Tě parent k adákáě “ K otete jk o črogto K astaaé p aranýh reeaě rýrvšedvýn KO ROz one /měain nivě i lou pen peer K S v Vy vdyvý vy vy v pk: ký . vý M) L TT VT TOS VL Vyvanýv | ntb she o OPOVAVOVOV AA tal “ AAV vv V vývvvv vvvev ov Vy vys eo Y“ Vw MAM W ; „vyu“ s : Vy ' aka Ah kddády "k vv“ S vvynoř Úd k : v VEM B vw, "i | v Vyylyl JJ uv v W tvo kakdký: v“ VW u yh Dekkí vy ' vyb v V Vy“ 97 „vw“ bin. Pla SKA o n daná byo ZO ve de 6 Vývv V- zl vý vvvw VA V, vw ww" wwví ROAD v | VAM v vy di Ae vyryt vyvyvvy dkádh ' UIA kádikáy PŘ Znova V a VY jee" vw "vy v VYS vv“ AM- vn 6 wwgvvvýv“ vv“ K „nisl zone P aae n edu A M Jy. | d MAK “ Pozor yt ye vvy SMA jk et w zá | 4 bo ZE Pá káaa 5 bot re é BS a Ň MA ,. vv v o aid ty v“ „oeeenac, „ran vy ds PU iný VAT et MŠ L yt, v v lk oVY VOV VOL LE VA VVD Ve vem V ONO hu VW OOA vy vyda íouzkí se vv S hivěvy ds rtn CAM u poneeve Wynn ce : vw uv o W vý % : vy jývY SČS“ k s uv" "iw AAA vy Www v“ Wy vv v v uv SVM WVw sos“ "yo flow“ ve vyvv vydiyevýY oo ený? ek uk Www" SU 8 5 Vy w Vy vw AJE p sy oi o 7 vv H VAM ohakké oezcwět“ VYVM y Pet Lg ne“ 3- $ V vyz yděí vývř“ VY Doyyvev ní Po POSEVV ele ká pan 7 ST S pyeds VIS Mé O SO po ea oP VRENÁÁ | -odd 4 A oo oto 0 BNC -a 3 WM ©, k L Jé PA vy "v jd 7 YY M z JA aká vv Zd vy We wr -fi l 2x VC Ješ“ PS iu há AA M Já Au dt VMA O Ze Wee vo vv vy, v vw : Ad JV“ ed vyje Ú Výzva“ á : rat vy yyanve= hd vaš A“ 28 j ya 4 "bad Add Vyvvví AAA i w w ká SA KA M M0 VÁM vý SAV A v Zádkád V yo“ „v vy ov VY yyvu v v a 78 že“ Be Neb je u, sí v „VypYvvy "yv bak a pote novu srov vev s wu v M9 " w Svou v „vyěiv W SVVY POV Ako ( hi v“ k eb 7 ETRÁKÁM k jh Ah vývyvy vv“ vv s Sv švvě B zzoaan pop a 3920 vw- SŠ v s : wv/ : ; ; > vý“ vys“ | wvyvý. N00 MRA eny eno po 22 há sony VOV 7 NN A kk EO, lek W, A NOS odívání V 8 Měžčíč P "vy vet O: -vety Kano v SKA gy ně NEESINNTTY vv Aa a ek L je M VV nov VV: PAU Ke ON SMT w Příp Vy LAM "8 ý ZZ vv na 7 aro e Ao oV u pmuuvus. V uv Zah P AREA PAKA (vw v We I vv + s- P y 90 jak w w v Ps Výv hk Wow vwvví A MA KARA ZOOM o ZE nAVÍ v K TOT ad A kl ; i 0 z Má 2 še w“ na vě onde | 8 jn A “ ey „rrtnvýenvtt“ k AA A sv PRO VY et * 44 Von V Su kup: ep bh bidlo, WW "v č vy v jiBs Pk ssve vw "U “ vsv Šp OPPA s vy dd eb: „vv v vsv U, vý Vyhtým HH 4 n nývvv" Fyvvv ený rovn vv on VY „VY M lh vd : VV yu rove vv l v ly 4 V id o Vy vy U PRO SOUD AO SI NE ' ost , m ved SO A SSGAAKE OSS K7 PTL ola u u dk M sát shekadáíů č VV pb fs S uvvěvvvy Sv 4 vy“ si SOV AA P =, = “ PD | a p m - WTD ji bí M “ ' k „2 V M VC k Mo : "M M Ď j (8 A. E VE Vak : “ MT E) ČO 8 Ů j “ : “ i k v je k „MM -eh o ) 4 ň Mn lo Pe A M N SEAT VA SAN ň , v i V "ký PV VKV, l - =) č niveata 97, nycthemera 92, ovina 91, Pandellei 95, pilipes 89, polita 98, praecox 99, propingua 97, proxima 97, Rosae 88, 91, ruficrus 94, ru- fitarsis 94, sericea 97, Shawella 97, similis 99, simillima 96, tarsata 99, thoracica 91, tibialis 90, ((Tscheki 91, varians 94, ventralis 88, xanthura. Apis : Biastes A iinatus Bombus, české druhy Colletes, čes. druhy Comptodoeum frontale Crocisa major 30, scutel- Epeloides Eriades campanularum . Eriades české druhy.. Eucera české druhy . Halictoides dentiventris 28, Ceratina cyanea. Chalcoosmia ... z; Coelioxys, české dení larii : k Dasypoda argentata 28, nn mipes Dioxys inidentata. Dufourea halictula 28, vul- garis.. Epeolus productus 30, ru- fipes 30, variegatus inermis.. : 3 Halictus české kk = Hoploosmia . Lithurgus . Megachile české čá Melecta A ota 9, Str. 99 2 Melecta armata 30, luctu- OSA 20 oka at zoe a Melitta haemorrhoidalis 28, leporina 28, melanura Melitturga clavicornis Methoca ichneumonides Mutilla europaea 51, rufi- pes se Myrmosa melanocephala Nomada Nomada české dr s Nomia Osmia české druhy Osmia adunca 9, 12, angu- stula 6, 10, 13, 14, an- threnoides 5, 11, auru- lenta 7512, bicolor 6; 12, bicornis 10, caemen- tara 9, claviventris 9, 12, coerulescens 10, 14, cornuta 10, 13, 84, corti- calis 6, emarginata 10, 13, fuciformis 6, 19, ful- viventris 7, 11, 14, gal- larum 10, 14, inermis 6, 13, leaiana 7, 14, leuco- melaena 9, 12, mitis 7, 11, montivaga 7, mora- witzii 9, 12, nigriventris GE 21371 pPanzern 10 papaveris 9, 12, parietina 6, parvula 9, 12, pilicor- nis 6, 13, rhinoceros 9, robusta 9, 12, rufa 10, 13, rufohirta 7, 11, solskyi 7, spinolae 9, 12, spinu- losa 91 uncinata 0, tridentata 7, 11, tuberculata 7, 12, 13, villosa Ev: . 90 dá o os -8,6, 11, vulpecula 6,- "anthomelaena. £ 450 Pachyosmia 72 0 Panurginus 28, labiatus. „84 Panurgus banksianus 28, calcaratus. 7/5 1204606080 Pasites . . 90 KMATNS 702 APS V, Podalirius české SŘ uhy . .28 Ponera contracta . 112 Prosopis české druhy O6, Psithyrus české druhy . . 30 Rhophites canus 28, guin- guespinosus |. ... a Sphecodes VI, české a Stelis VI, české ki teě 90, Masta“ (47. : Systropha curvicornis 28, PANI ET ST Sc4je 1081) mei00 s Trachusa serratulae . . . 29 Poltepidoptera, Acidaria trilineata . . . . V Aporia crataegi . . . 52,VII rou“ vlica 1597 Argynnis paphia var. vale- sina 284 ZDÁT MB Car Pohsné palaemon VI Chrysophanus Virgaureae var zermattensis HI Herminia tentacularia —. . V Lycaena corydon . ... VI Papilio podalirius . ... . V Parnassius mnemosyne |. 52 Mesa. empilorinis' 444W MIMVIA/nervosa 2127.40. - Stopu kos hus Eo Chrysopa alba V, perla “ prasina V, tricolor 58: ventralis V, vulgaris . . Hemerobius limbatellus 52, © orotypus 52, pellucidus © 40 0pu1150 0008 Micromus paganus . Osmylus maculatus .. . Salis“ Iutariado 6 FOOT Libellula depressa 54, sco- | TCA EV P TEA OR 06Y | TO Tthopbe ta Stenobothrus bicolor II., va- JATS je 20s l UV 26 ON K P8C'0:p es /A6 Arcynopteryx dovrensis Chloroperla grammatica Leuctra Braueri 92, cingu- lata 52, cylindrica .. D,Abad'ch o pem Gosta, pilosa. + 446.08 Leptocerus bilineatus . Limnophilus flavicornis 92, © VALTALUS 41) Eo ea Mystacides nigra .... Ptilocolepus granulatus . 1. Rhyacophila septentrionis V Setodes interrupta . ... 110 h ké Společnosti ntomologické. Redakční komité : fBeků Prof. Fr Klapálek, : Řed Napoleon M. Kheil, Proř. Dr. Em. Rádi, P. Aug. Kubes; Odb. uč. Ant. Wimmer. V PRAZE. „Nákladem České Společnosti Entomologické. Tiskem Dra Ed. Grégra a syna. „= o ý » „CS a F 4 k -5 pa M = Poj je he BE 8 E KO eh n: = ee 4 7 oP Me A ee = o k : C Z POROST nj sk z: % VRR, py Zee nak.: SA o n: i Š KP SD n a deda 4 E316 zě 5 M GAY 7 . ně 4 3 £ ws x + ď - 2 ) " O jb M ks “ 4 v 2 (99 : 3 k 9 i ý ke = DAB : OBSAH: P. A. Kubes: Osmia Pz. str. 1.;- : tomii sosáku hmyzu dvojkřídlého diss) str. 15.; ou H. Joukl: Chytání S a vzorná praeparace motýlů str. 22,; — Fauna Bohemica: Conspectus Api- i darum (F. A. Kubes) str. 26. Noví brouci pro českou faunu. (Dr. E.Lokay) © BS: 91.; Doplňky ku Kowarzovu seznamu dá much (A. Wimmer) (str. : Pygolampis bifurcata L. u. Stříbra. Literatura: Zur Morpho-. poté desInsektenkopfes Nils Hanetca Studie Dipterologické Ant. Wimmer, Opuscula Ichneumonologica Otto Schmiedeknecht. Entomologická vycházka na Lysou Horu. — Drobnosti. Výtah ze stanov ČESKÉ SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKÉ (Societas Entomologica Bohemiae). ČI. 1. Úkolem Společnosti, sídlící v Praze, jest pěstovati ja- zykem českým studium hmyzu a to: přednáškami v občasných schůzích konaných v Praze nebo mimo ni, vědeckými vycházkami, určováním a výměnou hmyzu, vydáváním časopisu, pořizováním příslušné literatury a sbírek hmyzových a hmotnou podporou vě- deckých prací entomologických. | : 2. Členové jsou čestní, zakládající a činní. 1. 3. Každý přítel studia entomologického, ať bydlí v zemích A: českého čili nic, může se státi členem Společnosti. ČI. 6. Každý činný člen platí předem roční členský příspěvek 8 K, splatný v Praze. Složi-li někdo jednou pro vždy do dvou let 150 K; stává se členem zakládajícím. Valnému shromáždění přísluší právo výši těchto příspěvků měniti. Čl. 8. Každý člen má právo: 1. přednášeti, súčastňovati se rozprav i exkursí vědeckých, podávati referáty a literární práce k uveřejnění, dostávati časopis Společnosti bezplatně a jiné publi- kace Společnosti za ustanovenou cenu sníženou, používati knihovny a vědeckých pomůcek. 2. Činiti ve schůzích návrhy, rokovati a hla- sovati o nich. 3. Voliti a volenu býti. 4. Odvolávati se z nálezů výborových k valné hromadě. Dopisy řízeny buďtež na: prof. Fr. Klapálka v Karlíně. Pořad schůzí občasných: 20. září, 11. říína, 25. října, 8. listopadu, 29.. listopadu, 20. prosince. — Valná hromada 17. ledna 1905. ae © V ň | Nabízím bezvadně praeparované vzácnější druhy motýlů na ýměna! výměnu za mně chybící druhy motýlů a brouků. Mezi jinými nabízím: Parn. apollo, velmi variirující kusy, Thays polyxena, Gonopt, Cleopatra, Char. jasius, Apatura iris, iris ab. al... post. mac. fl., ilia, var. clytie. Lim populi, ab. tremulae. Mel. maturna, © © Thecla acaciae, Libythea celtis, Smer. guercus, Las. otus. Dic. 00, var. n renago. — Eumera regina, Cat. dilecta, diversa Spintherops spectrum — a Loph. Siewers'i. — Nabidky přijímá pouze od členů H. A. Joukl, Žižkov 660. “ V dý „v ČASOPIS ČESKÉ SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKÉ. ACTA SOCIETATIS ENTOMOLOGICAE BOHEMIAE. Ročník I. 1904. B- AUGUSTIN"KUBES: Osrmmia. bz. Došlo 5. května 1904. yá příkladem stařičkého hymenopterologa švýcarského, Frey- Gessnera v Ženevě, hodlám vydávati stručné klíče českých včel. Klíče nebudou následovati podle systematického pořadí, nýbrž podle toho, jak jednotlivé rody mám zpracovány: Osmia, Anthrena, Halictus, Prosopis, Nomada atd. Zevrubné popisy a biologické údaje ponechám si pro monografii českých včel. Mí- ním: bylo by předčasno psáti monografii českých včel, dokud země své apidologicky důkladně neprozkoumáme. Nevycházeli bychom ze samých dodatků. Právě Čechy jsou apidologicky dosti zajímavy. Druhy, jimž knihy udávaly za nejsevernější hranici střední Uhry, byly nalezeny u nás, a to ne ojediněle, nýbrž hojně (Camptopoeum frontale, Osmia tridentata, Eucera rufitarsis. Anthrena fimbriata, morio, genevensis, niveata atd.); podobně jest se druhy severními. Přátelé z Němec a Švýcar, S nimiž jsem nálezy své sdílel, psali mi nejednou: +»Ach, das centrale Boehmen !« Snad zájem pro řád hmyzu blanokřídlého, jehož život na výsost jest zajímav a dosud na sta záhad tají, se zvýší, bude- me-li míti sebe stručnější klíče k určování včel a postupně: vos hrabavých, složnokřídlých, chalastogaster, mravenců, zlatěnek a lumků. K dalšímu ((lumčíci, vejřitky, útlokřídelky, žlabatky, srpušky atd.) život a zrak jednoho člověka nestačí. V klíčích podávám jen hlavní, lišné znaky, aby popisy ne- zabraly mnoho místa; chci však určování usnadňovati hojnými vyobrazeními konturovými. Ovšem tak rychle jako na př. brouky 2 — —— 5 a veliké motýle nebudeme hymenoptery určovati ještě ani za půl století. Zbývá mnoho a mnoho práce. Následující obrazce snad dostačí, aby i začátečník poroz- uměl názvům jednotlivých částí těla včelího. K určování rodů jest nutný klíč, který uveřejnil p. Vilém Zavadil ve Vesmíru. Obr. 1.: Hlava čmeláčí. Obr. 2.; Hruď Anthreny. Obr. 3.: Noha Anthreny. I. Hlava (čmeláčí); obr. 1: li — jazyk (lingua): la — pysk (labrum); g — líce (genae); př — přilící; o — oko (ocu- lus); oc — očka (oceli); v — témě (vertex); oce — týl (occiput); md — čelisti (mandibulae); c — čelní štítek (clypeus); fI — bi- | čík (flagellum) ; sc — násadka (scapus). du Obr. 4.: Přední křídlo Nomady. JI. Hruď (Anthrena): obr. 2.: k — středohřbetí (mesono- | tum) ň — kryvky (tegulae); o štítek (scutellum); s — zadní ! štítek (postscutellum); z — propodeum, uprostřed pole stře- dové — zde hrubě vrásčité — (spatium cordiforme). III. Křídla (přední křídlo Nomady); obr. 4.: v textu značí »p« pole, »Ž« žilku. IV. Noha (Anthrena); obr. 3.: a — kyčel (coxa); b — stehno (femur): c — holeň (tibia); d — pata (metatarsus); f — drápky (unguiculi); mezi nimi bývá někdy Šupinka, zvaná pul- villum (poduška) g — rouska (flocculus), vyvinutá zvláště u Anthren; pod ní příkyčlí (trochanter); h — ostruha (calcar) Obr. 5.: Zadek Halicta $ Obr. 6.: Křídlo Osmie. V. Zadek © (Halictus); obr. 5.: 4 — čtvrtý oblouček hřbetní (v textu »40h«); 6' — šestý oblouček břišní (v textu »Gob«); 9 — plodidlová výzbroj (armatura). Osmia Pz*) (Přes 300 druhů, palaearktických 210). Hlava na spáncích vypouklá; oči lysé, očka skoro v křivce. Čelisti spodem přihroceny, čí trojzuby. G'čí dvojzuby, zřídka troj- Obr. 7.: Břišní sběradlo Osmie. zuby. Druhý článek tykadlový kratší třetího. Boky štítku málo- kdy (u nás jen u jednoho druhu) ozubeny. V předních křídlech jen pll a pll,, kteréž přijímá žŽ12, a žl2, (obr. 6). Zadek vejčitý nebo skoro vejčitý. Sběradlo břišní (obr. 7). Poduška zřetelna. *) Použito: Ducke, Die Bienengattung Osmia Pz.; Innsbruck 1900. — Schmiedeknecht, Apidae europaeae; Gumperdae, 1882. II.; Saunders, The Hymenoptera aculeata of the British Islands, London 1896. Thomson, Hyme- noptera Scandinaviae, tom. II. Lundae, 1872. 1* = LF l- Za u Osmia podobá se velmi druhu Eriades Spin. Líší se: tělo táhlé, úzké, zadek skoro válcovitý, přední část postscutella horizontální — Eria des; tělo zavalité, zadek vejčitý, postscu- tellum skoro svismé — Osmia. Po včelách domácích a čmelácích jsou Osmie nejzaji- mavější skupinou včel, hlavně co do hnízdění. V té příčinč dají se roztříditi na 2 druhy: jedny budují hnízda ve dřevě, v zemi nebo ve hlemýždích ulitách, druhé lepí je na skály, zdi a balvany. Hlíněná hnízda na zdi, kůly, kmeny atd. lepí: rufa, coerulescens, cornuta, fulviventris, leaiana, panzeri“ ve starých pařezech zakládají obydlí: migriventris, uncinala, angustula, tuberculata, a to hlavně v lesích jehličnatých. Parvula a leucomelaena a tridenlata vyhlodávají dřeň starých prutů ostružiníkových (obr. 8); gallarum, malá, kovově lesklá včelka uchyluje se do děravých duběnek. © Papaveris vyhrabává kolmé rourky do tvrdých, ušlapaných stezek a ovystlává je výkrojky z květových lupenů divokého máku. — V ulitách hlemýždích hnízdí bicolor, aurulenta a prý také spinulosa, o čemž však poněkud pochybuji; jestiť spi- nulosa na Kolínsku velmi hojna, ale hlemýžďů pramálo. Vo- lívají si obyčejně ulity hlemýždě hajního (Helix nemoralis), žihaného (austriaca), keřového (hortensis), zahradního (po- matia), řídčeji obecného (obvia). Spinolae lepí právě tak jako Megachile muraria hnízda na skály; s ní po- dobně staví smorawilzii, villosa; adunca buduje podobná hnízda do skulin zedních, fuciformis lepí je na stébla travin. Emarginala zakládá je ve skulinách skalních z rozkousa- ného mechu. Co do času vyskytují se Osmie podle Schmiede- knechta takto: nejprve objevuje se všeobecně známá, ryšavá rufa, buď na svých hnízdištích nebo na jehnědách; málo Urijen- později přichází (S bicolor, buď na květinách (Viola hirta) Ob Osmia tata Duf. « Per. Hnízdo z Ko- linska; pol. vel. nebo na ok«aji slunných lesíků; (© dostavují se mnohem později, létajíce až do května. Za prvých teplých dnů dubno- vých navštěvuje Lamium purpureum a rybíz snadno poznatelná aurulenla, která nezhrdá ani fialkami. Koncem dubna a začátkem května oživují slunné stráně a svahy /uciformis (Ajuga), jmenovitě blízko pí- skových dolů, emarginatla a coerulescens (Ajuga, Vicia). Po trámích, kůlech a v podkroví prohánějí se Jeaiana a pamzeri. V květnu opouštějí zimoviska Zeucomelaena, parvula a villosa. V krajinách vvšších třeba si všímati květů borůvkových; přichází-li tam migriventris (corticaiis), jistě na nich střebe. Koncem května a začátkem června dlužno prohle- dávati na večer nebo časně z rána květy zvonků, v nichž mimo jiné včely — Melitta, Anthrena curvungula, shawella — choulí se také Osmia papaveris. Na hadinci živí se adunca a spinolae. V červenci ob- jevuje se na zvonku broskvolistém (Campanula persicifolia) a na rmenu barvířském (Anthemis tinctoria) velmi vzácná siřis (montivaga). Kdo má mnoho štěstí, uloví nápadně zbarvenou aní/renoides. Radu končí spinulosa. (©) x 1. Boky scutella ozubeny (zoubky jsou mezi vlásky ukryty a proto jen při bedlivém pozorování patrny) — pod- rod: Hoploos mia Thoms: spinulosa K. Roztroušeně po celé E.; Kolín. — Léto; Senecio jacobaea, Centaurea scabiosa; na Kolínsku obzvláště hojna na Inula britannica. SO MPTOStOV dro th Loa osy naby o TlŠjue SD, 05 02 2. 1—20. rudý, ostatní černy; 7—8 mm: anthrenoides Spin. Již. a střed. E., Alžír, Zákavkazí; nejseverněji Du- rynsko. — Březen — červen; Hippocrepis.*) Celý zadek černý mebolkovové lesklý 21103 Salělodcetnos bez" lesku: kovového 1594 7 eb) — Tělo úplně nebo částečně do modra, zelenava nebo BEONZOVAJKOVOVĚ 1 SSKlaM | "2x r 02 U o 080) a) 1. Břišní sběradlo černo, alespoň částečně , 0 2 = » » ruso nebo rudo, bez černých vlásků 8 — » » DOVNEDOVDElavo (008 : zas: 2. Jen zadní polovina sběradla černa, přední přál 8— zon uprostřed, 6oh. zcela černě, ostatní tělo světle srst- nato; 10—11 mm: villosa Schnk. Roztroušeně po c. E,; Sušice. — Koncem května, počátkem června; Hieracium, Cirsium, zvláště po- blízku lomů. A SBeTadlonednobarevnos ČErnO 05.14 4 = í Potentilla verna, Lamium album. Hnízda zakládá v dom- cích hlemýždích (Helix pomatia, nemoralis, hortensis, austriaca). Věla ,bez. černé srsti. še: : : Témě v zadu ostrou šínou« omezeno. Okr Posledná obloučku břišního hrubě pilkovit; 10—12 mm. Zriden- tata Duf. * Pery. Střed. a již. E.; Kolín. — Na Kolínsku chytil jsem ji dosti často na štírovníku i vychoval ze suchých pru- tův ostružníkových. G' líhli se koncem května, © za- čátkem června. Hnízdo viz obr. 8. Témě bez lištny. Poslední oblouček není pilkovit . Středové pole silně lesklo Středové pole mdlo nebo jen strany sÁbě ak „Spodní okraj čelního štítku rovně uťat (obr. 9); 9—12 mm; leaiana K. (solskyi Mor.). Hojná v sev. a střed. E.: Sušice. — Červenec, srpen: Onopordon, Cirsium. Spodní okraj čelního štítku hluboce a široce vykrojen (obr. 10.); 9—10 mm: fulviventvis Pz. C. E.: Sušice, Kolín. —- Duben, květen; bodlák, oko- ličnaté; hnízdí ve starých trámech. Tělo zavalito, široko Vrcholový zub čelistní prodlou- žen, přihrocen. Zadek krátce vejčit, hustě a dosti silně tečkován: 10—12 mm: anuvulenta Pz. C. E.: Sušice, Kolín. — G v dubnu, © později: Hip- pocrepis, Lotus, Viola. Na obou místech vychoval jsem ji z hlemýždích ulit (Helix pomatia, obvia, austriaca). Tělo štíhlo. Druhý zub čelistní hrotit. Zadek podlouhlý ; OJ: vufohivta Lep. můamtamv již a stíed E, na sever až dorDůrynska; Tunis, Turkestan. V domcích hlemýždích. 14 (1). Alespoň čelo většinou hladko, lesklo, řídce tečkováno ; 5! 7—8 mm: mitis Nyl. (montivaga Mor.). Až do Švédska; Kolín. — Červen, červenec; Campa- nula, Anthemis. Čelo i čelní štítek hustě tečkovány, mdly . Poslední oblouček břišní hrbolat. Tělo štíhlo, skoro a coVito: 104mm: tuberculata Nyl. Sev. E., Alpy. — Červen, červenec; Lotus. Hnízdí v suchém, práchnivém dřívi. 10 je 12 u 13 DA p M [ků ně 1 l ZATTT EZZ CITOVAT NON NAPVY HY HKÝPYHÝ fen ' JAY) Obr. 9.: O. leaiana K. Čelní štítek Očí. Obr. 10.: O. fulviventris Pz. Čelní štítek ©čí. Obr. 11.: O. tridentata Duf. £ Perr. Zadek <$čí. Obr. 12.: O. villosa Schnk. Zadek «fčí. Obr. 13.: O. Morawitzii Gerst. Tykadlo „fčí. Obr. 14.: O. adunca Ltr. Tykadlo (fčí. Obr. 15.: O. papaveris Ltr. Zadek čí. Obr. 16.: O. robusta Nyl. Zadek <$čí. Obr. 17.: O. pilicornis Sm. Tykadlo fčí. Obr. 18.: O. nigrí- veňtris Zett. Zadek „fčí. Obr. 19.: O. fuciformis Ltr. Zadek fčí. Obr. 20.: O. uncinata Gerst. Pata III „$čí. Obr. 21.: O. gallarum Spin. Zadek „fčí. Obr. 22.: O. panzeri Mor. Zadek (fčí. Obr. 28.: caerulescens L. Zadek „$čí. Obr. 24. O. leaiana K. Zadek „fčí. Obr. 25.: fulviventris Pz. Čelní štítek „fčí. Obr. 26.: ©. leaiana K. Čelní štítek „fčí. 16. F. 18. S) ZO rl g Břišní oblouček prost.. : : Na prostředku čelního štítku žistelné jehlánanslé eb. 6—8 mm: vobusta Nyl. (rhinoceros Gir.). Vzácná v-sev. E: a v Alpách. Čelní štítek bez hrbů.. : sk Čelní štítek prodloužen, na ním rl louče iřásnů| a zřetelně vroubkován. Středové pole mdlo nebo slabě lesklo Spodní okraj čelního štítku ké: nevroubkovaný, často však uprostřed vykrojený. Je-li však okraj poněkud vroub- kován a třásnit, pak jest středové pole lesklo . Alespoň ostruhy III. černy. Křídla obyčejně zřetelně za- kouřena; 10—12 mm: adunca Ltr. Hojná v již. a střed. E.; Sušice, Kolín. — Květen, červen ; Echium. Hnízda staví do zedních skulin. Všechny ostruhy světly. Křídla čira nebo slabě zakou- řena as PE i SAS Koncové obloučky zadku hustě plstnaty; 8—9 mm: movamwitzii Gerst. Střed. E.; hory. — Lotus. Koncové obloučky řídce srstnaty; 8—10 mm: spýřnolae Schnk. (caementaria Gerst.). Hojná ve střed. E., Sušice, Kolín. — (Červen, červe- nec; Echium, Anchusa; hnízda staví z hlíny a písku na kameny. 17). Středové pole mdlo nebo velmi slabě lesklo Středové pole velmi silně lesklo; 9—12 mm: papavéris DV. Střed. E., Sušice. — V polovici června; divoký mák. „Ostruhy černy. Zadek úzký; 6—8'/, mm: parvula Dnuf. « Perr. (leucomelaena K.) Střed. a již. E., Kolín. — Hnízdí v prutech ostružiní- kových, z nichž jsem ji na Kolínsku často vypěstoval. GO líhli se koncem května a v červnu, © v červnu a červenci. Cizopasnice: Stelis ornatula, Ostruhy bledy. Zadek širší, tělo zavalitější; 7—8 mm: leucomelaena K. (claviventris Thoms.). Sev. a střed. E., Kolín. — Červen, červenec; Lotus, Inula, Centaurea cyanus. Hnízdí jako předešlá. Cizo- pasnice: Stelis minuta. 16 18 19 k ni 10 b) 1. Zadek jakož i celé tělo hustě a dlouze, odstávavě srst- naty. Na koncových okrajích obloučků hřbetních malo- kdy řídké brvy, nikdy však ostře omezené, přilehavé pásky. Barva těla nazelenala nebo bronzova, nikdy ko- vově modra. Sběradlo rudo (někdy bělavo), nikdy černo. Tělo většinou veliké, zavalité: Pachyosmia Ducke podrod: Zadek alespoň na 2—09oh. krátce a ala: srstnat, často lysý, koncové kraje obloučků často hustě páskovány. Tělo často kovově modro. Sběradlo bílo, rudo nebo černo. Tělo není nikdy nápadně veliké: Chalzoosmia Schmd. podrod: ZNA Elm SKU 2 TUŽKY o: A — Čelní štítek bez růžků, uprostřed věk vyvýšený a uprostřed spodního kraje trojhranná, vtisklá ploška lesklá. Hruď a 1—3oh, někdy i 4oh., hnědožlutě, ostatní ob- loučky černě srstnaty; 12—13 mm: . emarginata Lep. Střed a již. E., Sušice. — Květen, červen; Ajuga, Hip- pocrepis, Lotus. Hnízda staví z rozkousaného mechu do skulin skalních a pod balvany. 9. Hruď černě srstnata; šedivé chloupky jen tu a tam při- míchány. Zadek ruse srstnat; 12—16 mm: cornuta Lt. E., střed. As., sev. Af. — Z jara; jehnědy, Astragalus, Onobrychis. — Hruď ryšavě srstnata, na nejvýš jen v předu přimí- chány černé vlásky; 10—13 mm; zufa L. (bicornis L.) Celá střed. a sev. E., Sušice, Kolín. — Záhy z jara; jehnědy, Lamium, Myosotis, srstky a ovocné stromoví. 4 (2). Sběradlo bělavo; 7—8 mm: gallavum Spin. Již. a střed. E. — Červenec. Hnízdí v duběnkách nebo suchých ostružinách. — ASDeradloačerno 1944 1018737 K2 As 3 — Sběradlo rudo . ..... s Fe P V ORAĚ SY VM o. Alespoň 2—5oh. černě SR Středové pole Alo: oů mm: angustula Zet. (Viz a. i — Tělo kromě sběradla bez černé srsti. Středové pole lesklo. 8—10 mm: caevulescens L. C. E.; Sušice, Kolín. — Květen, červen; Ajuga, La- mium, Campanula glomerata, Vicia. G5©1 9 11 = Středové pole mdlo nebo slabě lesklo; 9—11 mm: Panzerí Mor. Střed a již. E., Kolín. — Červen, červenec: Centaurea. Hnízdí ve starých trámech a dřevěných ohradách. Středové pole silně lesklo . 5 V Lbké Spodní okraj čelního štítku široce a hluboce vykrojen (obr. 10): fulviventvis Pz. (viz a. 12): Spodní okraj čelního štítku rovně uťat (obr. 9): Zeaiana K vaztla. 1 JF2E o] Na bocích scutella po zoubku (podrod: © Hoploosmia Thoms.): spinulosa K. Scutellum prosto . Přední obloučky zadku o 6— 8 mm: anthrenoides Spin. Tělo černo nebo kovově lesklo Tělo černo bez lesku kovového : X Tělo modravého, zelenavého nebo Boze P ésku kč vového a) 7oh. trojzubý (obr. 11.): tridentala Duf. £ Perr. (oh. není nikdy trojzubý Na 80b. dlouhý, ostrý osten. Bičík tykadlový krátký, zploštělý, 2. a obzvláště 3. článek jeho silně rozšířen. Boky 6oh. ozubeny, 7oh. ve čtvercovou plochu protažen (obr. 12). Tělo dlouze, hustě a světle, pouze na pro- středku 4—7oh. černě srstnato; 9—10 mm. villosa Schnk. dob. bez ostnu. Na 20b. zřetelný osten nebo hrbol . Břišní obloučky jen na koncovém kraji load ztlou- stly, beze zřetelných hrbolů nebo ostnů Na 20b. tenký osten Na 20b. hrbol Kořen tykadlového bičíku rozšířen. Středové pole lesklo. 4oh. jamkat; 8—9 mm: mitis NYl. Kořen tykadlového bičíku není rozšířen, nýbrž prost. Středové pole mdlo. oh. dlouhý a úzký, bez jamky; 9—10 mm: vufohivta Ltw. LÍ LÍ (9) RS o3 O AJ 12 6. Konec hrbolu na 20b. vykrojen; konec 30b. rovně ufat. Tělo táhlo, skoro válcovito; 9—10 mm: řubercnlata Nyl. — Hrbol 20b. bez výkrojku; konec 30b. hluboce vykrojen. Tělo není nápadně protaženo; 7—8 mm: /encomelaena K. (claviventris Thoms.). 7(8). 70h. celokrajný, bez zubů nebo výkrojků, pouze na kraji někdy vroubkován, kraj jeho více méně zaoblen, nikdy úplně rovně uťat. Boky 6oh. zřetelně ozubeny, za zoubkem vykrojeny . : —- 7oh. zřetelně a hluboce oiran De nS: 8. Poslední článek tykadlový přihrocen a prohnut; 6—7 mm: barvnla Duf. £ Perr. (leucomelaena K.). — Poslední článek tykadlový není přihrocen a prohnut. Je-li pak přece maličko přihrocen a prohnut, pak bývá bičík zploštělý a rozšířený . 9. Bičík prostý, -jen maličko rozšířený. "OSteky E 8—10 mm: spinolae Schnk. — Bičík silně komprimován, alespoň kořenem zřetelně roz- šířen 10. Prostřední články bičíku, zvláště 8—10., zřetelně uzlíkaty (obr. 13). Ostruhy bledy. Křídla sotva zadýmána; 8—10 mm: morawitzii Gerst. — Bičík bez uzlíků (obr. 14). Alespoň ostruhy III. tmavy. Křídla zřetelně zakouřena ; 8—14 mm: adunca Ltr. 1(7). Na bocích © 60h. zřetelný byť mnohdy jen. tůpý zoubek — 60h. neozuben . Bp lou dk dve za pote LEO A0 Vy BAN O SRE VE 12. Středové pole mdlo; 9—10 mm: auvulenta Pz. Středové pole lesklo: 9—11 mm: papaveris Ltr. (obr. 15). 13. Oblouček řitní uprostřed vyříznut, po stranách ozuben, tak že se zdá trojlaločnatý (obr. 16.); 6—7 mm: vobusta Nyl. — Oblouček řitní uprostřed více méně vykrojen 14. Nohy prosty. Paty III. bez zoubku, od kořene k vrcholu stejně široky. 6oh. celokrajný; 9—10 mm: 4%color Schnk. — Paty III. na vnitřním prostředku ozubeny, od zubu ke kořenu více méně zúženy ; nebo bez zoubku, pak však ke kořenu silně kyjovitě zúženy . co 12 15 14 13 15. 16. B- 18. Články bičíkové spodem obrveny (obr. 17.); 9—10 mm.: pilicovnis S. Bičík neobrven . : O Zadek koncem rozšířen. 5oh. na bocích, 6oh. na celém okraji odchlípen, na strany rozšířen, uprostřed vykrojen (obr. 18.); 10—11 mm: nigviventvis Zett, Zadek koncem nerozšířen: 5. a Goh. bez odchlípených krajů, na strany nerozšířen : Středové pole dosti lesklo; 9—11 mm.: fúciformis Ltr. | (obr. 19). Středové pole mdlo. n Goh. nevykrojen, celokrajen. Zadek vrchem tmavohnědě srstnat; 8—9 mm.: Znevmis Zett. Goh. uprostřed koncového kraje vykrojen. Zadek vrchem žlutošedě srstnat . „Paty III uvnitř ozubeny, od zubu ke kořenu zřetelně zú- ženy. Tělo úplně černo; 7—9 mm. (obr. 20.): uncinata Gerst. Paty III. uvnitř ozubeny, od zoubku ke kořenu málo zů- ženy. Tělo vždy s nepatrným leskem kovovým; 7—8 mm: angustula Zett. b) .6. a 7oh. celokrajný nebo jen uprostřed slabě vykrojen. Všecko tělo dlouze a hustě srstnato: Pachyosmia Ducke podrod: Alespoň řitní oblouček hluboce vyříznut nebo dvojlaločen a trojlaločen: Chalcoosmia Schmd. podrod: „Hruď černě nebo tmavohnědě srstnata. Zadek vrchem ruse srstnat; 11—13 mm.: covrnuta Ltr. Hruď bez černé srsti „Prsa, hřbet, hrudi a 1.—30h. stejnoměrně, hnědožlutě srstnaty. Barva těla tmavě modrozelená; 10—11 mm.: emavginata Lep. Prsa bělavé, mesonotum světle šedě, scutellum rudošedě, 1—Joh. ruse srstnaty. Barva těla bronzová, světlejší druhu předešlého; 10—12 mm:: vufa L.*) 16 V 19 *) Jako © těchto dvou druhů snadno, tak $ lze velmi těžko rozeznati, I vycvičené oko poznává je teprve po delším pozorování. Spodní okraj žsníta Z án sí Packa oje (DL 25 10x40 MDC fulviventris Pz. Okraj štítku nevykrojen, obyčejně třemi zoubky opatřen (obr. 26); 8—10 mm: leatana K. Soustavný přehled. podr.: Hoploosmia Thoms. | 8. podr.: Chalcoosmia Schm. gallarum Spin. panzeri Mor. caerulescens L. fulviventris Pz. spinulosa K. Osmia Pz. robusta Nyl. parvula Duf. « Perr. podr.: „(1) Zadek dvojlaločen. PARS KO 1M --Š Zadek trojlaločen (obr. 21.); 6—7 mm.: u Spin. . Anální oblouček dvojlaločen . 3 S16) Anální oblouček jen slabě vykrojen, cípy Paelsn | eve 22); 9—10 mm.: pamzeri Mor. „Středové pole lesklo t ň 7 Středové pole mdlo; 6—8 mm: angustula Zett. . Goh. maličko vykrojen, po obou stranách výkrojku vroub- kován (obr. 23). Na patě III. jen nepatrná známka zoubku. Kořen středového pole jen jemně vrásčit, ne- vtlačen: 7—9 mm: caevrulescens L. Zadní kraj zmíněného obloučku více vykrojen, nevroub- kován (obr. 24.). Pata III. uvnitř zřetelně ozubena. Kořen středového pole hrubě, mřížovitě vrásČit, hluboce na- příč vtlačen 8 leucomelaena K. tuberculata Nyl. 4. mitis Nyl. rufohirta Ltr. bicolor Schrnk. aurulenta Pz. villosa Schenk. adunca Pz. morawitzii Gerst. 5. spinolae Schenck. papaveris Ltr. tridentata Duf. « Perr. anthrenoides Spin. podr.: podr.: leaiana K. Melanoosmia Schm. angustula Zett. uncinata Gerst. inermis Zett. pilicornis Sm. fuciformis Ldltr. nigriventris Zett. Pachyosmia Ducke. emarginata Lep. PA cornuta Ltr. E Už ANT, WIMMER Z KRÁL. VINOHRADŮ: Příspěvky k anatomii sosáku hmyzu dvojkřídlého (Diptera). Došlo 20. května 1904. V: »Studiích dipterologických, (Rozpravy České akad císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, r. 1904 č. 1.) jednak byly doplněny jednak opraveny starší názory o maxillách hmyzu dvojkřídlého (Diptera). Uvedená studie jest vlastně toliko částí větší práce, jejímž cílem jest vystihnoutí pokud možno úplně stavbu sosáku hmyzu dvojkřídlého a názor o něm uceliti. Tyto řádky pak chtějí přinésti nové poznatky ke zbudování jed- notného názoru, o nějž se pokusil již Becher Eduard svými studiemi zvanými »Zur Kenntnis der Mundtheile der Dipteren«. (Denkschriften der kaiserlichen Akademie der Wis- senschaften. Mathem.-naturwissenschaftliche Classe. XLV. 1882.) Práci Becherovu lze označiti za základní. Této bude si každému všímati, kdo si oblíbí studium sosáku hmyzu dvojkříd- lého. Protože bylo Becherovi zpracovati ohromný material, jest na bíledni, že jeho práce jako základní byla především obry- sová. Ač často Becher zaběhl v podrobnosti, přece celkem se obíral jen podstatnými částmi sosáku hmyzu dvojkfídlého. Po této stránce podal dílo, které svědčí o bystrosti pozorovatelské a pečlivém řešení úkolu předsevzatého. Proto přece zůstala ještě řada věcí, které vyžadují bližšího vysvětlení a po případě i po- pisu. Z té příčiny mohl hned za rok Kraepelin vystoupiti s novou, velmi významnou prací »Zur Anatomie und By s1otogetedes Russelstvwon Musea: "(Zeltseht fůr wissenschaftliche Zoologie, XXXIX. 1883). Krepelin pojednal o chitinové podstatě sosáku, o svalech, o nervech, konečně o žla- zách v sosáku muším. Pro tuto práci má význam toliko část o tak zv. opor- ných vidlicích, jejichž hlavní typy míníme čtenářům před- vésti. Dle objevů Kraepelinových a jeho předchůdců přikládají se v sosáku rodu moucha (Musca Linné) k horní desce labi- ální dvě obloukovitě zahnuté tyčinky chitinové, které slouží k pod- poře laloků ssací desky. Tyto vysílají směrem k ventrální straně sosáku lichý výběžek. Můžeme je považovati obrazně za horní rámec, na němž laloky ssací desky visí. Obdobná podpora la- loků připojuje se také k ventrální chitinové desce labia, kterou 16 zoveme mentum. Podpora připojená k mentum jest vidlice podoby V; i tato jest opatřena společným lichým výběžkem, který však s dolními vidlicemi kompaktně srostl, takže není tak zřetelně zdiferencován jako lichý výběžek vidlic horních. Pod- poru, kterou jsme právě popsali, nazveme česky dolní oporné vidlice. Tyto přiměřeně také pomáhají ke svírání a rozvírání laloků ssacích desek. K horním oporným vidlicím přikládají se pseudotracheje v počtu asi 33 párů. 1. Lonchaea vaginalis Fall. Sosák. /. = fulcrum, v.—=jeho výběžky pro upevnění svalů, mx. — maxilly, 71. — mentum, 7. = jeho chitinové lištny, op. v= dolní oporné vidlice, = ejich rozšířená část, 0). p. = chit. oporný proužek, 0. vy = horní oporné vidlice. — 2. Sapromyza rorida Fall. Konec sosáku. Vysvětlivky jako v obraze 1. — 3. Sepsis pecto- ralis Meig. Konec sosáku. Ostatní jako v obr. 1. Zvětšení: object. 5, ocular 3. Tolik asi bylo třeba připomenouti z práce Kraepelinovy, aby se stala tato úvaha o vidlicích oporných zřetelnější. Tak zvané oporné vidlice v rozmanité podobě nalé- zají se v sosácích velikého množství muších rodů. Snad neznáme mušího sosáku, jenž by neměl alespoň stopy po oporných vidli- cích. Lépe jest však, nežli propověděti všeobecné věty, uchýlit se dříve k vylíčení jednotlivých skutečných poměrů. 17 ——————————— — === Způsobem, jakého druhého neznáme, vytvořily se oporné vidlice v sosáku rodu Lonchaea Fallen. Příkladem budiž druh Lonchaea vaginalis Fallen. Fulcrum celkem po- dobá se komolému kuželu o základně velmi široké. Plocha kuže- lová jest však nahoře pod čelem mouchy prohnutá. Zadní fulcrální otvor není kruhový, nýbrž ellipsovitý a vodorovně pře- hnutý (/. obr. 1.). Vodorovné výčnělky (v. obr. 1.) na fulcrum slouží k upnutí páru svalů (musculi flexores). K užšímu konci fulcra přikládají se nepatrné maxilly (11x. obr. 1.), jež představují toliko prosté cardines. Značně zchitinosované mentum (m. obr. 1.) nese v předu po jedné oporné vidlici (of. v. obr. 1.). Obě oporné vidlice zdají se jakoby byly srostlé s mentum, ač Z 4. Schema konce sosáku druhu Chrysomyia ftormosa Scop. Písmenky jako v 1. obraze. — 5. Laterální pohled na konec dorsální desky labiální s horní vídlicí — Phorocera caesi- frons Macguart. — 8. Chitinová podstata sosáku Poeciostolla pictipennis Meig. Ventrální pohled. při podrobném ohledání zdála se býti patrnou inserce. Levá oporná vidlice vniká do levé části uvnitř a pravá do pravé Části ssací desky také uvnitř. Horní konec vidlice (Z, obr. 1.) jest lo- patkovitě rozšířen. K této části přiléhá a o ní se opírá chitinový proužek, který svým druhým koncem obrubuje spodní kraje (ob. p. obr. 1.) ssacích desek. Oporné vidlice s opornými proužky tvoří dokonale pružné ústrojí, které nejen že laloky ssací desky bezpečně opírá, ale též dobře slouží rozvírání a svírání jejímu. Horní oporné vidlice, které nalezl Kraepelin v sosáku rodu Musca Linné, složené z několika splynulých článků, spojily se po každé straně v jedinou destičku chitinovou (ob. v, obr. 1.). Tato nese patrný výřez (jamku) pro nepatrný výčnělek svrchních lamell labiálních, čímž jest sprostředkováno spojení i opora. V sosáku Lonchaea vaginalis na- 2 u É x : 18 lézají se tudíž spodní oporné vidlice lépe vy- vinuté nežli v sosdku sodu. Musca, ale horni oporné vidlice, za to značné zjednodušené. K téže podčeledi Sapromyzinae jako Lonchaea přísluší Sapromyza rorida Fallen, a přece již v její sosáku vy- skytují se oporné vidlice lišící se od vidlic v sosáku Lonchaea vaginalis Fal. Vlastní vidlice jeví se jako výčnělky mentum (02. v. obr. 2.), k těmto přikládá se svým prostředkem oporný proužek (0b. v. obr. 2.) zcela prostého tyčinkovitého tvaru. Spodní její část ovrubuje též lalok ssací desky. Horní oporné vídlice ne- splynuly v desku jako u rodu Lonchaea, nýbrž tvoří dvě tyčinky (op. v, obr. 2.). V bezprostředním okolí těchto vidlic vznikají pseudotracheje. Ač se podařilo zjistiti v sosáku čeledi Dolicho- podidae (viz »Studie dipterologické«, Praha, 1904) zvláštní membranu, která se přikládá k horním oporným vidlicím a dává vznikati pseudotrachejím, nebylo možno této zjistiti v sosáku rodů Lonchaea a Sapromyza, nechť byla provedena zkouška hydroxydem draselnatým, nebo barvením. V sosáku druhu Sepsis pectoralis Meigen (obr. 3.) jest viděti podobné poměry těm, které byly shora uvedeny pro sosák rodů Lonchaea i Sapromyza. V desku splynulé horní oporné vidlice připomínají nám sosák rodu Lonchaea, dolní oporné vidlice bez oporných proužkův okazují na podobnost se sosákem rodu Sapromyza. Leč vskutku nalézá se sosák rodu Sepsis na přechodu mezi sosáky obou již jmenovaných rodů. Ať necháme působiti hydroxid draselnatý sebe delší dobu na sosák druhu Sapromyza rorida, přece se objeví vždy vidlice sou- visle srostlé s mentum. Působil-li hydroxyd na sosák druhu Sepsis pectoralis po několik dnů, objevila se na mentum inserce spodních oporných vidlic. Ostatně jest oporná vidlice v místě inserce tlustší a tím se jeví býti dokonaleji zdiferencována nežli oporné vidlice v sosáku rodu Sepsis. Nápadným jest, že labrum v sosáku Sepsis pectoralis zdobí na pravé a levé hraně jemné pilovité zoubky. Zjev tento zůstává záhadným, neboť dle posa- vadních zkušeností a dle stavby ostatních částí sosáku lze bez- pečně souditi, že Sepsis pectoralis jest moucha, která toliko ssaje. Ozbrojené labrum mívají druhy muší, které bodají, nebo které nabodávají hmyz. Jest pravda, že labrum druhu Sepsis pectoralis jest poměrně velmi dlouhé, ale celkové délky sosáku přece ne- dostihuje. 19 Popisovati do podrobností chitinovou podstatu sosáku druhu Phorocera caesifrons Macguart, znamenalo by to skoro opsati vývody a úvahy Kraepelinovy, Avšak v podrobnostech objevují se přece jenom určité odchylky, kterých není radno opomíjeti. Dorsální dvojitá deska labiální vysílá do předu 4 ky- jovitě ztlustlé výčnělky, k nimž se přikládají horní oporné vidlice (op. v; obr. 5.). Na pohledu laterálním jeví se pěkně připojení oporných vidlic k desce dorsální jako spojení pákové, tedy pohyblivé a složitější, nežli u rodu Musca Linné. Nad opornou vidlicí nalézá se membrana, v níž vzaly původ pseudo- BAChec Nev zm kaj Editio -z,0porných, vidlic. aniž jsou nasazeny přímo na oporných vidlicích. (Podobně jest tomu u Dolichopodů, viz Dipterologické studie, Praha 1904.) Lichý výběžek obloukovitě dolů prohnutý slouží patrně za oporu vedlejší postranní větví pseudotracheální. Dolní oporné vidlice shodují se s těmi, které popsal Kraepelin ze sosáku rodu Musca. Leč podpora jejich zdá se lišiti od vyobra- zení Kraepelinova. Na pokrajních stloustlých lištnách mentum viděti jest zcela zřetelně po jedné široké destičce, na kterou oporná vidlice dosedá. Článek, ležící mezi fulecrum s jedné a mezi hypopharyngem a labrum se strany druhé (přední jeho otvor považuje Kraepelin za vlastní ústa muší), liší se od téhož v so- sáku muším tím, že jest méně uzavřený. Vypadá jako poloro- zevřená oblina kuželová. Známé dvě mohutné větve tracheální, které Kraepelin zakreslil jen v příčném řezu, probíhají po jedné v každé straně sosáku a rozvětvují se v jemné kapilary v ssa- cích deskách. Nejhustší pleteň kapilar nalézá se tam, kde jsou slinné žlázy labiální. Tyto se nalézají u kořene sosáku, v okolí konce fulcra, jakož i konce ssacích desek. Prajednoduché oporné zařízení ssacích desek nalézá se v So- sáku druhu Chrysomyia formosa Scopoli. O horních oporných vidlicích nelze ani mluviti, neboť místo těch vyvinula se toliko ztlustlá chitinová obruba horních laloků ssacích desek. V bezprostředním její okolí vznikly pseudotracheje, jejichž po- čátek možno tu dobře znamenati jako u Phorocery (viz výše). Základy trachejí nepřikládají se přímo k chitinové obrubě laloků ssací desky, nýbrž vznikají ze samostatné membrany jako v So- sáku čeledi Dolichopodidae. Mentum (obr. 4.: m) rozděluje se v předu ve dva výčnělky, které spolu tvoří V. Na distálních koncích jsou opatřeny tužším chitinovým hrbolkem (27. obr. 4.), jenž jest homologický s poměrně dlouhými a členěnými opornými vídli- ox : ij POLE cemi v sosáku Lonchaea vaginalis Fall. (Srovnej s obr. 1.: of. v.) Jaké zjednodušení tu nastalo, vyniká zřejmě, když uvážíme, že dlouhý, nahoře lopatkovitě rozšířený ústroj jest homologický s pouhým hrbolkem. S distálními hrbolky na výčnělcích mentum souvisí hrbolky veliké oporné desky jednotlivých laloků ssacích desek. Tedy zase hrbolek (hr, obr. 4.) jest homologický s dlouhou chitinovou ty- činkou, za to úzká oporná proužka, jak jest ji viděti v sosáku Lonchaea vaginalis Fall, rozšířila se v širokou opornou'desku./Pajtrné'jest rozvoj oporných vidlic podmíněn rozvojem laloků ssací desky a snad i je- jich pohyblivostí a délkou sosáku. Jako v sosáku Chrysomyia formosa Scop. tak také v so- sácích, Mochlonyx velutinus Ruthe a Poecilostolla pictipennis Meigen nalézají se velmi kratičké dolní oporné vidlice (0. v. obr. 6.). S těmito souvisí široké oporné destičky laloků ssacích desek. Krátké zakroucené dolní oporné vidlice vyskytují se v podřádu Orthorapha velmi často, zvláště jimi vynikají čeledi Tipulidae a Culicidae. Z několika tuto popsaných zařízení oporných vycházejí samozřejmě tyto všeobecné věty: 1. Nejdokonaleji zdife- rencované dolní oporné vidlice má Lonchaea vadi- nalis Fall. Z mentum po každé straně vyniká samo- statný dlouhý processus, jenž se nahoře rozšiřuje aby mohl opřiti cChitinovy prouzekssaci desky. Při tom třeba poznamenati, že ssací desky jsou poměrně veliké a opatřené četnými pseudotrachejemi, nikoliv však ve větším počtu nežli v sosáku rodu Musca Lin. 2 oELorní oporme Vidlice Casto se dtakupro mo že lichý výběžek směrem ventrálním znamenitě vzroste, a to na úkor vlastní vidlice, která zakrsává (Lonchaea, obr. 1.). 2. Zhusta,oporná vidlice s lichý m výběžkem. sroste v širokou destičku z měkkého chitinu (Sepsis, ODE. O.). 4. U některých rodů z Cycloraph splývá oporný proužeksvidlicívjedinou tyčinku, ale tato zůstává samostatnou; tedy nesrůstají obě části vidlic ve skutečnou vidlici jako u rodu Musca. (Viz obr. 2.) Z el 21 LE A8 PV 5. V sosáku jiných rodů vyvinuly se samostatně obě mcastuwidliic. ale nesrostly. Postrádajíí však oporného proužku. (Sepsis, obr. 9.) OMEHO T Hhonapimmalezajíjse spodní opormé ví dlice pravidlem malé nebo nepatrné. 7. Mentum Cycloraph mívá pravidlem postranní okraje stlustlé, takže vypadaji pod drobnohledem Takotdve rovnoběžné WStny. K tém se připojtjí spodní oporné vidlice, a proto bývají často obě je- jich části nesrostlé (mimo Muscidae a Tachinidae). Viz Obr 22 8. Mentum Orthoraph se vyznačuje medianní UEmMULAm m SLOVU "Kterasemv předu rozštěpuje 26V ot m moadelad promoposmemvidlice, které jsou vy- vinuty jako prosté hrbolky nebokratičké chitinové ODO VZ Obr Aa 64 Z Resumé. 1. Die bei weiten am meisten differenzierten Stůtzgabeln, welche an das Mentum sich ansetzen, besitzt Lonchaea vaginalis Fall. Dieselben sind aus zwei selbstándigen Chitinstábchen, an die sich erst die Stůtzbánder anfůgen, zusammengesetzt. 2. Im Saugrůssel anderer Holometopen sind zwar die unteren Stůtzgabeln sichtbar, sind aber nicht verwachsen und stehen nicht in Verbindung mit den immer vorhandenen Stůtzbándern. (Beispiel: Fig. 3.) Bei manchen Familien der Holometopen sind die Stůtz- bánder und Stůtzgabeln zu einem einzigen Chitinstreifen an jeder Seite der Endlippen vereinigt. (Fig. 2.) cO 4. Bei der Gattung Musca sind beide Teile der Stůtzgabeln zu einem wirklichen Gabelapparat verwachsen. Ihre Stůtz- bánder sind nur rudimentár (Kraepelin). o. Orthorapha zeigen nur kleine oder ganz rudimentáre Stůtzgabeln oft von der Form eines Hóckers. (Big. 4.) 6. Die oberen Stůtzgabeln sind in dem Růssel der Dipteren auch sehr mannigfaltig entwickelt. (Fig. 1. bis 5.) A.H. Joukl: Chytání a vzorná praeparace motýlů. +1. Chytání motýlů. : : (Dle vlastních zkušeností.) V následujícím pojednání chci zcela stručně promluviti o chytání motýlů denních i nočních a různých pomůckách i předmětech, jichž nezbytně každý řádný entomolog má k tomu zapotřebí. Entomolog řádně vypravený má pevnou, případně okovanou dobrou hůl, v kapse náprsní uschovanou čtyřdílně skládací síťku z jemného tkaniva (nejlépe hedbávnou), která rychle dá se roz- ložiti a dvěma hmaty na hůl připevniti. Takových praktických sítěk nabízí závody s entomologickými potřebami několik typů. Ku chytání motýlů užívá se také tak zvaných kleští, které ale zručnému lovci jsou jen zbytečným břemenem. Dále nutno míti několik různě velkých lahviček s jedem (kyanid draselnatý) k usmrcení můr se kmenů různých stromů sebraných. Místo kyanidu draselnatého možno užíti sírouhlíku aneb chloroformu. Sírouhlíku užívá se většinou jen tam, kde chceme chycenou můru — samičku jen omámiti, aby ve skřínce, do níž ji po chvilce přendáme, případně — jsouc oplodněna — vajíčka svá nakladla. Lahvičky podobné, velice praktické, kde motýl ani s jedem, ani s tekutinou omamující nepřijde do přímého styku, zná za- jisté každý praktický entomolog. Další část výzbroje jest oblá, lepenková krabice s rašelinou na dně, která slouží k uschován nabodnutých motýlů. Doby, kdy entomologové chycené motýly zabodávali do klobouku, dávno již minuly a byl by takový sběratel dnes jistě jen pro posměch. Prospěch každého entomologa žádá, aby mo- týl před nabodnutím na špendlík byl usmrcen, což jak všeobecně známo, děje se při motýlech denních stisknutím hrudníku. Při vydatnějším lovu, možno na jeden špendlík více, 6—8 motýlů nabodnouti a to tak, že nabodáváme tyto stranou hrud- níkem. K takovému »hromadnému« nabodávání užívá se, pokud možno, těch nejslabších špendliků, aby se motýli zase pohodlně, po slabém navlhčení, s nich bez poškození stáhnouti dali. Důležitá část výzbroje jsou špendlíky, kterých nesmí býti nikdy nedostatek. Na výlet beřme čísla 4, 5, 6, 7 a 8. Slabší P EA druhy jsou na výletu zbytečny, an zcela malinké můry a pí- ďalky až doma se napichují, zůstávajíce po dobu exkurse v lah- vičce. Velké můry a lyšaje, na stromech Sedící, nabodáváme na tři, v delší (as 10 cm.) rukojeti zasazené jehly. Jehly tyto musí být souběžné a tvoří hroty trojhran o 5 mm. straně. K usmrcení velkých můr a lyšajů upotřebuji po dlouhá léta roztoku kyanidu draselnatého (cyankalium), jejž vpravuji do těla jejich pomoci obyčejné jehly šicího stroje. Jehla tato má jak známo, za hrotem dosti velké ouško, od kterého vede žlábek a stačí ku pojmutí takového množství jedu, by v krátké chvíli přivodilo smrt motýia. Jehlu můžeme tupým koncem v zátce upevniti tak, že tato hrotem ke dnu lahvičky směřujíc stále v roztoku jedu jest ponořena. Ale pozor! Výpary kyanidu draselnatého vniknuvší do nozder a do očí vyvolávají zánět sliznic a malou, krátce trvající rýmu a slzení očí. V poslední době používá se s dobrým výsledkem k usmr- cení velkých motýlů malé injekční stříkačky, která prý se velmi osvědčila. Místo kyanidu draselnatého možno upotřebiti také odvaru tabáku. Neusmrcuje tak rychle, ale má tu výhodu, že jím usmr- cený motýl nebývá napadán různými škůdci sbírek. Vraceje se ještě ku špendlíkům, považuji »Karlovarské« za nejlepší a to zvláště černé, které mají mnohé dobré vlastnosti. Jsou trvanlivé, velmi pružné, neusazuje se na nich měděnka a nad to nevnucují se svým leskem ve sbírce oku, jako špendlíky žluté, leštěné. Sběratelé, kteří nehodlají materiál nachytaný ihned prae- parovati, uschovávají motýly v tak zvaných »kornoutkách«. Tyto kornoutky mají tu výhodu, že každý chycený motýl je od dru- hého oddělen a nemůže se nijak poškodit; nad to možno velké množství motýlů v malé skřínce uschovati. Kornoutky tyto robí se z papíru do čtverce nastříhaného, který do trojúhelníku se přeloží a sice tak, aby na obou otevře- ných stranách zbyl okraj k založení, resp. k přeložení. Usmrcený motýl, který musí míti křídla povrchem k sobě složená, vsune se do kornoutku, na jedné straně již přehnutím kraje uzavře- ného, tak, aby hlava ležela v rohu již zavřeném, načež se třetí strana přehnutím přečnívajícího okraje uzavře. - 24 Dále jest výhodné bráti na výlety ještě dobře svírající pro- štěpec (pinceta) a k ukojení okamžité zvědavosti dobrou lupu. Entomologové, kteří sklepávají hmyz se stromů železným »klepáčem« opatřeným gumovým prsténcem, musí se arci s tímto 3—5 kgr. těžkým břemenem lopotiti, ježto by hmyz vysoko na stromech sedící jinak neulovili. Neuznávám za nutné probírati a vysvětlovati způsob chytání motýlů do síťky a lahvičky, an každý sběratel i začátečník sám v každé době domůže se pa- třičné zručnosti. Chci ještě krátce zmíniti se kdy a kde možno nejvýhodněji motýle denní chytati. Nejlepší doba pro výnosný lov jest časné jitro, brzy po východu slunce; motýli vzbuzení slunkem »jdou na pastvu« a možno v tuto dobu uloviti druhy, které jinak po celý parný den neuvidíme, ježto pak poletují ve vrcholcích vysokých stromů. Nejlepší a nejvýhodnější místa jsou sluncem ozářené lesní průseky, travou a kvítím porostlé, lesní vozové cesty s rozma- nitou vegetací, paseky na výsluní, květoucí lučiny při pokraji lesa a konečně louže s vysýchajícím a páchnoucím bahnem. Rány na stromech lesních i ovocných s vytékající mízou jsou přirozeným vnadidlem, na němž možno mnohého motýla uloviti, Že možno bělopáska topolového starým sýrem přilákati jest mnohým entomologům známo. Pro odpolední lov, není-li větrno, volme malé, sluncem ozářené paseky, lesní cesty a květouci luka při lese. Je-li vě- trno bývá výsledek lovu obyčejně na nechráněných muistech slabý, tu nutno se uchýliti na paseky obklopené lesy. Je-li obloha zastřena studenými mraky, kterými slunko jen občas prokmitne, jest výsledek lovu vždy špatný; i když tu a tam nějaký motýl se mihne, jest veškera snaha jej uloviti marná. V takový čas obmezí se sběratel na hledání můr na kmenech sedících a to vždy v závětří a na straně sluncem neozářené. Večerní a noční lov můr jest velice zajímavý a volíme-li dobré stanoviště i velice výnosný. Odpůldne vypravíme se vy- zbrojeni dobrým vnadidlem, síťkou a lahvičkami na sbírání můr na místo ku vnadění vyhlédnuté. Paseka ze tří stran lesem ob- klopená jest dobrým lovištěm, zvláště směřuje-li otevřená strana k lukám a polím. Vybeřme stromy z lesní stěny vystupující aneb v pasece o samotě stojící a tyto pomocí tvrdého štětce ve výši as 1 a půl metru vnadidlem hustě potřeme. Jiné kmeny výhodno natříti jen ve výši as půl metru, an takto možno po- bÍ ot | lapiti můry blízko u země létající. Natřené kmeny poznamenáme případně při zemi kusem bílého papíru, který kaménkem zatí- žíme aneb větvičkou přibodneme. Výhodně možno též vnaditi při kraji lesa a na stromech o samotě ve středu květoucích luk a polí stojících. Na vnadidlo chytati možno již časným jarem, ale druhá polovice června, července, srpen a září jsou nejvydatnější. Ještě v říjnu a dokonce i v listopadu možno vnaditi, výsledek jest slabší počtem, ale mnohdy potěší nás vzácnější kořist. Stahuje-li se na obzoru z večera bouře, bude lov na vna- didlo jistě velmi vydatný. Snaha můr a lyšajů rychle se nasytiti, nežli se bouře rozburácí, žene tyto od místa k místu a tu nutno se připraviti; promeškaná vteřina a dobrá mnohdy kořisť je ta tam. Ku lovu na vnadidlo zapotřebí nejméně dvou osob, jed- nomu lovci mnohý kus ulétá, který druhý člen dvojice do při- pravené síťky chytiti může. Nezbytně zapotřebí jest dvou dobrých lampiček a nutno i toho dbáti, aby proud světla jeden lovec druhému nevrhal v obličej. Jakmile nastává soumrak, obchází dvojice lovců kmeny vnadidlem natřené, první sbírá při vnadidle sedící můry do lahviček, kdežto druhý odlétající kusy síťkou lapiti se snaží. Takto chycené můry se nenapichují, an k této práci zapotřebí času a pozornosti; ponecháme je prostě v lahvičkách s jedem aneb je z menších do větších pozorně přesypáváme. Každý entomolog »vnadící« pozoroval, že největší přílet je hned po západu slunce, pak nastane přestávka a až okolo 10té hodiny objeví se nové kořisti. Přirozeným vnadidlem jsou skupiny silně vonících květin. Chytával jsem hojně můr i lyšajů při cyklistské acetylénce v za- hradě na kvetoucím jasmínu a na knotovce, která má tu výhodu, že po celé téměř léto květe. Ku konci sděluji dobrý recept vnadidla. Dám svařiti půl litru piva (světlého neb tmavého)s 2—3m lžícemi syrobu neb medu a přidám do vařící se tekutiny S větší jablka neoloupaná. Po chvilce varu jablka popraskají, načež tyto vyndám a hmotu jejich cedníkem do vařící se a zvolna houst- noucí tekutiny procedím, vše pak nechám až do patřičné hustoty vařiti. Tekutina tato nesmí se při vaření připáliti. Je-li vnadidlo patřičně husté, dáme je vychladnouti a jest nyní k použití připraveno. ee 26 Toto vnadidlo netřeba parfumovati ovocnými éthery. Při- dáme-li při vaření suché slupky z jablk, získá vnadidlo na hod- notě; chceme-li však uvařiti vnadidlo hustoty kaše, přidáme jablek. Častěji odporučuje se též užívati sušených jablečných řízků na motouzu navlečených, jako dobrého vnadidla. Nemám v tomto směru vlastních zkušeností, ale nedal bych nikdy přednost způ- sobu tomuto před chytáním na vnadidlo na pevném kmeni na- iřene Fauna Boce I. Conspectus Apidarum, guas in Bohemia collegi. In Bohemia pauci adhuc viri colligendis Apidis operam da- bant. Ouod hac in re Kirchner fecit et scripsit, prorsus invete- ratum est. Apidarum vero collectus, ab heredibus J. Duda, viri doctissimi et Bohemorum entomologi clarissimi, Museo Publico Pragensi condonatus, guod ad Bohemiae explorationem hymeno- pterologicam attinet, haud magni pretii est, cum accuratis de in- veniendi locis adnotationibus careat. Species, guas Duda ipse in Bohemia captaverat et, guas ab amicis suis extraneis obtinuerat, promiscue maxima ex parte sine ulla explicatione in collectu ejus inveniuntur. Tempore demum novissimo haec hymenopterologiae pars diligentius tractata est. Ego ipse nisi tribus locis Apidas non legebam: Sutticii (Su- šice — S), Čollinii (Kolín — K) et in vivario comitis Kinsky prope Chlumec (Obora — O), guod praecipue Fossoribus et Ichneu- monidis abundat. Nihilominus puto, hanc enarrationem sat cla- ram Apidarum bohemicarum imaginem praebere. Non credo, in Bohemia plus guam 80 novas species inveniri. Alio modo res sine dubio in Moravia se habet. A. Ahidae solitaviae. 1. gen.: Prosopis F.: hyalinata Sm. (SK); — genalis Thoms. (SK); — confusa Nyl. (SK); — punctulatissima Sm. (K); — pratensis Geof. (K); — sinuata Schnk. (S); — pictipes Nyl. (K); — brevicornis Nyl. (SK); — variegata F. (K); — nigrita 927 i F. (SKO); — annulata L. (SKO); — angustata Schrnk. (K); — punctata Brullé (KO) ; — lineolata Schnk. (K). 15 species. 2. gen.: Colletes Ltr.: cunicularius L. (K); — fodiens K. (SKO) ; — nasutus Sm. (K); — daviseanus Sm. (SKO); — mar- ginatus Sm. (K); — succinctus L. (SKO); — picistigma Thoms. (7 species: ocni- aectus. bt gůadricinctus F (K);, —, SEX cinctus F. (SK); — xanthopus K. (SKO); — tetrazonius Klug (SKO); — maculatus Sm. (SKO); — rubicundus Christ. (SK); rufocinctus Nyl: (K); laevigatus K. (SK); — sexnotatus K, (SK); — costulatus Kr. (K); — zonulus Sm. (SK); — leucozonius Schr. (SK); — guadrinotatus K. (SK); — interruptus Pz. (K); — calceatus Scop. (SKO); — albipes F. (SKO); — malachurus K. (K); — affinis Schnk. (SK); —- fulvicornis K. (SK); —. semi- punctulatus Schnk. (SK); — pauxillus Schnk. (K); — laevis K. (K); — minutus Schr. (SK); — nitidiusculus K. (SK); — villo- sulus K. (SK); — brevicornis Schnk. (K); — glabriusculus Mor. (K); — minutissimus K. (K); — tumulorum L. (SKO); — sub- auratus Rossi (SKO); — morio F. (SKO); — politus Schnk. (K); — leucopus K. (SK); — smeathmanellus K. (SKO). 34 Species. 4. gen.: Anthrena F.: morio Brullé (K); — carbonaria L. (K); — cineraria L. (SK); — flessae Pz. (K); — thoracica F. (SK): — nitida Fourcr. (SKO); — ovina Klug (K); — albicans Můll. (SKO); — tibialis K. (SK); — morawitzii Thoms. (K); — nigroaenea K. (SK); — rosae Pz. var. timmerana K. (SK); — rosae var. spinigera K. (SK); — apicata Sm. (SK); — fulvago Christ. (SK) numilis. imho (SK) gwynana K (SKO) praecox Scop. (SKO); — varians K. (SKO); — fucata Sm. (SK); albicrus K. (K); — parvula K. (SK); — minuta K. (SK); flori- cola Ev. (K); — nana K. (K); — nana Schmd. (K)!) — nievata Friese (K); — ventralis Imh. (SK); — marginata F. (KO); — cyanescens Nyl. (S); — hattorfiana F. (S); — cingulata F. (SKO) ; -- genevensis Schmd. (K)*) — polita Sm. (K); — cur- vungula Thoms. (K); — extricata Sm. (K); — flavipes FPz. (SKO); — labialis K. (SKO); — labialis var. labiata Schnk. (schenkii Mor.) (KO); — fimbriata Brullé (K); — argentata K. 1) Huic speciei de sententia J. D. Alfken aliud nomen imponendum est. %) Magna copia carum invenitur in valle, guae prope Kolín sub Pašinka est; primo vere, 2 hebdomadas ante cognatam A. cingulatam, in floribus Po- tentillae volitat. =< —— = 28 (K); — lucens Imh. (KO); — shawella K. (S); — combinata Christ. (K); — propingua Schnk. (K); — chrysopyga Schnk. (K); — xanthura K. (SK); — similis Sm. (K); — afzelliella K. (K); denticulata K. (K); — pubescens K. (SKO); — simillima Sm. (S); — nigrifrons Sm. (K); — clarkella K. (S). 