POS an
Aa
ABHANDLUNGEN
der
mathematisch - naturwissenschaftlichen Classe
der
königlich böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften
vom Jahre 1889-1890.
VII. Folge, 3. Band.
Mit 16 Tafeln.
iz
PRAG 1890. Verlag der kol. böhm, Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Greer.
In Commission bei Fr. Řivnáč.
OH LS
ROZPRAVY
>»
třídy mathematicko - přírodovědecké
Královské České Společnosti Náuk
z roku 1889-1890.
VII. řady svazek >.
OMIÁÁ 136/777 S 16 tabulkami. Z 1077
SÜNDE > VOR 45
Nr TIONAL MUSÉ
Ny
O)
W PRAZE 1890. Nákladem Král. České Společnosti Náuk. — Dom dra, Ed, es EN V kommissi u Fr. Řivnáče.“
j [
ibohásrobe
ho
„ J. F. Studměka: |
MD OBSE
Výsledky dešťoměrného pozorování provedeného v Čechách v roce 1888. —
Resultate der ombrometrischen Beobachtungen in Böhmen während des J. 1888.
Ph. Počta: © rudistech, vymřelé čeledi mlžů z českého křídového útvaru. (S 6 tabulkami a 5 dřevoryty.)
J. Velenovský: Květena českého cenomanu. (S 6 tabulkami.)
K. Küpper: Uiber die Curven C7 von n“ Ordnung und dem Geschlecht p >> 1, auf welchen © die einfachsten Specialschaaren 9%, 95) vorkommen.
K. Küpper: Ueber geometrische Netze. (Fortsetzung der im I. Bd., VII. Folge enthaltenen Abhandlung.)
Ot. Feistmantel: Übersichtliche Darstellung der geologisch-palaeontologischen Verhältnisse Süd- Afrikas. I. Theil. Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. (Mit 4 Tafeln.)
K. Küpper: Zur Theorie der algebraischen Curven »" Ordnung: C*.
AN s MA BRA E aa STS Ele
hb
vů >
dů jia
VASLEDKY
DESTONERNEHO POZOROVÁNÍ
provedeného v Čechách v roce
sss:
Sestavil
Dr. E. J. Studnička, v. ř. professor mathematiky na cís. král. č. universitě
vr Praze.
Druhé řady ročník IV.
V PRAZE.
Nákladem král. české společnosti nauk. — Tiskem dra, Ed. Gregra, 1889.
EBS TE
de
UNRNETISCHEN HIEACHTUNGEN
in Böhmen während des Jahres
1SSE.
Zusammengestellt von
Dr. F. J. Studnicka, o. 0. Professor der Mathematik an der k. k. b. Universität
zu Prag.
Der zweiten Reihe IV. Band.
PRAG.
Verlag der. k. b. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck v. Dr. Ed. Grégr. . 1889.
PŘEDMLUVA.
Během těch šestnácti let, co jsem dešťoměrné po- zorování v Čechách řídil a výsledky jeho pravidelně uveřejňoval, nevyskytlo se dvou po sobě jdoucích tak © výstředných roků, jako byl v ohledu hyetologickem r. 1887 a 1888.
Prvý s obou tu jmenovaných roků byl totiž tak suchým, že málo která ombrometrická stanice vykazuje v minulosti rok ještě sušší, takže tedy pozorované v něm výsledky představují namnoze skutečné minimum ročních srážek vodnich.”)
Za to bylo množství vody spadlé během r. 1888 tak veliké, že na četných stanicích dešťoměrných před- stavuje maximum, dřívějším pozorováním nedostižené ; objevilyť se tu na začátku měsíce června, července, srpna i září neobyčejně veliké deště, ba místy i pravé průtrže mračen, takže vznikly z toho zde onde i značné povodně.
Abychom uvedli význačný příklad nějaký, vyhle- dejme si příslušná data Šumavské stanice „Pürstling“, kdež dosavadní průměrné množství ročních srážek vod- ních obnáší **) 145477: a tu naměřilo se
roku 1887 915mm
„1888 200877, takže činí průměr obou
těchto roků 146177, což se skoro srovnává S prů- měrem dříve uvedeným.
K vůli těmto výstřednostem dal jsem v ročníku tomto obojí data pod sebe vytisknouti, menšími číslicemi starší, většími pak novější výsledky pozorovací, aby jich porovnání bylo pohodlnějším.
Zároveň pak tu ještě připomínám, že připojení obou těchto ročníků k řadě let dřívějších, pokud známe z nich výsledky dešťoměrného pozorování, u žádné stanice ne-
*) Že i v jiných zemích evropských bylo roku 1887 neoby- čejně sucho, všeobecně jest známo, ba pro Anglii vy- šetřil na slovo vzatý hyetograf Symons, že od roku 1788 tam nebylo tak málo srážek vodních, jako v uvedeném ; roce 1887. ==) Viz Studnicka „Základové dešťopisu království Českého“ pas. 46.
VORREDE.
Im Verlaufe der sechszehn Jahre, wo ich die ombro- metrischen Beobachtungen in Böhmen zu leiten und deren Resultate zu veröffentlichen hatte, sind nicht ‘zwei auf einander. folgende Jahre anzutreffen, welche in- hyetologischer Beziehung so extrem gestaltet wären, als das J. 1887 und 1888.
Das erste von den genannten Jahren war nämlich so trocken, dass nur wenige ombrometrische Stationen früher ein noch trockeneres Jahr aufweisen, sodass also die darin erhaltenen Beobachtunesresultate meistens ein wahres Minimum des jährlichen Wasserniederschlages vorstellen.”)
Im J. 1888 war hingegen die Menge des nieder- gefallenen Wassers so gross, dnss sie an vielen Stationen ein bisher unerreichtes Maximum bildet; es traten na- mentlich zu Beginn der Monate Juni, Juli, August und September ungewöhnlich starke Regengůsse, ja stellen- weise sogar Wolkenbrüche ein, sodass daraus bedeutende Überschwemmungen entstanden.
Um ein significantes Beispiel anzuführen, stellen wir die betreffenden Daten für die hochgelegene Böhmerwald- station „Pürstling“ zusammen, wo die bisherige durch- schnittliche Jahresmenge
des Niederschlags**) 14547 betrug; da fand man
im J. 1887 nur 915" „1888 200877, so dass der Durch- schnitt beider Jahre 14617% betrást, also dem er- sten fast gleichkommt.
Dieser extremen Resultate wegen liess ich in diesem Jahrgange beiderlei Daten untereinander drucken und zwar die ersten mit kleineren, die letzten mit grösseren Ziffern, um deren Versleichung bequemer zu machen.
Zugleich will ich hier noch erwähnen, dass durch den Anschluss dieser zwei Jahrgänge an die vorange- henden Jahre, soweit wir deren ombrometrische Resul-
*) Dass auch in anderen Ländern Europa’s das Jahr 1887 überaus trocken war, ist allgemein bekannt, jafür England konstatirte der berühmte Hyčtoorať Symons, dass dort seit dem J. 1788 nie so wenig Wasserniederschlag beobachtet wurde als im J. 1887.
**) Siehe Studnicka „Grundzüge einer Hyčtographie des Kónig- reiches Böhmen“ pas. 46.
změnilo roční průměrné množství udaných v „dešťopise“ ode mne vodních srážek tak značně, aby tím zjinačen byl všeobecný ráz její, nýbrž při největším jich počtu jen nepatrně a nepodstatně buď zvýšilo nebo snížilo se číslo tam uvedené.
Při této příležitosti budiž mi dovoleno zmíniti se ještě jinak o četných dešťopisných výsledcích tam uve- řejněných, pokud zřejmě ukazují k tomu, jak se vlivem lesa nejen zvýšuje množství ročních srážek vodních, nýbrž i řídí jich rozdělení, takže les tím nabývá důleži- tosti klimatologické nade vši pochybnost podstatné. Stalt se dešťopis můj z této příčiny loňského roku předmětem dlouhých a důkladných rozprav ve Washingtonu, jelikož ve Spojených Státech počíná se v lůně příslušného úřadu nejvyššího bedlivě uvažovati, zdali se má dopouštěti další proměňování lesů v role aneb starati se o jich udržení a rozhojnění. „Zkušenosti v Čechách získané“, pravil jsem na jiném místě, „byly vítaným vodítkem pro Ameriku, kdežto kruhy odborné u nás, tak aspoň se zdá, jaksi s olympickým klidem čekají, až jednoho dne se před nimi objeví v celé své příšernosti osudné žroppo tardo!“
Konče tímto ročníkem šestnáctiletou činnost svou České síti dešťopisné věnovanou, kteráž mým přičiněním z nepatrných počátků od r. 1872 tak vzrostla, že dnes jest vzorem dosud jinde nedostiženým, nemohu na tomto místě (nechtěje si ubírati látky do budoucích dějin dešťo- pisu našeho patřící) nežli vysloviti zasloužené díky všem, kdož jakýmkoli spůsobem přispěli k velmi hojným a na- nejvýš důležitým výsledkům dosavadního pozorování dešťoměrného. Louče se s nimi se všemi, nemám jiného a vřelejšího přání, nežli aby jejich dalším spolupůso- bením se udrželo a dovršilo, co tak skvěle bylo „Spojenými silami“ zařízeno!
V Praze, dne 17. března 1889.
tate kennen, bei keiner Station die in meiner „Hyeto- graphie“ angeführten Jahresdurchschnitte derart geän- dert werden, um ihren allgemeinen Charakter zu ändern, sondern bei den allermeisten nur unbedeutend und un- wesentlich die darin enthaltenen Zahlen entweder erhöht oder erniedrigt erscheinen.
Bei dieser Gelegenheit sei es mir erlaubt noch an- derseitig der zahlreichen dort mitgetheilten ombrometri- schen Resultate zu erwähnen, insofern sie deutlich darauf hinweisen, wie durch“den Einfluss des Waldes nicht nur die Jahresmenge der Wasserniederschläge erhöht, son- dern auch deren Vertheilung geregelt wird, so dass hiedurch der Wald eine zweifellos wesentliche klimato- logische Wichtigkeit erlangt. Dieser Umstand liess meine „Hyětographie“ im vorigen Jahre in Washington zum Gegenstand einer |langen und gründlichen Discussion werden, weil man bei der betreffenden Oberbehörde der Vereinisten Staaten sorgfältig zu erwägen beginnt, ob man noch weiter Wälder in Felder zu verwandeln ge- statten oder deren Erhaltung und Vermehrung anstreben soll. „Die in Böhmen in dieser Richtung gemachten Er- fahrungen“ äusserte ich an einer anderen Stelle, lieferten erwünschte Anhaltspunkte für Amerika, während unsere Fachkreise, wie es scheint, mit olympischer Ruhe warten, bis eines Tages das vorhängnisvolle čroppo čardo! in seiner ganzen Schauerlichkeit sich einstellt.“
Indem ich mit diesem Jahrgange meine 16-jährige, Böhmens ombrometrischem Netze gewidmete Thätigkeit abschliesse, durch welche dasselbe seit dem J. 1872 aus geringen Anfängen zu einem anderwärts unerreichten Musterzustande gehoben worden, will ich nur noch an dieser Stelle (um nicht den Stoff zu einer Geschichte der Hyetographie Böhmens vorweszunehmen) den wohl- verdienten Dank allen Jenen aussprechen, welche auf irgend eine Weise zu den sehr reichhaltigen und äusserst wichtigen Resultaten der bisherigen ombrometrischen Beobachtungen beigetragen haben. Indem ich von ihnen Abschied nehme, hege ich keinen andern Wunsch als den, es möge durch ihre weitere Mitwirkung erhalten und zu Ende geführt werden, was man so glänzend „mit vereinten Kräften“ begonnen.
Prag, den 17. März 1889.
Prof, Dr. F, J, Studnicka,
V
Did bule v Čeká ld v ma I — Intrneie San Bias válrad ds Jahr 186
Zeměpisná
+ T Nadmoř-
Roční
množství
Jméno stanice Geografische |ská vyska| Jahresmenge d. me Stav — Stand one der ion k eh (dem Feier. Nieder pozorovatele — des Beobachters En 819 34500 40 | 750 | 745° | 913 | Walter K. An eg 132 40 |50 0 | 328 | 1090; | 199 | Schiller Karl a ne 31 3150 7| 431 | 556% | 17 | Kleissel T. ne ee I asien sau = | = im Kern 5. Altnütten 32 a6 |49 50| 470 | 715% | 186 | Röschel I. ne en 32 42 |49 201| 630 | 895° 118 | Muck Kar. I
8. Altthiereanien (39 5|49 6| 420 | 755:| 128 | v- Klečbom nz en -30 144150 2| 580 | 739° | 180 | Dobner Ant. k
10. Andreasberg | (51 45 (48 513) 1004 | 00,| 114 | Müller Fr. a
1 dopadem © Jas so so anıl ono | ‚te! MB jmen | Fk
12. Auerzeild | (91 15 (40 1) 1088 | jsýří | dns | Kk Gr er an (30 40150 26| 890 | 1110: | 199 | Pinsker Joh. nn
W Bait lm om so | dg, A Mein | Kun P 31 40 |49 49 | 450 | z57:| 100 | Gütter a
16. Beneschan a2 21|49 47| 378 | g915| 169 | Kuka JR. nn
In Memesband. [a 18 45 an] os | ZE) 1 (sean lim 48 Bee St aj molar an as] | 13 |voansie | Kozel en [31 511560 20) 237 | 487° | 134 | Bidlo Ant oe u ea o) m9 | A) jh Re n | Byših Digko 21. Pike (z 7 (50 20} 105 | G) AL | monomkým. | Ml, ny 32 21 |50 22 | 285 | | A | Švejcar Jos c a 32 2790 22 280 | | fB | Zimmermann Jul. | ci a = an 31 50150 47 194 765, m | Bernatzky W. a N 31 3450 16) 420 | 609° 150 | Koldinský E. Do
Jméno stanice AN Ba en Eu mens ame | Stav — Stand Name der Station Band eh en der Sieden pozorovatele — des Beobachters 310 26° 500 39| 197 p 459 | Winter Ad. Bee ar Be 31 56 150 493| 382 | 612° 144 | Stein R. ee 28. eo 82 17 50 19| 189 | 643° | 154 | Protzer x. PPS en nn 34 1,49 38 | 638 698° | 130 | Krvšpin Jos. nn 30. a 34 149 38 | 638 | 15; 17 | Wolf Max > N meh jo we nl wo | 48) mm. Oe P 30 51 |49 25 | 590 | 741°, 168 | Kocholatý Jos. P = en 81 38 |49 251) 40 | z14°, 197 | Baštář Joh. Be en 32 22 |50 > 500 | goa. | 181 |Eochimer gar ka (95. Poste b. Polie (33 54 |50. 31 | 490 | 919° | 127 | Kamm A. u en 34 8|49 40 | 419 | 580 AR | Sehneider Fr. Be ln 84 8149 40 | 405 | 560° 128 | Prufschek Fr. a no 151 58 |48 563 760 | gr | 197 | Hauber F. ne 39. a 31 31 |49 41| 750 | 1968. | 199 | Polak K. PSE ee 33 26.149 383 550 | 675; 147 | Rohr Joh. P (E ae 81 39 |50 31 |) 350 | — | — | Huschak Ed. Bar a 31 5549) 41210270 ee 5 | Rösler Adolf en = an 32 52 50 2| 390 | 99° 164 | Horák Pr. n en 32 7149 33 | 580 | 805° 181 | Bien Ferd. o Bam a oso | m0 | | AP | Omen | Sm Diem "bem maso m m | Kl: 38 (sono a en OOM 2 rear | 56 49 32 ate | zen | 100. | Novotny U kaplan | | |
Fr
Zeměpisná Nadmor- Jméno stanice Geosiahsche ská výška ji ee Jmeno — Name Stav — Stand Name der Station | délka | šířka |Höhe über! sráž. vod./dnů sräzk. Länge | Breite | ee a Kern pozorovatele — des Beobachters 51. Břewnow el = | i a SZ 50075; 332 730. a5 Kutzer K. Stiftsgärtner 59- Březnice || kläst. zahradnik ee 81 37 [49 33| 460 | -690 | 150 | Machek 7. Verwalter 53. Břištan Bes: | Eplayee Bříšťany 33 16150 19 |° 265 | g50) | 165 | Procházka Jos. k. k. Förster 54° Brnile : = c. k. lesník Brníky 82 341/49 59| 380 | 959° | 154 | Zeehner Ed. Bürsten 55. Bruch : u : 31 18 |50 37 | 400 | -7605 130 | Wolf Reinh. so 56. Briinnl : un Dobrá Voda 132 23 |48 45 | 6% | 953,| 142 | Raab Is. a 57. Brünnlitz | 1: Brněnec 34 11 49 38 | 349.| +30 | ns Doubek F. J. Lam pullulbes 58. Brunnkress 601 > major mlýna Řeřišné 33 58 |50 30 | 570 880. en Wobornik Ed. Förster 59. Buchers Er uk Puchor 32 22 48 36 | 898 | 1059, 151 Fischbeck Jos. Pfarrer 60. Buchwald | né: B Bukovina 31 16 |48 58 | 1162 | 1905. a Železný Jos. Förster 61. Buč a n en 31 8149 31 | 580 | 567° | 169 | Kotzorek J. Förster 62. Buda-Mukarov S a = D n 3 32 25 |49 593| 420 821, 100 Kropáček Kam. oe 63. Budenic Budenice 31 46 |50 19| 225 in v jů Poche Fried. Hofbesorger 64 Budin 0 sprävce dvoru Budyně 31 49 |50 25 156 50T R 115. Proskoci oné Fórster 65. Budweis Se | Lesuln Budějovice 32 8148 59 | 384 | 1044. DE | Soběslavský Jos. Gym. Diener 66. Bukowan 9 i, u © Bukovany 81 46 49 34 | 530 | +680 2 Bauer Verwalter 67. Bukwa I 6 PRE ovl > (30 541,902 600 697 8 1 5 Hirschberg Förster 68. Buštěhrad ö u | 31 51.180 10| 842 | sos" | 12 | Rosam EN OL au 69. Bzí 94 | c. k. h. příručí a 32 12149 11| 480 a ER | Miles Jos. Verwalter 10. Cerekvice > | sprävce ; 33 234150 20 | 255 | 365 | 191 Zezula k. k. ok. Adjunkt 71. Chabeřic 1 c. k. h. příručí Chabeřice 92 45 49 45 | 370 685 : 118 | Heller Hugo k. k. Ok. Adjunkt 79. Chlomek : ; ns | C k. h. příručí 32 10150 23 | 254 | 8° | 197 | Javůrek Vinz. Hörster 73. Chlum oo, | | lesník : 33 24 149 51 | 528 | 049° | 465 | Wagner F. na: 74. Chlumčan N er Is lesnik -| Chlumčany 80 59|49 38 | 390 | 1% | | 7 | Engel A. N 75. Chocen 33 53 50 0 310 484 154 | en a) s . Sch. Direktor 3 ZP ee ředitel m. škol = |
VII
Dešaměmné stanice v Cechäch činné v zove 1888. — Onbrometrische Stadionem Böhmens während des Jahres N
Imöno stanice | Giomnte JA rika Tram a. | Fmene — Fame | Bier — Bang Name der Station ba | nn dem De. | Meer pozorovatele — des Beobachters = a 330 20" 490 44 | 485 | 959° | 162 | Ryba Joh. Be E Ohotepomy ješ 2750 22 | 340 | 487° | 184 | Mikeš Jos. en 900024 49 39% 360 \-367° | 83 | Hayne G- on 79. Re, 31 40 |49 97) 470 697: 159 | Sýkora Fr. n 80. ls 31 46 |50 2| 280 | 595° | gg | Schimpke Ant. Pb 81. Christianberg (31 41 (48 55 | 890 | gas: | 127 | Rulf Joh. Dee S oa 31 47 50 491) 480 | 958° | 140 | Czech Er. es 83. on 33 2749 57 | 270 | 692° | 212 | Bernhard J. DE ae nn 88 27 |49 57| 270 | 616" | 216 | Eckert H. ne re se ie 31 49 |50 0|| 285 587 2 mn Horešovský J. = E R is 86. Chwalowic a3 10 (49 5331 400 |.2407 | 94 | Keil Jos. le 81. Chynskä en 81 23 49 33 | 670 | %*» | 1 | Línek Er. sales 88. Chan | 5736 96 ar nn 3 Čibuz 33 33 50 17 || 253 767,| 132 Letosnik Jos. farář eis (31 29 |50 20) 240 | jse | gg | Rosner W. lt 20 Ps [32 4150 23 182 | 531° o | Rosenzweig Joh. ea an 33 a4 |a9 443. 650 | Gr | 17% | Knetl Er. in Čáslav 33 2 |49 67 | 268 | 994° | 157 | Kuthan Jos sn 33. Ceikor 32 583149 22 | 680 | zí: | 18% | Boháček Em. Borer = be 31 33 |49 22). 480 | 612° | 84 | Dragom Ant, S a en 33 54150 24| 520 | g07° | 186 | Malý Odon re 0 om (83.49 50 51 265 | 750° | 157 | Zenker H. ee 97. Pen 32 16 |50 22 | 27 | s I Henn Vz 5 Gemice mysl. |92 14 |49 123) 480 | aš? | 145 | Franal Rua. De Er Černice Velká 31 1550 12| 329 | gósí | 106 | Hahnel Jos. ie A los P | eo; | 152 | Horáček Fr. En | | l
eštaměmé stanice v Čeohách čimé v moce 1888 — Omromelniche Stationen Bühmens während des Jahres 188%,
IX
; Zeměpisná | Nadmoř-| Roční množství : Jméno stanice | Geografische (ská výška Jahresmenge a. | Tmeno — Name | Stav — Stand Name der Station | délka | šířka Bon über EA dnů srážk. | - a 3 em m 5 E Länge | Breite | Meere le pozorovatele — des Beobachters 101. Černowic 5 c = : Černovice 320 38'| 499 22"| 594 | 895: on ork nal, Stadtdechant 102. Čestín le u = mest. dekan = 49.49 | 483 | 53s: | 128 | Böhm Jos un 108. Cimelic oo et m: č = an Cimelice 30 652 191 | Přáda Rob. chlossgártner 10% Gisowie =] : = jé zám. zahradník Čisovice 59 |49 52 | 435 | 638, 117 | Kulhánek E. nn 105. Čistá E lag sn = ne : | 983, 914 | Mlädek W. i oa 106. Daubitz-Hint. |99 4 5 Se | ER esnik Doubice zadní 0 553) 300 | 1090, | 202 | Michel Jul. i is | | x esni 107. Deblau E ooo en : nn Deblov 163: 166 | Nevečeral Jos. Sn 108. Deutschbrod 93 15 461 144 N Brod Nemecky 49 36 | 425 | 649, 150 | Dufek H. Gym. Prof. 109. Dobern ao 5 le gymn. professor en 16 |50 41 | 258 | 549° | 142 | Liebich Jos. 1 Are 110. Dobrai-Gross | 5] U Za ně farář Dobrá Vel. | 4 |50 7 380 BOR 84 Placht Jos. k. k Forstadjunkt 111. Dobrai-Kl. 31 I ee, Ku 73 c. k. lesní příručí Dobrá Mal. 45 50 7 380 | 599. h 77 Bára 0. k. k. Ok. ‚adjunkt 112. Dobran ss 6 IN s c. K. h. příručí Dobřany 57 50 19 | 634 | 9 40, 190 | Obst Ant. er 113. Dobrikov 23 Da 0 08 5 en En upec A | 505 || 695, 194 | Hausser Chr. ne VM 1 Í 114. Dobříš 51 5149 47 n Pro a 5 | | 550 100 Kalabza Joh. C ossgärtner MS Dobrovttov = : Se a zám. zahradník d 0 |49 48 415 844, 147 Čenský Fr. s 116. Dobruška : esnl 4 k 33 49150 173 295 | 682. m Flesar Ant. a 17. Dobšic a Dobšice 31 53 (48 593 590 998 : 150 Edelbauer Ad. Förster 118. Dörflas-Nak k lesník as-Naketen |< 91 [49 5 461 129 5 Oujezdec Nahý |‘ 50 | 510 |- 640. 140 | Manner Konst. Förster 119. Dolcen | | I O lesnik Deice 31 3149 33 | 450 De nn | Peters K. Oek. Verwalter 120. Drach s V hosp. správce chenberg (39 45.150 482) 5 619 | 128 & vn | 590 | « 820, 170 Weber Joh. pe 121. Dřín een o o II a ee ae ae k ; 532, 91 | Smetana F. . k. W. Bereiter 122. Dubic 3 2 | ENTE | c. k. h. pojezdný Dubice 1 41 |50 36 | 310 562 158 | Heyn Oek. Verwalter 123. Dubno Se | a i hosp. správce n 50 24 | 290 | 349, 161 | Ulmenstein Fr. v. ne . Duppau i 6 i Doupov 80 49450 153 570 | g09° | 177 | Zarda Leop. Fórster 125. Dux Se | lesnik Duchcov 31 243150 363) 230 | 386° | 119 | Gruss Adolf Förster | 2 we lesnik
X
Desfondm slanie Cochäch End v race 1888. — Ombromelrische Sn Bühmens während des Jlns 186,
Zeměpisná | Nadmoř- | Roční množství | Jméno stanice Geografische |ská výška| Jahresmenge d. Jméno — Name | Stav — Stand Name der Station | délka | šířka |Höhe über! sráž. vod jdnů sräzk. i Fr . em 1eder- - = Länge | Breite | Meere Er as Dept V ED | m mm 5 T 126. ä 26 Da 320 52° |500 15 220 | 309: 151 | Reimer A. SE 127. Eger 394, 148 : Gym. Prof. 05 80 250 5, 455 | 650, | 161 | R-v.Steinhaussen | „Un prof 128. Eichwald 518 128 Ak Forstadjunkt Dubí SL ET Po Porat, 125) Be) I 129. Eichwald | © 5552 108 Badehausbes. Dubí Ba O 2032 mos 155 | Novák a 130. Einsiedel 753 143 & Förster I 31 10 |50 38 | 720 | gg1° | 904 | v. Růmmler a 131. Eisenberg ührer IR: 81'11|50 84| 387 | gi0°| 156 | Bittner J. ené nos 2 S no0E 80 16 |49 34| 610. | | 15 | Schmidt K. ee 133. Eisenstein 780 143 Forstmei 80 54 |49 73| 800 : Hoer nn N 2 BU 73 Sean lesni sprävce 134. Elbeteinitz 33 1150 21 900 529, 110 Fahriksheiiden Labská Týnice 2 2 618, | 124 | Perner Ferd. továrník 135. Erlitz-Ob. 811 141 ER Förster Orlice Horní |* 20290 4| 700 | 1097 : 164 | Wojtěch J. Teen 136. Espenthor x 4275 143 Fórster 30737 1507313 625 682, | 179 Merker Joh. lesník 137. Eugenswald st 5150. 3 470 ve u RIES Je: Förster » 3 5 lesnik 138. Falkenau Re an 80 18 50 11) 402 | 756° 176 | Dobrauer Ant, ae 139. Frauenberg 489 1 83 Hofeä 'tner Hluboká 82 6449 3| 392 | 758°| 91 | Wácha R. Be: v. zahradnik 140. Frauenthal 33 20 |49 37 608; 171 : Förster Pohled 520 718, 181 | Neumann Wilh. Teen 141. Freud nr 31 16 |49 53] 930 | 994° | 455 | Tauschek Joh. ne » . 3 esník 142. Freudenhöhe s N | 3 32 33 (50 483. 380 | S61; | 176 | Bergmann Joh. Be ab 80 54 |49 49)| 380 | 500 | 154 | Heller H. ua » 0 esník ji A 1 "7 o. ee) 1600 44, (735 1555° | 178 | Kinschel Fr. Se Na řimbučku 33 58 |60 21) 565 | | 14 | Homer K. ie E 146. Frůhbuss dána Příbuzy 80 17 |50 23| 909 | 10577 | 186 | Petržilka Fr. ee bore 80 44 |49 19 | 580 | „04° | cs | Kalkant Jos. Tone Rn u a esn n Pena B1150 19.856 (201116 | Hodek ©. an 149. Fürstenhut 31 18 |48 571| 1105 i ! 89 K Bl a 150 Be : "870, | 150 nn lesnik 90. Gässing 50 9 403, 123 | s Fórster Sn 30 52 [50 12 | 675 | 99" | 184 | Leyder Joh. or
P
Er. m “
3 [een
ť
= 3 jd j
lm! ano v tác And v moe 1809, — Ondro Saone Bios währul ds als 18
= = = 5 RR) Stav — Stand Fe Nadner. o an Jméno Name | we o stanice | Geografische | č BR = dnů srážk. ne Station | délka | šířka ne case | Nieder- | © pozorovatele — des Beobachters Name der | Länge | Breite | Meere | schlaes. schlestage | m nm = k. k. Förster ; 532, 101 olka Fr. . k. lesník 151. Geltschhäuser | 310 55 500 35| 465 | oe“ 105 | Hom o Gelč | 452 91 | Schreck Adolf ik 12. Geomesberg | (31 58 |so 23| 287 | 5195| 100 | & a Rip (mysl.) 531, 150 er Jos. 153. Glashůtte 32 27 |50 37 | 305 Re N one a : á Huť Förster Sklennä Hu | 588, 108 || Tejnil J. lesnik 154. Glashütten 3 6149 223 700 714, 121 ana. _ Sklennä Huť 521;| 204 | Ahnert Em. důchodní 155. Glatzen 30 19 |50 1| 860 *800, | 200 er. » 556, 173 hweizar Fr: í spr. 156. Glosau 30 50 |49 22| 512 | g84:| 195 | Schw eu k Dlažov = ieri í = | Cartellieri M. k 157. Göhren 31 12 (50 39 | 800 | +30, | 150 | “* Jerno 761; 153 | Pietsch Fr. lesnik 158. Görsbach 32 451150 504] 374 ML TD Förster » 461 198 | Watzlawik W. ik 159, Goldbrunn 31 16 |49 4| 1100 — |- : en » 307 180 | Růžička Ant. í 160. Gottschau 80 24 |49 48 | 470 | 591) | 133 | Ri a Kocov 460 173 | Plocek R. ik 161. Grafengrün 30 12 |49 58 720 * 820, 185 | a E ” 560; 123 | Encel Fr. ík 162. Granitz V EZ E a bd Direktor Hranice 569 142 | Rössler K. ředitel m. škol 163. Grasslitz 30 11 50 20| 510 960, | 156 Z Kraslice 5504 105 | Newisch L. zahr. dozorce 164. Gratzen 32 27 |48 47 540 720, 118 || k. k. Forstadj. i smě zah 572, 106 | Málek Fr. č. k lesní příručí 165. Grossbürglitz |33 95 |50 21| 272 825, | 108 Förster Vrestov 307 125 Holejschovsky Joh. ik 166. Grossenteich | 30 324150 17 | 472 612, 187 : or norser Veliky Rybnik 774, | 144 | Schiller Fr. c. k. lesník 167. Grossmergthal |s9 91 |50 48 | 396 64, | 176 Oberförster Do 472 185 | J nenickl E. lesní 168. Grosspriesen 31 48 |50 40 | 150 | g53 | 93 | Jung en Březno Velké 739, 133 | Mohaupt Ant. šk. ředitel 169. ten 32 301150 51| 266 852, | 160 Förster Hräde * 480, 107 mák F. ik Zel. Bouda 832 148 lub Konrad { 171. Grulich 84 25 50 5| 572 | 953° | 109 | Hol er Kräliky 740 168 böck J. ik 172. Habr 32 25 49 57 | 455 | g99, | 189 | Ham en 5 467 116 | Titibach F. ík 173. Hadovka 31 7149 3524| 520 677, Tab sy Be, » 490, 228 | "ký Fried. dlesní 174, Haid 30 29450 113] 540 | 731. | 230 | Horký er i » 773; 183 baun Adf. : ; 175. Haida 32 13 |50 454 360 Se — | Czabau lesník | Bor |
XII
Deťaněmé stanice v Cochäch čimé v ron 1888. — Omhromelnisehé Stalionen Böhnens während des Jans 188,
Zeměpisná | Nadmoř- | Roční množst ň Jméno stanice san ee Da u Z ne | Stav — Stand Name der Station | délka | šířka | dem | lee a | Länge | Breite | Meere | ee a pozorovatele — des Beobachters | = 176. Hájek : n be er 129 örster | : 889 59509 3 430 | 979. | 153 | Sequard Jos, Ss 177. Hammerstadt | 651, 80 | Papa Orea Vlastějovice Do za | || ODE a 178. Hanichen | 941, : örster a 32 40,50 44 | 500 | 1311" 193 | Neuwinger Jos. Don | 179. Harabaska 400; 117 örster 30 48 |49 441 450 7 se Oberförster | 2 Or | ee nadlesni | . Hartenberg | 539 139 i ana | 80 14 150 132) 600 | g17° | 161 | Licha Ant. ns 181. Hasenburg : 2a N Iren Ök. Ver : a Po |, | BU hosp; opráncc) MRM 182. Hasendorf : 752; 137 4 örster Zaječín 34 12150 9| 600 | 948, | 173 | Löffler Joh. a 183. Hauska | 427 94 | Kanzelli | | | SR 7 t » Ir Ka 90059 0105 || DY 08 kancelář, | 184. Heidedörfel c 5431 121 i B z o P P ok. lesni NN 185. Heiligen b. Tach. 480, 1 78 } een | an 30 16 |49 48 | 510 | .790,| 140 | Keil. a | 186. Heinrichsgrün | 537, 147 | FEN Jindřichovice. |70 16 [50 17 | 650 | 945, | 183 | Gottfried os | 187. Heinr. (Thierg.) 3 | 593 166 Förster | Jindř. (Obora) | Oro OUR | 660 | 937, | 202 | Hamböck Di | 188. Heřmanměstec 33 20 |49 57 | 275 | 546, 104 /|| Gyischka F Dom. Vewalter n sa B správce velkost 189. Herrnskretschen| | R 641 58 | č | Hrensko 131 543/50 523] 140 | gag°| 154 | Jaroschka H. 7. en 9 | esnik 1 \ ap 1 | | Ä ee 30 431,49 25 | 620 | 790, | 155 | Makas Rud. Be 191. Herrnwald N: Se 48%, | | RR » (92 850 573) 510 | 602 : 170 | Makovský K. R a 192. Heuthor I 461 9 | 132 18 |50 574| 290 | 505° | vag | Hejlek Flor Heer 193 inter SES 'erei | | IR s hajný ; SPA 30: bas Kavita o Zadní há ov 15 P 88 |49 0 | 40 | 349: > | Novotny Mor. ne i o are 132 19 |50 34 | 276 | EN Pines Schlossgärtner 105. Eimsghnereen | | N en: sen 31 33 |48 49 | 865 | | 42 | Schmidt Joh Förster \ a | G S \ lesnik 196. Hlawenec } BR 3855. | za | E MY 32 22 50 15| 197 | 671,| 192 | Reinwarth Bd. ee . Hlawi | | sol | Hlavite 32 35 |50 38 || 406 n 5 u Poe P 5 | né 2 ; farář 195. Hlawno Kostel. | | 8 | 2 P | I 430; 655 EN et ee 199 Hin k x i one | N | 639, 160 | Mölzer Er. Ts 9. Alınsk | : | : 0 33 34 419 46, 568 on 109 | Rozvoda H B. Sch. Direktor 200. Hochchlumec | | č 16 v : ředitel m. Šk. Vys. Chlumec (92 2,2 91 | 520 | 736. 183 | Melliva Jos. Korzungenieur | 9 lesní inženýr
Dasfomamd stanice v Čeháth čímé v zove 1888, — Ombromelishe Station Dihmens während des Jahres 188.
XIII
Zeměpisná © |Nadmoř- | Roční množství : Jméno stanice Geografische | |ská zýška Jahresmenge d. Jméno — Name | Stav — Stand Name der Station | délka | šířka |Höhe über) vod.|dnü sräzk. Länge | Breite | neae || schlase, Z pozorovatele — des Beobachters 201. Hochgar | le ochgartl 1300 15°|500 20 780 | -o80° | 190 | Bühner Jos. Förster » 0 209 Hochpetsch © & el IC | Pair 31. 23 |50 27 280 ES = Šrámek A. er 203. Hochwald | \ sprävce z 32 23 150 49 | 456 | 954! 158 | Schulz Joh. Sí 204. Hodenic 39 4114 636, 163 | Se Hodenice „48 44,1 705 896 169 || Hussar Ad. Förster 205. Hohenelbe 3 i je 154 I n Vrchlabí 3 163|50 38 484 1166, 174 | Kubricht De a aut 31 584 1 591 139 n ň Vyšší Brod s P | om | PO o 207. Holohlaw 5 2 : Hotolavy 32 32 |50 18 | 249 708, 28 | Koetř J. ž = = Adjunkt 208. Holohlaw. 2 5 é AVR Lon OA Halohlavy [38 32 |50 18| 249 703, 92 | Leder Lad. yl 209. Hol |, ph Elan 81 50 |50 12 285 I ! Rn Maoháčet k. 2 N Verwalter 5 4 c. k- h. zprávce 210. Horažďowic | N : 5 or |31 21 |49 183) 480 643, (Bo | Kraus Joh. nn : sní 211. Hořelic 52 = ! Hofelice 81 52 50 2| 374 586 og | Bubeníček Jos. = 5 en Rn . k. h. příručí 212. Horenowes [33:26 |50 19 | 273 a m Ko pe 5 | 0 2 : arar 213. Horen a 5 en 33 26 (50 19 273 600 150 Vozenilek Joh. m 914. Hořín ao, ečPkohhě příručí 32 500211000 117.1) Kubatım, Schlossgártner 215. Hořina a u 133.|. > Be gan au 30 45 |49 37 | 390 | 778 | 150 | Žabka Gust oa » ; 6 ; esník 216. 'ka-Par | an) 2 500 20: 0992| 417 | Uhl Jon. One 217. Horka-Gross | ve 103 = N I ; ee a | Dj en 218. >. k. h. příručí Aooan 31 50 150 18 | 198 a Er oa ir Ök. Adjunkt 219. Hostiwie ee i h. příručí Hostivice sl 99 [50 5| 340 601 ; BZ | Širůček Jos. = u 220. Hostiwi : 5 M 3 Hostivice 31 55 |50 5| 340 | 609% | 160 | Hacker K. m 8 | Te 221. Hraběšín 530, 187 | es 33 1149 51| 285 | gie | 458 | Garkisch De) 229. Hracholusk 8 ; ET RD Hracholusky 31 55 (50 25 180 578. E Štěpánek w. | ah a Gärt. 223. Hrädek Desfours N 15 ee Si 31 1049 1541| 450 5 59 || Blahous W | Oberförster 224 Hradišť : i 681, 156 : nadlesní Hradiště sl 12 |49 35 380 635, m | Picker Jos. an 225. Hubenov | I. 31 9|50 02 500 os 90 | Fórster 5 2 584, 143 | Puske K. bs
|
XIV
Destoměmé stanice v Úedhách činné v rote 1889. — Onbromeische Stationen Bihmens während des Jahres 1888.
Zeměpisná | Nadmoř- | Roční množství | Jméno — Name | Stav — Stand neo stanice Geografische |sk& vyska Jahresmenge d. m — o = uk ET v, Höhe über) sráž. vod.|dnů sräzk. des Beobachters ati délka | šířka Nieder- | Nieder- pozorovatele — des Beo Dame der SEE Länge | Breite m Relace schlestage| IR s Förster ; 498 120 : 226. Huberti J. H. 31° 117 509 | 563 632, 185 Leicht Jos. lesnik Huberti mysl. | ee A ee a: 2210. Hühnerwasser 32 27150 35 | 318 * 690, 140 nad es Kuří Vody 397, 111 oa Ve Nr 228. en 30 53 |49 541| 544 601, 143 Rn a urky 176 'ors adjunk 929. Hurkenthal 31 0149 8| 1010 1 459, 198 | Blaschek Jos. lesní příručí Hurka Förster 720; 163 G 230. Inselthal 30 8 |49 454 7132 1081, 181 Nickerl W. en. » 578, 144 > OTS 231. Jahodov 34 050 9| 480 | 853. 167 | Chlumecký Al. ne č = £ erförster 232. Jandovka 39 29 |48 51 470 ER AR Vitzany Joh. ae Pfarrer 2 | 340, 104 : = 233. Jasená 33 39 \50 19 974 625, 119 | Novák Fr. ws “ » 9, 127 4 or 234. Jelení-Ober 33 45 |50 3} 290 667 143 | Beer Vinz. lesník _ Horní š k. k. Ók. Adjunkt č 12: | 181 | Hacker Fr. k. ho et 235. Jene 1310053250225 360 542, 131 i č p BE erwa & 416, 87 čí . K 236. Ješín 31 51 150 16| 200 525, 112 | Dörrl Joh. č k. spráríé » I 75 erwalter 237, Ježov 30 54 |49 30 440 156: 93 | Padowec Bee a Dr. Gym. Prof. » 7 144 < 238. Jičín 33 1.50 26 280 917: 173 Vaňaus J. = = 2 Ok. Adju » 109 . = » Vik 239. Jičínowes (33 1 5022117290 | 2° | Leidler Oskar h. příručí Förster » 126 EN 240. Jilowišť 32 2|49 561] 358 | 372 „| 134 | Eyberger Georg lesnik Jiloviste Bit, 127 Michálek W a 241, Jizbic 32 40 |49 37 | 580 | gg: | 133 IB lesní Jizbice 10202 163 Subakr pa 31. 304,49, 8910000 1089, | 184 | lesní v. Jan Nep. 159 : ý Fórster 777 248. ll! 33 47 |50 34 570 1027, 217 | Knittel Kar. a Be anoVvice Ackerb. Sch. Dir 96 : = 244. Vy 32 34 |50 25| 216 | g80'| 124 | Šámal Ernst řed. o * oleslav « Dr. Ackerb. . . 142 | ent den 80 57 150 22 | 297 | 599.| 196 | Schneider Ant. dr. řed. hosp. Sk. ní | Pfarrer 167 : a 246. Kácov 82 42 |49 47 | 332 740; 181 | Procházka Norb. žst o » k. . >) Ju 2 a Se 247. Käcov 32 42 |49 47 | 332 1m 166 | Fritsch Leop. En aa Förster » 159 : A 248. Kalich 31 0150 34| 729 | 750° | 176 | Langenaner lesník n Fórster 108 3 i uk BOM o 57. 49, 85400590; | u em lesník De : | k Fórster 250. Kaltenbach 81 19149 1| 928 | 1098° | 164 | Schnurpfeil E. len Nové Hutě I
XV
1 SE SR 5 Zeměpisná | Nadmoř-| Roční množ Jméno stanice | Geografische |sk& výška ner Jmeno — Name Stav — Stand Name der Station | délka | šířka un über = vod.dnüsrazkl| © > 5 : ; em ieder- i > Länge | Breite | Meere ehla zal en pozorovatele — des Beobachters 251. Kaltenberg s = ’ F 1242; x nr Ba 50° 45 927 1478, 6 Charvát Fr. Förster 252. Kamaik a. d. M3, 55 ae lesník Kamýk n. Vltav. 49 39 281 450, | 76 || Kořínek Förster 253. Kamenic J.H (3, : le, lesník Kamenice mysl. 3|49 51 | 430 481. | 134 | Bartoš Em. Förster 254. Kamnitz-B. |, 5 ee lesnik Kamenice (. 50 48 | 290 759. | 129 | Pompe Ant. Oberförster 255. Kaplic > En N nadlesni Kaplice 9 |48 44 | 550 588. | 126 | Vokoun Jos. Kaplan 256. Karlstein b. Svr. 33 44 (49 4 ZA bo a a 2 u Svr. 9 750 914, 912 Simänek Joh. oe . Kbe esni 424, | Kbely 31.249 30| 445 | 5067| 151 | Zíka Jos. Dr 258. Kbel os ee, farář Kbely 49 30 |. 445 582, 151 | Giessübel k. k. Ok. Adjunkt 259. Kirnscht 39 N | ee bo c. k. h. příručí Jetřichovice zad. 13)50 54 || 250 1064, 175 | Vogelgsang Di 260. Klattau esni 403, 2 5 261. Kleinbocken 9 2 Er ředitel m. sk. Bukovina M. 50 45 | 380 | 631, | 168 | Eschler Jos. Pfarrer 262. Klenau J. H. | 59 8 se io farär Klenová mysl. |“ 36 |49 124 576 | -g04)| 148 | Schmiedt HER 263. Klokočov == ano dar | lesnik = 9 484 550 457 i 159 Morávek AL Förster 264. Kluk 39 48 a ne lesnik » PO 657. | 185 | Froněk Ad. Förster 265. Kochánek ol oa a I » 2 0 163 195 751, 146 Misek Ant. De : esn 266. Kocourov so sono Sal 2m Bu ns = 267. Königprätz N : mj al . Königgrätz N. | Nový Hradec 133 31350 11) 278, 683 : ai Friml Alex. Förster 268. Königshof b. B. 31 4 3 lesnik Králův Dvůr 2 |49 57 | 240 = ze Kulm 5 Beamte 269. Könissjäger : SE OSP- úřadník Králostov 92 9% 50 28 | 225 oi : na lm, 1, Förster 270. Königswart 50 161|5 : Re 2 lesnik Kinzvart 2| 90 2 540 666. 181 | Starauschek Forstadjunkt 271. Kohling 30 23 ; 3 nn lesní příručí » 50.7) WO | 341, | 169 | Reisenauer Al. Förster 272. Kohout a = 5 lesnik a 3 48. 46 | 750 | 2 | __ | Friedrich W. re 73. Kohoutov s ni 5093 ai : ee 81 26,149 55 | 550 635, er Schupik Joh. N . Koleč SB! br : am 530, 82 Danda Al. Da . Koleč 53 (5 393, 2 : ; 81 53 |50 12 246 5 6 a Niki Al. k. k. Ok. Adjunkt 8 c. k. h. příručí
XVI
Desionand $
danioe v Čeohách činné wrote
1888, — Vi Stationen Bühmens während des Jine
M
Jméno stanice nee wäh et zmene Stav -Dion me em Pee ta (dem | Kin Ser. pozorovatele — des Beobachters en 320 527 | 500 2 224 | 369° | 170 | Potůček F. Bi
217, a 31 a1 49 46) 590 Ai dě oka POE E 82 151,50 15| 170 | -g10°| 96 | Kratochvíl B. o
20. Oy 132 47149 11 590 | -7540 | 196 | Bohutinský W. Pe | 282. a A. 93 59350 7 288 o in Spiele Da a. Kod (so 45 oo 20 | 0 | u ea ie 31 25 150 40 | 350 | 459: | 134 | Bittner Be 23T ann 33 149 883 272 | 5í| 142 | Schrus 2. oe
2 sa 92 11 [50 53 450 | 1146, 210 Hanke Hugo a
a ah 32 9|50 50 535 | 1055 | 208 | Seidel J. s
m jn solar s | ai] al? pm om Bo 21. Kempten Io lan zo am | die) G8 Joana E Oh rl u 31 49 |50 17| 214 | 544° | 158 | Klíma Kasp. Schaier
24 Kuanne, jso a lan su re | | 29 (rám E en (sumujm| m u me es 295. Ghlum uohahak|1 36 [0 42 | 234 | a8, 148 | Procházka M | Zám. zahradník Mime mare 5) m | Bb mmm S ei 81 46.\50 35 | 500 | <700:| 120 | Zopf Joh. dý- O Měděnec © 90 4700 25 | 888 | 9092| 162 | Pik Mor a Den [mon ln we © 2 na
Distontmd stance v Úoskádh čimé v 10
XVII
1888, — Onbromerische Sana Dimony währe! de Jahres 198,
© Jméno stanice © n ee Joiresnono U Ne | Stav — Stand anne der Stauiın me un em Ser k pozorovatele — des Beobachters B, jaro (raw) 0 | de di jbemko Eko, z 31 56.149 26 | 350 | 755° | 137 | Jiskra Aug. ne on 31 53 [49 51 | 430 | 01° | 101 | Hofman Jos. De Sn 33 37149 433. 630 | 941: | 166 | Rybička Jos. ie Bands a mul a] 010 | A5: 6 |Strhmayar mu | Obránce "ragendeet ar so lan an 500 | 73%) 723 | máe nar | Kona > 31 20 |50 39 | 750 855° ns Karäsek Fr. N a ‚ Laubenlof 3a 049 42| 600 | 781° | 165 | Janisch Joh. a N 32 41|50 17 | 257 | 798°| 191 | Strejček K. ne a, a 28 150 21| 165 | 486° | 198 | Kurz Jos. nn o et 32 45 50 21| 265 | 778° | 165 | Peška Mich. nn ne 32 51149 4| 670 | 915: | 185 | Kiethier Leop. ns u 31 2850 30 158 | = #9 | Mascheie Joh. ae 133 59 (49 58 | 350 | 789° | dea | Valrauch J. a 31 7 |49 32| 450 | 657° | 157 | Dolanský Jos. P en at 34150 30 | 490 560: | 184 | Lang Pr De | Pote Šírové [33 13150 243) 280 | 3915| 139 | Málek Joh. P an? 1149 45 | 380 | 502: | 190 | Čemus Jos Dr Andtah Norge 9 Jas 45 | 40 | sh | A8 | ou ao ne a 88 22 50 12 | 26 | Z | I | Waměk Jos. a ee, LT a5 une] vá | Pt hosp. šatní ed 33 1149 29 | 520 | 847° | 149 | Barták len. Ds ‚ Libochowie |Isı 43 |50 19 | 163 | 519"| 116 | Hofbauer M. nn od 31 382150 234 164 | 598: | 162 | Němec Ant. He
XVIII
Dešoměmé stanice v Čedkách činné v zooe 1988. — Ombrometrisehe Stationen Dihmens während des Jahres 1888. ©
en Jméno — Name | Stav — Stand Zeměpisná Nadmoř d. rafische |skä výška| Jahresmenge s Jméno stanice ne Höhe über = vod. get En pozorovatele — des Beobachters o sirka Nieder- hy Name der Station Kanes Breite De alt schlgstage| ří mm B | 3 Fórster 693, 4 | Sperling Jos. lesník 326. Lichtenau oV a o a | Pfarrer Lichkov || 422, Me | Zíka Jos. farář 827. Lidic 31 52 (50 81 340 | 86, 116 | Fórster Lidice 456, 153 | Hacker A. lesník 328. Liebenau 30 533149 563) 588 | 626, | 181 | Ack. Sch. Diener Libenov 612; 140 || Liedl Joh. sluha hosp. školy 329. Liebwerd-Tesch. 31 54 [50 46 150 784, 148 Förster Líbverda u Děč. 654, 162 | Braza Joh. lesnik 330. Linsdorf 34 17,50 4| 520 | 10585 | 160 Forstrechnungsf. Těchonín 675; 130 | Hrádek E. W. lesní účetní 331. Lisehna 92 2149 44/402 | 566/| 182 Förster Leštno | — = Knapp Jos. lesník 352. Litic 34 11,50 5| 360 = "EL k. k. Ök.-Verwalter Litice _ 394, 99 || Weiner L. c. k. h. správce 333. Litowic 81 54 [50 5| 360 | 504. | 135 Förster Litovice 523; 137 | v. Gillern V. lesnik 334. Liz 31 312/49 33 || 580 O Su) Dr Dion: i 469, 52 | Hanamann dr. ředitel 335. Lobosic 31 43 |50.31 | 158 568, | 106 Förster Lovosice 645, 150 | Diener Jos. lesnik 336. Lubno 33 513/49 463] 560 | 940, | 149 a a | 2 | Krejcar G. lesnik 337. Luh 31 4|49 31 446 "690, 162 Förster » 413 Ba | Figl Joh. lesník 338. Lukawic U. 31 0149 36 | 343 586, 138 R Dom. Direktor Lukavice D. 353, 92 | Woczadlo J. ředitel panství 339. Lukawic U. si 049796343 587. | 155 Fórster Lukavice D. 464, SSB | een lesník 340. Luštěnic 32 37 |50 19 | 210 770, 124 hen Lustenice 831, 152 | Čada Th. lesnik 341. Maader 31 10.)49 1! 985 |. 1270, | 190 Förster Mádr 697 | Nr an lesnik 342. Machendorf 32 39 |50 47 | 353 960, 196 A Förster » 527, 157 | Macek Jos. lesnik 343. Maendryk 34 5149 50| 473 811, | 169 L poste: Mendryka 479, 91 | Hoch Adalb. c. k. lesník | 88, 22 |501028!|/850 035 Si Hofjäger Manovice mysl. 504, 173 | Ullrich Fr. mysl. dvorni 345, ul AH 32 39|1|49 2 530 "830, 170 Borter Markyta mysl. 675, 144 Steigerhof lesnik 346. Marschendorf 33 29 |50 40 | 565 1038, 177 Förster Maršov 434 182 | Popn Ge. lesnik 347. Marschgrafen 39 51 |49 36 | 392 612, | 192 Hopp Ge o Maškrov 423, mer Jos: p. hajný 348. Martinowes 31 49 |50 221 260 542, | 156 Förster » 317, 153 kas Fr. lesnik 349. Maschau 30 56,150 16 | 400 | 56; =, er Mašťov 549, 145 šan Rob. ik ca Seen 270 153° 165 Rakusan lesn: Mcely N
XIX
Destondrnd sn | ch činné v zoce 1888, — Ombromelrische Stationen Bühmens während des Jahres 1888,
u
Zeměpisná | Nadmoř- Roční množství | Jméno — Name | Stav — Stand Jméno stanice Geografische |ská výška neue = em EObeů áž. : sräzk. Name der Station | délka | šířka On er Aezaroe | Nieder. pozorovatele — des Beobachters Länge | Breite || Meere | schlags. |schlestage 3 ki = 158 A Förster 351. od: 390 9 500 30"| 250 676. 169 | Wolf Fr. lesnik , sn * Schlossgártner 1 78 : 952. Merklín 30 52 |49 34 |, 490 nr : 115 | Brunner Jos. za. zlate » R Förster 3 * 590, 120 N 353. Městec- Voj 33 341149 41 | 670 | -g90° | 141 | Bratránek lesník » Förster : 5 176 5 Ae ( |30 2749 5441 510 | g71. 109 | TU Joh, lesník 1chalovice G Diener : 9, 99 : ym. 355. u R 30 40 |49 45 | 3% 640) 136 | Tebenszky Ig. školník gym. ribr Förster . 52 178 »nalo ‚356. ni 33 451 49 40 600 800: 163 | Brosig Rud. Isemiik a Kaufmann ns 7; 155 E { 357. Milčín 32 20 |49 34 640 943, 199 | Tischler Ant. kupec a 3 103 x Rentmeister 258. Mileschau 31 36 50 32| 392 | 550° | 111 | Matoušek důchodní Er Ile k. k. Ok. Adjunk z : 7 92 S : ul 359. ne 31 5850 14| 190 | 480° | 102 | Köhler Fr. c. k. h. wo In | Rechnungsführer : k 120 nd 360. Mireschowie 31 97 |50 30 | 350 455: 193 | Beer Bernard P EmO a 5315 170 | Jarkovský V en 361. er 33 40 |50 247 280 | 36° | 185 V lesník = nl Ok. Adjun 3 9 6 362. Miskowic 82 12450 9 230 | -| | Romig Th. h. příručí Miškovice ada o Förster 363. mn 31 24|49 37| 620 | 748. 111 yer 0. lesník VO : 148 Förster Mladějovice 488, | Förster 365. Mníšek 31 55149 52| 416 | 645. | 113 lesník » | s Forstwart R 375, 116 an 366. Modlín 30 46 (49. 23 | 650 | 710° | 144 | Stipek Joh. hajný “ 5 405, 105 Gutspächter 367. N 31 5|50 17 | 250 | 533) | 102 | Zeman V. näjemce 5 | ; 485; Schlosseärtner 368. Moldautein 32 5.49 14 | 356 | 686. | 151 | Sakař Ant. Zn. var Vltavotýn 971, 102 | Adámek Joh Fórster 369. un a4 29 |50 9) 200 | 1106, | 174 lesník Morava oa 409, 90 “ V Fórster 370. en 31 42150 8| 390 585, | 123 Lóschner Alex. Iesirik Förster m 6 7 A zen |B1 58 (50 42 | 354 | 751° | 176 | Schmelovský Jos. © | es 1 Förster 1 v: v » Verwalter : 12 ý 378. oc 33 38 49 57 | 240 | -690 | 130 | Waměk Aug. m Fischmeister 6 374. Náchod 33 50 |50 251 | 372 886° 179 | Kober Max straně sádek » : Hofbesorger 375. Nalžowic 32 2|49 42 | 350 6097 m Schnurpfeil správce dvorů Nalžovice 8
8*
XX
Dišloměmé stane v Úrohádh čimé v me 1888, — Andromedy Salima Dies váb ds Jahns
Jméno stanice Name der Station
i
NO
o
N Ar,
Jmeno — Name | Stav — Stand
pozorovatele — des Beobachters
400.
Nancy Glash. „sklárna
Nassaberg-Libän Nasevrky-Libáň
. Náwes
h Nedvězí N okné
: Ne
. Nepomuk b. Klenö
„ uKlente
. Neudorf
Novä Ves
. Neudorf b. Číž.
Nová Ves u C.
. Neugrund
Nové sady
. Neuhaus
Hradec Jind.
. Neuhaus b. Kón.
9 u Kinžv.
. Neuháusel
Nové Domy
. Neuháuseln
. Neuhof
Novy Dvür
. Neuhof
Novy Dvür
. Neuhof (Käl)
Nový Dvůr
. Neuhůtte . Neundorf
. Neuples
Novy Ples
. Neusattel
Nové Sedlo
. Nenschloss b. Saaz
Nový Hrad u Zat.
. Neuschloss b. Hohm.
Nový Hrad u V. M.
. Neuschloss
Nový Zámek
Neuschloss Nové Zámky
Zeměpisná Nadmoř- Geografische |ská výška délka | šířka |Höheübe Länge | Breite | Meere 30° 13’ |50° 23'| 670 33 29149 52 | 390 31 31 |49 46 | 520 32 849 481| 340 30 5541149 5141| 478 31 15 ‚49 29 | 439 30 28 |49 25 680 30 13 |50 20 | 780 31 45 |49 221] 490 32 3150 41 321 32 40 149 9| 478 30 181150 3| 758 30 13 |49 42 | 560 31 53 |48 38 | 690 32 19 50 6|| 255 30 203149 35 | 490 32 33 |50 184 236 32 15 |50 50 || 557 32 39 |50 504 450 33 37 |50 19 | 260 31 52 |49 19 | 529 31 243/50 194] 230 33 49 |49 51 | 400 32 11 |50 37. 290 32 51 150 164 200
Roční množství Jahresmenge d. sráž. vod. dnů srážk. Nieder- | Nieder- schlags. schlostage, 537, 170 1174, 193 486, 115 574, 102 104, 123 475; 105 678, 109 360, ! 89 "530, 100 445; 156 569, 171 599, | 104 1125, 127 881, | 200 480, 135 677, 163 500, 129 "630% 120 550, 162 716, 148 683; 164 965, 186 409, 109 447, 133 6383 142 812, 137 558, 130 11, 148 405; 98 8163 134 +700, | 130 928; 192 1068, 213 768; | 139 ag. 157 416, 116 704, 136 545, 115 721% 125 26 ! 66 402, 103 * 500, 101 764, 123 521, 134 623, 143 508 108 74, 125
Trexler A. Němec V. Mašek F. Seemann Hugo Bauer
Šťopka Raf. Vokurka Fr. Hahn W. Sluka
Milde Fr.
| Schöbl Fr.
Schneider Ant. Nestler F. Gafgo Gab. Neiser Ig. Liebl Fr. Valenta Fr. Neumann W.
Hausmann Fr.
Watznauer Ferd.
Holý M. Zirkl Joh, Knölle Fr. Patzelt Wilh.
Kholl Ant.
Förster lesnik Forstingen. lesní inž. Fórster lesník Fórster lesník Fórster lesník Professor professor Förster lesnik Förster lesnik Förster lesnik
k. k. Förster e. k. lesnik Gym.
gym. Förster lesnik Förster lesnik Reitförster j. lesnik Oberförster nadlesni Förster lesnik
Oek. Beamte hosp. ürednik k. k. Förster c. k. lesník Fórster lesník
k. k. Fórster c. k. lesník Fórster lesník Hofbesorger sprävce dvoru Oberförster nadlesni Förster lesnik Förster lesnik
Daunen v Čedách čímé v moe 1968, — Ondromerishe Statimen Bohmens während ds Jahres 198,
XXI
Jméno stanice ernste s šk a Jméno — Name | Stav — Stand mo en obor | en a dem © Ber. | „Nie pozorovatele — des Beobachters a Městomau| 32 3 (50 55 | 510 | 1035| 103 | Kluch Jos mi en 31 28.|a8 49). 855 | | 9 || Charvat B k 32 49 |50 49 | 780 | 1350'| 192 | Bartel Fr. Parken Muh, mom 0 | | ai wm [EEE Na 30 59 |49 32 | 355 | zu®| 193 | Vorel W. Bene s a 33 31 150 20| 20 | 780° | 142 | Haak Jos. en 209 en 31 53 |50 50] 150 | 907: | 155 | Vorreith K. un N 32 23 |50 40| 294 | Gg6' | 153 | Bergmann Joh. es le en 30 55 |49 28 | 480 | 553°| 116 | Khores K. ne a2. Oi jm 4m | | zit dl jam p Kuna 11. Oneietellgg 0 (so 50] a0 | i| 08 | mamma (EE Künter nn en 31 32149 58 | 402 | gu0e| 119 | Amost Fr. ann 32 18 |48 46 | 640 | 460° | 134 | Příhoda Fr. a 10. OMerst za a jso sell 00 | ar 83 Immo | Eine sl m 33 47 (50 16| 315 | zige| 134 | Dlouhý Ge. a a8: en 33 2150 16 | 250 | zur°| 150 | Šíma Jos T os 3ı 2280 87) 310 | „7567 | 150 | Přtzner a E ne 80 48 |49 123] 780 | 1449° | 107 | Schweiger Joh.
a P 32 40 |49 28 | 574 | G6) 139 | Novák Fr. o se ea 31 26 49 40| 640 | 305° | 142 | Zvomař F. Obenfürster Eee 33. 27 |50 3| 220 | 97: 154 | Sova Fr. a = a 31 56 |49 15| 485 | 904° | 149 | Jablonský Joh. ne
Desfonamd stanice v Čechách čimné v zove 1988, — Omhrometrische Stationen Böhmens während des Jahres 1888, | :
Zeměpisná Nadmoř- | Roční množství Ei. A Jméno stanice Geografische |ská výška| Jahresmenge d. Jméno Name =- Sie Name der Station | delka šířka ohe úber| sráž. vod.|dnů srážk.
s Er d Nieder- | Nieder- ozorovatele — des Beobachters Länge | Breite schlags. |schlestage P
. Pašinka 2 || Verwalter 32° 51’ 500 0% || Wenzel Jos. h. sprävce
‚ Paulinenhof 39 96 | Bitterlich Wilh. | Förster . Pelestrov 93 | Rosslaw Hugo nz ? Bu 3 32 Janaczek Joh. a 33 58) | Freiberg Fr. a . Peruc 91 5 U Gold Wilh. Schlossbesorger % zám. správce .. Petrkov 1 | Netušil W. Ds » | . Petrowic (Šelč.) | : Schlossgärtner Petrovice | Barıln Jos: zám. zahradník Be, | Zetec Is ade 0 Kubi. | Kane . Petschau | os ; Förster Bečov unse SEE lesnik
. Philipsberg
| ; Fórster R Kalkant J. jun. Be:
. Pičkowic | Pfarrer
Býčkovice Jebautzke W. farář
. Pilgram Professor Pelhřimov Mollenda K. professor
. Pilsen
Ron Professor Plzeň Cipera Jos.
-| professor ah, DE;
B Holeček k
: 8 Kopřiva Jos. a Bel pami am EB ik zna am On
: a E a ; Freygang Ad. wi
i Pak Pietschmann Ant. er on Kia Ru, be In
el
Daně dil v Čedáh And v moe IR, — Once Sinn Dim wäh ds Jy IR
XXIII
( Jméno stanice | Geografische |-ké skal Jahresmenge d.| Jméno — Name | Stay — Stand Er os Lines a an Keen „Niler pozorovatele — des Beobachters SR 81"361|509981 285 | Z | TI | Engel A. G. ee An Be on srlo 09) a0 | | 18 Tas | Porota 82.2150. A026 | 488° 111 | Kachler Chr. a 54 Rico (ar also an) 20 | dět 08 |Sunineraa | kk Amtsine Se jm o 6 w0| 7%) 1 | ng 0. otahene far mom) m 8) ram | Premal ee 31 48 |50 183| 202 | 537° | 139 | Schreier Jos. a Baur on sla 5| a0 | A) JB stick m | Dr Li. Pohon eo 32 5150 5| 202 | sfi:| 13s | Welneck K. Dr. ředitel hvězd. 460. Přelouč 33 14150 21 210 — = Beamte der Zuckerfabrik
A = 2 = = úředníci cukrovaru hy 33 47 |50 14| 308 | 750° | 151 | Vávra Jos. BL a any 32 30.150 10| 175 | g60°| 112 | Walter K. Den en 31 0|49 343) 370 | 219° 45 | Hák F. De 464. on 31 40.149 41 474 Br 105 Lang Jos. ee Eu 2 0 ast 32350 | 2% |, 2) sach E a men 31 48|50 7) 360 | 500° | 602) Svoboda V. Kun a en 34 4|49 55) 450 | gie | 154 | Stránský Em. P ns 33 38 |50 28 | 480 | 68° | 903 | Kubelka Evald Io “89. Proseč a3 201149 49)| 560 | „40° | 140 | Zaak Er. Dr 40 Dei (sy ss so aa 50 | ihm. | iin u 82 38 149 45 | 450 | 995° | 17 Werner Ant. en s a 80 51 |49 32| 412 | "396° | 139 | Mašek En; eat 31 33150 2| 340 | 583°| 145 | Buck 0. ne s Ab 81.9 |48 58 | 1167 | 2007: | 170 | Schimann Adolf E
XXIV
méno stanice Name der Station
aš
va
Dalaněné ste v Čckáh čimé v moe 1898, — Ondrmelske Salma Böhmen während ds Jana 1888. :
476. Rabín
» 477. Radechov
» 478. Radošín
Radschitz Račetice
Rakonic Rakovník Rapic Rapice Reichenberg Liberec Reichstadt Zákupy Reinwiese
479. 480.
481.
482.
483.
484.
»
485. Reitzenhain
»
486. Renč
487. Řendov
488. Rennersdorf
Rezek J. H. mysli Richenburg
489. 490.
491. Riesenhain
492. Röhrsdorf
493. Rösselhof
Non Rohozna
495. Rohy (Krašov) Rokytnic Rokytnice Roll-Gross Ralsko V, Ronov
496. 497.
498. Rosenberg Rožmberk Rosic Rosice
499.
500.
ee, Bann | Jméno — Name | Stav — Stand Lands Da | en Ki „lada pozorovatele — des Beobachters 810 52 |490 | 435 | 576: | © 97 a or en 32 30 |50 32 | 380 | 749. | 209 | Jungnickl A. Dee
31 49 150 20| 240 | 506: | 4155 | Jonák Er
Sl db no 18 260 4553, 103 Rosenkranz
31 24 |50 6| 330 580: 159 | Fahoun Fr. en
31 50 |50 10 | 322 405: 106 | Zima Aug. DE
32 44 |50 46 | 375 | 1048: | 204 | Walter Ad en
32 19 |50 41| 270 | 716° | 149 | Svoboda Fr. a 31 59|50 524 257 | 906° | 150 | Teuscht W. ee
30 54 |50 34 778 a de Womačka Jos. Br
31 5149 35| 445 | 511° | 138 | Gerstenkom A. Da a 32 45 |49 46 | 410 | gie | 145 | Helzel Fr. a
32 550 51 | 350] 994° | 163 | Chládek Da
33 11150 421 894 | jg? | 195 | Svoboda Wilh. De
33 424149 50) 440 | gE4°| 159 | Anderle W. ee
83 24 150 42 | 812 | 1599° | 154 | Vorreith Hugo Tre
32 16 |50 48 | 460 | 945? | je4 | Ducke Heinr, K 31 163/50 30| 400 | 400° | 145 | Krandl Fr, Be 33 29 149 48 | 600 | 933° | 123 | Wagner Ant I
31 15 [49 57 | 310 | 519° | 185 | Růžička Ant
84 8|50 10| 580 | 4976" | 150 | Ezer Joh. O
32 28 |50 403| 340 849° | 181 | Finger Fr. os
33 12 |a9 53.| 200 | naar] ae er 32 2 48 39 | 540 | g93° | 112 | Richter Rd. en 33 37 |49 55 | 265 | 655° | 144 | Šťastný Vinz. o
| |
i
XXV
000,
Dedaměné sale ní ní | ass v (zäh Ci v no 1888. — Ombrunetische Stalonen Bühmens während dis Tales I
Jméno i Zeměpisná | Nadmoř- | Roč | stanice | Geografische © ská výška | množství ZE e der Station | délka | šířka Hohe ihes Ee d. Jméno — Name s = 2+ TAZ. zy = == | Länge | Breite m Nie, Ae am n tand schlags. |schlgstag pozoro ER 501. Rosteř R = schlgstage vatele des Beobachters Roztěž 3205111490 55 | 3 71 502. R : 3 350 en} 129 RO \ ae evo sa 168 | Sirovy W. Forstkontr k 810 | 873° | 188 | Stradal Fx se a s rádek Červ. E450 3 16 . \ r = ns 315 nn 562, 157 Sachs Edm sí 505 en DNür 54 48 50, 550 553, 9 |< lesník . Rothoujezd 674 109 | Swejda M Schlossgá Ujezd Cerv. 31 30 150 30 5 at. € lossgärtner 506. Rothoujezd 20 | 580: | 139 | Kaltofen Fr Bin u Újezd Červ. 31 54 149 22| 415 be Se a Ba aboujsal | > | 659, 149 | Butta G = 508 nn 3250,50, 90,398 | 5 | un ee . Rothřečic 478. ? N Ra né Řečice Červená |? 51 |49 31| 460 a 100 ovotny Fr. = k Ók. Adjunkt 509. Roželau ; = = en en hosp. příručí Rozelov 31 2749 33 ns ar : Orster 510. Rožmitál 625 | 1084. | 177 | Dvořs a ic 31 32 |49 36 | 525 nn a p 511. Rudolfi 1, 33 865. 136 | nos en prir. 2 mysl. 31 9/50 8 * 45 ok Pe Dt 512. Rudolfsthal © 451 | 55° | 143 | W u ı 33 20 50 3 143 l erner Jos Förster 513. Rudolisthal Su 1015 & | Lanz 3 32 4750 471 = (rámy Ge. u am 3 690 | 1118. | 195 | Ringelhein: er 32 13 50 BIS | unse Förster 515. Ruppau 57 | 382 | | 185 | en Roupov 30 55 |49 32 5 185 enk Jos. Schuldirektor 51 450 3716 122 feditel škol 6. Bauen 5 578, 141 | Lutz K A ů oupov 0 55 (49 3 © . k. Förster 517. Ruppersdorf ul 651 161 Nepomucký J k we ; 518 amretee 10 o 755, | 182 Ef c. k. . a i : . k. h. příruč Salmthal o č 965, 199 | Birke Ant. Fórster BO dan l a 850 996: a Pet „opal Žandov 322 4 |50 43 5 < 154 eter W. Förster 520 256 815 150 lesník . Sandau 685 172 Stolle K Pier Zandov 32 4|50 43 | 256 ne 5 > Kn 521. Sattel GiB: | 8 | Němec Ant o 5 en 33 59 [50 21 | 720 ee Sen ul ” 72 . 1 k 2 Q íručí m 31 57 (50 860, | 1807 | Noeben I: Oberförster 523 18 175 464, 142 | x nadlesní . Schaben 535 5 St 7 A 30 14 |50 +| 18 astny Joh. Gärtner 524. Schatawa en 742 : E | M Z 525. Schát z, 790 né 139 lesník zenwald 31 101 67 7 146 Amort Ant. Förster 2 249 4| 920 588; 174 lesník 856, | 189 | Schmiedt J. Förster lesnik
XXVI RS
Distunamd sauce v Čookády čímé wm 188. — Ünlrmehrische Sttimon Diners während dis Jane 188, ;
Jméno stanice | A osel! be Beet Jam | B m | medea ov | oné pš en | Ne Meder pozorovatele — des Beobachters 2 a 32° 85002541 200 | 591: | 180 | Patzelt Jos. De B27. Sehlossvald | (31 16 148 9] 850 | ga7°| ırı | Hama A. nn 528. Schlüsselburg |] 97 |49 261| 460 397, | 161 || Horälek J Forstadjunkt
Lnáře = = = ; les. příručí 529. Sehmelztlal | (30 15 (49 55 | 620 | +660; | 150 | Fischer Jos a 530. Schnapautzen |s1 349 37 349 3705 ! 70 || Mareš S Oek. Adjunkt
Snopousov SIE Er ; h. příručí ae 131 45 (50 47 | 584 | 9305| 161 | Dinhant Fried. n un, PS O oo Stefan A. Po 533. Schönhom (39 14150 55| 518 | 9501) 175 | Imhof K. u a BO 0 «soo, | A R 585. Sohwakin I: inv (31 26 (49 51 | 564 | 16° | 161 |- Vaměk Jos. a 986. Schwanberg | 30 56 |49 bal 562 | C | C | Teiner K an 530. a 91 a7 lag 44 795 I 2 | Balling Fr. ns Pa ia ao ee ml jmen (m 540. Sehweisfiger (31 28 50 41| 500 | 765°! 4 | Neumann Aug. kn 541. a 31 7|50 7 450 a 56 | Köhler Sek, i Pe 32 16 |50 431) 400 | 6: | 188 s Förster a 31 45 |50 38 | 490 | 564° | 153 | Risseldos. ne 2 geclte 31 56 49 22 | 510 | 6] "01 | Suchavdek 545. a 30 55,|49 26 | 470 | | 165 Steiner Joh. De en 32 46 50 19 | 265 | „7703 | 140 Dräbek Ant. Re ee 32 549 141) 398 | 730° dur Klauda Jos. On ee 133 28 [50 17 | 272 | 6915 | 195 | Pittermann Jos. | hist p notář ee j94 8150 5| 468 | 902: | 158 | Němeček I o hosaník u a 32 52149 34 460 693; 130 Bambas Joh. ee
|
XXVII
Jméno stanice ee ská výška l) Jméno — Name | Star — Stand | — Stand Nu o a Non er Ale - pozorovatele — des Beobachters S n 3004871490 291 500 | 630:| 109 | Kreil W. le 902. Sichengiehel | (31 29 (50 43 | 775 | 1059 | 185 | Horák AL E 558. Siehengründen (33 17 |50 45 | 922 | 1904: | 920 | Kratochvil De 554. an 30 154/50 16 690 +750: o Eon A sn u 33 6149 33| 530 | 948° | 999 | Auerhann J. ne Den 38 43 |50 24 | 284 | 738° 177 | Valenta Wilh. an 31 55 |49 53 | 549 | 674° | 149 | Glückselig K. Förster 31 649 31| 512 | 580° | 130 | Wollmamn Fr. a 560. Sklady 31 48 |49 36 | 500 752. 149 | Jiskra Aug. Se
: P 31 53 |50 13| 246 | 510°| 100 | Lokay W. o o an 33 34 |50 143 262 | 589°| ge | Rück Hein. Enns a 34 3150 9| 400 | 993°, 167 | Malý Ant. a N 33 10 150 153 230 | 649° | 135 | Nyklíček Rob. ER 565. on 31 15.149 34 | 450 | 639° 117 | Mašata I. ne 33 32 150 18 | 239 | 662, | 148 | Stupl Jos. a 56T. a 31 47149 38 | 491 | 619° | 114 | Písařík Joh. De 568. z 33 33 49 523 350 | 746. 119 | Tomsa Adolf De an 32 23 49 16 | 403 | gj1"| 162 | Kukla Mat. ui Sm sie | (a jem) am (3%) 238 | zen | Verse Sur 32 214148 404 749 | 972° | 147 Roller M. Ze 2 nn 82 26 |50 183. 182 | „50° 165 | Czermak B. Ba het 32 2148 48| 543 | 245° | 115 | Štufka Adolf rl le nn 32 9,50 45 | 360 607°, 159 | Schneider J. a = S 80 58150 28 | 750 | 6 178 | Stein Emil a
Deloměné stake v Čbác mé v at 1898. — Onlunarsche Satin Důlmens wärend des Jahres 1888
XXVIII
KB L ně ge
ND ae Ne
rear
nero stanice en | Amen Name, er DM de an BR Sn k Kr Nie pozorovatele — Bes POP 20 a 300 46" | 500 28'| 805 100° | 194 | Hawel A. Der Dr. Slarestadt jaa 49 50 32| 450 | g&8° | 175 | Steinbach W. zn aa 81 41|50 37 | 402 | "4% 176 | Klinger Ant. a a one 32 449 51| 210 | 509° | 153 | Paur Jos. ns 250 ae 33 2 |50 45| 910 1352: | 182 | Votoček Hugo et en 30 54|49 94 950 | 1339° |- 198 | Stipek ie elle 31 43 |50 17 | 230 504 | 154 | Čížek Fr. a od m) 31 37/49 30) 550 | 797: | 168 | Vilita M. en en ee 25 er 32 25 |50 35| 250 | 5:| 171 | Přibík De:
587. 32 14150 23| 290 | g55°| 148 | Marek Fr. De An A 32 30 |50 24 | 218 | 608° | 149 | Košták Ant. en ee 33 97 |49 47) 620 | on: | 157 | Stoupa Ant. De een ee 31 16 |49 35| 580 | en | ia | Laitl K- N 922. rn 31 3149 6) 860 | 1us6°| 194 | Bělohlávek Th. Den 593. r 82 17 |49 32 | 580 | "300% 193 | Patrik AL il [32 5148 48| 600 | s03°| 139 | Hájek I. n oh sn 34 74160 8 | 500 | 9749 | 178 | Bečka ma.
536. Sr! 3149150 4| 380 | -50 110 | Petraš Mor. ne 597. os 33 5|49 40, 393 | 905 | 155 | Seidler Karl ee ea | 700 | 1983. | 190 | Sluka Fr. a
50. Dur nano no | dě af sm Eee So any 2330 7 sr Soon ao | Heinrich F. a
XXIX
: 1 Zeměpisná Nadmoř- || Roční množství | ; Jméno stanice Geografische |ská výška| Jahresmenge d. „jí Mne | Stav — Stand Name der Station | délka | šířka |Höhe über) sräz. vod.\dnü sräzk. Länge | Breite an ee pozorovatele — des Beobachters au, 820 207 |490 251 423 | 799° | 184 | Hromádko Fr. Be | 602. Tachlowic 429; 91 | : k. k. Verwalter Tachlovice sl 55 50 1 347 567, 105 | Molitor c. k. správce 603. Tannenberg 956, 191 Forstwart : 32 14 |50 511 658 1160, 219 | Kleinwächter J. lesní dozorce m en be BL (32 13 |50 48 | 570 | 1098° | 206 | Erben H. De 605. Taus 5 420 129 | Professor Domažlice 30 36 |49 27 | 428 682, 161 | Weber Jos. professor . Taužetí 5 ; ; 606, Tauben aj ao 50 am) 30 | gie) 30 | minor a | ru 7. Tellni Orster OT Teinice 31 38 (50 44 | 450 | -760,| 205 | Hornis 1. Jose 608. Tepl ; 372 145 k Stiftskapitular = ton 30 32 |49 59 | 658 | g33.| 151 | Oswald Alois lo kapiul . Thiergarten > 480, 99 | erförster Obora mysl. 81 39 |50 10 | 405 610, | 143 | Vandas Thom. nadlesni ' 610. Th St. au 0 an Sv. Tomáš. 51 46 |as 39| 990 | _ | — | Lenz Jos. a | 611. Tomic 478, 107 | x E Förster Tomice ı32 50449 39 | 445 | 783, | 199 | Šeplavý Al. lesník 612. Tomkovk | 4 örster . 613. Trekadorf = 435, 149 IR Förster Trčkov (34 5750 19 150 OZS 150 Friedrich Fr. lesnik 614. Třebok a Se 5 nd: 2 ou ©2202 šesný R ae 615. Trebotov | 519, 109 : Förster s 31 53 |49 584. 380 585, 126 de Pauli lesník 616. Trubijov PS 5104 161 e Förster : 33 47 (50 26 | 390 | 904, | 166 | Vlček K. en 617. Türmitz 5 9 ‚särtner Trmice ee | 467 : 105 | Josst na | 618, Tupadl | 5 641; 125 ártner Tupadly 33 4|49 52| 270 764, 148 Klapka Ant. ende 619. Turnau 531, 157 k : Quardian, b. Notär Turnov 32 49 |50 35 | 263 | 939. | 186 | Pelikovský P. kvardian, b. notář 1 620. Tynist | 570; 118 Förster Týniště (83 45 |50 9|| 253 | 735, | 131 | Masner Jos. lesník 1 621. Uhersko * 603, 93 a Fórster = 33..302,50295021 2250 750, 91 | Lindner J. lesník 622. Ujezd b. Blatná 511; 121 i Förster u Blatné| 91 95 | 27 444 144, 105 | Podzemský K. lesník 623. Unhošť 421, 173 3 k. k. Ök. Adjunkt > 91 48 |50 5 389 582, 109 | Mulač Karl c. k. h. příručí 1624. Wacikov - * 600 155 Forstadjunkt | : 31 31/49 32| 583 707,| 193 | Gut lesní příručí 625. Wächterhaus 681, 184 Heger : 30 183 50 19 | 642 | 1029, | 228 | Hótřer Joh. hajný
XXX
Deštoměné stanice v Čechách činné v roce 1888, — Ombrometrische Sal Bülmens während des Jahres N =
Gene wonnen | Cr, ng Meint] Amno — Name | Star — Bin Name der Stan es el en Sr Mid pozorovatele — des Deo ECN PS, WEN) 310 28° 4903717) 650 | 1198 | 177 | Lipansky A. De P onak: 299850, 25], 310 1 2 s (nriede (B. S oa Zn 88 38 |49 49 | 500 | „97°| 143 | Fischer A. Dt 629. a 30 42 |50 29 | 780 | 9497| 201 | Lorenz W. pak Eu 32 54150 52 | 505 | 1970°| 196 | Kina K. Be 651. Weisewasser 39 28 (50 30.| 304 || 509° | ni | Peřina Adalb. en ABA. Peplice Mom 33 50 (50 86 | 468 | gr | 186 Mbenhöch Alfred | práve sl 633. I 82 848 50| 549 | g63° | ia7 | Vavrem B. n N a 31 3149 16 | 615 | 785° | 143 | Schreiber Luise m 635. a 32 050 17) 175 | 549° | 118 | Melzer Jos. an 930 P 80 18 |49 323] 790 | o5g'| 152 | Ruf Mr. De 657, Werscheditz | (30 50150 81 575 | 588° | 109 | Eekert-Hetzel® | ce 638, n 33 15 |49 51 | 315 | 804° | 166 | Končický Jos. se wen 32 42 |49 50| 450 | 906:| 118 | Raych K. I De en 31 19 |50 233, 240 | 379°, 113 | Hoch Mr. er en 30 331/49 42 | 440 | "32% | 10 | svoboda Fr. Br se im ala] am] ii] Box em, os. Winsen (sa alan an 200 | | Zi am | Oimhen en 31 10|49 37 492 | 596° | 107 | Opolecký K. note a ae 38 1|50 49 | 970 | 1366° | 197 | Jäckel W a = Winterberg |s1 2149 sl zıe |. 100° | 10 | Němeček R. Se 60. We zo malao 10 | am | | Ian |. nn 32 26 |49 0| 438 | 35°| 151 | Karták En N 30 47149 34| 450 | „94° | 154 | Janka Wilh. u 0 en 32 33 |49 43 | 364 | 999° | 189 | Gabriel W.
| Dnsiomimt sli v Üechäch Bine v race 1888. — Omhrometnsche Stationen Bühmens während des Janus 1998
ET BE an o n en
XXXI
Jméno stanice rennen: dá výška A n Nume Stay. a Pe ohon naša né den Nr „Nieder pozorovatele — des Beobachters i" a 32 750 334] 300 | -590° | 140 | Marterer 9. en 653. Nas 32 43 |50 263) 230 | 766° | 197 | Hoke a. Br = pad 30 193,50 29 | 850 | 1080° | 130 | A- v. Uiblagger ne o en 32 19 |50 30| 363 | 77°) 150 | Šťovík K. p a Bt 1350 7| 390 | 5% | 149 | Hem Mor. o Et Da 32 413150 31 | 82 | 709°| 150 Porsch Jos. en 658. ro 31 50149 31 | 468 | 760° 116 | Kubis Ant nn 659. I 30 56.150 112) 550 | 577° | 130 | Mendl Jos.
ST I 88 363149 42 | 650 | 194° | 159 | Daněk Ant. De a 33 52 |50 383) 575 | 30: | 142 | Žák M. a u 32 30 |49 50| 455 | gpš'| 159 | Chroust J. Denen
663. u 33 42 |so.10| 236 | 7° | 14 Souček Z a 31 48 |49 28 | 450 | 74s"| 161 | Urban Jos. en
“a2 ans 352250 265 476 i | Haaser Herm. a mu 31 1)49 39| 450 | -g90:| 195 | Tast Ant, De
as nn 33 30 150 9| 250 | ge: | 187 | Sa 4 De
= De Chrästi3g 31 |49 55 | 280 659° | 128 | Wagner Šlechtislav
nn A 83.32 149 29 | 475 | 669° | 160 | Prexl Dom. ka
BL a 33 142149 543) 527 | 0597| 199 | Manlik A. Re a | | 13 | Men KU NDR Wine un, 33 31 50 17| 250 | z08°| 155 | Wolschan Quido | k De a pa ra | a en a P en 32 184149 19 | 480 | 96" | 497 | Křepinský H. ne
XXXII
Desiondmd stanice v Čechách čimé v moe 1888. — Onhrometrische Salome Bas während des Jahres 1
*) Hvězdičkou * opatřené udání bylo stran jednoho měsíce doplněno z okolí nejbližšího; kde však scházely výsledky více než
: Zeměpisná Nadmor- | Roční množství | Jméno — Name | L Stand | Jméno stanice Geografische |ská výška| Jahresmenge d. nme. der ervna a na en Ki Nieder pozorovatele — des Beobachters Sc a 310 56'|509 14| 208 |. 415° | 155 | Čejka Ferd. a 677. Mor b. Bath, Jam. I39 56 |49 a9 | 470 | 611, | 149 | Jandik Z. a wald 81 27 |50 44| 823 | %%| UB | Tandler A, eské nm 32 1/49 8| 420 | <9067| 110 | Schubert a one 31 45 |50 17 | 216 | 589° | 173 | Kozel Rudolf ed cken 32 18 [50 47| 360 | 759° | 168 | Ducke H. a 682. Zwoletowes | (31 51.50 14| 228 | z09°| 101 | Šp K. ne 683. Zwoleiowes 31 51150 14 | 228 | yon: | 99 | Baier Joh. Er E Se a 33 2149 58| 270 | g54°| 156 | Horák Ferd. a >. A po Rokye.|zı 17/49 44 435 | 49: | 163 | Hořice Ford. A sı 22|49 5| 730 | 806° | 672] Knorre Er. ON et Ai I: Ei 33 29 |49 42| 550 | ggg: | 157 | Pacholik Is. a > a 31 46 150 16) 256 | 547° 149 | Grund Gust. De one 32 44 |49 48 | 430 | 065: | 140 | Nötzl Aug. er ae 31 54150 27| 154 | Ge | 134 | Zeman J. en en n 31 40|50 6| 398 | 635:| 181 | Valta J. n m 81 10|49 29 | 480 | 481° 119 | Ku V. Re 698. Životie > 31 21 |49 28)| 618 | 696° | 151 | Skála Er.
jednoho měsíce, vynecháno vše. Znamení ! udává, že počet dnů se srážkami zůstal daleko pod číslem průměrním.
Mit einem Sternchen * versehene Angaben sind bezüglich eines Monates aus der nächsten Umgebung ergänzt worden; wo jedoch die Resultate von mehr als einem Monate fehlten, da wurde Alles weggelassen. Das Ausrufungszeichen ! gibt an, dass
die Zahl der Niederschlagstage tief unter dem Normale geblieben ist.
= EZZ
(s00g0s11) | ar = —— mompng | £ PL ta s | ar, : SE — s10rT0n s Mor bb K dada ee ent = ší — co 9) NE 4 «| o (god A MOTMDIT | ml Teda no 5 | | | l | 19 Deere | | | | A, ; . taten SWR IS: ď eh uoonmodunorg ren S | al AT land © = | eo 99 koa kán, = GI = TAONSOIT en mag | BTS I II leiten: re je BE a ar- O OV | P | En a RER dě N vl en | > - G neune + ll (© | OV = (11) +- = | a | ee ... = = nn ZUBI 5 a o sss ee ze. ela ne10g op = m ve EN a 6% |. ji BS S o wm GR Seas) S = S RS se your © | © K aD BEE S u = {ef [a x © © P om ee a jse eo = 5 a© Ser o | ; ie . a PER GOO = ETA AN 1ER s — :8 51804 = © bo kos- sice «d< SH Gan) = ři = AN = bo- a a ‚puskpmag | © O S = 5 (aygseg) s | BT i ; sense I "pe stapmeag Er A me DoS E : HOoO 37 | = — ze LL Fr = S na os s s 8 | Es = Tera = a © A | 8 a SLA | a ooraoysnorog | © | © TER — = ben! P 2 T = al ds. 37 ne = === eh OIMOYSNOTO R m 4 sss es Z o o | m a neasıg N I Seel] ale nz > (rarasınzd) Ná >© © 2 8 HH mm | S S uje "© = = = oo 4 A | | | | = Er o 5, 2% 3 E EEE EN EK OOA A = nL če E SR A © = N » = — 5 en een... : ae N = 5 Ye) Am, Aa | co z K asbleke De = m arg: & Boni Jo = S 8 120 PPS le ... WERDET TE | RS SM © © ono POE o rk ll er S nl (mem) a 5 č Vč med © So co Mo ola. S "M ‘U 08T S a = © (exmy) na O === = č S M, P ® | $ i ra A0S9U9T = | | | | | | s „2 m 3 | | | 2 ší 256 č E E = 3 ne negosou9g ak | © | le | | RS SV S os | (samoa s ® a = - ECA n na "00 5 = (org) PPT TAORMINA at: BEE AS Een MOTO | ”" = = © preanomg | 8 ed S ODD OTA - < Nr: 9) = A OpfeAuaıeg = a 4909 | | | | | | sn S RR | eo (Cz) a © s = : 10 20 -| o oc S č = P © 2 3 nn vor < = „ru EX | | ] | | | | Re | | ae | | | | an RE on se: E 5 1 IT gt Ppod1ossn m 10 Oo TÍ SA o © = r- = 3 saouo) S) 5 Y DE RN = ao || oa s gamona E: 19011) OTT DREH KATKA V = A IMO Bien edno | E ae Bit i PET, : Kant 3 = = uopredny | © P a = eo elle s = a s | ee a P a A | 0 tony = (2 E PEHA Re > ouy | co |o „E en ER Ba | A 3 .. ET ER o = imafisuoury co = Es Haus | 55 S © * ee 0 * 0000000077005 - ee] | RERERE BE non © | ei = co" | o a == (©) o | | | č | S at © m X DE Ber > -$ va o | i om) > a že (isst) n BR | el © STE : oonrauuen A | | | | | ine En EN B o ap dě ENA >L z | REP o $ zumogy | * ooH Peer ee ee as 5 = <<< a £ É : I NA co #8 an el SEEN OD M os1íco) bay Si © oo a: EEE SZ — EHER Op, a OSI k FI CO Bozen RD = _ i ISs9u uag | mr ori r ra A1 AV 000 401,06 93 6 Mm S18 en Jeuoy E = “= os |= o 918 se| © 2M IS9W (S23 E88
S > » © A = va k) V
” RICH (spy)
(ausorg) vysnago A vysnadoď a! Es —_— “ in I (aossnug) u m © | © | | | | o | ný o a © ; AONLIAO ala! a Oo 1 x | te FROH Bee he Hao A Rlessí la f: SSS- || ... 1060 PBA ooo , zb k (0:40) ME eo Nee B S tai 0“ | o De & zT a | | | "o'n v SA oyda sc - — el : ss 140 | Be res 5 R olea © er) F Be co ke . o = unse o E- = K109 (eng) = R o | | | | a | en u ar my 805 p R X č nern E | Fl "o ae [ae) II En ej sa = d | i © 5 auospnad Se lee en Us 923 = P P POOR SEDL Ke © some | © | © o £ Cops) PS Say a A | noze) o |< 17 — = 980 g s Ů o £ EO Aa : 28 no lo BEE OA asy k a S „8 = | | Eu 2 a © © | a | (ugs Kane kb = So a |= "A ooma0g ke = = S = | | | "on 370000699 = 90119) c 2335| «m en NO Eu: DR 8 los} 93IA0UI9,) | | l z = > = ae Se «+ 4 i 2 7 =“ E O1Mom9,) 8 | | | | Ne es o Be en ec A z bs (Ksxoyosozo F % © = - +s! ||| no o |a 90119)8n1 2) S | o JR = = (em) FREE = PT | | | | | weh otnojsn | % - £ ur 480) tm ao) + | Saloon ee : 1T9 x 8 = | 4 vue) a ze ee S P = OD P = % © | S EST IR FR 2 = a = 25 a (eyduryog) 2 = sní n sss ní ee: = emag | o | & = = 099104) SER [©] S o A es" | ee = eng = N nn} 40yl99 A. A * . ... O aA SMOE: ener kt o B. >) "oxlof) Ao O | | nero Se ... Nr AM AU = st a (o : & — M © S 1 A © | | Par * © en © Ayo 80170) a Bee (wuıpn 2 eo So ae a amd | © 3 „= Avro 2) A | | | © = ER = M 91091019 p) © | s © ln) BRE de z ee x ; = E 1579 Sos | coke: Su an (roayasp) N ec || © | = Homo o 5 a (pauyuaeg) 2 | | | I] | leo a 2 Er > wppnayg a = E } S | cs c 1 x: 119 = = 5 PO = | | | Sa 1n S | se „| | S SON (pung) > > = (49929) = = © S | | | | | Wu o vH 124 Pb] = = K ano 3 | “ : oo „ok En 3 200: zoe 124 — & are anquegsrugg) US Bb i < ER S-+© selo Ze SA S SA (10711071) OD 2 TEN Br San, peagggsug | S a = R Gay) —— hm | | | | S * = peagg9s ps E en ll 3 ee ng | — Be o = = HSTO ke er en, É = S og | | Tele =) un a | 2 0 O 9,9) m 901400 S a = on 2 eh o s D ann a |© a ; i > : PADNE | lisa 1281 828g = me) > ča | " a * A + (©) 2 == (3910730) (e<apug) = © S | | | EO OOP Nez ang = G5 9909 go i = S Sn so Ed tar ong x = 1921049 Am | | | | v © o" N S a & > | = = SO x G5 olea © 5 © c (gay) : (Suzojaz) 2 SKORO | | “ a: 5 = poA V190 = : euong | s | FE He o Sa Bun ae | Bom s preArTong | | | | o’nr : A ex 710 e P sy a 2 A: = ©. © = | See m © ol o (asuyoo be es fr) G čo) z) Base | == = Ser | o. Se ug | | o o lan) * * JISOUU us AH 10 ODb-MWOoOO = © am © ký = | ae = >; =! = = m = © <H 10 han [o heslo) a co (8xz91901T) E rl ras co Dr 00 £ o EE S Se = R: wegsug | = SO 9 5 sh S- Bsssl jeuow ša PEN a 9 W 85 s8 Se IıseN Za=s& BA | E%
2
Prof. Dr, F. J. Studnička.
op)
(41s) SAH | A © dTA@IH A | | | | | | | | So ] | | | | | N | | | | os SG k- ee, = ml alsesallse| „|< Saaqyosar eo oo | | Í = en z x = A090f o 63) 'H oc) © S ele S | | | | | S | an oo nerosyog |" O O r © © ©- aslo" or ER | | 2 eg en NOOOAaAAaOO o = | ee A a - [m w . Li jE m - S 2 P a 2 eo. | OD o +" = SD * | ham op ä | | | | | a 2 ©ıo Isorı s S s © Googos) k : " a m u: Pest rs r : B m: E en - = ll s s oD = zrognojre an : Ste DE ROTOR) | Es % = 319 u EI | | | Bea & N) = aeg | © o = = guoj1eH - a = eo | S = | | | JOsnEyosI[29 Er) {or} 2 a © a wm k oděv] E 8 s am | ES = walls A em | al = — G I a9 | | | | or © s a o Ne) = uosap | 10 es Ž = geH — © be A Se | | | | | | re : dussvy) r- & a EL) een al om | 8 : S ss. ans 2 gm | | | | | a* or) | Ázngug eo ZISNBIL s n = = 8 = PE T ; senggnag | = | © ; < a, r ne a r ana g | | | | | z A San | = or S = © prani ik er “Ir | wi * © S 8 noprmyjny T Fe he P P bl = | Šmamar | a > | a A = = en =] | | 3 © Sm | | | G 5 en) 8 = Sroqsyon A Ek ke lee] "“ | Boye ie S o Bars A ose & | eyoquopnend Sur =- = (teyosuyy) 5 R = P a tro + BSE BEE S 3 AN Sm E wm | E i A GI ! © = = Teygegotaparag -i o | o o = VÁ I = a = © Gensıgoq) o A (=: = Ss erlernte tat Z - : = = AOUNICH PK | | | | Sr © = © © a čj | u | en a A © w = = | 9 = oa sol | ee Roli (Gox107r) en a ro a” |, o. © 10 a O mac (10m Z | ME sllsllizssiisu Se | me |= S I oa ble s (L omg | | ze a « ae * = en E © „loSoadldl| | 3 (zenuaropa) © =) Sroguosi Eh) | otra * m |= oo8g0a | © © quasıy Obr v | en = | | | | OLgosgoq a o> (1911mmss101) m | | | | | | a 6 | OLNOLNO S PS sum | E | | aa - Ba S [co (czgsrexr) 7 nn | 1 a, ad (ep1e7z) r | S Ka 5: | Be 29 KR aodnor | El I | | _ = 4 A -ooo | © „ @uoera) Be neddng 5 s 3 => | word & s | A\rga |© | a a Ne a [o le») | a * BBOLI-1BLIO A| Bejspeuoy el ee ee | PORNO 9 hm! = —= O O me me m © m - ( 99189 uag SETS SEELE oo u SEE R SR NE = umgoa | © | = ZURISSESRSSHl:E8 = © m|B 8 |= © jeuoy Ss =? -= 218 s E k en SM 4 9 N o el © Om DE M
a. | % 2 i " : | | SS : ke . was : ( Pri | - © . 6 T 4 Re: B- ao s ES ei © © | 0150 © sr OLAIYSOFT "IN anzalo elle] 2 < S oj 4 a l Pt P ir CAV 2a CID) | = nejzungsunp - nr oOdBOCO | © A ©HoH | © & 2 : K ně n RE 19) BHTOH Aooazir BR ee bed U lee se ie le (zog) | + Ss orqzip ee © soAogajoH | &2 a | DER vk ae 8900010 = a sb | | | | | MOC + ae | | | | | An, | Re Be EN AD = (ge9juoqng) “ i = up |" sm Slo ď4o FA- +4so | 3 aoıpzof | © E me. 5 : i a, 5 o1T010H = +% = N ze | | | | | | Sg Se | Aare | + | | | ee | A | ENTE EN un A Oz sí = (souyng) = o = Kae Z © 3+ o S |- I maow- eo | S m BireaBon © ů = + (0x90) i A r ERTL, * ... === © ® 9 o m* wm + ae ” * . E „ * * S s 8 Teuntostr PE o el el Pe Po oa |z ska sound | A ©: [PNI co I || au 3 ZE um) JauunjyoypoH o == A m sl oa ll o ou) | a A A2 A jeqguoyand Pysebico: © Zac | lo=4celá 32 -| z ojsmH | © 7 © 2 T 1910819180110 F = = 55 ee A | = | on "wm w a De . cca = u 1 - a 4 u a 5 EN | 8 © SSS SSS UV PP P Ss elle anon | če Ň E ee = ee = W s er ie a 3 Ss -+ Gyanı) u... FREE UpIO an = in C) o! „ * BJ * ( op EE ol S ersuuniu | =? : = eysegeawg | 7 ; S A Sirene P = SS As "aan | ae PE oh ak (aodurano) H 7 B OIMOPZUIOJ aa HMoo — A | | ma | = | -| S uogorueH © =: 5 5 uoyoımeH | = E s elle E om | © = RZ Janzueyopt Z sS|a-|I+sols| mu | 5 > = : nn R or) . + * * LD Igejmo1A | 8 SY S ae ae ä a” © "ton" o (dasyon) in = = | © aqjouegopf A Pe Pl lsle = a ol ao SS = HopyaH = = z 2 ne47019 E preauo07 5 bd s ks El a 1 un | ee ee Gem) = = PIEAT00H S 18 © S|l-33 Sc | 4 mona 3 5 : aoggaıa | A m : m: o = © © © ee (OBTAX ě osu et l ho o peti 0X | G ? JH m noze | H "1938031 a © | Eu Bin | vater No ie | co | | | | N N So, 3 “ (320014) = ? "193803 ouAg[H = =O ooo PP To 5 S os S 2 unaguoyeag S : = — - = : unaduoyel Ďejszeuoj Bea O S EE er Z P ee
F. J. Studnička.
Prof. Dr.
| Dešťoměrná, zpráva za měsíc leden 1888. en Bericht für den Monat Jänner 1888.
(8Yzyy901A4) "10 noaunıyy "qaeyy °q uny
mm
RR =
(uugmnoNn)
snyuny
suyny ||
(101011) AOjwnIy neunayl
(19pıag) oyanqznaay oyongzna1y
mm
(Gisnnyog) Toodo A o2dor
Gparuyog) YAOUOIM neo]
mm
N l s | |
(aoyosq) "A eurAogng
uoy9oqureIM
S00...
kokos i SNS SS lama < hm
(6x17) Koqy 194
(3921104) MD uo
t> a o Dc] a
— rr o
(Bug)
"duny n 1812 "dny "9 98103
(aidnyos) AOMoyoy MOjJNOTO
(39 19sn0183S) JAeMZULM
JABMBSLUOM
— a RE Or]
ne * * = > —
(aodsaN) KaoyeıM nee]
(eusungos) IAS N UIOIS[LeM "TAG 'q UI94SJIBY.
* all
Bee
(aopreuyog) uepey uopeey
(em) SOTAOURL JLOpsugop
(sqneg)
dan ur "AG
jg unegof
SEEN 9 or 2 o 116 ler
m
hm
ok a a o +
an Does
(ma) so umsof
(unoxoA) ode ode
| wa
une]
(10x98) auap POTU
(odwog) "© 99rmmey
g-zpumey
(our) "A U juvy TAPR PROMO
(00) 1110 TuoJof 1910-99
(1940x) vuosef gUOBRBL
yaanug) a2aquorTey] Sıoquoyjeyl
(moydanuyos) PINE 9A0N yaequoyey
1onenoduurT)
ore OH
(Lund) Aouogqunpf MOU9dNTT
25
17 Prof. Dr. F. J. Studnička.
(194011) O SIPLIH JTOSIPRITT
(guogerg) 49T A2PYıH JBC A9PYıH
Bejsyeuoy
yeuoy 9ısay
"99189 uag
6
Dešťoměrná zpráva za měsíc leden 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat Jänner 1888.
. (ux9) . SE k * 2 3 (por) ot o oa ee oe names re uropnep[oM. "L PriongerT (10110811) * ” * * we ” * * ” * (£ ) leder ee ee ap | | © UIN = opr |" (Asasuogot) on “ KUN on (sArdeng) EHE Eee III Te I IN | © |riprann | | SOU, "O-preAuonparT a Ve er re PESESNS PM (TIL) č DE od Le EEE ER | ( p A T a sol honor © ona Sol onen 310GSTOYOIA ILMOLDOGIT (10M) ” ee * re * * nr Er * * * * M ( Kam ea o ol | ba ooo bem | || orgonu | er "r 980U0poW ej a2 gro | © (uuemeuvyr) AL * o Sl o 1 U m so | a | 2180d0"T 5 Jropuognerg (uo) a. ” “ * =, * © M Le oo L U U i xs Sac na | 2 SIT O FOpuosuer] (Zuedg) * ser‘ + * * (81381) = Zo | OS | oo es ee || C I) nenojmoT | ® Zn ar ee KOA a | | = (sd) = = * + R RT ae T | (ne19) ban | Ah dl ake ses Ee 2 s a ooraeIsopNYY | —& orlage] | * a = le Flle area | © | 7 TE | (ronualex) == * * * ... | (1934) o Bug | l l l lom oso- o SOV S O COA lee mosámonoT | © ak PLL lol l Aare Sega | © | (zıny) nr 3 * ” (£ ) SEN era ol ee See ao | 3 | © une seuny (1091016) E | zn | AN | es eb 53s Pro | <a uo9ne] a Isle See en = (aasyızy) * je 3 * +% + * * | (exjedog) UT 2 MS © A co © a © -| o o m a [22 m m 1 ci 02 I = ae les Jagg see acer | a Se (aefemyong) * z P L. Pr = N k Jena o dl Bez 6 * (omg) ba u4jspue Be | En N © a © + = © ol. E S [ALL liess ses li sysuvsutadgd ej SMS = (uuomgon) ; =; [ Gere | o- oo P o P ] 5 s = | o | o Topsou| s |= aE : OA Kar EZ oa n — > — | SN | Tanner oo S 35 3AaARAA8AAA8S E S, Floh Es čs 9189 a Bd | sč 989W 332 Eč8
F. J. Studnička.
Prof, Dr.
> (1) . j * N A ” +58 be a C0 TOMOCK A (Cx1mx0A) | east li ls44ll-A3sss|s| = |rumm | = OIMOMIT 2 oroganmodoy| St
(84 0om109)
E ooo S S ŠÍ (840g) £ 2 N r oorgnpreď | $— PETE s Fee Hl aa se | © m om | |- . orgnp1eT S UOZIOTUNNT 8 * 9 se = +.. (x ) wm E Moug PM So r oa ale nom saské oD M0984 = 19IO-NEIOM m 90 = O RE R P OLO B a ee ; i oD (10994105) s | | | | | | | | | Fe OE ER RETTEN | o (eds) 5 = = ons A S o a oc Suse DD a7J®2 S se umow |o | A A 55 ojjny1988(0 hm. © UJIPOK G s OD © (ce) * a ss = * PO ena ka x En (10310gsowmry) 2 en = Jrops19dr0 E P c o ©- -| = ke | ao- -a s. SK ©- o = DORO POBYT St © = ES J1opsT9dT10 = : = OIMO(OPLIM | = x (10114) s ONE * % Pu 0% . Z Fan ER 2,8 ES (1901) = -_ o80rANOT 810 S | © | Se > aososo | | | olwa Ss ST LS Sa a S Et ODIAOBOI | 5 | © = = EREITLENN A a T A =] © OIMOTOSOITIA -= © Q ...... 5 (ousp) 2 re Er EAP ALT ER (519810381) = s 5 zas o RLC | aaa c oo (| E ea ac sm | sogen | S | 2 = pAn9N = Ze! en) Zi NBYOSOTITAT >D SEN © (úy41819) (8so1g) S z RE r P P ern ENÉ: Ss = eno i N = ! N VET n oh) = an, Eu: ae 5 S + m el | o | 1 o 533 3Saos|2 | om 3 S Pest | P 0 o dn ken +Hoeoa noo 8 |" | osm m -m = === ©, = CEE) * a . * a PŘ TE AKON SE ( sure) a N RS InAq XA0N a | BR | | = a | 5 | | | | | | | | | | | a = a 5" a S = S a SY PON = o = Toga 'g300n0N negosch] = E (EEN P B A n | SLL= © (ose) » . NE (dog) Eee essen Kon | S © = 2 [osnegnon m © | uopsIsgoscenN] S + ž = Bee OE ONDA A = Sr je ee > = ( o A E ... OOA OV EO 5 & (50 10310 ) > p 149105) 7) Fr) + * mw I Aaa nn0ž o © o 4 48, 3 © | wug vopem | A | s | | u ss | 2080 | o | x : s = sneynoN ze N! Dass © u m CRA SS Se = propuarosTej a | e5 © c n o en 3 = (e7do4g) + Sk = * . * o DD (300871) E anmoden | l o ah eek oe! er od Po 3 oc I |ıo eiapuaN | cu © = S anwodaN a | m yÁipuegr | a A | wen | all) ; De s oprotovní | © | S A uno A o | m m o 10 Dmzai | 3 PEB | lebe aE (084) Fuer ER » 5 (erg) | S" N Re +4 |oSas ||% | o Pa £ i > & == = : FE == deyseuoy | Hammer mag yamtmsngaggänänanaaeen EE) bisan Fils 92IS9U US oa 58h 180W 35 58
Prof. Dr. F. J. Studničkn
(ou) a ana ohe, ala Aa a, NEN (wtopnoyı) V100 | d l ooo) | (Ia oa n, nt s o © | o S 9910tpo Zroquoyproy m O1xHOMPOK (unoynyg) * = j (apdoy) | JIAOXLY Mě SN s | | 3s || OaNAaO U)BUDOO|K ZJIMOHVY Ufaramenägjg (10ku) : j en) mos am slo Blase O0IA00KK k UrosTO VY DIMOFOIT © REN. ž i ee = (ums) . nie: Syn oe 2 . Et) 00 ups | ol s a | (l [l eo | nom | Aodıpıg : = Sursmng = Ur Sıogsddrtgg > 5 Con) LE ce p sk: pl c 2 En En , (m119503r) oo A FOL TOALIM | |+o | P o =- O ao o A0180|0T PE = zy1[Sınd 1 M01989[94 se i (1007) OSY E N ar ; ee (auopvg) MD 29801 S a S |< Z o Sn OSS | "80T N eyoswd = = 298014 "BOT" PXOSET m © (Suwrg) . ._ + (Ksuorge |) k: S m mezd „X alas | P Kyosea [2 102) meIgHA VOSK 1% = 6 2 by EINE 23 FŘ MT) m 32% (exgrupngs) x z = a i (aouzyya) BR = vyeď rel ee elle s 980 = G u JRT Jd9ss0 A N = Lob = iz z A Ber. 4 & (qoay) * Ne EEE LEN (ug) c Be 35 9018900 se A AS HS zauy u 980 nr A = o1OS900 "z9u 080 i == (usmr) Be REES Be (epoysa) SR O0IA0XROJT Sa- BR obe: i 40 U9409 = DLMONYISOIT nem? G = O (199010) Ea De BO (ggouay) > es Ast sb PE be Pí | 840 ; == ssu[d T080 x: = | č > = er) = Sk 2 se > > JOUUOLT, * . 5 % = » * : ” (uugrupe 4) OD © JSI | Jos P o SosSo 901pz0 S 58 NOST o1pz9N © —— m LL m — u PL TG — — — = ml (saodıy) o N nee ER (tz) = n0z|ď a VE E es Me Deajr A0 ři =! uosIld zeeg "G SsopNosnaN k S + - ZE ZE r 2 Bpuorfom) | SR SER č SEE RE ER HE (vugıunoN) 4; AVT OT ER Sn | el] „sesHmanm | -o omnynek 5 meTo|IT = aymynon : (103un) r: o dů 3 = A er: = * = (03780) | Aopogr Bet Per Pape ujosnonoje > neyospg RE ujosneynoN jE fejsjeuoy HanmntwormwaoHam S ooo are l len bal Ca jeu ou ; aa 3 k 99189 Val = rr ra A Ga AN A GI G A A © m 5 0189 a k oo O K ra Zn an EEE EEE EEE gone EEE
Dešťoměrná zpráva Za měsíc leden 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat Jänner 1888.
| a a) a o z O ra PRA ©. C M | eo 8 63 (100011) zák x 8 = ; Ho A PM 2 on sS|| bd = s = eo | | | Ps SS .c aa Z | ann Se ) * RE LEE 08 BE SS EL a (saqeom) © Mason ale relele] o i k | do k oo A <oo So S aogoppeg | © | PIeAssoryog s - z 19yes zouy) "ao RR "o OSC =. >) = co 3 | + | aopue a I I EIS sel esse I El | | « aaa |= DZ a ill S o r epueg | * ee = = > | = | E seegropny | + (zaurj) ře * * 4 (eng) = | o os | Ul l ls. s sss o |-| s neddny | * =- pzöfnomotl (tuorg) = Be Bo did olda aka o te veda ac| 2808 Gen „mam | slol | ||| Sende sl. i | S | em Keoceao| = | 5 'AT9G) pzeln o sınquny a = 5 o © er pzolnor104 Eu SER (smer) : + * o. m 5 * AORE 3 P 0 ae M (T3ro110A) o pom | ASM SS 3335515 Se urequosomg | 3 | © 1eT8JTOPNT 5 er En urequosorg (sgo8S) * * E: di ORAVA LSL (epogoAg) | © age | so | ll losos lol I I I I |hl-3soowaaco || | + | swe || a sneyuoyyoy | al ‘48107 H9ZOT (Kusugg) SE v Be z. a LEER o 5 ((Pyosnop) © 90180 A = osorAuroy || NM | = M S Bas k o U o = s po U (104911) * 4 ZSV lé * r = (em) + TOM | PERU U l m zoo | U oo o |= sordey | = | © Sroquasoy = ode (eAyadz -dsojr) * * « » * (10u104) E AOUO A Aa £ © a m a + © = al S —H en | ee wa || (1024) . Ď * * > = . . +- (extequyt) co aoruyk fh) A c wm + = o wo [=] + oo wo "3 [3 60) CI Ágn101 an] o>] smě | El I Io Z ma A © (exng) ní * PE SEE bak * * Pr . (oje Mm) o JLopsayoy Pe S So o ee & nu a- = 2 ano S p | POMO | popsayog a AV-AOIOIT . smer | SI sngelrisel laaee Eo SS | mem | | o U9UDI | ae. = A X on asi © oaso l- oo cod od, ?+ 5 -a = = = o zena | ©" (e7gumıo AM) + 2 * * a * * .. ae (ayop) + \ urequozJro A 5 Sa = eo | a ag | © | A ein 5 | es on zo leider | Eo 6. A | S hejsjeuo 0 A0 O-GOOTAM NR Or WHO Han zwnormaeon Ka: Et JeuoN 2258 En B ee aaa ae DSO BEE
=
F. J. Studnicka.
Prof, Dr.
10
Dešťoměrná zpráva za měsíc leden 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat Jänner 1888.
dk Dh oh u a
aa) Br x 8 o he 4 ana) gıdor, Bo ro ao | Abc IS m <| popssens | 1 | 5 1dorL opssegg | G3
aa | AB de KA ee 9 (aHTTA) s B9LLZBWOLT Momoueuge | 15 | —
eng], Mogoungg | © (oxpymo1r) (PATH) [7) 1008, ads | | A 10091, S10gzaidá fv) (oxn1s) POS SE oh ast uk zac ená á ms | gig m yoQAg bla =o, rdmng | = | = 1 4 MAS = J10gnounos (19591) ' 6 area (Cres)
09117 S. be Kragoppug | = | © zytgosqng I9010mg || Ty (C041) * E N (uuemprop) P
ÁnsvaT Kilos | so 35310 o = onmg | I | =
ToeguognyS ar- omg | © | (xedy9) od R vě (FOYPIEN) || % u103g ler! oudnojs | co | © wıogg oudnojs | © | =
(519009000) Det | | BEP A Ba ek E RAK PR S ARGO K n oa o Jo BEN A honor SOR VK Ze je o zd 0, 000 (uneg1ony) | « 25 eyuedarg eps | | a
Orosurzo3g PD (me) («3snoj10r1) | o 901A0T093S uopunadnogorg | 10 | © OIMOT991S uopunadnogois | A | © (191104) SD Se 4 * (3910) | SS0|OKTOHOS | l adsolodX-+s| | oa | Paosuogoas | © | © ssojyosuoyog An ogarsusgag | © | A (eny) n so ee ee (may) | A
AEJS90S seele Pr Reese ag | © | © ne[segos MOTIS |
(ejuojeA) “en ” * AKE OA O Me 2.28... . (e99maN) 2 z "0 d0ByS S co | S ooal lh ho S = E LAS o ao || ex || = 'q oeXS Sıoquayguag | ©
(Toss11) ES . ES (ausumax) = 2 o1pag See E E S see zorp lesen | Mo 2 pas S : aoselsseapse | © |
(Guma) ”_ = s += o (uzog) S |
LPRLFAIN DEN I ke be | ee el Fl Ps | 90mm Zug | | Wpegzreagog zyturoAgog | (Cu) RER (usne) | "dz n urgeag EA Ge. Topou199 | = | © tqz-ugeayog = = zmen | © beyseuoy | ana +woroomo jeuoy 3:58 = _— 99IS9U US 31s9W 22 BŽ
Prof. Dr. F. J. Studnička,
11
Dešťoměrná zpráva Za měsíc leden 1888,
Ombrometrischer Bericht für den Monat Jänner 1888.
| F EEE Er E OS B B B a DELETE A NETT ZO SA
(gegowpN)
„. .... a
* * E (uk ag ITS II rz lsssllijs|e Se a |= TOGTOJITAK UTOSOTO A.
C500) * * . * * * L * > > * * * * * ” * * o (znoz0rT) = ITOUSUJOUTEM. A | | | | | o S | | | Sal < 1 o a m m « o o Sro sa E En sun E 29 a) S||s nowwın oO © | Zaes a co on a
(940x) SER s = mo So. S "o es EACH) Joa (019517) :
omm1| lei |<+. | cos! | Sesto So > A038199 a le MomgosuepiM | " = ea = 2.0018 none | © any) na ký ee Il, * l 2 a © (19upurrT) 5
See Er ee lest l 2 5 x oxsoun | © |O MopspozuuM | * > er SER Or Rx
(aoqreayog) KERLE = „ č
oo | ALL hesel be LL E Tas mm || oper zmmy |“
(euro) i we + * * s Se o | (5T02TA)
erg A | | | | | | =o = m M 8 r © m A + 0 S co ATA © | | = N E sb |F| o vo eco | mu 2 A (zu) PZ rudě B Pad + er (199111) S momet z PL o 5 ts so n ognouej| A | m moegssoM | ” : E ee M = = = In Auen San o ee a. Goo) mo P L L L o Ls E TS ee ee | om || c jsou" OIMO|TOLT, (10£4mjoS) * a . . 15 (yo 5 zj Je eo Ee 2 || ae (© AostuAL, 'H C vIoyig = (840304) ” * Der * “oo. + ei (1 PP 33 o as = neumng, = | = VRAS (jine op) . * * = (141491) nome E del er ee PAM | "S Za lolů © omg |© | © nao 8 Z ze (yorıpoyay) ZUR * * ..* + * (geyreıyog) a om ea III IAlSlase| | | hb x © d *| © oe | 6 | == aařesa -| Sees Raus o (qufoH) 5 : OD © (goardgeyy) 2 za ee Fer EFF RES o oo ee te oorpolong | _> | © exMoymoj | m : A i nslong De
(Aerdos) pí * * SET
Dm | bl a tel l. bill ll -ss 15s zas | © | ©
ono, ný foo
(sepuey) » + * o (ore)
"SÁM waogo | A a = S 5 ag | a Moj), A | | | | | | | | | | | | | | | | | =! | | a : | | | | oD | | | = op) N | © = een mern „B PA IS9u ud z2 ls 9!S8W Bess
Prof. Dr. F. J. Studnička.
W
Tx
+
4
ae 027 te mn
& 6%) 00 ha os © 5 © S o 8. = 8 "E o m čs >D = S s Beer © = 5 S --— 2 m N. © =) m m © » S s 3 © s 5 Fe E ©
(va)
sz en (Ass P ZSE jm VAE © ano arg see ete ae ls = az ale so než O M32 | oz | cr = „mo FIRE Er Zen susgrsensne MSS a alslslisssslisti||11IlssslsssaSs|a|s| a steil lssss| s zeSe|s| lee muz | > PIOVA s myl ll ozslsllil1(1lsagsslosisss|á > savo sz mag lslins5llsssli1|11l28|laossl se |< |= Po | PIE ERBE FSB EEE IL 1sllsli5zs s- FRAGE mA (all 11lasslilisiiilIleiiilss=|s ss MASA we | EllllllodgslI 41 I1llosladdslisg=||g z OE A Alollli35sl3| 111111 ba+sonssss|s|8| „pm se el TE Else (lssl| sz de ee zsmmk jse all (izestis| | is11r|sg1isell|gje| směje © | PEP EPEE EEE M
Prof. Dr. F. J. Studnička.
on a, (09qyasrg) ČIP, NOE HERE Od DSL rn, OM udh * ň * © (sozıny) © ona A o ae P PAR AP dk P R = E „moja | 85 a a9: 23 (Kuyoson) | ade ee | ono | > uo9nıodumerg 9 DE OIMONSOIT á (89971499) ... o. 5 » * * = (101g) = = sotmosj S55 PMS (a LRP e sme | E 3 x neun. 3 [© ©) : R [0 ©) (ayoy) . * Are ši * S o re a *_ 2 = o (£xsAogeM) a 2 E eg PAOTOT Bo =o sam aın (| | | mer Po js] | l | = (A gung | S | u E neıog = enne1 S o 5 (cougoo) zs . (asqnınz) & 2 2 "4 | SS loXgodd Jasc lie | lea || I|8|5 | ruhe Se © SISOT Yen "p "p 'e stopueag (aygsug) , NE ER 4 > (zogneH a == ma bo eo o l oz U 2 l l) | | 3 ee = = Rej z OIMOJSNOTOS s = (mdsry) * * . (sorosmg) ee ae E ee 2 Poa oP Er. © wma | | = S neusig a = neuyogl \ = <ur098) 4 č . RL E x (38109903) a ee || enom Se (S ss re (8 a N č Ropsurg r MONA © «= (mofeag) . rat ER nom | = == ujalo os lk Ass 1 s 1 | | ara S a 5 = 00794 : vý pe ormsg B = [ab] E a (fs ) D Se Baar ital) sa | S ; = Fin neyosouagt = Zlá em MOTOIIE = © \ z < ko = (10x14) Se ” + » (Crayemog) © 5 = = premueagg | 8 | | So ddadd das Piss a S PE © |= ma | ER ae opreanareg A = 2 wog 8 Be Se (Kx840umo£y) E l a 5 Bay) 2 * a ER, Eee? Er Ta A * is „E umoLy, & S S B m | El- oo come Mol | el l l LU az | demo | | = Pig9S10ssny oo au ku) = N AOPK 2); = E = (19011) FU © k *.* on» * ; = (aougoq) = s ee los a “oc © © DR SoSe Eu an x a 8 . y De = EZB F TE © (104119) * * * . * * * * * * * * * * DM (ae 11196) war ara gas | Io | ae. en) P i => JoellďXos4+3cč oo | © £1590 and + |- E non, h au ra) {er} A "T erory DI — = : (18810) N 2 a on Be ER | | ae | | o | | | l | | = a k B E SEAN S in |öls, er = Ser Seen ar EFF M P T ey Ta , 3 ee 4 >
(O C O GCe BCETEEESEESERCeEnESCEEESGEES7en.SFERSErGEESTESESESBEESSSEREBESESeBEr TeRSEEBECBREIm-BSr ES PEreEa a
Prof.
. Dr.
. F, J. Studniek cka.
i © S ran snagol, ( Su mm seele: ee S iR taqod Bo < E ._. a PO s s ku 540) Be + oD B © | 0 und | 8 ve + o E | © |" ( loss. n | s -S BR eis! B ER E So en sw lo Se | : = : oD © na E | s ae | | | | — = Il 4" a“ Ko -u a k n © (0pyr eo S RN SS a = 1 | S - = F W) =) jl | a =) : © vs m | toe | i 28) © | E) vs si | PA won | | * | | = = = (eny) be. Ill s | I en en © © * | | | . | + ol U " a 9 (>) © OI ug) ei — | eo | | * > | iS De four — 7 = ono) Ei | | a = al o a 7 = iR | | 8 = (m 2 = = s lk 3 S sc Sp ar bd umso ; % Karen 2 > uhr Pr (>) S č 555 — | Bus | co É: u 29 o -= wyog un = = = a S + o | P ALC) © | = ES 09 O5 = wo) =) 19 X — = | | s ee ehr | | | — | (aaa je = © = en ENO) s Il = I] aaa S = en 3 [30 a 0 3] | un © Wurde) = = + Noah Je z m) 5 | | | ., „- | l co = ( 9 fan) ao 2 = = . A 5 č = oss Se SLU jn A aa) = 8 Amen) a" s ej č » P a || fy | © = > en zen © * = A h) GI = m So Euer SS STS: all a | Som | 5 = (paoyu En | SS | B oj8n1 H) ers = =- um 10) Ne) nr | Sn ... | 5 11038 19 en E Try su HP sE = eo: = e = „ = A XI ( 9 S | | 5) ka a | a | | | | | | | h ne) ko = Onanie a U 3 0 re | | | | | > | She ři ae a S © en 8 | - san: = | | Leis! | = č ee p 10 © ® = A bs = = EM = o E: V = © A0 (Gm © | = ap) | | | | | © = O1 9101 a ae ) el | an: © 049 0 | = en 2 a | ie! 5 N a | < |» 2070 s |a = 110 BS" | Ss an a es 5 | Die = GER = = a | -i © | = | Beine pav = © (« | . | = | weg Jowo p) 109 af) ato" : 1 | si ER ou 179 3 10 10T0 + Aa < [l u el Re) 0119 = 109301 ge Sr =) o | a |= sE E E 5 | | es | rn Pe SE S 3 P — ce = } en 8. = = o = tn = | O | 2 I = in 174 Bel = * > in - (Xuzoro. © | S oo = a < = = | | a = | | | en ry Are) z) pe > V ee R pe De 1981 - = p Dn aQ | So o au 4 | + m n feAyong B | wi | & | en | | | ° © | | | 5%) = m 9jsnS Jj a = e}5}eU Pre: Ba elle I a ze B9ls oN Sr 5 k | | aof s) sou SxS BE | je m aofepna E us ao a a [e 0) S o“ | | I | 69 v = 10 MpnS = o je ss: 115 u | m = © | jel V 2303) m 00 A | | = = | | | * | a nd < —— = a] | = c ] Ne) = ang s S zu II 1 | v ; = auas == Il ee o=-%0© p s | n mama sm ma = a | "wo hm (sauyo hm aaa S S en A AG AA S mie © S5B88 1% un a ja asz3 Ait EE = E mej = HEJ 1840 = h) M r I so W © = = == 2M a se = n = au I a
15
ee she pa ae . PRE A o o N = neo” a p? “ OIMPIH ma CON O O | © | © | | | | 2 | | | | ar < GN E 10 a E | SO I VOS A * 8 - = ne795190) = = m Í w = STOQYOSALE seo r-roco | | = ča In | | | | l = | | | | | = (1051011) = (porno) EB | wegsun | 9 | © SITAOTOLIPULL s | | = zs 5: S DUO . RE ToegsT0Y + * 5 umadsgortuof OY E (AE APS os ee) 0D os eye RT I 0 | — dy | co | o 2 RnopopPH | BSE | reale en .. Tr = = - 2 SrogssiooH | = en ee ee ee) - a opopr es | | | | S | | | | © (extowog) 5 6 0D (ono 2 br Ile I | © | © 2 = ron . : a _ k : 19 > Re | B = ň N | zosnemospe9 | El A -= E d9quoJıcH au 10 I a © | | | a a | | | | | | | | | | | i © (19p4orT) o = : : uosof | © (©) 5 8 m i | ag Ey S Susseg | = s age a9 asoxarmo-| || na" x . . = = = © ar s | | | = | S | | | | | | Ss | A | (sınz30d) o oe (aaa E P 2 n S |= : tl 7 ae PE | S Re n - k sngunT | S s |. |‘ dasgTa | I ISIS = 3 : a“ a = Fer = S Genen) | S = (TepoH) so še STN (| = S = E „fdned B s 6% o ont, a RS | es Smagm = = wo = = 4 pungyung o Ye) ion) (©) No s | | | | | | | | | | 2 (auswäıog) = += (Guex1sx) a = a |F orognopnoaT | 13 | © = = HTOGKTONAT | | | | ae" « | ee jv = oyoguopnory | © = ; = Arogsyong | © a gacH n P ee E ee m ar | | | | | | | | | + (unemoH) á S (jouosır EN ER = = Sr: >| ED urogsuasıg | 4 | eá I I) AV PC) Ser 2D = S = 106) i A0T9Tp9T BY o NL RER en 8% ee a “oo : m == — UIOIBUOSTH. a) agsqoraporag | SEN SHayge- ee "o ’ pou ee = = I O r | | © | | | | S | l Sl (nossneyujes) A eb | (aenvıgoq) = 2 Bo en) = d9T9 ar} © wei © aoujler | ES | | Eee ER < 2 | U S 2 neo | © Has o-Sorsssl | aS« | | : > E ee a SEO P Es ve ((emoy) > Fr = = 1 ee © onen) R ET SNK = 8 |5 Be x cs! (= doyjuodsy BS | | eh ER db Z o, PP nom S aoguedant gonoconesoc|l singe ss bs = (senzarepm) = (s[o88]) 3 BE EEE = = = | en a ODIBGOT = a =! el a Ba] | © | É s nor. 1 : SE Iyosgoq | 2 1 S 00T ee IT lsiss (rt tr sloh. Sw |= Be: ne ee o lav, Jo - z snqod Er Toporsurm Sc aaa ee ltr es en = B An a | | ( PS : EN SR CP & = In: a = = 2 3 L EM 5 TFT Inn — = m -[81 er, ae: i Ads daged sl o Me ee © > => X Lu 00 9749) hegspeuow | — om in nee wma || = gısgwW ung er-rwooTanmnye or waoaona Eee = = eg = ARR SHBARAARAASHAASH LE] Fan | SEM = 218 BEE 1m) 0 2 (BM 189W (S22 58
2*
Prof. Dr. F. J. Studnička.
F. J. Studnička.
Prof. Dr.
i (vxzpyoog) . . en dok (0x81) E lee ea len leer ke ab a a le elle RES eh ODIAYSOJI V mopy |“ v OIMT98OJT u ss r pok jo Po zes Curavg) : m P o eee ber | je ll ULL UO Lee Be RR nejzungsun p = re ac) I) 9104 M - : vd (O0) ORLA 8 aš > ... . * (19201) x za) R ee el el ker NR Tele SOAONOZOFL M 2 DLgzıp 10 SOMOUOTOFT = © ©) (snunvy) Loge ee 2 . » i Věnce a 12 © mp al | -oa | -ďa-agol |||- ST |= 901OT0JI „n s wp | ® = “ O oifoJoH = - = — £ ; (© o) (Kspoeumpyp) a RR BEE ., (souyng) Rn = Sonne | Be ee] elle lose ea PA V a 119105 400F © a 3 es Mopogep | " Ar hm SOB sen) ypxestfoort tn . " - a (rex) . 2... 80708 DE ” .. Ů * (84TreT) 5 8 Tama EE arena release a 3 = = Teypfosuf hm = JownjgoypoH : x = (soyoseig) . . Dp dk Vy od RE A * + . ” ; (egosoxgf) | = v | od Bee Bee Re Dres RZ | | l alell-| 4111 © | OJSUOTH = 5 5 jeyyuoyang hm "A = IE LOTOSI9.D[SU.LIO]T 3 =| = (9updas) * ... . . * * * Be | l a 2 S rer onsuon 12% = Hm JSNTOTOVIJT o og) eyeneH ) © -2 Gsany) * sn 2 2 » (zopieuyog) | ERS! UHOH N a 6 Ph M UySUA ETCH © = uHOH o) eIsegeıeH En] == © (osnery) "4 * . + * (193uranoy) NFA || oomopzuog | 8 | | IR SO u ee seh all s|8 uonptueH © A OIMOPZUIOJT uoyormer s © Ba porat a m- „I (uo1sug) * ENEC O yo Cr Oi 20 * ” ” "o (qniog) 2. ee ee | ooo le Bee le (ke -eo KTV = = yanyuoyor — om Be) <- = R72) © (3g0Lıqayy) FE SS RT A ae EM ”_ 4 (gdasop) Ss nema | Slo- oroes loe+- | lo PE hk S JOPYIH = 24|PUXTOJT - - nej4019 = (zrnog) . — Kos 5 % X Com = ma | Be de eee Pek ro a A0 = A0)SOTA © PI®AgooH Zi = zp dmassoY (epoazoy) * * 4 0... . 2.. = (gostataN) Bag a ee l ed P L re lies m See son oNsuIH 2D u0z1019 (1021071) 2. oo. .. . oe » = (199014) mmm A oc acdc l l lsse 11 LI ae a |= no 191801 oTMe[H A umısu ur fejsjeuoy SEŠ 6 OE ee. yeuoy adısau US Zr o 0 SLOVA SPOV o oo O BE | 2189 p) =
16
Prof. Dr, F. J. Studnička.
D= O en = (exzp10014) "a DEE a OS OA o (Gsugngog) "TO n oamn 3 9) S: > |- PE E es yopdoy A om S | (a P o Pe a |a do A (ausumeN) S ee ea o = * Fe Gparmmog) any | 5o | oewoco-oro+Xea l Ilse ia I III Il Kal a a PAOTOY snyny hn! nen (0101) Sán Ví DAN JN ” * * ob i | (1911981) wmmy | gl | Il esďXsslell all Igel li | S | m wong newnıy ke = U9I0GNOI oD = a i (tepros) T EHE EL RTL * A Pk ea v o (čna) 0 onngznay | Soooacoo|sďLaďX-+ |-| o- | ||| EE RS 8 kogy p ayongznaıy len au Na 94 oD = (690101 a G ké „oo. D + S] (5x9) 2 unoy | 8 na ae | [| 8 | don nasmey { = E M2 (grdnyog) * 0 ® s. RHEIN Er » (gopreuyog) = = A0oMOoyoy Ele Ss | Kar] | | | co Fr} ješ] | 1 | | | PAP | o|o uepeyl = = Momoyoy (62) uopeey = = (Crenosno1v;5) + + EA O Ela o VA Pt » a (en), s = amzmy | BS | | ej ©- a Po are ooraouvf 3 = JIBARSTUOM © | — - jropsuT0 p = -= (aodseN) „oe "+ une *. (egneg) Ko | do | | as Se so | osa z | 19 || don nep ag = = nee G „s unerof (geusmpgog) RR EEE RE i (719) | mom | oa om oms rc ol |l Aa l ossal l idee usor „= =- = 5 |AS'gupey = Er I use k m! —[ 2 = = (unozo .. . . .... ERT, u. (10x91) ž N © 0A) o wm « i- © 0 b- a E AOVE oDIde A a | = 219 m es al | sss | ooo P esse | Aa PP a | a = = © (eduog) v8 EEE 2 = o (1001) = oem El | oo | oo lb s P a Otomo a = A "-2jumey = = 19-199 im : > (Gennoy) . » . (r4oN) BS (vos ll ll als lets tr s yuosep : = = Pe greweyy = Buosef fe N = x y (49416199) LA OST Kde jede * . * + (ua) E T Ono | Een es ua PPPoE P Pap Po Eee Aouoqup = Sıoquogfeyl = rm au = r- Mon9gny (meydanuyag) SE A a ESTER TER DER . * * od (193071) om A O © = © © w rn nn << © 15 a | © a 9381 GI en cl \saudoccne P |e Amasıpeap aonenoJnurT) A oo no ach (AO P o (gnoyerg) ore BS en das Ven SE ten Sea NE JAT JOPVIH ie SN ET soo.» | lé er P ea || P ek N = Sr yn = a YO On SSHSEEESEARRRERARESSERE TE Yısau = 2 2 2oóůH nm i au 1
1888.
esie únor
Dešťoměrná zpráva za m
ung) UÁJOARPITA uroguepIoN.
[EGJUCLINN] UIA UPA
(Casuogoy) OTS SOA
(URL)
ODIAOTBTOCTAT SI9GSTOYDIA
(10) as0nop9
"AH J80uopoW
(uuvuuuvyT) ODISOAOTT
(uoLTo) zrT
SIT (Zupaodg)
A039 neuoyyoLT
(vd) oologrT oogrT
(vonualoy) 1s{wonT 110sÁmojrorT
(zimy) Áunorg
unerT
(100lor5) uo9no’T UO9NBT
* ” * ” + .
(ži eee
+ m + © a | © © GI dc) 2 DO.. a ee 9 Masta
elle
L My 1 Bgkán), At Bel ad, Von” Kareet. URL} sv] SST P el] I ie ach VE
Li „ ” + ” * co © = OMK] | Noao ee)
2I8OGO"T
ars one: | XS es | |
|
” A ” | Kap bel ol o-=mo |- (o
EEE WETTE M | ae] | A ROD a OS ON
(1poiT) ‘ad N vpI0AgrrT "L Pl0MgoUT
(sueg) 9DIPT opr
(emjdsng) "EI preAuoyyorT (O -preAu97T0rT
(1onugjon) 90TA0OU90GTT OIMOYD0GITT
C1) "A0ABS €JOUT
98 wog] (10s11e() A109 JropuognerT
(por) S9A PUNOJT JiopuoSuery
ee ee ereesee
(warszg) AOJQAY MOJA
(ne) 90TARISOPNYO OTAR[SOIMT
* *
* L M ” El nn | o u a © Bo SKA | deo Kell]
r
Cwa) 9902P2W Srog1ojdny
Ombrometrischer Bericht für den Monat Feber 1888.
Casyauy) OSOIMAUErT OSOIASURTT
(10£0myon9)
ufjspuery
uro9spuer]
(uusugoH) un un
C "O5 i |Sa 43s PU ZÚ m
+ BEER, ” Il loIl#a oO a | +00-
ČO 0) ao
(£u3040N) AOUNYL seuny
(geusq) 21204 Iuun10y U99LLOdUO.LY,
(ex1edog)
(con) A080 09380
(19801d5) "0 "T 2919380 "V-99[99804
18
| Bejspeuon 99189 uag
IT EI IS
yeuow
Dni dest,
9!S9W
Prof, Dr. F. J. Studnička,
19
1888.
Ombrometrischer Bericht für den Monat Feber 1888.
r
SIC UNOL
v
x
Dešťoměrná zpráva za m
7 ry
V V Tee
P A Po
3
Zu
EN)
ouojynnumodox ouo'gnmodo
(K19Mojomgog) OST u9ZTOTUNTA
(Cemypy) "II VAPTOTT
T9GO-NEI0J
(odyg) UPO UDO
(10310gsomry) O0TA0[9PLIIN
OTMO[OPeITN
(1091) ODTAOROIITAT OIMOTOSOITTI
(108nojuyr) AOR9TIA NMETOSIIITAT
(380x) ÁAOTITAT
NEITEN
0,"
(amo) "for 993897
[om 2989,
(eu) AOBPTA - METOSPT
(ddog) AOTSPTA
TOJETOTOSTETA
(601031915) AOBIPTA
jropuorosaeyj
(Tu) enkıpuopı KapugmL
a) FLOopuoyouN.
JLOpuogoeN
(epvp)
9289 UST
(mug) or er e Re nalen 914010 | S os- A4 Aa- a | || | Sa | OIMOTOT
(#408) a 5 ee el | | l | babe 90rgNpIeT Ele) == © <+oooc | | © orqnpaud bz
(AgA0oN) GIP |
A000 | ee] BESS
MODBT jm Gere) o a ono PERES OE SHS, Sac šat * Snyaossg ST Ban Hrn on Non oyn10880 x N
(my) Km 0) at SD Pena Jropszod[0 = so ao ol | la jrops13g10 mn mal
(terug) DA ATO O "A6 BEE asorAnoN A -70 Aa 10 03 A se | | | | osorAnoN. EZ So
@uor) en le ee ee ok one ie | ke
3949. 440 -AO r- me 10 = © | = foAnaN = BER nu} a 7 m
(Ton) * * 2, * o“ * » *
pam | Ill Ilona il II I le ToypegsnaoN -
(seyosxg) “_ apesno r II ISglagıe Poe ypejenaN
(aosjoN) ” + ” *
mag Mon | 5 | o se | ales ili l-ss11 s "oa '4JoTnoy
(10180) ... O . » * Am 940N co Pap rve 1 o aa | EA NEJ hm, (tqayog) + . . a. ET} " . spo pup 00pe1H | ase | ošsšosl| || l|ločssl sneunoN. =
(exdoys) 2 BER 5 2m anmodan Frese rel ynmodan
(aonug) 3 s » ” amo s ms Pe el Ajo ky
(1086) . a “ .. . 2. a
SN | Al -al|lwleď+*l-ol l sl |
BOMY
bejsyeuoy Hann o-wagman non mn
Prof, Dr. F, J, Studnicka.
4 | 18 i| 1619 [5 | || 0, 10| 5 | L
Dni dest, Reste. |
h +
I
2
r
PO 2
Po
area) H9AOALT
Sıoquegaroy
(unoyeg) AJUAONLY zy1uoyey
(aofug) urogsqey UI948uU9qBY
(uuswpyog) Urgsund Sus
... * ” *
pa Ha a =- © o" ao ESR ooo
.
aa © no Sr re
Rh Mao co co tkc Bi | ao oO | -
10
* He o © © «
Bora ea ara Ae GN GN
16
(exrepnoy) 991[owpog
o1plompoď
(vaadoyr) 119180920| 019380900
(0xz1nug9 p) 900704 OTMOJTOT
(Guexjey) a0dr Saogsddrug
Gong) IPIOALIM zpsma
* * [= m
* A * o. s + me © Ora oo
(1007) 20801
998011
” Be
ee
r
(A8[8804) 404989]91 M0189[941
(an0op8g)
"BOTT n PJOSLK "80T ' eoseg
kant =
a V
n
1208
Dešťoměrná zpráva Za měsíc únor 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat -Feber 1888.
(Suer) eg med
(exorupn3s) VYBIT Sv
(or) 9DI8900T omos9un0
ně mw o
BETEITE + © Oo m ad (010
* x
. * ” “ + ci s m o
TOR *
* » RENTNER N I OOA O co LH] | ] | Sl m © MO uo)
(m01smTeT) SOTAONSOIT OIMOXHTOSOA
(Ksuorger) ose eyOSEK
Prof. Dr, F, J. Studnička
B) ud 1 4| 12,0
(1017134) 7980 339880
(sung)
z9uy n 080 790 "4 7880
(epogua) A009409 nem
(199810) Äseld SSeId
(aeuuo7) OSI OSI
(s10dj9) woz[d uosITd
BpaeT[op) Aummyfog mes
EVER} 2»: »* © © a 1 ooo = S ©
(gonry)
(uusupe A) 991pz9N o1pz0N
(19311) A099 ney9sj9d
(07) PYIH 440
zeug "g 8s0]J0snaN
(uusumoN) aynynan eymyneN
(03789) UJOSNBULON ujosneynoN
20
bejsyeuoyy
adısaw Ua
Dni dest, |
yeuow 91S9W
en ne PO an T
| (Aegoqsy) Su * | | m > PIM a m . + č | 5 an 2 | | | | | S | | | | = = 199urm0r19 x B = S o] : ya | IS SSassnaatae = : ; Soma (S | a SragesuuDE BE S -sel S 2 Toms | E * hd G u | Bee em | Be Ser en = á PIeAssoJyas sl Ir . a 6 I 25 SE PIeAssoryog 5 A ode ee | | | nepuvé 8 + (=o) =, a mew | 8l Ill ITS | mon) | o : eauyeg | 5 a = : = ( S | un. © pla * o + co © "sám gropadg G A 5 ereyyegog SP SPD PSP Š | 7 |: deešopny | = 3 (oje) ae loga dg || lom : = & & OD bal | Mos en (enng) es) mms | oo) zal! za = Teres P + | ag P © Ek: © nen 28 : : ee | las -|= — © 5 Ba ee = ab Rn -= dd * > | o Arad pzeln | < | — oD © ne ny R = & ee ne: | | | Er | | | | | | = m pzolnog104 = (auorT) Er | 2 | Two re NR = + yuanguuny | 8 Il ds = = (mená) os © = = Znam = ES a a | "otota’« el = El el = = uřormosori > = © I! rer % * > ” an z o } 5 s P APS Sal wann Swegseieee en PSÍ = Teqgspjopny : a tn P | | 2 su X op) > = L TEL A HE . an a | | so | | | & = ‘820,7 79294 BER = = (eyaus) | | l | TE E | T | | ea ee] = "Ado() YOPYıH A S (teyoeney, & & 9 Ě = S 2SOTATIOY = S = snequoyJoyg z > | N | | | | | | 3 = OSOLAUTOV 00 | Hee- hel l -> o © + osou | £ | AO KT PA E r = 0 Lee > eordey ri s = E DB In Bl s ardoy = = GO | | = ee ) a m BEE ne < ; = a an E | | | | | be Or Oo | (zeme W) | s 80 » = Sıraquasoy = = a "= | | | | | | ý = Be < m ee 55775 7770 * > === ň = = (eayıdz -dsoH) 4 | | Soja jo = is A | Er an | | | op) | st = D. = aouoy | 8 225 = ke SEEN SS = an Ill Sl) Ms |= | S E | = a PP = == : = ) = ee ; o naeh Me © a = m ara x a | ag | u = SIT LTI 8 a | wir | ae 2 = el le else | Tec S a Ay-Aorid = E S ern || 5 PS nee nee te you) S IR = JOP |O == = »eaA |< |= vd u HOPSIyUodg * | | {or} x JuT0H 997 =<H : = ) SS la u P E = 1940-2104 E (819494 * oa a © de TSK oa | | yanquogong ooo as SE a s en) 3 © Sınguoyary = Fe] 2 9104 —— | seele lei | E o coo-|Šs| ššÍ 1eu0y BEčA Z hd BASFSEITASSASISSSKASH = el sen BŽ E begseuoy | Tan +oormocgnasýgonvcg m 9JIS9U US
1888.
r
ěsíc únor
v
Dešťoměrná zpráva za m Ombrometrischer Bericht fůr den Monat Feber 1888.
(GM) | | EEE ena 01 OY Ta er Ee | | | | | (č | | | | ana) - VOL s | Io soynnao s mopssung | © | © 1491 JOpssaug (gem) id ALE TE I ea by * (01TTA) oonzemoq | Al | | Be S a ar | a oyoueg | © | 2 ENGL moyouzzgg | M (oxpymo1Ir) ” = . * 5 ” * . * ” * ” . ” (194 10081, Bee ao no „was 9 = 10%, 10gzjda (vxn1s) ” ” * * + * ” + ” a * ” “ * » . : „ (eig) o a ug | El o rand oo | hor l swodrung | SA | 10 TO "9 PIRAS = re Sroquouuog | —ı | (10391) AR s . Er Causa) „ča UE SS SPIR PES EME Pe | Kappug | * | © 2), 19101019 (1049092) * ME HE ne * S an (uuemprop) Ana | 2 | adadšsddďoáAď | II- loss] || omg | © | m ovguegn orgrug (aedng) 3 EAN PaA) ala BUN ” (FOYPIEN) wog | Bo | IT 5 Ser VESA S Il oudnojS | © | 1 u10)9 = oudnojs | N (3900304) ” Li EM er ae 4, VB, VINĚ sadech CE LE ee + (uusyaony) o „ms | ES | add KaďoroďXs| la- III- u || S 0 ven (med) ” PEAK OPR O L Er RE none * (rA19018my) omas | Bo | | oomoago-- II | lol ||| wopunıduagaig | = | co ormoqoagg | S uopunıdusgarg | Ii | (1011041) * WE EL AL PLN FA * DE * 4 Gm ssompsuegog | E | |O- 4orrac III I al- | II I || pqawusgag | © | co ssogosuogog | * m pPgoduogog | A | (epny) Kool l NON ee Eee * ... o. s er (moıy) Autes08 el o to | oo c | ez aerais | Sg = I (s}uo]BA) re SO NEN Sr ar * . (3990m2x) n soens oo asro-o-Jag l II ı I Is II I Ve || eye | = "I A 19quo9Fuog (fossry) ee 9 * . ” (uusumeN) = ans 8 I | ao Sr 6) ez o s BPS She a o | a 109g(ssroMT0G RÁM | l SSK KSI| SSI SSI | as megzıeamg | A 940411, Aug | o yorgzueagog | A er o Sn RE = meine | C A) * + hd * ” [ > "gn uraRag iR, | | SH A AO | | | Se a wm | | = | | | any a — utgg-mgeam | 3 ee Be ua mepzuengog | © | heısyeuo 5 V RS = = a, © 28 5 en EFF FF F FGFEFFFE : san 55 85 SS 258 a 2 EM K o o o m a a
Prof. Dr. F. J. Studnička.
rn Penn upopoA || & a ) aa EM s | el A EKO AIOGITOJTTM 5 E a (anoa0rT) © CE EK 4? r Kuda |= | M * * E ” 2 e U T © M s © | | le | | s | | 09 I CD DY > 00 MN o | | 15 el wi |, IHOUSWIOUFLM. - : 2 = ? Gomoenn) Sales É Bee) = ee ie || "0 ung dar Sada = : 1TOMTO8TIPITM. ar, | | | 1] => en Se S ia: (© ©) E A sa Be a 2 o m © Se = 2 a a © owmá | all Ilse II 1elssss Z ee : - MopspozuoM a s = ie un ala x © = aeg) | 5 |? ie a a on p | | Val | | | | | | | S T cO -| zw]. (ge) P = omjok | 8 | | | -o a ee ! = = Jo OTHETTO M. — == = fo) | © F n > MR wire | | | | | | | 1 S | | | | | | = | nn <H — s 8 Ra | BO | | a ea So it Ss : ee M . o . = zur) k a STE dl || | © u en Sl S = TOLGSSTO A al PON o až or u E53 s PE Pe oonomoůp | 8 | o © . » » un s | an DI . GN ae an III Sa | k S I erwogen | © en goyun 3 ; (vono) č) Bei 2). 0... rl Sl P ee iron | 9 | 7 = = ASTUÄL lo osa as ie lan fa s S| m — = ee es A ee ee a a = aoum, 8 | | Saas. s B = are k 5 sg | © i * o o*, AM R En E ta | ar a M090g0.7, 2 = (1011019) ; = = 8 an | lo IXolssooďslslisls|1iSsis111iige has | |” 2 = AOTOIT, iloo-«o ovaomwo (o ZV (m) = JTOPENOIT, E = (gedguy) AR lo m: Ao l l las all l ss eg | © = vxaoxmor | 8 | Fa = © PYMOJUO T, RE = 3 = (ednojg o OE OA posl F ho s | 8 a BIS | 2 | S 90110, ossl-4 Woo = ; (ze1eM) ol 2 = tn "o HM P a |© moa A © (sopuvy) "S seje Koh kar © A wong | © ho Elar | S | s : = DEDRA CNN © S = | JEUOW MZE S : G (CO 10 co r- 0 © O 18 5 a = Beyspeuow en ran re nassasae dısow B | sš 80189 ua „JE
24
Dešťoměrná zpráva za měsíc únor 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat Feber 1888.
(aA) * Pe | Aharon dot (120) o nz | El l olaek+-=-so! ||| ona | A | m vuz 2H0M7 (oyouT) “ ae hy ER (exzouyf) o moon opz | SO | Issum | | "A 40107 (8 | © "019 'q 991PZ N I 2011211177 (o010H) “ ee FR RT (I1odg) a ; oz | Bo | | Irene | | soaomopoaz | m | m & Loy 'q T8PZ = S9M0N9|0A7Z | TÍ á (oxong) u m re RD * (aefpus]) 1 2 a0309 | Elooocw Be Sera rn | c preáno | 184 | © NEXOIAZ hm preAuuz Fi 5 [ee Eee —— 4 (19204) “_ Re Sn hen (exe) r PB wmZ | 8lo||lScocacgo | || 4wmz | o | © 8 PIVA 192m97 (£uooza) ne ji% ka ar (Kxsujdory) < nal | Las- le l ||| az | 3 | a neu 9197 E PUBL) . ee a ea (exjomog) o omegou | ES | L armowo-aae | | Kupeopz | © | T we 1012 up8IopZ (nega) ._ Be Een Be Giyuepg) MAB | | Ins]! DOKYBÁAZ | | 1 ZBIM o0Mejsg7 | © (gsnoayg yore = * 4 s Br (1x01) o paar | Bl- Sro ||| usa |Q | S JOPA1S0M = UJS9487 (sejany) * tn ká Ak (ex<6) © HBOA | 8 | od ax+ |< | gyosik | © | T mom | ® BIOM | (08109) . 2. sa 0m en GssL) WERIOAT | 3 a en Eee BmosiA | | | TEPIOM m PYOSÁM (3144015) * a. Dee ee (x00r0do) an moi I IA | UA | © | © unolom = m mejspIM | (ex0H) * .. (Koro) = ognmg0 | 80 | eo | lell-ol l | 0980 | | 7 daqnıgoM = = 293894 (1engs9) v | SEEN, SE sn RER | (192}°H-Aey0g) o mjse[A | A SER ODBNIDA | © | o UITOSLIM E Ea AB zypayoszoM | © (ar) 1] RE 1 P k au) = uwogeIL | A mo l snJoA 00 nedunmMm | * Sec snmjeM | 2 Bee == = fejszeuoy — a © A10cOr- 00 © o Han M0 © yeuoy SEŠ ho ho ham kona! BB |= 8 aaısgu US | DIS9W (22 58
25
(00gy0s14) a | | Sa ES | | 2 * 4 ? * Sa s a. : = | (Gan). | Horna | 5 oa one ', S = ): N © > | oo sroyong = Ye) a) | | No) = | | lo) | | =H | | | | © ac) AOTADIS 2 as MOUMOIET (39dyx014) a 6 Ď 8 og“ ... "eds PLOT A | Er = = = | | a o a © n © s a = (£u90AoN) a : Togpodmarg A “am, p ez Boa so = | S Se smomag | S | OIMOJSOIT (859011439) | . a" gene ... a 8 A0MNOJ OU o s o -„* + C) OTT E = are ss! | | adseslszl m © = aozmg | | © 3 oG x = ® = MOZUBIT 8 GOD (ayoy) * o are le = . H A010 A A ao O m do o o o o ” 1 (£xsAoyeM) a = 2 A aba0 s cs" | 28 KS asd | | IE je en Il N BP = er Rees vmeag | S | A = oD : »euueig | A 53) S Gun Do 900 SA 5000000000000 „o a = 4 = z9pz9 so eo EOS Ati PV) * a a SE © AFqBIBZ) a u = = son B -Haco aaa do S re | Isa | | rm | © | s“ 180 : = "P 'e stopne1g 5 = (19358) : N .* o. 2. : ( uje 2 ao « m no n © o. zogneH a NS S a g ST opor | ace O | © || oomozsnopoa | 5 | i = © je = ER IMOJSNOTOT = st) | _ z R F P \ . : = : ; IST 5 \ [> = + — © + a + . a (aeyosyurg a = A Se el Is Irea-+mololaelďs| El LU o | umeg | = | = 5 5 |- z > lee neagog | ® | = ej (urogg) | | Eu c + i + “ 2 + * (£ ) a IOopsurg A 3 SHAI TS ED s o r- = a Sa k A1810T003T = opaug | ® Salon o So ooo Glo- o l + 5 o | ya |<© © = IE m = mojng | DT | A -= (zmofeag) : EB = KE : 8 = ouzag | A ner S a = 4 olo s | "s | * „ar ek © : (n0H) © = en gl eds 4 44s 4| gy | alles lose | SQ | a mom IS | a 4 £ 8 5 tý pw OSI B = ra Gx) |, 1 re 3 Ä 2x - E 5 A08909T en a o = Sr oo a ta ee Fasupioyr = 5.6 ee E ee Ea | P | adadosSw| r N Be © s = I = Te he © = = (CN ; Ä Se ne 3 ZTE 00008 5 = (6x < I >© W pleAusaggg c C © wm . . o eo zyen10 ” © 3 E oppauemg | | mo darsacslscesge SS ee U | | 8 ma || A“ = 5 m <H = RPT © = Guy) * De Te . SR 2 B > = jo EIG Ber Z ZRNO ATA Le .. . . a ee («x840uno4: © [<] = $<PIKY Ele) | ODDanoo c 18 Er an = k C) | = a GOM "a S © N 0) © = m = E PIpoJ10ssny Ha- "a č le =O es SEES en S |- A = Prem var ee ee no! P . Ber. 7 p 5 = = V hd no ka l o* * * oo = co 1engo P) = © utojr-edny 4© Be De ea a s SS | SS B | So | 2|8 undstomy | # = B ————————— = unssuouy. | © jE A (101119) es 6 > BR Sen 00000 3 2 ONE 9186 © = i = oo Kooka ato P ee ee Ó a o (ornmos) 5 non |" N Sc = s sale © SS c 1 | o P s 2 s |8 sog and | — | o F a gaeay | | N s une | | ge E z . * 4 ale, a x ( ) 5 UT A O) De m — o TOTEM 28 Zee | (A a-ocolael| awoco Se SI III I Saale | © mnadsppopy |O | — 5 E ei = masspopy |O ANN ejsyeuoyj m A0 0D MOOrTAaMA0ObroGOnam A4 oorrwcoo -SE 8 4 8: 2 a7 991s9u uag | O AAA AA Ga AaGA A © a seh Jeuow SBS ss asl sen ei
26
Dešťoměrná zpráva za měsíc březen 1888.
Ombrometrischer Bericht fůr den Monat Márz 1888.
(115011)
wpYId)
Sa El al = | ocaason-Jodo-dso | ee | aaa) vysnIgOT m P 2 (aessau) ” R Era a (m4) O0 | l o l aaa bool elu 1 unsog MOTTO = us KT (3890) Set DL Rz . . * = j (30991011) spa | | | o ao -XmododFaace | | lol || el || sl | en uBıgoı ae m MOJIU9 ; ENTER: 38 7 POROST ER (ouysy) (Coma) EV ano BTO SVO Hase jr lete + 901119 x09wm9N pog a ac a | | oo © et- „Ť er k] | | Il | | = | | "A 19) poıqyosgna«T 2 men S ar pom (AepyIm) A SOR GERT AS ... ER Ů = en (S18 MoypsoroH) 6 po 0 Ach Ko MACD URS N a © o o k © © 9010 oBnayy Yan ee nálě Suse uorsnane) (eynzn) ESEL « . » * (exdwryog) a Dee Po nl as Burgagg) a 901A0U19 — M10 AU Gao -= a- S10 = =ti a ormonzoj) : hm eng (nem) Ň 5 . “ 2er * AIR te zus (soxrm) A -= £ m = Ae GO | | o | | o | | 41091019 o 890 BULIO = O © r nod uma. |- san Stan = 21920999049 = .. (x01paup) (099104) . . . + Aoyley See ro || la | | sd emo Moxylbý wog) (auyay) 2 j es won © © A VT o 00 m (png) AB[BY es nao oso | se asol locllolo | 124 nejsy NE G = wa (emo) | © BR : ODOBOD E ne O0 000000 | ob = n mpnur) || oa- | again Se SS a pero sna mpnT9 Pergejsng | (19929) PAK SER LI ERE Ele „on (84816909) | yanquegsLcy u en | | ao" | ec v Ps © 90r0(9png Smquemsugg = SIOApng Gay) “ 5 s 4 a (3910730) | Eo ee oo on l es ong diogueysuT9 ) = ng (valy) + 2 “oo. > Be RR 2% (ass) memo E bec | LAST 3251 15 ss- | £P0A 9190 10999049 hm, juunıg (s£ıpuy) OC . : 3 E Er věž ” (10ug997) sad ä | | Sr Si co S a rg | RS ©. o er | | = i o! PS | No) | | © | | | De n p (<uzo197) * ”»%* P ... as * oo. 2. * m (81290014) eurong A o Za oo ora = mo, GA © ©" © | | | => | | | = Kwegsrig Re = | S Syteowsfg A0 a- | a | | 3 le Ber WINE ooo oa a nes sa AAA SSAA8 ASA 3euow (č 99189 uag 3 2189W OCT nn Z nt
F. J. Studnicka.
Prof. Dr.
++..
a (41s) i POU S 5 SS ee Se (exp) bo O © © © © a = -= = ky 9DIAPIH I Ill | aaa | | aď | O © = S SS = nee o = OTAB[H P čo * EC (1081014) o (ona) ES = oc OA © "o Ho 6 PTY © © = ksyoa | 8 | SSS ocas nS A oa +8 P o da] Asc | oD 2 = 319gGT08 oegsTo = (100109) : (perg4409) * ” . . . Re) = 27 = E p) P) NAS Tao c vs = er + o o eo dr o a OOP | | -—-Oo0wa+Ar%r-1aw-coa | sel l“ o- | ||| 8 ona $|S 4 UNISSUOLIUTOE & ERA NA EEE & 9 s OD : = = = * * (exromor) + 02 (191015) INR o "5 -E a no o a m © C) = S = o 6 emapapeg | Al IS | IH I SI I |< = ee | oo SR | o ao o|j5 Z — PRgpapIoH : eug | : 00 E x * Eh B (10p4orT) + 2 (© ©) N (eyo7) et + 9 om oo onen j OA o 1 © ea 55 oo Z yraquagen | 8 | I Koaa | olo | Am | we | [B Ian | or | S|S Sa: = = Srognomeg | * = 1599 = (x00gmeH) CI o = © "o = © = a © "E = o a w Č) in (ernz30d) st © S © wm oso aso l 53 | ST 25s + | S „map == © = 1deH = Sk akon se n > © = = —. -= (101840 ee) si KERLE ee ee er 2 &5 © © @erleH) © = = om || -ca | Isle | Som PS on | SE SR RRTEN ES Z A ZJITSSLIO al) = = - anquıag || — © = >D =. EEE Sue vo = (uuem310g) (30poH) “ 2 9 + o o m = = om © wm o m s Na B kma | Bl- I lalloo-4Ala-A|I-assgel|IIllelI-s|s|e El an fe s und 0 a s E uopunyj R Sı “ (uuemıog) e x (úuexrey) ER a a ea oe w o o o o © a s = DAM E een ao ee ee es S |a m | 2 | A = © Srogsron UPISTOST | — 7 > = Poté p BAOSERBER PO EPO HZ Bado = © ( + kaší *.. + * 2 5 = (uosanzyupugg) o Toyosupyj) . . * 3 E + ak jc * Ro == 3 SM OPPA | Al oo— IA Adarroo| | ?gaolel| IL || o|s | a wo|E|a = TeygsgoLıpoLLd Pi © He © im) | - a 1937 © © T ERTEILT TEE + RS AB ny 555) Eee i 1 mo = L (aeneıgog) DI we EEE RER KR 2. S po pk o (nome) V) © es) = mm | El ee ee ee | nsmoocolS a Aral © |a = = nero = nom Je € * K K VL AA ER TE) * ES = (1enegrePa) + Da) © (Gezer) Zd aan ey or PR S = o a o po) = BAER co Z 10m0dA | Alo A r- r-oOoadocood + noAS rc sal |s| | p SEAN ergo |< | L 1011u9dg a il = OIO8G0T = S 1 H = (50549) \ (ezgerew) Se = ee I l P E r I I E aa | 8 | > >) SI9quosıy ; sgoq, p: a ; „.. 5 dar N 2 s (Groura) 5 (18; TISRTOY) * + * . » * * * íd 5 “ +* i . 5 Eo + elle > "osami = | S Ao Samo A- eco So A3 | s || Nur Faso a 3 A 9190 © A v A 9 — - 5 Topoısurg el SSO.LI-[BIIOAT : = (4olgorT) = h (ep1e7) EEE Pata = a See 4 ARE) m a m © s = AVANOf | Aue 2 utori= 61 Ss Sp ee Ada Sada M ase lo | s |a Ana 29h ee = neddng = g0ď == = = Fr 1 © 2 = B i OOmTacC WooOr©<ooO -8 5 s A euo o Be S a THP o SAE SSZ ASSA AG ASSAKA8n EEE sen BESS 9 h m AE m 4 a m E
Dešťoměrná zpráva za měsíc březen 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat März 1888.
© ©
(vz)
(unayyooag) ... . OKEČ Doe £. 200890 | 8 a- | I -AdaaďXoo | -J4a-dďoo-e VÁ 9014980F] MODY OLATISOH (mung) . eh Be er (11424) map | EI la l l Frese N "A BOH nejzungaunp = ‘I BYIOJ (A018) . + .. . „o ENT H Er at Y é (3920) odp | | |- | od- ar-arn-- I oo0-x-o© | Io 80400010 DIAZIF sOMOUSIOH Gnon0a) a: Er ee eh 8 (40gmo ana) uf | El lasce | |- mar SaioaJa so | s 90TA10H uo en >= O[010H (£00mmrgo) FO RE an NEE STEH č (aougng) sap | B | aoAaocogA4 ro- 10000 93'«w | I IE 19169490 Moporef a nl 8 11091004 (1ex9x) en OTS, JB Vona Aka sr ee — (are) 1ey3198uT Soanaoo 00 A — — o a osa es "SKA o00nT9 eposu le = ne = = S S JounjgogpoH (aeyoseıg) Set: Ser Nye P . ... s 6 (6x408018() ©o4 © Rt No = ET O1 © o © o © © 0 su91H snunH | 8 5 Sos m Co ee = Sb- m- o ASA jeqgueyang Dar Se - = uogospaysunoH (zeuydag) Er oa 6 . 3 ($10H) el ll litten de NE Bısuoy HSNIOTOVIH = eysneH (sgny) So ee * (aspjeuyog) oa | Ae P S Fee | s CysVgEI6H unopg | * = = vySEgEIEH (esnu1y) B gta .. (aoduraneN) a9TAOPZBIOH | | “aa E dl s | S uogarusH 9IAOPZEIOH uayoııep (ugjsug) RT » 5 s RE = TER (qntoH) 5 j KHS ISK POIT | Saı|!|I6 aaa es [ee Ba il yanpuagoH | “an = young > (Gyo41gny) Euer DE . + Bee Er 8 („duseyom) ygeItoLA | SK SlasSS O- +4a sl č | Se | | AOPYIH agpon0T0F = r - nej1019 -= (ziayog) RE EEE de ee RT a STB 5 | k | Zar (39187) PIRAy20H \Ssewsch-sracdcacs|o A — |a'lolo«= A0JS0TA PIEMYO0H zj dMgS80TY — (eposzoy) (nose) ou | Ela | | |- sch l 25 me KpeaH 9A0N oysund 1921819) (aox1070) Dr ER ERTCHTETES (430014) . o a m- © 1 -o S a {7} © Ed 1 1918031 OUABIH | ls+4S|| -Soos lado | eo an -[9480y OTMBIH = un1onoye,) o + o a R © — euo fejszeuoyj — © 40 O- 0MOOnAaANYGOD%3S 097 1 W
eyısaw UJ(J
31s9W
F. J. Studnička.
Prof. Dr.
29
Dešťoměrná zpráva za měsíc březen 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat März 1888.
OJISOWU uag
(632910014) O DR 2 (Csnynyog) onom | EI lee | R oa OPáo A "gaey 'q winy m
(uuemnojy) . . . . g a & = . 5 Gperuuyog)
Sunny Bo R = Sg I o \ellso-|l&cg a snyny - (x010xn) . . ee (101108) wma | | FE! u vuraoiu nemn1y VOB (tepıas) 2... . . PE oné p nee Ne . ER (ex1z) oqongznaay | & | O- as Or*o=o l, (6 Sioux ayanqznoıy — q (3899704) VE ace \ ® As ar a daR Er (18:9) mor | gl Ill lasse | <Saaaggl| al laa-| ‚Jump note uo = ‚dung 'q 38! (zıdagog) Der . oe (aopjeuyog) A0MOyoy 5} | ©- | Boro A I sea | PM o = a | 40}noyoy (19108no1835) OSN Zu a a a We ._ ES lee (ey) pohon Bl Bo- || | oo4+oda-Joso+4 | | lsl-: a YIBASSTUOM = J (1odsoN) ee . . * RL, (egqagg) Auen ooo area ae ee don uef "AS ne}yelM 75 uuggof (s0nem09) a 0 urna o P O P i 7 © (100) BE OSB Sg a ge eg Isa Ks | elle č una Tag 'q urogsa = 8 (unoyoA) . .. en p (10x00) + = a a* + SCH jo bs el | eat Seel = zuor (edmoa) "4 o + o © a = o m wm KOA = (00) en losen | S Fe. ES 6 © Fels no se ae (zeuoy) = . . . » = (3940x) . . o A áno Podal s sa ee © EL De jeme yuo (9941619) “ EISA JoeL) ” RE RT) ER en? . ” + UT) + o o + Má | ET | goa FEST gas Tdslsgedslsl| = en 7 — 6 — m ex] (meydanunog) aa tmu ME oa w m ” Zara re | = ono) N | Ei asien Ser elle © „EE ham ham . 1onenoJuerT) OD 32 a = Eee BETEN EN B ER a (guogerg) in wm © © l: [= v =] . len ä O mar-oo, tr < | Ilse | © mm bs = n fejsjeuo a = a or 8 B euo m ee ee SNAANASA S- sm (77) aa
91s9W
F. J. Studnička.
Prof. Dr.
a5
30
Dešťoměrná zpráva za mesie březen 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat März 1888.
ung) er | © =o ao”. [S (per) C udjoaejA | 3 be a = | o005r- & mox ln ‘an epaagT | E ME L PI0MGOTT (eros) + o | ea "o ee [© a: m a (1099119) m UPM |+Xaďlo-« Pe mooc- a | -=o NS Non SPP Non UO u ; = pre | * (£xzsuogeL) hi = 8 o oso (smdeng) Bere 5 os | A | S lo | ao | HpreamomoT | | A SOIL 'O-pfeauonpig | (TIKL) ... : | oV | ER +.. L JR JN. 1) eh ” 3 — = (10negroH) onom | l ocd-ododsdd- o- aceroc ||| |adscoco 90140T00dT | 15 | 10 SıagqspoyoLM hm : omoroogry | 4 | I (104) + Sie er | 780uopoN E lež aa | | | S83 oa Lr a JE! o | A =- "0129 60" + | o "AH 380uopoW "= "189 870UT See (uusugusp) d * ” * (nosrue) o | 90ISOA0T SS | ao ba Pen ep ee zam | oI8OGO"T - Aopuoqner] (mern) P tac (por) = zrI | ař=řař | Fee | o l (S |- | soA eımold | 5 = SIT jropuoSuerT (Zujedg) Ů (61x51) 3 A0JYOUT a | ee- | som | 4 | © nen mojsmy | 2 GyIra) = (uerog) 3 sorlagrT aoraejsopnyg | co | m arlagry araepsomy | © | = (gqonsıleA) a (14) o 1B4m0jrT saugpaW | <= [yosAuwoyror] Srogejdny | I (zimy) * ER (£u40AoN) © Kunorf He A od | a |- -+ boj | a0 | une seuny (aegfeug) See a o o (sous) 5 eRuldar | esSoelloldďr | | | oto aj | Bee 970g Fumıoy | tz | I uopner] ue9rıoduoıy | "© (08418) oe ee a = * (ex1edo4) asoLAduer] ee er ae 2 |o | OSOLASUBTT hm OM, (aofsmyong) ee ie RE Geung) in ugpw] | BO | came- r-aam | Sacco | ZOOM | 1007. |.© urojspue"T wegsoy | 11 | "7" (uusungoH) x ee, (teZerds) “x uHÁy ZR G SG c "0 U D9j0180Y | +4 | © uHÁH y-oojagsoy | | © Dejszeuoy — am 4 0oromooOnam 1euoy 2:89 9918s9u uag sIıseN ZEEL£
a el Fin
Prof. Dr. F. J, Studnička.
m ae) (11) 2.2... . + . . . =D s (ex1mx0A) & m c Lad by LE © U = on | 2 | oocooc | lod-<oo3laocooeel ||| d-Jo-os|8 |x AUOIDARWOISN a | IMO onoy'ganmodoy| — (e405) a o = no o m a r © + x + 3 a (8Mo0jemn05) Co adrqnpıad ler | | ada doo JS -o | ar | | | as | le © OTB | S RR orgnpI8ď m - = U9ZAOTINL ä (940x) vk = ee ne = (emypy) = 2 20084 Ella | een here l (sc hs H tep |S Z MODBT o Sa 1do-neopg | A 5 > = ranní Be; | s 0) (a0FfeAyog) NE OAO Ví 5 ee „oo. 3 a = (Gedns) A 00 mug | 1 Or © 40m or co r gamao SS a | ee 2|& upon | a | 3 A > < EX PCO) m m m G 9 N a TÍ ae) a umpoW. co © Ka, F "a N (uyag) o + B + (19910gsomry) © k + © o o - Me) © 5 zuopsaago | 8 | SUN =o] |lelld4sodl-<s|x A ooraolopemMw | i | a = = JIops19g10 m = ormolopeIm = ( .* o. .. .. . „0 e N Dr 000000 . (190g) © E 1010) Se ji o o a o + o a o = +. - o a Er N © am | A oOOa FA r- mon mon- | Očraý -+ Hz ee S | S | a omoB | | = 5 = asalAnoN. = a a ry =) = OIMOYOKOAA > © 9 N > 2 = ( 580 DO A ER Quo) N ee a va Rd, : PER e (ogno}sm) 1» © ms kon | El loAwooadoccr so | Hat le le |e|s|a sogen |% | = 2 =) yppAnoN Han - = NLYOSOITA = (00090060 m 55 ö (nonry) RA ER are S % 5 5 E (8js01g) F = = teipegenen | & | Swosnd Sa Bla il S P o a|3 |> a 8 ae: To4pejenaN r a 2 I So N —. Pe} (1010817) BED oh * De da. 8 SE? REN * = EN (ymuwadg) o 5 s = pam | Iran olo gr- | |I+g-Jolol|+o| | -jo | A4 | een || = BES 9pejsnoN, ee = S fox oo s9 | “= -| = ham! . = 5 : Er POZE = © (10810) Obu . 2 ko s *. & Ao (e378M) = SM) am PO ooo, | m al! | sla |= ae | © = © 5 Bee = = (Gonsox) 5 : 3 (ddog) - DEN ar oe a + © + as hodní © "a o S od < S ‚ fmo 940x I sď+ařďa | 4as | Sa „Ao losos | ls = Ku S|8 .— = F PSN = G5 O ER TEE] SD (tqayog) ne As PR o (goyzosjegg) en 2 S Sny SBD a ss 5 sd E en ISsls | © ee AN =) © = ji = E Z R er — (exdoyg) DIESEL Sur * ee ... (0987) - o a G) = 1 - o o f o - o : = mmdn | EI | omwolo| Issue | III Idee | o eydapuo N | cu | o © ynwodaN = = O | = pumy | wo | A : (ensg) So | z z = Kom) | = zyumon | 8 | VE S i s So = | © nopupen |S | ER | gl |SS| 111 ssl TITLE III I I TER T IE zoo (EA 9 (3050) . . 2... M.. a o k (spep) = 5 BaAB A 2 © ur E - © w moa © s| r {or} apa. m a ; Be s] |Salla-ala-Jsl +34 need ao | Ele = Pe S | A ní = D = = m Fassis Bejsjeuoy — AM 410 (Or ©OO-am 400rwWoGOrn-aa Hoorn- as ons 5 Er 1BU0W Ss 53% ! nr rr r -a Aa Aa Aa Ga Aa Ga G a © @alse ei = 92189 UD 2238 180W (23 58
Dešťoměrná zpráva za měsíc březen 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat März 1888.
32
(10180) DE 4 .. CS SR ra ee A . _ 2 (sxrepnor) am | Al | o-odo | -oddal -X4 + | eďoa l | | © | a | oomoupoa | a | © Zaoquomoatoy Eu © ormompog | © (unogsy) a 0.0 a ZSV O AKON De . . 5 TE i 8 | (sapudoy) 5 mo | S|o-oo | | l|olsoSodoadacs| III Il |X| o | mm | z | © ZYLUONRY m BP | urm8n0YDOK | 4 (1044) r “ 3 a u (oxzjasgep) ms Ber DS ES a re Be Ep gs A Mom |S | = u178u0qBy m OTMOJOIT py (uuemjnos) . ” ” . * . PK a ALL RG L ” . x A ” Li 2 . ” E „ ? a + «+ (guexey]) pm | Al l < od odc da eo r acs+ | al | ao- aa |-| © | = adm | © | © Jurpgsang NHA nen ma o GA i Srogsddngg | | (30ng) .. y ... L) OEL TARA o * : : 1 (ajss0T) : wma | gl la- ||| lol-wlsSweloďe | lol | sal al |< aomsopa | © | A zn = morgsoppa | © (1097) N . Pe A 9 . Da (auopug) ea | Eee ee ee (ae | 3 | soxa n exosea = = 29801A "BOIS 'q eyo88g (čuv) . Er (Gysmorgep) | > | ._ med | A Pes P n = | | Br are | (A || o Kyosed | = mega = © JOSE T (vxo1upn1s) Bee 2 Bar o (1012134) : med | Al a-o| I loloďoo Saar | I |-| Ian |< j0 |% | © deg r 930880 | 2 |" (goıy) * ... . ” Erle „no“ B Er ü (sung) a) m | o Sao ||| Ira | ||| ssl I Sen |- | © oryospuog = © | "7" || z90 a 950 (w0)smre1) . o. + I 80) . «+ Ä (epoyptg) ale ee ee SS souggog | co | © IIAONUISOIA hm nem = (190010H) D DER o. ss Usouxy) Z PA oc ola eco seo a | © s c | : : : s Ms“ Gr P FUSS WET Ze a Pe: shoe W o see | ses oopzon | = | 3 A au = ní HOŘÍ = le oIpzoN vr (e10dro) a : N: IE ... y 5 : okol B (rz) ma | gl Ischl I I |SosolowlsSďXs| ||| Ina | sl? |S | vem son | < | A uosIld = - > zeeg "G ssopgosnan | T E vpuoron) OV . = RES (wusumeN) + wu | Blaa |-| Isa || ee el bs | onen | 4 | weıo]tg r O | aymynon | | A (edn) O c EIER A A oka C E UNC ch x (03789) RADASE | © MOO ANA WO Sg- -oo ooo | ||| © © | IIx o uppsnrgureN | | EL BERGE I | OT 0 ehr = 3 ká = o | A ujosneguaN | © | I bejsyeuoy — AM A0 ODMWOOnamy 0orwconam—do0orwocoo-| Ši sh jeuow | -AAA a A GaGa AN AA M m5 5- hb sasgw UST | a zla zl 9!89W
Prof. Dr. F. J. Studnička.
33
Gasyu)
. ” aruzgug | & na ; . „me al 4gs7|losdsss| Is © (O A r © (ssAsIH) RN = = | | Se a | | -i o © GTR 9 PIeASSOTYOS E 5 © 65 © RA ze OOo 7 > m, en = {or} o [> o) P $dd-4sl3f4adilslle+| Islas, | © m © i (gx0uy) 6 = © -a | alů 5 Gasupnyog) = s: maeeg | 3 P o OEM ; : > | a aomojpog | S | © k eaeıyeqog | * — mom- | js | PS = pyeg | OD = = m | © = | Ss y | Sa) = a ad] E EP E © ©) (10104) Z AS © S A | | ol © [5 (01019) a = = n ee en mz IB 5 5 © myures | 7 Seel II = ze nupuvý 3 - GN s < - ee) A (m = m — E sodou | El eee 5 : ; = os, 1. sy yon | c | © = 5 = neddny ä mo © | | & o k | = | u | O EE | Res H ef ypopn | m jej = Pra O =" + | 4 S en IIsassl-lg =o 3 S yangunyg | A | ee & 10 | © A199 pzoln | Q © == mm | gl Isle = | ozon | 7 7 == a = mo M O CY o — === E & = (£xsme1y) sa ‘ nm | co | | | =ti o | er | S eo (j10n917) bo = = TETISITOPNY g | | = = an 5 nr 5 bo . FE ; - x ČI "A190 pzol = > A2 © ugspopuy | * ASE O Se. DER 3 ... 6 pzelnoroť = ’D (EEE n Ran Path P es l oadX Faso || | FR * ŠJ ee co His Bere = ; (enaug) Re = Sax ol a | (mrex0a) | -a 5 E +2 al SSS osaSsol: = S A, wmox 3 5 S = | Oeno A ex] O aa c o © I 1919" 4 | | | 5 —- uIgyuosoryy a - 1 a -. o M —. | s E Kueug) I Ya o un (5pog046) |= = S om | | | S- a © pm Hozoy | © < jm I a S «an © a a) . a E ee S 6 DIROU Jessie |: , PO OTOU = © OPM“ i © oroT 15) (RE TÍ KARAS ST c (<egyory) z G | | | a | | | | o ((erosner) = | geguzn | 8l le S S|= osoramag | = | © = Aeon | ohe oso + (a eds Br osoamo | | —* =i m o 2 EUER a = (eAyıdz 'dsopj) 2 R | G | | | | | ob (su) > = 2 Aouoy E | “u lee = © | eodey | O | © SE= sa ola ec || har p | z) >= EEE — 28 MO or = PER: eu | 5 IMHO F | | a o! 5 TORO co = OTP8T 10: GI == o ÁHOU A © 1010 | OR S O 500 = a = = = = & = = G1 1 | i | | es o o | | © | zý5d (exong) 3 -© = | | | | | | | | a (exregn + * * he) Da = 9 = popamu | l Sea Da ul = o |= kn | L 2 OE Sn aro | \sleisle"lie = gn101g O3 a we, X = = (o or = o +4 EEE = (610404) E o © a | | arm | San Va (aoyem) mamma | El | order | Sc en ; SIE |& || Aus ana | 8 | = een, Salate el |) ww (0 am c = —— [| — 1 “ (gprugog;) Ta > ; = | co | | | = | | 5 = = (aoıqouy) er nun ser | lep ee , o | -= m0 0084 | © | = ka 181092119 A M OOYO U ný K = & = | | os | a | Dee 1990-211]04 = en = a m + ä VT] as ) Bejsjeuoy ae Se 3 = | | | © 5 | = & (ayop) 2 99189 ua or oram«x | ad |O | © z Sosa oo eee Go — sog | = STBAESHARESSSRRS HK: EL - GN ae) a] > „m += EST = E mA EM 1S2W SSErS,
34
Dešťoměrná zpráva za měsíc březen 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat März 1888.
