j^. ČASOPIS
"ČESKOSLOVENSKÉ SPOLEČNOSTI
^ E E^
" ENTOMOLOGICKÉ
| E ACTA SOCIETATIS ENTOMOLOGICAE ČECHOSLOVENIAE.
ROČNÍK XVII 1921. ČÍSLO 1.—2.
REDAKČNÍ KOMITÉ: ANT. VIMMER, Praha-Král. Vinohrady 992: Dr. F. RAMBOUSEK, Ph. Dr. JUL. KOMÁREK,
Poříč, Praha-Il. : Smíchov.
Reditel N. M. KHEIL. Tech. Dr. ED. BAUDYS.
9999996999099999090990909099090909909909090990999906990909909909099090909099090990099909090909099909909090999999 6099999999999999999999999
OBSAH:
Dr. Soudek: K variabilitě mravenců Leptothorax, 1. Dr. Komárek: Kalamita _ mnišková a polyedrická nemoc, 6. Bafa: Dodatky k seznamu Makrole:idopter, 10. Jarm. Šámal: O některých nových a málo známých druzích Plecopter asijsko- australských, 14. N. Kheil Melitaea maturna v Čechách, 24. MUDr. Jureček: Vědecké výsledky československé armády v Rusku II, 25 Roubal: Dva koleop- terologické příspěvky z Příbrami, 26. Roubal: Šest nových druhů broučích, 20.9 ^ Dr. Baudyš: O hrbáči osenim, 32. Dr. Sterneck: Nová forma Epizeuxis calvaria, - : 35..Dr. Heyrovský : Noví čeští kůrovci, 36. Dr. Heyrovský: Noví čeští brouci, 37. Vimmer a Komárek: O larvách evropských druhů čeledi Blepharoceridae, 3".
2o P P PV PAB Es SR PAR RE NT R M RER RER TER
CLLLLLILITZZIZLILITLITZTIZLITELTZITZZZIIEITZTZZTELITETIEIILITITEIEITITEITITIIIEI IE ZI I EEE EZ EZ ZZ ZZ ZZ ZZ EZ wv o , = [4
Pořad schůzí CS. S. E. ve správním roce 1921.
_ 8. února 8. března 5. a 26. dubna 10. května 7. června 4. a 18. října 8. listopadu 14. prosince
— Za věcný obsah a původnost prací ručí spisovatel. - Příliš rozvláčné práce '" a pouhé seznamy není možno publikovati. - K rukopisům přikládejte pod- © robné adresy za účelem expedice korektur. - Připisování nových vět do um korektur není přípustno.
Schůze v zoologickém ústavě č>ské uviversity na Karlově počínají přesně . o půl 17. h. veë. - Přátelské schůzky jsou vúterý (vyjma diy schůzí ob- _ časných) a v sobotu o 5. hod. odp. v Chocenského restaurantu Praha-ll. DE SE Růžová ul.
. Veškeré redakční záležitosti vyřizuje Dr. Frant. Rambousek, správce vyzk. ústavu cukrov. v Praze-II. 976.
V PRAZE.
Nákl. Ceskoslov. Společnosti Entomologické. - Tiskárna Alberta Malíře.
„ i
En
A
- 1921.
REDAKČNÍ KOMITÉ : ANT. | VIMMER, Ph. Dr. JULIUS KOMÁREK,
poet nde
REM NYL. Bus
UE 1920. nalezl isem na stráni nad N. Lískovcem u Brna „mravence žlutéhó s černým zadeckem. Viděl jsem, Že ge do RARES en ale pua mi známo, Že ile u uás SIE S černým
(kamenení ou DENTS alá ku svému podivu jsem
» wc
asi 10 exemplari. svého mravence ve společnosti známého
-
iari. asa při prvém ne seu RUE že vedle celkem typických unifasciatů isou zde ještě jiní bárevně od- příslušníci kolonie. Vybral jsem jich (několik, kteří tvořili přechodnou řadu od typických k oněm s černým zadečkem
now)
ii V un ae SIFIDOJEHEIR obrázku \ vidíme m zem VE
ES Ny. a menší, s tykadly 12 slánkovými — Ene:
specií, ras a pO Zajímavo de přihlédnouti, za 1 jakých popisoval nové druhy.
eee : z rodu Myrmica. Z mašich nd označena | specie jako L. unifasciatus ještě pode jménem Formica | od Latr eillea : asi r. As. Natur E připojil n
*
drüh parv rS pro specie nr o a celé ZA a Ein c pocet druhu
konečně úruh clvpeatus. Förster přidal novou speci ; rov rud poe el luteus, ; 2 =
ou na enden. V Press u Vidné, te t
še
+
7) Zatreille: „Essai sur l histoire des lormis de la Ente *) Nylander: „Adnot in monogr. form: bor. Eur.“ (Act. soc *) Schenk: „Beschreibung Nassauischer Ameisenarten*. (Jah i. Naturkunde im Herzogt. Nassau, 8 seš, Wiesbaden 1852. (str. 100 * Mayr: „Formicina austriaca — „Vídeň 1855. Str. 336- 2
: « Čechách a a na Moravě, „Dokud isem disti ze Záznamů a
v duo des setifotičh bt ie z -uvedený ch druhů: de- = any. na variety nebo rasy. Va ke Stitzove knize uvádí se Jako specie: E: clypeatus, —
un a Nylanderi, ostati pak se pokládat za variety těchto po-
og h 2-drülic*). = - = : orel r. [615*) uznává ze Specie kromě. 3 Stitzow ch eště. aie k nung pojí 4 rasy — luteus, unilasciatus, allinis a interruptus — a tém podřizuje dále 6 variet, z nichž 2 jsou by valé druhy par vulus a nigriceps a 4 isou nově stanovené: Nylandero- iculis, tubero-altinis, uniluscito- interrujitus a tubero- interruptus. is to Rp dus naznačují, ick se asi ind věc s. Leptothoraxem. Pot. el neuvádí hada: které ho-příměly K tomuto dělení: ant. ik nièl exemplářů k stánovení nových ras. Můžeme se však toho idovati ze článku Kutterova.) který popisuie svou cestu: orclem do-severaich italských Alp. Tam se dovídáme, že lein- cesty bylo: doplniti znalost fanny Švýcať a přilehlých ital-
Alp novými. nálezy, jichž měl Foret pouziti k chystanému For el opravdu kořist přinesl a popsal na př. novou Myrme-
in Kurteri, kterou chytil v jedinem exempláři na kabátě svého mladého spolucestov atele. Tak prost& vznikly RENE nie i NO- y Pe v klici Forelově.- "ehe. rie a zrušil Feu ss až na tuberum, které pod-
7 H9T5.sstr. 344.
ve steiném zvětšení '27krát) Reichertovým kreslícím přístrojem, „Jaká jest příčina této barevné proměniivosti vnitř jedné kolonie.
de ce type. Me. u S j'ai réussi à pL un nid.
np žiie, nebo dle klimatu a stupně tepla, Beh ze jde 0 re Mauka © které se vzáiemnym křížením promisily. V každém případě. otázka - dosti zajímavá, která ovšem si vyžádá delší doby k řešení. (Dnes | prodávám k ni prvni příspěvek 0 variabil: te Rey, E: tuberum | uni-
fasciatus Latr. qu WE Er ae Koiomi, o níž je svrchu fec, nalezl jsem. na str ani va inencove, k jihu obrácené, pod kamenem, na kraii doubravy. "Čítala asi: půl druhého sta délnic s jednou samičkou. Většina dělnic byla celkem typická. jak se Popisuje rasa unifasciatus: základní barva TeZavo-- žlutá, hlava tmavohnédé nadýchnutá, kyie tykadel téže barvy, tho- rax a stopka tělní skulpturované, nelesklé. Trny cpinotálnt krátké, slabě ohnuté. Nohy barvy základní. Žlutý abdomen nese na 1. Glán- - ku příčný imavohüuédy (až. černý) pás. Obr. 1. a 2 znázorňují dva . M celkem typické unifasciaty, ač již zde šíře pruhu ie nestejná. Černý © pruh ná prvním článku u některých dělnic byl značně rozšířený © : (obr. 3.). někde objevil se i na 2. článku (obr. 4.). Na obr. 5. vidíme, že tmavé zbarvení zachvátilo již přes polovinu zadku, tak Ferien © uds báse zachovala püvodní barvu. Na 6. Obr. jest mravenec se zadeë- kem úpině černým. Takto zbarvených, kteří byli velmi nápadní: ve- shromázdéné kolonii, bylo asi 10. Nutno zde zdürazuiti, Ze tato indi- vidua nemají o nic tmavší barvu thorax" a hlavy, iak tomu bývá u tmavých Leptothoraxu na př. nigriceps. Také ve velikosti | není rozdílu, jak iest patrno z obrázku, kde isou všichni mravenci Kresleni
pu
jest ovšem těžko říci. To snad vyplyne vyšetřením homeisich sběru Résum e (ca boa a k
. J'ai trouvé aux environs de la ville de Brno (Rép. icheeosie
vaque) une fourmi du genre Leptothorax, ayant l'abdomen entičre:
ment noir. On n'a pas encore donné jusqu'ici une description. exacte |
une série de i m iédiaires, depuis les individus a seul et étroit anneau noir jusqua ceux ayant tout l'abdomen noi Et plus d'une fois déjà j'ai trouvé des iourmis du genre TOUS t portant des marques .qui les Se UE des espèces connues.
4:
arietés) du : genre Leptothorax pour l'Europe centrale. I ny. a que deux espěces: Leptothorax acervorum F. et L. nuscorum Nyi., qui sont bien caractérisées, "car elles ont onze à len, les autres en ont douze, ce sont: Leptothorax ; „ L. tuberum Nyl., L. nitiriceps Mayr, L. affinis elypeatus. Mayr, L, corticalis Schenck, L. Parvulus LES CORETTMBIUS Schenck, L. Nylanderi Fórster, L. luteus nds wubero-alfinis For., L. unifasei-
par. eX. Soho Mi, etc.). Mais on pourrait comme pen établir encore iE. une ‚serie
>
a enne eG. de tds est une forme ow inconstante, qui-varie ant le caractère de la domeure, du sol, du climat ou due, les
ieurs types. Voila les circonstances de première “importance t etablir.et examiner avant de décrire les variétés nouvelles. Quant à la sy stématigue, le seul point de vue qui me parait €; celui d'Escherich qui ne reconnait qu'une seule espèce, fara berum, a ous il subordonne toutes gs espéces
oint Bis ces lignes six ie ieh la ee pe Eriomora tuberum | unijásciadius Latr. dans une méme
voit un individu © volore Horgatenene ay et un re
; étendu (ee puis et les cas (4. 5), oů la or ation noire DM vx cae voisins et enfin on aperçoit Vexemplaire
e fourmis. exig gera à n'en pas: rue. un eae assez long.
5
Actuellement Jes spécialistes indiquent seize espe ces | (races,
cet. variétés nouvellement décrites naissent du croisement
s dosahují do set ot Pin Strediska, i před 3—4 lety začala Siriti, byly tak B při z 2 p P a nizko B
/ mistech AZ eios: Všechny prostředky anne dosavadní Zůstat: bez pU en * pm Bus : es retieldorge
; an a konečná! ‘av hate dh or d stigmata neb padly k zemi. nemohl býti nebezpečný Ch blyn používaný na“ válečných frontách a zabíjející didi ES aminutách, neměl rovněž úspěchu. Me ex RE = a as jen ZO pkušenosí, že: a
oe huy d kterého ve válečné době 2 ER > oe kr rune DEDE :
o
ve větším mnoZstvi. ovce E d ks sycophant jevovali ien jednotlivé, üebof i jim jsou na závadu čistě- porosty: Ve větší mire objevila se ploštice | m Jedině významnými škůdci zůstaly, opět Tachiny, pa jichž larvy vyžíralí vniifnosti housenek. BE. pohubil .housenek. a kukei. ESI
Uziteéni, .hmyzozravi ptáci si housenek takřka Také tato kalamita. iako všechny předchozí, mnohých a P nde isa fádila TES
Tim, 121. zjevem, Ze qe E nemoci postižené lezou p špičky st "Omu a tam hynou.
ekv pace 2 zvláštních stéricko- rojbokých úřkovitých které se V HESS tvoři. x =
totožné s CE které D ain Tem u du ue
Šov ho. En atd. a které nazval Chlamydozoa. (Viz obrá-
pati e V EU
toho je patrno, aehledíme-h-k Sy stematick y ni rozpoznávacím m, že (původce polyedrické nemoci. dosud neznámý, patří do něch PU ru An: ch organismu způsobujících. na
u atd., Z řádně neznáme a
de Len nez i mad vites na st Kromě. a ak z následujícího de en neděje se nákaza vůbec střevem, což má také
us
pak v podkožce, která počne silně zbylňovat: Od tracheí šíří s is zpolyedrování tkaní do tukového těle Sa, do krvinek a do sh )- statnich m S d UT a nervové Wiper vy.
iako tukového -tělesa a tracheí. Celá Gum tkáň jest Pr smrti úplně zdravá 3 normálním ijádiy, na nichž není ani Py po polyedrech neb chlamydozoich. Ba tkáů střevní je i na ve zahynulých housenkách zdravá. Housenka hyne úplným rozp cem tkání a obsah tělní se promění v hnědou, zapáchající teku v níž Žije spousta hnilobaych bakterií. f
Smrt jeví se tím. že housenka se dizi křečovitě na větví n „Kterou z panožek neb pošimkami a visi se zlomeným tělem splihle dolů, při čemž hnědý obsah tělní vytéká ústy neb trhlinami kůže :
Z řečeného je jasno, že střevo neni nositelem nákazy, nýbrž 7 tato- vníká nejdřív do těla vzduSnicemi a otvory Zlaz kožních neb chlapů do podkožky. Šíří se tedy Chlamydozoa vzduchem, čímž také vysvětluje rychlý vzrůst epidemie mezi housenkami v nap -ném distriktu lesním, neboť potravou, t. i. střevem, by byl pocl ten v přírodě velmi zdlouhavý. Ježto v přírodě kalamity muisk se končí samy sebou pouze vSeobecnym rozšířením epidemie po drove, což trvá ovšem 2—3 léta, bude tedy úkolem studit dal vypěstovati kultury těchto Chlamydozoi. jez -by mohly býti i nec Vv Prvém roce nove, resp. teprve. počínaiící, kalamity. mnisk Veo rozšířeny, t. i. rozpraSeny po lese v takovém množství, aby b em nožní Mu cue zárodků, eh se V dee nachází
D x roku. hned v -roce přvém, takže bychom zůstali ušetře eo žíru housenek.
V E oh ee er nepřirozené neo čistě a iy Nebot zavedenim čistých, steinověkých a vysazovaných smrkových místo původních středočeských lesů listnatých neb senych. založeno bylo vlastně pařenistě mnisek. : Ježto však lesy tyto momentánně odstraniti nelze, nezbýv - sáhnouti k iinym po: necný m prostředkům. ©
S
tz feast : B us pat adig in nun-moth had not citiciency except. the Tachinidae, which killed only, 50% of the nun-caterpillars or _ Also the birds“as enemies had no success. We made aga persuasion that the only help. against this calamity is the intec- s pest well-know:z as polyhedral- diseass. | n" took the d un of put wilt in the hope 01 spe
ag of What < a At A causes the polyhedral P : JM A In noh manner we could spread it artiticially and if it would
(ro the body of ill caterpillars. The uměle course of this wilt i is
ae time after. we see appear the ipn "Bolvtediik dédiés among h chromatic parts. They are 2 u large and increase slowly till to 6. d send with nn of chromatin begin now the
< find and 1 think, ‘that the iy course ae propre ess oi that excludes also the infection with bacteries. This disease alv begins intranuclear in tracheal and. hypodermal - tissue, E hich. fi
shows the hypertrofical nuclei with polyhedral bodies. Aiterward: S spreads into the fat body and other or; wails. ES i Be - Most interesting is that even when the whole body is © transformed into polyhedral-bodies the intestine tissue Tema donee en er shows that the | Chlamydozoa attack ©
fill the forest-air s tree- -topy to such an extend, “that
ar must set DE walt.
i: ne : AU českobudě jovického oko = Bm
i i =
V e 1—2 ročníku 1918 tohoto časopisu uveřejnil dm. sen
my az do konce r. 1917. Y re dvou etec zjisti jsem v ak značný počet dosud nezaznamenaných druhů, které zde soda nám Kroi omé toho isem nucen zkorigovati údaje“ 0 Mes TEN
- 10
6 nálezy a nové lokality E n
; zda. iv. Clytie S Schi. B ni S- populi L. — Hojný \ ^r. LOIS u Adolfova. ^ ena alleon Schfi == Jor VIE. 1919 zastihl jsem tento druh, vět- : na bažinalý ch lukách u Korosek společně
Zu ena euhens Hb. a A rave z heine. Jest tedy, iako jeho <
E bicoloria ur = Petříkov (5. IV. 1918.
€
_
kolik exempl. 1918. a = Tun. Újezd 1. VIT. 1918.
YA 7 ge E.
iani ecia cucubali Fuessl, — Rudolicv = IX. 1918.
5. "Viii. 1918.
„
Rusina umbratica Goez. — Bud. 1918. Taeniocampa pulverulenta Esp. — Několik exempl. 1915 i 1919. - Stabilis View. — Bud. 1918 (leg. Tuschl). :
incerta Hin. — Ze 7 nalezenych pup ien 2 typické-kusy, ostatní ab. iuscata Hh. -— T. miniosa 1921. M - -— gracilis F. — Na rmohých místech. Plastenis Subtusa F. — Bud. 1919 (leg Mičan). :
Orthosia macilenta Hb. -- Vidov 23. X. 1918. - eircellaris Huin. — Hoina 1919. — Jitura L. —.Dud. o6. X. 1915. Orrhodia vau punctatum Esp. — Bud. 1918. — vaccinii L. — Bud. 1918., O. erythrocephala 1921. — V. spadicea Hb, — Bud, 25. 2. 1919.
Xylina socia Rôti — 19 in copula 5. IV. 1918. Tvrdivá se, že ©
přezimují jen oplozene OQ.
ornithopus Rott. — Obyčejný v r. 1918 a 1919. Calocampa vetusta Hb. — Není vzácný; stejič jako předešlý nei-
spíše dříve přehlížen. [EON E : Cucullia chamomillae Schif. — Bud. 14. V. 1919. Rivula sericealis Sc. — C. Budějovice.
B. Příspěvek k CeSké fáuně lepidopter.
Uvádím zde některé zalimaveisi nálezy ze svých prázdninových exkursí, zejména v okolí České Skalice, a pak několik jiných, které mi byly sděleny a předloženy: | Lycaena eumedon Esp. -— C. Skalice, nehojně. Lycaena euphemus Hb.,
Lycaena arcas Rott. — Velmi hojné druhy u C. Skalice.
Panthea coenobita Esp. — N. Bystřice (leg. Mican). -
Trichosea ludifica L. — N. Bystřice (leg. Mican). Z pup nalezených pod korou Sorbus aucuparia.
Craniophora ligustri F. — N. Bystřice (leg. Mičan).
Agrotis speciosa Hb. — Čertova Stěna u Vyš. Brodu 17. VIM. 1919.
(leg. Zavadil). JE Charaeas graminis L. — N. Bystřice (leg. Mičan).
Polia polymita L. — N. Bystřice (leg. Mičan).
Mania maura L. — C, Skalice, kolem svítilen mnohdy. hojná. By mu.
12
1918. na světlo. 1918.
= aaa BEC Skalice 4. VIT. 1919. ia cuculata al, Skalice 17. VIL 1919. ata : . Skalice 1920. ; DES p x ADS Skaliče V dubnu 1919 Se hojná. balapteryx corticata Fr. — C. Skalice 2. VIII. 1918. a alternaria Hb. ES Nehojně u Č. Skalice.
secundaria Esp. — . Všude V okolí C Skalice vehn: hojný
ra
jas cia na L. = “ani 27. VL 1918.
Larentia variata sn k ip sděleno. nýbrž naopak velie hoiná V“ různých formách těii jako obeliscata Hb.
© — truncata ab. perfuscata Hw, — Tento tvar Kojný d | Petříková
— cuculata Huin. — Hiosín 26. 5. 1916. — galiata Hb. — Není podle všeho tak vzácný, podobnost se sociata Bkh. —- E. molluginata 1920.
AE nigrofasciaria Goez.- — Kleť 10. 6. 1919. -k silaceata 1920. E.
TO semigraphiata Brd. — dolos 10. VIL 1918. tee stud, DE Es = fanotats Huin. — Bud. 10. IX. 1919. _- -- sobrinata Hb. — Bud. 9. IX. 1919. Ennomos iuscantaria Hr Hoiny v srpnu a v září 1919. ; Semiothisa alternaria Hb. — Trocnov 12. VII. 1919. - Hibernia leucophoearia Schif. — Hoiny. = Phigalia pedaria F. — V únoru 1919. BA \ Boarmia ribeata Cl, — 1 it Lomec 21. VII. 1919 (leis. stud: | Gnophos obscuraria Hb. — Bud. 1919 (leg. Tuschl). Du — ambiguata Dup. — Opět nalezen u Adolfova 27. VL D Nola cuculatella L. — Nevzácné r. 1919 — — strizula Schiff. — Opět u Černýšského rybnika 20. ví. D — cicatricalis Tr. — Kleť 10. VI. 1919. EUREN Sarrothripus Revayana Scop. — Bud. e. I. 1919 vice OX | E “Farias chlorana L. — -V.r. 1918 velmi hoiny- E .. Hylophila bicolorana Fuessl, — Bud. e 1. 1918. - Rhyparia purpurata L. — Všude, po okolí hojně rozšířen. Fumea caSta Pall. — Hojný. a 3 .Sesia formicaeiormis Dg Ku - Bud. 1919. (les. Miéan). Dysauxes ancilla L. i
+
Jaromir Šámal:
. Pteronarcelia atra n. Sp. : SOR ud
. cování. 14
| tímto a do. se mi a a nee několik
ých druhů, a prostudovati některé velice vzácné a málo známé Plecoptery asiisko-australské oblasti. Tyto poslední byly popsány starými“ autory, jako na př. Westwoodem, Newmanem, Burmeiste- orem, Hasenem, kteří ovšem nejvíce všíniali si žilnatiny křídel, roz- üa zbarvení těla. které ie u těchto tropických forem dosti pestré, de přívěsky pohlavní, na nichž je založená celá systematika Plecopter, unikaly jejich pozornosti. Následkem toho byly mnohé dvakräte i vícekráte popsány, takže poměry jsou zde dosti
À šířena ve peor a světa mimo men a Afriku, OdendA, do-
Écrit z Chile.:
ěž tak ie tomu s čeledí Gripopteryg dae. Příslušníci této .
sou. známi doposavade pouze z jižní polokoule a to největší . Jižní Ameriky, z Ohňové Země. Jiné pošvatky této čeledě lázeii z Aucklandských ostrovů, z Nového Zeelandu a Tasmanie. Výskyt těchto -čeledí dokazuje znova, že iauna australská je
vodní a samostatná a Bou též podobnost fauny iihoame- -
touto.
h -konci připomínám, že k popisu nových druhů připojuji Sem. em reticulata Kip. Našel jsem. totiž v pozůstalosti Kla- ově několik náčrtků a poznámek, tohoto druhu se týkajících. : a: po ruce několik exemplářů těchto nádherný ch poSvatek, mohl obrázky doplniti a a popis tohoto druhu sestaviti.
ákladní barva těla jest temmé hnědá, až černá. Hlava jest
elká, v poměru k ostatnímu tělu větší než u jiných druhů to-
, e ar Sind Iv) CV b dans $23 KE e dt
"
Uo fetu sS or REM "odere vanta liis oo a sas
3 PT P
xe
*
(hoto rodu. Je černě zbarvená, ale toto zbarvení čím dále nazad, tím — vice přechází v temnou hnéd. Tykadla jsou dlouhá, bičíkatá, temmë — hnědá. Oči jsou normálně veliké, vysoce klenuté, až kulovité, bledě - žlutě zbarvené (snad následkem působení chemikalii?). Očka jsou
velmi malá, špatně patrná, světleji, hnědě zbarvená. Vzájemná od- * jehlost zadních oček je asi tak velká, iako vzdálenost každého z nich
NS SA AKA
-od vnitřního okraje očí. Přední očko je velmi malé, černé a téměř
-© zcela nezřetelné. Je posunuto značně vpřed, takže jeho vzdálenost
od některého ze zadnich oček je větší než vzájemná odlehlost těchto.
-—— "Oéka jsou spojena černou, silnou V-linií. Mozolky isou malé, celkem - okrouhlé, černé.
17
rohy jsou ostré. Je zcela- černě. zbarveno : a pouze po + ^. samých krajích je nepatrně: světlejší. Na povrchu isou ně dein . červovité, černé hrbolky. Střední linie je velmí málo, robs znatelna. Střední pole je asi ma konci druhé třetiny své délky a dosahuje zde asi ‘/10 šířky celého pronota. Dopředu se pozne rozšiřuje, nazad náhle. Okraje pronota ison ponékud nous vifené
(následkem seschnuti?).
hlavy i en je EP tmavá, až Z černá. A RE r4 m a: jsou značně ES a dlouhá. D Sedo-hnede zb
wu
‘ “ E = ý A ) J o příčky a | pole mezi nimi. Tvoïri tedy na okraii kř ídel. jakési pásy. Radius od konce Subcosty znenáhla pak přechází" M ně- barvu. se ie silná; Tee SDR radii ie Ue. vitven.
> Devátý ebdommáli článek u J nese velikou, dlouhou podplodní © peii, která se znenáhla nazad rozšiřuic a pak tupě, troiühle A -Všechny come i EO pur bs are Chlopeň je;
ci | jsou E krátké. pouze deviliclenue.” Prvý. S ie aus ae Js SOU. PEUT Jemně, BIO qvem zvláště na
Rozpětí: cj 23795. mm; © 28- EE m. | S Noivy Zeeland, Hutton 1875 (Mus. Paříž). lg 2 9 Ballaarat, Distr. Victoria, Australie (Ent. Mus. | pm. |
Gripopteryx zeelandica n. Sp. s = (Obr 2 AB.)
s : ? Prvý článek esi delší než stadií: . Spodek TEE ústroje Ves mias adio jsou Woe
mo Du = enu vvdaté ZR užší než “lava omes
v linie, Ge tá et fedi i vzadu do okrajích ovr ibn - linií. Střed ie žlutavý a v něm jsou nezřetelné kresby, Meso- À notum jsou téže barvy iako pr onotum; každé ie v předu « ohr niger 0 HM. xc o d
ES Natura | je silná, hnědá: pouze některé přičné žilky ‚Iso me
wey
Podélné isou sn i piftkami. sive ústí
ONE -Ob 13 Wok y zadních křídlech 1 jsou zZ az 4 fe : i m Zilkami. ; 2
Nony jsou štíhlé a dlouhé. Stehna jsou ET oe hněc Y au hranou na hřbetní straně. Holeně a: tarsy jsou tma narudlé; klouby tmavé. PE A třetí Ee pu jsou steině dlouhé: druhý velmi krátký.
ček (o Zen es opět hnědý, aces se nápadně “od pledého, masově © enét zadku liší. Na koření nese me tmav ší. okrouhlé, narudlé
. článku vyčnívají mohutné, zahrocené chlopně 16členné. rüdohnédé, temné štěty. Tyto isou — Y článek ie tak dlouhý jako široký. = a ie celá okrově žlutá. Rovněž na spodní strane A tálme se široký P = RIGEY NÍ narudlým zbarve- tělo ie jemně,
Délka těla o Il sd rozpětí 24 mm. —
-
=
1906. leg. H. 2 |
= Zoolog Mus. Berlin.
= r
Protonemura iulva n. Sp. (Obr. 5 A—D.)
dní barva S ie světle okrové n Tr MESE čo DAPVoR
Fre Středem sec tří hrudních článků tähne se světlejší | lini Um
na pronotu nejširší à à i hes at gig n i
ye UN Diode: : d pd pend normálně doué, jemná, průtiedná se oe m
Siibosta je na koř eui i nápádně silná. ER Abdomen ie ne doc. nez thorax Ix. článek sa
B RE ie válcovitý. o idet züzeny a ©- bledší než chlopeň. X. článek vybíhá na hřbetii a Mg níkovitý výběžek, který nese na svých rozích štětičky - lo tuhýcn brv. TINO eds = HAY a e Ue což X zvláště při
us V sede třetině svě délky. nesou krátké: "silné UM kt . opatfeny na konci dvěma drápky, jsou dlouze obrvené a na | | Straně nesou polokulovité záuřelinyý Chlopné- i cerei jsou ut veny jako celé tělo, jen drápky isou hnědé, chitinové : a slo iakoZto přidržov aci aparát při .kopulaci. - č 2 es © neznáma. Po a UM Délka téla 7 mm; Hobel 15 min. A QOIS n Naleziště: Japan, He IE G Zool: Mus. n
Nemurella Sp. nymia, p + Naleziště: Japonsko, Higa: (2). Zoolog. Mus: Berlin. Eusthenia reticulata Kip. © eS 4- ips E
29
štlejší (žlutavé, vyvýšené quee tmavší, kášlanově hnědé. Zadek | "černohnědý. Spodni strana hlavy a pronota světle zelenohnědá; ostatní pak temné. Tykadla a makadla Černá, nohy zelenavě hnědé, m uze stehna ^u konci jsou černohnědá, právě tak jako holeně a {a sy. Štěty černé. Přední křídla jsou v kostalním poli fialová, iinak 5 eda „Všechny žilky isou bíle lemovány, takže jest křídlo pěkně 5 fováno touto bařvou. Mimo to nese každé křídlo asi v druhé o. et ë své Du P srpovitou Skvrnu; k vrcholu RFA otev du : a jsou v basální Mole rumélkové červená, kdežto dea iest ave Aialowy, do modra oa
Me linie T em
vpředa užší než za dní část hlavy, Res ještě
/
Křídla HER Přední Křídla s téměř. va zadní se'
SOC parabolickým vrcholem. V poli costálním isou řídké příčky,
& v su costälnim 4-6, nepravidelně rozestavené. Sector radii má dvě. vet e. Cui ma v předních křídlech tři. v zadních žádnou větev. 12 ova. rozvětvená. Mezi všemi podélnými žilkami isou četné
E nobis. silně čktánícov ané.: Při HE ze údů isou _ é trojünlé, | na vnějším obra d ute. Na skonal vybíhají | ‚Viz pohled
zbarvení abdomenu. Ix. ren je dlouhý a nese po es pus AIME eee see se oe d de. et
reos řitní teal wale, Pare Car tmavé, až Gerne, s ani ne tak
Mos jako. abdomen. Prvé články isou dlouze obrveny. = L7 Délka těla 26—29 mm. Rozpětí 45—54 mm. 0 en E. Tasmanie“ 1 Q Mus. Londyn; 3 S20 quer inus, Paři J. Verraux 1844. : aee INT k
/ Jeden Z nejpilnějších Spěralelů našich jest bez SIC
humil Sticha, iemuz se podařilo objeviti pro Čechy nový dru » _ nich motýlů. Ovšem jest pan Sticha takový enthusiast pro 3 E | - ptera, Ze ho nelekä námaha podnikati iednodenní výlet třeba di dalovic, což znamená býti aspoň. „dvacet hodin nepřetržitě 1 hách. Do Oseka, naleziště našeho nového druhu, není tak- nicméně vyžaduje i tento vylet, aby sběratel ráno v6h již :d ] vlaku a počítal s tím, ze se do Fus pied desátou v. noci
a této specie o 14 dní diee Ze dus puce Bes tím, Ze u „Dhopalocek m se líhnou de. později tepny
Nickerl diss »Bóhmens ee ve Kieren: od čarou i UN knížce, kterou r. 1795 v Praze nápsal Schmidt, pus titules
ina | Por nic nevyprávi. Pan Dr. Jakub budlebský ze Se a tv: e »Lepidopteren- Fauna von Böh- (Sos. osudí dem Bees čeká na nakladatele), 7 el. maturna v Čechách neexistujie.
„Oba d Z jak bona fapurna L- tak bs artemis Ab.
uw,
ic Es Mel. atiis nejbližší tp Ossků naleziště isou Dušníky, | cinerz). v hrabství Kladském v pruském Slezsku, kde se pry „Napoleon M. Kheil-
V RUSKU A NA SIBIŘI.
E
Marne však černým břichem, Hnědočšrvená re. m
která se u G. virginea vyskytuje, u dvou ex. schází, u tře
sotva znatelná. Hlava za očima šikmo züZena (asi iako u (©
Jens); jen u jednoho ex. spánky slabounce- vystupují. Ú G. vir inea. isou spánky po ivétSiné silně vyvinuty, ač i: zde forma jejich n variabilní. Délka 8 mim. V okolí Vladivostoku malezeny mnou v Červ- nu 1919 tři ex. Zbarvení břicha jest | u TO poo De Eu SLATE na i Cr:
cho černé. Proto pokládáme G. ade za. samostatný anii ; se vyima zbanveni břicha valné nelisila od virginea; dlužno jaditi před G. excellens Bransc., od které se lehce rozezná hem menšími rozměry a Imědočer rveným štítem. Résumé. La coloration de Vabdomen dů genre. Gau i Ere absolument constant, p. 2 chez LG virginea I bd us
- bien qu ne là mc de Tabdoment exceptéc, ne. diffèr "coup. em vysce
Jan IR oubal, Baňská Brain = I Broučí biocoenosa v. králikárně,
.
| 26
i reine x Xonio punctulatus Pi | ex. — 2 eX., Kein WU Sie pepe
on hoinc. DEAD bone známý z need divokých králíků, podzim tam však dosud nesbíraný. Ve vlastním okolí pribraim-
jue kém. žije králík divoký -jen velmi nahodile a iest tudíž druh A. cuniculorum Kr., v, městě pak zvlášť, překvapujícím zicvem. — Orcus punctulatus o 2 ex. na svém místě.. — Cercyon
vel není re 0) ONT této tormy u králíka dogidefhd a řádky ukazují, Ze mutatis mutandis symbionti králíka divo-. rico (odrůdy to jeho) jsou, dle ostatních poměrů lokál- AT: Resumé.
a faune coléoptěrologiaue des étables du Lapin domestique te près la même comme celle du Lapin de garenne, C'est à (Bohême), oü.en octobre 1918 j'ai recuielli les Coléoptěres
Le
"(Les espèces du genre hare des environs de Příbra Vedle všudé hojných, nebo celkem nevzácných dr uhů jest o „zvifeny Athet v okoli DOSE dle dosaváde mnou zjištěm poměrů takovýto: A. Gyllenhali Thoms. P u Menthe er A termi : d Grav. Vranovice, lesní loučka; pod listím olšovým 7. III. 191 À. melanocera Thoms. Pičín, Lázský rybník, u stoi. vody. A. bru F.; element teplomilný, vnikajici sem údolím Litavky až k Ji i cum. Z jara na trávě, zeiména k večeru na okrajích lesů a ) SN. huie Er.; druh go pi hájů a lesů, zejména À
stě V dade A. pre Thons. Milín, V dora m 31. IH. 1911. Jince, dubový pařez S václavkami 30. IX, 19 corvina Thoms., od iara ‘do podzimu v hnijícím listí, humus houbách, při starých pařezech na bohatších lokalitách: Dobříš, ková, Jince. A. picipes Thoms. Rožmitál, v pohorské zoné. Tie ska v hůmusu lesním, 5. X. 13. A. angusticollis Thoms. na podo mistech jako corvina, v hnízdech obratlovců, pri samotách, na -v letu; pro Dobříšsko hojný. význačný druh. Dušníky, Zfl hnízdě krtka I, 1919). Přilétá na bílé plochy pozdě na pode klidných teplých odpüldnü (Jechův mlýn). :
A. aegra Heer. Hlubos, zbytek "dubové óbory, l ex: 24. HL.
x
pod ian A. .excisa Epp. ef. Col. R. 1914, 16. A. sale > iba.
při hnijícím. dříví, V reed a -Rožmitál A. autumnalis RD aS P A
vues
RA V nižších polohách Brd vlastních a Hřebenů a v a
way
údolí; vzácně sice, ale rozšířena. Často QUE a druho zdech, cestách 19%), f Cas C
d | Sui
„ca averina | Bris, (i lesích a | hájich listnatých |
ré Ic oe 9. IV. 13, vzácně. ca. aliiuscala: Kr. lu Sonshumuiifes,- 62 : . háji u Sv. Ivana: 14. V. 14, ale- velmi vzácně. 3 elkem zc seznamu vidno, že na Příbramsku schází feka a E ur. fes plochy, Ne ‘se in Eds Tant cel řada příslušných :
a ‘a lokálního Studia čéské zvířeny okáli S Fibramské obra- — -styku formace chladných, inevápennych smrkových Brd s eplejší a teplou silurskou-devonskou od Berounska -a dobříšskou,
PALAEARCTICKE, (Sex Coleoptera nova balaGatedca)
Boltacharä) obliqua Er. a. Kyselyi n. + < EN
DN UD Baňská Bystrica, Xs -Miéin A 0 Ho BE
e rule inu ee V Drzovicich. u Prostějová.
; ae castaneus n.
-Castaneus, ore, antennarum basi, pedibus ane capi A race A Z nizro. Antennis brevibus, incrassati :
po pb Tide clinic Long 32 mm. ar
^x Caucasus: Piatigorsk, e Enz | aridis. p: ; ; dice Vejčitý, tupěji zakončéný, než ostatní; hne se Autos 0: eo.
vými ústy, kořeny tykadel, nohami, stranami štítu. krovka i, Zar dečkem. s cd 7..clánku ke konci tlustá, dosahující
Las Tu než > stejné, dlouhý jak široký, 7. tlustý, m delší než širší, 8. velmi krátký, 2krät Širší délky, 9, jako 5 à
"trochu delší a tlustší, 10. příčný, 11. tupý, slábě delší šířky. St ! malo lo , klenutý, v zadní polovici nejširší, ku předu velmi silně züzen, vzad d
nich ‚base ien slabě obloučitě vykrojena. | A poněkud užší Stitu, jako štít D č příčně prou s án
| : ue e. os So ET Nohy.poméraé dlouhé. tenké, 32 mm dlouhý. 9 me Jest to první kav kitzsky druh, kdež jsem ho objevil v v Jese u Piatigorsku VL 1912 pod suchým listím. : 22
S
E Liodes cyriusina be V.
=
de. 3 mm. | T es Dan. ad Bolécnów; 20. V, 1905. pew Patkiewicz)- 23
"kon
t po stranách V přední polovině © ST RO žných okrajů,
né a vodobné ostatním, takže af tu ar 0 oh samičí.
Fear
an
culaé tectis. in uot ante ab. b ianteam Com. pend Hse Oy a, EX unicum, in m mea.
chloupkü na krovkách jest tato iorma neikraineisi M
vnější rohy (ramena) krovečné takto ozdobené. T Stet
^. stranách zdoben. . 3
| Moskva, 1 ex. v mé sbírce. |
Mordeiía aculeata La DTA CIS a
zm Texumine prothoracis scutellique roseo, diytecum puleh |
TU virideirisante et quidem luce quavis cx parte ven!ente, ; Boh.: Davle, specimen unicum masculinum. |
Nanejvýš nápadná irisujícím tomentem povrchu:
: © růžově, krovek krásné zeleně, a to při každém sveile, = m
- jakkoli. Pokud o tomto zbarvení mluví Apielbeck ve své mon
5 této skupiny, -M. aculeata. tedy konstatuje takovouto irisaci i
jistém sinéru. j : 2 AA E i Boh.: Davle, 18. er AS nA
| Stížnosti: tyto jsou již de data, neboť již 1.
v »Hlasu« o veikych Skodäcn, způsobených jím na do “+ zprávy jsou z Italie již z r. 1832 a z Nemecka ; PES 1812, ac se nevérilo škodlivosti tohoto prouka. NU AS M b S Larva tohoto bézc dest velice škodlivá pr dive tak, jak
Y
sám. Ačkoliv ostatní béZci isou draveı, v. Comz. piedstihii je
kk EC tento s i lar va d M M à Q-
vádí. požívá v rac do ERO Vy larvy slunéček a různé Y zemní. Ale ani ostatní běžci neisou výlučně masožraví, Zei ne nékteré rody- druhu matnolesklece (Amara). Tak matnoleskl
32
ký dies sama) o otek stébla trav, tedy i abge mimo to. následkém čenož .
in že Sán dade listy zeiméra Pe které
Ou nei&tavnatéisi. a Šťávn vyssavaii. fimto žvýkáním © přeměňují rostlinku v chumáč s vlno-- | listy. z nichž zbývají pouze listová Zebra. Ve dne zalézá. většinou. do pudy asi stopu hluboko do svislých rourek, kam s Zk ius bu tp cd OPAC
na Sei. kde se seje obili e Dastvinoú neb loukou anebo jsou
+
že by ES vyhradné asftetem nočním, na coz isem poukázal již "d 1910. (Nes noci a škůdci rostlin kulturních
-—
4
vw
M ?
i
ve střední a jižní ré Bes pde se ice |
v r. 1910 v Cechách se Hope Bari no MO u Jičína Vv Čechách ve velkém r m
pozornost a shledal isem min. roku (1919) v červenci (19. Milovic V aen že po n ma obilí i i ve due
mzilo. Tohoto iné à 0 ‚10. hod. ac zahlédl isem pri i plném SO na ae pšenici z a Au na Ge ani. body.
otřes stačí k jeho zaplašení, byl asi i prehlédnut A
ve všech knihách jako zvíře noční. = © Pozorování toto potvrdil mi též p. inspektor Ant. Wi
iM roku > pozor oval u České pes na žitě a tě
prohlasovati hrbáče za zvíře pouze noted wae Brouk živí se na podzim Bem osením, právě | t
Re do země. Za ere dní lihou se z nich larvy. jak se zdá, žiji v půdě 3 roky. Hrbáč osenní jest rozšířen
zřídka. ovsu; na jihu a i kukuřici. -*.Na jihu pozoroval Porta, že hrbáče - hubí pu A pacta«, která klade waiicka do zadečku brouka, když. leze pi i a vylihlá larva vyZírá celý zadeček brouka. a brouk hluboko do země, kde hyne. = e Ve: Španělsku škodí Zabrus Wipfatus stejným zvůso ae gibbus u nás.
ož však p pro Saki ve valkeae nema významu, obzvláště nec a
Doc. Br. E. HL
ET OVA FORMA EPIZEUXIS CALVARIA F.
Porse die. -E Sternèck.)
eme. srovnávacím pozorování dose: ise k pře- “Ze dle velikých, srpovitě Drohnutých palp, ‘dle zilek -ostatních morphologických znaků patří motýl onen k rodu = ačkoliv barva a částečně i kresba iest do té míry od We Evropě se vyskytujícího druhu — -Epizeuxis calvaria == že vzal-li by se zřetel jen k po POE S A m
zvláštním pojmenováním oies ačkoliv se pravděpodobně o apport tedy o systematicky méně závažný ziev.
f
- Epizeuxis calvaria ab. Pokornyi Sterneck.
Před křídla skoro jednobarevně světlehnědá bez černavého: | ; čistě E ene dern ii rare id na. předním
Ziuté skvrny kruhové a ledvinové, k se desks itd u
vey
ází Eade Oe BY Eon. jen obě příčné up
- 10vk Vine ÿ Tei =
M 4 ^
2 za nimi dest zde jen tmavohnědá, přerušovaná lé a:
VIN
obloukovitém příčka a sro
SL Gnd: d tmavšími, Et takovou střední skvrnou. -— RSS Hlava, thorax a abdomen, jakož i ad a lise p jaa = hnědé, bez bílých Supinek u typu se vyskytujících.. Motýl 3 st ask] chycen byl na světlo ve Skalici na Moravě v- červenci 1920 | Eo chaise ve sbirce.p. mag. rady -T Pokorného. - = 5 Ae Tato nová fori ma budiž v krátkosti näsledujfei diagnosou cha R raktetisovdna: ^N . SR uu Allis: anterioribus unicolcribus brunueis non nigro. vel. PAR signatis, sine squamulis albidis, lineis transversalibus dilute” aud + - flavidis, maculis flavis nullis. : ee cc; Alis Pre brunneis sine lineis. albidis dilute aren
Capite. thorace, done palpis, pedibus Raně sinc squamulis albis. Au
)
+ | "NOVÍ ČEŠTÍ KÜROVCI.
eu = Podává Dr. Leo Heyrovský
ae jak nr K AS Lc Eus =
Po stránce lesnické není dosud mnoho znáiným. Jens i x podobně jako polygraphus Ti, který. zejména na mladších, 1 letych smrcich někdy dosti značně škodí, nění vyloučeno, -ž že po této stránce může býti hospodářský vý znamným. —
ES ,
= *
DA ID
u t
Um okolí Křivoklátu die 5. srpna 1920. Znám byl: dose ze řódska, Finska, Würtenberska, Korutan a Vorarlberku. 3 E its villosus, Fabr. Na Et zdá se být některým z
co dlouze a hustě odstále
a jest iiž po vice let u Káraného různými sběrateli V rvnu à červenci dosti hoiné na dubech. I ex. chytil ip. Láznička 2 „Městečku u Křivoklátu. ER
Novi brouci pro Cechy.
E Leo Heyrov sk y.
=
esto bium se illis v.a aeneicolle. "Bach. — v mu větv
ds sem vice kusů v Letech u Dobfichovi ic.
chycen mnou n 13. - V. 1920 v Kostomlatech n. e. US
1
© PHAROCERIDAE (DIPT.).
Ant. jm a Dr. Komárek.
a r3 RE CAN MS Komárek a Vimmer,
PN m
nu 1 patří primát, neboť tý Z
ve S a. italiani.
N: Sim úkolém bude. os poznatky o
70 lanvách spojiti - „celek a rue iei svými, částečně již také uveřejněnými poms um
tmavá | skvrna tedvinitá, od níž k hornímu -pysku vybíhají
ky obloukovitě, vypuklou stranou k sobě obrácené. Mezi : b lock č . pod tykadly (d čím oba: Asi středem 1 odsta
VCE běží příčná rozmytá ca hy A, která se u boků I. odstavce tělního spoiuie s postranní
u skvrnou: hnědou. Tato“ odděluje od trupu I. odstav ce šedý konec icho. I. odst. tělní končí
Www
se vzadu tmav ou obrubou. odstavec tělní“ (2. kroužek abdominální) ma násadec 3 válcovitý : a světle ARS
ane do i Cue K celé
2 ns Basta, oddělující šedohnědé postranní konce E. Tento slemenni od poste na VII.
odstav. těl.
Né, : » 1 [s 3 ; - Obr. 2. ; Mew à Blepharocera fasciata : nahoře kukla a poslední článek, uprostřed předek mladé larvy, hmatadlo. Vedle: Hapalothrix lugabris dle Hetschko. Dole: kukla Lip Pree! neura, a'zvauy drápek Blepharocery.c 74% 508 T x h 1 40 / 3
14
D tél. a Ze maií Rail od kofene až asi do ^5
I délky černá. „Mimo to hřbetní skvrny zřetelněji vynikají.
P cO EM larvy, lež p. Es i ge Pers z Mus- :
íi ky 2 nm. Tykadla sk: 3 mm v sai TEN ne tedy 2x delkı ı L odstay ce tělního. (Vyob. 1. nahoře )
fen tykadla je porozšířen, m se zdá, iakoby, mělo nizky článek. Načernalá třetina tykadla je ng ANDRE
D crus do zadu se dci. Tato "skoro zapadá do velké r temenní vpředu kruhovité vykrojené. Mezi špičkami této adly ie viděti po haédé tečce a za tykadly 2 velké skvrny
“ww
m složeným očím podobné. Pod těmi běží napříč cephalotho-
vykroieny, Čímž se SOME ostré cípek namířený pare i podélnym skvrnám. Jako u mladších larev splývají iow těchto - obloukovité skvrny s obrubou aborálního okraje těln. odstavce.
FR
Obr. 3. Larva z Zchenes-zchali: pohled laterální (nahoře), ventrální (uprostřed) - dorsální (dole). LAS
Krček druhého odstavce je světle“ hnědý. K „němu připoju
za aris gv. Podobné zbarvení dud se na lil. až ; VI ob | Odstavec VIL: (splynul 7. a 8: abdomin) je vyzdoben 3 páry: © šikmo položených skvrn. . x 5
42
iérné 'však NOISE : : ; ds larvami byly pohromadě již také kukly. Nelze však : posud rozeznati kukel jednotlivých druhů, proto upozorňujeme jen 2 -na znaky rodové. Mumiová kukla Liponeury ie vždy obrysu veici- > D, na, břišní straně sploštělá, na hřbetní vypuklá, ku konci dosti < | Ee nähe züzená. 8 růžky má veliké, listovité a tak zahnuté, Epor 2:
a Ho růžků. pm a u en objevilo se, Že ani P
s hotovými a náležitě zdiferencovanými P (imag vf ET
2v
ik posud: velmi měkkými. Různé stupně stáří larev i kukel ST
43
„na totéž místo d po samičce, i Ue. (několik
Larvy a kukly druhu Liponeura br evit PO stu 13 2 sbíral Dr. Komárek 21. VII. ve výši 2000 m u Mus-alla v Bulha sku. Při tom třeba poznamenati: Nelze upříti, ze bulharské lar nn se any ou DI larev v ostatm E BE Ph à bi
tS poblíž kořene dr APR Jinak se však moyfologicky eli
"VČechách nalezl týž larvy u Desenic na Šumavě a
-Ku (Wolfsbach) pod Adelenmühle v Doupovských horách. Ax
H ets chk o pak r. 1911 zaznamenal tato naleziště: | Fieiwaldau, Stonavka, Czantory, Mohelnice Halič: Štýrsko: Admont, Gesäuse, Mürzuschlag. Švýc tikon. Tyroly: Galizen-Klamm u Lienze. Néme So berg (Slezsko), Goslar (Harz), Durmsky les, Säckingen (Badens P (Sasko). x : sh Liponeura Klapäleki - Vimmer. Jako larva rozezná se snadno od L. brevirostris Lw, ‚dlouhyni ch Duc I tělo a L. Sie jh M iso
idis "málo = 3 mm. S " se délka CRU § článků, Ize říci, Ze u“vzrostleiších larev od 6 mm počínaj se u Klapáleki délka tykadla délce zdánlivé hlavy ri -3 odstavců těla, u brevirostris toliko délce domnělé hlavy a 4délce 2 odstavců těla (nebo málo nad 2 odstavce). SE Prvy odstavec těla u Klapáleki ie delší než Širší, u bre fi opačně širší než delší, Tělo larvy druhu Klapáleki je celkem ští _hleisf než druhu brevirostris, näsadce - (krčky icho tělních od tavi isou delší než této, což se jeví zvláště na 3. a 4. re tě iejichž D:S — 1:1%, kdežto u brevirostris 1 : 17 |
© Položí-li se obě larvy, na hřbet vedle Sehe ie i onde patrno, že Klapaleki má menší příssavky. Odmyslíme- -li si SY obrubu příssavky, měří průměr černohnědé iejí části o: ub rostris Ha - největší šířky těln. odstavce.: Žaberní váčky, sed 3 posledním odstavci, isou tlusté; 1. (par koncem dosahuje =
okraje ipríssavky jako u brevirostris, 2. pár měří %, sh *
44 | à
druhů; jsou m ze 7 nitkovitych bilych vläken, jez se | netisi od těchže na larvě L. cinerascens a brevirostris.
45
ani středu prissavky ; Ze Dar jen ledvinovité zahnuty měří sala
Larvy známe posud jen z Knazeva av v Bulharsl u, sbíral Dr. Komárek 16. VII. 1913. E ed a Liponeura platyfrons Kom. ae aha
Délka larvy 8—9 min Dr. Komárek popsal a larvu v »Sitzungsberichten der Königl. sensch. in Prag, 1914« asi takto: -
Larva je na hřbetní straně zelenavé šedá, na -břišní bělavá ED odstavec těla (hlava = hruď - F 1.čk abdom. ) iest širší než del -
k cephalothoraxu), jakož i 2, aZ 7. s chitinovým eliptickým štítkem. Na každém u iar pou vy Hte 2 fady Ken tris a
na oko upormínající. : ete Břišní strana, počinaje 1. článkem zadečků ná cephalothor: cu d ur 1 pem je aa krátkými Boo we a
obloukovitě ‘tora v pravém úhlu a = ana % délky páru 1. = N ráz AES zada, gu De zařazeno ae oe Liponeura
kazují, ze existují tvary Dřecodní neb že i po důkladných Pb : Kellogovÿch a Bezziových jsou naše moriologicko- systematické vědomosti o této čeledi posud neúplné. - + : ; 2
Naleziště jako u následující iormy. | -
4. PIDDRERUE RE © var. caucasica le odstav cích těla, Mc něčlánkovaná, icu Zaberni E 7 vi ken, icnže nesouhlasí s diagnosou PEAU us uec me più iunghe dé cefalotorace«. s ER
Tato liší se od druhu brevirostris odd kratšími cephalo- ie IRE 78 šířky celého Hu u ode bk "
46 iiis
zL
on a von, že Gone dle bens patti zvíře vému druhu Lipeneura caucasica K. et V., poněvadž
hd TN
Eee že se najdou druhové TUE také na imagu, až bude
Liponeura kaukarien. f
: naleziäts objevil Dr. Komárek. na Kavkaze, jest iin který A vyvěrá Z aa Gerescho na úpatí hory Džangu-
arvu i kuklu popsal a en prof. Alir. Hetschko ve stu“ je Jhatumomiese. von AE cinerascens Lw.« ve Wien.
47
a
delší e u Sun Pru Lay ek == asi A nej větší: itk těl. odstavce. Žaberní váčky isou tlusté, 1. ‚par vyniká objímá poslední příssavku obloukovitě a přečnívá nad Její n S bod, 2. pár na délku měři % prvého. 2 ae = Hetschko uvádí, že byla m nalezena SE Ce chach, | sku, Pruském Slezsku, Štýrsku, Tyrolich, S hradsku, Unrách, Švýcarsku ave 1 ancii
marek nalezl ii v Doupovských horách- na Wolisbachu. - II. E Blepharocera. N:
rozezná se, y: lare podobě bu
Se ces Keil densi) S 6. A lasciata Wstw. A aoe
ee (23. ig qs byly opét různého stáří. m nimi 3, 38, 45, 5 a6 mn dlouhé, — —— e es
SR
jen CUM ud černými. Základní žlstohnědou barvu DE em m PAGES RYE Lor MANO a JEV od i ní po biedší
om také is, Konec prvého tělního: odstavce je owrouben. © RS TEE : 2. a£ >. odstavec těla maif po- příční široké“ la rozmyté ; temenní, která zanechává jen na okrajích původní barvu. V du — břbetními skvrnami proniká dvoipáska táhnoucí se po ose h 1 re: mnohem tmavší nez skvrny příčné. Na 6. odstaver tel Bes -skvrny rozmyté a rozmetené. E Peu = Břišní strana larvy má barvu světle plavou. Pozoru i pfíssavky, drápky. Zaberní chvostky a žaberní váčky. H tato e nemá. AUI měří asi 1s největší S n
su 4 Sea Zaberní as na posledním bdstavcl jsou. 3B 2 dlouhé a tlusté pretnivaii koncem krček článku, špičkami ‚3a
Narr
re že Um lalok je značně delší nez u larev n
f okraïi. zdobi dei mikroskopické ostny, seřaděné ve 2, při 2
: ve 3 nepravidelné řady. Na 7. tělním odstavci cyte
e ale-chitinovy- hrbolek se = nich zachoval. Z něho právě - if 2 dlouhé stétiny. (Vyob. 2., vprávo nahoře.) SOL
postranních konců tělních. odstavců vyrůstají kuželovité „ukončené chitinovou ploskou na temeni iemné obrvenou.
i svalů muze zvíře ae Castecne elon I E inm
na "konci (dlouhou papilla, | omen.
^
čné zúžené Sones. ců. jsou mnohem sv čtlejší než dřík je- - h. Os ní Pre hřbetu „Jako u mladších larev. Tykadla- jsou
cid
= Rene ších larex měří průměr
ae > * : x a ^N t fe MB) AR ; : 5 Tage <> ; ve : - 7 ME CUR f RN x à 2 c ©
sku vyskytly se larvy široké 3 mm dlouhé, které lišily | se od po-
7
5 c) Larvy široké, Mezi larvami z Kňaževa v Bulhar-
psaných larev širším. tělem, kratšími tykadly a většími příssavkam li. TES Průměr _téchto měři | así % šířky odstavce. © Poslední BB
Ex ssavku objímají 4 tenké žaberní váčky. Zadní z nich měří dobrou- > % |délky předních. Mimo to z S dlouhých štětin posledníno článku | vyrostly jen dvě a dvě ma hrbolcich 7. odstavce těla, nikoli na la- lůčku; jeiž zdobí jen krátké opíření. ale:
7. Blepharocera armeniaca Komarek.
s:
= X
+
7 až 8 mm dlouhé larvy sbíral Dr. Komárek severně od mě stečka Ordubat a vesnice Migii na hranicích rusko-per-
Obr. 7. - DUC Larvae Betscho.
ských. Na larvě Ize pozorovati typický 1 ráz Blepharocery: dvo členná, krátká tykadla, krátké drápky, poměrně malé příssavky, © ar ek natanéh BEINE rau 2, TT váčků ZA à
^d larvy Bl. fasciata Wet. rozezná se o (podle cit tito- RE
505 2 a
ESS : T À
»
s m těla je oil. Poměrně malé příssavky měří
: Z kavkas ských | larev uvádí Dr. Komárek
D Rod E abdominálním článku rozprostřela se chitinová ba elliptická políčka, ohraničená chitinovou obrubou. Z políček . Cl. sefadily Se do jediné řady, na 2.
16- šířky odstavce těla.
À Průměr Dave na nut straně n mérí
d unda Sedi na basi en Br par ach áo
t Y Ku Pde zúžený, ee poslední PASS un koncem a
E dstavci těla lateralních přívěsků.
Dr uhá á la rva je hustě osrstěná, bez pores na hřbetě. Veliké
sae měří Us Mad tél. joda vce Diner její n: ve-
2
v průměru |
ještě. dvě, ©,
ae dvou m Největší Howe ostnů v řadě je a směrem (do
or upir u. Liší: se však od ní E že nemá na posledním
+ ns i ES * un Boat Nes RATED EEE ID rd Fe
€ »
(24 "
v
S WES: Sr B
PO "aod "poslédní: přísavkou - zahýbají ©
skoro vodorovně. Druhý pár měří na- délku ? "wl: PE lugubris E PR
„
členná. es X má dlouhé < a cert nésiedkem. oho bylo by možno říci, Ze drápky splynuly s hmatadly. Oboje <onci štětičkou d PAD Zaberní Z sestávají toliko ze 3 vlá-
- dae, kteréž byly jinými a námi posud + V Evropě popsány, E H "7 rých nových Ph anatomických a dinych. pozoro i promluvíme jindy. ee
Literatura. © Veškeru literaturu od r. 1842 do r. 1913 (snesl E = | yz se "Proto nebudeme a znovu opisovati.
. 1916. Ant. Mn O třech ar druzich a některých E : rodu Liponeura. — Rozpr. C. Ak. pro (vědy a slov. | ra- à zt 17, (roc. XXV dis 57 RSS => 1918019) Alf. Hetschko: Die Lanve von Hadalothds huzubris w. : = 2 „Wien, Ent. Ztg. XXXVIL Jahrg., 1918 (1919). - E
SUAE VS
Jarvae, which were l now described, E Diponeura Dres Lw. en 14
ne pu the ol side of the rst seven abdomi- : | = are ORUM plates | with little sharp PES MR.
\
E. atitude. ee Silezia and whole os 2 ond "c DM fasciata Wstw. Segments only with
i
. Ochrany on are ztetelně dalši progr: am, jenž bude s
" © popularisační, organisační, výchovný a propagační, vždy se 7 ním zřetelem na praktický život: a technické - prostředky.
| Mšice krvavá (Farský), P Svestkové E populárn
vání vuspulunus, en, zajímavý je. a E D
Sum zřetelem na dění (genetické, Po ie pom
O ochraně porostů proti ob a Skůdoům 2 a | BandyStiv y =
jednávaii: článek Dr. Straňáka Organisace rosti tinolékařské E PR republice Československé a Ing. Vilwertha Organizäcia lekárskej služby na Slovensku. »Úvodem« naznačují pani
a Rambousek příští činnost redakčního sboru. Prvé č íslo v článků se povedlo. Ať je další čisla předčí v zájmu celos
Atc TET RUE | E
ENTOMOLOGICKÉ PŘÍRUČKY:
I. Jak hledáme, usmrcujeme a pro sbírky dad pi Napsali La d. Duda,H. A Joukl FrKlapalet
A. Kubes, Dr. E. Loka y, Dr. K. Sulc Dr.J.-Uzel 9
Dr V. Vávra, A. Vimmer. S 98 vyobr. — Rozebráno. ©
Il. České sitnatky. Tingitidae. Frant. Mužík. (5 obrázků | v textu.) Kč 2:50, členové Kč 1:50, poštou 45 hal. více. ©
III. Kůrovci v Čechách a na Moravě žijící. Rom. Formá- nek. (78 ,obr.) KC 5°, členové Kč 4: —, poSton o 60 9
vícé. Si IV. Evropští nosatci rodu Dorytomus Stephens. Rom. For- | mánek. (1 obr. a tab.) Kč 4:—, členové Kč 3—, poš- |
tou o 45 h vice. | V. Majky (Meloe Z.) zemí koruny České. Rom. Forma- — n'ek. (9 obr.) — Rozebráno. » VI. Klíč k určování českých Bembidiin. A. Je dlička. (15 obr. v textu.) — Rozebráno. Ne VII. Evropští nosatci podčeledi Rhynchitinae. Rom. For | mánek. (S tab. tříbarvou.) Kč 5°—, člen. Kč 4:—, pu tou o 45 h více.
VIII. Seznam českého hmyzu dvoukřídlého. Ant. Vimmer Kč 450,-člen. Kč 3:20, poštou o 60 h více.
IX. České vodoměrky. Dr. Teyrovský. (S barevnou tab a 28 obr.) Kč 13°—, člen. Kč 10:—, poštou o 60 h vice.
Stanovy České Společnosti Entomologické.
ČI. 3. Každy přítel studia entomologického, ať bydlí v zemích republ Ceskoslovenské čili nic, může se státi členem Společnosti. — ČL 6. Kaz činný člen platí předem roční členský příspěvek 40 Kč splatný v Pra Složí-li někdo jednou pro vždy do dvou let 500 Kč, stává se členem zaklá- dajícím. — ČI. 8. Každý člen má právo: Přednášeti, súčastňovati se rozpra i exkursí vědeckých, podávati referáty a literární práce k uveřejnění, dostáva časopis Společnosti bezplatně a jiné publikace Společnosti za ustanovenou 4 cenu sníženou, používati knihovny a vědeckých pomůcek. TO REN
Dopisy a přihlášky členů přijímá Dr. Leo Heyrovský, Praha Jilská ul. 2, peníze Oldřich Sustera, Smíchov, Preslova 12 výpůjčky kit Doc. Dr. Julius Komárek, Praha-il., Karlov 8
rukopisy a korektury Dr. Fr. Rambousek, Praha-IL, 976.
MORAVSKO-SLEZSKÝ CDBOR. Dopisy a přihlášky členů Dr. Št. Soudek, asistent, Brno, v Černých Polích, peníz Karel Mazura, Bruo, Javorová 10.
"ČASOPIS
a | ČESKOSLOVENSKÉ SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKÉ
| ACTA SOCIETATIS ENTOMOLOGICAE CECHOSLOVENIAE.
2] ROČNÍK XVIII. 1921. ČÍSLO 3.—4. | REDAKČNÍ KOMITÉ : |
ANT. VIMMER, / : Praha-Král. Vinohrady 582:
Dr. F . RAMBOUSEK, Ph. Dr. JUL KOMÁREK, Praha- AL. Havlíčkovo 32. Praha 1L, Kárlov.
Ředitel N. M. KHEIL. Tech. Dr. ED. BAUDYŠ.
($9999909990909900999009999990990999900990909909090900999090999209999999909909990900990900900990909009090909099090009090090999999 lm... L L
< A Obsah: Dr. Baudyš: Zpráva o vyskytnutí se škůdců r. 1920 — 55. — Jar. Šámal:
= O některých nových a málo známých druzích Plecopter asijsko-australské oblasti — 58. Dr. Lokay: Noví Staphylinidi palaearktičtí — 71. — Neuraphes carinatus. — 72. Stenichnus carpathicus n. sp. 73. — Dr. Komárek: Nymphy českých jepic 74. Dr. Rambousek: Vědecké výsledky čsl, armády v Rusku a na Sibiři. II. Novi Staphylinidi z vých, Sibiře — 82. — Roubal Jan: Noví brouci pro českou zvířenu 87., — O některých našich krascích 89. — Dr. Obenberger: De novis Bupresti- > ‚darum regionis pal. speciebus 90., Několik poznámek 99. — Hartman: Bruchus . pisi na bobu 102. — Straberger: Lasiocampa quercus na borovicích — 102. — Zprávy vyborové I.—III. — Seznam společností, s nimiž vyměňujeme IV.— VII.
Dota sthizi Čsl, Spol. Ent. 1922: 8 února. 8. března, 5. a 26. dubna, 10. května
7. června, 4. a 18. října, 8. listopadu 14. prosince
onají se v zoologickém ústavě české university na Karlově přesně o pé: ; hod. več. - Přátelské schůzky vždy v úterý (krom občas. schůzí) a -V sobotu o 18. hod. v restaurantu Chocenského, Praha II., Růžová ul. 5 (blíže = v. pošty). Přednášk vé schůze odboru v Brně v kavárně „Slavie“ prvou | sobotu každého měsíce, přátelské schůzky týdenní každé úterý "vždy o 20. hod. 2 v restauraci „Sokolskeho domu“ v Nove ulici.
Za věcný obsah a původnost prací ručí spisovatel. - Příliš rozvláčné práce a pouhé seznamy není možno publikovati. - K rukopisům přikládejte pod- obné adresy za účelem expedice korektur. - Připisování nových vět do > orektur neni přípustno. - Veškeré redakční záležitosti vyřizuje Dr. Frant. Rambo:sek, správce výzk. ústavu cukrov. v Praze-ll, Havlíčkovo nám. 32.
měnu ne sprostředkuje — pour l’echange du Bulletin s'adresser à . le. Dr. Jul. Komárek, Prague fL, Karlov 2028. Rép. Tchécoslovabue,
Fe V PRAZE. -© Nákl. Českoslov. Společnosti Ent mologické. - Tiskárna Alberta Malife.
É CASOPIS © ČESKOSLOVENSKÉ SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKE
ACTA SOCIETATIS ENTOMOLOGICAE CECHOSLOVENIAE. ROČNÍK XVIIL 1921.
E. Baudyš: ZPRÁVA O VYSKYTNUTÍ SE ŠKŮDCŮ R. 1920.
Neobyčejně mírná zima podporovala rozvoj nejen chorob, ale i škůdců našich polních i lesních kultur. Již ve velice vlhkém, ale teplém lednu líhne se ke konci měsíce ve velkém množství bejlo- morka Rhabdophaga saliciperda, která jest příčinou zasychání celých partií stromů vrbových, což bylo patrnější ještě více v únoru. V březnu bylo na počátku neobyčejně teplo, takže se probouzel k životu nejen hmyz, ale i rostlinstvo, ale ke konci prvé dekády se ochladilo, počal padat sníh a zima trvala až do konce měsíce. — Duben však hned na počátku počal s bouřemi a jelikož celý počátek jara byl přízniv vývoji hmyzů, počínají se objevovati značné škody. - Květy angreštové zůstávají uzavřeny a silně se nafukují vlivem -dráždění larev beilomorky Contarinia ribis (Sv. Prokop, Šárka), na dubech objevují se četné hálky od Biorrhiza pallida, na modřínu jest patrné zasychání vlivem bejlomorky Dasyneura laricis, která se objevila na mnoha místech Čech a Moravy; osyka a topol hostil larvy od Saperda populnea, u Brna na topolu bílém tak, že topoly uschly; na jilmech vinatky Schizoneura ulmi a lanuginosa. Největší škody však způsobily larvy kovaříků na obilí, řepě, bramborech a ze- leniné nejen v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, ale i na Slovensku, - které se rozmnožily tak, Ze za 1 den jich bylo sebráno 200 tisíc 36 lidmi. Osvědčilo se proti nim nejlépe válcování polí, jež se před tím pohnojila kainitem a chilskym ledkem neb síranem ammom. Velké škody natropil též zrnkokaz Sifones lineatus na bobu, hrachu, vojtěšce a j. tak, že místy byly celé rostliny listů zbaveny a zbyla
95
pouhá žebra, neboť sta brouků bylo na jedné rostlině. Ke konci dubna
objevila se nebezpečně mniška, která zničila celé lesy a v polovici -
července se rojila na mnoha místech Čech v takové míře, že že- lezniční stanice, ovocné stromy, hlavně však stožáry svítilen byly celé inotylem pokryty; tak 18./VII. v okolí Mšena, Kostomlat, p. Říp., Vraňan bylo vše pokryto samičkami i samečky, ale sa- mičky byly ještě plné vajíček. V půlnoci kolem svítilen nadrážních v Praze a na Vinohradech kolem obloukových lamp byly celé roje motýlů, které vlétaly i do bytu, ale pouze samečkové. Podobné ro- jení bylo ve Chvalech a Počernicích dne následujícího. Ostatně o mnišce bylo již letos a loni tolik napsáno, že by bylo škoda řádků zde. Počátkem května objevil se jak v Čechách, tak na Moravě kohoutek modrý (Lema cyanella), který poškodil silně list zejména pšenice. Na ovocných stromech hromadně škodily housenky bou- rovce prsténčivého (Malacosoma neustria), dále bekyně zlatořitné fEuproctis chrysorrhoea), v okolí Hustopeče pak byly stromy zba-
veny listí housenkami běláska ovocného (Aporia crataegi), tamtéž
ve vinicích poškozených acarinosou (Phyllocoptes witis), objevila se ve větší míře zobonoska révová (Rhynchites betulae), která v okoli U. Hradiště škodila i na topolu a lípě. V této době- byly stromy a keře pokryty spoustou mšic na př. Myzus oxyacanthae na jabloni a hlohu, Myzus cerasi na třešních, Myzus ribis a Aphis grossulariae
na angreštu a rybízech, Aphis evonymi na brslenu, Pemphigus nidi- ficus na jasanech a i.; neivětších škod však způsobila mšice krvavá |
(Myzoxylus laniger), která byla s počátku poblíž velkoměst a míst silně zakouřených, dnes však se neomezuje iiž pouze na okolí Prahy, Brna a Olomouce, nýbrž i v okolí Roudnice, Plzně, Berouna, Peruce, Loun, Jenče, Mělníka, MI. Boleslavi, Milovic, Hodkovic, ba i u Vrajtu
a j. na Moravě v okolí Přerova, Slavkova, Uher. Hradiště, Kyjova,
Zábřeha a i., na Slovensku v okolí Píšťan a j. Nejlépe se osvědčují proti ní čistý líh k natírání hnízd aneb stříkati koruny 3% roztokem kainitu, do něhož se přidá 4—5%, lihu. — Na vejmutovce škodí hojně korovnice Pineus strobi. Dne 27. V. 1920 dle sdělení p. inspektora L. Siegla rojili se v okolí Uh. Hradiště motýlci obáleče dubového (Tortrix viridana), takže jich bylo více nežli komárů; jejich housen- kami byly poškozeny v dubnu duby, neboť byly do hola ožrány. Listy svídy žloutly vlivem ssání bezočky Alebra albostriella a listy růže vlivem Typhlocyba rosae. — Na broskvich, meruñkâch, hlavně
56
d
Ki za suchého dne jednou V prosinci, po QUE V ilo a po jh Y
" Hned na počátku června objevila se na lipách, zejména na lípě i velkolisté sviluška snovací (Tetranychus telarius), které se lze rg) zbaviti důkladným postříkáním korun stromoví obyčejnou vodou. . Podobně na smrku v okolí Hořic CIE se a smrková (Te-
ws“
čen“ nemohl ponechati na semeno, velice rozšířena byla \ V Sirokem
VM
ery jasany justum Hylesinus Sona RS Konci noce
kalí července objevila se v kláscích ovesných bzunka scinis i frit v okolí Brna; v jižní Moravě objevil se na pšenici u velké ife různodrápník Anisoplia austriaca. Na mnoha místech, zejména Prahy byl poškozen bob kromě msici Aphis evonymi i mšicí phon phora pisi. Na osykách a topolech byl místy holožír způso-
EY US
ÿ lenkou Lina populi, na olších od larev a brouků Agelastica alni
57
(Benešov, Nové Město n. Mor., Pernštýn, Tišnov a j.), na vrbách, zejména vrbě košikářské od Chrysomela vulgatissima (Pyšely). An- greštu silně uškodila ožráním listí do hola housenice pilatky angrešto- vé (Nematus ventricosus) (Libšice n. Vlt., C. Krumlov, Pyšely, Žďár n. Mor. a jJ. V druhé polovici měsíce objevila se mšice makova na Boleslavsku i na řepě cukrové, kdežto v okolí Kostomlat p. Říp, Pyšel a j. byla na zelí mšice Aphis brassicae.
V srpnu rozmnožily se u Peček a v okolí Brna na řepce letní bejlomorky Dasyneura brassicae, na vodnici dřepčíci. V zásobách mouky rozmnožil se Ptinus fur. Jabloně byly zbaveny listí housen- kami obáleče Cacoecia rosana v Chotěbuzi ve Slezsku. |
V září byl v okolí Muzly na Slovensku zničen jetel od Apion assimile, takže z listů zbyly pouhé řapíky. Zelí bylo rozežráno hou- senkami běláska zelného. V mnoha okresích republiky zaplavili pole slimáci (Limax agrestis a Arion hortensis), kteří natropili úžasných škod. Již na podzim byly ziištěny v bramborech larvy muchnice dubnové (Bibio marci). Na zelenině rodu Brassica tvořili nádory no- satci druhu Ceutorhynchus sulcicollis, které byly místy až jako pěst veliké (Železný Brod, Brno).
Jaromír Šámal:
O NĚKTERÝCH NOVÝCH A MÁLO ZNÁMÝCH DRU- ZÍCH PLECOPTER ASIJSKO-AUSTRALSKÉ OBLASTI.
Neoperla pumilio Kip.
Naleziště: Jáva, Buitenzorg; V. 1898; leg. M. Fleischer. Majetek
Zoolog. mus. Berlín. Javanita caligata Burm ©
Perla caligata Burm, Handb. If. p. 880 (1835). Pictet, Perlides p. 276, Pl. 26, Fig. 5, 6.
Ochthopetina caligata Enderlein, Plecopt. Stud. Stett. Ent. 1909, p. 329.
Javanita caligata Burm Klp, Wien Ent. Zeit. XXVIII. p. 225, 1909. Naleziště: Sumatra. (Ostasiatische Expedition?) Collectio Kempny.
58
jedním patrně neihoineii v Once Indii ; se. en n. Prvé exempláře Burmeisterovv 2 Enderlei- i p
ovy poché zejí iz Jávy. (Tento druh má charakteristické zbarvení: 1 lava ten thorax jon tmavohnédé, až | načernalé; ostatní tělo i
é linie. Osmý článek abdominální nese nevelkou, ana jp E. trojúhle vykrojenou podplodní chlopeň. ML | Exempláře tohoto druhu nalézají se v museích ve Vídni, Leidenu,
ran E or the synonymy of the Perlites, together with brief | racters oi the old and of a few new species. (Mag. of Nat. ip "n . Som. I. p. 33.) 1839.
Pictet: Perlides, p 132—133. Pl. V; fig. 6—8S. 1841.
Walker: Catalogue of the specimens of Neuropterous insects in: the Collection of the British Museum, Part I. p. 139, 2. 1852.
Tělo jest povětšině temně hnědě zbarveno, a jen některé části thoraxu jsou světlejší. Jediný suchý exemplář, který před sebou mam, jest černavý. Hlava je temně hnědá až černá, tupě trojühlá, krátká, pod pronotum vtažená. Oči jsou Černé, poměrně dosti malé, ale nápadně vyklenuté. Očka jsou černá, malá, ale velmi dobře zna- telná, sestavená v rovnostranný trojúhelník. Vzájemná odlehlost zadních oček je as tak velká jako vzdálenost každého z nich od vnitřního okraje příslušného oka; předni očko jest nepatrně více vzdáleno od zadních než tato délka. — Mozolky jsou velké, téměř okrouhlé, ploché a jasně hnědé sepiově zbarvené, takže kontrastují se zbarvením hlavy. Vyplňují cele prostor mezi zadními očky a vnitřním okrajem očí. Jinak nelze spatřiti na hlavě jiných kreseb neb skvrn. — Pronotum jest vpředu širší než hlava, téměř Civercovite, nazad poněkud rozšířené. Přední i zadní rohy jsou ostré. Jest temné hnědě, černavě zbarveno a pouze okraje po stranách jsou o něco světlejší.
Střední linie je slabě znatelná, právě tak, jako střední pole, které je
celkem úzké. Na pronotu jsou nepravidelné, Cervovite, tmavé hrbolky. Meso- a metanotum jsou tmavohnědé, avšak zřetelně světlejší než pronotum.
Přední křídla jsou normálně veliká, silně hněda, zvláště na ko- řeni; na vrcholi jsou pak našedivělá. Nervatura je silná, hnědá. Sector radii je větvený, právě tak jako Cui, který se dělí téměř až na svém konci. Mezi podélnými žilkami isou četné příčky. Po celém křídle jsou rozsety nepravidelné, drobné bělavé skvrnky, zvláště poblíže vrchole. Velká, bělavá skvrna nepravidelného tvaru nachází se asi na konci druhé třetiny délky křídla, mezi prvou větví M a Cu:. — Zadní křídla jsou značně bledší předních, nerva- tura též. Bélavé skvrnky jsou větších rozměrů, nepravidelné a jsou seřazeny podél okraje křídla; neizřetelnější isou na vrcholi křídla. Cu: jest větvený.
Nohy jsou dlouhé, štíhlé, temné hnědé, na spodní straně svět- lejší. Stehna nesou široký, žlutý pruh, který sahá od jich kořene až téměř do polovice jejich dělky. Holeně mají právě takový žlutý
M^
pruh, ač na nich nedosahuje té šířky jako na stehnech. Tarsy jsou
60
XT.
ous
dé, nepatrně světlejší | než ostatní don? prvé dii články isou
RX. článek jest na dorsální straně mírně, troiühle protažen. Chlopné podřitní jsou velké, silné, špičaté. Cerci isou Poměrně k ve- 4 osti těla velmi slabé, jemně článkované a obrvené; isou pravdě- 3 dobně krátké (můj exemplář má cerky uražené).
pe tento druh bez Vals dá fa Pteronarcella, kamž Ns -svou nervaturou, tvarem pronota a posledních abdominälnich : anki patří. Správně podotýká Pictet ve svém díle, Ze to bylo asi E. ar venf, které Newmana přimělo k tomu, že tento druh zařadil do ) | 1 Eusthenia, ač je zase těžko věřiti, Ze by podobná věc takového. nh mohla svésti. Ve skutečnosti podobá se tento druh
61
Hermes prasinus, Walker: Catalogue Neuropt. Brit. Mus. p. 206,
1852. i : Stenoperla prasina Mc. Lachlan; Trans. Ent. (Soc: Ser. 3, wont,
p. 345, 1866.
G. H. Hudson: New Zealand Neuroptera p. 4. 1904.
Základní barva těla je sinavě zelená. Hlava a pronotum u vět- šiny kusů, které přede mnou leži, isou zeleně zbarvené, pouze jeden kus jest červenohnědý. Hlava jest k tělu přiměřeně veliká, tupě À irojühlá bez zvláštních, význačných kreseb. Přední okraj je ohrani- čen nezřetelnými, často vůbec téměř neviditelnými, tnavými liniemi. Oči jsou velké, vyklenuté. Očka jsou sestavena v trojúhelník, dobře znatelná; přední očko je velmi blízko zadních; vzájemná odlehlost zadních jest větší než vzdálenost od vnitřního okraje očí. Pod zad- níma očkama při zadní straně hlavy jsou nažloutlé půlměsíčky. Pronotum iest širší než zadní strana hlavy, s ostrými předními rohy. Zadní jsou silně zaokrouhlené, takže někdy bývá zadní strana elip- tičná. Střední linie je slabá, ale dobře patrná. Střední pole dosti Široké, v zadní třetině silně se rozšiřující, pak opět užší. Na pronotu jsou tmavší nepravidelné, červovité hrbolky. Meso- a metanotum isou žlutě zelené se zřetelnou střední linií.
Přecní křídla jsou dlouhá, úzká s parabolickým vrcholem, zadní jsou o něco kratší, široká. Mezi všemi podélnými žilkami isou četné příčky. V poli costálním jest jich nemnoho a jsou od sebe dosti - wzdáleny ; v subcostálním 3—4. Sector radií jest větven, Cu: v před- ních křídlech má dvě větve; zadní z nich jest opět rozvětvena, v zadních křídlech jest jednoduchý. Přední větev 2 A dělí se na dvě větve.
Přední křídla isou jasně zelená, pouze v poli costálním. sub- costálním a v krajině anální jsou slabě rudě zahnědlá. U některých exemplářů toto hnědé zbarvení v předních křídlech převládá. Zadní jsou bledá, průhledná se slabým zeleným nádechem, v poli subcostál- ním nepatrně zahnědlá. Nervatura zelená. v zadních křídlech slabá.
Nohy, zvláště zadní jsou dlouhé, štíhlé, okrově hnědé, na hřbetní straně tmavší, jemně, hustě obrvené. Prvé dva články tarsální jsou kratší než třetí. Klouby jsou tmavší, tarsy tmavé.
Abdomen jest sinavě zelený, pouze poslední články bývají za- žloutlé. U samečka jest IX. článek na břišní straně dvěma postranní- mi záhyby rozdělen na tři pole, z nichž prostřední ie nejširší a nese
62
rostřed vykrojenou chlopeň podplodni. (Obr. 6. betni straně delší než na břišní, Chlopen pod- —
' k
IESU 3 lu i
ploše rozšířený, s podélným kýlem. Na dorsální straně je mušlovitý a nese na konci dva výběžky, na každou stranu okrouhle odstavajici. (Obr. 6. BC.) U samičky jest VIII. čl. značně krátký a nese krátkou, širokou a hluboce vlnovitě vykrojenou podplodní chlopeň, která je na okraji hustě obrvena. IX. článek je dlouhý, široký; na břišní straně
nese po stranách dvě trojúhlé zduřeniny, uprostřed nichž nalézá se.
třetí, úzká, jazykovitá, ale značně nižší než obě postranní. X. článek je na dorsální straně mírně, trojuhle protažen. Chlopně podřitní silné, obrvené se zaokrouhlenými špicemi. (Obr. 6. D.) Cerci zelené, značně kratší než ahdomen; prvé články hustě obrvené.
- Délka těla 17—25 mm; rozpětí 45--50 mm.
1 sameček londýnské museum; 2 samičky Nový Zeeland, leg. Reischek 1891 (Coll. Kemony); 1 samička ostrov Gr. Barrier (Nov. Zeel.) leg. H. Sauter 8. IV. 1906 Zool. mus. Berlín; 1 sameček Christ- church-Canterbury, Nový Zeeland, leg. Filhol. 1876; mus. Paříž.
Eusthenia spectabilis Westw. (Obr. 7.) Westwood: Translation of Cuviers »Regne Animale by Griffith and Others. Part Insects, vol II. p. 348, tab. LXXII. fig. 4.
E. Newman: Out the synonymy of the Perlites p. 33. Pictet: Perlides p. 139—140. Pl. V. fig. 1-5.
Celková barva těla jest hnědá s bělavě zelenavým, jasným ná- dechem. Hlava jest velká, trojuhla, dosti dlouhá, hnědě zbarvená.
Oči jsou přiměřené velikosti, černé, ale vysoce vyklenuty. Očka jsou
malá, dobře znatelná, černá; jsou sestavena v rovnoramenný troj- úhelník. — Vzájemná odlehlost zadních oček jest značně menší než vzdálenost každého z nich od vnitřního okraje příslušného oka, ale o málo větší než vzdálenost předního očka. — U očí jsou na hlavě nezřetelné, úzké, zelenavé půlměsíčkovité skvrny. Táž barva vystu- puje na předním i na postranních krajích hlavy a tvoří tak úzkou, nezřetelnou, často přerušovanou obrubu. Cela hlava jest kryta jemnými, světlými chloupky. Mozolky jsou velké, vejčité a ploché. Jsou posunuty blíže k očkům než k očím; jsou hnědé, se slabým, nazelenalým, často nezřetelným mramorováním. Tykadla jsou dlou- há, hnědá, jemné členitá. Makadla jsou na svrchní straně hnědá, na spodní zelenavá. Spodek hlavy je světlejší, zelenavý. He
64
weve
'rono otum n m užší Te zadní okraj hlavy, s ostrými | hy, nazad silně zúžené, za AE d in pr
/enO a a DTE nepravidelné, červovité hrbolky jsou hnědé. Před-
) č žluté. Stredni linie ie málo znatelná, hnědá. Střední pole je zřetelně ohraničeno, 23 V Lbs, délky pronota nejužší, do-
ené části jsou tmavohnédé. © Přední křídla jsou dosti široká s parabolickým vrcholem, avšak n těla poměrně dosti krátká, což je charakteristické u tohoto V kostálním poli jsou naiialovélá, ostatek jest pak hnědý. ervatura je temně zelená a všechny žilky jsou široce po obou | stranách bělavě n NPA takže kř ils jest ae cele sie
M mi, dle b s které strany se naň divans Ostatek křídla je lavy, ale i tu objeví se sem tam barvy zelená, modrá, fialová. "část křídla není také tak iesklá, jako prvá. M: a M» jsou
Lu A
hustě rozloženy příčky, takže tvoří síť a zadní křídlo zcela nan míná tímto i svým tvarem křídlo nějaké Ephemery. \ohy jsou hnědé, silné a poměrně dlouhé. Hřbetní hrana je
Si a tato barva vystupuje též jako široký, příčný proužek při ním konci stehen. Zde však těsně u kloubu jsou ještě světle
lou ky.
zadní "okraj je vyzdvižen (snad následkem seschnutí?), a oba
a větvené. Obě větve cubitu jsou jednoduché. 1 A jest jedno- , Prva větev 2A jest větvená. Mezi všemi podélnými žilkami -
lenavé příčné pásky. -Tarsy jsou tmavé; prvé dva články jsou © 2 kratší v a třetí. Nohy jsou pokryty iemnými, bělavě zelenavými |
65
Abdomen je dlouhý, přiměřeně silný. Dorsální strana je temně hnědá. ventrální pak světlejší. Po bocích táhnou se až k IX. článku široké, zelenavé pásy. Zelenavá barva však nevystupuje zde tak ostře jako na pronotu, takže celkové únědé zbarvení zadku není nijak nápadně rušeno. Mám ovšem před sebou suchý exemplář, kde barvy jsou zajisté tlumeněiší a zašlejší, než bychom viděli na exeni- pláři na př. v alkoholu konservovaném. Přece však myslím, že barvy nemizí a nemění se tak, abychom si nemohli učiniti představy, jaké jest asi zbarvení živého tohoto živočicha. VIII., IX. a X. článek na ventrálni straně jsou temné, až zcela černé. Článek VIII. je poněkud zkrácen, na ventrální straně mírně vykroien a nese trojúhlou, též černě zbarvenou podplodní chlopen. Tato jest uprostřed poněkud vzhůru vypouklá, strany má trochu prohnuté (následkem seschnu- ti?) a téměř na špičce nese několik krátkých, ale přece znatelnych, příčných rýh. (Obr. 7.) Článek IX. je opět prodloužen, silný a nese po stranách obvyklé, trojuhlé zduřeliny. Střední zduřeliny zde není, zato mezi oběma postranními táhne se středem článku jakýsi dosti ostrý kýl. X. článek je normální. Chlopně podřitní jsou tupě troj- úhlé, malé. Cerci jsou krátké, temné, jerině článkované a řídce obr- vené.
Sameček je mi neznám.
Délka těla: 30—32 mm; rozpětí 55 mm.
Nouvelle Holland, Swan River (Pictet: Perlides). Van Diemansland. In the cabineto of the Entomological Club (donor
J. O. Westwod.) (Newm: On the synonymy ...)
Ringwood District, Vic. Australie. 1 samička (FH. Rolle 1908) Mus.
"Leiden.
S. Gippsland, Kardella, Victoria 1 samička Deutsch. Entom. Mus.
Berlin.
Paranotoperla australica Enderl.
Enderlein: Klassifikation der Plecopteren, sowie Diagnosen neuer Gattungen und Arten. In: Zool. Anz. XXXIV. p. 416. 1909. Enderlein: Über die Plecopteren-Subiamilie Antarctoperlinae und eine neue Gattung derselben von den Auckland-Inseln. 18. Bei- trag zur Kenntnis der anarktischen Fauna. Deutsch. Entomol. Zeitschr. 1909, p. 684.
Enderlein: Plecoptera 1912, p. 60. (Dr. Michaelsen u. Dr. Hartmeyer: Die Fauna Siidwest-Australiens.)
66
dS ; FART RNA Se Fh
NND ij 1 N ie Vau n ii 5 jo 1 v! V
TODO ATEN (o li v n poil Y Ň At Su FAO ji du y { » N # u) ar M) RE LT m NN | tl b NN I L: i " PN M t | t à TERN P ica vi TOR Ta en NTI DU HON, m u ete cempl ře tohoto c druhu: 2 sami ičky al ska AUR
MENS j | Sechny tři dosti porouchané. Jedna ze samiček má abdomem © da
silně zdeformovän a roztržen, přece však dle tvaru pronota 0 | křídel bylo možno ji určiti. Druhá samička j je lépe zachovaná, ; ji se mi podařilo zhotoviti obrázek genitalií, které se zcela sho-
ni x
; Vo jsou ku konci slabě pilovitá. IX. článek nese podplodné ehtopeň, která je zcela podobného tvaru, jako u samičky, jest ovšem | dak ko menší a jest řídce, dlouze obrvena. Chlopně podřitní jsou silné n bíhaji v tenké, šavlovité, nahoru poněkud ohnuté špice. Všechny tři exempláře pocházejí z Tasmanie, leg. Verreaux
HOUR Gripopteryx cancellata Pict. AU 3 Perlides, str. 328. Tab. XLI. 1841. ig vnd dlek: Hamburger Magalhaensische Sammelreise. Plecopteren
a zhotovil ARE pochází z Jižní FAI d (Brasilie, Pe- no ráji Mus. Helsingfors), kdežto můj exenplář nese eti- : Nový Zeeland, leg. Hutton 1875. (Mus. Paříž.) 1 sameček.
DÝKA | 3
Résumé.
et de l'Australie.
{Des collections du + prof. Klapálek.)
ea atra nov. spec.
" Corps d'une couleur brun sombre, presque noir a tête est — | grande et noire. Les antennes sont longues, brun sombre.
67
Les yeux sont jaunes, trés convexes, presque globuleux. Les ocelles sont trés petits, peu apparents, ils sont joints par une V-ligne noire. — Pronotum est quadrilatéral, noir, aussilarge que la téte; les inegalités aussi sont noires. La ligne centrale est peu visible. Meso-
ainsi que le metanotum sont noirs comme le pronotum. La partie
ventrale du corps comme celle de la téte est trés sombre, presque ' noire. Ailes sont assezlongues, étroites. d'un gris-brun, transpa- rentes. C. Se. Redans les ailes antérieures sont d'un jaune clair. Nervation est forte, brune, caractéristique pour ce sont élan- cés, la troisième paire assez longue et brun sombre. Les
tibias et les tarses sont un peu plus clairs. Abdomen élancé,
long et brun. Partie dorsale plus claire, IX. anneau du mâle porte une grande valvule génitale, qui est plus longue que celui-ci; en arričre elle est un peu plus large et triangulaire (Fig. 1; A, B, C). Valvulae subanales sont trés longues et fortes. Valvula supraanalis a la forme d'une queue, qui s’elargit un peu a Ja fin. VIII. anneau de la iemelle porte une valvule courte, mais large, divisé eau milieu en deux parties rondes; elle est d'un brun sombre, mais la bordure de la valvule est blanchátre (Fig. 1; D). Les soies caudales sont assez courtes, fortes.
Longueur du corps: mâle 13—15 mm; femelle 16—18 mm.
Expansion: mâle 23—25 mm; femelle 28—30 mm.
Patrie: voir le texte tchěaue. Gripopteryx zeelandica nov. spec.
Corps brun-chocolat avec un reflet rougeatre. Tête brun-sombre
est assez courte. Yeux grands, trés convexes; ocelli aussi grands, trés
visibles et formant un triangle; ils sont joints par une V-ligne, qui est presque imperceptible. Thorax est de la même couleur due la tête. Pronotum au devant un peu voüte, plus étroit que la tête entre les yeux, en arrière plus large. — Les premiers angles sont assez
arrondis. Ligne centrale est sombre, trés visible; il en est de
même des lignes qui se trouvent en avant et en arrière du pronotum. Ailes longues, de même couleur que le corps, avec quelques taches blanchátres, irregulières. Nervation forte est brune; les nervures nombreuses font une reticulation. Entre C et Sc une; entre R et Rs 4; entre Rs et M 5; entre M: et M» 4; entre M: et Cu: 11; entre Cu: et Cu» 13 nervures. Les jambes élancés et longues, brunes, seulement les tibies et tarses sont un peu rougeátres. — Abdomen
68
N VIL. anneau porte sur sa partie ventrale une ule géhitale, q qui est oblonzue et en arrière un peu plus Jj ging subanales sont Ere fortes et portent des soies
SUE LN
temer du corps: femelle 11 mm; Expansion 24 num.