52 species. O. „sen No mia E00 6--gen- Pánu einus:Nyls: TLC : Dufour ea ep n dlká Schnk. (SK); — ha- lictula Nyl. (KO). ZMSspecies. 8. gen.: Halictoides Nyl.: dentiventris Nyl. (SK); — inermis Nyl. (KO); 2 species. 9. gen.: Rhophites Spin.: guinguespinosus Spin: (SK); z canus Ev. 1(IK);.2 Species. 10. gen.: Ca mpto poeu m Ltr. frontale F.;*) — | spe- Cies. 1U cen. Panurgwus Lr. 3 'calcaratus 1 Sc0p1(SKO -= banksianus K. (K); 2 species. 12: gen.: DasydopalLtr.: plumipes Pz. (SKO); — argen- tata Pz: (K):42 Species: 13. gen.: Melitta K.: leporina Pz. (SKO); — melanura Nyl: (KO) — haemorrhoidalis. E-,(SK);,3 species. 14. gen.: Systropha Ill.: curvicornis Scop. (SKO) ; — planidens Gir.“); 2 species. lo., .sen::.M.ac10p1s.Ez :lablata ken) species. 16: sen.: Xylocopa Ltr.: violacea K.;?) 1 species. Isen. < Ce ratina ktircvanea k (SK) species: je. cen- BweeTaLtr: dentata KuSnk) —uicornis F. (KO); — malvae Rossi;“) — longicornis L. (SK); — difficilis Duf. (SKO); interrupta Baer. (K); 6 species. 19 pen Melivt tum 8 a It: Jelavicorms Etr 1(K)spes cles. 20. gen.: Podalirius Ltr.: guadrifasciatus Vill. (K); — bimaculatus Pz. (SK); — pubescens F. (K); — vulpinus Pz. (K) ; — retusus L. (SK); — acervorum L. (SKO); — parietinus W (SK); — furcatus Pz. (SK): — borealis Mor. (S); 9 species. S) Permultos nidos detexit prof. Zavadil in colle, gui Kaňk dicitur et in- ter Kolín et Hora Kutná positus est. 4) Nonnulos mares prof. Zavadil prope Kutná Hora cepit. 9) Ouam prof. Klapálek prope Litomyšl captam esse affirmat. 8) Unum marem a prof. Zavadil accepi. 29 21. gen.: Eriades Spin.: truncorům L. (SKO); — crenu- latus Nyl. (K); — nigricornis Nyl. (SK) ; — florisomnis L. (SK); O Species. 22. gen.: Os mia Ltr.: spinulosa K. (KO); — parvula Duť. (leucomelaena K.) (KO); — leucomelaena K. (claviventris Thoms.) (KO); — mitis Nyl. (montivaga Mor.) (K); — bicolor Schrnk. (KO); — aurulenta Pz. (SK): — villosa Schnk. (S); — adunca Pz. (SKO); — spinolae Schnk. (SKO); —— papaveris Ltr. (S); — tridentata Duf. (K); — panzeri Mor. (K); — caerule- scens L. (SKO); — fulviventris Pz. (SKO); — leaiana K. (S); — uncinata Gerst. (SK); — emarginata Lep. (S); -—- rufa L. (SKO); 18 species. ZDS E GV OSE: 22. cen.. Megachile Ltř.: areentata F. (KO); — paci: fica Pz. (S); — apicalis Spin. (KO); — centuncularis L. (KO:; — versicolor Sm. (KO); — circumcincta K. (SKO); — nigrí- ventris Schnk. (S); — lagopoda K. (SKO); — lagopoda var. maritima K. (KO); — willoughbiella K. (SKO): — ligniseca K. (KO); — ericetorum Lep. (SK); — muraria F. (SK); 12 sp>cies. ZO Sn L nachusau serratulae Bz (SKO) Species: 2020 0 cm 2 oblonsatun Et“ (S) (5 Stri: gatum Pz. (SKO); — manicatum L. (SKO); — punctatum Ltr. (SKO); 4 species. B. Ahidae sociales. a) Sociales unius anni. 27cm. Bo m bus, Etr: hortorum L; (SKO) ;—subter raneus L. (SK); — distinguendus Mor. (SK); — pratorum L. (SKO); — hypnorum L. (S); — derhamellus K. (SK) ; — silva- rum L. (SKO); — agrorum F. (SKO); — | variabilis Schmd. (SKO); — muscorum F. (SKO); — pomorum Pz. (SKO); — Soro- ensis F. (S); — lapidarius L. (SKO); — confusus Schnk. (SKO); — mastrucatus Gerst. (S); — terrester L. (SKO); — elegans SASKO Species: b) Sociaies permanentes. 28. gen.: A pis L. (Non legebam.) C. Apidae pavasilicae. 29 ben.: Splieco des. Et.) tuscipenis. Gérm. (KO) ; — gibbus L. (KS); — subguadratus Sm. (K); — reticulatus Thoms. 7) Cur Sphecodem Apidis parasiticis, et guidem iis generis Halictus adnumerem, aliguando hac in ephemeride expositurus sum. Species hujus gene- (SK); rubicundus Hag. (rufiventris Pz.) (K); — pilifrons Thoms. (K); — spinulosus Hag. (K); similis Wesm. (SK); — ephippius L. (S) ;9 spěties: 30. gen.: Psithyrus Lep': rupestris F. (SKO); .— cam- pestris Pz. (SKO); — barbutellus (SK); — guadricolor Lep. (S); — globosus Ev. (S); — 6 species. Olobenk Ste ls Lt- "sionata 'Pz"(R): M Broviscula Nyl. (SK); — phaeoptera K. (KO); — aterrima:Pz. (SKO); — minuta Lep. (SK): — minima Schnk.;*) — ornatula Klug (KO); r (SPECIES! 32. gerí.: Coelioxys Ltr.: aurolimbata Forst. (K); — rufescens Lep. (SK); — conoidea III. (KO); — guadridentata L. (SKO); — elongata Lep. (SKO); — elongata var. acuminata Nyl. (SKO); -—— mandibularis Nyl. (S); — afra Lep. (KO); — brevis Ev. (KO): — rufocauda Lep. (KO); 9 species. 33. gen.: Dioxys Lep.: tridentata Jur. (KO); 1 species. 94. gen.: A m mobatesLtr.: punctatus F. (K) ; 1 species. 90. gen.: Phiarus Gerst. 0. D6. Úsen: Basbes Jur 0. 97. gen.: Biastes Pz.: emarginatus Schnk.;“) 1 species. 96. 2en -mMelectaLtr- armata“Pz(SK):— eluctusa Scop. (SKO); 2 species. 909, gen.: GroCcista.ktr::1seutellatis. E. (SRO) — major Mor. (K); 2 species. 40. gen.: Epeolus Ltr.: variegatus L. (K); — productus Thoms. (K); — rufipes Thoms. (K); 3 species. 2£l-.sen-: (EpetoidesGit.: 0. 42. gen.: No mada F.: lineola Pz. (SKO); — alternata K. (S); — solidaginis Mor. (SKO); — roberjeotiana Pz. (KO); — nobilis H. Sch. (K); — fucata Pz. (K); — jacobaeae Pz. (SKO); — sexfasciata Pz. (SK); — lathuburiana K. (K); — ochrostomma K. (SKO); — guttulata Schnk. (SK); — rhenana Mor. (SKO); ris determinare difficillimum est, sine praeparatione guadam impossibile. »Speci- mens not so prepared are sometimes guite impossible to name,< dicit Saunders in optimo opere, guod »Thé Hymenoptera aculeata of the British Islands< in- scribitur. Oua de causa multas species, praecipue eas, guae exiguae magnitudi- nis sunt, determinare non potui. 8) Unam feminam Sutticii captavi, alteram a prof. Zavadil obtinui. 9) Unum marem ego in colle Oškovrh, gui prope Libice situs est, alterum J. Pačes, ludimagister Collinensis, prope Řičany invenit. 31 : Ě A8 — xanthosticta K. (K); — zonata Pz. (K); —. ruficornis L. (SKO); — dalla-torreana Schmd. (K); -—- bifida Thoms, (KO); — borealis Zett. K); — flavoguttata K. (K): distinguenda Mor. (K). = fuscicornis. Nyl(K); — armata H. Sch. (S); — mutabilis Mor. (K); — ferruginata L. (K); — brevicornis Schmd. = fabricianar L: (SK) 720 species. Summatim 205 species. Relatio Apidarum, guae in aliis regionibus gignuntur: Suecia (ihomsom) 1 24.15: 4. 206 species. Anolal (Saunders) -plsky 220 » Tirolia septentrionalis (een). 220 » Bohemia (e tribus tantum locis!) —. 265 » Germania (Friese). -0 „405 1. 440 » Francia meridionalis (Peréz) ©. . . 491 » Fhateana(HrieSe) M: 5 2 1 OVO » Ignorantur adhuc e Bohemia 6 Apidarum genera: Nomia, Panurginus, Lithurgus, Phiarus, Pasites, Epeloides. Multas species, guae difficillime cognosci possunt (Prosopis, Halictus, Nomada), determinavit et recensuit J. D. Alfken, Bre- mensis, vir mihi carissimus, cui ego gratias maximas ago. P. Augustinus Kubes, guardianus Ordinis Capucinorum Collinil. II. Noví brouci pro českou faunu. Dle sdělení Dra Lokaye ve schůzi č. entomologické společnosti dne 19. dubna. Dle seznamu Dra Klímy r. 1902 vydaného vyhledal jsem 24 druhy brouků českých, jež v seznamu tomto scházejí, ač jich vyskytování se mnou nade vší pochybnost bylo zjištěno a sice: PM.cmacussueeobis, Bay ki ehycenbyt p: prof: Klapálkem 29. dubna 1899 u Veselí nad Lužnicí v jednom exempláři. 2. Oxypodarufa Kraatz chycena byla v jednom exem- pláři mnou J. září 1902 v pralese pod Boubínem. 3. Ocyusida rufescens Kraatz chycena byla 2. června 1903 mojí chotí na Bezděze u Bělé v jednom exempláři. 4. Hygroecia complana Mannb.(z rodu Atheta) chy- cena byla ve dvou exemplářích v náplavu Vltavy r. 1901 v dubnu na Zlíchově. — 82 o. Metaxya islandica Kraatz, (z rodu Atheta) chy- cena byla počátkem června 1898 mnou u labské boudy na hře- benu Krkonoš v 1 exempláři. 6. Omalium translucidum Kraatz, chyceno mnou v 1 exempl. v červnu v Krči. 7. Neuraphes carinatus Mulsant, chycen byl mnou 26. října 1902 v 1 exempl. v Krči u Prahy. o. Euconnus oblongus. Sturm, chycen byl mnou 3. září 1902 v pralese pod Boubínem v 5 exemplářích. 9. Hydnobius multistriatus Gyllenhal, chycen byl mnou v červnu v 1 exempl. ve Stromovce u Prahy. 10. Ptenidium Gressneri, Gillmeister, chytal jsem častěji ve Stromovce v dutém jilmu. 11. Micrus filicornis Fairmaire, přichází v náplavu jarním řeky Vltavy na císařské louce, v Podbabě nepříliš hojně, chycen byl mnou častěji. 12. Simplocaria maculosa Erichson, chytal jsem na jaře ve Veltrusích v parku u potoka pod listím a mechem. 19. (Curimus, Erich'sonikeutber chycen bylmo: června 1903 v 1 exempl. p. prof. Klapálkem na cestě podle Labe nad Spindelmůhle. 14 Menephilus curwipes Babricius, chycen. byl v četných exemplářích ve dřevěných setlelých kozách před malo- stranskými mlýny. 15. Otiorrhynchus scabrosus Marsham, chycen byl v říjnu v 1. exepláři mnou na Petříně v lomech. 160. Foucartia sguamulata Herbst, chycena byla 28. května r. 1902 v 5 exemplářích na kvetoucích křovinách v Chuchli p. prof. Klapálkem. 17. Cleonus obliguus Fabr., přichází na jaře místy dosti hojně u Prahy. 18. Erirrhinus nereis Paykul, chycen byl mnou ča- stěji na jičínském rybníku. 19. EubrychiwWsty elatusMB:elek;Hchýcen bylémnousve 9. exemplářích v jarním naplavu Labe v Toušeni, 20. Litodactylus leucogaster Marsham, chycen byl mnou Častěji v jarním náplavu Labe v Toušeni. 21. Rhinoncus inconspectus, Herbst, chycen byl mnou ve 3 exempl. v jarním náplavu v Toušeni. 98 22. Hylesinus crenatus Fabr., chytán byl mnou v jasanech ve Sv. Václavských lázních v Praze. 29. Oomorphus concolor Sturm, chycen byl mou chotí na jaře v 1 exempl. v Radotíně. 24. Mantura obtusata Gyllenhal, vyskytá se v září v Krči u potoka. Catalogus dipterorum faunae bohemicae. Supplementum. (Doplňky ku Kowarzovu seznamu českých much. Diptera). R. 1902 o prázdninách sbíral jsem v okolí města Proti- vína, odkudž jsem získal 1100 specií. Mezi těmi (ohledem na seznam Kowarzův) objevila se celá řada pro Čechy nových specií, jež tuto uvádím. Chironomus ferrugineo-vittatus Zettr., Chir. aprilinus Mg, Sciara Thomae L., Culex annulipes Meig., Anthrax hottentota L, Bombylius fugas Wied., Systaechus ctenopterus Mik. ©, Rham- phomyia plumifera Zett. ©, Empis trigramma Meig. S, Diaphorus cynocephalus Meig., Gymnopternus germanus Wied., Gymn. nobilitatus Lin., Chilosia proxima Zett., Phasia annalis Fabr. G, Hyalomyia aurulans Rob Desw., Hyal. umbripennis Mg., Micro- palpus pictus Meig. ©, Gonia flaviceps Zett., Exorista excavata Zett., Tachina agilis Meig., Tach. anticornis Mg., Tach. polita Meig. ©, Tach. hortensis Meig., Phorocera cillipeda Rond. ©, Frontina ni- gricans Eger., Tryptocera frontalis Macg. ©, Hypostena medorina Sch., Pollenia depressa Meig., Pyrellia serena Meig., Cyrtoneura simplex Loew ©, Spilogaster angelicae Scop., Spilogaster carbo- nella Zett. G, Limnophora guadrimaculata Fall., Limnophora ari- cina Schn., Hylemyia flavipennis Fall.©, Homalomyia. sociella Zettr. S, Homalomyia floricola Meig. S, Limosina coxata Stenh., Sapromyza plumicornis Fall., Sapromyza anisodactyla Loew G, Sapromyza platycephala Loew, Geomyza nigripes Meig., Nothi- phila annulipes Stenh., Chlorops nasuta Schin., Tetanocera co- ryleti Scop Nové rody české z okolí Protivína jsou Geomyza Fall a Zeuxia Meiy., neboť jsem tam nalezl Geomyza nigripes Meig. a Zeuxia cinerea Meig. G. Ant. Wimmer. „Vzácná česká tiplice jest Ctenophora ruficornis Meig. Dle všeho spoře se rozšířila po lesnatých krajinách českých, a to 3 94 jen tam, kde se v lesích nalézá dosti listnatých stromů. Nejblíže u Prahy objevil jsem ji v lesích pod Hlavatým Kamenem nad Dobřichovicemi. Jakmile jsem se zmocnil ©, pátral jsem po G, kterého se mi podařilo lapiti až druhý rok počátkem června, právě když opouštěl kuklu, jež vyčnívala ze trouchnivějícího pa- řezu bukového. Pobádán jsa touto kořistí, prohledával jsem i okolní pařezy, až se mi podařilo najíti ještě kuklu celou. Tato se sice podobá kuklám ostatních Tipulid, leč lze ji přece od těchto rozeznati při podrobném srovnávání s nimi. Respirační její rourky jsou kratší nežli tytéž na kuklách tiplic, pochva tykadlová vyniká tlouštkou a vřetenovitým tvarem. Hrudní články na dorsální straně zdobí chitinové kýly jako hruď tiplic, ale abdominální články obmykají tvrdé, vysoké a nepravidelně hrboulkaté prsténce z chitinu. Ant. Wimmer. Im Miesathale gegen das Dorf Wuttan bei Mies erbeutete ica eine unserer merkwůrdigsten Wanzen námlich die zu den Reduviiden gehorige Pygolampis bifurcataL.-:bidentata Pipe: Jos. Olt in Mies. M teratu Zur Morphologie des Insektenkopfes. II. Einiges iiber die Reduktion des Kopfes der Dipterenlarven. Von Nils Holmgren, Stockholm. — Zoologischer Anzeiger. Bd. XXVII. 1904. Nro 1. Pan spisovatel nerozřešil sice svojí prací velmi obtížný problem o redukci hlavy larev hmyzu dvojkřídlého, ale za to podal cenné příspěvky k jeho řešení, Po přehledu larví hlavy ze skupiny Eucephala, vylíčil po- měry na hlavě, přes niž se prothorax již převalil, při čemž doznala chitinová schránka hlavy značné redukce, což se jeví zvláště na mentum a submentum. Studie dipterologické. Ant, Wimmer. Rozpravy České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. Třída II. Roč. XIII. ČÍSvale Spisovatel popsal methamorphosu pro Čechy nového ko- mára, Mochlonyx velutinus Ruthe a podal nové příspěvky. k anatomii sosáku Sapromyza brunnitarsis Maca., Bor- borus nitidus Meig., Chrysomyia formosa Scop., Simulia nigra Meig., Platypalpus pallipes Fall. Po- známky týkají se především vývoje maxill a složení palpi maxil- 35 lares. Mimo to vysvětlil spisovatel, jak vznikají pseudotracheje v sosáku rodů čeledi Dolichopodidae, Ant. Wimmer. Opuscula Ichneumonologica. Napsal prof. Dr. Otto Schmiedeknecht. Svazek I., str. 410. Blankenburg v Durynsku. Nákladem vlastním. — Známý hymenopterolog, Dr. Schmiedeknecht, bez jehož spisu »Apidae Europae« žádný apidolog se neobejde, věnoval se poslední léta studiu lumků a lumčíků, jež má zpracovati pro obrovské dílo »Das Tierreich«, vydávané král. pruskou akademií věd v Berlíně a Německou Společností Zoologickou. Jako průpravu, aby uspo- řádal systematiku, vydává stručné klíče lumčích rodů veškerého světa a druhů palaearktických. Vyšel dosud první svazek, obsa- hujicí podčeleď Ichneumoninae. Palaearktických rodů popisuje tu Schmiedeknecht 58 se 792 druhy a četnými varietami. Ve druhém svazku následovati bude podčeleď Cryptinae, čímž ukončen bude přehled první skupiny lumčí: Ichneumonidae pentagonae,. Zbude skupina druhá (Ichneumonidae del- toideae) se třemi podčeleděmi: Pimplinae, Ophioninae, Tryphoninae. Počet druhů všech těchto pěti podčeledí půjde zajisté do tisíců. Veliká většina jich žije i v Čechách. Dosud však nečetl jsem vědeckého popisu českého ani o jednom lumku, kromě Klapalkova pojednání o prazvláštním Agriotypovi, jejž již Haliday povýšil na zvláštní čeleď s jediným rodem a jediným druhem (armatus Curt.). — Jest věru těžko, abych neopakoval oblíbeného refrainu svého: Zbývá mnoho a mnoho práce, nežli Zemi svou hymenopterologicky prozkoumáme, Ks. Entomologická vycházka na Lysou Horu. Napsal J. M. Kadlčák. Článeček tento jest částí »Létáku věnovaného studujícím a turistům« : Z přírody Beskyd neb Moravského Valašska a slez- ského Lašska, vydaného nákladem Musejní Společnosti ve Val. Meziříčí. Měl by vlastně nésti nápis »Coleopterologická vycházka«, poněvadž pojednává jen o brouctvu uvedené krajiny a také tu zvláště obšírně jen o Carabidech. Účelem jeho jest ukázati na bohatství zvířeny tamnější a přivábiti tak i jiné sběratele. Upozorňujíce na článeček tento i celý leták, neváháme vysloviti přesvědčení, že především jest nám třeba místních sběratelů, kteří v jedné části entomologie, byť sebe menší, odborně se vzdělavše, všimají si také ostatního hmyzu, jehož material odborníkům ke spracovaní svěří, Jest žalostno, jak bídna jest posud naše znalosť zvířeny hmyzí našich vlastí, přes to, že hmyz jest objektem vedle rostlin nejpří- stupnějším. Časopis České Společnosti Entomologické bude bohdá 96 === místem, kam nové bezpečné poznatky budou ukládáný, takže nebude -se obrovské množství vědomostí a práce jako dosud ztráceti. Kl. Drobnosti. Moucha Onesia sepulcralis a syrečky. Ve velkých městech po- letuje v létě tato moucha po oknech přibytků lidských, kde bývá po- važována za mouchu bzučivou, ač patří do čeledi Sarcophagidae (ma- sařky). Abych zjistil, které to mouchy ničí v Praze syrečky, požádal jsem v několika obchodech o syrečky zkažené. Ve všech případech vychoval jsem ze syrečkových »červů« jen jmenovanou mouchu. Larvy její, které v noci světélkují účinkem bakterií na pokožce, zarývají se do syrečků, kde šťavou ze slinných žlaz rozpouštějí vnitřek jejich v hustou kapalinu, již ssají. Na povrchu syreček okornatí a chrání tak před úrazem obyvatele svého nitra. A, W. O vlivu tepla a vlhka na vývoj much. Maje dosti kukel rodu Homalomyia canicularis zkoušel jsem, jak teplo a vlhkost působí na vývoj jejich. Rozdělil jsem kukly do tří válců pro vývoj. V jednom jsem udržoval teplotu —- 20" C a denně jsem do něho vkládal kousek mycí houby namočené ve vodě. Z těchto kukel líhly se mouchy již po třech týdnech. (Bylo to v prosinci!) Druhé kukly jsem choval ve vzduchu —- 20% C teplém, ale v suchu. Mouchy počaly se líhnouti ve 4. týdnu. Prorazili sice kuklu, ale ven se nedostaly, zaschly. Třetí kukly jsem vysadil na pospas teplotě — 2% až — 3" C a současně Suchu. Z těch se nevylíhla ani jediná moucha. Vývoji much svědčí teplý a přiměřeně vlhký vzduch. FE Znamá entomologická firma Dr. O. Staudingerě Bang-Haas v Blažejovicích u Drážďan rozesýlá nové cenníky. Jsouce soustavně uspořádány, dobře poslouží jako příručný katalog při úpravě sbírek., Úmrtí. Na svém sídle v Lewishamu u Londýna zemřel dne 23. května Rob. Mc Lachlan auktor základního díla o evropských Trichopterách: A monographic revision and synopsis of the Trichoptera ofthe European Fauna, ve kterém poprvé na pevný základ znaků vzatých z přívěsků genitalních postavil soustavu tohoto řádu. Omezujíce se pro ne- dostatek místa na tuto stručnou zprávu, chystáme do příštího čísla, obšírnější nekrolog. Nakladatel knihkupectví R. L, KOBRA v Praze, Vodičkova ulice, Na mírné měsíční splátky. Atlasy rostlin, ptactva i motýlů jsou c. k. minist. vyučování schváleny a školám ku koupi doporučeny. h MLA = TÁ m Přírodopisný atlas rostlin. Napsal professor JAN JOHN. S 80 tabulemi, provedenými nejjemnějším barvotiskem a četnými dřevorytinami s v textu. — Cena celého díla ve dvou svazcích váz. 14 zl. První vydání rozebráno v jediném roce. — Druhé, přepracované a doplněné vy- dání vychází právě v sešitech po 32 kr. Atlas brouků středoevropských. 48 nádherných barvotiskovýoh tabulí s 1350 obrazy. Slovný výklad podává professor FR. KLAPÁLEK. Dva svazky 4" formátu váz. 20 zl. Atlas (tabule o sobě) 48 tab., váz., cena 9 zl. Domácí literatura naše obohacena je dílem, jakého ani velké národy nemají. MALÝ BREHM. „ Vylíčení života a vlastností zvířat i rostlin. Podávají prof. B. ZÁBORSKÝ a J. JOHN. 4 svazky 8 zl. 80 kr, váz. s barev. přílohami 12 zl. 40 kr. Ssavci. Vylíčení života a jich vlastnosti. 300 stran. S 200 vyobrazeními v textu Cena brož. (bez příloh) 2 zl., váz. (s 8 barvotiskovými přilobami) 2 zl. 90 kr Ptáci. 322 stran. Se 184 vyobrazeními v textu. Cena brož. (bez příloh 2 zl. © váz. se 4 barvotiskovými přílohami) 2 zl. 90 kr. Plazi, obojživelníci, ryby, měkkýši, členovci a menší živočichové. 379 str, Se 342 vyobrazenimi v textu. Cena brož. (bez příloh) 2 zl. 40 kr., váz. (se 6 barvotiskovými přílohami) 3 zl. 30 kr. Rostlinopis. Vlastnosti a soustavný popis rostlin se zvláštním zřetelem k výjevům životním. Podává professor Jan John. 372 str. S 337 vyobr. v textu a 17 barev. tabulkami. Cena 2 zl. 40 kr., váz. 3 zl. 30 kr. — Velecenná pomůcka při studiu přírodopisném. Studující mládeži nelze dost doporučiti. Jinahradi knih. ta velikou a nákladnou knihovnu. Hlas ptactva středoevropského. Se zvláštním zřetelem k druhům domácím slovem provází prof. J. JANDA. Velký 49. Se 48 skvostnými tabulemi barvotiskovými, na kterých věrně zobra- zeno jest 385 ptáků. Celé dílo vyšlo ve 25 sešitech po 40 kr. Cena váz. výt. 12 zl.. Všem ornithologům, přátelům ptactva, myslivcům, Školám doporučujeme k pro- hlédnutí. Věrnějších vyvbrazení a zajímavějšího líčení našich opeřenců není, Nakladatel knihkupectví IL R.. KOBRA v Praze, Vodičkova ulice, Na mírné měsíční splátky. Hilas motýlů střední Evropy. 50 nádherných barvotiskových 50 tabul s 1300 obrazy Slovný výklad napsal prof. JAN JOHN — Cena celého díla ve dvou svazcích váz. 14 al. Nádherné tabule zobrazují nejen motýla, housenku a pupu jeho; ale i rostlinu, na které se nacházejí. Atlasy motýlů, ptactva i rostlin jsou nejen ministerstvem vyučování schváleny, ale i doporučeny. Menší atlas botanický (dle soustavy Linnéovy). Pro potřebu studujících škol středních, učitelstva škol obecných i měšťanských a se zvláštním zřetelem na rostlinopisy české k vydání upravil prof. ALEX. BERNARD. Cena brož. 15 K, váz. 17 K. = Text k veškerým tabulím vydán bude v pěti zvláštních sešitech. ——— VPYVYVY YY PV VY PVV Dr, 0, Staudinoer A A, Bang-Haas, Blasewitz-Drážďany nabízí v cenníku lepidopter č. 47. (92 str. velké osmerky) as 1600 druhů mo- týlů, 1400 praepar. housenek etc., jakdž i 159 levných centurií a skupin. v v v cenníku coleopter č. 20. a dodat. č. 22.—24. (136 str. vel. osmerky) as 22.000 brouků. v cenníku VII. (66 str. vel. osmerky) různého hmyzu as 10.000 Hy- menopter, Dipter, Hemipter, Neuropter a Orthopter. Cenníky opatřeny jsou úplným seznamem rodovým. Cena každého ze tří seznamů jest Mk. 1:50 — 180 hal. Tyto obnosy budou při učiněné objednávce přičteny k dobru. Velký rabatt. — | Zásylky na výběr. Korrespondence: německá, francouzská, anglická a skandinávská. NANA AKAaANaAN a N aka Ročník 1 1904. Číslo 2. MCH, - ČASOPIS (České Společnosti Entomologické. Acta Societatis Zntomologicae Bohemiae. Redakční komilé: Prof. fr. Klapálek, Řed. Napoleon M. Kheil, Prof. Dr. Em Rádl, P. Aug. Kubes, Odb. uč. Ant. Wimmer. (dn / V PRAZE. ě Nákladem Ceské Společnosti Pointolastoke: „Tiskem Dra čd. Gréora a syna. OBSAH: MUDr. K. Šulc: MUDr. Em. Lokay: Teshetína ásonlstuin, n. Sp. ist 40. — ač A. Chytání a vzorná praeparace motýlů, str.. skle Auc. Kubes: mravenčího str. 46. — Fauna Bohemica: Hemerobius pellucidus (Kpk.) str. 49. Mutillidae Latr. (P. A. Kúbes) str 505 V oboře -u Lán (Mužík) str. 51. Ploštice Pygolampis bidentata Goeze (Mužík) str. 52. Aporia. čratáeci L (Roubal) str 52. Pika Příspěvek k fauně Bezkyd (Klapálek) str. 52. — Nekrolog: R. Mc Lachlan str. 52. — č Drobnosti: Sluch kobylek (Dr. E. Rádl) str. 58, Příspěvek k praeparaci bio- logických objektů (A. V.) str. 54. Tahy hmyzu (Roubal) str. 54. — Literatura: - Some unusual forms of Manduca atropos. C. R. Burrows:str. 54., Mr.„J. E. Collin. Fhora formicarum str. 54. Fr. Klapálek: Ueber die Gonopoden "der Insekteň und die Bedeutung derselben fůr die Systematik istr 54 — Fr. Mužík“ Stručný ana- dytický „přehled českých Vrophensk (Coreidae) str. 55. Výtah ze stanov : ČESKÉ SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKÉ (Societas Entomologica Bohemiae). ČI. 1.. Úkolem Společnosti sídlící v Praze, jest pěstovati ja- zykem českým studium hmyzu a to: přednáškami v občasných schůzích konaných v Praze nebo mimo ní, vědeckými vycházkami, určováním a výměnou hmyzu, vydáváním časopisu, pořizováním příslušné literatury a sbírek hmyzových a hmotnou podporou vě- deckých prací entomologických. ČL. 2. Členové jsou čestní, zakládající a činní. ČI. 3 Každý přítel studia entomologického, ať bydlí v zemích ziečp dk Českého čili nic, může se státi členem Společnosti. ČI. 6. Každý činný člen pla í předem roční členský příspěvek 8 K, ka v Praze | Složí-li někdo jednou pro vždy do dvou let 150 K, stává se čienem zakládajícím. Valnému shromáždění přísluší právo výši těchto příspěvků měniti. ČI. 8. Každý člen má právo: 1. přednášeti, súčastňovati se rozprav i exkursí vědeckých, podávati referáty a literární práce k uveřejnění, dostávati časopis Společnosti bezplatně a jiné publi- kace Společnosti za ustanovenou cenu sníženou, používati knihovny a vědeckých pomůcek. 2. Činiti ve schůzích návrhy, rokovati a hla- sovati o nich. 3. Voliti a volenu býti. 4. Odvolávati se z nálezů výborových k valné hromadě. : Dopisy řízeny buďtež na: N Sad m + „ w » » . W prof. Fr. Klapálka v Karlíně " o n že 3 6 0 V Pořad schůzí občasných: 11, října, 25. října, 8. listopadu, 29. listopadu -© 20. PROM — Valná hromada 17. ledna 1905. i bí vý boni palaeark“ Žejtnono S 190069 le svých doublett Čárabě n, výměnu brouky ales z za NE ROCO 3uprestis, Tharops, Euenemus, Melolontha, Chrysomela, Cerambyx, Donacia, -© iuhodes. Clerus, Curcullio, Synodendron, Ceruchus a jiné © za.druhy z jiných M. aneb týchž rodů, brouků — i exotických — pak motýle palaearkt. i exoty. — © v mých sbírkách se nenacházející. Ferdinand Veselý; člen výboru české společnosti entom,, Král. Vinohrady, Manesova ulice č. 29. Kb Mpa ot zas d dd: SEMO ASRÍANE6 ý x! JV VRE i Popis nové mery Psylla Duda-i n. sp. Popisuje MUDr. Karel Šulc. Neonata tota viridis; specimina maturarufa, ji nigrofusca,striisflavoalbis;abdomennigrum;elytra v Psylla Dudai . sý. I. Žilnatina krovek. II. Konec těla G se strany. III. Týž sé z předu. IV. Konec kleští. V. Konec těla © se strany. VI. Kladélka zdola. vek nyalina, vel pantim.fuscé tincta, cosťae bruňn- neae; pedes, antennae etc. sine ullo signo proprio. 4 38 G Forceps copulatrix recta,a latere visa aegue lata, apice paullulumexciso, birostrato; pars basa- lis postice in lobum dilatata. — Long.: 1*/,—2", m. Habitat: Bohemia, Silesia austriaca, Transsyl- vania, in Salice Caprea. Plastické znaky. Tělo neliší se nijak od jednotvárného typu rodového; křídla mají silné, mírně ochlupacené žilky ; v po- líčkách: radiálním, discoidálním, kubitálním a obou marginálních něco řídkých malých ostnů; radius ve svém středu význačně ku předu vyhnutý, přední větev kubitu stejnoměrně obloukovitá, plamka vyvinutá. Zadní křídla, kužele čelní, tykadla a nohy bez zvláštních znaků. ; © kroužky genitální: svrchní jest úzký, jen málo prota- žený a něco do vrchu vyhnutý; při pohledu se strany na konci. zaoblený, při pohledu s hora se stran setnutý; spodní kroužek kratší, nahoru zahnutý a ostře ukončený; v distální polovici jest něco nepravidelně roztroušených ostnů; ochlupacení sporé; rozměry: délka svrchního kroužku . . . .08 mm, délka spodního kroužku. . . . .06 mm, VÝŠKA DDOU 4) OA kaná s pra OVA RAN O kopulační kleště; se strany: větévka přímá (přední její obrys přímý, v dolní polovici něco do předu vypouklý, zadní obrys s předním skoro rovnoběžný), k vrcholu se jen o málo zúžuje a zakončuje dvěma tupými hroty, z nichž jeden je obrácen na- horu a ku předu, druhý do zadu; na dolní zadní polovině vě- tévky připojuje se do zadu a do vnitř obrácený lalok. Výška větévky 0:25 mm.; šířka dolní '/, 0-10 mm., horní '/, 0:05 mm. Při pohledu shora obrací se větévka mírným. obloukem do vnitř a ukončuje dvěma hroty, krátkým, obrys nepřečnívajícím před- ním a širokým trojúhelníkovitým zadním; při semknutých kle- štích vzniká mezi konci kleští prostora obrysu 0. Ze zadu: ukon- čení jeví se, jak právě popsáno; z dolní poloviny větévky od- stává do zadu a dovnitř lalok dvakrát širší větévky; zevní obrys jest po stranách skoro rovný, něco vdutý, nahoře zaokrouhlený v oblouk; vnitřní obrys jest osmovitý, s horní smyčkou Kruho- vítou, dolní podlouhlou. Chlupatost větévky jest stejnoměrná ; okraj laloku má však mnoho do zadu a dolů obrácených silných 0 - chlupů. Analní článek samčí o třetinu vyšší větévky, přímý, hustě ochlupacený, beze všech výběžků. Článek, kleště nesoucí jest jak dlouhý, tax vysoký, stejnoměrně řídce ochlupacený. Zbarvení jako u většiny mer jest velmi proměnlivé a di- agnosticky bezcenné ; jarní, právě vylíhlí jedinci (z konce května a začátku června) jsou barvy šedozelené (cendre verte), kresba obvykle zbarvených míst jest rozplývavá, neurčitá, barvy okrově žluté; zadek a nohy zelenožluté; konečky článků tykadel, ge- © nitálních kroužků, kleští a tarsi jsou nahnědlé. Úplně vybarvení přezimovavší jedinci: hlava na temeně červenohnědá, přední okraj jamky temenní, jamky tykadlové a střední rýha hnědé; zadní okraj partie u střední čáry a přední. rohy temene mohou býti žlutobílé; kužele jsou buď červené, červenohnědé nebo žlutavé, tu pak base bývá hnědá; rovněž ko- neček může býti temněji (hnědě) zbarven. Oči jsou hnědé, očka oranžová. Štítek černohnědý má ve středu 1 větší skvrnu, po stra- nách 2 menší žlutobílé, jasně sienově vroubené; skvrny mohou splynouti ve více méně širokou a dlouhou pásku nebo zaujmou až celý štítek, tak že z původního zbarvení zbude po straně jen hnědá skvrnka. Mesothorax: dorsulum červenohnědé, střední páska sie- nová nebo běložlutá: zadní okraj a rohy žlutobílé (jaune de Naples); trojúhelníková kresba více méně znatelná a rozlehlá jest černohnědá. Dorsum červené, až červenohnědé, kresba vy- vinutá, obyčejně přesně ohraničená, barvy hnědé i hnědočer- vené; pásky běložluté, s okraji světle sienovými i karminovými. Epidorsum černohnědé se světložlutými rohy, lištna světložlutá, červenočerně stínovaná. Metathorax červený, červenohnědý, epidorsum žlutavé až hnědé, lištna světlejší, červenočerně stínovaná. Zadek: tergity černé, červeně nebo běložlutě lemované. Kroužky genitální: ($ anální kroužek a spodní deska černé, distální konec této žlutohnědý; kleště hnědé, koneček černo- hnědý. ©: svrchní kroužek smolově černý, koneček červenohnědý, spodní deska žlutohnědá, špička a base Černé. Tykadla: černohnědá, střední články mají proximalní část světlejší; dva basalní články až světlohnědé, poslední články celé smolově černé. Pochva stětinná a clypeus černé. Nohy žluto- až černohnědé, kolena a proximální část kyčle světlejší; tarsus hnědý. Křídla 4 Zá 40 přední: u čerstvých mladých exemplářů zcela sklovitá, průhledná ; © u přezimovavších nervy i stigma úplně sepiově hnědé; u někte- rých. exemplářů mohou být políčka více méně zakouřená ; zadní křídla úplně Čirá. Délka 1*|,—2'/, mm., šířka */; mm. Žije na jívě. (Salix Caprea.) Naleziště: Debrné (mezi Králové Dvorem n. L. a Hostin- ným) v Čechách; nalezeny 6 © a 4 G v kopulaci pro přezimo- vání dne 18. dubna 1898. Michálkovice, Těšínsko, nalezen. 6. června 1904 jeden samec právě vylíhlý (Šulc); Hohe Rinne, svah Oncescii, Sedmihrady 1 G a několik ©, na smrku (pře- létlé) p. prof. Fr. Klapálek 30. července 1904. Ode všech dosud popsaných forem kopulačními kleštěmi bezpečně odlišitelná. Larvy neznám. Novou význačnou formu tuto dovoluji si pojmenovati na -počest a památku prvního sběratele Psyll v Čechách zvěčnělého p. prof. L. Dudy: Psylla Dudai mihi. Michálkovice, Rak. Slezsko (Silesia Austriaca). Cephennium fossulatum. n. Sp. Nový druh z rodu »Mravenečkář«. Popisuje MUDr. Emanuel Lokay. Oblongo-ovatum, nigropiceum, convexum, elytrorum dorso depressiusculo, nitidum, parce subtiliter punctatum, thoracis la- teribus basin versus fossulatis, parte media basali elevata, con- vexa, antennis pedibusgue flavis, antennarum articulo septimo majore, rotundato. © Long. 1'2 mm. Svrchu smoločerný, hlava hnědočervená, tykadla a nohy žlutočervené, makadla a chodidla světlejší. Štít šíjový as 0 ", Širší než delší, v před zaokrouhlený, v zad rovně, slabě zúžený, -po stranách od polovice do zadu s hlubokou rýhou, souběžnou s okrajem, mírně zahnutou, střední část štítu šíjového v zadu zdvižena, klenutá, hladká, strany nezmatelně tečkované a slabě pyřité. Jamka na kořenu krovek nachází se uprostřed šířky krovek a ramenní rýha jest od ní oddělena. Krovky klenuté, svrchu něco plošší, velmi jemně a spoře tečkované, svrch jemně a spoře 41 pýřitý; sedmý článek tykadel značně větší šestého a osmého, kulovitý, poslední článek delší než Širší, válcovitý s tupou špičkou. Nalezený exemplář jest samička, neboť má přední holeně na vnitřní straně v předu bez vroubku a zadohrudí nevtlačené. Velmi podoben Ceph. austriacum Reitt., má však na štítu šíjovém Cephennium fossulatum 7. sý. 1. Celkový pohled shora. 2. Kořen štítu a kro- vek.. 3. Konec tykadel. 4. Cephennicum austriacum konec tykadel. po stranách v zadní polovici hlubokou rýhu souběžnou s okrajem, jakou nevykazuje žádné dosud známé Cephennium. . Sameček neznámý. Jedinou samičku nalezl jsem společně s mnohými Ceph. majus Reitt. v bukovém listí dne 19. července 1901 na vrchu Kožleku v jižní Krajině. Chytání a vzorná praeparace motýlů. Píše H. A. Joukl. 2. Vzorná praeparace motýlů. Pokládám za nutno, než přikročím ku vlastnímu předmětu tohoto stručného pojednání, předeslati důvody, které mne po- hnuly napsati tento článeček s tak hrdým názvem. ki ——— 42 Po léta pěstuji již výměnu motýlů se sběrateli českými i: cizími a mohu říci, že právě touto výměnou získal jsem velkou řadu vzácných, ba nejvzácnějších druhů lepidopter. Radost z takto získaných objektů byla však vždy kalena nepěknou, ba mnohdy přímo hanebnou praeparací. Ve všech skoro případech byl jsem nucen motýle vymě- něné znovu vlhčiti a napínati. Že tímto způsobem motýl nezíská, ví každý entomolog z vlastní zkušenosti. Nechci tím snad říci, že by entomologové neuměli nachy- tané motýle správně a úhledně pro sbírku upraviti; spíše jeví se při této příležitosti nedostatek trpělivosti, která jest při prae- paraci, vedle nutné zručnosti, přímo hlavní podmínkou. Není radno chytati na jedné exkursi spousty motýlů jed- něch a týchž druhů; není pak arci možno každému jednotlivému kusu věnovati při praeparaci náležitou pozornost a péči. Chytejme vždy jen tolik kusů jedné specie, kolik jich nutně pro sebe a své kolegy-entomology potřebujeme. Nebude pak nikdy různý entomologický brak, v massách nachytaný a prabídně praeparovaný zdobiti papírnické výkladce, jako smutný doklad »intensivní činnosti« také — entomologů. Můj následující návod k vzorné praeparaci lepidopter má zkušené, »staré« entomology přiměti ku praeparaci »jednotné«; mladším pak. kolegům-entomologům budiž průvodcem na nej- kratší cestě ku získání zručnosti a vzorných výsledků praepa- račních. Pojednání toto jest přímo prosbou ku všem českým entomo- logům, prosbou za zavedení jednotné praeparace, která by pak směle mohla nésti hrdý název: »Vzorná, česká praeparace le- pidopter«. Prospěch z vzorné praeparace plynoucí je jasný; každý entomolog s vzorným praeparatorem rád mění a poskytuje mu možnost, v krátké době sbírku svou znamenitě rozšířiti. Nyní k věci. Nejdůležitější pomůckou při napínání motýlů jest řádné napínadlo. Většina entomologů robí sobě napínadla sama a to s větším neb menším zdarem. Viděl jsem „u některých sběratelů napínadla »vlastní výroby«, která ani toho jména nezasluhují. 7 Napínadél nutno míti větší počet a to různých šířek ho- řéních desk a různých mezer mezi těmito. Není radno používati dlouhých napínadel; délka 25 cm. úplně stačí. ; : U 4 k i : L k m 48 Abych uspořil sobě popis vzorného napínadla, podávám tuto nákres průřezu jeho, který vše nutné vysvětlí sám. Na první pohled vidno, že křídla každého, kolmo zabod- nutého motýla nalézají se ve výši 25 mm. na špendlíku, budou tedy křídla všech motýlů, na tomto napínadle praeparovaných ve stejné výši. Podmínkou jest, že se špendlík vždy musí do- leního prkénka dotýkati. Mírný sklon hořeních desk budiž as 3:50. Rašelina sloužící k upevnění špendlíků s nabodnutým motýlem, budiž vždy bezprostředně pod hoření deskou upevněna. Naprosto stejné napnutí obou párů křídel motýla usnad- ňuje velice, polepíme-li obě hoření desky bílým, v mezerách A. Hrudník. B. Křídla. Vzorné napínadlo. oti mm. dobrou, nesmytelnou tuší napříč polinkovaným pa- pírem. Také povrch dřeva stává se tím hladším. Druhým důležitým předmětem jsou jehly napínací. Tyto jsou buď rovné neb u hrotu zakřivené, 35 cm. dlouhé, s jem- ným hrotem. Jehly zapuštěny jsou do držadel dřevěných a slouží ku zachycení a povytažení křídel motýla do správné polohy. K upevnění a přikrytí křídel odporučuje t.-zv. pauzovací plátno; ono poskytuje znamenité výhody svou pevností, hladkým povrchem a svou průhledností. Konečně třeba míti zásobu ocelových špendlíků se skle- něnými hlavičkami, kterými pásky napínací na napínadlo upev- ňujeme. „Označiv nejnutnější nástroje praeparační, přikročím ku stručnému popisu napínání. n B r a PAS: A v NA PŘ 44 Motýle usmrcené nabodáváme s hora hrudníkem tak, aby špendlík stál na podélné i příčné ose těla úplně kolmo. Leda- byle nabodnuté kusy dokazují nedbalost praeparatorovu a nemají, byť sebe čistší, pro sbírku vzornou valné ceny. Stává se velmi často, že mnohý motýl usmrcený výpary jedu, složí křídla tak pevně k sobě, že nemožno je bez po- škození rozevříti a špendlík do hrudníku vetknouti. Stiskneme-li prsa motýlova, rozevrou se křídla tolik, že možno špendlík zabodnouti. Je-li motýl správně nabodnut, vybeřme napínadlo, jehož střední mezera je o málo širší těla motýlova, vbodněme hrot špendlíku kolmo do rašeliny napínadla tak hluboko, až se tento dotkne doleního prkénka (viz nákres) a upravme pak motýla posunutím hrudníku vzhůru neb dolů tak, aby křídla k hoření ploše napínadla dobře přiléhala. Potom nastřihejme úzké pásky pauzovacího plátna, které před předním krajem křídel při vnitřní hraně napínadla ocelovým špendlíkem upevníme. Vzdálenost mezi předním krajem křídla a zabodnutým v pásce ocelovým špendlíkem může býti 10 mm. i Více. Levou rukou uchopíme připevněnou pásku a lehce ji přes křídla napneme. Napínací jehlou (v pravé ruce) povytáhneme přední křídla (pod páskou) tak, aby zadní kraje tvořily s po- délnou osou těla pravý uhel. Zadní křídla upravme tak, aby jejích přední kraj zadním krajem předních křídel byl kryt, Jsou-li křídla takto napnuta, položme pásku slabým přitáhnutím přes ně a tuto pak ocelovým špendlíkem za vnitřním rohem zadních křídel přibodneme. "Totéž opakujeme s druhým párem; křídla jsou tedy napnuta a úzkou páskou plátna pauzovacího k napí- nadlu pomocí ocelových špendlíků přitlačena. Dále ustřihneme pásky v šíři dosud nezakrytých křídel, kterými tato přikryjeme a jež pomocí ocelových špendlíků upev- níme. Pásky tyto musí býti pevně napjaty. Nyní úzké pásky, kterými jsme původně křídla upevnili, pozorně odstraníme a přikročíme k úpravě tykadel a těla. Ty- kadla mají ležeti v téže ploše jako křídla a sice souběžně s před- ním krajem. Tělo nemá býti svislé a podkládá se vatou. Zručný praeparátor vynechá přípravné napínání úzkými páskami, nebude však široké pásky napínací klásti blízko k tělu motýla, aby měl dosti volnosti ku zachycení křídla u kořene a aby nestlačil jemné chloupky v této krajině křídel se nalézající. 45 Varuji před. přílišným probodáváním křídel při napínání. U vzorného praeparatora jest stopa po hrotu jehly napínací sotva patrna; nešika však do křídel přímo děr nadělá. k Jehla napínací zachytí křídlo nedaleko kořene a to vždy za silným žebrem. Často stává se, že svalstvo křídel klade při napínání velký odpor; takového motýla dáme na 3—4 hodiny na písek zvlh- čený 4%/, roztokem kreolinu. Motýle napnuté ponecháváme na napínadlech do úplného uschnutí; neradno spěchati, an mnohý kus po předčasném se- jmutí s napínadla změní polohu křídel. Při píďalkách i mnohých jiných děje se tak k velké mrzutosti entomologů i po úplném vyschnutí. Základní dvě pravidla kladu ještě jedenkráte všem praepa- rátorům lepidopter na srdce. Kolmé nabodnutí v stejné výši a napnutí křídel tak, aby zadní kraj předních křídel tvořil s po- délnou osou těla pravý úhel čili stál na této ose kolmo. Mnohý lepidopterolog a svědomitý praeparátor nenajde v tomto krátkém pojednání mnoho nového a přece sama základní myšlénka a intence tohoto článečku jest naprosto nová: Jed- notná a opravdu vzorná praeparace lepidopter u všech českých sběratelů! Kdy dojdeme toho krásného cíle? Ku konci hodlám ještě popsati způsob vlhčení suchých motýlů v kornoutkách uschovaných. Do nádoby plechové (také skleněné neb porcelánové) dáme na dno vrstvu vaty v 4"/, roz- toku Kreolinu namočené; na tuto vrstvu nakladu motýle v kor- noutkách vedle sebe a přikryji slabou vrstvou vaty zmíněným roztokem zvlhčené. Toto vrstvení mohu dva- až třikráte opako- vati. Víko nádoby musí dobře přiléhati. Denní motýle možno již druhý neb třetí den napínati, lyšaje a velké můry pátý až sedmý. Motýle, nabodané na špendlikách, vlhčí se na hrubém, říčním písku jmenovaným roztokem nasyceným, nesmí však těla a křídla s vlhkem přímo ve styk přijíti, an vznikají pak skvrny na křídlech a chloupky těla se slepují. Před praeparováním musí takto vlhčení motýli na povrchu oschnouti, an by se jinak pásky napínací na křídla přilepily a šupinky jejich setřely. Při praeparaci počínáme sobě jako při motýlech čerstvě chycených. nN: s 5 Ao BLEE Ze života mravenčího. Podle Wasmanna podává P. Augustin Kubes. Mravenci jsou blanokřídlým hmyzem společenským, jichž hnízda se skládají z o © aĎ. S a © bývají okřídleni, $ bez křídel. Hnízda staví různě; někteří budují »mraveniská« na zemi z jehličí, drobtů dřev atd., jako Formica rufa; jiní hnízdí pod zemí jako F. fusca. Jiní volí si suché pařezy, na př. Lasius fuliginosus; někteří žijí pod kameny, ve skulinách zdí, skal a jinde. V některém hnízdě bývá současně i více matek. Sa- mečkové umírají na podzim a přezimují pouze © a %. Dělníci staví a hájí hnízd, krmí a opatrují larvy, jež se často líhnou z va- jiček již na podzim snešených. V létě vyvíjejí se z kukel i děl- níci i okřídlení $ a ©. Tito se rojí, vzlétajíce vysoko. Po oplození © hynou, © upadají křídla a dělníci zanášejí © do hnízd. Na výsost zajímav a rozmanit jest společenský život mravenců. Zabývají se jím obzvláště: A. Forel, Ch. Janet a E. Wasmann. Myrmekologové rozeznávají : 1. hnízdo složené — obydlí skládající se ze 2 neb více osad různých druhů mravenčích; 2. osadu smíšenou- obydlí, v němž dlí 2 neb více druhů mravenců. 1. Složená hnízda povstávají náhodou — nahodilá. Oby- vatelé každého hnízda žijí samostatně pro sebe, majíce svou do- mácnost, své dělníky, matky i samce, budujíce své komůrky matečné a vychovávajíce svůj plod. Tak našel známý myrme- kolog, P. Wasmann T. J., že Formica sanguinea obestavěla Svým hnízdem obydlí druhu Tetramorium caespitu m. Po- vstal státve státu. Obyvatelé žili vespolek jako dva zlí sousedé: uvnitř časté půtky a boje, venku ledová nevšímavost nebo ne- přátelské vrčení na sebe, t.j. zlostné rozevírání čelistí. Mnozí malí mravenci žijí výhradně nebo obyčejně v okrsku mravenců větších. Tak povstávají složená hnízda — pravidelná. V nich přebývající mravenci dělí se na zloděj- ské a pohostinné. Ze středoevropských náleží k oněm nepatrný, žlutý a přes latinské jméno »fugax« loudavý mravenec: Solenopsisfugax. Staví svá obydlí pod hnízda druhů Formica sanguinea, rufibarbis, fusca, pratensis, Polyergus rufescens, ZR do dd k n dd ad dd p B St o 0 R o v A o tě v v * + = nů P, Myrmica scabrinodis, lobicornis atd., krade jim kukly a požírá. K mravencům pohostinným náleží malý, lesklý a velmi hbitý mraveneček Formicoxenus nitidulus, hlavně v- hníz- dech Form. rufa a pratensis. Oba druhy bytují vespolek klidně, chovají se k sobě lhostejně, žijíce každý pro sebe For- micoxenus byv napaden silnějším a větším soubydlitelem, staví se mrtvým. 2. Zcela lišny jsou osady smíšené. V nich mravenci nejen prostorně vedle sebe žijí, nýbrž splývají v jeden společenský celek. Druhový rozdíl jedinců mizí společensky úplně: mravenci různých druhů Chovají se k sobě jako členové jedné rodiny, sta- více společně hnízdo, společně shánějíce potravu, vychovávajíce plod, bráníce domova atd., pokud jim tělesné a fysické schop- nosti, jakož i zákon o rozdělení práce dovolují. Proto také výraz pro mravence pomocné »otroci« (bezpochyby »otrocký« překlad německého »Sklavenameisen«) jest méně vhoden; případnějí na- zývají je Francouzi »auxiliaireS«. Osady mohou býti opět pravidelné a nahodilé. Oněch rozeznávají myrmekologové tři tvary: a) Páni nejsou podstatně závislí na svých pomocnících, po- něvadž dělníci pánů mají ozubený okraj čelisti. Okraj ten jest mravenci vším: lopatkou i motykou, pákou i dlátem, lžicí zedni- ckou při stavbě hnízd a zároveň jemnou rukou, kterou přenáší plod; slovem slouží mravenci ke všemu, jenom ne ku žvýkání, poněvadž mravenci přijímají potravu lízáním. Mravenec, nema- jící žvýkacího okraje,*) némůže stavěti příbytku, ošetřovati plodu, jest neschopen samostatného bytí mravenčího a odkázán na pomoc cizí. b) Páni jsou podstatně závislí na pomocnících, poněvadž dělníci pánů nemají žvýkacího okraje. c) Páni jsou venkoncem, všestranně závisli na pomocnících, nemajíce vůbec vlastních dělníků. Ad a) Sem náleží Formica sanguinea, jejímiž pomoc- níky pravidelně bývají Formica fusca a rufibarbis. Nabý- vají jich lupem. Přepad takový líčí Wasmann z Limburska takto: Bylo 7. července 1884 mezi 1. a 2. hodinou odpolední. Ve vzdá- lenosti asi 45 kroků od osady druhu sanguinea vězelo pod vřesovým trsem hnízdo druhu fusc a. Nepravidelné oddíly lu- *) Také otrocký překlad německého „„Kaurand“. 48 — pičů obklíčily je už se všech stran. Někteří útočili ještě na vchody, jiní odnášeli již kořist domů, skládali u svého obydlí a chvatně se vraceli, aby znovu drancovali. „Jiní pronásledovali kolem hnízda rozptýlené fuscy, ktěré tu a tam se zachráněným zámotkem v čelistech na vrcholy vřesových stonků prchali. Ně- kolik lupičů vyčenichalo mezi tím málo kroků vzdálené hnízdo nové; jako vyžli slídili po ukrytém vchodu. Sotva jsem nazvedl vrstvu mechu a odkryl malé lože pup, vrhli se lupiči jako dravci na ně, uchvátili a vlekli domů. Taktika všech lupičských mravenců bývá stejna: náhlým, prudkým přepadem nepřítele polekati a bez krveprolití co nej- více kukel nakrásti. Jen kdo se staví na odpor, zavěsiv se na nohy nebo tykadla lupičova, bývá zabit. Jest zákonem přírody, že jakýkoli mravenec má se za člena té osady, v níž spatřil světlo světa, t. j., v níž vyklouzl ze zá- motku a se vybarvil. Ad b) Ke druhé skupině náleží zuřivý otrokář Polyergus rufescens, jehož jedinou prací bývá podnikati loupežné výpravy a se strojiti. Švýcarský myrmekolog Forel pozoroval 44 takové výpravy, jež Polyergus jediné osady vykonal ve 33 dnech (od 29. června do 8. srpna 1873) a napočítal, že naloupil skoro 40.000 kukel, jichž menší část snědl a ostatek dal vychovati. V příčině druhé činnosti praví Wasmann : Srpovitá kusadla, jež ke stavbě jsou sice neschopna, ale v boji konají Polyergovi vý- tečné služby, byla by dojista i dobrou zbraní loveckou. Nejednu tučnou housenku, pavouka nebo brouka ukořistil by jimi, jsa k tomu nejhbitějším běhounem národa mravenčího. Než nečiní nic podobného, ponechávaje všechno pícování pomocníkům; o masitou stravu stará se jen potud, že naloupi větší počet larev a kukel, než možno vychovati. Nejsou-li na loupežných výpravách, jež obyčejně podnikají za odpoledních hodin nejpar- nějších měsíců, neb neslídí-li v okolí po obydlí otroků, sedí páni doma, oddávajíce se pohodlnému dolce far niente a dělajíce — toilettu. Téměř vždy, kdykoli za vlažnějšího počasí otevru pozoro- vací hnízdo, vidím, kterak nějaký Polyergus sedí ve vážné po- sici, předek těla maje nazdvižený, zadní nohy rozkročeny, a čistí hřebenitou ostruhou přední nohy tykadla a jezdí chodidlem po ústech, jako by si přihlazoval vousy. Ještě čilejším bývá strojení na pochodu; co chvíle zastaví se některý bojovník, dvěma no- hami jedné strany přidrží se stébla a zadními tře o překot boky ZO o P O OS M PON U a L i zadek —- někdy kartáčuje i tykadla — a zase uhání za ostatní četou dále rychlostí jednoho metru asi za 42 vteřiny. Ba ani v nejprudším boji nezapomíná na toilettu. Kdykoli jsem za par- ného dne srpnového nazvedl kámen nad hnízdem Polyerga, vy- řítili se mravenci zuřivě ven, kousajíce do kamení, do stonků, vřesových,.do země a dělajíce v bojovném zápale až přemety — ale toiletta musila býti. Co chvíle překotil se červený bojovník na znak nebo na bok, chvatně se otřel a ulízal a zase pokra- čoval ve zběsilém tanci. Kdo sám neviděl, učiní si těžko správnou představu o komičnosti divadla. Bylo by urážkou člověčenstva, mysliti při podobných vý- jevech ihned na reka 19. století, který si před parádou popota- huje sebevědomě hrdinný knír. Podobně asi vede si uzlatý a žihadlem opatřený mravenec Strongylognathus testaceus a severní druh Tomogna- thus sublevis, jejichž však život není ještě dostatečně pro- zkoumán. Ad c) Rovněž zajímavou jest třetí skupina, již tvoří A ner- gates atratulus s pomocníky druhu Tetramorium. Aner- gates nemá dělníků, závislý jsa úplně na Porto CRÍC NE Osada jeho jest hodna pozoru i tím, že mívá kromě ©$ a © Anergata a kromě © Tetramoria jen larvy a kukly oněch, nikdy však těchto. Sameček jest bezkřídlý a pravidelně utvářen ; samička po oplození pozbývá křídel, nabubří a připomíná skoro matky termitů. Vznik osady vysvětluje Wasmann: Oplozená © Anergata bývá přijata do osady Tetramoria, skládající se pouze z dělníků, buď že pozbyla matky smrtí, nebo že se odloučila jako samo- statná část od větší kolonie. — — Úhrnem známo jest 160 rodů a 2350 druhů mravenčích. Rauma Bohnetnica. Hemerobius pellucidus Walk. v Čechách. "Tento vzácný -a posud v seznamu českých Neuropter neuvedený druh podařilo se „mi nalézti v posledních létech na dvou daleko odlehlých místech, ač na každém jen v jediném exempláři. Jeden sklepán s malého buku nad Čertovým jezerem u Eisensteinu 23, čer- vence, druhý s břízy v háji mezi Libicí a Chotěboří 5. srpna. y 5 Podobně zajímav jest též nález Micromus paganus Vill, který učinil Dr. E. Lokay u Hřenska; dosud měl jsem druh tento jen od Eisensteinu. Kpk. Mutillidae Latr. Dlouho pídil jsem se v Čechách. marně po této čeledi vos hrabavých. Teprve letos podařilo se mi chy- Ceské Kodulky. 1. Mutilla europaea L. 2. Myrmosa melanocephala F. 3. Me- thoca ichneumonides Latr. titi zástupce všech tří rodů středoevropských: na zálabských písčinách u Kolína ukořistil jsem ve druhé polovici června četné samečky a asi 10 samiček druhu Mutilla rufipes. Fabr. a v mraveništi na tomže stanovisku 23. června 2 © druhu Me- thoca ichneumonides Latr.; jednoho samečka Myrmosa 5.5 V th ol $ melanocephala Fabr. polapil jsem v Oboře hraběte Kinského u Chlumce, druhého zaslal mi p. dr. Uzel od Králové Hradce; v Maria Sorgu u Jáchymova chytal jsem v první polovici čer- vence druh Mutilla europaea L. (velcí samečci, kteří se po kamenitých cestách skoro rojili, jsou s hrudí úplně černou). Přehled. 