ET er i ce já a oh BETEN TE rg Cala) = vd, s | | le En | Ao | [> 1 o | oj) a3) ase mopsseng | 18 | S Ida, — m č MOpsseng Er len E | Aa ee 1 ze u | a 2 & = k = © © ka © > Hong R S Sue], ze | 22 Eee. RD SS S132 1 REG Slllsladidealal Měls |- 1008, = A 3 Sa Be Zaagzyıda er SSB ASSA Sa | Sk "TP "9 BARAS = 2 a k] DEE, gesellige 11 g|a| sms | z | zjnposgný < | a in gs ISSsselrgsgetyassgallsilsggseee|s| de yoequognyg =i m Br | DRE T B a ers rel | lee II I Nester tere er : Sutton ga 11038 s © © a ee ae) a a ni | El IST elle IE al W s a STQUSURIOIS | H EP ol III IE See lets fe < a 9IAOUI2IS Kar) Bi a) 5 5 5 ; 5 | 209 Ben) (ay10H) R SSOTTOBUOHOS Ei = be SSH | | S|« | sıIIls | ass Pos a == | es A | 19 pgasmgas | a | © ssojmosuoHos | * E ac] a | | a autos ee sagen ‚oh Se DON: Ml 1545515 +21 ss |s „uk es "4 A MĚ | | O ey | Po ona Spa | al ZEIT Tell 2aFSTI III obal Sal £| 2 | | Eee IPaS : BISBL ER: enges es Pa ee var, Šin P gl ISsl 11 olosouIayauozlsw|lassii s ne | (ESO | -A m4 cormoonamýnorwcGonmamdccu%co-ŠE sy Jen Šss? 99189 uag O EL cd casa SA sıseW P 58
Prof. Dr. F, J. Studnlčka,
je) ae)
Dešťoměrná zpráva za měsíc březen 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat März 1888.
ee ss Frese esse ua | E | = eg El a Yo == en =, umpseopM | se a | Fra I Egger ess|lslilesl lease AA S a ororstmjoYTM A PA Se een (sl tesil as sek © | 8 : jl = -p E m | all Iodddas4 | lagalillllgssli sla om s s JopsjozuoM LIN Her ZSE záv: alles leistete 11 lbslssé sl use - oyaeyfoM : er se = mas es . Aaa ss 5: > een non 5 hi wen | l | | = ei M a Se s a zao E A Sm | gl S11 rel 11s %1111Slielsl 1-8 u ysoyun : ! ul | gt fie I odd Il] tetu boji rail © k = | = olo = ss er | rs = a | | 15 | | ea- | | ní © S Bra gl TE Eee Ile sh m DE SERR Bat larger lege os FOpenQLL : R SEITE ee oměk CHMONUOT, Br: er om al IS I IF el 411331 |essje an orwoLL, ae TS wa glSuEulIsslars sus | 8, | M nom Zem 921S9U Ua 22 8% :
Prof. Dr. F, J. Studnicka.
Dr 8 | de i pie aniz A J | = = = | | | o BR = + \ | N x % m ig © “ k= r; » Orr m s | | © (r x I (moyovT) É i ei | | Te) | | | -+ 2 c 3 ao) n 9911DZ A | | c | AG i be er al 19 Se) 8 KUREN Alda d4sslolozsslly = az | © | 5 * Um m (=) o ol | | rn | | | a —— . 4 2 9kyo (erdB) U S | = | ei © (oıtou kon ARO Ana S erot ll seite |! 2 |% "A 40X1DZ Ra 53 wZ P8SSSI EI ISRI Bee OR 00 (exong) = M | | 8 | o | | cÍ S BE T . = A0 8 | a a ai 3 Co) *o . o. T v Se u) BOAO0HOT0A ER NBNIIAZ -| Sm a = a oo. a s S | = SPA) an . Boo = De) BR a ; © ©) N (iezoy) k oc I | | & Sale o & erh ř n 203 EU VÁ g | in - = < EEE, "> = = 911017 | bo | | | S S es . 0.0.0.. a preAur (or)
: © - = ie © AE - o | | x a = prexuurz r- v NO + (Kuoozog) BET hk ate E 00 =) | 230 k a | | o -> == B (© a ee ee er. al |© (oxte0) | sel P jmezTa| 111111155 - s|s| měs <
= = - s N 109wm97 = © (Cupuep) Sn kal: Ike = a er = a „ Otaonep 9 U 3017 A | | EN EHOSRESO | 8 | © (Kxeujdory) > © up 9 1097 8 A | | | Eko | | = 1 E Pa rod a n = FRS SAO, ax x = = (usqan) Se elle es ( vé Z skye Ba 8770 SH le P Eo SR EA vo kunpwaepz = Cj ZBIM GI m © = o | GS So * ujpe19PZ S © » (gnoxyg ao | ker: Fe. ae 5 = ropomson | a | | Has as Soon 5 OVO es Gn) = yoponsom | * S ren ea dose Pads el = 004BISÁAZ © © a =- own a —| | SS Be a © wm A — OMBISIgZ r ssl sw = ae — = = ApIoA = | | | + | | | || We) = a o HIOM | | | TER "a 1 * RRARZ — = 3 al] en Ses. Pa ursgngz Se (sog) A el lllsslil-+|sš — | — = (72) UepIoA A | | = | +| 5 © (6x46) 2 | un ee | use B77 © ob) S | es © | | 2) | ee FOBAM | © (31405) z = | eo = | | 5 6 E a = upoloA A | en = [ol War) 63) (527) | = umofoM A ada- | © AG “0 B PYOSKA | Ne) = l ar. . FIOSÄM | = (0x0 rose | | | E = 10) » hs! m = a GS | = 7 | S 99gnI460 A | | er = =) a a (£x08r0do) | 9GNIGOM A an leo») | | P n ee . . 2 099 uroysIrA n XSS | lines | la PPM 0 | (1enaep) = o a | | I no = o VES né WISETA g | lk . = Sen = Cd 3 ; | co © O3 (oronoy) | wıyoseoM | A S, s 5 =: = 29180 A co © a a *o | ee 99189 l (Grey) m oma SPS = modo | 2S | | hey E mean | ar © K EE 5 PSO Ge | ERICHREYN 5 n ooo S | I | | a ZAIPaTO8TO M EN k EISJEUON cam = = =aNCO | | | a = el „A a =“ © 99189 US “wor omoOrnaen o Konayten Seemann aaa = sanoM = GI GIGA AN A o o -—|£ 55s 5 ===- A ž SEE jeuoy ŠE SE nes sısaN (22 = sp [5-1
= Gosaona = p > ziel || ug | © H00gy0s a a (> 4 Ů mea | El II lagslllssel 11111 lslll le p moa sA, sIogong Ile ae STO Deren Pefotaserafe a —H (£uJoAox) < (a9dn 014) ada ran un | * Ban: ae | n | o iw | © « | | | | P = 28 = | ES on SorKonsarg = No) Teds ayod | In © ODO o- S a © | SKS © 0 © |= OEMOXSAJ4 uo9rIoduuaıg, = = ž 3 = E . 2 (8x9011439) o = = oP ao oa oa o | ROTE || | | o | a” a | | er oo nom © © E somnag | Boo | Seo l sese|l 5535 OM S = | mozmeg | © 5 neungıg Um et ee | S .. a er Ss) m o 0,0) (ayoy) RO P "mo Oe o s EKO m | zug | a | M E co yaoiog IS | Se II ea lee ee: © come | ® | A . m m č) 5230 + = = NE o (2) ee = m | dada 1 T 55T ls Tosa | | © = £ Sog : < er = : le (915811) ae 0 © m « 0 = G E“ mna | Sl Toga sell 111 Be Se Se 2 2 l I 8 | a | soma |= A zug IMOx]S = = — .. . * = E Crenosmia) 1 =t (uydg&ıy er 3 7 b = 5, = ose Ako ce ea el 2 eee | o al |x a a © | = = = NES JI- © 000 z (£}s]0y00 71) = = “u7095) > ER Ze le I el ee i 801g | cu |= popmg | B | | II | I loss +o = = ya Ken og | > | & © = propsurg | : N č E Z mem | _* er (euoferg) = > ONE: © ae \ | ll || u nu ooragsıgr Sl Se © = az | 85 | « jE Orr bee Hann = aa m (7 | peomsag = 0129 B = = ( : So. seje —e = —. 3 — o (Sieupios) = ham š BY ... o a o a A A b- © S S AOS000 iSsdoXy gol lgglsl||Išsdsllásssl| Se Kon ae neyosouog MI = = > ... š = + S |= (C1zpeuxog) | an © ) + s - © bo“ o [2 = 3 "S pieausaget el IS el | S S B S S = || 2 | a ba B 3 2 opreanoe S - 5 = R £ LK = a: | sg | II Islsflllessellla|g| dona lo: = pn | imma aro a | Sei- SE eo S 60 = | © "n drogpg | © a = = PIpoSrossny hana! mr - — : x | = S ee er O & (aougoq) = ce (001 * * CVIS dě © Du * o. a 5 8 ve dno R © ze asecčcoc | I | sol lasdwo aa Am 4 1 ss & aM S | 54 = urey-edny Sur = 223° 8 (aorımas) co * hd » * * + „ = = m x = 9M 91018 Er MSS ee l co-eos ll Social | ots S js x (a Anson, nd s * non = m 4 er! E E 000 ... er (aaa Mm) =) i (is) o arom eat AEG) 2 © | [S | o | | 985 | | | © 18 unassp[opy , © ED E pom E ea eo se z = De maasppy | ON : z4110Q]V RER |- s . Fe) = 5 o 5 = : SE B SÍ jeuo SEN Bejsjeuow P ee R $ can Eee 991891 US 2 22 |8 =
38
Dešťoměrná zpráva za měsíc duben 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat April 1888.
k : = = = 4 (PP) «+ vysnagod | A laser ker =: |: vysnIGOT - u Vs ET RE OKA (mg) (aossurg) M 26 - © SX u A HH 189 en = go el S“ Blase x reale Aro S URS © | © unse) 2 |" = s (109910) - (Gsg0) + 2 "| Aueigo le VRUNA | I ze kal ei Ea 290 | | | none) ale UBIgoAT a MOJLUIO Fe ORION = === = Fr j ((uysp) end) s P a = | © a o © 13 90ru1 zi = £ o ©. © | | | | O3 [0 0) Ad 9 = A ouiánot en are SE ale [einlelejo le ererolersielere/einlare — — — ...... A en eo (ey) : = S s = Vist S lese | eg | © 5 (exdumyog) (one) 3 a: 1 ao | _® 15 | o emag | © |= m = I I | + |- Hee | edí B So sungen | © = ER ONTT Gm) 9 (em) oo" o o = o eo DS wo 4 en a 72049904) S one, a) sage || lbs sss = o0g9040 | | (92x10) een WEIN T ie « (3914x) ca ga m a C 0 o © Sn ae) yomojyg9 | | nor am © | Sa seo | er Ill | © N | 3 U 10 |= xomoMo | * | ... = u = (pung) (usıgay) a 3 S aujsy So P ds sss sa! s |= ma | | n8]8% = z = za ( ) O0 D = 5 (wesoy) uno oa PO le S | 6 < | Ss |\ssauaoo | | Sala A | | © = peigojsng | © (or) wıpnayg en 7 peageyeng ( ) + = 1: * (KasAsts2gog) | yYangnunsp l RS SLS ba co: all Su |= oormolbpng | © | Smquersumg = SIDADNT Gmy) 2; Fe (3910104) ATH o + JB] | P bd | © | | RS © || | 3 [50 ang | 10 = Zıaquenstuyg —" & ana az (vaty) : ne “ TAK S TE: = a (g88y) = 3099010 ee r Peas S | amos 3 10993049) am = jaunag espug) ai © M © ae ce A © © a T -= © ee ko) Goumoez) < Emm ses Ps |& fymg | o | m zár +Zso | ose- | I\gdgg|s =. SEINE yug | 7 (£uzo197) a s * : EL E) I ’ © (812940014) © a posl ala IF el Igel) ee sa 5-8 Bejsjenoyj | o ot oornoS-AnYGEHRZANARANAKAA8AN|ÉÍ Šš| Kan (s 2Ž 99189 uag z sáhl SW Base
Prof. Dr. F, J. Studnička,
F. J. Studnička.
Prof. Dr.
Tl A a (415) = o + - | a © m = wm | | | | © © | | | | Ser | | o | A 2 Sa ac M ee Be: IKIEE ren a (1083911) : so elle bosse I I seele lh ie S Bed 19qyosı | 0 ( ) rer POE ee oe © „A (3001199) au Ella 4Sa |lsasadsslallslďX++1 III Is a A UNISSTOLIUIOFT O 10891094 oD — Sa) 6 SE © a (exTomor) 5) aan R ora | da o a boh Sa | 6 2109 = Toopopro | " > IOSNEUTOSIYEI & i a ze k: (1op4erT) 2 ( ) z * + * * re 15 páorT o zi zoanono ES | | ca a P oa cs | = Anise) -= 1oquojeH IS8% < = ( ) . 5 O0 n 3 (saz40d) 2 8 er | Els ee Aare l sssa | sss „mia = = 1geH n = = (10894) » = x i © (oneH) © = 00196 ES | = = % o = | | (© © | | | Sy | | © | oo Er | | | | | | © | | 2 ANT EN 2 = ZU SEEN - Šmamnu = (epoH) EL ee * BES (uuem819g) 5 Zm | be- | el i lale l | lllilos-i il lisi oyoymapmont = B uopunyyung orognopno1T gu ) OS 7 = (nuswıor) E S mel Eee uorsuasn j S = SI9gsyony x UIO4SUOSIY < © (feyosupy) * nete n* B P Tg: TER . (noseneyujeS) N F A0H91D9g B odd s hem E | SSD | sales || = 1970 < = || enspupar 109 =< © ODO OAO = ) "a = Genzıgog) -> 5 a" % co 2 in £ a © © (2 o + x a =- s 2 ČELAPNÍ > © AOUIEH, Poea || ls sea P s Kmxom4 =| = NBUON]C A Br = N hm, a 1nyomA © -= 7 — = © (10x10) a EIER OBBD ORT s a (zonegrepa) D S opet | sorge (sea | 15s 1 | | Ile ODO = = 10gu9dsn 9yasgoq = (10x04) ._. = * B © (ezqerey) = raquasıH ee zs R se Smolal l |%s| | EN ee © 19quosIm SH ( ) » * = 200% (voe) san | so | lo fJ4 Tor Ilse ‚A Roc Topoısury BBOAH-T ( ) Kae ur. = = (vorgorT) mad | Bol | lod5sll IgA 11 lels+41 111 lsosli=|s noiidod neddnq 1090 fejsyeuoy TORHEST-TWASTURYESTSASHARFLSETATTHLEE yeuoy s9IsgW UJ eg A 28 9ısoW
pá k: + NY
(mr E O U ey
F. J. Studnička.
- Prof. Dr.
Dešťoměrná zpráva za měsíc duben 1888, Ombrometrischer Bericht fůr den Monat April 1888.
40
|| legs len a ES a NN NNN Pre | ah = | er ea M ori DJBZEE else ee EEE | gorore | a | sis | as vš TEF ACE „am eanse TE GE Br bab ZS PES T S FEM s vo | č | m | all Il 2gsl Ii lalilllislsiiiiiisiilg|= ve | c | © u | 1 eig iieelelllelseillälgeselels| Sáně s = medu | Al lsllazl I lallsiiil2ilellslgdsl||s|= om | = mm ER -= sa so o au | es le Eee reelle lls | mm > patch s SSS ss Te = | = Se Eee l lež| || -ee I IIlslssli ag s um | S | o jenem er 3loalgsel|1lel1l Ise IIZ418|8 unascaj s EEE E KPP E Fn PPA EB n P P P HE K PDK ODE
41
Dešťoměrná zpráva za měsíc duben 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat April 1888.
nn SD o = ne
Prof. Dr. F. J. Studnička.
) l ... : (Cysuyngog) o ug | El I I lsSeJol lilii I IE TAI II ISIS || vpoxals a grey -gmmy o0dor YZ ) = ... = = 4 © (gparuyog)
en oo l Sos loss oss sa yaonoıy | © | = snyny m neue] ( ) “= ... ae r (1911051) = el 2 s T TL STE eo | ta = |“ newmnay = I u9y9oqura]y (asıq) Fo č OO CY sny B) = 8 oe © (6317) OTP Eh a | = | ao- | | S no | | | Scam | o dSočď | | 5 = Koqy = = orongznaTy 190 = ( BOD € = o —. —. eo (eg) = AHOJ E | =) o en © = | | S = | S | | N 5 = a | | © S Ae | = > "dung ns = © UO © A ‚dung 9810 (xrdnyo9) .. . . ” — — — (toprouyoS) aomomoy | Ile II ae II IE | = m | MOjnoT0 hm, = No | = VOPI || SB (seyosnougIg) ee a ._. ee z s & Be x (om) = kelelael l Sea lSl est sti = oormoue( | © | © JABMzZuL o an oa © = = x 5 en S = = m še 2 |= Jropsuyof m (10dsox) „nn. OŘ — ER (squeg) o mom | Rae a lawo | |Iesel II III lol II ISA | ||- | 3 | ones IS |= nene = = S = js uusgop (eusungpg) ee a ojí věk Ole © O 5050 = ora ea © (wog) s | k CK EEE | | | 2 © © | | | o er a | | S S. | | en) © u1so ff =H © JAS MIOJSTTEJ a een © ANO Horn = 18 ‚TAg'qUIoIS[Le HMoocorAin 2 = Ser | up | © | (unox04) * o. o Er ode 3 = (10308) mir (AU LL ol ee lee sss c of | oi | © ordey up | 9 (edwog) = o (109) gu | Elo! del Illel-XII IL ITT III | | som were | s | « o g-znumey | 19g0-1u9T9( (euoy) 22 + = SE (940x) > nama (al (a boss PP P Sec jose | © 'W.'p JRR = = nose (wwa1619) | ° D0 + l Er, ee + Une) ee | be Lel Zl ll loss sss le -ST | aonodmiT | | o Sroguoyey Mouoqny (moydanuyog) . Bu ET ARE a RER, 3: r Be En RE co (103014) = ojn RO |: Aero a or a | 5 k | o | | a o | | oe) > 9ISIPRAEL (or) au Eos] | | C m R O = | © om a | | © GI © | Ne) © (Jo) I = = MOSIDOTE S) = (senzuoäuer]) vos + S ar. 0. ER 2 — rd ke = (guogerg) = ore a ooo ES o | SE i ee SE JPG AOPYIH | © | © ne al oo a S 6 © Go Tod 8 a JN als | A |% a | © | . + > -m =) . fejsreuo AMC HO OL- ©WOOr-AaMWm G0 COr- ©MoOrn-Ga©<dHiocornroco-|8 8 Er JEUOW (355 S 99189 ag BF O E O 0 O OOP PP ES 180 EEE
C) UÁJOAVITA
urojnePIoT
(zorgos11) |
UOTE. UPM (Gzsuogor) o1018
SOLL
(mn)
SOTAOTEHOLMT SI0GSTOTOIA
(por) "TN epi0agIrT AL ploMgorT
č Past are |
P | m Ar o
beha |
Besen
Dešťoměrná zpráva za měsíc duben 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat April 1888.
(nom) ason0p9W
"AH 980u0opoN
s
(uuvmveuvy) OIISOAOTT OI8OGO"I
(ur) zrI SrT
(Auj1edS) AOJUOUT
neuayyoLT
GBITg) oorlagrT orlagrT
ss ll
S lese | ||
| oSssollsslocl |
a
17
©
an)
12
(091119) Sp T OIprT
(eAjdeng)
"H preAueyyarT "O-preAuo4yorT
(renug3011) 90IA0190dITT OMoTo0IrT
6616410) "AO 185 € oy’f
RS 8J0oy"f
(gasjusr) 190g
JropuognerT
(Po) S9A Fynod Jopuosur]
F. J, Studnička,
Prof. Dr.
23079) AOJQAM MOM
(ueıog) 90IARISOPNYTO OAE[SOINY
(nonozfea) 1ámojrT
1g9sÄwoyor]
(any) Kuno
une]
[GERICHS) WognorT uO9neT
1osyızy)
OSOIASUEeT OS9LASUErT
(aofsmyong)
usspue] uIOISpuer]
(uusmyoH) upáy up
c Ser ee | SOOOna
ie el ase | hm.
|
s ss
|
[2 Er Bere
ee
314) 2902p9WA
Srogrordny
(Kuyoaoy) A0uny seuny
(geuzg) 27204 Fuun.ıoy u99LIoduoLy
(eedog)
(Gong) A0)80f 9380
(10501dg) "© "T 999380 "V-99[9180
fejszeuoyj 99189 US
m ACG A K COD © o
zeu0oyj | 91S9HW
42
Du dest, Reste.
43
Dešťoměrná zpráva za měsíc duben 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat April 1888.
(ge) FI ET Fu} 55 en fd ry o ode | a a aid lee sa | el ae | oo ta S mon | = = (CxsMojemr5) ©
(e405) o © - a © a S = =
pr: ler bd Eso Hess l o eo ca oo- 4 Aa = noztoTY | m |= |= (1emypy) > sv
(940x) 2 en = (m o r- a ste = "TT VARIO [= =
en k p ec saka elle ee je PA es ne | | (10Sj0MT0g) OAO RO ey ODE ná | | | | Ser | | | SS en ee | o | a unpoR | a n
OS) sos usaddojdaddc Rn o o upo | © | "' m cc — .. . (10310gsomry) ©
(ayag) ho ” 2 a © s = 2 o* I co [ © o3
2 oa ase S73 een
lerne 1125411 1kss41i2slyal|s|5| sem | 4 © ren u en Al 3 = = © Ormomosoarm |
(Quer) a * 4.. - . E o" ma = Em) =
En N Ba bl | c a erlernte | ao a | Sasse] 2 en aa een are ilTesel isses Kom | 8 | © sto ER “ea : = nej (gamma) = (1010817) o; Se a PO O i jo f Sure nn Io Bu = 22 2 Zr Be Eu less Isle II Isial | |x| = N ei (asteN) Ara p See | | FE | ale | Ss a hosen = |© mag Kon | 5 | a- Sm P S UL one rer = © | negosem | © 09 'aJounoN am : : —— |; - se sselalilslzstiilistli|s 2|. wem |= s | 0 Me Er - SF mor | © © (140496) ee Ar = ._ DET; "E M | | Ze | m ij oken | © ee © | co o SS s A Za a Ge Ga SS = | ® popuogsze | © U a PER ea E eee| m = todo Ba So +, SS es er s, I « a © = = | zupurn | © | Kon) (zeneg) x Te o a uou9® | © ee | | F (10881) Zany sel s do su Re | | | © a = | | rel ine © | © s al ee] | lade! P || Sa O am © |= zpen | DO | I 3:2» von 18288 E EEE FEE EEE EEE Walch EEE OIS9U UD 2al38 189 32388 [E PES APT mn
Prof. Dr, F, J, Studnicka.
Prof. Dr. F. J. Studnička,
= (exjepno) | un — I lese eorowpog (© | co le end Beeren ae o1plompog GAA | oa o | k V Oko R ona EN Sa | Ar- AaS = - 1 uosuooaď | A | S Froquogproy | as SSK ZEME o trnem p AE P - s (©) o an a Ee : 3 JU40X0Y Bo SY = ne = a = o = a leere el el O1MONRTd (ee) "|| BEER el es ro © -— R o UPT (Alo = a ur Ns | ad | 18 | A uIojsuogey - HH% “* | | | oe | 70) = Sıoqsddrgg & ) p "3 ela | Se I Io] | S Bo ce 1 o 1 moa (©) «H — — ka imáma | Bol SS SKS re eo Fed | ZI1lilssgsliilslilils|=| ie:
- " » [23 Fang no com |} Se DE el = U | co čo = WDM | al =- | | so nexosea | 2 | S = = zjj8mnK | | | | | | | | | | | "$OTT 'q eyoseg
x = PE d = >= akon É PL Grau) z = © 29801 k- | | = | it = = = 20801 R : Pls lek Sı | ky a | BER = (8uery) Abs" é ] | a ERSTE, sel la lesgeııız Je en 2 8 Se elle ss 27100 >D * a o © hm | n C ES PE | = (exormpns) tb | | | | © | S) = s = wa | o | doga SS lall|c| a | mimo || » + wm AR S — . Me ZZ I | & | || zeug 1050 Br ) oe = wm © o a 5 u —— ee a s Z ogemog | BS | | Ir Se 4 © P 5 PUP I H FS | | Z | | | s © Ava) © = 5 (u1ejsmTeg) ears bi AU = £ S má onoxšojd | 82 | | | ori o "340 | S |© DIMOJHOSOTT > IAE El L | Ss O810 2 Drag le Pes = | = (1090101) l 5" 10 7 : s 8 ma Bl ll ka Sex 8 = sst[d een Zus oipzaNı S s (19unog) = | en | ct a S E: - 17) 2 2 sa | A | | oo za = das = 2 S 2 A a er AE: | & > peıf ÁA0N a 90) A 8 k Si lese S S31: eg span © (exed19) 8 | 28 | Meta o es | © Ar = (uueumsy) > = | OSLO KO = 5 annynaN | co | o = O8 -= 2 | Sm s s |a op (O vpuorTore) | se ll ol Ban : (deo) 3 auneď | 8| | | = = = o USELEHTSNE | ers weasjtg = ES EAN T E p See uposneguoNn se == (10311) Shoe S | | S al | | | | RE - —lz= a 7272 0 p $ ssh Au Ec = > PES EE: reuoN EE Z > MEINST SAaASADÁAAAABÁ 88 S EE Gejsyeuoyj BEENDET A PA C OS AAC r S 2 3
45
Dešťoměrná zpráva za měsíc duben 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat April 1888.
(C1990gm7) (eg) 5 ea { - P) o = | | o | | Be 5 en = | eat | P eg 11 ae 2 Se Ken | — 00% & (Kysugayog) a = maso | slol -sal lasilslicllsalllsdza-+I|s| S| m |s|s premssoros | * m = = yes (g1omy) * . . OMK > Er = = a (911019) + zí Pi [eee l | | Jao Pls a BC eu) cs Pe ES (19104) KO i Be > AT. a 2 (ou 4) PSK: means | gl l Idol lorsl|iIl3ie|llsllsol las | nm || | emgd) | o (zur) ® ” = * 5 Be = el © = © 3 <H | | | IIsS| S | +9 ven | © en 8 III © co I || Bo) | kos ka c 2 | S a De (zuorp) ® re Er 5 3 a < BAER oa o Sa) | RODA Bl ooď*oars| || lalalll-e*lzlla-Sa-| les z a108 BON = Um) | Saite en RE un Taler PE m0 | | MD | oo Pec es ee |% Ba N (1009) = ší © 2 1 2 o % © o e: in bi m ee a o BE = | EIER | E . (eroa25) > G psím 979 | © | O ee imo | oa o le- | a | co Le I oe | | oe | © (Cus) © wm o a ORTE ES = o m“ a 1 bb © wm al (toyoenoy) be] 00 © osorMuTOT || 00 ae) Ron len! Be S 1 coo o oa © | S ee (1011911) * a o (suyz) o 3 ze | al | hel ee rt ee oder | | Sraguosoy | * č a ordey (eAyadz ’dsop) es an =. = 2 © (euro) Hi: = se (Ed sl ocel sel al s = © aa | 3 | 3 MOTO P" ca eby k: Sc) Salon IPB (1924) * * „ * o (exregny) o Á - a m © nn © + A = = 52 [e 6) Ágn101 10 © srmären io © | = © © Pee B BE al BR el.) I |= sn RS (e ) & (eye) 1 mom | ie ll lasďll l dell laeslollí | a | tsi | S | = popsayog N AIV-M0TIT am Elo | ee ho ee ee yunquogpt } 9 an = = © a = ee = = Ni = zZ = = 19I0-Z1]0T = (Gprurs) 2.. a . * o. s ” * ” Jef ae 1 (ayop) o A wm © wm IDRO) Sm UD © © in Tın SO 1 © m 1 © ODITOK =] =) mm | dedSolasillagodsllg4sl4g|Ilslgelis|e i |= I» A5 o FE = 2 . bejsjeuoyy HAAHWBOEO-DBABOHAR2KWOL-EASOHAnNWo rm aon|l3ESEL8| yeuoy 828» 90IS9U UD P S A E o la a o A OSLOVENÍ NES BEE
Prof. Dr. F. J. Studnička.
Dešťoměrná zpráva za měsíc duben 1888. Ombrometrischer Bericht fůr den Monat April 1888.
46
| N
(IM) te . % u C3 | [= | | co Cana + mer | 8ro Ice te zoe “Also 2 mopssung | © | = 1doL jm opsseug
(ego) Er “ = or TE x + -= S (sA) omg | ac | acomwo | | | g-o© O O = moyouegg | <© | &
sneL m moyoueng | 1 (oxpymo1H) un. ee SEE EEE (041) o 100% Rab | nat | | | SEN | = | | | — Ne O | | © aeardg = © 100%, | = = © Sıoqzyda = (vxn1s) n LEE © DO * un ER ee V en (u915) amnym8 | El asian | | Ida loser | (seele! ||= yuodımg | co | © "yo "PRAG a © Saoqusuuog | m |
CIE3yEN I * 5 : een)
m ee ee PAE Poe su | £ | A zyyosqng Zi au o ogopoug | S (Cayo) . . Z OOA okně 3 ren = (uuumpro9)
ASPI Bc o S >| 5 SS be | | re W amug | — | 10
oeguogns i a T org | | é > 2 = | EB E (ods) ISD TY zač au o m) C OK 6 nk zk 5 (AONPIEN) wg | Boo- m- amo | | 616 05 O nj Kiss | Ss: oudnojs | r | © wog = = = c oudnojs | X (51900304) A 9D + 2 Pa = en o (uuzony) | er ud ET Ir la En, s#|lIıa US | S | a oyoysuvjo15 ee | I LL = == | Bew (aneg) “ 2 Far a - Se = : (agoogeay) | = nom | O -am d4o | | lo -| =o oa |= mopunašnodos | © | © 2IMOTO93S =. sy nepunašnode!s ER (101104) * CD Ee) .*. o... T * Fr: 5 (3910H) = ssonpsuoyog | Es’ | IA Ilse | Sw- be he ee B |= paosmogos | = | a SSO[TOsUOHOS A - op = pPgoruogag | © | (era) z ee EEE (nex) AAS je s ra [R | oo © Ao | a©ar | || |« a0mS | 1 | S n8139405 ar = a E MoTg | © —— —— | (ejuor8A) ee =, E SF (ze99maN) š + * ” L o does | En | | la I | oa | Isla || geamz | © | "a oeyS > Sroqueyuag | = (108811) oo. * * (unemmoyg) o omes | tě o alocal ||| IAS| III lsll I Is II ||| o || Biesseaps | © | S IPS m aoselsstaayog Sun) | 20 nee 4 ig | 1 | Loss | | EWR [ls 18521 1 Ig |a [mn ins | s wegzagg | A G9 69 co zyuroAaygog | © Mod 2 | Sense are: 2 Sn, za uueag eo i P | o c | eo | E = all {oponza) IS = PAZ S : = am! > Terre To = == E = = feisjeuoy — M 10 OD- © OO-GAaM 40 ODbOWGOJAam 40 or moo-|Š 538 1eu0y S85 mr rnrn dm mac aa aa a aa aan als S 5 E 99IS9U uag Bela 91S8WH 32 =
Prof. Dr, F, J. Studnička.
= - = EEE BEE EEE EEE o GENE TB SOSE EEE TE ra 20 OT OO SENT EEE Le 1 regnen m eerzeen = en ar. | Sen = R 5 SEEN ER u o = k ; (ufo1avy) |= 5, x: on imo o © omega se Pebl ra a E | | sp, | z | A Be | 2 Er = = | umso | u I 5) ae | k = i 5 TS aE a ela en | (mar) | m | Br main loseao R S Poea oo o | A < dla | 8 | © 0 a RR er 3 yredıom | EU OJ SN ee «is Ep = ogo | ä o 3 > c | (910811) 3 = a 0 und POS ooo Fear | © eo o|o: es s = KON lg ı 85 i gosuopıtal = omen | © E = zn AlTRL l un 2 OR 3 | | | To | "oa | | | "o | S ký RA L a | (r9upurrT) | E X r v c Ge f= W) O 1 c) 16 | r I) n : = mopsppzuoM |" S VS S 8 | © || | aas © Ile | O omord LES De 2 52 = (aoqraxypg) oe De | 1 zk 3 ee = ; Par = ni: a er; 4 ODYTPTOA si stě s o & Seen © BA 6 | m 9 & = Onzeufam E| S — U S oo IRSKO | = | = | | r = a © | | | © 3 A © Ne) = — (wunag) =- en > x Br k ge S = = n a 2 ” i u (319 ) 3 = en BA | = | =# ea Si Il | a S | So 5 en I I a | | & | nolamay A N = S : £ EN NoltgnaL, R = | zm EE = ae > Ss | ca T - 15 o 1 ” h a = TERM Bos | | SK zl ls 4 ssl T321 1I|S |= Iran mode) © | © o © |= ie = "a 'g Siognouue]) =| = (qasyeam) | | | py jm 3 A zi a E a | ( ) Be sogrj | A N I Sr = “ 2 0910 a & = | E) = an nes PLU Pl ed EM | @ onom | © S £ [MOTOR 2) en | = a . | | | r ny = © = au Elan He | | elek Feel rl | A o = Mes) an Se es A = = on 00 -i | — | A | pr eros | 4 | © S B WMOSTTÁT “ m ; | EOS | = 3 (1840304) ee Ba BET — = = | (z01p1es) N = o © 5 o © z 5 101pjo = an © men en | I | | | oo a | | | © + = © | nel x a | | A | E04 © = c o I een sus | = = plna p) © o -m = G ) 12 Dc o (B1909, >D E o ä Eee ee an Boerse © | © 8019AG s = f= B moreag | 9" © ©D (4orpon z) ro . 5 5 = s = U = me ur A094 © + CHE © ToJoTO S 2 = oe Boj Som a o © = | se | p © | S s S xe) oorodng © = = ||. ormdns (qnfoH) . + _—l BASE MAP = eqaoywoL | sj | | | o/s/o | at ea] | ee] SDS O [5 3 (1oa1dsuT) 5 oo (© re} © — [= a |lo- sea- | ee | | S S oopolons | | © omalong | m |" Garıdog) ei] o’n’a’c | en V | = = win) | 2 | oomoj | E44 o — a © Ob U 3 | ši SR Ss re 9 away | © a S Ss mms | ei | © je? (ČOV Z 3 JOTI | > "[skur 8.10 - je Te (x0x07r) ROHOVÁ, Ala lasal l la ee ee oe © wong | | A > en 18 % : mos | žá hejsyeuo | 5 En en meer = a s en TRRWESTPOSHANESETTERSARRSEERASHE ENTE erom Čas 5% 4 © = l . © = EEE x 22 | S% IN Bess
(uns)
== -+ = (aA) 90190A1 = | o uz BRN Rel ekon Ab Ae Ae ee satí (sl vurji x : Be KOPE | nebe © P E || i I Gmma | 575 a C otatate soollllisslslllelatli|s| sh am s © yoggnaampz | IH O OO me w ri ji CA CNS | | 10 O [10 a o ler | 4; 10b 79) "049 'q 901PŽ a k I 0000 = k | (ttodg) 2 = "DÁNOH 17 BL ae Saco se 5 al Ja sí calle | SE ki | | © 29 oo ee OTO APP | " - ! 2 (oxong) © o olea "- m © | | | © O © = | | | | | Go | S | co. Ne) en © = [0 6) A0Y49 ie | © nu O | | je S Orey da © en 9 on = = n NEJOAZ s A 5 (28 | 2 = (jezoy) = o a © = = 1 = | | = a m a | | | | | = | | | ch a oo) a DD u 9011017 BS | | © | Ne eo) | | © | = | © =D © a | r yogwaz | © — 2 otmojz | * pli = < (£uoezag) m ..., + * 3 & ee 66 5 Roe z z uooz y 5 4 > 3 210 & = = to : I *n es [BEI = obl Ee | = | lo | zo I | o |= | nz ao | = N (er Eee = = Sr 550: A Je = Sn u m "© || ES R n =e | > = | orsonep ‘gm a0yz | A | | See Pb (© — (o SKO S |" ee fe er = = ne "9 Toyuz (SEE ee n — as P Pá A ly OKOLO Come) || = : A = Z M ah a le aa be else om | 3 | S = ZB. | A SE = 18107 Ne - oře = n | s © men E od l lze oss rs uz | S | = epamsor || Aa III ann oO aa = rar a © O | UJS9MB7Z = © Jopoysom = hol ka = © (eny) o » SEHE Poe II Io) SP) Ste As En a 62) = AA | En © | boa 558 Son BOS S »y0siM | © = Re, AoM = a 5 er ; a 2 : T PE er a © m Á | s 3 ma | al | dleslalliAlsl | lsgsollsllasli|s| a | = ueprom | ® : er zu 2 S S. | : (£oorodo) | De] bd . = + : a ( 019) || OBE O še © | o S 8 mo lol- oadllllall lisi ia rs | „m = 5 unofom | = 5 > — = ee, Au A (Stonuoy) | o =) (ex0R) | ... . a : | = = SELL u S | rg Br Dr u a Ta Br Ba a Be BEE 2 U Eu BE EZ EEE Er ss daqnıgoM | | s © = ee k Ta ER > ö | =: (10299 7-10994) | 5 19 a E Oe ose ... o. ea nn oa © | © o a & en © ODISNIO A a 00 tm E- -oo 2% l S oa | SI len DSO : o | m ZJIPOTOSTO M E A O E (dno) Cine) SKÉ Or 04 OSAD EE era Ksnmpoa | or = an Elm- oOodaday | | | s S „a om = © S |= snypPAM | NESUTN a i — 5 eu = | — = SE ERBE S -ao -< o or wc oOJam 40. ©r-c©co J|8 s/s 3 Jeuoy BEN: Dejsjeuoy © o o S 5 a aaaaaaaacmom|ž 5 5 sj 9IsaW EEE: ER 99189 US EME 189 2 r an Tr O NÍ
Prof. Dr. F. J. Studnička.
49
Dešťoměrná zpráva za měsíc květen 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat Mai 1888.
1 | 5)
: x E s co | © AOTA9I ee) oa ey (A aj s gl PS Fe re in saogong 5 ks
: = £ ) (Godyxo01g) k © I ee es: | | Te = | | | | | | S | © co Bořoa 301 s > wis | l esllol | | | i ls ao STMONSOTg uo9rıoduuaıg, we en 2 E: DOM 2 CD N m byl = ) ie -I 1 Sala | -= AozueiT | zi = ma as. (rss l ez sss 6 mom || neuneig ; k = = E : r == De = (#tsAoyep) a : (ayoy) S c | | | | | o. | | © s | | | | | = | co vune = 0) ri arena ee U es © S © > Buugagl A ne10 Al: = —|— “ = DE Er 7) S F on 2 SAP PET se| ae" zapz9g io o | | =! | | | | | | S © | SY 09 "p "p 'e stopneag 9180 === — ( ko | ee IT LITE | 10 || omozmona | 8 | = A os ae SEE, = OTMOJSNOTOT eu - = a z (304081111) o A P T ss S 98T a (m © © neugog k: (Kretogaoy) = U TT JE 2 — — © A986 o (1935) 5 r a 2 sE aoyg | I | o An E ol dd lo | | | | | | Il) S) | | sl | | dos = | Do mojg | © k SE | E STA MB A T T = = (mm | a (a8ofeAg) a a, žid or) = "MODA © 5 sus o S s rer Fee Ypwoinsg | i sE = (Sieuppjoy) Si $ n I z Els m lol lee : Kari 8 — « 2 = (1038171) | * a Ro Ze | | | | | Te ze c E GN ee © © = pera | ES IS Il I Is III I ISIS | | 2orlıa | 7 a © 8 opfeaueag | "— a = E Ge) 285 o a 25 r oa P o | + | o tona a o VPN | E| ds basa | ot 60) 17) = Mu "n omojeg | © = PIpoSrossny = ( ) 8 m (10021) o A m 1 STE 1 o" © + Ge) | | | | eo S | G5 = | | © al o [e,0) unadsnomy 1 o 5 tem sing áločsSlols| | 334a3sSs m ao S oj S |= not = 5 I - r „o — || _ 7 =: ( 08) gung) o zo 6) PP a E ee 580) and © |= B MHD Sol | o lol l De — A9 avpy | | nov 2 8 (1851913) E re a ee P I Pze (© en le) 5 SOLIYULEN Br © | Soll W | a A ao ej i mnasspopy | © N 230g] V = SE 88 jJeuoy |8:2 88° = 9 ES) ee en een ken 99Is9u ung £ x A :
Dešťoměrná zpráva za měsíc květen 1888. Ombrometrischer Bericht fůr den Monat Mai 1888.
Prof. Dr. F. J, Studnička,
( ul F = (epp) Juso]] o 90191 mg | Alm || ae oo vysnagoT 5 ESS Te ; ua aossne = o uyJ88 aomg0G | Ale | ||| OHA V 950) MOTUJOT Bee ee et eo. A = ee (1997x011) in o) AOJLUIO Kusigog | EI = I | || | | See norma SEN RN O VOV ooo o PO S O zá : ; 3328, = eunem) and, -= a + o! "A 991u19 Spownpag | s | III | | Sala la an poaqyosgnad % % EROT x * = — (A318 0g08010F) GIOPYLML) S i o © 90119)8n1 mn | io oo lee be bal se Ps l SO en yısh) Sk keci = = S = (egdwrypg) Bynz#e Hy © wm ur among) | 5 Bel ea cal ale ee le en ormou19/) ee (Tex) * I 3 Ba (602x110) 5 w a 1 10930 memo | lec l Ul lslslis| plallellis+s 10101904 "m0 vm) č De = EB BERN C Pád Fa (39146) x 5) kal 910 ab) | la || || | Probe ni os "oxlof) : = ee (usyny) - SR. B3557 G) ABJSY, aero Pe | so lebe © 010 ME nejse : (pieyueg) E I le] el en wpugg | 3les | II I I | o-+S 1 S en! | wipnayg = : FE a = = (£1s4u1sggos) (10950) = o Sat SÚ oor40(opn anguegsay | Exo | -— | | | scllel! taolopng Sg | IT 06 : srompng (3910210) in S SS S > os l ang | aomwstmy | 8 | | SSS | | Ss © = Ing Sıroquensugg | * = ana | (gsu1) (valy) ES non o a POLO PE OT UO o es osu upoa ERO 10999049 i PRO . . (10ug997) (e£ıpug) = ei a - m © Á TIG ZOO (E | Isle alles | Abt | 1921049 a Il p Yu = c (sx2p1901) (<uz0197) o S ý sg | al LL lil 211 ll nh preaTong : E T S ka B beysjeuow Tanywnor-womo Zeakakskharenrn ehr e& eaısam uag | 9ISAW 254 o S 2 S nn |
| | (xor) E n | | | + A 1 m | A090 = | A | P P R (as) | o o | or) ži | SE 5 © u | ll | =- 4 es | | = OTA 6: TSR E E | | roeg a |= I al | as o) HPEHETO | | W || 4 = se| > = 'o er > = R = é Zsyoq a ı9 = = m u | da ké E ZO jse EB = | | | | | | | | Do | | | | ss | mo | = => | 310gs31094 | le) E | = | en ) (COP, © © F = SEE il 2 a = | é a io = lo oo I ® R Se ne = 2 (exromoF) GS da s mo © = E -= P a |» om Se E = p LE : o | c Ele») 9 lh | A oD (uuegíT) - © So | | | | ri | BE ze = E: 2 c) PHODPH | a | -o | KEB en = = | ar | A | $ s PE - Bee el a: a ya | Bussen re & "© onen I | F - = SE ne: (orzexr) | « Se = 3 = s = zug | S | == = PP B R o s | ssngrma | x ) © © = EF 2 SE 5 8 im | osla = le ern č = = 1deH P RE = = = | o | =H co nyanquiag eN a Es | een: Ama | | n 1 > = am I nen, as © = en 2 — | oo © | oyoguopnoT & De m © zıt = B c | | A t-— || S a) a) 72) css a ayoyuopnoag o a PEP EV Ve PE m 3 S . om | + = = 4sdnod | ša m 2 — a ee 2 |o ve opungpung SEE AP 1 A | m er Se N oo Guszey) | | | | | ea] | = en ER = S = AISgSTOnd | den oo se (nossnegemng | 5 5 || Koma | 7” See, u 8 A Ba all (sis : | - = Aompupag | 5 | © ne 2 7 Sn a R 1 i —« 5 = © || ewsmupouT FPE et M E wo|s|o Arsen Sa Se | III TTS = | : AOUN]e Hd AD © © ——— = (10negrepa) >D a = NEUONTEA — = — | o | ©. = 9018 go št © S 8 = O PET P L TS on S S es hs PE S : = : y = = aoqwedsy | 30 © = (rom |= “ 'D > 10 auodsn G) | es Te) STIgOT — = : ae Spo («otpurdg) = a) Y ; = S E a sals el oe an SIOquasıy = až 25 © | | l | | s S | | | | | | | 23) | Er hn! 88019-18190 1 Gore) a S | | o | | | Son r hm = — (4o1gerT) s onom : 2 a < else | ba aone1g0G | © | = l iso SP modo | (epauz) Vale SE Kan sodnaq Boo | | : =oOSS- ESA Ieuow 2:8» neddng GA co 10 co als s = ISAW |S2 E58 © =- © o O = GL A A a m © J1S9 100) A ; Bejsjeuoy ae O LO on VA GEBE ; z 991891 uag
(vxzpyoorg) A090 MOD
(ung) "IN ABISO]0g nejzungsunp
(199115) ODIATSOJT OTAA1SOF
(Asa) -A BYIOH In) BTO
Goo) oDIGZI( ogzrf
(19201) 89A0N910TI BOMONOT0FI
(susuuA) up
mf
(499310 gn) 9011010 orj9T0H
(0019) Aopogef MoporTef
(1exoxN) Teqpiosuf leq4[osu]
(esse) VYIH [eqyuoyıng
(aeuyng) 111631907 111e3190F
F. J. Studnička.
Prof, Dr.
(s4Tremw) KA 00mn[T9 oomnjy0490H
(syasorgf) OJSUJIT 19 108491809
(xouydas) Axsnroroe1 ASnjogdeaf
($10H) eysnoH vysneH
(Gegny) uMOoH uMopf
Dešťoměrná zpráva za měsíc květen | 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat Mai 1888.
52
(osneryr) 991A0pzB10H 9IAOPZBIOH
(aopjeuag) ensegqeaen eysegeıgH
(191519) JSSÁA Po1ď yınyuoyo
(aodurAnoN) normy VED
(anrom) PO ADÍ rom
G1o41gnr) IGEITDIA 9gfpuayoH
gdusgom) HoPVIH nej10 149
(zmyos) PIBAT90H PIgAoH
Ger) A0)S0TA zy1pzanqssold
(epoAz0y) OJSUH oJsuH
(108149) ÁpeiH 940N 1929818)
(z10_) "918031 OUA@IH,
"19980 ouAeIH
| Fast =. s kého ee PRE Se es: SE IE er 1 ea ll erTreR I ss XS ma s ko 2 s P be be s P
(100014) unaduoje1 unaduoyeid)
hejsjeuow edısgw uag
10
12
53
© Dešťoměrná zpráva za měsíc květen 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat Mai 1888.
(vxzpyv0 T)
(Geuygnyog)
s h aa A i + ča o o EAN © mpdoy A | © © Jon »unttg | äcs es ke ee Le ee (uuemnoj) FE > = ee en Gparuos) o 8 S S 2 2 -— vaomy | © 8 Serna Bo ME ES E PS s ol3 |= nude | (3010x111) E _ x — 2 = (101405) © : g 1 on» 1 © KR) G3 © "m vurmmojngY |O | sí rn E a LU ooo a|o UOOOJNTODI oa (3951) p sl — a = © (017) G) egonganaay | Buosac | || III I sl E se Tyco s kem | A | o oyongznaıy au Pay = (C1exw01) . = = ee N (Bug) 15 g = o o o » o © ar) dung ner | Q co ae á lo | ea | bl lee Ill an | | | I = | © ose c a 7 = x (emdnyog) — = = (sepjouyog) o 4010001 | Sl- al- P o ké db s | ca wp IQ = Komet Ee Mas | | | | | | 00 x uopwey] oe) oyosnoagIg) = == (ey) © : g_n A © © < = © = 3) EN, Ne: = O2TA0UL le) © en le ae o Sn zropsugop | © | (aodsoNn) sf = = (ugnug) © Kaomp | 8 5 an | i | Fire Fer Tel nf on ae | ar © Roma | ll TE N wu | A | S (omemm) . i = ın (ira) un | E ed hb hesel el © mer | | o (TAS "G UTOJSTAVY umsop (unoyoA) : — 0 a (10x00) el sel lep s 3 el ss a |S euer o oomema | Sl Sl LLC IRIL VI LILIE II EI s] S | = | mop wer | ea “| ee A - = 2ogo-wopg | © (eu1oy]) ň De ; o (1940) © A u jme 2 PET L ST vrosep | |O „A TARA | als 1 LL le s ws Z (1441019) á a = 3 ITS. dei \(KuRa) = roquayreyt el P P Eo o se| č A009 | ca | © On ä Bel lee | SH Si | Mouogny | © (nadmunos) ... = ns ra (193011) © 91 940 “© k SP ee “ll | o oper | S |O | dll 12111111 loď II lgeziiiiiiýl z „me | 5 (sonsuoZuer]) ur Jara ea — = i (guoyurg) 2 oe | 4.2 -* o ein" Se jes le -Je | z Pama Is | o est imo Sessel a | a | | | -IS |= sárí et k = = = — > Ppr | ann ornoeyaninsssagzananssanen ir. FUN edıspWw uag 22 E88 9!S9W
Prof. Dr. F, J. Studničku.
Prof. Dr. F. J. Studnička,
Dešťoměrná zpráva za měsíc květen 1888. Ombrometrischer Bericht fůr den Monat Mai 1888.
(Gus) (pr) TÁJ0APITA | "T n epaoagey urojneproW L PIOMgoUT (10110811) (Gxsne1) UPA | adıpıy UPA OIPrT | (£xzsuogeL) 3 x - ehraon ) | el er N lg o amen | ©
SO i e p "O-PreMuoT0rrT
(TIKL) % z ak Ten ne: EN (aanugjoy) p
DOOTAOTLUOLML jenen | Il | | dd s | | lo | | | | es" | | | Il | | s | | 9DIA0GDOGUT | 1
SaoqspoyoLm En ormorgoogry | © og čo ke Pe o P P Pe ee: | ea
"r 480uop9 o ag vorm | (uusueusp) == et | DIISOAOT a 2180g0"T JtopuognerT (uo)
(Pon)
21T | S9A BynoIq |
sr] Jopuosuef (Sumeds) n. AONYOTT | 1032437
mweuogyorr] KORAN
GyIra)
(ue191) eoıladıT | 90raes0pn) O2 OTAVe[SOIMY (gonzıleA) x : en le! | oouápou
11osÁmojorT S1ogaordny
(zmy) :
(Su kunorf | ch
une SEU (199lons)
: (souu) uo9n0"T | |ayrog Muunaoy | uodner] u99LLoduo.ry (osy) oe d
osorasueT | | I I III | | (todo) O80IM SVI 2 (10£emyon9) usjspue] | Be uro4Spue] U9980)4 (uusupoH)
(te207dg)
URI | "0 "U 2919380
Ne unáy TEE s "V-99[99804 = A en En o Sa S dd Selen M = =
—— me oA) e — = = Er | + ousjyn nur dan © by een I ee a) F) © =- Ps PAMĚT == : mama | IS Sol | on nen en ae. 5 2 e Bann : (8405) A | a | | | | | | | | | Zr | ER BR — (aomgpy) o B oDIgNPILK A : ae ie | 5 Heron | © 2 o1gnpIe - S o | ao | KOIG-NEIOM v E | © = 52 . mi (3940x) s | | | | | | | | | | | | | | | | | | | = g : EEE RN a A 4 os = EN SA | | | = | | a © IDeN a > s S = ... © — © | co UPON ji S u al | || o a m [0 0) (1999410) A > S | | | | | s = een a IV) o GO oynyrosBO | A Zl oa ; 3 2 Ea = Saro top a (o „MD o ny10880 ee ae - Isola |= OrMO[9PLITA DE ee 5 5 (ayag) AA © 3 © op oc) Seren] (1010811) o © S popsego | BSA | = = = eıla |- oT ogaan Sul" "ee a ein sheet lese] rem ITA NC k | ei Fi) > » a a boro. = Zorn SE| om SE rn n ms. = © o80IMNDN : A % | | | | 55 | SS | | | | Ne) | = — n®gosoJipt Te + F Br Ani = (ou p) A © | by) | | | en m © © | NEE (8s01) © 1949 Áa0 | EC = ee = Zoe Aaom | o | c = = => 25 = | z as ze not n Co >© (1011) A | ao | se | | | | o | © | | | Nr) | ee en) & =! = [97pe1sn0N | 8 | 10 = » | © -foy 0089 | | * 2 E PO = z . Ei Oo a en 8 „SP series kele el 8 5 opejsno | am «© | A080 | | K | = A NEN -= | el E boss hh ej nerosejí | © © ES C] | | | < bo DENN ——— -] 777117717 = (aasfeN) +- | © | | | : . as (ddog) SE = ma ao | slo l | | I s | a hose. 6 | S © || poďasomox PL L EL Ee ces uopeasyosaepy || 7 SIR = u GonsoN) A SE el — = 7 Kuga | Al | -lol = n en © | a 3 = [osnggnoN | a S+ Pk EE 2 Pee jropuorosTe ee = San Sur (149105) o eba rl] = ) 2 53 pp oopaı | l- los | 2 = x ey on ze = = snegnoN BAR An ke = | © pumy | a ; E (end) | 5 rare ze u je em) i znwodn | a In I © zur JoproroeW | a | A © ynwodaN | = PE P a Pe Hopuogovyr >) řád a hl Ul ls | I ee ono = S c be mea | a | © yuon |“ ZE PoE Po 15 aopvem | : | P s = - BEE m | ela || ——— E ME ne O WORDS SH 3:5 5 3180 Eu Bon = : a 2) ei 28 A z Su 0 O OD-OGOnLANYGODUBOOCOUARU GSE RA 32138 I 197) u hejsyeuoyy ae, SER 15} 5 99189 uag
BEE Z Př:
Dešťoměrná zpráva za měsíc květen 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat Mai 1888.
56
Goa) 20100IT
FACHUEL RICH
(unoysg) AUAONLY zUoNey
(aofag) maggqey urojsuogey
(uusmpyog) ugsand Susma
Ging) IPPTOALIY PAE
(exyjepno) |
SO 7OIPog
o1poupo
(eajidosr, U1948UON00]A U19)809H00|T
(oxzneg9) 90TA0JDÁT IMONIIA
(Guexrey) Aodr Stogsddryg
(1007) 2080 PERO
(Suerr) med medu
(exgrupng) eyeIq SVIT
(1023) soısguog
OgosguoT
(wejsupsg) S9TAONSOJA
(390810) Äsefq
SSeIA
(481880) AOTIBOT9T M01480]941
(uopsg)
'soIg n BAOSET ‘sog 'q Bgoseg
(Sisuorgup) Kyosed eyoseg
s m Bin u [en]
ILAONTISOIAT
ala
(aouzyga) 2980 339880
(eugg)
"z90y u 7080 "790 "4 1080
(epoga) A0uggog nem
ab z
(10unog) HOST YO
(eredrg) 19z|d OSI
gpuo]fom) AUWILIGTOT mer
eh le 1
(4gou1y)
(uusupe A)
adıpzaN |
oIpzan
| 8
6 Prof. Dr. F. J, Studnicka.
|
6
|
4
an
(aadup) A099g neyosj9d
Gerspeuom =
99180 ag
(717) peıg 440N
| zeeg "G ssopyosnon]
(ausumeN) oynynok oj mnynoN
(03789) ujosnegran
ujpsnegnaN
yeuow 9189
= = : er = | ee a E | S) | ee] | | | sa | else | SH o T0STTTOTIS 3 4 = non | pe = Že = r: (Gemma) | © | Saaqaoumag = 5 Er a © | o (AOTOJP9C See P) : s ; I) = a- Ea Roš =o preassorpg 8 Ilse | 2 O E DI8A5801198 = s | babe re | | a P R CN E o GI wmepuec = eneyug oe Gone) | E BAVIJETIS ES ; | = l r Ss © S Tau mop | a | © = . sů | ee = GI ‘He popu | B & a) | se re > | s O0 Tees) fa © P > (eng) P : s = Poe | Pike ba ks pen | = | ° a A 4a 90 x zyarg) a Il | | [sss | 00 GI pzsnorggo 6 E Aodnoy tele] P ee p mm | © č -> = ZE 3 P 55 6 wo Be | © © Ett> > © -| © pzolnoy S = (ua) = © l SS lo eo l Me B = yangunyg | 5 So op) | ] | | | A Sen € DD © sınquny | — = E To o | m ureyquosorg © Ne) S = nd | 3 “ar ela Vs ka s lé a s urequosor -= (4x8 Bi ose | Sasso =] TETSTOPNA | 8© z (epogoAg) © Ž S || sem Pol 1M s ma |= : o : . zog Ö a m E g yeroy 10 = 2 E [ep el See = n 0 A I Te) © S . | SIULITiliilisstlilsleje| ee N San OSOLMUT RR „B m ala ll ll sli - Es an | © = = PE e = 2 (eryory) | | | es | Bel | | | | -| I) =o ordey S = =. „gm | 8| -< | al | | > en 5) Genion = = 31019804 & = 3 x P o | om | | S = ayada ds) r Pl sr ae 398 ča = 2 = aouog | 8 Po = K0? P (exregny) a = 5 ZA sp le moa | 8 | 7 E na zr sl*1 1 lslissilčli a dnaora | © 1027 No) (ESR 7 = 9DIMÁHOYT 5 | | | | | | | 7 ; (aeye mM) S — | vn R 2 se -© S © S a 3|V-M0OIIT > (exong) £ no | | L Kr) ae, : : = Hopsıyoy El | (> | Fa | | j Ls a = RA (101102) i : © Opsayoy = a ea oz AH 2a | | -24[04 7 Go) | „ Beer = ea ) - 200g x aanguoyory 8 | FE able: (ayop) are OI F 2ITO, k. P | ee oa | | | Pe | AL ILI ILII SalteS8l 1004 Šsšé E = = © a V = | p = ugguozytog eo A SBE DODO 8| 8 B = = s 0 AR SE bejsyeuoy Se = :
(ara) 97daL det
(gem) 901z8m0 (T SnEL
(oxpymorr) 10091 100%,
(exmIs) gr DYMPAS “yo d PIRQAS
(30391) Manz z11qosans
(104902) ASPI yarquagnyg
Gang) w1oJg wog
(3990304) eyurdaıg OUOUSURFOIS
(aneg) 991409939 OIMOT99)S
(too) SSOJYOSTOTOS BSO[YOSTOHOG
CHAT) opsseajg Hopsseugg
(01T) 11ogouv1yS | 1IOTOUBAIS
(arg) ads Srogzdá
(11919) a9drungı Sroquauuog
10
12
SE) Kjogopoug 1910105
(1dn39) |
oogms |
mms |
(A99PIÉN) oudnojs oudnojs |
11
(uusyzony) | BPS ejeys |
(pagoojeny) |
uopuniduogorS | uopunadnogorg |
11
(anon) | jogqatsuogarg
rogqersuogerg |
Dešťoměrná zpráva za měsíc květen 1888. Ombrometrischer Bericht fůr den Monat Mai 1888.
(spy) AB[S9d0G NB]SII0S
(eruojeA) D 221818
(198814) ojpoS IPOS
9
"a ofen
(1m) | A019 MoTIS |
(aegemon) | y1ogmez |
S10guoyjua9
(uusmnox)
199e (58194199 1998 (S8roMT2G
x (Gumea) TORVGZILAUOS ToLGZILATOS
CgueA) "dg n urgeag LEO urgeAayog
| 28,
58
(usıag) |
940011, ANAG
ZpuDMTOS (ssaeH) | 10pou199 REED
heysjeuo adısgu uag
(Součet | Summa
1euoN 182W
7
Prof. Dr. F, J. Studnička.
|
4
|
Summa | |
oi) © = Sa ak {es} a PR usa Ur 2 Ko ee m | S I Na les | = es | Adlon | © : >- nema | 2lsl l II M en E I = | = Na) P PB | o d19g1031TM es Ne) B : | "ara | | 69 | | | lee A0BI92A | a (10x98) P | | | © = | 22 =: | | | | < y MOJP[9? M. BE u A 500 = | | | | = | | == | (toupurrT) 5 osmy Re ke 2 = - s | ogszun | SS | 10, E | (©) © Z 10 — 5 (x3v40x) e | = | © | | | | & | OASIOUN g = 0 "u ns © ah SE a s 8 SH ů Ono = = = ee ele o (4850 p) ele omg : Kerle les En See Om 3 == lee S | ee | S ZYIULINT, | 00 aBpPPA | 8 | co S by © 00 10 em s P A | | | Se | | (A99TA) © | © a JOP | | | Lo 7 x | Aoltgnar, a = PM 2 ee 0D — 9DMIBYJOA go = : = | | | 1 = | = 5 = ot ETO M. ej | | | | ca | Gem) = = E o r ee > © VRE | Alo sel] = | = = JOSSPASSIO AA 5 SS | | | | | | x S | = = = Be | Gomnon) o co © a ee: man | © Z m som | lol A Sell Tele | oraaıpon, s = VEGESTO M =ti 5 Ss AGRO 2 - DR JE El es : (Haie) A 10 T : | = = | | | © © 154mm PIOHÁC = 17 = on | se | | | | | | | | | | | | | ns | E "H '£ vIOJÁS = Ig0yu | | | | | pí = = | ) = = soyun E EE PALA KA = č. | Bag ee: © (GoXemj95x) bd Felle = | [3949 BEER: N = ysrukt || 8 | © ee © S |- | | 1 mmm = III Ile S | rung | 3 3 oe ea: | S | I | © S | | | | | Ge) MOIBAS = A0n1n = = = NBUINT, ? | | | | | | 1 | | = | | ne © | 10 © l A os Sure = S (ma. ep) PP: Si S orodnac EA © 40100911, = o | = RL M010d91TT, Ä Sa | | | | | | © | T | (eardgsy) Bo co : x >D = | i | | o 99 olo GI A 3 P E P E == ZOTRM | & s = | A 21 ; | a —— (sdno)S) S 2 = Fopema], ; P = [= ons | | 10 DE ea... > PI © |- PIMS | er CHAONU m a = ei un) = P PEP -| Bea e des) 2, Eu a ap] 919 oman | alle | er De 2 — arwoL PES S 2:2 2 9| jeuoy PEB PT JV S : © 00.63 © —|j$ = Š En 218 9 N a a |= ono Bl | P ; A a | : = z ic) Om 00 m O0 GA GA PORN = Sranmwnaoın © <: : == = © 10 (O D © Oo mmm- 4 bejsyeuoy A 99Isou ua
Dešťoměrná zpráva za měsíc květen 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat Mai 1888.
60
(mA) vuz vuz
Cmnonov1) "010 1 2011PZ | "4019 'q 091P7
(OH) "00 n 197 "oko 'd 19PZ (exouq)
AOJIIA0 NVJOIAZ
(19204) 9011012 orm0[Z
(£uooz0) no neu
pure) oraonep *) U 1047
"ep 4 1017
(uegn) Z91A ZBIM
(snoayg JOPOHS0A opoms0M
bs Tee e
Prof Dr, F, J, Studnicka.
S PM
(ssigny) ATO AHTOM
(105104) UBPION
uepıoM |
(314015) upoloA unofoM
(ex0H) BqnıgO odgnIGOM (rerquH) wıISseL A wIgOSsBIM.
sec he
eu) UOgSAL nesu
a m = JM
bejsyeuoy aaısgw uag |
Summa |
61
Dešťoměrná zpráva za měsíc červen 1888. Ombrometrischer Bericht fůr den Monat Juni 1888.
Prof. Dr. F, J. Studnička.
| (300910814) = k 2 a (19z3ny) © I1010ng Ei | ek | a | See = © | | | | I I wu | A = AONA9IT | & sIoyong a 69 B, Cyr = MOTMDIT | — (39dpx014) = ee en er a m o (£u3o40xy) > nmel | Fass U S SS 555555 S 90IA0JBOJE | 55 uo9Lıoduuaıg = - DIMOJSDIT (89931439) = an = = = (101g) > mo | Bol Fa sa II lol line | large © hogutgt | © neungıg vr) o a = au A el Nozueig = (ro) = = — = — (£sa40x8r) zog | BoS | I lasoas la- | I lass il Il | © vrmg | © n810g = = = = a |= eig = (29174091) == na aygeızz) 5 zpzeg | Ao | lose II II ll || I Il s | Tuspmg | © ISO „ © = =- mp 'estapueıg | 74 (19158) — = = + (zogneHr a mea | go | l ar-o| ll Ill lslalell| | lel-I|z |- | onozmorma | = euyelg = r o OIMoysnorTog | I (uydg£ıy) = — — - (xoyos1nT) © 28 A | | | a w o © = oa © © a =- A) 16 eo uue co Nena A o © SS | © | ll o | © P | | | Som | | k ka nenn © <uJo9g) = — me o (438709004) eo ollosol | II Islas | III I Jene l|E 3 ag | © | © mopsug | * © a Sl moja | © (auofeAg) — — — — ( ) i om4 | 8 | lossslall | lďleslsalll l SD Er = |nroa | 8 01294 a = = = = I | = I vpreogsg | — (exıay) — — — —. —. — — =- (£ysmpioy) © oma da | Ismail Ill | | Issšs|l s |a opor | & negoson9 = = = Ss MOTO | (103811) — — {on ca _— —. _ = (Axzjeurog) o peamna | Al II lasse il | Isis |-| ll ig |& sea | opfsauargg mm © a = ep | =! (60633:0) = 2 (#asAouyo4y) © PB | o | rar (or la || II II SEIFE | © | among | z PIyoS10ssny = "n om0HBE | — (1001H) — 2 — — ( ) eng A| I Ile I Ill Ile | m | = uto[y-edny arm ar = a SB ie unıssuomy | = gung) en = = = u = Gormyos) smy ds | Bo | | Incl I I laďlesolal II IS || © | s £800 dna | © UNIV a O = ze er 'a egıy | I (1681011) —— —— — o (ao) o SOLIALITE ES moa W m m 1 > a A * -= Ae o G] 00 o | unıds o 19 nn do | oso m cO all lass 228g ei ee een) o | 9 | a a Ss 8m 8: 8 | see Bee er na | © “ 10 p a P
(! Znamená tu bouřku.) (! Bedeutet hier ein Gewitter.)
(upya)
F, J. Studnička,
Prof. Dr.
(avsojy) ri Er: ALL (la | aoıpouu Brmagoq Bas | | oď seda Ee ed nes) s Be or | | III = = | m | un vysnaGoOT m = Kun č (aosenug u 4 0.25 & u | noxwoď | Bo | | so lalagl ll loslosllcelillldsli|s a 111500 | MOJHJOT TER : — | 7 Ga ER K A ; fena a 109 : (890) ei re E o m 3 = AOJLUIO N ga | 81 III I || © else] =o lo tj L o Se nojmaoj ueIg0T FIRE 3 Roe = . en am oa Oe Z oe, « & 16 "A 001 55 Axoomgx po | $ | B © Brei -© 4 00 eské Er Se 19-o1U10/) ee poaqyosgnoq p a se = n | ! ee en . o =! “er? [s L] m + M 2 = "pao | dei Sooo«gl s | | ods- 11 E |“ ee : = vs = á ON oa Re = Ir ; BY aj | o a © © | ke- = ee D 8 eng EI I IA © =o- be lo Ba o |* sulgagg) = = OTAOTLION) m ři ze © = = (om) ST | mo Pe ec: A č © 9.109940 Z 5 | wer vun) BT = en : ie LRL) Be 0a0 2 D = C : Ge ze Fe 1 eo © © ot. a (i (0 [23 -_ er m Ko u o = 1 = = Mona) | Sado | el || | 20 On | o W Samos S | ony 8: Aoxloj) x x Fe ? ee a Z P > Sea ; (uegny) © © m , o O © 0 © 4 © O <- © | | | | JO | o D en © = AB]SY Bl la- l Ill lgodd- +ca o. © a |5 ns "= ne]sy < "E a = = (paegnaeg) Ad + 2 +4 O 0 5 4 a r a | | | © ano a © o m | | == | k = | = ie) nn | N = Se Je | |odosJo+o EIS -> S puzyojsna | 3 S ; ? : BET O R PR A | | Po 5 8 dei are, en un yanguegsuy | do | II IS Soul o Zu ském am SS sroApng = = AmquersLıgg 5 ER Ber? = © Guy) ee r = | | | 37 © = © | l | | 1 = ee n | 2 2 en a S aomsm | 8 | | Se sl lo SO 2 = s ong a Z || Bun = ER = 9 = = i =! (gse) = o os ac oc 4 U sa (|< || or sung 10991019 to © © -1 © © © 19 10 am = P > 10991079 : Ra a = = jaunag (png) r To 13 To = + a a | o © | | | | | Ta « | ci N ae al oo dos iz na ug (£uzo197) 7 — = = = = = = aynora) welehe lissl+osA1 11112 s|s est pleAyong - S Ze = ee S -|= - === _ herspeuc SOoHanmknor ao man tw ormcGoo-|Ší sA yeuow e4S}eUOW Tao oo S S n S aaa An aAGaG aaa S ná s. 5 0150 aaısgw UD EEE 1s8
62
"63
(15) 9DIAPIH TASTE
(ourd) Ásx0T A108
Is
BAF se el era hm! 1! ham!
Pha ham!
=] nn Töne
BL ST 1
(ox92p4) A090 ney981909
(BequoH) SOTAOUOLIPUIF unassyorLurof
| 28 | S ze Hoaxuo = © 00. GA © 1 G A a
| —
(1989074) r9eg8199 1oegsT0£
(nney44) [PROP9PBH POpopBH
m ao
NE | |
|
(1001905)
dı Henke
(eyor7) PŘEDCI, S1ognoeg
SS l
LE OKO o Di
VX PS
(exfowog) 2789
| 1osnerTT0809
(onqusH) agef 1geH
an O 4 = © O = | Soranore | =!
(19p4arT) 1989 Snsse
(aoray) ODI|SETH ZINO
F sse | wann OOo m m
| lodoaselel |
(101x017) Azngrd SENAUNIH
(zepoH) Ksdnoď uopunyjung
oe oT
Pasha m— ©
@erteH) nyanquerg eN SINgWLIT
Guexrew) yTOGKTONA S10dG8T00
la | | sl
— a
| s“ I
(uusurdıog) oyoyquopnarg Syoyuopnan
(teyosupy) AoypLIpegl esp
a | a Ps
ec | ham/
lade |
(uuem10) 918008 101898
(10ne1g0T) AOUFIEH NBUONIEA
| = -
Erz
(uosseneynjes)
Dešťoměrná zpráva za měsíc červen 1888.
(10x10) 101)u9dsg aoyyuedsm
See - -
Ma |
(omey) AmxomÁT m=yomÁTg
(z0nsgrepa) 9I840T OITO8G0T
Ombrometrischer Bericht für den Monat Juni 1888.
(erpurdg) I9QUOSIH S19quosıq
| los r
| SSS |
(1ofmwerjoy) zosjup Topaısurm
(epıuz) Aaodnoq neddnq
(ezgerexr) 240 gro
19
Prof, Dr. F, J. Studnička.
(1081) "A $Id0T 880-180
(gorgerT) A0ouU810q u19g0T
fejsyeuoy
aaısgw uag
m GA © M10 (© br © o
yeuoy 91S9W
Dešťoměrná zpráva za měsíc červen 1888. Ombrometrischer Bericht fůr den Monat Juni 1888.
64
on ———nn—
F. J. Studnička.
Proť. Dr.
(03210014) + T oko 7% EM - ae o o ST. Ne) aj RN) ča. = m: a | | = mo- [= Ill |odoXn O |= | © I a |" DD on ale (emyg) © = © = T - = * + o = o U) a
"IM Av18010 BE S Pe PE Una re Seo Va E A ÁHOH | © | m A olů all > Zr 7 als Hey | S | (aaısyorm) — = = A P Te Ps o (1201) =
Bai en =) ae = | © 8940M010M | © | a
en Bo | | S, | eds | II IB as a |“ ave || (snsusy) a Ser} ST m "5 © m m o mw + © jo o o S a Ge ak
sn Boa | o IS la! I | |osdsroěd || | lava | © | 9 A 0 (Kxoeumyg) = =, 5 (souyn) o
A o o wm m a oo o v o a © a o co 19103490 en =
opona B“ S © [m 3 =o js 13 | on al -=o | = © medu || | (19x91N) =o = : > (19509) = A > mk © = © na oe. 0 zl © r — <H TUN Jaun]yy o
Iean1asUT Se a (zeyoseıg) =. — —. = © o> 5 (6xg98018) o!
A So © o © © o © S © o © o © o = o © SIRSTRS — (S) oysu91H oD co
nn a A | noo | ass | | | S- E © A | s | | a a a LoyosyomysunoH © | Greuydarg) T © o un © o 1 o ka C -= 5 io - (£10H) ©
Á A eysnog 10
aenoneaHt ER u Bes se Ds Be Te Be Er 2532 2 Be EEE ee EEE SH | | (san) = © = m > in © o © © © o 00 o 3, (topieunog) 15
A o | x VYSLALI
te sl | Iso | = | ďs | age | I = II | = | steny SE (esnery) — — 3 = =, (2) (aedurAneN) m
re lag) | os | Sr USD Pe go» PL he S hu oe | © | (v91s13) 5 Z (anıoH) 1o
K 4 * m o E o © Go) [7 | o o | o [os | JB > GI
sla pot | ES Ile lel2ll l loss | lela |eolls 5 | S | ©
Gyo&any) o o jo © o © v or a a a u © 7 Gčnenom) = = a | I]: NOS xopuH |
an Eh | SEES | M I 1 a- bs © l [kl m a Se: been || © = (zmuog) = AS? = Gem) =
územ a elle a 2 P SSS 3 a | S |
PLEMTO0H = au — a = = zjjámgsso19 | —
(epoaz0y) € (qospAoN) > oo | s bec o (131 U Eo oysunH = = = uozm19 | oe | BS | I Siedle lieferte | |losgsI|s | 5) mimo | se Togsoz one | 5 a ha = SE al = ob unasnoreng | SQ | — 1 EX, E č = 5 bor 3 : Fer BES nt fejsyeuow A0 400- M SOHN AO O-0MOOn-am do orocGo-| Ss E23 1EU0OW Ser 99189 US o po E OV oo | Sa jsa 2189 Bass
65
Dešťoměrná zpráva za měsíc červen 1888. Ombrometrischer Bericht fůr den Monat Juni 1888.
m o ooo el lceleal lil lsce- |= <| wm | S m | en = ee ee ad |” = (Gpormos) ©
(unsmnojr) = = S 3 = w ob & - o. W r o m es" Kos © =
m Bos | I le = 00 giga- lalsol ||| losa = s nD al: — I 5 (eısaug) PORT | | Fa | a | oe | Ta o a | | | | | | | | ye C5 un en "NW ee A | á eng | 9 o SEA = | mem | © = 2 E, Fi (39511) -r S k NCS Ta ao k = Ne) (nz) y? A das S Sk ec III lo+m= IS Par | © | o Z | E are Sa | 113848 S1FI11lácss+| 43111 1Sdg+|| 8 name || Mn do DOREEN a - au a = | [dana | = | (stdnygog) = — FE ı o a o EON s (epiongos) 2 LO z C © o LO © uepey | N © ones Is Ka ee ers ee | door | = upevy | | © (eny) 15 (xe495n01e9) © © © be © 15 o S © o | ce) | El = EN Ra 9014008 en ao | o |- oa | os Er re eee | a |= ons || a 1» | | ma man ij | | | o | © + © | | | | | SE STS) | oa | dor Re © | m ee 28 re, nn o 98 umegop | | „Gemsapg) | 4 k Eee ed be Aka AS | Usop S | o nam | Ben So = = wor | | n m m Hasse 2 a, oordey Elli lsolA+llolllaď+=-e=l || Ao) IS © | = | COR ode R A | (109) o (edmog) = 0 = m > Ir OO een = |- JuIOF] 1090 St | Go) pamet zl lolelag-I 11 Ilal bago*L l box3a SIT] "dome | ae TEN (3840x) č) 0 @emoy) 5 o S75 1 SAS TL ST Z Ee sur | O | © a E | s | | | © GI 10 || | id | co = © © | O3 Or vnose S = (Kup) $ (941019) R a té SR an = a | | a a0m00n1H | & | nn) io — = a Pe m deo | m 28 Sm mouognE || | | + (meydanuyog) ga | an MO | | | | | 75 o | Arno | o | | BE “sr en | = co 28101 © = ME | SKOL se jE: (zonsneJuurT) ae | | en | | | | = a OU) ei | | | | | a P] s < | a © 7a SODYAH = = vim | 2 © 5498 ZE = = pa opia | = . RER © 7 &D DOSP | am OO-VOS TARA A SURASANAAASAAASN|ŠÉ ŠŠ| oh Es aaısgw US S2| =8 2189 3288
Dešťoměrná zpráva za měsíc červen 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat Juni 1888.
66
(ug) UÁJOABITA uro9ngpfomN
[ECJUCLIAN] URN UO
(<zsn0g07) o1q115 SOIN.
(IKD) ODIAOTETOLTA
A19GSTOYIIT
er er 9 -
Re re, a Eyes
(0M) 9SOUOPON.
‘H 98000poW
(uuswvusg) OIISOAOTT oI80g0"T
(uo) zu] STI
(Sug1edS)
AO nen9T01T
(1914) aorlaqrT olagrT
(qonvafeA) 1skwoyrg 1108ÁmojorT
(zimy) Kuno
une]
(egloug) uo9no’] EDIS
l odsselaďl || a
(pom)
"T n epaoage] "L plomgorT
13
(Csueg) SarprT OIprT
(emjdeng)
"HI preAuoggor] "O-PreAuogyotT
(1onegjoH)
9DIA0Y900dITT OIMOT0gT"T ————
IeTzm)
"AO IBS Tour] 285 30]
(10srmef) 19T
Aopuognerg
(Pon)
S9A PYNOIT Aopuaduer]
(613s7p) A094 MOj9MY
(ueaag)
99TAV|SOPNTO
OIM'E[SOINY
27,! 7,! 5, 0,
15, 1; 7,
(4994)
9OuppaN S1ogiojdny
bd as | He |
Gosyauy) |
989IMBUP"T O80IM SUV
(efsmyong) us4spuer] ulo4Spuer]
= a a
| laďacelsll | a
(ausungoH) uj My
l X ssl Xsl | G
(430409) A0UN>T seuny
(gone)
2104 Fuunıoy u99L1I0duosy
(ex1edog) HM HM
(190g)
A0)80Y
09380
(te3erdg)
"0 "U 99]99804
*V-99[9380
2 besjeuoy adısgwm uag
voe a CHEN ©
= m
GN © = m
yeuoy Isa W
Prof. Dr, F. J. Studnička.
s|ujs | 1s|ai|u
10 | 14
13
67
(rg) — z : ar A © = ono | oo | | c<wco- || | | S ou ole Nás sec == OOM - lesdsa-lel I I I lo“ | = | o onopm mmodog| = | © Anna ko | es PED = : TE A1 00 = o < 2 | | | | VO ee © en (Kae [= orgnpaed © ee IS a | are | | x | of a | © o : Oko Br = en BERGEN. | A 5 % - nz = ie E nosu | © Z T EP SS ee es Ba ob © M H €ae10r nb | ee ZE | : [© ©) s 0) u eo 4 c© © | | | | SG an er -i - [ já (zadı N N ee Z soma sss úpa | S |© A = = ud) | 4 o Den = = unpom | | € Jropsz0g10 < MS: Ze Z | & = A =O oD 2 m a | ae = 3 | 2 ee sme | 2 og el 13 ie a an Iran | 8 se E Zee s = © = osorano | a 2- | a hl) lz = © | = S en s|.e = 1948 Ron a a IR ; and ©: = 9 A El = 2: ad « | | l Te m cc = = oo O A G9 468 (C108 z 3 PE | ka Sense opr | A S = E ee ŘS ES4ST$II I = 2 - a A k DEE NeošAEMY s Ho = > a = o a TEE EEE (380. S TpeysnoN = = & 1 =ti vě © S © | | | | = x% SS | ka) c on a n = = ne R | | JEA nejm 3 = PJENON. Ej aj ct ŘS | eo | | O a + = » o a (nm) © = apejsno = SK a Pb as = x s -[oA 90597 s a SY = ind Aloe SS rokoka & Ale Tom Z Er 5 | s N at © = = 2 = | = o OCT) a = = a] Ir = 5 |[eremen Dose SS Isle ||| 4-1 a 8 bem = 3 2. men a ar = neyosem | DA o © uam = = en | Fear P ol ad} © 5 -= = m co AO DSE © |> 2 5 | wur AS | 8 L Zi ET tn | SDR © 4pUl Pe 4 9.9 o m © 2 o 7 ET Fa á E sneynor = 8 | ed- [ol | las +o | = o An © en {0} k & ode ER | | 25 = & ae | a | | | Ba A Se ern. č [ko) < ZE = Te) Te = = ynmod> se| Sn lol osa- © | 5 ankapuant Sue een | 2 Tune | 2 m 4 A | rn | x i ; A [en Ben | Ar) = (o = © If 10 a | | | | ap) | | co = us) | o | | | | | | si ea | 5 = tan © > i: EN A A | | Tm a a. * | make] Be = pes ae a SÄAca| || ET SE war: (eps) : - BORN! SP P va | zaro III I osome | S = apopt s = EJSTEUOW m G (G © C) om © en TOProH = 4 O O -AM GA « 10 = | osou usa | SEBE EEE EE : SE ŠÍ orsew |}, =2 -= SHM 2 RN
Dešťoměrná zpráva za měsíc červen 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat Juni 1888.
(osm) o010d"T
S10gnoro104
(unoysg) ALAONLY zyUogBy
(aofeg) woggqet u18J8u9q8HY
(uuswgog) UHS Jursınd
(zong) YIToALIY znama
(sxepnoy) || 901xowmpoď orpompoď
M% č tb 4 Ta Saar (Se || hn
26,
| 24s le |
| o = -
a
a- a la
| | doo
(1007) 20801 20801
(Sur) weıgytd med
(sxgrupnys)
(or) aoıgguog 2MO8900K
(10m) ODIAOHROIT OIMOJTDAOIT
S Ma
Pb es! m
sehe |
| ďaaaw |
ODO o on)
a
FE- =
| laso l =
(sAydoyj) 9780990 U19)81900|
(0xz)negef) 9DIA0JDÁA OIMONAIA
(usxrey) Aodııa Saogsddyrgg
(As[880y) A01489][91 M0180[94
(anopsg)
"BOT n eyoseq "BOIT 'q 873884 (Ksuorgsp) Áoseď PyOSPK
(100734) A980 330880
(em5) "700 n 980 00 'q A980
P S T ar aan r |
EES es es
(390010) Áse[ď sseld.
(1enuog) HODEÍ HOBIT
(eıedjy) uazId LOJEK
spuep[oW) Auuunigged mes
So |
III Ida ham
Bee | oO on
1 oTe | VSS | Dee | S oD a O LO Moo <H U O0 m © © = a
(108un) A099 neyosjoT
(epoyssg) A009d09 nem90
(goury)
(uneme M) 99Ipz9N 91pzoN
(az) Pe1H $aoN aeeg "G 8B0]798naN
(vusumeN) oymynoN ojmynoN
(03789) ufosneuroN ujosnggnoN
68
Bejsyeuoy 09189 UD
Jjeuow Iso W
116,
76,
93,
81, Prof. Dr. F. J. Studnička,
118,
101,
166,
128, | 186,
160,
91;
108,
67,
112,
97,
Souče Summa
© (smT) || A7UZYU Ho i Biogaotos | ld sg 21114 Sg | mw © a © m r | | | | s © (es) | = = dea (19 PASS | - © = | z | ones | á Bo o. kos o ao SE a | = o O | | | & | | R © | | | | JOSUTUOYIS | = (Gzomy) | = Sn Bere © je | De aeg | 5 | Se "gan |SS| ee 2 | B uorpag | S) ee) vaemeog | (else eis (ooo = 3 Pres | ng | -oo A | 5 90 me | ostat z = A gan | © | ej KGB zo E a | | 4 | Sagt I slsés I go. = | ZE © loďmi | ee | De 7 = = sodno | 85 | 0 = i = (128 1 | 3 | sám pom | A a | 8© = o = a |= u S E Sn as | Sala a = sehon | | £ -= vzal GL AX 00 | Sa | A Do © (rue) = ma (Seen = = > an | > = SPAM © | = 3 mug) : ks) = Agama E © SS z > o © i M s = = A199) pzoln = a gun © S S = je a jem n © = Penn 2 a Fiss | © |= nota) Sg R jů r = = : © 2 © on Ela) | | S = Ri si © | be | = a = A190) pzeln = — = = | u A en Sol So oa (če = we || ER = ; (eyaug) | + = 1 = ME ja SO allge | wen z Da Ao ge a a u er 7 en = & =| (£wsuS) ň = “ © | | | | S a « | ER : | = E | | | c A E Sl Iz s, mou | S <© E PO ALEX Ses T | Po SE Pay | OO | — © | | | “m © 0 — 8107 7929 [0 0) vn a8 |- a = wall is- | | ham O N an S : — Se = Se | | | | “© | os | ((erosner) | -a = = a | bile z Zš osoamoy | AN | A = = = © UE | cr o osaraurag | 2 | = sea = ne 2 =< 5 A0UO A > BunZ x s E oo PE o ses E = & SR sordeg © a De | | Hr = — © | o m orde = = LEN | as | oe > = (1824) al Are) 62 G 10 | | | | | = a | eo i — Bere 223 25s Sa | S z o K E = ee = = G ud | | | = | on Pure er ad = = Jo Ka and) jí a = 2 | | | | | | oj | o (0x10) E: = on hb em s 5: = = fimoig | © | © Sl a ee ME eh | a | gn1014 s = (10. = m © + bí : ana (52 | = a el © | S a Ri (Cost) 5 ne ee tar ee (gpruyog) BEER SZ o ocre = See uIequozy1ay A -+ | 5 =o ham! © | | | Ss 5 | a o (too) > Sr, UreuueZzyToN Eile) | | = EN 25 | pe ši hm! © — TUTO 99194 o = © | || = 2 Bejs - a Kasl P o JEUOK ma m GI m r a [ | E EE =ti - en | RS (ayop) 99Is9W UST O OD DMOOnTABMOLS = PP | = = apa | K a z rak obal D- 000 O = p 1 = = I — p) he) -4 ZS GI CO =H10 = 104 SS SE Z |: = 1saW 82 E ©
© [2
Dešťoměrná zpráva za měsíc červen 1888.
/
Ombrometrischer Bericht für den Monat Juni 1888.
am) E aka o 12 - ER A hy ha E | ao [| o | P kája ai Jopssv 9 a =) | ad © = Vel se ao n | a |= (= SR Ps | © m ie P = | (age) © is Wa is vs © o non O.C © i o o = | f (ea) ce = s hl) S ladem) Horomeys | © ae ER) am a hell | = | | | arm O = aa © | co = | nt = = „M | BE; = ; ai m vg I | (oxpymozH) {>} a = = o -— © - o + m o = = a om - | (paug) + > © | pid © som | dř | Ita | e*ldsol+scsl | le 2] ae oe (ons) Mae In © oo aa na o (s) | { 5 a a | 10 M ed = | yaodımg | © | ı© ee o as ES A| mom | 85 — — o — u N | (0391) E er 5 Cres) Rz | Bl l XaloldďXoll laololwll| || IA las lle | Koyopug | 3 | 09 zmosgns | * a = ra F = jayojoug | T SE IBERSE = P RK : s = —— CLAPTON) a ae : ? TR 5 (dns) | A6 | BSS | awa-s l so| l laďdJsos ee Zr S ug | A |% roegnogmg | * a omg | Z A: m = =o r Z ESS | (tedng) TEE = 5 s p a CePIÉN) a Rn A, Sun. © o © US S Sne co | o oudnojs | © | a is I | laosom -| | | sa B so | a |" ono E | (5920304) i — F Br ee > (uuegzony) om vyuedoj B i S PS E So di FS (oc | ee AE EB el an 4© | | © | | DI = | za | | = de) D> © ae Be) En erexg | © a (aueg) Zr Fr ze = E N > = (Mayor) | x 90IA0U9 o OVO TCO = | O SSR ELT RE — co. | nopunasnogaig | © 00 ona dio FIIR 3% | ae) lee! ooao ek] sa- | | | wopunašnodots * | 5 (onou) = o SER SEE ie won | . SSO]TOBUOTOK EC Seen 5 Sa Se Spa o er © | co qawusgaig | o | a HO sTo mo © | a s | a a» E S | Sur Pb = © |= notes | © | = es == C Ano oc AeTS900 = o o © m a EM TI EI LITT Qu hen GI co A099 ge) oe) ie á co jl a © | 5 jel o Fe E „on | S |5 wog | © | P | EE 0208 | děs | ods | glaslllsssldlss|Il l ggsls | 5| „mz = s "T OEXS BON OR p o A Hi Nas Sraguywg (S | 7 (oss) = ; x pas — — — — 5 (uuewmnog) 2 0103 a S -© * a “to a DO © | m aooelssmayog | « Ne) I Ele Has 1 ne R o o ser alla so | 8 | A | 1dglssioanos a = Feng. re = EEE (usaog) en ar Be | sa | ge | | | | * S: | | | | | | Ran | o. | 5 40T, Aug | © = TOLGZILATIS am = = i = ae Se = eD zyuraygog | © mzamsé | s) | osddlécl | | dsdaesscl I Illélal ej „mm <| z gz-mgeam$ | 4 ER Ar — jn epzwapg | Z > —== = — — S 3 an = fejsreuo Sao A Oo- aoOO aan 4 nor wcoOnac Ho or- ©<coO-| ss s? jeuoy 35s 5 82180 US Ban aD bee sısoW BEE
Prof. Dr, F, J. Studnička.
— o o S NÍ > egoweN) SE yroqgu | 5— BACH II o 12 + Ze en m le go- | sl l+X=2| s steil) oo ON © a uYo89|0M | (10397) -= you? B © = onou | "7 P l [hlas a | slo = x = A Et Se (1940) 2 : K0) "m 8 4 o C o © S - =] Jů o are | 06 TT en “oem | | A (sny) =: - a AOA8]IB Elon je = == as > ons 8 P s S Zar n os P 15 © | basa, a - LL = === ham! co = HA oD og | Ä 2 = „M = | € O omeprı | En | o | oocoocooe Ber = 68: Ě = onaegfem | * an |Ilssog*lloll za | m SS £ ss (emo) = = © S Ra | S | Be ae 2 | ae a. = EASE and ou a Bra: = = TOSSVASBOM | " | = Se II II lorarn Aölgne lo 5 = (zur) Nofianar = = TOVGSSTO AA A | | | Ds 5 oak en ae h = ae PRE |’ IIla@slelill Isle Illu ran aaa 8 | 13 >D (1os44myr) EC == z ern Keil! 1oguonmey = 16011) | ar er en en — & = jsou an Is OU Foo UO Ps om bs | HSS | Soto po o | a NS ormopweL | 2 | 7 re) (aofempesy) — = A8amÁT | dc o | on é E = 08TUÁ T, a I = | es = ae a © | S | © el zl 5 és | ee c = S © en = | Being | a, FA Aoum], | 85 ea er 7 2 = neumf | A | aso > | sh la oO =o Hl ss | ann s © = S = (mea op) P RE AE $pRA5 || I >, A010g91 o © Peaky 2 Ž| ws do llsdgglsslliisAlggda3|I1IlSi4l ots | © | = > m | © SB) (yorıpoyay) Se = BL MOTEMS 2 ' =o = A0OI © 9 === © = popunan | 27 Ps [ei ooo | el -S =o | ner a ER a E | = PORS VYAOJMO T, E vn o © o < 5 ozon | A Ile lass S o co Sonne a l N S a SE (Kasrdog) orpolons | | Ir ň 9010, A - a S i en gr | | es ac 8" a S S | | | o | | == —i eb | | | | | = Er EN | le < x SE l = = (sepusA) =; mus | X i 2 su 81090 az Be | 2 A 2 — a (ae) © | men. = ša AS iii il Ir] | wong | © | A T: * — Ze fejsyeuoyy = = = een & |
ASE nn urn ee ua O (OTO AA Z men
Dešťoměrná zpráva za měsíc červen 1888. Ombrometrischer Bericht fůr den Monat Juni 1886.
72
(8A) Fe N ge zn kk A | (s1yx6) a vun! haare |] Vo lee PVL kanton P le 9040A07 | © | — enıZ : FT P HAT = | OOA I =: — =, - BE 5 = bo E ee || cn utoyou) = k js E | (60m) -09 1 0911PZ Ao Mono o oa oo + o dere | M es | "A A0JIDZ = ie „019 'g 9911P7 = 7 = = =. "19 nex (oo) Tara N : ee o | (adg,) oÁyo n ampz | do m Bene ee er ee “ca || S © S9A0001047 A | oÁOH "4 1UD7 = l =- = somonejomz | © (oxon) = PSE ja == ” BEN: o (101puey) ZONE = S o oo =o | praug | | | | nO > = p = m = Preauurz (10204) “ BT = == 5 (exfop) || omojz | io | Lace Se W185 ke re de 2 Kaogwaz ků = oluo]Z REIT, a 2 109107 = (£uo0z0) Fu a a oe o (sudo) s ena | odk eee | he bs P ee S ez | S | = neu m au = a = o0z |- l Cupuup) : Kra ka Apus (S o es (syjomorr) o mmpormz | Al- | | o-+A0o la- | | Ilse I Ile |% Kupeopz | 8 | S use A4 1017 = Zi upezpz | (uegan) E = a Crn) S BA B- || S) o|-lollaďdA+*+lol ||| Sas- «m IS | oABISÁIZ | 5 | = ZBIM Zu = 99MBISIGZ | (gsnoayg = a <= > > RER : © (xo11) + par | Boo | Innen lol I I IS la II Id | © us | S | Z 7opa1soM = = = Ze = upsaaez | gay) S E =) (6145) E mA | 80 | | <aXoel I III IE ldsSlall ll ss IA x prosa | A | A IOM Se = = = = PYOSÁM | (105104) = 1 = = © Gsm) | » DO oo oo eo o l bo -= -L os || s PXOSKA | (© | T uepIoM A = a = = PYOSÁM (11019) Feen = ze + (Kxoorodo) | malo zao L o oc 3 ul | a- | swcal l | l o-Jsel|= |< USA | 10 | © unofo y Say, a = = UespPIM | (ex°H) o S © di © Te = + O = a m = v k = > (ornou) | ŠÍ co ogg | = | II l al II Is) Ara) I ı I I Io || S | 2 00800 | | 20gn190M a A = I = DM | O) m = =: ar 5 (onen) | a | a wjse]A A = ae =. © © O m © « ao a © m © « wm = © m co © ODIBNT9 A Ye) neo Scaralxc| | Iesooadae| | Je ss! a |8 rain | 3 = ee else <|. mms nedugjrMm | r a a = — M BB | 7 v = EIER: ZB SSH TEE © O o o 3 S33 AAR AGSAAA GA 3 Henn Bien 8JIS9U uag Šá sč ’ısew (6253
Prof. Dr. F, J. Studnička.
lan] RS p Tr I (10091017) is x ö Moyong O A S K EES = = = | saogong 8 Sade d4car |woaw | | zadna | aa | | Si (ozyny) a a u © | 8 omg | | A Kardusora) ac = Noumarg | = = ‘IedS 1910 EZ 3 © © * a i | 5 ERER hu) = S o © E o 65 ’ S = u99LIoduueT o © — -A a 4 5. © O sy (Xu3040y) zh a =! DNÍ m a alas be | 1o A © © an © 5 OTA0JSO as z (exp) | | : = ormonsarg | © | AOommOIT I a 0 S m PS = ZP: čí neuneg | > S 5© | 10 © | Po eu ono o o S a 8 G em Ri = fer) zuBıg | = 2 en u 2 a ha. oD [0 ©) er a © | = 16 5 | o | < ění zů i. Er = S o olo s | | | 1 \ 15 en k) oO) Am au om oD a | GI | © | | 2 0 | © PRI = © K AO (Gomez) = | Rune o é = = Ed S | sos = Sr o PRO = =, _ = | < 1O O a am o ca a + ai a a ( gs o o K 1804 = Il dansooca nn EZ PES 3 = R s — | © | en) | = < s rr u 8ÁpueaT = R A = = (Gwssg) RS = Ip 'estopueig || Fu a SAT? a o + = = mea |“ kk a I S | ose“ lel |latla || © | © || oo odds | B) es = = l) IAOxsnoT0g © »©5 = (mem) ||. = = | ormmosnomog | = | 98T s o 1 as Sy © = n = [=] (©) (>) -{ı | | © © | R BE | u) o. m = © CASE sto -4 o © © Ve < o EB (BAZROONT) m R = E a ve =- am | | | a | Elli © © mer | 10 | 5 = = E Zu | ata B neuyog ke : Mopsug | BS nu -= o o & ee - s . © GI G 1 o [25 w 3 er = de opsurg | * re! (aa | ao i S44 | i | pv ao RSP (Ke1orooyr) Š Sr — A p = Ol S a AOJIST || 00 Ye) = (aB0feag) | | ZAP SYS MOJIT = a 3 © ouz94 S S DA O b = m o ČD E = z > E ouzog SI Ne | Mer fe) Si << | -Ls (65 © . (nom) > z 8 > a -+ lo ls S a [ATS 8 = = A (exmy) "V Pe DST = A ao = oe || So SAG ano 5 Bere un B D SEDĚ = a a Ps Voss l ss = ne: 5 pa m, = = © Seč | © Aopmg | © O © s © (og) = mom | | E es 2 PIeAugaag E | Fi | on B ES V ee == Eo m = E opfeausregr o = © on o © Jj a] S | Oo AT |- | i | a o | ao.“ © en (Gene) | © 5 Ss 3 Sl Se a ea | RA A 3 = (Cup) Eo en = = PPT s A ®pJIay m oO © =- © m A wm un > © : 00 m 5 = = Pig9S10ssny a SEI RUN LT Sea © Rh so SN OJOaw« zs (ys40ugoky) 4 5 = 3 = r a ss S © © | A “a onojeT | & Se = al ED : 52 = m! 'nomojeg | © | A © ı BIB edng on o r o GLI O] co r = mopyi-edny | © Poa Po oo | oa ec | se| S © | SEEN o = AR = 5 a N =) Sour Se unıssuuy | © | o 5 (aoung) = unıd ae ER 3% =: assuouy | — = 20H 91839 dr- © 1: 5 o Ss o re N oo cd = l a — — — —. čá zh = ie = non, Som oo (0. Pe DANS T Gorımos) © a a lol- © (0 4500 gu | A (18010731) 2 a "A or Seo REITEN 00, © | on 3) © a ar | I 5 zamogiyv | F 2 a s -moc o | Bess |. re Me nem) A 3 10 unaosjfopy | NA | m = Bejspeuoy OIC Cs. (AO 2 = —— - a wnaaspopy | A 8 aaısgW uag a ee een DS | m R 4 Tr 1 A 1 O0 © BE | 2 5 > FREIE. ná dá a A Ad GAA A HH 3: uj HeloW (SE SŠ Zá | E8Í 180W BE © 4 A na >= fast
© červenec 1888.
Ombrometrischer Bericht für den Monat Juli 1888.
esi
v
á Zpráva Za m
x
Destomern
74
y | = | | wprid) = (ausong a ať =. W gp] = VO1OUNT vysnagog | A | | xi be So 74 © 0. A dd CN | ošoaso« | |sl=*s | ou) 2” vYSNIGOT Pond Mp SE M ORAL Jy) (PAD jE SSR ee doing v ae p ls u ze (aossnujI ta in N a «+ © "S © a un8o7) [or] Zi š au | Elo | lacčcl- lol ao le | uj Pos oře 11 © (a um | © 5 | BOTHAOT Vok ots vé p ee obe Den cn | = = 8 | : = m (Cs) le & (e40) o n Z OE en © -leo si 0%) AOJLUIO for) « pa | Al Saw la | Se 0950 bd © 010 = NE w le = A not A = uvIgoT a "sí —— | — 8 en z | = KIOEZDEOJNÍ mern Mne Coma) s © o m a m a o n o O o | © "A 99119 K OS Spaugypag | Elo Isle leo = | © Pa- sa és : m. I): a) 8 pordnosno setá BE l P A R EN = er K | — — <= = EEE TODE PUT "a ! Ay8Moroso10 opr) | an ea- rov co M nr © © no - | NE AR Be | ey ES a A 5 1o JÍ Gum o m Wa | moon an ONO o%0© s = © 1 © = | A Hruojenayg 100 NENNT ER EN EL E T | T PAT TEE : OK SP co (o1dunos) le aan) o a ws m © wm. wm - a 10 m © | Et Sl @o) o BULLAUN) Er 90140u199 : | it HH 10 | | | o | 2 = A | | 10 — | Ko) | | o © | | o o = wurqun) 00 SKO s ER BE eh er RSA hk ny nA | RA k PN | C P Ben ) RT u SES a o : GG) ie nasser | | | a | “ no © ER) II oo © ča s* m o Oo © © © > “ an U = = ac ws ug | iSd | ae neu inc Be S |a yorogayon) | "uo vu % DIR E SE ž 4 = re nn x =; | | S (191940) fe nr [5] Graayuog) - © c = m A k © | o yomom9 =o — 20x09 | 8 | | | SX“ ky = s S -Amao«e | o lee “als W | oworgg > o) EEE IR | == | \— — ==| p 5 SVR 2 ja E ch = | o (ang) ZS (ueay) Ser ET er cKé 4007 OS 6 “mo S 4 m * w © AN — Re) 124 | 2 AUSB) lo eo mare Seine | lan cn loel=!°5,& Ba nejsvý yo a NO OA Er are PB 7 r PN a: ní E ra | o wo a mw o | © | on no | o + 2 men ER = = Oe] SKS se || iu DEU | © | a wıpnugg ion S dSaomomď = x a AN m = m o AO o a Peagagsngt | wıpn.uagg) £ a NEN | Ay | ERBEN. = = 5 = a (£x8Au15906) >| OS (10929) Bee - o S jj eo (o oora0(opn a |= yanquegsuay | BS | o | a E ona All las 2 al I | -| sen | une n Zmar FERNE > re za ERBE || ZE AE P BEE = - nr Se PCE (391070) 5 Gay) x ; Dee or = 0) o © a a st © |= on Ar) = AOURISTIM E SR G Homo | ©- © =] | = | ar | o- | S =! | o | al ons Io | a ZıaquegsLıgg = re } RL SE rt k ET z a £ \ = : ZM SA |] jí SV S vaty N Fe en en “on 6 © © © o a 00 epor PIGOT 10991019 | | <a l-<o-or | |lad-ono xs) > SI 1mung a ja 1091019 I V A s A Ene RE P CET ELE PV on E T o erzzet | = | a Goumooz) 75 cí har = a © © Aa L 6 © 99) | u S a o SS a. "wm Joa © R / (er) | 2 10019 | Sl o | Waco- |I=mowa [sos Jelo- SD zug 7 | 1921049 ZE NPA EEE ee | mie] | = = = E 77 "0 (exzy10014 (£uzo197) oo col ooo none | | o OB | = Sa © Z © bou | Awerstig © 2 mg | |. oaamoomW o- na Say = „ıaıl wu | S | N pleayong = = ŽE OE P P | - |; = — —— _— -- —— - == — = s = RO jn . oD © | bp 3 Ob ©MOoOO n s "s 2 euoN (S 58 Z bejspeuon FaRSHWOELRSOHANAHSITRAETANREASSTAATEE 3 an EE = A 99IS9Uu uag a 2 a | : Z
F. J. Studnička,
Prof. Dr.
Ne) DI o) (gas) 4 : 90TAPIH Ao © Fe a da tp | » mo © b © R : s 1O SH A © do) > YO | | © © © mw o © = a P 7 I DIA -= ©) e8 — © : l © m A (eag1zu 7) | : IH | 2 a nos Adels Su: A090 2 a o a > E P EEE En ne pa | vo | omoame|Wwoaxaco | orw-3-s k = Sroqyasaı = on naoloocssald- en © “| © (nostora) E 2008 | = ©) > | -Oo | a | <H = DegsıEY Gegen): | re er na = oegsro9 9DIA0TOIIPUT a MO — is on m © O + © + » — a — — = = = — D s“ 5 O M = -— r c o © = A unadsqoriute] rss setno5) - : EEE VOJ m- n dy % (ausyfg) 4 6 | = BI ARE ER k l == E i FE 3 ze! Arche T o10popPeH Ota ono 0 > — => — > 90) I p gr- O | oOooVva«s — 2 za ham! TPOpopI9H - a © | -+ o o | S de s EN 69 Fan Dee a | | S | s | o = (® A = (emoy1) -= S C = SR = | Psngggosypog = SED NAS hot zo eb Ah CST = = ———— a AL 70 Hana SER Da 3 > SoquagıeH = nas | a a Si S | Mor ol = oa = = (soaqueH) ee > = Sue = Aue) = ae | Soa | obr 4o=+ 2 o- o a s ee c = = = No) -2,2 0 o -= a En Sá4as|sdodesed|ěsl3lsá m TP Z = = o 2) BW | 3+ o « s 1.. x PSN sengT1T = ODISETY BOD- v by De DE CA OVK Co o = — ME >] |= = = © ZUSSELL DE O OA W 60 © o ar o ev = een ES i (Cone) ER = SE m -> -a | mangmuaT eh (zepoH) 2 = er = ER } Sangmwııd P > = = uopungzund = as Sa = o 1 © | ea č s euuia) Nero = == o oyoruopnoT = (use) E 2: : — Re SYOyuopnaLT ea „© 10 gsTon4 =] o a © = c > jE = = č z = S10gsron GoSArac- Be Sro lo = is tumor) © 2 ZE ER S B 0 = = a uIoIsUoSIH = <= (tous) | „ EEE SEES er — = = = čá UTOJSUDST AOUDMPOS E © = © vn + a v —. — N o A CT AN O m © © - = © : : 23 = 1eyJsgoLIpaLıY © RS = = im | | © = © n | zb S S A | SS: = & SS a — > A00Y|EX =) PC E IS GDP OS G SCO C VCD == E .— -o BEER: _ 1 >© = neuox[e.d a OD CO©O 7 54 0074 7110 33 © | =) SR = = ge | | & s = S S = m o © (aaweyj) | i aa rm ar oto = Aunyomc 5 =| Gern) s | 2 ENTE = = 2 A = myomÁ > 10gjn9ds 5 bo w — A x + © - © o = z = I Ber ER, = N u DZ aoqguodsy | © A So ea S | core c j (aonugjopa) = E Se Z S | 901840 (geipurds) mi oTOSGOT oui © [Ss vn ——— | O S mom | Eon | a | = el ee lee = | Brounosia | © Sad lAlosss | IsSS | I lčlslilláje m 7 ; — DS | STIg0A Tofjnuusrjoy, - PP BIIGOT JOSTUTA = © Nes | Br a | © + = © a Ga] <! AR a ar BEER To = Topaısuy = = A+ -—00 | a + | ee] Ayourd) 2 "A Fagoq - | Er © = = s80z4 -810 | = r pe — = 2 S neddng | © r Sosa As Ka | PEAS a ZE AS A8 aj 29 am Noon | 10 “| | yorqayı) ß —— © Ry AOURILOT N arena o k = n: el I 1910 DT SERARSSS memo be —— 3 OB > en SERASTASSESS SE ee Leo ss = sen last © M
76
červenec 1888.
Ombrometrischer Bericht für den Monat Juli 1888.
esie
áva Za m
erna Zpr
v
Dešťom
(6yzy40014)
| | eb | | = a | o + | | o = © os: © a a ŘS = RODY Bldoolalow-ors © 1 RL rá aooln | a AR oo 563 MODY = [A140 E = Er re (AB) (mung) Tor: s a. « © ro Re B) + Aa © oa a k mo oo ba al odasdlssda+di Sc! 348l ss "A Dog | 13 | © m = © | a "IX) 8310] aefguaggon L A Pe Ě 3 5 £ = s = = 91) C] Gornonu) = ee] r o (192 Ea Sr A K Saro am y | dk he 8920110 | © | 10 dıqzt DH = © © | Ů od10ZI( Blalo-+|lodddagďel | 2 | SOMOGOZO s ogzif RR (snunv) oe a o. o =- -= o © a lo) ale i- C) oa a o x m V (ooruoong) a ur E oaAfa | fe locoo | -oa 'G OD1OTOH co ai ER Bere Beate a ren Sen = | oa 0 | ja TO) : : E }: ee (Sroownug) - © 1 1 = © © wm m 0 bo - is k Gougng sopogee | El EA ada ea Ko | | S awdaosal lol- || > ROOZNSOH Se Moporep | * a =! © | a Wagon | = Fr — — (asus) En (10x21) = a oo © o wo o © © © = DI sl SS 6 E | : SS "SKA oma) (Z | eo guyjosu to © r- ob Ne) a Teqy4losu] ea! | OK 10 - © nosí S 26) feqfosuf De ae in — — {nm — oso1e) o (eyosurg) = sp = el | (ug & X VYTLH BSS dada da+ acc cs | |aodSpa -gm mogac| 3 a a | jeqyuonaugg = ma a a KO l H = (10H) (aeugdgrg) 3 a « a © + o + e| © | p = Xsnopmpeuj | Bl | IA lisa | Joa seele ls as egsnog | | a m — eysneH | © Mm, JSN[OY9LIH En ' : = (aopjeuyog). o (Gsgny) 5 + a 1m A -M = © © © r a 2 oO co UHOH | 8 LSB | ASVSSda8S S aaa Pre (< SNNVOBICH Sa uHOH vysegurey | - (osnsry) 9 — = e) o (103urAneN) = © © = o wm o 12 1m © o c oomopzmog | El F Oao-o© Foo eo om | ooo | ae © oa a OIMOPZBLIOT one | — (u9sug) 7 22 i 2 re es S | Ga (anroH) © JSSKA POI Boa ao m | ae | | ON S n ss a1nu040H = mnm — — — —. —. —. dnejo) o Gyalıgay) pa =O o o o © SSE 6 co MPA | BASS OS o r- | la-ov F o oo co 3 PH | A ogp9n9Y0H ee sei = n844019 || (ztnyos) EBENE, -= © a © << a u [S 5 2 © (Cerro) So 10 PIPAgOoH Ba loaddda | waďXaac | ces ele | bs oc s A s. | PreAT90H = > o = zyı[Sinqssordg (epoAzoy) = | 5 (gastaaoN) eo DN O eee o | oo o coo L | o L o (| es oysuH au = = uoz1e19 | Z ks E) -© “ao a o W a © 13 C) en (roota) s ? 5 5 Nu uniSnojey | u | 10 porota | El oac-A | roroa | oo lodooso-Jo |- |-|a a > | a [0180 OUMEIE | ww = a © ý un ran) E ml I: er ER PSE = 5 = ES == TER: = Ek = E (EE REST ESEL = Bl = or oo an or mo -|32= > euo0 o E B S Dejsreuoyj = 00 0D DOONAAUYGLSURASAAAUSSHKAAAN ŽE ŠÍ yet W PE oJIS20U UJ(I SEMEN en (S2|E£
F. J. Studnička.
Prof. Dr.
s (exzy1001) Bos | = "0 n aomn[yg in =) A © = © | Bi KEN ER : O — | res | | “or 4 | o m a a VS qaey 'g un oO aa W w | © © Ansupngog) o oby A <| 4lIlsls|s| vmals a (uusmneN) | | 5 = “ a9doyy a snyny A & a on © | m" a - m m č zk = Er 3 oO a uw A Orr a PAD * + A o 3 [5 3 ea = p BESTE socossolg |x er = |o a S (010301) á my | | a 5 AOJunI“ BS a En z o w a a o a © © a = se = = nemny | * SOS o 8 no SSS PSR 8 Gem) | + E ) =! © | o W eumomg | S | m Ž SO Gora) Ee n | mom | apngznaay | EÚ- r-OOGA o DS C —— = E = ll —— > E & = orongzno1yy A oO On a | G | 00 O10 © br GUI | | RSS A ce és 62 & = | m S | AS (vz) a 8 oD = - — S = | © ey | o | o « 2.5 RW) | < 4 o = Fe UM Ser = m0 © 6 O SO OC = — = R = a ee > A a © mw =o Sm O -© | | M O- * a Men 5 o s uno © Orr S G) * (Bus) 2 2 ar) HO = = sea) ODO | ao = | ol a | [dung nasıey | s a = © Endung) | < = ov [dump a9sımy = © = AOJMOTOJ 4 ee = O V OJ) 6 — > IE = a Es momoyoy | * Senat let Goes) | © B E - I © = uepey cO (en) © (Jeypsnoauıg) i nopevy G A 100 = eo 15 Fe JIEMZULN Er -mo 4 Sn O u an © o o o 4 a o — Sa - greM83100 aALaomWo +4 -o | Somw N SR oO Sue? +| © (ony) ei Ars tuoy = = eo | o- +- | S S saraouwp | © ře 5 een) 4 I JLOopsuyof 3 04811 5 ČOV POV E SEIFE CORA EI EEE = z ao — A SUNG 5 = nee o) Ob ac© coo AW | | no O m CN. SY ] en = a RS an = | ee a A d (equng) = & = o |a oN Utf AS | E A = = (Genmmmos) | ke a js uuegof || + © TAS UIOISTE © A + ©% + © 4 m m © © a m r = BE N h 2 go co o—o st S === EE psano euere || lčsssl| 8 g a © Ä ZZ bs + Ej O (unox04) = | usa p -| oode | En — co © o © 4+ 6 © r : Be . co + a E N 5 ode A RU | or) | or -Ov | | O = | S | | | s es | | | č | | ls (ae79uH) 3 -B = - co — I 20 = Ye) = 2 10) ne EIER ECHT | | rt = OTUDUIPIT = W“ o -— + — = .— RN 0 gr r ra r OT. DER >© E g-znumey A | co GN © | © | © — © = M o N | = | 3 | | s] ESK Se Ze (109) = = O o = (er) a Jutog luofpf | 5 r = =| A Genen) | 1990-1919 Se >) mámy 5 5 S S © ' € LD = 'N P R gieuey AKE | © | 0 | | o | fa | | | | las | © | | | an | | e | © En y S = a m le vnoser | S | © = (941049) Bash =o vnese, | — 19guoe EN ee 2 o w © = TuS er <) 4 AHOOa-+ MA NEE, o m =< o o = S1agnogey ce | so ee | SS ERROR SH s NE: ono a k zal en] en) Ne) An re E GA | Mouoqupf A 9 9AON o- koto no olo P N RR oa one o .© ass an - HM | dasad sgodss-dgdodsJsl| a a osu | A | © (1onsnoSuur) = =% psıpeg | OTO | A ES ne E ge 00 — - AGN = om os Hd m oO EIER O O O n Dano OU at nogsjg) PBH dd Pad a do 4X- +Aoaďae|l || -Jos|8 | | ea mp | C | A hejsjeuoy ee ans = | Pa PNE A TE: AO cO r- © O O Han ES || r n 9JIS9U UD STABUSSEBASHNAAANASK8A8S| 5 Šk peuOW ŠESŠ ší =š| 91s0M (ásl=š (Z
(00 De
Dešťoměrná zpráva za měsíc červenec 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat Juli 1888.
uns)
(por)
© C - = © = - a m o o + © o UÁoMIA | BO © = a mOo«© Seren =o lo =- ] > | 5 an epaoagıg S | © urozneproT Br EN ONA Alo V ká P BR RK "L PIOMGOT 4 opgosıL) || ee en P BART Ans ETerti rue. To Ren Tel I OI C ADS = Ek Jo i a o (Csueg) A | | i © UIN | r O OO- m Hamr AH -ANO lowooas 10 o = =- Sl || ap | a | = UOTE = = 7 ed | oprr | © | (Czsuog91) ae © a © | | | 1- m a © eh ie ala (rajdeng) = s O1AqL1IS a | = 60 Sac oa ar) a AO = = — = SU Ps) )jemuoygor ©, | eo A a | rr | aa SOTA "O-prehuoggorg | (1) n! S Tsyě = Zr 8 5 | (10nmg3o ený Ee o - wm -m o © = + © m 3 +- an “co o = k | 50H) ea IOTAOTLUOLN == M Or- © A — Aaam10 =o © © O O - © aa | o | A r- -os = č BDrAogaoglT | C = A19STOTOL = = omoroogrT | © (0M) ER o un < av = : 7 M Cor Ber = = - O + 51 © © — a 3 5 W) asonopo | I — He odw | w-+oseo | lad | ča eo Le |a' = ico "A01BS VJ0I | cO | co "r 350uopoW = T = = |O ws mom | S | A (uuervuerr) Are = = che = (gosyue p) z a a Es 1% ’ 8) iS 99180A0"I E a! | č|X | a oa- | | de 0 | ds | a | | | sx > zeug | | S OI80d0rT = = = > ‚ opuogqnerf (oo) 1n o © © nn 0 M © = o De > IE (pon) l E- zu] B- l alacďlsSďWaďa.*© | |(oaosdd l eéšic|elss z 08 son emoq | © | & m au — JiopuoSuery (3uj1edS) ee Ke =: : = (Baxsıp) || s o all 6 & | ag | 81 I II Inc | hl P a = A0)943I | Sa | —H NBUOIyOLT m au = = en nopay | 3 | © (111) S EAS Ne u 3 i 5 : © | (ueaag) = o0logrT © | | | 1010 O0 | | a © | | | = | | o | no | | 16 | | = 79 | o0raeisopnT9 2 00 ologrT = = OIMR [Sony z) N) ROMO o ka = o Ce) r kun] | Sn OOo Sas-owru | ao | (s | ss | = | 8 SUP | A 1mosÁmonorT Srogrojdny (zmy) ae en T 3 = = 12 (£ugoAoN) 3 = TE imo | Boo | maa Boo le ce < 0 be | 4 - my ı 5 | S unerT A seuny | ne > SS re EIS ob o « bb — a 2 (soueT) | Sa U99NOrT | © | | © eiae) | So +- | | po. — s | © | | | | | 2 o 204 munoy | — | © uo9neT m. =) i a = uoonmoduory | © | N (osvavy) ER teen a 6 . Tě o (eyredog) z asoLaduer] er (leerer erste < 2M | © | © OBOIMSUPI = OTV o 6 en. AD A A « . © 5 .- oa O | E E T AO | r = En a + (199g) o 2 48 RASOHRNHOSSOmowmwo ll sHko- oa a DAB EL Oe | MOON = uojspreT | * a Zi P ma Poe nojsor | © | A E CIE SCH IH C0 P VJ O O o BTO OSOU o o + B 5 = = = o | (18591d5) 5 BZ 1 SS ee | ee | © a ec © au | O T 0989804 2 © UP = — = = || voosox A Pezsreuoyj ee ag, ner B Ejs = (iM E = a ne) co — © O mhs sz 2 eu jo 2 S © an 5-3 zansaananmamnle: en } DN 5: =% 2 a az al 9!S9AW Bald
F. J. Studnička.
Prof. Dr.
19
Dešťoměrná zpráva za měsíce červenec 1888.
Ombrometrischer Bericht für den Monat Juli 1888.
1 (ex1ny0)
Studnička.
Prof. Dr. F, J.
(ga) Am = To a = U o x o + © | no | v | © E a —+ ouopyn ynmodo = 0) o © (>) o -— onen N GN | Soadmorjo-oodn age a = | A Swopspaswodon = |= P l 5 = ee x = A (X8 0jomyos) (8406) o wm wm © — on + © + o + 10 = f =H argnpwg | KOOS SO ee MOSS 4400, I -go amo0o9 PS al SEEN Fe a orgnp1eď on Re (1940) a. © A + vm a ne! 4 3 -0 4 0 m2 o o © © (> "JI VARIO ag | Bl- | IF I Isis Ssseonos- | || all 4 | = N S Bo = Ne) AIIHG-NEAIOMT ern Z s 3 Codng (93jemg05) 8 = (© C6) © | a a © i EN © pod IYNLIISSO o A © mac coo-J0oa © ddd Jag ddd a a UJIPOK 10880 SEE = ER === tu == er (10310gsomry (uno) 8 ko | 3 S|I|Soewo|< A ae) S a ato tape popsogo | Al- © -eo | oow-+Aoc SE č = = 2IMO[OPL[TA Jrops19 10 Ra 71 (EU EE & (org) R == = 163 & (oros1) h = © nom m o o + r © = se 901408911 2801MN9N Sr ce | = 65 a St Ye) | No) GL 11 C O | ie) GI (© | | ap) G1 AN m. (CO 10 E GI jk N an an 9s9TAnoN | St vn) = au m a OIMOYOSDITTA (ons) Em x 52 | - | ae, Giognogum) 8 wm in © © m © Aa © © © m © o s © C reál Te) AOBOJLIA Ko A o o © « o x = Ho a | | 00 Ho HMO — — — co | © Z oček ee A at | Zen = l a a NEUDBOTEN === = E A E U E OEM (Gis01g) (yanıy) LT: | mw o o | | Ss oe © o a oa © m | m- O t 2 —H AAO p a PR R on (1040811) ze A R : = EN (mI) £ - me a ca Do č ED o OPAC a y *(0A 29989 3p®4snoN ee nz zn Aa da lodla- (SS =) č a en 3pe4snoN Er 3 & (nek) jí ; 5 ; s do GT ei (sexy) + © na O m a (do ooo © Er 2 GN A088 anaq 4A0N ll so < data < | | dass selsiele & u "ya 'qgoynoN s N) : & NÍ ae Peer ddo, (aoyson) lot jE DENON ie 5 | | o o | een elle ler Kö a PAON ee ecicher OOb Ora co ea) m2 OD S GI uopeasygostem TesneynaN i ze = E: WTE ER Se O Ň Re wo Er BER oyaoSjo (149105) = ret Be Rk: x ca =D | a oo | o | | + w — | | > —H 3 ost 4purf 90pe1 Mo -o -ac -> S10 = GI co © 10 = | a A sneynoN au gaopnorosTeJA H = RE = ee : 2 : Joouy) (sxdo5) ZSE dě © a A -| m | co : ynwodo BS 25 a A1 | Me 5 AHS EN rien, Pe S 6 as © eYÁTpPU9TA I R Jo) © 2 = ef 00 XKapur ynmodsy ZBO Br. x EN ra = Ph 7 = (upr) Genug) a: E I 1 o =o B DTĚ © 28 o o 2 = R = in en) JLOpuayoe]N „umyje | A oa | # ee PA Seren kan Pcoj ee PE úmexN | F aa | EN = Elan Kopuoyoe z i E 5 (eps) Grass) = at a at I a x | © SOAUN in | oak A EEE Ara a s 6 es P = je Za 1pe SOB = = > EN ně tě nat ENT P = nn —— == = = 0OO-aC Woo- moon E -83 euow heyspeuow Za oo ooo m SE ERS SER OA la9 O EME Dan 991S9U uag | m | SA A
Dešťoměrná zpráva za měsíc červenec 1888. Ombrometrischer Bericht fůr den Monat Juli 1888.
LETY) D019GIT
FACHUEL MER
(unoyag) ALAONLY zy1uoNBy
(aofeg) MA Už uroJ8uaqey
(unus) ausand Surgsng
Con) YPITOALIM zj
BRA st l
SS N Dom ©% oo o DS) O A -Oo
au
= o |
(exrepnoy) ||
9 1xompoď o1prompoď
EIS IE (A E SL EEE ERIC IA ca go a Don zo)
c Ba E
Re al
ee oa E se| Oro HAV OD |
ZA | X lalalac«sl
am
m —
n ©
Ho — [rn
© i) o =
(empidoyy u19)8n9300|K 193819490
(0xzineg9 () 90IAOJDÁT OIMOJOIT
18
(Guexrey) Aodııta Sıogsddrryg
| o = o o ad
SS S S ooo | Tee oo -Ho |
b- A
£oalooa- el-
(3887) 298011 9080IT
(due) me WBIGHA
(exgrupn4S)
(1023) 9DI890T0T OIYOS9T0K
(ujejsmTET) OJIA0JSO|T
DIMOHTO8O[T
(399910) Áseď
888K
SE | D0 Ar © © < oo
En Erg
| s | m AN (or)
24
(48880) A04989]9 1 M01989][94
19
(znop®g) "BOIT ND e998eT
| "80T "1 EXOSES
dh
O m. W L mr- oo4- a
o
Bere] ham
72,
19
(Ksuorgur) Áxoseď PHOSLK
o a ©
as. (loď o+44-— o
| éladss |
o Go) s ej 8
22
(aouzygA) 280 330880
| © č 70 o a m m © 6 CO < S 10 r 83 r-
o a © +
o,
m
Is 00
(es) "2900 1 080 "zu "4 A980
a
kam]
| AN r- =
=- © Sa- = hm
T o a s | GO r (© br >) = =
: Du o| ©
(epoyng) A009G09 nem
Iasasokn| «wo
| es |
== N ee | © | e
(10unoj) HOST NOST
(s1ad1) 192|ď uos]Td 8pae][om)
Aomuujoď me
B AS | satí] aw r © goONOaMm - ao Oo =. =
ko ©3 oo han LSD)
jes SES SD op)
| -
© ci =
el “on a = © o + + a o = s VO: in © nasasoornmo. | r -a - —
SS 1O „ co = 10 O m
(sou1y)
(unemjeM) 991pz9N
o1pzoN
(taz) PLIH fAoN
Zeeg "1 880j70suaN]
Il
(1o3un) A099 negosjad
iinoaoss-asnckwng
S as] O M ro 10
(al Sada
92,
(uusumoN) oynynoN oyynynaN
Prof. Dr, F. J. Studnička,
(033789) ufaesnegLeN SEHUSSDENTIN.
© an
fejsyeuow adısgw US
7 O © 10 or © O O rm = m
16 |
31 Součet., Snmma |
yeuoy 2189
81
Dešťoměrná zpráva za měsíc červenec 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat Juli 1888.
GseyupT)
(ogoquyr)
Er 2 o © oa s w a mm O = - a © = © zeus iayoowoonr See ee PA | 2 | A SIogaauyag am = = - 19901099 (esauı) o a or 9 s © a Es Ge || 3 PIeAssogos 5 | Er | N = = = ee = Sa | | k os | Or be oe) | = | | = z A0TO[Pp9S © a PfeAssofyog = pres | — Gzouy) | 1 a + * o a Ah č oO b-. © ie (e110)5) | o Uma | El- SSA SKS SSK esse 332 |= aopuz | = | Si aeyyeyog | nepueg | —— (red) | = m LE = m © o o = o o 1 m - -© == s 75 in k- St (zone W) CD rung | Sa | XacďdaďX<++A<dX| I Isa I IF Ice | A | Mmupomy | S |x Temes | en = "He propny (can) | = + o =- S + a © a w o = = (61m) < zociáv | o- |Ido-Jo-8+4d9oo0 | ada -+Saďo|wowc l w|«|g | 2 axo0 past 2 ja neddny | pzs(nog3o (G1uerg) © A Sem = m 4 = a =- + 2 o » o © Gzeusrz) 5: Pramen ä SE | osa | o E a) an SS ıngung | pzolnog104 (sme) | === = x 4 + s (mre104) = tegysHopag | Ba m- AaAOSOARO ee I | ee E2 +x | Sl 15 co" eo | urequoserg | A o Temp = - urequasory | — (sT0u9) | ži — = + = (spogoAg) . | a © o > +- el S + m o un 20) Jap | Em — E RO realer oo C6 3 8 jsm 0704 | © |O Sneyuoggoy, = “78207 zozoy | A | © (Emsws) = a = = m 4 - m4 o =- © = - o = 7) (teyosne) a 90180 Bl-o | -«*aco S T | Seda l« | | s lesl | = = osomMuPY | 23 © sog = a I EREIA ICH o oo) 5 — — — = (euyz) 5 = = k + [a3 © ho oo m [> zequoy | 85. © © © 1010% |wre | | ada l |ooos| ll č a ode S = Sıaquasoy | Dra) = odevy (eAgıdz ‘dsop) = 5 Ir 3 _— Ben R = m - 1 m © = -= m + a 2004 | Ele la | | | <a | | Ie+lesal-l| es dh > oma | | S MOTO Ts] (1024) A 0 (exreguy) o = = o | eouäyoy | 5 a- os+ l osomweadw= | Isaac | | | ss Sen mo | | A or HO oa) S = ang | = (ex0ng) L —. — ea (39810) 3 s. x I Ze Isar leiter Aldi S | Sms ag | S | 9 = jV-M0TPIT | — (1017) = = IT _ + RER (aoq28 7) o p a o wo m - neo | oa la Il Isaac | | o-wr- lol l|sI Is | 31 Frozen | z |= Smaguomy | a a 1990-241[04 = (4pruyoS) =o — m (ayop) a © o a ml > a bo u -_ memo | SBaac--ooow |+moo| | a--r+4o | a | soao la|? S aa | 8 | z urgquazyoy = m = POS = = — =|= = == fejsreuoyj — A © E10 ODOMOO-TAMNY O O- RO Hama tweoermsonr 25 8 jeuoy 8:82 m OA Aa Aa Ga a AN Ga AN GAS mise | T A E | easy UD 92 sél 9189W als
Prof. Dr. F. J. Studnicka.
Dešťoměrná zpráva Za měsíc červenec 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat Juli 1888.
32
EN. SE, — (ar) o i -© o 5 eo obal tea | Cia) vdor, B ai ee R OTS eb EPS E Aopsseng © 1doL = Jopssengg ZB = a |= Bad gem) SER EN EN NER Ver | | nn wm O » m © | O m > O - -+ ol ca nm (sm) © PIZEMOT | OA O0 -10 MOO ANAG — A HA 010 (©10 | Or W- mooOm| A | a oyouegg | S |10 sup], =- - „| nogouagg | -| © (oxpymorH) £ O + = a — a o © S A _ na ©, (1041) o = J0Q8L Elo HasodoJowo| | so re sa O ag | Aa = 10d9L Ssıogzydg SE = = Beet et = | |= ZEM 2 (uns) en p FEN BE x A RE BER a (1199) 5 "grT n Y94S | 2100 Eo o|o oo = ar) = ec. Wes M | ae ee ztdıms |o | m % c A a a Ne) {es} Sıqu 00 GI : yoy "4 PRRAS . = oquouuog E (10391) ak Pod o re Te 3 x (sn10811) % E O a | Sansa ren | sla lame ler || lol | Nele opus | ı m * zyyosqng 3 - Tyopug ! © er || = | (AFTER) EEE M s ae: = (1dn39) a Apis Were Tee | E PHY | A yorquognyg = Se o = surug | 5 Gredng) z EE = z a ee o n S o CPYTIÉN) o u10)$ B o SSP ose ©. (r OD o) Bora oudnojs ı = | a U103S m, = Au) m zn A - a oudnojs a (21920304) k ORTE = EES nH re == 5 (uueraony) | s a m bc + © o km! nl = a hu =- o © o M3 m eyurdag E R eu | © | = ayoysugro4g = Non ls au S epeys | N (mne) v R = ar =, SF c = (AgooFeay) | = BOYS | BS | aan | I Idols IZ | XS |asl | s | a | mepmomaes | o |= ormomag | S - = © | A | nopunadnogors | z | © (zorow) == = =: = 5 Gwıon) | a ja _ < aa) » ssopsuagog | Eu — co co Saas | ot la lm | Ionen © Mo © O a s a pdesuogors | a | o SSO]JISUOHOS = ppgornogors | A | A (emy) e =: er Se SENSE) (rem) - = o 1. = a o =- a wm o © s 22 o INACELUS es ee Eee Isle les |lScda| ||+ |a aoyals | — | o nejs9gog > - > a Mopig | A a . (eyuersa) s a = a o © A 56 - + - | © © ws = es a a 15 2 GiegemaN) De) p 99105 BS | | lššdalas edic | Sc op SSE 9 zagamz | o | A ‘a les au = m Zraqueyuag | — (oss) = G = ks = (uugumeoN) OIP2S 5 © aĎ | = a s S = | © ar = = S | = a = = F- | | a | = | | | ©. > © 1994 [(SS10MTG & 29 IP9S a = oa S aoselsswagg | © | = — s o So ee: Se SST AS Pes | | cs [ol 5 | a AOUA Aa = Se DE O KO O 10 05 u A o = a m © | A || om ms (5 (a TOLGZILATIS R CD zjurmMTOS | T E = = = o = = © o | "197 n ) are SR bY B = DEE x Az (esnon) sla ED "818 een | Ile a Topoue) (S | Aa 1gZ-mg8MT9S r -= Tepzaypg = Ss FE = === = === = bejsyeuow ee ee oe SEE 99IS9U U Orr rr > nn A AM AN Aa AN A AN a Ga c c O5 E = 3 Bez A3 hon až sál 984W 32 58 . ae EKO EEA OV ET KET Em
83
Dešťoměrná zpráva za měsíc červenec 1888, Ombrometrischer Bericht für den Monat Juli 1888.
(uXo1a8y)
o
(Grexomey) | E AT Ia boa a ae = = | a usopA | | ©
HIOGUTA Ba = © ODO NGN OaNr -O | | | ao = & |- = | o | = | | 00 a ugogoJloM = =
319q19UIM — |- T010
(10x91) PE a NE © © | S I SS = | | Ss a © | adfox S SyogsupufM | Ao r- © MO aaRaOn ao = o AV ST JTOTO VU | PN NB A -== EO ot = a I S SyoySsupourM. E E By POST os voj 1e1T98) A (140x) OS OB SOS ODA | SDSS Fi | sa | el ON | o = E "0 T psn ifo Ho imoooomocmna c BS S © | a MozepP2M | © [7 1TOMgISUOpTEM. | ie BR == — —. — =. — o A au) S. Ga. ©. © HE AI GAL C an | | | o a o s o wm © 5 S = er | S SS co N o = 7 AOAUDBA | E- — Har wano mm mc co © © 1m © == © | © oyszun | A Jropsrozu9 M ee ee 880 m
(aogqreayag) | | | | Z -o o 3 | o on | ST | | = a a Sa S. & N Ro- |Soor | drac«m I neo -So la S |A zima © ore =
9 =
(euHog) 3 o RER | G5 5 ee | Eee | 76 o | O o | | & | o | ] EM — AO a © = VBA | les 10 A CO A © — ey USED S < | au nolignag, | ©
TOSBBASSIOM I = DH
—. egT 7
(zu) 5 | 5 © | FE | 7% o | + l “oo « l | a | = E > S (jan een. © = TOLGSSTO El =o oa) a A X See = = a = "ag Sıoquouue]), —
TOLGSSTO A = l a 5 (ao[oM)
(gesıuram) eo oa To BIS ir Bessere = | S0140]198, = |»
won | 8 Basler 00 — 10 -co > o © on a SER ormojoer | © | =
son = — - — k opujeH) (10£emo3) a Sie o le | iS | | | + o on © a s | | | | | Sl "IS fr ron IR 2 co
AEMÁL | Bar — a S seo = SC ga © C1 Sa ‘FI '£ 81onAg & yyosıuk], =) a p An Ber
oIpI® (Sisaoameg) © © an © = © cO MO, | Te | = | | = o =) 0 18 Se -i & AOLINJ, Boo l oOadcocae | w<eooc+- Sksynccy - = & B1949 an) neum, Be . —. — —. (6199,
(me ep) p a I j | oo m EA | © | a o | + a S a = 9 U S © AOJOgOLL, lan -OOA r- o) ED m = ES Ber moreMG |" = M0091, Besser
s = (eyes) | « (gonıperzg) Ns =; A o © o = a k) © © S | a oorodmyg | co | A ohe E < doďdadďdadg -| CS He- o | A oodms | © A p u S d (anroH) | | = ©. © Mm vo © © wm © | | | © wm © m © | 2 | = | | o | S © © Plone © co eqaogwoL | & Or ace ANO O aa oooNO : San ml omalong | © | VAAOJMOJ, = W „EI, =; (edno1s) eo (Kax]dog) O Fo " SAK K ke a nu ; = Ru ale ee horor oo o Sasa: er No ZSMS at A au a 9TUIOT, = PBYMS | m ea) | m (sepuey) 5 O) S © E at © co Amoy co en SSS Ls S SASL Sad ladoJočělalaoel || ně wong > 1re019T - > G > = 5 © S == op 0) Deso | an +oorcoo-jaSycGG9GSaA8I ASA AAAn| 23 sj PUM se: aaısaw UI | zs 998W B2838
—.
(wa)
“ S som m“ o © z 1 M | (ung) vun liare SIsate-| | (Wralaleserleieg | 99110A17 F 10 $: I! er ee 4 yon | | © 2 = = ee 2 = ———— = : non) | E tr ré N * | + © - © © o - - o son S e P De en LEE De | 5 5 4 v | = o | k 4019 "4 2PŽ | a az | S | a re | m — en ee A — |= | z HP oj a + u K Senen) | 3 TE IR o m m a ea | 0 © R © m vě ke = k- IB (jz0dg) dyž oo u aypZ | Ba -Koa +fooaa- ar a- $asddSlglsďlelsls bou 89A0n9/0A7 | © | © 4 ře oo BŽ | | a Z 03 somogapomz | © | ® = : P a E, FO L ae db n ru er = = 2. =] . ae ge (=, (mu == — ——l — 5 | oD (oxong) 8 oa 4+ 1 S) m o ko! m (191 uw - 7) : EO SPRO Blas o SENSE | re JE; || = en a at 00 o0 LyDMZ | preanuz | = m © = — = = Pe - | — — 4 x (joz0y) E a P = a 3 | 1- - + o o m m a s (sxfo9) ě | 0 omolZ Boo loďo- soda- Ss ls isglerlele >|% tmmoz | A | $ a» al 13 i še 19m97 | ? | A A : = — (Kuoozo) a © 4 r = 8 kal o o =: ně zh) (£ d - = »eujdory) o : = = a Bo | BR ar ee Ba re ||| Iel«#oc A | -ře | | | BZ | Z | =) s | z DM LEVE PICVÁ = | = Fe == —— > Cupuvp) = ß B o © o- W = S Bo © „© Ů (syjomog) l RSS ei en 9 az a | S | So |a | 2 | zen eb * (S o lezou kalu dll s6 er = pe | | Po eM Ul : "pe10pZ = = Gern | A | © a © Er ac = | 0 | = a 35 = - +- + P or] Gn) o : = ABA | S o -4-4 +o0-<o-ocw|cs| [l |Isďoloelel|| 2 o ask | B | 5 = E ar = E o0mejsgz | = ] KS — = = 42 (smoryg — — j = o m «+ an © + « N = = (1014) "ea = xepons0A | AI — (Saul ar] Selen | sl sle | © u1s9a4B7 | a | © YopaısoMm = : a k © | A 3 Dj | £ ER ET NE 189497 = a ee o lo léto 6 = ee Be (re) | Q YHOA BS O- a OOA ae | | | tov = | | 6 STS © pyoska | © Q M Som a = & PAM | | s s (10:04) 3 by E: = qoa10q) | eh č ž & “ : o Gsm) | + 5 2 LATE | dm P ca en slesao amo 00 || lí re | 6 ea me | | A = = PIOM | a SY = = YosAM | — = | NED : =] r < © (409) | ní == —: | A +5 | A. _» a + © a o D0 + a -= + (Cxoerodo) | 2 3 umelok | iaolca © © m Ho mın ds ee panen | +s S UuT9)SITA S |a = E upolom | = | mojsprm | >, = 1 = | ann | A S aŠ | Ss | rn es NS a | | ] D4 = a | © + I o m | | © Ei | (£x0rn0y) l 5 | A Su@owo [© ooo oe») Ho ıomn a > o | 09)s0A | A © © oognagoM | = = o | ŠÍ ons | 2 (10:9) = — = = |= = | o s (2700307) | = , m k a N u o © © 5 nm 1 in en io4000% | GSH oo ď*o | ioes o e-lo |= S 3 |a 90I8NI9A | cO | A1 IyoseIM x - = A zyporosioMm | © muy) | sy — s ZOdaIL | ee amooc"-" || Its 9 oo © S | © Konayfaa s |= G 5 1 R | nešTyM a Er O ME A ER : = STA Am Oejsyeuoyj m GA M W 10 (© De © O u = = vá NEC k FOTEK || = u legen | OraMm M0 Or ©WoOrnra«a O co 35 sm E ED = aoısgw UST ER A SaAaaáaaaaamšs če yjeuoy Be ®®% Er “| Er 22 == yIsay B 8 | o
85
Dešťoměrná zpráva za měsíc srpen 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat August 1888.
(s00G0s17) Hoyong SIOgong
(zodazorg)
'wdg jod U99LIOdULOTT (09971499) A0UMOIT neungaıg
(1924037) AOTADIS MOTMDIT
0, 2,
2 14,!|
2
P se |
Isa! FA amd ON MO
54 |
a
P asc
(£ugoAoN) ODIA0JSDIT JIMOJSDIT
mr- mo OOo m
(eno) PAOI0T
neıog
mm 0,
(a9u4y00,7) zopzag SIRog
2
3 | 26, 53,1 | 44.1 | 23,
MR Ro =!
as | JS)
iz 3,
ee
(1911) A0zueag MOZUBIT
89, | 101,
2037 14
(£3sa0xyeTr) BUUR.IEL BUURIE
Cigsrez) T uskpueıg "A "p "E stopneag
(Gegsug) suyeldl EE vue
(udskry) 98T NETS
ob © m a +
B o ea Boo | a hm!
(1ogneH ODIA0JBNOTOT OIMOJSNOTOT
(11919) JTOpsurg opsuig
(exzB 001) UJUBE neugog
130, 16
Prof, Dr. F, J. Studnička,
126;
137,
13 | 14 | 14
118,
(<1810r00xy) A0IT MOJI
(auoleag;) ouzag
ouzag
(exmy) A08909T
neyosouogt
(Ten) ‘N "U 08T "V pe orsıgq
(£x8up1or) AO MOTIIIT
(aoxsujg) preauoae opjeAuaıgg
1
an
al
sodné M | eo
Gur) epIlay PIgesaossny
(Axzjeurog)
115,
103, | 109,
100, 16
(asaougoAy) ‘ad 000 "1 taontog
(1901) ver edng utopy-edny
(aoyyung) 2NH 9189 non, (18870131) YONIUTENT
ZI] V
(aougoq) UNLOSLOWIY uNASBuoWuy
ES E
ones) 4800 dna "a Bysrý
PEP
-= © ©
in p 60 or=-+olacč || |
(aaa Mm) unadspjopy un1os}[opV.
heyspeuog
991891 uag
yeuoyw sısaW
72, 10
81,
15 (! Znamená tu bouřku.) (! Bedeutet hier ein Gewitter.)
‘129, |202,
ší
če (3 Restg
Summa
Sou: Dni d
Syda
Dešťoměrná zpráva za měsíc srpen 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat August 1888.
86
0) zo Fr = 2 ee ke LL ll ll l l l sss-osssl li som = Bggnagoq a p a om) | —
een) = En (m9) Gi) A Do) wm oo [53 © wm © [27 wm © C a usa) en —H ? Nelier in | ala lati I Igel | me | UŽ
u A 2 =
K F SF, ET = or =) — (arsurzıp) © B
840) o / pda | Bo + ©o | « | |0ale Dale) eek OU o | A 2
wergog o a = a Mo[ru19 = 2; —— T TE = oka E = = Bee ee
Gonna) i s a f A a A Fiuomentpong | 8 o p Ha řodga in a s
= En) m |
CiEPYIN) = - =
| + + Di © m m o au o ci © © m 901191811
stý s CH n | oo | | | | | | 00 NOAaOO oře | | oiuagsnıyg 90) (>
== (Orks) o -8
( ) ee ee ee o au | | ©
9 orMomIO,) eco © = eurgagy)
m CET 3 = : — 62110) m | wsg eo) | Bode | I slalll || l Is ||| Kragen) | 8 | 3 "wog vu oa a 7910994049
en) 4 S u po eb = (101440p) SG ypworm | © joo al 13 s r | Sc = ll:l = P ZNA EON hem
(uegny) Fre Fe u E (pung) ©
ABY, moe klotoid | TE MS
9
nejv) Sm = m GI 24 — (preguaog) Br x Ra (mesoy) G) wp Elsa ls) lac | ola+olacsal | pergasng 2 | 2
| mp9 99 = zm peigosna | | Ben
(10979) | a E (FtsAssTsggog) S yanquegsuy | ESS a Ceo- | | | PLT rs Aa Fc | oomofepng | R | Sanqaesugg x! = Tal srompng | AN
E
Guy) = 2 & (Xngopox)
sms | dlos l lo-olol | I<ď4X|lass+lJal|- ang || = Sıaquerstugg => © = ang | © |
(vy) = = k ; (qgsyg) > om | č each lol een eos epox zgq | 5 | Z 10093049 o 9) =) jaunag | 4
(s£ıpug) er = (19u1997) 7
192019 A5 © wm o » 2 © Go) & o & | | Aug on +
Bd | dd lgslllallllillglgslosy ENÉ ba | 29818201 SFV ma | © | © preaTong ae ea a O = wegug | = = == = = =H 10 © euo0 o Ee ©
UM | SY SoSrooSTASSSSESAAKARÁNA ee
= 00
Dešťoměrná zpráva za měsíc srpen 1888, Ombrometrischer Bericht für den Monat August 1888.
ee HORTENZIE
(ars) 8 a ho | (exe) ODTAGTET | | son|oo | Free JPN | Seed O aao c | I] se a | | A090) En 3 OIMP[H OP ooo je s = | NeYg98)409 (om) ea 2 a k ARE Br a (snese (1059014) 6 spa | issues l lol ||| lass la II ao qeguey) | SS | © S10gYo81H 7 ov yegsaog | (PequpoH) já SE 7 - (00199) ER onomupnf | Bor- o | I II II I IS a5 | |sS S |5 OR E | UNISSUOLIUIOH = = = 319831094 (uner4) = 4 (exromon) ne one | E | cc no oo co o Berner, 19 | S | PROPSPIOH ma al = IORNETISI[OH (eroyT) en z ee 6 2 2 : + (opfern) 9 zaoquegwn | Em © r- © Pe U a sea te | hel be 2 | gar | A | © S10guo11eH a Su1sseY (soname) Ze re = E ze (zofxoxL) a ıeH io sao|lon | Ba S se | So o Anand | © = 1geH aa = zal aa a ssnggntsg | (T0T849) 8 R ZK 3 s (Genem) s ODISPIT Em = s ar | o | | | | | | l | 16 1 © a NSS od | | | 1 a | | n Sr Ye) nyanqurıg eN S = ZIISSCLY au m - = = Smguuf | (xepon) a Fe dk = © (uuum3101) © : o Ee be p | eso bo | ss e Vok |= oyoquapnasg | Z | I nopunyjumn, hs n ml ml ogoguopnorr | > (úuexyey) Pia se k : : P (uuem10) © om | E ke hP E F bo R T V ee mojsnos | $ | ERENTO = = Ge) kor -= urojsnosr | (jenosnýr) £ h = E 5 (mosenununng) ie om | Kelle el oss T 151351 = en | © |= TeygSyoLıpoLLA mann 3 = = A a 1930 Zei, (aonzıgoq) Se ň SE 3 (Come) Sn some | En | z (od EE smaa- lose! || | sšlla © = Koná |- nene au n ınyowiq |" ” W T q = = PETER oem) = = = BE ře (zonegropa) A, Joquodsq io voo|l-no | | ee] II sawocdalse | | oa Zo = = (01810 © = doy4uods =) rm A) Sure) omosgog | A (aorpurds) 0 (ezgeTe) + ze ooo- ai) lslcal sw l lsllss | = sugoa | © | © 310gu081 = jz Se srgoq |" (TO]mmsR[oY) nr x = GE 5 e a 2 =: TE) En Eee ale less gene Ay | 3 | S IPporsunT = = SSOLI-VRAGON (epauz) = 5: ( ) adnoď | Boomo lac I || ||| Ida ia las ls | =- nouead0( + = neddnd cu m S | u19g0T = = = F) | F = > = bez 7 u nor ao ao san) m 99189 uag 22581 9189W |3==2 2 a m E
Prof. Dr. F. J. Studnička.
Dešťoměrná zpráva Za měsíc srpen 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat August 1888.
88
(way 001g)
roayaS) ODTALYSOFT OTATISOFT
Cpraeg) „A A310 In) SOIOH
C0) | SOAOUOJO SOMOUOIOH
(991u0 ang) 991910T O1910H pes (uyng) mıesgooH WızayooH = (100g) "SKA 09umM9 PO aan 0 (exmosoxeg) oxysuoIf
arm PISA
( stop) es[snof vysneH
(aapıouyog) vysegvLIEH „An
F. J. Studnička.
© Prof. Dr.
14 | ıl || (1410
(oSurane N) nor nome
(anıoH) Angayl om
(gdasygom) AOPVIH neyJ019)
14
14
GIF) AO)B0TA zj SANAqSBOAH
(T510) ÁpeiH 940N 19Z81
(190014) unısuoreid) Enasuegern
AOOUM :
MOV rin.
wuyg) o a an © a 5 EEK | =
"IN ABISDJOT oa = | | leer ee = nejzungoun p A < = a. een) { N &
9DI0ZI( oa] = = | Ka | | | | as- a |
Bun, ED am
ne
LIE -ool-« SI soda de || Uf et == p TO 7 La t * bs o mí [a3 o = ua! Aopogtf sslslel I\ol#aso NAS oka m m (oa) ® 2 zT = weg | Saeco los | o nee LEIHTBSUT au = (soyoserT) 2 © a © ©. 1 eyanH Basso | ooo nose eno 19 CN © = Greuydarg) : = : Aysnjoyowap | adslss| | | an gEnIOEIH
Ganz) >
UHOH a ee ir ee
uUmoH za =
(esnery)
SOLAOpZR.IOH sel lee | aa | a- ODA RAOEVÍ m =H (uorsu) JSKA porg ol sX | ST l een Fa a1nju0Y0H =
(Gnofugny) ES a a ©
1geTTOTA 5Sdsl Pets FF
AAOONOH = Hi
(e1mnos) = .
PIPAyOoH ele or | | | Now- | | PIEgATOoH sH AN (ma) | a SEE R OoTsuTH Sa oa | | | | oo aan + | Sw | oNsumH © ri —
(1021070) : : BOS ODSSTEI -be es běéls-| |lsool "199503 oUARIH ar
Beyspeuom Hansnor-wamo 0o0r%c0o- 08588 aaısgw US |
Er]
Dni des Regte. |
| ee Tr
© o nd) | ) o0mnT9 GBP R grey "4 UM ENT Kerle er a K 25 VĚ BE | | Na NS ano — ny z — © (ca | | | | ca | | SS © En (Cs) a TM a 0010 | | o © = gordoy A | © sum A = = = > |# m S ZPS U So 79 = one (xo10x0T) = =] | | | as (Gpormy99) a sammy | Elsa a © Se ma A vom | S |% le ©) neumay | * n) Pee er 5 = E nemo | U [0 6) To = | for) | = es & o | & = s x 7 A = ones SER í = = * | | 1 |= W en, E Y © E TAoyN Ne) © Z oyongmaay | an o = = E a wogaogmer | ” = [e ©) 2 — (or A r © © a = | | © == = SEE A 5| reg sölllsiiggs|le) ie = < 0 — = wog | MSN Pe P Pe = = ann = |# = = (nd = = o | o (a Zee i Si = es Aa r r Zul | | es 3 Hin (1849) = = A ones, ee | ce a en = = © m = = | | | | | | P = S © 5 | = © © zak 7 TEAÁNEM m m > = Gienosno1u5) ra A nz | lel ls čj Gore) | > ; = a B P ESTŘS S = c9 | mepey | © |O o £ ASŠITOJ = SS A = ná | © s = (zodso) a | 2 | | | © © | | oO |= (om) & a Kaoyey B ES = © FRIENDS oD| © = SOTAOUEP a N = nene zolamm BE | Be popsugop | | © 65 es) = GI ča se Nr | | | AS | | | © 5 en —— = = |jsr mostem a pá | = = ol © | 3 | den uver s = | es = © TAS "G UTOJSTAVY al & | a | | | | | 16 ba = — "IS uueyo (5 = ZE | = o Pa ne - = N © (uno0A) Sm) = N G | | | | | | © o (ug) { o = =- ondy | i| |eol oso = = = usop | © | = 5 ode ASUS © BE lerese © up | = > a (edmo, s a = => or a o | | = | = rd | ZE = = 0 ne ee Jo) V o| 3 © 5 © N ae © 2 = a nen B ur) a © O MA | | | | | ERDE A = oua ka = = B - Feet en 2 8 .. Geuoy) ‚x = a) s (199 = kur | o co o) a) 10 ; == || A Témy | a | SS o © = og mopL | I SA SST S = PR 3 © (GpAxey = = SE else S « BR 10 0 [5 | © (940x) G3 ; | a a ee a |“ enosep | © | = = oqueyfey ugonrco Pas E o dk ek ||” en —— er en = Pill |= oD | 3 ons ro | es = GO A009, = x AOA rm 13 — EE - anf NON San Ma ee ae = = MOTO |) = (ronenoSuvrr) = = = = | en = | TE | E s Fn : WBA | Bass So altes] les v m ATA. A y THEY OTO Bi bb — = o psipesg | © U 4 a ana ra, = = kl er er Ss © | pa en Seh a {op} jam d 4 isgw uag | STARS OHDASKINN : | za Sonim = = Sp = l! xh 10 c© | = č SHARESESRSSHLLEEE == E n BEER 323 82.1 91S9Y s BS © = W BEM
Prof. Dr. F. J. Studničku,
90
(Gers) usIoABy] A = on nn Dee | 5.45 En EEE baz En Be Br | OSU, = FRyRRRE 3 ES s ee: i UPA dv o 5 a EL TAN CV AO TE Ú há vě er! = fe) EN ‘A n ann em SEEN va core Sl — er | A Da EBEN one (Casuogoy) == 2 (r =] + | =) en | | = a "p 2 se | or 5 Bas ae: 06 KN) OM ae kk nák : dd) SANS ap | © | © & 3 Ilolgsálssli| = ee | 4 (nm) = = co a s ee r DEN a le Pe, Se = on FE PTEMUEHHONT n E & = OGSTOYOUA = ze eb de SEE č F — E osten tém = Ein KA = G — 3 © o < O Zi ae | ? =“ ap a ae 5 ee! ER Sej | 4 rom = M = ‘H 480U0OP9TW Arm A 00 r+ O S | | | EE UK ně 19 "4 TA0Y90dUT —H = á s < = | a STE = M Dee ormoroogry | "© ee © (uuumuuurr) = : AR | | | = o|o — & = = DOTSOAOTT A | o w = Ba ca a| A = No Cp) E =- S ol80gorT i ao ads tb B A4 E E ee K al 2 |- 1299, M10" ne ES > al ee ler of E RR = = = = Zn Ag mo © : z E V TS z. BER | | | a | | S © o (n0s11u() | ER ora * A lege lei |= | S odmyT | | 3 = © — | | | “oo — — Fi JiopuognerT ac) | En (Suods) = Sa Esel “| ers 2 AN c3 a0y1rT | 85 | o. = E R = m | c = a ý (pon) = = = meuaggpt | © li Bere = = E ren = |” ‚ropmaanı © c8 a r | | =o 5 fg REIS VI = > = + A 27 I; 7 a | a z | | | | ] © (u181p) Dee B S ag | Eos et 2 |o = = olea | * ag SP = S |” A009 | = | TI == = Ss S a A Boa | ZI | = = a kur [| = 3 = | | | | | | | sh (u ) Ey sAuO "= , &) >> a E19 = om | a ar VS] Be —— 15 | A | auusonw | 8 | 2 | ee či s Ex =- É OraVe[S0]n 10 7 3 5 m Denen | © Kuno ao l m S10 | Gama) Ä = „a not SU SET Shoe. bl Sar N o | = r | Ir ee] een | A — Sregijdny | EB Be da llasslilsiidja G ee u no o > 2 oN S = ae A | | S S | 15 | | | | | | | = = A0un © 10 = -— m “5 | ag DS | i seuny Er — r = osotán1 ke. ke © P = ja = 9 ca 191104 on pa Zee ca N A“ Tuun. so © O8OIMIUVT va B) | | | | | | | | nn Se E & = = — een = ©. GoGo) = 18 S551 1 13s pon wspueT | EI | | = -18 |= (ondo4) | = a ee l E Slesrs 208 len E; - & PD i (uusuy No or) Ss Pe = n P | | S loďfal | Ideale 0 | co STOB Pine Uuj4y A = G 10 Oo | | | = = 804 O a) deseo | =o M M — | co 2 B en adısgw uag Or ©OO -am = og | 6 | ar |O a = m = = © co pb = = = pil <H o 20 oo DEN SEE —— | EVO © GI GIGA A č = ší č © O m ® s jz © = — et 88:2 8 FEUoN = os | =ěh 91 SEE
hnal —. = = r — a BR o (wyanroA) + Dauer iSaao|loo k a S sl © s | sg ar guoisn tone | > 2IMOMT OD m = a) ono gynmodďoj BE _—. (KsmMojemyos) 15 ) E ae in 0+ | o II | | Ro | or ni | | js | I s 68 onszom | X psi i orgnp1eď o = = uezaorgnm | — ä = 3 (C : „Giemypy) » B m T S TS | ea 56 MODET © == a M SCHOEN = : 5 oD 108 ji : FR $: (aedyc) o 4 => Re ooo EN erregen ca | Bat ses Sl || en s ONIO o = G0 7) m jz = upon || 5 = 2 (my) a o o = ae © m oo = m o © wm | in + 1 a 0) 10 oD ED Jtopsz9g[0 E | co 19 x — St | | | © | | | | | mama ca | 1010 = | | | I | a en = a oi | 5 Jropsr9d[0 bu a MorpeIN || z 4 == = = - (107081) t Dá ch ec release A Sní S: | © oonosoum | 8 | Ro = osorAnoN Deo a M A OIMOTOSOITTAT 7 2 © (ouop) zle Ae zi > (sognoIBM) > | = AG A0 ae lee IE o c | © AO9IM | |- 2 = 2 en ee 7 = som : oN a ý z wegosottmt = Se = © ee =% Te. = ae (38019) > = x op | rr ooo ri ez > L 2 kom |< | = S = [opesnoN = ne | =“ | SE a Se al nem | = = - p a (yyaweact) o (1040811) a pr G3 E mys | ERS da == III lo-Tlescsslal ll lalls s | pam | © © = gpejsnoy - loMm 99) N ER =- ver (aaspoN) = FE i = (su) 3 as a E o os oo Der S re o ele © 62 ee 8 |" = RA || ogg 'g30mmox © ob Ze me | = : ň a III (ddog) o em] B) (191980) 5 i c = >©D ji A M r o a o = mw o a * Oo a © a © — AODISPTA er) © = © ton Oo ano Seele ke | a k ce ee P S ehem y o | = = 2 is 325 js —n ee 041031939) = Ra ES (ra0195) ee E = WERE Dee bi Ale (Gou lo © a AOSIE a = N een a | | © co (o | © | | | | | | | or) | | 29 py | won | | (©) | | o| © = Hopuovosrear Ne) = © p S = = = s = (exdozs) K7 \ (098) in 3 © zmmoda Bo-+oe | oo l || | | | soacar s a ea = u = 8 = ınwmodaN m au = Äpur N = m; © : = le Ur r (genug) o un ERS ee 0 Ne RESET ER Een 2 SI ar | m 1OpU9Y9LA © on Eh =ti x © 4 | | | ll 1 | | none | | © | | | | © Ss spe B — ren) = Sa (epug) | S A o a © © m mo b a (C) k- o © Pe [c 0) EN im Io | | ll ao9n III | Sl | o - zopsem S |= = === == = = == ZTS E Dezsyeuoyj O0 410 O-WMOO-am AO OrWoO-am too coorT| 88 sA 1BUOW | 3: 5 nn ee, Saas =: 2180 EEE
Psy
Dešťoměrná zpráva za měsíc srpen 1858, Ombrometrischer Bericht fůr den Monat August 1888.
92
COTTON
d01001T
Sroquegalay
(unoyng) AUAONCY ZjIMOHBY
(046g) urosqed UPISUDGRVY
(unemros) AISI K Surasma
| © WM o o © ©. > O o O mA MO O Aro
(uxjopnosr) Sa Toupod o1pompoď
| ooo- | [a
(saido) ur938u9 901
uro48U9 7004
(0xzn8g9 () 90IA0X9 OIMOJOT
(uex1ey) A0drTT
310 gsddyT
Crong) JPDIOATIH
zj8mMK
o a m a o a a a o a
(Terz) 20801 998011
(A8]8504) A04489[94 M089[94.
(znopvg)
"ROTT N eyoseg "ROTT 'q eyoseg
(Zuwrg) uv med
(exorapn3s) VYBIT SLK
s nn. © m 1 CO A G cO m
- ee + o SH © 10 co au | 1m m (O © A +
71 00
(Ksuojge) Kroseď eyosed (1012331)
A980 339880
(101) 9018900 OYO890T0K
© a m — = o « ©
(euyg)
"zu 0 2080 "z903 °q 2980
(usm) 90IA0JSO|T ILAONUISOIT
© nn © oj + o = © san | | aa- | lol ham
(epoyna) A009G09 nem
(399010) Aselq sseld
o o o ©
ax |
(10uno) OST HOST
(exedr9)
noz[ď U9STIT
© © m © © o
17
(ggouay) sIg0 gostgo
(uusurpe AM) 99Ipz9N
oipzoN
all
vpaerjom) Aummaylad. mes
9
(19511) A099 negosjog
m DO TEN) Tl GI o © a a Br G r
Zone 1 = 1010 + | | —
14
: fejsyeuoyj 99IS0U veg
m GI C A 16 (© r= 00 ©)
(rz) peıf 4A0N
zeeg "| 880|H08n2
(uusurneN) SımynoN syynynaeN
(03389) ufosnegLaN ufosngynoN
Dni dešt, |
Reste.
yeuow Isa W
11
|
Prof. Dr. F., J. Studnička.
12
13
93
Dešťoměrná zpráva za měsíc srpen 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat August 1888.
F. J, Studnicka.
Prof, Dr.
u BEE EEE n o (GregurT) | á Ď = co | (100011) | AUZzYUg AG © A = -10 B dk | ode | -ao re | | c S 8 PM | | Srogaaıyog o en lage! = 19Sum0y99 (ssa2rm) = — Te © « PM E el ol ob bl Sc een s |% Kouoppag © ES PreMssoTTog nů © A = yes | — Gzomy) o Aa a 4 a Ta a ; SH = o (erT015) o ag | Eva | Isa || ||| 1 | es SA a | x | A0 = (© ona | © = © - a om | o | a | © a |= we = (oje d) | = = — (10010 A) | Teres | ä | © Ao- | | P Pl ac-oe | ||| E (al © = sm plopnor & = Typus | OB = = = ‘H See yropny ya) : ” (syn) U aodnof | ESno- oo | | ||| V O S 5 S | a | a : ( co | = aa | 4 ©- 0 Obama sl |SS| || SEES N | (auer) E zam | edge BP T 3333312 se s | | | a Sanquuny © A AS" pzotnor04r = (say) | O5. O n o = =o re © (qyeıtoA) o emeropy | Bo-oe I|sIl Is I I I IS 23 8 | DS | eq4spopng = = = Ga ©e O O = © © | | | =H © a 60 en en = 2 us) | m o NV : = = | (epogoag) o "A100 JOPYIH o= | laoel l || S Ser © SS ; ao sneyuoom dr = S Il | 5 2 | dol l | & z | S aller ven o |= (£wsw9) = © + = : a ? © (TeyosnoLT) " af | En oma | (S ke 3 Ton Tes A > >| © © | a ao | 3 ga l-lo leise | „jE = sam | A (1011011) = — — = = 1910120 A S ES S L (o nr om o 2 « o el 2 (em) © Don E bd & © Sol | | | Sl cn = 10 | | Orr | bd © | | o S = a č = (eAyadz ’dsopj) jee —. — 3 N A ee) bee o 1 © m a m « o S © 1 = (cene M) ky měj ES AISI ageglegii1llslsd s re l ala su ee arukyoyg | * A arm ča = ee nn le ron A | Ci GA 65 kán es = | | | Te | | | | > Nom nn hd 0. 18 = | | : a © | | 00| Ge. © 4 GIOREMD Kol = ie ae eree Green S = (rormovy) AInquoyarg, z en st G) = wm © a wm o = o o! D7 = s anon | 6 las sk sed a- ao S Ill | a |= PUroEL 29T © je. Gprumas) : (ayop) urequozyroy] | = Er = © © © © = o © An p mregnozat0 4 a | | 5 | o | | I | | | | eo) | oO | au | | se Me 09 sa a 8 © hejsjeuo A M C © = js M © = s A Soma ny | ISSS aNAdGAAASAASKÉI S un | ZA E == = 4 kec Plan]
94
Dešťoměrná zpráva za měsíc srpen 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat August 1888.
si el el M BEHFEZZIE : (Alias js popostěj Se ud are P o EEA bl | foo s o oj = nomis a? m o S sel! =| „s s „rt n Ms 177 SS Be III ae | Da gl |= 2 | „era | 31 ee Sl 11Žislgsal tel 1181 IS 8 s| měoi EIE „alla a P 8 a ots El ak | adegalasol|| || ldsgdalád| Igllislg |= nS | 5} = vorundang SFrgigee ee as = S = ayoyswezogg OCAS ČI S a mos Eee u EEE ME, EEIE opus SE ssonpsüsleg allgslsssli | Ba II@rlalgın es ll ll I logs IS bald: Mas | + a PE So | =; ea aš -H+ oo0ro Ps a =: = „taz 8 a = Ss ie late I el Is! = ana 5 |? Pr E EK BE E p TE MET PRA re ie (mmm | o svocroosjaniasnanauA8NAAKARAS I ŠÍ Jine SE8E
Prof. Dr. F, J, Stadnička.
Dešťoměrná zpráva za mesie srpen 1888.
Ombrometrischer Bericht für den Monat August 1888.
regempN) | © © mn « a - a o S z © - en © © aa | ada | © | I | | | | | | | sz S | | | Jalo l = ER; reine © |= A0 G10)TTA y980|9M (10x07) Sat 6 56 sie a a (zuozorg) o 8 Nr) = | | a |= Mad | | sususumdd | || ES PA So Ako Ek Sa ba sA ro) = . k = = a © (os) = o mm | Bo | se| | lelll || llčlďXalo-a-! | lellA | S sog | A | 110 TOBTOPITÁ o! m = AOJBPOM | a (guy) : 5 k = = + (roupurT) FE, om | Se | la ll L Ul ssl | os l sb s osm | © | © jropspozn9 MM ai = au | => oNSIOuUN | A Gogrerios) | 2 B k s Er z Se č č (1850 p) o ono | do | lec l Ill ďXlsSďNeee||Illallios|$|* om | | © IBM st Nr) = ZYLULITLT, (euHoT) ® N z = en en, m 5 — in (HaaTA) E A Sure | Se a ER; ee Ss so | A sohn, | o, ne vá |owoor GE | So sla > a © or B he noegssoy | co © A A Ar- (= a S | aa dear 9 | 7 5 BEER BRA | (osm) > hi © a an 15 a nm [=] © o | | k- & GI an a. ké sog | El ce lo | | | S! ee evo- | | - e| © | — TOHO ee soma | * a - orMormoer | Ti (19£4m|99r) — E 3 Eb (vojujoH) = JN d Ks © © un © £ o a (R al oo GN "sám PIOJÁCS > =H nosné Be) | S Ru karl Bee 9° | I Ko Bd ala |= po | S (840x090) =. BB — i (aa1pıos) (c) M oo o Ul | ooo || else = mas | S | neu, © De m : S m 9pRAS | 4 (jme op) a — > . = 1 (01901) Aorodort. | A ss ost W So 1 S M bs © A0IPAS © m) M0100G91IT, OUT au a = MOTBAS (yorporT) RE Tr = u : 4 k 22 — ws a (Gogo) © A029 A | | a | a oorodma | © | © opia Bo- Woa Rs“ S al l | mol |= pod | | (ano) = 33 = 5 (xomdsey) [ase : spomop | lose le | III ILI l ssďoll +31! | lollos A sorpolons | © | | CYMONUIOL, an GI = orpolon (K4sdeg) A = 7 (sdngg) om ice II lalI leise el ls zs | cn | © SLOT, A N m aj | a 08 (5 | 7 MO o oo 1 imo | S | wogresuorgg, | F a I = pe (Po a mys | © | Sc z Ň lo ase Im = |=- 9 Dysenoyj | mom acorroSgnAAGEURARAARAAAAAASN R: BE Yon EA | th toko zŽ sál Mean Base
Prof. Dr. F. J. Studnička.
Dešťoměrná zpráva za měsíc srpen 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat August 1888.
96
(usa) = = az | dlogalo-| I Igel lolllla ono | A | = eur PT G oo | | (onou) < m = u "gogo 1 9aaıp S MMO V V o does le < (mu) | o az 1 8 er A (eo1301) = = u | Lyon 19DZ er Foja) oak | St ako Eo PE HBAOROTOA a | T 'oÁyOY "4 I8PZ a ar senogapoaz | m | (exong) x = — — i No A ko ec c lo [BC ven) | S NEXOIAZ m A = preaunz | |” (1ez0) SETS a Teer el = r a mo IH Fe (exfop) a sauoz | IS kon er oc | 1 S SS Aro9m07z | 4 | a 11017 r - 199097 Ye) = (£uoozog) — — — — — SE — $xsujdory) voe || Bar rn rss -| | S o a in 6 c on za = © | = - so apo Ill Il) | = AZ 2 ej Cupusp) _ nn = mna Pos ee tmpmopz | A | = ep 1017 ass a pop | © (FEL LTE a = = | Bee Be ee namslaz | A | 4 5 © > ZBIM C m =H oo = = (gsnoayg — — : — — ři IOPOHS0A | B om=co | wc | | bd | RS = 2 o a a Goa) | | on = = S a © | | aa S a | Hıaa | | | en | | a | en © = (enanz) ZSE ne : | eu | + | p cs SPS ab 5bsaé ls 1 Ps or | S | oa | © BE = vě | A (ros104) £ = = a (ser) TARON | EES G C5 ČI < | 9 4 © o a © = o = lH | OB- k (Hooda nel = | © a est (3F205) || = 3 ® en = = (£19010do) = | ocel loss 2 is 3 wat | | umofom | ba: = m wogspgim | © | = (exom) = a = (Gopny) | » o2gn140 | g VOC) ea | | o wa o © a Wer = | © o ) co en | Bo 088 | a [Eels S lela l Fra he Pe ní | = = ((engs9) = \ = E = (19710-11040) wse] A ge ©» o o = = | © © mom © + o a 1 a 2218119 a. [os ITTOSSTMA am S 2 | ESS | | ex] | o n < a a | | a © | | so | = tn Rn = (ACy) = EEE Era (dnem) nTOd91T, A zu © A sr a cl £ wm © = wm © A © — a IN 1119 = ea. 12 ee ee ada oo- | | <a nn R ejsjeuoyj | = U © < 1 (© bD= 00 O) O m Aa © 10 © r= © © O r AGC MS © r- © O O - yeuow B 5, s » rn HA ANA AAA AN GaGa GA © © BE 80 991S9U uag J9ISAM 3288 4 In
Prof. Dr. F. J. Studnička.
(! Znamená tu bouřku.) (! Bedeutet hier ein Gewitter.)
= o> (=00g10s14) = : E = ( ) el ee il ee ee stoyong = | MOTMOIT (sedpx014) ae s (ex ) | ke | ee lo l UL ll r jo somoysorg | © | © uo9TIoduuasg, = DIMOFSDIT = (ex9031419) 2 Br Er rn 3 ( ) E = mg | elle ll li I Ele zm | S | © 20 neungıg a = No) = mozueig | — [0 ©) — SE Eu = (auoy) % (Steaosem) = oe lee“ zung | 5 | ® ne1og guuzıg © o 53 = oD (euryoog) 2 5 ( ) © o A ma | 83 | AS logdslol III III TITEL | nasim | s 3 co. SIS oc) A "E "p 'e stapueag - Z == z D (19584 s . a ( o = A med | Boa | | TS I TTL ITT TIT TIE | o || onosmoma | © | = S = euelg = = = ormoxsnoTog | — | = £ & Be r S = (mdsry) as en a: a (63210014) 7 S OB bj 8 S i = en go © SO | S | yo Sea | | © need Ne) = = = = = (11915) ar = u a (£ye10r90>r) + S = a a bone L ba l det P l se and | = = Mm I BB: (180[949) = = = al (110) © E = oe4 | Blo-- | |I-+Xgoeslsl II TIL LL L IITTrrri lé | ehnrosa| | © = = ouzog 4 au 22 'Ý Pe OMSK == = BA (ex1ny) x xe © (Lisurpjoy) a = Aosouag A © F SD | | SERIES) A > [c 0) — 2 8 ugs wa er EEE Zee =o une | 8 | = = = > = (aoxsujg) = ' 8 t n (£3zysuag\ Do = S || ms s P r r Te ma || > = = opfeAuaıgg x ee : B B = >72 km! Ge) (<3s40uT04" A © =) A% - nm a. m 4 me © = : £7 ro) : = E ee amade i] azaox EEE Fee PLL čs | © ee ee Ne) 7 © (190111) = (aaugo; se ur ee edn g_? © © o m o © A ja © © za 4 a) < - a ee es rar P Ss, Mama a = &) Geygung) |, x AN s | 9MH 9109 Ba © Ao o Sm o So | | | | | | | | | | | | | | | ll = - a 15 00 voyny v = A ne ae | (tasro7y) & E: = = o (aeyeM) 5 Den Bo ar |-| ooo le leo le eek ae ag | a | TO ESODY © | © fe os = Y u = smehiba | OHA ASSA 3aAAASSSADAH|ši S 4| Weuom čs 58 159 q 32 | 58h 950W |32182&
Prof. Dr, F. J. Studnička.
00 o
Dešťoměrná zpráva za měsíc září 1888.
Ombrometrischer Bericht fůr den Monat September 1888.
(epy:a)
zpět 9d19m 05 vySNIGOT omen | (un) a (aossnujr) © Kongo N a D AONMAOA = 80 (Krsurzig) 290) N a [1u19 o) oto Sour) o) ; deu) | _e Krpowon poze a me) | S (© poaqyosgnaq Dane m (4184 0gos010TT) o a oomuoganıg) | II | m vstý o1mo)sn1T9 = (edm) o (exuze) > 90rA0u19 nano S orMom19,) 19119 (60317) © (tem) $809 ©1299 41091019 | 23 | © myof vm) 7910429047) > (101944p) Do oteg wong | A | 16 MOJÍ Homo : i (mg) | © (uegny) Ausg) BA | a o nejv m4 | 7 (pıequaeg) 8.8 (wesoyy) 1 wjpnIgg soo pemosng | 8 = mpnT9 Perge18na (10979) (£AsAgte2gog) » | o YAInqugısLıy »uoßpng | A | Smquemgstıgg srompng | — Gmy) = (£gopox) ES AOUGISIIM =o) ma || a Zıaquenstumg I ang (vy) ee (ase) o 10491040 Fall) epoa gg | A | © 10993019 Imm || (Spa) («ouypoz) © 199019 km Ss | © 1973049 Tma es (erzggpora) 3) oa Áuejsug © | © preAyong ň Terug | + > 55 . beyspeuow jeuom 3:8 s OJIS9UI UJ(I 91S9W (52 | E48
Prof, Dr. F. J, Studniöka.
99
Dešťoměrná zpráva za měsíc září 1888.
Ombrometrischer Bericht für den Menat September 1888.
(419) (6x92) © SOTArıH sy | | SAeIH neqas709 ||"
(ourg) (qosI07q) S Ksyod wegsaoy | 3 | I SIoqyosatH yoegsaog | (RsgmoH) 4 S9TAOUOLIPULF Ben >| unadsyorıuop 319q83109H (uneTíT) 2 (exTowoH) o PHOP>pIoH Biest 279 | m | © TROPaPpIoH JO8NLYTOSIOYS (erorT) a (19p4orT) b 10 gu97TeH | lame<sSsl|l ws | 9 | © S10gu911eH Surssey = (goaqueH) = S P (107x011) ir 2geH Ssal«wocd Kzngud | 8 | > 1geH = SENqUNIT (ao[s80Y) n (aa nO OSUDY eo 7 ea) npanguupag un s |= PAMA T9) SanqurıT (xepoH) © (auem310g) = 4sdyoď aaa al | oyoguopneng | K | nopungjmm T m oyoguopnor T (uss[ey) \ P (uueunog) Po, JIOGSKYONT jl | + ||| mes | 2 S10dgs10n4 urojsuosıg || — (reyasupyj) Be s ( = A0YDIIP9S | Nr) | | a | : | | in A er Teygsyoraparıg = 103 (1ens1g0T) r A a = A0UJET ara- | Sol | Kaugoukg 5 |” neuoajed nom (10x10) Er x (aengqjepy) S zoyguedsq arm wo ||| S01800I EN aoyjuodsm = omosgoT | "* (aerpurds) č s a Po ewa |= © Sıoquasim SHOT (101m msg) č 7. PUN nord] | "A vad0ď 8 = Tpeisug = SSOIY-IBIGOT (ep187) 1 o 1. © > Aodnoq | « | Srnı So | aons1god | neddn aan „ u19g0q Mě hejsjeuoy Ham 4 0 obrmooO-a«m S Bis 8 2 Beuo o Be M eaısgu uag ger an SEE 3 U US ==]
9*
Prof. Dr. F. J. Studnička.
OayuS) 90IA180FI OIMUY80TT
Conran) -A ao "19 BIO
10
Dešťoměrná zpráva Za měsíc září 1888.
Ombrometrischer Bericht für den Monat September 1888.
(39201) 89400910 S9MONOIOTT
14
(409110 gn) 901|910H O1[0I0H
F. J. Studnicks.
Z (aouyng) 1183190 183100
Prof. Dr.
(19209) 'siA 090nIT9 o0mniT2120H
A (exgo801e[:) oysuaIH 19981918 F
(£10n) esnoH eysneH
(aepjeugag) enseqeieH eysegeieH
12
(aedurAnoN) uawıLuef
EDP US F (qnıoH)
Aaygay img
(jdnegor) A9PYıH n8)4019)
Gore) A0)S9TA zj s1ngsso19
(gaspasoN) - per 940W 1021819
(90014) unIsuoyeid) unasuopeig
yeuoy 9188
100
| + LH) a 5 NÉ = -RS yopdoy A = o ( 0014) = a © « | | | | | | ] | | | | | = =H d =) = "go n osmnıgg) Zd © bd Sran Pl oodor | — "gaey 'q my Ge) a = S o = p oe m; Ba Co | oře | II Bra u XI UI ILI II med | Z (T 4 TA PH s T Emos | o ä Ž sul | © své ©) = 5 | kol c 0 U o = noxoogmoDI | * E JĎ newnay E KDEON : | 5 2) + =) 90 Pe c Pay © « Gee) o. Pb o || 8 N 8 | em ole ll lela- LU) 103 : 5 ayongznoay z (ča) E = 3 z — | (Me | s ‚dung noste So 3 E een o are de © U S ae = dung ’agsımy | = a © 3 8 m- bl BAER sn] Sn i "= ss = Vs & | ca A BA. | 3a o T T uópovyí z = 5 M0moyoy 2 Zn Gene) el = (3910sn018S) En | © re ad © | | | & | | | | | | | | | | | < | co = onen 00 - = werzuy | Ba oo || araca- = 310455103 5 A = = (sodsaN) Se Re | Pb | i | | o | © 9 oN uer as | P Kaogepst Random || ac ae ee uo) 5 48 uuerof N © nej eD & (0a) o S 8 | mw T TE diese P s 3 E) B 5 TAB NOST in eo B = | a ey © > Ihagqurogspey o x i («o10u}) © = = (unoxoA) © 0 ska || ee 3 |% aus S = 15 © l ou = = ooHdey | do 10 ey | || SR BEE => 209 © OLO (199) a 2 o PLL LL LLTT L TUL UL LTI | mozne 8 |= = = ae ee ; 1910-1818 © — -zune S: = 3 s (840x) o S a 2 (gauJ1oy) i GE o | © | | | © | | | | | | | S | | | | | ee Ile) a o © f= A vnakmy dla ee a S = RAS Po = = OD "TA Pe HeRY E Gud) | =| (war) i =o C m © | | | p | E | a Aoueqnf | 10 a ; = groquoyey | du | | © | +s =o | = MOT9NF > — S1oqueyey => | (0x01) o |. Ill ııleie]| mass ? = er | ee Se en goequoypeyf En NER 2 | : en Pa el Bee zato 1 ig = Fe 15 I AR) 9 : wo ala ll | ali li = a Ferm == a 11 S 5 Sa, EU = : =o © © no -| 5 SS Es- » Bejspeuogy E oısaw 3:8: ‚39ısgw uag |
eX) oO r
Dešťoměrná zpráva za měsíc září 1888.
Ombrometrischer Bericht fůr den Monat September 1888.
uaus)
Bauer ELITE ET | s eine. ss NF ae ee (010811) GFS USD a G = e = © © (Ssusg) mm | kan I oe=z-=o4 | I I I III IT I TFT o | © 5 ILL hs A ss o B (Sxasuogog) = Eu di ee el ee LU ee sor = <= © IN "O-PfeAuoggorr] oo | PS le ee belo I I 8 5 1 ; Sıogspoyorm = S = a DR lonaoca 2 (0M) in wo © [= [20 oo er o (ae ) nd sompo | > oo | Isis I II ls ILI | | y" © "40199 6300" ŠÍ ‘H 180nopO ME. a | el o arg an Si (uuemeusyr) ar = —— [| a ao r tt s s sodu | | > d1sogorT ž > jopuogneT | © (uxerro) ers ER an 5 Am ES (por) TE eno no Ke 1 S ad | alles lese © son SUNOJ | z ST = = © mopusäueg | © |” (SuedS) č = SF (sxxs7p) ora Be aan z PP TÍ © B | © „om | dg | < | la 4 = (313) Res era | Et | lam lo- A L ELLE | © | © opnyg | S | © Z DIES a u a ie lee III TEILTE m | X sog = 0 IgosAwoyorg en = = = = Stano Su (zmy) 55 sono 4u3040xg) funorT | 8 esa | es © 1 (SugosoN s T Bo © al | ee E NS O | okol S o a 2|o Greglong) © wm + r a + o a + (geusq) el ee ee II ETF ES 2104 Tuuno se None] a oP E don 6 | = (1ospavy) č 5 © (ex1edog) sau | Bo |-A=—A | | la leael || y || > ae: po a ram SEE Ed ed ze | u SS (s£smyong) = v : 2 (seog) Re um | Kanes Dos U L U LU LU U Lt T PR = o A080 | © | © uroJspug] a Sa u9jsoy | © (uusupoH) (te3erds) 2 une | I I Ina lc || | a || 0 u ootegsoy | co re x 8 3 o o BS | ae || a SE Imapun a o 3saRaGA-8A8a 154 ou O8: 99IS9W U až |jEč 980W 2 | 88
Prof. Dr. F. J. Studnička.