1 P sont longues, jaunes; deuxième article est plus court que | Lx res. Thorax est jaune. Pronotum beaucoup plus, étroit que la : ‚avec des angles ronds, un peu plus etroit en arrière. WS. dessins
ne j ev particulièrement troisième paire. Ailes Wes fines, nsparentes, d’une. nuance verte; nervature est fine, pale, seulement .R sont verts. Abdomen plus clair que le thorax. IX. anneau porte une valvule génitale, triangulaire, un peu plus large en e] L'annexe de la valvule est beaucoup plus pále que celle-ci, n m un peu resseré. X. anneau trés court et étroit; il
e (Fig. 3.) yng. du corps: mâle 7 mm. Exp. 15 nim. E
enia reticulata Klp. "M E et pronotum bruns au ‘reflet vert. Tête grande, assez
69
k
moitié est violet-bleu ionceé, presque noire. Nervure caractéristique
pour ce genre. — Abdomen brun sombre, prèsque noir. IX. anneau ©
du mále porte une valvule génitale, qui estsi longue, quielle surpasse encore le X. anneau. Valvulae subanales trés tortes, presque triangu- laires; ses pointes sont courbées et se redressent en haut. VIII. anneau de la femelle porte une valvule genitale, qui est triangulaire
et brun clair. Elle est diviseé en trois parties rondes, dont la centrale
est rayeé en travers. IX. anneau est trés long et porte trois inegalités triangulaires. Soies caudales sont noires, plus courtes que l'abdomen. (Fig. 4.)
Long. femelle 26—29 mm. Exp. 45—-54 mm. Tasmania Pteronarcella thalia Newm.?
J'ai un seul individu, qui se rapproche de celui d'écrit par New- man et Pictet, sauf la nervure, qui est caractéristique pour le genre Pteronarcella. VIII. anneau de,;labdomen porte une valvule ge- nitale, qui est courte, mais large, triangulaire, au milieu un peu dé- coupeé. Valvulae subanales trés grandes, iortes; elles portent les soies caudales, qui sont minces. (Fig. 5.)
Long.: femelle 16—18 mm. Exp. 37—39 mm. Patrie voir le texte tchéc.
Stenoperla prasina Mc. Lach.
Je décris ici seulement les organes sexuels. IX. anneau du mále porte une valvule génitale, arquée; un peu recourbeé au milieu. Valvulae subanales triangulaires et très étroites. Valvula supra- analis trés forte, avec une caréne oblongue. A la fin elle porte de
chaque coté deux contre-iorts écartés. — La valvule de la femelle
est courte, large, au milieu un peu découpeé. IX. anneau long et porte trois inegalités triangulaires. Valvule subanales fortes et portent les soies caudales, qui sont beaucoup plus courtes que l'abdomen. (Fig. 6.)
Long. 17—25 mm. Exp. 45—50 mm. Patrie voir le texte tchéc.
Eusthenia spectabilis Westw.
Le seul individu que je possede est une femelle. La valvule géni-
tale est triangulaire, noire. La pointe de la valvule est un peu rayeé en travers, mais ces raies sont peu apparentes. IX. anneau très fort et porte deux inegalités, entre lesquelles est une carène tranchante.
70
Valvulae subanales petites. Soies caudales courtes et sombres. (Fig. 7.) Paranotoperla australica Enderl.
Vai trois individus: 2 mâles et 1 femelle qui s'accordent avec la
déscription d'Enderleni. Seulement une des a dans les ailes ante- rieures Cu: divise. (Fig. 8.)
NOVÍ STAPHYLINIDI PALAEARKTIČTÍ. MUDr. Emanuel Loka y v Praze.
Goërius olens Müll. ab. aurulentus m. corpore supra toto aureo- piloso, aureomicans.
Jest krásná barevná odchylka obyčejného Goërius olens Můll., svrchu celá zlatověhnědě chloupkovaná a tudíž do zlatova měňavá. Tři jedince samce a samičku mám ze severního Německa (Mügl-See).
Quedius cintus Payk. ab. lividipenuis m. cum elytris totis iividitestaceis (non forma inmatura). 4. specimina ex Candia, Kreta.
Liší se od původní iormy barvou krovek, které jsou celé žluto- hnědé při úplně jinak vybarvených jedincích. Čtyři jedince mám z Candie, Kreta.
Ouedius cinctus Payk. ab. arabs m. forma nigra cum elytrorum sutura et marginibus nigris, marginibus posticis segmentorum abdo- minis etiam nigris. Elytris inter punctis grossis fortius punctatis.
. Patria: Sidi bel Abbes mas et femina.
Jest úplně černá odchylka Quedius cinctus Payk., u které jsou šev konečný i okraie krovek černé, zadní okraje článků zadečku též černé.
Dva jedince samečka a samičku ze Sidi bel Abbes.
Ouedius alpestris Heer var. spurius m. est forma brachyptera, cum elytris thorace brevioribus
Patria: Alpes Styriae, Carinthiae, Carnioliae, Montes Bohemiae, “ilesiae. | | Původní forma Quedius alpestris Heer popsána byla s krovkami
v^ x
o něco delšími štítu, kdežto zde jsou krovky kratší Stitu.
2 71
Bryocharis incilnans Grav. var. punctipennis m. cum elytris valde densius punctatis.
Patria: Mont Arménien, Cyprus mas et femina.
Má krovky mnohem hustěji tečkované, než původní forma. Dva jedince samečka a samičku z Cypru, Mont Arménien, v mé sbírce.
NEURAPHES CARINATUS MULS. MAS. DOSUD NEZNAMY. (Adhuc ignotus.)
MUDr. Emanuel Lokay v Praze.
Neuraphes carinatus mas: Rufocastaneus, elytris sutura ante api- cem sulcata, lateribus sulci utrinque callosis. Long. 1:20 mm.
Unum specimen marem mense Julio 21 amico meo, domine MUDr, L. Klička in Dobřichovic apud Pragam captum est certe Neur. carinatus Muls.: Antennis apicem versus incrassatis, articulis tribus penultimis transversis, fronte capitis retrorsum bifoveolata, inter foveolis plana, glabra, prothorace oblonzim-subüuadrato, parallelo ad angulos anticos angustato, elytris oblongo-ovatis, subdepressis, obsoleie punctulatis, basi bifoveolatis, foveola interna rotundata, maiore, elytrorum sutura in parte scutellari inter ioveolis elevata.
Similimus Neur, carinatoides Reitt. mas, descriptus in »Fauna germanica« pag. 224, differt: Capite maiore et latiore, prothorace longiore, paralleio, ad angulos anticos non anzustato, elytrorum plica basali externa brevi.
Samec Neuraphes carinatus Muls. nebyl dosud znàm a popsán.
Jest kaštanově červený a má na konci krovek Sev rýhovitě stla- čený. Konce krovek po obou stranách rýhy isou naběhlé. Velikost 120 mm. Ze jde u jedince samečka, jejž popisuji, a kterého letos v červenci v Dobřichovicích u Prahy ulovil můj přítel pan MUDr. E. Klička a mně laskavě k popsání předal, skutečně o Neur. carinatus Muls., dokazují jeho ostatní znaky, a to: Tykadla ke konci ztluštělá, s posledními třemi články příčnými. Témeno hlavy vzadu s dvěma jamkami, mezi jainkami hladké, lesklé; štít podlouhle čtvercový, se stranami rovnoběžnými, ku pfednim ühlüm züZenymi; krovky po- dlouhle veičité, poněkud zploštělé, sotva znatelně tečkované, u ko- fene s dvěma iamkami, z nichž vnitřní jest kulatá a větší, mezi nimi jest ševní část krovek se štítkem vyzdvižená.
Velmi podobný Neuraphes carinatoides Reitt. mas, popsaný ve »Fauna germanica« na str. 224, liší se větší a širší hlavou, štítem
72
něco delším se stranami rovnoběžnými, dopředu nezüzenymi a skladkou ramenní, zevní krátkou. Jinak má Sev kroveény na konci krovek též rýhovaný a krovky po stranách rýhy nabëhlé.
Zvláštní jest, že, ač Neur. carinatus Muls. byl v Opusc. již r. 1861 popsán, nebyl podnes znám jeho samec, zavinil to asi řídký výskyt tohoto druhu, že nebyl dosud nalezen jeho sameček. Je zajímavo, že i tento Neuraphes jako mnozí jini z tohoto rodu má u samce cha- "rakteristické vtlačeniny na konci krovek.
Stenichnus carpathicus nm. sp. MUDr. Emanuel Lokay v Praze.
Oblongo-ovatus, parce pubescens, niger, aut nigropiceus, palpis antennisque rulis, pedibus ferrugineis, prothorace latutudine vix longiore, foveolis basalibus minus distinctis et punctis aliis confusis, elytris ovalibus, crebe punctatis, basi bifoveolatis, foveola externa minore. Long. 1:2—1:3 mm.
O Femoribus anticis extus apicem versus inflatis pone medium subangulatis. Patria: Transsylvania, Brassó, Galicia: Worochta, A s. orient.
Inter Stenichnum scutellarem Müll. et Helferi Schaum ponendus. Stenichmo scutellari similis, sed minor, et paulo gracilior, foveolis basalibus thoracis minus distinctis, elytrorum foveola basali externa minore et parte scutellari suturae non elevata; etiam c$ femoribus inflatis et extus pone medium subangulatis.
Stenichnus Helferi Schaum est paulo major et longior, thorace longiore, foveolis basalibus distinctis, elytris parcius punctatis femonibus extus inflatis, apice subangulatis.
Novy Stenichnus carpathius m. fadi se mezi scutellaris Müll. a Helieri Schaum, jest černý, neb čČernohnědý, podlouhle vejčitý, spoře chloupkovaný, s makadly a tykadly červenými, nohami Cerve- nohnědými; štít jest asi zdéli šířky, vzadu s jamkami menšími, méně znatelnymi a jinými tečkami prervanymi. Krovky jsou veičité, dosti hustě tečkované u kořene s dvěma jamkami, z nichž zevní jest menší, zevní skladka při ní krátká; Sev krovečný v krajině štítku nevyzdvi- zeny. Délka 12—13 mm.
c má přední stehna na zevní straně naběhlá a ke středu stehna v úhel tupý vybíhající. Sbíral jsem jej v Sedmihradsku kol Brašova a ve Worochté v Haliči (vých. Karpaty). Mám 8 jedinců, 207, 6 9.
2* 73
Stenichnus scutellaris Müll. jest širší, vejčitý, něco větší, má jamky vzadu na štítu dobře značené a oddělené, krovky spoře
Stehno. 1. Stenichnus scu- tellaris Müll. 2. St. Helferi Sch. ^-
3. St. carpathicus
À 2 [3i ISP;
tečkované, jamky u kořene krovek delší, a skoro stejně velké, štítkovou Cast Svu krovečného zdviženou; též jsou u G přední nohy v stehnách zevně ku špičce hrotnatě naběhlé.
Stenichnus Helferi Schaum jest málo větší a štíhlejší, má jamky vzadu na štítu vyznačené a oddělené, jest na krovkách o něco řídčeji tečkován a má přední stehna zevně naběhlá ku špičce, tato pak něco málo zaoblená.
Nového Sten. carpathicus n. bude možno nalézti též v Česko- slovenské republice a sice v oblasti Podkarpatské Rusi, kde většiná brouků z Karpat východních jest též domovem.
NYMPHY ČESKÝCH JEPIC.
à Ephemeridae from Czechoslovaky. Dr. Julius Komárek. (Pokračování z roč. XVII. 1920.) Obi a2.
Podávám zde vyobrazení a popis dalších jepicových nymph, jichž imaga patří v celém Československu k nejobyčeinčiším zástupcům potoční fauny otevřeného kraje neb nízkých pahorkatin.
Jsou to: Habrophlebia modesta a Leptophlebia submarginata.
Přes to, Ze jsou to jedny z nejobyéeinéisich středoevropských druhů, nebyla jejich larvální resp. nymphální stadia dosud popsána ani vyobrazena.
74
| Hat ophlebia modesta Noo M (Obr. La b, Bui, d, e p).
M B rv a QUEM i mladé nymphy je kaštanově hnědá se silným le eskem. Nohy i cerci jsou světlejší. Spodní strana je zbarvena stejně | hřbetní a celé tělo je bez jakýchkoliv kreseb.
élka těla bez cerců m N! min, ay M thoraxu 15
due a ježto spočivá na krátkých, slabých nohách, je pohyb nymphy | ne na MA du d A typicky ROUE
takže působí dojmem značné štíhlosti zvlášť proto, že střední seg- 'menty jsou jen nepatrně rozšířeny. Po stranách 1. aZ 7. článku jsou - h ipevněna žaberní vlákna. (Obr. 1, a.)
©- Žaberní či dýchací plátky jsou ve všech párech tvaru vidlicovitého. Střední trachealní větev na basi plátku dělí se rovněž - © vidlicovité a vbíhá jednoduchou větévkou (nezpeřenou) do každé. -z obou polovin. Tvar všech 7 párů žaber je úplně stejný, pouze (délce « a ŠÍŤ
bet pára t vláken jsou nce bb jak je | pity a obr. 1. b: sedmý pár PE á
— Cerci jsou mnohočlenné, při čemž články se neustále züzují a OA aa Každý Ber nese na m P věnec Med
\ E tr oje jsou velmi typické a znázornil jsem je tudíž | Ceo svrchního pysku celé. Popisovati je detailně zabralo by nnoho mista, ez) ied Lh maly 2 rbd us Must k css M
pt st této Die s Habrophlebia fusca, ač ovšem zde je. v ‘dni část hypopharyngu mnohem vyšší, nemá zářezu a jest celkem —
Habrophlebia modesta Hagen.
76
Z4
Nympha tato žije po celý rok ve všech jen poněkud čistých a kamenitých potocích Československa, ať už se jedná o kraje ro- vinaté neb hornaté. Nejmileisim místem jsou jí potoky s hoiným kamením, bystře tekoucí a zastiněné. Jest všude mnohem hojnější než Habrophlebia fusca. Velkým řekám zdá se, že se vyhýbá. Imaga líhnou se počínaje květnem až do konce srpna.
Leptophlebia submarginata Steph. Ohr. 2 ab Uc. Ido e WE
Barva dospělé nymphy je kombinace světlé hnédi s tmavou šedí, která tvoří hlavně na abdomenu skvrny a kresby určitého systému, jak jsem je na přiloženém obrázku podal. (Obr. 2 a.) Spodek těla je monotonně světle zbarven. Nohy, cerci i antenny isou skoro žluté.
Délka těla obnáší bez cerců 10—12 mm, šířka 2—25. Cerci jsou jen o málo kratší nežli tělo. Nohy jsou dosti vysoké, takže nympha běhá hbitě s lehce nadzdviženým tělem.
Hlava je velmi malá lichoběžníkového tvaru s malýma očima po stranách umístěnýma. Antenny jsou tenké a o něco delší nežli polovina těla. \
Pronotum je krátké a širší nežli hlava. Jeho obrys předsta- vuje obdélník se zaoblenými rohy. Není vyklenutý jako u Habro- phlebie; je spise och a okrai tvoří světlou obrubu. Thos ie
Abdomen ie aZ N Bi en skoro tak široké jako thorax; potom se značně züZuje. Jednotlivé seginenty jsou na bocích dorso- ventrálně zploštělé, takže tvoří ostrou hranu. Tím nabývá abdomen značně plochého vzhledu. (Obr. 2 a.)
Žaberní vlákna na prvých sedmi segmentech umístěná mají tvar dlouhých, štíhlých vidlic.*) Tvarově jest všech sedm párů naprosto steiných, jedině v délce variínují tak, že od prvého do pátého se prodlužuji a odtud zase zkracují. Do každé vidlice vstupuje rovněž vidličnatě se dělící trachea, jednoduchá, nezpeřená (obraz Zich. bi)
Cerci jsou složeny z hustě za sebou idoucích článků, jež po- Cinaje Civrtym (basäinim) článkem nesou na distalním okraji hustý věnec dleuhych jemných chloupků (obr. 2 d).
*) L. vespertina má žaberní plátky široce listovité a pouze 1 pár je štíhlý. 78
| Ba | chat takže jsem se omezil pouze na vyobrazení es ui "d i ee n 4 jos mandibuly (obr. 2. id: |
The nymphs oí Ephemeridae irom. Czechoslovaky.
| The following article is a continuation from the last volum of asopis Uc emake spol. en kom 0 Poste 1920.
. *) Musím zde připoiiti malou systematickou noticku, týkající se názvosloví fi) a kategorií nového systému Ephemerových larev. Původní rod Leptophlebia P rozdělil Lestage na Leptophlebia a Paraleptophlebia, takže dostáváme ze i dvou původních tfi nové rody dle tohoto klíče: AP
yi . L Branchies semblables, formées de simples filaments bi — ou pluri- = =
ramities. M T im — Branchies formées d'un double filament long, etroit gréle pedonculé —— LONE
à la base; cerques 2 fois plus long que le corps
Paraleptophlebia (cincta, submarginata etc).
B i d'un courte tige pluriramifiée en longs filaments cilies cerques pas plus longs que le corps. Habrophlebia (fusea, modesta etc). |
D * II. Branchies dissemblables; la Ire paire rudimentaire, les 6 paires sui- . vantes formées de 2 lamelles foliacées. PAN _ Leplophlebia (marginata, verspertina etc.)
ial popisu i vyobrazení obou larev Purdue d modesta a Leptophlebia
.. Rod Habrophlebia má míti Zaberní plátky větevnatě rozčleněné. To platí k pouze pro Habr. fusca, jedinou dosud známou barvu tohoto početného u. H. modesta, již zde popisuji jako první z dalších larev má žaberní vlákna ená vidličnatě, takže by patřila do rodu Paraleophlebia. Do téhož rodu dle stage-ova klíče musí být ale zařazena i druhá popisovaná larva Lepto- lebia submarginala, takže bychom měli Paraleptophlebia modesta a sub- marginata. Srovnáme-li však ostatní organisaci tělesnou, speciálně ústní ústroje - stavbu těla, vidíme, že obě larvy nejsou nijak příbuzné. Naopak Para- phlebia submarginata ukazuje těsnou příbuznost s Leptophlebia UE N Paraleptophlebia modesta üstnimi üstroji se úplně kryje s Habrophle- — sca. N
_Z toho je vidno, že rozdělení dle žaberních plátků je násilné a umělé a správnými jsou původní dva rody Leptophlebia (Leptophlebia + Paralepto- djs a rod Habrophlebia.
79
Habrophlebia modesta Hagen. (Me. 123 "b. b, 6, db, 101.)
The nymph is 8—10 mm long and 1:5—2 mm broad. Cerci mea- sure 4—6 mm.
The whole body is uniformely chestnut-coloured. Legs and cerci pale. Body slender, scarcely depresser, widest across the mescthorax, smooth and polish. (Fig. 1. a.)
The motion-manner is snake-like because the legs are short and weak.
Head four square, eves rather small, situated just before the
hind angles of the head. Antennae rather short measure % of the body.
Abdomen very slender, depressed without increasing in broad. Gills present on segments 1—7, double, similar or slightly longer on the iniddle segments, divided in first third of their lenzhth into two long, slender, simple tapering filaments. (Fig. 1. b, bi.)
Cerci very slender, everv segment on distal end with a crown
of short, fine hairs. Only the three basal segments are without them. (Fig. 1. c.)
Mouth parts very similar to these oi /lubrophilebia fusca. | find it superiluous to describe them nearer because the adjointed figures demonsrate it sufficientely. (Fig. 1. d, e, i, i.) Especially the hypo- pharynx (Fig. 1. f) shows evidentely the relationship between both species.
. The nymph lives in all brooks and rivulets with clear water and stony ground.
Leptophlebia submarginata Steph. (Eig! 21 ab) en d. e ry
; Length oi body 10—12 mm, broad 2—2°5. Cerci nearly as long ES the body. Legs rather high, stronger. The nymph speeds with softly elevated body. The colour is a combination of pale brown with dark gray spots on the dorsal side of the head and abdomen. (Fig. 2. a) Below uniformly pale, antennae and legs rather yellow.
50
N, URL CAE UNE Ra. MIDI BUN UNA oW We
Head small, squarely, little eyes situated on both sides of the occiput, Antennae little longer than the middle oi the body. (Fig. A 23)
Pronotum short, depressed, broader than the head, rounded with a light stripe.
Abdomen as broad as the thorax till to 6th segment. Each seg- ment on both margins dorsi-ventral depressed but rounded, without
"any spine. (Fig. 2. a.)
Gills on segments 1—7, double, divided into two long, simple tapering filaments, quite similar to the Habr. modesta, only slenderer and longer. Tracheal branches in both iilaments simple, not ramified. (Fig. 2, b, c.)
Cerci densely segmented. Every segment except the iour basal with a crown of long, iine hairs. (Fig. 2. d.)
Mouth parts are the same like at Leptophlebia vespertina or cincta and I delineated therefor only hypopharynx and mandibulla. ris 2, s, f.)
The nymph lives in brooks and rivers with muddy bottom covered with water-plants in the whole land.*)
I am obliged to add some words about the systematic distribution, which accepted Lestage in his monograf (Larves des Ephemeres pelearctiques 1917.
He divided the genus Leptophlebia into Leptophlebia and Paraleptophle- bia, using for the generic charakter the form of tracheal gills:
I. Branchies semblables, formées de simples filaments bi ou pluriramifies-
A. — Branchies formées d'un double filament long, etroit, grele pedonculé a la base, cerge 2 fois plus long que le corps, Paraleplophlebia (cincía, submarginata). B. — Branchies formées d'un courte tige pluriramifies en longs filaments cilies, cerques pas plus longs que le corps. Habrophlebia (fusca, modesta etc). Il. Branchies dissemblables, la ire paire rudimentaire, les 6 paires suivantes formées de 2 lamelles foliacées. Leptophlebia (marginata, vespertina etc).
According to that table I would be obliged to put both even describe- nymphs into the genus Paraleptophlebia. But also superficial comparison show. evidently that they are not at least related.
Just on the contrary. The mouth parts and other system. characters prove that s. c. Paraleptophlegia submarginata is closely related with Leptophlebia vesperttna and cincta and on the other side Paraleptophlebia modesta with Habrophlebia fusca.
For that reason I kept the old distribution and nomenclature.
8I
VĚDECKÉ VÝSLEDKY ČESKOSLOVENSKÉ ARMÁDY | V RUSKU A NA SIBIŘI.
III. Noví Staphylinidi z vych. Sibire.
(2. část.) Dr. Frant. Rambousek.
Stenus Jureceki 72. sp. Velmi podoben druhu Kiesenwetteri, liší se tvarem štítu, tečkováním a zbarvením.
Černý, matně lesklý, kořeny tykadel, makadla a chodidla žluto- hnědá, skvrna na krovkách asi o třetinu větší nežli u Kiesenwetteri Rosh. a více na vnějšek posunutá. Hlava poměrně k tělu menší a užší nežli u Kiesenwetteri, hustěji tečkovaná, čelo více dopředu vyniklé nežli u Kiesenwetteri.
Štít delší, vpřed i vzad skoro stejně zůžený (u Kiesenwettert je vpředu širší), jemnéji tečkovaný, krovky jemněji a mnohem hustěji tečkované, nohy kromě chodidel celé černé. Long. 53 mm.
G' neznám.
Jedinou © nalezl dne 15. března 1919 v Mulino (sev. od Vla- divostoku) Dr. St. Jureček. Typ v mé sbirce.
Tachinus rubricollis 7. sp. Habitem a velikostí podoben poněkud druhu collaris Gr., ale barvou, délkou tykadel, tečkováním a pohlav- ními znaky naprosto odlišný, obzvláště krásně červeným štítem význačný.
Smolově černý, silně lesklý, štít jasně Červený, prvé dva a po- slední tykadlové články, ústní ústroje, zadní lem abdominálních článků a nohy červenožluté, černé krovky vzadu slabě žlutočerveně prosvitavé.
Hlava širší délky, velmi jemně a řídce tečkovaná (40X), se dvěma většími tečkami mezi očima, jiné dvě vpředu mezi kořeny tykadel, uprostřed hlavy jemná podélná rýžka, oči vyniklé a po- délnou vtlačeninou na čele lemované. Tykadla asi o ^4 kratší nežli u collaris Gr. Prvý tykadlový článek zdéli 3., 2. zdéli 4., před- poslední zdéli šířky.
Štít nepatrně širší nežli krovky, dvakráte širší délky, dopředu více zúžený nežli dozadu, u hlavy silně vykrojený s menším a
8?
dosti hlubokým výkrojem za každým oken, mnohem jeinněji tečko- vaný nežli u collaris.
Krovky asi o 7 delší štítu. poněkud silněji tečkované nežli u collaris, abdominem se neliší.
Poslední tarsalni články delší nežli u collaris.
d. Střední lalok 7. dorsálního článku mělce tupoühle vykrojený. postranní laloky ho třetinou přesahují. Long. 38 mm.
© neznáma.
Jediný exemplář mé sbírky naiezen v dubnu 1919 Drem Ju- reckım u Vladivostoku.
Ectolabrus piliventris n. sp. Hnědý, matně lesklý, hustě šedo- žlutě chloupkovaný, hlava a břicho černé, okraje štítu, krovek a zadní lem basálních článků břišních Zlutohnédé prosvitavé, prvé tri tykadlové články, makadla a nohy žlutohnědé, holeně a stehna tmavohnědá.
Hlava velmi hustě a dosti jemně tečkovaná, mnohem jemněji než u E. laticollis Sharp. Prvé tři tykadlové články v délce málo rozdílné, 4. mnohem kratší nežli 3., ale poněkud delší šiřky, pátý zsiti délky, předposlední o polovinu širší délky, poslední vejčitý zdéli dvou předešlých.
Štít užší krovek, dvakráte širši délky, vpředu zaokrouhlený, vzadu se zaspicatélymi rohy okrouhle vykrojenými, čímž se liší od laiicollis kromě iemnějšího tečkování.
Na basi štítu uprostřed dosti hluboká vtlačenina vybíhající ve střední mělkou rýžku podélnou, obzvláště u samečků vyniklou.
Krovky na švu asi zdéli štítu, po stranách delší, hluboce okrouhle vykrojené v zadních rezich, silněji nežli štít a poněkud drsně tečko- vané. Břicho nazad zůžené, hlavně na stranách hustě a dlouze chloupkované. Základy jednotlivých článku jemně a dosti řídce tečkované, apikální části segmentů hladké.
G má 7. dorsální článek hluboce vykrojeuv, výkroj uvnitř hustě zlatožlutě chloupkovaný, po stranách s černými chloupky. Pong 28-32 mm.
Nalezen v několika exemplářích koncem května 1919 Drem Jurečkem u mravenců (podobných našemu Lasius fuliginosus) v okolí Vladivostoku.
Homoeusa sibirica 7. sp. Silně lesklá, šedožlutě chloupkovaná,
tmavohnědá, kořeny a špičky tykadel, makadla, nohy a špička za-
63
l
dečku červenohnědé. Hlava silně lesklá, velmi jemně a řídce, vpředu hruběji a zrnitě tečkovaná (40%), oči kratší spánků, tykadla o něco málo kratší nežli hlava a štít dohromady, stlačená, tykadlavé články I.— 1%, H.— 1, II. — ?À, IV. — % a, skoro. dvakrát. Širší délky, další skoro třikráte širší délky, předposlední poněkud delší než předcházející, posledni zdéli tří předcházejících. Štít širší krovek, v přední části skoro polokruhovitý, velmi jemně a hustě tečkovaný, silně lesklý, s proláklou rýhou uprostřed a vtlačeninou po stranách, vzadu po «hou stranách ciloukcvitě vykroieny, vybíhající zadní rohy ostroühlé. |
Krovky kratší a mnohem jemněji a hustěji tečkované nežli štít, v zadních rozích vykrojené.
Abdomen na dorsální straně jemně a méně hustě tečkované nežli štít, na konečných Článcích řídčeji a silněji.
Od podobné japonica Sharp liší se (dle porovnání s typy v Bri- tish Museum) tmavší barvou, širším štitem, zřetelnějším tečkováním, kratším posledním článkem tykadlovým, od laevigata Sharp se liší mnohem širším a kratším štítem.
Long. 28—33 mm.
Sbiräna s předešlým druhem za stejných okolností.
RéSumé.
Résultats scieutitiques de l'armée tchécoslovague en Russie et en Siberie. IT.
2. Staphylinides nouveaux de la Sibérie orientale.
Stenus Jurečeki n. sp. Voisin du Kiesenwetteri Rosh., mais très distinct par la forme du pronotum, par la ponctuation et par Ja couleur.
Noir, un peu brillant, base des antennes, palpes et tarses testacés, grosse tache orange dun tiers plus grande que chez Kiesenwetteri et plus au delà du milieu que chez celui-ci.
Tête moins large que chez Kiesenwetteri, à ponctuation plus serrée, plus prolongée vers l'extrémité. Corselet plus long que chez
84
Kiesenwetteri, dilaté au milieu, également rétréci en avant et vers la base, moins fortement ponctué. Élytres à ponctuation plus fine et plus serrée. Pattes, sauf les tarses, noires.
Long. 53 mm. G inconnu.
Une seule femelle trouvée par le Dr. Et. Jureček à Mu- lino (Sibérie orientale, au nord de Vladivostok) le 15 mars 1919. Type dans ma collection.
Tachinus rubricollis z. sp. Par sa taille et sa grandeur voisin du collaris Gr., distinct par la couleur, par les antennes plus courtes et moins robustes, par la ponctuation et les caractěres génitaux.
Trés brillant, noir, corselet d'un roux vif, les deux premiers et le dernier articles des antennes, palpes, extrémité des segments et pattes d'un roux testacé, les élytres noirs avec l'extrémité d’un roux un peu transparent.
Téte transverse, ponctuation trés fine et espacée (40 X) avec deux points entre les yeux, et deux auires sur le vertex entre les antennes, avec un sillon fin au centre, yeux saillants, impressionés au bord interne.
Les antennes dun quart plus courtes que chez collaris, plus minces, leur ler article de la longueur du 3e, le 2e de la longueur du 4e, l'avant-dernier carré.
Pronotum un peu plus large que les élytres, deux fois plus large que long, plus rétréci en avant, assez proiondément échancré pour
‚la tete et dune échancrure assez profonde arrondie de chaque côté pour les yeux, à ponctuation très fine, beaucoup plus iine que chez collaris Gr.
Élytres de moitié plus longs que le pronotum, un peu plus fortement ponctués que chez collaris. Abdomen comme chez collaris.
Les derniers articles des tarses plus longs que ceux du collaris.
d Te segment du dessus à lobe médian avec une incision triangulaire trés large et peu profonde, les épines latérales dun tiers plus longues que le lobe médian.
.Q inconnue Un seul mále dans ma collection trouvé par le Dr. Jureček. Environs de Vladivostok, avril 1919.
Ectolabrus piliventris n. sp. Brun, couvert d'une pubescence forte, gris testacé, pileux, tête et abdomen noirs, le corselet et les éiy- tres marginés de testacé rougeátre transparent, marges des segments
85
basilaires de l'abdomen plus ou moins roussâtres, trois premiers ar- ticles des antennes, palpes et pattes testacés, cuisses et tibias d'un brun foncé. Téte d'une ponctuation trés serrée, assez fine, plus fine que chez laticollis Sharp. Les trois premiers articles des antennes presque égaux, 4e plus court que le 3e, plus long que large, 5e aussi long que large, les articles vers l'extréniité de moitié plus larges que longs, dernier de la longueur des deux précédents, ovale. Pronotum moins large que les élytres, deux fois plus larze que long, arrondi vers l'extrémité, angles aigus et échancrés à la base. Au centre de la“ base du pronotum une fossette et un sillon médian léger, surtout chez le mále.
Élytrés presque aussi longs sur la suture que le pronotum, plus longs sur les cótés, à ponctuation plus iorte que le pronotum et un peu ruguleuse, l'échancrure arrondie aux angles postérieurs assez profonde.
Abdomen rétréci vers le sommet, pileux, base des seg- ments finement et assez ecartément ponctuée, leur extrémité lisse, chez le mále le 7e segment dorsal visible profondément échancré, la partie échancrée avec une pubescence jaune doré, les cótés de Véchancrure bordés d'une frange de poils noirs.
Bone. 12:9 73:2 mm.
Trouvé en quelques exemplaires par le Dr. Et. Jureček vers la fin de mai 1919 chez les fourmis Lasius sp. aux environs de Vla- divostok.
Homoeusa sibirica n. sp. Trés brillant avec une pubescence jaune gris assez íine, la base et l'extrémité des antennes, palpes, pattes et l'extrémité de labdomen testacés.
Tête trés brillante, transverse, d'une ponctuation assez fine et peu serrée (40X) à la base, plus iorte et granuleuse sur le front. Les yeux plus courts que les tempes. Les antennes un peu plus courtes que la longueur de la těte et du pronotum, déprimées, l'article ler = 1%, Ile = 1, Ille = ?A; IV. = % et presque deux fois plis large que long, IXe un peu plus long, le Xe deux íois plus obs que le Se, le dernier de la longueur de trois précédents.
Pronotum un peu plus large que les élytres, très arrondi dans la partie apicale, à ponctuation extrêmement iine et peu serrée, avec une impression médiane et de chaque côté; à la base de chaque
86
cóté se trouve une échancrure arrondie; les angles postérieurs aigus
et saillants. Élytres plus courts et d'une ponctuation plus fine et plus espacée
que sur le pronotum, échancrés aux angles postérieurs. Les segments dorsaux d'une ponctuation moins iine et moins serrée que sur le pronotum, plus forte et plus dispersée vers l'extrémité.
Voisin du japonica Sharp {comparé aux types du British Museum) mais différent par son pronotum plus large, par sa coloration plus foncée, la ponctuation plus distincte, par le dernier article des antennes plus court. Du laevigata Sharp diffère par son pronotum plus large et plus court.
Long. 28—33 mm.
Avec le précédent à la même localité dans les mêmes conditions.
NOVÍ BROUCI PRO ČESKOU ZVÍŘENU.
(Contributo alla fauna coleotterologica della Boemia.) (Jan Roubal)
Calathus melanocephalus L. a. erythroderus Gout. ze Sicilie a Italie, isem sbíral u Prahy v Cibulce 1908. Doklad teplomilné pražské fauny.
Lebia crux minor L. a. scutellata Letz. Zbečno 21. VI. 1919.
— a. nigripes Dej., ze Středomoří udaná; Pacov (Červ. mlýn) IX. 1914.
Dromius nigriventris Thoms. a. fuscithorax Rtt. Závist 7. III _1906, Příbram (Sv. Ivan) III. 1918, (U Ornů) IV. 1916.
Ouedius iniuscatus Er. Zbečno, v starém dubu, 10. VI. 1919, E ex.
Cateretes pedicularius L. a. pallens Rey. hojně na mnoha místech se zákl. formou.
_Atomaria bella Rit. Jirna, 21. VI.
Microcara testacea L. a. bescidica Rit. Padrt, 19. VII. 1917, Dobříš 21. X. 1910, 14. VII. 1914.
3 87
Sericus brunneus L. v. tibialis Redtb. Strašice, 4. Vl. 1913, Dobříš, 11. V. 1910.
Agriotes litigiosus Rossi v. Laichartingi Gredl. Lab. Kostelec, 1903, 1 ex. ;
A. Obscurus L. a. badius Müll. Modrá (Šum.), Písek, Troja, Hor. Počernice, Roudnice.
Elater satrapa Kiesw. ssp. dibaphus Schiödte, Libřice, V. 1908; Vrané n. V., 7. III. 1918 v dub. pařezu 1 ex.
Asrilus lineola Kiesw., Ntg. Ins. Deutsch. I. Abt, 4. Bd., 147 (ne Redtb. Fa. A. 1849, 287, jak zní citát v Cat. Col. Eur. etc. 1906). Rožmitál.
Trachys minuta L. a. iniernalis Ob, Modrá (Šum.), 3. VI. 1905.
Anthicus flavipes Payk. a. llavesceus Pic., z Francie popsaný, Chudenice, II. 1907, Toušeň, náplav, III. 1905.
Cyrtanaspis phalerata Germ. Nový rod nádherného a vzácného brouka. Mníšek, 2 ex.
Cryptocephalus connexus O/. druh tepleiších poloa. Lišnice na Vltavsku, z jara.
Galerucella grisescens Joann. Pacov: u Valchy s bažinných rostlin jscm smetl VIII. 1913. 1 ex.
G. calmariensis L. a. lythri Gyll. Pacov, 1. ex. VII. 1911.
Longitarsus anchusae Payk. v. puuctatissimus Foudr. asi 20 velikými ex. s humerálními hrbolky a křídly. U Svatojanskych proudů 1. V. 1918
Psylliodes napi F. a. Brisouti Bed., velmi vzácnou tuto ab. jsem našel u Pacova na smrkové teplé pasece s bujnou květenou ty- pickych strani po starých pasekách, jaké všude v Ces.-mor. vyso- Ciné, 9. VIII. 1916.
Bruchidius imbricornis Panz. 1 sameček Zbiroh, 24. V. 1915,
Otiorrhynchus iraxini Germ. Opočno, 17. IV. 1916, 1 malý (10 mm) ex.
Barypithes pellucidus Bol., nápadné silně vyvinutý nadherny sameček. Mělník n. L. Znamenitý nález pro východnější territorium stř. Evropy (leg. uč. Červený).
Anthonomus varians Payk. a. Suturalis Kolbe, v Jahresheit d. Ver. f. Schl. Ins. 1911, 11 ze Slezska popsaný, Příbram (Láz) 4. VI: 1914. 1 ex.
88
A. pruni Desb. Buš u Vltavy, I ex. v polní rokli s křoví sme-
I ten 12. V. 1918;
[i Phytobius 4-nod0sus Gyll. Příbram (Kardavec), 1 ex. (ab. s tmavými nohami), u potůčku s trávy 8. VI. 1919; ne tedy ien v IV., jak Schauíuss píše v Calveru VI. p. 1128.
Ceuthorrhynchus pervicax Weise, LiSnice u Vltavy, 20. V. 1917.
Pityogenes trepanatus Nórdl. Šumava: Jezerní stěna, 1. V. 1902.
Nové lokality některých jen z jedné dosud oznámených druhů.
Pterostichus tarsalis Apfb. Křinec, bažinný okraj rybníka, 28. V. 1905.
—— Chrysobothris igniventris Rit, Celakovice.
V Arch. f. Naturg. Jhg. 82 (1906), Abt. A., Heit 11, 63 píše Dr. Obenberger, Ze nenašel Trachys pumila /ilig. v Čechách, odtud prý citovanou. Sbíral jsem ji v labském näplavu 8. III. 1914, což ostatně je zajímavo pro analogii s T. troglodytes Gyll., která v náplavech od jara do léta se často vyskyta.
Ceuthorrhynchus Lukeši Tyl., od Pisku popsaného, jsem našel v stř. Povltaví, na Příbramsku 20. V. 1917.
O NÉKTERYCH NAŠICH KRASCÍCH.
(De nonnullis nostris Buprestidis.) Jan Roubal.
Anthaxia salicis F. u Příbramě, v chladném, velmi málo teplo- milnými rostlinami i živočichy bohatém jednom kraji, v aleji černých topolů ma trávě těsně u jednoho tohoto stromu, jedenkrát. 17. VI. 1916. — Na Slovensku na bohaté vápencové stráni formace Ouercus cerris L. na různých květech V. 21. hojně. Může tedy Ziti na velmi různých co do bohatosti přírodních podmínek místech.
Acmaeodera flavofasciata Pill. na pampelišce u Bai. Bystrice (gen. Wachenhousen).
Chrysobothris igniventris Reitt., jak už isem byl v tomto C. VII., 159 oznámil, žije v Pošumaví na smrcích a jedlích (Chudenice, Štýchov u Stankova). U Čelakovic na borovicích. (1 ex. v mé sbírce.)
S 89
Agrilus subauratus Gebl. žije u Baň. Bystrice v ab. The- resae Pic. a Zoufali Ob. (tato někdy v překvapujících velikých ex.) na jívách. |
Agrilus lineola Kiesw., Ntg. Ins. Deutsch. IV. Bd., 147—148, (v Reitterově Cat. Col. 1906 je autor Redtb.), sbíral jsem dosud při melinnících, u nás (i na Kavkaze). V Čechách u Rožmitálu, zde na několika místech pod nízkými Tatrami, vždy v&ak jako raritu. 2. VI. 1921 jsem zde našel nádhernou novou formu:
A. bystricensis m. Na prvý pohied upomíná na A. auricollis Kiesw.; celý krásně zlatoměděný, jen krovky zelené, oči tmavo- kaštanové.
Superficiei colore primo adspectu A. auricolli Kiesw. similis. ‚ Totus laete aureo-cupreus, coleopteris viridibus, oculis osbcure- castaneis.
Ad Neosolium (Baňská Bystrica) 2. VI. 1921 in pruborum dumeto 1 ex. cepi.
Druh tento má sice hustější bělavý chloupkový pokryv na spodku těla, ale dosud jsem neviděl žádného kusu, který by měl zhuštěné chloupky v ozdobné skvrny na basi abdom. segmentu, jak v knihách psáno.
DE NOVIS BUPRESTIDARUM REGIONIS PALAE- ARCTICAE SPECIEBUS L
Dr. Jan Obenberzer.
In opusculo hoc parvo species Buprestidarum regionis palaear- cticae, quarum typi in collectione Obenberger Musaei Nationalis Pragae depositae sunt descripsi; quae materia valde numerosa in partibus Actorum Societatis Cechoslavicae sequentibus porro tracta- bitur; Sphenopterae generis solum numerosae species novae in opu- Sculo separato simul cum materialibus alienis collectoribus determi- natis tractabuntur.
V krátkém tomto článku předkládám entomologické veřejnosti první část řady nových druhů palaearktických krasců. Veškery typy jsou uloženy v mé sbírce, jež tvoří část sbírek Národního Musea Československého v Praze. V dalších článcích hodlám pokračovati v uveřejňování četných svých nových druhů, jež se průběhem času
90
ET
nahromadily v mé sbírce. Jedině nové druhy rodu Sphenoptera, v němž mám zvláště mnoho nových nálezů ze své sbírky i ze sbírek cizích, najmě britského musea v Londýně, hodlám uveřejniti v sou- borné práci jinde.
1. Acmaeodera Wollastoniana m. n. sp.
Patria: Insulae Canarienses: Palmas.
Long.: 6 mm.
Speciebus cisti Woll. ac fracía Woll. finitima ac valde affinis.
Eodem colore superficiei, caracteribus sequentibus differt:
Muito robustior, curtior, plus convexa; capite maiore, albido, longe plubescente. Thorace robustiori, convexiori, latitudine niaxima in parte posteriori tertia, lateribus minus quam apud cisti sed plus quam apud fracíam rotundatis. Elytris sculptura simili sed multo curtioribus ac robustioribus, multo convexioribus; pubescentia aequali sericea albida distinctis; apud fractam ac cisti Woli. pubescentia haec e pilis albis ac brunescentibus vel obscuris composita est; etiam punctis striarum subtilioribus ac interstitio laterali tertio late- rali latiori, dilatato, differt.
Druh tento podoba se dvěma druhům, fracía a cisti, jež popsal Wollaston rovněž z Kanárských ostrovů; shoduje se s- nimi úplně v barvě, podobou těla a liší se hlavně těmito znaky:
hot var těla je úplně jiný. Tělo je zavalite, krátké, silné, klenuté. Krovky isou značně kratší.
2. Štít, nehledě k tomu, Ze je daleko klenutčiší, jest i jiného tvaru: největší šířka jeho jest v zadní třetině, a zde jest daleko silněji zaokrouhlen než u druhu fracía, ale daleko méně než u druhu eisti.
3. Krovky, jež isou u všech tří druhů tmavě se žlutými, hustými - nepravidelnými skvrnkami, jsou u cisti a fracta tak opýřeny, Ze ze žlutých či temnéjsich mist vyráží chloupky tmavé, silnější, z osta ní- ho povrchu bílé. Zde je opýření steinoměrné, hedvábité, měkké a bilé
4. Krovky u obou zmíněných druhů jsou dlouhé, dosti silně a stejnoměrně tečkovaně rýhované. Všechna mezirýží jsou stejná. Zde jsou krovky zkrácené, vyšší, daleko robustnější, tečkování rýžek je poměrně jemnější a třetí mezirýží od kraje počítaje je značně širší
wee
ostatních, rozšířené.
91
Druh tento pojmenoval isem po anglickém entomologu Wollastonovi, který získal si veliké zásluhy o výzkum hmyzí , fauny Kanárských ostrovů.
2. Dicerca moesta ab. funeraria m. nm. ab.
Patria: Graecia. A forma typica corporis superficie carbonicolori, nigerrima
differt. Úplně černá, slabě lesklá odchylka tohoto v barvě jinak velmi
stálého a neproměnlivého druhu.
3. Lampra Croesus m. n. Sp.
Patria: Himalaya: Darieeling.
Dong; 13 mm..
Species smaragdinea, pulcherrima, elvtris concoloribus, super- ficie obscure coerulea maculata, maculis magnis, dispositis: duobus
fasciformibus, latis, thoracalibus, in medio fascia smaragdinea aequa- .
lis latitudinis separatis; elytris: macula una coinmuni post scutelium, una rotunda in depressione humerali, una parva laterali pone eleva- tione humerali, una rotunda media, in tertia parte anteriori, magna, duobus transversim dispositis ante tertiam partem posteriorem, una laterali pone tertiam partem posteriorem posita atque nonnulis ma- culis perparvis inaequalibus in parte suturali ac apicali. Subtus smaragdinea, prosterno antice utrinque coeruleo maculato.
Capite convexo, nitido, irregulariter punctato, antennis coeruleis, '
ab articulo quarto dentatis fronte ad verticem convergenti, in milio reliefo A anguliformi ornato, vertice latitudine */1 longitudinis mar- einis interioris oculi attingente. Thorace dense punctato, fasciis duobus coeruleis fere impunctatis, ante basim untrinque leviter trans- versim oblique impresso, longitudine 1/2 latiori, latitudine post me- dium maxima, lateribus ad basim fere paralellis, ad anticem oblique ac fortier attenuatis. Scutello transverso, pentagonali, curto, lato.
Elytris thorace multo latioribus, 9 striatis, striarum punctis parvis, —
intersticiis in parte suturali sparse, lateraliter dense ac subrugose punctatis, maculis coeruleis fere unpunctatis, glabris. Elytris aequali- ter convexis, in tertia parte'apicaii leviter dilatatis, lateribus apicali- bus minute denticulatis, apicibus subtruncalis, Prosterno latissimo,
92
AE o NS VE MERC Li her z oar
AR zd A
glabro; abdomine nitido, sparsissime ac minutissime piloso ac puncta- to. Pedibus smaragdineis.
— — Nádherný tento druh jest dosti podoben druhu Bonnairei Vairni. z Alžíru.
Hlava je klenutá, ne příliš široká, témě je asi tak široké jako ^4 vnitřního okraje jednoho oka. Povrch čela je dosti hrubě, ale ne- pravidelně tečkován, uprostřed čela je vyniklý relief, podoby širo- kého obráceného »v«. Štít je dosti široký, po stranách až za zadní třetinu téměř rovnoběžný, za středem nejširší a odtud dopředu silně šikmo zúžený, hustě teckovany, jen modré dva podělné široké pásy po obou stranách středu jsou téinéf bez teček. Krovky jsou značně širší než štít, za středem, asi v zadní třetině rozšířené; jsou tečkovitě rýhovány, tečky jsou jemné a ne větší než tečky v meziryZich. Tato jsou podél švu jen dosti spoře, čím blíže ke krajům, tím hu- stěji a vrásčitěji tečkována. Konec je uťatý. Krovky jsou okrásleny dohromady 13 skvrnami, překrásně temně modrymi. Prvá leží za štítkem, další ve vtisku ramenním, další je maličká a položena asi y přední pétiné na okraii, hned za ramery, další veliká je ve středu asi v přední pětině krovek, další dvě vedle sebe, napříč položené leží před zadní třetinou, následující skvrna leží na straně za apikální třetinou délky. Kromě těchto skvrn je několik malých skvrnek u $vu před koncem.
Jeden z nejnádherněiších dosud známých druhů. 4. Lampra pulchra m. n. Sp.
Patria: China: Jiinnan.
Long.: 11 mm.
Subtus nitida, aeneoviridis, cuprascens; superficie viridiaeneo, cuprascente, thoracis elytrorumque lateribus late purpureolimbatis. Elongata, subtilior, statura Lamprae Hoscheki Obenb. seu Solieri Lap. Capite nitido cupreo, fronte convexa, grosse ac irregulariter punctata, reliefo / formi in medio ornata; vertice latitudine 74 longitudinis oculi marginis interioris attingente. Antennis obscuris, curtis. Thorace longitudine 1% latiore, lateribus ad basim paulo, ad anticem fortius rotundatis, latitudine maxima in medio posita; disco aequaliter convexo, dense ac satis grosse punctato, viridicupreo, lateribus late purpuratis, haud nitido; linea tenui longitudinali media
95
ac duo lateralibus curtis, subinterruptis nigris, impunctatis. Proster- no applanato, haud marginato, dense punctato. Elytris thorace latio- ribus, pone medium paulo dilatatis, lateribus leviter sinuatis, ad api- cem rotundato attennatis, margine apicali exteriore minute serrula- tis. apicibus conjunctim rotundatis. Dorso alqualiter convexo, solum ad basim depressione humerali modica, humeris elevatis; novem striis dorsalibus, quorum exterioribus indistinctis, interstitiis dense, satis fortiter, ad latera densissime punctatis, superficie haud nitida. Elytro maculis parum insignibus quatuor: una media in parte anteriori tertia. duobus transverse positis in media parte longitudinis ac una media post tertiam partem apicalem. llis maculis parvis, rolundatis, male separatis, impunctatis, nigris. Pedibus aureoviridibus.
Specimen solum in collectione mea.
Druh tento podobá se čínskému druhu Hoscheki Obenb. a upo- míná též dosti na druh Solieri Laporte. Povrch je měďově zelený, slabě lesklý, okraj těla je Široce purpurově obrouben — tato barva přechází nenápadně do barvy zelenoměďové. Hustě tečkovaný, teč- kování mezirýží krovečných jest zvlástě na stranách velmi husté, takže rýhy, sestávající ze stejně silných teček, se v něm takřka ztrácejí. Hlava je lesklá, médová. hrubě a dosti nepravidelně tečko- vaná, s hladkým relieiem, podoby obráceného »v« uprostřed Celia. Tykadla jsou temná, skoro černá. Štít je asi 1 2krâte širší než dlouhý, hustě tečkovaný, asi uprostřed nejširší, dozadu slabě, dopředu sil-
něji zaokrouhlený a zůžený; uprosifed je úzká Černá, netečkovaná
páska, podobné dvě skvrnky, ve formě krátké, přerušené pásky nebo dvou za sebou idoucích skvrnek jsou v jisté vzdálenosti po obou stranách zmíněné střední podélné skvrnky. Krovky jsou ozdobeny na každé straně čtyřini skvrnkami, černými, celkem malými, neteč- kovanymi, jež leží asi takto: jedna uprostřed krovky a to v přední třetině délky, druhé dvě vedle sebe napříč postavené asi uprostřed délky a konečně jedna menší za zadní třetinou délky.
Dosti nenápadný druh, upomínající trochu na dva zmíněné druhv, ale celkem značně odlišný ode všech dosud známých druhů vý- chodních.
5. Lampra gloriosa ab. cupraria m. à. ab.
Patria: Syria: Aleppo. Long.: 15 min.
94 i
EEE Sr
SL py tr ©
a
čí AULAE
ve
Superficie cuprascente, elytris sanguineomarginatis.
Liší se od typické formy měďovou barvou štítu a krovek, jež jsou temně krvavě lemovány.
Přichází dosti zhusta s typickou, krásně smaragdově zelenou formou.
6: Buprestis 8-guttata ab. bohemica m. n. ab.
Patria: Bohemia: Rakovník.
Aberratio haec insignis a forma typica macula elytrorum anteriori deficiente differt. Maculis sex posterioribus mormalibus.
- Velmi význačná úchylká tohoto druhu, který jinak je co do
barvy velmi stálý a neproinénny.
Zbarvení jako u typické formy, pouze prvá velká skvrna (ba- „sální) krovečná chybí úplně. Ostatní skvrny, v počtu šesti na obou krovkách, isou normálné veliké,
7. Eurythyraea austriaca var. Semeuovi m. n. var.
Patria: Gallia mer.
„Varietas haec scutello brevissimo ac latissimo a forma typica differt. Scutelli longitudine vix tertiam partem latitudinis attingente.
Nápadná tato varieta liší se od typické formy neobyčejně Siro- kým a při tom velmi krátkým štítkem.
Jest tím pozoruhodaéisí, uvážíme-li roli, jakou hraje velikost a forma štítku v systematice tohoto rodu.
8. Anthaxia Samiarkandi m. n. sp.
Patria: Samarkand. (Turkestan.)
Long.: 9 mm.
Cupreonitens, cylindrica, Anthaxiae stupidae 3d valde affinis, sed caracteribus sequentibus distincta:
Multo maior ac robustior. Corpore convexo, subtus longius pilo- so, maris fronte ac thoracis lateribus antice laete smaragdineis; antennis articulo tertio articulo secundo multo longiore; ab articulo auarto dentatis, articulis dentatis multo magis transversalibus. Tho- race latitudine maxima in medio, ad basim paulo, ad anticein magis - subtiliter rotundato; sculptura thoracis ocelitormis, sed multo minori, subtiliori, densiori ac 2ranulosa. Fronte latiore, antennis smaragdineis. Epistomate multo fortius quam apud stupidam emarginato.
95
Druh tento podobá se barvou a leskein druhu sfupida Klug., ale liší se velmi podstatně témito znaky:
Jest daleko větší, robustní, silně klenutý a zavatitý. Tělo jest vespod opýřeno delšími bílými chloupky. Čelo jest širší; čelo samce jest krásně smaragdově zelené, lesklé; rovněž strany štítu isou vpře- du jasně zelené. Tykadla isou smaragdově zelená, delší a při tom i
širší: jednotlivé články jsou příčné od čtvrtého článku počínaje;.
tyto příčné články jsou daleko širší; článek třetí jest velmi značně delší než článek druhý. Štít je asi uprostřed nejširší, po stranách velmi slabě zaokrouhlen; skulptura je zcela odlišná: sestává z daleko menších, ale pfi tom zrnitých a hustých »ocell«.
9, Anthaxia Moises m. n. Sp.
Patria: Sinai.
Long.: 55 mm.
Anthaxiae stupidae Klug. ac Semiramis Obenberger similis ac valde affinis.
Cuprea, nitida, convexa, dorso depressiuscula, fronte laete smaragdinea. Fronte lata, latoiri daum apud Semiramis m., antennis obscuroaeneis, articulo tertio secundo paulo longiore; ab articulo quarto dentatis, articulis dentatis modice transversis. Epistomate for- tius quam apud síupidam emarginato; thorace longiori quam apud stupidam, longitudine 1% latiori, in tertia parte anteriori latissimo,
ad anticem iortius, ad basim inconspicuo attenuato, fere paraleilo.
Sculptura thoracis minus nitida ac plus alutacea, plus distincta quam apud stupidam, e cellis pentagonalibus umbillicatis composita. Elytris curtioribus, minus productis ac minus attenuatis. Corpore depressio- re ac plus paralello.
A. Semiramis m. colore multo magis cupreo, ironte latiore, viridi, thoracis sculptura distinctiore, ac elytris minus attenuatis differt.
Druh tento podobá se velmi dvěma druhům: Semiramis m., který byl popsán z Mesopotamie a druhu stupida Klug., který je domovem hlavně v Alžíru.
Měďový, načervenalý, dosti lesklý, čelo je krásně smaragdově zelené. Tykadla jsou temně bronzová, třetí článek jest jen nepatrně. delší než druhý; Epistoma je silněji vykrojeno než u sfupida. Štít jest asi 1/^kráte širší než delší, asi v přední třetině nejširší, dopředu
96
BO mí slabě klenuté. © : S
Semiramis m. se značně podobá tomuto druhu, ale liší se od à 75 -něho světleiší barvou, užším čelem, jež je stejně zbarveno, jako Us statni podruh, a daleko méné a vice svraštělou skulpturou štítu, tvarem krovek atd.
.10. Anthaxia hypomelaena ab. Gallica m. tm. ab.
E Patria: Gallia. mer.: a dépt de Var.
- —. Aberratio haec pulcherrima a forma typica colore elytrorum - coeruleo. nitido, prope suturam plus minusve violaceo differt. Species typica elytris olivaceoviridibus est.
ih Odlišná od typické formy barvou krovek, ieZ jsou překrásně . modře, podle švu více méně fialově zabarveny.
11. Coroebus purpuratus m. n. sp.
| Long.: 12 mm.
longitudinaliter impressa, grosse ac irregulariter punctata. Verlice nsverse rugoso. Thorace convexo, antice sinnato, latitudine maxi-
idinal D uicissim, thorace latioribus; Lib Mene rectis, "denm
NX
Velký druh; krásně karmínově purpurový, vespod teinnéjsi, na- fialovělý. Tykadla a nohy jsou temně purpurově fialové. Lysý, pouze v zadní třetině krovek s příčnou vlnitou, úzkou, bílou páskou; po- dobná příčná a úzká bílá páska leží před koncem.
Hlava je mírně klenutá, Čelo je téměř čtvercové, nepravidelně a dosti hrubě tečkováno, uprostřed. (hlavně vpředu) s podélným vtiskem. Témě jest bez vtisku a příčně vrásčité. Štít je klenutý, bez jakéhokoliv vtisku, příčný, asi 1%2kráte širší než delší; největší šířka je v zadní třetině; odtud je dozadu mírně a zaokrouhleně, dopředu silně a přímočaře züZen. Povrch je tečkován, tečkování toto je zvlá- ště po stranách dosti silné, pravidelné. Uprostřed plochy přechází v příčné a dosti hrubé, krátké vráskování. Štítek je krátký, ale ši- roký, na konci uprostřed zašpičatělý. Krovky jsou značně širší štítu, jich povrch je drsně a dosti hrubě hustě tečkován, lysý; jen vzadu se zmíněným ornamentem, složeným z bílých chloupků. Krovky jsou válcovité, nahoře zploštělé, na každé krovce je (hlavně v přední části) naznačeno podélné vyniklé žeběrko. Toto jest v&ak téměř ze- zřetelné, velmi slabě patrné. Krovky jsou po stranách téměř rovno- běžné, vzadu mírně zúžené a na konci Široce jednotlivě zaokrou- hlené.
Druh tento liší se tvarem, barvou, kresbou atd. ode všech zná- mých východních druhů. Zůmysla nepřirovnávám jei k žádnému zná- mému druhu z Číny, ježto isem přesvědčen, že těch několik druhů rodu tohoto, jež z končin oněch známe, tvoří jen nepatrný zlomek skutečného počtu druhů.
12. Meliboeus graminis ab. coelestis m. n. var.
Patria: Gallia: Fontaineblau.
A forma typica olivaceogrisea colore coeruleo, nitido differt ac hic speciebus generis huius cooruleio simhlis, ab eis corporis, thora- cis. frontisque forma sculpturaque valde distinctus. *
Několik málo kusů této krásné aberrace pochází z Francie. Jest odlišná barvou od typické tormy: tato bývá temněji či světleji šedě- olivová; nová aberrace jest překrásně jasně modrá.
Ježto je známo více modravých druhů tohoto rodu a klíče bývají často na barvě zakládány, lze druh tento snadno zaměniti v této aberraci s některými druhy podobnými; při bližším ohledání rozliší se však snadno tvarem těla a úpravou štítu, hlavy, skulpturou atd.
98
Několik poznámek. -1 Dr. Jan Obenberger.
1. K poslednímu mému článku v Časopise Českosl. Spol. Ento- mologické, roč. XVII. 1920 pg. 31., a to k mé krátké diagnose Agriius olivicolor ab. chioneus m., sbíranému p. Drem J. G. Rambouskem, přičinil p. Dr. Rambousek pod čáru poznámku: »K smrcení brouků bylo použito Síry«.
Nová moje aberrace vyznačuje se na rozdíl od typické formy světlým, sněhově bílým opýřenim — a tu by snad poznámka v. Dra Rambouska, která se ocitla na onom místě bez mého vědomí, mohla býti vykládána snad v ten smysl, že smrcení sírou mohlo míti vliv na zbarvení tomentu, ježto je známo, že na různé látky má kysličník siřičitý tento účinek. U nové a to velmi nápadné aberrace zmíněné nemůže tomu rozhodně tak býÝti z růz- ných důvodů. Především: ku srovnávání bylo použito 320 exemplářů a komparačních kusů mé vlastní sbírky a několika sbírek, jež mám doma k určení a k disposici. Za druhé: Od té doby dostal jsem celou řadu této variety z Německa, z Francie a z Istrie. Kusy tyto byly smrceny, jak patrno, nejrůznějším způsobem a některé kusy dostal jsem současně s jinými druhy v lihu, kterýžto mívá na toment přece účinky právě opačné než kysličník siřičitý. Konečně podle svých zkušeností, podepřených pozorevanim na nesčetných tisících Agrilů i jiných krasců, kteří rok co rok mýma rukama při revisi projdou, musím sdělili, že vliv smrcení na barvu opýření, velmikonstantního u krasců, ie pranepatrný. Já sám usmr- cují sírou, cyankalim a lihem, tedy prostředky nejrůznějších účinků — ale nikdy jsem u těchže druhů při nejrůznějším způsobu smrcení nepozoroval zvláštního rozdílu. Tak na př. u Agr. litura Ksw., Agr. graminis Lap., A. hastulifer Ratzb., a u právě zmíněného olivicolor Ksw., kteréhožto druhu rok co rok nějaký exemplář naleznu. Ostatně o důležitosti zbarvení tomentu Agrilü poučí nahlédnutí do známé tabelly onoho rodu od Abeille de Perrina, kde je patrno, že celé skupiny oddělují se dle barvy tomentu. A právě u příbu- zenstva olivicolor jest zbarvení toto směrodatným — což mne při- mělo k utvoření této odchylky. Konečně nejedná se o žádnou jedineč- nou věc — dostal jsem ji od té doby k určení z Německa už vícekráte.
2. Při Národním Museu éeskosloveuském v Praze zřizuje se právě, díky štědrému odkazu Dra Nickerla, entomologické oddělení.
99
A zrovna tak, jak dosud byla entomologie slabě iinancována, ježto prostředky dosavadní nedostačovaly, tak nyni slibuje nové oddělení býti nejlépe financovanou a vypravenou částí Národního Musea Upozorňuji zde na ohromný odkaz pražského tichéno entomologa, pozůstávající z krásné, veliké, obsáhlé bibliotéky, k níž teď přibude ještě veliká část knihovny bývalé fysiokratické společnosti,. dále ohromné sbírky, hlavně brouků a motýlů, kde zejména exotické druhy austrálské a sběry Holubovy, Helierovy, Idy Pieifferové atd. jsou Cetné zastoupeny. Z motýlů nejlepší část tvoří Microlepidoptera, překrásně preparovaná a srovnaná. Všech srovnaných i neuprave- ných skřínek (jichž při tak obrovské sbírce byl též velmi značný počet), jest dobře přes 1100. Počet kusů nelze prozatím ani přibližně odhadnouti. Velmi důležitým pro rozvoj entomologie Národ. Musea je obrovský Nickerlův odkaz finanční, páčící se v celku daleko přes 1,000.000 Kč, jehož úroky budou obraceny výhradně ve prospěch entomologie. Tímto krokem dostává se entomologické oddělení ko- nečně na pevný podklad a teď teprve umožňuje se Národnímu Museu, aby i v tomto ohledu mohlo soutěžiti s ústavy zahraničními a aby konečně mohlo plně vědecky využíti pokladů, v museu nashromáždě- ných, o kterých jinak veřejnost pramálo ví a má namnoze před- stavy značně skreslené. Majetkem entomologického oddělení Ná- rodního Musea jsou kromě menších sběrů tyto velké sbírky a sběry: coll. Helfer (asi 100.000 ex. Coleopter z Tennasserimu v Birmě) a sbírka stfedoevropská; coll. Gradl (Coleoptera), Fleischer (Coleoptera), coll. Kracík (česká sbírka), coll. Kamberský (Coleoptera pal), zmíněná universální sbírka Nickerlova, coll. Brýdl (Col. exota), coll. Uzel (hlavně Coleoptera, též Lepido- ptera, Hymenoptera etc.), coll. Obenberger (na 3000 ty pů), coll. Kolenati (část) a coll Hennevogl. Dále části sbírek: coll. Nonfried (Geotrupidae), coll. Hanuš ínepreparovany material v eprouvettách z jižního Ruska) a coll. Srnka (několik skřínek). Konečně ohromný brasilský sběr mnou pro museum získa- ny: coll. Mraz. Z ostatních řádů je zde: coll. Joukl (Lepidopte- ra pal. et bohem.), coll. Pokorný (Microlepidoptera), coll. Srogl (Lepidoptera exot), coll. Duda (Hymenopt. a hlavně Rhynchota), coll. Sekera (Hyimenopt.), coll. Fibich a coll. Winter (Lepidoptera) a části sbírek: Klapálkovy i Wimm- rovy (Plecoptera, Diptera) a drobnější sběry Oberlándrovy
100
we
—À
: a Potückov y. Mimo tyto uvedené sbírky tvoří původní základ A sbírky museini, t. zv. »hlavní sbírka«, složená z menších darů, |... odkazů a pod., k níž čas od času bylo i dříve kupováno, hlavně od | Staudingera a i. a z jejichZ zásob byly sestaveny výstavní vitrinv, Ds kamž ovšem Ize vystaviti jen mnohokrát se opakující doubletty, ježto působením světla vydány jsou tyto kusy ponenáhlé proměně, často i zkáze. Vlastní jádro entomologických sbírek uloženo je ve — — zvláštním sále a není přístupno leč na požádání a-odborníkům. Podle A slabého odhadu páčí se entomologická sbírka museiní daleko přes 2,000.000 kusů, při čemž nečítají se materiály nepreparované, uložené EL provisorně. Byv pověřen vedením tohoto oddělení považuji za svou f povinnost upozorniti na né dborné kruhy, jichž oprávněným návrhům a přáním vychází ředitelství zool. sbírek co nejvíce vstříc. E Bylo by si přáti, aby mezi českými entomology a mezi musejní entomologií vyvinul se ten poměr, jaký je na př. v Německu vůči »Deutsches Entomologisches Museum« v Dáhlemu nebo ve Vídni - — mezi spoikem entomologickÿm a »dvornim museem«, kde vzájemná Podpora soukromych entomologů a musei zbudila onen veliký rozkvět entomologie všech oborů. Tam stalo se samozřejmostí, odka- zovati sbírky museu, kamž snášeny isou i jednotlivé typy, lokálně - — — düleZité nálezy a pod. i Za jeden z předních úkolů vytkl jsem si — už s ohledem na kýžený seznam českých a jednou snad i československých brouků — sestaviti obsáhlou sbírku českou, to jest, kde by byl každý druh zastoupen kusy v Čechách nalezenými z neirůznějších lokalit. A tu | apeluji na P. T. členstvo Československé Společnosti entomologické, Be aby mne v této snaze podporovalo a aby zejména t. zv. »nové pro Cechy« ukládalo ve sbírce musejni, jak to již několik obětavých Er entomolozü (p. insp. Wimmer, p. Láznička, p. Binder) nezištně činí. , V mlčelivých museinich skříních leží celé nezpracované i zpraco- vané poklady. Nejsme tak bohati, jako iinde, ale leccos máme přece. A v našich skříních dříme i kus historie české entomologie. Jest mým přáním a snahou, které vše chci obětovati, aby ten obraz byl úplný a nerušený. To však jest možno zase jen součinností všech entomologických pracovníků tohoto našeho národa, kteří bu- dou pamatovati na naše Národní Museum dary, odkazy i nezištnou prací. Věřím, že jest mezi námi hodně takových, kteří znajíce tru- chlivé osudy prodaných sbírek, uvědomí si, že lidé jsou smrtelní,
101
musea však ne a že sbírky, jež tvoří často obsali práce celého života,
věnované národu a jeho museu jsou potomstvu nejkrásnějším do- kladem toho, že dárce znal svou národní povinnost a že ji vykonal.
Bruchus pisi na bobu.
Koncem mésice Července t. r. sebral jsem na různých místech zümyslné několik lusků z téhož pole, osetelio svinskvm bobem (Vicia faba L) péstovan$m jakoZto pice pro dobytek. Mým úmyslem bylo vypěstovati dokonalé kusy brouků z rodu Bruchus (luskokaz). Uložil jsem do krabičky 100 bobů. V polovině měsíce srpna, když boby dozrály a sežloutly, počali z nich vylézati brouci, vesměs Bruchus pisi L. Prožírali se na povrch dobů z chodbiček, jež otevírali pravidelnými kruhovitými víčky z pokožky plodů. Ze 100 pozorovaných bobů vylezlo v době od 14. srpna do 3. září celkem 52 brouků, tedy 52%. Pozoroval jsem však na ostatních 48 kusech hnědavé skvrny. Soudil jsem z toho, že i v těch asi jsou zhynulé _ larvy broučí. Rozloupl jsem je všecky, a tu jsem ve 32 kusech nalezl zaschlé larvy v různém stupni vývoje. Jenoru 16 kusů bobů bylo, jak se zdálo, brouky nedotčených. Ale i mezi těmito poznal jsem uvnitř plodů droboučké zbytky po záhy zhynulých larvách. Úplně zdravých bobů nebylo tudiž ani 10%. Prof. Ras
Lasiocampa quercus na borovicích.
Každý rok sbírával jsem v Táboře v lese u Sezimova Ústí v červnu dospělé housenky Dendrolimus pini L. Pestré tyto hou- senky zajímaly mne, preparoval jsem je i pěstoval motýly. Roku 1920 opět vydal isem se s jistotou na lov housenek těchto. Byl jsem však překvapen, když nalezl jsem místo nich Lasiocampa duercus L., jichZ jsem sebral as 30 kusů ze kinenů borovic; toliko jediná byla na zemi na borůvce. Jest mi podivné, že v jehličnatém lese vysky- tovaly se housenky Lasiocampa quercus L. Nacházíval jsem ie obyčejně na vrbách, zřídka na dubech. V lese zmíněném bylo několik doubků a jeřabin — roztroušeně — patrně jejich pícní rostliny, na borovicích patrně jen odpočivaly. Tu ale podivno ie, Ze by z dubů přelézaly odpočívat na vzdálené borovice a tak se roztrousily po dosti velikém prostranství lesa, vždy po jedné na jedné borovici. ' Napadlo mne, že se chtějí snad kukliti, leč doma ještě asi 14 dní žraly, než se zakuklily, jako kukla přezimovaly a 7./5. 1921 vylíhl se první sameček. Štraberger.
102
Zprávy vyborové: Struéná zpráva jednatelská:
Na valné hromadě 25. ledna 1921 zvoleni byli: Insp. A. Vimmer předsedou, MUDr. Jar. Pečírka, generál, místopředsedou, Dr. Leo Hey: rovský jednatelem, prof. Dr. A. Ondřej a Ing. J. Jedlička zapisovateli, Dr. J. Komárek a PhC. J. Šámal knihovníky a Dr. Purkyně C: a JUC. Goth kustody. Kontrolní komise: Insp. Hanuš, Ing. Al. Štraub a vr. úč. rada Vopršal. Redakci časopisu viz na tit. listě.
we schůzí konáno 7, občasných 10. (Viz zvl. seznam před: nášek.
Společnost čítá 7 členů čestných, 6 zakládajících a 171 činných.
Členský příspěvek zvýšen na 40 K, pro studující 20 K. Zvýšení odů= vodněno velkými výdaji na tisk.
Čestnými členy zvoleni pp.: Achard Julien v Chatillonu, býv. předseda francouzské ent. spol. a vynikající Coleopterolog, Longinos Navas, přední španělský Plecopterolog a Cameron-Malcolm v Dehra Dun, známý anglický znalec entomologie hospodářské.
Členem zakládajícím zvolen pro značné peněžité dary náš příznivec p. továrník Vilém Roth v Růžodole u Liberce.
Časopisu vydáno č. 1—4 za r. 1920 v jednom svazku, a č. 122, 3—4 za r. 1921 ve 2 svazcích. Tím opětně vydávání časopisu dostalo se do normálních kolejí. Příručka letos žádná nevydána.
Bolestnou ztrátu utrpěla společnost úmrtím p. MUDra Roberta Je- linka, zdravotního rady a zámeckého lékaře v Dobříši. Zesnulý byl hor: livým sběratelem Lepidopter a Coleopter a byl v čilém písemném styku s mnoha členy. Byl členem Společnosti od jejího založení.
Výměna publikací za časopis je stále velmi čilá a tím knihovna Spo- lečnosti stále vzrůstá.
Letošního roku došlo k velmi důležité události pro rozvoj společnosti, totiž založení odboru pro Moravu a Slezsko se sídlem v Brně. Na zákl. stanov pro odbory, které byly výborem sestaveny, svolána byla v Brně ustavující valná hromada dne 11. března 1921 za přítomnosti 14 členů. Přijaty stanovy a provedeny volby. Zvoleni byli: MUDr. A. Fleischer předsedou, MUDr. Melichar místopředsedou, Karel Mazura pokladníkem, Dr. Št. Soudek jednatelem a členy výboru prof. VI Zoufal v Prostějově a prof. Dr. Jan Zavřel v Brně. Zem. spr. pol. schválila předběžně stanovy a ustavení odboru výnosem č. 84.623/VIII. z 2./IX. 1921. Tim dán byl základ k rozšíření společnosti a koncentrace vědecké entomologické práce moravské v Brně. Přejeme mladému odboru plného zdaru do budoucna!
Slovenský odbor dosud zřízen býti nemohl, Přípravné práce k tomu směřující vede p. pošt. inspektor Fritsch a pošt. účetní rev. Jar. Roland při řed. pošt. a telegr. v Bratislavě.
Sbírka Lepidopter po zesnulém prof. Preisovi darována byla Mus. král. Českého.
Měšťanské škole v Bubenči darována z materiálu členstvem vénovas ného sbírka hmyzu.
Na sbírce p. prof. Klapálka pracuje PhC. Šámal.
© Knihovna v zool. ústavu na Karlově je přístupna od 3—5 hod odp. každou středu.
Mnoho členů podniklo letos četné exkurse nejen do Čech, nýbrš i do vzdálenějších zemí, hlavně Slovenska a Karpatské Rusi. Dr. Rambousek navštívil Srbsko, Bulharsko a poloostrov Pyrenejský a ing. Hanuš Bul harsko. P. ing. Weiser již třetím rokem dlí v Argentině, odkud zasílá velmi cenný materiál hmyzu.
Zvláštními díky zavázáni jsme min. školství a nár. osvěty, které nám opětně povolilo subvenci 3000 Kč výn. č. 71.365/20 ze 4. III. 1921.
Min. zemědělství udělilo Společnosti na r. 1921 subvenci již 9./XIL 1920 ve výši 3000 Kč.
Mnozí členové byli dotazování od různých úřadů, hlavně ministerstev, v otázkách týkajících se škůdců lesních i hospodářských. Velká pozornost byla věnována opětně bekyni sosnové a zavíječi řepovému.
Zviastnimi díky zavázána je společnost univ. prof. Dru Al. Mrazkovi za ochotné propůjčení místností pro sbírky a knihovnu v zool. ústavu university Karlovy na Karlově, jakož i přednáškového sálu, a p. PhDr. V. Vávrovi, red. zool. sbírek Čes. zem. musea, a Dru Obenbergerovi za laskavé povolení přístupu do specielních sbírek hmyzu každý čtvrtek odpoledne,
Přátelské schůzky konaly se po celý r. 1921 v restauraci »U Cho: ceňských« v Praze II., Růžová ul. č. 5 (nedaleko hlavní pošty) vždy v úterý a sobotu od 146 do 448 hod. večer. Schůzky byly ve.mi četně navStévos vání a konány výměny i determinace a debatováno. Venkovští členové se vyzývají, aby schůzek těch se hojně zúčastňovali.
o našeho středu zavítal letos náš věhlasný cestovatel a spisovatel St. Vráz, čestný člen společnosti Achard Julien a ředitel spelaeolog. ústavu v Kluži Dr. René Jeannel.
Všem příznivcům Společnosti, jakož i redakcím »Nár. Politiky« a »Nár. Listů« za ochotné otištění oznámení schůzí vyslovujeme náš srdečný dík!
Výbor lituje, že pro přílišný náklad nemůže podati obšírnější zprávu.
A. Vimmer, Dr. Leo Heyrovský, t. č. předseda. t. č. jednatel.
Pokladní zpráva. Na běžném jmění během roku přijato 9015-16 Kč a s přenosem 4762-37 Kč činí příjem celkem 13.777-53 Kč; vydáno 12.085:56 Kč a zbývá 1691.97 Kč. Srdečné díky vzdáváme slavnému ministerstvu školství a nár. osvěty za subvenci 3000 Kč a dárcům Vil. Rothovi z Li berce za 100 Kč, předsedovi A. Vimmerovi za 100 Kč, zemské bance v Praze, záložně na Král. Vinohradech a obci Karlínské po 50 Kč a Malo: stranské záložně za 20 Kč. — Kromě zbývajícího vydejného jmění 1691-97 Kč činí fond entomol. příruček 537-46 Kč, fond prof. Fr. Klapálka 619-27 Kč, fond pí Anny Klapálkové 353895 Kč, fond pi Anny Uzlové 78248 Kč, fond p. P. A. Kubeše 87:57 Kč a fond tiskový 1282-16 Kč, veškeré jmění/ společnosti tudíž 8539-76 Kč.
Seznam přednášek v občasných schůzích roku 1921.
8. února: Dr. Jureček »O své entomologické činnosti v Rusku«.
8. března: PhC. Šámal »O českých Plecopterách«.
12. března: Mimoř. schůze pro schválení stanov odboru.
9. dubna: Dr. Rambousek »O cestě do západní a jižní Evropy«.
30. dubna: A. Vimmer »O larvách čeledi Blepharoceridae«.
4. října: Dr. Brožek »Morganovy pokusy bastardační školy s Drosophilou«. I. díl. À
18. října: Dr. Brožek »Morganovy pokusy bastardační školy s Drosophilou«. II. díl.
8. listopadu: Dr. Pečírka »O přírodních poměrech ve středním Slovensku«.
13. prosince: PhC. Šámal »O biologii Plecopter«. De.
Seznam členů. (Z členů činných uvedeni pouze nově v r. 1921 přistoupivší.) ’
Členové čestní.
1921 Achard Julien, továrník, 42 boulevard de Vanves, Chatillon (Seine). (Členem od r. 1919.) 1907 Bolivar Don Ignacio, ředitel přírodnického musea v Madridě.
II
1921 Cameron Malcolm D. Sc., ředitel Forest Research Institute Dehra Dun, N. W. Provinces British India.
1907 Horvath Dr. Gíza, ředitel Mag. Nemzeti Muzeum, Budapešť.
1910 Lobkovic Ferdinand Dr., býv. nejvyšší zem. maršálek kr. Čes.
1921 Navas Don Longinos, Zaragosa, Apartado 32.
1910 Melichar MUDr. Leopold, Brno, Česká ul. 28. (Členem od r. 1904.)
Členové zakládající.
1920 Hájek Dr., notář, Blatná.
1920 Klapálek Leopold, řídící učitel v Deštné u Litomyšle.
1904 Kubes P. Augustin, provinciál řádu O. O. kapucínů v Kolíně.
1921 Roth Vilém, továrník v Růžodole u Liberce.
1904 Srdínko Josef, staveb. rada v. v., Smíchov, Ferdinandovo nábřeží 27. 1904 MUDr. Šulc Karel, báňský lékař v Michálkovicích, Slezsko.
Noví členové činní. A) Ústředí v Praze.
Čermák J., vrch. soudní rada ve Velvarech. (Col.)
Jiřička Jos., prof. reálky v Jičíně.
Knirsch Ed., MUDr., zubní iékaï v Kolíně. (Col.)
Král. Jindř., učitel v Železném Újezdě.
Krása Bohdan, JUC., revident šek. úřadu, Vrané n. Vlt. (Col.) Pfeffer Ant., studující, Jince-Cenkov. (Col.) : Pfleger Karel, stud. př. věd, Král. Vinohrady, Brandlova 25. (Col.) Pretner Egon, JUC., Bubeneč, Ovenecká 38/II. (Col.)
Smoliar Ant., odb. hosp. učitel v Tomašovciach, p. Smižany, Spiš, Slovensko. Smutný Jan, vr. pošt. oficiál, Hlohovec, Slovensko.
Škrlant Václav, kaplan u sv. Prokopa, Žižkov. (Col.)
Šlégl Frant., pošt. oficiál v Bratislavě. (Col.)
Tichý Jan, učitel, Staré Vyklantice.
©mylem vynechán v loňském seznamu MUDr. Lad. Klíčka, lékař, Praha I., Křižovnická 36 (Col.).
B) Odboru v Brně.
Béhar Jaroslav, odb. učitel, Zlín. (Lep.) Ing. Farský Oktavian, adjunkt Mor. zem. výzkum. ústavu zeměd., Brno, Černá Pole. (Ins. noxia.) MUDr. Fleischer Ant., vchní zdrav. rada, šéflékař, řed. st. drah, Brno, Dlouhá 9. (Col.) ! MUDr. Fleischer Josef, Brno, Kiosk 7. (Col.) PhDr. Hykeš O. V., asistent vys. šk. zvěrolékařské v Brně. Němec Josef, ředitel vyš. dívčí školy, Brno, Falkensteinerova 44. (Col.) Ing. Rozsypal Jan, asistent Mor. zem. výz. úst. zeměď., Brno, Černá Pole. (Ins. nox.) Smazinka A., učitel, Kouty, pošta Kravaře na Hlučínsku. Trávník Karel, revident, řed. čs. st. drah, Brno, nádraží. (Lep.) Trojan Ladislav, řed. pokladny zem. fin. řed., Brno, Česká 13. (Col.) Vokoun Josef, pokladník banky Bohemia, Brno, Král. Pole, Ugartova 15. (Col.) Zpráva knihovní. | Knihovna obsahující kromě circa 1000 separátů — 103 různé časopisy: definitivně umístěna celá ve vlastních místnostech. Letošním rokem obnos vena výměna se všemi společnostmi a ústavy vědeckými na celé zeměkouli, jež dosud válečnými poměry vázla.
IE,
+
Darem přibyly všechny publikace p. Longinos Navas-e ze Zaragozy ve Španělsku. Starší ročníky časopisu, jež jsou dosud na skladě, používány jsou pouze ku výměně časopisové a prodej jich tudíž zastaven. Knihovna jest kdykoliv přístupna od 9—11 a 3—5 každý den. Püjéo- vání knih v úterý a ve středu od 3—5 hod. odpoledne. Dr. J Komárek.
Společnosti a ústavy, s nimiž vyměňujeme.
Severní Amerika.
Spojené Státy. California Academy of Sciences, San Francisco.
Agricultural Experiment. Station. Berkeley. California.
Stanford University Library. Colorado.
State Historical and Natural History Society, Denver. Colorado.
University of Colorado Library, Boulder. Colorado.
Trinity College, Department of Natural History, Hartford. Connecticut.
Jale University Library, New Haven. Connecticut.
Bernice Pauahi Bishop Museum, Honolulu. Havaii.
Chicago Academy of Sciences. Illinois.
Field Museum of Natural History, Chicago. Illinois.
University of Illinois, Urbana. Illinois.
Indiana Academy of Science. Indianopolis. Indiana.
Indiana University, Department of Zoology, Bloomington. Indiana.
Davenport Academy of Sciences. lova.
lova Academy of Sciences, Des Moines. lova.
Kansas Academy of Sciences, Topeka. Kansas.
Portland Society of Natural History. Maine.
Johns Hopkins University Library, Baltimore. Maryland.
American Academy of Arts and Sciences, Boston, Massachusetts.
Boston Society of Natural History. Massachusetts.
Harvard University, Museum of Comparative Zoology, Cambridge. Massa- chusetts.
St. Louis Academy of Sciences. Missouri.
Nebraska Academy of Science, Lincoln. Nebraska.
University of Nebraska, Zoological Laboratory, Lincoln. Nebraska.
University of Nevada Library, Reno. Nevada.
Princeton University Library. New. Jersey.
American Museum of Natural History, New. York.
Cornell University Library, Ithaca. New. York.
New York Academy of Sciences. New. York.
New York Agricultural Experiment Station. Geneva. New York.
Rochester Academy of Science. New York.
Staten Island Association of Arts and Sciences, New Brighton. New York.
University of North Carolina, Chapel Hill. North Carolina.
Cincinnati Society of Natural History. Ohio.
Ohio Academy of Science, Columbus. Ohio.
Ohio State University, Columbus. Ohio.
Oregon State University, Eugene. Oregon.
Philadelphia Academy of Natural Sciences. Entom. News. — Dr. Calvert, 4515, Pennsylvania, Regent Street.
Philadelphia Museums. Pennsylvania.
University of Pennsylvania, Free Museum of Science and Art. Pennsylvania.
University of Tennessee, Knoxville. Tennessee.
University of Texas Library, Austin. Texas.
Agricultural Experiment Station, Brinnon. Washington.
IV,
University of Washington, Scattle. Washington. National Academy of Sciences. Washington, D. C. Smithsonian Institution, Washington, D. C.
U. S. Department of Agriculture. Washington, D. C. U. S. Bureau of Forestry. Washington, D. C.
U. S. National Museum. Washington, D. C. Washington Academy of Sciences. Washington, D. C. University of Wisconsin Library, Madison. Wisconsin. Canada. — Nova Scotian Institute of Science. Halifax. Queen's University. Kingston.
Mc Gill University. Montreal.
Royal Society of Canada. Ottawa.
Natural History Society of New. Brunswick. St. Johns. University of Toronto. Toronto.
Mexico. — Museo Nacional. Mexico.
Sociedad Cientifica Antonio Alzate. Mexico.
Sociedad Mexicana de Historia Natural. Mexico.
San Salvador. — Museo Nacional. San Salvador.
Jižní Amerika.
Argentina. — Museo Nacional. Buenos Aires. Sociedad Cientifica Argentina. Buenos Aires. Bibliotheca, Universidad Nacional. La Plata. Museo de La Plata. La Plata.
Brazilie. — Museu Goeldi di Historia Natural. Para. Museu Nacional. Rio Janeiro.
Revista de Sociedade Scientifica. Sao Paulo.
Chile. — Universidad de Santiago. Santiago. Uruguay. — Museo Nacional. Montevideo.
Evropa.
Rakousko. — Naturwissenschaftlicher Verein für Steiermark. Graz.
Naturhistorisches Hofmuseum. Wien.
Zoologisch-Botanische Gesellschaft. Wien.
Polsko. — Akademia Wiedomosti. Kraków.
Polski towarzystvo przirodników »Copernicus«. Lwów.
Belgie. — Société entomolog. de Belgique. Rue de Namur 89. Bruxelles.
Hollandsko. — De Neederlandsche entomolog. Vereiniging. Rotterdam.
De neederlandsche entomolog. Vereiniging. Amsterodam, Plantage Eidde- laau 15.
Department of Agriculture. Buitenzorg. Java.
Bulharsko. — Agricultural Experiment Station Sadova.
Direction du Musée Royal. Sophia.
Francie. — Société Linnéenne du Nord. Amiens.
Société d'Etude des Sciences naturelles. Béziers.
Société des Sciences Physiques et Naturelles. Bordeaux.
Station Zoologique de l'Université de Montpellier. Cette.
Société des Sciences Naturelles. Cherbourg.
Annales de l'Université. Grenoble.
Musée d'Histoire Naturelle. Marseille.
Ecole Nationale d'Agriculture. Montpellier.
Laboratoire de Zoologie, Faculté des Sciences. Nancy.
Société des Sciences Naturelles de l'Ouest de la France. Nantes.
Musée d'Histoire Naturelle. Paris, 55 rue de Buffon.
Société de Biologie. Paris.
Société Zoologique de France. Paris.
Académie de Reims. Reims.
Société de l'Etude des Sciences Naturelles. Reims.
Société Scientifique de l'Ouest. Rennes.
Německo. — Konigl. Preussische Akademie der Wissenschaften. Berlin.
Konigl. Zoologisches Museum. Berlin.
Verein für Naturwissenschaften. Braunschweig. ‘A
Naturwissenschaftlicher Verein. Bremen.
Schlesische Gesellschaft fiir Vaterlandische Kultur. Breslau.
Verein fiir Naturkunde. Cassel.
Kais. Biologische Anstalt für Landwirtschaft. Dahlem.
Naturforschende Gesellschaft. Danzig.
Gesellschaft für Natur» und Heilkunde. Dresden.
Naturwissenschaftliche Gesellschaft »Isis«. Bautzen.
Naturforschende Gesellschaft. Emden.
Senchenbergische Naturforschende Gesellschaft. Frankfurt am Main.
Naturwissenschaftliche Verein, Frankfurt am Oder.
Naturwissenschaftl. Verein für Neuvorpommern und Rügen. Greifswald.
Kais. Leopoldinische Carolinische Akademie der Naturforscher. Halle.
Naturwissenschaftl. Verein. Hamburg.
Naturhistorische Gesellschaft, Provinzial Museum. Hannover.
, Naturwissenschaftl. Verein. Kiel.
Naturforschende Gesellschaft. Leipzig.
Konigl Bayerische Akademie der Wissenschaften. München.
Naturwissenschaftl. Verein. Osnabrück.
Gesellschaft der Naturfreunde. Stuttgart.
Nassauischer Verein für Naturkunde. Wiesbaden.
Anglie. — Natural History and Philosophical Society. Birmingham.
Bristol Naturalists Society. Bristol.
Glasgow Natural History Society. Glasgow.
Biological Society of Liverpool. Liverpool.
Liverpool Museums. Liverpool.
British Museum. (Natural History.) London.
Imperial Bureau of Entomology, London, Kensington. Queen's Gate 87.
Zoological Society of London. London.
Natural History Society. Newcastle on Tyne.
Norfolk and Norwich Naturalists Society. Norwich.
Řecko. — National University. Athens.
Maďarsko. — Gesellschaft für Naturwissenschaft (Kir. Magyar Termés- zettudomány=Tárzulat). Budapest.
Hungarion National Museum (Magyar Nemzeti Museum). Budapest.
Ungarische Akademie der Wissenschaften (Magyar Tudományos Akade- mia). Budapest. /
Krälovstvi SHS. — Servian Royal Academy (Srpska Kraljevska Akademija). Belehrad.
Hrvatsko Narodoslovno drustvo. Zagreb.
Italie. — Reale Istituto di Studi Superiori. Via Romana 19. Firenze.
Museo Civico di Storia Naturale. Genova.
Societä Italiana di Scienze Naturali. Milano.
Societä dei Naturalisti. Modena.
Istituto Zoologico dell’ Universitá. Napoli.
Museo Natur. di Napoli. Napoli.
Societá di Naturalisti. Napoli.
Accademia Veneto-Trentina-Istriana di Scienze Naturali. Padova.
Societá Toscana di Scienze Naturali. Pisa.
Laboratorio di Zoologia, Reale Scuola di Agricoltura. Portici. i
Societá Italiana Zoologica. Instituto e Museo Zoologico, Via della Sapienze. Roma. i
VI.
Museo Civico di Storia Naturale di Trieste. Trieste.
Museo di Zoologia dell'Universitá. Torino.
Stazione di entomologia Agraria. Firenze.
Societá entomologica italiana. Firenze.
Portugaly. — Sociedade de Sciencas Naturaes. Lisabon.
Rumunsko. — Academia Romána. Bucurest.
Universitateo din Jassy. Jassy.
Siebenbürgische Naturforschende Gesellschaft. Sibin (Hermannstadt).
Société des sciences de Cluj. Kluz.
Rusko. — Petrogradskaja oblastnaja stancia zaščity rastenie ot vraditelej. Petrograd, Liteyny prop. 37—39.
Biologičeskaja Volzskaja stancia. Saratov.
Spanélsko. — Real Academia de Ciencias. Barcelona.
Real Academia de Ciencias Exastas, Fisicas y Naturales. Madrid.
Real Sociedad Espaňola de Historia Natural. Madrid.
Sociedad Aragonesa de Ciencias Naturales. Zaragoza.
Sociedad Entomologica de Espaňa. Apartado 32. Zaragoza.
Svédsko. — Kungliche Svenska VetenskopszAkademien. Stockholm.
Entomologická Foreningzu. — Ent. Ticks. Krifts. Stockholm.
Kungliche Vetenkops*Societeten. Upsala.
Švýcarsko. — Schweizerische entomologische Gesellschaft. Bern.
TN 3 LE t
P Asie. Japan. — Sapporo Natural History Society. Sapporo. Tokyo Imperial Museum. Tokyo. Zoological Society of Tokyo. Tokyo. mu), Australie.
Australian Museum. Sydney.
Linnean Society of New South Wales. Sydney. Queensland Museum Library. Brisbane.
Royal Society of Queensland. Brisbane.
Royal Society of South Australia, Adelaide. South Australian Museum. Adelaide.
LAIT EUR
Afrika. Department of Agriculture. Cape Tovn. Government Biologist. Cape Tovn. South Afrikan Museum. Cape Tovn. Institut Egyptien. Cairo. Ecvnt. Landwirtschaftliches Institut. Amani. German East Africa. Académie Malgache. Tananarivo. Madagascar. Natal Government Museum. Pietermaritzburg. Natal. Department of Agriculture Library. Pretoria. Transvaal Museum. Pretoria.