1. Kyčle II. oddáleny; © bez oček: 3. rod: Mutilla Latr. (Kodulka). M: europaea L., 11-——16 mm. (obr. I.) — M. rufipes Fabr., 4—9 mm.) — Kyčle II. soumezny; © s očky. 2. čí 8. oblouček břišní prostý; Gčí hruď válcovita, mnohem kratší zadku: 1. rod: Myrmosa Latr. (Jediný druh: M. melanocephala Iabr., 6—10 mm. (obr. 2.) — čí 8. oblouček břišní ostnitě prodloužen: čí hruď zaškrcena, úzka, dlouha jako zadek: 2. rod: Methoca Latr. (Jediný druh: M. ichneumonides Latr., 5—8 mm. (obr. 8). Samičky všech tří rodů jsou bezkřídly a cizopasí: M. euro- paea v hnízdech čmeláčích, rufipes v hnízdech menších vos hrabavých. O životě dvou rodův ostatních známo téměř nic. P. Augustin Knbes. V krásné oboře u Lán, kterou dovoluje mi tamnější lesní správa volně za účely entomologickými procházeti, zjistil jsem tyto pro Čechy nové aneb aspoň vzácné věci: Hypoderma Diana (střeček srnčí). Jest to moucha váhavá usedající na různé kve- toucí rostliny, zvláště okoličnaté, a dá se snadno lapiti. V červnu a červenci. Zevnějšek její nijak není nápadný a proto snadno může býti přehlédnuta. Obličej pozorovaný zpředu ukazuje ve- likou podobnost obličeji opičímu. Dále ulovil jsem tam párek much Allophora hemiptera. Oba tyto druhy v Kowarzovu se- znamu uvedeny nejsou. Z neuropter ne nový, ale pěkný Asca- laphus coccajus. Je radost podívati se, jak elegantně ozdobný tento druh v povětří se vznáší. Vystoupiv do značné výše, počne opět schodovitě sestupovati k zemi a letí pak dále při zemi aneb na některou rostlinu se usadí. Tu může se státi ví- tanou kořistí. Objevuje se v červnu. U pana učitele V. Treybala 52 v Rakovníce viděl jsem značný počet motýla Parnassius Mne- mosyne, jejž ulovil v jiných místech téže obory a to v údolí potoka Klíčavy. Mužík. Ploštice Pygolampis bidentata Goeze, o níž v 1. čísle se stala zmínka, nezdá se býti dle mé zkušenosti příliš vzácnou. Mám ji od Hnidous a od Kralup. Letos na jaře podařilo se mi nalézti na jedné vycházce 2 exempláře dospělé a 3 larvy. Bylo to 1. dubna. Svědčí to o tom, že přezimuje též ve stavu larvy. Larvy měly asi polovinu délky dospělých. Jinou larvu a to v okolí Hnidous nalezl jsem 10. června. Také v museu ukazoval mi loni p. Dr. Vávra jeden kousek z Čech, ale nevím určitě odkud. Nalezne se nejspíše brzy na jaře na výslunných stráních a mezích v trávě neb pod kameny. Mužík. Aporia crataegi L. jest zajímavý, jak všeobecně známo, svým pěriodickým se vyskytováním v posledních desítiletích. Ač dříve značně byla tato forma všude rozšířena, náleží nyní k pravým už vzácnostem a v některých končinách evropských úplně vymizela. Proto důležito jest sledovati léta, kdy se na př. u nás vždy objeví; rok letošní zdá se býti opět příznivým pre Aporii a udávám tuto data, kdy a kde byl pozorován, pokud mi známo: Borkovice u Veselí 26. června 1904 (p. J. Kašpar), Dolní Počernice 4. července 1904 (Roubal), Praha 10. července 1904 (p. Janele), Praha, Vyšehrad 12. července 1904 (Roubal). Roubal. Příspěvek k fauně Bezkyd. Zapadnuv při návratu svém z Uher pod hostinný krov přítele p. Dra K. Šulce, vyhověl jsem milerád vyzvání shlédnouti krajinu pod Radhoštěm. Na krátkém odpoledním výletě sbírali jsme na potoce Ondřejnici a poněvadž z krajiny té není posud o Neuropteroidách ničeho známo, po- dávám zde jména druhů nalezených: Limnophilus flavicornis F,, Limnophilus vittatus F, Silo pallipes F., Chrysopa vulgaris Schn., Chrysopa tricolor Br., Hemerobius pini S/., Hem. limbatellus Zeží., Hem. atrifrons Mc. Lach. (na modřínech), Hem. orotypus Walig., Chloroperla grammatica Scop., Leuctra cylindrica De Geer, Leu- ctra Braueri Kómy., a Leuctra cingulata Kóny. Kpk. Nekroloó. Robert Mc Lachlan, jehož úmrtí dne 23. května tr. jsme oznámili, narodil se r. 1837 u Ongaru v Essexu a měl již v mládí zá- PE VASN YK) 28 AAV libu ve sbírání motýlů. Tato záliba však vedla ho na pole floristiky, jíž hověl také, když jako 18letý jinoch meškal na cestách v Australii a Číně. Doma však vrátil se opět ku prvotnímu studiu svému, zvlášt? když seznámil se s řadou vynikajících lepidopterologů, jmenovitě Stain- tonem, s nímž byl v sousedství a blízkém přátelství až do jeho smrti. Teprvé ke konci let padesátých věnoval se studiu hmyzu síťokřídlého, jehož předním znalcem se stal. Již před ním sice Brauer a Hagen po- ukázali k tomu, že potřebí jest všímati si při definování druhů ještě jiných znaků než barvy, ale teprve Mc Lachlan provedl důsledně sou- stavu Trichopter na základě znaků strukturních najmě přívěsků ge- nitalních. Mimo dlouhcu řadu kratších pojednání, z nichž mnoha psána byla také francouzsky nebo přeložena do jiných jazyků (ku př. ruského), nejdůležitější práce jeho jsou Monograph of the British Species of Caddis-flies (Trans. Ent. Soc. Lond III. Ser., V.), Monograph of the British Neuroptera-Planipennia (Trans. Ent. Soc, Lond. 1868), Monograph of the British Psocidae (Ent. Mon. Mag., Vol. III.) Catalogue of British Neuroptera (vyd. 1870 Ent. Soc.) a vrchol jeho práce: Monographic Revision and Synopsis of the Trichoptera of the European Fauna.. London-Berlin 1874—1880 a 1. Additional Supplement, jež zůstane navždy úhelným kamenem pro studium palaearkických Trichopter. Mc Lachlan konal sám mnohé cesty po Francii, Pyrenejích, Švýcarsku ještě v dobách, kdy nebylo tam nákladných hotelů v horách vším pohodlím pro turisty opatřených. Zůstav neženatým věnoval se svým studiím bydle ve vlastní kottaži v Lewishamu, předměstí londýnském, kde konány byly přátelské schůzky. Od r. 1858. byl členem Ent. Soc. of London zastávav po- stupem doby všecky možné funkce, mezi jiným předsedy r. 1885 a 1886; byl členem Linnean Society, Royal Soc., Zoological Soc. a celé řady jiných, čestným členem mnohých společností anglických i na pevnině. Třeba vnějškem svým nelákal k sobě, byl velmi dobrosrdečný a nesmírně ochotný a dlouho bude v řadách neuroptologů postrádán. Drobnosti. O kobylkách se obecně věří, že vrzajíce v létě lákají tak sa- mičky a vrzání pokládá se za nepřímý důkaz, že kobylky také slyší. Sluch jejich však jest jistě jiný, než náš, neboť jestliže blízko vrzající kobylky způsobíme hřmot (luskajíce prsty, tleskajíce rukama nebo tlu- kouce kameny o sebe) kobylka se tím nikterak nedá rušiti ve svém vrzání, dokud nespatří náš pohyb. Dr. E. Rádl. 5 Beek 54 s Í Re B Příspěvek ku praeparaci biologickýeh objektů. Příklad: vě- tévka Robinia pseudacacia obalená hustě štítky červce Lecanium. Vě- tévka ponoří se na několik minut do 959/, líhu, aby nastalo částečné odvodnění. Když preparát osechl, poleje se horkým roztokem parafinu ve xylolu, načež se nechá přebytečný roztok odkapati nad talířem naplněným studenou vodou. Druhdy jsem užíval výlučně parafinu, který však tuhl v přiliš tlustých vrstvách a preparát poněkud znešvařoval. Roztokem v xylolu nabývá se velmi tenkého povlaku parafinového. A Jako památný úkaz se často v entomolog. literatuře zazname- návají tahy hmyzu; tak pozorovány v tahu Eristalis silvaticus Meig, Melithreptus lavandulae Macg., Libellula scotica, a sice za příčinou péče o potomstvo, ježto plod vzniklý na místě, kde takové spousty jedinců se vylíhnou, by Z velké části zahynul. Příčinu tuto naznačili Eimer, Klunzinger a j. K tomu dodávám, že jsem viděl také u Klatov u Tajanova v čer- venci 1898 na Úhlavě ohromná hejna Libellula depressa v tahu. Roubal. Lkciteratura. Some unusual forms of Manduca atropos. C. R. N. Burrows. (The Entomologistťs Record and Journal of Variation — Vol. XVL Nro. 6, Pag. 137.) Spisovatel pojednává o aberracich lyšaje smrti- hlava a rozeznává aberaci, která vznikla neúplným melanismem, jenž zastihl značně přední a nepatrně zadní křídla. Druhá aberrace vznikla tím, že základní žluté barvě a žlutému poprášení ustoupila barva černa. | A. Vimmer. Mr. J. E. Collin přednášel 16. března 1904 na meetingu Entomolo- gical Society of London, že Phora formicarum Verr. para- situje ve hnízdech mravenců Lasius niger. Phora parasitující ve hnízdech čmeláka jest snad také Phorocera formicarum. (The Entomologisťs Record and Journal of Variation — Vol. XVI, Nro. 6. Pag. 161.) A. Vimmer. Fr. Klapalek: Ueber die Gonopóden der Insekten und die Bedeutung derselben fiir die Systematik. Zool. Anz. Bd. XXVII. Nro. 14. Spisovatel snaží se vystihnouti hlavní směry vývojové ve. třídě hmyzu a přichází ku přesvědčení, že způsob, jak vyvinuta jest hruď a, okolnost, Zda samčí gonopody (plodidlové nohy) jsou vyvinuty čili nc, poskytují nám možnost rozvrhnouti veškerý hmyz křídlatý o 6 (Pterygota) na 2 velké skupiny: V prvé, pro niž navrhuje název Homoiothoraca, zahrnuty jsou řády, jejichž přední hruď jest poměrně veliká a volně s ostatní hrudí spojená, tak že u nejnižších skupin všecky tři kroužky hrudní, nehledíme-li ke křídlům dosti stejnoměrně jsou vyvinuty; tytéž řády postrádají však gonopodů nebo mají je pouze více méně silnými styli zastoupeny. V druhé skupině, Heterothoraca jest přední hruď malá a splývá často s hrudí ostatní v pevný celek a samečkové opatření jsou gono- pody často velmi mohutnými. Vezmeme-li ještě zřetel k způsobu proměny jeví se nám rozdělení hmyzu takto: Homoiothoraca Heterothoraca a Hymenoptera Strepsiptera Diptera Holometabola 4... zá je Siphonaptera Lepidoptera 1Neuroptera Trichoptera Mecoptera (Hemiptera Thysanoptera : Corrodentia Hemimetabola 3 Orthoptera Dermaptera Odonata : UPlecoptera Ephemerida Stručný analytický přehled českých vroubenek (Coreidae). Podává Frant. Mužík, učitel měšť. školy. Diagnosis: Vroubenky jsou ploštice zemní s tykadly zřej- mými, 4člennými, při pohledu shora až ku kořeni viditelnými. Hlava má okraje tupé, rypák přímý, v klidu na spodinu svou přiložený, na temeni 2 jednoduchá očka. Štítek nedosahuje po- loviny délky zadečku. Membrana s četnými (více než 5) podél- nými nervy. Chodidla noh 3členná s dvěma přívěsky mezi drápky. Z DTH = 16 1 Descriptio: (Tělo. podlouhlé, nahoře ploché, dole klenuté. Hlava 4- neb Shranná, s okraji tupými, zaokrouhlenými, vespod bez rýhy pro rypák, neb s rýhou velmi krátkou. Dvě jednoduchá očka na temeně. “Tykadla 4členná, často hranolovitá, se 4. člán- kem více méně vřetenovitým. Hrbolky, nesoucí tykadla jsou velmi silné. Rypák o 4 článcích, délkou málo rozdílných ; druhý obyčejně nejdelší. Štít (pronotum) často po stranách ostnitý. Štítek (scutellum) nedosahuje poloviny délky zadečku. Krovky nejčastěji složené z coria, clavu a membrany jako u čeledi Pen- tatomidae; membrana má však četné (více než 5), rovno- neb různoběžné nervy podélné. Tyto nervy vycházejí z nervu příč- ného, se zadním krajem coria rovnoběžného, neb s tímto sply- nulého. Nohy dosti silné, se zadními stehny často ztlustlými a ozubenými. (Chodidla o 9 článcích, z nichž prvý je nejdelší a druhý nejkratší. Třetí článek jejich má 2 jednoduché drápky a mezi nimi 2 přívěsky. Středohrudí se střední rýhou. Zadeček se 6 články abdominálními. Zijí na rostlinách a ssají šťávu. Tabulka tribuí. 1. (6.) Třetí a čtvrtý článek hřbetní mají uprostřed zadní své strany zaokrouhlený výběžek, zapadající do výkrojku článků následujících. Žlázy zřetelny. Šestý abdominální článek sa- mičky úhlovitě vykrojen neb rozpoltěn. Genitální články vi- ditelny. BD (5.) Postranní laloky čelní neprodlouženy. 9. (4) Hlava do zadu nezúžena, neb jen nepatrně. Sestý článek abdominální u samice má po každé straně ostrý, do zadu směřující výběžek. Poslední článek tykadlový je přímý a obyčejně kratší předposledního. První často hranolovitý. Tr. 1. Corveini. 4. (3.) Hlava do zadu zúžena, krátká, široká aspoň jako štít vzadu, s očima vyniklýma. Šestý abdominální článek sa- mice není prodloužen v postranní zuby. Poslední článek ty- kadlový delší předposledního, trochu prohnutý, hladký. Střední kyčle oddáleny od zadních. Ty. 2. Alydini. 5. (2.) Postranní laloky čelní přečnívají lalok střední a tvoří dvě špice v předu hlavy, která je užší než štít vzadu. Sestý T rkě ré Zoo Ar 7 BD O1 => 10. článek abdominální samičí bez postranních zubů. Poslední článek tykadel delší předposledního a trochu prohnut. Tr. 5. Stenocephalini. . (1.) Čtvrtý článek hřbetní uprostřed výkrojkem zúžen. Žlázy nezřetelny. Šestý abdominální článek samice jest uťatý neb prodloužený, ale nevykrojený ani nerozpoltěný a kryje docela neb z velké části články genitální. Corium s políčky průhled- nými, sklovitými (vyjma u rodu Terapha). Šestý článek genitální i u samice bez postranních zubů; holeně válcovité, svrchu DEE VN E aso o 14 A, Covdzimu Tribus I. — Coreini. s"(10:) Šestý článek abdominální u samců se zuby zaokrou- hlenými. Zadní stehna na vnitřní straně u kořene bez hrbolku. Hlava na vrchu s podélnou střední rýhou. Holeně též nej- častěji s rýhou. Nervy membrany vycházejí buď z kořene její, aneb z příčníiho nervu basálního se základem membrany sbíhavého. Stehna bez zubů aneb se zoubky malými. (Mesocerus.) (5.) Hrbolek tykadlový má na vnější straně špičatý trn. . (4.) Štítek s okraji zvýšenými. Štít s kýly, druhý článek ty- kadel mnohem kratší třetího. < < < « « < + - Spathocera. (3.) Stítek rovný, štít bez a Druhý článek tykadel skoro tak dlouhý- jako třetíu; 4. A A os LO FEL . (2) Hrbolek tykadlový na vnější straně tupý, bez trnu. (7.) Hrbolek tykadlový S trnem na vnitřní straně. Druhý článek tykadel skoro válcovitý. Stehna mají vespod malé zoubky ve dvou řadách... . . - . 00 AVOSOCOKIS . (6.) Hrbolek tykadlový na vnitřní ne bez trnu. Tři první články tykadel trojhranně hranolovité. Stehna bez zoubků. (9.) Střední lalok čelní vyniká do předu značně a je ostrý. Postranní laloky krátké a úzké. Connexivum uprostřed ná- padně úhlovitě rozšířené, tak že abdomen má podobu koso- MGVPTCE > VA o38 ak AMY OMLSLÉ S (8) Postranní jatolsy šelní slédno tak dlouhé a široké jako střední. Connexivum mírně a stejnoměrně široké. Gonocerns. (1.) Šestý článek abdominální u samců se zuby zaostřenými. „Zadní stehna na vnitřní straně u kořene s hrbolkem. (Viděti 12. 18. — D8 nejlépe při pohledu ze zadu.) Hlava a holeně bez rýhy. Nervy membrany vycházejí z příčného nervu basálního se základem membrany rovnoběžného. . (16.) Zadní stehna pouze s jedním zřetelným zubem. Zadní roby štítu tupé, zadní kyčle oddálené. Druhý čl. tykadel kratší než polovina třetího, oba pak tenčí než první a čtvrtý. (13.) Strany štítu zubaté neb ostnité. Hlava a štít s hrbolky. Přední kyčle samce v zadu s ostnem. Rypák dosahuje ku středním kyčlím. Zadohrudí široké, bez rýhy. Pseudophloeus. „ (12.) Strany štítu hladké, hlava a štít na povrchu bez hrbolku. Přední kyčle u obou pohlaví bez trnu. „ (15.) Čtvrtý článek tykadel vejčitý, mnohem kratší třetího. Postranní rohy štítu široce zaokrouhleny. . . . Bathysolem. . (14.) Čtvrtý článek tykadel podlouhlý, tak dlouhý jako třetí. Postranní rohy štítu zaostřeny. . . . << < Arenocoris. „ (11.) Zadní stehna s několika zřetelnými zuby před špicí. . (18.) Zadní rohy štítu tupé. Přední stehna hladká. Zadohrudí bez rýhy, která leda v předu trochu je naznačena. Bothrostethus. (17.) Zadní rohy štítu špičaté. Strany štítu s hrbolky pro- táhlými v osinu. Všecka stehna ozbrojena zuby; zado- hrudí s rýhou. Druhý a třetí článek tykadel skoro rovně dlouhý, čtvrtý sotva silnější než třetí a trochu kratší. Dasycoris. 1. Spathocera Stein. „ (2.). Třetí článek tykadel celý plochý, lopatkovitý, se špicí zaokrouhlenou, mimo kořen celý černý. Tělo vejčité, po- : dlouhlé, do předu užší, barvy žlutočervené, tečkované. Hlava svrchu zrnitá, vpředu ostnitá. Štít se 3 kýly vzadu zkráce- nými, se zadním okrajem skoro přímým. Connexivum ši- roké, zdvižené Nohy hnědé, žlutě tečkované. Dél. 6'/, mm. Záhy z jara jednotlivě pod listím a kamením na suchých navýšit a datacor ws Selell: „ (1.) Třetí článek tykadel skoro válcovitý, trochu rozšířený pouze u špice, která je černá. „ (4.) Postranní kýly štítu zkráceny vpředu i vzadu. Nohy hnědé, stehna tečkovaná, holeně s bledými kroužky. "Tělo barvy šedohnědé, strany štítu světlé. Střední kýl štítu zře- KAS Snzkáku 59 KA telný jen vpředu. Zadní rohy štítu krátké. Connexivum na- hoře s malými vypuklinami | Délka 6 mm. Na podobných imstech, ale. vzácnější. .:. .. 20 Dalmanní Schall. 4. (8.) Postranní strany štítu nezkráceny. Nohy žluté, stehna S jemnými podélnými hnědými čárkami. Podobá se předešlé, České vroubenky. 1. Mesocerus marginatus Lin. 2. Syromastes guadratus Fab. 3. Bathysolen nubilus Fall. 4. Alydus calcaratus Lin. 5. Stenocephalus agilis Scop. 6. Chorosoma Schillingi Schml. Zvětšení vesměs asi čtyrnásobné. v 7 má ale barvu světlejší a strany štítu méně odlišné. Tělo delší, oči méně vypuklé, první čl. tykadel delší než druhý. Connexivum s vypuklinami zřetelnějšími. Zadní rohy štítu trochu prodlouženy. Dél. 6'/, mm. Vzácná; v teplejších po- EOB Ma = de Base ela 0251 PoBata - FE-96h: SE 60 . 2. Coreus Fab. Na povrchu tmavě hnědá; kraje hlavy, štítu a coria u ko- řene a skvrna na každém článku connexiva světle žluté. První článek tykadel značně ztlustlý, vně světlý, druhý celý a třetí z části červený. Štít zřetelně užší než zadeček a má okraje zdvižené a před zadními rohy výkrojek. Spodek těla a nohy žluté, tmavohnědě skvrnité. Dél, 12—13 mm. Hojná na kamenitých a keřnatých mezích a stráních. scapha Fab. 3. Mesocerus Reut. Na povrchu barvy tabákové s hustým černým tečkováním, které místy splývajíc, tvoří nepravidelné skvrny. Connexivum s neurčitými světlými skvrnami na každém článku. Špička štítku bývá žlutá. Zadeček svrchu červený, u Kořene černý. Spodek těla a nohy světlejší, tmavě mramorované. Druhý a třetí článek tykadel červenavý. Dél. 13—14 mm. Velmi obecna na rozličném křoví, na něž za jasných dnů hbitě vylézá a do bzučivého letu se dává. . . ... . . . mavginatus Lim. 4. Syromastes Latr. Světle žlutohnědá, tmavě tečkovaná. Tečkovaní splývá místy v neurčité skvrny. Spodek těla a nohy žluté. Druhý a třetí článek tykadel žluté neb trochu načervenalé. Postranní kraje štítu jemně pilovité a žluté. Postranní rohy štítu špičaté. Zadeček svrchu žlutý, po stranách černě skvrnitý, u kořene černý. Connexivum skoro jednobarevné. Dél. 10 mm. Všude rozšířena na podobných místech jako předešlé dvě, ale ne hojna; z jara pod listím a kamením, na něž za jasného svitu slunečního ráda vylézá. ..... - . onadvatus Fab. 5. Gonocerus Latr. . (2.) Postranní rohy štítu ostré a zdvižené. Connexivum úzké (zadeček užší než štít), žluté, bez teček. Svrchu žlutohnědá, černě tečkovaná. Kraje a střední čára v předu štítu černé. Kraj coria u kořene bledý. Postranní rohy štítu obyčejně tmavší. Zadeček svrchu černý, mimo střední podélnou pásku a poslední článek, jež jsou žluté. Dél. 11—12 mm. Na ja- lowcik VZACNĚjŠÍ Haste co a 28k ana NUM ROKÉ (AES k Čo ZR RAPE| 2. (1.) Postranní rohy štítu širší, méně ostré, vodorovné. Con- nexivum široké (zadeček spíše širší než štít), černě tečko- vané. Světleji neb tmavěji žlutočervená, černě tečkovaná. Štít celý jednobarevný. Zadeček svrchu žlutý, jeho první článek a kraje dvou následujících černé. Spodek a nohy še- dožluté. Dél. 12—14 mm. Dosti obecná; z jara mezi ka- mením a pod listím, později na kvetoucích keřích. acntangnlatus Goeze. 6. Pseudophloeus Burm. Štítek s úplným středním kýlem. Hrbolky tykadlové tupé, prohnuté na strany. Třetí článek tykadel štíhlý, úplně žlutý a ušpice nepatrně ztlustlý. Hlava, štít zrnitě drsné, tento na předním kraji s krátkými trny. Uprostřed štítu je Široká po- délná rýha. Štítek se zdviženými postranními okraji. Mem- brana jako začazená, nervy s černými tečkami a čárkami. Connexivum hnědě mramorované. Tykadla mají první článek krátký, tlustý a drsný, druhý a třetí žluté a štíhlé, třetí tři- krát až čtyřikrát tak dlouhý jako druhý. Spodek těla a nohy hnědě mramorované. Dél. 6—6'/, mm. Dosti obecná; v trávě a na kořenech rostlin. < < . <. . -< <.. Fallemii Schill. 7. Bathysolen Fieb. Tmavohnědá, tečkovaná. Hlava a štít jsou zrnité, ale bez trnů. Tykadla mají třetí článek dosti tenký a skoro třikrát i tak dlouhý jako druhý, čtvrtý černý, vejčitý. Štít s 5 podél- V nými mělkými rýhami, s postranními kraji přímými, velmi jemně pilovitými, světlými (zvláště v přední polovině). Po- stranní rohy vynikají málo a jsou zaokrouhleny. Zadní strana štítu přímá. Štítek po stranách s okrajem, u kořene trochu o prohloubený, u špičky zdvižený a světlý. Membrana šedá, k: nervy hnědé. Connexivum má na každém článku světlejší | příčnou skvrnu. Nohy nepravidelně žlutě mramorované . Délka 6 mm. Na mezích v trávě; obecná. nubilus Fall. 8. Arenocoris Hahn. Červenohnědá, tečkovaná. Tykadla krátká a silná, druhý a třetí článek červené, silnější než u předešlých, třetí článek s tak dlouhý jako druhý, čtvrtý černý, téže délky, ale silnější “ n 62 Hlava zrnitá, hrbolky tykadlové se zoubky zahnutými na venek. Štít tečkovaný, jemně zrnitý, jeho kraje zdvižené, žlute, jemně zoubkované. Přední rohy protáhlé v zoubek. postranní málo vyniklé. Štít tečkovaný, rovný, Špice bílá. Membrana tmavá se světlými skvrnami a hnědými žilkami. Břicho načervenalé, slabě hnědě mramorované. Stehna hnědá, místy do rezava, holeně žluté. Délka 8—9 mm. Na pokraji lesů a v mýtinách; dosti vzácná ... . . . . spinipes Fall. 9. Bothrostethus Fieb. Černá neb žlutohnědá, silně tečkovaná. Tykadla silná a drsná. Jich druhý a třetí článek tak silný jako čtvrtý, třetí nepatrně delší než druhý, první se 4—5 osinami na vnější straně. Hlava krátce osinatá, hrbolky tykadlové s tupými, zakřivenými zoubky. Štít mělce prohloubený, na přední části s osinami černými i u světlejších exemplářů. Postranní kraje vpředu též s černými, ku konci tenkými osinami. Štítek u kořene trochu vtlačený se špicí světlou. Na každém článku connexiva světlá skvrna. Nohy chlupaté, holeně žluté, na kořeni a u Špice černé, uprostřed s černým kroužkem. Dél 9— 10 mm. Na podobných místech, ale jen v polohách teplej- ších: Pro Čechy:pochybná. -1.4 . aunulibes Costa. 10. Dasycoris Dall. Hnědočervená. Tykadla silná, drsná, s černými štětinkami:; jich čtvrtý článek je černý, ne delší třetího. Strana štítu s úzkým bledým lemem, na němž je 9—10 též tak zbarve- ných trnů prodloužených v osinu téže délky jako trn sám. Postranní rohy štítu prodlouženy v trny. Zadeček svrchu červený, u kořene černý. Kraj coria u kořene světlý a tamže drobnými zoubky lemovaný, majícími na konci osinky do zadu namířené. Membrana slabě zatemnělá, nervy s podél- nými, nepravidelnými, hnědými čárkami. Dél. 8—9 mm. Velmi OTTA p 8 a OA SVÁ LS VA 0 101 Alo JEPOMEY CHOICE Tribus 2. — Alydini. r. Alydus Fab. Tělo dlouhé úzké, hlava trojhranná, za očima zúžená. Dva posiední články rypáku dohromady tak dlouhé, jako druhý. Štít do předu zúžený s postranními rohy tupými. Zadní o. Dá yd M o stehna ozubená. Černohnědá, černě chlupatá a silně tečko- vaná. Tykadla černá, druhý a třetí článek, vyjímaje špici, žluté. V týle někdy žlutá čára. Špice štítu zúžená, bílá. Krovky hnědé, černě tečkované, membrana zahnědlá. Conne- xivum černé, na každém článku se žlutou skvrnou. Zadeček svrchu červený, u kořene a na konci černý. Vespod kovově černá, holeně žluté, u kořene -a na špici černé. První člá- nek chodidel červený, ku konci černý. Délka 10—11 mm. Místy hojná. Nejvíce jsem jich nalezl v září r. 1901 na jedné mezi u Hnidous. Larva podobá se nápadně červenému mravenec Jesnimu 1724 1 Calcarátus L. Tribus 3. — Stenocephalini. Stenocephalus Latr. „ (4.) Druhý článek tykadel uprostřed s černým neb hnědým kroužkem. Membrana zahnědlá s temnějšími žilkami a skvr- nami mezi nimi. Tykadla a stehna s krátkými, poléhavými chloupky. . (8.) Rypák dosahuje ku předním kyčlím. Tělo podlouhlé. Svrchu šedohnědá, černě tečkovaná. Ďruhý článek tykadel u kořene a u špice černý, uprostřed s černým kroužkem, ostatně žlutý. Špička štítku a tečka na zadním kraji coria nedaleko vnitřního rohu žlutá. Connexivum černé s velkou žlutou čtyřhrannou skvrnou u kořene každého článku. Za- deček a kořen spodních křídel červený; spodek těla šedý. Postranní plátky rýhy rypákové, rypák a nohy žluté. Kořen a Špice holenní, chodidla, skoro celá druhá polovina střed- ních a zadních stehen a přední mimo kořen celá, jakož i špice rypáku černé. Dél. 13 mm. Na kamenitých stráních; u Hni- dous velmi hojná; v Mann Čechách dle prof. Dad dosti VZABNAš "0 z ol 4b00 | GADILSOCOP. : (2.) Rypák PE mé až k zadním k orstíímí Tělo kratší a po- měrně širší než u předešlé, jíž ostatně se podobá. Chloupky na tykadlech a nohách menší a řídší, černý kroužek na 2. článku tykadel méně určitý, černý konec tohoto článku a zadních stehen je větší. Dél. 8—9 mm. V seznamu prof. B SRL Z Bd A5, NÁTNO: Dudy není uvedena; dr. Puton uvádí ji však z Evropy středn a já mám 8 exempláře chycené u Hnidous. medius M. et R. . (1.) Druhý článek tykadel uprostřed bez černého kroužku. Membrana nemá mezi nervy tmavších skvrn. Tykadla a nohy hustě a dlouze chlupaté. Je štíhlejší než »agilis«, zadní stehna má jen na poslední třetině černá a 4. článek tykadel čer- vený. Dél. 10—11 mm. Druh jihoevropský, v Čechách asi pouze v nejteplejších polohách. Prof. Duda měl jediný exemplafř:z)o0kolť Pražského 4799000 pes: ab: Tribus 4. — Corizini. „ (4) Délka těla není čtyřikráte větší šířky. Prvý článek pře- čnívá sotva aneb málo špici hlavy; čtvrtý jako třetí aneb delší. Hlava trochu skloněna. . (3.) Corium a clavus tečkované, neprůhledné, s nervy ne- patrně vyniklými. Membrana načernalá s mnohými (více než 15) nervy. Barvy těla syté (rumělková a černá). Corizus. . (2.) Corium a clavus s nervy silně vyniklými a políčky (mezi nervy) sklovitými, průhlednými. Membrana bezbarvá, s menším počtem nervů (méně než 15). Tělo slaběji barevné. Rhopalus. . (1.) Délka těla více než 4krát větší šířky. Prvý článek ty- kadel přečnívá špici hlavy značně; čtvrtý kratší třetího. Co- rium mezi nervy sklovité. Hlava leží vodorovně. „ (6.) Prvý článek fykAGEl je tak dlouhý jako polovina hlavy s dlouhými a tuhými | chloupky. Prvý Šas rypáku skoro tak dlouhý jako hlava vespod. Prvý článek zadních chodidel rovná se délkou dvěma následujícím dohromady. Délka těla k S1rGB: JARO 1200, bu ae A 22 Myvmus. (5.) Prvý článek tykadel je ltký šk hlava a přečnívá špici této třemi čtvrtinami své délky. Tykadla a nohy skoro lysé. Prvý článek rypáku je kratší spodku hlavy. Prvý článek zadních chodidel je delší než dva následující do- hromady. Šířka těla k délce jako 1 : 8. - . „ Chorosoma. (Pokračování.) K Z dny : Nakladatel knihkupectví I. L. KOBRA v Praze, Vodičkova ulice. Na mírné měsíční splátky. Atlasy rostlin, ptactva i motýlů jsou c. k. minist, vyučování schváleny a školám ke koupi doporučeny. Přírodopisný atlas rostlin. Napsal professor JAN JOHN. S 80 tabulemi, provedenými nejjemnějším barvotiskem a četnými dřevorytinami v textu. — Cena celého díla ve dvou svazcích váz. 14 zl. První vydání rozebráno v jediném roce — Druhé, přepracované a doplněné vy- dání vychází právě v sešitech po. 32 kr. Ras brouků ed-=vropských. ————— 48 nádherných barvotiskových tabulí s 1350 obrazy. © ———— Slovný výklad podává professor FR. KLAPÁLEK. Dva svazky 4" formátu váz. 20 zl. Atlas (tabule o sobě) 48 tab., váz., cena 9 zl. Domácí literatura naše obohacena je dílem, jakého: ani velké národy nemají. : g 'A : S . MALÝ BREHM. Vylíčení života a vlastností zvířat i rostliv. Podávají prof. B ZABORSKÝ a I. JOHN. 4 svazky 8 zl. 80 kr., váz. s barev. přílohami 12 zl. 40 kr. Ssavoi. Vylíčení života a jich vlastnosti. 800 stran. S 200 vyobrazeními v textu Čena brožované (bez příloh) 2 zl, vázané (s S barvotiskovými přílohami) 2 zl. 90 kr. Ptáci. 322 stran. Se 184 vyobrazeními v textu. Cena brož. (bez příloh) 2 zl., váz. se 4 barvotiskovými přílohami 2 zl. 90 kr. Plazi, obojživelníci, ryby, měkkýši, členovci a menší živočichové. 379 sr Se 842 vyobrazeními v textu. Čena brož. (bez příloh) 2 zl. 40 kr., váz. (se 6. barvotiskovými prilohami) 3 zl. 30 kr. Rostlinopis. Vlastnosti a soustavný popis rostlin se zvláš ním zřetelem k vý- -jevům životním. Podává professor Jan John. 372 str. S 337 vyobr v textu a 17 barev. tabulkami. Cena 2 zl. 40 kr., váz. 3 zl. 30 kr. — Vele- cénná pomůcka při studiu přírodopisném. Studující mládeži nelze dost do- poručiti. Jí nahradí kniha ta velikou a nákladnou knihovnu. Htlas ptactva středoevropského. Se zvláštním zřetelem k druhům domácím slovem provází prof. J JANDA. Velký 49 Se 48 skvostnými tabulemi barvotiskovými, na kterých věrně zobra- zeno jest 385 ptáků. Celé dilo vyšlo ve 25 sešit. po40 kr Cena váz. výt. 12 zl. Všem ornithologům, přátelům ptactva, myslivcům, školám doporučujeme k pro- esa Věrnějších vyobrazení a zajímavějšího líčení našich opeřenců není. Nakladatel knihkupectví Iu L KOBRA v Praze, Vodičkova ulice. Mao ka sond iskodndlérzia2oonetabchadi Ae Koda, PŘ nos U Na mírné měsíční splátky. Atlas motýlů střední Evropy. 50 4m Slovný výklad napsal prof. JAN JOHN. — Cena celého díla ve dvou svazcích váz. 14 zl — Nádherné tabule zobrazují nejen motýla, housenku a pupu jeho, ale i rostlinu, na které se nacházejí. Atlasy motýlů, ptactva i rostlin jsou nejen ministerstvem vyučování schváleny, ale i doporučeny. MZ G" G5 U. AN Menší atlas botanický. (Dle soustavy Linnéovy). Pro potřebu studujících škol středních, učitelstva škol obecných i měšťanských a se zvláštním zřetelem na rostlinopisy české k vydaní upravil prof. ALEX. BERNARD. Cena brož. 15 K., váz. 17 K. Text k veškerým tabulím vydán bude v pěti zvláštních sešitech. k Ed Dr. 0, Standinger A A, Bang-Haas, Blasewitz-Drážďany, Nabízí I j > (92 str. velké osmerky) as 1600 druhů motýlů, U cenniku lepido ler 6, 4. 1440 praepar. housenek ete., jakož i 159 levných centurií a skupin; : Ň č. 22.9 S V cenníku coleopter č, 20 potoku r 24. (136 str. vel. osmerky) as 1 (66 str. vel. osmerky) různého hmyzu as 10.000 Hymenopter, V cenníku VI Dipter, Hemipter, Neuropter a Orthopter. Cenniky opatřeny jsou úplným seznamem rodovým. Cena každého ze tří se- znamů jest Mk. 1:50 — 180 hal. Tyto obnosy budou při učiněné objednávce přičtěny k dobru. WWelkwý rabat — Zásilky na výběr Korrespondence: německá, francouzská, anglická a skandinavská. M HIS 5.36- ČASOPIS České Společnosti šnfomologické. Acta Sociefafis Znfomologicae Bohemiae. Ročník L J904. Číslo 3. Redakční komité: Prof. fr. Klapálek, Řed. Napoleon M. Kheil, Prof. Dr. Em Rádl, P. Aug. Kubes, Odb. uč. Anf. Vimmer. B V PRAZE. Nákladem Ceské Společnosti Zníomologicke. Tiskem Dra Ed. Grégra a Syna. OBSAH: Fr. Mužík: Stručný analytický přehled českých vroubenek (dokončení) str. 65. — Dr. Em. Rádl: O sluchu hmyzím. str 68. — J. Roubal: Život hmyzu přezimujícího na zamrzlé hladině vodní str. 78. — A. Vimmer: Nový rozlišovací znak rodu Aricia R.-D.- a. Spilogaster Macg. str. 80. — Fauna Bohemica: Noví brouci pro českou faunu, přísp: JUC. Th. Krásy str. 81., příspěvek F. J. Rambouska str. 88., J. Sekera, příspěvek k fauně českých včel str. 84. — Nekrolog: Ed. Schiffner str. 84. — Literatura: Th. Becher, Die Dipte- rengattung Peletophila Hagenb. (A. V.) str. 85. L. CČzerný, Aganthomyia Wan- kowiczii Schn. und aurantiaca Bezzi nebst einer Uebersicht der europaeischen Aganthomyia Arten. (A. V.) str. 85. M. Bezzi, Verzeichnis der bis jetzt bekannten Arten des Gattung Drapetis Meig. (A. V.) str. 85, Fr. Klapálek: Evropské druhy čeledě Dictyopterygidae str. 85. Drobnosti: Z fysiologie hmyzí (E. R.) str. 86., Limenitis populi (Roubal) str. 86. — P. Aug. Kubes: Anthrenař. str. 86. Výtah ze stanov ČESKÉ SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKÉ (Societas Entomologica Bohemiae). ČI. 1.. Úkolem Společnosti sídlící v Praze, jest pěstovati ja- zykem českým studium hmyzu a to: přednáškami v občasných schůzích konaných v Praze nebo mimo ní, vědeckými vycházkami, určováním a Výměnou hmyzu, vydáváním časopisu, pořizováním příslušné literatury a sbírek hmyzových a hmotnou podporou vě- deckých prací entomologických. ČI. 2. Členové jsou čestní, zakládající a činní. ČI. 3. Každý přítel studia entomologického, ať bydlí v zemích království Českého čili nic, může se státi členem Společnosti. ČI. 6. Každý činný člen platí předem roční členský příspěvek 8 K. splatný v Praze. Složí-li někdo jednou pro vždy do dvou let 150 K, stává se členem. zakládajícím. Valnému shromáždění přísluší právo výši těchto příspěvků měniti. ČI. 8. Každý člen má právo: 1. přednášeti, súčastňovati se rozprav i exkursí vědeckých, podávati referáty a literární práce k uveřejnění, dostávati časopis Společnosti bezplatně a jiné publi- kace Společnosti za ustanovenou cénu sníženou, používati knihovny a vědeckých pomůcek. 2. Činiti ve schůzích návrhy, rokovati a hla- sovati o nich. 3. Voliti a volenu býti. 4. Odvolávati se z nálezů výborových k valné hromadě. Dopisy řízeny buďtež na: prof. Fr. Klapálka v Karlíně Pořad schůzí občasných: 11. října, 25. října, 8. listopadu, 29. listopadu 20. prosince. — Valná hromada 17. ledna 1905. l S ch doublett nabízím na výměnu brouky palaearkt., zejmena z rodů: 6 Vy Carabus, Staphylinus, CČetonia, Elater, © Necrophorus, Buprestis, Tharops, Eucnemus, Melolontha, Chrysomela, Cerambyx, Donacia, | Trichodes, Clerus, Curcullio, Synodendron, Čeruchus a jiné — za druhy z jiných aneb týchž rodů brouků — i exotických — pak motýle palaearkt. i exoty — v mých sbírkách se nenacházející. Ferdinand Veselý, člen výboru české společnosti entom., Král. Vinohrady, Manesova ulice č. 39. "A SA KPO HODNE B O VI MO ma VP ONU je ká O1 r. Corizus Fall. Tělo šedožlutě chlupaté. Černá a červená barva těla určitě omezeny. Černé jsou: Tykadla, kraje hlavy, přední strana štítu, dvě velké skvrny na jeho zadní straně, kořen štítku, clavus, velká skvrna ve středu coria a 2—3 menší při clavu, hruď mezi kyčlemi, nohy, 3 řady teček na břiše, špice břicha, kořen a špice hřbetu. Dél. 8—10 mm. Velmi obecná; PAT ZDCh TOStinach u de (00 ayOsciamě“ IM: 2. Rhopalus Schill. - (4) Strany zadohrudí mají zadní kraj nepatrně vykrojený a vnější roh neprodloužený; na povrchu jsou rovnoměrně tečkovány. Rypák dosahuje až k zadečku. Postranní plátky rýhy tykadlové nesahají přes polovinu hlavy. Límec na předním kraji štítu plochý a celý tečkovaný. Hlava delší, kořen tykadel dosti vzdálen od očí. Štítek na konci široce zaokrouhlený a před koncem prohloubený. (Subs. Stictopleurus Stal.) „ (8) Tykadla žlutá, první jejich článek s černou čarou ve- spod, druhý černě tečkovaný u kořene, třetí netečkovaný, čtvrtý červenavý. (Connexivum skoro jednobarvé. Druhý článek chodidel černý, u kořene světlý. Vnější kraje coria nic neb nepatrně černě tečkované Zadeček svrchu černý se žlutými skvrnamí. Barva těla žlutá, Délka 7—8 mm. Dosti hojný na různých rostlinách... .- « +.. abntilow Rosst. . (2.). Prvý článek tykadel svrchu i vespod s černou čarou, druhý a třetí černě tečkované, 4. černý a u kořene světlý. Connexivum s černou širokou páskou na zadní polovině každého článku. Celý druhý článek chodidel černý. Vnější kraje coria více méně černě tečkované. Zadeček jako u pře- dešlého. Barva. těla žlutá, Červenavá, šedá až černavá. Černě tečkovaný. Délka 7—8 mm. Jako předešlý. crassicovnís Lim. - (1.) Strany zadohrudí mají zadní kraj vykrojený a vnější roh prodloužený; v přední části povrchu jsou hrubě tečko- * vány, v zadní skoro hladké. Rypák dosahuje nejvýš jen ku střédním kyčlím. Hlava kratší, kořen tykadel očím blíže. . (16.) Postranní pláťky rýhy tykadlové jsou úzké a dosahují jen do poloviny délky hlavy; rypák až k zadním kyčlím. 6 M- BŽ E o ho s M 5 Fosšní o ££ 1 Vee + = eh ě M x k „ES KTE ZM V bo LA a a) K k, POR B P S o SA n o o o o O NI 10. 1 12 1 o DVS SÁM AAO Za B Límec štítu. zřetelný, tečkovaný. Zadeček vzadu trochu roz šířený. (Subg. Corizus Fieb.). (7.) Zadeček na hřbetě žlutý s prvním článkem celým, stra nami následujících a střední čarou na ©. článku černými. Membrana je zatemnělá a černě skvrnitá: Vnější část coria široká a hustě tečkovaná. Na vnější straně každé kyčle černá tečka. Zlutočervený, černě tečkovaný, jemně chlupatý. Kraj coria s černými te*kami Connexivum s černou skvr- nou na každém článku. Břícho se třemi řadami černých teček. Délka 7'/,—8 mm: Vzácný... macntatus Bieb. (6.) Zadeček na hřbetě černý neb hnědý, na třech posled- ních článcích žlutě tečkovaný. Membrana. bez černých skvrn. (13.) Connexivum černé neb hnědé se světlou příčnou pás- kou na začátku každého článku. Břícho s hnědou podél- nou střední páskou, více méně zřetelnou. (10.) Štítek se špicí vykrojenou. (Štít bez středního bílého kýlu.) Červený neb žlutočervený, dosti dlouze chlupatý. Spice štítku bílá. Corium bílé, ku konci červené, po stra- nách černě tečkované. Membrana průhledná. Hřbet černý, žlutě skvrnitý. Tykadla žlutá. Stehna žlutá, červeně mra- morovaná, svrchu černě tečkovaná. Holeně světlé s černými tečkami. Břicho žluté, drobně červeně skvrnité, se střední páskou hnědou. Dél. 7- 8 mm. Na lesních mýtinách hojný. subvufus Gmel. (9.) Špijka štítku ostrá, nevykrojená. (12.) Štít se středním bílým podélným kýlem. Membrana bezbarvá. Hřbet žlutě červenohnědý, žlutě skvrnitý. Žluto- červený, dosti dlouze chlupatý, stejnobarevně tečkovaný. Tykadla růžová s posledním článkem tmavším. Štít a štítek se středním bílým kýlem. Krovky světlé, na konci a po stra- nách červenavé. Střed hrudi stejný. Dl. 6—6'/, mm. V se- znamu Dudovu není. Dr. Puton uvádí jej však se střední Evropy a já sám mám jeden exemplář od Hnidous. distinctus Sign. (11.) Štít bez středního bílého kýlu. Membrana trochu zakalena. Hřbet hnědý s velkou červenavou. nedokonale omezenou skvrnou ve středu. Strany coria s četnými černými tečkami. 13. 14. 16. Stehna nahoře silně černě tečkovaná. Délka 7 mm. Dosti Pen A VOV VA CL 1100200 COM SPOV SSV OHUCU (8.) Connexivum úplně světlé beze skvrn aneb se skvrnami malými. Břicho též neskvrnité. (15.) Strany coria s Černými skvrnami. Connexivum u samce s černou skvrnkou na každém článku. Poslední článek hřbetní žlutý se 3 podélnými černými čarami. Dno rýhy tykadlové černé. Hřbet černý; podlouhlá střední skvrna za- ujímající část 3. a +. článku, 2 malé okrouhlé uprostřed předního kraje a 2 podlouhlé na stranách zadního kraje pátého článku žluté. Střed hrudi černý. Dél. 6'/,— 7 mm. Náš nejhojnější druh.. . . . „ . pavrumpunctatus. Schill. (14.) Strany coria netečkovány. Connexivum u obou pohlaví bez černých teček. Poslední hřbetní článek obyčejně jen s jednou podélnou čarou černou. Dno rýhy tykadlové není černé. Užší a menší než předešlý. Barva těla celkem čČerve- nější. Dél. 6 mm. Méně obecný. . . . . - „vufus Schill. (5.) Postranní plátky rýhy tykadlové dosahují až k zadnímu konci hlavy, rypák jen doprostřed středohrudí. Límec štítu silný a jen z Části tečkovaný. Hlava krátká, zadeček zašpi- čatělý. (Subg. Brachycarenus Fieb.). Žlutočervený, černě tečkovaný, jemně chlupatý. Černé jsou: límec, skvrna na postranních rozích štítu a skvrny roztroušené po ploše štítu. Štítek má také po stranách u kořene po černé skvrně. — Strany coria černě tečkovány. Vespod žlutý, uprostřed hrudi červený neb hnědý. Dél. 6 a půl mm. Dosti vzácný na mý- VEE ola ono R RÁ r VE VO O PS E OSE OVA OOA) 3. Myrmus Hahn. Tělo samečka úzké, samičky trochu širší, žluté, zelenavé neb šedé. Štít a štítek mají střední kýl a jsou hrubě tečko- vány. Tykadla světle hnědá, s posledním článkem tmavým, a jako nohy odstále chlupatá. Postranní kraje štítu a kro- vek se světlým lemem. Vnitřní nervy coria Červené, mem- brana bezbarvá (forma macroptera). Častější jsou exempláře s krovkami zakrnělými, bez membrany, pouze o něco del- šími než štítek (forma brachyptera). Hřbet žlutý se střední černou čarou (©), aneb i s podobnými postranními ča- 6* 68 rami (G'); někdy také zcela černý. Dél. 8—9 mm. Ne hojná; na mýtinách a pokrajích lesních v trávě. . míriformis Fall, 4. Chorosoma Curt. Světle žlutá. Tykadla hnědá neb červenavá. Štít a štítek hrubě tečkovány, střední kýl světlý. Krovky mají silné nervy a políčka mezi nimi průhledná. Bezbarvá membrana dosahuje jen k předposlednímu článku abdominálnímu. Hřbet žlutý s dvěma černými čarami postranními, aneb černý se střední čarou žlutou, někdy i zcela černý. Dél. 14—16 mm Vzácnější; na podobných místech jako předešlá. Schillingi Schml. O sluchu hmyzím.. Dr. Em. Rádl. V tomto článku pokusím se vyložiti, jak stavěny jsou slu- chové ústroje hmyzu, v čem záleží sluch hmyzí a jak sluch ten souvisí fysiologicky s jinými smysly. Moje pozorování přivedla mne k odchylným názorům od těch, které dnes o sluchu panují a pokusím se je zde vyložiti; literatura, které se budu dovolá- vati, není a nemůže být úplná, protože jest příliš obsáhlá; zkusím v tomto článku jen zásadní věci vyložiti; podrobnosti uveřejním jinde. Kdo mluví o sluchu hmyzím, ukazuje na sluchové ústroje kobylek, na organ smyslový, který po očích nejsložitěji jest stavěn. Na přední hoření straně holeně předních noh viděti jest u kobylky po každé straně štěrbinu, která rozšiřuje se v noze v široký vak. Mezi vaky obou stran leží uvnitř nohy trachey (vzdušné trubice) velmi rozšířené a od vaků oněch tenkou pruž- nou stěnou oddělené. Nejpřirozenější výklad — nikdo se jiného výkladu neodvážil — jest, že tyto vaky a vzdušné trubice tvoří resonanční přístroj. K němu připevněn jest uvnitř vlastní slu- chový ústroj, který se dle N. v. Adelunga*) (jenž posledně *) N. v. Adelung, Beitráge zur Kenntnis des tibialen Gehórapparates der Locustiden. Z. fw. Z. 54. 1892. E A JV lk DĚ SAS je dně E C PR OORESKE © OSSA ŘE AR KA 3 3 © B oh “ se jeho stavbou zabýval) skládá ze tří částí, ale všechny v tom souhlasí, že v nich končí rozvětvený nerv; poslední koneček každého vlákénka nervového vybíhá v ústroj, který nám zná- zorňuje obr. 1. v silném zvětšení a který budu v dalším jmeno- vati konečná tyčinka; vrchol její pak, který se za živa silně leskne, bude nám slouti čípek. Obr. 1. Tyčinka (f), s čípkem (č). z holeně kobylky (dle Adelunga) u 4 nerv vniká do tyčinky. Podrobnosti uspořádání sluchových tyčinek neuvedu, jednak abych zbytečně výklad neprotahoval, jednak že by výklad takový byl obtížný bez obrázků. © tom, jaký význam fysiologický ty- činky v našem ústrojí mají, nic jistého není zámo; V. Graber, který se studiem sluchu hmyzího velmi zabýval, představoval si, že zvukem rozechvěje se resonanční přístroj a ten otřásá také tyčinkami na nervu připevněnými a ty pak, třesouce se, dráždí mechanicky nerv k nim připojený. U žádné jiné skupiny hmyzu nejsou tyto smyslové organy tak vyvinuty jako u kobylek, podstatné části jejich však, slu- "chová tyčinka s čípkem a nervem, jsou u hmyzů v rozmanitém uspořádání velice rozšířeny. Nejpodrobněji se stavbou a fysio- logickým významem těchto ústrojů zabýval V. Graber) který shledal: na nejrozmanitějších místech těla hmyzího pod vnější chiti- novou korou těla leží smyslové ústroje, které Graber obecně »chordotonalní« (»strunozvučné« překládá to slovo Vejdovský) zove, které v podstatě všude tak jsou stavěny, že skládají se z jedné nebo více mezi dvěma pevnými místy povrchu těla napjatých *) V. Graber, Die chordotonalen Sinnesorgane und das Gehór der In- sekten, Arch. f. mikr. Anat. 20, 21. strunek, ku kterým se strany vede nerv, končící ve strunce pa- ličkou, uzavřenou čípkem. Nejjednodušší tvar takového chordo- tonalního organu podává obr. 2. (dle Grabera), znázorňující chordotonalní organ larvy Corethry. Obr. 2. Ze spodní strany segmentu larvy Co- rethry, © ganglium, z něhož vedou nervy, jeden k chordotonalnímu ústroji (c/z), v němž u leží lesklé tyčinky; s sval. Graber rozeznává několik tvarů chordotonalních organů a sice organy s jednou tyčinkou, s dvěma, třemi a mnoha ty- činkami, a dle polohy v těle organy v tykadlech, makadlech, v trupu, v nohách, v křídlech, v kyvadélcích hmyzu dvojkřídlého, organy, do nichž ústí nerv se strany a do nichž ústí na jednom konci organu atd. Na důkaz, že tyto organy jsou sluchové, uvádí Graber následující. Typické chordotonalní organy jsou napjaty vždycky mezi dvěma takovými místy krytu těla, která jsou poměrně ne- pohyblivě spolu spojena, tak že se jejich napjetí při pohybech těla nemění; zvláště jsou vždycky oběma konci připevněny v témž segmentu těla. Neproměnlivé napjetí jejich má Graber za nutné, aby mohly na zvuky na ně narážející reagovati. Chordotonalní organy jsou za druhé pravidlem blízko po- vrchu těla a vůbec na takových místech, která jsou chráněna před pohyby útrob (svalů, zažívací dutiny a p.). Způsob, jakým tyto ústroje na zvuk reagují, jest dle Gra- bera podobný, jako u sluchových ústrojů kobylky. Zvukem otřásá se chitin na povrchu těla, otřesy ty přenášejí se na strunku, specificky těžší tyčinka v ní ležící nechvěje se stejnoměrně se strunkou a otřásajíc se, dráždí v ní končící nerv. P., Se B Pr halé Že hmyzi Slyší, na důkaz toho podává Graber mnohé pokusy. Šváb jest velmi citlivý na zvuk: běží-li po zemi a za- zvučí-li housle hodně silně, zastaví se Šváb; dáme-li šváby do veliké skleněné nádoby, reagují podobně (spadnou při zvuku houslí se stěn). Graber pověsil švába za nohu na nit a když se uklidnil, prudce přejel přes housle asi 1 m. daleko od něho a šváb tím byl velmi prudce podrážděn. I jiní suchozemští hmyzi podobně reagovali jako šváb, jen že méně zřetelně. Vodní hmyzi také reagovali velmi zřetelně na zvuk, o čemž se Graber přesvědčil mezí jinými také tímto pokusem. Do skleněného akvaria, v němž se nacházela Corixa v hojném počtu, pustil volně kamének: ten probíhaje vodou, rozvířil ji, ale tento mechanický pohyb hmyz nepodráždil; když však kamének do- padl ke dnu a slabé ťuknutí se ozvalo, velmi četné Corixy prchaly z míst, kde před tím klidně seděly. I zvuky mimo akvarium vzbuzené (hodně silné drhnutí strun houslových, zvláště za ko- bylkou) dráždily podobným způsobem tento hmyz. Také jin vodní hmyzi reagovali podobně a proto soudí Graber, že hmyzi slyší. Po Graberových studiích nemnoho jiných autorů se naším předmětem zabývalo s tou šíří jako náš autor. U velmi mnohých našly jeho pokusy příznivého přijetí a dodnes se uvá- dějí jednak vrzání kobylek, jednak pokusy Graberovy za takřka jediné a nejsolidnější důkazy pro sluch hmyzí. Jsou však, kteří těmito pokusy přesvědčiti se nedali. A. Forel*“) ukazuje na velmi četné pokusy, kde nepodařilo se reakci na tony u hmyzu vzbuditi, jen když bylo toho dbáno, aby na hmyz nepůsobily vnější otřesy; ukazuje, že včely a mravenci na žádné tony ne- reagují. Ukazuje dále na nedůslednost Graberovu, který do- kazuje, že kobylky slyší i bez předních nohou, a přece věří, že organ v nich ležící jest sluchový. Forel shrnuje své úvahy o sluchu hmyzím v názor, že to, co se pokládá u hmyzu za sluch, jest s málo výjimkami pouze čitím mechanických otřesů vzduchu nebo země, které jsou čity jako otřesy hmatovými ústroji hmyzu. Trochu podobně jako. cF.orel. úsuzuje i A- Kretdl."“) U příležitosti pokusů o sluchu ryb — Kreidl shledává, že ani *) A. Forel, Expériences et remargues critigues sur les sensations des Insects. Rivieta di Scienze Biologiche. Vol. II. 1900. **) A. Kreidl, Uber die Perzeption der Schaliwellen bei den Fischen Bi Bd E690: yt g 22 BRE OBCÍ o Sl 7 ryby neslyší —' praví, že na hmyz se slovo »slyšeti« nehodí, ale nesoudí tak proto, že by hmyz vůbec nereagoval na zvuky a tony, nýbrž že slova toho má se pouze tam užiti, kde na- cházíme analogické zakončení nervové jako u člověka (tedy vnitřní ucho). Jinak však uznává Kreidl, že rhytmický zpěv cikad, kobylek a jiných hmyzů pravděpodobně v podstatě stejně jesť vnímán jako tony uchem lidským. Sluch jest zvláštní smysl. U člověka tak hluboce jest spojen se vší jeho duševní činnosti, že řeč a co vše S ní souvisí ne- byla by možna bez sluchu; ještě u ssavců a ptáků nesporného významu, mizí ve své důležitosti už u plazů, obojživelníků, schází už u ryb a snad u všech bezobratlých vyjímaje hmyz. Není podivné toto jeho malinké rozšíření v Živočišstvu, zvláště Srovnáme-li je s rozšířením jiných smyslů, zraku, čichu, chuti, hmatu? A proč právě hmyz má sluchové ústroje vyvinuté, ni- koli však suchozemští plži a jiná suchozemská zvířata? Myslím, že stojí za to, jíti této otázce na kloub a začal jsem tedy zkou- šeti sluch hmyzu, jeho sluchové ústroje. Z elementarných domnělých sluchových ústrojů hmyzích jsou nejpřístupnější chordotonalní organy larvy Corethry. Larvu tuto možno v létě uloviti v stojatých vodách ve velkém množství a poněvadž jest krásně průhledná, možno všechny útroby její za živa pod drobnohledem prohlížeti. Má velmi hou- ževnatý život a také to pozorování ulehčuje. U Corethry na- kreslil poprvé chordotonalní organy Leydig v r. 1858 a po něm mnozí jiní. Jest možno snadno je najíti zvláště v prostřed- ních segmentech těla na břišní straně; jsou jako struna mezi dvěma místy chitinu napjaty a poznáme je dle lesklých tyčinek. Na obr. 1. jest poloha jejich znázorněna při malém zvětšení. Weismann“) a po něm Graber tvrdí, že chordo- tonalní organy Corethry jsou obsaženy ve 4.—10. segmentu a že v hrudi a v posledních segmentech v zadku scházejí. Našel jsem však tyto organy i v hrudi (dva páry; třetí jsem marně hledal) i v posledních segmentech těla a trochu ovšem pozmě- něné i v hlavě a mohu tedy tvrditi, že jsou — až na první segment hrudní — ve všech segmentech obsaženy. O jiné jejich stavbě tu vykládati nemohu, nýbrž jen o významu jejich pro sluch. *) A. Weismann, Die Metamorphose d. CČorethra plumicornis. Z. £ w. Z. 1866. ET AOA dv FEED ON ee SAN P a da Není správný názor Graberův, že tyto organy jsou oběma konci připevněny na takových místech, která při pohy- bech zvířete se k sobě neposunují. Předním koncem jest totiž tento organ vždycky připevněn na přepážce mezi dvěma segmenty, a sice právě tam, kde jsou připevněny také velmi silné svaly: každé smrštění těchto svalů má za následek změnu v napjetí chordotonalního organu, změnu zcela patrnou a měřitelnou. V různých segmentech nejsou sice organy ty stejně dlouhé, ale v témž segmentu pravý a levý mají délku stejnou. Jestliže však Corethra tělo své pod mikroskopem skroutí a měříme délku organů po konvexní straně a srovnáváme ji s délkou organů po konkavní straně, najdeme vždycky na konvexní straně chordo- tonalní organy delší; na konkavní (skrčené) straně bývá vlákno chordotonalního organu o více než o třetinu kratší než na napjaté straně. Už tato fakta, totiž připevnění chordotonalního organu při inserci svalové, různost délky jeho v různých segmentech a proměnlivá jeho délka a proměnlivé jeho napjetí v témž segmentu jsou dostatečným důkazem pro nesprávnost domněnky Gra- berovy; neboť napjatá struna jest resonančním přístrojem pouze pro ton určité výšky, a výška tato se mění dle délky a dle na- pjetí struny; i byly by chordotonalní organy Corethry resonan- čními přístroji sice vždy jen pro jeden system tonů, ale ten by se zcela nahodile měnil dle toho, zdali by Corethra právě byla v klidu anebo se pohybovala. Nejen chordotonalní organ Corethry, nýbrž všechny ana- logické organy u jiných hmyzů, pokud se dají za živa pozorovat, jsou tak upevněny, že pohyby zvířete mění zcela patrně jejich napjetí. Lze tu věc zvláště dobře viděti v těle larev různých ko- márů a v těle drobných housenek. Vůbec jest všeobecným pra- vidlem, z něhož jen velmi vyvinuté ústroje v holeních kobylek činí výjimku, že chordotonalní organy, ať leží kdekoli, vždycky jedním koncem jsou připevněny na pohyblivé bláně, která za- stupuje u hmyzu místo kloubů. Chordotonalní organy leží totiž na následujících místech v jednotlivých segmentech těla jako u Čorethry a skrčují a napínají se, když se segmenty ty k sobě posunují; anebo v článcích okončin, zvláště na proximalním konci holeně, ale mohou být u různých hmyzů ve všech článcích nohy; skrčují a napínají se, jak se noha ohýbá. Anebo v ty- kadlech a v makadlech; tu pak jsou buď v basalním anebo v následujícím článku a mění svou délku zcela patrně při po- ——— 4 hybech tykadel; dále jsou na kloubní ploše kyvadélek hmyzu dvoukřídlého a na kloubní ploše křídel.*) Jsou konečně i ve hlavě Corethry (a larev jiných komárů, larvy potápníka) a i tu se po- hybují, když se silné svaly v hlavě uložené smrštují. Proti názoru Graberovu svědčí za druhé, že chordo- tonalní organy vyvinuty jsou zcela normalně také u hmyzů, pro něž patrně sluch nemá významu. Jsou totiž dobře vývinuty u larev menších; našel jsem je u larev nějaké Puppipary, cizo- pasících v zažívací dutině kobylky zelené; jsou u housenek vůbec, také u housenky Graptolitha (v segmentech těla i na nohách), uzavřené celý svůj život uvnitř ovoce a p. KX čemu by byl ta- kovémuto hmyzu sluch? Z těchto důvodů nepokládám chordotonalní organy za ústroje po výtce sluchové: jejich fysiologický význam jest jinde hledati. Abych význam ten určitěji vytknouti mohl, třeba vyložiti napřed, slyší-li hmyz čili nic, a slyší-li, kterým to organem? Pokusy Graberovy o sluchu hmyzu nahoře uvedené jest možno snadno opakovati a o správnosti jejich se přesvědčiti: avšak pokusy ty nejsou exaktní a nedokazují, že by hmyz slyšel. Zkoušel jsem věc následovně. Larvy Corethry vznášely se. volně ve skleněném akvariu: udeřil-li jsem na stěny akvaria, larvy, zvláště ty, ktéré byly blízko stěn, reagovaly tím, že mrskly sebou ve vodě. Byla tato reakce sluchova? Vložme do téhož akvaria ruku (nedotýkajíce se dna) a fťukněme zase na jeho stěnu: nejen že uslyšíme zvuk, nýbrž my ho i ucítíme v prstě jako slabý otřes (voda nesmí být příliš studená). Přesvědčíme se brzo, že každý náraz na stěnu, na který Corethry reagují, můžeme ve vodě cítit rukou. Z toho ovšem ještě neplyne, že by Corethry čily ten náraz podobně povrchem těla jako my, ale snadno se ' přesvědčíme, že tomu tak jest: čím větší jest nádoba, v níž cho- váme Corethry, tím slaběji reagují na nárazy stěny; naprosto však nereagují na tony, které se vzbudí pouze ve vodě, na př. když jsem do většího akvaria z části ponořil zvonek, žádná rána naň ani nehnula Corethrami (v malém akvariu od zvonku roze- chvějí se i stěny akvaria a pak Corethry reagují). Aňí na jiné tony pouze ve vodě vzbuzené (na př. tím, že drhneme pilníkem drát nebo tyčinku skleněnou jedním koncem ponořenou do vody), nereagují naše larvy. Tedy jejich reakce není sluch, nýbrž ana- logická pocitům, které máme, dotýkajíce se drnčícího předmětu. *) Na těchto mistech popsány byly už Leydigem. Graber je omylem pokládal za organy na venek otevřené. KTE, V 0 770070 00 2 o o l k Do a > Mě o = Co zde. pravím o Corethrách, platí o ostatním vodním hmyzu veskrze. Zkoušel jsem reakce ty na nejrozmanitějších larvách i na dospělém hmyzu (potápnících, znakoplavkách a p.) a rozdíly byly jen v tom, že jeden hmyz reagoval lépe, druhý hůř na otřesy, žádný však na tony. Při tom jsem shledal, že vždycky lépe reagoval hmyz úplně pod vodou ponořený než ten, který se vznášel na povrchu vody; malí potápníci na př. reago- vali na povrchu vody pouze zcela hrubě, ponoření jsouce a držíce se nějaké potopené rostliny anebo plovouce pod vodou, reagovali daleko lépe. Tito potápníci a znakoplavka reagovali na jemné otřesy tím, že hnuli jednou přední nohou; čím slabší otřes, tím slaběji hnuli nohou; byly-li otřesy velmi slabé, byl pohyb nohou tak jemný, že se dal pouze lupou pozorovati. Pohyb ten bylo možno mnohokrát za sebou vyvolati, což se s hrubou re- akcí ne vždy povede. Myslím dále, že ani suchozemští hmyzi nereagují jinak než na otřesy. Jestliže v blízkosti kobylky někde na křoví vrzající pískáme, tleskáme rukama (pískal jsem na dutý klíč, až mi Uši brněly), kobylka nás neuslyší a bude vrzat dál jakoby bylo okolo největší ticho; ba nezalekne ji ani, když vezmeme dva kameny a budeme jimi o sebe třískat —— jen ovšem nás nesmí kobylka uvidět, sic hned zarazí. Avšak své cvrkání a cvrkání jiných ko- bylek kobylka jistě slyší. Dal jsem jich několik pod skleněný poklop na stůl a nechal je delší dobu v klidu. Brzo začnou doma cvrkat, a dáme-ii pozor a nehneme sebou, můžeme sedět vedle nich a nevyrušíme jich. Jestliže pak, až kobylka bude v nejlepším zpěvu, začneme pilníkem drhnout suché stéblo, což vydá ton podobný vrzání kobylky, cvrkající kobylka svůj zpěv zastaví, ale jakmile přestaneme, začne znova a znova přestane, když my začneme a tak nám zcela zřetelně ukáže, že na zvuk pilníkem drhnutého stébla reaguje. Není třeba, aby zvuky námi vyvozované byly příliš podobné cvrkání kobylky a také na výšce tonu nezáleží. Kobylka reaguje pod skleněným poklopem i na silné písknutí. Protiva pokusů nahoře a právě zmíněných jest snadno vy- světlitelna: kobylka reaguje na otřesy a vrzání její způsobuje také (vedle zvuku) i mechanické otřesy, které lze rukou na stěnách skleněného poklopu cítiti. I jest přirozený závěr, že kobylky vrzání své vůbec ne- slyší, nýbrž podobně čijí, jako my cítíme v ruce otřesy. Neboť není důvodu, proč by kobylka na čisté tony a krátké rázy ne- VO Na VO (dn M reagovala, zvuky však, které budí silnou resonanci, slyšela, než ten, že právě cítí jen tu resonanci tonu. Tento závěr dá se užiti pro všechny hmyzy a smiřuje všechna protichůdná pozorování: hmyzové čijí ovšem zvuky vrzavé, které sami vydávají, i jiné zvuky, ale jen takové, které budí v okolí silnou resonanci. Mnozí se domnívají, že toto čití zvuků povrchem těla není než hmat a mluví v tom smyslu o hmatání tonů; jiní je od hmatu odlišují a hledají pro ně zvláštní smyslové ústrojí v kůži. Budiž tomu jakkoli u člověka, u hmyzu toto čití hmatem není, neboť reakce živočicha na dotek a na otřes jsou jiné. Vznáší-li se znakoplavka na povrchu vody v akvariu a dotknu se jí jehlou, sotva sebou pohne a dám-li pozor, mohu ji z místa vy- sunout a nevzbudím u ní než reflektorické pohyby zadníma no- hama, mající za účel udržeti ji v rovnovážné poloze. Podobně i jiný vodní hmyz (i potopený úplně pod vodou) reaguje jen velmi zvolna na dotek a reakce ta aspoň při mírném podráždění zůstává lokalisována na místo doteku a jeho okolí. Tomu tak není u reakce na otřesy zvukové. Tu zvíře — dle intensity otřesu — reaguje vždycky trhnutím ať už nohy nebo celého těla: znakoplavky a potápníci hnuli při zazvučení stěny přední nohou, podobně kobylka zelená zvedla při zadrnčení skleněného poklopu přední nohu; larvy komárů mrskly celým tělem a sice různě intensivně dle různé intensity tonu; larvy znakoplavek (Corixa) daly se na útěk a p. I myslím, že u hmyzu reakce na otřesy není hmatem, a není-li jím fysiologicky, tedy ani anatomicky; i smyslové ústroje pro obojí funkci jsou různé. Mám za to, že chordotonalní organy jsou ústroji pro reakci na otřesy; přímých důkazů podati není možno, poněvadž exstirpovati tyto ústroje nikde úplně nelze, ale mám důkazy nepřímé. Ta věc, že chordotonalní organy hmyzu jsou připevněny vždycky na kloubních plochách a že napjetí jejich mění se dle napjetí sousedních svalů, zdá se na to ukazovati, že ústroje tyto registrují činnost svalovou, podobně asi jako smyslové organy ve šlachách obratlovců. Pro tuto domněnku svědčí také, že se dá sledovat úplný histologický přechod mezi chordotonal- ními organy a šlachami hmyzu (což na jiném místě vyložím), a konečně i ta věc, že jsou vždycky uzavřeny uvnitř těla, ukazuje, že hlavní úkol jejich jest registrovati vnitřní změny. TN k) E OBAL DE n CEE PŮ ČAR POLÍ EP P A I soudím, že chordotonalní organy jsou hlavně ústroje pro registrování pohybů svalových, a z této jejich funkce že se vyšší differenciací rozvíjí u hmyzu smysl pro otřesy, tedy jakýs takýs sluch. Že skutečně tyto organy to jsou, které na otřesy reagují, viděti jest z těchto dat: v nejdokonalejší své formě, v holeni kobylky jsou to patrně ústroje otřesy (husté zvuky) registrující; ale všechny, i nejelementarnéjší chordotonalní organy, v tom se s těmito ústroji kobylky shodují, že mají podstatnou jejich Část, tyčinku s čípkem. Za druhé: všude tam, kde chordotonalní organy poněkud dokonaleji jsou vyvinuty, leží v blízkosti vzdušných trub.c, často právě u chordotonalního organu rozšířených; tak v nohách (holeních) nejrozmanitějšího hmyzu, na pelu křídel (zvláště u některých motýlů), v dýchacích přívěscích na zadečku larev některých komárů leží chordotonalní organy v nejbližším sousedství rozšířené trachey. Nezbývá mi konečně než vyložiti rozdíl mezi čitím tonů sluchem a mezi čitím povrchem těla a chordotonalními ústroji. U člověka jest rozdíl ten přímo subjektivně dán — vnímání zvuků sluchem a povrchem těla jest tu něco velmi různého; u zvířat rozdíl ten však objektivně nějak vystihnout jest těžko. Mnozí formulovali věc tak, že povrchem těla cítíme a cítí zvířata mechanické otřesy, sluchem chvění zvukové. Avšak patrně jest i chvění zvukové pouze mechanickým otřásáním periodickým, jako jest periodické drnčení skla resonujícího, když naň udeříme. Rozdíl fysikalní jest pouze kvantitativní; fysiologický rozdíl pak záleží jednak v tom, že sluch slyší a analysuje tony (různé výšky), kdežto tělem čijeme pouze jakési kvantitativní rozdíly v drnčení ploch, kterých se dotýkáme; v tom pak, myslím, liší se asi také reakce hmyzů na zvuky od sluchu; nic nesvědčí proto, že by hmyz rozeznával různé výšky tonů, vše, zdá se, záleží pouze na intensitě otřesů. Slyší tedy hmyz? Odpověď bude zníti dle toho, jaký smysl dáme slovu slyšeti; užijeme-li toho výrazu pro hmyz, učiníme tak vždycky s výhradou, že sluch ten není slyšením tonů, nýbrž takovým čitím chvění, jaké člověku vedle sluchu možno jest na povrchu těla. T: 78 Život hmyzu přezimujícího na zamrzlé hladině vodní. 