N (vyauJoA) = II I II & |= [oommmdy 2 o | | PETE S = | | | | | | | | | | © | ono danmodoy c ) 5 5 |< l owooo = oo4omod 800 ov a el] = 2 ee 9 S- orMOMO T P FERSSERE ET LOzIoLqnm JÁ moe. © mc © | + 3 op | A | lo Pe mos © = PERLU E Te ons | ER, G6. © a < PP POPP bene | i : Ama Hin | | u 8 o 4 90 MOB č | | l | s 69 UPO S 5 u P || je (ke als n Ip E 3 05) © Ko ri GX = ed ES) a = Il a A 3 3 el o a oo) || en PEPE s ommolopom | © ) 2 (ang) el | | | TÍ | | | | | 0517) S ši 10 2 = here, | = = = = = - oo on © 00 = | 20% s- ora toto > ) 7 „SP | —— EA | m al loglllg3l- z EN nem jh zo ele P 1 L noTDBOTT = (ener) "+ "sooo & 2 S | mám reg lege | om | S | ® 3 = oAnoN > = | | P | | | Fell | | Is | NEIN (gqonıy) + M v © | = a — = zá = TP)pejsnaN E s > 1 | 3 vr) 1 "fon on © 2 S ee Pe re Tom 005900 = an ) T) (>) EN oo O LB | E E mei sd : m Ě = 3pe4snoN = Er | + | = | | | | | | | | | | | | GI | = negose (oso) o w o Soon © see a a = mag Mon | El o r 00 P čá = omen BS je S |. Bi o © DA CR OBP FT ER >D Genzon) BS 5 | | oo co vo | = ER (Goyzosjog) = £moď 9208 | o | m ® AOSTET = = [osngeynaN 2 | | | | | | | | | | | | | S | S {0 0) jropnorosre A A2 © CD Ad bz | ee a k S m "1puf oopeı | I I ma i a ee erkapuom 2 2) snegnoN = See lese Reel Se yKıpue 28 =| (exdoas) Z E oso “oo = = n + m“ los en = = nwodan | Peer o ee HopuouoepL = nag) & - a o | = = ) 2 © zraky Blewo | | \ = = DET m PEP PP T P ME o 2opuem (gen) a a © oa = = Ba | oo | ab 3538| yeuow AN | Eau | o 2583 som | ir a gsuaunayn on 293925 BSS 189W eD © m A 69 yo OB SGS RP AS ER M o ee
aaısgu uag
104
Dešťoměrná zpráva za měsíc září 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat September 1888.
TOC Das m nor K SUT GCC NE OR K MRA SO E E ER P EOB OTV 10 IMTOO KEN STOP m ZAL ee me
(osa) n dy če w | : (exepnor) | oo194T S | Is ee s | = |x | BS" o © oa A AE P 2 Jas ZP l Pe P ŘE sourompod x (anoysy) IR. er KA (vaidoyr mmm | SS- ol AGeclol || lgel| III | m | memo | | ZJINOHVY r + © m, U19)809HD0|A = l (aefeg) leader] omoma a | > UOSUDGLY ormoyoT | 2" (uuswurgos) leer hn ( Be men | el ee eat r P rs soda | © | © Surgsandg man ei! Saogsddrirgg = Gong) ( ) AyTONLEM Seel sea E s Ve he | © nonopg | A | zj181nK hn MO1480[04 ST (ez) 9 i BERE R (anopva) | > so | kl elle III LEI TI IS | © | soaneema| s | © 9980IT Ar a "BOT 'q eyosed (Sue) 8 Te == ; PSB PENN | E ropa || R L ae PLT E O T P T "boa | © | © mEIGHA -= a eyoseT | I (exorupns) = ® o (wouzy a) er VTBIK i o + o m "M E- - o o | © = anna ao- [| PO PP E ale rer azlssg 3 (101x) x i © (eug) R 1 918900 A. b 8 = an Dr Te o oo z > une AG na lo GOO 00 2 E EU s% a a) A 20 © (uje3smre4) ne i (epognd) o BDIA0HSO[A | DO © o = EIS : = ach: Jil kal P re P ss suis | © (392810H) (ggouay) FE sea | 85 | | (See A edk | pe s er. en © = = far) = ll o | = a S (1sunog) RE no s ar (uuemre M) 5 = as} T S = © 6 & zes en. Pe P == Ban = (s1adro) a EA 2 5 BEN : ; o (117) S : zd | Sao- a | lardAe<o | ||| el || || ||| s UE Kon | © |= nosi m | | | = | n | = ie en = 8paoI[oM) s (uueumoyg) © AUTO a a m © m oO 1 = [es lan] mod psi les s P se n S (10311) | (05389) ER BE ee | Brel ss | P 1 ler | > | mmm |= © ee o ee = — = o 22 o o sassaanszzaleien seen B 99IS9U US Szla21 d188Y (22 52 A m E cl 4 = [70 ka 3% =
F. J. Studnička.
Prof. Dr.
o a = © FED ENA > | | agog) S (ep) pr BA 5 sl im 19% — SE SS a Gaequgr]) s | Sa = | = = | | | | | | | | (011019) = © 3 S | stille ee. — = a (© ® ——h le A| Pers nn s : (BsAg | a Mus (aon10 ham 5 BIRD ODE EU xs “ezcezllicetll om || | = E PIeAssorgog en R) © ©0 m (E SBC UIOPNY | Be od a "| o 3 Bauyug ion nr Oi Reel "A100 paar, | [0 6) BArıyeyoS zz | pzofnogoY Br 3 ed 8 | | | | | | > | | | | | | | | | | ee oo. >] = reyyuges | 5 Re S "Aaron pzeifl: | au = EEE moon P protnomoi —— &D ET FIIR © | | © (zam) a —H © © F | | | I o110A) o © | (m7 © | Aodnoy | — | | 89T | = 2 = neddny Seele] Fe eco = > = (3101) 5 | | s = | | | x 32 ya | | | | | | | | | | = = RE (epogoas) ER = dní 5 ae | s sm 9704 | S = sıng en S; | | A č | 3 00 “8107 70294 S = (smy) | Bao SL | | = & = | | | | | | SEE Mensen) | 1 = Tmspopng | A m ee ja osorAuy | S; 23 | wii | ol Ps |= ODER Der | al ae k Seele Set (em) = = = N A190) a V A r > | | | | | | | R = aoıdeyy Er S T || monos SI llssla Fehr ara So em | o > 6 = [| = » | = © EN Ga co | | = [CELECYVV) s 8 l | TER S o osa | © 4 > I “m D Lex BEER 1 © = == OE | | oD © © O | | | | | | co > s: ‚org! Hi Fe | (| 35 58 PUPP Fr kanaong | © s = Saaquasoy Be an | | | | | Ne) = an101G = je) ada :dsoH) BS c | M IS = | | | | El 5 = ) a | nes c m > m0 © O MOTO © | | 5 | | a | © | 0 ee = = (102) > S nn o | | | | = a | | | | | | | | =! (de) AV - G OB > "A 2 Sn | POS PLL SE jaxop 00191 S = fe) oto PV E Pha 10g0-ZHT04 a = era) | 5 FR | a ; Pk er EE eo ea “ = 1opsrT04 | 3 oN el 5 Sog | © 3 0 v | | | | 104 0 a : I Lu 2 = = ) || = | PEPA 1 = 8 s 5 (cop Sto ca = = = 0 == E || ee Bar sonle:®8$# an 35 Sauquoyorgy 3 | | BL INS 9S9H ee: = 8 JI [3 ee SBD ao S 7 uregu97319T E E 7 AR w o) ern urequazytog obc ode osa I er begspeuon | — aaısgu ueg
PR
č. 1
Mi
Dešťoměrná zpráva za měsíc září 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat September 1888.
106
(am) YıdaL 1daL
(10904) SOL]ZBULo(T BOB],
(oxpymor) 10091 10d91
(vxn1s) ATL MVDR
"1 4 YDRAS
(393970) oN zjyosgný (rue) ATV yoequoanyg
Cana) opssengg Jropssengg
(om) 110081 HOYOURIIG
(PARH) zeyrdg Srogzydg
(11919) modre S1ognounog (esy) Kfogogouugt 1910 7[0us
(ads) u10Ig LIOIS
(3190030) vyuedojs
9UOUSURFOIS
(ned) 9014019979 OMOTO9S
Goroy) SSO[OSUDHIOS SSO[TOsT9HOS
12
(jdnyg) oormm9 aus
(109T1£N) oudnojs oudnojs
SOC "99 (C150 oe © an
(uusyıony) eIy1S ereys
10
(rAgoojery) | uopunaSnogo1g nopunadudgorg
(er) AB[S9g0G
ne|s9g0g
(sjuoeA) D Sales
(ser) OTP2S IPOS
TOLGZIEATOG
TORGZILATOS
agusA) "Ig m urgeag
aIqz-urgeaygog
11
"a es
(am20H) Toqatsuagarg Togqatsuogarg
(meıy) A019 | MOTDIS |
(3090m2xy) J10gme7 S1oquayyuag
(nuemnoyg) 1952 [SS19MT0S 1994 [S8T0OMTOG
(Gumea)
(usıog) 940011, Aurag ZJIMODMTOS
(usner) | [0pou199 Teygzreayog |
Bejsjeuoyy i
OJIs0U uag
1euoy 9189
0
Prof. Dr. F, J. Studnička.
ee 1 | 5.10 |
ve
| | \
Summa | Dni dest, |
Součet, Reste.
Studnička.
Prof. Dr. F. J.
S (e0emey) p (uKoravy) x Aeg k | Use, || © AISqLOFULM | mgosoeM | ri (10x02) : : 2 | (zusaorf) = SUOUSUISUIEM. dor | SYESTUTOTIEM aodıo MM (1940x) i (o10sp7) o & ‘Oo u pen aonefegA | A OD. [|NoMgosnopIM MOJTEPIM | 9.0) o a FEN SEE = my) (coupurT) © AOARTOBA. ogsoyn | S 5 MopsjozuoM | oysT9T) x & E (104101109) : | (9ssop) & a 2 SaIeufoA oD, 2 arteufo a = = ner zam T; 5 D (sung) : (39914) E m U PPA c ES ao[gng, | © S 5 TOBSBARSIO A MolrgnaT, CS Ě | © = (zur) 5 2 (uagıy) a Des TYOVGSSTO mM Ta n groguoueg)) A = TOVgSSTOAM : "T 'g S1oguouuey = E (nosepym) Gomom | © © r oyun sorAoyoeL | «3 N goygun OIMO|TOVI, = 2 a- > (aeluujosg) (gone) o = ASTUÄL jsm vaoxás | 5 =, = yosıuk,, 'H p wos | 5 N = (F1s4039a) 2 Gomes) | Z AOUAINT, SIH2AS | = © nenmy peas | © >= u (jme op) SE ' (18199) = = © A010d91|, AOTPAG S a = A010doxT, MOTEMS to ER a E 2 = (yOTapayzı) : A (103101109) = S es 40917 oomdmg | — ; = OPEN], omdnyg | © R x = (qn[oH) (goadseyy) Bi ES s CHAONWOLL, | 91paloyg “en Ri = CHMONWOT, aıpaloayg K = (Kanidog) (ing) |- NE 9010, \ 708 | © PO gung | (sepuvy) (som) | .. sám 81090 5 | p c Amons | © noIPIIOM T, ž moc | © ejszeuojj : 5 jeuow ŠE 991s9w us | E sIsaN (32
— — Tr Be ah (61s) S oN R a o Aa A Tele 7 | | = vu ER u" Sa Te — | „o za ae oz |= © SpoyouT : - © 99] "A A0xIp
-or n 9911/7 is nie x ké a | = „a ni 3 "409 "12917 & FR 2 a EE ————— —. an l (to =] 1 (oo0T) ke o = 1 U sy oO |= S9A0N9[0AZ | —H = 5 [or mz | že S = | NÍ kabel BR, AŽ 13 Loy 'q AUDZ 2 = -A — 23 n Ze ee 7 = © (emu) | | „_ = O a a LL os o = neOLAZ a A = — == === = =; a PI mike | o o = ata Sake PSP ke (oo A PE A oa z |= Dano m“ | = © o1uo]Z A = au ; | Dee = z za Gxsmdory) | o 20T) V C © (ep) 219 p) = A a | He al ULU) P U le s OA neu Mo 7 = = . a Rn = = = IE = el k (ex1omorr) © = Cupuvp) = i =- = = i 00 u1p819 S S | mern | El EL stéetoé o Zune P Sipeiepz | S a = ee 'qroyz m k ———————— = | P DLLLLITIT A = Ber are = uegun oo ca o wo a w s = | | | | a | | | — O9ARISAZ co = D ze | 8 IIds««oo = |- = -= ZPM | A N a x © zu) hm = Ir s) — J9MBTSTITZ -= < ž o T LL re je = m7 |= | ® E Jopopsok | Bonda | | Incl I | se 115987 SIE Jopaysom | = a BT —— SS | £ aus) | | © (ssign o > OSÁA NE zul | | a © Se PP KE ea a | Z = 8 JNOM © ERIT | ne = r 488], - = (10104) = en D PYOSÁA = m = © mo |= S ee PAP V pxosku |" = uepIoM ; ee -M m PLLrrl tri =siáje| ce Te | een | | = na || 18 (B) me aa || ose S | © UTOISPIEM. S o mon | o 2 Br | = SB o | (4019003) | S 8 = ee el P EP FETTE Se re -© aagqnıgom | * m, a ži = (erquH) Pe S eo | © (26045) 9 -4 o © o. © | 19 o m 4 | bj | | | | | o | — LS || | e2 wıs® A © S.© © = eh | O (ase |» = | zymomoso ( ) 2 > 3 ken a | © 18 co B | Boloaďa | clas-slZI III TIL Ir 1 s's snem | © EAN 2 ee ne = == : Ser m o Sa A euo o E s 5 DAS | omanoro o STARA S=AASAAAASAAAA8AEÉ 8 iso EEE 9 92189 UST | = = :
Prof. Dr. F, J. Studnička.
109
1888.
r
v
esie říjen
Dešťoměrná zpráva za m Ombrometrischer Bericht für den Monat Oktober 1888.
VEE V OA TPO EC Sm Z mem nn . |
(100910814) ČAH Jakl 2 » - (aozyny) E- nom | ko Le | ee oo -bec el E ss mag | © | 3 © SIoyong = = MOTMDIT (39dyx014) ; ne Kolem: Er (alas) © mim | ana oo eso -+o col I I er III US s ooraogsogg | A | uo9LIoduuaıg a! ma IIMONSOIT = d er & ee Fo wm | = & Se | Soos eee SA 338335 | SSS GSS Ze nz | OD ® neune1g arm MOZUBIT a wen ee (no) =5 5 A a no voní DR = | (Sisaogapg) o = gaoaog | Ar- | sl Sa as ea L P dh | Aa | au uueı SE Nee neuog | "ví Sr Fr BE | Mor) ai Sr (2009091) — & E + s 1 (199187) > £ 79794 | Ao O- S a |asacď | s b-Te est be Dn) S = MIĚRU sfpuvag Ser = ISO = = "P E stopueag (19158) 5 EEE _ o (z9gneH 19 mea | Be Lose | zs U T T ee | arom || euyelg en ma ITAONSNOYoT = & Ser (uydgkıy) = : x (812% 100.19) © zm | el ooo | -ec ce Lol U l Seb r s © | m mer | B | © nes = Ha Nr neuyog (u1945) ží - (Asroqoy) | a nama (ES = o | ot P L Eos: s jg | | S Fopsurg = MOJI EOD) | SO nk o ee R o K n) = 3 (AH) G3 oz | E ec | res co boe MU 1 5 A o | nr | 2 | S © 0uz94 = = = ey pers = = E (exuny) — n = (emo) s > a o -coo oo- l olol lot ss ss 008 | E | © AO = au MOTOIIIT 2 (10381) ehe BASS SER sa (tzyeumog) | ca k bm eo l cc- ae ee wa |SS| 8 opremus1e =! = = S Rog = = ... 3 CH) — EE ORDO o re a G NE a = (Kxs40uoKy) ® M | Sm oo | ex, | m sl leise l les} N | 10 || G o0moxo : 3 a een de EA 5) < 5 =! o | | S |5 ční ae = |S A (190111) * i 3 B CSE OPER OST OE Snan PASY T k Trcka c (10ng0) + rn een edng | 8-2 o | PE CO T o eh o a o Bo oak Se = Io s A j ern 8% PAA lagodasdsdĚTiaJscssl| ale č oa => = Z o : T POMO = : a = 8 mn | ce ooo oo vě S x = $1509 na še TONY = = aw | UT a (188701) č = (1011eM) © = AM (bec coo |- ee Ze er ee s o S eıs = FE | m m = < oa sangen, mm. 99189 UJ o2 EŽl Isa (S E
i
az x U U | n —————
110
u ar RE > Ke% ( x ; o stzana PO uysn ads lo- snagoq sul -© # R ER a S | (xossn ; en P SZ ae MONI G | ao | Sw & IS EEK o : HOT S ea JE o OA (a (opyja) £ 2 o , i (18490) E x = | Ar) | | | | NÉ ml 9019) a o m u les r. | PLS : u) | © 0 vIgoT hm o m Od © si 5 | AT ži © 9) = EA = Am o od So (u19) = = aĎ TS | aš u od as la | unseg | © Ď — ana) | REN = “ alel ll alla = | un) a | i > = OLP OE S S © | o z = s a PEREM = © N o S © | (rsuzıp) z = 3 TE = © ER — s : (© voják (CtopyrmO) le K er SE ua #0 - 8 38) an kde ake EN | JE on | = BIB = = 00 o pán 308 o "| 00 | a ar ; ar Em sans late - s|s | a| am | S s a - = i * u KE ee. sl+slsis=1134 č PE 3 = = oronaj) 3 | © | | ee * R | = s s an Z pe | > newansseaon) TT . == 6- + | 119)8n1 o 2 (4 _ a o te) | A || 10 KS > = 31809 m) en & a Kell atua}emag o|o = = yog auteh) R an 10 m | | a a & oř wo = | | | = a 2 BERN Re 2: an m © gs 7 en) an o | a Pe I + IH: tn © | o N | APE A 14119 cS = Z) 2 Me ta ll = „aore |: som) Be E oo B a © o co = 2.10 a |- = S (copy) Fi bs- Le | 30 z ke a © | © -= = ne o- a SPS = Il © Farlelzaltali en = = 8 dí oD © Kr : | a (goıya | as = = (Greater). R = či = © | oo" | | | | = VAŠÍ o © a = © m) | SKK - en Co | © | | 5 5 = u = | S Dj a © o) | č | | = © = oo) s% = == a o © = x 12 00 = = Omamyst =] je 2 | | | | | | | | & | AR GE ei = co 2 k ZRNO) RSP |= | | | A oO Oo oa Ss. (m == od B = ir a Lore) | a o a edel | 2 = © sr AIR ALT — | | | Ne) | | | | | ne | = o = | & | 0 es ic ng | = | PATER, A | ©. 5m | en | a | Aa 5 A | a rd co go = (va) = a 4 5 SE R =o | Z le en =) zogmono | | : see el SBD | = 10491019 Ba © | s S Se PL c | o (Kng0p = o £gopo = See E E 199049 E © © | | | | | | | © 2nq o = u9Z1049 A0 en | | SSS SE > EN, © | | | el 5 (Su - rer = | 69 || 400 u = en or = Ss : | spa mot (© Ina a | o o* 5 | | | | (am I PpieAyong ä oo ST | PoP 000 en, | | | ora = fe au san Q re Rn a | a * E GI O m 3 in (1011097) B]s1eUoN Ek = - = = © s S | Er l : | k - Kaa o. 4 en, GI ca F (e — SEELEN IS TEN =7- | en Ro s DO DAARSAGSHRASN IE wegsug | n GI "© EN) == |= DEE jeuoyj ČSS l = < + = Zl 91s2W FEE = A
Prof. rof. Dr. F. J. Studnička.
kamí | - ) g : 2 (exp) - Bo a | o es = S a an © a- | o | Ho | | | | mo | | | nj o n uj ca. | A090) ca 00 OTMe[H = SE > neyos1409 (ourg) RE i k | (105914) 1810 k sd neo -Josaoao Kine Fa eo che || oeg8199 | S10gro81H a DN 1998109 s OE 5000 : s EEN z; POMOTPUPUf | POOO=EOT | 4 © og SS: S HSS Pb EPA ces a ak js | oD UNISSTOUNIOH r S10gs31094 le es : Beer Se = EEE É = Er (uneríT) = = (exyromo) er z oo | be bebe Ae | eo VP 1 © (= Sch) | 2 || > TROPOPIOH a = 108NETT0S99 En == — < m7 oo © (eyorm) i 5 js (zopsorr) 5 ; S groquegen | & Saas madlo =o ali ol lb Sc c © = mer | 3 S 09 > Sroguoe B r I SurssvY = s ý © (zongmeH) EEE HER 2. R (exe) | -© = a aeg | EHI -ro o Srs“ o|o EEA | S sa = o znama ES = = s 2 a é SSEnqUNGH Dam EU || ee = E © (tere) i S (onen) 5 et | Salse.Ly do | ola la-Jo©mwomowo P S | | o | © co || nyınqutıy eN © © i > ZU SSEIH) m = 7 Smagma = 5 (xepoH) ae = i Au o o > ae) > I 3 = AsdnoT < | om | | | An co | | | © | | | | | | | | | | | | | a | | | = 2 AyoyuopnasH 7 = “ S = uoprnyjun = : vm ŘE To tší RA : k oroquopnont | ži (uexreH) Fo 6 : 0 (unem10) A (A = + AIOGSYONH 3 | | | = |- | K a | | | | | I) | | | | | js | | | = co Urogsuası 2 = N z S Srogsgona 2 BS U10)STOSTAT ; == SEA ZE R VO S en ZA O TSK VALO FR een ý - (teyosupy) A 3 9 ě ( 1896) > 8 Se) spupg | Elson | o © an En Ps ee | Bee x | | © 5 s 9 || tewspuparg Sn SET an 1021 v = s Ň DS je = = = (aanzıgog) G S = a (domjey) GJ > ži = = 1 A00YJET ao" Soao 5 | a s au vs =- o o | o | | | | | | | | | | | | o = © = Kanyowict ge = : = nero = = anzyou4d A Sa — = TRE B = i 177) | (103101) = N = (10negrepa) a 3 D © mad | Bo- Moocosoaod | cc l I) II ls ı l IL FF ISIS ara | © |© Eo: a = 1oyyuodsmg = = = = DIosqodl vě v = (as) di U n RR 2 Ze ; Tpurds) : (ezgerem) S pe ee tem 1 s iii se = | | o : =) Broquosig = = S90 © (ommssey) | OV - a a A & -+ = P Ey © ononTa) "5 = Ao9STUW mo- « Fler | | | ený | ] Sasa © = "A VIGO 5 Topersury = ni 5 SSOLJ-TEIION (ep1e7) re 9 3 = s (yorqarı) = sodnoq Ao S -+ a | - SE © = | © So | | | | | | | | | = a | o = © = A0UPIGO = = neddn jel B |) 1910 === 4 l z — : 8 se salz al Era ee oo szeosnaeaasuess. ssh en | 91891 US 22| E ol89M 2754
Prof. Dr. F. J. Studnička.
Dešťoměrná zpráva Za měsíc říjen 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat Oktober 1888.
TTT———————_—_—ä_ee U U
F. J. Studnička.
Proť. Dr.
m 555 5gcsss1slsst1i 11. ilsslse|5| ole | S MODY 8 pu - OTMT8OTT 5 else I leti Tree 46 =
nm bad oP IE > Be: je an o a ol ez o lo||= "on s |e St oa 3 (65s ase = a: ao M | ee el III el les | 3 nom | Ito a She co ma On = = POMO la elle ia lit FE | € a een | gl lag | lage Tele EE Wo u? Sa EEE Ze SE EZ EZ u | S | S mo | se leg Der 11 LI LLLITTLTL UI js |> u | = 2 m P bol bo Ke) EP elle = Bmw | A | o jmnoT0H = gang „mů | dSSoGSTSSASVA IJ lesllalli SEEN děr | E = mámo | 33 Peg ae 2 2 Er Ze Zu BEZ 2 S |= | | = = a NO bs pov Oo M lagl4lsgddslelstiii1|1ill<osdg| S n | de SRN | SOLSIIZEIZEIEEIZIIEEEERETERE ER EI M EEE
ei ni ale EN ER = 5 © n S co yprodoyf = en) | ska E ses nesl E AE SOS 1800 Ia zdp | | R BE UN, a © b- A ze eD = GI am BS oc | 1396331 Tolo © |= noo snyny | ® m = 3 Ooao0a & | © (19108) a V ks 0. 1 Ne) "IC euraonng ee bos U lo L L L L a | ona & newnay = = a (ez) « | o = ký u * S o © AHA | o Kogy | A S | owmm | Bela lasst lie Igel lasse |? av Se Oyongznaay = m ) © DE so | = -dun aa = > = Se 155235 rs re © O UO hm l " = = = Se ee ae Z = 3 uep = zo | Leo | de U ea AU he wapuug | © | > 8 “Momoyoy | = = = |— in = == o A 2 A ST (S) en o co < = any oč dm Sos a sest |lsslsslš |a oo | Sb a JICASFLUOM m = Eee Z as 3 om s © © * a = es =) -do u . = mm le boce o dee mass? s NEJEN z = — = nn Eee p 00000 = 3 he u = R = = a = un * ass S A ES husnmasmy | ia oa | |iesas A -Aoollolsosllielli||4la|lg|2 ek | © -© = ucamosmey =) —— =, S EAV VA AED PA O S en as * = A S 8 | Bl er lern le T o = A onde = > (eďmog) = 5 a oe | <A | | | a © l < S & | 1010 Sen © [es | D Z „ ommey | Ao Ile || ooo PSU o S 190-191 2 s © "g-zpumey o = —— = = p o o Mslal Een © | A ; A ee s s | zs R' = 53 ||wpvexemey a = 2 Sl 209 | 1 sense stelsiestllsölletieee | a| ms a : © yroqueyey | 3 Passo sn or a ee G9 SIE" a a MoT9dNH = E Sroduoje | a re ei ae = ... ...Ť, i 1 © © d . . ose AM | be o (a lo lol ee ms goequoyey | — = čs | le: a = a Isa] ale: ( uerT) * * EV CC o mar el (lose l o T s | m = PEN F: zu = = S 5 S55, yeuow 3 cs A = o 9 8/8 o BS © Dejsreuoyj EEE olse (čs = 991891 ud
Prof. Dr. F. J. Studničku.
= (por) = 1 = | | [0 = "T n epaoagry > — E Re a“ č © ung) "o "8 | = A ad |. usI0oAR A 8 al ps N S) 27 ak : — P U > ir | [S Na 10 nn 10 = uragnupoM a a a E o 25 prT | "© Ger re en “ De V) zb FPE EAV) mk | S lag sul | Alec : | 6 C hm! a ' M h a URN | = less III -E = amen (s s Ku KO (eo) = UB (£xzauogom) - VD C |- | SS ky: — S ka aonugJoH) = S os | Be | Sao a os ln 215 NY & au eee o Bere o |a ZPROHOOAUT S a ©) al re ro -raac lado - Er en) | o | A > [©.0) OOTAOTLUOLN. Een OA 5 E —— = BL IR ar (©, t- Ast "A0.IBS JOTI = = „u N Ialstı ll III Isa] a | re = AR {7} ER TI CET per © — || i S (0M) ma o- - OmMaCO M et - ) o € 2 3 assonopoW | Sao | E o = B ZEBER al A| nen = | M S | sedm B ir | sr- E ropnognůrT ga Be een TE | + 12 == ) V: a © en Ela © l = le ad © = tí a jes ON — . F 2 P | 1 IM A JiopuoSuerT r — _— . * Te E wat 3 : > = k Sa, 8 | | s & S | + S oa | | | Boy at x = a 5 O ar A 0 : 2 A | PL E E sony | = ‚>D | —. O | = © = el WORTES = (Guneds) > Ilse |-+ m = (uexog) > | © | rjl'slltese lila] omni | s U: . jí ee EEFIHEER SIEBEN = Orson i (ona 5 nina en | V ar s = oa (al | | = p % 5 - sos | a oaugpai Da = = orlaqtrt nn C i FeS P c M Suogaejdny Ps) Sa = ae S 0 (gonufey) o uooauoa AoN) - S 8 mom | dd lol lag = om | | © | psénoey PTS PPP as re a N = = nk = BR | A5 G [>] | (geusg) ae) KunoT | A JE = | = 3 s| © | S Nouog mmunroy -+ | (SSE = er ee oda | S SPL opens) | A = © ca | © AŽ — | Ag ŽE BE sseriliag ee s a nl - SR ee lo Ss Ua ar 3 en Koss) ERLERNEN le: | Ss lí a © + 2 x Z) 2 « 8 | a = n ESO ov to) o U- ele 80803 | | a 989IMGU 19380 = = op © SSK er E > ED | © ee E = o|o | © 6© © A E ee s oa 3 mojspue"T PP Se Wefejso | "© En | | o | (=) | | | | | a 1 | | | : | | == . 7 euo N ] 8 s so 7 I JS ho = jí und | 8 | St u Szıs2e2l 1 == =- PARS SRHRARAAAASABAASK[ IS on ir: Gezsjeuoy NE v dy SR Er 99IS0U uag =
F. J, Studnička.
Prof, Dr.
Studnička,
Prof. Dr. F, J,
10 TS (re) e BED E a (syanyoA) = | ee ee ee else ae OIMOMOT = ‚= Auapyrqnwodon z (8a05) © (K1sAojoumpg) | ee | o O (l) o c © © OASTOLLM = orgnp1eď v 1 UOZTOTNTA (940x) ak (zauypy) A | | es ee ee ea ee "EL va = S MODE l EL lo) || Sm 191O-NPI0 © ©) oD EEA JB R E Z KOVO P OO DIOOOOUOO CO CCHICKO d a) GE | Vo oo eee Roe ee on = ons) 5 | rn ge en su = he en E oD © (mg) A oa byo ol C 9 2 "o 5 S (190310gs0mry) 0D S nopego | Al Il, ha z (ale MsSsssl lol | |Swo3a-A|= | a || mokpeum < = Jtopsnod10 o jj SE ormofopeiM mA Em > E Ban © (one) + 5 = | " * * ©. (1910811) ie ossranon | Ar | oo | Ill čs „u ie 4alsl| sol |SSad| %| 5 ODTAOBOTIJKT o = a OSOIMNOT 7 hory — cu A er OLMOTOSOAL]N u | PS | Z = Auar) M PEREELETErTE 5 za 7 ä doeh) Z A ms Mon | Bod | Sa a || 2 es 318,2 eh = N N zp Mn — = >D x Ser x = 5 (yanıy) — 00% Í E * I N (S1s01) 1 > een | Bo ler el | asdAeldlscol| all I Isla © AAO. | S = joypegenon | en = - >| |“ NEJEN Er & EB (1019811) o. 3 BR 5 (gnwag) € Sr molo losa ose 111 lt boss 3 | am ješ = = apejsnoy s :foM 29989 | © - Be EN A ee = % = "= (sosjaN) a] RER ERS KOV BE x = (see) i © ma 40x Ellis | lol | P ee | See aogeN = s Fa Iyppg'gqzoynon a > negoseN en = KH ee Mr Ban vě a Bi bom E- (101980) Be: - S (ddog) 3 23 kmog an | ITS | +. seo | es 3 PAR reelle AONE Er = S Tosneynan a uojeadryosTe a je P ee NE EEE + 1 B an) = © cl 2 = © an © © © M to cl (Gog1031919) je W ‘pure oopeag | Em | Free Seele eee PES Bon AOSTET A = =| SnBgnaN. = = Ne) jropnorosavy = (exdo15) =o % ři fc (10071) k R ES eo 6 en (©) = = i E ee oo 1 in mn a a « o 00 per 2 00 m & GI mx | elle N Hapzanıen (age) — Z- nů si (spp) i A | BAe- | Irall ee ee N | hama E A AVIV m |8 5324 u 5 js a B | novoonnoSna SA SASARAAANAAAAAARÁ| SŠ) Vjsom I U © —
Be * >
co — W
Dešťoměrná zpráva za měsíc říjen 1858.
Prof. Dr. F. J. Studnička.
(ou) Ein R Rast er (exopnoy) ana | AA O Are O r4 | X- lo 10 O = E a ER Zıoquogaroy Sm) m Tal tyl orPOwDOT (unogs) (emjidosr) mmoxy | 84 | ac lol konn (les | (D9) 110810001 zyuoyey | " a m = Ul93809320| (1044) á ven = | (0xz1neg9 p) wegggeg | A | eo U oa do ee | = ODIA0XDÁT oG uozsnogey = = OTMOTDITI (© 0) a FD PER O 6%) (uuemjgos) ně N RA Po DT | (Guexjey) = TMA | AMaior r |voagroc | ol | | | Aodıu Supsma Sen = = Arogeddniug — = Fi © (xo0ng) eco) = PROMO PA ASSA So | = 4019899 = zpmona a a m MOTSO|OT — © (9x7) = | (anopeg) a, Y980.1d ENO oo |=- ala olo, | = || 'sorq n eyoseq = 20801 = = "SOTT 'd eyoseg = (uw) = . = (Ksuorgep) = mapě || Be ba dos P | 10 Kyoseg s MEIGHK = - a eJOSPK © (ex9rupn3s) : (102131) = VYBIT | gm (=< | “"Isos-nrno | co | | | © 980 = de ot 359880 E (1023) a SED (eg) E mo | ke | sl ne | oo | zem n 3050 = O89U0T = = — a "Z A980 © = .— = (uejsmTeT) a a (epora) © no Ill Il | = 4009406 ra DIMOJTOSO[T rm nem eu (192010H) (ggouay) © - 3 Er rer ee | = 840 5) OST E yosrqO (10unog,) 3 = Sens (uusure 4) © Bd | a |arooagsgoS un | © 901pz0N = HOST = = o1pz9r S = =: S (e10dr9) zen 5 č (BZ) = a | (lee | S | og ov = U98IIT au a | Zeeg ‘4 ssopgosnan] © oůo0a0000000 ee 8 5 | en | | DEA s ANZ => A | = & | | = an weaöjtg FT eyynynoN (1edup) 0 OR aje alel (08319) A099 P? o © Sal. Ae bl de = uposnryron eso BO ar = +s = UlosnyquoN hejsjeuoy Hanas4norwagzantneanmagzn A jeuoy adisgw UI sls&l 189W =
EEE TER TEE HERE EEE OKO YET PCP ETC OA p. = o- - Bu; za
DI wi om Gasquy]) 1 = o. m Se | (199 ) „as | ee | I legs | in a |] 19g9901199 ý = | aosuruoyog cb Ss A Be isunagon) x O o ee boj ae. als la le = sonomas | I | | PIeAssoryog = = = ones (gz0u1y) Ss 3 8 E (211015) & 4 „ný MS osa PP os | SETE ao | a oD (20904) M s = ( o = repmes | do | Fa) S 5 l oo o Skala S = | sám plopn 8 s Z 5 Teyyufes u | See propY | Ä o = — i & & 00 „S (zr) Se © (eng) = 7 = a © Aodno iloo a | ar en so |= I o A : oO = aa ä a- © ION S lo+- dj 1 PER -| | -l oe ee = | © (xuorT) : : x \ A = Se: B) A | 4a | co ete. be; ya -+ © a wm * = I o 4 m s G1ono17) I > Ber znamy | Eloacoc o am oa | o lado | | al o : zna | ® = = ebenu — 2 =: 2 2 = an 3 Kač S rsuyıy) = SEE ee er GEN y a (ka (19191104) o 2 = Tecnepropm ROOMS O Tune m Sees | Islas o al Be &|s m —— H . . 3 © = FERN SER Tee EB 5 N er zelriscrlelsessiliitt tl lealf | A| u es E N E sneYnOYJOYT Sm! : El 4820] pay || : E s GM | jelosl l legadése| 1 ll tere u | 2 3 = = omwoy | ca Tr ZN Re E a = 15 P== || op . . N = (10919741) ES k E = ) = | am ll Z M P P oder | S | © ; odRY >D 5 (eAyadz -dsorr) A ES EEE er ji © i (1oma DE © = = Ro ion | ao as E alel es] zj oa | | > A 3 JPBT 5 f= em) = | ha | = ží | Ka h (espegayj) = oominou | EOS (nom naar reelle aj 4 2 am10x Se) = oruykyoy = m = = |” = | = = (oxong) ; = Paz =) A © © A C3) (0510) z la E a = = IY-Moxo1d ( Ze: 5 Ge KEE mém | dol || lsagoessl| II 1llslliIIIlI?lsé|“ moj od | © | © ml 2 2 = = ou 3 Br 2090-2104 |” | APrugoS) i ———————— ee (ayop) re ee ee omg | 3 | © - ejszeuoyj ee ; : n EEN sh PRO | ooo oro STARA GSNRASAANAASKAABNÉ C S| Jo 32 Zell 9189W
99189 ueg
118
Dešťoměrná zpráva za měsíc říjen 1888. Ombrometrischer Bericht fůr den Monat Oktober 1888.
(aM) a zku p = Cana) yrdoy, ide small ago ro l- RR P RAP | mopssung | o | © [dot = au FHOopsseng | co (age) ER ( ) SOITZBWLOCT B- toa SSS | deo keel | PE 5 han | HOg0 ez) 6 | ne, ma a eo mogouegg | 2 | (oxpymoxH) ER (Pan) 100% B | +o |) © o | zů | en | | R o | | | | | | | | = | Jipordg =o 1092 | * ři a zí Bogzidě | © | (oxnrs) = Pe ee p ASM noc dRonšh GER oka = r (11919) 9 any | B | om la lan win | | Mal Saar mo (o jedne | © | = P 4 PIRAS s = EAN oa Sroguounog |O |" = i ste BE a Sean BROZ OMA o ooo U o © |- Kmojomg | = | 0 zygosang = = len 1901omg | *© (org) = I + - TO a 2 % L hd a o (1d Paní | Pe Isa | al | o > re | eee PA o | a Šainino 5 |% roeguogms | * m an = og | © | GE N M ee Fon. ge * DE en wos ERS Eee Ze ee PEP l En | - (3990104) % = k SER zu ň u (nuegzony) ší usdg | Boca- |- 1 oe | s | Sa. -oa | ||| ILI III a | us | S | m OYOYSUPLJOJŠ > zu) as > s erg | OA ma) | 7; er 2 ( | O0MA0099 | 84 | nos loc | 1 P ES © | © opunaduegerg | = Io) ormommg | S = o 10 | 73 4 nopunidnogorg | Z | X (onou) P PON — Re: R ssomosnopos | Soi | || osel II I | BELTEL S | o || was | © | © sso[gosuogos | A = fe) foqersusgars | DO | — (ep) ä o: (nory) aejs9g09 | 85 | R S E >| 4078 | = ne[s9g0G ao - Sí a S De S | S |. noo 2. (eyuorey) Ba = en = 5 SR 3 aka (1090meN) 9 088 | Bo cowa | | Areas. I- ol | lolloololeďeo-As= S zuguez | — | © eng | * = = o Sroqueyuag | = | (peery) ; 3 ( ) M | 6 o oa- l Ps 2 8 | T | měsa | S | ms | ® r = IE) © | | ode | > | (Greg) ra : nah : S ( ) : we | 207 | | Ilsa I 1Sst1 1 II 11111 = | | nome kung | o moegzwamg | A == a zyuragog | SO (R18) z ea : (ssns}) zw | | | žás« > ee ee Se topomaeg) | | © PZS |, a ře 2 PR Poe ON ASK E egzıengs | CO heisteuoyy — A0 =Ha10 (OD 0 aaO Hua or ©oOOrnr aa OOo cGO-ŠS js jeuow 2:38» aoısaWm UB hh hn hh mi NN ae D180W SEE} = 4 a =
Prof. Dr. F, J. Studnička.
119
1888.
Ombrometrischer Bericht für den Monat Oktober 1888.
r
esie říjen
v
Dešťoměrná zpráva za m
.... 1 * 7
rogomen) | 3 EEE ANNE en a 5 SE 5 (ufoxavy) jem | Bo -© S-aael -Al lol | lal l T L | ee |= usopA | © | © Aragon | a = a un | de RRE A sti (on) & E | ae oo ee ee. OTOTSUTOUTEM = oz a o S node | | — - —— (19401) 3 | o wm 0 a = m“ a s = o a lo lo "ao © m Da) | (t010s1,T) = "0 ups er | Si HL ec E6 l | S| = o sr | 34 | A oo A -— = So S © | | oO a | or) č = Don 2 SX (guy) En + wm a oa ER ar + in (19upurr) © a0xepBA | A | od I\vas«oo« alle | | 1 = | a + | FopsjpzuaM A au = sv! PU | | = | | = = On E = (togremos) = . a u + ee | ks P o o 2 se |< om | S © oper 9M zm CA © zm | (omeg) -= © = + nr m on un a E 2 < (CT00TA) © ved | Eko |O | | el o: re S a |= dosaumasIoM |" ER a Rezá eh Aa odk S (ur) 2.. DR a. R yaRgssto M 3 | | a | | El 6 ©- | © Ill + | | | ola | -i = ce) an rn © |= yoegsstoM = =) = = = = m "G" S10guouue) as (195141myr) £ N BR m wm | keller] oe |e | S soma | 7 ms a OrMoTTOGT, (10 emo) = =- a wm | 8 oa | | lowo-= = LIFE | o mus | ee pros, = "Hr vroxíg | "© (4840x104) = Re ler EEE & č 2 k- (101P1e5) o g w [>| m m m W ání = om l- odeslal | Lo Oacoar| © |= poAS = (inwa op) 1 o » a mw m o o o - S Geno ) A © o 1) E oddaní Elle) | = © | te) © =- | | le) | © | | | | | | | | | | | | — | - RS Si as en) co (gorapoyag) = „eo. PAK ek * I ge? ol Innere lei la 21 lse| s oo | 2 | + Hope, | "© PES 081 omdng | * (anrorr) = dger) VHAOJUO, Ele S? 2 Er | S o | So (soa1dgeyr a Koniton ao | S s Po) ee |a*lsl| | | | | | | | | 1 I Se en Sen „Waurdog) A a o wand «4 k (sdno5) 901010 Ba lac | r- | | | | | já = S a Aa ac Sanon a I | | | PE © o vemas Se (sepuvy) : (x01) | jsm wıogQo | A = oo) og S P P Fr og (8 EME = = : 7, = EP | = je z . ll o ET SET ie: youom ae ‚sau od en ZA lBšÍ som Bess
Prof. Dr. F. J. Studnicka.
(visa) | SE REN U EPRTEN SEE: ; 6 ei (er) ku vat Reale peter elle kei: BONOAZE | vu > 210417 P ; Cnowov1) an K be sale: zes s r R i 1 (o110mr) a ME "ga09 u vaaıpz | 4 osacal|« |=- | c A407 | ca | © Ex p Yoyg "a v0PŽ | a I. ag nempz | | 20 (00H) s“ RP |-| 4 ie. oÄyoynampz | 30 o|o ea ac L BOA0TOT0AZ | o | I 3 P 5 | obor amp | 57 = a somonojoaz | "© 3 = (SnomA) = (orpusg) || sn Fi en, 6) FB Seele see 0 preaug | | | | © = P NEO l j preAuurz | = E d 06 5 5 —— — A 3 (19201) : kn un 5 erfeg) | = jE er 901017 M e-asol ol ol s | 4memoz | Z | E M © <= 21107 = 1990197 k = = | n : = = Graqayos) || we M (Cxsujdory) & i 8) TOHIT DZ | a | k 4 Sa = neu ! i az | © X „E | == - — —— = o —— © © (Gipuvp) i (eyjomog) | «+ © oranuer "dm Anz | : : j sd Kurpeo © | © j tone "9 U 3017 2 ! IPBIODZ | o | 7 8 = "nep 1017 i uppeIopz | = © (usa) ! Gnasm) | o - = ZBIA : x JÍ ovAejskgz | no | A | Se ABM I oomepsgz || R 223 | — n = : GS.. Si (gsuoayg é u (12914) 1 B »oporsoa | 5 3 mez | A | B = 7opasoM i 789487 © Z = EB M | en Se (eeıqayı) nat: : | (os) | © D OA | gas | A | = = rom I PJOBÁ A = = (rosao, : ar | ER © era) s A 6 e (s) | © 3 = uepo | Sin | cd m | |= ds las- | : Poa | S | = 8 ueprom | PIOSÁM | m E (14075) E (68 10) | > = S k : = fxoerodo) | © S © MO E ke OL co UPA | © A =| upelom | r = U19)8PIIM | © | === = > | EEK = (SO ar. & A ee (Gopnoy) | _» = | 25 | E a | sea | 3 | © & 29gn1g0M = m 2938904. (eraep) | S a o o |= = © © © s a © m a | (ee Hera) S um | on ©coo-atrae |-+A-o || | om, | © | w wIgose Mm =) = = | zytpomoszo Mn (ABB) = | | : 5 5 | k (om) = a wogqeiL | Ba | snypA | 10 nedummm | I Se som | © |” = ejszeuoyj | = ojeuoy 288» V | BE © S 99189 US | 2 |; JIS9W B2854
— [os m!
Dešťoměrná zpráva za měsíc listopad 1888.
Ombrometrischer Bericht für den Monat November 1888.
(09dr0spx) RL o (1oz1ny) = nema Bo Fr ss a Pebl en ouiese Ss Io 819 =" OTMDIT (zodyx014) : ae (£uyoA0N) © Beer ee ee L L sonoxsog | 8 | uo9rLIoduuesg, hm OIMOJSDIT (sx003199) = s ER | (nor) S A0wmno1g | S sSďXoo | Fe | s P S sozueig | | neuneig k MOZIEIT (ayoy) A N s (£asAogeN) | » = Bold bd Pe PEREL 93332 cs yuug | | ne10 4 euugıg (aauggoay) = (a8g81ez) © zaUz0g | A | | mor = PHE S "Tusipuug | S | © 1504 : "P 'e stopneag (93584) po * (regneEr = oo Za E EE ES es on Sr a TMoysnoyogt (ardgkıy) : * * (832810014) a Fbs EE P P ler kec EP © uma | | I ; neuyog 11015) * o (438704041) 13 nom | L (oo oo L L | L lod ao: PEPE 01T | S opsurgr s | a o — © © = | | | | | a Kong a D («uofe1g) i ä (10130) pa) a Ver EB AR SF RER EM wem | A |- vý "Pe OSI (exmy) * . .. (spo) Sn a | ooo | U PE S nea L EP s soma | © Aoyorıe (aeasug) ee ň * k 5 c M * a (Kzjeu10g) = preanormeg | 3 P Sl P toa “|| ga ag |? oOoo© I | | | Brnoa*mao p > En he) may) » er OA A * co (s40mm0Ky) me | ds P P P P s Ssoas so EL I 2) "T 00T | 5" Pipe S10ssny x. = oa | = SS N ae z (1901H) Oy CD : Pe K 610 8 © (10ug0) o efen edng RS ESS, / GTB O 4 » © & 8 c ano] © Ise ca de PA SS ss: + |<©+a | || III ozonu a |© NEN ; | (aeyqgung) ee ň ar © (101106) ne Sl eo V L O o SES ol es N 5” my | == sag |s Ze ee (168101) m3 (oe M) le I Igel all ae I unassyjopy- fiejsyeu : : 228 s el nl ee ee ee ne 128 | 22 | 58 I!SıW 22 |=
jd Regtg
Studnicka.
Prof. Dr. F. J.
(I Znamená tu bouřku.) (! Bedeutet hier ein Gewitter.)
(epy1d) (ausory) : x [a 991911 N © m l ll | | l edosssssli ou | = Byggnagod = = z (IP195) v (aosenng) 6 © P TO nk urso m o 5 : omen Je ek A Leib lee F ooo || 11509 = Er 4 MOHGOT v 2 Be R 2 (G1su1zrm) re E (Gsg0) © 1 AOJLUIO SH ? . Kuegoď | A bh Pelé PAP EPA | B: JÍ © Il moja) Sy iu x & uB1goq u = Da ll — V PS P KA ké = ((ugsH) = A N © Gema) o" o N "A 901019, SE = mama ER FREENET EFF Pre aa | E 2 B poaqyosmmad m —— — T Gynonosoom) | = — ER JM © er GIePFLM) M c ormejsn1y DS 25 = "sd E > -es k bj se OOo, data | | | en = / © vys | e | u RÁ ge ae a, (oxdmros) | + + © (eguzup]) NE, rn ig er Burg. o Sa Pr >= zamoreo E | ee U P P ked bo aida = = A P) - ER 5 a ž == | = s 2 ZEME ee = (o>) © = (Sirene) € a 10910 oo o> Z c EE I I S ol Boa | A = = ‘ugog vo) = ar ll : = (oayAsp) © 3 "= Giegpnog) SE auo a | s 5 ee, mona | © = = noxloj = NĚ SE or ee sr N = ze = = = : (pung) © = ( ) \ 1 co s" fe, m 50 | aje 5 neJSP = F = —— © Ss 6 5 900 ( ) | mm | a loasi li 11 113438 | mna (© S N = uppnagg | Al | Sa = 00 a peangygng | = A wıpnıgg) 5: Se ze = : | a, 7, = ae ee = ( ) a Dc oo [S tb- DI = ko) am HSTY Zm rs E E se 5 RE Poáhna P | = = = Smquersugg N ee S n = 5 gopox) s Aa 7 5 2 & (rqopon = 2 E ee leere ma | z | © & ZIOqUEISLL = 9 = = guess fn = - 900 * (gesy) a (say) . 10 o A a rn © hle) = 1049010 I klar r P i een FS woa Ho 2 = 10091019 = FE 2 - = > (ou07) | = C5 (s<pug) > Fr r a emo | El | lea ee Fiesssose kl u aj a25í 1921049 RE = | SEE BE ...... .. VYZpo0TT a (£uzo197) ei = Z a T 55 í kweysı, [0.0] > earn A | | = S | | | | I | | | | S o =o S ar | i 6198161 č preaTong ee ee a ee en | 2er Le NE = = = : = al von 2:89 Dan) a a a aa aan PE, G X am PE M a 82189 US : ŘS
123
ie listopad 1888.
Ombrometrischer Bericht für den Menat November 1888.
áva Za měs
erna Zpr
v
Dešťom
(915) ří z (ex91zp4) © some | 8 ee C | B Ano +- | ||| sl 40907] | © | o TARIF ner 8304
(on) 3 m : (1081011) GO spa El I Ko | mie Sa se Pl mego | B ©
SIOQUOSALH YOBgH.I0H (RaqupoH) ESA : ER SA Ao i (0009) o oormoroupup | = | es | | He ee Fa dr | a | 2 UNISSYOUIUTOJT z Po > 319183109) = (uusq4dg) : E (exromow) GD = wre | El | o l | | Breeze meer 79 | | 2 [PROPopIoH AOSNBUyOSEH (eno) = (open) ae | El I ie ll Kerle wor | SIaquaıe SusseH (aquuy) E (101x017) o
O: E ss I Eee PV ma | © | ®
1geH SSNGTNIT (Ray B R 5 © el o ll PM LA dos vm | S | ©
PANE 09) Be 7 wi Sam (zepoH) ; : 23, ( 310g) = ma | 8 lol III Ilse s 1 oyoruapnang | A | S uopunyjun OYOTTOPNATK (Guexj;y) * * (uuewıog) © mogsona | 8 sli | | Hz PS mojsnosr | © | oo SaagsyonAg TRIER uro48uosIH (reuosm) a ne ER »* bk (nossneyujejS) ? = E 1 in o a vw 15 [53 = t — AoyoLıpog Hsi ler | SP care | RS [eUISYOTAPOLLT > a a on < Sl pe osmy | (gengıgog) ze z ee g (aampoy) ‚ o aouyreT | 5 | ss | | | eee 16 S | Kmxomig | S |“ nensyje = a = mom = (tox1o07g) ER . ae u (aonegepg) | © zognedsa | EI | | oo | | PAE Elba > ose P ee 201840 = aoyyuodsq 1TO8G0T (opurdg) 5 ŘS ar ) o a | 21 LL II P P PE wa | S |“ Sroquasıg = = SHOT (1oTfnuassjoyy) DE z p > aj « * u: 2 DR sun a I | S | | | oo A4- os = Sl | SI = "A en = 7 eposu = = Br S S8OIX-IBITO (ep1ez) Fe SE P - = = k: Aodnoq Ei | © a] | | | | | | | | on = s ge) Vo | | | | | S | = o Rn = er neddnd 3 = 190 F = == SAL = <> z . o © |«s . BejSiruoM oo a aa Ss sss yeuoy E88 29189 uag 52 =3| osou b3 5? [ep] = M a m = [e=}
il
Prof. Dr. F. J. Studnička.
PR ke
EN k eo pp JA
od Lb 23
Phi Aa
P c 8 a PSÍ
E
P ne MZ 2.,
Dešťoměrná zpráva za měsíc listopad 1888,
124
n ———————
Ombrometrischer Bericht für den Monat November 1888.
Prof. Dr.
A ssl 111 ILL dasadds | 1 lsl11| Z A, oka a | Moos} a M i c s DIALIBOH Be nr ESS EME ej auch En | u | NP else U | © SES : Sia os Dee E 5 | o am T re E Po ee A en se nt Zee l ll 2 P = : Ei s 5 ME El LIS I ULILLIL I SggsvrEd 118 be Aje Snbibu | | [l Pud (a P en: = = Fleet! ein JA sus | 21 I P P r s wma | 8 | © ma | Al ISSS | 11111111 lessvssti11rtils|e|, ae 8 : 2:9 EIREEZEEEREHEEEEEErF rer Fer ME ze = = nur (21 II ol P M = = | © = Sm | al III I age IE) EON era | El III LI III riszsss*| III s,- 9 x Ges | mamseeroognnuzssuuasnunznsueanulisi] JM SEES
F. J. Studnicka.
(sunyo) Se a -= | ŘS, & modo A EN le | o oodoyt Mark le EI ae S Ne) 19014) p 1m05) > >| 2) nou API SS o (Ponor A |“ z "grey "4 mmMyY u | | | = M 55 an | | | oa ge) = nenoTy lo 8 k | er es oi = ots) 3 rn snyny | 8 S S nam | So . » | © N — P (Cox) Pra l s] — = m aa A s normy | 8 a r OVA S Key | SO & = newnay Vale | SS or Bat Aa ee Sr a | ae A = 18 © o He! 9 asıq) A | | ae | | | | | | | | | | © = Er (919) E ©) oyongzneay | 5 | as | © dung nysıpey || 1% ayanqznacy o wo + = T B OV NÍ une: SUR) -B T PR | duny 81 2 BEK 5 Pe] (1929104) g O6 S | | | | | | | | | © 33 (aopjeuyag) Sees o S yoy | 4 | o = - c) va SS — = uo ESS Bes VAE Ee uopeey] eu, ET = k = © 1gry) 4 | | | | | G ham! PAE 5 3 © Z AT nos) ä | | | = | Er 008. 008 © POS nen 8 = = Momoyoy nt m l\&lIl=@|r 1opsuj0f = = Pik Ses KEY ASA Een 145) S 1 FOR = © = E| Gm | alslazii1| P ae S A 318303 ME eee eee a 38 weg | an (sodsoN) o a G3) | | | = — = ) 9 s = mp | 8l IE ls 2 ale ist do = nee er o s ace lsSs ||3 S umsop SODA ... m © E=, ar a |= = = Gousummpog) s | BERN EN Ed | | | | | | ooomo = ia É = | EEE ee) = ve zagn wegspey | A | amOoo === | gu |= | © = = > uas'guespney | P p bd bY | amp | k: [2 dano Sy ob LE 3 © = (unoxoA) A | | | | | | | | | | | | | | | | (109) en 5 =” ba oorHdey | A = | ca 110 Fuofof | a P S nn oe: | 8 (edmog) + o P = 7 | = = I) 0) Sonomesy : a) | | O r | | | | 65 a. | nn = S >D S ZO Sr PR Ho rrT I < guosep SER (Ciomnoxr) Ps M = > ’ 1 (Are) : Z | elb s ee A 2 2 © "TA DR ARR : o REN | x S: | | | | | | © | Mouagny es - » GN 00 hm! = S A (max99) | „ rasa | sa A A -= A" = Co | = auoquaey | $ = = vl ee AsPUH | A -© S10duo|e i SR 8 Se TYOSIPOTE — =) ns PT s om | © en 90N | 8l| | EK E P Sum 2 č be 49 JOPYIH | 65 Torquareyf | o sa da =P (PT apyıH Be el ee ==> PRT o -|3so8sl yeuoy 2 EŠ » grey | 8 = o DbBS S35 ŽE JIS9W 2558 MOD EEE EEE SIE N E S) Aa = A = = hejspeuo TE IE TE DE EEE easgw UST | _
Dešťoměrná zpráva za měsíc listopad 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat November 1888.
126
(aus) UÁJ0AVITA
utojneprom
(rorosK) UO UIA
(£zsuogon) 0115 SON
(m) ODTAOLYIITA
d10GSTOYIIA
(nom) asonop9TW
'H 380uopoW
| (por) "T n vpmagrT AL, Plot gorrT
mm
(617) 9DIPrT OlprT
mm
2
Pe one ke
(uuvuvuuvyr) OIISOAOTT
(uo) zrrI
(Zujedg)
Aaoayar] neuoyyol]
(Gsna) aorlaqrT arlagıry
(gonealex) 1ÁumojrrT
110s4umojrT
(zimy) Aunorg
une]
(so0long) uoonorT uo9ner]
o180g07T
: FL Soos Ped
UL else |
: PL ee ae
(vajdsng)
"E PremuoggorT ‘O-PreMuogyor] — (aongqjoH) 991A090dGUT OIMOYD0dTT
CRTFR) A0TBS 70T "TPS 610TT
(yasjusp) 20qur] JopuognerT (por)
so‘ PYNOIT JropuoSuery
Be:
DO
(saxterg) AOJQAM MOYAY
(aeaag) ODIARISOPNYTO
3
Orr [sopny
Ca) 2902P2W Srogiojdny
14
mm
eee ae |
mm
EV PE ob
Bejsreuoyj 99189 ung
(Gospavy) OSOIADURBT OBOIMSUETT
(aofsuyong) usgspue] uIo4Spuer] (uuuuryoH) up
nA
mm
* k =. 3 * * : Pl Ps bee
(Zu4oAoN) Aouny] seuny
(geusq) 20 Tuunıoy n99110dno1y
(eredog) 2 EDÍ
mm
R S l l
mm
(1904) A0)80 U9380
| (103019) (0 U 0910350 | "V-9919380
Reste. |
Dni dest, |
yeuow
91S2W
Prof. Dr. F. J. Studnička,
= (eyınyoA) = © = DL LITE |» Iwonm nude © | = é Serben | = uonrgynmodon RN (ge) a — SO | | 3 mona | ia | |< ar ee m s ; Bere res WOZAGLTNM € Er ee - : = = (wog) | 3 a |: elle! nn = ky a E mu 0 C0 0. ae ner rqupaeg < — oe ee Fe | S 194O-NEI0j 7 >= le) nom a = ASA Altas l ILI - ze Mt | č 5 T 00000dRaado8 . co u 6 ců 3 rd 000 © = SOD PE S ad č | | | a | S = upoN. k: & GD odp) eo Pelle as 3 er = (aodjoayog | Ns | Bet! (soBregsomTy) Den SO (208 a I c ooraolepem | S G = o1y08sg : la ee Seele] | 9rMolapeIM m ZD č o) = JON (ayag) | | | (©, S S o ©) | | | | | že = P EN ET RVP ACTA (191981) k © S Hopszogro | 3 ————————————— s | o onomu | S | o — B | evo ření o m = © (10110) A sč | | | | | | | | | | co = = m === = = 2 FORNOIBM) n = z osoranon | 5 | | en = =: | o an a © OSOIMNON = -== P ER EN * © | | | | | > = n SOTI NES s č- © © o 8 © © © NESON EIER K 2 = še (one) A | | l A 2 | | | | | | | | | [Te] GS ba N oO 9,9) rs A ES | ES Ce E 2 ne Fo mag AuoN | 6 ya ee ER ' = | om | S S = yoAnoN A | an BR Bel Ba = NEJ PE = S - > = (ronny) 8 | | je l Ss | | | | | | | | | | = = 00 v une 0 (igsrT) + a =| (ab} TıpejsnoN | 3 -= F: 2 | "for 00389 || | s = Tepuenan | Paz es as PPP P S "OM 003827 | Lehe NS . (aoyperg) eo" jes oo] 99) ER EB |O 2 El eg 2 en m || = = ge: 9pejsnoN PHA Ea le a nerosej (aosfeN) © = | | = = = mag fox | 8- | el ||| > | o 20x50) A = N = 'yoag EN B 7 | | | I, + m = ER = s! | | | ] & nojeadTo8U8T kos) (19350) Eee | | © | | | | | | | | | | | | py === Ge ens © = = mo 940 | 35 T 3 aa — ze sosem | R | © ; > Z AEnEnTeN: u | ee de el er JIOPuoTasıc HL Se z; = ee Sen Tl | iě Du) =- ‘Ipurf D0PRITT g a au Fre & S eykproTi = Er an © SneynoN P PSE | Sedlce a Sr 2 | | | | | | | S) yÁpue A EEE ” 5 = = (exdo5) 4 | | | n | | | o | | | | | | | | oO a Ar Zen Kon) = Pie Br N A : P — PECE | JLopuayoeNL =f = 2 E ynwodaN ; nad B < 1 3 | | jl | | | | | | | Jaopuogaet ER & ee = | „| © P jh | Malše lee Er = AR | | | oo | | B: | ar | | | | a 2 ABB N = — R 6 = | — |= E S | 8 | Kell = — nn SOm|šsosěí yeuoy šššs SOMET =- - O-MOOJART GSH- BAS SŽ =Č 01s90W (25 58 SOU S Oy LOKO RS o ao "ee 161. AT ASA hejsjeuoy — ac +: == sau UD |
128
Dešťoměrná zpráva za měsíc listopad 1858,
oem) | En OEL | (extopnoy) | on | El I lol | | I | Ho SHS NSK | = moa | © esta "amompoď | © | © («nogu) i 7 : San | (sAudoyj) ir mor | 8l | = III ro ee] | 3 a | umisuopoa | S ZYUONRY A hm A | S = > | ee = == (Lug) © = — |: Be Bar Pe - wog | El | lol | | | Se s % | ss megsueguy | * a | Vš | | as o- | 19 © | | | S =] a = 0 DAR Eur z = Er: — ma) ||.,; S“ o STAKO a R Rána . o Gusxrex) AMS | o" olo.. ®’o0’o o a = Sansa A | | © | l | | | Er o co © 10 en | | = | č = Suaqedau | Pen O | = W oe A | | | se + om. « o (488501) © OA elle AR Bd | = | © | © © Un all a spe M Paz pomepa | & © ... — k 2 (1007) 3 “ “ - (anopug) o OPROTI SL R Tra 2 U T S | S sone) © E ASPON 2 = "014 'g wgeseg | = = (8uwrg) 3 sh (Kxsnorgsr) ae mega kl | I] | ee; | © | m ER co = wende | Al, es | = 2 2 DO RP) | 5 - o (onzpa) | = = eweď | l ll sli l | I| FEL zog |= | © 5 Sea = Sn 380880 | N . (go) Euer . O9 T kan ) oma | 4l | I ler | | es > a Al zo | oa T ae jh © = (mersusg) * = sora0ys0 | £ | | DEE OLO O o Croma | o | . le: ea R oo (| u | Z = (192010H) r) 5 © Ásea | 8 | ol | | Bee ee ee Ze 0m v| © = S61 -o=-oS III II = čio ao u ono) ... Se IE Se er = * = (uusure M) = Ill PI los ss Ps DEN | | A =| orpzon © (exedry) = neza | l | las l lol l | BE See S VN R Bo 3 US 2 mi Sr | | | | | | | Sb ah © © vpaorToTx) se. arar A o* RA he 5 1 (vusumoN) 1 SE Da Il 1 ER a oso l = om (8 5 (10811) P o a MOR M vr Ape an T KON S VS o V Ao TA EE A099 A s SS o w* 2. © © = (03739) © a LTE seste ES] ur (s | > hejsjeuo HTandov Pole) = n x o SS (| aa er 77 SEARS S53 3gaA44A48A4A8n| 2:38 *EUOMN (355 Pa č sělh 01s0W (25 =
Prof. Dr. F. J. Studnička,
© = (sun) Ď 28 3 ; © (39004131) ms | 2 o l L Bass m | co | “ Saagqaauyag 199110199 * (ssA8ıH) Ba I x : (Gasuygngog) 5 preassomos | I | IE P obe S s Aouoppag | A | PIeAssoryag o pres | © : — rá axomv) eo ae A (©11015) B 5 ee eo r Pec 1 aopwz | S |, S [© ©) A 2) en) GI L = n PAPYPTOŠ on) nepueg | a [0 0) o 50 f RE (19304) 5 A SER o (aeuıo M) o Ei = eg TEILE I Ionen a S 1 PIT ILI S || mwroma || © z Born rpups | "See yopuy | cO 2 (zur) 20 $ em (eyng) 8- Au 2 58 V P P S P Nee = neddny = pzsnogo = De by = (au0rT) © S a ER + Ú1ono17) 1 = = „mam | El | ol | | PU | ooo MS | |= sag pzein (SS i $ s sınquny hm! pzolno04 = = (Casmyry) | : *.. SK sko: tb (upezıoA) o S a | E 3 So snesl me uequaseng | 18 | © = = remsjropnT |“ a | 2 úieinosety Sal > = (sn0u9) | 5 = P nor = re) SS | L SAS 1 III Il |= | summer 2 | © sneguo104 : sag Nozoy | | 7 , N = m —————] z = E x = (KmsuyS) ně Be (toyosnoL) = E Z T l o re E = o180 = osomauey | © | l M (19119111) ... Es i (sun) in SB mm L Sl l L ll o T s od | A © 2 =] Z1aqupsoy a a ode ® eg 9 — AM » =| (eAp1dz ’dsog) 2 S ( ) =o amd | LET PPP APV E deda Es wa | 5 | © = = MOTO 195 © a (19214) x P £ -m 5 = (exam) o 2 = som EI el ll III N | S Z |= 4 © | © = = orugiyoy | * [| | = | Sorma ale 10 né BS (oxong) 5 . © © wm = s o, C198FAD) 1 = zopsagoy | A | ee o|o 10 = een ä | | | © | | | | | W | | | | 5 on Ge) 5 zone | | | bd | a |= a = © (317) er “ E (aoıgoey) zu yanquayar A = o b © m x a * | Aaron | = P Ra be SSK PZ © EA © | Gprugag) = (agop) |) = urequezyoy | A S ah. PE le lk zes so | © ha = &n (3 Dj = B T EEE MAT EE 28 a na Em Isa MN ga EA
130
Dešťoměrná zpráva za měsíc listopad 1888. Ombrometrischer Bericht für den Monat November 1888.
T | ( ) s “ wo A L s ae = | ae | ale da, Hopsseng | au (ao om) s... . A DY no E UN o nooo ee čom || a se, = E = Mogouang | © |" (oxpyuoxH) a + A "o VV © o ((pmsg) = 1008, s ert | | ee] | | | (M | | © = O | Be | - | © | © Bord © | a 10095 | © m 2 er Brodziidé 1 (exnIs) Le 1 bb 5 i + a = a a G ň o - (u1915) ‘gr n PRAG sl | le | | | | | S ©% © le) Ph | | o | = aodıun S |© oma sag | " = Rn ur | | (10495) s.. ena + 535K emo E le P os = Kae’ | zygosang = T93010mg | A CiuorT) 9; 2 ® (1d o ma | al la ll III [Il l5ssl else II ||“ us | a | qorquagngg m ký a = org | = (tedng) re o Ne BR M o HEN) | > mos | 4| | | s | bd o o ose 9 II || | m d es. | © mos | * Sr Sen SS ondnorg | "* (31920104) . 0 . SS ee ' wm; ) vmwdas | al | IS II III Su a no (2 s eo YPYSULJOIŠ ma = a S erexs | © | AN (ne) = ( | onomas | 31 I 1+1 a u III II III FESTE TI I I] ER o | nopmidnoaos | = | © DEREN) m = wopumazuogarg | 3 | (ornou) Be O ( ) somosmogos | 21 I I ode l I II INT DLL LTL TTL UT I m | mass | S | = 8S0|Yosn9g0G el oe) rogarzuogarg | © | TI (ray) SE Er = E (uoay) $ aus | I Ill II IT bel ss ee 20118 | co | © ne7s9gog = ge MOTOIS (ejnorey) * * n SE ( ) Oem Eo ol | Brenz ee guogmz | | © "T ey S Jioguoymas | * SES) ED U SE s = ( 2x) 19 a | B he PV ISIS ls III AI SS | ring | S |= ER i = aodglsstoagog | © (Gumsa) ... * (usıog) 83 ea | al | SSI III IE III ITS TIERE II TI Ir | arena uns | so yorgzeayog | A = co zyuroayog | © (agusA) Se N O 0 O ET NEL Fe EIER INT} = (esneHr) | 197 n urgeag | A > SS | o | o ne | ee weile mě |“ ejs1eu0o HO 10 OC- WOO-AaG 40 Ob was man Ad 0 ormoo-| js? jeuow 238 ® 99189 UST VT PE E O ER R R A A sıseNn Sž sč
Prof, Dr. F, J. Studnička.
131
Saat sla ©. | | | | | | a sE ji ur O89|I9M N 7 | | a | | a > | | T == Grogomay) z | | | © | | ] | | | | | | | =! pov = Eon K & 10gmrA . > 00 2 Bodom | > PPS 2 Tr s Aadton 3 (19x09 8 | | | | | | | | | | | | | = 61 — Sol = = (1010517) Ss © á 9YOTSTJOTITM. 8 ET | | | I] A| en <A 7 = PŘ ee non _— ee en | Ge m (3440x) aj | = S | Il = (soupurrT) © | 107 5 DE Zo -= s on | © 2 2 JIIMYISUAIPILM FR | | | | | | | | Se 400 co PD- © l | = Ě S | 40m SAP | | = E -O«=m 5 o A ao 5 m z "o | | bh bd © | o zyumwang, | Sa: 5 DI | le E ae nn. o ms 00 ODYTETJO A A : Da) 558 : © | o aoltgnrr | 3 = = ore M. = FS 5 1 Ve noligusg, ee = = ERST: P a je SN = : pe £| s PPA EHE » > . ny co = = = JOBPVASSTO A | O : ae PM + Is un Sroquouuey]) 28 PP = © ny | | o | | | | | | == = (10311070) C S Er = yorgssto M il © i o = 9or0jproer | X Z = | sea PR ba = Re C AE a i | a ) S | (gorıujoH) Ě = = ov 8 | | | DD | | | | | = = S Kun Er 0x NS = > = on + m a | | s | | | | | | | o 'H 'L vI0HÁG > S = (10.Cem93r) a | | | k | | | | | | | | | | na 2 Gens) = = er os | > are ag © 8 3 TE RE ee ın 9, 00 S 8 | ll, : Bern nomis || = N = neum, (SS S EAN AN (ao MOTEMS B ra = PTL oo sj = = (nea op) ls | | | I (aoyeayog) 18 = Aojodexm || A = bl | oormdms | O A S | PEPE = am SY | | = | an upon) = | | I | | r (zeardgsyy) m 5 = A OTRAD ä M at || : F ovpolons | S |O = Sp oh a E n : = u C P zna | s o = = ex40moL | 5 = So PE he < ena I : B VUT ae a -= 2) * Dar eısm) | 1 : S n | | 3 ee : © oomorL | A = FE = S © £meng | = = mo > 2 | | | ES | | | | | = | m wagt : = sů P Ti i. |- z 3 šěj weuoy E88 » 08 + 6 9 5 bs | Ban "sám e10G0 | BOS SBS: EB B = © x teorií | BEEEEETEIZEEEEEET ET EEE Z = ; Beer m I en : fejsjeuow | 991S9U uag
f
(w18A) doo odjede sova 2 | ws) | Poa o C RP o oa eo bas vurliZ 20M17 — = == o je —_— —— Ginoyova) eu % . o (o1x0uyj) % onou oz | 81 I lařa | III UI še- a ob ře A 40ipz | © | © 2 4049 "4 9911P7 m 19 nep | © i (e0301) ey Be s 2 m (odg) A om eno LL U ooo = so L AU © 804009/0AZ | cn | © : 9.0) A au Di: Rn "oLy0y 'q 19PZ = somouajonz | 1 běh 3) = SY ni HE | ge: M (snorA) I o 0) ER + (aorpun,,) o jel = 000 | Bl I lol III UI III l odmgosam Pb | © praug | S z 06 B neyOaZ 1 preAuurz o o -» (1020) 4 Ri Ser B Ge B a AS aomorz | 8 S 5 o SLA © | | yoyo A | © R = S AE 5 Les Pes W E 0 © 61592 P As m oz a vn & Groqanas) 0 ss R Gxendoy) | Sm era a kl la Pe egal ee 2 az | | o s en neu a = az | © 2 = = Cypuvp) DB 2 13% [CE U..0:0) a > ee so PREIS upmopz | m | S = = ep 1012 ujperopZ ne 2 — == 3 — | —— * D A (negxn) IHR = Cure) č P s RN 3 ší o*, e - x = | o O0ABISÁ o | A 3 BA |glslgs1S111111i11ls2ISa21111111s oak | : GO Se = BE | Ber N = (Gsno1T0 i odb we x Be & (101g) 4 E ee a FF Eee m4% |% | = x = JopasoM = P F S ns = Fa E P (ssıqay) = * 5 o (ex5) 1 | == ol LZ ME VA de (1 (A s orosků | 3 | © = un ATOM a POSÁM 2 = PRE SP SA = ra |= | —— (105104) + EEE o (ser) | _® = Se ee os | S | © = = uwproM cn 102) = i | © (31015) a ee a = (Kxoe10do) | 2 B SEE T V B ec 51 P masna | zí | © S = unoloM uro48pIEM | = © (0x0) = o = x Be : = Be en = (£xoru0y) © | = | o DU er ee oa | 3 | © = daqnagoM = PEITEINN © (rerzq89) REN . > (1979-1030) 1 MJSeJA | A PD E | = (a o08n0A | © | = „m (allizsssti111111llses4dv+|Sllsl1I3|8| ama |> OŘ Cynsy) A E A = = E, ř (anom) o | an le T | se = - = = FE] E =] E T = 4 = Fur] sí fejsreuoy IA © A OOL GOO TAam sn Or coOnamWoorocoo-|( 85 88 JEUOY SE 5 a 99IS9U UT | SOOS E oko AE ee 21892 EME
Prof Dr. F. J. Studnička.
L
133
u lan = A ST: + noo | 81 o I III 4sX*1 | = Pere |= E o1 A "pdg 1004 | o es s = ne E OM uogrzodumeıg | © > se FEM = ee : | | | | | | ] | Sa | | | | S & (£ujoAoN) zs 06 R) o |- m | zel oto 1115) = le 90 nemeag | N = el SSS Pes oss : : © [6 0) - oo SAV SS © ( = 5 = č SŠ o3'sco | a |= Koní = E| A010 ao 0 u lee >= I E X ý 4 aaa | | | | | m © * MOZUBIT B 22 saog ZSV : : = = | o £s4038p) © ; [6 6) (10m109,7) eo vmeag | a | © Fa = = Z9pz94 5) ee že še 2 ni minuntší a | 7 & S 31804 os -o ži : © = | = (© | | | | | | | a N | S | s Sn (uueumaeg) + E = (aygssg) —— 3 | © "ry "u sÁpuea ea | 7 Rac os | ELO Bu FE eg | Sure | -o | S 8 vergl elle lee] ž == PLS es Conan | z © (uydgAıy) ER co = ODIA0JSNOTO hle) G 5m onsa | dord | II DIL 7 Aa sen | 5 nengsig Heeres a 5 o Kelle) era) | S | a : = = A in Fuel = = wopaug | 8- | Si US neugog & _ jropsurg o m | | | | | | | | G) * . m == > N EB © | | | | | S IE | | | | 2 (418101901) (ofe45) = Se (olo aa | © | © s s ae | ed E : - wong | ss L M s, mio II MD Ei s 8 ee a a kr P |- pom | PS PR En E © m A > © (Kasuypjo E ... =) + plo) = 5 | m | le ee = A opjeMu9IRT © I = -me | | | | | | | | | | | | ES o? | = De FE i ‘© E = C : solo les u 3 as M est 55: se ME : o S Pineakessny | Er Te ocě u 5 m ce = a oo: E “ TH . ae = 6 i S | Z | memo | las ll ssx| 2 ze P + osa- l asXl er z = EEE o m A © (10m (aeugung) 3 = =- 400) © En SuH 91019 I, I s "too" o ae Lay Asa any | © o a m : [S m o (tsrory) p) | (@orırıog) č a v ED EN BS ar | | | | | u.. a z A809) ana © © E „ mogv | @ PM 55 a erory a Bejspeuoy | — asien Gone) || „ a a 2 unıss co =| galsew uag © <H10 (OD © O O HN HD © — Dada on 05 X 3 N — m I <3 S = m AM W0 co b 6 oj ee | N SD. A101. 01.000 63 0 PAD E SH yeuow Sa En BE ee SE = bo aa | sál 9!S9W (22 588
1888.
Ombrometrischer Bericht für den Monat December 1888.
.
esic prosinec
r
v
Dešťoměrná zpráva za m
=H p) —
i ; (auson) Bar 2 eysnıgod vysnigoT
10
(epFId) 9019m1 oomý
SE V ns Noob p
(«osenug) AONLIIOCT MOTNGOT
(tpros) upsoQ us)
890)
Kunıgoq
uvıgoq
CE) Aoom9N pog
(10pym)
poaqgosinaq
Scala.
A
a
|
......
+ ” Ks DZ
ae S |
(Sisurzig) AO]LUIO Konuuod
(tauysp) "A 90rm09 "1X)-0T019/)
Prof. Dr. F. J, Studnicka.
(y8Mogoso10Tr)
adruajgnaug) Sıuaysnayg
(oxmzug) 90100199 OIMOUI9
bí EA
|
Bee
(nen) V599 BM "myof vm)
a
bez
12
„ (Gepynog) a0xylb9
noxfoj)
co ea dh dn
Pc s |
(oxduros) kud vugiTo
= (60110) K10g91019 7910994049
[een] »om01T9 omoTT9
(usıguy) ABISY) nejsvý
n U
Pha
(pung) 124 za
(paeyuaogg) wpnugg wıpnayg
S ve] SoOoOSOmoo
15
(wesoyy) pragaysng peagprsnd
(19079) ATNGTEHSTTT amgquvrstıgg
co
(416459406) or40(opng sr04png
Guy) AOWeISLIM Z19querstıgg
(£qopeN) and and
(saty) 1091019 10991019
(gsey) epoA Yıgoq jaunıg
(s4rpug) 192019 1921019
|
(10ng997) km K
(£uzo197) eurng preaTong
(exzpy0014) Aueysng ULISTA
6
Bejsyeuow 99189 US
1
Součet, Summa
yeuoy
oısaW
Součet Summa Dni dešť, | Restg.
135
Dešťoměrná zpráva Za měsíc prosinec 1888, Ombrometrischer Bericht für den Monat December 1888.
a!seMW
(qug) 4 5 čá ® 3 (ex) Oem | bool A L eo- = | lac S bo || 4001 | S | © OIMe[H negos409 % m (ona) = ee 2 (1051071) p Asy0 den © | | | | | löedc el © | s | | | en | | | yoegsıog) | 5 = O19GTOSIIT i Toeg8T0 (100g) Koš o * 2 5 (1001195) co SITAOYOLIPULF AO are s.l ze oss lo el n S | dr | 2 |% s UnISsgoLIuIo = 3194801099 5 (mer) Ph = ; č (exromorr) vě TSHOPOPIOH, a | | | | | | STS | | | ek slE el | | So Il | 99 | | © 2 PHOPaPIOH = 198NVYYTS)199 é (spe) = x no“ (10p<orT) p. á zem Ela | || I le- LU LL TL ssl] ms | o|o z S10gu01eH Suss+Y9 m GoggmeH) k ie * (19 om) A a) o ee se] mad | A | S 10 SSENAUNILT Goran) RE Er a S9LSeıy a — B kto sE bd P Sea] nyangrupag ent = | ZITSSEIX) d1mgm (zepoH) jE kab: SEE “ (ana) a | EO U S L U L o oyroquapnang | | mopungjundg Oyoyuopnary usa ey) ._. Se + ao gsTon E | = | ee | P S | | | | | | | SM | urogsuasıq Z eo S10gsrgonT UTOSTOSTT (feydsupy) ERENTO Ben, + | (ne: 19) oa | al oo l l | l -osao | | sal ll ll l -o ae TePo 195 (roneigoT) ee AT ERROR RE RL EN ee AEPLJSK O ( ) e | Boro le ee ee Imsonlg | © | neo anyomiq [EC EC) W) 2 ee ” (ea a) co om | ho leere DO | 2 |> 1orjnodsn PUP (corp ds) ' . sro m eo L LU Lolli- ee oa || Soquasıq N srIqoq (ToTnwsrjoy]) =. * * * . » * HOSTU a ck | S ao Il ss | E sS-<s| A yaaod = ge Jopoısug S801-18TG0([ (ep1e7z) 3” * * * čb * á i * z ) zda | o r U | eo L LL T sound | S | © neddn n u19g0q x bejsyeuo x N oo ooo onanas jeuoy ES
1888,
ie prosinec
ěsÍ
6
Dešťoměrná zpráva za m Ombrometrischer Bericht fůr den Monat December 1888.
136
——————— O S O all NÍ
F. J. Studnička,
Prof. Dr.
P alk * . a © 10 (309115) = rl o -oo Eee | 5 E SIE = MODY = | ae wa) he ( ) B PAU m ot E Boz P I =" up 80H | ne : ( ) = (ETFIOFR) č oa | | | | | | | | > | P | | l EI E ER) MOHOKOBT a 45 oe Blol ||| II |lal S sonouszog |" | © otgzrf - : > 2 (ogrmoang) : w o 90190 * | a ee Pee TT NICH | 3 UD TE as ) = Ge 8 ) . . . s + de s zi 1T60U90T ze, = aan See een ze ze Mopore : Be — D00 (39529) n eo ( ) a 25 Fin ‚sky nun) | » | m MASA | PSSO I ILS ULL LL LTL SZST IE o | = 184 vr 300 ) |]: ne PN A P |e €yINH Bl“ | | | | | aan do | | | | iD 99 A POE eproxmy |! - Be | 5 a (£1°H) 8 (aeuydgg) D © an) m 5 ByBNOH | © | En | gl Sl III m Pe urn | © sn 28 ( ) Gsany) Haan el M eo l or unseqvac | uyog | 8 Nel: s oo© je] a 4 |, eysegeıen z > TO mn | I (esnexyy) Se S = 18 uoyormey | © O0rA0DZB10H a | a Bela] | | be“ ll | P | Fra z woypmnen | X = OIMOPZRIOH © B SPV ) un (u9jsug) 1 Be | | | | | | | | | | | | | — N © (or) jsa porg | 5 | Bee als. Bee S rom | ©" a1njn0T0H ei 506 i = f s san. z £igny) ee "ar A ae S) © (Ye) HODVIH {or} Hu ix Se as Sys |< olsal |= 5 Ps 3| nego1 | ogjen9y = lee BB 0197) (zmy96) 3 "a’a'o FI "a | PS alle © = hose a onom Mabel o = = = = zy1[31nqsso1g ( N) E (8poA20y) RE = | | | | > | | | | S Kpergr 940Ň o [> OBUH | Sara — k o < = o | | st bu © | © uozyeıd)
SERIE 5 (190014) E | (1921070) s 1 50 uniSnojen | © om | ol L L l r sss ls <| a = ‘1938041 OTMBIH 2 — = Baki a re u 01 W 8 = z B Dos | Tanner SSS 3SrS38aJANA8KAA8BÉS S sem 2 99189 uag PES I TE ===
R n 6 0
oe | | Ye 5 o GI "DO sí nS || sos | a | = er ED warn nn = 5M = = ug | BS Sl Illy se obi E = on uno PL = le, "ge "4 | | | ER S S © | o "TA VUTAOJNE G1 o Son 21 Po oo || ana : sun Sons Bee GA -+ A PRT Less age u on) * © 1 => =- [994 | rn 3 | DEE (| | Se ic: | o© = = - nemn1y RE | | | 2 aa ( S = = 2 Breaks = s || | © [dmg ao s ee) le ee dung qyet = oyongzneay | A = | ons . > ayonqznaıy | ar EEE | | | | | | | © B a ac 25 2 = (3929104) else a BEL | 02 KOnKá <= uno : EN II Gm || = © u | | | < | | | | —— & © 9014008 =- — = © m ESS ll m ; eis Kerr ODE a | ya 07 + EYE = = Mojnono31 == ar Kae ee = ie I 9 U = o | | | aaa a ‘don uep AS | = © (x0yosno1eS) a a = "= | | i © dí | | | o = js uuegof A == okn | aaO O : III IS! —— YIGMSSIUOM CHE | | | | — Fr (ira) © co s = -Iıllererı ler st 2 3 ea | Bob lei si sleseä|® Be © 8 Kaoyepy | a p el l Es a osH) So nejen a do ner © | © AODUDVUVO č ham! | A s = ena | re | ee PLL ono N > 'Tagm U198|TLY EB © | | | | | | ' (199g) = cS (TAS "G UTOI8TIVA | | | | | | i ) 00 © E 8 Bee le 18 OHOLENÍ = © "S (unozoA) a | | | | | o + | | Re a 1910-1919 = Fm = OEM A = | | | | | | | er (40x) SS E 5 ore So E A ynoser | © = m (edm) | „ FE a | | || c am guasef = "0 019008 A A | | | | x | | | = = "g-zuuey SEP EP = Sa honaquh | 15° | 20 = 2 og Else P Too | © s | S MouognH , Se Ce "A U ko A en klei ne m se 8 © m pexemey P o 3 Pa 1 EINE ST : o T Sam 0 A5 ie | TOSIPLIH = = (4941019) S © | | = B | | = 1498!p í> = en . Mě te | Od |. 6 = : 2 E Ve PT sis | ganz |= 2) (meydanuyog) : en | | DD S ba a 2 oo|x = JAT A9 Ei Zus ; = | oa | sla | years BEE: = en EA | Be Be | | | | | | | | | = = E = "s 5 1 5 8 a n 2 = = © k —— (senenoJnorr) Ep | [ ll N SERIES S 9 A -E sel SEEN en PE | El a. See = = OD © O O = A Je) Hrn A CO 10 © = = feseuoy | —« 99189 UJ
(165)
A (pr) ir Bars S = S © | co Ian epmgg | © | Eee else elle esse are] | ba be G n opaoagıg | © UTOjNEPIO 8 SER L PI0MgorT : ER sad . = (0117) n memo l loos | leslsl 112 iae| = r k ur | % (eArdeng) o B N (4251099) 3 2 HM. [77] A = = | Oo P Po 5 = SON. | E a) ZE BE & (mr) aa o nc : 3 (aenggjoy) a E k T2 az | 1 o le o BER S35 | | Prato not nĎÝ z 5 a = SuogspogoiM 5 Ann VSP aa RME 2 A * Rn FTE : A = | Gore) ; RE oo | B ULL STS LI ZL LL LL LIZ | s mor | 0 = f = S "AH WouopaN i U LL = 4 A ke te © o) 9 : (19s11e p) G) 3 s A oč | BS Le FT LS 110 Z „oj S js S = BOOT 2 a Ze a sy = ET F ... 1 (Por st E = r | “een = ; S = dí = = Hopnognen | A kč >D = iniade) >. k " | = (e13s1p) | 5 © onen | AZ ho ke 1 bol k Mm 4094 | S i = = nemo | Z R | nn 3 5 N = (4374) = leo | 2 ses) S c = san | o let PE so r P E F cí de a | 20 | oomejsopno | 3 | o Pe olea | F mes |" | = = © (goneilex) EA "o = E : © = Sal a a : = E mor | dal ||| || sese ki. B SSB | SR esa | en | A | = > a 1mosÁmonerT 19g1ordny sa Se | = T za ee So Amor | Be ho lb = P E ET = lol l- |-| S = > „Ia unerg 4 = © ERTL | ) an ; (soueg S (199015) tě © = | = = k no9n0rT Z 5. 5 | ara minor | c (o = = yo9ne"T R E ED An: RT M er | = De = z : . | (extodog) ) ee in er wo = = een Ae I o err Paes ls | 2563 S | SÍ ZP an (ne : = SSOIASUe"T A DRM 4 = neh) IE RE I o 1 2 o = | ee | 00: = © Bere leer | (bo a |o ex | a r uro4spue] ě ea | T8307dS) ; (uusurgop) i o N ‘U 299180 | ml l l ro l li IS | Jo mar nl: z i R us "Y-92[09504 Br 2 = se Sl geuoy 2:89 Deere TEFIESTRTSARANEESETFARHARAREERESENENE een EE 90 991891 uag 3288 29 PON = V O
(exanoA) = 5 = | > | © |huopynsmwoden| <© | © se KR S Seo © | = proprazmmodox © (14) © = © PS. 33 801409 io oa | | [1 S on = = ; OIMOMT ...., | ne LE elle" c 19ZI0TUNI = AO PP m a S yemypy, = B | IR a) © He | Z | A u ne PE P sss F A 194(-ne10T = _———— + 3 ——| — m CT940N) | 3 m = PE o Sw = (edn) É : 4008 | BAN © ee "PO | „2 | © A 9 MODE o T P | c P o uppom. = 3 === 3900090 o * G oD ezpeayag) || je + | | | | | | | om | (10310gsomry) S | a = opnymssg | 485 r- = Sl oormolapeım (© | SR Tel NEE FRE Su ee Pe S P SE Oro [gpeIm — on Pe | en SP - | a 5 opsrgg | a | a: = | eo 90080 | T | co — D IOPSIVATO U | | N = © | | > | S ee | | | = Am OIMOTOSOITIT < Ď eD Korea ie ] == = © = SEEK | p: = = som | dcodo | III > NL a logon IN ze Zk Je. za 1 a 2m : == (guop) bj o ooo | leer 2 a SY < a A N s | S = (8801 as | © = 39AG NSN = = Po © Am | |= 9 * ae 2- = Ps 121115 3 nN onT © o = 5 T91pejsno r BS P = S | 0 “fon Be s 2 P S je 10 1 (oj | 7 % C8 = (1010817) en | o S o S CEE | E ži = = womon | | s M a ol od = = Ben a PT Z P nenosejí 8 S (Gosrox) ZP E a : Be =. Xa0 sls| ; # || o == TMA 4A0N | 5 ; ea lo AOINSENT Base | BEL E ee am 5 | S ) o | =P PA Eee en | se : B S TosnzunoN = P | = 2 (m9 | 4 0 FEP ee P SE (300870) s B E || mr | 5 | alas eykapun | © © m sneynoN IT T zum | = * s S © H Sa a os- Ul llsxs Ä m 5 = ynmodan. soo r i jropuoroey | — = E = | PK le ee RAR = nep (gl L LTI 3 m | A | BazoN er T 2 oP pe | © = X N ALL ULL Sa PEJEHEE EE 4 ©3 > > En o BEREN! = SS (EME yIseN |Z3= cO —H 10 © r- ONI ANGAGA a Al Ba bejsyeuoyy SOFITEL ODS o oo S se] ; 2 = a
99IS9U uagl
© =ř -
Dešťoměrná zpráva za měsíc prosinec 1888, Ombrometrischer Bericht für den Monat December 1888.
(osm) c ge RR" . ... on | E *oao | || | ee I,» a ee le (estapnoy) Taoquoupıoy k + aa | | | es | o | ee | | zad nd Lo (unogej) NER = a = >” — re - zu | go lol III I III I I II ISIESEHI EI II E|S | wenn | > ren : le (1046) = x wogey | Elo le) Ns OKO js > (orange) | o Pa o P Tee |. M s sss 10T zsz elek ne dupsma = = js Ne) Sogn | = Grong) A = Bu ae P ke © nooo | © | © Mm M0180[94 7 (107) Zee E : reale aasor dole s | PE es s s | lee en S01 'q exosea | (&usn) ei Dee A P VA Ps ee eyoseg | = (exgFupnIS) . -|— E vys = = I Id] no | | | 1 | P F | | = (ony) EN o) 72880 | A řed © 22 890880 | N (qoıy) 5 9018900 A A. o = 2 5 (euS) JK elle |“ (změ |= |= (uojsmTET) 7 m x = = = 3 2 ls sa (Al El IF til lslilsilliiisiiiis m OIMOJTOSOA = p ann = (300010) 5 E a (EE U ae l l o Gxouvy) SU L 840 | „s >= = msg0 | © | (aeuuo]) > | au Er ses TG TS s De HOST ee IB- o (e10dr9) 56 — ; === zd g PAE Fossil B | I | I | = P | a a Gum =o IId zeeg "g ssopyosnan || 7 8pae[om) er SN ee ee ee oh re |= Gera) = eynynaN 10. un ň —- | S T T TT TS *| mem se G = ei ujosneguoN Eyspeu0 o oo Oo m m © A = = | en ealsput (UB SHM S SZK SAaAANASAAA AN SZ YeUoWm 5585 až zěl 9!S9W (22 | E8
F. J. Studnička.
Prof. Dr.
(1990411)
Ex Lila |s PO | | ® EU s) Se | 60 a 19910199 2% De. PS —- 3 wg | E let | II lařeš | ENÉ: S19g9anr99 ee | Ä | | | | | | | = = | | | | 10 [5 PIS psi & * = oo sí ) a = měně (il ll II les = Tee ae BASSOYIS II | By; nepuvý 5 = | | | | Ic © s% © | | | | | | | | | | \ — |= (Gouo M) R vaejeS Ě | | | 3 200000 čs -BK HopnY | a nu s oč BAVYTETIŠ TOS B B) jí a "Eee opr | € 90 ee O oD || = reqyufes ä oe o | m 'AT9 ) Ge = we i Se op) nou 63 = Term - Feselelllelelelreiekelsge oa pzsl : BoSS n © = E TENÉ 100917 jí = sodton I el a > ll eo hm = neddny Sk Vak ře elle IS k au pzolnog04 EEE R o | l aas | ČS er | (auor) a (mroax04, | E PE POR a PB EE 352 sınquny & ER a ee č IS Sin Ss urequosorg = © ... Meta jm « A Bar = (smpry) o A+ | A ©- -— o (epogaag) | o = 5 mms | day | Sc | : — SSS | I IS | ol sme || o >= BEREIT | ee z rg Sl] 3 P S = | a BIO T 9204 ER 7 Ben. II Is S ee | = = || ee E osa l ||| | be (is osoramo Ze: ns) sneyuoy SER = bd = - OS0TMUI 3 =- (£139v35) en © | | | | | SS a | | | | } | (©) | | | = (sm7) © m ODIBOT Ba — © 2 | co oordey | © Si . | | : E B = Z P L U s ua m o — N = = (011011) | "+ | | PL | au | „1 Genem 6 5 a: uagmzog | Al — 5 jela Io s Te SZ | vá SST Lr 12s Z | P je see em | s M souoy | Bar | : Sie kgmog | S | Se = MOTO i Se | s ai gn101 NEE = 2 (10211) sid VEM co bi Er (OR) | =. © STO | 5 2 © | S | ug ao | © 2 5 Oro sní s: | | | | = s ae s | | | | {oe - i J|V-M0MIT | = = (exong) | | | | | | © o a | | | | o A = Fe (zo1408) © = = ln A | = i | le JuIoH 2044 | A = Hopsung Fe ZV MA les a 1940-2H10d — El or em >) sjanquayory ee B a © ag | © | N i Žagnovon PPT L A 53 OUR PEP UV BE: jenoy 8:88 192)I9 | | © © ls 8 8 jv Fa 3 Ureumozytoy San hua hahaha kakaa ada] ES B RR HRA [c ojiKor) = Am Bejsyeuoy I R aaa LE | 991s9ur us
142
1888.
Ombrometrischer Bericht fůr den Monat December 1888.
esic prosinec
v
Dešťoměrná zpráva za m
Prof. Dr. F. J. Studnička .
3 P \ k f (1A) + 3 ARE 2 L K ee A o | Ad a o ee open | 1doL Jopsseng (Gogom) Be o RE | Ele] re | enBL Hogoueng (oxpymorH) S | LO een) er 19918 s | a 10g91, Bregzndá | | (exn1s) PR ET en ’ ER ans | ro 3o | II lofa-ol I IS | |I3sslos|ilsslď|o eng | © | © TP "9 RAS ; kan 31ognounog | © | 7 (10391) las 3 PT el el ee ot he Komorous. ea zyyosqng [pojomg (nor) .... .. . 2 { d ae | le al I ee ea c (| ons | S | = goequoganyg = a) omg |" ding) nee Soto" TRUE = (3M) | o wog | El wel | II Are | | (NÍ PE sP E | eo oudno NEON |O 11039 R = E a ka (399030A) = er dn PŘEL a > (uneyzeny) EN eynedyjs | Sc | LED ea | o > = a ze oa 15 | | o 0 | E © Es SES nS a (mug) 2% = les III TESTSEITE > [mms | s o 2IMOT9919 m uopunadnogorg | 2" (10104) are 3 Se : ( | somosmozog | ga | II I os III IF] mas | s | — BSO[OSTITOG a ppgor3nogors im (erxny) = * . === ozn —— a ee l Ul lo lo = > 1 | © | o ne[sggog = MOTOIS | (ener) ID . 1 9 ) nam l cool l ce-oe -sl l lol r lss ls s s oa | © "A eng Ej Zroquayuag | © |" (rose) 86 ir ( | Beer ee al o l S | | om o PES = aoselsstemagog | © (Guma) Luger Ser Ber 5 (usıag) YIBIZIBAUIS A wo o © 5 A Die ae re ee Bene (zeus) . . a (esne}) [za las | III I Aal 1) | ad = opouseg | | -NgZ-UrgwAy0g Z i — ea | | U a | P en IS - bejsyeuoyy HFNUAHWBOLrSSOHNAa HR ObWoOO-amA4 n orwocoo- Ss © 1eu0y Ess» o HA ANA ANA GDA AN GA Ga ca G os 8 Sa see» HIELT usd o = |-— © 9 I s 9 W lo a |-— © ER o PEMA 2 na EM
co Si (78 ý (uXoraBy) = ee E EON E Brogzopuım uIgoRoTTe Mm Ask = a o (zuozorT) © ono smTOUTA | P P s s sa o |- -a ass Kudba |< © h odr9 9YPYSTOYITM adıo M 4 | EE PF ) =) 2 o k o ) 3 = 12 (1010517) k & ‘o up) im | | F | aao | | | Eee Bel Erler | = = ll SZ. | A03PPA | TI | Z á 00 |poanosnopnk MOX M 5 x un ta" 3 o (1eupnrrT) - j = Z oo l el U U los l = osoma | © © % 00 = opsjpzuaMm ž : 2 i oso) 2 ee) — Eko = (4ssop) o ů ( ) o © % S mn U o U ol o om | = | = OEM zyman,], 3 D © (enj103) x m D « . a N = (50914) o = = "ea ER) | „oo | | | | | | | | | o o | | ae ER = non dnaL 16 = 2 5 TOBBBASBIOM. hm NoftgnaT, % ADS (E A “ee BBE 2 = = (zur) a. ae = " 4 10 : (neg1g) a © OEg88TO a | "el U SS os hb s PS = | ener 113 2 E nn : Br = 2 23h "ag Srognounej| "© | 2 D a (19 ) & k ON \ 3 & (10911071) & s © am Al o U el L L E | ou ee . = 4sogun a : OIMO|TORI, : S = (tofamo5g) = RR E m mm | | = = MM B Lo l L ll mo LU L T re oss = = an.) | "E "C wionig = (£ Lo} l 4 © 5 un a ; wm o © un Dr (cerpieS) K9) a = 5 oump Seren L A koro oa Woo o sus | © | E ase. N Ra neumy, B1949 c 3 een ® ( ) SL > (82904) o B om a ol L l 1 R Fe P Ps sogag | © | ea 3 = B MOJOGOII, i MOTBAS has] © 3 = : 22 7) ee EPS s Genese) = Z Mm l o o sl ls is so oorodnys © 8 © JIOpeNIIL, arndnyg m5 = =) = ©
( ) 5 SL! * 1 (x0xdssy) otec | all Pes E Pes U o Pre oaıpoloang VYMOHMOJT, orpolon3
h Sande) ne (sduo4g)
| el ae ent. 70118
ono ' 4948
Pas Tree | | |
(o0doxo11) ER 1n (zes) sm waogQ | ESS | a PP EFF EN Auong ch, oe) rel | | | © = = ns o ooo o o o sata: A
9!S9W
-| d0sou ud
Prof. Dr. F. J. Studnicka.
(21915) s | | SŽ P ohon % 7 E [I] Fee De = 6 šk mus) a III Ic Fe s "A 4031 my vuz Bati- 5 ee el] Se o no k vu RT lee No) — ni 2 10, Ei: 1og004) = © | bd Sn ; ore OZ (r | 10 a | a | © OJ ř monon ooupZ | 5 mes ll SOMOTOT04Z 4, 1079 "4 9aa1pZ So ara | | | | | | | | | | Er (zerpuv,) É p (e0]20H) in m é | ] | | | | -OKO © prexur | s [odxorn »pz | Boo Ps | preauuz s 'oÁyoy 'q 197 Op | | | i | A | | | = u (49) 20 o ESA AA | RS | Kyopwoz, — OTO o eee s z yoguoz
ER NEJOAZ Ei: Areale 6 ac)
Rn Z (1020) Se © 2107
© = sm | jo | — Beeren 210
— © 911017 | | | | l | | | ] | | | |
wu
2 8 oa © bel á . » | co en
> NOT | 5 : 5 ITU lls s ujpe10pZ
a = neu = s | | | | Ss | | | | Der Pe]
Z 8 Mos le lel l 2 oonuskqz
= S | onmmerpnsnz | 8 = heh || © 09ME|S1GZ
-nep 101 Fbs co
ES = nep See | | | | | | | (moag)
2 A Bere: serie ses I|#|*x 1199497 © z91 ©
8 S za | = Lt st Da
© „= 0) : bike s . snoug, 0
N 5 et OA 8 a | | = a | | | | = > Zm
S opoz)s0M AV ně LLP br és k: (sp)
S m Het se ——— se goal
8 5 |< Isssell le un
z P = | or
(gos10q) va in O38[TA = En uopaoA im P E ze el ler © LIOJSPIEM en uepzo Er ae are ee
De ns Zemí o la (£xornoy)
S 2 | EM PI 3 | oo Da4EDA
s E upaloA | 5 Per z Bee le 009804
2 © unolom ut. | 8 | | 2 | a | | \ De ann
a m 230H-
a = (ex0H) leere] rer > + = oorgmaoA, = PDAMTON sc Ss Pe © = ANIRPEESIN | ten Meise =
© (101x449) sol ce >» | © KenaypoA = sea Bai © = ; = | | | Sr ] S = STI) M THOBVAN SLM T el er 3238| jeuow memo ante x KogaaL | Sao A AAAAAAAAA% HZ 5 58 9IS2W RUTIIM = = MSD SAR E nal B: SS ROE R O heyspeuow Hanswworwagmamn a 99IS9U uag —
O RUDISTECH,
PROM BLE(OBPEDI MLZU
Z ČESKÉHO KŘÍDOVÉHO ÚTVARU.
SEPSAL
Dr. FILIP POČTA. S tabulkou I— VI. a B dřevoryty.
(Rozpravy k. české společnosti nauk. — VII. řada, 3. svazek.)
(Mathematicko-přírodovědecká třída č. 2.)
Y PRAZE. Nákladem královské české společnosti nauk. — Tiskem Dr. Edvarda Grégra. 1889.
z ok
en Be l
N © We RT oh, te PE: S, A ie en EN , re ; x ne „M ; po iR ae ER ae SR Ar Í > E % : > : ak, % * ; i et A voddi opn8d- v vk USAFTE OHAVOGA OH DREI SE RER art = me ni v = a AT Be 274 n % : j PRK OMK dy Va AG di P" Se : " Ň ; 2 r i k: a Mate h 7 73 Fi Y , Pk sek s 4 E i si Ka a: : ; j n : 2 : A 3 u + a + m, E * 1 ” v k F Ů m p [ Ya ray Brabus. er Metlolecm ol cu we o k Au GE SEE Say Kot TE i j 4 p A Je ké ký Ts V ve nee A ' „ R a . US AR k [7 0 : * h 2 Kae) ER ká he. ehe obav svatí x: S p: % i A „6 4 š no jh rl : M Pre “ Öme
ÚVOD!
Asi před šesti lety byla mi odevzdána ku vědeckému zpracování zásoba rudistů z českých křídových usazenin ve sbírkách musea království českého uložená a dlouholetým, neunavným sbíráním komitétu pro přírodovědecký výzkum Čech snesená.
Vedle značného počtu rudistů, někdy dobře zachovaných a dobrý názor o vnitřním ústrojí poskytujících, přiměla mne i všeobecná zajímavost, která pojí se k těmto vymřelým a dosud nedokonale známým živočichům k tomu, abych, pokud možno, důkladně a soustavně drahocenný material ten zpracoval.
K tomu třeba bylo nejen srovnávání našich jedinců s kusy z ciziny známými, nýbrž i, pokud možno, úplné obeznámení se s četnou a často bohužel velmi nepřístupnou literaturou.
I podniknul jsem tudíž za tím cílem několik výletů dílem do našich českých nalezišť, dílem i do ciziny, při kterých jsem se vždy podpory slavného přírodovědeckého sboru musea království českého těšil, jemuž zde povinné díky své skládám.
I navštívil jsem v cizině města Vídeň, Budapešt, Drážďany, Vratislav, Berlín, Mnichov, Stuttgart, Strassburg, Paříž a Brussel. Laskavostí přednostů museí a vědeckých ústavů, jakož i knihoven mohl jsem téměř veškerou literaturu o rudistech jednající prohlédnouti a mnoho cizích jedinců s našimi porovnati.
Konám proto jen milou povinnost, vzdávám-li na tomto místě všem pánům, kteří jednak přívětivou úslužností při návštěvě mé, jednak radou svou mi nápomocni byli nejvřelejší díky.
Jest to V první řadě velectěný učitel můj pan prof. dr. A. Frič, který povždy mi radou i skutkem pomoci poskytoval a pak pánové: + prof. dr. J. Krejčí, prof. dr. O. Novák, vrchní horní rada prof. dr. W. Waagen, prof. dr. G. C. Laube, knihkupec F. Tempsky v Praze, dvorní rada dr. F. rytíř Hauer, kustos Th. Fuchs, dvorní rada a ředitel c. k. geolog. říšského ústavu D. Stur, prof. dr. F. Toula ve Vídni, kustos dr. Krenner, ředitel kr. uherského geolog. ústavu J. Böckh, vrchní geolog dr. J. Pethó v Budapešti, tajný dvorní rada dr. H. B. Geinitz, assistent dr. J. Deichmüller v Drážďanech, tajný horní rada dr. F. Roemer ve Vratislavi, prof. dr. G. Boehm ve Freiburce ve Breisgavě, tajný dvorní rada dr. Beyrich, horní rada a ředitel geologického ústavu V. Hauchecorne, prof. dr. W. Dames, v Berlíně, prof. dr. K. A. rytíř Zittel, assistent dr. C. Schwager v Mnichově, kustos prof. O. Fraas ve Stutteartě, prof. dr. W. Benecke ve Strassburgu, prof. Fischer a prof. St. Menier na jardin des plantes, prof. H. Bayle a prof. H. Douvillé na école des mines,
1%
4 2. Dr. F. Počta:
prof. Munier Chalmas na Sorbonně v Paříži, prof. E. Renevier v Laussaně, prof. dr. E. rytíř Dunikowski ve Lvově, professor dr. J. Steenstrup v Kodani a prof. dr. H. Trautschold v Moskvě.
Při prohlížení značnější zásoby zkamenělin jistých ohraničených čeledí přicházíme často na tvary, jichž určení dle dosud platných zásad velice nesnadným jest. Bývá to většinou ne- příznivý stav zachování, který nepřekonatelné překážky staví nám v cestu aneb i cizí, neoby- čejný zjev zvláště u čeledí vymřelých, který v nynější zvířeně nemá podobného. Jak máme určiti ku př. houbu zkamenělou, jsou-li veškeré stopy po jehlicích vyhlazeny, jak mlže, není-li možno dopátrati se zámku? I zbyly by v případě takovém cesty dvě; buď vůbec nevšímati si dále zbytků takových, aneb popsati ústrojnost jejich, pokud stav zachování tomu dovoluje, a vřaditi je do soustavy stávající. Jest na bíle dni, že mnohý mylný náhled touto druhou cestou povstává, který teprve nálezem jiných, lépe zachovaných zkamenělin téhož druhu opraven býti může. První cesta byla by ovšem velice pohodlnou, ale s důsledností jsouc sledována, měla by smutných následků na naše palaeontologické vědomosti. Což věděli bychom o silurských mlžích, kdyby nestor palaeontologie Barrande se byl tou zásadou řídil?
A jedinců špatně zachovaných, bez zámku nalézáme dosti hojně i ve skupině, o níž jednati jest. I já jsem nevolil jíti cestou první, pouhé jednoduché negace, nýbrž snažil se, pokud možno, i ze zbytků neúplných ústrojnost a obraz zvířete doplniti a doufám, že nechybil jsem zvláště již proto, že právě mezi takovými nedobře zachovanými jedinci nalezly se tvary, které zvláštní ústrojností svou uvnitř stěn skořápkových pozornost naši vším právem nad míru (na sebe) poutají.
Nauka o rudistech, zvláště pak onoho oddělení, jež se ku Chamaceim stavělo, jest poměrně mladou; dosud novým způsobem popsáno rodů i druhů velmi málo, tak že pracovníci nynější, kteří na základech, jak nyní ustáleny jsou, dále budují, setkávají se při pozorováních svých stále s novými tvary, které dosud ve vědu uvedeny nejsou a které popisu a jména vyžadují. I vyskytují se tím způsobem nová jména, která nikterak ovšem ku zjednodušení nauky nepřispívají.
Dále pozoruhodno při vymřelé čeledi této, že poskytuje množství přechodních tvarů, mezi nimiž možná udati sice hlavní typy nikdy však určité meze jednotlivých druhů. Největší měnlivostí vyznamenává se rod Caprotina, jak o tom na příslušném místě blíže jednáno bude.
Rozhodnuvšímu se vydati práci tuto — pokud vím první větší palaeontologické po- jednání — v jazyku českém, bylo mi v některých případech navrhnouti nová jména pro výrazy ve spisech francouzských a německých ustálené. Počet jich jest však velice skrovný a jsou s ustálenými našimi vědeckými terminy obdobně tvořeny.
Dále třeba uvésti, že téměř veškeré originály jsou majetkem musea království českého a jsou ve sbírkách jeho uloženy. Nepatıny počet jedinců z jiných sbírek označen při popisu. Ze zkamenělin, jež Reuss v Čechách nalezl a popsal, viděl jsem jen sbírku Lobkowiczovu v národním museu v Pešti, bohužel ve stavu ne příliš spořádaném. Sbírka druhá, kterou Reuss c. k. dvornímu přírodovědeckému museu ve Vídni daroval, byla následkem stavby nové budovy a stěhování sbírek složena do beden, z nichž, pokud vím, dosnd vysvobozena nebyla.
o
1. Seznam literatury.
Za příčinou pohodlnějšího odkazování na spisy o rudistech jednající, sestaven tento seznam chronologický, do něhož pojata pojednání a) která jednají o rudistech vyskytujících se v českém křídovém útvaru, b) ve kterých se popisují nové rody, druhy ze zemí jiných, soustava rudistů, ústrojnost aneb vztahy jejich ku měkkýšům žijícím. O spisech, jež v ohledu tom Čech se dotýkají, bude ještě obšírněji v odstavci jiném pojednáno. Spisy seřaděny dle stáří, při čemž hvězdičkou označeny jsou ty, jež nepodařilo se mi ku prohlédnutí dostati a jichž názvy jsem z jiných děl opsal. Články uveřejněné ve sbornících vědeckých označeny dvojtečkou, za níž pak uvedeno dílo, ve kterém vyšly.
1. 1679. Boh. Balbinus. Miscellanea regni Bohemiae.
1719. Mich. Mercatus. Metallotheca Vaticana.
1771. A. Fortis. Saggio d’osservazioni sopra d’isola di Cherso ed Ossero.
1755—71. Knorr et Walch. Lapides ex celeberimorum virorum sententia diluvii uni-
versalis testes.
5. 1774. A. Fortis. Viaggio in Dalmatia. Lib. I.
6. 1779. De Luc: H. B. Saussure. Voyages dans les Alpes d'un essai sur l’histoire naturelle des environs de Geněve. Tome I.
7. *1780. Favanne. Conchyliologie ou Histoire naturelle des Coquilles.
8. 1781. Picot de Lapeirouse. Description des plussieurs nouvelles espěces d'Ortho- ceratites et d'Ostracites. De novis guibusdam Orthoceratitum et Ostracitum spe- ciebus dissertatio.
9. *1782. Brugiere: Encyclopaedie methodigue.
10. 1801. Lamarck. Systěme des animaux sans vertěbre. Tome VI.
SE O
11. *— W. Thomson. Sur un nouveau fossile appelé Cornucopia: Nouvelles de litt. scien. arts et commerces. Naples Tome II. 12. 1802. — Sur un nouveau fossile appelé Cornucopia (Article extrait): Journal de phy-
sique, chimie et l’hist. nat. Tome LVI Nivose, an XI. 13. 1804. G. A. Deluc. Nouvelles observations sur l’orthoceratite et belemnite: Journal de physigue, chimie et l’hist. nat. Tome LVIII Nivose, an XII.
18.
39. 40,
1805.
1808. 1811. 1812.
1814.
1829.
2. Dr. F. Počta:
J. C. Delamétherie. De la Spherulite: Journ. de phys. chim. et hist. nat. Tome LXI Messidor a Frimaire, an XIII.
Denys de Montfort. Conchyliologie system. et classif. methodique des coquilles. J. Parkinson. Organic remains of a former World. Vol. II a III.
A. G. Desmarest. Mémoire sur deux genres des Coguilles fossiles cloisonnés et A siphon: Bullet. des sciences physigues, medicales et d'agric. d'Orleans. Tome V, str. 308.
J. Parkinson. Observations on the specimens of Hippurites from Sieily pre- sented to the Society by H. G. Benett: 'Transact. of geolog. Society London. Vol. II, str. 277.
. L. Bose. Hippurite: Nouveau Dictionaire d'hist. nat. Tome XIV, str. 499.
A. G. Desmarest. Mémoire sur deux genres des coguilles fossiles, cloisonnées et A siphon: Journ. de phys. chim. et l’hist. nat. Tome LXXXV, str. 42.
. Lamarck. Histoire naturelle des animaux sans vertebre. . Defrance. Hippurite: Dictionaire des sciences naturelles. Tome XXI, str. 195.
— Ichthyosarcolithe: Dict. d. scien. nat. Tome XXII, str. 549.
. — Rudiste: Diet. d. scien. nat. Tome XXIV, str. 230. D'Orbigny: Mémoires du Museum d'histoire nat. Tome VIII, str. 105.
de Ferusac. Tableaux systematigue des animaux mollusques.
. D’Orbigny: Annales du Musée d’hist. nat. . H. G. Bronn. System der urweltlichen Conchylien, str. 8.
Defrance: Tableau des corps organisées fossiles, précédé des remargues sur leur petrification.
. G. P. Deshayes. Quelques observations sur les genres Hippurite et Radiolite:
Annales des sc. nat. Ser. I. Tome V, str. 205.
— Quelques observations sur les genres Hippurite et Radiolite: Bullet. de la soc. philomat., str. 62.
H. D. Blainville. Manuel de Malacologie.
. Des Moulins. Essai sur les Spherulites, qui existent dans les collections de M.
Jouanett et Ch. Des Moulins et considerations sur la famille, A la guelle ces fossiles apartiennent: Bullet. d'hist. nat. de la soc. Linnéenne de Bordeaux. Tome I, str. 148.
. H. D. Blainville. Rudistes: Diction. des seien. nat. Tome XLVI, str. 418.
Th. A. Cattulo: Saggio di zoologie fossile, str. 171.
Desmarest: Bull. d’hist. nat. de la soc. Lin. de Bordeaux. Tome I.
G. P. Deshayes. Quelques observations sur la famille des Rudistes: Annales des scien. nat. Tome XV, str. 258.
Ch. Keferstein. Beobachtungen und Ansichten über die geognostischen Ver- hältnisse der nördl. Kalkalpenkette in Österreich und Bayern: Deutschland geo- gnostisch-geologisch dargestellt, Band V, Heft 3, str. 425.
L. v. Buch. Ueber die Hippuriten: Oken’s Isis. Band XXI, str. 438.
Fr. Roulland. Observations sur les Ichthyosarcolithes et sur les Hippurites: Bull. d’hist. nat. soc. Lin. Bordeaux. Tome III, str. 197.
41.
43.
O rudistech, vymřelé čeledi mlžů. vů
1830. G. P. Deshayes. Hippurite: Encycl. meth. d'hist. nat. des vers. Tome. II, str. 278.
O. Roulland. Nouvelles observations sur les Ichthyosarcolithes. Mémoires soc. Lin. Bordeaux. Tome IV, str. 164.
1831. H. G. Bronn. Hippurites: J. Ersch et J. Gruber. Allgemeine Encyclop. d.
Wiss. und Künste. Sect. II. Band 8, str. 371. G. P. Deshayes. Observations sur Birostre: Bullet. de la société geolog. de
France. Tome I, str. 192. Fr. Roulland. Observation sur le genre Hippurites: Bull. soc. geolog. France.
Tome I, str. 90.
1832. G. P. Deshayes. Radiolite: Encyclop. method. d'hist. nat. des vers. Tome III,
str. 876. — Rudistes: Encyclop. meth. d'hist. nat. des vers. Tome III, str. 916.
— Spherulite: Encycl. meth. d'hist. nat. des vers. Tome III, str. 966.
W. von Eschwege. Ueber die Hippuriten in der Umgebung von Lissabon: Karsten. Archiv für Mineralogie. Band IV, str. 199. -
H. G. Bronn. Die Versteinerungen des Salza-Thales: Neues Jahrbuch für Miner.
und Geologie, str. 170.
1826—33. A. Goldfuss. Petrefacta Germaniae. Band I, str. 298. 1833. G. Mantell. The Geology of the South East of England. 53. *1834. L. E. Dupuy. Notice sur deux Hippurites.
— DB. Studer. Geologie der westlichen Schweizeralpen, str. 107.
1835. J. Lamarck. Histoire naturelle des animaux sans vertebre. 2=e Edit. par G. Des- hayes et Milne Edwards. Tome VI, str. 278.
1837. G. H. Bronn. Lethaea geognostica.
1838. G. P. Deshayes. Distinction entre les Caprines et les Diceratites: Bull. de soc. geolog. de France. Tome IX, str. 242.
— Dufrenoy. Sur les Diceratites de la craie: Bull. soc. geolog. France. Tome IX, str, 241.
— dHombre Firmas. Extrait d'un mémoire sur les Spherulites et les Hippurites - du depart. du Gard.: Bull. soc. geolog. France. Tome IX, str. 190.
1839. — Description d'une nouvelle Hippurite: Bibliothégue univers. des scien. et belles lettres. Tome XX, str. 411.
— -— Description d'une nouvelle Hippurite: Revue zoologigue par soc. Cuvier. Tome II, str. 6.
— — Deseription de "Hippurites Moulinsi: Actes soc. Lin. Bordeaux. Tome XI, str. 150.
—. — Les Hippurites d'Alais: Bull. soc. geolog. France. Tome X, str. 15.
— -— Description d'une nouvelle espěce de Spherulite: Actes soc. Lin. Bordeaux. Tome XI, str. 148.
— — Description d'une nouvelle espěce de Spherulite: Mémoires de l’academie du
Gard., str. 117. — A. ďOrbigny. Note sur le genre Caprina; Revue zoologigue par soc. Cuvier.
Tome II, str. 168.
8
67. 1839. 67a. —
68. *1840. 69. —
70. —
71. —
(Z 73, — 74. *— 75. 1841. 76. —
2. Dr. F. Počta:
Michelin: Bull. soc. geolog. France. Tome X, str. 257.
Ph. Matheron. Essai sur la constitution geognostigue du département des Bouches-du-Rhóne.
Agassiz. Études eritiques sur les mollusgues fossiles.
d’Hombre Firmas. Description d'une nouvelle Spherulite: Biblioth. univers. Geněve. Tome XXV, str. 195.
— Description d'une nouvelle Spherulite: Bull. soc. geolog. France. Tome XI, str. 98.
A. Goldfuss. Bemerkungen über den Bau der Rudisten: Neues Jahrbuch für Miner. Geolog., str. 59.
Leymerie: Bull. soc. geolog. France. Tome XI, str. 32.
Michelin: Bull. soc. geolog. France. Tome XI, str. 220.
Sc. Grass. Statistique mineralogique du depart. des Basses Alpes.
F. A. Roemer. Die Versteinerungen des norddeutschen Kreidegebirges.
O. Rolland du Roquan. Description des coquilles fossiles de la famille des Rudistes, qui se trouvent dans le terrain cretac& des Corbieres.
77. 1839—42. H. B. Geinitz. Charakteristik der Schichten und Petrefacten des sächsisch-
78. 1842.
79. —
80. —
8 = Baa
83. 1848.
böhmischen Kreidegebirges.
A. d’Orbigny. Quelques considerations geologiques sur les Rudistes: Bull. soc. geolog. France. Tome XIII, str. 148.
— Quelques considerations zoologiques et géologigues sur les Rudistes: Annales des scien. nat. Tome XVII, str. 173.
— Considerations zoologigues et géologigues sur les Rudistes. Comptes rendus hebd. seances de l’acad. des scien. Tome XIV, str. 221.
— Voyage dans l’Amerique meridionale. Volume IV. Palaeontologie.
Ph. Matheron. Catalogue méthodigue et descriptif des corps organises fossiles du depart. des Bouches-du-Rhöne.
A. Favre. Observations sur les Diceras: Mémoires soc. physique et d’hist. nat. de Geneve. Tome X.
84. 1840—44. A. E. Reuss. Geoenostische Skizzen aus Böhmen. I. dil: Die Umgebung von
85. 1844. 86. — 87. 1845.
Teplitz und Bilín. II. díl: Die Kreidegebilde des westlichen Böhmens.
Gilles de la Fourette. Immense gisement d'Ichthyosarcolite decouvert dans environs de Vienne: Bull. soc. geolog. France. Serie II. Tome II, str. 312.
G. P. Deshayes. Observations sur les Rudistes: Bullettin soc. geolog. France. Serie II. Tome I, str. 518.
O. G. Costa: Atti del VII congresso degli scienziati italiani tenuto in Napoli.
88. 1845—46. A. E. Reuss. Die Versteinerungen der böhm. Kreideformation.
89. 1846.
90. — Jy
Defrance. Sur une coguille d'Orthoceratites: Bull. soc. geolog. France. Serie II. Tome III, str. 131.
H. B. Geinitz. Grundriss der Versteinerungskunde. G. Gemmellaro. Appendice sopra una nuova specie di Sferulite: Atti Acad. Gioenia di scienze nat. di Catania. Tomo III, str. 131.
100.
101,
102. 103. 104.
105. 106.
107. 108. 109.
110.
ŽÍJlžlo 112. 113. 114. 115. 116. MN
116.
O rudistech, vymřelé čeledi mlžů. 9
1845—47. A. dOrbigny. Mollusgues vivants et fossiles, ou description de toutes les
1847.
espěces des coguilles et des mollusgues.
F. v. Hauer: Haidinger. Berichte úber Mittheilungen von Freunden der Na- turwissenschaften. Band I, str. 142.
F. v. Hauer. Ueber Caprina Partschii, eine neue Bivalve aus den Gosau- schichten: Haidinger. Naturwiss. Abhandl. Band I, str. 109.
A. d’Orbigny. Considerations zoologigues sur la classe des mollusques bra- chiopodes: Annales des scien. nat. Tome VII.
— Palaeontologie Francaise, Terrain crétacée. Brachiopodes.
P. de Ryckholt. Mélanges Palaeontologigues: Mémoires couronnées et Mém. de sav. étran. Tome XXIV.
. J. Bailey. Note concerning the minerals and fossils: J. W. Albert. Report
of the Secretary of War. and mape of the examination of New Mexico, str. 131. G. Gemmellaro. Sopra una varieta della Hipp. Fortisi: Atti Acad. Gioenia lett. scien. et arti. Tomo V, str. 33.
J. Steenstrup. Uddöde Skaldyr of Hippuriternes og Cyathophylernes Slaegt: Oversist k. Dansk. Selskap Forhandlingar, str. 86.
„ L. Saemann. Observations sur quelques coquilles de la famille des Rudistes:
Bull. soc. geolog. France. Serie II. Tome VI, str. 280.
Deshayes: Bull. soc. geolog. France. Serie I. Tome VI, str. 285.
F. Roemer. Texas.
Sharpe. On the Secondary Rocks of Portugal: Quarterly Journal of geolog. Society. Volume VI, str. 178.
1849—50. H. B. Geinitz. Das Quadersandsteingebirge 0. Kreidegebirge in Deutschland.
. Fr. Dixon. The Geology and Fossils of the tertiary and cretaceous Formation
of Sussex. A. d’Orbigny. Prodrome de Palaeontologie stratigraphique. Vol. II. J. Steenstrup: Frorip. Tagsb. Nro. 130, str. 193.
. Deshayes. Observations sur le Spherulites calceoloides: Bull. soc. geolog.
France. Serie II. Tome VIII. str. 127. A. d’Orbigny. Cours elementaire de Palaeontologie et de geologie stratigra- phigue. Tome II, Fascicule 1, str. 92.
. Bronn et Roemer. Lethaea geognostica.
E. G. Giebel. Deutschlands Petrefacten.
Ewald. Ueber Biradiolites: Zeitschr. d. deutsch. geolog. Gesell. B. IV, str. 503. F. A. Quenstedt. Handbuch der Petrefactenkunde.
F. Roemer. Die Kreidebildungen von Texas.
„ R. A. Philippi. Handbuch der Conchyliologie und Malacozoologie.
Guéranger. Essai dun repertoire palaeontologigue du département de la Sarthe.
A. E. Reuss. Ueber zwei neue Rudistenspecies aus den alpinen Kreideschichten der Gosau: Sitzgsber. kais. Akad. d. Wiss. Mathem.-nat. Cl. Band XI, str. 923.
Třída math,-přírodov. VII. 3, 2
2. Dr. F. Pocta:
1853. Michelin. Sur un fragment presumé d'Hippurite: Bull. soc. geolog. France, Serie II. Tome X.
1854. H. Coguand. Description geologigue de Province de Constantine: Mémoires soc. geolog. France. Tome V, str. 147.
— | F. Zekeli. Ueber Radioliten: Jahrbuch der k. k. geolog. Reichsanstalt. Band V, str. 205.
— A. E Reuss. Beiträge zur Charakteristik der Kreideschichten der Ostalpen: Denkschriften kais. Akad. Wiss. Band VII
1854—55. 5. P. Woodward. On the Structure and Affinities of the Hippuritidae: Quarterly Journ. geolog. Society London. Volume X, str. 397, Vol. XI, str, 40.
124, *1853—55. F. J. Pictét. Traité de palaeontologie ou hist. nat. des animaux fossiles.
1855. E. Bayle. Sur la Structure des coguilles du genre Hippurites: Actes soc. hel- vetigue scien. nat. reunie a la Chaux de Fonds, str. 177.
— _— Observation sur la structure des coguilles des Hippurites suivies des guelgues remargues sur le Radiolites: Bull. soc. geolog. France. Serie II. Tome XII, str. 772.
— | G P. Deshayes. Quelques observations au sujet de famille des Rudistes: Bull. soc. geolog. France. Serie II. Tome XII, str. 947.
1851—56. Woodward. A manual of the Mollusca.
1856. E. Bayle. Note sur le Radiolites anoulosus: Fischer et Bernardi. Journal
. de Conchyliologie. 2=e Serie. Tome I, str. 370.
— | — Notice sur une nouvelle éspěce du genre Chama: Fischer et Bernardi. Journ. Conchyl. 2=° Serie. Tome I, str. 365.
— | — Observations sur le Radiolites Jouanetti: Bull. soc. geolog. France. Serie II. Tome XIII, str. 102.
— | — Observations sur le Radiolites cornupastoris: Bull. soc. geolog. France. Serie II. Tome XIII, str. 139.
— | — Observations sur le Sphaerulites foliaceus: Bull. soc. geolog. France. Serie II. Tome XIII, str. 71.
— J. Ewald. Uiber die am nördlichen Harzrande vorkommenden Rudisten: Monat. Berichte Berliner Akad. Wiss., str. 596.
— F. Lanza. Essai sur les formations geognostigues de la Dalmatie et sur guelgues nouvelles espěces de Radiolites et Hippurites: Bull. soc. geolog. France. Serie II. Tome XIII, str. 127.
— | E. Otto. Einiges über Rudisten: Allgem. deutsche naturhist. Zeitung. Band II, str. 195.
— Conrad: Proceedings of the philosophical Academy, str. 315.
— Vilanuova y Piera. Memoria geognosticoagricola sobre la provincia de Ca- stellon: Mem. real academia ciencias Madrid. Tomo IV, str. 575.
1839—57. Deshayes. Traité elementaire de Conchyliologie.
1855—57. Pictét. Traité de Palaeontologie. Edit. 2. Volume 3 et 4.
1857. E. Bayle. Nouvelles observations sur guelgues espěces des Růdistes: Bull. soc. geolog. France. Serie II. Tome XIV, str. 647.
142, 143.
144. 145, 146. 147. 148. 149. 150. 151. 152. 153. 154. 155.
156.
157. 158.
159. 160.
161.
162, 163.
164. 165.
166. 167.
O rudistech, vymřelé čeledi mlžů. 11
. E. Bayle: Fischer. Journal de Conchyliologie.
J. Esguerra del Bayo. Ensayo de una deseripcion general de la estrutura geologica del terreno de Espaňa en la Peninsula.
. E. Bayle. Sur les Rudistes decouverts dans la craie de Maestricht: Bull. soc.
geolog. France. Tome XV, str. 210. H. Trautschold. Uiber die Geologie von Spanien: Bull. soc. imperiale des natur. Moscou.
. H. Abich. Vergleichende Grundzüge der Geognosie des Kaukasus: Mém. de
Vacad. imper. des seien. Sct. Petersbourgh. Tome VII, str. 359.
J. Binkhorst van der Binkhorst. Exquisse geologique et palaeontologigue des couches cretacées du Limbourg.
— Uiber Rudisten der Mastrichter Kreide. Mitth. an Prof. Bronn: Neues Jahrb. für Mineralog. Geolog., str. 177.
H. Coquand. Synopsis des animaux et des vegetaux fossiles observes dans la formation eretacee du sudouest de la France: Bull. soc. geolog. France. Tome XVI. J. Müller. Monografie der Petrefacten der Aachener Kreideformation. Sup- plementheft, str. 16.
Gemellaro G. Sopra una varieta de conchylio fossile del eretaceo superiore et numul. di Paclimo. Catania.
. J. G. Chenu. Manuel de Conchyliologie.
Woodward: Geologist, str. 5. H. Coquand. Geologie et palaeontologie de la province de Constantine.
. Arnaud. De la Distribution des rudistes dans la craie superieure du sud ouest:
Bull. soc. geolog. France. Serie II. Tome XXI.
Guiscardi. Studii sulla famiglia delle Rudiste: Atti de la reale acad. scien. fisiche math. Napoli.
Conrad: Proceedings of the american philosophical Academy, str. 214.
. M. Duncan et P. Wall. A notice of the geology of Jamaica especially with
reference to the district of Clarendon. Quarter. Journ. geolog. Soc. Vol. XXI, str. 1. E. de Eichwald: Lethaea Rossica ou Palaeontologie de la Russie. Volume II. G. Gemellaro. Caprinelidi de la zona superiore della Ciaca dei d’intorni di Palermo.
H. Wolf. Ueber die Gliederung der Kreideformation in Böhmen: Jahrbuch der k. k. geolog. Reichsanstalt, str. 183.
. C. Giebel. Repertorium zu Goldfuss Petrefakten Deutschlands.
K. A. Zittel. Die Bivalven der Gosaugebilde in den nordöstlichen Alpen: Denkschrift kais. Acad. Wiss. "Band XXV.
. A. Pirona. Synodontites nuovo genere di Rudiste: Atti del regio Instituto ve-
neto di scien. lett. et arti. Volume XII, str. 833. A. d’Orbigny. Caprine: Dictionaire universel d’hist. nat. Tome III, str. 210. — Caprotine: Diet. univ. d’hist. nat. Tome III, str. 211. Guéranger. Album palaeontologigue de la Sarthe. DIS
12
168. 169.
174. 175.
176.
Ref 177a.
178. 179. 180. 181. 182. 183. 184, 185. 186. 187.
186.
189.
1868.
2. Dr. F. Pocta:
Meneghini: Atti della societa ital. scien. nat. di Milano. Tomo XI.
A. Pirona. Sopra una nuova specie di Hipp. polystylus: Atti della soc. ital. scien, nat. di Milano. Tomo XI, str. 508.
— Lippuritidi del colle di Medea nel Friuli: Mem. del instit. Veneto di scien. lett. et arti. Vol. XIV.
U. Schlönbach. Laube's Petrefacten aus der Porphyrbreccie von Teplitz: Ver- handlungen der k. k. geolog. Reichsanstalt, str. 434.
1868—69. Pictét et Campiche. Terrain cretacée de Set. Croix. 4"* partie.
1869.
1870.
1871.
1872.
1873.
A. Fric. Palaeontologische Untersuchungen der einzelnen Schichten in der böh- mischen Kreideformation. I. Perutzer und Korytzaner Schichten: Archiv für na- turwiss. Landesdurchf. von Böhmen. Band I.
— Palaeontologická bádání v jednotlivých vrstevních pásmech českého křídového útvaru. I. Perucké a Korycanské vrstvy: Archiv pro přírodovědecký výzkum Čech. Díl I.
J. Krejčí. Allgemeine und orographische Verháltnisse, so wie Gliederung der böhmischen Kreideformation: Archiv für naturwiss. Landesdurchforschung von Böhmen. Band 1.
— Všeobecné a horopisné poměry, jakož i rozčlenění křídov. útvaru v Čechách : Archiv pro přírodovědecký výzkum Čech. Díl I.
W. M. Gabb. Palaeontology Volume II: Geological Survey of California, str. 61. Munier Chalmas: Hébert. Calcaire a Polypiers de la Nerthe: Bull. de la soc. geolog. Serie 2. Tome XXVII, str. 116.
B. Lundgren. Om Rudister i Kritformationen i Sverge.
F. Roemer. Geologie von Oberschlesien.
F. Stoliczka. The Pelecypoda: Palaeontologia indica. Cretaceous fauna. Vo- lume III, str. 223.
Deshayes. Hippurite: Dictionaire universel d'hist. nat. Tome VII, str. 214. — Ichthyosarcolithe: Diction. univ. d'hist. nat. Tome VII, str. 530.
E. Bayle. Observations sur guelgues espěces de Diceras: Bayan. Études faites dans la collection de Vécole des mines. Fascicule 2.
Chaper. Observation sur une espěce du genre Plagioptychus: Bayan. Études faites dans la coll. de l’&cole des mines.
Munier Chalmas. Prodrome d'une classification des Rudistes: Journal de Conchyliologie. Tome XXI, str. 71.
1871—75. H. B. Geinitz. Das Elbethalgebirge in Sachsen. I. Theil: Palaeontogra-
1875.
1876.
1877.
phica. Band XXI.
G. A. Pirona. Sopra una nuova specie di Radiolite: Atti reale instit. veneto di seien. lett. e arti. Tomo I.
F. B. Meek. Description of the cretaceous fossils: Exploring Expedition from Santa Fé to junction of Grand and Green River.
V. Kurz. Geologický nástin okolí Kutnohorského: První veřejná zpráva c. k. učitelského ústavu v Hoře Kutné,
203.
215.
1877.
1878. 1879.
O rudistech, vymřelé čeledi mlžů. 13
A. Leymerie. Mémoire sur le type Garumnien. Ann. de scien. géolog. Tome IX. F. Teller. Ueber neue Rudisten aus der böhm. Kreideformation: Sitzgsber. kais. Akad. Wiss. Band LXXV.
J. Krejčí. Geologie čili nauka o útvarech zemských.
E. Bayle. Explication de la carte geologigue de la France. Volume 4.
M. Vacek. Ueber Vorarlberger Kreide: Jahrbuch k. k. geolog. Reichsanstalt. Band XXIX, str. 153.
E. Bárta. Geognostický a geologický popis okresu Litomyšlského: Třetí výroční
, zpráva realných škol v Litomyšli.
1878—80. Ph. Matheron. Recherches Palaeontologigues.
1880.
1881.
1882.
1884.
1885.
G. Sequenza. Le formazione tertiarie nella provincia di Reggio (Calabria): Memorie della reale Academia dei Lincei.
H. Coquand. Etudes supplementaires sur la palaeontologie algerienne.
G. A. Pirona. Sopra una particolare modificazione dell’ apparato cardinale in un ippurite: Memorie del reale instituto veneto di scien. lett. e arti Venecia. K. A. Zittel. Handbuch der Palaeontologie. Band 1.
A. Hoernes. Die Entfaltung des Megalodusstammes in den jüngeren meso- zoischen Formationen: Kosmos, str. 422.
Fr. Teller: Ueber Analogien des Schlossapparates von Diceras und Gaprina: Verhandlungen d. k. k. geolog. Reichsanstalt, str. 131.
R. Hoernes. Ueber die Analosien des Schlossapparates von Megalodon, Diceras und Caprina: Verhandl. k. k. geolog. Reichsanstalt, str. 179.
G. Boehm. Ueber die Beziehungen von Pachyrisma, Megalodon, Diceras und Caprina: Zeitschrift deutsch. geolog. Gesellsch. B. XXXIV, str. 602.
J. Pethö. Ueber das Ligament und die innere Organisation der Sphaeruliten: Földtani Közlöny. Geolog. Mittheilungen. Jahrg. XII, str. 158.
Munier Chalmas. Etudes critiques sur les Rudistes: Bull. soc. geolog. France. Serie III. Tome X, str. 472.
J. de Morgan. Geologie de la Bohéme.
G. Sequenza. Studi geologici e palaeontologici sul cretaceo medio dell’ Italia meridionale: Memorie della reale academia dei Lincei. Roma, str. 123.
G. Laube. Geologische Excursionen im Thermalgebiet des nordwestlichen Böhmens. T. Pomamoscziä. Marepiarm TIA reorormi TYpKReCTAHCKABO Epaa.
Ch. White. On mesozoic fossils: Bull. of the United States geolog. survey. Nro. 4. — On new cretaceous fossils from California: Bull. of the Unit. St. geol. survey Nr. 22. G. Laube. Ueber das Vorkommen von Chamiden und Rudisten im bohmischen Turon: Verhandl. der k. k. geolog. Reichsanstalt, str. 75.
Fischer: Manuel de Conchyliologie.
214. 1886. Ph. Počta. Vorläufiger Bericht über die Rudisten der böhm. Kreideformation:
215.
Sitzgsber. köngl. böhm. Gesell. d. Wiss., str. 194. H. Douville. Essai sur la Morphologie des Rudistes: Bull. soc. geolog. France. Serie III. Tome XIV, str. 389.
14 2. Dr. F. Počla:
216. 1887. Ph. Počta. Kritisches Verzeichniss der Rudistenliteratur: Sitzgsber. köngl. böhm. Gesell. der Wiss., str. 412.
217. — H.Douville Sur guelgues formes peu connues de la famille des Chamides: Bull. de la soc. geolog. France. Serie III. Tome XV, str. 756.
218. 1888. F. Roemer. Ueber eine durch die Häufigkeit hippuritenartiger Chamiden aus- gezeichnete Fauna der oberturonen Kreide von Texas: Dames und Kayser Palaeontologische Abhandlungen.
219. 1889. Kramberger Gorjanovič. Ueber einen tertiaeren Rudisten aus Podsused bei Agram. *) R
2. Dějepisný nástin poznání českých rudistů.
První zmínka o rudistech.v Čechách se vyskytujících děje se ve znamenitém díle učeného jezovity Balbína (L. 1.). V okolí Kutné Hory lámal se před dávnými léty kámen, jehož také použito ku stavbě kostela sv. Panny Barbory. Kámen ten jest hrubozrný pískovec a chová v sobě množství úlomků rudistových (druhu Radiolites Sanctae Barbarae), kteréž po- dobají se následkem mřížoviny zevnější vrstvy skořápkové na průřezích svých zlomeným kostem. Dotyčné místo u Balbína (Liber I. Caput L str. 116.) zní v překladě: „V Kutné Hoře a v okolí jejím uzříš často kameny, jež jakoby srostly ze směsi lidských kostí, z částí žeber, ohbí ko- leních, ramen a noh ve skálu stvrdlych; jsou některé, které z lastur a plžů sestávati a sklädati se zdají; z množství kamena druhu takového sestává sedlecký a dále i sv. Barbory chrám v Kutné Hoře zvláště pokud stěn a podlahy se týče. V šatně svaté čili v sakristii sv. Barbory lze zříti náhrobní kámen kostem lidským tak podobný, že se mnozí při prvním pohledu na něj až děsí.“
Ač zjev ten zvláště pro krajinu Kutnohorskou tak význačným jest, předce — pokud známo — nebylo o něm psáno až téměř do polovice nynějšího století. Teprve až počalo se vědecky pracovati na prozkoumání krajin a jednotlivých zeměznaleckých oddělení, byly ovšem rudisté vedle ostatních zkamenělin, z dotyčných vrstev získaných popisovány. První vědecký popis rudistů českých nalézáme v základním díle o české a saské křídě, které sepsal H. B. Geinitz (L. 77.). On uvádí (na str. 87.) 6 druhů rudistů a Sice:
1. Hippurites undulatus Gein. (Tab. XIX. vyobr. 6—10.) Z popisu poznati možno pouze skořápku svrchní, kdežto popis i vyobrazení skořápky zpodní jsou nedostatečné. Druh ten uvádí se jakožto hojný ve vápenitém pískovci u Kučlína (blíže Bíliny).
2. Hipp. Saxoniae Röm. uveden rovněž z Kučlína. Jedinci zde nalezení liší se prý od německých delší zpodní skořápkou a značnějším zahnutím. Vyobrazen však úlomek tak nepa- trný (tab. XIX. vyobr. 15), že nelze si žádného úsudku o druhu tomto učiniti.
3. Hipp. subdilatata Gein. (Tab. XIX. vyobr. 11 a 12.) Rovněž z Kučlína.
4. Hipp. ellipticus Gein. (Tab. XIX. vyobr. 13, 14.) Čásť zpodní skořápky a víčkovité, bezpochyby druhu Radiolites bohemicus Tell. náležející, svrchní skořápky z Kučlína.
*) Zkamenělina tuto popisovaná není dle mého mínění rudistem, jak jsem to již uvedl ve své zprávě o spise tomto ve „Vesmíru“ 1889. čís. 15.
O rudistech, vymřelé čeledi mlžů. 15
5. Hipp.? rovněž z Kučlína. Dle vyobrazení (tab. XIX. vyobr. 16) zdá se to býti část svrchní skořápky od Plagioptychus Haueri Tell.
6. Caprina laminea Gein. (Tab. XIX. vyobr. 18, 19 a 19a.)
© Křidový útvar český počal zkoumati A. E. Reuss, který roku 1840. a 1844. podal důkladný popis geologický západní části Čech (L. 84.). On uveřejnil při jednotlivých nale- zištích seznam zkamenělin zde nalezených a pokud se týče rudistů, uvádí mimo ony druhy, jež již Geinitzovi byly z Čech známé, ještě 1. Hippurites Germari Gein., 2. Hipp. falcatus Reuss z Kučlína a 3. Hipp. pussilus Reuss z Velké Vsi a Debrna.
Tyto zbytky rudistů z českého útvaru křidového a pak i později nalezené, byly však tak špatně zachované, že určování setkávalo se s velkými obtížemi. Proto pozorujeme, že v novém díle Reussovém (L. 88.) neuvedeno žádných nových druhů více, ač zásoba zkame- nělin oddělení toho velice značnou byla. Reuss omezil se, jak sám (na str. 54.) praví: „na to, aby zachoval typy Ge initzem rozlišené, z nichž mnohé snad splynou, aniž by vždy mohl určitě je omeziti a tak přesně popsati, aby úplně objasněny byly.“ — Ve spise tom uvedeny, jak praveno, druhy již z Čech známé, při čemž druh Hipp. falcatus Reuss uznán za synonym druhu Sph. Saxoniae Röm. Mimo zde uvedené formy znal Reuss ještě hojné, podobné zbytky z Korycan, jež ale nebylo možno blíže určiti pro nepříznivé zachování.
A tento počet druhů našich rudistů, jehož došel roku 1846. A. E. Reuss, udržel se nezměněný téměř až na naše dny. Geinitz v jednom díle svém (L. 90.) vypočítává tuto známou řadu rudistů z Čech, v jiné publikaci (L. 105.) pak přidává několik nových nálezů.
On podává zde seznam zkamenělin nalezených v křidovém útvaru v Německu, při čemž i ohled béře na zemi českou. I jsou zde uvedeny z Kučlína: Radiolites agariciformis de La Meth., Hippurites undulatus Gein., subdilatatus Gein., ellipticus Gein. a Caprina laminea Gein., z Bilíny Hipp. faleatus Reuss, z Velké Vsi a Vodolky Hipp. Saxoriae Röm. a z Tyssi Hipp. Germari Gein.
A toto aneb aspoň podobné sestavení rudistů českých přešlo i do spisů v cizině uve- řejněných, jako na př. do seznamu D’Orbignyho všech až do té doby známých zkamenělin všech útvarů. (L. 107.) Ve druhém díle uvádí se tu na str. 199. Hippurites falcata Reuss a laminea Gein. z Korycan, na str. 200. pak Radiolites undulata Gein., subdilatata Gein. elliptica Gein. a Germami*) Gein. z Kučlína. D’Orbigny přikládal rudistům našim stáří mnohem menší. © jeho mylném názoru bude na jiném místě blíže pojednáno.
V přehledu křidového útvaru českého a jeho vztazích ku německým a francouzským uloženinám uvádí H. Wolf (L. 161. na str. 191.) 3 druhy rudistů a sice: Hipp. undulatus Gein., ellipticus Gein. a Caprina laminea Gein. omylem z vrstev mladších než jak ve skuteč- nosti tomu jest.
Ve sbírce zkamenělin z porfyrového slepence u Teplic, již prof. dr. Laube c. k. geo- logickému říšskému ústavu daroval, poznal dr. U. Schlönbach (L. 171.) mimo jiné zkame- něliny také druh Caprina laminea Gein., kterýž prý francouzskému druhu Caprina Aguilloni velice příbuzným jest.
Ku poznání českého křidového útvaru a jeho zkamenělin položil základný kámen komitét pro přírodovědecký výzkum Čech, jehož geologická sekce, pracovavši od léta 1864.,
*) Chyba tisková místo „Germari“.
16 2. Dr. F. Počla;
roku 1869. podala první zprávu o rozšíření a skladbě tohoto útvaru, jakož i o jeho zkame- nělinách. Prof. J. Krejčí v předběžných poznámkách (L. 176.) uvádí všeobecné roztřídění útvaru křidového a zmiňuje se při tom na mnohých místech .o rudistech ponejvíce geologických poměrech jejich ložisk, o čemž později ještě promluvíme. Prof. A. Frič vzal si za úkol palaeonto- logickou korist na výletech sekcí sebranou prohlédnouti, i podal (L. 174.) důkladné pojednání o dvou nejzpodnějších odděleních křídy naší, přihlížeje jak ku geologickým a stratigrafickým poměrům, tak i ku zkamenělinám. i
Na mnohých místech setkáváme se se zmínkami o rudistech většinou jen přibližně určených, jak vůbec toho času rudisty určovati možno bylo, kdy o zámkovém ústrojí jejich ničeho známo nebylo.
V korycanských vrstvách prof. A. Frič rozeznává pět rozličných typů petrografických, jež, ač usazeniny jednoho moře, předce zvláštnostmi nerostnými někdy i palaeontologickými se různí. Rudisty shledáváme ve vápnitých vrstvách rázu korycanského, kdež udäny Radiolites Saxoniae Röm., Caprotina, Caprinella a vázu kněživského; ze slepencových vrstev pobřežních jest to ráz přemýšlanský, který chová Caprina, Caprinella a j., mezholeský s Radiolites mam- millaris D’Orb. (= Sanctae Barbarae Poč.) a radovesnický s četnými druhy rodu Caprotina.
V seznamech zkamenělin z jednotlivých nalezišť shledáváme udáno u Chocenic Ra- diolites cf. mammillaris D’Orb. (str. 175.), na Bedřichově kopci u Velimi Caprotina cf. trilo- bata D'Orb. a Radiolites cf. lumbricalis D’Orb. (str. 176.), ze Zálabí u Kolína Caprotina sp. (str. 177.), v zátoce u Radovesnie Caprotina cf. trilobata D’Orb., cf. laevigata D'Orb., nov. spec., Caprinella triangularis D’Orb. (str. 179.), dále zmíněno se i hromadného vyskytování se rodu Caprotina u Zibohlav, z Mezholes uveden Radiolites mammillaris D’Orb. (str. 181.), z lomu mezi Telčicemi a Chvaleticemi Rad. Saxoniae Röm. (str. 188.), ze Smrčku Rad. cf. agarieiformis D'Orb. (str. 189.), na silnici z Petrovic do Nakléřova mezi Jungferndorfem a Oberwaldem Rad. Sazoniae Röm. a Caprotina sp. (str. 195.), u Holubic nedaleko zřícenin bývalé skelné huti Marienhain Rad. Saxoniae Röm. (? socialis, str. 204), u Debrna Rad. Saxoniae Röm. (str. 205.), u Korycan Caprotina cf. Coguandiamna D'Orb., Caprina, Caprinella Germari Gein., Rad. Saxoniae Röm., Rad.? elliptica Gein., Caprotina (str. 209.), z Knezivky Caprinella sp. (str. 212.) a z Přemyšlan konečně Caprina cf. Coguandiana D’Orb., Caprinella Germari Gein. a rozličné úlomky (str. 215.). Mimo to podává přehledný seznam již Reussovi známých zkamenělin z Kučlína (str. 200.).
Ve svém spise o křilovém útvaru labského údolí v Sasku (L. 186.) Geinitz zmiňuje se při popisu zkamenělin o vyskytování se jich v Čechách, i uvádí z rudistů Rad. Saxoniae Röm. z Velké Vsi a Vodolky a Rad. Germari Gein. a Caprotina semistriata D'Orb. z Kudlina.
V geologickém nástinu okolí kutnohorského popisuje prof. V. Kurz (L. 189.) naleziště korycanských zkamenělin a mezi nimi taková místa, kde rudist Radiolites Sanctae Barbarae Poč. se vyskýtá a sice jsou to:
1. západní břeh křidového útvaru na širokých mezích u Hořejší Lhoty chová řídké radiolity ;
2. v pískových jámách na levé straně Vrchlice nad Rabštýnkou proti „rudě“ jest hojnost zpodních skořápek uvedeného druhu a pak i víčka druhu Radiolites undulatus Gein.:
O rudistech, vymřelé čeledi mlžů. 17
3. na rozvodí mezholesského potoka na půl cestě z Rabštýnky do Mískovic nalezeny rovněž (až 13 em dlouhé a 11 cm široké) zpodní skořápky radiolitové.
Na výletě, jejž vídeňský prof. E. Suess s posluchači svými do okolí Teplic podnikl, nalezena na cestě k výšině zvané Schlossberg v porfýru trhlina vyplněná korycanským ro- hovcem, v němž hojnosť rudistů Rad. bohemicus Teller sp. se vyskytla.
Zpracování zkamenělin těch přejal F. Teller (L. 191.) a rozpoznal dva druhy rudistů Sphaerulites (= Radiolites) bohemicus n. sp. a Caprina (= Plagioptychus) Hauerť n. sp., které způsobem důkladným a ve směru srovnávacím popsal. On první upozornil na to, že uspořádání zámkového ústroje u rodu Caprina je vzhledem ku zámku rodu Diceras zvrácené, čili, že levá skořápka rodu Caprina odpovídá pravé skořápce rodu Diceras, čemuž teprvé roku 1882. Munier Chalmas náležitého důrazu dodal.
Prof, J. Krejčí ve své geologii (L. 191a) podává do té doby známý seznam zá, menělin z českého křidového útvaru a uvádí z rudistů hlavně dle Geinitze (str. 778.) tyto druhy: Rad. Saxoniae Röm., Germari Gein., agariciformis de la Meth. a undulatus Gein., Sphaer ulites bohemicus Teller, Caprina einen Gein., Haueri Tell., Caprotina semistriata D’Orb. sp. a Caprinella sp.
Prof. E. Bárta ve svém geognostickém a geologickém popisu okresu litomyšlského (L. 194.) uvádí sesbírané zkameněliny, mezi nimiž na str. 18. jsou i Hippurites ellipticus Gein. z bělohorských a kalianassových (?) vrstev od Chotěnova a Strakova a pak Caprina laminea Gein. z kalianassových vrstev od Strakova. Obě tato udání spočívají na omylu a na chybném určení špatně zachovalých zbytků zcela jiným živočichům přináležejících.
V geologii Čech uvádí Morgan (L. 206.) z korycanských vrstev tyto druhy: Radio- lites Saxoniae Rom., Germari Gein., agariciformis Meth., undulatus Gein., Sphaerulites bohe- micus Tel., Caprina laminea Gein., Haueri Tel., Caprotina semistriata D’Orb. a plauensis Gein.
V průvodci geologickém do okresu teplých pramenů, jež prof. G. Laube (L. 208.) vydal, uvedeny z rohovce u Teplic se vyskytujícího Caprina lamellosa Reuss (má zníti bezpo- chyby laminea Gein.), Radiolites Saxoniae Gein. (má býti Röm.), Germari Gein. a Haueri Tel. a Sphaerulites bohemicus Tell.
Týž podal (L. 212.) další zprávu o vyskytäni se rudistů v malnickém glaukonitickém pískovci u Vobory a Čenčic poblíže Loun, odkud dva nové druhy popsal. Jsou to Radiolites inexpectus a Caprina Telleri. První z nich jest v tak nepříznivém stavu zachován, že nelze se ani pokusiti o určení rodu, druhý pak upomíná spíše na mlže Exogyra lateralis Reuss než na rudista.
V předběžné zprávě o výsledku pozorování svých podal F. Počta (L. 214.) seznam do té doby jím určených rudistů, ve kterém jsou uvedeny následující druhy:
1. ? Radiolites Zignana Pir. 8. Sphaer. cf. lombricalis D’Orb. 2. Sphaerulites mammillaris Math. 9. Monopleura Germari Gein.
3. Sphaer. Saxoniae Röm. 10. Mon. trilobata D’Orb.
4. ?Sphaer. tener nov spec. 11. Mon. exilis nov. spec.
5. Sphaer. bohemicus Teller. 12. Mon. accuminata nov. spec. 6. Sphaer. undulatus Gein. 13. Mon. contorta nov. spec.
7. Sphaer. cf. socialis D'Orb. 14. Mon. opima nov. spec.
Třída math.-přírodov. VII. 3. 8
18 ; 2. Dr. F. Počta:
15. Mon. planoperculata nov. spec. 24. Pl. venustus nov. spec.
16. Mon. carinoperculata n. sp. 25. Pl. bohemicus nov. spec.
17. Mon. minima nov. spec. 26. Pl. alienus nov. spec.
18. Mon. imbricata Math. 27. ? Pl. Coguandianus D’Orb. 19. Mon. multicarinata Math. 28. Caprina adversa D'Orb.
20. Mon. rugosa Math. 29. Caprotina semistriata D’Orb. 21. Mon. marcida White 30. Ichthyosarcolithes ensis n. sp. 22. Placioptychus Haueri Tel. 31. Ichthyosarc. marginatus n. sp.
23. Pl. angustissimus nov. spec.
Následkem porovnávání našich rudistů s druhy cizími, jakož i následkem stále nových názorů o čeledi této, zejména pracemi Munier Chalmasovými a Douvilléovými v nejnovější době přivoděných, naskytlo se mnoho závažných změn v seznamu tom, jak při popisu jedno- tlivých druhů vidno bude.
Týž podal dále kritický seznam literatury o rudistech (L. 216.), ve kterém zvláště povšiml si spisů o českých druzích jednajících.
3. O geologickém stáří rudistů.
Ony čeledi živočišstva, které povstavše z nečetných tvarů v brzku se rozšířily a za nedlouho opět zanikly v době geologické, mají pro palaeontologii obzvláštní zajímavosti, ježto lze z úkazů takových mnohé všeobecné závěry, týkající se vývoje čeledi a i živočišstva vůbec činiti. Nad jiné jsou k účelu tomu způsobilí rudisté, ježto život jejich trval dobu poměrně krátkou a ježto přicházejí ve vrstvách mladších, nám přístupnějších, ze kterých i zkamenělin lépe zachovaných se nám dostává. Dovolime si tudíž v tabulce následující rozvoj rudistů naznaciti:
Jurský útvar | Křidový útvar | | I zul SN © (8 S 5 S | s =| S 8 EB 38 | 3 (Um |oBc| SUB este se | E ae S = = = s | SEE Eee s ssl 2 Eee (E |© 4 MESA UE o 0-0 a 005 Be * * |x k | Matheronia M. Ch... . . ..... o č 3 o s le: | MÁNES ML (OY 3 3 4 da o 0.50: o : Aura o 3 * | Requienia, Math. © © © ©- 00 c : 3 6 ě : * ZONE (ČWGH o o oo G ad o 00 . o 5 o ao . . six | BEL Mo (Ya oo 6 0 ora do a a o o 6 o : o o . o * Monopleura Math. .............« ES a B : * o . k o * |x k GyropleuraDOuV wagen o : o 5 * o o S * : * Valletia MC KÜSTEN. T 0 i 6 5 : * i ACrlaMatho er. nennen Bar a a ee ee CAprotin2 DOTA 8 o 5 ; : lan 5 * IEOlyconitesROUJ 00 A . o o o | A 5 * Gap DOLINA : o : : 5 o : o Re Plagioptychus Math. .:.....: { ; a 1ER EN Last ně OŘEást | RER INS RU Parse Gaprinulan D/Orby rar en : | : : * BMYM AMK a 0 da c 00 doc | * | x | x Radiolites am ke | * * * * * Biradiolites D'Orb. . . < <.. -« * |% Ichthyosarcolithes Desm. . ..... | | * | * |x
O rudistech, vymřelé čeledi mlžů. 19
V tabulce této neuvedeny rody v Čechách se vyskytující, jakož i pominuty některé podrody, jež větším dílem založeny na nepatrných různých znacích ráz spíše místní míti se zdají.
V poslední době oznámen nález zástupce čeledi této v rodu příbuzném Radiolitu (Cerato- concha costata Kr. G. viz L. 219.) v třetihorním litavském vápenci u Záhřebu, čímž by doba trvání čeledi rudistů až do třetihor prodloužena byla.
Ze závažných důvodů však není možno výklad zkameněliny popsané přijati, dokud týž odborníkem potvrzen nebude.
Největší rozšíření rudistů a zvláště nejmladších tvarů jejich z rodů Hippurites a Radio- lites jest v jižní oblasti křidové. V severní oblasti, ku které počítají se uloženiny křidové v Anglii, severní Francii, Belgii, Vestfálsku, Sasku a v Čechách, jsou rudisté velice vzácní. Nejvíce jich vykazuje křída česká, která položena jsouc již jižně považována býti může za jakýsi přechod mezi oblastí jižní a severní, v němž ovšem ještě ráz severní převládá.
Všechny dosud z Čech a ze Sas popsané druhy rudistů jakož x všechny tvary mně z Čech známé, pocházejí z vrstev korycanských čili ze stupně cenomanského. V mladších vrstvách dosud se nevyskytly a všecky zprávy o rudistech českých z vyšších horizontů, než jest cenoman, zakládají se buď na zřejmém omylu aneb na zbytcích tak špatně zachovaných, že o bližší určení jich není možno se ani pokusiti. Ovšem nelze pravidlo toto, dle zkušenosti stanovené, považovati za apodiktické, ježto i zkušenost se může měniti; poměry ty však souhlasí úplně s rázem, jaký v severní oblasti křidové pozorujeme, neboť jinde (až na nepatrné výjimky) známy jsou rudisté pouze ze cenomanu.
Téhož náhledu došla i většina zkoumatelů našeho křidového útvaru.
Reuss znal dvě vrstvy v křídě české, ve kterých rudisté se vyskytují a Sice: sle- pence (Conglomeratschichten) a dále rudistové vrstvy (Hippuritenschichten). © obou vrstvách těch čteme důkladné pojednání ve spise jeho (L. 84. II. díl str. 59.). Slepence chovají v sobě vždy značné množství kyseliny křemičité a jsou to většinou děravé, zelenavé, hnědé neb šedé aneb i skvrnité rohovce, které do trhlin ruly neb porfýru vnikly a také hojné úlomky horniny této v sobě chovají. Dle domněnky, již podal H. Wolf (L. 161. str. 186.), jsou tyto slepence výrobkem teplých vyvřelých pramenů, kyselinou křemičitou bohatých, které vápenité a hli- nité uloženiny kyselinou křemičitou nasytily a i úlomky horniny původní spojily. Nad rohovcem ležívá místy jemnější slepenec s hojnými lístky slídovými.
Rohovce vyskytují se hlavně v teplickém okolí, kde porfyry a ruly přicházejí a sice na místech: Kučlín, Bilina, Sauerbrunn, úpatí vrchu Bořenu, Liběšice a j.
U Liběšic na jižním úpatí Bořenu pozorován bezprostřední přechod z těchto slepenců do vápenitých vrstev (Plánerkalk u Reusse), který rovněž hojnosť rudistů v sobě choval. Pokud se geologického stáří slepenců týče, považoval je Reuss za starší než spodní vápenec (unterster Plánerkalk), který všude nad nimi leží a řadí je tudíž do tohoto spodního vápence, jak na základě hojných přechodů mezi oběma vrstvami, tak i na základě souhlasného palaeonto- logického rázu. Rudistové vrstvy (Hippuritenschichten) znal Reuss z těchto nalezišť: Hradiště, Holubic, Debrna, Velké Vsi, Korycan a Vodolky, jež vesměs k nejspodnějšímu oddílu našeho křidového útvaru (unterer Quader) stavěl. Při porovnávání našich vrstev s útvary cizími, přišel Reuss k tomu názoru, že oddělení „unterer Quader“ nejspíše odpovídá anglickému spodnímu zelenému pískovci „lower green sand“ (L. 88. str. 116.). Ve Slezsku popsal a prozkoumal
* 3x
20 k 2. Dr. F. Počla:
H. B. Geinitz (L. 77.) již roku 1839. slepence a vrstvy rudistové v tunelu u Oberau a Košic (Koschütz) přicházející a kladl je pokud se stáří týče ku svému „unterer Quadermergel“. "Z Čech známy mu byly rudisté vesměs jen z rohovce kučlínského, kterouž horninu rovněž do tohoto zpodního oddělení kladl.
Reussem zavedená pojmenování rozličných vrstev našeho křidového útvaru, jako: „Plänerkalk, Quader“ a jiná nevýznačná jména byla obzvláště v cizině příčinou různých omylů. Tak D'Orbigny (L. 107.) přikládaje hornině „Pláner“ stáří turonské neb i senonské považoval i „unterer Plánerkalk“ za turon a uvádí z vrstev těch jemu známých 5 druhů rudistů.
Téhož omylu dopustil se i H. Wolf, který chtěje (L. 161.) křidové usazeniny naše s cizími porovnati, vrstvy, v nichž rudisté se vyskytují (a jemu byly jen 2 druhy známy) beze všeho důvodu do svrchního turonu položil.
Pracemi geologické sekce komitétu pro přírodovědecký výzkum Čech nezvýšil se jen počet dosud známých druhů rudistů z Čech, nýbrž určeno i přesně geologické stáří jejich. Bylo konstatováno (L. 174 a 176.), že dosud známé druhy výhradně z korycanských vrstev pocházejí, které francouzskému stupni cénomanien odpovídají, ano že jsou pro vrstvy tyto vůdčími zkamenělinami. ,
V poslední době podal pan prof. G. Laube zprávu (L. 212.) o dvou nových druzích z malnického pískovce od Obory a Čenčic v okolí lounském. Bohužel jsou doklady k této zprávě, jak jsem se laskavostí pana professora sám přesvědčiti mohl, tak špatně zachovany, že na správné určení ani pomýšleti nelze. Druh Caprina Telleri jest dle mého mínění vetsi skořápka ustřice Exogyra lateralis Reuss a druhého rudisty Radiolites inexpectus dochována nám jen asi pětina skořápky, která ovšem kuželovitým obrysem svým na rudistu upomíná, na níž se ale mimo to žádný jiný význačný znak nenachází.
V následujících řádcích dovolím si jednotlivá naleziště uvésti a krátkými rysy geo- logické poměry a stáří jejich popsati.
Největší díl nalezišť rudistů Reussovi známých jest dnešního dne vyčerpán aneb ne- přístupný, tak že není možno bližší popis jich podati. Stůjž zde pozorování prof. J. Krejčího pokud se stáří nalezišť těchto týče, jak je ve spisu svém (L. 176. str. 51.) uvádí.
„K pásmu korycanských vrstev připočítati sluší též vrstvy od prof. Reusse hippuritove a slepencové vrstvy zvané, které jsouce vápnitou opukou pokryté bezprostředně na rule spočí- vají a na stráních Bilinského údolí mezi Libčicemi*) a Bilinou jakož i v údolí Žižkovém a Radovesickém na den vycházejí. Podobné vrstvy objevují se také u Teplice, kdežto v po- dobných poměrech na rule leží. Již prof. Reuss poznal obdobu těchto vrstev se slepenci u Oberau a Plauen v Sasich, kteréž s vrstvou v Belgii a ve Westfalech pode jménem Tourtia u geologů známou zcela souhlasí; ještě určitěji vytkl dr. Frič souhlasnosť těchto středohorských slepenců a hippuritových vrstev s význačnými korycanskými vrstvami u Zbislavi, Kamajky a Radovesnic blíže Kutné Hory, na turtiové zkameněliny tak bohaté, z čehož tedy vychází, že všechny po- dobné vrstvy u spodu křidového útvaru ve Středohoří k Tourtii čili ke korycanským vrstvám připočísti se musí.“
*) Něm. Liebschitz. Palacký ve svém „Popisu království Českého“ z roku 1848. uvádí české jméno Li- běšice, jehož v pojednání tomto jsem se přidržel.
O rudistech, vymřelé čeledi mlžů. 21
Budiž zde nejdříve uvedeno naleziště u Mezholes poblíže Kutné Hory, jedno z nejbo- hatších radiolity. ; : :
Již od vrchu Vysoké prostiraji se korycanské vrstvy v podobě krystalických vápenců a hrubých pískovců přes Myskovice ku Mezholesům a odtud ku Bylanům až do města Kutné Hory. Dobře zachovaných, určitelných zkamenělin nalezáme v uloženinách těchto dosti poskrovnu. Vápenitý pískovec u Myskovic sestává z úlomků zkamenělin většinou nezřetelných a v hrubo- zrném pískovci u Mezholes vyskytly se mimo hojné Radiolites Sanctae Barbarae Poč. a Exo- gyra columba Sow. ještě Ostraea diluviana Lamk., Natica modosocostata Reuss a špatně za- chované Cardiaster sp. a Panopaea Sp.
Vápence Býlanské přímo na rule spočívající, chovají mocný útes hub z čeledi Lithistid ponejvíce z rodu Chonella. Dále na stráni údolíčka, v němž potok Vrchlice se vine, vycházejí na den rozrušené výběžky mezholeských pískovců v podobě pískových jam a chovají zde četné, deštěm vymieté radiolity.
Ač vzhledem ku nedostatečnému počtu vůdčích zkamenělin, jež z těchto vrstev známy jsou stáří jejich samozřejmě nevysvítá, předce nelze pochybovati o tom, že je dlužno ku vrstvám korycanským -připočísti, ježto jednak Natica modosocostata Reuss a Ostraea diluviana Lmk. v pískovcích těch přicházejí, jednak souvislost těchto vrstev s korycanskými v okolí kutno- horském a čáslavském se prostírajícími dokázána jest.
Jiné, radiolity velmi bohaté naleziště jest malý lom u vesnice Chocenic nedaleko Kolína. Lom ten položen na jih od vesnice a zaopatřuje dvě malé pece vápenné; dříve po- užíváno bylo kamene z něho také ku saturaci do cukrovarů.
Na zpodu lomu toho leží as na 2 metry mocná vrstva hrubozrného vápence, která množství ustřic chová a dole ve vápenný slepenec přechází. Nad ní leží slabou vrstvičkou od- dělený vápenec s radiolity většinou špatně zachovanými, jehož ku pálení na vápno se užívá. Mocnosť vápenité vrstvy této není všude stejná, v lomu páčí se as na 45 metry a zvětšuje se dále na sever až na 6 m. Nad ní jest as 4m mocný hrubý pískovec bez zkamenělin, který kryt jest as na 8 m diluvialní hlínou. Pokud se zkamenělin týče, nalezeny ve vrstvě ustřicové Ostraea diluviana Lmk., flabelliformis Nils., haliotoidea Gldf. a hippopodium Nils., v rudistovem vápenci mimo radiolity, Ostraea diluviana L., Euchrysalis Stoliczkai Gein., a Cuculea glabra Sow.
Jiné rudisty a to zvláště z oddělení, jež dříve ku Chamaceim počítáno bylo, hohaté naleziště je zátoka u Radovesnic na jih od Kolína se zvláštním palaeontologickým rázem. V nalezišti tom leží na rule a částečně také na cenomanských sladkovodních usazeninách, peruckých vrstvách, slepence neb bílé krystalické vápence s velmi hojnými zkamenelinami, mezi nimiž jich jest mnoho pro Korycanské vrstvy význačných. Nejhojnější jsou rudisté, pak břichonožci z rodů Nerinea a Actaeonella. Ve vesnici Zibohlavech nedaleko položené jsou schody ke kostelu vedoucí přirozeně tvořeny pevnějšími lavicemi, jež z měkkého pískovce vy- čnívají a hojné průřezy rudistů nesou. Z množství zkamenělin v této zátoce se vyskytujících jsou hlavně tyto pro Korycanské vrstvy význačnými: Zrigonia sulcataria Lam. Lima (Radula) Reichenbachi Gein. aeguicostata Reuss a Actaeonella Briarti Gein.
Z ostatních nalezišť rudistü u Korycan, Přemyšlan, Debrna, Vodolky aj. není žádného, o jehož geologickém stáří by bylo pochybnosti a jež by nebylo již důkladně popsáno. Tak ze- jména to platí o vrstvách, obyčejně jen náhodou v polích odkrývaných u Korycan, které tak
22 2. Dr. F. Pocta:
význačnými cenomanskými zkamenělinami jsou přeplněny, že jména místa toho použito ku označení cenomanských vrstev mořských našeho křidového útvaru. Bližší podrobné popisy mist těch uvedeny v pracích komitétu pro výzkum Čech (L. 174.).
4, O všeobecných znacích a soustavě rudistů.
Ačkoli do třídy rudistů vřaďují se tvary zevnějškem svým i ústrojím vnitřním často velice rozdílné, předce možno je všecky do jistého omezeného rámce vložiti a vytknouti znaky příbuzné, které všem rodům jsou společny.
Rudisté jsou měkkýši dvojskořápkovití, velice nestejnomiskatí, kteří tu pravou tu levou skořápkou přirůstali ke dnu mořskému. Následkem toho vyvinula se většinou zpodní skořápka ve vlastní podélnou schránku pro tělo zvířecí, kdežto svrchní ponejvíce přejala jen úlohu víčka ku přikrytí otvoru.
U rudistü rozeznáváme:
1. skořápku dvouzubou (kterou Munier Chalmas L. 205. označil hláskou «), ta má dva zuby zámkové, oddělené od sebe jamkou (fossette cardinale) pro zub druhé skořápky určenou. Zuby ty jsou tak postaveny, že jeden z nich je předním (B, u Douvillé L. 215., 217.) a druhý zadním (B u Douvillé), kterýžto poslední bývá poblíže kraje a svazu a protož i někdy okrajním (dent marginale) se jmenuje;
2. skořápku jednozubou, (kterou Munier Chalmas označil B) s jediným středním zubem (N u Douvillé), po jehož obou stranách jsou jamky (b, ad u Douvillé) pro zuby skořápky protilehlé.
Tyto typy skořápkové dlužno dobře rozeznávati, ježto rudisté (jakož i žijící rod Chama) jednak přirůstají rozličnými skořápkami, jednak i pokud se polohy týče mění své skořápky.
U rodu rudistů v jurském útvaru již se vyskytujících jest skořápka dvouzubá skořápkou pravou a jednozubá levou a přirůstá rod Diceras buď pravou neb levou, rod Heterodiceras vždy levou skořápkou.
Uspořádání toto, když totiž skořápka dvojzubá jest pravou a jednozubá levou nazýváme normálním. U jiných tvarů pozorujeme však, že skořápka dvojzubá jest naopak levou, tak že povstává zde uspořádání zvrácené.
Z toho vysvítá, že jest čtverý možný způsob přirůstání skořápek, který podáváme v schematickém vyobrazení čís. 1. znázorněný (dle Tellera L. 201.). Skořápka přirostlá jest na levé straně a silnějšími čárami naznačeny zuby.
Ve skořápkách pozorujeme dále otisky svalové, jež obyčejně poblíže zubů se ukládají. Bývají vejčité tu určitě, tu nezřetelně naznačené, ploché, vyduté neb vypouklé, Někdy upínal se sval na zvláštní vysoký násadec (lame myophore), který pak ve skořápce dvouzubé podobu třetího zubu na se bral.
Poblíže otisků svalových otevírají se u některých rodů ústí chodeb stěnu skořápkovou prostupujících (cavité accessoire).
Svaz (ligament) obě skořápky pojící:
1. u některých rodů vůbec chybí, 2. u jiných jest na zevnějšku,
3. u jiných ve vnitř skořápky.
O rudistech, vymřelé čeledi mlžů. 93
. Umístění svázu má veliký“ vliv na "podobu skořápky a na tvar zubů.
1. Chybí-li svaz vůbec, bývají zuby dlouhé, kuželovité, umístěné v prohlubených jamkách a pohyb skořápek děje se podobně jako u víčkatých břichonožců. Svaly oddalují svrchní víčko, aby propustilo proud vody a přitahují je opět dle potřeby. Ovšem zdá se, že v tom případě
neoddalují se skořápky příliš od sebe, ano že snad zuby aneb aspoň hlavní dva zuby střední na skořápce jednozubé a přední na dvouzubé ani ze svých jamék úplně nevycházejí, poněvadž nelze předpokládati roztažení svalů vůbec ne příliš dlouhých na vzdálenost až 5 centm. ve směru kolmém. V tom případě slouží zuby jako sloupy veřejí, čili regulativy pohybu a zabraňují tomu, aby snad víčko se nevymknulo.
2. Je-li svaz na vnějšku děje sé otevírání misek pohybem podobným otevírání knihy aneb otáčení kol pevné osy jdoucí svazem. U zařízení podobného třeba, aby zuby nebyly příliš dlouhé zvláště přední, od osy myšlené vzdálenější nesmí
býti dlouhý, tak aby z jamky své dobře vyjíti
mohl. Avšak i zadní, svazu bližší zub musí býti krátký aneb ve směru ku svazu zahnutý. Obě vlastnosti pozorujeme u rodů svazem vnějším opatřených. Diceras se svými podrody má přední zub silný, nepříliš dlouhý, který v mělké, ši- roké jamce při otevírání dobře se pohybovati může. Zadní zub jest tu silněji, tu slaběji na venek zahnut, tak že se při otevírání skořápek z jamky své šikmě a znenáhla vysouvá. Podobně shledáváme i u rodu Caprotina.
3. Je-li svaz vnitřní tu zřejmě naznačeno, že otevírání děje se kolmo znenáhlým posu- nováním víčka do výše. V tom případě jsou zuby kuželovité, rovné a dlouhé.
. Soustava rudistů pokračovala stejným kro- kem s poznáním jednotlivých rodů. Z počátku známo bylo jen několik málo tvarů, ku kterým pak čítány všechny zbytky upomínající na vy- mřelou čeleď tuto. Byly to hlavně Hippurites,
Obraz 1. Schematický obrazec ku vysvětlení poměru přirůstání rudistů.
Sphaerulites, Radiolites, Caprina, Caprotina a Ichthyosarcolites. Tak uvádí Geinitz i Reuss z Čech několik nezřetelných úlomků pod jménem Hippurites, ač rod tento v naší křídé vůbec se nevyskytá. Větším množstvím známých rodů vládl již K. A. Zittel při popisu čeledi této
24 22, Dr. E Počta:
v příruční knize palaeontologické (L. 199.*), ve které rudisty -do dvou čeledí řadí a sice jednak přímo ku Chamaceim, jednak do zvláštního oddělení zvaného Rudistae.
Jeho rozdělení je následovní:
Čeleď Chamidae Lamarck.
Diceras Lam. Chama Lin. Caprina D'Orb. ? Ethra Math. Monopleura Math. Plagioptychus Math. Reguienia Math. Caprotina D’Orb. Ichthyosarcolithes Desm.
Rudistae Lamarck emend. Deshayes.
Hippurites Lam. se 4 podrody. Radiolites (Lam.) Bayle. Sphaerulites (Desm.) Bayle.
veLvev
kolik málo řádků čítajícím (L. 185.), aniž by návrh ten byl odůvodnil.
Právem tudíž Zittel zmiňuje se o soustavě té ji jakožto nedostatečně odůvodněnou a tudíž prozatím nepřijatelnou označil.
Teprve v dalších pojednáních Munier Chalmas jakož i Douvillé (L. 205., 215. a 217.) podali nová vysvětlení, tak že o soustavě této nyní již celkem dobrého názoru na- býti možno.
I mně bylo se přidržeti soustavy té, ježto nemohlo poměrně nepatrné množství rudistů z našeho křidového útvaru nic na ní změniti a ježto se dále zdá, že v hrubých rysech na zá- kladech jistých spočívá.
Jen někde odlišování rodů ano i čeledí založeno na znacích poněkud vedlejších.
I do soustavy této kladou původci její žijící rod Chama následkem nejbližší příbu- znosti s rudisty, která ovšem upříti se nedá. Ale vzhledem ku nadobyčej silnému vývoji zám- kového ústroje, pro velice zvláštní poměry v umístění svalů a ústrojnost stěn skořápkových, jaké u rudistů se jeví a jaké v nynějším tvorstvu více nespatřujeme, zdá se nám předce zá- hodnějším, vyloučiti žijící rod tento z vymřelé třídy rudistů a to tím spíše, ježto, jak popis po- zději ukáže, často mnohem jemnější znaky v soustavě za rozdíly rodové se přibírají.
Přicházejí nám rudisté jako vymřelá, samostatná větev daleko od původního kmene se odchylivší, která ovšem s některými rody nyní žijícími jakési podobnosti chová, předce ale za úplně osamocenou považovati se může.
I klademe tudíž čeleď rudistů jakožto celek o sobě, jejž označiti chceme historickým jménem rudistae, do příbuzenstva mlžů se sifony a okrajem pláště celistvým.
Celá pak soustava by byla tato: A) Uspořádání normálné, to jest dvojzubá skořápka jest pravou, jednozubá levou.
*) Odkazuji na dílo toto a pak i na jiný spis téhož spisovatele (L. 166.), ve kterých všeobecná čásť a zvláště dějepisná přehledně jsou sestaveny.
O rudistech, vymřelé čeledi mlžů, 25
1. skupina. Diceratinae.
Obě skořápky téměř stejné s vrcholem silně zatočeným. Otisky svalové buď ploché neb na násadci. Přirůstají tu pravou, tu levou skořápkou.
Diceras Lamarck 1805.
Levá skořápka nese obyčejně mohutný zub obrysu boltcovitého, podle něhož po každé straně jamka pro zub pravé skořápky leží. Jamka přední jest mělká někdy ani hrubě nena- značená, zadní jest hluboká, dlouhá a zahnutá. Svaly umístěny buď na valech z povrchu skořápkového uvnitř vyvstávajících aneb na plocho, při čemž jsou otisky tu vyduté, tu vy- pouklé aneb i šikmé. Svaz leží v úzké rýze na zadním okraji zámkovém a vine se odsud na zevnějšku až ku vrcholi skořápky. Pravá skořápka má 2 zuby, z nichž zadní bývá mocně vy- vyvinut, prodloužen a zahnutý, Přední jest slabší někdy i zakrsalý a obyčejně do prostřed ústrojí zámkového postaven.
Dle rozdílů jevících se v uspořádání otisků svalových, rozeznává Munier Chalmas tři podrody.
1, Diceras Lamk. (sensu strictiore). Zadní sval upjat v obou skořápkách na násadci (lame myophore) tu více, tu méně vynikajícím. Hlavní typ D. arietinum Lamk, a pak dále druhy D, sinistrum Lamk., Moreau? Bayle, Buvigneri Bayle, Chantrei Mun. Chal., Bavaricum Zitt. a jiné.
2. Heterodiceras Munier Chalmas 1869. Na obou skořápkách upíná se zadní sval na plochách vodorovných aneb i vydutých, které sbíhají se v ploše zámkové. Přední sval opírá se rovněž o plochu vodorovnou aneb i nahnutou a leží vůbec souměrně ku svalu zadnímu,
Het. Lucii Defrance, Zittelů M. Ch., Zejsnert M. Ch., Oostert M. Ch.
3. Plesiodiceras Munier Chalmas 1882. Upevnění svalů podobné jako u předešlého podrodu. Zub zadní ku předu mohutně vyvinut a více méně na zad zahnut. Otisk zadního svalu vniká mezi okraj zámkový a základnou čásť zadního zubu.
Ples. Minsteri Goldf., Sanetae Verenae Gresley, Bernardina D’Orb.
Matheronia Munier Chalmas 1873.
Skořápky nestejné, tlusté. Skořápka dvouzubá jest víčkovitá a nese 2 nestejné zuby. Zadní jest zahnutý, šikmě vodorovný a přesahuje okraj skořápkový. Přední jest vejčitý, Široký a nízký, někdy i úplně zakrslý. Zadní otisk svalový umístěn na násadci a jest menší předního, který podobně jest upjat. Svaz jest vnější, táhne se na okraji skořápky kol zadního zubu a probíhá až ku vrcholi skořápky. Jednozubá skořápka jest prodloužená s vrcholem zatočeným, kterým přirůstá. Zub jest málo vyvinutý a ku přední straně ústrojí zámkového kosmě postavený. Na hoření části své má zub vtlačeninu, do které při uzavření skořápek vniká čásť předního zubu svrchní skořápky. Oba otisky svalové jsou ploché.
Tento rod blíží se (jak Douvillé L. 217. str. 762. podotýká) velice rodu Reguienia a zdá se, že za typ přibráni byli staří jedinci rodu toho.
Math. Virgimae Gras. rugosa D’Orb. navis Roul.
Třída math.-přírodov. VII. 3, 4
26 2. Dr. F. Počta;
Toucasia Munier Chalmas 1873.
Zpodní jednozubá skořápka se zubem úzkým a nízkým. Jamka pro zadní zub sko- řápky svrchní široká a mělká. Přední otisk svalový malý a vydutý, zadní na násadci, který pod plochu zámkovou se zahýbá. Svrchní skořápka víčkovitá, zadní zub plochý a silně na ze- vnějšek zahnutý. Z přední strany jest omezen úzkou jamkou, u níž stojí krátký, plochý a na příč směřující přední zub. Přední otisk svalový plochý, zadní upjat na násadci, který v pro- dloužení svém přijímaje na se podobu lišty pod zámkovou plochu se kloní. Svazová rýha hra- ničí se zubem zadním na vnější straně. Touc. carinata Math.
Reguienia Matheron 1839.
Svrchní skořápka víčkovitá a na venek silně do spirály vinutá. Přední zub zakrslý, okrouhlý, zadní vysoký, plochý, silně na venek zahnutý. Poblíže jeho základné končí rýha svazová. Přední otisk svalový jest malý, plochý, zadní na malé liště, která povstává nedaleko předního zubu z okraje plochy zámkové a na druhé straně otisku svalového buď úplně mizí, buď ve způsobě nepatrného valu ještě zachována jest. Jamka pro zub zpodní skořápky jest ši- roká a mělká. Zpodní skořápka jest silně zavitá a má plochu zámkovou téměř trojhrannou. Největší díl plochy té zaujímá jamka pro přední zub svrchní skořápky, která prohlubuje se od zadu pod plochu skořápkovou.