VII.
»
Obsah dle autorů:
Bata: Dodatky k seznamu Makrolepidopter (Lep.). . . . . . . . 10 Baudyš Dr. E.: O hrbáči osenním (Col) . ..... SV PSZ « « « Zpráva o vyskytnutí se škůdců r. 1920 . REIN 2 Ilartman R: Bruchus pisi na bobu (Col)... 2 2 u oa MEE Hevrovsky Dr: Leo: Noví čeští brouci (Col) 4.0) 120 « «v Novi Cesti,kuroyci)(Qob) a 1 36 Jureček Dr. št.: Vědecké výsledky čsl. armády v Rusku a na Sibiři II. Gaurotes nigriventris n. sp. Cerambycidarum (Col) . . . . 25 Kheil N.: Melitaea maturna L. v Čechách (Lep.). . ... 24 Komárek Dr. Jul.: Kalamita mnišková a polyedrická nemoc DLR 6 « « « Nymphy českých jepic . . . NN u. Lokay Dr. Em.: Novi Staphylinidi palearkticti (Coe Me A « -« « Neuraphes carinatus Muls. mas. Dosud neznámý. (Golf) MA op NE LT SUR 83 « « « Stenichnus carpathicus n. sp. o SRE 73 ObenbergerDr. Jan: De novis un Rub Dollar speciebus I. . . : IAS. DU « «x Několik poznámek U- 99 Rambousek Dr. Fr.: Vědecké výsledky čsl. amet v RUE a na Sibiři. III. Noví Staphylinidi z vých. Sibiře (2. část.) (Col). . . 82 Roubal Jan: Dva koleopterologické příspěvky z Příbrami (Col.) . . 26 « « Šest nových „druhů /broulich (Col). 17969 « « Novi brouci pro českou zvířenu (Col) . . .. . . 87 « « O některých našich krascích (Col) . . . . MC due Soudek Dr. St: K variabilité mravencü Leptothorax (Hymni M Sterneck Dr.: Nová forma Epizeuxis Calvaria F. (Lep.) . . . . 35. $ á mal Jarom.: O některých nových a málo známých druzích Plecopter asijskosaustralskych . . . . EISEN LEVE SS Vimmer-Komärek: O larvách Stronskýck drihů: piephiratenie Pe oni dn o Cd «Uis M DL ME Zprávy. vyborové , , , i va |
Seznam zahraničních le each a a s nimiž Eee SENA
ČASOPIS
ČESKOSLOVENSKÉ SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKÉ
ACTA SOCIETATIS ENTOMOLOGICAE ČECHOSLOVENIAE.
ROČNÍK XVI. 1919.
REDAKČNÍ KOMITÉ :
ANT. VIMMER, © MUDr. EM. LOKAY, Ph. Dr. JULIUS KOMÁREK, Řed. N.M. KHEIL, Tech. Dr. ED. BAUDYŠ.
V PRAZE.
NÁKLADEM ČSL. SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKÉ. TISKEM ALBERTA MALÍŘE.
ias e jp
k M kr E
MAINS K ul
Obsah:
Albert H. F.: Neptis aceris v Čechách . ARS Baudyš Dr. E. a Vimmer Ant.: O hálkách a Halo ere na českých ostřicích . SUE Heyrovský Dr. Leo: Doplněk ke Klec Are českých broubd Komárek Dr. Jul.: Nymphy českých jepic . Lokay MUDr. Em.: Noví brouci pro českou faunu . « « « © Nové formy brouků z Čech . « « « Nové Staphylinidy palaearkticke . Obenberger Jan: O původu a výskytu krasců v oblasti sepas Ceskoslovenské Ad KN Ua PN OA ARIA UU RU ie Roubal Jan, Noví brouci čeští . QUE Sekera Dr. Em.: Památce ředitele Jana Sekery .
Srdinko J.: Příspěvek k znalosti života a vývoje Thyris fenestrella Sc.
Sámal Jarom.: Nemura arctica Ptrs. v Cechách . Vimmer Ant.: Prof. Frant. Klapálek .
SUL VOB K LOD OUR LOM PLYN S "UA US oa E í VL ji
MON COT
DENE NEM
DR EN S)
ENTOMOLOGICKÉ PŘÍRUČKY:
I. Jak hledáme, usmrcujeme a pro sbírky upravujeme |
Ey Napsali Lad. Duda,H.A.Joukl, Fr.Klapälek, A.Kubes, Dr.E. Lokay, Dr.K. Suic, Dr. I: Bzede
rn V. Vávra, A. Vim mer. S 28 vyobr. — Rozebráno.
II. Ceské síťnatky. Tingitidae. Frant. Muzik. (5 obrázků - v textu.) Kč 2:50, členové Kč 1:50, poštou 45 hal. vice. —
III. Kürovci v Cechách a na Moravě žijící. Rom. Formá- nek. (73 obr.) Kč 5-—, členové Kč 4—, poštou o 60h
více. IV. Evropští nosatci rodu Dorytomus Stephens. Rom. For- mánek. (1 obr. a tab.) Kč 4—, členové Kč 3:—, poš-
tou o 45 h vice.
V. Majky (Meloe Z.) zemí koruny České. Rom. Formá- nek. (9 obr.) — Rozebráno.
VI. Klíč k určování českých Bembidiin. A. Jedlička. (15 obr. v textu.) — Rozebráno.
VII. Evropští nosatci podčeledi Rhynchitinae. Rom. For- mánek. (S tab. tříbarvou.) Kč 5—, člen. Kč 4:—, poš- tou o 45 h více.
VIII. Seznam českého hmyzu dvoukřídlého. Ant. Vimmer. Kč 450, člen. Kč 3:20, poštou o 60 h více.
IX. České vodoměrky. Dr. Teyrovský. (S barevnou tab. |: a 28 obr.) Kč 13°—, člen. Kč 10:—, poštou o 60 h vice.
Stanovy České Společnosti Entomologické.
ČI. 3. Každy přítel studia entomologického, ať bydlí v zemích republiky
Československé čili nic, může se státi členem Společnosti. — Čl. 6. Činný člen platí předem roční příspěvek 40 Kč, studenti 20 Kč., splatný v Praze. Složí-li někdo jednou pro vždy do dvou let 500 Kč, stává se členem zaklá- dajícím. — ČI. 8. Každý člen má právo: Přednášeti, súčastňovati se rozprav i exkursí vědeckých, podávati referáty a literární práce k uveřejnění, dostávati časopis Společnosti bezplatně a jiné publikace Společnosti za ustanovenou cenu sníženou, používati knihovny a vědeckých pomůcek.
Dopisy a přihlášky členů přijímá Dr. Leo Heyrovský, Praha,
Jilská ul. 2, peníze Oldřich Sustera, Smíchov, Preslova 12,
výpůjčky knih Doc. Dr. Julius Komárek, Praha-Il., Karlov 8, rukopisy a korektury Dr. Fr. Rambousek, Praha-ll., 976.
MORAVSKO-SLEZSKÝ ODBOR. Dopisy a přihlášky členů: Dr. St. Soudek, asistent, Brno, v Černých Polích, peníze | Karel Mazura, Brno, Javorová 10. — Každý člen na Mo- |
ravě a ve Slezsku bydlící je členem odboru v Brně.
— -
| ENTOMOLOGICKÉ
| A CTA SOCIETATIS ENTOMOLOGICAE CECHOSLOVENIAE.
ROČNÍK XIX. 1922. ČÍSLO 1.— 2.
Duben (avril) 1922. REDAKČNÍ KOMITÉ:
ANT. VIMMER, Praha-Král. Vinohrady 592.
ar F. RAMBOUSEK, Ph. Dr. JUL. KOMÁREK, Praha-II., Havlíčkovo 32. Praha II., Karlov.
Ředitel N. M. KHEIL. Tech. Dr. ED. BAUDYŠ.
OBSAH:
Štěrba: Dorcadion Bureši n. sp. (Col. — 1. — Ant. Wimmer: Příspěvky 1etamorfose nékterych českých Anthomyii (Dipt.) — 3. — Rk.: Ředitel Al. Pro- zka + — 12. — Dr. J. Obenberger: Nebria castanea ssp. šumavica n ssp.
- A. Fleischer: Koleopterologické výzkumy a různé poznámky. — 14. — Ji O benberger: De novis Buprestidarum regionis palaearctiae speciebus II. Dr. Štěp. Jureček: Nebria false cognita e Caucaso centrali — 29. —
rastich: Mšice republiky československé, zvláště okolí ostravského. — 31.
Ep fe toto o P00000000000000000 000900000 5900909009900 0000000R09000090064 EEE:
" "TH 9. května, 13. června, 3. a 24. října, 14. listopadu, anii üt sn. Ent. QUE 12. prosince, valné shromáždění 23. ledna 1923.
* se v zoologickém ústavě české university na Karlově přesně o půl d. več. - Přátelské schůzky vždy v úterý (krom občas. schůzí) a obotu o 18. hod. v restaurantu Chocenského, Praha II., Růžová ul. 5 (blíže ošty). Přednáškové schůze odboru v Brně v kavárně „Slavie“ prvou každého měsíce, přátelské schůzky týdenní každé úterý "vždy o 20. hod.
v restauraci „Sokolského domu“ v Nové ulici.
kosí a původnost prací ručí spisovatel. - Příliš rozvláčné práce seznamy není možno publikovati. - K rukopisům přikládejte pod- dresy za účelem expedice korektur. - Pfipisoväni nových vet do -není přípustno, — Veškeré redakční záležitosti vyřizuje Dr. Frant. usek, správce výzk. ústavu cukrov. v Praze-Il., Havlíčkovo nám. 32.
énu časopisů sprostředkuje — pour l'échange du Bulletin s'adresser à e. ate Aaa Komárek, Prague fL, Karlov 2028. Rép. Tchécoslovague.
PE es
TE A
»
ENTOMOLOGICKÉ PŘÍRUČKY:
I. Jak hledáme, usmrcujeme a pro sbírky upravujeme
hmyz. Duda, Joukl, Klapálek, Kubes, Lokay,
Sulc, Uzel, Vávra, Vim mer. S 28 vyobr. — Rozebr.
II. České sitnatky. Tingitidae. Frant. Mužík. (5 obrázků v texta.) Kč 2:50, členové Kč 1:50, poštou 45 hal. více.
III. Kůrovci v Čechách a na Moravě žijící. Rom. Formá- nek. (73 obr.) Kč 5—, členové Kč 4—, porto 60 h.
IV. Evropští nosatci rodu Dorytomus Stephens. Rom. For- mánek. (1 obr. a tab.) Kč 4:—, člen Kč 3’—, porto 45 h.
V. Majky (Meloe Z.) zemí koruny České. Rom. Formá nek. (9 obr.) — Rozebráno. ;
VI. Klíč k určování českých Bembidiin. A. Jedlička. (15 obr. v textu.) — Rozebráno.
VII. Evropští nosatci podčeledi Rhynchitinae. R. Formá- nek. (S bar. tab.) Kč 5 —, čl. Kč 4:—, porto 45 h.
VII. Seznam českého hmyzu dvoukřídlého. Ant. Vim mer. Kč 4:50, člen. Kč 3:20, poštou o 60 h více.
IX. České vodoměrky. Dr. Teyrovský. (S barevnou tab. a 28 obr.) Kč 13:—, člen. Kč 10:—, poštou o 60 h vice.
X. O katastrofálním rozšíření zaviječe řepového. Dr. F. Rambousek. (Se 14 obrázky) Kč 5°—, člen Kč 3—, porto 50 h.
Stanovy České Společnosti Entomologické.
El. 3. Každy přítel studia entomologického, ať bydlí v zemích republiky Československé čili nic, může se státi členem Společnosti. — Čl. 6. Cinnÿ člen platí předem roční příspěvek 40 Kč, studenti 20 Kč., splatný v Praze. Složí-li někdo jednou pro vždy do dvou let 500 Kč, stává se členem zaklá- dajícím. — Cl. 8. Každý člen má právo: Přednášeti, súčastňovati se rozprav i exkursí vědeckých, podávati referáty a literární práce k uveřejnění, dostávati časopis Společnosti bezplatně a jiné publikace Společnosti za ustanovenou cenu sníženou, používati knihovny a vědeckých pomůcek.
Dopisy a přihlášky členů přijímá Dr. Leo Heyrovský, Praha,
Jilská ul. 2, peníze řed. J. Graf, Kr. Vinohrady, Korunní 105.
výpůjčky knih Doc. Dr. Julius Komárek, Praha-Il,, Karlov 8, rukopisy a korektury Dr. Fr. Rambousek, Praha-II., 976.
MORAVSKO-SLEZSKÝ ODBOR. Dopisy a přihlášky členů:
Dr. Št. Soudek, asistent, Brno, v Černých Polích, peníze
Karel Mazura, Brno, Javorová 10. — Každý člen na Mo- ravě a ve Slezsku bydlící je členem odboru v Brně.
D OE OKA R TE TE ASSA PR ES C AA
| j
LEE.
zn
i
. Lun
ous
ET
%
Ah
ČASOPIS
ČESKOSLOVENSKÉ SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKÉ
ACTA SOCIETATIS ENTOMOLOGICAE ČECHOSLOVENIAE. ROČNÍK XVIII. 1922.
DORCADION BURESI n. sp. (Col.) Popisuje F. Štěrba.
Toto Dorcadion | vyniká velikosti, krátkým, © mohutným tvarem těla a dosti nápadnou kresbou, blížíc se druhům stfedoasii- ským podrodu Compsodorcadion, a nedá se srovnati s některým z druhů evropských.
Brouk jest celý hustě plstnatý, toment svrchu je sametově černý s bělošedými páskami, spodina těla hustě bělošedě plstnatá.
2 c Hlava dosti veliká, bělošedě plstnatá, hrboly tykadlové a dvě
- * troihranné skvrny za očima Cerné sametově plstnaté, světlá páska střední züZuje se silně nazad a má ve středu jemnou, nazad prohlou-
. benou rýhu. Zadní část temene mírně klenutá. Tykadla sahající do tří čtvrtin krovek jsou celá černá, černou plstí porostlá. Stít jest tak dlouhý (4 mm), jak na základně široký, oble klenutý s ostrými, sil- nými trny postranními, jichž špice jsou poněkud vzhůru zahnuty. Spodina a strany štítu isou bělošedě plstnaté, 2 široké pásky podélné, na středu černě sametové, isou rozděleny úzkou šedobílou páskou, jež má uprostřed jemnou, nazad prohloubenou ryhu. Krovky jsou značně klenuté, třikrát delší štítu (12 mm), nazad silně rozšířené (7 mm), bez Cis. 1.—2. Duben (avril) 1922.
znatelných žeber, se základním tomentem sametově černým, Širokou páskou postranní, úzkou páskou ramenní a dvěma páskami hřbetními, z nichž vnější jest dvakrát tak široká jako vnitřní a spojena u základ- ny krovek s páskou ramenní, nazad pak jest zkrácena ve ‘a krovek a od předu nazad poněkud rozšířena; páska hřbetní vnitřní o polo- vině šířky pásky vnější, zúžuje se nazad a končí se o něco dale před špicí krovek. Ševní páska jest velmi úzká, Cárkovitá. Všechny pásky isou bělošedé. Prostor mezi páskou postranní a páskou ramenní jest silně vráscité tečkovaný. Nohy jsou krátké, hřmotné, holeně zadních nohou kratší stehen, černé, úplně pokryté bělošedou plstí, výřezy středních holení vně s hustým, černým kartáčkem černých chloupků. Chodidla svrchu isou bělošedě plstnatá, první článek chodidel zad- ních více než dvakráte delší článku čtvrtého. Spodina těla jest celá jako nohy, hustě béloSedé plstnatá, na spodině břicha jsou roztrou- šeně znatelny černé chloupky.
Samička jest o něco větší a širší než sameček, štít jest u základ- ny širší (45 mm) délky (4 mm), krovky jsou nazad rozšířenější (79 mm) než u samečka; kresba podobná, jen Černý sametový to- ment základní má odstín do hněda.
Mas long. 19:5 mm, lat. 7 mm. Femina long. 200 min, lat. 79 mm.
Párek, jenž laskavostí p. Dr. F. Rambouska mi byl k určení před- ložen, byl chycen p. Dr. Burešem, řed. musea v Sofii, a p. D. Héevem v Kirečlaru u Xanthi, v bývalém iižním Bulharsku (nyní Řecku), 30. března 1915.
Résumé:
Corps trapu entièrement revêtu de velouté noir; antennes et pattes noires, élytres convexes sans côtes avec quatre bandes longitu- dinales blanches, une bande épaisse latérale, une bande humérale étroite atteiznant la pointe des élytres, une bande dorsale externe unie avec la latérale à la base des élytres, plus large que la bande humérale, raccourcie à ?/ des élytrcs, une deuxième bande dorsale mince à peine % large que l'externe, aussi raccourcie, allant plus loin vers la pointe des élytres et enfin une bande suturale trés étroite.
Pronoium. convexe aussi large due long chez le mâle. plus large que long chez la femelle avec des épines latérales assez lon- gues et pointues, revêtu de velouté blanc avec deux larges bandes longitudinales veloutées noires, Elytres élargies en avant. Dessous du corps blanc grisátre avec des soies noires rares. Drosses tibiales noires.
Mále long. 19 mm, larg. 7 mm., femelle long. 20 mm, larg. 7:9 mm.Découvert par Mr. le Dr. J. Bureš, directeur du musée à Soiia, et Mr. D. Htchev a Kireëlar prés Xanthi en vielle Bulgarie (mainte- nant Gréce).
2
PŘÍSPĚVKY K METAMORFOSE NĚKTERÝCH ČESKÝCH ANTHOMYIÍ. (DIPT.)
Ant. Vimmer.
Paregle (Phorbia) radicum L. má dospělou larvu 6mm dlouhou, bílou, prosvitavou a dozadu se rozšiřující. Přední stigmata, prsto- vitě klanná, vybíhají v 13 pupenů. Dorsální segmenty tracheí splynuly, tako u všech muších strusek, ve 2 hlavní knieny. Oba spojuje vpředu i vzadu příčka (trachea anastom. transv. anter. a post.). Z hlavních kmenu vybíhají lateralni segmenty, z nicůž konec každého přirůstá k počátku předcházejícího. Z těch odnožují trachee viscerální, vent- rální a pleurální.
Tak zvané antenny (obr. 1., a.) isou krátké papilly, přisedající ke knoflikovitému základu. Palpi, prozatím tak nazvané, podobají se jednočlenné bradavce obrysu okrouhlého (obr. 1., p.), kteráž má na temeni dva mikroskopické, hmatové hrbolky.
Pozoruie-li se drobnohledem zadní konec těla, pozná se, že je mírně a šikmo jakoby uťatý. Tím vzniká políčko pro zadní stigmata, kteráž se usadila v horní třetině políčka. Toto zdobí při pokraii 6 vý- běžků (obr. 2.), z nichž prvé dva isou jednoduché, ostatní pak 4 ve dvě části rozeklané, takže lze napočítati 2 + 8 čípků okolo stigma- tického políčka. Každý čípek končí hmatovou papillou; larva může jei svaly dovnitř zatáhnouti.
Na spodní straně těla vidíme, že každý článek mimo prvé tři je opatřen pošinovacím hrbolkem (obr. 3., hr.). Z hrbolků vynikaií ostníčky, pomocí jichž se larva snadno opírá. Poslední článek těla má obrubu z těchže deseti výběžků jako stigmatické políčko (obr 4.), nad řití (ř) však sedí ještě 3 hrbolky; konečně zdola dobře je viděti též po výběžku postranním na předposledním kroužku.
Háčky (obr. 5. h.) na cephalothoracalním skeletu mění se dle stadia larvy. Mladé larvy mají háčky jednoduché (obr. 5.), na háčcích II. stadia vynikají zoubky (obr. 6.), kdežto háčky III. stadia jsou opět bezzubé (obr. 7.), avšak proti háčkům I. stadia široké, u špičky za- hnuté a dole porozšířené. Laloky, které nesou antenny a palpy, a k nimž jsou háčky připojeny, mail na vnitřním koutě, vytvořeném stykem laloků, rýhování, jež snad usměrňuie proud šťáv k ústům (OES LET).
Slinné žlázy (obr. 8.) isou moliutné vaky z tkaniva buněčného, které se povlovně, jak známo, mění ve vývody tím, že sekreční buňky se zmenšují a nabývají tvaru epithelu hypodermálního. Tyto buňky vylučují chitinovou intimu. Když se oba vývody spojí v je- diný dlouhý slinovod, podobá se tento neobyčejrě trachealní větví (obr. 8. sl), neboť má uvnitř chitinovou intimu a zevně peritoneum s buňkami rozsetými. :
Malpighické žlázy jsou jako obyčejně 4 a nitkovité, nikoli va- kovité. Bezprostředně před ústím srůstají dvě a dvě v jediný vývod (obr. 9.). Sekret (obr. 10. s.) jejich jest jemně zrněný.
Paregle radicum L.v larví podobě ničila v hojné míře kořínky kvě- táku v zahradě pomologického ústavu v Troji. Je tedy ektopara- sitem karfiolu. Objevila se v hojném počtu po hnojivu ze stok. Soudí- me, že původní potravou larvy Saprophytické isou hnijící látky. Dostane-li se do země, kde je množství kořínků, vydávajících určitý zápach, pustí se i do nich; stává se tak příležitostným, avšak ne- bezpečným škůdcem.
Někteří autoři jsou naklonění myšlence považovati druhy ra- dicum L. a snad i brassicae za synonyma druhu spreta Mg. Avšak imago radicum L. liší se od druhu spreta Mg. dosti nápadně za- dečkem, hrudí i hlavou ©. Mimo to larva druhu spreta Mg. má v I. stadiu delší háčky příústní než radicum, III. stadium pak se liší krat- šími a na konci méně zahnutými háčky od radicum.
Jako ničily larvy kořínky květáku, tak mohou také ničiti ko- řínky ostatních plemen kapusty zelné. V záhonech ředkvičkových také zle radivaii.
Pegomyia nigritarsis Ztt. Larva slonovinově nažloutlá, průsvitná, miniruje v listech ruliku (Atropa belladona L.). V květnu objevuii se neimladší larvy, které se vylouply z vajíček snesených na jaře. Samičky vylihly se z kukel přezimujících. V mině bývají i dvě larvy současně.
A) Neimladší larva, již se podařilo nalézti, byla 15 min dlouhá. Článek hlavy (obr. 11. cp.) ie kuželovitý a vybíhá ve 4 čípky. je oddělen od prvého článku hrudního zřetelnou klikatou rýhou. Prvý článek se vpředu poněkud zaškrcuie, takže jeho přední Cast s člán- kem havy napodobuje hlavu larvy. Uprostřed prvého článku sedí štětinky sestavené v příční řadu. Druhý článek nese 2, třetí 3, čtvrtý a pátý opět 2 řady štětinek. Na VI. a VII. článku jest viděti citové dvoičlenné papily (obr. 12. pp.). VIII., IX. a X. článek zdobí opět 2 řady štětinek. XI. článek rozšiřuje se laločnatě a odděluje se zřetelně od X. článku. Rozbíhá se v šestero lalůčků, které se na pokraii jeví jako 6 vroubků (obr. 13.).
Cephalopharyngealní schránka odlišuje se od téže u larev star- ších. Jest to vak (obr. 11.) z měkkého chitinu, na němž jsou příští vertikální lamelly horní naznaceny tmavými obloučky z hustšího chi- tinu, vnitřní jejich konce prodlužují se v sotva patrné tyčinky na stěně vaku. Vertikální lamelly spodní se právě také vyvinují, takže lze jejich obrys stěží sledovati. Ze zchitinisovaných oblouků vybíhá po uzdičce nahoře a dole (obr. 11. un. ud.), z nichž vznikne přední a spojovací článek schránky.
Dorsální část tracheální soustavy záleží ze dvou hlavních kmenů ‘obr. 11. tr. 1.), otevřených předními a zadními stigmaty. Přední
5
_— So
73
—
stigmata jsou posud. jenom jednoduchou vchlípeninou, jak ii popsal Fr. Tólg na larvé Billaea pectinata Mg Ke vchlí- peniné bezprostředně se připojuje trachea. Hlavní kmeny spojuje přední a zadní příčka (obr. 11. t. a., obr. 13. t. p.). Z přední příčky odvétvuie se vpravo a vlevo po mocné větvi hlavy (trachea cephalica dorsalis, obr. 11. c. d.). — Vlastně dle ponětí morioiogického je tra- chea cephalica dorsal. částí segmentu trachealního, který počíná předním stigmatem, obrací se kupředu a vniká do přední Části těla larvího. Příčkou tedy jest jen střední Část její od trachee hlavy k tra- chei hlavy. Z oblouku stigmatického vybíhá do přední části těla tra- chea pleurální, která zásobuje vzduchem pleury I. čl. těla. Z trachee pro hlavu odnoZuie trachea pharyngealis (obr. 11. ph.), kteráž se rozvětvuje po pharyngu. Ventrální část tracheální soustavy má příčky (trachea anastom. transversa ventral.), toliko v I. a v 2. Cl. tělním (obr. 11. t. v.). Z prvé z nich vybíhá větev dopředu těla jako trachea cephalica ventral (obr. 11. cv.).
B. Druhé stadium larví az 6 mm dlouhé má jiz ráz larvy dospělé. Jedenáctičlenné tělo ie vpředu úzké, vzadu rozšířené. Po- slední článek na pokraji zdobí 4 hrboiky (obr. 14.). Anální lalok (obr. 15.) ie trojčlenný. Přední stigmata (obr. 16.) nesou 9 a 9 pupenů, zadní mají již 2 pupeny s ostiemi. Citové papilly a stětiny na povrchu těla úplně zanikly. O cephalopharyngeälni schránku (obr. 17.) opírají se příústní háčky, zhruba tvaru trojúhelníkového, velmi široké, opatřené pěti zoubky (obr. 17. z.). Vlastní schránka hltanová (cephalopharyn- geální) vyznačuje se poměrně dlouhým krékem (obr. 17. k.), k němuž připojuje se spojovací článek (obr. 17. él.) skoro válcovitý. Pod jeho hrbolkem (h.) ústí da pharyngu společný slinovod. Laterální sklerity (obr. 17. sk.) míří od spojovacího článku k háčkům. Horní vertikální lamelly (hl.) s počátku široké a nahoře zaokrouhlené, náhle se züzuii tyčinkovitě. Dolní (dl.) jsou široké, ke konci lopatkovitě porozšířené, v horním rohu mají vykroienou skulinu okrouhlou. Na dně pharyngu, ienž prochází schránkou, táhne se soustava z osmi chitinovych listen. již Batelli nazval fanonifaryngei (obr. 18. in). Mají je všecky v tomto článku popisované larvy.
Zažívací roura (obr. 19.) vyniká délkou, proto tvoří několik kliček v těle. S počátku jest obsah její zbarven chlorofylem zeleně, v dalších odstavcích se chlorofyl již rozkládá a zůstává z něho jen barvivo žluté, proto má další část zažívací roury barvu žlutou. Oesopliagus vchlipuie se do proventriculu (obr. 20.), jako u všech larev muších z podřádu Cyclorrhapha, jenže ne takovou měrou, aby vchlípenina tvořila ventil, skoro celý žaludek vyplňující. Do vakovitého ventri- culu ústí 4 jaterní váčky, ieiichž pletivo ie buněčnaté (obr. 20. iv.).
Slinné žlázy (glandulae sal.) leží v těle jako dva tlusté vaky zahnuté v podobě U. Mikroskopická skladba jejich neliší se ničím od téže u Paregle radicum. Společný ieiich slinovod ústí do pharyngu
ó
pod hrbolkem schránky, iak bylo již vpředu naznačeno. Také 4 mal- phigické žlázy neliší se mikroskopicky ani makroskopicky od těhže druhů radicum, jenže mají 2 a 2 o trochu delší společné vývody. Vý- vod u radicum má délku rovnou tloušťce, u nigritarsis rovnou dvěma šířkám.
Tracheální scustavu tvoří dvě mohutné větve hřbetní (dorsální), otevřené toliko předními a zadninı stigmaty. Přední stigmata maif na krátké plstové komoře po 9 pupenech (obr. 16.). Zadní, vzdálená od sebe o 2 své průměry. sedí na komoře kratší (obr. 16. a.). Obě hlavní větve (trachea anastom. longit. dorsal.) spojuje vpředu poblíž stigmat tlustá příčka (trachea anastom. transversalis dorsalis anter.), vzadu pak před stigmaty druhá (trachea anastom. transver. dorsal. poster., obr. 21. pri, prz). Mimo tyto dvě přímé příčky spojeny jsou hlavní větve ještě sedmi křivolakými příčkami tenkými (obr. 21. td.), z nichž vybíhají větvičky keřovité (obr. 21. dr.) čili dendritické. Tyto opatřují vzduchem hypodermis a podkožní svaly. Přední příčka vysílá do segmentu hlavy větev, trachea cephalica dorsal. (obr. 21. c. d.) Celý dlouhý stigm. oblouk, část příčky až k trach. ceph. a tato celá tvoří morfologický jediný segment tracheální.
Z každé hlavní větve vyrůstá 8 obloukovitých větví (obr. 21. o.), kteréž již řadím k ventrální části tracheální soustavy, ač mohly by se zváti také laterální částí. Oblouk zadní koncem svým srůstá s počátkem oblouku předního, tedy 8. oblouk (počínaje u zadních stigmat) se 7., tento se 6. atd., až 1. teprve srůstá s větví zvanou trachea cephal. ventral.
Poslední oblouky před ústím do vzdušnice hlavy spojuje ie- diná ventrální příčka (obr. 21. tv. trach. anastom. transv. ventral.). Tato vysílá do zredukovaré bříšní pásky nervové dvě tracheální větve, jež se zovou trachea cerebral. ventral. (obr. 22. cb. v.). Obě zásobují výhradně přední laloky, pásky, které odpovídají ganglionu supravesophagealnímu. Další splynulyně ganglií přinášejí vzduch větvice ventrální (obr. 22. tr.), kteréž odnožují z větví viscerálních; nazývám je větvemi gangliovÿmi (trachea neuralis). Segmenty ventrální vysílají do pleur ventrálních po větvi pleuralní (obr. 21. pl. v.). Tyto vybíhají hned z počátku segmentu, asi z pro- středku jeho vyrůstá trachea visceralní (obr. 21. vis.), kteráž se prodlužuje, oplétá přilehlou část zažívací roury a dosahuie větvička- mi až k pásce nervové.
V těle II. stadia nalezl isem mrtvou larvu parasita, jejíž náčrt předvádím vyobrazením 23,
C. Třetí stadium liší se od druhého větší délkou (měří až 8 mm), 3 pupeny na zadních stigmatech a pfitistnimi háčky bez zoubků.
9
D. Kukla (obr. 24. A). Larvy zakuklují se v prvé polovině června, neboť jsem ie sbíral od 6. do 16. Mouchy opouštějí kuklu průměrně za 14 dní.
Cervenohnédá kukla měří na délku 5 mm, na Sirku 2 mm. Je válcovité protáhlá, prvé 3 články má užší ostatních. Vchlípení článků hlavy zanechalo na 1. čl. stopu okrouhlou, Svem ve dvě půlky roz- dělenou (obr. 24. E), do středu proláklou. Vzájemná vzdálenost před- ních stigmat rovná se délce prvého článku. Zadní stigmata isou navzájem vzdálena o 2 své průměry (21. C), k hrbolku řitnímu Ize naměřiti od stigmat 32X vzájemnou vzdálenost stigmat. Stopa otvoru řitního zůstala na kukle v podobě černohnědého Svu, k ně- muž přiléhají 2 zchitinisované papilly (obr. 24. D).
Otevrou-li se puparia prvého dne po kuklení, Ize ziistiti v nymié celou zažívací rouru, ale posetou imaginalními terčky. Ve slinných žlazách dělí se jádra ve shluky zrnéček i hranice jader v tukových tělesích mizí. Na těch se zievuje změna neidrive a nejnápadněli. Prvá podlehnou procesu metamarphosy iako pletivo vyživovací.Břišní nervová páska i s nervy je skoro nezměněna, toliko nervům přibývá iader buněčných. Prvého dne byly jemné trachee a malphigické žlázy nezménény. Ba dokonce v nymphë ještě byly hiavni kmeny spojeny s příčkami.
Druhého dne byla tuková tělesa ve mnohem větším rozpadu, než dne 1. Na kapillarách tracheí vzrostl počet buněk v peritoneu (v tunice), intima se porušila, rozleptávala a rozpouštěla.
Než se vychlípí Z nymphy hlava imaga, prasknou hlavní větve tracheální a vytáhnou se z nymphy mocným stažením se této.
Pegomyia coniormis Fall. ( Neidl.)
Larvu této Anthomyie vyobrazil iiZ Farsky, pozdéii Vimmer zel. Proto uvedu tuto jen doplňky po stručném opakování star- věcí.
Larvy vyZiraii listy řepy cukrové.
Il. stadium (obr. 25. A, B, C) má barvu žlutou s nádechem do hněda. Přední dvojlaločnatá stigmata rozprostírají se véjirovité. Každý lalok nese až po 11 pupenech dýchacích. Od barvy těla ostře se odlišují zadní stigmata svojí červenohnědou barvou. Vzdá- lenost mezi nimi měří 4 šířky (průměry) jediného stigmatu. Na vrásčitém těle Ize ztěžka počítati články; rozeznává se jich i s hla- vou 12. Články zadečku nesou na břišní straně pošinovací hrbolky. Pozoruje-li se ventralní strana posledního článku, objeví se na jeho vnějším obvodu 6 lalůčků, z nichž dva prostřední jsou brvité. Za prostředkem článku ústí fit, okolo níž isou 4 řitní hrbolky. Dorsální strana posledního článku nese 2 zadní stigmata, na okraii jest vi- děti opět 6 lalůčků a mezi stigmaty 2 hrbolky. Tak zvaná makadla
10
un a AS
a tykadla maií tvar u larev Anthomyii obvyklý ; oba páry jsou dvoj- členné.
Příústní háčky (obr. 26. h) podobají se těmže u larvy Pegom. nigritarsis; nejsou však u kořene tak široké a trochu jinak ozubené. U larvy coniormis jsou dva neihořejší zoubky skoro stejně dlouhé, třetí, od nich vzdálenější, neliší se od horních dvou délkou; pak následuje 4. zoubek delší a po něm 5. krátký (obr. 27. A, B). U larvy Peg. nigritarsis Ztt. jest nejvyšší zoubek nejdelší, druhý menší, 3. ještě menší, 4. a 5. jako u conformis. U této bývá někdy dolní (pátý) zoubek výminkou rozeklaný, pak je počet zoubků 6 (obr. 27. B). Schránka cephalopharyngealní (obr. 26.) liší se jen nepatrně od téže u larvy Peg. nigritarsis: spodní vertikalní lamelly její mají konečnou šířku rovnou délce (měřeno na horní hraně!), kdežto u conformis tato šířka je o 4 kratší délky.
Mezi článkem hlavy a prvým kroužkem hrudi ležící článek Newportüv maji všecky larvy Pezomyií poset skupinkami háčků (obr. 26. Nv.), jež se řadí až v 10 řad. Konec kroužků, prvým po- čínaie, zdobí pásky složené z podobných ostníčků jako jsou na Newportovu článku. Na břišní straně mění se tvto v krátké háčkovité štětinky, uzpůsobené i tvarem i rozlohou pro plížení se.
Il. stadiu m. Některé části tohoto stadia bývají již připraveny ve stadiu druhém před svlékáním. Pravidlem isou to příústní háčky a Pupeny prvých stigmat. Dospělá stadia vyznačují se 3 pupeny na zadních stigmatech a příústními háčky o jediném zoubku.
Larvy hlodají v listech buráku od poloviny května do Června. Okolo 9. června nalézá sběratel samé larvy II. stupně, v polovině měsíce vyskytují se larvy dospělé. Koncem června, pravidlem však až počátkem července, líhne se již letní generace muší.
V listech buráku tvoří larvy podkopěnky (miny) široké, pu- chýřkovité, nikoli chodbičkovité. Poněvadž se larvy při hlodání se- tkávají, spojují se miny v jednu velikou, proto zdá se, že mina hostí několik larev.
Je-li napaden list několika larvami, žloutne, vadne, odpadne, nebyl-li véas utržen a zkrmen. Menší miny, když je larva opustila, ziizvují, pletivo regeneruje a list zahojen, dále vzrůstá.
V některých listech larvy hynou, sotva že povyrostly. Na za- schlých larvách nebylo možno ziistiti příčinu smrti. Mikroskopické houby, které jsem v larvách nalezl, mohly vniknouti do nich až po smrti.
Při hlodání stočí larvy přední část těla tak, aby háčky nabyly polohy horizontální. V přirozené poloze (vertikální) háčků nemohly by tyto rušiti buněčných pletiv listů. Roztrhané pletivo hodně šťav- naté larva polyká. O nějakém kousání nelze mluviti poněvadž larvy nemají ani rudimentü kousacích ústrotů.
H
Chortophila sepia Mg. (Adia sepia Mg.). V měsíci dubnu (17.) nalezl jsem v lesích dobřichovických za kůrou pařezu smrkového několik kukel, z nichž se koncem května vylíhly květilky, Chortophila sepia. Následujícího roku zavítal jsem do těch míst počátkem dubna. abych získal larvy, ale marně. Proto popisuji toliko kuklu (obr. 28. AG.)
Tato měří na délku 5 mm, na šířku 12 mm. Tvaru jest více vál- covitého než vejčitého. Přední i zadní stigmata larví poněkud více z těla vyčnívají nežli u ostatních Anthomyii, takže jsou při pohledu shora zřetelně viděti (obr. 28. B.). Na ventrální straně vyníká cephalo- pharyngeälni schránka, tmavý anus s dvěma svétleiSími papillami (ovšem zchitinovanými) a valem obklíčené stigmatické políčko.
Při pohledu frontálním a přiměřeném zvětšení jeví se stigma- . tické políčko skoro kruhovitým. Ze zřetelného valu (obr. 28. C.), vy- nikají nahoře 2 a na stranách po 3 papillách. Vroubí je tedy celkem 8 papill. Právě nad řití (anus) je políčko velmi mělce vykrojeno. Vzdálenost mezi oběma zadními stigmaty rovná se průměru jediného stigmatu. Šev (obr. 28. A. š.), dle něhož víčko praskne, viděti lze zřetelně uprostřed 4. článku na spodní (ventrální) části těla. Kukla má celkem 11 článků viditelných.
Hydrophoria divisa Mg. Od svého přítele, p. škol. rady Hart- manna, obdržel jsem v Česk. Spol. Entom. mrtvé housenky motýla - Spilosoma fuliginosa, v nichž byla soudečkovitá puparia muší. Vy- preparovav z několika puparií nymfy, poznal jsem, že patří mouse Hydrophoria divisa Mg. Puparium je vskutku veičité, neboť na délku měří 5 mm, na šířku 3 mm (obr. 29. A.). Přední, dosti zřetelná stigma- ta jsou tak daleko od sebe pošinuta, že vzdálenost mezi nimi je větší než délka 1. článku. Na kukle možno napočítati 11 kroužků (článků). Zadní stigmata (obr. 29. B.) pošinula se navzájem dosti blízko, takže vzdálenost mezi nimi neměří ani průměr stigmatu. Pod stigmaty vy- vinul se lesklý rýhovaný hrbolek, jenž je od stigmat vzdálen asi o 1% jejich průměru. Hrbolek je skoro měsíčitý. (Příště konec.)
Red. Al. Procházka f.
Dne 19. února t. r. zemřel náhle, byv raněn mrtvicí po vyčerpá- vajícím výletu lyžařském ve Vrchlabí náš dlouholetý člen a ředitel cukrovaru pardubického p. Alois Procházka. Narodil se 27. dubna 1874 v Rakovníku, kde vystudoval reálku. Po ukončených studiích na technice působil v cukrovarech: Jičinském, cerhenickém, v Klo- bukách a posléze v Pardubicích. Již od mládí zabýval se studiem coleopter a zúčastnil se krajinské výstavy lesnické a hospodářské svými sbírkami, začež dostal diplom uznání. Jeho vzorná praeparace byla známou, a byl pro svoji milou povahu mezi námi velmi oblíben. Mimo svá působiště sbíral též v Bosně a v Dalmacii; také věnoval pozornost Slovensku, naposledy sbíral. loňského roku v Tatrách.
Čest budiž jeho památce! Rk.
NEBRIA CASTANEA SSP. ŠUMAVICA M. N. SSP.
Dr. Jan Obenberger.
. V Reiterově »Faune Germania« I. pg. 94. vyslovuje autor určité pochybnosti o výskytu druhu N. castanea Bon. v zemích sudetských. V létě r. 1920 vypravil jsem se na vícedenní exkursi na Šumavu, a tu podařilo se mi nalézti na Jezerní stěně přes třicet kusů Nebrie, ze- vnějškem velmi podobné zmíněnému druhu. Vyskytovala se v hlu- bokých štěrbinách skalních, pod zřícenými balvany, na mistech, kde v hlubokých zákoutích ještě tehdy (v srpnu) zachovaly se stopy sněhu. Pouze po větších deštích nalézal jsem ojedinělé kusy pod vy- plavenými většími kameny na cestě. Celkem možno říci, že byla velmi vzácnou — zmíněné kusy byly chytány v době mého deseti- denního pobytu na Spičáku. — Výskyt tento jest zoogeograficky velmi zajímavý z toho důvodu, že druh tento byl dosud znám téměř výlučně z Alp. odkud popsán, hlavně z jižní jich Části, řada charakte- ristických ras. Typickou formu sbíral jsem svého času ve vysokých Taurách ve větším počtu kusů. Uvážíme-li velmi různé geologické stáří Alp a mašivu sudetského, tu je jasno, proč Reitter důvodně po- chyboval o výskytu druhu toho u nás.
Když isem doma srovnával přinesené kusy S materiálem alp- ským své sbírky, tu shledal jsem k svému překvapení, že Šumavské kusy přináleží zvláštní, charakteristické rase, kterou nazval isem N. castanea ssp. Sumavica.
Patria: Šumava: Jezerní Stěna, srpen 1920.
Od druhu typického liší se těmito znaky:
1. Třetí článek tykadel jest téměř dvakráte delší než druhý (u typické formy ie ztěží 1'Skráte delší než druhý článek).
2. Štít je uprostřed delší, je méně široky, vpředu slaběji vykrojený, přední rohy éní jen velmi slabě dopředu. postranní kraj je mírněji prohnutý, krátce
T
N. castanea Castanea liroceny a Cni jen nepatrně dozadu. Bon. Sumav.n. ssp.
3. Krovky isou v zadní třetině nejširší, odtud dopředu daleko silněii a v ploché křivce zúženy, ramena jsou slabéii zaokrouhlena. Rýhy krovečné jsou daleko jemnější a méně vtisklé, daleko řidčeji tečkovány. Mezirýží isou úplně plochá.
4. Penis (viz obr.). je dosti odchylný, daleko méně chitinosní, slaběii prohnutý a méně hákovitý.
Pendant mon séiour en août 1920 A Šumava (Bohéme mer.) j'ai eu l'occasion de retrouver une trentaine d'exemplaires de N. casta- nea Bon. Reitter (Fauna Germanica I. pg. 94) ne voulant pas croire à la présence de cette espéce dans les pays sudetiques. En compa-
10 10
rant diverses coupes géologiques des pays sudetiques et des Alpes, Oll cette espèce est par places assez commune, on comprendra Vimportance zoogéographique de la forme présente, qui est une sousespěce bien caractérisée pour laquelle ie propose le nom Nebria castanea ssp. šumávica m. n. ssp.
Cette forme, trouvée par moi à Jezerní Stěna (Šumava), oů elle semble être rare, difére de la torme typique, que je possède en nombre des diverses montagnes des Alpes, par les caractères suivants:
1. Troisième article des antennes presque deux îois plus tong que le deuxième (chez la forme typique il est environ 1'/» fois plus long que le deuxiéme.
2. Corselet plus long au milicu et moins échancré en avant; les angles antérieurs beaucoup moins saillants en avant: les marges latérales moins sinuées, la plus grande largeur un peu avant le milieu. Les angles postérieurs sont moins aigus et beaucoup moins saillants en arriére.
3. La taille est plus svelte, les élytres sont subplans, ayant la plus grande largeur dans le tiers posteriéur, plus atténués en ligne beaucoup plus faiblement arrondie en avant, avec l'angle humérai plus faiblement arrondi. Les stries élytrales sont beaucoup plus iines et beaucoup moins imprimées, avec une ponctuation plus fine eti beaucoup moins serrée. Les interstries sont plans.
4. Le penis est un peu modifié, beaucoup moins chitinisé et plus faiblement courbé.
KOLEOPTEROLOGICKÉ VÝZKUMY A RŮZNÉ POZNÁMKY.
(Explorations et diverses notices coleoptérologiques.) MUDr. Antonín Fleischer v Brně.
I. Aberrace tesaříka Stenochorus quercus Goeze, popsané z ji- ných zemí, isou též u nás. Letošního roku podařilo se mně, bratrů Josefovi a p. Mazurovi nasbírati více než 150 exemplářů Toxotus quercus v Pouzřanech. Vyletoval v polovici června z dubového lesa na paseku přiléhající a pářil se výhradně na květech keře »Cornus sanguinea«.
a) velkou většinu nasbíraných brouků tvori samečci Černí, s vice méně velkou červenou skvrnou na ramenech a červenými břišními kroužky; je to typická forma samečků.
b) jako předešlý, ale okrai krovek celý žlutý; forma popsána z Rakous 2 exempláře samečků; a. marginatus Kr.
14
c) břicho černé, krovky celé žluté; isou to vlasně normální sa- mičky, řidší samečků; a. dispar Panz.
d) jako předešlý, ale kolem štítku více méně velká černá skvrna 4 exempláře); popsán z Turecka; a. scuteliaris Kr.
e) iako normální samička, ale špička krovek ve více méně velké šířce černá (1 exemplar) popsán z údolí Araxes; a. Subapicalis Reitt.
f) černá skvrna kolem štítku prodlužuje se v pásek (1 ex.); popsán z údolí Araxes; a. discoideus Reitt.
¢) černá skvrna na špici krovek prodlužuje se v pásek sahající az do středu krovek; jedinec popsaný z údolí Araxesu v Kavkazu; a. subvittatus Reitt.
h) brouk celý černý, popsaný z okolí brněnského a. unicolor Fleischer.
i) jako předešlý, ale okraj špičky krovek žlutý: 1 ex. popsaný z údolí Araxes; a subapicalis Reitt.
Zajisté naleznou se i u jiných druhu aberrace, popsané z růz- ných cizích zemí, též u nás, podaří-li se nám sbírati některý druh hromadně na jednom místě.
il. Leptura pubescens Fabr. a. basipuactata m. Elytris rubro- testaceis, ad basim cum macula nigra. Krovky žluté, jako u ab. auri- ilua Reitt., avšak vpředu na krovkách pod jich kořenem poněkud blíže ke štítku Cerna skvrna. Aberraci tu dlužno poimenovati, jelikož všechny Leptury s jednou černou skvrnou na krovkách, na př. ta- mější tesserula maií tuto skvrnu uprostřed krovek.
Sbíral s ostatními formami p. prof. Zavřel v údolí Bílého Potoka (Gemerská župa), kde byl brouk hoiny na světech tavolnika jilmo- listého (Spiraea ulmaria).
Ill. Xyletinus ornatus Germ. a. atricornis tu. Krásného a dosud jen z ruských stepí a jižních Uher známého brouka sbírali isme s bratrem Dr. Josefem a pp. Trojanem, Mazurou a Steiskalem již po 3 roky dosti čelně na kopci u Pouzřan, významném svou zvláštní stepní florou i faunou, nejčastěji na trávě Stipa graliana. Jelikož isme sbírali na počátku výhradně jen samečky a tito se nesrovnávali úplně s popisem Reitterovým v tabulkách k určování Anoibidů z r. 1901 str. 30., kde výslovně Reitter udává, že tykadla, holeně a tarsy isou světlé, ale u naší formy černé; poslal jsem. mu je tehdy pro Srovnání s typem. Reitter však již tenkráte svou sbírku neměl, takže srovnání bylo nemožné, ale tvrdil, Ze se nemohl mýliti a Ze moravský brouk musí býti zvláštní aberrací, kterou dlužno poimenovati, a po- jmenoval jsem ji tudíž a. atricormis mas m.
Náhodou nase! jsem později brouka spářeného a přišel tak ku překvapujícímu výsledku. Zbarvení samečku je totiž u nás konstantní, ale samičky, kterých jsme později nalezli vice exemplářů, jsou různě zbarvené.
15
Samečci, kteří maií na hrebenovitych tykadlech mnohem delší jednotlivé výběžky a delší poslední článek než samičky, isou vesměs černí, mají jen holeně a zvláště kolena vice inené hnědá a vzadu před špičkou krovek dobře olhranicenou větší nebo mensi Červenou skvrnu. Normální samičky mají buď celý štít Cervenohnedy, neb uprostřed černý a po straiách Cervenohnédy, první Článek tykadel černý, ostatní články isou čím dále ku špičce světleji hnědé, aZ Zluié; nohy žlutohnědé; místo červené skvrny před špičkou krovek jest celá špička nepravidelně, červenožlutě lemovaná; šev krovečný jest pravi- delně hnědý. Tuto normální samičku nazval Reitter a. purpuricolis. Výjimečně jest celý povrch hnědý, a ien špička světlejší, a. sericeus Mor., aneb jest celý povrch více méně hnědy, a jen hlava tinavší a. rufus Schilsky.
V katalogu dlužno poopraviti pořad aberraci následovně:
Xyletinus ornatus Gern. Ross. Hung.
© purpuricolis Reitt . . Ross. Hung., Sloven., Moravia a. 9 sericens Moravitz = " E A a. 9 rufus Schilsky x : : a. cf atricornis Fleischer. . Moravia.
IV. Rovněž na Pouzřanském kopci i iinde v okolí Brna našel isem spářený druh Xyletinus ater Panz, a shledal, že normální samičky mají nohy. tvkadla, přední okrai štítu a krovečný Sev Červeno- hnědý; články chodidel jsou kratší než u samečků. Samičku popsal Schilsky jako zvláštní druh, a jest tudíž druh brevitarsis Schilsky normální samička druhu ater.
V. Agrilus albogularis ab. tenebrosus mi. Supra totus obscure purpureus. Na vrchu Pouzfanském sbíral isem též s brněnskými sběrateli četně krasce Agrilus albogularis na různých stepních kvě- tinách; bratr Josef našel krásnou aberraci, která má celý povrch tmavonachově zbarvený a vespod jest zelenémodra.
VI. Variabilita Liodes badia Sturm. V četném materiálu tohoto v naší republice obyčeiného Lioda z Čech jsou tečky v řádcích na krovkách poměrně male, zvláště ve vnitřních řádcích; jen tečky v postranních řádcích isou větší; kdežto u téhož druhu, poslaného ze severního Německa a zvláště z okolí Berlína, isou tečky i v pro- středních řádcích poměrně veliké a pravidelněji postavené; tato lokální raga zasluhuje býti pojmenovanou v. fortepunctata m., striis fortissime punctatis. Naopak jsou individua k určení ze Španělska zaslaná ve vnitřních řádcích na krovkách nápadně až neznatelně tečkovaná. Mají též štít dopředu znatelnéii zuzeny a isou celkem menší našich. Pri tak měnivém druhu nestačí tyto znaky ku sta- novení zvláštního druhu, neb i u nás naideme malá individua 1°2 mm, kdežto největší dosahují délky 24 mm. Jest to nanejvýše jižní lokální raca v. hispanica m. — striis laevipunctatis.
16
VIL Poznámka k variabilitě Liodinů.
Všechny druhy rodu Liodes a i jiných rodů Liodinů patří k broukům co do velikosti, tvaru holení zadních noh u samečků i co do skulptury a barvy velmi měnivým. Larvy brouků těchto. Ziii totiž na plísní kořenů rostlin a vyrostou dle toho, jaké stanoviště rostlina, hlavně jahodové trsy, mají. Při nedostatečné vlhkosti plísně se netvoří a larvy při nedostatečné výživě nevyrostou normálně, musí se předčasně zakuklit a povstanou zakrnělé formy; pozorová- no hlavně letos při veimi suchém počasí. Proto je to naprosto ne- správné popisovati nějaký druh dle jedince. Všechny domnělé dru- hy, poslané i ku přezkoušení, osvědčily se jako staré, dobře zná- mé druhy. Takových popisů nelze vůbec uznati. Popis Liod. cvrtu- sina Roubal shoduje se úplně se znaky samiček Liodes pallens Sturm. Tyto isou silně klenuté, kyie krátkých tykadel jsou buď tmavší neb světložluté; na krátkých nohách mají holeně skorem stejný tvar iako Cyrtusy, u Liod. pallens jest zpravidla 3. řádek teček na krovkách vně vybočen, avšak mnohdy jest skorem úplně rovný. Liod. pallens je druh v Haliči místy u potoků, zvláště hor- ských, dosti četný. Dle mého posudku je domnělý druh L. cyrtusina Roubal = pallens Sturm. samička.
VIII. Z množství nasbíraného materiálu variety Mordella aculeata v. vestita Em. v okolí Brna a jižní Moravě, vybral jsem již před mnoha létv jedince s nádherně, při každém světle zeleně irid. krovkami, čer- veně až nachově iridujícím štítem a hlavou, a porovnával jsem je se steině zbarverymi individui z Uher a Italie. jsou vesměs totožné s aberrací a viridescens Costa — pragensis Roubal. Též menší forma s kratším pygidiem, dosti četná v jižní Moravě, kterou jsem před lety poslal Emerymu k popisu, v. Fleischeri Emery, má krovky Častěji zeleně iridující (typická forma), ačkoliv hojnější jest iorma šedá a méně iridujicí. .
IX. Perigona nigriceps Dej. kosmopolit., sbírán byl též v Čsl. Těšíně ve více exemplářích pod listím v parku, p. vrchním radou Wankou. Byl tam nepochybně zavlečen s rostlinaini, poslanými z Terstu.
Resume.
I. Les abberations de Stenochorus quercus Goeze, décrites d'autres pays, principalement du Caucase, existent aussi en Moravie, surtout quand l'espéce se trouve en grande quantité. J'ai trouvé en Moravie surtout les aberrations décrites par Reitter d'Araxes, dont les noms sont cités dans le texte tchéque.
II. Leptura pubescens ab. basipunctata m. différe de la forme typique par ses élytres rouge-testacé avec un macule noire à la base. Trouvé er Slovaquie sur les fleurs de Spiraea ulmaria par le Dr. Zavřel.
17
II. Le Xyletinus ornatus, espèce de la steppe, vit aussi en Mora- vie sur une colline à Pouzřany, intéressante par sa flore et sa faune de la steppe. Les mâles ne diffèrent de la forme typique que par les antenes entièrement noires: ab. mâle atricornis m.
IV. La femelle du Xyletinus ater Panz. était décrite par Schilsky comme une espèce distincte: brevitarsis Schilsky; ce nom doit être mis en synonymie.
V. Agrilus albogularis ab. tenebrosus m. se distingue de la forme typique par le déssus pourpre-obscure et le dessons vert-bleu. Trouvé en Moravie.
Vl. Variabilité de Liodes badia Sturm. En Tchécoslovaquie on rencontre la forme typique. Les exemplaires provenants d'Allemagne et surtout des environs de Berlin ont les stries des élytres plus forte- ment ponctuées: var. fortepunctata m. En Espagne se trouve une forme à stries trés faiblement ponctuées: var. hispanica m.
VII. Notices sur la variabilité des Liodini. Presque toutes les espéces de ce groupe sont tres variables. On trouve cela surtout quand il fait trés chaud et trés sec, car les larves qui vivent surtout dans les racines de iraisier ne trouvent pas assez de nourriture avec les moisissures et ne se développent pas assez regulièrement. C'est pourquoi il faut évitér, de créer une espèce nouvelle sur un seul individu. La description du Liodes cyrtusina Roubal correspond complètement à la femelle du Liodes pallens Stiri.
VII. Mordella aculeata ab. pragensis Roubal -— ab. viridescens Costa.
IX. Perigona nigriceps Dei. était trouvé par Mr. Wanka à Těšín (Teschen) en Silésie dans un parc, oů il a probablement été importé avec des plantes venantes de Trieste.
DE NOVIS:BUPRESTIDARUM REGIONIS PALAE- ARCTIAE.SPECIEBUS Tk
Dr. Jan Obenberger.
Specierum hic descriptarum typi omnes in coll. Dr. J. Obenber- ger, quae partein facit collectionis Coleopterorum Musei Nationalis Cechoslovensis Pragae depositi sunt.
Předkládám další Gast svých studií o Buprestidech. Veškeré typy těchto palaearktických druhů jsou uloženy v mé sbírce. Druhy sibířské, jež patří k neizaiímavěiším mezi palaearktickymi, už jich blízkým vztahem k čínským, formosánským ano i filippinským dru- hum, byly mi přineseny po většině mými přáteli lezionári a mohou nas proto tim více zajimati.
18
fy on n k o S
1. Aemaeodera corsica m. m. Sp.
Patria: Corsica.
Long.: 6 mm.
Aeneonigra, nitida, conveXissima, cylindrica, satis abbreviata; lateribus elytrerum ante basim distincte augulose emarginatis; super- ficie tota pube brevi pilorum sericeorum alborum latiusculorum tecta. Pubescentia hac densa in pronoto aequaliter, in elytris subseriatim disposita. Capite convexo, in medio sulacto, albopiloso. Fronte attenu- ata lateribus in medio leviter sinuatis. latitudine (in vertice) tere duplo longiore. Antennis nigris, albopilosis, ab articulo quinto (incl.) dentatis. Vertice impresso. Thorace longitudine fere 1”/s latiore, convexo, lateribus a basi rotundatis, latitudine maxima in tertia parte basali. Sculptura aequali ac satis densa punctorum minutorum. Elytris XI. seriatis, seriarum punctis parvis, interstitiis irregulariter sparse punctatis, his punctis llis striarum aequalibus; interstitiis lateralibus subrugosis, interstitio IX. ac X. latioribus. Pedibus nigroaeneis. haud longis; subtus dense, aequaliter albo pubescens;hac pube abdomen haud totaliter tegente.
Haec species Acmaeoderae hellenicae m. simillima esse videtur;
ab illa praecipue signis sequentibus discrepat:
1. Brevior, convexior, pronoto latiore, lateraliter plus rotundato;
2. Fronte multo magis attenuata; apud /rellenicam m. irons iere quadrata est.
3. Elytris brevioribus, multo densius pilosis, pilorum seriebus minus regularibus; punctis striarum ac interstitiorum aequa- libus (apud hellenicam ni. interstitiorum punctura illa striarum multo. subtiliore).
4. Abdomine densius albopiloso etc.
Exemplar unicum collectionis meae.
Černá, se slabým kovovým, bronzovým krkem; velmi zavalitá, kle- nutá, válcovitá. Čelý povrch ie pokryt bilyın, hustým opýřením, jež je na štítu rozloženo steinoměrně, na krovkách tvoří řady. Hlava ie kle- nutà, uprostřeč s podélným vtiskem, bíle opýřená. Celo je úzké, téměř dvakráte delší než širší; strany čela isou slabě prohnuté. Ty- kadla isou černá a bíle opýřená. Štít je asi 1°/skrate širší než delší. klenutý, nejširší v zadní třetině, hustě, steinoměrně, jednoduše tečko: vaný. Krovky s devíti řadami teček; tečky jsou drobné a stejně veliké, jako ony v mezirýžích; mezirýží deváté a desáté ie rozšířeno. Abdo- men je steinomérné, ale ne příliš hustě pokryt bílým opýřením. Po- dobá se mojí Acmaeodera hellenica, jest ale kratší, více klenutá, se širším štítem, který je na stranách více zaokrouhlen, čelem daleko užším, kratšími krovkami, jež jsou ninohem hustěji opýřeny: řady chloupků jsou u corsica daleko méně pravideiny: i skulptura krovek je jiná; u hellenica tečky v mezirýžích isou daleko jemnější.
F9
Acmaeodera erinaceiformis m. n. sp. Patria: Caucasus. Long.: 6 mm.
Cylindrica, convexa, elongatula, obscure aenea, pube squamula- run elongatarum albosericearum tecta. Hac pilositate in elytris seriatim disposita; abdomine omnino hac pube albida ac sericea densissime tecto. Elytris lateraliter pone humeris angulatim emar- ginatis.
Capite convexo, fronte inter oculis iere quadrata, punctis minu- tis umbillicatis tecta, pube albida ornata. Antennis curtis ac nigris. ab articulo quarto dentatis. Thorace convexo, margine antico in medio leviter producto; longitudine circiter 1/2 latiore: scuiptura aequali cellarum pentagonalium satis magnarum in quarum milio punctum impressum minutissimum observatur. Thoracis medio sulco longitudinali tenui ac haud proiundo ornato. Superiicie thoracis tota satis dense 2lbo squamloso-pilosa. Thorace in medio latissimo, lateribus leviter rotundatis. Elvtris convexis, cvlindraceis, humeris leviter prominulis. novemstriatis, striarum punctis illorum inter- striorum maioribus, sed haud nimis magnis, regularibus, aequalibus. Interstitiis haud latis. subplanis. dense rugulosis, Illis lateralibus paulo latioribus; inerstitiis omnibus seriebus pilorum squammiformium ornatis. His pilis curtulis, erectis, elongatis (latitudine tere 3X longio- ribus), albis, sericeis, aequalibus. Pedibus curtis, albopilosis. Abdo- mine densissime albopiloso.
Species haec pulchra simillima Acmaeoderae niviferae Ab. Xerxes Obenb. ac squammosae Théry mihi videtur. Ab illis speciebus praecipue corpore longiore, plus cylindrico ac forma longiorum pi- lorum distincta.
Valcovity. protáhlý, klenutý druh. Temně bronzová, nahoře i dole pokryta běloskvoucím opýřením. jež ie na krovkách sestaveno v řa- dách a jež krvie celý abdomen tak, že nelze vlastní skuiptury roze- znati.
Hlava ie klenutá, čelo téměř čtvercové, pokryté drobnými »ocel- lami« a bíle opýřené. Tykadla isou krátká, dosti silná: štít jest kle- nutý, přední kraj je trochu vyčnělý dopředu; asi 1“2kráte širší než delší, steinoměrně pokryt pětihrannými, dosti velikými »cellami«, jež uprostřed mají malou, vbodnutou tečku. Povrch je pokryt bílým, Šupinkovitým tomentem. Strany štítu isou slabě zaokrouhleny, upro- střed nejširší. Krovky jsou válcovité, se slabě vyčnělými rameny, s devíti řadami dosti drobných a pravidelných teček, jež isou však větší. než tečky v mezirýžích. Tato isou dosti úzká, plochá, hustě
^
vrásčitá; postranní mezirýží isou o něco Širší; všechna mezirýží isou
20
pokryta řadami bílých chlounků. Tyto chloupky jsou na celém po- vrchu těla steiné. isou to spíše malé šupinky, asi třikráte delší než Sir Si.
Druh tento patří mezi tři známé druhy: alžírskou Acm. nivifera Ab. a Acm. squammosa Théry a perskou Acm. Xerxes Obenb. Jest ale kromě jiných podrobností značně delší než ony veškeré, zde vy- imenované druhy, docela jiné formy Stítu, hlavy atd. a hlavně vý- značná skulpturou štítu a pak i tvarem chloupků, jež zde isou dlouhé. přecházejíce ze šupinky ve vlásek; u zmíněných druhů jsou daleko širší a kratší.
3. Agrilus amurensis m. n. Sp. Patria: Siberia orientalis: Amur superior. Long.: 75—8 mm.
Statura Agrili viridis L., sed plus speciebus sectionis Agrili angustuli Ill. affinis. Elongatus, convexus, cylindricus, ad apicem modice attenuatus, laete viridis, glaber.
Capite latisimo, fronte latissima, plana, fere quadrata; lateribus irontis ad anticem paulo attenuatis. Antennis viridibus, nitidis, tortibus, ab articulo quarto (incl) dentatis. Fronte oblique ac transverse, vertice transverse rugoso, subtilissime impresso. Oculis (desuper observatis) valde distantibus. Thorace convexo, basi (ante humeris) ac in angulis anticis utrimque impresso, carina praehumerali curta, distincta, carina marginali leviter curvata ac antice leviter sinuata, carina submarginali curvata, ab illa marginali antice divergente ac cum ea iam ante basim iuncta. Thorace lateribus in parte tertia basali latissimo, hic leviter subanguloso, ad basim ac anticem leviter, iere recte attenuato. Scutello carinato. Gulari lobo levissime sinuato- emarginato. Elytris ut apud Agr. viridis L., pone medium paulo dila- tatis ac ad apicem modice attenuatis, apicibus separatim rotundatis ac minutissime denticulatis. Segmento abdominis ultimo late emargi- nato. Tarsorum posticorum articulo primo tres sequentes longitudine iere adaequante. Unguiculis late fissis, partibus internis leviter inversis.
Druh tento se tvarem těla, zbarverím atd. podobá velmi silně na- šemu evropskému Agr. viridis L.
Podlouhlý, zúžený, klenutý ;leskle zelený, lysý. Hlava ie velmi široká, čelo je rovněž velmi široké, ploché, téměř čtvercové. Tykadla jsou zelená, lesklá, silná. Témé je široké; oči jsou na temeni, při pohledu shora, silně odstálé. Štít je klenutý, na basi (před rameny) a v předních rozích vtisklý; největší šířka je v zadní třetině, kde je kraj štítu slabě zahnutý v tupém úhlu. Krovky jsou jako u viridis L.,
24
na konci odděleně zaokrouhlené a velmi drobně zoubkované. Poslední článek abdominu je široce vykroien, čímž liší se od všech druhů, pří- buzných s viridis L. a přibližuje se spíše mezi druhy kolem Agr. angustulus ill.
Jak již s obrázku je patrno, rozezná se od viridis L. velmi lehce a jen povrchní pozorovatel mohl by zaměniti tyto dva druhy. 4. Agrilus amurensis ab. linearioides m. n, ab.
Patria: Siberia orientalis; Amur superior.
Statura ac sculptura iormae typicae, ab ea thoracis, capitis ac
antennarum colore aureo cupreo diiferens ac ibi Agrili viridis ab. lineari F. valde similis.
Liší se od typické formy zlatové měďovou barvou hlavy, tykadel a Stitu. Podobá se ab. linearis F, druhu viridis L. | o. Agrilus nemeobius m. n. sp.
Patria: Italia mer.; Sicilia.
Cones 57mm:
Agrilo integerrimo Ratzb. similis ac valde affinis, laete cupreus.
Laete cupreus vel cupreoaeneus, nitidus, convexus, cylindricus, curtulus. A specie Agr. integerrimus Ratzb. caracteribus sequentibus differt:
1. Multo minor, brevior, corpore crassiore, curtulo, nitidiore, colore laetiore.
2. Thorace breviore ac latiore, lateribus iortius rotundatis, versus basim plus attenuatis. Thoracis carinis praehumeralibus quam apud integerrimum nullis. Sulco longitudinali medio distincti- ore; sculptura thoracis fortiore, minus densa.
3. Capite minus convexo, aeneo vel viridiaeneo, multo latiore (desuper observato), oculis lateraliter plus prominentibus.
4. Elytris robustulis, crassioribus, multo brevioribus.
.5. Scutello minore, indistincte carinato.
Gulari lobo late emarginato. Prosterno conico. Segmento anali integro, rotundato. Sterno in medio longitudinaliter impresso (mas).
Tarsorum posticorum articulo primo tres sequentes longitudine haud adaequante. Unguiculis simpliciter dentatis.
Druh tento podobá se velmi stfedoevropskémiu Agr. integerrimus Ratzb., takže stačí uvésti rozlišovací jeho znakv.
22
Liší se od integerrimus Ratzb. následovně:
1. Je daleko menší, kratší, zavalitější, daleko leskleiší, barvy jasnější, jasně měďové s bronzovým leskein.
2. Štít ie širší a kratší, strany štítu jsou silněji zaokrouhlené, dozadu silněji zúžené. Bez praehumerälniho žebérka. Podélná brázdička uprostřed štítu ie zřetelnější. Skulptura štítová ie silnější, méně hustá.
3. Hlava jest (při pohledu shora) daleko méně klenutá, bronzová nebo zeleně bronzová a značně Širší; oci Cni po stranách silněji ven.
4. Krovky jsou kratší, dozadu daleko méně züZzeny, zavalitéisi.
. Stitek je malý, s nezřetelným žebérkem.
O
Několik typů je v mé sbírce. Zdá se, že druh tento jest dosti hoi- ným i na př. v okolí Říma.
6. Agrilus mandiuricus m. n. op. Patria: Siberia orientalis: Vladivostok. Vong. 45—5 mm. Aspectu Agrili angustuli Ill. aut Agrili obscuricollis Ksw.
Parvus, parum nitidus, obscure olivaceo viridis, glaber. Capite lato, convexo, oculis lateraliter paullo prominulis. Fronte sparse albo pubescente, alutacea, aenea, transverse sculpta, lateribus ad anticem satis fortiter sinuato attenuatis. Antennis curtis, albo pilosis aeneis, ab articulo quarto dentatis. Gulari lobo distincte emarginato. Thorace in parte sexta anteriori latissima, dein ad basim levissime, dein fortius attenuato, subtiliter sculpto; depressionibus duobus in medio una antescutellari, una praebasali subtilibus; duobusque latera- libus leviter cupratis. Carina praehumerali curta, distincta, carina laterali antice leviter sinuata, carina Submarginali cum ea valde divergente ac ne in basi quidem iuncta. Elytris speciei obscuricollis Ksw. simillibus, minute sculptis. Abdominis segmento ultimo rotundato, integro. Pedibus tenuibus, curtis, tarsorum posticorum articulo primo tribus sequentibus breviore. Unguiculis simpliciter deritatis.
Slabě lesklý, temně olivově zelený, lysý. Hlava je široká klenutá; oči trochu vyčnívají po stranách. Čelo je spoře bíle opýřené, cha- grinované, příčně vrásčité; tykadla isou krátká, bíle opýřená, bron- zová a porozšířena, počínaje od čtvrtého článku. Podbradek je zře- telně vykroien. Stit je nejširší v přední Sestiné délky, dozadu neiprve slabě, pak silněji züzen. Skulptura štítová je jemná; po stranách uprostřed se silným vtiskem; tento vtisk je zabarven do měďova. Krovky jsou podobné tarem druhu A. obscuricollis Ksw., drobně
23
»struhadlovité« zrnité; poslední článek abdominu ie vykroien, na konci zaokrouhlený. První článek zadních tarsů je o něco kratší než tři nâsleduiici.
Podobá se značně některým západním druhům skupiny Agr. angustulus Ill. (na př. obscuricollis Ksw., laticornis III., asperrimus Rey. atd.), ale liší se ode všech těchto druhů zaokrouhlenými posl. abd. článkem a tvarem štítu. Dle Abeilleova klíče přišel by spíše někam do příbuzenstva Agrilus viridis L., jemuž se ale velmi málo podobá.
7. Agrilus mandiuricus ab. vladivostokanus m. 1. ab. Colore aeneocupreo a forma typica divergens.
Liší se od typické formy měďově bronzovým zabarvením. Na- lezen byl spolu s typickou formou ve Vladivostoku.
8. Agrilus marinus m. n. Sp. Patria: Siberia orientalis: Vladivostok. Long.: 45 mm. =
Speciei Agrilus mandjuricus m. simillimus sed ab eo caracteribus sequentibus discrepat:
l. Bicolor. Capite thoraceque aeneocupreis, elytris uti apud Agrilum Roberti Chev. europaeum obscure cyanescentibus.
2. Capite latiore; minus convexo, fronte similiter iormata. Oculis lateraliter plus prominulis.
3. Scutello paulo minore ac latiore.
4. Thorace lateribus fortius impressis, lateribus minus attenuatis
5. Tarsorum posticorum articulo primo tres sequentes longitudine
adaequante.
Prosterno intercoxas subparalello; prosterno abdomineque albo- sericeis. Gulari lobo antice emarginato, segmento anali apice rotun- dato, integro.
Druh tento podobá se neobyčejně výše popsanému A. mandjn-
ricus m. a liší se od něho celkem asi takto:
1. Zbarvení těla je dvojí: hlava a štít jsou bronzové médové, krovky jsou temné indigově modré, skoro černé.
2. Hlava jest širší, při pohledu shora daleko méně klenutá. Jinak tvar čela je podobný jako u mandjuricus m. Při pohledu shora oči ční silněji po stranách.
3. Štítek je širší a značně menší.
4. Strany štítu jsou po stranách daleko silněji vtisklé; strany štítové isou slaběji zúžené.
5. První článek zadních chodidel jest o hodně delší, steině dlouhý jako tři následující. Co do barvy a pod. podobá se druh tento dosti značně evrop- skému druhu Agrilus Roberti Chev., tvar těla upomínà Spíše na anzustulus II.
Agrilus Friebi m. n. sp.
Patfia: Siberia orientalis, Vladivostok, M. Frieb et Dr. Jureček legerunt.
Ronee c Somit. Domino M. Frieb Salisburgensi dedicatus.
Nigroaeneus, parum nitens; curtulus, convexus, pube brevi luteola elytrorum, pone medium uti apud Agrilum hastuliferum Ratzb. denudata.
Capite convexo; fronte longa, latitudine |” longiore, lateribus sinuatis; fronte fere glabra; vertice convexo, in medio late, sed haud profunde inpresso, punctato. Thorace longitudine 1” latiore, antice fortiter bisinuato, in tertia parte basali latisimo, in medio haud nimis distincte longitudinaliter impresso, dense transversim rugoso, con- vexo, carina praehumerali forti, curvata, usque ad medium longitu- dinis thoracis distincta, carina laterali levissime rotundata, fere recta. carina submarginali antice divergente ac baseos iam basim iuncta. Scutello latissimo, carinato. Gulari lobo levissime sinuato. Elytris convexis, curtis, subrobustis, pone medium leviter dilatatis, apicibus rotundatis; pube lutea sparsa sericea tectis; lateribus glabratis; pube illa lutea pracipue ad suturam sita, pone medium transversaliter in- terrupta. Partibus glabratis pube indistinctissima obscura, brevissi- ma tectis. Segmento primo C 9 integro, segmento anali distincte emarginato. Pedibus curtis, subtilibus, tarsorum posticorum articulo primo tres sequentes longitudine haud adaequante. Unguiculis minu- tissimis, leviter ac simpliciter dentatis.
Velmi temně bronzový. skoro černý, slabě lesklý, zkrácený. Krovky isou pokryty podél švu žlutavým opýřením, jež ie za stře- dem přerušeno příčnou, na pohled lysou páskou. Hlava je klenutá, čelo ie dosti úzké, téměř lysé. Štít je dosti krátký, uprostřed s ne vždy zceia zřetelným podélným vtiskem, značně kienutý, hustě příč- ně vrásčitý. Štítek je neobyčejně široký, s příčným žebírkem. Pod- bradek je velmi slabě, téměř nezřetelně vykrojen. Krovky jsou zkra- cené, klenuté, dosti zavalité, za středem slabě porozšířené. Konce krovek jsou odděleně zaokrouhlené. Části krovek, jež isou na pohled lysé, jsou ve skutečnosti pokryty velmi tmavým a nenápadným tomentem. První článek abdominu ie u obou pohlaví iednoduchý,
5
M3
bez vtisků či hrbolků. Nohy isou krátké, prvý článek zadních chodi-
del je stěží tak dlouhý jako tři následující. Drápky isou velmi jemné, malé, slabounce a jednoduše ozubeny.
Dva kusy nalezl p. M. Frieb ve Vladivostoku, čtyři další kusy, chytané dle všeho v téchZe místech, byly mi ukázány p. Drem Ju- rečkem.
Druh tento patří do příbuzenstva našeho Agrilus graminis Ol., aie upomíná tvarem spíše na některý filippinskv nebo bornejský druh.
10. Agrilus Mongoliae m. n. sp.
Pata: China bor or 1Chingan: Long.: 5:2 mm.
Obscure cupreus, purpurascens, parum nitidus, cylindricus, convexus, attenuatis.
Capite lato, convexo, fronte plana, fere quadrata, lateribus sub- paralellis, pube sparsa albida tecta. Vertice sine impressione distincta, longitudinaliter dense striato. Antennis curtis, cupreis, albopilosis, ab articulo quarto (incl.) dentatis. Prothorace longitudine iere 1” latio- re, antice paulo sinuato, latitudine maxima in parte sexta anteriori. dein ad basim satis fortiter attenuato, dense transversaliter sculpto, lateribus impressione satis profunda, sparse ac parum distincte albido pubescente. Carina praehumerali nulla, carina laterali recta, carina submarginali ad anticem paulo divergente ac ne basi quidem cum illa laterali iuncta. Thoracis disco glabro. Lobo gulari paulo, sed distin- ctissime emarginato. Scutello carinato. Elytris convexis, pone me- dium paulo dilatatis, dein ad apicem attenuatis ac separatim rotun- datis; in elytro utroque maculis pilorum sericeorum alborum duobus: prima in parte tertia anteriori in medio, secunda in parte tertia posteriori plus prope suturam posita; alia elytrorum parte suturali glabra, solum pone scutellum macula simili indistincta media; ely- trorum lateribus pube brevi albida sparsa, haud distinctissima ornatis.
Abdomine convexo, segmento primo integro, segmento anali apice rotundato, integro. Pedibus cupreis, tarsorum posteriorum arti- culo primo tres sequentes longitudine fere adaequante. Unguiculis simpliciter dentatis.
Temné médovy, s karmínovym leskem, slabé leskly, válcovity, dosti klenutý, zúžený. Hlava je široká a klenutá, čelo téměř stejně dlouhé jak široké, pokryté sporým bílým opýřením. Témě bez zře- telného vtisku. Tykadla isou měďová, krátká, od čtvrtého Článku rozšířená, porostlá sporými bílými chloupky. Štít je asi 1 2krâte širší než delší, v přední šestině délky nejširší, dozadu dosti silně
26
zúžený, hustě příčně vrásčitý a spore, nezřetelně bíle opýřený; uprostřed lysý. Podbradek je slabě, ale velmi zřetelně vykroieny. Štítek příčný, s příčným žebérkem. Krovky jsou dozadu zúžené a od- děleně zaokrouhlené na koncích; střed krovek podél švu je skoro lvsy, kromě dvou malých skvrnek z bílých chloupků na každé krovce, jež leží takto: prvá uprostřed krovky přesně v přední třetině, po- někud blíže ke švu. Jinak strany krovek jsou dosti zřetelně, steino- měrně bíle opýřeny; bílá podélná, ne zrovna příliš zřetelná skvrna., společná oběma krovkäm, leží za štítkem. Analní segment ie na konci zaokrouhlený.
Druh tento stojí mimo všechny mně známé palaearktické druhv. Nejblíže dal by se srovnati s druhy: lituratus Klug. z Egypta a albi- frons Rtt. z Afganistanu.
11. Agrilus chinganicus m. n. Sp. Patria: China bor.: Chingan. ILong. 7 mm.
Cupreopurpureus, elytris apice purpurascentibus, elongatus, convexus, cylindricus; vitta satis indistincta elytrali albida suturali.
Capite alutaceo, transverse minutissime ruzoso, albidosericeo ac radialiter pubescente, fronte ad anticem attennata, in tertia parte superiore latissima, lateribus leviter sinuatis. Antennis fortibus, curtis, aeneis, albopilosis, ab articulo quarto (incl. denticulatis. Vertice dense longitudinaliter rugoso, in medio haud impresso. Gulari lobo late sinuatim-emarginato. Thorace in quarta parte anteriori latis- simo, ad basim fortiter attenuato, cordiiormi, in medio levissime, in angulis anticis distinctius oblique impresso, transverse rugoso, sub- tiliter sculpto. Carina praehumerali torti, curta, convexa, carina mar- ginali fere recta. acuta, carina submarginali cum ea in angulis ba- salibus iuncta, ad anticem paulo divergente. Elytris pone medium leviter dilatatis, secundum suturam in parte posteriori leviter late impressis, apicibus separatim rotundatis ac minute, acute denticu- latis; partibus lateralibus tergitorum abdominalium detectis. Segmen- to anali apice rotundato, integro, tarsorum posticorum articulo primo tres sequentes longitudine tere adaequante. Unguiculis tarsorum Sub- tiliter simpliciterque dentatis. Abdominis segmento primo integro.
Elytris vitta tenui albida, suturali, antice fere indistincta; soluin pone medium in parte apicali distinctiore.
Médové purpurový; krovky přechází na konci do karmínové červeně. Protáhlý, klenutý, válcový; krovky isou podél švu ozdobeny dosti nezřetelnou bílou suturální páskou..
Hlava je chagrinovaná. bíle opýřená; toto hedvábité opýření ic paprskovitě uspořádáno. Tykadla isou krátká, ale silná, bronzová, bile
27
opýřená. Témé je hustě podélně vrásčité, uprostřed téměř bez vtisku. Podbradek je široce vykrojen. Štít je v přední čtvrtině nejširší, do- zadu silně zůžen, srdčitý, příčně vrásčitý ; tato skulptura je však dosti iemná. Praehumerální žebérko na štítě je krátké a silné. Krovky jsou za středem porozšířeny, podle švu v zadní Části slabě a široce vtisklé; konce isou odděleně zaokrouhlené. Krovky po stranách nechávají odkrytu část abdominálnich tergitů. Poslední článek abdominu je na konci zaokrouhlen, bez výkroiku. Bílá suturální páska, složená z jem- ných chloupků, ie v přední části hodně nezřetelná a pouze vzadiı zřetelnější.
Druh tento patří do Široce rozvětveného příbuzenstva druhu cinctus. Ol.
12. Agrilus Oasis m. n. sp.
Patria: Algeria: Biskra. Long.: 6 mm.
Aureus, elytris in dimidio apicali cupratis. Subtus viridiauratus. Corporis superficie undique pube molli ac adhaerente, parum densa, aequali, subtili, albosericea ornata; hac pube in elytris secundum su- turam in duo fascias suturales condensata.
Affinitatis Agrili limoniastri Bedel ac Agrili croceivestis Mars. Capite lato, satis convexo, fronte tere quadrata, frontis lateribus fere paralellis; fronte aurcoviridi, albo, radialiter, sparse pubescente. An- tennis viridibus, ab articulo quarto dentatis. Vertice haud impresso. convexo, nitido, isolatim ac satis sparse punctato. Thorace lato, lon- gitudine fere 1% latiore, lateribus antice subparalellis, a medio ad basim leviter attenuatis, superiicie haud conspicue, aequaliter pilosa, transverse satis subtiliter rugosa, carina praehumerali curta ac con- vexa, carina laterali antice sinuata, carina submarginali leviter cur- vata ac antice valde divergente. Scutelo carinato. Elytris, illis Agrili croceivestis Mars. simillibus, sed paulo longioribus, tascia suturali multo minus distincta. Abdomine corivexo, haud dense piloso. Pedibus virescentibus. Gulari lobo integro, rotundato; segmento anali apice rotundato.
ZlatovŸ ; krovky isou ku konci měďovější. Spodek těla ie zlato- zelený. Celý povrch těla je pokryt neobyčejně jemným opyrenim; toto běloskvoucí, hedvábité opýření ie podél švu na krovkách zhuště- no a tvoří na každé krovce suturalní pásku, iako na př. u Agr. limo- mastri Bed. a Agr. croceivestis Mars.
vv x
Hlava je široká, dosti klenutá, čelo je téměř čtvercové, — strany čela isou téměř rovnoběžné. Čelo je zlatozelené, bíle a radiálně, řídce bíle opýřeno. Toto opýření nekryie čelo úplně a spodní skulptura ie
28
zřetelně patrna. Tykadla isou zelená; témě je klenuté, neznatelně vtisklé, lesklé a odděleně, řídce tečkováno. Štít je široký, asi 1 #krâte Širší než delší, na povrchu jen velmi slabě, téměř neznatelně opýřené. Stítek je příčný se žebérkem. Krovky připomínají tvarem velmi druh croceivestis Mars., ale jsou o něco delší, suturální páska je daleko méně zřetelná. Spodek těla je klenutý a dosti řídce opýřený.
Podbradek je celistvý, zaokrouhlený, rovněž tak jako poslední článek abdominu. V systému patří do blízkosti druhu croceivestis Mars. a tvoří s druhy příbuznými skupinu, význačnou pro suchou stepní a horkou faunu severní Afriky a Turkestanu.
(Pokračování příště).
NEBRIA FALSE COGNITA E CAUCASO CENTRALI.
Dr. Štěpán Jureček, Praha. Nebria svanetica n. Sp.
Nebria s. str. (K .Dan.), nigra, splendens, fronte macula ferru- ginea, antennis, palpis, trochanteribus tarsisque brunneis, pectore abdomineque medio brunnescentibus. N. Jokischi Sturm. simillima
differt magnitudine, capite pone oculis magis incrassato, his minus promiulis, prothorace postice mitius sinuato angulis posticis rectis, elytris angustioribus lateribus paralellis, magis convexis, tibiisque interirediis maris incurvatis. Long. 16—18 mm, Caucasus centralis.
20
(Chefsuria, Ardobitseali leg. Leder*); Svanetia, Latpari leg. Dr. Veselý).
Od našich středoevropských černých druhů úplně odlišná ve- iikostí a úzkými krovkami, s rovnoběžnými stranami.
Blízká N. Jokischi Sturm, od níž se liší mimo uvedené znaky následujícím: Hlava za očima silně ztlustlá, čímž oči méně vystupuii. Štít vpředu méně vykroien, takže přední rohy jsou kratší. postranní okrai silněji zahnut se Širší drážkou, nazad slabéji vykroien, zadní rohy pravoúhlé. Krovky málo širší a 3/2krát delší štítu, k boküm příkřeji spadaïici, jich okraje zaokrouhlené přecházející ve skoro přímý okrai basální. Krovky jsou hlouběji rýhované, mezirýží kle- nutější, osmé skoro dvakrát širší sedmého, velmi jemnou linií z teček nezřetelně podélně rozdělené (podobně jako u N. livida)). Spodní část těla jemnéii tečkovaná. Na 2.—5. břišním článku po několika obrvených tečkách, jako u N. Jokischi. Střední holeně u © znatelně dovnitř ohnuty. Tarsy méně štíhlé, články jejich (mimo poslední) ke konci více rozšířeny.
Avšak Motschoulsky popisuje svoji Nebrii parallelepipeda“), přirovnává ii postavou k N. Jokischi a odlišuje ii jen podružnými znaky; velikost její udává na 5% lin, t. i. 12 mm (velikost N. Jokischi na 5/4 mm). Jest tedy zřejmo, že naše Nebrie nemůže býti parallele pipeda Motsch.
šemu druhu, jak velikostí tak délkou a tvarem krovek, avšak nehodí se naň další znaky: »barvy tmavohnéde, málo lesklá, skoro matnä«, ježto náš druh je silně lesklý, barvy sytě černé. Bylo tedy nutno tohoto brouka, sice dávno známého, avšak dosud nesprávně vyklá- daného, popsati a nazvati novým jménem.
Résumé :
Ce Nebria a été detérminé par Reitter comme parallelepipeda Motsch. vera. (Dans le Catalogue de Reitter comme synonyme (avec?) de nigerrima.) Mais d’après la déscription, Nebria paral- lelepipeda Motsch. doit avoir la taille du N. Jokischi et une longueur de 5//»"lin. = 12 mm.
Notre Nebria ne peut donc étre parallelepipeda Motsch. N. Mnis- zechi ressemble ä notre espěce par la longueur et la forme des antennes, mais il n'est pas brun foncé, peu luisant — il est noir et luisant. Voilà pourquoi il était nécessaire de décrire cette espèce déiá bien connue mais confundu avec parallelepipeda.
*) Dr. Schneider u. Leder: Beitráge zur Kenntnis der Kaukaskäferfaune. Verh. d. Naturforsch. Ver. Brünn XVI. u. XVII. **) Bull. de l'Acad. de Mosc. 1854. I. p. 351.
50
MSICE REPUBLIKY CESKOSLOVENSKÉ, ZVLÁŠTĚ OKOLÍ OSTRAVSKÉHO.
MUstud. Ludvík Drastich (Brno).
Místo systematického přehledu předkládám klíč k určení jednotli- vých rodů mšic, jeiZ isem si pořídil, abych nabyl přehledu v laby- rinthu těchto významných škůdců rostlinných, jimž dosud bylo v na- šich zemích věnováno jen málo pozornosti. U většiny rodů uvádím několik druhů jako příkladů, vesměs to druhů, jež se mi podařilo u nás ziistiti a o nichž udání biologická i morfologickä mam ve zvlášt- ních seznamech (viz vzor v klíči u Macrosiphum absinthii), což zvlá- ště platí o rocu Macrosiphum. Zpracování pro tisk je však zatím ne- myslitelno, ježto podle informací poměry tiskové ještě nedovoluií reprodukci barevych tabulí, jež isem za tím účelem pořídil.
Z celé řady systematiků byli v poslední době hlavně někteří, o jejichž údaje se opírám, totiž Rus Mordvilko, Holanďan P. van der Goot a = pe Theobald. Prací v. d. Gootovou, vědecky odů- vodněnou, byl dán základ k ustálení imen rodových i druhových, aby už jednou PH vymizet ty dlouhé sloupce synonym, jimiž se zvláště mšice vyznačují. Podrobnou literaturu podávám na konci.
Pokud nebude výslovně jinak označeno, vztahují se znaky v klíči uvedené na živorodé, dospělé samičkv křídlaté i bezkřídlé, jež nejčastěii pospolu na rostlinách se nacházejí. Dospělé individuum poznáme nejlépe podle toho, Ze má vyvinutý chvostek; u křídlatých isou dobrým znakem dospělosti křídla.
Podrobnější údaie z morfologie mSic je možno nalézti v mém článku »Z biologie m&ic«, v Příredě r. XIII., str. 219—226.
Klíč k určování rodů mšic.
4élenna. Přední křídlo okřídlených má pouze 3 příčné žilky
Ga v)
1. a) Tykadla křídlatých naneivýš 5členná, neokřídlených nejvýše
(obr. 1). (Chermesinae.) ; NS
b) Přední křídla okřídlených forem mají 4 příčné Alle (obr.
2 a 3). Tykadla 5členná nebo 6členná“), jen výjimečně u ne- okřídlených počet článků menší, pak ale složené oči pouze třífacetové. Sifunculi (obr. 4 t) skoro vždy, cauda — Často (obr. 4 ch). (Aphidinae.) a LE
2. a) Tykadla šestičlenná; processus terminalis (obr. 5, *, ?, *) po- sledního článku obyčeině několikrát delší basální Části, řidčeji stejně dlouhý, neb dokonce kratší; v posledním případě však cauda bradavkovitá (obr. 6; ^, **, '*). Bue cu 2
*) Někteří autoři počítají 7 článků, ježto processus terminalis šestého článku považují za samostatný článek (obr. 4 A, c, 6b).
ol
b) Tykadla 6členná neb jen 5clenna; processus terminalis ien
3:53)
kratičký, kratší než polovina basální části (obr. 5;? ^).
ZE AE Cauda mečovitá, křivulovitá neb kuželovitá (obr. 6; '— ^) ni- koli bradavkovitá, zřídka nezřetelná neb schází. Gonapophysy 3 rud. (Siphono phorina v. d. Goot.) MR EAT
b) Cauda bradavkovitá, jen zřídka schází, neb je málo zřetelná,
4. a)
b) Tělo často s postranními výrůstky (obr. 8; B, h e Tyksdlo
b
6. a)
32
—
pak ale rudim. sonapophysy-2- (obr. 6; ?5:15)- o Tělo skoro nikdy s postranními, malými výrůstky; nikdy však, alespoň neisou na sedmém článku zadečkovém. Ty- kadla obyčejně tak dlouhá jako tělo, nebo delší. Neokřídlené samičky mají na 3. článku zadečkovém čichové iamky (obr. 7; obr. 4 r s). Kužely čelní obyčejně veliké (obr. 5 k).
5
obyčeině kratší těla. U neokřídlených vivip. samiček nejsou na 3. článku tyk. čichové jamky. Kužely čelní malé, nebo schá- zejí. ve CC Te Sifunkuli baňkovité (obr 6; 6t). Tělo skoro holé, nikdy však s chloupky na konci knotlíkovitě rozšířenými.
Rhopalosiphum v. d. Goot.
Příklad: R. ribis L. V polovině října 1917 nalezeny pod listy angreštu (Rides grossularia), a to pod jedním listem jeden nebo dva okřídlení, a větší množství neokridlenych. Bylo to iiž po podzimním stěhování tohoto druhu. Naleziště: FH. Lhota, okr. Bílovec, Slezsko. Tamtéž v květnu 1918 zároveň ve spo- lečnosti Myzus rybis a Aphis grossul. V srpnu téhož roku nale- zeny pak pod úbory mleče, kam se tento drun na léto prav i- delně stěhuje.
R. staphyleae Koch. Na chrysanthemäch, koupených u Za- hradnika, a to okřídlené i neokřídlené Zivorodé samičky. Naleziště: SI. Ostrava 30. 11. 16. Též na klokoči 5. V. 18.
R. rubi Kalt. Porůznu na listech maliníku. Michálkovice,
Slezsko, 6. VII. 19. Sifunkuli válcovité (obr. 6; *, ?), řidčeji, na konci trochu nadu- řelé. V tom případě pak chloupky dlouhé, na konci knoflíkovité rozšířené. nig CEU OEC: Neokřídlené samičky mají chloupky na konci knoilíkovité roz- šířené. První článek tykadlový dovnitř trochu zubovité prota- zeny. Kužely čelní jen mírně vyvinuté, od sebe oddálené a proto čelo široké. Sifunkuli nikdy síťkované (obr. 5; *, ?
a = D?