3. Roubal. i O Vánocích r. 1902 jsem blízko svého obydlí v Chuděni- cích konal zajímavá studia o životě Hexapodů a i jiných menších tvorů, již žili nad hladinou ledovou a možno říci na ledě samém. Veliký komplex luk »Zahradky« tam byl na podzim a Za- čátkem zimy zaplaven několikráte malým potůčkem od Chuděnic z rybníka vedoucího. Rozlitá po lukách voda přinesla ohromné množství nejrozmanitějších Arthropodů, zvláště hmyzů, kteří z části zahynuli, z velikého dílu však zachytili se a zachránili na kouscích stébel, rákosí a jiných organických zbytků a detritu a zanesení tak byli na klidná místa. Na špičkách rostlin vyční- vajících nad hladinou vodní, zvláště na konečcích. mladých listů trav a Carexů se usadilo též velmi mnoho jednotlivých se topí- cích hmyzů, hlavně broučci. Toto vše možno sledovati po každém větším dešti a povodni z jara i v létě. Tak jsem každého roku nasbíral množství hmyzu, zvláště Coleopter. "Tu však vždy zase voda opadla, oschla a paprsky slunečními osušeni, rozlezli se a rozlétali hmyzové povodní sem sehnaní. Jiné ovšem byly poměry po oněch zavodněních podzimních a zimních, kdy voda ze značné části už zůstala a tvořila hladinu na všech oněch lukách. Tu nezbylo nahromaděným zde živoči- chům než vyhledávati, pokud alespoň poněkud to možným bylo, pevná tělesa ve vodě plovoucí a z ní vyčnívající. Tak ukryli se do dutých stébel odumřelých a rostoucích, do chomáčků trávy a smetí mezi stebélka, listy a mech. Konéčně vše zamrzlo. Ve- liká část pravděpodobně utonula nebo zmrzla; jak se ostatním vedlo, seznal jsem o samých Vánocích 1902 a sledoval život jejich až do 6. ledna. 1908. Když o polednách, as od jedenácti hodin dopoledne do 2 odpoledne, vysvitlo slunce, počal nad míru čilý život na ledě. Připomínám, že kol do kola bylo vše pokryto vysokou vrstvou zmrzlého sněhu. V naznačenou dobu počalo se po ledě v pravém slova smyslu hemžiti množství hmyzů. Nejvíce to byli Atheta, Microdota, Amischa, Oxytelus, Philonthus, Xantholinus, Lagarus, Limnaebius, Hydrothassa, Prassocuris, larvy much atd. Různých Athet bylo tolik, že se mohly pírkem smétat a tak hned Ižičko- 79 vitou pincettou do eprouvetty vnášet. Tito všichni živočichové byli vylákáni z oněch úkrytů, které, což je opravdu zajímavo, byly tak naprosto nenápadné, že laik by ani z daleka netušil jich, tím méně pak, že by mohly poskytovati útulku tolika živým bytostem. Jednotlivá dutá stebélka, nad led vyčnívající, bylo možno znamenati teprve při pohledu vodorovném při samé hladině le- dové. Také chomáčky rostlinné nad ledem málo znatelny byly, protože byly pokryty jíním a vše v jednu ledovou plochu splý- valo. Protože pak zmrzlá voda byla poměrně mělkou a tak prů- hlednou, že móžno bylo každou stravičku na dně pozorovati, klam ten byl tím větší. V ledu bylo veliké množství zamrzlých hmyzů a pak též pavouků a jiných menších tvorů, jako několik exemplářů Lumbricus, Succinea, Oniscus atd. Než vraftme se zase k osudu vylákaných hmyzů teplem slunečním. Když slunce totiž hřálo tak silně a dlouho, že se vrchní vrstva ledu úplně rozehřála, byl pohyb jejich stále víc a více ztěžován, až konečně uvázli v husté břečce. Zatím ale po- čaly býti paprsky sluneční méně intensivné a čím dále k ve- čeru, tím zamrzala vrstva ta více a všickni Živočichové ti v ní. A přec druhý den zase v nezměněném skoro množství na ledě se objevili, ač-li ovšem slunce opět svítilo. "To jsem pozoroval celých skoro 14 dní. Jak ohromné množství, zvláště hmyzů tu bylo naplaveno, lze si alespoň přibližně představiti; a to snesla voda na jmeno- vané louky z břehů onoho potůčka, jež tvořily pouze zase louky a pole; tedy ani les, aniž jakákoli hmyzem bohatá stráň se vy- skytuje po délce toho potůčka od rybníka až k našim lukám. Délka ta obnáší sotva čtvrtinu kr. Pilně jsem pátral, jestli také některý z oněch předešlého dne zamrzlých hmyzů dnes s tajícím ledem se ještě probudí ze zkře- hlého stavu. K tomu cíli jsem jednotlivé partie zamrzlých brouků označil různými markami a též kol jednotlivých exemplářů jsem na mnoha místech zapíchal různé, značky a druhý den jsem o po- lednách lupou pozoroval, co se bude dít, když začal se kolem nich led rozpouštěti. Došel jsem k tomu výsledku, že několik exemplářů Xantholinns linearis, Philonthus nigritulus, Amischa analis a Panagaeus crux major zase oživli, ale byli všichni tito brouci pouze z části těla přimrzlí Z těch, již úplně byli zmrzlí jsem nepozoroval, že by se opět vzkřísil, ani jediného brouka ani pavouka. — 80 Takovým způsobem závisí život statisíc jedinců drobných živočichů na meteorologických poměrech. Ještě zde stůjtež jména na ledu se objevivších živočichů, většinou pouze rodová, ježto přílišné specialisování vzhledem k cel- kovému smyslu nemá značné důležitosti: Degeeria; Desoria; larvy některých Muscid; Notiophilus, Dyschirius, Bembidion, Trechus, Platinus, Lagarus, Pterostichus, Amara, Harpus, Steno- lophus, Acupalpus, Metabletus, Coelambus, Hydroporus, Limnae- bius, Cercyon, Helophorus, Laccobius, Oxypoda, Zyras collaris, Drusilla canaliculata, Amischa, Liogluta, Atheta, v několika dru- zích přehojně, Falagria, Leptusa, Gyrophaena, Tachyporus, Oue- dius, Ocypus picipennis F. (), Philonthus v pěti druzích pře- hojně, Othius, Xantholinus, Lathrobium, Medon, Sunius, Stenus v 5 druzích, Bryaxis fossulata, Cistela, "Tychius, Apion, Chry- somela, Prassocuris (hojně v obou druzích, totiž beccabungae a phellandrii), Hydrothassa, Phratora, Phyllotreta. Nový rozlišovací znak rodu Aricia R.-D. a Spilogaster Maca. Mouchy rodu Aricia Robineau-Desvoidy od much rodu Spilogaster Macguarf snadno lze rozeznati, jedná-li se 0 Sa- mečky, neboť mají nápadný rozlišovací znak plastický: GG rodu Aricia vyznačují se osrstěnýma očima, ($$ rodu Spilogaster mají oči lysé. Avšak samičky těchto rodů podobají se sobě barvou a tvarem do té míry, že, nejsou-li oči © Aricie osrstěny, nelze bezpečně říci, patří-li ©, již zkoumáme, rodu Aricia nebo Spilo- gaster. Největší potíže činí právě O © z rodu Aricia, které mí- vají oči lysé nebo jen na dolním kraji oka zcela nezřetelně srst- naté. Nelze-li pozorovateli ostrou lupou nalézti chloupků na očích ©, O níž mu jest rozhodnouti, je-li to Aricia nebo Spilogaster, nechť obrátí zřetel svůj ke znakům nápadnějším, jejichž výčet tuto ná- sleduje. 1. Hned za hlavou po obou stranách hrudního štítu na- lézá se po třech humerálních štětinách při O © obou rodů. Vy- chází-li se od medianní osy proscutum a směřuje-li se ku pleurám, shlédne se, že každá další humerální štětina jest delší před- cházející, tedy nejvnitřnější jest nejkratší, nejzevnější nejdelší. Jenže na humeru ©© rodu Aricia vyskytují se tři skoro stejně tlusté štětiny, kdežto na humeri $© z rodu Spilogaster jest prvá tak tenká, vláskovitá, že by bylo možno mluviti toliko o 2 humerálních štětinkách. 2. Štítek (scutellum) Aricií zdobí E sb s PSD ea oře celkem 8 štětin, Spilogaster 6 štětin. I při značném osrstění štítků přece liší se těchto 8 nebo 6 štětin nápadně od ostatního krytu štítkového. Nad špičkou štítku Aricií ční 2 dlouhé, skoro do medianní osy pošinuté štětiny, od těch na pravo a na levo nad postranními okraji štítků následuje po 3 Štětinách. Prvá jest krátká, druhá dlouhá, třetí opět kratší. Na štítku Spilogaster na obou krajích vyrostlo po 2 štětinách; prvá jest velmi dlouhá, druhá kratší. Srovnáváním polohy štětin možno zjistiti, že na štítku ©© rodu Spilogaster nevyvinula se prvá postranní štětina, která jest na štítku ©9 rodu Aricia zcela zřetelná. Ant. Vimmer. Fauna Bohetnicaá. 1. Noví brouci pro českou faunu. A. Příspěvek, jejž podává Theodor Krása, absolvent práv ve Vraném n Vltavou. 1. Aleochara cuniculorum Kraafz. Ve Vraném n. Vltavou v květnu 1904 na pokraji děr divokých králíků jeden exemplář (Krása). 2. Aleochara vagepunctata Kraatz. V Dobříši pozdě na podzim na zdi roku 1903 chytil jeden exemplář pan dr. Jelínek, panský lékař. | 3. Atheta paradoxa (Subgenus Pycnota) Rey. Dva exem- pláře časně z jara roku 1901 ve společnosti s Aleochara Breiti Ganglb., Philontus Scribae Fauv. a Philonthus spermophili Ganglb. na pokraji děr syslů, v kořenech trav a vlhké zemi v okolí Vra- ného n. Vlt. (Krása). 4. Ouedius longicornis Kraatz. Jeden exemplář tohoto -vzácného druhu našel jsem časně z jara u potoka údolí ve - Vraném pod vlhkým mechem. 5. Ouedius fuliginosus var. Jelineki 7. 7if. Jeden exemplář této variety z Vraného Význačné tím, že chybí na čele dvě tečky pro tento druh nepostrádatelné, tak že se zdá, že bude tvořiti novou species, jelikož i krovky a abdomen jsou trochu jinak tečkovány. Při nálezu pouze jednoho exempláře správný úsudek - jest však nemožný. 6. Stenus melanopus Fauvel (nitidus Lac.). Jeden exemplář u břehu potoka ve společnosti se Stenus picipennis Er. koncem února 1901 blíže Vraného (Krása). M RR 7. Stenus rafellus Erichson. Na břehu Vltavy u Skochovic blíže Vraného z jara r. 1902 pod kameny několik exemplářů (Krása). 8. Bledius spectabilis Kraatz. Jednu © na břehu Vltávy v písku z jara 1903: Více exemplářů samečků i samiček sbíral letos v létě pan Roubal v okolí Prahy. 9. Trogophloeus hirticollis Wu/sant. Pod kameny v hrubém písku na břehu Vltavy pod vrchem Homolí sbíral jsem časně z jara 1902 u Vraného. 10. Micropeplus fulvus Erichson. Při západu slunce v letu pozdě na podzim 1901 chytil jsem jeden exemplář. 11. Synchita separanda Rei/fer. Na vytékající šťávě stro- mové v létě 1902 dosti hojný ve Vraném. 12. Gnathoncus punctulatus 72o1sou. Na zdech ve Vraném n. Vlt. dosti hojný (Krása). 13. Saprinus var. rugiceps Dufischmid. Dost hojný na suché mršině na břehu Vltavy u Vraného v písku (Krása). 14. Agrilus laticollis ///Zser. Na mladém doubí u Závisti jeden exemplář (Krása). Mimo to několik expl. od Dobřichovic pan Schiffner. 15. Corymbites cinctus Paykull. V Závisti s květoucích keřů sklepal I ex. p. dr. Klemens Rodt. 16. Lagria atripes Mul/sant. Druh tento vyskytuje se v okolí Vraného dosti četně na kvetoucím hlohu z jara. Obyčejná hirta vyskytuje se tamtéž, výhradně však jen na vrbách. 17. Chrysomela Asclepiadis Villa. Mezi českými druhy chrysomel není v seznamu p. dra Klímy tento druh uveden a pokud se pamatuji, neviděl jsem v žádné sbírce českého exem- pláře. V červnu roku 1901 nalezl jsem u Závisti na výslunném návrší 1 © a dvě © a letošního roku opět za týchž podmínek ve Vraném n. Vltavou v létě jednu samičku. Brouk nápadný jest svým leskle modrofialovým povrchem a od podobných mu Chrysomela violacea Panzer a modré odrůdy od Chrysomela cerealis Linné liší se ztloustlým po obou stranách okrajem štítu a tím, že tělo samiček jest do zadu značně rozšířeno, což dodává brouku nápadné formy. 18. Cryptocephalus elongatus Germar. Několik exemplářů na kvetoucím hlohu ve Vraném n. Vlt. 19. Pachybrachys sinuatus Iulsant (= Haliciensis Miller). Vyskytuje -se velmi hojně u Vraného na vrbách při břehu Vltavy (Krása) 20. Chaetocnema aerosa Le/zner. Na břehu Vltavy z jara 1903 na vlhkém bahně čtyři exempláře (Krása). B. F. $. Rambouska. K dodatku p. dra E. Lokaye připojuji seznam a popis ná- sledujícich druhů, které byly v Čechách bezpečně zjištěny a jež v Klímovu »Catalogu« nejsou obsaženy. Jsou to: 1. Dromius longiceps Dej. Tělo podlouhlé, asi 6 mm. dl. Thorax poněkud delší šířky, do zadu zúžený, červenavý. Krovky tečkovaně rýhované s kraji skoro rovnoběžnými, v zadu rovně uťaté, základní barva jejich je hlínožlutá, Šev a zadní část krovek t mavší. Tykadla a nohy rovněž hlínožluté, hlava téže barvy ako štít, ústroje ústní světlejší. Chycen byl mnou v I exempl. na »Folimance<« pod Karlovem v kůře švestky dne 17. června tohoto roku. 2. Atomaria Herminae Rešifť. Vel. I mm. Základní barva smolohnědá, skoro černá. Tykadla zdéli poloviny těla, světlejší. K nám nejblíže uváděn je z Uher. Mnou byl sbírán v Krči 5. května 1902 ve dvou exemplářích. Určen p. E. Reitterem. © 3. Aphanisticus emarginatus 7. Vel. as 4 mm. Tělo v zadu zúžené, abdominální články uťaté ke krovkám, tak že při po- hledu se strany tvoří s nimi ostrý úhel. Štít má v prostředku 3 políčka, která jsou ohraničena rýhami, Z nichž největší je při krovkách, nejmenší (při hlavě, která je rozdělena rýhou ve dva vyniklé hrbolky. Krovky s řadami teček. Barvy kovově černé, mědězeleně lesklé. (Chycen mnou letos na Závisti 14. května věd exempi 4. Throscus Duvali Bouv. Vel. přes 2 mm. Oči úplně roz- dělené. Barvy je Černé, s clivovým nádechem, tělo pokryto bělo- šedými chloupky. Štít velmi silně tečkovaný, krovky s rýhami, které jsou velice jemně tečkované. Tykadla a nohy rezavě čer- vené, stehna trochu tmavší. Sbírán mnou 12. září 1903 v ko- řenech topolu (Populus pyramidalis Rozier) v Liblicích u Českého Brodu. 5. Cryptocephalus pusillus var. Marshami Weise. Velikost 2:8 mm. Thorax hladký, žlutohnědý, krovky proužkovaně tečko- vané, černé, s hlínožlutými stranami a konci. Nohy, hlava mimo oči a prvé články tykadel žluté, ostatní tělo černé. Sbírán mnou a kol. A. Neradem v bažantnici mezi Přehvozdem a Krupou u Kostelce n. Č. Lesy dne 1. září v 3 exemplářích. i + l A L A S KOOS VJ erotky < TMRJA Pe ZO APOD esy 13059 o) KOR Je JK ( k a : $ PKR o tře AT = = 2. Příspěvek k fauně českých včel. Jan Sekera, Bazzano. Probíraje- se seznamem včel českých v 1. sešitě tohoto časopisu od p. Kubese pečlivě sestaveném, seznal jsem, že ně- kolik druhů, mnou v Čechách již před mým odjezdem do ciziny sbíraných, zde uvedeno není. Několik těchto řádek věnuji těmto druhům s nadějí, že za- hájí řadu novinek vé fauně včel českých. 1. Panurginus labiatus Ev. Tato i rodem nová pro Čechy včelka byla chytána mnou v červenci 1896 na Achillea millef. v Dolních Beřkovicích. I"riese ve své monografii včel evropských uvádí tařici (Berteroa) šedou jako rostlinu navštěvovanou. 2. Eriades campanularum X. Vyskytuje se dosti hojně v okolí Mělníka a Roudnice ve zvoncích v červenci. Rovněž prof. Duda ji má zastoupenou ve své sbírce (nyní musejní) ze Smíchova. : 9. Osmia cornuta Z/r., význačná černou hrudí, v jednom exempláři, chycena v dubnu 1898 v D. Beřkovicích. 4. Anthidium lituratum z. Chycena mnou v údolí Ja- rovském naproti Zbraslavi na bodláčí 10. července 1892 ve dvou kusech, z nichž jeden darován prof. Dudovi, v jehož sbírce se nalézá. o. Stelis nasuta Z/r. "Tuto velmi krásně zbarvenou para- sitní včelku chytil jsem 22. června 1897 v údolí Kokořínském. Ve sbírce Dudově v okolí Libšic. Cizopasí u Megachile (Chalico- doma) muraria F., která v údolí Kokořínském i v okolí Libšic velmi hojně se vyskytuje. : Všech těchto pět druhů stojí k disposici k nahlédnutí. Nekroloó. Již v prvém roce svého trvání zaznamenává Společnost naše ztrátu člena svého p. Ed. Schiffnera, majitele domu a známého závodu kožešnického. Zemřel náhle těše se posud dobrému zdraví ve středu 26. října t. r. ve věku 73 let. Byl horlivým sběratelem brouků, zvláště českých, jichž obsáhlou sbírku zanechal. Jsa zaměstnán svým závodem, nemohl se účastniti schůzí, ale chystal se právě již oddati se zaslouže- nému odpočinku a milé libůstce své — broukům. Želíme upřímně a zachováme vždy pamět muže, který by byl jistě poznání naší vlasti po stránce koleopterologické platně prospěl, 95 kciteratura. Die Dipterengattung Peletophila Hagenbach. Von Th. Becher. Rod Peletophila -jest znám od r. 1822., ale pojem jeho se neustálil, neboť některé druhy byly popsány jako Agromyza, Sapromyza, Scyphella. Becher zrevidoval opět druhy a rozeznává: lutea Fall., femorella Fall., latifrons Lw., guadrinotata Becher, flava L., minima Becher; novými druhy jsou: guadrinotata, minima. Vedle historického úvodu, připojil Becher ke svému pojednání druhový klíč rodu Peletophila Hagen. Práce vyšla v časopise »Zeitschrift fůr syste- matische Hymenopterologie und Dipterologie«, IV. Jhg., 3. Heft, 1904. AV. Aganthomyia Wankowiczii Schnabl und aurantiaca Bezzi nebst einer Úbersicht der europáischen Aganthomyia Arten. (Wiener ento- mologische Zeitung, XXIII Jhg,, Heft VII.) Von Leander Czerny. Ve svém dile »Catalogue of the Platypezidae of the European District« rozdělil Verall r. 1900 rod Callomyia Meigen ve dva fody, a to Callomyia em. Verall, Agathomyia Verall. Ke druhému rodu při- pojil skupinu druhů, která se vyznačuje dle Schinera prodlouženým třetím článkem antenálním tvaru -buď kuželovitého nebo válcovitého a tykadlovou štětinou apikální u kořene ztloustlou — Czerny pak sestavil monografii evropských druhů, jež jsou: © Wankowiczii Schnabl, © G*, aurantiaca Bezzi, G', Falléni Ztt., © o7, antennata Ztt., © S, Collini Ver., O, viduella Ztt., ©. A. V. Verzeichnis der bis jetzt bekannten Arten der Gattung Drapetis Meig. Von Prof. M. Bezzi (Wien. entom. Ztg, XXIII., VII, Heft.) Autor dochází k úsudku, že druhy rodu Drapetis žijí hlavně v tropech, kde bývají přehlédnuty pro svou nepatrnou velikost. Několik druhů označil jako synonyma, načež uvádí 14 palearktických a 20 exo- tických druhů. 2 š (ě Fr, Klapálek: Evropské druhy čeledě Dictyopterygidae. Rozp. Čes. Akad. roč. XIII., čís. 17. Spisovatel na základě morfologického studia genitalních částí podává zcela nové rozdělení druhů dosud do uvedené čeledě počítaných. Rod Dictyopteryx Pict. dělí na | dva rody: 1. Dictyopteryx Pict. s. em., který rozpadá se ve 3 dva podrody a) Dictyopteryxs.st. obsahující druhy: DĎ. intri- : Čata-Pict:;s Di mioročephala Plct. a Dorectangula, Pict. a b) Dictyopterygella Klp. n. sg., kamž patří D. recta Kpnw, Dis saptentriionis.Klp nm spí A. D2 Nanseni Kný. Prvý a poslední druh Kempnym byly popsány jako Isogenus. 2. rod Arcynopteryx Klp. n. g. obsahuje druhy: A. com- o n (B pacta Mo. Lach., A. dovrensis Mort., A. norvegica Kpny. a A, transsylvanica Klp. Zbývající druhy dosud do rodu Dictyopteryx řazené patří do rodu Isogenus Newm. tvoříce jeden jeho podrod: Dictyogenus Klp. n. sg.; jsou to: Is. alpinus Pict,. a Is. fontium Ris. a Is, Imhoffii Pict. Druhý podrod tvoří Isogenus Nerwm. s. str. s jediným posud druhem Is. nube- cula Newm. Drobnosti. Pozorujeme-li hmyz nejrůznějších skupin—vážky, mouchy, hymeno- pery, vůbec hmyzy bystré letory, kteří na chvíli usedají Za parných dnů na květy, na Zemi, na větve a na kamení, najdeme, že velmi často volí zcela určitý směr, ve kterém usednou ; jestliže je zlehka vyplašíme, odletí a © usednuvše zvolí týž směr jako dříve, Nevím, co jest toho příčina, E. R. Známé, ač nevysvětlené a proto stále ještě pozoruhodné jest faktum, že motýl, mírně vyplašen, odletí opodál a vrátí se za chvilí na totéž místo odkud odletěl. I jiní hmyzi tak činí a jest toho možno užíti, když chytajíce motýla jsme ho netrefili, a stojíme klidně, čekajíce» až se vrátí na dřívější místo. Motýli pak mají ještě tu zvláštnost, že letíce jedním směrem dají se ztěžka přiměti k tomu, aby zvolili jiný směr letu. DR Limenitis populi L. se zálibou vyhledává prýšticí se sladkou šťávu listnatých stromů, páchnoucí látky (ku př. sýrovinou), čerstvé výkaly dobytka, blátivá místa atd. K tomu jako interessantní doklad o zálibě jeho v páchnoucích objektech sděluji, že jsem pozoroval krásný exemplář samičky na mrtvé. srně, jež velmi Silně páchla a byla obletována houfem za podobných okolností se vyskytujících much. Bylo to v listnatém lese u Mníšku as v jedenáct hodin dop., za velikého vedra, 12. června 1904. Roubal. Anthrena F.*) P. Augustin Knbes. Hlava příční, u © zšíří hrudi, u ©" Širší. Očka v trojúhel- níku. Konec čelistí dvojzubý. Celní štítek plochý, u © vždy černý, u S někdy bělavý nebo nažloutlý. Tykadla lomena; 3. článek *) Použito: J. D. Alfken, Die Gruppe der Andrena varians K.; Brémy 1904. — Anthrena Afzeliela K. und Verwandte, Berlín 1899. — Die Gruppe der PRE OR —— 87 Očích vždy nejdelší, c$čích různý; poslední článek zaoblen. V předních křídlech p II, pli, a pll,; ž 13. rovna. Na propodeu © čím bývají obyčejně dlouhé vlásky, ohnuté dospodu (fibria thoracis — třáseň hrudní); skulptura středového pole (str. 2, obr. 2z.) různa. Zadek sploštělý; na konci 5oh. a na bocích 60h. hustá třáseň (fibria analis — třáseň řitní); uprostřed Goh. lysé políčko. Na zadním přikyčlí hustá rouska — flocculus (str. 2, obr. 3g.). Hlavní sběradlo na holeních. Drápky se zoubkem a poduškou. Tělo černo, někdy narudlo, velmi zřídka kovově modro neb nazelenalo. Anthrena podobá se včelím rodům: Melitta K, Col- letes Latr, Halictus Latr. Liší se: Melitta má nápadně ztloustlý poslední článek zadních chodidel, kořen zadku rovně uťatý, © postrádá rousky a třásně hrudní; tykadla © bývají spodem uzlata, poslední článek jejich šikmo uťat. U rodu Colletes - bývají pll, a pll, skoro stejny — u Anthren pll, menší nežli pl; mimo to bývá u Anthren konec pl od kraje křídel poněkud vzdálen, kdežto u rodu Colletes těsně k okraji křídlovému při- léhá. Halictus liší se silně ohnutou žl8; © má na 50h. hlu- bokou rýhu podélnou. | -© Anthreny náležejí k nejhojnějším rodům včelím. Objevují se většinou záhy z jara, létajíce na jehnědy vrbové, mochnu a skoro všechny květiny jarní. Hnízda budují v zemi, zvláště - na slunných stráních, porostlých krátkou travou. V podzemních buňkách Anthren cizopasí Nomady, na těle larvy majek, v těle Stylops. Thomson uvádí ze Švédska 41 druh, Saunders z Anglie 49 Friese z Němec 91, z Uher 106, Dalla-Torre a Friese z Evropy asi 300 druhů. Klíč k uvčování samiček. Zadek více méně rudě zbarven . ... A Zadek černě zbarven, jen zadní okraje zšilových obloučků BEKO S ZEMANA An RÁ soka ua dá a oa 7 MŽ A. 1. Třáseň řitní světla: nažloutla nebo bělava . . . . . . 2 — » ZAM E HACC ag 48 A aokal ko pa ee“ dýbdr m vnoE Anthrena nigriceps K.; Berlín 1900. — Andrena curvungula Thoms.; Teschen- dorf 1904. — Saunders: The Hymenoptera aculeata of the British Islands; London 1896. — Schmiedeknecht: Apidae europeae, Gumperdac 1882. 2 8 Živočich malý, 8—9 mm. Jen stlačené okraje všech zad- kových obloučků, zvláště na bocích, jakož i břich na- rudly : ventralis Imh. C. E. — Záhy z jara na jehnědách vrbových. Kolín, Sušice. Zivočichové větší, 10—18 mm. Zadek ve větším roz- sahu rudě zbarven Sběradlo holenní jednobarevno, bělavo. Mesonotum a metanotum lysy; propodeum krátce a řídce srstnato. - 16—18 mm.: Hattovfiana F. C. E., záp. Asie, sev. Afrika. — Květen, červen ; na chrastavci polním (Knautia arvensis); Sušice, Kolín. Sběradlo dvojbarevno: vrchem černo, spodem bělavo. Mesonotum, zvláště pak metanotum a propodeum hustě srstnaty. 10—12 mm.: marsinata F. (Cetii Schrank). Střed. E. — V červenci a srpnu na chrastavci. Kolin. (D Sběradlo holenní jednobarevno : bělavo neb nažloutlo » > © dvojbarevno: vrchem nahnědlo, spo- OEM SbElaVo > AA: 8 a ee Malý živočich, 8—9 mm.: ventralis Imh. (viz 2.) Větší, 12—14 mm. STO DÁNY 57 DR Ra Žadek jemně usnit.*) Jen zadní okraje všech obloučků a ohrnutý okraj loh. červenožluty. Čelisti spodem bla- nitě rozšířeny. Středové pole propodea skoro hladko, jen slabě vrásčito: ferox Sm. Vzácná ve střed. E. — Květen; hloh. Zadek zřetelně tečkován. 2oh. obyčejně rudě zbarven. Čelisti nejsou blanitě rozšířeny. Středové pole propodea málo lesklo, hruběji nebo jemněji zrnito: labralis var. labiata Schenck. (Schenckii Mor.) Střed. E. — Květen; Kolín. (4.) 3. článek tykadlový kratší než 4. a 5. dohromady. Bičík spodem hnědý neb černý. Zadek jemně vrásčit. 12—14 mm:: Rosae var. spinigera K Střed. E. — Z jara na jehnědách vrbových; Sušice, Kolín. *) Alutaceus, lederartig gerunzelt. m 6 : : b z l P EN o“ př poké E80 = 3. článek tykadlový delší než 4. a 5. dohromady. Bičík spodem nažloutlý. Zadek hustě tečkován . Větší, 12—15 mm. Obyčejně jen stlačené okraje zádko“ vých obloučků narudly : flovea F. Tu a tam ve střed. E. — Skoro vždy na posedu (Bryonia alba). Menší, 8—10 mm. 2. a 3. oblouček hřbetní zcela rudý Bičík jen spodem nažloutlý. Zadní nohy černy, pouze konečky jejich narudly. Na zadním okraji 40h. jemná páska bílá. 9—10 mm. cingulata F. Skoro všude. Záhy z jara na rezekvítku (Veronica chamaedrys); Sušice, Kolín. Bičík zcela nažloutlý, jen kořenem nahnědlý. Zadní cho- didla rziva. 40h. bez pásky. 6— 8 mm.: Genevensis Schmied. Tu a tam ve střed. E. — Sušice, Kolín; na Ko- línsku velmi hojna v údolí pod Pašinkou; z jara na mochně. B. Celé středové pole propodea hrubě, hen rýhováno . Středové pole jemně úřasčio, žodíko; fjádko hebů jen na kořenu jemně vrásčito ; Zadek kovově modře zbarven. Mesonotum a métanotum skoro lysy. Boky propodea bílé srstnaty. Na bocích 4 a 5oh. chomáček bílých vlásků. 16—18 mm.: Flessae Pz. Střed, a již. E. — Květen, červen; na řepce, řed- kvičce, rybízu a jestřábníku; často i mezi okny; Kolín. Zadek černě zbarven AJE S 28 had 8 K2 Třáseň řitní zlatova. 10—12 mm.: albicans Mill. Hojná v sev. a střed. E. — Záhy z jara na jehně- dách, pryskyřníku a jiných květech jarních; Sušice, Kolín. Třáseň řitní hněda nebo černa „Propodeum černě srstnato. 12—15 mm.: carbonaria L. (pilipes Pz.). C. E., střed. Asie. — Duben, květen; vrby, rybíz, pampeliška; Kolín, Sušice. Propodeum hnědě srstnato co cO O) HS U o VSA Tvát černě srstnata Tvář šedě až hnědě srstnata nel aské Zadní holeně rzivě zbarveny i rzivě srstnaty. 12—15 mm.: Moramitzii Thoms. Střed. E. — Kolín; ve druhé polovici dubna na mochně. Zadní holeně tmavě zbarveny, rzivě srstnaty. 12—15 mm.: Moramwitzsii vav. Páveli Mocs. Jako předešlá. (5.) Zadní holeně světle zbarveny. 13—15 mm.: //bi- ; | alis K. C. E. -— Od prvního jara do května, ©$ obzvláště na jehnědách vrbových, © na pampelišce; Sušice, Kolín. Zadní holeně tmavě zbarveny. 12— 14 mm.: bimaculata K. C. E. — Vzácnější předešlé; z jara na vrbách ; druhé pokolení v červenci a srpnu na šípku. (1.) Zadek nepáskován, jen zadní okraje hřbetních obloučků obrveny Zadek páskován. Pásky celistvy nebo přetrženy . a) Tělo do modrava nebo zelenava kovově lesklo . Tělo černě zbarveno, bez lesku kovového . Druh veliký, 14—15 mm. Zadek modravého lesku. Hruď šedě srstnata, s černou páskou mezi křídly: cíneravia L. C. E. — Duben, květen; vrby, pampeliška, borůvky ; letní tvar na vrbovce, bodláku, mateřídoušce. Sušice, Kolín. Druhy menší 7—8 mm. ka Konoba Mesonotum a metanotum porostlo dosti hustě nahněd- lými šupinkami: aeneiventris Mor. Střed. E. — Červenec, srpen; okoličnaté. Mesonotum a metanotum řídce, šedě srstnato: cvanescens Nyl. Střed. E. — Duben; mochna jarní, rezekvítek; Sušice. (1.) Zadek velmi hustě srstnat — kosmat. Zadek řídčeji — ne kosmatě — srstnat nebo docela lysý ADA , j Thy pů ad áha K dm A AS 6 ď bi Ý x : A 7 : $ a) É: : 2 ] 5 i 3 ř: 7 AT s Ná o te Nošááke eo 5 v nf 4 3 E. k > x i é - E 4 > E o 10. Zadek dvojbarevně kosmatě: 1. a 20h. hnědě, ostatní černě. 10—12 mm. Tscheki Mor. Střed. a již. E. — Na květech jarních; Kolín. Zadek jednobarevně kosmat PAN PRO E Mesonotum a zadek hustě rzivě kosmaty. 12—14 mm.: fulva Schranck. Střed. E. — Z jara; na vrbách a srstce. Mesonotum rudohnědě nebo (v olétaném stavu) špinavě šedě kosmato; zadek černý kosmat. 12—14 mm.: Clar- kella K. Sev. a střed. E. — Velmi záhy z jara. V příznivém roce 1893 byla v Z polapena již 19. února. Vrby, Sušice. (4.) Druhy veliké, 14--18 mm. : Druhy prostřední velikosti. 10—12 mm. Druhy maličké. 6— 8 mm. 3. článek tykadlový kratší než 4. a 0. o btnaché 14—16 mm: ; Rosae vav. Trimmerana K. Sev, a střed. E. — Z jara na vrbách a hlohu, Su- šice, Kolín. 3. článek tykadlový delší- než 4. a 5. Propodeum černě nebo šedě srstnato Propodeum hnědě srstnato | Hruď aksamitově černě srstnata. Křídla černa, lesku fialo- vého. 15—18 mm.: morio Brullé. Střed. a již. E., střed. Asie, sev. Afrika. — Kolín; první pokolení v květnu, druhé v červenci a srpnu na červených chrpách a na máčce. Hruď šedě srstnata. Křídla čira. 14—16 mm.: ovina Klng (pratensis Nyl.) C. E. — Duben, květen; hlavně na vrbách; Kolín, Sušice. (9.) Base zadku není uprostřed srstnata + Base zadku uprostřed špinavě žluto šedě nebo žluto- hnědě srstnata PE : Tvář a spodek těla černě srstnaty. Sběradlo holenní zcela černě srstnato. Hořejší povrch zadku bez bílé srsti. - 14—16 mm.: thovacica F. E. — Duben a pak červenec, srpen; Salix, Ribes, Taraxacum. Sušice, Kolín. 10 11 13 R KO A B db oo odk hrace = JI js 20. Tvář a spodek těla šedivě srstnaty. Boky 2., 3. a 4. obloučku hřbetního, částečně i prostředky bíle srstnaty. 14—16 mm:: mtida Geofiv. Střed. E. — Duben, květen; vrby, pampelišky; Su- šice, Kolín. (11.) Sběradlo holenní ruso. Tvář černě srstnata. 12 až 15 mm.: nmisvoaenea K.. Sev. a střed. E. — Duben, květen; pampelišky, rybíz; Kolín, Sušice. Sběradlo holenní spodem žlutohnědo, vrchem černo. Tvář šedivě srstnata, mezi to jsou vtroušeny vlásky špinavě žlutohnědé. 12—15 mm.: apicata Sm. Střed. a sev. E. — Záhy z jara na jehnědách vrbo- vých; Sušice, Kolín. (7 ) Čelisti spodem blanitě rozšířeny . Čelisti nejsou blanitě rozšířeny : : Zadní holeně žlutorudě zbarveny. 9—19 mm. jí Sm. Střed. E. — Duben, květen; hloh. Zadní holeně černě zbarveny. 9—12 mm.: bBucephala Steph. Střed. E. — Duben, květen; na květech trnek. Zadek, zvláště přední obloučky hřbetní, více méně srstnaty +* Zadek skoro bys (14.) Hruď vrchem šedě nebo špinavě Zino Skdě srstnata (u druhu apicata var. tristis A bývají vtroušeny vlásky černé) Hruď vrchem rudohnědě c5o ryšavě at ; Témě, hruď, 1. i2oh. Šedě srstnaty; na zadním okraji 9oh. někdy i 4. páska ze šedých vlásků. Hlava předem černě srstnata Holenní sběradlo vrchem černo, spodem šedo. Bičík spodem více méně rudohnědý. 11—12 mm.: nycihemera Imh. Švýcary, Rakousko, Německo. Témě, hruď, 1. a 20h. špinavě žluto hn ědě srstnaty Tykadla zcela černě zbarvena. 3 ; Zadek částečně šedě srstnat jako u účit. noho: mera Imh.: nycthemeva vav. tergestensis ba Zadek není šedě srstnat Hlava pod tykadly černě Šrolnaté zřídka bývají u KO- řenů tykadel přimíchány vlásky hnědé. Zadek černě, vá es 0 DB — 1. a 20h. více méně žlutohnědě srstnaty. Holenní sbě- radlo vrchem černo, spodem žlutohnědo. 12—15 mm.: k apicata Sm. = Střed. a sev. E. Záhy z jara na jehnědách, na Ž vrbách; Sušice, Kolín. -— Mnohdy bývají u tohoto druhu na hrudi vtroušeny vlásky černé a pouze loh. žlutohnědě srstnat: apicata var. tristis Alfken. Hlava pod tykadly žlutohněděsrstnata ..... 21 Bičík spodem více méně hnědý nebo rudohnědý, Psedně článek jeho zcela rudohnědý. Zadní paty rudohnědy. ž 9"/4—11 mm.: i mitis Schmied. = Francie. © — Bičík úplně černohnědě zbarven. Všechen zadek vrchem ježatě žlutohnědě srstnat; zadní okraje 2—4o0h. světleji, skoro bělavě srstnaty. Zadní paty černě zbarveny. 9", až 12 mm.: praecoa Scop. Sev: a střed. E. — Velmi záhy z jara na jehnědách jívových a vrbových. Sušice, Kolín. ň 22. (17.) Zadek stejnoměrně hustě, kosmatě, ryšavě srstnat. Hlava, tělo spodem, třáseň řitní a oblouček anální černě srstnaty. 1i—14 mm.: fulva Schranck. Střed. E. — Z jara na vrbách a srstce. — Zadek není stejnoměrně hustě srstnat, nýbrž první dva obloučky hřbetní hustšími, ostatní řídšími vlásky po- masy <=> : : 23 29. Holenní Sh eokalo jednobatevníe. pskně psiva: oP mm.: Gwynana K. | ! C. E. — Z jara na vrbách a pampelišce. Letní tvar Ě (bicolor Fab.) ve zvoncích. : - — Holenní sběradlo dvojbarevno: vrchem černo nebo E: Ene spodem Běla: 552 Pen za cě te% < m ZE - 24. Zadek slabě lesklý; 1. a 2.oh., Z i 3. a 4 hustě : žlutohnědě srstnaty . ...... 25 > — Zadek silně lesklý; na 1.a oh. : jen ide "žlutohnědých 4 vlásků: - .-. - E E V a lk E 25. Obličej bělavě zíšnata Zadní okraje 2—4oh. nebo i celé. obloučky, jakož i prsa bíle srstnaty. Zadní okraje břišních obloučků bíle obrveny. 10—12 mm.: helvola L. Střed E. — Květen. pro ej jo k yo dárobně h1U 9 A OVAVKC k AHA uv ' JM jd 1 % ) m a 90. 94 — Obličej černě srstnat“. P ok 1. a 20h. žlutohnědě, ostatní obloučky, jakož i celé tělo spodem černě srstnaty. 10—12 mm.: varians K. Sev. a. střed. E., střed. Asie. — Duben, květen: hlavně rybíz, srstky, pak vrby a pampelišky. Sušice, Kolín. Kořen zadku srstnat-jako u druhu předeš'ého, všechno však ostatní tělo spodem, zadek pak vrchem od 2. obloučku. počínajíc šŠedivě srstnaty. 10"/, mm.: ambigua Perk. Střed. E., zvláště Anglie. (24.) Obličej a prsa černě nebo hnědočerně srstnaty. Bičík spodem a články chodidové černě zbarveny. 101,—12, mm.: lappovica Zell. Sev. a střed. E. — Květen, červen; borůvky. Obličej a prsa šedivě srstnaty. Bičík rudohnědý, články chodidel narudly. 10',—13 mm.: fucata Sm. Střed. E. — Květen, červen; ostružinník. Sušice, Kolín. (16.) Zadek mdlý, zrnitě (vyvýšeně) tečkován. 9—10 mm. humilis Imh. (fulvescens Sm). C. E. — Květen, červen; Hieracium, Taraxacum. Kolín, Sušice. Zadek lesklý, hluboce tečkován. 10 -11 mm.: fulvago Christ. Střed. E. — Léto; jestřábník. Sušice, Kolín. Zadek lesklý, velmi jemně usnitý, netečkovaný.*) 9 až 10 mm.: vnfitavsis Zett. (ruficrus Nyl.). Sev. a střed. E. — Velmi záhy z jara, někdy již počátkem března. (7.) Zadek netečkován. 5—7 mm.: minutula K. C. E. — Jarní pokolení v dubnu, letní v červenci; Taraxacum, Potentilla, okoličnaté, Capsella bursa pastoris. Kolín, Sušice. Zadek jemně tečkován . Mesonotum nažloutle srstnato. Třáseň řitní žlutava. 6—7 mm.: flovicola Ev. Skoro c. E. — Duben; řepka a ptačinec. Kolín DÍ (op 90 *) Povrch zadku těchto tří druhů dlužno pozorovati dobrou lupou nebo drobnohledem, Vsí ch E AO 9 95 Mesonotum šedě nebo bělavě srstnato. 'Třáseň řitní šeda. 6—7 mm.: nana K. Střed. E. — Léto; okoličnaté. Sušice, Kolín. b) Mesonotum šupinkami © » vlásky porostlo Menší druh. 7 mm. Zadek kovově lesklý: aeneiventris Mor. Střed. E. — Červenec, srpen; okoličnaté. Větší druhy. Zadek bez lesku kovového Mesonotum, štítek a zadní štítek rzivožlutě šupi- naty. Poslední článek chodidlový velmi dlouhý, tak dlouhý jako tři předcházející, silně prohnutý. Zadní okraje hřbetních obloučků silně vtlačeny. Zadek, jmenovitě uprostřed, obřídle, hustěji však na vtlačených okrajích tečkován. 13—14 mm.: curvungula Thoms. Střed. a sev. E. — Červenec, srpen; Campanula (©): Geranium (S). Mesonotum, štítek a zadní štítek Špinavě šedo- hnědě šupinaty. Poslední článek zadních chodidel kratší, jen tak dlouhý jako dva předcházející, skoro rovný. Zadní okraje hřbetních obloučků slabě vtlačeny. Zadek všude stejnoměrně tečkován. 12 mm.: Pandellei Pér. Střed. a již E. — Kolín; několik © v červnu ve zvoncích. (b1.) Pásky zadkové celistvy Zadkové pásky více méně natrženy «) Holenní sběradlo černo nebo hnědočerno » » světlo vě 2. Hřbet hrudi dvojbarevně: uprostřed černě, po stranách 9. žlutošedě srstnat. 11—12 mm.: „ denticulata K. (Listerella K.). Sev. a střed. E. — Srpen; Senecio jacobaea, Hlie- racium; Kolín, Maria Soro. Hřbet hrudi jednobarevně, světle srstnat . Tvář tmavě, černohnědě 'nebo černě, srstnata . » | Světle, šedožlutě nebo bělavě. srstnata LÍ 9) VSE © = : l: k: bijdh L f x U M k AA, Z O Oo ot C rose Bukov | 96 Tvář černohnědě srstnata, někdy podél očí vlásky. světlejší. Témě zcela černě srstnato neb jen málo na- žloutlých vlásků vtroušeno. Boky středoprsí, rousky kyčelní a brvy zadních kyčlí bíly. Zadkové pásky úzky, běložluty. Čtvrtá páska jde až ke kraji boků. Kořen obloučků široce černě srstnat. Třáseň řitní čistě černa. 10—125 mm.: Bremensis Alfken. Severní Německo. — Červenec; Jasione, Campa- nula, Thymus. Tvář čistě černě srstnata. Na temeně chomáček na- žloutle rudých vlásků. Boky středoprsní, rousky kyčelní a brvy zadních kyčlí nažloutly. Pásky zadkové ši- roky, žlutohnědy. Čtvrtá páska nedochází okraje boků. Kořen obloučků úzce černě srstnat. Třáseň řitní hnědočerna, jako našedivělým leskem pokryta. 11135 -mm nigviceps K. Vzácná v sev. a ještě vzácnější ve střed. E. — Červenec, srpen; vřes. Tvář, líce, boky, střední hrudi, příkyčlí a kyčle, zadní okraje hřbetních i břišních obloučků bíle srstnaty. Bílé pásky zadku velmi řídky, jen z několika odstávavých vlásků složeny. Třáseň řitní není čistě černa, nýbrž Špinavě šedým leskem pokryta. 10—11 mm.: simillima Sm. Švýcary, Anglie, Rusko. — Červenec, srpen; Rubus fruticosus; Sušice.. Tvář a spodek celého zvířete šedě srstnaty. Šedé pásky zádku husty, přiléhavy. Třáseň řitní šedohněda, šedo- žlutými vlásky přikryta, 9—11 mm.: fuscipes K. (pubescens K). Sev. a střed. E. — Červenec a srpen; výhradně na vřesu; Sušice, Kolín. («1.) Třáseň řitní pěkně zlatožluta. 14 mm.: chrysopyga Schenck. Střed. a sev. E. — Květen a červen; Veronica Chamaedrys. Kolín. Třáseň řitní černa nebo hnědočerna .... SOE Tvář bělošedě srstnata. Zadkové pásky řídky a bíly. 12—14 mm.: extricala Sm. (fasciata Wesm.). Střední E. — Duben, květén ; Taraxacum, Hieracium ; Kolín. hn Briider Ortner a Co., Vídeň XVIII. Dittesg. II Obchod, továrna a knihkupectví pro vědy přírodní, — Odborný závod pro Entomolooji. S Osoé : z 5 ST77M08h S > 5 < o 2 © > R ako: S „E oD jn = = : o s 6 O Sao P 6 o = OB OSE ee o © SMĚS >0 o ov) < P H = E M O< © Sbzla ele < rm — m 0 c o. U S 5m £. fs — še BS i ks) O8 z E98 * © JU s4 B k©2 o B PAE U psa. m W >V m O ef = © o >W 20 o B Hm 2 © D o 8 E > m B © + — ale Eng o 40) O © o, — S++0 o m o 1 = © a = Jo N goa © © „s 8.5 s 0 S ( sd O So vfssko ot (©) m u 8 E = OA: N K= Z 8 nat 9) EO = — LK „O =) = U še: Fi © Entomologický pracovní drobnohled dle Ortnera. Entomologické pomůcky všeho druhu: náčiní chytací a sběrací, pro chov hmyzu, pomůcky pro praeparaci a konservování, potřeby pro úpravu sbírek a předmětů musejních, pomůcky pro zasílání hmyzu a různé druhy obalů, optické P pro entomologii etc. Cenník o 50 stranách obsahujcí přes 500 čísel a téměř 300 vy- obrazení zdarma a franko. Nakladatel knihkupectví I L, KOBRA v Praze, Vodičkova ulice, Atlas motýlů střední Evropy. VO T 5 SO Slovný výklád napsal prof. JAN JOHN. — Cena celého díla ve dvou svazcích váz. 14 zl. — Nádherné tabule zobrazují nejen motýla, housenku a pupu jeho, ale i rostlinu, na které se nacházejí. Atlasy motýlů, ptactva i rostlin jsou nejen ministerstvem vyučování schváleny, ale i doporučeny. Menší atlas botanický. (Dle soustavy Linnéovy). Pro potřebu studujících škol středních, učitelstva škol obecných i měšťanských a se zvláštním zřetelem na rostlinopisy české k vydání upravil prof. ALEX. BERNARD. Cena brož. 15 K, váz. 17 K. Text k veškerým tabulím vydán bude v pěti zvláštních sešitech. Fa E Dr. 0, Standinger A A, Bang-Haas. Blasewitz-Dráždany, Nabízí 1 | ň (92 str. velké osmerky) as 1600 druhů motýlů, U cenníku lg idopter G, AT. 1440 praepar. housenek ete., jakož i 159 levných centurií a skupin; | ň a dodat. č. 22.—24. (136 str. vel. osmerky) as V cenníku colgopter č. 20 3, S09% č. I (66 str. vel. osmerky) různého hmyzu as 10.000 Hymenopter v cenníku VÍÍ, Dipter, Hemipter, Neuropter a Orthopter. : Cenníky opatřeny jsou úplným seznamem rodovým. (Cena každého ze tří se- znamů jest Mk. 1:50 — 180 hal. Tyto obnosy budou při učiněné objednávce přičtěny k dobru. W7"elký rabat. — ZZásilký na výběr. Korrespondence: německá, francouzská, anglická a skandinavská. m- ! M X ČASOPIS České Společnosti šntomologické. © W z y i are p: bo n s — a Acta Sociefafis Znfomologicae Bohemiae. | : o k Še ř Í Ročník I. J904. | Číslo 4. Rédakční komilé: Prof. fr. Klapálek, Řed. Napoleon M. Kheil, Prof. Dr. Em Rádi, P. Aug. Kubes, Odb. uč. int. Vimmer. v i92 2 oy 3 V PRAZE. Nákladem Ceské Společnosti Enfomolocické. Tiskem Dra Zd. Grégra a syna. p v v ( ; “ nakl z P k: yl | — Tvář hnědě srstnata. Zadkové pásky husty a nažloutly. V 12—14 mm.: flavipes Pz. (fulvicrus K.). M | Střední E. — První pokolení v dubnu na pampe- vě lišce a ovocném stromoví; druhé v červenci a srpnu 4 ; na řebříčku a bolševníku; Sušice, Kolín, Obora. “ p) 1. Maličká včelka, 7—8 mm.; ze sněžných pásek jen první maličko natržena. Třáseň řitní narudla: uiveata Friese. Střed. E. — Kolín; 1 © 13. dubna 1901. KO KOP VET E SOA KJ SNU A o hla Je el, db 2. Zadek beze všeho tečkování, jemně usnitě vrásčit.. . . 3 — Zadek tečkován.. 3. Třáseň řitní tmava, černohněda. 11—14 mm: sericea Chvist. (albicrus K). Sev. a střed. E. — Jaro; vrbové jehnědy. Hnízda staví do ušlapaných stezek a chodníků. Kolín. rase ztnt svetla rudazmnebo:Bělava 4212 < Mud Třáseň řitní ruda. Mesonotum narudle srstnato. Na 2. až 4. oh. zřetelné pásky bílé. Kořen středového pole slabě zrnitě vrásčit. 12—14 mm.: lathyri Alfken. Střed E. — Květen, červen; Lathyrus montanus, Vicia sepium, Ajuga reptans. — Třáseň řitní žlutohněda, bělavě přikryta. Mesonotum šedě srstnato. Na bocích 2.—4. oh. pouze skvrny z bí- lých vlásků. Kořen středového pole silně mřížovitě vrásčit. 10 mm.: froxima K. (Collinonsana K.). Skoro c. E. —— Květen, červen; Euphorbia Cypa- rissias. Chaerophyllum temulum. 5 (2). Holenní sběradlo dvojbarevno: vrchem tmavošedo, spodem bělavo. 6—8 mm.: coitana K. (Shawella K.). C. E. — Červenec, srpen; ostružiny, zvonek, je- střábník. Cizopasnice: Nomada obtusifrons Nyl. Su- šice, Maria Sore. „> = mbloletní| sběradlo jednoBarevnos -1 < see 6 6. Třáseň hrudní (fimbria thoracis) dlouha. . .. .... 7 » » 10k » Kralika. ta ana 8 7. Zadníchodidla úplně, ostatní částečně narudla. 9—10 mm.: dorsata K. (dubitata Schenck). 8 ZEM z O SO ee o S P 2 ž Střed. E. — Z jara na vrbách, pak v létě na bol- ševníku. Kolín. — Nohy černy. 8. Zadek široký, vejčitý, hrubě tečkovaný. 10—11 mm.: combinata Christ. » Č. E. — Léto; Aegopodium, Daucus, Heracleum ; Kolín. — Zadek úzký, elliptický, jemně tečkovaný. 9—10 mm:: propingna Schenck. Střed. E. — Duben, květen; vrby, pampeliška, mochna; letní pokolení v červenci a srpnu; Kolín, Obora. 9 (6.). Nohy černě zbarveny . — | Zadní nohy více méně rudě zbarveny.. kn 10. Živočich malý, 9—10 mm. Třáseň řitní uprostřed hněda, po stranách bělava.: avrgentata Sm. Sev. a střed. E — | Červenec, srpen; vřes. Kolín. — | Zivočich větší, 12—16 mm.. 11. Třáseň řitní narudla.. = » » hněda. 12. Hruď šedě, hlava a prsa bíle srstnaty. Zadek široký, málo lesklý, se 3 bílými páskami, z nichž první bývá přetržena. 14—-16 mm.: chrysopyga Schenck. Sev. a střed. E. — Květen, červen; Veronica Cha- maedrys. — | Hruď nažloutle srstnata. Zadek úzký, velmi lesklý, pásky jeho žluty. Páska druhého obloučku uprostřed pře- tržena; páska čtvrtého uprostřed širší nežli na bocích. 13—14 mm.: polita Sm. Střed E. — Červen, červenec. Cizopasnice: Nomada mutabilis. Kutná Hora. 13. (11.). Pásky zadku jen maličko natrženy, skoro celistvy. Mesonotum lesklo, velmi hrubě a řídce tečkováno. 12—14 mm.: fimbriata Brullé. Jižní Evropa a Kolín. — Srpen, na máčce. — | Pásky zadku užší, alespoň přední přetrženy. © Mesono- tum mdlo, jemněji a hustěji tečkováno. 12—14 mm.: labialis K. 10 14 11 12 13 99 Sev. a střed. E. — Květen, červen; hnízdí ve tvrdých cestách. Cizopasnice: Nomada lineola var. cornigera. Kolín, Sušice. 14. (9). Poslední článek chodidlový nápadně rozšířen, skoro 15. 16 BA 18. jako u rodu Melitta. Poslední článek chodidlový není nápadně rozšířen. Křídla nejsou žlutavě zakalena. Třáseň řitní černohněda, i světlejší. Třetí páska zadková celistva. 9—10 mm.: Afzeliella K. E. a záp. Asie.. — Na jaře a pak opět v srpnu. Kolín. Křídla žlutavě zkalena. Třáseň řitní zlatova. ELY Zadní štítek srstnat. 9—12 mm.: similis Sm. Střed. E., Anglie. — Květen, červen: Kolín, Rí- čany. Zadní štítek (postscutellum) není srstnat. 3. páska zadková vždy přetržena. 11—125 mm.: xanthuva K. Střed E. — Květen, červenec; Kolín, Obora, Su- šice. (14.). Jen zadní paty narudly. 7—9 m Ičena Imh. Střed. E. — Léto; okoličnaté; Kolín, Obora. Kromě zadních pat i holeně narudly. Křídla nažloutlá; plamka a žilky bleděžluty. Třáseň řitní žlutavě bílá. 9—10 mm.: chvysosceles K. C. E. — Květen, červen; Anthoriscus silvestris. Křídla nejsou nažloutla; plamka a žilky špinavě rzivo- žluty. Třáseň řitní nahnědle šeda, na bocích bělava. 8—9 mm.: tavsata Nyl. Sev. E., řídčeji střední. — Cervenec, srpen; Ranun- culus. Sbírání a praeparace housenek, H. A. foukl. Sbírání housenek jest právě tak zajímavé jako chytání motýlů, ba v mnohém ohledu zajímavější a také poučnější. 87 18 Entomologové housenky hledající, činí tak po většině k účelu vypěstování bezvadných motýlů, a jsou nuceni osvojiti sobě jisté botanické vědomosti, bez nichž se pěstitel motýlů z housenek neobejde. Stává se tímto způsobem každý entomolog- pěstitel také do jisté míry botanikem. Housenky možno sbírati v přírodě skoro všade a v každý roční čas, vyjímaje tuhé mrazy. V létě hledáme housenky na pasekách, na nízkých rostlinách, na křovinách a menších stromcích, na lukách i na polích a strništích, na pastvinách, v sítí a rákosí, okolo tůní a rybníků. Také sklepáváme je s vysokých stromů listnatých i jehličnatých. Nízkými stromky krátce a prudce za- třesme a housenky na nich se nalézající ihned spadnou; je-li otřes slabý, zachycují se některé housenky tak pevně. listí a větví, že i po opětovaném třesení více nespadnou. Mnohé druhy housenek padají při sebe menším otřesu, aneb se na jemném vlákně spouštějí dolů. Dobré výsledky poskytuje také hledání housenek za noci při lucerně (Agrotis, Mamestra a j.). Pozdě na podzim hledáme housenky v mechu okolo stromů, pod starým pařícím se drnem, na vysázených pasekách a pod spadlým listím. Zvláštní pozornost věnujme každému listu do kornoutku stočenému. Pod korou částečně odloupnutou přezimují mnohé housenky, a nutno takové stromy, zvláště při krajích lesa stojící, důkladné prohlídce podrobiti. Z jara, sotva že mrznouti přestalo, hledejme pilně v trhli- nách kůry ovocných stromů. Počátkem května pod korou ovocných stromů, dubů, bříz a nízkých osyk, nacházíme housenky nesytek. V tutéž dobu vyhrabávejme loňské trsy pryšce, v jehož zatlívajících kořenech již dospělá housenka nesytky pryšcové hojně se nalézá; totéž čiňme s dvouletými výhony malinníků. Housenku vzácného bourovce jestřábníkového (Lemonia dumi L.), kterou jsem našel v lesích u Brandýsa n. L., možno uloviti jen v noci, an za dne ukryta, teprve večer na rostliny potravu jí poskytující (jestřábník a pampeliška) vylézá. Výminku činí krátce před zakuklením se v zemi, kdy pak i za dne chvatně pobíhá. Mnozí entomologové tvrdí, že housenka tato po celý den potravu nepřijímá, kterému tvrzení ale odporují. Housenky nasbírané uschováváme do krabic dřevěných neb plechových, opatřených ventilací z drátěného pletiva a otvorem zásuvkou uzavřeným. Neradno »nacpati« do jedné krabice 101 množství housenek různých druhů; housenky se navzájem příliš obtěžují, mnohdy i vražedně napadají. Pamatujme sobě dobře rostlinu, na které jsme housenku našli, nejlépe, známe-li ji, jméno její sobě zapsati, jinak uscho- vejme část rostliny mimo dosah housenek. Nestačí, dáme-li housenkám do krabičky hojnost neznámé rostliny, an po pří- chodu domů často jen holé stonky zbývají. Při sbírání housenek často i vajíčka mnohých druhů motýlů nacházíme. Vajíčka tato i s listím neb větévkami, na nichž jsou upevněna, utrhněme, an z pravidla každý druh svá vajíčka na ony rostliny klade, které příští generaci za potravu sloužiti mají. Málo entomologů zabývá se hledáním vajíček různých druhů motýlů a jest dnes ještě vajíčko mnohých lepidopter na- prosto neznámo. Většina sběratelů spokojí se tím, že v přírodě chycená, oplodněná samice doma vajíčka svá naklade. To děje se arci jen u druhů nočních, a i tu jeví se býti mnohé samice v tomto směru velmi tvrdošíjny. V přírodě chycené, oplodněné samice motýlů denních v zajetí nikdy vajíček nenakladly, leda že tu i tam při smrtelném zápasu mechanické příčiny (křeč a p.) dvě — tři vajíčka z těla samice vynutily. Nedávno četl jsem krátké pojednání jistého německého entomologa, v kterém líčí způsob, jakým prý chycené, oplodněné samice motýlů denních ku složení vajíček přinutil. Krmil totiž ony Samice svařeným pivem s cukrem, medem neb syrobem, a dal po té každou zvlášť do papírového válce nahoře i dole uzavřeného, Pivem opojené samice zapomněly prý úplně svobody a vajíčka svá vykladly. Za pokus příštím jarem tento návod zajisté stojí. Vajíčka oplodněná, pro sbírku určená, dejme do horkého vzduchu, čímž zárodky v nich usmrtíme; neoplodněná vajíčka, která se obyčejně smršťují, dejme na 6—8 dní do formalínu. Vajíčka takto připravená nalepme na přirozeně praeparovaný list oné rostliny, jež housenkám toho druhu za potravu slouží; jinak lepíme vajíčka na bílé neb černé kartonové obdélníky a tyto na špendlíky nabodáváme. Vajíčka v prsténcích a V sku- pinách na větvičky neb kůru složená neodlupujme, nýbrž tak, jak byla nalezena, pro sbírku upravme. Přejdu nyní k návodu o praeparaci, čili »vyfukování« housenek. 102 Sbírka pěkně praeparovaných housenek jest v mnohém ohledu zajímavější než sbírka motýlů; nehledě k tomu, jest také praeparace housenek mnohem obtížnější, než praeparace motýlů a dobrý výsledek různými, více méně příznivými okolnostmi podmíněn. Každému, kdož se praeparací housenek zabývati hodlá, a nehonosí se dobrým žaludkem, radím upřímně, aby toho raději zanechal. Ku praeparaci housenek třeba míti následující předměty a pomůcky: Železná malá kamínka s vrchní silnou měděnou deskou, kovový kahanec na líh, praeparační jehlu s hrotem v malý háček ohnutým, praeparační nůžky, skleněné as 15—20 cm. dlouhé, do otevřeného hrotu vytažené rourky, pérový zachycovač housenky, který na skleněnou rourku navléci se dá, gumové dmychadlo a konečně ještě stojánek opatřený pérovou svorkou k držení skleněné rourky při praeparaci.*) Konečně nutno míti zásobu pijavého papíru. Housenku ku praeparování vybranou usmrtíme výpary kyanidu draselnatého v uzavřené láhvičce © Chlupaté housenky k praeparování určené nesmí býti v posledním stadiu vzrůstu (před zakuklením), an pak chloupky se lámou a vypadávají, až praeparát na dobro opelichá. Housenku usmrcenou položme hřbetem dolů na pijavý papír a tímtéž ji až k poslednímu kroužku těla přikryjme. Levou rukou housenku mírně pod papírem přitiskneme, pravou pak vsuneme jehlu s háčkem do otvoru řitního, a touto v kruhu zatočíme. Tímto pohybem zakroutili a zároveň zadrhli jsme střevo housenčí. Nyní mírně táhneme jehlu zpět. Pravidelně stává se, že přetrhneme jícen nedaleko hlavy a tento s žaludkem i se střevem vytáhneme. Po přestříhnutí konečníku při otvoru řitním jest první polovina této nechutné práce vykonána. Na to přikryjeme celou housenku pijavým papírem a kulatou tužkou »jedeme« směrem od hlavy k řiti Tlak budiž mírný, abychom housenčí kožku nikde neprotrhli. Tímto způsobem vy- mačkáme veškerý tekutý obsah housenky do pijavého papíru, který ihned odstraníme a spálíme. Je-li poslední kroužek zne- čištěn, očistme jej a osušme »pijákem«, je-li třeba, i vlhkým štětcem. Nutno upozorniti, že housenkám lysým, zvláště bílým, *) Předměty tyto jsou v cenníku firmy »Bratří Ortnerové, Vídeň« vesměs vyobrazeny. 108 žlutým a zeleným musíme věnovati velkou pozornost, an za velkého tlaku při vyprazdňování vnitřního obsahu těla housen- čího často i vrstvu barviva, bezprostředně pod kůží se nalézající, uvolníme a vytlačíme. Housenka dostává pak vzhled sklovitě- průhledný. Naopak zase povstávají na housenkách špatně vy- mačkaných hnědé skvrny. Očistěnou a osušenou housenčí kožku navlékneme na skleněnou rourku tak, že kuželovitý hrot celý řitní otvor vy- plňuje, načež ji kovovým pérem s vidlicovitým koncem na rourku mezi posledním párem panožek přitiskneme. Rozžehnuvše nyní kahanec pod měděnou deskou kamínek, nastrčíme na druhý konec skleněné rourky gumové dmychadlo a rourku zaklesneme do kovového stojánku. Stojánek s housenkou postavíme tak, aby tato trčela nad středem prohřáté desky a volně dmycháme. Housenka má nyní volně schnouti a nemá se v pravém slova smyslu »péci« aneb dokonce pražiti. Housenky světlé, najmě zelené musíme na velmi mírné teplotě sušiti; za velkého žáru zhnědnou. Zda housenka úplně vyschla, poznáme, když uvolníme tlak vzduchu dmychadla; není-li housenka ještě úplně sucha, vtáhne se hlava do prvního kroužku zpět a nutno volně dmychati dále. Varuji před nemírným »nafouknutím« housenek až do nestvůrné formy »miniaturních jaterniček«, kde jednotlivé články těla rozeznati nelze; na každé dobře praeparované housence musí patřičné rýhy jednotlivé články oddělovati, právě tak, jako na housence živé vidíme. Je-li housenka úplně sucha, pozvedneme nejprvé péro ji k rource tisknoucí a odsuneme zpět, pak tupým nožem za mírného tlaku na řitní chlopně housenku s rourky Sundáme. Je-li praeparát na rource přischlý, pomozme mírným navlhčením. Pro sbírku upravíme housenku vypraeparovanou dvojím způsobem, buď lepíme ji na ohlodaný list rostliny druhu tomu za potravu sloužící, aneb připravíme jemný mosazný drátek, který okolo špendlíku 2 až 3kráte otočíme a oba konce spolu závitovitě skroutíme, načež tento konec do otvoru řitního vsu- neme a zalepíme. Ku konci odporučuji každému praeparátoru pilně pozorovati housenky v přírodě, aby mohl dodati praeparátům vzezření přirozeného v klidu i v pohybu. KARMA R PABA AAO Lo 2 Mo O vnějších plodidlech S Arcynopteryx dovrensis Mort. Morfologická studie; podává prof.. Fr. Klapálek. Když jsem psal rozbor evropských druhů čeledě Dicty- opterygidae, neměl jsem po ruce čerstvý materiál žádného zá- stupce nově mnou stanoveného rodu Arcynopteryx a také mate- riál suchý byl nepříliš hojný, tak že nemohl jsem náležitě morfo- Arcynopteryx dovrensis Mor! Apex. abdominis A. aspect. dorsalis B. lateraiis. logicky oceniti jednotlivé části o? genitalií. Na exkursi do Tater byl jsem však tak šťasten, že nasbíral jsem hojný materiál čerstvý nedávno Mortenem popsaného druhu. S dychtivostí ovšem stu- doval jsem kusy v líhu konservované a došel k těmto výsledkům : Kroužky 1.