Na přední straně jamky snižuje se okraj plochy zámkové, kterážto nepatrná prohlu- benina odpovídá jamce pro zub zadní na skořápce svrchní. Otisky svalové méně zřetelné, ploché. Celkem upomíná rod tento na jurské Diceraty. Regu. ammonia Goldf., gryphoides Math.
Apricardia Guéranger 1853.
Celkem podobá se dle zevnějšku i dle zámkového ústrojí rodu Toucasta. Näsadec pro sval zadní na svrchní dvojzubé skořápce jest však od plochy zámkové vzdálen, posunut do dutiny pro zvíře a vybíhá v příčnou, ku vrcholi probíhající lištu. Apr. carinata Guer., Archiaci Guer.
2. skupina. Bayleidae.
Zevnějškem svým předešlým podobná. Ve stěně svrchní skořápky probíhají 2 chodby, jichž vývody jsou poblíže otisku zadního svalu.
Bayleia Munier Chalmas 1873.
Skořápka dvojzubá, svrchní jest vydutá a s vrcholem do spirály vinutým. Přední zub zakrslý, zadní krátký málo vynikající. Zadní otisk svalový na násadci a oddělen od dutiny pro zvíře ostrou lištou. Poblíže násadce jsou otvory chodeb, které skořápkou probíhají. Jamka pro zub zpodní skořápky jest vejčitá. Svaz uložen v rýze, která probíhá kol okraje skořápkového ku vrcholi. Skořápka jednozubá jest připevněna. Vrchol vinutý, v závitcích volných. Zub ne příliš veliký, nahoře široký; jamka pro zadní zub svrchní skořápky rozsáhlá a prodloužená. Zadní otisk svalový na násadci; přední jest plochý. B. Pouche? M. Ch.
B) Uspořádání zvrácené, to jest dvojzubá skořápka jest levou a jednozubá pravou.
O rudistech, vymřelé čeledi mlžů. 97
9. skupina. Monopleuridae.
Otisky svalové slabě naznačeny.
Monopleura Mathéron 1842.
Svrchní skořápka (levá) nese 2 kuželovité, téměř stejně dlouhé zuby, oddělené od sebe jamkou pro zub skořápky zpodní. Svaz uložen v rýze téměř kolmo od okraje skořápkového ku vrcholi probíhající. Na zpodní skořápce (pravé) jest zub dobře vyvinut a obyčejně napříč postaven. Otisky svalové na obou skořápkách povrchní na ploše, která povstala stloustnutím skořápky. Mon. vartans Math., sulcata Math.
Gyropleura Douvillé 1887.
Zdá se býti podrodem rodu Monopleura. Zámkové ústrojí totéž, sval zadní na násadci. Gyr. cenomanensis D’Orb., cornucopiae D’Orb.
Valletia Munier Chalmas 1873.
Nestejnomiskaté se zavitými vrcholy zevnějškem Diceratum podobné. Dvojzubá sko- řápka má přední zub vysoký, rovný a v průřezu kruhovitý. Na povrchu svém nese zub tento prohnutá, podélná žebra. Zadní zub jest nepatrný. Mezi oběma zuby leží zahnutá a prodloužená jamka, která od základné předního zubu oddělena jest valem. Otisky svalové jsou v ploše skořápkové, přední otisk vniká až mezi přední zub a okraj skořápkový. Přirostlá (pravá) skořápka nese silný boltcovitý zub s podélnými rýhami na povrchu, po jehož stranách jsou 2 jamky velmi nestejné. Přední jest veliká a hluboká, obyčejně vejčitá a má ve svém středu ještě druhou prohlubeninu pro vrchol zubu. Přední otisk svalový jest poněkud šikmo položen, zadní jest vodorovný a oba povrchní. Svaz počíná od základné zadního zubu a pokračuje na vnějšku v rýze až ku vrcholi. Val. Tombecki M. Ch., Germani Pict., Lorioli Pict.
-4 skupina. Gaprotinae.
Dvojzubá levá skořápka má násadec ‚pro zadní sval. Ve vnitřní vrstvě skořápkové soustava chodeb.
Caprotina D'Orbigny 1842.
Zpodní skořápka (pravá) má střední, obyčejně smáčklý zub, po jehož obou stranách jamky leží. Vedle jamky zadní jest tu ještě druhá prohlubenina, ve které umísťuje se násadec svalový na svrchní skořápce. Přední jamka hluboká, kruhovitä; přední otisk svalový nepatrný, ploský, často neznatelný. Svaz v rýze, která se dovnitř skořápky rozšiřuje. Svrchní (levá) skořápka víčkovitá, přední zub delší zadního, mezi oběma podélná jamka pro zub zpodní skořápky. Přední sval plochý, zadní na násadci svalovém. Poblíže násadce otevírají se chodby, jež procházejíce skořápkou končí u vrchole. Někdy jsou i u svalu předního otvory chodeb. Capr. trilobata D’Orb., costata D’Orb., guadripartita D'Orb. Rod ten omezuje se na svrchní stupeň cenomanský.
4*
28 2. Dr. F. Počta:
Polyconites Roulland 1830.
Zpodní (pravá) skořápka kuželovitá, celkem rodu Monopleura příbuzná. Střední zub dlouhý a plochý, otisky svalové povrchní. Svrchní skořápka víčkovitá s výstředným vrcholem. Oba zuby téměř stejné, přední o málo větší zadního. Otisky svalů povrchní ploché. Ve sko- řápce probíhá více (4—5) širokých chodeb z různých stran počínajících a směřujících ku vrcholi. Pol. operculatus Roul. :
5. skupina. Caprinae.
Ve svrchní a někdy i ve zpodní skořápce soustava hustých chodeb, mezi sebou buď úplnými nebo neúplnými příčkami oddělených.
Caprina C. D'Orbigny 1822.
Zpodní (pravá) skořápka protáhlá, silně zatočená nebo i zavitá má dlouhý střední zub, po jehož obou stranách jamky pro zuby svrchní skořápky leží. Přední otisk svalový jest vejčitý a plochý, zadní prodloužený a na vyvstávající liště, pod níž dlouhý otvor chodby pře- pažený několika příčkami se otevírá. Rýha svazová vnější rozšiřuje se uvnitř. Svrchní skořápka víčkovitá, nahoře vypouklá. Stěna sestává ze dvou od sebe oddálených vrstev vnější a vnitřní spolu hustými a tenkými příčkami spojených. Přední zub silný a dlouhý, zadní mnohem menší a na okraj skořápkový postaven. Jamka pro zub zpodní skořápky leží mezi předním zubem a okrajem skořápkovým a rozšiřuje se ve velikou dutinu od komory pro zvíře lištou oddělenou. Přídavná dutina tato má týž význam jako chodby u rodu Caprotina.
Capr. adversa D'Orb. Rod Gemellaria Munier Chalmas 1873., ustanovený pro Capr. communis Gemellaro, třeba považovati za synonym.
Plagioptychus Mathéron 1842.
Uspořádání celkem podobné jako u předešlého rodu. Svaz na svrchní skořápce pro- bíhá ve směru tečny. Zadní zub na téže skořápce zahnut na venek. Příčky obě stěny skořápkové spojující pravidelně se střídají a zatáčejí, tak že tvoří velice složitou strukturu. Plag. Haueri Tell.
Caprinula D'Orbigny 1847.
Uspořádání jako u rodu Caprina. Skořápka zpodní dlouhá, po celé délce četnými chodbami podélnými opatřená. Zámek jako u rodu Caprina, un menší. Svrchní skořápka má opět přídavnou dutinu. Capr. Boyssyi D'Orb.
6. skupina. Hippuritidae.
Svrchní skořápka víčkovitá četnými chodbami prostoupená, které od vrchole ku okraji skořápky paprskovitě se rozbíhají. Svaz vnitřní. Zadní sval na svrchní skořápce na mo- hutném násadci.
O řudistech, vymřelé čeledi mlžů. 29
Hippurites Lamarck 1801.*)
Zpodní skořápka (pravá) kuželovitá daleko větší skořápky svrchní. Zámek nese zub často zakrnělý, po jehož stranách jamky pro zub svrchní skořápky leží. Jamka přední jest hluboká, kuželovitá, zadní dvojitá, stěnou přepažená. Skořápka tvoří tři do vnitř zabíhající záhyby a sice 1. záhyb svazový, 2. první a 3. druhý sloupek, místa, kde za živa otvor řitní a dýchací byl. Sval přední jest rozdělen ve dví, každá čásť jeho má pro sebe mohutný otisk, zadní vnikal do dutiny poblíže zadní jamky zubové ležící a od této stěnou oddělené. Svrchní skořápka má dva zuby, z nichž přední jest dlouhý, kuželovitý, zadní menší poněkud splo- štilý. Vedle zadního zubu vyčnívá mocný násadec pro sval zadní. Dutina pro zvíře vniká oby- čejně pod přední zub, který pak se nad ní klene. Na vnějšku svém nese skořápka 3 rýhy, jež záhybu svazovému, prvnímu a druhému sloupku odpovídají.
7. skupina. Radiolitidae.
Svrchní skořápka bez chodeb. Násadce svalové mocné.
Radiolites Lamarck 1805. (= Sphaerulites).
Zpodní skořápka kuželovitá, mívá někdy zakrnělý zub, po jehož stranách podélné jamky pro zuby svrchní skořápky leží. Svaz naznačený rýhou na povrchu jest vnitřní a rozšiřuje se na konci rýhy uvnitř. Po obou stranách jeho jsou podélné chodby. Otisky svalu mohutné na násadcích. Svrchní skořápka má 2 zuby, z nichž přední jest mohutnější, a pak mělkou jamku pro zub zpodní skořápky. Otisky svalové jsou povrchní. Rad. angeoides Lamk.
Biradiolites D'Orbigny 1847.
Podobný rodu předcházejícímu. Jamky na zpodní skořápce často neúplně uzavřeny. Svaz chybí a následkem toho není i rýha svazová na zevnějšku naznačena, za to ale 2 pruhy pod místy, kde za živa otvor řitní a dýchací byl. Bir. cornu pastoris D’Orb.
8. skupina. Ichthyosareolithinae. Vyznačují se četnými chodbami, jež probíhají na podél oběma skoräpkami.
Ichthyosarcolithes Desmarest 1837. (= Caprinella D’Orb.).
Ústrojím podoben rodu Radiolites. Přední otisk svalový jest na násadci. Zpodní sko- řápka zatočená, svrchní rovná. Podélné chodby prostupují v množství nescetnem; skořápky jsou buď úzké a kruhovité neb široké a hranaté. Svrchní skořápka vyznamenává se chod- bami širšími.
Dále zbývá ještě několik rodů Mathéronem (L. 195.) ustanovených, jichž popis ne- podán a o jichž ústrojnosti pouze z vyobrazení nelze se přesvědčiti. Jsou to Agria, Ethra aj.
*) Popis rodu toho jakož i následujících dvou podán zde jen velice stručnými rysy.
30 2. Dr. F. Počta:
Mezi našimi tvary bylo mnoho takových, které nebylo možno do žádného z rodů zde popsaných vřaditi, tak že bylo třeba ustanoviti 4 rody nové, jichž obšírný popis v části sy- stematické uveden bude.,
Zde budiž jen ještě podotčeno, že při popisu jedinců ukázalo se prospěšným všímati si poměrů a postavení vrchole ku zubům, a že ku označení poměrů těch volena byla myšlená přímka spojující středy obou zubů na skořápce dvouzubé (uváděná při popisu slovem „čára zubová“). Přímka z vrchole ku této čáře zubové vedená stojí buď kolmo, buď tvoří jakýsi úhel, buď ani nedosahuje středobodu čáry té jsouc k ní rovnoběžnou.
Dále bylo ještě možno rozeznati, pokud se týče obüsti, stojí-li toto — když myslíme si zpodní skořápku vrcholem přirostlou — vodorovně aneb šikmě, to jest částí, kde zámek se rozkládá, dolu sníženou a bylo často, hlavně u rodu Caprotina, znaku toho použito. (Celkem známo nyní z českého křidového útvaru 47 druhů, uvedených v následujícím seznamu, ve kterém nové rody jsou označeny hvězdičkou.
Skupina Monopleuridae.
Monopleura cumulus Poč. Stenopleura venusta Poč. sp. *Stenopleura angustissima Poč. sp. — — var. fornicata Poč. — carinoperculata Poč. sp. *Simacia minima Poč. sp. — pileus Poč. Valletia aliena Poč. sp.
Skupina Caprotinae.
Caprotina stimulus Poč. sp. Caprotina umbonata Poč.
— deformis Poč. — sodalis Poč.
— vadosa Poč. su ? contorta Poč. sp. — aculeata Poč. — pleuroidea Poč. — caudiculata Poč. — semistriata D’Orb. — acuminata Poč. sp. *Cryptaulia triangulum Poč. — sinuata Poč. — paradoxa Poč. — perplexa Poč. — perlonga Poč.
Skupina Caprinae.
Caprina striata Poč. Caprina laminea Gein. — | dneerta Poč. Plagioptychus Haueri Tel. sp. Caprinula incerta Poč.
Skupina Radiolitidae.
Radiolites bohemicus Tel. sp. ? Biradiolites Zignana Pir. sp. — soctalis D’Orb. *Petalodontia Germari Gein. sp.
O rudistech, vymřelé čeledi mlžů. 31
Radiolites Saxoniae Roem. *Petalodontia planoperculata Poč. sp. — ? Sauvagesi d’Hombre Fir. — opima Poč. sp. — undulatus Gein. — crassodentata Poč. — Sanctae Barbarae Poč. — foliodentata Poč. — humilior Poč. — aculeodentata Poč. — tener Poč. sp. — ? bohemica Poč, sp.
Skupina Ichthyosarcolithinae.
Ichthyosarcolithes ensis Poč. Ichthyosarcolithes marginatus Poč.
Li
9. O ústrojnosti stěn skořápkových.
Jedním z neobyčejných znaků čeledi rudistů, jímž liší se ode všech ostatních mlžů, jest ústrojnosť stěny skořápkové.
Stěna skořápková u mlžů sestává ze dvou vrstev:
1. vnější, složené z hranolků kolmo postavených na skořápku ;
2. vnitřní, z jemných, rovnoběžně uložených lístků, které dodává stěně vzezření buď perletoveho (následkem interference světla), aneb porculánovitého.
Prvky skořápku rudistů budující jsou celkem tytéž, jen že nabývají často podoby i tvarů zvláštních. U většiny rodů, jež dříve ku Chamaceim se stavěly, není, pokud ve stavu zkamenělém rozeznati možno, žádného zvláštního rozdílu. Většina rodů má vnitřní stěnu pevnou, porculánovitou a na povrchu vrstvu, která se skládá jaksi z lístečků kolmo na skořápku po- stavených. Lístečky samy ovšem jsou jen řadami malých hranolků. Ano tyto rozdíly jsou ještě u nejvýše vyvinutého rodu Hippurites velice nepatrny, tak že na př. řez stěnou druhu Hipp. cornu vaceinum Bron. velice se podobá řezu stěnou některého ze žijících druhů rodu Chama. Podobnost složení stěn skořápkových zde naopak jest překvapující a příčinou, že oba tvarem = i vývojem tak rozdílné rody v tom ohledu k sobě družiti třeba. Tim podivnější jest však üstrojnost vnější vrstvy skořápkové u rodů Radiolites a Biradiolites. Stěna, obyčejně velice mocná, jest zde rozdělena příčkami šikmo anebo kolmo na skořápku postavenými v malé 0:2 až 0:5 mm veliké pěti- nebo šestihrany. Příčky samy jsou tenké, dlouhé a tvoří tkáň, která na příčném průřezu objevuje se nám jako mřížovina, v níž jednotlivá očka jsou čtyř-, pěti- nebo i vícehranná. Obyčejně popisuje se üstrojnost tato jako složení z kolmých a dutých hranolů. Panoval kdysi také již náhled, že podivná ústrojnosť stěny této vytvořila se snad následkem zkamenění, že totiž rozličné nerosty (vápenec a dolomit) skořápku skládající ne- stejným způsobem při zkamenění se přeměnily. Avšak určité tvary jednotlivých oček v mří- Zovine a stejný způsob zachování v rozličných, pokud se petrografického složení týče, různých nalezištích jasně dokazují, že činiti jest zde s ústrojím organickým. U některých jedinců prázdné prostory čili očka vyplněny jsou krystalky vápence, čímž výbrus stěny takové nabývá zvláštního, malebného rázu. (Viz tab. VI. obraz 15.) Mřížovina není také u všech druhů stejná; někde jsou očka veliká, pěti- neb šestihranná, jinde menší, jinde téměř pravidelně čtyrhranná. Na průřezu podélném pozorujeme, že příčky v jistých odstavcích přepaženy jsou dny, které
32 2. Dr. F. Pocta:
povstaly, jak se zdá, růstem skořápky. Tento zjev považován byl vždy za velice zvláštní a blíže nevysvětlitelný a bylo by také skutečně nesnadno mu porozuměti, kdybychom měli jej samotna na zřeteli. Avšak podobných příkladů jest u rudistů více, které nám mohou zjev ten aspoň částečně vysvětliti. U rodu Plagioptychus jest stěna skořápková složena z podélných příček, které rozdvojujíce se, dvěma neb i třem řadám úzkých, dlouhých chodeb dávají vzniku. Podobně děje se u rodu Caprina; u rodu Ichthyosarcolites jest celá stěna skořápková složena z chodeb podélných, kruhovitých, tu užších, tu širších. U radiolitů jest vnější stěna skořáp- ková složena z dutých hranolů; u rodů Plagioptychus, Caprina a Ichthyosarcolites, vlastně střední vrstva stěny skořápkové se vyznamenává ústrojností popsanou. Sestává totiž celá stěna skořápková ze tří částí, vnitřní porculánovité, střední chodbami prostouplé a vnější, lístkovité to povrchní kůry. Není možnosť vyloučena, že i u radiolitů taťo jemná povrchní vrstva vy- vinuta byla, jen že až dosud se nikdy nezachovala, což by však se dalo snadno vysvětliti křehkostí střední vrstvy. Srovnäme-li ústrojnosť skořápek u skupiny Caprininae s ústrojností skořápek u radiolitů, shledáme, že mají jakousi obdobu. U prvních probíhají chodby souběžně s vnějším obrysem, u zpodních skořápek jsou totiž podélné, u svrchních ve smyslu zavití skořápek zatočené. U druhé skupiny jest celá vnější vrstva složitě komůrkovaná; směr jedno- tlivých chodeb jde šikmo na skořápku a jsou chodby ty ještě dny přepaženy. Zdálo by se, že příčinu podivné ústrojnosti této hledati jest ve snaze vytvořiti skořápku velkou a silnou s prostředky pokud možno nejmenšími a že tato snaha dostoupila vrchole svého právě u radiolitů. ;
Chodby ve stěnách skoräpkovych nalézáme u velké části rodů rudistových a to roz- dílně vytvořené. U rodu Caprotina jsou chodby pouze ve skořápce svrchní a táhnou se od plochy zámkové ku vrcholi. V rodu tomto možno rozeznávati dvě oddělení. V prvním jsou chodby po obou stranách ústroje zámkového, u předního zubu jedna široká a u zubu zadního dvě rovněž široké. Uspořádání takové jest u druhů ve francouzské křídě se vyskytujících. V druhém oddělení jsou chodby pouze po jedné straně a sice počínají u zubu zadního čtyřmi neb i pěti kulovitými otvory a probíhají v oblouku rovnoběžně až ku vrcholi, kdež slepě končí. Mimo to jde ještě jiná, kratší a širší chodba ode dna dutiny pro zvíře směrem k vrcholi. To vyskytuje se u českých druhů. Podobné uspořádání má i podivný rod Bayleia ze skupiny tvarů normálných, kde poblíže zadního zubu ve skořápce svrchní se otevírají počátky dvou chodeb. Větší počet chodeb pozorujeme u rodu Polyconites, v jehož vrcholi svrchní skořápky soustřeďují se z rozličných stran přicházející chodby v počtu 4—6. Nejvyššího stupně dosahuje však vývoj chodeb ve svrchní skořápce u rodu Hippurites, kde množství chodeb od vrchole paprskovitě se rozbíhá. Pokud se fysiologie zjevu toho týče, možno jej vysvětliti z vývoje čeledi samého. Mlži tito původně se skořápkami téměř stejnými (Diceras) počali přirůstati jednou skořápkou ke dnu nebo ke skalinám v moři. Tím omezena pohyblivost skořápek pouze na svrchní. Zpodní skořápka počala mohutněti, přejímajíc znenáhla sama úkol poskytovati obydlí zvířeti, kdežto svrchní se zmenšovala, ježto úkol její byl pouze pozdvihovati se a uvol- niti přístup vodě a potravě. Jest zřejmo, že těžké svrchní skořápky, určené původně k roze- vírání, při kterém i zpodní skořápka pohybu se zúčastnila, když samy přejaly úkol pohybu, byly zvířeti jen na obtíž. A proto pozorujeme postupem velice poučným, že skořápka tato se zmenšuje (Valletia), až nabývá podoby i úkolu pouhého víčka (Caprotina, Hippurites, Radio-
O rudistech, vymřelé čeledi mlžů. 33
lites). Chodby ve svrchních skořápkách zdají se míti původ svůj ve snaze, aby pohyb pokud možno s nejmenší obtíží byl vykonáván, čili aby skořápka svrchní byla pokud možno lehkou. Rod Monopleura má obě skořápky celistvé; u druhu Stenopleura angustissima Poč. z naší křídy, prve jmenovanému rodu velice podobného, objevuje se široká a hranatá chodba probíhající celou svrchní skořápkou. Později následují tvary, jichž svrchní skořápky chovajíce množství chodeb (Bayleia, Caprotina) velmi lehkými jsou. Největšího stupně dosahují v tom ohledu ro- dové Plasioptychus a Hippurites. Větších obtíží poskytuje vysvětlení chodeb ve zpodních sko- řápkách, u nichž důvod lehkosti a snažšího pohybu odpadá. V rodech Caprina, Ichthyosarco- lites a Radiolites dal by se zjev ten vysvětliti jen snad snahou, prostředky co možno nejmen- šími vytvořiti pevnou a mocnou skořápku. Jakési světlo v té příčině vrhá snad problematický rod Cryptaulia, v jehož zpodní skořápce jsou mimo vyvinutou jednu (neb 2) chodbu, ještě záhyby naznačující buď počátek aneb zbytek chodeb dalších. Přemýšlejíce o významu úkazu toho, musíme míti na paměti, jak později blíže rozvedeno bude, že u rudistů a příbuzného rodu Chama dvakráte v dobách geologických povstalo převrácení skořápek tím způsobem, že skořápka dvouzubá, původně pravá, pojednou stala se levou a levá opět pravou, i bylo by snad možno domnívati se, že u rodu Cryptaulia přirostla skořápka, která byla u některého předchůdce rodu toho původně svrchní.
Dlužno se ještě zmíniti o významu chodeb ve skořápkách rudistů pro rozlišování rodu. Zdá se nám, že význam ten je přeceňován u spisovatelů francouzských, kteří i na základě malé odchylky ve směru tom pozorované stanoví nové rody. Přijme-li se fysiologický výklad, . jak zde ve stručnosti uveden byl, mění se větší či menší počet chodeb poměry místními, neboť již menší neb větší hloubka moře, či menší neb větší tlak mají značného vlivu na lehkost skořápek.
6. O způsobu zachování.
Rudisté dochovali se na naše časy ve stavu pro zkoumání palaeontolosické celkem ne příliš příznivém. Tak jsou mezi nimi druhy ano i celé rody, jichž ústroj zámkový dosud neznáme, ježto u žádného jedince není přístupen. Ač, jak se zdá, pocházejí rudisté vesměs pouze z nejzpodnějšího stupně mořského našeho českého křidového útvaru, předce možno roz- lišiti několik způsobů zachování.
1. Ve slepencích křemenitých na doteku s porfýrem nebo rulou, při čemž pevný ro- hovec jednotlivé kusy hornin váže, jsou zkameněliny samy o sobě dosti dobře zachované. Po- vrchní ozdoby a u našich rudistů vnější vrstva skořápková bývá ovšem obyčejně odřena aneb jen v nepatrných úlomcích zachována, za to ale vnitřní vrstva a i zámkový ústroj bývá dosti čistě v rohovec přeměněn. Avšak na veškerém povrchu skořápek lpí nesčíslné množství malých kousků rohovce aneb i krystaly těživce, které je velice znečisťují a mimo to bývá často více snad o sobě dobrých zkamenělin rohovcem v sebe pevně spojeno, což rovněž bližšímu pro- hlížení vadí. Velká pevnost a tvrdosť kamene toho činí pak očisťování neb vytloukání jedno- tlivých kousků buď vůbec nemožným aneb aspoň velice obtížným.
V docela podobných usazeninách nalézáme však také pouhá jádra vnitřní beze vší skořápky, tu i tam rozličnými vyplüky ozdobená, které na složitou ústrojnosť stěn skořápkových
Třida math.-přírodov. VII. 3. 5
34 2. Dr. F. Počla:
poukazují. V tom případě bývá určení obyčejně nemožným a nálezy podobné pro palaeonto- logii bezcennými. Rohovcovité takové usazeniny, v nichž rudisté přicházejí, jsou známy ze starších dob u Kučlína, z novějších v porfýru na Sandbergu v Teplicích.
2. V hrubých pískovcích bývá stav zachování zkamenělin obyčejně nepříznivý, ježto přicházejí v podobě jader. Jádra taková určiti lze jen v tom případě, když mají zvláštní typický tvar jako výplňky některých význačných ústrojů druhu.
Jindy však, jako ve velmi bohatém nalezišti u Mezholes blíže Kutné Hory, činí rudisté v tom ohledu výjimku a vyskytují se dosti dobře zachovalí. Vnější vrstva skořápková jest v tom případě obyčejně neporušená, ač často zrny pískovými znečistěna; vnitřní stěna pak úplně chybí a s ní zároveň zmizely ovšem i nejmenší stopy po ústrojí zámkovém. Zvláštností v usazeninách těchto jest, že veškerým, původně ku skalám podmořským přirostlým rudistům scházejí zpodní vrchole, kterými přisedali. Zdá se, že mocné vlny mořské ulámaly a utrhaly je v hlubinách a zanesly daleko od stanoviště jejich do uloženin pobřežních.
: Tam, kde hrubozrný pískovec tento následkem dlouhotrvajícího větrání přechází v sypký písek, nalézáme deštěm vyprané pěkné jedince, ponejvíce svrchních skořápek druhu Radiolites undulatus Gein. aneb i také zpodních skořápek druhu Rad. Sanctae Barbarae.
3. V pevném, krystalickém vápenci u Chocenic rudisty přeplněném, jsou zkameněliny rovněž velmi špatně zachované. I zde jest u radiolitů pouze vnější vrstva, na povrchu svém obyčejně velice znečistěná a. dolejší vrchol utržen. Ježto vnější vrstva tato nejsouc příliš silná snadno puká, nalézáme často jen roubíky, výplňky to vnitřní dutiny rudisty, které po většině otisk rýhy svazové dobře zříti dávají.
4. V pevném vápenci u Přemyšlan, Korycan a Radovesnic jest stav, v jakém se zbytky předvěkého tvorstva zachovaly, rovněž velmi nepříznivý. Pokud se týče rudistů, tu nalézáme víčkovité svrchní skořápky a i zpodní skořápky rodu Caprotina v nesčetném množství spolu pevným kamenem spojené, při čemž možno na obou stopy příboje aneb snad déle trvajícího smýkání ve vodě pozorovati. Jednotlivé skořápky jsou jaksi omleté, hladké; vnější, z jemných lístečků sestávající stěna zpodní skořápky je až na nečetné výjimky zúplna odřená aneb jen v nepatrných útržcích zachována. Svrchní skořápky nikdy stopy vnější vrstvy na sobě nechovají, kdežto vnitřní stěna, která zuby a vůbec ústroj zámkový buduje, v pevný, někdy krystalický vápenec proměněna jest.
Naleziště ta dle stavu zkamenělin, které v nich nalézáme, považována mohou býti za pobřežní. Vlny moře křidového bily mocnými nárazy v rulové břehy přinášejíce sebou množství zbytků organických, z hlubin mořských pochodících, které pak ukládaly se na sebe a zkame- něvše proměnily se v detritus pevně vápencem spojený, v němž tu i tam za příznivých okolností i výtečně zachovalou zkamenělinu nalézti můžeme. Poněvadž, jak již praveno, vnitřní vrstva skořápková, ač jaksi omletá, předce obyčejně dobře se dochovala, možno někdy namáhavým a pracným praeparováním některých kusů dosíci po odstranění tvrdého vápence zvláště pěkných předmětů ke zkoumání.
Ústrojnosť stěn skořápkových nebývá zachována vyjímaje svrchní stěny u některých radiolitů. Skořápky Caprotin i Caprinell chovají někdy na povrchu svém úlomky vnější stěny, než ta bývá zúplna v krystalický vápenec přeměněna takovým způsobem, že ve výbrusu drobno- hledném ni stopy po ústrojnosti neshledáváme.
O rudistech, vymřelé čeledi mlžů. 35
7. Popis druhů.
Při popisování druhů rudistových, v českém útvaru křidovém se vyskytujících, při- držíme se soustavy, jak Douvillém a Munier Chalmasem navržena a hořeji ve stručných rysech uvedena byla.
Z tvarů s uspořádáním normálným není žádný v naší křídě zastoupen. Druhové z od- dělení toho omezují se většinou na zpodní vrstvy křidového útvaru, které v Čechách vyvinuty nejsou. Z druhého oddělení, jež vyznačuje se uspořádáním ústroje zámkového zvráceným, jest zastoupena
skupina Monopleuridae.
Rod Monopleura Mathéron.
Do rodu tohoto, ve francouzské křídě tak hojně zastoupeného, mohu na základě ústrojí zámkového s jistotou klásti jen jedinou svrchní, malou skořápku, která na sobě nese všecky v diagnose uvedené znaky. Skořápka tato podobá se celkem oné, již doleji pod jménem Val- letia aliena Poč. sp. popisuji, liší se od ní jen zevnější podobou, ježto jest sice kápovitá a vysoká, ale vrchol má jen nepatrně naznačený. Skořápka tato podává nám ale ještě blízkých vztahů ku rodu Stenopleura Poč. a zvláště ku odrudě St. venusta var. fornicata, s níž velice je příbuzná.
Monopleura cumulus nov. spec. (Tab. V. obraz 22 a, b.)
Svrchní skořápka kápovitá, homolovitě vysoká a na zevnějšku kýlem opatřená. Slabě naznačený vrchol sklání se ku okraji zámkovému; obústí jest vejčité; rýha svazová, dosti ne- určitá, probíhá od předního zubu ku vrcholi. Zuby dva, téměř stejně vysoké. Přední o něco málo vyšší, jaksi smáčklý, zadní okrouhle trojboký, postaven až na samý okraj skořápkový. Jamka mezi oběma, určená pro zub zpodní skořápky jest podkovovitá, dosti hluboká a nese na okraji po obou stranách předního zubu bradavičnaté vyvýšeniny, z nichž ona u okraje skořápkového je mocnější. Zdá se to býti opatření pro lepší přijetí zubu skořápky zpodní, který, jsa v průřezu ledvinitý, velmi přesně zapadal. Přední otisk svalový jest prodlouženě vejčitý a silně vypouklý; zadní otisk vejčitý, poněkud vypouklý a ostrou rýhou od okraje skořápkového oddělen. Soudě dle mohutnosti otisků svalových a zubů, náležela skořápka tato jedinci již vyspělému. Dutina pro zvíře jest v obrysu vejčitá, hluboká a stěna skořápková, na níž umístěn přední otisk svalový, zvolna se v ní níží.
Naleziště. Dle udání nálezce pana R. Honzíka Zbyslav; zdá se ale spíše z Rado- vesnic pocházeti.
Rod Stenopleura nov. gen.
Z cenomanu našeho známa jest řada podivně ustrojených rudistů ze dvou nalezišť a sice: 1. z Radovesnic, a) asi 15 spodních skořápek velice sploštělých a tenkým vrcholem do polovic až i přes jeden závitek zavitých. Zámek nepřístupný ; 5*
36 2. Dr. F. Počta:
b) větší počet svrchních skořápek s ústrojím zámkovým dobře zachovaným. Počet zubů:
2 bez násadce svalového.
Na některých zpodních skořápkách nalézáme ještě i svrchní, obyčejně však neúplně zachovalou skořápku a na základě těchto zbytků, jakož i na základě souhlasného obrysu obústí soudíme, že obě pod a) i b) uvedené skořápky patří témuž druhu;
2. z Korycan; větší počet plochých aneb na vnějšku ostrým kýlem vyznačených sko- řápek svrchních se zámkovým ústrojím onomu u skořápek z Radovesnie podobným.
Dle všeobecné povahy nelze rudisty tyto vřaditi do žádného druhu ani rodu až dosud známého a nutno tudíž zříditi pro ně rod nový.
Skořápka zpodní velice sploštělá, plochá, neb i někdy nepravidelně prohnutá, v tenký zpodní vrchol vybíhající, který tu značněji, tu méně se zavijí. Následkem toho, že špice vrcholu vždy nahoru zatočena jest, nelze určiti, zdali a jakým způsobem rod tento přisedal. Skořápka vůbec jest točená dle rýhy svazové, která nejkratším směrem od okraje zámkového ku vrcholi probíhá. Svrchní vrstva stěny skořápkové zachována jen v úlomcích a sestává z vodorovných vrstev, které již na povrchu jemným rýhováním jsou naznačeny. Zpodní stěna jest pokryta četnými, tu jemnějšími, tu hrubšími rýhami, jež rovnoběžně ku obústí probíhají. Obústí samo není vodorovné, nýbrž ku straně, kde vine se svazová rýha, značně sníženo. O vnitřním ústrojí zpodní skořápky nelze se presved£iti, ale dle obdoby, jakou poskytuje nám svrchní skořápka, byla dutina pro zvíře úzká, na stranu proti rýze svazové položenou se rozšiřující. Hlavní zub dosti krátký stál až u samého kraje skořápkového, maje po obou stranách jamku pro zuby skořápky svrchní. Bezprostředně u jamek rozprostíraly se otisky svalové a sice byl přední otisk podlouhlý a na stloustlé stěně skořápkové, zadní téměř čtverhranný a na ploše zámkové položený. Svazovä rýha není u všech jedinců dobře pozorovatelná, jest úzká a probíhá na cestě nejkratší, t. j. vrchol jest ku okraji zámkovému velice blízko položen. Ku bližšímu vysvětlení těchto poměrů stůjž zde míra jedné skořápky. Kdežto rýha svazová, to jest vzdá- lenost okraje zámkového od vrchole, měří as 5 mm, jest vnější obvod skořápky čili vzdá- lenost okraje rýze svazové protilehlého od vrchole asi 55 mm.
Svrchní skořápka jest obrysu vejčitého, kruhovitého neb půlkruhovitého neb prodlou- ženého až palicovitého, plochá aneb na vnější straně kýlem opatřená. Vnější vrstva skořápky nebývá zachována. Vrchol mírným naduřením slabě naznačen. Dutina zvířeti určená jest roz- ličného obrysu dle podoby skořápky, buď je prodloužená, úzká aneb trojhranná, Široká. Sko- řápka má 2 zuby, co do velikosti téměř sobě stejné, ne příliš vysoké. Přední klene se nad dutinou pro zvíře a jest od zadního hlubokou jamkou pro střední zub zpodní skořápky od- dělen. Zadní zub jest až na samém kraji. Z otisků svalových jest normálně vyvinut zadní otisk, který bývá vejčitý a někdy částečně vydutý. Přední jest obyčejně velice protáhlý a upíná se na valu povstalém sesílením skořápky podél dutiny pro zvíře.
Rod tento přimyká se k rodu Monopleura, s nímž také, pokud se zámkového ústrojí týče, zcela souhlasí. Vidíme zde uspořádání, jež rodu Monopleura jest vlastní, ale jaksi seši- nuté v obrazec jiný. Původní uspořádání u rodu Monopleura jest to, že, prodloužíme-li rýhu svazovou (7 na obr. 2.), stojí na čáře zubové (zy.) téměř kolmo a na obou koncích čáry té položeny jsou souměrně svaly (p. s. a z. s.). U rodu Stenopleura přichází však svazová rýha (r‘ na obr. 2.) pod úhlem a svaly jsou nesouměrné, přední (p.‘ s.“) je protáhlý téměř ve
O rudistech, vymřelé čeledi mlžů. 37
směru čáry zubové, zadní pak vejčitý. Tím také i tvary svrchních skořápek i obüsti se mění. Kdežto u rodu Monopleura jest obüsti téměř kruhovité neb vejčité, jest zde úzce vejčité, v jednom směru protáhlé a v tom směru prodlužuje se přední sval. Tím přibližuje se, pokud uspořádání ústrojí zámkového se týče, rod tento ku rodům Caprina a Plagio- ptychus. Nejlépe to pozorovati na druhu Sten. venusta var. Fornicata Poč., jejíž svrchní skořápka jest obrysu půlkru- hovitého, na rovné, liště podobné straně je rýha svazová, není však ve středu, nýbrž jest téměř až v zadním rohu, jamka pro zub zpodní „skořápky jest mohutná. Třeba si pouze přimysleti jamku tuto vzrostlou až téměř do téže velikosti jako je dutina pro zvíře a typ rodu Caprina A © opraz 2. Schematický obrazec ústrojí příbuzných jest dokonalý. zámkového, nahoře u rodu Monopleura, Do rodu toho řadíme 4 druhy, z nichž jeden ještě dole u rodu Stenopleura. ve varietu jest rozlišen. Zpodní skořápka známa jen u druhu S7. angustissima Poč.; zámek znám u druhů angustissima, venusta, venusta var. fornicata a pileus, neznám u druhu carinoperculata.
Stenopleura angustissima Počta sp. (Tab. II. obraz 13. Tab. III. obraz 7 a, b. Tab. IV. obraz 6—9.)
1886. Plagioptychus angustissimus Počta (L. 214.) str. 11. (204.)
Zpodni skořápka silně smáčklá, Široká, s vrcholem rychle ve špici se zúžujícím, který v jednom neb vice závitech směrem nahoru se otáčí. Obústí jest šikmé, tak že vzdálenost okraje zámkového od vrchole jest nepatrná a tímto směrem probíhá svaz ve velmi úzké rýze. Svrchní vrstva skořápkové stěny ponejvíce jen v útržcích zachována, složená z jemných na skořápku kolmo postavených lístků; vnitřní stěna ve vápenec přeměněna a nese hojné rýhy, které rovnoběžně s obüstim probíhají. Mimo to nalézáme na povrchu nepravidelné stlačeniny i opět zase vypukliny, zejména na zevnějším odvodu, povstalém smáčknutím skořápky. Zámek vždy nepřístupen.
-© Svrchní skořápka prodloužená, úzká, obrysu úzce vejčitého, má na vnější straně v prostředku vyvýšený val, který po celé skořápce probíhá. Ve vale tomto táhne se souběžně chodba. Prořízneme-li skořápku příčně, pozorujeme, že val jest dutý a že v něm prochází chodba nepravidelně hranatá a na obou stranách slepě končící.
Na vnějšku skořápky pozorujeme ještě tu i tam přirůstací rýhy. Na zpodní straně jest pak u většiny jedinců ústroj zámkový dosti pěkně vyvinut. Dutina pro zvíře jest úzká, počíná koncem naproti zámku položeným, mělce se prohlubuje a rozšiřuje se zvolna směrem k zubům. Napřed ohraničuje ji mohutný val, na němž se přední sval rozkládá.
Oba zuby jsou malé a poměrně stejné; přední má obyčejně podobu malé bradavky, vybíhá však ku ohraničení dutiny pro zvíře v malou lištu. Dvě mnohem slabší lišty bývají pozorovány na základné předního zubu kol jamky pro zub zpodní skořápky. Zadní zub jest podobně vytvořen a až ku okraji skořápkovému posunut. I on sedí na dvou, obyčejně jen slabě naznačených lištách, jež kolem jamky pro zub zpodní skořápky se vinou. Tato jamka jest obrysu obyčejně kruhovitého, u poměru ku zubům dosti hluboká a sousedí bezprostředně s okrajem
38 2. Dr. F. Počta;
skořápkovým. Z předního zubu sestupuje do jamky malá, vyvstalá lišta. Přední otisk svalový jest u předního zubu na stloustlé stěně, která omezuje dutinu pro zvíře. On jest u některých jedinců značně protáhlý a pokládá se obyčejně na plocho. Zadní -sval jest vejčitý, v sousedství zadního zubu, ano někdy přibližuje se též ku zubu přednímu, tak že se upíná na místě, které leží mezi zuby a jamkou s jedné, a mezi okrajem skořápkovým s druhé strany. Otisk ten bývá obyčejně poblíže zubu zadního ve val vypouklý, doleji pak mezi okrajem skořápkovým a dutinou pro zvíře vydutý v jednoduchou neb i podkovovitou dutinu. : Naleziště. Radovesnice.
Stenopleura carinoperculata Počta sp. (Tab. V. obraz 23.)
1886. Monopleura carinoperculata Poč. (L. 214.) str. 10. (203.).
Známo několik svrchních víčkovitých skořápek do kamene vrostlých, jejichž zámek z té příčiny není přístupný.
Obrys jest úzce vejčitý, délka obnáší 10—18 mm, šírka pak 5—8 mm, na vnější straně probíhá velice ostrý a vysoký kýl celou skořápkou. Kýl ten se na jedné straně zatáčí a tvoří tak vrchol, k němuž probíhal svaz v úzké rýze. Spodní strana nepřístupna. Soudě dle otisků, jež v kameni při roztloukání skořápek těch zůstávají, bylo ústrojí zámkové souhlasné s oním, jaké u druhu předešlého pozorujeme a řadíme proto skořápky do tohoto rodu.
Naleziště. Korycany.
Stenopleura pileus nov. spec. (Tab. V. obraz 19., 20.)
Pouze svrchní skořápky známy, podoby celkem kápovité, obrysu kruhovitého neb vej- čitého, na jedné (zámkové) straně tu více, tu méně zřetelně uťaté. Rozměry obnášejí obyčejně v delším průměru 16—25 mm, v kratším 14—22 mm; zřídka přicházejí jedinci až 35 mm dlouzí a 30 širocí. Na vnějším povrchu zdvihá se skořápka v podobě čepičky a nese buď oblý aneb i dosti ostrý kýl, který na straně uťaté zřetelným vrcholem končí. K vrcholi tomu táhne se od okraje skořápkového úzká rýha svazová. Kolem vrchole na povrchu bývá obyčejně mnoho jemných, soukrajných (přirůstacích) rýh, mezi nimiž některé silněji jsou naznačeny.
Jen u nečetných jedinců zpodní strana, obyčejně v kámen vrostlá, přístupna. Zámkové ústrojí blíží se velice již základnímu typu, jenž u rodu Monopleura je vyvinut. Zuby jsou téměř stejné, přední jest ploský, o málo vyšší, zadní až na okraj skořápkový posunut. Jamka pro zub zpodní skořápky, mezi oběma zuby ležící jest trojhranná až ledvinitá. Přední otisk svalový prodlouženě vejčitý, zadní vejčitý, oba ploché.
Naleziště. Korycany.
Stenopleura venusta Počta sp. (Tab. III. obraz 15 a, d, 16.) 1886. Plagioptychus venustus Poč. (L. 214.) str. 12. (205.)
Známy jen svrchní ploché skořápky, obrysu vejčitého, velikosti rozličné. Nejmenší jsou asi 12 mm dlouhé a 8 mm široké, dále měří některé 20—28 mm v délce a 12—16 mm
O rudistech, vymřelé čeledi mlžů. 39
v šířce, Na vnějším povrchu jsou ploché aneb jen nepatrně klenuté a nemají, vyjma jemné soukrajné rýhy, žádných zvláštních ozdob. Na vnitřní straně pozorujeme dutinu pro tělo zvířecí, která v obrysu jest obyčejně téměř trojhranná a prohlubuje se pod přední zub. Zuby jsou dva, ne příliš vysoké a téměř stejně dlouhé; přední má podobu bradavice poněkud splo- štilé a od jeho základné vycházejí dvě zřetelné lišty, které omezují dutinu pro zvíře. Na straně, kde jamka ku zubu přiléhá, sbíhá z tohoto val až na dno jamky. Zadní zub jest až ku okraji skořápkovému posunut, bývá někdy nepatrnější předního a obyčejně poněkud na venek zahnut. Sedí na dvou, více neb méně zřetelných lištách, které ohraničují částečně jamku pro zub skořápky zpodní. Jamka tato jest obyčejně trojhranná, u dospělejších jedinců jaksi podkovovitá, ježto vyvýšený val z předního zubu do ní sbíhající silnější bývá. Přední otisk svalový jest prodloužený a klade se na stloustlou skořápku, která ohraničuje dutinu pro zvíře. Zadní otisk jest podlouhle vejčitý a rozprostírá se podél zubů i jamky. Naleziště. Korycany.
Stenopleura venusta var. fornicata nov. var. (Tab. V. obraz 25.)
Jedna ze svrchních skořápek druhu 6%. venusta vyznačuje se zvláštními vlastnostmi, jež jsou takové důležitosti, že třeba ji jakožto varietu vyloučiti. Skoräpka jest silně klenutá, obüsti polokruhovité, na jehož rovné liště podobné straně ústrojí zámkové se nalezá. Dutina pro zvíře jest hluboká a zatáčí se pod plochu zámkovou ku vrcholi. Zuby jsou nepříliš vy- soké, kolmé, nezahnuté. Zadní zub na okraj skořápkový posunut, v průřezu trojhranný; přední na jediném kuse našem u základné ulomen. Mezi nimi leží hluboká, trojhranná a široká jamka pro zub skořápky zpodní. Otisky svalové jsou silně vyvinuty a zřetelně omezeny. Přední jest v podobě prodlouženého, vyvýšeného valu, který podél rovné strany běží a ku okraji skořáp- kovému rýhou jest omezen. Zadní jest vejčitý, od okraje skořápkového rovněž rýhou oddělen a směrem ku zadnímu zubu trochu vyvýšen.
O zajímavosti variety této, ve které typ rodu Monopleura značně přeměněn ve směru ku rodům Caprina a Plagioptychus, promluveno při diagnosi rodové. ;
Naleziste. Korycany.
Rod Simacia nov. gen.
- Skořápka zpodni malá, vrcholem někdy málo zahnutá, jindy v kotouč zatočená; ná- sledkem pospolitého života nepravidelně smáčknutá. Na povrchu nese vnitřní vrstva stěny sko- řápkové jemné, soukrajné pruhování a od okraje až ku vrcholi probíhající úzkou rýhu svazovou. Ústroj zámkový sestává ze středního podélného zubu, někdy plochého ve dví rozděleného, jindy a to zvláště u skořápek starších jen v podobě nepatrného hrboulku naznačeného. Vedle zubu leží kruhovitá, u mladých skořápek hluboká, u starších mělká jamka pro přední zub skořápky svrchní. Jamka pro zub zadní není vyvinutá, z čehož dlužno souditi, že zub ten na skořápce svrchní byl zakrnělý. Otisky svalové povrchní u mladších slabě, u starších jedinců zřetelně označeny. Svrchní skořápka neznáma.
Rod tento přibližuje se jak vnější podobou, zatočeným vrcholem, tak i ústrojím zám- kovým rodu Monopleura, od něhož se liší nepatrnou velikostí a pak hlavně zakrnělým zadním
40 2. Dr. F. Počla:
zubem. V tom ohledu nalézáme opět u rodu Reguienia obdobu, v němž zadní zub rovněž ne- bývá vyvinut; ovšem vyznačuje se však rod Reguienia normálným uspořádáním skořápek.
Simacia minima Poč. sp. (Tab. IV. obr. 10—17.)
1886. Monopleura minima Poč. (L. 214.) str. 10. (203.).
Zpodni skořápka v rozličných velikostech od 3 mm počínaje, nepřesahuje délky 25 mm, jest vždy zahnuta, někdy i zatočena vrcholem svým v kotouč, který pak těsně se přikládá ku postranní stěně skořápkové (obr. 14, 15). Na povrchu má nepravidelné plochy, které stlačením jedinců k sobě povstaly a bývá proto v průřezu obyčejně troj- neb čtyrhranná zřídka více- hranná (obr. 13 c). Na zadní stěně probíhá touže fysikální příčinou vzniklá hrana, která u tvarů stloustlých zvláště zřetelně jest vyvinuta (obr. 17 «). Vnější vrstva stěny skořápkové v úlomcích zachovaná sestává z kolmých lístečků, vnitřní je na povrchu soukrajně pruhovaná. Od okraje zámkového až ku vrcholi probíhá úzká rýha svazová, která je vyvinuta na okraji u tvarů mladších s tenkou skořápkou někdy v podobě dosti hlubokého zářezu. Obústí je kruhovité aneb následkem smáčknutí nepravidelně hranaté. Dutina pro zvíře kruhovitá dosti hluboká, u stloustlých skořápek poměrně úzká. Střední zub jest široký, u mladších tvarů ploský, někdy jaksi ve dví rozdělen, u starších v podobě malého, podélného hrboulku naznačen a leží téměř kolmo na dutinu pro zvíře. Jamka pro přední zub skořápky svrchní jest kruhovitá, tu hlubší, tu mělčí. Jamka pro zub zadní chybí. Otisky svalové jsou povrchní, přední bývá určitě ome- zený, poblíže jamky pro zub přední, zadní jest méně určitý a nepatrně prohloubený. Svrchní skořápka dosud nenalezena.
Smáčkliny na vnějším povrchu skořápky, jakož i celé kolonie svědčí tomu, že druh ten žil pospolitě, společně ve větším počtu jedinců. Na jedné takové kolonii (obr. 10), v níž jedinci vrostlí jsou téměř vesměs obústím v kámen, pozorujeme po obou stranách velkého matečného zvířete v ploše oblé skořápky rozličné velikosti počínaje délkou 3 mm.
Naleziště. Radovesnice, Korycany.
Rod Valletia Munier Chalmas.
Do rodu toho kladu jednu svrchní skořápku, která pokud se týče ústrojí zámkového výtečně je zachovaná. Rod Valletia přibližuje se velmi rodu Monopleura, od něhož vlastně rozlišuje se jen vyššími a vrcholem zahnutým opatřenými svrchními skořápkami. U druhů z neokomu popsaných jest tento pro rod Valletia ustanovený znak význačným, ježto přicházejí tam tvary zevnější podobou svou ku Diceratüm, zámkovým ústrojím však ku Monopleurám pří- slušné. A pro tyto utvořen právě nový rod, který však, myslím, všude přísně ohraničiti se nedá.
Valletia aliena Poč. sp. (Tab. V. obr. 21 a, b.) 1886. Plagioptychus alienus Poč. (L. 214.) str. 12. (205.). Pouze svrchní skořápka známa, jest dosti vysoká, s vrcholem tlustým, na pravo za- hnutym; obüsti jest vejčité, po jedné straně dosti ostře zakončené a z té strany vychází kýl, který se po zevnějšku skořápky ku vrcholi táhne. Přirůstací čáry soukrajné slabě naznačeny,
O rudistech, vymřelé čeledi mlžů. 41
ponejvíce jen pod vrcholem. Povrch hladký, vnitřní vrstva stěny skořápkové jest porovitá a blízko u vrchole dává zříti uložení z tenkých lístečků. Rýha svazová velmi slabě naznačena až nezřetelna. Na zpodní straně skořápky vidíme předně dutinu pro zvíře ku zámku se roz- šiřující. Ústrojí zámkové sestává ze dvou téměř stejných zubů, mezi nimiž leží velká, polokru- hovitá jamka pro hlavní zub skořápky zpodní, kterýž, jak se zdá, byl obrysu ledvinitého. Přední zub jest kuželovitý, trochu smáčklý a napřed znenáhla do jamky se súžující. Jamka má po straně na liště, která ji od dutiny pro zvíře dělí, ještě malou bradavici, kteráž odpo- vídá ryze na zubu zpodní skořápky. Zadní zub jest trojlaločný a sedí až na samém okraji skořápkovém. Dvě lišty ze základné jeho vycházející, ohraničují jamku, zadní lišta táhne se kol zadního otisku svalového a ztrácí se v okraji skořápkovém. Přední otisk svalový jest velice protáhlý, téměř plochý a jen málo vypouklý. Zadní jest pravidelně vejčitý, určitě omezený, plochý. -Druh tento vyznačuje se porovitou strukturou vnitřní skořápky, která na zlomech patrně se jeví. Naleziště. Jediný kus pochází dle udání nálezce jeho pana R. Honzíka ze Zbyslavi, ač jeho stav zachování spíše podobá se onomu, jejž u tvarů z Radovesnic shledáváme.
Skupina Caprotinae.
Rod Caprotina D'Orbigny.
Rod tento jest velice nestejnomiskatý, pravou, jednozubou skořápkou přirostlý.
Zpodni skořápka jest prodloužená, kuželovitá, ku dolenímu konci obyčejně přišpičatělá, na průřezu kruhovitá, obyčejně se dvěma záhyby, které zdají se odpovídati místům, kde za živa zvířete byly otvory jednak pro vnikání vody do žaber, jednak pro vytékání zbytečné vody. Někdy povstávají na skořápce stlačením tupé hrany. Stěna skořápková sestává ze dvou vrstev. Vnější jest na našich jedincích většinou odřená aneb jen v nepatrných kusech zacho- vaná. Pokud se barvy týče, je téměř vždy bílá, dále jest na povrchu drsná, vodorovně pru- hovaná a sestává z tenkých lístků kolmo na skořápku postavených.
Často pozorujeme v této, celkem měkké vrstvě kulaté otvory zvící špendlíkové hlavy, jež k rozvětveným chodbám vedou a za stopy činnosti vrtacích hub považovati se mohou.
Zpodní vrstva jest u našich tvarů ve vápenec přeměněna, který často jest krystalický, jak zvláště na zlomech skořápky pozorovati možno. Vrstva tato jest dosti tlustá, tvoří hmotu zubů zámkových, svalových otisků a vůbec celé skořápky a nese na povrchu vodorovné, jemné, často nestejnoměrně husté pruhy. Ve vrstvě této probíhá ve skořápce svrchní zvláštní sou- stava chodeb. Rýha svazová je celkem úzká, rozšiřuje se do vnitř skořápky a vine se od okraje zámkového až ku vrcholi.
Ústroj zámkový zpodní skořápky jest na ploše zámkové, která asi '/„ neb i '/, prů- měru obústí zaujímá. Ryha svazová dělí plochu zámkovou — držíme-li před sebou obüsti skořápky s rýhou svazovou dolu — na dva stejné díly; často jest ale pravá strana plochy zámkové větší. Naproti rýze svazové vyniká střední zub skořápky zpodní. Jest v průřezu tříhranný a na 3 lištách postaven, z nichž přední ku rýze svazové se táhne a se pak kol jamky pro přední zub svrchní skořápky vine. Druhá lišta odděluje tuto jamku od dutiny pro
Třída math.-přírodov. VII. 3. 6
42 2. Dr. F. Pocta:
zvíře. Obloukovité zahnutí obou těchto lišten dalo podnět ku výrazu „podkovovitá základna“ (hufeisenförmige Basis). "Třetí lišta spojuje se se stěnou skořápky naproti ležící, splývajíc ve hranu plochy zámkové, která odděluje ústrojí zámkové, položené na levé straně rýhy svazové od dutiny pro zvíře. Na pravé straně rýhy svazové položena hluboká jamka pro přední zub svrchní skořápky určená. V obrysu svém jest kruhovitá neb vejčitá a omezena tu více, tu méně zřetelnými dvěma lištami ze středního zubu vycházejícími. Na levé straně rýhy svazové poblíže zubu rozkládá se prodloužená jamka, která tenkou, obyčejné nízkou příčkou ve 2 ne- stejné části je rozdělena; přední čásť, blíže zubu ležící jest jamka ku přijetí zadního zubu svrchní skořápky určená a za ní ležící prohlubina je místo, kde se ukládá násadec svalový, vynikající za zadním zubem na skořápce svrchní. Přední otisk svalový jest široký, obyčejně však nezřetelně naznačený; jest poblíže jamky pro zub přední, prostírá se odtud až ku okraji obústí a bývá v obrysu vejčitý až čtverhranný. Zadní otisk svalový jest v prohlubenině za jamkou pro zub zadní ležící, rovněž zřetelně neomezený. Dutina pro zvíře jest v poměru ku celé skořápce malá a často následkem smáčknutí hranatá.
Svrchní skořápka jest, hlavně z mládí, plochá, víčkovitá, později stěna její mohutní a skořápka zaokrouhluje se na vnějšku. V průměru měří 10 až 40 mm. Na bodu tam, kde přilehá ku okraji zámkovému, jest trochu stloustlá ve vrchol, ku kterému rýha svazová vět- $inou v podobě jednoduché, krátké čáry probíhá. Jen výjimkou u jednoho druhu Cap. umbo- nata Poč., právě na základě této vlastnosti ustanoveného, jest vrchol více vyvinut a má pak zvláštní ústrojnosť tato vliv i na ostatní znaky.
Na zpodní straně skořápky pozorujeme — postavíme-li si skořápku proti sobě s rýhou svazovou nahoru obrácenou — dva zuby, každý po jedné straně rýhy. Onen na pravé straně je předním, podoby kuželovité, rovný. Základna zubu toho bývá trihrannä; jedna hrana směřuje ku okraji skořápkovému poblíže svazu, druhé dvě pak, vybíhajíce v poznenáhlu mizící a ku zadnímu okraji jdoucí lišty, omezují dutinu pro zvíře. Z pravé strany tvoří jednu plochu troj- stěnné základné otisk svalový, z levé stěna jamky pro zub zpodní skořápky určené. Přední zub ukončen bývá nahoře kuželovitě, aniž by ovšem v ostrou špici vycházel, někdy mívá po straně napuchlinu, od níž pak mimostředně vrchol zubu vychází. Zub ten jest vyšší zubu zadního, nepřesahuje však nikdy výši 1 cm. Zdá se, že při růstu, který se u svrchních víček jeví tím, že skořápka velice tloustne, zub sám nepřirůstá, nýbrž že zůstává na stupni, na jakém byl v mládí, čímž se stává, že u mladých, ploských víček jsou zuby poměrně delší než u starých stloustlých. Zadní zub jest po levé strané rýhy svazové. V místech těch vidíme jakousi ne- pravidelnou vyvýšeninu, obyčejně trochu od zdola nahoru obloukovitě zahnutou, která nese na vrcholi dva bradavkovité vrchole. Přední z nich vyšší zadnějšího považuje se za zadní zám- kový zub, kdežto zadní, od tohoto zubu rýhou oddělená vyvýšenina má se za násadec, na jehož vnitřní, postranní ploše, obyčejně trochu vyduté, sval se usazoval. Násadec (lame myo- phore, Apophyse) tento dosahuje rozličné výše, zřídka je se zubem stejně vysoký, obyčejně o něco nižší a často je sám ještě slabou rýhou ve 2 části rozdělen.
Příčiny, proč se útvar tento vykládá za násadec pro sval a nikoliv za zub, jehož podobu má, jsou:
1. jamka pro násadec ve zpodní skořápce je Širší než násadec sám;
2. jest násadec to jediné místo, kde zadní sval usazen býti mohl.
O rudistech, vymřelé čeledi mlžů. 43
Ve své předběžné zprávě (L. 214.) považoval jsem násadec tento za třetí zub a tím vznikly v referátech o zprávě té v rozličných sbornících uveřejněných pověsti o rodu Caprotina (Monopleura) se třemi zuby. Té doby nebyl však názor o násadci svalovém dosud ustálen a i zcela podobné vyvýšeniny u jiných rodů, jako Hippurites, vykládány jako třetí zuby. Zdá se, že násadec u rodu Caprotina vykonával úlohy obou, že sloužil jakožto místo, kde sval se připínal a zároveň jako zub. U rudistů vůbec přikládají se svaly těsně k zubům a zde, zdá se, děje se podobně.
Na čáře, spojující oba zuby, stojí vrchol u prostřed a prodloužená rýha svazová téměř kolmo.
Mezi oběma zuby leží jamka pro zub skořápky zpodní v obrysu svém vejčitá nebo trochu zahnutá, výjimkou (Capr. umbonata Poč.) polokruhovitá. Největší hloubka její jest asi u prostřed, jest však jamka tato vždycky obsáhlejší než zub zpodní skořápky, tak že po uza- vření misek zbylo vždy prázdného prostoru. Ku předu poblíže rýhy svazové bývá jamka rovněž dosti prohloubena, kdežto ku zadnímu kraji ponenáhla vystupuje a bývá tu omezena lištou, která od základné předního zubu vycházejíc, na dutinu pro zvíře hraničí.
Dutina pro zvíře určená jest obrysu tříhranného a je po obou stranách lištami ku přednímu zubu probíhajícími omezena. K okraji znenáhla se splošťuje a vychází, kdežto do vnitř prostírá se pod přední zub, který nad ní se klene. Od konce dutiny táhne se ovšem jen krátká chodba ku vrcholi skořápky. Dutina pro zvíře bývá dosti značná i dlouhá, tak že přední zub postaven jaksi na klenuti, které po levé straně postranní stěnu jamky po pravé místo pro otisk svalový tvoří. Přední otisk svalový položen na šikmé ploše, která se od předního zubu ku okraji skořápkovému táhne. Místo to je podélné, na vnějšek vypouklé a od okraje skořápky rýhou tu méně, tu více zřetelnou odděleno.
Zadní svalový otisk jest na násadci, o němž při popisu zadního zubu blíže bylo mlu- veno, a sice na vnitřní jeho straně v podobě slabě naznačené prohlubiny, která na základné násadce tu více, tu méně vyvinutou jamkou ukončena jest. Otisk dotýká se na předu zadního zubu, jde pak
asi středem násadce až ku jeho zadní, často ostré hraně sa
dolu. Z toho vysvitä, Ze sval upotrebuje jen nejvyse polo- 1 =
vici násadce k účelům svým, ježto vlastně hlavní massa 7 svalová v hlubší jamce na základné násadce uložena jest; N ev
druhá polovice násadce slouží pak jako zub. Nedá se N se předpokládati, že by vyvýšený otisk svalový měl jakési I. II.
výhody pro ústroj zámkový neb zvíře samo a naopak Opraz 3. Sehematické řezy víčkem Capro- lze se domýšleti, Ze by sval rovněž i na vodorovné ploše tiny. I. Kolmý řez, uprostřed chodba od dobře utkvěti mohl. Z toho zřejmo, že fysiologický výkon dutiny pro zvíře ku vrcholi, na levo chodby
sal x S = h s postranní. II. Vodorovný průřez, chodba wu ce svalem jen malou částí užívaného byl zajiste , dutiny ku vrcholi a postranní chodby i výkon zubu. zahnuté.
Pod násadcem otevírají se ve vnitřní stěně sko-
řápkové čtyry až pět otvorů kruhovitých '/„ až 2 mm širokých, které jsou počátkem tolikéž chodeb (Obraz 3.). Chodby tyto směřují k vrcholi skořápky a probíhají následkem toho za- hnutě až dosti zřetelně obloukovitě; zpočátku jsou širší, pak ubývá jim na postrannosti, až
6*
44 2. Dr. F. Počla:
konečně nedaleko vrchole dosti tupě končí. První chodba od vrchole počítaje a tudíž i nej- kratší je zároveň nejužší a probíhá často přímo ku vrcholi, tak že na povrchu je zpola ote- vřená a přijímá na sebe podobu kruhovité rýhy.
Ku konci popisu rodu toho dovolím si ještě sděliti, jaký názor měli o našich podivných tvarech, jež do rodu Caprotina já zařaďuji, zakladatelé nové soustavy rudistů pánové prof. Munier Chalmas a prof. Douvillé.
Prvni z nich považoval některé ze svrchních skořápek, tak zejména originál ku tab. III. obraz 2, za typického zástupce nového svého rodu Chaperia, dle mého zdání velice pochybného to rodu, který od rodu Caprotina liší se tím, Ze na zpodní skořápce jamka pro zadní zub od dutiny pro násadec svalový není příčkou rozdělena. V našich četných zásobách, ve kterých jest množství zpodních skořápek s ústrojím zámkovým buď zcela aneb aspoň částečně zacho- vaným, nenalezl jsem dosud znak tento a ježto dle svrchní skořápky v tom ohledu na üstrojnost zpodní souditi nemožno, myslím, že rod tento u nás nepřichází.
Prof. Douvillé, jemuž jsem rovněž za pobytu svého v école des mines originály ukazoval, byl toho mínění, že tvary, jež já zde do rodu Caprotina kladu, náleží novému, dosud nepopsanému rodu přechodnímu mezi rody Caprotina a Caprina a mínění toto také i vyslovil ve svém pojednání (L. 217. str. 780.). Francouzské druhy rodu Caprotina mají chodby po- blíže násadce svalového pouze dvě, za to ale širší, a pak i u svalu předního jednu širokou chodbu; naše tvary však jen u násadce a to v počtu 4 až 5. Tento rozlišný znak nepovažuji za dosti závažný, aby na základě jeho nový rod byl utvořen, ježto zdá se býti výsledkem změn původ svůj v místních poměrech majících. Zda-li by nebylo záhodno aspoň do zvláštního pod- rodu tvary naše zařaditi, budiž osobnímu náhledu ponecháno.
Tolik ale koncedoval jsem názorům páně Douvilleovým, že jsem náš druh, který fran- couzskému Capr. trilobata velice se podobá, ovšem až na počet a rozložení chodeb, novým jménem označil.
Roztřídění v jednotlivé druhy setkává se u rodu tohoto s obtížemi nemalými; po pro- hlédnutí značnějších zásob, jež i mně po ruce byly, docházíme toho přesvědčení, že mezi jednotlivými, dle vnější podoby ustanovenými druhy četné přechody se vyskytují. Mimo to přichází jen nepatrný počet jedinců s oběma skořápkami; obyčejně jsou zpodní i svrchní sko- řápky ojedinělé, tak že jen zřídka se podaří ustanoviti, které k sobě patří.
Aby však předce jednotlivé typy ustanoveny byly a také umožněno bylo uvádění jednotlivých tvarů při prácech geologických, rozdělil jsem zásoby rodu tohoto v několik druhů, při čemž mi pomůckou byly při zpodních skořápkách, které vesměs ústrojím zámkovým, výše popsaným se vyznačovaly :
1. obrys skořápky a tvar obüsti,
2. zevnější tvar skořápky,
3. způsob, jakým zpodní vrchol jest vytvořen.
Tyto, jako hlavní typy ustanovené druhy jsou proti sobě dosti ostře omezeny; vždycky ale zůstává ještě množství kusů, které buď přechody mezi jednotlivými, zde ustanovenými druhy tvoří, aneb smáčknutím, sražením a jinými fysikálnými příčinami takového tvaru zevnějšího nabývají, že do žádného z typů zaraditi se nedají.
Bylo-li obtížno rozeznati typy u zpodních skořápek, které předce rozličným způsobem
O rudistech, vymřelé čeledi mlžů. 45
přisedání a tvarem vrchole někdy od sebe se různí, tím nesnadněji lze to provésti u skořápek svrchních, ústrojnosti větším dílem jednoduché, předce však různé. Svrchní, ojedinělé skořápky rozděliti můžeme, není-li nějaký zvláštní znak vyvinut, vlastně jen dle. obrysu aneb dle obústí.
Budiž zde ještě zmíněno se jader, které v některých nalezištích — jako na př. u Ko- rycan — hojně se vyskytují a které bezpochyby rodu Caprotina náležejí. Některé z nich jsou dosti věrným otiskem vnitřku skořápky, majíce výlitek dutiny pro zvíře a dva výplňky jamek na zpodní skořápce. Obyčejně ale vyskytují se jádra tak špatně zachovaná, že o původu jejich nic blíže pověděno býti nemůže.
U Radovesnic vyskytá se také hojnosť malých, podélných, obyčejně nepříznivě zacho- vaných skořápek (tab. III. obraz 5, 6), jež možno, že k rodu Caprotina náležely. K zajímavým zjevům náleží také skořápka (tab. III. obraz 14), která za života zvířete byla zlomena a opět částečně nahražena, kterýžto nový přírostek silným stupněm je označen a nepravidelnost v ústrojí zámkovém přivodil.
Caprotina stimulus nov. spec. (Tab. II. obraz 19 a, 5, 20.)
Zpodní skořápka jest prodloužená, měří v délce 30—65 mm v průřezu, jest vejčitá neb i kruhovitá, zřídka nepatrně stlačená a vybíhá ku zpodnímu vrcholi pozvolna v tenkou špici, rovnou aneb jen málo zahnutou, kterou druh ten přisedal. Na zadní, naproti rýze sva- zové položené straně probíhají dvě slabě naznačené, široké rýhy. Někdy nese povrch nepravi- delné zaškrceniny a valům podobné vyvýšeniny, které vznikly snad při vzrůstu následkem pro- tažených, starých obústí. Svrchní stěna skořápková jest vždy odřená. Vnitřní nese vodorovné pruhování. Obústí téměř kruhovité a následkem toho i ústroj zámkový pravidelný. Rýha svazová rozšiřuje se ve skořápce v příčný pruh a za ním vystupuje střední zub na základné podkovo- vité. Jamka pro přední zub svrchní skořápky hluboká, kruhovitá. Jamka pro zadní zub rovněž kruhovitá; mělká prohlubina pro násadec svalový určená, široce vejčitá a hluboká. Dutina pro zvíře vejčitá. Jeden exemplář má ještě svrchní skořápku. Tato jest plochá, ku výze sva- zové nepatrně ve vrchol vyvýšená. Přisedá ku zpodní skořápce vodorovně, to jest vrchol její není ku okraji zpodní skořápky nahnut.
Příbuzenství. Mathéron (L. 82. str. 109., tab. 3 vyobraz. 14 a 15.) popisuje ze- vnějškem podobný druh Monopleura sulcata a sice na základě tvaru vnější vrstvy skořápkové, jak již jméno samo naznačuje. D'Orbignym (L. 96.) pod týmž jménem popsaný tvar zdá se býti rozlišný a jinému druhu náležející.
Naleziště. Radovesnice.
Caprotina deformis nov. spec. (Tab. VI. obraz 17.)
Zpodní skořápka jest krátká, měříc as 30 mm v délce, nahoře vypouchlá a vybíhá ku zpodu v ostrou a obyčejně zavitou špici. Na povrchu má nepravidelné záhyby, vmáčkliny a hrany, tak že průřez podobá se buď trojúhelníku s otupenými rohy, buď i zcela nepravi- delnému mnohoúhelníku. Svrchní stěna skořápková zachována v nepatrných úlomcích, které na některých jedincích ještě lpí. Jest velice křehká a sestává z jemných lístečků, kolmo na
46 2. Dr. F. Počta:
skořápku postavených, které jemné, vodorovné pruhování tvoří. Vnitřní vrstva skořápková je rovněž vodorovně pruhovaná a nese mimo to na místech, kde nepravidelné záhyby povstávají, i silné vodorovné rýhy, Na zadní stěně, proti svazové rýze položené, probíhají dvě tu více, tu méně zřetelné, podélné, ploché rýhy.
Zámek jest dosti pravidelný. Přední otisk svalový jest mohutný a přikládá se hlavně u nepravidelných tvarů na stěnu skořápkovou kolmo vyčnívající, čímž se druh tento druhu Capr. vadosa Poč. přibližuje. Jamka pro zadní zub jest malá a mělká, prohlubenina, v níž násadec svalový se ukládá, hluboká a velká.
Svrchní skořápka neznáma. Čára, v níž obě skořápky při uzavření se setkávají, je šikma, čili postavíme-li zpodni skořápku kolmo, je obüsti šikmé.
Příbuzenství. V druhu tomto zahrnuty jsou i tvary, u nichž se stěna na pravo od rýhy svazové ležící, splošťuje a kolmo nahoru vypíná. V této odrudě přibližují se druhu C. vadosa Poč. a možno je pak jen ostrým vrcholem a nepravidelnými stlačeninami na povrchu rozlíšiti.
Naleziště. Radovesnice.
Caprotina vadosa nov. spec. (Tab. II. obraz 18. a, d, tab. V. obraz 28. a, b.)
Zpodní skořápka krátká, as 20 až 50 mm v délce měřící, tlustá, s tupým; poněkud na pravo zatočeným vrcholem. Na zadní, ryze svazové protilehlé straně, jest stěna skořápková úplně do roviny smáčklá, tak že průřez trojúhelníku s rohy otupenými se podobá.
Svrchní vrstva skořápkové stěny není zachovaná, vnitřní na povrchu drsná a jaksi vodou omletá. Rýha svazová probíhá od okraje zámkového obyčejně rovně ku vrcholi, někdy vybočuje v malý záhyb.
Ústroj zámkový na tab. V. obraz 28. a, zobrazeného jedince výtečně zachovaný sou- hlasí s popisem daným u diagnosy rodové. Přední otisk svalový jest velmi mohutný a přikládá se na příkrou stěnu skořápkovou téměř kolmo vystupující. Jamka pro zadní zub, jakož i pro- hlubenina pro násadec svalový jsou dosti mělké.
Svrchní skořápka u druhu tohoto není známa, ač by byla dle obrysu snadno ku roze- znání. Soudě dle ústrojností zpodních skořápek, tvoří zuby na svrchní skořápce s plochou skořápky úhel asi 45°. Obústí není vodorovné, nýbrž šikmé a poblíže rýhy svazové hluboce vykrojené.
Naleziště. Radovesnice.
Caprotina aculeata nov. spec. (Tab. II. obraz 9. a, db, 10. a, 2.)
1886. Monopl. marcida Poč. (L. 214.) str. 11. (204.).
Zpodní skořápka prodloužená, as 30 až 50 mm v délce měřící, ku zpodnímu vrcholi pozvolna se súžující a v dlouhou špici končící. Vrchol tento nikdy není rovný, nýbrž obyčejně několikráte zahnutý, často stočený aneb i v pravém úhlu zlomený.
Na povrchu skořápky zříti nepravidelné vmáčkliny a naduřeniny, které na zúženém vrcholi někdy hlízovité napuchliny tvoří a příčinou jsou, že rýha svazová v sousedství jejich se prohýbá. Také na hořejší části zpodní skořápky pod okrajem zámkovým povstávají u ně-
O rudistech, vymřelé čeledi mlžů. 47
kterých jedinců stloustnutím skořápky naduřeniny. Svrchní stěna skořápková jest v úlomcích zachována, velmi křehká, sestává z kolmých lístečků a nese četné stopy po činnosti vrtacích hub. Vnitřní stěna jest pevná a na povrchu vodorovně, jemně rýhovaná. Ústrojí zámkové sou- hlasí s popsaným při diagnose rodové. Jamka pro přední zub není příliš hluboká, jamka pro zadní zub menší než prohlubenina pro násadec svalový. Svrchní skořápka přimyká se ku skořápce zpodní v čáře jen skrovně nahnuté. Svrchní skořápka neznámá.
Příbuzenství. Druh tento zevnějškem svým velice jest podoben druhu Monopleura. mar- cida White (L. 210.) z texánské křídy, a byl mnou v předběžné zprávě také pod jménem tím uveden. Ježto však příslušnosť tvaru texánského ku rodu Monopleura zvláště prací Roemerovou (L. 218.) dokázána býti se zdá, bylo třeba pro druh náš jiné jméno voliti.
Naleziště. Radovesnice.
Caprotina caudiculata nov. spec. (Tab. VI. obraz 4 a, b.)
Zpodní skoräpka malá, 20 až 30 mm v podélné ose měřící, poměrně dosti objemná, ku zpodnímu konci pojednou v tenký stvol jakýsi tu více, tu méně vyvinutý, vybíhající. Po- blíže stvolu naduřuje skořápka na povrchu v nepravidelné boulovité vypukliny i valy, a vůbec mívá dosti časté nepravidelnosti, buď že jaksi do hran bývá smáčklá, buď zase v naduřeniny rozšířená,
Rýha svazová probíhá nejkratší cestou od okraje skořápkového ku špici tenkého a jaksi ocásku podobného zpodního vrehole. Na zadní stěně, oproti rýze svazové ležící, označeny jsou tu více, tu méně zřetelně dvě ploché rýhy, které až ku vrcholi sbíhají. Svrchní stěna sko- řápková v úlomcích zachovaná, na některém jedinci nadobyčej tlustá (3 mm), bílá a jemně vrstevnatá. Vnitřní vrstva pokryta jemnými, často nezřetelnými rýhami. Obústí jest téměř vodorovné.
Zámkové ústrojí u málo jedinců přístupné, neliší se od ústrojí ostatních druhů. Jamka pro zadní zub a prohlubina pro násadec svalový bývají nepatrné, mělké.
Svrchní skořápka jen z malých úlomků známa, jest dosti plochá a jen málo klenutá, s vrcholem slabě naznačeným.
Naleziště. Radovesnice.
? Caprotina acuminata Poč. sp. (Tab. II. obraz 11, 12.)
1886. Monopleura acuminata Poč. (L. 214.) str. 9. (202.)
Dvě zpodní skořápky 19 a 24 mm vysoké, ku zpodnímu vrcholi rychle se zúžující a zde ve ploše obyčejně na polovic závitku zatočené. Jedna ze skořápek je smáčklá na plocho, druhá, větší z nich, nesmáčklá a nese po straně stopy po skořápkách jiných, což na pospolitý život poukazuje. Zámkové ústrojí nepřístupné a proto i správné určení nemožné. Povrch nese ještě svrchní vrstvu stěny skořápkové, která nese silné, podélné rýhy, napříč jemně rýhované. Vrstva tato jest mohutná a nese na některých místech stopy činnosti vrtacích hub.
Rýha svazová u jedince smáčklého ostřejším prohlubením jedné podélné rýhy naznačená, dosti zřetelná, u druhého jedince nezřetelná, ježto povrch právě na těch místech špatně zachován.
48 2. Dr. F. Počta:
Příbuzenství. Mathéron zobrazuje (L. 195.) některé podobné tvary pod jmény Reguienia arcuata s více závity (tab. III. C—2, obraz 2), aneb Monopleura varians (tab. III. C—2 obraz 3). Jelikož jak u těchto druhů, tak u našeho nepříznivě zachovaného po zámku ani stopy není, nelze zde rozhodnouti.
Naleziště. Radovesnice.
Caprotina sinuata nov. spec. (Tab. II. obraz 21, tab. III. obraz 2 a, b, 3 a, b.)
Zpodni skořápka krátká (30—45 mm) a široká (20—30 mm), s obüstim velmi nepravi- delným. Široká skořápka zúžuje se ku zpodnímu vrcholi znenáhla, až pojednou vybíhá v krátkou, trnu neb stvolu podobnou špici, která často ulomena bývá ale na ploše zlomu průměr svůj zříti dává. Stěna skořápková na pravo od rýhy svazové ležící jest silně smáčklá, až v pa- trnou prohlubinu vydutá. Na této stěně jest vodorovné pruhování nejvíce zřetelné a sestává z jemných, obloukovitě nahoru zahnutých rýh. Často naduřuje skořápka bezprostředně nad vrcholovou špici, stvolu podobnou ve vypuklinu. Rýha svazová probíhá obyčejně na úzké, smáčknutím povstalé hraně od okraje zámkového ku vrcholi.
Svrchní vrstva stěny skořápkové není zachovaná. Ústroj zámkový celkem normálný, následkem podivné zevnější podoby poněkud sešinut. Střední zub na zpodní skořápce listovitý a jamky pro přední a zadní zub svrchní skořápky mělké, rovněž i prohlubina pro násadec svalový mělká, ale širší. Přední otisk svalový velmi malý. Ze svrchních ojediněle se vysky- tujících skořápek možno by bylo ke druhu tomu přičísti ony, jejichž obrys souhlasí s obústím zpodní skořápky tak význačným. Jsou to úzká, polokruhovitá víčka, po jedné straně a sice poblíže předního zubu až obloukovitě vykrojená. Přední otisk svalový jest malý a šikmě postavený.
Naleziště. Zpodní i svrchní skořápky ojediněle v Radovesnicích.
Caprotina perplexa nov. spec. (Tab. II. obraz 5—8, tab. III. obraz 1 a, b.)
1886. Monopleura trilobata Poč. (L. 214.) str. 8. (201.)
Zpodní skořápka jest kuželovitá, prodloužená, 30 až 50 mm měřící, zúžuje se po- zvolna ku zpodu a vybíhá v poměrně tenký, na pravo silně zatočený vrchol. Na stěně po levé straně rýhy svazové ležící probíhají dvě ploché rýhy, jež až do špice vrchole se prodlužují. Někdy bývá skořápka nepravidelně smáčklá, vždy ale dává zříti ony dvě rýhy na zadní stěně. Svrchní vrstva stěny skořápkové je zachována jen v malých nepatrných úlomcích a sestává z kolmých lístečků, které na povrchu vodorovné, jemné pruhování tvoří. Ústroj zámkový jest zcela normälny a vzat v přední řadě za základ při popisu v diagnose rodové. Obústí jest vodorovné neb jen nepatrně šikmé. Za příčinou oněch dvou rýh na zadní stěně skořápkové vykazuje obüsti rovněž dva výkroje a poskytuje tak znaku ku určení ojedinělých svrchních skořápek. Svrchní skořápky jsou pravidelné, vejčité neb i čtyrhranné, s rohy oblými, mají normálný ústroj zámkový a na zadní stěně dva tu slaběji, tu silněji naznačené výkroje.
Příbuzenství. Druh tento podobá se zevnějškem svým velice druhu Capr. trilobata D'Orb. (L. 96. str. 240, tabule 582) a byl mnou v předběžné zprávě také pod tímto jménem
O rudistech, vymřelé čeledi mlžů. 49
uveden. Pro zvláštní úpravu a počet chodeb ve svrchní skořápce našeho druhu jest však třeba nového jména použiti. Sara = Naleziště. Radovesnice.
Caprotina umbonata nov. spec. (Tab. V. obraz 24.)
Z množství ojedinělých svrchních skořápek vyniká jedna, která by dle obrysu připočísti se mohla ku druhu Capr. perplexa Poč. vnitřní svou ústrojností, kterou se od všech ostatních líší. Kdežto vrchol u svrchních skořápek jen slabou stlouštěninou bývá naznačen, jest zde zřejmě v podobě stlačeného kužele vyvinut, který má na vnitřní své straně jaksi nepravidelně rozšířenou rýhu svazovou. Okraj skořápkový jest tam, kde vchází rýha svazová, vykrojen a nese na straně protilehlé dva výkroje odpovídající plochým dvěma rýhám na zpodní skořápce. Přední zub zámkový jest nízký, na široké základné, tvořené jednak plochou pro přední sval určenou, jednak stěnou jamky. Zadní zub rovněž nízký, sploštělý, dosti daleko od konce rýhy svazové vzdálený. Násadec svalový nízký a listovitě sploštělý. Pod zadním zubem a násadcem svalovým pět kruhovitých otvorů, počátků to soustavy chodeb. Nejpodivnějším zjevem na této skořápce jest tvar jamky pro hlavní, střední zub zpodní skořápky. Táž jest obloukovitá, hlu- boká a táhne se částečně kol předního zubu zámkového. Za mohutnou jamkou touto poblíže dutiny pro zvíře zříti ještě stopu jiné, jakési mělké a malé prohlubeniny, o jejímž významu nelze ničeho říci.
Naleziště. Radovesnice.
Caprotina sodalis nov. spec. (Tab. II. obraz 2—4.)
Zpodní skořápka malá, as 15 až 30 mm v podélné ose měřící, kuželovitá, obyčejně pravidelná, dole slabě neb i silněji vrcholem zahnutá. Povrch nese větší neb menší počet splo- štělých neb smáčklých míst, jež od způsobu žití druhu toho pocházejí. Nalézáme totiž druh tento ponejvíce ve společných trsech, kde pak jednotlivé skořápky pevně k sobě se přitlačují ano i zpodním vrcholem těsně se obtáčejí. Dle toho pak, jak velký počet jedinců k sobě se tlačí a jakým způsobem i zpodní vrchol jest zatočen, jsou pak i skořápky vytvořeny. Někdy je vodorovný průřez jejich téměř úplně kruhový neb vejčitý, jindy troj- neb čtyrhranný. Svrchní vrstva stěny skořápkové bývá jen v malých úlomcích zachována, vnitřní má tu hrubší, tu jemnější vodorovné rýhování. Zámkový ústroj jest normálně vytvořen, zvláště u jedinců s ob- ústím kruhovitým neb vejčitým.
Ke druhu tomuto bylo by snad možno z ojedinělých svrchních skořápek přičísti takové, jež mají zámkové ústrojí pravidelné a jsou poměrně malé a ploché.
Poznámka. Rad. polyconilites D'Orb., kterýž druh Geinitz (L. 186. I. str. 172.) ze Sas uvádí, není nic jiného než kolonie druhu Capr. sodalis, jak jsem se přesvědčil ohledávaje v Drážďanech kusy, jež práci Geinitzově základem byly. Na každém kuželovitém jádru shledal jsem otisk rýhy svazové, důkaz to, že každé jádro jedinci odpovídá.
Naleziště. Radovesnice, Velím, Korycany.
Třída math,-přírodov. VIK 3. 1
50 : 2. Dr. F. Počla:
? Caprotina contorta Poč. sp. (Tab. VI. obraz 10.)
1886. Monopleura contorta Poč. (L. 214.) str. 9. (202.).
Několik velice špatně zachovaných zpodních skořápek, kteréž zjevem svým a hlavně ústrojností svého povrchu ode všech dosud známých se liší. Jsou asi 24—30 mm vysoké, ku- želovité, ku zpodu dosti rychle se zúžující a zde se zatáčející. Zámek nikde není přístupen. Svrchní stěna skořápky jest tenká, hladká aneb soukrajně jemně pruhovaná. Zpodní stěna jest pokryta podélnými, jemnými rýhami nepravidelně tu i tam do sebe vnikajicími a se zase rozbíhajícími.
Naleziště. Popsané kusy jsou z Korycan. Z Přemyšlan známy 2 kusy zcela podobně zachované, z nichž větší měří 35 mm v délce.
Caprotina pleuroidea nov. spec. (Tab. V. obraz 17 a, b.)
Druh na základě svrchní skořápky ustanovený. Táž jest prodlouženě vejčitá, plochá ; přední zub válcovitý, ne příliš vysoký, zadní zub mocný, silně vynikající, blízko ku okraji sko- řápkovému posunut a na venek zahnutý. Vedle něho téměř téže výšky jest plochý, rovněž za- hnutý násadec pro zadní sval; sval ten upíná se na vnitřní straně násadce, jak o tom stopy jeho zřejmě svědčí. Jamka mezi oběma zuby ledvinitá, přední otisk svalový prodloužený. Dutina pro zvíře mělká. Chodby ve stěně žádné.
Poznámka. Chybění chodeb ve stěně svrchní skořápky činí postavení druhu toho v rodu Caprotina nejistým, a bylo by snad třeba zařaditi jej do rodu Gyropleura, od něhož se však rovněž podstatnými znaky liší. Nechtěje na základě jediného víčka stanoviti nový rod, kladu prozatím druh tento mezi Caprotiny.
Naleziště. Radovesnice.
Caprotina semistriata D'Orb. (Tab. VI. obraz 5.)
1847. Caprotina semistriata D’Orb. (L. 96.) str. 244. tab. 594.
Ke druhu tomu, mnohými spisovateli z Čech uváděnému, stavím s Geinitzem (L. 77.) jádra, která v pevném pískovci našeho křídového útvaru dosti zhusta se vyskytají. Jsou to výplňky dutiny pro zvíře, kteréž napřed po obou stranách mívají výplňky jamek zubových, ano někdy i výplňky chodeb ve stěně skořápkové.
Naleziště. Korycany, Kučlín, Přemyšlany.
Rod Cryptaulia nov. gen. Problematicky nový rod, který vyznačuje se zvláštní ústrojností ve vnitřní stěně zpodní skořápky. Svrchní skořápka neznámá. Zpodní jest kuželovitě prodloužená, rovná nebo zahnutá, často nepravidelnými hrboly neb vmáčklinami na povrchu pokryta.
O rudistech, vymřelé čeledi mlžů. 51
Svréhní stěna skořápková téměř nikdy nezachována, vnitřní často jen v úlomcích, tenká, poblíže rýhy Svazové na 5 až 8 mm mocná a v těchto místech probíhá soustava po- délných chodeb. Postavíme-li skořápku zpodní před sebe zpodním vrcholem dolu a rýhou svazovou na povrchu hořením pozorujeme, že
1. probíhá po pravé straně rýhy svazové jediná, plochá chodba, často po jedné (vnější, od rýhy svazové odvrácené) straně širší než na druhé, Na levé straně rýhy svazové bývá pak Talon kruhovitá chodba. Tento případ naskytuje se u tvarů krátkých Crypt. triangulum Poč.,
2. aneb že probíhá souběžně vedle sebe po pravé i levé straně rýhy svazové po chodbě v průřezu kruhovité. U prodloužených tvarů Crypt. perlonga Poč.,
3. aneb že probíhá po obou stranách rýhy chodba jedna, často s naznačenou příčkou, která na jádrech rýhu zanechává, při čemž okolní částě skořápky ještě značných změn do- znávají tím, že chodba ta nebývá někdy zúplna vytvořena, nýbrž jako záhyb se jeví, který tu i tam několikráte, ovšem již v míře slabší se opakuje. Crypt. paradoxa Poč.
Pokud se příbuzenství rodu toho týče, jest zde nesnadno rozhodnouti, poněvadž ani ústrojí zámková v tom ohledu nám radou býti nemohou. Ustrojnost skořápkové stěny a zvláště jedna jemná vrstva stěny, která u druhu Crypt. perlonga Poč. někdy se vyskytuje, přichází také u tvarů, které dle výkresů a na základě ohledání původních zkamenělin za druh Ra- diolites Germari Gein. považovati dlužno. Avšak v jedincích těchto nenalezeno žádných chodeb a mimo to kladu druh Rad. Germari Gein. na základě vnější podobnosti skořápky svrchní s některými ojedinělými víčky, jež ústrojí zámkové dobře ukazují, do rodu Petalodontia.
O příbuznosti tohoto rodu nového nelze tudíž se vyjádřiti, i klademe jej prozatím do skupiny Caprotinae, aniž by však tím jakási domněnka o ústrojí zámkovém, dosud úplně ne- známém, vyslovena býti měla.
Cryptaulia triangulum nov, spec. i (Tab. II. obraz 1.)
Pouze zpodní skořápky známy. Jsou ze stran smáčklé a zúžují se rychle ku dolenímu konci tak, že v celku obrysu trojhranného nabývají. Povrch nese tu i tam nepravidelné hrbouly a smáčklá místa, jež u všech mi známých kusů určitá místa míti se zdají. Dolení vrchol jest nepatrně na zad od rýhy svazové zahnut.
Ze stěn skořápkových zachována pouze vnitřní a ta ještě v úlomcích často nepatrných. Jest obyčejně tenká, na povrchu jemně rýhovaná, a chová v sobě po pravé straně rýhy sva- zové plochou chodbu, někdy podivně utvořenou, na jedné straně širší než po druhé. Chodba tato na jedincích, jež mi byly po ruce, naznačena jádrem, které ji vyplnilo a dosahuje od okraje obústí až přes ?/, délky skořápky. Zámek úplně nepřístupný.
Naleziště. Pevný vápenec z Korycan.
Cryptaulia paradoxa nov. spec. (Tab. IV. obraz 18.) Pouze zpodní skořápka a to ještě většinou v podobě jádra, as 50 neb 60 mm dlouhá, kuželovitě znenáhla dolu se zúžující, na povrchu rozličně smáčklá, s nepravidelnými zaškrce- ninami a stlačeninami. Vrchol zpodní skořápky nezachován, snad utržen, zdá se, že v něj
7
52 2. Dr. F. Počta:
skořápka přecházela pozvolna. Rýha svazová na povrchu čarou naznačená a u ní dosahuje vnitřní stěna skořápková, jinak jen v útržcích zachovaná, značnější mocnosti.
Na levé straně od rýhy svazové vidíme (viz obraz 4) předně počátečný záhyb (b), který poblíže kraje zámkového počíná a podél skořápky se vine; blízko u něho jest chodbička (a) v obrysu oby- čejně čtyrhranná s rýhou uprostřed, která však, rovněž jako celý systém chodeb, nepočíná na vnějšku zámkové plochy, nýbrž teprve ve skořápce samé a v ní i slepě končí, probíhajíc */, neb aspoň 1/, délky skořápky. Na pravé straně rýhy svazové probíhá pak ještě silný záhyb (b,) obyčejně rýhou označený a pak za ním ještě Obraz 4. Poněkud schemati- jiný slabší (d,). V jakém poměru byly tyto prapodivné ústroje ku
sovaný průřez stěnou druhu E Z non er Cryptaulia paradoxa Poč. zámku, nedá se bohužel vyšetřiti. — Naleziště. Korycany.
Cryptaulia perlonga novy. spec. (Tab. IV. obraz 1—4.)
Pouze zpodni skořápka známá, silně prodloužená, 60 až 100 mm dlouhá, s vrcholem po většině ulomeným aneb jednoduše zatočeným. Skořápka všelijak smáčklá, při čemž na úzké hraně obyčejně rýha svazová probíhá.
Podél rýhy svazové táhnou se na levé straně dva záhyby vnitřní stěny skořápkové, které, jelikož jádry jsou vyplněny, na zkamenělinách v podobě dvou valů rovnoběžných tu více, tu méně širokých a k sobě přitlačených se jeví.
Zvláštností zde jest stěna skořápková, na několika, bohužel špatně zachovaných jedincích v útržcích zachovaná, která se z více, dobře nerozeznatelných vrstev skládá.
1. Nejvnitřnější, obyčejně jen v malých stopách zachovaná, tenká vrstvička s povrchem jemně, často neznatelně pruhovaným aneb i hladkým;
2. na ni ukládá se vrstva rovněž jemná, jaksi podélně a nepravidelně vláknitá ;
3. další vrstva nese podélné, velice pravidelně rovnoběžné rýhy, které mezi vyvýšenými hřbety probíhají a samy ještě rýhovány jsou. Vrstvičku tuto nalézáme dobře u druhu Petalo- dontia: Germari Gein. sp. vyvinutou, kdež také blíže popsána;
4. někdy následuje na vrstvu právě popsanou (aneb snad předchází ji?) jiná s po- délnými hrubými a nepravidelnými rýhami;
5. na to přikládá se Šupinatá, nejsvrchnější vrstva, obyčejně nepravidelně tlustá.
Naleziště. Korycany.
Skupina Caprinae.“) Caprina striata nov. spec. (Tab. VI. obraz 1.) 1886 ? Plagioptychus Coguandianus Poč. (L. 214.) str. 13. (206.)
Kladu sem několik úlomků skořápek, jež jak vnějším tvarem, tak i ústrojností svrchní
*) © skupině této pojednává H. Douvillé ve článku Études sur les Caprines: Bullet. de la Soc. geol. France 3. Ser. XVI. Tome, který vyšel v čase, když tato práce byla již v tisku.
O rudistech, vymřelé čeledi mlžů. 53
stěny skořápkové k rodu Caprina připočísti dlužno. Zpodní skořápky jsou veliké, až 60 mm dlouhé, silně zatočené, obústí jest vejčité. Vnější vrstva stěny skořápkové na povrchu hladká a jemným soukrajným pruhováním pokryta. V odstavcích dosti pravidelných má skořápka ploché, silně naznačené, soukrajné rýhy. Zámek neznámý. Svrchní skořápka jest kápovitá a nese na povrchu podobné, v odstavcích oddálené rýhy. Vnitřek svrchních skořápek bývá obyčejně proměněn v druzu vápencových krystalů.
Poznámka. Druh tento pro nepříznivé zachování blíže neurčitelný, blíží se dosti tu- ronskému tvaru Caprina Coguandiana D’Orb. (L. 96. str. 185. tab. 539). Než zdá se, že ploché, silné, soukrajné rýhy, které na obou, zpodní i svrchní skořápce se vyskytají, pro tento náš druh jsou znakem význačným.
Naleziště. Korycany.
? Caprina incerta nov. spec. (Tab. VI. obraz 3.)
Zároveň se druhem předešlým vyskytuje se několik svrchních skořápek rodu, Caprina přirostlých obústím svým v pevný vápenec. Skořápky ty jsou kápovité, vrchol jejich přehozen mírně na stranu zámkovou, tvoří dosti ostrou hranu. Pod vrcholem vycházejí soukrajné rýhy přirůstací. Obústí je vejčité na straně zámkové, která v podobě lišty je vyvinuta, rovné. Zámek vždy nepřístupný. O tom, ku kterým ar ee víčka tato náleží, nelze rozhodnouti.
Naleziště. Korycany.
Caprina laminea Gein.
1839—42. Caprina laminea Gein. (L. 77.) str. 88., tab. XIX. obraz 18, 19. 1886. Caprotina semistriata Poč. (L. 214.) str. 13. (206.).
Popis druhu toho u Geinitze jest následovní: „Pravá skořápka menší levé, obě hlubokým zářezem od sebe oddělené. Pravá skořápka má malý, přitisklý vrchol (hrboul), který tvoří dva otvory, vrchol levé skořápky jest silněji zatočený, rovněž přilehlý a na druhou stranu zahnutý.“ Ve sbírkách národního musea v Bu- dapesti měl jsem příležitost ohledati jediného mi známého jedince tohoto druhu, jehož vyobrazení dle náčrtku svého zde podávám. Obě skořápky jsou silně zatočené, vrchole jejich na kuse vzpomenutém nezřetelné. Dobře vyvinuta jest jen ústrojnosť vnější vrstvy stěny skořápkové. Nejzevnější vrstva je téměř po celém povrchu odřena tak, že ploché lišty od vrcholů souběžně k okraji probíhající, vidny jsou.
Naleziště. Rohovec ve skulinäch porfyrových u Kučlína.
Obraz 5. Caprina laminea Gein. z Kučlína. Original v národním museu v Budapešti.
54 2. Dr. F. Pocta;
Rod Plagioptychus Mathéron.
Některé ze tvaru, jež D'Orbigny roku 1839. pod jménem Caprina popsal (L. 66.), byly Mathéronem (L. 82.) spojeny ve zvláštní rod, jemuž dal jméno Plagioptychus. Vý- sledky pozorování tohoto palaeontologa zůstaly většinou pozdějších pracovníků nepovšimnuty. Teprve Chaper (L. 184.) pokročil v tom směru dále a podrobil až do té doby uveřejněná pojednání o rodu Caprina jednající, přísné, však spravedlivé kritice. Teller (L. 191.), který ve své práci o nových dvou českých rudistech, rovněž příbuzný druh uvádí, nenásledoval Chapera a jeho navržené odloučení tvarů z příbuzenstva Caprina Coguandi, Anguilloni pod jménem Plagioptychus od původních druhů z příbuzenstva Caprina adversa z toho důvodu, že znalost těchto druhů ještě nedostatečnou byla.
Rovněž i Douvillé ve svých pojednáních (L. 215. a 217.), kterými mnohé, dosud temné stránky, pokud se týče ústrojností rudistů, osvětlil, merozřešil otázku tuto a uváděje rod Plagioptychus, odkazuje na rodovou diagnosi Chaperem ustálenou.
Munier Chalmas rozeznává ve svém pokuse nové soustavy rudistů (L. 185.) oba rody a staví je zároveň s jinými do čeledi Caprinidae, aniž by však rozlišných znaků obou rodů se dotkl. Následkem toho jest popis rodu Plagioptychus až dosud jedině ve spise Cha- perově uveden i dovolím si vzhledem k tomu, že spis ten jest dosti nepřístupný, popis ten ve stručnosti zde uvésti.
Skořápky velice nestejné; pravá zpodní kuželovitě prodloužená se zahnutým aneb i někdy zavitým vrcholem přirostlá. Rýha svazová obyčejně široká, probíhá na zevnějšku od okraje zámkového až ku vrcholi. Obústí jest kruhovité, dutina pro zvíře malá. Stěna sko- řápková tlustá, vnější vrstva její jest tenká, pokrytá na povrchu četnými, soukrajnými přirů- stacími vráskami, jejichž kraje kučerovitě se zatáčejí. Vnitřní vrstva porcelánovitá, tlustá, někdy protkaná podélnými chodbami.
Ústroj zámkový měnlivý, skládá se ze středního velkého zubu, který mocně vyniká a pokryt jest napřed slabými rýhami, vzadu pak polštářovitou naduřeninou. Přední otisk svalový jest prodloužený, plochý, slabě rýhovaný a od okraje skořápkového, k němuž je posunut, oddělen rýhou. Zadní otisk svalový jest rovněž plochý aneb jen málo vypouklý, slabě rýho- vaný a oddělen lištou od dutiny pro zvíře. Lišta tato je prohnutá a naduřuje as uprostřed v bradavkovitou vyvýšeninu, která v podobě valu sbíhá do dutiny pro zvíře. Svrchní levá skořápka jest kápovitá, klenutá, s vrcholem směrem ku okraji zámkovému přehnutým. Svaz je vnitřní, počíná u zadního zubu a přikládá se k okraji zámkovému. Stěna skořápky jest silná, vnější vrstva její poměrně tenká, na povrchu četnými, soukrajnými rýhami pokryta. Vnitřní vrstva jest tlustá, na zadní části kompaktní, sestává napřed mezi předním otiskem svalovým až ku základné zadního zubu z tenkých, plochých plátků, jež kladou se kolmo na skořápku a často se rozdvojují, tak že povstávají tři až čtyry řady rourovitých chodeb od vrchole až ku okraji probíhajících. Svrchní skořápka má dva krátké a tlusté zuby, mezi něž se vkládá při uzavření zub zpodní skořápky. Jamka, pro tento zub určená, není však omezená, nýbrž volná a jest z jedné strany vměstnána mezi přední a zadní zub, z druhé pak strany lištou uzavřená, která běží od základné předního zubu ku přednímu vnitřnímu okraji skořápkovému a tak dělí skořápku ve dvě nestejné prohlubiny. Zadní zub posunut až ku
O řudistech, vymřelé čeledi mlžů. 55
okraji a poblíže jeho základné počíná svaz. Přední otisk svalový jest sinainuný plochý a Fbovný: zadní mei a rovněž rýhovaný.
| Plagioptychus Haueri Teller sp.
1877. Caprina Haueri Teller (L. 191.) str. 101. tab. I. obraz 9, tab. II. obraz 1—5, tab. III. obraz 1, 2, 5. 1886. Plagiopt. Haueri Počta (L. 214.) str. 11. (204.).
Vnější tvar zpodní skořápky velice měnlivý, obyčejně rovný neb zkroucený, kuželovitý a špicí kužele, vrcholem přirostlý. Někdy jest zpodní skořápka krátká, válcovitá, jindy kol své podélné osy zatočená. Na vnějšku probíhá široká rýha svazová od okraje až ku vrcholi. Na přední straně bývá skořápka pod okrajem silně smáčklá, čemuž na zadní ryze svazové naproti ležící straně odpovídá vydutí v témže směru. Stěna skořápková jest silná, vnější vrstva její nese na povrchu vodorovné, soukrajné rýhování. Ústroj zámkový sestává ze silného, kuželo- vitého a poněkud se strany smáčklého zubu, který na předu opatřen jest dole slabou pro- hlubinou, nahoře pak rýhami a vráskami. Podle něho leží jamka pro přední zub svrchní sko- řápky, jest okrouhle tříboká a omezená slabě vyvstalým okrajem, který zapadá do zvláštní rýhy před předním zubem na svrchní skořápce. U této lišty počíná mírná prohlubenina, která odpovídá valu rozprostírajícímu se pod vrcholem na svrchní skořápce. Jamka pro zadní zub je mělčí a leží za středním zubem. Přední otisk svalový jest plochý a obyčejně nezřetelně omezený, zadní silně vyniká, jest po okraji vráskami opatřen a zaujímá celou plochu stloustlé a rozšířené stěny skořápkové na předním okraji.
Svrchní skořápka jest kápovitá, ne příliš vysoká a ku předu přehnutá. U mladých je- dinců jest vrchol nízký, tak že vnější čásť skořápky nabývá podoby vejčité, u starších stává se vrchol mohutnější a přehýbá se na před přes okraj skořápkový. Stěna skořápková jest dosti silná; vnější vrstva její jest tenká, hladká a jemnými soukrajnými rýhami pokrytá, a obyčejně odřená, tak že üstrojnost vnitřní stěny hned vyzírá. Vnitřní vrstva jest mnohem silnější a sestává z tenkých, as 0:5 až 0:8 mm tlustých plátků, které probíhajíce od vrchole ku okraji stojí na skořápce kolmo a rozdvojují se směrem od vnitř ku zevnějšku tak, že tvoří dvě až čtyry řady chodeb nad sebou. Ústroj zámkový složen ze dvou zubů, z nichž přední stojí buď téměř ve středu skořápky anebo posunut jest k okraji zámkovému. Zub tento jest obrysu tříbokého, s hranami otupenými a nese po straně, kde zub zpodní skořápky se přikládá, slabou výhu, jakož i poblíže vrchole bradavkovité vyvýšeniny. Od základné zubu počínají dvě lišty, z nichž jedna omezuje přední otisk svalový, druhá pak dělí v podobě příčky (septum) skořápku ve dvě nestejné části. Zadní zub stojí až na okraji a jest menší předního, obyčejně jako nepatrná bradavka vyvinut.
V dutině po levé straně příčky, skořápku ve dví dělící, leží pod předním zubem více méně zřetelné vyvýšeniny, které spojují přední zub se zadním a omezují jamku pro zub sko- řápky zpodní. Přední otisk svalový rozprostírá se od předního zubu až ku přednímu okraji skořápkovému, jest plochý, nekdy,i poněkud vydutý a omezen směrem ku dutině pro zvíře lištou, která přední zub s okrajem spojuje. Zadní otisk svalový jest mnohem menší, často ne- zřetelný a slabou lištou oddělen od jamky pro zub skořápky zpodní. Někdy lišta ta mohutní
36 : 2. Dr, F. Počta:
a vyvstává, zejména u jedinců starších, zvláštní plocha ostře omezená, na které se sval upínal. Od zadního zubu probíhá přímo podél okraje skořápky rýha, v níž ukládal se svaz. Rýha tato bývá u některých jedinců hluboká, dlouhá a počíná někdy téměř na vrcholi zadního zubu. Pokud se stáří týče, možno rozeznati u druhu tohoto několik stupňů a sice, hlavně dle podoby skořápky svrchní. U mladších jedinců jest svrchní skořápka plochá a dutina pro zvíře stejně objemná, jako prohlubenina u jamky pro zub skořápky zpodní, ano někdy i nepatrnější.
Naleziště. V rohovei vyplňujícím trhliny v porfyru u Teplic. Bližší popis tohoto za- jímavého naleziště viz v Tellerově pojednání (L. 191) a pak v kapitole spisu tohoto, po- jednávající o způsobu zachování (str. 33.).
Rod Caprinula D’Orb.
? Caprinula incerta nov. spec. (Tab. VI. obraz 11.)
Malé úlomky zpodní skořápky, jejíž stěny místy ukazují pro rod tento význačnou ústrojnosť, totiž množství chodeb podélných. Poblíže rýhy svazové vyčnívá na jedné skořápce jádro zahnuté směrem rovnoběžným ku rýze svazové a ostře končící. Ono vyplňovalo snad zvláštní širší chodbu, která byla sploštělá, ne příliš dlouhá a nesla tři záhyby, jež zanechaly na jádru v podobě rýh stopy.
Ačkoliv na zlomech místy množství chodeb dobře pozorovati možno, nepodal průřez obrazu žádného, ježto skořápka výše v krystalický vápenec je proměněna.
Naleziště. Radovesnice, Korycany.
Skupina Radiolitidae.
Rod Radiolites Lamarck (= Sphaerulites).
-2 „Rod tento jest jedním z nejbohatších na druhy a vyznačuje se znaky, jež podány byly již při rozpravě o soustavě rudistü. Než zdá se, že dosud počítáno sem hojnost tvarů, které bude třeba za příčinou užšího omezení odloučiti. V první řadě jest to ústrojnosť vnější vrstvy stěny skořápkové, která u všech druhů stejnou není. Tak druh Rad. bohemicus Tel. sp. vůbec, jak se zdá, vrstvy z dutých hranolků sestávající nemá a přibližuje se spíše rodům z oddělení Caprotin, Monopleurid a pod. Mimo to lze i v zámkovém ústrojí mnoho různých vlastností nalézti, jež nedají se dobře vložiti do rámce rodu toho. Tak mají některé druhy jako: Rad. bohemicus Tell. sp. z naší křídy a Rad. angeoides Lamck. z Gosavi na svrchní skořápce mocné násadce pro přední i zadní sval, kdežto u jiných otisky svalové jsou téměř ploché. Dále dlužno povšimnouti si, že i rýha svazová nestejným způsobem bývá naznačena. Někdy je to skutečná rýha na zevnějšku, jako u Rad. bohemicus Tell. sp., jindy jest to jen sloupek naznačený ve vnější vrstvě skořápkové stěny, který pak i na zevnějšku se zjevuje v podobě čáry, v níž se lomí z obou stran přicházející odstavce přírůstací v jistém úhlu.
Jsa přesvědčen, že by bylo třeba ku rozvržení rodu toho seznati a srovnati, pokud možno, všecky druhy aneb alespoň značnější počet, než mně příležitost poskytnuta byla, omezim se prozatím na to, abych upozornil na okolnost tuto.
O rudistech, vymřelé čeledi mlžů. 57
Radiolites bohemicus Teller sp. (Tab. V. obraz 7—15.) 1877. Sphaerulites bohemicus Tell. (L. 191.) str. 98., tab. I. obraz 1—8. 1886. Sphaerulites bohemicus Poč. (L. 214.) str. 6. (199.).
Zpodní skořápka jest útlá, prodloužené kuželovitá, tu více, tu méně zahnutá a někdy i silněji zatočená. Rozměry jedinců velice se různí, což rozličným stupněm stáří vysvětliti možno. Tak vykazovalo 11 zpodních skořápek tyto míry v milimetrech: I. délka 12, šířka 7; II. délka 25, šířka 8; III. délka 28, šířka 9; IV. d. 31, š. 7; V. d. 34,8. 11; VL d. 38, š. 13; VI. d. 47, š. 12—15; VII. d. 46, Ss. 17—20; IX. d. 49, š. 15; X. d. 58, š. 17—21 A AM O2A0 2
Některé zahnuté tvary jsou při značné délce až 56 mm nepoměrně útlé, měříce v šířce pouze 9—10 mm.
Soudě však dle mnohých svrchních skořápek, nejsou zde udané rozměry největší; šířka měřených zpodních skořápek nepřesahuje 25 mm, kdežto některá víčka 32—35 mm v šířce mají.
Vnější tvar zpodních skořápek podobá se většinou válci, který se znenáhla ku zpod- nímu konci zúžuje; někdy přicházejí však také jedinci kuželovití, dole hákovitým vrcholem zakončení. Stěna skořápková není příliš silná; ježto vnější vrstva sestávající z kolmých hranolů, jaká u jiných druhů rodu tohoto se vyskytá, u Radiolites bohemicus nikdy nepřichází, zdá se, že proměnou v rohovec byla zrušena, a že zbyla pouze vnitřní vrstva, která však ještě ve dvě se rozlišiti dá. Vnější jest tenká, as 0:4 mm silná a má na povrchu svém podélné rýhy, k nimž přidávají se někdy i vodorovné pruhy. Vrstva tato bývá zachována pouze v prstenco- vitých pruzích, zvláště poblíže okraje. Vnitřní vrstva jest hladká, zřídka rovněž jemně pruhovaná. U některých jedinců zříti v ní výplňky podélné, jež by snad upominaly na chodby ve stěně. Ježto však směr jejich jest šikmý, tak že se táhnou i přes rýhu svazovou, zdá se spíše, že jsou to nahodilé tvary nerostné, povstalé během zkamenění. Obústí jest kruhovité aneb vejčité, a bývá obdáno tenkým, listovitým okrajem, který však bývá ulomen u většiny jedinců. Od okraje zámkového až ku vrcholi probíhá úzká rýha svazová. Ústroj zámkový není zachován a jen na nepatrném kuse lze zříti stopy po něm.
- Rýha svazová dělí kus ten ve dvě části a po její stranách leží po jamce zubové, velice ploché a uvnitř rýhované, zvláště na stěně vnější. Rozšířenina rýhy svazové uvnitř skořápky, naznačena nahoře na ploše zámkové malou skulinou a uvnitř skořápky podélným valem. Po- délné přídavné chodby, ležící po obou stranách rýhy svazové, které u jiných druhů, jako Rad. foliaceus Lamk. znamenité šíře dosahují, jsou zde naznačeny pouze malou prohlubeninou po pravé straně rýhy svazové. Otisky svalové nejsou zřetelné, zdá se však dle ústrojnosti na svrchní skořápce, že byly velice šikmé, ano téměř kolmo postaveny. Celkem jest ústroj zámkový všecek ve stěně skořápkové a nezaujímá více než asi pětinu průměru obüsti. Svrchní skořápka jest tu více, tu méně vypouklá, někdy i kuželovitě vyvstávající s výstředným vrcholem, kolem něhož se táhnou husté, soukrajné rýhy. Některé z rýh těch nabývají zvláštní ostrosti, a dělí pak sko- řápku ve dvě neb i tři soustředná pásma. Od okraje až ku vrcholi probíhá rýha svazová u ploských jedinců v podobě zářezu, který někdy zasahuje až téměř do středu skořápky, u ku- želovitých v podobě dosti hluboké rýhy. Oba mohutné zuby stojí po obou stranách rýhy svazové
Třida math.-přírodov. VII. 3. 8
58 2. Dr. F. Počta:
na společné podkovovité základné, na které jsou položeny také i otisky svalové. Oba zuby jsou ploché, ku ploše skořápky šikmo postavené a na povrchu svém silné rýhované. Přední zub jest mohutnější avšak kratší zadního, který následkem šikmého postavení skořápky více vyniká. Svalové násadce jsou mohutné, dosahují téměř výše zubů a jsou na povrchu slabě rý- hované. Zadní bývá vyšší předního, což rovněž vysvětluje se šikmým uspořádáním ústroje zám- kového. O významu těchto mocných násadců promluveno již při diagnose rodové.
Naleziště. Rohovcový slepenec v porfýru na výšině Sandberg u Teplic.
Radiolites? socialis D’Orb. (Tab. I. obraz 9.) 1847. Sphaerulites socialis D’Orb. (L. 96.) str. 213. tab. 555. obraz 1—3. 1886. Sphaerulites socialis Poč. (L. 214.) str. 7. (200.).
Kolonie asi 15 tu méně, tu více zřetelně omezených jedinců malých, vesměs bez svrchních skořápek. Jsou k sobě prirostli, tak že pouze obüsti jejich jest zřejmo, kdežto po- stranní stěny jedinců vnějších jsou v kámen vrostlé. Obüsti ta jsou kruhovitá, malá a nízkým, oblým krajem opatřená. I zde zachována jen vnější vrstva stěny skořápkové, která na vnitřní straně má úzkou lištu, rýze svazové odpovídající a do vnitř sbíhající. Vše ostatní jest ne- přístupné a tudíž i určení samo nejisté. Ze všech dosud uveřejněných obrazů přibližuje se D’Orbignym uvedený druh Sphaer. socialis zevnějším tvarem svým nejvíce. Od druhu Rad. Saxoniae, který taktéž někdy v podobně malých jedincích se vyskytuje, liší se oblým obústím svým, jak vidno jest z obrazu (tab. I. obraz 10) ku porovnání přidaného. Mimo to by byly i silné podélné rýhy druhu R. Saxoniae zanechaly na obústí stopy, kdežto dle známek na kolonii popisované zřejmých zdá se spíše, že povrch byl pokryt jemnými a hojnými odstavci přirůstacími.
Naleziště. Holubice.
Radiolites Saxoniae Róm. sp. (Tab. I. obraz 10. Tab. V. obraz 26—27. Tab. VI. obraz 12—13.)
1841. Sphaerulites Saxoniae Röm. (L. 75.) str. 35. tab. VII. obraz 1 8, e. 1839—42. Sphaerulites Saxoniae Gein. (L. 77.) str. 18. tab. VII. obraz 2 a, b. 1845—46. Hippurites Saxoniae Reuss (L. 88.) II. str. 54. 1849—50. Radiolites Saxoniae Gein. (L. 105.) str. 218. 1871—75. Radiolites Saxoniae Gein. (L. 186.) I. str. 170. tab. 37. obraz 5—9.
1886. Sphaerulites Saxoniae Poč. (L. 214.) str. 6. (199.)
Zpodni skoräpka jest kuželovitá, prodloužená, až i nálevkovitá, obyčejně rovná, zřídka zpodním koncem nepatrně zahnutá. Vrchol zúžoval se v dosti tenkou špici, která však vždycky je ulomená. Naši jedinci přicházejí v rozličných stupních stáří, z nichž některé dosahují po- měrně značné délky, měříce až 70 mm. Obústí jest kruhovité, límcovitým okrajem vnější stěny skořápkové obdané. Okraj ten bývá někdy uražen, jindy chybí, aniž by stopy zlomu zřejmy byly. Povrch skořápky má předně zřejmé, přirůstáním povstalé odstavce, které do sebe na způsob kornoutů vloženy jsou. (Odstavce tyto jsou bývalé okraje, jež kolem obüsti vytvořeny byly a chybí tvarům, které mají obústí jednoduché, bez okraje límcovitého. V tom směru
O rudistech, vymřelé čeledi mlžů. 59
bylo by tudíž možno rozvésti druh tento ve dvě odrůdy. Mimo to nese povrch ještě na jedno- tlivých odstavcích podélné, hluboké a sobě nestejné rýhy.
Stěna skořápková jest dosti silná; vnitřní vrstva její není nikdy zachovaná, vnější skládá se z uloženin na skořápku kolmých, dutých mnohohranů, jež na průřezu síťovinu zříti dávají. Ryha svazová, naznačena v síťovině této jakýmsi klínem, který porušuje pravidelnou tkaň mřížoviny.
Často přicházejí jádra druhu toho v podobě válcovitých roubíků, nahoře s kamenem spojených, dole pak hladce zakulacených. Nahoře pak pozoruje se otisk límcovitého okraje a dole pod roubíkem prohnuté příčky, jež dělí zpodní část skořápky ve zvláštní komůrky, tak zvané vodní komory. Význam příček těchto domněnkou vyložen v ten rozum, že zvíře při vzrůstu skořápky umenšovalo si nepotřebný zpodní prostor prohnutými dny.
Ústroj zámkový a svrchní skořápka neznámy, domněnky v ohledu tom učiněné po- strádají základu.
Poznámka. Druh tento ustanovil A. Roemer (L. 75.), vyobraziv tři exempláře, z nichž dva jsou velice různé. Jest zvykem bráti za pravý typ druhu obraz 1 b a c, tab. VI. kdežto obraz 1 a náleží zajisté druhu jinému. Oba jedinci, za typické považovaní, mají okraj nad obústím, jakož i odstavce přirůstací a třeba znak tento bráti za závažný. Tvary s obústím volným, bez okraje a následkem toho i bez odstavců přirůstacích, kladou se však také ke druhu tomu a Geinitz (L. 186.) vyobrazuje tři úplné jedince vesměs bez okraje a jen na jádrech zříti otisk okraje. Lundgren (L. 178.) popsal jedince, těmto bezokrajným tvarům velice podobné, pod jménem Radkolites suecicus nepatrných rozměrů, kterýžto znak i u našich českých a saských druhů se opakuje.
Naleziště. Druh tento nalezen až posud v místech: Velké Vsi, Vodolce, Telčicích, Chvaleticích, Mariaheinu, Debrnu, Korycanech, Nolendorfu, Holubicích a Mezholesích. Geinitz uvádí jej z Koschütz, Plauen a Oberhásslich v Sasku. Roemer z Tharandu.
? Radiolites Sauvagesi Homb. Firm.
1837. Sphaerulites Sauvagest Hombre Firmas (L. 59.) str. 193. Známy úlomky zpodní skořápky, které nejvíce se podobají obrazu D’Orbignyovemu (L. 96. str. 211. tab. 553). Zachování je takové, že lze pouze o povrchu zpodní skořápky mluviti. Týž skládá se z hustých, stupňovitých oddílů, někdy blízko vedle sebe položených a nese dosti hluboké, podélné rýhy, které nepravidelně jedna silnější, jedna slabší jsou roz- děleny. Zpodní vrchol rychle se úžil, je však vždycky uražen. Obústí kamenem zakryto. Naleziště. Korycany.
Radiolites undulatus Gein. sp. (Tab. I. obraz 11—13.)
1839—42. Hippurites undulatus Gein. (L. 77.) str. 87. tab. XIX. obraz 6—10. 1845—46. Hippurites undulatus Reuss (L. 88.) II. str. 54. tab. XLV. obraz 7—12. 1449—50. Hippurites undulatus Gein. (L. 105.) str. 218.
1886. Sphaerulites undulatus Poč. (L. 214.) str. 6. (199.). gr
60 2. Dr. F. Počtu:
Velice problematický druh, o jehož ústrojnosti se dosud ničeho neví. Zpodní skořápka jest kulovitá, nízká, klenutá a uvnitř obyčejně jádrem vyplnenä; obústí kruhovité, límcovitým okrajem obdané. Ze zpodní skořápky obyčejně jen nepatrná čásť zachována, na které jest někdy místo, kde svaz byl uložen, rýhou naznačeno. Někdy vyskytují se vnitřní výplňky zpodní skořápky, které mají podobu malého kužele, elipsovitou, silnou rýhou obdaného, po jehož jedné straně probíhá rýha svazová. Geinitz počítá otisky ty k tomuto druhu, pří- slušnosť ta však jest velice nejistá. Mně známy, mimo jádra zpodní skořápky ze sbírky geol. kabinetu c. k. české university, pouze 3 celé a několik úlomků svrchní skořápky. Täz jest plochá, víčkovitá čili deskovitá, obyčejně vejčitá, po jedné straně vždy s kamenem pevně spojená. Na druhé straně jest plochá neb málo vydutä, soustřednými, buď jemnějšími neb Okraj i zpodní plocha má po jedné straně lištu odpovídající rýze svazové. Zdá se, že touto zpodní plochou přiléhala skořápka při uzavření ke skořápce zpodní a že okraj víčka přikládal se těsně ku límcovitému okraji skořápky zpodní. Velikost víčkovitých skořápek jest rozličná; Geinitz a Reuss vyobrazují jedince kruhovité, až přes 40 mm v průměru, skořápky mně známé jsou 20 až 26 mm dlouhé a 15 až 22 mm široké; šířka okraje bývá 4 až 8 mm.
Naleziště. U Kučlína dle udání Geinitze a Reusse velmi hojný druh; nalezen mimo to v pískových jamách u Mezholes.
Radiolites Sanctae Barbarae nov. spec. (Tab. I. obraz 4—8. Tab. VI. obraz 14—16.) 1869. Rad. mammillaris Frič (L. 114.) str. 194 a 201. 1886. Sphaerulites mammillaris Poč. (L. 214.) str. 5. (198.)
Zpodní skořápka kuželovitá, ku zpodnímu Konci, jímž přisedala, zvolna se zúžující. Vrchol jen ve velmi řídkých případech zachován; obyčejně ulomen. V mládí byla skořápka nízká a stářím rostla do výše, jak se přesvědčiti možno na řadě rozličných stupňů stáří, jež četně v zásobách se dochovaly. Vnitřní vrstva stěny skořápkové není nikdy zachována a jen vnější, mocná, z dutých hranolů se skládající, jest vyvinuta. Po vnitřní ploše sbíhá malá lišta, místo rýze svazové odpovídající. Rýha tato naznačena v mřížovině vnější vrstvy tlustším sloupkem, který celou stěnou probíhá a dosti pravidelnou mřížovinu stěny porušuje. Někdy vyplněna jsou očka mřížoviny krystalky vápence, což pak ve výbrusu zvláště se vyjímá. Povrch vnější vrstvy jest velice nepravidelný. U nejmenších jedinců nese hluboké podélné rýhy a dalším růstem skořápky povstávají stupňovité odstavce, jež stará obústí naznačují. Někdy jsou odstavce ty dosti pravidelné (obraz 5, 7), jindy velice nepravidelné a silně naznačeny, což zvláště děje se u jedinců starých, kteří nasazujíce pokračování skořápky, činí to stupněm velice zřejmým (obraz 6). Obústí jest kruhovité a jest obdáno okrajem vlnitým aneb i rýhami paprskovitě pokrytým, který často vybíhá po jedné straně v lalok jazykovitý. V obústí bývá zřejma rýha svazová, lištou do vnitř sbíhající naznačená. Svrchní skořápka (obraz 8) druhu toho jest velice tenká, víčkovitá, kruhovitá a málo ve vrchol zdvižená. (Ona nese zřetelné
stopy po rýze svazové a stěna její sestává z podobných sloupců dutých jako skořápka zpodní. O zámkovém ústrojí není ani stopy.
O rudistech, vymřelé čeledi mlžů. 61
Poznámka. Druh tento býval vždy dříve kladen do příbuzenstva druhu Rad. angeoides Lamk. (= mammillaris Math.), od kterého se však liší nejen hrubší mřížovinou, řidšími od- stavei stupňovitými na povrchu, ale i plošší svrchní skořápkou. V geologickém ústavu Sorbony v Paříži nalézal se r. 1886. jedinec z bílé křídy našemu velice podobný, jejž prof. Munier Chalmas považoval za nový druh.
Naleziště. Vápenitý pískovec a jámy pískové u Mezholes. Kámen, který za dávných dob ku stavbám v Kutné Hoře se užíval, jest plný tohoto druhu, jehož průřezy objevují se hojně na staré dlažbě města toho, jakož i na některých starých budovách (kostel sv. Barbory, uršulinský klášter, budova c. k. učitelského ústavu a j.).
Radiolites humilior nov. spec. (Tab. I. obr. 2, 3.)
Na určitém nalezišti ve vápenci u Chocenic vyskytuje se mocný útes radiolita, který jest většinou velice špatně zachován, jsa na povrchu pokryt malými kusy vápence a i pískem, tak že o vnějším tvaru v obyčejném případě není možno se přesvědčiti. Jen výjimkou jsou některé kusy přístupnější a tu vysvítá z nich, že druh ten podobá se sice druhu Radiolites Sanctae Barbarae, ale předce ve mnohých bodech od něho se liší. Zpodní skořápka jest nízká, často až terčovitá, měříc v průměru až 60 mm, ve výši pak jen 15 mm, k vrcholi velmi rychle se zúžující. Vnitřní plocha nese lištu odpovídající ryze svazové. Vnější vrstva stěny skořápkové neliší se od vrstvy u druhu předcházejícího. Na povrchu je skořápka hladká aneb nese jen slabé rýhy. Zpodní vrchol jest vždy uražen. O ústrojnosti zámkové nelze se vysloviti. Svrchní skořápka nalezena v úlomku nepatrném a podobá se úplně víčku od Rad. Sanctae Barbarae.
Poznámka. Samostatnost druhu tohoto nelze pro velice nepříznivé zachování najisto postaviti. Odchylky od pruhu předcházejícího jsou však tak závažné, že třeba jest odloučiti od sebe oba typy buď si jakožto druhy aneb jako odrudy. Nebylo možno poznati, přichází-li Radiolites Sanctae Barbarae s tímto druhem zároveň.
Naleziště. Chocenice.
? Radiolites tener Poč. sp. (Tab. I. obraz 14 a 15.)
1886. Sphaerulites tener Poč. (L. 214.) str. 6. (199.).
Zpodní skořápka jest válcovitá, ku dolenímu konci přišpičatělá, obústí její jest kru- hovité, bez okraje. Po vnitřní ploše sbíhá lišta svazová. Odstavce stupňovité na povrchu žádné aneb jen nepatrné. Ustrojnost vnější vrstvy skořápkové stěny podobna oné u druhu předešlého, poněkud jemnější.
Svrchní skořápka plochá, víčkovitá, velice tenká, nalezena se zpodní skořápkou ve spojení.
Jiné znaky na tomto pospolitém druhu nezřetelné.
Naleziště. Vápenitý pískovec u Mezholes.
62 2. Dr. F. Počta:
? Biradiolites Zignana Pirona sp. (Tab. I. obraz 1. a, b, c.) 1868. Radiolites Zignana Pirona (L. 170.) str. 419., tab. XXII. obraz 1—11. 1886. Radiolites Zignana Poč. (L. 214.) str. 5. (198.).
Malý úlomek, jak se zdá, se zpodním vrcholem. Skořápka jest prodloužená, smáčklá v nepravidelný čtyrhran s hranami oblými a sestává z jednotlivých přirůstacích odstavců, na povrchu jemně naznačených. Povrch odstavců těch jest hladký a nemá žádné zvláštní ozdoby. Na jedné straně probíhají podél dvě šňůrovité lišty, které na zpodu se otáčejí a tvoří plochu pod skořápkou vynikající a rýhami podélnými ozdobenou. Lišty nesou na sobě šroubovité pruhy, tak že se stočenému provazei dobře podobají. Obústí není zachováno, ježto skořápka nahoře jest zlomená. Stena skořápková na zlomu tom jeví dutiny, snad průřezy chodeb podélných.
Velice podivným zjevem jest výplněk, který na jedinci popisovaném špicí vyčnívá z dutiny, a který o sobě pak ještě dvakráte byl nalezen. Jest podélný, as 1 mm dlouhý, uprostřed poněkud stloustlý a rozdělený čtyřmi dosti hlubokými, podélnými rýhami. Špice jeho jest dosti ostrá a povrch jemně tečkován. Prapodivná poloha výplůku, že totiž základnou jest uvnitř skořápky přirostlý a špicí obústím vyčnívá, znesnadňuje vysvětlení velice.
Poznámka. Zkamenělina zde popsaná nedá se s jistotou určiti. Podobnost zevnějšího tvaru s druhem Pironow z Medei popsaným jest očividna, a budiž zde na podobnost tuto upozorněno.
Naleziště. Radovesnice.
Rod Petalodontia nov. gen.
Nový rod tento založen na větším počtu (as 50) skořápek svrchních, jež liší se svou ústrojností ode všech dosud známých rodů. Následkem velice podobného zjevu skořápky svrchní u druhu Sphaer. Germari Gein., kladu prozatím i tento druh do nového rodu, kteréž opatření ovšem teprve tehdy potvrzení dojde, až u druhu Sph. Germari ústroj zámkový znám bude. Popis rodu jest tento:
Zpodní skořápka kuželovitá, s vrcholem slabě zahnutým, obüsti vejčité, stěna sko- řápková z četných, rozličné ustrojených vrstev, svaz vnitřní. Svrchní skořápka v obrysu okrouhle čtyřhranná neb vejčitá, plochá, poměrně s malými vyjímkami tenká. Na vnější straně nese uprostřed obyčejně od vrchole až ku okraji protilehlému se rozprostírající val, k němuž po obou stranách po ploché rýze přiléhá. Dále probíhají na povrchu soustředné a soukrajné vrásky přirůstací. Vrchol naznačen velice slabě nepatrným stlouštěním skořápky. Ryha svazová velice nezřetelná, snad vůbec chybí, ve kterém případě by byl svaz vnitřní. Na vnitřní straně pozorovati předně značně rozsáhlou dutinu pro zvíře, obyčejně obrysu čtverhranného, která za- ujímá více než polovinu celé skořápky. Na straně ku vrcholi omezena dutina ta listovitou obrubou, která u vrehole se zdvojnásobuje, tvoříc tak jamku pro zub skořápky zpodní, nese dva zuby a tvoří násadce pro svaly. Čára zubová jest vždy rovnoběžná, ku největší šířce sko- řápky a přímka od vrchole ku středu jejímu vedena, tvoří téměř pravý úhel. Přední zub jest listovitě plochý, velice dlouhý, sedí na ploché obrubě dutiny pro zvíře. V zubě tom možno
vsv,
O rudistech, vymřelé čeledi mlžů. 63
vinutá. A hlavně na této střední části má povrch podélné rýhy, které někdy rozprostírají se i také na postranní křídlo. Dutina pro zvíře prostírá se pod přední zub, který následkem toho na vnitřní straně jest vyklenutý. Zadní zub stojí někdy poblíže samého okraje, jest podobně plochý, ale obyčejně menší předního. Podélné rýhy jsou jen zřídka na něm vyvinuty. Jamka pro zub zpodní skořápky jest úzká, dosti hluboká a leží mezi oběma zuby; dá se z podoby její souditi na listovitý, tenký zpodní zub skořápky. Otisky svalové uloženy na obrubě dutiny pro zvíře poblíže zubů. Přední otisk bývá neobyčejně dlouhý, na obrubě přilehá těsně ku přednímu zubu a jest od okraje skořápky oddělen rýhou. Bývá obyčejně slabě naznačený, plochý. Zadní otisk jest mohutný, rovněž podélný, prostírá se na vyvstalé liště u zadního zubu, jest od okraje rýhou oddělen a má asi ve středu svém tu silněji, tu slaběji naznačený val.
Rod tento vykazuje nejbližší vztahy ku rodu Radiolites mocným vyvinutím, jak zubů zámkových, tak i násadců svalových na svrchní skořápce. Je-li rýha svazová vyvinuta čili nic, nelze rozhodnouti na základě nepříznivě zachovaných jedinců, ale to dlužno připomenouti, že i u rodu Radiolites samého jest vlastně svaz vnitřní, a na zevnějšku naznačeno místo svazu sice ve skladbě vnější skořápkové vrstvy, ale není rýha vyvinuta, jak o tom již dříve blíže promluveno bylo. Rozličné znaky, jimiž se rod Petalodontia od radiolitů rozeznává, jsou velice závažné. Mimo prazvláštní skladbu stěny zpodní skořápky druhu Pet. Germari Gein. sp., jest to hlavně uspořádání zubů, které rozestupujíce se, chovají mezi sebou hlubokou jamku pro zub zpodní skořápky. I zdá se, jakoby zde spojen byl typ radiolitů s typem monopleurid ; dle prvního vyvinuty zuby a násadce svalové, dle druhého rozestavení zubů a zub skořápky zpodní.
Rod tento bylo nutno rozvrhnouti při značném množství odchylných znaků, jimiž se někteří jedinci vyznačovali v několik druhů ustanovených, hlavně dle podoby a postavení zubů a obruby dutiny. Než i tu dlužno přiznati, že jest dosti přechodů, které rozdíly mezi jedno- tlivými druhy utlumuji. Zpodní skořápka známa jen u Pet. Germari, pouze svrchní skořápka u ostatních a sice Pet. opima, foliodentata, aculeodentata, crassodentata a planoperculata. Zdá se, že některé ze svrchních víček Geinitzem pod jménem Radiolites agariciformis de la Meth. dlužno sem přiřaditi.
Petalodontia Germari Gein. sp. (Tab. IV. obraz 5 a, b.)
1839—42. Sphaerulites ellipticus & Germari Gein. (L. 77.) str. 17, 59, 60, tab. VII. obraz 1,
tab. IX. obraz 4, 5, tab. XIV. obraz 3—5, tab. XVI. obraz 23, tab. IXX. obraz 11. 1845—46. Hippurites ellipticus & Germari Reuss (L. 88.) str. 55. tab. XLV. obraz 13—15. 1849—50. Sphaerulites ellipticus & Germari Gein. (L. 105.) str. 218. 1871— 75. Radiolites Germart Gein. (L. 186.) str, 171. tab. 37 obraz 10—13.
1886. Monopleura Germari Poč. (L. 214.) str. 8. (201.).
Jak při popisu rodu již podotčeno, kladu známý druh tento sem jen na základě po- dobnosti jeho skořápky svrchní s ojediněle se vyskytujícími skořápkami, jež na žákladě ústrojí zámkového v nový rod jsou spojeny. Zpodní skořápka jest prodlouženě kuželovitá, poněkud smáčklá, tak že průřez její jest vejčitý, s vrcholem mírně na způsob háku zatočeným. Ve stěně skořápkové možno rozeznati tři vrstvy, nejzpodnější hrubou, obyčejně zınitou, střední z po- délných, jemných rýh (tab. IV. obraz 4 a) a nejsvrchnější tenkou listovitou, kteráž na svém
64 2. Dr. F. Počla;
povrchu má někdy soukrajné přirůstací vrásky. Podélné rýhy na střední vrstvě skořápkové jsou samy ješté jemně pruhovány (tab. IV. obraz 4a). Podobnou, velice složitou ústrojností skořápkové stěny honosí se druh Cryptaulia perlonga Poč., jakž při popisu jeho uvedeno bylo.
Svrchní skořápka jest ovální, nestejnomerne klenutá a nese val ležící ve směru úhlo- příčky. Na exempláři vyobrazeném z části skořápka chybí, tak že jest zříti na místech těch jen výplněk vnitřní prostory. Rýha svazová nikde na zpodní skořápce není vyvinutá.
Poznámka. Druh tento popsán a vyobrazen byl poprvé Geinitzem (L. 77. str. 17, 59 a 60) pode jmény Sphaerulites ellipticus a Hippurites Germari, k němuž počítáno také několik víček, o nichž nelze určité se vysloviti, ježto zámek jejich jest nepřístupný. Reuss uvádí rovněž oba druhy (L. 88. str. 55.), aniž by ku dokonalejšímu poznání jich přispěl. I v dalších spisech svých (L. 90 a 105) jmenuje Geinitz oba druhy, které teprve v novějším pojednání (L. 186. Díl I. str. 171.) spojil v druh Sphaerulites Germari, při čemž přehlédl, že čára svazová druhu tomu chybí. Následkem tvaru víčka u Radiolitů pravých neobvyklého, stavěl Počta (L. 214.) druh ten k rodu Monopleura, při čemž rovněž přehlédnuto, že čára svazová chybí.
Naleziště. U nás nalezeno několik nečetných exemplářů u Korycan, z nichž nejlépe zachovaný jest vyobrazen. Geinitz udává jej ze zpodního kvádru u Koschůtz a Oberhásslich v Sasku, a z Čech od Kučlína.
Petalodontia planoperculata Poč. sp. (Tab. III. obraz 8—11. Tab. V. obraz 16.)
1886. Monopleura planoperculata Poč. (L. 214.) str. 9. (202.).
Jest to druh, na němž vlastnosti rodu nejlépe lze zříti. Pouze svrchní skořápky známy. Jsou obrysu kosočtverečného, s rohy oblými a mají na svrchní straně při uhlu ostrém velice malou naduřeninu, která vrcholi odpovídá. Od vrchole toho běží naduřelý val směrem uhlo- příčny ke druhému konci skořápky. Po straně valu povstává pak rýha, která na okraji jest někdy naznačená výkrojem. Na lépe zachovaných jedincích jsou soustředné a soukrajné při- růstací vrásky. Stěna skořápky jest dosti tenká a zachovala se jen vnitřní vrstva její, kdežto svrchní vždycky je odřená. Na zpodní straně skořápky pozorujeme velikou dutinu pro zvíře, omezenou z větší části vyvýšenou obrubou. Na konci vrcholi protilehlém splošťuje se dutina znenáhla. Pod vrcholem splošťuje se obruba a nese násadce svalové a pak i dva mohutné, ploché zuby, z nichž přední vždy jest větší, listovitý a na povrchu svém rýhami pokrytý. Zadní zub jest menší, rovněž listovitý a nese jen jednu neb nejvíce dvě rýhy. U většiny jedinců mně známých, jest tento zadní zub, někdy i oba uraženy. Vedle zubů přikládají na lištu ná- sadei podobnou podélné otisky svalové; přední jest slabě naznačen, blízko u zubu, na němž tvoří malý, jakýsi záhyb a zářez, zadní je mohutnější, nese uprostřed vyvýšeninu a tvoří u zubu rovněž malý záhyb, jímž zub nad listovitý násadec vyniká. Plochy obou zubů jsou k sobě rovno- běžné, odchylují se od sebe velmi málo a chovají mezi sebou rovněž úzkou, hlubokou jamku pro zub skořápky zpodní.
Naleziště. Asi 8 víček pochází z Radovesnic.
O rudistech, vymřelé čeledi mlžů. 65
Petalodontia opima Poč. sp. (Tab. III. obraz 17 a—c.)
1886. Monopleura opima Poč. (L. 214.) str. 9. (202.).
Druh tento ustanovil jsem na základě jedné, velice tlusté, svrchní skořápky, tvaru kulovitého, as 43 mm v delší ose měřící a as 20 mm vysoké, k níž přidružil se během dalšího prohlížení zásob jedinec jiný, as 50 mm dlouhý, původní skořápce podobný, ale již ne tak tlustý. Na vnější straně naznačen vrchol nepravidelnou, boulovitou vyvýšeninou, která po straně splo- štěniny nese; ku okraji proti vrcholi ležícímu, rozprostírají se rovněž nepravidelné vmáčkliny. Zachována opět jen vnitřní vrstva stěny skořápkové, která na svém povrchu hlavně v nižších polohách nese soukrajné přirůstací vrásky, vlnitě zprohýbané. Dutina pro zvíře jest. nepatrná, vniká pod přední zub, který se nad ní klene širokou klenbou. Zuby nejsou od okraje sko- řápky určitě ohraničeny, nýbrž spíše se zdá, jakoby skořápka v zuby přecházela, aniž by vy- tvořila jaký okraj. Přední zub jest asi 14 mm vysoký, v průřezu oble trojhranný, při čemž jeho nejširší strana ku dutině pro zvíře je obrácena. Druhý zub měří ve výši jen asi 8 mm, je sploštělý a velice široký (as 15 mm), tak že podobá se jakoby zde zub s násadcem svalovým se spojoval. Jamka pro zub zpodní skořápky jest protáhlá, uprostřed o něco širší než na krajích. Otisk svalu předního jest málo vyvinutý, téměř nezřejmý, zdá se alespoň u jedince stloustlého, že seděl již na místě, které má přirůstací soukrajné vrásky. Otisk svalu zadního jest v podobě naduřelé roviny za zadním zubem a sahá až ku vráskám přirůstacím.
Zdá se, že skořápka náležela jedinci velice starému a že během dlouhého žití zvířete stloustla z původního tvaru, který snad jinému typu příslušel. Ježto však není po ruce tvarů, které by označovaly stupně menšího stáří, bylo nutno ji z ostatních vyňati a jiným jménem rozlišiti.
Naleziště. Radovesnice.
Petalodontia crassodentata nov. spec. (Tab. V. obraz 6.)
Svrchní skořápka nabývá značnějších rozměrů, měří až 65 mm v delší ose, při čemž jest dosti úzká, jest obrysu oválního, kosočtverečného neb i zřídka protáhle vejčitého. Vrchol na vnější straně naznačen jen nepatrnou naduřeninou. Na povrchu táhne se tu více, tu méně zřetelný val ve směru úhlopříčném, po jehož straně rýha probíhá, která vystupuje mocně, zvláště na okraji v podobě výkrojku. Na vrcholi ve směru ku jamce pro zub zpodní skořápky táhne se nezřetelná rýha, k níž z obou stran směřují okraje skořápkové a která za rýhu sva- zovou by se mohla považovati.
Na zpodní straně jest obruba vytvořena kolem dutiny pro zvíře jen pod vrcholem na ploše zámkové, kdežto čásť naproti zámku položená, jest bez takové obruby. Přední zub jest mohutný, smáčklý, na průřezu svém úzce vejčitý až i trojhranný, při čemž Širší čásť jest na straně ku zubu zadnímu a táž bývá také hrubými, podélnými rýhami okrášlena, které někdy pokračují, a to zvláště u jedinců starších i na čásť zubu užší. Zadní zub bývá mnohem menší, rovněž smáčklý a jest velmi často uražen. U jedinců starších dorůstá zub tento téměř téže výše jako zub přední a má pak jednu neb dvě podélné rýhy. Vždy bývá však zadní zub více kuželovitý, kdežto přední je plošší a tudíž i širší. Jamka mezi oběma zuby položená
Třída math.-přírodov. VII. 3. 9
66 2. Dr. F. Pocta:
a pro zub zpodní, pravé skořápky určená, je jednoduchá, podélná a v prostřed nejhlubší. Otisk
svalu předního jest neurčitý, přikládá se k přednímu zubu a zdá se, že byl velmi protáhlý,
tak že zasahoval kolem obruby dutiny pro zvíře až tam, kde obruba ta přestává. Mimo to
má přední zub tu více, tu méně zřejmou střední rýhu, na které se snad též ukládala čásť svalu. Zadní otisk svalový jest mohutný, podélný a oddělen rýhou od okraje skořápkového. Naleziště. Radovesnice a Korycany.
Petalodontia foliodentata nov. spec. (Tab. III. obraz A. Tab. V. obraz 1—3.) :
Svrchní skořápka jest ovální neb i kosočtverečného obrysu, klenutá a měřící v delším průměru 34 až 38 mm. Na vnější straně probíhá vyvýšený val v úhlopříčně aneb i obloukem. Na vnitřní straně jest velká dutina pro zvíře obrysu čtyřúhelného neb i vejčitého, která omezena jest tenkou obrubou. Zuby jsou velmi tenké, listovité a souvisí plochými křídly, často silně rozšířenými s násadci svalovými a obrubou dutiny pro zvíře. Přední zub jest dlouhý (as 16 mm), listovitý, na straně ku zubu zadnímu tlustší a tu také podélnými rýhami pokrytý. Tlustší čásť zubu končí na vrcholi ve špici, od které postranní křídlo mírně se snižuje. Postranní křídlo odděleno od střední části zubové malým záhybem.
Zadní zub jest menší předního, rovněž listovitý, souvisí po vnější straně s obrubou a má rovněž jednu neb dvě podélné rýhy. Mezi oběma zuby jest dlouhá, mělká jamka, která uprostřed nabývá šířky i hloubky a která svědčí tomu, že zub na zpodní skořápce byl rovněž listovitý, s křídly ploskými. Přední otisk svalový jest dlouhý a úzký, a upíná se na násadci v obrubu splývajícím u předního zubu. Jest oddělen od okraje malou rýhou. Otisk zadního svalu jest mohutnější, rovněž podélný a prostírá se na násadci u zadního zubu. Násadec tento klene se na zevnějšku ve val, který ohraničen u okraje oblou rýhou.
Naleziště. Radovesnice a Korycany.
Petalodontia aculeodentata nov. spec. (Tab. V. obr. 18 a, 5.)
Malý druh svrchních skořápek měřící v delším průměru 22—30 mm, obrysu vejčitého, někdy uprostřed nepravidelně smáčklý, tak že obrys podoby hruškovité nabývá. Vnější strana svrchní skořápky jest dosti plochá, vrchol vůbec nenaznačen, a má příčkový val a rýhu aneb jiné nepravidelné vyvýšeniny. Po stranách naznačeny obyčejně jemné, místy také velice silně naznačené, soukrajné, přirůstací vrásky. Na vnitřní straně skořápky jest veliká dutina pro zvíře jen částečně stloustlou obrubou omezená; dutina tato vniká pod přední zub, který ná- sledkem toho postaven jest na klenutí. Přední zub jest vzhledem ku malým rozměrům sko- řápky velice dlouhý, měříť až 14 mm, jest trochu sploštělý, ale samostatný, nesouvisící postraním křídlem s násadci svalovými (jako u druhu Pet. foliodentata Poč.) Tlustší část zubu obrácena ku zubu zadnímu a tvoří špici na vrcholi jeho, na základné své nese zub mocný val souvisící s otiskem svalovým a odtud počíná rýha podélná na zubě. Zadní zub jest menší, rovněž dosti tlustý a samostatný. Jamka mezi oběma jest jednoduchá, dosti hluboká a otevírá se do plochy na venek směrem ku vrcholi skořápky. Otisk svalu předního jest velice dlouhý, vyvyšený a od okraje skořápkového rýhou oddělený. U předu tvoří na základné předního zubu val, z něhož
O rudistech, vymřelé čeledi mlžů. 67
zub vyniká. Otisk svalu zadního jest mocný, kratší předního, rovněž vyvýšený a omezený rýhou v polokruhu probíhající.
Když zuby stávají se ploššími a skořápka více mohutní, vznikají přechody mezi tímto druhem a druhem Pet. crassodentata Poč.
Naleziště. Radovesnice.
? Petalodontia bohemica Poč. sp. (Tab. VI. obr. 2.)
1886. Plagioptychus bohemicus Poč. (L. 214) str. 12 (205.)
Jediná svrchní skořápka, velice špatně zachovaná, jakoby vodou omletá, na zevnějšku vysoká, klenutá. Na zpodní straně zříti hlubokou dutinu pro zvíře, která omezena jest po- měrně jen tenkou stěnou skořápkovou. Oba zuby jsou uraženy a místa, kde trčely, následkem omletí bezpochyby ve vodě vzniklého, jen slabě naznačena. Zdá se, že zuby byly dlouhé a ploché. Jamka pro zub skořápky zpodní dosti hluboká a podélně vejčitá, z kteréž vnější po- doby na listovitě smáčklý, dlouhý zub zpodní skořápky souditi možno. Otisky svalové na po- vrchu velice slabě naznačeny, dle rozměrů skořápky byly úzké a vůbec nepatrné.
Poznámka, Následkem zmíněného nepříznivého zachování nelze jedinou skořápku tuto s jistotou určiti. S rodem Petalodontia má společno rozložení ústroje zámkového a listovité zuby. Liší se však od rodu toho klenutou, vysokou skořápkou, která dle zevnější podoby se rodu Valletia téměř přibližuje.
Naleziště. Korycany.
Rod Ichthyosarcolithes Desmarest.
Do rodu toho, jehož vnitřní ústroj dosud se dobře nezná, kladu dva podivné tvary rovných skořápek zpodních, jež v sobě soustavu chodeb chovají. Tyto naše tvary liší se dosti závažně od druhů dosud známých a vyžadovaly by nového rodu, kdyby lépe zachovány a vnitřní ústroj jejich znám byl.
Ichthyosarcolithes ensis Poč. (Tab. VI. obr. 8 a, b 9 a, b.)
1886. Ichthyosarcolithes ensis Poč. (L. 214) str. 14 (207.)
Zpodni, mečovité skořápky jsou ploché, as 8—13 mm vysoké, 25—830 mm široké a roz- ličně dlouhé. Po jedné straně je skořápka plochá, má dvě rýhy podél šikmě nakloněného okraje, po druhé straně vypíná se skořápka, tak že průřez jest trojúhelník. Někdy má jedna strana hranu, která vznikla bezpochyby smáčknutím. Na úzké ploše jedné anebo i na široké, ploché straně probíhá rýha svazová, naznačená obyčejně čarou, ku které vodorovné pruhování směřuje. Vnější vrstva stěny skořápkové není zachovaná, vnitřní má vodorovné, jemné pruho- vání a na straně ploché často nepravidelné, kořenovitě omezené prohlubiny. Zámek jest nepří- stupný. Řez skořápkou dává zříti tři velké, hranaté chodby, z nichž největší, na malé straně trojúhelníku ležící, zdá se býti dutinou pro zvíře. Ostatní stěna zdá se býti složena z menších chodbiček podélných; na výbrusu drobnohledném shledáváme však, že celá skládá se z krysta-
E 9*
68 2. Dr. F. Počta:
lického vápence, který veškerou jemnější üstrojnost naprosto zrušil. Při takovém stavu zacho- vání jest vysvětlení chodeb nemožné. Někdy bývá dutina pro zvíře dny rozdělena v komory vodní. Naleziště. Radovesnice.
? Ichthyosarcolithes marginatus Poč. (Tab. VI. obr. 6, 7.)
1886. Ichthyosarcolithes marginatus Poč. L. 214 str. 14 (207.)
Skořápka podélná, rovná, aneb zahnutá, ploská, vždy velice nepříznivě zachovaná. Obyčejně pozorujeme jen jádra hlubokými, podélnými rýhami pokrytá, které svědčí o chodbách aneb záhybech ve vnitřní vrstvě stěny skořápkové. Někdy jest i čásť vnitřní vrstvy zachovaná a pak vyvinut plochý okraj, který po obou stranách vroubí skořápku. Jádro vyplňující dutinu má hluboké rýhy svědčící o chodbách ve skořápce a jest odděleno v menší oddíly, kterým by snad komory vodní odpovídaly.
Žádný jiný znak nezachován.
Naleziště. Korycany.
Dlužno se ještě zmíniti o tvarech, které jsem ve své předběžné zprávě (L. 214, str. 9, čili 202) uvedl pod jménem Monopleura exilis. Jsou to až 6 cm dlouhé zpodní skořápky, které ani složení vrstvy skořápkové ani stopy zámku zříti nedávají. Podoba vnější jest rozličná, zdá se, že by při dobrém stavu zachování možno bylo rozeznati více druhů. Někdy jsou skořápky ty v průřezu kruhovité, jindy následkem pospolitého žití v koloniích průřez tvoří nepravidelný mnohohran, jindy přicházejí jedinci plosčí, ku zpodnímu konci ve špici zúžení. Po bedlivém prohlížení zásob nelze ani přibližně rod určiti, protož budiž jen na tyto tvary upozorněno ; možno, že se podaří nalézti jedince, kteří by v podstatě druhů těchto bližší zprávy podati mohli.
8. O vývoji a příbuzenských vztazích.
U rudistů během doby vytvořila se značná nestejnoměrnosť ve skořápkách. Kdežto stavší rody Diceras, Heterodiceras vyznačují se skořápkami téměř stejnými, zříme u Monopleurid, Caprotin a j., že jedna skořápka na újmu druhé silně vyrůstá, kterýžto nepoměr u nejmladších Hippurites, Radiolites, Caprotina vrchole dosahuje, tak že jedna skořápka úkol pouhého víčka přejímá, kdežto druhá, přirostlá téměř celé tělo zvířete v sobě chová. Úkaz ten vysvětluje se právě tím, že zpodní skořápka přirůstala ke dnu neb ke skalinám v moři. Přirůstání to jest u některých rodů dokázáno, u jiných se předpokládá následkem onoho nepoměrného vývoje jedné skořápky. U našeho druhu Radiolites Sanctae Barbarae nejlépe však dokázáno tím, že druh ten přichází v našich pobřežních uloženinách vůbec jen s ulomenou špicí. Příboj vln utrhal skořápky mlžů těchto, tak že dolejší vrchol na místě, kde rostly, zůstal a skořápky se nám dochovaly v podobě zkomoleného kužele na obou stranách otevřeného. Z velké zásoby kusů druhu toho znám mi pouze jediný se zpodním vrcholem zachovaným. Následkem přirů- stání mlžů těch ku zpodině v moři soustředil se veškerý život ve skořápce zpodní, kam tělo samo již váhou svou tíhlo a brzy osvědčilo se otevírání těžké, svrchní skořápky obtížným.
O vudistech, vymřelé čeledi mlžů. 69
Neboť poněvadž zpodní skořápka upevněna byla, omezen pohyb jen na skořápku svrchní, která v původním stavu svém jako těžké břemeno musila býti pozdvihována.
I zmenšována velikosť i váha skořápky té, tak že stávala se nižší až plochou, ano i rozličnými jinými prostředky, jako chodbami ve stěně skořápkové dodávalo se jí lehkosti při otevírání záhodné. Tvar i počet chodeb těch měnily se značně u rozličných druhů a zdá se, že souvisely s místními poměry jednotlivých stanovišť.
Rudisté tvoří samostatnou skupinu zvířat, jež povstavši v době geologické, rozvětvila se znenáhlou měnou ve velmi četné typy a vyhynula opět v době geologické. Bylo již na jiném místě poukázáno k tomu, že podobné skupiny, jichž celý vývoj i zánik děl se v době minulé, v přední řadě mohou podati zajímavých bodů pro nauku o vývoji a změnách živo- čišstva. Poprvé vyskytují se rudisté v jurském útvaru rodem Diceras a není možno udati nějaký starší tvar, který by za předchůdce jejich mohl býti považován. Rod Diceras vyznačuje se skořápkami téměř stejnými a jen u některých druhů pozorujeme, že svrchní volná skořápka jest o něco- menší.
Přirůstání děje se zde ještě bez pravidla, jednou přirůstá pravá, jednou levá skořápka, z čehož znovu vysvítá, že stejnost obou skořápek byla jaksi v plánu rodu toho. Pokud se zámku týče, pozorujeme na jedné (u rodu Diceras pravé) skořápce dva zuby, na druhé (zde levé) jeden zub. A tento obrazec ústroje zámkového opakuje se u všech ostatních rodů se změnami tu více, tu méně závažnými. Ovšem dlužno připomenouti, že na dvouzubé skořápce rodu Diceras jeden ze zubů bývá zakrnělý ano i chybí zcela, ale nesouměrnosť celého ústroje u takových tvarů, jakož i srovnávání s jinými dokazuje, že zub druhý zde původně byl.
A od rodu Diceras počínají se odvětvovati postranné řady tvarů, jež zřejmě příbuznost i stupeň její na jevo dávají. Během doby ustálil se zákon o přirůstání skořápek. Již oddělení rodu Diceras, podrod Heterodiceras vyznačuje se tím, že určitou skořápkou prisedä. Zäkonnost tato objevuje se pak již u všech mladších rodů bez výjímky a jest dosti jednoduchá, poněvadž rodové z křídového útvaru přirůstají vesměs skořápkou jednozubou. Brzy oddělilo se několik rodů od původní skupiny tím, že vyskytlo se jiné rozdělení ústroje zámkového na skořápky.
Z příčin nám nyní ovšem nevysvětlitelných povstaly tvary s uspořádáním, jež vzhledem ku normálnému rozdělení u Diceratů, nazýváme zvráceným. Poprvé vyskytují se rodové s uspo- řádáním zvráceným v nejzpodnějších uloženinách křídových a jsou jurským Diceratům jak tvarem, tak i částečně zámkem podobny. Jest to právě rod Valletia, do něhož patří před léty z křídy popisované diceraty, jichž vyskytnutí kdysi veliké překvapení způsobilo.
A tak byly zde dvě rovnoběžné větve povstalé z rodu Diceras, jedna s uspořádáním normálným, původnímu rodu bližší, druhá s uspořádáním zvráceným. První řada rozvětvuje se opět ve dvě pobočné. Jedna z nich přimýkajíc se těsně k rodu Diceras, vyznačuje se mohut- nými otisky svalovými a jest v neokomu zastoupena rodem Toucasia a zasahuje až do svrchní křídy rodem Apricardia. Sem možno přiřaditi jakožto odloučenou větev postranní rod Bayleia. Druhá řada počíná od podrodu Heterodiceras, který má otisky svalové slabé, povrchní, a chová v sobě rody Reguienia a Matheronia. Kdybychom považovali jedince rodu Chama, které mají uspořádání normálné, za potomky této větve, bylo by třeba je přiřaditi k rodu Matheronia. Zdá se však přirozenějším, vznik rodu Chama, jehož počátek padá do doby třetihorní, míti za
70 2. Dr. F. Pocta:
výsledek všech změn v čeledi této povstalých, tak že zjev povstalý zvrácením uspořádání zámku na skořápkách opakoval se ještě jednou v třetihorách.
Druhou řadu rodů s uspořádáním zvráceným počíná vzpomenutý rod Valletia, k němuž se Monopleura a Gyropleura řadí. Zvláště první rod má mnoho podrodů, jež jak změnou zámkového ústrojí tak i vyskytnutím se chodeb ve skořápce svrchní (Stenopleura angustissima Poč. sp.) souvisí s ostatními rody Caprotina, Radiolites a Caprina. Přechody mezi jednotlivými rody jsou velice hojné a jest také mnoho tvarů, které několik typů v sobě chovají, aniž by se určiti dalo, který převážným jest. Tak na př. upomíná rod Hippurites chodbami ve svrchní skořápce na rod Caprina a násadcem svalovým na rod Caprotina.
Přihlížíme-li ku významu, jaký mají naše české druhy pro vývoj čeledě, tu shledáváme v první řadě, že potvrzuje se jimi věta o přeměňování jednoho rodu v druhý. Všecky naše tvary jsou vlastně přechody a změněné stavy typů odjinud známých, neboť přísně vzato jest u nás velice málo rodů v cizině známých a ty ještě jsou dosti poměněné (ku př. Caprotina). Ze skupiny Monopleurid, vyznačující se hutnou skořápkou a plochými otisky svalovými vede nový rod Stenopleura ku Caprotinám, ježto se u rodu toho vyskýtá podélná chodba ve svrchní skořápce. Zakrsalym vývinem zadního zubu ve skořápce svrchní poměňuje se novým rodem Simacia typ zámkový, v plánu čeledi založený, zcela obdobným způsobem, jakým se to děje u tvarů se zařízením normálným rodem Reguienia. I jiné ještě zjevy na cizozemských zástupcích pozorované dosvědčují tomu, že v obou od sebe oddělených řadách, s uspořádáním normálným a zvráceným vyskytují se změny stejné aneb aspoň obdobné.
Rod Cryptaulia z naší křídy není dosud tak znám, aby vztahy jeho k rodům jiným zřejmými byly. Vždy ale možno jej klásti do směru, který od skupiny Caprotin ku Caprinám vede. V první skupině jsou zpodní skořápky kompaktní bez chodeb, ve druhé jest však sou- stava chodeb ve skořápkách zpodních velice vyvinuta. Rod Cryptaulia, nesoucí první počátky chodeb těchto dlužno položiti mezi skupiny obě, blíže ovšem ku skupině první.
Již při popisu druhů podotčeno, že zástupci rodů Caprotina u nás se vyskytující, líší se uspořádáním a počtem chodeb ve svrchní skořápce od druhů cizozemských, majíce chodby četnější, za to ale užší. Zdá se, že zařízením tímto nabyly svrchní skořápky našich druhů lehkosti znamenité, ač poměr ke druhům francouzským udati nelze, poněvadž délka a tudíž i obsah chodeb u tvarů z křídy francouzské dosud znám není. Chodba od dutiny pro zvíře ku vrcholi se táhnoucí byla by pro naše druhy znakem význačným, možno však, že se také najde u tvarů francouzských, v tom směru dosud neprohlížených.
Z radiolitů přicházejí u nás zástupci většinou špatně zachovaní, jichž zámkové ústrojí dosud je neznámo. Jediný druh se zámkem dobře zachovaným Rad. bohemicus Tel. sp. při- stupuje ke skupině radiolitů, která vykazuje na svrchní skořápce mohutné násadce svalové, a která naznačuje takto jakýsi přechod mezi tvary dříve ku Chamaceím čítanými a mezi ru- disty pravými. Přechod tento znamenitě zjevuje se však rodem Petalodontia. Zámek rodu toho blíží se velmi zámku některých radiolitů (ad. bohemicus Tel. sp. angeoides Lamk. a j.), zuby na svrchní skořápce se však rozstupují a poskytují tak místo jamce, určené pro zub zpodní skořápky, u radiolitů nevyvinutý.
Ještě by mohly snad uvedeny býti domněnky o příčinách vyhynutí čeledě rudistů. A tu třeba především upozorniti na to, že dle názorů hořeji pronesených o samostatnosti če-
O rudistech, vymřelé čeledi mlžů. 71
ledě a o přechodech mezi rody k Chamaceím čítanými a mezi rudisty pravými (kam stavění rodové Hippurites, Radiolites a Biradiolites), dlužno rod Chama za jediného potomka celé samostatné čeledě míti. Rodové Hippurites, Radiolites a Biradiolites třeba dle názorů těch po- važovati za vedlejší větev, která vymřela snad následkem přílišného zmohutnění skořápek (ně- které druhy rodu Hippurites měří až metr v délce) a tím zvolněného a obtížnějšího pohybu, či vůbec — dovoleno-li použíti trivialního slova — následkem jakéhosi zlenivění. Že rod Chama nyní žijící, chová mnoho příbuzenských vztahů ku čeledi rudistů, vidno nejlépe z toho, že až dosud příbuzenství to tak přeceňováno, že typy vymřelé a s pravými rudisty úzce spojené do čeledi Chamaceae stavěny byly.
Vysvětlivky k tabulím.
Vysvětlivky k tabuli I.
Str.
1. 2 Biradiolites Zignana Pirona SP... ... Dr ee oe Oo 3 2 10 (92 la Zpodní vrchol skořápky s jemnými odstavci přirůstacími. 1b Táž skořápka se shora. Z kruhovitého obústí vyčnívá jádro rýhami pokryté. lc Jádro o sobě v kamení.
2:3...Radıiolitesshumilior. Boch NO O MT O OL SO ONO OA OA VOMO A O c 61 2. Malý plochý jedinec s rýhami dobře zřetelnými, Chöceniee,
3. Nízká zpodní skoräpka na povrchu téměř hladká; Chocenice. 4—8. Radiolites Sanctae Barbarae Poč., viz tab. VI. obraz 14—16 . .» .. 2... 2... 60 4. Kuželovitá, mladá zpodní skořápka s rýhami silnými. 5. Kuželovitá, mladá zpodní skořápka s jedním odstavcem přirůstacím. 6. Starý jedinec s odstavci stupňovitými. 7. Nejlépe zachovaný jedinec s četnými odstavci. 8. Svrchní skořápka částečně zachována; rýha svazová zřetelně naznačená. Vesměs z Mezholes. 29 81002 EDS IWO o o o o 9 90,9 0000 u 58
Kolonie jedinců, po jichž vnitřním povrchu sbíhá lišta mailen hi Svazovou.
10. Radiolites Saxoniae Röm. sp., viz tab. V. obraz 26, 27, tab. VI. obraz 10, 11. . . .58
11—13. Alk,
Malý jedinec s okrajem vysokým, paprskovitě ryhovanym.
Radkolates, undularus SOB en N 0.0 66 O O 3.0 © 500 © 96 6 0 0c 59 Největší víčko téměř kruhovité, s vlnovitě prohýbaným okrajem a lištou nazna- čující rýhu svazovou.
. Menší, vejčité víčko částečně zachované; rýhy soustředné a lišta svazová zřejmy.
. Jiné vejčité víčko, špatně zachované. Vesměs z Mezholes.
p MADONA IOP JPO SW. o oa 0 0 u Dad o5 3 0 0c PROMOO 3 0-10 0 C 61 . Kolonie několika tvarů Špatně zachovaných.
. Tři jedinci, z nichž střední nese ploché, tenké víčko; z Mezholes.
2. Dr. F. Počta: O rudistech, vymřelé čeledi mlžů. 73
Vysvětlivky k tabuli II.
I, OAO wroenemerlanın JADĚ a. 00 276 day D0 Ss AR Ba SOP OE OA byl Zpodní skořápka, částečně int een zbavená, z níž vyčnívá ploché jádro, vý- plněk to podélné chodby.
APU OOMSOA ALES MOC Er 2 Se PO- on oh eco Peha Jel he NORD 49
2a Zpodni skořápka o sobě se strany, na které probíhá rýha svazová.
2b Táž se strany zadní.
3. Dva jedinci úzce spolu spojeni, při čemž jste zahnutým vrcholem svým druhého obtáčí. 4. Kolonie tří jedinců.
5—8. Caprotina perplexa Poč., viz tab. III. obraz 1 a,b. . .. + ++ «.+ + «.* 0.8 oto) 5a Tlustý jedinec se svrchní skořápkou se strany zadní, na níž dvě ploché rýhy probíhají. 5b Týž se strany rýhy svazové. 6a Jedinec se silným, vodorovným pruhováním po jedné straně rýhy svazové. 6b Týž se strany zadní. 7. Velký jedinec se strany zadní.
8. Malý exemplář se svrchní skořápkou.
3102. Caprotina, oeuleatar Poc, Ya oo aloe 46 9a Zpodni skořápka s tenkým, zatočeným vrcholem se strany zadní. 9b Táž se strany rýhy svazové.
10a Skořápka s tlustým vrcholem se strany svazové. - 100 "Táž po straně, aby zahnutí vrchole zřejmým bylo.
11—12. ? Caprotina acuminata Poč. sp. - <. . « - NASSEN 9% 5: a O 47 11. Zpodní skořápka s podélnými rýhami a vrcholem ostrým, silně zahnutým.
12. Rovněž zpodní skořápka s vrcholem ulomeným.
13. Stenopleura angustissima Poč. sp., viz tab. III. obraz 7 a, b, tab. IV. obraz 6—9 . .37
průřez svrchní skořápkou, v němž zříti hranatou chodbu.
14—17. Caprotina sp.
14. Průřez víčkem, aby zříti byla chodba od dutiny pro zvíře ku vrcholi probíhající.
15. Průřez víčkem, ve kterém zříti vedle široké chodby od dutiny pro zvíře počína- jící ještě tři užší chodby od násadce svalového vycházející.
16. Ústroj zámkový zpodní skořápky. Na pravo vejčitá dutina pro zvíře, na levo rýha svazová, mezi oběma střední zub. Pod ním jamka pro zub přední, nad ním jamka pro zub zadní a dutina pro násadec svalový.
17. Ústroj zámkový zpodní skořápky nedostatečně zachované. Dutina pro zvíře jakož i jamka pro přední zub neobyčejně veliké.
18 WCaprotima, vadosa Bochrwiz tab: MWALODraz028:0-020= 0-0- -02s -bo Veles Se coo 46
18a Zpodni skořápka se strany, aby zahnutí vrchole bylo zřejmo. 180 Táž se strany svazové, při čemž kolmá stěna na pravo vystupuje.
EN EN, (SEDAN EVA TOR o 4 (6 aro C olea (000 oo WO er Laer 45
19a Zpodni skořápka s rýhou svazovou. 19% Táž se strany. :
20. Jedinec se svrchní skořápkou a nepravidelnými záhyby a naduřeninami na povrchu.
Třída math.-přírodov. VII. 3, 10
74 2. Dr. F. Počta:
Str. 21. Gaprotima sinuataP.oe., viz tab. III. ohraz 2,7322 72 vun. u re ..48 zpodni skoräpka se strany, na níž prohlubenina rozložena. 22, 23. Jádra od ? Caprotina. Vysvětlivky k tabuli III. 1. Caprotina perplexa, Boe., viz. tab. II. obraz 581. -2-0 2. c c s: 48
1a Víčko shora, dává zříti slabé dvě rýhy na okraji. 1b Víčko se zpodu. Uprostřed dutina pro zvíře, nad ní přední zub. Na levo zadní zub s násadcem svalovým. Mezi oběma hluboká jamka pro zub N zpodní.' 2—3. Caprotina sinuata Poč., viz tab. II. obraz 21 ..... . 48 2a Víčko se zpodu se značným výkrojem po pravé straně. Dutina pro víte N nad ní zub přední, na levo zub zadní s násadcem svalovým, pod nímž se otevírají po- čátky chodeb. Mezi oběma zuby jamka pro zub skořápky zpodní. 2b Táž skořápka shora. 3a Víčko se zpodu s mocným výkrojem postranním. Přední zub vysoký, pod ním ledvinitá dutina pro zvíře, na levo zadní zub s násadcem svalovým, pod nímž otvory chodeb. Mezi oběma zuby hluboká jamka pro zub skořápky zpodní. 3b Táž skořápka shora. 4. Petalodontia foliodentata Poč., tab. V. obraz 1—3 4a Víčko shora se zahnutým valem ve směru příčném. 4b Tože ze zpodu. Veliká dutina pro zvíře vroubena tenkou obrubou, přední zub uražen, zadní plochý; mezi oběma jamka pro zub skořápky zpodní. 5, 6. Malé skořápky rodu Caprotina. 5a Víčko se zpodu s nezřetelným ústrojím zámkovým. 5b Tože shora. 6a Víčko shora. 6b Tože se zpodu. 7. Stenopleura angustissima Poč., viz tab. II. obraz 13, tab. IV. obraz 6—9 . . . . . „87 7a Svrchni skořápka se zpodu. Prodloužená dutina pro zvíře, nad ní oba bradavko-
vité zuby a mezi nimi hluboká jamka pro zub skořápky zpodní. Na levo mocný otisk svalu zadního.
7b Táž skořápka shora. 8—11. Petalodontia planoperculata Poč. sp., tab. V. obraz 16, 8. Víčko shora s mohutným valem příčným. 9a Víčko se zpodu s obrubou neúplnou a předním zubem ulomeným. 9b Tože shora. 10a Víčko s předu s mocným předním zubem. Zadní zub ulomen. 10b Tože se zpodu s velikou a hlubokou dutinou pro zvíře. Mocný, přední zub vyniká kolmo z plochy; zadní ulomen.
10c Tože svrchu. Val mírně naznačen. 11a Víčko se zpodu; oba zuby uraženy. 11b Tože svrchu.
12—13. Caprotina sp. 12a Víčko se zpodu, dutina pro zvíře kruhovitá, přední zub válcovitý, vysoký, zadní ploský.
do psy IR.
O rudistech, vymřelé čeledi mlžů. 75
12b Täz svrchní skořápka shora. Str. 13a Stloustlé víčko se zpodu. Dutina pro zvíře uprostřed kruhovitá, přední zub vál- covitý, zadní rovněž válcovitý, násadec svalový nízký. 1830 Toze víčko shora. 14. Znetvořené víčko od Caprotina. 14a Se zpodu. Dutina pro zvíře nepravidelně umístěná. Přední zub a čásť zadního
ulomeny. 14b Tože víčko shora na zlomu stupňovitým odstavcem nahraženo. 15 16. Stenopleura venusta Poc. spa 0: 1 sen... . 38
15a Víčko se zpodu. Dutina pro zvíře mělká, nad ní oba MoPudavkomté u mezi nimiž je jamka pro zub skořápky zpodni. Otisky svalové mocné po obou stranách. 15b Tože víčko shora. 16. Víčko shora. ÚLEVOU A LA AO O3 Spar ao Os MOVNO NECO NE RE RE ne 65 17a Víčko se zpodu. Dutina pro zvíře částečně kamenem vyplněná. Přední zub s ostrým vrcholem, zadní velice široký. Otisky svalové nezřetelné. 17b Tože víčko shora. 17c Tože víčko zpředu.
Vysvětlivky k tabuli IV.
j=4, Umpiedau juazlonmu OC- -00 as 52 1. Zpodní skoräpka se strany, na níž zříti dem o stěny skořápkové. 2. Táž skořápka s druhé strany, na níž zříti nahoře vrstvu pravidelně rýhovanou, dole vrstvu s rýhami nepravidelnými. 3. Táž skořápka se strany rýhy svazové, po jejíž levé straně zříti souběžné výplňky podélných chodeb. 4. Malá zpodní skořápka se strany rýhy svazové s oběma chodbami. 5. Petalodontia Germari Gein. pP. - « « . Zoe ot iko č ené .63 Ba Jedinec s oběma skořápkami, na zdodní zříti jemně oa a dvě hladké str. 5b Čásť rýhované vrstvy, šestkráte zvětšená.
6—9. Stenopleura amgustisstma Poč. sp. tab. II. obraz 13, tab. III. obraz 7” ......» 37 6. Zpodní skořápka se zbytky skořápky svrchní a ulomeným vrcholem, kresl. se strany zadní. 7. Zpodní skořápka se předu. 8, Malá zpodní skoř. s vrcholem silně zavitým. 9. Velká zpodní skořápka se předu. M Serena MVA 1806 BD a 6 done 5 Won d7dovod o do do ooo oo © 40
10. Kolonie pěti jedinců rozličných stěna stáří.
11a Zpodni skořápka se strany obústí, dutina pro zvíře kruhovitá, pod ní ve dví roz- dělený zub a vedle něho jamka pro zub přední. Rýha svazová naznačena hlu- bokým zářezem.
110 Táž skořápka se strany zadní. 12. Jádro druhu toho. 13a Jádro, v němž ústroj zámkový naznačen vyplükem, se strany zadní. 19b Toze se strany přední. 13c Čtyrhranný průřez téhož jádra.
14, Zpodni skořápka s vrcholem kruhovitě vinutým. 10*
76 2. Dr. F. Počta:
Str. 15. Zpodní skořápka silně zavinutá. 16. Zpodní skoř. zavinutá až na vrcholi.
17a Stloustlá skořápka se strany zadní, na níž probíhá smáčknutím povstalá hrana.
17b Táž skořápka se strany obústí. Na levo kruhovitá dutina pro zvíře, vedle kruhovitá jamka pro přední zub a zakrnělý zub střední. Na pravo mocný otisk předního svalu.
182 Oryptaulia, parado 2a, Boca ee „ol Zpodní skořápka, na níž vnitřní vrstva stěny částečně chybí. Podél rýhy a: probíhají dvě podélné chodby po levé straně a dva záhyby po pravé straně.
Vysvětlivky k tabuli V.
1—3. Petalodontia foliodentata Poč., tab. III. obraz A. - ..... > 18606 1. Pohled ze předu, kde zříti oba zuby po šířce. Se stran viděti sA násadoch 2. Pohled se strany s předním svalovým otiskem. 3. Víčko svrchu. 4. Ichthyosarcolithes ensis Poč., tab. VI. obraz 8,9, ...... sko zd KON 4a se strany, která nese podélné výplňky chodeb. 4b Se strany druhé, v jejímž středu probíhá bezpochyby stlačením povstalý kýl.
5. ? Jádro od Ichthyosarcolithes. da Pohled se strany. 5b S druhé strany. dc Průřez téhož jádra asi uprostřed vedený. (65. JP DDANA OREGON DĚ a o 3 o o O 9 od u 09 9 c oD o 0 c . 65
Pohled se předu na oba mohutné zuby, z Behr predni po obou Kransch han jest pokryt. 7— 15. Radiolites bohemicus Tel. sp.. - « « - M OR tr P No ete tok 0 16 DU
7. Část obústí s částečně zachovaným okrajem.
8. Obústí se svrchní skořápkou a částečně zachovaným okrajem.
9. Cäst obústí se svrchní skořápkou a částečně zachovaným okrajem.
10. Malý jedinec se svrchní skořápkou a ulomeným vrcholem nesoucí na hoření části povrchu podélné, jemné rýhy.
11. Úlomek zpodní skořápky ukazující uvnitř obě úzké, rýhované jamky pro zuby skořápky svrchní.
12. Úlomek naznačující spojení obou skořápek. Z podkovovité základné vnikají do jamek zpodní skořápky zuby a vedle nich jsou násadce svalové.
15. Svrchní vypouklá skořápka s dvěma mohutnými, rýhovanými zuby.
14. Větší jedinec se svrchní skořápkou.
15. Jedinec se svrchní skořápkou, který na povrchu částě vnější vrstvy zříti dává a pod vrstvou tou šikmé lišty chová.
16. Petalodontia planoperculata Poč. sp., tab. III. obraz 8—11 . .. <. <. < <.. „64 Pohled ze předu na oba zuby, z nichž zadní jest uražen. IUS CoprotinaapleurotdeoE 06, o. o 5.5 dI3 0.0 0.000 000 300: 2350
17a Svrchní skořápka se zpodu, přední zub bradavkovitý, zadní na ona ann 17b Táž skořápka se strany, zadní zub zahnut na venek. 18. Petalodontia aculeodentata Poč.
O rudistech, vymřelé čeledi mlžů. Til
13a Svrchní skořápka se strany. Přední zub. jest velice mohutný, zadní menší. Str. 180 Táž skořápka svrchu. 2 OSLONOPlLUTAM PUCUSM OC o e. 3-0 KITOSNU Sushahtt © EUSN-OŮHDÁN o © 38
19, Větší svrchní skořápka v kameni. 20. Svrchní skořápka zpodní stranou v kámen vrostlá. 21. Valletia aliena Poč. sp. . .... art a Poa COTADOL «ad 92040 2la Svrchní skořápka se strany s vrcholem Zatočeným: 21b Táž se zpodu.. Přední zub bradavce podobný, vedle něho na obrubě jamky pro zub skořápky zpodní malá naduřenina; zadní zub trojboký. Jamka pro zub sko- řápky zpodní hluboká. Otisky svalové ploché, zřejmě naznačeny. 22 Monopleuraicumulüs Rosi sale Mn < 22... OCESKY2 Port- p-Denibok no - 35 22a Svrchní käpovitä skoräpka se strany. Na 200 Genial ne téměř re zuby. 22b Táž se zpodu. Zuby bradavkovite, téměř stejně dlouhé, mezi nimi hluboká, polo- kruhovitá jamka. Dutina pro zvíře vejčitá.
23. Stenopleura carinoperculata Poč. Sp. < < < < 2... En EREICHE EN o 33 Úzká svrchní skořápka zpodní stranou v kámen rostla. Z bapnotımanumbonataßBoe AM S00 nee O eo OVO V ONE LO 49
Svrchní skořápka s vrcholem. Přední ab ne příliš cola zad v sousedství ná- sadce svalového. Jamka pro zub skořápky zpodní podkovovitá, hluboká.
299 Stenopleumanvenusten NAV JornicatassBoc. US V 0056-4594 ke (kuna 39 Svrchní skořápka se zpodu. Dutina pro zvíře rozsáhlá, rovněž ja jarka pro zub zpodní skořápky. Přední zub uražen.
26, 27. Radiolites Saxoniae Roem. tab. I. obraz 10, tab. VI. obraz nl Omar . 58 26. Velký jedinec bez okraje, při obüstf s jediným odstavcem přirůstacím a se sil- „ nými rýhami na povrchu. 27. Výplněk vnitřku dole Čen ZOMOAPROLUANVALOSO ROC VLADA Obraz M Ve- oc ee: . 46
28a Obústí shora. Dutina pro zvíře úzká, jamka pro alá nenn hlubokä, jamiká pro zub zadní malá, dutina pro násadec svalový rozsáhlá. 28b Táž zpodní skořápka se strany svazové. Postranní stěna trčí kolmo, zub střední nízký.
Vysvětlivky k tabuli VI.
1. Caprina striata Poč. . . . . en ; Be D2 Zpodni skoräpka nedobre zachazaná se S sonknějiýmů plochým ham 2, 2 Petalodontia bohemica Poč. PD. - - - -< <. + 4 24% OU
Obusti svrchní skořápky shora. Da pro zvíře ro, obs zb uraženy ; jamka pro zub zpodní skořápky podlouhle vejčitá.
PACOVA COTOBOC CE ee: Seen oV o akt AAO st 18 oo u 0.08) Svrchní skořápka zpředu s ěcholerak: se* klonícím a rýhami soukrajnými. IN CAPROUMOR caudıenlatog Bot, un VĚ UST CMS E are nikl
4a Zpodni skořápka se strany, ker zriti tenký, stvolu podobný vrchol. 4b Táž skořápka se strany svazové.
78 2. Dr. K. Počta: O rudistech, vymřelé čeledi mlžů.
55 Gaprotina isemistiiata (DIOrD13410 ME- ME. re BE Benem 50 Malý výplněk dutiny pro zvíře, k němuž přikládají se výplňky předního a pak zadního zubu a násadce svalového.
6—7, Ichtihyosancolithes manginatus POČ. = 2.2 Al... |- BET Bar -= 68
6. Malý jedinec s rýhami na povrchu, které značí chodby ve stěně skořápkové. 7. Větší jedinec nahoře se zachovanou skořápkou, dole pak s rýhami na povrchu dny oddělen v několik odstavců.
8, 9. Ichthyosarcolithes ensis Poč. Tab. V. obraz 4 a,b ..% <. +% 2. 2 2. 2, 67
8a Plochý jedinec se strany. 8b Průřez téhož, v němž zříti tři hranaté chodby. 9a Jedinec s rýhou svazovou. 9b Průřez téhož s chodbami.
10. 2 Caprotina contorta Poč. sp. 5- . =... E DKO OA O LAM (OU OOo . 50 Ulomek zpodni skořápky se šroubovitě zatočenými ryhami na povrchu.
11. Caprinulla incerta PoO&. en 2 RR. NVS V EEE OC ET AU eny 56 Cäst skořápky s rýhou svazovou. Z vnitřní vrstvy stěny kotánkové vyniká vý- plněk chodby.