PM >
CASOPISC
Československé Spoleénostt-—-
Entomologické
Acta Societatis Entomologicae Cechosloveniae.
Ročník X X. 1923 Cisl@ Bs
1: VES Redakéni komité: Dr. F RAMBOUSEK, Praha-Stresovice 112. ANT. VIMMER, Ph. Dr. JUL. KOMÁREK, Praha-Kräl. Vinohrady 592. Praha Dh, Kar Low Ředitel N. M. KHEIL. MUDr. E. Lokay. OBSAH: Ing. Hanuš: Nová forma střevlíka z Bulharska. Promorphocarabus monilis var. Bu- reši m., str. 1. — Dr. Knirsch: Pheggomisetes nov. subgen. Trechorum coecorum ex Bulgaria, str. 2. — Dr. Ebner: Kavkazská a arménská Orthoptera, str. 5. — Ing. Jedlička: Nový Pterostichus ze Srbska, str. 14. — Dr. Obenberger: De novis Buprestidarum regiónis palaearcticae speciebus III., str. 15. — Dr. Melichar: Rod Rhytirrhinus a příbuzné rody Entomoderus Raff. a Ereminarius Fairm. (Curc.), str. 29. — Dr. Rambousek: Vědecké výsledky čsl. armády v Rusku a na Sibiři IV.
Staphylinidae III., str. 54. — Dr. Ant. Fleischer: Liodes Rambouseki n. sp., str. 55. — FAUNA ČECHOSLOVENIAE: I. Zoocecidia: Dr. Baudyš: Zoocecidie nové pro Čechy IV., str. 56. — II. Lepidoptera: Fr. Pokorný: Nálezy některých
„vzácných a zajímavých motýlů v okolí Poděbrad IL, str. 67. - III. Coleoptera: Dr.
Heyrovský: Příspěvek k fauně slovenských tesaříků, str. 68. — J. Roubal: Pred-
bežné poznámky k faune Coleopter Nízkych Tatier a súsedných druhých krajov, str.
70. — Ing. Machulka: Fauna bohemica, str. 73. — IV. Hymenoptera: B. Skaff:
Contributions a la faune des fourmis de Vétat Tchécoslovague, str. 74. — Ochrana přírodních památek, str. 76.
Pořad schůzí Čsl. Společnosti Entomologické v r. 1923:
13. února. 13. března, 10. a 24. dubna, 15. května, 12. června, 2. a 25. října, 13. listopadu, 11, prosince. Valná hromada 22. ledna 1924. Konají se v zoologickém ústavě české university na Karlově přesně o půl. 20. hod. več. Přátelské schůzky vždy v úterý (krom občas. schůzí) a v sobotu o 18. hod. v restaurantu (hacsnského, Praha II., Růžová ul. 5 (blíže hlav. pošty). Před- náškové schůze odboru v Brně v kavárně »Slavie« prvou sobotu každého měsíce, přátelské schůzky týdenní každé úterý vždy o 20. hod. v restauraci »Sokolského domu« v Nové ulici.
Za věcný obsah a původnost prací ručí spisovatel. = Příliš rozvláčné práce a pouhé seznamy není možno publikovati. = K rukopisům přikládejte podrobné adresy za úče- lem expedice korektur. : Připisování nových vět do korektur není přípustno. = Veškeré redakční záležitosti vyřizuje Dr. Frant. Rambousek, správce výzk. ústavu cukrovarnického v Praze-Střešovicích, Vorechovka 112. Výměna časopisů sprostředkuje — pour l'échange du Bulletin s'adresser à Mr. le. Dr. Jul. Komárek, Prague II., Karlov 2028. Rép. Tchécoslovague.
V PRAZE.
Nákladem Československé Společnosti Entomologické. Tiskem Průmyslové tiskárny v Praze VII., Dobrovského ul. 29.
eut
E Fe
\ CASOPIS ČESKOSLOVENSKÉ SPOLEČNOSTI
ENTONOLGGICKE ACIA SOCIETATIS ENTOMOLOGICAE CECHOSLOVENIAE.
ROG N kK XX (92
“NOVA FORMA STŘEVLÍKA Z BULHARSKA.
PROMORPHOCARABUS MONILIS VAR. BUREŠI M. Ing. Flor. Hanuš.
Superficie toto cupreo vel aureocupreo marginibus thorace anti:
cis elytrisgue viridescentibus. Capite thoracegue forte rugulosis,
interstitiis primis subtiliter, secundis costarum formae, primo ac tertio laeviter interruptis, tertiis nullis.
In montibus Bulgariae Kom (Stara Planina) dom. Dr. Ivan Bures feminae duae invenit. Long. 24 mm, Lat. 9 mm.
V měsíci červnu m. r. nalezl Dr. I. Bureš na vrchu Komu (1960 m) na Staré Planině dva exempláře střevlíka, ktérý jest novou formou druhu Carabus monilis. Jest to forma horská, z pásma nad lesy, z výše 1800 m n. m. Vyniká tím, že se kundérní intervaly tvoří žebra sesílená na úkor tertiérních, která buď úplně scházejí, neb redukována jsou na nepatrná zrnéčka, splývající částečně s primérními, částečně se sekundérními intervaly.
Primérní intervaly tvoří řetízky z krátkých článků. Sekundérní žebra přerušena jsou pouze jednou až třikrát důlky mělčími nežli primérními, do kterých však přední část stejně končí zrnéčkem.
Následkem této své skulptury podobá se velice štíhlému střevlíku měděnému, k če- muž jeho barva měděná až zlatově měděná s zelenými světélky na hlavě, okrajích tho- raxu a předních okrajích krovek nemálo přispívá. Nalezené 2 °° jsou 24 mm dlouhé
a9 mm široké, mají podlouhleelliptické krovky a silně vráščitý povrch hlavyi thoraxu. Ke konci krovek j Jsou všechny intervaly hustě preru- šeny. Připomínám, že naleziště jest útvaru prahorního, na gra-
mitu a amfibolitu.
PHEGGOMISETES? NOV... SUBGEN. -TRECH@-
RUM COFGORUM EX BULGARIA:
Dr. Ed. Knursch: (S tabulkou.)
Caput magnum, thorace latius, sulcis frontalibus abbreviatis, saetis supraorbitalibus sex, saetis subtemporalibus octo, clypeo saetis tres utrinque instructis, colle annulare sulcato, dente menti bifida, oculis deficientibus, articulo ultimo palpi labialis ad apicem incrassato.
Antennae corpore longiores, articulo tertio articulo secundo duplo longiore.
Thorax longitudine latior, lateribus tenue emarginatis, saetis marginalibus quattuor, epipleuris arduis desuper manifestis.
Elytra subovalia, lateris ad angulos humerales acute — obtusos. valde erectis, interstitio secundo interstitio tertio notande latiore, late et triangule deplanata, marginibus lateralibus prope humeros valde erectis, interstitio secundo interstitio tertio notande latiore, interstitio tertio punctis saetigeris septem, interstitio quarto punc- tis seriei umbilicitae longitudine basis sub angulo humerali insertis, puncto primo non aut paulo ab margine laterali dislocato.
Pedes graciles et perlongi. b
Duo primi articuli tarsorum maris dilatati.
Pheggomisetes Buresi Kn.
Rufotestaceus, translucens, nitidus. Capite magno, oblongo: ovato, ab margine anteriore clypei usque ad sulcum annularium colli menso latitudine longiore, medio latissimo, hinc lateribus antice fortius aequaliterque, postice minus et gradatim coarctatis, sulcis frontalibus abbreviatis. Clypeo punctis saetigeris sex, supra: orbita utrinque saetis sex partibus singulis subtemporalibus punctis octo instructis, saeta supraorbitali prima longissima, et recta, alteris frontem versus curvatis.
Antennis tenuibus, super corpus aliquid eminentibus, articulo. secundo primo breviore, articulo tertio secundo duplo longiore, articulo quarto usque sexto fere aequalibus, articulo septimo usque decimo brevioribus. articulo undecimo decimo paulo longiore. Longitudinem articulorum antennarum numeri sequentes expli: carent: 7, 5:5, 11, 10, 9:5, 9-5, 9, 8, 8, 7-5, 8. Palpis labialibus tenuibus, articulo ultimo ad apicem pauiatim incrassato, dente menti bifido, oculis deficientibus. Prothorace cordiforme, longitudine paulo latiore (15 : 12), lateribus antice rotundatis et ante pasticos angulos magnos acutosque sinuatis, tenue marginatis, basi super scutellum fere recta, utrinque emarginata, margine antico exciso, foveolis basalibus profundis, saetis marginalibus quattuor, duabus primis
2
ante maximam Curvaturam in margine laterali ipso vel eo proxime, duabus alteris in angulo postico, propius latus quam basim instrucz tis, epipleuris arduis, desuper manifestis.
Elytris subovalibus paulo convexis, thorace 3%X longioribus, post medium latissimis et ibi thorace minus duplo latioribus, lateriz bus hinc usque ad humeros acutozobtusos magis angustatis, retror- sum ad apicem rotundatis, basi fere aequilonga illa thoracis, pone basim late et triangule deplanatis, marginibus lateralibus supra hu: meros quam in dimidio aliquanto altioribus. Striis dorsalibus quine que profundioribus, externis tenuibus, antice posticeque abbrevia- tis, irregulariter tenueque punctatis. Striis tertiis et secundis prope punctis saetigeris inter se coniunctis. Interstitiis paulo convexius- culis. interstitio secundo tertio notande latiore, interstitio primo iuxta scutellum puncto saetigero uno, interstitio tertio punctis saeti: geris septem, interstitio quarto punctis duobus instructis, puncto primo seriei umbilicatae non, aut paulo ab margine laterali dislocato non nihil prope angulum humeralem, sed sub eodem longitudine basis instructo, puncto praeapicali supra partem ascendentem striae suturalis inserto. Superficie corporis saetis sensiferis exceptis glabra, sternitis pilis longis flavis dense vestitis, pedibus gracilibus et per- longis tarsis anterioribus maris articulis duobus dilatatis. Long 7— 8 mm.
In Bulgariae antris prope Vratca dom. Dr. Ivan Bureš legit. Huius subgeneris species unica a ceteris, subgeneribus Trechorum coeco- rum, numero saetarum supraorbitalium, longitudine articuli tertii, antennorum et diversa ab angulo humerali distantia punctorum seriei umbilicatae facilime distinguenda.
Červenožlutý, průsvitný, lesklý, povrch až na hmatové chloupky holý. Hlava tvaru Trechus Treulandi, podelně ovální. Od předního okraje clypea až k prstencovitému zúžení krku delší než širší, uproz střed nejširší. Odtud ku předu silněji a pravidelně zakřivená a lehce se zúžující. Do zadu k prstenovitému zúžení krku slaběji a nepřetržitě zúžena. Čelní rýhy zkrácené sahající až k polovině hlavy. Střední stluštěnina poznenáhlu přechází do vyvýšeného tylo- vého hrbolu. Čelist normálně veliká, pysková hmatadla štíhlá, konec pak článku posledního kýjovitě stluštěný.
Clypeus se šesti delšími chlupy, na každé straně hlavy šest supra- orbitálních chlupů. První chlup umístěn jest ve středu spánku, ohraničeného čelní rýhou. Šestý v basální pětině délky a na roz- hraní 1. a 2. třetiny šíře hlavy v téže výši, ostatní pak čtyři rozesta- veny jsou po délce myšlené čáry lehce zakřivené mezi prvním a posledním. U typu jest mezi čtvrtým a pátým chlupem na levé straně jeden chlup přídatný. První chlup jest dlouhý a ční kolmě. Všechny ostatní málo kratší ve stejných neb skoro stejných vzdá“ lenostech od sebe a k čelu přihnuty. Spodní strana spánku s osmi chlupovými tečkami.
Tykadla štíhlá a málo delší těla, první článek u kořene tenký, ku konci znatelně ampulovitě stluštěný, delší než druhý, třetí článek v poslední třetině lehce zahnutý, dvakrát delší druhého, čtvrtý, pátý a šestý přibližně stejně dlouhé jako třetí, od sedmého k desä- tému se články stávají kratšími, jedenáctý jest o poznání delší a širší než desátý. Poměr délky jednotlivých článků jest 7:55:11: 10050808 827518;
Chloupkování na prvním článku řídké, na všech ostatních husté. Konce jednotlivých článků od druhého do desátého jsou stluštělé a věnečky hmatových chloupků opatřené.
Pronotum srdcovité, širší než delší, v druhé pětině nejširší a mir: ně zaokrouhleno; ke konci pak pozvolným zahnutím zúženo a před velkými, ostře ohraničenými, silně nahoru a lehce na strany vyëni- ajicimi, ostrouhlými zadními roky mírně vykrojeno. Přední okraj mírně dovnitř prohnutý. Přední rohy jsou. zaokrouhleny. Zadní okraj uprostřed skoro rovný a k zadním rohům s obou stran mírně vykrojený. Postranní okraj úzký a znatelně ohraničený rýhou. Čtyři marginální chlupy; 2 přední jsou vetknuty před největším zahnutím v postranním okraji neb bezprostředně vedle něj, dva zadní pak jsou v basálním rohu blíže postranního okraje. Povrch mírně vyklenutý, basální prohlubinky velké a hluboké epipleury příkře postaveny shora od první čtvrtiny až k zadním rohům v po: debé úzkého proužku.
Krovky jsou podélně vejčité a o čtvrtinu delší než přední tělo {48 : 36), nejširší v části za polovinou délky, kde jsou téměř dva: kráte širší štítu. Ku předu pak jsou na stranách šikmo a mírně ob: loukovité züzeny, k ostře tupoúhlým, skoro ne zaokrouhlenym ra: menům. Postranní okraj jest olemován úzkou rýhou, silně vystu: puje, od středu se pozvolně vyvýšuje k úhlům ramenním, kde jest - více než dvakrát tak vysoký než uprostřed. Basální okraj téměř rovný. Místo oddělených basálních vtlačenin jest na něm jedna oběma krovkám společné sploštěnina tvaru stejnoměrného troj: úhelníku. Všechny dorsální pruhy jsou znatelny, poslední tři pos nékud slaběji vyznačeny a s výjimkou hlubokého scutellärniho proužku jsou zkráceny vpřed i vzad. Podélné tečkování v rýhách nepravidelné a nepříliš znatelné, mezery mezi rýhami lehce kon: vexní, druhá nápadně širší třetí. V prvé dorsální rýze vedle štítku dva, ve třetí dorsální rýze sedm až osm chlupů, před niveau prvního bodu třetí rýhy (odpovídaje prodloužení rýhy čtvrté) jsou dva, ve čtvrté pak rýze pod niveau prvního bodu třetí rýhy jest někdy i třetí chlupovy bod.
První bod seriei umbilicatae buď na normálním místě, aneb jen nepatrně od toho dovnitř oddálen, není jako obyčejně v ramenním úhlu neb jeho blízkosti, nýbrž jest o délku basálního okraje pod ramenním úhlem. Ostatní tři jsou v šikmé čáře oddalující se od postranního okraje a sice tak, že druhý a třetí jsou u sebe blíže
4
postaveny než první a druhý a třetí a čtvrtý. Praeapicální bod jest vsazen daleko před koncem obráceného a po obrácení přímo vzhůru probíhajícího scutelárního pruhu.
Sternity jsou porostlé dlouhými nazad směřujícími hustými chlus py. Nohy jsou velmi štíhlé a dlouhé. Femory předních noh silně opatřeny dlouhými chlupy u tibií a tarsů chlupy kratší.
Na středních a zadních nohách, které jsou slabší, jsou chlupy znatelně kratší. U samečka první dva články tarsální rozšířeny. Long 7:75—8 mm.
Jeskyně u Vracy v Bulharsku, sbíral 3. VI. 1922 Dr. Ivan Bureš, ředitel carského musea v Sofii, po němž, jako po vysoce zaslouZi- lem badateli, fauny bulharských coleopter jsem tento velmi zají: mavý druh pojmenoval. Dosud známy 3 exempláře (1 c, 2 9).
Panu inspektorovi Hanušovi, za laskavé obohacení mé sbírky jedním exemplířem vzdávám vřelý dík.
KAVKAZSKÁ A ARMÉNSKÁ ORTHOPTERA.
ORTHOPTEREN AUS ARMENIEN UND KAUKASIEN. Von Dr. R. Ebner (Wien). (Mit 3 Textfiguren.)
Im Jänner 1919 erhielt ich von Herrn Dozenten Dr. J. K om a- rek in Prag eine Anzahl Orthopteren (zum Teil in Alkohol), die er im Jahre 1913 bei Ordubad in RussischzArmenien und in OberzSvanetien im Kaukasus gesammelt hatte. Die Ausbeute umfafit 28 Arten in über 80 Exemplaren und verdient wegen einiger Arten viel Interesse. Ich möchte auch an dieser Stelle Herrn Dr. Komärek bestens dafür danken, daß er mir die meisten und wertvolisten Exemplare für meine Sammlung überlassen hat.
Meine bald erledigte vorläufige Bestimmung mußte aber bei einigen Arten revidiert werden, weil ich erst viel später die neueren Arbeiten des bekannten russischen Orthopterologen Dr. B. Uva rov (jetzt in London) erhielt. Ich bin dem Genannten für die Übermittlung von Literatur, für seine wertvollen brieflichen Mit: teilungen, sowie für die Untersuchung von zwei Arten sehr zu Dank verpflichtet.
Mantidae. 1. Bolivaria brachyptera Pall. — Ordubad, c €.
5% © Korperlange 44 mm 49 mm Pronotum 12:5 14 Elytren 12 14 Vorderhüften 9 1de5 Vorderschenkel 12 14
Das c erinnert durch die relative Länge seiner Elytren sehr an B. moseri Sauss., doch sind die beiden Arten kaum spezifisch zu trennen (cf. Adelung, Hor. Soc. Ent. Ross., XXXVII, 1907,
Tb): " Gryllidae.
2. Gryllus frontalis Fieb. — Ober-Svanetien, VIIL, 1 Larve.
Phasgonuridae.
5. Drymadusa magnifica Wern. (Fig. 1—2.) — Ord. VI.—VIL., 1x22 NOUS)
Ed diee < ave LE
Y [Phot. Dr. K. Miestinger.] | | i i \ i f | | f j i 1 Arte t j i ! Fig. 3. Paradrymadusa longipes Br. var. ; i à fe .cf aus Ordubad, etwas verkleinert. i 4 $ [Phot. Dr. K. Miestinger.] T pw I 1
Außerdem liegen mir 3 co u.] © aus Khoi und Dschulfa in N. W. Persien (Zugmayer, 1904) vor, welche dem Naturhistorischen Museum in Wien gehoren und bei sonst vollstandiger Ubereinstim- mung durch das sehr schwach bedornte Prosternum ausgezeichnet sind. Dadurch wird aber die Unterscheidung von Drymadusa Stein und Paradrymadusa Herman erschwert. Von der letzteren Gattung gibt es übrigens mehrere Arten mit unbewehrtem Prosternum, was eigentlich der ursprünglichen Genusdiagnose widerspricht.
Nachstehend einige erganzende Bemerkungen über diese bisher nur aus Samos, Ordubad und Kleinasien (Werner), sowie aus Taurien (Schugurow) bekannte Art. Hinterkopf und die er- sten zwei Drittel des Pronotums mit einem schwarzen, bisweilen unterbrochenen Mittelstreifen, der durch eine feine helle Langslinie
*) Werner, Sitzber. Akad. Wiss. Wien, math.znat. CL, CX, I, 1901, p. 290. Werner, Annal. Naturhist. Hofmus. Wien, XX, 1905, p. 170.
halbiert wird. Stirn hell; schwarze Querbinde zwischen den Fuhler- gruben sehr schmal, bei einem © fast fehlend. Seitenlappen des Pronotums unten und hinten ganz hell. Abdomen etwas vor der Spitze der Elytren jederseits mit einem großen, schwarzen Fleck, áuch das Ende des Hinterleibes ist seitlich mehr oder weniger ge -schwarzt; Hinterrand der Elytren meist ebenfalls schwarz. Schen- kel an der Spitze mit dunklen, fast ringformigen Flecken; Hinter. schenkel oben an der Basis schwarz gefleckt, hinter der Mitte oben mit dunklem Längsstreifen. Vorder= und Mittelschenkel unten vorn mit 3—5, Hinterschenkel unten auf beiden Seiten mit 5—8 kleinen schwarzen Dornen. Schienen an den beiden Enden gewohnlich etwas geschwarzt, namentlich die Vordertibien beim Tympanalorgan und die Hintertibien am distalen Ende an der Innenseite. Mittel- tibien oben bedornt, und zwar stehen im allgemeinen vorne 2 und hinten 4 Dornen. Subgenitalplatte des 9 in der Mitte flach aus- geschnitten; Lappen abgerundet, jeder mit einer undeutlichen Ein- kerbung. Legeröhre hell, oben an der Basis schwarz. gegen die Spitze zu ebenfalls dunkel und sehr wenig verbreitert. Schuguro w (Mémoires de la Société des Naturalistes de la Nouvelle-Russie, XXXVII, Odessa 1911, p. 155—156) führt diese Art zwar in beiden Geschlechtern aus der Krim an, gibt aber nur eine russische Beschreibung“), sodaß das ©“ bisher eigentlich noch nicht bekannt war. Es zeichnet sich durch lebhaftere Farben und srößere Elytren aus. Das Analsegment geht in zwei spitze. nach unten gerichtete Fortsátze aus. Supraanalplatte schmal, mit aut: gebogenen Seitenrändern. Cerci kurz und gerade, am Grunde mit einer schräg nach innen gerichteten blattfórmigen Erweiterung. gegen die Spitze deutlich verschmálert und daselbst an der Innen- seite mit einem kleinen, stumpfen Dornchen endigend. Subgenital- platte breit, am Ende deutlich ausgeschnitten, unten mit zwei Làngskielen; Styli sehr kurz. Das Hinterleibsende des c^ scheint daher ganz ähnlich beschaffen zu sein wie bei D. konowi Bol.
of g Korperlánge 26 —27 mm 30.5—36-5 mm Pronotum 9.5—10 10 —11 Elytren von oben 8 55— 7 Elytren von der Seite 10 8 — 95 Hinterschenkel 23 —24 26-5—28 Legeröhre = 12-5—13-5
Bei einem © fehlen an allen drei Beinen der rechten Seite die Tarsen. Schon der rechte Vorderschenkel (8 mm) ist kürzer als der linke (9 mm); auch bei den Tibien bestehen ähnliche Unter- schiede (rechts 8 mm, links 10 mm), die rechte Vorderschiene ist außerdem etwas verbogen und schwächer bedornt als die linke.
*) Ich habe mir diese übersetzen lassen und glaube, daß er eine andere Art vor sich hatte als ich hier beschreibe.
An Stelle der Tarsen ist ein ganz kleiner schwarzer Stummel wahr: zunehmen. Auch am rechten Mittelbein ist die Tibia schwächer bedornt und etwas kürzer als auf der Gegenseite. Statt des Tarsus befindet sich ebenfalls ein kleines schwarzes Gebilde, vielleicht eine Regenerationsknospe. Es liegt also anscheinend wenigstens, für das erste und zweite Bein der rechten Seite eine Regeneration der Tarsen vor. Der Verlust derselben erfolgte wahrscheinlich im letzten Larvenstadium, so daß sie nur als ganz kleine, ungegliederte Stummel erscheinen. Vielleicht ist auch die Verkürzung von Femur und Tibia des rechten Vorderbeines auf den durch Verlust der Tarsenglieder verminderten Gebrauch dieser Extremitát zurück- zuführen.
Kirby (Syn. Cat., II, 1906, p. 180) zitiert nicht die Erstbeschrei- bung, sondern nur die Angabe bei Jacobson und Bianchi (Die Orthopt. u. Pseudoneuropt. des Russ. Reiches u. d. angren- zenden Lànder, 1905), obwohl die Arbeit Werners daselbst in den Nachtrágen auf p. 928 angeführt wird. Dasselbe gilt auch für die anderen, in der genannten Arbeit von Werner neubeschrie- benen Arten. Übrigens hat auch Caudell (Gen. Insect., Fasc. 72, 1908) diese Arten anscheinend nur von Kirby übernommen und gibt daher die Originalbeschreibung ebenfalls nicht an.
Anschließend eine kleine Berichtigung: Drymadusa brevipennis Br. stammt nicht aus »Syria«, wie Kirby (p. 179) und Caudell (p. 13) schreiben, sondern von der KykladenzInsel Syra im Agáischen Meer (Brunner v. Watt. p. 315). Dann sei noch erwähnt, daß D. recticauda Wern. (Zoolog. Anzeiger, XXVI, 1903, p. 530) aus Kleinasien und Syrien (Werner), sowie aus Transkaukasien (A delun g, Hor. Soc. Ent. Ross., XXXVIII, 1907, p. 72) weder von Kirby, noch von Caudell angeführt wird.
Seither wurde für Drymadusa arizonensis Rehn das Genus Ano“ plodusa Caudell aufgestellt (Proc. U. St. Nat. Mus., XXXII, 1907, p. 318 und Gen. Ins., Fasc. 72, 1908, p. 32). Ferner sind auch zwei neue Arten bekannt geworden: Drymadusa curvicercis Uvarov (Bull. Mus. Caucase, X, 1916, p. 189) aus Kurdistan und D. mokan: shanensis Caudell (Proc. Ent. Soc. Washington, 23, 1921, p. 34) aus China.
4. Paradrymadusa longipes Br. var. (Fig. 3) — Ordubad, 1 c 1 o"Larve 3095)
Unterscheidet sich von typischen Exemplaren durch einfärbiges Abdomen und etwas kůrzere Elytren.
Analsegment des ©“ und der Larve in der Mitte distalwärts längs- furcht, ebenso die Supraanalplatte in der basalen Hälfte. Der feine Zahn am Ende der kurzen und dicken Cerci des < ist deutlich nach abwárts gebogen, wahrend er beim Typus mehr nach innen gerichtet ist. Bei der Larve ist dieser feine Zahn etwas vor der
*) Brunner v. W., Prodromus d. europ. Orthopt., 1882, p. 3
&
Spitze der Cerci und mehr nach innen gerichtet. Diese geringen Unterschiede erklären sich wahrscheinlich weniger durch abwei- chende Stellung der Cerci, als vielmehr durch das verschiedene Entwicklungsstadium beider Tiere.
Elvtren beim © höchstens bis zum Ende des zweiten Abdominal. segmentes reichend, beim c^ länger. Vorderschenkel an der Unterz seite vorn mit 3 (seltener 2 oder 4) kleinen schwarzen Dornen, hinten unbedornt. Hinterschenkel unten jederseits mit 3—9 schwarzlichen Dornchen versehen. Subgenitalplatte des c^ breit, in uer Mitte ausgeschnitten, mit 3 Langskielen. Legerohre die Hinterz &nie deutlich überragend, fast gerade oder leicht nach unten ge- bogen, am Ende allmáhlich schief nach unten zugespitzt. Subgenital- platte des © in der Mitte eingeschnitten.
of 9
Korperlánge 23-5 mm 24-5—27 mm Pronotum 7-5 9 — 0:5 Elytren von oben 6 4.5— 5:5 Vorderschenkel 9 10-5—11 Vordertibien 11 12-5—13 Hinterschenkel 26 30-5—31-5 Legeróhre — 24-5—26
Verbreitung: Transkaukasien, RussischzArmenien und Trans kaspien.
Das linke Hinterbein des c“ ist verkürzt (Fig. 3). Sein Schenkel ist nur kürzer, aber sonst gerade (links 235 mm, rechts 26 mm); dagegen ist die Tibia nicht nur betráchtlich kürzer (links 21, rechts 285 mm), sondern auch etwas nach innen gebogen und schwächer bedornt. Die vier Endsporne sind zwar vorhanden, aber wesentlich kleiner als am rechten Bein. Es sind nur drei Tarsenglieder ent wickelt, doch zeigt das zweite namentlich auf der Unterseite eine Querfurche. Die freien Sohlenballen des ersten Gliedes sind über: aus klein. Auch hier liegt also wahrscheinlich ein Fall von Regene- ration vor, doch dürfte der Verlust des normalen Beines schon in einem frühen Larvenstadium eingetreten sein.
Seit meiner Aufzählung (Annal. Naturhist. Hofmus. Wien, XXVI, 1912, p. 447) sind folgende Arten von Paradrymadusa beschrieben worden:
P. viridipennis Stschelkanovzeff 1914 — Transkaukasien (Distrikt
Lenkoran). : P. satunini Uvarov 1916 — Armenien.
P. pastuchovi Uvarov 1917 — Transkaukasien (Distrikt Len: koran.
P. expugnata Uvarov 1917 — Armenien.
P. bocquilloni Uvarov 1917 — Persien.
P. persa Uvarov 1917 — Persien.
P. qazvinensis Chopard 1921 — Persien.
P. annulicornis Uvarov 1922 — Palästina.
Von diesen wurde P. viridipennis im Jahre 1919 von Uvarov mit P. longipes Br. 1882 vereinist. Ich habe die eingehende Be- schreibung Stschelkanovzeffs mit den 7 Exemplaren der Collection Brunner von Wattenwyl verglichen und nur geringe Unterschiede festgestellt. Der innere Zahn der Cerci des c ist kürzer als in der Abbildung bei Stschelkanovzeff. die Subgenitalplatte ist eher dreieckig ausgeschnitten. Beim 9 ist die Subgenitalplatte in der Mitte mehr oder weniger gekielt. Da die individuelle Variation bei diesen 7 Exemplaren ziem- lich groß ist — was aber nur zum Teil mit dem Erhaltungs: zustand zusammenhängt — so möchte ich mich der Ansicht U va- rovs in diesem Falle anschließen.
5. Platycleis intermedia Serv. — Ordubad, 2 °°. Beide Exemplare sind ziemlich klein, ihre Elytren überragen die Hinterknie nicht.
6. Decticus albifrons Fabr. — Ordubad, 1 ©.
7. Psorodonotus inflatus Uv. — Ober-Svanetien, VII, c 9.*)
Stimmt im allgemeinen gut mit der Beschreibung Uvarovs überein, doch erscheint mir das Pronotum des c^ kaum »lyratum«, sondern eher nach vorne nur stark verschmálert, auch sind die Elytren etwas länger. Beim © ist das Pronotum oben flach, die Legerohre möchte ich bei meinem Exemplar lieber gerade als «levis sime incurvus« bezeichnen.
G © Körperlänge 24 mm 23 mm Pronotum . 11 12:5 Elytren von oben 6 0 Hinterschenkel 21 23 Legerohre = 23
8. Poecilimon similis Ret. — Ober-Svanetien, Bečo, 10. VIII., 20°"
Wegen des hinten stark emporgehobenen Pronotums stelle ich die beiden Exemplare hieher, obgleich die Subgenitalplatte nament- lich bei dem einen c" gegen das Ende deutlich verschmalert ist. inr Hinterrand erscheint etwas verschieden je nach der Richtung, aus der man schaut, weil diese Platte gegen das Ende an den Ran- dern ein wenig nach oben gefaltet ist. Die Enden der Cerci sind ganz ähnlich gesägt, wie dies Stschelkanovzeff für P. fla vescens subspec. fereckensis (vorláufig vielleicht besser als eigene Art zu betrachten!) aus dem nórdlichen Kaukasus angibt (Zur Kennt: nis der Orthopterenfauna des Kaukasus, Varšava, Izv. Univ., 1909, p. 52, f. 3, [russisch]). Die Beschaffenheit des Pronotums, sowie die
rt das Ende plótzlich stark einwárts gebogenen Cerci veranlassen
ich, meine Stücke eher zu P. similis zu rechnen, obwohl Reto ws S ski über die Zahnelung der Cerci keine genaueren Angaben macht.
Eos Uvárov. Revue Russe d'Entom., XII, 1912, p. 63.
10
Poecilimon similis, flavescens Herr.-Schäff., tereckensis und cau“ _casicus Adel. stehen einander ziemlich nahe und sind alle aus Kau- kasien bekannt.
Locustidae(:Acridiidae).
9. Acridella robusta Uv. — Ordubad, 1 9.*)
In der Bennennung folge ich hier der Bestimmung Uvarovs, obwohl ich von der Artberechtigung der A. robusta nicht überzeugt bin. Das große Material von A. nasuta L. in der Kollektion Brun: ner v. W. zeigt, daß es sich dabei um eine sehr variable Art han: delt; manchmal sind von demselben Fundort recht verschieden aus- sehende Tiere vorhanden. Manche Exemplare aus Westasien sind daher von robusta, die daselbst in 2 Paaren ebenfalls von Ordubad vertreten ist, nur schwer zu unterscheiden. A. robusta scheint nur eine extrem gedrungene Form zu sein, deren spezifischer Wert mir noch nicht ganz klar geworden ist. Ich möchte sie eher als Su b: species oder Varietát zu nasuta stellen. Auch erwáhne ich, daß sich in der Brunne rzSammlung ein kleines, aber sonst sehr typisches © von A. nasuta aus Elisabetpol in Transkaukasien be findet.
10. Parapleurus alliaceus Germ. — OberzSvanetien, 2 °°; Ober Svanetien, Beéo, 10. VIII., 1 — 2 99. — Die Exemplare beider Fun- dorte weichen in Größe und Färbung etwas von einander ab.
11. Dociostaurus anatolicus Krauss — Ordubad, 2 °°.**)
12. Stauroderus apricarius L. — Ober-Svanetien, VIII, i ©, —
Bereits von Stschelkanovzeff (1909), Burr (1912, 1913 un 1915), Py Inov (1914) und Uvarov (1921) aus Kaukasien ange
führt.
13. Stauroderus cognatus Fieb. — Ober-Svanetien, VIIL; Ober- Svanetien, Bečo, 10. VIIL; mehrere Exemplare. — Lànge des Kor- pers, der Elytren und Flügel bei den °° ziemlich variabel. Aus- führliche Beschreibungen und Messungen hat namentlich A de: lung geliefert (Ann. Musée Zoolog. Acad. Im. Sciences St.-Péters- bourg, XII, 1907, p. 124).
Soll nach Uvarov jetzt S. macrocerus Fisch.-Waldh. heißen (Bull. Mus, Caucase, XII, 1919, p. 155).
14. Stauroderus bicolor Charp. — OberzSvanetien, VIII., 1 ©. 15. Psophus stridulus L. — Ober-Svanetien, NTT 67. 16. Pyrgodera armata Fisch.Waldh. — Ordubad, 2 8.
*) Uvarov, Revue Russe d'Entom., XVI, 1916, p. 8 ( Acrida). Uvarov, Bull. Mus. Caucase, XII, 1918, p. 47 (Acrida). Uvarov, Journ. Bombay Nat. Hist. Soc., XXVII, 1921, p. 61. ss) Ebner, Archiv f. Naturgesch., 1919, A. 8, p. 166. Uvarov, Bull. Entom. Research., XI, 1921, p. 397.
I
17. Oedaleus nigrofasciatus de Geer — Ordubad, mehrere Exemz plare.
18. Oedipoda salina Pall. (zeratiosa Serv.) — Ordubad, 2 oc’, 1 ©.
Bei dem einen c ist das Pronotum jederseits mit einer hellen, winkelig geknickten Linie versehen; bei dem anderen c^ ist der ganze hinter der Querfurche befindliche Teil des Pronotums hell. Auf Farbenvarietáten bei Oedipoda hat namentlich Karny hin- gewiesen (Berl. Entom. Zeitschr., LII, 1907, p. 36).
Von Ober-Svanetien, Bečo, 10. VIII., liegt eine erwachsene Larve vor, die wahrscheinlich zu Oed. coerulescens L. oder zu Oed. salina oehort.
19. Thalpomena persa Sauss. — Ordubad, 1 ©
Nach der Form des Pronotums und nach der Ausbildung der dunklen Flügelbinde zu dieser Art gehörig. Basalteil der Flüge! entfárbt.
20. Sphingonotus coerulans L. — Ordubad, 1 ®%.
21. Sphingonotus persa var. intutus Sauss. — Ordubad, 4 ——.
Die Unterschiede zwischen S. persa Sauss. und S. intutus Sauss. (Vena intercalata) scheinen mir zu gering zu sein, um eine art liche Trennung zu gestatten und ich habe spáter mit Befriedigung gesehen, daß Uvarov die beiden vollständig mit einander ver: einigt (Bull. Mus. Caucase, XII, 1919, p. 157). Die schwarze Flügel binde ist sehr breit und nach vorne mehr oder weniger verschmá: lert, sie reicht meist bis zum Hinterrand und läßt nur bei einem Stuck einen schmalen hellen Randsaum frei.
22. T methis festivus Sauss. — Ordubad, mehrere Exemplare. c i: Korperlange 30 —35 mm 39—42 mm Pronotum 9.5—10-5 12—12-5 Elytren 30 —34 36—38 Hinterschenkel 14-5—16-5 19—20-5
In der Br unner-Sammlung sind Stücke vom selben Fundorte, die anscheinend auch Saussure vorgelegen haben. Die Unter schiede zwischen T. gibber Stal 1876 und T. festivus Sauss. 1884 sind oft sehr gering, sodaß Uvarov wohl recht haben dürfte, wenn er festivus nur als Synonym zu gibber auffafit (Bull. Mus. Caucase, XII, 1918, p. 48).
23. Nocarodes serricollis Fisch. Waldh. — Ordubad, 3 $e.*)
Nach der guten Tabelle Uvarovs gehôren meine Exemplare wohl zu dieser Art, doch sind die Hinterschenkel oben verhältnis- mäßig schwach gelappt und auch fein gezähnelt.
*) Uvarov, Bull. Mus. Caucase, XII, 1918, p. 55.
12
Korperlange 3/—42 mm Pronotum 1— 8 Hinterschenkel 14—15
24. Dericorys gibbosa Fisch.-Waldh. (zmaculata Fisch.-Waldh.) — Ordubad, 2 ©.
Korperlange 30—34-5 mm Pronotum 7 Elytren 29 Hinterschenkel 19:5 25. Podisma pedestris L. subsp. satunini Uv. — Ober-Svanetien,
MIT: 2: Paare) *)
Ich betrachte P. satunini nur als eine gute Subspecies der nach Uvarov aus dem Kaukasus noch nicht sicher nachgewiesenen P. pedestris. Ein reichliches Vergleichsmaterial dieser letzteren zeigt, daß sich der Hauptunterschied nur in der abweichenden Aus- bildung der Elytren ausprägt, wozu eventuell noch die etwas ver: schiedene Fuhlerlange kommt; die anderen angeführten Merkmale und Unterschiede sind aber keineswegs konstant. Durch die Kůrze der Elytren (1—1:5 mm), welche den Hinterrand des Metanotums nicht oder kaum erreichen, erinnert satunini auch an var. carpe: tana Bol. aus Zentralspanien, weicht aber von dieser namentlich durch die normale glatte Metazona des Pronotums recht deutlich ab.
Nach der Ausbildung der Elytren stellt safunini das eine Extrem vor, während das andere von den macropteren Exemplaren gebildet wird, die man gelegentlich neben der typischen Form findet.
26. Calliptamus italicus L. — Ordubad, 2 ©; Ober-Svanetien, Beco, 10, VIII., 1 —; Ober-Svanetien, VIII.,-2 9.
Bei den zwei Exemplaren von Ordubad úberragen die Elytren das Abdomen und die Hinterschenkel deutlich, letztere sind innen in der basalen Halfte schwarz. Elytren der Stücke aus Svanetien die Hinterschenkel nur wenig überragend, diese an der Innenseite hell und nur spärlich gefleckt. Ein € am Abdomen und namentlich an der Basis der Flügel mit zahlreichen Milben besetzt.
27. Calliptamus coelesyriensis Giglio-Tos — Ordubad, 3 9.**) 28. 'Thisoicetrus dorsatus Fisch.zWaldh. — Ordubad, 3 9.***) Außerdem liegt eine Larve vor, die ein einfárbiges Pronotum und
an der Auñenseite der Hinterschenkel zwei dunkle Flecken hat; ihre Artzugehörigkeit läßt sich kaum sicher feststellen.
Wien, 30. XII. 1922.
Uvarov, Bull. Mus. Caucase, X, 1916, p. 46 (Podisma Satunini). Uvarov, Trans. Ent. Soc. London, 1922, p. 125 (Kripa).
*"*) Uvarov, Journ. Bombay Nat. Hist. Soc, XXVII, 1921, p. 66 (Thi-
soecetrus).
-
13
NOVY PTEROSTICHUS ZE SRBSKA.
UN- NOUVEAU PIEROSTIGEIUS- DE SERBIE. Ing. Arn. Jedlička, Prague.
Haptoderus macedonicus n. sp. Remarquable par sa grandeur et la forme du thorax, qui est distinctement retréci vers la base, cor- diforme et distinctement emarginé avant les angles postérieurs.
Noir de poix, 3 premiers articles des antennes et la base des autres, les cuisses, les tibias et les mandibules rouges, les autres parties des antennes et les tarses noir de poix; les palpes testacé rougeatre, l'avantzdernier article au milieu et le dernier a la base rembrunis, l'extrémité des palpes plus claire que le premier article. Les épipleures des élytres et du pronotum rouges. La téte polie, imponctuée. Pronotum un peu plus large que long. modérément arrondi sur les côtés, sa plus grande largeur au premier tiers. Le bord - antérieur presque droit, avec une impression paralléle imponctuée, les angles antérieurs modérément arrondis, arqués en dessous. Distinctement retréci en arrière, émarginé devant les angles posté: rieurs, ceux-ci droits. La base émarginée, non rebordée, de chaque cóté avec deux impressions longitudinales distinctes, l'interne de moitié plus longue que l'externe, cellezci bordée à la partie externe par un bourrelet; les deux impressions distinctement ponc: tuées au fond. Élytres longs, ovales, modérément convexes, proe fondément striés, les stries distinctement ponctuées, les intervalles presque plans, le troisième avec deux points. La base des élytres plus large que la base du pronotum, la striole préscutellaire soit indistincte, soit marquée dans le 2. intervalle à la base par une courte strie.
Les épisternes du metasternum courtes, plus longs que larges, peu rétrécis en arrière. Prosternum lisse, ses épisternes grossiéz rement ponctués. Les deux premiers segments abdominaux avec quelques points, les autres segments lisses. Les articles des tarses en dessous avec des soies. Tous les articles des tarses sillonnés en dehors. Long. 6:5—7 mm.
Capturé en quelques exemplaires par Mr. Matcha en Macédoine (Serbie), Jakupica planina, juillet 1914.
Pour une détermination plus facile je donne ici un tableau syste- matique des espěces de la faune européenne centrale et balcanique:
1. Pronotum avec deux impressions longitudinales de chaque DOLO HEN E nm ce I A uos RUE AE RU RE Ne a
— Pronotum seulement avec une impression . . . . . . . 3 2. Long. 9—10 mm Turc. As. m. properans Chd. acrogonus Chd.
Mon 16:57 mm. Serh.. nt nn 2. ce epo MAPOU DIC USE:
14
3. La deuxième strie des élytres à la base avec un pore sétigère.
Longs 75—7-¢ mm. Bulg? Turc. 45/5101 vecors. Esch: — La deuxième strie des élytres à la base sans pore setigère . . 4 ALL on GOVT 22 on AMIE EI Cnam Def: DOBA SR AM ts ea eeu DN OU U ues ss Drevise Dust: Ones 905mm l'ransyiv.v. 42 29 osque DIelzisEuss.
DE NOVIS BUPRESTIDARUM REGIONIS
BAPAESRCTICAE,SEEGIEBUS: TIL
NOVÉ DRUHY PALAEARKTICKYCH KRASCŮ III. Dr. Jan Obenberger.
1. Julodis eoa. n. sp.
Hab.: Beludjistan; Quetta; Nusski District etc. (Coll. Dr. Oben- berger, Call. Mus. Calcutta.)
Long.: 25—32 mm.
Obscure viridiaenea, metallescens, impressionibus ac elytrorum punctis aeneolis.
Julodi Iris ssp. proximae C. G. valde affinis. Corpore robustiore, crasso, convexo; Capite sicut apud Jul variolarem Fald. instructo scilicet carina frontali marginem epistomalem sicut littera V superante. Fronte in medio distincte tenuiter carinato, antennis nigris. Thorace lato, ante scutellum impresso, ad anticem satis attenuato, dense ac irregulariter, sicut apud J. proximam C. G. sculpto, carina longitudinali nulla. Elytris minutius quam apud J. proximam C. G. punctatis, lineis quattuor impressio num rotundarum sicut apud I. variolarem aut I. Irim ornatis, impressionibus his distinctioribus, regularibus ac profundius im: pressis, brevissime tomentosis. Elytris quam apud proximam multo longioribus ac minus latis, ante tertiam partem apicalem paulo dilatatis, dein ad apicem modice regulariterque rotundatis. Sculptura subtus satis minuta ac densa, quam apud proximam subtiliore, reliefo glabrato nitidissimo in coxae posterioris medio posito (apud proximam reliefo hoc deficiente, apud Irim multo minore, apud variolarem distincto.) Pedibus satis longis.
Speciem hauc distinctissimam in collectione mea in exemplaribus nonnullis habeo. Haec etiam species a Museo Calcuttae
I5
(Zoological Survey of India) in exemplaribus numerosis determinandis mihi missa est.
Species haec capitis forma variolari approximatur, a qua Ca: racteribus numerosis, imprimis thoracis carina deficiente ac ely- trorum forma valde differt.
Podlouhly, nazelenaly druh, tvarem podobny k Julodis Iris ssp.proxim a. Od druhu tohoto liší se formou čela — podlouhlé žebérko čelní přečnívá totiž epistom v podobě V; dle toho blížila by se k druhu Jul. variolaris Fald. Od druhu tohoto liší se zase tím, že schází podélné žebérko uprostřed štítu, dále tvarem krovek, jež jsou za středem, asi v zadní třetině porozšířeny a pak ke konci v pomalém oblouku zaokrouhleny — uvariolaris jsou krovky silně zašpičatěny. Skulptura krovek je podobná k oné obou zmíněných, systematicky dosti od sebe vzdálených druhů, jest pouze zřetelnější a pravidelnější, vtisky jsou prohloubenější.
Druh tento tvoří zřetelný přechod od druhů palaearktických k „vysloveně orientálným formám z příbuzenstva Atkinsoni Kerr.
Několik kusů (Ouetta) v mé sbírce; celá řada jiných kusů byla mi poslána k určení a vědeckému zpracování státním Museem v Kalkuttě (Zoological Survey of India). ;
2. Julodis palmyrensis m. n. sp. Hab.: Syria interior: Palmyra. Long.: 25 mm.
Cuprea, nitidissima, in impressionibus superficii pube brevis: sima albida tecta. [ulodi distinctae C. G. simillima, sed bre: vior ac latior, sculptura corporis alia. Epistomate profundius emar- girato, thorace breviore ac latiore, minutissime sculpto, linea forti longitudinali media, nitidissima ac haud divaricata, reliefisque duo longitudinalibus, triangularibus ac basalibus utrimque ornatis. Reliefis his nitidissimus, haud, vel sparsissime punctatis, thorace aspectu aequaliore quam apud distinctam, longe albopilisi. Elytris latitudine solum duplo longioribus, ad apicem a ?/; parte posteriori fortiter, sed subrotundato attenuatis, sculptura quam apud dis tinctam simili scilicet lineis tomentosis tenuibus ac minutissime sculptis quattuor, intervallis tribus latis, nitidissimis, glabratis, fere impunctatis, his intervallis impressionibus albopilosis 6—7 parvis, interruptis. Itaque sculptura elytrorum quam apud distinctam multo aegualiore, plus regulari, ac maxime intervallis distinctissi- mis, plus elevatis ac ubique aequaliter latis ab ea distincta faciliter dignoscenda est. Aldomine multo nitidiore, impressionibus nonnullis in quinque seriebus longitudinalibus haud nimis distinctis (solum linea illa media distinctissima) ornato.
16
Nový druh, pocházející z Palmyrské pouště, liší se od druhu Jul. distincta C. G. širším, kratším a méně dozadu zahroceným tvarem těla, skulpturou a úpravou abdominu. Štít je vespod velmi jemně tečkován, uprostřed se silným podélným žebérkem, velmi lesklým, po obou stranách jsou dva podobné, ale na basi širší res liefy. Krovky celkem jsou obdobně upraveny jako u distincta, ale čtyři podélné vtisklé rýhy jsou velmi jemně tečkovány, mezirýží jsou velmi široká, daleko zřetelnější a hladká, nezbrázděná tečka: mi, přerušená 6—7 vtisky, jež ale jsou daleko menší než u distin cta, kde bývají širší než tyto reliefy. Štít je dlouze bíle opýřen.
3. Julodis iranica m. n. sp.
Hab.: Persia: Bushir. Long.: 30 mm.
Obscure cupreoaenea, in depressionibus corporis minutissime ac brevissime luteo pilosa. Julodispeculiferae Cast. G. simil lima, ab ea caracteribus sequentibus differt: l. Epistomate breviore ac latiore. 2. Thorace latiore, grossius punctato, carina longitudinali minus distincta, plagis thoracis omnibus grosse irregulariter puncta: tis. 3. Elytris iam basi thorace latioribus, in dimidio latitudinem maximam attingente, dein ad apicem longe regulariter rotundatis. 4. Sculptura elytrorum valde differente scilicet: plagis (— intervallis longitudinalibus impressionibus pilosis interruptis) ac impressioni bus male separatis, indistinctis, rugosulis, sculptura elytrorum anti- ce transverse rugulose granulosa, ad apicem subtiliore, confusa, lu: teo pilosa. 5. Subtus irregulariter punctata ac breviter pilosa. 6. Pla- gis mesosternalibus, quae apud speculiferam valde distinctae sunt, indistinctis ac irregulariter punctatis. Pedibus longioribus.
Druh tento podobá se ku vzácné Jul. speculifera C. G. ze Syrie. Liší se od tohoto druhu zavalitějším, po stranách zaokrouhle- nějším tvarem těla, hrubou a velmi nepravidelnou skulpturou štítu. kratším a Širším epistomatem, odlišným tvarem krovek, jež jsou po stranách více zaokrouhlené, uprostřed nejširší, a jich skulpturou. Tato jest úplně změtená, skoro splývavá, reliefy a vtisky téměř nezřetelné, krovky jsou v přední části hrubéji a to napříč zrnité vrásčité, ke konci jemněji tečkované a zrnité, s jemným žlutým opýřením. Nohy jsou delší.
Zdá se, že je to velmi vzácný druh.
4. Julodis balucha m. n. sp. Hab.: Beludjistan: Sarawan. Long.: 23—25 mm.
1 Speciei. Julodis Zoufali m, Julodis syriaca ac Ju lodis Rothi affinis.
Obscure aenea, convexa, in */s parte elytrorum longitudinis latis- sima, subtus obscure aenea, nitida, haud reticulata, lateribus seg:
2 17
mentorum abdominis punctis agglomeratis. Capite parvo, episto- mate minus emarginato quam apud Rothi vel Zoufali. Tho race forma itto Rothi simillimo, sculptura enim illae Zoufali similiori, scilicet satis minute subgranulose ac punctato. In angulis anticis plaga maiore, dein utrinque una plagula rotunda magis ad iedium posita ac utrimque plagula simili fere in tertia parte ante- riori prope medium posita. Carina tenui ac levi, duo plagulas me- dias haud attingente. Superficie thoracis alia subgranulosa ac ae: quali. Elytris quam apud species comparatas longioribus, quattuor scriebus haud distinctis ac minutis impressionum rotundarum cu prearum ornatis; his impressionibus luteo brevissime pilosis. Subtus plaga mesosternali laterali, plaga in coxarum posticarum medio ac plaga laterali segmenti aldomnis ornata. Segmentis abdominis la- teribus impressis. — A speciebus ibi enumeratis statura longiore, thoracis sculptura, elytrorum forma ac impressionibus minutis et plus numerosis valde differt. Superficie fere glabra.
Menší, zavalitý, skoro lysý druh. Patří k Rothi, syriaca aZoutalim. Ode všech uvedených druhů liší se delšími, při tom ale zavalitými krovkami, skulpturou štítu a krovek, i úpravou spodku.
Temně bronzový, vtisky na krovkách a na štítě jsou měďové. Štít se podobá onomu druhu Rothi tvarem, skulpturou spíše však druhu Zoufalim. Jest dosti jemně zrnitý. a tečkovaný, z této skulptury vyčnívají hladké reliefy: 1. Dva větší postranní v předních rozích štítu. 2. Dva více směrem ke středu, menší, kuz laté. 3. Dva zcela blízko u středu a vedle sebe ležící asi v přední třetině délky, tvarem podobné předešlým. 4. Podélné, velmi úzké středové žebérko, jež nedosahuje oněch dvou předchozích. Krovky jsou asi ve ?/; délky za středem nejširší, zde mnohem širší nežli štít. Skulptura je v základě podobná k oné Zoufali, je ale daleko jemnější, čtyři řady vtisků jsou daleko jemnější a hustší, v předu značně nezřetelné a zrnitě splývavé. Skulptura je vůbec daleko jemnější než u tří jmenovaných druhů. Spod je bez chagrinování. lesklý, trochu nerovný, jednotlivé abdominální segmenty jsou po stranách vtisklé. Reliefy jsou na stranách metasterna, uprostřed zadní kyčle a na straně prvého aldominálního segmentu. — Druh tento zdá se býti velmi vzácným — stejně jako zmíněné tři druhy.
5. Julodis aeneipes E. Saund.
Speciem hanc raram e Persia orientali (Bushir) possideo.
Druh tento byl dosud ponejvíce udáván z pochybných a neur£i- tých lokalit. Jediný kus mé sbírky pochází z Bushiru v Persii a zdá se, že v Persii je hlavní centrum rozšíření tohoto druhu, tvořícího systemmaticky přechod mezi orientální skupinou Jul Atkinso ni Kerr. a základním komplexem forem kol Julodis vario larıs ad;
18
6. Julodis Cyrus m. n. sp.
Hab.: Persia (Strauss 1891). Long.: 28 mm.
Smaragdinea, convexa, Julodi ‘armaeniacae . Mars. (= Oertzeni Ganglb.) simillima ac ut sequitur ab illa discrepans:
Epistomate multo breviore, fronte minus lata. Thorace breviore ac latiore, ubique aequaliter ac salis minute punctato, linea media deficiente. Elytris multo robustioribus ac apice multo minus atte: nuatis, cimiliter sculptis, scilicet ubique dense regulariterque punz ctatis, linea laterali impressi nulla, solum impressione utrinque ba: sali rotunda parva. Elytris usque ad ?/; longitudinis paralellis (apud armeniacam solum ad medium), dein ad apicem leviter ac re: gulariter rotundatis (apud armeniacam subacuminatis), minus tissime ac brevissime albopilosis, aspectu sericeo, multo minutius punctatis. Subtus smaragdinea.
Etiam Julodi armeniacae subsp. cypriae m. similis, sed thoracis ac elytrorum forma elytrorumque ac capitis sculptura valde differens.
Nový druh podobá se na první pohled neobyčejně druhuarm e niaca Mars. a zvláště malé rasse tohoto druhu (Cypria m.) mnou popsané z Cypru. Jest překrásné hedvábitě smaragdové bar: vy. Epistom jest daleko kratší, štít jest kratší a širší, a všude stejno: měrně (i na spodním okraji) a dosti drobně tečkován, bez jakého- koliv středního žebérka nebo reliefu. Krovky jsou daleko jemněji tečkovány než u ar meniaca, až asi do dvou třetin skoro para: lellni, pak jen velmi povlovné do zadu zaokrouhleně zúžené, což je zvláště nápadné při srovnání s armeniaca, kde krovky jsou dozadu přihrocené. Spod je smaragdově zelený.
Krovky jsou naprosto stejnoměrně tečkovány, bez vtisků nebo čar, pouze na každé straně uprostřed base krovečné s ploským ma: lým kulatým vtiskem.
Tím liší se i od Cy pria. U ar meniaca i u zmíněné rassy skulptura krovek je vysloveně v naznačených podélných liniích; je postranní opýřený podélný vtisk, rovněž krátký vtisk na basi kro- vek, což vše zde chybí.
7. Julodis onopordi L.
Huius proteicae speciei systematica ab auctoribus diversis hu cusque male tractata mihi videtur. Imprimis Kerremans in er: roribus systematicis ac contractionibus specierum valentium re pleta Monographia sua relationes chaoticas in systematica speciei illae valde multiplicavit. Contractiones erroneas additione simplici váriationum D. Abeille de Perrin multiplicavit.
In systematica huius speciei, quae in diebus nostris verisimilli- me evolutionem maximam glacialium temporum relationibus evoca: tam ac inductam attingit, subspecies nonnullas distinguere necesse
n
19
est. Quae enim subspecies saepe numerosis varietatibus plus mis nusve localibus gaudent; varietates haec bene distinctas ac deno minandas esse puto; quamquam seriem formarum intermediarum saepe invenire possumus, dum formae haec, sicut species distinctae
ab
auctoribus celeberrimis olim descriptae tanto dissimiles sint,
quod eas contractas ac sicut synonyma speciei unae additas esse errorem inaximum systematicum esse puto.
E typorum ac descriptionum studio dispositio ut sequitur elucet:
il:
6.
=
10.
1%
20
Sisto nlo po rd Eınne — «oa Hi pud Ale — onopordinis Ol.
— Sommeri Küster.
Var. leucosticta Fairm. — Alg. Marocco, Tunis.
Var. Koenigi Mann. — Alg. Marocco, Tunis, Tripolis. Var. puberula Reiche — Als.
Var. corrosipennis m. n. var. — Alg.
SSD. Kerımi Fairm. — Tunis.
Ssp. pilosa F. = pilosula Hbst. = Levaillantı,G. A. re — Alg. Marocco, Tunis, Agp.
Var. setifensis Lucas — Alg. Marocco.
Var. Jamini Lucas — Alg. Marocco.
Var. longiseta Abeille — Alg. Marocco. Asp.
Var. Gassneri m. — Agp. Tunis. Alg.
sSsp.Splichali m. — Agp.
‘S'sp. Albopilosa Chevrolat — Als. Agp. Marocco:
Var. pilosipennis Abeille — Alg.
Var. luteolineata m. n. var. — Als. Var. glabra m. n. var. — Alg. Sip. tingitana.Gory —* pilosa Cast. 7G; — maroceana
Dej. — Marseuli Saund. Alg. Marocco.
Sspiidelissima Mars == ls. Var. algerica Cast. G. — Alg. Marocco.
Var. lineolata m. n. var. — Alg. Sisp. Yyenı-Mann.-- Creta; Nar. cretica m. n. var. — Creta.
Ssp.pubescens Olivier = onopordinis Brullé — Brullei C. G. Gr. Alban.
Var Olivieri'€ Gi = Gr.
Var. helladica m. — Gr.
Ssp.Ehrenbergi Cast. G. — syriaca Cast. G. — Latreillei Dej. — pubescens Cast. G. — Bohemanni Mann. Syr. Pal. As. m (Gr Bulls.
Ssp. sulcata Redtb. — Scowitzi Grm. — xanthographa Fald: — Imeata Kerr. Ca. "AS: m. Syr. Ab. peregrina Chevr. — iridescens Reiche.
Var. Andreae Oliv. Klug. — As. m. Ca.
Var. lineigera Mars. — As. m. Ca. Var. Hampei Thoms. — T. Var. carinulosa m. — Syr. Pal. Var. Costifera m. -— Svr. Var. obsoletesulcata m. — As. m. Svr. 12. Ssp. partha m. n. ssp. — Persia. 13. Ssp. Steveni Saund. = setosa Steven — ampliata Mars.
Kerr. Armen. Kurd. Var. luteogramma Mars. — As. M. Syr. Pers. Kurd. Var. tenuelineata Abeille — As. Min. Var. subviolacea Abeille — As. Min. Pers. Var. derasa Abeille — Armenia. Var. Noe Abeille — Syria. ) Var. media Abeille — Syria. 14. Ssp. obesa m. n. ss p. — Syria. 15. Ssp. chalcostigma Chevrolat. — Alg. 16. Ssp.caiffensis Abeille — Syria, Alg. (?) 17. Incertae sedis: Rebaudi Fairm.
Speciem Armeniaca Mrs. — Oertzeni Gn distinctum esse puto ad quem sicut subspecies | Ab. pertineat.
— Druh Julodis onopordi L. jest nejvariabilnějším ze všech druhů rodu Julodis. Zdá se, že geografické poměry Miditer- raney v dobách ledových se při vývoji druhu tohoto zvláště uplat- pily. Kerremans ve své nešťastně pojaté »Monographii«, jež ostatně jest přeplněna systematickymi i synonymickými chyba- mi a omyly a jež v mnohém ohledu vůbec jest ukázkou, jak mono: grafie vypadati nemá, zůstal věren jedné zásadě: zjednodušiti si théma tím, že celou řadu forem prohlásil za synonymy, takže zdánlivě tyto formy se svými jmény zmizely se světa. Ve skuteé- nosti tomu tak ovšem není a je nutno jíti zpět na typyanaoris ginální diagnosy, jež často, i při jich kusosti lépe zařadí dotyčnou formu, než jak to dovedl Kerremans, který ostatně co chvíli své systematické náhledy měnil. Svrchu uvedený seznam uvádí všechny známé rassy tohoto velmi proměnlivého druhu. Rassy jsou zde pravé subspecie, jsou to vlastně »slabé druhy«, od autorů byly vesměs co druhy popsány a k podřazenému system: matickému postavení přišly tím způsobem, že nalezeny byly ojez dinělé »přechody« nebo lépe řečeno systematické výběrky jed: něch »druhů« k druhým. Překotným stahováním dobře vyznačených kategorií se systematikovi práce jen zbytečně ztěžuje.
S [9
icollüs
lb. speciem ng
8. Julodis onopordi var. corrosipennis m. n. var. Hab.: Algeria. Obscure cupreoviolascens, elytrorum thoracisque impressionibus
21
cupreis. Thorace sicut apud v. leucosticta Frm. formato, me“ dio carinato, elytris valde corrosis, impressionibus haud profundis, indistinctis, minutissime albo pilosis, saepe confluentibus ac mi nute sculptis, aequalibus. Plus paralella quam leucosticta Frm.
Podobá se zbarvením i tvarem těla v. leucosticta Frm, jest však více rovnoběžná, štít je obdobně upraven, s podélným že: bérkem, krovky jsou jakoby vyleptány, velmi mělce vtisklé, vtisky vůbec splývají a jsou nezřetelné, měďové. Ostatek těla je tmavý. Krovky jsou velmi krátce, přilehle bíle opýřeny.
9. julodis onopordi var. luteolineata m. n. var. Hab.: Algeria: Ain Fezza. Albopilosae Chevr. similis, thorace cupreo, elytris ni
gris, striis pilosis tenuissimis sed distinctissimis, u teolis.
Podobná k albopilosa Chevr. ale jinak zbarvena: Stít je médovy, krovky černé, čtyři opýřené rýhy na každé krovce jsou velmi úzké, ale i ostře vtisklé a velmi zřetelné, žlutě opýřené.
10. Julodis onopordi var. glabra m. n. var. Hab.: Algeria: Ain Fezza.
Albopilosae Chevr. simillima, corpore supra viridicyaneo, nitidisimo, glabro, striis elytrarum nullis.
Jako albopilosa Chevr., ale povrch téla je üplné lvsy a bez rýh, tyto jsou jen velmi nepatrně naznačeny.
11. Julodis onopordi var. lineolata m. n. var.
Hab.: Algeria.
Fidelissimae Mars. simillima, eodem colore ac forma, ine terstitiis elytrorum tenuissime sed distinctissime longitudinaliter tricarinatis.
Docela podobná k fidelissim a Mars., ale široká mezirýží kroz večná jsou po délce velmi úzce, ale i velmi zřetelně dvěma opýře: nými brázdičkami rozdělena na tři.
12. Jviodis onopordi var. cretica m. n. var.
Hab.: Creta: Vurvulitis.
Y veni simillima sed multo maior, fere ut pubescens. Supra cuprascens, thorace cupreo, levissime aenescente, elytris distinctius guadrisulcatis, subtus aenescens, abdominis segmentis distincte lateribus plagatis, thorace latiore.
Podobá se k Yveni, od které se liší značnější velikostí, skoro jako pubescens širším štítem, jenž je médovy se slabým mo:
PA
sazným leskem; krovky jsou zřetelněji brázděny. Spod je měďový (u Y veni zelený), aldomen po stranách s velmi zřetelnými reliefy na každém segmentu.
13. Julodis onopordi ssp. partha m. n. ssp.
Hab.: Persia (Strauss 1891).
Obscura, nigroaenea vel nigrocoerulans, thorace minutissime punc tato, in medio plaga longitudinali lata, plagulisque aliquot in tho- racis medio utrinque ac plaga subrotundata in angulis anticis posita. Plagis his haud elevatis, distinctissimis. Elytris subobesis, lineis quattuor minutissime alutaceis ac laetius coloratis, levissime impres: sis ornatis; superficie glabra, interstitiis haud vel sparsim ac minute sculptis planis, latis. Subtus alutacea, parum nitida, glabra, plaga laterali solum in segmento abdominis primo distinctiore.
Aspectu particulari, potius Jul. laevicostatae G. quam onopordi L. similis.
Perská rassa tohoto druhu. Zavalitá, tmavá, černavě bronzová až černě namodralá, matná, slabě lesklá, lysá nebo jen velmi ne: zřetelně (v rýhách) opýřená. Štít velmi jemně a hustě tečkován, s širokým podélným reliefem uprostřed a s několika menšími po každé straně — jeden zaoblený relief je v předních rozích. Krovky jsou zavalité, s čtyřmi mělkými, jemně chagrinovanými, úzkými a slabě vtisklými rýhami. Mezirýží jsou slabě klenutá a jen velmi spoře a slabě tečkovaná. Spod je chagrinován, se zřetelným reliefem jen na straně prvního abd. segmentu.
14. Julodis onopordi ssp. obesa m. n. ssp.
Hab.: Aleppo (Syria).
Subspeciei Steveni Sd —ampliata Mars. proxima, amplis- sima, obesa, elytris multo brevioribus, ad apicem fortius attenuatis; thorace carina media distinctissima, striis elytrarum quattuor te: nuibus ac profunde impressis, interstitiis multo magis guam apud Steveni elevatis, nitidis, utrinque serie punctorum magnorum marginatis, costiformibus, apice distinctissimis; striis prima ac se cunda iam valde ante apicem coniunctis itaque interstitio primo apice valde abbreviato. Fronte multo breviore. Elytris solum ir longitudinis medio paralellis, dein ad apicem attenuatis.
Robustní rassa z příbuzenstva Steveni Sd. Vyznaéná krátkým, zavalitým tvarem těla, krovkami, jež už od středu jsou dozadu silně zúžené, přítomností velmi zřetelného podélného žebérka uprostřed štítu (u Steveni chybí nebo je nezřetelně vyvinuto) a hlavně úzkými čtyřmi brázdami krovečnými, jichž mezirýží jsou silně Ze: brovitě zdvizena i vzadu velmi vystupujíce a z nichž prvé mezirýží je zkráceno a nedosahuje konce krovek, ježto před koncem prvé a druhé mezirýží se spojilo.
Jedna z nejvýznačnějších forem.
23
15. Julodella globithorax var. tiflisensis m. n. var. Hab.:, Elis. A typo colore corporis aeneoviolaceo differt. Od modrozelené typické formy liší se fialově hnědou barvou těla.
16. Pseudocastalia iranica m. n. sp.
hab.: Beludjistan: Sarawan.
Long. 19 mm.
Nigra, obscura, subnitens, glaba. Capitis forma speciei Pseud o: castaliaaegyptiaca Gm. simillima. Thorace longitudine 2% latiori, in medio distincte late longitudinaliter sulcato, latitudinem maximam in tertia parte posteriori attingente, dein ad basim paulo, ad anticem fortiter rotundato, margine antico leviter simpliciterque emarginato, superficie in medio sparsius, ad latera crebre, fortiter ruguloso punctata, lateraliter, circiter in longitudinis medio ac plus marginem versus quam prope medium plaga rotunda parva elevata nitida laevi. Scutello perparvo, indistincto, elytris elongatis, usque ad ?/; subparalellis, dein ad apicem satis fortiter rotundato atte nuatis, ac conjunctim acuminatis. Duo denticulis aute hunc apicem lateraliter positis ac paullo indicatis, apicibus acutis. Elytrorum superficie rugulose ac indistincte (imprimis lateraliter) seriatim punctata, interstitiis haud distinctis, solum interstitio secundo ac tertio in parte basali ac interstitiis aliquot alternatis in parte apicali paullo elevatis. Corpore subtus nigro, haud dense ac satis subtiliter punctato, subnitido.
A duo speciebus palaearcticis et ab omnibus speciebus exoticis huius generis valde differens ac prope thoracis sculpturam (plagas) ac prope elytrorum formam facile dignoscenda.
Černá, málo lesklá, lysá. Hlava je obdobně upravena, jako u druhu aegyptiaca Gm. Štít je asi 2'/skráte širší než delší, nejšírší v zadní třetině, odtud k základně jen velmi slabě, dopředu silněji zaokrouhlen, uprostřed s podélnou, nehrubě hlubokou, ale širokou a velmi zřetelnou rýžkou, na ploše spoře, po stranách velmi hustě a skoro vrásčitě, dosti silně tečkován; pouze jeden okrouhlý, malý relief po každé straně štítu, ležící asi uprostřed délky štítu. blíže ke kraji než ke středu. Štítek je nezřetelný. Krovky jsou dlouhé, na konci společně zahrocené, asi do dvou třetin rovnoběžně, pak za“ okrouhleně zúžené, na ploše nezřetelně a vrásčitě tečkovaně rvho- vané, mezirýží jsou málo patrna, pouze prvé a třetí v přední části a střídavá mezirýží v apikální části krovek jsou slabě zúžena.
Druh tento vzdáleně připomíná P. aegyptiaca Gm, ale liší se od této jakož i ode všech ostatních známých forem reliefy štítu, úpravou krovek atd.
16. Acmaeodera oranensis m. n. sp. Hab.: Algeria: Oran.
Long.: 72 mm.
24
Nigra, satis lata, elytrorum disco subdepresso, elytrorum mar: gine pone humeris recto, haud emarginato. Superficie sericeonitente, pilis haud longis albosericeis regulariter tecta. Capite lato, nigro, fronte (ab antennarum usque ad oculorum marginem superiorem) longitudine 1'/ı latiore, albopiloso. Oculis haud prominentibus. Tho: race transverso, convezo, longitudine paulo quam duplo latiore, latitudine maxima in tertia parte posteriori, lateribus ad basim paullo, ad auticem fortiter rotundatis, linea media paullo impressa, disco regulariter ac dense, satis fortiter punctato, sculptura terra hac lateraliter in rugas nonnullas longitudinales confluente. Impress sionibus duo minutis in thoracis basi. Thoracis superficie rilis alboz sericeis haud erectis tecta. Elytris latis, usque in ?/; longitudinis subparalellis, dein ad apicem leviter rotundato — attenuatis, hume: ris haud prominentibus; elytris striis decem profundis punctorum impressorum ac elongatorum ornatis, interstitiis aequalibus, planis, uniseriatim sparse, subtiliter ac tenuiter albopilosis, solum intersti- tiis II. VII. VIII. IX. biseriatim pilosis. Subtus nigra, nitida, corpore sparsim ac tenuir albopiloso.
Affinitatis speciei A. lusitanica m. Ab illa praecipue fronte multo latiore, statura robustiore, thorace minus ruguloso ac ad baz sim magis attennato, elytrorumque sculptura valde differt. L usi- tanicam. species fronte aequilateraliter quadrato est.
Nový druh podobá se A. lusitanica m, od které liší se da: leko širším čelem, jež jest ulusitanica stejně dlouhé co široké, štítem méně vrásčitým, zavalitějším tělem, odchylnou úpravou štítu a krovek atd.
Zavalitá, černá, vysoká, krovky jsou nahoře sploštělé, na straně za rameny bez ramenního výkroje. Hlava široká, jako celé tělo bile spore a pravidelně opýřená, asi 1'/ı širší než delší; štít je vysoký, klenutý, o něco více než dvakráte širší než delší, v zadní třetině nejširší, dozadu jen slabě, do předu značně zaokrouhlen, pokryt hustým a dosti silným tečkováním, jež stává se na stranách značně vrásčitým. Krovky jsou tečkovaně rýhované, zavalité, dosti dlouhé, až asi do tří pětin rovnoběžné, dále dlouze zackrouhlené zúžené, mezirýží jsou plochá, stejná, jednořadě, pouze mezirýží prvé, sedmé, osmé a deváté dvojřadě bíle tence, spoře opýřené. Spod je černý, lesklý, spoře bíle opýřený.
17. Acmaeodera Trinacriae m. n. sp. Hab.: Sicilia. (Coll. Meyer Darcis!) Long.: 6:5 mm. Colore praecedenti similis, nigra, convexa, emarginatione margie nali elytrorum post humeris distincta. Capite parum convexo, frente (ab artennarum cavitatibus usque ad oculorum marginem
superiorem) longitindinis paulo latiore, albopubescente. Pubescen- tia speciei huius e pilis squamiformibus elongatis composita est.
25
Sterno satis dense squammuloso. Thorace longitudinis fere bis lati- ore, convexo, dense albopiloso, linea media impressa, latitudine maxima in medio, dein ad basim modice, versus apicem fostiter ro: tundato, dense reticulato punctato. Elytris cylindraceis, convexis, pone medium paulo dilatatis, satis subtiliter striatis, interstitiis alternatis latioribus, sed haud elevatis, superficie tota satis dense, irregulariter albopilosa, subsguammulosa. Sutura paulo elevata. Apicibus conjunctim rotundatis, humeris paulo prominentibus.
Speciei corsica m. haud dissimilis, quae species a Trina criae praecipue fronte latitudine multo longiore ac tenui differt.
Zavality, válcovitý, černý druh. Krovky za rameny se zřetelným ramenním výkrojkem. Hlava je slabě klenutá, čelo je o něco širší než delší, bíle opýřené. Štít je velmi klenutý, asi v polovině délky nejširší, dozadu slabě, dopředu velmi silně zaokrouhlený s podél: ným vtiskem uprostřed, dosti hustě pokrytý síťkovitou skulpturou a tečkováním, hustě bíle tence opýřen. Krovky jsou válcovité, za valité, za středem porozšířené, na konci dohromady zaokrouhlené, dosti slabě rýhované, střídavá mezirýží jsou rozšířená, ale nevyční: vají, opýření, jež je složeno z šupinkovitých, zploštělých chlouků, kryje nepravidelně celý povrch. Sternum je dosti hustě šupinkovitě or yreno.
18. Acmaeodera Králi m. n. sp.
Hab.: Samarkand.
Long.: 4—5'5 mm.
Acmae odierae Staudingerı Abeille attmis:
Nitens, supra fere glabra, cupreo aenea, elytrorum lateribus pone humeris distinctissime emarginatis. Capite convexo, ironte latitu: dinis 1% longiori, tenui, indistincte alutaceo satis sparsim punctato. Thorace longitudine fere duplo latiore, usque ad medium paralello, dein ad apicem rotudato-attentato, impressione praescutellari minuta, disco convexo, superficie haud distincte alutacea, nitida, satis fortiter ac satis dense simpliciter ac regulariter punctato. Elytris post medium paulo dilatatis, convexis, cylindraceis, nitidis, humeris paulo elevatis, superficie tota praecipue antice irregulaz riter ac fortier dense punctata; in punctura hac forti striis elytra- libus nullis, solum in parte apicali rudimentis striarum nonnulis nonnulis valde indistinctis; elytris fere glabris, solum sguammulis latis nonnulis in lateribus ac in parte apicali ornatis. Sterno etiam squammis albidis satis dense tecto. Corpore subtus nitido, fortiter punctato.
Speciem hauc amico carissimo, Dom. Král in Praga, qui speciem ilam mihi donavit, dedicavi. :
Druh tento patří blízko k Abeilleovu druhu Staudingeri. Zavalitý, klenutý, skoro lysý, bronzově měděný, lesklý. Krovky za rameny po stranách se zřetelným výkrojkem. Hlava je malá, čelo
26
asi l'/» delší než široké, úzké. Štít je asi dvakráte širší své délky, lesklý, jako hlava vespod nezřetelně chagrinován, jednoduše a dosti hustě tečkovaný s vtiskem’ před štítkem. Krovky jsou zavalité, válcovité, za středem porozšířené, na konci vespolek zaokrouhlené, skoro iysé, jen zde a onde s několika bílými šupinkami, skulptura sestává z docela nepravidelného a značně silného tečkování, rýhy vůbec nejsou patrny, jen sem tam v apikální části jsou slabě na: značeny. Sternum je pokryto bílými šupinkami. Spod je lesklý a tečkovaný.
Dostal jsem několik exemplářů tohoto druhu od svého přítele p. Krále v Praze-Libni, kterému k poctě jsem jej i nazval.
19. Acmaeodera cairensis m. n. sp.
Hab.: Aegyptus: Cairo (Meyer-Darcis).
Long.: 4:5 mm.
Corpore subtus, capite thoraceque aeneo, nitido, elvtris piceis, maculis nonnunquam luteis, lateribus irregularibus ac longitudina- liter confluentibus atque nonnulis maculis parvis prope suturam ornatis. Capite parvo, albopiloso, fronte longitudine paulo latiore. Thorace longitudine fere 1*/ latiore, in medio latissimo, lateribus rotundatis, linea media nitidissima, impunctata, tenui, haud im: pressa, superficie alia satis dense, regulaliter, simpliciter ac satis fortier punctata, subtiliter ac breviter albopilosa. Elytris post humeris solum paulo emarginatis, longis, convexiusculis, post me dium leviter dilatatis, ad apicem longe attenuatis, satis dense ac fortier striato punctatis, striarum punctis elongatis. Sterno albo: squammoso; superficie elytrorum pilis minutissimis, suberrectis ac brevibus, albogriseis seriatim ornata. Interstitiis planis, aequalibus.
Malý, podlouhlý druh. Hlava a štít jsou stejně jako celý spod leskle zlatově bronzové, krovky jsou temně hnědé, ozdobeny po stranách žlutými nepravidelnými skvrnami, jež po délce splývají, a několika vtroušenými skvrnkami blíže švu. Hlava je malá, bíle opýřená, čelo je o něco širší než delší. Štít je po stranách za: ckrouhlen, uprostřed nejširší, s hladkou linií uprostřed, nevtisklý, desti hustě i silně tečkován. Krovky po stranách jen s nepatrným výkrojkem za rameny, hustě a pravidelně tečkovaně rýhované, tečky v rýhách jsou vtisklé a podlouhlé, mezirýží jsou stejná, plochá. Krovky jsou v řadách krátce, odstále a spoře, bělošedě, tence opýřeny. Sternum je pokryto bílými šupinkami.
20. Clema elegans m. n. sp. Hab.: Turkestan. Long.: 45—5 mm.
Species tertia generis huius rarissimi Asiae centralis. Colore corporis Melibaeo graminis Ol. simillima, oli-
27
vaceo viridis, satis dense sculpta; statura etiam speciei magnae generis Cylindromorphi haud dissimilis, attenuata, cylinz drica, convexa, pube recumbente haud densa piliformi albo sericca nitida ubique tecta; pube hac sparsa ac aequali, haud condensata.
Capite convexo, magno, globuliformi, temporibus uti apud de: serti Sem. longis, fronte convexa, longitudinis latiore, pube albida, sericea sparsim ac radialiter tecta, haud dense circulatim rugosa, longitudinaliter, haud fortier sulcata. Antennis curtis, viri dibus ab articulo quinto (incl) dentatis. Thorace convexo, haud gibboso, aequali, longitudine 1'/s latiori, lateribus leviter rotundatis ab ad basim leviter sinuato attenuatis, latitudine maxime in ?/; ante rioribus; superficie haud dense, regulariter, subcirculariter rugoso ac sparse albosericeo pilosa. Scutello parvo, triangulari. Elytris cylindraceis, in parte tertia posteriori subdilatatis, dein attenuatis ac apicibus separatim, late rotundatis, ubique regulariter pube sparsa albida tectis, satis fortier transverse squammuloso-rugosis. Abdomine nitido, sparse piloso.
Species haec mirabilis diversis Melibaei generis speciebus valde affinis est ac cum illis faciliter confundenda mihi videtur; ab omnibus imprimis temporibus relative longis, statura multo magis cylindracea, ubique pube distinctiore tecta, carina marginis elytrorum deficiente valde distincta.
A specie altera, deserti Sem., imprimis forma magis atten- uata, pilositate corporis multo rariori, pronoti disco haud gibboso ac aequaliter sparse piloso valde distincta; caracteribus isdem a candida Zoubk. specie problemmatica ac mihi in natura ignota, quae verisimiliter eadem est quam deserti Sem. distinz genda.
Species illa Australiae, P'aracephalawpistatcrin2a Hope etiam speciei haec palaearticae similis est; ab illa margine elytro- rum Carina tenui separato distincta.
Genera haec Paracephala (Australiae) ac Cle ma (Asiae) valde similes sunt, sed Cle ma semper elytris lateribus immargi- retis facile dignoscenda est.
Affinitatem hanc generum remotorum ac geographice valde di- stantium horum antiquitatis ac originis archaicae testimonium esse puto.
Velmi zajímavý třetí druh tohoto neobyčejně památného a ar- chaistického rodu. Olivově šedý, barvou podobný druhu Meli- baens graminis Ol; připomíná spíše nějaký veliký druh rodu Cylindromorphus, jemuž se podobá i tvarem. Válcovitý, podlouhlý, pokrytý bílým, sporym opyrenim. Opýření toto je všude rovnoměrné, nezhuštěné.
Hlava je klenutá a veliká, čelo je klenuté, spánky vyvinuty, radiálně bíle opýřené, slabě podélně vtisklé. Tykadla jsou krátká, od pátého článku ozubená. Štít je klenutý, asi l'/^ širší než delší,
28
na stranách slabě přiokrouhlený, k základně slabě a vykrojeně opýřený. Krovky jsou válcovité, v zadní třetině porozšířeny, pak zúženy, na konci široce odděleně zaokrouhleny, dosti silně napříč šupinkovitě vrásčité. Abdomen je lesklý a spoře opýřený. — Jsou známy celkem tři druhy tohoto rodu. Od rodu Melibaeus lze rod tento snadno rozlišiti dlouhými spánky za očima a pak tím, že chybí žebérko, jež odděluje na stranách krovek epipleury od krov: ky. Druhý známý druh, deserti Sem. je úplně odlišný, téměř úplně krytý tomentem a vyznačuje se též zcela jinou formou štítu atd.
Třetí druh, candida Zoubk., jest dosud dosti nevyjasněn, popis jcho jest nedostatečný, typ nepřístupný a nové kusy nale zeny nebyly. Dle všeho jest totožný s druhem deserti Sem.
Mezi všemi rody palaearktickými nemá Clema příbuzenstva. Nejvíce se jí blíží australský rod Paracephala, jejíž druh pistacina Hope se jí i jinak dosti podobá. Rod tento liší se od Clemy m. j. také úpravou okraje krovečného.
Oprava — Correctio.
In opusculo illo meo ultimo (Časopis 1922, Nro 3—6) impressoris errore figurarum nomina omisa sunt. Figurae haec, uti seguitur dignoscendae sunt: Fig. II. (pg 67) a — Agrilus amurensis m. b — Agrilus viridis L. Fig. I. (pg 70) a — Trachys amurensis m. b — Trachys Pandellei Fairm. Omylem při tisku zařazeny byly v posledním čísle »Časopisu« (1922, č. 3—6) obrázky k mým popisum bez slovného výkladu, který tuto při- kládám.
ROD RHYTIRRHINUS SCHÔNH. A PŘÍBUZNÉ RODY ENTOMODERUS RAFF. A EREMINARIUS FAIRMR. (CURE) DIE GATTUNG RHYTIRRHINUS SCHÔNH. UND DIE
VERWANDTEN GATTUNGEN ENTOMODERUS RAFF.
UND EREMINARIUS FAIRM. (CURC.) Napsal Dr. L. Melichar v Brně. S tabulkou.
První obšírnější pojednání o rodu Rhytirrhinus Schonh. napsal Allard v »Heyden's entom. Reise nach dem südl. Spanien 1870«, ve kterém jest uvedeno 23 druhü. Od té doby bylo popsáno mnoho nových druhů hlavně od Desbrocherseaa a Picea, takže bylo
22
nutné nové souborné a kritické zpracování tohoto rodu. Tento úkol provedl Desbrochers v monografii tohoto rodu, uverej- něné v časopise Frelon, svaz. 17, 1910, ve které stáhl mnoho svých dříve popsaných druhů, ale opět nové druhy stanovil. Desbr oz chers v úvodu ke své monografii poznamenává, že během 30 let, co se hlavně studiem zobonosek zabýval, žádný rod mu nepůsobil takové obtíže jako tento. Znaky, kterých lze použíti k definici jednotlivých druhů, jsou tak nejisté a měnivé, že nepodávají spo- lehlivého vodítka k určení jednotlivých druhů. A vskutku z jedné řady jedinců jednoho druhu a z téhož naleziště sotva lze nalézti dva úplně stejné jedince. Proto také mnoho nových druhů dle jednoho kusu popsaných bylo nutno škrtnouti, poněvadž se ne osvědčily jako dobré samostatné druhy. Ale i počet zbylých druhů bude zajisté časem zmenšen, když na základě velikého a čerstvého materiálu se dokáže jejich totožnost s druhy již známými.
Druhy tohoto rodu žijí v písčité půdě u kořínků rozličných rostlin v jižní Evropě a v severní Africe a jen náhodou se vysky: tují na povrchu pod kameny. Namáhavé sbírání těchto zobonosek vysvětluje, že jsou druhy tohoto rodu ve sbírkách dosti vzácné.
Na své entom. cestě ve Španělsku předešlého roku nasbíral jsem na rozličných místech mnoho druhů Rhytirrhinus, jichž určení bylo proto velmi obtížné, že nebylo žádného určovacího klíče. Rozhodl jsem se tudíž všechny známé druhy prostudovati a sepsati klíč pro určení jednotlivých druhů. Použil jsem Desbrochers-ovy monografie, která je dosud nejúplnější, ač i v této některé již po psané druhy byly opomenuty. Mám za to, že hlavně přiložené schematické obrázky usnadní porozumění a poznání jednotlivých druhů. Obrázky byly kresleny dle typických exemplářů, jež mi laskavostí ředitele něm Ent. Institutu v Berlíné (Dahlem) pana Walthera Horna ze sbírky Heydenovy byly zapůjčeny, za kterou ochotu zde vyslovuji srdečný dík.
Übersicht der Gattungen.
A. Fühlerfurche nach hinten erweitert und abgeflacht; Ober: Lippe zweilappig; die Rippen der Flügeldecken mit keulformig verdickten Haaren besetzt . . . . . Dichotrachelus Stierl.
B. Fühlerfurche tief, in der Richtung zum Auge gerade, dann winkelig nach unten gebogen; jede Flügeldecke mit 3 + vortreten- den, ganzen oder unterbrochenen, gekerbten oder tuberkulierten Rippen versehen; die Schulterecken stets vortretend.
a) Äußere Ecke der Vorderschienen in einen langen etwas wenig aufwärts gebogenen Dorn verlängert; Hals: schild herzförmig, doppelt so breit wie lang.
a) Die Rippen der Flügeldecken abgeflacht, vorn höckerig ver- dickt, hinten mit kleinen Höckern bedeckt; Halsschild mit
30
drei tiefen Längsfurchen; das 2. und 3. Bauch-Sternit durch eine Naht getrennt. 0. Entomoderus Raff.
B) Die Rippen der Flügeldecken undeutlich, die Flügeldecken mit Punktreihen; Halsschild mit drei sehr flachen Langs- furchen; das 2. und 3. Bauch-Sternit miteinander verwachsen.
Ereminarius Fairm.
b) Die Vorderschienen an der Spitze quer oder schräg abe gestutzt, die äußere Ecke zuweilen etwas zugespitzt, nie: mals aber dornfórmig ausgezogen; Halsschild quer.
a) Fühlergeissel siebengliederis.
Die ersten zwei Glieder der Fühlergeissel ver- làngert. das 7. Glied der Fühlerkeule anliegend oder von derselben deutlich getrennt; der Fühlerschaft an der Außenseite bewimpert. . . . . Rhytirrhinus Schönh.
** Das erste Glied der Fühlergeissel verlängert, die übrigen Glieder kurz, das 7. Glied stets der Fühlerkeule angelegt; Fühlerschaft an der Aufšenseite nicht bewimpert.
Gronops Schonh.
k) Fühlergeissel sechsgliederig, das 7. Glied groß, mit der Fühlerkeule stets verschmolzen. . Borborocoetes Schónh.
Gatt. Rhytirrhinus Schonh.
Die Mánnchen sind gewohnlich schmáler, die Flügeldecken mehr parallelseitig, Halsschild mehr verbreitert. Der Růssel ist gewöhnlich stärker gebogen, vor der Basis geknickt u. an der Spitze kurz eingedrückt, die Schenkel insbesondere die Vorder: schenkel sind dicker, die Schienen breiter und kürzer, die Tarsen weniger lang, die Tarsenglieder dicker u. dichter aneinander.
Bei den Weibchen ist der Rüssel (Seitenansicht) in der Basalhálfte fast gerade, dann schwach gebogen, auf der Unter: seite weniger dick; die Schenkel weniger dick, die Schienen schmäler.
Übersicht der Untergattungen.
A. Seiten der Flügeldecken gerade, parallel, die Schulterecken
vorspringend, Oberseite + stark abgetlacht.
a) Die Rippen der Flügeldecken einfach, nicht gekerbt, nicht tuberkuliert, glatt u. mit anliegenden oder nach hinten ge- krümmten kurzen Härchen besetzt, Stirnhöcker vorhanden oder fehlen.
Typus R. dilatatus F. . . . . . Subgen. Trichorhinus.
b) Die Rippen der Flügeldecken gekerbt oder in einzelne iso- lierte oder zusammenfließende, flache oder konische Tuber: keln aufgelóst oder die ganze Oberseite rauh und uneben.
31
Stirne mit zwei Hockerchen zwischen den Augen. Typus R. crispatus Boh. . . . . Subgen. Asperorhinus.
B. Die Seiten der Flügeldecken konvex, die Schulterecken nicht stark vorspringend, + abgerundet, Oberseite gewolbt.
a) Flügeldecken dorsalwärts nach hinten schräg abfal-
lend, in eine + lange konische Spitze verlängert. Typus R. caudatus Bris. . . . . Subgen. Mucrorhinus.
b) Flügeldecken dorsalwärts nach hinten steil abfallend,
32
nicht in eine Spitze verlängert. Typus R. impressicollis Fairm. . . Subgen. Pseudorhinus.
Subgen. Trichorhinus.
. Stirne glatt, ohne deutliche Höcker zwischen den Augen . 2
Stirne mit zwei deutlichen Höckern zwischen den Augen . 16 Rippen der Flügeldecken scharf, glatt. Kleine Arten 35 bis
4 mm fy 5 PLUME SUUS Rippen der Eiiseldecken mit en den dek sebogenen kurzen Hárchen besetzt
Halsschild verkehrt trapezformig, cena: a dic Basis der Flügeldecken . . . À à 4 Halsschild quer, nach hinten eh verengt, mit faster Mittel furche und jederseits zwei Eindrücken; kein Apikalhocker. Eine kleine, ovale, durch glatte, schwache Rippen der Flügel decken, dicken Růssel, kurze, rôtliche Fühler, quadratischen Halsschild, den Mangel eines Apikalhôckers und làngere Beine ausgezeichnete Art von kahler Oberfláche. Dem R. interruptus und humeralis etwas ähnlich, aber diese sind deutlich dicht beschuppt und letzterer mit einem starken Apikalhocker.
L. 3:5—4; Br. 02 mm. Spanien. (Fig. 12.) 19. parvus Rosh.
Flügeldecken hinter den Schultern nicht eingedrückt; kein
Apikalhocker: o. 25 Mp 5 Flügeldecken hinter den Schalten fasutlich edit ADD kalhöcker groß, die Punktstreifen der Zwischenräume grob und stark. In der Gestalt únd Beschuppung dem R. interruptus
gleich. L. 45—6, Br. 18—2-2 mm. (R. Correae Desbr.)
Portugal, San Martinho. (Fig. 14.) . 21. humeralis Desbr. Zweite Rippe der Flügeldecken nach vorn verkürzt. Oberseite mit kupřerglánzenden Schuppen dicht bedeckt, zuweilen mit einer weißlichen Querbinde auf den Flügeldecken; Fühler, Schienen und Tarsen rótlich. Halsschild verkehrt trapeztórmig, dicht punktiert, Rüssel mit deutlichen Punktreihen; Apikal- hocker sehr klein. PA Br. 22mm I Desbr.). Spanien. (Big: 1932) 1 . . 20. interruptus Bris.
A
=> .
10.
Zweite Rippe der Flügeldecken nicht verkürzt, bis zur Basis
Techno Satie ee var. Bonvouloiri All:
Halsschild nach vorn stark verbreitert und seitlich gerun-
det, nach hinten verengt. Große Arten: 5—7 mm . . ... 7 Halsschild nach vorn nicht stark verbreitet . . . . . . Il Halsschild mit zerstreuten tiefen und groben Punkten . . 8 Halsschild ohne zerstreute grobe Punkte . . . . . . . 10 Apikalhöcker der Flügeldecken groß, dreieckig . . . . 9
Apikalhöcker der Flügeldecken fehlt. Oberseite graulichweif dicht beschuppt, mit einer weiflichen Querbinde hinter der Mitte der Fld. die lànglichen Beine metallisch beschuppt. Von R. variegatus und dilatatus durch den Mangel des Apikal- hockers verschieden.