—8. jsou normální. Kroužek devátý jest na straně břišní mírně trojúhle prodloužen a slabě naznačené podélné zá: hyby postranní takto ohraničují málo vyvinutou chlopeň pod- plodní, Na straně hřbetní jest týž kroužek v čáře slemenní jen slabě chitinován a žlábkovitě prohlouben, tak že u kusů suchých zdá se, jakoby byl rozčísnut; ale zadní jeho kraj, ač jest oblou- kovitě vyříznut, jest souvislý a ukazuje, že chitinový oblouček není rozdělen. Zadní rohy žlábku proláklou částí tvořeného jsou poněkud povytaženy, vyzdviženy a hustěji chloupky posázeny. Kroužek desátý jest však jak na straně břišní, tak na hřbetní přerušen; na břišní straně jest široce až ke kořenu vykrojen, takže postranní části jeho ke straně břišní ponenáhlu trojúhle se zkracují a v břišní čáře slemenní stýkají se v jediném bodě. Na straně hřbetní naproti tomu jest oblouček široce rozčísnut; zadní roh každého úkrojku jest silně podlouhle šikmo do zadu povytažen, zaokrouhlen a nese před koncem vzhůru trčící vý- běžek na konci vejčitě rozšířený a tuhými stětinkami posázený; při pohledu shora zdánlivě konec toho výběžku spočívá na cípu desátého kroužku, poněvadž není jeho stopečkovitá část vidi- telna. Vnitřní kraj každého úkrojku a větší část jazykovitého cípku jsou černě zbarveny. Chlopně podřitní jsou krátké, široké, zaokrouhleně trojúhlé. Štěty silné. Mezi chlopněmi podřitními a pod výkrojkem X. ob- loučku hřbetního jest mohutně vyvinutý hrbol nadřitní. Hřbetní jeho část ukazuje ostrou širokou rýhu po celé délce se táhnoucí a na každé straně černý chitinový pruh, sahající až skoro na konec a tu ještě ke straně břišní porozšířený. Nad samým ko- řenem vzniká na každé straně šikmá řasa, jejíž břišní plocha jest rovněž černá achitinovaná. Koneček sám jest odlišen a pa- trně ještě poněkud vsunutelný, válcovitý, na konci zakulacený a dutý; z dutiny jeho vyniká tuhá silná štětina. Samostatná pyje, pokud na lihovém materiálu lze zjistiti, není vyvinuta; chámomet ústí v řase mezi kroužkem IX. a X. na kořeně vnitřní strany chlopně podplodní. Z uvedeného vyplývá, že rozdíly rodu Arcynopteryx od ostatních rodů čeledě Dictyopterygidae jsou tak markantní, že nelze pochybovati o jeho oprávněnosti. Kdežto u rodu Dictyo- pteryx jsou chlopně podřitní modifikovány a hrbol nadřitní nor- mální, u Arcynopteryx jest to právě obraceně, chlopně podřitní jsou normální, hrbol nadřitní jest modifikován. U rodu Isogenus jest sice také hrbol nadřitní modifikován, ale modifikace jest da- leko dokonalejší; zdá se, jakoby Isogenus stálo Arcynopteryx mnohem blíže, než ostatním rodům uvedené čeledě a jakoby modifikace hrbolu nadřitního u Isogenus byla dokonalejší formou téhož ústroje Arcynopteryx. — 106 —— Auszug: Erstes bis achtes Abdominalsegment normal, neunte Ventralplatte hinten mászig dreieckig verlángert und mit zwei schwachen Lángsfaiten versehen, wodurch eine Subgenital- platte angedeutet wird; die zugehorige Dorsalplatte ist in der Mittellinie sehr schwach chitinisiert únd rinnenartig vertieft, und dadurch erscheint dieselbe auf trockenen Stůcken gespalten. Der zehnte Hinterleibsring ist auf der Bauchseite bis zum Grunde breit ausgeschnitten, auf der Růckenseite vollkommen geschlitzt. Die Hinterecken der Seitenabschnitte sind in lángliche an der Spitze abgerundete Ziptel vorgezogen, deren Dorsalíláche einen kolben- artig verdickten, vertikal abstehenden Fortsatz trágt. Die Subanal- klappen sind kurz, breit, abgerundet dreieckieg; Cerci stark. Der Supraanallobus ist máchtig entwickelt; seine Dorsalfláche zeigt eine úber die ganze Lánge sich ziehende Rinne und zu jeder Seite derselben einen stárker chitinisierten schwarzen Streifen. Wenn wir den X. Ring wegpraeparieren, sehen wir úber dem Grunde des Lobus jederseits eine schiefe, auf der Bauchseite chitinisierte Falte. Die Endpartie selbst ist abgesondert und kann beim Leben wahrscheinlich eingezogen und vorgestreckt werden; sie zeigt eine Hóhlung, aus welcher eine starke und lange, zweifellos als Titillator fungierende Borste hervortritt Eine selbstándige Rute fehlt; Ductus ejaculatorius můndet am Grunde der Innenseite der Subaonitalélatté. Die Unterschiede der Gattung Arcynopteryx und der Ver- wandten sind demnach vollkommen genůgend um die Berechti- Sung derselben zu beweisen. FA Boticimnica I. Noví brouci pro českou faunu. A. Příspěvek I. Následující tvary, pro viasť naši nové, byly nížepsaným v létech 1903. a 1904. vlastnoručně chyceny a p. cís. radou E. Reitterem určeny. Některé z těchto nálezů překvapují, proto- že ale nížepsaný s nikým nevyměňuje a jen českou faunou se obírá, jest po autorisaci p. Reittera tento přírůstek pro českou zvířenu nepochybný. Leistus alpicola Fuss. — Na cestě z Luzného do Půrst- Jinku v Šumavě. Srpen 1904. Jeden exemplař běžel po cestě, jeden pod kamenem. Ganglbauer ho uvádí jako velmi vzácného v Sedmihradských Alpách. o V poj O DO PT 00 NE ARVA OC EU NOK B RAD KE VL V LSD BO Sh Nebria castanea vár. brunnea Dfischm. — U Čertova je- zera. Srpen 1904. Alpský brouk glacialní. Hydroporus discretus Fairm. — V malé tůni u Korosek u Čes. Budějovic. Duben 1904. Agabus styriacus Sharp. — Seidlitz uvádí tento tvar za odrůdu A. guttatus Payk. Ganglbauer ho uznal za samostatný druh. Ve Všenorském potoce u Prahy loni a letos ve více exemplářích. Agabus Solieri Aubé. — Tento horský brouk zdá se býti obyvatelem malých lučních studánek. Za těchto poměrů nalezl jsem jej u Všenor u Prahy a u Vrabče u Českých Budějovic. Srpen. Laccobius bipunctatus Fabr. — V malém rybníčku se stálou vodou u Korosek u Č. Budějovic. Duben 1904. Cercyon centrimaculatus Siru. var. nepojmenovaná. — Jako varietu určil Reitter tvar u Nové Vsi u Budějovic v září 1903. v kravinci nalezený. Phloeopora angustiformis Baudi. — Pod korou pařezu smrkového, v dubnu 1904. na Hluboké u Budějovic. Aleochara lata Grav. — Tuto z největších Aleochar jsem chytil 1903. a 1904. v srpnu ve vůkolí Všenor u Prahy pod drobnými zdechlinami. Praha bude dle všeho severní hranice tohoto brouka. Atemeles emarginatus Payk var. nigricollis Kr. — U Myrm. laevinodis u Vrabče u Budějovic. Duben 1904. Ouedius maurus Sah/b. — V letu chycen v červenci 1903. blízko u Budějovic. Ouedius ochropterus Er. var. Kiesenwetteri Guglb. — Pod korou jehličnatých stromů v Šumavě v údolí od Půrstlinku do Mádru. Srpen 1904. Oxytelus intricatus Zr. — Pod zaschlým lejnem u Vrabče u Budějovic. Duben 1904. Engis bipustulata T%unb. var. Jekeli Ritr. — V stromo- vých houbách na Hluboké u Budějovic. Srpen 1908. Tritoma picea F. var. humeralis Schi/sky. — V trouch- nivém dubu na Hluboké u Budějovic. Květen 1904. Epurea furcicollis S/e/%. — Hluboká u Budějovic. Na šťávě dubů. Červen 1904. Epurea variegata H. var. monochroa R/tr. — S předešlou na Hluboké. Platysoma elongatum O/iv. — Pod bukovou korou na 108 Kleti u Budějovic. Červen 1904. Brouk z oblasti středozemního moře. Gnathoncus punctulatus Zhomson. — V trouchu dubu u Všenor u Prahy. Červen 1904. Athous scrutator var. alpinus Redtub. — Na Kleti u Ces. Budějoviv. Červen 1904. Ludius sjaelandicus Wii//. var. asstmilis Gy/l.— S původ- ním tvarem na umbelliferách u Budějovic. Červenec 1908. Ludius aeneus Z. var. germanus Ž — Na Kleti u Budě- jovic. Květen 1908, Cantharis pulicaria 7. — U Lišova u Budějovic. Květen 1904. Cantharis nigricans WMiil/. var. plumbea Eschsch. — Plekn- štejn. Srpen 1904. Cantharis pellucida F. var. Rautenbergi R//r. — Lomnice u Třeboně. Květen 1904. Metacantharis discoidea Ahr. var. liturata Redl. — U Vrabče u Budějovic. Červen 1908. Rhagonycha limbata 7/homs. — Kleť u Českých Budějovic. Červen 1904. Malthodes Schreiberi Rei/tr. — Určil Reitter leč s? V údolí Prášilského potoka na Šumavě, 4 exempl. Srpen 1904. Až dosud jen z Přímoří známý. Malthodes debilís Křesw. -— Určil Reitter leč s? Myslivna Půrstlink v Šumavě. Srpen 1904. Až dosud z jižní Francie známý. Ennearthron affine MWe//. — Údolí Vltavy u Vrabče u Bu- dějovic, Červen 1904. Mordella leucaspis Kiister. — Všenory u Prahy. Srpen 1904. Dalmatský brouk. Anaspis melanostoma Costa. — Všenory u Prahy. Srpen 1904. Nacerdes adusta Panz. — Jednu © v Adolfovském údolí u Budějovic. Červen 1904. Oedemera podagrariae L. var. sericans Nmls. — V Kar- lickém údolí u Dobřichovic u Prahy. Srpen 1904. Leptura dubia Scof. var. chamomillae 7. — +£Tuto úplně černou odrůdu jsem chytil v jednom exempláři © u Všenor u Prahy. Srpen 1903. Leptura septempunctata Fabr. — Jeden exemplář jsem chytil na Kleti u Budějovic v červnu 1904. na spiraeách. Pan prof. Štěpán budějovické hospodářské školy má dva exempláře z Vltavského údolí u Vrabče u Budějovic. VY Aha S VL09 Rokr 0 ooo B AAR Donacia sparganii A/r. — Na vodních rostlinách u teplé Vltavy v Šumavě hojná. Srpen 1904. Orina speciosissima Scop. var. juncorum Sujffr. — Na Senecio v lesích u Lusného v Šumavě. Srpen 1904. Luperus niger Goere. — Tusset na Šumavě. Srpen 1904. Několik črtů na doslov. Zvířena kolem Českých Budějovic bude asi jednou z nejbohatších v Čechách. Na jedné straně za- stavují se u Budějovic poslední výběžky Šumavy a na druhé se rozkládá rybničná rovina Budějovicko-Vodňanská se starými lesy. Kleť, (1084 m.) jest porostlá starým šumavským lesem, jehož velkou část tvoří bukové porosty se stromy isto a více let starými. Pod Kletí k Budějovicům táhnou se veliké borové komplexy, jimiž se vine v hlubokém údolí Vltava. K Vltavě pak běží krásná příční údolí, pravá eldorada entomologa. Ergates faber, Chalcophora Mariana, Athous rutus jsou markantními nálezy zdejšími. Saphanus piceus byl tu loni 1 letos nalezen, brouci myrmecophilní, krásní Staphylini a Curculioni jsou tak četní, že člověk může krok za krokem stále sbírati v těchto postranních údolích Vltavy. Mimoděk si vzpomínám na pražskou Závisť. A na druhé straně Hluboká se svým okolím, se svými věkovitými duby a krásnými lesy překvapí sběratele znova. Donacia semicuprea, Hygronoma dimiata jsou ku příkladu brouci obecní na Hluboké. Trouch dubů jest pařeništěm Osmoderem, v květnu a červnu jest jejich prýštící šťáva obléhána vzácnými tvary. Sběratel by musel míti čas, aby mohl každý den Si Vy- jíti a každý den by nalezl překvapení. Celý ten materiál leží takměř ladem. Pokud vím, interessují se všeho všudy o zdejší zvířenu jen asi čtyři sběratelé, a doufám, zůstanu-li ještě nějaký čas v Českých Budějovicích, že budu moci ještě obsáhlejší dodatek entomologické společnosti předložiti. České Budějovice, 4. listopadu 1904. Dr. faromír Pečírka. B. Příspěvek II. Podává MUDr. Em. Lokay v Praze. 1. Aleochara spadicea Er. vzácného tohoto brouka, který se vyznačuje štíhlými, dlouhými tykadly a nohami, jakož i neoby- čejnou délkou zadních chodidel, chytil jsem před léty v jednom exempláři na jaře v pařezu na Štvanici. 2. Oxypoda nigrocincta Muls. ef Key. (danubiana Bernh.) význačná dlouhými, tlustými tykadly (Disochara Thoms.) chycena k o PR RR PARS ON S UÁ byla mnou v jednom exempláři v dubnu 1902 v náplavu Labe v Toušeni. 9. Oxypoda Doderoi Beruh. podobná Ox. sericea Heer, s tykadly tenkými, černými, avšak širší, s klenutějším štítem šíjovým, krátkým prvým článkem zadních chodidel, nalezena byla mnou v Krči ve dvou exemplářích. 4. Euplectus. brunneus Grimmer, chycen byl mnou 2. června 1901 v olšovém pařezu ve Velkém Oseku. 5. Euplectus bescidicus Reif. na témže výletu ve Velkém Oseku jeden exemplář mnou vypodsýván z pařezu. 6. Cephennium carnicum Rei/f. nalezeno mnou v jednom exempláři v bukovém listí v pralese boubínském 3. září 1902. V Praze, dne 12. prosince 1904. C) Dromius longiceps Dej. jsem sbíral už v roku 1902 v dubnu u Bráníka v jedné privátní zahradě nad onou známou plochou silurskou u cementáren Bránických. Sbíral jsem jej pod kamenem na suchém travnatém substrátu v jednom exempláři. Exemplář s udáním bližší lokality jest k disposici v mých sbírkách. Roubal. II. Zajímavá Neuropteroida z okolí Král. Hradce. Material sbíraný p. Drem J. Uzlem choval v sobě několik druhů zají- mavějších, jež nebude od místa zde vytknouti: Z jepic: Ephemera lineata Eat. mně posud jen od Neratovic známý; ze síťokřídlých Micromus paganus V7/7/.; z chrostíků Setodes interrupta. Kpk. Lkciteratura. Ergánzung zu Czwalinas »Neuem Verzeichnis der Fliegen Ost und Westpreussens«<. Von MUDr. P, Speiser. (Allgemeine Z-itschrift fůr Entomologie. IX. Band, Nro. 13.—14., Juli, 1904.) Bez do- plňků k seznamu faun jednotlivých oblastí snad se nikdy neobej- deme. Doplňky Speiserovy však mistem vynikají poznámkami biologickými a zoogeografickými. Na př. Phora pulicaria Fall. cizopasí v brouku Osmoderma eremita, jenž Žije v trouchu starých jabloní a hrušní. Homalomyia sociella Zett. žije v krajích od Korutan přes Čechy, Švédsko, Anglii; pruská naleziště jsou novými směrem k východu. ; A. V. Beitráge zur Kenntnis der wahren Birngalimiicke. Von Victor Ferraut. (Allg. Ztschr. f Entom. IX. Band, Nro. 15.—16., August, Kdo NÝ V KOŠ 1904.) Skutečným škůdcem hrušek jest Contarina pirivora Ril. Synonyma: Cecidomyia piricola Něrdlinger, Cecidomyia pirivora Riley. Contarina pirivora Ril. plodí jedinou generaci; přezimují kukly. Sciara piri Schmiedeberg a Sciara Schmiedebergi Kollar jako larvy žijí jen v hruštičkách, které nahnily; nejsou tedy parasity, nýbrž jen saprophyty. Sbírají-li se padanky, ničí se tím toliko larvy saprophytické; aby se zahubily larvy parasita, jest třeba hruštičky brzy setřásati, dříve než je larvy opustí. A. W. Klapálek: O morfologii kroužků a přívěsků pohlavních u Trichopter. Část I. v Roz. Č. Ak. roč. XI., č. 35., část II, tamtéž roč. XII. č. 43. Spisovatel vyhovuje pociťované potřebě uvésti nic neznamenající nazvy systematické na jejich morfologický význam probírá utváření posledních kroužků tělních a jejich pří- věsků a jednotlivých druhů, podává přehledy jednotlivých čeledi a posléze způsobem srovnávacím vytýká morfologii zadečku Tri- chopter. Stručný výsledek jest tento: U G jest zřetelně jen devět kroužků zadečkových vyvinuto, při čemž 1. oblouček břišní velmi jest redukován. a 9. kroužek rozmanitě vykrojen. Kroužek desátý jen v řídkých případech jest jako kroužek vyvinut; obyčejně jest rozmanitě modifikován a často i v pomocné přístroje kopulační proměněn. Kroužky 11. a 12. jsou zakrnělé. Kroužek 9. nese na břišní straně své pár Gonopodů (plodidlových noh), které u nižších forem jsou dvojčlenné, u vyšších jednočlenné; vždy slouží uchopo- vání zadečku samičího. Kroužek desátý nese na hřbetní straně pár přívěsků předřitních, jež nejvíce posázeny jsou smyslovými štětinkami, rozmanitě jsou utvářeny a často gonopody v jejich úkolu podporují. Pyje nachází se vždy nad kořenem plodidlových noh, zpravidla vsunutá do více méně hluboké pušky pyjové a a často opatřena jest postranními trny — titillatory. Štěty (cerci) byly jen u rodu Rhyacophila zjištěny. Zadeček samičí jest podobně složen; také zde jest kroužek desátý zřídka kroužkovitě vyvinut. Na konci osmého kroužku, který mnohdý jest v chlopeň podplodní prodloužen, nachází se samičí otvor pohlavní. Leč následkem srůstu chlopně podplodní s postranními laloky břišní plochy kroužku děvátého posunuje se vnější otvor pohlavní zhusta až na kořen kroužku desátého. Cerci u samiček častěji se vy- skytají než u C a sestávají někdy ze dvou zřetelných článků. SBRE P ZE SA ZAP Drobnosti. Ponera contracta Latr. jediný u nás zástupce skupiny Poneridae jest u nás mravencem řídkým. Skoro jen Z teplého okolí pražského známo jest více lokalit; tak zvláště v Povltaví na památných lokalitách různých Myrmekophilů. Dle starších údajů sbírána byla Ponera con- tracta Latr. v Závisti u Formica fusca (Lokay sen.), porůznu jinde u Prahy (Lokay sen.). V Dudově sbírce jest jeden exemplář bez bližšího udání lokality. U Vraného nověji nalezen u mravenců p. Krásou. V poslední době jsem já sbíral Poneru třikráte a udávám tuto lokality: Vrané n. Vltav. u Tetramorium caespitum Latr. v květnu 1903, u Strašic v Brdech 29. června 1901 a pod Závistí v náplavu 2 kusy 2. května 1903. Roubal. Ontholestes tesselatus Fourcr. žije, jak všeobecně známo, skoro výhradně pod tlejícími a rozkládajícími se látkami organickými, zvláště v mrvě všeho druhu, výkalech, mršinách a p. Letos v srpnu u Chuděnic nalezl jsem 4 kusy také na květech Angelica silvestris L., jak vyssávali šťávu ve společnosti přerůzných květomilných hmyzů jiných, jako jsou zvláště v té době: Vespa, Crabro, množství různých Ichhineumo- nidů, Cerceris, Volucella, Eristalis, Phasia, Stratiomys, Musca, Ceria, Syrphus, Trichodes, Rhagonycha atd. Snad to bude obdobný úkaz s oním, kdy hmyzové žijící jinak v hnijících látkách (zvlášť v tropech) dávají se svésti zápachem některých rostlin a navštěvují je. Roubal. Jak upravíme pro sbírku čmeláky, kteří mají slepenou srsť? Velmi nemilé jest pro sběratele, když pěkný jinak kus má chloupky na větší části těla umazané nebo dokonce dohromady slepené. Pomoc však jest dosti snadna. Takový kus prostě namočíme do vlažného sod- natého louhu, nebo navlhčíme tímto louhem místo, které jest slepenými chloupky znešvařeno — nejlépe štětcem. Čistíme-li celý kus, držíme jej pincetou za nohu a důkladně v louhu vymácháme a zahrabeme pak buď do hrubých pilin neb otrub, které několikráte vyměníme, tak, aby zvíře rychle schlo. Jakmile počínají chloupky usýchati, rozčechráváme je větším čistým a suchým Štětcem, až je zvíře suché. Jedná-li se jen o jednotlivé místo na těle, které jsme louhem navlažili, stačí, když vlhkost kouskem jemné látky (plátna nebo kmentu) vytíráme, až chloupky usýchají, načež je rozčešeme. Čmeláci takto vyčištění mají velmi krásný vzhled. Také některé včely lze takto práti — ale tu třeba býti opatrným, poněvadž někdy chloupky pouštějí, což u čmeláků se neděje. Netřeba připomínati, že olysalá místa tímto způsobem chloupků nenabudou a proto takových kusů nepereme, poněvadž nikdy pěkné nebudou. Kýk. P ASTVS == VĚSTNÍK == Do ústředí pro studium entomologie byla již dávno pociťována a myšlénka zaříditi spolek pro pěstování ento- mologie vznikla na dvou místech nezávisle a téměř současně. Při nedostatku officialního styku vznikly přátelské schůzky odbývané jednak v bytech soukromých, jednak v místnostech veřejných, při nichž vedle hovorů všeobecných mluvilo se též o novinkách a zajímavostech z říše hmyzí. Byly to hlavně dvě takové o sobě navzájem nevědoucí společnosti: K prvé nále- želi profesor F. Klapálek, ředitel N. M. Kheil, profesor Dr. A. Krejčí, zesnulý již. zem. pokl. A. Srnka, Dr. J. Uzel a Dr. V. Vávra; druhá skupila se kol pánů J. Černého, prof. H. A. Joukla, Ed. Kudličky atd. Koncem roku 1903 došly obě společnosti k přesvědčení, že potřeba zařízení spolku stává se nutkavou a tu na počin a pozvání prof. Fr. Klapálka sešli se dne 17. ledna r. 1904. tito pořadem zápisní listiny uvedení pánové: prof. Fr. Klapálek, cís. rada Ferd. Veselý, řed. Nap. M. Kheil, prof. H. A. Joukl, Ed. Kudlička, fil. Jos. Čermák, Dr. Štěpán Jureček, PhC. J. Roubal, Josef Černý, Karel Janů, odb. učit. Ant. Wimmer, P. Aug. Kuběs, odb. učit. Fr. Mužík, Dr. J. Zavřel, odb. učit. J. Pastejřík, prof. R. Hartmann, prof. Fr. Krátký, okr. lékař Dr. Em. Lokay, docent K. P. Kheil a Dr J. Uzel. Svolavatel schůze prof. Klapálek zvolen byv předsedou schůze, přivítal přítomné a vyloživ účel schůze požádal je, aby projevili své mínění P. Dr. J. Uzel uvítal vřelými slovy úmysl zříditi spolek a naznačil jeho úkoly. Po té předložil prof. Kla- pálek předběžný nástin stanov, které po některých opravách a dodatcích byly schváleny. Uloženo bylo pak předsedajícímu podati žádost za povolení spolku. | P. Aug. Kubes uvolil se ochotně poříditi psacím strojem potřebné čisté opisy stanov a když tak učinil, podána dne 11. února 1904 c. k. místodrži- telství žádost za schválení stanov. Toto vyřídilo vynesením ze dne 20. února 1904 č. 32.920 žádost příznivě. I konána dne 9. března ustavující valná hromada za pří- tomnosti prvních členů v zasedací síni Zemědělské rady pro království České. Schůzi zabájil prof. Klapálek, jenž navrhl za předsedu schůze p. MUDra E. Lokaye, který byv jednohlasně II zvolen, zahájil jednání. Prof. Klapálek podal zprávu o předchozím jednání a předložil úředně schválené stanovy. Po té předseda přerušil schůzi pro úradu o volbu výboru. Dle společného do- hodnutí zvoleni jednomyslně a přijali volbu pánové: prof. Fr. Klapálek předsedou, řed. Nap. M. Kheil místopředsedou, prof. Dr. Em. Rádl zapisovatelem, odb. učit. Ant Wimmer zapiso- vatelem, cís. rada Ferd. Veselý pokladníkem, prof. H. A. Joukl knihovníkem, Jos. Černý kustodem. Do redakčního komitétu po- voláni pánové: prof. Fr. Klapálek, řed. Nap. M. Kheil, P. Aug. Kubes, Dr. Em. Rádl, odb. učit. Ant. Wimmer. Po volbách přečteny stanovy a po návrhu některých členů učiněny malé změny činící znění jich jasnějším. Dnem schůzí ustanoven úterek. První občasná schůze konána dne 29. března t. r. Čten protokol valné hromady a schválen. Přijati noví členové. Před- nášel p. řed. Nap. M. Kheil: O rodu Stenobothrus, se zřením k druhům St. bicolor, Charp. a St. vagans, Fieb. Předem - uvedl, že rovnokřídlý hmyz (čili Orthoptera) rozdělován byl na šest skupin: 1. Forficulidae (škvory), 2. Blattidae (šváby), 9. Mantidae (kudlanky), 4. Phasmidae (pakobylky), 5. Acridiidae (kobylky), 6. Locustidae (koníky) a 7. Gryllidae (cvrčky). Z těch první, totiž Forficulidae, jež dříve i mezi brouky zařaďovány byly, nyní činí vlastní řád: Dermaptera, tak že zbývá šest skupin. Z těch Mantidae a Phasmidae v Čechách zastou- peny nejsou, tak že máme jen se čtyřmi čeleděmi co činiti. Hlavní životní podmínka Orthopter je teplo. Čím teplejší podnebí, tím více druhů. Kdežto ve Švédsku nalezeno dosud jen 37 druhů, je jich ve Francii 201 a ve vypráhlém Španělsku 281. V Čechách zjištěny v posledních letech (nevčítajíc Forficu- lidae) 52 druhy, Stenobothrů pak, jež náležejí do čeledě Acridii- dae, 13 druhů, tak že činí čtvrtinu všeho rovnokřídlého hmyzu. Nejobyčejnější druh je St. bicolor, který mimo to vyskytuje se v tak různých barvách, že by laik, všímající si pouze barev, nikdy neuvěřil, že má před sebou týž druh. (Charpentičr roze- znával dva druhy: St. bicolor a St. biguttulus, které jsou si tak blízky, že Fieber a jiní po něm, oba ty druhy sloučili v jeden, ato St variabilis, nemohouce vystihnouti znakův, jimiž by se dali rozeznati. Novějším orthopterologům, a hlavně Brunnerovi, přísluší zásluha, že opět rozeznáváme dva druhy: Charpenti- erova St. bicolor a Linnéova St. biguttulus. I Přednášející spatřuje příčinu variability druhu St. bicolor v jeho neustálenosti. "[akovou neustálenost shledává u recent- ních druhů vůbec. Mezi lepidoptery, na př. u rodů Melitaea, Zygaena, Parnassius, pak v africkém rodu Euphaedra a jiho- americkém Ithomia stále vyskytují se odrůdy, které činí spo- lehlivé určování nad míru obtížným, ba i nemožným. Jsou to rody, jež dosud nalézají se v studiu vývoje. Při rodech Zygaena a Euphaedra shledalo se, že křižují se mezi sebou individua, přináležející dle našeho ponětí různým druhům. St. bicolor je právě takový druh neustálený a nebylo snadno vystihnouti znaky, jimiž se stále liší od druhů jemu blízkých. Pan přednášející na tabuli pak kreslí hlavní znaky, ze- jména nervaturu krovky, jamky temenní, pronotum s kýly a rýhou, ku kterýmž při určování nutno míti zření a uvádí pak znaky druhu St. vagans, který náleží mezi vzácné specie. Čo ve sbír- kách bývává pod jménem St.: vagans, nezřídka jeví se býti oby- čejným druhem St. bicolor. St. vagans je velmi rozšířen. Pan přednášející našel druh ten v jižních Čechách a. jižní Franci a tvrdí, že není na exemplářích, z tak vzdálených od sebe krajů zříti rozdílů. Jméno »vagans« (vagans — toulající se), jímž obdařil druh ten Fieber, je tedy dobře volen. Po té demonstruje p. přednášející ze své sbírky řadu druhu St. vagans a přes 100 exemplářů druhu St. bicolor. P. MUDr. Em. Lokay předložil kollekci dodatků k fauně českých brouků (Uveřejněno v čísle 1. časopisu.) P. prof. H. A. Joukl upozornil na varietu Chrysophanus virgaureae var. zermattensis, již demonstroval pospolu s formami ji podobnými. Druhá občasná schůze konána dne 19. dubna. Předseda předkládá sbírku larev broučích, kterou Společnosti daroval p. to- várník Samec, darované publikace a návrh jednacího řádu Spo lečnosti, který má býti v příští schůzi schválen. Oznamuje, že došlo od c. k. místodržitelství schválení právního trvání Spo- lečnosti. Po té přednášel p. odb. učitel A. Wimmer: © muší Če- ledi Tachinidae. Z četných rodů žije asi 18 jako parasiti housenek a kukel motýlů, odtud český název »kuklice«. Jsou to zvláště Echinomyia, Gonia, Micropalpus, Tachina, Exorista, Nemoraea, Nemorilla, Platychira. Larvy broučí ničí Exorista a Frontina, brouky Carabusy přepadá Gymnopeza. Ve hnízdech É: IV Hymenopter cizopasí Gonia, Hillarella, Phorocera; z kukel Lo- phyrus pini líhne se Masicera, lumky pronásleduje Metopia. Drobné Peteiny byly vychovány z kukel much, jež se zovou vrtule (Trypety). Jiné Tachinidy žijí ve Škvorech, plošticích a ve stonožkách. Rozeznáváme energické a neergické larvy kuklic. Těmto musí samičky pomáhati, aby se mohly pevně na hostiteli zachytit, Samičky mají totiž před kladélkem ostrý trn, kterým kůži hostitele natrhávají, v trhlince udrží se malá larva, která brzy vajíčko opouští. Novým parasitem pro Ocneria Monacha jest Phorocera caesifrons, pro Leucoma salicis Tachina nigricans (vychoval p. Černý), pro Sesia assiliformis Leskia aurea (vypě- stoval p. prof. Joukl), pro Saturnia carpini Masicera pratensis a Chetolyga nigrithorax (z kukel obdržel p. Kudlička). P. kvardian P. Aug. Kubes předčítá drobné zprávy ento- mologické zaslané p. J. Ottem, úřed, ve Stříbře. P. cís. r. J. Veselý demonstruje falsifikát motýle Argynnis paphia var. va- lesina. P. Dr J. Uzel ukazuje vzácného brouka Calopus serra- ticornis od Hradce Králové, mouchu cejlonskou, nápodobující man- delinku a termity. Prof. F. Klapálek ukazuje stadia vývojová Ptilocolepus granulatus. Třetí občasná schůze konána dne 17. května.. Předseda oznamuje, že výbor přikročil k vydávání Časopisu České Spo- lečnosti Entomologické, předčítá připis předsedy »Klubu přírodo- vědeckého v Praze«, jímž nabízí se výměna zakládajícího člen- ství a doporučuje tuto výměnu. Jednohlasně byla přijata. Předseda předkládá přípis p. odb. učit. F. A. Škorpila, vydavatele Revue učebných pomůcek a navrhuje, aby nabídnuta byla p. Škorpi- lovi výměna publikací, což schváleno. © Předseda předčítá návrh jednacího řádu v minulé schůzi předložený, který po některých doplňcích učiněných p. doc. K. P. Kheilem schválen. Prof. Fr. Klapálek přednášel o přirozené soustavě hmyzí (obsah shoduje se s výtahem spisu Ueber die Gonopoden der Insekten uveřejněným v 2. Čísle časop. na str. 54.). P. cís. r. F. Veselý předložil seznam dublet na výměnu. P. Dr. J. Uzel vykládal o způsobech napichování hmyzu a před- ložil sbírku exotického hmyzu a českých Trichopter. P. kvardian Kubes demonstroval hnízdo Osmie. Čtvrtá občasná schůze konána dne 7. června. Když odbyty byly správní záležitosti, přednášel p. Dr. Em. Rádl © biologi- ckém významu dvojitých očí u hmyzů. (Pokračování) hd “ 2 Zo ye oh a nd oko dt bn Pony kVA o oha B 0 Sro dý er o náb ipa náč nobÍVOMOS S add v Složené oči hmyzu bývají velmi často částečně nebo úplně rozděleny horizontálním směrem ve dví, při čemž hoření část někdy stejně, jindy jinak bývá vyvinuta než dolení, Není známo, jaký biologický význam má toto rozdělení očí tam, kde jsou obě části stejné; kde jsou různé, tam let hmyzu souvisí se stavbou očí tak, že hmyz měně směr letu, mění jej pravidlem nahoru nebo dolu (zřídka se strany), tedy v tom směru, ve kterém oči jsou ve dvojité útvary rozlišeny: Také u korýšů jsou někdy oči podobně rozlišeny a i tam směr jejich plování S rozlišením tím souvisí. | | P. Rambousek demonstruje vývoj Saperda populnea, p. cís. rada Veselý sbírku rodu Geotrup es, zvláště mon- strosity, k čemuž p. J. Rou bal přičiňuje poznámky. Dne 19. června konána první členská vycházka »České společnosti entomologické« do Radotínského údolí. Vycházka určena na neděli dne 9. června t. r. Neděle tato, vyznamenávajíc se studeným a větrným poča- sím, nemohla vylákati velký počet členů. Vzdor tomu dostavilo se šest pp. členů s předsedou v čele k rannímu vlaku dráhy Františka Josefa. Nálada celkem dobrá, chvílemi přímo zname- nitá; naproti tomu naděje na vydatnější lov velmi malá. Po příjezdu do Radotína nastoupen pochod proti potoku až do Kopanského lesa. Údolí, na jih obrácené svahy a hřebeny návrší podrobeny důkladné prohlídce a co chvíli slyšeti czná- mení nějakého nálezu. Krajina zdá se býti za okolností příznivějších entomolo- gickým eldoradem. / Brouci: Phyt. virescens F., Donac limbata Panz., semi- cuprea Panz., Rhynch. pubescens F., Oedem. lurida Marsh. a jiní. M o týli: Acid, trilineata Scop., Ses. empiformis Esp., Herm. tentacularia L. a j. Housenky: Simyra nervosa, Pap. podalirius a velké množství různých druhů vřetenušek.: síťo- a mřížokřídlí: Sialis lutaria L., Osmylus ma- culatus F., Chrysopa prasina Burm., ventralis Curt., perla L., alba L., Gočra pilosa F., Silo pallipes F., Mystacides. nigra L., Leptocerus bilineatus L., Rhyacophila septentrionis Mc. Lach. 4 | Ephemera danica Můll. Pátá občasná schůze dne 5. července. Předseda předkládá 1. číslo Časopisu České Společnosti Entomologické. Přednášel p. Roubal o Fauně Polabí po stránce koleopterologické. Elementy fauny koleopterologické českého Polabí vykazují zajímavosti v každém směru. Shledáváme se zde s represen- tanty typickými na pobřeží vod, ve vrboví a p., s typy obýva- jícími na úrodných rovinách a konečně se zástupci teplého okolí Pražského a Polabského. Interesantní jsou i formy sub- alpinské a alpinské. Určitěji vyjádřeny poměry faunistické našeho Polabí rozčleněním terrénu Povltavského v partie charakteriso- vané různými typickými podmínkami biologickými těch oněch druhů. Tak možno mluviti o fauně koleopterologické vlastního mokrého okraje vod Polabských, o fauně křovin, typických lesů Polabských, lučin, kamenitých míst s půdou suchou neb mokrou, o fauně úklonů a strání, bažin a konečně šířeji líčen Život brouků v labských náplavech po povodních jarních, letních a zim- ních snesených. Zde zejména poukázáno na eldorádo význačných českých Staphylinidů (Atheta, Callicerus, Oxypoda, Thinobius, Ancyrophorus, Trogophloeus atd.), jakož i na methody sběrací, jež nutno ovládati, má-li se potkati se zdarem výzkum náplavů. Také po stránce myrmekophilie promluveno o fauně Polabské. Jako doklad připojen ke každé formaci seznam typických specií s bližším udáním lokality a doby sbírání. Patříčné formy de- monstrovány Po přednášce sdělil p. MUDr. Em. Lokay svá pozorování o této fauně a demonstroval nejdůležitější její representanty. Pan J. Rambousek demonstroval sbírku českých Buprestid. V šesté občasné schůzi dne 20. září, přednášel, když od- byty záležitosti správní, p. kvardian P. A. Kubes »0 cizopasných včelách«: V Čechách žije asi 67 cizopasných včel a na všech lze znamenati asi 3 ohniska vývojová. Melecta L/r. cizopasí u Megachile, Anthophory a též ve hnízdech Eucery. Nomada se nejvíce odlišila od typu včelího, laik ji považuje vždy za vosu; cizopasí v buňkách anthren. Ste lis ukládá svůj plod do ko- lébek rodu Megachile a Osmia. Rod Sphecodes jest sporný, sbírá či cizopasí? Pan přednášející tvrdí, že cizopasí. Kde je mnoho Halictů, tam lítá hojnosť Sphecodů. Přednáška byla do- provázena pěknou a instruktivní sbírkou biologickou. Na levo byli umístěni hostitelé, na pravo parasiti. Po přednášce předložil p. Dr. J. Uzel sbírku středočeských a exotických Cikad, VI Sedmá občasná schůze konána dne 11. října. Předseda oznamuje, že sjednána s p. J. Kranichem, vydavatelem časopisu »Příroda a Škola« výměna publikací. Po té přednášel na schůzi p. Dr. Em. Rádl »0 vývinu sluchu hmyzího«. Přednáška uveřejněna jest v 3. čísle Časopisu in extenso. Po přednášce ukazovány mezi členy různé domácí 1 cizí entomologické rarity. Osmá občasná schůze dne 25. října. Předseda oznamuje, že získán výměnou časopis »Vesmír«. Pak přednášel pan prof. Joukl »o vnadění motýlů« a do- datečně k článku v č. 2 . Časopisu, O preparování motýlů, o chovu a chytání housenek, o pěstování jich z vajíček, zvl. motýla Le- monia dumi a Arctia hebe, Saturnia pyri, Acronycta leporina a apiformis. Po přednášce byla debata, které se zúčastnili pp. prof. Klapálek, cís. rada Veselý, prof. Joukl a E. Kudlička a týkala se kladení vajíček denními motýjj a vzorného napínání motýlů. Pan J. Rambousek předložil 5 nových druhů brouků če- ských, p. Roubal larvy hemipter Alydus calcaratus, Nabis lativen- tris z mravenišť na úpatí Milešovky sbírané 14. července t. r. a larvy Carabida z Krajiny. Pan MUDr. Em. Lokay předložil nové pro Čechy brouky a to Cephennium carnicum v pralese pod Boubínem (8. září 1902), LEuplectus bescidicus a E. brunneus (2. července 1902) z V. Oseku. Pan Dr. Jureček předložil zají- mavé variety brouka Hylotrupes bajulus a různé tesaříky. Pan oftic. Vopršal ukazoval hermaphrodita motýla Lycaena corydon. V deváté občasné schůzí dne 8. list. vzpomíná předseda úmrtí p. Ed. Schiffnera, jehož památka povstáním uctěna. Pak přednášel ve schůzi p. prof. Klapálek »o evropských druzích čeledi Dictyopterygidae. Přednáška jest obsahem práce uveřejněné by Rozpr. České Akad. Výtah jest v liter. zprávách č. 3. Časopisu 85. Po přednášce podal p. J. Rambousek dubletní seznam brouků od p. Štěrby. P. Kudlička demonstroval zrůdné formy brouků Lucanus, CČalosoma sycophanta a denní motýle letošní zvláštní nepatrnými rozměry, dále Aporia crataegi a Arctia villica, jichž levá křídla byla menší než pravá. Pan cís. rada Veselý předložil kollekci exotických brouků. Pan Roubai demon- stroval vzácného pro Čechy motýla Carterocephalus palaemon od Lysé, pak brouka Philonthus scribae, staphylinida symbiotický žijícího se syslem, VII V desáté občasné schůzí dne 29. listopadu přednášel pan Dr. H. Uzel »o své entomologické „cestě na (Ceylon«; vylíčil v přednášce přípravy na cestu a způsob cestování na Ceylonu. Přednáška jest částí cestopisu, jenž samostatně bude uveřejněn. Po přednášce předložil p. Dr. Jureček některé abnormity brouků, p. Rambousek české Coroeby: C. undatus F., rubi L., elatus I. a české Anthaxie, I skupinu: A. manca L., candens Panz, sa- licis F., fulgurans Schrnk, nitidula L. a z nečeských A. hunga- rica, millefolii a cichorii. P. učitel Mužík předložil Prosternia guttula s úplně vyvinutými krovkami. P. Roubal předložil Gly- ptoderes Grothii n. sp. z Wůrtemberka. V jedenácté občasné schůzi dne 20. prosince předložil předseda dva svazky II. ročníku Anrales Musei Nationalis Hunga- rici, které získány výměnou. Pak přednášel odb. učitel p. Ant. Vimmer: Ze života rodu Anthomyia Meig. V úvodu promluvil přednášející o historii rodů, které dipterologové od rodu Anthomyia oddělili. Dále pojednává o larvách rodů Anthomyia Meig. part., Achanti- ptera Rond., Hammomyia Rond., Chortophila Macg a Zonosema. Pro naše polní hospodáře má zajímavost Anthomyia conformis. K tomuto škůdci řadí se jiný, ale s Anthomyiemi nikoliv blízký příbuzný druh Lonchea chorea aut? Po přednášce předkládá p. Dr. Lokay dva exempl. Ouedius brevicornis u Lasius fuliginosus nalezené (Král. Obora) a při- pojuje zajímavé poznámky o chytání Myrmekophil. P. Rambousek předkládá tři druhy rodu Hydrochus a sice carinatus, brevis a elongatus nalezené současně u sv. Prokopa. ZPRÁVA VÝROČNÍ. | , za správní rok 1904. Výbor České Společnosti Entomologické, Předseda: Prof. Frant. Klapálek. Místopředseda: Nap. M. Kheil, ředitel soukr. obchod. školy. Zapisovatelé: Prof. Dr. Em. Rádl, docent české university. Ant. Vimmer, odbor. učitel. Pokladník: Cís. rada Ferd. Veselý. Knihovník: H. A. Joukl, akadem. malíř. Kustos: Jos. Černý, hostinský. : o Seznam členů. r A. Členové zakládající. Kheil Karel Petr, docent českého vysokého učení technického, ředitel banky »Slavie« atd. v Praze. B. Členové činní. Binder, Emil, majitel domu v Praze. Bízek, Rudolf, správce skladů železáren v Komárově. Blattný Em, rada zem. soudu, náměstek stát. zástupce v Praze. Brýdl Rudolf, c. k. professor v Chrudimi. Bureš Josef v Sofii v Bulharsku. Černý Jos., hostinský ve Vršovicích. Hartmann Rob., c. k. professor v Praze III. Hudeček Lad. učitel v Bochoři na Moravě. Jelínek, MUDr. Robert, panský lékař v Dobříši, John Jan, c. k. professor v Praze-l. Joukl H. A., akademický malíř v Žižkově. Jureček MUDr. Štěpán, externí lékař ve všeob. nem. v Praze. Kašpar Ant., odb. učitel na Smíchově Kheil Napoleon Manuel, ředitel soukr. obchodní školy v Praze. Klapálek Wrantišek, c. k. professor v Karlíně. Kotouč František, odb. učitel na Král. Vinohradech. Kranich Jan, professor paedagogia a vydavatel »Přírody a školy« v Brně. Krása Theodor, JUC. ve Vraném nad Vlt. Krátký František, c. k. professor v Praze-III. Krauskopf Josef, ředitel měšť. škojy v Lysé n. L. Křížek Alexandr, c. k. professor v Chrudimi. Kubes P. Augustin, kKvardián řádu O. O, kapucínů v Kolíně. Kudlička Eduard, účetní na Král. Vinohradech. Lokay, MUDr. Emanuel, městský okresní lékař v Praze-II. Melichar MUDr. Leopold, c. k. minist. rada ve Vídni. Mužík František, odb. učitel v Kralupech. Nekut Frt., c. k. professor a redaktor »Vesmíru« na Smíchově. Ott Josef, úředník spořitelny ve Stříbře. Pastejřík Jan, odb. učitel v Karlíně. Pečírka MUDr. Jaromír, c. a k. štábní lékař v Budějovicích. Preis Karel, professor vys. učení technického v Praze. Rádl Dr. Em., docent české university. c. k. prof. v Praze II. Rambousek Frt., na Král. Vinohradech Sí Rosuwekyý“ Brant, ryt: řádu železné koruny, "cz Ki Zemský školní inspektor v Praze. Roubal J., demonstrátor českého zoolog. ústavu v Praze. Samec Jan J., továrník v Praze-VII. + Schiffner Eduard, majitel domu v Praze. Secký Rudolf, účetní oficiál zemsk. výboru v Praze-II. Sekera Dr. Emil, c. k. professor v Táboře. Sekera Jan, úředník cukrovaru, Bazzano v Italii. Stdímko Jos. Slav. rada v. Vs. Praha. Svoboda Jan, učitel ve Větrném Jeníkově. Šrámek August., professor v Nymburce. Štěrba Frant, technický správce cukrovaru v Pečkách. Šula Jaroslav, ingenieur v Praze. Šulc MUDr. Karel, báňský lékař v Michálkovicích v Rak. Slezsku. Uzel Dr. Jindřich, odb. přednosta na stanici fysiolog. při české technice v Praze. Vávra Dr. Václav, adjunkt musea Král. českého v Praze. Vávra Viktor, kand. pharmacie v Praze. Veselý Ferdinand, cís, rada na Král. Vinohradech. Vimmer Antonín, odb. učitel na Král. Vinohradech. Vlach Vilém, professor obchodní školy. Wendler Ján, továrník v Praze. Zavřel Dr. Jan, professor v Hodoníně na Moravě. Zelinka Bohdan, c. k. professor v Karlíně. Zpráva jednatelská, Mimo ustavující valnou hromadu, která konána byla 9. března 1904 a na níž zvolen byl shora uvedený výbor, bylo 11 občas- ných schůzí, každá s přednáškou — jež oživeny byly hojně při- nášenými zajímavými objekty entomologickými a debattami, jednalo-li se o předmět všeobecně přístupný. Společná vycházka konána dne 19. června do údolí radotínského. Časopisu České Společnosti Entomologické vydána během druhé půle roku 1904 čísla 3; číslo 4. obsahující zprávy výroční jest současně posledním číslem ročníku prvého. Zájem, který pro »Časopis« se jeví, jest svědectvím, že směr, kterým se bere, jest schvalován a jest zároveň důkazem, že bylo již citelnou potřebou u nás založiti periodický list pro entomologii. Do konce správního roku dosahl počet členstva Čísla 56, z toho jeden člen jest zakládajícím. Bohužel již v prvém roce XI svého trvání ztrácí Společnost naše jednoho člena, p. Ed. Schiff- nera, jehož úmrtí bylo nám v čísle třetím Časopisu oznámiti. Výbor sešel se osmkráte. V prvém roce trvání jednalo se hlavně o to, aby Společnost postavena byla na pevný základ tím, že skutečně poskytovala. by členům co možná nejvíce výhod. Poněvadž pak členové pražští jsou ve výhodě, že účast- nití se mohou osobně všeho jednání spolkového, bylo hleděno k tomu, aby členové venkovští nalezli náhradu, že dostane se jim Časopisu. Proto Iví podil z vydání připadá tohoto roku na tisk. Výbor chová naději, že hojným odebíráním Časopisu a při- stupováním nových členů bude lze v létech příštích vydání roz- děliti souměrněji. Ještě jednu okolnost měl výbor na zřeteli; tu totiž, že za Casopis bude lze dosíčí vyměnou periodických listů jiných, čímž opět knihovna bude obohacena. Podařilo se posud získati výměnou: Revue učebných pomůcek, Vesmír, Pří- rodu a školu a Annales musei nationalis Hungarici. Výměnu členství a publikací zjednal výbor s Klubem Přírodovědeckým v Praze a Klubem Přírodovědeckým v Plzni. To, co knihovna společnosti ztratila nepříznivým rozpočtem, nahraženo bylo četnými dárci, jichž jména ve zprávě knihov- nické s díkem jsou uvedena. Položen také dárci základ ke sbírce, jež časem má býti zřízena; jména jejich uvedena ve zprávě kustodově. Nebylo by bývalo vůbec možno uvedených vydání učiniti, kdyby byla-musela Společnost místnost nějakou pro schůze své najímati. I cítí se výbor povinným vysloviti na prvém místě vřelý -dík za laskavé propůjčování zasedací síně Zemědělské radě pro království České, jejíž předseda J. Jasnost kníže F. Lobkovic žádost výboru vždy příznivě vyřídil. Také pan vládní rada Ferd. Hiller, tajemník Zemědělské rady nemenší přízní svou kroky Společnosti provázel. Rovněž povinován jest výbor díkem p. docentu K. P. Kheilovi, který vlivem svým vždy ochotně přispěl. Za laskavé uve eřejňování zpráv 0 Společnosti děkuje výbor časopisům: Vesmír, Živa, Příroda a Škola, Škola měšť. a živnost., Škola měšť., Učit. Noviny, Věstník ÚSJU. na Mor. a denním Sháa: Hlas Národa, Národní Listy, Národní Politika, Politik, Lučan, Říp, Plzeňské Listy, Podvys. Listy a prosí slavné redakce, aby i na dále Společnosti přízeň svou zachovali. V Karlíně, dne 2. ledna 1905. Prof. Fr. Klapálek, t. č. předseda. me, 2. Zpráva pokladní. XIII Příjem | Vydání 1904. S hal. li Kor. (hal. Příspěvek jednoho zakládajícího člena M i50|— » © Příspěvek 55ti členů činných | 440 | 04 | Dar důst. P. kvardiána Kubese. . .| 50 |—., Úrok ze záložny Vinohradské o. d.d. 14. dubna do 1. července 1904 . 1, 26| Vydání na správní výlohy, tisk časo- | pisu společnosti a j. v. P ke Dohromady PERO 180: | O tohat vydaní 7 "2347" (4 ž 78 RS Zbývá čistého jmění ©. „| 302 | 92 | Toto jmění jest uloženo : 1. V záložně Vinohradské . 106.26 2. Ve spořitelně poštovní . 161.60 9. Hotově v pokladně . 34.66 Dohromady hořejších . 302.52 V PRAZE, dne 31. prosince 1904. Karel Petr Kheil m. p. | | 998 | 708 9908 | 78 | MUDr. Emanuel Lokay m. p., Rudolf Secký m. p. t. č. přehlížitelé účtu. Cís. rada Ferdin. Veselý, t. č. pokladník. XIV 3. Zpráva knihovní. Jest mi milou povinností konstatovati, že za první, právě uplynulý rok existence »České spol. entomologické« knihovna naše zásluhou několika málo příznivců vzrostla na utěšené číslo 67 děl vědeckých, z nichž některá dvojmo až čtyřmo jsou k disposici. Česká společnost entomologická, nedisponujíc valným jmě- ním, byla odkázána skoro výhradně na dary pp. členů, z nichž někteří svou dobrotivostí velice vynikali a sluší tudíž, aby po zásluze jmenováni byli a dík náš vřelý a upřímný jim byl vysloven. Jest to v první řadě náš milý předseda, pan prof. Klapálek, který daroval 28 publikací svého vědeckého studia, včetně vel- kého atlasu brouků středoevropských, díla to ve dvou vázaných svazcích nádherně vypraveného. Dále dlužno mezi obětavé dárce zařaditi veledůstojného pana kvardiana P. Kubese, který věnoval knihovně 21 publikací vědeckých ve 31 svazcích. Nádherné dílo o Thysanopterách daroval autor pan Dr. Jindřich Uzel. Ostatními štědrými dárci jsou pánové: Dr. Em. Rádl, Em. Binder, red. Domluvil, odb. učitel Ant. Vimmer, F. Rambousek, J. Roubal, R. Formánek. Všem těmto pánům vyslovuji upřímný dík. Výměnou získány následující publikace periodické: Annales Musei -Nationalis Hungarici, Příroda a Škola (red. Jan Kranich), Vesmír (red. prof. Fr. Nekut). Zakoupeno dílo: Ludwig Gang|l- bauer, Die Káfer von Mitteleuropa. Na periodických publikacích cizojazyčných odbírá »Spo- lečnost«: The entomologists record and journal of variation, (red. J. W. Tutt.), Wiener entomologische Zeitschrift a Allgemeine entomologische Zeitschrift. (Neudamm.) Knih bylo za první správní rok půjčeno 58. Končím tuto kratičkou zprávu s vroucí prosbou, aby kmen jmenovaných dobrodinců byl nám i na dále nakloněn a novými obětavci stále rozmnožován. Zdar! BH. A odk; t. č. knihovník. jo T PROORE VÝR vLácákko l, Uhl l PVO dbá še kerý od koa KM ž OVRKO "E be by Í 6; Pe i XV Seznam knih. Číslo seznamu 9. Allgem. Zeitschrift fůr Entomologie. Neudamm 1904. Kóupí. 6. Annales Historico-Naturales Musei Nationalis Hungarici. Roč. II., Vol. I II. Budapest 1904. Výměnou. 96. Burmeister, Hermann. Handbuch der Entomologie. I. All- gemeine Entomologie 1832. II. Besondere Entomologie | 1. Schnabelkerfe (Rhynchota) 1835. 2. Orthoptera 1858. | und Neuroptera 1859. Dar. P. Kubes. 41. Duda, prof. Lad. Analytický přehled českých ploštic vod- ních (Hydrocorisae). Se 6 obr. v textu. Dar. P. Kubes. 48. Duda, prof. Lad. Návod ku sbírání hmyzu polokřídlého. (Rhynchota) a další úprava jeho pro sbírky. S 5 obr. v textu. Dar. P, Kubes. 62. Formánek, R. Znetvořeniny brouků. S I tab. 1904 Dar. aut. 42. Fricken, Dr. Wiihelm v. Entwickelung und Lebensweise des grossen, braunen Fichtenrůsselkáfers, Hylobius abietis L. Dar. P. Kubes. 64. Ganglbauer, Ludwig. Die Káfer von Mitteleuropa. 1. Band. Familienreihe Caraboidea. Wien 1892. Koupí. (81. Hoffer, Ed. Praxis der Insektenkunde. Wien 1892 Dar. P. Kubes. 94. Hůbner, Alexander Freih. v. Ein Spaziergang um die Welt. Drei Bánde. Dar. P. Kubes. 47. Jáger, Gustav. Anleitune zu mikroskopischen Beobachtun- gen und zum richtigen Gebrauch des Microscops. Berlin 18607 Dar. P. Kubes. 4 a, b. Klapálek, prof. Frant. Atlas brouků středoevropských. Dva svazky. Dar. aut. 24. Klapálek, prof. Franz. Beitrag zur Kenntniss der A: roiden von Krain u. Kárnthen. 1900. Dar. aut. 29. Klapálek, prof. Franz. Beitráge zur Kenntniss der Tricho- pteren- und Neuropterenfauna von Bosnien und der Her- zegowina 1900. Dar. aut. 20. Klapálek, prof. Franz. Bemerkungen úber die Trichopteren- und Neuropteren-Fauna Ungarns 1899. Dar. aut. 11. Klapálek, prof. Frant. Čmeláci země české 1902. Dar. aut. 7 » » » © Dodatky ku seznamu českých Tri- chopter. 1892—1893. Dar. aut. ©. Klapálek, prof. Frant. Dodatky ku seznamu českých .Tri- chopter. 1893—1894. Dar. aut. ; 10% XVI Číslo seznamu 19. 16. 15. D0, 58. Klapálek, prof. Franz. Ein Beitrag zur Kenntniss der Ne- uropteroiden von Ober-Steyermark 1908. Dar. aut. . Klapálek, prof. Frant. Evropské druhy čeledě »Dictyoptery- gidae« Praha 1904. Dar. aut. . Klapálek, prof. Franz. Fůnf neue Trichopteren-Arten aus Ungarn 1898. Dar. aut. . Klapálek Frant. From the grecks to Darwin 1896. Dar. aut. » > © KBMB H3YUBABĚTO HA MPĚKOKPKTATĚ A NDABO- EPDHAHT$ HACEKOMU Bb Brarapua. Čoena 1895, Dar. aut. . Klapálek prot. Franz. Noch einige Bemerkungen úber die Gonopoden der Insekten 1904. Dar. aut. , Klapálek Frant. Nemura subtilis, n. spec. 1895. Dar. aut. » » © Morphologie der Genitalsegmente u. An- hánge bei Trichopteren 1903. Dar. aut. . Klapálek, prof. Frant. Obojetník Camponotus ligniperdus Ltr. 1896. Dar. aut. . Klapálek, prof. Frant. © morphologii kroužků a přívěsků pohlavních u Trichopter 1. Část popisná 1902. Dar. aut. . Klapálek, prof. Frant. © morphologii kroužků a přívěsků pohlavních u Trichopter. 1. část popisná (pokrač.), II. část srovnávací 1903. Dar. aut. Klapálek, prof. Frant. Oxyethira tristella, n. spec. Reprinted from »The Entomologistťs Monthly Magazine« II. Ser. Vol. vi. July 1895. Dar. aut. . Klapálek, prof. Fr. Plecopterologische Studien 1900. Dar. aut. » » © » Plecopteren. Hamburg 1904. Dar. aut. » » > Npuxo8u R noaHaBaby dayne Tpuxonrepa u Heyponrepa Bocue u Xepnerovuue. CapajeBo 1899, Dar. aut. . Klapálek, prof. Franz. "Trés pérlidos de Espaňa. Febrero 1902. Dár. aut. . Klapálek, prof. Fr. Ueber-die Gonopoden der Insecten und die Bedeutung derselben fůr die Systematik 1904. Dar. aut. . Klapálek, prof. Franz. Ueber neue, wenig bekannte Arten der palaearktischen Neuropteroiden. 1901. Dar. aut. . Klapálek, prof. Frant. Výzkumy zvířeny ve vodách českých. 1895. Dar: aut. Klapálek, prof. Frant. Zpráva o výzkumu českých »Neu- ropteroid v r. 1902. Dar. aut. Korsakov, Dr. V. V. Pět let v Pekině. Přel. V. Kudrna. Dar. P. Kubes. Kranich, Jan, red. Příroda a Škola. Brno 1904—5. Výměnou. XVII ní 38. Lehmann, Med, Dr. R. Die lebenden Schnecken und Mu- scheln 1873. Dar. P. Kubes. 937. Lomnický-Redžep, S. Neznámá země. Přel, Alb. Straka. Dar. P. Kubes. 36. Lux, A. C. Die Balkanhalbinsel. Ilustriert. Dar. P. Kubes. 49. Mantegazza, P. Indien. Uebers.v. H. Meister 1885. Dar. P.Kubes. 46. Marshall, William. Die Tiefsee und ihr Leben 1888. Da:, Kubeš. 53. Navás, Revd. P. Longinus. Una excursió científica a la Sierra Nevada. Barcelona 1902. Dar. prof. Klapálek. 61. Nekut, prof. Frant. Vesmír. Ročník XXXIV. 1904. Výměnou. 30. Panýrek, Dr. D. Od Něvy po Kuru. Dar. P. Kubes. 54. Pungur, Julio. Fauna Regní Hungariae. 1899. Dar. prof. Kla- pálek. : 29. Rádl, Dr. Em. Ueber die Anziehung der Organismen durch das Licht. 1904. Dar. aut. 59. Roubal, J. Ein interessanter Fall von Symbiose einiger Arthropoden mit der Maus. Dar. aut. 60. Roubal, J. Několik nových zrůd u coleopter pozorovaných 1904. Dar. aut. 50. Sibree, James. Madagascar. Dar. P. Kubes. 52. Škorpil, F. B. Revue učebných pomůcek. Ročník II. Výměnou. 30. Schmiedeknecht, Dr. Otto. Opuscula Ichneumonologica 1902. Fasc. 1—5. Dar. E. Binder. 44. Toscánský arcivojvoda Ludvík Salvátor. Karavanská cesta z Egypta do Syrie. Dar. P. Kubes. 1. Tutt, J. W. "The Entomologisťs Rekord and Journal of Variation. Vol. XVI 1904. Koupí. 99. Tůmpel,D. v. R. Die Geradflůgler Europas. 1901. Dar. P. Kubes. 32. Tylor, Dr. Ed. B. Úvod do studia člověka a civilisace. (Anthropologie). Přel. Frant. Rajchl. Dar. P. Kubes. 43. Uličný, J. Měkkýšové vys. českomoravské. 1890. Dar. P. Kubes. 50. Uzel, Dr. Jindřich. Monografie řádu »Thysanoptera« Hradec Králové 1895. Dar. aut. 40. Wasmann, E. Ueber die Lebensweise von Tomognathus sublaevis Nyl. Dar. P. Kubes. 2. Wiener entomologische Zeitschrift. XXIII 1904. Koupí. 57.a) Vimmer, Ant. Studie dipterologické. Praha 1904. Dar. aut. b) » » © Dipterologische Studien. Prag 1904. Dar. aut. 45. a, b, c, d. Věstník klubu přírodovědeckého v Prostějově. Ročník 1899—1903. Dar. P. Kubes. 5 bb = l a P py v o p d k o l ŠÍ PETE v 0 C O PO VA (db A CY. 0 s xĎ PA AV VOV 1 V 8 . "„" k F * , ň XVII HON 4. Zpráva kustodova. Během roku 1904 darovány byly do sbírek »české společ- nosti entomologické« následující věci: 1. 3 láhvičky larev coleopter, hlavně z čeledi Cerambycidae, daroval továrník p. Jan F. Samec, Praha VIL 2. Hnízdo včely »Osmia tridentata« z Kolínska, daroval člen spol. veledůst. P. Kubes z Kolína. 9. »Trigona emerina«, zavlečená z Brasilie do Roztok ve kmenech stromu sumak, sbírána živá v Roztokách, daroval člen spol. veledůst. P. Kubes z Kolína. Pány členy, kteří některé species v příštím roce, do sbírek © společnosti darovati hodlají, prosím snažně, by náležiště a datum nálezu u každé species přesně zaznamenali. Praha-Vršovice, dne 31. prosince 1904. JosGern W t. č. kustos. = OT k PE a S panáka A RC A Boaz ár edk S ak Ž E > Ř s a EC ee je P ká „o OBSAH: P. A. Kubes: Anthrena (Pokrač.) str. 97. — H. A. Joukl: Sbírání a praeparace housenek str. 99. — Fr. Klapálek: O vnějších plodidlech F Arcynopteryx dovrensis Mort. str. 104. — Fauna Bohemica: I. Noví brouci pro českou faunu A. Příspěvek I. od MUDra J. Pečirky str. 106., B. Příspěvek II MUDra E. Lokaye str. 109., C. Dromius longiceps Dej. (Roubal) str. 110. — Li- teratura. Speiser, Ergánzung zu Czwalinas: Neuem Verzeichnis der Fliegen Westpreussens (A. V.) str. 110., Ferraut, Beitráge zur Kenntnis der wahren Birn- gallmiicke (A. V.) str. 110. Fr. Klapálek, © morfologii kroužků a přívěsků po- hlavních u Trichopter (str. 111.) — Drobnosti: Ponera contracta (Roubal) str. 112., Ontholestes tesselatus (Roubal) str. 112., Jak upravíme pro sbírku čmeláky, kteří mají slepenou srst (Kpk.) str. 112. Výtah ze stanov ČESKÉ SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKÉ (Societas Entomologica Bohemiae). ČI. 1. Úkolem Společnosti sídlící v Praze, jest pěstovati ja- zykem českým studium hmyzu a to: přednáškami v občasných schůzích konaných v Praze nebo mimo ní, vědeckými vycházkami, určováním a výměnou hmyzu, vydáváním časopisu, pořizováním příslušné literatury a sbírek hmyzových a hmotnou podporou vě- deckých prací entomologických. ; ČL. 2. Členové jsou čestní, zakládající a činní. ČI. 3. Každý přítel studia entomologického, ať bydlí v zemích království Českého čili nic, může se státi členem Společnosti. ČI. 6. Každý činný člen platí předem roční členský příspěvek 8 K, splatný v Praze. Složí-li někdo jednou pro vždy do dvou let 150 K, stává se členem zakládajícím. Valnému shromáždění přísluší právo výši těchto příspěvků měniti, : ČI. 8.. Každý člen má právo: 1. přednášeti, súčastňovati se rozprav i exkursí vědeckých, podávati referáty a literární práce k uveřejnění, dostávati časopis Společnosti bezplatně a jiné publi- kace Společnosti za ustanovenou cenu Sníženou, používati knihovny a vědeckých pomůcek. 2. Činiti ve schůzích návrhy, rokovati a hla- sovati o nich. 3. Voliti a volenu býti. 4. Odvolávati se z nálezů výborových k valné hromadě. Dopisy řízeny buďtež na: prof. Fr. Klapálka v Karlíně. Pořad schůzí občasných: 81. ledna, 21. února, 21. března, 18. dubna, 16. května, 18. června, 26. září, 10. října, 24. října, 14. listopadu, 28. listopadu, 19. prosince. — Valná hromada 16. ledna 1906. logické, Vložen jest složní lístek poštovní srořitelny, jehož mohou i | Číslem 4. končí prvý ročník Časopisu České Společnosti Entomo- | | “ = pp. členové použíti ke složení příspěvku. .= “ KLIMENT-ZOUFAL, Prodá se Čeští brouci Y původní vazbě | větší sbírka koleopter,' jako nové se velmi levně, prodá. většinou exotů. Bližší MUDr. Jar. Pečírka, c. a k. K vidění v Praze VII., Vltavská ul. štábní lékař Čes. Budějovice. č. 705. (Hótel Baštecký) I. patro. - GASOPIS České Společnosti šnfomologické. == Hcfa Sociefalis == Znfomolosicae Bohemiae. Ročník II. 1905. Redakční komité: Prof. Yr. Klapálek, Řed. Napoleon M. Kheil, Prof. Dr. Em. Rádl, P. Aug. Kubes, Odb. uč. Anf, Vimmer. ZDÍ „$425/ V PRAZE, Nákladem Ceské Společnosti Entomologické. Tiskem Dra Ed. Grégra a syna. o SYOAKOY Ozn 5 VÁRČ L ÁSac zaPoN ruch R 9 Mosd Pod zbt GRULOC 9 : E X6% a 44 OBSAH. 1. Seznam dle spisovatelů. Str. Alfken J. D., Eine neue palaearktische Halictus-Art.. .... 4 Brožek Arth., Mathematika a biologie. ........... 89 RIec.S ku) CALOCATM Pa OXOLEEA 3908 2 1 112 Joukl H. A., »Židovské Pece< a vodní brouci ....... 94 Klapálek Fr., Conspectus Plecopterorum Bohemiae .... 27 — Ephemeridarum species guatuor novae ......... 75 — Příspěvek k rodu Rhabdiopteryx Klp........... 10 aj L S ha Mena PANE) 4 CB ZP št HOT VA BARS 26 — Prof. Dr. Fr. M. Brauer (nekrolog). ........... 79 Tad Aneredtes atratrlusc eo 5 de ala, 89 = -Noví brouci pro“ českou faunu... 806 K OBCHA, GOLPAGEA A JPY 87021 ARO Y © SA ale k a 108, Ba ení m aa 89 OH HS PDIGET S ata jn 2 oa 1012) 1. obe pal lokál s om 6 89 SRO KY CELE P PATICI TEKTEE | Re. 11 00AR SEL Lob Vakoka ačína Jeded a: Dají bm 14 — Seznam českého hmyzu blanokřídlého ......... 81 Lokay MUDr. Em., Coleoptera myrmecophila bohemica... 33 EES NE CVIGOTNI6 ES VAE ed oa pá= Vl m alice 237 jee zh — Stromokaz (Nosodendron fasciculare) ©. ........ 89 Bubcs 105: Uhrysomela' olvacca 741K ee a 111 Maule V. Z., Hromadné objevení se Trichonyx sulcicollis V Praze S AT POKOJ BAE Pehe nb tb PE VAC PIA TR 96 PGE BASECOStomadT CBE 143050212 Eee dela die jia ele 88 Pastejřík J., Dipterologické stati v Annales mus. nat. EDOKLOV PTEN) 0 APA SES vodíá Shana Něá ale Va ie veta (ke 60 — Příspěvek k otázce: Co jsou červíci v houbách? ... .107 D. Pečírka Jaromír MUDr., Noví brouci z Čech. .... 07 BDI BM SP9ry. OdUSPIZvÍtat 7.0 raně a deni ej 61 Rambousek Fr. J., Euplectus Jurečeki m., nový Pselaphid ZO DUA REMO AMakl 8, VP Aa (iii h se ok po | akshe se be 105 Boubat 1- Aleochara Btěli Ganglb,. -3 <- -je > 88 c Roubal J., Carterocephalus palaemon ......'....... 88 — Hermafroditismus lateralis u Euchloě cardamines L... 50 — Interessantní lokalita Saphanusfpiceus .......... 26 — O vzniku variety darabus glabratus Payk v. punctato- costatus“ FIAUTY S40 30048 dev es 705 299500 od Zd m due STB 300 24 7 0lenopsis fUsax(Wytnvalost) 48 64 c 8 (STV 60 secký;, Ruud., Mravenec: jezdcem 746420008 oů 2 — Orientace“"(Galapteryx. splendens 421428 ala 27 Šulc MUDr. Karel, Revise Psyll sbírky Dudovy. ....... l Uzel Dr. Jindř., Phloeothrips Tepperi nov. sp., obyvatel nádorů na Acacia aneura v Australii. ........ 99 Vimmer Ant., Doplňky ke Kowarzovu seznamu českých GP o, HU LENEE PVV OVV RN 0 0 M8 2) ZASE ŠAÍ výRoenY 28 OTO ROA 102 — Muší rod Anthomyia Meig. a jeho význam pro polní hospodářství 214010 SE OR OTK OS L 6 CEVC URNA 6 — Pachyrhina iridicololor Schum. jako škůdce řepy cu- Krove, 02s) bas tao ao do ata 8100 LEE CE BE SE EEA 6 A 70 Zavřel Dr. Jan, Palingenia longicauda OI. z Moravy... 9 2. Seznam všeobecný dle obsahu. Acridium aegyptium v Čechách Aleochara Breiti : 88 Aterpatesatrabuls R08 DAZ s a 08 ARO AJE dot PONa ca 89 Anthomyia Meig., rod muší a jeho význam pro polní hospo- PLOSE 0 aa, AP o KO AOK V STA JAVA 6 PAU LNVHO PA P GPR do ah A va da MA U 8 ho 14 Běékyně“ —Mni$KA 30.174 kod aaa Aid GRE MVY 03 Hor 9080 SN Sní 26 Plasticostonta "ELMOSLI < 437440424 enletoěa 21820 dt Po s 88 Brauer, Prot, "Dr.M:"(mekroloB) 772/9 45209488 (AS) Brouci noví pro Čechy, přísp. Th. Krásy 56, Dra Lokaye 87, DraseDEČITKY Dao o ky au 100 eds Ho sad ŘED DST 57 Calocampa, Ex0leta D0 eSRet a Maa Ra DA opěra RA ADO V 112 Oalopterýx.'Splendens Drenta6e 9 /31000 danse = 000043399 80 27 Carabus glabratus Payk, vznik variety punctato-costatus Haurý i OR OK EOS M OS RE AE Rooěo A PLAT CVASrR PAVO o ovn ooáké 24 Carterocephalůs palaemon S52 5 2 A dasad sg 88 Ghrysomela. olivacea,;u FaborB. 7258307 Sado pš oka 111 Coleoptera myrmecophila bohemica - - -* --.... <.. 