12—13. Radiolites Saxoniae Röm. Tab. I. obraz 10, tab. V. obraz 26, 27.. ....... 58
12. Příčný průřez vnější vrstvy skořápkové při rýze svazové. Zvětšeno 40kráte. 13. Podélný průřez téže vrstvy, rovněž 40kráte zvětšen. 14—16. Radiolites Sanctae Barbarae Poč. Tab. I. obraz 4—8. ..... 2.2 2 2 2 <.. 60 14. Podélný průřez vnější vrstvy zpodní skořápky. 15. Příčný průřez téže vrstvy. 16. Podélný průřez vnější vrstvy skořápky svrchní; vše 40kräte zvětšeno. 11..GCaprotinadeformis Boots and TN BERND 108 BTO SAU S e 45
Zpodní skoräpka se strany rýhy svazové.
Ueber Rudisten,
eine ausgestorbene F'amilie der Lamellibranchiaten,
aus der böhmischen ISreideforrmmnation von Dr. Philipp Fočta.
(Inhaltsangabe.)
Die nördliche Kreidefacies, zu welcher auch noch die Kreideablagerungen Böhmens gerechnet werden, ist im Allgemeinen arm an Rudisten und es sind dies eben die böhmischen, schon an der Grenze zu der südlichen Facies gelegenen Kreidegebilde, die sich durch be- deutendere Anzahl dieser ausgestorbenen, wunderlichen Zweischaler auszeichnen. Die Fauna unserer Ablagerungen ist überhaupt eine ziemlich allein dastehende und bietet insbesondere in Betreff auf Rudisten viele neue Formen.
In der Systematik dieser ausgestorbenen Thiere ist ein neuer Entwurf im Jahre 1873 (siehe das Verzeichniss der Literatur pag. 5. dieser Abhandlung) von Munier Chalmas angezeigt und durch seine weitere und dann durch die Arbeiten des Prof. Douville erweitert worden, so dass in dieser Hinsicht der feste Grund bereits gelegt erscheint.
Auch in dieser Systematik wird die recente Gattung Chama zugleich mit den ausge- storbenen Formen in eine gemeinschaftliche Familie gestellt, was denn doch unserer Ansicht nach nicht gerechtfertigt ist. Die ausgestorbenen Formen besitzen eine so bedeutende Ent- wickelung des Schlossaparates, wie sie in keiner recenten Gattung beobachtet wird. Die Schloss- zähne der ausgestorbenen Gattungen, obzwar mit jenen der recenten Formen morphologisch gleich, üben dennoch oft andere Funktionen aus, greifen in die Alveolen auf andere Weise ein, als dies bei recenten geschieht. Das äussere Ligamentalband verläuft auf eine bei keiner recenten Form übliche Art. Die Muskeleindrücke besitzen oft eine wunderbare, allein da- stehende Beschaffenheit. Die Beziehungen zwischen ausgestorbenen Chamaceen und Rudisten sensu strictiore sind so innige, dass man sie nicht in zwei Familien trennen kann. Uns kommen alle die ausgestorbenen Formen, wie eine Gruppe untergegangener Lamellibranchiaten, unter einander vielfach vereint und in einander übergehend vor, welche allerdings in der jetzigen Thierwelt Verwandte besitzen, aber doch ein für sich geschlossenes Ganze bilden, wie es ja
80 2. Dr. Ph. Počta:
schon ihr Auftreten und jehes Aussterben andeutet. In Folge dessen ziehen wir alle diese ausgestorbenen Formen zusammen unter den historischen Namen Rudistae, die dann in einige Sippen sich zerlegen. In Betreff des geologischen Vorkommen stammen alle bisher aus Böhmen und Sachsen bekannten Rudisten aus den untersten marinen Schichten (Korycaner in Böhmen, unterer Quader in Sachsen), welche der Etage Cenomanien in Frankreich entsprechen. Alle Berichte, welche die Rudisten aus einer höheren Stufe unserer Kreideformation angeben, be- ruhen entweder auf offenbarem Missverstándnisse oder aber auf Bestimmung schlecht erhal- tener und darum unbrauchbarer Reste.
Indem ich in Betreff der geologischen Verhältnisse, in welchen die Rudisten in Böhmen vorkommen und der speciellen Betrachtungen über die physiologische Bedeutung der Kanäle (cavité accessoire bei Douvillé) in den Schalewänden auf die böhmische Abhandlung verweise, schreite ich zur kurzen Beschreibung einzelner bei uns vorkommenden Arten.
1. Monopleura cumulus Poč. (Taf. V. Fig 22 a, 5). Die Deckelklappe ist hoch, aussen mit einer zum Wirbel sich ziehenden Kante versehen. Die Mundöffnung ist oval, die Ligamental- furche ziemlich undeutlich. Beide Schlosszähne sind beinahe einander gleich. Der vordere ist um weniges stärker und etwas zusammengedrückt, der hintere dreiseitig, bis zum Schlossrande hinausgeschoben. Die zwischen beiden Zähnen liegende und für den Schlosszahn der Unterschale bestimmte Alveole ist tief und auf ihren Rändern in der Nachbarschaft des vorderen Zahnes mit warzenähnlichen Erhöhungen bedeckt. Die Muskeleindrücke sind oberflächlich, der vordere verlängert, elliptisch und konvex, der hintere elliptisch, schwach konvex. Der Wohnungsraum ist rundlich. Angeblich von Zbyslav. i
Stenopleura nov. gen. Die Unterschale stark zusammengedrůckt, in einen sehr dünnen und nach oben eingerollten Wirbel sich verjüngend. Die Ligamentalfurche verläuft vom Schloss- rande bis zum Wirbel an der inneren Kante der flach gedrückten Schale. Die innere Schalen- schicht trägt feine, zur Mündung paralelle Streifen. Schlossapparat unzugänglich. Die Oberschale ist von elliptischen oder auch halbkreisförmigen oder keulenförmigen Umrisse, aussen oft mit einem queren Kiel versehen. Sie trägt zwei niedrige, einander ziemlich gleiche Zähne. Der vordere wölbt sich oberhalb des Wohnraumes und ist vom hinteren Schlosszahn durch eine tiefe Alveole für den Schlosszahn der Unterschale getrennt. Die Muskelinsertionen sind oberflächlich, die vordere stark verlängert, die hintere oval. Diese Gattung unterscheidet sich von Monopleura durch die aberante äussere Form und daraus resultierende Verzogenheit des Schlossapparates.
2. Stenopleura angustissima Poč. sp. (Taf. II. Fig 13, Taf III. Fig 7 a, 5, Taf. IV. Fig 6 bis 9). Die Unterschale flach zusammengedrückt, breit, unten in zugespitzen und nach oben eingerollten Wirbel endigend. Die Mündung zumeist mit Gestein verdeckt oder noch in Ver- bindung mit der Oberschale. Die Oberschale ist verlängert, sehr eng und trägt aussen einen Kiel, welcher der Länge der Schale nach verläuft. In diesem Kiel zieht sich ein eckiger Kanal, welcher auf beiden Seiten blind endet (Taf. II. Fig 13). Der Wohnraum ist eng, gegen die Schlossplatte allmählig sich ausbreitend. Der vordere Schlosszahn ist in der Form einer Warze entwickelt und entsendet auf seiner Basis eine schwache Leiste zur Abgrenzung des Wohn- raumes. Der hintere Zahn ist ähnlich gestaltet und bis zum Schlossrande gerückt. Die Zahn- alveole ist rundlich, ziemlich tief. Der vordere Muskeleindruck stark verlängert, der hintere oval. Radowesnitz.
Ueber Rudisten aus der böhm. Kreideformaltion. 81
3. Stenopleura carinoperculata Poč. sp. (Taf. V. Fig. 23). Die Oberklappe verlängert oval, aussen mit einer scharfen Kante, mit der inneren Fläche in das Gestein verwachsen. Der Schlossapparat unzugänglich, wie aus zerbrochenen Stücken ersichtlich, jenem der vorgehenden Art ähnlich. Korytzan.
4. Stenopleura pileus Poč. (Taf. V. Fig. 19, 20). Die Oberschale ist vom ovalen oder rundlichen Umrisse und auf der Schlossseite abgestutzt. Aussen erhebt sich die Klappe und trägt einen deutlichen oder schwachen Kiel, welcher mit dem Wirbel auf der abgestutzen Seite endigt. Ligamentalfurche eng. Der Schlossapparat nur theilweise erhalten, nähert sich sehr jenem der Gatt. Monopleura. Die Schlosszähne einander beinahe gleich, der vordere flach, der hintere bis am Schalenrande. Die Alveole für den Zahn der Unterschale dreieckig bis nieren- förmig. Die Muskeleindrücke flach. Korytzan.
5. Stenopleura venusta Poč. sp. (Taf. III. Fig. 15 a, d, 16.). Die Oberschale im Um- risse oval, aussen flach oder sehr mássig gewölbt, fein koncentrisch gestreift. Die beiden Schloss- zähne niedrig, einander beinahe gleich, der vordere warzenförmig; von seiner Basis verlaufen zwei deutliche Leisten, welche den Wohnraum begrenzen. Vom Wirbel des Zahnes läuft eine Erhöhung bis auf den Grund der Alveole für den Zahn der Unterschale. Der hintere Schlosszahn bis an den Schalenrand gerückt, gewöhnlich etwas nach aussen gebogen. Er sitzt auf zwei Leisten, welche die Alveole begrenzen. Diese Alveole ist meist dreieckig bis hufeisenförmig. Der vordere Muskeleindruck verlängert, der hintere oval. Korytzan.
6. Stenopleura venusta var. fornicata Poč. (Taf. V. Fig. 25) mit stärker gewölbten Oberschale. Der Wohnraum ist tief, die Schlosszähne, einander beinahe gleich, ragen senkrecht empor. Die Alveole für den Schlosszahn der Unterschale sehr breit, dreiseitig. Die Muskelein- drücke oberflächlich, der vordere bedeutend verlängert und konvex, der hintere oval. Korytzan.
Simacia nov. gen. Die Unterschale klein, mit gebogenem oder eingerolltem Wirbel. Der mittlere Schlosszahn breit, blattförmig oder wulstartig. Die Alveole für den vorderen Schlosszahn rund und ziemlich tief; für den hinteren Zahn keine Alveole vorhanden.
7. Simacia minima Poč. sp. (Taf. IV. Fig. 10—17). Nur die Unterschale bekannt; dieselbe ist klein, mit gebogenem oder auch eingerolltem Wirbel, meist zusammengedrückt und in Folge dessen auf der Hinterwand eine Kante tragend. Diese Art lebte gesellig in Kolonien, welche zahlreiche Alterstufen von Individuen von 3 bis 25 Mm. Länge beherbergen (Taf. IV. Fig. 10). Der mittlere Schlosszahn ist breit, liegt auf den Wohnraum beinahe senkrecht, ist dünn, blattförmig bei jüngeren, dick wulstartig, bei älteren Individuen. Der hintere Schlosszahn unentwickelt, die Muskeleindrücke oberflächlich. Radowesnitz, Korytzan.
8. Valletia aliena Poč. sp. (Taf. V. Fig. 21 a, b). Oberklappe mit schwach gebogenem Wirbel. Der Wohnraum oval, gegen die Schlossgegend allmählig sich ausbreitend. Ligamental- furche sehr undeutlich. Die beiden Zähne niedrig, fast gleich hoch, der vordere ist kegel- fórmig, etwas zusammengedrückt, hinten allmählig in die Zahnalveole sich hinabziehend. Der hintere ist dreilappig und bis zum Schlossrande gerückt. Die Alveole für den Schlosszahn der Unterschale ist nierenförmig und trägt auf ihrer Umzäumung in der Nähe des vorderen Zahnes eine warzenartige Erhöhung, die vielleicht einer Rinne am Schlosszahne der Unterschale ent- sprechen dürfte. Angeblich von Zbyslav.
Mathem.-naturwis. Classe VII. 3. 11
82 2. Dr. Ph. Počtu:
Caprotina. Diese Gattung ist bei uns stark vertreten und das in Formen, die im Ganzen und Grossen mit den französischen übereinstimmen. Nur in Betreff der Kanäle (cavité accesoire bei Douville) in der Oberklappe ist hier eine Verschiedenheit bemerkbar, indem die französischen Arten auf beiden Seiten des Schlossapparates breite Kanäle besitzen, wogegen unsere Formen nur unter dem Muskelstiele (lame myophore) 4 bis 5 runde, paralell zu einander bis zum Wirbel laufende und hier blind endende Kanäle aufweisen. Nebstdem verläuft in den Oberschalen unserer Formen noch ein kurzer und breiter Kanal von Wohnraume zum Wirbel. Ich betrachte diese Kanäle für eine Einrichtung, die zur leichteren Hebung der Deckelkappe diente, analog wie es bei der Gattung Hippurites der Fall ist, was ich bereits Anfangs 1886 in meinem vorläufigem Berichte andeutete, in welchem ich zuerst auf die Kanäle in den Oberklappen der Caprotinen aufmerksam machte. (Sitzgsber. d. köngl. böhm. Gesell. d. Wiss. 1886 pg 200). Daraus erhellt, dass die verschiedene Gestaltung dieser wunderlichen inneren Kanäle sehr von physikalischen Verhältnissen des Standortes der Thiere abhängt, da das Gewicht der Oberschale mit dem Wasserdrucke sich ändert. Ich betrachte in Folge dessen unerhebliche Abweichungen in der Gestaltung der Kanäle für kein generisches Merkmal und stelle auch unsere Formen zu der Gattung Caprotina. Ob es angezeigt wäre, für diese unsere Arten eine neue Untergattung aufzustellen, sei der persönlichen Anschauung überlassen.
In dem vorerwähnten, vorläufigen Berichte habe ich die Deckelschalen von Caprotina (Monopleura) kurz beschrieben und die Erwähnung von drei Zähnen und drei Zahngruben gemacht. Ich habe hiebei den Muskelstiel (Muskelapophyse) für den dritten Zahn betrachtet, da zu jener Zeit das Schloss von Caprotina überhaupt noch nicht bekannt war und nebstdem derselbe Muskelstiel bei Hippurites gleichsfalls für den dritten Zahn gedeutet wurde.
Die Vertheilung unseres sehr reichen Caprotinenmateriales in einzelne Arten konnte, da das Schloss im Grossen und Ganzen ziemlich gleich bleibt, nur meist auf Grund der Verschiedenheiten der äusseren Form vorgenommen werden.
Neben wenigen geschlossenen und mit beiden Schalen versehenen Formen kommt die Mehrzahl der Caprotinen isolirt vor, bald die untere, bald die obere Schale, bei denen nur in den seltensten Fällen die Zusammengehörigkeit zu einander bewiesen werden konnte. Wenn auch die Mehrzahl der Caprotinen in einige Haupttypen, die gegeneinander ziemlich scharf begrenzt sind, getheilt werden konnte, so blieben noch immer Exemplare, welche als Ueber- gänge von einem Typus zum anderen angesehen werden müssen oder aber von so unregel- mässigem, durch Quetschung, Biegung und anderen physikalischen Ursachen erzeugtem Äusseren sind, dass sie mit Sicherheit in keinen von diesen Typen eingereiht werden können. Auch kommen häufig Steinkerne vor, die vielleicht von Caprotinen stammen, meist aber keine Deutung zulassen.
9. Caprotina stimulus Poč. (Taf. II. Fig. 19 a, db, 20). Die Unterschale verlängert, selten wenig zusammengedrückt und zum unteren Ende in einen meist geraden oder nur wenig gekrümmten Wirbel sich allmählig verjůngend. Ausnahmsweise sind auf der Oberfläche un- regelmässige Einschnürungen und wulstförmige Erhöhungen. Die Mundöfinung kreisfórmig, Wohnraum oval, Schlossapparat normal entwickelt. Radowesnitz.
10. Caprotina deformis Poč, (Taf. VI., Fig. 17). Die Unterschale kurz, oben bauchig und rasch sich in eine fein zugeschärfte und gewöhnlich eingerollte Spitze verjüngend. Auf
Ueber Rudisten aus der böhm. Kreideformation. 83
der Oberfläche meist unregelmässige Falten und Quetschungen. Das Schloss regelmässig aus- gebildet. Formen, deren hintere Schalenwand sich verflächt und emporsteigt, nähern sich der folgenden Art. Radowesnitz.
11. Caprotina vadosa Poč. (Taf. II. Fig. 18 a, b, Taf. V. Fig. 28 a, 5.) Unterschale kurz und dick, mit dickem, wenig gebogenem Wirbel. Auf der hinteren Wand ist die Unter- schale vollkommen in eine Ebene komprimirt, so dass ihr Querschnitt die Form eines Drei- eekes mit abgerundeten Kanten annimmt. Der Schlossapparat an einem Exemplare (Taf. V. Fig. 28 a, b) trefflich erhalten und stimmt mit der Gattungsdiagnosis überein. Der vordere Muskeleindruck sehr kräftig und legt sich auf die fast senkrecht steile Schalenwand. Radowesnitz.
12. Caprotina aculeata Poč. (Taf. II. Fig. 9 a,b, 10 a,b.) Die Unterschale verlängert, gegen das Ende sich allmählich verengend und in eine lange Spitze endigend. Der untere Theil der Schale ist oft geschlängelt, gedreht oder auch im rechten Winkel gebogen. Auf der Ober- fläche der Schale oft unregelmässige Quetschungen. Dem Äusseren nach stimmt diese Art mit Monopleura marcida White überein und wurde auch von mir in meinem vorläufigem Berichte zu dieser Art gestellt. Radowesnitz.
13. Caprotina caudiculata Poč. (Taf. VI. Fig. 4 a, b.) Die Unterschale klein, 20 bis 30 mm hoch, ziemlich bauchig und gegen unten plötzlich in einen dünnen und spitzig endenden Strunk entwickelt. Die Ligamentalfurche verläuft auf kürzestem Wege vom Schalenrand zu dem, einem Schwänzchen ähnlichen Wirbel. Radowesnitz.
14. ? Caprotina acuminata Poč. sp. (Taf. II. Fig. 11, 12). Zwei Unterschalen gegen unten sich rasch verjüngend und mit einer scharfen, meist gedrehten Spitze endigend. An der Oberfläche rauhe Rippen; die Ligamentalfurche nicht gut sichtbar, insbesondere auf dem grös- seren Exemplare. Das Schloss unzugänglich. Radowesnitz.
15. Caprotina sinuata Poč. (Taf. II, Fig. 21, Taf. III, Fig a, b, 3 a, b). Unterschale kurz und breit, gegen unten sich plötzlich in einen dünnen Strunk verengend, mit unregel- mässiger Mündung. Die auf der rechten Seite von der Ligamentarfurche gelegene Schalenwand ist stark zusammengedrückt, zuweilen auch ausgehöhlt. Die Ligamentalfurche verläuft gewöhnlich auf der durch Zusammendrückung hervorgebrachten Kante. Der Schlossapparat normal, in Folge der wunderlichen äusseren Gestalt etwas verschoben. Die mit einer seitlichen Ausbuchtung versehenen Oberklappen könnten zu dieser Art gestellt werden. Radowesnitz.
16. Caprotina perplexa Poč. (Taf. II. Fig. 5—8, Taf. III. Fig. 1 a, 5). Unterschale kegelförmig, gegen unten langsam sich verengend und durch einen kleinen, gebogenen Wirbel endigend. Auf der hinteren Schalenwand verlaufen zwei breite Rinnen, die auf der Schale- mündung zwei Ausbuchtungen hinterlassen. Darnach kann man auch einige von den isolirt vorkommenden Deckelklappen als zu dieser Art gehörig erkennen. Das Schloss ist meist sehr regelmässig. Diese Art wurde früher von mir als Capr. trilobata d’Orb. angeführt. Radowesnitz.
17. Caprotina umbonata. Poč. (Taf. V, Fig. 24). Nur Oberschale bekannt mit einem ziemlich langen, jedoch niedrigen Wirbel, von welchem das Ligament in unregelmässig gestal- teter Rinne verläuft. Der Schalenrand in der Gegend der Ligamentalfurche ausgeschnitten. Der vordere Schlosszahn niedrig, gegen die Alveole steil; der hintere niedriger als der Muskel- stiel. Radowesnitz.
11*
84 2. Dr. Ph. Počta:
18. Caprotina sodalis Poč. (Taf. II. Fig. 2—4). Die Unterschale klein, kegelförmig, mit gebogenem Wirbel. Diese Art bildet Kolonien, in welchen sich die einzelnen Individuen zu einander legen oder auch einander innig mit dem Wirbel umschliessen. Das Schloss normal. Radowesnitz.
19 ? Caprotina contorta Poč. sp. (Taf. VI. Fig. 10). Unzulängliche Bruchstücke von Unterschalen, welche wie um ihre eigene Achse gedreht erscheinen und auf ihrer Oberfläche feine, schraubenförmig gedrehte Streifen besitzen. Radowesnitz.
20. Caprotina pleuroidea Poč. (Taf. V. Fig. 17 a, b). Eine sehr gut erhaltene, lángliche Oberklappe. Der vordere Schlosszahn ist warzenförmig, der hintere flach. Der Muskelstiel länger als der hintere Schlosszahn, beide nach aussen gebogen. Keine Kanäle in der Schalen- wand, wodurch diese Art von allen bisher beschriebenen Caprotinen abweicht. Radowesnitz.
21. Caprotina semistriata d’Orb. (Taf. VI. Fig. 5). Nur Steinkerne bekannt, die oft Ab- güsse des Wohnraumes, der Zahnalveolen und auch der Vertiefung für den Muskelstiel andeuten. Kutschlin, Korytzan.
Oryptaulia nov. gen. Unterschale gerade, kegelförmig, unten wenig gebogen. In der inneren Schalenwand verlaufen Längskanäle parallel zur Ligamentalfurche. Oft ist die Schalen- wand neben diesen Kanälen gefaltet. Das Schloss unbekannt.
22. Oryptaulia triangulum Poč. (Taf. II. Fig. 1.) Unterschale wenig zusammengedrückt und rasch sich zum unteren Ende verengend, so dass sie die Umrisse eines Dreieckes annimmt. In der inneren Schalenschicht verläuft rechts von der Ligamentalfurche ein flacher Gang, welcher am vorliegendem Exemplare durch einen flachen, auf seiner Oberfläche noch mit Furchen ver- zierten Abguss angedeutet ist. Korytzan.
23. Oryptaulia paradoxa Poč. (Taf. IV. Fig. 18. Fig. 4 im Texte.) Unterschale kegel- förmig, langsam gegen unten sich verengend. Auf der linken Seite der Ligamentalfurche verläuft ein Gang, der zuweilen noch getheilt erscheint. Neben diesem Gange bildet die Schalenwand eine Falte. Auf der andern Seite der Ligamentalfurche verlaufen dann zwei Falten. Korytzan.
24. Cryptaulia perlonga Poč. (Taf. IV. Fig. 1—4.) Unterschale verlängert, mit gebo- genem Wirbel. Längs der Ligamentalfurche ziehen sich zwei parallele Gänge, die an den meisten Exemplaren durch Steinkerne angedeutet sind. Die Schalenwand besteht aus mehreren (etwa 5) Schichten. Korytzan.
25. Caprina striata Poč. (Taf. VI. Fig. 1.) Diese Art kommt sehr nahe der von d’Or- bigny unter Capr. Coquandiana beschriebenen Species, unterscheidet sich jedoch von ihr durch flache Rinnen, welche in Abständen parallel mit der Mundöffnung auf der Oberfläche verlaufen. Das Schloss unzugänglich. Korytran.
26. Caprina incerta Poč. (Taf. VI. Fig. 3.) Einige, mit ihren Unterseiten in den Stein verwachsene Deckelklappen. Ausser Zuwachsstreifen sind keine andere Ornamente auf der Oberfläche zu beobachten. Korytzan.
27. Caprina laminea Gein. (Fig. 5 im Texte). In dem Hornstein von Kutschlin kommen Caprinenoberschalen vor, welche die Struktur der äusseren Schalenschichte gut zeigen. Der Schlossapparat ist nirgends zugänglich. Das beste Exemplar dieser Art befindet sich im Pester Nationalmuseum. Kutschlin.
Ueber Rudisten aus der böhm. Kreideformalion. 85
28. Plagioptychus Haueri Tel. sp. Diese von Teller beschriebene Art kommt in den mit Hornsteinbreceie erfüllten Klüften im Porphyr des Sandberges bei Teplitz vor.
29. ? Caprinula incerta Poč. (Taf. VI. Fig. 11.) Ein Bruchstück der Unterschale, welches die Struktur der äusseren Schalenschichte gut zu sehen gibt. Aus dieser Schichte ragt eine Ausfüllung, welche ziemlich tiefe Furchen trägt und auf einen blind endenden und durch Leisten in drei Falten getheilten Gang schliessen lässt. Korytzan.
Radiolites Lamk. Die bisher beschriebenen Arten dieser Gattung kann man in zwei Reihen theilen. Die erste Reihe besteht aus typischen Repräsentanten der Gattung, die sich mit flachen Muskeleindrücken auf beiden Schalen auszeichnen; in die zweite Reihe könnte man diejenigen Formen stellen, bei welchen sich auf der Oberschale die Muskeln auf die erhöhte Wand der Umzäunung des Wohnraumes — also auf einen etwas modifieirten Muskelstiel — legen. Nebstdem wäre noch verschiedene Beschaffenheit der Ligamentalfurche zu verzeichnen. Bei einigen Arten wird die Ligamentalfurche in der äusseren Schalenschicht durch eine Linie oder einen Pflock (sieh Abb. Taf. VI. Fig. 11 bei Rad. Saxoniae Röm.) angedeutet, bei an- deren ist die Ligamentalfurche in der Form einer Rinne ganz ähnlich wie bei den vorgehenden, zu Chamiden gezählten Rudisten ausgebildet.
30. Radiolites bohemicus Tel. sp. (Taf. V, Fig. 7—15.) Unterschale kegelförmig, meist gebogen, trägt eine tiefe Ligamentalfurche. Die Zahnalveolen sind schmal und mit kräftigen Rippen ausgekleidet. Die Oberschale deckelförmig, im Alter stärker gewölbt, trägt zwei kräftige Zähne. Die Muskelabdrücke liegen an senkrechter Wand, welche den Wohnraum umzäunt. Hornstein am Sandberge bei Teplitz.
31. Radiolites socialis d’Orb. (Taf. I. Fig. 9.) Eine Kolonie von 15 Individuen, welche mit einander innig verbunden sind und von denen nur die runden, mit einem gewölbten Saume umgebenen Mundöffnungen zu sehen sind. Holubitz.
32. Radiolites Saxoniae Röm. (Taf. I. Fig. 10, Taf. V Fig. 26, 27, Taf. VI. Fig. 12, 13.) In dieser aus Deutschland von vielen Orten angeführten Art könnte man zweierlei Reihen unterscheiden. Bei einer Anzahl von Exemplaren ist die Mundöffnung mit einem Saume versehen, hauptsächlich bei jungen Formen, bei den meisten aber ist diese Mündung ohne jeden Rand; Geinitz (Das Elbthalgebirge in Sachsen 1871—75 Taf. 57) bildet zwei Exem- plare ohne Saum ab. Sehr häufig in unserem Cenoman.
33. ? Radiolites Sauvagesi d'Hombre Firm. Kleine Bruchstücke, welche an diese Art erinnern von Korytzan.
34. Radiolites undulatus Gein. (Taf. I. Fig, 11—13.) Die Unterschalen in Form von Steinkernen. Die Oberschalen flach kreisrund oder oval mit einem wellenartig gefaltenen Saume umgeben. In der Mitte der Scheibe eine Leiste, welche der Ligamentalfurche entspricht. Die mir vorliegenden wenigen Exemplare dieser Deckelklappen haben leider zur Aufklärung dieser problematischen Art nicht beitragen können. Kutschlin, Mezholes bei Kuttenbere.
35. Radiolites Sanctae Barbarae Poč. (Taf. I, Fig. 4—8, Taf. VI. Fig. 14—16). Die Unterschale kegelförmig, auf der Oberfläche mit zahlreichen, tiefen Längsfurchen bedeckt. Mit dem Wachsthume der Schale entstehen stufenförmige Absätze, die entweder häufig und ziemlich regelmässig sind oder aber, insbesondere bei älteren Exemplaren, unregelmässig und dann sehr stark sind. Die Ligamentalfurche ist in der äusseren Schalenschichte nur mittelst Veränderung
86 2. Dr. Ph. Počla;
der hohlen Prismen angedeutet. Die Mundöffnung ist rundlich, mit einem wellenartig gefalteten Saume versehen. Im Innern der Unterschale verláuft eine Leiste, welche die Stelle der Liga- mentalfurche vertritt. Die Oberschale ist deckelförmig, wenig gewölbt, einfach. Diese Art wurde früher zu Rad. angeoides Lamk. (= mammillaris d’Orb.) gestellt, von welcher sie sich erheblich unterscheidet. Mezholes. |
36. Radiolites humilior Poč. (Taf. I. Fig. 2—3.) In dem festen Kalkstein von Chocenitz bei Kolin kommt ein Radiolit vor, welcher mit der vorgehenden Art viele Aehnlichkeit besitzt, sich jedoch durch ungewöhnlich niedrige Unterschalen sowie durch Mangel oder nur durch schwache Andeutung von Längsfurchen von derselben unterscheidet.
37. Radiolites tener Poč. (Taf. I. Fig. 14, 15.) Einige, walzenförmige und schlecht erhaltene Unterschalen, deren äussere Schalenwand aus feinen Hohlprismen besteht. Die Ober- schale völlig flach, deckelförmig. Mezholes.
38. ? Biradiolites Zignana Pir. sp. (Taf. I. Fig. 1 a, b,c.) Ein Bruchstück der Unter- schale, welche auf ihrer Oberfläche feine Wachsthumabsätze trägt. Aus der Mundöffnung ragt ein wunderlicher, mit tiefen Längsfurchen bedeckter Steinkern, der zuweilen auch isolirt vor- kommt. Korytzan.
Petalodontia nov. gen. Zu dieser neuen Gattung stelle ich die von Geinitz aus Böhmen und Sachsen angeführte Art Radiolites Germari in Folge Uebereinstimmung der äusseren Form der Oberschalen mit denen dieser neuen Gattung. Die Oberschale meist flach, gross, gewöhnlich im Umrisse rhombisch. Auf der äusseren Seite verläuft eine quere Wulst. Auf der Unterseite sieht man zwei, meist kräftige Zähne, von denen der vordere immer länger ist; zwischen beiden liegt die tiefe Alveole für den Schlosszahn der Unterschale. Die Muskeleindrücke liegen aut der mächtigen, dünnen Wand, welche den Wohnraum umgibt und sich bis zu den Zähnen zieht.
39. Petalodontia Germari Gein. sp. (Taf. IV. Fig. 5 a, 5.) Die Oberschale ist jener der übrigen Arten sehr ähnlich. - Die Schalenwand besteht aus mehreren Schichten. Korytzan, Radowesnitz.
40. Petalodontia planoperculata Poč. sp. (Taf. III. Fig. 8—11, Taf. V. Fig. 6.) Flache Deckelschalen von rhombischem Umrisse und mit sehr langen Zähnen. Radowesnitz.
41. Petalodontia opima Poč. sp. (Taf. III. Fig. 17 a, b, c.) Eine sehr dicke, im Um- risse kugelige Form, deren Schloss mit der in der Gattungsdiagnosis gegebenen Schilderung übereinstimmt. Radowesnitz.
42. Petalodontia crassodentata Poč. (Taf. V. Fig. 6.) Grosse Klappen mit sehr starken, gefurchten Zähnen. Radowesnitz, Korytzan.
43. Petalodontia foliodentata Poč. (Taf. III. Fig. 4, Taf. V. Fig. 1—3). Schalenwand dünn und auch die Zähne sowie insbesondere die hohe, den Wohnraum umzäunende Wand, an die sich die Muskeleindrücke legen, sehr dünn, blattförmig. Radowesnitz, Korytzan.
44. Petalodontia aculeodentata. Poč. (Taf. V. Fig. 18 a, b). Die Deckelklappe klein, die Zähne lang und nur wenig zusammengedrückt. Radowesnitz.
45. ? Petalodontia bohemica Poč. sp. (Taf. VI. Fig. 2.) Eine stark abgerollte Deckel- klappe, die vielleicht zu dieser neuen Gattung gestellt werden kann. Beide Zähne sind abge- brochen und die Bruchflächen durch Abrollung geglättet. Korytzan.
Ueber Rudisten aus der böhm. Kreideformation. 87
46. Ichthyosarcolithes ensis Poč. (Taf. VI. Fig. 8a, b, 9a, b). Lange, schwertáhnliche Unterschalen, welche im Durchschnitte 3, meist kantige Kammern zeigen. Radowesnitz.
47. ? Ichthyosarcolithes marginatus Poč. (Taf. VI. Fig. 6, 7.) Sehr problematische Formen von länglichen Unterschalen, welche meist ihrer Schalenwand ledig sind und deren Steinkerne Längsrippen tragen, die hie und da durch ausgehöhlte Böden (Wasserkammern ?) abgetheilt sind.
Tafelerklärungen.
Erklärungen zur Tafel I.
1. Biradiolites Zignana Pir. sp. 1a der untere Theil der Schale mit feinen Zuwachs- abtheilungen, 1b dieselbe Schale von oben. Aus der rundlichen Mundöffnung rast der gefurchte Steinkern. c der Steinkern isolirt.
2—3. Radiolites humilior Poč. 2. ein kleines, niedriges Exemplar mit gut kenntlichen Furchen; 3. eine niedrige, an der Oberfläche fast gänzlich glatte Unterschale.
48. Radiolites Sanctae Barbarae Poč. 4. kegelförmige Unterschale mit kräftigen Furchen, 5. kegelförmige Unterschale mit einer Zuwachsabtheilung, 6. ein altes Exemplar mit stufenförmig angelesten Zuwachsabtheilungen, 7. das am besten erhaltene Exemplar mit zahl- reichen Abtheilungen, 8. die Oberklappe, theilweise erhalten, mit am Steinkerne angedeuteter Ligamentalfurche.
9. ? Radiolites socialis d'Orb. Eine Kolonie von Exemplaren, auf deren Innenseite eine der Ligamentalfurche entsprechende Leiste verläuft.
10. Radiolites Saxoniae Röm. sp. Ein kleines Exemplar mit hohem und radial ge- furchtem Rande.
11—13. Radiolites undulatus Gein. 11. die grösste, kreisförmige Deckelklappe mit wellenartig verbogenem Rande und einer der Ligamentalfurche entsprechenden Leiste, 12. klei- nere, nur theilweise erhaltene, eifórmige Deckelklappe, mit koncentrischen Streifen und Liga- mentalleiste, 13. eine andere, schlecht erhaltene, eiförmige Klappe.
14, 15. Radiolites tener Poč. sp. 14. Kolonie aus einigen, schlecht erhaltenen Einzeln- thieren, 15. drei Exemplare, von denen das mittlere die flache und dünne Deckelklappe trägt.
Erklärungen zur Tafel Il.
1. Oryptaulia triangulum Poč. Die Unterschale mit theilweise abgebrochener, innerer Schalenschicht, aus welcher die flache Ausfüllung des Kanales hervorragt.
2—4. Caprotina sodalis Poč. 2a die Unterschale von der Ligamentalseite, 2% die- selbe von rückwärts, 3. zwei innig mit einander vereinte Exemplare, wobei eins das andere mit dem Wirbel umschlingt, £. Kolonie von drei Exemplaren.
88 2. Dr. Ph. Pocta:
5—8. Caprotina perplexa Poč. 5a ein dickes Exemplar mit der Oberschale von rückwärts, 5b dasselbe von der Ligamentalseite, 6a Unterschale mit starken Furchen, seitwárts von der Ligamentalfurche, 6 dieselbe von rückwärts, 7. ein grosses Exemplar von der Hinter- seite, 8. ein kleines Exemplar mit der Oberklappe.
9—10. Caprotina aculeata Poč. 9a Unterschale mit eingerolltem, feinem Wirbel von der Hinterseite, 9% dieselbe von der Ligamentalseite, 10@ Unterschale mit dickem Wirbel von der Ligamentalseite, 10% seitliche Ansicht derselben Unterschale, um die Biegung des Wirbels zu veranschaulichen.
11—12. ? Caprotina acurinata Poč. sp. 11. Unterschale mit feinem, spitzigem und stark gebogenem Wirbel, 12. ein breiteres Exemplar mit abgebrochenem Wirbel.
13. Stenopleura angustissima Poč. Durchschnitt der Oberklappe, an welchem der mittlere, polygonale Kanal zum Vorschein kommt.
14—17. Caprotina sp. 14: Durchschnitt der Oberklappe, um den von dem Wohnraume zum Wirbel sich hinziehenden Kanal zu zeigen; 15. Durchschnitt der Oberklappe, an welchem neben dem breiteren, vom Wohnraume zum Wirbel laufenden Gange noch 3 andere, engere Kanäle durchgeschnitten sind; 26. Schlossapparat der Unterschale. Rechts der eiförmige Wohnraum, links die Ligamentalfurche, zwischen beiden der mittlere Schlosszahn. Unter dem- selben die vordere Zahnalveole, oberhalb dessen die hintere Zahnalveole und die Vertiefung für die Muskelapophyse 17. Schlossapparat einer nicht ganz erhaltenen Unterschale. Der Wohnraum sowie die vordere Zahnalveole bedeutend.
18. Caprotina vadosa Poč. 18a Unterschale von der Seite, um die Biegung des Wirbels zu zeigen, 18b dieselbe Unterschale von der Ligamentalseite; die flache Hinterwand ragt empor.
19, 20. Caprotina stimulus Poč. 19a Unterschale von der Ligamentalseite, 19b die- selbe von der Seitenfläche, 20. ein Exemplar mit der Deckelklappe und unregelmässigen Falten und Auswüchsen auf der Oberfläche.
21. Caprotina sinuata Poč. Unterschale mit der seitlichen Einbuchtung.
22, 23. Muthmassliche Steinkerne von Caprotina.
Erklärungen zur Tafel Ill.
1. Caprotina perplexa Poč. 1a Deckelklappe von oben mit beiden, schwachen Aus- schnitten, 19 Deckelklappe von unten. In der Mitte der Wohnraum, oberhalb desselben der vordere Schlosszahn. Links der hintere Schlosszahn mit dem Muskelstiele. Zwischen beiden die tiefe Alveole für den Schlosszahn der Unterschale.
2—3. Caprotina sinuata Poč. 2a Deckelklappe von unten mit bedeutendem, seitlichem Ausschnitte. Der Wohnraum eng, oberhalb desselben der vordere Schlosszahn, links der hintere Schlosszahn mit dem Muskelstiele, unter welchem sich die Kanäle öffnen. Zwischen beiden Zähnen die tiefe Alveole. 2% dieselbe Klappe von oben, 3a Deckelklappe von unten mit bedeu- tendem Ausschnitte. Der vordere Schlosszahn lang, unter demselben der im Umrisse nieren- förmige Wohnraum, links der hintere Schlosszahn mit dem Muskelstiele und unter demselben die Öffnungen der Kanäle. Zwischen beiden Zähnen die tiefe Alveole. 35 dieselbe Klappe von oben.
Ueber Rudisten aus der böhm. Kreideformation. 89
4, Petalodontia foliodentata Poč. 4a Deckelklappe von oben mit guerer Wulst, 40 die- selbe Klappe von unten. Der grosse Wohnraum wird durch eine dünne Wand umgezäumt. Der vordere Zahn ist abgebrochen, der hintere flach; zwischen beiden die Zahnalveole.
5, 6. Kleine Deckelklappen von Caprotina. 5a eine Klappe von unten mit undeutlichem Schlossapparate, 55 dieselbe von oben, 64 eine Klappe von oben, 6b dieselbe von unten.
7. Stenopleura angustissima Poč. sp. 7a Deckelklappe von unten. Der Wohnraum ver- längert, oberhalb desselben die warzenfórmigen Zähne und zwischen beiden die tiefe Alveole. Links der mächtige, hintere Muskeleindruck, 75 dieselbe Klappe von oben.
8—11. Petalodontia planoperculata Poč. sp. ©. Deckelklappe von oben mit starker, querer Wulst, 9a Deckelklappe von unten mit unvollkommener Wand und abgebrochenem vor- deren Zahn, 9b dieselbe Schale von oben, 10a Deckelklappe von vorne mit sehr langem, mäch- tigem Vorderzahn, der hintere Schlosszahn abgebrochen, 10% dieselbe Klappe von unten mit erossem und tiefem Wohnraume. Der lange, vordere Schlosszahn ragt hoch empor, der hintere abgebrochen, 10c dieselbe Schale von oben. Die quere Wulst ist nur schwach angedeutet. 1la Deckelklappe von unten, beide Zähne abgebrochen, 11% dieselbe Klappe von oben.
12—13. Caprotina sp. 12a Deckelklappe von unten, der Wohnraum rundlich, der vor- dere Schlosszahn walzenförmig, hoch, der hintere flach, 12% dieselbe Klappe von oben, 73a dicke Deckelklappe von unten. Der Wohnraum in der Mitte rundlich, beide Zähne walzenförmig, der Muskelstiel niedrig, 19b dieselbe Klappe von oben.
14. Deckelklappe von Caprotina. 14a von unten. Der Wohnraum unregelmässig situirt, der vordere Zahn so wie ein Theil des hinteren fehlen, 745 von oben, am Bruche durch stufen- förmigen Absatz neu ersetzt.
15, 16. Stenopleura venusta Poč. sp. 15a Deckelklappe von unten. Der Wohnraum seicht, ober demselben beide warzenförmige Zähne, und zwischen ihnen die Alveole. Die Muskel- eindrücke auf beiden Seiten mächtig, 755 dieselbe Klappe von oben. 16. Deckelklappe von oben.
17. Petalodontia opima Poč. sp. 17a von unten. Der Wohnraum theilweise mit Gestein ausgefüllt. Der vordere Zahn lang, mit feiner Spitze, der hintere sehr breit. Die Muskelein- drücke undeutlich. 175 dieselbe Klappe von oben, 17c dieselbe Klappe von vorne.
Erklärungen zur Tafel IV.
1-4. Cryptaulia perlonga Poč. 1. Unterschale von der Seite, an welcher die Bruch- stücke der Schalenschichten zu sehen sind; 2. dieselbe Schale von der anderen Seite, an welcher oben die regelmässig gefurchte Schichte, unten die wurmartig gestreifte zu sehen sind; S. die- selbe Schale von der Ligamentalseite. Neben der Ligamentalfurche verlaufen zwei pararelle Abgüsse von Láneskanálen; 4. eine kleine Unterschale von der Ligamentalseite mit beiden Längskanälen.
5. Petalodontia Germari Gein. sp. 5a Exemplar mit beiden Schalen. Auf der Unter- schale beobachtet man eine fein gestreifte und zwei glatte Schichten. 55 Partie der gestreiften Schichte sechsmal vergrössert.
Mathem.-naturwis. Classe VII. 3. 12
90 2. Dr. Ph. Pocta:
6—9. Stenopleura amgustissima. Poč. sp. 6. Unterschale mit Theilen der Oberschale von hinten, 7. Unterschale von vorne, 8. kleine Unterschale mit stark eingerolltem Wirbel, 9. grosse Unterschale von vorne.
10—17. Simacia minima Poč. sp. 10. Kolonie von 5 Exemplaren verschiedenen Alters. 11a Unterschale mit der Mundöffnung nach oben, der Wohnraum kreisrund, unter demselben der in zwei getheilte Zahn und neben ihm die Alveole. Die Ligamentalfurche durch tiefen Einschnitt angedeutet, 115 dieselbe Schale von der Hinterseite, 12. Steinkern. 13a Steinkern, an welchem das Schloss mittelst Abguss angedeutet ist von hinten, 13b dasselbe von der Vorderseite, 23c der vierkantige Durchschnitt desselben Steinkernes. 14. Unterschale mit ein- gerolltem Wirbel. 15. Unterschale stark eingerollt. 16. Unterschale bis am Wirbel eingerollt, 17a eine verdickte Unterschale von hinten, auf welcher die durch Quetschung verursachte Kante verläuft. 17b Die Mundöffnung dieser Schale. Links der runde Wohnraum, nebenan die Alveole für den Vorderzahn der Oberschale und der wulstförmige, mittlere Zahn. Rechts der kräftige, vordere Muskeleindruck.
18. Cryptaulia paradoxa Poč. Unterschale mit theilweise erhaltener, innerer Schalen- schichte. Längs der Ligamentalfurche verlaufen zwei Längskanäle und rechts zwei Falten.
h Erklärungen zur Tafel V.
1—3. Petalodontia foliodentata Poč. 1. Oberschale von vorne mit beiden, kräftigen Zähnen, 2. von der Seite mit dem vorderem Muskeleindruck, 3. von oben.
4. Ichthyosarcolithes ensis Poč. 4a Von der Seite, an welcher die Abgüsse der Längs- kanále zum Vorschein kommen, 45 von anderer Seite, wo die durch Quetschung entstandene Kante verläuft.
5. ? Steinkern von Ichthyosarcolithes. 5a Von der einen, 5b von der andern Seite, 5c der Querschnitt.
6. Petalodontia crassodentata Poč. Vorderansicht auf beide, mächtige Zähne, von denen der vordere an beiden Seiten mit kräftigen Furchen bedeckt ist.
7—15. Radiolites bohemicus Tell. sp. 7. Ein Theil der Mundöffnung mit theilweise erhaltenem Saume. 8. Mundöffnung mit der flachen Oberschale und theilweise erhaltenem Saume. 9. Theil der Mundöffnung mit theilweise erhaltenem Saume, 10. kleines Exemplar mit der Oberschale, abgebrochenem Wirbel und oben mit Längsrippen bedeckt, 11. ein Bruchstück der Unterschale mit beiden, canellirten Zahnalveolen, zwischen welchen die Ligamentalfurche liegt. 12. Bruchstück der Unterschale die Verbindung beider Schalen veranschaulichend. Von der gebogenen Basis entspringen die in die Alveolen greifenden Zähne und neben ihnen stehen die hohen Muskelstiele. 15. Oberschale stark gewölbt, mit beiden, kräftigen Zähnen, 14. grösseres Exemplar mit der Oberschale. 15. Exemplar mit der Oberschale, welches auf der Oberfläche Partien von gefurchter Schichte besitzt und nebstdem einige schräge Leisten, vielleicht Aus- füllungen von Kanälen zeigt.
16. Petalodontia planoperculata Poč. sp. Vorderansicht; der hintere Zahn ist ab- gebrochen.
Ueber Rudisten aus der böhm. Kreideformation. 91
17. Caprotina pleuroidea Poč. 17a Oberschale von unten; der vordere Schlosszahn 'warzenförmig, der hintere nach Aussen gebogen, 17b von der Seite, die Krümmung des hin- teren Zahnes ist eine bedeutende.
18. Petalodontia aculeodentata Poč. 18a Oberklappe von der Seite. Der vordere Schlosszahn lang, der hintere kürzer. 18b Von oben.
19—20. Stenopleura pileus Poč. 19. grössere Oberklappe im Stein. 20. Oberklappe mit der Unterseite im Gestein verwachsen.
21. Valletia aliena Poč. sp. 21a Oberklappe von der Seite mit gebogenem Wirbel, 21b dieselbe von unten. Der vordere Schlosszahn warzenförmig, nebenan auf der Umzäumung der Alveole kleine Anschwellung; der hintere Schlosszahn dreilappig. Die Zahnalveole tief, die Muskeleindrücke flach, kräftig.
22. Monopleura cumulus Poč. 22a Kappenförmige Oberschale von der Seite. Unten ragen die beinahe gleich langen Zähne, 22% dieselbe von unten. Die Zähne warzenförmig, gleich Jang, zwischen ihnen die tiefe Alveole.
23. Stenopleura carinoperculata Poč. sp. Enge Oberschale mit scharfem Kiele im Gestein.
24. Caprotina umbonata Poč. Oberschale mit dem Wirbel. Der vordere Schlosszahn nicht sehr hoch, der hintere nahe am Muskelstiele. Alveole hufeisenförmig, tief.
25. Stenopleura venusta var. fornicata Poč. Oberklappe von unten. Der Wohnraum gross, ebenfalls die Zahnalveole. Der vordere Schlosszahn abgebrochen.
26—27. Radiolites Saxoniae Roem. 26. Grosses Exemplar ohne Saum an der Mund- öffnung mit kräftigen Lángsfurchen auf der Oberfläche. 27. Abguss des Inneren der Schale.
28. Caprotina vadosa Poč. 28a Unterschale mit der Mundöffnung nach oben. Der Wohnraum eng, vordere Alveole tief, hintere klein. Die Vertiefung für den Muskelstiel gross, 28b dieselbe von der Ligamentalseite. Die seitliche Wand ragt empor; der mittlere Zahn ist niedrig.
Erklärungen zur Tafel VI.
1. Caprina striata Poč. Unterschale ungünstig erhalten und mit flachen Furchen bedeckt.
2. 2 Petalodontia bohemica Poč. sp. Mundöffnung der Oberschale. Der Wohnraum gross, beide Zähne abgebrochen, die Alveole verlängert oval.
3. ? Caprina incerta Poč. Oberschale von vorne mit nach vorne geneigtem Wirbel und Zuwachsstreifen.
4. Caprotina caudiculata Poč. 4a Unterschale von der Seite, wo der dünne, einem Strunke ähnliche Wirbel zu sehen ist, 4% dieselbe Schale von der Ligamentalfurche.
5. Caprotina semistriata D’Orb. Ein kleiner Abguss der Wohnraumes, zu welchem die Steinkerne des vorderen Zahnes, sowie des hinteren Zahnes mitsammt des Abgusses der Vertiefung für den Muskelstiel sich gesellen.
12*
99 2. Dr. Ph. Počta: Ueber Rudisten aus der böhm. Kreideformation.
6—7. ? Ichthyosarcolithes marginatus Poč. 6. Kleines Exemplar mit Längsfurchen auf der Oberfläche, 7. grösseres Exemplar oben mit erhaltener Schale, unten mit Wülsten, den Abgüssen von Kanälen, versehen und durch Böden getheilt.
8, 9. Ichthyosarcolithes ensis Poč. 8a Flaches Exemplar von der Seite. 8b Durchschnitt desselben mit 3eckigen Kanälen. 9a Exemplar mit der Ligamentalfurche. 9b Durchschnitt des- selben mit den Kanälen.
10. ? Caprotina contorta Poč. sp. Bruchstück der Unterschale mit schraubenförmig gewundenen Streifen auf ‘der Oberfläche.
11. Caprinula incerta Poč. Theil der Unterschale mit der Ligamentalfurche. Aus der inneren Schalenschichte ragt der Ausguss eines Kanales.
12—13. Radiolites Saxoniae Roem. 12. Querschnitt der äusseren Schalenschichte an der Ligamentalfurche. 40mal vergrössert. 13. Längsschnitt derselben Schichte gleichfalls 40mal vergrössert.
14—16. Radiolites Sanctae Barbarae Poč. 14. Längsschnitt der äusseren Schichte der Unterschale. 15. Querschnitt derselben Schichte. 16. Längsschnitt der äusseren Schichte der Oberschale. Durchwegs in 40facher Vergrösserung.
17. Caprotina deformis Poč. Unterschale von der Ligamentalfurche.
| D’F.Pocta: 0 rudistech čes. křidového útvaru. | Tab.
Autorad nat. delin. C. kdvorní litografie A Haase v Praze.
Tab.ll.
D’F.Pocta: 0 rudistech ces. kfidoveho útvaru.
C.kdvorní litografie A.Haase v Praze.
Autorad nat delin.
MEM O
+ U a z a K Wise b (7 Sake MLR „DU O P ra
D’F.Pocta: 0 rudistech čes. křidového útvaru. Tab.lil.
Autor ad nat delin. C. kdvorní litografie A.Haase v Praze.
Rozpravy král české společnosti náuk. — Třída mathem nřírodověd VIE 2 ewa-
D’F.Pocta: 0 rudistech čes. křidového útvaru. Tab.IVv.
Autor ad nat. delin C.k.dvorni litografie A.Haase v Praze
Rozpravy král české společnosti náuk. © Třída mathem. přírodověd. VÍl.ř. 3.svaz.
= Počta: 0 rudistech čes. křidového útvaru.
Tab.V.
C.kdvorní litografie A.Haase v Praze
Autorad nat. delin.
Tab.Vl.
D"F.Počta: 0 rudistech čes. křídového útvaru.
B
n at
C.kdvorní litografie A.Haase v Praze.
Autorad nat. dejin.
KVĚTENA
ČESKÉHO CENOMANU.
Napsal
Dr. J. VELENOVSKÝ. S tabulkami VI— XII.
Rozpravy Král. České Společnosti Nauk. — VII. řady svazek 3.
Třída mathematicko-přírodovědecká, číslo 8,
VY PRAZE.
Nákladem Královské České Společnosti Nauk. — Tiskem Dr. Edvarda Grégra. 1889.
STR DE ee
Ze. ng, Jeans lee VE are bikeralbe re KERN, STA T050 ALA
RE SSR VE ae STS
s 3 IE 4 BIAAT *
Předmluva.
Práce tato jest dokončením studií o křídové floře české, jež bohužel pro různé pří- činy nemohly zahrnuty býti v jediném souvislém díle, nýbrž roztříštěny jsou v následujících pojednáních :
Die Flora der böhm. Kreideformation. Wien. Beiträge zur Paläontologie Osterreich- Ungarns und des Orients. 4 Theile.
Die Gymnospermen der Kreideformation. Prag, 1887.
Die Farne der böhm. Kreideformation. Prag, 1888. Abhandl. der kön. böhm. Gesell. der Wiss.
Über einige neue Pflanzenformen der böhm. Kreideformation. Prag, 1887. Sitzber. der kön. böhm. Gesell. der Wiss.
Neue Beiträge zur Kenntniss der Pflanzen des böhm. Cenomans. Prag, 1886. Sitzber. der kön. böhm. Gesell. der Wiss.
Celá tato práce rozděluje se na dva oddíly, z nichž prvý obsahuje systematické po- jednání o druzích rostlin, jež buď až posud nebyly uveřejněny, buď novými nálezy starší pozorování doplňují neb opravují. Vybral jsem zde jen druhy, nalezené v bohatém a dobře zachovalém stavu, řídě se přesvědčením, že popisování palaeontologických objektů špatně za- chovalých a určení naprosto neschopných stává se jen břemenem v literatuře. A i tam, kde
- dosti dobře zachovalé zbytky rostlinné měli jsme po ruce, v posudeich svých o významu jich snažili jsme se omezovati, nebylo-li tu patrných důkazů ve smyslu botaniky žijící. Připojené otisky listů dvouděložných jsou jen nejvybranější částí druhů buď hojně se vyskytujících neb zvláště ‚charakteristickych. Zvláště poznamenäväme, že ani tímto příspěvkem ani pracemi dřívějšími není celý material flory českého cenomanu vyčerpán, obsaženoť jest již v samých sbírkách musejních nejméně ještě jednou tolik druhů, jež ale pro nedostatečný stav jich za- chovalosti nebezpečno popisovati. A druhů, jichž novým hledáním v nalezištích snadno lze ještě získati, tuším celou řadu.
V druhém oddílu zahrnuty jsou povšechné úsudky o všech posud popsaných rostlinách cenomanských v Čechách. I uložení vrstev peruckých jsem se dotknul aspoň v té míře, pokud mně neznalému podrobné geologie jest dovoleno. V oddílu tomto sestavil a vytknul jsem vše možné, co o floře křídové v Čechách vůbec říci se dá. Že výsledky tyto jsou skrovné, vidíme na první pohled, a že místy jsou jen pouhými naznačenými theoriemi, jež čerpány
1*
jsou z jednotlivých úkazů, jest patrno. Máme-li kde zajištěný úkaz, dovoleno čirmiti na základě jeho konkluse, jež smí jiný zvrátiti neb opraviti jen nově dokázanými fakty.
Tím tudíž končíme práci svou o křídové flore v Čechách, jež budiž jen jako nepatrným pokračováním slavných studií velikého Šternberga a Cordy, z nichž prvý právě ve vlasti naší položil základy k mladinké posud vědě fytopalaeontologické.
Vše co v práci naší podáno, není ani přibližně studiem dokončeným, spíše možno říci, že jest to jen pobídkou ku vlastní práci nové, již někdy podniknou ti, kterým osud toho dopřeje.
V Praze, dne 1. ledna 1889.
J. Velenovský.
I. Čásť systematická.
Filices.
Acrostichum cretaceum sp. n. Tab. II. obr. 22, 23.
V šedých lupcích u Vyšerovic, kde se hojně vyskytují Crednerie, Aralie a jiné dvouděložné, nalezl jsem kus břidly, jež nic jiného neobsahuje, než samé listy kapradiny, jejíž věrné vyobrazení nám podává naše tabulka. Jednotlivé listy a jich úlomky jsou v úzce čárko- vité úkrojky dlanitě a nepravidelně rozděleny. Na otisku «) lze zřetelně viděti, jak se jedno- tlivé úkrojky sbíhají v súžený zpod a zde celý list přechází v dlouhý, tenký řapík. Otisky jsou barvy černohnědé a nejeví vůbec žádnou nervaturu neb jen střední nezřetelný nerv.
Celý list měl tedy asi podobu obr. 23. Ačkoliv nemáme posud plodných kusů této kapradiny, tož přece podoba listu, jeho dělení a nervatura velmi živě upomínají na listy některých exotických druhů rodu Acrostichum. A. peltatum Sw., jež rozšířeno jest ve Venezuele, Guatemale a Peru, má listy, jež se od našich křídových ničím nerozeznávají. Úkrojky listové tohoto druhu jsou rovněž tuhé ač ne kožovité a střední jich nerv vyniká rovněž nezretelne.
Nepatrný úlomek nalezl jsem také u Lipence.
Platycerium cretaceum sp. n. Tab. V. obr. 16.
Vyobrazený úlomek listu kapraďového pochází z lupků Vyšerovických, a sice z lomu posledního. Čepel listová byla sotva kožovitá, poněvadž některá místa jsou řasnatě smačkána. Hlavní nervy jsou všude stejně tlusté a pravidelně vidličnatě dělené. Ostatní nervatura sestává z velmi jemných příčných žilek, jež jsou stejné tlouštky a tvoří pravidelná, skoro vesměs čtyrstranná políčka.
Bohužel, že nemáme podobných úlomků více, abychom si mohli sestaviti celý tvar listu. Z toho, co máme, lze toliko souditi, že list byl laločnatě a vidličnatě dělený a že byl
dosti veliký.
6 3. Dr. J. Velenovský
Podobný tvar listu a tak význačná nervatura jest ale u kapradin dosti vzácná a proto soudím, že bezpochyby náš úlomek náležeti bude nějakému druhu rodu Platycerium, jehož druhy jmenovanými vlastnostmi se vyznačují. Platycerium biforme Hook. z Luzonu má listy s naším úplně stejné. Jen žilky vedlejší zdají se býti hustšími a v ostřejších úhlech rozdělenými.
Osmundophyllum eretaceum sp. n. Tab. II. obr. 21.
Vyobrazený fragment kapraďový jest ode všech mně posud z peruckých vrstev známých rozdílným. Postranní úkrojky jsou srdčitě podlouhlé, u předu nezřídka srdčitě vykrojené. Nervatura vyniká jen slabě a sestává z vidličnatě dělených žilek.
Nedostatečný úlomek tento jest ovšem k bližšímu určení nezpůsobilý. Připomínáme toliko, že jest dosti podoben listům žijícího druhu Osmunda regalis L. Úkrojky listové jsou zde podobné a žilnatina taže.
Náš úlomek nalezen byl v lupcích Lipeneckých.
Uycadeae.
Zamites bohemicus sp. n. . Tab. III. obr. 7, 8.
Mezi přečetnými otisky listů cykasovitých, jež naplňují růžové lupky Bohdánkovské, jsou zajímavé listy obr. 7. a 8. naší tabulky. Úlomek obr. 7. jest částí celého zpeřeného listu. Uprostřed jest silné hlavní žebro, od něhož po obou stranách odbíhají souběžně úzké, kožovité listy. Tyto jsou tlakem odtrženy od středního žebra. Lístky jednotlivé jsou mezi jinými otisky velmi časté. Z toho jest patrno, že jako u rodu Podozamites odpadaly od hlavního žebra. Jsou od příbuzných hned poznatelny dle toho, že jsou na zpodu rovně uťaty a sotva súženy; ku předu sužují se pozvolna. S nimi se zde objevující lístky Podozamites lanceolatus rozeznávají se v každém případě súženým zpodem a dosti tupou a sotva súženou špičkou. Celý list tohoto druhu byl ostatně mnohem slabším a střední žebro tenčím (viz zprávy král. česk. spolku nauk v Praze r. 1886).
Celý list Zamites bohemicus byl asi značně velký, čemuž odpovídá tlouštka žebra; soudím asi na metr délky. Protože nenalézají se v lupcích větší lístky, než jaké jsme vyobrazili, lze se domýšleti, že celý list byl dosti úzce prodloužen a uprostřed sotva širší.
Podozamites longipennis Vel. Tab. III. obr. 9.
Ve svém díle „Die Gymnospermen der böhm. Kreideformation“ vykreslil a popsal jsem dolejší polovici tohoto listu cykasovitého. Dnes máme více celých exemplářů, z nichž
Květena českého cenomanu. ZT
jeden podán na našem obraze v přirozené podobě. Nejčastěji jsou velikosti této. Jsou ke zpodu zvolna zúženy, v předu nejširší a na konci přítupé. Na povrchu probíhá velký počet souběžných, dosti silných nervů.
Coniferae.
Dammara borealis Heer.
Tab. I. obr. 28, 29.
V lupcích u Vyšerovic, Kounice, Hloubětína, Lipence, Lidic, Landsbergu, Bohdänkova a Peruce vyskytají se velmi často otisky, jichž věrný obraz vidíme u čís. 28. Jsou to šupiny v předu značně rozšířené, krátce zobanité, dolů pak stopkatě rychle súžené. Na jedněch jest široká přední čásť velmi příkře vyklenuta a v předu v zobánek do zadu namířený súžena; spodní čásť jeví slabounké žilkování podélné a poněkud vyvýšený střední kýl. Druhé otisky mají opačně místo příčně vyklenuté části slabě vyhlubený příčný pás. Mimo to jest pak celá hoření i dolejší čásť obloukovitými vráskami proužkována.
Otisky tyto mimo příčný kýl, který je v lupku hluboce vytisknut, jeví jen slabou tloustku, takže dobře souditi můžeme, že dolejší čásť byla dosti plochou.
Není třeba mnoho obrazotvornosti, abychom v Šupinách těchto ihned nepoznali věrnou podobu šupin nyní žijících druhů rodu Dammara. Obr. 29. jest podán dle negativního otisku ve vosku, čímž podoba tato ještě lépe vyniká. Také na šupinách Dam mary nalézáme na vnitřní straně podélné proužkování. Ostatně v každém ohledu žijící i křídové šupiny úplně se shodují, tak že nelze pochybovati o významu našich otisků. Jedině v tom nalézáme roz- dílu, že naše šupiny nemají na dolejší klínovité části křídlovitou obrubu, jako jest to u ži- jících druhů.
Že se vesměs vyskytují ojediněle a že posud nikde nalezena nebyla souvislá šiška, jest zcela pochopitelno, neboť známo, jak rychle a brzo šišky Dammary se rozpadávají. Také semena posud nebyla pozorována.
Velikost šupin popsaných se značně mění. Některé se úplně podobají těm, jež Heer pod tímže určením popsal ze současných vrstev Grónlandských (Fl. arct.). Heerův popis S naším docela se shoduje.
Krásné listy dammarové (Dammarophyllum striatum Vel. Zprávy král. česk. spolku nauk r. 1886), jež u Bohdánkova leží na těchže břidlách, co výše popsané Supiny, tím lépe určení těchto Šupin potvrzují a snad i téže rostlině náležejí.
A porovnáme-li nyní šišky Cunninghamia elegans, jež jsem r. 1886 popsal, tož shledáme mezi podobou plodních šupin této konifery a šupinami naší Dammara borealis nápadnou shodu. Šupiny Cunninghamia elegans jsou vlastně zmenšeným obrazem šupin Dammara borealis. Jsou jen více protáhlé, úžeji stopkaté a déle zobanité. Stopkatä čásť rovněž není křídlatá. Šupiny Cunninghamia elegans také se šišky opadaly.
8 3. Dr. J. Velenovský
Araucaria bohemica sp. n. Tab. I. obr. 20—24.
V lupcích Lipeneckých znám mně byl již po delší dobu otisk, jenž jest znázorněn ve nich jest nápadným, jest jejich veliká tlouštka. Jsouť i v smačklém stavu na lupku tlustou vrstvou uhelnou (bývalou podstatou rostlinnou) vyplněny, jakž vidíme na obr. 23. V některých otiscích lze v dolejší klínovité části zcela dobře rozeznati vnitřní dutinu, z níž se mně po- dařilo i ellipsoidické zuhelnatělé tělísko vytáhnouti. Na povrchu jsou otisky tyto pokryty vráskovitými žilkami, jež se sbíhají ku hořejšímu kraji. Na mnohých jest dobře viděti, že dolejší klínovitá čásť jest uprostřed na podél vypouklá. Jen na dvou otiscích nalezl jsem v předu krátkou špičku, jak také na obraze naznačeno.
Asi po 5 let nemohl jsem ani přibližně tušiti, čemu by tyto klínovité otisky mohly náležeti. Jasný výklad k nim podává nám ale šiška obr. 20., kterou jsem lonského roku vy- štípal u Lipence, z níž ale bohužel kus dolejší části při štípání odletěl a v třískách lupků se ztratil. Vykreslil jsem celou šišku tuto ve věrné podobě i se ztracenou částí dolejší, jež čarou jest oddělena. Také na levé straně byla šiška zachovalá, ale hned při vylamování z lupků (jež jsou velice drobivé) se polovice tato rozdrobila. Ale i vzdor těmto ztrátám dostačí nám šiška tato, abychom si celý její obraz sestavili. Z polohy hořejších šupin jest patrno, že jest šiška nahoře zakončena a dolejší Šupiny rovněž svědčí o dolejší její zaokrouhlené basi. Šiška jest složena vesměs ze Šupin, jež jsou tože, co nám otisk obr. 21. podává. Šupiny jsou krásně zachovalé; tam kde klínovitým zpodem se okončují, leží asi na podél vyloužená střední osa. Na dvou Supinäch jest u předu viděti, že končí dvěma krátkýma špičkama.
Srovnáme-li všechna naše právě uvedená pozorování, vidíme ihned, že vykreslené fragmenty náležejí Siskäm pravé araukarie. Vezmeme-li rozměry z rozlomené šišky a tvar u rozměry jednotlivé šupiny dle obr. 21., při níž ovšem nutno něco přidati na tlouštce, poněvadž je poněkud smačklá, obdržíme restaurovaný obraz šišky první české araukarie, jakž u čís. 24. jest proveden. Jest to tudíž kulovitá šiška z četných spiralně sestavených šupin složená; šupiny její jsou velmi tlusté, v předu valovitě a krátce napuchlé, kratičkou špičkou okončené, jež sbíhá ostrým okrajem ku ztenčeným ale nekřídlovitým okrajům. V dutině ztluštělé části klínovité leží semeno.
Podobné šupiny má Araucaria brasiliana Lamb. Český druh liší se ale od této a jiných žijících poměrně malou šiškou ač s dosti velikými šupinami, jež nesou jen kratičkou špičku, která při štípání skoro vždy zůstane v dutině negativu.
Živá Supina z české araukarie měla by asi podobu obr. 22.—23. Na obraze tomto jest také přikreslena ligula, kterou ovšem těžko na otiscích hledati. k
Důvody, jež nás opravňují popsané fragmenty považovati za šišku a šupiny pravého rodu Araucaria, jsou tedy v přehledu tyto:
1. Šupiny ojediněle se vyskytující v lupcích svědčí tomu, že šišky, jimž náležely, se rozpadávaly jako šišky žijících araukarií.
2. Tvar šupin, jmenovitě tlouštka odpovídá araukariové šupině úplně; žádná jiná konifera nemá takto ztlustělé šupiny.
Květena českého cenomanu. 9
3. Teliska v dutině šupin ležící shodují se dobře s jediným semenem, v šupině araukariové uzavřeným.
4. Kulovitý tvar šišky opakuje se vesměs u šišek pravých araukarií. Listnatých větv k naší plodní šišce posud neznáme.
Echinostrobus sgnamosus Velen.
Tab. I. obr. 13., 14., 16—19. Tab. II. obr. 1., 2.
Ve jmenované již práci o křídových nahosemenných (1. c.) jest popsáno a vyobrazeno několik úlomků jakési konifery, jež prozatimně zařaděna do mesofitického rodu Echino- strobus. Letošního roku přinesl p. Kalina z lomů Vyšerovických dosti velikou větévku opět téže rostliny. Obraz její ve věrné a přirozené podobě podán u čís. 1. tab. II. Větévka tato má tyže vlastnosti, jako připomenuté již úlomky. Od střední silné osy oddělují se skoro dvouřadě tlusté postranní větve, jež opět nesou po obou stranách nové větvičky, které jsou zcela zřetelně sestaveny dvouřadě, takže celá větev leží na břidle v jedné ploše. Všechny částě větévky jsou nápadně tlusté a na povrchu rhombickými políčky pokryté. Při bližším ohledání seznáme, že jsou políčka tato otisky rhombických šupin, které těsně pokrývají vě- tévky. Každá Supina jest na povrchu jemně proužkována.
Podoba šupin, jak jsem ji původně byl popsal, jest ale poněkud jiná, což tuto na základě nového materialu nutno opraviti. Otisk šupiny jeví totiž pod špičkou u předu zře- telně vyhlubenou jamku, v níž se husté proužky sbíhají. Pozorujeme-li dobře okraje větévek, tož tu a tam naleznem postranní otisk našich Šupin. Zde vidíme, že mají podobu ku předu nahnutého kužele, jenž vyniká z base rhombické. A je-li tedy Supina z plochy otisknuta, musí se nám patrně špička kužele objeviti na otisku co důlek pod špičkou otisku. Obr. 13. podává nám čásť větévky věrně dle přírody. Na obr. 14. jest táže větévka v restauro- vaném stavu.
Uspořádání šupin na větévkách jest mně ale podnes ještě nejasné. Na starších částech větve jsou v spiralním pořádku, na mladých větvičkách jsou ale docela jistě v střídavých párech, jakž jsem se již v práci jmenované byl zmínil. Tomuto vstříčnému postavení ostatně zcela dobře odpovídá párovité a dvoustranné rozestavení mladých postranních větviček.
Tolik o částech vegetativních této zvláštní konifery. Dnes možno nám ale také popsati její plodné šišky. Z břidel Vyšerovických jsou mně jíž dávno známy dvojité šistice, jichž věrný obraz vidíme u čís. 17. Nemohl jsem ale tušiti, ku které zdejší rostlině by náležely, poněvadž se nikdy nepodařilo nalézti je ve spojení s větévkou. Nyní ale máme je v několika kusech, kde sedí na zřetelné větévce, Šupinami pokryté (obr. 16, 18, 2).
Na šiškách těchto lze rozeznávati tyto podrobnosti: Vždy jsou po dvou v dolejší části spojeny. Tam, kde přisedaly ku větévce, jest ostře otisklé okrouhlé místo. V dolejší části šistic vidíme více silných, krátkých, širokých a krátce zakončených šupin. V celé hořejší části ji šiška hladká, jen v určitých vzdálenostech jest povrch jakoby hrbolatý a z každého hrbolu vybíhá krátká silná špička. Tím způsobem má šiška v obrysu tvar skoro laločnatý.
Třída mathematicko-přírodovědecká VII. 3. 2
10 3. Dr. J. Velenovský
Jen na velmi dobře zachovalých a málo smačklých šišticích lze konstatovati, že jsou složeny z více dřevnatých, v předu laločnatě vykrajovaných a silně ztluštělých šupin. Každá Šupina má zevně krátkou rohovitou špičku. Šupiny tyto poznenählu přecházejí do malých do- lejších. Nikdy jsem nenalezl, že by dřevnaté hořejší šupiny mezi sebou odstávaly, spíše se zdá, jakoby zpodem dohromady splývaly. Snad byly všechny dohromady srostlé na způsob plodů jalovcových. Také to jest podivným, že nenacházíme šistice tyto nikdy na lupku rozlomené, jako to jest často u šišek Seguoií a jiných.
Nejvýš důležité jsou šištice obr. 16, 18, s nimiž souvisí ještě kousek šupinaté vě- tévky. Ačkoliv jsou větévky pod šiškou mdle otisknuty, přec docela dobře můžem na nich rozeznati charakteristické šupiny sterilní větve obr. 1. tab. II. Na větévkách těchto zřetelně tedy poznáváme, že popsané šišky a větev obr. 1. tab. II. k sobě náležejí. Jiným dokladem této souvislosti jest větev obr. 2. tab. II. Zde sedí více dvojitých šištic nakloněno na konci větévky. Také větévka nese dole po stranách malé dva výstřelky, jež jsou docela podobně šupinaté jako větévka obr. 13. tab. I. Povrch větve samé jeví jen dřevní čásť, na níž nejsou Šupiny znatelny.
Podle toho byly naše dvojité šištice na kratičkých stopkách nahloučeny na hlavních větvích. Párovité šupiny na stopce přecházejí v šupiny dolejší na šišce, jež jsou také v stří- davých párech sestaveny. Představíme-li si tudíž celou šišku v živé podobě, dostanem asi obraz v přirozené velikosti čís. 19. tab. I.
Že skutečně šupinaté větve obr. 1. tab. II. s dvojitými šišticemi téže rostlině náležejí, máme ještě jiný důkaz. V lupcích u Lidic, jež tak bohaty jsou na různé plody, nalezl jsem také několik šištic, jež se ve všem podobají dvojitým šiškám Vyšerovickým, jenže jsou značně menší. Jsou věrně vyobrazeny u čís. 15. tab. I. Šištičky tyto jsou krásně zachovalé a přisedají ku větévkám, které jsou docela stejně šupinaté jako větve od Vyšerovic. Větévky tyto ostatně leží na kusech břidly mezi jinými otisky i bez Šištic. Jsou-li silnější, mají šupiny docela jistě v hustém spirálním pořádku sestavené (obr. 12. tab. I). Šupiny mají tutéž podobu, totéž prouž- kování jako Vyšerovické. Myslím, že Lidické fragmenty patří jinému druhu než Vyšerovické a proto pojmenovány také Echinostrobus minor.
Známe tedy nyní naši peruckou koniferu dosti důkladně, nezbývá nám tudíž, než zařaditi ji do systemu. Dle vstříčného postavení šupin v šiškách náleží do čeledi Cupres- sineae. Zde ale stojí v odporu s žijícími rody ve svém spiralním uspořádání šupinovitých lístků na hlavních větvích. Avšak ani v rodech čeledi Cupressineae ani Taxodineae nenaleznem nějaké obdobné formy žijící. Naše konifera repraesentuje nám typ úplně cizí.
Ve floräch doby mesofytické potkáváme se ale s několika dosti podobnými koniferami. Jmenujem tu především rody Brachyphyllum, Palaeocyparis a Echinostrobus, jež vesměs mají podobně tlusté větévky a zcela stejně vytvořené šupiny listové. Jurský Echi- nostrobus zjevem svým velice živě upomíná na naši větev obr. 1. tab. II. Schimper ve svém díle Palaeont. veget. kreslí dokonce na mladých větévkách této konifery také vstřičné šupiny, ačkoliv jsou tyto na hlavních větvích spiralně sestaveny. Také kulovité šišky její mají podobně laločnaté tlusté šupiny, jež vybíhají v tlustý růžek.
Nejvíce podivným znakem perucké konifery naší jest, že sedí vždy dvě šištice po- hromadě; snad jsou i dohromady srostlé. Něco podobného není posud mezi jehličnatými nikde
Květena českého cenomanu. 11
známo. Myslím, že obě šištice vynikají co postranní osy z úžlabí dvou vstřičných šupin na konci větévky (jejich pozdější stopky). Špička této větévky pak bezpochyby mezi nimi záhy úplně zakrní.
Microlepidium striatulum gen. et sp. n.
Tab. I. obr. 25—27.
V plastických lupcích Lipeneckých nalezl jsem 5 rozlomených malých šištic, jichž věrný obraz podává nám tab. I. čís. 26. Jsou obrysu elliptického, uprostřed vidíme vřeteno- vitou osu, k níž přisedají drobné šupiny. Tyto mají podobu velmi význačnou, čímž i nepatrný úlomek šištice stává se na lupku poznatelným. Mají tvar polokruhovitě klínovitý, k dolejšku jsou klínovitě v kratičkou stopku zúženy a zde na povrchu ostrými jizvami vyryty. Jizvy tyto se pak dále v ploše šupiny rozbíhají v slabounké paprsky. Okraj přední jest pěkně vroubkován a lemovitě ztluštěn. Od každého vroubku sbíhá dolů paprslek. Ztluštělé vroubky tvoří čtyrhranná políčka, v nichž uprostřed sedí hrboulek. Verne vyobrazení jedné šupiny v přirozené velikosti máme u čís. 27.
Sestrojíme-li si dle tvaru Šupin celou šišku, obdržíme obraz čís. 25. Dle celého zjevu šištice poznáváme ihned, že náleží nějaké konifeře a sice z čeledi Taxodineae. Podobně vytvořené šupiny nemá ale posud žádný rod z tohoto příbuzenstva, a proto utvořil jsem tu nové pojmenování Microlepidium.
Jakousi obdobu Supin našeho rodu nalézáme ještě u rodu Taxodium neb u vyhy- nulého Sphenolepidium. Šišky prvého rodu jsou ale mnohem větší, vroubky šupin větší a méně četné; mimo to má každá šupina zřetelnou špičku bracteovou, po níž nemohu na našich Supinäch stopy nalézti. Také semena nelze rozeznati. Rod Spenolepidium velikostí i tvarem šišek našemu rodu se velmi podobá, má také klínovité a, jak se zdá, i proužkované ploché šupiny. Nemohu však nikde podrobný popis těchto šupin nalézti.
Také staré vyhynulé rody Leptostrobus, Voltzia tvarem svých plodních šupin mnoho na rod Microlepidium upomínají.
Listnaté větévky naší konifery jsou posud úplně neznámy.
Plutonia eretacea gen. et sp. n.
Tab. II. obr. 11—20, tab. III. obr. 1, 2.
Konifera tohoto druhu jest velmi hojnou u Vyšerovic, Chuchle, řidčejší u Kounice a Lipence.
Známe z ní i plodní šišky i listnaté větévky. Obraz 14. znázorňuje nám ve věrné podobě jednu ze šišek Vyšerovických, jichž máme posud 4 kusy. Dvě z nich leží na jednom kuse vedle sebe. Šištice mají vejčitou podobu a jsou dílem rozlomeny dílem z povrchu oti- sknuty. Jednotlivé šupiny a celý obrys šišky dá se z positivu a negativu dobře sledovati. Šupiny jsou v předu zaobleny a dolů klínovitě zúženy. Pod zaobleným koncem nalézá se ostrá,
o*
12 8, Dr. J. Velenovský
vyniklá špička. Klínovitá čásť jeví střední kýl nebo rýhu, po jejíž stranách zdají se býti dvě semena. Tato jsou ale velmi nezřetelná. Hledíme-li s povrchu Šupiny, tož vidíme na zpodni klínovité části dvě postranní vtisklá místa, která snad odpovídají přiléhajícím zevně dvěma Supinäm.
Šištice tyto jsou u Chuchle v mastných jílech, v nichž krásná Dryandra cre- tacea se nalézá, velmi hojné. Jsou vesměs rozevřené a jednotlivé šupiny zuhelnatělou hmotou vyplněné. Tyto šištice jsou velmi důležity, neboť některé z nich přisedají ku krátké větévce, na níž rozeznáváme dobře malá čtyrhranná políčka či jizvičky listové. Tyto větévky leží na těchže lupcích mastných ve větších kusech a jsou vícekráte metlatě rozděleny. Jsou dosti slabé a mají na povrchu malé čtyrhranné jizvy po opadalých listech. Od jizev těchto sbíhají dolů ostré kýlnaté stopy, čímž jeví se větévka ostře brázdovanou. Na vyobrazené velké vě- tévce sedí na mnoha místech ještě dobře zachovalé listy. Tyto jsou úzce čárkovité, ploché, silně kožovité, tuhé, ke zpodu zvolna zúžené a zde buď zaoblené neb snad čtyrhranné, v předu přítupé. List jest ve stopečku ztluštělý a zde přisedá ku výše popsaným čtyrhranným jizvám. V každé jizvě nalézá se centrální svazek cévní, jenž vbíhá do listu. V listu samém pozorujem 5 nervů, z nichž prostřední mnohem silněji než ostatní vyniká. Pod špičkou nalézá se malinká tečkovitá jamka, která snad odpovídá hrbolku neb žláze.
Jednotlivé listy opadalé nalezl jsem také u Lipence, kdež jsou zvláště krásně zachovalé Zde jmenovitě jeví tuhou, kožovitou povahu. Vyšerovické jsou větší Chuchelských. Že právě popsané větévky s listy náležejí k našim plodním šiškám, jest tedy dokázáno. Také u Vyše- rovic leží jednotlivé listy na téže břidle co šištice. Ostatně i jednotlivé listy i listnaté úlomky větévek jsou u Vyšerovic dosti hojné.
Kam máme ale nyní tuto koniferu zařaditi? Šišky podobají se poněkud šiškám koni- fery, kterou Heer z Grönlandu popisuje co Cyparissidium gracile, ale tato má zcela jinak listnaté větévky. Z žijících konifer nepodobá se jí žádná. Podle spiralního sestavení Supin v šišce musí náležeti buď do čeledi Taxodineae neb Abietineae. V první čeledi nenalézáme ale nikde podobných listů. U druhé čeledi není podobných šišek; pak nevíme, nalézá-li se za plodní Supinou nějaká bractea. Listy se sice podobají jehlicím rodu Abies neb Picea, ale mají 5 nervů a onen hrboulek pod špičkou. Jizvy po listech a vyniklé stopy listové upomínají naproti tomu dobře na rody jmenované. Za to ale jsou větévky rodu Plu- tonia oproti rodům těmto příliš slabounké, metlaté.
Podle všeho toho vidíme, že jistě naše konifera patří k rodu úplně cizímu a nyní již vyhynulému. Snad až jednou se naleznou příbuzné a přechodní rody jiné, poměr její k žijícím stane se jasnějším.
Chamaecyparites Charonis sp. n. Tab. III. obr. 3—6., tab. II. obr. 9. Vyobrazené úlomky drobné konifery nalezeny dílem v červenavých lupcích u Boh-
dánkova dílem u Lidic. Již z charakteristického rozdělování větévek viděti lze, že jest to pravá Cupressinea. Větévky jsou totiž vidličnatě děleny, dosti krátké a všude stejně silné.
Květena českého cenomanu. 13
Na některých místech jsou dobře znatelny Supinate lístky, které v střídavých párech těsně jsou přitisklé ku větévce.
Podobně listnaté větévky zhusta se vyskytují u rodů Chamaecyparis, Thuja, Cupressus. Na úlomcích větévek obr. 5. leží vedle malá šištička s větévkou v zřetelném spojení. Šištička tato jest obrysu elliptičného a na příč rozlomena. Na jedné polovici lze pozorovati malé rhombické štítky, jež stojí v těsných střídavých párech. Podobné šištice a ještě lépe zachované máme ještě ve 2 kusech od Lidic, jenže nejsou ve Spojení s větévkou. Plodních šupin je asi 3—4 páry. Štítek má střední pupek, od něhož se rozbíhají ku okrajům vrásky. Poněkud zvětšené vyobrazení v restaurované podobě podává nám obr. 4.
Poněvadž nemožno spočísti semena za jednotlivými Šupinami, nelze koniferu tuto přesně k některému z výše jmenovaných rodů postaviti, protože se tyto podstatně jen počtem semen rozeznávají. Zevnejskem podobají se ale naše úlomky spíše rodu Chamaecyparis. Ale tolik nám naše úlomky jistého dokazují, že v perucké floře zastoupeny byly také pravé cypřišovité z příbuzenstva žijících rodů.
Metličkovitá větévka obr. 8. tab. II. pochází od Vyšerovic. I tato docela jistě náleží nějakému cypřišovitému druhu. Zdá se ale být rozdílnou od předešlých, neboť má mnohem drobnější párovité lístky a mnohem tenčí větvičky. Více odtud nemáme a proto nelze ještě blíže úlomek tento určovati.
Frenelopsis bohemica Velen. Tab. II. obr. 3, 4.
Věrně provedená vyobrazení čís. 3, 4 náležejí popsané již konifeře Frenelopsis bohemica (Zprávy král. čes. spol. nauk 1887), která jest obyčejným otiskem v lupcích Li- peneckých. Také u Bohdánkova jsou větévky její dosti časté a nijak se nelíší od Lipeneckých. Naše dva vyobrazené úlomky jsou ale nejvýš důležity, poněvadž jsou ve spojení s plodními šišticemi. Ačkoliv jsou obě šištice rozlomeny, přec v nich ihned poznáváme tytéž šištice, které tak zhusta sprovázejí větévky u Lipence a o nichž jsem vyslovil domněnku, že by mohly ku Fren. bohemica náležeti. Zde tedy jest naše domněnka positivním nálezem dokázána.
Na našich dvou šišticích od Bohdánkova máme především tuže podobu zevní i ve- likost. Pod šišticí opět táž význačná stopečka, kteráž jest posledním článkem větévky. Šupiny plodní, z nichž zvláště tři poslední na obr. 4 dobře z plochy jsou otisknuty, jsou opět vy- poukle elliptické, poměrně slabé a opět v střídavých párech sestavené.
Náš již pronešený náhled (1. c.), že podle šištic nemůže náležeti Frenelopsis do příbuzenstva rodu Frenella se tedy úplně potvrzuje. Vůbec nikde mezi cypřišovitými nena- lézáme podobně vytvořených šištic. Podobnost našich šištic s šišticemi rodu Ephedra jest mnohem větší. Protože ale sterilní větévky rodu Frenelopsis rozvětvováním a šupinami od rodu Ephedra značně se liší, a protože i šištice jinak na větévkách vynikají, možno se domnívati, že Frenelopsis jest samostatným snad rodem z příbuzenstva rodu Ephedra.
Snad jest konečně rod Frenelopsis jedním ze ztracených typů z řádu Gnetaceae (viz povšechnou čásť). Jest aspoň velice pravděpodobným, že nyní osamocené rody řádu tohoto měly v starších dobách také více přechodních rodů mezi sebou.
14 3, Dr. J. Velenovský
Picea cretacea sp. n.
Tab. I., obr. 4 5.
Vyobrazená větévka jehličnatá nalezena v šedých lupcích prvního lomu u Vyšerovic ve společnosti škeblí říčních (Unio). Více z toho druhu posud nemáme a neznáme. Náš úlomek jest ale tak význačný, že nemožno v něm na první pohled nepoznati větévku nějakého smrku. Silná větévka má na povrchu množství vyniklých polštářků listových, jež u předu nesou čtyrhrannou jizvu po opadlé jehlici se středním svazkem cévním. K těmto nahoře přisedají zahnuté tvrdé, čárkovité, čtyrhranné, přítupé jehlice. Hrany jejich zanechávají na otisku hluboké rýhy. Jednu jehlici v přirozené velikosti podává nám obr. 5.
Rod Picea dokázán již v perucké flore krásnou šiškou Vyšerovickou (viz práci „Die Gymnospermen der böhm. Kreidef.“). Nyní potvrzuje se nález tento i sterilní větévkou. Jest ovšem těžko tvrditi, že obě náležejí témuž druhu. Zatím nutno zde rozeznávati dva druhy, dokud větévky s šiškou ve spojení se nenaleznou.
Diceras cenomanicus gen. et sp. n.
Tab. II. obr. 5—7.
V šedých lupcích Vyšerovických dosti často vyskytují se větévky, jichž věrný obraz podává nám čís. 7. Jsou to tenké, dlouhé větvičky, na nichž sedí dost řídce v spiralním po- řádku kolcovité šupiny. Šupiny tyto odstávají skoro kolmo od větévky, jsou kuželovité a sbí- hají vyniklým polštářkem listovým po větévce. Na jiných větévkách (obr. 6.) nevidíme již žádných šupin, nýbrž místo nich priokrouhle jizvy sedící na vyniklých polštářcích. Bývají to zpravidla větévky starší. Že skutečně větévky tyto ku předešlým náležejí, jest patrno z toho, již místy jizvy tyto viditelné.
Nejvýš zajímavým a podivným jest ale fragment obr. 5. Jest to větévka téhož druhu, co předešlé, neboť má totéž polštářové rýhování v dolejší části a na obou hořejších ramenech vidíme tytéž okrouhlé jizvy a tytéž šupiny, jenže hustěji v spiralnim pořádku sestavené. V dolejší části jsou jen tři jizvy po stranách a daleko od sebe oddálené.
Každé rameno větévky končí jakýmsi plodním ústrojem. Plod tento jest pěkně a zře- telně zachován a sestává ze dvou chlopní dole okrouhlého obrysu, nahoře v dlouhý, tuhý zoban zúžených. Docela dobře jest viděti, že kryje jedna chlopeň druhou. Pod chlopněmi se asi do polovice. Chlopne byly povahy pevné, snad dřevnaté, neboť jsou v tvrdé břidle ostře vytisknuty.
Uvažujeme-li nyní o fragmentu tomto (jehož máme ještě 2 exempláře docela po- dobné), nemožno skutečně přijíti k definitivnímu náhledu o příbuznosti jeho. Z jizvovitých větévek patrno, že musely kolčovité šupiny snadno opadati. Podobně šupinaté větve nalézáme
Květena českého cenomanu. 15
u rodů Sequoia, Cryptomeria, Araucaria a j., jenže zde nejsou šupiny kolcovité a neopadají jizvovitě. Také mezi vyhynulými rody nemáme nikde nic podobného.
A jak máme rozuměti plodům naší větévky ? Že tu máme co činiti s plodním ústrojem, z tvaru otisku nelze skutečně pochybovati. Máme tu dvě zobanité chlopně obklíčené zákrovem. Kdybychom měli přijati, že jest to nějaká konifera, skládala by se šiška tato toliko ze dvou plodních šupin, jichž zobanitý tvar by nás právě nepřekvapoval, neboť tu tam také se vy- skytuje (Libocedrus, Ceratostrobus, Araucaria), ale podivné by bylo; že jsou tu vyvinuty jen poslední dvě šupiny, kdežto velký počet dolejších ostává sterilním. U cy- přišovitých bývají často také jen některé šupiny plodními, ale bývají to prostřední. Nase rostlina má ale Šupiny spiralní a není tedy cypřišovitou. Náležela-li opět mezi Taxodineae, bylo by naopak divno, že jen pár Supin plodně se vyvinulo.
Mezi zobany na levém ramenu leží malé, ledvinkovité semeno. Těžko ovšem říci, leží-li tu nahodile z jiné rostliny, nebo vypadlo-li z plodu tohoto.
Ze všeho, co jsme tuto řekli, vyplývá prozatím tento chudý důsledek:
1. Rostlina naše jest buď koniferou typu úplně cizího, jemuž žádný žijící ani vy- hynulý rod není podoben a jenž řadí se do čeledi Taxodineae..
2. Buď není to vůbec konifera, nýbrž rostlina dvouděložná krytosemenná, neznámého posud příbuzenstva, jež nese na konci větévek tobolkovitý plod dvojchlopný, dole zákrovem šupin obklíčený. i
Pojmenování rostliny možno prozatím ponechati, ale k zařadění rostliny třeba vyčkati nových šťastnějších nálezů.
Angiospermae, Dicotyledoneae.
Myricophyllum glandulosum sp. n. Tab. VI. obr. 6—8.
Vyobrazené listy nalézají se na hnědo-šedých břidlách ve společnosti mnoha jiných listů dvouděložných (Myrsinophyllum a j.) ze stanoviska Lidického. Jsou dosti kožovité, celokrajné, podlouhle kopinaté, v předu v krátkou špičku povytažené. Stopka jest tenká, dosti krátká. Střední nerv ne mnoho silný, rovný, v předu tenčí. Ostatní nervatura buď nezřetelná buď z velice jemných síťovitých žilek složená. Tato jemná žilnatina ztrácí se v hustě žlaznatém zrnitém povrchu listu.
Nikoliv tvar listů těchto, jenž u sta jiných stromů a keřů se opakuje, ale nápadná zrnitá Zlaznatost a jemná žilnatina činí otisky tyto význačnými. Docela podobné listy, na povrchu žlaznatě zrnité a zcela podobně žilnaté mají mnohé druhy rodu Myrica. Nejvíce podobný druh nalezl jsem M. coriacea R. Br. z Portorika.
Mezi listy popsanými leží na jednom místě věrně vyobrazený otisk plodů čís. 7. K tenké střední ose přisedají zde vejčité plůdky, z nichž některé jsou mnohem menší, snad
16 3. Dr. J. Velenovský
zakrnělé, Vyvinuté jsou v břidle hluboko vytisklé a svědčí tedy o tom, že byly tvrdé, pevné podstaty. Na povrchu jich viděti dobře síťkovité žilkování. Nechci určitě tvrditi, co by plody tyto znamenaly, ale poukazuji k tomu, že docela podobné plody mají některé myriky a že Heer také podobné z Grónlandu popisuje. Tim by ovšem určení výše popsaných listů bylo ještě více pravděpodobným.
Myricanthium amentaceum sp. n. Tab. II. obr. 24.—26.
Skoro ve všech nalezištích peruckých rostlin objevují se čárkovitě podlouhlá kvě- tenství, jež leží buď jednotlivě mezi ostatními otisky nebo jsou spojeny v celé květenství při- sedajíce ku společné prodloužené ose (obr. 25.). Obraz náš proveden věrně dle přírody, jest ale poněkud zvětšen. Společná osa květenství jest holá, nenesouc ani šupin ami lístků. Jehnědovitá květenství musela s osy této snadno opadati, protože hojně se osamocená vysky- tují. Jehnědy samy jsou dvojího druhu. Jedny jsou složeny ze zrnečkovitých jamek neb tělísek, mezi nimiž sotva jaké šupinky jsou zřetelny, druhé obsahují řídce rozpostavené, vejčité, tupé, blanité šupiny, v jichž úžlabí sedí elliptická, jemně přišpičatěná, jednotlivá tělíska — snad plodní nažky. Prvé sedí v celém květenství nahoře a jsou snad jehnědami samičími.
Více pověděti o těchto květních částech posud nemůžeme. Zdá se však aspoň to býti pravdivým, že jsou to květné jehnědy nějaké bezkorunné rostliny. Kterým listům by však náležely, nevíme. Poněvadž se ale tak hojně všude objevují, budou jistě patřiti k nějakému druhu listů, které rovněž jsou ve všech nalezištích rozšířeny. Myslím, že by to mohly být © listy, jež označujeme jmény Myricophyllum Zenkeri aM. serratum, jež náležejí k nej- rozšířenějším druhům.
Složení jehnědy samičí nasvědčuje tomu, že z žijících řádů můžem tu srovnávati jen Myricaceae a Salicineae. Tyto poslední mají ale vícesemenné, dvojchlopnitě pukající tobolky, kdežto naše plody jsou nejspíše nažky nepukavé, jednosemenné. Ostatně nemáme někde ve vrstvách žádné listy vrbové ani topolové, jež jsou přec svou žilnatinou hned po- znatelny. To, co jsme pod rodem Salix již uveřejnili, jest velmi nespolehlivé.
Mnohem lépe dají se srovnati Myricaceae. Zde máme podobné klásky květní, zde jsou rovněž nažky nepukavé. U žijících druhů myrik není ale nikde podobně složité květenství a také ne tak husté a hojnokvěté klásky květní. Možno se ale domnívati, že jest rod, kterému naše květenství náleží, od žijícího rodu Myrica rozdílný a že nyní jediný rod obsahující řád myrik obsahoval druhdy větší počet různých rodů. Tomu by svědčila i ta okolnosť, že myriky skutečně i v třetihorách i v křídě hojně jsou rozšířeny.
Platanus laevis Vel. (Credneria laevis Vel.) Tab. I. obr. 1., 2.
Na obraze 1. tab. I. podán ve věrné podobě jen málo zvětšený otisk, který již na první pohled za plody platanové můžem považovati. Na ose klikatě zprohýbané sedí kulovitá
Květena českého cenomanu. il
květenství v počtu pěti. Poslední jest nešťastnou náhodou od břidly odraženo, takže nevíme, je-li posledním neb snad ještě jiné následují. V každém kulovitém květenství rozeznáváme vyniklé střední pole v menší políčka rozdělené — jest to střední kulovité lůžko, jaké známe u platanů žijících. Kolkolem otisknuty podél paprskovitě se rozbíhající nažky, z nichž každá končí tenkým zobanem. Tyto jsou místy celé krásně zachovány. Obraz 2. znázorňuje nám je v přirozené podobě. Celá hlávka květní měří 18 mm v průměru.
Ačkoliv chlupy pod nažkami nejsou na otiscích zřetelny, přece tvar nažek a celé plodenství dosvědčuje, že zde máme pravý platan. Od platanů žijících se náš křídový liší poněkud menšími, četnějšími a více sblíženými hlávkami.
Ve své křídové floře (Die Fl. d. böhm. Kreideform. Wien) popsal jsem z Vyšerovic a Mělníka dvouděložné listy co Credneria laevis. Již tehdy jsem poznamenal, že listy tyto liší se značně od pravých Crednerií a rovněž i od české Cr. bohemica. Heer ve svém posudku o mé publikaci (Botan. Centralblatt) připomíná, že Cr. laevis spíš může býti platanem. Náhled tento slavného mistra fytopalaeontologie se dnes tedy potvrzuje nejskvě- lejším způsobem. Ležíť vyobrazené plody platanové v téže vrstvě lupků u Vyšerovic, kde právě listy Cr. laevis se vyskytují. Máme ještě 3 jiné kusy platanových plodů z místa tohoto. Na jednom pak kuse lupku od Mělníka leží list Cr. laevis a jedna plodní hlávka platanová. Z toho všeho tedy docela spolehlivě můžeme souditi, že dotyčné plody k listům Cr. laevis náležejí. Ostatně není ani u Vyšerovic ani Mělníka žádný jiný druh listů znám, jenž by mohl za platanový být považován.
Heer uvádí platany z křídy Grónlandské, Lesguereux z křídy sev. Ameriky. Máme je tedy nyní i z cenomanu českého.
Plodní klubka Eucalyptus angustus, jsou-li na větévkách bez listů, podobají se na první pohled plodům Plat. laevis. Při bližším ohledání ale naleznem mezi oběma ihned rozdíl. Jsouť otisky Eucal. angustus celé pokryty hranatými políčky a při obvodu klu- bíčka vidíme hrboulkovitě vyniklé kontury; střed klubíčka netvoří žádné pevné lůžko, i když jest klubíčko rozlomeno. Jednotlivé plůdky, jež mají ostatně jinou podobu, sbíhají se tu v středním bodu.
Platanus rhomboidea Vel. (Credneria rhomb. Vel.)
Tab. II. obr. 10., tab. IV. obr. 2., 3.
Ve třech tuto vyobrazených listech z nového stanoviska u Lidic poznáváme ihned Chuchelské listy Credneria rhomboidea (L c.), jež posud odjinud známy nebyly. Všechny znaky Lidických listů shodují se s Chuchelskými. Velký list jest dole ulomen, ale řapík leží vedle. Úlomek obr. 3. má zvláště pěkně zachovalou nervaturu. Třetí úlomek má zachovalý zpod listu s řapíkem. Konsistence listu není kožovitá, hlavní nervy vystupují ostře, kdežto ostatní žilnatina jest dosti jemná.
Celý zjev listů těchto odpovídá i listům Platanus laevis i listům žijících platanů, takže sotva lze pochybovati, že i listy Lidické a Chuchelské náležejí pravým platanům, byť i posud plody dokázány nebyly jako předešlý druh. Heer (l. c.) také je za platany pova-
Třída mathematicko-přírodovědecká VII. 3. 3
18 3. Dr. J. Velenovský
zoval, ale současně tvrdí, že jsou totožny s americkým druhem křídovým Pl. Heerii Lsg. Myslím, že podobou naše listy se od tohoto liší a že spíše jsou to dva blízce příbuzné druhy než totožný jeden druh (viz povšechnou čásť).
Proteophyllum.
Tab. IV. obr. 7., 10., 11., 12., 13., tab. V. obr. 13.—15., tab. VI. obr. 12.—15.
Pod provisorním jménem tímto uvádíme zde 8 druhů listů, které skoro bez pochyb- nosti přiřaditi možno k rodům řádu Proteaceae.
Pr. paucidentatum sp. n. obr. 12., 13. tab. VI. Druh tento vyznačuje se kra- tičkou stopkou a velkými několika zuby u předu. List jest neobyčejně silně kožovitý a mimo střední nerv nejeví žádnou jinou nervaturu. Nalézá se v lupcích Lidických.
Pr. Saportanum Vel. (l. c.) Obr. 14. tab. V. Listy tyto jsou u Lidic velice oby- čejné. Popsány jsou již v mé práci o křídových dvouděložných, kdež také podrobně vyobra- zena nervatura. Tam také poukázáno k jich podobnosti s některými žijícími Proteaceami.
Pr. laminarium sp. n. Obr. 7. tab. IV. Také u Lidic velmi hojný druh listů. Jsou silně čárkovitě protáhlé, krátce řapíkaté, značně kožovité, s význačnou žilnatinou. Po- dobný typ listů nalézáme u mnohých rodů Proteaceí: Protea laurifolia, glabra, le- pidocarpa, Leucodendron at.d. Typ tento připomíná také listy rodu Conospermum (viz perucké Conospermophyllum hakeaefolium).
Pr. cornutum sp. n. Tab. IV. obr. 12. Tento otisk jest velice nápadným, bohužel že mimo vykreslený exemplář více nemáme. Celý jest hluboko vtisknut v břidle, takže možno se domnívati, že byl pevné, rohovité konsistence. Nemá žádného středního nervu, nýbrž se zdá spíše, jakoby byl na povrchu podélně vráskován. Srovnäme-li otisk tento s listy jedno- duchými neb parohatě dělenými, tuhými, oblými, jež má k. př. žíjící r. Petrophila, shle- dáme mezi oběma překvapující podobu. Pochází z Lidic.
Pr. productum sp. n. Tab. IV. obr. 10., 11. Listy tyto otisknuty jsou ve velkém počtu na každém kusu břidly Lidické. Nervatura vyniká jen slabě. Jsou vždy dlouze čárko- vité a na okraji ostře hrubě zubaté. Podobné listy mají některé druhy rodu Lomatia. L. linearis má k nerozeznání podobné listy.
Pr. trifidum sp. n. Tab. V. obr. 14., tab. VI. obr. 15. Také z naleziště Lidického, ale jen ve dvou vykreslených exemplářích. Jsou velice kožovité. Jemnmější nervatura jest skoro vymizelá. Typ tento opakuje se u mnohých Proteaceí, jmenovitě u rodu Banksia.
Pr. coriaceum sp. n. Tab. IV. obr. 13., tab. VI. obr. 15. Jediné dva úlomky od Lidic. Jsou neobyčejně silně kožovité, takže okraje postranních laloků jsou do břidly vehnuty. Podobné listy s podobnou význačnou nervaturou mají mnohé druhy rodu Dryandra. Dr. pterifolia R. Br. ku př. jest nejpodobnější.
Pr. decorum sp. n. Tab. V. obr. 13. Jediný úlomek listu, jenž v celosti musil býti velmi ozdobného tvaru. Jest opět silně kožovitý, s nezřetelnou žilnatinou. Kozovitost i celý zjev otisku odporuje tomu, že by mohl náležeti některé kapradině. Podobné listy má Gre- villea Calleyi R. Br.
Květena českého cenomanu. 19
A srovnejme ještě popsané již listy pod jmény Conospermites, Grevillea, Dryandra z dob dřívějších, tož nám z celé této řady listů až příliš nápadně vynikne obdoba jich s analogickými tvary u žijících Proteaceí. Tato obdoba u tak velkého počtu forem nemůže být jen nahodilou a zajisté potvrzuje námi již vyslovený náhled, že řád Proteaceae tak bohatě byl v cenomanu vyvinut jako v třetihorách a jako dnes. Nevíme sice, které rody zde žily, protože jich plodů a květů nemáme, ale z listů jejich soudíme, že tu žily v roz- manitých druzích a bezpochyby i rodech.
Nejlepším pak potvrzením významu listů dříve uvedených jest plodní lůžko Prote- opsis Proserpinae, jež nade vší pochybnosť náleží nějakému druhu z ř. Proteaceí.
Ku své Dryandra cretacea Vel. (Die Fl. d. böhm. Krdfm.) z Chuchle pozname- náváme dodatkem, že i z té okolnosti, že i jinak existence Proteaceí v cenomanu českém se potvrzuje, ale i jinak jeví se býti pravou Dryandrou, třeba by posud nebyly její plody neb květy známy. Listy tyto jsou štíhlé, dlouhé, kdežto podobné listy Co mptonie jsou spíše rigidní, přímé a poměrně krátké jako u všech myrik. Pak nalézáme u některých druhů rodu Dryandra a Banksia listy, jež mají nejdolejší úkrojky na řapíku přeměněny v štětinkovité osténce, což u naší Dr. cretacea jest rovněž význačným. Něco podobného u myrik není známo. Poznámky Hosiovy (Palaeontogr. Fl. v Westf.) u příčině této ničeho nedokazují.
Pozoruhodné jest, že tak velký počet Proteaceí objevuje se na jediném stanovisku Lidickém. Jest to jmenovitě ona slabá vrstva, kde uchováno množství plodů a květních úlomků a přečetné drobné lístky dvouděložné, jichž určení jsem se posud neodvážil. Také malý úlomek Dryandra cretacea jsem tu nalezl. Snad si musíme květenu Lidickou představovati po- dobnou oné, jaká rozšířena jest dnes v mnohých krajinách Australie, kde podivné Proteacey a jiné tohoto rázu hrají hlavní úlohu.
Proteopsis Proserpinae gen. et sp. n. Tab. I. obr. 6—9.
V šedých břidlách Vyšerovických známy jsou ode dávna zvláštní otisky, jichž věrný obraz podán u čís. 6, 7. Máme jich v Museu posud 14 kusů, z největší části v poloze obr. 6 zachovalých. Netřeba dlouhého výkladu a srovnávání, abychom v otiscích těchto ihned neviděli smačklá lůžka květní, na nichž zachován jen zákrov mnoholistý, kdežto plody neb květy z lůžka jsou vypadalé.
Na otiscích kusu obr. 6 pozorujeme především uprostřed kulovitého pole (lůžka) vy- pouklý pupek, kolem něhož do jisté vzdálenosti rozbíhají se v hustých parastichách rhombická políčka, v nichž viděti střední tečku. Za těmito políčky rozbíhají se na všechny strany četné čárkovité lístky, na nichž mimo střední kýl ničeho nelze rozeznati. Tyto lístky jsou na ztlu- stlém lůžku hustě v spiralním pořádku sestaveny, což nejlépe vidíme na odlomeném jich průmětu u a), kdež jsou hustě stlačeny a jeví opět parastichické uspořádání.
Lůžka tato jsou, jak patrno, otisknuta z vnitřka, takže zevní jeho povrch není viděti. Na dvou ale otiscích máme je také otisknuty ze strany zevní. Takovým je také lůžko obr. 7. Na tomto vidíme především pravou šířku lůžka, dále uprostřed dolů sbíhající tlustou a šupi-
3*
20 3. Dr. J. Velenovský
natou stopku, konečně odlámané šupiny, jichž šířka a velikost jest zde tedy patrna. Supiny tyto jsou silně kožovité a kryjí se vesměs střechovitě.
V původním stavu musí míti tedy naše lůžko podobu obr. 8. V průřezu obr. 9. vidíme střední lůžko, na němž jsou hustá políčka co jizvy po opadalých plodech, pak střední pupek, zevně pak jsou silné zákrovní lístky, jež pomalu sestupují na tlustý řapík.
S podrobností až překvapující shodují se tyto plodní ústroje či lůžka s květenstvím některých Proteaceí. Sám rod Protea má mnohé druhy, jichž úbory mají tutéž podobu a složení. Na nich máme tytéž tlusté kožovité zevní lístky zákrovní, jež sestupují na tlustý, dřevnatý řapík. Zde totéž pupkovitě vyvýšené lůžko, z něhož později plody vypadávají, při čemž zjeví se množství drobných jizev v hustých parastichách uspořádaných na lůžku. Kdy- bychom učinili otisky umělé do vosku neb hlíny z některých úborů Protey, dostali bychom úplně věrnou kopii Vyšerovických úborů.
Domnívám se proto, že význam těchto otisků jest nepopíratelným, které z listů Vy- šerovických by ale náležely k našlm lůžkům plodnim, těžko tvrditi. Hojnějším druhem Pro- teaceí jest tu Grevilleophyllum constans. Tyto lístky také skutečně podobají se mimo rod Grevillea rodu Protea.
Vyšerovické úbory připomínají také úbory složnokvětých (Compositae). Žádná ale komposita nemá zákrovní lístky tak ztuha kožovité a žádná nemá celé lůžko tak dřevnaté, jako Vyšerovické otisky, které leží na tvrdé břidle, na níž by úbor komposit musel se jevit jen v stínovitých obrysech, neboť lůžka jejich i řapíky jsou veskrze více méně dužnaté povahy (ano i u forem stromovitých).
Crotonophyllum eretaceum sp. n.
Tab. V. obr. 4—11.
Vyobrazené listy pocházejí z šedých lupků z posledního lomu u Vyšerovic. Jsou po- dlouhle kopinaté, krátce stopkaté, zvolna přišpičatěné, buď celé buď hluboce a nestejně vy- krajované a dole nesouměrné. Čepel listová jest dosti kožovitá, hladká. Nervatura vyniká obyčejně zřetelně a skládá se z velkého počtu sekunderních nervů, jež se při okraji spojují v řadu polygonalnich políček. Sit nervová jest velmi hustá.
Vykrajování listu jest rozličné, brzo sahá až ku hlavnímu žebru, brzo jest dosti mělké. Jen vzácně jest list celý, nevykrojený. Že toto vykrajování není snad jen nahodilým neb ab- normním, svědčí předně to, že se skoro u všech listů objevuje a pak nervatura, která se sku- tečně dle vykrojení řídí, takže snad není vykrojení zaviněno roztržením neb jiným mecha- nickým způsobem. Podobně vykrajované listy jsou i u žijících rostlin vzácností a proto, i když neznáme posud ani květů ani plodů příslušných, možno snadno stopovati příbuznost křídových fragmentů Vyšerovických. Zcela podobně kožovité a zcela podobně vykrajované listy s podobnou nervaturou mají některé druhy rodu Croton. Zde však bývá vykrajování ještě větší, takže list jest rozdělen v jednotlivé odstavce.
Květena českého cenomanu. 21
Eucalyptus angustus Velen. Tab. VI. obr. 1.
Ve své publikaci o křídové floře popsal jsem dva druhy listů pod jmény Eucalyptus Geinitzi a E. angustus. Oba druhy byly za doby cenomanu v Čechách všeobecně roz- šířenými stromy, neboť jsou ve všech nalezištích jejich listy zachovány. Velice obyčejným úkazem jsou v břidlách Vyšerovických, kdež nezřídka i celé plodní neb květní větve již byly nalezeny. Podobné větévky již v jmenované práci jsou vyobrazeny. Od té doby nalezl jsem opět několik větví, z nichž zvláště pozoruhodna jest větev asi 40 cm dlouhá a vícekráte roz- větvená, z níž část vyobrazena (slabě restaurována) u čís. 1. naší tabulky. Klubíček květních nese větev asi 20.
Klubíčka tato jsou nejvýš zajímava. Čtyry jsou vyobrazena ve věrné podobě na naší větévce. Jsou kulovitá a sedí těsně v úžlabí listů. Na povrchu i obvodu jich pozorujeme hranatá políčka se středním pupíčkem. Na obvodu vynikají co vypouklé hrbolky. Odpovídají-li hrbolky tyto jednotlivým číškám, jež by se sbíhaly do středu klubíčka, nebo jsou-li to jen hrboulky jednolitého, celistvého plodu, nelze posud dobře rozhodnouti, protože material Vy- šerovický jest dosti nezřetelně zachován.
Původně jsem se domníval, že klubíčka ta jsou složena z většího počtu číšek květních neb později plodů blahovičníkových. Mínění toto může býti pravým, ale také nemusí, neboť složení klubíček posud není na otisku viditelno. Snad v budoucnosti ještě lepší material nám v tom poskytne vysvětlení.
Listy i tvarem i žilnatinou skutečně podobají se listům rodu Eucalyptus. Ale podobné listy mají také jiné myrtovité. A víme-li dnes, že v cenomanu řád Myrtaceae skutečně byl různými typy zastoupen, možno také míti za to, že nase větévka vyobrazená patří nějakému rodu z příbuzenstva blahovičníku. Heer uvádí z Grónlandu pravé plody rodu Eucalyptus, takže jest jisto, že v cenomanu i rod tento žil. Naše plody v zmíněné práci uveřejněné jsou jen šupiny Dammara borealis, jež jsem dříve Špatně si vykládal.
Leptospermum cretaceum sp. n. Tab. I. obr. 10.
V břidlách Vyšerovických dosti často vyskytují se větévky značně tlusté, po jichž stranách v střídavém pořádku v nevelkých vzdálenostech sedí elliptické plody, jež jsou v břidle hluboce vytisklé a hmotou uhelnou obyčejně vyplněné. Dle toho jest jisto, že otisky tyto patřily tělesu plastickému a dřevnatému. Protože jsou plody tyto na větévce rozestaveny v spiralním pořádku, jest zcela přirozeno, že každý z nich jest v jiné poloze otisknut a pro- tože jest mnohdy velmi smačklý, jest podoba jeho až k nepoznání znetvořena. Za to ale na- lézáme na každém otisku jinou čásť plodu lépe zachovalou a patrnou, takže úplně spolehlivě možno si celý plod znázorniti. Nemáme také hned tak druhého plodu křídového, který bychom tak dobře do podrobností znali jako tyto. Obraz náš jest složen z 10 různých větévek a plodů.
92 3. Dr. J. Velenovsky
Plod skládá se z podplodni dřevnaté číšky, na níž sedí 5 vejčito-kopinatých kališných cípů, jež ale snadno musely opadati, protože místy také scházejí, místy jen jeden, dva jsou zachovány. Každý cíp kališní má střední nerv. Tam, kde jest plod otisknut v poloze kolmé ku ploše břidly, krásně jest viděti vypouklou čásť uprostřed čísky, jež sbíhajícími se švy jest rozdělena ve tři pole a uprostřed vyniklým pupíčkem jest opatřena. Podotýkáme výslovně, že zcela dobře na rozlomených podél plodech lze viděti, že vypouklá čásť tato nepřesahuje okraj číšky (obraz 10a).
Na plodech kolmo neb podél rozlomených rozeznáváme tři oddělená tělíska uprostřed číšky, která nejsou ničím jiným než tři pouzdra, jež odpovídají třem Svüm na víčku číšky.
Srovnáme-li plody tyto s plody některých myrtovitých, tož nutně uznati musíme, že plody popsané jen sem náležejí. Nejvíce podobné plody má rod Leptospermum. Plody rodu tohoto jsou jen o něco menší, ostatně složení jich jest totožné. Neznáme sice posud tyčinky, ale to co tuto podáno, dostačí i botanikovi, aby o příbuznosti našich fragmentů ne- pochyboval.
Plodní větévky rodu Leptospermum jsou dřevnaté. Plody dřevnaté dlouho na větévkách vytrvávají. Vyšerovické fragmenty jsou tedy větrem neb jinakým způsobem ulámané takovéto větévky, na nichž dlouhou dobu dřevnaté plody zůstávají seděti.
Callistemon cretaceum sp. n. Tab. I. obr. 3.
Vyobrazená plodní větévka nalezena v lupcích u Vyšerovic. Mimo tuto chová Museum ještě 3 menší úlomky plodní. Na první pohled poznáváme v tomto otisku plody nějakého druhu rodu Callistemon. Levé rameno větve jest jako u žijícího rodu hustě posázeno skoro okrouhlými, dřevnatými plody, jež jsou na otisku v rozličné poloze zachovány a sma- čknuty, takže mnohé z nich sotva zřetelně podobou svou vynikají. Na postranních ale místy docela dobře rozeznáváme na okraji kulatého plodu krátké zuby a v dutině plodu asi do zpodní jeho polovice sáhající kulaté tělísko. Toto jest jen semenník v číšce plodní hluboko ponořený. Jen u plodu a) lze na vnitřním semeníku rozeznati tři oddělené části, což odpovídá třem pouzdrům semeníku.
Na silné, vřetenovité ose se nalézají kruhovité jamky, jež naznačují místa, kde jedno- tlivé plůdky seděly. Uprostřed jamky jest centralní svazek cévní. Větev pokračuje dále, ale zde nenese více plodů.
Celý tento fragment shoduje se tedy úplně s plodní větví rodu Callistemon. I bez květů možno zde v správné rodové určení důvěřovati.
Cussoniphyllum partitum Vel. Tab. V. obr. 1.
Tento list nalezen v lupcích u Hodkovic a jest dalším doplňkem k listu pod jménem C ussonia v mé práci o dvouděložných křídových uveřejněnému. Jest skoro celý zachován,
Květena českého cenomanu. — 23
jen špičky lístků jsou částečně ulámány. Hlavní řapík jest ukončen. Lístky jednotlivé jsou jen spoře a to jen u předu zubaté a dosti tupé. Postranní nervy vynikají všude jen nezřetelně neb jsou vůbec neznatelny. List byl dle všeho dosti kožovitý a na povrchu hladký s málo vy- niklou nervaturou. Jiné úlomky, které máme ještě z téhož naleziště, náležejí jednotlivým lístkům postranním.
Náš výše vzpomenutý list jest hořejší čásť celého listu.
Nevíme, je-li vyobrazený list celým listem nebo nenáleží-li jen co čásť dlanitě zpeře- nému listu většímu po způsobu nyní žijící Cussonia spicata Tnb. V tom případě byl by tento list lístkem prostředním. Krátkosť řapíku na našem listu výkladu tomuto nasvědčovala.
Ještě více než první náš list podobá se list vyobrazený listům Cussonia spicata, Zvláště postranní peřenodílné úkrojky docela se shodují s listy Cussonie. Mám tudíž za to, že určení jest velmi pravděpodobným.
| Dewalguea coriacea Vel. (Aralia cor. Vel.) Tab. IV. obr. 1—6.
Kožovité listy, jež v naší křídové floře nesou jméno Aralia coriacea, vyobrazili a popsali jsme již v několika lístkách, dnes máme od Vyšerovic nové a svým složením pře- kvapující formy listů téhož druhu.
Rostlina, jíž listy tyto náležejí, byla za doby cenomanské v Čechách velmi rozší- řenou, protože otisky listů její skoro ve všech nalezištích se objevují. Již zprvu jsme vyslovili náhled, že listy tyto nejsou jednoduché neb celé, nýbrž že co lístky náležejí většímu zpeře- nému listu a sice bezpochyby listu dlanitě zpeřenému.
Dnešní naše nálezy potvrzují v podstatě domněnku tuto, jenže list není zpeřený dlanitě nýbrž znoženě. Na krásně zachovalém listu obr. 1, za který děkuje Museum p. prof. dr. J. Palackému, vidíme, že se silný řapík nahoře znoženě dělí v jednotlivé řapíčky, jež pak přecházejí v známé nám lístky. Na řapíčkách vidíme zcela zřetelně, že se od nich jednotlivé lístky oddělovaly kloubnatě. Proto se v stáří celý list rozpadal a proto tedy nejvíce jen je- dnotlivé lístky v lupcích se objevují. Lístků jest celkem 6; levé rameno jest jen jednou roz- děleno, kdežto pravé se zdá býti rozděleno dvakrát, takže by lístek d) byl předposledním na celém ramenu. Že lístek «) patří k ramenu d), jest patrno.
Podobně rozdělený list jest i obr. 3. Lístky obr. 4 náležejí bezpochyby co rameno postranní celému listu složenému. Jsou to ale jistě lístky našeho druhu.
Dle toho všeho by se zdálo, že tu máme vůbec známé znožené listy jednoduchého způsobu. Ale fragment obr. 2 nám zdánlivě přirozený tento výklad poněkud činí zmateným. Řapík c) a na něm sedící znožené lístky jsou ovšem tože, co listy obr. 1. a obr. 3., ale jak máme rozuměti ostatní části pod tímto listem. Není to rozhodně větévka či osa, ku které by list c) přisedal, neboť poloha jednotlivých částí rovněž jako konečné postavení znoženého listu a pak i to by bylo nepochopitelným, že by k ose té prisedaly dole lístky jednoduché. Roz- hodně celá střední zdánlivá osa jest jen středním řapíkem, jenž jest u a) a b) docela zřetelně článkován. Ku článkům těm pak kloubnatě přisedají ještě po obou stranách jednoduché lístky.
24 8. Dr. J. Velenovský
Hlavní žebro řapíkové není podle toho na našem obraze celé. Následkem toho všeho není také ani list obr. 1. ani obr. 3 celý, nýbrž jen konečná čásť ještě více složeného listu.
A jak si máme nyní představiti celý tento složený list? Nechceme-li dále jíti než tam, co máme zachováno, musí býti tvar celého listu nejméně takový, jak nám jej znázorňuje obraz restaurovaný čís. 6 (ve zmenšené podobě). Takovýto tvar listu jest velice podivný a sku- tečně bychom marně hledali nějaké analogie v žijící přírodě. Stavba listu obr. 2 zdá se mně spíše poukazovati k tomu, že celý list byl zpeřen znoženě ještě do druhého stupně asi tak, jak nám jej restaurovaný obraz čís. 5 znázorňuje.
At se má věc tak neb onak, jisto jest, že tu máme neobyčejný zjev listu, a že v ži- jícím rostlinstvu tuže formu sotva bychom nalezli.
Skoro nepochybuju, že naše listy náležejí rodu, který i jinde v křídě byl pozorován (Hosius, Fl. v. Wsfl.) a obyčejně jménem Dewalguea se označuje. Všeobecně se ale za to má, že jsou to listy jednoduše znožené. Je-li tomu tak u listů jiných zemí, nevím, ale naše české jsou zpeřené buď dle vzoru obr. 5 neb obr. 6.
Co pak jest ona Dewalguea, neví posud nikdo. Jisto jest, že to jest rod, jenž více v žádném druhu nežije ani příbuzných rodů více nemá. Dle kožovité povahy listů a kloub- natého jich se rozpadání jest velmi pravděpodobno, že to byl buď keř neb strom.
Obyčejně srovnávají fossilní rod Dewalguea s rodem Helleborus. S tímto ale nemá skutečně nic společného než dělení listu.. Nervatura, ozubení, kožovitosť, řapík jsou vesměs rozdílny. Ostatně známo, že zpeřenosť listu není sama o sobě vždycky kriteriem pří- buznosti. Mámeť listy u téhož rodu dle různých vzorů zpeřené. Podobným příkladem jest nám rod Aralia. Jsem posud toho náhledu, že naše listy křídové asi sem náležejí. Neboť zde máme různě zpeřené listy a listy velkých rozměrů. Nervatura i kozovitost tu má podobné analogie.
Klademe-li naši Dewalgueu k Araliceím, jest stejně nedokázáno, jako když ji kladem k Helleboreím. Snad o tom jednou rozhodnou plody, které jistě v peruckých
lupcích se nalézají, protože Dew. coriacea jest v nich tak obecnou. Snad již je známe, ale nevíme, že sem náležejí.
Cissophyllum exulum Vel.
Tab. VI. obr. 4, 5.
Oba vyobrazené listy z Vyšerovic náležejí témuž druhu co list v citované již práci pod jménem Premnophyllum exulum uvedený. Zvláště pěkně zachován jest list obr. 5. Konsistence listu nebyla příliš kožovitá. Jemnmější nervatura vyniká jen slabounce a jest jen z velikých políček složena. Střední nerv jest dole dosti silný, u předu se ale silně ztenčuje. Okraj jest nepravidelně hluboce laločnatě vrubovaný. Na listu obr. 4 jest skoro celá stopka zachována.
Nemáme žádných spolehlivých pomůcek, abychom mohli vysloviti náhled o příbuznosti listů těchto, což budiž ponecháno ještě budoucnosti. Dlouhá stopka, tvar listu, laločnatý okraj a nervatura upomínají spíše na nějaký druh rodu Cissus než první malý lístek na: rod
Květena českého cenomanu. 25
Premna. Řád Ampelideae aspoň v době cenomanské žil (viz Cissophyllum viti- folium Vel). R
Bresciphyllum eretaceum sp.. n. Tab. V. obr. 2, 3.
V šedohnědých lupcích u Lidic jsou listy, které nám obr. 2, 3 ve dvou extremních formách znázorňuje, nejobyčejnějším otiskem. Jsou dosti tuhé a dosahují na mnoze velikosti obr. 2. V předu jsou krátce zakončité a zde dosti hustě a ostře zubaté, dole celokrajné. Řapík jest silný a krátký. Secunderní nervy jsou velmi četné, zprohýbané a brzo před okrajem v sit rozdělené. Žilnatina jemnější sotva kde zřetelně vyniká.
Ani přibližně nemůžeme se vysloviti o generické příbuznosti listů těchto. Poněkud podobné má listy žijící Brescia formosa, ale také mnohé Protoaceae, rod Arbutus, Ilex a j. mohou zde býti srovnávány.
Myrsinophyllum varians sp. n. Tab. IV. obr. 8., 9., tab. V. obr. 12., tab. VI. obr. 10., 11.
Listy tohoto druhu leží s předešlými na každé břidle Lidické u velkém počtu. Tvarem jsou dosti proměnlivé. Nejrozličnější formy podává nám naše tabulka. V předu jsou buď zúženy a přítupé neb jsou i vykrojeny, řapík jest tenký a dosti dlouhý, konsistence listu ne mnoho kožovitá. Střední nerv dosti slabý, rovný, v předu značně ztenčený. Postranní nervy slabounké, četné, v ostrých úhlech vystupující, před okrajem listu v žilnatině se ztrácející. Žilnatina slabě vyniká.
Nervaturou i tvarem listu jest list tento dobře znatelným. Zcela podobné typy listů nalézáme u řádu Myrsineae, Sapotaceae a Diospyreae. Myrsine ferruginea k. př. má docela podobně v předu tupé neb vykrojené listy s touže nervaturou. Skoro těžko pochybovati, že skutečně listy vyobrazené do tohoto příbuzenstva nenáležejí.
+
Angiospermae, Monocotyledoneae.
Butomites eretaceus sp. u. Tab. III. obr. 10.—13., 15.
V jedné jílovité vrstvě, sotva několik centimetrů silné, na Vidovli u Jinonic vyplňují každou vyloupnutou desku úzce čárkovité listy ve velikém množství. Jiný otisk mimo tento zde nepřichází. Na obr. 10. znázorněn kus takového lupku z Vidovle.
Třída mathomaticko-přírodovědecká VII. 3. 4
26 3. Dr. Je Velenovský
Rostlina, jíž listy tyto náležejí, musila zde růsti u velkém počtu; snad to byla ba- žinná neb vodní rostlina, jež tu rostla na březích vody. Mimo to objevuje se druh listů těchto také ve všech jiných nalezištích, jenže jen poskrovnu.
Listy tyto, ačkoliv neurčitelné posud, jsou pro foru peruckou v Čechách velkého významu; neboť jsou to jediné listy jednoděložné, které posud z vrstev peruckých známe. Celý zjev listu a jmenovitě žilnatina nasvědčují tomu, že patří rostlině jednoděložné. Myslím, že dosahovaly asi 70 cm délky, soudě dle nejdelších kusů v lupcích. Špičky jejich jsem se ale nikdy nedodělal. Konsistence jejich rozhodně není kožovitá, protože jsou otisknuty velmi jemně a na mnoha místech jeví se býti zřasené. Uprostřed probíhá -dosti silný ale velmi matně vynikající nerv, po jehož stranách vidíme množství tenounkých, au vystupujfeich, hustých žilek, mezi kterými nikde není žilek příčných.
Listy tyto náležejí bylinné rostlině, jejíž co prst silný oddenek plazil se vodorovně v bahně neb zemi. Z oddenku tohoto vynikaly listy kolmo a sestaveny byly hustě ve dvou řadách střídavých. Podobných oddenků s ještě přisedlými listy máme více a nejlépe zachovalý představuje nám obraz 15. z Lipence. Celá rostlina měla tedy habituellní podobu obrazu 11. (ve zmenšeném měřítku).
Zcela podobný obraz poskytuje nám všude a daleko rozšířený Butomus umbel- latus. Tento má ale listy, jichž střední nerv jest zastoupen toliko vyniklým kýlem. Vedle oddenku obr. 15. leží hojná semínka a úlomky květní obr. 12., 13. Semínka jsou malá vře- ténkovitá, tříboká. Patří-li věci tyto k naší rostlině, těžko říci.
Protože nelze až posud o příbuznosti fragmentů těchto náhledu nějakého vysloviti, budiž pojmenování Butomites považováno jen za provisorní.
Dodatek.
Na obraze 14. tab. III. jsou vykresleny úlomky listů Eucalyptus Geinitzi od Vyšerovic, jež jsou posäzeny čočkovitými, co hrách velikými, vypuklými telisky. Nevidime na nich žádnou strukturu než toliko uprostřed malý otvůrek, jenž tu a tam zdá se být uzavřen 3-4mi lalůčky. Tělíska jsou docela nepravidelně rozpostavena na listech.
Celý zjev tělísek těchto připomíná nám některé druhy hub z řádu Uredineae. Na rozličných jiných listech objevují se dosti často podobné houby ale velmi malinké. Patrno tedy, že i tento parasitický řád hub byl za doby cenomanu tak dobře vyvinut jako za dnů našich.
Květena českého cenomanu.
27
Vysvětlení k tabulkám.
Strboulky plodní z břidel Vyšerovických, málo
Jedna nažka málo zvětš., přesně dle otisku.
Věrné vyobrazení plodní větévky z břidel Vy-
Větévka s jehlicemi od Vyšerovic. Jedna jehlice restaurovaná.
dního z vnitřní strany. Podobný zákrov ze zevnějška. Restaurovaný celý plodní úbor.
(Celé květenství v průřezu.
Obr. 10. Plodní větévka v DEiroz. Veh částečně restaurovaná.
Několik šupin věrně dle otisku a zvětšeny. Pár šištic v přir. vel. Z břidlic Lidických.
Tab. 1. Obr. 1., 2. Platanus laevis Vel. Obr. 1. zvětšené. Obr. 2. Obr. 3. Callistemon cretaceum Vel. Serovickych. Obr. 4., 5. Picea cretacea Vel. Obr. 4. Obr. 5. Obr. 6.—9. Proteopsis Proserpinae. Obr. 6. Verne vyobrazení lůžka u zákrovu Doz Obr. 7. Obr. 8. Obr. 9. Obr. 10. Leptospermum macrocarpum Vel. Obr. 10a.Rozlomený plod se strany. Obr. 105.na příč. Z Vyšerovic. © Obr. 11., 12., 15. Echinostrobus minor Vel. Obr. 12. Otisk větévky v přiz. velikosti. Obr. 11. Obr. 15. Obr. 13., 14, 16.—19, Echinostrobus sguamosus Vel. Z šedých břidlic Vyšerovických.
Obr. Obr. Obr.
Obr. 18. 19. Obr. 20.—24. Araucaria bohemica Vel.
Obr.
Obr
Obr.
Obr. Obr. 25.—27.
14. 16. 17.
21. 22. Obr. 23. : 24. Microlepidium striatulum Vel. Z lupků Lipeneckých. Obr..25. Restau-
Obr. 13. Čásť větévky v přir. vel. a věrně dle otisku kreslené.
Část větévky restaurované.
Dvojitá šištice ve spojení s Supinatou větévkou. Přirozený a věrný obraz dvojitých šištic dle otisků.
Jiné dvě šištice s částí větévky.
Restaurované šištice s větévkou.
Z lupků Lipeneckých. Obr. 20. Věrné vyobra- zení rozlomené šišky.
Věrné vyobrazení jedné šupiny mimo šišku ležící. Restaurovaná Supina.
Restaurovaný průřez Supiny.
Restaurovaná šiška v přir. vel.
rovaná šiška. 4*
28
Obr.
Obr.
Obr.
Obr.
Obr. Obr. Obr. Obr.
Obr. Obr.
Obr.
Obr.
3. Dr. J. Velenovský
Obr. 26. Šiška rozlomená, věrně dle otisku. Obr. 27. Jednotlivá šupina.
28., 29. Dammara borealis Heer. Z Vyšerovic. Obr. 28. Věrný obraz šupiny. Obr. 29. Šupina restaurovaná.
Tab. N.
1., 2. Echinostrobus sguamosus Vel. Z Vyšerovic. Obr. 1. Větev v pfir. velk. věrně dle otisku. Obr. 2. Větev s nahloučenými šišticemi. 3., 4. Frenelopsis bohemica Vel. Z červených lupků u Bohdánkova. Obr. 3. Vě- tévka s přisedlou šišticí. Obr. 4. Jiná šištice s částí větévky. 5,—7. Diceras cenomanicus Vel. Z Vyšerovic. Obr. 5. Verne vyobrazení plodní větévky. "Obr. 6. Větévka s jizvami listů. Obr. 7. Větévka šupinatá. 8. Větévka jakéhosi druhu cypřišovitého. Z Vyšerovic. 9. Chamaecyparites Charonis Vel. Větévka z lupků Bohdánkovských. 10. Platanus rhomboidea Vel. Z lupků Lidických. 11—20. Plutonia cretacea Vel. Obr. 11. Restaurovaná šištice. Obr. 12. Otisk listnaté větévky od Vyšerovic. Obr. 13. Restaurovanä listnatá větévka. Obr. 14. Otisk rozlomené šištice od Vyšerovic. Obr. 15. Šupina věrně dle otisku. Obr. 16. Šupina restaurovaná. Obr. 17.—19. Jednotlivé listy věrně dle otisku. Obr. 20. Větévka s jizvami listů. 21. Osmundophyllum cretaceum Vel. Otisk listu z Lipence. 22., 23. Acrostichophyllum cretaceum Vel. Z Vyšerovic. Obr. 22. Kus břidly s otisky listů. Obr. 23. List restaurovaný.
24—26. Myricanthium amentaceum Vel. Obr. 24. Schema jehnědy samičí. = Obr. 25. Otisk větévky s jehnědami samčími i samicimi. B Obr. 26. Otisk krásně zachovalé jehnědy samičí. Z Vy- ; Serovic. Tab. III.
1., 2. Plutonia cretacea Vel. Mastné lupky Chuchelské. Obr. 1. Větévka částečně listnatá.
Květena českého cenomanu. 29
Obr. 2. Rozlomená šištice s větévkou s jizvami listovými. Obr. 3—6. Chamaecyparites Charonis Vel. Červené lupky od Bohdánkova. Obr. 3., 6. Větévky. Obr. 5. Větévka s šišticí. Obr. 4. Restaurovaná šištice s větévkou. Obr. 7., 8. Zamites bohemicus Vel. Červené lupky Bohdänkovsk6, Obr. 7. Cäst zpe- řeného listu. Obr. 8. Jednotlivý lístek. Obr. 9. Podozamites longipennis Vel. List z lupků Bohdánkovských. Obr. 10.—13., 15. Butomites eretaceus Vel. Z lupků Jinonických. Obr. 10. Část n s množstvím otisků listů. Obr. 11. Celá restaurovaná rostlina, zmenšena. Obr. 12. Částě květní. Obr. 13. Semena. Obr. 15. Oddenek s listy z lupků Lipeneckých. Obr. 14. Uredinites cretaceus Vel. Vyšerovice. Houba na listech Eucalyptus Geinitzi.
Tab. IV.
Obr. 1.6. Dewalguea coriacea Vel. Z šedých břidel Vyšerovických. Obr. 1.—4. Věrná vyobrazení složitých listů. Obr. 5., 6. Theoretický výklad o podobě celého listu. Obr. 7. Proteophyllum laminarium Vel. List z lupků Lidických. Obr. 8., 9. Myrsinophyllum varians Vel. List z lupků Lidických. . Obr. 10., 11. Proteophyllum productum Vel. List z lupků Lidických. Obr. 12. Proteophyllum cornutum Vel. Věrný obraz listu Lidického. Obr. 13. Proteophyllum coriaceum Vel. Úlomek listu od Lidic.
Tab. V.
Obr. 1. Cussoniphyllum partitum Vel. Složitý list z lupků Bohdánkovských.
Obr. 2., 3. Bresceiphyllum cretaceum Vel. Listy z lupků Lidických.
Obr. 4—11. Crotonophyllum cretaceum Vel. Různé tvary listů z břidel Vyše- rovických.
Obr. 12. Myrsinophyllum varians Vel. List od Lidic.
Obr. 13. Proteophyllum decorum Vel. Silně kožovitý úlomek listů od Lidic.
Obr. 14. Proteophyllum Saportanum Vel. List Lidický.
Obr. 15. Proteophyllum trifidum Vel. List Lidický.
Obr. 16. Platyceriphyllum cretaceum Vel. Úlomek listu z Vyšerovic.
30 3. Dr. J. Velenovský
Tab. VI.
Obr. 1. Eucalyptus angustus Vel. Öäst plodní větve, slabě restaurovaná. Vyšerovice. Obr. 2., 3. Platanus rhomboidea Vel. Z lupků Lidickych. Obr. 4., 5. Cissophyllum exulum Vel. Listy z Vyšerovic. Obr. 6—8. Myricophyllum glandulosum Vel. Obr. 6., 8. Listy žlaznatě tečkované z lupků Lidických. Obr. 7. Domnělé plody. Obr. 10., 11. Myrsinophyllum varians Vel. Listy Lidické. Obr. 12., 13. Proteophyllum paucidentatum Vel. Listy Lidické. Obr. 14. Proteophyllum trifidum Vel. List Lidický. Obr. 15. Proteophyllum coriaceum Vel. List Lidický.
— -—3B——
II. Čásť povšechná.
Perucké vrstvy po stránce geologické,
Hlavním složivem peruckých vrstev jest pískovec a lupky rozličné jakosti, jež nezřídka přecházejí v mastný jíl. : by
Pískovec perucký jest brzo jemno- brzo hrubozrný a všude bez tmele vápeného, čímž zvláště jest charakterisován oproti pískovcům jiných útvarů. Barvy je žlutavé neb i dosti čistě bílé (tak u Nehvizd) neb bývá i železem dosti intensivně barven hnědě. -Často nabývají zrnka písková velikosti hrachu ano i větších oblázků křemenných, čímž se pak mění v hrubo- zrný slepenec (k. př. u Hloubětína, Počernic, Vyšerovic). Hmota písková proniknuta jest hojnými malými lupénky bílé, lesklé slídy, kteráž i v lupcích bývá dosti častou. Piskovce perucké slouží, jak známo nejen k stavbám ale i k různým pracím kamenickým, za kterýmž účelem láme se v rozsáhlých lomech v celém pruhu středních Čech. Staré stavby Pražské (most, chrám sv. Víta a j.) jsou z veliké části z těchto pískovců zbudovány. Mät pískovec ten tu zvláštní vlastnost, že snadno se dá tesati a zpracovávati, později ale na vzduchu značně ztvrdne a pevnosti nabývá.
Nejen pískovec ale i lupky chovají místy žnačné množství pyritu, jenž lučebně po- změněn pestře zbarvuje celé plochy pískovcových lomů (u Mochova a j.).
Pískovec tvoří zvláště v hlubších vrstvách pevnou, téměř jednolitou hmotu nevrstev- natou a trhlinami nedělenou. Výše však trhá se v rozličných směrech v kusy a balvany a nejvýš posléze, kde již vzduch a atmosféra působí, rozpadá se v deskovité kusy a plotny neb i drobné pískové kamení.
Mocnosti jest rozličné (1—5 sáhů dle Krejčího), celkem ale vždy mohutnější než v něm uložené lupky.
Lupky perucké mají dosti rozličné vzezření a mnohdy nemálo se podobají lupkům třetihorním. Často jsou slohu břidličnatého, štípajíce se ve velké, pevné desky (k. př. u Vy- šerovic), jindy drobí se v malá lupénka a kruché kousky (k. př. na Vidovli), takže k hledání otisků rostlinných stávají se velmi nepohodlnými. Jsou více méně mastné a více méně jemnou slídou bílou neb pískem proniklé. Často přecházejí v beztvarný měkký mastný jíl, jenž roz- močen co těsto dá se hnísti. Mohutné vrstvy jílu tohoto nalézají se nad Chuchlí a tuto a i jinde se dobývá a slouží co výborný material k pálení zboží chamotového. Jíly tyto bývají
32 3. Dr. J. Velenovský
na mnoze barvy šedé neb temnošedé, ale také bělavé a někdy i živě červené, žluté, zelené neb modravé (k. př. u Motol nad graptolitovými břidlami).
Jíly beztvarné zpravidla nemají otisků rostlinných neb obsahují jen nezřetelné drobounké uhelné zbytky předmětů organických. Hlavním nalezištěm rostlin jsou toliko lupky břidličnaté, jež jsou rozličných barev a pevnosti. Prechäzejit v barvy čistě bílé (u Chuchle, Brna na Moravě) až do intensivně černé (u Počernic, Kozákova). Význačné jsou lupky Boh- dánkovské barvou pěkně růžovou. Často jsou barvy útvaru, na němž spočívají a jehož hmotu v sobě patrně obsahují. V tom ohledu zvláště pozoruhodny jsou lupky Jinonické barvy hnědorezavé, jež spočívají přímo na břidlách silurskýeh stejně zbarvených.
Kamenné lesklé černé uhlí jest všude vzácností a i tam, kde se vyskytuje (tak u Slaného podle dráhy, u Vysočan, Skutíčka, Pekelce blíže Vamberka), tvoří jen slabou a dle objemu plošného nepatrnou vrstvu. K dobývání se nikdy rozhodně nehodí, protože množství jeho by se nevyplácelo. Jakého jest uhlí toto původu, nemohu dnes s určitostí tvrditi. Na kusech od Skutíčka pocházejících lze viděti jakousi podobnosť s kmeny stromovými, jsou ale tak zdeformovány a vší anatomické struktury prosty, takže i tato podobnost může býti jen zdánlivou. Kusy uhelné od Slaného jsou jednolitou hmotou a uhlí karbonickému úplně po- dobné. Pravdě podobnější jest, že všechno toto uhlí pochází z bývalých rašelin, jež z vodnaté a bařinné flory, která je sprovází, vším právem lze předpokládati (viz Krejčího geologii (str. 738.). i
Kmeny, větve neb kusy dřev zachovávají se dvojím způsobem. Leží-li v pískovci, tož podržují svůj původní tvar (jsou ovšem smačklé), ale proniknuty jsou pískovcovou hmotou úplně. Jindy (v břidlách pravidelně) přeměněny jsou v černý uhel, jenž nikterak zjevem se neliší od černého uhlí dřevěného. Na ohmat černí a se rozpadá. Kusy a kousky takovéhoto uhlí vyplňují mnohdy až na více centimetrů silnou vrstvu u velkém množství přecházejíce místy v černý mour. A tyto právě vrstvy vystupujíce s lupky na den staly se lákadlem mnohých nešťastných podnikatelů, kteří měli je za stopu uhlí, po němž na mnoha místech s nemalým nákladem kutili.
Ve vrstvách uhlí kamenného neb i v lupcích rostlinonosných nezřídka nalézáme kosuky žlutého neb hnědého jantaru velikosti hráchu až líšného ořechu. Znám kousky od Vyše- rovic, Lipence, Skutíčka, Kozákova. Jantar tento jest velmi křehký a hoří úsilně čadivým plamenem. Nepochybujem, že pochází z kmenů četných konifer, jichž větévky a dřeva s ním současně v lupcích jsou uloženy.
Plody a šiškovité kmeny Kranner, šišky rodu Pinus a jiné plody jsou v pískovcích přeměněny v hmotu pískovou. Listy zachovávají tvar otisků a sotva jsou potaženy zbytkem bývalé jich podstaty. Také jsou tu zachovány a to mnohdy v špatném stavu jen listy pevné a silně kožovité, Odtud snad také si lze vysvětliti, že jsou v pískovcích otisky rostlin oproti lupkům velmi vzácné, neboť jemnější částě rostlin v hrubé hmotě pískové nemohly se za- chovati jako v jílu neb lupcích.
V lupcích pokrývají listy, větévky, plody, květní částě u velikém často množství celé desky v malebné směsici. Jsou zpravidla hnědě až černě (u Bohdánkova červeně) otisknuty.
Květena českého cenomanu. 33
Šedé neb hnědavé plotny Vyšerovické neb Lipenecké s krásně zachovalými otisky připomínají nám nemálo zkamenělý herbář z dob pradávných.
Způsob zachování zbytků rostlinných v lupcích jest dle stanovisk rozličný. Celkem však tu platí pravidlo, že z čím jemnější, mastnější hmoty lupky jsou složeny, tím krásnější vynikají detaily otisků. Překrásně zachovalé jsou u Lipence. Zde lze z otisku listu sloupnouti celý list v podobě hnědé průhledné blánky, jež jeví nejjemnější žilnatinu. Pod mikroskopem vidíme vesměs zevní vrstvu pokožkovou a v ni na mnoze i průduchy. Na šišticích a Supi- natých větévkách konifer můžeme zcela dobře nožíkem odlupovati jednotlivé šupinky. Zde u Lipence jsou zachovány i nejjemnější části (květní na př.) rostlin neb i rostliny celé jemné povahy (Pseudoasterophyllites).
Podobně zachovány jsou rostliny v lupcích Hloubětínských, Kozákovských a Lands- berských. Proslavené lupky Vyšerovické, ač ze všech na rostliny nejbohatší, mají sice rostliny na oko krásně temně otisknuté, ale tyto jsou často dosti špatně zachovalé, takže mnohdy ani nervatura na listech není zřetelná. Toho jest příčinou, že lupky Vyšerovické mají příliš mnoho přísady písečné a bílé slídy.
Co se týče způsobu uložení rostlin ve vrstvách peruckých, možno zde zaznamenati mnohé úkazy, jež nám dosti jasně dávají pokyny, jak si máme vyložiti vznik vrstev těchto i scenerii krajinou za doby, kdy se byly utvořily.
V pískovcích jsou listy a jiné zbytky rostlinné uloženy ve vší možné poloze jsouce - v pravém smyslu slova sem tam přeházeny a rozmetány. Jsou také více rozlámány a roz- kouskovány. Všimneme-li si na př. pískovců Nehvízdských, jež naplněny jsou směsicí listů, plodů a dřev, tož zcela jasně vidíme, že písek tohoto pískovce usazen byl silnými proudy vodními neb vlnobitím velkých jezer neb moře. A v tomto za neklidného stavu usazeném pískovci octnuvší se rostliny musily patrně také v rozmeteném pořádku se zachovati.
Zvláště pozoruhodny jsou výše vzpomenuté vrstvy s uhelnými kousky dřev. Vrstvy tyto obsahují jemný pískovec, a v něm leží množství naplavených kousků dřev a plodů neb větévek v divoké směsici. (Celek činí na nás dojem týž, jako píseční nánosy s vyplaveným předměty na březích jezer neb řek. Tam kde nános obsahuje smeti a drobnější obsah, jest pak v pískovci peruckém popsaný již černý mour.
Tyto nánosy zpravidla uloženy bývají hned nad lupky neb jíly a po nich následují opět mocné vrstvy pískovců čistých.
Zcela jinak složeny jsou rostliny v lupcích. Zde leží všechny listy vodorovně složeny jedny vedle a na druhých a jsou vesměs celé zachovalé až na malé výminky. Zde vidíme, že se rostlinné zbytky ukládaly pozvolna, že sem nebyly naneseny a smeteny vlnami. Dobře můžem rozeznati, že na mnoha místech převládá ten neb onen druh rostlinný a věc celá má se tak, že domnívati se musíme, že listy jednoho druhu na témž místě pocházejí z téhož stromu, s něhož přímo opadaly do vody. © listy často nacházíme i jich plody neb větévky a květní částě. S větévkami konifer leží pospolu jich plodní šišky.
Dále pozorujem, že stanoviska třeba blízko sebe ležící a třeba téhož horizontu a s tímže druhem lupků mají mimo několik stejných druhů druhy také zcela rozdílné. Přímo nápadným jest v tom ohledu rozdíl květeny prvního a posledního lomu u Vyšerovic. Ačkoliv lupky obou jsou v stejné výši a stejné povahy, přec v prvém lomu máme zcela jinou floru
Třída mathematicko-přírodovědecká VII. 3. 5
34 3. Dr. J. Velenovský
než v posledním. V prvém převládají samé jehličnaté, kdežto listy dvouděložných jen spore jsou tu promíšeny. V posledním lomu jsou oproti tomu dvouděložné s listy Aralií, Cre- dnerií, Magnolií atd. a jen sporé zbytky jehličnatých. A oba lomy jsou od sebe vzdáleny sotva 10 minut cesty. Podobně jest to u Lidic, jak později vyložíme.
Úkaz tento jinak si nemožno vysvětliti než tím, že přijímati nutno, že květeny lupků v jednotlivých nalezištích jsou květenami lokálními. Rostliny jednotlivých stanovisk náležejí nejbližšímu okolí, náležejí stromům a keřům, jež na témže místě rostly.
Toho jiným důkazem jest tvar a způsob uložení lupků mezi pískovými kvádry. Lupky rostlinonosné netvoří nikde souvislé vrstevní pásmo, jak býváme uvyklí vídati na vrstvách jiných formací. Lupky perucké tvoří mezi pískovci hnízda vždy malých rozměrů plošných a zřídka kdy větší mohutnosti. Často jest takové hnízdo sotva dva až tři metry široké a dlouhé a již ztrácí se mezi pustými kvádry. Je-li pak květena takovéhoto hnízda zvláštní, snadno pochopíme, že odnesením celého hnízda zmizí na vždy i pamětníci rostlinní místa tohoto na vždy z povrchu zemského. Tak byly k. př. uloženy krásné Dryandry s jinými ještě druhy v jílovitých, bílých lupcích nad Chuchlí v hnízdě sotva tři metry v průměru širokém. Jily tyto během roku odvezly do továren chamotových a s nimi na vždy zmizela i krásná Dry- andra, jež posud nikde v tak krásných listech nebyla nalezena (viz přehled). Dnes není na místě tom u Chuchle lupků ani jílů více.
Praskrovných rozměrů jsou také lupky u Hloubětína, jež tak mnohou rostlinnou vzá- enost nám již poskytly. Skoro můžeme říci, že naleziště toto již celé jsme odnesli do Musea.
Hnízda lupků jsou obyčejně v pískovcích u větším počtu, což zvláště dobře vídáme na stěnách pískovců v otevřených lomech. Mnohá z nich jsou semo tamo roztroušena, jiná tvořívají stejný jakoby vlnitý horizont. Jdeme-li cestou nad údolím od Peruce ke Stradoni- cům, máme po pravé ruce pěkně odkrytý profyl vrstev peruckých. Nejvýše a dole jsou dosti mocné pískovce a asi uprostřed táhne se celá řada hnízd drobných lupků.
Nejvýš zajímavo jest, že často každé z hnízd lupků má svou zvláštní doru. U Vy- šerovic na př. nalezena nádherná Aralia furcata v slídnatém hnízdě prvního lomu, kdežto v jiných hnízdech u Vyšerovic není po ní ani památky. V jednom pak hnízdě v nejvyšších vrstvách pískovců uloženém jest sídlo pěkných větévek Ceratostrobus echinatus vedle nesčetných lastur sladkovodních (Unio).
Že rostliny se v hnízdech lupků právě popsaných za nejklidnějších poměrů z nej- bližšího okolí usazovaly, vidíme i z toho, že postupně od dola nahoru jdou jiné neb vždy jiné převládající druhy dle: toho, jak se vegetace během času na témž místě měnila. Skoro všade počíná nejzpodněji množství listů myrtovitých, jmenovitě blahovičníků (Eucalyptus). V bohatém lomu Vyšerovickém zcela dobře sledovati lze pak pásma Crednerií, Aralií at. d. U Landsberga počínají lupky množstvím Gleichenií, výše pak listů dvouděložných a konifer.
Dle toho možno souditi také o, přibližném stáří těch kterých lupků. Nemáme tu ovšem floru mírného pásma se stromy ročně opadavými, abychom mohli přímo roky počítati dle doby zimní a letní, ale přijmeme-li i nejvyšší poměrné stáří tropických stromů peruckého lesa, jaké mají ku př. Sequoie a blahovičníky, tož tvrditi můžeme s ohledem na slabé střídání se generací různých po sobě, že celé hnízdo as metr silné odpovídá ne mnoha tisícům roků.
f
Květena českého cenomanu. 35
A mnohá z hnízd mohla se utvořiti i v kratší době. Kdybychom chtěli přijímati věky veliké pro jednotlivé lupky, musely by předně býti dle výše rozličného složení geologického a za druhé jistě by flora nejvyšších vrstev musela býti úplně jinou než dolejších. Vždyť víme i za dnešních dnů, jak druhy rostlin a i celá scenerie rostlinná během tisíců let se na témže místě následkem vlivů přírodních pravidelných a zvláště nahodilých mění. V našich lupcích ale máme v celé výši celkem tuže základní floru a jen některé druhy se mění.
Ze všeho, co tuto posud povědíno, vyplývá tedy, že hnízda lupků jsou usazeniny bý- valých jezírek a tůní vodních uprostřed pralesů peruckých. Mohly to býti i slepá ramena a zátoky řek, do nichž upadaly listy a plody pobřežních bylin a stromů.
Toto faktum, jemuž těžko cos na pravděpodobnosti vytýkati, jest dalekosáhlého vý- znamu. Především plyne z něho, že zachovalé zbytky rostlin jednotlivých lupků náležejí lo- kälni vegetaci a že sem nebyly tudíž sneseny z dalekých končin. My jsme proto oprávněni ze zbytků jednoho stanoviska sestrojiti si celkový obraz vegetace místa tohoto. A máme-li takových stanovisk celou řadu z Moravy přes Čechy až do Saska, a poskytuje-li nám každé z nich jiný obrázek rostlinný, tož můžem si z nich sestrojiti snadno celkový obraz celé flory perucké, jaká se prostírala v celém pásmu zemí jmenovaných. My dovídáme se ze studia cenomanských rostlin nejen o tvarech a typech systematických alei o scenerii rostlinné a z této i o geografickém a klimatickém rázu krajiny doby cenomanské.
Že jsou jednotlivá stanoviska peruckých rostlin zbytkem flory lokální, jest nejvýš důležito i pro určování jednotlivých zbytků rostlinných. Neboť máme-li v jednom nalezišti množství listů, plodů, květů, větévek a t. d. z mnoha druhů pocházejících pohromadě, těžko ovšem na mnoze souditi, co k čemu náleží, i když a priori víme, že k sobě náležeti fragmenty ony mohou. Najdeme-li ale v druhém a třetím nalezišti mezi jinými druhy ten který záhadný druh listů a s ním opět a vždy tytéž plody, tož s kombinace této souditi dovoleno, že obé k sobě náleží. Překvapujícím dokladem toho byla kombinace, kterou jsme provedli na př. na druzích Krannera mirabilis, Frenelopsis bohemica, Cunninghamia elegans. A kombinace tyto posud novými a novými doklady se potvrzují.
Zvířecí zbytky jsou v lupcích i pískovcích velice vzácné. V pískovcích jsou to některé ryby a v lupcích sladkovodní škeble (Unio) a několik velice špatně zachovalých hmyzů (brouci a chrostíci). Všechno to svědčí o fauně sladkovodní. Proč není více hmyzu v lup- cích zachováno, jest mně skutečně nevysvětlitelno.
Že by tu hmyz nežil, nelze z vysokého vývinu vegetace současné ami mysliti. Jest toho tedy příčinou zajisté způsob, jakým se lupky naše usazovaly. Také ve většině vrstev třetihorních, jež rostlinami oplývají, nenalézáme žádného hmyzu, kdežto na mnohých stano- viskách opět jest hmyz hojným a třeha by tu i rostlin nebylo (ku př. u Kučlína).
Nelze pochybovati, že lupky i pískovce perucké jsou útvarem sladkovodním, nebo mimo jiné nejlepším toho jsou dokladem zachovalí zde sladkovodní živočichové (lastury, ryby, hmyz a j.). Z jakých ale sladkých vod usadily se mohutné a daleko rozšířené vrstvy pískovce?
Tu ovšem možno vysloviti jen domněnky. Nejspíše že to jsou usazeniny pobřežní velkých řek, jež vlévaly še do moře, jehož okraje pruh pískovců středem Čech z Moravy, dále na západ a na severu Čech označuje. Snad jsou to i usazeniny velkého sladkovodního jezera. Řešení otázky této ponecháváme odborným geologům. Na jediné dovolíme si toliko
5X
36 3. Dr. J. Velenovský
poukäzati. At jiz se usadily piskovce jakymkoliv zpüsobem, musime zde prijimati usazoväni dílem pozvolné a pravidelné, dílem novými a velkými přívaly a záplavami vodními přerušované.
Tohoto posledního způsobu usazování jsou nám zřetelnými doklady hnízda lupků v několika etagích nad sebou v pískovcích uložených. Značí-li nám vrstva lupků s pohřbenými v nich rostlinami lokální bujnou vegetaci lesní, tož přijímati musíme, že zona, v níž lupky tyto leží, pokryta byla kdysi úrodnou prstí, v níž rostl les i ostatní vegetace, z níž co ukázka se nám zachovaly některé druhy ve vodě krajiny této.
Nyní následují na vrstvách lupků opět mohutné vrstvy pustého pískovce. Toto' si ne- možno jinak vysvětliti, než že předpokládati nutno, že po okolí rozlily se větší vody, jež znova písek usazovaly. Snad byla tato zátopa jen nahodilá a velkých rozměrů, snad to byly jen periodické povodně. Tomuto poslednímu svědčí ku př. vrstvy chuchelské, kde v určité pra- videlnosti a v nevelké mocnosti vidíme celou řadu střídajících se jílů a písků nad sebou. Podobné střídání se jílů a písků vídáme i nyní v zátokách velikých vod tekutých i stojatých.
Z toho všeho uzavírati třeba, že celé vrstvy perucké značí nám dlouhé období geo- logické přetrhované novými a novými převraty živelními.
Vrstvy perucké, ať lupky ať pískovce, ukládají se v Čechách přímo na útvary starší. Tak ku př. v okolí Pražském spočívají na vrstvách silurských, jinde na karbonu (ku př. u Kralup), jinde na permu (ku př. u Čes. Brodu).
Nad nimi počínají vrstvy křídové mladší (korycanské, bělohorské at. d.) tak, jak nám je čeští geologové popisují. Pískovce korycanské připojují se místy bezprostředně k pískovcům peruckým (tak u Liboce, Dejvic) a jsou i na pohled od nich málo rozdílny. Snadno ale je v každém případě poznáme po četných zde se vyskytujících skořápkách měkkýšů mořských. Mimo to skoro všade přecházejí pískovce tyto v zelenavý pískovec glaukonitický.
Popis jednotlivých nalezišť peruckých rostlin a v nich Za- chovalých květen.
Vyšerovice.
Lomy Vyšerovické (vlastně Vyšehořovické) táhnou se v dlouhé řadě na západ od vsi Vyšerovic nad hlubokým lučním údolím. Otevřeny jsou na straně jižní a místy vyhloubeny do značné hloubky, takže tu lze pěkně sledovati uložení mocných pískovců a s nimi se stří- dající lupky. Piskovee láme se zde od dávných dob k rozličným účelům kamenickym. Pískovce Vyšerovické jsou jen pokračováním pískovců, jež lámou se v lomech u Nehvizd asi hodinu odtud vzdálených. V lomech Nehvizdských není ale po lupcích ani stopy, z čehož tedy patrno, že i Vyšerovické lupky jsou malého rozsahu, jakž dříve bylo již vyloženo.
Lupky Vyšerovické obsahují celé bohatství květeny křídové, z níž známe již velikou řadu různých druhů a ještě každým rokem nové a nové druhy se tuto objevují. Jsou
Květena českého cenomanu. 37
tudíž Vyšerovice zajisté nejproslulejším stanoviskem křídové flory nejen v Čechách ale i v celé Evropě.
Lupky uloženy jsou tu v pískovcích v rozličné síle (až na 2 m) a rozličné rozsählosti plošné. Nejmocnější jsou ony, v michž nalézají se veliké listy Credneria bohemica a Aralia Kowalewskiana. Mimo to leží jednotlivá ložiska v různé výši nad sebou. Každé ložisko od ostatních oddělené vyznačuje se svou zvláštní květenou a jiným mineralogickým složením. Hlavní bohatství rostlin uloženo jest v posledním velikém lomu ode vsi. Lupky zde dosahují až přes metr tlouštky a zaujímají zpodní polohu v pískovcích. Mají povahu pevných, šedých až černavých břidel, jež se dosti nesnadno v tenké desky rozštěpují. V hmotě břidly lesknou se četné drobounké lístečky bílé slídy. Na břidlách těchto, jež lze vylámati ve ve- likých souvislých plotnách, jsou u velikém množství a v malebné pestrosti otisknuty hnědě až černavě různé listy, větévky, šišky, plody neb částě květní. Na oko jsou tyto rostlinonosné desky břidel skutečně úhledné, ale rostliny jsou tu příliš smačknuté a po většině špatně za- chovalé, takže mnohdy jen nejhrubší obrysy jich zřetelněji vynikají. Jen místy i jemnější struktura a složení rostliny jsou ještě zachovány. Šišky Microzamia jsou smačknuty v tenkou desku. Bunečná podstata rostliny jest buď úplně vyloužena neb zuhelnatělá. V některém místě jest nahromaděno takové množství listů a zbytků restlinných částí, že jednotlivé otisky nelze rozeznávati.
Nejhojnějšími otisky jsou tu veliké listy Credneria bohemica, jež svou hrubou nervaturou nápadně se liší od svého okolí. Veliké listy Myrtophyllum Geinitzi, Myri- cophyllum Zenkeri, Aralioph. coriaceum, A. Kowalewskianum, A. propin- guum, A. Daphnophyllum, Hederoph. primordiale, Sapindoph. pelagicum, Magnolia amplifolia, Hymenaeophyllum primigenium jsou tu nejobyčejnějším úkazem. Mezi listy jsou praobyčejným otiskem květenství Myricanthium amentaceum. Plody a plodní části jsou tu celkem dosti pořídku.
Zbytky jehličnatých se mezi listy dvouděložných dosti ztrácejí. Nejhojnější jest tu Widdringtonia Reichii, z níž nezřídka zachovány jsou přes stopu veliké metlaté větve. Seguoie tu ku podivu vůbec scházejí. Za to skoro na každé břidle zahlédnem charakteri- stické šupiny Dammara borealis. Také cykasovité neoplývají tu ani množstvím ani roz- manitostí druhů. Jediná Microzamia gibba činí tu výminku. Šišky její jsou zde dosti hojné a pěkně zachovalé, místy sedí ještě na tlustých větévkách. Kapradiny jsou tu pak vůbec řídké.
Nad těmito lupky rostlinnými nalézá se vrstvička, jež přeplněna jest množstvím zuhel- natělých kusů dřev, větví a plodů; místy přechází dokonce v uhelnou, černému troudu po- dobnou hmotu.
Nad vrstvičkou právě jmenovanou spočívají dosti mocné plastické, nevrstevnaté jíly, jež nemají žádných zbytků rostlinných.
Na těchto ukládají se opět pevné kvádry pískové, v nichž nejdoleji objevují se často kmeny pověstné stromovité kapradiny Dicksonia punctata. Leží zde ve vodorovné poloze a jsou vždy poněkud smačknuty. Poněvadž je žádné jiné zbytky rostlin neprovázejí, jest pa- trno, že sem byly splaveny a odneseny ze vzdálenějších míst. Zachováno jest z nich zpravidla
38 3. Dr. J. Velenovský
jen vnitřní dřevo s ozdobnými jizvami po listech. Zevní obal vzdušných kořenů jest proměněn v černý |troud, který vyplňuje lože kmenu, z něhož se každý kmen snadno dá vyjmouti neb vytáhnouti.
Po pískovcích následují opět šedé, mastné a rostlin prázdné jíly. A nejvrchnější vrstvu tvoří v menší neb větší kusy se rozlamující pískovec.
V podstatě mají i ostatní lomy u Vyšerovic právě popsané uložení vrstev. Nejvýš pozoruhodným jest ale, že lupky z různých hnízd v některých lomech obsahují docela jinou ač chudší floru než právě v lomu popsaném.
Pozoruhodným jest v tom ohledu první lom u samé vsi. Také zde počínají vrstvy pevnými kvádry na zpodu, na nichž se ukládá mohutná vrstva pevných lupků, jež bohaty jsou na rostliny. Lupky tyto, zvláště jsou-li zvětralé, snadno se rozlupují a jsou barvy šedé a bíle prokvětalé.
Otisky rostlin jsou vesměs bílé, čímž pěkně se vyjímají na šedém podkladu. Překva- pujícím jest tu množství konifer, jež zachovány bývají v dosti velkých větévkách. Obecnou jest tu Widdringtonia Reichii, hustě listnaté větévky Cunninghamia elegans, jež i plodní šišky neb aspoň jich Šupiny sprovázejí a větévky a šišky Seguoia minor. Listy dvouděložných jsou celkem sporé, málo rozmanité a oproti prvnímu lomu nápadně drobné. Nejčastější jsou úzké listy Eucalyptus angustus a Myrica serrata. Lupky tohoto způsobu vystupují na světlo na samém návsí Vyšerovickém a jsou tu rovněž naplněny tě- miže otisky.
Nad rostlinonosnými lupky ukládají se v prvním lomu drobně se lámající pískovce, v kterých leží hnízda plastických šedých lupků, v nichž se na jednom místě nalezá množství říčných škeblí (Unio) a sem tam otisky listů Eucalyptus angustus a větévky konifery Ceratostrobus echinatus.
V lomech u nedaleké vsi Mochova opakují se tytéž vrstvy jako u Vyšerovic, není tu ale žádných otisků rostlinných.
Kounice.
Lomy Kounické jsou od Vyšerovických asi hodinu vzdáleny a jsou v každém ohledu jen jejich pokračováním. Lupky zdejší jsou na mnoze barvy světle šedé a poměrně chudší na rostliny. Rostliny opakují se tyže a v stejném způsobu zachovalosti. Zvláště význačnou je tu ale kapradina Thyrsopteris capsulifera, jež vyskýtá se tu někdy v pěkných velkých vějířích a bývá i často plodonosnou. V pískovcích nalezeny četné kmeny stromovitých kapradin Dicksonia punctata, Oncopteris Netvalli a O. Kauniciana vedle plodů a dom- nělých šišek Krannera mirabilis.
Nehvízdy.
Nehvízdské lomy pískovcové (jižně od městečka Nehvízd) leží uprostřed pusté roviny polní a jsou proslaveny již z dob prastarých, kdy odtud odvážen pískovec ku stavbě pamět- ných budov a staveb Pražských.
Květena českého cenomanu. 39
Jsou vyhloubeny do veliké hloubky a vrstvy zdejší obsahují jen pískovec rozličné jakosti. Nejjemnější jest skoro barvy bílé a poměrně měkký. Lupků zde není.
Rostliny jsou tu celkem vzácné. V hlavních lomech vyskytují se jen ojedinělé listy silně kožovitého druhu Bombacoph.argillaceum neb hroznům či šiškám podobné kmeny a kulaté plody Krannera mirabilis, jež navštěvovatelům lomů skalníci nabizivaji ke koupi.
Hned u vchodu do lomů odkryty jsou vrstvy žlutavého pískovce, jež jsou přeplněny otisky listů Bombacoph. argillaceum, a Aralia Daphnophyllum, Myrtophyllum angustum a všemi částmi podivné nahosemenné Krannera mirabilis, čímž nejlépe jich příslušnost k téže rostlině stává se patrnou. Listy její nezřídka dosahují tu délky přes stopu. Rostliny jsou tu otisknuty hnědě a hmota rostlinná jest úplně vyloužena. Nejvýš pozoru- hodným jest způsob uložení těchto rostlin. Kdežto všude v lupcích leží rostliny vodorovně na sobě, jsou zde v pravém slova smyslu ve všech možných polohách přeházeny. Byly sem tudíž příbojem vln s pískem naneseny a tak na březích vod uloženy.
Jiné otisky, než výše vyčtené, u Nehvízd jsou vzácností. Od nedalekých Počernic doneseno do Musea několik kusů černavých lupků, na nichž jsou otisky listů Eucalyptus angustus. Jinak jsou ale vrstvy tyto nepřístupny a tudíž posud botanicky neznámy.
Hloubětín a Vysočany.
Jižní úklony strání táhnoucích na východ od Vysočan nad Hloubětínem směrem ku Počernicům jeví nám na více místech pěkně odkryté vrstvy perucké. V podstatě opakují se tu opět lupky a pískovce v podobném uložení jako u Vyšerovic. Drobive, skoro černošedé lupky blíže Vysočan obsahují v jedné vrstvě (viz profyl) množství zuhelnatělých kousků dřev, jež zavdaly podnět ku nešťastnému zde kutění po uhlí. Drobivé lupky zdejší mají jen pra- skrovné otisky špatně zachovalých rostlin. Bylo tu možno až posud toliko rozeznati: Cu n- ninghamia elegans, Laccopteris Dunkeri, Eucalyptus angustus, Grevillea constans a Butomites cretaceus.
Dále na východ nad Hloubětínem jsou místy vrchní vrstvy splaveny a lupky hnědě- šedé neb černavé pokrývají zde menší pahorečky. Lupky tyto jsou celkem slabé mocnosti a nejvýš křehké a drobivé, takže zachovalé na nich otisky jen s velkou opatrností v celosti lze odtud odnesti. Jedna vrstva nad lupenovitými lupky proniklá jest spoustou částí rostlinných a hmota její má podobu houbovitou a jest nápadně lehká. Zde jest sídlo pěkných listů cy- kasovitých Podozamites obtusus.
V lupcích lupenitých jsou rostliny velmi hojné a po většině krásně zachovalé. Po- kožka na listech slupuje se co jemná hnědá blánka a jeví poď mikroskopem buněčné složení. Bohužel, že zde rostliny tvoří vrstvičku sotva 2 cm. silnou a substrat jejich. při sebe, menším dotknutí se drobí a rozlupuje. Mimo rüzne plody a otisky posud neurčené jsou tu zvláště hojné větévky a šišky Seguoia heterophylla, řídčejší jest Sequoia major, Frene- lopsis bohemica, Widdrinstonia Reichii, Cunninghamia elegans, Dammara borealis, Laccopteris Dunkeri, Gleichenia delicatula, Grevillea constans,
40 8. Dr. J. Velenovský
Myricoph. Zenkeri, Myricanthium, Eucalyptus, Proteophyllum productum (zvláště hojně !), Dewalquea coriacea a Butomites cretaceus.
Chuchle.
Nad výletním a lázeňským místem Chuchlí u Prahy ukládají se na vysokých ná- vrších na siluru mohutné vrstvy perucké v podobě mastných jílů, jež jsou jen slabě prostou- peny pískovcem neb jemným pískem. Jily zdejší se ve velkých lomech vykopávají a odvážejí do továren chamotových.
Vrstvy chuchelské jsou v mnohém zajímavé a složením dosti odchylné od vrstev jiných stanovisk. Místo břidličnatých neb lupenitých lupků jsou tu mohutné vrstvy beztvarého, bělavého neb šedého, velice mastného jílu, jenž za sucha jest kruchým, za vlhka silně plasti- ckým. Mohutná zpodní vrstva jílu prostoupena jest tu a tam několika sotva několik centi- metrů silnými vrstvičkami černých zuhelnatělých kousků dřev neb černého mouru. Na hra- nicích těchto vrstviček jsou sporé otisky Eucalyptus Geinitzi a Laccopteris Dunkeri. Ostatně jest jíl i ostatní vrstvy úplně bez rostlin.
Nad mocnými jíly nalézá se celý sousled velice pravidelně se střídajících slabých vrstev jílů a jemného písku neb drobného křemelí (více u povrchu). Pravidelné toto střídání se jílu a písku svědčí buď pravidelnému stoupání a klesání vody křídové neb pravidelným obdobím ročním.
V hlavních lomech, jak řečeno, není dnes žádných otisků rostlin. V roce 1869—1870 odkryty byly ale zde vrstvy, jež obsahují krásné otisky velikých listů Platanus rhom- boidea a význačné pro Chuchli cykasovité Nilssonia bohemica. Od té doby nena- lezeno zde ani stopy po rostlinách těchto a mně vůbec není ani místo známo, odkud rostliny tyto pocházejí.
V roce 1880—1881 odkryty na návrších zdejších bílé a šedavé jíly, jež tvořily sotva metr výšky a sotva několik kroků plošné šířky silné hnízdo. A vrstvy tyto obsahovaly celý poklad krásných a pěkně zachovalých rostlin. Rostliny jsou tu otisknuty ozdobně hnědě neb šedě na světlém podkladu. Z jich buněčné podstaty není ale ničeho zachováno. Každý kus, který zvedli jsme z těchto míst, pokryt byl pěknými otisky Dryandra cretacea u velkém počtu. Zde byly velmi hojnými otisky památné křídové (!) Sagenopteris variabilis. Zde bylo množství cykasovitých, z nichž zvláště podivným jest drobounký Podozamites pusillus. Z kapradin opakuje se Laccopteris Dunkeri a Kirchnera. Konifery tu sice nejsou hojné, postrádáme tu jmenovitě všude rozšířených Seguoií, Cunninghamií a Widdringtonií. Za to máme odtud celé větévky zajímavé Plutonia cretacea, jejíž šišky černají se na každém větším kusu jílu.
Z dvouděložných mimo jmenovanou Dryandru zvlášť hojně se objevují: Grevilleoph. constans, Conospermoph. hakeaefol., Myricophyllum, Diospyroph. pro- vectum, Eucalyptus, Magnolia. Význačné jsou zde malé dvojité šištice, o jichž pří- slušnosti ještě není rozhodnuto.
Dnes jsou vrstvy tyto odveženy a tím snad na věky zničeny památky krásné flory chuchelské z doby cenomanu českého.
Květena českého cenomanu. 41
Vidovle.
Na vršku u Jinonic zvaném Vidovle spatřujeme nejpěkněji uložení všech praž- ských formací geologických. Hlavní čásť vrchu tvoří útvar silurský, na něm spočívá pískovec a lupky perucké, pak následuje slabý pruh korycanského zeleného pískovce a nejvýše opuky bělohorské.
Lupky zdejší jsou velice křehké a drobivé a proto nesnadno z nich vybrati potřebného materialu rostlinného, který tu jinak jest dosti bohatý. Lupky tyto jsou silně pisčité přechá- zejíce místy v žlutavý čistý pískovec, v kterém jest hojnost šišek i větévek Seguoií. Barvy jsou rezavě hnědé, z kteréžto barvy i z jich složení poznáváme, že povstaly z hmoty, která skládá dolejší břidly silurské. Otisky mají barvu rezavou.
Z kapradin jest tu hojnou něžná Gleichenia delicatula, z konifer vyskytá se tu hojněji Podocarpus cretacea, Seguoia crispa, z dvouděložných Grevilleophyll. constans, Myricophyllum Zenkeri (zvláště hojně), Myricanthium, Araliphyll. formosum, Eucalyptus, Dewalguea coriacea. V jedné slabé vrstvičce lupků mastněj- ších a složení jemnějšího nalézá se veliké množství samých listů Butomites cretaceus.
Blízké úklony pískovcové nad Cibulkou mají také šedé lupky perucké, v nichž ale jsou jen velice sporé otisky rostlin. Jsou to hlavně všude obecné listy Eucalyptus angustus.
Návrší, jež táhne se od Bílé Hory a Hvězdy ku Praze, kdež končí vysokými úklony Strahovskými a Petřínskými, spadá více méně příkrými svahy na severu k Liboci, Veleslavínu a Dejvicům; na jih k Smíchovu, Košířům a Motolům. Na všech těchto svazích viděti lze pěkné profyly mocných pískovců peruckých na siluru spočívajících. Na nich ukládají se zelené pískovce glaukonitické, jež místy chovají hojnost lastur mořských a nejvýše pod ornicí jest zvonivá opuka bělohorská.
Lupky perucké jsou tu ale všude velice slabounké, buď podoby břidličnaté buď co mastné jíly. Všude pak prozrazují se tím, že praménky vody neb kaluže nemohouce mastným jílem prosáknouti na lupcích těchto se zadržují neb ven vyvěrají. Lupky tyto tvořily se jako jinde velmi záhy, neboť nalézají se vesměs hluboko na basi pískovců, ano u Motol se při- kládají bezprostředně na silurské břidly. Ve vyšších pásmech pískovců se tu více neobjevují.
Otisky jsou tu velmi řídké a připomínají zjevem živě rostliny jinonické. Četné úzké listy Eucalyptus angustus vykopal jsem nad graptolitovými břidlami u Motol (také jakousi kapradinu a Seguoii). Při upravování Nebozízku odkryty byly zde podobné šedé lupky, na nichž jsou otisknuty černavé listy Eucalyptus Geinitzi.
Lidice u Slaného,
V okolí Slaného vycházejí perucké pískovce a je sprovázející lupky na mnoha místech na den. Hlavně tam, kde zvedají se pahorky a stráně, možno dobře uložení vrstev těchto sledovati. Výšiny zvedající se severně od města, na nichž láme se v prostorných lomech opuka, mají na svých úpatích vesměs odkryté pískovce. Jmenovitě u vsi Lidic, tam kde
Třída mathematicko-přírodovědecká VII. 3. 6
49 8. Dr. J. Velenovský
prorývá dráha vyšší místa, viděti lze až na 15 m vysoké stěny pískovcové. Pískovec tento je více méně hrubozrný a zde také bohatě lupky prostoupený. Zajímavo jest, že jsou tu lupky vesměs jen v slabounkých vrstvičkách, za to ale tvoří více loží mezi sebou a nad sebou rozdělených. Jsou slohu břidličnatého, dosti pevné, ano tu a tam i zvonivé, barvy bělavé až hnědé. Dále k městu podle dráhy, tam kde jest dřevěný most nad dráhou, nabývají lupky až 5 m mocnosti, jsou tu ale bez otisků. Nad nimi pak ukládají se tu opět pískovce asi v mocnosti dvojnásobné. Také dále u Zlonic, Klobuk, ano i v další krajině Smečenské všude lupky perucké na den vycházejí, nikde ale — pokud známo — rostlin neobsahují.
Lupky Lidické jsou však velice bohaté na rostlinstvo křídové. Otisky jsou barvy hnědé až červenavé a větším dílem překrásně zachovalé. Pozoruhodné jest, že každé lože pro sebe zde obsahuje dosti odchylnou floru, z čehož možno souditi, že tu jest pochováno nejen několik lokálních ale i dle stáří několik se střídajících flor.
V několika slaboučkých vrstvickäch jest uložena v spoustách větviček a šištic samá Sequoia minor. Poněvadž tu není jiného otisku, byl tu patrně čistý les z mohutných stromů těchto složený.
Ve škarpě podle hluboké cesty jdoucí ze Slaného do Lidic jest ne mnoho silná vrstva hnědých lupků, jež obsahují mimo jiné ozdobné větve Seguoia crispa, jež sprovázejí co vlašský ořech veliké, kulaté šišky plodní. V těchže vrstvách není vzácností zvláštní laločnatý list Sterculiph. limbatum, listy Banksiph. Saportanum, Proteoph. produc- tum a opět Eucalyptus.
Nad škarpou jmenovanou sotva 2 m vysoko nalézá se asi 4 cm silná vrstvička zvo- nivých lupků přejemného složení, v níž uloženo veliké množství plodů, květních částí, větévek a drobných lístků, jež po velké části náležejí starobylému řádu Proteaceí. Z plodů a šišek podařilo se posud jen málo co určiti, ačkoliv jsou tyto překrásně zachovány. Další pátrání zde se proto odporučuje ještě dalším zkoumatelům. Odtud máme zvláště poučné větévky Echinostrobus minor, Ceratostrobus seguoiaephyllus a hojné šupiny Dam- mara borealis.
U samé dráhy jsou přístupny lupky dosti pisčité, barvy šedohnědé a nepravidelně se rozlupující v plotny větší i menší. Tyto přechovávají opět bohatou foru, jejíž zbytky pokrývají každý kus odštíplé břidly. Zde převládají zvláště listy dvouděložných. Veliké listy Bresci- phyllum, listy Proteoph. laminarium, Myricophyllum, Myrsinoph. varians, Eucalyptus a jiné druhy mísí se v pestrých skupinách. A jako v předešlých vrstvách tak i zde opět několik druhů tuze kožovitých listů Proteaceí.
Pod těmito vrstvami probíhá pískovcem vrstva mastnějších lupků, v nichž nalézají se otisky velikých listů platanových (Platanus rhomboidea), nám již z Chuchle známých a opět listy blahovičníků (Eucalyptus).
V jiných místech nalézá se ještě několik vrstviček lupků, vnichž ale jen samé listy Eucalyptus se objevují.
Pod náspem železničním jsou pevné, beztvaré, hnědavé lupky slohu nebřidličnatého. V těchto jest hojnost větévek a šišek výše vzpomenuté Sequoia minor, a odtud máme krásné dlouhé šišky Cunninghamia elegans, jež i větévky listnaté sprovázejí.
Květena českého cenomanu. 43
Všude mezi lupky spatřiti lze více méně silnou vrstvu černého mouru neb zuhelna- tělých dřev. U samého města pod jmenovaným mostem dřevěným jest v lupcích dosti silný pruh černé, lesklé hmoty, jež láme se kostkovitě a prosáklá jest látkou nerostní. Hmota tato dobře upomíná na kamenné uhlí.
Peruc a Strádonice.
Dále u Peruce odkryty jsou vrstvy perucké (podle města Peruce tak pojmenovány) na více místech. Lupky rostlinonosné jsou ale již zasypány, takže sám jsem je ohledati ne- mohl. Dle uchovaného v Museu materialu vidíme, že jsou barvy šedé, pěkně břidličnatě štěpné s otisky dosti dobře zachovalými barvy černavé. Dle druhů, které se tu daly rozeznati, jest zde zachována opět flora samostatného rázu a složení a jistě že poskytne ještě mnoho zajímavého, bude-li ještě někdy stanovisko perucké přístupným.
Nejčastěji se tu opakují větévky Seguoia heterophylla, kousky kapradiny Glei- chenia Zippei (také plodne!), Laccopteris Dunkeri, větve Cunninghamia ele- gans, šupiny Dammara borealis, metličky Widdrongtonia Reichii, dvouděložné listy Grevilleoph. constans, Araliph. formosum, A. Daphnophyllum (zvlášť hojně) a opět obligátní Eucalyptus, Dewalguea coriacea a j.
Jdeme-li od Peruce ku Strádonicům nad hlubokým lesním údolím, máme po pravé ruce dlouhotáhlé úklony, kdež snad nejlépe můžeme sledovati uložení českého cenomanu. Pískové kvádry rozličné jakosti prostoupeny jsou tu podle celé délky celým systemem vlnitě se táhnoucích hnízd lupků nestejné velikosti. Lupky zdejší jsou ale velice drobivé, černošedé, místy v mour a prach přecházející. Tu a tam prostoupeny jsou silně zuhelnatělou hmotou.