L. 5; Br.24. Spanien . . : . . «. 4. subfasciatus Rosh.
Seiten des Halsschildes nach außen rundlich erweitert und aufgeworfen, die beiden Lángswůlste des Halsschildes sind nach vorn zugespitzt und konvergierend, die hinter dem Vorderrande befindliche bogenformige Querfurche durch: querend, häufig oben mit kupferglänzenden Schuppen be deckt. Das Halsschild ist mit zerstreuten, mehr flachen Punkten bedeckt. Der breite Rüssel der ganzen Lànge nach tief gefurcht, die Furche zwischen den Augen dreieckig ver: tieft, Oberfläche dunkelbraun, zuweilen mit unregelmäßigen rostgelben Schuppen bedeckt, welche die Punkte und Ver: tiefungen ausfüllen und hinten auf den Flügeldecken zu größe- ren Plaques zusammenfließen. Zuweilen tritt auf den Flügel- decken eine undeutliche weißliche Querbinde auf.
ER 657 bres) 30m. Spanien, Algier, Marokko. (Fig. 1.) . . 1. dilatatus Fabr.
Seiten des Halsschildes nicht aufgeworfen, die disseminierten Punkte des Halsschildes tief und ozelliert. Die Oberfläche mit runden graulichweißen und braunen Schuppen bedeckt, die sraulichen Schuppen verdichten sich hinter der Mitte der Flügeldecken zu einer + deutlichen Querbinde, die Punkte der Punktstreifen der Flügeldecken sind gleichfalls wie die Punkte des Halsschildes ozelliert und aus jedem Punkte ent- springt ein kurzes feines Härchen. Dem R. dilatus in Gestalt sehr ähnlich.
I: Br 5 mm: Spanien. S o. 15; variegatus: All.
Flügeldecken schmal, in der Mitte seitlich leicht zusammen: gedrückt; Halsschild mit 3 sehr flachen Längsfurchen, Rüssel flach, ohne Furche, die Rippen der Flügeldecken undeutlich behaart. Apikalhöcker sehr klein.
JÍ
11.
12.
13.
GE:
L. 5—6; Br. 25 mm (integricollis Desbr.; corrosicollis Desbr.). Algier, Oran. (Fig. 2.) . . . . 2. compressipennis Desbr. Flügeldecken breit, seitlich in der Mitte schwach eingedrückt, die dritte Rippe der Flügeldecken am Ende etwas blattartig erweitert und gehoben, die Aufenrander des Halsschildes stark verdickt, die Mittelfurche in der Mitte unterbrochen. LJ7;' Br.3 mm, Spanien! 7/44) 014.113 Jamellicostis Desbr:
Seitenrand des Halsschildes nicht nn oder ein- gekerbt SL SO Medos VAL
Seitenrand des SS TUI AT PE à Adel che pi 15
Schultern abgerundet artes 13
Schultern nach vorn eckig or Rüssel feel geli cho mäßig gebogen. Halsschild quadratisch, nach hinten schwach aber deutlich verengt, die Hinterecken fast rechtwinkelig, die Mittefurche schmal, die Seitenfurche unterbrochen, die Ober- fläche mit zerstreuten, nicht tiefen Punkten besetzt. Die Rip pen der Flügeldecken deutlich aber nicht stark vorspringend, die Zwischenräume dicht punktiertgestreift, Apikalhöcker sehr klein. Oberseite dicht dunkelbraun beschuppt, die Punkt streifen = verdeckt, die Rippen und die Zwischenráume mit sehr kurzen, gebogenen feinen Härchen besetzt, eine weifMiche Makel in der Mitte der Flügeldecken, die Spitze der sehr niedrigen Apikalhöcker graulichweiß. Beine metallisch be- schuppt, Schenkel und Schienen mit dunklen Ringen. In der Größe und Halsschildform dem R. clitellarius und Moroderi sehr ähnlich, von beiden jedoch durch die nach vorn höckerförmig vorspringenden Schultern zu unterscheiden.
4:82 mm Süd Spanien: Sierra rave (Mus. Berlin, Coll. Heyden.) (E16 A) K Ve S 8 saxillaris sans pe
Rippen der cena sehrAtlach en NE
Rippen der Flügeldecken deutlich, mit selbhehien Hárchen be: setzt. Halsschild mit einer vorn und hinten vertieften Mittel furche und jederseits zwei Eindrücken. Fühler rôtlich, Beine grün metallisch beschuppt, ohne dunkle Ringe, Růssel fast flach, Oberseite des Korpers dicht rotbraun beschuppt.
Eine von den Balearen beschriebene, mir unbekannte Art. Die Originalbeschreibung in Schauf. Nunquam otiosus, Vol. 111. 1879.-p. 543. lautet:
Brunneus, breviter albidosetosus, antennis unquiculisque sanguineis, capite elongato, fere plano, disperse breviter pi: loso; thorace subquadrato, latitudine longiore, utrimque rotun- dato, postice parum angustato, varioloso, disperso pilifero, pilis squamiformibus, disco seximpresso; elytris brevibus, pa:
14.
rallelis, humeris apiceque rotundatis, alternatim carinatis, cae rinis seriatim ochraceo-piliferis.
Long. 4% mm, lat. 1?/ mm. Mallorca, Palma.
Schaufuss bemerkt hiezu, daß die rotbraune Farbe des Kor pers samt den Flügeldecken moglicherweise von einem ere digen Überzuge herrührt. Die Beine waren im Spiritus sma= ragdgrün, später trocken, nahmen sie eine bráunliche Farbe an. Die Eindrücke auf dem Halsschilde stellen sich als eine nach vorn vertiefte Mittelrinne und vier Schrägeindrücke in den Ecken dar, deren vordere sich nach unten fortsetzen.
R. modestus hat die Form des R. escorialensis Bris., ist jedoch etwas breiter und zwar verhältnismäßig wie R. clitellarius Boh. Von letzteren durch längeres anders geformtes Halsschild ab- weichend, vom ersteren, außer Angegebenen, durch hinten ab- gerundetere Flügeldecken, kürzere Basaleindrücke jederseits des Halsschildes und eine schwache Einsenkung vorn quer über das ganze Halsschild, endlich durch die bedeutende Di£ ferenz in der Größe verschieden. . . 15. modestus Schaut.
Apikalhöcker fehlt. Rüssel schmal, schwach gefurcht; Hals: schild quer viereckig, nach hinten sehr schwach verengt, mit einer nicht sehr tiefen Mittelfurche und jederseits zwei flache Eindrücken, mit zerstreuten deutlichen Punkten, die Hinter- ecken des Halsschildes sowie die Schultern abgerundet. Die Flügeldecken nach hinten etwas wenig verschmälert, mit nicht stark vortretenden, feinen, mit gebogenen Härchen besetzten Rippen, ohne Apikalhöcker. Oberseite braun beschuppt, eine weißliche Makel in der Mitte der Flügeldecke. Beine metallisch beschuppt, mit dunklen Ringen wie bei clitellarius. Dem R. clt tellarius sehr ähnlich und von diesem kaum spezifisch ver: schieden.
L. 4-5; Br. 2:5 mm. Spanien. (Fig. 10.) 17. Moroderi Desbr. Apikalhöcker sehr groß und breit. Körper kurz, die Oberseite mit kleinen runden graulichen und braunen Schuppen und ge- bogenen schwarzen Härchen dicht besetzt, die beiden Längs- wülste auf dem Halsschilde fast verloschen. Schildchen deut- lich, weiß beschuppt, Fühler schwarz, selten rot (var. auri- culatus Desbr.).
L. 5; Br. 3 mm. Tanger. (Fig. 6.) . 12. divaricatus Desbr. Seitenrand des Halsschildes breit und tief ausgeschnitten, so daß der Seitenrand vorn fast eckig nach außen verbreitet ist, dann plötzlich nach hinten verengt, der Vorderrand fast ge: rade gestutzt, die Mittelfurche tief, die dieselbe begrenzenden Längswülste scharf, kammartig vorspringend. Fühler schwarz, Rüsselfurche stark beschuppt. er groß, stumpf. 72697 Br22 35mm Oran Ne, . . 6. incisus Desbr.
DI:
16.
18.
19
36
Seitenrand des Halsschildes in der Mitte eingekerbt. Die Rüsselfurche schmal und flach, durch die zahlreichen ge- krummten Borsten auf den stumpten Seitenkiele noch weniger hervortretend; Fühler pechbraun; Halsschild nach vorn wenig und geradlinig verbreitert, mit 4 flachen Höckern in der Mitte und zwar zwei größere, dunkle am Hinterrande und zwei kleinere hellere dicht vor der Mitte; die Rippen der Flügel: decken viel feiner und weniger erhaben als bei R. dilatatus F., mit gebogenen kurzen Härchen besetzt. Schildchen deutlich, weiß beschuppt. Kopf (mit Ausnahme des Rüssels) und Beine mit silberglànzenden Schuppen dicht bedeckt, Schenkel mit breiten dunkelbraunen Ringen.
var. coronatus Desbr. Kopf silbergrau beschuppt, Halsschild mit silbergrauen und braunen Schuppen und schwarzen dicken Härchen bedeckt. Die weißen Schuppen bedecken die Vertie- fungen, die braunen die Wülste des Halsschildes, so daß am Vorderrande des Halsschildes eine Zeichnung in Form einer Krone entsteht. Flügeldecken weiß, braun und rot fleckig be- schuppt, eine weißliche Querbinde in der Mitte, eine zweite hinter der Mitte der Flügeldecken, beide braun gesäumt. In den Zwischenräumen zahlreiche gebogene schwarze Härchen.
L. 4; Br. 2 mm (annulipes Desbr.).
Algier, Oran (Figs 8.) an. SR TA SOCIUS Aust Die Mitte des Vorderrandes des Halsschildes nicht auffal- lend vorgezogen . . Nd SL
Die Mitte des Vordonandes! pe Pe ed lappentormid auf die Stirnbasis vorgezogen; Apikalhocker der Flügeldecken kaum wahrnehmbar.
1535267 1B522 5m: Portugal ig. 3D 2 oe. O obothoraxWesbní
Außenecke der Vorderschienen kurz zugespitzt; Halsschild nach hinten schwach verengt; Flügeldecken lánger, mit wenig breit gestutzten Schultern u. kleinem Apikalhöcker, dem R. nevadensis ahnlich.
L. 5—6, Br. 3—35 mm. CentraleSpanien . 8. uncifer Desbr.
Außenecke der Vorderschienen nicht zugespitzt . . . . 18 Rippen (der, Fhügeldecken lath. 2% 0 » » » mit Het en Du Bebesenen Plurchentbesetztu Voge vat ar ee AIRES RS N c eee N
Halsschild nach hinten verschmälert, mit drei Längsfurchen, die seitlichen unterbrochen; die Rippen der Flügeldecken stark vortretend, die Zwischenräume grob punktiert gestreift, Api- kalhöcker deutlich, scharfeckig. Fühler u. Beine dunkelrotbraun. Kleine, schmale Art, graulichweiß beschuppt.
2R
Iud B 1779 mm: ATO (ESS) Ra... rs 10: Samt-Pierrer All: Halsschild seitlich eingebuchtet, die Längsfurchen tief u. nicht unterbrochen; Beine u. Fühler kurz, Körper kurz, quadratisch. Dem R. phrygius sehr ähnlich, aber durch die scharfen Rippen, den Apikalhöcker u. Stirnhöcker zu unterscheiden.
ES Br 5mm: Lurker.) 0000500 11 turcicus Desbr: Seitenrand des Halsschildes nicht ausgeschnitten . . . . 21 » » » deutlich, aber nicht tief aus
geschnitten, Hinterecken abgerundet, Stirnhöcker stumpf, aber deutlich; Oberseite mit stark kupferglänzenden Schuppen dicht bedeckt, die Fühler rot, die Vorderschienen breit. Dem R. lobothorax Desbr. ähnlich, aber durch den nicht lappen: formig vorspringenden Vorderrande des Halsschildes ver: schieden.
L. 5—55, Br. 255—238 mm. Spanien . 7. nevadensis Desbr.
Halsschild nach auñen gleichmäßig abgerundet, Hinterecken abgerundet. Oberseite des Kórpers dicht grau beschuppt, mit weißlicher Querbinde hinter der Mitte der Flügeldecken. Beine mit kupferglänzenden u. grauweißßen Schuppen bedeckt, die Wurzel der Schenkel u. eine Dorsalmakel vor der Spitze schwarz. Apikalhöcker sehr klein. Dem R. Moroderi Desbr. sehr ähnlich.
L. 5; Br. 2 mm (annulipes Luc.). Spanien (Ego) ioa Wash ner 16... clitellarius. Boh: Halsschild nach hinten verenst, länglich, hexagonal, die größte Breite vor der Mitte, mit zwei schmalen, nach vorn konver: gierenden u. bis zum Vorderrande reichenden Längswülsten, die Hinterecken rechtwinkelig; Stirnhöcker klein, Apikalhöcker der Flügeldecken deutlich, ziemlich groß, scharfeckig; Körper länglich, schmal, Oberseite dunkelbraun, die Rippen scharf vortretend.
DAS To 2592:2- mm: Tanger, Marokko, Casablanca. (Fig. 7.) 13. tibiellus Desbr.
Subgen. Asperorhinus.
Halsschild ganzrandig, seitlich nicht eingebuchtet oder einge-
SEITE EBEN AC G do) PRE PS E CDU EN SV EZ Halsschild am Außenrande mehr weniger rundlich gebuchtet oder mehr weniger tief spitzwinkelig eingeschnitten . . . 11 Halsschild quer, vor der Mitte am breitesten . . . . . 3 » schwach, verkehrt trapezförmig, nach hinten geraelhiisavensehimalert sets alerts oly oh oed etel RC
SW
Oo
38
idalsschild breiter. wicwlang © ics prs RAM Gian ed EA
» so breit wie lang; die Hinterecken rechtwinkelig, die Seitenfurchen unterbrochen. Flügeldecken nach hinten schwach verengt, Schultern fast rechtwinkelig, die Rippen nicht stark vorspringend, gekerbt u. sowie die Zwischenraume mit anliegenden gebogenen Härchen besetzt, Apikalhocker groß, Beine lang. Die ganze Oberseite graulich oder gelblichbraun beschuppt. Stirnhöcker kurz, aber deutlich.
L. 55; Br. 3 mm. (nodifrons All. nec Boh.). Spanien. (Fig. 15) - ‘.. 22 Bruckianus {Desbr.
. Rippen der Flügeldecken gekerbt oder fein granuliert, an der
Basis schwach kallös verdickt. Längswülste u. Ränder des Halsschildes fein granuliert, Hinterecken stumpfwinkelig; Api: kalhöcker málšig groß, stumpf. Beine lang. Körper ziemlich breit, langlich, oben gewolbt.
L. 45—5; Br. 3—32 mm. (papillatus Desbr.; similaris Tourn).
Spanien, Marokko. (Fig. 16.) . . . . 23. nodifrons Boh. Rippen der Flügeldecken nur auf der hinteren Hálfte mit groBeren Tuberkeln besetzt . . . 5
. Halsschild quer, Rel DS die Seiten ane je
SéFundete u.a RR)
Halsschild nn in dis Mitte am es De R. Kirschi sehr ahnlich, aber noch kleiner, fast guadratisch, pechbraun. Halsschild wie bei R. Kirschi gebildet, aber die Seitenecken nicht eingekerbt, gerade abgestutzt, mit zwei Reihen von 3 sehr kleinen flachen Tuberkeln in der Mitte des Halsschildes; die Rippen der Flügeldecken an der Basis schwach linear verdickt, mit isolierten kleinen flachen Tuberkeln besetzt, welche nach hinten kaum größer sind. (Bei R. Kirschi sind die Tuberkeln scharf konisch u. sehr dicht, die Oberseite graulichweif3 u. braun beschuppt, mit einer dunklen Makel in der Schildchengegend u. mit einer dunklen Querbinde hinter der Mitte). Apikal höcker deutlich, nicht groß; Beine kurz, die Außenecke der Vorderschienen rechtwinkelig (bei Kirschi deutlich zugespitzt). L. 4; Br. 25 mm. Marokko, Casablanca. (Coll. m.). (Fig. 21.)
NE 37. mauritanicus n. sp. Schildchen nicht sichtbar. Rippen der Flügeldecken vorne sehr abgeflacht, als breite flache Längswülste sichtbar, nur zur Spitze der Flügeldecken mit einigen obsoleten Höckern ver: sehen. Halsschild quer, nach vorn nicht verbreitert, mit großen flachen Eindrücken. Apikalhöcker sehr flach, kaum vorhanden, Beine kurz.
L. 55—6; Br. 3—32 mm. Caucasus . . 25. gibbus Kolen. Schildchen deutlich sichtbar, metallisch beschuppt.
~
Ulanowski echo diese mir unbekannte Art in Kos- mos XII. p. 336, wie folgt:
Rh. deformi Reiche simillimus; superficie scabra, asperrima, sulcis coleopterorum variolosis, subaculeatis; capylis intersti- tiorum eminenter productis, obtusis, subtillissime sguamosis, margine antico vix emarginato, angulis humeralibus rotundatis, productis; lateribus rectis; thoracis margine anteriore utringue ante oculos lobis rotundatis amplificato; scapo antennarum oculos ovales, vix prominentes ferre attingento; funiculi duo: bus articulis primis oblongioribus, rostro sulcato, supra oculos utrinque capylo instructo; scutello conspicuo; tibiis asecuri- formibus, tarsorum articulis teribus, subtus planta deficiente, unguiculis simplicibus bifidis. Long. 5:5; larg. 3 mm. Dalmatia.
Hiezu bemerkt Ulanowski folgendes: Beträchtlich gro Ber als R. deformis Reiche, dunkelbraun, Schildchen deutlich, mit blofiem Auge sichtbar, mit goldglänzenden Schuppen be: deckt. Auf jeder Flügeldecke vier Reihen grofšer stumpfer Hocker, welche gegen den Hinterrand zu größer sind, in der dritten Reihe am größsten. Die Naht deutlich mit kleinen, am Ende der Flügeldecken etwas größeren Tuberkeln besetzt. Die Hócker sind dicht mit braunlichen Schuppen bedeckt, welche gegen die Mitte zu in goldigbraune Farbe übergehen. Der Hinterrand des Halsschildes gerundet, der Vodderrand bogenfórmig gebuchtet, nach vorn zwei Lappen bildend, zwi: schen welche der Kopf bis zu den Augen eingefügt ist, die Seiten der Halsschildes gerundet, in der Mitte des Halsschildes eine tiefe, von beiden Seiten von starken Tuberkeln begrenzte Lángsfurche, der Vorderrand oberhalb der Stirn stark aufge- trieben. Rüssel doppelt so lang wie breit, der ganzen Lánge nach gefurcht, die Seiten der Furche endigen in einen deutli: chen Hocker oberhalb der Augen, diese etwas verdeckend. Rüssel an der Spitze etwas verbreitert, Kopf breiter als der Russel. Augen nicht grofj, wenig vorgewolbt.
24. Dybowskyi Ulan.
. Rippen der Flügeldecken mit deutlichen Tuberkeln besetzt $8
» » » sehr flach, mit sehr abgeflachten Tuberkeln besetzt, welche ungleich grof sind und zusammen: hängen, Apikalhöcker deutlich. Halsschild ziemlich klein, schmal, parallelseitig. Stirnhöcker fehlen. Oberseite graulich: weiß beschuppt, spärlich behaart, Fühler pechbraun, die Basis heller, das 1. Glied der Fühlergeissel stark keulenförmig ver: dickt. Schenkel stark keulenförmig, Schienen schmal.
L. 45;. Br. 2:5 mm. Daurien. ... . . 26. angusticollis Boh.
Halsschild in der Mitte u. an den Seiten mit isolierten Tuber-
39
9;
10.
40
keln besetzt; Flügeldecken mit runden oder konischen Tuber- keln besetzt, EIU groß, konisch . . E, „9
Halsschild nicht tuberkuliert, mit sehr flachen does 10
Stirnhocker sehr deutlich, Halsschild verkehrt trapezformig, mit deutlichen Längsfurchen, die Naht sowie die Rippen der Flügeldecken mit isolierten Tuberkeln besetzt, welche an ihrer Spitze eine Delle besitzen, aus welcher ein kurzes, dickes, walzenförmiges Härchen entspringt. Solche Hárchen sind auch in den Zwischenráumen zerstreut. Die Rippen an der Basis kallós verdickt, die inneren Hocker bei frischen Stücken gelb: lich beschuppt. Die dichte graulichweiße Bekleidung besteht aus ovalen, in der Mitte eingedrückten Schuppen. Eine in ganz NordzAfrika sehr verbreitete Art.
155,522 25mm!
Algier, Tunis, Tripolis. (Fig. 22.) . . 38. biskrensis Pic Stirnhöcker undeutlich, sehr abgeflacht, die Längsfurchen des Halsschildes verloschen, die Hinterecken abgerundet; die Ripe pen der Flügeldecken verloschen u. auf der Hinterhälfte der- selben Reihen von isolierten, kleinen, flachen Tuberkeln. Api- kalhöcker deutlich, nicht groß. Oberseite graulich erdigbraun. Körper schmal, lang gestreckt, nach hinten etwas verengt, dem R. tibiellus Desbr. etwas ähnlich aber das Halsschild ist anders gebildet u. die Rippen ganz verioschen.
13:8; Br. 25mm. KleinAsıen, Jericho (E19 293)
Aue 39. Pici Desbr. Schulter der Flügeldecken mit einem nach außen gerichteten Hocker. Körper länglich oval, graulichweifš beschuppt, Hals- schild trapezförmig, seitlich undeutlich eingekerbt; die Rippen der Flügeldecken mit spárlichen Tuberkeln, am Ende der 1. und der 2. Rippe je ein größerer Höcker; dem R. biskrensis Pic etwas ähnlich, bei biskrensis sind die Tuberkeln der Rippen zahlreicher (ca. 15), bei R. dissimilis nur 6—8 auf jeder Rippe. Fühler rot. Desbrochers bezweitelt die Validität dieser Art.
L. 45; Br. 2 mm. Algier, Nemours . 40. dissimilis Desbr.
Schulter der Flügeldecken abgerundet. Dem vorigen (dissimilis Desbr.) sehr ähnlich, das Halsschild aber mehr hexagonal, seit: lich undeutlich eingekerbt, ohne deutliche Furchen, Rippen mit zahlreichen zusammenfliessenden Tuberkeln besetzt, ein Api- kalhöcker am Ende der 2ten Rippe. In meiner Sammlung be- findet sich eine Cotype dieser Art von Dr. Martini mit der von Reitter eingehändigen Bezettelung »Martini Fst«, welche teils der Beschreibung des dissimilis Desbr., teils jener der Martini Fst entspricht, indem der Schulterhöcker deutlich vorhanden ist (— dissimilis Desbr.), jedoch die Rippen mit zahlreichen zusammenfließenden Tuberkeln besetzt sind u. ein
bor
13:
Apikalhôcker vorhanden ist (— Martini Fst), somit als eine Übergangsform angesehen werden muß. Es scheint daher, daß dissimilis u. Martini ein u. dieselbe Art ist.
pug Br 2:2^ mm:
Algier, Nemours. (Fig. 24). . : . . 41. Martini Faust Seitenrand des Halsschildes rundlich (zuweilen undeutlich) Pebuch tet a. Ww. oos: KO E RL Seitenrand des le hide Anite imkelích (Re ee une deutlich) ausgeschnitten u. eingekerbt . . . . 2 Die Mitte des Vorderrandes des Halsschildes auf die Stirn: basis nicht lappenförmig vorgezogen . . . E Die Mitte des Vorderrandes des H. auf die ETHER. fens Hebe lappenformiskvorgezogen.,. meds otiosis das ie ke!) 20 Stirnhocker klein, zuweilen undeutlich . . . . . „14
Stirnhöcker groß, konisch, Körper länglich viereckig, ps oben schwach abgetlacht, graulichweiß oder rotbraun dicht beschuppt; Halsschild stark quer, trapezoidal, seitlich breit gerundet, hinter der Mitte nicht tief, zuweilen undeutlich ausgeschnit- ten, der Hinterlappen daher viel kleiner und kürzer als der Vorderlappen, die Mittelfurche sehr breit, die dieselbe bez srenzenden Längswülste aus je zwei zusammenhängenden Tuberkeln gebildet; zwei kleine Tuberkeln in der Nàhe des Vorderrandes, welcher etwas wenig auf die Stirnbasis vorge- zogen ist. Rippen der Flügeldecken aus isolierten, vorne kleiz neren, hinten größeren Tuberkeln gebildet, Apikalhocker groß und stumpf.
705-535. Br: 2:5 mm.
Algier, Oran: (Fig. 28.) . Dots.) 172546. horridus. Boh. MINE ne POLE d 9 5:3 MER LE nn. cried re d GORE ten+won 665 mm: ET de 16
. Russel so lang wie breit. Halsschild kurz, vorne nicht verbrei=
tert, die Rippen der Flügeldecken deutlich, an der Basis kallos verdickt. Beine kurz, die Außenecke der Vorderschienen deut: lich. Von R. niloticus Desbr. durch stärker vortretende, ge- kerbte Rippen der Flügeldecken, das am Seitenrande einge: schnittene Halsschild, kurzen Rüssel und kurze Beine sowie die scharfe Außenecke der Vorderschienen verschieden.
B Br. 2 mm. Esvpt^ 201117 23:60992057211583. Rudolfi Desbr.
Rüssel länger wie breit. Halsschild quer, nach vorn verbreitert. Oberseite des Körpers gleichmäßig graulich dicht beschuppt, mit obsoleten Rippen, Außenecke der Vorderschienen abgez rundet. Dem R. niloticus Desbr. ähnlich von R. Boehmi Reitt. durch die nicht gezeichneten Flügeldecken, die schmäleren,
41
16.
17.
18.
19.
42
wenig gewolbte Körperform abweichend. D25:8; Br222 mm Egypt 1115229992 niloticus Desbr:
Morderschenkel?ohne Eindruck vor*der Spitze „2 222.7 Vorderschenkel mit einem flachen Längsgrübchen (zuweilen sehr undeutlich) vor der Spitze; Halsschild geradlinig nach hinten verschmalert, die Halsschildfurchen flach. Flugeldecken starker gewolbt, mit einer schragen weifMichen Querbinde in der Mitte; die Rippen sehr flach, mit isolierten runden etwas abgeflachten Tuberkeln welche nicht dicht aneinander stehen, besetzt. Apikalhocker nicht vorhanden.
L. 5:7; Br. 25—3 mm. Egypt. (Fig. 18.) . 31. Boehmi Reitt. Halsschild mit 3 weifsen Langsstreifen und mit einer solchen
Querbinde auf den Fliigeldecken. Die Rippen der Flügeldecken sind gleichmäßig perlenförmig flach tuberkuliert.
1-26: Br: 3 anm; Egypt: oo 80. sides bo ee Zebra Desir Halsschild ohne weiße Längsstreifen, Stirnhöcker deutlich 18 Halsschild tuberkuliert oder gekörnt . . . . . 19
Halsschild nicht tuberkuliert, mit einer Breiten Lue in der Mitte und jederseits eine tiefe Seitenfurche. Fühler und Tarsen (das Basal? und Apikalglied stark verkürzt) sehr kurz. Oberseite dicht weif} und braun beschuppt, zuweilen mit einer weißlichen Querbinde auf den Flügeldecken. Eine dem R. crispatus Boh. ähnliche Art.
W'ollast.on, gibt im Catal: Gol. Ins. Canar. 1864, p. 333, folgende Diagnose:
Subovato-oblongus, squamis fuscis et albido fuscis densissime nebulosus; rostro profunde canaliculato, ad basin bitubercu- lato; prothorace walde imaequali, in dorso late canaliculato, utrinque profunde longitudinaliter impresso, apice in medio elevato, antice rotundatozampliato, postice angustiore; elytris absolete nigro-irroratis, profunde punctatosstriatis (punctis magnis), sutura interstitiisque alternis costatozelevatis, prae sertim ante apicem (desilientem) nodos efficientibus; antennis pedibusque brevius, illis rufozpiceis, his squamosis, femoribus plus minus nigrozannulatis, tarsis brevibus. Variat elytris in medio obsoletissime transversim subpallido-fasciatis. Long. CODD uin: 22.2 3.
Lanzarota, Fuerteventeura (Ins. Canar.). Vielleicht gehôrt diese mir unbekannte Art in das Subg. Brichorhinus 4223105... 12030 229. brevitarsis Wollast
Halsschild mit sehr kleinen spitzigen Tuberkeln und dazwi- schen eingestreuten gelben Härchen bedeckt (auch in den Ver: tiefungen des Halsschildes). Die Rippen der Flügeldecken fein
20.
2l.
22.
tuberkuliert, fast gekerbt, Apikalhocker undeutlich. Bei dem ahnlichen R. nodifrons ist das Halsschild mehr rundlich ver: breitert, die feinen Tuberkeln sind nur auf die Wůlste des Halsschildes beschránkt, die Vertiefungen frei lassend.
L. 6; Br. 3 mm. Spanien . . . . 28. aspericollis Desbr.
Halsschild breit, quer, unregelmäßig, insbesondere auf den Längswülsten fein granuliert, die Seiten + stark rundlich ge: buchtet; der Vorderrand leicht auf die Stirnbasis vorgezogen. Rippen des Flügeldecken fein gekerbt und behaart, an der Basis etwas linear verdickt und vorgezogen; Apikalhöcker sroß. Oberseite dunkel: oder rotbraun.
L. 45—6; Br. 3—3:5 mm (carthageniensis Desbr.). Spamien Portugal (Eis. l6) . 4.4- 27 crispatus Boh.
Vorderschienen doppelbuchtig, die Aufßenecke zugespitzt. Körper breit, gewölbt; Halsschild mit wenigen runden Tuber- keln in der Mitte, Rippen der Flügeldecken aus regelmäßigen Reihen von runden Tuberkeln gebildet, dazwischen zahlreiche zerstreute gelbe und schwarze, walzenförmige Härchen; Api- kalhöcker nicht groß, fast rechteckig.
L. 58; Br. 3 mm (bufonius Bedel, angulipes Desbr.). EHER Eig 95) et en issus dE Caroli Fairm:
Vorderschienen gerade; Fühlerschaft stark keulenförmig ver: dickt; Halsschild nach hinten plótzlich verengt; Oberseite des Halsschildes und die Seiten der Flügeldecken mit kleinen, mit einzelnen kurzen Hárchen untermischten Tuberkeln besetzt, die Rippen ungleichmäßig tuberkuliert, die Tuberkeln hinten srößer; Apikalhôcker groß.
Sr mm: Algier : 20.0: 24,2% 35. claviscapus „Desb:
Der Einschnitt liegt in der Mitte des Halsschildrandes, beide Lappen nach außen gleich weit vorgezogen . . . . 22
Der Einschnitt der Basis des Halschildes genähert, der Hinterlappen viel kleiner und kürzer als der Vorderlappen 24
Apikalhöcker kurz, stumpfkonisch . . . . d 223
Apikalhocker fehlt; Oberseite graulichweifi beschuppt, zu weilen mit einer schmalen weißlichen Schrägbinde auf den Flügeldecken; die Furchen auf dem Halsschilde deutlich aus- gepragt, die zwei Lángswůlste in der Mitte des H. sehr breit. Die Rippen der Flügeldecken mit wenigen flachen, rundlichen, zusammenfließenden Tuberkeln besetzt, welche die Rippen stark verdickt erscheinen lassen. Die Seiten bis zur Schulter ohne Tuberkeln. Fühler braun, Fühlerschaft nicht keulenformig verdickt. Beine langlich.
29
23.
s!
L. 48—5; Br. 26—2:8 mm (tuberculatus All, Logesi Pic). Egypt. (Mor Zoe a un SAU at eebvrei Bol.
Halsschild mit sehr abgeflachten Tuberkeln, die Mittelfurche tief, die seitlichen unterbrochen; Fühler schwarz; die Rippen der Flügeldecken mit rundlichen, * isolierten Tuberkeln be- setzt, an der Basis linear verdickt, Apikalhocker groß, konisch. Oberseite graulichweif oder braun beschuppt, gewohnlich mit einer weiflichen Makel auf der Mitte der Flügeldecken. Beine kurz. Dem R.-deformis Reiche ähnlich aber größer und breiter, der Einschnitt des Außenrandes des Halsschildes ist jedoch bei R. deformis der Basis genáhert.
526, Be 252.7 mm: Griechenland, Attika. (Fig. 27.) . . . 45. atticus Reiche. Halsschild hexagonal, mit sehr flachen Tuberkeln in der Mitte und mit je einem isolierten seitlichen Tuberkel. Die zwei Längs- wulste sind aus je 3 flachen zusammenfließenden Tuberkein gebildet; die Rippen der Flügeldecken aus zahlreichen, dicht aneinander stehenden konischen Tuberkeln zusammengesetzt.
L. 4-5; Br. 22—24 mm (singularis Fairm., brevipennis Desbr.). Tanger, Marokko, Casablanca. (Fig. 20.) 36. Kirschi Tourn.
Halsschild ohne Tuberkeln, mit sehr flachen Eindrücken,
Flugeldecken mit wenigen isolierten Tuberkeln +; ... .. 25 Halsschild mit 4 Tuberkeln in der Mitte und zwei Quer: höckern hinter dem Vorderrande, zuweilen zu Längswülsten verschmolzen; die durch den Einschnitt des Seitenrandes ge- bildeten Lappen des Halsschildes ungleich groß, der vordere Lappen groß, nach außen stumpfeckig (bei R. horridus abge- rundet), der hintere Lappen klein und kurz; die Rippen der Flügeldecken aus flachen runden isolierten Tuberkeln (wie bei R. horridus) zusammengesetzt, die 1. Rippe an der Basis linear kallös verdickt. Apikalhöcker groß, stumpfkonisch, zuweilen mit abgestutzter Spitze. In den Zwischenräumen zerstreute gelbliche dicke, walzenförmige Schuppenhaare. Stirnhöcker sehr groß, mehr dreieckig als konisch, ohrenförmig zugespitzt. Der breite Rüssel an der Spitze plötzlich eingedrückt, so daß bei der Ansicht von oben der Rüssel in zwei Hocker zu endi gen scheint. Beine kurz und dick. Diese Art zeigt bezüglich der Form und Tiefe der Einkerbung des Halsschildes vielfache Unregelmäßigkeiten und Abweichungen. Diese Art ist in NordzAfrika sehr verbreitet. Die Art R. bituberosus Desbr. vermag ich von dieser Art nicht mit Sicherheit zu trennen.
L. 6—7; Br. 3—3:5 mm (bituberosus Desbr.). Algier, Oran, Tunis. (Fig. 29) 19504947 NaspersäÄll.
27.
26.
Die flachen Längswülste in der Mitte des Halsschildes nach hinten divergierend, die Mittelfurche daher nach hinten ver: breitert. Flügeldecken mit isolierten runden Tuberkeln und zwar.ein Tuberkel an der Basis und 2 Tuberkeln am Ende der 1. Rippe und 2 bis 3 Tuberkeln in der Mitte der 2. Rippe, die Mitte der Flügeldecken ohne Tuberkeln, die Naht mit kleinen flachen Kórnchen besetzt. Die Tuberkeln beider Flügeldecken bilden förmlich einen Kreis, innerhalb welchem sich keine Tu berkeln (mit Ausnahme der flachen Körnchen auf der Naht) vorfinden; Apikalhocker groß, konisch, der Seitenrand der Flügeldecken nur mit 2 oder 3 Tuberkeln. Beine kurz. L. 4—4-5; Br. 2—22 mm (contusus Desbr.). Griechenland. (Fig. 26.) . . . . . . 43. deformis Reiche
Die flachen Längswülste des Halsschildes nach hinten kon: vergierend, an der Basis mit einander verbunden, die Mittel furche daher nach hinten verschmalert, die Basis der 1. Rippe stark kallós verdickt. Dem R. deformis Reiche sehr áhnlich, etwas größer, der Randeinschnitt des Halsschildes etwas tie- ter, wodurch auch der hintere Seitenh6cker mehr hervortritt, die Tuberkeln der Flügeldecken sind stumpfer, die Naht ohne Hockerchen (bei deformis besonders hinten deutlich gekornt). Pear. Br^2-5 mm.
xGnechenland:» (Fig. 30.) co s ols. te 5 44, conifer. Dan.
Die flachen Längswülste des Halsschildes fast parallel, die Mittelfurche daher vorn und hinten gleich breit, die Rander des Halsschildes stark verdickt. Flügeldecken nur an der Spitze mit isolierten konischen Tuberkeln besetzt, die 1. Rippe an der Basis stark verdickt . . . . . 26
Oberseite schwarz, fast ohne Schuppen, kahl, die MMC der Flugeldecken obsolet, nur am Ende der Flügeldecken mit eini- gen flachen Höckern versehen, die 1. Rippe an der Basis stark kallos verdickt. Beine kurz und dick. Diese kleine schwarze Art ist bisher nur aus Dobrudja bekannt.
L. 4; Br. 25 mm. Dobrudja. (Fig. 31.) 49. phrygius Dan. Oberseite dicht graulichbraun beschuppt. Kórper lánglich vier: eckig, nach hinten etwas verschmálert, oben abgeflacht. Hals- schild quer, mit zwei grofen flachen Tuberkeln auf dem Seitenrande, welche die Seitenrandlappen verdicken, in der Mitte des Halsschildes zwei flache Tuberkeln. Flügeldecken nur hinten zwischen den beiden großen stumpfen Apikal- hockern mit 2 größeren, etwas wenig nach vorne gelegenen iso: lierten Hóckern, an den Seiten der Flügeldecken befinden sich zwischen Schulter und Apikalhöcker nur zwei große flache Tuberkeln. Oberseite graulichbraun, ohne Härchen. Beine kurz.
45
bo
46
5 52%Br 2-5 mm. Griechenland (Fig. 30) 12410 Saee 48S seaber Al
Subgen. Mucrorhinus.
Halsschild so lang wie breit, nach hinten verschmálert,
die Seiten geradlinig; Apikalhocker sehr klein oder fehlt 2 Halsschild kürzer, quadratisch, nach hinten nicht verschmä-
ler: Hluseldecken” hinten kurz Zugespitzt NS SON ET Flügeldecken hinten deutlich zugespitzt . . . 3
Flügeldecken hinten kurz stumpf zugespitzt, die Spitzen nicht divergierend. Oberseite mit kupferglanzenden und graulich= weifien runden Schuppen und mit feinen gelblichen Härchen bedeckt. Fühler gelb, Fühlerkeule grofš, dick. Schienen in der Mitte mit starkem breiten schwarzen Ringe, Schenkel mit graulichweißßen breiten Ringe. var. medianus Desbr. mit schwarzen Fühlern und flacheren Halsschildfurchen.
L. 5—6; Br: 25-3 mm. Spanien |. . DA BEUCKE PAIE Oberseite eee bas gelblich dicht beschuppt, ohne dunkler Zeichnung. Flügeldecken ungefähr dreimal so lang wie breit, seitlich hinter den Schultern schwach eingedrückt, mit sehr kurzen gelben Hárchen besetzt, die Naht voin wenig erhaben, am Ende der 2. Rippe ein kurzer Hocker. Halsschild so lang wie breit, die Seiten fast gerade, nach hinten wenig verschmálert, die Furchen schwach und unterbrochen, spárlich punktiert.
Lepr. 35. mm: Z rR Nes 2 ; LU ius 292; dO gIpenmis? ic Flügeldecken mit einer dcureinsobuttlchen sroßen denudierten dunklen Makel an der Basis und einer mit ersterer oft zu: sammenhängender Querbinde hinter der Mitte. Korper läng- lichoval, metallisch beschuppt. Rüssel mit einer breiten Mittel: furche und jederseits eine sehr schmale linienfórmige Seiten: furche. Halsschild so lang wie breit, nach hinten nicht ver: schmälert, mit 3 unterbrochenen tiefen Lángsfurchen. Apikal- höcker klein, Stirnhöcker nicht vorhanden. Die Zwischen: räume der einfachen glatten Rippen punktiertgestreift. Das © hat ein etwas breiteres Halsschild, der Rüssel mehr flach, vorn nicht plötzlich eingedrückt, die Flügeldecken stärker zu- gespitzt als beim Beine lang. Da Brisout den R. caudatus
-an erster Stelle beschrieb, ist die auch zutreffendere Be:
zeichnung caudatus (statt escorialensis) beizubehalten.
L. © 7—8, Br. 3 mm; © 6—7, Br. 3% —4 mm (c escorialen- Sis, Brisa) 4 Spaniens er. e delete. ce ie bee, SD Cad das ptas
4, Kurz oval, kein Apikaihôcker, die Spitzen der Flugeldecken
leicht gehoben, die Punkte in den Zwischenráumen feiner, dich= ter und flacher. Oberseite mit metallisch glänzenden runden Schuppen und kurzen Hárchen bedeckt. Die Mittelfurche des Halsschildes vollständig, die seitlichen unterbrochen. Zuwei- len tritt auf den Flügeldecken eine denudierte dunkle Basal: makel und Querbinde wie bei R. caudatus Bris auf, von wel chem sich diese Art durch die behaarte Oberseite die roten Fühler und Beine, das viereckige Halsschild mit vollständiger Mittelfurche, die kurz zugespitzten Flügeldecken und den Mangel eines Apikalhockers unterscheidet.
L.6; Br. 3 mm. Spanien. . . . . 53. perplexus Desbr. Lánglichoval, Apikalhócker der Flügeldecken klein. Halsschiid querviereckig, die Seiten weniger geradlinig. Der Fühlerschaft reicht nicht bis zu den Augen, die Fiihlerkeule beim c^ und 9 elliptisch. Oberseite wie bei R. perplexus.
L. 7—8; Br. 3 mm. Spanien . . . 51. Oberthüri Desbr..
Subgen. Pseudorhinus.
. Stirne glatt, Rüssel ohne Längskiele . . . . viuo
Stirne mit zwei falschen Höckern, welche duse, dion seiten plötzlich abgesetzten Rüssel-Seitenkiele bedingt sind. Hals- schild schmal, fast parallelseitig, nach vorne nur wenig verz breitert, mit 3 tiefen Längsfurchen, die seitlichen nach außen gebogen, in die Vorderecken verlängert. Oberseite gewohnlich braun beschuppt, zuweilen die Seiten des Halsschildes u. eine undeutliche gebogene Querbinde hinter der Mitte der Flügel: decken weißlich. Fühler und Beine rotbraun. Kopf u. Schenkel zuweilen schwach metallisch beschuppt. Die Rippen der Flitz geldecken nicht stark vortretend, mit feinen gebogenen weißli- chen Härchen besetzt, die Zwischenráume stark punktiertzgez streift. Apikalhocker deutlich. Beine lang. Dem R. Stableaui Fairm ähnlich.
ENG 6:5%Br2:525 mm. Corsican (igs 32)... 28v T -o2 9. 95». laesirostris :Faïrm. . Rippen der Flügeldecken mit anliegenden oder gekrümmten, amende zugespitztem Härchen besetzt. . <<. =, - 22.3 Rippen u. Zwischenráume der Flügeldecken mit aufstehenden, am Ende leicht keulenförmig verdickten Härchen besetzt. Fühlerschaft an der Spitze plotzlich keulentórmig verdickt (Trommelschlágelform).
55 6: Br. 2:1—2:3 mm. (Luciae Rag., alpicola Fairm., impressicollis Fairm.).
Sicilien, Corsica (Fig. 33.) . . . . 56. impressicollis Boh.
47
ET
46
Vorderschienen zur Spitze nicht verbreitert . . . . . . 4
» » » allmalig verbreitert. Langlichoval, sraulichweiß beschuppt; Halsschild fast quadratisch, nach hin: ten sehr schwach verengt, mit drei unterbrochenen Langs- furchen, die vorderen Seitengruben breit. Die Flügeldecken nach hinten etwas wenig verschmálert, die Rippen u. die Naht erhaben, an der Basis verdickt, Apikalhöcker vorhanden, Beine lànglich (angusticollis Rosh. nec. Boh.).
1726: Br! 25mm. Spamen 6.0 SER SE en nape oe steodergs Gem:
. Rippen der Flügeldecken scharf, stark vortretend, Fühlerschait
keulenfórmig cles EM UNT te 4 pe AS)
Rippen der Flügeldecken flach, sehr undeutlich. Fühlerschaft am Ende plötzlich verdickt (wie bei R. impressicollis). Oberseite gelblichbraun beschuppt, mit dunkler Makel u. Querbinde. Einem kleinen R. caudatus Bris. ähnlich, aber die Flügeldecken sind nicht ach hinten zugespitzt, Fühlerschaft wie bei R. im: pressicollis gebildet, die Rippen sehr flach, undeutlich.
L. 6; Br. 3 mm. Spanien . . . . 58. compactus Desbr.
Oberseite und Beine mit metallischen stellenweißße braunen Schuppen dicht besetzt. Halsschild viereckig, dicht grob punk- tiert, mit deutlicher Mittelfurche u. nach vorn verbreiterten Seitenfurchen, Rüssel mit zwei feinen Kielen u. mit einigen punktreihen. Die Rippen u. die Naht der Flügeldecken kiel- förmig gehoben, anliegend kurz behaart, Apikalhöcker nur als flacher Höcker bemerkbar. Die Zeichnung u. Beschuppung ist sehr veränderlich, oft ist die ganze Oberseite mit einer erdigen Kruste bedeckt, so daß nur die glänzenden Rippen sichtbar sind, oder die Oberseite ist rotbraun, mit hellen Flecken u. Binden o. ganz einfarbig kupfer- o. bläulichstahl- grau beschuppt.
var. interstitialis Desbr. besitzt in den Zwischenräumen der Flügeldecken zwischen den Punktstreifen sekundäre Rippen.
var. luctuosus Desbr. mit schwarzen Flügeldecken und mit einer oder zwei weißlichen Querbinden.
L. 4-45; Br. 2—2:5 mm. (Plasoni Tourn.) Spanien, Algier, Marokko, Casablanca.
Eine in ganz Spanien, auf den Mittelmeerinseln u. in Nord: Afrika verbreitete Art. (Fig. 34.) . . 59. longulus Rosenh.
Oberseite schwarzbraun beschuppt (selten metallisch), spárlich anliegend behaart. Fühler u. Beine rotbraun. Halsschild quer viereckig, dicht grob punktiert, mit 3 tiefen Längsfurchen,
die Punkte der Punktstreifen der Flügeldecken ozelliert. Dem R. longulus Rosh. sehr ähnlich.
15:52 Be22:3= 2:5 mm. Pyreneen (Fie, 35.) 10907 "15. ©1560. Stableaui Fairm.
Gatt. Entomoderus Raffr.
. Die Vorderschienen zur Spitze verbreitert.
= 6:.4Br, 25 2:8!.mm. Egypt, Aboukir ©% 2.2. <.. . 1. albofasciatus Pic
Die Vorderschienen zur Spitze nicht verbreitert, Flügeldecken kurz, mit 3 sehr flachen Rippen, auf dem Halsschilde zerstreute grobe u. tiefe Punkte.
B: 56; Br:'3—35-mm. Tunis, Gabes, Kebelli, E d eee
ET A) enr. . . . 2. sabulicola Raffr. L. 4—4%; Br. 2 mm. BODEM EN tuts UE a oss Letournext Pic.
Die beiden letzten Arten unterscheiden sich nur durch die Grofše voneinander.
Gatt. Ereminarius Fairm.
von der vorgehenden Gattung hauptsächlich dadurch verschieden,
daß die Flügeldecken punktiert gestreift sind u. daß das 2. u. 3. Bauchsternit miteinander verwachsen sind (bei Entomoderus durch eine Naht voneinander getrennt). Es sind 3 Arten bekannt.
I.
Größe 7—9 mm. Körper lánglichoval, an der Basis der Flügel decken vier Hocker, am Ende der Flügeldecken ein Apikal- hocker.
BOHEM ct ME Zara. pb selongatus Desbr. Kleiner 5—6 mm. aoe oval, die ee ohne Basal- ROCKET s... : | : D
Oberseite nicht ST ADMET e em dicht li die Punktstreifen durch die Schuppen vollkommen verdeckt.
BOP MOO: cue d RR. En saad: Cuyoti Rettt.
Oberseite glanzend, weniger dicht mit goldgelben Schuppen bedeckt, die Punktstreifen der Flügeldecken nicht verdeckt, deutlich sichtbar.
Algier, Siid-Oran . . . . . . . 3. margarinotus Fairm.
ho
dilatatus F.
2 = — compressipennis Desbr. 9. — — lobothorax Desbr. 4. — — Saint-Pierrei All.
6. — — divaricatus Desbr. le — — tibiellus Desbr.
8. — — socius Faust
9. = — clitellarius Boh.
10. — — Moroderi Desbr.
11 — — ad lawisono sp: 12: — — parvus Rosh.
13: — — interruptus Bris. 14. — — humeralis Desbr. 15. Rhytirrhinus (Asperorhinus) Bruckianus Desbr. 16. = — nodifrons Boh. Te — — crispatus Boh.
18. = = Boehmi Reitt.
19. = = Caroli Fairm,
20. — — Kirschi Tourn. 21. — — mauritanicusn.sp. 22: — — biskrensis Pic
23: — E Pici Desbr.
24. = = Martini Faust (dissimilis
Desbr.).
25: — — Lefebvrei Boh.
26. — — deformis Reiche Z — — atticus Reiche
28. — — horridus Boh.
29, -— — asper All.
30. — — scaber All.
Bile -— — phrygius Dan.
32. Rhytirrhinus (Pseudorhinus) laesirostris Fair. 53. — — impressicollis Boh. 34. — — longulus Rosh.
35) == = Stableaui Fairm.
5. Entomoderus sabulicola Raffr.
Al
4*
1. dilatatus F.
2. compressipennis Desbr. Alg. Or. integricollis Desbr. corrosicollis Desbr. 3. lameliicostis Desbr. Hisp 4. subfasciatus Rosh. Hisp. 5. variegatus All. Hisp. 6. incisus Desbr. Or. 1. nevadensis Desbr. Hisp. S. uncifer Desbr. Hisp. 9. lobothorax Desbr. Lus. 10. SaintzPierrei All. Alg. 11. turcicus Desbr. Tun 12. divaricatus Desbr. Tang v. auriculatus Desbr. 13. tibiellus Desbr. Tang. Mar 14. socius Faust. Alg. Or. annulipes Desbr. v. coronatus Desbr. 15. modestus Schauf. Bal. 16. clitellarius Boh. Hisp annulipes Luc. 17. Moroderi Desbr. Hisp 18. axillaris n. sp. Hisp 19. parvus Rosh. Hisp 20. interruptus Bris. Hisp bifasciatus Desbr. v. Bonvouloiri All. 21. humeralis Desbr. Lus Correae Desbr. Subgen. Asperorhinus: 22. Bruckianus Desbr. Hisp. nodifrons All. 23. nodifrons Boh. Hisp. Mar. papillatus Desbr. similaris Tourn, 24. Dybowskyi Ulan. Dalm. 25. gibbus Kolen. Ca. 26. augusticollis Boh. Daur. 27. crispatus Boh. Hisp. Lus carthageniensis Desbr. 28. aspericollis Desbr. Hisp 29. brevitarsis Woll. Can 30. zebra Desbr, Egpt 31. Boehmi Reitt, Egpt 32. niloticus Desbr. Egpt 33. Rudolfi Desbr. Egpt 34. Caroli Fairm, Alg. bufonis Bed, angulipes Desbr. 35. claviscapus Desbr. Alg.
I. GEN. RHYTIRRHINUS SCHÓNH.
Subgen. Trichorhinus:
Hisp., Alg. Mar.
36. Kirschi Tourn. Mar. singularis Fairm. brevipennis Desbr. 37. mauritanicus n. sp. Mar. 38. biskrensis Pic Alg. Tun. Trip. 39. Pici Desbr. Asia m. 40. dissimilis Desbr. Alg. 41. Martini Faust Alg. 42. Lefebvrei Boh. Egpt. tuberculatus All. 43. deformis Reiche Graec. confusus Desbr. 44. conifer Dan. Graec. 45. atticus Reiche Graec. 46. horridus Boh. Alg. Or. 47. asper All. Alg. Tun. bituberosus Desbr.
48. scaber All. Graec. 49, phrygius Dan. Dobrudja. Subgen. Mucrorhinus:
50. caudatus Bris Hisp.
9 escorialensis Bris. 51. Oberthůri Desbr. Hisp. 52. longipennis Desbr. Alg. 33. perplexus Desbr. Hisp. 54. Brucki All. Hisp. v. medianus Desbr. Subgen. Pseudorhinus: 55. laesirostris Fairm. Cors 56. impressicollis Boh. ICT COS impressicollis Fairm. Luciae Rag. alpicola Fairm. 57. stenoderus Gemm. Hisp angusticollis Rosh, 58. compactus Desbr. Hisp 59. longulus Rosh. Hisp. Alg Plasoni Tourn. Mar. v. interstitialis Desbr. v. luctuosus Desbr. 60. Stableaui Fairm. Pyren. II. Gen. Entomoderus Raffr. 1. albofasciatus Pic Egpt. 2. sabulicola Raff, Tun. Alg. 3. Letourneuxi Pic Egpt.
WU
III. Gen. Ereminarius Fairm.
. elongatus Desbr. Egpt. . Guyoti Reitt. Egpt. . margarinotus Fairm. Alg. Or.
E
VĚDECKÉ VÝSLEDKY ČESKOSLOV. ARMÁDY V RUSKU A NA SIBIŘI. RÉSULTATS SCIENTIFIQUES DE LARMEE TCHECO- SLOVAQUE EN RUSSIE ET EN SIBÉRIE IV. STAPHYLINIDAE III.
Dr. Fr. G. Rambousek, Prague.
1. Jurečekia paradoxa m. (Čas. čsl. Spol. Ent. 1920, pg. 16) est identique au Philonthus asphaltinus Frichson (Genera et spec. Staphylinorum 1840, pg. 436.) Grâce à Mr. le Dr. Kuntzen, j'ai pu examiner le type unique de la collection du Musée zoologique de Berlin. Celui-ci est compiètement identique avec les miens. Comme le genre Philonthus tel quil est compris aujourd'hui n'est pas acceptable pour notre espěce, il faut retenir le nouveau nom de genre et changer le nom de la manière suivante: Jurečekia (Rmbk.) asphaltina Er.
2. Staphylinus (Sbg. T asgius Steph.) Jurečeki n. sp. Trés facile à distinguer par sa taille trés petite et sa couleur.
Brun obscur, tête et pronotum un peu bronzés, pattes d'un tese tacé pále, les deux premiers articles (sauf leur centre) des anten nes, palpes et maxilles testacés, mandibules brunes.
Téte plus étroite que le pronotum, plus large que longue, élargie vers la base, arrondie aux angles postérieurs, tempes deux fois plus longues que les yeux avec deux longues soies, couvertes de courts poils noirs. Ponctuation de la téte assez forte et dense; téte lisse dans la bordure apicale, marquée d'une série de petits points fins; pubescence gris jaune dirigée vers le centre de la base. Mandibules avec une dent obtuse au bord interne, celui-ci assez profondément échancré en avant de la dent et presque droit en arrière. Antennes un peu plus courtes que la tête et le pronotum, premier article prolongé, penultičmes plus longs que larges.
Pronotum plus large que la tête; base complètement arron-z die, sans angles postérieurs; cótés presque droits avec deux fortes soies; angles antérieurs arrondis. Ponctuation moins forte et plus dense que celle de la tête; pubescence identique; centre de la partie basale avec une courte ligne brillante.
Écusson noir, longitudinalement et finement rugueux et ponctué.
Elytres dun ' plus courts que le pronotum, déprimés près de l'écusson, bruns, un peu bronzés, avec une tache humérale de pubescence jaune doré et une soie brune; suture rougeátre, sa partie apicale et l'extrémité des élytres couvertes d'une pubes: : cence jaune doré. Ponctuation semblable à celle du pronotum.
Abdomen brun:noir; côtés rebordés. premier segment visible (sauf son centre) ainsi que les cótés du deuxiéme couverts d'une pubescence jaune doré, de méme que les episternes et la partie
54
apicale des derniers sternites. Milieu de la base des 4ième et 5ième segments visibles avec une petite tache arrondie de pubescence jaune argenté. Ponctuation très fine et dense. Long. 11 mm.
Une seule femelle a été trouvée par le Dr. Ét. Jureëek, médecin de l’armée tchécoslovaque, à Vladivostok en Sibérie, au printemps 1919.
LIODES (OREOSPHAERULA) RAMBOUSEKI NYSE:
Dr. Ant. Fleischer, Brno.
Nejmenší druh mezi Oreosphaerulami, ještě poměrně o něco menší než kavkazský druh immeritina, barvy světle žluto- hnědé.
Ode všech známých druhů se liší nápadně krátkými tykadly a skulpturou.
Hlava je velmi hustě a jemně tečkovaná, štít méně hustě a jemně tečkován, okraj štítu k zašpičatělým předním rohům skoro rovný, jen velmi málo zaokrouhlený, řádky na krovkách jsou jako u tma: vého druhu im meritina hustě tečkované, avšak mezery řádků jsou nápadně silněji tečkované, zvláště u samiček, a tvoří místy nepravidelné řádky. Poslední tři články bleděžlutých tykadel jsou více než dvakráte širší délky, poslední článek paličky stejně široký jako předposlední. Holeně zadních noh mírně obloukovitě proe hnuté. Velikost 25—28 mm.
Saviňské Alpy: V alpinském pásmu na Golim Vrhu a Ravnim nalezl Dr. Fr. Rambousek v prosevu 6 exemplářů v červenci 1906 a 1907.
Résumé.
La plus petite espěce du sousgenre Oreosphaerula, plus petite que l'espèce du Caucase im meritina, d'un testacé clair, Facile à distinguer de toutes les espèces connues par les antennes très courtes et par la sculpture des élytres.
Deux penultièmes articles des antennes plus que deux fois plus larges que longs, le dernier du même largeur, mais deux fois plus long que le précédent. Tête très densément et finement ponctuée, pronotum moins ponctué, sur les côtés très peu arrondi et pres- que droit vers les assez aigus angles antérieurs. Les stries des élytres densément ponctuées comme chez L. immeritina, mais la ponctuation des interstries plus forte, surtout chez les femelles, formant parfois des stries irregulaires. Tibias postérieurs du mâle légerement arqués. Long. 25—28 mm.
Yougoslavie: Alpes: Savinjske Planine, au sommet du Ravni et Goli Vrh dans la zone alpine, 6 individus trouvés en juillet 1906 et 1907 par le Dr. Fr. Rambousek.
35
FAUNA ČECHOSLOVENIAE.
I. Zoocecidia. ZOOCECIDIE NOVÉ PRO ČECHY IV*) Les Zoocécidies nouvelles pour la Bohême. IV. Dr. Ed. Baudyš (Brno).
Během několika posledních let získal jsem z Čech četné hálky, které od nás dosud známy nebyly, z nichž mnohé jsou na nových živitelích a některé dosud popsány nebyly; obě tyto skupiny jsou před řadovým číslem označeny hvězdičkou. Pořad a zkratky jsou tytéž jako v příspěv= cích předcházejících. Tímto příspěvkem zvýšen počet z Čech známých hálek na 1970. Všem, kdož mi jakýmkoliv způsobem k této práci přispěli, vzdávám svůj dik, Lokality uvedeny bez sběratele, sbíral jsem sám.
Eguisetum palustre L.
* 1. Insekt, pl. lod.: Články lodvžní jsou zkráceny, čímž vzniká hálka v hořejší části stonku; stonek jest stlustlý vřetenovitě a různě se prohýbá (viz obr. 1.a). Hálka jest zhnědlá se stlustlými stěnami uvnitř tmavohnědé zbarvenými a lesk lými; na spodní části hálky jest kruhovitý otvor. Na obr. 1b) jest jiná hálka proříznuta a silně zvětšena, právě jako pii a, neboť normální šířka stonku jest pouze 1 mm, kdežto šířka nádoru jest dvojnásobná t. j. 2 mm. U hálky vyobrazené na obraze 1b, jsou dvě střední komůrky vyplněné hnědými a tvrdými | výkaly. | Podobnou hálku popsal Ditrich a H. Schmidt!) na E. limosum z Pr. Slezska: Za jinolickými rybníky u Jičína (6. VIII. 1916).
Fort raccourcissement des entrenoeuds de la région ter: minale de la tige, avec produce tion d'un léger renflement fusi- forme, dur, de couleur brune, muni d'une ouverture circulaire Obr 1 (fig. la); cavité renferant des ih excréments durs de couleur brune muni d'une ouverture circulaire (fig. la); cavité renferant des excréments durs de couleur brune. La région attaquée de la tige est con: tournée.
Pinus uliginosa Neum. (P. montana Mill. subsp. uncinnata Willd! var. rotundata Lk. *2. Evetria (Retinia) resinella L., pl. lod. (L.): Borkovický revír jv. od Soběslavi (19. VI., 1919).
*) První příspěvek uveřejněn v tomto časopise v ročníku XIII. (1916), druhý v r. XIX. LD a třetí v r. XV. (1918).
1) Dittrich R. a Schmidt H.: Nachtrag zu dem Verzeichnisse der schlesischen Gallen I. (Jahıb. d. Schles. Gesell. f. vaterl. Kultur, 1909), str. TIS rey
56
Larix leptolepis Gord.
3. Chermes abietis L. pl. I. (He.): Školky pod zámeckým parkem na Hluboké n. Vlt. (21. VI., 1919; dosud známo pouze z Italie).
Picea sitchensis Boug. (P. Menziesii Carr.).
*4. Chermes (Aphrastasia) pectinatae Cholod. (Ch. coccineus Cholod.) ac. lod. (He.): Cháchov u Rokycan (V. 1919, Ing. Jos. Kessl). Okraj lesa podél silnice z Ronova n. Sáz. do Přibyslavi.
Abies cephalonica Loud.
*5.Cecidomsyidarum, pl. 1. (D.): U myslivny »Bukovina« na Hrubé Skále (15. VIII. 1921, Ing. Jar. Rasek). — Spodní část jehlic jest na- dmutá; nádorek má 2—3 mm v průměru, bývá často pouze na jedné polovině jehlice. V hálce jest malá 1—2 mm dlouhá, oranžově zbarvená larva. Tedy totožná hálka jak byla na A. alba nalezena v Německu a Rumunsku.?)
A la base des aiguilles, un renflement de 2—3 mm de grosseur, s’eten- dant parfois sur toute une moitié de la feuille. Dans la galle, une petite larve orangeé de 1—2 mm.
Juniperus communis L.
6. Oligotrophus, sp.) ac. lod. (D. viz Houard č. 129: Hora sv. Vavřince u Prášila na Šumavě (10. VI. 1919, Ing. Otto Trenda). Na konci větévek jsou vřetenovité hálky, připomínající zveličelé pupeny, jsou složeny ze 3—4 přeslenů listových. Jehlice prvního přeslenu (vnitr- ního) jsou zkráceny a tvoří larvární komůrku, v nichž jest oranžově
?) Brandza M.: Contribution à l'étude des Zoocécidies de Roumanie. (Ann. scient. de l'Université de Jassy, 1914, str. 34).
5) Hieronymus G.: Beiträge zur Kenntniss d. eur. Zoocecidien u. d. Verbreitung derselben (Ergánzungsheft z. 68. Jahresber. d. Schles. Gesell. 1890), p. 144, č. 457.
57
zbarvená barva. Jehlice druhého přeslenu jsou poněkud prodloužené, silně žebernaté a v dolní části rozšířené a člunkově vyduté; jehlice dvou vnéj- ších přeslenů jsou rozšířené a na spodu stlustlé.
Phalaris arundinacea L. *7. Dipterum, ac. lod. (D): Okraj lesa proti vsi Dvorcům u. Jičína
(27. IX. 1916). — Celá rostlina jest znetvořena, jak na obr. 2. jest patrno. Rostlina jest zakrnělá, články lodyžní zkrácené, pochvy listové poněkud
Obr. 5.
zduřelé, čepele krátké, rozšířené, vlnitě zkadeřené, různě zprohýbané, částečně zaschlé, obzvláště na koncích, kde jest list těsně svinut. Po: stranní prýty mají listy s úzkým čepelem, zeleným často, žlutě podél proužkovaným. Některé tyto postranní prýty přerůstají hlavní prýt, takže vzniká hustý chvost. Nad každým kolénkem osním na konci prýtů neb mezi osou hlavní a postranní v pochvě listové Ize nalézti žlutou muší larvu, 3 mm dlouhou, která dle p. inspektora Ant. Vimmra náleží nějaké A gromyze. (Viz obr. 3 a., u b. jest cephalopharyngialní skelet).
Toute la plante déformée (fig. 2.), arrétée dans son développement; raccourcissement des entre-noeuds. Les gaines des feuilles un peu renflees, limbes courts, élargis, crépus en vagues, variablement fléchis et partielle- ment taris surtout aux parties limitrophes, qui sont étraitement enroulées. Pousses latérales munies des feuilles. à limbes minces, verts, souvent jaunâtres, rayées. Quelques-uns des rameaux latéraux surpassent la pousse principale, formant ainsi un buisson compact, Au-dessus de chaque segment axial, au bout de chaque pousse ou dans lembranchement des axes, se trouve, dans la gaine des feuilles une larve jaune, 3 mm de lon:
geur (fig. 3.).
58
Deschampsia caespitosa Beauv. var. aurea.
8. A caridum“) ac. lod. a kv.: Podél cesty od Labské boudy k boudě Martinově v Krkonoších (29. VII. 1919). — Lata vězí svou spodní částí v pochvě; větvičky laty jsou různě zkrouceny, zprohýbány, následkem toho zkráceny, takže klásky jsou shloučeny v chumáč, jak na obr. 4. jest patrno, neboť lata byla vyproštěna z pochvy. Stéblo pod latou až k prv“ nímu kolénku jest pokrouceno kolem své osy a zohybäno. Nad kolénkem sežloutlé a pochva listová, která jest pokroucená též, jest částečně za: schlá. Pochva listová jest několikrát velice jemně dírkovaná; nalezeny v ní byly zbytky roztočů. Naše choroba shoduje se s popisem defor- mace, kterou sbíral Geisenhey mer v Porýní, který ji však považuje za následek působení háďátek, což jest ovšem jeho domněnka. V našem případě však nelze hadátka za původce považovati, poněvadž zde není význačných anatomických změn pletiv, nýbrž pouhé vyssátí, jak to činí u celé řady trav roztoči, zejména Tarsonemus culmicolus E. Reut. a Pedi- culoides graminum E. Reut.
Inflorescence pelotonnée, à axe fortement sinueux, surtout dans la partie inférieure; l'entreeznoeud terminal est contourné.
Avena sativa L.
9. Oscinis frit (L.), pl. lod. (D.): Nová Ves u Loun (16. VII. 1919, na sortě »Ligowo«). — Slabá zduřenina osy bezprostředně pod latou,
rýha v ose až k prvému kolénku. Lata vězí částečně v pochvě isto ve. Viz Hourd č. 227, jak hálku Rostrupová z Dánska popsala. U nas
3) Baer Em.: Synopsis zoocecidií středoevrop. se zřetelem k zemím českým. Brno, 1920, str. 73, č. 139.
29
[i vyskytuje se dosti často, zejména na Moravě, na mladém osení i ječmene a jest příčinou cibulkovitého zduření base rostlinek z jara, které v srdéčku žloutnou; neb v létě vyssávají jednotlivé klásky a jsou příčinou jich zbělení neb dutosti obilek.
Brachypodium silvaticum Roem. et Schult.
*10. Isosoma sp. ? ac. lod. (H.): Les za vsí Rybníčkem u Jičína (27. VIII. 1916.) — Na spodu stébla, bezprostředně pod povrchem půdy, jest prohlubeninka, která jest 5 mm dlouhá; v této proláklině mezi sté blem a pochvou listovou leží hnědě zbarvená kukla. Celý prýt má tvar růžkovitý a jest pouze 1 cm dlouhá. (Viz obr. 5., kde jest hálka čtyřikráte zvětšena, vrchní část pochvy jest odříznuta, aby byla proláklina patrna. Pochva listová jest poněkud zduřelá). Proláklina jest bezprostředně nad kolénkem.
A la base de la tige se trouve une cavité de 5 mm. Galle cornetet, 1 cm de longeur. (Fig. 5., Galle 4X agrandie: Partie supérieure de la gaine, útant coupée.): La cavité se trouvant immédiatement au-dessus du noeud; la gaine un peu échoueé.
Obr. 6. Obr 7.
Agropyrum caninum Gärtn, var. breviaristatum Beck.
* 11. Isosona sp., pol. lod. (H.): Mladá Boleslav (VIII. 1915) a Velký Osek (21. VII. 1914., + Prof. Dr. L. F. Čelakovský). — Stéblo jest mezi dvěma posledními kolénky dlouze vřetenovitě naduřelé (viz obr. 6., kde
60
jest mladá a vyspělá hálka zobrazena); zduřenina jest jednopouzdrá až přes 4 cm dlouhá a 3 mm široká, bledě zbarvená. Květenství zůstává částečně v pochvě listové a obyčejně zasýchá. Mladé hálky vězí skoro úplně ukryty v pochvě listové a spodní části s pochvy vynikají; východ z hálky jest na spodní straně.
La tige entre les deux derniers noeuds étendue en forme de fuseau allongé; le renflement, que renferme seulement une cavité, a jusqu’ à 4 cm de long, 3 mm de large; décoloré. Les jeunes galles restent presqué entiérement cachées, seulement |’ extrémité inférieure dépasse unilatéra- lement de la gaine. Le trou de sortie se trouve en bas de la galle. L’infloz rescence demeure en partie cachée dans la gaine et ordinairement périt (Fig. 6.).
Triticum vulgare Vill.
12. Haplodiplosis equestris (Wagn. Rübs. pl lod. (D.): Paz nenské Břežany (8. VII. 1920); pod Bitinami nad Vlčí u Loun (16. VII. 1919); Radim u Peček na dr., České Budějovice.
13. Insekt, ac. lod. viz Houard č. 332: Kněževes u Středokluk (11. VII. 1919); Rokycany. — Stéblo jest nad posledním kolénkem hustě sem tam vlnovité zprohýbáno (viz obr. 7.).
Hordeum distichum L.
*14. Oscinis frit L, ac. lod. (D.): Zaječice a Pyšely u Benešova (10. VII. 1920). — Rostlinky 1-5—2-5 dm vysoké, smotkovitě zduřelé; smo- tek však jest měkký na rozdíl smotku od Chlorops taeniopus. Jinak se obě hálky zevně sobě podobají, s tím rozdílem, že v hálce naší jsou kukly pouze 3 mm veliké. Klas jest úplně ukryt v pochvách listových a skoro úplně rozrušen; články lodyžní jsou zkrácené.
La plante demeurée courté; la cécidie terminale se présentant sous la forme d' une touffe lâche de feuilles; les entre noeuds supérieurs dez meurant courts. Larves nombreuses.
tA p his op a di EL, ac. kv. a! pl: E; (He): Strašnice u Prahy (27; EX: 1913); Kněživka u Tuchoméric (11. VII. 1919.). — Hálka shoduje se s poz pisem Dittricha a Schmidta 5), klas jest též částečně v pochvě ukryt, listy spirálné svinuty, ale i stéblo jest pod klasem sem tam zpro- hybáno, jak na obr. 8. jest patrno.
Hordeum vulgare L.
16, Chlorops taeniopus Meis. ac. lod. (D.): Předboj sev. od Prahy (8. VII. 1920) velice řídce, kdežto na dvojřadem vyskytuje se velice hojně. Dosud známo na ječmeni čtyřřadem pouze z Dánska a Německa.
Carex vulgaris Fr.
17. Cecidomyidarum ac. kv. (D.) viz Houard č. 369: Bažiny po del tratí mezi Běchovicemi a Ouvaly vých. od Prahy (10. VI. 1920). — Mě: chýřek je na bási silně zduřelý, tvaru hruškovitého, málo přes 3 mm dlouhý, s otvorem pod špičkou hálky; vršek zhnědlý, báse slámožlutá, lesklá. Zdravé měchýřky zelené. Podobná hálce, již popsal Lagerheim“) ze Skandinavie.
Carex Hornschuchiana Hoppe (C. fulva Good.) *Trishormomyia tuberifica Rübs; ?. pl. I. (D.): Hrabanov u Lysé n. L. (VI. 1898, Krauskopf). — Malá naduřeninka na spodu listu.
5) viz pozn. 1. str. 86. č. 94. 6) Lagerheim G.: Über Dipterocecidien auf Carex-Arten. (Troms Museums Aarshefter 16. 1893, p. 173—174).
61
Populus pyramidalis Roz. 19 Pachypappa marsupialis. Koch, pl i}: (He.): Záběhlice u Prahy (16. VI. 1917.).
Populus alba L.
20. Lasioptera populnea Wachtl, pl. lod. a. L (D.): Rokle za rafinerií v Kralupech n. Vlt. (10. VI. 1919) velice hojně na listech, řapících listových i malých létorostech podrostu, ale i na listech starých stromů.
21. Cecidomyidarum, pl. Il. (D.): Rokle za rafinerií v Kralupech n. Vlt. (10. VI. 1919). — V čepeli listové jest puchýřek okrouhlý, 1-5 až 2 mm široký, bledě obroubený, na obě strany patrný, s vypuklinkou 1/—1 mm širokou na svrchní straně listu.
Cécidie en forme de pustule arrondie, de 1:5—2 mm de diamètre, en: tourée d' une zone plus claire, gue le reste du limbe, visible sur les deux faces: à la face supérieure petite fossette de 0-5—1 mm de diamètre.
Salix alba L.
222: A oromyzasSchineri Gare apl lod. (D) UdolSvProropa u Prahy (OVA MOO) Opuštěný jednostranný nádorek, s velkým otvorem.
Salix purpurea L X silesiaca Willd.
*23.Iteomyia capreae (Winn.) Kieff., pl. 1. (D.): Břeh Labe pod Michlovým mlýnem u Spindlerova mlýna v Krkonoších (25. VII. 1919)!
224, Pon tanta. fem orali s (Cam pl i (H.)2eTamtez:
$25. P'omitanma. viminalıs Hart, pl 1H) Mlamtéez Okraj listu na spodni stranu preklopen.
Salix rubra Huds. (S. purpurea ‘ viminalis).
*26. Bontania viminalis Hart., pl. (H2): Breh: Jizery aM Boleslavi (10. VII. 1897, Prof. Dr. Jos. pe a)! Břeh Jizery v Přepeři u Turnova (9. X. 1911; na forma gemuina)!
Salix viminalis L. 27. Pontania proxima Lep. pl. |. (H.): Velký rybník u Dokes (20. VI. 1909.) velice vzácně. Salix caprea L.
28. Agromyza Schineri Gir, pl. lod. (D.): Les »Novy Dvür« u Nových Benátek (IV. 1889, Dr. R. Faustus).
Salix caprea X viminalis Wimm (S, sericans Tausch). *29.. Dasvneurabmarpinemtonquens (Wıinn.) pL ND): Debř u MI. Boleslavi (25. VII. 1897, Jos. né *30. Pontania leucosticta Hart., pl. I. (H.): Břeh strouhy pod
zahradami v Nechanicích (15. VIII. 1918)! — OS listu na rub překlopen, zkadeřen a místy žlutě zbarven.
Salix caprea X cinerea Wimm.
3L Rhabdophaga rosaria (H. Loew) ‚Kiett., ac. lod. (D.)Ees Vlčí u Roudnice (13. V. 1915, $ Prof. Dr. L. F. Čelakovský).
*32-'Laspeyresia Servilleana (Dup:.), pl lod (DL) DEDEK u MI. Boleslavi (20. VII. 1897., Jos. Podpěra na S. supcaprea X cinerea).
Salix aurita L. 33. Rhabdophaga sp. [R. Jaapi Rubs. ?], ac. lod. (D.): Les »U voz jáka« pod Brady u Jičína (4. IX. 1915). — Konec lodyhy jest změněn
62
v šištičku hálku, podobnou jak popsal Baud v 37?) z Moravy je však menší, neboť je pouze 4 mm dl. a 2 mm široká a šupiny nejsou na bási chlupaté. 34. Cecidomyidarum, ac. pup. (D.) viz Houard č. 833: Bažant: nice u Starých Hradů u Libáně (V. 1910). — Osa pod pupenem nepatrně stloustlá; pupen složený ze šupin širokých, ale krátkých, jak Schlech- tendal°) popsal. Salix caprea X silesiaca Wimm.*)
*35. Rhabdophagaheterobia H. Loew, ac. lod. D.): U soutokü Labí v Krkonoších (27. VII. 1919).
“S6MPomtaniaproxima Lep, pl. L (H.): Petzer v ‚Krkondsich (29. VII. 1918; forma foliis ovatozlanceolatis acutis).
Salix aurita X viminalis.
*37. Agromyza Schineri Gir, pl. lod. (D.): U rybníka »Ptačí Blato« u Lomnice n. Luž. (24. VII. 1912)!
29s Dasyaleurasimatr sinemtorguens; (Winn.), pl 414(D);: Tamtéž.
Salix aurita “ nigricans Wimm. (S. conformis Schl.).
B0 UG PTVptocampus sia lice ti Fall} ac. pup.. (HS Za Sv. Petrem u Spindlerova mlýna v Krkonoších. (13. V. 1913, + L. F. Cela kovský). — Pupeny zveličelé, uzavřené, uvnitř prázdné.
Salix aurita X silesiaca Wimm.
*40. Pontania proxima Lep, pl. I. (H.) U soutoku Labi v Krko- noších (27. VII. 1919). Salix silesiaca Willd.
*41. Helicomyia pulvini (Kieff.) Rubs., ac. pup. (D.): Svah Kotle (23. VII. 1918), a Labský důl blíže dolu Pudlova v Krkonoších.
Paz OM a otraphuscap ea. var, maior, Kreff; pl] (D): Eabs ský důl nad Dívčími lávkami v Krkonoších (27. VII. 1919)!
43. Iteomyia capreae (Winn.) Kieff., pl. I. (D.): Svah Kotle (23. VII. 1918); údolí Labe od Herlíkovic až po Labský vodopád; velice hojně v celých Krkonoších na př.: Martinův důl, Velký Rybník, u Labské boudy, údolí Mumlavy atd. V dole Medvědím na forma lanceolata (27. VII. 1919).
44. Pontania proxima Lep,, pl. |. (H.): Sráz podél vodopádu Labe, Pezer, Kotel (19—20. VII. 1918); břeh Bílého Labe u Dívčích Lávek, Velký Rybník, údolí Mumlavy a jinde v Krkonoších.
45 Pontania leucosticta Hart., pl. I. (H.): Svah Kotle (23. VII. 1918), břeh Velkého Rybníka, Labský důl, Kotelní jámy, údolí Mumlavy v Krkonoších.
Salix silesiaca X lapponum Wimm.
* 46. Pontania viminalis Hart., pl. I. (H.): Pod Labským vodo: pádem v Krkonoších (29. VII. 1919). Salix cinerea X viminalis Wimm.
*47. Oligotrophus capreae var maior Kieff., pl. I. (D): Vy: sočina Kumerská u Dokes (28. VI. 1897. Dr. Jos. Podpěra).
7) Baud ys E.: Příspěvek k zoocecidiologickému prozkoumání Moravy (Čas. Moravského Zem. Musea, 1920, p. 595. č. 24).
s) Schlechtendal D.: Die Gallbildungen (Zoocecidien) der deut: schen Gefässpflanzen. Zweiter Nachtrag. (Jhb. d. Vereins f. Naturkunde zu Zwickau 1895, p. 14.). ^ .*) Míšence některých vrb revidoval laskavě p. Prof. Dr. Jos. Podpěra, začež mu vzdávám srdečný dík.
65
48. Iteom yia capreae (Winn.) Kieff., pl. 1. (D.): Neuperk u MI. Boleslavi (16. IX. 1919)! *40^Pontania/proxima Lep;' pl. lk (HJ: Hrabanev ulliyse n ES (19. VII. 1919; na supercinerea X viminalis). *50. Pontania viminalis Hart., pl. 1. (H.): Neuperk u MI. Bo: leslavi (16. IX. 1919)! Salix nigricans Smith.
#51 Agstromyza Schineri Gir, pk lod. (D.): -Pohoří "Kumerské u Dokes (25. VI. 1897., na varieté sericea, Prof. Dr. Jos. Podpéra).
Salix lapponum L.
*52. Cryptocampus [saliceti Fall], ac. pup. (H.): Nad Velkým Rybnikem u Jindřichovy boudy v Krkonoších. (10. VII. 1919., Robert Láz: nička) .— Pupeny zvelicelé, uzavřené, duté.
53. [Dasyneura marginemtorguens Winn.], pl. 1. (D.): Břeh Velkého Rybníka v Krkonoších (VIII. 1898; Dr. Jos. Vilhelm).
Salix lapponum L. var. daphneola Winn. (S. daphneola Tausch).
*54 Pontania femoralis Cam. pl. l. (H.): U pramene Pančavy v Krkonoších (23. VII. 1918, velice hojně). Kotel v Krkonoších (9. VIII. 1920 Doc. Dr. Jar. Klika). Corylus avellana L.
55. Oligotrophuscoryli Kieff. pl. 1. (D.): U Královské Studánky u Karlova Týna (5. VI. 1920).
56. Cecidomyidarum, pl. |. (D), viz Houard č. 1061. (Oligotro: phus tympanix Kieff.): »Malý háj« u Radotína (5. VI. 1919).
57. Contarinia coryli Kieffz: pl 1: (D) viz Howard ye 710028 Homole u Vraného n. Vlt. (7. VII. 1919).
58. Anthocoptes Lore art us" Nab pl (A.): Králové Hradec (Dr. Maria Kuklová). Hodkovice (19. V. 1918), ne park PRES u MI. Boleslavi; (spolu s Phyllocoptes comatus Nal.).
Betula pubescens Ehrh.
59. Massalongia rubra Kieff. pl. L (D.): Les nad Labouni u Ko: pidlna (8. IX. 1918).
60. Eriophyeslionotus Nal, pl. I (A.): Labský důl pod vodopa- dem Panči a Labe v Krkonoších (27. a 29. VII. 1919).
64
Alnus pubescens Tausch (A. glutinosa X incana).
61. Dasyneura alni (F. Loew), pl. I. (D.): Staré koryto Labe pod soutokem obou Labi u Špindlerova mlýna v Krkonoších (27. VII. 1919). 602 Eriophyesbrevitarsus Fock, pl. 1. (A.): Tamtéž.
Fagus silvatica L.
63. Phegomyia fagicola Kieff., pl. 1. (D): U boudy Tipeltovy, blíže Spindlerova mlýna (26. VII. 1919); Labský důl mezi dolem Pudlovým a Martinovým v Krkonoších.
64 Eriophyes stenaspis Nal. var. plicator Nal. pl 1 *(A)): Labský důl mezi dolem Martinovým a Pudlovým v Krkonoších (29. Vii. 1919).
Ouercus pedunculata Ehrk.
65, Andricus amenti Gir, ac. kv. 2.0, (EH): Zbraslav (13. V. 1920, K. Cacky).
66. Andricus mayri (Wachtl) Mayr, ac. kv. © © (H.): Zámecký park v Žehušicích (11. IX. 1918, Prof. Dr. K. Kavina).
67. Dasyneura Malpighii Kieff., pl. 1. (D.) viz Houard č. 1354: Les »Smolík« za Dachovem (16. VII. 1918) a »Obecní mlýn« u Hořic,
Ouercus pedunculata Ehrh. var. laciniata Lodd.
* 68. Andricus gemmea (Gir.) Dal. Torre et Kieff., © ©, ac. pup. (H.). (Aphilothrix Kirschbergi Wachtl): Stromovka v Praze (13. X. 1916).
Ouercus sessiliflora Sur.
69. Andricusamenti Gir, ac. kv., © c“ (H.): »Maly háje u Rado- tína (5. VI. 1919).
Ouercus sessiliflora Sm. var. mespilifolia Walln.
70 Daplolepis quercus folir-E pL, l9 9, (HL): U silnice blíže Králíku u Nového Bydžova (13. VIII. 1918).
Ouercus cerris L.
71. Andricus grossulariae Gir., ac. kv. 9 c, (H.): Školky pod zámeckým parkem na Hluboké n, Vlt. (21. VI. 1919, na formě longifo- lia hort.).
72. Arnoldia Szepligetii Kieff., pl. I. (D.): Voškovrch u Podé brad (21. VIII. 1918); stráň na pravém břehu Jizery mezi Dolním Krňskem a Hrušovem, již. od MI. Boleslavi (16. IX. 1919 hojně).
73. Arnoldia cerris Kollar, pl., L (D.): Na obou místech jako předešlá.
. Ulmus campestris L. var. amplifolia Mill. f. aurea hort.
74. Eriophyidum, pl. I. (A.) viz Houard č. 2045: Školky pod zámeckým parkem na Hluboké n. Vlt. (26. IV. 1919 spolu s Tetraneura ulmi DG.). — Podél nervu jest místy skupina dlouhých, bělavých chlupů, což se objevuje i na řapících lístků.
Ulmus montana With.
75. Aphidarum, pl. I. (He.): Břeh Labe v Horním Vrchlabí (25. VII. 1919). — Listy jsou zduřené a svinuté, jak jsem z Moravy popsal.“)
76. Eriophyes [brev ipunctatus Nal.], pl. I. (A.) Obecní mlýn u Hořic (16. VIII. 1918); les pod Máslovicemi blíže Kralup n. Vlt. Zelkova japonica hort. var. Verschaffeltii hort. (Ulmus Verschaffeltii hort.)
9) viz pozn. 7. str. 538, č. 40,
X —-
(7. Tetraneura ulmi (Gerof.) Hart., pl. I. (He.): Školky pod zá: meckým parkem na Hluboké n. Vlt. (21. VI. 1919 mezi Ulmus campestris). — Počátky hálek růžkovitého tvaru..
Rumex acetosa L.
"8. Tylenchusr[deyastatrix Kühn], ac. a pl. lod. (N.): Pod Kalvarií u Hodkovic n. Moh. (19. V. 1918.). — Stonek jest v květní a pod- květní části vřetennitě zduřelý, zkrácený, takže jsou květy sloučené, Ple: tivo hálky jest řídké, obsahující háďátka.
Renflement fusiforme de la tige et l' axe de I’ inflorescence, la tige est raccourci, les fleurs sont groupées en amas. La galle est molle avec des anquillulides. ;
Polygonum bistorta L.
79. Dasyneura polygoni Rübs; pl; L (D.) viz Hotard č. 2169: V celých Krkonoších obecně rozšířená na př.: Obří důl (21. VII. 1918). Mar- tinův důl, u Velkého Rybníka, Krausovy boudy u Spindlerova mlýna, Kotelní jámy, údolí Mumlavy a j.
Polygonum hydropiper L.
00. Psyllidarum, ac. lod., pl. lod. al. (He:): Kbelnice (24V 1916) a Dvorce u Jičína (27. IX, 1916). — Lodyha zkrácená, různě zpro-
66
hybaná a zkroucená; články lodyžní krátké, následkem toho listy shlouée- né; kolénka lodyžní jsou jednostranně silně stlustlá a karmínovězčervené zbarvená; botky jsou mocně naduřelé a v nich jsou obsaženy četné hnědavé zbarven larvy mér. Okraj listů jest místy na spodní stranu svinut. (Viz obr. 9.).
Torsion de la tige dont les entre-noeuds sont courts, les feuilles grou pées; les noeuds son d' un seul cóté fortement rentlés et colorés en rouge carmin; les gaines fortemet boursouflés avec des larves de Psyllides. Les limbes des feuilles sont enroulés par le bas. (Fig. 9.).
Chenopodium glaucum L.
81. Aphis atriplicis L., pl. I. (He.): Štěrboholy u Prahy (1. VIII. 1918), Uhřiněves, Peruc.
Chenopodium opulifolium Schrad.
a phis.atriplrcis L; pl 1 (He.): Flořany. u, Bořičan..(235 IX. 1918.). Pokrač. (A suivre).
IL LEPIDOPTERA. NÁLEZY NÉKTERYCH VZÁCNYCH A ZAJÍMAVYCH MOTYLU V OKOLÍ PODÉBRAD.
IL*) Fr. Pokorn y.
Z ostatních motýlů roku 1921 mnou u Poděbrad ulovených dluz- no uvésti Cerura biscus pis Brkh., oněmž praví Dr. Sterneck, že jest velmi vzácným v Čechách a že jen v okolí Prahy, jak se zdá, je hojnější; dále Miana ophiogramma Esp., kterýžto motýl byl až do r. 1914 v Čechách neznám a teprve od této doby v západ: ních Čechách v několika málo exemplářích zjištěn.
Nejzajímavější objev pro mne byl však úlovek dvou exemplářů vzácné pídalky Larentia Blomeri Curt., které jsem chytil na kme- nech lípy dne 28. a 29. června. Dr. Nickerl ji ve svém díle »České píďalky« vůbec neuvádí. V Prodromu Dra Sternecka praví se 0 této krásné píďalce, že se tento svrchovaně zajímavý druh vyskýtá jen na těsně ohraničeném území západních Čech.
Bude tudíž třeba udaje Dra Sternecka doplniti dle mých nálezů.
Oba exempláře této vzácné píďalky jsou nyní v našem Národním iuseu, kde byl jeden exemplář zařaděn do české sbírky motýlů, druhý pak do sbírky Nickerlovy, ve které byl až dosud pouze je: diný, nikoli bezvadný exemplář z Anglie.
*) Část prvá v předešlém čísle.
V roce 1922 pokračoval jsem v entomologickych exkursích do lesů a hájů okolí Poděbradského, kde jsem ke svému překvapení zjistil téměř úplné vymizení mnišky (Lymantria monacha L.), která v předchozích dvou letech způsobila mnoho škod, za to však ne: obyčejné rozmnožení jiného škůdce, totiž bekyně velkohlavé (Ly: mantria dispar L.).
Housenky této bekyně ožraly listnaté stromy, obzvláště lípy v některých partiích lesů a hájů do posledního lístečku.
Při tom učinil jsem zajímavé pozorování, že housenky samičí jsouce statnější vytlačily housenky samčí do té míry, že tyto nes mohouce najíti v okolí dosti potravy značně ve vzrůstu zakrněly.
Sebral jsem několik housenek samičích i samčích, jakož i několik kukel v úžasném množství na kmenech lip, dubů i borovic za: věšených a po vylíhnutí motýlů shledal jsem ve velikosti samečků a samiček nápadný rozdíl.
Kdežto samice svou velikostí se vyrovnaly téměř aberraci ja: ponské, měříce v rozpětí křídel 7 cm, byla šířka křídel samečků průměrně 2%—3 cm.
Vedle tohoto škůdce bylo v lesích poděbradských v roce 1922 nápadné množství housenky Biston stratarius Hufn., hirtarius CI, Aglia tau L., Pseudophia lunaris Schiff a Ennomos quercinaria Hufn.
Ze vzácnějších druhů ulovil jsem na začátku června housenku, v polovici července pak motýla Nola strigula Schiff. na dubu; kon: cem června v háji směrem k Velkému Oseku vzácnou aberraci Acronycta strigosa F. ab. bryophiloides Horm., kterou neuvádí ani Dr. Nickerl ani Dr. Sterneck ve svých dílech o českých motýlech; je tudíž novou pro Čechy.
Kromě toho našel jsem housenky těchto vzácnějších druhů: Toxocampa craccae F. na Coronilla varia v lesním příkopě, Calym: nia affinis L. na nízkých dubech, Calymnia diffinis L. na nízkých jilmech, Acronycta alni L. na lípě a Deilephila gallii Rott. na sví: zelu a Leuconia evidens Hb. na černobýlu.
Z těchto ukázek je patrno, jak bohatá a pestrá jest motýlová launa okolí Poděbrad a jakých entomologických výsledků by bylo lze ještě očekávati, kdyby se sbíralo řadu let od časného jara až do podzimu.
Lit COLEORRERA: PRISPEVEK K FAUNE SLOVENSKYCH TESARIKU.
Podaya Dr. Leo Heyrovsky.
P. pošt. inspektor Fritsch a pošt. rada Roland zaslali mi k určení mate: riál slovenských tesaříků, hlavně z okolí Bratislavi. V něm nalezl jsem několik vzácných a zajímavých druhů, které stojí za uveřejnění. Okolí Bratislavi se svými háji různých druhů listnatých stromů jest bohato na
68
tesaříky a jiné dřevomilné druhy brouků a bude zde během doby zjištěno zajisté ještě více vzácných druhů.
Axinopalpis gracilis K r y n. Nalezl p. insp. Fritsch u Bratislavi pod korou čerstvých pařezů borovic při hledání Criocephalus rusticus.
Cerambyx miles Bon., vysloveně jižní druh, který je domovem hlavně v Istrii a Dalmácii, byl chycen v 1 kuse © ve Sv. Jurů. Zajímavo je, že chycen byl severněji než Cerambyx cerdo, který je tu všude hojný, a to právě tam, kde tento druh přestává. Pokud mi známo, nebyl v té krajině dosud nikdy sbírán. Dle Reittera »Fauna Germanica« nalézá se též v Elsasku a Lotrinsku. Ve všech spisech uváděn jset pouze jako výhradně jižní druh.