39 Gervicivhoupach CO-jsous 1... Dipterologické stati v Annales musei nationalis Hungarici (ey) p oosi ky A eM OVO do So O PNONSNN SKY PAB VAB E 8 60 Doplňky ke Kowarzovu seznamu českých dipter....... 102 DSE ZA SPOT O PRONA onde l < 2 sV) lk A 61 HWpHemeridarum. species, guatuovnovaé: < 2.: 2.0289 75 Euplectus Jurečeki, nový Pselaphid z okolí pražského. . . 105 Bhetuss Art eine-neue palaedrktisché 17... A Hermafroditismus lateralis a Euchloe cardamines ...... 50 EPMETNA AA OTO TOP LE aY Ve ds Joo 4 lbs ve 0oě 99 AE AoE SEAN O 233 ádn SPR 7 o 2í MOMO 9 C „2 oc SNOSOKO Na SSV 27 Pachyrhina iridicolor Schum. jako škůdce řepy cukrové. ©. (7 Bas crmnalonecauda 2 MOCAMV 0. Ada aj Vnsddl, 97 Phloeothrips Tepperi sp. nov., obyvatel nádorů na Acacia aneurav V ZA SLrA 201072 PVV 8 BAR Kotě a o 99 Hlecopterotum BohemiacGonspectus MJ Ze PORS COTMUEA CLAS po 26) 60 a) land EAV ZPA E U EA 89 SSD VE EOV V STOVPSEY TA A BLA Dáno Paky Doe elové a l MCH BEoVICOnnS OTS oo P RO 27 Bbhopiery x -prispevek PoGLL(3 KS bj odb 110 10 A PELA AS © DI GE LSB VA sde OLDA 9 AAA o toa ora ods da MAP LR 26, 89 Solenopsis fugax, vytrvalost. ........ Čdpé VY LESA Jů 60 Stromokáz (Nosodendron! fasciculare)",. 322.400 89 Trichonyx sulcicollis, hromadně se objevil v Praze ..... 56 Vodní brouci '»Židovských pecí <. <... 224 U 94 3. Podrobný seznam dle obsahu. A Goleopteta. Str. stř Agrilus betuleti, integer- Abraeus globosus. .... 48 rimus 59, sexguttatus . 87 Neidota crůentata. ©4512 Aleochara Breiti 88, lata AOUS sulcatůs 47 96 86, ruficornis VIII, spa- Acmaeodera Moroderi . . IX dicea, sparsa, Spissicor- Acritus minutus ..... 48 VOVSVA OBR RO TA AV PARK 97 Aderces súturalis" 1" 46 Aleuonota macella, rufo- Agabus bipustulatus. ... 96 PSSTA GEM ooo 0 sl, 90 Agathidum pallidum... .. 58 ZAhemtasmeanat u 32: 87 o P a ABO 5 há 7 o a“ SE S dek V467 Pe bb Ar Str. Amauronyx Márkeli 49 Amischa'talpa334 2 Amphotis marginata . X 47 Anacaema limbata .. 96 Anemadus strigosus . 45 Anthaxia auricolor, para- Jelle VII Antaoidae, "241 hidjk ená 48, Anthicus Moroderi .... 11 Aphanisticus emarginatus' 59 Aphodius plagiatus. ..... 88 Astenus uniformis ..... 87 Atemeles emarginatus, pa- radoxus 38, pubicollis. 37 Atheta angusticollis 86, eu- ryptera 40, nigriventris 86 Batrisus Delaporti, formi- Carius, venustus 483 Bembidium humerale 58, mo platu Add, 86 Berosus luridus <... 96 Bryaxis impressa 58, 86, 87 Buprestis cupressi .... .. VII Calodera riparia ©. .58, 87 Carabus glabratus v. punc- talobostatus V, ez 24 Cartodere elongata .. .. 46 Centrotoma lucifuga 48, ZDT AVS nL UVA 44 PEroVon (HST 498 96 Cetonia floricola „ 48 Chennium bituberculatum 43 Choleva spadicea . 58 Chrysomela olivacea. . . 111 Chrysomelidae ...... 49 Claviger longicornis, tes- taceus, Clavigeridae . . 44 Glerdabs 48 Str. Clythra laeviuscula, gua- ATIPŮDOLATA (071 ně a 49 Colydidab "W 47 Copelatus ruficollis.. . . 96 Coptocephala rubicunda . 59 Corticaria longicollis 47, Mannerheimi, saginata. 59 Corymbites sjaeland. v. as- SLOT ÁTE Vody S 2 k 87 Corynetes ruficornis ... — 48 Coryphium Letzneri . . . XIII Crypticus guisguilius ... 49 Cryptocephalus coerules- SOS oa AE A 87 Cryptophagidae...... 46 Cryptophagus bicolor, guer- CTS Caha od ou ka 46 Ctenistes palpalis .... . 44 Kuojrdae 40k Ace 8 o 47 Cuteulonidae 4 04h 49 Cyrtoscydmus Godarti. . 44 Dasytes Moroderi ..... IX Deliphrum tectum XIV Dendrophilus punctatus, PySMAss: "442.106 aa 48 Dicerca“ túraáta“ HAM 59 Dinarda dentata, Márkeli, pýsmaca: 2 0 97 Donacia antigua, sparga- nii, thalassina, versico- lorea Dromius longiceps . .. . 58 Dytiscidae, Dytiscus mar- ginalis var. conformis 96 Emphylus glaber..... 46 Endomychidae ......;. 46 Euconnus chrysocomus 44, claviger 45, oblongus . 58 Euglenes populneus ... . 48 dě ach Ara DOME ep p KA p nL OPET AV Koslse 70) Euplectus Fischeri 42, Ju- TeČeki Sn 420: IX, Barsteni k sad s Eurythyrea aurata IX, austriaca, carniolica, mi- K EEENS K otok ban) ohne 0/2 : Euryusa castanoptera, la- ticolis „sinuata 11m Euthia plicata 44, scydmae- TOTOCST 4 edanoy a O X, Falagria nigra, thoracica (Geostiba caesula- 2:4. Gymnetron albofasciatum Gynandrophthalma Moro- (AE VEE VBL ZERO EREC o PAA Haliplus amoenus, fluvia- tilis var. immaculatus, TUNCOS -Art Er Haltica mercurialis. . Helophorus affinis, agua- ticus, brevipalpis, granu- laris, griseus, nanus, nu- bilus 95, pumilio 87, 95, strigifrons, © viridicollis Hesperus rufipennis . X, Hetaerius ferrugineus .. ... Heterothops dissimilis 41, XI, 4punctatus. .... Hister distinctus 47, hel- luo 86, ruficornis 47, succicola ERSTSTICA 6: a 08:jsě2k 34 k Homoeusa acuminata .. Hydrobius fuscipes. ..... Hydrochus elongatus.... Hydrophnilidae.y,/0.1: Hydroporus planus..... Hygrotus decoratus. .... Hyphydrus ferrugineus... SLI 105 42 RÁNA! 95 41 47 41 96 47 97 96 96 96 96 96 96 Str. Hyobates Bonnairei, ní-. aFCoOlNSK 34 19 ON JD Ischnoglossa corticina . . 36 Laccobius minutus.... 96 Laccophilus hyalinus, obs- ČTRUSR ATL 080 96 Lampra festiva XIII, ru- BEVEMKESA 03 Ve dB 1k XII Lamprinus erythropterus IX, X Babnaehrdae 4204 46 Lathridius | angusticolis, constrictus 46, nodifer 283.90; IRyDinskii 06 Leptacinus formicetorum .. 42 Leptusa puellaris, flavicor- nis XIIL Schaschli.... X Liogluta brunnea...... 40 Lomechusa strumosa. .. 97 Megista graminicola .... 40 Melanotus crassicollis . . 59 Melanophila discopunctata VIII Melasoma lapponicum ... 59 Meligetes atramentarius, brachialis, coeruleovirens 59 Meloe“ brevicollis. 345. 87 Melolontha vulgaris... XIV Microglossa gentilis | XI, 90, marginalis X, XIII pul- Last LUKAS apo 46 oů. Microsaurus | brevicornis, DEE 1 L lac Dok 41 Microzoum tibiale ...... 49 Monotoma angusticollis, conicicollis, flavipes . . 47 Myrmedonia canaliculata 39 cognata 38, funesta XI, 38 humeralis 38, laticollisXI, 38, limbata, lugens, Si- milis M Str Myrmetes. pičeust i VO Myrmoecia confragosa, plicatas PO nee VII, 39 Nemadus anisotomoides, colonoidesi"7:170 0 45 Neuglenes apterus ..... 45 Neuraphes laminatus. .. XI Niudulidae 24 47 Nosodendron fasciculare . 89 Noterus crassicornis ... 96 Notothecta anceps, con- fusa,Mavipes W439 Ochthebius impressus . . 96 Oligota pusillima ..... 40 Omosiphora limbata . . . 47 Opatrum sabulosum .... 49 Orthocerus crassicornis . 88 Oryctes nasicornis ... XIV Othius myrmecophilus . . 41 Oxylaemus caesus ..... 47 Oxypoda amoena, Dode- roi, formiceticola, hae- morrhoa 36, longipes XI, 36, ruficornis seri- cea, togata, vittata. . . 36 Oxyporus rufus. ...... X Pachnida nigella...... 87 Paris dunidus::..49 71" D8 Philonthus Scribae, sper- nolojojnk; MA SNR A Slodk Adec 4 88 Phloeopora corticalis . . . 35 Planeusthomus africanus, elegantulus, Kahri, miles XV Plateumaris consimilis 59, ol, orustica (9 MA Plegaderus caesus'.. —. 48 Pogonochaerus bidentatus 59 Psammoecus bipunctatus. VII Pselaphidae ..... VII 42 Str. Ptenidium fuscicorne 87, Gressneri 45, myrme- COP 22/15 800 dy: 45- Ptilium myrmecophilum . 45 Ptinidae, Ptinus bidens 49, sexpunctatus ..... 59 Ptychandra hepatica .. . 40 Ouedius brevicornis 27, MGFODS 20s kl STE 41 Rhantus Grapi, puncta- 11s; SuUtUrals ee did 96 Rhizophagus parallelocol- VED S AOA ARA RO KOV AK ee 47 Rhynchophorus | ferrugi- MOH S drátu sát Koh Saphanus piceus . . .26, 89 Saprinus sparsutus. ..... 87 Starabaeidae 4. 48 Scydmaenidae 44, Scyd- maenus Hellwigii, ru- SY rod. Su ěokí oj deka Vác Sepidium aliferum ...... IX Sipnicaev k ja he 50h 45 Sphaeridium scarabaeoides 96 Staphylinidae Gb. 3 35 Stenus aterrimus 42, car- bonarius 98, cautus XV, cyaneus 42, niveus, pu- MO: 3 Pe dk S Lean 08 Sunius neglectus ...... 42 Symbiotes gibberosus, latus 46, pygmaeus ..... XI Tachyporus erythropterus 40, saginatus........ 41 Tenebrionidae 44:24% 49 Thamiaraea hospita ... 39 Thiasophila angulata, in- alina KL Adca A287 A SS Oo a 36 Thoracophorus corticinus 42 kn.: Dluh Bača 20 Str. hroscus. Duval 4241x Trachyphloeus scabrius- culus, sguamulatus ... 49 Trichonyx sulcicollis . 48, 56 Trichopterygidae ..... 45 Trogophloeus punctatulus 42 Xantholinus atratus, gla- ber, punctulatus . ..'.' 42 Xenota myrmecobia .. . 40 Zyras collaris, Haworthi, MO BTC EC OE O LI 38 Corrodentia 18/9000 (O2 S AV KNRESKOVÉ s 067 HA XIV Diptera. Achantiptera inanis. ... 8 Amalopis Schineri . . . . 1083 Anisomera bicolor 3100 Anthomyia 6, antigua 7, conformis 8, floralis 7, hyoscyami 8, platura, radicum, ruficeps, strio- JN ED ARÁLAK E RO OU KEBVVAS S Bt ď Anthrax velutinus, hotten- (ON ZN ORP K K ko doo ho ee 104 Asilidae, Asilus albiceps . 104 Asphondylia umbellatarum 102 : Azelia 7, Macguarti, tri- (SVS ShÉ 52 VOB kr ORDER RS 8 Beéris 'chalybeata.... 104 Bibio laniger, nigriventris, pomonae, © reticulatus, EPOS KES A S ba! por02/ 5828 103 BIDLO REA Oe 103 BOTAbDyludac 2:7 104 Campylomyza flavipes . . 108 Cecidomyia carpini, rosa- ria, veronicae Str. Cecidomyidae 20s 102 Ceratopogon rostratus . . 103 Chironomidae III., VIII. . 103 Chironomus aprilinus, fusS- cus 103, flaveolus VII., lucidus, niveipennis, pi- ctulus, tendens, tentans 103 Chortophila bicolor, con- formis VIII., lactucae, BSSDS EA Ae kat: 0 9 Chrysomyia speciosa. . . 104 Chrysophila helvola. . . . 104 Chrysops | parallelogram- mus, sepulcralis . .,... 104 Gordyla fJuseak 4 107 Corethra plumicornis. . . 108 Cricotopus silvestris . . . 1083 Ctenophora atrata, bima- EVILALE eva dos dans 104 KOMETA 03s da 103 Dioctria linearis, oelandica 104 Diplosis“poae 4054 102 Bohchopodidaez. 2. 104 Dynatosoma fuscicornis . 103 FATYDICEE 108 SEL Ne SA 104 Epidosis venusta ©... . .103 Erioptera obscura ... . . 103 Exoprosopa cleomene, pictal04 Gnophomyia pallipes . . . 103 Gymnopternus germanus, chyzozygos, nobilitatus 105 Holopogon fumipennis, ni- ZMRSHMIS 92 a ales 104 Hammomyia albescens... 9 PLOMALOHTY BA ANAN AC A 7 Hormomyia Reaumuriana 102 PVA 03s dal on 1 7 EVS A ao 3072 madé a, Květilka cviklová . .. . VIM Lasioptera arundinis.. .108 , Leptidack z 530008 104 Limnobia | nigropunctata, A DIErons JV 11400 103 kimnobidae (4457 103 Lonchea chorea....... 8 Melanophora atra .... III Micromyia lucorum. . . .108 Mochlonyx velutinus. . . 108 Mycetophila punctata. . . 109 Mycetophilidae . .... .108 Odontomyia cingulata, or- (PED Z SVR k OURO E VRANOV 104 Oxycera Meigenii, pulchel- GA RAMZOnL3 | Ra 104 Pachygaster ater ..... 104 Pachyrhina imperialis 104, iridicolor 70, pratensis 71 Pakomár žlutavý ZV Pericoma ocellaris ZAVOD) Enora-pulicana me l 110 Platyparaea pociloptera . III Porphyrops longicornis. , 105 Esychodiae A147 Aa 103 Rhamphomyia anthracina, conformis, fuliginella, ti- DAS 9000 ESA 104 Sargus infuscatus .... .109 Sciara flavimana, fucata, nervosa, nigripes, pal- lipes+ Bhomae 103 Sciophila fimbriata . . . . 108 Simulidae, Simulium ar- gyreatum, pictus. . . . 108 SVUS- vitulis 144 104 Stratiomyia riparia . . . 104 Stratiomyidiae ...... 104 Subula marginata ... .104 Systoechus nitidulus .. . 104 10 Tabanidae Tanypus nervosus ... Thereva annilis, annulata, "Therevidae oku sž Úpě ey "BU 0 (RM marginula, plebeja .... Tipula exciva, oleracera, Tipulidae . Trichocera annulata Trichosticha flavescens, Ephemerida. Ecdyurus flavimanus.... Ephemerella major.. Palingenia longicauda Rhitrogena © brenneriana 77, vulpecula snu 0 Je Hymenoptera. Agenia bifasciata, hircana Alysson bimaculatus .. Ammophila affinis, cam- pestris, hirsuta, sabulosa Anergates atratulus. .... Anthidium lituratum .... Anthrena afzeliella 23, al- bicans 17, ambigua 18, apicata 18, argentata 22, bimaculata, bucephala 17, bremensis 21, carbo- naria 17, chrysopyga 22, chrysosceles 15, 16, ci- neraria 19, cingulata 15, clarkella 20, coitana 106, combinata 23, curvun- gula 23, cyanescens 14, 15, denticulata 22, dor- sata 29, extricata 21, pR u ed do odb du ras ed db čb ASK ina Pre ' Z ve “ metiluse » ( c S eotr | flavipes 21, ferox 15, 17, fimbriata 16, Flessae 16, florea 15, floricola 20, fucata 19, fulva 18, fulvago 20, fuscipes 21, genevensis 15, Guynana 19, Hattorfiana 14, 15, helvola 18, 86, humilis 16, labialis 14, 16, lap- ponica 19, 86, lathyri 22, 86, lucens 21, marginata 14, minutula 20, mitis 18, Morawitzii 17, morio (19, nana 20, nigriceps. 21, nigroenea 19, nitida 19, niveata 20, nycthe- mera 18, ovina 17, Pan- dellei 23, polita 20, 22, praecox 18, propingua 23, proxima 22, rosae 15, 17, rufitarsis 20, se- ricea 22, similis 23, si- millima 21, tarsata 16, thoracia 19, tibialis 17, Tscheki 15, varians 18, ventralis 14, 106, xanth- ura (A oa E Ea AMU ko PSD o ae pš 80 Astata boops, stigma... 84 Bembex integra, rostrata . 84 Blasticostoma filiceti. ... 88 Bombus arenicola, ionellus 86 Calicurgus fasciatellus . . 88 Cerceris arenaria, emargi- nata 89, labiata 84, gua- drifasciata 83, guingue- fasciata 84, rybyensis . 83 Ceropales maculatus ... . 82 Chrysididae Chrysis austriaca, bicolor, cyanea, fulgida, ignita, neglecta,Ruddii,rutilans, rutiliventris, © simplex, succineta, unicolor, vi- [ROO TB JE AR BSA Š CAR A U Cleptes semiauratus . Colletes montanus .. Crabro alatus, albilabris, brevis, chrysostomus, cinxius, clypeatus, cri- brarius, dives, elonga- tulus, exiguus, fuscitar- sus, gonager, guttatus, peltarius, © planifrons, podagricus, pubescens, guadricinctus, guadri- maculatus, scutellatus, Serripes, sexcinctus, spi- nicollis, subterraneus, tibialis, vagabundus, va- rius, Wesmačlii. .... Didineis lunicornis .. Dinetus pletus 2 Diodontus luperus, minu- tus, tristis Elampus auratus ..... Eriades campanularum... Eumenes coarctatus Gorytes campestris, ele- gans, mystaceus, gua- drifasciatus, | guingue- TASGALHSH MEZ dod Halictus fasciatus, Frey- Gessneri 86, glabrius- culus 5, 6, leucopygus o, 6, longulus, lucidulus 86, marginellus, patel- 92 81 86 84 84 80 83 82 80 85 84 L be ab 4 Str. latus 86, politus 5, 6, guadrinotatulus 86, trun- CATS o) OL, 4, 6, 86 Hedychrum Gerstaeckeri, nobile; rutilans, . "2 82 Heterogynidae, 5:0% 8 Holopyga amoenula, ardens, chrysonota, jucunda, ro- sea 23 U KO R NNE S V405) 1 VSTOANTAOA PABÉ 84 Methoca ichneumonides . 82 Mimesa atra, Dahlbomii, eguestris, Shuckardii, uRICOlBT 840 89 Miscophus spurius.. ©.. 85 Monotrocha: 14s 81 Mutilla differens, europaea, FUpes P PR 92 Myrmosa melanocephala . 82 Nomada fulvicornis, Gode- BLOHLALE 720 ae, Ry ad o 318) Nysson dimidiatus, spi- MOSUB,TIdenS ee 00 84 Odynerus allobrogus, an- tilope, bifasciatus, callo- sus, elegans, helvetius, Jaevipes, melanocepha- lus, orbitalis oviventris, parietinus, parietum, pu- bescens, sinuatus, Spi- nipes, trifasciatus, xan- thomelas“ 47424% 80 Osmia inermis, pilicornis 86 Oxybelus analis, bipunc- tatus, elegantulus, fur- catus, lineatus, mandí- bullaris, © mucronatus, pulchellus, úmebhimis 3.93 Parnopes fasciatus, gran- (E HOY PAS VA NSN PEKNOBAV O Passaloecus corniger, gra- cilis, monilicornis, turi- PRUTTK SS Vav 1143 9 eby UESN Pemphredon | austriacus, lugens, Shuckardii, Wes- POČ KV JB PS 9 Ploty AAA Philantus triangulum .... Polistes Kohli Fompilidac 4114 RO Pompilus albonotatus, cha- lybeatus 83, cinctellus 82, consobrinus, fumi- pennis 83, nigerrimus, plumbeus 82, guadri- Spinosus 893, rufipes, se- riceus 82, trivialis, un- guicularis 83, unicolor Do L VAHCHS 02 Lr Ponera contracta .. ..... Prosopis gracilicornis, sty- NACA tva Ea Psen atratus, Schenkii... Pseudoagenia carbonaria. Psithyrus vestalis. . Pterochilus chevrieranus, phaleratůs, us Salius affinis, coriaceus, exaltatus, Fabricii, fus- cus, notatus, obtusi- ventris parvulus, pu- sillus Rossi, versicolor. Sapyga clavicornis, cylin- drica, pacca Scolia guadripunctata. .. DKeX JUVENCUS = 0 sericatus, Str. 94 82 83 83 84 85 82 83 89 86 . 83 83 86 85 Str. Solenopsistůgax 110751: 60 Sphecodes affinis, dimidi- BEVA SVR VOS KOA V V Valta 86 OPECIAG (VSRR SY Seda as 83 Stigmus pendulus, Solskyi OOM S o 1a08 84 Tachysphex nigripennis, nitidus, Panzeri, pecti- DDOSY MA Aaa 4 80 Tachytes europaeus... 85 Tiphia femorata, ruficornis 82 Trypoxylon attenuatum, clavicerum figulus .. . 85 Vespa austriaca, crabro, germanica, media, nor- vegica, rufa, saxonica, silvestris, vulgaris... 85 Nespidae 424. 85 Lepidoptera. Antheraea Pernyi XIV EKO VTS CHA 7 E XII Bekyně-mniška....... 26 Calocampa exoleta, vetusa 112 Carterocephalus palaemon 88 Epinephele janira. . . XI, XIII Euchloe cardamines .... 50 Gastropacha guercifolia . 51 Geometra papilionara .. V ByeBenarhylas, 51/14 XIII Mehtaea rAthala XI Melitaea didyma..... o1 Morpho Cypris, Sulkovskii II Nepticula... „VI Ocneria monacha .. —. 26 Bapibo v Flectot 41% III Polyommatus phlaeas .. XI Rhtodocere rhamní: 1M Smerinthus populi... .. 52 Urania CČroesus Vanesa io Mecoptera. Boreus hiemalis Neuroptera. Cymothales Escalerae, TRAP SA MYS A 24 Dicolpus bicolor Neuroptera Odonata. Calopteryx splendens Orthoptera. Acridium aegyptium.... Physopoda. Phloeothrips Tepperi. .. Plecoptera. AmphinemutTa 1206 Capnia atra, nigra. .... Capnidae 74 V411: Chloroperla grammatica, griseipennis, helvetica rivulorum, rufescens, SIS OA He o tn Dictyopterygella recta,sep- BOPO MSS 74227 day Va Dictyopterygidae ..... Dictyopteryx intricata, mi- crocephala, rectangula Filipalpia Isogenus nubecula. .... Isopteryx apicalis 30, Bur- © meisteri 29, neglecta 30, 26 Str. serricornis 29, tripun- ctata 30, torrentium. . 29 Leuctra albida, Braueri, cingulata, cylindrica, di- gitata, hippopus inermis, Klapáleki, nigra, prima, signifeřa fe: 32 Leuctnidae "20 32 Nemura avicularis, brevi- styla, cambrica, cinerea, fumosa, humeralís, mar- ginata, Meyeri, nimbo- rum, nitida 31, Pictetii 32, praecox, Standfussi, triangularis, variegata 31 Nemurella 92 Nemundae“ 448402 31 Nephelopteryx nebulosa . 30 Perla abdominalis, cepha- lotes 28, elegantula 29, marginata, maxima 28, vitripennis* "43h 29 POMdAB 7 1248 L 28 ElecOpPRETa Me ast í A PDOTONenTA 52 31 Rhabdiopteryx acuminata 10, fasciata 12, hamu- lata 10, neglecta ... 10 Subulipalpia ....... 27 | | Taeniopterygidae. .... 90 Taeniopteryx Braueri, Risi, SEHCornis 09000 30 Rhynchota. Alleoneura radiata.... 4 Aphanus guadratus ... VI Arytaina genistae .... 4 Berytidae, Berytus tipula- ALE top ky, red on 9 a123 XIII, XIV Carpocoris lunulatus , ... VI Dictyophora europaea . .. XV Galeatus angusticollis . . VI Ischnocoris angustulus, půnctulatus? 74175 VI Macrodema micropterum VI Metacanthus elegans... XIV Neides clavipes, crassipes, hirticornis, minor, mon- tivagus, Signoretti .. Psylla alni, ambigua, buxi 3, crataegi 2, Forsteri, Hartigii 3, mali 2, me- lanoneura, nigrita 3, pe- regrina 2, pruni 93, py- XIV rastri 2, pyri 1, pyri- cola, pyrisuga 2, sali- ceti, salicicola sin Pyrrhocoris apterus ..... IV Štíhlenkýc s a4 97 ka XIII 14 O šk Z i C Ču ČASOPIS České Společnosti Entomologické. Meta Sociefafis Znfomologicae Bohemiae. žočník II 1905. Číslo 1. Redakční komilé: Prof. fr. Klapálek, Řed. Napoleon M. Kheil, Prof. Dr. Em Rádl, P. Hug. Kubes, Odb. uč. Ant. Vimmer. U. V PRAZE. Nákladem České Společnosti Tiskem Dra řd. Gréora Entomolyjic ké pb = 2 AOL KO VT postladí zd E710" AE oa sdové da = et — l Me, $ v ČASOPIS ČESKÉ SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKÉ. ACTA SOCIETATIS ENTOMOLOGICAE BOHEMIAE, Ročník II. 1905. Revise Psyll sbírky Dudovy. Podává MUDr. Karel Sulc. Pan prof. L. Duda nastřádal za svého života hojnou sbírku českého hmyzu všech řádů, která přešla laskavostí jeho sestry slečny M. Dudovy v majetek Českého Musea. Trapná vleklá choroba a předčasná smrt nedovolily Dudovi, aby zpracoval své zásoby v úhelný kámen českého hmyzozpyt- ného písemnictví; zůstaly po něm pouze fragmenty, mezi jiným seznam: Hmyz polokřídlý v Čechách žijící, v Praze 1892 —.kde uvádějí se pouze jména a soujména bez udání náleziště, by- dliště a času. | Aby tato práce se stala českou hemipterologickou základnou, podjal jsem se studia části sbírky Dudovy — českých Psyll, které za podklad seznamu sloužily, a doufám, že výsledkem bude monografie zajímavé této skupiny; poněvadž jedná se o studium úmorné, pro nepřístupnost a nedokonalost literatury nesnadné, podávám prozatím část obsahující náleziště, bydliště, časová udání a revisi druhů u sbf. Psyllina, Tr. 2. Psyllaria. Mnohými díky zavázán jsem jeho Magnificenci p. Dru A. Fričovi a panu Dru A. Vávrovi, kteří mi laskavě musejní ma- jetek ke zpracování svěřili. gn. Psylla Geoff. py Li 1 Jindř. Hradec, 9./V8%; Pyrus G1 ©: 2. Praha, Petřín, 8. V.89., bydliště? © pěkně vybarvené, pole křídel silně zakouřená, spojivka plátů zadku karminová (zvlášt- nost). 3. Praha, botanická zahrada (univ. Smíchov?, 7. VII 89., bydliště? © i G. 4. Praha, botan. zahrada, 24. V. 88. Pyrus. o. Několik G bez dat. Určení veškerých jedinců jest správné. ČMÝ 9 i- pyricola Fst. 1. Kysibel, 25. VII. Pyrus ©. 2. Několik G a © bez označení. Určení veškerých jedinců správné. pyrastri F. Lów. 1. G 1 ex. bez označení jest nevybar- vená pyrisuga Fst. 2. Jedinci označení pouze bezvýznamnými čísly 701, 704, 705 jsou vesměs melanoneura Fst. Určení nesprávné u všech jedinců. Škoda, že není udáno bydliště u druhé serie jedinců m6- lanoneuva; jsou totiž neúplně vybarvení a seschlí, tedy právě vylíhlí; dosud udává se za bydliště melanoneuvry pouze Cra- taegus; domnívám-li se správně, že k záměně s fyrastri sved asi nález na hrušce, měli bychom pro melanoneuvu novou vý- vojovou rostlinu. crataegi Schrk. 1. Jindř. Hradec, 25. VII. 88. Crataegus oxyacantha GS i ©. Určení správné. | pyrisuga Fst. 1. Jindř. Hradec, 2. VI. 88. Pyrus com- munis množství $ i ©. Určení správné. peregrina Fst. 1848. 1. Jindř. Hradec, 25. VII. 88. Cra- taegus množství S i ©. 2. Č. 1002. Praha. Typy sbírky označené jako peregrina a mali jsou při nej- bedlivějším studiu nerozlišitelné a platí pro ně starší název mali Schmdbg. 1827. Jest vůbec možno, že mali a peregrina jsou druhem jediným, což dá se říci při nedokonalosti literatury až po studiu originálních typů. mali Schmidberger 1827. 1. Kysibel, 20.a 21. VII. Malus. 2. Krč, 22. VI. 94. 3. Sedmihorky, 30. VII. 85. Ouercus. 4. Několik G a © bez dat. Určení správné až na exemplář sub 2., kterýž jest Foer- stevi Fl. ulmí Fst“ I Jindř. Hrad.,24: V086. Ulmus 90 2. 24. VIII. 86. J. Hrad. Salix Caprea; na tuto patrně přelétlá z jilmu. 3. 28. VIII. 89. J. Hr. Ulmus camp. 4. Krč. 26. VIII. 93. Veškerá individua, jichž je značné množství, jsou správně určena. Vis "Curt. 1. Kro (11V Viscum. Určení správné. 0 o din Dime „Br 287 VI. 89:2 IE r024 0M 86. Larix (přelétlá). 3. Několik © i © bez dat. Veškeří jedinci správně určeni. Foersteri Flor. 1. Několik exemplářů © i G bez dat. Určení správné. buxi Lin. Smíchov, 5. VII 89. Buxus sempervirens; množ- stvě © 1©. Určení správné. paris hlor 4ks 10 V. 80:0.1.G..2. Praha Stromovka. 3. Několik © i © bez dat. Určení veskrze správné. PUM SCOp.7 dur W280191"a2 2 Kysiběél 29. V999. Brala: Oi G. Správně určeno. melanoneura Fst. 1. Praha, Stromovka, 3. V. 88. Cra- (432K EC 1 Správně určeno. nigrita Zett. Několik kusů bez dat. Určení správné. salicetíi Fst. 1. Praha, Stromovka, 29. V. 89. Salix pur- purea G i ©. 2. Praha, Stromovka, Salix nigra, 5. V. 88. Všechny kusy jsou nesprávně určeny za saliceti, neboť jsou nigrita. salicicola Fst. 1. J. Hr., 1. a 18. VIII Salix cinerea; množ- ství G i©. Určení nesprávné, jedná se vesměs o nevybarvenou saliceti Fst. nec Flor. Lów., omyl stal se asi tím, že nerv u špičky clavu jest oproti ostatní žilnatině temněji zbarven, což ovšem není žádným zvláštním znakem druhovým. ambigua Fst. 1. J. Hr., 4. VIII. 88. Salix caprea jest Pyri- sea 2: Jx kit 0. VILU 814jest salicett 94120., VI. 80:) Kra- lové Hradec, Salix fragilis jest sa/iceti Fst. 4. Několik © i G bez dat jsou vesměs saliceti Fst. Určení nesprávné. Odpadají tedy ze seznamu vyjmenovaných a probraných devatenácti druhů Psyll musejní sbírky Dudovy, které se kryjí s výčtem Dudova seznamu čtyry specie a sice: fyrastri Lów., pevegrina Fst., salicicola Fst. a ambigna Fst. 1+ i 25Ak tě SA gn. Arytaina Forster. genistae (Latr. 1.1017 4W87. O1 0221080 Hradec, 20/ IV'89:3171©' Určení správné. gn. Alleoneura Lów. radiata Fórst. Kysibel, 27. VIL 89. Cytisus austriacus, množství © i G správně určených. Michálkovice, Rak. Slezsko, 6. XII. 04. Eine neue palaearktische Halictus-Art. Von 3. D. Alfken in Bremen. Halictus tvuncatus n. sp. © 45—525 mm. lg. Schwarz, Kopf kurz, ein wenig greis behaart; Clypeus nicht vorgezogen, viel breiter als lang, glánzend, vereinzelt und grob punktiert; Stirn- schildchen stark rundlich gewólbt, ebenfals glánzend und zer- streut punktiert; Wangen, Stirn, Scheitel und Schláfen matt, | dicht und fein punktiert. Fůhler schwarz, Geissel unterseits rot- i braun. á Mesonotum glánzend, zerstreut und fein, aber deutlich punktiert. Schildchen etwas dichter und feiner punktiert. Hinter- schildchen matt, dicht kórnig gerunzelt und struppig greis be- haart. Mesopleuren sehr fein und dicht kórnig gerunzelt. Meta- pleuren oben guer gerieft, unten fast ohne Skulptur. Mittelseg- ment seitlich abstehend greis behaart, matt, fein lederartig gerun- zelt (chagriniert), die Area hinten abgerundet und fast bis zur Spitze mit feinen Lángsrunzeln versehen. Hinterleib glatt und glánzend, nur am Grunde der Ringe ein wenig und kaum erkennbar punktiert, an den Hinterrándern breit rótlich durchscheinend und schwer sichtbar guer gerieft, seitlich abstehend greis behaart. Die Haare verdichten sich an den Hinterrándern zu schwachen Fransen. r 0 žok o a 5 0 50 č A Beine schwarz, Kniee, Schienenspitzen und Tarsen mehr oder weniger rotbraun durchscheinend. Schienenbůrste greis behaart, mit schwachem Silberglanz. E ZdddnibaKé Flůgel ein wenig gebráunt. Sa yn Pre “ ok v VE z dění fo P DURA (oo Ve 80 pijí Jy ht Atol dest aha Ou) školí 9) O. 4 mm Ig. Schwarz, Vorderrand des Clypeus, Oberlippe, Mitte der Oberkiefer, Tarsen mit Ausnahme der letzten Glieder, Kniee und Schienenspitzen der vorderen Beinpaare und Grund, Spitze und Aussenseite der Hinterschienen weissgelb gefárbt. Clypeus schwach vorgezogen ; Gesicht dicht weiss behaart. Fůhler sehr kurz, so lang wie der Thorax, die Geissel unten vom 2. Gliede an rotbraun. Mesonotum, Schildchen und Hinterschildchen glánzend, zer- streut und fein punktiert. Mittelsegment matt, Area seitlich fein lángs-, in der Mitte kórnig gerunzelt, der Raum daneben matt und deutlich kórnig gerunzelt. Hinterleib nach der Spitze zu verbreitert, ziemlich dicht und fein punktiert, die breiten Endránder glatt und tief eingedrůckt, am 2. Ringe auch die Basis tief eingedrůckt. Diese Art schliesst sich eng an JH. politus Schck. an und hat dieselbe Kopfform, wie dieser. Sie unterscheidet sich aber sofort durch das matte Mittelsegment und das stárker punktierte Mesonotum. Von H. glabriusculus Mor., von dem ich ein typisches © untersuchen konnte, unterscheidet sie sich durch den weni- ger vorgezogenen Clypeus und die geringere Grósse. Verwandt ist auch HH. lencopygus Pér. i. I., den ich vom Autor erhielt, der aber einen vorgezogenen Clypeus und einen glatten Raum neben der Area des Mittelsegmentes besitzt. Diese kleine schwarze Halictus-Art wurde von Herrn Pater Augustin Kubes mehrfach bei Kolin in Bóhmen gesam- melt; sie ist mir ausserdem in je 19 von Toulon und Triest be- kannt geworden. Tabelle der Gruppe des Halictus politus Schenck. o Area des Mittelsegments af, fast bis zur Spitze hin mit feinen Lángsrunzeln versehen; der Raum neben der Area eben- falls matt, kórnig gerunzelt. Mesonotum deutlich punktiert. Flůgel E n A pl OJCU eo, VR o GV de A pe OPR JŠTE EO KOROAC NESE BRSIKJA VADU VELEL 3 1 Area des Mittelsegments sláuzend, glatt, fast ohne Skulptur nur am Grunde mit einigen kurzen Lángskielen; der Raum neben der Area des Mittelsegments ebenfalls g/ánzend, glatt und ohne Skulptur. Mesonotum ausserordentlich fein, selbst bei starker Vergrósserung kaum erkennbar punktiert. Flůgel s/ashe//. Clypeus nicht vorgezogen, viel breiter als hoch. 3%/,——5 mm Ig. H. politus Schenck. p MY opt Va 1. Basis der Oberkiefer mit einem deutlichen, kleinen, rund- lichen Hócker. Mesonotum etwas grober zerstreut punktiert. Der Raum neben der Area des Mittelsegments deutlich Kórnig ge- runzelt Clypeus zicht vorgezogen, breiter als hoch. 4"/, —5/,mm. lg. H. tvuncalus n. Sp. Basis der Oberkiefer uicht oder umdentlich gehockert. Me- sonotum viel feiner punktiert. Der Raum neben der Area des Mittelsegments undeutlich gerunzelt Clypeus denutlich vorgezogen, nur wenig breiter als hoch. 3'/.—4"/, mm. Ig. H. glabrinscnins Mor. S. Der Raum neben der Area des Mittelsegments matt oder sehr wenig glánzend, fein kórnig gerunzelt. Hinterleib nach der Spitze hin verbreitert. Fůhler kiirzer oder hochstens so lang wie Kopf und Thorax zusammengenommen .... pi 90 8 to re KLANÉ Der Raum neben der Area des Mittelsegments sg/aff und Stark glinzend, schwach skulpturiert, Hinterleib fast /inear oder langestreckt elliptisch. Fůhler /ánger als Kopf und Thorax zu- sammengenommen. Clypeus nur wenig vorgezogen. 4—5", mm. Ig, H. politus Schenck. Clypeus matt, wenig$ vorgezogen, der Raum neben der Area des Mittelsegments deutlich kórnig gerunzelt. Fůhler kriizer als der Thorax. 4—5 mm. Ig. i „ H. tvuncatus n. sp. Clypeus ein wenig sglánzend, ziemlich stavk vorgezogen. Der Raum neben der Area des Mittelsegments undeutlich kórnig gerunzelt. Fůhler so lang wie der Thorax. 4 mm. Ig. H. glabrinscnins Mor. Muší rod Anthomyia Meig. a jeho význam pro polní hospodářství. Píše Ant. Vimmer. R. 1803 zařadil Meigen do rodu Anthomyia veškery druhy muší, které se vyznačovaly přímou 4. žilkou podélnou, nikoliv ke 3. v rohu přikloněnou, pětičlenným zadečkem dosti srstnatým, s velmi úzkým čelem při samečcích a širokým při samičkách; dále patrnými šupinkami a štětinou tykadlovou srstnatou nebo lysou. (Meigen, Illiger's Magazin. II.) R. 1830, k ž ě E PE 0 ESO SPADA E A SKA AR tedy ještě dříve, nežli vyšel tiskem VII. díl Meigenova základního díla, oddělil Robineau-Deswoidy od rodu Anthomyia Meig. druhy se štětinou tykadlovou patrně speřenou a se zadečkem zdánlivě pětičlenným nebo čtyřčlenným. Veškeré takto charakterisované druhy podřídil rodu Hylemyia. Ještě téhož roku odloučil Robineau-Deswoidy (Essai sur les Myodaires, 1830) od rodu Anthomyia Meig. rod Azelia. Čím důkladněji seznamovali se dipterologové s druhy shora jmenovaného rodu, tím více se pojem jeho úžil. (Tak r. 1834 seskupil Bouché (Naturgeschichte der Insecten, 1834) některé druhy s polokulatou hlavou v rod Ho malomyia. Nejmohutněji do Meigenova starého rodu zasáhl Rondani, jenž rozeznával vedle rodu Anthomyia, Achantiptera, Hylephila, Hammomyia. V desetiletí od r. 1830—1840 lze patrně znamenati snahu po novém tvoření rodů. Tyto se jen jen rojily. Připomínáme toliko: Hylemyia R..D., Anthomyia Mg., Hydrophoria Maca. Chortophila Macg., Atomogaster Macg., Pegomyia Maca., Adia Rob.-Desw., Leucophora Rob.-Desw., Azelia Rob.-Desw. Po tomto vyrojení »rodových jmen« nastalo vystřízlivění. A do doby jeho spadá vystoupení Schinerovo (Wauna Austriaca. Die Fliegen- Diptera I. díl 1862, II. díl 1864). Týž případně pravil: »Rod Anthomyia dle mého ponětí obsahuje mnoho různorodého, jež bude třeba časem roztříditi. Ale Macguartovy a Robineau-Des- woidyho rody zdají se mi býti přece jenom nedostatečně cha- rakterisovány a málo přirozené. Musí-li se užíti již znaků umělých, tož by alespoň měly býti tak voleny, aby byly ostré.« Z té pří- činy uznával Schiner na místě starého rodu Anthomyia Mg. rody Hylemyia R.-D., Anthomyia (sensus Schineri), Homalomyia Bouché a podrod Achantiptera Rond. Dnešního dne lze říci, že dipterologové uznávají na místě rodu Anthomyia ve smyslu Schinerově tyto rody: Anthomyia Meig. part., Achantiptera Rond., Azelia Rob.-Desw., Hylephila Rd., Hammomyia Rd., Chortophila Macg. Vlastních Anthomyií lítá u nás řada veliká; rozšířily se všude, nescházejí v žádné krajině. Larvy jejich citelně škodívají na polích a'v zahradách zeleninou osázených. Cibuli, por a šalotku ničí larvy druhů antigua, ruficeps, platuůra. Larva druhu platura jest špinavě bílá, lesklá s jemně zrnitým břichem. Žije v zelenině shora již jmenované, ale také — ve výkalech lidských. Radicum a floralis ruší kořeny vodnice, ředkve a ředkvičky; striolata objevuje se zřídka v semenci pro kanáry. ELP RY BP ZAM POE R dy o Při této příležitosti třeba připomenouti, že v příručních knihách bývá uváděno, že v semenci žije larva květilky Homalomyia canicularis. Ač nevíme, kde končí hranice chuti různých larev, ač možno připustiti, že i hmyz jsa přinucen neblahými okol- nostmi bere za vděk potravou různou (housenky mění se v dravce, aby nabyly vody), přece jest nám prohlásiti, že během mnohaletého pozorování nikdy se nám nepřihodilo najíti v se- menci larvy Homalomyie. Vždy to byly larvy nějakého mola nebo larvy malé mouchy domácí zvané Musca tempestiva. Listy jedovatého blínu dobře svědčí larvě druhu Anthomyia hyoscyami Réau mur. Řepě cukrové škodí květilka Antho- myia conformis Fall. a ze sapromyzid Lonchea chorea. Oba škůdci rozeznávají se dobře již dle vajíček. Vajíčka Antho- myie jsou přesně vejčitá s ďupkami na chorionu okrouhle vej- čitými, vajíčka druhu Lonchea jsou ledvinovitě vejčitá s protáh- lými ďupkami na chorionu. Larvy se líší posledním článkem zadečkovým. Anthomyia má velké spiracule, Lonchea malé, pod těmito vznikly u Anthomyie dvě řady obloukovitých valů, kdežto larva druhé škůdkyně má nad spiraculemi šev meandrovitý. Larvy druhů antigua, platura, ruficeps, radicum, floralis sice značně škodí zeleninám, proto přece se domníváme, že prvými jejich škůdci jsou parasitické houby a následnými teprve larvy Anthomyií. Mohli jsme se přesvědčiti, že larvy druhu pla- tura byly vždy v churavém chřestu, kdežto zdravý, statný jich postrádal. V kořenech ředkve, ředkvičky a ohnice se objevovaly hojně, byly-li tyto na povrchu rozpraskány účinkem mikrosko- pických parasitů. V domněnce té nás utvrzuje fakt, že larvy LAMA Květilky z rodu Azelia Rob.-Desw. mají krátký skvrnitý abdomen jako Limnophory, avšak pětičlenný, nikoliv čtyřčlenný. U nás žijí triguetra a Macguarti. Vývoj jejich není znám. Rod Achantiptera Rond. ostře se liší od ostatních rodů štětinkami na subcostální žilce. Larvy druhu inanis vy- skytují se v buňkách vosích. Podařilo se nám získati je z vo- sích hnízd z okolí Borohrádku, leč chovali jsme je bezúčelně. Larvy vosí se zakuklily a zhynuly, larvy muší způsobily sice značné hnití, ale zahynuly před zakuklením. Nezdar sluší hle- dati jinde nežli v obyčejném »zaschnutí«. Napadené hnízdo bylo rozděleno. Část byla vlhčena mírně, jiná značně, a přece při obou chovech výsledek selhal. Snad jest larvám třeba mírně vlhkého, avšak studeného vzduchu, jaký obklopuje hnízdo vosí ve přírodě. Larvy nemohou prokousati stěn ve vosím hnízdě; neboť nemají kusadel. Rozrušení může se státi toliko lučebně, nebo mechanicky a lučebně. Sekretem ze slinných žlaz rozpouštějí buněčné stěny hnízda, čímž přivodí jejich hnilobu. Podobně způ- sobí hnilobu v cibuli a česneku larvy Anthomyií. Mouchy rodu Chortophila Macg. vyznačují se přesně válcovitým zadečkem a velmi úzkým čelem u GG, jejichž geni- tální přívěsky na zevnějšek dosti vynikají. Larvy minirují v li- stech, nebo vrtají v semenech různých Composit. Druh bicolor činí miny v listech šťovíku kadeřavého a patří tedy zvířeně po- břežní. O larvě druhu lactucae udává Bouché, že vrtá v úboru hlávkového salátu (lociky zahradní). Zdá se však, že Bouché zaměnil druh ruficeps za druh lactucae. Rod Hylephila Rond. má hlavu naduřelou, tykadlovou štětinu pak nezřetelně speřenou. © jejím vývoji nevíme ni- čeho. Květilky z rodu Hammomyia Rond. liší se od druhů rodu Hylephila jen dosti zřetelně speřenou tykadlovou štětinou. Larvy albescens parasitují na hmyzu blanokřídlém. Ze všeho vyplývá, že larvy Anthomyií (ve smyslu Schine- rově) žijí v různých rostlinných údech, zřídka však parasitují na hmyzu neb u hmyzu. Proto si zasloužily českého jména kvě- tilky. eat 2 1. Réaumur, R. A, F. Mémoires pour servir A Uhistoire des in- sectes Paris. 1734—1742. IV. a V. svazek. 2. Meigen, Joh. Wilh. Systematische Beschreibung der bekannten europáischen zweiflůigeligen Insecten. 1818—1830, pak 1838. Macguart, J. Insectes du Nord de France. Lille. 1826—33. — »Recueil des travaux de la société d'amateurs des sciences de C5 Vagriculture et des arts de Lille « 4. Macguart, J. Histoire naturelle des insectes Diptěres. Paris, 1834—35. 9. Robineau-Deswoidy, J. B, Essai sur les Myodaires. 1830. (o) . Bouché. Naturgeschichte d. Insecten. 1834. -) . Schiner. Fauna austriaca. Fliegen (Diptera). 1862, 1864. po o Kek Zě z o EPS PN gr 2D ze oc M9 nt 22 C K OMSK B AO ee PLL 9. Stein P, Tachiniden und Anthomyinen der Umgegend Genthis. (Sachsen). — Entom. Nachr. (Karsch). 14. Jhg. 9. Mik J. Zur Biologie Zonosema Meigeni Lw. und einen neuen Anthomyinen-Art (Chortophila). — Wien. Ent, Ztg. 6. Jhg. 10. Hft. 10. Stein P. Die Tachininen und Anthomyinen der Meigenschen Sammlung in Paris. Entom. Nachr. (Karsch). 26. Jhg. Nro. 9—10. 11. Mik J. Dipterolog. Miscellen. -— Wien. Ent. Ztg. 6. Jhg. 12. Pokorny, E. Eine alte und einige neue Gattungen der Antho- myiden. — Wien, Ent. Ztg. 12. Jhg. 13. Strobl Gabr. Die Anthomyinen Steiermarks. — Verh. d. k. k. zool.-bot. Ges. Wien. 43. Bd. 14. Farský. Anthomyia conformis. — Verh. d. k. k. zool.-bot. Ges. Wien. Bd. Příspěvek k rodu Rhabdiopteryx Klp. Podává prof. Fr. Klapálek. Jedním z nejméně známých rodů čeledě Taeniopterygidae jest Rhabdiopteryx, který jsem ve svém pojednání: Zur Kenntniss der Neuropteroiden von Ungarn, Bosnien und Herzegovina (Természetrajsi Fůzetek, XXV kót, 1902) ustavil. Tenkráte znal jsem pouze dva druhy evropské sem patřící totiž Rh. neglecta Alb. a Rh. Namulata K7p. Od té doby nalezl jsem v materiálu, který mi byl z musea v Helsingforsu k určení zaslán, kus ne- soucí lístek: Nemoura nebulosa L.? J. F. Zetterst. (Wanda) a ná- ležející rovněž do rodu Rhabdiopteryx, leč druhu posud nezná- mého a který jsem nazval Rhabdiopteryx acuminata 7. s. Corpus nigrum, capite ac pronoto subnitidis, antennis nigris, pedibus fuscis, femoribus fere nigris, maris lamina subgenitali testacea, apice triangaluriter producta; lobi decimi segmenti dor- salis obtuse triangulares. A Rh. hamulata differt primo ramo sectoris radii simplici, pronoto longiore, antea angustato, lamina subgenitali et lobis segmenti decimi; a Rh. neglecta corpore ampliore, pronoto latiore, alis angustioribus, lamina subgenitali ac segmentí decimi lobis. 11 Tělo jest černé, na hlavě a štítu mírně lesklé, tykadla černá, nohy černohnědé, stehna téměř černá, chlopeň subgenitalní GS světle hnědá. Očka jednoduchá silně jsou rozestálá, zadní blízko očí složených a přední asi o poloviční jejich odlehlost do předu B Obr. 1. Rhabdiopteryx acuminata n. sp. křídla. posunuto. Štít na kuse, který mám před sebou, jest trochu zbor- cený, ale zdá se, že jest něco širší než delší, rozhodně jest v zadní třetině nejširší, do předu mnohem více než do zadu zúžený. Křídla přední jsou zakouřená, plamka jest patrně tmavší; tvar jejich' jest úzký a vrchol patrně parabolický. Žilnatina po- dobná jak u Rh. neglecta, ale anastomosa jest patrně šik- Obr. 2. Rhabdiopteryx acuminata n. sp. Apex abdominis (f A aspectus lateralis, B asp. dorsalis. mější; na jednom křídle jsou 3, na druhém 2 příčné žilky před koncem subkosty. Zadní křídla jsou světlejší. Chlopeň podplodní c jest obrysu poloelliptičného, ale konec její jest nahoru protažen v trojúhlý cípek, který jest do předu 12 “ ohnut; přívěsek na kořeně schází. Úkrojky 10. kroužku hřbet- ního jsou rovněž jemně chagrinovány, jak u Rh. neglecta a hamulata, leč nezdají se na konci v trn prodlouženy. Za to však světlejší chitinovaný prsten objímající kořen štětů vybíhá na hřbetní ploše v trojúhlý dosti ostrý zub. Štěty jeví se při po- hledu se strany dvojčlennými. Přívěsky břišní plochy analního kroužku nelze sledovati. Velikost jak u Rh. neglecta, jen tělo jest silnější. Druh tento jeví značnou příbuznost k Rh. hamulata; liší se od ní: jednoduchou hořejší větví vidlice sektora radii, delším a do předu silně zúženým pronotem, jednoduše trojúhle zakončitou chlopní podplodní a tupými úkrojky hřbetního obloučku desátého. Od Rh. neglecta liší se silnější postavou, širším pro- notem (?), užšími křídly, trojúhle zakončitou chlopní podplodní a tupými úkrojky 10. kroužku hřbetního. Loc.: Helsinge (sbíral Máklin). Tím dosáhl počet popsaných evropských druhů čísla 3; dají se tímto způsobem v tabulku uvésti: 1. Ramus superior sectoris -radi furcatus; maris lamina subgenitalis apice guadrangulariter producta, tuberculis duobus externe instructa; lobi decimi segmenti dorsalis in processum spiniformem obtusatum producti hamulata Klp. DO. —. Ramus superior sectoris radii simplex DD Maris lamina subgenitalis ampla, apice truncata; lobi segmenti decími dorsalis in Sspinam producti neglecta 4). — Maris lamina subgenitalis apice triangulariter producta; lobi segmenti decími dorsalis obtusi acuminata Kl. Z druhů severoamerických náleží sem Burmeistrem již popsaná Taeniopteryx fasciata, která však ve složení ge- nitálních částí svých podstatné ukazuje úchylky, tak že bude bezpochyby nutno pro ni zvláštní utvořiti rod. Měl jsem jakožto podklad pro několik následujících po- známek exemplář vídeňského dvorního musea, který nese po- známku: Vidit Pictet. n jj R a zn k o S P o 18 Tělo jest černé, na střední a zadní šíji i na zadečku lesklé. Tykadla na kořeně černohnědá, na konci černá, štětinovitá s články válcovitými a vyjma třetí vesměs delšími než širšími. Nohy hnědé, holeně pod koleny a stehna na hřbetní straně čer- nohnědá. Přední šíje do předu zúžená, patrně širší než delší s rohy mírně zaokrouhlenými. Křídla přední slabě nahnědlá, přes anastomosu táhne se nezřetelný tmavý příčný proužek. Nervatura podobná jak u Rh. neglecta Alb, ale jen se 2 příč- Obr. 3. Rhabdiopteryx fasciata Burm. A Apex abdominis «£* aspect. dorsalis, B idem, asp. lateralis, C Lobus supraanalis et cercus, asp. dorsalis. nými žilkami v poli příkrajním a příčná Žilka před koncem radia jest daleko za anastomosou. U G jest chlopeň podplodní velmi dlouhá, parabolického obrysu, konec její jest čtyřúhle nahoru protažen a obloukovitě vykrojen. Hřbetní kraj 9. kroužku jest do zadu rozšířen a upro- střed čtyřůúhle vykrojen, tak že vzniká po každé straně přitroj- úhlý cípek. Lalok hřbetní protažen jest ve výběžek piškotovitého obrysu, po jehož hořejší straně táhne se hluboký žlábek; pod ním lze, ač nezřetelně, sledovati jiný světlý, podél prohloubený n m ŽE n še DD n K5 o p ad at ko o da s n P © POE 7 Z Sn L Ro E 00 PONY S 14 — výběžek. Prvý článek štětů jest boltcovitý a nese, jak se zdá — na suchém kuse lze těžko to rozeznati — 2 krátké články. Pří- věšek chlopně podplodní schází. Rozpjetí 22 mm. Druh tento křídly a nedostatkem přívěsku chlopně pod- plodní shoduje se s rodem Rhabdiopteryx, ale lalok nadřitní uka- zuje podobný tvar jako u druhů vlastního rodu Taeniopteryx, neboť tvoří 2 výběžky, tvrdý hořejší a blánitý dolejší. Anthrena F. P. Aug. Kubes. Klíč k uvčování samečků. Zaděk vícevwmené Tuder zbarven. 4 4 "ze (8 41) ste vesla 0 VOLNE Zadek černě zbarven, pouze zadní okraje hrbetních oblou- čkienekdy Světlejší 2 3URy ená were us dle Vsodst a Vs tka A. 1. Čelní šťítek nažloutle nebo bělavě zbarven.. jc > » černě zbarven. 2. Pouze štítek (clypeus) světle zbarven. C21G07009D — I přílící světle zbarveno. Pyle ko MOSRCA ik, : 3. Druh větší, 12—15 mm. Na čelním štítku 4 černé tečky. Často jen zadní okraje zadkových obloučků narudle zbarveny: : Hattovfiana F. — Druhy menší, 8—10 mm. Na štítku 2 černé tečky. 4 4. Hlava a hruď modročerně zbarveny. Zadní okraje zad- kových obloučků dole i nahoře široce narudle zbarveny. 7—8 mm:: „ cyanescens Nyl. == Alavá A -hrud čer ně“ ZBATVBNY 24 2000021080008 9) 5. Plamka tmavohněda. Druhý oblouček zadkový zcela rudě zbarven nebo uprostřed jen tmavá skvrna. 8—10 mm.: mavsšinata F. — | Plamka žlutohněda. Pouze zadní okraje zadkových ob- loučků narudly. 8 mm.: © ventralis Ilmh. 6. Čelní štítek a přílící nažloutle zbarveny. 12—13 mm.: labialis vav. labiata Schenck. Kresba tváře bělava Bičík narudle zbarven. Křídla čira. Mesonotum šedě srstnato. 7—8 mm.: Genevensis Schmd. Bičík černě, jen koneček jeho někdy smolně zbarven. Křídla nahnědla. Mesonotum Žžlutohnědě © srstnato. 8—9 mm.: cingulata F. (1). Kořen čelistí prost. 11—13 mm.: florea F. Kořen čelistí ozuben . OKA ny V ego PEN Hlava velika, dvakrát tak široka jako hruď mezi křídly. Pouze zadní okraje zadkových obloučků více méně na- rudly. Zadní holeně a chodidla žlutoruda. 9—12 mm.: . ferox Smith. Hlava není tak široka. 2. a 3. oblouček hřbetní někdy zcela rudě zbarven. Nohy černy. 10—12 mm.: rosae vav. spinigera Smith. Bo Clypeus světle zbarven » černě » SRB ENA a PO V a eD Pouze clypeus nažloutle nebo bělavě zbarven I přílící světle zbarveno . Pk Peš o okn kopu VSK ode Druh veliký, 12—15 mm.: Zadek hladký, velmi řídce tečkován, lesklý. Na bílém štítku čelním 4 černé tečky. Zadní okraje obloučků narudle průsvitny: Hattovfiana F. Druhy menší. Zadek hustě tečkován ZA ALAN Hruď a první tři obloučky zadkové hustě rudohnědě, ostatní ježatě černě srstnaty. Tvář hustě bíle srstnata. 10— 11 mm.: Tscheki Mor. Zadek jinak srstnat. poz olekke bor iz“ tu Ped NPD RNA Křídla nažloutle zbarvena. Plamka žlutá. Zadní holeně částečně žlutorudě zbarveny. 8—95 mm.: chrysosceles K. Křídla nejsou nažloutle zbarvena. Zadní holeně černy Hlava, mesonotum kovově leskly. 7—8 mm.: j cvanescens Nyl. Hlava i hruď černě zbarveny RoVC A9 Zadek skoro mdlý, zrnitě (vyvýšeně) tečkován, jen velmi slabounkého lesku kovového. Všecko tělo hustě DD W M co 14. 12. 15. 16. — špinavě žlutohnědě srstnato. Na nažloutlém štítku čelním 2 černé tečky. 10—12 mm.: humilis Imh. Zadek skoro hladký, velmi jemně do plochy tečkován nebo jemně usnitě vrásčit. Menší druhy. Zadek jemně usnitě vrásčit. Čelní štítek žlutobíle zbarven, hustě a dlouze bělavě srstnat. Hlava a hruď bělavě srstnaty. Nohy skoro černy, jen články chodidlové a někdy i zadní holeně hnědorudě zbarveny. Žilnatina křídel plava. 8—10 mm.: ventvalis Imh. Kořeny obloučků zadkových zřetelně tečkovány. Cho- didlové články rzivožluty. : : 3. článek tykadlový skoro tak dlouhý jalžo: tři pásleanýící Hlava a hruď bělavě srstnaty, po stranách tváře jsou vtroušeny vlásky černé. Křídla zřetelně zakalena, plamka a žilnatina špinavě rzivožluty. Nohy černohnědy, chodidla pěkně ruda, zadní holeně černy. 8 mm.: Zarsata Nyl. 9. článek tykadlový jen tak dlouhý jako dva následující. Hlava a hruď hnědožlutě srstnaty. Křídla nažloutle za- kalena, plamka a žilnatina světle žluty. Zadní okraje 2.—4. ob. hustě porostly světležlutými, odstávavými brvami, konečky brv nahoru ohnuty; uprostřed jsou tyto brvy zřetelně vykrojeny. Chodidla všech noh, konce a kořeny zadních holení rzivožluty. 8—95 mm.: chvysosceles K. (B2.) Menší druh, 6—8 mm. Podle čelního štítku jen malá skvrna bílá: coitana K. (Shawella K.) Větší druhy, 12—14 mm. Podle čelního štítku veliká skvrna až k okraji očnímu sahající. Mesonotum mdlo, velmi jemně vrásčito (chagrinováno). Bičík žlutorudý. Pásky zadkových obloučků uprostřed přetrženy: labialis K. Mesonotum hladko, lesklo. Bičík černý. Pásky zad- kové celistvy: Jfimbriata Brullé. (B1.) Středové pole PoPýseé hrubě, nepravidelně vrásčito. z pv A AAR a 8,228 Vede) Aho) Sly ME Středové pole sro bOAk je mně zrnito nebo hladko. Zadek modravého lesku kovového. 14-—16 mm: Flessae Pz. 18 oo je | Zadek černě zbarven. . Třáseň řitní rzivoruda. 8-—-11 mm. albicans Mill. Třáseň řitní hněda nebo černa. PREVLY Zadek jako uhel černý, velmi lesklý, černě srstnatý. 13—14 mm.: carbonaria L. (pilipes Pz.) Zadek mdlý nebo velmi slabě lesklý, hnědě srstnatý. Zadní nohy zcela černě zbarveny. 10—12 mm.: bimaculata K. Zadní paty a vrcholy zadních holení rudohnědě Zn Čelní štítek čer ně srstnat. Zadek skoro lysý. 11—19 mm. Morawitzii T ods. Na čelním štítku jsou vtroušeny vlásky světlejší. Zadek obhoustle světle hnědě srstnat. i2—15 mm.: f/bialis K. (B12.) Zadek nepáskován, jen zadní okraje hřbetních obloučků někdy slabě obrveny. Zadek páskován; pásky celistvy so r okežený: U. . 3. článek tykadlový skoro o polovici kratší čtvrtého. 12—14 mm.: Rosae var. Trimmerana K. 3. článek tykadlový tak dlouhý nebo delší čtvrtého. Hlava dvakrát tak široká jako hruď mezi křídly. Hlava větší nebo menší, ne však dvakrát tak široka atd. . Zadní holeně světle zbarveny. 9—12 mm.: ferox Smith. Jen vrcholy zadních holení světle zbarveny. 10—14 mm.: bucephala Smith. Hlava velika, zavalita. Čelisti dlouhy, srpovitě skříženy. Skráně do zadu ve hranu protaženy. Hlava obyčejna. Čelisti obyčejny, srpovitě ne skříženy. Skráně do zadu zaobleny. . U. Zadek široce vejčit. Čelní štítek, témě a hruď ježatě šedě srstnaty. Bičík spodem smolně zbarven. Poslední články chodidlové všech noh rudohnědy. Žilnatina křídel žlutoruda. 12—14mm:: ovina Klmg. Zadek úzký, elliptický K ovolišA Čelní štítek, témě, 1. a 2. obl. hř. špinavě šedě srstnaty. 3. článek tykadlový delší čtvrtého. (O 16 © (db) o M o moe 18 Čelní štítek, témě, 1. a 2. obl. hř. rudohnědě srstnaty. 9. článek tykadlový delší nebo tak dlouhý jako čtvrtý. Kořen čelistí prost. Brvy na zadním okraji břišních oblou- čků nezřetelny a řídky, pouhým okem těžko viditelny. 9. článek tykadlový dvakrát tak dlouhý jako čtvrtý. 105—11 mm.: nycthemera Imh. Kořen čelistí ozuben. Brvy na zadním okraji 2.—5. ob. břišního zřetelny a husty, pouhým okem. viditelny. 3. článek tykadlový maličko delší čtvrtého . : Na kořenu čelistí malý, trojhranný zoubek. Tvář velmi kosmatě srstnata. Mesonotum více šedožlutě srstnato. Živočich větší. 875—10:5 mm.: abicata Smith. Na kořenu čelistí veliký, zahnutý zub. Tvář není tak kosmatě srstnata. Mesonotum více našedivěle srstnato. Živočichové průměrně menší. Všechna chodidla černě zbarvena, 775—10 mm.: braecox Scop. Všechna chodidla zadních noh, poslední 4 články cho didlové předních a zadních noh rudohnědě zbarveny. 8—9 mm.: mitis Schmd. 3. článek tykadlový delší čtvrtého. Zadek sotva lesklý 3. článek tykadlový tak dlouhý jako čtvrtý. Zadek silně lesklý vy Padák a cá P o RY 6X, VO RR RONAL 3. článek tykadlový dvakrát tak dlouhý jako čtvrtý. Čelní štítek a prsa žlutohnědě srstnaty. Články cho- didlové narudle zbarveny. 829—12 mm.: fulva Schrank. 3. článek tykadlový nanejvýš skoro dvakrát tak dlouhý jako čtvrtý. Čelní štítek a prsa bíle srstnaty. Chodidla černě zbarvena Na kořenu čelistním malý zoubek. 3. článek tykadlový jen málo delší čtvrtého. 7—95 mm.: helvola L. Kořen čelistní prost, zaoblen KO VON 2 3. článek tykadlový skoro dvakrát tak dlouhý jako čtvrtý, čtvrtý kratší pátého. 7—10 mm.: varians K. 3. článek tykadlový jen málo delší čtvrtého, čtvrtý a pátý stejně dlouhý. 75 mm.: ambigna Perk. vv 10 co 16) DD to * 19 a Chodidla černa. Na kořenu čelistním dlouhý zoubek. MOM lapponica Zett. Chodidla narudla. Na čelním kořenu krátký zoubek. 75—10 mm.: fncata Smith. p Zadek modravého lesku kovového, sotva tečkován. Hlava, , hruď a zadek bělavě srstnaty. Na hrudi mezi křídly černá páska. 12—16 mm.: cineravia L. Zadek černě zbarven, bez modravého lesku Zadek vrchem černě srstnat » > šedě. nebo hnědě Šin Hruď vrchem černě, pouze pronotum a metanotum s srstnaty. Křídla modročerně zbarvena. 14—16 mm.: morio Brullé. Hruď vrchem rudohnědě srstnata. Křídla obyčejně Ččira (jen u odrůdy assimilis Rad. zakalena, nikoli však modro- černa). 12—16 mm.: thovacica. F. Tvář pod tykadly černě nebo tmavohnědě srstnata » > » šedě srstnata Druh veliký, 12 —15 mm. Zadek široce řešit Hlava černě, u tykadel hnědě, 1.—3. obl. hřbetní hustě na- hnědle žlutě, 4.—6. hnědočerně nebo černě srstnaty. Zadek jemně do plochy tečkován, slabounkého lesku kovového: nigvoaenea K. Druh malý, 7—9 mm. Zadek úzce elliptický. Hlava a hruď černě, mesonotum narudle hnědě nebo šedě srst- naty. Zadek lesklý, s několika vyvýšený mi tečkami. Přední obloučky hřbetní šedě, zadní černě srstnaty: Gmwynana K. Tvář uprostřed bělavě, po stranách černě srstnata; na čelním štítku srst tak husta, že skulptura jeho není vidi- ditelna Tvář Ae obarávně řídce srstnata; skulptura čelního štítku patrna Větší druh, 12—15 mm. 3. článek tykadlový co do délky se čtvrtým stejný. Mesonotum rzivorudě srstnato. Po stranách tváře jen „málo černých vlásků vtroušeno: nitida Geoffv. Menší druhy, 7—10 mm. 3. článek tykadlový delší čtvr- tého 2x H> ČD 1D O < co 19. 20 Mesonotum špinavě rudohnědě srstnato. 3. článek ty- kadlový dvakrát tak dlouhý jako čtvrtý. Poslední články chodidel všech noh, všechny chodidlové články a vrcholy holení zadních noh rudohnědě zbarveny. Na tváři po stranách mnoho černých vlásků. Břišní brvy stejně dlouhy. 8'5—10 mm.: Clarkella K. Mesonotum šedě srstnato. 3. článek tykadlový o svou polovici delší než čtvrtý. Na tváři po stranách málo černých vlásků. Brvy břišní uprostřed silně zkráceny, vykrojeny. Chodidla a vrcholy zadních holení více méně rudohnědy. 7—8:25 mm.: vnfitavsis Zell. (6). Druhy menší, 5—7 mm. Drihy zvětší" Jss0/d-, eleios s Zadek jemně usnitě vrásčit: minutula K. (pavvula K.) Zadek tečkován, jmenovitě kořeny hřbetních obloučků . Žilnatina křídel a plamka hnědy, skoro černy: nana K. Žilnatina a plamka rzivorudy nebo světle žluty . Křídla lesku mléčného. Plamka a žilnatina velmi světle žluty. Brvy hřbetních obloučků široky : niveata Friese. Křídla bez lesku mléčného. Plamka rzivoruda. Brvy úzky: flovicola Ev. 9. článek tykadlový skoro dvakrát tak dlouhý jako čtvrtý. (Nohy černy, pouze vrcholky chodidel rzivorudě zbarveny. 11—14 mm.: polita Smith. 3. článek tykadlový jen maličko delší čtvrtého, čtver- cového. Všechna chodidla a zadní holeně žlutě zbar- veny. 8—10 mm.: fulvago Christ. b) Pásky zadku celistvy DA EAA Pásky zadku více méně (alespoň páska první) přetr- ženy . «) Na horním pysku čtvercový hrbol, jehož spodní strana jest hluboce vykrojena . 10 13 8! D3 W 1 21 Na horním pysku obdélníkový hrbol, jehož spodní strana není vykrojena. S OT Z BOPO SDO AOR BSE Ved bo 600 3. článek tykadlový tak dlouhý jako 4. Na zadním okraji hřbetních obloučků pásky z hustých, přilehavých vlásků šedých; vlásky před páskami jsou krátky a skoro stejně dlouhy; kořen 5. oh.s koncovou páskou stejno- barevně nažloutle šedě srstnat. 9—10 mm.: fnscipes K. 3. článek tykadlový skoro o polovici delší čtvrtého 5. a 6. obl. hř. úplně černě, hruď vrchem pěkně žluto- rudě, štítek čelní a prsa bíle srstnaty. Pásky obloučků zadkových skládají se z několika odstávavých bílých vlásků; vlásky před páskami jsou ježaty, barvy černé, pouze na prvním obloučku barvy nažloutlé. Na pro- středku 2. obl. hř. široká ovální jamka, podle ní 2 okrouhlé hrbolky. 9 mm.: Bremensis Alfken. o. a 6. obl. hř. úplně nebo částečně žlutošedě srstnat Tvář a prsa čistě bíle srstnaty. Zadkové pásky sklá- dají se z několika bílých, odstávavých vlásků; kořen o. (a 4.) obl. hř. černě srstnat. Jamka a hrbolky 2. ob. nezřetelny. 9 mm.: simillima K. Tvář, zvláště nad tykadly, a prsa spodem šedožlutě srstnaty. Zadkové pásky široky, složeny z řídkých, těsně nepřiléhajících vlásků šedožlutých. Vlásky před páskami dosti dlouhy a ježaty. 5. oh., někdy i kořen 4., černě srstnaty. Jamka a hrbolky 2. ob. více méně zřetelny. 9—10 mm.: nigviceps K Tvář bíle srstnata. Pasky zadkové bělavy. 10—12 mm.: extvicata Smith. Tvář hnědě srstnata. Pásky nahnědly. 10—12 mm.- flavipes Pz. p) Zadek silně lesklý, jako vyleštěný, hladký Zadek mdlý, nebo málo lesklý . Zadní paty plavě zbarveny, šedě srstnaty. 1. obl. hř. skoro netečkován, ostatní řídce jemně tečkovány. Hlava velika, skráně široky, čelisti dlouhy. Tykadla nápadně krátka a značně tlusta. 7—9 mm.: Iucens Imh. BDÍ : = 22 O1 Nohy černě zbarveny, nebo jen konečky jejich žlutě zbarveny . ; Zadek netečkován, velmi jemně vrásčit. Na 2., 8. a 4. obl. hř. úzké pásky z krátkých bílých vlásků; první a druhá více méně přetržena. Středové pole propodea napříč vrásčito, prostředkem vyvýšenou lištnou podél- nou rozděleno. 