Na více místech objevují se také otisky rostlin, tyto jsou ale nejvýš špatně zachovány, takže jsou skoro neurčitelny. Na lepších kusech mohl jsem ještě rozeznati: Seguoia hetero- phylla (poukazuje patrně na perucké naleziště), Widdringtonia Reichii, Cunnin- ghamia elegans, Podozamites lanceolatus, Eucalyptus angustus, Coceulus cinnamomeus (týž co u Lipence).
Zde dobře vidíme, že lupky perucké značí pobřežní malé zátoky vodní neb i tůně podle hlavní vody roztroušené. Podobnou scenerii přírodní nalézáme podnes kolem větších jezer neb řek.
Mšeno, Charvatec.
Nepatrná sbírka otisků z okolí Mšena donesena byla do sbírek musejních v době starší. Nyní jsou lomy i s lupky rostlinnými u Mšena úplně zasypány.
Lupky od Mšena jsou barvy temnošedé s otisky černavými a dosti nezřetelně zacho- valými. Celkem připomínají lupky z okolí Peruce. Nejčastějšími druhy zdají se tu býti Glei- chenia Zippei, Cunninghamiaelegans, Widdringtonia Reichii, Grevilleoph. constans, Myricoph. Zenkeri, Myricanthium, Eucalyptus, Dewalquea cori- acea a Butomites cretaceus.
6*
44. 3. Dr. J. Velenovský
V pískovcových lomech u blízkého Charvatce vyskytují se v pískovci tyže otisky, jako v pískovcích nehvízdských, jmenovitě ale všechny částě Krannera mirabilis, čímž opět jich význam se potvrzuje.
Lipenec.
Nad potokem Hasinou blíž vsi Lipence v okolí Lounském vystupují na den vrstvy perucké v přehledném profylu v několika metrech výše. Lupky uloženy tu jsou v mo- hutném hnízdě mezi pískovci majíce až 3 m výšky a asi 10 m délky.
Do potoka samého zabíhají pevné kvádry pískovcové, jež tvoří tu basi odkrytých vrstev. Jsou proloženy jen slabounkou vrstvičkou lupků se samými otisky listů Eucalyptus angustus. Na pískovcích spočívají lupky. Tyto jsou na zpodu téměř černé, břidličnatě štěpné a dosti pevné. Kraje jejich lemují opět vrstvičky mouru neb uhlí. V břidlách těchto jsou otisky vzácné. Jest to hlavně Seguoia crispa téže podoby jako u Lidic.
Výše následují lupky barvy šedohnědé, za sucha a v stavu zvětralém v drobné, sotva lupenité kousky se rozsypávající. Tyto obsahují hmotu jílovitou, velice jemnou ale přec dosti pevnou, takže jsou v ní veškeré rostliny i nejjemnější povahy překrásně za- chovány jakoby v živém herbáři. Na otiscích těch viděti lze nejjemnější části (lístky, šu- pinky, nervaturu, jizvy a t. d.). Šišky a tlustší části jsou tu téměř nesmačknuty, šupiny podržují svůj původní tvar a každý list a větévky neb lodyhy potaženy jsou dvojitou hnědou blankou, na níž pod mikroskopem překrásně rozeznáváme strukturu bunečnou i s průduchy. Mnohé z druhů jsou tu otisknuty ve velikém množství a mezi nimi i jemnější druhy vodní celé tu jsou pochovány, takže zde na jisto ze všech uvedených okolností souditi možno, že to jest květena čistě lokální. Mimo to jest počet druhů Lipeneckých po Vyšerovicích nejbohatším. Jest proto stanovisko Lipenecké pro studium cenomanské květeny v Čechách nejzpůsobilejším a v každém ohledu nejslibnějším. Celé zdejší hnízdo mělo by se získati a dáti k disposici zkušenému odborníku.
Nad lupky ukládá se mocná vrstva vrstevnatého pískovce a nad touto vrstva souvislého písku a posléze nejvýše opět balvany pevných kvádrů. Cenoman tu kryje vrstva korycanská a nejvýše opuka.
Z rostlinstva máme od Lipence celé množství dokonale zachovalých a velmi zajíma- vých rostlin. Velice obecným otiskem jest tu jemná rostlinka s přeslenitými lístky, jež živě nás upomíná na dávné Asterophyllity, dáno jí proto jméno Pseudoasterophyllites cre- taceus O. F. Kapradiny jsou tu celkem vzácny, rovněž cykasovité. Za to máme zde hojnost některých konifer. Téměř každý kus lupku, který tu zvednem, jest pokryt skvostnými otisky větévek Ceratostrobus seguoiaephyllus, jehož šišky také tu a tam mezi otisky do- hlédneme. Jest to zajímavá konifera, jež druží se k rodu Seguoia, S níž má společný tvar lístků a větévek. Vedle tohoto druhu jest tu praobyčejnou Cunninghamia elegans, a sice v odrůdě s listy značně zúženými. Opadalé šupiny šišek její nejsou tu také vzácností. Šupiny Dammara borealis opakují se všude jako u Vyšerovic.
Květena českého cenomanu. 45
Pravým skvostem jest tu ale posud v jediném kuse nalezená a dokonale zachovalá šiška pravé araukarie (Araucaria bohemica), k níž třeba ještě hledati listnatých větévek.
Microlepidium striatulum representuje opět nový typ jehličnatý. Metličky Widdringtonia Reichii mezi listy také nejsou právě vzácností.
Nejnápadnějším otiskem jest tu ale Frenelopsis bohemica, jejíž vidličnaté vě- tévky pokrývají jako pentlice celé desky ve velikém množství. S nimi leží místy množství malých šištic plodních, které zřetelně dosvědčují, že konifera tato nepatří do příbuzenstva r. Frenella.
Z dvouděložných jsou tu nejčastějšími druhy: Conospermophyllum hakeae- folium, Myricophyllum, Myricanthium, Araliph. formosum, Cocculoph. cin- namomeum, Eucalyptus, Illiciph. deletum, Dewalguea coriacea a konečně jednoděložná Butomites cretaceus.
Sledujeme-li břehy potoka Hasiny proti proudu dále od Lipence, naleznem všude ještě mocné stěny a stráně pískovců a lupků peruckých, v těchto ale nikde již jsem nenalezl zřetelných a potřebných otisků.
Kralupy.
Perucké pískovce ukládají se u Kralup v značné síle přímo na štěrkovitých a bizarně vyhlodaných skalách pískovcových útvaru kamenouhelného. Nejlépe můžeme sledovati nložení vrstev našich na vrchu Hostibejku nad Kralupy a v blízkých roklích, jež sbíhají ku Vltavě.
U cesty, jež sbíhá s Hostibejku do údolí Zákolanského, lze místy dobře viděti šedivé lupky perucké, any se skoro bezprostředně ukládají na útvar kamenouhelný. Neobsahují zde ale žádných rozeznatelných druhů rostlinných, nýbrž jen zbytky uhelné, kořínky a p. V slabé vrstvě uhelné, která se připojuje k lasturnatym pískovcům korycanskym, jež se tu v mocné vrstvě nad peruckými ukládají, nalezena překrásná šiška Pinus longissima. Šiška tato jest značně dlouhá, úzká, s dobře zachovalými šupinami a semeny. Patří zajisté k rodu Pinus, jest to ale druh, jemuž podobného v nyní žijící přírodě více nenalézáme. Jehlice jeho posud jsou neznámy.
V tomže pískovci nalézá se hojnost zuhelnatělých dřev a rozličných plodů a šištic. Tyto jsou ale pro hrubozrnnost pískovce k studiu nezpůsobilé.
Za vsí Lobčí zvedá se jiný vršek podobný Hostibejku. Na jeho straně západní pro- rývá hluboká cesta v značné hloubce perucké pískovce. I zde prostupuje pískovec šedavý lupek. ve větší neb menší mocnosti. Jest ale silně písčitý a prost všech otisků.
U samé cesty a paty skály nalézá se vrstvička lupků sotva několik centimetrů silná a sotva 1m v ploše obšírná, jež zabíhá přímo pod povrch silnice. Lupky tyto jsou silné písčité a mají barvu bělavou a žlutavou. Zde uložena jest opět zcela zvláštní a zajímavá flora křídová, jejíž zbytky pokrývají kusy kruchých lupků v podobě nebarevných, vyloužených a silně smačklých otisků.
Druhů tu mnoho nerozeznáváme. Z dvouděložných jest tu opět hojným Eucalyptus angustus. Celé plochy pokrývá ale množství větévek jehličnatých druhů Ceratostrobus seguoiaephyllus a Widdringtonia Reichii. Mezi těmito leží u velikém množství
46 8. Dr. J. Velenovský
co vlašský ořech velikých (a větších), velkošupinných šišek Sequoia major, jež jest pro naleziště toto nejvýznačnější. Bohužel, že tu posud nenalezeny příslušné listnaté větévky. Druh tento má největší šišky mezi druhy křídovými a v ničem se skoro neliší od nyní žijící S. gigantea, jejímž tedy se zdá býti praotcem.
Vedle jmenovaných otisků vyskytují se v Lobečském nalezišti hojně souběžně žil- kované listy Krannera mirabilis. A s nimi nezřídka vyštípneme tu smačklé domnělé šišky téhož druhu. Ano na některých kusech překrásně vidíme, že listy ku Supinäm domně- lých šišek přisedají, čímž příslušnost obou nejjasněji jest dokázána. Zde tedy máme Kran- nery v lupcích, kdežto jinde obyčejně jen v pískovcích se objevují.
V roklích sbíhajících ku řece naleznem ještě více lupků peruckých, tyto ale nemají žádných rostlin.
-
Melnik nad Sazavou.
V krajině kolem Melníka na Sázavě a Uhlířských Janovic uloženy jsou hojně vrstvy jílů peruckých, jež zde také na více místech kopají ku připravování zboží chamoto- vého. Uložení jílů těchto ve všem připomíná jíly chuchelské, kterým se melnické v každém ohledu podobají.
Jsou barvy šedavé neb bělavé a silně plastické. Otisky, které v nich se vyskytaji dosti hojně, jsou dobře zachovány a buď hnědě neb černavě zbarveny. Posud ale odtud máme málo materialu..
Z nejvýznačnější druhů budiž tu jmenován Platanus laevis, Grevilleoph. con- stans, Podocarpus cretacea, Myricanthium, Bucalyptus, Myricoph. serra- tum, které v některých vrstvách v tisících lístků samotné pokrývá rozsáhlé plochy. Z ka- pradin nezřídka se tu objevuje něžná Gleichenia delicatula. Jehličnaté jsou slabě zastoupeny.
Landsberg u Ousti nad Orlicí.
Pod romantickým hradem Landsbergem v hlubokém lesním údolí vystupují pískovce a lupky perucké v nevelké mocnosti (asi 1 m) jsouce po většině hrčící vodou potoka stále oplachovány. V jedné nádržce potoka, jejíž stěnu tvoří pískovec, jest asi 10 cm silná vrstva lupků, jež obsahují krásně zachovalé otisky rostlin. Lupky tyto mají zjev pevné, těžké, ne- snadno se štípající, černošedé břidly. Rostliny jsou na plotnách otisknuty černavě, jeví nej- jemnější strukturu a listy potaženy jsou zachovalou blánkou, již lze snadno sloupnouti. Hodí se proto zdejší material rostlinný výborně ku studiu.
Flora tohoto naleziště jest opět svého zvláštního rázu a obsahuje mnohé druhy, jež jinde se neobjevují neb jsou velmi vzácné. Z kapradin jest tu památnou Gleichenia deli- catula a G. acutiloba, jež samy o sobě pokrývají v množství nejzpodnější vrstvičku lupků, jež přímo k pískovci přiléhají.
Z jehličnatých jest to taže úzkolistá odrůda Cunninghamia elegans, jako u Li- pence, která tu kryje celé kusy břidel. V společnosti její nalezena krásná zuhelnatělá šiška
Květena českého cenomanu. 47
téhož druhu, na níž lze pěkně rozeznávati jednotlivé šupiny jakoby v stavu živoucím. Plodní šupiny Dammara borealis mísí se mezi jinými otisky. Druhu Widdringtonia Rei- chii máme odtud celé větve a i příslušné šišky. Pozoruhodná jest tu borovice Pinus Ouenstedti, která tu hojně přichází v celých větvích, z nichž jako žíně splývají předlouhé tenké jehlice v pětičetných svazečkách. Drobounké větvičky s malinkými šupinkami a malými šišticemi druhu Cyparissidium minimum jsou posud jen odtud známy.
Listy dvouděložných náležejí po většině druhům: Myricophyllum, Araliphyllum anisolobum (velice ozdobné listy jen odtud známé), Eucalyptus. Květní jehnědy Myri- canthium jsou tu zvláště pěkně zachovalé.
Bohdánkov u Hodkovic.
Vysoké úklony, jež běží od vsi Bohdánkova ku Radoňovicům u městečka Hodkovic, zdobí po celé délce balvany a rozvaliny pískovců peruckých, v nichž u Boh- dánkova jest uchována pěkná sbírka rostlin cenomanských. Naleziště jest blízko cesty, která vede z Hodkovic do Bohdánkova. Lupky zdejší nejsou mnoho silné (sotva 20 cm) a jsou por- fyrem vysoko na návrší vyzdviženy. Vrchní pískovec jest odnesen a lupky samy pokrývají plochu stráně zapadajíce ve velmi šikmém směru do hluboké rokliny. Lupek jest velmi křehký, slohu břidličnatého, dosti plastický a nádechu narůžovělého. Otisky jsou růžově a čer- veně zbarveny, čímž se ozdobně vyjímají od bledého substratu. Jen tu a tam jsou nebarevné. Celkem jsou ale nepříliš dobře zachovalé, neboť jen kožovité a hrubé části rostlinné lépe vynikají.
Flora lupků těchto jest opět zvláštního složení. Ze všech otisků jsou tu nejhojnější cykasovité. Lístky rodu Podozamites naleznem na každém kuse a na jedné břidle podařilo se nám dohlédnouti i celý zpeřený vějíř Pod. lanceolatus, čímž určení jednotli- vých lístků nejlépe se potvrdilo, Pod. latipennis a P. longipennis dosahují větších rozměrů. Mezi lístky těmito nezřídka bývají i veliké listy Krannera mirabilis. Zde na- lezeny také neobyčejně silně kožovité listy pravé Damary (Dammarophyllum striatum), jichž plodné šupiny tu zhusta se také objevují. Patří bezpochyby oboje téže rostlině. Seguoia heterophylla jest zde dosti hojnou a zvlášť pozoruhodným jest tu Ceratostrobus echinatus, jenž tu ve velkých větévkách pokrývá velké kusy břidel. Widdringtonia Reichii hojná. Zde konečně také nalezeny větévky podivné Frenelopsis bohemica i s přisedlými šišticemi, které tak četně sprovázejí tyže větévky u Lipence.
Dvouděložné nejsou ani příliš četné ani rozmanité. Nejobyčejnějším druhem jest tu Araliphyllum formosum, Bucalyptus angustus, Dewalguea coriacea, Myri- canthium a Myricophyllum. Jedině zde nalézají se překrásné, peřenodílné listy Cus- soniphyllum partitum, jichž máme několik pěkně zachovalých kusů.
Z kapradin odtud ne mnoho známo. Jediná Gleichenia Zippei častěji se mezi otisky objevuje.
48 3. Dr. J. Velenovský
K vůli přehledu rozšíření jednotlivých druhů rostlin podáváme v následujícím seznam všech druhů, při nichž označeno kolečkem stanovisko. Znaménko (© značí, že druh znám z naleziště příslušného jen v jednotlivých exemplarech, (©) značí, že druh v nalezišti jest ne příliš hojným, značí, že druh zde velice obecným.
Perucké vrstvy
Vyšerovice Kounice Chuchle Hloubětín Lidice Lipenec Landsberg Cibulka, Nebozízek Kralupy Bohdánkov Strádonice Kozákov
| Motoly hej Nehvízdy
Puccinites cretaceus Vel. . . | Gleichenia Zippei Cda.. . .\ G. delicatula Heer. . . « . © G. acutiloba Heer.. . ... Gr rotulapHeer see G. multinervosa Vel.. .. . O O G. crenata Vel. . . . ... Marattia ceretacea Vel. . . - Dicksonia punctata Stnb. . - Thyrsopteris capsulifera Vel. Laceopteris Dunkeri Schk. Pteris frigida Heer.
P. Albertini Dunk. . .. « « Asplenium Foersteri D. E. Acrostichum cretaceum Vel. Platycerium cretaceum Vel. . Osmundophyllum cretaceum Vil, O Jeanpaulia carinata Vel. Kirchnera arctica Heer.
K- dentata, Wels. . .... | Pecopteris minor Vel. Oncopteris Netvalli Dm.
(O. Kaunieiana Dm. o Tempskya varians Cda.. . . Rynholec | Marsilia cretacea Vel. o
(Sagenopteris variabilis Vel. . (Selaginella dichotoma Vel. .|© | Pseudoasterophyllites cr. 0. R. din | Microzamia gibba Cda.. . . by V (pnce u | Podozamites obtusus Vel.. . ©O č P. latipennis Heer. 5 (P. longipemis Vel. ... . | | | 9 | |
©) ©) © © ©
© © OO ©) ©
©OOOO
©OOOO © O © © ©) ODO
OHRORTON O ©) ©) © OO
O® ©)
© © OO O©O
©O
©
© ©
Květena českého cenomanu. 49
Perucké vrstvy
Bohdánkov Stradonice
Hloubětín Peruc
Lidice
Vyšerovice Kounice Chuchle Lipenec Landsberg Melnik Vidovle Cibulka Nebozizek Kralupy Mšeno Nehvizdy
P. Eichwaldi Heer. 3 P. lanceolatus Heer. . . . . PepusillusVelsess Zamites bohemicus Vel. Nilssonia bohemica Vel. © Krannera mirabilis Cda. . . O Podocarpus cretacea Vel.. . OE Cunninchamia elegans Cda. . 1J©.0,© Dammara borealis Heer. . . ©© A Dammaraphyllum striatum Vel. Araucaria bohemica Vel. . . © Seguoia Reichenbachii Gein. © ©) Charvatec. S. fastigiata ANNE 615.6 Ko Hospozin. S GMD WEbo o o o 6 oc S. heterophylla Vel. . . . „|O © @XO) © major W8L oo 0.0.0 0.c ©
SmMNOR Vel ey ee. Ceratostrobus seguoiaephyl. V. CeehinatusWel o © Microlepidium striatulum Vel. Cyparissidium minimum Vel. Widdringtonia Reichii Ett. Juniperus macilenta Heer. -|O
©
© EO © ©
© ©
© se ODO | | arme
© © O© ©
© ©
© ©
©)
OOO© © © © © © © © ©
Chamaecyparites Charonis V. Echinostrobus sguammosus V. mn ora Velo @)®) Plutonia cretacea Vel. . . . ©O© Pinus longissima Vel. ..... O P. protopicea Vel.. . . . - ©)
P. Quenstedti Heer. . . . . © Abies chuchlensis Ve. .. © Picea eretacea Vel. . . . .\©) Frenelopsis bohemica Vel. © Platanus rhomboidea Vel. . © © P. laevis Vel.. . . « . . OO) Oe) Ficophyllum stylosum Vel. . (©) F. elongatum Vel. . . . « « Onjezd u Crotonophyllum cretaceum Vel. © |" \
©
Třída mathematicko-přírodovědecká VII. 3. 3 7
50
Perucké vrstvy
Laurophyllum plutonium Heer. Sassafrophyllum acutilobum L. Proteopsis Proserpinae Vel.. Dryandrophyllum cretaceum V. Grevilleophyllum constans Vel. Lambertiphyllum durum Vel. Conospermophyl. hakeaefol. V. Banksiphyllum pusillum Vel. B. Saportanum Vel.
Proteophyllum paucidentat. V. . triidum Vel.. ...... . laminarium Vel.
. coriaceum Vel... ..... . productum Vel.. . . « . . decorum Vel.. . . . « . . cornutum Vel. ... . Myricophyllum Zenkeri Ett. . M. serratum Vel. . . . « M. glandulosum Vel.. . ... Myricanthium amentaceum V. Myrsinophyllum varians Vel. Diospyrophyllum provectum V. Sapotophyllum obovatum Vel. Bignoniphyllum cordatum Vel. Cussoniphyllum partitum Vel. Araliphyllum formosum Heer. . anisolobum Vel.
ine Ho -HH
. Kowalewskianum Sap. . - s mm W8b rer . transitivum Vel. propinguum Vel. . .. . . Daphnophyllum Vel.
. dentiferum Vel.
. furcatum Vel. . .. .. . . decurrens Vel... « « « Hederophyllum primordiale S. H. credneriaefolium Vel. - »
PPPPPPRPRPRPRF
Vyšerovice
© O© ©© OO ©)
. trilobum Vel. .... |
3. Dr. J. Velenovský
Hloubětín
Kounice Chuchle Lidice
OO©
©)
OO
©C OOO
33 ©©OO ©OOOOOEO0O®
©®©®
Lipenec
®)
© © © ©
Landsberg Melník
Vidovle
© © ©© © ©
©
© ©
Cibulka,
Nebozízek Kralupy
Bohdánkov
Peruc
Mšeno Stradonice
© © ©
©®
Kozákov Motoly Nehvizdy
Turbějov u Náchoda.
Kvěťena českého cenomanu. bl
Perucké vrstvy š ssš AR alla š|5 A SPEBEREBEEBEEEFREEÉ jd k n a k K 6 8 a bo s č l Terminaliphyllum rectinerve V.| |O Menispermoph. Čelakovsk. V. (©) Coceuloph. cinnamomeum Vel. © © © | Sapindophyllum pelagicum V. © © | S. apiculatum Vel. Se ©® Cissophyllum vitifolium Vel.. | | | | O | | CrexulumVel + 3 ta | © | Ternstroemiph. crassipes V.. © | | Eucalyptus Geinitzi Heer. . ODOOOO© EOOE0000000 | E. angustus Vel. ..... OOO089000 ©O00 ©© Počemice. Callistemon cretaceum Vel. . © | | Leptospermum cretaceum V. (© | Sterculiphyllum limbatum V. ©, | Bombacoph. argillaceum Vel. OO © Magnolia Capellinii Heer. | ©) | | (M. amplifolia Heer. .....|© (©, O © © | Magnoliphyllum alternans H. © | Illiciphyllum deletum Vel. . © | Hymenaeoph. primigenium S. | H. inaeguale Vel...... O ] | | H. elongatum Vel.. . .... ©) | Ingophyllum latifolium Vel. . |O | | Credneria bohemica Vel. . . © Sul lupky im Dewalquea pentaphylla Vel.. ©) ©) 902 ID. coriacea Ve. .... .. ©®0® © | ©OE© | u Monika Diceras cenomanicus Vel. . O ze Bresciphyllum cretaceum Vel. | | Butomites eretaceus Vel. . . > er. ©© © | |
Ze seznamu tohoto již poznáváme, které druhy jsou v českém cenomanu nejrozšíře- nější a která naleziště jsou nejbohatší počtem druhů.
K nejrozšířenějším druhům náležejí: Laccopteris Dunkeri, Cunninghamia elegans, Dammara borealis, Widdringtonia Reichii, Grevilleophyllum con- stans, Myricoph. Zenkeri, M. serratum, Myricanthium amentaceum, Arali- phyllum Daphnophyllum, Eucalyptus Geinitzi, E. angustus, Dewalguea co- riacea, Butomites cretaceus. Mohou tudíž druhy tyto býti zároveň vodítkem při
"63
52 3. Dr. J. Velenovský
poznávání vrstev peruckých. Myslím ostatně, že i jiné druhy při dalším zkoumání peruckých vrstev nalezeny budou na více stanoviskách, než posud seznam náš vykazuje.
Nejbohatšími pak stanovisky jsou: Vyšerovice a s nimi souvisící Kounice, Chuchle, Lipenec, Lidice a Bohdánkov. Tím ovšem není řečeno, že stanoviska tato jsou vyčerpána, naopak vyznati dlužno, že posud, co odtud známo, jest jen nepatrným za- čátkem nálezů, kterých tu vším právem lze ještě očekávati.
Kritický přehled všech druhů rostlin v českém cenomanu posud rozeznaných.
V následujícím uveden přehledný seznam všech druhů cenomanských rostlin českých, jež bylo možno posud buď rozeznati buď určiti. Pořádek značí přirozená soustava rostlinstva.
Cryptogamae cellulares. K. dentata Vel. Pecopteris minor Vel.
Oncopteris Netvalli Dm. O. Kauniciana Dm. Tempskya varians Cda.
Puceinites eretaceus Vel.
Cryptogamae vasculares.
Filices. hizocarpeae.
Gleichenia Zippei Cda. - P
G. delicatula Heer. Marsilea cretacea Vel.
G. acutiloba Heer. Sagenopteris variabilis Vel. G. rotula Heer. L di
G. multinervosa Vel. NEURUINAEEIEZ G. crenata Vel. Selaginella dichotoma Vel.
Marattia cretacea Vel. Dicksonia punctata Stnb. Thyrsopteris capsulifera Vel. Pseudoasterophyllites cretaceus O. F. Laccopteris Dunkeri Schk.
Pteris frigida Heer.
Incertae sedis.
P. Albertini Dunk. DZ Asplenium Foersteri D. E. Microzamia gibba Cda. Asplenites dubius Vel. Podozamites obtusus Vel. Acrostichum cretaceum Vel. P. latipennis Heer. Platycerium cretaceum Vel. P. longipennis Vel. Osmundophyllum cretaceum Vel. P. Eichwaldi Heer. Jeanpaulia carinata Vel. P. lanceolatus Heer.
Kirchnera arctica Heer. P. pusillus Vel.
Květena českého cenomanu.
Zamites bohemicus Vel. Nilssonia bohemica Vel.
Cordaiteae.
Krannera mirabilis Cda.
Coniferae.
Podocarpus cretacea Vel. Cunninshamia elegans Uda. A Dammara borealis Heer. Dammarophyllum striatum Vel. Araucaria bohemica Vel. Sequoia Reichenbachii Gein.
S. fastigiata Stnb.
S. crispa Vel.
S. heterophylla Vel.
S. major Vel.
S. minor Vel.
Ceratostrobus seguoiaephyllus Vel.
C. echinatus Vel. Microlepidium striatulum Vel. Cyparissidium gracile Heer.
C. minimum Vel. Widdringtonia Reichii Ett. Juniperus macilenta Heer. Chamaecyparites Charonis Vel. Echinostrobus sguammosus Vel. E. minor Vel.
Plutonia cretacea Vel.
Pinus longissima Vel.
P. protopicea Vel.
P. Quenstedti Heer.
Abies chuchlensis Vel.
Picea cretacea Vel. Frenelopsis bohemica Vel.
Dicotyledones.
Plataneae.
Platanus rhomboidea Vel. P. laevis Vel.
Artocarpeae.
Ficophyllum stylosum Vel. F. elongatum Vel.
Euphorbiaceae.
Crotonophyllum cretaceum Vel.
Laurineae.
Laurophyllum plutonium Heer. Sassafrophyllum acutilobum Lsg.
Proteaceae.
Proteopsis Proserpinae Vel. Dryandrophyllum cretaceum Vel. Grevilleophyllum constans Vel. Lambertiphyllum durum Vel.
Conospermophyllum hakeaefolium Vel.
Banksiphyllum pusillum Vel.
B. Saportanum Vel. Proteophyllum paucidentatum Vel. . trifidum Vel.
. laminarium Vel.
. coriaceum Vel.
. productum Vel.
. decorum Vel.
. cornutum Vel.
ne) Ines) Ina) Is) Ina) Ing)
Myricaceae.
Myricophyllum Zenkeri» Ett.
M. serratum Vel.
M. slandulosum Vel. Myricanthium amentaceum Vel.
Myrsineae.
Myrsinophyllum varians Vel.
Diospyreae.
Diospyrophyllum provectum Vel.
54
3. Dr. J. Velenovský Sapotaceae. Ternstroemiaceae. Sapotophyllum obovatum Vel. Ternstroemiphyllum crassipes Vel. Bignoniaceae. Myrtaceae. Bignoniphyllum cordatum Vel. Eucalyptus Geinitzi Heer.
E. angustus Vel. Callistemon cretaceum Vel.
Araliaceae. Leptospermum cretaceum Vel.
Cussoniphyllum partitum Vel. = , Araliphyllum formosum Heer. Stereuliaceae.
A. anisolobum Vel. Stereuliphyllum limbatum Vel. A. trilobum Vel. A. Kowalewskianum Sap. Bombaceae. A. minus Vel. Bombacophyllum argillaceum Vel. A. transitivum Vel. A. propinguum Vel. Magnoliaceae. A. Daphnophyllum Vel. A. dentiferum Vel. Magnolia Capellinii Heer. A. furcatum Vel. M. amplifolia Heer. A. decurrens Vel. Magnoliphyllum alternans Heer. Hederophyllum primordiale Sap. Iliciphyllum deletum Vel. H. credneriaefolium Vel. Caesalpiniaceae. Combretaceaé Hymenaeophyllum primigenium Sap. H. inaeguale Vel. Terminaliphyllum rectinerve Vel. H. elongatum Vel. Menispermaceae. Mimosaceae.
Ingophyllum latifolium Vel. Menispermophyllum Čelakovskianum V. SED NUN A CVT.
Cocculophyllum cinnamomeum Vel. Incertae sed
Credneria bohemica Vel.
Sapindaceae. Dewalquea pentaphylla Vel. Sapindophyllum pelagicum Ung. D. coriacea Vel. S. apiculatum Vel. Diceras cenomanicus Vel. Bresciphyllum cretaceum Vel. Ampelideae.
Cissophyllum vitifolium Vel. omen sones
C. exulum Vel. Butomites cretaceus Vel.
Kvělena českého cenomanu. 55
Celkem tedy rozeznáno až posud 146 druhů. Nejméně 200 jiných druhů v nedo- konalých úlomcích plodních neb vegetativních částech nalézá se posud neurčeno ve sbírkách musejních, jichž další studium a srovnávání s novými a šťastnějšími nálezy povede bohdá k zajímavým a velice důležitým výsledkům. Tolik jest jisto, že při bedlivém a důkladném ohledávání jednotlivých stanovisk, z nichž zvláště nevyčerpatelnou studnicí jsou Vyšerovice a Lipenec, i počet tento se snadno zdesateronásobní. To ovšem státi se může jen za výdatné podpory hmotné a příznivých okolností pro toho, kdo v studiu onom pokračovati má. Nase práce v oboru tomto posud uveřejněné jsou jen první pokusy zpracování perucké květeny, jež mnohonásobně doznati musí oprav a doplňků.
Ze současných flor cizích zemí nejlépe známa jest posud. Grónlandská, z níž Heer (vrstvy Ataneské) popisuje 177 druhů. Skrovný počet druhů, jež uveřejněny byly z Moravy (Modletín), Quedlinburku a Niederschöny v Sasich a Harcu, a fragmentarní jiné zprávy v různých spisech doplňují větší neb menší měrou známosti o květeně evropského cenomanu.
Dříve než přistoupíme ku posuzování české flory perucké v jakémkoliv ohledu, nutno dříve promluviti o hodnotě a správnosti určení jednotlivých druhů. Otázka tato měla by vlastně vždy býti základem každé rozpravy o jakékoliv floře fossilní a křídové zvláště. V poslední době jmenovitě Schenk, Nathorst a jiní pozvedli hlasu svého proti způsobu určování rostlin křídových, jich pojmenování a zařaďování v system rostlinstva vůbec. Vším právem možno říci i o našich i Heerových druzích křídových, že z převeliké většiny jsou pochybného určení, ano že vůbec nejsou spolehlivého určení schopny, neboť z pouhých nedostatečných úlomků listů, ojedinělých fragmentů květních i plodních skutečně mnohdy těžko souditi o rost- lině, jíž by zbytky tyto náležely. Positivních důkazů k určení rodu ve smyslu botaniky žijící málo kdy se nám dostává a proto i tam, kde tvar, žilnatosť listu a jiné okolnosti k posouzení příbuznosti nás opravňují, lépe jest užíti pojmenování ku př. Proteophyllnm než přímo říci Banksia, Protea a p. Vždyť známo, jak někdy příbuzné rody jen nepatrnými znaky v ústrojí květním od sebe se rozeznávají. A nemáme-li na křídových rostlinách znaků květních, tož souditi můžeme jen přibližně o skupinách rodů neb jen o řádu samém. Ostatně myslím, že nikdy ani cílem fytopalaeontologie nebude konstatovati rody a druhy v různých dobách geologických, nýbrž spíše jen řády, sekce řádů neb vůbec typy rostlinné, jich počet dle druhů, rozšíření na zemi a poměr jich k ostatnímu rostlinstvu.
Jednou z nejplodnějších method při studiu rostlin křídových jest sledovati a studovati druhy rostlin ať dle částí plodních at dle částí vegetativnich, jež všeobecně jsou v četných nalezištích rozšířeny a jichž celou sbírku můžeme si sestaviti. U takových snadno se znenáhla dopídíme všech částí k botanickému určení potřebných a tak si konečně složiti můžeme celou rostlinu jakoby v stavu žijícím. Touto cestou dospěli jsme již k poznání celé řady křídových druhů: Cunninghamia elegans, Frenelopsis bohemica, Platanuslaevis, Kran- nera mirabilis a j.
Popisování a vyobrazování ojedinělých a špatně zachovalých fragmentů jest jen lite- ratuře na obtíž, neboť důvěry v jich určení nelze míti a i vyobrazení jich bývá pochybeno, nepochopil-li sám autor pravého významu otisku. Lépe proto znáti 10 druhů křídových rostlin správně určených než 100 pochybných.
56 3. Dr. J. Velenovský
Jako třeba býti při určování fossilních zbytků nejvýš opatrným, tak rovněž neradno zabíhati do extremu opačného, jakž činí ku př. Schenk téměř na každé stránce své palae- ontologie. Dle methody této jest určení listů bez květů a plodů naprosto nemožným. Kdyby tomu tak bylo v pravdě, pak by fytopalaeontologie byla vůbec nemožnou neb aspoň nejvýš neschopnou pokroku, neboť při fossilních objektech rostlinných vždy některé části se nám nedostává, a při listech a vegetativních částech vůbec stává se tak nejčastěji. Ovšem že mnohé tvary listů a jich znaky opakují se někdy u nejrůznějších rodů a řádů, ale přec také mají mnohdy některé rody a řády tak význačné listy, že při prvním pohledu na list příslušný rod neb řád ihned poznáváme. Ostatně nikde posud nikdo nedokázal, že příbuzenské vztahy rostlin jen v květních ústrojích jsou vyznačeny. Vše, co na rostlině jest, má stejné právo rozhodovati o jejím poměru příbuzenském. Podrobná systematika ostatně sama ne vždycky na povaze květů se zakládá. Kombinace znaků všech pronáší soud o systematickém postavení rostliny. O tom, kdy pouhý list lze určiti neb neurčiti, rozhodují nejrůznější okolnosti, jichž každý hodnotu musí sám v jednotlivých případech oceniti.
Probereme-li soudně veškeré svrchu uvedené druhy české křídové flory dle jich stupně pravděpodobnosti určení, bude výsledek naší recense asi následující:
Puccinites cretaceus. Dle tvaru houby této a způsobu rozestavení její na listu nelze pochybovati, že tu máme co činiti s nějakou pravou houbou rezovitou (Uredineae).
Druhy uvedených Gleichenií náležejí nade vší pochybnost rodu Gleichenia (v širším smyslu), neboť i plodní ústroje i význačné dělení listu tomu nasvědčuje.
Laccopteris Dunkeri může se s velkou pravděpodobností klásti do řádu Cy- atheaceae.
Kirchnera. Druhy tohoto rodu jsou systematickým postavením velice pochybné, jinak jsou ale zajímavy tím, že připomínají nám kapradě dob starších.
Platycerium a Acrostichum mají tak zvláštní tvar listu a nervaturu, že se zdá býti jich určení dosti spolehlivým.
Tempskya a uvedené tři druhy kmenů kapradin (Dicksonia, Oncopteris) do- kazují nám nezvratně, že za doby cenomanu žily v Čechách ještě stromovité kapradiny různých druhů a snad i rodů.
Thyrsopteris capsulifera jest svým příbuzenstvím rodovým nepochybná.
Selaginella dichotoma náleží zajisté rodu Selaginella.
Marsilea cretacea jest určením svým dosti pravděpodobná, což se i tím potvrzuje, že Heer uvádí podobné druhy z křídy Grönlandske.
Sagenopteris variabilis. Nepochybné určením.
Krannera mirabilis. Veškeré okolnosti svědčí, že jest to rostlina nahosemenná z příbuzenstva starých Cordaitů.
Microzamia gibba. Zajištěný rod cykasovitý.
Podozamites, Zamites, Nilssonia. Ač jen v listech známy, přec nepochybné rody eykasovite.
Podocarpus cretacea. Ač rostlina neplodná, přec dosti pravděpodobného určení.
Dammarophyllum bohemicum. Pouhé sice listy, ale určení skoro nepochybné.
Květena českého cenomanu. 57
Dammara borealis. Šupiny sem náležející svědčí jistě buď pravému rodu Dam- mara neb tomuto velice příbuznému.
Cunninghamia elegans. Rostlina stojící mezi rodem Cunninghamia a Dammara.
Echinostrobus jest zajištěný svým postavením rod o dvou rozdílných druzích.
Cyparissidium gracile. Dle Heerových výzkumů dokonale známá konifera. Zdali ale k témuž rodu náleží také naše C. minimum, nelze s určitostí tvrditi.
Seguoia. Nade vši pochybnosť zajištěný rod i s ohledem na rozlišené druhy.
Ceratostrobus. Rod o dvou druzích, z blízkého příbuzenstva předešlého.
Widdringtonia Reichii. Po botanicku všestranně známá konifera.
Pinus longissima, P. protopicea a P. Quenstedti i dle příbuznosti druhové jsou spolehlivě určitelny.
Frenelopsis bohemica. V poměru svém k druhům již popsaným nepochybná, méně jasné jest ale její umístnění mezi rody žijícími.
O druzích Juniperus macilenta a Chamaecyparites Charonis lze s ji- stotou toliko říci, že repraesentují v naší křídě čeleď cypřišovitých, rodové určení jest ale nespolehlivé.
Microlepidium striatulum jest sice posud jen v šiškách známo, ale i dle těchto lze tvrditi, že náleží do čeledi Taxodineae a že jest tvarem vyhynulým.
Araucaria bohemica. Co rod Araucaria nade vši pochybnosť jista.
Picea cretacea. Zde možno mluviti jen o pravděpodobnosti, již potvrzuje určení druhu Pinus protopicea.
Plutonia abietina. Zajímavý rod vyhynulý a bezpečný svým postavením.
Credneria bohemica. Co obskurní rod Credneria nepochybná.
Platanus laevis, P. rhomboidea. I v listech i v plodech nepochybný rod Platanus.
Cussoniphyllum partitum. Ač ne zajištěno, přec dosti pravděpodobno.
Druhy rodu Araliphyllum nejsou sice dokäzäny plodními částmi, ale z analogie cizích nalezišť (Heer nalezl plody!) a i z podoby listové dosti nepochybné v řádu Arali- aceae Ar. Kowalewskianum může býti tak dobře u rodu Aralia jako Hedera, jejíž listy bývají docela podobně laločnaté. Hederaephyllum primordiale jest buď pravý rod Hedera neb tomuto nejbližší.
Druhy rodu Magnolia lze považovati za bezpečně určené, protože Heer v totož- ných vrstvách na Moravě nalezl s těmiže listy i plody.
Druhy rodu Diospyrophyllum a Myrsinophyllum, ač v plodech neznámy, přec z analogie s nálezy Heerovými a i s ohledem na zvláštnosti listů jejich skoro nepochybné.
Sapindophyllum apiculatum. Zde lze mluviti jen o stromovité rostlině z pří- buzenstva řádu Sapindaceae neb Terebinthaceae.
Druhy rodu Cissophyllum náležejí zajisté do řádu Ampelideae.
Hymenaeophyllum primigenium a Ingophyllum latifolium prozrazují toliko příbuznost s rody řádu Caesalpiniaceae.
Třída mathematicko-přírodovědecká VII. 3. 8
58 8. Dr. J. Velenovský
Dva druhy rodu Dewalguea jsou jistě příbuzny druhům pod tímto rodem již po- psaným. Patří-li ale do řádu Ranunculaceae, slušno pochybovati.
Všechny druhy z řádu Myrtaceae jsou dokonale známy a postavením rodovým zajištěny.
Myricophyllum glandulosum povahou listů svědčí o pravděpodobnosti určení, za to ale Myricophyllum Zenkeri a M. serratum repraesentují bezpochyby rody vyhynulé.
Myricanthium amentaceum. O těchto zajímavých fragmentech květních lze říci toliko následující: Jsou to květní ústroje, jež náležejí stromu neb keři za doby perucké po celém kraji rozšířenému; strom tento jest bezkorunný, jehnědokvětý.
Všechny uvedené druhy z řádu Proteaceae patří skoro jistě k řádu tomuto. Nejlépe jest známa Dryandra cretacea a skvělým dokladem řádu Proteaceae jest Proteopsis Proserpinae.
Jednoděložná rostlina Butomites cretaceus jest sice posud dle řádu neurčitelna, ale co typ jednoděložný a sice bylinný docela jista. Významu v cenomanské naší květeně jest tím velikého, že jest nám jedinou posud známou rostlinou jednoděložnou.
V každém ohledu pochybného postavení systematického jsou: Ficophyllum, Me- nispermophyllum Čelakovskianum, Bombacophyllum argillaceum, Lauro- phyllum plutonium, Sassafrophyllum acutilobum, Sapotophyllum obova- tum, Illiciphyllum deletum, Terminaliphyllum rectinerve, Sapindophyl- lum pelagicum, Ternstroemiphyllum crassipes, Hymenaeophyl. inaeguale, H. elongatum, Cocculophyllum cinnamomeum, Bignoniphyllum cordatum, Saliciphyllum perucense, Benthamiphyllum dubium, Glyptostrobus euro- paeus, Libocedrus salicornioides, Abies chuchlensis, Crotonophyllum cre- taceum, Pteris (oba druhy), Asplenium (oba), Pecopteris minor, Marattia cretacea.
Dle rodů ve smyslu živé botaniky jsou dokonaleji známy: Platanus, Magnolia, Cunninghamia, Dammara, Araucaria, Seguoia, Widdringtonia, Pinus, Picea, Marsilia, Leptospermum, Eucalyptus, Callistemon, Gleichenia, Dicksonia, Selaginella.
Přehlédneme-li tedy tento kritický rozvrh, uznati dlužno, že vědomosti naše o perůcké floře spočívají posud jen na málo pevných bodech a úloha dalších studií že tu jest velmi obsáhlá.
Výše uvedené diskusse Schenka a Nathorsta týkají se toho, mají-li se pouhé listy křídové označovati rodovým jménem žijícím pokud není rod tento dokázán ústroji kvě- tními. Jiná a neméně závažná jest otázka, kdy máme právo ztotožňovati dva druhy z různých nalezišť cizích zemí. Často nelze upříti vzájemnou podobnosť některých druhů, ku př. Pla- tanus rhomboidea Vel. a Pl. Heerii Lsg. neb Sassafrophyllum acutilobum Lsg. české a americké, ale kdož nám může specifickou jich totožnost zaručiti, máme-li po ruce pouhé listy? Vždyť víme, jak malými znaky se někdy příbuzné druhy žijící rozeznávají. A ku zjištění téhož druhu žijícího z různých končin světa vždy jest velké opatrnosti za- potřebí. A zde máme ztotožňovati druh křídový v chatrných úlomcích z Čech, Grónlandu,
Květena českého cenomanu. 59
Sev. Ameriky a t. d. nevědouce mnohdy ani bezpečné, jsou-li vrstvy, z nichž druh tento po- chází, současné. Něco jiného jest, ztotožňujeme-li jednotlivé druhy z nalezišť ne mnoho od sebe vzdálených a téže formaci náležejících. Tak jistě musíme nalézati stejné druhy v ceno- nomanu českém, moravském a saském, protože vrstvy, v nichž se ony druhy nalézají, jsou stejny.
Myslím tudíž, že lépe jest u velmi podobných fragmentů téhož rodu z dalekých zemí zavésti jiné specielní pojmenování a při tom upozorniti na podobnost s druhem dotýčným z té které vzdálené země známým. Vždyť nikdy nedospěje fytopalaeontologie tak daleko, abychom sestavovali přesné fossilní flory jako to činíme s florami žijícími. Fytopalaeontologii musí na mnoze dostačiti pouhé konstatování typů rostlinných a vztahů jich k žijícímu i vyhynulému rostlinstvu.
Poměr perucké květeny k rostlinstvu křídovému jiných zemí.
Pravili jsme, že rostlinonosné lupky a pískovce křídové na Moravě a v Sasku jsou jen pokračováním českých a že jest tudíž i květena jejich stejna s českou. K vůli porovnání uvádíme, že Modletínská flora na Moravě, jak nám ji Heer podává, má s českou tyto společné druhy: Sequoia Reichenbachii, Cunninghamia elegans, Pinus Quen- stedti, Aralia formosa, Magnolia amplifolia, Eucalyptus Geinitzi.
-© Genomanská květena u Quedlinburgu v Sasku má dle Heera tyto s českou spo- lečné druhy: Gleichenia Zippei, Gl. acutiloba, Seguoia Reichenbachii, Cun- ninshamia elegans (= sguamosa).
Stanovisko Niederschöna v Sasku, pokud nám od Ettingshausena známo, má tyto stejné druhy: Widdringtonia Reichii, Myricoph. Zenkeri, Sapindophyl. pelagicum, Conospermophyllum hakeaefolium Eitt.
Květena jmenovaných stanovisk jest posud chudičká, takže bližší srovnávací důsledky těžko tu prováděti. Daleko zajímavější jest křídová flora Grönlandskä, již nám líčí Heer v tak veliké bohatosti a rozmanitosti. Celá křídová fora Grönlandu dá se rozděliti dle Heera ve tři doby: 1. Květena vrstev Komských. 2. Květena vrstev Ataneských. 3. Květena vrstev Patootských.
Květena Komská (posud o 88 druzích) náleží vrstvám nejzpodnějším a vyznačuje se dominujícím počtem kapradin nahosemenných. (Celkem připadá na kapradiny 43 druhy, na kořenoplodé 1 druh, na plavuňovité 1 druh, na přesličky 3 druhy, na cykasovité 10 druhů, na jehličnaté 21 druhů, na jednoděložné 5 druhů a na dvouděložné jediný druh, totiž Popu- lus primaeva Heer. Heer srovnává květenu tuto s květenou vrstev Vermířovských (Wernsdorf) a Wealdských (tedy asi pásmo urgonské).
Květena vrstev Komských obsahuje mnoho typů, jež upomínají na dobu mesofytickou
(Pterophyllum, Glossozamites, Anomozamites, Baiera, Czekanovskia), ač- g*+
60 3. Dr. J. Velenovský
koliv četně se opakující druhy rodů Gleichenia, Seguoia, Pinus, Cyparissidium jsou opět společným typem vrstev následujících.
Na druhém stupni jest květena Ataneská. K vůli úplnému srovnání s naší peruckou florou uvádíme celý přehled květeny této.
Hysterium protogaeum Hr. Rhytisma Hederae Hr. Xylomites aggregatus Hr. Cyathea fertilis Hr.
C. Hammeri Hr. Dicksonia grönlandica Hr. 3 borealis Hr.
5 conferta Hr.
Z punctata Stnb. Pteris frigida Hr.
» longipennis Hr. „ Albertini Dk. Aspidium Oerstedti Hr.
4 Schouwii Hr.
= Jenseni Hr.
b fecundum Hr. Phegopteris Jörgenseni Hr. Asplenium Dicksonium Hr.
5 Försteri Deb.
5 Nordströmi Hr. Peccopteris striata Stnb.
s borealis Bon.
5 socialis Hr.
ši Pfaffiana Hr.
ů bohemica Cda. Gleichenia Gieseckiana Hr.
S Zippei Cda.
k Nauckhoffii Hr.
$ comptoniaefolia Ett.
s acutiloba Hr.
5 gracilis Hr.
R obtusata Hr. Osmunda Obergiana Hr. Thinfeldia Lesguereuxiana Hr. Marsilia cretacea Hr. Selaginella arctica Hr. Eguisetum amissum Hr.
Cycas Steenstrupi Hr. „ Dicksoni Hr. Podozamites latipennis Hr.
e marginatus Hr.
3 minor Hr.
E tenuinervis Hr. Otozamites grönlandicus Hr. Nilssonia Johnstrupi Hr.
Baiera incurvata Hr.
„. leptopoda Hr.
». Sagittata Hr. Ginkgo multinervis Hr.
A primordialis Hr. Juniperus macilenta Hr.
P hypnoides Hr.‘
Thuites Meriani Hr.
„ Přafi Hr. Libocedrus cretacea Hr. Moriconia cyclotoxon Deb. Cyparissidium gracile Hr. Widdringtonites subtilis Hr.
4 Reichii Ett. Seguoia Reichenbachii Gin.
a ambigua Hr.
5 rigida Hr.
> fastigiata Hr.
5 subulata Hr. Dammara borealis Hr.
i microlepis Hr. Cunninghamites borealis Hr. Pinus vaginalis Hr.
„ Quenstedti Hr.
„ Staratschini Hr.
„ Upernivikensis Hr.
„ Olafiana Hr. Arundo grónlandica Hr. Majanthemophyll. cretaceum Hr.
Květena českého cenomanu. 61
Majanthemophyllum lanceolatum Hr. Lamprocarpites nitidus Hr. Alisma reticulata Hr. Sparganium cretaceum Hr. Williamsonia cretacea Hr. Zingiberites pulchellus Hr. Populus Berggreni Hr. „ hyperborea Hr. „ stygia Hr. „ amissa Hr. Myrica thulensis Hr. „ Zenkeri Ett. „. longa Hr. „ emarginata Hr. Ouercus westfalica Hr. R Rinkiana Hr. $ Wermingiana Hr. 5 ferox Hr. 4 hieracifolia Hr. 3 thulensis Hr. R troglodytes Hr. Ficus atavina Hr. „ erassipes Hr. „ Hellandiana Hr. Macelintockia cretacea Hr. % appendiculata Hr. Juglans arctica Hr. Platanus Heerii Lsg. 5 affınis Lsg. Sassafras arctica Hr. h recurvata Lsg. Laurus plutonia Hr.
1 Hollae Hr. hy Odini Hr. 5 angusta Hr.
Cinnamomum sezannense Wit. Credneria integerrima Zk. Andromeda Parlatorii Hr. A Pfaffiana Hr. Dermatophyllites borealis Hr. = acutus Hr. Diospyros primaeva Hr.
Diospyros prodromus Hr. Myrsine borealis Hr.
Acerates arctica Hr.
Hedera primordialis Sap.
n cuneata Hr.
Panax cretacea Hr. Aralia Ravniana Hr.
„ grónlandica Hr. Cissites formosus Hr. Chondrophyllum Nordenskiöldi Hr.
5 orbiculatum Hr. Cornus Forchhammeri Hr. Dewalguea insignis Hr.
s grónlandica Hr. Liriodendron Meekii Hr. Magnolia Capellinii Hr.
= alternans Hr.
d obtusata Hr.
i Isbergiana Hr. Menispermites borealis Hr.
dentatus Hr. Nelumbium arcticum Hr. Myrtophyllum parvulum Hr. Eucalyptus Geinitzi Hr.
5 borealis Hr. Metrosideros peregrinus Hr. Pterospermites cordifolius Hr.
i auriculatus Hr. Apeibopsis Thomseniana Hr. Sapindus Morisoni Lsg.
% prodromus Hr.
Ilex antiqua Hr. Celastrophyllum obtusum Hr. Rhamnus Oerstedi Hr.
3 acuta Hr. Anacardites amissus Hr. Rhus microphylla Hr.
Colutea primordialis Hr.
4 Langeana Hr.
x coronilloides Hr.
a valde-inaequalis Hr. Cassia Ettingshauseni Hr.
62 3. Dr. J. Velenovský
Cassia angusta Hr. Leguminosites atanensis Hr. „ antiguorum Hr. ň macilentus Hr. Dalbergia Rinkiana Hr. “ amissus Hr. = hyperborea Hr. 5 orbiculatus Hr. Leguminosites prodromus Hr.: = Dalageri Hr. i ovalifolius Hr. 7 druhů neurčitelných.
% insularis Hr.
Úplně stejné druhy s českými jsou proloženým písmem označeny. Příbuzné druhy nalézáme u následujících rodů: Cyathea (anal. Laccopteris), Dicksonia, Osmunda, Marsilia, Selaginella, Nilssonia, Thuyites, Cunninghamites, Myrica, Ficus, Platanus, Laurus, Credneria, Diospyros, Myrsine, Aralia, Cissites, Dewal- quea, Menispermites, Myrtophyllum, Sapindus, Rhus, Cassia a jiné luštinaté.
Již pouhé přehlédnutí seznamu tohoto překvapuje nás tak značným počtem dílem stejných, dílem příbuzných druhů s českými. Můžeme říci, že ataneská flora má s českou peruckou více jak polovici druhů buď společných buď příbuzných, z čehož lze bezpečně souditi, že obě tyto flory jsou současné. Shoda tato jest tím více pozoruhodna, že z obou srovnalých květen ani ne celých 200 druhů jest známo. I poměr početný mezi jednoděložnými, dvouděložnými, nahosemennými a tajnosnubnými jest tentýž.
Ze seznamu právě uvedeného nutno zajisté vymýtiti celou řadu druhů co pochybných určením, ale vzdor tomu odpovídá většina druhů stejným resultátům jako náš seznam český. Máme tu nápadným způsobem zastoupeny skoro tytéž řády. Také zde nalézáme ještě dosti velký počet rostlin typu vyhynulého, jež připojujíce se k našim, zvláštního rázu dodávají květeně cenomanské.
Zde potkáváme se s charakteristickou stromovitou kapradinou Dicksonia punc- tata jako v Čechách, zde stejně četné druhy krásných Gleichenií, jež jsou význačnou kapradinou cenomanu. Cykasovité rovněž posud v značné rozmanitosti velikého podílu berou na oddílu nahosemenných. Sequoie kulminují tu svým počtem v dějinách rostlinstva jako v Čechách. Dam mary nejsou tu vzácností jako v Čechách. Rod Pinus má zde rovněž několik druhů. Řády Myricaceae, Plataneae, Diospyreae, Myrsineae, Arali- aceae, Magnoliaceae, Menispermaceae, Myrtaceae, Sapindaceae a Legumi- nosae hrají zde stejně velikou úlohu. Z cenomanskych Crednerii jest tu toliko Cr. integerrima, jež známa posud z Harcu, Saska a Westfalska.
Třetí stupeň tvoří na Grónlandě květena Patootská, jež sice obsahuje ještě některé druhy cenomanské, ale u veliké většině kloní se k rostlinstvu zpodních třetihor. Heer proto považuje vrstvy Patootské za nejsvrchnější křídu.
Zbývá ještě zmíniti se o křídové květeně jižní Francie (Bagnol, Beausset), o jíž popsání získal si zásluhy Saporta. Květena tato nemá s českou peruckou celkem nic spo- lečného (vyjma rod Cyparissidium a Cunninghamites) a třeba ji klásti rovněž do křídy mladší (turonu).
Velikého významu pro poznání květeny křídové vůbec má vyšetření poměru květeny cenomanu eyvropsko-grónlandského ku křídové květeně Ameriky severní, jež náleží tak
Květena českého cenomanu. 63
zvanému stupni Dakotskému, po němž co nejstarším následují v Americe ještě vrstvy stáří mladšího, které ale bohužel rostlin nemají. Dle dobrozdání Heerova (Fl. Grónl. 1883) jest flora Dakotská stářím rovna Ataneské na Grónlandě. Jako doklad uvádí 12 druhů oběma společných: Thinfeldia Lesguereuxiana, Widdringtonites Reichii, Platanus Heerii, P. affinis, P. Newberryana, Sassafras recurvata, Andromeda Parla- torii, Diospyros primaeva, Liriodendron Meekii, Magnolia Capellinii, M. alternans, Sapindus Morisoni. K těmto pak ještě Heer zapomněl připojiti Seguoia Reichenbachii, kterou Lesguereux ve své křídové floře americké uvádí.
O veškerých těchto druzích může vyslovena býti pochybnosť, že stejny jsou s grón- landskými a tím méně s evropskými. Rozhodně na př. tvrdím, že to, co se tu popisuje pod jménem Seguoia Reichenbachii, Widdringtonites Reichii, Platanus Heerii, neodpovídá rostlinám českým. Námi z Čech uvedený Sassafras acutilobum může a ne- musí být s americkým stejný. Ze ale americká flora Dakotská v mnohém má ráz cenomanské, nemožno rovněž upříti. Opakujit se tu nápadným způsobem mnohé rody, tak: Platanus, Sassafras, Liriodendron, Magnolia, Aralia, Hedera, Gleichenia.
Na druhé straně nalézáme ale mnohé rozdíly oproti české floře cenomanské. "Tak jsou tu dosti řídkými cévnaté tajnosnubné, nahosemenných, jmenovitě cykasovitých, jest tu pramálo, není tu Crednerií. Nejpodezřelejším úkazem jsou pak ve floře Dakotské rody Fagus, Quercus, Salix, Liguidambar, Paliurus, Betula, Acer, které jí rozhodně vtiskují ráz třetihorní. V českých peruckých vrstvách není po rodech těchto ani památky a Heer je v Ataneské floře také nemá neb jen z nepatrné části (a to ještě není dostatečně dokázáno).
Nesrovnalostí těchto mohou býti dvoje příčiny. Buď jest květena Dakotská mladší (přechodní k třetihorní) než cenomanská česká, buď současná, ale jinakého rázu a složení než tato. Můžemeť vždycky přijímati, že Dakotská Alora žila sice v tomže čase co česká ale za jiných geografických a klimatických poměrů než česká. Mohly ku př. rostliny Dakotské tvořiti floru vysočin a pahorkatin, kdežto česká flora mohla pokrývati vlhké nižiny a pobřeží.
Poměr perucké květeny ku květenám starších a mladších věků.
Starší květeny, s níž bychom naši peruckou mohli porovnávati, v Čechách nemáme. Jest to hlavně květena triasu, jury, pak květena Vermířovská a Wealdská, k nimž jeví květena cenomanu zajímavé vztahy.
První, co květenu cenomanskou na ráz činí rozdílnou od květen starších, jest bohatá rozmanitost rostlin dvouděložných, které se tu poprvé — pokud nám známo — objevují. Po- zorování naše i jiných shodují se v tom, že dvouděložné mají v cenomanu velikou převahu nad vším ostatním rostlinstvem a že se tu objevují v takové dokonalosti rozvoje, v jaké je nalézáme po celou dobu třetihorní a posud za dnů nynějších. Máme tu již hezkou řadu rodů,
64 3. Dr. J. Velenovsky
jež dobře jsou dokázány co totožné s žijícími a mnoho jiných jest aspoň pravděpodobných. Cizí neb snad vyhynulé typy, rody neb řády jsou tu vzácnou výminkou. Snad někdy i podivné druhy rodů Dewalquea, Credneria, Chondrophyllum, Macclintockia a j. objeví se nám co druhy posud žijících rodů neb aspoň co rody žijícím dosti příbuzné.
S tím, co tuto řečeno, možno tedy počítati co s dokázaným faktem. Jest nám ale nyní řešiti otázky další: Je-li rostlinstvo dvouděložné v cenomanu na tomže stupni dokonalosti jako třetihorní, kde bere se tu náhle v takovém bohatství, jest tu skutečně prvním začátkem dvouděložných, nebo třeba hledati předchůdce jeho ještě v dobách starších?
Rozhodně jest proti mysli, že by dvouděložné rostliny cenomanské mohly býti prvními na povrchu zemském. První počátky dvouděložných nutno klásti do doby starší. Doby před- chozí (trias, jura) význačny jsou množstvím nahosemenných a posud velikým počtem cévnatých tajnosnubných, dvouděložné tu nikdy nebyly nalezeny. Bylo by odvážno tvrditi, že vzdor tomu, že tu dvouděložné nebyly pozorovány, tyto zde přec žíti mohly, že ale nikdo jich posud ne- nalezl. Spíše jest pravděpodobno, když nenalezajíce jich zde přijímáme, že tu nežily, než když odvolávajíce se na svou nevědomost tvrdíme, že tu žily. Sem tedy počátek dvouděložných v té podobě, v jaké je známe z cenomanu, nespadá.
Původ jich hledati tedy musíme v době přechodní, v níž kladou se vrstvy Vermířovské a Wealdské. Rostliny zde nalezené patří toliko k nahosemenným a tajnosnubným a shodují se tedy v podstatě s florou peruckou. Překvapujícím nálezem obohatil nás ale Heer ve svém popisu flory Komské z Grönlandu, která stářím rovná se Vermířovské i Wealdské. Mät totiž zcela podobné složení obsahujíc skoro samé nahosemenné a tajnosnubné, ale vedle těchto nalezl Heer jedinou dvouděložnou, Populus primaeva. Tedy topol tento jest posud první- známou dvouděložnou rostlinou na povrchu zemském. V komských tedy vrstvách, v nichž ještě mesofytické druhy r. Pterophyllum, Glossozamites, Czekanovskia a j.“ hojně se vy- skytují, třeba ještě hledati další stopy prvních dvouděložných, jež jistě počtem podřízeny budou ostatnímu současnému rostlinstvu. A poněvadž jsou evropské vrstvy Vermířovské a Wealdské rovny stářím Komským, tož ve vrstvách těchto budoucí badatelé nalézti musí první evropské dvouděložné rostliny.
Mimoděk vluzuje se nám do mysle otázka další, jak že totiž vyhlížely první dvou- děložné a z kterých před tím žijících forem se vyvinuly. Předem říci nutno, že tu definitivní soud pronésti nelze, leda jen naznačiti pravděpodobnou theorii. Známo, že se rostlinstvo objevuje na zemi v tom pořadí, v jakém je systematika dle stupně dokonalosti sestavuje od nejnižších počínajíc. Po nahosemenných následují rozhodně krytosemenné a tedy také dvouděložné, Cévnaté tajnosnubné počínají v nejstarších dobách a ustupují později (jura) místa nahosemen- ným, jež tedy i dle palaeontologie i dle srovnávací morfologie a anatomie nutně z cévnatých tajnosnubných se vyvinuly.
Po nahosemenných nastupují ve vrstvách zemských krytosemenné dvouděložné, sou- díme tedy, že z prvých se vyvinuly. Nám ale schází přechodních tvarů mezi oběma. Máme sice žijící řád Gnetacea e, jenž v mnohém ohledu činí přechody od nahosemenných ku dvou- děložným krytosemenným, ale řád tento jest počtem rodů chudičký, takže mezeru mezi oběma oddíly rostlinstva jmenovaného špatně vyplňuje. Jsou ostatně i rody řádu tohoto mezi sebou tak isolovány, že se domnívati musíme, že jsou zbytkem bývalého kdysi většího pokolení
Květena česlkého cenomanu. 65
„ rostlinstva. A snad právě z tohoto rostlinstva vznikly první krytosemenné dvouděložné. A tyto neznámé tvary přechodní očekáváme ve vrstvách stáří Vermířovských a Wealdských neb do- konce již v juře a liasu.
Nahosemenné rostliny jsou vesměs stromovitého (neb křovitého) vzrůstu, nahosemen- ných bylin neznáme. Tato okolnost je nejvýš pozoruhodna a myslím, že poukazuje dílem na jich prastarý původ dílem na konec jich rozvoje, v němž již více nových forem netvoří, více se nemnoží, nýbrž pozvolna na zemi odumírají. Považujeme-li nahosemenné jen za poslední stupeň cévnatých tajnosnubných, tož směle říci můžeme, že řada typů těchto počala bylinnými tvary kapradin v devonu a karbonu (a snad již dříve!), jichž zbytky tam skutečně nalézáme.
Známo dále, že v zemích, kde po dlouhé věky klima a všechny podmínky životní málo neb pozvolna se měnily neb vůbec se neměnily, tam že rostlinstvo nerušeně v rozvoji kráčelo a tam že skutečně nalézáme převládati floru stromovitou (Japan a protilehlé země Čínské a t. d.) neb že tam jsou i stromovité rody, jichž příbuzní v méně jim příznivých zemích vesměs jsou bylinného tvaru (stromovité komposity a umbellifery a j. na Kanarech, Madeiře, sv. Heleně, v tropech a t. d.). Vidíme tedy, že nerušený vývoj po dlouhé věky jest příčinou přechodu z bylinného tvaru do stromovitého. :
Majíce na mysli tyto analogie můžeme souditi o podobě prvních dvouděložných kryto- semenných dvojím způsobem: 1. Jsou-li skutečně jen dalším postupem vývoje nahosemenných asi vzoru Gnetaceae, tož mohly přímo se objeviti v tvarech stromovitých, jež později teprv odrodily tvary bylinné. 2. Jsou-li typem úplně novým, samostatně a souběžně s naho- semennými se vyvinuvším, tož mohly první počátky dvouděložných krytosemenných začíti také tvary bylinnými.
Je-li toto druhé pravdivým, pak ovšem dlouho bychom marně stopy jich hledali ve vrstvách zemských, neboť byliny jsou tak zřídka způsobilé zachovati se v stavu fossilním. A snad nepřítomnost jejich v dobách starších právě tímto dala by se vysvětliti.
Tyto všechny náhledy jsou ovšem jen pouhou kombinací myšlenek, budoucnost svrchu položené otázky řešiti musí nikoliv pouhým myšlénkovým přemítáním nýbrž faktickými nálezy v přírodě samé. Nalezení prvních dvouděložných krytosemenných bude proto vždy nejvýš důležitým pro dějiny rostlinstva vůbec.
Na jednu ještě okolnost v objevování se dvouděložných rostlin v křídě možno po- ukázati. V systematice bývá zvykem klásti bezkorunné na nejnižší stupeň jako tvar méně dokonalý. Již morfologie nám dokazuje, že velký počet bezkorunných dá se dobře rozestaviti mezi jednotlivé [řády prostoplátečné a srostloplátečné a že vůbec v přirozené systematice- přesné rozdělení na bezkorunné, prosto- a srostloplátečné provésti se nedá. ;
V křídě, kdy se nám poprvé. dvouděložné u veliké bohatosti objevují, skutečně. také: nenalézáme, že by. některá ze tří jmenovaných skupin nad ostatními převládala. Jmenovitě: bezkorunné jsou tu na rovni s ostatními dvouděložnými, které se opět stejně rozdělují na prosto- i srostloplátečné.
Velice zvláštním úkazem jest, že v českém cenomanu jednoděložné skoro na dobro scházejí. Jak v systematické části uvedeno, jest to jediný Butomites cretaceus, jenž co jednoděložná rostlina (generického postavení ovšem neurčitého) jest nepopíratelným. Vegetativní zbytky rostlin jednoděložných jsou sice k bližšímu určení nejvýš nezpůsobilé, za.
Třída mathematicko-přírodovědecká VII. 3. 9
66 3. Dr. J. Velenovský
to ale tím lépe prozrazují, že k jednoděložným náležejí. Že v českých peruckých vrstvách jsou vzácností, jest faktem. Také na Grónlandě jsou od Heera jen sporé a z části i po- chybné jich zbytky zaznamenány. Heer vypočítává jich celkem 8 druhů, z nichž 4 jsou velice pochybné. Také fragment palmy udávaný Heerem z Modletína na Moravě jest nejvýš po- chybný a k určení docela nezpůsobilý.
O příčině nedostatku jednoděložných v cenónianských vrstvách možno opět souditi dvojím způsobem: 1. Buď skutečně za doby této byly velice vzácnými a proto se zde jen vzácně zachovaly. 2. Buď žily hojně W za dnešních dnů; ale náhodou se nikde ne- zachovaly.
Druhý způsob výkladu byl by Tai pohodlným a a müze: iv jene k BER. byti upotrebovän, kde něčeho se nám nedostává. Kdybychom ale v každém případě směli takto souditi, byla by fytopalaeontologie vědou nemoznou, neboť každý by říci mohl; že v té které době rostlo všechno, ale nám se z toho nic nezachovalo. -
Dovolíme si zde poukázati na objevování jednoděložných rostlin v vejílech neb břidlách třetihorních. Na mnohých nalezištích třetihorních: rostlin možno souditi ze zachovalých zbytků rostlin, že tu byla kdysi scenerie rostlinná podobna oné, jakou si musíme mysliti za doby cenomanu u Vyšerovic, Lipence a t. d., ano“že i způsob, jakým se zbytky ony do vrstev dostaly, 'byl týž. Každý kousek břidly třetihorní má ale aspoň nějaký otisk trávy, Sächoru neb jiné dvouděložné rostliny. Ano musili bychom dlouho hledati: usazeniny :třetihorní rostlino- nosné, kde by naprosto nebylo jednoděložných rostlin. Av peruckých vrstvách máme «právě opak toho. Tedy- nedostatek: tento zde: nemůže být nahodilým, nýbrž příčinou jen toho, že tehdáž skutečně zde jednoděložné nerostly.
5- Trávy a šácharovité rostou obyčejně pospolitě a možno říci, že po. celém. světě, ve všech pásmech a za všech podmínek životních. © Listy i jiné jich části snadno se zachovávají v jílovitých usazeninách a mohly by i v tvrdých lupcích. Vyšerovických, kde: jemná Selagi- nella se zřetelně otiskla, docela dobře své stopy zanechati. A známe-li různé lokální flory perucké, z nichž jedna svědčí hlubokému lesu, jiná suchým keřnatým hájům, jiná jehličnatým complexům a p., tož by se jistě na některém tom stanovisku travám dařilo a jistě by se tu také zachovaly.
Z toho tedy všeho plyne, že-se skutečně nato domnísajin. že jednoděložné. za ceno- manu byly velice vzácnými a že tudíž jsou nejmladším, až v: třetihorách se objevujícím: a- do dnes v nejvyšší dokonalosti a rozmanitosti žijícím typem rostlinným. Této domněnce. neod- poruje také objevování :se palem ve vrstvách zemských. Neobyčejný zjev palem, jich ve- likost, veliké a na mnoze pevné plody přivedly starší fytopalaeontology na bludnou cestu, že zbytky palem (Sternberg aj.) udávali již v karbonu a jiných starších usazeninách. Všechny tyto udaje. ukázaly se býti falešnými, a dnes víme, že skutečně palmy žily v Evropě teprv na:sklonku doby křídové (v Slezsku, jižní Francii), tedy na přechodu do: doby třetihorní, kdy se nám v značné bohatosti ve všech nalezištích objevují. V českém tenomanu jich posud ne- máme; Modletínská palma jest pochybnä, na SD jsou neznámy, ano i v křídě americké do dnes nejsou z důstatek: dokázány. © ý
„Tyto shodné, okolnosti svědčí dosti zřejmě, že palmy v v cenomanu buď ještě nežily, buď jen v prvních začátcích. 7
Květena českého cenomanu. 67
. Ostatně vycházíme-li opět od zákona,vývojezpytného, dle: něhož řád rostlin, jenž za doby naší slyne bohatstvím rodů, druhů neb i množstvím individuí, jehož vody a druhy jsou si blízce příbuzny tvorice souvislé řady, jenž .jest tedy řádem přirozeným, moderním, jenž povstal v dobách geologických mladších, tož a priori očekávati musíme, že: palmy Jon jistě původn. mladého. A-to nám také. fytopalaeontologie až posud: potvrzuje.
: A'kdož-ví, zdali po příkladu, palemv neřídí se také: trávy, "šácnoby a jiné jednoděložné, a zdali tyto všechny s nimi v stejné době se nevyvinuly. )
Nemůžeme ovšem posud u příčině. této vyslovovati všeobecně platné: konkluse, pi otože jsme s fytopalaeontologii. vlastně teprv na: počátku, ale přec již dnes dovoleno: jest nám aspoň poukázati na úkazy, které jsou nám podezřelými. Budoucí Studie nechť. potvudí neb zvrátí neb U a doplní, co tuto. jen v črtách naznačeno.. :
- Prvé. jsme: se. již zmínili, že: amen květena: ee 'pognd celou ad typü, jež j jsou rozšířeny ve floře jurské ano i dále v triasu, permu a i karbonu. Jsou tu ovšem jen podřízeného významu mezi: formami wu jimi: se: ale právě cenomanská oras gate kon- be oproti třetihorám. -3113 £
- Z- kapradin. jest to -Kirchnera ee a 8) eat, jež nam živě připomínají rody: kápřařote: dob starších, v. literatuře. známých pod jmény Odontopteris a Neuro- pteris. Podobně Laccopteris Dunkeri, jež jest buď stejná neb velice příbuzná s. kap- radinoú téhož jména z Wealdu německého.. Thyýrsopteris capsulifera jest rozhodně typem jurským, neboť se celá řada podobných druhů z doby té zaznamenává pod rodem Dicksonia a-Thyrsopteris, prvý rod spadá dokonce: poyonen 2m (až. do dobyt ka- menouhelné.
- Primo: prekyapujieim zjevem jest Sagenopteris var anne FG sah jest ai půslěílatřá "Mohykánem rodu- svého. Nejbohatšího rozvoje dosáhl rod tento v rhátu a.oolithu: Snad plodné. tobolky: Marsilia cretacea ee téže: rostlině. © Naše AS Má © hodně potomkem. řodu Sagenopteris. © <.C-25.0. 3 i
Na jurskou dobu upomíná také bohatě ené rostlinstvo nahesemenne- „Cyk a S.0- vité, soudíce z fragmentärnich: zbytků. českých. a. grónlandských, převyšovaly za doby ceno- manu v Evropě: počtem druhů. všechny. žijící cykasovité vůbec.: V české floře známe « jich již 10 druhů. Na stanovisku Chuchelském: a Bohdánkovském musely: cykasovité bráti hlavního podílu na- složení lesa křídového, neboť tu nalézáme na každém kousku břidlý několik otisků listových.: Všechny -uvedené.-české druhy úzce. souvisí s druhy-jurskými, ano Podozamites lanceolatus jest bezpochyby týž druh, který i v juře zhusta se objevuje. Podobně druží se k Jurskym | a ae druhům“ Alessulz ee kterýžto typ Již v tertieru vymizel) W204 dusydily S58:
Z celé flory anna nejpamátnějším zjevem N jenů In annera mir rabilis: Nebudem zde .opakovati důkazy; které. jsme na jiném místě do podrobna. provedli, a dle nichž jes rostlina tato nahosemenným typem -z příbuzenstva pravých Cordaitů, jež jdou z devonu až do permu. Nověji teprv se shledalo, že žilkované listy, v literatuře. uváděné pod jménem Eolirion.a*p. z vrstev- oolithových,- triasovych, -„wealdských: a vermirovskych nejsou žádné jednoděložné - rostliny, -nýbřž nahosemenné. -A.k těmto se druží naše Krannera, a S těmito
ukončuje tudíž v cenomanu život starých C ordaitů. 9*
68 3. Dr. J. Velenovský
Poněkud nápadnou okolností jest, že v české perucké floře nemáme žádných tiso- vitých z příbuzenstva r. Ginkgo. Ačkoliv jsem po nich ve všech nalezištích se zvláštní pozorností pátral, přec nikde jsem jich nenalezl. Myslím ale, že jistě ještě zde budou objeveny. Heer ale uvádí ze současných vrstev ataneských na Grónlandě tři druhy rodu Baiera, jeden druh rodu Czekanowskia a dva druhy rodu Ginkgo. Tento typ nahosemenných dosáhl nejvyššího vrchole vývoje v juře a klesá právě v křídě, odkudž pak pokračuje až do naší doby toliko v rodu Ginkgo.
Čistě jurský typ představují nám perucké dva druhy rodu Echinostrobus, jež buď najisto témuž rodu, co Solenhofenský E. Sternbergii Schmp. náležejí neb těsně k němu se řadí. Jisto ale jest, že jest to konifera rázu prastarého, v třetihorách již vymizelého.
O druhu Cyparissidium gracile nechci posud činiti žádných srovnání, protože nemáme z něho plodných šišek. Rod tento jest rovněž typem jursko-křídovým. C. minimum patří snad k typu tomuto.
Pro cenomanskou květenu v Čechách a snad v Evropě vůbec jsou zvlášť charakte- ristickými následující rody: Dicksonia (kmeny), Gleichenia, Dammara, Cunning- hamia, Araucaria, Seguoia, Ceratostrobus, Widdringtonia, Frenelopsis. Jsou to rody, které buď svým všeobecným se objevováním buď četnými druhy flore této oproti florám starším i mladším zvláštního rázu vtiskují.
Kmeny stromovité kapradiny Dicksonia punctata (Protopteris p.) mohou býti i geologům vodítkem při poznávání cenomanských pískovců, neboť v nich skoro všude se objevují. V Čechách jsou v peruckých pískovcích vůbec rozšířeny a uvádí se dále z Grón- landu, Saska, Moravy, Westfálska.
Krásné Gleichenie dosáhly v křídě (již také starší) svého největšího rozvoje. Jen na Grónlandě žilo jich za doby křídové více druhů než jich jest dnes všech dohromady na zemi, a v Čechách máme jich 6 druhů. Ještě v mladší křídě u Cách žilo několik druhů. Zajímavo jest, že nynější Gleichenie rozprášeny jsou toliko po okrsku australsko- malajském.
Araukarovité rody Dammara, Araucaria, Cunninghamia svědčí o tom, že v cenomanu byly všeobecně rozšířeny a co z nich posud známe, že jest jen malou ukázkou z bohatého kdysi řádu, z něhož dnes žije jen několik druhů.
Nejobyčejnější koniferou za celé doby křídové jest rozhodně Seguoia, jíž už odtud popsáno celé množství druhů a posud ještě nové se objevují. Zdá se, že rod tento zde dospěl svého vrchole vývoje a že ho odtud ubývá pozvolna během třetihor, až se sevrkne za doby naší na jediné dva druhy kalifornské. Heer uvádí z křídy Grónlandské 10 druhů, v Čechách jich máme 6. A k rodu Seguoia druží se u nás ještě dva blízce příbuzné rody Cerato- strobus a Microlepidium.
Praobyčejným zjevem v české perucké flore jest Widdringtonia Reichii, jež bezpochyby i jinde v cenomanu bude nalezena. Rod tento jde z křídy do třetihor a zbývá nyní ve 3 druzích v jižní Africe.
Záhadnou koniferou jest rod Frenelopsis, jehož zbytky objevují se v zpodní křídě
a jdou dále cenomanem až do turonu (ve Francii). Jest to tedy čistě křídový, nyní již vyhynulý rod.
Květena českého cenomanu. 69
Plutonia cretacea jest nám dalším důkazem, že za doby křídové žilo ještě hojnost rodů, k nimž analogií v žijící přírodě nemáme.
Cenomanské Abietineae jsou v české perucké floře dokonale zajištěny a zdají se vesměs příslušeti rodům žijícím. Není ještě rozhodnuto, jsou-li to první typy čeledi této, neboť již v dobách starších fragmenty jejich byly pozorovány (viz Schenk, Pal.) Z té okolnosti, že Abietineae jsou nyní mezi jehličnatými tak bohatě zastoupeny, bych však soudil, že jsou stáří mladšího.
Z dvouděložných charakterisují floru cenomanskou rod Platanus, různé formy řádu Araliaceae, Proteaceae, Myricaceae, Magnoliaceae, Diospyreae, Caesal- piniaceae, Myrtaceae, velikolisté Crednerie a záhadná posud Dewalguea.
Co až potud vyloženo, týká se výhradně květeny vrstev cenomanských a částečně nejzpodnější křídy. Jaké poměry floristické panují ve floře stupně turonského neb senonského, těžko posud pro nedostatečné známosti flor těchto nějakých náhledů vyslovovati. V Čechách máme ku př. z opuk Bělohorských (turon) posud praskrovné zbytky rostlin. Podivným způ- sobem opakují se tu ale mnohé druhy z doby cenomanské, tak odtud lze zaznamenati: Mi- crozamia gibba (taze, co u Vyšerovic), listy rodu Eucalyptus, Sequoia, Geinitzia.
Také u senonu českého (Čes. Lípa, Březno, Kieslingswalde) známe celkem málo rostlin. Tyto jsou ale od peruckých již velmi odchylny upomínajíce úplně na floru třetihorní.
Jeví se nám tudíž cenomanská flora co flora samostatného rázu, jež stojí uprostřed mezi florou jury a třetihor. Přechod k prvé tvoří rostliny komské, wealdské a vermířovské k druhé flora senonská.
Ačkoliv máme v perucké floře v podstatě tytéž elementy rostlinné jako ve floře třetihorní, přec jich vzájemný poměr početní čili celkové složení jest v obou velmi rozdílné. V cenomanu na příklad zaujímají nahosemenné oproti ostatnímu rostlinstva mnohem větší procenta než v třetihorách. A mezi nahosemennými vynikají opět počtem cykasovité, jež jsou v třetihorách vzácnými. Mezi nahosemennými máme ještě mnohé typy žijícím nepodobné, kdežto v třetihorách jsou vesměs druhy druhům žijícím velmi podobné.
I dvouděložné jeví jiné složení než za doby třetihorní, ačkoliv různých rodů neb řádů tu vypočítávati nelze. Řády Myrtaceae, Araliaceae, Magnoliaceae vynikají mezi ostatním rostlinstvem značněji než za třetihor. Myricaceae, Terebinthaceae, Prote- aceae, Diospyreae, Ampelideae, rod Populus, Caesalpiniaceae přecházejí po- zvolna do spodních třetihor. Za to v třetihorách všeobecně rozšířené Laurineae, Arto- carpeae, Malvaceae, Celastrineae, Juglandeae, Rhodoreae, Ericaceae zdají se v cenomanu býti řídkými.
Výslovně ale vytknouti nutno, že stromy a keře s listy ročně opadavými v cenomanu úplně scházejí. Proto schází nám tu celá řada rodů třetihorních, jež počínají již v zpodním tertieru a v mladším k velikému rozvoji dospívají. Podobnými rody jsou: Betula, Alnus, Carpinus, Ulmus, Quercus, Castanea, Salix, Viburnum, Fraxinus, Cornus, Tilia, Acer, Evonymus, Rhamnus, Zizyphus, Juglans, Pirus, Prunus a t. d.
70 9, Dr. J. Velenovský _
Celková povaha květeny peruck6 a poměr její ke florám žijícím.
ihr v následujícím pokusíme : se sestrojiti. obraz o vegetaci křídové v Čechách; jak: by s se nám asi jevila, kdybychom ji oživiti mohli z mrtvých břidel její. Jsem dalek toho; abych sestrojoval tu definitivní náhledy a obrazy o celé květeně vrstev peruckych, neboť dnešní doba nás ktomu posud neopravňuje. Kdo by se na př. odvážil líčiti nynější foru českou, jež čítá celkem asi 1600 druhů cévnatých rostlin, kdyby z ní;znal sotva. 200 druhů; místy ještě nespolehlivě určených! A flora peruckä jest rázu čistě tropického, jest:tudíž zajisté daleko bujnější a počtem druhů daleko obsáhlejší než skromná květena dnešních luhů 'a hájů.
. Přec ale možno si dovoliti mnohé myšlénky o věci této a to hlavně na- základě výše vyloženého fakta, že rostliny jednotlivých nalezišť náležejí lorám lokálním. Neznáme: li tedy floristicky celý daleký kraj za doby perucké, tož přece možno znäzorniti: si -jednotlivá místečka jeho dle jednotlivých stanovisk, kde rostliny se nám zachovaly. 3 838
:. Flora perucká byla čistě tropického rázu. Krajina Vyšerovická se svými N Magnoliemi,: Araliemi a stromovitými kapradinami představuje nám hluboký, bujný, stinný prales. V temnu lesním vinuly se potoky, řeka, jež tu tvoří četné zátoky a slepá, ramena. Podle břehů hojnost mokřadel a jezírek. Klenba lesní sestává z mohutných. korun :blahoviční- kových (Eucalyptus), Hymenaea, Dammara, nádherných Magnolií, platanů a Myrtaceí, na okraji lesním a v podrostu zelenají se vonné myriky, po kmenech vinou velkolisté: břečťány a v sku- pinách mezi nimi rozkládají své prstnaté listy Aralie a Crednerie. V těžkém a výpary zvlhlé půdy nasyceném vzduchu houpají se nádherné vějíře Gleichenif, stromovitých kapradin (Pro- topteris), cykasovitých (Microzamia) a tu zajisté ze zeleného drniska něžných: Selaginell: vy- čuhují Dracaenám nenepodobné, z mečovitých listů složené trsy Krannery. Na-blízkém úklonu směstnáno roští Widdringtonií, Cunninghamií, Echinostrobů a nad obzor v pozadí trčí z more lesního vysoko k nebesům černé kontury obrovských stromů mamutích (Sequoia). . -
Zvláště rostliny Vyšerovické jeví i ve. velikých listech i v. celém svém „složení nej- vyšší. bujnost vegetace. Že tu musel být hluboký les, v němž střádá se stále množství par, nasvědčují stromovité kapradiny a cykasovité, jimž by se na suché, pusté a vypráhlé půdě nedařilo. :Dle celkového rázu nutno se vmysliti v podobné lesy, jež rozkládají se v -horkém pásmu rovníkovém podle Konga, Amazonu, na Javě, Borneu a t. d., jež KohRE Bu označují co pásmo hygromegathermů. :
Tady ovšem také přirozeno, že převládá všude vegetace stromovitá a Bon kdežto bylinstvo. sotva kde k většímu rozvoji dospívá neb aspoň obsáhlých formací netvoří.
- Nevalný. rozdíl v rázu vegetace poskytovati musilo stanovisko. u Kounice, Je jest vlastně jen pokračováním krajiny Vyšerovické.
Z bohatších nalezišť, možno si ještě sestrojiti úplnější obraz krajinný 2 okoji ‚Chuchle, Lidic, Lipence, Bohdánkova a Landsbergu.
Flora Chuchelská má oproti Vyšerovické dosti rozdílné složení. Opět tu musíme při- jímati hluboký prales, v němž opět blahovičníky, Menispermaceae, Myricaceae, Diospyreae,
Květena českého: cenomanu. zul
Magnolie, Sassafras a velkolisté platany tvořily hlavní podstatu. Zvláštní svěžesti dodávají tu ale lesu a jeho mokřadlům ztepilé Podozamity, Nilssonie a podle vody mnozstvi čtyrlistých Sagenopteris. Z jehličnatých jest tu hojnou Plutonia cretacea, o jejíž podobě si ovšem sprá- vného obrazu učiniti nemůžeme. Zvláštní ozdobou byly tu keře neb stromy Proteaceí, z nichž jmenovitě krásnými listy oděna byla Dryandra cretacea. Vegetace okolí Lidického měla opět rozdílné složení. Velikolisté stromy, Rs mäme
-u Vyšerovic, mizí tu skoro úplně, jen platany (Platanus rhomboidea) jsou tu největším dvou- "děložným stromem -a ty ještě zanechaly své stopy jen v jedné osamocené vrstvě, takže patří k samostatnému období. -Stromy neb keře zdejší vyznačují se drobnými listy a velikou čásť jich zaujímají Proteaceae. Nechybíme snad, máme-li tu na mysli kraje australské a jihoafrické -porostlé křovím a stromovim Proteaceí neobyčejných kožovitých listů, podivných květů a plodů. Mezi nimi vmíseny jsou hojné jehličnaté, jež snad tvořily zvlášť oddělené partie lesní. -Z těchto nejčetnější jest lepá Sequoia crispa a S. minor a posud záhadný Echinostrobus minor: Kapradiny a cykasovité scházejí tu skoro úplně, což svědčí také o sušší lesní vegetací.
- Neobyčejně bohatou florou vyznamenává se stanovisko Lipenecké. Zdejší drobivé Jupky:obsáhují jistě několik set různých druhů rostlinných, jež posud jen částečně jsou zpra- covány. © Flora táto v mnohém upomíná na Lidickou, od Vyšerovické se ale značně liší. Oy- ‘kasovite a kapradiny jsou tu vzácností, konifery: tvoří tu hlavní čásť lesa. Seguoiím podobný Ceratostrobus seguoiaephyllus, jenž byl bezpochyby i vzrůstem podoben stromům mamutím, musil zde tvořiti obrovský :les, v němž místy také ozdobná Sequoia crispa: jest. přimísena. -Metlatä Frenelopsis bohemica, Widdringtonia Reichii, Microlepidiům a Cunninghamie lemují kraje lesa a vysoko ‚po stráních a všude v úvalech pokrývají: rozsáhlá prostranství: V lese zelenají se lupanaté stromy Cocculophyllum, Eucalyptus, Aralia. formosa, Dewalguea coriacea, ‚Conospermophyllum a j. V lesní vegetaci nejpamátnější jsou tu pro nás krásné: stromy arau- karií (Araucaria bohemica). Břehy vod por üstä v množství Butomites cretaceus a přesličkovitý a A so 4 "Černým jehličnatým © lesem pokryté, haj pod Böbdankosem u Hodkovie a spusté ‚viesoviny zdejších pahorků. poskytovaly "za doby „cenomanské obraz mnohem; velikolepější. Nemáme sice odtud mnoho rostlin, ale d ty, -jež tu posud byly nalezeny, svědčí o čistě tro- pické, bujné lesní vegetaci. Zde ku podivu převládaly, nad ostatní vegetací ušlechtilé Cykadey, jichž, lístky a fragmenty nalézáme: tu teď na každém úlomku: břidly. - Zdá se, že zde tvořily svou vlastní formaci připomínajíce tak některé krajiny jihovýchodní Australie, kde celé roz- sáhlé complexy pokrývá Macrozamia spiralis. Vedle nich bují tu trojprsté aralie (Aralia for- „mosa) a Cussoniphyllum a, opět obligátní blahovičníky, myriky a Proteaceae, Mezi cykasovitými dobře se vyjímají Krannery, jež, jak se zdá, vyžadovaly stejné podmínky životní. Větrem „vlají vláskovité jehlice borovice. Pinus Quenstedti, jež připomíná nám nyní v sadech oblíbenou P. excelsá, Ceratostrobus echinatus, Widdringtonia Reichii, Seguoia heterophylla, Frenelopsis bohemica skládají ostatní les jako na stanoviskách předešlých. Zde rostla konečně i pravá Dammara, jíž patří nee kožovité listy (Dammarophyllum bohemicum), které leží vedle listů cykasovitých.
© Vůúvalu hlubokých lesů blíž Ústí nad Orlicí pod hrdým Bren Landsbergem, tam "kde vine se chladný potůček v kyprém mechu a mezi trsy kapradí, tam za dávných věků
72 3. Dr. J. Velenovský
rostl sice také hluboký les ale zcela jiné tvářnosti. A dnes památky z ného pochovány jsou v mastných, černošedých břidlách, přes něž hrčí čistá voda potůčku. Zvláštní dojem na nás činí pohled na tmavé desky břidel z vody vytažené a černými otisky Cunninghamií, Wid- dringtonií, Aralií, Eucalyptů a Gleichenií pokryté. Dnes pokrývá břidly na dně malé nádržky vodní šedý jíl, v němž leží opadané listy javorů (Acer pseudoplatanus), zimolezu (Lonicera nigra), buků, lísek, jedlí, smrků a borovic. Do téhož hrobu a tímže tedy způsobem ukládá se po dlouhých věcích rostlinstvo téhož stanoviska, rostlinstvu zde ljiž odpočívajícímu úplně ne- podobné. Za doby cenomanské byl zdejší les z největší části jehličnatý. Svěží vejmutovky (Pinus Ouenstedti), Cunninghamia elegans, Widdringtonia Reichii a pro zdejší okolí význačné Cyparissidium minimum převládají po veškerém lese. Velice hojné jsou tu opět Gleichenie, jež vykládají celou jednu zpodní vrstvu. Cykasovité scházejí. Z dvouděložných jest tu cha- rakteristickou Aralia anisoloba, blahovičníky, myriky a některé Proteacey.
Tak vmyslili jsme se v život krajin za dávných věků křídových v Čechách. Aspoň přibližně máme zajisté správný obraz o tehdejší vegetaci z několik stanovisk. Při znázorňo- vání tomto bezděčně béřeme ku pomoci scenerie rostlinné z krajů tropických za dnešních dnů. Jaký ale byl asi celkový ráz křídové flory, jež žila na Grönland& a v střední Evropě, máme-liž obdobných neb stejných ještě květen někde v horských krajinách za doby naší? Jaké bylo tehdáž podnebí a jaká asi byla vegetace v celém pruhu zemí od rovníku až k oběma polům?
Na tyto otázky ovšem budou moci odpověděti teprv ti, kdož jednou znáti budou kří- dovou foru ze všech zemí. Jsou to otázky, jichž odpověď tvoří nejdůležitější články v ději- nách vývoje rostlinstva na povrchu zemském, neboť doba cenomanu. je v ohledu tom přechodní mezi dobou starou a moderní.
V následujícím pokusíme se srovnati BR, posud typy flory cenomanu českého s rody neb druhy posud žijícími.
Osmundophyllum cretaceum náleží spáchané k pravému rodu Osmunda, jehož nečetné druhy dnes rostou dílem v teplém dílem mírném pásmu různých zemí. O. re- galis L. má neobyčejně velkou areu rozšíření, obyvät skoro všechny země mírného pásma severní polokoule, dále na severu a jihu Afriky a na Madagaskaru. Jiné příbuzné druhy roz- šířeny jsou od Kamčatky až na Ceylon a Borneo a jiné jdou ze severní až do střední Ame- riky. Třetihorní druhy rodu Osmunda zdají se býti přímými předchůdci žijících, neboť se od nich sotva rozeznávají. A náš a Heerův pozůstatek tohoto rodu z Čech a Grónlandu svědčí zajisté prvním praotcům dříve jmenovaných druhů.
Thyrsopteris capsulifera. Jediný druh Th. elegans jest nádhernou kapra- dinou ostrova Juan Fernandez.
Dicksonia punctata, Nyní žijící stromovité Dicksonie rozšířeny jsou v ne- mnohých druzích na Kanarech, Azorech, Javě a příbuzny našemu druhu D. antarctica Lb. est domovem v Australii, Tasmanii a na N. Seelandu.
Pteris frigida Heer. Nyní žijící druhy rodu Pteris jsou velmi četné a rostou po celé zemi v mírném i horkém pásmu.
Acrostichum cretaceum. Druhy rodu tohoto rostou nyní v tropech různých zemí.
Květena českého cenomanu. 73
Platycerium cretaceum. Příbuzné druhy Platycerium alcicorne Hook. a P. biforme Hook. rozšířeny jsou v Australii, Polynesii, v okrsku Malajském a ve Vých. Indii.
Gleicheniaceae. Řád tento obsahuje celkem 30 druhů v tropických a subtro- pických zemích jižní polokoule rozšířených. Nejvíce jich jest v Australii, odkudž jdou Ma- lajským okrskem nejdále na sever až do Japanu.
z nichž jen 2 rostou v Evropě, ostatní rozšířeny jsou v různých teplých a mírných zemích. Veliké a křídovému tudíž nejpodobnější druhy rostou často u velikém množství v Australii.
Selaginella dichotoma. Příbuzné druhy rozšířeny jsou v tropech různých zemí.
Cycadeae čítají nyní 9 rodů o 75 druzích a omezeny jsou výhradně na tropické a subtropické země starého a nového světa. Zajímavo, že nový i starý svět má své zvláštní rody a druhy. Nejhojnější jsou v horké centralní Americe, Mexiku a Australii. Nikdy však nejsou základem vegetace jsouce na mnoze osamoceny a co vzácnosti mezi ostatním rostlinstvem.
Dammara borealis a Dammarophyllum bohemicum. Nyní čítá rod Dam- mara jen 4 druhy, jež vesměs náležejí okrsku Malajskému a částečně severovýchodní Australii. Křídové druhy se od žijících liší nepatrně.
Araucaria bohemica. Rod Araucaria čítá 10 druhů žijících dílem v jižní Ame- rice, dílem v Australii.
Pinus. Druhy rodu tohoto (počtem 70) rozšířeny jsou nyní hlavně v severním mírném pásmu, některé přestupují i obratník dále na jih. Na jižní polokouli scházejí. Křídový druh P. longissima nesnadno posud srovnávati s žijícími, protože nemáme od něho jehlic. Za to P. Quenstedti docela jistě patří k sekci Strobus Spach. Nejpodobnější druhy (P. Strobus a j.) rostou v sev. Americe a Mexiku.
Picea Lnk. Naše křídová Pinus protopicea jistě sem náleží. Žijící druhy (počtem 12) rostou v mírném pásmu severní polokoule.
Cunninghamia elegans. Žijící jediný druh v jižní Číně a Kočinčině, C. si- nensis R. Br. jest vegetativně křídové velmi podobna, ale v šiškách se liší.
Sequoia Endl. Známé druhy S. gigantea Torr. a S. sempervirens Endl. rostou v Kalifornii. ©
Echinostrobus squamosus a E. minor mají i v Supinäch i šiškách mnohou podobnost s rodem Arthrotaxis Don, jehož 3 druhy rostou v Tasmanii.
Widdringtonia Reichii. Příbuzné, ač ale dosti odchylné druhy rodu Widd- ringtonia Endl. rostou v jižní Africe a na Madagaskaru.
Podocarpus cretacea. Příbuzné druhy žijící (počtem 40) rostou ve východní Asii a v mírném pásmu jižní polokoule.
Platanus rhomboidea a P. laevis. Žijící rod Platanus má jeden druh v středomořské Asii a asi 5 druhů v severní Americe.
Proteaceae. Nyní žijící řád tento bohatý počtem rodů i druhů rozšířen jest skoro vesměs na jižní polokouli v pásmu teplém. Nejhojnější drnhy jsou v Australii a na Capu D. N., řídce rostou na N. Seelandu a v již. Americe a Asii, některé v tropické Africe, žádné nejdou na sever přes obratník.
Třída mathematicko-přírodovědecká VII. 3. 10
74 3. Dr. J. Velenovský
Myricaceae. Obsahují jediný žijící rod Myrica o 32 druzích. V sev. Americe, tropické a východní Asii, -jižní a severní Africe, západní Indii, na Azorech a Kanarech; v Evropě toliko jediný druh.
Araliaceae. Nyní žijící řád tento obsahuje sice dosti druhů ale ne mnoho rodů. Jest rozšířen po celé zemi ale nikde nepřestupuje 529 s. š. Velmi hojné jsou v Americe, jmenovitě na horách Mexika, Kolumbie a Granady.
Menispermaceae. V subtropické sev. Americe, záp. Indii, jižní Africe, subtro- pické Australii.
Ampelideae. Všude v subtropických krajinách, hlavně v sev. Americe; vyjma pochybnou Vitis vinifera není žádný druh v Evropě.
Diospyreae. V tropické Asii, na Capu, v Australii, horké Americe, 1 druh středomořský.
Caesalpiniaceae. Tropické země vůbec.
Myrtaceae. Veliký řád tento (asi 1800 druhů) rozšířen jest zvláště v tropických krajinách po celé zemi. Rody Leptospermum, Callistemon, Eucalyptus (viz kří- dové) hojně v Australii, méně v tropické Asii. Známy jsou pověstné lesy blahovičníkové v Au- stralii, jimž na mnoze podobati se musely perucké lesy v Čechách.
Magnolia. Rod tento čítá nyní 21 druhů rozšířených v tropické Asii, východní Asii, Japanu, atlantické sev. Americe.
Myrsineae. Vůbec v tropech.
Laurineae. Velký řád, v tropických a subtropických zemích. Rod Sassafras v sev. Americe, i
Abychom srovnání cenomanských rostlin s žijícími doplnili, uvedeme zde ještě za- jištěné druhy z vrstev Ataneských na Grónlandě, jež Heer popisuje a které posud v Čechách pozorovány nebyly.
Cyathea. Oba druhy, jež Heer uvádí, velmi mnoho se podobají naší kapradině Laccopteris Dunkeri, ačkoliv nervatura jest rozdílna. Zajisté ale i naše i Hee- rovy kapradiny buď spadají přímo pod rod Cyathea buď v jeho nejbližší příbuznost. Nyní žijící druhy rodu Cyathea rozšířeny jsou v tropech vůbec, hojné jsou v okrsku australském a indicko-malajském.
Ginkgo. Jediný žijící druh (G. biloba L.) roste v Japanu a Číně.
Ficus. Heer popisuje tři druhy. Nyní rozšířeny jsou v teplých krajinách vůbec.
Liriodendron Meekii. Nyní žijící L. tulipifera L. roste v sev. Americe.
Přehlédneme-li nyní srovnávací seznam tento, nalezneme v něm ihned mnohé pokyny ku posouzení všeobecné povahy květeny cenomanské. Co především právem říci musíme, jest, že kyčtena cenomanu jest čistě tropickou. Všechny analogie k cenomanským dru- hům nalézáme dnes ve floräch tropických neb subtropických.
Dále konstatovati nutno, že tropický ráz ataneské flory na Grónlandě jest týž jako perucké flory v Čechách. Heer sice praví (Fl. arct.), že rostlinstvo Modletínské na Moravě má mnohem větší listy a jeví bujnější vzrůst než na Gronlandě, tvrzení toto ale již proto jest
Koetena česlkého cenomanu. 75
nespolehlivé, že k němu má Heer ku srovnání z Modletina jen několik druhů. Srovnáme-li náš seznam perucký a Heerův ataneský, vidíme naopak, že tu máme většinu druhü a rodů společných.
Z toho lze dále souditi, že za doby cenomanu byl rozdíl floristicky mezi Grönlandem a Čechy s ohledem na severní šířku buď malý buď žádný.
Dále plyne z provedeného srovnání, že flora cenomanu má svůj samostatný ráz a že nedá se žádnou žijící florou v úplný souhlas uvésti.
Důsledek tento jest značného významu. V seznamu našem nalézáme stejné rody neb řády roztříděny dnes po všech zemích teplého pásma. Nejvýš zajimavo jest, že tu máme hojnost rodů, které dnes rostou buď výhradně buď po většině na jižní polokouli: Pro- teaceae, Podocarpus, Widdringtonia, Arthrotaxis, Araucaria, Dammara, Gleichenia, Thyrsopteris, Cyathea. A při tom současně máme zde rody, které co osamocené vzácnosti a co zbytky dávnověké vegetace posud rostou v severní Americe (Se- guoia, Liriodendron, Platanus) neb v okrsku japonsko-čínském, jenž proslaven jest svou podobností s vegetací třetihorní. A mezi tyto všechny vmíseny jsou konečně rody, jichž dnešní druhy rostou brzo v té, brzo v oné zemi teplého pásma.
Že největší počet příbuzných rodů s cenomanskou florou nalézáme dnes na jižní polokouli, jest zajisté pozoruhodným. Zdá se nám, že jsme tu na stopě myšlénce, že za doby cenomanu byla stejnotvárná flora rozšířena od severního polu daleko za jižní obratník, že ale následkem geologických převratů a změn na severní polokouli se úplně pozměnila neb vyhynula a z veliké části jen na jižní polokouli až dodnes se zachovala. A zde opět jest to okrslek australský, v němž skutečně nápadně mnoho analogií ku cenomanské floře posud se udrželo. Známo ostatně, že i zpodní třetihorní flora na Australii mnoho upomíná.
Podle toho všeho bude jednou nejvýš dülezito, poznáme-li také cenomanskou floru zemí na jižní polokouli a jmenovitě v australském okrsku. Také mladší křída a zpodní třeti- hory zemí těchto mohou nám jednou poskytnouti material ku překvapujícím zprávám o historii rostlinstva na zemi vůbec.
tí Bat ge, ‚a nů Soto %
SER
BIER
I DY VH ově
ň by R
ini akon? M ně BR ie nen RE Audtianhe
TEE WEN, Er 331008 oe „Ne RE ei 417133 ra Helv. HAPE ve) OBEN Na HOŽROE ho a IE AD vd UT Kar ar Haba are. Bi EN ř ae APT KOTEL
Ai a%
2 A SET
again ONE po
Di
Bi}; Taheis SOM
+% x [4 ee 4 v RER DO AST ara
HeraV DR Ian TE
la
de „tau „bs ven: kon
ieanik
EHM lají
VELENOVSKÝ: KVĚTENA ČESKÉHO CENOMANU.
Velenovský del
Drennasnr Innen, ev oj maj ROZpravy Kral CESKÉ. SPOLECNOSŮ NAUK:
Lith. Farský v Praze,
(
n I
— IT |
7 vl.
] u
irodověd
N Du
L
N
a mathen
d
VELENOVSKÝ: KVĚTENA ČESKÉHO CENOMANU
Velenovský del Zižh.Farský vFraze
ver TA 109 ma anna] ] ia. ennlecn0su c 4 Mathe : „ROZDIAN V KTAL CESKO spat VL SUEM-PBrirgday: ee - V VDOVĚ ÚS SSU- VL rada 3 svazek a0a 3. svazek
2
CESKEHO CENOMANU
v
VELENOVSKY: KVĚTENA
Velerooskı; del
Tab. II.
Lith. Farský o Praze.
Zith. Farský o Praze.
IV
Ko a 19
VELENOVSKÝ : KVĚTENA ČESKÉHO CENO MANU
Velenovský del
v
ČESKÉHO CENOMANU.
VELENOVSKY: KVĚTENA
Velenooský del.
Dith. Farský v Praze.
3
aa
[
a
n \
irodověd. VIL
v. ne
a
l
=
4
Ida mat
N-D
Zith. Farský v Praze,
SVAZEK
3
VU řada
T
U: Malen -Deipodoysg
y
OSU Nák
Ar V
Č
spol
kral. Ceské
VELENOVSKÝ: KVĚTENA ČESKÉHO CÉNOMANU.
Velenooský del.
jí
tok
ev
2 Rd a,
VELENOVSKÝ: KVĚTENA ČESKÉHO CENOMANU.
SI
== ===
=
=
P
=
RS
=
==
ZS
GE
Rozpravy král české společnosti nauk.
ZětA.Farský v Praze.
a mathem-prirodoved. VI. řada 3. svazek.
VELENOVSKY : KVĚTENA ČESKÉHO CENOMANU.
< Sr
= FLE:
|
Zıth.Farski v Praze.
Velenovský det.
dověd. VII řada 3 svazek
ce NM jnak made ry : EM-priro
Rozpravy král české společnost
4
Bem
RE.
VELENOVSKÝ: KVĚTENA ČESKÉHO CENOMANU.
Rozpravy král české společnosti nauk.
Tab. V
Lich.
Farský v Praze.
ida mathem-prirodoved. VIL řada 3. svazek.
T Z
| | | i i H
Ko MĚ u
(o m o n = a u Di rn as ch
Tab.
KVĚTENA ČESKÉHO CENOMANU.
VELENOVSKÝ :
p Praxe.
12
Lith.Fatsı
Ma Hi : Nem přírodověd. VII řada 3 svazek
la
In
K k
sti nat
G
6 společno
k
pravy kral (es
Roz
VELENOVSKÝ: KVĚTENA ČESKÉHO CENOMANU.
T
Velenovský del.
Rozpravy král české společnosti
nauk.
Tab. VI.
těh Farský v Praze.
ida mathem-prirodoved. VIL řada 3. svazek.
k 173 Hi 4 | i
VELENOVSKY: KVĚTENA ČESKÉHO CENOMANU. | | | / | | Tab. VI
Velenovský del. Be
In
ren “am ur PER: ; ost nauk alhem- alte E I S Rozpravy král české společh Přirodověd. VI řada 3 svazek
Uiber die
Curven C; von n“ Ordnung besenlecht >>, auf welchen die einfachsten operlalschaaren G2" G,
vorkommen.
Von
Prof. KARL KÜPPER.
(Abhandlungen der k. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — VII. Folge, 3. Band.)
(Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe Nr. 4.)
PRAG. Verlag der königl. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Gregr. 1889.
9: 3 A O k : er
2 i o bo l k
2: re N te 0 Be,
AARON Aka ua
Cheat KEN molar a Badozkosob. dění say A
RER a ee
San
: 2 k ke Mr we: DAHÁ SB hor
sid ul rel nasim — POYEROBRAZB N von a veligsa? B
Neuere Untersuchungen der Curven, welchen eine 9 zukommt, der soge- 2
nannten hyperelliptischen Curven haben zu überraschenden Resultaten geführt, und es besteht kein Zweifel darüber, dass das Studium der Specialschaaren, zu welchem Herr M. Nöther die erste nachhaltige Anregung gegeben hat, von fundamentaler Wichtigkeit für die Theorie der algebraischen Curven ist. Da die werthvollen Arbeiten des genannten Ma- thematikers in unserem Lande noch wenig bekannt sind, so erscheint es geboten, meiner eigentlichen Untersuchung die Erörterung einiger wesentlichen Momente voranzuschicken.
1. Unter 96
auf C7 ist eine lineare co“ Schaar von Q-punctigen Gruppen zu ver- stehen.*) Wenn A— g< p, so heisst die 0 Specialschaar; durch irgend eine Gruppe
lässt sich alsdann eine adjungirte Curve n-3:* Ordnung C" * legen, und umgekehrt, wenn dies für eine beliebige Gruppe möglich ist, muss Q — 9< p, also eine Specialschaar vor- liegen. Die supponirte C"7* — die Bezeichnung C”” soll ausschliesslich für adjun- girte Curven gebraucht werden — wird abgesehen von den © Puncten, durch welche sie
gelegt wurde, noch einen Rest von R=2p —2— A Puncten mit C) gemein haben. Nach einem Theorem, welches man Restsatz genannt hat, kann die vorliegende o stets durch solcha C"7* aus C geschnitten werden, die jenen Rest R enthalten: Wenn hiezu sá m mt- liche durch R möglichen C" * erforderlich sind, so heisst I Vollschaar. Für eine
solche gilt als Haupttheorem der Riemann-Rochsche Satz, welcher aussagt, dass für die durch eine Gruppe G gehenden C"* die © Puncte der Gruppe genau Q—g Bedingungen ausmachen. Da es gerade p linear unabhängige Curven 0”? gibt, oder überhaupt oo? C" existiren, so ist p — 1— (A— 9) die Mannigfaltigkeit der durch die G möglichen C*””. Diese schneiden jetzt eine Restschaar K aus, auf welche man auch den Riemann-Rochschen Satz anwenden kann, und findet:
„Hat man auf C O Puncte, welche den durch sie gehenden C" A—g
Bedingungen auferlegen, so gehören sie als Gruppe zu einer gg. Es ist zu-
*) Cf. Math. Annalen B. 7. Brill u. Nöther.
4 4. Prof. K. Küpper.
nächst gar nicht abzusehen, wie man zu © Puncten gelangt, wie sie in diesem Ausspruche unterstellt werden; aber es folgt leicht, dass man von solchen A höchstens A—g will-
kührlich auf C wählen kann: Denn die A Puncte als gefunden angenommen, gestatten,
dass man durch sie 172 C" jest. Wären daher z unter den © willkührlich, so könnte man durch © +- p— 1— (Q—g) beliebige Puncte der C eine C"7 legen. Da aber höch-
1—3
stens p— 1 Puncte einer C" “ willkührlich sind, so muss < Z A— g sein. Wir knüpfen
hieran die Folgerung, dass bei jeder OBE denn da bei gegebener Schaar
noch immer g Puncte von einer Gruppe willkührlich sind, muss gZ= A — g. Es důrfte hier nicht úberfissig sein; Gewicht darauf zu legen, dass die Maximalzahl
p—1 von wählbaren Puncten der C*” nicht durch Constantenzáhlung erhalten werden kann, obwohl diese, wie sie gewöhnlich durchgeführt wird, das richtige Resultat
liefert. Das übliche Verfahren, die in den vielfachen Puncten der C befindlichen Puncte der C" in Rechnung zu stellen, ist eben nicht stichhaltig. Man kann z. B. d Puncte D an-
geben, welche für die hindurchgehenden Curven n-3t* Ordnung weniger als ö Bedingungen darstellen. Würde eine irreductibele Curve Cr existiren, welche die D zu Doppelpuncten
hat, so wären von einer adjungirten C"“ offenbar mehr als p— 1 Puncte noch willkührlich. Wenn man also sicher ist, dass letzteres unmöglich, so folgt, dass die gedachte C* nicht bestehen kann. Man ersieht hieraus, wie nothwendig die von Constantenzählung unabhängige strenge Ableitung des Maximums p— 1 war.
2. Lehrsatz. Sind von einer Gruppe @ einer Specialschaar 2 genau
Q—g Puncte willkührlich, so ist C hyperelliptisch, falls O—-9<p—1. Beweis. Nachdem man die Q—g Puncte a beliebig angenommen hat, werden sie zu Gruppen G, G, ... gewisser Schaaren gehören. Fügt man zu jenen Q—g noch
p— 1— (8— 9) ebenfalls willkührliche Puncte 5 der C ‚ so lässt sich zufolge des Riemann- Roch’schen Satzes durch jede G, G, und 5 eine C" * legen. Aber diese 0” ® ist bestimmt,
weil sie die Q—g und die 5 enthält, d.h. p— 1 willkührlich liegende Puncte. Es folgt, dass die G nur in endlicher Anzahl vorkommen können, und das jede durch die Q—g ange-
nommenen Punete mögliche C*” alle G aufnehmen wird. Hiernach besitzt 0 die Eigen-
schaft, dass die durch 4 = A— g< p—1 beliebige Puncte gehenden C" * immer noch an- dere, durch die gewählten 7 Puncte « mitbestimmte Puncte « — in den G — enthalten;
und wir werden darthun, dass dann auch jede, durch nur einen einzelnen a gelegte C" noch einen zweiten, der Lage nach von a abhängigen Punct « der C aufnehmen muss:
a) A<p—2. Auf C seien »— 1 willkůhrliche Puncte a,, a; ... angenommen. Legt man durch je 4 derselben die möglichen 0”, so erhält man (p—1) „4 Gruppen mit- bestimmter «. Weil der Zahlenwerth des Binomialcoefficienten (p — 1) 4 mehr als p—1
beträgt, so können die hier auftretenden Gruppen nicht aus lauter verschiedenen © bestehen,
Uiber die Curven c von nier Ordnung. 5
sie müssten ja sämmtlich auf der durch alle angenommenen a möglichen C*”” sein, welche nur p—1-+p—1 Puncte mit C gemein hat. Mithin müssen auch schon durch 4 < 4 Puncte « gewisse « mitbestimmt sein, nämlich durch die zweien der (p — 1) 4 Combinationen, gemeinsamen 4, Elemente. Hierbei kommen zwei Combinationen, die kein a gemein haben, deshalb nicht in Betracht, weil, wenn in den ihnen entsprechenden Gruppen das námliche «; einginge, wegen der willkührlichen Lage der a offenbar alle o" * C*” dieses a; enthalten müssten, was der oben gezogenen Folgerung widerspricht, dass die Mannigfaltigkeit nie die halbe Gruppenzahl übersteigt. Indem man jetzt mit der Anzahl 7, ebenso verfahren denkt wie mit /, gelangt man zu dem Schlusse, dass durch ein einziges a schon gewisse © sich be- stimmen müssen, durch ein zweites a sodann von jenen verschiedene «. Dass endlich jedesmal nur ein « auftreten kann, folgt wie eben daraus, dass aus p— 1 Punkten a nie mehr als p— 1 « hervorgehen dürfen.
b) 4=p—2. Hier ist (» —1),=p—1; daher wird eine einzige Hypothese möglich, durch welche die Verminderung des 4 in der vorigen Weise ausgeschlossen erscheint, näm- lich die, dass durch je p — 2 der a genau ein ©, und immer ein neues « hervorginge. Es bietet sich aber folgende Argumentation dar: Durch a,, a,...a,_> sei © bestimmt, dann bildet o; mit je p— 3 der ganzen Gruppe a, ... ap—1 eine Gruppe von p— 2 Puncten, die unabhängig von einander bezüglich der durch sie gehenden C" * sind — anderenfalls wäre o; schon durch weniger als p— 2 Puncte a bestimmt, und man befánde sich unter a). Der eben aufgestellten Gruppen gibt es (p— 1), 53; durch jede derselben würde -ein Punct (ß) mitbestimmt sein. Nun können diese 8 nicht alle verschieden ausfallen, solange p>>3, da dann stets (p — 1),-s>=p—1, und die durch a,, @,...@-ı, also auch durch «; gehende 0” noch wenigstens p— 1 Puncte B der C, enthielte, was nichtmöglich ist. Coineidiren aber zwei ß, so sagt dies aus, dass durch © und weniger als p — 3 Puncte a, d. h. durch weniger als p— 2 unabhängig liegende Puncte der C ein G mitbestimmt ist, und so ist man wieder im Falle a).
c) Ist schliesslich 9=3, so wird (p— 1), < p— 1, und unser Raisonnement un- brauchbar; da aber p — 21, so decken sich Voraussetzung und Behauptung.
Dass endlich C eine 9 besitzt, oder hyperelliptisch ist, folgt sofort: a, . .. ap—1 seien willkührlich angenommen, und durch sie die C" * gelegt, diese schneidet C noch in p — 1 Puncten e, welche den « einzeln entsprechen. Durch &,...@_ı und die ent- sprechenden &, ... &-ı gehen o' Curven C" ", welche aus C eine G schneiden werden. Diese ar umfasst alle auf 0 denkbaren Paare ae, und somit existirt keine zweite solche Schaar.
d) Wenn auf einer hyperelliptischen C7 eine Specialschaar a von Q beweglichen
Puncten vorliegt, so besteht ersichtlich jede Gruppe aus > Paaren. Der zu einer Gruppe
gehörende Rest enthält Di Paare; die hindurchgehenden C" “ haben wenigstens die
6 4. Prof. K. Küpper:
Mannigfaltigkeit = und da q< >= so folgt g= — Von einer v können folglich immer
O — 9 Puncte willkührlich angenommen werden, sodann erhält die Schaar als Mannigfaltigkeit g' die Zahl Q—q selbst.
3. Nach dem vorstehenden Satze könnte man auf einer nicht hyperelliptischen CE, von © Puncten, die einer Specialschaar 2 als Gruppe angehören sollen, nur dann Q—q Puncte beliebig wählen, wenn Q—g=p—1. In der That findet dies statt: Die Puncte Ayy es. Ap- mögen eine C”” bestimmen, welche noch die Gruppe b,,...b,-ı aus C Schneide; die a wähle man als A — g, und aus der Gruppe der 5 entnehme man willkührliche g Puncte. Alle durch die R übrig bleibenden d möglicher C””” schneiden dann die verlangte 2 aus.
Insofern durch die von uns gewählten Q nur eine C“ * geht, müssen dem Riemann-Roch’- schen Satze zufolge den durch die R gehenden C*”” ebensoviele Bedingungen auferlegt sein, als dieser Rest Puncte hat; d. h. durch diese R gehen o“ Curven 0”.
Es ist von Nutzen, diese weitere Folgerung zu beachten:
„Wenn von einer linearen Schaar V auf C bekanntist, dass von
einer Gruppe © mehr als Q—g Puncte beliebig gewählt werden können, so ist o nicht Specialschaar, und es kann A—g nicht unter den Werth p herabsinken; d. h. es muss:
p = a Z g. “ Auch bietet die Construction einer derartigen Schaar keinerlei Schwierigkeit: Nehmen
wir etva an O— g =P; daher Q>p—1. Auf C) kann man immer © Puncte angeben, durch welche eine C"7* nicht möglich ist; sie mögen die Gruppe © heissen. Durch © lege man eine adjungirte C” von beliebig hoher Ordnung, und nenne % den Restschnitt von C“, 5 Da von den gemeinschaftlichen Puncten der C und einer adjungirten C“ höchstens p= A— g durch die übrigen bestimmt sind, so gehen duch % wenigstens oo“ C“. Diese liefern eine li- neare Schaar, von welcher © eine Gruppe ist, und nach dem Restsatze ist durch keine Gruppe eine C”7” möglich, d. h. in jeder Gruppe sind genau A — g—= p Puncte durch die übrigen
bestimmt; folglich schneiden die ©”, welche % enthalten, die verlangte V aus. —
Als besonderen Fall verdient erwähnt zu werden: Kommt auf C eine S vor, von
welcher eine ganze Gruppe nach Willkůhr genommen werden kann, so muss p< A: Z. B. Sind von 96" beide Punete einer Gruppe wählbar, so kann C" nur entweder das
Geschlecht 1, oder 0 haben, und offenbar ist beides möglich. Nur ist auf C7 bekanntlich von
(1
jeder a nicht blos eine, sondern stets noch eine Gruppe der Willkühr überlassen. Wenn
man daher sicher ist, dass nur eine Gruppe willkührlich, nach deren Wahl aber die 30
Uiber die Curven C" von nter Ordnung. U o
bestimmt ist; so muss p=1. Hiermit ist ein Fehler berichtigt, den Herr Em. Weyr bei der Charakterisirung des elliptischen Falls begangen hat. *)
Eine bemerkungswerthe lineare Schaar von r Puncten und der Mannigfaltigkeit 2 wird von den Geraden der Ebene aus C geschnitten. Die nothwendige und hinreichende
Bedingung, dass dieselbe Specialschaar 46 sei, ist die Existenz einer adjungirten C" *, sie ist es unbedingt, wenn p>>1—2. Wir haben in einer früheren Abhandlung **) bewiesen, dass diese o) Vollschaar wird, wenn p über einen gewissen, von n abhängigen Grenz- werth wächst. Wir bemerken, dass hierdurch nicht ausgeschlossen ist, dass mehr als eine
Vollschaar 49 besteht; z. B. auf (G5 mit drei nicht in gerader Linie liegenden Doppel-
puncten D bestimmen die durch D gehenden Kegelschnitte eine 7% die Geraden der Ebene eine zweite. Fallen die D in eine Gerade, so gibt es nur eine solche Schaar — die von den
Geraden ausgeschnittene — dasselbe tritt, wie leicht zu sehen, ein, wenn C* weniger als 3 Doppelpuncte hat. Ueberhaupt lässt sich für p ein Grenzwerth = auffinden, den es nicht
überschreiten kann, ohne dass die Möglichkeit zweier OR aufhört. Wenn alsdann für p>z die C eine eindeutige Transformation in sich selbst zulässt, so muss durch diese die einzige
9® in sich übergeführt werden, das heisst diese Transformation ist nothwendiger- weise Collineation.
4. Wir wenden uns wieder den Specialschaaren zu:
a) Lehrsatz. In einer beliebigen Gruppe G der Vollschaar 9% kann
man stets Q—g Puncte angeben, welche für die durch sie gehenden er: genau Q—g unabhängige Bedingungen darstellen.
Beweis. Gesetzt, man habe in G A— g—v (v=1) Puncte a ausgewählt, die den hindurchgehenden C" * ebenso viele Bedingungen auferlegen. Dies ist möglich, weil v beliebig gross sein kann. Nun können diese G"7* nicht alle übrigen g-+v Puncte der G enthalten, da dies dem Riemann-Roch'schen Satze widerspräche. b sei einer der Puncte, den die ge- dachten 0”? nicht aufzunehmen brauchen; fügen wir diesen den a zu, so gewinnen wir eine Gruppe von A — g— v, Puncten (v, — v— 1), die in derselben Weise von einander unab- hängig sind, wie die a es waren. Solange v, >> 0, kann man so fortfahren, und gelangt daher nothwendig zu einer Gruppe von A — g Puncten a, b, c — welcher die im Satze ausgespro- chene Eigenschaft zukommt. Sodann muss aber jede durch die a, b, c... gelegte Can: sämmtliche fehlende g der G aufnehmen: Denn wäre etwa z hiervon ausgenommen, so be- trůge die Mannigfaltigkeit der durch a, db, c... © möglichen C*” gewiss weniger, als p—1— (8— 9), was nach dem eben citirten Satze nicht zulässig ist.
*) Sitzungsber. der k. Acad. der Wissenschaften. **) Sitzungsberichte, Jahrg. 1887.
8 4. Prof. K. Kůpper.
b) Gibt es auf C eine % von O beweglichen Puncten, so muss jede
C3, die von irgend einer Gruppe G der Schaar Q—1 Puncte aufnimmt, auch den fehlenden « enthalten.
Wenn nämlich eine solche C"7“ nicht durch a ginge, so ziehe man eine Gerade A beliebig durch a, und nenne r ihre ferneren n — 1 Schnittpuncte mit OB Die gedachte re
habe ausser den Q— 1 Puncten aus @ noch r’ mit C gemein. Nach dem Restsatze muss aber die u durch adjungirte C" * ausschneidbar sein, welche die 7 und r’ enthalten. Da
diese offenbar die Gerade A als Bestandtheil hätten, so wäre a ein fester Punct der Schaar, was gegen die Voraussetzung ist.
c) Die hyperelliptische C” , vom grösstmöglichen Geschlecht.
n—2 Aus 5) ersieht man, dass einer hyperelliptischen Curve G die Eigenschaft zukommt,
dass alle durch einen beliebigen Punct a der Curve denkbaren C" “ die C in einem zweiten
Puncte « treffen müssen. Die so erscheinenden Paare ae constituiren eben die 96), welche
der Definition der C zu Grunde liegt. Die Geraden, welche die Paare ae tragen, umhůllen ©)
eine rationale Curve Z°, die der C associirte Enveloppe. Die g,', welche die Ge- raden der Ebene bestimmen (3.), kann nicht Specialschaar sein, denn sonst wäre eine ad- jungirte C””* vorhanden; und es bildete jede beliebige Gerade mit dieser C*”* zusammenge- nommen eine C””; mithin würden nicht alle durch a gelegten C*”” denselben Punct « ent- halten. Weil endlich 49 Specialschaar wäre, wofern p >> n— 2 (3.), so kann p nie über m — 2 steigen.
Setzen wir p=n—2, so lässt sich die Natur der hyperelliptischen C" „ leicht erschliessen.
Erstens. Hat C einen 2 — 2-fachen Punct, sonst keinen vielfachen Punct, so wird p=n—2, und offenbar C" „ hyperelliptisch, und ihre ČN wird von den durch den n — 2-fachen Punct gehenden Geraden ausgeschnitten.
Zweitens. Nimmt man an, C hátte keinen » — 2-fachen Punct, jedoch das Geschlecht p=n—2, so müssen wenigstens 2 vielfache Puncte auftreten, z. B. V, V,, deren Viel- fachkeit %,, k, jede mehr als 1 beträgt. Verbindet man einen auf C beliebig gewählten Punct a mit V, durch die Gerade G,, so behaupte ich, dass G, Bestandtheil einer gewissen C” sein muss: Nämlich die Mannigfaltigkeit der C*® ist hier n-2—1=n-—3; also kann man irgend rn —3 Puncte von G, als zu einer C*”” gehörig betrachten. V, selbst gehört wenigstens als einfacher Punct ebenfalls zu dieser Curve, so dass G, n—-2 Puncte mit ihr gemein hat, folglich ein Theil derselben sein muss. Es ist hiernach klar, dass für unendlich viele Lagen von a der mit a gepaarte & auf Va fallen muss. Für die Geraden V;«a folst
aber ein Gleiches, und weil dies unmöglich ist, so können auf GERT, nicht 2 verschiedene viel-
Uiber die Curven C? vom nter Ordnung. 9 p
fache Puncte vorkommen. Wenn aber nur ein einziger vielfacher Punct existiren kann, so muss dieser » — 2-fach sein, damit das Geschlecht » — 2 sich ergibt.
d) Die Klasse der Enveloppe F. Die Bestimmung des « geschieht dadurch, dass man die Paare ae aus einem beliebigen Puncte o der Ebene projizirt, und in den so erhaltenen Strahlenpaaren oa, o« die Coincidenzen ermittelt. Im Ganzen sind deren 2», von
denen 2x auf die von o an HB“ möglichen Tangenten zu rechnen sind. Ferner sind auf C* coincidirende Paare, und zwar gibt es deren 2p —-2, die als einfache unter den 2» zählen; woraus 2x — 2p—-2 = n, e=n—p—1.
Um sich eine C5 für welche p < n—2 zu verschaffen, kann man als solche eine C" nehmen, die einen » — 2-fachen Punct, und ausserdem noch Doppelpuncte hat. Eine solche Curve kann man sodann durch ein Netz adjungirter C*”” in andere transformiren.
Eine zweite Methode beruht auf der Thatsache, dass man, wegen p<n—2 die gesuchte ebene Curve als Projection einer Raumcurve m betrachten darf.*) Da wir in der Folge veranlasst werden, näher hierauf einzugehen, so werden zwei Beispiele genügen, um das allgemeine Verfahren zu illustriren:
F* sei eine Regelfläche 2%" Grads: Man lege durch 3 windschiefe Gerade der F? eine Fläche 5t* Ordnung 7°, so schneidet diese aus 7? eine Raumcurve R’, welche die beiden Geradenschaaren der F" beziehlich zu 2-, und 5-punctigen Secanten hat. Projizirt man R? aus einem Puncte f der Fläche F* auf eine Ebene E, so bekommt man in E eine ©” mit einem 5-fachen, einem Doppelpunct, also auch mit einer 7: Projizirt man alsdann R’ aus einem nicht auf F* liegenden Puncte o, so entsteht in E eine €’, welche der C* eindeutig punctweise entspricht, foiglich eine a haben wird. Wie für €”, so ist auch für C':p=n—3=4, und €’ hat im Allgemeinen 11 Doppelpuncte. In diesen Abhandlungen (VII. Folge, I. B.) habe ich diese Curve bei der Untersuchung eines Netzes C* gefunden, und zuerst auf die bemerkenswerthe Eigenschaft hingewiesen, dass jede adjungirte C*, welche irgend 3 Paare der €” enthält, stets die Schnittpuncte der Geraden enthalten muss, auf . welchen jene Paare liegen.“*)
Es ist klar, dass die der ©? associirte Enveloppe ein Kegelschnitt ist. Wollte man eine C" haben, deren p=3, deren Enveloppe gleichfalls dritter Klasse ist, so nehme man eine Regelfläche 3" Grads F}), schneide sie mit einer durch ihre Doppelpunctsgerade ge- lesten #3 in R", und projizire diese in analoger Weise wie vorher.
5. Die Specialschaar g auf C (p>4.
Wird für’s Erste p nur >1 gedacht, damit überhaupt von einer Specialschaar auf GE @)
3
die Rede sein könne, so muss schon p>2 sein, damit die etwa vorhandene g. Specialschaar
sei. Ausdrücklich wird Beweglichkeit aller drei Puncte einer Gruppe unterstellt, wodurch
*) Cf. Nöther, Preisschrift über alg. Raumcurven, S. 3. **) Die Generalisation dieser Eigenschaft gab Herr Bobek (math. Annalen, B. 29.).
Mathematlsch-naturwissenschaftliche Classe, V1I, 3. 9
10 4. Prof. K. Küpper:
der hyperelliptische Fall ausgeschlossen erscheint, und bedingt wird, dass jede Gruppe ganz auf einer C" liegt, welche nur 2 Puncte der Gruppe enthält.
Jeder Punct a der ÚU wird nun zu einer Gruppe gehören, wobei es möglich bleibt, dass mehr als eine 49 existirt. Wir stellen uns zuerst die Frage, ob eine 49 vorkommen kann, welche in einer ihrer Gruppen zwei auf G willkührlich gewählte Puncte a,, a, hat? Die Antwort wurde unter 3. gegeben: Als nothwendige Bedingung stellte sich heraus:
p—1=3—1, d.i.p=3.
Umgekehrt, ist p = 3, so gibt es auf C immer eine 2: so dass die beliebigen Puncte a,, a, in einer Gruppe auftreten: Denn eine durch «a,, a, gelegte C””” schneidet C? noch in zwei Puncten, wovon einer a,, der andere b heissen mag. Durch b gehen nun oo! Curven C"7", und diese schneiden die fragliche Schaar aus.
Setzen wir daher p>3, so ist von einer Gruppe der auf C etwa möglichen ge nur
mehr ein Punct wählbar. Unentschieden ist, ob vielleicht mehr als eine Schaar vorhanden sein kann? Wir werden zeigen, dass für p=4 in der That mehr als eine Schaar existirt,
dass hingegen, wenn p >4 höchstens eine g® bestehen kann:
Erstens. Wir transformiren C“ durch das Netz der C*””, welche irgend einen auf C% fixirten Punct d enthalten in €}. Diese Cí erhält alsdann 2 Doppelpuncte D, und wird von den Geraden, die man durch einen D ziehen kann, in einer 9) geschnitten. Daher muss
C% ebenfalls zwei Schaaren G9 besitzen.
Zweitens. Wird vorausgesetzt C7 habe zwei Schaaren 9”, so seien a @,a,; b, d,b, zwei Gruppen von je einer Schaar. Wir transformiren C7 durch das Netz der C" *, welche irgend welche p—3 fixe Puncte der C,, enthalten in er: Mit Anwendung von 4. b) erkennt man im Transformationsnetze zwei Curven, wovon die eine durch a,a,a,, die andere durch 5,5,b, geht, und so findet man zwei Büschel im Netze, die je eine der supponirten Schaaren ausschneiden. Aus diesem Grunde erhält Ger zwei p— 2-fache Puncte, und es kann p nicht grösser sein, als:
03 oder —
Dieser Ausdruck ist aber stets dann < 4, wenn p>4; folglich ist nur für p=4 die Möglichkeit der Existenz zweier 9 vorhanden.
Wenn wir daher in der Folge p>4 annehmen, so kann auf GA nicht
mehr als eine g‘ sein.
6. Lehrsatz. Die auf G supponirte ar istdurch die Tangenteneiner
Uiber die Curven C" von nter Ordnung. 11 : P
rationalen Curve Z" der «= Klasse ausschneidbar, wenn mindestens eine G" existirt.*) Denn die C”*, zusammengenommen mit der Geraden, welche 2 Puncte einer Gruppe
verbindet, liefert eine C"*. Wenn daher alle 3 Puncte beweglich sein sollen, so muss die sedachte Gerade den dritten Punct enthalten (4. 5). Dass die Enveloppe der Geraden, welche alle Gruppen tragen, rational ist, folgt daraus, dass diese Geraden eindeutig den Curven
eines die Schaar ausschneidenden Büschels entsprechen. E“ nennen wir die associirte Enveloppe der(,.
Wenn die C"7“ ausserhalb der vielfachen Puncte noch irgend einen Punct a von C enthält, so muss sie auch die Gruppe aa,a, aufnehmen, zu welcher a gehört: Man lege durch a, eine Gerade, die nicht durch a, geht, so hat man eine C*””, durch a, a, gehend;
diese muss a, enthalten, folglich muss a, auf den Bestandtheil C" * der C*” fallen, und ebenso a,. Es folgt nun sofort:
a) Jede durch a mögliche C"* enthält a, a. 5) Die G9 wird durch einen Bůschel C" ausgeschnitten.
Wir beschränken unsere Untersuchung weiter dadurch, dass wir nur solche 0% in Be- tracht ziehen, die eine durch Curven ©” * ausschneidbare 9 besitzen, und legen diesen C den Namen Trigonaleurven bei. Weil eine C" * mit C noch 2p — 2— n einfache Puncte a gemein hat, so ist für eine Trigonaleurve immer:
2p —2 _n>0, oder p> Ze Wenn zugleich 2>6 gesetzt wird, so ist dann von selbst die ursprüngliche For- derung p>> 4 erfüllt. n—+2 2 dige; aber keineswegs reicht sie hin. Vor allem ist es fraglich, ob denn eine Cim vor: Se DE faltigkeit u der möglichen C"7“ anzugeben, nicht aber das Maximum von w zu finden. Wenn
es nämlich eine C"7* gibt, so ist die von den Geraden auf C7 bestimmte g$) Special-
Die Bedingung p> ist für die Existenz der Trigonaleurve eine nothwen-
handen sein muss, falls > Wohl ist es leicht, eine untere Grenze fůr die Mannig-
schaar, und es sind nur 2 Fälle denkbar: Entweder a ist Vollschaar, oder Theil einer solchen von höherer Mannigfaltigkeit 2+4.(4>0). In beiden Fällen ergibt der Riemann- Roch’sche Satz die Mannisfaltiekeit u der durch eine Gruppe möglichen C779. das ist das Enden Came:
Ve 2A) pt
*) Die kurze Bezeichnung: C"—*, C** ete., gebrauchen wir ausschliesslich für Curven, welche der SE adjungirt sind. {
12 4. Prof. K. Küpper :
Für 2=0 hat man jenes Minimum: W =p—nr--1, die normale Mannigfaltigkeit der 0”; über die Grösse des u hingegen, der faktischen Mannigfaltigkeit lässt sich im voraus nichts feststellen.
Soviel aber ist gewiss: Wenn p>n—1, so gibt es wenigstens co! Curven C" “, und die etwa vorhandene 9 wird von einem Bůschel der C" * ausgeschnitten.
Zur genauern Characterisirung einer Trigonalcurve C dient der Satz:
Ihr Geschlecht p kann nicht grösser, als 21 —5 sein:
Die Definition einer Trigonalcurve findet ihren Ausdruck darin, dass die von den Geraden der Ebene stammende 92 Specialschaar ist; dahingegen kann die von den
&° Kegelschnitten bestimmte 9“ nicht Specialschaar sein. Denn wäre sie es,
so existirte eine 0” und es bildete diese mit einer beliebigen Geraden eine C**; wes- halb offenbar die unter «) hervorgehobene Eigenschaft der C nicht bestehen kann. Würde aber p>2n—5 sein, so wäre die a Specialschaar.
7. Lehrsatz: Die Trigonalcurve C für welchep den Maximalwerth p 21— 5 annimmt, hat nothwendig einen a —3-fachen Punct V.
Es ist klar, dass C* mit einem » — 3-fachen Puncte V sowohl das Geschlecht 22 —5, als die 9.” besitzt.
Hätte aber C% einen k,-fachen Punct Vi, (k <r—35), so müsste sie noch einen
=
k,-fachen Punct V; haben, (k,>1); damit p=2n—5 sein könne. Bei dieser Annahme werde ich nachweisen, dass nicht alle C””* die einen beliebigen Punct a von C" enthalten, noch durch zwei mitbestimmte Puncte a,, a, der C" gehen, dass demnach die 92? unmöglich
n—4
ist (6. a): Die normale Mannigfaltigkeit der CO" ist w=p—n+1=n—4. Man kann deshalb eine C””* herstellen, welche eine beliebig durch V, (oder auch durch V,) gezogene Gerade G, (bezw. G,) zum Bestandtheil hat; man braucht nur 2 — 4- 1— (k, — 1) Puncte der C*”* auf G, zu verlegen, was wegen %, >1 zulässig ist. Denkt man jetzt a variabel auf C", und fasst die Verbindungslinie V, a als G; auf, so,muss es sich unendlich oft er- eignen, dass die beiden Puncte a,, a,, die mit a eine Gruppe ausmachen, in die hetreffende G, fallen. Ein Gleiches müsste auch für die Gerade V, a als G, betrachtet gelten; dies ist offenbar unmöglich. Ist hiermit dargethan, dass Ce wofern auf ihr 4 sein soll,
8 höchstens einen vielfachen Punct haben darf, etwa einen %-fachen, so muss:
M oder (k— (n— 3) k = (4— n) =0;
d. i. k=n—3 sein. Für eine C" vom Geschlechte 2» — 5 gelt nach unserer Argumentation der Satz:
„Wenn der C, , die Eigenschaft zukommt, dass alle durch einen
willkührlichen Punct a der Curve gehenden C** noch 2 durch a mitbe-
-
Uiber die Curven ur von nter Ordnung. 13
stimmte Puncte derselben enthalten, so muss C, , einen n—3-fachen
Punct V haben; sie ist Trigonalcurve, indem die Schaar g“ von dem Strah- lenbüschel (V) ausgeschnitten wird.“
8. Die Trigonalcurven, deren Geschlecht p < 2n—5.
Nach 6. «) muss die Gesammtzahl 2» — 2 — n — 6 der einfachen Puncte, die C mit einer C"7“ gemein hat, durch 3 theilbar sein. Hieraus folgt, dass, wenn man p durch 2n— 5— x(2x>o) darstellt, © den Factor 3 enthalten wird; also setzen wir
I p=2n —5—34(4>o) somit: JI 6—3(n—4—24), 527 Die Gleichung II zeigt, dass die faktische Manniefaltigkeit u der C" * höchstens
n —4— 24 sein kann. Man erkennt aber bald, dass u unter diesen Werth nicht sinken darf. Denn gesetzt, u=n — 4 — 24 —i(i>0); so würde eine durch u willkührliche Puncte «
der C" gelegte C””* ausser den mitbestimmten 2# Puncten a noch © Gruppen der 9 ent- halten, und es gingen durch die a und © — 1 = 0 dieser Gruppen immer noch ©! Curven C"“,
was der Voraussetzung, u sei die faktische Mannigfaltigkeit der C" *, widerspricht. Somit:
IVu=u,+ 4. Vergleichen wir dieses Resultat mit dem in No. 6 Vorgebrachten, so zeigt sich, dass die dort mit 7 bezeichnete, sich auf die gm beziehende Grösse mit der jetzt
ebenso bezeichneten Zahl, welche die Abweichung des p von seinem Maximal- werthe ausdrückt, übereinstimmt.
Die Klasse der associirten Enveloppe E”.
& bestimmt sich mittels einer einfachen Coincidenzrechnung. In der Schaar G be-
finden sich, wie bekannt: 242 — 2p = 4n— 6— 64 Coincidenzen von zwei der nämlichen Gruppe angehörenden Puncten. Durch einen Pnnct 0 der Ebene ziehe man eine Gerade G,
und nenne « irgend einen den »-Puncte, die G und C gemein haben. Zu jedem « gehören
zwei andere a,, a,, die mit O verbunden zwei Gerade G" liefern. Die Beziehung G, G“ ist nun eine involutorische, 1, 2r-deutige und führt im Ganzen zu 4n Coincidenzen einer G
mit einer G“. Jede der x von 0 an E“ möglichen Tangenten consumirt 6 Coincidenzen dieser Art; überdies kommen die Verbindungslinien von 0 mit den obigen 4n — 6 — 64 Coincidenz- puncten der 6% als einfache Coincidenzen GG' hinzu; folglich:
6x — An — 6 — 64 = 4n; oder p ea
9. Die Trigonalcurven C" vom Geschlechte 21 —8. Auf die C). , führt die zunächstliegende Annahme 4=1; die faktische Mannig-
faltigkeit der C** ist um 1 grösser, als die normale, die Klasse der associirten Enveloppe
14 4. Prof. K, Kůpper:
wird 2. Die von den Geraden der Ebene bestimmte g“) ist Theil einer oo“ Schaar; dem-
zufolge lassen sich unsere Curven als eindeutige Transformationen gewisser Raumcurven Kr ansehen (vergl. die citirte Preisschrift Herrn Nöther’s). Jede C" “ schneidet (Gl. II, vor. Nummer) n — 6 Gruppen der vorausgesetzten 7 aus, und es gehen durch n— 7 Gruppen o! Curven C"7“, welche eben die Schaar liefern. Selbstverständlich ist n = 7, wodurch p >4 bedingt wird.
a) Lehrsatz. Jede C"“, welche zwei willkůhrliche Gruppenz,,z, ent- hält, muss auch den Schnittpunct 0 der Geraden 71, T; aufnehmen, auf welchem z,, r, sich befinden.
Beweis. Zu ry, z, fügen wir 2 — T willkührlich gewählte Gruppen z,, so dass durch diese letztere und 7, die Curve 0%*, durch z,, z, die C7“ bestimmt sei. Die hier totaliter vorliegenden n— 5 Gruppen sind für die hindurchgehenden C" * genau 22 — 10 Bedingungen [6. a)], und weil 22 — 10 =p—2, so bilden die C" einen Büschel, in welchem die in C"7%, T,, als die in C% ‘, T, zerfallende C" vorkommt; deshalb wird O ein Grundpunct dieses Büschels sein. Nun liefert eine Gerade 7,, die eine der ausgewählten Gruppen z, trägt, und daher 0 nicht zu enthalten braucht, mit der durch die sámmtlichen » — 6 anderen Gruppen möglichen C?”* gleichfalls eine Curve des in Rede stehenden Büschels, und folglich muss Cr durch O gehen. Weil aber die » — 8 Gruppen z,, durch welche die z,, z, ent- haltende Cm gelegt wurde, ganz willkührliche darstellen, so ergibt sich die Behauptung.
b) Die Grundpuncte des durch n— 7 beliebige Gruppen der gm bestimmten Büschels: (C"7“),.
Dieser Büschel hat zufolge des Lehrsatzes ausser den auf C" angenommenen 3 (n — 7)
(n — T) (mn — 2
Puncten noch die 3 Schnittpuncte der n— 7 Geraden 7, auf welchen jene
Gruppen sind, zu Grundpuncten, und überdies keine anderen.
Beweis. Eine der angenommenen Gruppen sei z,, ihre Gerade 7,, die übrigen n — 8 mögen mit z, bezeichnet werden, ihre Geraden mit 7‘. Fůgt man den r. eine beliebige neue, auf T, befindliche Gruppe z, zu, so dienen die r, nebst r, einem Büschel (C"“), zur Grundlage. Indem man jetzt aus C" eine variabele Gruppe r — auf T liegend — gleich- zeitig durch je eine Curve beider Büschel ausschneidet, werden diese projectivisch auf ein-
ander bezogen sein, und eine C""“ erzeugen, von welcher C" ein Bestandtheil ist, und vermöge unseres Lehrsatzes die » — 8 Geraden 7. zusammengefasst, den anderen Theil dar-
U
stellen. Von den Grundpuncten des (C"7“), liegen auf jeder 7. n—8--3, während jede
dieser C"7“ die betreffende 7. noch in einem variabelen Puncte schneidet, durch den die
U
Gerade T geht, sowie die homologe Curve des Bůschels (C””‘),. Da nun auf dem Total- erzeugnisse, nämlich weder auf C”, noch auf einer 7, ein Punct anzutreffen ist, der für alle
Uiber die Curven C" vom nter Ordnung. 15 P
(C7), fest wäre, mit alleiniger Ausnahme der n— 5 so eben aufgeführten, so erschöpfen diese letzteren wirklich sämmtliche Grundpuncte des Büschels.
- Hierbei wird zu gleicher Zeit deutlich, dass die variabele 7 einen Kegelschnitt 2? umhůllt, da sie ja irgend zwei der festen 7, in projectivischen Gebilden trifft.
Hätte 0) nur Doppelpuncte D, somit deren ===- wegen p = 2n — 8— so ergibt sich als Summe aller Grundpuncte des (ee = ppm d. i. m — 4).
Dass es solche Trigonalcurven C7, , gibt, werden wir zeigen. Es knüpft sich hieran sodann die Folgerung: Denkt man einzelne dieser D durch aequivalente höhere vielfache Puncte V ersetzt, so liegen nothwendig in den gesammten vielfachen Puncten mehr, als WEN 3-+ 9
a Schnittpuncte zweier C" “ vor; indess der fehlende Theil der obigen
Summe nicht alterirt wird; also müssen die C”* dann immer zerfallen. c) Das Netz der durch n—8 Gruppen z, gehenden (*“.
Je zwei Curven C, C* diesesNetzes haben ausser den 3(1—8) Puncten
(
der U Schnittpuncten ihren Geraden noch 1—5 in ge-
rader Linie liegende Puncte, und sonst keine, gemein.
Beweis. C schneidet aus C" zwei von den r, verschiedene Gruppen 13, 7, — auf den in o sich treffenden Geraden 71, 7, liegend —, und ebenso bestimmt Ú* zwei neue Gruppen 7,, r,, auf den in o’ sich treffenden 7,, 7;. Von den r, sonderen wir eine Gruppe r ab; dann geht durch die übrigbleibenden n— 9, nebst z,, z, ein Bůschel von C*°, in welchem C die Gruppe z aus C" schneidet. Analag bestimmen die nämlichen n — 9 Gruppen mit z, r, einen zweiten Büschel, in welchem C ebenfalls die Gruppe r enthält. Wenn somit diese z die C" beschreibt, so wird:
RC).
Das Erzeugniss (C”*) dieser projectivischen Büschel besteht aus C”, ferner den n— 9 Geraden T;, welche die den Bücheln gemeinschaftlichen 3 (n —9) Grundpuncte tragen ; mithin muss nebstdem eine Gerade erzeugt werden, welche keine andere sein kann, als die Verbindungslinie OO! C, C* treffen daher oo’ in denselben n —5 Puncten, und man bemerkt, dass sie im Ganzen:
(n — 8) (mn —9) (n— 1 (n— 8) č n—5+3(n— 8)—- 2 = 9 — 3 (n1— 7) Puncte gemein haben.
Zur Construction des Netzes kann man also vorgehen. Man fixire eine C"7“ des Netzes, und denke sie von allen fehlenden geschnitten in einer 9. Nach dem Restsatze
16 4. Prof. K. Küpper:
tritt auf C"T“ ein fester a —5 Punet f auf, dessen Strahlen die durch jede andere Curve
aus C” * geschnittener n— 5 Puncte enthalten, und man erlangt auf diese Weise ©! Büschel des Netzes.
10. Nunmehr wollen wir beispielweise den Fall »=9 ausführlich behandeln, die Trigonalcurve C*, construiren, indem wir festsetzen, dass sie ausschliesslich Doppelpuncte D, also 18 D haben soll, und beweisen, dass bei gegebenen 18 D nur eine C°, und zwar als Trigonalcurve existirt.
Zunächst dürfen die 18 D für die hindurchgehenden C* nur 17 unabhängige Bedin- gungen darstellen, und sie dürfen auf keiner C* liegen. Hiernach erschliesst man die Dis- position der D folgendermassen:
C5 sei eine beliebige der ©? durch sie möglichen C, €, wird von den übrigen in einer 9© geschnitten, und da ihr Geschlecht 63 7 — 2, so ist g©) Specialschaar, und muss durch ©? Kegelschnitte ausschneidbar sein, die 3 auf C liegende unveränderliche Puncte X9) Yor Zo, die Restpuncte der g© enthalten. Es ist nun nothwendig und hinreichend, dass die Restpuncte nicht in gerader Linie liegen; denn wären sie in einer Geraden Z, so bestände g© aus 2 festen Puncten auf Z und je 5 in gerader Linie liegenden Puncten der C. Alsdann müsste, wie man sieht, eine C* durch die D gehen; würde man umgekehrt dies voraussetzen, so hätten C*, C ausser den D noch 2 Puncte gemein, deren Verbindungs- linie Z aus C* die Restpuncte der jetzt erscheinenden g@ schnitte. Nimmt man deshalb auf einer ©? die Ecken eines Dreiecks z. Yo, 2, an, legt durch sie eine C* und durch die 7 ferneren gemeinsamen Puncte der C C? eine zweite C°, so schneiden sich C, C* in 18 Puncten D, die der an sie zu stellenden Forderung Genüge leisten. Man ist nun gewiss, dass von den 7 beweglichen Puncten der 9@ niemals 5, in einer Geraden sein können. Jede Gruppe der g® liefert mit den D die 25 Grundpuncte eines Büschels (C°), und jede C5 ist in einem dieser oo? Büschel enthalten. Vor allem fassen wir diejenigen Gruppen ins Auge, von welchen drei Puncte in einer Geraden (G sind. Der ausschneidende C? muss G zum Bestandtheil haben, hierbei sind zwei Fälle denkbar: Entweder enthält @ einen einzigen der Restpuncte, z. B. z,; oder aber zwei dieselben, etwa &,, %o: Wenn er- steres stattfindet, so ist die Gruppe, zu welcher die gedachten drei Puncte gehören, voll- kommen bestimmt und sie enthält auch die drei Puncte z,, welche die Verbinduugslinie F Yo = T, noch mit C gemein hat; doch durch jene gedachten Puncte gehen nur w! Curven C*. Im zweiten Falle ist hingegen Gruppe nicht bestimmt, indem die z; mit irgend 4 mit z, in geraden Linie liegenden Puncten eine Gruppe liefern, mit anderen Worten durch die Gruppe z, lassen sich noch ©* C* legen, oder jede C*, die einen der z; enthält muss auch die beiden anderen aufnehmen. So erscheinen auf jeder Seite z,, z, z, des Dreiecks &, 49 % je eine ebenso charakterisirte Gruppe von drei Puncten HAN EN T,; und ausser diesen existirt auf C keine zweite solche Gruppe.
Offenbar kann jede der 00“ C* die Rolle der C“ übertragen werden, so dass in der Ebene unendlich viele dieser Gruppen z auftreten. Durch je zwei r gehen, noch o * C®, durch je drei z eine einzige C*, und diese muss durch die Schnittpuncte der drei Geraden T gehen, welche die angenommenen z tragen. Hieraus ergibt sich leicht, dass alle denkbaren
Uiber die Gurven C? vom nter Ordnung. 17 p
T einen Kegelschnitt Z? umhůllen und dass auf jeder Tangente dieser E? eine Gruppe r liegt: z,, 7, seien 2 beliebige auf den Geraden z % = T, 4% = T, befindliche z; sie bestimmen einen Büschel (C*), dessen Curven sämmtlich auch durch z, gehen. Eine dieser C* schneide T; in «, T, in 3, dann fällt die Gruppe z, welche C? neben z,, 7, besitzt, auf die Gerade ry — T. Variirt hiebei z, y, so wird (x) X (y) sein, und T umhüllt einen Kegelschnitt £°, der auch 7,, T; berührt. Da jede überhaupt mögliche z mit z,, z, auf einer C“ liegt, so sind alle r auf den Tangenten des E?. Auf %%, befinde sich z,; die veränderliche Gruppe z liegt zugleich auf einer Curve des durch r,, z, gehenden Büschels (C°), und zwar geht die betreffende C® durch den festen Punct x und den variabelen ©: Mithin sind die Büschel (C*), (C5), projectivisch auf einander bezogen, und erzeugen eine C*9 mit den Doppelpuncten D. Diese €'° zerfällt aber in die Gerade T, die von & beschrieben wird und eine Trigonalcurve C),; diese ist der geometrische Ort für sámmtliche zr. Gäbe es überhaupt eine Trigonalcurve C“ mit den Doppelpuncten D, so müssten auf ihr die Gruppen z liegen, sie müsste mit der construirten identisch sein. Es kann aber auch keine andere Curve 9“ Ordnung C? mit den Doppelpuncten D bestehen: Denn da noch ©°C° durch die D möglich sind, wäre €? Projection einer Raumcurve R“ (Nöther, I. c.). Die Schaar g@®, welche die Kegelschnitte der Ebene aus €&° schneiden, ist nicht Specialschaar wegen der Nichtexistenz einer adjungirten C*; also ist auch die von der Quadridflächen auf Jí? bestimmte 9) nicht Specialschaar, und weil 10 das Geschlecht der R" ist, so ist 8, nicht 9 die Manniefaltigkeit dieser Schaar. Daraus folgt, dass R? auf einer Ouadridfáche F? liegen muss. Soll dann ihr Geschlecht 10 sein, so müssen die Geraden der einen Schaar von F? dreipunctige, die der anderen Schaar 6punctige Secanten der R? sein. Demnach besitzt die Projection Č* die g®, und kann von der construirten C?, nicht ver- schieden sein. Durch Constantenzählung, indem man einen D für 3 Bestimmungsstücke rechnet, käme man zum selben Schluss, aber bei Berücksichtigung der Lage der D ist die Zulässigkeit dieser Rechnung nicht begründet.
11. Die Trigonalcurven C},_,„ und die Construction der von uns
betrachteten Curven dieser Art.
Die Annahme 4=2 führt zu diesen Curven vom Geschlecht 22 — 11. Eine 0°‘ schneidet in 2 (21 — 11) — n— 2=3(n— 8) Puncten, in n— 8 Gruppen z. Durch n — 9 Gruppen gehen ©: Curven C" “, welche die Schaar g® ausschneiden. Es ist deshalb n=9 su setzen. Die associirte hat die Klasse 7+-1=3.
Durch einen beliebigen Punct o gehen drei Tangenten 7,. T,, T; der E*, auf denen die Gruppen z,, %,, 7, sein mögen.
Unter r, seien 2 — 10 willkührliche Gruppen verstanden, so gehen durch dieselben, und z,, 73, bezw. 73, 72; z,, r, drei bestimmte Curven €? °, 027°, C3”*. Durch die n— 7 Gruppen %;, 73, 72, z, lassen sich genau « * adjungirte C" * legen, d2n — 7) = 2n— 11—3 In diesem Netze kommen die drei linear unabhängigen Curven: OM TC T C*—* | T, vor; und weil diese den Punct o enthalten, müssen alle 00? C" 7" des Netzes durch o gehen. Nun bildet eine Gerade 7%, welche irgend eine der Gruppen z;, etwa z,, trägt,
Mathematisch-naturwissenschaftiiche Classe, VII. 3 3
18 4. Prof. K. Küpper: Uiber die Curven O von nter Ordnung.
mit der durch alle übrigen » — 8 Gruppen bestimmten C"7* eine C"* des vorliegenden Netzes; folglich geht diese C"“ durch 0. Da aber die z; ganz willkührlich sind, so sieht
man, dass alle C" “, welche die 3 Gruppen z,, z,, z, enthalten, den Punct o aufnehmen müssen. Natürlicherweise kommt dieser Satz nur zur Geltung, wenn n >10.
Soll C7
2n—8
ausschliesslich Doppelpuncte D haben, so folgt wie in der vorigen Nummer,
dass sie Projection einer Raumcurve R, Sein muss, die auf einer Quadrifläche F? liegt
und die eine Geradenschaar dieser Fläche zu 3punctigen Secanten hat. Um eine solche R" zu bekommen, braucht man nur F? mit einer F" * zu schneiden, die 1 — 6 windschiefe Gerade von F* enthält. Legt man z. B. durch drei windschiefe Gerade der F? eine F®, so schneidet diese A}, aus, deren Projection die C?, der vorigen Nummer ist.
Was die Existenz der 0?
>» Mit ausschliesslich Doppelpuncten betrifft, so folgt wie
vorher, dass eine solche Projection einer Rj., sein muss. Da nun zwei beliebige Central-
m
projectionen von R,,_,., wieder zwei Triagonaleurven C, ,, sein müssen, so hat R;
22 —ı11 nothwendig © ! dreipunctige Secanten, deren Ort eine Regelfläche F” sein wird. Nun werden die Projectionen dieser Secanten aus irgend einem Puncte des Raumes auf eine Ebene stets eine Curve dritter Klasse einhüllen, daher hat man © —3. Es bedarf keiner Andeutung, wie man aus einer Regelfläche 3" Grads Raumcurven R“ ausschneiden kann, welche die Geraden der Fläche zu 3punctigen Secanten haben. Solchen A“ kommt, wie man leicht sieht, das Geschlecht 2n — 11 zu, falls sie:nur scheinbare Doppelpuncte besitzen.
P
UEBER
GEOMETRISCHE NETZE.
VON
Prof KARL KÜPPER.
(Fortsetzung der im I. Bd., VII. Folge enthaltenen Abhandlung.)
(Abhandlungen der k. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — VII. Folge, 3. Band )
(Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe Nr. 5.)
PRAG.
Verlag der königl. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Gregr. 1889.
KUSSŮN IRA
5
"m ARE
Ani BEIGE EI EEE ee ae ash z OBE: “ é sr, + n +
1. Die Hessische Curve J* des Kegelschnittnetzes und die aufihr befindlichen Puncttripel 9.
Jeder Punct o der Ebene gehört zu einem Quadrupel opgr=Q. In dem Bůschel von Netzcurven, dessen Grundpuncte in den © vorliegen, und welcher durch (©) bezeichnet wird, gibt es drei zerfallende Kegelschnitte, deren Doppelpuncte s; , s,, s; auf J* sind, ein Tripel S bildend.
Ein beliebiges Tripel gehört hiernach zu einem bestimmten Quadrupel; von einem solchen kann man auf J* zwei Puncte s,, s, willkührlich wählen, worauf dann s,, und das entsprechende Quadrupel (©) bestimmt sein wird: Denn die zu s,, s, gehörenden Geraden- paare des Netzes liefern einen Büschel desselben, somit ©, und auch sz.
Sämmtliche oo? Tripel lassen sich aus J* mittels der Kegelschnitte ausschneiden, welche durch ein beliebiges festes Tripel S möglich sind: Denn irgend 2 Tripel sind für die Netzcurve, welche die beiden zugehörigen Quadrupel verbindet, Tripel conjugirter Pole; liegen demnach auf einem Kegelschnitt. Hieraus folgt, dass wenn man durch s,, 5, s; einen Kegel- schnitt legt, der in s,, s, die J* berührt, derselbe die J* ebenfalls in s; berühren muss. Zur Bestimmung des s,, wenn s,, 5, angenommen werden, gelangt man am einfachsten, wenn man J® als Ort der Punctpaare s, G auffasst, die für alle Netzeurven zwei conjugirte Pole sind: Ist in dieser Weise 6, mit s,, 6, mit s, gepaart, so muss G, auf s; 5, und 6; auf s, 54 fallen, da s; s, Polare von s, bezüglich eines Büschels von Netzeurven ist. Hat man sonach 6,, 9,, so wird s, als Schnittpunct von 6, 5, G, s, gefunden, und man erkennt gleichzeitig, dass dem Puncte s, in Bezug auf alle Netzeurven der Schnittpunct 6, von 51 5, G1 G, CON- jugirt ist, d. h. die Puncte c, welche einem Tripel S als Conjugirte für das Netz entsprechen, liegen auf einer Geraden @. Es ist klar, dass auch jede Ge- rade der Ebene in dieser Weise zu einem bestimmten Tripel gehört. Diesen Zusammenhang drücken wir dadurch aus, dass wir sagen, einem beliebigen Quadrupel Q, oder dem zugehörigen Tripel S ist eine Gerade G associirt, und umgekehrt. Die einem Quadrupel associirte Gerade nennen wir auch die Associirte von irgend einem Puncte des Quadrupels.
2. Die Beziehung, welche wir eben als zwischen den Geraden und Quadrupeln be- stehend, hervorgehoben haben, führt naturgemäss dazu, den Netzcurven die Puncte der Ebene in eindeutig umkehrbarer Weise entsprechen zu lassen: Wir werden darthun, dass
1*
4 5. Prof. K. Küpper:
den &o! auf einer Netzcurve X? vorkommenden Quadrupeln die Geraden eines Strahlenbüschels (X), und dass den Strahlen eines willkührlichen Büschels (K) die Quadrupel einer Netzcurve associirt sind; sodann nennen wir K, K? einander associirt.
Erstens: X? besteht aus zwei in s, sich schneidenden Geraden. Die Tripel, welche zu den auf K* befindlichen Quadrupeln gehören, haben alle den Punct s; gemein. Wenn daher G, zu s, für das Netz conjugirt ist, so fallen nach dem in 1. über die Lage der zu einem Tripel S conjugirten o Vorgebrachten, diese o auf die Strahlen des Büschels (s,); Z=o,.
Zweitens: K? zerfällt nicht.
Wir schneiden die auf X” denkbaren Quadrupel © durch einen Büschel (Q,) des Netzes aus, der zu Grundpuncten irgend ein ausserhalb X? liegendes Quadrupel O, hat. Gehört nun zu Q, das feste Tripel S,, zu © das variable S, so zeige ich, dass die Kegelschnitte #2, welche S, mit jedem S verbinden, einen unveränderlichen Punct enthalten müssen. Sind nämlich di, dž zwei durch 9, = sy s, S; und irgend zwei Tripel S geleste Kegelschnitte, so treffen diese sich ausser 8,, 5, s; noch in u, und liefern einen Bůschel (t*) mit den Grund- puncten S,, «. U sei die Polare von « in Bezug auf X”, dann muss diese 2; in 2 Puncten schneiden, die mit « ein Tripel conjugirter Pole von X? sind, weil 2? ein S enthält. Gleiches folgt für t2. Daraus erhellt, dass der Büschel (£?) aus U die Involution conjugirter Pole von K? schneidet. Aber in diesem Büschel sind die Geradenpaare us,, 8283; us,, 8182, folglich sind diese Paare conjugirt bezüglich X?, und es liegt der Pol von ss; bez. X? auf us,, der von s,s, auf us,. Da nun diese Pole durch die 3 Punkte s,, 5, s Schon gegeben sind, so ist auch v durch sie festgelegt. Man erkennt sofort, dass U einerlei mit der Geraden G, ist, die dem O, als associirte zugewiesen wird; denn heisst c, der Schnittpunct von U, s,s,, so hat man in s,u seine Polare bez. X”, also in sy, gy zwei conjugirte Puncte für das Netz.
Nachdem der Büschel (2?) gefunden, liegt es auf der Hand, wie man die den Tripeln S associirten Geraden gewinnt: Unterwirft man nämlich die č* der bekannten quadratischen Transformation, welcher der Büschel (Q,) zu Grunde liest, so verwandelt man dieselben in Gerade G, die ersichtlich die verlangten sind. Dabei müssen die G durch den Punct K gehen, welcher dem Puncte u in Bezug auf den Büschel (Q,) conjugirt ist. Wenn endlich umgekehrt X beliebig gewählt wird, so ziehe man durch ihn zwei Gerade G, bestimme die ihnen associirten Quadrupel, und die Netzcurve X”, welche diese enthält, so werden unserer Erörterung zufolge K?, K associirt sein.
3. Als zunächst liegende Folserung ergibt sich, dass den Puncten X einer Geraden G die Kegelschnitte associirt sind, welche das der G associirte Quadrupel Q enthalten. Sodann folgt aus der Construction der X, dass das gerade Gebilde (X) projectivisch auf den Büschel (Q) der K? bezogen ist. Wir bedienten uns zu dieser Construction eines ganz beliebigen Tripels S, $ 83, und wir wollen darunter das zu © selbst gehörige verstehen: Wenn « der Pol von G in Bezug auf K* ist, so erhält man K als Conjugirten von a bezüglich des Büschels (©). Beschreibt daher K* den Büschel, so bleibt u auf einem durch s,, 5, 5 gehenden Kegelschnitt 9? — der Poloconik von @ — und erzeugt ein krummes Gebilde (u), für welches man hat
(u) A (AN.
Uiber geometrische Netze. 5
Aber wegen der Abhängigkeit zwischen u, K ist auch (X) (u); also i (B) (K.
Entnehmen wir dem vorliegenden Büschel irgend 2 Kegelschnitte K}, X}, welche offenbar zwei willkührliche Netzeurven repräsentiren, so liegen K,, &, auf G, uj, u, auf g*. Die Verbindungslinie u, u, ist wegen der zwischen u, K herrschenden Beziehung sowohl Polare von X, bezüglich X?, als von K, bez. Ki. Wäre deshalb X}, K; bekannt, so fände man für jeden K? den associirten K also: Man bestimme von X, die Polare bez. K", nehme deren Pol bez. X?, so hat man in ihm X.
Denken wir K? unendlich nahe bei X?, so wird u, u, Tangente von g* in u, sein, K, mit K, znsammenfallen, und jene Tangente wird identisch mit der Polare von K; bezůg- lich K*; also: Die Poloconik g* ist die Enveloppe der Polaren von Kin Bezug auf ihre associirten Curven X*.
Die Identität der Polare von K, bez. K, mit der von K, bez. X; führt auf eine neue Auffassung der einem Puncte — etwa o — associirten Geraden G.
Durch o gehen oo* Netzcurven, eine derselben sei K*, K ihr associirter Punct, 0? die associirte Curve zu 0. Nun muss die Polare von o bez. K* auch Polare von K bez. o* sein, demnach geht diese letztere durch o, und berührt K? hier. Alsdann muss aber auch die Polare von o bez. 0ž den Punct K aufaehmen; woraus die Identität dieser Polare mit G erhellt.
Die associirte Gerade eines Punctes ist einerlei mit der Polare dieses Punctes in Bezug auf seine associirte Netzcurve.
Wenden wir dies auf die Puncte K,, K, von G an, denen u, u, auf g" entsprechen, so sehen wir, dass die Tangenten u t, w,t von g* die zu K,, K, associirten Geraden sind, dass mithin der Netzeurve, welche K,, K, verbindet, der Schnittpunct t dieser Tangenten associirt ist. Denken wir hiebei X,, K, einander unendlich nahe, so folgt: Den Netzeurven, welche eine Gerade G berühren, sind die Punete der Poloconik g? dieser Geraden associirt. Ferner bemerkt man, dass wenn eine variable Tangente g* beschreibt, von ihrem associirten Quadrupel ein Punct die Gerade G durchläuft, während die 3 anderen auf einer schon früher betrachteten Curve 3. Ordnung bleiben.
4. Ermittelung derjenigen Puncte K, welche auf ihren associirten Curven liegen.
G sei eine beliebige Gerade der Ebene, Q ihr Quadrupel, X ein auf @ variabler Punct. Die associirte Curve X? schneidet für jede Lage von K ein Paar z einer bestimmten Involution č aus G, und es besteht zwischen dem Gebilde (K) und den Paaren z Projectivitát. Wir nehmen in der Ebene einen Constructionskegelschnitt an, Z. B. einen Kreis 8, auf dem- selben einen Punet p und projiciren aus p sowohl das Gebilde K, als die Involution ď auf 8. So entstehen 2 projectivische Strahlenbůschel, von denen der eine aus den Geraden p K, der andere aus den Geraden besteht, welche die Paare x der Projection von % tragen. Mit p" werde der Pol von 7 bezeichnet; homolog ist zu p K der Strahl von p’, welcher das durch Projectien aus z hervorgehende Paar =’ trägt. Diese Büschel (p), (p’) erzeugen einen durch p gehenden Kegelschnitt, welcher 6 noch in 3 Puncten trifft, von welchen wenigstens einer reell sein muss. Projicirt man diese 3 Puncte aus p auf die Gerade G, so erhält man auf
6 4. Prof. K. Küpper:
dieser die einzig möglichen Puncte von der Eigenschaft, dass die ihnen associirten Curven sie selbst aufnehmen: Wie man auch G ziehen möge, es gibt auf ihr immer einen Punct dieser Art oder aber deren drei.
Wir werden in der Folge eine Curve 3tr Ordnung construiren, auf welcher alle über- haupt möglichen sind. Einstweilen nehmen wir an, a sei ein solcher Punct, až die durch ihn gehende associirte Curve, und beweisen, dass die auf den Strahlen des Büschels (a) noch befindlichen Puncte durch den Kegelschnitt a? harmonisch getrennt werden.
Aus dem über die beliebige G so eben Gesagten ist deutlich, dass es durch « un- zählige Strahlen gibt, auf denen ausser a noch 2 Puncte der fraglichen Eigenschaft vor- kommen. So sei auf ab=G, welche a? in « trifft, 5 mit Hülfe des Constructionskreises W gefunden, und es schneide die associirte b? den Strahl G in b, B. Die auf G zu den- kende Involution 7 ist durch die Paare a, «; b, B gegeben; einem Paare z derselben entspricht ein Punct X, den man nach 3. also findet: Man bestimme & so, dass a, x durch x harmonisch getrennt sind, dann findet sich K als von & durch a, « harmonisch getrennt. Die hier vor- kommenden Puncte seien aus p auf ® projieirt, ihre Projectionen durch Accente mar- kirt. o sei der Pol von a’o’, in Bezug auf 6, 1 der zum Paar =’ gehörige Pol, dann wird la den 8 in 7; ox ihn in X treffen. Wegen der über 5 gemachten Voraussetzung muss die Zeichnung so ausfallen, dass wenn 1 der Pol von b’ß’ bez. 8 ist, und wenn 1a’ den 8 in x’ schneidet, die Verbindungslinie «’b’ durch o gerichtet ist; denn nur dann entspricht dem Paare d'8', als =’ der č angesehen, als zu- gehöriger X’ der Punct 5’, wie es sein soll.
Weil das Dreieck a/b'x' dem $ einbeschrieben ist, so schneiden die Tangenten des 4 für seine Ecken die gegenüber liegenden Seiten auf der Geraden 01.. Trifit nun die Tangente in w die gegenůberliegende Seite in 2, und heisst x’ der Berihrungspunct der zweiten aus 2 an 6 möglichen Tangente, so stellt x’ ein Paar x% der č dar, und für dieses Paar fällt der zugehörige X’ mit x’ zusammen. Wie man sieht, sind 8', z" durch a’, o! harmonisch getrennt. Geht man jetzt zurück auf die in G zu denkenden projicirten Puncte, so hat man in dem Puncte x, dessen Projection w" ist, den dritten auf G befindlichen Punct, dessen associirte Netzcurve durch ihn geht. Es wird zweckmässiger sein ihn mit c statt mit z zu bezeichnen, ec? ist seine Netzcurve, von welcher auf ab ausser c noch v falle. Die be- hauptete harmonische Trennung ist ohne Weiteres klar. Unsere Betrachtung führt zu einigen für die Folge bemerkenswerthen Resultaten, die in der nächsten Nummer zusammengestellt werden sollen.
5. Zuvörderst ist einleuchtend, dass man durch Anwendung des für die @ befolgten Verfahrens auf jeden Strahl des Büschels (a) jeden Punct der Ebene erlangen wird, dessen associirte Curve durch ihn geht. Im Allgemeinen findet man auf einer G zwei von @ ver- schiedene Puncte 5, c; aber die Tangente GG von a? verhält sich anders:
a) Jeder G ist ein auf a? liegendes Quadrupel © associirt, von dem Quadrupel
Uiber geometrische Netze. 7
©, nun, welches der G; zugewiesen ist, fällt ein Punct in a. Dies folgt aus der Construction des der a? associirten Punctes, als welcher sich a selbst ergeben muss, a ist der Pol von G; bez. a*, und a coineidirt mit dem ihm in Bezug auf den Büschel (Q,) conjugirten, was die Aussage beweist. Hiernach tritt auf G, nicht mehr eine Involution % auf, sondern ein einfaches Gebilde, dem das aus den X bestehende (K) projectivisch: entspricht, und zwar so, dass von den beiden Coincidenzpuncten a der eine ist. Von den beiden auf G, möglichen Puncten d,c, existirt nur noch einer c,— verschieden von a.
Wir schliessen ferner: Ereignet es sich für eine Gerade, dass von dem ihr associirten Quadrupel ein Punct auf sie fällt, so berührt dieselbe in diesem Puncte dessen associirte Curve.
b) Fasst man wieder die um a sich drehende G auf, so fragt es sich, wie viel mal eine Punct des ihr entsprechenden Quadrupels A, das. auf a? beweglich ist, in G fällt?
Zur Entscheidung hierüber gelangt man, indem man die © durch einen Netzbüschel (X?) ausschneidet, dessen Grundpuncte ein ausserhalb a* liegendes Quadrupel ©; bilden. Die dem O, associirte G, wird von G in einem variablen Puncte X geschnitten, dessen Curve X? mit a? das der G. entsprechende © gemein hat. Da zwischen den G und den zugehörigen K" Projectivitát besteht, so erzeugen die Schnittpuncte von G, K* eine €, welche in a die Tan- gente G% haben muss, weil die der @, entsprechende K7 das Quadrupel Q, somit das Centrum a des Strahlenbůschels G enthält.
Die vier Puncte «, welche ©* noch mit a? gemein haben kann, sind auf až die Einzigen, deren associirte. rs «* durch « gehen, und diese x” haben in den z die Tangenten av.
Wenn als Centrum des Strahlenbüschels der G ein Punct K genommen wird, dessen associirte X? ihn nicht. enthält, so zeigt das analoge Raisonnement, dass auf X? sechs Puncte © sind, deren associirte Curven durch sie gehen, und in denselben die Tangenten xX besitzen.
o)
Verstehen wir unter a?, b?, c? die associirten Curven von drei in G befindlichen Puncten a, b, c, so dass sie dem Bůschel (©) angehören, so sind ihre Punctpaare a, «, b, B, c, y auf G in Involution und bezw. harmonisch getrennt durch d, c; a, c; a, b. Die Tangenten von až, b?, c® jn a, b, c mögen das Dreiseit a,d,c, bilden; die Pole u, v, w von G in Bezug auf a?, b?, c? fallen auf diese Tangenten, und sind bestimmt, sobald man nur einen, z. B. « kennt: Nämlich da a, u conjugirt für den Bůschel (©) sind, so ist bu Polare von a bez. c*, mithin
8 5. Prof. K. Küpper:
liest auf ihr w, ebenso muss v auf cu sich finden; endlich muss av als Polare von c in nné auf dž durch w gehen, der in Bezug auf (©) zu c conjugiirt ist.
Die Poloconik g* von G enthält u, v, w, und berührt hier die Geraden au, bv, cw, weil diese die Polaren von a, 5, c für ihre Netzcurven sind (3). Daraus folgt aber, dass a von u durch 8,. c,; 5b von v durch a, c; c von w durch a,, b, harmonisch getrennt sind. Also wird die Gerade au den Punct e enthalten und in ihm a? berühren, ebenso wird b? von d,v in B, c? von c,w in v tangirt.
Nicht unberücksichtigt darf der denkbare Fall bleiben, dass die 3 Tangenten im nám- lichen Puncte — s, — zusammentreffen. Hier kann w nicht von s, verschieden sein, da sonst Gleiches für v, w gemäss unserer Beweisführung folgen würde, und demnach g? in u, v, w drei durch s, gehende Tangenten hätte: Mithin muss s; der gemeinsame Pol von G für
a?, b%, c? sein; also zum Tripel des Büschels (©) gehören. Und umgekehrt, wenn ange-
nommen wird, dass von Polen u, v, w zwei coincidiren, somit auch der dritte mit diesen sich vereinigt, so gehen die 3 Tangenten nothwendig durch denselben Punct. Nun ist dem s, im Netz einer der Schnittpuncte von © mit J“ conjugirt, er sei o,. Ferner ist von den beiden Puncten s,, s;, die mit s, ein Tripel ausmachen, und die sowohl auf G als auf J* sein müssen, gewiss einer, z. B. s, von 0; verschieden. Diesem s, sei im Netz o, conjugirt, dann gehört 0, zu dem Tripel, und weil s, schon zu o, conjugirt ist, so folgt, dass 0, identisch mit s; sein muss. Hiernach ist aber G der eine Bestandtheil einer zerfallenden Netzcurve, der andere Theil dieser, die zu G conjugirte Chordale enthält c.
6. Definition der conischen Polaren einer Curve 3'* OrdnungC®, und Beweis, dass sie ein Netz bilden.")
Von C? soll nichts weiter vorausgesetzt werden, als dass, sie Erzeugniss eines Kegel- schnittbüschels mit einem projectivischen Strahlenbüschel ist. Hierauf ist darzuthun, dass C* auch projectivisch erzeugt werden kann durch einen Strahlen- büschel, dessen Centrum a beliebig auf C* gewählt wurde, und einem Ke- selschnittbüschel (e*), von dessen Grundpuncten drei eine willkührliche Lage auf C* haben.?)
Wenn man sonach vom Puncte a die Polaren in Bezug auf die einzelnen «* nimmt, so erhält man einen neuen Strahlenbüschel, der auf den zuerst gedachten mit dem Centrum a projectivisch bezogen sein wird. Daher beschreibt der Schnittpunct « zweier homologen Strahlen einen Kegelschnitt a?, welcher in a die C* berührt; er heisst die conische Po- lare des a für die Fundamentalcurve C*. Die Construction zeigt, dass die auf den Strahlen von a befindlichen Punctepaare der C* von a durch die Linie až harmonisch getrennt werden.
Vorläufig ist die conische Polare eines jeden Punctes der C* selbst angegeben; nach-
dem wir aber bewiesen haben werden, dass diese Kegelschnitte sämmtlich einem Netze angehören, und dass ihnen ihre Pole associirt sind, wollen wir unter
1) v. Schröter, Theorie der ebenen Curven 3. Ordnung. 2) Siehe meinen Beweis dieses Satzes bei Bobek, proj. Geom. Leipzig 1889.
re EEE
Uiber geometrische Netze. 9
der conischen Polare eines beliebigen Punctes der Ebene die diesem Puncte associirte Netz- curve verstehen.
Beweis. Vergl. Fig. 5 c).
Erstens: Wenn až, 5? die conischen Polaren irgend zweier Puncte a, 5 sind, und man bestimmt von a bezüglich dž die gewöhnliche Polare, so erhält man in ihr auch die Polare von b bez. a?.
Die Gerade ab = G durchdringt C3 noch in c, dessen conische Polare c* die Gin c, y schneidet, dann liegen die Paare aw, bß, cy gegen a, d, c wie in der früheren Zeichnung. Aus der Beziehung zwischen a*, C? erhellt ferner, dass die Tangente von a? in « durch den Schnitt- punct a, der Tangenten von C* in b, c gehen muss. Ist daher d,c, Tangente von C* in a, so wird sie von a,« in einem Puncte u geschnitten, welcher der Pol von G bez. a? ist; folglich ist « von a durch d,, c, harmonisch getrennt. Wird jetzt a,c, von cu in v geschnitten, so ist auch v von d durch a,e, harmonisch getrennt; deshalb ist v der Pol von G bezüglich 5? und also duv sowohl Polare von d in Bezug auf a*, als von a in Bezug auf b?,
Zugleich bemerkt man, dass a und u, 5b und v conjugirt für den Büschel (a?, 5?) sind. Bezeichnet w den Pol von G bezüglich c* so muss dieser von c durch a,, d, harmo- nisch getrennt sein, also sowohl auf bu als av liegen, und er ist zu c im Bůschel (a*, 5?) conjugirt, weil bu, av die Polaren des c resp. in Bezug auf a*, 5? darstellen.
Zweitens. Im Büschel (a?5?) ist auch c?. Sei c? die in diesem Büschel vorkom- mende durch c gehende Curve. Da c, y ein Paar der vom Büschel aus G geschnittenen In- volution ist, — a, «; 5, B; c, y sind bekanntlich in Involution, so geht c? auch durch v. Nun sind, wie wir sahen, c,w conjugirte Pole für alle Kegelschnitte des Büschels (a?, 5); folglich muss cw Tangente des c* in c sein, und da a, u ebenfalls conjugirt für c? sind, so muss bu Polare des a in Bezug auf c*, also w der Pol von G bezüglich c* sein. Daher wird ce? — ebenso wie c* — in c, x die Tangenten cw, yw besitzen. Die Identität c?=e? ergibt sich sodann, wenn man noch die conische Polare 2? eines im Allgemeinen willkührlichen Punctes z der C? in Betracht zieht. Die 3 Polaren von z bezüglich «a?, d%, c? sind einerlei mit den Polaren von a, b, c bez. z*, treffen sich somit im nämlichen Puncte z', dem conjugirten von z in Bezug auf den Büschel (a*, 52). Da der Ort aller Puncte, welche den Puncten von G als conjugirte für (a*, 5°) entsprechen, win gewisser Kegelschnitt g? ist, so darf über z die Annahme gemacht werden, dass z nicht auf G fällt. Alsdann existirt aber unter den Kegel- schnitten, welche sich in c, y berühren, einer und nur einer, welcher z von z harmonisch trennt. Dies aber thut c* zufolge der Construction des z', und nicht minder c?, als Curve des Büschels (a*, 52); mithin
Drittens. Jetzt beziehen wir den Büschel (a?, 52) oder (©) projectivisch auf das ge- rade Gebilde G so, dass a?, 52, c?...K?, den Puncten a, b, c... K entsprechen: Nehmen wir die Polaren von z für alle Curven des (©), so treffen diese sich in 2’. Ebenso werden die Polaren von a, b... K bezw. für a*, b?.. K* durch z’ gehen Jene liefern einen Büschel, dessen Strahlen den Kegelschnitten a?, d?... X” projectivisch zugewiesen sind, die letzteren liefern einen zweiten Strahlenbüschel. Beide haben das Centrum z’, und sind projectivisch so aufeinander bezogen, dass es 3 Strahlen in dem einen Büschel gibt, die mit ihren homo-
Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, VII. 3. 2
10 5. Prof. K. Kůpper:
logen des anderen zusammenfallen, folglich decken sich alle Paare homologer Strahlen; d. h. es gilt für einen beliebigen Kegelschnitt X? aus (©) und dem ihm zugewiesenen K: „Die Polare von X für 2? ist auch Polare des z für X?“
Viertens. a?, b?, z? bestimmen ein Netz, ich behaupte, in diesen sind den Curven a?, b2, c?...K?, 2? die Puncte a, b, c. — K, z associirt:
Bedeutet s,s,s, das durch © bestimmte Tripel, so wäre vor allem zu zeigen, dass die diesen s im Netze conjugirten o auf G fallen, mit. anderen Worten, dass G dem Quadrupel O associirt ist. Nun enthält (©) drei Geradenpaare o?, denen 3 Puncte o von G zugewiesen sind. Entsprechen sich cí und o,, so bedarf es keines neuen Beweises, um einzusehen, dass die Polare von a bez. K? zusammenfallen muss mit der Polare von K bez. a* u. S. W., dass daher auch die Polare von 0; bez. X” identisch ist mit der Polare von K bez. 0%; demnach muss die Polare von o,, für jeden Kegelschnitt des Bůschels (©) genommen, den Punct s, — Schnittpunct des Paares o, — enthalten; d. h. s,, 0, sind in (©) conjugirt. Da ferner die Polare von 0, für z? auch die Polare von z für o? ist, so geht auch diese durch sy, und s,, 0, sind in der That für alle Netzeurven conjugirt.