Rhopalopus spinicornis A b. Tento druh náleží k velkým evropským vzacnostem a jeho nálezy bývají zptavidla publikovány. Jak jsem v lite- ratuře zjistil, chytán byl dosud ve Francii, Německu, Korutanech, Rakou- sku, Tyrolích a Švýcarsku. V Čechách dosud zjištěn nebyl. O životě jeho není mnoho známo. Pic zmiňuje se o něm v Matériaux sešit 7. část 1. str. 3. jako velmi vzácném druhu a uvádí jeho naleziště nově ve Francii zjištěná. Při tom uvádí, že 1 kus byl chycen na suché dubové větví. Přítel Roland chytil 1 kus tohoto druhu v Malých Karpatech na cestě z Pezinku do Perneku. Vykouřil ho z úkrytu ve staré, suché borovici.
Rhopalopus spinicornis jest velmi podoben příbuznému Rh. femoratus L. a jest mnohdy s ním zaměňován. Liší se od fem o- ratus L. štíhlejším tělem, štítem s několika hladkými hrbolky a 3—10. článkem tykadlovým na konci v jemný trn vytaženým. Štítek je u spini- cornis úplně hladký, u femoratus celý chloupky porostlý.
Phymatodes fasciatus Villers, není u Bratislavi vzácný a vyskytuje se ponejvíce na suché, vytrhané révě, ve které se vyvinuje.
Plagionotus arcuatus L. a. Colbeaui M o rs. Krásná tato odrůda chycena byla p. insp. Fritschem u Bratislavi.
Saperda carcharias L. vyskytuje se u Bratislavi výhradně jen na topo“ lech a to jen ve formě a. grisescens Muls. Typické kusy dosud nebyly zde pozorovány. Jinde žije Sap. carcharias též na osykách.
Phytoecia nigricornis F br. je u Bratislavi a Modré všude na bodlácích,
Oberea euphorbiae Germ. vyskytuje se řídce na vysokých pryScich ve starém rašeliništi zvaném »Šur« u Sv. Juru. Dle Reitterovy »Fauna Ger- manica« nalézá se tento druh v Uhrách, dle udání též prý v Tyrolích a Rakousích.
Dále zasluhují zmínky: Monochamus galloprovincialis Oliv. v. pistor. Germ., Saperda perforata Pall. a Phytoecia affinis Panz., vesměs u Bratislavi chytané.
Résumé: Notes sur les Longicornes de la Slovaquie.
Parmi les Cérambycides de Slovaquie que j'ai recus pour étude de MM. Fritsch et Roland, j'ai trouvé les quelques espéces intéressantes qui suivent:
Axinopalpis gracilis K r y n. Bratislava.
Cerambyx miles Bon. Sv. Jur prés de Bratislava. Une des localités les plus septentrionales de cette espěce.
Rhopalopus spinicornis A b. trouvé dans un pin dans les Petites Car- pathes.
Phymatodes fasciatus Villers. Dans les vignes séches prés de Bratislava.
Saperda carcharias a. grisescens M uls. vit près de Bratislava dans les peupliers. La forme typique n'y a pas été trouvée.
Enfin, les espéces, suivantes, ont été trouvées dans les environs de Bra- tislava: Plagionotus arcuatus ab. Colbeaui M ors., Monochamus gallopro- vincialis v. pistor Germ. Saperda perforata Pall, Phytoecia affinis Panz, nigricornis F b r., Oberea euphorbiae G e r m.
69
PREDBEŽNÉ POZNÁMKY K FAUNE COLEOPTER NÍZKYCH TATIER A SÜSEDNYCH Ä DRUHYCH KRAJOV. Jän Roubal.
I.
Kym budem publikovat vel'ká monografiu o N. Tatrách s ohl'adom na koleopterologické pomery, čo dosial’ pre tlačové prekázky nie je v dos hl'adnom čase možné, rozpoviem volačo o aktuälnych rezultátoch svojich studií v tom smere, obzvlášte nakol'ko sú to dodatky k velkej syntheze K. Holdhaus a Fried. Deubel: Untersuchungen úber die Geographie der Karpaten etc. Abh. d. zool. bot. Ges. Heft I. 1910 a k citovanej tam ostat: nej literatúre a k prácam, ktoré pozatým vy šly a viacej — menej do ohl'adu bert bars len na základe jednoho popisu nového druhu a p. Slovensko (na pr. Csiki, Hubenthal, Netolitzky, Reitter etc. etc.). Poznámky tieto sú zváčša zoogeografické, bionomické a p. a bez akéhokolvek úvodu a bez úplnosti sostavené, lebo úvod bude podbrobny pri spomenutej mono“ grafii. Material bude sostavený systematicky a čas od času budú priba- vované doplňky.
Carabus coriaceus L. vystupuje vysoko do hór: na Zvoleň, nad Koryt- nicu a je tiež na najteplejších a najnižších miestach okolo B. Bystrice.
C. irregularis F. Montandoni Buyss. Len v tejto podobe vo velkých, zarastených, temných dolinách N. Tatier.
C. violaceus L. v pseudoviolaceus Kr. rozšírený sta coriaceus L. aj v rôz- nych ďalších lokálnych odchylkách všade.
C. catenulatus Scop. len alpinsky na dolomitu vo V. Fatre, velmi zriedka.
C. Fabricii Panz. Dumbier, koncom leta, v. zr.
— v. malachiticus G. Thoms, V. Fatra, na dolomitu, vel. zr.
C. variolosus F. vo vyšších polohách u horných vód h.
C. auronitens F.
— a. subcatenulatus Westh. 1 ex. znamenitej tejto dosial len z Ne: mecka známej formy v Predajnej.
C. granulatus L. tu prichádza hlavne na vápne a dolomitu a je zriedkavý.
C. cancellatus Illig. v. zr. len vo vyšších polohách N. Tatier.
C. Ullrichi Germ. na cestách a poliach k večeru loviac dažďovky; len v nižších polohách.
C. arvensis Hbst, v. carpatus Born, z N. Tatier v literatúre necitovaný (v Cat. Col. Eur. etc. 1906 len z Tr. a Rum.) je hojný na hlavnom chrbte N. Tatier behajúc cez deň po holiach.
C. obsoletus Sturm. Demánová.
— v Sacheri Thoms. teplejšie (kriedové, dolomitové) výbežky N. Ta- tier, nižšie polohy. Loví tiež za dňa.
— v. carpathicus Palliar., ako predosly.
C. Scheidleri Panz. v Preyssleri Duft. všade velmi hojný od najnižších polóh až do výše 1700 m. Rózne zbarvený.
C. scabriusculus Ol. u ciest, na pastvinách, u vód v baniach a p. až do výše kopcov.
C. concolor F. v. transsylvanicus Dej. na chrbte N. Tatier v. h. ako arvensis Hbst. v. carpathus Born.
C. Linnei Panz. ako v Bezkvdách a Šumave.
Leistus piceus Fról, v nižších,
Leistus alpicola Fuss. v najvyšších polohách: tento alpinsky pod kame- ňami, onen v dolinách u vôd. |
70
Nebria nigricornis Villa Križná vo Fatre.
N. Gyllenhali Schon, v. h. alpinsky a subalpinsky.
— v. Balbii Bon, u hórnych jarkov v. h. Rada na drevených objektoch pri vode.
N. brevicollis F. v zahradách (v. iberica Oliveira tu nieje.).
N. tatrica Mill Chabenec, Ďumbier, alpinsky, h. Dosial len z Vys. Tatier. Tento druh a váčšina iných dókazom o rovnakosti formácie Vys. a N. Tatier.
Notiophilus Germynyi Fauv. na najvyšších bodoch N. Tatier, ale ztadeto sostupuje až k pate (Dol. Lehota); tiež na hrebeni V. Fatry, a tiež ztadial vniká dolu, ako zase N. aguaticus L. na dolomitu vystupuje až do výše 1600 m.
N. rufipes Gurt. 1 ex. s len strednymi partiami tibií červenozžltými. Ďumbier 16. VII. 1921.
Blethisa multipunctata L. len vysoko vo V. Fatre u horských vód.
Od rodu Bembidion spomenuté budú len druhy zriedkavé a zaujímavé:
Bembidion pygmaeum F. Dumbier.
— a. coelesticolor m. taktiež. (Povrch silne belavý. — Supra coeruleo- unicolor).
B. aeruginosum Gebl. sp. pr. (Col. Rund. 1918, 71, Arch. f. Naturg. 1921, Abt. A, 193.) len z Laponska a severnej Siberie; žije v N. Tatrách v dolinách. Tu som ho zistil už 1920 v máji súčasne s nasledujúcim, takže tohoto drzat treba za osobitný druh,
B. Häneli Netol. dosial na základe 2 kúskov známy z Vys. Tatier (Col. Rund. 1918, 20), žije tu v dolinách i na najvyššom chrbte N. Tatier hojne.
B. Friebi Net. dosial len zo Štajerska a Sol'nohradska. 1 ex. s pre- došlým, nový druh pre Karpaty.
B. tibiale Duft. Náplav Hrona.
B. Redtenbacheri K. Dan. u horských vód hlavne vo V. Fatre h.
B. monticola S tr m. Náplav Hrona.
B. Millerianum H e y d. u horských jarčokov a u Hrona h., najviac v ná: plavoch.
B. Doderoi G an glb., len v jednej doline pod V. Fatrou vo Sphagnum, zriedka, na jar.
B. lunulatum Fourcr. Hron, náplav, zriedka.
B. harpaloides Ser v. v záhradách pod kórou stromov, ztadialto vy: chádza na múry a p.
Trechus subnotatus D e j. v. cardioderus Putz. ako inokde h.
T. latus Putz. submont. a alp. v N. Tatrách, hojný z Lestevami u po: tóčkov. Tiež vo V, Fatre.
T. striatulus Putz. alpinsky na N. Tatrách, nesostupuje do dolin. Ty- pický pre skupinu Ďumbiera, kde je v hojnosti.
T. pulchellus Putz. v horských dolinách vlastných N. Tatier zriedka, za to v hojnosti pod listím a v humusu popri Hronu na krajoch hór, hájov, v náplave a p.
T. microphthalmus Mill. Dumbier; krem tejto klasickej lokality (a Demánovej) zistil som ho aj azda % h. daleko od B. Bystrice v Slov. Krušnohorí, tedy docela vzdialene od dotial' známej lokality V. „B aN, Tatier, ktorú presne vymedzuje Holdhaus, l. c.
Deltomerus tatricus Mill. s Nebria tatrica v. h.
Chlaenius tristis Schall. alpinsky na hrebeni N. Tatier u horského prameňa. 1 ex. 16. VII. 1920.
Callistus lunatus F. len na nahých, teplých bokoch nižších kopcovín.
Tiež nová ab. bioculatus m. E. B. 1922, 115, 4
71
Licinus Hoffmannseggi P an z., v. nebriodes Hoff. pod Križnou vo V. Fatre 12. VI. 1921. Dotial len z Carn. Cro; nový pre Slovensko a Karpaty vóbec.
L. depressus Pay k. na holiach nad pásmom stromov, ale iba na teplom substrate. Baranová, Patrovlas na tráve ap.
Ophonus rupicola Str m., puncticollis P a y k., rufibarbis F. na suchých teplých bokoch okolia B. Bystrice. Harpalus dimidiatus Rossi typický a h. na lokalitách Callistusa. Vedla priemerne rozšírených druhov Harpa- lusov nebadať tu iných zaujímavých špecií.
č capes exiguus Dej. v príslusnej bioconose s Bemb. Doderoi angl.
Anthracus consputus D uft.u horských vód v biocönoze s Atheta aqua- litis T ho ms., Pteroloma, Trechus latus etc.
Amara fulvipes Ser v. v podhorskom pásme V. Fatry.
A. fatrica R o u b. E. B. 1922, 115, V. Fatra.
A. plebeja G y 11. iba v teplých polohách.
A. montivaga St rm., to isté. Druh pripútaný na vyššie rastliny; aj na
duboch.
E A. curta Dej. v predhorskom pásme (Ulmanka) na vápenistom pod: dade.
A. famelica Z i m m. V. Fatra.
A, tibialis P a y k. v biocónoze s Beml. Doderoi; náplav Hrona h.
A. erratica Duft. alpinská, na N. Tatrách.
A. fulva D e g. Hron.
Stomis pumicatus Pan z. na tučnej póde nizkych polóh.
Abax Schüppeli Palliar. v. Rendschmidti G er m. typicky pre faunu nív, záhrad, ale aj vysoko na trachytu vo V. Fatre (Rječka); na jar.
Molops elatus F. všade na hórnej póde až na chotár stromov v. h.
Pterostichus macer Marsh. polia v nižších polohách — Zvolen, zr.
P. dimidiatus Oli v. na vápenatej póde na pastviskách: Patrovlas.
P. inaequalis Marsh. u Hrona na Zvolensku, zr.
P. chamaeleon Motsch. ozajstná zriedkavost! Jeden ex. na listoch Petasites k večeru v jednej doline pod V. Fatrou vo formácii Bemb. Do- deroi. Z bývalého Uhorska len raz bez lokality citovaný v Frivaldszky J.; Mesyarorszag téhelyr. futonn., 1874, 46. — Krem toho najdeny ešte v R. m,
r
P. strenuus Panz. v drnu na špici Kriznej nad 1600 m.
P. negligens Sturm. hreben N. Tatier, pod skalami, zr.
P. blandulus Mill. endemit najvyšších Tatier — našiel som ho tiež ako nového pre N. Tatry na Ďumbieri pod skalami.
P. unctulatus Duft. v lesnom pásme N. Tatier, V. Fatry, Sl. Kruëno- horia h.
P. pumilio De j. ako predošlý, hojnejší.
P. cylindricus H b s t. u Zvolena, zriedka.
P. melas Creutz. Len v najnižších polohách v hájoch.
P. foveolatus Du ft. všade vo V. Fatre, N. Tatrách, h.; v dolinách kon: stantnejší v barve (medená, tmavobarnavá), na holiach variruje a tak sa tu zjavujü pekné zelené, belasé, fialové, čierné kusy,
P. Findeli Dej. v podhorskom i horskom pásme Ďumbiera zriedka. Tiež u Červenej Skaly.
P. maurus Duft. len na holiach, pod kameňami, drnom, v tráve, v. h.
V. erythromerus G nglb. taktiež.
P. fossulatus O uens. v celom päsme Karpát a na vyšších všetkých süsednych pohoriach nesmierne hojný a temer najvýznačnejší chrobák tu vobec. Ide až do najnižších i do najvyšších polóh. Všade pod kameny, dres vom, kórou, v pňoch, pod drnom spoločensky, ale lén na póvodnej lesnej a horskej pôde. U Harmanca tiež čierny ex.
72
Platyderus rufus Duft. V meste v zahrade.
Calathus metallicus Dej. typický obyvatel alpinskej zony velmi obecný vo spoločnosti Pterostichus maurus, foveolatus; tiež krásne zelené, fialové, belasé na povrchu ex. |
Dolichus halensis Schall. ide daleko z juhu až k páte N. Tatier; v B. Bystrici v zahrade, velmi zriedka.
Synuchus nivalis Pan z. v nižšom pásme v lesoch, nie hojný.
Olisthopus Sturmi Duft. velmi zriedkavý, len v podhorskom pásme na pašienkách pod skupinami kerov pod skalami, včasne na jar. Dol'ná: Lehota.
O. rotundatus P à y k. Ako Synuchus, tiež na cestách, na jar.
Agonum vykazuje všetky druhy žijúce popri riekách, v ich näplave, na močariskách atď. Ako na pr. v Čechách v Polabí a inde. — Ako vel'ká zaujímavosť pripamátávam A. sexpunctatum L. a. montanum Heer., naz jdené v 1 ex. pod V. Fatrou.
Lebia cyanocephala L. vel’. zr. na vápenci u Kostiviarskej.
L. chlorocephala H o ff n., náplav Hrona, háje.
L. crux minor L. plantikol huStin Pohronia, h.; vystupuje dosť vysoko; tiez v meste v zahradách.
L. humeralis D e j. humikol pobrežia Hrona, v., zr., HI. 22.
Lionychus guadrillum Duft. Náplav Hrona.
Dromius: všetky druhy, práve tak ako na pr.: v str. Čechách a este linearis OL, ktorý je velmi hojný na listnatých kruhoch nižších polóh.
Cymindis vedla obecnej humeralis Geoffr. a axilaris F. žije tu sub: -alpinsky a na holiach, a to len na vápne a dolomitu, cingulata D e j., zried- kavá; V. Fatra, vrch Zvoleň, Urpin.
Aptinus bombarda Illig. Skalný štrk u potóčka pod Vyhnatovou, zriedkavý.
FAUNA BOHEMICA
Ing. V. Machulka.
Lathrobium brunnipes F. var. laticolle n. var.
^v
Nalezena byla ve dvou exemplářích v Řevnicích.
Colore piceo nigrescente, elytris thoracegue paullo clarioribus, antennis, maxillis, palpis testaceis, pedibus flavotestaceis.
Capite latitudinis paullo longiore, lateraliter satis dense punctato, temporibus postocularibus fere paral'elis, fronte in parte supraan: tennalis utrimque puncto distinctissimo ornata.
Thorace ad anticem distincte dilatato, latitudinem maximam in 4/5 anterioribus attingente, angulis anticis rotundatis; longitudine latitudinem superante; punctis lateraliter satis densis, haud regu: laribus, thoracis parte media glabra ac nitida.
Elytris satis planis, thorace extus paullulo longioribus, ad apicem leviter dilatatis, satis dense ac subtilius quam in thorace punctatis, pube sparsa ac semierecta tectis.
13
Abdomine densissime subtilissimeque punctato, haud nitido, pube densa, adhaerente subtili tecto.
Characteribus sexualibus oc iisdem quam apud L. brunnipes.
Variatio haec, L. brunnipes simillima, ab ea forma crassiore, thoraceque distinctissime antice dilatato valde differt.
Hab.: Bohemia centr.: Revnice. Nová tato variace liší se od L. brunnipes o něco delším a širším
tělem, a zvláště štítem velmi znatelně ku předu rozšířeným.
Faunae Bohemiae species novae:
Saulcyella Schmidti Márkel © Veltrusy, Hluboká. Bythinus validus var. simplicipes Raffray. Šumava Stožec, Řevnice (det. Dodero). Neuraphes plicicollis Reitter. Vrané (coll. Krása), Posázaví (coll. Pleticha.) Stenichnus compendiensis Méquignon. Veltrusy (det. Blattný.)
IV. HYMENOPTERA. CONTRIBUTIONS A LA FAUNE DES FOURMIS DE L'ÉTAT TCHECO-SLOVAQUE.
(Ku poznání fauny československých mravenců).
(De I’ Institut zoologique de |’ Université Charles de Prague).
I. L' Aphaenogaster subterranea Latr et le Camponotus fallax Nyl, aux environs de Prague.
Dans le courant de l'éte 1922, jai en la fortune de découvrir dans la banlieue de Prague les deux espéces susnommées, assez rares en Europe centrale.
1. Aphaenogaster subterranea Latr. Le 21 mai 1922, je trouvai une petite colonie de cette espéce à vie souterraine à Divoká Sárka, à peu de distance de la restauration dite »Certüv mlyn«. La colonie en question était établie sous une des grosses pierres dont est semé lé talus boisé s'élevant du cété ouest de la dite restauration. Il n'v avait ni máles, ni femelles,
L' Aphaenogaster subterranea dont la présence a été constatée en Moravie, en Slovaquie et dans la Russie subcarpathique*), n'avait pas encore été signalée en Bohême, et M. Soudek**) supose, comme on vient de voir’ à tort, qu'elle doit y faire défaut, étant donné qu'on n'a pas réussi à la découvrir, malgré de soigneuses recherches, dans la banlieue de Prague, seule localité en Bohéme oü il soit permis de présumer son existence,
2. Camponotus fallax Nyl. ( C. marginatus Rog.) Le 3 juillet 1922, je trouvai une © de cette espèce arboricole en train de visiter des pu: cerons sur les branches d'un noyer planté devant l'hótel à Jarov (vallée de la Vltava, à 22 km au sud de la capitale). L'espěce en question n'avant été
*) S. Soudek. Mravenci. Praha 1922, p. 34.
**) S. Soudek. Příspěvek ku poznání mravenců Moravy. (Časopis morav- ského musea zemského. Brno 1922, p. 7.).
74
observée en Bohême qu'une seule fois***) et encore il y a plus de 60 ans (par Lokaj), cette capture mérite, il me semble, d'étre mentionnée, Faute de temps je n'ai pu me livrer à la recherche de la fourmilière.
Les exemplaires des deux espěces susnommées recueillis par l'auteur font partie des collections zoologiques du Musée National à Prague.
II. Quelques données sur la faune myrmécologique des Monts des Géants. (Krkonoše).
Au cours d'une excursion entreprise fin juin 1922 sur le versant sud et la crête principale des Monts des Géants*), j'ai été à même de recueillir quelques données sur les fourmis de cette région. Toutes fragmentaires que sont nécessairement mes observations, je me décide à les offrir à l'indul gence des lecteurs, étant donné que la faune myrmécologique des Monts des Géants n'a jamais, à ma connaissance, fait l'objet d'une étude spéciale.
Cette faune se révěle bien pauvre, et l'on ne saurait s'en étonner si l'on considére la monotonie de la végétation, l'aspect tout septentrional et les rudes conditions atmosphériques caractérisant les Monts des Géants. Je n'ai observé en tout que 11 formes (espèces et races) dont voici l’enuz mération:
1. Camponotus herculeanus herculeanus L.
2. Camponotus herculeanus ligniperda Latr.
Ces deux formes bien voisines l'une de l'autre ne sont guère rares dans la région des sapins. J'ai trouvé assez souvent des 99 isolées errant sur les routes ainsi qu'un assez grand nombre de reines fecondées établies sous l'écorce de vieux troncs de sapins. Quelques unes de ces reines étaient en train de soigner des nymphes écloses de leurs oeufs,
3. Formica rufa Latr. A ma surprise, je n'ai rencontré cette espěce si commune ailleurs qu'une seule fois, notamment sur une clairière à peu de distance du Mummelfall, aux abords de Harrachov.
4. Formica truncicola Nyl. J'ai trouvé trois colonies de cette espèce qui parait étre rare en Bohéme (oü elle n'a été observée que dans trois localités de la Sumava**) a peu de distance l'une de l'autre au-dessus de la ville de Vrchlabí aux bords du chemin conduisant à la Snézka, à une clevation de 500—550 métres. L'une de ces colonies habitait un grand tronc pourri à l'endroit oů commence la forét de sapins, et l'on voyait des 99 isoleés grimper sur des cerisiers plantés le long du chemin en cet endroit. Unue autre colonie (jeune) habitait sous une grosse pierre en four miličre mixte avec F. fusca.
5. Formica sanguinea Latr. Assez commune dans la région des sapins. Dans toutes les fourmillières que j'ai observées, il y avait des esclaves
(F. fusca).
6. Formica fusca Latr. C'est sans contredit l'espéce la plus répandue des Monts des Géants. Elle abonde dans la région des sapins, et établit sa demeure plus haut encore, dans la zone des pins nains. Elle forme souvent de grandes colonies et semble étre la fourmi le mieux adaptée aux condi tions locales.
7. Myrmica rubida Latr. Assez commune dans la région des sapins.
8. Myrmica rubra levinodis Nyl. Trés commune partout; c'est la forme la plus répandue aprés la F. fusca.
.. ***) S. Soudek. Mravenci, p. 94.
*) Mon itinéraire a été comme suit: Vrchlabí, Geiergucke, Petzer, Snéz: ka, Schneegrubenbaude, Harrachov.
**) S. Soudek. Mravenci, p. 81.
75
9. Myrmica rubra ruginodis Nyl. Cette race semble être moins commune que la précedente.
10. Myrmica scabrinodis lobicornis Nyl. Je n'ai trouvé qu'une seule fourmilière de cette espèce (entre les Füllenbauden et la Lehrbaude, che- min conduisant de Vrchlabí à la Snézka).
Leptothorax acervorum acervorum F. Je n'ai vu que deux fourmi: lières de cette espèce qui ne doit pourtant pas être rare. Je ne suis pas parvenu à y découvrir l'intéressante espèce parasite Harpagoxenus sublae- vis (Nyl.) For., dont la présence est presque certaine sur le versant sud des
Monts des Géants. En dépit de recherches assidues, nulle part je n'ai pu découvrir une seule colonie du Tetramorium caespitum L. pas plus qu'un seul représen: tant du genre Lasius.
Je n'ai trouvé aucune fourmi sur la créte principale. Ce fait qui pourrait surprenderon sait que la Formica fusca s'éleve dans les Alpes suisses jusqu'à la limite des neiges éternelles — s'explique, il me semble, par le fait qu'à des altitudes égales, les conditions d'existence sont dans les Monts des Géants beaucoup moins favorables qu'en Suisse; les fourmis doivent donc étre rares sur la créte principale si elles n'y font pas entiérement défaut. Les endroits les plus élevés oü j'ai constaté encore la présence de fourmis atteignent une altitude de 1300—1350 m. (abords de Labská Bouda; Goldhóhe); je n'y ai recueilli que deux espèces: Formica fusca et Mvr= mica rubra levinodis.
BS Kap
Prague, le 17. octobre 1922.
OCHRANA PŘÍRODNÍCH PAMÁTEK.
1. Tesařík Rosalia alpina L. má nejsevernější naleziště v Čechách, kde bohužel byl v poslední době skoro vyhuben. Proto nutno s povděkem uvítati akci ministerstva daná a národní osvěty, které sdělilo naší Spo: lečnosti přípisem č. j. 35.3892V223. dne 5. dubna:
»Ministerstvo sděluje, že rene Velkého a Malého Bezdězu na velko- statku Adolfa Waldsteina z Dokes, zarostlé chorobnými buky, v nichž žije vzácný tesařík alpský (Rosalia alpina L.), prohlášeny byly za souhlasu majitele, zemské politické správv a Státního pozemkového úřadu zlato tální Tes ery aca)
Zemska sol rada učiní onatření, aby tesařík nebyl ničen školní mládeží. Ministerstvo doufá, že i členové entomologické společnosti při: spejí k zachování této vzácné přírodní památky.«
2.Vzácné druhy teplomilných myrmekofilnich brouků, hlavně Myrmoecia, Chennium, Centrotoma a j. jsou už také skoro vvhubeny, hlavně proto, že jsou odnášena mraveniště i s celým obsahem v pvtlích domů, kde po prohlédnutí se prostě vyhazují do smetí, místo aby byla prohlížena na místě a mravenci tak zachováni. Bude také nutno pečovati o to, aby na uvedených lokalitách bylo ponecháno dostatek kamení, které bývá snášeno na hromady, čímž trpí hlavně mravenci Tapi: noma erraticum a Tetramorium caespitum. Proto usnesl se výbor společ: nosti podniknouti potřebné kroky, aby také Homole u Vraného n. Vlt. a eventuelně též Chlumík nad Skochovicemi byly také prohlášeny za totální reservaci. Výbor.
ENTOMOLOGICKÉ PŘÍRUČKY:
1. Jak hledáme, usmrcujeme a pro sbírky upravujeme hmyz. Duda, Joukl, Klapálek, Kubes, Lokay, Šulc, Uzel, Vávra, Vimmer. S 28 vyobr. Rozebráno.
2. České síťnatky. Tingitidae. Frant. Mužík. (5 obrázků v textu.) Kč 2:50, členové Kč 1'50, poštou 45 hal. více.
3. Kůrovci v Čechách a na Moravě žijící. Rom. Formä- nek. (73 obr.) Kč 6—. členové Kč 4—, porto 60 h.
4. Evropští nosatci rodu Dorytomus Stephens. Rom. For- mánek. (1 obr, a tab.) Kč 4—, člen Kč *—, porto 45 h.
5. Majky (Meloe L.) zemí koruny České. Rom. Formas nek. (9 obr.) Cena Kč 4—, člen Kč 53—, porto 45 h.
6. Klíč k určování českých Bembidiin. A. Jedlička. (15 obr. v textu.) Kč 4—, člen Kč 3—, porte 45 h.
7. Evropští nosatci podčeledi Rhynchitinae. R. Formánek. (S bar. tabulkou.) Kč 5.—, člen Kč £—, porto 45 h.
(8. Seznam českého hmyzu dvoukřídlého. Ant. Vimmer. Kč 450, člen Kč 520, poštou o 60 h více.
9. České vodoměrky. Dr. Teyrovský. (S-barevnou tabulkou a 28 obr.) Kč 15 —, Glen Kč 10—, poštou o 60 h více.
10. O katastrofálním rozšíření zavijece řepového. Dr. F. Rame bousek. (Se 14 obráz.) Kč 5—, člen Kč 3—, porto 50h.
11. Mravenci čsl. republiky. Dr. Št. Soudek. (S čet. obr.) Kč 22—, člen Kč 16—.
STANOVY ČESKÉ SPOLEČNOSTIENTOMOLOGICKÉ
ČI. 3.: Každý přítel studia entomologického ať bydlí v zemích republiky Československé čili nic, může se státi členem Společnosti. — Cl. 6.: Cinny člen platí předem roční příspěvek 40 Kč, studenti 10 Kč, splatný v Praze. Složísli někdo jednou pro vždy do dvou let 500 Kč, stává se členem zakla- dajicim. — Cl. 8.: Každý člen má právo: přednášeti, súčastňovati se rozprav i exkursí vědeckých, podávati referáty a literární práce k uveřejnění, dosta- vati časopis Společnosti bezplatně a jiné publikace Společnosti za ustanoz venou cenu sníženou, používati knihovny a vědeckých pomůcek.
Dopisy a přihlášky členů přijímá Dr. LEO HEYROVSKÝ, Praha II., Jilská ul. 2, peníze řed. J. GRAF, Kr. Vinohrady, Korunní 105, vý: půjčky knih Doc. Dr. JULIUS KOMÁREK, Praha II, Karlov 8, rukopisy a korektury Dr. FR. Rambousek, Praha:Střešovice 112. MORAVSKO :SLEZSKÝ ODBOR. Dopisy a přihlášky členů: Dr. ŠT. SOUDEK, asistent, Brno, v Černých polích, peníze KAREL MAZURA, Brno, Javorová 10. — Každý člen na Moravě a ve Slezsku bydlící je členem odboru v Brně. Časopis se zasílá z Prahy, příspěvky se platí složenkou Ústředí do Prahy.
Ww
P CASOPITS
Ceskoslovenské Spoleénosti Entomologické
Acta Societatis Entomologicae Cechosloveniae. X X Ročník XIX. 1925 Cislo 4. 28. XLI 1923; Redakční komité: ANT: NVIMMER, Praha=Král. Vinohrady 592.
Dr. F RAMBOUSEK, Ph. Dr. JUL. KOMÁREK, Praha-Stiesovice 112. Praha IL, Karlov. Reditel N. M. KHEIL. MUDr. E. Lokay. OBSAH:
Dr. J. Pečírka: Vzácní kovaïici (De Elateridis raris), str. 77. — Dr. J. Obenberger: De novis Buprestidarum Africae borealis speciebus, str. 81. — F. Pokorný: Nový hermaphrodit Leptidia sinapis L.?, str. 87. — Dr. Ant. Fleischer: Nový druh rodu Aerotrichis Motsch. = Trichopterix Kirby, str. 88. — Dr. Ant Fleischer: Lytta vesicatoria L. var. dibapha Reitt., str. 89 — FAUNA ČECHOSLOVENIAE: Dr. E. Bau- dyš: Zoocecidie nové pro Čechy (Dokončení), str. 00. — J. Roubal: Novinky českých brouků, str. 106. — Pfeffer A.: Noví čeští brouci, str. 106. — F. Mužík: Nové české Hemiptery, str. 106. — E. Blattný: Hromadné tahy babočky bodlákové, str. 107. — A. Fuksa: Tah babočky Pyrameis cardii L., str. 107. — Dr. Heyrovský: Diptera nepřítelem tesaříka Spon- dylis buprestoides, str. 107. — Dr. Obenberger: Prosba o zaslání auto- biografií, str. 108. — Spolkové zprávy: Prof. Dr. Al. Mrázek +, Ke 2otiletému jubileu vydání sborníku, str. 108.
Řádná valná hromada Čsl. Společnosti Entomologické bude dne 22. ledna 1924.
Občasné schůze jsou v zoolog. ústavě české univ. na Karlově přesně o půl. 20. hod.
vet. Přátelské schůzky vždy v úterý (krom občas. schůzí) a v sobotu o 18.
hod. v restaurantu Chocenského, Praha II., Růžová ul. 5 (blíže hlav. pošty). Před-
náškové schůze odboru v Brně v kavárně »Slavie« prvou sobotu každého měsíce,
přátelské schůzky týdenní každé úterý vždy o 20. hod. v restauraci »Sokolského domu« v Nové ulici.
Za věcný obsah a původnost prací ručí spisovatel. = Příliš rozvláčné práce a pouhé seznamy není možno publikovati. = K rukopisüm přikládejte podrobné adresy za účes lem expedice korektur. - Připisování nových vět do korektur není přípustno. = Veškeré redakční záležitosti vyřizuje Dr. Frant. Rambousek, správce výzk. ústavu cukrovarnického v Praze-Střešovicích, Vořechovka 112. Výměnu časopisů sprostředkuje — pour l'échange du Bulletin s'adresser à Mr. le. Dr. Jul. Komárek, Prague II., Karlov 2028. Rép. Tchécoslovague.
WV PRA. E. Nákladem Československé Společnosti Entomologické. Tiskem Průmyslové tiskárny v Praze VII., Dobrovského ul. 29.
4
VZÁCNÍ KOVARÍCI. (DE ELATEIRIDIS- RARIS.) 1 Dr. Jaromír Pečírka. , Ze čtenářů bude asi málokterým známo, že někteří u nas žijící ko-
vaříci patří ku největším vzácnostem nejen zvířeny evropské, nýbrž veškeré říše broučí. O této čeledi zmiňuje se ve slovníku Jungmann, že „kowářjk jest brauček, který na záda položený wyskocenjm na nohy se stawj,“ děti si s nim proto hrají, nechají je přidržením za- dečku „kovat“ a přece se netěší kovarici žádné zvláštní oblibě sbě- P ratelů. Ovšem velká většina je jich černých a jsou si prvním vzhle- dem velmi podobní; morfologické znaky jejich jsou však tak patrné, že jest rozpoznávání středoevropských druhů, až na maličké rody a Adrastus a Hypnoidus, opravdu lehké.
MN A.U P
Biologicky jest to temný rod. O některých druzích se ví určitě, Ze jsou býložraví, druh Athous rufus Deg. jsem nalezl pod korou boro-
D : vic, Athous villosus Geoffroy pod korou buku ve vlastním lůžku, ke 4 : kterému vedla ze dřeva pně chodba velikosti dospělé larvy úměrná E a velká většina druhů se nalezne ve starých pařezech, chorých, dutých -© stromech. Zajimavo je dále, ze Athous rufus je tam, kde je také kra- —.— — sec borový. Athous villosus byl na témže buku s Dicerca berolinensis EY Herbst, vübec kde se vyvíjí kovarici ve dřevě, jsou tam 1 jiní brouci, ER hlavně tesaříci a krasci. Ze se larvy kovaříků mezi sebou požírají, je 5 -známo každému jich pěstiteli a jest velmi pravděpodobno, Ze larvy, -© když přijdou ve dřevě na larvy jiných brouků, je stráví a možná, že |. je v jich chodbách vyhledávají. Pěstoval jsem však larvy rodu Mela- m motus jen ve velkém trouchu olšovém po dva roky, bez jiné potravy
a vyvinuly se z nich velké exempláře broučí. Zajímavo bylo, že larvy tyto v prvém roce pěstění zůstávaly týchž rozměrů a teprve posled- ního roku před zakuklením nápadně vzrostly.
MS V povšechném vyskytování kovarıkü lze pozorovati dvě periodv. —— Převážná většina dospívá v zimě, snad již na podzim, a v lednu + únoru Ize již nalézti zejména na dně dutých stromů dozralé, již tvrdé brouky, kteří na jaře, když půda 1 dřevo se prohřály, někdy tedy již v březnu vylézají ku páření. Hlavní rojení je ovšem v druhé polovici dubna, je-li teplo, a v květnu. Do druhé skupiny patří druhy, jež dozrávají teprve na začátku léta a rojí se hlavně v červenci a srpnu. Jsou to velké naše druhy, jako Athous rufus, Athous vil- ©- losus, Ludius ferrugineus, o nichž se též tvrdí, že vylézají z úkrytů teprve večer, když se stmívá. Kovaříky nalézáme v dutých stromech, jež vykuřujeme nebo vymetáme, též v jich trouchu (nezapomeňte i po prohlédnutí hoditi ho nazpět), na sáhovém dříví, na kmenech
Časopis Čsl. Společnosti Entomologické čís. 3. — 28. XII. 1923.
77
a pařezech, zejména o slunných dnech, sklepáváme je zejména v křo- vistnatych stráních, v mlazi, kde je doubi, habří, liskovi a jiné křo- viny pomíseny, jsou též často na květech hlohu, střemchy, rostlin okoličnatých (rod Agriotes), složnokvětých (Cardiophori na bod- lácích), v mechu kolem starých stromů a později odpůldne a k ve- čeru, zvláště v květnu, je smýkáme na vrcholcích trav.
O sbírání jednotlivých vzácných druhů podávám následující zku- šenosti.
Adelocera lepidoptera Gyllenhal a conspersa Gyllenhal patří ku velkým vzácnostem 1 největších sbírek. Prvou udává Lokayův „Se- znam brouků českých“, že ji nalezl Helfert „v lesíku u Prahy“ (snad Hvězda ?). Herbst udává ji z Čech. Druhá je vlastně zvíře alpské a nordické, je prý dle Reittra také v Bavorsku. Vzhled má úplný jako u nás v horách častěji se vyskytující Adelocera fasciata Linné, má však zadní rohy štítu hrubě kýlnaté a postranní hrana štítu mizí uprostřed, čímž se lehko rozeznávají. Vyskytují se od konce června do září a domnívám se, že oba tyto druhy jsou vázány na jedli, kdežto fasciata je obyčejně pod korou pařezů smrkových.
Selatosomus angustulus byl popsán Kiesenwettrem podle exem- plářů z Harcu. Buysson udává tento druh z Krušných hor, patří tedy ku zvířeně naší. Jest to jedna z největších vzácností. Správně mo byl v obchodě jen jednou, a sice měl ho Dr. Staudinger z Kav-
xazu 4 kusy. Vypadá úplně jako Limonius parv ulus, též tečkování štítu je téměř stejné, zbarvení rovněž, ale nemá na hlavě čelní hranu jako tento, nýbrž tečkování čela přechází bez přerušení dolů na clypeus až k hornímu rtu. Velmi vzácný tento druh byl smýkán na trávnících vyšších hor, nad horním krajem lesů a lze za to míti, že se v Krkonoších, na Šumavě a Tatrách též nalezne.
Hypoganus cinctus Paykull — je nápadný svým hladkým leskem na celém povrchu. Až dosud z Čech neznám, byl chycen Drem Hey- rovským 6. června 1903 u Čelakovic v dubu. Vyskytuje se též v oře- chu, buku a dle Buyssona především ve vrbě od března do Června.
Megapenthes lugens Redtenbacher. — V Lokayově seznamu jen od Rainwiese v Českém Švýcarsku. Pan Blattný sen. jej nalezl jeden exemplář ve Stromovce u Prahy 25. prosince 1912. Dospělý brouk přichází od zimy do června v dutých dubech, lípách, bukách a též na květech, na př. hlohu, v jich okolí. Je nápadný matným vzhledem celé vrchní strany.
Anchastus acuticornis Germar. — Těch nemnoho kusů, které jsem viděl ve sbírkách a mně zaslaných determinacich, mají vesměs ce- dulku „Austria inf.“, psanou týmž rukopisem a brouci jsou lepení týmž způsobem. Ve Vídní byl patrně asi před 50 roky nějaký sbě- ratel, který nalezl hnízdo a od těch dob byl brouk ve střední Evropě nezvěstný, až ho nalezl pan Krása jediný kus u Vraného nad Vltavou. Je to lesklý černý elater (chloupky štítu sčesány od předu do zadu !) se třetím článkem tykadel široce pilovitým. Dle francouzských ento-
78
mologů se vyskytuje v uschlých větvích 1 na dutých kmenech dubů od dubna až do konce června. —
Ischnodes sanguinicollis Panzer. — Byl nalezen u nás Lokayem sen. u Prahy na Zävisti pod olšovou korou a Tučkem „u Prahy ve staré vrbě“. Dlouhá leta uplynula, až jej nalezl zase pan Zeman
Modřanské rokli u Prahy v březnu na staré houbé (!) a pan Ing. Machulka v březnu u Veltrus v dutém jilmu, což se shoduje s francouzskými údaji, dle kterých jest především jilm, pak třešeň, dub 1 buk nalezištěm jeho od března až do června. —
Elater erythrogonus Müller. — V Lokayově seznamu jen od Rain- wiese. Dva kusy jsem sebral v červenci na padlém starém javoru v Šumavě pod Schreinerem ; v ruském Polesí jsem jej nalezl v dubnu v trouchnivém javoru. Francouzští entomologové tvrdí, že se vy- skytuje M parezech smrkovych a jedlovych, leč Dr. Lokay tvrdí též, ze je u nás zirny strom tohoto druhu javor. —
Elater ruficeps Mulsant. — Jest vzácnost ještě větší předešlého. Vybírá si duby celkem o samotě stojící, ještě svěží. Larva žije pod nahlodanou a podél kmenu naprasklou korou, hlavně tam, kde jest kůra v menších rozměrech porušena a prodělává metamorfosu v zimě. Brouk se rojí hned na jaře, ve vyšších polohách také ještě v červnu, a naletuje též na květy dubů; nalezne se však také na kmeni a trávě okolo stromu. U nás dosud nezjištěn, ačkoli byl sbírán ve Švýcarsku, Německu, Rakousku, sev. Italii, Švédsku a Francii. —
Limonius (Limoniscus Reitter) violaceus Müller. — Jeden z nej- vzácnějších brouků vůbec. Dle sdělení Reittra vyskytl se mu v de- terminacích za více než padesát roků jeho činnosti jedenkrát. V mých determinacích měl jej jednou pan Dr. Jureček s etiketou „Uhry“. U Řevnic u Prahy jsem ho před válkou jednou v máji smekl ke- serem se stébla travního poblíž vykotlaného jakéhosi pařezu, ale vyskočil mi z keseru do trávy a zmizel. V posledních dvaceti letech byl chycen v loni v máji panem Mazurou na Moravě (naleziště se tají, aby nebylo zničeno) v dubu, a letos též v květnu v jediném © kusu u Berlina v dutém buku. Z francouzských entomologů jej sbíral jedině pan Bonnaire v lese u Fontainebleau a udává násle- dující: V dubnu a začátkem máje můžeme ho nalézti v dutých bukách nebo jich okolí, hlavně v trouchu a drti na dně dutin. (Když jsme to proseli, nezapomeňme nikdy to vhodit zase do stromu!) Někdy ho srazíme, vyškrabujíce uvnitř roztřásněné stěny, jindy je zase v mechu a liSejnicich, na kmenu a silnějších větvích a jen jedenkráte byl sklepán s větví javoru a smeten keserem s trávy kol stromu. Přednost dává bukům, jichž dutina odpovídá asi úrovní okolní půdy a vyústí u paty stromu otvorem často ne větším, než se může ruka prostrčiti. Jak larva žije, není známo. —
Athous villosus Geoffroy (rhombeus Olivier). Až 2 cm velký kovařík, který se uvádí z celé Evropy mimo Rusko a Španěly;
79
u nás však dosud zjištěn nebyl. Nalezl jsem jej koncem června u Mehadie pod korou velkého oprýskaného buku, a sice brouka ještě měkkého v lůžku, kde se larva ve vykousané drti zakuklila. Buysson udává nálezy v buku, olši, bříze, dubu a jedlém kaštanu, a přilétl mu vícekrát večer ke světlu. Rouget jej chytal u Dijonu v červenci a srpnu za teplých večerů v letu kolem vrb a více jiných sběratelů jej ulovilo též večer. Snad je tato okolnost příčinou, proč nebyl u nás dosud zjištěn. Larvy nalezl Schioedte v dutých stromech, osazených více druhy Leptur. — |
Athous mutillatus Rosenhauer je rovněž rarissimum, a jak již Lokay sen. udává, brouk, který teprve večer opouští úkryt. Vysky- tuje se od máje do července die Buyssona v dubu, buku, ořechu a lipach. Rosenhauer jej popsal die kusů u Norimberka a Erlangen v dutých divokých kaštanech nalezených. Jediné dva kusy, které se mi v determinacích vyskytly, byly z Prateru u Vídně z divokých kaštanů, kde bylo též Rhamnusium bicolor. Je to černý Athous tvaru A. niger, je však nelesklý, matný a má čelní hranu tak vy- zvednutou, že je za ní příčná, velmi vyznačená hlubinka. —
Uvedl jsem biologické poznámky jen několika nejvzácnějších druhů, abych sběratele upozornil na tuto zajímavou třídu broučí a prosil bych všechny, aby mi třeba jen 1 krátce sdělovali své zkuše- nosti, o době denní a roční, o zirnych stromech, keřích a rostlinách, a zdali ve dřevě, pařezích a kmenech byly též jiné larvy nebo brouci, a kteří to byli. Zdá se, ze je tu jakési soužití s jinými rody broučími.
Pěstování larev je velmi prosté. Dají se s trouchem a drtí, kde byly nalezeny, a k čemuž přimísíme stejnou část rozmélnéné raše- liny, do obyčejné sklenky, kterou překlopíme květináčovou miskou. Nepatrná nerovnost jejího dna a krajů sklenky umožňuje dosta- tečnou výměnu vzduchu. Trouch se musí však občasným dolitim vody udržovat vlhký, ne však mokrý. K chovu si vybíráme jen velké larvy, které se dříve zakuklí, protože larvální život brouků těchto trvá u některých druhů tři, možná snad 1 pět roků a nesmí se dále dáti více larev dohromady, protože se požírají; z osmi larev Melanotů mi zbyly po dvouletém pěstění tri. Naleznete-li však hnízdo někte- rých těchto vzácných druhů, nechte, je-li místo snadněji přístupné, larvy tam, kde jsou a docházejte tam každého roku v časných mě- sicích a vezměte si brouky vyvinuté. A šetřte ty brouky, zejména samičky, 1 to hnízdo, sotva asi ve svém životě naleznete druhé.
AUSZUG.
Autor führt einige biologische Bemerkungen über die Elateriden an und vermutet bei manchen Arten eine, wenn auch entfernte Sym- biose zwischen den Elateren und anderen Kaferfamilien. So kommt in Bohmen Athous rufus Deg. mit Chalcophora mariana vor, Athous mutillatus Rosenh. wurde in Rosskastanien mit Rhamnusium bicolor gesammelt, den Athous villosus Geof. fing Autor in einem Buchen-
80
stamme mit Dicerca berolineusis, Schiodte fand Larven von Athous villosus Geof. in hohlen Stämmen, die mit einigen Leptura-Arten besetzt waren. Autor lenkt die Aufmerksamkeit der Sammler aui diesen Umstand und bittet die Erfahrungen bezüglich der Zeit des Vorkommens, der Nährpflanze und eventueller Symbiose mit ande- ren Insekten bekannt zu geben.
DE NOVIS BUPRESTIDARUM AFRICAE BOREALIS SPECIEBUS.
Dr. Jan Obenberger.
1. Sphenoptera (Sbg. Hoplistura) Alfierii m. n. sp. Hab.: Aegyptus: Meadi 8. 6. r2. Long. : 145 mm lat. : 5 cmm.
Robusta, convexa, subglabra, cupreopurpurea, rubescens, elytris paululo obscuratis. Capite forti, oculis haud prominentibus, fronte subaequaliter, haud dense punctata. Antennis satis curtis, obscure aenescentibus, relatione singulorum — articulorum uti sequitur: IL —III, IV — 11/, II. Prosterno lato, medio fere glabro, nitido, marginato, medio plano, inimpresso. Thorace forti, convexo, lato, longitudine fere 1%/4 latiore, margine antico fortiter bisinuato ac . marginato, latitudinem maximam in basi attingente, dein ad angulos anticos satis fortiter ac regulariter rotundatim attenuato. Disco con- vexo, medio sine ulla impressione longitudinali, regulariter sparse, satis fortiter punctato, nitido. Carinis thoracis lateralibus postice desuper distincte visibilibus; carina hac (lateraliter observata) iere recta, usque ad quartam anteriorem partem distincta. Angulis pos- ticis acutis. Scutello latissimo, longitudine fere 3» latiore.
Elytris robustis, convexiusculis, latitudine fere 21/5 longioribus, apicibus breviter, late et obtuse tridentatis, regulariter decemstriatis, interstitiis aequalibus, humeris paulo prominentibus ac nitidioribus, striis haud profundis, interstitiis paulo convexis, lateraliter ac antice transverse subrugosis. Elytris a basi iam ad apicem in linea longe curvata, leviter subsinuata (usque ad tertiam partem apicalem leviter, dein fortius) attenuatis.
Abdomine nitidiore, micante, convexo, segmento abdominali primo medio integro, segmentis abdominalibus lateribus plaga convexa, glabra, paulo elevata, nitida in segmentorum angulo laterali ante- riori ornatis. Parte segmenti proxima impressione albidopilosa ornata. Plagis interioribus nullis. Coxis posterioribus lateribus ex- ternis integris, haud emarginatis, in tertia parte interiori marginis postici leviter sinuatis. Corpore subtus sparse ac brevissime, minu- tissime albopiloso.
81
Dom. Alfieri in honorem denominata. Species egregia, mesopota- nicae C. G. haud dissimilis, sed multo robustior, corpore crasso, bre- viori ac caracteribus ibi descriptis multis valde differens. Etiam speciei Walteri Rtt. (Turkestan) similis, sed ab illa atque ab omni- bus speciebus affinibus prothorace medio integro nec non abdomi- nis ac prosterni forma fortiter divergens.
Druh tento vyznačuje se robustním, zavalitým tělem. Barva je purpurově měďová, vespod lesklejší. Patří mezi sekci podrodu Hoplistura, vyznačenou prosternem po celé délce ovroubenym. Je význačným svými tykadly, jichž druhý a třetí článek jsou si délkou rovny, dále formou širokého a klenutého štítu, jehož postranní že- bérko je vzadu shora viditelno současně po obou stranách a formou abdominu, jehož jednotlivé články jsou v předních rozích ozdobeny velmi zřetelným reliefkem, asi jako u trispinova Klug. Připomíná trochu druh mesopotamica C. G., avšak celou řadou zmíněných znaků, hlavně formou prosterna se od něj liší. Rovněž tak od podobného turkestanského druhu Walteri Rtt.
Jest to nápadná forma, příbuzná spíše s některými druhy exoti- ckymi. Nejbližší příbuzní tohoto druhu žijí v okolí jezera T'sad ve stř. Africe a na Senegalu.
2. Melanophila Gestroi m. n. sp. Hab.: Aegyptus sup. (Khartoum), Abessynia. Long.: 12—14 mm. Lat.: 33—4'5 mm. :
Forma ac aspectu Melan. acuminatae De G. (= longipes Say) simillima; convexior ac robustior, caracteribusque sequentibus valde diversa :
Corpore nigro subtus distinctius piloso, pedibus paulo aenescen- tibus. Capite ac thorace nigris, elytris totis sordide testaceo-bel orceobrunneis, haud .metallicis. Capite lato, antennis multo brevio- ribus, articulo quarto illo tertio distincte breviore (apud acuminatam tertio ac quarto fere aequalibus) thorace sculptura simil, sed late- ribus minute sed distincte lougitudinalites subrugosulis; thorate la- tiore, ad basim distinctius attenuato, lateribus multo magis regu- lariter rotundatis; angulis thoracis anticis minus prominulis, tho- race. paulo breviore, impressione praescutellari minus profunda. Scutello distincte maiore. Elytris similiter sculpturatis, sed latioribus, haud nitidis, ad apicem brevius attenuatis, spina apicali paulo magis producta.
Species egregia iam ob elytrorum colorem ab omnibus huius ge- neris speciebus valde distincta. Huius speciei exemplaria duo cog- novi-maiusaegyptiacum (coll. mea) ac istud abessynicum collectionis : Museo Civico di Storia Naturale di Genova.
Entomologo meritissimo Do-ri Gestro Genovae grato animo de- dicata.
62
Jeden z nejnápadnějších palaearktických druhů. Ode všech druhů, hlavně však od acuminata Deg., jíž je tvarem, leskem a vzhledem nejvíce podoben, liší se barvou krovek, jež jsou špinavě okrově žluté. Tělo je robustnéji stavěno, štít po stranách silněji zaokrouhlen, po- měr tykadlových článků odchylný.
Od tohoto velmi zajímavého druhu znám jen dva kusy, jeden, jejž mi před časem zaslal k revisi pan Dr. Gestro, riditel Museo Civico di Storia Naturale di Genova, a druhý, větší a robustnější kus můj z Chartumu, pocházející ze sbírky Meyer-Darcisovy. Po- jmenován k poctě p. Dra Gestro.
3. Antaxia Nickerli m. n. sp. Hab.: Aegyptus: Cairo. Long.: 577 mm, hat.: r'5 mm.
Subalutacea, obscure cupreoaenea, elytris abdomen totaliter tegen- tibus, speciebus Strandi m. Nephthys m. ac pumilla Klug affinis.
Parum convexa, sericeomicans, corpore supra glabrato. Capite lato ac convexo, fronte lata, lateribus rectis, fere parallelis, ad ver- ticem perparum attenuatis, fronte inter oculis ac inter vertice et epi- stomate longitudine perparum latiore, pilis sparsis subtilibus albo- sericeis ornata. Oculis paulo prominulis, vertice convexo, fere glabro. Sculptura frontis subtilissima retiformi, parum distincta, subalutacea. Thorace longitudine fere 114 latiore, latitudinem maximam in quarta parte anteriori attingente, lateribus modice, ad anticem ac ad basim fere aequaliter rotundatis, utrimque ante augulis posticis leviter late impressis. Superficie glabra, minutissime alutacea, sculptura reti- formi in parte discali nulla, solum lateraliter celullis aliquot penta- gonalibus subumbillicatis indistincte ornata. Margine anteriori for- titer bisinuato, lobo medio fortiter rotundatim producto, scutello triangulari, lateribus sabrotundatis. Elvtris latitudine 274 longioribus, parum convexis, glabris, sculptura alutacea, minutissima, rugis ac granulis subtransversis minutissimis ac maxime subtilibus, haud distinctis. Elytris usque fere ad tertiam partem apicalem parallelis, dein longe attenuatis, ac apice tenuiter singulatim rotundatis ac den- ticulatis. Corpore subtus nitido, satis convexo, pilis aureis sparsis subtilibus aequaliter tecto. Antennis pedibusque cupreis.
Ab A. pumilla Klug ac Strandi m. iam corpore maiore, magis convexo, capite robustiore ac thoracis forma differenti discedens; thorace praecipue ad basim multo minus attenuato divergens. Ab illa 4. Nephthys m. frontis forma valde diversa nec non corporis magnitudine ac thoracis forma divergens. A. Nephthys íronte la- teribus distincte sinuatis ac parte interoculari frontis distincte latiore bene separata mihi esse videtur.
Memoriae Dr. Nickerl, Musaei Nationalis Pragae ac huius sectionis entomologicae Maecenatis illustrissimi devota.
83
Měďový a hedvábitě lesklý tento druh přináleží do příbuzenstva A. Strandi m., A. Nephthys m. a A. pumila Klug. Jest podobně zbarven, jest ale klenutější a větší; od A. pumilla Klg. a A. Strandi m. liší se hlavně formou štítu, jenž je zde k základně daleko sla- běji zúžen, od druhu A. Nephthys m. liší se nejen tvarem a veli- kostí, ale i formou čela, jež je u Nephthys zřetelně širší a po stra- nách dvojitě prohnuté, tedy s okrajem nerovným, kdežto zde je tento postranní kraj oka přímočarý.
Pojmenována k poctě Dr. Nickerla, nezapomenutelného dobrodince- a zakladatele entomologického oddělení Národního Musea v Praze.
4. Amaeodera Pharao m. n. sp. Hab.: Aegyptus septentr. Long.: 42 mm. Lat.: r6 mm.
Nigra, parum nitida, elytris convexis, uti fere apud adspersulam Ill. nigro-brunnescenti ac ochraceo variegatis.
Capite satis lato, parum convexo, oculis haud prominentibus, fronte plana, granuloso umbillicata, subparallela, parte :nteroculari longi- tudine latitudini fere aequali, sparse pilis albidis squamuliformibus tecta. Antennis nigris, satis brevibus, articulis 5—9 transversis. Tho- race longitudine fere 174 latiore, margine antico fortiter rotundatim producto; latitudinem maximam fere in medio attingente, lateribus levitter rotundatis, disco convexo, in tertia parte anteriori leviter sub- gibboso, basi recta, simplici, reticulatione rudi subrugosa, subumbilli- cate aequaliter tecto ac pilis non nullis semierectis squammiformibus ornato. Elytris multo quam apud adspersulam brevioribus, convexis, latitudine fere 214 longioribus, incisione laterali posthumerali di- stincta lateribus post humeris leviter subsinuatis, usque ad tertiam partem apicalem subparallelis, dein satis breviter late conjunctim rotundatim attenuatis ac parte apicali laterali denticulis sparsis sed acutissimis ornatis. Superficie pilis semierectis albis sparsis subse- riatim tectis. Sculptura striis punctatis fortibus IT, interstitiis tenui- bus, aequalibus, parum convexis, — illo 99 postice parum elevato — composita. Parte inferior ac pedibus nigris, abdomune antice ac sternis laterialiter dense squamulis albidis contiguis tecto.
Coloratione speciebus illae A. adspersulae vicinibus vere similis, sed corpore breviore, crassulo, apice fortius denticulato etc. valde differens.
Druh tento náleží k příbuzenstvu 4. adspersula llliger, jest však kratší a robustněji stavěn, krovky vzadu daleko ostřeji a zřetelněji ozubeny, kratší; základna štítu bez postranního hrbolku.
5. Agrilus algiricus m. n. sp. blabadsesleeria. Long. 36:5 mm lat: „7 mm:
Speciei crocei vestis Mars. forma, speciei limomiastri Bed. ac Oasis m. pilositatis dispositione simillimus. | Convexus, subcylindricus,
: 84
cupreus, satis nitidus. Capite convexo, vertice sine linea media im- pressa, simpliciter (haud rugose) punctato; fronte lateribus extus leviter subrotundatis ac convexis, dense pilis luteis radiatim tecta. Antennis brevibus nigrescentibus. Thorace forma eadem guam apud A. croceivestis Mars., sed angulis posticis parum prominulis ac diva- ricatis. Carinis lateralibus ac praehumerali similiter dispositis. Pilosi- tate thoracali simili, sed multo minus distincta, multo obscurior. Thorace latitudinem maximam in quarta parte anteriori attingente. Scutello paulo breviore quam apud A. croceivestis Mrs. Elytris simi- libus, sed paulo robustioribus, paulo minutius rugosis, pilositate valde diversa: densa, aurea, subuniformi, fasciaque media longitudi- nali parum distincta ac in pilositate superficiei alia subevanescente. Abdomine, corpore substus ac thoracis lateribus multo minus dense ac obscurius, aequaliter aureopilosis. Segmento abdonimis ultimo ac gulari. lobo fortiter rotundatis. Corpore pedibusque subtus viridiau- ratis, tarsis brevibus.
Druh tento pati! do příbuzenstva A. croceivestis Mars. a limoni astri Bed. Od prvého druhu liší se rozbíhavými zadními rohy štítu, nějším opýřením spodu těla. Tímto znakem zase blíží se k druhu a odlišným systémem opýření krovek, rovněž tak jako řidším a tem- limoniastri Bedel, od něhož však, již tvarem těla, velikostí, úpravou krovek atd. velmi se vzdaluje. Způsobem opýření dosti se podobá mému druhu 4. Oasis m.
6. Agrilus Pharao m. n. sp. Hub.: Aegyptus : Cairo. Long. : 7 mm. Lat. : 19 mm.
Speciebus Agrilis croceivestis Mars. ac cinctus Ol. affinibus pro- ximus.
Corpore supra cupreo purpureo, parum nitido, corpore subtus obs- curiore, pilositate densa albidolutescenti tecto. Capite convexo, vert- tice perparum impresso, punctis nonnullis 1solatis tecto. Fronte longa. tenui, subparallela, lateribus levissime subsinuatis, sparse albopilosa, pilis his maculas parvas quatuor in figura crucis efficientibus. Oculis haud prominulis. Antennis cupreis, ab articulo quarto dentatis, arti- culis posticis transversalibus. Gulari lobo late rotundato. Thorace longitudine fere 1% latiori, antice simpliciter arcuatim ac fortiter emarginato, angulis anticis productis; thorace latitudinem maximam in tertia parte anteriori attingente, dein ad anticem rotundatim, ad basim subsinuatim attenuato. Disco transverse medio leviter depresso. antice ac ante basim medio leviter subimpresso, lateribus oblique impresis ac dense luteo pilosis, vitta simili media haud distincta ac interrupta. Carina praehumerali forti ac convexa, carina laterali (— marginali) fere recta, acuta, postice levissime subsinuata, carina submarginali parum ab illa divergente, portice haud conjuncta, sed
85
ibi subito decurvata ac „processum femoralem" efficiente.*) Thorace disco tranoverse satis dense rugoso. Scutello magno, carinato, lato. Elytris lateraliter abdominis partem detegentibus, satis convexis, glabris, solum vitta tenui, satis densa, distinctissima, aureopilosa sub- suturali ornatis, apice singulatim rotundatis ac denticulatis. Sterni lateribus, partibus ilis abdominis, supra visibilibus ac thoracis late- ribus dense aureopilosis, abdomine ac pedibus albido pubescente. Segmento abdominus basali medio haud profunde, lineatim impresso. Segmento anali apice integro.
Druh tento patri do téže skupiny co druh předchozí. Liší se značně od všech známých palearktických druhů tvarem žebérek štítových a zlatovým opýřením, jež tvoří na krovkách tenkou a úzkou podélnou pásku.
7. Agrilus affectans m. n. sp. Hab.: Algeria. Long. : 46—56 mm. Lat. : 12—14 mm.
speciei À. roscidus forma ac pilositate simillimus ac, uti sequitur, differens:
Corpore minus convexo, thorace ac capite viridescentibus vel sma- ragdineis, elytris cuprescentibus. Pilositate elytrorum aurea; capite fortius ac minus dense rugoso fronte distinctius pilosa, minus lata, frontis lateribus distincte sinuatis. Anntenis smaragdineis. Thorace simili, sed lateribus ad basim distinctius sinuatim attenuatis. Carinis thoracis praehumeralibus (desuper observatis) multo magis conver- gentibus, carina praehumerali in angulis anticis thoracis haudquaquam prolongata. Tarsorum posticorum articulo primo multo longiore, tres articulos sequentes longitudine adaequante (apud roscidum solum duo articulos sequentes vix paullo superante). Gulari lobo ac se- gmento anali apice integris, rotundatis.
Druh tento tvarem těla úplně se podobá jihoevropskému druhu A. roscidus Ksw. a liší se od něj: barvou štítu a hlavy, jež jsou zele- navé až smaragdově zelené, zlatovým opýřením krovek, odlišným tvarem čela a žebérka v zadních rozích štítu, hlavně ale délkou zad- ních tarsů. U druhu tohoto jest první článek zadních tarsů délkou roven třem následujícím, kdežto u roscidus ztěží o málo převyšuje délku dvou článků nejbližších.
8. Agrilus angustulus var. maroccanus m. n. sp. Hab.: Marocco.
Forma ac colore A. angustulus II., sed subtus multo densius ac distinctius pubescens, fronte paullo latiore, lateribus frontis haud si- nuatis. Carina praehumerali recta, magis elevata, illa marginali magis
* ) Hic enim carinae submarginalis apparatus femorum anticorum firmamen- tum mihi esse videtur. Quam formam in pluribus iam faunae atehiopicae ac orientalis speciebus observavi.
86
recta, haud sinuata. Gulari lobo ac segmento anali emarginatis, seg- mento abdonimis basali medio granulis duobus ornato.
Varieta tato liší se od základní formy hlavně hustým bílým opýře- nim spodu těla a zřetelnějším, rovným žebérkem v zadních rozích štítu.
NOVÝ HERMAPHRODIT LEPTIDIA SINAPIS L.?
Známý český entomolog p. V. Táborský chytil letos dne 29. června na jihovýchod od českých mořských lázní Srebrno poblíž zříceniny Betterino motýla Leptidia sinapis L., který jest tak odchylný od typu, že jej p. Táborský pokládá za hermaphrodita. Stůjž zde jeho popis.
Tělo i pravá strana křídel jest rozhodně samičí, zabarvení této strany normální, až na to, že černé poprášení rohu horního křídla jest na minumum zredukováno. Za to levá polovina křídel liší se dosti podstatně od typu. Hořejší křídlo této strany jest totiž celé až ke kořenu šedě poprášeno, kdežto dolejší, ač poněkud slaběji, jest šedě zabarveno asi do poloviny, odkud splývaně přechází do základní barvy bilé.
Rovněž tak spodní strana křídel vykazuje zajímavé rozdíly. Kdežto pravá polovina křídel jest vespod zabarvena normálně jako generatio aestiva, jest levá strana zabarvena jako generatio vernalis lathyri, při čemž tmavošedé zabarvení rozšiřuje se skoro po celé ploše do- lejšího spodního křídla, takže se tvpické dvě šedé podélné pásky v tomto zabarvení téměř ztrácí.
Pan Táborský opírá asi své mínění, že zde jde o hermaphrodita, jed- nak o to, že černá skvrna v hořejším rohu vrchního křídla, tak charakteristická pro pohlaví samčí, byť i nebyla na povrchu levého horního křídla pro šedé poprášení zcela patrna, jest přece jen trochu viditelna, prohlizime- -li motyla proti svétlu, jednak pak o to, ze kridla na levé straně jsou menší než na pravé.
První důvod byl by snad dosti závažný, avšak sluší upozorniti, že tvar tohoto hořejšího křídla jest svým zakulacením rozhodně bližší tvaru samičímu, pokud pak jde o důvod druhý, není okolnost tato při tomto druhu tak rozhodující, aby se mohlo říci jen se zre- telem k rozdílu velikosti křídel, že levá strana jest samčí, pravá sa- micí, ježto normální motýle Lep. sinapis bývají jak v pohlaví sam- čím, tak i samičím skoro stejné velikosti, při čemž se mohou ovšem vyskytati z příčin všeobecně známých jak samci, tak 1 samice tu větší tu menší. Jednou z těchto příčin jest okolnost, jak snadno či nesnadno opatřují si housenky potravu ke svému vývinu potřebnou. Není-li jim to snadno, tu se stává, že housenka zakrní, což má ovšem vliv jak na pupu tak i na motýla, který se vyvine pak rovněž zakrnělý, menší
87
(známé aberrace z hladu eb. ioides, urticoides a jiné) nebo zakrní částečně jen na některých křídlech. Druhou příčinou jest jedno- stranný vliv slunce na pupu.
Proto zdá se, ze tu jde spíše o zakrnělost levé strany křídel a o partielní melanismus této strany, coz by bylo snad vysvetlitelno tim, že tato strana pupy byla více exponovana slunci. Podobný zjev jest znám všem entomologům, kteří se zabývali pokusy tepelnými s různými druhy motýlových pup, při nichž dosti často se stává, že jedna strana motýla vylíhnuvšího se z exponované pupy jest typická, kdežto druhá vykazuje značné změny, způsobené teplem, dle toho, jak která strana byla blíže zdroje tepelného.
Ačkoli tudíž nemohu se bez výhrady a bez dalšího šetření při: kloniti k mínění p. Táborského, ze tu jde o hermaphrodita, musím doznati, že tu jde o velmi zajímavého motýla, který zasluhuje popisu. F. Pokorný.
NOVÝ DRUH RODU AEROTRICHIS MOTSCH. — ERICHOPETERIXZKIRBN
(jménem Trichopteryx jest již od r. 1816 pojmenován rod motýlů).
Dr. Ant. Fleischer, Brno.
Aerotrichis carpathica m. největší druh, svým dlouhým, úzkým tvarem a dlouhými, na zad züzenymi krovkami velmi význačný.
Hlava široká, oči malé, značně vypouklé; přední okraj štítu před kouty vykrojený, kout sám v krátkou ostrou špičku vybíhající; zadní okraj před kouty znacneji vykrojený vybíhá v delší na zad zato- čenou ostrou špičku; štít není širší krovek; krovky u ramen nej- širší, nápadně dlouhé a nazad zúžené, vzadu nepřikrývají 4 po- slední tergity; celý povrch jemné a hustě tečkovaný, střed krovek značně vypouklý; celý brouk barvy hnědé, hlava a štít temnější, málo lesklý; od dosud známého největšího druhu intermedia Gilim. lisi se podstatně svým dlouhým, úzkým útvarem, 1:2 mm, a barvou; našel Dr. Jos. Fleischer v Podkarpatské Rusi ve značné výšce na kopci Bliznica, při prosívání listí.
Il est remarquable par la forme allongée, par les élytres longs nota- blement rétrecis au sommet; et par la couleur brune. Long. 12 mm. Carpathes: Bliznica.
88
EYETA VESICATORIA EIN. VAR: DIBAPHA REITT.
Dr. Ant. Fleischer v. Brně.
Roku 1886 popsal heitter ve , Wiener entomolog. Zeitung“ novou varietu druhu Lytta vesicatoria pod jménem v. armeniaca; brouk byl sbírán v Elisabetpolu v Kavkaze. Jelikož však jméno toto bylo již u jiného druhu téhož rodu zadáno Faldermannem, přeměnil r. 1890 rovněž ve ,,Wien. entomolog. Zeitung“ jméno a nazval novou varietu v. dibapha. V popisu praví, že brouk jest vice hnědě zbar- vený a že má v zadu na krovkách podélný hnědý pásek; hlava jest větší a silnější tečkovaná, tykadla tlustší a jednotlivé články poněkud kratší. —
Tohoto brouka sbíral r. 1905 professor Dr. Šulc u Elisabetgradu v Ukrajině na šeříku (Syringa) ve velkém množství, více než 200 exemplářů, které až dosud uschovány byly v lihu. — V celém ma- terialu našel jsem však jen 30 exemplářů se žlutým neb žlutěhnědým páskem bez kovového lesku. Pásek sahá někdy až do polovice krovek a jest více méně široký, a někdy jen na špičku krovek omezený. Často jsou páskovaná individua spářena s nepaskovanymi, jsou to ponejvíce samičky. Od zdejší základní formy líší se však forma ukra- jinska větší a po stranách vice vypouklou hlavou, kratšími a silněj- Simi tykadly, kratšími články jich a hlavně též barvou. Jsou vesměs vice měďově zelené, někdy celé měďové, s hlavou měditě zlatou, ze- lenou neb modrou, aneb se štítem modrým neb zeleněmodrým, a sice stejně jako páskované nebo bez pásku. Jest to tudiž zvláštní raca (subspecies) a zbarvení žlutým podélným páskem jest jen nahodilá aberrace. Takový žlutý pásek najdeme 1 u naší obyčejné formy, sbí- ráme-li brouka v massách. U nás jsou však taková individua vzác- nější; našel jsem u 100 normálních průměrně 4 paskované. V Dal- matii jsou hojnější (Dobiaschi Heyd., vittata Boull).
Dlužno dle toho pojmenování kavkazské a ukrajinské rassy po- změniti, a sice: v. viridicuprea m. a. dibapha Reitt.
La forme d'Ukraine Lytta vesicatoria var. dibapha Reitt. est une race particulière gui diffère de la forme typique par la tête convexe de côtés, par les antennes plus courtes et plus fortes et par la couleur vert-cuivreux sombre. Quelques exemplaires ont une bandelette jaune, derrière sur les élytres et sont déterminés comme forme typique: di- bapha Reitter. Les exemplaires normaux de chez nous ont aussi une telle bandelette mais plus rarement. Le non de la race d'Ukraine et du Caucase doit étre changé de cette facon:
v. viridicuprea m. a. dibapha Reitt.
09
FAUNA ČECHOSLOVENIAE.
I. Zoocecidia, ZOOCECIDIE NOVÉ PRO ČECHY. Les Zoocecidies nouvelles pour la Boheme IV.
Dr. Ed. Baudyš, Brno.
(Dokončení.)
Silene inflata Sm.
83. Jaapiellafloriperda (F. Loew) Růbs., ac. kv. (D.): Malý Rybník v Krkonoších (7. VIII. 1920, Dr. Jar. Klika).
Silene nutans L.
* 84. Aphidarum, pl. l. (He): Velká Chuchle u Prahy (6. VII. 1916). — Listy jsou na svrchní stranu svinuté, zkadeřené, naduřelé, bledě zbarvené, obsahující bleděžlutě zbarvené mšice.
Les feuilles sont enroulées par en haut, frisées, boursoufflées, décolorées, Pucerons páles. Dianthus caesius Sm.
*85. Lita leucomelanella Z,*) aclod. (L.) : Homole u Vraného n. Vlt. (7. VII. 1919). — Dva neb čtyři konečné listy tvoří hálku vřetenovitou, až 2 cm dlouhou, obsahující žlutou housenku s černou hlavou. Listy, tvořící hálku, jsou značně rozšířené. Hálka jest buďto přisedlá, obklopená chumáčem listů, jak na obrázku 10.*) na postranních dvou rostlinkách jest patrno, neb tvoří se hálka výše na stonku, jak jest viděti na prostřední rostlince a pak připomíná hálku na Silene saxifraga popsanou od Massalongal?) z Italie, aneb postupuje až do květu, kde vzniká tvar hálky hruštičkovitý, 15—20 mm dlouhý, 5 mm široký, fialově zbarvený, při čemž se zücastni na tvorbě hálky i kalich, který jest silně nafouklý, kdežto ostatní části květní jsou zakrnělé, jak sbíral Dr. Jar. Klika mezi Srbskem a Karlovým Týnem, na pravém břehu Berounky (16. V. 1020). Při hálkách mnou v červenci sbíraných jsou též hálky podobné a totožné s hálkou, již jsem popsal v r. 191611) dle jediného kousku s téže lokality, takže dlužno tuto hálku spojiti s tímto širším popisem.
Cécidie située à Vextrémité de la tige, fusiforme, jusqu’à 2 cm de long, constituée par les deux ou quatre dernières feuilles anormalement grossies. La chenille est juane avec une tête noire. La galle est située soit à la base de la plante, soit à l'extrémité; en ce cas la galle est piriforme, violette, le calice gonflé, tous les autres organes de la fleur sont arrêtés dans leur développe- ment. Cette galle est identique à celle que j'ai décrite en 1016.
*) Fotografie hálek v této práci obsažených zhotovil dle originálů můj adjunkt Ing. J. Rozsypal, což zde s díkem kvituji.
*) Hmyz určil laskavě p. min. rada Dr. Sterneck z Karlových Varů, což s díkem kvituji.
10) Massalongo C.: Nuovi zoocecidii della flora veronese II. (Marcellia, 1004, D. 12T, €. 30, obr.)
11) Baudyš E.: Neue Gallen und Gallenwirte aus Bohmen (Societas entomologica, roč. 31, č. 63, obr. 4.).
90
Stellaria graminea L.
86. Eriophyes atrichus Nal, pl. I. (A): Les mezi Kobylicemi a St. Nechanicemi (13. VIII. 1918).
Obr. 10.
Aconitum napellus L.
87. Contarinia sp.?, ac. kv. (D.) viz. Houard č. 2371: Kotelni jámy v Krkonoších (23. VII. 1918). — Květy naduřelé a uzavřené, obsahující bělavé larvy rodu Contarinia a mimo to též velké larvy nějaké Muscidy, jak též Ross12) z Bavor udává.
Delphinium elatum L. -
* 88 Dasyneura sp, pl. l. (D.): Kotelní jámy v Krkonoších (23. VII. 1918) a Důl pod vodopádem Pančavy v Krkonoších (29. VII. 1919). — Listy jsou od kraje na svrchní stranu kornoutkovitě svinuté, na povrchu svraskalé a odbarvené, jak na obr. 11b jest patrno. Často však jsou listy na konci stonku zhloučené, vzájemně se objímající, silně ztlustlé, kožovité a na bási abnormálně plstnaté, jak na obr. Ira jest viděti. Tato hálka jest úplně podobna halce na Aconitum napellus, jak popsal Jaap!?) z Bavor a já 1+) z Moravy. V každé hálce jest větší počet zažloutlých larev bejlomorek s prsním bodcem dvouzubým, přináležejícím larvě Dasyneura, jak na obr. 12. lze spatřiti.
Feuilles enroulées en cornets par en haut, A surface crispée, décolorées (Fig. rrb). Feuilles des parties limitrophes conglomérées, enroulées, très
12) Ross H.: Die Pflanzengallen Bayerns und der angrenzenden Gebiete. I. Nachtrag (1916—1921). (Bericht der Bayerischen Botan. Gesellsch., 1922, p. 100, €. 27.)
13) Jaap O.: Beitrage zur Kenntnis der Zoocecidien Oberbayerns (Verh. d. Botan. Vereins d. Provinz Brandenburg 1919).
14) Viz pozn. 7, str. 540, č. 56.
91
épaissies, coriacées, énormément pilocées à la base (Fig. 11a). Larves grégaires, Jaunätres.
* 89. Cecidomyidarumf, ac. kv. (D.): Kotelní jámy v Krkonoších (23. VII. 1918). — Květy zůstávají uzavřené, znetvořené, tvaru kulovitého, barvy hnědé. Sousední osa květní jest deformovaná, hnědě zbarvená a listeny jsou svinuté. V takto vzniklých hálkách byli nalezni roztoči, poněvadž však v hálce jest větší dutina a netvoří se nikde abnormální plstnatost, lze předpo- kládati, že tyto hálky byly vyvolány larvami bejlomorek.
Fleurs déformées, globuleuses, fermées, brunes. Axe floral déformé, brun; les feuilles sont enroulées.
Hepatica triloba Gil.
* go. Insekt, pl. lod.: Sv. Ivan u Příbrami (26. III. 1916, prof. Dr. K. Domin). — Stopky květní jsou blízko pod květem mírně vřetenovitě naduřelé a květy jsou následkem toho zahnuté. Hálky byly již opuštěné, takže lze tyto hálky považovati za procecidie.
Tige florale près de la fleur un peu gonflée fusiformément et les fleurs courbées. C’est une procécidie.
Clematis viticella L.
207 Emaonpihuwiessvttalbiae Can) pl 155085: Nadrazi wieburbove (2. VIII. 1919). — Listy zkadeřené, na spodní stranu svinuté a různě zpro- hýbané. |
Limbe de la feuille crispé, enroulé par en bas et contourné.
Clematis recta L.
02. Eriophydum, ac. kv. (A.), viz Houard č. 2308: Stráň nad Jarovem u Zbraslavi (7. VII. 1919), Koda u Tetina (23. VI. 1920, Dr. Jar. Klika). —
92
Květenství úplně deformované, hustě abnormálně plstnaté, kterážto plst šíří se i na čepele listové.
03. Epitrimerus heterogaster Nal, pl. I (A.): Jarov u Zbraslavi (7. VII. 1919), Karlův Týn.
Ranunculus aconitifolius L.
* g4. Cecidomyidarum, ac. kv. (D.): U výtoku Velkého rybníka v Krkonoších (28. VII. 1919). — Květy zůstávají uzavřené a zasýchají. Uvnitř jsou obsazeny četné nažloutlé larvy.
Bouton floral demeurant fermé et séchant. Larves grégaires jaunátres.
Ranunculus acris L.
95. Cecidomyidarum, ac. kv. (D.), via Houard č. 2420: Krč u Prahy (o. V. 1918, prof. Dr. K. Kavina). Hodkovice n. M., Sv. Ivan u Berouna (K. Kavina). U Martinovy boudy a Velké kolo v Krkonoších. — Květy uza- vřené podobně jak uvedeno pod č. 94.
Ranunculus lanuginosus L.
96. Dasyneura ranunculi (Bremi) Růbs., pl. l. (D.): Údolí Jarovské u Zbraslavi (7. VII. 1910). Papaver rhoeas L.
97. Aylax minor Hart., ac. pld. (H.): Pole mezi Vrutici a Lysou n. L. (10. VII. 1919, hmyz počal se líhnouti v druhé polovici března příštího roku).
Thlaspi perfoliatum L.
08. Ceuthorrhynchus contractus Marsh., pl. lod. (C.): Libušín n Kladna (9. V. 1920, Dr. Jar. Klika). Sinapis alba L.
09. Cecidomyidarum, ac. kv. (D.): Blíže nádraží ve Vraňanech u Mělníka (19. VII. 1920). — Květy slabě zveličelé, ztluštělé a uzavřené, obsa- hující bílou až slabě zažloutlou larvu.
Fleur, légerement grossie, charnue et fermée. Larves blanches ou jaunátres.
Erucastrum Pollichii Schimp. et Spenn.
100. Gephyraulus raphanistri (Kieff.) Růbs., ac. kv. (D.): Proti vojenskému táboru v Milovicích (19. VII. 1919).
101. Brevicoryne brassicae (L.) Das, ac. lod. (He.): Břeh potoka Vlkavy u Milovic (19. VII. roro).
Brassica oleracea gongylodes L. * 102. (Dasyneura brassicae Winn.), ac. pld, (D.): Kbelnice u Ji- čína (9. IX. 1919). — Plody naduřelé, zprohýbané a různě znetvořené.
103. Gephyraulus raphanistri (Kieff.) Růbs., ac. kv. (D.): Kbel- nice u Jičína (9. IX. 1919).
Brassica rapa L.
104. Brevicoryne brassicae (L.) Das, pl. I. (He): Lhotka u Choté- boře (10. VIII. 1920).
Časopis Čsl. Společnosti Entomologické čís. 3. — 28. XII. 1923.
93
Brassica napus oleifera DC.
105. Gephyraulusraphanistri (Kieff.) Rübs, ac. kv. (D.): Radim u Peček (13. VII. 1020) na řepce jarní.
Barbarea vulgaris R. Br.
106. Dasyneura sisymbrii (Schrank) Růbs., ac. kv. (D.): Botanická zahrada české university na Slupích v Praze (4. V. 1918, Dr. K. Kavina).
* 107. Coleopterum neb Lepidopterum, ac. lod. a pl. 1.: Břeh Mohelky blíže Nového mlýna u Hodkovic (19. V. 1918). — Na stonku jsou vřetenovité ztluštěniny, následkem čehož jest celá rostlina zakrnělá. Podobné vřetenovité ztluštěniny jsou i na řapících listových. Uvnitř jsou obsaženy larvy jednak broučí a jednak motýlí.
Sur la tige ou le pétiole, épaississement fusiforme, atteignant à peu près le double de l'épaisseur de l'organe sain.
Roripa austriaca Bess. 108. Dasyneura sisymbrii (Schrank) Rübs, ac. kv. (D.): Velká Chuchle u Prahy (21. IX. 1919, doc. Dr. Fr. Schustler), Zaječice u Pyšel. Roripa palustris Bess.
* 109. Ceutorrhynchus pleurostigma Marsh, pl. koř. (C.): Po- kusná stanice v Zalší (10. VI. 1919). — Na kořenech jsou jednopouzdré, jedno- stranné nádory, obsahující uvnitř vždy jednu larvu broučí.
Cardamine amara L. 110. Triozacoriacea Horwath,*) pl. I. (He.): Lesní údolí za myslivnou u Sv Trojice blíže Jičína (28. IV. 1920). — V čepeli listové jsou drobné pro- lákniny na vrchní stranu. V každé proláknince sedí larva Triozy, jak ©. Jaap15) z Bavor popsal.
Neslia paniculata Desv.
* 111. Insekt, pl. lod.: Kbelnice u Jičína (11. IX. 1919). — Lodyha jest mírně vřetenovitě ztlustlá a fialově zbarvená. Ve ztlustlině jsou tri otvory od vylétnutého hmyzu. Ztlustlina jest abnormálně plstnatá.
La tige est faiblement gonflée fusiformement, violette.
Berteroa incana DC.
112. Eriophyes sp, pl. l. (A.), viz Houard č. 2736: Stráň nad pilou v Přibyslavi (20. VIII. 1922, Milada Baudyšová). — Na listech tvoří se četné vypukliny, pokryté hustě abnormálně pistí.
Saxifraga granulata L. 113. Cecidomyidarum, ac. kv. (D.): Velký Bezděz (21. V. 1918). — Květy jsou uzavřené. Ribes grossularia L. 114. Contarinia ribis Kieff., ac. kv. (D.) : Údolí sv. Prokopa (17. IV. 1920) a údolí divoké Šárky pod Dívčím skokem u Prahy.
*) Imaga určil laskavě p. prof. Dr. K. Šulc, což zde s díky kvituji. 19) Viz pozti.. 13, str. 7.
94
Ribes alpinum L.
115. Myzus ribis L. pl. 1. (He.): Havlíčkovy sady na Kr. Vinohradech (8. V. 1918) a Kynského zahrada na Smíchově v Praze.
Ribes sanguineum Pursh.
* 110: Aphis grossulariae Kalt., ac. lod. (He.): Riegrovy sady na Kr. Vinohradech v Praze (27. VI. 1020).
* 117. Macrosiphum ribicola Kalt., ac. lod. (He.): Riegrovy sady na Kr. Vinohradech (13. VII. 1918) a Purkyňovo nám. na Kr. Vinohradech v Praze; v parcích města Plzně.
Spiraea ulmaria L.
118. Eriophyidarum, pl. l. (A), viz Houard č. 2841: Kotelní jáma v Krkonoších (29. VII. 1918). — Čepel listová jest od okraje pokryta bílou abnormální plstí. Pirus communis L.
119. Contarinia pirivora Ril, ac. pld. (D.): Bubeneč v Praze (12. VI. 1918, Ing. Lad. Krýsl), Kralupy n. Vlt.
Pirus malus L.
120. Phyllocoptes Schlechtendali Nal, pl. L (A): Kutna Hora (VII. 1919, Ing. Jos. Müller).
Pirus malus floribunda Sieb.
* 121. Myzoxyluslaniger Hausm, pl. lod. (He.): Riegrovy sady na Kr. Vinohradech v Praze (6. VII. 1919, na formě purpurea Hort. spolu s for- mou Scheideckeri Hort.).
Pirus torminalis DC. aioe Mayas. Oya cam t hae (Koch) bass... pl 1 (Ee) Stran se verně od LibSic n. Vlt. (10. VI. 1010).
Sorbus aucuparia L.
1034 C orntadrinia tloriperda Rübs, ac. kv. (Dj). viz Houard €. 2907: Krč u Prahy (0. V. 1918, Dr. K. Kavina), Velký Bezděz, u Velkého rybníka a sráz do Labského dolu od Labské boudy v Krkonoších (29. VII. 1910).
Sorbus Aria Grantz.
I24. Cecidomyidarum, ac kv. (D.): Kre u Prahy (9: V. 1918, Dr" K- Kavina), Velký Bezděz. — Květy zůstávají uzavřené, jak Ross uvádí.
Grataegus oxyacantha L.
Ho Gotan am a, a mth o.baa:.Gh,) Low) Kieft:, ac kv. (Di); : Stran pod sv. Janem v Chuchli u Prahy (5. VI. 1919), „Malý háj" u Radotína, Kra- lupy n. Vlt.
Rubus thyrsoideus Wimm.
126. Eriophyes gibbosus Nal, pl. l. (A.): Panský mlýn u Hořic (16. VIII. 1918). - Rubus macrophyllus W. et Nees.
127. Eriophyes gibbosus Nal. pl. 1. (A.): Panský mlýn u Hořic
95
Comarum palustre L.
* 128. Eriophyidarum, acrc. rostliny: Blata u Zalší (19. VI. 1919). — Celá rostlina jest deformována; řapíky listové jsou zkrouceny, zduřelé, bledě zbarvené, květy jsou uzavřené, části květní zakrnělé a i se stopkami pod kvě- tem abnormálně chlupaté. Tato abnormální chlupatost objevuje se místy i na lodyze. Hunina jest bílá, místy pak hnědě zbarvená. Tato abnormální plstnatost poukazuje na činnost roztočů. Abnormální zvětšení jednotlivých částí rostliny, jejich ztlustnutí, bledé zbarvení bez abnormální plstnatosti a deformace celé rostliny poukazuje spíše na vliv háďátek.
Toute la plante déformée, les petioles contournés, renflés, décolorés, les fleurs demeurant fermées; tous les organes de la fleur sont arrêtés dans leur développement et ainsi que les pétioles et la tige énormément blanc ou brun pilocés.
Rosa alba L.
* 129. Blennocampa pusilla Klug, pl. 1. (H.): Zahrada „České be- sedy" v Hodkovicích n. Moh. (10. V. 1018).
Rosa rubiginosa L.
* 130. Blennocampa pusilla Klug, pl. L (H.): Homole nad Vraným n. Vlt. (7. VII. 1019), Dvůr Osojno, jihz. od Manětína.
131. Wachtliella rosarum (Hardy) Růbs., pl. L (D.): Dvůr Osojno, jihz. od Manětína (23. VII. 1910).
Rosa micrantha Sm.
* 132. Rhodites eglanteriae Hart, pl L (H.): Nova Hut u Be- rouna (5. X. 1913, prof. Dr. L. F. Čelakovský).
Prunus padus petraea (P. petraea Tausch).
133. Eriophyes padi Nal, pl. L (A.): Kotelní jámy (23. VII. 1018, velice hojně), u Velkého rybníka a podél cesty blíže Malého rybníka v Krko- noších (velice hojně i na mladých vétévkach).
Genista germanica L.
134. Asphondylia sp., ac. pld. (D.), viz Houard č. 3343: Les Fidr- holec u Běchovic blíže Prahy (10. VI. 1020). — Plody jsou změněny ve vrete- novitou hálku.
* 135. Eriophyesgenistaea Nal, ac. pup. (A.): Les Fidrholec u Bě- chovic blíže Prahy (10. VI. 1920). — Pupeny jsou změněny v drobné kulovité hálky, obsahující roztoče.
+7136.Contarıinia melanocera Kıetf.-ac. lod (D) Udolissy. bros kopa u Prahy (3. IV. 1920, Dr. Jar. Klika).
* 137. Tenthredinidarum, pl. l (H.): Lesnatá stráň mezi Dolany
a Libšicemi u Kralup n. Vlt. (10. VI. 1919). — V pletivu listovém jsou čočko- vité nádorky 11—2 mm široké již opuštěné, takže dlužno tuto hálku pova- zovati za procecidium.
Dans le parenchyme, épaississement lenticulaire de 114—-2 mm, de diamètre. C'est une procécidie. i Cytisus biflorus L'Hérit.
138. Cécidomyidarum, ac. lod. (D): Les nad Labouni u Kopidlna (8. IX. 1918), stráň severně od Zámostí u Mladé Boleslavi.
96
139. Asphondylia cytisi Frauenf., ac. kv. a pup. (D.): Údolí sv. Prokopa u Prahy (17. IV. 1920, ac. kv. viz Houard č. 3471), v údolí šáreckém blíže Čertova mlýna u Prahy (24. IV. 1920, ac. pup.).
Medicago falcata L.
140. Sibiniaaureola Ries, ac. pld. (C.): Sv. Prokop u Prahy (30. VIT 1016). Trifolium pratense L.
I41. Apion apricans Herbst, ac. kv. (C.): Nový mlýn u Hodkovic n. Moh. (5. VIII. 1913, imago revidoval p. Dr. C. Purkyně jun., začež mu zde děkuji).
Astragalus glycyphyllus L.
* 142 (Dasyneura Rossi Rübs), ac. lod. (D.): Les ,Smolik" za Dachovem u Hořic (16. VIII. 1918). — Konec stonku jest změněn v růžico- vitou hálku tvaru kulovitého, abnormálně plstnatou, složenou ze ztlustlých a rozšířených palistů a lístků, podobně jak uvádí Ross16) na Astragalus danicus z Bavor a Hieronymus na Astragalus arenarius ze Slezska, Po- mořan a východního Pruska. (Viz Houard č. 3653.)
A l'extrémité des pousses, stipules et folioles sont épaissis, blanchatres et pileux à leur base. L'ensemble forme un amas arrondi blanchátre.
Astragalus cicer L.
143. Insekt, pl. lod.: Břeh mezi Malým Bastem a Panenskymi Břežany, severně od Prahy (8. VII. 1020). -— Na lodyze jsou nádorky vřetenovitého tvaru a sice větší počet za sebou, jak Ross z Bavor uvádí.
Sur la tige renflements fusiformes plusieurs ensemble.
144 Dasyneura sp, pl. l. (D.): Břeh u Baštečku blíže Panenských Břežan, sev. od Prahy (8. VII. 1920). — Lístky jsou na svrchní stranu lusko- vité složené, ztlustlé a odbarvené (viz Houard č. 3645).
Vicia cassubica L.
145. Dasyneura (viciae Kieff.), pl. l. (D): „Malý háj" u Radotina (s. VI. 1919). Vicia silvatica L.
146. (Phyllocoptes retiolatus Nal), pl: I. (A.): Les „Smolík“ za Dachovem u Hořic (16. VIII. 1918). — Lístky jsou po celé délce na vrchní stranu svinuté až k střednímu nervu.
Folioles présentant un enroulement marginal par en haut jusqu’ à la nervure médiane.
Lathyrus vernus Bernh.
147. Macrolabisorobi F. Low, (D.): Nutzhorn u Rozdalovic (27. IV. 1920), Oudrnický les u Libáně.
Lathyrus niger Bernh. 148 (Dasyneura silvestris Kieff.), ac. kv. (D), viz Houard č. 6985: Les „Bubová" u sv. Ivana pod Skalou u Berouna (20. V 1018, Dr. K. Kavina). Phaseolus vulgaris L.