9—11 mm.. sericea Christ. (albicrus K). Zadek tečkován. Velmi podobná předcházející, ale menší a mesonotum lesklejší. Na všech zadkových segmentech bílé pásky (širší nežli u předešlé) z dlou- hých vlásků. 1. páska Široce, druhá jen úzce přetržena. (—8 mm.: avgentata Smith. Zadek netečko ván, velmi jemně vrásčit. Srst hlavy a prsou dlouze ježata a řídka, vpředu na hlavě všude bílá. 3. článek tykadlový nejméně o polovici delší čtvr- tého. Poslední obl. břiš. přihrocen. 9:5—10 mm.: Lathyvi Alfkem. Zadek tečkován . Hruď vrchem dvojbarevně srstnata; po stranách šedě, uprostřed černě. Hlava velika, za očima silně roz- šířena, na temeně hluboce vykrojena. Čelisti dlouhy, skříženy. 8—9 mm. denticulata K. (Listerella K.). Hruď vrchem jednobarevně, světle srstnata . a Zadek dvojbarevně srstnat: první dva obloučky šedě, ostatní černě. Řiť ruse třásnita. 12—14 mm.: A Schenck. Zadek světle srstnat . : je Kořen středového pole ARE en ani mřížovitě ásní 9. článek tykadlový 4. skoro roven. 7—8 mm.: broxima K. Kořen středového pole jemně zrnit jh i 9. článek tykadlový mnohem RA o Solovcu delší čtvrtého . 9. článek Pěna a Alenky HEB jen oelčta delší nebo kratší 4. vdá 21088 : Řiť světle ruse PR Pásky 2 2 8. a 4. ční hř. Světle rusy, uprostřed více méně přetrženy. 10—12 mm.: polita Smith. ©“ [ex] m co 11 13. 2 | 20 — Řiť tmavohnědě srstnata. Zadkové pásky bělavy . Tvář a mesonotum žlutohnědě srstnaty. Poslední článek chodidlový zadních noh silně ohnutý, skoro tak dlouhý jako tři předcházející. 10—12 mm.: curvungula Thoms. Tvář a mesonotum špinavě šŠedohnédě srstnaty, na tomto přimíchány někdy i černé vlásky. Poslední článek zadních chodidel téměř rovný, jen tak dlouhý jako dva předcházející. 8:75-——11 mm.: Pandellei (Pér) Sannd. Zadek úzce elliptický Zadek široce vejčit. PSE EJ : Tvář zcela černě srstnata neb srst s Černými ač smíšena. Články chodidlové černy. Zadek jemně tečko- ván. 8—9 mm.: bropingna Schenck. Tvář světle srstnata, nanejvýš na lících jest vtroušeno málo vlásků černých. Zadek hrubě tečkován, jen na ocich zřetelné s jeho široky. (Chodidla černa. 10—11 mm:: combinata Christ. Zadek jemně tečkován, pouze uprostřed přetržené pásky zadkové úzky. Čtyři poslední články předních a všechny články zadních chodidel žlutě rudy. 9—10 mm.: dorsata K. Pokožka křídel nažloutle zbarvena.. Pokožka křídel šedě zbarvena . 3. článek tykadlový málo delší eno jake lání io čtvrtý. Pásky zadkové široce přetrženy, páska 4. obl. někdy málo. Čelní štítek světle šedožlutě nebo bělavě srstnat. 8—11 mm.: similis Smith. 3. článek tykadlový kratší čtvrtého. První tři pásky zad- kové málo přetrženy, čtvrtá nepřetržena. Čelní štítek špinavě hnědožlutě srstnat. 859—12 mm.: xanthuva K. Tvář hnědožlutě srstnata. 3. článek tykadlový kratší čtvrtého. 7 -10 mm.: Afzeliella K. (1. pokolení). Tvář šedě srstnata. 3. článek tykadlový tak dlouhý jako čtvrtý. .7—8 mm.: Afzeliella K. (2. pokolení — albofasciata Thm.). 10 18 P TO L A A at O vzniku variety Carabus glabratus Payk. v. punctato-costatus Haury. (Ph. C. 7. Roubal, demonstrátor zoologického ústavu na č. universitě v Praze.) Carabus olabratus Payk. (Mon. Carab. 14) vykazuje velice jednoduché poměry struktury krovečné; jest to vlastně příklad nejprimitivnější struktury u rodu Cárabus. Tato sestává zde po celé ploše krovek jen z elementů druhu jednoho, jež všem Ca- rabům jsou společny, totiž z tak zvaných primérních jamek (foveolarum granula et foveolae primaria — sensu Kraatz), jak potom jest tomu ještě u Carabus marginalis Fabr. Po žebrech, řetízkovitých vyvýšeninách neb jamkách není ani památky, jen šestnáctý meziprostor jinde normálních žeber na okrajích kro- večných zachován — je to tak zvaná series umbilicata. Avšak dlužno pravidlo toto omeziti výminkou, jakou před- Sstavuje bizarní opravdu varieta Carabus glabratus Payk. var. punctato-costatus Haury, již popsal Ch. Haury v článku »Ein neuer Procrustes aus Klein-Asien und Einiges úber die Varietáten des Carabus caelatus Fbr., catenatus Panz., und glabratus Payk.« ve »Wiener entomologische Zeitung«, IV. Jhg , p. 109.—116. Mezi deseti exempláři C. glabratus Payk., jež mu byl zaslal Nosalek ze Sassowa v Polsku, zjistil dva kusy, jež měly na každé krovce po třech řadách jemných, avšak znatelně vyvýšených žeber z malinkých nrboulků se skládajících, což zvláště krásně bylo možno lupou znamenati. I pojmenoval je v. punctato-costatus pod touto diagnosou: »C. glabrato affinis, elytris subtiliter gra- nulatis, punctis elevatis parvulis in costas tres dispositis.« Při studiu těchto abnormit opodstatňovalo autora k no- vému jménu zvláště to, že ony řady hrboulků pravidelné a sy- metrické byly. Avšak já zde krátce podám zprávu o jiné formě C. glabratus Payk., jež nám ukáže, že ona varieta Hauryho jest vlastně jen »varietou ve smyslu abnormity«. Povrch exempláře tohoto už makroskopicky se jeví na krovkách, zvláště v zadních dvou třetinách, drsným. Při be- dlivém pak ohledání pomocí lupy možno sledovati na každé krovce tři řady hrboulků, jakoby řetízkovitě uspořádaných. Tyto se táhnou v týchž partiích, jako u některých forem žebernatých jest pravidlem, a pravděpodobně tam, kde žebra oné Hauryho varity jsou. Nejbližší okraji krovečnému na rozhraní naduřené partie krovek a rovného okraje, jest řada sahající jen asi od po- loviny krovky ke konci třetí čtvrtiny od prothovaxu počítáno. — 2 Na straně levé je delší, než na krovce pravé. Střední řada jest na krovce levé rovnoběžna se švem, probíhá as ve střední třetině krovky ; pravá jest do zadu delší, za to pak nesahá tak da- leko ku předu jako její korrespondující levá. Chitinosní zrna, z nichž sestává, jsou hrubá nejmarkantnější ze všech. Řady švu nejbližší jsou skoro rovnoběžné, jen pravá se mírně dvakrát probýhá a také as o 1 mm do zadu dále dosahuje, než levá Před špičkou krovek je na každé (na pravé níže) as uprostřed po jednom větším trojbokém hrboulku. Zajímavé je dále, že jednotlivá zrnka chitinová, ony řetízky tvořící, jsou velmi ne- pravidelných tvarů, různé velikosti a v nestejných intervallech se k sobě pojí. Dle toho všeho resumuji, Že z neznámých příčin, S nimiž na př. u různých zrůd v organisaci Arthropodů se setkáváme, nahromadilo se v místa oněch řad hrboulků více chitinosní hmoty, jež způsobila onu strukturu hrubou, a že jakoby naznačila strukturu elementů krvečných, jaká u ostatních forem rodu Carabus jest. Jest to jakási tendence k podobnosti s ostatními příbuznými, nenadále získaný znak, který karakterisuje celé velmi obsáhlé příbuzenstvo. A tím spíše možno tak se domní- vati, ježto Carabus glabratus a jen ještě marginalis jsou svými hladkými krovkami jen jakousi výjimkou od ostatních. Pravidelné postavení řetízků těch svědčí, že zde nemáme pranic co Činiti s nějakou snad monstrositou, následkem mechanických sil vnějších vzniklou. Jest tudíž exemplář tento jaksi jistým stadiem variety, chceme-li ony formy Hauryho za variety přijati. K tomuto ponětí opravňují zvlášť nestejně dlouhé řetízky z nepravidelných zrn a jich nesouměrnost. « Zajímavo by bylo, kdyby se našlo něco podobného též u C. marginalis Fabr., který rovněž hladké krovky má. Jest to případ velice interessantní a vzácný; ostatně sám Haury praví o své varietě: »Ich denke, dass man ein solches Merkmal nicht unbemerkt lassen sollte. um so mehr, als bis jetzt bei dieser Species Rippen noch nicht bemerkt wurden, was den Beweis liefert, dass auch die unscheinbarste Art beachtenswerth ist.« — : Mnou popsaný exemplář jest z Čech a k. popsání mi jej Jaskavě dal pan MUDr. Šť. Jureček, interní lékař v Praze, ja- kožto monstrosní individuum ještě s jinými abnormálními ob- jekty entomologickými. Vzdávám mu tuto srdečný dík. * * * 6 Z literatury použito bylo prací těcho: Gangelbauer Ludwig: Die Káfer von Mitteleuropa, I. Band. 1892. Haury Ch.: Ein neuer Procrustes aus Klein-Asien und Einiges ber die Varietiten des Carabus caelatus Fbr., catenatus Panz. und glabratus Payk. Wien. Ent. Zeit., IV. Jhg. Pg. 109—116. Kraatz G.: Ueber die Sculptur-Elemente des Carabus. „Deutsche Ent. Zeitsch., XXII. (1878.) Pg. 273—291. Fauna Bohemica. Acridium aegyptium Z. Pan Krauskopf, ředitel měšť. školy v Lysé n. L. chytil v prutníku za Litolí dne 23. ledna t. r. © tohoto druhu, kterou mi v neděli na to následující laskavě na ukázku poslal (byla ještě vláčná). Pokud mi známo, jest to prvé zjištěné české sta- novisko. V seznamech p. Dra. A. Krejčího z Čech uveden není. Brunner ve svém Prodromu uvádí jako nejsevernější naleziště Erlangen. Na sever od Alp jen přeletuje. Zajímavá je též neobyčejně časná doba nálezu. Dle Brunnera hmyz tento dospívá v březnu a lítá až do června; musíme tedy za to míti, že jest to předčasně vylíhlý kus, který k nám doletěl. Nesouvisí to s neobyčejně mírnou povětrnosti předvánoční? Na podzim jsou larvy už značně vyvinuty. Kpk. Drobnosti. Bekyně-mniška. Ačkoliv rod Ocneria dávno nese české jméno bekyně, přece nějaká vtipná hlava v době, kdy Ocneria monacha L. u nás zhoubnoú se ukázala, vynašla pro ni nové jméno: mniška. Jest to jednak ukázkou lenosti — neboť vynálezce mnišky byl patrně tak pohodlný, že ani k literatuře české nešel na poradu — jednak naší otročiny němčině; jest totiž mniška otrockým a hloupým překladem ně- mecké Nonne. Kdy se vymaníme ze snahy každé německé slovo, každou německou frási po slabice zčeštiti?! Jak pošetilé bylo tvořiti slovo mniška, vysvitne, uvážíme-li, že bekyně býval též jistý druh ře- holí (viz Naučný Slovník Ottův, heslo Beghardové). Nemusíme připo- minati, že jest naší povinností »mnišku« z češtiny opět vymítiti. Kýk. Interessantní lokalita Saphanus piceus Laich. Cerambycid tento jest skoro výhradně obyvatelem alpinských ev. subalpinských jehličnatých lesů —- ač všude řidším zjevem. Loni, 24. června jsem našel jeden exemplář této specie mezi Zavistí a Jarovem na bahně pod kamenem u jednoho chobotu vltavského. Snadno myslitelno, že sem bylo toto individuum dřívím ze Šumavy. zavlečeno a povodní v ta místa zaneseno. Zajímavo však, jak mnohým překážkám tu muselo vzdorovat, ježto podobné případy zavlečení do Prahy ze Šumavy se obyčejně jen malých brouků týkají a Saphanus patří mezi velké naše Ceram- bycidy. Roubal. Mravenec jezdcem. Pozoroval jsem letos v létě celé odpůldne lesního mravence, jenž nesmírně rychle a obratně snášel spadalé, uschlé jehličí smrkové na mravenčí kopec a sice tak, že posadil se na jehličí jako na koně, nožkami si je přidržoval a hbitě k domovu uhaněl. Po- volal jsem choť svoji i synka k zajímavému divadlu, při čemž nápad- ným nám bylo to, Že všichni ostatní mravenci jehličí s daleko větší námahou nosili v kusadlech. Rudolf Secký. Jako pan E. R. (viz čís. 3 str. 86) pozoroval jsem po dobu ně- kolika týdnů, že motýlice lesklé (Calopteryx splendens) stále a stále usedaly po různých keřích a vodních kvétinách, majíce hlavu obrácenu vždy v jednom a témže směru, a to tak, jak zcela určitě jsem zjistil, že hlava otáčela se po slunci. Rudolf Secký. Ouedius brevicornis Thomson chycen byl mou choti 5. pro- since 1904 ve Stromovce ve hnizdě Lasius fuliginosus v jednom exem- pláři G* již podruhé; první exemplář také G“ chycen ku konci října 1902; soudím, že tento velmi vzacný druh Ouedius jest myrmecophilním a že žije při Lasius fuliginosus pravidelně, asi jako Ouedius brevis Er. neb Ouedius microps Gravh., což o něm dosud nebylo známo. Zaroveň bylo zmíněného 5. prosince 1904 v témž hnízdě chyceno několik kusů Microglossa pulla Gyllh. a gentilis Márkel, které tedy přezimují, kdežto jiné druhy myrmecophilních Staphylinů vyvinují se až na jaře v dubnu a květnu, jako na příklad: Myrmedonia, Thiasophila, Noto- thecta, Euryusa atd. Dr. Lokay. Conspectus Plecopterorum Bohemiae. Prof. Fr. Klapálek. Ordo Plecoptera Burm. Instrumentis cibariis masticantibus, antennis setaceis, tho- racis segmentis liberis, alis guattuor, posterioribus saepissime valde amplioribus, guiescentibus plicatis, tarsis triarticulatis metamorphosi incompleta. A. Subordo Subulipalpia (Genus Perla Burm). Palpi elongati, setacei, abdomen cercis duobus longis in- structum, tarsorum articulus secundus brevissimus. e I. Fam. Dictyopterygidae. Kip. Seu valvulae subanales seu lobus supraanalis maris ad copulationis usum modificatae. Alarum apicis nervatura saepis - sime compluribus nervulis transversalibus irregularis. 1. .Gen. Dřotyoptetryx Picf. Valvulae subanales elongatae ac modificatae. a Subgenus Dictyopteryx seusu str. intricata Pict. Krkonoše, na Labi ve Spindelmůhle ". microcephala Pict. Při větších řekách časně z jara pod kameny. Třeboň na Zlaté Stoce v dubnu a květnu; Ves e na Nežárce v dubnu, Neratovice na Labi v dubnu, N. Brod na Sázavě v dubnu. rectangula Píct. Zjara při bystřeji tekoucích řekách a potocích. V Praze na Štvanici v dubnu, Žďár v květnu, Jablonec n. Orlicí při Orličce v květnu. b Subgen. Dictyopterygella. Klp. septentrionis K/$. Druh severský u nás jen při Velkém Stavu na Krkonoších v červnu recta Kny. Rovněž severský druh; u nás při Malém Stavu v Krkonoších v červnu. 2. Gen. Isogenus Newm. Lobus supraanalis modificatus. nubecula Nemwm. Při větších řekách v dubnu. V Praze na Vltavě velmi hojný v dubnu. V Neratovicích a Čelakovicích naLabi v dubnu. Lagerberg u Cmuntu při horském potůčku v květnu. II. Fam. Perlidae K7. Valvulis subanalibus ac lobo supraanali normalibus nec valde modificatis; alarum apicis nervatura regulari. 3. Gen. Perla. Geoffr. Statura major, alae posteriores valde ampliores. Inter costam et radium tres seu plures nervuli transversales. cephalotes Curt. Eisenstein v červnu. maxima Scop. Hirschenstein v červnu. marginata Pazr. Jablonné při Orlici i pot. Orličce v květnu až červenci. abdominalis Burm. Nejobyčejnější naše perla při větších řekách. Na Vltavě na Císařské Louce, v Davii, na Berounce u Karlova Týna, v Nové Huti, na Sázavě v Něm. Brodě, 29 na Tiché Orlici v Jablonném, vesměs v květnu; na Divoké Orlici v Nekoři v červnu. elegantula n. sp. Zlatá Stoka, Třeboň. vitripennis Burm. Na Vltavě v Praze a na Labi v Celako- vicích a Neratovicích vesměs v červnu, na T. Orlici v Ja- blonném v květnu. 4. Gen. Chloroperla Nemwm. Statura media, alae posteriores valde ampliores. Inter costam et radium unus aut duo nervuli transversales. Pronotum gua- drangulare. ? helvetica Schoch. Nalezena v Čechách na mnoha místech, ač mimo Čechy rozšíření její nepatrně známo. V Třeboni na Zlaté Stoce v dubnu a květnu, ve Veselí na Nežárce v dubnu, ve Žďáru v květnu, v Budislavi taktéž v květnu. Dává přednost, jak se zdá, bažinatým a rašelinatým krajinám. rivulorum Přicť. Jen v horských krajinách. V Jáchymově v červnu až září. sudetica Kolfi. Jen v horských krajinách. V Krkonoších v Čer- venci a srpnu (Mumlava, Labský důl, Labský Slap, Bílé Labe, Loboch, Pudelbach a Martinsbach). Eisenstein v červnu, Boubín v září. grammatica Scop. Rozšířena téměř po celých Čechách, jen nejvyšší pohraniční hory snad vyjímaje; nacházíme ji hlav- ně při menších potocích a to od května do září. rufescens Sf. Jen na větších řekách. Na Labi v Čelakovicích, Neratovicích a Poděbradech (zde sbíral Dr. V. Vávra) v červnu. griseipennis Fíct. Při větších, ale bystřeji tekoucích vodách v květnu a červnu. Na Vltavě v Praze, na Berounce u Nové Huti, Pot. Kačák u Berouna, Poděbrady, lesní potok na Lager- bergu u Cmuntu. o Gehnus“ Iso:pteryx,Euct. Alae posteriores paullulum ampliores, pronotum ellipticum. serricornis Pict. Neratovice v květnu, Třeboň v červnu. Burmeisteri Pict. Patří k obyčejným druhům v polohách nižších. Lítá v květnu. Neratovice na Labi, Císařská Louka na Vltavě, N. Huť na Berounce, Sázava u Něm. Brodu, potoky u Libice na Chotěbořsku, Plzeň, Třeboň. torrentium Přct. Druh obyčejný v polohách vyšších a na men- ších potocích. Krč a Hodkovičky u Prahy, Závist, N. Huť; Libice u Chotěboře, Jablonné (T. Orlice, Orlička a Černo- vický pot.), Krkonoše (Mumlava, Valtěřický potok, Vejspiach), Lagerberg, Eisenstein. V polohách nižších v květnu, ve vyš- ších v červnu až Červenci. tripunctata Scop. V polohách vyšších v červnu až srpnu. Krkonoše (Mumlava, Štěpanice), Šumava (Eisenstein, Hirschen- stein), Libice. neglecta Rosf. Krkonoše (Nový Svět, Langerfloss, Kleinerfloss), Jáchymov. apicalis Nemwm. V okolí Prahy na Vltavě, potok na Cibulkách, Labe u Neratovic a Čelakovic, Lagerberg, Třeboň. — V květnu a červnu. B) Subordo Filipalpia (gen. Semblis Burm). Palpi breves, filiformes. Tarsorum articuli tres seu aeguales, seu tertius duobus primis valde longior. III. Fam. Capniidae. K7. Abdomen cercis | longis instructum, lobus supraanalis longissimus peniformís, valvulae subanales parvae. ben (Capa ze: nigra Pict. Závist, Krč v březnu a dubnu. atra Wort. Třeboň na Zlaté Stoce v březnu. IV. Fam. Taeniopterygidae K7p Tarsorum articuli subaeguales. Valvulae subanales ac lobus supraanalis plus minusve modificatae. Cerci valde abbreviati. 7. Gen. Nephelopteryx Klip. Cubitus alarum anticarum unum tantum ramum ante apicem emittens. nebulosa Z. Praha v únoru a březnu na Štvanici a Cís. Louce, Třeboň v březnu na Zlaté Stoce, Veselí na Nežárce v březnu, Plzeň (Sekera) o. gen. Taeniaptery x Piets., eh Braueri K7ý. V březnu až do dubna s Is. nubecula nejhojnější pošvatka v Praze na zdech domů poblíž vody, na Štvanici, Cís. Louce, na Závisti, na'Jarově; Nežárka ve Veselí, Plzeň (J. Sekera !) seticornis K/p. Hojná v horách. Krkonoše na Labi od Vrch- labí až přes Spindelmůhle v červnu, Jáchymov v červnu, Šumava, Javorské Jezero v červenci, Žďár pod Žákovicí. Risi Mort. V hornatějších polohách v květnu. Na Vůznici, v Budislavi, Něm. Brodě, v Libici. 8 „SBE Ao AV kov oo K DARA, " ZPS o VA V 3 V. Fam. Nemuridae. X7p. Cellula apicalis tertia basi dilatata, nervatura in anastomosi x-formis. Lobus supraanalis longus peniformis, valvulae suba- nales valde modificatae. Lamina subgenitalis © elongata orificio genitali apice instructa. Cerci uniarticulati. 9. Gen. Nemura. Latr. A) Subg. Protonemura Km. brevistyla R7s. Krkonoše, Pramen Labe v srpnu. nitida Pict. Eisenstein září, Jáchymov konec srpna, Nekoř září. ? praecox Mort. Budislav v květnu (jediná ©). Meyeri Pict. Jablonné, údolí Černovické v květnu, Eisenstein červen. fumosa Azs. Jen ve vyšších polohách; Jáchymov červen—srpen, Eisenstein v červnu až září, Boubín září, Plóckenstein září. humeralis Pic. Jen ve vyšších polohách. Krkonoše, Mumlava a Kamenice v červenci a srpnu, Jáchymov v červnu, Eisen- stein v červnu a červenci, Boubín v září. nimborum A*šs. Jen ve vyšších polohách. Krkonoše, Mumlava, Kamenice, Pudelbach, Loboch v srpnu, Plóckenstein v září, Jáchymov v červnu až srpnu, Boubín v září. b) Subg. Amphinemura Rus. cinerea U/iv. Na menších potocích zvláště ve vyšších polo- hách. Osterbach a Krás. Březno u Ústí n. Lab. v červnu, Jablonné, Orlička, pot. Černovický v květnu, Libice v květnu, Jáchymov v červnu, Eisenstein v červnu až září, Boubín v září. triangularis Rs. Lagerberg u Cmuntu červenec, září, Třeboň září, Žďár v září, na Cibulkách u Prahy v červnu. Standfussi As. Německý Brod v květnu, Libice v květnu, Eisenstein v červenci. c) Subg. Nemura s. str. variegata O/7v. Nejobyčejnější druh na vodách tekoucích i sto- iatých v polohách nízkých i značně vysokých. avicularis WMorl. Třeboň na Zlaté Stoce v dubnu. marginata Picf. Jeden z obyčejnějších druhů na potocích v nižších polohách. V okolí Prahy v Chuchli, Krči, na Závisti, v Radotíně a j. v květnu a červnu; Ústí n. Labem, Osterbach v červnu, Nekoř pot. Bořitovský v květnu, Libice v květnu, Žďár v květnu, Eisenstein v červnu. cambrica Mort. Na Vůznici u N. Hutě. kole kok“ l o l S > ae a o ba d. Subgen. Nemurella Kw. Pictetii. K/$. Po N. variegata nejhojnější druh. V okolí Prahy v Krči (květen), Kunraticích (září), Nová Huť (květen); Lito- myšl, Strakov (srpen), Park zámecký (srpen); Jablonné, Čer- novické údolí v květnu až srpnu, pot. Orlička v srpnu. Osterbach u Ústí n. L. v červnu, Třeboň v květnu, Lager- berg v dubnu, květnu a září; Libice květen a srpen; Žďár květen a srpen; Eisenstein červenec; Jáchymov srpen. Má bezpochyby aspoň někde dvě generace ročně. VI. Fam. Lzuctridae K7/. Cellula apicalis tertia basi non dilatata, lobus supraanalis brevis, valvulae subanales angustae, corneae ac spiniformes, cerci uniarticulati; dorsum abdominis maris appendicibus corneis plus minusve instructum. 10..gen.'Leuctra Sl. Braueri Kny. Lagerberg u Cmuntu v září, Boubín v září, Ei- senstein v září, Jáchymov konec srpna, Litomyšl konec srpna, Libice konec srpna, Žďár konec srpna, N. Brod září. cylindrica De Geer. Jablonné, pot. Orlička v červenci, park v Litomyšli srpen. albida Kmy. Jablonné, Orlička v srpnu, Vejsplach a Zákoutí u Jilemnice v červenci, Libice v srpnu, Eisenstein v září. Klapáleki Knmy. Jeden z obyčejnějších druhů podzimních. Třeboň v srpnu a září, Veselí v září, Eisenstein v září, u Litomyšle v Osíku a Cerekvici v srpnu, Jablonné na T. Orlici a Orličce v srpnu, Jihlava v září, Kunratice u Prahy v září. digitata Kny. Libice koncem srpna a v září, Žďár koncem srpna, Jihlava v září, Eisenstein v září. cingulata Kuy. Krkonoše, Mumlava a Kamenice v srpnu, Jablonné, Orlička a pot. Černovický v srpnu, Libice a Žďár koncem srpna, Eisenstein koncem července a v září, Jáchymov koncem srpna. inermis Kny. Krkonoše, Mumlava a Kamenice v srpnu, Jáchymov koncem srpna, Eisenstein v červnu a červenci, Boubín v září, Libice v květnu, Žďár koncem srpna. Nová Huť v květnu. hippopus Kuy. Nová Huť v květnu, Žďár v květnu. prima Kny. Jarov u Prahy v dubnu, Libice v květnu, Žďár v květnu. signifera Kny. Eisenstein, Ploeckenstein a Boubín v září. nigra. Lagerberg v dubnu a červenci, Třeboň v červnu, Eisen- stein v červnu a srpnu, Jáchymov v červnu až srpnu, Žďár v květnu. OBSAH: MUDr. K. Šula: Revise Psyll sbírky Dudovy str. 1. — J. D. Alfken: Eine neue palaearktische Halictus-Art str. 4. — Ant. Vimmer: Muší rod Anthomyia Meig a jeho význam pro polní hospodářství str. 6. — Fr. Kla- pálek: Příspěvek k rodu Rhabdiopteryx Klp. str. 10. — P. Aug. Kubes: Anthrena F. str. 14 — J. Roubal: O vzniku variety Carabus glabraius Payk. v. punctato-costatus Haury str. 24. — Fauna Bohemica: (Kpk.) Acridium aegyptium L. str. 26. — Drobnosti: (Kpk.) Bekyně-mniška str. 26., (Roubal) Interessantní localita Saphanus piceus str. 26., (Rudolf Secký) Mravenec jezdcem -str. 27, (týž. orientace Calop'eryx splendens str. 27. — Fr. Klapálek: Conspectus Plecopterorum Bohemiae str. 27. Výtah ze stanov ČESKÉ SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKÉ (Societas Entomologica Bohemiae.) ČL I. Úkolem Společnosti sídlící v Praze jest pěstovati ja- zykem českým studium hmyzu a to: přednáškami v občasných schůzích konaných v Praze nebo mimo ni, vědeckými vycházkami, určováním a výměnou hmyzu, vydáváním časopisu, pořizováním příslušné literatury a sbírek hmyzových a hmotnou podporou vě- deckých prací entomologických. ČI. 2. Členové jsou čestní, zakládající a činní. ČI. 8 Každý přítel studia entomologického, ať bydlí v zemích království Českého čili nic, může se státi členem Společnosti. Čl. 6. Každý činný člen pla'í předem roční členský příspěvek 8 K, splatný v Praze. Složí-li někdo jednou pro vždy do' dvou let 150 K, stává se členem zakládajícím. Valnému shromáždění přísluší právo výši těchto příspěvků měniti. ČI. 8. Každý člen má právo: 1. přednášeti, súčastňovati se rozprav i exkursí vědeckých, podávati referáty a literární práce k uveřejnění, dostávati. časopis Společnosti bezplatně a jiné publi- kace Společnosti za ustanovenou cenu sníženou, používati knihovny a vědeckých pomůcek. 2. Činiti ve schůzích návrhy, rokovati a hla- sovati o-nich. 8. Voliti a volenu býti. 4, Odvolávati se z nálezů výborových k valné hromadě. Dopisy řízeny buďtež na: prof. Fr. Klapálka v Karlíně. Pořad schůzí občasných: 81. ledna, 21. února, 21. března, 18. dubna, 16. května, 18. června, 26. září, 10. října, 24. října, 14. listopadu, 28. listopadu, 19. prosince. — Valná hromada 16. ledna 1906. | | Číslem tímto počíná druhý ročník Časopisu České | | “. Společnosti Entomologické. "= „ KLIMENT. ZOUFAL, Prodá se Čeští brouci V původní vazbě větší sbírka koleopter, : , ee č jako nové se velmi levně prodá. | většinou exotů. Bližší MUDr. Jar. Pečírka, c. a k. K vidění v Praze VII., Vltavská ul. štábní lékař Ces. Budějovice. č. 705. (Hótel Baštecký) I. patro. K Jbýben S k E vk ČASOPIS České Společnosti šntomologické. Acta Sociefatis Znfomologicae Bohemiae. Ročník II. J905. Číslo 2. Redakční komifé : Prof. fr. Klapálek, Řed. Napoleon M. Kheil, Prof. Dr. Em Rádl, P. Aug. Kubes, Odb. uč. Ant. Vimmer. V PRAZE. Nákladem České Společnosti Znfomologické Tiskem Dra šd. Grégra a syna. aháků Mu a ať z děl v dd lat ť : : oře 3 p AU PAR SY pr A R AAO Coleoptera myrmecophila bohemica. Základní seznam podává MUDr. Em. Lokay v Praze. Studium myrmecophilních brouků započato v Čechách Janem Preysslerem, který roku 1790 vydal: Verzeichniss 100 bohmischer Insecten, kde popisuje již Claviger testaceus a He- taerius sesguicornis. Později dr. Heifer věděl již, že Chennium bituberculatum Ltr. žije v mraveništích, což Schmidt-Góbl sdělil Márkeloví (Márkel 1. c.). Dr. Schmidt-Góbl sám roku 1836 vydal monografii: De Pselaphis Faunae Pragensis, kde podává též anatomii Claviger testaceus. Stěžejnými spisy jsou dále od Kantora Márkela ze Saského Švýcarska dvě části: Beitráge zur Kentniss der unter Ameisen lebenden Insekten, prvá část z roku 1841, druhá z roku 1844, obsahující velmi četná pozorování brouků u mravenců žijících, jakož i první důkladný seznam myrmecophilů. Roku 1860 vydal můj otec v Živě dva články, a sice: Život mravenců, dále: Popsání hlavních druhů mravenců v Čechách žijících, s ohledem na hosti u nás dosud v mraveništích nalezené, pak roku 1869: Seznam českých brouků, ve kterýchž spisech již skoro všickni naši myrmecophilní brouci uvedení jsou. Od té doby čelní entomologové v Čechách jako: JUDr. Karel Skalitzký, MUDr. Otokar Nickerl, MUDr. Antonín Fleischer, MUDr. Jiří Stein, JUDr. Clemens Rodt, v novějších létech pak JUC. Theodor © Krása a PhC. J. Roubal a jiní pracovali pilně v tomto oboru. Též E. Wasmann, nejpovolanější znatel života mravenců, zdržoval se po nějaký čas v Praze za účelem podrobného studia našich myrmecophilů, než roku 1994 vydal svůj: Kritisches Verzeichniss der myrmecophilen und termitophilen Arthropoden. Dnes toto studium jest u nás tak dalece propracované, že mohu sám po svých pětatřicetiletých zkušenostech, s použitím některých dosud neuveřejněných záznamů otcových, přikročiti ku vydání základ- ního seznamu tohoto. Pro čtenáře, kteří by povzbuzení mým článkem příště chtěli dále studovati brouky u mravenců žijící, chci ještě podati zde některé užitečné pokyny při sbírání myrmecophilů. Wasmann -dělí brouky u mravenců žijící na vlastní hosti jich, dále na brouky v hnízdech trpěné a brouky přímo mravencům nepřátelské, kteréž poslední druhy ukrývají se před mravenci hlavně v okolí mrave- niště. 5) " E ZÁ i k A z 7 hhoié bk a z : E 3 v + k * Ó 94 Pro entomologa jest ovšem především nutno znáti dobře jednotlivé druhy mravenců u nás se vyskytujících; není jich mnoho a během jednoho roku lze se s nimi obeznámiti. U většiny mravenců sbírá se z jara od konce února do první polovice června pod kameny. Horké slunné dny méně se k tomu hodí než dny zachmu- řené, je-li ovšem vlažno neb i po vlahém, mírném dešti. Tím způsobem hledáme u Lasius niger L., flavus Deg., umbratus Nyl, Formica fusca L. rufibarbis F., Myrmica laevinodis, scabrinodis a ruginodis Nyl., Tetramorium caespitum Ltr. a Tapinoma erra- ticum Ltr. Pozorně vezmeme kámen hnízdo kryjící, obrátíme jej držíce v ruce a pozorujeme na spodině mravence se hemžící; brzy odkryjeme žluté Chennium neb Claviger, hůře již černou, mravenci podobnou Centrotoma. Obyčejně sedí brouci klidně na kameni, staphylini ovšem čile pobíhají většinou v hnízdě samém v zemi; po prohlédnutí opět kamenem hnízdo opatrně přikryjeme, jinak nepřikryté bylo by zničeno. Jsou-li v hnízdě již larvy mravenců, mizí brouci. U Lasius fuliginosus Ltr. sbírá se v dutých stromech, jako jsou: topoly, lípy, duby, vrby a jiné. Prohlížíme trouch v nich tlící a listí do nich zaváté, též houby v nich rostoucí; není-li v nich listí, tedy si je sami listím suchým neb mechem vysteleme, líčíce tak na brouky, kteří se tam za čas ukryjí. U tohoto mravence možno hledati od jara až do zimy a různé druhy brouků v různých ročních dobách se zde vystřídají. Lasius brunneus Ltr. tvoří kolonie málo jedinců čítající v rýhách starých stromů, někdy pod listím neb v trouchu shnilých pařezů; u něho hledáme buď pomocí podsívadla aneb vykuřo- váním. Různé vzácné druhy brouků vykouříme zde v dubnu, květnu a červnu z puklin kůry stromové, jako jsou Euryusa sinuata, laticollis neb i Batrisus Delaporti. Podobně hledáme v pařezích u Myrmica rubra L. a laevi- nodis Nyl. neb Formica truncicola Nyl. podsíváním kůry a shnilé drti. Nejvděčnější sbírání jest v kupkách u Formica rufa L.; tato hnízda i s jich okolím podsíváme a nalezneme Lomechusa, Dinarda, Notothecta a jiné druhy staphylinů; v těchto hnízdech také brouci přezimují. Obyčejně hledáme z jara až do Července a pak opět na podzim. Použitá literatura: Joh. Preyssler: Verzeichniss 100 bohmischer Insekten. Prag 1790. Schmidt Herm. Max (Gó0bl): Dissertatio de Pselaphis Faunae Pragensis. Prag 1830. Márkel Joh. Christ Friedr.: Beitráge zur Kentniss der unter Ameisen lebenden Insekten. Erstes Stůck. Germar's Zeitschrift fůr Entomologie 1841. Zweites Stůck Germ. Z. f. Ent. 1844, Lokaj Em.: Život mravenců. Živa 1860. Lokaj Em.: Popsání hlavních druhů mravenců v Čechách žijících s ohledem na hosti u nás dosud v mraveništích nalezené. Živa 1860. Lokaj Em.: Seznam českých brouků. Práce zoologické sekce pro prozkoumání Čech. Praha 1869. E. Wasmann S. J.: Kritisches Verzeichniss der myrmeko- philen und termitophilen Arthropoden. Berlin 1894. Ludwig Ganglbauer: Die Káfer von Mitteleuropa. Wien 1895. Josef Kliment: Čeští brouci. Německý Brod 1899. JUDr. Klíma Ant.: Catalogus insectorum faunae bohemicae. »Brouci«- Nákladem Společnosti pro fysiokracii v Čechách. Praha 1902. Staphylinidae. Ilyobates Kv. nigricollis Payk. U Myrmica laevinodis Nyl. V Krči u potoka počátkem června. V náplavu v Hlubočepích koncem května, též s Myrmica laevinodis Nyl. společně. Bonnairei Fo/. U Lasius niger (Skalitzký). Z jara ve Vraném chycen JUC. Krásou. Též při Lasius brunneus Ltr. a alienus Fórst. (Dle Wasmanna.) Aleuonota Zhoms. ruftotestacea Kr. U Lasius fuliginosus Ltr. V dubnu pod listím v Stromovce jednoho jedince jsem polapil. macella Er. Na zdechlém plži v Toušeni v květnu ve spo- lečnosti Lasius niger L. několik jedinců. Phloeopora Br: corticalis Grav. Jednou jsem ji nalezl v únoru ve Stromovce ve stromu s Lasius fuliginosus Ltr. Přezimuje a žije pod kůrami též bez mravenců. = 206: Ischnoglossa Kv. corticina Er. V hnízdě Lasius fuliginosus Ltr. několikráte ve Stromovce. V trouchu pod korou při Lasius brunneus Ltr. na Štvanici, ve Stromovce. Přezimuje. Thiasophila Kv. angulata Er. Z jara u Formica rufa L. Všenory. V Chuchli (Lokaj); asi po celých Čechách rozšířen. Též u Formica pratensis Deg. inguilina Mark. Z jara u Lasius fuliginosus Ltr. v trouchu stromů ve Stromovce; Cibulka (Skalitzký). Oxypoda WHannh. ruficornis Gyl. V starém dubu v Jirnách z jara u Lasius fuliginosus Ltr. četně. Na Závisti v starém buku (Lokaj). V Krči v červnu pod listím s Myrmica laevinodis Nyl. dva jedince. vittata Márk. Na Závisti v buku u Lasius fuliginosus Ltr. z jara (Lokaj). U téhož mravence na Štvanici, ve Stromovce, na Cibulce, v Jirnách, ve Světci koncem května a v červnu často jsem chytal. Dle Klimenta i u mravence červeného. longipes Rey. Společně s vittata v květnu a červnu ve Stro- movce a na Závisti u Lasius fuliginosus Ltr. Vzácnější druh. sericea Heer. Pravidelně u Formica rufa L. V Čechách vzácný. Doderoi Bernh. Dva jedince v červnu pod listím v Krči ve společnosti Myrmica laevinodis Nyl. formiceticola Můárk. Na jaře u Formica rufa L. Jednoho jedince chytil jsem v Krči pod listím při Myrmica laevinodis Nyl. haemorrhoa WMannh. U Formica rufa L., pratensis Deg., truncicola Nyl., exsecta Nyl. Na jaře i na podzim, u nás vzácný. amoena Fairm. V Krči pod listím u Myrmica laevinodis Nyl. jednou v červnu asi 100 jedinců. togata Er. Na Závisti v buku u Lasius fuliginosus Ltr. (Lokaj). Nalezl jsem ji roku 1872 v srpnu velmi četně v Krkonoších na Bílé louce pod lišejníky na velkých balvanech. Microglossa Kv. gentilis Márk. Ve Stromovce u Lasius fuliginosus často jsem chytal. Přezimuje; nalezl jsem ji 5. pros, a zase 20. února, ovšem i na jaře v dubnu a květnu. „r ké V l BOR a o Sk ke koná B ——— -o pulla Gyl/h. U Lasius fuliginosus Ltr. Na Závisti (Lokaj), u Chlumce n. C.; ve Stromovce společně s M. gentilis v témž hnízdě. Přezimuje a nalezne se i na jaře. suturalis Sahlb. Ve Stromovce u Lasius fuliginosus Ltr. ně- kolik jedinců v květnu. Ve sklepě chytal častěji Lokaj. Aleochara Grau. sparsa Fairm. Ve Stromovce u Lasius fuliginosus Ltr. z jara hojně; již 20. února chycen, tedy přezimuje. Z jara též na šťávě stromů hojný. spissicornis Er. Dva jedince z okolí Prahy (Collectio Lokaj). Dle sdělení p. PhC. J. Roubala u mravenců z jara ve Vraném n. VL chytil p. JUC. Krása. spadicea Er. U Lasius brunneus Ltr. V pařezu topolovém na Štvanici před léty jednoho jedince z jara. Homoeusa Kr. acuminata Márk. Na Závisti v starém buku u Lasius fuligi- nosus Ltr. častěji (Lokaj). Ve Stromovce chytal Haber. V Toušeni na břehu pod listím při Lasius niger L. několik jedinců z jara. Dinarda WMannh. Márkeli Kow. U Formica rufa L. Závist (Lokaj). České Švý- carsko (Schóonbach). Z jara v dubnu, květnu. dentata Grav. Pravidelně u Formica sanguinea Ltr. České Švýcarsko (Lokaj). Jablonné (Schmidr-Góbl). Kolem Prahy též ve smíšených hnízdech Formica fusca L. a rufibarbis F. pygmaea Wasm. Na Závisti, ve Všenorech, Mníšku, Vraném n. VL, Davli dosti hojně z jara u Formica rufibarbis F. a fuscorufibarbis For. Též u Formica fusca L. (Skalitzký). Lomechusa Grav. strumosa F. Obyčejně na pokraji jehličnatých lesů u Formica sanguinea Ltr. Tak na Závisti, Všenorech, Karlově Týně, na Lísku u Berouna, v Jáchymově a jinde; asi po celých Čechách. Též ve smíšených hnízdech F. sanguinea Ltr. a fusca L., taktéž u F. rufa L. v Českém Švýcarsku (S:hón- bach). Přezimuje v hnízdech a nalézá se hlavně v dubnu a květnu; v horkých dnech též létá. A temeles Sřeph. pubicollis Bris. U Formica rufa L. (dle Wasmanna). Pan PhC. Roubal jednoho jedince z jara v Nové Huti polapil. 98 paradoxus Grav. U Myrmica laevinodis na Závisti časně z jara pět jedinců (Lokaj), v Chuchli (Haber). Přezimuje a vyskytuje se časně na jaře. emarginatus Payk. U Světce již koncem února u Myrmica laevinodis dosti četně jsem sbíral. Též na Závisti a u Mníšku (Lokaj,) Není vzácný. V Českém Švýcarsku u Formica rufa L. (Schónbach). Přezimuje a nalezne se časně na jaře; řídčeji na podzim. Zyras Sfeph. Haworthi Sřeph. U Lasius brunneus Ltr. pod listím na Štvanici v červnu 1872 asi 100 jedinců společně s drem Steinem jsem sbíral. V Krči v červnu pod listím u Myrmica laevi- nodis. Zjištěn v různých krajinách Čech. fulgida Grav. Dva jedince z jara pod kamenem na Letné (Lokaj). V okolí Prahy kdysi četně sbíral Haury. Sousedství mravenců dosud nezjištěno. collaris Payk. Obyčejně ve společnosti Myrmica laevinodis neb jednou též Formica fuliginosa Ltr. v Krči, na Závisti a jinde v květnu a červnu pod listím. Kiesenwetter nalezl jej u Lasius fuliginosus (Márkel L. c.). Myrmedonia Ev. humeralis Grav. V hnízdech Lasius fuliginosus Ltr. v květnu všude dosti hojný. cognata Márk. U Lasius fuliginosus Ltr. kol Prahy na Ci- bulce, Závisti. Ve Světci u Teplic. České Švýcarsko (Schón- bach). Vyskytuje se v květnu a není obyčejný. funesta Grav. Po celých Čechách jeden z hojnějších u Lasius fuliginosus Ltr. v květnu společně s Myrm. humeralis neb laticollis 1 lugens. similis Márk. Vzácný na jaře u Lasius fuliginosus Ltr. Letná (Haber). České Švýcarsko (Schonbach). limbata Fayk. V Toušení na břehu pod listím při Lasius niger L., též v Podbabě neb na Závisti v dubnu a květnu. Po celých Čechách rozšířen (Lokaj). lugens Grav. Ve Stromovce u Lasius fuliginosus Ltr. v květnu dosti hojný; po celých Čechách rozšířen. laticollis Márk. Jeden z četnějších druhů u Lasius fuligi- nosus Ltr v květnu po celých Čechách. Drusilla Leach. (Astilbus Steph.) 99 canaliculata F. Nalezen častěji při Lasius niger L., flavus Deg., Tetramorium caespitum Ltr., Tapinoma erraticum Ltr., Myrmica laevinodis Nyl. Zajisté i u jiných mravenců. Oby- čejný tento brouk, ač mravence napodobuje, nalezen bývá za různých okolností bez mravenců na jaře i na podzim pod listím, mechem i pod kameny. Myrmoecia Roy. confragrosa Hochh. Prvně v Čechách chytil na Závisti 15. V. 1873 Lokaj. Ve Vraném chycen Wasmannem; 13. V. 1903 též mnou a později i JUC. Krásou. Nalezen u Tapinoma erraticum Ltr. v květnu. plicata Er. Prvně chycen na Závisti Drem Skalitzkým v květnu 1874 a téhož roku i mnou pět jedinců. Ve Vraném n. VL. v květnu 1903 čtyři jedince jsem chytil. U Tapinoma erra- ticum v květnu. Notothecta Thoms. flavipes Grav. Pravidelně u Formica rufa L., též u F. pra- tensis Deg. a truncicola Nyl. (Wasmann). Po celých Čechách z jara hlavně na pokraji jehličnatých lesů, není vzácný. confusa WMárk. Pravidelně u Lasius fuliginosus Ltr. Ve Stro- movce koncem dubna a v květnu některý rok hojný. U Prahy Dr. Fleischer. (Kliment 1. c.) anceps Er. Pravidelně u Formica rufa L., pratensis Deg., trun- cicola Nyl., exsecta Nyl. (Wasmann). V květnu kolem Prahy na pokraji jehličnatých lesů není vzácný; též České Švý- carsko (Schónbach). Thamiaraea T7homs. hospita Mark. Dle Gressnera u Formica rufa L. (Márkel |. c. též Ganglbauer I. c.). Na jaře v květnu a červnu na šťávě stromů, v Čechách vzácný. Amischa Thoms. (Amidobia Thoms.) talpa Heer. Pravidelně u Formica rufa L., pratensis Deg., trun- cicola Nyl., exsecta Nyl. (Wasmann). V Čechách sbíral Dr. Fleischer. (Kliment 1. c.) Geostiba Thoms. (Pseudosipalia Seidl.) caesula Er. Na písčitých místech pod kameny u Lasius niger L, též u Lasius fuliginosus Ltr. a Formica rufa L. (Gangl- bauer I. c.) Z okolí Prahy jednoho jedince. (Collectio Lokay ) Liogluta Toms. (Plataraea Thoms ) X K Z LL O brunnea F. U Lasius fuliginosus Ltr. (Márkel I. c.) V květnu a červnu též na šťávě stromové, v Čechách dosti vzácný. Ptychandra Gb. hepatica Er. Dva jedince ze Štvanice při Lasius fuliginosus. (Collectio Lokay.) Megista Er. graminicola Grav. Při Lasius fuliginosus Ltr. jednoho jedince 2. VI 02 ve Velkém Oseku jsem vypodsíval. Kiesenwetter z Lužice (Márkel). České Švýcarsko (Schonbach). Atheta Thoms. euryptera Sfeph. Ve Stromovce v hnízdě při Lasius fuliginosus Ltr. z jara několikráte jsem sbíral; jinak též na šťávě stro- mové. Xenota Rey. myrmecobia Kr. Pravidelně u Formica rufa L. V Čechách vzácný. Falagria Sleph. thoracica Curt. V červnu pod listím při Myrmica laevinodis Nyl. v Krči dosti hojný. Též na Závisti (Lokaj). nigra Grav. U Lasius niger L. v Toušeni po náplavu jednou na jaře v květnu přes 100 jedinců. Na Závisti u Tetramorium caespitum Ltr. (Lokaj). Euryusa Ev. sinuata Er. V rýhách kůry stromů při Lasius brunneus Ltr. na Štvanici neb ve Stromovce jsem jej vykuřoval v květnu a červnu; též na Cibulce. laticollis Heer, V trouchu stromovém při Lasius brunneus Ltr. přezimuje, jednou koncem února v parku ve Světci u Teplic chytil jsem 25 jedinců, na Cibulce 24. II. letos jednoho jedince. České Švýcarsko (Schůnbach). castanoptera Kr. Dle Reittera pod korou bukovou pří Lasius sp.? V Čechách velmi řídký. Oligota WMannh. pusillima Grav. Při Lasius fuliginosus Ltr. koncem října ve Stromovce mnoho jedinců jsem chytil. Též při Formica rufa L. (Márkel 1. c.) Tachyporus Grav. (Lamprinus Heer.) erythropterus Panz. Prvně v Čechách chycen na Závisti u Tetramorium caespitum 15. IV. 1866. Častěji jsem jej tam ší A o ya r Zelda Z Abu p o by k o o o) ko nj dí s O K sb dá sn 1 41 chytal v první polovici března, posledně 9 jedince 7. III. 1908. Ve Vraném n. Vlt. JUC. Krása chytil jej též na podzim. Přezimuje zajisté. saginatus Grav. U Myrmica laevinodis, ruginodis, scabri- nodis Nyl., též u Myrmica rubra L., ba i u Formica rufa L. a Lasius fuliginosus Ltr. (Márkel I. c.) Koncem února ve Světci u Myrmica laevinodis Nyl. 8 jedinců jsem sebral. Vrané n. Vlt. (JuC. Krása). Chotěboř (Dr. Rodt). Hvězda u Police (Kolář). Zajisté též přezimuje. Heterothops Střeph. dissimilis Grav. Při Lasius fuliginosus Ltr. z jara ve Stro- movce, Jirnách, Světci, dosti vzácný. guadripunctulus Grav. Dle Lokaje v starém buku na Zá- visti u Lasius fuliginosus Ltr., jinak z jara Častěji v náplavu. Ouedius Leach. (Ediguus Rey.) microps Grav. U Lasius fuliginosus kdysi v Kanálské zahradě pozdě na zimu chytil jsem asi 30 jedinců; na Závisti 2 je- dince (Lokaj). Též na Hluboké, ve Stromovce a Světci. Drem Fleischerem také u Prahy sbírán. (Kliment l. c.) Pře- zimuje. (Microsaurus Steph.) brevis Er. Z jara u Lasius fuliginosus Ltr. ve Světci býval dosti hojný; též na Závisti, ve Stromovce, na Čibulce a na Hluboké ; celkem jest vzácný. brevicornis T7homs. Zjistil jsem jej čtyřikráte vždy při Lasius fuliginosus Ltr. jednou v létě v parku na Hluboké, ostatní 3 jedince chytila moje choť ve Stromovce koncem října 1902, 5. XII. 04 a 20. II. 05, všichni jsou c*. Velmi vzácný a pře- zimuje. Hesperus Raw. rufipennis Grav. V starém buku na Závisti u Lasius fuligi- nosus Ltr. z jara jednoho jedince (Lokaj). Ve Stromovce v hnízdě téhož mravence chytil jsem koncem října též jednoho jedince. Přezimuje, u nás velmi vzácný. Othius Sfeph. myrmecophilus Kiesw. V Krči v dubnu v pařezu u Lasius fuliginosus Ltr. dva jedince. V hornatých krajinách u Myr- mica rubra L. pod listím na zimu i z jara. České Švýcarsko, Šumava, Rudohoří. KEREM RA KE tov Pili a a ad Leptacinus: Er. formicetorum Wark. U Formica pratensis Deg. a exsecta Nyl. (Wasmann.) U Formica rufa L. (Márkel L. c.) České Švýcarsko (Schonbach). Žávist (Lokaj). Není hojný v Čechách. Xantholinus Ser. atratus Heer. U Formica rufa L., pratensis Deg. a Lasius fuli- ginosus Ltr. (Wasmann). Z okolí Prahy 3 jedince (Collectio Lokay). Nový druh pro českou faunu. glaber Nordm. Pravidelně z jara u Lasius fuliginosus Ltr. ve Světci, na Štvanici, v Jirnách, ve Stromovce; vždy vzácný. punctulatus Pavk. U Lasius fuliginosus Ltr. ve Stromovce v Zimě i na jaře stálý a častý host, nalezneme jej též jinde pod listím bez mravenců. Sunius Sleph. neglectus Mark. U Formica rufa L. (Márkel I. c.), též u F. cunicularia. U Prahy jej chytal Dr. Stein. S LOM USE aterrimus Er. U Formica rufa L. a pratensis Deg. České Švýcarsko (Schěnbach). Vrané n. Vlt. JUC. Krása. Též PhC. J. Roubal. Na jaře vzácný. č cyaneus Baudi. "Tohoto St. glacialis Heer. velmi podobného brouka ulovil jsem na jaře 1872 v jednom jedinci na Zá- visti v hnízdě Tetramorium caespitum Ltr. Nový druh pro českou faunu. Trogophloeus WMannh. punctatellus Er. Pravidelně v hnízdech Tetramorium caespitum Ltr. z jara na Závisti (Lokaj). Vrané n. Vlt. (JUC. Krása). U Davle sbíral Dr. Fleischer se mnou. V některém hnízdě dosti hojný. Thoracophorus Motsch. corticinus Wotsch. U Lasius brunneus Ltr. (Schmidt-Góbl). U Prahy ve Hvězdě čtyři jedince chytil Haber. Pselaphidae. Euplectus Leach. Fischeri Aub. U Formica rufa L. (Wasm.); častěji Z jara ve starých pařezech topolů na Štvanici u Lasius brunneus Ltr. ve společnosti Trichonyx sulcicollis, Karsteni Reichb. Ve Stromovce v hnízdě Lasius fuliginosus Ltr. pravidelný host z jara i na podzim. Též ve starých vrbách, topolech kolem Prahy ne vzácný. MRA 72 48 Trichonyx CČňhaud. sulcicollis Reřchb. Pravidelně při Lasius brunneus Ltr. v pařezech topolů na Štvanici býval hojný; též na Cibulce, ve Stromovce, v Jelením příkopu i Kanálské zahradě. Z jara v květnu a červnu. Amauronyx Kelt. Márkeli Aub. V hnízdě Tetramorium caespitum Ltr. v dubnu 1872 na Závisti jednoho jedince jsem chytil; tamtéž jej | zjistil MUDr. Nickerl a Wasmann. Též v pařezích (Dr. Fleischer). U Myrmica laevinodis Nyl. (Dr. Skalitzký). V Ce- chách velmi vzácný. Batrisus Lap. formicarius Aub. U Lasius brunneus Ltr. (Wasmann). V hornatých krajinách českých. České Švýcarsko. (Schón- bach). Delaporti Aub. U Lasius brunneus Ltr. v rýhách kůry nebo i v trouchu stromů a v pařezích z jara na Štvanici, Cibulce, v Kanálské zahradě. U Lasius fuliginosus Ltr. jednoho je- dince jsem chytil v červnu. U Myrmica laevinodis Nyl. v Krči pozdě v říjnu jednoho jedince jsem chytil v pařezu ha- brovém. U Myrmica rubra L. v pařezu jsem jej chytil v červnu. Přezimuje a jest vzácný; dá se též vykouřiti. venustus Reichb. U Lasius brunneus Ltr. Již Dr. Schmidt- Góbl jej u Prahy chytal. (Márkel I. c.) Dle Dra Skalitzkého též u Lasius niger L. (Wasmann). Přezimuje a vyskytá se též na jaře; vzácný. Chennium L//. bituberculatum Zřr. Prvního jedince chytil v Čechách na Závisti Lokaj 20. IV. 1859 u Tetramorium caespitum Ltr. Od Závisti až do Davle v březnu a dubnu, též na podzim. Larvy lze pozorovati v hnízdě. Vyskytuje se také ve spo- lečných hnízdech Tetramorium a Strongylognathus testaceus Schenk. Ve Slabcích u Rakovníka (Dr. Kasper). Centrotoma Heyden. lucifuga Heyden. Prvního jedince v Čechách chytil Lokaj na Závisti u Tetramorium caespitum Ltr. v dubnu 1858, dru- hého pak 8. X. 58. Od té doby téměř všemi zdejšími entomo- logy chytán od Závisti až do Davle. V dubnu 1872 ulovil jsem jednoho jedince Centrotoma, který měl na pravém ty- kadle ještě třetí tykadlo čtyřčlánkové, od prvého článku vy- 44 cházející; postoupil jsem jej p. Javetovi z Paříže. Na podzim v září a říjnu jest mnohém vzácnější než na jaře v březnu a dubnu. rubra Sauley. U Tetramorium caespitum Ltr. ve Vranéml MUDr. Nickerl (Wasmann). Dva jedince na Závisti (Collectio Lokaj). Ctenistes Reichb. palpalis Režchb. Jednoho samečka chytil jsem na Závisti 9. IV. 1871 v hnízdě Tetramorium caespitum Ltr. Též na Lísku u Berouna z jara pod kameny. V Čechách vzácný. Clavigeridae. Claviger Preyssler. testaceus Preyssler. Popsán roku 1790 Preysslerem ze Zbirova v díle: Verzeichniss 100 bohmischer Insekten od žlutých mravenců. Pravidelně u Lasius flavus Deg., též u Lasius alienus Forst. (Lokaj) a Lasius niger L. (Wasmann). Z jara v březnu a dubnu kolem Prahy dosti hojný. longicornis Můúll. Pravidelně u Lasius umbratus Nyl. Prvně V Čechách chycen na Závisti Lokajem v dubnu 1857. Dle Wasmanna též u Lasius brunneus Ltr., niger L. a Myrmica laevinodis Nyl. Sám jsem jej nalezl na Závisti z jara jednou u Formica fuscorufibarbis For. Márkel 1. c. také jej nalezl u Formica fusca L. a praví, že asi toto hnízdo bylo dříve od F. flava L. opuštěno a Cl. longicornis potom se tam vy- vinul. V Čechách jest vzácný. Scydmaenidae. Euthia Steph. scydmaenoides S/efh. U Lasius niger L. pod listím na Zá- visti (Lokaj). Též ve Hvězdě dva jedince (Lokaj). Na Cibulce jsem chytil na podzim jednoho jedince, u Strakonic také jednoho. Dle Márkela u Formica rufa L. V Čechách vzácný. plicata Gyl. U Formica rufa L. (Wasmann). České Švýcarsko (Schonbach). Cyrtoscydmus Motsch. Godarti Zřr. U Formica rufa L. (Márkel 1. c.). České Švýcarsko (Schónbach). Vrané n. Vlt. JUC Krása. Euconnus Toms. chrysocomus Sauley. Prvního v Čechách chytil na Závisti Lokaj u Tetramorium caespitum Ltr. 20. IV. 58, určil však ; zi a devé 1. (o M 2 ARE P Ty jej za Euc. claviger Můll Z jara v březnu a dubnu ze Zá- visti až k Davli v některých hnízdech četnější. Chytii jsem jej z jara 1879 také u Jiren. claviger Můll. Pravidelně u Lasius fuliginosus Ltr. Mnou na- lezen ve Hvězdě v Kunraticích na jaře. Též u Lasius niger L. (Dr. Skalitzký). V Čechách velmi vzácný. Scydmaenus Zrr. rutus Miill. U Formica rufa L. (Wasmann). Na Štvanici při Lasius brunneus 11. IV. 59 chytil Lokaj, v roku 1871 dva jedince tamtéž chytil Dr. Stein. Celkem vzácný v Čechách. Hellwigi F. U Formica rufa L., též u La-ius fuliginosus Ltr. a brunneus (Wasmann). V Loketském kraji v Čechách (GL). Silphidae. Anemadus Reif. strigosus Kr. U Lasius brunneus Ltr. v trouchu topolů na Štvanici 2. V. 1867 chytil prvně Lokaj, častěji jsem jej tam s Drem Steinem chytal. Celkem vzácný na jaře. Nemadus Toms. anisotomoides Spence. Při Lasius fuliginosus Ltr. neb při Lasius brunneus Ltr. pod listím v Krči a na Závisti v květnu často chytán mým otcem a mnou. colonoides Kv. U Lasius brunneus Ltr. z jara vzácný v Čechách. Trichopterygidae. Ptenidium Er. myrmecophilum Wotsch. Pravidelně u Formica rufa L. V Če- chách Drem Fleischerem sbírán (Kliment I. c.) Též prý u Lasius fuliginosus Ltr. (Wasmann). Gressneri Gillm. Pravidelně u Lasius fuliginosus Ltr. Před několika léty chytal jsem jej ve Stromovce v trouchu starého jilmu u zmíněného mravence velmi četně z jara i pozdě na podzim; přezimuje. Ptilium Ev. myrmecophilum 4A/7ib. Pravidelně u Formica rufa L. V Če- chách sbírán Drem Fleischerem. (Kliment 1. c.) Neuglenes Toms. apterus Guer. Ve Stromovce v trouchu starého jilmu ve spo-- lečnosti Lasius fuliginosus Ltr. z jara i na zimu. Aderces Thoms. (Pteryx Matth.) ké sy AV 22 suturalis Heer. Ve shnilých pařezech habrů a jiných stromů u Lasius fuliginosus Ltr. neb brunneus Ltr. z jara i v létě v Krči a ve Velkém Oseku četně mnou sbírán. Endomychidae. Myrmecoxenus Chevr. subterraneus Cňevr. U Formica rufa L., pratensis Deg. a ex- secta Nyl. V Čechách sbírán Drem Fleischerem. (Kliment lé) Symbiotes Redl. latus Redf. V hnízdě Lasius fuliginosus Ltr. ve Stromovce na podzim dvakrát jsem našel. gibberosus ZŽuc. U Lasius fuliginosus Ltr. na Závisti (Lokaj). Ve Stromovce u téhož mravence Častěji na jaře i na zimu jsem jej sbíral. České Švýcarsko (Schónbach). Cryptophnagidae. Cryptophagus A. guercinus Kr. U Lasius fuliginosus Ltr. ve Stromovce býval hojným z jara i na podzim. Totéž pozorování na Moravě učinil Dr. Fleischer s Formánkem. (Kliment 1. c.) bicolor Sfurm. (scutellatus Newm.) Ve Stromovce v trouchu starého jilmu u Lasius fuliginosus Ltr. jednou hojně jsem sebral pozdě na podzim. Emphylus Bv. glaber Gyl/. Pravidelně u Formica rufa L. České Švýcarsko (Schěnbach). V Čechách vzácný. Lathridiidae. Cartodere Thoims. elongata Curt. Pravidelně v hnízdech Lasius fuliginosus Ltr. Na Závisti často ve starém buku chytal můj otec, nalezen byl mnou na Cibulce, ve Stromovce, Jirnách, na Hluboké. Též u Tetramorium caespitum na Závisti pod kameny z jara. (Lokaj.) Ear 1 UST angusticollis Gy7. U Lasius fuliginosus Ltr. ve Stromovce hojně jsem sbíral na podzim i na jaře. Též jinde pod listím a v trouchu bez mravenců. constrictus Thoms. Ve Stromovce v trouchu u Lasius fuliginosus Ltr. několikráte mnou sbírán. Také jinde bez mravenců. sítích 7 POV VS E VY V. 0079 OV 0D O A Áda o tk Be —— 47 Corticaria Marsh. longicollis Zetť. U Formica rufa L. (Wasmann). V Čechách chytán Drem Fleischerem. (Kliment 1. c.) Cucujidae. Monotoma llbsl. conicicollis Aub.U Formica rufa L. a pratensis Deg. (Wasm.) České Švýcarsko (Schonbach). Jednou jsem jej chytil ve Velkém Oseku v červnu. flavipes Kunze. V pařezech při Myrmica laevinodis Nyl. ve Velkém Oseku počátkem června tři jedince jsem chytil. V Brandýse n. L. v trouchu dubů Dr. Skalitzký. angusticollis Gy/ih. U Formica rufa L. a pratensis Deg. (Wasm.) České Švýcarsko (Schónbach). Colydiidae. Oxylaemus Fv. caesus Er. U Lasius fuliginosus Ltr. (Wasm ) V trouchu dubů u téhož mravence u Brandýsa (Dr. Skalitzký). Nitidulidae. Omosiphora Reif. limbata F. var. Skalitzkyi Reitt U Lasius fuliginosus Ltr. pravidelně mnou sbírána ve Stromovce, na Cibulce, v Jirnách, na Hluboké; též pod listím jinde. Amphotis Er. marginata F. Pravidelně u Lasius fuliginosus Ltr. z jara všude, v Čechách ne právě vzácný. Rhizophagus T. parallelocollis Gy/. U Lasius fuliginosus Ltr. ve Stro- movce pravidelný host na jaře ina podzim. Jindy v hni- jících látkách rostlinných. Histeridae. Pister Z; distinctus Br. U Lasius fuliginosus Ltr. v dutém topolu na Štvanici 23. VI. 1858 jednou chytil Lokaj. Po druhé ve starém buku na Závisti u téhož mravence Velmi vzácný. ruficornis Grim. Na Zbraslavi v dutých topolech při Lasius fuliginosus Ltr. několikrát sbíral Lokaj. Hetaerius Ev. ferrugineus OZ. Již Jan Preyssler roku 1790 jej popsal z Cech. Kolem Prahy v mraveništích z jara ne právě vzácný. Nejvíce 48 u Formica fusca L., též rufibarbis F. a u Lasius niger L. V květnu 1903 chytil jsem jej ve Vraném též u Tapinoma erraticum Ltr. Die Wasmanna také u Formica rufa L, pra- tensis Deg., exsecta Nyl. a u Myrmica scabrinodis Nyl. Dendrophilus Zeach. « pygmaeus L. V dutém topolu jednou chytil Lokaj. U Prahy též Haber; v Českém Švýcarsku (Schónbach). Pravidelně u Formica rufa L. a pratensis Deg., zřídka u exsecta Nyl. (Wasmann). punctatus /bst. U Lasius fuliginosus Ltr. z jara v dutých stromech všude v Čechách, dosti vzácný. Abraeus Leach. globosus Hoffm. U Formica rufa L. a Lasius brunneus Ltr. (Wasm.), též u Lasius fuliginosus Ltr. V Českém Švýcarsku (Schónbach). U Prahy velmi vzácný. Acritus Le Conte. minutus F. V Slabcích sbírán pod korou dubovou u mravenců hojně Drem Kasperem. České Švýcarsko (Schónbach). Plegaderus Ev. caesus ls. U Lasius brunneus Ltr. v dutých vrbách a to- polech kolem Prahy dosti hojný na jaře i na podzim. Scarabaeidae. Cetonia F. floricola F. Pravidelně co larva žije u Formica rufa L. a pra- tensis Deg. (Wasmann). Výjimkou u Formica sanguinea Ltr. a Lasius fuliginosus Ltr. (Wasm.) Ostatní Cetonia jako: aurata, marmorata a jiné žijí co larvy jen výminečně u mra- venců. Cleridae. Corynetes Hbst. ruficornis Slurm. Ve starém buku na Závisti u Lasius fuligi- nosus Ltr. z jara několikrát chycen mým otcem. Anthicidae. Euglenes Westw. populneus 7. V trouchu starých topolů, vrb a lip při Lasius brunneus Ltr. neb fuliginosus Ltr. často jsem sbíral na jaře i na zimu na Štvanici, ve Stromovce, v Radotíně. V Klímově Seznamu českých brouků není uveden, ač Lokaj v seznamu českém jej uvádí. 