Ist hiernach klar, dass G dem Quadrupel © associirt ist, so hat man (2) zur Con- struction der zu a?, 52, c*, z* associirten Puncte die Pole von G in Bezug auf diese Curven aufzusuchen, und alsdann die ihnen in (©) conjugirten zu nehmen. Diese Pole waren aber u, v, w, z', und die fraglichen conjugirten a, b, c, z selbst.
In dem aufgestellten Netze ist die conische Polare z? eines belie- liebigen Punctes z, der C* die diesem Puncte associirte Netzcurve: Denn zufolge 3. ist die dem z, associirte Netzeurve dieser Bedingung unterworfen: Die Polaren von a, b, c, z in Bezug auf dieselbe liegen vor in den Polaren von z, für a*, d?, c?, 2*, wodurch mehr Bestimmungsstücke als nöthig für den etwa möglichen Kegelschnitt gegeben sind. Weil nun z? nach der ersten Ausführung in dieser Nnmmer den genannten Bedingun- gen genügt, So ist 2, ihr associirter Punct.
Nennen wir überhaupt die irgend einem Puncte K in unserem Netze associirte K* seine conische Polare für die Fundamentalcurve C*, so sind wir gemäss der Hórterung 5. be- rechtigt auszusagen.
C3 ist der geometrische Ort für die auf ihren conischen Polaren liegenden Puncte, und: Aus jedem Puncte X der Ebenelassen sich an eine C3 6 Tangenten ziehen, und nicht mehr, ihre Berührungspuncte fallen auf die conische Polare A? des X.
7. Indem wir nunmehr zu unserem ursprünglichen Ausgangspuncte des allgemeinen Netzes (4) zurückkehren, finden wir uns in Stand gesetzt, die Frage nach dem Orte der Puncte, die auf ihren associirten Netzeurven liegen, vollständig zu erledigen. Wir legen das in Nr. 5 Vorgebrachte zu Grunde, und beziehen uns auf die Zeichnung unter c).
Ausser den dort vorausgesetzten Puncten a, 5b, c und ihren Curven «*, b?, c” sei ein Punct z gefunden, dessen associirte Curve 2? ihn aufnimmt. Wir ziehen za, zd, schneiden mit diesen Geraden bezw. a*, d* in a“, B', und bezeichnen mit x, y die beiden Puncte, die von 2 durch a, a', d, B" harmonisch getrennt werden.
Hierauf construiren wir die Curve 3!® Ordnung C*, welche a, b, c, z, &, y enthält,
Uiber geometrische Netze. 11
und in a, 5, c die Tangenten d,c,, &@,, a,b; hat; insofern «, y, z nicht in einer Geraden zu liegen brauchen, existirt auch keine 2!° C* mit den angegebenen Bestimmungsstücken. Die conische Polare von « muss (nach 6.) in a, « die Geraden au, au berühren, ferner muss sie durch @’ gehen; mithin ist sie mit «* identisch, weil a? (5c) ebenfalls diesen Bedingun- gen genügt. Aus demselben Grunde ist 5? nichts anderes als die conische Polare des b für die Fundamentalcurve C*. Es bleibt nur übrig, die Identität der 2* mit der conischen Polare für z nachzuweisen, damit das vorliegende Netz als das Netz der conischen Polaren von C* erkannt werde: Nun sind die Polaren von z für a*, b?, c* einerlei mit den Polaren von a, b, ce bezüglich 2°, und durch diese, nebst dem einen Puncte z ist 2° vollständig bestimmt; aber die fragliche conische Polare des z hat (6.) die nämlichen Bestimmungsstücke.
So haben wir denn auf geometrischem Wege, und wie ich glaube, zum erstenmale !) den wichtigen Satz hergeleitet „dass ein allgemeines Kegelschnittnetz als Netz conischer Polaren für eine bestimmte C* angesehen werden kann.“ Hier bietet sich von selbst die Aufgabe dar: Gegeben drei das Netz bestimmende Curven K?, K, K*; ihre Pole X,, K,, K, zu finden! Je zwei X? haben ein Quadrupel gemein, z. B. O, ist K, K? gemeinschaftlich. Manhätte mit Hülfe der Hessischen J* die Geraden aufzusuchen, welche den drei © associirt sind; dann wären deren Schnittpuncte die verlangten K, wobei K, K, in G, auftreten. Jedoch ist es klarer, wenn man sich der zu den © gehörigen Tripel S bedient. Diese werden zu je zwei durch drei Kegelschnitte s? verbunden, z. B. $,, S; durch sž, 9, S, durch sž. Ausser S, haben s?, si einen Punct u; gemein, ich behaupte, zu diesem u gehört K, als sein conjugirter für den Bůschel (Q,). Nämlich zufolge der Fundamentalcon- struction ist X, conjugirt für (Q,) zum Pol der Geraden G, = K„K, in Bezug auf K?. Dass u, dieser Pol ist, folgt leicht: Der Ort für die Pole von G bezüglich der Kegelschnitte von (9,) ist ein durch S, und S, gehender Kegelschnitt; also sí, ebenso liegen auf s; die Pole von G, bezüglich der durch O, gehenden Netzcurven, daher wird u, der Pol von G; in Bezug auf den Kegelschnitt sein, der O, mit O, verbindet, und dieser ist K7. Noch wird jeder sofort bemerken, dass die Verbindungsiinie u, u, ebensowohl die Polare von X, bezüglich X}, als von K, bez. K darstellt.
1) Bekanntlich hat Herr Cremona das Theorem aus einer mindestens zweifelhaften Constantenzáhlung gefolgert.
Bas nos, alle toko (58 iR Hay Ar: + Zub" abh“ otstos oda zly. Hin novo ea obr) zed © úanloí nasdyejos Tab dif "s 1067: kahl” Re 109 aa
“ or nauolosE modtgaitos 180 SOME a ai sit an ars
‚elite gen SI alá HEREIN te LI ts than a NL a NK dek vyr Kod srí, "MY LOL PDT IE) Hay NEE P 1 Karen O OhROJMI U zah“ tasky Mo de vady dd in
IR ao“ Tatra) ME a er "m abet er AR Er
dans gaßriok a era san Mi ef nl M a adu SR mn 19 "all Si Tr er ons HIDEMEN P sl
aut. Manrtörsg Oh Ps: Rene aa ká ně jel En od a
LE TE ARE ta BER ET HL DEV A4 ORTA DE NUN 0 21051077107 us aj (s ol Čo POR A el, Mor. sro sA Jos ATO 97170 CENNÁ 7 i SEMNÝ Ok m te "5 A0 HE AP 09 (EES AIR, K pda vágně CO pb A TK o žák; v) fa Mr EHRT bis sni VRE LINE, or ala ih Fon gr Sea OB A8 vás AT oder
VY, TB 70 O AMV A
? Na Ja dh jse :
Eo ba RE hear DNE, <A MENUEOV 7409 ln Pr í BB „MAP ahnt Bi
arsid JA av 3 sth Ikoaaker 0
ÜBERSICHTLICHE DARSTELLUNG
DER
- BEOLORISCH-PALNEONTOLDEISCHEN VERHÄLTNISSE SUD-AFRIKNG,
I. THEIL.
DIE KAROO-FORMATION UND DIE DIESELBE UNTERLAGERNDEN SCHICHTEN.
Dr. OTTOKAR FEISTMANTEL,
k. k. o. ö, Professor an der Böhm. Technischen Hochschule, ordentliches Mitglied der königl. Böhm, Gesellschaft der Wissenschaften in Prag.
MIT 4 TAFELN. (Abhandlungen der königlichen böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften. — VII. Folge. 3. Band.) PRAG.
Verlag der königl. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr. 1889.
"+ Dé Iyind
Vorwort ..
Literatur... . : Geolosisch-palaeontologischer PRO 5 ae
INHALT.
wre 7D, BOT R00 MOOOC “le tele) a
15 APONONSONO (C VDOO O do © o 0 C 0000 C II. Palaeozoische Gruppe.... ER,
Bokkeveldschichten und ihre Petrefakte eva
Kohlenpflanzen in der Kapkolonie .. . . Kohlenpflanzen von Tete am Zambesi ....
II. Gruppe der Karoo-Formation....... Untere Karooformation-Ekkaschichten . . .
1.
S)
Gliederung dieser Abtheilung. ......
Petrefakte aus dieser Abtheilung . ... .
Glossopteris Browniana Brgt. .... . o Gangamopteris cyclopteroides var. attenuata
Feistm.
Noeggerathiopsis Hislopi Feistm. . . . « - « . Mittlere Karooformation-Beaufortschichten . . .
Petrefakte aus der „mittleren Karooformation“
Bilanzen o obloo ooo oes0o00c Scazoneuna (0) Sp oo no.
Alan (P) ID er:
Glossopteris Browniana Bret. ....
Glossopt. angustifolia Brong.. ......
Cos 1 W RD: Glossopt. communis Feistm. . ... .
(G20580000302C100BUND o eee
Glossopt. retifera Feistm. . . . « .
Glossopt. damudica var. stenoneura (Feistm.) o Rubidgea Mackayi Tate. - - - - - <- -+ >
I N RR
MOUUSCAS -Ion Veber Re 2...
OTUSLACOA o sika ter re ehe tere ROTE Oi a EEE Er Kr bro
AZ aa: 6 6 o BONO RE BE NO Me o
Allgemeine Betrachtungen... ......
.
‘3. Ober-Abtheilung der Karooformation. Die Snmarreieien
Petrefakte aus der „oberen Abtheilung“ der Karooformation
Re ae a
TOK Sao ee CB
W002 9 o o o 4 bo UO kaja
SCORE TON N a slin ka
DD 5070 5
AEC E P o 100 ROMO OTO C cry Re a O O0 0 L 60—72 IATA cd ola O aa n V149 0,00 00500064 ob o 1% PASKOV DO 61 Sphenopteris elongata Carr. ». <. « 2.2... PRO OVO OKO EA O OB Va A o 61—62 Thinnfeldia odontopteroides Feistm.. . . « « 2. « « «+ + + * + 4. Rano 5 62—64 1NOVOA AKA VPANAA Wo lo O 06 5 G 00 0000.60 nolbc doo 800 4 o: 65 Taeniopteris Carruthersi T. Woods.» . . . . „2 oc... JE (doo O . 65—66 Taeniopt. Daintreei Me’'Coy ...... SO Rank Jo, De raní but E 6,0 + + + 66—67 AnthrophyopsistoBD: er. (6 eee ee ee Le 67—68 VIKO AA Rene ee 666115100 101070 40 "940 0 5.0606 © 00 8 0x0 Pl o 10 68 Podozamites elongatus Morr. sp. SB SAV (ob olo Oo o Nap CDO 4 68—70 Bodozamitesisp: a an ZOD B Da oo AD AO a © © © 70 JSI HBTAUN TR 0Ua -5 bobo 4010 Dublolo 3609 0.070 B bou a 20 70—72 Batera Schencki n. SP. » < < « « « An an lt 3 CEHO al BTD Do (93 . 72
Allgemeine Betrachtungen über die Stormbergschichten und ihre Veranda OTN O 10 Re 000.0 0.0.0 00 Eee 72—74 ÚbersichtstabellehvoneProCR U RAJOnes 1890, oo a ao. cc 74 Übersichtstabellen und Vergleichungen der Schichten . . <.. << < < -+ een en . 0. 75—78 Allgemeine Übersichtstabelle der Petrefakte. . .... . ee te METR ED ARNET EN 79—83 NachträsesundeEreänzungen -ee Er er: . « 4 84—89 Literatur: W. T. Blanford und Medlicott, Prof Sedlo Dr. A. Schenck .... . a OAO: POE: AO 84—85 Ergänzung zu Dr. Gürich über die Bokkeveldschichten etc. . oo « 2 < « « on + + + + « * + s 85—87 Ergänzung zu den Ekka-Kimberleyschichten .. . 2.2. no. u. Lee. Seh 87 Ergänzungen zu den Úbersichtstabellen = . <. . <. <. < < « 2200... oc blob 88—89 Kleinere Berichtigungen im Texte . ..... 22.2.2200. EEG ENTE EIER SENO a 89
Folgen Tafeln I—IV mit Erklärung
VORWORT.
Voriges Jahr (1888), erhielt ich von Dr. A. Schenck in Berlin, der selbst drei Jahre in S.-Afrika gewesen ist, einen Brief, worin mir der genannte Herr mittheilte, dass er aus den Stormbergbeds in der Kap-Kolonie fossile Pflanzen mitgebracht habe und worin er auch anfrug, ob ich nicht geneigt wäre, selbe zu bestimmen und eventuell zu beschreiben. Bei dem Umstande, dass über die fossilen Pflanzen der Stormbergbeds bis jetzt nur einzelne Andeu- tungen bekannt waren, nahm ich den Antrag des Herrn Dr. A. Schenck mit Dank an und erhielt die genannten Pflanzenpetrefakte von ihm zur Benützung zugeschickt. Es war eine ziemlich reichhaltige Suite im Ganzen gut erhaltener Pflanzen; selbe waren mit genauer An- gabe der Lokalität und des Horizontes versehen und sie lieferten die Abbildungen auf den ersten drei Tafeln dieser Arbeit.
Im Laufe der betreffenden Untersuchungen stellte es sich heraus, dass es nothwendig sei, auch die übrigen pflanzenführenden Gruppen Süd-Afrikas näher zu studieren, um das gegenseitige Verhältniss der einzelnen Schichten und ihrer Petrefakte etwas eingehender kennen zu lernen.
Da mir aber Manches in dieser Beziehung, selbst in der mir hier zugänglichen Lite- ratur unklar blieb, entschloss ich mich, mir an kompetenter Stelle Aufklärung und eventuell auch Leihůng von diesbezüglichen Petrefakten zu erbitten.
Vorerst handelte es sich um Sicherstellung von gewissen interessanten Petre- fakten, die Herr A. Moulle aus den Kimberley-Schichten bei Kimberley gesammelt hatte. Ich schrieb in dieser Beziehung nach Paris an Herrn R. Zeiller (von der Ecole Nationale Supérieure des Mines), und erhielt von ihm nicht nur die gewünschte Aufklärung, sondern auch Gypsabgüsse und eine Photographie der betreffenden Petrefakte, die er mit Erlaubniss des Herrn B. Renault für mich gütigst anfertigte. Auf eine Anfrage meinerseits, ob ich diese Exemplare in meiner Abhandlung abbilden darf, erhielt ich in einem Briefe, ddo. Paris 13 juillet, folgenden Bescheid:
„Il est bien entendu que vous pouvez figurer les échantillons dont je vous ai envoyé les moulages, M. B. Renault, qui m'a communique les échantillons originaux n’y fait aucune objection.“ —
Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. VII. 3. 1
II
Ebenso bereitwillig gab mir Herr R. Zeiller einige Erklárungen betreffend das Vor- kommen von Kohlenschichten (Carbon) bei Tete am Zambesi.
Die erwáhnten Exemplare sind auf Tafel IV. abgebildet.
Ausserdem wandte ich mich nach London, und zwar an meinen gewesenen Vorge- setzten und Collegen an der „Geological Survey of India“ in Kalkutta, Herrn W. T. Blanford, den Prásidenten der Geological Society, London, vorerst um seine Meinung betreffend einige unklare Stellen, fügte aber zugleich auch die Bitte bei, ob es nicht möglich wäre, einzelne der südafrikanischen Pflanzenpetrefakte aus den Sammlungen der Geological Society zur Vergleichung geliehen zu bekommen.
Herr W. T. Blanford hat mit gewohnter Bereitwilligkeit meine Bitte erfüllt, und hat mir nicht nur seine Meinung betreffend einzelne Punkte mitgetheilt, sondern hat auch noch weitere Schritte unternommen, um meinen Wünschen soviel als möglich nachzukommen.
Er hat mir vorerst einige Beiträge zur Geologie und Gliederung der Schichten in Süd-Afrika von Herrn Prof. Thom. Rupert Jones, die aus der neuesten Zeit stammen, und mir wohl unbekannt geblieben wären, verschafft, und gütigst zur Durchsicht zugeschickt.
Ebenso hat er beim Council der Geological Society die Ermächtigung erwirkt, alle solche Pflanzenpetrefakte an mich abzuschicken, die mir bei der Vergleichung oder zur Be- schreibung von Nutzen sein könnten. Ich glaube es wird nicht ohne Interesse sein die diess- bezüglichen Stellen hier zu reproducieren. In seinem Briefe ddo. 29. Juni schreibt er:
„First of all I wrote to Prof. T. Rupert Jones, who has for many years studied the S. African beds and is better informed on the subject than any other geologist here. He has sent me a list of the collections in the British Museum and a copy of the last paper on the subject published by him in the Mining Journal.“ —
„I told You in the postcard I sent, that Professor T. Rupert Jones is now con- vinced that the carboniferous plants sent by D. George Grey and supposed to have come from the Stormberg were from some other locality and probably from England or America.“ —
Diess ist eine Mitheilung von besonderer Wichtigkeit, zu der ich im Weiteren noch- mals zurückkehren werde. — Weiter sagt er:
„Now I have obtained authority from the Council of the Geological Society to send over any specimens You need for examination and description.“
„I will help You to the best of my powers and I hope You will do as much to clear up the S. African plants as You have already done with the Indian and Australian.“
Ebenso erhielt ich später noch zwei andere Briefe mit ähnlich interessanten Mit- theilungen.
Die Suiten von südafrikanischen fossilen Pflanzen, die mir von der „Geological So- ciety“ auf Intervention des Präsidenten, Herrn W. T. Blanford zur Vergleichung überlassen wurden, hat derselbe selbst, mit Herrn Wm. Rupert Jones, Assistenten im Museum der Geologl. Society zusammengestellt, und kamen selbe in zwei Sendungen an, von denen die zweite von einem Briefe des Herrn W. S. Dallas von der Geological Society, datiert 2. August, begleitet war, dem auch ein Verzeichniss über die in beiden Sendungen enthaltenen Exem- plare beigegeben war.
III
Die eingeschickten Pflanzenpetrefakte stammten aus den verschiedenen Abtheilungen der Karooformation mit Einschluss der Uitenhageschichten und sind an gebührender Stelle berücksichtiget worden.
Namentlich waren die Exemplare aus der letzteren Formation so zahlreich und in- teressant, dass ich mich bewogen fand, die Beschreibung derselben für eine zweite Abhandlung aufzusparen.
Es ist mithin meine angenehme Pflicht den Herren:
Dr. A. Schenck in Berlin, R. Zeiller und B. Renault in Paris, W. T. Blanford, Präsident der Geological Society, London, Prof. T. Rupert Jones in London und Wm. Rupert Jones, Assistent im Museum der Geological Society in London, W. S. Dallas, von demselben Institute, sowie dem „Council of the Geological Society, London“, meinen innigstgefühlten Dank für das gütige Entgegenkommen öffentlich auszusprechen.
Ich möchte nur noch einige Worte über meinen Standpunkt, den ich bei der gegen- wärtigen Arbeit einnehme, hinzufügen.
Es ist mir vor allem anderen um die objektive Darstellung alles dessen, was heute über die Lagerung und. Petrefaktenführung, namentlich der Karooformation*) in 8. Afrika bekannt ist, zu thun gewesen, damit das hier zusammengetragene Material, dann zu weiteren Vergleichungen mit ähnlichen Ablagerungen in Indien, Australien und anderen Ländern benützt werden könnte.
Die Schlüsse, die ich mir auf Grund meiner Darstellungen zu ziehen erlaubt habe, sind solche, wie ich selbe am besten mit den mir zugänglichen und zu Gebote stehenden Beobachtungen in Einklang bringen zu können glaubte; übrigens aber möchte ich selbe stets nur als meine eigenen betrachtet wissen, und bin zu Modifikationen derselben, auf Grund richtigerer Beobachtungen und verbürgter Thatsachen, von welcher Seite dieselben immer kommen mögen, gern bereit.
Die weiter zu beschreibende Schichtenfolge der Karooformation, vom Dwyka- Conglomerat angefangen bis in die Uitenhagenformation, entspricht ziemlich genau einer solchen, wie wir selbe bei einem ähnlichen Schichtencomplex in Indien, den ich (1876) mit dem Namen „Gondwäna-System“ bezeichnet habe, kennen.
Das grosse Interesse, welches die Verhältnisse dieses „Gondwána-Systems“ in Indien, dessen Vertreter wir überdiess auch in Australien, Tasmanien und anderorts antrefien, bieten, namentlich der Umstand, dass in den tiefsten fossilführenden Schichten desselben, die wohl dem Perm entsprechen, eine Flora sich verfindet, welche mesozoischen Habi- tus zeigt, in Australien und Tasmanien überdiess schon in karbonischen Schichten ihre Repraesentanten hat, erklärt es, dass das Gondwäna-System, in letzter Zeit besonders, die allgemeine Aufmerksamkeit der Geologen und Palaeontologen auf sich lenkte. Und so kommt es, dass in letzter Zeit eine ganze Reihe von Allgemeindarstellungen und Notizen,
*) Zu lesen: Karú-Formation.
1?
IV
die auf die Verhältnisse des Gondwäna-System und seiner Aequivalente Bezug haben veröffentlicht wurde, darunter aber vielfach von Autoren, die weder irgend ein typisches Terrain dieses Schichtencomplexes gesehen haben, noch hinreichendes palaeontologisches Material untersuchen konnten. So geschieht es denn, dass sich in einzelnen dieser Abhand- lungen manche nicht immer ganz richtige Auffassungen und Darstellungen eingeschlichen haben, die zur Richtigstellung auffordern.
Ich war in der Lage, nicht nur den grössten Theil der indischen Gondwäna-Ab- lagerungen, in Bengalen und den Central-Provinzen persönlich zu untersuchen, sondern hatte auch die ganzen ausgedehnten Sammlungen indischer Gondwäna-Pflanzen in Kalkutta selbst beschrieben und abgebildet. Ebenso hatte ich eine reichhaltige Sammlung australischer Pflanzen, und jetzt wieder solcher aus Süd-Afrika zur Untersuchung eingeschickt bekommen. Dadurch erklärt es sich vielleicht, dass ich hie und da Ansichten zu vertreten mir erlaube, die nicht ganz im Einklange stehen mit solchen anderer Autoren, namentlich mit Bezug auf Correlation und Altersstellung einzelner Schichten,
Auf Grund des Studiums der fossilen Pflanzen allein habe ich ursprünglich, in ganz selbständiger Weise, das ganze Gondwäna-System in Indien als mesozoisch angesehen, und dahin auch die Karooformation in S.-Afrika, sowie die Newcastlebeds (und die Schichten darüber) in N. S. Wales, und andere Schichten, gestellt.
Als aber 1885 Herr R. D. Oldham*) seine interessante Beobachtung in N. S. Wales gemacht hatte, nämlich, dass sich in den oberen marinen Schichten unter den New- castlebeds bekrazte und geglättete Geschiebe vorfinden, woraus auf einen glacialen Ursprung dieser Geschiebe zu schliessen wäre, habe ich in Folge der daraus zu ziehenden Folgerungen bereitwillig meine Ansicht dem gemäss modificiert. Durch die obige Beobachtung hat es sich nämlich als natürlich erwiesen, dass die oberen marinen Schichten in N. S. Wales, das Bacchus Marsch-Conglomerat in Victoria, das Tältschir-Conglo- merat in Indien und das Dwyka-Conglomerat in S. Afrika untereinander zu paralleli- sieren sein werden und wohl in dieselbe oder annáhernd dieselbe Bildungsepoche fallen; die oberen marinen Schichten in N. S. Wales (unter den Newcastlebeds) offenbaren sich aber, den Versteinerungen (marine Thierreste) gemäss, als oberkarbonisch, und werden daher die übrigen Conglomerate auch in diese Epoche zu setzen sein.
Die unmittelbar darüber liegenden pflanzenführenden Schichten nahm ich dann als Repräsentanten des Perm an.
Dagegen glaubte ich genug Gründe zu haben, um den Damuda-Schichten in Indien eine höhere Stellung anzuweisen, sowohl in Folge ihrer Lagerung als auch in Folge ihrer Flora (mit Rücksicht auf die Tältschir-Karharbäri Schichten in Indien) und glaubte diess am Besten dadurch ausdrücken zu können, dass ich sie als mittlere Abtheilung des Gondwäna-Systems hinstellte, zusammen mit den Pantschet-Schichten.
Ich glaube, im Verlaufe der vorliegenden Arbeit wird sich zur Genüge herausstellen, dass die Damuda-Schichten (inclusive Pantschets) mit den Beaufortbeds in S.-Afrika
*) Memorandum on the correlation of the Indian and Australian coalbearing beds. Rec. Geologl. Survey of India. Vol. XIX. Pt. 1. pp. 39—47, 1886.
T
zu vergleichen und zu parallelisieren sind, wodurch sich nicht nur die Richtigkeit der von mir den Damuda-Schichten in Indien angewiesenen höheren Stellung, sondern auch der von mir vorgeschlagenen Einreihung derselben als „mittlere Abtheilung des Gondwána- Systems“ hinreichend klarstellen wird, da ja die Beaufort-Schichten in Süd-Afrika auch, getrennt von den Ekka-Schichten, als eine mittlere Abtheilung der Karoo- formation zu betrachten sind, und auch als solche betrachtet werden.
Ich stelle aber diese Eintheilung abermals als meine eigene hin, ohne natůrlich ihre unumstössliche und unfehlbare Richtigkeit zu behaupten und ich kann natürlich nicht verhindern, dass vielleicht andere Autoren eine abweichende Meinung darůber zu haben sich vorbehalten; gross aber kónnen die Meinungsdifferenzen unter keiner Bedingung sein, und kann wohl eine Verschiedenheit der Ansichten betreffs der zeitlichen Einreihung der einen oder anderen Schichtengruppe von keinem Einflusse auf den sachlichen Theil der Darstellung, sowie auf den palaeontologischen Theil, auf die Darstellung der geographischen Verbreitung der Pflanzen, auf ihre geologische Vertheilung, auf die sich daraus ergebenden interessanten biologischen Verhältnisse u. s. w. sein.
Bei der nun folgenden Darstellung bespreche ich vorerst die einschlägige Literatur, dann die stratigraphischen Verhältnisse der einzelnen Schichtengruppen, sowie ihre palaeon- tologischen Verhältnisse, indem ich, bei einzelnen wenigstens die aus ihnen bekannten Petre- fakte so vollständig als möglich, anführe; grosses Interesse bieten jedenfalls die Petrefakte aus den Ekka-Kimberley-Schichten; die Arten aus den Beaufortbeds habe ich einiger- massen anders einreihen müssen, auch konnte ich, auf Grund der Exemplare der Geological Society, ihre Artenzahl vermehren; die fossilen Pflanzen der Stormbergschichten er- scheinen zahlreicher und eingehender behandelt, als es bisher irgendwo geschehen ist.
Sollte aber meine Arbeit, trotz des besten Willens in mancher "Beziehung vielleicht doch mangelhaft geblieben sein, so kann ich zu meiner Entschuldigung nur den Umstand anführen, dass es bei uns sehr schwer fällt, die nöthige Literatur stets vollständig zusammen- zubringen, da besonders die auf S.-Afrika, Australien und Tasmanien etc. sich beziehenden Fachpublikationen nur mangeihaft oder gar nicht vertreten sind.
Es war meine Absicht in diesem Hefte auch schon die Verhältnisse der Uiten- hageformation eingehend zu behandeln; doch erwies sich das von der Geologl. Society, London, mir zur Verfügung gestellte Material so umfangreich, dass ich es als zweckmässiger erachte, dieser Formation eine separate Abhandlung zu widmen, die etwas später er- scheinen wird.
Prag, Oktober 1889. Prof. Dr. Ottokar Feistmantel.
Literatur.
Bevor ich zu den Detaildarstellungen übergehe, will ich vorerst die wichtigste auf die Geologie und Palaeontologie Süd-Afrikas sich beziehende Literatur, die ich konsultierte, und die, meiner Ansicht nach, das nöthige Material zur Erkenntniss der Verhältnisse bietet, an- führen; damit will ich natürlich nicht behaupten, dass selbe irgend wie vollständig aufgezählt ist; aber viele der angeführten Werke enthalten wieder weitere Literaturangaben, die von dort vervollständigt werden können. Mit Bezug auf die Wirbelthierreste der Karooforma- tion (auch manchmal Karroo oder Karü) habe ich bosonders nur Owen’s Katalog angeführt, weil derselbe jedenfalls den Haupttheil dieser Thierreste aufzählt.
Die Literatur ist chronologisch und innerhalb der einzelnen Jahre alphabetisch angeführt.
1826—41. Goldfuss A.: Petrefacta Germaniae.
Enthält Abbildungen einzelner Versteinerungen aus Süd-Afrika z. B. der Astarte Herzogi Krauss (als Cytherea Herzogi Hausm.) und der Trigonia Herzogi Hausm. (als Lyrodon).
1837. Hausmann, J. F. L.: Beitráge zur Kunde der geognostischen Constitution von Sid- Afrika. — In: Göttingische gelehrte Anzeigen 1837, pp. 1449—1462.
Enthält auch verschiedene Petrefakte der jetzigen Uitenhageformation.
1845. Strzelecki, Count de: Physikal Description of N. S. Wales and Van Diemen’s Land. 89, 1845.
Darin findet sich die erste Beschreibung von Thinnfeldia odontopteroides, als Pecopteris, und von Podozamites elongatus als Zeugophyllites, von Morris; doch wird diese Flora, zusammen mit jener von Newcastel als karbonisch geschildert, was für keine von beiden richtig ist. Leider wird auch noch heute, wohl auf Grund dieser Angaben, auch aus Tasmanien eine Karbonflora citiert (vergl. z. B. Neumayr: Erdgeschichte II, p. 173). Mit Bezug auf die geologischen Darstellungen, speciell in Bezug auf Tasmanien, ist das Werk nur mehr von historischem Werthe.
1850. Krauss Dr. F.: Über einige Petrefakte aus der unteren Kreide des Kaplandes — In: Nova Acta Acad. Caes. Leop. Car. Nat.-Cur. Vol. XXII. P. II, pp. 439—464. 4 Tafeln.
Geologische Schichtenfolge, Beschreibung und Abbildung von Petrefakten aus dem
Distrikte von Uitenhage.
1852.
1855.
1858.
1859.
1807.
1870. - Geol. Soc. London. XXVI. pp. 514—517.
1871.
6. Dr. Ot. Feistmantel: Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. 7
Bain, Andrew Geddes: On the Geology of S. Africa. — In: Transact. of the Geolog. Society, London; Vol. VII, 2 d. ser. pp. 175—233.
Mit Beiträgen von D. Sharpe (Secondary fossils); von D. Sharpe and J. W. Salter (Palaeozoic fossils); Sir P. de M. Grey Egerton (Fishes) und Dr. J. D. Hooker (Plants.). — Mit Tafeln XX—XXVII; darunter eine geolog. Karte, geolog. Durchschnitte und Versteinerungen.
Ist überhaupt das grundlegende Werk für die Geologie und Palaeontologie Süd-Afrikas, wenn auch einzelne Ansichten seither Berichtigungen erfahren haben.
Sutherland Dr. P. C.: Notes on the Geology of Natal in S. Africa. — In: Qu. Journ Geologl. Soc. of London; Vol. II, p. 465 et sequ.
Erwähnt Blattabdrücke und Reptilienreste aus den kohlenführenden Schichten Natals. Wyley (Andrew): Notes on a Journey in two Directions across the Colony, 1857—1858. Cape Town 1858.
Vergl. Tate, 1867 (Quart. Journ.-Geolog. Soc. XXIII, pp. 171—173).
Entwickelt Ansichten über die Stellung der einzelnen Schichtengruppen in Süd-Afrika, die grossen Theils unhalthar sind; beispielsweise erwähne ich nur die Einreihung des Enonconglomerates der Uitenhageformation beim New-Red Sandstone, und der Stormberg- schichten mit den Beaufortbeds bei den Coalmeasures ete.
Rubidge Dr. R. M.: On some points in the Geology of 8.-Africa. — In: Qu. Journ. Geolog. Soc. London. XV. pp. 195—198.
Erwähnt Glossopteris aus den Karoobeds bei Bloemkop und andere Fossilien.
Stow C. W.: On Rhenosterberg Fossils. — In: Quart. Journ. Geolog. Soc. London. XV. pp. 193—195. — Dieynodon.
Tate, Ralph.: On some Secondary fossils from South-Africa — In: Qu. Journ G. Soc. Vol. XXIII (1867). pp. 139—175. Pl. V—IX. Mit Beiträgen von Prof. T. Rupert Jones.
Enthält eine Beschreibung und Abbildung der Pflanzen aus den Karoobeds (Beaufort- beds); Gliederung der Karoobeds; eine Beschreibung von Pflanzen und Thierresten aus der Uitenhage-Formation, nebst Abbildungen; Gliederung der Schichten u. s. w. — Die Uitenhage- Formation ist als Oolith bezeichnet, was jedoch jetzt modificiert ist. Die Beaufori-Schichten sind als Trias eingereiht.
Sutherland, Dr.: Notes on an ancient Boulder clay of Natal. — In: Qu. Journ.
Spricht zuerst die Ansicht aus, dass gewisse Blockanhäufungen in Natal durch Eis- thätigkeit zusammengebracht wurden; diese übergehen in Schiefer (wohl Pietermaritz- burgschiefer); er betrachtet beide als permäsch.
Grey, George, M. D.: Remarks on some specimens from S.-Afrika. — In: Qu. J. Geolog. Soc. London. Vol. XXVII. 1871. pp. 49—51.
Enthält Mittheilungen über Kohlenpflanzen aus den Siormbergen und von Lower Al- bany. — Betreffs der ersteren Lokalität herrschte lange Zeit begründete Unsicherheit, denn in den Stormbergen ist von einer alten Kohlenformation überhaupt nichts bekannt. Neueren Ansichten von Prof. T. Rup. Jones zufolge dürften besagte Pflanzen von einer anderen Lokalität, wahrscheinlich von Europa oder Amerika, stammen.
8
1871.
1872.
6. Dr. Ot. Feistmantel:
Griesbach, C. L.: On the Geology of Natal in S.-Africa. — In: Qu. Journ. Geolog. Soc. London. Vol. XXVII, pp. 53—72. Pl. II, (Map and sections); Pl. III. (fossils).
Enthält eine gute Besprechung der Karoobeds, eine gute Charakteristik des „Boul- derbed“, mit typischer Illustration, und Beschreibungen und Abbildungen von Kreide- petrefakten. Die Karooformation wird als čriastsch angesehen.
Stow, George William: On some Points in South-African Geology. — In: Qu. Journ, Geolog. Soc. XXVII, pp. 497—548.
Von Interesse sind besonders die Durchschnitte durch die Schichten der Uitenhage- Formation (nach Stow Jurassisch) am Zwart-Kop und Sunday Flusse — (Trigoniabeds). Carruthers W.: Notes on Fossil Plants from Queensland. — In: Qu. Journ. Geolog. Soc. London. XXVIII, pp. 350—356. 2 Tafeln.
Enthält Abbildungen von einzelnen auch in den Stormbergschichten S.-Afrikas vor- kommenden Pflanzenresten.
1872—79. Lycett, John: A Monograph of the British fossil Trigoniae. — In: The Palae-
1874.
1875.
1876.
1878.
1879.
ontographical Society, 1872, 1874, 1875, 1877, 1879.
Mehrere Südafrikanische Trigonien, als Trig. conocardiiformis, Tr. Herzogi, Tr. ven- tricosa werden darin erwähnt und auch theilweise abgebildet.
Stow G. W.: Geological Notes upon Griqua-Land West. — In: Quart. Journ. of the Geolog. Society, London. Vol. XXX. (Dezember) pp. 581—680. Map and sections.
Scheidet besonders gewisse Schiefer aus, unter dem Namen Olive-shales (pp. 604 et sequ.) die wohl als Analogie der Ekkaschichten, besonders der oberen kohlenführenden Partie angesehen werden können.
Blanford H. F.: On the Age and correlation of the Plantbearing series of India and © the former Existence of an Indooceanic Continent. — In: Quart. Journ. Geol. Society. Vol. XXXI, pp. 519—542; eine Karte (Pl. XXV.).
Geinitz H. B.: Über rhätische Pflanzen- und Thierreste in den argentinischen Provinzen La Rioja, San Juan und Mendoza. Cassel 1876.
Thinnfeldia crassinervis Gein. ist, wie jetzt angenommen, ident. mit Thinnfeldia odon- topteroides Feistm. (Morr. sp.) aus den Stormbergbeds.
Owen, Prof. Richard: Descriptive and Ilustrative Catalogue of fossil Reptilia of S.- Africa, in the Collections of the British Museum. London, 1876.
Enthält die Aufzählung und Besprechung, sowie Abbildung der bis zu diesem Jahre bekannten, im Britisch. Museum sich befindlichen, Reptilienreste aus der Karooformation. Dunn E. J.: Report on the Stormberg coalfield. 4°. 36 Seiten. Cape Town. 1878. — Auszug in: Geolog. Magazine, Dezember 1879. p. 551.
Gliederung der Stormberg-Schichten. Erwähnt Pflanzenabdrücke.
Campbell J. F.: Glacial Periods. — In: Qu. Journ. Geolog. Soc. London. XXXV. pp. 98 ect. =
Spricht sich gegen ausgedehnte glaciale Perioden aus.
Dunn E. J.: Report on the Camdeboo and Nieuweldt Goal, Cape of Good Hope. Cape Town. 4°, 24 Seiten. Mit Karte und Durchschnitten. Auszug in: Geol. Magazine, 1879. December. p. 553.
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. 9
Zwischen Graaf Reynet und Beaufort West lagern Karoo-Schichten, diskordant*) auf Ekkaschichten. In diesen letzteren kommt Glossopteris und Calamites (?) vor.
1880. Ramsay A. Or.: On the Recurrence of certain Phenomena in Geological Times. Address,
British Association 1880. ‚Wiederholung glacialer Erscheinungen in verschiedenen geologischen Perioden. pp 17—20.
1881. Neumayr Dr. M.: Über einige Fossilien aus der Uitenhageformation. — In: Denk-
schriften der K. Akademie der Wissenschaften. Wien. 1881. Mathem. Naturw. Klasse. Bd. 44. Seiten 267—276. 2 Tafeln. E
1883. Lapierre E.: Note sur le Bassin houiller de Tete (Region du Zamběze). — In: An-
nales des Mines ete. Paris. 1883. Seme série. Mémoires. Tome IV. pp. 585—593. Pl. XIX.
Geologische Beschreibung der Kohlenablagerungen in der Umgebung von Tete am Zambesi. — Zwischen Morumbala und Lupata sind die Kohlenschichten von anderen, höheren (Perm oder Trias) überlagert.
Zeiller R.: Note sur la Flore du Bassin howiller de Tete (Région du Zamběze). — In: Annales des Mines etc. 8éme série. Mémoires. Tome IV. pp. 594—598. (Die Pflanzenreste erweisen sich als von oberkarbonischem Alter.
Green, Prof. A. H.: Report on the Coals of the Cape Colony. 1883. Führt den Namen „Aüimberley-shales“ für Stow’s „Oliveshales“ in Griqua-Land West ein.
1883—85. Suess, Prof. Ed.: Das Antlitz der Erde. I. Band. VI. Abtheilune. Süd-Afrika
Seiten 500—516.
Eine übersichtliche Darstellung der geolog. Verhältnisse von Süd-Afrika nach der bis zum obigen Datum zugänglichen Literatur (Seiten 539—541). Es sind archaische und palaeozoische Schichten (Devon und Carbon); Karooformation reicht vom. Perm in die Trias ete. (Doch ist wohl auch die Uitenhage Formation einzuschliessen).
1884. Blanford W. T. Presidential Address, Section C: Geology; Homotaxis as illustrated in
India. In: Report of the British Association, Montreal Meeting 1884. pp. 691—711. Reprinted in Records Geologl. Survey of India Vol. XVIII. pt. 1. (1885). Jones T. Rupert, Prof.: On the Geology of S. Afrika. Read at the British Association Meeting at Montreal, 1884. — Report Br. Assoc. 1884 pp. 736—738. Auszug in: Geologl. Magazine, October 1884. pp. 476—478.
Aufeinanderfolge der Schichten in Süd-Afrika. Die Karooformation, von den Ekkabeds hinauf, triasisch. Owen, Sir Richard: Om the Skull and Dentition of a Triassic Mamal (Tritylodon longaevus Ow.), from S. Africa. In: Quart. Journ. Geologl. Society, London, Vol. 40. pp. 146—152. Pl. VI.
Ein interessanter Sängethierrest aus den Stormbergschichten Süd-Afrika’s.
*) Eine Ansicht, die später entschieden in Abrede gestellt wird.
Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe VII. 3. 2
10
6, Dr. Ot. Feistmantel:
1884 Owen, Sir Richard: On a Labyrinthodont Amphibian (Rhytidosteus capensis Ow.)
1885.
1886.
1886.
from the Trias of the Orange Free State. In: Quart. Journ. Geologl. Society, London, Vol. 40. pp. 333—339. Pl. XVI, XVII. Ebenfalls aus den Stormbersschichten.
Penning H.: A Sketch of the High level Coalfields of S. Africa. In: Quart. Journ. Geologl. Soc. London. Vol. 40. pp. 658—673. Mit Kartenskizze und Durchschnitten.
Fritsch Dr. Gustav: Süd-Afrika bis zum Zambesi. In: Das Wissen der Gegenwart. Bd. XXXIV.
Enthält eine ziemlich übersichtliche, wenn nicht überall ganz korrekte geologische Skizze Süd-Afrika’s.
Moulle M. A.: Memoire sur la Geologie generale ete. de U Afrigue du Sud. Mit Karten- skizze und Durchschnitten. In: Annales des Mines; Mars-Avril 1885. Paris 1885.
Giebt eine übersichtliche Darstellung der allgemeinen geologischen Verhältnisse der Kap-Kolonie, besonders aber der Diamantengruben. Theilt die Karooformation in eine untere (mit Boulderbed und Ekka-Schichten), eine mittlere (mit Dieynodon ete.) und eine obere (Stormberge ete.) — Von Kimberley erwähnt er Gangamopteris und Noeg- gerathiopsis, die ich weiter beschreibe.
Sieht die Karooformation als Trias an (l. c. p. 42, sowie auf der Karte und den Durchschnitten) ; doch ist diess wohl nur von der mittleren Abtheilung angefangen der Fall.
Blanford W. T.: On additional evidence of the Occurrence of Glacial Condition in the Palaeozoic Era and on the Geological Age of the beds containing Plants of mesozoic type in India and Australia. In: Quart. Journ. Geologl. Soc. London. Vol. 42. pp. 249—260.
Enthält eine gute Zusammenstellung der auf die Entdeckung glacialer Spuren in be- stimmten Schichten in Indien, Australien und Afrika bezüglichen Daten. Die auf Seite 249 gegebene Paralleltabelle, ist, glaube ich, nicht ganz richtig, denn das, was früher als Koonap-Schichten bezeichnet wurde, ist jetzt mit den Kimberley-Schichten (Ekkaschiefer, Olive Schiefer, Pietermaritzburg Schiefer) zu parallelisieren; diese müssen dann mit den Karharbari-Schichten in Indien und Newcastlebeds in Australien verglichen werden, während die Damudas mit den Beaufortbeds zu parallelisieren wären.
Dunn E. J.: A series of Geological and Mineralogical Speeimens, collected for the Com- mission by E. J. Dunn. — In: Catalogue of Exhibits, Cape of Good Hope. London. 1886. Aufeinanderfolge der Schichten in Süd-Afrika.
Dunn E. J.: Report on a supposed extensive deposit of Coal underlying the central Districts of the Colony. — Presented to both Houses of Parliament by Command of His Excellency the Governor. April 1886. Cape Town. Mit Karte.
Das glaciale Conglomerat auf der Nordseite der Karoo ist identisch mit dem Dwyka- conglomerat im Süden; diess Dwykaconglomerat (glacial) wird dann speciell (Seiten 6—9) beschrieben; dann folet auf Seiten 10—12 die Besprechung der Blackshales.
1886.
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. 11
Mit Bezug auf die Lagerung der Schichten, heisst es Seite 5.:
ne». in fact from the Dwykaconglomerate through the Lower Karoobeds the Upper Karoobeds and the Strombergbeds, including the capping of volcanic rock there appears to be no break or want of conformity whatever“.
Jones, T. Rupert, Prof.: On the Coal Deposits of South-Africa. — In: Mining Journal, December, 4. 1886.
Eine Zusammenstellung der Ansichten Prof. T. Rup. Jones über das Vorkommen von Kohle in Süd-Afrika. Auch darin werden Zweifel erhoben gegen das Vorkommen von Kohlenpflanzen in den Stormbergen.
North F. W.. Geology of Natal. — In: Natal Official Handbook. London. 1886, pp. 27 et sequ.
Bespricht die einzelnen Formationen, das eigenthümliche Conglomerat, als „Boulderelay of Natal“ bekannt, und schreibt dann weiter:
„Ihe next series is the Pietermaritzburg*) shale, into which the heulen clay insen- sibly passes and without any distinet line of demarcation; and on these shales is de- posited the triassic formation (Karoo) containing the coalmeasures; these shales are in fact the lower portion of the iriassic formation and beneath them no coal can be looked for“.
Oldham R. D.: Memorandum on the Correlation of the Indian and Australien coal- bearing beds. — In: Rec. Geolog. Survey of India. Vol. XIX, pp. 39—47.
Enthält die Mitheilung über Herrn R. D. Oldham’s wichtige Entdeckung von Ge- schieben mit Spuren von Eisthátigkeit, in den oberen Marinen-Schichten, unter den Newcastlebeds, in N. S. Wales, Australien. Diese Entdeckung ist insofern von be- sonderer Wichtigkeit, als dadurch nachgewiesen ist, dass nicht die Hawkesbury beds, sondern die Oberen Marinen Schichten, mit dem Bacchus- Marsch Conglomerat in Victoria, mit dem Tältschir-Conglomerat in Indien und wohl auch mit dem Dwyka-Conglomerat in Süd-Afrika zu parallelisieren sind — alle genannten Schichten dürften dann von annähernd oleichem Alter sein und wohl das Ende der Karbonzeit repraesentieren ; was darauf folet ist permisch (Newcastlebeds, Tältschir Schiefer und Karharbäri-Schichten, Ekka-Kimberley-Schichten etc.), črčastsch (Damuda Schichten, Beaufortbeds) ete.
Herr C. S. Wilkinson, Governement Geologist in N. S. Wales, schreibt im Annual Report, Deptmt. of Mines, N. S. Wales, für das J. 1885, über diese Entdeckung, auf Seite 129 folgendermassen:
„In August (1885) Mr. R. D. Oldham, A. R. S. M. Deputy Superintendent of the Geological Survey of India, visited N. S. Wales for the purpose of ascertaining the relation of the coalmeasures to those of India and in examining the Upper Marine conglomerates, near Branxton, he succeeded in discovering some čceseratched pebbles“.
„The oceurrence of glacial deposits in our Upper Marine series, in the Bacchus- Marshbeds of Victoria and in the Talchir series of India, together with the same plantremains in the two latter, points to the homotaxial relationship of these geogra- phically widely separated formations“.
*) Equivalent der Ekka- und Kimberley- Schiefer. 25
12
6. Dr. Ot. Feistmantel:
1887. Cohen Prof. E.: Geognostisch petrographische Skizzen aus Süd-Afrika. II. Die Karoo-
formation, nebst einigen Bemerkungen über das palaeozoische Gebiet im südlichen Cap- lande. — In: Neues Jahrb. für Mineralogie, Geologie ete. Beilage Band V, 1887.
Eine sehr werthvolle Schrift mit Bezug auf die Geologie Süd-Afrika’s. Zuerst werden die palaeozoischen Formationen der südl. Cap-Colonie besprochen (pp. 196—205). Darin sind unter anderen die Ansichten betreffs der Stellung des Tafelbergsandsteines aus- führlich besprochen. Des Autor's Beobachtungen finden wir auf Seiten 204-205 zusam- mengefasst. Darnach wäre der Tafelbergsandstein postdevonisch, wahrscheinlich car- bonisch. Vergl. Profil 4 auf Taf. VIII. — Nach Ablagerung des Tafelbergsandsteines fanden sehr wesentliche Niveauveränderungen statt und zwischen letzterem und den nächstfolgenden Formationen (Karoo) liegt eine bedeutende Diskordanz vor.
Dann folgt die Besprechung der Kar ea (pp. 205—267). Cohen theilt selbe ein in eine: a) Untere Abtheilung (pp. 205—210) b) Mittlere Abtheilung (pp. 210—266) c) Obere Abtheilung (pp. 266—267).
Zur unteren Abtheilung gehört das Dwyka-Conglomerat, dann die Ekka-beds, denen die Pietermaritzburger Schiefer in Natal aeguivalent sind. Auf Seite 209 äussert sich Cohen folgendermassen:
„Sollte man in dem Dwyka-Conglomerat ein Aequivalent unseres Bonesenden sehen können? Nimmt man für den Tafelbergsandstein carbonisches, für die Karroo- formation triadisches Alter an, so legt die geologische Stellung die Frage jeden- falls nahe.“ :
Die mittlere Abtheilung sind die Beaufortbeds, die obere dann die Stormbergbeds. — Es ist eine Eintheilung, mit der ich vollends übereinstimme.
David, T. W. E.: On Evidence of glacial action in the Carboniferous and Hawkesbury Series, N. S. Wales. — In: Quart. Jour. Geologl. Society. Vol. 43 pp. 190—196. Bespricht die Beobachtungen über glaciale Geschiebe in Schichten, Karbonischen Alters in Australien, besonders in den oberen Marinen-Schichten von N. S. Wales, denen dann das Dwyka-Conglomerat gleichzustellen wäre. Feistmantel, Dr. 0.: Über die Pflanzen- und kohlenführenden Schichten in Indien, (beziehungw. Asien) Afrika und Australien und darin vorkommende glaciale Erschei- nungen. — In: Sitzungsb. d. königl. böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften Prag, 14. Januar, 14. October, 25. November 1887.
Darin unterschied ich in Süd-Afrika Karbonische Schichten mit Pflanzen (als oberkar- bonisch); Dwykaconglomerat und Ekka-Schichten als Perm; Beaufortbeds als Trias, Stormbergbeds und Uitenhageformation als Jura.
Gürich, Dr. G.: Überblick über den geologischen Bau des Afrikanischen Continentes. — In: Dr. Petermann's Mittheilungen. 33 Bd. 1887 pp. 257—265. Mit Übersichtskarte.
*) Dies ist Herrn Cohen’s Schreibweise;
1887.
Die Karoo-Formalion und die dieselbe unterlagernden Schichten. 13
Auf Seiten 262—263 ist die Besprechung der Karooformation, die als Aeguivalent der europäischen Dyas (Perm) und Trias aufgefasst wird (p. 263); ebenso ist diese Formation auf der Karte in dieser Weise dargestellt.
Neumayr, Dr. M.: Erdgeschichte. II. Band: Beschreibende Geologie. Leipzig 1837. — Vergleiche besonders: Seiten 191—198, 207—212, 235—239 (Karooformation); 330, 333, 376 (Uitenhageformation).
Das Werk, das bis zum Jahre der Publikation alle wichtigen geologischen Beobach- tungen und Thatsachen erörtert und wiedergiebt, ist an anderen Stellen hinreichend gewürdigt worden und ich glaube, es wird der Werth des Werkes nicht im geringsten geschmälert werden, wenn ich mir, einzig und allein in der Absicht, um weiteren Missverständnissen, mit Bezug auf gewisse sehr wichtige Thatsachen, vorzubengen, - einige kleine berichtigende Bemerkungen erlaube.
Prof. Neumayr bespricht am Ende des Kapitels über die Steinkohlenformation „das Gebiet der Glossopteris-Flora“ (l. c. pp. 191—198). Ohne weiter auf die Details der Darstellung einzugehen, will ich nur hervorheben, dass diese Art der Behandlungsweise den Eindruck hervorbringt, als wenn alle Schichten mit Glossopteris, d. h. die ganze Glossopteris-Flora, der Kohlenperiode (dem Karbon) entsprechen würden. Dies ist aber bei weitem nicht der Fall. Denn schon Prof. Neumayr selbst führt bei der Kohlen- formation aus Indien und Süd-Afrika gerade. nur die an Pflanzenpetrefakten resp. Glossopteris ärmsten Schichten, die Tältschir- und Ekkaschichten beziehungsweise, an, während die von ihm auch dort angeführten Newcastleschichten von den australischen Geologen als permisch angesehen werden. Andere Schichten, die notorisch auch Glosso- pteris führen, und diess sehr zahlreich, nämlich die Damuda-Schichten in Indien, be- zeichnet Prof. Neumayr als Aeguivalente der europ. Permbildungen (1. c. p. 211) und die Pantschet-Schichten, die auch Glossopteris enthalten, werden als Vertreter der Trias angeführt (l. c. p. 235).
Aber Glossopteris hat noch eine weitere Verbreitung. In einer vorláufigen Mittheilung über Pflanzenpetrefakte aus Tasmanien (1888) habe ich mich entschieden gegen die Auffassung einer einheitlichen und einzeitigen Glossopteris-Flora, wie sie besonders erst neulich auch Herr Dion. Stur beanspruchte, ausgesprochen; denn Glossopteris kommt in verschiedenen Horizonten vor; und zwar reicht sie: :
vom Karbon (in N. S. Wales, untere Kohlenschichten, auch Tasmanien),
durch Perm (Neweastle-Schichten, N. S. Wales, Táltschir- Karharbári in Indien, Ekka-Kimberley, theilweise Tasmanien),
und Trias (Indien, Damuda-Pantschet, S.-Afrika-Beaufort),
bis in den Jura hinauf (Dschabalpurgruppe in Indien).
In Tonkin kommt Glossopteris ausserdem in Schichten vor, in welchen neben typischen rhätischen Pflanzen, wie sie in Europa bekannt sind, auch solche aus allen Abthei- lungen des indischen Gondwäna-System vorkommen, und die von Zeiller als rhätisch an- gesehen werden. Dass diese Beobachtung Zeiller’s richtig ist, kann ich damit belegen, dass ich vor kurzer Zeit von Herrn Prof. Dr. L. Crie in Rennes eine kleine Suite von
14
1888.
6. Dr. Ot. Feistmantel:
Pflanzenabdrücken aus Indo-China zum Bestimmen erhalten habe, worin sich auf den- selben Stůcken folgende Pflanzen beisammen vorfanden:
Taeniopteris MeClellandi, O. M. (ind. Art.); Asplenium, Gruppe whitbyense Heer Glossopteris sp.; Clathropteris sp. (rhát.); Nelssonia polymorpha Schenk (rhät.); Piero- zamites Münsteri Schimp. (rhät.); Anomozamites minor (?) Bret. (rhät.); Noeggerathiopsis Hislopi Feistm. (Gondwäna-System, Indien).
Berghaus: Physikalischer Atlas. — Neue Auflage von Prof. Dr. Hermann Berghaus. — 17. Lieferung: Nro. 12. — Afrika: Geologisch. 1833. Gotha, Justus Perthes.
Separat ist Süd-Afrika (Cap-Colonie) nach Dr. A. Schenck (siehe weiter) gegeben. Das Karoobecken repraesentiert Dyas (Perm) und Trias. :
Dunn E. J.: Notes on the Ocecurrence of Glaciated Pebbles and Boulders in the so- called mesozoic Conglomerate of Victoria. — In: Transactions and Proceedings of the Royal Society of Victoria. Vol. XXIV, pp. 44—46.
Dieser Aufsatz ist mir unzugänglich geblieben — nach C. D. White (siehe weiter) erwähnt Dunn darin Petrefakte aus den Stormberg-Schichten in Süd-Afrika, nämlich: Sphenopteris elongata, Pecopteris odontopteroides, Cyclopteris cuneata und Taentopteris Daintreei.
Feistmantel Dr. 0.: Über die geologischen und palaeontologischen Verhältnisse des Gondwána-Systems in Tasmanien ete. — In: Sitzungsb. d. königl. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften Prag. 7. Dezember 1888.
Enthält unter anderen auch einige Nachträge zur Literatur Süd-Afrika’s.
Green Prof. A. H.: On the Geology amd Physical Geography of the Cape Colony. — In: Quarterly Journal Geological Society, London. Vol. 44, pp. 239—270. Mit geoloc. Durchschnitten.
Prof. Green war selbst in Süd-Afrika gewesen (1882), aber nicht für lange Zeit. Sein Aufsatz ist eine recht dankenswerthe Arbeit, die die geologischen Verhältnisse Süd- Afrika’s in ziemlich übersichtlicher Weise darstellt. Von Fossilien scheint er aber nicht viel gesammelt zu haben.
Den Tafelbergsandstein sieht er als tiefer an, als die Bokkeveldt-Schichten (Homalonotus- Schichten-Devon), eine Ansicht, die schon Bain (l. c. 1852) vertrat und neuerlich auch Dr. Gürich theilt. Als eigene Gruppe werden die Quarzite der Zuurberge, Zwarteberge und Witteberge ausgeschieden; sie führen an einzelnen Stellen Pflanzen, die entschieden für ein Karbonisches Alter sprechen. Dann folgt eine Diskordanz.
Darauf behandelt Green das Dwykaconglomerat, die Ekkabeds und die Kimberleyshales; zwischen diesen beiden nimmt er eine grosse Diskordanz an (die aber von spätern Beobachtern, wie Dunn 1886, Dr. Schenck 1888 entschieden bestritten wird). *)
Die tiefsten kohlenführenden Schichten der Stormbergschichten, nennt er Moltenobeds.
*) Der vorliegende, 1888 publicierte Aufsatz, ist, wie mir Dr. A. Schenck, 3 Juni 1888 mittheilt, wesentlich nur eine Reproduktion von Green's früherem „Report of the Coals on the Cape Colony 1883“; Prof. Green hat aber in seinem neueren Aufsatze die in seinem früheren behauptete Diskordanz noch aufrecht erhalten.
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. 15
1888. Schenck, Dr. A.: Die geologische Entwickelung Siid-Afrika's. — In: Petermann’s Mit- theilungen, 1888. Heft VIII. 4°. 8 Seiten. Mit geologischer Karte.
Dr. A. Schenck hatte 3 Jahre in Süd-Afrika mit geologischen Studien zugebracht. Einen Bericht über seine Beobachtungen habe ich schon in meinem obigen Aufsatze (1838, pp. 610—612) gegeben.
Von grösster Wichtigkeit sind seine Beobachtungen, die sich auf die Karooformation, worin alle Schichten vom Dwykaconglomerat bis zu den Stormbergschichten einbegriffen sind, beziehen.
Eine Diskordanz zwischen den Ekkabeds und Kimberley-Schiefern wird entschieden bestritten, im Gegentheil werden beide als analoge Bildungen angesehen. Seite 6 sagt Dr. Schenck:
„In Natal sind die Eecaschichten vertreten durch die sogenannten Pietermaritzburg- schiefer und in West-Griqualand durch die Kimberleyschiefer“.
„Der Umstand, dass diese Schiefer in Natal und Griqualand sich in mehr horizontaler Lage befinden, ist die Veranlassung gewesen, däss man sie früher als jüngere Bildungen ansah, wie die Eccaschichten und eine Diskordanz zwischen beiden annahm“.
„In Wirklichkeit ist die Faltung am Südrande der Kapkolonie eine stärkere gewesen, als in den weiteren nördlichen Gebieten, wo nicht nur die den Eccaschichten entspre- chenden Pietermaritzburg und Kimberleyschiefer, sondern auch noch die älteren Sandsteine der Kapformation in mehr horizontaler Lagerung sich befinden“.
Und in einem am 3. Juni 1889 an mich gerichteten Briefe spricht sich Dr. A. Schenck gegen die Annahme einer Diskordanz zwischen den Zkkabeds und Karoobeds ebenso entschieden aus. (Siehe noch weiter).
— Stur Dion.: Die Lunzer (Letten-Kohlen) Flora in den „Older Mesozoic beds of the Coalfield of Eastern Virginia“. — In: Verhandlungen der k. k. Geologischen Reichs- anstalt. 1838. Nro. 10.
Der Hauptzweck dieses Aufsatzes war die Vergleichung der „Older Mesozoic Flora of Virginia“, die von Prof. Wm. M. Fontaine (Unit. St. Geological Survey, Monographs. VI. 1883) beschrieben werden, mit jener der Lunzer-Schichten.
Zum Schlusse finden wir (pp. 10 et sequ.) aber einzelne allgemeine Betrachtungen, zu denen ich einzig und allein in der Absicht, um weitere Missverständnisse zu ver- hindern, einige kurze Bemerkungen beifügen will.
Zu Seite 11 sei bemerkt, dass weder in Indien, noch in Afghanistan, unter der Glossopteris-Flora flötzführende Schichten bekannt sind, deren fossile Pflanzen ganz nor- malen Steinkohlentypus zeigen ete. Dies ist nur in Süd-Afrika und in Australien der Fall.
Ebenso muss ich zu Seite 11 und 12 hinzufügen, dass es nicht naturgemäss ist, von einer einheitlichen Glossopteris-Flora zu sprechen, und selbe insgesammt als permisch zu betrachten; die Gründe habe ich schon vorn bei Herrn Prof. Neumayr’s Werk angegeben.
Endlich scheint es mir nicht recht möglich, dass meine Danaeopsis Hughesi (ein grosser, dichotomer und gefiederter Wedel) mit einer „gefiederten Sagenopteris (?) von
16
1888.
1889.
6. Dr. Ot. Feistmantel:
Hurr“ verglichen werden könnte einzig und allein auf Grund der geflügelten Blattrhachis (6 © jb, 122) R
Szajnocha, Dr. Lad.: Über fossile Pflanzen aus Cacheuta in der argentinischen Re- - publik. — In: Sitzb. d. K. Akad. d. Wissenschaften, Wien, Mathemat. Naturw. Classe. Bd. XCVII. Abth. I. Juni 1888. 27 Seilen. 2 Tafeln.
Interessant durch den Nachweis des Vorkommens einzelner Arten aus Süd-Afrika (Stormbergschichten), aus Tasmanien, und d. oestlichen Australien, auch in den rhä- tischen Bildungen der argentinischen Republik.
Toula Franz: Die Steinkohlen, ihre Eigenschaften, Vorkommen, Entstehung nnd national- ökonomische Bedeutung. Wien, 1888.
Bespricht pp. 114—121 auch die Glossopterisschichten und die eigenthümlichen Conglo- merate in Süd-Afrika, Indien und Australien.
Weithofer Ant.: Über einen neuen Dicynodonten aus der Karooformation. — In: Annalen des k. k. Naturh. Hofmuseums. Wien, 1888, Bd. II.
Der Horizont der Karooformation ist nicht náher angegeben; wohl Beaufortbeds. Woodward A. Smith: On two new Lepidotoid Ganoids from South-Africa. — In: Quart. Journ. Geolog. Society London. Vol. 44, pp. 138—143. Pl. VI.
Zwei Fische aus den Stormbergbeds werden beschrieben, wovon besonders die Gattung Oleithrolepis Egert. von besonderem Interesse ist, für die Parallelisierung dieser Schichten mit den Hawkesbury-Wianamatta-Schichten im oestl. Australien.
Gürich Dr. (Breslau): Beziehungen des Tafelbergsandsteines zu den Homalonotus führenden Bockeveldschichten der Capcolonie, Süd-Afrika. — In: Neues Jahrb. für Mineralogie, ete. 1889. Band II, pp. 73—80.
Im Gegensatze zu der Auffassung von Dr. A. Schenck (1. c. p. 3.), der den Tafelberg- sandstein als ein Aequivalent der Bokkeveldschichten auffasst, kommt Dr. Gůrich abermals zu der. Auffassung Bain’s zurück, wornach der Tafelbergsandstein tiefer ist als die Bokkeveld-Schichten. Dieselbe Auffassung findet sich übrigens auch bei @reen (L c. p. 240.) und auch bei Dunn. Diese Beobachtung mag wohl vollkommen richtig sein —. aber eine sehr merkwürdige Thatsache ist es doch, dass dasselbe Gebilde in- nerhalb fast derselben Zeit eine so verschiedene Auffassung erfahren sollte. Nun mag dem sein, wie ihm wolle, so scheint es mir dennoch, dass die weiteren Schlüsse des Herrn Dr. Gürich nicht ganz zutreffend sind.
Das Hauptresultat ist, dass der Tafelbergsandstein aus der Reihe der Zwartebergen, Zuurbergen- und Wittebergen-Quarzite zu scheiden habe — sonst scheint mir, dass die Änderung nicht weiter reichen muss.
Angenommen die Bokkeveldschichten seien, den Petrefacten zu Folge, devonisch, aber ohne eine weitere praecisere Bestimmung des geologischen Horizontes mit Bezug auf die Petrefakte — denn diese würde, nach der Ansicht des Herrn Dr. Gürich selbst (l..c. p. 78) „schwer möglich sein, da es im Grunde genommen dieselbe Vergesellschaftung von Arten ist, die durch alle Schichten hindurchgeht — so ist der Tafelbergsandstein bei seinem Einfallen unter die Bokkeveldschichten eventuell ein tieferes Glied dieser Formation oder er ist silurisch.
1889.
Die Karoo-Formation und die dieselbe unierlagernden Schichten. 17
Dagegen können aber die Wittebergen-, Zwartebergen- und Zuurbergen-Schichten immerhin karbonisch bleiben, zumal wir bedenken müssen, dass von Tulbagh im Westen, sowie von Grahamstown und vom Kowie-Flusse in Albany (im Osten) karbonische Pflanzen bekannt sind.
Die Hkkaschichten haben ihre eigene Flora und ist es daher nicht nöthig, die untere Grenze der Karooformation noch tiefer zu rücken (wie Dr. Gürich 1. c. p. 80 andeutet)
Ebenso unnatürlich ist die Folgerung, wenn Dr. Gůrich (l. c. p. 80) schreibt:
„Die im Quart. Journ. XXVII, 1871. p. 49. fi. (George Grey) erwähnten, anscheinend echten Kohlenpflanzen könnten wohl auch aus Eceabeds herrühren, so dass man nicht genöthigt ist, eine besondere Kohlenformation zwischen Karooformation und Witteberg- sandstein anzunehmen.“
Dr. Grey giebt als Lokalität dieser Pflanzen die Stormberge in Natal an — dort ist jedoch von Zkkabeds nichts vorhanden. — Ausserdem habe ich schon oben erwähnt, dass die Ekkabeds eine eigene verschiedene Flora haben, also können wohl nicht auch noch Kohlenpflanzen aus ihnen stammen. Nach dem oben erwähnten repraesentieren wohl die Wittebergsandsteine die Kohlenformation.
Übrigens stammen, wie schon vorn erwähnt, Dr. Grey’s Kohlenpflanzen höchstwahr- scheinlich gar nicht aus Süd-Afrika.
Jones, T. Rupert: Gliederung der Schichten in Süd-Afrika.
Durch gütige Vermittelung des Herrn W. T. Blanford hat mir Herr Prof. T. Rupert
Jones eine übersichtliche Darstellung der geologischen Schichtenfolge in Süd-Afrika übersendet; der Begleitbrief an Herrn W. T. Blanford trägt das Datum 9. Juli 1889 — und stellt daher obige Übersichtstabelle Prof. T. Rupert Jones’ neueste Ansicht dar- über dar. Ich werde diese Tabelle an einer anderen Stelle mittheilen. Stapff, Dr. F. M.: Das „glaciale“ Dwykaconglomerat Süd-Afrika’s, — In: Allgemein- verständliche naturwissenschaftliche Abhandlungen. Heft 5. (Separat-Abdruck aus der „Naturwissenschaftlichen Wochenschrift“. Redaktion: Dr. H. Potonié). Berlin 1889. Mit Kartenskizze (nach Dunn 1886) und Durchschnitt nach Green (I. c. Fig. 4. stark verkürzt). i
In dieser Schrift bemüht sich der Autor zu zeigen, dass das Dwykaconglomerat in Sůd-Afrika, das jetzt nach dem Vorgange verschiedener Beobachter und auf Grund seiner Analogie mit ähnlichen Conglomeraten in Indien und Australien, fast allgemein als glacial angesehen wird, trotz der an ihm vorkommenden, scheinbar dafür spre- chenden Merkmale, nicht glacial sein müsse (I. c. p. 25). Auf diese Frage hier näher einzugehen ist nicht meine Absicht — jedenfalls stelle ich mich in diesem Punkte auf die Seite der Majorität — ich will nur auf einzelne Stellen hinweisen, die einer gewissen Berichtigung erfordern.
Dr. Stapff bespricht vorerst Green's Profil, dann Dunn’s Karte aus 1886 und übergeht dann zur Besprechung der geologischen Stellung der Karooschichten. Darin ist eine ziemliche Confusion angerichtet, indem Herr Dr. Stapff in der auf Seite 12 gegebenen Schichtentabelle folgende Glieder annimmt:
Mathemamatisch-nalurwissenschaftliche Classe. VII. 3. 3
1889.
6. Dr. Ot. Feistmantel:
Dwykaconglomerat (und Eccabeds ?). Flötzleerer Sandstein des Karbon,
Kimberleyshales — Glossopteris (Karbon oder) unterste Dyas,
Lower-Karoo — Saurier,*) verkieselte Hölzer. — Rothliegendes,
Upper-Karoo — Dicynodon ete. — Trias,
Stormbergbeds — Phyllotheca, Equisetites, Cycadeen, Pecopteris, Reptilien (Diey- nodon nicht) — Rhaet.
Zu dieser Tabelle ist zu bemerken: Die Cycadeem aus den Stormbergschichten sind nicht näher bezeichnet und wurden solche bis jetzt überhaupt nicht erwähnt.
Lower-Karoo nach Jones sind die Beaufortbeds, und die Upper-Karoo sind die Storm- bergbeds. Nach Dunn sind Lower-Karoo die Ekkabeds, und die Upper-Karoo sind die Beaufortbeds. Nach Moulle sind Lower-Karoo (Etage inférieur) = Ekkabeds und Kim- berleyschichten, Middle-Karoo (étage moyenne) — Beaufortbeds, und Upper-Karoo (stage supérieure) = Stormbergbeds. Ähnlich nach Cohen und Dr. A. Schenck. Obige Eintheilung Dr. Stapf’s ist daher eine ganz willkürliche, mit den bekannten Thatsachen gar nicht im Einklange stehende; die gegebene Tabelle ist daher nicht im geringsten massgebend.
Was nun noch die specielle Besprechung des Dwykaconglomerates anlangt, so sind jedenfalls die analogen Bildungen in Indien, in Victoria und N. S. Wales ungenügend berücksichtiget worden, und sind wohl auch in dieser Richtung Dr. Stapff’s Resultate nicht als entgiltis zu betrachten.
White, C. D.: Carboniferous glaciation in the southern and eastern Hemispheres. With some notes on the Glossopteris-Flora. — In: American Geologist. May 1889 pp. 299—530.
Ist eine übersichtliche Darstellung der geolog. Verhältnisse in Indien, Australien und Afrika jener Schichten, welche glaciale Conglomerate und Glossopteris führen. Aber auch hier sind einzelne Stellen, die einer Berichtigung bedürfen.
Auf Seite 302 schreibt z. B. C. D. White wie folgt:
„The Beaufort terrane is not well known. Vertebrate remains, described by Owen and pronounced by him to be carboniferous . . . have been found.“
Ich glaube Prof. Owen hat die Wirbelthierreste der Beaufortschichten (Dieynodon ete)-nirgend als karbonisch bezeichnet; im Gegentheil in seinem Catalogue ete. 1876, p. VIII. (Introduction) schreibt Prof. Owen wie folst:
„The question lies between the triassic and the upper carboniferous periods; but the more generally adopted reference of the Beaufortbeds and, especially, the Stormberg- beds to a triassic age has been proviosionally assigned in the notices of the localities in this Catalogue.“
Und bei der Besprechung der einzelnen Arten, lesen wir bei der Lokalitäts- angabe stets:
„From a triassie formation ete.. . .“ —
Auf Seite 310 schreibt Herr C. D. White mit Rücksicht auf die Schichten von Iguana Creek und auf die Avonsandsteine:
*) Nicht gesagt, welche?
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. 19
„These two terranes are generally regarded as Devonian, thoush Feistmantel considers the latter (nämlich Avon river sandstones) as Carboniferous.“
Hier ist hinzuzufügen, dass die Avonriversandsteine mit Lepidodendron australe Me’Coy, von jeher, allgemein als (unter) karbonisch betrachtet wurden und werden. Ich kann hier nur auf Me’Coy’s ursprüngliche Beschreibung des Lep. australe (Pro- dromus Pal. Victoria 1874. Dec. I) dann, auf Brough Smyth's Report 1876, Langtree and Murray, Geolog. Collection. Colon. and Ind. Exhib. Vict. Catal. 1886 ete. hinweisen
Eine Berichtigung erfordert auch die Stelle auf 313, wo C. D. White schreibt:
„Each of these great terranes of India, Africa and Australia contains coal-seams with floras .... which.. . . find their nearest European allies in the mesozoic, and for the most part in the Jurassic. Likewise they all contain in their lower members faunas which are distinctly characteristic of the Carboniferous period and are largely identical with those of that age in Europe and America“.
Hier muss ich entschieden erklären, dass weder in Indien (nämlich im Gebiete des Gondwäna-Systems) noch in Afrika, unter den Schichten des Gondwdna-Systems, bezie- humgsweise der Karooformation Schichten liegen, die eine charakteristische karbonische Fauna enthalten; diess ist einzig in Australien der Fall, während in Afrika eine ober- karbonische Flora unter der Karooformation lagert, in Indien aber überhaupt nur ver- steinerumgsleere Schichten das Gondwána-System unterlagern.
Noch muss ich einige Worte zu der Tabelle zufügen, die Herr ©. D. White auf Seite 316 reproduciert und gewissermassen der von mir vorgeschlagenen und von ihm auf Seite 319 angeführten, entgegenstellt. Herr C. D. White scheint jene als die richtigere anzusehen, was er auch in einem an mich gerichteten Briefe zum Ausdruck bringt — auf diesen komme ich noch weiter zu sprechen. Aber einzelne Bemerkungen werden hinreichen zu zeigen, dass die genannte Tabelle nicht in jeder Beziehung korrekt ist.
Die Stormbergschichten sind wohl ganz richtig. parallelisiert.
Die Beaufortbeds sind wohl richtig als Trias eingereiht — obzwar nach C. D. White's eigener Beschreibung Seite 305 es eher den Anschein hat, als wenn er sie als permisch ansehen möchte (doch waren dort, wie schon gezeigt, die Praemissen nicht richtig).
Diesen Beaufortbeds werden nun nur die Pantschet-Schichten in Indien und Wiana- matta in N. S. Wales gegenüber gestellt — dies ist nicht richtig; die Wianamatta Schichten (und vielleicht auch die Hawkesbury-Sch.) entsprechen den Stormbergschichten, und neben den Pantschet glaube ich müssen auch noch die Damuda-Sch. den Beaufort Schichten gegenüber gestellt werden.
Die Damůda-Schichten sind in seiner Tabelle einerseits den Hawkesbury-Sch. in Australien, andererseits den Koonap (Kimberley) Sch. gegenübergestellt; keines von beiden ist richtig; die Koonap-Schichten gehören zu den Ekkabeds, und die Hawkes- bury sind jedenfalls etwas höher als die Damudas. Alle drei genannten werden aber als Permian bezeichnet. Doch ist hinreichend bekannt, oder sollte so sein, dass die australischen Geologen, besonders C. S. Wilkinson*) die Hawkesbury-Schichten mit
*) Vergl. auch ante David (T. W. E.), I. c. pp. 190—196. BE
20
6. Dr. Ot. Feistmantel:
Entschiedenheit als triasisch ansehen; die Damuda-Schichten sind es meiner Ansicht nach auch, aber die Koonap- resp. Kimberley-Sch. sind tiefer.
Zwischen den Koonap-Schichten (Kimberley) und den Ekkaschichten wird eine „Uncon- formity“ augenommen, und dieser werden die Karharbari- Schichten in Indien und die Newcastlebeds in Australien gegenübergestellt.
Was die „Unconformity“ anbelangt, so hätte wohl Herr C. D. White auch die Auf- sätze von Dunn (1886) und besonders von Dr. A. Schenck 1888 berücksichtigen sollen, von denen besonders der letztere deutlich erklärt, was für eine Bewandtniss es mit dieser sog. Unconformity habe.
Die Koonap-Schichten werden jetzt von T. R. Jones selbst mit den Ekka-Schichten vereinigt, während Dr. A. Schenck den Nachweis führt (wie es schon vorher auch Dunn 1886 that), dass die Kimberleyshales den Ekkabeds aeguivalent sind; ein Ver- hältniss, wie wir es in Indien zwischen Karharbäri- und Taltschir-Schichten finden — diese Schichtengruppen sind dann den Newcastlebeds analog, gerade so wie die gla- cialen Conglomerate unter ihnen, den oberen Marinen-Sch. in Australien, beziehw. N. S. Wales.
Unrichtig ist auch die Angabe in der dritten Colonne, dass die Newcastlebeds „Carboniferous invertebrates“ enthalten — diese gehören in die „Upper marine beds“. — Ebenso ist die Zusammenstellung in der mittleren Colonne:
„Talchir.
Speckled Sandstone.
(Glacial).
Upper Carbonif. invert.
Carbonif. Vert“. nicht naturgemäss und kann insofern Missverständnisse hervorbringen, als man denken könnte, dass die ganze Taltschir-Gruppe dem Speckled-Sandstone gleichkomme, und auch „Upper Carbonif. invert.“ führe — indessen haben beide nur das glaciale (?)
Conglomerat analog, während die Petrefakte der Tältschir-Schiefer (über dem Conglo- merat) nur aus Pflanzen bestehen, und von „Upper Carbonif. invert.“ nicht eine Spur vorhanden. ist.
Wenn die Schichten in Süd-Afrika (unter der Karooformation) mit karbon. Pflanzen den Lepidodendron-Sandsteinen in Australien, die entschieden wnterkarbonisch sind, gleichgestellt werden, so ist dies, meiner Ansicht nach in nichts begründet, wie aus meinen weiteren Mittheilungen vielleicht ersichtlich werden wird, besonders mit Rücksicht auf die Steinkohlenablagerung am Zambezi in der Gegend von Tete.
Ich muss aber zugleich eingestehen, dass Herr C. D. White seine Nichtübereinstimmung mit mir, betreffend das Alter einiger der genannten Schichten in der coulantesten Weise ganz offen mir bekannt machte, zugleich aber in anderer Beziehung seine volle An- erkennung mir gegenüber erklärte; in einem, Washington 10 June, 1888, datierten Briefe schreibt er darüber folgendermassen.
„While I must confess that I do not entirely agree with You as to the age of some of the plantbeds I cannot express in too high terms of praise my appreciation
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. 921
of Your great and most valuable contributions to the science in the form of the Gond- wána-Flora and Your memoirs on the Australian flora. It cannot be too highly esti- mated and I fear, that in my disagreement as to time I have failed to give You the deserved praise for Your palaeontological work — an oversight I shall take pleasure in correcting in any subseguent notes relating to the matter at hand“.
Ich habe oben gezeigt, worin Herrn C. D. Whites Abweichung von mir besteht, und wie weit dieselbe begründet ist.
Ich übergehe nun zur Schilderung der einzelnen Formationsglieder in Süd-Afrika, wobei besonders auf die im Vorigen angegebene Literatur Bezug genommen werden soll.
Geologisch-palaeontologischer Theil.
In dieser Abtheilung will ich es versuchen, eine gedrängte Darstellung vorerst der geologischen Schichtenfolge in Süd-Afrika zu geben, so weit uns selbe besonders nach den neuesten Beobachtungen und Darstellungen von Prof. T. R. Jones, E. Cohen, Prof. Green, Dr. A. Schenck, Dr. Gürich etc. bekannt wurden.
Den Verhältnissen angemessen, sind die einzelnen Schichten am zweckmässigten in Gruppen gereiht und bei jeder dann auch die palaeontologischen Verhältnisse erörtert.
I. Archaische Gruppe.
Die Glieder dieser Gruppe sind von wenig Interesse für den gegenwärtigen Zweck, da sie keine organischen Reste führen. Es sind Gneisse, Granite, verschiedene kry- stallinische Schiefer, Quarzite, quarzitische Sandsteine ete., dieals Namaqua- und Malmsburyschichten, sowie neuerdings auchals Swasischichten bezeichnet werden (Vrgl. Dr. A. Schenck 1. c. pp. 1—2). Sie entsprechen im Ganzen den europäischen ar- chaischen Bildungen, doch schliessen sie höchst wahrscheinlich, als Malmsbury- Schichten, auch noch den grössten Theil des Silurs (metamorphosiert und ohne Verstei- nerungen) ein.
U. Palaeozoische Gruppe. (Kapformation nach Dr. A. Schenck).
Hier betrachte ich jene Formationen, welche den Petrefaktennachalspalaeozoisch sich offenbaren, ohne damit sagen zu wollen, dass nicht auch das eine oder andere Glied der nächsten Gruppe auch noch palaeozoisch sein könnte.
Die Schichten dieser Abtheilung, die eine mächtige Folge von Sandsteinen, Schiefern und Kalksteinen bilden und zumeist marinen Ursprungs sind, lagern diskordant auf den oben angeführten Schichten der archaischen Gruppe.
Die Schichten, um die es sich hier handelt, sind a) der Tafelbergsandstein, b) die Bokkeveldschichten und c) die Schichten der Zuurbergen, Zwartebergen und Wittebergen. Die Abtheilungen d) und c) sind petrefaktenführend.
22 6. Dr. Ot Feistmantel:
Die von mir gewählte Aufzählung a) b) c) bezeugt nicht etwa die geologische Auf- einanderfolge, sondern ist nur eine einfache nummerische Aufzählung der einzelnen Glieder; denn die geologische Folge scheint nicht definitiv bestimmt zu sein, da selbst in neuester Zeit selbe fast zu gleicher Zeit ganz verschieden angegeben wird.
Bain (l. c.) fasste den Tafelbergsandstein als tiefstes Glied auf. In seinem Profil (l. c. Pl. XXI. Nro. I.) zeichnet er Schichten, die dieselben sind, wie am Table Mountain bei Capetown (daher Tafelbergsandstein), wie sie zwischen Michel Pass und Ceres unter Schichten der Bokkeveldberge einfallen. — Eine ähnliche Auffassung finden wir bie Dunn (sieh Schenck 1. c. p. 3), ebenso bei Prof. Green (I. c. p. 240—241).
Prof. T. Rup. Jones (1884) setzt dagegen den Table Mountain Sandstone über die Bokkeveldschichten; dasselbe thut E. Cohen (1887). Dr. A. Schenck (l. c. 1888) fasst beide als aequivalente Bildungen auf. Neuster Zeit aber (1889) weist ihm Dr. Gürich abermals eine Stellung unter den Bokkeveldschichten an, indem er dies an einem, durch den Tafelberg über Paarl und Ceres nach Karooport gezogenen geolog Profile erläutert.
Bei dieser Frage ist jedenfalls zu bedauern, dass der Tafelbergsandstein bis jetzt keine erkennbaren Fossilien geliefert hat.
Nun aber ist für das Verhältniss zu der nächsten Gruppe, nämlich zur Karoofor- mation, die höhere oder tiefere Lagerung des Tafelbergsandsteines oder der Bokke- veldschichten vorläufig von keiner weiteren Bedeutung; wichtiger aber sind schon die Verhältnisse der Zuurberge- Zwarteberge- u. Witteberge-Schichten. Diese werden fast durchwegs als oberste Glieder der in Rede stehenden Gruppe angesehen, obzwar ihnen auch mitunter eine verschiedenfache Deutung gegeben wird.
Hier dürften uns vielleicht die palaeontologischen Verhältnisse am besten den Weg weisen.
Die Bokkeveldschichten bilden einen bestimmten Horizont; sie führen marine Thierreste, welche ohne weiters als devoniseh anzusehen sind.
Die hauptsächlichsten aus diesen Schichten beschriebenen Petrefakte sind: *)
Homalonotus Herschel® Murchison. 1852 J. W. Salter in Bain, 1. c. p. 215, Pl. XXIV. fig. 1—7. Lokalitát: Gydow Pass, Leo (Lieun) Hoek, Warm Bokkeveld (alles in der Umgegend von Ceres). Phacops (Cryphaeus) Africanus Salt. 1852, Salter, 1. c. p. 218, Pl. XXV. £ 1—9. Lokalität: Gydow-Pass, Hottentots-Kloof, Cedarbere. Phacops Cajffer Salt. 1852, Salter, 1. c. p. 219. Pl. XXV. f. 10—13. Lokalität: Gydow-Pass, Leo Hoek.
*) Selbe finden sich in Bain, l. c. pp. 203 et sequ., beschrieben und abgebildet (von Sharpe und Salter) ; eine Aufzählung ist bei Dr. A. Schenck (l. c. p. 3) und auch Dr. Gürich führt einzelne Arten an (l. c. pp. 77—78).
23
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten.
Typhloniscus Baini Salter. 1852, Salter 1. c. p. 221. Pl. XXV. £. 14.
Lokalität: Gydow-Pass.
Terebratula Baini Sharpe. 1852, Dr. Sharpe, in Bain, I. c. p. 208. Pl. XXVI. £. 11—12.
Lokalität: Warm Bokkeveld.
Spůrifer Orbigwü M. & Sh. 1846, Morris and Sharpe in Qu. Journ. Geol. Soc. Vol. II. pl. XI. £ 3.
1852, Sharpe 1. c. p. 207. Pl. XXVI. £ 3, 4 & 6. Lokalitát: Warm Bokkeveld. Spirifer antareticus Morr. & Sh.
1846, Morris and Sharpe, 1. c. pl. XL. £f. 2. 1852, Sharpe, 1. c. p. 206. Pl. XXVI- 1152 5.
Lokalität: Warm Bokkeveld. Orthis palmata M. & Sh.
1846, Morris and Sharpe l. c. pl. X, £ 3. 1852, Sharpe, 1. c. p. 207. Pl. XXVI, £. 7—10.
Lokalität. Cold Bokkeveld, Warm Bokkeveld, ‚Cedarberg, Hottentots-Kloof.,
Kokmans Kloof.
Strophomena Baini Sh. 1852, Sharpe I. c. p. 208. Pl. XXVI, £ 13, 17.
Lokalität: Warm Bokkeveld.
Strophomena Sulivani M. & Sh. 1846, Morris and Sharpe 1. c. pl. X, £ 1. 1852, Sharpe 1. c. p. 209. Pl. XXVI, £. 18, 19.
Lokalität: Warm Bokkeveld.
Chonetes sp. indeterm. 1852, Sharpe, l. c. p. 209. Pl. XXVI, f. 14—16.
Lokalität: Warm Bokkeveld.
Orbicula Baini Sh. 1852, Sharpe, 1. c. p. 210. Pl. XXVI, f. 20—23.
Lokalität: Gydow-Pass, Hottentots-Kloof., Cedarberg. Solenella antigua Sh.
1852, Sharpe, 1. c. p. 210. Pl. XXVII, £. 1.
Lokalitát: Leo Hoek.
Solenella rudis Sh. 1852, Sharpe, 1. c. p. 211. Pl. XXVII, f. 6.
Lokalität: Hottentots-Kloof.
Cleidophorus (Cueullela) Africanus Salter. 1852, Sharpe, 1. c. p. 211. Pl. XXVII, £. 2, 4.
Lokalitát: Cedarberg, Gydow-Pass.
24
6. Dr. Ot. Feistmantel:
Cleidophorus (Cu cullela) abbreviatus Sh. 1852, Sharpe, 1. c. p. 212. Pl. XXVII, f. 3. Lokalität: Gydow-Pass.
Leda inornata Sh. 1852, Sharpe, 1. c. p. 212. Pl. XXVII, £. 5. Lokalität: Hottentots Kloof.
Leptodomus (?) ovatus Sh. 1852, Sharpe, 1. c. p. 212. Pl. XXVII, £. 7. Lokalität: Leo Hoek.
Sanguinolites (?) corrugatus Sh. 1852, Sharpe, 1. c. p. 212. Pl. XXVII, £. 8. Lokalität: Leo Hoek.
Modiolopsis (?) Baini Sh. 1852, Sharpe, 1. c. p. 213. Pl. XXVII, £. 9. Lokalität: Leo Hoek.
Anodontopsis (?) rudis Sh. 1852, Sharpe, 1. c. p. 213. Pl. XXVII, £. 10. Lokalität: Leo Hoek.
Littorina (?) Baini Sh. 1852, Sharpe, 1. c. p. 213. Pl. XXVIL f. 11—12. Lokalitát: Gydow-Pass. ©
Conularia Africana Sh. 1852, Sharpe, 1. c. p. 214. Pl. XXVII £. 13. Lokalität: Cedarbers.
Theca subaegualis Salter. 1852, Sharpe, 1. c. p. 215, fig. 3, 4, on p. 214. Lokalitát Warm Bokkeveld.
Tentaculites crotalinus Salter. 1852, Salter, 1. c. p. 222. Pl. XXV, fig. 15—18. Lokalität: Warm Bokkeveld, Hottentots-Kloof.
Bellerophon (Euphemus) guadrilobatus Salter. 1852, Salter, 1. c. p. 214, fig. 1—2. Lokalitát: Warm Bokkeveld.
Ausserdem fůhrt Salter noch an:
Serpulites Sica Salter 1. c. p. 222. Pl. XXV, f 19, Warm Bokkeveld; und Ophiocrinus
Stangeri, Salter, 1. c. p. 223. Pl. XXV, f. 20. Lokalität nicht sicher gestellt.
Der Schluss betreffs dieser Überreste ist 1. c. p. 224 zu finden, und er lautet dahin,
dass sich die Autoren (Sharpe and Salter) gezwungen sehen, die Formation als devonisch anzusehen: „hence we are compelled to regard the formation as Devonian“.
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. 25
Ein bestimmter Horizont der Devonformation wird nicht angegeben, wie es auch Herr Dr. Gůrich (l. c. p. 78) zum Ausdruck gebracht hat und wird man hier wohl an die ganze Devonformation denken můssen.
Ist diesem so, und fällt der Tafelbergsandstein bei Ceres in der That unter die Bokkeveldschichten ein, so ist er entweder álter als Devon, oder bildet ein tieferes, bis jetzt versteinerungsleeres Glied der Devonformation.
Dagegen aber werden die Witteberge-Zuurberge- u. Zwarteberge-Schichten als höher anzusehen sein, zumal in ihnen an einzelnen Stellen wirklich Steinkohlenpetre- fakte (Pflanzen) aufgefunden werden. In dieser Weise sehen wir diese Gruppe bei Green (I. c. p. 241) und anderen aufgefasst.
Die von G. Grey (1871, 1. c. pp. 49—51) aus den Stormbergen citierten Karbon- pflanzen, sind, wie schon vorn erwähnt, höchst wahrscheinlich unrichtig, als von Süd-Afrika stammend, angegeben worden. Dagegen werden solche von anderen Orten angegeben.
Das Hauptgebiet scheint die Provinz Albany (Umgebung von Grahamstown, der Kowie river) mit den Zuurbergen zu sein; doch auch aus dem weiteren Westen werden Karbonpflanzen eitiert; ebenso im Norden, aus der Umgebung von Tete am Zambesi-Flusse.
Folgende Arten oder Gattungen werden angegeben:
1. Aus den Kohlenschichten von Lower Albany erkannte Carruthers (Grey, L. c. p. 54) eine Sigillaria.
An derselben Stelle heisst es weiter:
„In the micaceous shales of this series (Lower Albany coalfield), collected by Mr. Neate at Port Alfred, Mr Bristow F. R. S. has detected Sigillaria, Stigmaria, Lepido- strobus, Halonia and Selaginites, as reported by him to the Colonial Secretary in May 1870*.
2. In den Sammlungen der Geological Society of London, ist ein Exemplar von der Mündung des Kowie-Flusses, das als:
Lepidophloeus (?) (Jones 1886) angeführt wird.
3. Aus dem Grahamstown-quarry wird eitiert: Lepidodendron near obovatum Stbg. Sigülaria sp. . . «
Diese befinden sich nach einer brieflichen Mittheilung von Prof. T. R. Jones im British Museum.
4. Ausserdem wird angeführt:
Lepidodendron von Swellendam und Riversdale (nach Wylie). Knorria, von Swellendam (nach Dr. Rubidge). — Diese Angabe findet sich in dem Aufsatze von Prof. T. Rup. Jones 1886.
5. Doch auch weiter im Westen werden Karbonpflanzeu angeführt, nämlich aus der Umgegend von Tulbagh:
Calamites, Eguisetum, Lepidodendron. (Vergl. Griesbach, 1871, p. 57.).
Wenn wir nun die Überreste von Karbonpflanzen in der Kapkolonie zusammenstellen, so ergiebt sich:
Equisetum sp. Tulbagh. Calamites sp. Tulbagh.
Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe VII. 3. 4
26 6. Dr. Ot. Feistmantel:
Selaginites sp. Port Alfred, Lower Albany coalfield.
Lepidodendron nahe L. obovatum Stbg., Grahamstown-guarry. Lepidodendron sp. Tulbach, Swellendam und Riversdale.
Lepidostrobus sp. Port Alfred, Lower Albany coalfield.
Lepidophloeus (?) sp. Mündung des Kowie-Flusses.
Halonia sp. Port Alfred, Lower Albany coalfield.
Knorria sp. Swellendam.
Sigillaria sp. Port Alfred, Lower Albany coalfield; Grahamstown-quarry. Stigmaria sp. Port Alfred, Lower Albany coalfield.
Diess sind zwar alles nur generisch bestimmte Pflanzenreste — doch scheint mir das Ensemble eher für echtes (oberes) Karbon, als für Unterkarbon (etwa Culm) zu sprechen. Jedenfalls aber beweisen diese Reste deutlich genug, dass auch in der Kapkolonie karbonische Schichten, wie sie in Europa und Amerika vorkommen, entwickelt sind.
Diese Pflanzen als aus den Ekkaschichten kommend anzusehen, wie es Dr Gůrich (1. c. p. 80) thun möchte, ist wohl unzulässig, denn erst auf diesen Schichten mit Karbonpflanzen lagert das Dwykaconglomerat, und dann erst die Ekkaschichten die, wie wir bald sehen werden, ihre eigene Flora haben.
Aber noch mehr. Auch noch etwas weiter nördlich, nemlich am Zambesi-Flusse bei Tete, sowie nordwestlich und südoestlich hievon, dem Zambesi entlang, sind Schichten bekannt, die der Steinkohlenformation angehören.
Herr Bergingenieur E. Lapierre hat eine kurze Beschreibung dieses Terrains 1883 (l. e.) gegeben. Ein Durchschnitt (fig. 7.) auf Pl. XIX, der von Morumbala, nahe der Mündung des Zambesi, in nordwestlicher Richtung über Sena und Tete bis in die Chi- cova-Ebene geführt ist, veranschaulicht einigermassen den geologischen Bau der Gegend.
Die Unterlage bilden Steinkohlenschichten, diebeiMorumbala von Granit, bei Lupata und Kebrabasa von anderen Eruptivgesteinen (vielleicht Diorit) durch- brochen werden.
Zwischen Morumbala uud Lupata liegt eine Schicht mittelkörniger, rother Sand- steine, die eine Ähnlichkeit mit gewissen permischen oder triasischen Sandsteinen besitzen. ’
Die Kohlenlager sind östlich von Tete gelegen, und zwar in einem Terrain, das westlich vom Zambesi, nördlich von seinem Zuflusse Rovugo, südlich vom Zuflusse Muarase und östlich von archaischen Gesteinen begrenzt wird.
Die Kohle variert in Mächtigkeit von 30—40 centim. bis zu 12 und 14 m. Brennt gut, giebt ziemlich gute Coaks, hinterlässt aber 12—18°/, Aschengehalt.
Herr Lapierre hatte auch mehrere Petrefakte gesammelt, die von Herrn R. Zeiller bestimmt und aufgezählt wurden (1883, 1. c.).
Die Arten waren:
Calamodendron eruciatum Sternbg. sp. Annularia stellata Schloth. sp. Sphenophyllnm oblongifolium Germ. et Kaulf. Sphenophyllum majus Brong. sp.
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. 27
Pečopteris arborescens Schloth. sp.; auch fruktifizierend.
Pecopteris cyathea Schloth. sp.
Pecopteris unita Brongt.
Pecopteris polymorpha Brongt.
Alethopteris Grandint Brongt. sp.
Callipteridium ovatum Brongt. sp. Herr R. Zeiller betrachtet diese Flora als der oberen Steinkohlenformation an- gehörig.
Wir gelangen also zu den folgenden Resultaten:
1. Im Süden Afrika’s, sowohl in der Kapkolonie als am Zambesi finden sich Schichten abgelagert, die den Petrefakten nach als Steinkohlenformation aufgefasst werden müssen.
Selbe offenbaren sich den Pflanzenpetrefakten nach wohl als obere Steinkohlenformation.
2. In der Kapkolonie lagert auf diesen Schichten die Karooformation; am Zambesi finden sich darauf gewisse rothe Sandsteine, die höchstwahrscheinlich die Karoo- formation repraesentieren.
3. Es werden daher selbst die tiefsten Glieder der Karooformation nichtälter als oberes Karbon sein können.
Eine Übersichtstabelle möge die Gliederung der archaischen und palaeo- zoischen Schichten bei einzelnen Autoren veranschaulichen:
| Prof. T. Rup. Jones Prof. A.H. Green | Dr. A. Schenck : ; E. Cohen 1887 : Dr. Gůrich 1889 1884 8 1888 1888 Carboniferous: Carbonisch ? 5. Witteberge and — Quarzites of the Zu- ) ? Zuurberge Quar- urbergen, Zwarte- zite. bergen and Witte- bergen. Kern tion: ae: h i in. ES: bergsandstein den 4. Table Montain Tafelbergsandstein Bokkoveldschichten en: (und zwar zumeist Unconformity. den obersten Glie- ee dern) aequivalent. ROTER Die Zwarteberge- u. uurbergquarzite : 2 3. Bokkeveld Beds. | Bokkeveldbeds- Bokkeveld-Beds- zál tý Glam As Mieten devonisch. Devonian. bergsandstein zu | Bokkeveld-Schich- Table Mountain vereinigen. Sandstone. ten-Devon. — Tafelbergsandstein- Great Unconformuty. Raleraien Unter: Siluřian (?) : Süd-afrikanische 2. Malmsburybeds. Malmsburybeds- Malmsbury-Beds. Prnformation: Nama hat wordevonisch. er Swasi-Schichten, at Di = es Namaqua- u. Malms- i bury-Schichten.
4*
28 6. Dr. Ot. Feistmantel:
Dagegen erlaube ich mir, auf Grund der vorhergehenden Beobachtungen, sowie mit hinreichender Würdigung des Vorkommens von karbonischen Pflanzen, folgende Glie- derung vorzuschlagen:
Karbonisch (wohl ( Zuurbergen-Zwartebergen und Wittebergen-
l nischen marinen Petrefakten.
zumeist obere Ab- © Schichten in der Kapkolonie; ebenso die Kohlenschichten theilung) bei Tete am Zambesi. Mit karbonischen Pflanzen. Deo f Bokkeveldschichten in der Kapkolonie — mit devo- |
Unterstes Devon! Tafelbergsandstein. (Nach Dr. Gürich).
Kapformation (nach Dr. A. Schenck)
==
Sůdafrikanische ( Malmsburyschichten — (Theilweise Silur metamorphisch). Primárformation (z. Th. metamorphisch).( Namagualand-Schiefer, Gneiss etc.
II. Gruppe der Karoo-Formation. *)
Über den eben besprochenen palaeozoischen Gesteinen folgt eine interessante Gruppe von Schichten, die lange unter dem Namen der Karoo-Formation bekannt ist, und sowohl durch ihre stratigraphischen, petrographischen und palaeontologischen Verhältnisse einerseits, als auch durch ihre Beziehungen zu anderen Formationen, namentlich in Indien und Australien anderseits, stets das Interesse der Geologen und Palaeontologen geweckt hat.
Diese Formation hat eine grosse Ausdehnung und zwar in der Mitte der Kapko- lonie, wo sie den Grund der Grossen Karoo bildet, dann in Kafrarien, in Natal, im Basutolande, im Orange Free State und in Griqua-Land West.
Im Süden legt sie sich an die Witteberge-Zwarteberge und Zuurberge- Schichten, im Westen an die Bokkeveld-Berge an.
Sie setzt sich aus verschiedenen Schiefern, Schieferthonen, Mergelschiefern, Sand- steinen und Conglomeraten zusammen.
Einzelne ihrer Glieder führen Petrefakte, aber bis jetzt sindnur Landpflanzen, Reptilien, Fische und wie es scheint Süsswassermuscheln bekannt, so dass wohl
hier mit Recht auf einen nicht marinen Ursprung dieser Karooformation ge- schlossen wird.
*) Vielfach auch Karroo, Kart, oder Karrü geschrieben. So benannt nach der „Grossen Karoo“ in der Kapkolonie, welche zumeist aus Schichten dieser Formation besteht.
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. 39
Was das Alter dieser Formation betrifft, so war es für lange Zeit ein Gegenstand lebhafter Diskussionen und kann wohl auch bis jetzt nicht mit vollkommener Sicherheit festgestellt werden — aber aus dem, was schon oben über das Alter der Steinkohlenschichten gesagt wurde, und was noch weiter über die einzelnen Glieder dieser Formation sich ergeben wird, dürfte dann mit grosser Wahrscheinlichkeit auf die Altersstellung der Formation ge- schlossen werden können.
Dabei ist es eigentlich ziemlich gleichgiltig, wie die tiefsten Glieder dieser Formation auf den unterliesenden Schichten lagern.
Green (I. c. p. 240) giebt eine Diskordanz (Unconformity) zwischen der tiefsten Schicht der Karooformation (Dwykaconslomerat) und den karbonischen Schichten an. Ebenso stellt es Moulle (l. c. p. 32) dar. Aus Jones’ Darstellung (1884 1. c.) ist eine solche Diskordanz gegen die karbonischen Schichten nicht ersichtlich.
Dr. A. Schenck L. c. p. 5 drückt sich folgendermassen darüber aus:
„Man hat vielfach eine Diskordanz zwischen der Karooformation und den älteren Schichten der Kapformation behauptet. In Natal, wo die direkte Überlagerung beider Forma- tionen zu sehen ist, lagern die Karrooschichten, wie die Profile bei Pietermaritzburg und an der Tugela ergeben, konkordant über dem Tafelbergsandstein. Im südlichen Transvaal, in West-Griqualand und in der Kapkolonie findet eine Anlagerung der Karrooformation an die älteren Bildungen statt. Es musste durch Dislokationen in der Kapformation zuerst das grosse Becken geschaffen werden, in dem die Karrooschichten zur Ablagerung gelansten“.
Die Glieder, in welche Prof. T. Rupert Jones die Karooformation im J. 1867 bei Tate (l. c. 1867 pp. 142—144) getrennt hatte, waren (von unten hinauf): 1. Die Eccabeds. 2. Die Koonapbeds. 3. Die Beaufortbeds (mit Glossopteris und Dicynodonten). 4. Die Stormbergbeds. Verschiedene Reptilien. Die Uitenhageformation war hier nicht eingeschlossen. Die Koonap-Schichten werden aber von den neueren Beobachtern nicht wieder separat angeführt (vergl. Jones 1884, Green 1888, Schenck 1888); ja in seinem Aufsatze 1886 und in einer mir heuer (1889) übersandten Schichtentabelle für Süd-Afrika (siehe weiter), vereinigt Prof. T. Rup. Jones die Koonap-Schichten deutlich mit den Eccabeds. Es bleiben uns daher hauptsächlich nur drei Abtheilungen der Karooformation ührig:
1. Ekka-Schichten. 2. Beaufort-Schichten. 3. Stormberg-Schichten.
Oder, wenn wir die Karooformation als Ganzes zu Grunde legen, so ergiebt sich, mit Rücksicht auf obige Abtheilungen, von selbst folgende Eintheilung:
1. Untere Karooformation. 2. Mittlere Karooformation. 3. Obere Karooformation.
Diese Eintheilung finden wir auch schon bei Moulle (1885), Cohen (1887) und Dr. A. Schenck (1888) und ist selbe, glaube ich die natürlichste, während früher auch andere Eintheilungen und Benennungen angewendet wurden.
30 6. Dr, Ot. Feistmantel:
I. Untere Karooformation. — Ekkaschichten.
Diese Abtheilung schliesst in sich: a) Das Ekkaconglomerat oder Breccia — Dwykaconglomerat nach Dunn. b) Die Ekkaschichten = „Lower Karoo-Beds“ bei Dunn.
Diese beiden stellt jetzt Prof. T. R. Jones gleich: den „Koonap- and Ecca-Beds (including the Breccia)“ in Tate’s Abhandlung Qu. J. Geol. Soc. 1867 p. 142 und 167. c) Die Kimberley-shales von Green und anderen (= Olive-Shales von G. W.
Stow, Gu. J. Geol. Soc. 1874 pp. 604 et segu.).
a) Die Basis der Karooformation bildet an der westlichen und südlichen Um- randung der Gr. Karoo, sowie in Albany und dann wieder in Natal ein eigenthůmliches Gestein, das in einer graugrünlichen tuffartigen Grundmasse verschiedene Geschiebe und Blöcke anderer Gesteine eingeschlossen enthält. Eine typische Ansicht dieses Gesteines aus Natal findet sich bei Griesbach 1871, 1. c. p. 58.
Es wurde früher verschiedenfach genannt und gedeutet. Bain nannte es „Claystone- Porphyry“ (l. c. p. 185), Wyley „Trap-Conglomerate“ (vergl. Tate 1867, 1. c. p. 172), Su- therland „Boulder-Clay“ (1. c. 1870, p. 514), Griesbach „Boulderbed“ (1. c. 1871, p. 58), Dunn „Dwyka-Conglomerate“ (I. c. 1879). Dieser letztere Name findet jetzt allge- meine Anwendung, obzwar die Bennenung „Ekka-Conglomerat“ angemessener wäre. Früher wurden diese Gesteine als eruptiv angesehen.
Aber schon Sutherland (l. c. 1870, pp. 514—516) gab von diesem Gestein in Natal eine solche Schilderung, dass unwillkürlich an die Mitwirkung von Eisthátigkeit bei der Bildung dieses Gesteines gedacht werden musste. In seinem obigen Aufsatze, der von Prof. Ramsay vorgelest wurde, heisst es Seite 506: E
„He believes that the boulder-bearing clay of Natal is of analogous nature to the great Skandinavian drift... that it is virtually a vast moraine of olden times and that ice in some form or other has had to do with its formation, at least so far as the deposition of the imbedded fragments in the amorphous matrix are concerned. He dwells particularly upon the fact that Prof. Ramsay has already assigned certain breccias of Permian age to glacial periods and agency and that there is good reason for referring the coal-bearing shale of Natal, into which this boulder-bearing clay passes almost imperceptibly, to the Permian system“.
„For these various reasons, Dr. Sutherland submits that the Boulder-clay formation of Natal should be classed with the Permian glacial breceias of Prof. Ramsay“.
In seinem „Report on the Camdeboo and Nieuweldt Coalfield 1879“ hat Dunn auch betreffs der Dwykaconglomerate in der Kapkolonie seine Ansicht deutlich dahin ausgesprochen, „dass sie aus sandigen Thonschichten mit Steinblöcken bestehen und wahr- scheinlich glacialen Ursprungs sind“.
In seinem späteren „Report on a supposed extensive deposit of coal ete. 1886“ siebt er diesem Dwykaconglomerat eine viel grössere Ausdehnung, indem er damit auch
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. 31
ein anderes Conglomerat, das sich, von der Mündung des Vaal-Flusses in den Oranje Fluss, südwestlich diesem entlang und dann gegen Westen ausbreitet und in der That Spuren gla- cialer Thätigkeit zeigt, identificiert. Seite 4 1. c. schreibt Dunn:
„Little by little further data have come to light and lately quite another complexion has been given to the geology of the central portion of this country by the discovery, that the glacial Conglomerate of the writer oceurring on the northern side of the Karoo is iden- tical with and a continuation of the Dwyka Conglomerate of the south of the Karoo“,
Dann wird auf Seiten 6—9 das Dwykaconglomerat speciell besprochen und deutlich als vom glacialen Ursprung geschildert.
Dr. Gůrich 1887, l. c. p. 262 spricht sich gegen den glacialen Ursprung aus; Dr. A. Schenck*) scheint (l. c. p. 6) der Ansicht vom glacialen Ursprung nicht entgegen zu sein; C. D. White betrachtet es als „glacial“, Dr. Stapff spricht dagegen.
Ich muss aber hier noch auf einen Umstand hinweisen, nämlich auf die grosse Ana- logie dieser Ablagerung in Süd-Afrika, mit einer ähnlichen, die in Indien an der Basis des sog. Gondwäna-Systems, das der Karooformation völlig analog ist, lagert und unter dem Namen Tältschirconglomerat bekannt ist; diess letztere wird auch in Indien als von slacialem Ursprung betrachtet.
Eine andere Analogie sind ähnliche Blockablagerungen in Australien, nämlich das Bacchus-Marshconglomerat in Victoria, und das (glaciale) Gerölle in den oberen marinen Schichten in N. S. Wales.
Über das mögliche Alter dieser Schicht spreche ich weiter.
5) Über dem Dwykaconglomerate (analog. Táltschirconelomerat in Indien) folgen die Ekkaschichten, sog. nach dem Ekkapasse nördlich von Grahamstown, in der östl. Kapkolonie. Sie reichen nördlich von den Zwarte- und Zuurbergen durch den ganzen südl. Theil der Gr. Karoo von Ost nach West. Es sind zumeist Schiefergesteine, und zwar von graubláulicher, grünlicher, grünlichbräunlicher Farbe; auch etwas Sandsteine und in ein- zelnen Lagen, so bei Camdeboo zwischen Graaf-Reynet und Beaufort West, ebenso bei Buffel’s Kloof und am Buffels River, sind schwarzgefärbte, kohlenreiche Schiefer. Es sind dies die Schichten, die auf Bain’s Karte (1852) mit 12 und 14 bezeichnet sind. Sie fallen, mit dem Conglomerat, gegen Norden ein.
Über ihre Petrefaktenführung spreche ich weiter; sie erinnern mich lebhaft an die Táltschirschiefer in Indien, denen dann als kohlenführende Schichten die Karharbäri- schichten unmittelbar auflagern.
Diese Ekkaschichten setzen aber auch nach Nord-Osten, entlang der östlichen Meeresküste, fort, und sind dann in Natal unter dem Namen der „Pietermaritzburg- Schiefer“ bekannt. Griesbach (l. c. 1871, p. 57) schreibt darüber:
„Ihe dark grey and blue shales of Pietermaritzburg, containing oxide of iron in great quantities, represent the Eccabeds of the great Karoo“.
*) Ich glaube, wir haben auch nähere Berichte über das Dwyka-Conglomerat von Dr. A. Schenck noch zu gewärtigen. Siehe Anmerkung zum Schluss.
32 6. Dr. Ot, Feistmantel:
Sie sind dort von dem Natal Boulderbed od. Boulderclay (= Dwykacon- glomerat) unterlagert.
Dr. A. Schenck erwähnt (I. c. p. 6), dass „in der Gegend von Grahamstown an einigen Stellen auch unter dem Dwykaconglomerat schwarze Schiefer von geringerer Mäch- tigkeit auftreten sollen“.
Eine specielle Besprechung dieser Schiefer findet sich bei Dunn L. c. 1886, pp. 10—12.
c) Dort aber ist auch eine andere interessante Frage angerest.
Gerade sowie Dunn das Dwykaconglomerat mit einem anderen im Norden der Karoo-Wüste abgelagerten glacialen Conglomerate identificiert, so thut er etwas Ähnliches mit den Ekkaschichten; diese identificiert er nämlich mit gewissen Schiefern in Griqua-Land West, besonders in der Umgegend von Kimberley, die ursprünglich von Stow (Qu. J. Geol. Soc. 1874, pp. 604 et sequ.) als Olive-Shales bezeichnet wurden.
Selbe sind jetzt, nach dem Vorgange von Green (l. c. 1883 und 1888, p. 244) besser als „Kimberleyschiefer“ bekannt; richtiger wäre es, sie „Kimberleyschichten“ zu nennen, da sie neben Schiefern auch Sandsteine enthalten. Sie lagern daher auch auf dem oben erwähnten glacialen Conglomerate, nördlich von der Karoo-Wůste.
Nun aber nimmt Green und mit ihm auch Prof. T. Rup. Jones eine Diskordanz zwischen den Ekkaschichten und den Kimberleyschichten (folglich auch den Beaufortschichten oder umgekehrt) an und betrachten beide Autoren die Kimberley- Schichten als ein höheres Glied, als die Ekkaschichten, voraussichtlich desswegen, weil jene in mehr horizontaler Lage sich befinden; und desswegen kommt es, dass Prof. T. Rup. Jones (1884, Geol. Magaz. October, pp. 476 et sequ.) auch unter den Kimberleyschichten noch ein zweites, nach seiner Eintheilung höheres, glaciales Conglomerat annehmen muss*, das aber, wie ich schon erwähnte, von Dunn mit dem Dwykaconglomerate identificiert wird.
Die neueren Berichte von Dunn (1886) und von Dr. A. Schenck (1888) belehren uns aber darůber, dass die Kimberleyschichten mit den Ekkaschichten aegui- valent sind, und dass die vermeintliche Diskordanz nur eine scheinbare ist.
Dunn (1886 1. c.) schreibt auf Seite 5, wie folgt:
„The position of the Diamond mines at Kimberley and the Free State is now proved to be in the Lower Karoobeds,**) and at the base of the series instead of in the Upper Karoobeds as hitherto supposed. — Another point solved is as to what becomes of the thick
*) In meiner Abhandlung „Über die Pflanzen- und Kohlenführenden Schichten ete. 1887“ habe ich auf Seiten 45 u. 46. Prof. Jones Eintheilung angenommen und daher auch noch ein eigenes Glacial- Conglomerat unter den Kimberleyschiefern angeführt. Dr. A. Schenck’s Arbeit war damals noch nicht veröffentlicht und von Dunn’s Bericht konnte ich nur während des Druckes Notiz nehmen. Übrigens ist nur billig zu bemerken, dass Prof. T. R. Jones in seinem Aufsatze 1886 (Mining Journal) in einer kleinen Übersichtstabelle der Schichtenfolge der Karooformation bei den „Kim- berleyshales and conglomerate“, die er bei der „Lower Karooformation“ einschliesst in Klammer bemerkt: „equivalent to the Eccabeds“. — In der mir eincesandten Liste (1889) fand ich diese Be- merkung nicht vor.
**) Das ist Ekkaschichten = Dunn’s Lower Karoobeds.
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. 33
deposit of the black shales at Kimberley. Whit the key now possessed there is no difficulty in identifying them with the black shales and grafite oceurrine on the south side of the Karoo, at Buffels river“.
Ebenso Seite 10:
„Only the edges of these blackshales are now exposed in natural sections, for they dip away, like the underlying conglomerate towards the central depression and so are lost from view“.
„At the Diamond fields, where mining operations have caused these beds to be laid bare the black shales are found to be well represented“.
„On the opposite side of the basin, as at Grahamstown, Mt. Stewart, Prince Albert, Buffels river ete. these shales reappear, more strongly represented in some places than in others but always recognisable and oceurring just above the Dwykaconelomerate“.
Mit Bezug auf die vermeintliche Diskordanz spricht sich Dunn folgendermassen aus, Seite 5:
„Ihe true relation of the beds overlying the conglomerate, known as the Lower Karoobeds*) to the overlying Upper Karoobeds**) is also explained. These Lower Karoo- beds were found folded and contorted up to a certain line and then the Upper Karoobeds, containing Dicynodons ete. were met with lying horizontally and it was concluded that they were unconformable and that the Lower Karoobeds passed under the Upper Karoobeds still contorted and undulating. This is proved not to be the case... Under the undisturbed Upper Karoobeds undisturbed Lower Karoobeds exist; for they are conformable, in fact from the Dwyka conglomerate throuch the Lower Karoobeds, the Upper Karoobeds and the Stormbergbeds, including their capping of volcanic rock, there appears to be no break or want of conformity whatever“.
Ebenso deutlich spricht sich Dr. Schenck aus, in dem er l. c. 1888. Seite 6 schreibt:
„In der mittleren Kapkolonie nehmen die Ekkaschichten den grössten Theil der grossen Karroo ein, sie sind hier noch gefaltet, in grossen einfachen Wellen. In Natal sind die Ekkaschichten vertreten durch die Pietermaritzburgschiefer und in West-Grigualand durch die Kimberleyschiefer. Der Umstand, dass diese Schiefer in Natal und Griqualand sich in mehr horizontaler Lagerung befinden, ist die Veranlassung gewesen, dass man sie früher als jüngere Bildungen ansah, wie die Ekkaschichten und eine Diskordanz zwischen beiden annahm. In Wirklichkeit ist die Faltung am Südrande der Kapkolonie eine stärkere gewesen als in den weiter nördlichen Gebieten, wo nicht nur die den Ekkaschichten entsprechenden Pietermaritzburg- und Kimberleyschiefer, sondern auch noch die älteren Sandsteine der Kapformation in mehr horizontaler Lage sich befinden“.
Ganz denselben Ansichten giebt Dr. A. Schenck in einem, am 3. Juni 1889 an mich abgesandten Briefe Ausdruck, aus dem ich folgende Stellen reproduciere:
„Green hält ***) an seiner damaligen (1883) Anschauung einer Diskordanz zwischen den Ekkabeds und Karroobeds ( d. h. Beaufortschichten) noch fest und muss in Folge
*) Ekkaschichten. **) Beaufortschichten. ***) In seinen Aufsatze 1888, Qu. Journ. Geolog. Soc.
Mathemamatisch-naturwissenschaftliche Classe. VII. 3. 9)
34 6. Dr. Ot. Feistmantel:
dessen die Kimberleyschiefer von den Ekkaschichten trennen und als jüngere Bil- dungen ansehen“.
„Der Grund wessthalb man die Diskordanz zwischen Ekkabeds und Beaufortbeds annahm, liest darin, dass die Ekkaschichten im Süden der Cap-Colonie gefaltet: sind, die Beaufortschichten, welche weiter nördlich hauptsächlich zu Tage treten, dagegen nicht. Da nun die Kimberleyschiefer auch horizontal lagern, so mussten sie von den Ekkaschichten getrennt und als jünger wie diese aufgefasst werden. In Wirklichkeit ist die Sache so. Die Ekkaschichten sind am Südrande der Cap-Colonie allerdings gefaltet, wie das unter ihnen lagernde Dwykaconglomerat und die karbonischen Zuurbergquarzite. Allein, die Falten nehmen nach Norden zu an Intensität ab und schliesslich treffen wir in der nördlichen Cap-Colonie, in Griqualand und Natal, nicht nur die Ekkaschichten, d. h. die denselben entsprechenden Kimberley- und Pietermaritzburgschiefer sondern auch das darunter lagernde Dwykaconglomerat und die noch älteren Bildungen der Capfor- mation in horizontaler Legerung*“.
„Gerade bei Aberdeen*) haben aber die Bohrungen, welche Dunn veranstaltete, da man in der Tiefe Kohle vermuthete, gezeigt, dass man “überall durch horizontal gelagerte Ekkaschichten hindurch kam, von der früher supponierten Diskordanz zwischen diesen und den Beaufortbeds daher keine Rede sein kann“.
Ist nun diese Annahme richtig, so ergiebt sich auch ohne Weiteres, dass die Ekka- Schichten und die Kimberleyschichten mit den Pietermaritzburgschiefern aequivalent sind, wie es ja schon Griesbach (l. c. 1871, p. 57) deutlich ausgesprochen hat, wenigstens mit Rücksicht auf die Ekkaschichten.
Auch Griesbach beschreibt m Natál (l. c. pp. 57 und 58) die konkordante La- gerung der Schichten.
Seite 58 schreibt er mit Bezug auf einen Durchschnitt zwischen Pietermaritzburg und Thornville wie folgt:
„The boulder-bed here, in the same way as in the other sections, passes gradually into the shales of Pietermaritzburg, which as I think belone to the lowest bed of the Karoo series“.
Diese Schiefer übergehen dann dort in andere Schichten von Sandstein mit einge- lagerten Schiefern, welche bei Ladysmith, Newcastle und im Tugelathale Kohle enthalten. Von dort stammt Glossopteris und dürfte diess eine Fortsetzung der Beaufortschichten aus der Kapkolonie audeuten.
Aus den oben angeführten Beobachtungen ergeben sich folgende Endresultate:
1. Die Diskordanz zwischen den Ekkaschichten und Beaufortschichten ist eine scheinbare.
2. Die Ekkaschichten im Süden der Karoo-Wůste sind aeguivalent den Kim- berleyschichten im Norden derselben, und den Pietermaritzburgschiefern inNatal.
*) Südwestlich von Graaf-Reinet.
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. 35
3. Daraus erklärt sich ganz natürlich das Vorkommen des glacialen Conglomerates an der Basis der Kimberleyschichten — es ist daher kein zweites, höheres Conglomerat, wie es nach der früheren Eintheilung erschien, sonder dasselbe, wie das Dwykaconglomerat.
Die Petrefaktenführung bespreche ich weiter. Eine Übersichtstabelle möge in auf- steigender Ordnung die Verhältnisse in Süd-Afrika veranschaulichen, die sich nach dem Vor- hergehenden für die Untere Karoo-Formation folgendermassen ergeben:
Kapkolonie im Süden der Im Norden der Karoo-Wüste Karoo-Wüste Griqualand u. Or. Free-State
Natal
Ekkaschichten und |Kimberleyschiefer| Pietermaritzburg-
Schwarze Schiefer. OR Green). schiefer. (Untere Karoobeds nach | (Olive-Shales, Stow). (Griesbach). Dunn). (Besser: Kimberley- Schichten). Dwykaconglomerat | Glaciales conglo- |Boulder-bed (Griesbach) (Dunn). merat. (Boulder-clay — Dr. Suther- land).
Petrefakte aus der „Unteren Abtheilung der Karooformation“ (Ekkaschichten und Kimberleyschichten).
(„Lower-Karoobeds“, nach Dunn, „Etage inferieur des Karoos“ Moulle etc.; „Ekkabeds“ nach Jones, „Grey and olive shales“ nach Stow).
In der mir von Dr. A. Schenck übersandten Suite von Petrefakten aus Süd-Afrika waren auch einzelne Exemplare von Ekkaschiefer und von Kimberleyschiefer, vorhanden.
Der Ekkaschiefer stammte aus dem Ekkavalley, bei Grahamstown (Albany) in der östlichen Kapkolonie. h
Die mir vorliegenden Stücke waren ein feinthoniger Schiefer von grauer, ins olivegrüne spielender Farbe, hie und da conkretioner, mit Spuren von Pflanzenfragmenten, die aber leider nicht genau bestimmbar waren; nur an zwei Stücken glaube ich Andeutungen einer genetzten Nervatur, nach Art der Gattung Glossopteris Bgt., erkannt zu haben.
Dem äusseren Aussehen nach erinnerten mich die Stücke ungemein lebhaft an die Tältschirschiefer der Tälschirgruppe in Indien; diess hat vielleicht weiter nicht viel zu bedeuten; doch ist hier nicht nur die eigenthümliche petrografische Coin- cidenz, sondern es tritt auch noch die stratigrafische hinzu, indem die Ekkaschiefer in S.-Afrika, sowie die Tältschirschiefer in Indien, über der eigenthůmlichen Blockschichte (Dwykaconglomerat und Tältschirconglomerat), deren Ursprung als glaci al angesehen wird, gelagert sind.
Aus diesen Ekkaschiefern selbst werden keine bestimmten Petrefakte angeführt, nur einzelne Andeutungen sind vorhanden.
5*
36 6. Dr. Ot. Feistmantel:
Tate in seiner Abhandlung (1867 p. 142) erwáhnt, offenbar nach Bain's Angaben, Pflanzenpetrefakte nur allgemein, in dem er sagt:
„1) TheEcca Beds. Hard blue shales (with Plant-remains, resembling those of the still higher Beaufort Beds) ete....“ Diese Angabe ist natürlich ohne weitere Bedeutung. Auch waren damals die Kimberleyschiefer noch nicht unterschieden.
W. T. Blanford in seiner Presidential Address, British Association, Montreal 1884 p. 14 führt an, dass „the Eccabeds are said to contain Glossopteris and some other plants, but the accounts are as yet somewhat imperfect“. — Doch auch Herr Blanford unterscheidet noch nicht die Kimberleyschiefer und es kann wohl der Fall sein, dass die erwähnten Fossilien in diese Abtheilung gehören würden.
Dagegen haben wir über einige Petrefakte aus den sog. schwarzen Schiefern im Westen des Ekka-Passes, sowie aus den Kimberleyschichten (als Vertretern der Ekkaschichten) nähere Angaben.
In Herrn Dr. A. Schenck’s Sammlung waren auch einige Exemplare von Kimberley- schiefer, und zwar von der De-Beers Mine in Kimberley selbst. Es ist ein feiner sandig-thoniger Schiefer von schwarzgrauer Farbe mit zahlreichen Glimmerblättchen durchsetzt; es waren darin mehrere Pflanzenfragmente, aber unbestimmbar.
Dem äusseren Habitus nach erinnerte mich dieser Schiefer ungemein an den Kohlen schiefer des Karharbári-Kohlenschichten in Indien, die ja auch dort zu den Tált- schir-Schiefern in innigster Beziehung stehen, ja in der That als eine unmittelbare Fort- setzung derselben nach oben, betrachtet werden können.
Dr. Schenck erwähnt Glossopteris Browniana im allgemeinen, aus den Ekka- schichten; doch ist nicht zu ersehen, aus welchem Terrain die genannte Art angeführt ist, ob aus den Ekkaschiefern im S. der Karoo-Wůste oder aus den Kimberleyschiefern.
Dieselbe Art wird von Dunn aus den „schwarzen Schiefern“ von Camdeboo angeführt.
Moulle führt dagegen zwei andere, wichtige Arten aus den Kimberleyschichten an, so dass die Petrefakte dieser Abtheilung sich folgendermassen stellen.
Filices.
Glossopteris Browniana Bst.
1828. Brongniart, Histoire des végét. fossiles. p. 223. Pl. 62. f. 1.
1886 Dunn, Rep. on a supp. extens. depos. of coal etc. p. 11.
1888. Dr. A. Schenck, Geolog. Entwickel. Süd-Afrika’s. Petermann’s Mitheilungen 1888. VII.
Diese Art wird in den oben angeführten Werken (1886, 1888) nur erwähnt; keine Beschreibung und auch keine Abbildung ist gegeben; doch ist kein Grund vorhanden, an der Angabe zu zweifeln. :
Vorkommen: Dunn (l c.), citiert diese Art aus den „schwarzen Schiefern“ in Be- gleitung der Kohle, bei Camdeboo, westlich von Graaf-Reinet (im Gebiete der Ekkaschichten).
Die Kanoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. 37
Dr. A, Schenck (l. c. 6) eitiert selbe allgemein aus den Ekkaschichten (denen, nach seiner Ansicht, die Pietermaritzbure- und Kimberleyschiefer entsprechen), indem er sagt: „An Fossilien sind die Ekka-Schichten nicht sehr reich. Ausser Glossopteris Browniana enthalten sie an verschiedenen Stellen der Kapkolonie fossile Hölzer“.
Gangamopteris cyclopteroides var. attenuata Feistm. Taf. IV. £. 2.
1879. Feistmantel, Gondwána-Flora. Vol. III. Pt. 1, p. 14. nebst Figuren. 1885. Moulle, Mem. sur la Geologie génér. ete. de l’Afrique d. Sud, p. 41.
Diese Art ist ursprünglich von mir (l. ec.) aus dem Karharbärischichten (im Karharbäri, Daltongandsch und Hutär Kohlenfelde) sowie aus den Tältschirschichten (im Káranpúra und Auranga Kohlenfelde) in Indien beschrieben worden und es ist nun interessant, diese Art auch in Süd-Afrika, in einem analogen Horizont wieder zu finden.
Die betreffenden Exemplare wurden von Herrn Bergingenieur A. Moulle bei Kimberley gesammelt; die Bestimmung geschah durch die Herren R. Zeiller und B. Renault in Paris; Moulle schreibt darüber (l. c. p. 41) folgendermassen :
„M. R. Zeiller a bien voulu, sur ma demande, examiner avec M. B. Renault deux empreintes provenant des gres fins superieurs,ä la couche de charbon et remises par moi au Muséum“.
„Ces messieurs ont reconnu l’une des empreintes pour une feuille de grande taille de Noeggerathiopsis Hislopi Feistm., Vautre pour une fronde de Gangamopteris cyclopte- rotdes var. attenuata Feistm.“
Da es für mich von Interesse und Wichtigkeit war, Sicherheit über dieses Vorkommen zu besitzen, so wandte ich mich brieflich an Herrn R. Zeiller mit der Bitte, mir einige nähere Auskunft über die oben genannten Arten zukommen zu lassen. Herr Zeiller that diess mit grösster Bereitwilligkeit; er schreibt darüber wie folgt:
„Quant aux empreintes recueillies par M. Moulle dans le gres de Kimberley et signal&es par lui dans son mémoire dans Annales des Mines il en a fait don au Museum et je ne puis par conséguent en disposer. Toutefois M. B. Renault ayant bien voulu me les communigues j’en ai fait des moulages en plätre, que je me fais un plaisir de vous envoyer; celui du Noegg. Hislopi est assez net; celui du Gang. cyclopteroides est moins bon en ce qu’on n’y distingue pas tres nettement la nervation ou du moins les aréoles formées par les nervures. Si vous desirez une photographe je m’empresserai de vous la faire, dans Vespoire que vous y verrez peut-etre plus distinetement les anastomoses des nervures; bien conformes d’ailleurs aux dessins publies par vous dans la Palaeontologia indica“.
Mit diesem Briefe hat er einen Gypsabguss dieser Art an mich übermittelt und später uoch eine Photographie. Diesen beiden entstammt die hier gegebene Figur. Die Diagnose, die ich ursprünglich für diese Art gegeben habe, lautet:
„Fronde oblonge- an ovato-spathulata, bast attenuata, amplexicauli, acuminata: nervis mediis inferiore in parte crassioribus, dehinc subarcuate radiatim eggredientibus, retia longa et angusta formantibus“.
38 6. Dr. Ot. Feistmantel:
Das vorliegende südafrikanische Stück stellt den Untertheil des Blattes, etwa das untere Drittel, dar, wo die Nerven in der Mitte stärker sind als die übrigen und gewisser- massen einen Mittelnerv bilden, aber deutlich sieht man wie sie nach oben schwächer werden und wie sie sich radiär in die übrigen Nerven auflösen; auch von unten an sind die Seiten- nerven radiär steil aufsteigend. Sie bilden langgezogene, schmale Netze. Der Untertheil des Blattes ist stark verengt, und wohl stengelumfassend gewesen.
Vorkommen in Sůd-Afrika: Im feinen Sandstein oberhalb des Kohlenlagers bei Kimberley, Griqualand West. (nach Moulle).
Ausser in Indien kommt diese Art auch im N. von Tasmanien, im Mersey- Kohlenfelde vor.
Noeggerathiopsideae.
Noeggerathiopsis Hislopi. Feistm. Taf. IV. £. 1.
1879. Feistmantel, Gondwána-Flora, Vol. III. Pt. 1. p. 20 et sequ. Ebenso Vol. III. Pt. 2 Vol. IV. Pt. 1. et 2. 1885. Moulle l. c. p. 41.
Auch diese Art wurde von Moulle, zusammen mit der eben beschriebenen Gan- gamopteris bei Kimberley gesammelt und von Ze iller und Renault als solche bestimmt. Mir liegen die gut gelungenen Abgůsse zweier Exemplare vor. Selbe sind von den indischen in nichts zu unterscheiden.
Diese Art war ursprünglich unter dem Namen Noeggerathia Hislope Bunb. be- schrieben worden, und stammte aus der oberen Abtheilung der sog. Damuda-Gruppe, in Indien, doch später fand sie sich auch in den tiefsten Schichten (Tältschir) des Gondwäna- Systems, und ganz besonders häufig in den Karharbäri-Kohlenschichten vor, wo sie, ebenso wie in den Tältschirschiefern zusammen mit Gangamopt. cyclop. var. attenuata vorkommt.
Bestimmte Gründe veranlassten mich, diese Blätter von der Gattung Noeggerathia abzutrennen, und sie in eine eigene Familie, unter dem Namen Noeggerathiopsis Feistm. zu stellen (sieh 1. c.).
Fast zu derselben Zeit hat Schmalhausen*) ganz ähnliche Blätter unter dem Namen Rhiptozamites aus den Juraschichten am Altai (Kusnezk Bassin) beschrieben.
Das eine der beiden Blätter, das aber oben und unten abgebrochen ist, misst 19 cm Länge und 4!/, cm gr. Breite. Die Nerven gehen aus dem unteren Theile aus etwa 24 Hauptästen aus, die dann durch wiederholte Dichotomie, radiär, in das Blatt verlaufen.
In Grösse, Form und Nervenvertheilung entspricht dieses grosse Blatt vollständig dem von mir im öten Bande meiner Gondwäna-Flora, Nachtrag zur ersten Abtheilung, Taf. XXIX, £f. 1. abgebildeten Exemplare, das aus dem Karharbäri-Kohlenfelde stammt.
Das andere, mir auch in Abguss vorliegende Exemplar, ist nicht so lang, breiter in Form, und gehört zu jener Abart,- bei der die Nerven im Ganzen etwas stärker und von
*) Beiträge zur Juraflora Russlands. St. Petersburg 1879. pp. 29—33 etc.
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. 39 einander mehr abstehend sind, wie es z. B. bei den von mir a. a. O. Taf. XXX. f. 5. 6. ab- gebildeten Exemplaren, die auch aus dem Karharbäri-Kohlenbecken stammen, der Fall ist.
Es ist daher das Vorkommen von Noeggerathiopsis Hislopi Feistm. in Süd-Afrika ebenso interessant, wie das der Gangamopteris cyclopteroides var. attenuata, und sind wir vielleicht auf Grund dieses gemeinschaftlichen Vorkommens der beiden genannten Arten dazu berechtiget, die Ekka-Kimberley-Schichten als Repraesentanten der Tältschir-Kar- harbäri-Schichten in Indien zu betrachten, zumal wenn wir das Verhältniss beider Gruppen zu den sie unterlagernden Conglomeratschichten (? glacialen Ursprungs) berücksichtigen.
Unter ganz ähnlichen Verhältnissen, d. i. in Gemeinschaft mit der oben beschriebenen Gangamopteris, trit Noeggerathiopsis Hislopi Feistm. auch im N. von Tasmanien, im Mersey-Kohlenfelde auf.
Die Gattung selbst ist dann auch noch in Ost-Australien, nämlich in den un-
teren Kohlenschichten, bei Greta (unter marinen Thierresten) und in den oberen Kohlenschichten (Newcastlebeds) vertreten.
Vorkommen in Süd-Afrika: Im feinen Sandstein oberhalb des Kohlenlagers bei Kimberley, Griqualand W. (nach Moulle).
Mit Bezug auf die oben besprochenen Verhältnisse ergeben sich vielleicht für die Ekka-Kimberley Schichten folgende Equivalenzen:
Süd-Afrika Indien N. S. Wales Victoria Queensland Tasmanien
Ekka-Kim- Karharbäri- | Newcastle- Bacchus- Obere, vorwie- Mersey-
berley Schichten, |und Tältschir- beds Marsh gend Süss- Kohlen- mit Petrefakten. Schichten. (zum Theil). Sandsteine. wassergruppe | schichten. (Untere Karoof.). | (Unteres Gond- mit marinen (Obere Partie).
wána S8.). Einlagerungen Dwykaconglo- Táltschircon- (Marine-Schichten| Bacchus-Marsh- ? ? merat. glomerat. mit Blöcken. conglomerat. -
2. Mittlere Karooformation. — Beaufortschichten.
(Lower Karoo, nach Jones; „Etage moyen du Karoo“ Moulle; Upper Karoobeds Dunn etc.).
Unmittelbar auf der Unteren Karooformation oder den Ekkaschichten (ein- schliesslich der Kimberleyschichten und Pietermaritzburgschiefer) liegt eine andere Schichten- gruppe, die sog. Beaufortschichten oder die mittlere Karooformation; sie werden so benannt nach der Stadt Beaufort West, Hauptort der Grossen Karoo.
Diese Abtheilung nennt Jones „Lower Karoo“, Moulle „Etage moyen du Karoo“, Dunn „Upper Karoobeds“, Cohen „Mittlere Abtheilung“, Green „Karoo Beds“.
40 6. Dr. Ot. Feistmantel:
Diese Schichten nehmen vorerst besonders die Mitte der Kapkolonie ein und schliessen die Nieuveweld (od Nieuweld), die Snieuw (Schnee) Berge und die Winterberge ein und reichen nördlich bis zum 309 s. Br. hin. Sie sind hier besonders aus einer Wechsel- folge von Sandsteinen, thonigen und sandigen Schiefern zusammengesetzt, wobei letztere an Mächtigkeit vorwalten; zumeist sind die Gesteine bunt gefärbt; die Sandsteine sind gewöhnlich feinkörnig, zumeist hellgrünlich, aber auch röthlich; die Schieferthone grünlich, grauviolett oder roth. Vielfach sind sie von eruptiven Gesteinen durchbrochen, die von Cohen (L c. 1887 pp. 220 et sequ.) näher beschrieben wurden.
Diese Beaufortschichten führen ziemlich zahlreiche Petrefakte, und zwar Pflanzen bei Bloemkop am Sunday river (bei Graaf Reinet) und bei Fort Beaufort; dann Thierreste an vielen Lokalitäten. Diese siehe weiter.
Aber es scheint keinem Zweifel zu unterliegen, dass diese Abtheilung auch in Natal repraesentiert ist; ich habe diesen Umstand schon vorn erwähnt.
Die diessbezügliche Stelle lautet bei Griesbach (I. c. 1871 p. 57) folgendermassen :
„Further up, it passes gradually into sandstones of much the same lithological character as the Table-Mountain Sandstone, with intervening layers of shale, which at La- dysmith, Newcastle in the Tugela valley, ete. contain beds of coal“.
Aus diesen Schichten kamen wohl die von Dr. Sutherland gesammelten Exemplare von Glossopteris, die ich vor mir habe, und die ich noch weiter erwähnen werde. Ebenso sammelte Dr. Sutherland Reptilienreste (Dicynodon ?).
Nicht ohne Interesse dürfte hier sein, aus T. W. „North’s: Geology of Natal 1886“ zu citieren. Dort heisst es, nach Besprechung des „Boulderelay“:
„The next geological series is the Pietermaritzburg-shale into which the boulderelay insensibly passes and without any distinct line of demarcation, and on these shales is de- posited the triassic formation containing the coalmeasures; these shales are in fact the lower portion of the triassic formation and beneath them no coal can be looked for“.
„The triassic or carboniferous measures of Natal, in age, position and organic remains, differ materially from those in England; the fossil remains embrace several acrogenous plants and various reptilian forms, among which the Dicynodon,a near ally of the Indian species, is the most important; but the fauna of the European coalmeasures is entirely wanting“.
Diese unteren kohlenführenden Schichten, die auf den Pietermaritzburg- Schiefern lagern, können wohl nur die Beaufortschichten der Kapkolonie repraesen- tieren, wozu die organischen Reste auch gut stimmen.
Auf Dunn’s (1886) und Dr. A. Schenck's (1888) Karte wird man dann wohl den Beaufortschichten in Natal eine weitere Ausdehnung nach Nord-Ost bis in das Tugela-Thal geben můssen.
Petrefakte aus der „Mittleren Karooformation“ oder aus den Beaufortschichten.
Die bis jetzt aus den Beaufortschichten bekannten organischen Überreste gehören Landpflanzen, sowie Land- und Süsswasserthieren an, und sollen selbe in dieser doppelten Weise besprochen werden.
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. 41
Pflanzen.
Bis jetzt wurden Pflanzen aus den Beaufortschichten etwas näher beschrieben und abgebildet einzig in Tate’s Abhandlung aus dem J. 1867. Doch sind die Identificierungen und Bestimmungen dort in manchen Fällen unzureichend und werde ich im Folgenden ihre wahre Stellung zu ermitteln trachten.
Ausser den von Tate a. o. O. beschriebenen Pflanzen, finden sich in den Samm- lungen der Goological Society of London noch andere Exemplare vor. Diese befanden sich auch unter den mir von obiger Gesellschaft gütigst zur Benützung überlassenen Stücken, und bin ich so in den Stand gesetzt, nicht nur Tate’s Originalbestimmungen theilweise zu korrigieren, als auch noch andere Arten hinzuzufügen, die für die Vergleichung der Beaufort- schichten mit anderen von grossem Nutzen sein werden.
Die mir vorliegenden Exemplare stammen von folgenden Lokalitäten:
Bloemkop bei Graaf Reinet. Abdrücke im grünlich grauen Thonschiefer; einige in einem etwas härteren, sandigen Gestein.
Near Sunday river, Graaf Reinet. Dürfte ziemlich dieselbe Lokalität sein, wie die vorige. Gestein ähnlich.
Natal (ohne nähere Angabe des Ortes) — ein Stück schiefrige Kohle, mit zahlreichen Blattabdrůcken — darunter sind die Originale zu Tate’s Pl. VL. £. 2, 5, 7. (L. c. 1867), während die übrigen Originale, besonders jenes von Rubidgea. Mackayi, nicht vorliegen.
Ein Pflanzenabdruck findet sich auch bei Bain (l. c. 1852) abgebildet, der aber nicht
näher bestimmt ist. Ich will nun versuchen, das vorliegende Material systematisch zusammenzustellen.
Equisetaceae (?),
Schizoneura (? sp. 1852, Bain, L. c. p. 225, 227. Pl. XXVIII. £. 1.
Auf Tafel XXVII f. 1. findet sich bei Bain ein Pflanzenrest abgebildet, der alle Beachtung verdient. Dr. J. D. Hooker, der auf Seite 227 diesen Rest bespricht, konnte ihn mit keiner ihm bekannten Pflanze vergleichen. Doch scheint mir, dass seine eigene Schil- derung uns vielleicht zu einer Identificierung des Restes führen kann. Dr. Hooker schrieb damals:
„Ihe general appearance of the plant is that of an elongated stem giving off at in- tervals whorls of linear, lanceolate, blunt leaves. These leaves are seven or fewer in a whorl; all are united at the base; are of unegual length and breadth; and are marked with six to ten, straight, undivided, unbranched, free ribs or veins, with intervenning narrow grooves...“
Auf Seite 225 ist die Pflanze als Asterophillites ? bezeichnet.
Wenn wir nun auf Dr. Hooker's Charasterik Růcksicht nehmen, und wenn wir die Abbildung als korrekt ansehen können, so haben wir vor uns eine Pflanze, die an einem, offenbar gegliederten Stamme, in den Gelenksgliedern Blattwirtel trägt; die Blätter sind aber an der Basis vereinigt, bilden daher eher Theile einer Blattscheide, die wohl früher zu-
Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe VII. 3. 6
49 6. Dr. Ot, Feistmantel:
sammenhängend gewesen ist, und erst beim Auswachsen sich in die einzelnen Blattfetzen zer- schlitzte. Solche Zerschlitzungen in weitere Blatttheile sind an zwei Blättern im unteren Wirtel der Fig 1 (Pl. XXVIII) angedeutet, und zwar an dem Blatte rechts unten und links oben, und es findet die Zerschlitzung genau längs den, in der Zeichnung dunkel dargestellten, Láneslinien der Blätter statt — so dass wohl kein Zweifel daran ist, dass sich die einzelnen Scheidentheile, durch Spaltung entlang diesen Linien, in ebenso viele einzelne lineare Blättchen theilen könnten.
Diess sind alles Verhältnisse, die mich lebhaft an die Gattung Schizoneura er- innern, wie sie in den indischen Damuda-Pantschetschichten so häufig vorkommt, zahlreicher und in stärkeren Exemplaren in der ersteren Abtheilung.
Die aus Afrika vorliegende Pflanze scheint indess eine noch kräftigere Pflanze ge- wesen zu sein. Der Abdruck ist in der Weise erhalten, dass der Druck von oben erfolgte, wesshalb die Blattwirtel über und auf einander zu liegen kamen, während die indischen Exemplare alle von der Seite her erhalten sind.
Die Zahl der einzelnen, die Scheidentheile zusammensetzenden Blättchen ist eine viel grössere, als bei der indischen Schizoneura Gondwamensis Feistm. und die Substanz des Blattes praesentiert sich viel dicker, lederartiger.
Eine Annäherung an dieses afrikanische Exemplar zeigen die von mir in meiner Damuda- und Pantschet-Flora (Gondwäna-Flora Vol. III.) Taf. II. A. Fig. 2. und Taf. VII. Fig. A. 2. abgebildeten Stücke, die bei einer ähnlichen Erhaltungsweise auch ähnliche Verhältnisse bieten könnten.
Ohne natürlich im Stande zu sein, nur aus der Zeichnung eine definitive Ent- scheidung fällen zu können, halte ich es für höchst wahrscheinlich, dass der in Rede stehende südafrikanische Pflanzenrestin der That zur Gattung Schi- zoneura Schimp. gehört, und würde ich für den Fall der Bestättigung dieser meiner Ansicht den Namen:
Schizoneura (?) africana n. sp.
vorschlagen. Eine Diagnose ist vorläufig entbehrlich. Lokalität: Am Fisch-Flusse (Fish river) Roggeveld — also im Westen der Ko- lonie, und auch im westlichen Theil der Beaufortschichten.
Phyllotheca? sp. 1867. Tate, I. c. p. 41. Pl. V: F. 6.
Ein Fragment eines gerippten, scheinbar gegliederten Stammstückes wird zweifelhaft hieher gestellt. Nach der Zeichnung bei Tate lässt sich nichts weiter darüber sagen.
Lokalität: Im Schiefer bei Bloemkop (nahe Graaf Reinet), Beaufortschichten, Kap- kolonie. — Dagegen befindet sich unter den Exemplaren der Geologl. Society, auch ein Stück, das ganz deutlich den Abdruck eines gegliederten und gerippten Stammstückes darstellt. Es ist nicht zu zweifeln, dass es ein Equisetaceenstamm ist, doch ist auch hier schwer zu entscheiden, zu welcher Gattung der Abdruck gestellt werden sollte, da im Gelenke gar keine Andeutungen von Blättchen oder Scheiden vorhanden sind.
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. 43
Das betreffende Exemplar trägt folgende Aufschrift:
„(Calamites? Eguisetites.?) Karoobeds with Plants (? locality), given by G. A. Bain Esgr. to Prof. T. Rupert Jones, on the formers last visit to England.“ — Dem Gesteine nach scheint mir das Stück aus den Beaufortschichten zu stammen.
Filices.
Glossopteris Browniana Brnet.
1828. Brongniart l. c. 1867. Tate l. c. Au. J. Geol. Soc. XXIII. p. 140. Pl. VI. F. 5a, 5b, 7a, Th.
Die von Tate abgebildeten, mir in Originali vorliegenden Exemplare scheinen deutlich zwei verschiedenen Formen anzugehören. Die in Fig. 5a, 5b sind jedenfalls auffallend ver- schieden von denen in Fig. 7a, 7b; die ersteren sind schmale Blätter, mit mehr engen Nervennetzmaschen, und erinnern vielmehr an die Glossopteris angustifolia Bret. aus den Damudaschichten (Ránígandschgruppe) in Indien und an @lossopt. linearis Mc’ Coy aus den Newcastlebeds, während nur das Exemplar Fig. 7.a (7b vergrösserte Partie) bei Glossopt. Browniana Bst. verbleiben könnte. Die Nervatur ist übrigens bei Tate nicht ganz richtig wiedergegeben.
Wir würden daher die Sache folgendermassen darzustellen haben :
Glossopteris Browniana Bst. Tafel IV. Fig. 4.
1867. Tate I. c. Pl. VI. F. 7a 7b.
Foliis mediocribus, retibus polygonalibus mediocribus, ad rhachim medianam conspicuam latioribus, marginem versus paulo angustioribus.
Diese Art hat eine ziemlich weite Verbreitung; sie ist in Indien im mittleren Gond- wäna-System; in den Kohlenschichten von Tonkin, in den Newcastle Kohlenschichten, sowie in den tieferen Kohlenschichten in N. S. Wales, und auch in den Mersey-Kohlenschichten in Tasmanien (reicht vom Karbon bis in die Trias).
Vorkommen in S. Afrika: Beaufortschichten bei Fort Beaufort und Bloemkop, (bei Graaf Reinet) Kapkolonie; das von Tate abgebildete Exemplar aber stammt aus Natal, und ist auf dem mir vorliegenden Stücke vorhanden, wohl auch aus Beaufortschichten. Die Abbildung ist bei Tate nicht ganz zutreffend, weshalb ich eine verbesserte Ansicht nach dem Original, wiedergebe.
Glossopteris angustifolia Brongt. Taf. IV. £. 5. 1828. Brongniart, Hist. d. vég. foss. Pl. LXIII. f. 1. p. 227. 1880. Feistmantel, Pal. ind. Gondw. Fl. Vol. III. pp. 105—106 und viele Ab- bildungen. 1867. Glossopt. Browniana ex parte, Tate I. c. Pl. VL. £. 5a, 5b. 6*
44 6. Dr. Ot. Feistmantel:
Folüs angustibus, elongatis, apice obtuse acuminatis, costa crassiuscula; mervis secun- dariis sub angulo subacuto exeumtibus, retia oblonga, costae proxima latiora, marginem versus angustiora formantibus.
Diess ist eine Art aus den Damudaschichten (mittleres Gondwäna-System) in Indien; in Australien (Newcastlebeds) vertritt sie die Glossopt. linearis Me’ Coy.
Lokalität. Wie bei der vorigen. Die von Tate abgebildeten Blätter stammen von Natal, und sind mit der vorigen Art auf demselben Gesteinsstück vorhanden. Ich habe eine verbesserte Ansicht nach dem Originale wiedergegeben.
Das von Tate (l. c. p. 140—141, Pl. VI. f. 2a, 2b) als Glossopteris Sutherlandi be- schriebene Blattfragment, das mit den vorhergehenden auf demselben Exemplare aus Natal sich vorfindet, glaube ich mit der vorigen, als Glossopt. angustifolia Brongt. bestimmten Art, vereinigen zu müssen, da in der That keine hinreichenden Unterscheidungsmerkmale vor- handen sind.
Auf dem erwähnten Stücke aus Natal sind auf beiden Seiten etwa 30 Blattabdrücke (grössere und kleinere Blattfragmente) erhalten, unter denen aber, bei genauer Vergleichung, wie ich glaube, nur die obigen zwei Typen unterschieden werden können.
Noch eine Glossopteris ist bei Tate abgebildet, die aber von ihm unter einem anderen Gattungsnamen beschrieben wurde, der in der Folge umsonst zu unrichtigen Folgerungen geführt hat.
‚Glossopteris Tatei n. sp. Taf. IV. £. 8.
1867. Dictyopteris simplex, Tate, 1. c. p. 141. Pl. VL £ 6.
In seinem obigen Aufsatze hat Tate ein Blattfragment abgebildet, das er unter dem Namen Dietyopteris (2) simplex beschrieben hat. In Folge dessen wurde gerade dieser Rest früher auch als Beweis des karbonischen Alters dieser Schichten angeführt. Hiezu möge bemerkt sein, dass aus den Rädschmahäl-Schichten in Indien, an deren Zugehörigkeit zur mesozoischen Gruppe nicht gezweifelt werden kann, früher auch eine Diectyopteris citiert wurde, die aber jetzt, wie wir wissen, zu Dictyozamites gestellt wird. Ebenso ist Tate’s Dictyopteris aus den Beaufortschichten anders einzureihen. Denn was man heute unter Diety- opteris versteht, ist etwas ganz anderes, als was Tate’s Fossil darstellt; dieses lässt auf ein ziemlich grosses, wenigstens 20 cm. langes Blatt von länglich ovaler Form schliessen, das eine deutliche, ziemlich starke Mittelrippe besitzt; aus dieser gehen beinahe horizontal die Seitennerven ab, und bilden grosse, polygonale Netzmaschen.
Bei Dictyopteris dagegen sind die einzelnen Blättchen viel kleiner, haben Neuropteris Habitus, eine Mittelrippe ist nicht vorhanden oder ist selbe nur rudimentär, und die übrigen Nerven strahlen radiär in das Blatt aus, Netzmaschen bildend. (Vrgl. Schimper, in Zittel’s Handbuch d. Pal. II. Bd. 1. Lief. 1879, p. 117.) Auch ist bei Dictyopteris das Blatt wenigstens doppeltgefiedert, während Tate’s Fossil ein einfaches Blatt darstellt.
Ich habe keinen Zweifel daran, dass hier eine Glossopteris vorliegt, und zwar eine Art aus der Gruppe der grossmaschigen Formen.
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. 45
Täte gab (l. c.) folgende Diagnose, die ich lateinisch hier ausdrůcke :
„Fronde simpliei, magna, oblonga, lata (2), nervis secundarüs ex rhachide prominente eggredientibus retia elongato subguadrangularia formantibus.“
Ich glaube in dieser Diagnose selbst, die als zutreffend angenommen werden kann, liegen Charaktere genug, die gegen die Einreihung bei Dictyopteris sprechen.
Die vorliegende Art kann, unter den schon bekannten Formen, einigermassen mit den breitmaschigeren Formen von @lossopt. damudica Feistm. verglichen werden; doch sind bei dieser die Maschen viel länger gezogen, und sind gegen den Rand viel schmäler.
Vieileicht könnte auch an Glossopteris parallela Feistm. aus den Neweastlebeds in N. S. W. gedacht werden; doch steigen bei dieser die Nerven steiler von der Mittelrippe auf, und auch sind die Maschen länger gezogen.
Ich schlage daher obigen Namen für diese Form vor.”)
Lokalität: Im braungrauen Schiefer v. Bloemkop (bei Graaf Reinet); Beaufortschichten
In der mir von der Geological Society zur Verfügung gestellten Sammlung sind noch folgende Arten enthalten.
Glossopteris communis Feistm.
1876. Feistmantel, Raniganj fossils; As. Soc. Bengal. Journ. Vol. XLV. p. 375. Pl. XX. £ 5.
1880. Feistmantel, Damuda and Panchetflora; Gondwána-Flora Vol. III. Viele Abbildungen.
Drei oder vier Exemplare eines Blattes liegen vor, das in der Beschaffenheit der Nervenmaschen vollständig mit der von mir beschriebenen Glossopteris commumis aus Indien übereinstimmt.
Die Bruchstücke sind von mittelgrossen Blättern, haben eine deutliche Mittelrippe, aus der die Seitennerven unter einem Winkel von etwa 40°—45° ausgehen und sehr schmale Maschen bilden. 3
Lokalitát: Drei Exemplare, die ich hieher stelle, stammen von Bloemkop, ein viertes trägt die Aufschrift: Near Sunday’s river, Graaf Reinet.
An einem dieser Exemplare von Bloemkop befindet sich eine Namensbezeichnung,
und zwar: „Glossopteris Browniana var. Africana“. — Doch sind die Nervennetze viel schmäler, als bei Glossopteris Browniana, und die Charakteristik einer @lossopt. Browniana var. Afri- cana existiert meines Wissens nicht.
Glossopteris stricta Bunb. Tafel IV. £. 6., 6a.
1861. Bunbury, Fossil plants from Nagpur. — Qu. Journ. Geol Soc. London. Vol. XVII. p. 331. Pl. IX. 5.
1880. Feistmantel, Damuda and Panchet Flora. Gondwána Flora. Vol. III. p. 100. Pl. XXXVII. A. £. 1—2; XXXVIII. A. £. 3.
*) Den Speciesnamen simplex habe ich nicht beibehalten können, da ja, soviel wir heute wissen, alle Glossopteris-Blätter einfach sind.
46 6. Dr. Ot. Feistmantel:
An einem Exemplare zusammen mit G7. communis kommt ein anderes Blatt vor, das zwar nicht besonders deutlich erhalten ist, dennoch aber sich durch seine Merkmale als ver- schiedene Art offenbaret.
Das Blatt ist länglich, im Verhältniss zur Länge schmal, mít fast parallelen Seiten- rändern, nur gegen die Spitze zu etwas sich verschmälernd. Die Mittelrippe ist deutlich aus- geprägt. Von dieser gehen die Seitennerven aus, die in dem unterscheidbaren Theile des Blattes fast ganz horizontale, längliche und schmale Netzmaschen bilden. Die Beschaffenheit der Maschen gerade an der Mittelrippe ist nicht deutlich zu sehen.
Trotz dieses Mangels in letzterer Beziehung hege ich keinen Zweifel, dass das vor- liegende Blatt am besten mit der G7. siricta Bunb. aus der Ránígandsch-Kámthi-Gruppe in Indien übereinstimmt.
Lokalität: Im sandig thonigen harten Schiefer von bräunlichgrauer Farbe bei Bloemkop (bei Graaf Reinet); Beaufortschichten.
Glossopteris retifera Feistm. Tafel IV. £. 3.
1880. Feistmantel, Damuda and Panchet Flora; Gondwäna Flora, Vol. III. p. 103. Pl. XXVII. A. £. 2, 7, 10. XLII. A. £ 9.
Ein Exemplar in der Sammlung der Geologl. Society trägt die Bezeichnung: „? Diety- opteris simplex Tate“. Doch ist es weder das Original zu Tate’s Figur (I. c. Pl. VI. £. 6.), noch gehört es überhaupt zu der von Tate abgebildeten Form. Auch brauche ich wohl nicht wieder von Neuem zu erörtern, dass es keine Dictyopteris, sondern eine Glossopteris ist. Doch unter- scheidet sich das vorliegende Stück von der schon besprochenen Glossopt. Tatei wesenlicth. Es ist ein mehr länglich spathelförmiges Blatt; die Mittelrippe ist deutlich ausgepräst, wenn nicht sehr dick. Von dieser gehen die Seitennerven unter ziemlich spitzen Winkeln aus, und bilden polygonale, ziemlich grosse und ziemlich gleiche Netzmaschen, die auch gegen den Rand hin nicht viel kleiner werden. Die Blattspitze war, wie es scheint stumpf oder ab- gerundet.
Die einzige unter den schon bekannten Formen, mit der vorliegendes Blatt verglichen werden kann, ist die von mir beschriebene Glossopteris retifera Feistm. aus der Ränigandsch- gruppe in Indien, und zwar müssen hier besonders fig. č 7 und 10 auf Taf. XXVII A. (l. c.) in Vergleichung gezogen werden.
Lokalitát: Im bräunlich-grauen Schiefer bei Bloemkop (nahe Graaf Reinet), Beaufortschichten.
Glossopteris damudica var. stenoneura Tafel IV £. 7, 7a. 1880. Vergl. Glossopteris damudica Feistm. Damuda and Panchet Flora. Gondwäna Flora. Vol. III. p. 105. Pl. XXX A. 1—2, XXXI A. 1-3, XXXII. 1, XL A. 6. Unter den vorliegenden Exemplaren befinden sich zwei Stücke, die als „Rubidgea Mackayi Tate“ bezeichnet sind. Auf dem grösseren von beiden findet sich eine neuere Aufschrift
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. 47
wie folgt: „?? R. Mackayi; see Tate Qu. J. G. S. vol. XXIII. 1867. — The figure on the plate was taken from a drawing made of a specimen in Afrika“.
Zu meinem Leidwesen ist aber keines der beiden Exemplare eine Rubidgea, wie sie von Tate beschrieben wurde, sondern, wie aus den genetzten Seitennerven, bei deutlicher Mittelrippe, zu sehen ist, gehören beide zu Glossopteris.
Das Blatt muss bei einer Breite von etwa 11cm. wenigstens 36cm. lang gewesen sein. Die Mittelrippe ist deutlich ausgeprägt, obzwar verhältnissmässig nur dünn, wenigstens, wie in den beiden vorliegenden Stücken zu sehen ist. Die Seitennervatur ist eine sehr cha- rakteristische — und zwar stimmt selbe vollständig mit jener bei der von mir beschriebenen Art Gl. damudica Feist. aus Indien überein, nur dass die Netzmaschen durch das ganze Blatt hindurch enger sind. — Die von mir aus Indien abgebildeten Exemplare könnten gewisser- massen als vergrösserte Ansichten der südafrikanischen Art angesehen werden.
Die von mir für G7. damudica gegebene Diagnose lautet:
„Fronde latissima obovata, apice obtusa am emarginata, rhachide erassa, nervis secun- darüs angulo subrecto ex rhachide eggredientibus, retia rhachidem versus breviora, trigonalia an polygonalia latiuscula, marginem versus oblonge-polygonalia, angusta formantibus“.
Diese Diagnose findet auf die süd-afrikanischen Blätter vollständig Anwendung nur mit dem Bemerken, dass die Blätter etwas kleiner und die Netzmaschen im Ganzen schmäler sind, weshalb ich sie als Varietät stenoneura der indischen GZ. damudica unterscheide.
Lokalität: Im bräunlichgrauen Schiefer, Bloemkop (nahe Graaf Reinet) Beaufort- schichten.
Noch eine Art beschrieb Tate, von der aber das Original nicht vorlag.
Rubidgea Mackayi Tate. 1867. Tate, l. c. p. 141. PL. V. £ 8.
„Fronde oblonga, obovata, apice rotundata et obtusa, mervis secundariis tenerrimis confertis, dichotomis, obliquis. Anastomosi nervorum non indicata“. (Tate. — Hier lateinisch wiedergegeben).
In obiger Figur und obiger Diagnose hat Tate ein eigenthümliches Blatt bekannt gemacht, das ein einfaches Blatt zu sein scheint und wohl einen Farren darstellt. Das Blatt ist länglich oval oder vielleicht spatelförmig, mit stumpfer Spitze. Charakteristisch sind die Nerven. Eine Mittelrippe ist nicht wahrnehmbar; dagegen sind die Seitennerven sehr zahlreich, steigen steil auf, näheren sich in der Mitte des Blattes, einen Mittelnerven simulierend, und gehen von dort steil bogig zum Blattrande: sie sind dichotom, aber bilden, nach Tate’s Angabe, keine Anastomosen.
Für die eigenthümlichen, auf der Blattfläche vorkommenden länglich ovalen, innwendig ausgehöhlten Körperchen, giebt Tate keine Erklärung, erwähnt sie überhaupt nicht, und kann ich mir desshalb auch kein näheres Urtheil erlauben, ausser, dass es, auf solchen Blättern mitunter vorkommende Blattpilze sein könnten.
Das Blatt hat seinem Habitus nach eine grosse Ähnlichkeit mit den Blättern von Glossopteris Bgt.; doch das Fehlen der Nervenanastomosen und der Mittelrippe schliesst die
48 6. Dr. Ot. Feistmantel:
Einreihung dort aus. Das Fehlen des deutlichen Mittelnerven erinnert an Gangamopteris Me’Coy; doch auch bei dieser bilden die radiär ausgehenden Seitennerven Netze und dürfte eine Identifieierung nicht möglich sein.
Für eine engere Verwandtschaft dieser Pflanze finde ich nur zwei Formen.
Vorerst ist es meine Gattung Palaeovittaria.*) Selbe besitzt einfache, wenn auch ver- gesellschaftete Blätter, bei denen ein Mittelnerv nur in der unteren Blattpartie zu sehen ist, während er unter der Mitte schon verschwindet. Die Seitennerven steigen steil auf, sind dichotom, ohne Netze zu bilden, und verlaufen direkt zum Rande, aber nicht so bogenförmig, wie bei Rubidgea.
Zeiller in seiner Flora von Tonkin **) (Taf. XI. f. 3. 3a.) hat einen ähnlichen Blattabdruck mit meiner Palaeovittaria Kurzi identificiert und könnte vielleicht Rubidgea auch dort eingereiht werden. Palaeovittaria in Indien stammt aus der Ränigandschgruppe der Damudaschichten (Mittleres Gondwäna); in Tonkin kam sie in den Kohlenschichten vor, welche charakterische rhätische Pflanzen, neben solchen aus dem Gondwänasystem Indiens (mit Glossopteris Browniana Bgt. Noeggerathiopsis Hislopi Fst.) enthalten. ***)
Die zweite Form, mit welcher Rubidgea zu vergleichen wäre, ist Zamiopteris Schmalh., +) mit der einzigen Art Zamiopt. glossopteroides. Es sind auch längliche Blätter, ohne Mittelrippe, mit zahlreichen Seitennerven, die dichotom sind und keine Anastomosen bilden; selbe steigen steil auf, verlaufen bogig zum Rande; in der Mitte sind sie stark genähert, so dass sie einen Mittelnerven simulieren. Schmalhausen vergleicht sie mit Glossopteris und Gangamopteris; doch unterscheiden sie sich von der ersteren durch das Fehlen der Mittelrippe und der Ana- stomosen, von der letzteren durch den Mangel der Anastomosen. Ferner vergleicht sie Schmal- hausen mit Rhiptozamites Goepperti Schmalh., doch glaube ich ist bei dieser letzteren Art der Verlauf der Seitennerven ein ganz verschiedener.
Zamiopteris glossopteroides Schmalh. stammt aus den kohlenführenden Schichten an der unteren Tunguska in Sibirien, die Schmalhausen als Jura betrachtet.
Mir würde die Einreihung der Rubidgea bei Palaeovittaria natürlicher erscheinen, zumal mit Rücksicht auf das Vorkommen in Tonkin; es scheint vielleicht keinem Zweifel zu unterliegen, dass wir es in beiden Fällen mit Farren zu thun haben.
Die afrikanische Art könnte vielleicht als Palaeovittaria Tateť unterschieden werden.
Vorkommen in Süd-Afrika:In den Beaufortschichten bei Bloemkop (nahe Graaf Reinet), Kapkolonie. Tate erwähnt aber auch noch East London; doch scheint diese Lokalität ausserhalb des Terrains zu liegen.
Übrigens muss ich hier noch bemerken, dass, wie schon vorn bei Besprechung der Gl. damudica var. stenoneura angeführt wurde, die Figur von Rubidgea Mackayi nach einer, von einem Exemplar in Afrika verfertisten Zeichnung, durchgeführt wurde.
*) Vergl. Feistmantel, Gondwäna-Flora. Vol. II. 1881. p. 90—91. PL XLIV A. **) Zeiller, Examen d. la Flore fossile d. couches d. charbon d. Tong-king 1882. *#*) Vergl. Feistmantel, Über d. pflanzen- und kohlenf. Schichten ete. Stzb. d. k. böhm. Gesellsch. d. Wissensch. Prag, Januar 1887. Seiten 90—93. +) Schmalhausen: Beiträge zur Juraflora Russlands 1879. Seite 88—81. T. XIV. f. 1-3.
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. 49
Thiere.
Die Thierreste sind zwar etwas zahlreicher, als die Pflanzen, aber die Manigfaltigkeit ist bis jetzt auch keine grosse.
1. Mollusca.
Bei Bain (l. c.) finden sich einzelne Muscheln angeführt und zwar: Iridina (?) rhomboidalis Sharpe.
1845—56. Sharpe in Bain, 1. c. p. 225. Pl. XXVIII. f. 2.
Vorkommen: Im dunkelgrauen Schiefer bei Graaf Reinet; Beaufortschichten. Iridina (?) ovata Sharpe.
1845—56. Sharpe, ibidem, p. 226. Pl. XXVII. f. 3. et 4.
Vorkommen: Wie die vorige. Cyrena ? sp. ? :
1845—56. Bain, 1. c. Pl. XXVIII. f. 7—9.
Vorkommen: Wie die obigen.
2. Crustacea. Rupert Jones führt die Gattung Estheria an (Vergl. Geologl. Magaz. Dec. II. v. V. p. 100).
3. Pisces.
Zwei Arten von Palaeoniscus werden von Sir P. de M. Grey Etheridge in Bain (IL c. pp. 226, 227) auf Grund vereinzelter Schuppen angeführt, und zwar Palaeoniscus Baini (1. c. Pl. XXVIII fig. 26, 27, 31, 33, 34, 37, 38); Palaeon. sculptus (ibid. fig. 28—30, 32, 35, 36, 39, 40).
Selbe stammten von Stylkrantz in den Sneewbergen. Tate (L. c. p. 143) erwähnt Pa- laeoniscus auch noch von Spitzkop, nördl. von Beaufort W., bei Victoria West.
Ich habe nicht ermitteln können, ob sich diese Reste als solche bestätigten. — Da- gegen führt Prof. Owen folgenden Fisch an.
Hypterus Baini Ow.
1876. Owen, Deseript. and Illustr. Catal. ete. p. IX. (Introd.) Ein heterocerker Fisch, verwandt mit Amblypterus und anderen Ganoiden der Kohlen- formation. Vorkommen: Beaufortschichten bei Alice, nahe Fort Beaufort, Kapkol onie. Prof. T. Rup. Jones*) führt noch auch Acrolepis aus den Beaufortschichten, ohne nähere Angabe, an.
4. Reptilia.
Die Reste dieser Thiere sind die häufigsten. Prof. Owen hat sie zumeist beschrieben und in seinem „Catalogue of the fossil Reptilia of S.-Afrika 1876“ zusammengestellt. In
*) Mining Journal, December 1886. Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. VII. 3. 7
50 6. Dr. Ot. Feistmantel:
diesem Catalog sind aber leider die Úberreste sowohl aus den Beaufort- als aus den Storm- bereschichten zusammen angeführt, ohne deutlich die beiden genannten Schichten separat zu unterscheiden.
Ich werde alle die Arten hier anführen und bei jenen, wo es sicher zu sein scheint, dass sie aus den Beaufortschichten stammen, werde ich es bemerken und durch einen dem Namen vorgesetzten Stern (*) ersichtlich machen. Tate (l. c. p. 143—144) hat die Thier- reste getrennt aus diesen Schichtengruppen angeführt; doch ist seit dem so manches zuge- kommen und auch geändert worden; er führt z. B. aus den Stormbereschichten auch noch Dicynodon an, während von anderer Seite behauptet wird, dass Dicynodon in den Stormbergschichten nicht vorkomme. (Siehe weiter).
a) Dinosauria.
Tapinocephalus*) Atherstoni Owen. 1876. Owen 1. c. p. 1—6. Pl. I—V. Lokalität: „Jan Willem’s Fontein; Gats Plaatz, Spreuw Fontein, Prince Albert District.“ — Horizont nicht sicher. Pareiasaurus**) serridens Ow. 1876. Owen 1. c. p. 6. Pl. VI. & VI. Lokalität: Blinkwater, Kapkolonie. Pareiasaurus bombidens Owen. 1876. Owen 1. c. p. 9. Pl. VIII. IX. Lokalitát: Vers Fontein, Kapkolonie. Anthodon***) serrarius Owen. 1876. Owen 1. c. p. 14. Pl. XIII. Lokalitát: Bushmans river, zwischen Grahamstown und Port Elisabet. Diese drei letzten Arten scheinen überhaupt nicht aus dem Karoo Terrain zu stammen, sondern aus jüngeren Schichten, es sei denn, dass sie hingeschwemmt wurden.
b) Theriodontia.
*Lycosaurus}) pardalis Owen. 1876. Owen, 1. c. p. 15—17. Pl. XIV. Lokalität: Nach Owen „Sneewberge, S.-Afrika.“ — Wohl Beaufort- schichten, denn die Schneeberge liegen in dem Terrain. *Lycosaurus tigrinus Owen. 1876. Owen, 1. c. p. 17. Pl. XV. Lokalität: Mildenhalls, Fort Beaufort, Kapkolonie. Wohl Beaufortschichten.
*) Tomeıvog (Gr.)— niedrig, zusammengedrückt, xspo4r) = Kopf.
**) IIagsı« — Wange, Backe, Backentheil eines Helmes, o&deos — Eidechse. ***) "Avdtog — Blume; 0dovg — Zahn.
+) Aůxog = Wolf; oadeog — Eidechse.
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. 51
Lycosaurus curvimola Owen.
1876. Owen, l. c. p. 71—13. Pl. LXVII.
Lokalität: Owen giebt: „Kuga Berg, near Stewart's Farm“. Wenn damit die Kooga-Berge, Ost-Süd-Ost von den Gr. Zwartenbergen gemeint sind, so wäre die Lo- kalität ausserhalb der Beaufortschichten, und ausserhalb der Karooformation überhaupt und erlaube ich mir in dieser Beziehung keine weitere Entscheidung.
*Tigrisuchus”) simus Owen. 1876. Owen, 1. c. p. 17. Pl. XVI. Lokalität: Sneewberge S.-Afrika. Beaufortschichten. *Cynodracon **) serridens Owen. 1876. Owen. l. c. p. 18. Pl. XVII. Lokalität: Bowey’s Farm, Fort Beaufort. Stylkrantz in den Sneewbergen. Beaufortschichten.
*Cynodracon major Ow. 1876. Owen, 1. c. p. 19. Pl. II. Lokalitát: Mildenhalls bei Fort Beaufort. Beaufortschichten.
*Cynochampsa ***) laniarius Owen, 1876. Owen, 1. c. p. 20—21. Pl. XIX. Lokalität: Rhenosterberg, bei (südlich von) Colesberg. Beaufortschichten.
*Oynosuchus}) suppostus Owen. 1876. Owen, L. c. p. 21—22. Pl. XVI. Lokalität: Sneewberge, Kapkolonie. Beaufortschichten.
Galesaurus 11) planiceps Owen. 1876. Owen, 1. c. p. 23. Pl. XIX. Lokalität: Rhenosterberg, Beaufortschichten.
*Nythosaurust11) larvatus Ow.
1876. Owen, 1. c. p. 24. Pl. XX.
Lokalität: Owen giebt: „Tafelberg, Cape of Cood Hope“, ohne nähere Be- zeichnung, was wohl zu der Vermuthung führen könnte, dass es der bekannte Tafelberg bei der Kapstadt sei. Indessen besteht aber dieser „Tafelberg* aus Tafelbergsandstein (palaeozoisch) und nicht aus der Karooformation. Der hier in Rede stehende „Tafelberg“ dürfte vielleicht der in den Nieuweveld-Bergen gelegene sein (westlich von Beaufort-West), der im Terrain der Beaufortschichten sich befindet; doch führt Owen weiter nochmals einen „Tafelberg im Queenstown district“ an, der südlich von den Stormbergen liegt, und auch ins Terrain der Beaufortschichten gehört.
*) Tiyeıs = Tiger; codyos — Krokodil. **) Kov (»vvos) — Hund; doa@xwv — Drachen. *#*) Koov— Hund; yaunpa — Egyptischer Name für Krokodil. +) Kvov — Hund; ooöyog — Krokodil. 1+) Taan = Wiesel; cavoog — Eidcchse. +++) Nv905 =undeutlich; ceveog — Eidechse.
m
59 6. Dr. Ot. Feistmantel:
*Scaloposaurus* constrictus Owen. 1876, Owen, I. c. 24—25. Pl. XVL Lokalitát: Sneewberge, S.-Afrika; Beaufortschichten. * Procolophon **) trigoniceps Ow. 1876. Owen, 1. c. p. 25. Pl. XX. Lokalität: Owen giebt abermals: „Tafelberg Cape of Good Hope“. Dazu würden dieselben Bemerkungen zu machen sein, wie oben. * Procolophon minor Owen. 1876. Owen, l. c. p. 26. Pl. XX. Lokalitát: Wie bei der vorigen Art; Beaufortschichten. *Gorgonops***) torvus Owen. 1876. Owen, 1. c. p. 27. Pl. XXI., XXII. Lokalitát: Mildenhalls, near Fort Beaufort; Beaufortschichten.
c) Anomodontia.
* Dicynodon +) lacerticeps Ow.
1876. Owen, 1. c. p. 30—31. Pl. XXIII.
Lokalität: Owen giebt: „Tarka prolongation of the Winterberg range of mountains, Cape of Good Hope“. — Diese Angabe ist nicht deutlich, da es zweierlei Winter- berge giebt. Vorerst sind die Winterberge zwischen den Nieuweveldbergen und Schneebergen ; liegen zwar im Terrain der Beaufortschichten, aber ich finde nichts von einer Bezeichnung Tarka dort. Dagegen ist weiter östlich der Gr. Winterberg (nördlich von Fort Beaufort) auch im Terrain der Beaufortschichten; nördlich davon fliesst der Tarka-Fluss und ist die Tarkastad (westlich von Queenstown) und würde ich meinen, dass dort jene Lokalität zu suchen sei.
*Dicynodon leoniceps Owen. 1876. Owen, l. c. p. 32 et segu. pp. 47—48. Pl. XXIV—XXVI; LXX. Lokalität: „Gats river, Sneewberg mountain Range. District of Graaf Reinet“. Terrain der Beaufortschichten. * Dicynodon Batnii Ow. 1876. Owen, 1. c. p. 36—37. Pl. XXIX, XXX—XXXI. Lokalitát: Fort Beaufort, S.-Afrika. Beaufortschichten. * Dicynodon tigriceps Ow. 1876. Owen, 1. c. p. 38. et segu. Pl. XXXIII. etc, Lokalitáten einige: Stylkranzt, Sneewberge; Graaf Reinet District; East Brak river, F. Beaufort; diese alle wohl im Gebiete der Beaufortschichten. Ausserdem ist angegeben: Gonzia river, Kafraria; diese Lokalitát konnte ich nicht identificieren.
*) Zmdédop — Maulwurf; o@deog — Eidechse. **) IIoo = vor; xolopov — Spitze. **%) Tooyev — Gorgone (Medusa); ow— Gestalt, Aussehen. T) dig = zwei; xvvodove — Spitzzahn.
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. 53
*Dicynodon pardiceps Ow. 1876. Owen, 1. c. p. 42—43. Pl. XXXVII. XXXIX. Lokalität: Bei Fort Beaufort, S.-Afrika; Beaufortschichten.
*Dicynodon vectidens Ow. 1876. Owen, l. c. p. 44. Pl. XL. Lokalitát: Bei Fort Beaufort, S.-Afrika; Beaufortschichten.
(?) * Dicynodon curvatus Ow. A
1876. Owen, l. c. p. 44.
Lokalität: Owen giebt: „Cradock, Elandsberg, South Afrika“. Es ist vielleicht kein Zweifel, dass diess Exemplar auch aus den Beaufortschichten stammt; denn wenn auch Dunn auf seiner Karte (1886)*) Cradock an der Grenze der Eccabeds (Lower Karoo) und Beaufortbeds (Upper Karoo) angiebt, steht diese Lokalität nach Dr. A. Schenck’s Karte ** im Terrain der letzteren selbst.
*Dicynodon feliceps Ow. 1876. Owen, 1. c. p. 45. Pl. XLIII. Lokalität: Fort Beaufort; Beaufortschichten.
*Dicynodon testudiceps Ow. 1876. Owen, 1. c. p. 45—46. Pl. XLIV.
Lokalität: „Tarka***) prolongation of the Winterberg range“. Hier gilt wohl dasselbe, was schon oben bei Die. lacerticeps gesagt wurde. Diess ist die Art, die Tate (l. c.) auch aus den Stormbergschichten anführt.
* Dicynodon recurvidens Ow. 1876. Owen, I. c. p. 46. Pl. LXIX. Lokalitát: Fort Beaufort; Beaufortschichten.
*Dicynodon dubius Ow. 1876. Owen, 1. c. p. 46—47. Lokalitát: District Graaf Reinet; Beaufortschichten.
* Dicynodon Murrayi Huxley. 1859. Huxley, in Guart. Journ. Geolog. Soc. London, Vol. XV. p. 555. 1867. Tate, 1. c. p. 143. Lokalität: Bei Colesberg; Beaufortshichten.
Dicynodom símocephalus Weith. 1888. Weithofer (Ant.): Úber einen neuen Dicynodonten aus der Karooformation S.-Afrika’s. In: Annalen d. k. k. Naturh. Hofmuseums; Wien. Bd. III.
Lokalitát: Herr Weithofer sagt nur: „aus der Karooformation“ ohne nähere Fundortangabe.
*) Siehe Copie bei Stapff: Das glaciale Dwykakonglomerat 1889. **) Petermann’s Mittheilungen 1888. *+*) Hier schreibt Owen „Tacka prolongation“. Diess dürfte ein Druckfehler sein.
54 6. Dr. Ot. Feistmantel:
* Ptychognathus **) declivis Owen. 1876. Owen, 1. c. p. 48—49. Pl. XLV., XLVI, Lokalität: Rhenosterbere (südl. v. Colesberg); Beaufortschichten.
* Ptychognathus latirostris Ow. 1876. Owen, I. c. p. 49. XLVI. etc. Lokalitát: Rhenosterberg; Beaufortschichten. * Ptychognathus boopis Ow. 1876. Owen, 1. c. p. 50. Pl. XLVIII. XLIX. Lokalitát: Dieselbe. Beaufortschichten. * Ptychognathus verticalis Ow. 1876. Owen, 1. c. p. 50—51. Pl. XLIX. Lokalitát: Dieselbe. Beaufortschichten. * Ptychognathus Alfredi Ow. 1876. Owen, 1. c. p. 51—53. Pl. L. Lokalität: Dieselbe. Beaufortschichten. *Ptychognathus depressus Ow. 1876. Owen, 1. c. p. 53. Pl. LI. Lokalitát: Stylkrantz, Sneewberge. Beaufortschichten.
*Oudenodon*) magnus Ow.
1876. Owen, 1. c. p. 56—57. LV., LVL., LVU.
Lokalitát: East Brak river, near Fort Beaufort. Beaufortschichten. *Oudenodon brevirostris Ow.
1876. Owen, 1. c. p. 57—58. LVIII., LIX.
Lokalität: Distrikt Graaf-Reinet. Beaufortschichten. *Oudenodon Bainii Ow.
1876. Owen, 1. c. p. 58—59. LX., LVI.
Lokalität: Bei Fort Beaufort. Beaufortschichten. *Qudenodon prognathus Ow.
1876. Owen. I. c. p. 59. Pl. LXI.
Lokalität: Fort Beaufort, S.-Afrika. Beaufortschichten. *Qudenodon Greyii Ow.
1876. Owen, 1. c. p. 59—60.
Lokalitát: Rhenosterberg (s. von Colesberg). Beaufortschichten.
*Oudenodon (?) strigiceps Ow. 1876. Owen, 1. c. p. 61. Pl. XLIV. £. 4. 1845—56. Dicynodon, strigiceps Owen, Transact. Geolog. Soc. London. 2 d. ser. Vol. VII. Lokalität: „Taka***) prolongation of the Winterberg range of mountains“.
*) IIrié (mtvyos) — Falte; yvasog — Kiefer. **) Oddsis — keiner; d000g — Zahn. ***+) Soll wohl abermals „Tarka“ heissen.