149. Aphidarum, pl. rostliny (He.), viz Houard č. 3795: Kbelnice u Jičína (27. VIII. 1918). — Celá rostlina jest zakrnělá, listy sblížené, ztlustlé, místy zhnědlé, zkroucené, zkadeřené, řapíky zprohýbané a silně ztlustlé,
97
Geranium sanguineum L. 150. Eriophyes geranii Can, ac. lod. (A.): Koda u: Tetina! (11. IX. 1920, Dr. Jar. Klika). Geranium silvaticum L. 151. Dasyneura sp., ac. kv. (D.): Kotelní jámy (23. VII. 1918) a Labský
vodopád (27. VII. 1019) v Krkonoších. — Květy jsou naduřelé a zůstávají uzavřené, jak Jaap 1. c. z Bavor popsal.
Fleur renflée et gonflée. Linum catharticum L.
[52.4 no pany dar unis ac kv (A) viz Eowa nd co 3od I bitrabatoV u Lysé nad Labem (19. VII. 1910).
Euphorbia Gerardiana Jacg.
153. Dasyneura Loewii Mik, acre. (D): Stráň u Máslovic blíze Keralup nad, Vit. (232 Wil. 1920)
Acer pseudoplatanus L. i154 Contarinia acerplicans Kiett,, pl. L (D.),viz Howard 30982 a 3983: „Malý háj" u Radotina (5. VI. 1010).
i55. Massalongia ? aceris Rübs, pl: 1. (D.), viz Houand č. 3087: „Malý háj" u Radotína (5. VI. roro).
Acer campestre L.
156. Dasynéeura tym pand Kieft, pl; 1D) viz H ouard č. 4028: Luh u Přerova v Čechách: (25. V. 1921, Dr. Jar. Klika).
Tilia intermedia DC. (T vulgaris Havne). 572 Emo phyze sit l ale v TOTS Obra NA play: Nädrazi v Cimelicich (4. V. 1920). iso. Brtophyes tiliae ulis Nal pl Tamtez. Iso. Briophyes tılıae. (Pas) Nels. pl QE Tamtéž.
160: Olige o/&&o phius Ea r tien" Lich, phos» Tamtéz. |
Tilia argentea Desf. Obr. 13. 161. Eriophyes tetra traclus abnormis
(Gar.) Nal. var. erinotes Nal. pl. L (A.), viz Houard č. 4168: Zámecký park na Hluboké n. Vlt. (21. VI. 1919).
Hypericum perforatum L.
* 162. Cecidomyidarum, ac. kv. (D.): Městský park u Hotkovic n. Mohelkou (18. VII. 1916). — Květy zůstávají uzavřené, silně naduřelé. Lístky
96
korunní jsou kratší a širší nežli normální. V uzavřených květech jest větší počet žlutě zbarvených larev bejlomorek, jichž prsní bodec jest zobrazen na obr. I3. Fleurs gonilées, fermées, pétales raccourcis et élargis, renfermant de nom- breuses larves jaunes. Epilobium collinum Gmel.
163. Aphis epilobii Kalt., pl. 1. (He): Velká Úpa v Krkonoších (20. VII. 1018), jak jsem již dříve publikoval z Moravy.
Epilobium nutans Tausch.
* 164. Aphis epilobii Kalt., pl. L (He.): Labský důl pod vodopádem Pančavy v Krkonoších (20. VII. 1919).
Bupleurum longifolium L. var. perfoliatum Čel. fil. (in litt.)
165. Kiefferia pimpinellae (F. Löw) Mik, ac. pld (D.): Les „Perna" u vsi Nečasu blíže Rožďalovic (2. IX. 1908). — Na formě typické sbíral ji 6. VIII. 1880 Prof. Dr. F. Bubák na Radelšteinu.
Pimpinella magna L.
166. Trioza viridula Zett, pl 1. (He): Les ,Smolík" za Dachovem u Hořic (16. VIII. 1910), jak jsem z Moravy již dříve publikoval.
Silaus pratensis Bess.
167. Kiefferiapimpinellae (F. Low) Mik., ac. pld. (D.) : Okraj lesa u silnice z Prasku od Kobylic u Nov. Bydžova (13. VIII. 1018).
Peucedanum orcoselinum Moench.
168. Kiefferia pimpinellae (F. Low) Mik., ac. pld.. (D.): Les „Chobot u Velenky blíže Sadské (23. IX. 1018), stráně podél Jizery pod. ML Boleslaví (16. IX. 1010).
169. Macrolabis corrugans (F. Löw), pl. 1. (D.): Les „Chobot“ u Velenky blíž Sadské (23. IX. 1018).
Levisticum officiniale L.
* 170. Philaenus spumarius L, pl. 1. (De.): Havlíčkovy sady na Kr. Vinohradech v Praze (13. VI. 1018). — Listy jsou dohromady stočené, zkadeřené a tvoří velký chuchvalec.
Vaccinium uliginosum L.
171. (Dasyneura vitis-idaea Kieff.), ac. lod. (D.) viz Houard €: 4567: Pančavská louka v Krkonoších (30. VII. 1910).
172. Clinodiplosis vaccinii Kieff, pl 1. (D.): Kotel, Kiesberg a prameny Úpy (21. VII. 1918) u Velkého rybníka a rašelina jv. od Petrovy boudy v Krkonoších, Borkovický revír jv. od Soběslavy.
173. Cecidomyidarum, pl. 1. (D.) viz Houard č. 4569: Kotel v Krko- noších (23. VII. 1918). — V čepeli listovém jsou vypukliny na vrchní stranu listu.
Vaccinium vitis-idaea L.
174. Dasyneura vaccinii Rubs. ac. lod. (D.): Vesesky les jižně od Záluží u Soběslavě (10. VI. 1919) . — Brandlovy boudy a rašelina na jv. od Petrovy boudy v Krkonoších.
99
Fraxinus excelsior L.
175. Dasyneura fraxinea Kieff., pl. l. (D.): Loucensko-horsky les u Smidar (13. VIII. 1918).
Gentiana campestris L. var. germanica Froel. (G. germanica [Froel] Murb. non Willd.)
176. Eriophyes Kerneri Nal ac. kv. (A.): Buková v Jizerských horách (VIII. 1878, Prof. Dr. L. J. Čelakovský). Stráň nad Proseči v pohořt Ještědském (7. VIII. 1913).
Gentiana suecica Froel.
* 177. Eriophyes Kerneri Nal ac. kv. a lod. (A.). Rychorec v Krko- noších (21. VII. 1880, Dr. L. J. Čelakovský, ve sbírkách zemského musea v Praze).
Vincetoxicum officinale Monch.
* 178. Tenthredinidarum, pl. 1 (H.): Homole nad Vranym n. Vit. (7. VII. 1919). — V čepeli listové jsou drobné puchýřky 2 mm široké již opuštěné; jest to procecidium.
Dans le parenchyme, épaississement lenticulaire de 2 mm de diamètre. C'est une procécidie.
Glechoma hederacea L.
170. Dasyneura, glechomae (Ki) Rubs, ac 0kv (D) AUMdoIE ního mlýna u Hotkovic n. Moh. (10. V. 1918).
Lamium maculatum L.
180. Dasyneura sp., ac. kv. (D.) viz Houard č. 4836: Velká Úpa v Krkonoších (20. VII. 1018).
Stachys recta L.
181. Mikiella stachydis (Bremi) Rübs., ac. lod. (D.): Koda u Te- tina (ar. IX: 1020, Dr. Jar. Klika).
Mentha arvensis L.
182 E ryophyes'sp, ac. lod.'a ps 1. (A) viz Houard"c. 49525 Eira- banov u Lysé n. Labem (10. VII. 1010).
Solanum tuberosum L.
* 183 Rhopalosiphum dianthi Sulz, pl. 1. (He.). Červený Újezd u Unhoště (ro. VII. 1919).. — Listy jsou na konci stonku zkadeřené, svinuté a pricmoudle.
Feuilles de Vextrémité des pousses frisées, tordue et roussies.
Verbascum thapsus L.
*184. Gymnetron?, pl. lod. (C.). Břeh lesa proti Otrádovicím u Lysé n. L. (19. VII. 1919). — Lodyha jest mírně stlustlá a pod stlustlinou na prů- řezu jest vejčitá komůrka. Lodyha jest následkem toho zakřivená.
La tige est faiblement renflée et munie d'une cellule interne ovoidalc. La tige est contournée.
100
Veronica officinalis L.
* 185. Aphidarum, pl. l. (He.). Pod Svinčicí v Prachovských skalách u Jičína (14. VII. 1916). — Listy, zejména nejmladší, jsou na spodní stranu svinuté, zahnuté, různě zakřivené, zkroucené a silně zkadeřené. Les feuilles terminales sont enroulées par en bas, courbées et fortement crispées. Galium schultesi Vest. (G. aristatum L.)
186. Schizomyia galiorum Kieff., ac. kv. (D.): Les Chropotín u Přepych blíž Opočna (VII. roro, Jos. Rohlena).
Galium austriacum Jacq.
* 187. Geocrypta galii (H. Low) Růbs., ac. lod. (D.): Homole u Vra- ného n. Vlt. (7. VII. 1010).
188. Dasyneura gallicola (F. Low) Růbs., ac. lod. (D.): Stráň nad silnicí vedoucí z Debre do Kosmonos (16. IX. 1010).
Galium sudeticum Tausch.
* 180. Phyllocoptes anthobius Nal, ac. kv. (A.): Morena nad Peterem (20. VII. 1918). — Úpatí Špičáku u boudy Špindlerovy, kotel Labský důl mezi dolem Martinovým a Pudlovým, v dole Martinově a údolím Mum- lavy pod holým vrchem v Krkonoších.
Galium uliginosum L.
190. Geocrypta galii (H. Low) Růbs., ac. lod. (D.): Hrabanov u Lysé n. L. (19. VII. 1919), mezí Xaverovem a Béchovicemi u Prahy.
Lonicera periclymenum L.
191. Siphocoryne xylostei Schrank, pl. 1. (He.): U cihelny v Hod- kovicich n. Moh. (20. VII. 1914), nádvoří hradu Karlova Týna.
192. Eriophyes (xylostei Can), pl. I. (A.). U cihelny v Hodko- vicich n. Moh. (20. VII. 1914), pod letohrádkem Hvězdou u Prahy (24. IV. 1920). — Okraj listový jest Úzce na svrchní stranu svinut. Uvnitř jsou četní bílí roztoči.
Lonicera nigra L.
193. Aphidarum (Siphocoryne lonicerae Sieb), pl. 1. (He): Labský důl blíž dolu Pudlova v Krkonoších (20. VII. 1919). — Okraj listu jest na spodní stranu svinutÿ. Listy jsou odbarvené a zkroucené.
Valerianella dentata Poll. (V. Morisonii DC).
* 194 Tylenchus (devastatrix Kühn) ac. a pl. lod. (N.) : Pod vrškem Žižkov- cem pod vsí Prachovem u Jičína (27. VIII. 1916). — Celá rostlina jest znetvořená, stonek jest zkrácený, silně na různých místech na- duřelý, různě zakřivený, listy jsou místy sil- nější a na těchto místech jsou odbarvené. Hálka jest složena ze řídkého, houbového pa- renchymu, ve kterém jest velké množství há- ďátek (viz obr. 14).
101
Toute la plante arrêtée dans son développement, la tige raccourcie, parfois fortement renflée, variablement contournée, les feuilles ça et là épaissies et décolorées. La galle est composée de parenchyme spongieux avec un grand nombre d'anguillulides (fig. 14.).
Bryonia alba L.
195. Dasyneura bryoniae (Bouché) Rübs, ac. lod. (D.): Jinonice u Prahy (12. VII. 1910, hmyz líhnul se od 10. července 1910), Předboj u Nera- tovic (23. VI. 1920), Pečky, Radim a Dobrichov u Peček a Vinařice u MI. Boleslavi. Campanula rapunculoides L.
196. Eriophyidarum, ac. lod. (A.) viz Houard č. 5504: U nádraží v Kněževsí blíž Stredokluk (11. VII. 1919).
Campanula trachelium L.
107. Dasyneura Szepligeti1. (Kıekk) subse. ac od) MSTOV Houard č. 5505: Karlův Týn (5. VI. 1920). — Konečné listy jsou zhlou- čené ve vřetovitou hálku. Listy jsou odbarvené, v hálce jsou obsaženy bí'é larvy.
Feuilles terminales groupées en amas fusiforme, décolorées. Larves blanches. Campanula rotundifolia L.
108. Eriophydarum, pl. l. (A.): Homole u Vraného n. Vk. (7. VIT. 1919). — Listy jsou od kraje na svrchní stranu úzce svinuté bez abnormální plstnatosti.
Phyteuma spicatum L.
199. Dasyneura phyteumatis (F. Low) Rübs, ac. kv. (D.) : Obří dul (21. VII. 1018) a Krausovy boudy u Špindlerova mlýna v Krkonoších.
Adenostyles alliariae Kern.
200. Eriophyidum, pl. l. (A.). Čepel listová neb část její zkadeřená a na různých místech jsou světlé skvrny, abnormálně na vrchní straně plstnaté. Kotelní jámy v Krkonoších (23. VII. 1018). Limbe crispé totalement ou en partie, parfois décoloré et anormalement pilosé en haut. Solidago virga-aurea L.
201. Tephritis Beckeri Rübs, pl lod. (D.): Zámost jiz. od MI. Boleslavi (16. IX. roro). Solidago alpestris W. K.
202. Tephritis Beckeri Rübs, pl. lod. (D.): Kotelní jámy (23. VIT. 1918) u Labského vodopádu, u Labské boudy, Dvoračky, svah Velkého kola a údolí Mumlavy pod Holým vrchem v Krkonoších.
* 203. Aphis helichrysi Kalt., ac. lod. (He.): Martinova bouda (26. VII. 1919), Malý Šišák a údolí Mumlavy v Krkonoších.
Erigeron acris L.
204. Insekt, ac. pup. viz Houard č. 5585: Stráň nad Zámostí u MI. Boleslavi (16. IX. 1910). — Rostlina zakrnělá, stonek zprohýbaný, pupeny ci-
102
„v
bulkovitě zduřelé v úžlabí listů, jichž báse jest silně rozšířená a fialově zbar- vena, srov. Geisenheyner.!”)
Toute la plante arrétée dans son développement, la tige contournée, bour- geon cépacément renflé a Vaisselle des feuilles, la base de la feuille fortement élargie et violette.
Filago arvensis L.
205. Pemphigus filaginis Fonsc, plrc, (He): U pily v Přibyslavi (20. VIII. 1022). Achillea setacea W. K.
* 206. Tylenchus millefolii F. Low, pl. L (N.): Stráň nad ná- drazim v Kralupech n. Vlt. (10. VI. 1919).
Chrysanthemum leucanthemum L.
"
* 207. Insekt, pl. lod.: U rybníka Némecku za Jinolicemi u Jičína (14.
IX. 1916). — Na stonku jest slabě kulovitá zduřenina s otvorem po straně. La tige est faiblement ovoidalement renflée avec une ouverture sur le côté. 208. Trioza chrysanthemi F. Löw, pl. 1. (He): Čeřovka u Jičína
(26. VIII. 1918).
Senecio fuchsii Jacg.
209. (Eriophyidum), pl. L (A.): Labský důl blíž dolu Pudlova v Krko- noších (29. VII. 1919.) — Okraj listu jest úzce na svrchní stranu svinut a odbarven.
Feuille enroulée marginalement par en haut et décolorée.
Carduus personata Jacq.
* 210. Tylenchus sp, pl. l. (N.): Temný důl u Velké Úpy a Kotelní jámy v Krkonoších (20. VII. 1918). — V čepeli listové jsou nepravidelné podlouhlé zduřeninky, složené z houbovitého pletiva světle zbarvené.
Sur les feuilles épaissements spongieux de forme irrégulièrement allongée, plus clairs que le reste du limbe.
Cirsium oleraceum Scop. 211. Tephritis leontodontis. DG, ac. hlávky (D.): Gbelnice u Ji- čína (21. VIII. 1916). — Lůžko květní jest zduřelé a změněné v mnohoko- můrkovou hálku. Mouchy líhly se koncem srpna a počátkem září.
Serratula tinctoria L.
212. Loewiola serratulae Kieff, pl. L (D.): Les u Vrsců blíž Ko- pidlna (8. IX. 1918).
Centaurea Fleischeri Hayek (C. jacea X oxylepis). * 213. Loewiola centaureae (F. Low) Kieff., pl. 1. (D): Cánka u Opočna (Jos. Rohlena).
Lampsana communis L.
214. Macrosiphum alliariae Koch, pl. L (He): Havlíčkovy sady ma kr. Vinohradech v Praze (8. VI. 1020).
17) Geisenheyner L.: Über einige neue und seltenere Zoocecidien aus dem Nahegebiete. (Allg. Zeits. f. Entomologie, 1902, str. 247—248, č. 24.)
103
Hypochoeris uniilora Vill.
215. Oxyna sp., ac. hlávky (D.): Obří důl, Šišák, Velké kolo, prameny Pančavy v Kotli (21.—23. VII. 1918, velice mnoho), a nad Martinovou boudou v Krkonoších (mouchy líhly se ještě v červenci). — Úbory jsou uzavřené a naduřelé, jak jsem z Moravy již dříve popsal.
Leontodon hispidus L. var. opimus Koch.
* 216. Tephritisleontodontis DG, ac. hlávky (D): Kotelní jámy (23. VIL 1918) Martinův důl a Velký Šišák v Krkonoších.
Leontodon autumnalis L. 217. Tephritis leontodontis DG, ac. hlávky (D.): Valečov u Nem.
Brodu (18. VIII. 1023).
* 218. Tylenchus sp, pl. L a lod. (N.): Valečov u Ném. Brodu (18. VIII. 1923). — V čepeli listové jsou nepravidelné, houbovité, bledě zbarvené, nádorky a lodyha jest silně zduřelá a zprohýbaná, srov, Houard č. 6048 anc 0051.
Scorzonera humilis L.
219. Aylax sp., ac. pld. (H.) viz Houard č. 6080: Louka pod Kle-
tečnou u Lovosic (21. V. 1916, Dr. K. Kavina).
Taraxacum officinale Wigg.
220. Cynipidarum sp., (Aylax) taraxaci Kieff. n. n, pl l (HL) víz Houard č. 6089. Křtěnov u Týna n. Vlt. (8. VII. 1918, Dr. Maria Kuklová).
Crepis grandiflora Tausch. * 221. Tephritis leontodontis DG, ac. hlávky (D.): Kotelní jámy v Krkonoších (23. VII. 1018). Arnica montana L.
222. Tephritis arnicae L., ac. hlávky (D.): Pecer v Krkonoších (20. VII. 1918). Hieracium laevigatum Willd.
223. Cy stiphora hieracii F. Low, pl. I (D.): Obří důl v Krkonoších (21. VII 1918). Hieracium umbellatum L.
PP Gao tercia pull aan) EI Wows ac lcs CLOS vsí Rybníčkem u Jičína (8. VIII. 1018).
Hieracium prenanthoides Vill. 225. Cy stiphora hieracii F. Low, pl. 1. (L.): Labský důl proti dolu Martinovu v Krkonoších (28. VIT. 1919). 220, Macro ST phitimowhe:ralcad "(Kalt)1Schont wp Cele) te gake předešlá. Hieracium setigerum Tausch.
227. Aulacidea pilosellae Kieff., pl. 1. (H.): Homole nad Vranym Th. Wiles VA TOTO!
Hieracium vulgatum Fr. (H. silvaticum Lamk.)
228. Macrosiphum hieracii (Kalt) Schont, pl l (He): Stráň „Seidemanka“ u Přibyslavi (18. VIII. 1922). 3
104
Hieracium chlorocephalum Wimm. (H. pallidifolium S. Knaf.)
* 220. Carphotricha pupillata (Fall) F. Low, ac. hlávky (D.): Labský důl nad Špindlerovým Mlýnem u soutoku obou Labí a proti Dolu Mar- tinovu v Krkonoších (27. VII. 1010).
* 330. Aulacidea hieracii (L.) Kieff, pl lod. (H.): Labský důl proti dolu Martinovu v Krkonoších (29. VII. 1919).
* 231. Macrosiphum hieracii (Kalt) Schont, pl 1. (He) jako předešlá. Hieracium murorum L.
232. Asterolecanium fimbriatum Fonsc, pl. lod. a l. (He.): Stráň mezi Doly a Velkou Chuchlí u Prahy (6. VI. 1919).
Hieracium murorum L. var. crepidiflorum (Polák) Čel. * 233. Carphotricha pupillata (Fall) H. Low, ac. hlávky (D.): Nad Dívčími lávkami v Labském dolu v Krkonoších (27. VII. 1919). *234-Aulacidea hieracii (L.)) Kieff, pl. lod. (H.)': Tamtéž. 225 Eystiphora hienacın RrLbow, pl. ly (Ds); Wabsky dull prot dolu Martincovu a nad Špindlerovým Mlýnem v Krkonoších (27. VII. 1910). Hieracium granitigum Schultz.
M0 dlacudeznieract(E)Ka1ettupls ods (Her KSwtlda na Šumavě (VIII. 1919, Dr. Ant. Klečka).
Hieracium Schmidt; Tausch.
2374, Eystipbora hweraci RE Bow pb: 3WEomole nada nym n. Vlt. (7. VII. 1010).
Hieracium candicans Tausch.
* 238. Asterolecanium fimbriatum Fonsc. pl. lod. (He.): Vršek za hřbitovem v Libšicích n. Vlt. (10. VI. 1919). — Stonek jest vřetenovitě ztlustlý, ve ztlustlině jest proláklina, ve které sedí červec.
* 230. Cystophora hieracii F. Low, pl: I. (D.): Homole nad Vra- ným n. Vlt. (7. VII. 1919).
Hieracium corconticum K. Knaf.
#7240% Garphotricha pupillata (Fall) H. Low, ac. hlávky. (D): Labský důl mezi dolem Martinovým a Pudlovým v Krkonoších (27. VII. 1919).
* 241. Macrosiphum hieracii (Kalt.), Schout, pl. 1. (He.): Tamtéž.
Hieracium Bauhinii Bess. (H. pracaltum Koch.)
* 242, Carphotricha pupillata. (Ball) H. Low, ac hlávky (D): Údolí Labe nad Špindlerovým Mlýnem v Krkonoších (20. VII. 1919).
Hieracium pilosella L.
243. Tephritis ruralis H. Low, ac. hlávka (Di): Okraj lesa nad vsí Holinem u Jičína (17. VI. roro).
244. Contarinina pilosellae (Kieff.) Růbs., ac. hlávky (D.): Čí- hadla za Kejy u Prahy (14. VI. 1919).
16) Ross H.: Die Pflanzengallen Bayerns und der angrenzenden Gebiete, 1916. Jena (č. 71.).
105
IET GOV EO Pa bike. NOVINKY CESKYCH BROUKU.
(Bohemiae coleoptera nova )
Jan Roubal.
Ophonus angulicollis J. Müll. W. E. Z. 1921, 137, uvádí z „Bohmen". Ja ho sbíral už r. 1905, 1. května u vodopádu u Karl. Týna.
Hydroporus erythrocephalus L. © v. deplanatus Gyll. Jince, IX. 1918.
Omalium caesum Grav. v. apicicorne Sols. Příbram.
Xantholinus tricolor F. a. laeticeps Rtt. Pacov.
(Philonthus addendus Sharp, dosud Světec u Teplic, Cas. C. S. Ent. 1919, ro, mám od Plzně.) Gabrius femoralis Hoch. V Brdech u Příbramě.
Atheta georgiana Motsch., ohlášena z Rudohoří, Ent. Bl, 1922, 85. Zjistil jsem ji také u Trnové u Prahy. (Bernhauer vid.)
Rhizophagus dispar Payk. ssp. punctulatus Guilb. Příbram (Hatě), Brdy, Rožmitál, Černé jezero.
Phalacrus fimetarius F. a. picipes Steph., známý z Anglie, v 1 ex. u Pičína na Příbramsku, VI. 1016.
Mycetophagus salicis Bris., sp. pr. (Ent. Mitt. 1916, 161) : Dobříš, 22. V. 1910.
Adonia variegata Goeze a. conjuncta Walter (dle monogr. Della Beffa v R. C. I. 1911), Slivice u Příbramě i91o.
Elater erythrogonus Můill. a. concolor Stierl, velmi význačná forma, celá černá se světlými chloupky povrchu (W. E. Z. 1018, 09) a velmi vzácný zjev. S mladé břízy u Zbiroha, 6. května 1917.
Episernus granulatus Weise, Pacov, na smrku, 14. srpna 1914, 3 ex.
Notoxus trifasciatus Rossi a. armatus Schmidt. Doksany, VI. 1007.
Donacia thalassina Germ. a. porphyrogenita Westh. Pacov: Trubární rybník, 3. srpna 1022.
Cryptocephalus exiguus Schneid. Dobříš, 26. června 1915, T ex.
NOVÍ CESTI BROUCI
Při letošním červnovém výletu do Krkonoš podařilo se mi ziistiti několik nových Ipidů pro českou faunu.
Crypturgus hispidulus Thoms., sbírán ve společnosti Lepisomus grandiclava Thoms. ve smrkové větvi těsně pod horní hranicí smrku. (Lepisomus grandi- clava žije ve třešních a limbách. Ježto ve vyšší části Krkonoš oba stromy nerostou, je jisto, že tento kůrovec žije úplně regulérně na smrku.)
Ve vyšších polohách v kleči i smrku sbíral jsem hojně Pityogenes bistri- dentatus Eichh. a varietu jeho conjunctus Reitt. Brouk tento dosud na smrcích pozorován nebyl. Že napadá též hojně smrky, vysvětlují si tím, ze tento strom trpí více sněhem a větrem než ohebná a pružná kleč a tak tyto polámané větve 1 kmínky smrkové tvoří ideální místo pro vývin tohoto alpinského lýkožrouta. Podobně zjistil jsem ve Vysokých i Nízkých Tatrách.
Dále uvádím tyto novinky české fauny: Trypophloeus granulatus Ratzeb., Jince, VII. 1920, Pityogenes monnacensis Fuchs, Jince, X. 1922 a Lažany 1923. (Sbíral JUDr. L. Heyrovský.) Antonin Pfeffer.
iE dae MPa RA NOVE CESKE HEMIPTERY.
Nemocoris Fallenii Shlb. Tuto vroubenku jsem našel ponejprv u Kralup I. listopadu 1006 za řekou na pravém břehu řeky v malém hájku. Hledal jsem
106
tam v listí a jehličí na zemi a vyhrábl jsem ji. Druhou pak našel jsem 25. dubna 1923 v Lutovníku na opačné straně až nahoře zase za podobných okolností. Opět jsem ji našel při prohrabávání.
Scolopostethus pilosus Reut. našel pan učitel Václav Treybal u Rakovníka vedle Nového rybníka. Nyní ji mám ve své sbírce. Fr. Musik.
DROBNÉ ZPRÁVY.
Hromadné tahy babočky bodlákové. Dne 30. a 31. května objevilá se ve velikých spoustách v celém okolí Znojma babočka bodláková (Vanessa cardui), stěhující se ve velikých houfech několika směry. Pozdě odpoledne 30. května až do pozdního večera a dne 31. května celý den letěla hejna těchto motýlů v úzkostlivě záhadném spěchu jakoby za určitým cílem v stejně hustých řadách směrem z jihozápadu k severovýchodu, počínajíc od Kraví Hory u Znojma. Počasí bylo velice teplé, obloha ze čtvrtiny—polovice mraky pokrytá, horní vítr mírný z jihu, spodní vítr slabý, měnivý, převážně východní.
Část letu byla odloučena místním z opačné strany dujícím větrem a vyso- kými budovami (20 metrů vysokou budovu krajského soudu přeletovali) a mo- tyli sedali si pouze ke krátkému odpočinku, nikoli k braní potravy. K večeru dne 31. května řady motýlů řídly a směr letu postrádal již jednotnuosti, ještě dnes (31. června) létající motýli nemají již určitého cíle.
Ve mlýně p. Vrány v Louce u Znojma seděla na zdi sluncem vyhřívané skupina asi 100 kusů baboček, která náhle se vznesla a přeletěvší vysoký důstoj- nický pavilon, letěla ke Znojmu. Cesta od Plenkovic do Přímětic byla dopro- vázena během 3.—5. hod. odpoledne dne 31. května 1023 množstvím aspoň 6000 kusů těchto baboček, které prudce letěly ve dvou řadách nad stromy po obou stranách cesty ve výši 5—6 m nad zemí. Unavení motýli klesali do polí podél silnice a odpočinuvše si nejvýše 3 minuty, vzlétli ihned prudce, aby se opět připojili k tahu.
Takovéto stěhování se babočky bodlákové jest věcí dávno známou (Brehm), přes to však zjevem velice řídkým a divadlem jistě zajímavým. Zajímavá jest tentokráte veliká ast 30 km obnášející délka fronty, jelikož tah tento byl dne 30. května večer pozorován v Našiměřicích a západně od nich a dne 20. května v Hodonicích a Šumvaldu. Bylo by zajímavo, kdyby došly zprávy z kra- jiny kolem Retzu, Krumlova, Třebíče, aby se mohlo zjistiti, kde let baboček těchto počal a cíl jeho. Em. Blattný ml., mag. rada, Znojmo.
Tah babočky Pyramets cardui L. V č. 7.—8. letošního ročníku „Vědy pří- rodní" sděluje p. E. Blattný o tahu babočky bodlákové. Podobný tah pozoroval jsem letos v Píšťanech na Slovensku. Tato babočka v minulých letech nebyla zvlášté tu hojnou, ale letos vyskytla se v množství neobyčejném.
Dne 25. května letěla hejna motýlů přes město Píšťany, nedbajíce směru ulic, zachovávala směr jihovýchodní. Tah trval celý den, ale ještě v dnech ná- sledujících bylo možno pozorovati množství motýlů, kteří stále sledovali uve- dený směr.
Na štěrkovištích při řece Váhu roste množství různých druhů bodláků, které byly v červenci letošního roku housenkami Pyrameis cardui L. obsypány.
Ant. Fuksa.
Diptera nepřítelem tesaříka Spondylis buprestoides. Druhy čeledi Asilidae jsou známy jako hubitelé různých druhů po hmyzu. Larvy jejich žijí pod zemí a kůrou a zavrtávají se do jiných larev hmyzích. Dospělý hmyz přepadává pak též jiné druhy hmyzu. Zejména činí tak druhy rodů Asilus a Laphria. Význam pro lesní
107
hospodářství maji tudíž veliký. — Pan post. insp. Fritsch pozoroval u Bratislavi druh Laphria gilva L., který pronásledoval a usmrcoval tesaříky druhu Spondylis buprestoides L. Zajímavo je, že Laphria „zmůže i tak velkého tesaříka, chráněného silným chitinem. Usmrcené kusy byly výhradně samicky. — Za toto zajímavé sdělení a věnování exemplářů obou zmíněných druhů p. insp. Fritschovi srdečně děkuji. Dr. Leo Heyrovský.
Prosba o zaslání autobiografii. Můj přítel, známý norský ento- molog a arachnolog pan Embrik Stvand požádal mne o uveřejnění prosby, aby mu byly asilany českými entomologickými pracovníky krátké jich životopisy, s udáním pokud možno, jich styků, pramenů, publikací, sbírek, exkursí a vědeckých výprav, osobních vzpomínek na jiné entomology atd.
Žádost svou v podobné formě uveřejnil již ve více zahraničních časopisech a věstnících; jedná se o vydání přehledného lerikografi- ckého dila, jež by obsahovalo udání biografická pokud možno všech činných pracovníků entomologických a arachnologických. Pan E. Strand by velmi rád uvítal jakýkoliv pokyn a jakoukoliv spolupráci v tomto oboru. Koresponduje německy, anglicky a francouzsky. Adresa jeho jest: Embrik Strand, řádný profesor zoologie a riditel Systemmaticko-zoologického ústavu university v Rize (Latvija) (Zoolog. Inst. Universitete Riga-Latvija, Puškina bulvars 9).
Dr. Jan Obenberger.
SPOLKOVÉ ZPRÁVY.
Náš čestný člen a vynikající zoolog, řádný profesor zoologie na české universitě a ředitel zoologického ústavu čs. university, zemřel náhle dne 26. listopadu ve věku 55 let a dne 29. listopadu byl za velké účasti členů naší společnosti a vědeckých kruhů celé republiky po- chován. Naše společnost uctila jeho památku zvláštní schůzí dne TI. prosince. V příštím čísle únorovém bude věnován památce na- šeho příznivce zvláštní článek.
Ke 20letému jubileu založení naší Společnosti bude vydán zvláštní slavnostní
Sborník, jehož vydání ovšem závisí na finančních prostředcích Společnosti. Příspěvky vědecké mají býti zaslány nejdéle do konce února.
108
ENTOMOLOGICKÉ PŘÍRUČKY:
1. Jak hledáme, usmrcujeme a pro sbírky upravujeme hmyz. Duda, Joukl, Klapálek, Kubes,Lokay, Šulc, Uzel, Vávra, Vimmer. S 28 vyobr. Rozebráno.
. České síťnatky. Tingitidae. Frant. Mužík. (5 obrázků v textu.) Kč 2:50, členové Kč 1'58, poštou 45 hal. více.
. Kůrovci v Čechách a na Moravě žijící. Rom. Forma: nek. (73 obr.) Kč 6—, členové Kč 4—, porto 60 h.
. Evropští nosatci rodu Dorytomus Stephens. Rom. For- mánek. (1 obr. a tab.) Kč 4—, člen Kč *—, porto 45 h.
. Majky (Meloe L.) zemí koruny České. Rom. Formá nek. (9 obr.) Cena Kč 4—, člen Kč 3—, porto 45 h.
. Klíč k určování českých Bembidiin. A. Jedlička. (15 obr. v textu.) Kč 4—, člen Kč 3—, porto 45 h.
. Evropští nosatci podčeledi Rhynchitinae. R. Formánek. (S bar. tabulkou.) Kč 5.—, člen Kč 4—, porto 45 h.
. Seznam českého hmyzu dvoukřídlého. Ant. Vimmer. Kč 450, člen Kč 520, poštou o 60 h vice.
. České vodoměrky. Dr. Teyrovský. (S barevnou tabulkou a 28 obr.) Kč 135 —, člen Kč 10 —, poštou o 60 h vice.
. O katastrofálním rozšíření zaviječe tepového. Di. F. Rame bousek. (Se 14 obráz.) Kč 5'—, člen Kč *—, porto 50h.
. Mravenci čsl. republiky. Dr. Št. Soudek. (S čet. obr.) Kč 22—, člen Kč 16—.
. Mšice republiky Československé, L. Drastich. (s 10 obr.) Kč 5—, člen Kč 4—.
. Die Gattung Rhytirrhinus und die verwandten Gattun- gen Entomoderus und Ereminarius (Col. Curcul.), Dr. Melichar. (S tabulkon). Kč 5—, člen Kč 4—.
NO 10070 O 10
MH nm O- [9 KES KO) re)
STANOVY ČSI- -SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGECKÉE
ČI. 3.: Každý přítel studia entomologického ať bydlí v zemích républiky Československé čili nic, může se státi členem Společnosti. — Cl. 6.: Činný člen platí předem roční příspěvek 40 Kč, studenti 10 Kč, splatný v Praze. Slozídi někdo jednou pro vždy do dvou let 500 Kč, stává se členem zaklá dajícím. — Cl. 8.: Každý člen má právo: přednášeti, súčastňovati se rozprav i exkursí vědeckých, podávati referáty a literární práce k uveřejnění, dostä- vati časopis Společnosti bezplatně a jiné publikace Společnosti za ustano- venou cenu sníženou, používati knihovny a vědeckých pomůcek.
Dopisy a přihlášky členů přijímá Dr. LEO HEYROVSKÝ, Praha II.,
Jilská ul. 2, peníze řed. J. GRAF, Kr. Vinohrady, Korunní 105, vý: ,
půjčky knih Doc. Dr. JULÍUS KOMÁREK, Praha IL, Karlov 8, rukopisy a korektury Dr. FR. Rambousek, Praha:Střešovice 112. MORAVSKO-SLEZSKY ODBOR. Dopisy a přihlášky členů: Dr. ST. SOUDEK, asistent, Brno, v Černých polích, peníze KAREL MAZURA, Brno, Javorová 10. — Každý člen na Moravě a ve Slezsku bydlící je členem odboru v Brně. Časopis se zasílá z Prahy, příspěvky se platí složenkou Ústředí do Prahy.
-
ČESKOSLOVENSKÉ SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKE
Acta Societatis Entomologicae Cechosloveniae.
(Ročník XX. : 1023: -Číslo 5.— 6. p Aum 5 15.-III.-1924. Redakční komité: — ANT. VIMMER, Praha-Král. Vinohrady 592.
cle DE JE RAMBOUSEK, | Ph. Dr. JUL. KOMÁREK, e Prah:: -Střešovice 112, tel. 589. Praha IL, Karlov, telef. 5838.
(Ředitel N. M KHEIL. | MUDr. E. LOKAY.
OBSAH:
oo a Šámal: Prof. "hs Al. Mrázek, str. 109. — Dr. J. Chose Tři ztráty str. 111. Sphenopterarum Africae borealis decades duae (Col. Buprestidae), str. 113. — Entomo- - ue > na lyžích, str. 126. — Dr Leopold Heyrovský: Literatura, str 128. — "Dr. Jos. icky: N Několik poznámek o Tortricidech Podbrdska (Lep.) str. 129. — Em. Blatný Rmb Tahy babocky bodlakové, str. 132. — Zprávy spolkové: Zpráva jednatelská, : Zápis o val. hromadě moravsko-slezského odboru, str. 185. — Zpráva kastodova,. - „Mezinárodní výměna, str. 157. — Zpráva: knihovní, str. 142. — Pokladní zpráva, DUAE at D — Heina, str. 144. — Seznam členů, str. 144.
Pořad M Rdai čsl. Společnosti BRntóndiogicke r. 1924: února, Tt. března, 8. a 20. dubna, 17.května (slavnostní schůze jubi- uer iejn0, 17. m 7. a 21. října, 11. listopadu, 9. prosince. Valná hromada BER 20. ledna 1925. “
| onaji se. v Zoblopiekém ústavě české university na Karlově přesně o půl 20 hod. ec. | 'Fátelské schůzky vždy v úterý (krom občas. schůzí) a v sobotu o 18. sod. v restaurantu Chocenského, Praha II., Růžová ul. 5- (blíže hlav. pošty). Před- náškové schůze odboru v Brně o 20. hodině: každé úterý v Besedním domě (Kufr) (vedle migselu Slavie a každou sobotu v »Sokoiském AREA v Nové ulici
3 1 i (přátelské schůze).
Za věcný obča: a | původnost prací ručí spisovatel. — Příliš rozvláčné práce a pouhé seznamy není možno publikovati. — K rukopisům přikládejte podrobné adresy za | tée em expedice korektur. — Připisovárí nových vět do korektur není přípustno. — TER cBke-é. redakční záležitosti vyřizuje Dr. Frant. Rambousek, správce Výzk. ústavu X M _cukrovarnického v Praze-Střešovicích, Vořechovka 112. tel. 580.
Viren časopisů sprostředkuje — pour Véchange du Bulletin s'adresser à Mr. Je. Dr. det Pon EN dErague 11: Karlov 2028. Rép. Tchécoslovague.
V PRAZE. p
adem Československé Společnosti Entomologické. . Tiskem B. dá osa 1 a he
Prof. Dr. Alois Mrázek. Dr. Sámal.
26. listopadu minulého roku zemřel prof. Dr. Alois Mrázek. Česká universita a česká zoologie ztrácí v něm svého nejlepšího profesora odborníka. Odešel náhle z našeho středu v nejlepším můžném věku, jsa stár teprve 55 let, v době, kdy stav se předno- stou zoologického ústavu, počal uskutečňovati své životní plány.
Profesor Mrázek narodil se v Příbrami r. 1868 a vystudoval tu i gymnasium. Oddav se studiu přírodních věd, zvláště zoolosie, byl povýšen r. 1896 na doktora filosofie. Jako ssistent proť. Vej- dovského habilitoval se r. 1898 za docenta zoologie. R. 1905 stal se mimořádným a teprve r, 1918 řádným profesorem. Po odchodu prof. Vejdovského r. 1920 stal se řiditelem zoologického ústavu. To byla bv suchá životní data! Všímněme si nyní Mrázkovy vě- decké činnosti, hleďme ho poznati jako člověka uvědoměme si, jaké zásluhy má o naši Entomologickou Společnost!
Jako zoolog byl prof. Mrázek jedinečným učencem, dobře známým v cizině. Maje úžasnou pamět a železnou píli, ovládl té- měř všechny obory zoologie, takže jeho práce nesou se několika zcela ruznými směry. Tím se stalo, že Mrázek byl na slovo vza- tým odborníkem v různých skupinách živočišných. Svou sečlě- lostí, svou znalostí všech prací uveřejněných v tu- i cizozem- ských časopisech uváděl v úžas nejen své žáky, nýbrž i své kolegy. Zastihnuv na universitě školu Fričovu, věnoval se na počátku své vědecké kariéry výzkumu naší vlasti. Později však, neuspokojen, zapracova! se do různých skupin a záhy stai se hledaným odbor- níkem. Jsou to v prvé řadě Copepoda, jimž věnoval několik svých prací. Byl mu též svěřen k zpracování cenný materiál různých vědeckých expedicí (nraleriál hamburské výpravy, africký i ark- tický materiál). Znamenitá a jedinečná jest jeho práce, v níž mono- Sraficky zpracoval malou skupinu sladkovodních Harpacticidů. V různých našich Copepodech nacházející se cysticerkoidi ptačích tasemnic záhy přivedly prof. Mrázka na jiné, nové pole. Sieduje vývoje různých tasemnic, stal se i v této skupině známým specia- listou a byl jmenován členem Helm'nthologiké Společnosti ve Washingtoné. Ale kde jinde, v jakých jiných ještě oborech Mrázek pracoval! Připomeňme si jen jeho práce o parasitických pivo- cích (Sporozoenstudien), jeho práce o Turbellariích! Pak jsou iu jel vynikající studie v oboru cytologie, konané společně s prof. Vejdovskym. I jako entomolog vynikl prof. Mrázek velice záhy. Byli to předně mravenci, kteří ho zaujali. Mrázek nespokojiv se s dosavadními výklady o biologii a oekologii této skupiny, pěsto- val řadu let různé specie mravenec ive formikariích a stal se naším
Časopis Čsl. Společnosti Entomologické č. 5—6. — 16. III. 1924,
109
nejlepším znalcem této skupiny. Svá pozorování uložil v obsáhlé práci, která však, ač téměř zcela hotova, zůstala v rukopise.
Z tohoto nanejvýše stručného přehledu Mrázkovy vědecké činnosti vidíme, jak byla obsáhlá a zároveň nyní snadno pocho- píme Mrázkovu velkou znalost všech oborů zoologie i všeobecné biologie a jeho sectélost. Bohužel, předčasná smrt způsobila, že odešel příliš brzo, dříve, než mohl vydati svá velká, životní díla. Je to předně učebnice všeobecné biologie a zoologie, tolik očeká- váná naším studenistvem, nacházející se částečně již v rukopisu. Pak je to téměř uplně hotové obsáhlé dílo o architektonice těla živočišného (promorphoicgie), dílo, v němž uložil Mrázek své ná- zory vědecké i filosofické, Rovněž téměř hotová » Mikroskopická technika« tvoří silný svazek několika set hustě popsaných stránek.
Jako člověka můžeme prof. Mrázka charakterisovati krátce, ale význačně: byl idealistou vyznamenávajícím se ohromnou -— snad až přílišnou skromnosti. Tísnil se i se svými žáky ve dvou nevelikých misinostech a stav se chefem ústavu, bez okolků -— jakoby vše bylo samozřejmé —- věnoval ohromnou svoji knihovnu i své přístroje, oboje pořízené z vlastních prostředků, zoologie- kému ústavu. Zřídil a širší veřejnosti otevřel bohaté ústavní akva- rium. Pod chladným, někdy snad i drsným zevnějškem jeho bilo však zlaté a měkké srdce. Pohledme jen, s jakou ochotou otevřel laboratoře svého ústavu ruskemu studentstvu a ruským profeso- rim, ač stěží naši čeští sludenti nalézali zde dostatek místa! A jistě všichnr jeho žáci vzpomínají krásných jeho zeoiosických konversací 1 exkursi; zvlášte exkurse v posledních létech konané vyznamenávaly se rozmanitostí a prof. Mrázek svou roztomilosti a veselosti byl jejich síředem.
A pohleďme, jakých zásluh získal si o naši Společnost! Ihned, jakmile se stal řidiitelem zoologického ústavu a přikročil k jeho reorganisaci, s ochotou propůjčil Společnosti prostrannou mist- nost svého ústavu, aby tu mehla umístniti svou rychle vzrůstající knihovnu a aby tu mohli — pokud ovšem místo stačí — členové Společnosti. pracovati. A nejen to, propůjčil Společnosti vlastní svoje regály, které vyprázdnil, darovav svou knihovnu ústavu. Tak se stalo, že nyní veškeré četné časopisy Společnosti jsou pohodlné a přehledně srovnány a lehce přístupny. Pamatuji se, jak sám ra- dou + rukou byl nám nápomocen při pořádání knihovny, jak | staral se o výměnu našeho časopisu s cizinou; pamatuji se, jak několikráte sám litoval, že nemůže poskytnouti Společnosti ještě více místa v ústavě beztak již hodně stísněném.
Vento muž odešel; odešel, nerozloučiv se s námi, kteří jsme stále takřka byli kolem ' něho shromáždění a měli tak příležitost seznati jeho trochu příliš v sebe uzavřenou povahu. Odešel, zmi- zel, ale jeho práce, jeho jméno zůstane; tvoří pevný, trvalý pomník.
110
. )
TŘI ZTRÁTY. Dr. Jan Obenberger.
,
V poslední době ztrácí česká věďa entomologická a Československá ent. společnost fadu významných členů, kteří nás opustili navždy, nezanechavse náhrady ...
Po ohromující a tak nenadálé smrti našeho nejsčetlejšího entomologa a nejneúnavnějšího pracovníka, profesora Aloise. Mrázka, našeho čestného. člena, zaznamenáváme další bolestné ztráty.
Zemřel řiditel Napoleon Manuel Kheil, nestor našich lepidopterologů, Po: kratší nemoci odešel navždy dne 1. listopadu 1923. Návštěvníci našich pravidel- ných sobotních schůzek nikdy nezapomenou na tohoto nezdolného, energického a agilního starce, do poslední chvíle plného plánů a vědeckých záměru.
Ředitel Napoleon Manuel Kheil narodil se roku 1849 v Praze — a sice v domě patřícím rodině Nickerlů. František Nickerl (děd), slavný své doby le- pideptorolog byl jeho kmotrem. Snad do vínku mu vložil tu lásku k entomo- logii, jež Kheila neopustila do poslední chvíle. Kheil absolvoval gymnasium, část studií právnických; roku 1876 získal approbaci pro úřad učitelský na vyššich školách obchodních. Byl jistou dobu učitelelm na škole svého otce, poz- ději se osamostatnil. V tomto svém oboru byl autoritou v době tehdejší všeobecně uznávanou a váženou. Vydal celou řadu příruček, ještě dnes velmi hledaných a cenných. Vychoval celé generace. žáků.
Zvláštní péči věnoval studiím linguistickým. Zájem jeho upoutala velmi záhy zvláště španělština (kromě jiných světových jazyků — bylť pravým poly- glottem) a proto byl také poctěn soudním jmenováním »translatorem in hi- Spanicis«.
Láska k přírodě u. Kheila byla podivuhodná. Celé dny a noci věnoval se povolání školnímu, dávaje i řadu soukromých hodin, často do večera — a v noci s mravenčí pílí, s láskou fanatika a s nadšením věčně mladého srdce preparoval a rovnal své poklady entomologické, Preparace jeho byla bezvadná, Podnikl na osmnácte cest do Španěl, Alžíru a jižní Francie, odkud vfivezl nejvýznamnější material, Byl literárně činným ve svém oboru —— z jeho prací uvádím jen větší:
»Die Rhopalocera der Insel Nias« (Berlín 1884).
Kin neuer Danaid, Amauris Steckeri n. sp.« (1889).
»Versuch einer ex-ovo Zucht des südfranzösischen Parnassius Apollo L. (1905),
»Entomol. Exkursion in Südlrankreich 1898« (1859).
»Los lepidópteros de la Sierra de Espaňa 1909« (1910 Arragon).
»O hmyzu z oblasti Atabapa« (Vesmír 1896).
»Biologisches iiber Bacillus Rossi« (1900, 1910).
Kheil byl osobně dosti podivínsky založen, Nerad se svěřoval. Snadno jej bylo lze uraziti, těžko jeho přátelství získati. Svou sbírku střežil žárlivě a nedů- tklivé. Byl učencem-entomologem v pravém slova smyslu a v tom ohledu zcela. nekompromisním. Jeho jasnost úsudku, ovládání lepideptorologie i orthroptero- logie a všeobecné znalosti entomolgické byly ojedinělé.
Byl to následek jeho velikých cest, že přinesl mezi nás trochu toho již- ního nadšení, světového rozhledu a že hodnotil lidi, věci i myšlénky pod jiným zorným úhlem, než je u nás obvyklo.
Byl jsem jedním z těch málo entomologů, kterým více důvěřoval a kterým, byť pokradmu, dal nahlédnouti do srdce.
Nemohu zapomenouti toho dojmu, který na mne učinila jeho sbírka, když Jsem ji uzřel poprvé. A Kheil to věděl. Starý, nachýlený kmet v koutku pokoje sledoval ten úžas a oči mu zářily. Snad takové chvilky byly prot jedinou od- měnou za veskeru tu práci a lásku k těm pokladům entomologiekym. Sbírka jeho je prostě ohromná. Nikdy nebylo v území republiky rozsáhlejší sbírky lepi- dopter. Jest početnější nežli Nickerleva a liší se od řady Nickerlových skříní homogenní úpravou a modernějším založením. Obsahem ji podivuhodně dopl-
© ňuje. Co chybí Kheilovi má Nickerl a naopak.
O osudu této velkolepé sbírky do poslední chvíle nebylo ničeho známo. Jen se &u&kalo. Ze Kheil, jenž byl ve Španělích vždy přijat s velikým ohledem a úetou,
111
hodlá své sbírky darovati do Madridu. Přímým dotazům vždy se uhnul. Když jsem jednou prohlížel ty nádherné sbírky, uložené ve čtrnácti velkých skříních, z nichž některé samy jsou dílem uměleckým, tu mi uklouzl před Kheilem po- vzdech — »jestliže tohle vše jednou dostane se do ciziny, tož bude to národní neštěstí. ..« Kheil se usmál, avšak neřekl ničeho.
Tím větší překvapení čekalo nás po jeho smrti: Kheil odkázal veškeré sbírky i entomologickou knihovnu Národnímu Museu.
Kheil byl snad podivín. Zabrán do své práce a do svých vážných studií, přítel Vrchlického, zanechavší v rukopise celou rukověť dramatického písem- nictví španělského, vášnivý entomolog a obětavý paedagog, hledal vždy odstup od nechápajícího vysměvačného davu. Na sbírkách umístil Horácovo credo Ri- mana: Odi proianum volgus et arceo... Zdá se, že časem tento odstup se zvětšil více, než Kheilovi bylo milo, Kheil se svými plány a myšlenkami byl vždy více a více sám...
Snad proto byl tak vděčen za každý projev opravdové úcty a hřejivého přátelství. Pod korou nepřístupného učence byl citlivý, v hloubi duše vícekráte osudem i lidmi zraněný, zatrpklý člověk. Pudeme naň vždy vzpomínati s úctou. V této zemi nenarodí se mnoho lidí jeho druhu. To nejbolestnější jest skuteč-
nost, že když takoví pracovníci odcházejí — kdo je zastoupí, kde je za ně náhrada?
Dalším naším zemřelým je Jan Štrof, zoologický praeparátor Národního Musea; “1865, T 13. X. 1923. Byl to umělec taxidermista.
Během dvaatřicetileté práce vytvořil z velké části zoologicky materiál sbírek Národního Musea. Byl příbuzným zvěčnělého cestovatele Dra. Emila Ho- luba a s tímto přestěhoval svého času jeho pověstnou africkou výstavu do Prahy. Byl znamenitým pozorovatelem přírody a dovedl vycpávati zvířata s pochopením umělce, Pro svoji vlídnou, milou, tichou a beznáročnou povahu byl“ všeobecně oblíben. V dřívějších létech nescházel nikdy na našich občasných schůzích v zemědělské radě, vždy ochotný a usměvavý. Pak dostavila se vleklá, tíživá ne- moc, jež jej sklála posléze uprostřed práce. Zanechává krásnou po sobě vzpo- mínku .
Třetím zemřelým, o němž chci se zmíniti, je A. F. Nonfried, který zemřel na počátku ledna 1924. Nebyl v poslední době naším členem, ale byl svého času jedním z nejvýznamnějších entomologických pracovníků a zaslouží proto vděčné vzpomínky.
Býval důchodním v Rakovníce a zámožným měšťanem. Entomologie, spe- cielné Colecptera a to hlavně exota byla jeho vášní. Měl rozsáhlé styky — ve veselych chvílích říkal, že pro něj sbírá tři sta misionářů, dvacet biskupů a čtyři kardinálové — bylf ve stycích s misionářskými kongregacemi a byl za- hrnován sběry z celého světa, Jeho sbírka bývala ohromná. Byl též literárně činným a spisů jeho je celá knížka. Dovedl též své broučky překrásně kresliti. Národní museum vděčně naň vzpomíná: tehdy, když ještě nebylo ničeho, byl to Nonfried a Kheil, kteří darovali to nejnutnější.
Pak přišly zlé doby, Nonfried byl nucen své sbírky rozprodati. I část li- teratury tak odešla, Já sám svého času koupil Kerremansův katalog Krasců, jenž dříve patřil Now/riedova, s označením druhů, jež míval on ve sbírce. Musila dle toho být velmi významná. Nepotřebný exotický materiál rád rozdával. Kluci v okolí Rakovníka překvapí leckdy »sbirkami«, kde trůní Sternocery a Batocery — vše od Norfrieda, který těch věcí míval plne bedničky. S nezdolnou energií v poslední době pustil se znovu do entomologie. Ještě nedávno u mne v Museu hovořil o svých plánech, stěžoval si, že válka vyhnala většinu jeho sběratelů z tropů; vzpomínal na svou sbírku a na konee. když vše mi vylíčil, veškeru tu krásu vykreslil skvělými barvami a dostal se až tam, že vše to dnes je v cizích rukách za pár grošů, jež životní námahu nikdy nezaplatí — zatřpytilo se mu v očích a rychle odešel. Viděl jsem jej již jen jednou od té doby a pak odešel navždv. Tak odcházejí...
SPHENOPTERARUM AFRICAE BOREALIS DE- CADES DUAE. (COL. BUPRESTIDAE.) Dr. Jan Obenberger.
V této práci podávám diagnosy severoafrických krasců rodu Sphenoptera. Brouci tohoto rodu jsou praví obyvatelé stepí a pou- ští; žijí v suchých, xerophilních rostlinách — občas, v době nej- většího denního žáru objeví se na květech neb stoncích rostlin, létajíce co žhavé jiskry v poledním slunci; ostatek dne tráví při kořenech těchže bylin a keřů nebo i dokonce pod kameny. Jsou, vedle Tenebrionidü a sporých Carabidü jedinými obyvateli skal- natých úhorů, oživených sporou, vyprahlou vegetací; nalézány bývají nejčastěji v kořenech vytrhaných těchto rostlin. "Tvaru a barvy bývají dosti podobné: žijí v počtu téměř 1000 druhů v celé Africe, v Mediterranei, ve stepích středoasijských, kdež je asi jedno z center jich vývoje a pres vysočinu Iránskou zabíhají až do Indie. Nejvýchodnější jich druh na jihu přichází v Ton- kinu. V Americe, Australii, Madagaskaře (až na 1 druh) a ostrovní Asii chybí úplně.
Rod tento vyznačuje se nejen poctem, ale i obtížností svých
druhů —— patří k nejnesnadnějším skupinám Coleopter vůbec. Biologie jich byla až do nedávna nedostatečně známa, proto jsou
ve sbírkách celkem vzácnostmi. Ty, jež některými obchodníky byly před lety uvedeny do obchodu, jsou ponejvíce nesprávně ur- čeny. Druhy, zde uvedené, budou podrobněji zpracovány v mo nografii tohoto rodu, již připravuji do tisku.
1. Sphenoptera (e. str.) diiaticollis ssp. bousaadensis m. n. Sp. Hab.: Algeria: Bou-Saada.
A typo corpore multo minore, angustulo, elongato, corpo- regue subtus nitidissimo, Cyaneo, purpureomicante, pedibus pur- pureis differt. In forma typica abdomen semper clarum ac cu- preum, sine ullo splendore purpureo vel violaceo est.
Rassa, lišící se od typyické formy štíhlým tělem, nádherně modrým spodem a nohami purpurovvmi.
2.Sphenoptera (s. str.) dilaticollis ssp. Osiris Obenberger (Ar- chiv f. Naturg. 85 Jg. 1919. (1920). 115. Subspeciem hanc egre- giam, supra elytris evaneis, thorace violaceo, subtus corpore vio- laceo speciei gemeliata Mann. attribui. Haec enim subspecies al- gerica nunc potius illae dilaticoliis C. G. affinis esse mihi videtur.
Tato rassa přináleží k druhu dilaticoilis C. G. a nikoliv ku gemcilata Mann.. kamž jsem ji omylem přiřadil.
3. Sphenoptera (sbg. Paradeudora n. sbg.) saharensis m. n. sp. Hab.: Sahara Algeriae. Long.: 10 mm. Lat.: 3°5 mm.
Depressiuscula, nitida, satis rude sculpta, elongata, abdomine convexo. cupreoaenea. Capite satis parvo, haud prominenti,
115
sparse albido pubescenti, plagis duabus glabris, nitidis. Antennis aeneis articulis If ac II. aequalibus, illo quarto ^/, brevioribus. Pronoto longitudine 1”, iatiori, margine antico totaliter minute marginato, bisinuale; thorace basi latitudinem summam attin- gente, usque d apartem tertiam anteriorem fere subparallelo, deia ad apicem volundatım attenuato disco profunde nec non late ca- naliculalo, lateribus longitudinaliter late ac profunde impressis. carina iaterali longa, usque fere ad angulos anticos distincta, an- gulis posterioribus leviter deflexis ac acutis; superficie thoracis sparse ac fortissme punctata. Prosterno marginato, convexo. sparse fortiter punctato. Scutello parvo transversali Elytris lati- tudine fere 212 longioribus, usque post medium parallelis, dein ad apicem satis fortiter attenuatis, apice satis lato, satis. breviter sed aculissime tridentate; elytris post scutellum late deplanatis, leviter (fere uti pud geniclidiam Mann.) convexis, dense ac satis fortiter subseriatim punctulatis, intersliis antice transverse sub- rugosis, dense punctatis ac minule albo pilosis, pilositate hac pa- rum distincta, interstitiis alternis leviter convexis. Abdomine dense ac minule punctato, albosericeo, breviter piloso, segmento primo medio integro; segmentis omnibus in angulis lateralibus anticis reliepho glabro distinctissimo. dein plaga parva glabra in medio ac una plagula simili inter hanc mediam ac inter marginem po- sita. Pedibus icnuibus, tibiis mediis ac anterioribus fortiter cur- vatis, Tarsis lenibus, longissimis. Coxis posterioribus apice bt- sinuatis.
Haec species egregia una cum illa Mesopotamiae: — Breiti Obenbreger (ub Deudora descripta) subgenus novum generis Sphenoptera efficit.
Druh tento je nápadný tvarem těla, podobným nekterynı druhům ze skupiny antiqua II., ale vyznačuje se ostrými třemi hroty na konci krovky a velmi dlouhými tarsy. Druh tento, spolu s druhem Breiti Obenb., kterýž jsem svého času popsal co Deudoru, tvoří nový subgenus:
Paradeitdora 1. sbg.
Forma Sphenopterarum S. str.. sectionis Sph. antiqua Ul. Satis depressa. Tarsis longissimis. Proterno marginato, medio in- tegro. Elytris apice breviter, sed acute ac distincte tridentatis, uti apud sbg. Hoplistura B. Jak. — itaque duo sectiones generis huius valde distantes approximans.
4. Sphenoptera (sbg. Chilostetha) Bonvouloiri m. n. sp. Hab.. Tombouktou. Long.: 10 mm. Lat.: 3 mm.
Species subgeneris huius maxima, Cuprea, purpureomicans, nitida, ewlindrica, elongata, subparallela. — Capite lato, magno. oculis haud prominulis, fronte latissima, longitudine fere 1°/, la- tiori, dense punctata, subparalle'a, plag's duabus glabris. Prosterno dense punctato, minute marginato. Thorace convexo, antice le- viter bisinuato, longitudine fere 1*/, latiori, usque ad medium sub-
114
parallelo (recte leviter sinusto), dein ad apicem tevater rotun- datim attenuato, angulis posticis rectis, subobtusis, paulo promi- nulis; indistincte, brevissime albidopilosis, superficie regulariter ncovexa, impressionibus nullis. dense punctata (lateraliter den- sius!, nitidissima, carina ialerali recta, medium attingente. Elytris latitudine 24mal longioribus, convexis, cylindraceis, regulariter. satis profunde striatis. interstitiis planis ac punctatis, aequalibus: usque ad partem tertiam apicalem parallelis, dein ad. apicem longe rotundatim attenuatis, apice late breviter tridentatis. An- tennis brevibus, articulo tertio illo secundo paulo, sed distincte longiore. Coxis posterioribus apice fere rectis, haud sinuatis. Ab- domine nitido. aequaliter minute, haud dense punctato. plagis vel reliephis nullis.
In v'cinitatem S. syriaca B. Jak. pertinens.
Lesklý a válcovitý, měďový druh tento patří k druhu S. sy- riaca B, Jak. a jest význačný již svou velikostí — největší druh podrodu Chilostetha B. Jak.
5. Sphenoplera (sbg. Chilostetha) berbera m. n. sp. Hab.: Algeria: Biskra. Long.: 62 mm. Lat.: 1'7 mm.
Corpore supra cupreoaeneo, subtus aeneo, nitidissimo, Parva, cylindracea, elongata. | Capite latissimo, satis convexo, initido. sparse sed fortiter punctato, oculis haud prominulis: plagis fron- talibus indistinctis. Thorace parallelo, antice solum levissime at- tenuato, margine anteriori distincte marginato, disco integro ac inimpresso, carina laterali recta, medium longitudinis thoracis superante, fere ad tert'am partem anteriorem distincta, satis dense ac grosse punctato. Proterno marginato, glabro, nit'dissimo, im- punctato. Elytris latitudine fere 212 longioribus, convexis, usque ad tertiam partem apicalem parallelis, dein fere recte attenuatis. apice satis lato, lobo medio late rotundato, dentibus saturali ac la- terali distinctis, superficie satis grosse punctatostriata, intersti- tiis haud convexis, fortiter ac irregulariter satis dense punctatis. Abdomine nitido, minute punctato ac leviter strigoso, plagis nul- lis. Mesosterno ac metasterno fortiter punctatis.
Species haec inter Krriperi B. Jak. ac maja B. Jak. locanda esse mihi videtur.
Malý, lesklý, válcovitý druh. V svstému patří mezi Krüpert B. Jak. a maja B. Jak., od nihž se však jak tvarem, tak skulp- turou značně liší.
6. Sphenoptera (sbg. Chilostetha) Liauteyi m. n. sp. Hab.: Algeria: Salahim. Long.: 8 mm, Lat. 27 mm.
Nitida, cuprea, pulvere albido tecta, supra multo fortius quam in subgenere hoc notum subdepressa. satis lata.
Capite satis parvo, Fronte paratlela. plagis duabus mediis el^- vatis glabris, fortiter sparse punctata. Antennis brevibus, articulo tertio ac quarto subaequalibus, secundo illo tertio multo breviore.
115
Prosterno marginato, glabro, nitido, impunctato. Thorace iato, antice fortiter bisinuato, longitudine fere 1"/, latiore, paulo ante medium latitudinem maximam altingente, lateribus satis fortiter rotundatis ac ad anticem :brevius) e ad basim (longius) attenu- atis, errina laterali leviter curvata ac usque ad partem quartam anteriorem visibili, forti, desuper distincta; thorace in parte ba- sali laterali leviter subdeplanato. disco parum convexo, alutaceo, sparsissime, haud profunde, satis fortiter punctato, lateribus den- sius ac fortiter punctatis, levissime transverse subrugosulis; im- pressionibus multis. Elytris parum convexis, satis latis, latitudine fere 2'/, longioribus, salis dense ac salis fortiter punctatosti iatis, interstitiis punctatis ac subaequalibus, solum illo quarto ac octavo postice parum elevatis; iateribus usque ante tertiam partem api- calem parallelis, dein ad apicem satis fortiter attenuatis, apicibus tenuibus ac separatim rotundatis, dentibus nullis, solum denti- cula saturali parum distincta. Sutura postice elevata. Coxis poste- rioribus haud bisinuatis, simpliciter late emarginatis. Abdomine dense punctato ac sparse, haud distincte albido, breviter piloso, plagis nullis.
Species haec ab omnibus subgeneris huius speciebus manife- ste ducrepat. Quam enim speciem nullae speciei approximare po- lui — illae male descriptae speciei paradoxa Abeille (1898) veri- similiter proxima.
Velmi nápadny druh. Médovy, s neobvykle u tohoto podrodu širokým štítem. Bude snad tvořiti nový podrod. Podobný druh ani v palaearktické ani v exotické fauně není mi znám. Snad jedině s druhem paradoxa Abeille blíže příbuzna.
7. Sphenoptera (Sbg. ilopiistura) Lesneana m. n. Sp. Hab.: Tehad. N'Guigmi. ( Long.: 10—11 mm. Lat.: 3-33 mm.
Convexa, subcylindrica, nitida, elongata, cupreo purpurea, elytris interdum paulo cyanescentibus. Capite satis lato, fronte lata, dense punctata „medio plagis duabus elevatis parvis glabris. Carinis supraantennalibus acutis subelevatis. Antennis satis longis, articulo tertio illo secundo 1'/, longiore, illo quarto distincte bre- viore. Prosterni processu lenui, immarginato, inimpresso, sparse forliter punctato. Thorace convexo, impressionibus nullis, longi- tudine plus quam 1'/, latiore, nitido, antice bisinuato ac marginato, usque ad medium longitudinis subparallelo, dein ac apicem leviter rotundatim attenuato, angulis posticis acutis, carina laterali fere recta, medium longitudinis parum superante; superficie sparse ac satis dense punctata. Elytris thorace basi paulo latioribus, a basi iam ad apicem longe attenuatis, apice satis longe ac acute trispi- nosis, latitudine fere 2!^ longioribus, punctatoseriatis, punctis an- tice haud impressis, solum postice strias afficientibus, interstitiis alternis apice paulo elevatis. Abdomine nilido, purpureo, reliephis in angulis segmentorum anticis. distinctis, plagis sublateralibus
is)
116
segmentorum parvis, sed distinctis. Coxis posterioribus apice sim- pliciter late emarg'natis.
Speciei Decorsei Kerr. ac Dumolini G. similima, sed ab illis forma antennarum maxime divergens, speciei Obsti Kerr. pro- xima. Domino clarissimo Dr. Lesne, directori Musaei Parisiensi in honorem denominata.
Druh tento patří mezi klenuté, lesklé druhy, s trojhrotym koncem krovek. Vyznačuje se neovroubenym prosternem: bez středního vtisku a podobá se druhům Dumolini Gory a Decorsei Kerr., liší se však od nich poměrem jednotlivých článků v tyka- dlech a staví se spíše do blízkosti druhu Obsti Kerr. z východní Afriky.
S. Sphenoptera (Sbg. Hoplistura) Olivieri m, n. sp. Hab.: Arabia (Olivier). Long. 11 mm, lat.: 36 mm.
Aeneocuprea, parum nitens, hic et ubi paulo viridimicans. Ca- pite lato, oculis brevibus, parte interoculari frontis longitudine fere 1'/j, latiori. Antennis nigroscentibus, articulis secundo ac quarto aequalibus, tertio illo primo fere aequali, longiusculo, illo secundo fere 1! longiori. Processu prosternali marginato, medio integro, inimpresso. Thorace longitudine fere 1//, latiore, antice fortiter bisinuato, basi latissimo, usque ad tertiam partem anterio- rem fere parallelo, dein ad anticem leviter conice attenuato, in summa parte laterali apicali parum fortius rotundatim attenuato; disco aequali, convexo, inimpresso, irregulariter, dense punctato. his punctis lateraliter ac in medio subtilioribus ac densius agglo- meratis. Capitis thoracisque superficie pube brevi, subtilissima, sparsa, parum distincta, inconspicue tecla. Thoracis carina late- rali brevi, usque ad medium longitudinis distincta, recta, desuper haud visibili, Thoracis angulis posterioribus brevibus, subrotun- datis ac elytrorum basin leviter superantibus. Scutello longitudine fere 112 latiore, transversim subcordato, triangulari, parvo. Ely- tris latitudine fere 2*/; longioribus, apice late ac brevissime trispi- nosis, subtiliter punctatostriatis, robustis. supra breviter ac leviter convexis, interstitiis parum rugosis; elytris usque ad longitudinis medium subparallelis, dein ad apicem longe rotundatim attenuatis; margine laterali tenui ac desuper visibili. Corpore subtus dense punelato subtiliter ac albido pubescente, partibus ac abdomine brunneo-cupreis; margine apicali coxarum posteriorum in parte epimerali leviter sunuatis, in tertia parte interiori incisione sub- rotundata fortiori distincta. Abdomine medio integro, plagis nullis.
Speciei huius exemplar unicum Museo Zool. Berolini (coll. Klug) conservatur. Quod enim exemplar unum e tribus typis est speciei Sphen. lamaricis Klug. Quorum exemplar primum descrip- tioni auctoris originali maxime respondentem typum speciel fa- maricis Klug esse considero; exemplar secundum subspecies Sph. meopotamicae Mars. mihi esse videtur, exemplar dein tertium speciem praesentem constituit.
Ifi
Sph. tamaricis Klug, cui Ch. Kerremans errore manifesto sy- nonymum S. Beckeri Dohrn attribuit a speciei illa valde discre- pat ac potius speciei asiatica C, G. affinis esse videtur.
Druh tento dostal jsem k revisi z Berlínského Zool. Musea s jinými Sphenopterami. Jest to, dle poznámek musejních, jeden ze tří typů druhu S. tamaricis Klug. Tento autor totiž smísil při popisu tři, daleko od sebe stojící druhy a tak pouze první exemplář, jenž asi sloužil k podstatné části popisu, možno označiti co typ — podobá se velmi druhu asiatica C. G. Kerremans z podivné, ne- pochopitelné příčiny přiřadil k druhu tomuto co synonym běžný druh z j. Ruska a z Kavkazu: Beckeri Dohrn, ale zcela neprávem. Druhý »typ« berlínský jest rassa druhu mesopotamica Mars., třetí pak kus je úplně odlišný od obou ostatních a tvoří typ k druhu přítomnému.
9. Sphenopiera (Sbg. Hoplistura) Tulankhament m. n. Sp. Hab.: Aegyptus, Long.: 9 mm. Lat.: 21 mm.
Cuprea. nitida, cylindracea, pulvere albolutescenti dense tecta. Capite latissimo, marginem thoracis anteriorem distinctissime su- perante, oculis lateraliter prominulis. Fronte alutacea ac minute, haud dense punctata, parallela, brevi, longitudine fere 1°/, latiore. Oculis parvis, brevibus, elliptieis. Thorace longitudine fere 142 la- tiore, lateribus rectis, etiam basi ac antice parallelis; margine an- tico medio late brevter lobatim producto. Superficie convexa, im- pressionibus nullis, punctura bina: minutissima densa ac fortiori. sparsiori uh'gue lecta. Carina laterali recta, longitudinis medium superante. Prosterni processu nilidissimo, marginato, medio con- vexo. Elytris thorace parum latioribus, humeris leviter prominu- lis; usque post medium parallelis, dein ad apicem haud fortiter atte- nuatis, apicibus latis, breviter, sed dislinctissime tridentatis; elytris ubique impressostrialis, striarum punclis nullis, interstittiis im- punctatis, illis alternis apice parum elevatis. Elytris latitudine fere 215 longioribus. Abdomine convexo, satis subtiliter ac satis sparse punctato, plag's vel impressionibus nullis. Coxis margine apicali late subrotundatim emarginato, incisione epimerali vel dente inte- riori nullis. Pedibus tenuibus, libiis O haud curvatis, simplicibus.
Speciebus subgeneris Chilostetha B. Jak: similis, sed ab illis omn bus capite valde dilatato (inter alia) manifeste differens. Spe- ciebus quodraticollis Gerst. (= rectico!lis Harold — e typis!) ac gossypii Cotes affinis,
Zajímavý tento egyptsky druh podobá se vzhledem některým druhům z podreču Chilostetha B. Jak., avšak liší se ode všech ne- zvykle širokou hlavou, jež přesahuje stranv štítu, zcela rovnoběž- ným šlítem atc.
10. Sphenoplera (sbg. Hoplistura) Noeli m. n. sp.
Hab.: Tchad: N'Guigmi (Dr. Noel — IX—X. 1919. Coll. Muséum Paris). Long.: 108—17 mm. Lat.: 32—58 mm.
Corpore satis robusto, convexo, naviculari. — Colore subtus
118
cuprcopurpureo, claro, supra parum obscuriore, hic et ubi paulo nigrescente, nitente. Capite satis magno, fronte satis dense punc- lata. plagis nullis: parte frontis interoculari subparallela, longi- tudine fere 1'/, latiori. Antennis cupreis, articulis II. ac III. aequa- libus, quarto illo II. vel III. fere 1"/ longiori. Thorace antice bisi- nualo, longitudine fere 1^/. latiori, a basi iam ad anticem satis fortiter ac regulariter rotundatim attenuato, angulis posticis sub- aculis, Thorace supra convexo, ubique satis dense ac satis fortiter (ad latera fortius) punctato, medio longitudinaliter distincte, sed haud percipue tenuiter sulcato, carina laterali forti, fere recta, medium latitudinis leviter superante, antice bisinuato ac margi- nato. Processu prosternali satis lato, sparse fortiter punctato, me- dio conveqo, marginato. Elytris fere uti apud Sph. (Chrysobl.) Scowitzi instructis, satis fortiter punctatostriatis, interstitiis salis minute ac singulatim punctatis, parum convexis, apice solum magis elevatis, sculptura illa ad latera fortiori ac subrugosula: apice lato, transversim breviter tridentato. Abdomine convexo, satis forliter punctato, segmentis lateraliter in angulis anticis reliepho elevato nitente: infra, ad reliephum illud impresso, impressione hac densius ac distinticus albidopilosa. Margine apicali coxarum posteriorum in tertia parte interna ac extus, in parle ep merali leviter subsinuato. Tibiis anterioribus. O intus distinctius curvatis. tibiis niediis ac posterioribus OC simplicibus. Specimina multa (plus quam octoginta) in Musaeo Parisiensi.
Species haec illae transcaspicae Sph. Walteri Rtt. affinis esse mihi videtur.
Druh tento, jenž mi byl zaslán v počtu více nez 80 kusů k revisi z Musea v Paříži, vyznačuje se tvarem podobným ke Scowitzi, jest však odlišný nádhernou purpurovou barvou, úpra- vou abdominu atd. V systému patří do blízkosti druhu Sph. Wal- leri Ritt. z Turkestánu.
11. Sphenoptera (sbg. Hoplistura) bogosina m. n. sp. Hab.: Bogos (Abessynia). Long.: 10 mm. Lat.: 3 mm.
Aenea, nitida, subtus aureonitens, multo nitidior. Capite satis convexo, satis magno, sed lateraliter haud prominente. Fronte dense ac fortiter punctata, plagis nullis, parte interoculari frontis longitudine fere 1?/, latiore, parallela. Processu prosternali plano, satis lato, fortiter sparse punctato, marginato. Antennis aeneis,
articulo tertio illo quarto subaequali, illo secundo fere 1", lon-
giori, articulo secundo brevi. Thorace antice bisinuato ac margi- nato, angulis anticis paulo prominutis; summum latitudinis in basi altingente, dein usque ad tertiam partem anteriorem sub- recto ac parallelo, dein ad anticem angulatim, satis leviter atte- nuato, disco aequaliter ac haud fortiter convexo, carina laterali forti, leviter curvata, longa, usque ad quintam partem anteriorem distincta, superficie fortiter, haud dense punctata, Scutello cordi- formi, transverso, parvo. Elytris latitudine fere 2'/, longioribus,
119
usque post medium parallelis, dein ad apicem modice. longe, ro- tundatim attenuatis, punctatostriatis, striarum punclis ad latera maioribus ac grossis; interstiis haud convexis, minute, singulatiin, sparse punctatis, anle apicem paulo elevatis, apicibus late ac bre- viter tridenlatis, Superficie elytrorum satis leviter convexa, multo minus quam apud maiorem subgenerss huius partem. Segmentis anralibus in angulis lateralibus anterioribus reliepho aeneo glabro distincto, mags ad medium versus plaga simili glabra satis parva impunctata. Coxarum posteriorum margine apicali recto, solum: in parte laterali (epimerali) leviter sinuato. Abdominis segmento primo medio impressione nulla.
Species naec in affinitatem Sph. julgurans Obenb. (Syr Dajar) pertinet.
Dosti sploštilý, bronzový druh tento patří v systému do bliz- kosti mnou popsaného turkestanského druhu fulgurans m.
12. Sphenopiera (sbg. Hoplistura) Andresi m. n. Sp. Hab.: Aegyptus inf. Long.: 85 mm. Lat.: 28 mm.
Elcngata, haud fortiter convexa, satis obscure cuprea, le- viter obscurata. Capite satis lato, satis minute punctato, medio pia- gulis duabus glabris. Antennis cbscuris, articulo secundo satis longe, ilo tertio ‘subaequali. Thorace antice immarginato, bisinuato, lobo medio producto, longiti«line fere 1°; latiori, in basi summum latitudinis attingente. ad anticem leviter, a tertia parte anteriori fortius allenuato, satis leviter, regulariter convexo, disco aequali, impressionibus nuliis, ubique satis dense ac satis fortiter punc- tato, carina laterali leviter curvata, medium longitudinis thoracis superante. horace lateraliter ac capite fere inconspicue sparse albido pubescente. Processu prosternali satis lato ac plano, mai- ginato, punctato. Scutello subcordato, satis parvo, simplici. Elv- tris haud íorüiter convexis, satis fortiter striatopunctatis, inter- stitiis planis, sparse singulatim punctatis, nitrids, ilis alternis postice solum leviter elevatis; humeris paulo prominulis. Elytris capite ac thorace (conjunctis) fere 17/, longioribus, a basi iam levissime (usque ad medium longitudinis fere parallelis) dem fortius attenuatis apice breviter acute tridentatis. Abdomine sim- plici, plagis ac impressionibus nullis.
Amico A. Andres in honorem denominata. Species Tschoffeni Kerr. affinis,
Druh tento vyznačuje se plošším tvarem a připomíná už - dosti některé druhy podrodu Tropeopeltis B. Jak. Nejbližší pří- buzný jeho jest východoafrický druh Tschoffeni Kerr.
13. Sphenoptera (sbg. Hoplistura) Klugi m. n. sp. Hab.: Aegyplus. Long.: 108 mm. Lat: 35 mm.
Robustula, supra satis depressa, cupreoaenea, parum nitida. Antennarum articulis III. ac IV. aequalibus, longis, articulo IIT. illo secundo. 1", longiori. Thorace antice immarginato. Pro-
120
"*^ \
prr S o
- ^
T
*
sterno plano, inimpresso, medio punctato, marginato. Abdomine
‘reliephis vel impressionibus aut plagis nullis, dense punctato. Ely-
tris apice breviter trispinosis.
Species illae pharia Chevr. proxima, sed multo maior, iobu- stior, thorace ad anticem conice angustato, margine thoracis an- tico levius bisinuato: corpore multo robustiore ac latiore, thorace basi summum latitudinis attingente. Carina laterali thoracis multo minus quam apud phariam Chevr. curvata. Spinis elytrorum apicalibus brevioribus, minus acutis. Scutello breviori ac !atiori. (Typis comparatis!)
Tento druh náleží do příhuzenstva Sph. pharia Chevr., jejíž typ měl jsem příležitost s druhem tímto srovnati. Liší se nejen tvarem, značně robustnějším a širším tělem, ale i celou řadou dů- ležitých znaků. Pharia Chevrl. upomíná spíše na některé druhy podrodu Chilostetha B. Jak. (z příbuzenstva na př. basalis Mor.j.
14. Sphenopiera (sbg. Hoplistura) Moises m. n. Sp. Hab.: Peninsula Sinai: Djebel Thebt. Long.: 115 mm Lat.: 38 mm.
Forma illae Sp/i, bogosinae m. affinis, corpore supra satis
leviter convexo, subtus convexiore. Cupreosplendens, pulvere gri-
seo tecta, capite smaragdineo.
Capite satis lato, satis fortiter. haud dense punctato, plagis duabus parvis haud elevatis glabris. Frontis parte inteoculari lon- gitudine fere 1?/, latiori. Antennis virescentibus, articulo tertio illo secundo distincte longiori, sed illo quarto distincte breviori. quarto illorum longissimo. Thorace longitudine fere 17/, latiore, margine anlico leviter bisinuato, marginato; pronoto summum latitudinis pauic antc basim attingente, dein ad apicem levissime, a medio fortius rotundatim attenuato, angulis posticis paulo pro- ductis. Carina laterali recta, forti; usque ad tertiam partem an- teriorem «distincta, desuper visibili. Disco inimpresso. aequaliter sed haud fortiter convexo, fortiter haud dense (lateraliter densius) punctato; processu prosternali plano. marginato, punctato, medio integro. Elytris latitudine fere bis longioribus, usque fere ad ter- tiam partem apicalem parallelis, dein ad apicem longe curvatim aifenuatis, apicibus satis bresiter, late, ser acute tridentatis; mar- gine laterali tenui. desuper visibili. Superficie striatopunctata, striis (praecipue postice) lineatim | impressis, interstiis sa- tis latis, leviter convexis. Corpore subtus medio virescenti, abdo- mine impressionibus, reliephis vel plagis nullis, dense punctalo. Coxarum posteriorum margine apicali recto, solum lateraliter, prope epimeras breviter sinuato. Pedibus cupreis.
Tento podivný druh stojí v systému dosti odděleně a nelze jej k žádnému známému druhu dobře přiřaditi. Jeho sploštilý povrch (ještě více než u bogosina m.) je něco neobvyklého u to-
-hoto podrodu Sphenopter.
121
15. Sphenopiera (sbg. Hoplistura) Heyrooskyi m. n. sp. Hab.: Aegyptus. Nubia. Long.: 14:5—16 mm. Lat.: 42—45 nun.
Elongata, convexa, subcylindrica, ad anticem ac ad apicem atlenuata, corpore supra convexo, leviter naviculari: purpureo- cuprea; obscura, nitida,
Capite lato, ceulis parvis, frontis parte interoculari longitu- dine 1°, latiori; antennis brevibus, articulis II. ac HI. parvis, sed ilo III. distincte longiore, articulo IV. multo longiore. Fronte sparse, irregulariter punctata, plagis nullis. Thorace antice mar- ginato, late bisinuzto, longitudinis fere 1'/, latiore, longo, usque ad medium subparallelo. dein ad apicem leviter rotundatim at- tenuato, lateraliter densius ac fortiter, disco leviter ac sparse punc- lato, impressione media aut laterali nullis, laterali longa, leviter curvata, usque ad terliam partem anteriorem distincta. Processu prosternali atlenuaio, immarginato, medio longitudinaliter tenuiter impresso ac punctato. Elytris satis longis, latitudine fere 212 longioribus, ad ap'cem a basi iam (usque ad medium leviter, dein fortius) longe curvatim attenuatis, regulariter (ad latera fortius) seriatim. punctatis. punclis lineiformibus, seriis non impressis, intestiis aequalibus; itaque superficie elytrorum aequpali. In- lerstitiis alternis solum apce paulo elevatis; apice ipso satis bre- viter, sed acute trispinoso. Reliephis in angulis anticis seguien- torum abdominis perparvis, sed distinctis, plagis sublateralibus parum regularibus distinclis, impressionibus media vel lateralibus nullis. Coxis posterioribus margine apicali rotundato, in parte ex- terna (epimerali) immodice sinuato.
Speciem hanc in honorem amic! Dr. Leo Heyrovský de- nominavi.
Dlouhý, táhlý, lesklý, tenuié médové purpurový druh. Patří do skupiny Sphenopter, vyznačených neovroubenym prosternem, jez je uprostřed podelne vtisklé. Pojmenoval jsem jej k poctě svého přítele Dra L. Heyrovského.
16. Sphenoptera (Sbg. Hoplistura) tombuctana m. n. sp. Hab.: Afr. bor.: Tombuctu. Long.: 12 min. Lat.: 35 mm. Tenuis, convexa, ad anticem ac ad apicem attenuata, elongata, nitida, obscure brunneoaenea, subtus cuprea, nitida, supra glabra. Capite satis parvo, oculis magnis, sed haud prominulis, parte interoculari frontis longitudine fere 112 latiori. fronte antice pur- purascente ac aurea. Antennis nigrescentibus, articulis II. a III. subaequalibus, parvis, articulo V. longo, ilis iunctis duobus 1", longiore. Thorace antice marginato ac fortiter bisinuato, conico, in basi summum (latitudinis attingente, angulis posticis oculis. dein ad anticem fere recte (leviter sinuatim) ac oblique attenuato. angulis anticis distincte productis. Impressione media tenui levi, ante basim utrimque impressione punctiformi parva. Thorace con- vexo, impressionibus lateralibus nullis. Disco fere laevi, ac minute sparse punctato, lateribus dense ac fortiter punctatis. Scutello sim-
122
plici, transverso, cordiformi. Processu proslernali tenui, impunc- tato, margine laterali nulio, impressione media lineari profunda. Elytris basi thorace distincte latioribus, latitudine fere 212 longio- ribus, humeris satis prominentibus: a basi iam ad apicem ob- lique, fere recte atlenuatis ac tridentatis, dentibus acutis ac satis brevibus. Elytris seriatopunctatis, punctis sublinearibus, haud impressis, interstitiis planis itaque superficie tota aequali, solum interstitiis III. ac V. apice paulo elevatis, Sculptura elytro- rum tenui, haud profunda. Abdomine impressione media haud distincta, reliephis in angulis segmentorum anticis ac plagis subla- teralibus segmentorum distinctis, impressionibus lateralibus nulhs. Segmento anali extus dense albopilose marginato. Abdomine con- vexo, sparse punctato ac sparse albido, breviter piloso. Carina tho- racis laterali leviter sinuata, medium thoracis longitudinis leviter superante. Coxarum posticarum margine apicali rotundato, extus (in parte epimerali) leviter emarginato. Species haec illae neglecta Klug simillima, sed supra obscurior, thorace diverse instrucio, forma magis elongata ac tenui, sculptura abdominis subtiliore, angulis posterioribus thoracis acutioribus ac illo magis conico di- versa. Cum fypo Sph. neglectae Klug (Musaei Zool. Berolinensis) comparavi!
Druh tento tvarem se podobá druhu SpA. neglecta Klug, je hoz typ měl jsem příležitost s ním srovnati. Liší se tvarem štítu, barvou, skulpturou abdominu atd.
17. Sphenoptera (sbg. Hoplistura) Nubiae in. n. sp. Hab.: Nubia. Long.: 12 mm. Lat.: 35 mm.
Speciei praecedenti simillima itaque differens:
Supra colore laetiore, cupreo, subtus cuprea, magis nitida. Fronte inter oculos parallela (apud tombucianam ad anticem paulo divergente, ac ibi leviter subdilatata) thorace magis tenuis (in parte basali), usque ad medum longitudinis parallelo, oculis minoribus, fronte antice smaragdinea, scutello paulo latiore, elytris brevio- ribus ac minus attenuatis. sculptura abdominis subtiliore, plagis ac reliephis violascentibus, segmento basali medio tenuiter, sed distincte impresso, segmento anali apice leviter ac breviter emar- ginato, coxis posticis externe haud sinuatis, Thorace lateraliter so lum ante medium marginato (carinato).
Druh tento se velmi podobá předešlému. liší se však od něj tvarem čela, jež je v předu smaragdově zelené a jež je rovnoběžné mezi očima, tvarem štítu, aldominu a zadních kyčlí.
18. Sphenoptera (sbg. Tropeopeltis) Deltae m. n. sp. Hab.: Aegyptus. Long.: 75 mm. Lat.: 25 mm. Speciebus simulatrix Rtt., chrysostoma C. G., Tappesi Mrs. anthaxoides Rtt. ac Oertzeni Gnglb. simillima, colore supra nigro, subtus violascente. A speciebus illis, uti sequitur differens: thorace lateribus ro- tundatis (itaaue ab illa Oertzeni valde divergens). Tibiis posterio-
125
ribus O simplicibus, apice haud dilatatis (itaque ab illa simula- rice Rtt., diversa), reclis: illarum tibiarum angulis apicalibus inte- riorbus simplicibus (itaque ab illa Tappesi differens). Margine thoracis anteriore distincte marginato. (itaque ab illa anthaxoide Rtt. diversa). Striis elytrarum satis profunde impressis, thorace magis quam apud anthaxoidem Rit. rotundato. Ab illa Tappesi etam prothorace distincle breviore discrepat. Satis nitida, ante- nnis tenuibus. articulis III. ac IV. aequalibus, illa II. distincte mi- nori; articulo III. illo secundo 1"/, longiori. Thorace longitudinas bis laliore, antice late sinuato. Prosterno satis lato, marginato, in- impresso. Elytris apice acute. sed breviter trispinosis. Abdomine simplici, reliephis vel plagis nullis. Tibiis tenuibus, pedibus bre- vibus. : Druh tento patři do nesnadné skupiny Sph. chrgsostoma C. G. a zevnějškem upomíná va některé Anthazie.
19. Sphenoptera (Sbg. Tropeopeltis) punctisternum m. n. sp. Hab.: Aegyptus. Long.: 8 mm. Lat.: 28 mm.
Subdepressa, forma anthaxijormi; corpore supra nigro, sub- tus cuprecviolaceo, Speciei indicae andamanensis Waterh. (= Re- bieri Kerr. — impressa Kerr. — cambodgensis Bourg. (i. litt. ?) forma similis.
Capite lato, oculis haud proninentibus. Parte praeorali frontis purpurea. Antennarum articulis III. ac IV. aequalibus, secundo. breviore. Thorace antice marginato, leviter bisinuato, longitudine fere 17/; latiore, usque ad lertiam partem anteriorem subparallelo, dein ad anticem leviter attenuato, dense ac lateraliter subrugose punctato, impressionibus nullis, carina laterali leviter sinuata, usque, ad tertiam partem anteriorem distincta. Disco leviter con- vexo. Scutello transversali, pentagonali, apice acuminato, trans- verse carinato. Processu prosternali satis lato, lateribus solum, sed distincte marginato, medio inimpresso, fortiter ac satis sparse punctato. Elvtris sculptura uti apud chrysostoma C. G. vel Tappesi Mars., sed illis longioribus, apice magis attenuatis ac fortiter tris- pinosis. Segmento anali medio integro. Tibiis mediis ac posterio- - ribus G. arquatis. Elytris thorace distincte latioribus. Elytris ad latera mipressionibus duabus latis, violascentibus, perparum dis- tinctis.
Druh tento rovněž patří mezi anthaxoidní druhy Sphenopter, jež B. Jakovlev sloučil v podrod Tropeopeltis. Nejblíže se podobá indickému a tonkinskému druhu andamanensis Waterh.
20. Sphenoptera (Sbg. Tropeopeltis) inimica m. n. sp. Hab.: Aegyptus. Long.: 105 mm. Lat.: 3 mm.
Capite ac thorace obscure aeneis, nigrescentibus, leviter violascentibus. elytris purpureoviolaceis, nitidis, corpore subtus nigroaeneo, satis nitido. Elongata, postice attenuata, salis depressa.
Capite satis lato, oculis haud prominentibus, frontis parte in- teroculari longitudine fere 1!5 latiori. Antenuis nigrescentibus.
124
articulis lll. ac IV. aequalibus, articulo Il. minore. Articulo tertio illo secundo 1^;. longiore. Thorace margine antico subtiliter mar- ginato, fortiter bisinuato, longitudine fere 17/ latiori. latitud nem maximam paulo post medium attingente, dein ad basim subsinua- tim ac satis fortiter, ad anticem fortius ac rotundatim attenuato, angulis anticis paulo productis ac acuminatis. Disco satis deplanato, ante basim utrimque impressione parva lineari; disco sparse ac imunte, lateribus fortius ac densius punctatis. Carina laterali fere recta, solum ante basim paulo deflexa ac usque ad quartam partem anteriorem distincta. Prosterni processu satis tenui, plano. margine nullo. Elytris satis attenuatis, satis depressis ac elongatis. apice haud late, sed fortiter ac longe trispinosis: thorace distincte latio- ribus, ad apicem longe curvatim attenuatis, nitidis, microscopice haud dense punctatis, seriatopunctatis, punctis his seriarum haud profundis ac satis subtilibus, interstiiis antice fere aequalibus. illis alternis a medio longitudinis distinctuis elevatis, ante apicem im- primis illo tertio fort:us elevato. Segmento abdominali primo im- pressione media perparum distincta, haud perspicua: segmento anali cilis n'gris apice marginato, Segmentis omnibus simplicibus,
- satis dense ac minute aequaliter punctatis, plagis, elevationibus.
impressionibus vel reliephis nullis.
Species haec in vicinitatem illae: nepos Kerr.. sjoestedii Kerr.. ac adumbraía B. Jak. statuenda esse mihi videtur.
Druh tento připomíná tvarem protáhlou Anthari. Je dost sploštělý, štít, spod i hlava jsou temné, černavě bronzové, krovky fialově purpurové. Patří do skupiny Tropeopeltis s neovroubenym prosternem. Myslím, že v systému je dlužno vsunouti ji mezi nepos Kerr.. Sjoestedti Kerr. a adumbrata B. Jak.
21. Sphenopiera (Sbg. Tropeopeltis) chalcichroa sp. arenosa m. n. Sp. Hab.: Aegyptus (Kairo).
A typo thorace antice fortius b'sinuato, a basi iam ad anticem satis fortiter aftenuato, thoracis angulis anterioribus fortius pro- ductis ac corpore robustiore difert.
Rassa tato liší se od typické formy odlišnou úpravou štitu a robustnéjsím. zavalitějším tělem.
x -
Julodem Kerrimi Fairm. a me in opusculo meo ultimo (Ča- sopis Čs. spol. E. XX. pg. 7.) subspeciem Julodi onopordi attri- butam me errorem commissum confiteor. Quam enim formam subspeciem illae Lucasi E. Sd. esse una cum cl. Dom. Bedel (Bull. Soc, E. Fr. 1911. 281.) considero pluribus interdum speciminibus perspectis.
Ve své práci publikované v tomto Casopise (Casopis Cs. Spol. E. XX. pg. 7.) přiřadil jsem k rassám druhu onopordi E. i druh Kerrimi Fairm. Nyní, prostudovav větší materiál musím své tvrzení opraviti a přikloňuji se k názoru. vyjádřenému už L. Be-
*
- delem (Bull. S. E. Fr. 1911. 281.). že Kerrimi tvoří rassu druhn
Lucasi E. Sd. Jest ostatně rassám druhu onopordi L. neobyčejně podobná a liší se jen tvarem penisu a epistoma.
Časopis Čsl. Společnosti Entomologické č. 5—6. — 10. III. 1924. < 125
Entomologie na lyžích (s 2 obr.).
Dr. Jan Obenberger, entomoloe Národního Musea v Praze.
V zimě v roce 1920 byl jsem se zenon v Krkonoších na lyžích. Bylo to o Vánocích — po předcházejících mrazech nastala náhle obleva a sníh, zvláště v mižších polohách kolem Spindlerova mlýna se očividně ztrácel. Ačkoliv, hlavně ve vyšších polohách a na hrebencch, byly stále sněhu spousty, přece byla tempe- ratura celkem mírná a sníh misty vlbnul — »lepil« jak lyžaři rikävaji.
Dle dávného zvyku na každou vycházku bral jsem malou zkoumavku s k- hem a formalínem a tento zvyk se tentokráte osvědčil.
4
Ohr. 1. Chionea araneoides Dalm. (Wimmer pinx.)
j
Brzy jsem totiž shledal, že, ac uprostřed zimy (kolem Štědrého veéeral) vzdor vysoké poloze místní všude ojediněle se vyskytoval hmyz, Pro zajímavost uvádím zde pozoruhodnější druhy, jež jsem během této čtrnáctidenní exkurse zjistil. Vsecky kusy json zařaděny ve sbírkách entomologického oddělení Ná- vodního Musea.
Tak přímo u Spindierova mlýna poblíže vody mezi balvany vroubieimi labske řečiště nad údolní přehradon nalézáni byli četní komáři a četné mušky. Hejna komárů ostatně létala vždy při oblevě, třeba celý kraj kolem byl sněhem pokryt. Mezi balvany sem tam ‘dosti vzácně na sněhu se nacházel drabčík Dels-
126
phrum aigidum Br. Pri exkursi do Labského dolu (na Labskou boudu) nalezl jsem na sněhu jakobv mrtvě ležící velmi vzácný druh drabčíka Deliphrosoma prolongaiuin Rottbg, Zvířena Labského dolu výbec byla dosti četná — pod vět- vemi smrekü poskakovaly nenápadné podury a sem tam jakoby malá blecha po- skakoval podivný obyvatel sněžných plání Boreus hiemalis L. Boreus patří mezi Panorpatae (Mecontera) à je pozoruhodný svým. dimorphismem sexuelním. Se- bral jser ast čtyřicet kusu tohoto podivného, nazelenalého zvířátka. Skoky jeho jsou chabé, ast | dm. vysoké, Je-li pronásledován, vždy skáče. Po každém po- skoku delší chvilku úehybné, ztrnule odpočívá. Tato nehybnost, ztrnulost je vůbec pro vsechny tyto hmyzy v té době ast charakteristickou. Drabčíci leží mrtvě, ne- hybne a "pine se tratí mezi drobnými kousky kůry a jehličí, spadlými z lesního podrostu na sníh. Ovšem na sněhu jsou právě proto daleko zřetelnější než na holé pídě, kde »zvadlá« bronzová zeleň Borea mizí mezi vlhkou a zvadlon vegetací minulého léta.
V labském vodopádu mezi balvany ve- sele poletovalo několik Trichopter. Y plo- Stice tam nalezeny. Z brouků byli to drabčící z rodu Lestera (longelytrata Goeze a monlicola Ksw.). Kromě těchto v labském dole nalezen jeden exemplář vzácného, Omalin © podobného — druhu Voryphrum angusticocolle Steph. Na Syl- vestra 1920 podnikl jsem se ženou pésí výstup na Geiergucke. Nahoře, asi ve vý- Si 1300 m. chytla nás prudká sněhová bouře, Ačkoli vítr hnal spousty ledových vloček proti návrší, na vysokých pláních mezi Geierqucke a Luční boudou vesele poskakovalt Boreové. Na sníh. přede mnou prilét! (!) malý brouček — doma zjistil jsem v nem druhý exemplář Coryphium angusticolle Steph.
Kromě téchto na vysokých pláních nalezeny i dvě Athety (pieipennis Mannh. a marcida Er.) a dva Ocypus aeneocephulus Deg. (na vykale). Nejzajímavějším byl výskyt podivné bezkrídlé mouchy Chionea araneoides Dalm, z příbuzenstva Bibionidü, která zvolna pavoukovitými pohyby se plížila po vysokých pláních, na př. u Jindřichovy boudy » pod. Níže se nikdy nevyskytovala.
Zdá se tedy z uvedeného, že celá řada vzácných druhů hmyzu má optimum vývoje právě v měsících zimních a tím snad by se vyložila 1 ta velká vzácnost jich výskytu jindy (na př. Deliphrosoma a Coryphium). Většina zde uvedených druhů je charaktern reliktního, resp. jsou to x části boreoalpinní formy.
Pro zajímavost otiskuji zde obrázek mouchy CAronea araneoides i Borea, převzaté ze starého »Vesmira«.
2
During the winter season 1994 [ have made a two-weeks ski-exeursion in the Krkonoše mountains (Bohemia bor.). On the snow fields and by the Labe river | found some very interesting Inseeis, some of them being represented (Podurae, Culicidae ete.) in rather great nunber of speeimens, During a strong snow storm on the Geiergucke hill, in the height of 1300 m. I have found a flying () specimen of a Coryphium angusticolle Steph. Thesame species was found in the Labe valley. near the Labe falls on snow. There were found also: Jeli- _phrum algidum Er. (in number near Spindelmühle), Deliphrosoma prolongatum Rottbe. (very rare ——.in the Labe valley); Lesteva longelytrata Goeze and L. monticola Ksw., two species of Atheta (pieipennis Mnnh. and marcida Er.) and Ocypus aencocephalus Deg. There was found in number the wonderfull Boreus hiemalis L. and (on the inost elevated localities only) the whimsical Dipteron Chionea araneoides Dalın. There occured also some Trichoptera and Hemiptera. All species cited above are montan and of an ancient caracter. | suppose, that ihe most species noted here just in winter are reaching the optimum of their evolution.
127
LITERATURA.
Die Schwimmküler des Grossteichgebietes von Hirschberg in Bóhmen. Von Emil Sprenger. Lotos, sv. 70., roë. 1922, str. 238.
Autor uvádí zajímavou lokální faunu rybníkogé krajiny v okolí Doksů. Celker: zjistal zde 31 druhů Dytiscidü, 2 Gyrinidů a 9 Hydrophylidü. Poměrně malý počet druhů vykládá tím, že velké rybníky pro rozsáhlost jejich je těžko prozkoumat. Poměrně nejvíce nalezeno bylo v rašelinných příkopech na lukách. Nejzajímavějším nálezem jest Dytiscus latissimus L., který byl chycen ve velkém rybníku na vodních rostlinách. V letu chycen též Dytiseus puctulatus L. Z dal- ších zajímavé jsou hiavné následující, pro Čechy nové druhy: Haliplus imma- culatus Gerh., fluviatilis a. striatus Scharp., llybius aenescens Thom., Phy- lidrus minutus F., frontalis a quadripunclatus Hrbst. — Poslední dva druhy byly svého času uvedeny jako nové pro Čechy v Cas. Čsl. Spol. Entomologické.
Sborník entomologického oddeienn Narodniho Musea v Praxe. Redakei Dr. V. Vávry a Dr. J. Obenbergera. ©. 1—10, r. 1923. — Nákladem fondu MUDr. Otakara Nickerla.
Velkomyslný odkaz zvěčnělého mecenáše Nickerla počíná jeviti své blaho- dárné účinky i na poli entomologické literatury. Nákladem fondu jeho mohlo býti přikročeno k vydávání Sborníku ent. oddělení Národního Musea, který má slon- žiti publikacím o musejním materiálu. Šťastnou tuto myšlenku jest co nejvřeleji uvitati.
První svazek Sborníku jest jak obsahově, tak zevní úpravou velmi zdařilý. Úvodem jest článek Dr. V. Vávry »In memoriam Nickerl«. Řadu nových rodů a druhů čeledi Buprestidae popisuje Dr. Obenberger. Nadějný ruský entomolog Dr. A. A. Ogloblin popisuje 2 nové Strepsitery. První z nich, Stylops Obenber- geri, objevena byla v pražské Stromovce Dr. Obenbergerem. Sírepsiptery jsou. jak známo, biolegicky velmi zajímavým a vzácným hmyzem, proto překvapuje tento šťastný nález téměř v samé Praze. Nový druh je blízký druhu Stylops Championi Pierce a St. childreni Gray. Druhá Strepsiptera zde popsaná je nový rod Paragioxenos brachypterus z Jižní Australie. — R. Kleine zpracoval celý mu- sejní materiál Brenthidů, pocházející hlavně ze sběrů Heflerových a Mrázových. Výsledkem je popis dvou nových rodů a tří druhů. — A. Vimmer podává »Příspěvek k poznání puparií čeledi Tachinidae«. Autor založil sbírku kukel če- ského hmyzu dvojkřídlého v Národním Museu a podává zde stručné popisy pu- puparii některých Tachinid. Po úsilovném studiu zjistil autor určité charakteri- stické stálé znaky těchto puparií. — Svjatoslav J. Novickij podává popis no- vého rodu Lepidopter z čeledi Satyridae x Polynesie — Xeniconympha. — Za- jímavé příspěvky podávají dále Ct. Blattný o skupině druhů rodu Triminium Aubé, kde popisuje několik nových ras a Ing. V. Machulka »Dva noví čeští brouci«. Jest to Napochus pragensis, ve Stromovce a u Hluboké nalezený Scyd- maenid, příbuzný druhu claviger Müller & Runxe a Bythinus nigripennis v. bohemieus z Davie. -— Sbornik uzavřen jest třetí prací Dr. Obenbergera, v níž podává serii nových austrálských krasců.
Příspěvky jsou částečně v jazyku českém, jednak anglickém, francouzském a německém.
is Přejeme redakci, ahy takto šťastně započatý Sborník byl nadále úspěšně veden., Dr. Leo Heyrovský.
128
NĚKOLIK POZNAMEK O TORTRICIDECH PODBRDSKA (LED.).
Dr. Josef Maliéky.
Clanek muj sleduje v prvé řadě účel povzbuditi obzvláště mladší lepidopterology, jichž oko je bystré a ruka klidná, aby větší měrou nežli pohříchu se děje, věnovali svůj volný čas studiu mikrolepidopter, které. jak se zdá, jest u nás v úpadku, zejména u porovnání s minulým stoletím, ve které rodina Nickerlova, Jan Pokorný a celá řada jiných pečlivě se starali © probádání naší vlasti též v tomto směru.
Považuji za zbytečné, abych ukazovat na nádheru barev a tvarů drobných motýlů, na jich zajímavou biologii, mimořádný sklon ku tvoření odrůd, vše to jest všeobecně známo a stačí věno- vati volnou chvíli prohlédnutí sbírek Nieckerlovy a Pokorného v našem národním museu k úplnému potvrzení těchto skuteč- ností. Zvláště sb rka Nickerlova toto pečlivé dílo dvou pokolení v téže rodině - - poskytuje přímo klasický příklad sbírky mikro- lepidopter, hlavně pokud jde o praeparování.
Jest palčivou otázkou pro zájemníky, má-li tato sbírka býti zachována úplně nezměněna jako historický doklad prvých za- čátků studia mikrolepidopter v Čechách aneb má-li býti rozmno- žována, doplňována či dokonce vsunuta v jakousi celkovou sbírku musejní. Po mém názoru nutno rozhodnutí toto učiniti po nej- bedlivějším uvážení všech hledisek s náležitým zřetelem k usta- novením a duchu poslední vůle štědrého dárce. On sám úzkost- livé zachovával způsob původního uspořádání sbírek z doby otcovy, veden patrně úctou a láskou k němu, což vidno z toho, že nepřizpůsobil pojmenování rodů a druhů svým spiskům, hlavně mimo jiné roku 1906 vydanému soupisu: »Die Wickler Boh- mens«. Nechtěje odbočovati příliš daleko, vracím se ještě k dal- šímu důvodu, který nabádá ke sbírání drobností a důvodem tím je větší pravděpodobnost, že se podaří zjistiti nové druhy pro naši českou faunu. Jsou v naší vlasti rozhodně kraje, ve kterých mi- krolepidoptera s náležitou houževnatostí sbírána nebyla a zájem 0 získání úplného přehledu druhů v naší republice. žijících dojista vzrostl tím, že jsme se stali samostatným státem.
K tomu druží se ještě okolnost další, že u drobných motýlů ještě více nežli u čeledí větších shledáváme se se zkušeností, že leckterý druh objeví se některého léta na určitém místě velice hojně a pak řadu let není po něm vůbec stopy.
Po tomto poněkud dlouhém úvodu přicházím k druhému vlastnímu cíli svého článku. Podbrdsko tvoří jakési rozhraní mezi střední a západní částí Čech a má ve valné části podnebí dosti drsné. Tim Izes vysvétliti, Ze Tortricidi, jichž rozšíření sahá značně na sever a do vyšších horských poloh jsou zde poměrně četněji zasteupeni, nežli čeledi Pylidae a Pterophoridae, Velikou sku-
^
129
pinu molü nechávám při tomto srovnání stranou, nemaje o tom dosud dostatečného úsudku.
Z počtu 290 českých druhů, které Nickerl ve svém seznámu z roku 1906 uvádí, chytil jsem během právě minulých osmi let v &rsus okolí Hořovice dosud 124 druhů, tedy nepříliš značný počet a je naprosto jisto, že podstatná část druhů dosud ušla mé pozomosti. Mezi druhy mnou ulovenými jsou některé, které, po- kud jsem mohl sledovati, náleží spíše fauně středních hor a další. které, jak lze usuzovati z poznámek seznamu Nickerlova, ve středních Čechách nejsou hojné. Uvádím z nich tyto druhy: *
Acalla emargana F. var. caudana V objevuje se v Podbrdsku právě uprostřed záři.
A. abietana Hb. ab. lutiplaga Rbl. dosud jediný kus.
A. literana var. tricolorana Hw. jedinec chycen 8. března 1916.
Capua reticulana Hb. jediný kus.
Cacoecia piceana L. dosti rozšířená.
C. decretana Tr. vzácná.
C. crataegana Hb. v Hořovicích na elektrickém světle dosud jediný kus.
C. histrionana roel. některá léta hojná.
C. semialbana Gn. místy velmi hojná.
Tortrix Jorscaleana V. v okolí Hořovic hojný.
Tortrix jorsterana V. místy hojný.
Phalonia badiana Hb. jediný kus; vzácná.
Euxanthis zoegana 1. velmi hejná na elektrickém světle.
Evetria pinivorana Z.
Argyropioce semifasciana Hw. dosud jediný kus.
A. capreana Hb. některý rok hojná. sororculana Zett. pouze ojediněle. sauciana Hb. roku 1917 hojná v borůvčí. . gentiana Hb. na elektrickém svétle. A. schultziana F. velice hojná na Třenické hoře v poloze úplně suché na vřesovišti.
A. hercyniana Tr. hojná.
A. antiguana Hb. hojná na elektrickém světle.
Cymolomia hartigiana Rtzb. hojná některá léta.
Eipnotia rubiginosana H. S. roku 1917 hojná.
Gypsonoma incarnana Hw. vzácná.
G. ramella L.
l'metocera ocellana var. lariciana Hein. občas hojná na mo- dřínech.
Asthenia pygmaeana Hb. hojná.
Epiblema scopoliana Hw. (== hochenwtrthiana Tr.) hojná na elektrickém světle. Mezi E. scepolianu Hw. a E. cana Hw. jsou tak nepatrné rozdíly a množství přechodů, že je to asi jediný druh.
= >
130
E. bilunana Hw., dosud jediný kus.
E. luctuosana Dup. (= cirsiana Z.)
E. brunnichiana Froel. roku 1917 velice hojná na podbělu.
E. foenella L. na elektrickém světle.
E. ophtalmicana Hb. hojná a značně proměnlivá ve zbarvení a velikosti.
E. hepatariana H. S.
Lipoptycha incursana H. S. koncem srpna 1923 hojná ko- lem hlohového plotu.
Laspeyresia zebeana Rizb. místy velice hojná.
L. cosmophorana Tr.
L. corollana Hb. vzácná.
Přihlíží-li se k dosavadním publikacím o fauně Čech, zvláště k seznamu! Nickerlovu z r. 1906, jsou pro Čechy nové tyto druhy:
1. Acalla abictana ab. lutiplaga Rbl.
2. Tmetocera ocellana var. lariciana Hein. Ze tato schází ve sbírkách Nickerlově a Pokorného, je mně s podivem. Ve zdejším . okolí je některá léta velice hojná a liší se nápadně od Tm. ocel- lana F. zbarvením i způsobem letu. Housenka žije zde výlučně na modřínu.
3. Epibiema hepatariana H. S. některého roku místy hojná.
Dále nejsou v Nickerlově seznamu: »Die Wickler Böhmens: uvedeny následující druhy, ačkoliv v jeho sbírce jsou zastoupeny, aniž ovšem dá se původ dotyčných bezpečně zjistiti:
4. Cacoecia semialbana Gn., kterou jsem dosud chytal na je- diném místě poblíže Hořovic, avšak velice hojně.
5. Argyroploce capreana Hb., která mnou byla ulovena po- blíže železniční stanice Zbirožské ma kmenech osik.
Argyropioce capreana Hein., kterou Nickerl uvádí jako synon. corticana Hb., jest jiným druhem.
6. Acaila literana var. tricolorana Hsw. Tuto hezkou odrudu jsem ulovil v polesí Dražovce u Hořovic 8. března 1916. V se- znamu Nickerlově není uvedena; ve sbírce jeho jsou sice některé kusy označeny tímto názvem, ale není jisto, pocházejí-li z Čech. a mám dále odůvodněné pochybnosti o totožnosti jich se jmeno- vanou aberrací tricolorana, která dle základního popisu má míti typickou kresbu vlastního druhu literana a ne odrudy squamana.
Konečně chytil jsem dva kusy Argyroploce textana H. G. a to v městském lese v nejbližším okolí Hořovic. O tomto druhu uvádí Nickerl. že dle udání Lederera patří české fauně, sám však dokladu o tom nezískal. Ve sbírce Nickerlově jest ediný exemplář s nalezištěm Heiligenblut v Alpách.
Tahy babočky bodlákové.
Dodatkem k své zprávě o hromadném tahu babočky bodlákové, uveřejněné ve 4. čísle tohoto časopisu sdělují došlé mne dodatečné zprávy. Dne 31. května 1923 pozorován byl od půl 2. do pul 4, odpol. silný hromadný tah baboček těchto i v Hrušovanech nad Jevišovkou (Grussbach) na Moravě. Babočky v počtu Jistě 100.000 kusů let?ly zmateně, nezachovávajíce určitý tvar, rychlostí rychle jedou- cího vozu směrem od jihozápadu k severovýchodu. Exempláře byly vesměs otře- pané. Jeden proud baboček letěl od nádraží k »hoji« a druhý přes Hrušovany k »pastvinám“, tedy tento proud směrem od jihu k severu. Jak mné pan vrch. poštmistr Karel Rabe z Hrusovan sdělil, byly ulice a okna odpočívajícími ba- bočkami přímo pokryta.
Pan prof. v. v. V. Zoufal v Prostějově sděluje mi, že 28. IV. 1929 pozoroval v Mostaru rovněž podobný hromadný tah babočky bodlákové, jenže směrem ze severozápadu k jihozápadu. 29. IV. 23 opakoval se tento tah. 30. TV. bylo jen sem tam možno pozorovati motýla tohoto druhu.
V měsíci červnu a červenci bylo v okolí Znojma na několika sousedících slunných lesních pasekách za Hradištěm pozorovati větší množství značně otře- paných baboček — z nichž několik exemplářů jsem chytil — které zde z tahu tohoto zůstaly. Mezi nimi bylo více abnormálně malých exemplářů.
Ač rozeslal jsem více časopisům dotazníky se žádostí o bezplatné uveřejnění, nevyhověla bohužel většina z nich z nepochopení pro věc mé žádosti, takže ne- podařilo se mi zjistiti vznik a konec tohoto v takové síle a délce snad ještě se nevyskytnuvšího tahu baboček těchto.
Člen Prirodovédeckého na Moravě klubu na Moravé pau řed. v. v. V. Capek v Oslavanech sděluje mi, že dne 31. V. (horko, slunečno) asi od půl jedné do 3 hod. odpolední byl jím + Oslavanech na více místech pozorován neobyčejný tah baboëky bodlákové stnérem asi severním. Táhly vysoko a přímo, ve velkém počtu. :
Em. Blattný ml.
31. V. přeletělo u Dobrovice (dle zprávy p. Inž. Knora) hejno čítající sta- tisíce kusů babočky bodlákové (olétené samičky plné vajíček) od severu k jihu od rána mezi 8. hod, až do 5 hod. odpoledne asi v šíři 200 m. Rmbk.
Zajímavé nálezy drabčíků Col.)
OMALIUM SEPTENTRIONIS Thoms. Sbíráno mnou v údolí libřickém u Davle ve společnosti BORBOROPORA KRAATZI Fuss a ATHETA (Alaobia) SCAPULARIS Sahlbg. v květnu na nalíčených kůžích a drobných zdechlinách. Borboropora žije též na zaschlých lidských výkalech nejen u Davle, ale i u Košíř. kde ji našel p. Mulač.
EUDECTUS KULCYNSKIT Rybinski byl nalezen Kuéynskim (dle zprávy Věstníku krakow. Akademie 1902, 4.) koncem srpná v Tatrách na Rysech v mechu a lišejnících ve 3 exemplářích, Od:té doby se nepodařilo nikomu znovu tento druh nalézti. Patrně žije jinak a byl sbírán asi v mechu na javorech.
LAMPRINUS ERYTHROPTERUS Panx. Pfezimuje asi jako imago, loni jsem našel v jizerském náplavu u Káraného jednu samičku 4. února.
OXYPODA NIGROCINCTA Rey a DASYGLOSSA PROSPERA Fr. žije po: dobně jako Ilyobates v úplně mokrém a černém hnijícím listí napadalém do bahnisk. Loni jsem našel koncem května blize tůně. u Neratovie větší počet jedinců. Dr. Rambousek.
1232
ZPRAVY SPOLKOVE.
Jednatelská xpráva xa r. 1923.
Poslední valná hromada konána byla dne 23. I. 1925 v restauraci »u Cho- censkych« v Růžové ulici. Zvoleni byli do výboru pánové: předsedou insp. Vim- mer, místopředsedou Dr. Pečírka, jednatelem Dr. Heyrovský, pokladníkem úč. řed. Graf, zapiscvatelé Dr. Rambousek a Dr. Obenberger, knihovníky Ing. Jedlička a Dr. Samal, kustody Dr. Komárek a Sticha. Členem výboru bez funkce vreh. mag. r. Pokorny. Kontrolní komise: Lemarie, Ing. Straub, vrch. r. Vopršal. Re- dakční komise: redaktorem insp. Vimmer, spoluredaktory Dr. Lokay, Kheil, Dr. Komárek, Dr. Rambousek:
Občasných schůzí konáno 10, a to vesměs v zoologickém ústavě na Karlově, Seznam přednášek jest uveden zvlášť. Navštěvovány byly celkem četně členstvem i hosty. Přednášky na nich konané byly založeny vesměs na původních studiích a výzkumech.
-V uplynulém roce čítala společnost členů čestných 8, zakládajících 7, činných 170, z toho 132 ústředí a 98 odboru v Brně, celkem tedy 185. Pro ne- placení příspěvků skrtnuto 27 členů, vystouplo nebo zemřelo 7 členů. Členský příspěvek ponechán nezměněný následkem vysoké režie spojené s vydáváním časopisu a liknavého placení příspěvků členy.
Společnost zaznamenává i letos bolestné ztráty z řad členstva, a to obzvlášť „kruté. Učenec světového jména, příznivec a čestný člen náš p. profesor Dr. Alois Mrázek zemřel Dne 26. listopadu cpustil nás náhle tento nezištný a obětavý dlouholetý člen, kterému vděčí společnost, že v kritické době přičinil se o její trvalý bezpečný útulek poskytnutím místností i zařízení v zoologickém ústavě. Česká věda zoologická, které přispěl dlouhou řadou vědeckých pojednání, ztrácí v něm neúnavného vynikajícího pracovníka. Památka jeho uctěna byla na občasné schůzi dne 11. prosince, na níž o významu, práci a zásluhách zvěčnělého promlu- vili pp. insp. Vimmer a Dr. homárek. Rodině i fakultě přírodovědecké zaslány soustrastné projevy. Pohřbu zúčastnilo se množství členů, též z odboru brněn- ského. Společnost bude vždycky vděčně vzpomínati světlé památky jeho!
Další ztrátu utrpěla Společnost úmrtím ředitele N. M. Kheila, vynikajícího odborníka, dlouholetého člena činného a člena redakce časopisu. Tento šlechetný lidumil, znamenitý znalec řádu Lepidopter a Orthopter, dotrpěl po krátké nemoci dne 1. listopadu. Nesmrtelných zásluh získal si odkazem veškerých svých jedineë- ných sbírek Národnímu museu v Praze, Smuteční řeč nad hrobem pronesl p. Dr. Obenberger.
Třetí ztráta stihla nás úmrtím tichého a skromného pracovníka Jana Strofa, preparátora Národního musea v Praze. Byl pro svoji milou povahu všeobecně ctép a vážen. Rovněž jeho pohřbu zúčastnila se deputace Společnosti, vedená panem předsedou.
"Dík subvencím mohl býti letos vydán časopis o šesti číslech ve třech svaz- cích ročníku 1923. Vydávání časopisu vyžaduje téměř veškerého jmění Společ- nosti a je ztěžováno liknavým placením příspěvků členstvem. Časopis je čile vy- měňován se zahraničními časopisy. Seznam takto získaných časopisu je uveden zvláště.
Příručky byly vydány dvě, a to Dr. Melichara »Rod Rhytirrhinus a příbuzné rody« a MUC. Draslicha »Mšice republiky Ceskoslovenské«. Počet jejich stoupl na 13. Některé příručky jsou rozebrány. Chystá se druhé rozšířené vydání pří- ručky č. 1.: »Jak hledáme, usmreujeme a pro sbírky upravujeme hmyz«.
Sbírky Společnosti byly rozmnoženy neobyčejně cennou sbírkou Hyme- popter pana Augustina Kubese, člena řádu kapucínů v Opoéné. Sbírka tato jest ceny jedinečné. Uložena je v 70 škatulích. Z největší části je určena, zbytek obsahuje materiál neurčený. Deputace výboru s p. předsedou v čele dojela dne 7. říjra do Opočna, projevila díky jménem Společnosti a prevezla celou sbírku is cennou, současně darovanou literaturou do zoologického ústavu. Šlechetnému dárei bylo ještě písemně za velkomyslný dar podékovano, Ya
Sbírku Klapálkovu udržuje a vědecky dále zpracovává p. Dr. Samal, začež mu Společnost vzdává srdečné díky.
Knihovna je uspořádána a. vzrůstá stále výměnou časopisů, koupí i dary. Vazbu knih opětně ochotně a nezištně prováděli pp. Ing. Jedlička a Lemarie. začež se jim vyslovuje srdečný dík. Podrobnější zprávy © knihovně, sbírkách a příručkách podají jednotliví funkcionáři.
K přátelským schůzkám scházívali se členové po celý rok v restauraci u Chocenských« v Růžové ul. č. 5 v Praze-IL, a to v úterý a v sobotu od 5148. hod. več. Schůzky tyto, zejména sobotní, byly velmi četně navštěvovány, a to i o prázdninách. I letos navštívilo schůzky tyto mnoho členů přespolních, a to i z Moravy a Slovenska. Zejména to byli pánové: vrch. oficiál Albrecht, prof. Baťa, fin. rada Částek, řed. Fuksa, řed. Kyselý s chotí, Dr. Maličký, Ing. Matze- nauer, odb. uč. Mužík, pošt. rada Roland, Ing. Rozsypal, prof. Sule, řed. Štěpán. a fed, Vlach s chotí. Přespolní členy vřele na tyto schůzky zveme. V. těchto schůzkách vyvíjel se srdečný styk členů, děla se výměna materiálu, demonstrován hmvz, různé pomůcky sběratelské, umlouvány exkurse a cesty a odborníky určo- ván ochotně hmyz.
Pp. fed. Vávrovi a Dr. Obenbergerovi vzdáváme srdečný dík za laskavé umožnění návštěvy sbírek entomologických v Nár. museu členstvu ve čtvrtek od- poledne.
Společnost podnikla dne 29. června společnou exkursi za přítomnosti 10 élenü a hostů do Nebušic k prohlídce plemenné stanice matek včelích. Ředitel této p. farář Ivan Kitzberger neobyčejně ochotně seznámil účastníky s moderním chovem včelích matek a ukázal svá zvláštní zařízení i museum včelařské.
Při slavnostním otevření výzkumného ústavu čsl. průmyslu cukrovarnického zastupoval dne 22. IX. Společnost místopředseda Dr. Pečírka,
Min. školství a n. o. žádalo výnosem z 26. X. 25 č. 52990-V-25 o sdělení, které přírodní objekty a lokality vědeckého významu měly by býti chráněny. K návrhu Dr. Obenbergera v tomto směru bylo ministerstvem školství v dohodě s min. zemědělství výnosem ze dne 30. X. 23 č. 128346/V stanoveno, že »dou- brava« u Celakovie bude vzhledem k zachování svérázné fauny a flory zachována a chráněna. Obdobný návrh učinil Dr. Rambousek stran zachování fauny myrme- kofilních druhů Coleopter na Homoli u Vraného n. Vlt. a Chlumíku u Skochovic. O prohlášení Eezdězu za totální rescrvacı stran chránění tesaříka alpského byla učiněna zmínka již v č. 1.3. str. 76. roén. 1929 našeho časopisu.
Publikace Společnosti byly vystaveny na středoškolské výstavé v Praze v srpnu konané v exposici člena p. Kudličky.
Na vybídnutí ministerstva zemědělství bylo zasláno mezinárodnímu země- dělskému ústavu v Římě 5 příruček rázu fytopathologickeho, při čemž Společnost, požádala. ministerstvo, aby navzájem bvla sprostredkoväna výměna publikací.
Knihovně. plzeňského městského musea. byly. darovány veškeré. ročníky časopisy a příručky.
Společnost podala opětně jako léta minulá mnoho odborných dobrozdání, a to buď jednotlivcům neb na úřední vyzvání a je ocholna nadále tak činiti, Členstvo zabývalo se v uplynulém roce pilným sbíráním, určováním a vědeckým zpracováním hmyzího materiálu, četní členové pak krom v časopise uveřejňují své práce v tuzemských i zahraničních odborných časopisech i dílech. Někteří mocí svého úřadu neb jako odborníci pracují pilně v oboru entomologie praktické, Zvláštní pozornost věnuje se sküdeüm polním a lesním,
Nehledě k výzkumu okolí pražského, podnikli členové letos opětně nákladné exkurse do vzdálenějších krajin naší republiky, nýbrž i do ciziny. Zejména sbí- rali pp.: Ing. Hanuš na Siclii a v Bulharsku. Dr, Jureček a Dr. Purkyně ve Vallombrose v Italii, Kheil ve Francii, Ing. Machulka v Chorvatsku, Dr. Pe- čírka v Ortleských Alpách, řed. Štěrba v Pyrencích, Dr. Knirsch a Dr, Rambou- sek v Srbsku a Bulharsku, Ing. Weiser v Argentině, Rada členů, zejména od- boru moravského, podnikla opětně cesty na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Krom toho pilně byli éinni členové na Slovensku trvale sídlící, a to hlavně pp.: Albrecht v Levici, Fritsch a Roland v Bratislavě, Fuksa v Píšťanech, Macourek v Žilině, Roubal v Báňské Bystřici, Růžička ve Zlatých Moraveiéh a Trávník v Bratislavě, :
134
Též v Moravském odboru se spolkový život a vědecký ruch utěšeně vy- vijel. Zprávy výboru odboru podány jsou samostatně. |
Ministerstvo zemědělství povolilo Společnosti pro r. 1925 výnosem z 19/2 1923 č. 10086/11-23 2000 Kč, min. školství výnosem z 27/3 1923 č. 1599-IV-23 8000 Kč. U obou ministerstev poděkováno bylo ústně i Pet
Žádosti © podpory podány byly u úřadů a ústavů, Společnost trvale podpo- rujících. Seznam dárců, af ústavů nebo jednotlivců, je uveden ve zprávě pokladní. Krom darů peněžních vytknouti jest zejména darování bezvadných kusů Lepi- dopter panem stav. r, Srdínkem, které ve prospěch Společnosti byly mezi člen- stvem prodány.
Národní Listy a Nar. Politika otiskovaly opětně ochotně oznámení schůzí zdarma, začež vzdává Společnost redakcím srdečný dík,
Všem příznivcům, kteří jakýmkoliv peněžitým příspěvkem, radou anebo po- mocí Společnost podporovali, děkujeme co nejsrdečněji.
Počet členů se utěšeně vzmáhá, a to hlavně v řadách dorostu. Časopis 1 pří- ručky rozeslány byly za účelem propagace redakcím časopisů pražských i ven- kovských.
V tomto roce 1924 oslaví Společnost první své jubileum 20letého trvání svého a konají se již přípravy k důstojné oslavě jeho, k čemuž již úřady při- slíbily finanční zajištění, Tak ministerstvo školství a nár. osvěty povolilo a vy- platilo již na vydání pamětního sborníku 5000 Kč. Tím vstupujeme do nového období à prosíme všechny členy a příznivce naše, aby se prací nebo vlivem při- činili o to, aby naše milá Společnost pokračovala ve svém zdárném vývoji a utě- šeně prospívala.
Dr. Leo Heyrovský, Insp. A. Vimmer, jednatel. předseda.
Zápis o valné hromadě Mor.-slexského odboru Ceskosl. společnosly entomologické, konané die S. ledna 1924 ve »Čtenářském spolku« v Bes. domě v Brně.
Předseda v. s. r. MUDr. Ant. Fleischer zahajuje schůzi o 20. hod. za účasti 14 členů a 2 hostů. Úvodem vzpomíná právě zesnulého prirodopisce univ. prol. F. Počty, jehož památce vzdávají přítomní povstáním poctu. Přistupuje se k pro- gramu valné hromady.
1. Přečten zápis minulé řádné valné hromady, jenž byl schválen.
2. Jednatel dr. Soudek podává následující zprávu:
Činnost odboru byla velmi intensivní, Těžišlé práce leželo arci v činnosti jednotlivých členů, kteří pilně sbírali, konali exkurse i delší výzkumné cesty. Učiněny byly velmi dobré objevy, o nichž zprávy byly nebo budou publikovány. Týdenní schuze byly navštěvovány velmi pilně; demonstroval se tu materiál, před- náselo a debatovalo. Jmenovitě sluší poděkovati p. předsedovi v. x. r. dru Ant. Fleischerovi, jenž neúnavně pomáhal mladším členům, určuje jim ochotně ma- terial, a p. univ. dor. dru K. Absolonovi, jenž přinášel hojně vzácného musejního materiálu hmyzu, hlavně exotického, o němž. poutavě vždy přednášel.
Dne 27. listopadu 1925 těžce dolehla na veškeré cienstvo smutná zvěst o úmrtí z nejzaslouzilejsich entomologů unie. prol. dra Al. Mrázka. Mor.-slezsky odbor uctil jeho památku, ziéastniv se svým zástupcem jeho pohřbu a uspořá- dav spolu s Klubem přírodovědeckým přednášku o jeho Xirolé a práci, kterou proslovil unir. prof. dr. J. Zavřel.
Na týdenních schůzích přednášeli:
19. ledna 1925 v. z. r. MUDr. Ant. Fleischer: Z pamětí entomologa sa 60 let práce.:
6. února 1923 doc, dr, K. Absolon: +0 gigantických a monstrosních for-
g
mach hmyxu.< S demonstr.
6. března 1923 doc. dr. K. Absolon: »Mimikry a ochranná zbarvení hmyxu.« 8 demonstr.
9. října 1925 posl. J. V. Stejskal: »Z Korfu do Athen. S promítáním dia- positivů.
4. prosince 1923 doc. dr. À Absolon: »O bexkřídlých. Ortnopterách.< S de- monstracemi.
18. prosince 1923 doc. dr. K. Absolon: .O medových mravencich rodu Myrmecocystus.« S demonstr.
3. Zpráva pokladní: Pokladník pan K. Maxura cte zprávu pokladní. Příjmů v letošním správním roce nebylo. Zbytek z loňska činí Kč ——, vvdání v letošním správním roce. činí Kč 86:—. Zůstávé tedy pro rok příští Kč 87—.
4. Přikročeno k volbám. Ředitel J. Němec navrhuje, aby zvolen byl akkla- mací starý výbor. Volba jednomyslně provedena a jsou tedy zvolem pro rok příští: Předsedou MUDr. Antonin Fleischer, vrchní záravotní rada v Brně. Místo- předsedou MUDr. Karel Šulce, Y. prof. vys. školy zvěrolékařské. Pokladníkem K. Maxura, továrník v Brně. Jednatelem Dr. Š. Soudek, asistent vys. školy zeměděl- ské. — Členy výboru: Ph. Dr. Jan Zavřel, prof. Mas. univ. J. V. Stejskal, posl. Nár. shromáždění. Doc. Dr. E. Raudys, ředitel výzk. stanice. — Ndhradniky: J. Němec, ředitel vyšší dívčí školy. MUDr. J. Fleischer, odborný lékař v Brně.
5. V r. 1923 vzdal se členství Čs. Sp. Ent. pan Ant. Smažinka v Němčicích. Novým členem stal se p. Bohumil Kouřil. studující v Prostějově, Šafaříkova 41.
Zpráva kustodova.
I. Sbírka Klapálkova.
Sbírka tato nachází se v úplném pořádku. Systematická sbírka Plecopter během tohoto roku neměla jediného chybného kusu, který by se musel vyřaditi. Totéž možno říci o systematické sbírce českých Trichopter, jakož 1 o zásobním ma- teriälu. Z cizích sbírek, jež jsou u nás deponovány, jsou zabaleny a k odeslání připraveny sbírky ruské a německé. Budou odeslány ihned, jakmile budou zabez- pečeny a bude dohodnuto o spolehlivou dopravu. — Lahvičkový materiál se pro- hlíží; starý, zničený dle rozhodnutí výboru se odstraňuje, dosud zachovalý se chystá k systematickému zpracování. — Z pozůstalosti T prof. Klapálka publi- kována v Bruxellu prvá část druhého dilu o světových Plecopterách. )
Il. Sbuka P. Kubese.
Odkazem a pfípisem byla Spoleénosti darována celá sbírka Hymenopter, která byla na podzim z Opočna převezena, takže nyní celá sbírka, čítající na 70 krabic, nachází se v Praze v laboratoři Společnosti. Několik málo vadných kusů, zachycených plísní, bylo isolováno. Jinak celá sbírka nachází se v úplném pořádku. Dr. Jar. Sámal.
Zpráva o prodeji a výměně. publikaci.
Roku letošního rozšířen byl sklad publikací o dvě nové příručky, a to: MUC. Ludvík Drastich: »Mšice republ. československé« a Dr. L. Melichar: »Klíče pro určování hmyzu« (Rod Rhytirhinus), jež byly dány do prodeje po Kč 5'—.
Publikace na skladě jsoucí prodávány byly dosti čile, zvlášť »Kůrovců« se na inserei v Českosl. lese prodal větší počet. Největší poptávka ovšem byla po č. L »Jak pro sbírky upravujeme hn:yz«. Bohužel je příručka rozebrána a do- poručovalo by se znovu ji vydati.
Také část zděděného nákladu Fabre: »Ze života hmyzu«, II. díl, byla pro- dána. Členům jest tento díl k disposici za 5 Kč. Prodej starších ročníků Časo- pisu na členy musel býti zastaven, neboť poptávka cizozemských společností, jež nabízejí výměnou často drahocenné publikace vlastní, neobyčejně stoupla a počet společností, s nimiž vyměňujeme, co rok se zvětšuje.
Nové společnosti neb vědecké ústavy, s nimiž jsme pocah vymenovati, jsou:
1. Polskie piszmo entomologičné. Lwow 1922— 1922.
2. Trudy balgarskoto prirodozpytatelno druzestvo. Sofia 1915, 22.
3. Ezegodnik zoologé muzea rossij. akademii nauk. Petrograd. XXI--XXIT.
4, lzvéstia otdéla prikladnoi entomologii. Petrograd. Vol. L— IH.
5. Raboty okskoi biolog. stancii v Muromé, Tom. IT. 1, 2.
)
6. Bulleten všerossijskoich entomol.-fytopatolog. sjezdov. Petrograd. Litei- nii. 39. Komn. 59.
7. Arbeiten des Naturforschenden Verreines zu Riga. Heft XV. 1923.
S. Memoriea socied. scient. Antonio Alzate. Mexico.
J. Boletin da sociedade entom, do Brasil. 1922—23. Rio de Janeiro.
10. West Wirginia University Agr. Exper. Station. Morgantown 1918.
v Faune entomol. armorieaine, stat. entom. de 1, universit. Renne I, III.
Sborník entom. odděl. národ. musea v Praze. 1/1—10.
Zájem o náš časopis v cizině zřejmě stoupá a má speciálně ve světě anglo- saském a slovanském nejlepší jméno pro svou vědeckou úroveň a všestranný obsah. V posledním roce konečně vrátili se k nám společnosti francouzské, s ni- miž jsme před vojnou byli v přátelském vědeckém spojení.
Prosil bych, kdyby bylo pamatováno na pořízení katalogu společností a časopisů, s nimiž vyměňujeme.
Co se týče finanční stránky administrace publikací, činil výtěžek z prodeje knih 1375 Kč, kdežto vydání činilo 932 Kč. Bylo by tudíž dobře, kdyby bylo pracováno 8 trochou reklamy.
Na skladě jest:
Příručky: č. 1. 10 kusů, č. 2. 258 kusů, č. 3. 1320 kusů, č. 4. 14 kusů, č. 9. 15 kusů, č. 6. 255 kusů. č. 5. 303 kusů, č. 8. 161 kusů, č. 9. 365 kusů, č: 10: 662 kusy, č. 11. 838 kusů, č. 12. 382 kusy a č. 13. 590 kusů. — Časopisu: roč. 1904 kompletní 143 kusy, roč, 1905 kompl. 196 kusů, roč. 1906 č. 1., 2., 3. 216 kusů, č. 4. 26 kusů, roč. 1907 kompl. 192 kusy, roč. 1908 kompl. 180 kusů, roč. 1909 kompl. 142 kusy, roč. 1910 kompl. 180 kusů, roč. 1911 kompl. 79 kusů, roč. 1912 kompl. 172 kusů, roč. 1913 kompl. 105 kusů, roč. 1914 kompl. 235 kusů, roč. 1915 kompl. 296 kusů, roč. 1916 kompl. 231 kusů, roč. 1917 kompl. 217 kusů, roč. 1918 kompl. 195 kusy, roč. 1919 kompl. 88 kusů. roč. 1920 kom- pletních 129 kusů.
Mezinárodní výměna.
Zasílání poštou. Anglie. British Museum. (Natural History.) London. Imperial Bureau of Entomology. London, Kensington, Queen's Gate 87. Bulharsko. Direction des Institutions et Bibliotheque Scientifiques de Sa M. le Roi des Bulgares. Sophia. Direetion de Musée Royal. Sophia. Société des naturalistes de Bulgarie. Dánsko. Universitetes Zoologisches Museum. Krystaleade. Kjóbenhaven. Entomologisk forening. (Magister Spärk) Kjôbenhaven-Krystalgade. Danmark. Estonsko. Naturforschender Verein zu Riga. Riga. Finsko. Finska Vetenskaps Societeten. Helsiugfors. Societas pro Fauna et Flora Fenica. Helsingfors. Societas entomologica Helsingforsiensis. Helsingfors. Skillnadsgasse, Finland. Hollandsko. De neederlandsche entomolog. Vereiniging. Amsterodam. Plantage Mid- delaan 15. Department of Agriculture. Buitenzorg. Java. Maďarsko. Gesellschaft für Naturwissenschaft. (Kir. Magvar Természettudomány- Tárzulat.) Budapest.
137
Hungarion National Museum (Magyar Nemzeti Museum). Budapest. Ungarische Akademié der Wissenschaften (Magvar Tudományos Akademia). Budapest. Německo. Preussische Akademie der Wissenschaften. Berlin. Zoologisches Museum. Bertin. N. 4. Invalidenstrasse 45. Verein für Naturwissenschaiten, Braunschweig. Naturwissenschaftlicher eae Bremen. Verein fiir Naturkunde. Cassei. Biologische Anstalt fiir Landwirtschaft. Dahlem. Naturforschende Gesellschaft. Danzig, Naturforschende Gesellschaft. Minden, Naturwissenschaftliche Gesellschaft »Isise. Bautzen. Naturwissensehaftliche Verein. Frankfurt am Oder. Senchenbergische Naturforschende Gesellschaft. Frankfurt am Main. Naturwissenschaftliche Verein für Neuvorpommern und Růgen. Greifswald. Leopoldisehe Carolinische Akademie der Naturforscher, Halle. \ Naturwissenschaftliche Verein. Hambure. Naturhistorische Gesellschaft. Provinzial Museum. Hannover. Naturwissenschaftl. Verein. Kiel, Naturlorschende Gesellschaft. Leipzig. Paverische Akademie der Wissenschaften. München. Neuhauserstrasse. Naturwissenschaftl. Verein. Osnabrück. Gesellschaft der Naturfreunde. Stutteart. Nassauischer Verein für Naturkunde. Wiesbaden. Verein für Schlesische Insektenknnde. Breslau. Gesellschalt Naturforschende Freunde, Berlin-Zool. Institut. Invaliden- strasse 43. N. 4. Entom, Gesselschaft. Berlin. Neue Proinenade S Naturwissensch. Verein. Schleswick-Holstein, Kiel. Entomoloe. Museum d. K. Wilhelm Gesellschaft. Berlin-Dahlem. Gossler- strasse, Portugaly. Sociedade de Sciencas Naturaes, Eisabon, Rumunsko. Siebenbiirgisehe Naturforschende Gesellschaft . Sibin. (Hermannstadt), Société des sciences de Cluj. Kluž. Directinuei Institutuluj de Speologie. Casida Postalá No, 158 Cluj. Rou- manie. Rusko. Petrogradskaja oblastnaja stancia zascity rastenie ot vraditelej. Petrograd. Litejny prosp. 51-39, Société entomologigue Russe. l'eirograd-Litejny prospekt. 39. Chambre. 53. Zoologické Museum Ruské akademie nauk. Petrohrad. Biologická stanice Wolga. Saratov-Capamob Dr. Ar. Behning. Stauropol-kavkazský selsko- chazajstvený Institut, Viktor Luénik. © Stan- ropol- Kavkaz Pervy rendit universitet. Petrohrad. Raboty okskoi biolog. stancie. Murom. Řecko. National University. Athens-Greces, Švédsko. Kungliche Svenska Vetenskops-Akademien. Stockholm. Kungliche Vetenskops-Societeten. Upsala. Centralanstalten für försöksväsendet pajordburksomridet. | Experimental- fältet. Sverige. Société Entomologique à Stockholm, 50, Riksmuseum. Švýcarsko. Schweizerische Naturforschende Gesellschaft. Zůrich. Bibliothek der Schweiz. entom, Gesellschaft. Naturhistor, Museum. Bern.
138
Amerika,
Canada. Navo Scotian Institute of Science, Halifax. Queen's University. Kingston. Me, Gill University. Montreal. Natural History Society of New. Brunswick. St. Johns. Ontario entomological societv. Toronto. Department of Agriculture Canada, Ottava. Aeadian Entomological Society. Frederieton. N. b, Mexico. Museo National. Mexico. Sociedad Cientifica Antonio Alzate. Mexico D. F. Sociedad Mexicana de Historia Natural. Mexico.
"warm I
4 San Salvador. 3 31 Museo Nacional, San Salvador. E ® Afrika. TD Y Department of Agriculture. Cape Tovn. ES South African Museum, Cape Tovn. P Académie Malgache. Tananarivo. Madagaskar. B. Natal Government Museum, Pietermaritzburg. Natal. s Department of Agrieulture Library. Pretoria. AN Transvaal Museum, Pretoria. » University Stellenbosch. Cape Tovn.
A: Société entomologique d’Egypt. Cairo. Egypt. i Institut of Agriculture. Amani, East Africa. 6-
©
Asie. Japan. Sapporo Natural History Society. Sapporo. Tokyo Imperial Museum. Tokyo. Zoological Society of Tokyo. Tokvo.
pan, Tokvo.
Australie.
Australian Museum. Sydney. Linnean Society of New South Wales. Sydney. Queensland Museum Library. Brisbane. Royal Society of Queensland. Brisbane. Royal Society of South Australia, Adelaide. South Australian Museum. Adelaide.
: Royal Society of Viktoria, Melbourne.
s Výměnnou službou.
Společnosti a ústavy, s nimiž vyměňujeme,
Evropa. Beiuic. Société entomolog. de Belgique. Rue de Namur 89, Bruxelles. Station biologique. Overmaire. belgique. Société Royale Linnéenne de Bruxelles. Bruxelles.
The secketary. National Research Counail. Departinent of Education.
Ja-
139
Italie. Reale instituto di Studi Superiori. Via Romana 19 Firenze, Museo Civieo di Storia. Genova. Societá Italiana di Scienze Naturali. Milano. Societá dei Naturalisti. Modena. Instituto Zoolugico -dell'Universitá. Neapoli. Museo Natur, di Napoli. Napoli. Sccieté di Naturalisti. Napoli. Accademia Veneto-Trentina-Istriana di Scienze Naturali. Padova. Societá Toscana di Seienze Naturali. Pisa. Laboratorio di Zoologia, Reale Seuola di Agricoltura. Portici. > Societá Italiana Zoologica, Instituto e Museo Zoologico, Via della Sapi- enze de Roma. Museo civico di Storia Naturale di Trieste. Trieste. Museo di Zoologia dell'Universita, Torino. Stazione di Entomologia Agraria. Firenze. Societá entomologiea italiana, Firenze. Dr. Angelo Senna. Regio universitá. (Instituto zoologico e entomologieo.) Roma. Academia Giorna di Scienze Naturali. Catania. Societa adriatica di Science Naturali. Trieste. Dr. Anthos Mainardi (Rivista coleopter. Italiana). Piacenza.
Polsko. Akademia Wiedomosti. Kraków. Polski towarzystvo przirodnikóv »Copernieus«. Lwów, ul. Dlugosea 8 (ad- ministrace). Museum Im. Dziedvozyckých. Lwów. Société polonaise des entomologistes, Lwów. Rutkowskiego 18.
Naturwissenschaftlieher Verein für Steiermark. Graz.
Zoologisch-hotanische Gesellschaft. Wien.
Zoologische Abteil. des Naturhistor. Museums, Wien, Burgring 7. Francie,
Société Linnéenne du Nord de la France. Amiens.
Société d'Étude des Sciences naturelles, Béziers.
Station Zoologigue de l'Université de Montpéllier. Cette.
Société des Sciences Naturelles. Cherbourg.
Musée d'Histoire Naturelle. Marseille.
École Nationale d'Agrieulture, Montpellier.
Laboratoire de Zoologie, Faculté des Seiences, Nancy.
Société des Sciences naturelles de l'Ouest de la Franee. Nantes.
Museé d'Histoire Naturelle, Paris, Jardin des Plantes.
Seciété de Biologie. Paris.
Société Zoologique de France. Paris.
Société d'Histoire Naturelles de Toulouse Faculte Médicine. Prof, Ribbot.
Toulouse.
Société d’Etudes Scientifiques. Anger.
Académie de Reims. Reims.
Société de l'Étude des Sciences Naturelles, Reims.
Société Scientifiques de l'Ouest. Rennes.
Société entomologique de France. Paris, Rue Serpente 28.
Académie des Sciences. Institut de France, Paris.
Société d'Histoire Naturelle de l'Afrique du Nord. Alger.
Société d' Histoire Naturelle du Maroc. Rabat.
Société Linnéenne de Bordeaux, Bordeaux.
Société des Sciences de Nancy. Nancy.
Université de Rennes Bibliothéque. Rennes.
Station Entomologique de l'Université, Rennes.
Société des Sciences Naturelles de la Charente Inférieure. La Rochelle.
140
Království SHS.
Servian Royal Academy (Srpska Kraljevska Akademija). Bělehrad. Hrvatsko privodosloyne društvo. Zagreb. (Glasník.)
Španělska.
Real Academia de Ciencias. Barcelona.
Real Academia de Ciencias Exastas, Fisicas y Naturales. Madrid. Real Sociedad Espanola de Historia Naturel. Madrid.
Sociedad Aragonesa de Ciencias Naturales, Zaragoza.
Sociedad Entomolocica de Espana. Apartado 32, Zaragoza.
Severní Amerika.
Spojené Slály.
Agricultural Experiment Station. Berkeley. California.
Standford University Library. California.
State historical and natural History Society. Denver. Colorado,
Trinity College, Department of Natural History, Hartford, Connectitut.
Jale Üniversity Library. New Haven. Connectitut.
Chicago Academy of Sciences. Illinois.
Field Museum of Natural History. Chicago. lllinois.
University of Illinois, Urbana. Illinois.
Indiana Academy of Science. Indianopolis. Indiana.
Indiana University. Department of Zoology. Bloomington. Indiana.
Davenport Academy of Sciences. lova.
Tova Academy of Sciences, Topeka. Kansas.
West Wirginia University Agr. Exp. Station. Morgontown.
Connectitut Agricult. Experiment. New Haven. Connectitut,
Portland Society of Natural History. Maine,
Johns Hopkins University Library. Baltimore. Maryland.
American Academy of Arts and Sciences. Boston. Massachussets.
Boston Society of Natural History. Massachussets.
Harvard University, Museum of Comparative Zoology. Cambridge. Massa- chussets,
St. Louis Academy of Sciences. Missouri.
Nebraska Academy of Sciences, Lincoln. Nebraska.
University of Nebraska, Zoological Laboratory, Lincoln, Nebraska.
University of Nevada Library. Reno. Nevada.
Princeton University Library. New Jersey.
American Museum of Natural History, New York. 77 th. Street and Cen- tral Park West.
New York Academy of Seiences. New York.
New York Agricultural Experiment Station. Geneva. New York.
Rochester Academy of Sciences New York. Rochester.
Staten Island Association of Arts and Sciences. New Brighton. New York.
University of North Carolina, Chapel Hill, North Carolina.
Cincinnati Society of 2 History. Ohio.
Ohio Academy of Sciences. Coluinbus. Ohio.
Ohio State University. Columbus. Ohio.
Oregon State University. Eugene. Oregon.
Philadelphia Museums, Pennsylvania.
University of Pennsylvania, Free Museum of Science and Art. Pennsylvania.
University of Tennessee, Knoxville. Tennessee,
University of Texas Library. Austin. Texas.
Agricultural Exeriment Station. Washington.
University of Washington. Scattle. Washington.
National Academy of Sciences. Washington. DEE:
Smithsonian Institution. Washington, po
U. S. Department of Agriculture. Washington, D. C,
U. S. Bureau of Forestry. Washington, D. C.
U. S. National Museum, "Washington, Ir €
Časopis Čsl. Společnosti Entomologické č. 5—6. — 15. III. 1924.
141
Washington Academy of Sciences. Washington, D. C.
University of Wisconsin Library. Madison. Wisconsin.
The American Entomological Society 1900 Race St. Philadelphia, Pa, US A;
Entomological Society of America-Columbus. Ohio. U. S. A. Entomological Society of Washington. Washington D. C. U. 8, A. Prooklyn entomological Society. Brooklyn. U. S. A. N. Y.
New York entomological Society. New York. U. S. A.
‘Tennessee State Board of Entomology. Knoxville. Tennessee, U, S. A. Georgia State Board of Entomology. Atlanta. Georgia, U. S. A. Conneetitut Agric. Experiment Station, New Haven. Connectitut, U, S. A. Cornell University Library. Ithaca. New York.
Jižní Amerika. Argentina. Museo National. Buenos Aires. Socieuad Cientifica. Argentina. Buenos Aires. Musec de La Plata, La Plata. Brazilie. Museu Goeldi di Historia Natural. Para. Museu National. Rio Janeiro. Revista de Sociedade Scientifica. Sao Paulo. Sociedade entomologica de Brasil. Rio Janeiro, Rua Primeiro de Maroo 15. Chile. Universidad de Santiago. Santiago. Uruguay. Museo de Historia Natural. Montevideo.
Zpráva knihovní.
Knihovna Čsl. entomologické společnosti umístěna jest v budově zoolo- sického ústavu české university v Praze-IJ. u Karlova a je členům přístupna každou sobotu od půl 3. do 5 hod. odp. Členům venkovským zasílají se knihy poštou proti náhradě poštovních pcpistkü. Knihovna' obsahuje nyní následující CAROPISY:
|. Africké 2 časopisy 2. Americké 22 časopisů 9. Australské TIER A V E 52 CASO DISH 4. Evropské AU MMC SNS SA RR tobě CAE HOS GABODISL úhrnem . . . . . . 185 různých časopisů en- j tomologických. Dále obahuje následující samostatná díla: 1. Coleoptera NOV wei EI O NEJ 2. Lepidoptera EN SY A EEE SM Ko OPE IST 5. Hymenoptera SU Eolo Fc kita Seah Ap a ECT 4. Diptera 5 5. Neuroptera adf. I 6. Ostatní čeledi hmyzu HOM. SEC ATEN dee ie IRIS 7. Různá literatura i neodborná . . . . . . 88 » Úhrnem <... 20S 14722292 del
-Úplný katalog celé knihovny vydán bude tiskem v příštím ročníku časo- pisu společnosti. Darem získala knihovna bohatou kolekci knih o Hymenopteräe od p. P. Ang. Kubese.
RNDr. J. Šámal. Inž. A. Jedlička.
Pokladní zpráva.
IE Příjem činil r. 1925: : Ké Členské příspěvky : : 3 4 É : i : . 4.77 — Subvence ministerstva skolstvi a osvěty . à > à À . 8.000 — Subvence ministerstva zemědělství — . : : : . 2.000 — Dary: Zemská banka . : 3 À : : ' 30 — Občanská záložna v Karlíně . : : : : 100:— Zálozna Vinohradská : ; : : . : 75 Malostranská záložna j : : i 3 : k : 20 — Pan stavební rada Srdinko . ! > : . : 182-10 Nejmenovaný 1 k : i ; 3 : x : 6— Za publikace . i : 4 5 : à . 1.04: — Za časopis à ; : ; : : E : 67— Za příručky . : : ; : à 1 ; : . 1.000754 Za úroky z vkladů . s : j ; à 18729 Různé příjmy 615728
Uhrnem : £ 2 i . BPS
Vydání činilo r. 1923: Kč Tisk časopisu a separátu . 2 : : : : i = 99829 Vazba knih : : k d : : À i : : 112:20 Zakoupené éasopisy a knihy : : : : : 3 22450 Režijní výlohy, porta, doručné a odměna p. Vlachovi . k : ..- 1.383:12 Oprava provedená pošt. šek. úřadem stran výpisu z účtu č. 84/922 , 50 Manip. výlohy a provise pošt. šek. ür. . : : ^ i | , 12:61 25% kvota odboru v Brně.. : k N : 4 à : 167750
Příjem větší než vydání c . 2.119:99
Úhrnem . : 3 ; : . 13.102111 I. Slav. jmění koncem roku 1923:
vklady u peněž-
hotově p. à. à. ních ústavů úhrnem Výdajné jmění . ; , 0 V. 168:02 10.691774 11.741691 SS81:15 Entomologické příručky i . — 57655 57655 Fond prof. Fr. Klapálka . _— — 68989 689:89 Fond pani Anny Uzlové . -— — 87373 873713 Fond P. Augustina Kubese . — — 97°65 97°65 Fond tiskový 3 : M — 1.340°19 1.340:19 Fond paní Anny Klapélkové . 000 362225 — 362225 V. 16802 META TA Úhrnem . ; 2 — 881°15 17.898 — 18.947-17
U výdajného jmění jest v příjmu částka Kč 1000°54 za prodané příručky;
-© vzhledem k tomu, že koncem roku 1922 činila záloha na vydání příruček Kč
8.595:96, zbývá záloha Kč 7.59542, která tím, že během roku 1924 nutno za- pup za výlohy povstalé vydáním 2 dalších příruček Kč 1.895:56 se zvýší na č 9.490:90.
Zůstatek koncem roku 1922 činil u výdajného jmění . k . Kč | 9.626:92- koncem roku 1923 . : : ; ; : 3 : : . Kč 11.746°91 účetně tedy více o . J . 1 1 i k : : „ Kč 2119-99
143
Oproti tomu nutno poukázati k tomu, že z tohoto jmění nutno hraditi tyto částky:
zálohu à 4 t : : 3 4 [ . Kč . 252:58 za tisk příruček r. 1925 vydaných . : i . Ké 1.895:56 za tisk separátů stočků a zbytku üétu . ; : . Kč 1.22482 odměnu sice usnesenou, ale nevyplacenou . „Kč 200— 3.572°96
nehledě k tomu, že na poslední vydané číslo časopisu z r. 1923 ještě účet nedošel.
Finanční stav výdajného jmění, ač výbor společnosti se snaží všemožně o jeho zlepšení, se proti předešlému roku 1922 nezlepšil. Vinu přičísti hlavně tomu, že mnoho členů neplatí členské příspěvky včas, takže nedoplatky činí několik tisíc korun.
Oni členové, kteří dluhují členský příspěvek za více roků, byli v minulých dnech upomenuti.
Prosím pány členy, aby dlužné příspěvky za minulá léta co nejdříve za- platili a členský příspěvek za rok 1924 nejdéle do konce června 1924 zaslali použitím složenek p. š. ú.
Přednášky na občas. schůzích.
Na občasných schůzích v r. 1928 přednášeli: 15. února: Dr. Jureček »© své cestě do Chorvatska a k Plitvickým jezerum«. 3. března: Dr. Šámal »O novějších pracích o Plecopterách«.
10. dubna: Dr. Brožek :O variačních pokusech na Drosophile«,
24. dubna: Dr. Obenberger »O entomologických sbírkách Národního Musea v Praze.
15. května: Dr. Rambousek »O skudcich řepy cukrové« (s diapositivy).
12. června: Insp. Wimmer »O larvách Itoniidů«.
2. října: Dr. Pečírka »O biologii některých Elateridů«,
22, října: Insp. Wimmer »O vybraných statích z morfologie tracheämı soustavy larev hmyzu dvojkrídlého:.
19. listopadu: Dr. Purkyně »O exkursi do Vallombrosy v Italii«.
11. prosince: Smuteční schůze za + prof, Dr. A. Mrázka. Proslov insp. Wirimera a Dr. Komárka.
—
SEZNAM ČLENŮ.
Zakladatel společnosti: Profesor Frantisek Klapálek, + 5. února 1919 v Karlíně.
Clenove čestní:
1921 Achard Julien, továrník, Praha-Smíchov, Zborovská tř. 16. (Col, sp. Chry- somelidae, Scaphididae.) Členem od r. 1919.
1907 Bolivar Don Ignacio, ředitel piírodnického musea v Madridě.
1922 Cameron Malcalm D. Sc. býv. ředitel Forest Research Institute, Pension Mirabeau, Montana-Vermala-Suisse.
1907 Hervath Dr. Géza, ředitel Mag. Nemzeti Muzeum, Budapešť.
1910 Lobkovic Ferdinand Dr., sen., býv. nejv. zemský maršálek král. Českého, Dolní Peřkovice,
1921 Navas Don Longinos, Zaragosa, Apartado 32.
1921 an MUDr. Leopold, Brno. Česká ul. 28. (Členem od r. 1904.) (Ho-
. . moptera
1922 Mrázek. PhDr. Alois, Praha-IL, Karlov, Zoologický ústav, prof. university
Karlovy. (Členem od r. 1905.) + 26. listopadu 1923.
Obsah roč. XX.
(dle autorů.)
Baudyš, Dr. Ed.: Zoocecidie nové pro Čechy . . . . 56, 90 Blattný: Hromadné tahy babocky. bodläkove (Lep.) . 107, 132 Ebner, Dr. R.: Kavkazská a arménská Orthoptera“ ... . . 5 Fleischner, Dr. Ant.: Liodes Rambouseki n. sp. (Col) . . 55 — Novy druh rodu Aerotrichis (Trichopteryx Kirby) Col.» 88 — Lytta vesicatoria L. var. dibapha Rtt. (Col) . *. . 89 Fuchsa A.: Tah babočky Pyrámeis cardui L. (Lep.) . . . 107 Inž. Fl.: Nová forma střevlíka z Bulharska BROD rabus monilis var. Bureši m. (Col) .. . 1 Heyrovský, Dr. Leo: Příspěvek k fauně slovenských tesi (Col.) : 68 — Diptera nepřítelem tesaříka Spondylis buprestoides . 107 = Literatura~. . 128 Jedlička, Inž. Arn.: Nový Pieroslichus ze Srbska (Col) Sea IUE
Knirsch, MUDr. Ed.: Pheggomisetes nov. subg. Trechorum
coecorum ex Bulgaria (Col) . YET PUMA EET NE RE Machulka, Inž.: Fauna bohemica (Cal.) ze 73 Maličký, JUDr. Jos.: Několik Re o Tor tricidech Pod- brdska (Lep.) 129 Melichar, Dr. Leop.: Rod Rhytirrhinus a příbuzné rody En. tomoderus Raffr. a Ereminarius Fairm. (Col.) . . 29 Obenberger, Dr. Jan: De novis Buprestidarum regionis palae- arcticae speciebus III. (Col) . . . 15 — De novis Buprestidarum Africae Dore speciebus (Col.) 81 — |.Prosba o zaslání obidaat. E PA Ter Ma DEI UU Pu E de o UD Le — „Tři ztráty“ . a ee À À — Sphenopterarum Africae Düncahs eds due ARE m S Entomologie na lýžích . . +126 Pečirka, MU Dr. Jar.: Vzácní kovaříci (De Elateridis raris) LU, Pfeffer A.: Noví čeští brouci.. . . 106 Pokorný Fr.: Nálezy některých vzácných a a am ých mo- tylů: vrokoli Poděbrad IL (Lep.).: 7... a 262 — Navy hermafrodit Leptidia sinapis L.? . . . . . 87
Rambousek, Dr. Fr.: Vědecké výsledky čsl. armády v Rusku a na Sibiři IV. Staphylinidae IIl. — Tahy babočky bodlákové — © Zajímavé nálezy drobčíků (Col.) Roubal Jan: Predbežné poznámky k faune Coleopter Nízkých Tatier a súsedných druhých krajóv s — Novinky českých broukü . . . . Sámal, Dr. J.: Prof. Dr. Alois Mrázek . Skaff B: Contributions a la faune des Woran de Petr! Tchécoslovaque ET RES sk a
Zprávy spolkové.
Graf: Zpráva pokladní . . AN Heyrovský: Jednatelská ray ZA I. 1923 à
— Přednášky na ieee Vp sdhüzích .
— Seznam členů ; ; Jedlička: Zpráva knihovní . Komárek: Mezinárodní výměn . : Rambousek: (za výbor) Ochrana přírod. památek
— Prof. Dr. Al. Mrázek, Ke 20letému jubileu . Soudek: Zápis o valné hromadě moravsko-slezského. odboru Šámal: Zpráva. kustodova NE
. 108
135
. 136
ČASOPIS
ČESKOSL. SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKÉ
ACTA SOCIETATIS ENTOMOLOGICAE ČECHOSLOVENIAE.
X X.
> T
E
„M
j bcs Ve ré ves: af
4, PAPAS pov “7 re RE
ux su ES DE ak ae à
MAMMA y à I 4 e v , X
U Jů
W
z LE Os PTET
LASOPTS
| ČESKOSLOVENSKÉ SPOLEČNOSTI
3
zů o Creo ne Wa dd
ENTOMOLOGICKÉ
ACTA SOCIETATIS ENTOMOLOGICAE ČECHOSLOVENIAE.
ROČNÍK XX. 1925.
s
REDAKČNÍ KOMITÉ:
ANT. WIMMER,
předseda,
Ph. Dr. F. RAMBOUSEK, Ph. Dr. JULIUS KOMÁREK, Řed. N. M. KHEIL. MUDr. EM. LOKAY.
V PRAZE.
Nákladem Čsl. Společností entomologické. — Tiskem B. Stýbla,
ER Di An AI
M A
Aou CE VAI
Pe want a à MNT yt NY.
LU
à
A MCN NS LM A3 TM
S M Wien À + US NES
[TOM "Wu Ši
NP 5 Do i ir
n 4 POUR.
VT bo
Km v) I ONU n cf VAE ve rm do AME TI PLN } f ? (ARE MIRA d Uu à : b PE TA A A ur i W JF FRS AA 5 : 4 y PP AT Vida wh MOX PUN f ; À E P i i k étre RURAL 1 vý CUPIS 7
AO PU Dn v " Pa DCN hi
PAE /
[i
QUE
1907 1928 1917 1919 1904
1923 1905
1907 1919 1921 1904 1925 1925
1904 1918 1919
1913 1918 1920 1905 1918 1922
1918
1917 1904 1908
1918 1915
.. 1906 201992 1908 1912
1920 1922
Clenové zakládající:
Hájek Dr., notái v Blatné,
Klapálek František, profesor (viz shora).
Klapálek Leopold, řídící učitel v Deštné u Litomyšle.
Kubes P. Augustin, člen řádu O. O. kapucínů, Opočno. (Hymen.)
Roth Vilém, továrník v Růžodole u Liberce.
Srdínko Josef, stavební rada v. v., Smíchov, Ferdinandovo nábř. 27. (Le- pidoptera.)
Sule MUDr. Karel, profesor vys. školy zvěrolékařské v Brně. (Psyllidae, Coecidae.)
Clenové činní: Ustředí v Praze.
Albrecht Hynek, vreh. oficiál st. drah v Levici na Slovensku. (Lep.)
Bartoš Emanuel, posluchač přír. věd, Vršovice, Arbesova 578.
Baťa Leontin, profesor v Čes, Budějovicích, Mariánská 5. (Lep.)
Beneš Jar., MUDr., Praia-IL, Jindřišská 12. (Hym., Col, Arachn.)
Blattný Emil, rada nejv. soudu, Suché Vrbno, pošta Dobrá Voda u Čes.
Budějovic. (Lep.)
AE Vincene, stud. gym., Žižkov, Poděbradova tf, Lékárna u Karla IV.
(Col)
Brožek Artur, PhDr., profesor a docent univ. Karlovy, v Praze-IL, na Zde-
raze. (Theorie variační.)
Cífka Josef, podplukovník, Smíchov, Barrandova 9. (Lep.)
Částek Josef, fin. rada v Plzni.
Čermák J., vrchní soud. rada, Velvary.
Černý Josef, hostinský ve Vršovicích. (Lep.)
Činovec Josef, stud. gym., Žižkov, Poděbradova 857. (Col.)
Doubrava Vilém, účetní rada, Praha-I., Rytířská ul. Plynärna města
Prahy. (Lep.)
Duchoň V. M. učitel v Rakovníce, (Col.)
Dvořák Jan, Žižkov, Chodská 16. (Lep.)
(cay Emil, pošt. inspektor, Bratislava. Ředitelství post a telegrafů. ol.) :
Fuksa Antonín, ředitel obě. školy, Piščany, Slovensko. (Lep.)
Gabriel Josef, studující v Chotánkách, p. p. Poděbrady,
Goth Pavel, JUDr., Karlin, Riegrovo nám. 7. (Lep.)
Graf Josef, účetní ředitel, Kr. Vinohrady, Korunní 105. (Lep.)
Hahn Jaroslav, PhDr., Praha-II, U Karlova č. 3. Zool. ústav,
Hájek Jan, farář v. v., Hrubý Rohozec u Turnova.
Hanš Alois, divadelní malíř, Kr. Vinohrady, Boleslavova ul. č. 1468.
(Col., Lep.)
Hanuš Florian, Ing., em. inspektor cukrovarů, Smíchov, Ferdinandovo nábř.
18. (Cieindelidae, Carabus, Buprestidae Cetonidae.)
Hartman Rob., školní rada, profesor v. v., Bubeneč, ulice Dr. Z. Wintra
916. (Lep.)
Heyrovký Leopold, JUDr., min. místotajemník, Praha-L, Jilská 2. (Ce-
rambycidae, Ipidae.)
Holik Otto, redaktor, Praha-V., Břehová ul. 8. (Lep.)
Hulata Josef, soukr. úředník, Pardubice, Bílé Předměstí 32.
Janda Viktor, PhDr., profesor, Praha-VII., Ovenecká 42.
Jeannel René, Dr., univ. profesor. Kluž v Rumunsku. (Col.)
Jedlička Arnošt, inženýr, Vršovice, Vinohradská 10. (Caralidae.)
Ješina Rudolf, odb. učitel, Žižkov, Havlíčkova tř. 42. (Col.)
Ježek Josef. továrník, Vinohrady, Lužická 21. (Col.)
Jirsik Josef. prof. reálného gymn. v Trnavě (Slovensko).
145
1904
1923 1914 1905 1921 1913
1921 1016 1921 1904 1906
1906 1904
1922 1914 1919
1918 1904 1906 1923 1923 1917 1923 1918 1906 1923 1911 1904 1918 1993 1999
1910
1922 1904 1922
1904
1920 1920 192]
1521
1922 1910 1911
1909 1918 1923 1925 1915 1904
1904
1919
146
Jureček Štěpán, MUDr., podplukovník zdrav, sboru, Smíchov, Ferdinan- dovo nábř. 30. (Coll.)
Kitzberger P. Ivan, farář v Nebušicích, p. Veleslavín u Prahy. (Apidolog.) Klečka Rudolf, PhDr., profesor, Praha-Ii., Podskalská 29.
Klička Ladislav, MUDr., Praha-L, Křižovnická ul. »u Podhorských«. (Col.) Knirsch E., MUDr., zubni lékaf v Kolíně. (Col. sp. Ceton. omn.) Komárek Julius, PhDr. docent univ. Karlovy a vys. učení technického. Praha-H., Karlov č. 5.
Král Jindřich, učitel v Železném Újezdě.
Král Rudolf, úředník pojišťovny, Praha-VIII., Fügnerova tr. 199. (Col.) Krása Bohdan, JUC., úředník sekového úřadu, Vrané n. Vlt. (Staphyl.) Krátký František, ředitel reálky, Praha-Il.. Podskalská 5.
Kruta Alfréd, berní správce v. v., Král. Vinohrady, Palackého tř. 64. (Col. Lep., Vývoje.)
Křepelka Adoli, red, banky, Zilina 675.
Kudlička Eduard, závod přírodninami a učebními pomůckami, Kr. Vino- hrady, Rubesova 1. (Škodný a užitečný hmyz.)
Lábler Karel, statkář, Klánovice, p. Jirny u Prahy. (Col.)
Láznička Robert, obchodník, Žižkov, Husova tř. 29. (Col.)
Leitner J, O., oficiál šekového úřadu, Praha-VL, Vyšehradská 35. (Col. Lep.)
Lemarie Frant., účetní, Praha-L, Staroměstské nám. 26. (Lep.)
Lokay Emanuel, MUDr., zdravotní rada v Praze-If, Na Poříčí 37. (Col) Lukeš Josef, školní rada v Písku (Col.)
Macal Josef, farmaceut, Praha II., Karlov 5. Macourek Alois, obchodník v Žilině, ul. J. Bottu. (Lep.)
Madar Jindřich, ur. opr. stavitel, Písek, (Col.)
Madar Jindřich jun., studující, Písek. (Col.)
Machulka V., Ing., Košice, stat. ústav zemědělský. (Col.)
Maličky Josef, JUDr., advokát v Hořovicích. (Lep.)
Mařan Josef, studující, Písek č, 2736. (Col.)
Matcha Jar., reditel, Praha Ii., Podskalské nábř. S. (Col.)
Mužík Frt., odb. učitel v Kralupech, (Hemiptera.)
Nejedlý Adolf, revírník ve Vacikové, pp. Březnice,
Nosek Frant., stud. gymn., Mělník n. L. (Col.)
Novický Svjatoslav, eand. lesn. inženýrství, Vrsovice, Hálkova 506-79. (Lep.) Obenberger Jan, PhDr., adjunkt Národního Musea, Bubeneč, Badeniho tř. (Buprestidae.)
Ogloblin Alexandr, RNDr., Praha III., Na kampě. “Hymen.)
Pastejřík Jan, ředitel obch. školy v Karlíně, Riegrova ul. 9. (Diptera.) Payer Václav, asistent drogerie, Koštice n. O. u Libochovic,
Pečírka Jaromír, MUDr., generál zdrav. sboru v Praze ITT., Újezd 602. (Elateridae.)
Peregrýn R., ředitel m. školy v Hořicích,
Peška Jos., respicient fin. str., Tábor,
Pfeffer Ant., Cand. inž., Jince-Čenkov. (Spidae.)
Pfleger Karel, stud. přír. věd, Praha IL, Viničná 3. (Col.)
Pištora Evžen, Kr. Vinohrady, Šumavská 26.
Pleticha Jos., vr. pošt. oficiál, Žižkov, Štítného 14. (Col. sp. Cantharidae.) Pohnert Edvard, JUDr., sen. president, Praha II.. Mezibranská 17. (Col.) Pokorný Frant., vrchní mag. rada, Praha IL, Podskalská 45. (Lep.) Pokorný Jan, mistr řezbářský, Žižkov, Poděbradova 71.
Přikryl Josef, stud. přír. věd. Praha IV.-180.
Pudil Josef, stud. přír. věd, Praha IV.-180.
Purkyně Cyril, JUDr., Smíchov, Třebízského 1154. (CoL, sp. Curcilionidae.) Rádl Em., PhDr., prof. university Karlovy v Praze II., Ústav pro fysiologu rostlin. — Na Valech 279-IV,
Rambousek Frant., PhDr., správce Výzkum. ústavu cukrov, průmyslu, Stfe- šovice-Vořechovka č. 112, (Col, sp. Stapyl. omnia, Cure. pal.)
Richter Viktor K. J., Chomütov, nádraží,
1912
1904
ES. 1904 De 1905
E 1920 E 1919 5 : \ , 1917
Bi". 1993 Et t. 1904 BO 1904
3 1905 Na 1920 b^ 1920 M prs Hs 2"
E^ . 1905
čís. 5.
Roland Jaroslav, pošt. rada, Bratislava, účtárna řed, pošt a telegrafů. (Col, sp. Carabidae.) Reubal Jan, riaditel’ diev. gymn. v Báňské Bystřici na Slovensku. (Col.) Růžička Ant., profesor, Zlaté Moravce, Slovensko, (Lep.)
Schwarz Rudolf, Bubeneč, Na Studánce č. 332.
| Silbernagl Arnošt, nadporučík, Praha VIL, Jablonského 638. (Lep.) ) Skřivan Jar., litograf, Smíchov, Karlova ul. 1207.
Smutný Jan, vr. pošt. oficial, Hlohovec na Slovensku.
20 Soukup, MUDr., sekundář ústavu pro choromyslné, Opořany.
Srdínko ivan, rada v. z. soudu, Velvary,
Srnka Gabriel, odb. učitel, Lučenec župa XVIII. Státna měst. škola chlap. Slovensko,
Sterneck Jakub, JUDr., místodrž. rada, Karlovy Vary. (Lep.)
* Straub Ant., Ing., Praha III., Misenskä 12. (Lep.) 2 Svoboda Frant., vážný obec. plynárny na Smíchově. (CoL, Lep.)
Svrovátka Karel, asistent lesního úřadu v Hořovicích. (Col., sp. Spidae.) sámal Jar., R. N. Dr., Praha II., Vodičkova 16, (Plecoptera.)
Sil Jan, MUDr., primář nemocnice v Kolíně. (Col.) 9 Sipek Jan, vrch. pošt. oficiál v Příbrami. (CoL, Lep.) 2 Skaf Boris, Dr., Praha IL. Karlov, Zoologický ústav.
Škrland Václav, kaplan u sv. Prokopa na Žižkově, (Col.)
Sieg] Frant., pošt. oficial v Bratislavě.
Šrámek August, profesor v Nymburce. (Col.)
Štěrba F., Ing., vrch, ředitel cukrovaru v Ces. Brodě. (Col.) Štícha Bohumil, litograf, Praha IL, Sokolská 20. (Lep. Col.) Štorkán Jar., PhDr.. Praha IL, Zool. ústav.
Štěpán Vác., prof., ředitel rybářské školy, Vodňany. (Hydrofauna,)
i Sule Josef, úředník města Sobotky. (Col.) j Šustera Oldřich,
účetní rada zem. spr. výboru. Smíchov, Presslova 12.
(Hymen.)
2 Thurnherr Václav, Ing., generál, Nitra, 20. pěší brigáda, Slovensko.
Tichý Jan, učitel, Staré Vyklantice. Trávník Karel, vrch. revident čsl. st. čís. 4. (Lep.)
Trunska Eduard, obchod přírodninami, Praha IL, Na Slupi 14.
drah, Bratislava, Štefánikova ul.
> Tykaé Jaroslav, učitel v Plzni. (Lep.)
Ulrich iz, účetní cukrovaru. Pardubice, cukrovar. Uzel Jindřich, PhDr., profesor čes. vys. učení technického v Praze (Hav- líčkovy sady), Král, Vinohrady, Slovenská ul. & 19. (Apteryg., Thysanopt.. Lep. a škůdci.)
Vimmer Ant., ředitel měšť. skol a insp. škol mateřských na Kr. Vinohra- dech. Palackého tř. 57. (Dipt.)
Vlach Vilém, prof. obchodní akad. v Plzni, Karlovarská tř. 16. (Lep.) Vopršal Fr.. vrchní úč. rada zem. spr. výboru v Praze VIL, Čechova, tř. (Le ).)
Vostrel Vaclav, prof. obchodní akad., Plzeň, Švarcova 5.
Všetečka Karel, RNDr., Praha IL. Černá ul. č. 3. (Col)
Weiser Vladimír, Ing., Buenos Aires, Buome Mitre 407. Argentina. (Col.) Weissenstein Siegmund, ředitel továrny, Praha IT.. Smečky 33. (Col.) Wendler Jan, továrník, Praha I.. Na Můstku č. 386. (Col.)
Zelinka Bohdan, ředitel reálky v Jičíně.
Zeman Josef, typograf, Praha IL, Malá Štěpánská 1928. (Lep., Col.) Zikan Frt., rev. st. drah v Plzni.
Žabka, stud. gymn. v Pardubicích.
Moravsko-slezský odbor v Brně.
Absolon Karel, PhDr., docent univ. Karlovy a ředitel musea v Brně. (Apteryg., fauna jeskynní.)
147
1910
1911
1906
1921 1921
1915 1921
1921 1906
1922 1922 1922 1922 1921 1918 1923 1918 1999 1922 1908 1905 1921 1922 1921 1994
1908 1920
1923
1914 1922 1922 1914
1913 1921 1921 1904
1920
Babak Ed., Dr., prof. vys. skoly zvěrolékařské v Brně, Údolní ul. (Fysiol. hmyzu.)
Baudyš Ed., Dr., docent phytopathol. na českém vys. učení technickém
v Praze a ředitel zem. výzk. ústavu zeměd. v Brně, Černé Pole. (Cecidie,
Phytopathol.)
Bayer Emil, i. profesor zoologie na vys. skole zemědělské v Brně, (Cecidie-
a hmyz duběnčitý.) Bébar. Jaroslav. odb. učitel ve Zlíně, Morava. (Lep.)
Farský Oktavián, adjunkt Mor, zem. výzk, ústavu zeměděl v Brně, Černé
Pole.
Fiala Josef, ředitel pošt. úřadů v Kroměříži. (Col.)
Fleischer Ant. MUDr., vrch. zdrav: rada, séflékat red. st. drah v Brně, Dlouhá 9. (Col.)
Fleischer Josef, MUDr., Brno, Kiosk 7. (Col.)
Formánek Romuald, vicepresident post. řed., Boskovice u Brna, Veverská ul. č. 69. (Col.)
Gregor Frt., profesor v Novém Jičíně, Morava.
Gron Jan, oficiál zem. spr. pol. v Brně, Bilovice u Drna.
Grosse G., major, Olomouc, Mozartova 24-1.
Hudeček Lad., říd. učitel, Kokory na Moravě. (Col., Lep.)
Hykes O. V., PhDr., asistent vys. školy zvěrolékařské v Brně, Údolní ui. Janáček Josef, berní oficiál v Místku, Morava. : Kouřil Bohumil, studující, Prostějov, Šafaříkova 11.
Krajník Bohumil, asistent zvér. vys. skoly v Brně, Údolní 73.
Kyselý Karel, ředitel. Prostějov-Držovice. (Col.)
Lemarie Jaroslav, Ing. Cand., asistent vys. školy zeméd., Brno, Černá Pole.
Mazura Karel, továrník v Brně, Javorová ul. 10. (Col.) Novák Bohumil, prof. čes. prům, školy v Brně, Kafkova 12.
Němec Josef, řed. vyš. dívčí školy, Brno, Falkensteinerova ul. 44. (Col.)
Rasek J. Ing. asistent mor. zem. výzk. ústavu zeméd., Brno, Černá Pole. Rozsypall Jan, Ing., asistent zem. vyzk. ústavu zeméd. v Brně, Černá Pole. Sekera Emil Dr., f. profesor zoologie na vys. skole zvěrolékařské v Brně. (Limnobiologie.)
Senc P. Aug., farář v Hostíně u Mor. Budějovic. (Col.)
Soudek Stép., PhDr., asistent vys. šk. zemědělské, Brno, Údolní 54. (For- micidae.)
Společnost přírodovědecká v Moravské Ostravě. Jednatel: J. Vodička, prof. reálky v M. Ostravě.
Stejskal J. V., poslanec a redaktor, Husovice u Brna. (Col. Formicidae.) Šťastný Josef, revident hypoteční banky v Brně.
Švábeník, PhDr., Jan, profesor, Brno, Kamenná 41.
Teyrovský Vladimír, RNDr., asistent čes. univ, v Brně, Kounicova ul. 59. (Hemiptera.)
Tesař Rud.. revírník, Lhota, pp. Bystřice n. Perštýnem, Morava.
Trojan Ladislav, fed. pokladny zem. fin. fed. v Brně, Česká 13. (Col)
Vokoun Josef, pokladník banky, Brno-Královo Pole, Ugartova 15. (Col) Zavřel Jan, PhDr., prof. zoologie Masarykovy univ. v Brně, Na Kopečku 18.
(Diptera.) Zoufal Vladimír, prof. Prostějov, Rejskova 16. (Col.)
'
>
+
SPOLEČNOST MÁ NA SKLADĚ:
1. Časopis Č. Spol. Ent, starší ročníky pro členy po Kč 16'— do
r. 1918, 1918-20 po 30, 1921-23 po 40 Kč. 2. Entomologické příručky:
1. JAK HLEDÁME, USMRCUJEME A PRO SBÍRKY UPRAVU- —
JEME HMYZ. Duda, Joukl Klapálek, Kubes, Lokay, Sulc, Uzel, Vávra, Vimmer. S 28 vyobr. Rozebráno,
2. ČESKÉ SÍŤNATKY. TINGITIDAE. Frant. Mužík. (5 obrázků v textu). Kč 2-50, členové 1.58, poštou 45 hal. více.
. KUROVCI V CECHACH A NA MORAVĚ ZIJiCi. Rom.Formé- A
nek. (1 obr. a tab) Kc 4—, člen Kč 3—, porte
Formánek. (1 obr. a tab.) Kč 4—, Cien Kč 3-—, porto 45 hal.
. MAJKY (MELOE L.) ZEMI KORUNY CESKE. Rom. Formá- nek. (9 obr.), Cena Kč 4-—, Cien Kč 3—, porto 45 hal.
. KLIC K URCOVANI CESKYCH bEMBiDIIN. A. edle (15 obr, v textu). Kc 4—, člen Kč 3-—, porto 45 hal.
7. EVROOPSTI NOSATCI FODCELEDI RH YNCSITINAE. R. F ormánek. (8 bar. tabuíkou). Kč 5.—, člen Kc 4-—, porto 45 hal.
3 45 h. 4. EVROPSTI NOSATCI RODU DORY1 OMUS STEPHENS. Rom. 5 6
.8& SEZNAM CESKÉHO HMYZU DVOUKRIDLÉHO. Ant. Vim-
me r. Kč 4:50, cien Kč 3-20, postou o 60 hal. vice.
9. CESKÉ VUDOMERKY. Dr. Teyrovský. (S barevnou tabulkou |
a 28 obr.) Kč 13-—, Cien Kč 10-—, poštou o 60 hal, více. 10. O KATASTROFALNIM ROZSIKENI ZAVIJECE REPOVÉHO.
Dr. F. Rambousek. (Se 14 obr.) Kc 5—, cien Kc 3, porto 50 h. 2
11. MRAVENCI CSL. REPUBLIKY. Dr. $t Soudek, (S čet. obr.) Kč 22.—, člen Kč 16.—
12. MSICE REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ. L. D rastich, (s 10 obr.) Kč 5.—, člen Kč 4—.
13. DIE GAL TUNG KHY "(IRRHINUS UND DIE VERWANDTEN
GATTUNGEN ENTOMODERUS UND EREMINARIUS (Col. Curcul), Dr. Melichar. (S tabulkou). Kc 5—, Cien Kc 4—.
pro členy za Kč 720.
STANOVY ČSL. SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKÉ
ČL. 3.: Každý přítel studia entoriologického at bydií v zemích repub:iky (Československé cii nic, může se Stati Členem Společnosti. — CL. 6.:
"3. J. J. Fabre-a překlad proi. Kiapálka: Ze života hmyzu 4
Cinny clen platí předem rocnı prispévek 40 Kc, Studenti IO Kc, spiatny 2
v Praze. Siozi-ı někdo jednou pro vždy do dvou let 500 Kč, stavá se
členem zakládajicím. — CL. 8.: Každý člen má právo: přednášet, sů-
častňovati se rozprav i exkursí vědeckých, podavati reicraty a literární ©
práce k uveřejnění, dostávati časopis Spolecnosti bezpíatné a jiné publi- © kace Společnosti za ustanovenou cenu snizenou, poust vat Han
"a vědeckých pomůcek.
Dopisy a přihlášky čienů přijímá Dr. LEC HEYROVSKÝ, Pra- hal, Jilská ul. 2, penize red. J. GRAF, Kr. Vinohrady, Ko- — ^ runnílIo Ss, výpujčky knih Doc. Dr. JULIUS KOMAREn, Pra-
hall, Karlov 5, rukopisy a korektury Dr. FR. RAMBOU'SEK, Praha-Střešovice 112. MORAVSKO- SLEZSKYODBOR. Dopisy a přihlášky členů:
Dr. ST. SOUDEK, asistent, Brno, v Černych polích, penize | |
KAREL MAZURA, Brno, Javorová 10, — Každý člen
naMoravěave Slezsku bydlící ječlenem odboruv Br ně. Časopis se zasílá z Prahy, příspěvky se platí sko-
ženkou Ústředí do Prahy,
Dle usnesení Valnz hromady bude vnitřní část ob^ Jky BEN insertüm,
které jsou pro členy do 10 řádek volné jedenkráte ročně, inseráty pro PRY
che levně.
Tr
qi
Časopis Českoslov. Spol. Ent. 1923. Tab. I.
E
PT. Pit. J. Fleischmann del.