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. 55
Oudenodon raniceps Ow. 1876. Owen, l. c. p. 61. Lokalität: Owen führt East London an; dort sind aber Ekkaschichten. Der Horizont ist daher nicht sicher.
*Oudenodon megalopus Ow. 1876. Owen, 1. c. p. 62. Pl. LXIII. Lokalitát: Stylkrantz, Sneewberge. Beaufortschichten. *Thertognathus*) microps Ow. 1876. Owen, 1. c. p. 62. Pl. LIII. Lokalität: Stylkrantz, Sneewberge, S.-Afrika. Beaufortschichten. * Kıstecephalus”*) microrhinus Ow. 1876. Owen, 1. c. p. 63. Pl. LXIV. Lokalität: Stylkrantz, Sneewberge, S.-Afrika. Beaufortschichten. *Kistecephalus leptorhinus Ow. 1876. Owen, I. c. p. 64. Pl. LXIV. Lokalitát: Stylkrantz, Sneewberge, S.-Afrika. Beaufortschichten. * Kistecephalus chelydroides Ow. 1876. Owen, I. c. p. 64. Pl. LXIV. Lokalität: Stylkrantz, Sneewberge. Beaufortschichten. *Kistecephalus planiceps Ow. 1876. Owen, 1. c. p. 64. Pl. LXIV. Lokalität: Dieselbe. Beaufortschichten. * Kistecephalus bathygnathus Ow. 1876. Owen. l. c. p. 65. Pl. LXV. Lokalität: Dieselbe Beaufortschichten. Kistecephalus arctatus Ow. 1876. Owen, 1. c. p. 65. Pl. LXV. Lokalität und Horizont nicht bekannt. * Endothiodon”**) bathystoma Ow. 1876. Owen, 1. c. p. 66. Pl. LXVI. LXVII. Lokalität: Sneewberge. Beauforts'chichten.
d) Labyrinthodontia.
*Petrophryner) granulata Ow. 1876. Owen, 1. c. p. 67—68. Pl. XX. Lokalität: Owen sagt: „Tafelberg, Queenstown District“; im Terrain der Beaufortschichten (südlich der Stormberge).
*) Omeiov—= Wildes Thier; yv&os = Kiefer. **) Klon — Kiste; xepaAn) — Kopf. ++) "Evdodı — inwendig; 0doög — Zahn. +) Ilše00g — Stein, Felsen; pedvn — Kröte.
56 6. Dr. Ot. Feistmantel:
Petrophryne (?) major Ow. 1876. Owen, 1. c. p. 68—69. Lokalität: „From the Southern margin of the Stormberg range.“ Diess könnte vielleicht auch aus den Stormbergschichten kommen. *Saurosternon Bainii Ow. (Batrachosaurus, Bain). 1876. Owen, 1. c. p. 69. Pl. LXX. Lokalitát: Stylkrantz, Sneewberge. Beaufortschichten.
Wenn wir nun die im vorigen erörterten palaeontologischen Verhältnisse ins Ange fassen, so ergeben sich folgende Resultate:
1. Die Beaufortschichten enthalten Pflanzenpetrefakte und Thierpetrefakte.
2. Es sind Land- und Süsswasserformen.
3. Unter den Pflanzen waltet die Gattung Glossopteris vor, und zwar sind es zumeist solche Arten, wie sie aus der Damuda-Gruppe in Indien auch schon bekannt sind. Ausser- dem ist eine Pflanzenform bekannt, die ich als Schizoneura betrachten möchte, und eine andere die ebenso sehr an Palaeovittaria erinnert.
4. Unter den Thierresten walten Reptilien vor, und unter diesen ist wieder die Gattung Dicynodon besonders vorherrsehend.
5. Es hat daher den Anschein, dass die Beaufortschichten in Süd-Afrika, die Damuda- und Pantschetschichten (mit Dicynodon) in Indien, repraesentieren.
6. Doch wenn wir etwas näher zusehen, finden wir, dass auch in Süd-Afrika die Pflanzen (Glossopteris etc.) bis jetzt aus Lokalitäten bekannt sind, die am Rande des Beaufort- schichten- Beckens liegen, und wohl einem tieferen Horizont angehören, während die Dicy- nodonten der Hauptmasse nach wenigstens, in einem etwas höheren Niveau zu liegen cheinen, entsprechend etwa der indischen Eintheilung in eine Damuda- und Pantschetgruppe, wenn auch die Beziehungen beider, in beiden Ländern, ganz enge sind.
7. Die Beaufortschichten repraesentieren, wie wir gesehen haben, die mittlere Abtheilung der Karooformation; sind von jeher als eigene Abtheilung angesehen worden, die dann von den Stormbergschichten üherlagert ist.
Diess beweist hinreichend, dass ich auch berechtiget war, die Damuda-Pantschet- Gruppe in Indien als die mittlere Abtheilung des Gondwäna-Systems aufzufassen.
Mit Bezug auf Australien ist es immerhin möglich, dass die Newcastlebeds, die über den oberen Marinen Schichten lagern, und die schon auch die Ekkaschichten (Tältschir- Karharbärischichten) repraesentieren, auch noch den Zeitraum ausfüllen, während dessen sich die Beaufortschichten in Süd-Afrika ablagerten.
Doch scheinen in beiden Ländern, ebenso wie in Indien, andere Verhältnisse obge- waltet zu haben.
In Süd-Afrika, so wie in Indien, entwickelt sich eine Schichtenreihe kontinuirlich aus der anderen — auf die Ekka-Kimberleyschichten folgen regelmässig die Beau- fortschichten, die noch Glossopteris enthalten; ebenso in Indien auf die Tältschir- Karharbärischichten die Damuda-Pantschetschichten mit Glossopter:is.
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. 57
In Australien dagegen finden wir, dass nach Ablagerung der Newcastlebeds nicht nur Niveau- sondern auch gewisse klimatische Veränderungen stattgefunden haben.
Die Vorgänge in dieser Zeit mögen dann der Zeit der Ablagerung der Beaufort- schichten einerseits, und der Damuda-Pantschetschichten andererseits entsprechen.
Mit Rücksicht auf das Alter kann man sich vielleicht „per inductionem“ einen Schluss erlauben.
Die Ekka-Kimberleyschichten sind wohl als permisch anzusehen, besonders mit Bezug auf ihre Analogie zu den Newcastlebeds in N. S. Wales; sie unterlagern die Beaufortschichten; die, diese letzteren überlagernden Stormbersschichten werden sich, wie weiter gesehen wird, als oberste Trias (etwa Rhät) ergeben; es liegt daher der Schluss nur nahe, dass die Beaufortschichten die Trias repraesentieren — was demzufolge auch von der Damuda-Pantschetgruppe zu gelten hätte.
OT E VCA KART PO T PTY ZOO PTC
| S. Afrika Indien Victoria N. 5. Wales Beaufortschichten. Damuda-Pantschet- ? Niveau- und klimat. Gruppe. Veränderungen vor der ı Ablag. der Hawkes- buryschichten Ekka-Kimberley- Táltschir-Karharbári- Bacchus-Marsh- Newcastlebeds. schichten. Gruppe. Sandsteine.
3. Obere Abtheilung der Karooformation. — Die Stormbergschichten.
(„Stormbergbeds“ nach Dunn und anderen; „Upper Karoobeds“ nach T. R. Jones; „Etage supérieur du Karoo“ nach Moulle; „Obere Abtheilung der Karoo-Formation“ nach Cohen, „Moltenobeds“ bei Green, ete.
Am weitesten nach Norden und Osten gerückt folot in dem grossen Karoobecken ein Schichtenkomplex, der die Stormberge und Drakensberge einschliesst, sich durch das Basuto- Land und den oestl. Theil des Oranje Free State ausdehnt, und noch bis nach der Süd- Afrikanischen Republik hinüberreicht.
Es sind diess die Stormbergschichten, so benannt nach den Stormbergen, oder die obere Abtheilung der Karooformation.
Nach Dr. Schenck besteht dieser Komplex aus mächtigen Bänken hellgefärbter, weicher, zerreiblicher Sandsteine mit untergeordneten Schiefereinlagerungen.
An einzelnen Orten, so bei Molteno, Cyphergat und an der Indwe sind aus diesen Schichten Pflanzenpetrefakte bekannt, die im Weiteren beschrieben und abgebildet sind. Ausserdem aber führen sie Fische, Reptilien und auch einen Rest eines Säugethieres haben sie geliefert. Sie sind auch darum von Wichtigkeit, dass sie an den oben genannten Lokalitäten Kohle führen.
Dr. Schenck citiert diese Schichten mit Kohle auch aus Natal — so bei Dundee, Newcastle — diess mag richtig sein — aber ich möchte hier nur abermals darauf aufmerksam
Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe VII. 3, 8
58 6. Dr. Ot. Feistmantel:
machen, dass in Natal, wie schon vorn erwähnt auch kohlenführende Schichten vorkommen, die eher den Beaufortschichten aequivalent sind, wie wenigstens aus dem Vorkommen der vorn beschriebenen Glossopteris-Arten geschlosson werden muss.
Auch hier durchbrechen Diabase und Melaphyre häufig die Schichten, und sind selbe besonders in den Gipfeln der Stormberge, Drakensberge, Malutiberge etc. zu finden.
Petrefakte der „oberen Abtheilung“ der Karooformation. Stormbergschichten.
Aus dieser Schichtengruppe stammten die Pflanzenpetrefakte, die Herr Dr. A. Schenck mir gütigst zur Beschreibung überlassen hatte; und zwar stammen selbe aus den Kohlen- schichten bei Molteno, Cyphergat und an der Indwe, in den Stormbergen.
Aus den Stormbergschichten überhaupt werden bis jetzt Thierreste und Pflanzenpetrefakte angeführt; doch sind die Angaben nicht überall ganz sicher und will ich trachten, dieselben etwas kritisch zu beleuchten.
Thierreste.
Von Thierresten werden Säugethiere, Reptilien und Fische angeführt; ich will selbe hier wiedergeben, wie selbe in der Literatur vorkommen.
1. Mammalia. Tritylodon *) longaevus. Owen.
1884. Owen, Quart. Journal Geologl. Society London, Vol 40. pp. 146—161. PL VI Dieses Fossil ist von grossem Interesse, besonders wegen der ziemlich guten Er- haltung. Zahnformel: Schn. = ,„ Back. = = 32. Das Fossil zeigt eine Verwandtschaft zu Microlestes Plien. (Keuper) und Stereognathus Charlesw. (Oolite, Oxford). Lokalität in S.-Afrika: Thaba-chou (Thaba-Nschu), Ost Oranje-Frei Staat (oestl.
von Bloemfontein). (Die Formation wird als „Triassic“ bezeichnet).
2. Reptilia.
Hier sind die Angaben die unsichersten; während Tate**) mehrere dieser Reste anführt, darunter auch Dicynodon, behauptet neuerlich R. Jones***), dass in den Storm- bergshichten keine Dicynodonten vorkommen. Ich kann natürlich nicht beurtheilen, wer da im Recht ist; Owen in seinem Catalogue führt keine Reptilien speciell aus den Stormbergschichten an; obzwar er später auch einen Labyrinthodontenrest beschrieb.
Die von Tate angeführten Reptilien, sind folgende:
Dicynodon testudiceps Ow. (?) 1867. Tate, 1. c. p. 144,
*) Tosis — Drei; výjog — Höcker; ododgs = Zahn. **) Quart. Journ. Geol. Soc. XXIII. p. 144. ***) Quart. Journ. Geol. Soc. 1884. p. 152. Diskussion.
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. 59
Lokalität (nach Tate): Aus dem Modderflusse (der den Oranje-Free State durch- fliesst nnd sich in den Hart river ergiesst). 3
Der Fluss fliesst zwar im Terrain der Stormbergschichten, aber ich muss abermals hervorheben, dass T. Rupert Jones ausdrücklich behauptet , dass in diesen Schichten kein Dieynodon vorkomme.
Euskelesaurus Brownii Huxl. 1867. Tate, 1. c. p. 144. Lokalität: Alival North, nördlich von den Stormbergen. (Diess ist nahe an der
Grenze der Beaufort- und Stormbergschichten, unterhalb des Zusammenflusses des Kraai und Oranje-Flusses)
Cynochampsa laniarius (?) Ow. 1867. Tate, I. c. p. 144. Lokalitát: Harrismith, oestl. Oranje Freistaat, Westabhang der Drakensberge.
Die nur generisch genannten keste führe ich hier nicht an. Dagegen hat Owen neulich folgende Art beschrieben.
Rhytidosteus*) capensis Ow.
1884. Owen: On a Labyrinthodont Amphibian, from the Trias of the Orange Free State. — Quart. Journ. Geol. Soc. Vol. 40. pp. 333—339. Pl. 16, 17. Diess ist ein ziemlich gut erhaltener Labyrinthodontenrest. Lokalität: Beersheba, bei Smithfield (südl. von Bloemfontein) Oranje Frei-Staat. (Wird auch als triasisch bezeichnet).
3. Pisces.
Von Fischen wurden erst neuester Zeit zwei interessante Arten beschrieben und die Lokalitätsangaben sind so bestimmt, dass kein Zweifel darüber herrscht, dass sie aus den Stormbergschichten kommen.
Semionotus capensis Sm. Woodw.
v 1888. Smith Woodward: On two New Lepidotoid Ganoids from the early Mesozoic deposits of Orange Free-State, South-Africa. — Quart. Journ. Geolog. Soc. XLIV. 1888. pp. 138—140. Pl. VI. fig. 1—5.
Sm. Woodward bildet die hintere Hälfte des Körpers, eine Schwanzflosse, den Kopf und einzelne Schuppen ab. Aus der Beschreibung geht hervor, dass der vorliegende Fisch den Gattungen Zepidotus und Semionotus ganz nahe verwandt ist, und zwar mit der letzteren in dem Grade, dass keine generischen Abweichungen von Belang wahrzunehmen ‚sind, weshalb er zu dieser Gattung gestellt wird.
*) ‘Puzig = Runzeln; dor€ov — Knochen.
8*
60 6. Dr. Ot. Feistmantel:
Semionotus hat seine Verbreitung in der Trias und im Rhát.“) Lokalität in S.-Afrika: Stormbergchichten, im Drakensberge, Orange Free-Staate.
Cleithrolepis Extoni Sm. Woodw. 1888. Smith Woodward, l. c. p. 141—142. PL. VL f. 6—7.
Die Abbildungen stellen einen fast ganzen Fisch und einen Kopftheil dar. Die Reste sind mit Dapedius, Heterostrophus uud Tetragonolepis verwandt, aber alle generischen Merk- male stellen selbe zu der australischen Gattung Cleithrolepis Egerton, welche nach Sm. Wood- ward ebenfalls zu den Dapediiden die nächste Verwandtschaft besitzt, während sie früher zu den Platysomiden oder auch zu den Pycnodontiden gestellt wurde; letztere Einreihung findet sich auch noch bei Zittel. **)
Lokalität in S.-Afrika: Stormbergschichten, Rouxville (südl. von Smithfield) Orange Free-State.
Das Vorkommen dieser Art in den Stormbergschichten ist insofern von Interesse, als dieselbe Gattung in den Wianamatta-Hawkesburyschichten in N. S Wales vorkommt (Art: Cleithrolepis granulatus Egert.), mit denen übrigens die Stormbergschichten auch durch ihre Pflanzenreste in nahe Beziehung gebracht werden. Herr W. T. Blanford, der in dieser Richtung stets eine besondere Vorsicht beobachtet, äusserte sich mit Rücksicht auf diesen Fisch nach dem, über die Discussion (Quart. Journ. Geologl. Soc. London, XLIV. 1888. p. 269.) gegebenen Referate folgendermassen: „Mr Blanford noticed ...ete.“ „With regard to Mr. Smith Woodward's paper, the occurence of Cleithrolepis in the Stormberebeds and in Australia tended rather to increase the probability of the Stormberg subdivision being Post- Triassic; for the genus occurred in the Wianamatta as well as in the Hawkesburybeds und the former were probably Jurassic“.
Noch ist zu bemerken, dass die Lepidotoiden und Dapediotden-Fische (Lepidotus cal- caratus, pachylepis, breviceps et longiceps; Dapedius Egertoni; Tetragonolepis analis, Oldhami und rugosus) ziemlich zahlreich in Indien, im oberen Gondwána-System (im Kota-Maléri Horizont, in den Cent. Provinzen) vertreten sind, in Schichten, die als Posttriasisch angesehen werden.
Doch nach ihren stratigraphischen Verhältnissen dürften die Stormbergschichten etwas tiefer zu stellen sein.
Pflanzenreste.
Von Pflanzenresten wurde bis jetzt nur wenig bekannt gemacht. T. Rup. Jones in Tate (I. c. p. 144., Nro. 7.) erwähnt, dass Dr. P. C. Sutherland Glossopteris und andere Fossilien in den oberen Schichten der Kohlengruppe in Natal gesammelt hatte, und bezieht sich dabei auf Dr. Sutherland’s Notiz in Quart. Journ. Geol. Soc. London, Vol. XI. p. 466- Dort aber finde ich keine ähnliche Bemerkung. Ich glaube, es sind die Glossopteris-Arten, die schon früher besprochen wurden, die aber eher den Beaufortschichten angehören.
*) Vergl. Zittel Handb. d. Palaeontologie, 1. Abth. Palaeozoologie. III. Bd. 1. Lfg. 1887. p. 204. **) Zittel, 1. c. p. 245.
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. 61
Dunn in seinem „Report on the Stormbergcoalfield 1878“, führt an: Pecopteris odon- topteroides Morr., Cyclopteris cumeata Carr. Taeniopteris Daintreei Mc’Coy.
Von diesen ist Pecopteris odontopteroides Morr. = Thinnfeldia odontopteroides Fstm. (Morr. sp.) Cyolopř. cuneata Carr. scheint überhaupt zweifelhaft; und Taenčopt. Daintreei Me’Coy soll, wie ich vermuthe, eher Taentopt. Carruthersi Ten. Woods sein.
In einem späteren Aufsatze*) erwähnt Dunn abermals:
Sphenopteris elongata Carr. (die in Queensland und Tasmanien vorkommt in meso- zoischen Kohlenschichten).
Pecopteris odontopteroides Morr. (wie oben).
Cyclopteris cuneata Carr. (wle oben).
Taentopteris Daintrei Mc’Coy (wie oben). :
Das von Dr. A. Schenck mir zur Verfügung gestellte Material wird uns vielleicht in den Stand setzen, die fossilen Pflanzenreste der Stormbergschichten etwas näher kennen zu lernen.
1. Eguisetaceae.
Stammfragment. tají 1006 16 ©
Auf Tafel II. f. 9. ist ein Stammfragment abgebildet, das deutlich gerippt ist und am unteren Theile so aussieht, als wenn eine Gliederung, wie sie bei den Equisetaceen vorkommt, dortselbst vorhanden wäre. An eine Identificierung und nähere Bestimmung des Restes ist unter diesen Verhältnissen wohl nicht zu denken; man könnte sich höchstens : an einen Schizoneura (z. B. hoerensis) oder Phyllotheca- Stamm erinnert fühlen.
Lokalität: Über dem Kohlenlager an der Indwe, Stormberge; Stormbergschichten. (Auf gelblich-grauem, feinthonigem Schiefer; auf der Unterseite des Stückes Rippelmarken).
2. Filices. Sphenopteris elongata Carr.
1872. Carruthers, in Daintree Geology of Queensland; Quart. Journ. Geolog. Soc.
; London. Vol. XXVIII. p. 355. Pl. XXVIL. £ 1.
1888. Dunn, Erwáhnung, in Transact. et Proc. Roy. Soc. Victoria. XXIV. 1888.
1888. Ebenso, Szajnoha: Über foss. Pflanzenreste aus Cacheuta in der argentinischen Republik. — Sitzungsb. d. k. k. Akad. der Wissen. Wien. Mathem. Naturw. Cl. 180. OMG jm 228 NE JIG 1 2b
Diese Art wurde ursprünglich von Carruthers aus den (mesozoischen) Kohlenschichten
von Tivoli, Queensland, beschrieben, wo sie nach Angabe Carruther’s mit Pecopteris odontopte- roides Morr. eine der häufigsten Formen bildet. Unter ähnlichen Verhältnissen kommt sie in
*) Notes on the oceurrence of Glaciated pebbles and Boulders in the so called mesozoic conglomerate of Victoria — Trans. et Proc. Roy. Soc. Victoria XXIV. 1888. pp. 44—46.
62 6. Dr. Ot. Feistmantel:
den mesozoischen Kohlenschichten (Jerusalemschichten) *) in Tasmanien (mehrere Lokalitáten) vor. Es ist daher ganz gut möglich, dass sie auch in den Stormbergschichten Süd-Afrika’s vor- kommen sollte, wo Thinnfeldia (Pecopteris) odontopteroides Feistm. (Morr.) auch sehr zahlreich auftritt; doch lag sie mir unter den von Dr. A. Schenck geschickten Petrefakten nicht vor. Dagegen ist es interessant zu konstatieren, dass selbe auch von Prof. Szajnocha (Ladisl.) unter den Pflanzenresten von Cacheuta, Argentinische Republik, bestimmt wurde. Ein Fragment, das dieser Art anzugehören scheint, liegt mir auch aus den Hawkesburyschichten, N. S. Wales vor.
Carruthers gab folgende Diagnose (ich gebe selbe lateinisch):
Fronde dichotoma, divisa;, divisionibus irregulariter pinnatis; pinnis simplieibus, bifur- catis an irregulariter pinnatis; segmentis angustis, linearibus, apicem suhobtusam versus attenu- antibus: nervo medio singulo, nervos simplices, medianam partem segmentorum percurrentes, emittente.
Lokalität in S.-Afrika: Stormbergschichten; (ohne nähere Ortsangabe, nach Dunn).
Thinnfeldia odontopteroides Fstm. (Morr. sp.). Tafel I. f. 1-6; Tafel II. f. 1—3; Tafef III. f. 8.
1845. Pecopteris odontopteroides Mooris in Strzelecki, N. S. Wales and Van Diemens- land, p. 249. Taf. VI. f. 2., 3.
1872. Pecopteris odontopteroides Carruthers, |. c. p. 355. Taf. XXVII. f. 2., 3.
1875. Odontopteris Morrisi Crépin: Notes sur le Pecopteris odontopteroides. — Bull. de l’Acad. Roy. de Belgique XXXIX. pp. 258—263 mit Tafel.
1876. Thinnfeldia crassinervis, Geinitz: Über rhät. Pflanzen- und Thierreste, in d. argent. Provinzen La Rioja etc. p. 4. Taf. I. f. 10—16.
1878. Thinnfeldia odontopteroides Feistmantel, Pal. et mesoz. Flora d. oestl. Au- stralien pp. 80, 89, 105, 108. Taf. XIII., f. 5., XIV. 5. XV. 3—7. XVL 1.
1879. Ebenso, Nachtrag pp. 165—169. Taf. IX., X., XI.
1884. Ebenso, Tenison Woods, On the foss. Flora of the Coal deposits of Australia p. 108.
1885. Ebenso, Johnston, General Observations regarding the Classification of the upper Palaeozoic a. mesozoic Rocks of Tasmania ete. p. 28.
1878. Dunn Report on the Stormberg Coalfield (Vergl. Feistmantel, Sitzb. der k. böhm. Gesellsch. der Wissenschaften, 1887, p. 42).
1888. Dunn, in Transact. et Proc. Roy. Soc. Victoria XXIV. pp. 44—46.
1888. Thinnfeldia odontopteroides, Szajnocha, l. c. pp. 228—230. Taf. I. £ 1, 2, 3, 4a.
Diess ist eine sehr weit verbreitete Art, und auch unter den Stormberg-Pflanzen ist sie sehr zahlreich vertreten, und zwar in sehr verschiedenen Entwickelungsstadien, die dieser Pflanze auch anderorts eigen sind.
*) Verg. M. Johnston, 1885 in Feistmantel: Über d. geol. et palaeont. Verhält. des Gondwäna-System in Tasmanien etc. Stzb. d. königl. böhm. Gesellsch. d. Wissensch. Prag, 1888. (7. Decemb. Sten. 595 und ff.)
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. 63
Ursprünglich wurde diese Pflanze von Morris aus dem „Jerusalem basin“ in Tasmanien, als Pecopteris odontopteroides beschrieben, und zwar wurde sie damals, wie alle übrigen von Morris (l. c.) beschriebenen Pflanzenreste als Steinkohlenpflanze betrachtet; und obzwar schon 1872 Herr Carruthers dieselben Reste aus den mesozoischen (oolitischen) Schichten von Tivoli beschrieben hat, wo 'sie zusammen mit Sphenopteris elongata Carr. vorkommt, hat sie dennoch Crépin (I. c.) im J. 1875 abermals als aus den karbonischen Schichten kommend, angeführt, und sie sogar zu Odontopteris gestellt, und vorgeschlagen, sie Odont. Morrisi zu nennen, während er doch deutlich angiebt, dass auf denselben Exemplaren auch Sphenopteris elongata Carr. sich befindet, eine Vergesellschaftung, wie sie eben aus Queensland angeführt wurde. — Heute unterliegt es keinem Zweifel mehr, dass die Jerusalemschichten in Tasmanien (kohlenführend) mesozoisch sind. Im Jahre 1876 hat Prof. Geinitz aus der argentinischen Provinz San Juan eine Thinnfeldia crassinervis beschrieben und sie als die - häufigste Pflanze in dem kohlisen Sandschiefer von Mayres, Provinz San Juan bezeichnet. Schon in meiner Foss. Flora von Australien 1878 p. 106 und 1879 (Nachtrag) Sten. 167—168 habe ich auf die Ähnlichkeit dieser Art mit den australischen Formen hingewiesen, und Prof. Szajnocha in seiner oben angeführten Arbeit vereinigt Thinnf. crassinervis ohne weiters mit Thinnf. odontopteroides. Diesen Namen habe ich zuerst in meiner fossilen Flora v. Au- stralien 1878 (l. c.) eingeführt*) und habe dort diese Pflanze aus den Tivoli-Ipswich Schichten in Queensland, aus den Wianamattaschichten in N. S. Wales, und aus Tasmanien angeführt ; im Nachtrag habe ich schöne Exemplare aus den Hawkesburyschichten (Mt. Victoria) in N. S. Wales beschrieben und abgebildet. Aus Süd-Afrika, und zwar aus den Stormbergschichten wurde diese Art zuerst von Dunn (1878, l. c.) angeführt, ohne weitere Beschreibung.
In Indien habe ich diese Art auch in den Panchetschichten des Ramkola und Tata- päni Kohlenfeldes (in Tschutia Nägpur) und in gewissen Übergangsschichten im Süd-Rewah Gond- wäna Becken konstatieren können. Beide erwähnte Vorkommen rechne ich zu der mittleren Abtheilung des Gondwäna-System.
Ich bilde nun aus den Stormbergschichten zahlreiche Exemplare ab; die meisten von ihnen stimmen am besten mit den von Geinitz (l. c.) gegebenen Figuren der Thinnf. crassi- nervis ab, so besonders die Exemplare Taf. I. f. 3, 5 (rechts oben, links unten) und Taf. II. f. 8; andere wieder mit Carruthers’ Abbildungen (L. c.), so Taf. I. f. 3 (rechte Fisur) f. 4, Taf. II. f. 3; ebenso stimmen sie mit meinen Abbildungen (Australflora 1878 Taf. XV. f. 5, 6, 7) aus Queensland (Ipswich) und Tasmanien gut überein. Die Blättchenform variiert ziemlich stark; selbe sind bald klein und rundlich (Taf. I. f. 2, 5, Taf. II. f. 3), bald länglich oval (Taf. I. £. 3, 5 rechts oben, Taf. II. f. 3 links); andersmal sind sie länglich oval mit etwas ausgebuchtetem Rande (Taf. I. f. 1, 5, untere Figur, Taf. III. f. 8), und ähnlich mehr. Doch bei allen ist das Princip der Nervatur dasselbe, wie aus den beigegeben vergrösserten Ansichten einzelner Blättchen, die vollkommen correkt dargestellt sind, hinreichend ersichtlich ist. Die Nerven gehen gewissermassen von einer gemeinsamen Stelle an der Blattbasis aus und theilen
*) Die Zugehörigkeit zu Thinnfeldia habe ich schon 1876, Rec. Geologl. Survey of India Vol. IV. p. 123 ausgesprochen, indem ich dort zu Pecopt. odontopteroides unter der Linie bemerkte: „I should say, this is rather a Thinnfeldia“.
64 6. Dr. Of. Feistmantel:
sich dann dichotom; die einfachste Art der Nervatur ist auf Taf. I. f 5 d. = Theilung des Hauptnerven in zwei, und jedes Seitenastes wieder in zwei, zusammen vier Nerven im Blättchen. Zunächst ist dann Taf. I. f. 2a, wo noch ein einzelner Nerv hinzutritt; dann folgt Taf. I. f. 3b, dann Taf. I. 3a u. s. w. Sehr zahlreich sind dichotome Blätter vertreten; so Taf. I. f. 2, 3, 4, 5, Taf. IL. f. 3, und Taf III. f. 5a; so dass diese Eigenschaft in der That für diese Art ein charakteristisches Merkmal bildet.
Die Bláttchen auf dem Blattheile unterhalb der Dichotomie sind gewöhnlich etwas kleiner und besitzen auch eine einfachere Nervatur. Auf der Innenseite der Theiláste, im Gabel- winkel sind die Blättchen nur als langgezogene Lappen vorhanden, und erlangen erst beim dritten oder vierten ihre normale Grösse.
In meiner fossilen Flora von Australien (1879, Nachtrag, Ste. 167) habe ich auf Grund der australischen Vorkommnisse eine sehr erschöpfende Diagnose gegeben, die ich nicht wiederholen will; selbe besagt deutlich wie variabel die Formen sind.
Desswegen glaube ich mich nicht im geringsten berechtigt, zwei andere Exemplare, die ich noch abbilde, und die von den übrigen Abbildungen ein wenig abweichen, von dieser Art zu trennen. Es sind die Exemplare auf Taf. I. fig. 6. und Taf. II. £. 1.
Das erstere gehört jedenfalls einem dichotomen Blatte an, in dem die zwei Fiedern eine solche natürliche Lage besitzen, dass sie nach unten in einen gemeinsamen Blattstengel führen würden. Die Fiedern tragen längliche Fiederchen, die von der Rhachis nicht so ab- stehen, wie bei den übrigen, sondern mehr gegen die Spitze gerichtet sind. Doch die Nervatur, obzwar etwas dichter als bei den früher angegebenen, ist dennoch in der Art der Entwickelung und Theilung mit den obigen gänzlich übereinstimmend; es finden sich 12—13 Nerven in den mittleren Blättchen (Siehe vergrösserte Figure 6 a.).
Ich war anfangs der Ansicht, diese Form wäre als eine Varietät (Thinnf. odontopt. var. praelonga) zu unterscheiden; doch nach reiflicher Überlegung glaube ich selbe getrost bei dieser Art belassen zu können.
Das zweite in Rede stehende Exemplar (Taf. II. fig. 1, 1 a.) trägt einen etwas stei- feren Habitus an sich; und die zwei Fiedern scheinen ebenfalls einem dichotomen Blatte anzugehören. Die Fiederblättchen scheinen von lederartiger Consistenz gewesen zu sein, sind von der Rhachis 'abstehend, und haben auch eine zahlreiche Nervatur, an 16 Nervenäste in den entwickelten Blättchen (vergl. Taf. II., fig. 1 a); doch auch hier ist das Princip der Nerwatur der Thinnf. odontopteroides deutlich ausgeprägt, und ist es wohl am besten auch dieses Exemplar bei dieser Art zu belassen. Diese Form erinnert zwar, wenn wir nur nach der Diagnose schliessen, an Thinnf. odontopt var. superba Johnston (1. c. p. 30); aber es ist eine Frage ob auch diese nicht einfach unter Thinnf. odontopteroides einbezogen werden sollte.
Lokalität in Süd-Afrika: Über dem Kohlenlager der Stormbergschichten an der Indwe, und bei Cyphergat (Gebiet der Stormberge), nördl. von Molteno.
Es kann wohl keinem Zweifel unterliegen, dass besonders diese Art hauptsächlich die Parallelisierung dieser Schichten mit ähnlichen in anderen Ländern bewerkstelligen wird.
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. 65
Thinnfeldia trilobita (?) Johnst. Tara. 122, 2230206:
1885. Johnston, General Observations regarding the classification of the upper Pa- - Jaeozoic and Mesozoic rocks of Tasmania etc. p. 30—31. 1888. Johnston: Geology of Tasmania. Die Figur ohne weitere Beschreibung.
Das vorliegende Exemplar aus Sůd-Afrika glaube ich ziemlich gut mit der obigen Art identificieren zu können; sowohl die von Johnston 1885 (ohne Abbildung) gegebene Dia- gnose passt, gut, als auch die später (1888) gegebene Figur, die jedoch ohne jedwede Be- schreibung publiciert ist; doch ist zu bemerken, dass Johnston’s Figur eine erbärmlich schlechte ist.
Johnston’s Fossil stammte aus Schichten unter dem (mesozoischen) Kohlenflótze von Spring Bay, nordöstlich von Hobarttown, und er gab folgende Diagnose, die ich im Original wiedergebe:
„Frond bipinnate (?); pinnae linearelongate, diehotomously divided; pinnules pinnatifid, coriaceous, oblique, opposite, truncately narrowly strap-shaped; invariably terminating in three variably shaped digits or lobes, the central one of which, is usually the most prominent; veins ob- scure not well defined.*) Adjacent margins of pinnules run closely paral- lel to each other, joining in a rounded sinus near to rhachis, giving to the latter the appearance ofa broad marginal wing, rhachis strong and groo- ved, average breadth of pinna 15 mm, average length of pinnules 9 mm., breadth 4!/, mm.
Im Ganzen ist diese Diagnose gut auf unser Fossil anwendbar; nur kann ich noch hinzufügen, dass, während Johnston die Nervatur nicht beobachten konnte, sie auf dem südafrikanischen Exemplare hinreichend deutlich war (vergl. T. II. f. 2 a, 2 b) und an jene von Thinnf. odontopteroides erinnert, und überhaüpt jene der Gattung Thinnfeldia ist.
Lokalität in Süd-Afrika: Über dem Kohlenlager an der Indwe, Stormberce; Stormbersschichten.
Taeniopteris Carruthersi. T. Woods. Taf. I. £. 6.—10.
1872. Taeniopteris Daintreei. M’Coy; Carruthers in Daintree 1. c. p. 355. Pl. XXVIL £ 6. 1883. Taeniopteris Carruthersi, Tenison-Woods: On the Fossil Flora of the Coal Deposits of Australia. In: Proc. Linn. Soc. N. S. Wales VIII. Pt. 1. p. 117. 1888. Feistmantel, Geol. & Palaeont. Verhältn. d. Gondwäna-System in Tasmanien; Stzb.
d. königl. böhm. Gesellsch. d. Wissensch. 1888. p. 630.
Im J. 1872 hat Herr Carruthers (l. c.) aus den Tivoli-Kohlengruben (mesozoi- sche Kohlen) in Queensland eine Taeniopteris abgebildet, die er, obzwar ziemlich abweichend *) Diess gehört wohl nieht so recht in die Diagnose, da es wohl bloss Zufall gewesen sein wird, wenn
die Nerven undeutlich waren. Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. VII. 3. 9
66 6. Dr. Oi. Feistmantel:
davon, dennoch mit Taeniopteris Daintreei Me’Coy identificierte. Er gab folgende Diagnose (ich gebe den originalen Wortlaut):
„Frond simple (?) broad, linear; midrib somewhat thick; veins lea- ving it at an acute angle, then passing out at right angles to the margin, once or twice dichotomously divided“.
(Blatt einfach (?) breit, linear, Mittelrippe ziemlich dick, die Seitennerven entspringen aus derselben unter einem spitzen Winkel, dann aber verlaufen sie unter einem rechten Winkel zum Blattrande; ein oder zweimal dichotom getheilt).
Die nähere Vergleichung hat aber gezeist, dass das von Carruthers beschriebene Exemplar sich ziemlich von Me'Coy's Taeniopt. Daintreei (aus Victoria) unterscheide, und habe ich selbst schon auf diesen Unterschied hingewiesen, *) habe aber keinen neuen Namen dafür vorgeschlagen. Diess that Tenison-Woods (l. c.), indem er obigen Namen einführte, ich glaube mit voller Berechtigung. Ich habe aber später in meinem Nachtrage zur Foss. Flora Australiens (l. c. 1879 pp. 167—170, Taf. XII. f. 5. 5a) dennoch die echte Tueniopt. Da- intreei aus Queensland (Talgai diggings, am Condamine Flusse, südw. von Ipswich) constatiert.
Aus den Stormbergschichten liegen mir mehrere Exemplare vor (Taf. II. F. 6—10), die mit der Taeniopteris Carruthersi T. W. vollkommen übereinstimmen, besonders mit Be- rücksichtigung der Exemplare Fig. 9. und 10. Fig. 7. stellt den Untertheil des Blattes, und Fig. 8. den Obertheil dar; die übrigen Figuren sind Mitteltheile des Blattes. Aus den Über- resten zu schliessen wäre das Blatt etwa 28 cm. lang und etwa 3 cm. breit gewesen. Die Mittelrippe ist ziemlich stark, die Seitennerven zahlreich, fast durchwegs vom Ursprungsorte an dichotom, viele davon noch ein zweitesmal, und einzelne noch, nahe am Blattrande ein drittesmal getheilt (vergl. besonders Fig 9. u. 10.) Bei einzelnen erfolgt eine Theilung und abermalige Vereinigung vor der Erreichung des Blattrandes (vergl. Fig. 6a, Tb, 8a.); oder es vereinigen sich die Äste zweier benachbarter Nerven (vergl. fig. 6a, 7b, 8a, 9a).
Ein etwas ähnliches Verhalten. in der Nervatur zeigt die Taeniopteris mareyesiaca Gein. aus rhätischen Schichten der Provinz San Juan, besonders in der von Geinitz (l. c.) Taf. II. f£ 2b gegebenen vergrösserten Ansicht. Mit Rücksicht auf die Unterabtheilungen von Schimper würde diese Art wohl zu Oleandridium Schimp. zu stellen sein.
Zu vergleichen wäre wohl auch noch Taeniopteris immersa Nath. aus den rhätischen Schichten von Bjuf in Schweden (Floran vid Bjuf, Tredje Häftet p. 45, 87, Taf. XIX. f. 6) vorausgesetzt, dass diess ein einfaches Blatt ist.
Lokalität in Süd-Afrika: Im lichtgrauen harten Schiefer über den Kohlen- schichten an der Indwe, in den Stormbergen, Stormbergschichten.
Taeniopteris Daintreei Mc'Coy. TATAR 1875. Mc’Coy Prodromus Pal. of Victoria II. Dec. p. 15. Pl. 14. £. 1, 2.
1879. Feistmantel, Pal. und mesoz. Flora d. oestl. Australien, Nachtrag, Taf. XII. f. 5, 5a.
*) Palaeoz. & mesoz. Flora d. oestl. Australien 1878 p. 110, und 1879 (Nachtrag) p. 170.
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. 67
Wie schon oben erwähnt, hat Dunn (l. c. 1878 und 1888) Taeniopteris Daintreei auch schon aus den Stormbergschichten angeführt; doch habe ich nicht beurtheilen können, ob damit die ursprünglich von Mc’Coy (l. c.) aus Victoria beschriebene Art, oder die von Carruthers (l. c.) abgebildete Form gemeint ist, welche, wie wir eben gesehen haben, ziemlich zahlreich in Süd-Afrika vertreten ist.
Wie dem nun auch sein mag, ich glaube, dass unter den mir von Dr. A. Schenck übersandten Fossilien die Taeniopt. Daintreei Mc'Coy auch vertreten ist und zwar in einem Exemplare, das auf Taf. II. f. 11. abgebildet ist. Es ist von einem entschieden schmäleren Blatte, wenn auch nicht so ganz schmal, wie in Mc’Coy’s Figuren; aber die Nervatur ist voll- ständig übereinstimmend; auch die Rhachis ist ziemlich stark.
© Lokalitát in Süd-Afrika: Im lichtgrauen harten Schiefer über den Kohlen- schichten an der Indwe, in den Stormbergen, Stormbergschichten.
Anthrophyopsls (?) sp. (? comp. obovata Nath.). Taf. II., f. 4.
1878. Nathorst, Floran vid Höganäs och Helsingborg p. 16. Taf. II. f. 2.
Auf Taf. II. f. 4. bilde ich ein Blattfragment ab, das deutlich eine genetzte Nervatur zeigt; die Maschen sind ziemlich gross, länglich polygonal und die sie bildenden Nerven alle ziemlich gleich stark.
Soweit man aus dem Fragmente schliessen kann, ist die Richtung und Anordnung der Nerven und Nervenmaschen eine radiäre und scheinen selbe von keinem Mittelnerven auszu- gehen. Dadurch reiht sich dieses Fragment jedenfalls in die Gruppe der Dictyopterideae (ohne deutliche Mittelrippe), wozu besonders die Gattungen Gangamopteris Me’Coy und Anthro- phyopsis Nath. gehören; theilweise könnte auch Sagenopteris Presl hierher gestellt werden, doch hat diese im unteren Theile des Blattes gewöhnlich eine Mittelrippe und auch bei Gangamopteris zeigen die Seitennerven und Maschen gewöhnlich einen mehr bogenartigen Verlauf, so dass ich das Fragment noch am ehesten zur Gattung Anthrophyopsis einreihen zu können glaube. Mit Bestimmtheit kann es aber nicht entschieden werden.
Die Diagnose, welche Nathorst für seine Gattung Anthrophyopsis giebt, *) lautet:
„Frondes simplices, elongatae vel latae rotundatae ?, nervis omnibus aegualibus, areolas elongato-rhomboideas vel rhomboideo-hexagonas formantibus, infimis interdum non anastomo- santibus“,
Die Art, mit welcher ich das in Rede stehende Fragment vergleichen möchte, ist Nathorst’s: Anthrophyopsis obovata Nath. (l. c.) aus den rhätischen Kohlenschichten von Höganäs bei Helsingborg, in Schweden.
Ich kann aber auch nicht unerwähnt lassen, dass Nathorst in seiner Flora von Bjuf (1878, Första Häftet) Taf. II. f. 4, 5 und 6 Blätter von seiner Sagenopteris dentata abbildet, die, namentlich in Fig. 6, eine ziemlich ähnliche Nervatur zeigen, wie sie bei unserem
Blattfragmente auch. vorkommt.
*) 1878: Floran vid Bjuf. Första Häftet. p. 43. 9*
68 i 6. Dr. Ot. Feistmantel:
Nun es ist, wie schon erwähnt, unmöglich, in diesem Falle mit Bestimmtheit die richtige Zutheilung .zu treffen.
Lokalität in Süd-Afrika; In feinthonigen Schiefern von grauer Farbe über dem Kohlenlager, bei Cyphergat, Stormberge, Stormbergschichten.
Alethopteris sp. (comp. Asplenium nebbense Heer). Taf. IM; f. 12, 12a.
Vergl. Schimper in Zittel’s Handbuch der Palaeontologie 1879. II. Bd. 1. Lief. Seite 99.
Der hier abgebildete Rest offenbart sich deutlich als ein Bruchstůck einer Fieder eines Farrens, der im allgemeinen als Alethopteris zu betrachten wáre. Mit Růcksicht auf eine nähere Einreihung, gehört er wohl in die Gruppe Asplenium L., und zwar in die nächste Verwandtschaft von Asplenzum nebbense Heer und Aspl. whitbyense Heer, jedoch mehr in die des ersteren, besonders mit Berücksichtigung der Figur bei Schimper (l. c. p. 99. f. 1). Die Nervatur stimmt vollständig überein.
Asplenium nebbense Heer kommt ziemlich häufis in den rhätischen Ablagerungen Schwedens, und zwar bei Palsjö, Höganäs und Helsingborg vor.
Zu vergleichen wäre dieser Rest auch mit der Alethopteris indica Oldh., wie sie in der Palaeontolog. indica, Gondwäna Flora, Vol. I. an einigen Stellen abgebildet ist, und die ich auch schon in die Gruppe Asplenčum whitbyense verwiesen habe.
Lokalität in Süd-Afrika: Im lichtgrauen, harten Schiefer, an der Indwe, Storm- berge; Stormbergschichten.
3. Cycadeaceae.
Podozamites (Zeugophyllites) elongatus Morr. sp. (Feistm.) PAPO LATE S AT
1845. Zeugophyllitese elongatus Morris in Strzelecki (I. c. p. 250. Pl. VL. £ 5, 5a. 1849. Noeggerathia elongata Dana. Unit. States Explor. Expedition. Geolosy p. 715. 1873. Feistmantel, Pal. et mesoz. Fl. d. oestl. Australien p. 95.
1879. Idem, Nachtrag, p. 461.
1880. Idem, Gondwäna-Flora, Vol. III. (Panchet et Damuda-Flora) pp. 61—62.
1883. Tenison Wods, On the fossil Flora of the Coal Deposits of Australia, pp. 147; 151—152. 1888. Szajnoha, l. c. p. 19—20.
Als Zeugophyllites elongatus hat Morris (L. c.) ein Blatt angeführt und abgebildet, das aus dem Jerusalembasin, Tasmania, stammte; er gab folgende Diagnose (ich citiere im Original):
„Stem —?; leaves petiolate, oblong elongate, entire, truncate and slighthy thickened at the base; veins distínct, equal, parallel“. (Nonnullis e basi dichotomis. Feistmantel).
Morris aber sagt ausdrücklich, dass diese Art nur provisorisch zu Zeugophyllites Brongt. gestellt ist. Diess war in der That ganz vorsichtig gesprochen; denn, wenn wir auf
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. 69
Brongniart's ursprüngliche Beschreibung zurückgehen, so finden wir, dass die von ihm aufgestellte Gattung wohl für andere Pflanzen gemeint war.
Brongniart gründete die Gattung*) auf ein Exemplar, das, wie er angiebt, aus den „Mines de Ranagunje, pres Rajemahal, dans l’Inde septentrionale“ stammte. Diess ist eine etwas unsichere Angabe. Eine Abbildung ist nicht gegeben und nach der Diagnose könnte man schliessen, dass ihm eine Schizoneura von Raniganj vorlag, wo diese Gattung häufig ist. Als später Morris seinen Zeugophyllites elongatus (I. c.) beschrieb, wurde denn in der That die indische Schizoneura aueh mit dem Zeugophyllites elongatus als ident. erklärt **) Ich habe aber schon erwähnt, dass Morris’ Zutheilung nur eine provisorische war. Ausserdem ist der Unterschied von Schizoneura ein ganz deutlicher. Schizoneura hat zwar ähnliche Blätter (scheinbare) die auch von Nerven durchzogen sind; aber so ein Schizoneura-Blatt ist in der That nur ein Theil der Blattscheide, die im Stengelgelenke angebracht ist, und aus einer Vereinigung mehrer länglicher Blättchen besteht, deren jedes von einem Mittelnerven durchzogen ist; vielfach finden sich die Scheiden in die ursprünglichen „Blättchen wieder gespalten, an gut erhaltenen Stücken sind die Commissuren der Blättchen in den Scheiden zu sehen. Nichts davon ist an Zeugophyllites elongatus Morris zu bemerken; dort gehören die Nerven dem Blatte selbst an.
Dana (l. c.) stellte Zeugophyll. elongatus zu Noeggerathia neben Nögg. media und Nögg. spathulata; diese letzteren sind aber jetzt zu Nöggerathiopsis Feist. (Rhiptozamites Schmalh.) gestellt, und würde daher auch Zeugophyll. elongaius Morr. dorthin zu bringen sein; doch gehört er entschieden nicht zu diesser Gattung; denn diese hat eine andere Form der Blätter und die (gewöhnlicher zahlreichen) Nerven sind zumeist mehreremal im Verlaufe di- chotom, was bei Zeugophyll. elongatus Morr. nicht vorkommt, wo höchstens an der Basis eine Theilung stattfindet.
Es sind daher Schizoneura Schmp. (gondwanensis Feistm.), Noeggerathiopsis Feistm. und Zeugoph. elongatus Morr. drei verschiedene Pflanzen.
Wenn wir uns nach verwandtschaftlichen Beziehungen dieser letzteren Art umsehen, so glaube ich, dass sie zunächst zu Podozamites F. Braun die grösste Verwandtschaft zeigt. Ich habe in meiner Foss. Flora von Australien (l. c.) deutlich darauf hingewiesen und auch Ten. Woods hat diesen Umstand hinreichend gewürdigt.
Die Pflanze würde daher künftig als Podozamites elongatus Morr. sp. 1845 (Feist- mantel 1889) anzuführen sein.
Unter verwandten Formen will ich z. B. nur auf Podozamites (?) poaeformis Nathorst ***) hinweisen. =
Podozam. (Zeugophyll.) elongatus ist besonders in den mesozoischen Kohlenschichten von Tasmanien bekannt; neulich hat ihn auch Szajnocha (l. c.) aus der argent. Republik (aus rhät. Schichten) angeführt.
Vorkommen in Süd-Afrika: in lichtsrauem hartem Schiefer über den Kohlen- schichten an der Indwe, Stormberge, Stormbergschichten (Taf. II. f. 13. und Taf. III. 7);
:*) Prodrome, 1828, pp. 118, 121, 125. **) Memoirs, Geologl. Ser of India, Vol. II. p. 327. ***) Wloran vid Höganäs och Helsingborg, 1878, p. 28. Taf. III. £. 13.
70 : 6. Dr. Ot. Feistmantel:
ebenso ober der Kohle, bei Molteno, Stormberge, Stormbergschichten (Taf. III. f. 3, 4) in grünlichgrauem, feinthonigem Schiefer.
Podozamites (Zeugophyllites) An; Taf. DI. £.(D:
An obiger Stelle bilde ich ein Blattfragment ab, das jedenfalls auf ein ähnlich ver- längertes Blatt schliessen lässt, wie es der eben vorher beschriebenen Art zukommt; doch scheint die Breite grösser gewesen zu sein, und würden wir daraus wohl auch auf ein län- geres Blatt schliessen können; in der Längsrichtung ist es von ziemlich starken Nerven durch- zogen, und zwar, so weit sichtbar, in der Zahl von achtzehn. Soweit das erhaltene Stück eine Beurtheilung zulässt, waren es einfache Nerven; keine Dichotomie konnte bemerkt werden, wenn sle sich auch nach unten ziemlich nähern; ich schliesse daraus, dass die Form des Blattes, ähnlich wie bei Podozamites elongatus eine stark verlängert ovale war, wobei die Nerven in dem oberen und unteren verengten Theile sich nur dichter an einander reihten und höchstens vielleicht im untersten Theile dichotom sich theilten, während im weiteren Verlaufe keine Dichotomie mehr zu bemerken ist.
Mit Rücksicht auf die grösseren Dimensionen glaubte ich anfangs dies Blattfragment unter Nöggerathiopsis (Hislopi Fstm.) einreihen zu können; doch in Folge des Mangels einer jeglichen bemerkbaren Dichotomie im Verlaufe der Nerven, die bei Nöggerathiopsis so häufig ist, bin ich genöthigt diese Ansicht aufzugeben, und betrachte das Blatt als viel wahrschein- licher in die Verwandtschaft von Podozamites elongatus Feistm. (Morr. sp.) gehörig.
Für den Fall, als sich Blätter ähnlicher Verhältnisse als ständige Vorokmmnise er- weisen sollten, schlage ich zu ihrer Unterscheidung den Namen: Podozamites elongatus var. latior vor.
Eine Diagnose zu geben ist wohl nach dem vorhandenen Fragmente nicht möglich, die Aufstellung derselben muss für die Zukunft, aufbewahrt werden.
Lokalität in Süd-Afrika: In grauem, feinen Schiefer über dem Kolonne bei Cyphergat, Stormberge, Stormbergschichten.
Als Ergänzung kann ich hier noch beifügen, dass sehr breite Podozamites-Blätter von Heer in seiner Jura-Flora Ostsibiriens und des Amurlandes (1876) abgebildet sich finden.
4. Coniferae.
Baiera Fr. Braun.
Foliis coriaceis an cartilaginaceis, in petiolum crassiusculum breviorem an longiorem attenuatis, foliis supra basim pluripartitis, segmentis angustis, elongatis; nervis compluribus, maxima in parte parallelis, hine Ülinc dichotomis.
. Auf Taf. II. f 1,2, 5, 6 bilde ich eigenthůmliche Fossilreste ab, die. sich wohl alsbad als zu der Abtheilung der Salisburieae, bei den Coniferen, gehörig zu erkennen geben,
Die Salisburieae (bei den Taxaceae) sind heute nur durch die Gingko (Salisburia) biloba Lin. in China und Japan vertreten. Dagegen zählen sie in der fossilen Flora zahl-
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. l
reichere Vertreter, so die Gattungen Gingkophyllum Sap., Dicranophyllum Grand’Eury, Tri- chopitys Sap., Baiera Fr. Br., Rhipidopsis Schmalh., Czekanowskia Heer ete., und auch Gingko selbst ist durch zahlreiche Formen vertreten. Als solche beginnt die Gruppe in der palaeo- zoischen Epoche, im Karbon.
Die oben abgebildeten Reste offenbaren sich bei ihrer Vergleichung mit den ein- zelnen angeführten Gattungen, als zu Baiera Fr. Br. gehörig, obzwar diess definitiv nur durch die Blüten- und Fruchtorgane festgestellt werden könnte, wovon aber in der mir vorgele- genen Collection nichts vorhanden war. Wir müssen uns hier lediglich durch die Blattform leiten lassen.
Die vorliegenden Reste deuten eine ziemlich grosse und starke Pflanze an. Die Blattsubstanz scheint lederartig gewesen zu sein; nach unten verschmälert sich das Blatt in einen deutlichen, länglichen Blattstiel. Das Blatt selbst ist wiederholt getheilt und zwar ist die Theilung mit Rücksicht auf fig. 2. Taf. III., etwa die folgende: Knapp oberhalb des Blattstieles theilt sich das Blatt in zwei Theile; jedes dieser Hauptsegmente theilt sich dann, etwas höher, abermals in zwei Segmente, wovon die inneren sich abermals, einfach dicho- tomisch theilen, während die äusseren eine doppelte Dichotomie aufweisen, so dass auf diese Art 12 Endlappen entstehen würden. Diese sind schmal-lánglich, an der Spitze stumpf abgerundet.
Die Endlappen sind von 4 Nerven durchzogen: an den Theilungsstellen verbinden sich stets je zwei Nerven zu einem, so dass von den 3 Nerven zweier Endlappen doch nur vier in den Mutterlappen (dieser zwei Endlappen) gelangen, und so fort, bis zum Haupttheil ober dem Blattstiel. Die Länge der Blattsegmente, von der Ursprungstelle an, beträgt an 14 cm.
Wenn wir aber fig. 1. Taf. III. als eine Hälfte des ganzen Blattes un so er- geben sich 16 Blattsegmente.
In den Originalen (fig. 1, 2, 5, 6) liess sich die Nervatur nicht so deutlich veranschan- lishen; diesem Zwecke dienen die vergrösserten Ansichten la und 2a.
Die weiteren Verhältnisse von Daiera und ihre verwandtschaftlichen Beziehungen will ich hier nicht näher erörtern und verweise nur auf die Werke von Schenk,*) Solms- Laubach,**) Saporta***) und Renault.f)
Mit Rücksicht auf die verwandtschaftlichen Beziehungen unserer Form ist vorerst Baiera Münsteriana Heer in Betracht zu ziehen, und zwar in der Form wie sie Schimper+i) und Saporta (l. c. p. 272. Pl. 155—157) zeichnen. Bei dieser Gelegenheit möchte ich darauf hindeuten, dass Schenk (in Zittel’s Handbuch p. 261. f. 180. a, 1. c.) eine ziemlich verschiedene Pflanze als Baiera Münsteriana Heer zeichnet. Ich beziehe mich aber auf die oben angeführten Abbildungen. Wenn wir nun diese mit unserer Pflanze vergleichen, so
*) Schenk in Zitte’s: Handb. d. Palaeontologie. II. Bd. III. Lief. 1884, pp. '261—263 etc. — Idem: Die fossilen Pflanzenreste. Breslau 1887, pp. 165—168. **) Graf zu Solms-Laubach: Einleitung in die Phytopalaeontologie 1887, pp. 63—67. ***) Saporta (Marquis G. de): Paléontol. francaise. Végétaux. Plantes jurassiques T. III. Conifěres. pp. 269 et segu. (Atlas). +) Renault (B.): Les Plantes fossiles. Paris 1888, p. 324—326. ++) Trait. d. Paléont. vég. 1. p. 683. Pl. XLIV. fie. 9.
70 P 6. Dr. Ot. Feistmantel:
scheint es mir, dass die südafrikanische Baiera, ein etwas grösseres Blatt, d. h. längere Blattlappen besass; die Zahl dieser letzteren scheint aber eine geringere, dagegen die Substanz etwas mehr lederartig gewesen zu sein. Den Hauptunterschied bieten die Blatt- nerven; diese zeigen bei der südafrikanischen Pflanze eine viel regelmässigere Vertheilung, wie ich sie schon oben beschrieben habe, als es bei Baiera Münsteriana der Fall ist.
Baiera Münsteriana stammt aus rhätischen Schichten in Franken (Bayreuth) und Schweden (Palsjö).
Eine andere, etwas verwandte Art, ist Batera paucipartita Nath.*) Diese zeigt auch die lederartige Natur des Blattes, wie die südafrikanische Pflanze (vergl. besonders Nathorst l. c. Taf. XXI. f. 1), aber das Blatt war tiefer geschlitzt, die Blattheile sind schlanker, der Blattstiel scheint kürzer gewesen zu sein. Die Nerven scheinen an einzelnen Exemplaren ähnliche Verhältnisse zu zeigen, wie bei der südafr. Pflanze, während an anderen wieder unter der Theilungsstelle der Blattlappen mehr als 4 Nerven erscheinen, was auf keine Regel- mässigkeit schliessen lässt.
Baiera paucipartita Nath. stammt aus rhätischen Schichten von Bjuf in Schweden.
Ich glaube, dass nach dem, was ich über die Beziehungen der südafrikanischen Pflanze gesagt habe, selbe als eine selbständige Art sich offenbart. Ich schlage für sie folgenden Namen vor:
Baiera Schencki n. Sp- ar Me- (1 2, 5 (©
Foliis magnis, longe petiolatis, dichotome lobatis et laciniatis; laciniis 12—16, linea- ribus, coriaceis, apice obtuse rotundatis; nervis in lacimiis lobisgue 4 numerantibus. Die oben angeführten rhätischen Arten sind die nächsten Verwandten dieser Art.
Lokalität in Süd-Afrika: In geblichgrauem feinem Schiefer, über dem Kohlen- lager an der Indwe, Stormberge; Stormbergschichten.
Die oben beschriebene Flora der Stormbergschichten erweist sich als von bedeutendem Interesse, einestheils wegen ihrer Beziehungen zu ähnlichen Floren in anderen Ländern, anderntheils wegen der Folgerungen, die man vielleicht mit Rücksicht auf das Alter der Schichten ziehen kann.
Was den ersteren Punkt anbelangt, so zeigt die Stormbersflora eine unverkenn- bare Analogie mit den Floren folgender Länder:
1. Mit der Flora der oberen, mesozoischen Kohlenschichten (gewöhnlich als Jerusalem-Schichten angeführt) in Tasmanien, wo sich vorfinden: Sphenopteris elongata Carr. 1872 (häufig). Thinnfeldia odontopteroides Feistm. 1878 (häufig). (Morris sp. 1845). Podozamites (Zeugophyllites) elongatus (Morr. sp. 1845) Feistm. 1889.
*) Floran vid Bjuf. (Tredje Häftet.) 1886. p. 94. Taf. XX. f. 7—13. Taf. XXI, XXII, £ 122.
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. 73
2. Mit der Flora der oberen (mesozoischen) Kohlenschichten in Queensland, bei Ipswich und Tivoli, auf Grund folgender Arten:
Sphenopteris elongata Carr. 1872. Thinnfeldia odomtopteroides Feistm. 1878. Taeniopteris Carruthersi Ten. Woods 1883. Taeniopteris Daintreei Me’Coy 1875.
3. Mit der Flora der Hawkesbury- und Wianamatta-Schichten in N. S. Wales worin häufig vorkommt:
Thinnfeldia odontopteroides Feistm. (1878).
Hier ist zwar nur eine Art von Pflanzen gemeinschaftlich — aber die Hawkesbury- Wianamatta-Schichten stehen in inniger verwandtschaftlicher Beziehung zu den oben an- geführten Schichten in Queensland und Tasmanien, mit denen wieder die Stormbergflora nahe verwandt ist.
Ausserdem könnte ich als gemeinsames Merkmal anführen das Vorkommen der Fischarten:
Cleithrolepis Extoni Woodw. in den Stormbergschichten
und Cleithrolepis granulatus Egert. in den Wianamata-Hawkesbury-Schichten.
4. Als gemeinschaftlich mit der Flora der oberen (mesozoischen) Kohlenschichten von Victoria, wäre nur anzuführen: Taeniopteris Daintreei Me’Coy. 5. Weiter haben wir noch die fossilen Pflanzen von Cacheuta in der argentinischen Republik (Szajnocha 1. c.), worunter wir als gemeinschaftlich mit der Stormbergflora die folgenden Arten vorfinden:
Sphenopteris elongata Carr. Thinnfeldia odontopteroides Feistm. (Morr. sp.). Podozamites (Zeugophyllites) elongatus Feistm. (Morr. sp.).
6. Die Verwandtschaft zu irgend einer Flora in Indien ist keine direkte, doch lässt sich vielleicht selbe aus dem schon Gesagten wenigstens theilweise ermitteln. Ich habe vorn gesagt, dass die Beaufortschichten allem Anscheine nach die Damuda-Pantschet- gruppe in Indien repraesentieren. Die zunächst folgende Gruppe in Indien ist die Rädsch- mahälsruppe, und ihre reiche Flora hat rhätisch-liasischen Charakter; in Süd-Afrika folgen auf die Beaufortschichten die Stoormbergschichten, deren Flora auch vornemlich rhätisch — liasisch ist — es ist daher immerhin möglich, diese beiden Gruppen zu parallelisieren.
Wenn ich auch durch diese Bemerkungen nicht die Absicht habe, das geologische Alter der Stormbergschichten definitiv als rhátisch — liasischzu bestimmen, so scheint es mir doch, dass dieses Alter vielleicht das wahrscheinlichste ist.
Die Stormbergschichten bilden die obere Abtheilung der Karoofor- mation; ebenso gehören die Rädschmahalschichten der oberen Abtheilung des Gondwäna-Systems, wozu aber noch die Sripermatur-Dschabalpur- und Katsch- gruppen zu stellen sind — gerade so wie in Süd-Afrika meiner Ansicht nach die Uiten-
Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. VII. 3. 10
74 6. Dr. Ot. Feistmantel:
hageformation zur oberen Abtheilung der Karooformation zu ziehen sein wird. Diess wird sich aus der Untersuchung der geolog. und palaeontologischen Verháltnisse dieser
Formation in einer náchsten Abhandlung ergeben. Nun měgen noch einzelne allgemeine Úbersichtstabellen folgen.
Úbersichtstabelle, dem Autor von Prof. T. Rupert Jones 1889 mitgetheilt.*)
The series recommended by T. R. Jones.
| 4. Upper Karoo-Beds- = „Stormbergbeds“ of Wyllie, Huxley and
or Stormberg-Beds. | © others. Qu. J. Geol. Soc. 1867 pp. 143 etc.
Jones, in Tate’s paper Qu. J.
G. S. 1866 pp. 143, 167 ete. Ir „Karoobeds“ of Green Q. J. G. S. 1888.
„Beaufort Beds“ of T. R. if or Beaufortbeds.
IV. i 2. Kimberley-Shales of Green and others.
Olive shales G. W. Stow, Au. J. G. Soc. 1874 pp. 604 ete.
„Koonap and Ecca-Beds (in- [ b) Ecca-Beds = „Lower Karoo-Beds“ of Dunn's Map and Report.
cluding the Breccia) of T. R. Jones in Tate's paper, Au. J. (=
l G. Soc. 1867 pp. 142 etc., 167. J | a) Ecca Conglomerate or Breccia — „Dwyka Conglomerate“ of Dunn.
III. Carboniferous Beds — Witteberg, Zwarteberg etc. II. Devonian Beds = Bokkeveld etc.
I. Silurian, etc. etc.
3. Lower Karoo-Beds- | „Upper Karoo-Beds of Dunns Mapand Report.
The great „Karoo Series“ of Bain.
*) Auf die Schichten, die jünger sind als Stormbergschichten, ist hier vorläufig keine Rücksicht ge- nommen worden. Ich mache besonders auf die Einreihung der Witteberg, Zwarteberg ete. Schichten
bei „Carboniferous“ aufmerksam.
75
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten.
10*
‘(gosıydıow "rose — "osre<yory 'n yostydıowegomM "939 uoIgorgog-purpenbemen -wom "U, "Z) TOHLMIOJILUNIK “(ans APT) Úmgsmrem | orosmeyre-pns a — "UORBULIO T-CÄgDULA č "TOIAVJOIMOT uayas ) -TuoAoap Au — ueryorgas PeaogJog (Honors 1 '(e n “ung VEDE) uo u991w ‘SOuOF yoeu '89T) "ISoqwez Me -10,7-dey -"nogrey 919 L 199 19)r0osT0TY0 Tony = u9z -uejpduoL go y jm uogyorgos 0819 g -1nnZ-9919d901)IM-9319gG9)10M7 [ (87920076 ojpy) TereN n ) | pogiopinog="M puer-enbuy ur N (sreroejš rony) je10mojsn0oy 8S9[LIDLTY Z 9TUoL "nogrey-0w10T S sorgung || UOPUr ur yeromojsuoäıryosz[e,], | -oydeyp dop ur ge10moj3nooeykMG|) oo) = © | 939. sısdonys :sısdonymuobbon “suodoumBuvy sud | © = l -owbboxr suojdouoBuvg “s1107dosso)9 0880) (190191G0G-S1ngz)11em191 | S = :uoIyory9S-ATyos? Ip LTarqaegeeyg | org) uO4yoryosey sy -Aojtoqwiy % L F a o i ‘(feyeN UT 4TOToSsrT07dossop) B . © 61 = 90 (mojom mop ut) '090 (4) vemouozuog oTOTJIT = (e) set = PD s2.10)dosso)g pamouoznjog. "039 uopoulio (s210)dossojg (noderp uadeyoy uop ur) pe = 5 2q — uagayps epnweg-Joygosyugg | "939 uopousoAq uojyo1yo84107nv0S B "T93s91T0Z0P pun (c) Yeyy-serq] 891940 UOIYyOLyIS-Tegewugospey | uornydoeg yım T9110rg00-810gm1046 21940 U == — — "oporıadyroz ‘(uoddnag) r x : (noddní9) ojmojeambay (1) UOIJRULIOT (28711) Lean! (nošen) 'ertpy-"S UOLBWION = PRD E
"(10)1y M0A 099L|0089810A SSMILYTOA U9JJ|0380B1Pp uosLo‘ MI 91p jne, 12314599)
MOIPUT JIM y9IojsaoA Ur RVYMJYS UT 98[ojJuogpıypg dop OMPALISoIST04
6. Dr. Ot. Feistmantel
76
o SE RASSSTCTNEN Sr am LTE um Sen DE mn mn ma Du LT me m SE N Ta ne a nn mu
Schichtenfolge in S.-Afrika, verglichen mit jener im oestlichen Australien.
(Gestützt auf die im Vorigen dargestellten Verhältnisse und vorgeschlagen vom Autor).
Karoo-Formation
Formation S-Afrika, (Etagen). Ost-Australien (besonders N.-S.-Wales) Formation (?) Aeguivalente (Gruppen). (Etagen). (Gruppen). Zeitperiode. Obere Stormbergschichten mit Repti- Wianamatta-Hawkesbury Sch., N.- Kohlen- ’ lien, Fischen (Oleithrolepis ete.) und S.- Wales = Tivoli-Ipswich-Sch., führende „i Pflanzenresten (Thinnfeldia odontopte- Queensland — Jerusalem-Basin, | mesozoische ©. roides, ete.) Tasmania; Reptilien, Cleithrolepis, T’hinn- Sch. I feldia odontopteroides etc, (Carbonaceous) o N Beaufortschichten mit Dieynodon, | Niveau und klimatische Veránde- = ete. Glossopteris, Schizoneura (?) rungen vor Ablagerung der Haw- c Mittlere kesbury - Schichten (vielleicht sind = Hawkesburybeds noch theilweise her- zustellen). Ekka-Kimberley Schichten (Pieter- | Newcastlebeds in N.-S.-Wales. @losso- | Obere Kohlen- Perm. maritzburg Sch.) Glossopteris, Ganga- pteris, Gangamopteris, Nöggerathiopsis Schichten. mopteris, Nöggerathiopsis ete. etc. Mersey-Sch., Tasmanien, theilw. Untere Dwykaconglomerat (Kap-Kolonie) |Marine (obere) Karbonische-Schich-| Obere Marine- Karbon. — Glaciales Conglomerat (Grigua Land ten mit Blócken, die glaciale Spuren Schichten. W.) — Boulderbed (Natal) (alle zeigen. Mersey-Sch., Tasmanien, theilw. glacial ?) Zwarteberge, Zuurberge ete. (Kap- | Stoney Creekod. Greta-Schichten | Untere Kohlen: Karbon. Kolonie) mit Kohlen und Pflanzen- mit Kohle und Pflanzen: Glossopteris, Schichten. reste; auch Tete am Zambesi. Noeggerathiopsis (mesozoische Flora). | Untere Marine. Port Stephens oder Stroud Sch. = | Lepidodendron- | Unter-Karbon. Kap- mit Rhacopteris. Lepidodendron, Knor- Sch. Formation ria, Cyclostigma , in N. 8. Wales, (nach Dr. A. Queensland. Schenck) Bokkeveld Schichten (Kap-Kolonie) | Goono0-Goonoo-Sch. (N.-S.-W.) = Devon. mit devonischen Petrefakten (marin). Mt. Wyatt Sch. (Queensland); Igu- ana Creek-Sch. (Victoria) — Fingal- Sch. (Tasmanien) (marine und Sůss- wasserschichten). Sůd-afrika- Malmsbury Sch. (metamorphisch z. Th.) : nische Silur (z. Th. me- be ts n Silurische und archaische Schichten. Sí m h. n (z. Th. meta- morphisch) Namagualand Sch. etc.
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. an
Wie wir gesehen haben, finden sich in Afrika unter den Ekka-Kimberley Schichten keine marinen karbonen Ablagerungen vor; ebenso wenig finden wir solche irgend wo in der indischen Halbinsel unterhalb der tiefsten Gondwäna-Schichten (Tältschir-Karharbäri).
Dagegen finden sich in Indien ausserhalb des Halbinselgebietes Ablagerungen vor, die marinen Ursprungs sind und deren Alter den marinen Petrefakten nach bestimmt ist; solche Ablagerungen sind besonders im Himälaja und im nördlichen Indien, im Pandschäb, in der sog. Salt Range. Durch die Arbeiten der indischen Geologen sind jetzt die Verhältnisse, namentlich im letzteren Terraine gut bekannt, ich verweise z. B. besonders auf das Werk von A. B. Wynne: „Geology of the Salt range in the Punjab.“*) Dort findet sich eine ganze Reihe mariner Ablagerungen vom Silur**) bis zum Tertiär. Vergleiche auch das Werk von Prof. W. Waagen: „Salt-Range Fossils“ (Pal. indica Ser. XIII.) Vol. I. 1879—1887, das bis jetzt die Beschreibungen und Abbildungen der Fossilien des Produkten-Kalkes (Oberstes Karbonu-Perm) enthält.
Es war lange schon von Interesse zu erfahren, ob und in welcher Beziehung diese Schichten zu den Gondwána-Schichten im Halbinselgebiete stehea. Eine direkte Paralleli- sierung war nicht möglich, da die letzteren neben zahlreichen Pflanzenresten nur noch Süss- wasser- und Landthierreste enthalten.
Eine Möglichkeit hat sich aber neuester Zeit heraussgestellt dadurch, dass in gewissen Conglomerat- (Block-) Schichten, die als von glacialem Ursprung angesehen werden, von Dr. Warth (in Indien) marine Thierreste aufgefunden wurden, die diese genannte Schicht ins Oberkarbon verweisen. (Vergl. Rec. Geol. Surv. of India Vol. XIX. 1886, p. 22).
Die genannte Conglomerat-Schicht wird nun mit dem, ebenfalls als glacial ange- sehenan Tältschirconglomerat parallelisiert, folgerichtig auch mit dem Dwykacon- slomerat in S.-Afrika, Bacchus Marshconglomerat in Victoria und mit einem solchen in den oberen Marinen-Schichten in N.-S.-Wales.
Mit Bezug auf die marinen Schichen in der Salt-Range soll die auf der nächsten Seite gegebene Tabelle die Verhältnisse und die Beziehun- gen der einzelnen Schichten zu einander in einer solchen Weise veran- schaulichen, wie mir selbe den obwaltenden Verhältnissen am besten zu entsprechen scheint, wobei auf die neuste Schichtenfolge, wie sie in Rec. Geol. Survey of India. Vol. XXII. pt. 3. 1889, p. 157 gegeben ist, schon Rücksicht genommen wurde.
*) Memoirs Geologl. Survey of India vol. XIV. 1818.
**) A. B. Wynne's „Neobolus“ beds, an deren silur. Alter er stets festgehalten, obzwar diess von an- derer Seite bestritten wurde, und die Schichten als unter-karbonisch erklärt wurden; doch haben Dr. Warth’s Funde in jüngster Zeit die erstere Ansicht deutlich bestätigt.
6. Dr. Ot. Feistmantel
Vergleichstabelle der Karoo-Schiehten in S.-Afrika mit Bezug auf das Gondwána-System und die Schichten in der Salt-Range.“)
(CY P OE O EK OOA STE ET CK RT OR VO A OK O RN O TEBE ZOO TDA
Gróssere Gruppen Schichtengruppen*) (Salt Range) Ind. Halbinsel S.-Afrika N.-S.-Wales (2) Equivalente
Nummulitisch.
Dekkan Trapp (theilw
Dunkelgrüne pisolit. Sandsteine (Neo- | com). E Uitenhace- E Oporasáiacho Kalksteharm & = (© he ee Wianamatta- Ob. u. Mittl. Jurass. Süngereemespzus u De E 08 sHtenie: " | = Hawkesbury. Unt Jura und Rhät. Bone Ten ws ae NA O Rädschmahäl. schichten Buntgefärbte Schichten. ) : Klimatische und | Sone Banfachei, Beaufortschichten. | Niveau-Verände- Trias. Schichten. Damuda. rungen. | DL u Boden Karharbäri- Kimberley- Newcastle-Beds. | en Obere palaeo- || Kieselicer Kalk (Mittlerer Productus- Schichten. Ekka-Sch. ) zoische Reihe Kalk). a © Unterer Productus-Kalk. ER: (se | A oh) Táltschir Dwykaconglom. | Obere marine Sch, | x Oberstes Karbon (Conglom. mit Conglom. | Diskordanz. Diskordanz. 8 8 ; = =! Untere palaeo- Tiefere Schichten. Tiefere Sch. (ohne = = zoische Reihe Petrefakte). 5 52 E =
*) Vergl. Records Geogl. Survey of India XXII. 3. 1889. Ste 157.
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. 79
Allgemeine Übersichtstabelle der vorn besprochenen Petrefakte.
Karoo-Formation, = . 3 en (Bern. Mittlere. |Obere. legs Tea. E:celSslseksnesäjsil Fi EIER SEEN ERBE EEE a saas Kasse | ss B TTP Animalia. Vermes. Serpulites Sica DAC.: 3 -0 L Echinodermata. Ophiocrinus Stangeri Salter < < < « « » -+ Mollusea. | Terebratula Baini Sharpe . -< - < « + - — Spůrifer Orbignii Morr. et Sh. . . « « -+ antarcticus M. et Sh. . .. . . -+ Orthis palmata M. et Sh. ....... — Strophomena Baini Sh. < < < + + + + * -+ 5 Sullivan? M. et Sb. ... -| > CAVOAARÍ ora ja © 019200000. (2ll o0. Odilo JG © = oo: 0.o OD oc.o oc -+ Solenella antigua Sh. » - » « + +- + * -+ u FME (AM 6 o 3 C © | Cleidophorus (Cucullela) Africanus Salter. | — | % 5 abbreviatus Sh. -+ GOO AMO O0 00 0.0000 ı —4+ Leptodomus (?) ovatus Sh. . « « « + * « ; Sanguinolites (?) corrugatus Sh. ; : Modiolopsts (?) Baini Sh. - < « - + + * -+ © Anodontopsis (2) rudis Sh. . « « - « - « -+ : Iridina (2) rhomboidalis Sh. + « - + + « : —- 5 (©) ONE AW zen -= Cyreno(AUspaıs ce ss. : -F Littorina (2) Baini Sh.. < « «* « « + + * — : Bellerophon (Euphemus) guadrilobatus Salter | —- Conularia Africana Sh. < < < « + + « + Theca subaequalis Salter . -..» . - + +.. -F Tentaculites erotalinus Salter . < - «- « « + Crustacea. Homalonatus Herschek Murch. . ... . + Phacops (Cryphaeus) Africanus Salt.. . -| + IERacopsuCojjen Salto sz -F
80
6. Dr.
Ot. Feistmantel:
Karoo-Formation.
A B ky) Karbonisch. Untere 3 a. (Perm?) Mittlere. |Obere. 33 js: (č = o |Pe9g! s E ASP, „s 2 5 bá O BIBv SN | Es 3: MAA BSS, 88 oo 2 20 s 8 ASB S38 -BO 933 28 A 5359 38 BřsBajssé | ES 3 BBA o |(ErsMo-|25S£ 53 & EBS, B S ag [07] es) 2 (ds) 52 NEM, © R) ——|Bm 8 —u— 2 |= JE l all = | | Typhloniscus Baini Salt... ... . =- o | l .. Eistheriausps, „tell hun lee (> : 2 -= . | 6 | Pisces. | Palaeoniscus (?) Baini Ether. .....| . | =F : (?) sculptus Ether. . . . - . —
Hypterus Baini Ow.. .. SB & —+ . :
Semionotus capensis Sm. Woodw. I + . > | Sr
Cleithrolepis Extoni Sm. Wodw.. © : | o | =F
Reptilia.
Tapinocephalus Atherstonei Ow.*) Pareiasaurus serridens Ow.*) .
5 bombidens Ow.*) . »... Anthodon serrarius Ow.*) . » 2... Lycosaurus pardalis OW.. < < + 2...
5 Ugranus Own 30%
R curvimola Ow. .
Tigrisuchus simus OW. . . Cynodracon serridens Ow.
2 major Ow... . « . Cynochampsa laniarius Ow.. Cynosuchus suppostus Ow. . . Galesaurus planiceps Nythosauras larvatus Ow.
Scaloposaurus constrictus OW.. < <... « Prooolophon tigroniceps Ow. . . « . +.. 7000 (ON 0.0 olo od 00
Gorgonops torvus OW. . - . . Dicynodon lacerticeps Ow.
ň leoniceps OW.. . » 2... 5 Bat Owen M-
5 tigriceps ©OW.- © 22.
ě pardiceps Ow. . .. . .
rectidens Ow. .
curvatus Ow. feliceps Ow.
testudiceps Ow. recurvidens Ow. .
dubius Ow. .
.
Murrayi Huxley .
o
*) Bei diesen 4 Arten ist der Horizont nicht sichergestellt.
HH ee
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten.
81
o oa tá o)
Karro-Formation.
s . © Karbonisch. Untere 5 = E A (Perm?) Mittlere. |Obere. BS ussle s U [a : = 8 9853| 8 : SSE a|8 „| Ds "o B Boo|N S E SE v k D = = ja O B 5S|EoaS 98 25 BO | 85 n ass 2- |= 3932 E | see: 83 BSA s s.e53| 27%, AS mo | se Aa" | 53 9,915 = M Be z ve jg" EB So A lssle ss re |a0 NEM = + pa S B: F I el
boopis Ow.
verticalis Ow.
Alfredi Ow.
depressus Ow. Oudenodon magnus Ow. brevirostris Ow.. Bain? Ow. . prognathus Ow.. Greyi Ow. . . (?) strigiceps Ow. raniceps Ow. .
megalopus Ow.
Theriognathus microps Ow..
Kisticephalus microrhinus Ow.
Endothiodon bathystoma Ow. Petrophryne gramulata Ow. major Ow. Paurosternon Baini Ow. . Euskelesaurus Browni Huxl. Rytidosteus capensis Ow. .
»
*) Horizont nicht sichergestellt. Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. VII. 3.
leptorhinus Ow.
chelydroides Om. .
planiceps Ow. .
bathygnathus Ow.
arctatus Ow.
Mammalia.
Tritylodon longaevus Ow.. . Theriodesmus phylarchus Seeley
Plantae. Eguisetaceae.
Equisetum sp? .. . Calamites sp. .
Calamodendron eruciatum "Stbe. ; Annularia stellata Schloth. sp.> Sphenophyllum oblongifoltum Germ. Sphenophyllum majus Bronst. sp.
Dicynodon simocephalus Weith. TE Ptychognathus declivis Ow. . latirostris Ow.
o
“
-++
+++-
HH
+.
11
82 6. Dr. Ot. Feistmantel:
Karoo-Formation.
8 isch. = ba Karbonisch, A Mittlere = = 5 als -ss |- v SS |BoS|N. (Ba (BB |.s5 E I BSS 58 ce ElE 3 52%] s2 528435339 85 A |EsS| 2 |esgr@r isses 32 SRÍ = mm Schizoneura (2) africana n. sp. < < -< + -| - : i o + 5 Ehyllotheca (2) SP.» - -< -© 2- 2. : o o -+ . - Stamm] namen: 3 5 2 : 5 . | + Filices. Sphenopteris elongata Carr.. < .....| - ; © : A ; . I + Thinnfeldia odontopteroides Feistm. . . .| . . o - : £ -T Thinnfeldia trilobita (?) Johnst. . az : : > ; - || =F Pecopteris arborescens Schloth. = + ó = cyathea Schlth. sp. + . . a amıtan Brote 0 + A 5 polymorpha Bgt. sp. Ar . . Alethopteris Grandini Brat. Sp. - -+ o . Alethopteris (cmp. Aspleniam nebbense | Heer) Z ER te : : . + Callipteridium ovatum Bret. sp.. | : -+ o . . Taeniopteris Carruthersi T. Woods... .| « 5 : 5 o : -= Taeniopteris Daintreei nen este : : : : . = Anthrophyopsis (?) sp. < -< <- < < -++ +| - . > 5 : 5 || =F Glossopteris Browniana Bret.. B P ooo | di : : -+ |. + |-|. S angustifolia Brongt. er s 2 le : + k Tateun Spb | : k -F |- a communis Feistm.. . < « « . : : =F ® strieta Bunb. sp. » » ».. . s 2 -F “ retifera Feistm. . . . « ä é : c 8 + damudica Feistm. var. Kanea A 5 : + Gangamoptert: is een | Feistm. var. attenuata . . ONE ae BEE SEES : : 3 : — 6 Rubidgea Mackayi "Tate . : : +
Lycopodiaceae
Selaginites sp. Lepidodendron SP...» « - Lepid. cf obovatum Stbe. i DopidostroBUSNSD ee Lepidophloeus (?) B Bino. ah lic Halonia sp. . . a lie Knorria sp. . Sigillaria sp. - Stigmaria sp. -
HH
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. 83
(RE O O > ==
Karoo-Formation. = ; ré 8 Karbonisch. t S (Fermi). Mittlere. |Obere. © a 2 f 1 es Wola {02} ES] STE HE S 5 8-3 5 T SEE m =| á © o |809|N S bBgldFH= | Eda eds 38 on lo 25 a BESS 5 589225 2,3 2 jsa% 58 ass Ba3 B3sé “ls (| FS |= A jššš 2 san ásač 52 > SEN ll las Cycadeaceae. Podozamites (Zeugophyllites) a Morr. sp. (Feistm.) . : age: R : : : : + Podozamites (Zeugophyllites) sp.. le E ; 6 : : ž = Noeggerathiopsideae. Noeggerathiopsis Hislopi Feistm. . . . -| . : © : —+ . Coniferae. Baiera Schencke 1. Spo. ©. ee. s ee k . 5 L : . I +
kl
Nachträge und Ergänzungen zu diesem I. Theil.
Während diese Abhandlung dureh die Presse ging, kamen mir einige neuere auf diesen Gegenstand Bezug habende Publikationen zur Hand, die hier Erwähnung verdienen, während auch in anderer Richtung einzelne Ergänzungen und Berichtigungen erforderlich geworden sind. Ich will dabei in derselben Ordnung vorgehen, wie sie in der Abhandlung einge- halten wurde.
Literatur. 1879. Medlicott and Blanford: A Manual of the Geology of India. Caleutta 1879. Vol. I.
Darin werden bei Besprechung des indischen Gondwäna-System, das dort in ausgezeichneter
Weise von Herrn W. T. Blanford geschildert wird, auch seine Beziehungen zu den Ablagerungen (Karoo-
formation) in Süd-Afrika erörtert (Seiten 122—124). Die Schichtenfolge ist dort vollkommen korrekt gegeben,
nur dass jetzt die Koonap-Schichten mit den Ekkaschichten zu vereinigen sind. Doch wird darin deutlich auf die Beziehungen der Beaufortschichten zu den Damuda- und Pantschetschichten hingewiesen. Darauf wird auf Seite 123 deutlich das Vorkommen von Kohlenpflanzen an einigen Orten in
Süd-Afrika erwähnt; Herr Blanford schreibt: „In other South African localities howewer, true carboniferous
deposits with Lepidodendron, Sigillaria etc. underlie the Karoo series unconformably“.
Dieses Werk wurde nur durch ein Versehen meinerseits aus der Hauptliste vorn ausgelassen. Ebenso deutlich spricht sich Herr W. T. Blanford in seiner vorn angeführten Presidential
Address (Montreal Meeting) 1884 aus, indem er sagt: „As in Australia, the underlying Palaeozoic rocks contain
a flora allied to the Carboniferous Flora of Europe“.
Auf diese Citate hier ist umso mehr Werth zu lecen, als Herr W. T. Blanford gerade diesen Gegenstand ganz besonders bemeistert.
1889. Seeley, H. G.; Researches on the Structure, Organisation and Classification of the Fossil Reptilia. III. On parts of the Skeleton of a Mammal from Triassic Rocks of Klip- Fontein Fraserberg, South-Africa. ete. — In: Philosoph. Transact. of the Roy. Soc. of London (for 1888) publ. 1889. Vol. 179, pp. 141—155. Pl. 26.
Diese Abhandlung ist insofern sehr wichtig, als darin der Rest eines zweiten Säugethieres aus der Karooformation und zwar, wie es scheint, aus den Beaufortschichten, beschrieben wird; Seeley nennt dieses Thier: Theriodesmus phylarchus, und schreibt darüber, Seite 141:
„Among specimens collected from various localities in the Cape Colony by Mr. Thomas Bain and deposited in 1878 in the British Museum is a small counterpart slab, 8'' long by 5"/,'' wide, now registered under the number 49392. It was labelled by its discoverer: „The hand of a Saurian, from Klipfontein, Fraser- berg, South-Africa“. and this determination escaped question. Its exact geological horizon is unfortunately unknowu, but is probably the same as that of the Dieymodont Reptiles collected with it, which are on many grounds regarded as Triassic“.
Diese Angabe dürfte wohl für Beaufortschichten sprechen; Fraserberg ist wohl für Fraser- burg gemeint, das etwas n. w. von Beaufort W. gelegen ist; und dann spricht auch die Vergesellschaftung von Dieynodonten wohl für diesen Horizont — wenn es sich bestätiget, dass Dieynodon in der Stormberg- schichten nicht vorkommt. In der allgemeinen Übersichtstabelle der Fossilien habe ich diese Art mit aufgenommen.
Es scheint, dass wir von Prof. Seeley in nächster Zeit weitere Aufschlusse über die Geologie Süd-Afrika’s zu erwarten haben.
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. 85
1889. Schenck, Dr. Adolf: Über Glacialerscheinungen in Süd-Afrika. — In: Verhandlungen des VIII. Deutschen Geographentages in Berlin.
Auf Seite 31 dieser Abhandlung habe ich, unter der Linie darauf hingewiesen, dass wir von Dr. Schenck nähere Berichte über das Dwykaconglomerat zu erwarten haben. Dieselben liegen in obiger Schrift vor. Ich brauche nicht näher auf den Inhalt einzugehen; es genügt, wenn ich das auf Seite 161 gegebene End- resultat reproduciere. Dort heisst es:
„Bine diluviale Eiszeit ist mit Sicherheit in Südafrika bis jetzt nicht nachge- wiesen. Dagegentretenim Bereiche der Karrooformation, welcheetwadie Zeitvomoberen Karbon bis in die Trias umfasst, alte Konglomerate, (Dwyka-Konglomerat, Vaal-Konglomerat;) *) auf, welehe sowohl durch ihre ganze Struktur, wie auch durch die eingeschlossenen ge- kritzten Geschiebe nnd durch ihre geglättete und geschrammte Unterlage sehr an solche Ablagerungen erinnern, die wir als typisch glaciale ansehen“.
Ergänzung zu Dr. Gürich über die Bokkeveldschichten, ebenso weitere Bemer- kungen zu den Zuurbergschichten.
Auf Seite 25, bei Besprechung der Bokkeveldschichten, und auch schon auf Seite 16, im Kapitel Literatur, habe ich darauf hingewiesen, dass diese Schichten als devonisch an- zusehen seien, „ohne dass ein bestimmter Horizont anzugeben wäre“, und berief mich dabei auf Dr. Gürich’s Aufsatz (1889) Seite 78, wo sich der genannte Autor deutlich in diesem Sinne ausspricht. :
Ich übersah aber, dass Dr. Gürich auf derselben Seite weiter schreibt: „Wie schon Sharpe und Salter hervorgehoben haben, sind die auftretenden Formen, ihr Zusammen- vorkommen, ja selbst der Habitus der Grauwackengesteine von ausgesprochen unterdevonischem Typus“. — Diess steht eigentlich nicht recht im Einklange mit Dr. Gürich’s unmittelbar vorangehender Behauptung, die ich auf Seite 16 (dieser Schrift), citierte.
Doch habe ich bei Sharpe und Salter (wohl in Bain’s Abhandlung über Süd- Afrika) nicht finden können, dass sie den unterdevonischen Typus der Fossilien der Bokkeveld so entschieden in den Vordergrund stellen; im Gegentheil sprechen sie zumeist nur von Devonian. Ich will zur Vermeidung von Missverstándnissen und zur Bekräftigung
meiner Behauptung die verschiedenen, hieher bezughabenden Stellen anführen.
Auf Seite 203 (Bain l. c.) wird deutlich hervorgehoben, dass die Fossilien der Bokkeveld von solchen in anderen bestimmten Formationen beschriebenen verschieden sind, und auf Seite 204 heisst es:
„This comparison, howewer, while it tends to invalidate the conclusion that any ofthem are from true Silurian strata, as formerly supposed, makes it very probable that they belong to the Devonian“.
„This interesting fact teaches us that the Devonian formation had a very wide range in the Southern Hemisphere...“
Bei der Beschreibung der Arten (Bain, 1. c. 206—224), die ich vorn (22—24) wiedergegeben habe, weisen die beiden Autoren wiederholt darauf hin, dass die Arten von allen schon beschriebenen sich unterscheiden, und speciell geschieht diess so bei den meist charakteristischen Arten. So heisst es bei:
Homalonotus Herschelii Murch., Seite 216: „The species is sufficiently distinct from JH. armatus, figured by Burmeister from the Devonian rocks of the Rhine; it is nevertheless very closely allied to it“.
Ebenso Seite 217:. „This species differs at a glance from the related species H. armatus Burm....“ — Auch von H. Pradaonus Vern. unterscheidet sich die sůd-afrikanische Species; und auf Seite 218 heisst es mit Bezug darauf: „There is indeed no near resemblance. Both the last species belong to a group of Homalonoti only known in the Lower Devonian rocks“. — Und von diesen beiden ist Z. Herschelii verschieden.
*) Diess ist das nördlich von der Karoo gelegene.
86 6. Dr. Ot. Feistmantel:
Auch wird die Angabe von D'Archiac und De Verneuil, dass diese Art (H. Herschelii) in dem Rheinischen Devon vorkommt, als eine irrige bezeichnet. :
Ebenso wird bei Typhloniscus hervorgehoben, dass diese Gattung besonders von dem Devonischen Typus Crotalocephalus Salter abweicht.
Auch bei Tentaculites crotalinus Salter wird auf den Unterschied von der rhei- nischen Art T. annulatus deutlich hingewiesen.
Dagegen werden drei Arten deutlich als sehr nahe verwandt mit karbonischen Formen hingestellt und zwar:
Strophomena Bainii Sharpe (Seite 208—-209), bei der es heisst: „This shell much resembles Strophomena Bechei M’Coy sp. Carb. Foss. Ireland pl. 22. f. 3.*
Theca subaegualis Salter — p. 215: „The present species appears distinet from any published. It might have been referred to the 7. Zanceolata Sowerby and Morris, from New-South Wales,*) but that species has a more trigonal internal cast etc.“
Conularia. Neben Conularia africana Sharpe werden noch einige unvollständige Exemplare einer
anderen Art von Conularia erwähnt, p. 214 „which is more, nearly related to C. guadrisulcata of the Coal- measures of Coalbrook dale....**) but the specimens are not in condition to admit of good comparison“.
Endlich kommen die Autoren zu den Schlussbetrachtungen, und ich sehe mich genöthiget, hier letztere vollständig wiederzugeben; der betreffende Absatz ist nicht lang und lautet, Seite 224:
„Conclusion. It will be seen by the palaeontological reader, that, of the twenty-seven species here deseribed, all, with two exceptions, belong to genera known in Devonian strata, and some of them to forms of those genera peculiarly characteristic of such rocks. This is especially to be noted in the case of the broad- winged Spiriferi — the spinose Homalonoti — the fantailed species of Phacops — and the Tentaculites which looks so like 7. annulatus of the Rhenish Provinces, that it has been indentified as such.***) In no other formation can such an association as of the above forms with species of Cucullella, Bellerophon, Conularia, Chonetes und Strophomena, be discovered, and hence, in the absence of any true Silurian species or even of any purely Si- lurian genus, we are compelled to regard the formation as Devonian.
Of the two undeseribed genera, one (Typhloniscus) is a remarkable Trilobite, so closely resembling a Lower Silurian genus, that it was long before its true characters were made out. Yet when closely examined, it turns out to be one of the many forms of the family Cheiruridae — a group especially abundant at or near the base of the Devonian System. :
The other a Crinoid, which we have called Ophiocrinus, is more nearly related to Devonian forms of Rhodocrinus than to any other. These genera do not therefore invalidate the above conclusion“.
Es war daher den Herren Sharpe und Salter besonders darum zu thun zu zeigen,
dass die von ihnen beschriebenen Petrefakte, die ich auf Seiten 22—24 citiert habe, aus Schichten kommen, die nicht, wie dies Bain that, als obersilurisch, sondern als de- vonisch, aufzufassen sind — über den speciellen Horizont haben sie sich aber nicht geäussert.
Es entspricht daher meine Darstellung ganz der Natur der Sache.
Ich glaube, es ist dadurch auch die Stellung der Zuurbergschichten, wie ich selbe darstelle, in nichts beeinflusst, zumal ja schon Bain selbst in Albany und westlich davon, sowohl auf der Karte, als auch im Texte eine „Carboniferous Formation“ ausscheidet, die den Zuur-Berg (westlich von Grahamstown) einschliesst.
Ich mache hier besonders auf die, auf Seite 178 (Bain 1. c.) gegebene Tabelle der Schichten aufmerksam, als auch auf die Beschreibung, Seite 183, wo es heisst:
*) Aus dem Karbon. **) Transact, Geolog. Soc. 2nd. Series vol. V. pl. 40. f. 2. 3 »**) Diess that Sandberger — doch haben Sharpe und Salter deutlich auf die Unterschiede hingewiesen.
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagerndem Schichten. 87
„Ihe fundamental rock of all the country stretching from Gamtoos River to the Great Fish river and bounded to the northward by the Bothus Hill and Zuurberg Ranges appears to be that of our Carboni- ferou Formation, which lithologically differs but little from the quartzose sandstones of the Silurian (?) ränges of the western parts of the colony...“
Seite 184:
„No workable coal has yet been discovered in this formation; but I am told that numerous spe- cies of carboniferous plants have lately been found near the Kowie river in the talcose shist“.
Dazu ist eine Bemerkung unter der Linie: „A specimen of micaceous shistose rock
with Lepidodendron-like impressions, from Kowie River, is in the Society's Museum“ — und ich habe vorn auch noch andere Lokalitäten genannt, woher Steinkohlenpflanzen angegeben werden, natürlich mit Eliminierung der Lokalität in den Storm bergen.
Unmöglich könnten aber die Steinkohlenpflanzen in das Gebiet der Ekkaschichten versetzt werden, denn diese haben ihre eigene Flora; und wenn auch vielleicht die Zuur- berg- und Zwartebergschichten als oberstes Devon sich erweisen sollten, ist noch immerhin hevorzuheben, dass erst neulich, besonders von Prof. Green, eine Diskordanz zwischen diesen Schichten und dem Dwykaconglomerat behauptet wird, die selbst Dr. Gürich (I. c. 1889 p. 79) wenigstens theilweise zugestehen möchte.
Wenn auch Dr. Schenck in seiner Kapformation den Tafelbergsandstein als aequivalent den Bokkeveldschichten hinstellt und die Zwarteberg- und Zuur- bergquarzite zum Tafelbergsandstein verweist, hebt er doch (1888 I. c. p. 3.) deutich hervor, dass in den Bokkeveldbergen in Schichten dieser Formation Versteinerungen von devonischem Typus gefunden wurden, während aus den Quarziten der Zuurberge karbonische Pfanzenreste angegeben werden; und in seinem, vorn angeführten Auf- satze (1889) wird auf Seite 146 die Kapformation deutlich als „von devonischem und karbonischem Alter“ hingestellt.
Die von mir Seite 23 gegebene Schichtenfolge dürfte daher doch wohl den Ver- hältnissen am besten entsprechen.
Ergänzung zu den Ekka-Kimberley-Schichten
Ich habe vorn, auf Seiten 31—36 die Verhältnisse der Ekka-Kimberleyschichten erörtert, und gezeigt, dass neuester Zeit sowohl Dunn als Dr. A. Schenck die Sache so dar- stellt, dass die früheren Ekkaschichten in der Umgegend von Kimberley durch eine mächtige Folge von schwarzen Schiefern vertreten sind; ähnliche schwarze Schiefer liegen auch bei Cam- deboo und am Buffels river; diese erinnern, wie schon erwähnt, stark an die Karharbäri- Kohlenschichten in Indien, während im Ekkathale, bei Grahamstown, andere Schiefer, von grau-olivegrüner Farbe vorkommen, und lebhaft an die Tältschir-Schiefer in Indien erinnern. Die Darstellungea von Dunn und Dr. Schenck könnten daher vielleicht so auf- gefasst werden, dass damit lediglich die Zugehörigkeit der beiden Schichtengruppen zu der- selben Abtheilung illustriert werden sollte, während doch die grauolivegrünen Schiefer einen tieferen Horizont bilden könnten, ähnlich wie es in Indien bei den Tältschir- und Kar- harbärischichten der Fall ist. ;
Ich habe mich vorn schon in dieser Weise geäussert; vergl. Seite 29., 31. und 36; an den übrüge Stellen, wo von einer Aequivalenz der Ekka- und Kimberleyschichten gesprochen wird, muss diess in der eben angegebenen Weise interpretiert werden.
38 6. Dr. Ot. Feistmantel:
Ergánzung zu den Úbersichtstabellen.
Die mir jüngst zugesandte Nummer der „Proceedings of the Asiatic Society of Bengal“, für Februar, 1889, enthält den Bericht über die in diesem Monate (den 6.) abgehaltene feierliche Jahresversammlung, bei welcher Gelegenheit der Praesident, Lieut. Colon. J. Waterhouse in einer ziemlich umfangreichen Addresse einen Überblick über den wissenschaftlichen Fortschritt, mit Bezug auf Indien, während 1888 vorfůhrte. Auf Seiten 86—92 wird über „Geology“ gesprochen, dabei wird eine Übersichtstabelle der indischen Schichten mit- getheilt, wie sie Herr W. T. Blanford für den Internationalen Geologen-Congress, London, 1888 verfasst hat. Die Verhandlungen dieses Congresses sind, wie ich glaube, noch nicht publiciert, und muss ich mich auf die Wiedergabe der genannten Tabelle nach obiger Quelle beschränken; denn sie ist von bedeutendem Inte- resse, namentlich mit Rücksicht auf die Schichtenfolge im Halbinselgebiete, die ich allein hier berücksichtigen will, weil sie das Gondwäna-System umfasst, das der Karoo-Formation in Süd-Afrika analog ist.
Herr Waterhouse schreibt auf Seite 86:
„Ihe general classification of the Indian formations has received its latest modification at the hands of Dr. W. T. Blanford, President of the Geolegical Society, of London, in a note prepared for the late meeting in September last, in London, of the International Geological Congress; on the basis of classification given in the „Manual of the Geology of India“ published in 1879 the most important alterations or corrections being the placing of the Vindhyans as lower Palaeozoic and a rearrangement of the Transition series“,
Darauf hin werden die Schichtengruppen aus dem Halbinselgebiete und aus dem Ausserhalbinsel- gebiete separat angeführt. Ich gebe nur den wichtigsten Theil aus dem ersteren hier wieder. Für die Richtigkeit bürgt natürlich einzig und allein der Referent in den Proc. Asiat. Soc. Bengal. — Ich gebe korrekt den dor- tigen Wortlaut.
’ ar ll India Europe Verschiedene Schichten, welche die Kreide, das Tertiär und die recenten Formation repräsentieren. 4. Cutch and Jabalpur. . . .) / Umia and Katrol of Cutch. — Tri- | 3. Kota-Maleri ........ pati Sandstones, Ellore. — Chari | 8 and Patcham of Cutch. — Ragava- | 2 Upper? purambeds, Ellore. |, Jurassic. a | = 2. Mahadeva ......... SEELE BR AR SENAT | E 1 Rajmahaly., 02 20.0 0.0 cu ej RAL od Ae, al 38x Sro = E 4 PAnČReGY rn. ..n. GERNE DE METER ES ERSTE EA PA = Raniganj 38: freu ale ka Ok ce Fee ud | iassic. B er) Are 1 Barákar ooo S 10 oo Ova 704860816 \ TOT Z MRAFRarbaři NEN ALLEINE EIER DO O A0 ERHRIRSR eu | i 5 Dan J NG ee A Bhanrerr a4 AS S00 > Wr 000 016000 0 oe ROC G 5 ač dno acc p | Devonian-Cambro- rs KAINUER Se EN SEE NE An = Lower nl a kině 8165 PT ne Son. — Semri. — Kadapa. — Kaladgi ; APAVA 0 ee : ) Tas of Behar and Shil- | T OAO ONV EVO) o olla 01 61 Ordinary Gneiss of Peninsula . . | Archean. Bundelkhand Gneiss .......
Hier ist daher die Panchet-Damuda-Gruppe, die ich als mittlere Abthei- lung des Gondwána -System unterscheide und den Beaufortschichten in Sůd-Afrika gleichstelle, auch als Triassisch bezeichnet, eine Auffassung, die ich von Anfang an be-
Die Karoo-Formation und die dieselbe unterlagernden Schichten. 89
hauptet habe. Selbe stimmt auch mit meinen in dieser Schrift gegebenen Tabellen überein, nur dass bei mir die Karharbäri-Tältschirschichten als Perm fungieren, während nur das Tältschir-Conglomerat ins Karbon fällt.
Kleinere Berichtigungen im Texte.
In der Tabelle, Seite 39, Colonne „N. S. Wales“, soll es heissen: ‚„Obere Marine-Schichten mit Blöcken“, anstatt „Marine-Schichten mit Blöcken“.
Auf Seite 51. ist bei der Art „Zycosaurus curvimola Ow.“ mit Rücksicht auf die Lokalität zu er- gänzen, dass auf der Karte von Bain westlich von Fort Beaufort ein „Kaga Mt“ sich befindet, und dies wohl die richtige Lokalität (im Gebiete der Beaufortschichten) sein dürfte; „Kuga Berg“, wie es Owen schreibt, wäre vielleicht nur ein Versehen.
Auf Seite 62, Zeile 17 von oben steht „Mooris“ anstatt „Morris“.
Auf Seite 63, Zeile 13 von oben soll „Mareyes“ anstatt “Mayres“ stehen.
9 » 68, „18 v. u. lese „Pal. u. mesoz.“ anst. „Pal. et mesoz.“
M » 68, „11 w. u. lese „Panchet and Damuda . .“ anst. „Panchet et Damuda..
a Do l © EO SG One ale“
ý » 70, „ 18 v. u. lese „Vorkommnisse“ anst. „Vorokmmnisse“.
5 ann 05 6 v. u. lese „rhätisch-liasisch zu“ anst. „rhátisch-liasischzu“. 77, 13 v. o. lese „Karbon u. Perm“ anst. „Karbonu-Perm“.
ii der "Tabelle Seite 78 soll, in Kolonne 3. u. 4., die Zeile: „Táltschir-Schiefer“ der Zeile: „Ekka- Schichten“, und die Zeile: „Dwykaconglom.“ mehr der Zeile „Tältschir-Conglom.“ gegenüber stehen.
Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe VII. 3. 12
Ka slad prostě řínín má
'ela dontoií: a
N in er
4 Ile a
Ee Zn
B E
EN
st fox
N v EN K ej 1 r N G i -Me MĚ ENT vání) Are fan ea U rů r 17 M CEE, 8 A
Fig.
Fig.
Fig.
la.
5.
ba,
6a.
Tafel L
Thinnfeldia odontopteroides Feistm. (Morr. sp.). — Zwei Bruchstücke von dichotomen Fiedern; nat. Grösse. Ein Fiederchen vergrössert, die Nervatur zeigend.
Lokalität: Über dem Kohlenlager an der Indwe, Stormberge, oestl. Kap- Kolonie. Stormbergschichten (Obere Karooformation). In olive- grůnlich-blauem, feinthonigem Schiefer.
Thinnfeldia odontopteroides Feistm. (Morr. sp.). — Dichotomes Fiederblatt, mit kleinen, dreieckigrundlichen Fiederblättchen. Nat. Gr. í
. Fiederbláttchen vergrössert, mit Nervatur.
Lokalitát: wie oben; Horizont derselbe. Grauer, feiner, harter Schiefer. Thinnfeldia odontopteroides Feistm. (Morr. sp.). — Dichotome Fiedern, mit länglich ovalen Bláttchen. Nat. Gr.
. Bláttchen vergrössert.
Lokalität: wie oben; Horizont derselbe; lichtgrauer, feiner, harter Schiefer. Thinnfeldia odontopteroides Feistm. (Morr. sp.). — Eine dichotome und zwei ein- zelne Fiedern, mit verschiedenartig gestalteten Bláttchen. Nat, Gr.
. Vergrösserte Bláttchen die Nervatur darstellend.
Lokalität: Über dem Kohlenlager von Cyphergat, Stormberge, oestl. Kap- Kolonie ; Stormbergschichten. (Obere Karooformation). — In grauem feinthonigen Schiefer.
Thinnfeldia odontopteroides Feistm. (Morr. sp.). — Mehrere Fiedern, auf einem Stück beisammen, einfache und dichotome, mit verschiedenartig gestalteten Fiederchen. b, c, d. — Einzelne Blättchen vergrössert, die verschiedenen Nervationsstufen ver- sinnlichend.
Lokalität: Über dem’ Kohlenlager an der Indwe, Stormberge. Stormberg- schichten. (Obere Karooformation.) In lichtgrauem, hartem Schiefer.
Thinnfeldia odontopteroides Feistm. (Morr. sp.). var. ? — Zwei Fiedern eines di- chotomen Blattes — eine von den übrigen etwas abweichende Form — im Wesent- lichen aber doch übereinstimmend.
Vergrösserte Blättchen von derselben, die Nervation darstellend.
Lokalität: Wie bei der vorigen; Horizont derselbe. In feinthonigem, olive- grůnlichem Schiefer.
Fig.
la.
Tafel II.
Thinnfeldia odontopteroides Feistm. (Morr. sp.). var.? — Zwei Fiedern, die wohl zu einem dichotomen Blatt gehören. Nat. Gr. Zwei Fiederchen vergrössert.
Lokalität: Über dem Kohlenlager an der Indwe, oestl. Kap-Kolonie; Storm-
© bergschichten. (Obere Karooformation). Grünlich grauer feintho- niger Schiefer.
Thinnfeldia cf. trilobita Johnst. — Zwei Fiederspitzen, die allem Anscheine nach zu einer dichotomen Hauptfiedar angehören.
2a, b. Vergrösserte Blättchen, mit der Nervatur.
da.
Lokalität: Wie oben; Horizont derselbe. In lichtgrauem, hartem, feinem Schiefer. Thinnfeldia odontopteroides Feistm. (Morr. sp.). — Nat. Gr. Fiederchen vergrössert. Anthrophyopsis sp. (conf. obovata Nath.) Fragment. Nat. Gr. Podozamites elongatus var. latior. — Blattstück. Nat. Nr. Lokalität für 3-5: Alle auf einem Schieferstück zusammen, —: über dem Kohlenlager von Cyphergat, Stormberge, Stormbergschichten. (Obere Karooformation.) In grauem feinthonigem Schiefer.
Fig. 6—10. Taemopteris Carruthersi T. W. (Feistm.). — Mehrere Exemplare verschiedener Blatt-
Fig.
11.
theile; fig. 6 einzelne Mitteltheile; 6a. stellt die Nervatur dar; dichotome Nerven einzelne davon wieder anastomosierend. Fig. 7. der untere Theil des Blattes, mit dichotomen, aber auch theilweise wieder anastomosierenden Nerven (7a, 7b). Fig 8. der Obertheil eines Blattes, 8a Nervatur. Fig. 9. ein Mitteltheil, mit etwas näher gestellten, mehr verzweigten und anastomosierenden Nerven. (9a). Fig. 10. ähnlich wie 9, nur ein grösseres Stück.
Lokalität: Über den Kohlenschichten an der Indwe, Stormberge; Stormberg-
schichten. (Obere Karooformation.) Lichtgrauer harter Schiefer.
Taeniopteris Daintreei Carr. — Der Untertheil eines jedenfalls viel kleineren und schmäleren Blattes, als bei der vorigen Art, was besonders auch aus dem viel dünneren Mittelnerven geschlossen werden muss.
Lokalität: Wie bei den vorigen (6—10).
12. Asplenium cf. nebbense Bret. (Heer). — Ein Fiederbruchstůck. 12a. Blättchen vergrössert.
Lokalität: Wie bei den vorigen (6—11).
13. Podozamites elongatus Feistm. (Zeugophyllites Morr.). — Ein Blatt.
Lokalität: Wie bei der vorigen Art.
Fig,
Tafel III
1—2. Baiera Schencki n. sp. (Vergl. B. Münsteriana Heer und B. paucipartita Nath). — Zwei Blátter natůrl. Grósse. 1a, 2a. Blättchentheile vergrössert, um die Verhältnisse der Nervatur zu veranschaulichen. Lokalität: Schichten über dem Kohlenlager an der Indwe, Stormbers- schichten. (Obere Karooformation.) Gelblichgrauer, feinthoniger Schiefer. 3—4. Podozamites (Zeugophyllites) elongatus Morr. sp. (Feistm.). — Mehrere Blatt- fragmente. Nat. Grösse. Lokalität: Molteno Kohlenschichten, in den Stormbergen, Stormbergschichten. Grůnlichorauer, feinthoniger Schiefer.
Fig. 5—6. Baiera Schencki n. sp. — Bruchstücke von Blättern. Nat. Grösse.
= o
[S)
Fis.
Lokalität: wie bei Fig. 1, 2; Stormbergschichten. (Obere Karooformation.) T. Podozamites (Zeugophyllites) elongatus Morr. sp. (Feistm.). — Einzelnes Blatt. Nat. Grösse. Lokalität: Über dem Kohlenlager an der Indwe, Stormberge, Stormberg- schichten. (Obere Karcoformation.) In grauem, hartem (wie aus- gebranntem) ‚Schiefer.
is. 5a. und 8. Thinnfeldia odontopteroides Fstm. (Morr. sp.). Nat. Grösse.
8a. Fiederchen vergrössert, mit Nervatur.
Lokalität: Wie bei der vorigen Art; Stormbereschichten. (Obere Karoo- formation.) 5a in gelblichsrauem, feinthonigem Schiefer; 8. in lichtgrauem (ins gelbliche) hartem Schiefer.
9. Equisetaceen-Stammfragment (Conf. Schizoneura hoerensis Nath.).
Lokalität: Wie bei der vorigen Art; Stormbergschichten. (Obere Karoo- formation.) In gelblichgrauem feinthonigem Schiefer. — Auf der Unterseite des Stückes Wellenfurchen (Ripplemark).
Fig.
Fig.
o
62.
Tafel IV.
Noeggerathiopsis Hislopi Feistm. — Ein grosses Exemplar eines Blattes, ziemlich deutlich die Nervatur zeigend. Dies Exemplar stammt aus feinem Sandstein bei Kimberley, Kimberley-Schichten und wurde dort von Herrn M. A. Moulle gesammelt und wurde auch schon von den Herren R. Zeiller und B. Renault als solches bestimmt.
Gangamopteris cyclopteroides var. attenuata Feistm. — Vorkommen und Horizont wie bei der vorigen Art. Beide Zeichnungen sind in natürl. Grösse nach Gypsab- drücken der Originale verfertiget, die mir Herr R. Zeiller in der bereitwilligsten Weise zukommen liess.
Glossopteris retifera Feistm. — Ein Blatt in natürl. Grösse. Von Bloemkop; Beau- fort-Schichten. (Am Original finden sich zwei Bezeichnungen: „? Dictyopteris simplex Tate“ — und eine ältere: „Rubidgea Kayi“ — keine von beiden ist richtig.)
Glossopteris Browniana Brgt. — Neuzeichnung von Tate's (I. c.) Original, Pl. VI. f. 7a. Aus Natal. Nat. Grösse. (Wohl Beaufortschichten.)
Glossopteris angustifolia Brgt. — Natürl. Grösse. — Vorkommen wie bei der vorigen.
Glossopteris strieta Bunb. — Natürl. Grösse. — Von Bloemkop; Beaufort-Schichten. Ein Blatttheil vergrössert.
Glossopteris damudica var. stenoneura var. n. Natürl. Grösse. Von Bloemkop; Beaufortschichten. — (Das Original ist folgendermassen bezeichnet: “?? R. Mackayi see Tate Qu. J. G. 8. vol. XXIII. 1867. — The figure on the plate was taken from a drawing made of a specimem in Afrika. See letter in 41 H.“).
. Ein Blatttheil vergrössert.
Glossopteris Tatei n. sp. — Reproduktion von Tate's Figur (1. c. Pl. VI. £. 6), die
er als Dietyopteris (?) simplex bezeichnete. Nat. Grösse. Von Bloemkop; Beaufort- Schichten.
FEISTMANTEL: Foss. FLORA V. SUD - AFRIKA
Pato
L
Tafel II.
FEISTMANTEL: Foss. FLORA V. SUD - AFRIKA.
DD EASA AR ý = = SN
===
n
N 8
\
=
7%
M
=
——
Z
I
N) N
N N |
FE ve 6
<
2
=>
SEAN II AN N Mě
MN
OE 7
Ji
Tafel III.
FEISTMANTEL: Foss. FLORA v. SUD - AFRIKA.
Tafel IV.
FEISTMANTEL: Foss. FLORA v. SUD - AFRIKA.
SOUL
BG
A
p
MM NN W j Ss. \ N N UN
N
MN NN NN \
NEE R RS é U
srsků Pr
Zur Theorie
der
algebraischen CGurven n" Ordnung:
Von
Prof. KARL KÜPPER.
(Abhandlungen der k. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — VII. Folge, 3. Band.)
(Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe Nr. 9.)
PRAG.
Verlag der königl. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr. 1890.
z
bs
a
a0 wg se
: če. |
Jm Nachstehendem sollen einige bisher nicht hinreichend klar gewordene Puncte der Theorie beleuchtet werden. Es schien mir erforderlich, einige neue Benennungen einzuführen, die man, wie ich hoffe, zweckmässig finden wird.
I. Verhalten von Punctgruppen gegen die C".
Wenn durch eine Gruppe G von A-Puncten oo“ Curven C“ sich legen lassen, wo u= E = A—-9, so heisst G die Basis dieser Mannigfaltigkeit (u) der ©”, wir schreiben fůr sie Go Falls g = 0, nennen wir 6 eine normale Gruppe oder Basis für C*; hingegen anormal, wenn g>0. Unter dem Excess einer anormalen Gruppe ist die Zahl g zu ver- stehen. Wir sagen ferner, die C" haben um die Gruppe Go die Beweglichkeit u, welche normal, oder anormal ist, je nachdem g = 0, oder g>> 0.
1. Werden einer für C“ normalen Gruppe Ga irgend welche Puncte entnommen, so hat man in diesen wiederum eine normale Gruppe. Eine anormale Gruppe Go kann sowohl
anormale als normale Gruppen umfassen, jedoch ist den letztgenannten als Maximum der Punctzahl A — g zugewiesen. Denn die Existenz einer solchen Gruppe von A — g+-v Puncten
würde den Widersinn involviren, dass durch dieselben weniger Curven C“ möglich sind als durch Gr Wir zeigen jetzt, dass innerhalb G5 stets eine Gó aufgefunden werden
kann: In 6% wählen wir beliebig © — g— v Puncte, denken dabei v gross genug, dass
sie eine normale Gruppe G0 g—„ liefern. Die durch sie legbaren C" können deshalb nicht alle übrigen Puncte der G enthalten, weil sonst für diese mindestens der Excess g-|-v be- stände. Fügt man daher zu Ge einen der Puncte, die ihre C" nicht zu enthalten
2 0) N B č brauchen, so erhált man eine neue G9 und es werden ihre C" wieder nicht alle 1*
4 7. Prof. K. Küpper.
übrigen Puncte der G% aufnehmen, wofern v>> 1. In dieser Weise fortfahrend erlangt man nothwendig eine God „ über die Gruppenzahl © — 9 kann man aber, wie anfangs bemerkt wurde, nicht hinausgehen, womit offenbar ausgesagt ist, dass die gauze Gruppe č auf allen C" der gefundenen Basis G. liegt.
2. Lehrsatz. In einer anormalen Gruppe GS. befinden sich stets O— z Puncte, so dass alle durch je A— x —1 derselben gehenden C" deu fehlenden Q—a” Punct aufnehmen.
Beweis. Würde die Behauptung für gewisse Q@—1 Puncte der 65 nicht statt- haben, so hátte man in diesen eine Geo denn die Mannigfaltigkeit ihrer C" überträfe um 1 diejenige, welche der G© zukommt, und es ist:
—GTg+1=—(G—D—+
Träfe auch für Gr die Aussage nicht ein, so liesse sich vie vorher Gr aufstellen, )
u. s. w. Würde man nun in dieser Weise fortfahrend nicht zu einer G5 „gelangen, der die
im Satze ausgedrückte Eigenschaft zukommt, so müssten anormale Gruppen von beliebig kleiner Punctzahl existiren, was nicht der Fall ist. In Bezug hierauf gilt nämlich der Satz: „Die kleinste Punctzahl für eine anormale Gruppe ist a+42, ihr Ex- cess ist 1, und sie muss auf einer Geraden liegen.“ Beweis. Wir schicken voraus: Wenn die zu irgend einer Basis Go (9— 0) ge- hěrenden C" einen ausserhalb der Basis befindlichen Punct gemein haben, so liefert dieser
mit Gó zusammen eine G d. i. eine anormale Gruppe; denn
— O+1=—(8+D+a+1 Fůst man aber zur G einen Punct, der nicht auf allen jenen C" vorkommt, so
bildet man @%), ,, weil
—2Q+9-1=—- Q+Y4+g
Existirte nun eine anormale Gruppe von weniger als n-+-1 Puncten, so liesse sich eine solche von »—- 1 Puncten herstellen. Gäbe es ferner eine Basis von weniger als n+1 Puncten, auf deren ©” noch ein weiterer Punct läge, so könnte man sich ebenfalls eine anormale Gruppe von n—+-1 Puncten verschaffen. Wenn wir daher zeigen, dass 6 unmöglich ist, oder dass »--1 wie immer gelegene Puncte sich normal gegen die C" verhalten, so haben wir zugleich dies Resultat gewonnen: Weniger als »--1 PunctesindfůrihreC" eine normale Gruppe, und es kónnen ihre C" nicht noch einen Punct gemein haben.
Gesetzt, man habe G? | (97>0). Da g wenigstens 1 ist, so folgt nach No 1., dass
n—+1 in dieser Gruppe » Puncte a,, @,,... a, angegeben werden können, so dass alle durch sie
Zur Theorie der algebraischen Curven n'" Ordnung: G"- 5
denkbaren C" den fehlenden » 4- 1" Punct b enthalten. Man lege durch a, eine Gerade, die
ten
weder 5 noch einen 2° a enthält, dann alle C" * durch die übrigen 1 —1 a; diese müssten durch 5 gehen. Scheidet man mittels einer zweiten durch a,,, gelegten Geraden auch diesen
aus, so müssten alle durch die »— 2 a gehenden C*”* den b. aufnehmen. Man käme so zu- letzt auf einen a und es sollte jede durch diesen denkbare Gerade durch b gehen, was absurd ist.
Ist hiernach die Möglichkeit von G (g> 0) an die Bedingung A= 1+ 1-Fv (v>0) geknüpft, so ergibt sich zunächst als Maximalwerth von g die Zahl v selbst. Denn wäre q>v, so fände man (N° 1) eine Gruppe von weniger als an—+-1 Puncten derart, dass ihre C" noch gewisse andere Puncte gemein haben, welche aber nach dem so eben Bewiesenen
undenkbar ist. Wird jetzt G8 I, vorausgesetzt, so folgt leicht, dass ihre n+-1-+v Puncte in gerader Linie liegen müssen. Nämlich nach 1. sind in er Sen n—-1 Puncte «a in solcher Lage, dass die durch
sie möglichen C“ die sámmtlichen übrigen Gruppenpuncte 5, aufnehmen. Hieraus leitet man
mit der in dieser Nummer gebrauchten Schlussweise ab, dass jede, durch zwei willkürliche a gelegte Gerade die b, aufnehmen muss, w. z. b. w.
Es bedarf wohl keiner Erläuterung, dass diese Bedingung der Lage zur a a
führt; ihre C“ zerfallen demnach in die Gerade Z, welche die Gruppe trägt, und die C" * der Ebene. Man kann das Ergebniss auch so aussprechen:
„Wenn n—+1-+-v Puncte für ihre C* genau -+1 Bedingungen dar- stellen, so müssen sie in einer Geraden liegen“ (auf einer irreduciblen C“ ist eine solche Gruppe nicht möglich).
Für v— 1 erhält man: »--2 Puncte liefern dann und nur dann eine anormale
Gruppe für C", wenn sie auf einer Geraden sind. Denn für eine anormale Gruppe beträgt der Excess wenigstens 1, für n +2 Puncte kann er auch nicht grösser sein, und wenn er=1,
so müssen die »--2 Puncte in gerader Linie liegen. GÓ „ist somit ein Symbol für
3-2 n+2 Puncte einer Geraden, sobald diese Bedingung der Lage aufgehoben wird, hat man G),
3. Lehrsatz. Wenn für A Puncte a zutrifft, dass alle durchjeA—1 der a gehende” auch den A” Punct aufnehmen, und hiebei k < 2n-+2, so müssen die a in gerader Linie liegen.
Beweis. Für n=1, n— 2 leuchtet die Richtigkeit der Aufstellung ein, wir nehmen sie für 2 — 1 an, und folgern daraus Gleiches für n. Wir verbinden zwei a durch eine Ge- rade Z, so wird diese entweder alle A Puncte enthalten, oder nicht. Die letztere Voraus- setzung führt zu einer Gruppe von A, < 2(n— 1)--2 Puncten a, ausserhalb Z, die sich ‚gegen C*" ebenso verhalten muss wie die k Puncte gegen C", daher müssen dieselben in
6 7. Prof. K. Kůpper.
in einer Geraden Z, liegen, und (N. 2.) A, müsste wenigstens = 1—-1-—-2 sein. Da nun ausserhalb Z, gewisse a vorkommen — z. B. die beiden anfangs verbundenen — sicher aber weniger als »-- 1 Puncte, so könnten diese sich nicht in gleicher Weise gegen die C" ver- halten, wie die A gegen C", was doch der Fall sein müsste (wegen derjenigen C”, deren Be- standtheil Z, ist). Also dürfen ausserhalb Z keine a mehr vorkommen, w. z. b. w.
Zusatz. It A=2n--2, so ist die vorgeschriebene Lage wohl eine hinreichende; nicht aber eine nothwendige Bedingung dafür, dass der Gruppe die im Satze supponirte Eigenschaft zukommt. Indess sind hier nur noch zwei Gruppirungen möglich; nämlich ent- weder die a liegen insgesammt auf einer irreduciblen C*, oder aber zu gleichen Theilen auf zwei Geraden Z,, L,.
Dass diese Anordnungen genügen, ist offenbar, ihre Nothwendiskeit erhellt so: Man verbinde je zwei a und nehme erstens an, dass auf keiner der Verbindungslinien ein dritter a erscheint. Durch zwei Paare der a nebst a, sei C7 bestimmt, und es werde von den übrig- bleibenden 241 — 3 a ein beliebiger a, abgesondert, die jetzt fehlenden 22” —4 lassen sich paarweise durch n—2 Gerade verbinden, welche eine C" * darstellen; woraus folgt, ©? muss durch a, gehen; und sämmtliche a fallen auf C.
Wenn zweiteus eine der gedachten Verbindungslinien, etwa a, a, noch einen oder einige a, trägt, so müssen die fehlenden, deren es höchstens 22 —2—3<2r—1)+2 gibt, nach unserem Satze auf einer Geraden Z, sein, und wenigstens n--1 betragen, damit sie sich gegen die C””" verhalten wie die A Puncte gegen C". Weiter müsste die Gruppe
a % a, ganz dasselbe Verhalten gegen die C"7" zeigen, folglich dürfte dieselbe ebenfalls
nicht weniger als »-- 1 Puncte a umfassen. Der Excess ist bei beiden Gruppirungen der gleiche g=1.
4, Lehrsatz. Jede anormale Gruppe G9, in der Q<2n+2 umfasst als Untergruppe die 6 (v. 2.). Gleiches gilt noch, wenn Q=2n--2, zugleich aber g>>1.
Beweis. Die in N° 1. durchgeführte Betrachtung lässt sofort erkennen, dass in
G9 ++ eine anormale Untergruppe von 221 Puncten existirt. Nun kommen in jeder anormalen G,
ten
zufolge des 2° Lehrsatzes A — « = 4 Puncte vor, wie sie im 3. vorausgesetzt wurden; des- halb müssen diese A — x Puncte in gerader Linie, und zugleich A — z = n +2 sein.
Wählt man demnach »-+- 2 Puncte beliebig auf einer Geraden Z, welche die Gr darstellen können, sodann die übrigen Q—n—2 Puncte irgendwo ausserhalb Z, so hat man G4 Lässt man dann der Reihe nach einen, zwei, oc. der nicht in Z befindlichen Gruppenpuncte auf Z fallen, so erhált man 65 G oc. Kann man aus irgend einem Grunde höchstens 2—- 1 —-v, Puncte auf Z bringen, so wäre nur noch o möglich, v, der Maximal. excess. Sollte man z. B. auf einer irreduciblen C""* eine dieser Gruppen angeben, etwa die vom Maximalexcess, so bestände sie aus den n--3 Schnittpuncten einer Geraden Z mit C7 nd A—n—3 willkürlichen Puncten der C""*, der Excess wäre stets — 2, auch in dem Falle
Zur Theorie der algebraischen Curven n"" Ordnung: C. 7
© = 2n+-2, da die ausserhalb L liegenden A — n—3 in Anbetracht ihrer Zahl für 0"! normal sind. Verwendet man nur » +2 Schnittpuncte von C"T* u. L zur Gruppenbildung, so entsteht GÓ) Auf diese Weise findet man, wie eine GS vom Maximalexcess 2 auf "+? nothwendig beschaffen ist; wofern Q innerhalb der vorgeschriebenen Grenze — unter 2n +3 bleibt.
Wir werden später diese Grenze überschreiten (III), einstweilen sei darauf aufmerksam gemacht, dass die bisher untersuchten Gruppen auf einer irreduciblen C* nicht vorkommen,
© weil G5,
mum x des A einer auf C* befindlichen anormalen Gruppe G,? Dass es auf C? solche Grup-
in keiner derselben fehlt. Von selbst drängt sich die Frage auf nach dem Mini-
pen gibt, wenn Q> = folgt daraus, dass man auf C” immer el — 1 Puncte
so annehmen kann, dass durch sie genau ©!C" gehen, welche überdies C” in festen Puncten schneiden, wenn 27>2. Ein solcher fester Punet den angenommenen hinzugefügt würde eine derartige Gruppe liefern.
Es soll daher unter den »* Schnittpuncten a von C mit einer vorläufig unbekannten
C" eine G von möglichst kleinem x aufgefunden werden, das vor allem m. Eigentlich
ist damit der Fall n=3 ausgeschlossen; jedoch genügt die Berücksichtigung des Geschlechtes 1 der C* um zu sehen, dass weniger als 9 Puncte gegen die C“ sich normal verhalten, anor- mal einzig und allein 9 Puncte sind, in denen C? von einer anderen C* geschnitten wird.
Unter der auf 0? n>3 vorausgesetzten G? kann man (1) ©—1 finden so, dass die
durch sie möglichen C" den x“ Punct aufnehmen; die C" schneiden mithin C" in Gruppen von 1*— x Puncten, deren Beweglichkeit mindestens ne 1— (2 —1) ist.
Folglich wird n? — x — en -Ve n = 2).
Der Ausdruck rechts ist das Geschlecht p der C7; deshalb bedingt bekanntlich die Ungleichung, dass die n"— x Puncte « auf einer C*”” sein müssen, d. h. n— ce Zn(n —3) oder w = 3n. Hiernach wäre 32 das Minimum von ©. Da aber die übrigen 22 — 3n Punct a der vollständige Schnitt der C? mit einer C" * sind, so muss durch die 3% Puncte eine C* gehen. In der That liefern 3» Schnittpuncte von C? und C* eine G©. Denn die von ihren
C" aus C" geschnittene Schaar wird auch von den C" * der Ebene ausgeschnitten, hat also die Beweglichkeit mean und durch jede Gruppe existiren oo!C", auf welchen die GÓ
ebenfalls liegt. Die Mannigfaltigkeit der zu GÓ gehörenden C" ist somit:
— AD dan = z
8 7. Prof. K. Küpper.
Der hergeleitete Satz: „Die 3" Schnittpunete einer C* mit C? bilden die anormale Gruppe mit kleinster Punctzahl auf 0 gilt offenbar auch, wenn n=2, n=3 ist.
Il. Ueber die Art des Zerfallens gegebener co“ Curven n'“" Ordnung (C") oder einer Mannigfaltigkeit (u) von C".
Wenn eine wie immer bestimmte Mannigfaltiskeit (4) von C" vorliegt, und man findet, dass jede dieser C" besteht aus einer festen 0” ” und oo“ Curven C", die nicht alle zerfallen, so nennen wir dieselbe primitiv reducibel, und G7 = k den Kern der Mannicfaltigkeit.
Ist eine Gruppe G von © Puncten gegeben, und ist bekannt, dass genau o"C” exi-
stiren, welche diese O als einfache Puncte enthalten, ferner, dass die C" ausnahmslos redu- cibel sind, so werden wir beweisen, dass ihr Zerfallen stets in der als pri- mitiv definirten Weise stattfinden muss.
Um Missverständnissen vorzubeugen, betonen wir nachdrücklich, dass ein Gruppen-
punct für die C" einfach, d. h. nicht mehr als eine Bedingung sein soll. Verhält es sich anders, so wird die Behauptung unhaltbar, z. B. die C'*, welche die 4 Grundpuncte eines Büschels (C?) zu Doppelpuncten haben, bestehen aus je zwei dieser ©, und constituiren ein Netz [C*}, das keinen Kern besitzt, daher nicht primitiv reducibel ist.
1. a—=1: Sollen alle durch die G möglichen C" reducibel sein, und durch einen einzigen Büschel (C“) erschöpft werden, so ist (C”)ein primitiv reducibler Büschel. k
Beweis. C sei eine der oo! Curven, die einfach durch jeden der Q Puncte geht,
sie sei zusammengesetzt aus den irreduciblen o o oc. Auf & sind hier die Q Puncte in Gruppen von jí a, ... vertheilt; die auf C fallenden g; Puncte mögen die Gruppe der
a heissen.
Wenn nun durch die irgend einer C" angewiesenen Gruppe g" keine zweite C" einerlei ob irreducibel oder nicht geht, mit anderen Worten wenn jede denkbare C" um ihre Gruppe ag" unbeweglich ist, so folgt sofort, dass die Anzahl der überhaupt existirenden C" nothwendig endlich ist: Für g< © hat man innerhalb G im Ganzen
Q! g!(n—g!
d; zu suchen; mithin sind sie der Zahl nach beschránkt, und da jede g; einer einzigen C;
differente Gruppen von je g Puncten. Unter diesen sind die auftretenden
zugewiesen ist und umgekehrt, so sind die C" nur in endlicher Menge vorhanden.
Zur Theorie der algebraischen Curven n!” Ordnung: 0°, 9
Durch Zusammensetzung der C" sollen 00% C" hervorgehen; es ist aber leicht einzu- sehen, das man durch Benutzung aller denkbaren Combinationen der C" doch nur eine endlich begrenzte Zahl von C" erzeugen kann. Zweifellos wäre dies der Fall, wenn es fest- stände, dass jede C” zur Bildung blos einer endlichen Anzahl C” verwendbar wäre, d. h. wenn die betreffende C" nicht allen C" gemeinsam wäre. In der That ist es keineswegs
m =) V JM > .. . k . .. . ausgeschlossen, dass einige der C”, etwa C C, „ Theile sámmtlicher C sind. Träfe dies u. 2 12 U ; m . .. . . n etwa für es : c, zu, nicht aber für eine der übrigen C", so dass die oo!€ aus der festen
U 2 Curve G- c von W + v’"** Ordnung bestánden und den durch Zusammensetzung der an-
deren C" erzeugbaren C"—"—"", so könnte nunmehr eine beliebige letzterer C" nur zur Bildung einer endlichen Menge von C"—"'—"" dienen, mithin erhielte man immer nur eine endliche Anzahl C".
Hiernach ist mit der Existenz von oo! C" die Annahme unvertráglich, dass alle auf- tretenden irreduciblen C" um ihre Gruppen g” unbeweglich sind. Es sei also die aus der CO” erhaltene C" um ihre Gruppe g? beweglich und bilde mit (De 0 oc diese C7. Offenbar ist 1 die Beweglichkeit der C7. Denkt man jetzt die Curve C". C7" ..—=(C"7", und fügt ihr jede Curve des gefundenen Bůschels (C?) — mit den Grundpuncten g’ — als Factor zu, so bekommt man ©" Curven C”, die den vorausgesetzten Büschel (C”) ausmachen werden.
Wir heben einige für unsere ferneren Betrachtungen unentbehrliche Folgerungen hervor:
a) Der aufgefundene Büschel (C”) umfasst alle durch die Gruppe g? möglichen C". Unter diesen kommen unendlich viele irreducible Curven vor. Denn zufolge der von uns angewandten Schlussweise, würde die Annahme, (C”) enthielte unendlich viele redu- cible C" nach sich ziehen, dass (C") primitiv redueibel sei, dass mithin keine irreducible C" im Büschel wäre. Da jedoch C7 eine solche ist, so treten nur eine beschränkte Menge reducibler C" auf, folglich unendlich viele irreducible, und für die Gruppenzahl g? ist v* eine obere Grenze.
b) Bedeutet C" irgend eine Curve des primitiv reduciblen Bůschels (C"), und findet man unter ihren reduciblen oder irreduciblen Theilen einen um seine Gruppe beweglichen C", so setzen die übrigen Theile von C? sich zum Kern C*” des Büschels zusammen, und sind ohne Ausnahme unbeweglich.
Im aufgefundenen Bůschel der C" befinden sich alsdann unzáhlige irreducible C", wir nennen ihn irreducibel.
2 a=2. Das primitiv reducible Netz {C”} mit den Grundpuncten G. Soll die Mannigfaltigkeit der durch G möglichen C", die alle zerfallen,
Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe VII. 3. 2
10 7. Prof. K. Kůpper.
durch ein bestimmtes Netz (C") erschöpft werden, so müssen die C" einen fixen Bestandtheil besitzen — C" " —, während der variable Theil C" für sich ein Netz [C"] bildet, in welchem unzählige irreducible Büschel (C") auftreten.
Beweis. Wir fassen wieder die irreduciblen Bestandtheile C einer der unendlich vielen C" auf, welche einfach durch jeden der O Gruppenpuncte gehen, von C?. Wie vor- hin folgt, dass einer von ihnen, (CM um seine Gruppe a; beweglich sein wird. Hier kann es sich ereignen, dass wofern v — 1, oder G5 eine Gerade ist, ihr keine Gruppe entspricht; dann
—! und den ©” Geraden der Ebene. Käme
besteht offenbar das Netz aus einem Kern C" der CA (v —>1) die Beweglichkeit 2 zu, so bestände das Netz {C”} aus dem Netze [C"] mit den Grundpuncten ad und dem Kern C" ", welcher E zu C"ergánzt. Dass es so sein muss, werden wir erkennen, wenn sich zeigt, dass die Annahme, 8 habe blos die Beweglichkeit 1, nicht zulässig ist: Die gedachte (č kann als Curve des Bůschels (C") als durch einen ihrer ausserhalb g; befindlichen - Punct 1 festgelegt angesehen werden.
Im supponirten Netze geht durch 1 ein primitiv reducibler Büschel (C*), der auch unsere C; enthält.
Mithin muss unter den Bestandtheilen von C“ einer, etwa C! um seine Gruppe be- weglich sein; und er könnte wieder höchstens die Beweglichkeit 1 besitzen, so dass ein zweiter Netzbüschel (09), vorläge, bestehend aus einem irreduciblen (C”:) nebst einem Kern
(Z Y, . . . n . (G I, Hier sind zwei Fälle zu unterscheiden:
a) Die Gruppen g;, g;' sind nicht identisch. Sie haben gewiss keinen gemeinschaft- lichen Punct, wenn C/* irreducibel wäre; zerfällt C“ so gehören zu ihren irreduciblen Theilen durchaus getrennte, und ebenfalls von "M gänzlich verschiedene Gruppen. Daher
liegen die in g; und q,- nicht vorkommenden Puncte der G auf einem Bestandtheile C7" *:
=
der C”. Setzt man nun C7“ mit je zwei den Bůscheln (C"), (C"") entnommene Curven
zu einer C“ zusammen, so resultiren 00% C", welche gemäss der Voraussetzung alle durch die G denkbaren C" darstellen miissten.
Es ist aber leicht einzusehen, dass es sich keineswegs so verhált: Wegen der Irre- dueibilität der Bůschel (C"), (C":) hat der eine v?, der andere v Grundpuncte, folglich sind in den Gruppen 4,5 "s nicht mehr als v? —-v; Puncte. Ich werde darthun, dass durch die
genannten Gruppen mehr als což Curven G" gelegt werden können.
Zur Theorie der algebraischen Curven n® Ordnung: C" 11
Fůr v4 zv v =zv+1l,v, =v-2 ergibt sich sofort:
Eosin all air por) — v — >2,
Wire v =—v—2-+4; d.h. vy-—-v = Av, —2— Z, so wende ich folgenden von mir in den Sitzungsberichten dieser Gesellschaft (Jahr 1888) bewiesenen Satz an:
„Der vollständige Schnitt zweier irreduciblen C", C* ist für eine
cm FrZ2—4 stets eine anormale Gruppe, deren Excess l betrágt.“
Nimmt man m = n = vy, so findet man, dass die Mannigfaltigkeit der durch 4 a,
OBP EB sb Arm
27, —2 —L
lesbaren C wenigstens den Werth
hat, der wie eine leichte Rechnung lehrt gleich 3v —- 1, mithin > 2.
b) Sind g;, g,- identisch, mithin auch die Bůschel (C”), (G"*), so ist die Constitution des Netzes klar. Jeder seiner Büschel hat in seinem Kern eine bestimmte C* des doppelt zählenden irredueiblen Büschels (C”), und als variablen Theil die anderen Curven des näm- lichen Büschels. Somit hätte jede Netzeurve die Gruppe % zu Doppelpuncten, was unseren Voraussetzung widerspricht.
Den Forderungen unseres Satzes entspricht nach dieser Erörterung einzig und allein das oben definirte primitiv reducible Netz {C”}, Die Netzeurven sind zusammengesetzt aus dem Kern C*” und den dem Netze [C"] entnommenen C”; in letzterem aber existiren un- zählige irreducible Büschel (C”), da jeder, der durch irgend einen Punct der irreduciblen C bestimmt ist, ein solcher sein muss. Wird jetzt ein Büschel (C") gedacht, dessen Kern G"—". dessen variabler Theil einer der bezeichneten irreduciblen (C“) ist, so hat man in (C*)
einen Bůschel aus {C”}, dessen Kern einerlei mit dem des Netzes ist.
Verwendet man hingegen zur Bildung eines (C") einen Büschel (C“), dessen Curven alle zerfallen, und bezeichnet mit C"7" den Kern dieses (C”), so wird C" ”. Be
Kern von [C"] sein. Es existiren demnach in (23, zweierlei Arten von Büscheln, solche, deren Kern zugleich Netzkern ist, andere, in deren Kern der Netzkern als Factor steckt.
der
3. Die Generalisation der vorstehenden Ergebnisse erfolgt durch den bekannten in- ductiven Schluss. Machen wir die Unterstellung, dass jeder auf die oben angegebene Weise bestimmten
Mannigfaltigkeit (u) und (u— 1) von C" ein entsprechender Kern ky Ku ı zukomme, dass o*
12 7. Prof. K. Kůpper.
ferner wie beim Netz (C") eine in (u— 1) enthaltene Mannigfaltigkeit («— 2) sich finden lässt, die ebenfalls den Kern a besitzt, während jede andere solche (u— 2) als Kern ein
Vielfaches von Re hat, so wird man für (« |- 1) folgendermassen die analogen Eigenschaften begründen: Aus (u--1) scheide man eine Mannigfaltigkeit (w), dadurch aus, dass man die C" durch einen und denselben Punct 1 legt. In (u), gibt es eine (4— 1), deren Kern ky einerlei mit dem von (u), ist.
Sodannn nehme man aus (4«—-1) eine zweite (u),, welche mit (w); jene (u — 1) gemein hat, und nun muss der Kern von (u), entweder Ru selbst, oder doch ein Theiler
ky--1 von ihm sein, so dass ku_ı=k-kurı. Denkt man jetzt («-+-1) mittels (u), (u), construirt, so sieht man, dass die o“ 1 hervorgehenden C" entweder Ry—+, oder ky 1 als constanten Bestandtheil erhalten.
Im ersten Falle würde k,- „ Kern für die Mannigfaltigkeit (u +- 1); denn die Curven von (a), sind durch k, 1- C" dargestellt, wobei die C" nicht alle reducibel sind, im zweiten Falle gilt für die C" von (w), die Formel kuti .C”: und unter den C"* ist immer wenigstens eine irredueibel; mithin wäre %, ı 4 der Kern für («+-1).
Ist einmal der Kern ky l für (u 1) gefunden, so ist klar, wie man unzählige in (wu-+1) befindlichen (w) herstellen kann, denen derselbe Kern k, ı, zukommt. Ereignet es sich aber, dass bei beliebiger Wahl einer (w) der von ky +4 verschiedene Factor C" der o 4C" immer zerfällt, dass also den oo BC" ein Kern % entspricht, so wird k. ky +1 der Kern für die in (u—-1) enthaltene — Mannigfaltigkeit (u) sein.
Wie man vom Netz ausgehend, nach und nach zu jeder Mannigfaltickeit aufsteigen kann, wird nach dieser Erörterung deutlich genug sein.
Ill. Die Specialschaaren grösster Beweglichkeit auf einer irreduciblen
C* ohne vielfache Puncte.
1. Als Fortsetzung der Betrachtung in II. 4. wollen wir auf einer irreduciblen C”*® diejenigen Gruppen von maximalem Excess für ihre C" aufsuchen, deren Q die Werthe a) 2n +3, 5b) 2n—-4, c) 2n-+-5, d) 2n +6 hat, und entsprechend a) 9g>1, b) gq>2, c) g>3, d) ga>4.
Aus I. 1. ersieht man zunächst, dass die möglichen G5 vor allem eine anormale
G „+ einschliessen muss, deren Beschaffenheit leicht festzustellen ist. Nämlich c +2 ent- spricht entweder selbst der Forderung des 3. Lehrsatzes, oder es steckt in ihr eine Unter-
gruppe (I.2.) welche dies thut. Mit anderen Worten, ihre 2» — 2 Puncte gehören einer C? an,
Zur Theorie der algebraischen Curven n“" Ordnung: 0". 13
die auch in zwei Gerade Z,, Z, zerfallen kann, wo dana auf jede n+1 Gruppenpuncte
kommen müssen v. I. 3., oder aber @,),, enthält GO .
Im ersten Falle hätte man <=1, im anderen ebenfalls © — 1, wenn nicht mehr als n—+-2 Puncte — diejenigen von G — in einer Geraden Z liegen. Wären aber n +3 Grup- penpuncte in Z, so wird <=2, einerlei wie die übrigen » — 1 Puncte liegen. Sonach ist nur 6, , und 6Ó +2 möglich.
Ad a) Nachdem die Beschaffenheit der G%,,, feststeht, kann man durch Disposition des 2n +3” Punctes g nicht über & hinaus wachsen lassen, wenn © = 2, d. h. wenn schon n-+-3 der A Puncte in einer Z sind. Fasst man ferner eine der beiden Arten G 1 aut
2n so könnte man durch Verlegung des 2n- 3“ Punctes höchstens g—2 erhalten, und zwar dann, wenn dieser auf C* gebracht wird, oder wenn er mit den n—1 ausserhalb L zu den- kenden Puncte in gerader Linie liegt. Wir haben mithin auf C”*° diese beiden Gruppi- rungen: erstens n+3 Puncte auf einer Z, die übrigen willkürlich, zweitens sämmtliche 2" +3 Puncte auf Č*. Das Maximum g=2.
Ad 5b) Wird diejenige 69 +2 zu Grunde gelegt, welche ihre Puncte auf einer C? hat, so bleiben 2 Puncte von © disponibel. Man erlangt g = 3, wenn beide auf C* angenommen
werden, ein kleineres g, sobald dies nicht geschieht.
Wird en 1a mit » —- 2 Puncten auf L gedacht, so bleiben n +2 disponibel. Umg=3
hervorzubringen, stehen zwei Wege und diese allein offen, nämlich: man verlege noch einen Gruppenpunct auf Z, die übrigen »—- 1 bringe man auf eine Gerade Z,, oder man bringe alle n- 2 auf eine Z,, denn nur dann können n +2 Puncte für ihre C*" noch den Excess 2 besitzen.
Liegt endlich en ja
gerader Linie liegen, damit g den Werth 3 erreichen könne.
vor, mitn +3 Puncten auf Z, so müssen die disponiblen in
Kurz, wie man es auch machen möge, die GÝ) +, Muss zur Gänze einer C* angehören.
Man übersieht sofort, dass bei c), d) das gleiche Resultat gewonnen wird:
„Für die Gruppen von2n—-4, 2n +5, 2n +6 Puncten der CT betrást der grósste Excess resp. 3, 4, 5 und damit er eintrete, můssen sich die Gruppen auf einer Č* befinden.“
Nunmehr wenden wir uns zur Behandlung einer Aufgabe, von deren Lösung die Entscheidung vieler wichtigen die Raumcurven betreffenden Fragen abhängt:
2. Auf einer irreduciblen CT vom Geschlechte PER} sind
die Specialschaaren grösster Mannigfaltigkeit zu bestimmen!
14 7. Prof. K. Küpper.
Einige erláuternde Worte důrften hier passend erscheinen: Eine Gruppe G, aus C heisst Specialgruppe, wenn durch sie eine C"7* möglich ist. Ist G, die Basis von oo“ Curven C””, so schneiden diese aus C? eine lineare Schaar von Gruppen G, (R= 2p—2— 0), welche die Reste der G, genannt werden. Mit aji wird diese Restschaar bezeichnet, der Ex- ponent r gibt ihre Mannigfaltigkeit an, oder auch die Beweglichkeit irgend einer ihrer Gruppen GP. Zu jeder GÓ gehört (in analoger Weise wie zu @,) eine Restschaar g,, in welcher G, als Gruppe erscheint, und man weiss durch den Restsatz, dass alle diese Schaaren doch nur eine einzige 9. ausmachen. Diese völlig bestimmte 9; ist durch irgend eine ihrer Gruppen gegeben, weil zu jeder dieser Gruppen immer nur 9“ als Restschaar gehört, deshalb soll sie die Schaar einer aus ihr genommenen Gruppe und g% ihre residuale Schaar heissen.
R Puncte von C7, durch welche eine C”” nicht möglich ist, bestimmen gleichfalls eine lineare Schaar y,, in welcher sie eine Gruppe T, bilden, nur sind die ausschneidenden
Curven C" von höherer als der n—3“" Ordnung, sonst von beliebig grossem m. Ein wesent- licher Unterschied zwischen G, und T', fällt sogleich in die Augen, nämlich wenn G über-
haupt beweglich ist, so muss T', immer eine kleinere Beweglichkeit haben. Der Grund dafür ist einfach der, dass von den Schnittpuncten einer C" mit C7 weniger als p durch die übrigen bestimmt sind, sobald m = n— 3, hingegen p, wenn m>n—3,
Die vornehmste Eigenschaft einer Specialgruppe G, spricht sich in dem Fundamen- taltheorem aus:
„Die Beweglichkeitder Gruppe G,inihrer Schaaristeinerleimit dem Excesse g von G; bezüglich ihrer C" “.“ (Riemann-Roch.)
Nehmen wir demzufolge das Zeichen G? in dem von uns gebrauchtem Sinne (wo g
Excess bedeutet), so werden wir dasselbe in einem neuen Sinne aufzufassen haben, nämlich, wo g die Beweglichkeit der Gruppe darstellt. Da wir oben die factische Mannigfaltigkeit der durch G5 legbaren C"7* mit r bezeichnet haben, so folst:
De 1 = Q+ ==" oder auch
L 2(r— gy) =R— 0.
Und in go hat » nicht blos die ihm anfangs beigelegte Bedeutung der Beweglichkeit irgend einer GC, sondern noch die des Excesses der Gruppe für ihre C"*.
Den Zusammenhang der Excesse +, g zweier residualen Gruppen offenbart die Gleichung I.
Zur Theorie der algebraischen Curven ně" Ordnung: C". 15
Wenn z. B. q der Maximalexcess wäre bei bestimmtem Q, so hätte man zugleich in r das Maximum für die Zahl 2 — 2— 0.
Setzen wir eine gegen die C" * normale Gruppe voraus, d. h. g = 0, so ist dieselbe unbeweglich, und umgekehrt. Ferner: Gleichzeitig normal oder anormal sind zwei residuale Gruppen nur wenn R=Q=p»—1 ist, anderenfalls ist stets die grössere Gruppe anormal.
Bevor wir die allgemeine Lösung der uns gestellten Aufgabe entwickeln, wollen wir die uns bereits bekannten Specialfálle einer näheren Betrachtung unterziehen, weil wir bei dieser den später einzuschlagenden Weg angedeutet finden, und die Bedeutung des Problems erkennen werden.
a) Weniger als n—1 Puncte © liefern eine normale Gruppe für C*”, also muss eine solche fest auf C7 sein; a„—1l=n—3-+ 2 Puncte sind dann und nur dann beweglich, wenn sie in gerader Linie liegen. Ihre Beweglichkeit beträgt 1.
D
n—1
Die Schaaren g Centra auf C7 sind.
werden somit von den Strahlenbüscheln ausgeschnitten, deren
-m Puncte in gerader Linie zeigen die Beweglichkeit 2, andernfalls eine geringere (n—3+3=n).
b) Ueberdies kennen wir (v. II. 4., III. 1.) die Gruppen vom Maximalexcess für O = 2. Nämlich ist A = 2n— B und B<3, so geht durch eine solche Gruppe eine C*, ihr
(6—$) 2n—B
C* gehenden ©? ausgeschnitten — hiebei ist = 0 nicht ausgenommen. Hat man 8 >3, so
Excess ist 5 — B. Die Schaaren 9 werden daher von den durch £ beliebige Puncte der
besteht eine Gruppe vom Maximalexcess (II. 4.) aus » Puncten einer Geraden, und »— ß beliebig zu wählenden Puncten; der zugehörige Excess ist von £ unabhängig und zwar = 2.
Im Falle &=3 sind zweierlei Gruppen möglich, die eine auf einer irreduciblen 0 befindlich, die andere, bestehend aus n Puncten einer Geraden, nebst n— 3 willkürlichen Puncten, für beide gilt derselbe Excess q=2.
c) Kennt man aber für ein gewisses Q die Gruppen Ga mit maximalem Excess, so
liegen auch in deren Restschaaren ce alle diejenigen vor, denen bei der Gruppenzahl 2p —2 — A die grösste Beweglichkeit zukommt (III, 1).
Wenn sich nun (b) © durch die Formel 22 — B ($< n) ausdrückt, so folgt:
R=(n—3)n 2n+-B= (n— An — (n—P), wo wieder n—ßB=ef<n.
g < i = Ferner ist durch B = 3 bedingt, B — 0 4 SF 1.
M6 7. Prof. K. Kůpper.
Also hat man den on entsprechend zwei Categorien von Schaaren 92
n—4)n— B mit grösstmöglichem 7; denn hier kann kein Zweifel hinsichtlich der ausschneidenden Curven
obwalten: Liegt erstens ER: auf einer irreduciblen C7, d. h. ist 8<3, oder B" =>n— 4-1,
(a) nes
ß
so muss jede durch ß gelegte C”” jene C? als Bestandtheil haben. Mithin gehören
die B=n— B' Puncte, welche C? ausser der CD mit C* gemein hat, zu allen Resten R,
ß mit anderen Worten sie sind fest in 9%. Sie sind auch ganz willkürlich auf C7, da durch ß=3 Puncte, die, falls 8—= 3, nicht in gerader Linie sind, stets eine C geht (die ausge-
schlossene Lage wurde unter 5) berücksichtigt). Was endlich den beweglichen Theil der 9%)
betrifft, so ist er das System der Schnittpuncte der C* mit den C””” der Ebene; folglich
= == 8 a.
Bestehe zweitens CM aus z Puncten einer Geraden Z, nebst n—ß=ß’ be-
B
liebig gewählten; demgemäss muss Z ein constanter Theil der durch G2 B gelesten C"7* sein.
Die ausschneidenden Curven sind also durch ß’ willkůrliche Puncte gehende C* Nur wenn ’ =n—4-+1 wird, und diese »—3 Puncte in gerader Linie ange-
nommen werden, ist die ausgeschnittene Schaar eine der so eben aufgeführten, immerhin bleibt hier:
— (n— 4(n— 43) ý ee
d) Lässt sich © in der Form (n — 3)n — 8(8 < n— 3) darstellen, so sind ersichtlich
die Curven, welche die Schaar 09 ausschneiden können, sofern g möglichst gross sein soll,
die durch A beliebige Puncte möglichen C”"°,
falls 8<n—2, und =D
Die Gruppenpuncte sind sámmtlich beweglich,
It 8 == n —2, so ändert sich die Formel für g nicht, weil » — 2 Puncte noch normal für ihre C"7* sind; jedoch braucht die Schaaar nicht mehr volle Beweglichkeit der Gruppen- puncte zu zeigen. Wären nämlich die » — 2 Puncte in gerader Linie, so bestände die 95
aus 2 festen Puncten mit dem vollständig beweglichen Schnittpunctssystem von C7, C"7“.
Ist zuletzt 6$=n—1, so müssen die B in einer Geraden sein, damit g ein Ma- ximum werde, weil nur dann der Excess der Restgruppe £ seinen grössten Werth annimmt.
Alsdann tritt in sämmtlichen Gruppen Go: ein und derselbe feste, natůrlicherweise willkůr-
Zur Theorie der algebraischen Curven n% Ordnung: C"- 17
liche Punct auf, während der andere Theil aus den (» — 4)n Schnittpuncten der C* mit jeder C"*
(n—3n
bestehend volle Beweglichkeit besitzt. g ist Du (r—3+2).
3. Die vorstehende Untersuchung lieferte die fraglichen Schaaren für die speciellen Werthe von Q:
(n1— 3)n— B, (n—4)n—B, 2n— B, (B<n), ebenso Q=n, n—1.
Wenn deshalb die Ordnung » der Grundeurve C* unter 7 liegt — »>>3 ist selbst- verständlich — so sind alle denkbaren Schaaren grösster Beweglichkeit bereits bestimmt. Z. B. n=6: Man bringe A in die Form an— B(6< n). Da es sich um Specialgruppen handelt, ist © Z n— 3 d.h. =3; und die sich ergebenden Fälle sind erledigt in folgender
Weise: Die möglichen Schaaren werden aus C? entweder durch Curven 6 ausgeschnitten, welche durch ß beliebige Puncte der C? gehen, oder aber, sie bestehen aus 6— 8 festen Puncten nebst dem vollständigen Schnitt-
punctsystem von C? und den Cc*7! der Ebene. Jetzt werden wir durch Induetion den Nachweis führen, dass es sich bei 07 ge- rade so verhält.
Wir werden demnach voraussetzen, auf C? (v < n) hätten die Schaaren grösster Be- weglichkeit die so eben definirte Beschaffenheit und zeigen, dass Gleiches für C“ gilt. Man
muss hiebei diese aus der angenommenen Existenz jener Schaaren auf C" folgende Um- stánde beachten:
1. Betrachtet man zwei solche für die Zahlen @ und © erhaltene Schaaren, so sieht man sofort, dass wenn Q<<Q’, die Beweglichkeit der erstgedachten Schaar die der zweiten nicht überschreiten kann — allerdings ist Gleichheit der entsprechenden Ma- ximalwerthe in leicht erkennbaren Fällen vorhanden. —
2. Eine Schaar fürQ@=ev— Bkann nurdanneine grössere Beweglich-
keit als — besitzen, wenn B>a-p1.
Inductionsbeweis für C7. Durch Division von © durch sei erhalten Q=« i 2 „n—B(8<n). Da « =2, a — n—4 bereits erledigt ist, so beschränken wir uns auf « = Sg noch sei vorerst B=< a-—1.
Wir beweisen zunächst, dass wenn auf C eine Schaar ee a mit dem Werthe = existiren soll, keine Gruppe @, in dieser Schaar vorkommen
darf, durch die eine irreducible C"7 möglich wäre.
Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe VII. 3. 3
18 7. Prof. K, Küpper.
Aus der Riemann’schen Gleichung (I. dieser Abtheilung) folgt, dass durch G, we- (n— 3— a)(n— a) 2 ihnen C%7* irreducibel, so hätte man auf ihr eine Schaar mit der Gruppenzahl
nigstens die Mannigfaltigkeit =r von C"7* möglich ist. Wäre unter
(n — 3) (n — 5) — na + B= (n— 3 — a)(n— 3) — (de — B);
welche Schaar aus C*”* von den übrigen C" * geschnitten würde. Weil aber B<a--1, so müsste 3e— B = 2« — 1, und da e>2; 30 — B>3.
Wird für 0?” der Satz über die Schaaren zugestanden, so kann die erhaltene
I a a a) keine grössere Mannigfaltigkeit besitzen, als die für Ins a
stattfindende maximale, und diese könnte den Werth Ve — 3 nur dann
— a)(n— a) 2 überschreiten, wenn 3 grösser als 1 — 3 — e-+1 wäre, d. i. e>>n-——5, was durch die über « gemachte Unterstellung ausgeschlossen ist. Man sieht hieraus, dass durch G höchstens sand 51, 5 C"7* gehen können, wofern C7" existirt. Wie wir oben sahen, muss die Mannigfaltigkeit dieser C" * grösser sein (wenigstens den = r gesetzten Werth annehmen). Folglich ist die irreducible C*”* nicht möglich, und weil G, eine will-
kůrliche Gruppe der 4% darstellt, heisst dies nichts anderes, als dass die durch irgend an — B eine Restgruppe G4, legbaren C"7? auch sämmtlich reducibel sein müssen.
Nach II. haben diese C" * einen festen Kern, nebstdem einen variablen Bestandtheil C’, der den beweglichen Theil der B p Aus C* schneidet, und der nicht immer zerfällt.
Sei erstens. B< a—-1. Wegen en kann jetzt č nicht kleiner als
« sein. Gesetzt e=a--x, so dass alle C* durch =” +ß Puncte der G, gingen, ferner sei
C% eine irreducible dieser C"; so würden die übrigen aus C eine Schaar von o(e I T) — x(n — e— x) — B,
oder weniger Puneten ausschneiden, je nachdem alle en — B zur Gen -p gehörenden Puncte
ß beweglich wären, oder nur ein Theil derselben. Aber schon n— a — x >3, (dae +2 <n—35),
auch ist 3< © -1 — weil e>>2. Die Annahme <> 0 ist somit unmöglich, wenn die C*
noch die Mannigfaltiskeit u darbieten sollen.
Folglich ist nothwendig č = «. Auf jede der ausschneidenden C“ fallen ausser den on — B zur aa gehörigen Puncten noch an — (an — B) —= B Puncte des Restes, und weil
Zur Theorie der algebraischen Curven n" Ordnung: C". 19
B<«—1 Puncte normal gegen die C“ liegen, so beträgt die Mannigfaltigkeit dieser Jo ale- 3) _ 6
genau ——73—7 = U
B
Auch können die durch weniger als e -- 1 Punete möglichen C“ nicht noch irgend einen weiteren Punct gemein haben, das heisst die Gruppen der č = haben volle Beweglichkeit.
Sei zweitens ß=«-+-.1. Es wäre hier ungerechtfertist zu behaupten, © könne nicht kleiner als & sein, doch ist immerhin «= e +- z(z7> 0) unzulässig. Denn auf C
erhielte man durch die úbrigen CST" eine Schaar von
(a + z) — [z(n— a— a) Fa- 1] oder von
(ae — 1) (6+ — len —e—-2—1)+1]
Puncten, wo [der Subtrahend wegen n—3>e--x jedenfalls grösser als 3 wäre. Und da 3>«—1--1 zufolge der Grösse von « unmöglich ist, hätte diese Schaar höchstens die Mannigfaltiskeit
—1)(@+2) Tr er NOK
Mithin gingen durch die ne —- B Punctě, welche allen C“ "“ gemein sind, höchstens e—De+2 _, 0 2 dieser Curven, und 9 ,_.
e(e +3) 2
_, hätte nicht die Beweglichkeit
— © — 1, noch weniger eine höhere, wie supponirt wurde. In unserem Falle könnte
demnach 7 = « sein.
Dann aber dürfen die C“ ausser ihren e--1 Grundpuneten im Reste G keinen
Punet gemein haben, weil diese «+1 Puncte als auf einer irreduciblen C“ liegend nicht in einer Geraden sind. Die ausgeschnittene Schaar hat nun thatsächlich volle Beweglichkeit,
die nicht mehr als S © — 1, sondern genau so viel beträgt.
Ausserdem ist hier 7 = « — 1 möglich, ein kleineres © aber nicht. Die Zulässigkeit
von i=«— 1 bedingt offenbar, dass die C“ © ! keine Puncte im Reste G, haben, da sonst ihre
o(e-—+3) 2
Mannigfaltigkeit unter — «— 1 sinken würde; d. h. die DR ß bestände aus
n(e — 1) voll beweglichen Schnittpunkten der CST mit C" nebst n— A festen willkür- lichen Puncten.
Sr
20 7. Prof. K. Küpper.
Was endlich die Supposition 8 >> « -1 betrifft, so findet diese nach dem Gesagten also ihre Erledigung: Man betrachte einen zu einer G. ß gehörigen Rest Gp; wo
R=nín— 3) — an—- B oder R= (n—2—a)n—(n—B).
Da aus B>a+1 folgt n— B<n— 2—a--1, so können wir das vorstehende Resultat (erstens) anwenden: Damit G, maximale Beweglichkeit zeige, muss @, auf einer
G"727“ Jiegen, die m — B Puncte der Schaar o p aufnimmt. Sonach wird eine durch G,
=o —2— 0
gelegte C"7* mit C" *
enthalten müssen. Folglich sind die eben erwähnten » — B Puncte in DR p Waveränderlich,
mehr als (n—3)(n — 2 — «) Puncte gemein haben und C"
und der bewegliche Theil dieser Schaar wird von Curven der Ordnung nan 9550). dchvone we
ausgeschnitten, die voll beweglichen Gruppen enthalten an — B— (rar — B) = (e— n Puncte, und haben die Beweglichkeit je 04 1), welche in diesem Falle > ZE wird.
Will man die aufgefundenen Schaaren OE 6 klar úberblicken, so unterscheide man sie je nachdem die Gruppen voll, oder unvollstándig beweglich sind.
Jenes sind sie, wenn B< «—- 1, dieses, wenn 8>> ee — 1, und es kann das eine wie das andere für B = e + 1 stattfinden.
Das der ersten und letzten Categorie entsprechende g ist ZL: und es
steigt die Beweglichkeit mit der Gruppenzahl. In der zweiten Categorie ist
ae EN ey, die Beweglichkeit ändert sich nicht mit der Gruppenzahl
und ist stets u — f.
Man bemerkt auf diese Weise sofort den fůr die Beweisfůhrung wichtigen Umstand, dass die Beweglichkeit einer Gruppe Gal ß wenn ß>«--1, in diesem Falle aber auch immer.
nie den Werth == — B überschreitet, als
Betreffs der wichtigsten Anwendungen des schönen, wie ich glaube Herrn M. Nöther zu verdankenden Theorem's sei auf dessen vortreffliche „Preisschrift über algebraische Raum- curven“ verwiesen; wir schliessen mit der
Zur Theorie der algebraischen Curven n"" Ordnung: C". 21
Aufgabe. Auf einer irreduciblen C? ist die Maximalzahl & von Puncten zu finden, die als Basis G, a) einer zweifachen, b) einer drei- fachen Mannigfaltigkeit von C" zu Grunde liegen.
a) Die von den C“ aus C? geschnittene Schaar soll also die Beweglichkeit 1 haben ©; demnach z=n'—n +1.
n—1?
und eine möglichst kleine Gruppenzahl aufweisen. Folglich ist sie g Der Excess der Gruppe G, für ihre °C” ist
a p = PD.
b) Die ausgeschnittene Schaar muss g/ sein, mithin © Zm? —n, und da g® von
n
den Geraden der Ebene bestimmt wird, wird G,; „ auch auf (Ba liegen; ihr Excess
ee len
IV.
1. Primitivanormale Gruppen 6
Als wesentliche Eigenschaft für eine G fanden wir (D):
Unter ihren A Puncten können höchstens A — g angegeben werden, derart, dass sie eine normale G „ liefern, und stets so viele. Sobald diese a mit ihren A—g Puncten a fixirt wird, hat man alle © in zwei Abtheilungen, bestehend aus diesen a, nebst g Puncten b vor sich, und es muss jede durch die a legbare C" auch die baufnehmen. We- niger als A — g Puncte a kann es auch nicht geben, für welche diese Eigenschaft der C" bestánde, weil sonst die vorgelegte Go einen g úbersteigenden Excess hätte.
Ferner kann man durch Hinzufügen eines 5 zu Ge „ der Reihe nach die Untergruppen Gear 9 zp 95_, aufstellen. Ausgeschlossen ist GG, denn deren Existenz wůrde für GG) mindestens den Excess g-- 1 bedingen. |
Dagegen wäre die Untergruppe GR, immerhin denkbar, nämlich dann, und nur dann, wenn die durch Gb möglichen C" keinen der x fehlenden Puncte gemein haben. Im ersten Falle erhält man durch Zufügen der z offenbar Gr käme aber unter den z ein allen C" gemeinsamer Punet c vor, so ergäbe dieser mit GP zusammengenommen G2 die unmöglich ist.
Man sieht, dass die Möglichkeit der Untergruppe G erheischt, dass in 5
A— z— 9-1 Puncte angebbar sein müssen, welche gegen ihre C" anormal liegen. Wenn
22 7. Prof. K. Küpper.
daher je A— g Puncte der G9 normal sind, so kann die Untergruppe nicht existiren (und umgekehrt). Trifft dies zu, so heisst G primitiv.
Betrachten wir speciell GE Entwedersiehatselbst primitiven Charakter, oder sie umfasst eine primitive Untergruppe os: Gesetzt G enthalte die GO,
(D
8— niger als Q— x Puncten umfassen, und man begreift sofort, dass man auf diese Weise nothwendig
Wäre die gefundene G nicht primitiv, so müsste sie die Untergruppe G von we-
zu einer primitiven G% (0, < 0) gelangen muss, weil anormale Gruppen von beliebig kleiner Punctzahl unmöglich sind.
Da jede G eine anormale G“ enthält, und diese stets eine primi- tive Er so tritt die 6 auch in G auf. 2
2.EssollenaufeinerirreduciblenC“ die kleinsten Gruppen gefunden werden, welche bezüglich der Curven C" (m>n) anormal liegen!
Zunächst bemerke man, dass die mn Schnittpuncte von €” mit einer C" eine anormale Gruppe für C" sind, deren Excess unabhängig vom m ist:
ut
Denn durch dieselben gehen o C”; und man hat: m—n --1)(m—n-2 mím — 3 n— 2) (n— 1 ( jb) et) patenty
d. h. den Excess: (n— 2)(n— 1) OTA CY
Die gesuchte Minimalgruppe kann offenbar keinen grösseren Excess als 1 haben, da G immer eine G O, < © einschliesst, ferner muss sie primitiv sein, weil sie sonst eine
primitive kleinere Gruppe enthielte. Der vollständige Schnitt von C, C" ist gewiss nicht die
(n — 2) (Rn — 2
i 1 : kleinste Gruppe, da ) >1. Wäre daher O, das gesuchte Minimum, so müssten
die durch GÓ) gehenden C" aus C7 eine Specialschaar schneiden.
Durch eine Gruppe dieser Schaar geht somit eine Curve C" “, so dass diese Gruppe höchstens n(» — 3) Puncte enthalten kann, folglich kann ©; nicht kleiner als (m +3 —n)n werden.
Zugleich erhellt, dass ER der Schnitt von C" mit einer C"**—" ist. Wird dies an-
genommen, so muss G9, anormal bezüglich C" sein, da durch die weiteren Schnittpuncte der
Zur Theorie der algebraischem Curven n“” Ordnung: G". 23
durch Go, gelegten C" eine C"7“ geht; und es muss G% zufolge unserer Erörterung eine primi- tive s sein. Hieraus kann man einen bekannten Satz schliessen. Wird statt C" die Curve G"T"—3 gedacht, so folgt: Die mn Schnittpuncte der C? mit C" bilden für 0” *"° eine primitive GM. Für Curven von höherer als der m -+-n — 3“ Ordnung sind diese mn Puncte normal, weil durch den ferneren Schnitt von mehr als n(n — 3) Puncten auf C eine C”” nicht möglich ist.
„Die gesuchten Minimalgruppen sind somit das Schnittpunctsystem der Curven C""*" auf C”. Dieser Satz gilt für jede irreducible C", auch wenn n<4, also C*”° nicht mehr existirt.
Denn wenn n=3, so folgt er für die 3m Schnittpuncte der C* mit C7’ sogleich daraus,
dass C® das Geschlecht 1 hat. Auf C? sind 2m--1 oder weniger Puncte normal für C”; die Minimalgruppe hat 2m +2 =(m+3—2).2 Puncte, auf einer Geraden bilden m + 2 = (m+-3—1). 1 Puncte das Minimum.
Zerfällt aber C7 in die irreduciblen Theile C", C”: oc, so besteht folgender Satz:
3. Die kleinste primitive Gruppe für ©”, welche auf C) möglich ist, wenn an sie die Bedingung gestellt wird, dass sie auf keiner Curve von
ten
niedriger Ordnung als der »“ liegen soll, kann nie weniger als (m —1—-3)n
Puncte haben. Beweis. 6% bezeichne diese Gruppe, C" einen der irredueiblen Theile von C*; dann muss C“ gewisse © Gruppenpuncte enthalten, weil andernfalls die G, auf die ergän-
zende C” ” fiele. Nun müsste jede durch © — 1 dieser Puncte gehende Ga dan
ten
x" Punct aufnehmen, woraus hervorgeht, dass x wenigstens = (m — "—+V—3—- v)v = (m —n--5)v sein muss.
Mithin ergibt sich als ein Minimum für die auf allen C” vertheilten Gruppenpuncte: 0, = Z(m— 1+3) v = (m— 1-3) Zv=(m —n—+3)n.
Ob durch diese (m — n — 3)n Puncte eine C77"75 geht, werden wir später entscheiden. Es ist insbesondere für die Theorie der Raumcurven von Wichtigkeit an der Be- dingung festzuhalten, dass durch die primitive Gruppe für €”, um deren Minimalwerth Q, es sich handelt, eineC’ @<n) nicht möglich sei. Für eine solche 6 findet der Satz statt: ÜUc—-1)
Lässt sich durch A ——S3— Puncte der Gruppe Go einen Cam:
(@<h) legen, so muss diese Curve die ganze Gruppe aufnehmen.
24 7. Prof. K. Küpper.
Beweis. Vor allem ist einzusehen, dass in Ge immer KET pumete vorkommen,
welche für C* normal sind, wofern "< n, durch welche demnach eine C“ bestimmt ist: Man wähle unter den O, irgend welche Gruppe (G), die normal für C" ist, und weil die durch (G) legbaren C* nicht alle ©, ‚enthalten, so kann man eine neue Gruppe (G”) bilden, welche einen Punct mehr hat, als (G), dabei wieder normal für C* sein wird. Indem man nun von (G*) ausgeht, bilde man (G""), die 2 Puncte mehr als (G) hat, u. s. w. bis man zur Gruppenzahl
ic +
el fortgeschritten ist. Alsdann wird durch diese normale Gruppe eine einzige C* gehen,
und es werden in G3 stets noch Puncte ausserhalb C* vorkommen. Man habe in dieser
Weise für C'7" die bestimmenden a 1)—1 Puncte a, in 65, ermittelt, b sei ein nicht
auf CT" liegender Punct; geht dann durch die nicht benannten fehlenden = Puncte
. m 1—: » i— . . eine C"T17'. welche sonach zusammen mit C7" eine C" ausmacht, so muss diese auch b
aufnehmen. Aber man kann jedem der a, die Rolle des 5 zuweisen, wenn 5 mit den fehlenden a zur Bestimmung einer C7 * genommen wird, die nicht durch a, gehen kann, weil sie sonst
mit 0" identisch wäre, was nicht angeht, weil d nicht auf C* * liegt. Also folgt, dass die gedachte C"27* ebenso wie durch b auch durch sämmtliche a geht; w. z. b. w. Folgerung. Wir haben bewiesen, dass die kleinste Punctzahl für Ge: gleich
(m — n—+3)n ist, wenn sie auf C nicht vorkommen kann, aber aufeiner C wirklich
(6< n) liegt, einerlei ob C" irreducibel ist, oder nicht. Im irreduciblen Falle zeigte sich, dass G
von einer Curve C"7""*
aus C” geschnitten wird, daher entsteht die Frage, gilt noch das Gleiche, wenn C* zerfällt? Die Antwort ist bejahend, sofern man eine Grössenbeziehung © zwischen m, n festsetzt, die sich bei der Irreducibilitát der C* hier von selbst versteht, nämlich sofern:
m—n43=>n oder m>2n—3. ()
Was jene Selbstverständlichkeit betrifft, so würde m —n--3<» zur Folge haben, dass 6 auf einer Curve niederer Ordnung als der »“" läge, was der fundamentalen Voraus- setzung widerspricht.
Mit Hůlfe unseres Satzes, unter Berücksichtigung von (I) folgt leicht, dass durch GÓ) eine C"7"T" gelegt werden kann:
Durch eine kleine Rechnung erhált man die Differenz:
= dr >
in der Form A4 = + (2n — m) (2n — m — 9) + 20}.
Zur Theorie der algebraischen Curven nm“ Ordnung: 0". 25
Indem man dem Satze gemäss m+l1—i=m—n-+3, d.h «=n—2 nimmt, würde die Behauptung richtig sein, wenn die vorstehende Differenz = 0 wäre. Das ist sie aber nach (I).
Wird z. B. 2a — m=3 oder m—n+3=n angenommen, so wird:
AZ“
D. h. GÓ) ist der vollständige Schnitt zweier C".
Ist m > 21 —3, n—m<—3, so ergibt sich, dass noch eine C"""* durch die 6 legbar ist.
Nämlich setzt man m +1 —:=m—n-2; d.h. = n—1; und bringt die Differenz
(m —n+2)(m—n+5) (n— Dn
in die Form: Ad = 4 (2n — m) (2n — m — 7)Z 10), so wird für m =2n —2:41=0, für m >2n —2:4>0.
D. h. bei der Annahme m—_n+3=n-+1 besteht GO aus dem Schnitt der C" mit einer C*t!,
Wir ziehen aus dieser Rechnung den weiteren Schluss:
Wenn es von G nur feststeht, dass sie auf C* < m nicht vorkommt, nicht aber, dass eine C* durch sie möglich ist, so würde doch Letzteres nothwendig sein, wenn O, = (1—- Dn werden sollte.
Demnach wären nur auf einer C” die möglichen Minimalsruppen von (r-+-1)n oder . weniger Puncten zu ermitteln, und dies ist oben geschehen: Die allgemeine Formel für Q, ist (m — n- 3)n und kann nicht unter n? sinken, O, wird = (n—-1)n im Falle m =2n—2; A, =n?, wenn m=2n—3. Mit anderen Worten:
Für C""" ist die kleinste primitive Gruppe der Schnitt einer C" mit einer C**!,
Für 0°”? ist dieselbe der Schnitt zweier (”, unter dem ausdrück-
lichen Vorbehalt, dass eine Curve von niedriger Ordnungals n‘” durch die Gruppen undenkbar ist.
rn
oh an
NICH AN
INT Bar en PR in WEN 6 R PAU
IRRE N BAUR A 2a RO ARON
i m
(P RATEN re
VOR MORE AA EPKO KAY © PVT VO a Slate
lern SE DD IH VPK AO
SM SREDENO 180 Da 0 OVOCE O: DYK R A Eo H DOV, nadstlsükt sin a NO ns Faro. StHOmenkte: OTCE Cara Made
RE LH B E
te Sa ha SE ORROSR S PPR PRAP VO nn oa MCV P KOPCE Day EN NUR SO ARE 2 COOL A TE O U OTCE, DOR POV ehankahk au fan
ee
N
VE
n
M t Ď : N k x no v hi \ ARE EEE TON ON. Von PL sah eo I oa aeean ar ar re 8 Paso prs al V, band
De a Richtigstellung einer Grund-Bestimmung in der Abhandlung
Zur christlichen Zeitrechnung und für deren Verbesserung, | =
von
Professor Dr. W. Matzka,
i in den Abhandlungen der kön. böhm. Gesellschaft d. Wissensch. VI. Folge 10. Bd., II. Cl. Nro. 5., ď Prag 1880, S. 55. $ 81. 2. Alinea.
Der im $ 81. erwiesene Satz, dass die Winter-Sonnenwende fast immer am 21. gre- © gorianischen December eintritt, veranlasste uns mit diesem Tage das neue Jahr zu beginnen ; i genauerer Forschung erweist sich jedoch vortheilhafter diesen Tag als den Schlusstasg. ‚des ablaufenden Vorjahres zu verwenden, daher den nachfolgenden 22. December ; als Anfangstag des neu eintretenden Sonnenjahres festzustellen. Se‘
Es besteht nemlich die in der christlichen Osterfest-Rechnung von den obersten 5 _ Kirchenbehörden wiederholt aufgestellte Satzung: dass das Frühlings-Aequinoctium allezeit auf den 21. gregorianischen März, mithin überhaupt auf einen festgesetzten Kalendertag fallen müsse; was jedoch bedingt, dass in der christlichen Osterrechnung jedweder Schalt- tag ausser Acht bleibe. Hiernach war zuvörderst erforderlich, dass die bürgerlichen Jahre Z mit den tropischen Sonnenjahren ausgeglichen werden mussten; folglich erheischt diese Aus- gleichung, dass der Übergang von der bisherigen gregorianischen Jahrform auf die vorgeschla- gene astronomische in einem mit dem 29. Februar ausgleichenden Schaltjahre geschehe und dass das entsprechende astronomische Jahr ebenfalls ein Schaltjahr werde; welches sonach seinen Schalttag auf den 31. (letzten) neuen December, Dodecimas, verlegt. č Nun tritt das Frühlings-Aequinoctium sehr nahe um ein Viertel des tropischen Sonnen- jahres, also nur um ein wenig später als 91 Tage nach der Winter- Sonnenwende, ein, folglich -ist der Anfang des astronomischen Jahres so festzustellen, dass der dem gregorianischen 21. März entsprechende astronomische Monatstag stets der 91. Tag dieses Jahres, d. i. der = 30 Tertiar, wird; mithin müssen wir im entsprechenden gregorianischen Jahre vom 21. März des Jahres A n. Chr, um 91 Tage zurückzählen, namentlich die 21 Tage des März, die 29 Tage BE des Februar und die 31 Tage des Januar zusammenzählen und ihre Summe 81 von 91 ab- & ziehen, so dass von dem nächst vorangehenden Jahre A—1 die letzten 10 Tage in das neue herüberzuziehen kommen, daher als der erste Tag des astronomischen Schaltjahres A nicht‘ | der 21., sondern der 22. December des gemeinen Vorjahres A—1 festgesetzt werden muss ; - denn nur auf diese Weise kann der gregorianische 21. März immer unverrückt auf dem 30. Tertiar vorschriftsmässig festgehalten werden.
nn
j dbrtieen Tage der gregorianischen Monate ee ae und Februar um eineı © vorschiebt, also gewöhnlich die Einer ihrer Nummern um 1 (Eins) erhöht; z. B 22 gerüber statt 21. Dessen 20. Januar statt 18. Januar u u. dig. U Da diese s vom 1.
das Schaltjahr hasst Hasena Schalttag, d. i. der 31. Dodecimas, ist Sannanh ebene 4 © gregorianische 21. December; mithin schliessen beide Arten von Jahren mit 21. gregorianischen December ab. : Demgemáss wird nach einem dereinst (?) auf diese Weise durchgefůhrten Úbergange © von der bisherigen römischen Jahrform auf die vorgeschlagene astronomische, jedes folgend: astronomische Jahr der christlichen Zeitrechnung mit dem gregorianischen 22. De- cember des Vorjahres anfangen und mit dem gregorianischen 21. December je es "laufenden Jahres endigen. z
Prag, 22. November 1889. Prof. Dr. W. Matzka.
NB. Dieses Blatt am eitirten Orte einzukleben, wäre empfehlenswerth.
nal PAKY