49 Ptinidae. Parnus;£. bidens OZ. Ve starém buku na Závisti u Lasius fuliginosus Ltr. častěji z jara i na podzim s otcem jsem chytal, také ve Stro- movce. Tenebrionidae. Opatrum-=F: sobulosum LZ. Někdy v hnízdech Formica fusca L. a sanguinea Ltr. co larva; též u Formica pratensis Deg. (imago.) (Dle Wasmanna.) Crypticus L/r. guisguilius Z. Čo imago u Formica sanguinea Ltr. nalezen (Wasmann). Chytil jsem jej u Lasius niger L. a Tetramorium caespitum Ltr. Microzoum Redtb. tibiale F. Larva chycena u Formica rufibarbis F., vyvinutý brouk častěji při Myrmica scabrinodis Nyl., Formica rufi- barbis F. a sanguinea Ltr. (Wasmann). Curculionidae. Trachyphloens Germ. scabriusculus L. U Formica rufa L. někdy hojný (Wasmann). sguamulatus O/ív. Ve Vraném roku 1908 v květnu u Tapi- noma erraticum Ltr. tři jedince jsem sebral. Nový druh pro českou faunu. Chrysomelidae, Clythra Laich. guadripunctata Z. Na Závistí z mravenišť Formica fusca L. vychoval Lokaj. Dle Wasmanna též u Formica rufa L., pra- tensis Deg., exsecta Nyl., sanguinea Ltr. i Camponotus ligui- perdus Ltr., ba i Lasius flavus Deg. laeviuscula Rafzb. U Formica sanguinea Ltr. (Wasm.) Auszug: Dem vorliegenden Verzeichnisse der in Bóhmen bis dato sichergestellten myrmekophilen Colleoptera lagen zu Grund dié Arbeiten: Joh. Preyssler: Verzeichniss 100 bohmischer Insecten. Prag 1790, wo bereits Claviger testaceus und Hetaerius sesgui- cornis beschrieben sind, ferner: Dr. Schmidt Hermann, Max: Dissertatio de Pselaphis Faunae Pragensis, Pragae 18306; in welcnem 4 ZA 50 zi Werkchen bereits von myrmekophilen Batrisus-Arten und Chen- nium Ltr. Erwáhnung gemacht wurde. (Márkel erfuhr dann von Dr. Schmidt brieflich, dass bereits dem Dr. Helfer bekannt war, Chennium lebe bei Ameisen.) Die zwei epochemachenden Schriften Márkel's: Beitráge zur Kentniss der unter Ameisen lebenden Insekten, erstes Stůck 1841, zweites 1844 in Germar's Zeitschrift fůr Entomologie regten meinen Vater Em. Lokaj an zum fleis- sigen Studium der Ameisen und ihrer Gáste. Im Jahre 1860 erschien von ihm in der Živa ein Aufsatz: Das Leben der Ameisen (bohmisch) und in demselben Jahrgange der Živa ein zweiter: Beschreibung der Hauptarten von Ameisen aus Bohmen, mit Růcksicht auf die bei uns bisher entdeckten Gáste der Ameisen (bohmisch). Im Jahre 1869 von demseiben: Das Verzeichniss der Káfer Bóohmens, in welchen Schriften schon fast alle unsere myrmeko- philen Káfer Erwáhnung finden. Seit dieser Zeit ergánzt-n viele hervorragenden Entomologen in Bohmen dieses Studium als da sind: JUDr. Karl. Skalitzký, MUDr. Otokar Nickerl, MUDr. Anton Fleischer, MUDr. Georg Stein, JUDr. Clemens Rodt und in den letzten Jahren JUC. Theodor Krása und PhC. J. Roubal nebst Anderen; ja selbst der hervorragendste Gelehrte in Myrmeco- philis Herr E. Wasmann weilte einige Zeit in Prag, um sich mit unseřen Myrmekophilen genau bekannt zu machen. Sein gross- artiges Werk: Kritisches Verzeichniss der myrmekophilen und termitophilen Arthropoden, Berlin 1894 lag mir vor bei der heu- tigen Ařbeit, in welcher ich meine fůnfunddreissigjáhrigen lo- kalen Erfahrungen, theils auch genaue Data meines verstorbenen Vaters, die noch nicht veróffentlicht wurden niederlegte. Ich glaube, dass es an der Zeit war einmal ein Grund- verzeichniss zu veroffentlichen, damit man fůr die Zukunft in diesem Fache weitere Nova genau registrieren kann. Hermafroditismus lateralis u Euchloe cardamines Lin. Napsal Ph. C. 3. Roubal, demonstrátor zoologie na české universitě v Praze. Nový případ hermafroditismu u tohoto motýle podařilo se mi před několika lety zjistiti na exempláři chyceném u Klatov. Jest to gynandromorphie laterální jevící se už frapantně ve zbar- vení křídel svrchní strany. Individuum to jest velké as jako nej- tab s : u hi , v, HEY : ba i i + Nd A ono M Sady ra LNA dB ZOÁA Bd ŘE ejn zeáčle PAN větší formy druhu toho, při čemž nápadný je značnější rozměr strany pravé. Při studování vzácného onoho objektu zjistil jsem obojetné znaky i ony, jež typu převládajícímu náležejí jenom potud, pokud možnost toho dovolovala. Exemplář jest totiž starý, suchý, z části 1 defektní, prachem zašlý ; bylť praeparován amateurem. Jest to individium laterálně zbarvené na křídlech dle dimor- fismu pohlavního a to na levé straně samčí, na pravé samičí. Křídla této strany jsou delší, přední as 1 mm. počítáno v nej- delším průměru křídla. Levé (samčí) přední křídlo má normální červeno-pomeran- čové zabarvení v přední polovině; tmavý roh jest méně inten- sivně zbarven než obyčejně. Černá skvrna jest v červeném poli velice malá což značně podmiňuje nesymetrii vrchní strany. Tmavé zbarvení kořenů všech křídel tmavší a značnější než u nor- málního jedince. Samičí zbarvení jest jako obyčejně. Mramorově zelenavé kresby zadních křídel na spodu nesymetrické — na samičí straně jsou totiž bledší, zvláště při hořením rohu a hořením okraji. Tím podána ta nejmarkantněji obojetnost našeho individua podmiňující karak- teristika., Hlava i thorax jsou normální. Sosák jest nepravidelně sto- čený a suchý, nemožno tedy o něm říci ničeho. Palpi zdají se býti stejné. Antenna náležející straně levé jest poněkud slabší. Nohy jsou symetrické. Interesantní jsou poměry stavby abdo- menu; podélný šev jeho jest posunut k straně levé počínajíc článkem čtvrtým až ku konci. Zřejmo, že genitální porus, jakož snad i genitalie vůbec absolutně nemožno zkoumati. Zajímavé by tu as byly poměry, a jest chybou, že sběratelé většinou se spokojí tím, že konstatují takový případ dle znaků zevnějších a ze strachu, aby zkázy individuum nevzalo, chovají je celé ve sbírce a postačí jim, že jest na špendlíku. Radno tudíž, aby každý entomolog hned ve stavu čerstvém anatomoval každého obo- jetníka — vždyť možno z rozpraeparovaných částí, zde zvláště ovšem genitalií, pořídit praeparát ihový a ostatní Část se může ještě mimo to napnouti jako obyčejně. Jen málo jest známo pří- padů, kde zkoumány byly vnitřní orgány obojetných Lepidopter; tak nejstarší zpráva známa v tom ohledu o Melitaea didy- ma (Frid. Klug), pak ohledána Gastropacha guercifolia 4 V Aj Z EN A E ora te BE: roku 1825 (Schulz), a Smerinthus populi roku 1867 (Gerstácker). Jest interesantní, že úkaz hermafroditismu se tu objevil u motýle tak markantně vynikajícího zevně dimorpbismem po- hlavním, či lépe řečeno, že pomůckou jest tento sexuální dimor- phismus, abychom byli upozornění na dvojtvárnost — bylo by totiž častěji to možno konstatovati i u druhů jiných, avšak vět- šina entomologů všímá se pouze znaků vnějších a mnohdy se jeví hermafroditické znaky jen ve vlastních orgánech pohlavních, nebo podmiňují nesymetrii velmi nenápadným způsobem. U rodu Anthocharis popsáni obojetníci u A. Damone leisth, A. Euphe- noides Stdgr. a u A. Cardamines Lin. atd. (celkem u 4 specií rodu Anthocharis známo 43 exemplářů hermafroditů). Ze známé mně literatury uvádím tyto dosud popsané gynan- dromorphní Anthocharis cardamines L. a) Samička s červenou skvrnou na obou předních křídlech (na spodu Silněji Znatelnou) přerušovanou světlými proužky podélnými. Bohosudov v Čechách. V. 1895. b) Hermafroditismus lateralis a to v pravo strana G, v levo ©. Obě tykadla stejně dlouhá, tělo se samečkovými znaky. — Ve sbírce Daub Karlsruhe. (Nejpodobnější případu našemu.) c) Nedokonale hermafroditicky a to v pravo ©, v levo znaky obojetné. Tělo ©. Genitalie nemožno bylo ohledati. Coll. Daub, Karlsruhe. d) Pravá strana předních křídel shora ©, zdola S a©; levé přední křídlo zcela ©. Zadní křídla, tělo, genitalie zcela ©. (Dle Hartmanna.) e) Levé křídlo přední © se stopami Červené skvrny, pravé jen na spodu jeví znaky G; jinak zcela ©. — Nassavsko, Coll. Wiscott, Vratislav. £f) Typus skoro úplně © až na slabé stopy červených kreseb na předních křídlech. — Coll. Wiscott, Vratislav. £) Typus G, jen přední křídla vykazují stopy kreseb jako je u G, a to pravé v míře větší, levé pak jen velmi slabě. Štýr- ský Hradec. h) Čistě © typ, ale přední pravé křídlo na spodu má slabé oranžové zabarvení. — Vratislav, Coll. Wiscott, Vratislav. ch) Podobný exemplář; mužský však charakter jeví se kresbami na spodní straně, jako normálně u © tomu jest. — Góttinger, Coll. Wiscott, Vratislav. 3 á 4 ři p dy I 0 tn U ví Ain db, C7 om: vás MÁ Va odd c z (v 2 z v db: 58 = i—m) Dále jest pět exemplářů hermafroditických ve sbírce Staudingrově, na nichž převláda typus © a již jsou obojetníky úplnými. n) Obojetný exemplář smíšených znaků obou pohlaví jest konečně případ popsaný M. Gillmerem v Allgemeine Zeitschrift fůr Entomologie, VII. Bd., Nr. 10, 11 sbíraný Psenickou u Boho- sudova v Čechách, který jest teď ve sbírce. H. A. Fassla jr. v Teplicích. Jest tedy případ tuto popsaný nový a tím velice památny, že křídla tu jsou dle symetrické osy velice pravidelně na straně levé jako samčí, na pravé pak jako samičí vytvářena. I jinak zasluhuje pozornosti podobný úkaz, jestiť známo, že hermafroditi Lepidopter jsou vždy vzácností, tak dle Frey-e připadají 2—3 obojetníci na 100.000 normálních exemplářů, dle Speyera jeden „na 30.000 exemplářů. Popsaný hermafrodit chycen byl u Klatov pod revírem Borém panem Kalousem před několika lety. * * x Z literatury použito těchto pramenů : Gillmer M.: Fůnf Zwitter. Allgemeine Zeitschr. f. Ent. VII. Bd. (1902) Nro. 10, 11. Pg. 208—212. Spuler: Die Schmetterlinge Europa's. Stuttgart 1904. Schulz O.: Gynandromorphe Macrolepidopteren der palaeark- tischen Fauna. Illustr. Wochenschr. f. Ent. Bd. II. (1896). Pg. 347—348. — Ueber den inneren Bau gynandromorpher (hermaphroditi- scher) Macrolepidopteren. Illustr. Wochenschr. f. Ent. Bd. II. (1896). Pg. 199—202, 219—218. — Verzeichniss der palaearktischen Macrolepidopteren-Species, bei welchen bisher die Erscheinung des Gynandromorphis- mus beobachtet worden ist. Berl. Ent, Zeitschr. Bd. XLI. Pg. 409—412. — Úbersicht úber die bisher bekannt gewordenen Fálle von Gynandromorphismus bei paláarktischen Macrolepidopteren nach Familien, Gattungen und Species. Allg. Zeitschr. £. Entomol. IX. Bd. Nro. 15716. (1904). Pg. 304—310. Auszug. Ich beschreibe hiermit ein Exemplar des Falters Antho- oharis.Gardamines'Ein. == Euchloéě:Cardaáminěés 54 Lin. (1758), an dem ich einen schónen Fall von Hermaphrodi- © tismus lateralis feststellen konnte. Die rechte Seite ist weiblich, die linke mánnlich, und das Flůgelausmaas der letzteren im Vergleiche zur ersteren geringer. Kopf und Thorax sind normal, die Palpi labiales scheinen gleich zu sein, der Růssel zeigt keine Abweichung. Die lángs der Oberseite der Abdominalsegmente verlaufende Nath ist, vom 4 Ring angelangen, gegen links (also gegen die mánnliche Seite) verschoben und behált diese unregelmássige Lage bis zum Leibende. Im Uebrigen zeigt das Abdomen, insbesondere auf der Unterseite, keine Ab- normitáten. Gewiss wáre eine Untersuchung der Geschiechts- organe sehr interessant, leider ist eine solche unmóoglich, selbst wenn man eine theilweise Beschádigung des Objektes riskieren wolite, da Alles trocken und eingeschrumpft ist. Der Genitalporus ist, soweit ich feststellen konnte, normal entwickelt. Die Fůsse weisen keine hermaphroditische Differenziation auf. Am markan- testen ist die Fárbuné der Flůgel; scharf sticht ab die mánnliche Seite von der weiblichen. Einen wunderbaren Anblick gewáhrt, wie eine habituell, d. h. eine in Fárbung, in beiden Geschlechtern so verschiedene Art, die Merkmale beider Geschlechter im »Herma- phroditismus lateralis« so schón vereinigt. Wahrscheinlich tritt diese sonst seltene Erscheinung čfters auf, wird jedoch leicht bei Arten úbersehen, die einen viel áhnlicheren geschlechtlichen Habitus aufweisen. Der Vorderflůgel der mánnlichen (linken) Seite ist zur Mitte orangeroth mit schwárzlichem Apex. Eine schwárzliche Makel befindet sich in der Mitte, ist jedoch schwácher ausgeprást als auf der korrespondierenden rechten Seite. Die grůnen Z *) Die primitiven Sehorgane Wiener medic. Wochenschr. 1900 (také samo- statně). 9) Ueber die Stellung der vergl. Physiologie zur Hypothese der Tierseele. Biol. Centr, 1900. S. 497 sg. Pěvehkš dk d 0 3 ab kukátko Nd kok od p m 67 fysiologií. V té chvíli, kdy pozorované změny v nervstvu se roz- šířily až do kůry mozkové (místo, kam až, není dosud dobře známo) a kdy začne pozorování pocitů, opouští fysiologická psychologie pozorování objektivní a začne subjektivní, poněvadž teď začnou zjevy duševní, kterých tady dříve nebylo. Tyto zjevy duševní nepovstaly z fysiologických, poněvadž tyto probíhají pro sebe jako uzavřený celek. »Tu jest kardinální bod ") celé otázky, který jest třeba si náležitě ujasniti. Jestliže, jak jsme viděli, všude pohyb budí zase jen pohyb a řetěz příčin a účinků jest od té chvíle, kdy smyslový ústroj byl podrážděn až do pro- vedení pohybů zcela uzavřen, není možno, aby pohyb byl vedle toho ještě příčinou nějakého duševního pochodu.« Pojmy »pa- měť«, »vjem«, »pocit« označující duševní zjevy nemají positiv- ního obsahu a označovati jimi nějaké zjevy jest zbytečno a ne- přesno. »Hypothesa *) duše nemůže ve srovnávací psychologii nic positivního vykonati; jedno však zmůže: může způsobiti nenapravitelný zmatek.« Proti těmto do krajnosti vyhnaným důsledkům o psycho- fysickém parallelismu mnoho se bránili entomologové zabývající se studiem života hmyzího, zvláště H. v. Buttel-Reepen, E. Wasmann, A. Forel. Zkušenosti jejich bránily jim, aby při- stoupili k theorii Betheově o mechaničnosti života hmyzího a všeobecné jejich názory nutily je, aby proti Betheovi a Uex- kůllovi možnost vědy o duši zvířat hájili. H. v. Buttel-Reepen, nepouštěje se do theoretických diskusí, vyvracel jednotlivá udání Betheova o včelách a doka- zoval, že není pravdiva Betheova domněnka, včely že by neměnily reakce dle vnějších okolností, a poněvadž je mění, že nejsou to reflekční stroje ve smyslu Betheově. Ve velmi podrobném a čtení hodném rozboru ") ukazuje zvláště, že včely nereagují vždycky stejně na zápach svého úlu (Nestgeruch), neboť včely bez královny přeběhnou snadno do cizího úlu v jiném zápachu, že zbloudilé včely, nesou-li potravu, bývají přijaty i cizím úlem atd., ukazuje, že včely mají schopnost sdíleti si (zvukem) dojmy, dokazuje, že Bethe-ovy pokusy o orientací včel v přírodě byly nepřesny atd. O duševním životě soudí však Buttel-Reepen nemnoho jinak než Bethe: »Přiřkneme-li zví- £)bid 9.499, z)elbids-S 201- 3) Sind die Bienen Reflexmaschinen ? Biolog. Čentrbl. 20, 1900. S. 97 sg. o* 68 řeti vědomí či nic, záleží pouze na našem subjektivním odhadu, avšak otázka, může-li se zvíře učiti a zkušenosti nabývati dá se rozhodnouti objektivně. Vidíme, že včely ukazují i při orien- taci i při jiných výkonech známky z části výborné paměti; dále myslím, že jsem ukázal, že včela má vedle barevných vjemů i vjemy tvarové a že má bohatou schopnost sdíleti své dojmy velmi vyvinutou »zvukovou řečí«, že může dále zkuše- nosti sbírati, učiti se a associace dojmů tvořiti atd.; nemohu tedy souhlasiti s Bethem, který upírá včele schopnost shro- mažďovati zkušenosti a říditi dle toho své jednání. Včela jest patrně daleko pokročilejší než »reflekční stroj«.) Poněkud méně kriticky než Buttel-Reepen odmítal ná- zory Betheovy A. Forel. Znaje zvláště způsob Života mra- venců dokazoval Betheovi, že jeho pokusy s mravenci byly nepřesny a neúplny a že některé jsou už staršího data. O duši zvířat má Forel názory své zvláštní; nevěří v psychofysický parallelismus a hájí t. zv. monistickou identitu duše a těla; konkretně vyjde však tato theorie na totéž jako parallelismus, soudí totiž Forel následovně ?): »Psychologie není možna bez psychologie srovnávací. A fysiologie nervových ústředí bez psy- chologie není než konglomerát útržků bez hlavy, která by mu smysl dávala. Musíme tedy ať rádi ať neradi studovati psychologii a fysiologii v jejich vztazích k sobě srovnávajíce jejich vý- sledky atd.« V mnoha článcích dále polemisoval proti mechanistům E. Wasmann. U zvířat, zvláště pak u mravenců, kterými se Wasmann speciálně zabývá, rozeznává reakce reflektorické a pudové; u člověka (jedině) vedle nich pak ještě rozumové jednání. “) Reflektorickou reakcí myslí reakce stejnotvárné a šablonovité, »reflektovické pohyby plynou z pouhých mechanismů nervových, duševní prvek, pocit, není u nich podstatnou sou- částí. Jinak však u pudových dějů; tu zasahuje pocit jako pří- čina, způsobující účelné pudové chování«. Na jiném místě *) pak praví: »Instinkt jest předně a hlavně pud smyslového sna- žení po určitých věcech a činnostech, jejichž účelnost leží mimo dosah poznání jednajícího subjektu... « Rozum naproti tomu 1) Ibid, S. 302. 2) Sensations des Insectes V. Ptie. Rivista die Biologia generale III. 1901. (Také samostatně.) S. 33. 3) Instinkt u. Intelligenz im Tierreich. Freiburg i. Br. II. Aufl. 1899. S. 7. 4) Ibid. S. 20. Me fv E 60 jest »výhradně schopnost poznávati vzájemné vztahy pojmů a z nich odvozovati závěry. Obsahuje tedy schopnost abstrakce, t. j. schopnost z několika představ společné jim části shrnouti a tak obecné pojmy tvořiti. Obsahuje schopnost rozvahy, která může přemýšleti o poměrech mezi prostředky a účelem, o po- měru mezi sebou, jako jednající osobou a svými činy, a která tudy dává rozumné bytosti sebevědomí a schopnost rozumného, volného jednání. ')« W as mann (jesuita) obnovuje tímto svým učením vědomě scholastickou psychologii a snaží se dokázati, že tato není tak nepřijatelná, jak se líčí. Vedle Tomáše Aguinského vidí svého předchůdce v Reimarovi,*) který podobně puď a rozum jako dvě zcela odlišné schopnosti duševní proti sobě postavil; jenže W as mann společně se scholastiky se domnívá a usilovně do- kazuje, že zvířata mají pouze pudy a žádný rozum, kdežto člověk vedle pudů i rozum. Konkretně rozvedl Wasmann tyto názory ve spise o duševních schopnostech mravenců,") věnovaném vy- vrácení názorů Betheových. Celkem možno říci o Wasmannovi, že jeho názory 0 srov- návací psychologii jsou z moderních — ani Wundta nevyjí- maje — nejpropracovanější; nikoli však proto, že by je byl Wasmann sám byl propracoval, nýbrž proto, že přijal bez výhrady psychologii scholastickou; tam, kde se pokusil ze svého něco přidati, jako pokus zakládati psychologii pouze na úsudku z analogie a přijati psychofysický parallelismus, tam ukázal velkou nedůslednost: s Aristotelovou a scholastickou psychologií se psycho- Jogie opřená jen o analogii spojovati nedá. Samo sebou se rozumí: chvále jeho scholastickou psychologii, netvrdím ještě, že by byla správná. Vedle uvedených autorů ještě mnozí jiní zasáhli do diskusse o duši zvířat; hlavní repraesentanty jsem však, tuším, uvedl všechny. Co vzešlo z této diskusse? Bethe se přesvědčiti nedal, ale vida nezdar svého pokusu, ustoupil a nechal vůbec diskusse; Forel a Wasmann se mají za vítěze, ale nedůvěra v jejich psychologii mravenců a včel po útoku fysiologů jen vzrostla; 1) Ibid. S. 16. 2) H. S. Reimarus, Allgemeine Betrachtungen úber die Triebe der Tiere, hauptsáchlich úbér ihre Kunsttriebe. 38 Aufl. Hamburg 1773. 3) Die psychischen Fáhigkeiten der Ameisen, Zoologia, Stuttgart 1899. Zp OY 10 n P 7 VST; proton ART třeba zvítězili, i jejich postavení jest otřeseno; a poněvadž od nich nelze už čekati, že by srovnávací psychologii na nové a zdravé nohy postavili, nezbývá než čekati, že v budoucnu někdo jiný tak učiní. Neboť jistě jest pravda, že taková věda, která by celá opírala se jen a jen o analogii a neměla ani jedi- ného přímého fakta (taková jest psychologie Wasmannova a Forelova), taková věda by byla leda kuriosum a žádná věda. Na druhé straně jest ale přímo absurdní tvrzení fysio- logů a la Bethe, že objektivní psychologie není možna; psycho- logie, i psychologie zvířat jest jistě i jako objektivní s přímými objektivně zjištěnými psychologickými fakty pracující věda možna, jen si nesmí hráti se školskými abstrakcemi, jako jsou pocity, představy a podobné rekvisity školních učebnic u zeleného stolu sestrojené, nýbrž musí studovati společenský život, ošetřování mladých, sháňku po potravě a podobné objektivní a přece psycho- logické zjevy. Pachyrhina iridicolor Schummel jako škůdce řepy cukrové. Napsal An/. Vimmer z Kr. Vinohradů. V květnu letošního roku (1905) vyskytl se na cukrovkových polích u Středokluk, severně od Prahy, škůdce, jenž dle oznámení hospodářů činí těmto citelné škody. Vzácnou laskavostí p. Ph. Dra. J. Uzla byli mi škůdcové, muší to larvy, opatření a dodání. Aby mohla býti totožnost je- jich prokázána, bylo třeba škůdce anatomovati. Mikroskopickým i makroskopickým badáním vyšlo na jevo, že škůdcové jsou patrně larvy tiplice Pachyrhina iridicolor Schummel, kterou sice již popsal Beling (Verhandlungen der kaiserl. kóniglichen zoologisch-botanischen Gesellschaft in Wien, XXVIII. Band, strana 99.), ale hlavně jen dle zevních znaků, které velmi poslouží tomu, kdo již zná typ larev Pachyrhin. Popis Belingův zní do- slovně takto: Larve: Bis 12 mm lang, 3:3 mm dick, ganz aus- gestreckt bis 18 mm und darůber lang, graugelblich, zuweilen schmutzig bráunlichgrau, mit stark durchscheinendem dunkelm Darminhalte. Die gewóhnliche Behaarung ziemlich stark, die Haare schwarzbraun, mit langen, důnnen, weissen Spitzen. Kie- fernkapselschwarzbraun, Hinterstigmen gross, kreiSrund, schwarz- k dd ků dá ll sd Je n SAR OE l HALE braun, mit hellerem Rande und dunkeler Scheibe, um etwa den ein und ein halbfachen Durchmesser des einen von einander entfernt. Von den vier Hautzapfen am Obenrande des Stigmen- feldes die beiden áusseren schmal, lang und spitz, die beiden inneren meist schmáler und kaum halb so lang, im Uebrigen gleichfalls spitz und mehrenteils etwas genáhert stehend, an der inneren Basis eines jeden dieser beiden mittleren Hautzapfen ein kleiner schwarzbrauner Punkt. Die beiden Hautzapfen am Unterrande des Stigmenfeldes kurz, stumpflich, an der Spitze der Innenseite mit einem schwarzbraunen Punkte. Unterhalb eines jeden Stigma ein ziemlich Janger, schwarzbrauner Ouer- strich. After der eine weibliche Můcke vorgebildet enthaltenden Larve wasserhell, stark wulstig vortretend, an jeder Seite des Wulstes ein stumpflicher, seitwárts gespreizter Hautzapfen.« Podobně dle vnějších znaků charakterisoval Beling larvy rodu: Die Larven der mir bis jetzt bekannt gewordenen Arten der Gattung Pachyrhina sind den Larven der Tipula-Arten sehr áhnlich. . . . Von den vier Hautzapfen am Oberrande des Stig- menfeldes am Ende des Aftergliedes sind die áusseren beiden in der Regel lang und spitz, die inneren beiden kůrzer, etwas důnner, auch in der Regel einander etwas genáhert. — Ač popisy Belingovy třeba prohlásiti za přesné, přece nejsou do té míry spolehlivy, aby vylučovaly pochybnost. Mimo to ani Brauer ve své základní práci (Die Zweiflůgler des kaiserlichen Museums zu Wien, III. Systematische Studien auf Grundlage der Dipteren Larven ete. Denkschriften der kaiserlichen Akademie der Wis- senschaften. Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, XLVII. Band, 1883. Str. 21.) necharakterisoval larev Pachyrhin, spokojiv se toliko larválním popisem podčeledi Tipulinae, jejž doprovodil pěknými vyobrazeními. Ani Zetterstedt, ani Fabricius, ani Brauer aní Beling nevyobrazili larev Pachyrhin. Bouché jediný vykreslil ve svém díle larvu druhu Pachyrhina pratensis na tab. 3. Z posledních udání vysvítá, že nevyzní na prázdno nová práce o larvách rodu Pachyrhina, nadtož pak, když jest jejím účelem starší názory potvrditi a novými objevy je podepříti. Pharynx (obr. 1. ph.) počíná dutinou ústní, která jest ome- zena v pravo a v levo mandibulemi s maxillami, nahoře labrem a dole rudimenterním mentum. Teprve v tak zvané schránce jícnové (Schlundgerůst autorů) přikládá se na pharynx zauzlina nadjícnová. Shluk nervových zauzlin tvoří tu vřeténko ze 4 gan- glií; se třetí jest komissurou spojeno ganglion podlouhlé, které se k S n a S k ERD hl přikládá po straně na pharynx. Toto umístění ganglia nadjícno- vého dokazuje zřejmě, že zkoumaná larva patří do skupiny Poly- neura Brauer. Po obou stranách pharyngových nalézají se četné žlázy. , | Dalším důvodem pro zařazení larvy mezi Polyneura stala se schránka čelistní (Kopfkapsel autorů) čili nepravá hlava, 4 Škůdce řepy cukrové. 1. ph — jícen, © — nervové zauzliny. 2. Schránka čelistní a jícnová; lbr — labrum, md == mandibulae, ant =- tykadla. 8. Obě schránky se spodu. 4. Labrum s bradavkami, br =- chitin. obrouček. 5. Schránky se strany. 6. Mandibula. 7. Maxilla. 8. Terminální plocha po- sledního článku; k == vnitřní komolce, h == komolce dolní, st zz stigma. 9. Larva 1:1. — Vyobrazení 1., 4., 6. a 7. značně zvětšeny; 2., 3., 5., a 8. zvětšena v poměru 16:1, které jako takové chybí ganglion nadjícnové, jak bylo výše vy- značeno. Nepravá hlava (schránka čelistní) napolo ukrývá se v prvém segmentu těla larvího. Schránka čelistní nese na dorsální straně dvě tykadla troj- členná (ant. obr. 2. a 5.). Autoři udávají pro tipuly tykadla i 1 í k i 73 dvojčlenná. Chceme-li je následovati, tož nám bude zna- menati, že dvojčlenná tykadla Pachyrhin jsou opatřena válcovi: tým přívěskem. Basální antenální článek jest zakulacený a značně veliký, druhý článek jest tenčí, válcovitý, třetí pak čili přívěsek třeba označití za velmi tenký a krátký. "Tento se objeví teprve pod drobnohledem nebo pod velmi ostrou lupou. Směrem proxi- málním viděti jest na schránce čelistní dva hrbolky, které patří již labrum. Oba hrbolky jsou obklíčeny pevným chitinovým obloučkem (obr. 4. br.). Terminální plocha hrbolků jest podstaty kožnaté. Obkličují ji 4 skupiny štětinek: přední skupiny skládají se ze 4—5 štětinek, zadní dvě skupiny mají po jedné štětince (obr. 4.) Uprostřed, tedy- přesně terminálně, zdvihají se tři mohutné štětiny na basálních bradavkách. Vnitřní z nich jest velmi široká, při bási opatřena hustými brvami; snad jest to nějaký citový orgán. Larvy tipulí mají také na labru tyto hrbolky, podobně upraveny; dle Brauera však jednodušší.: Dvojzubé mandibule značných rozměrů vy- nikají zcela zřetelně ze spodu labra (obr. 2. a 5. md). Zuby jejich jsou tupě zakončeny (obr. 6.), kdežto zuby larev tipul dle vyobrazení Brauerova mají jen dva velmi ostré a veliké zuby. Osamocené maxilly tipulid posud nikdo nezobrazil. Na ma- xillách druhu Pachyrhina iridicolor Schumm. lze postřehnouti lobus externus s makadly podoby bradavkovité a lobus internus s charakteristickými brvami pro tento lobus i u ji- ných hmyzů. K lamelle vnější (lobus externus) připojuje se chi- tinová šupina (snad cardo neb labium), ozdobená dvěma dlou- hými štětinami, které trochu přečnívají přes labrum (obr. 7.: ex — lobus externus, in = lobus internus, plp — palpus, c = chi- tinová šupina). Rudimentární mentum (obr. 5. m.) jest po- sázeno zuby: jedním proximálním a třemi po každé straně. Tím se liší larva Pachyrhin odlarev tipulí, které mají na mentum celkem 8—11 zubů. Mentum jest na medi- anní ose prolomeno, což platí též pro tipuly, ač je Brauer nakreslil neprolomené, tedy celistvé. Palpi maxillares zdobí ter- minální jemné papilly, které snad slouží určitému vnímání. Schránka jícnová skládá se ze dvou mohutných pleurálních desek kornoutovitě ventrálně a dorsalně zahnutých (obr. 2. a 3. pl.). V medianní ose na dorsální straně v předu splývají obě (pleurální desky v jediný kuželovitý celek, jenž vysílá 3 chitinové tyčinky, z nichž jedna leží právě v medianní ose, druhé dvě pak těsně podél střední tyčinky. Tyto postranní tyčinky složeny jsou Z E ERB A SĚ ab OBE a C U ze dvou lamell, z nichž spodní přečnívá svrchní v podobě zdán- livě článkovaného přívěsku (obr. 2. a 3. př.). Pod tyčinkami vine se jícen, v předu nad ním a v zadu pod ním probíhá páska ner- vová. Schránkou jícnovou liší se také larva pachyrhin od larev tipulí. Tipuly mají tuto podél dorsální medianní osy Široce rozevřenou, Pachyrhiny dosti těsně se- vřenou. Pro rozpoznání larvy druhu Pachyrhina iridicolor Schum. jest velmi důležitá destička anální (anální přívěsek — obr. 8.). Pod horními vnitřními komolci (obr. 8. k) nalézá se po jedné černé tečce (při zvětšení: malý trojúhelníček), mezi stigmaty (obr. 8. st.) viděti jest také dvě tečky, pod stigmaty vine se černá čára a spodní hrbolky (obr. 8. h.) zdobí na vnitřní ploše černohnědá skvrna. K Belingovu popisu larev nutno ještě poznamenati, že je každý kroužek těla rozdělen ve tři vrásky (obr. 9.) a že štětiny se usadily na prvé vrásce třetím článkem počínajíce. Dle našich laboratorních pokusů neprospívá larvám — soudě dle larev tipulí — přílišné sucho. Ve vinohradských sadech larvy tipulí stěhovaly se ze záhonů do země pod keři, když záhony pohnojili umělými hnojivy. Mimo to se larvy stěhovaly po každém ranním silném zalévání, což trvalo skoro 14 dní. Ku konci děkuji vřele P. T. p. Dru Uzlovi za vzácnou přízeň, projevenou mi zasíláním potřebného materialu. Auszug. 1. Die Larve wahrscheinlich von Pachyrhina.iridicolor Schummel hat heuer im Mai auf den Růbenfeldern beim Dorte Středokluky nordlich von Prag groszen Schaden gemacht. 2. Sie weicht von Brauers Abbildungen der Tipuliden- Larven in der Form der Maxillen, Mentum und Von der Be- schreibung durch die nur in Vierzahl radiár gestellten Fleisch- zapfen ab; die zwei weiteren Zapfen sind nur kleine Warzen unterhalb der Stigmen. 3. Die Maxillen haben einen inneren abgesonderten Teil, den Lobus internus, und einen Lobus externus mit Maxillarta- stern, die eingliedrig sind und proximal einige Papillen tragen. Lobus internus ist an den Seiten mit mehreren starken Borsten besetzt: 4. Auf der Innenfláche der Mandibeln stehen zwei Záhne. dě žok a A dd en A VA DÁ do č nA r č O k o. Die Warzen auf dem Labrum sind gross und mit festen Chitinringeln umschlossen. Inmitten der Terminalfláchen sitzen drei Borsten, die wahrscheinlich Sinnesborsten sind. Die Chitin- ringe tragen ringsherum Chitinborsten. 6. Die Fůhler sind dreigleidrie. Ihr erstes und zweites Glied stimmen vollkommen mit den, von Brauer gegebenen Abbildun- gen úberein. Das dritte ist sehr klein und důnn. 7. Der Nervenstrang beginnt nicht im Kieferkopfe, sondern im Schlundgerůste. 8. In ihrem Ausseren stimmen die Larven mit Belings Be- schreibung úberein. Ephemeridarum species guatuor novae. Prof. Fr. Klapálek. 1. Ephemerella major. 1. sp. Corpus nitidum pallide brunneum, thorace superne lutes- cens, oculi rubro-castanei, pedes et forceps lutei, setae unicolores, albae. Alae hyalinae, venis albidis. Maris segmentum octavum latere triangulariter acute pro- ductum in processum segmentum nonum paullulum superantem. Segmentum nonum ventrale in medio rotundate dilatatum. Pedes genitales triarticulati; articulus primus brevissimus, secundus longissimus, ante apicem coarctatus: Penis tubulis usgue ad apicem connatis, parallelis, apice rotundatis. Tělo červenavě světle hnědé, svrchu na střední i zadní hrudi žiutavé. Oči načervenale kaštanové, nohy a klíštky plodidlové žluté, štěty čistě bílé. Křídla sklovitě průhledná s žilkami bělavými, málo nápadnými. U S osmý kroužek zadečkový jest po stranách protažen v trojúhlý zub, který poněkud přesahuje zadní kraj devátého kroužku. Kroužek devátý jest na straně břišní mezi kořeny noh plodidlových silně okrouhle rozšířen. Nohy plodidlové jsou trojčlenné; článek prvý jest nej- kratší, druhý velmi dlouhý, před koncem silně zaškrcený, takže Appendices genitales maris: A. Ephemerella major 1. sf. ———— 76 zdánlivě jsou nohy čtyřčlenné; jeho vnitřní strana malými chitino- vými zrníčky jest silně drsná. Článek poslední jest dovnitř zahnutý a podlouhle vejčitý. Pyje má obě rourky pevně srostlé, asi parallelní, na konci jsou zaokrouhlené a mezi nimi jest okrouhlý výkrojek, podél střední čáry jest břišní plocha prohloubena, čímž jest srůst obou rourek naznačen. Délka těla G 9 mm., křídla 10 mm. © neznáma. 1 G Stolac (lg. Winneguth). Velikostí tento druh blíží se asi Eph. hispanica Eat., ale veskrze světlé nohy nepřipouštějí totožnost obou druhů. Rhitrogena vulpecula 1. sp. Thorax, venter et pedes postici luteo-brunnei, abdominis apex et dorsum marginibus anterioribus exceptis brunneum, pedes antici paullulum obscuriores guam postici, tibiae anticae apex anguste niger, femorumgue omnium signa nigra non ampla sed maxime conspicua. Setae lutescentes apicem versus albidae, juncturis basalibus vix obscurioribus. Alae anticae vitrinae, dimidio basali et pterostigmate suffuso, nervis longitudinalibus, tribus primis exceptis, et transversalibus omnibus fuscis, valde conspi- cuis; costa, subcosta et radius usgue ad bullam luteae. Alae posticae seu totae vitreae, seu antea vix suffusae. Femina pallidior, signis femo- ralibus distinctis, alis totis vitreis. Maris pedes genitales pallide brunnei, guadriarticulati. Penis bi- nus, tubulis cylindricis, apice subito dilatato, externe in dentem acutum producto. Segmentum nonum ven- trale rotundate dilatatum, in medio circulariter excisum. Long. corpo- ris maris 11 mm,, feminae 85 mm, long. alarum ($ 12 mm., © 11 mm, Appendices genitales maris : long. setarum 3 27 mm. B. Rhitrogena vulpecula Z. sý. U samečka jest hruď, břich zadečku a oba zadní páry noh žluto-hnědé, zadeček na konci a na hřbetě hnědý vyjma přední kraje kroužků hřbetních, které jsou světlejší. Prvý pár noh něco tmavší než zadní s koncem holení úzce černým; černé značky na stehnech jsou sice malé, ale velmi zřetelné. Štěty jsou žlutavé, oděn emk ny n A Pět, AS dod A k ko od ht kan d SEL p" w ke konci bělavé, jen na dolní části slabě červenohnědě kroužko- vané.. Křídla přední jsou v konečné polovině čirá, v dolní půli slabě rezavě, někdy sotva patrně naběhlá, s žilkami podélnými, vyjma tři prvé, a všemi příčnými černohnědými zřetelnými; žilka krajní, přikrajní a vřetenní jsou až k plamce žluté. Křídla zadní čirá, nebo napřed stěží naběhlá. Samička jest celkem bledší, jednobarvá, s křídly čirými a čárkami na stehnech zřetelnými. Nohy plodidlové jsou světle hnědé, čtyřčlenné. Pyje je do- konale dvojitá, obě rourky jsou válcovité, na konci náhle pohár- kovitě rozšířené a vně v ostrý zub prodloužené. Devátý kroužek břišní jest na zadním kraji okrouhle rozšířený a uprostřed vy- krojený. Délka těla S 11, © 85 mm, délka křídla 5 12, © 11 mm., délka štětů G 27 mm. Lublaň 19, V., Zidan most 15. V. Druh tento patří do skupiny semicolorata, od níž liší se poněkud světlejší barvou těla a štětů, ale zvláště nápadně křídly, jejichž zbarvení na kořeně je žlutší a žilky poněkud ná- padnější; také tvar pyje jest význačný. Rhitrogena brenneriana v. sp. Corpus olivaceo brunneum, mesonoto superne fusco. Oculi obscure brunnei, pedes antici obscure brunnei, in femoris medio fere fusci, postici pallide viridescenti brunnei, femorum par alterum in medio obscurior; setae brunneae, strictu- rae basales tantum fuscae. Pars anterior 9.—6. segmenti dorsalis pallida, sub- pellucida, alae vitrinae. Numeri propor- tionales tarsorum anticorum © maris: 1:008:544: 522: 1.0. Maris segmentum nonum ventrale obtuse. triangulariter productum. Pedes genitales obscure brunnei guadriarticulati. Penis binus, utrague eius pars cylindrica, apice paullulum dilatata ac externe pro- Appendices genitales maris: dUčta. .Corporis long. 95 mm. alarum C. Rhitrogena brenneriana long. 11 mm. zh Tělo zelenavě hnědé, svrchu na střední šíji kaštanové. Přední nohy tmavě hnědé, jejich stehna uprostřed ještě tmavší. Druhé dva páry světlé, zelenavě žluto- Ka O S a C Kay A Ady Št ; AE S V — 08 hnědé, střední stehna uprostřed se slabou temnější skvrnou. Štěty hnědé, ke konci světlejší, jen na kořeně kaštanově krouž- kované. Prostřední kroužky hřbetní na zadečku v přední své části světlejší a poněkud prosvítavé. Křídla se žilkami černo- hnědými, ale jemnými. U G jest poměr článků chodidel předních: 1:568:544:532: 15. Nohy plodidlové tmavobnědé, čtyřčlenné. Pyje ze zřetelných dvou samostatných rourek složená; každá rourka jest na konci poněkud rozšířena a na vnější straně protažena. © neznáma. Délka těla © 95 mm, délka křídel 11 mm. 21610, Dra. E; Kon čnko z Tirol, sbírány Galvagnim na Brennerské silnici. : Druh tento jest patrně z příbuzenstva R. semicolorata, ale liší se od všech druhů neobyčejně krátkým prvním článkem chodidlovým. Ecdyurus flavimanus 1. sp. j Corpus nitidum fuscum, mesonoto fere nigro, pronoto utringue ante alarum basim linea conspicua flava signato. Pedes antici fusci, tarsis flavis, articulationibus et linea externa articuli primi, guae sunt fuscae, exceptis; pedes postici flavo-brunněi. Setae pallide brunneae, articulationibus angustissime nigris. Alae nitidae, bases versus subinfus- catae, venis longitudinalibus brun- neis, distinctis, transversalibus incoloratis, tenuissimis. Numeri proportionales maris tarsorum anticorum : 1:102:14:1:06:056. Maris pedes genitales flavo brunnei, guadriarticulati. Penis apicem versus dilatatus, utringue obligue truncatus. Tělo leskle kaštanově hnědé, svrchu na mesonotu téměř černé; na přední šíji táhne se od kořene křídel předních šikmý ná- padný žlutohnědý proužek; podobný proužek táhne se na bocích od kořene křídel zadních šikmo dolů a do předu. Přední nohy jsou černohnědé, konečná půle stehen v jistých polohách Appendices genitales maris: D. Ecdyurus flavimanus 4. Sf. 79 poněkud světlejší, chodidlo docela světle žlutohnědé vyjma klouby a úzkou vnější čáru na článku prvém, které jsou kaštanové. Nohy zadní jsou žlutohnědé, jen úzká vnější čára na stehně, skvrna na holení pod kolenem a klouby chodidlové jsou černohnědé. Štěty jsou světlehnědé v dolní polovině, se zřetelnými ač úzkými černými kroužky na kloubech článků. Křídla velmi jemná, ke kořenu poněkud zakouřená s podélnými žilkami tmavohnědými zřetelnými, příčnými bezbarvými, velmi jemnými a stěží viditelnými. Poměr článků předních chodidel: 1:12: 14:106: 056. Samčí nohy plodidlové jsou žlutohnědé, čtyřčlenné, pyje na kořeně přioblá chitinovaná, ke konci trojúhle rozšířená, na konci na každé straně šikmo seříznutá, ve střední čáře, na kořeně s nápadným světlým okrouhlým vyniklým knoflíčkem a od něho do.zadu prohloubená. Délka těla 10 mm., křídel 11 mm, štětů asi 22 mm. © neznáma. | Jediný © v mé sbírce z Erdweisu poblíž Cmuntu (Gmůnd) na hranicích česko-rakouských 7. VI. Druh tento jest velmi odchylný svou žilnatinou ode všech posud známých. Poměrem prvých dvou článků předních chodidel i tvarem pyje přibližuje se E. fluminum, ale již poměr čl. 2. a 3. jest jiný; také světlejší barva předních chodidel upomíná na jmenovaný druh. Nápadná žlutá páska na hrudi před kořenem křídel jest vyvinuta jako u E. lateralis, k němuž poněkud i tvar pyje vede. Prof. Dr. Fr. M. Brauer. Na samém sklonku minulého roku v požehnaném věku odešel jeden z nejčelnějších entomologů: Friedrich Moric Brauer, jehož jméno- dobře bylo známo nejen jako specialisty v ome- zeném oboru, nýbrž také jako výborného zoologa vůbec. Podá- váme zde stručný nástin jeho života i snah.“) *) Pisatel, ač stál v osobním styku se zesnulým, přece neměl po ruce potřebných dat a obrátil se proto na kustoda p. Ant. Handlirsche, který byl žákem zesnulého a choval krátkou jeho autobiografii, se žádostí, aby napsal stručný životopis pro Čas. Č. Sp. Ent. P. Handlirsch však oznámil, že chystá obšírnou biografii Brauerovu pro Verh. d. k. k. zool. bot. Ges., kde též ve svazku LV. str. 126—166 vyšla, a dovolil, aby výtah její byl v >Časopise« - uveřejněn. 80 Brauer narodil se jako syn Ant. Justusa Brauera, zámož- ného kupce, který z Oldenburgu do Rakous se přestěhoval, a druhé jeho manželky Louisy, pocházející z Hannoveru, dne 12. května 1832 ve Vídni, ztratil otce roku 1839, matka však provdala se r. 1842 opětně za Dra Viktora Ivančiče, známého operateura kamene. Již jako hoch měl zálibu ve hmyzu, která zvláště buzena byla venkovským rázem okolí jeho rodného domu na Mariahilf, a nalézal dostatek porozumění jak u svých nej- bližších příbuzných, tak i učitelů. Na gymnasiu, které navště- voval od r. 1843—1853, sešel se jako se spolužákem a druhem v zálibě Gustavem Gůózsym a seznámil se s kustodem Vin- cencem Kollarem, Jiřím Frauenfeldem, Dr. H. Hagenem. Absol- vovav po některých nesnázích s maturitou gymnasium vstoupil na medicinskou fakultu vídeňskou. V květnu 1854 ztratil i matku a roku 1856 oženil se s Leontinou Boschetty, dcerou právního rádce. Složiv první medicinské rigorosum s vyznamenáním one- mocněl těžce tyfem a poněvadž studie valně ho netěšily, přijal, aby přece jakousi existenci rodině opatřil v říjnu 1861 místo mimořádného vědeckého pracovníka při dvorních přírodních sbírkách. "Teprve r. 1871 odhodlal se složiti zbývající zkoušky, aby dosáhl titulu doktorského a mohl se habilitovati na filoso- fické fakultě vídeňské (1872); za dvě léta dosáhl mimořádné professury, r. 1876 jmenován byl kustodem a po dvou dalších létech dopisujícím členem císařské Akademie věd, r. 1884 stal se řádným professorem universitním, roku 1888 řádným členem Akademie, roku 1898 ředitelem zoolog. sbírek dvorního musea. Dosáhnuv sedmdesáti let počal však rychle scházeti, až 29. pro- Since 1904 smrt vysvobodila jej z těžké a bolestné choroby; pohřeb konán posledního dne toho roku. Povahy byl Brauer prudké, ač sám rád byl aggressivním, těžce nesl útoky jiných a polemiky jeho bývaly ostré; přes to však nebyl nikterak domýšliv na svou práci, ba spíše skromný. V osobním styku byl velmi milý a ochotný, když prolomena byla hráz ostychu; v rozprávce rád se vracel do dob minulých. Byl bystrý pozorovatel a spíše mužem iniciativy, než aby pun- tičkářsky prováděl obsáhlé kompilační práce. Proto jeho práce obsahují množství nových fakt a pozorování, a třeba že základní jejich ideje zůstaly, přece v jednotlivostech leckdy opravy po- třebovaly a doznaly; tím také lze si vysvětliti leckterý prudký útok kritiky, který mu bylo snésti. Celý dlouhý svůj život zasvětil vědecké práci a první $ i % “ i K ponětí B voy kk < n 2 1 akéhýí 81 z jeho spisů* pocházejí již z doby gymnasijních studií. Jsa 18 let stár předložil první své pojednání v přírodovědecké spo- lečnosti založené W. Haidingerem, v jejíž »Abhandlungen« roku 1850 vyšlo (Beschreibung und Beobachtung der Oesterr. Arten der Gattung Chrysopa); mimo tuto práci ještě 12 jiných, posud cenných, vyšlo v době jeho gymnasijních studií. První jeho práce vesměs mají za předmět Neuroptera (v Linnejském smyslu) a teprve po roce 1854 obrací pozornost svou k dipterám. Ze 189 pojednání a spisů (odkazujeme k podrobnému výpočtu po- danému Handlirschem, I. c.) zvláštní zmínky zasluhují: Neu- roptera austriaca, která byla dlouho jedinou příručkou určovací, Monographie derOestriden je posud vzorem, jak by měly jednotlivé skupiny monograficky býti spracovávány, Systematisch-zoologische Studien, kde poprvé rozvrhl hmyz na paralielní vývojové řady a Die Zweiflů- gler des kais Museums zu Wien, jímž položil základ k soustavě dipter. Jeho pozorování biogická a zpracování svěřeného mu materialu celé řady výzkumných cest (Novarra, Godeffroy, Semper atd.) jsou bohatou studnicí vědomostí. Brauer byl čestným členem mnoha entomologických spo- lečností, roku 1868 dostal zlatou medailii pro uméní a vědu, roku 1889 řád železné koruny III. třídy, roku 1894 rytířský kříž bavorské koruny, roku 1902 titul dvorního rady a krátce před smrtí komturní kříž řádu Frant. Josefa. Kpk. EEE IDOFLETINICA. 1. Seznam českého hmyzu blanokřídlého. P. Augustin Kubes. Tímto doplňuji seznam v prvním ročníku tohoto časopisu na str. 26. Jako včely, sbíral jsem ijiný hmyz blanokřídlý inten- sivněji pouze na Kolínsku, jinde jen mimochodem. Jest pak: B — Babice u Říčan, K = Kolín, M — Mančice na Kouřimsku, Ms — Maria Sorg u Jáchymova, O — Obora u Žiželic, S = Su- šice v Pošumaví, V — Veltruby na Kolínsku. Číslice za jménem místa znamená měsíc. A. Hymenoptera monotrocha. I. čeleď: Chrysididae Mocs. 1.rod: Cleptes Lgtr.: semiauratus L. (B 7). 6 9 tí najel 4. rod: 6. rod: I. čeleď: II. čeleď: 19rod; IV. o © W 6. rod: čeleď: 1. rod: Prod: o.10d: rod: rod: rod: „rod: OP : Elampus Forst.: auratus L. (KS 6 7); též vy- chován z prutů ostružinníkových a duběnek, v nichž hnízdila vosa Trypoxylon. — var. maculatus Buys. (KO 5 8); — var. virescens M. (K 5, z prutů ostružinníkových). Holopyga WMocs.: amoenula Dhlb. (K 6); — chrysonota Fórst. (K 6); — jucunda Mocs. (K 6); — rosea Rossi (K 7); — ardens Cogueb. (K 7). Hedychrum Zatr.: Gerstaeckerei Chevr. (O 7); — nobile Scop. (KOM 6 7): — rutilans Dhlb. (KM 7 8). Chrysis L.: austriaca Fabr. (S 6); — neglecta Schuck. (SK 6); — simplex Dhlb. (S 6); — uni- color Dhlb. (K 7); -—- succincta var. bicolor Lep. (K 6); — cyanea L. (SK 6, též z prutů ostružin- níkových); — viridula L. (SK 6 7); — fulgida L. (SKM 6 7); — rutilans Oliv. (O 6); — ignita L. (SKO 4—7); — var. rutiliventris Mocs. (SKO 5—7); — Ruddii Shuck. (SK 5—7). Parnopes Latr.: grandior Pall. (K 7); — var. fasciatus Mocs. (K 7). (Úhrnem 22 druhy; Mocsáry uvádí z Evropy 302,,z Uher 74). Formicidae Latr. (Nemám dosud zpracováno.) Heterogynidae Mocs. Mutilla L.: europaea L. (M 8); — difterens Lep. (Ms 7); — rufipes Fab. (K 6). Myrmosa Latr.: melanocephala Fabr. (O 7). Methoca Latr.: ichneumonides Latr. (K 6). Scolia Fabr.: guadripunctata F. (K 6 7). Tiphia Fabr.: femorata F. (K7 8); — ruficornis Schenck (K 7 8). Sapyga Latr.: clavicornis L. (K 6); — cylindrica Schenck (O 7); — pacca F. (SKO 5 6). (Úhrnem 11 druhů; Mocsáry vypočítává z Uher 39, Saunders z Anglie 8.) Pompilidae Latr. Ceropales Latr.: maculatus Fabr. (O 8.) Pompilus Fabr.: (Aporus) unicolor Spin. (K 8); sericeus Dhlb. — rufipes L. (K6 7); — cinctellus VdL. (O 7); — plumbeus Fabr. (K 6—8); — nigerrimus F k on mh LO 89 „rod: Kod: HTOdI „rod: Scop. (S 7); — viaticus L. (SK 6); — consobrinus Dhlb. (S 7); — chalybeatus Schiód. (SK 6 7); — trivialis VdL. (KO 5—38); — albonotatus Wesm. (K6); — unguicularis Thoms. (O 8); — fumipennis Zett. (K 6); — guadrispinosus K. (K 6). Calicurgus ZŽep.: fasciatellus Spin. (SO 06); Salius Fabr.: versicolor Scop. (KO 60—8; — var. Fabricii VdL. (KO 8); — affinis VdL. (BO 6 7); — coriaceus Dhlb. (S 6); — fuscus Fabr. (SKB 4—6); — obtusiventris Sch. (SKMB 6—8); — notatus Rossi (OMBK 6—8); — pusillus Schiód. (OMMS 7 8); — parvulus Dhlb. (KO 7 8); — exaltatus Fabr. (SMO 7—3). Agenia Schiódte: bifasciata Dhlb. (O 8); — hircana Fab: (©6):/1:4 Pseudoagenia Kohl: carbonaria Scop. (SK 6). (Úhrnem 28 druhů; Mocsáry z Uher 57 Saunders z Britanie 29.) V. čeleď: Sphecidae WMocs. 1. rod: Psen Latr.: atratus Pz. (KO 6 7); — Schenckii "Tour:(8 9/6) 2.rod: Mimesa Sžuck.: atra F. (M 8); — eguestris F. zrod: Kod: rod: M Ko1e ( Tod: "rod : (BKM 9); — Shuckardii Wesm. (SK 6 7); — uni- color VdL. (O 8); — Dahlbomii Wesm. (OK 5 6.). Pemphredon Zair.: lugens Dhlb. (O 6); — austriacus Kohl (K 5, vychován z duběnek); — unicolor F. (K 5 6, vychován z prutů ostružinní- kových); — Wesmaelii Mor. (KOS 6 7); — Schuck- ardii Mor.. (K 5, Ms 7). Stigmus Pz.: pendulus VdL. (SV 6); — Solskyi Mor. (K 6). Diodontus Curtis: minutus F. (K 6); — luperus Shuck. (KMO 6—8); — tristis VdL. (SKM 6—8). Passaloecus Shuck.: corniger Shuck. (O 6); — gracilis Curt. (KO 5 6); — monilicornis Dhlb. (K 6); — turionum Dhlb. (V 6). Ammophila Kr.: sabulosa L. (SKO 6—7); — hirsuta Scop. (SKO 6-—8); — affinis Kir. (SK 5—8); — campestris Latr. (SKO 5—7). Cerceris F.: rybyensis L. (K 6—8): — emargi- nata Pz. (M 8); — arenaria L. (KS 7 8); — guadri- 6* 9. rod: 10. rod: VlT0d+ 12. rod: 13. rod: 14. rod: 15. rod: 16. rod: 17: rod: 18. rod: 19. rod: 84 —— fasciata Pz. (S 6); — guinguefasciata Rossi (KM 6—8); — labiata F. (KM 6—3). Philanthus Fabr.: triangulum F. (K 6—8). Bembex Lafr.: integra Pz. (K 7 8; — rostrata LAK) Stigmus Zatr.: tridens F. (K 6—8). Gorytes Latr.: mystaceus L. (KSVMs 6 7); — campestris Můll. (KMs 6 7); — elegans Lep.(K6); — guadrifasciatus Fabr. (B 7); — guinguecinctus Fabr. (S 6 7). Mellinus Fabr.: arvensis L. (SK 8 9); — sabu- Josus Fab. (M 8). Alyson Jur.: bimaculatus Jur. (K 7 8). Didineis Wesm.: lunicornis Fab. (KOM 8). Nysson Zatr.: spinosus Fórst. (K 5); — tridens Gerst. (B 7); — dimidiatus Jur. (K 6 7). Crabro Fab.: tibialis Fabr. (O 8); — brevis VdL. (SMsB 6—38); — albilabris Fab. (KMs 6); — cinxius Dhlb. (SMs'7);. — podagticus VdL. (O 8);/ -2 pus bescens Shuck. (O 6); — Wesmaelii VdL. (K67); varius Lep. (SKMS 7 8);. — exiguus Dhlb. (B 8) — elongatulus VdL. (SK 6 8); — gonager Lep' (O 8); — guadrimaculatus Fabr. (K6 7); — vaga-' bundus Pz. (S 6 7); — serripes Pz. (S 6); — cri- brarius L. (SK 6 7); — peltarius Schreb. (SK 6); — scutellatus Scheven. (S 6); — dives Lep. (SKOV D—7); — spinicollis H. S. (SK 6—8); — guttatus Dhlb. (K 67); — fuscitarsus H. S. (S 6, K 7; vy- chován též z prutů ostružinníkových); — guadri- cinctus Fabr. (SK 6); — chrysostomus Lep. (SO 6 7); — sexcinctus Fabr. (SK '6 7); — planifrons Thoms. (S 6); — clypeatus L. (SKO 6 7); subter- raneus Fabr. (K 6 7); — alatus Pz. (K 6 8). Oxybelus Zafr.: lineatus Fab. (K 7); — elegan- tulus Gerst. (K 7); — furcatus Lep. (K 8); — mu- cronatus Fab. (K 6 7); — bipunctatus Oliv. (K 7); — analis Gerst. (K 6 7); — mandibularis Dhlb. (K 7); — uniglumis L. (K7 8); — sericatus Gerst. (K 6 7); — pulchellus Gerst. (K 8). Astata Latr.: boops Schenck. (SB 7 8); — stigma Pz. (K 0). m he “ a V) Vis DD D3 LD =) DO: 20. 24. VI čeleď: le n VIL čeleď: „rod „rod „rod rod: rod: rod: rod: rod: „rod: „rod: = 16) Dinetus Yur.: pictus Fábr. (K 67. Tachytes Pz.: europaeus Kohl. (K 7). Tachysphex Kohl.: Panzeri VdL. (K 6—8); — pectinipes L. (K 67); — nitidus Spin. (K67); — nigripennis Spin. (K 7). Miscophus ur.: spurius Dhlb. (K 6). Trypoxylon Zatr.: figulus L. (SKOV 6 7, též výchovou z prutů ostružinníkových a duběnek); — attenuatum Sm. (V 6); clavicerum Lep. (SO 6—8). (Uhrnem 98 druhů; Saunders z veškeré Anglie 90, Mocsáry z Uher 234.) Vespidae D. 7. Eu menes Latr.: coarctatus Latr. (SK 5-—-8). Odynerus Latr.: allobrogus Sauss. (S 6); — elegans Wesm. (O 6); — sinuatus Fab. (S 7); — bifasciatus L. (K 6); — caliosus Thoms. (SK 3—5); — oviventris Wesm. (SK 6); — parietinus L. (SKO 5—7); — antilope Pz. (K 6); — trifasciatus (SK 6); — parietum L. (SK 6—8); — pubescens Thoms, (S 6); — orbitalis Thoms. (S 6); — xanthomelas H. S. (K 6); — helvetius Sauss. (K 5, vychován z prutů ostružinníkových); — laevipes Shuck. (K o 6, též z prutů ostružinníkových); — spinipes L. (SKO 6 7); melanocephalus Gmel. (K 6). Pterochilus Kies" phaleratus- Pz.;' (K 6:7), — var. Chevrieranus Sauss. (K 7). Vespa L.: crabro L. (SKO); — media Geer. (SK); — saxonica Fab. (SK); — norvegica Fab. (SK); — germanica Fab. (SKO); — silvestris Scop. (SKO). — vulgaris L. (SKO); — rufa L. (SKO); — austriaca ší (©) Polistes Latr.: Kohli D. T. (SK); co dosud bylo zváno P. gallicus, rozdělil Kohl (Ann. Naturh. Mus. Wien. 1898) na 6 druhů, z nichž ve střední Evropě přichází P. Kohli D. T. a P. opinabilis Kohl. (Úhrnem 29 druhů; Saunders z Anglie 23, Mocsáry z Uher 71.) Apidae Leach. (Viz první ročník tohoto časopisu, str. 26.) K tomu: a) Eriades campanularum K. (SK) FA ee E + v + . čís P DIVE OC EM E p R E 2 op A V z: X z RS? Ca 6 l 5 z Be 86 a Psithyrus vestalis Geoffr. (SK), které nedopatřením byly vynechány; ») Prosopis styriaca Fórst. (K 6); — gracilicornis Mor. (K 6); — Colletes montanus Mor. (S 8); — Anthrena lapponica Zett. (K 3); — helvola L. (K 5); lathyri Alfken (chytil prof. Kla- pálek 10. V. 1891 u Radotína); Osmia inermis Zett. (KB 6); — pilicornis Sm. (Velký Osek 5); — An- thidium lituratum Pz. (O 8); — Bombus arenicola Thoms. (O 6); -— Jonellus K. (Ms 7); — Nomada Godetiana K. (K 5); — fulvicornis F. (K 6). — Sphecodes dimidiatus Hag.; — affinis Hag.; — Ha- lictus guadrinotatulus Schnek.; — lucidulus Schnek; — marginellus Schnek; — Frey-Gessneri Alfk.; — longulus Sm.; — fasciatus Nyl.; — truncatus Altk, (vesměs z Kolínska); — patellatus Mor. (sbíral p.. J. Sekera u Mělníka). Tím počet včel známých z Cech stoupá na 294. 2. Noví brouci pro českou faunu. Podává Theodor Krása, absolvent práv ve Vraném n. Vltavou. DI 1. Bembidium inoptatum Schaum. Ve Vraném na břehu Vltavy několik exemplářů (Krása). 2. Aleochara lata Grav. V Dobříši již před několika roky sbíral p. učitel J. Kraus (Coll. Krása). Jeden exempl. též z Vra- ného n. Vlt. 1903. o. Atheta (Plataraea) nigriventris 7%0ms. Roku 1901 nalezl jsem 1 ex. v létě pod vypletou travou na okraji cesty. 4. Atheta (Traumoecia Wuls £ Rey) angusticollis Thomson. Několik exemplářů chytil jsem na zdi ve Vraném. Druh tento určil mi laskavě výtečný znalec této čeledi p. Dr. Max Bernhauer. 9. Bryaxis impressa Panzer. Jeden exempl. sbíral jsem časně z jara na břehu Vltavy u Vraného 1901. 6. Lathridius (Coninomus) nodifer West. V hnízdě u La- Sius fuliginosus sbíral jsem spolu s p. Dr. CČlem. Rodtem již r. 1901 na Závisti u Prahy. 7. Hister helluo Trugui. Na Homoli u Vraného z jara roku 1902 a opět 1903 pod kameny u potoka (Krása). 8. Hister succicola Thoms. Na šťávě dubu 1 ex. p K ez o k r ze P do ny ké ———ěĚŠĚÉ 9. Saprinus sparsutus Solsky — (brunnensis Fleischer) 1 ex. ve společnosti s předešlým u Vraného n. Vltavou na šťávě čerstvě poraženého dubčí. 10. Agrilus sexguttatus Herbst. Dva expl. ze sbírky pana Schiffnera s označením Bohemia (Coll. Krása). Rozhodně vy- žaduje tento druh ještě potvrzení, ježto údaje sbírky té jsou často nespolehlivé. 11. Meloe brevicollis Panzer. Hojná na travnatých místech u Vraného n. Vlt. a často ve společnosti s M. scabriusculus Brndt., jíž velmi se podobá. 12. Corymbites sjaelandicus WMii//., v. assimilis Gy//. Se základní formou hojně jsem sbíral na klasech kvetoucího žita ve Vraném 1902. 13. Cryptocephalus coerulescens Sa//b. S bříz sklepal jsem na Homoli u Vraného několikrát c? i ©. 14. Plateumaris consimilis Sc4rank. Několik expl. od p. Dr. Rodta od Dobřichovic, 1 ex. též u Vraného. (Coll. Krása) 3. Noví brouci pro českou faunu. Příspěvek IV. od Dr. Em. Lokaye. Při letošních jarních lovech v Polabí nalezl jsem tyto pro českou faunu nové druhy: Helophorus pumilio Er. Vyset v několika jedincích v dubnu z náplavu u Toušeně. Calodera riparia Er. Tento brouk, který byl v posledním čísle Časopisu ohlášen p. štáb. lék. Drem Jar. Pečírkou ze Žel- navy a od rybníka Bezdreva, vyskytl se letos v dubnu v ná- plavu u Toušeně. Alianta incana Er. Vyset z rákosí v květnu u rybníka Komárovského blíže Dymokur. Pachnida nigella Er. není vzácná v náplavu rybníka Ko- márovského v květnu. Astenus uniformis Duv. Tento vzácný jižní druh nalezen mnou pod drnem při rybníku Komárovském v květnu. Bryaxis impressa Panzer která byla v předešlém čísle Ča- sopisu p. štáb. lékařem Drem Jar. Pečírkou ohlášena od ryb. níka Bezdreva, vyseta mnou též v květnu u rybníka Komárov- ského; mezi 90 jedinci Bryaxis fossulata nalezena jediná Bryaxis impressa. Ptenidium fuscicorne Er. Dosti hojně v rákosí a náplavu na jaře u rybníka Komárovského ; též jsem je nalezl u Toušeně a u Chlumce nad Cidlinou. E A OOM Orthocerus crassicornís Er. V drnu u Toušeně při břehu Labe v dubnu vyset. Aphodius plagiatus Z. nalezen v dubnu v náplavu u Tou- šeně, hojnější jest tam jeho úplně černá odrůda var. concolor Schil. Drobnosti. Aleochara Breiti Ganglb, jest vysoce zajímavou formou pod čeledě Aleocharini svým způsobem života. Žije totiž symbioticky v syslích norách a to jen v obydlených právě, kde ústí nory jest vlhké močí sysla. Žijí tu na ammoniakových výparech, tak jako mnozí jiní sta- phylinidi žijí v blízkosti různých obratlovců (v holubnících Athety, jiní na půdách, kde jsou kočky, v hnízdech Cotyle riparia žije Microglossa nidicola, neb jiné Microglossy v úlech, ovčincích atd.), Interessantní jest, Že veimi vzácnou tuto specii možno jen několik dní v květnu v norách stihnouti. Pak vymizí úplně, jak často pozoroval p. Krása. Podobně žije Philonthus spermophili a Ph. Scribae. Patrně jest zde též as místo kopulace, Zajímavý nález jsem učinil r. 1904 v půli června v Radotíně, kdež těchto Aleochar jsem našel v lidských výkalech větší počet, Tedy žijí jinak, jako většina příbuzných žije ve výkalech, mrvě a mršinách, Aleochara Breiti jest známa z Čech pouze z Povltaví okolí Pražského, Roubal. Gestern fand ich bei Mies in der Náhe des Pochwerkes der Langenzugbleierzzeche (untere L. Zeche), unweit des rechtsseitigen Miesaufers, auf Gras ein Weibchen der nach Angabe Konows (s. Sy- stemat. Zusammenstellung der bisher bekanntgewordenen Chalastogastra B. I. von Fr. W. Konow 1904 pag. 368. — Separatum 288) bisher nur in Norddeutschland und Schweden angetroffenen Blasticostoma filiceti Klug. Interessant ist bei diesem Hymenopteron der abstehende scharfgezáhnte Legestachel. — Ž. OH im Mies, 22./5. 05. Carterocephalus Palaemon Pall. jest pro domácí faunu vzácným representantem. Znám jest zejména z teplých krajin, jako ze širšího okolí Prahy a od Marianských Lázní, kde prý na př. dosti rozšířen jest. Uvádím tuto velice interesantní lokalitu, totiž Hrabanov u Bran- dýsa n. Lys., kde jsem jej sbíral v jednom kuse r. 1902. Zajímavá je lokalita tím, že na př. zkušený lepidopterolog p. Joukl za dlouhou řadu let ani jediný kus nepozoroval v zmíněných místech, Byl to snad jen náhodně sem zalétlý exemplář. — -89 Je to též dokladem k časté náhodě, jak mnohdy jen namátkou se poštěstí ten onen zvláštní hmyz polapiti. Na místě onom jsem byl s p. Bindrem botanicky a na motýle ani nepomyslil. Roubal. Stromokaz. Nosodendron fasciculare OI. způsobuje výron šťávy na starých listnatých stromech, hlavně dubech z jara. O škodlivosti tohoto brouka. přesvědčil jsem se letos v Polabí u Lysé naleznuv na jednom chorém místě starého dubu přes 100 jedinců stromokaza za- vrtaných hluboko až při lýku v kůře. Dr. Lokay. Od Ponera contracta La/r. podařilo se mi nalézti letos počátkem května poměrně silnou Kolonii, čítající asi 60 jedinců. Pravidelně vy- skytuje se tento vzácný u nás mravenec v koloniích jiných mravenců. Lokay sen. nalezl ho u Form. fusca, pan Roubal u Tetramoria a já u Tapinonoma erraticum. © Mnou objevená kolonie nalézala se hluboko v zemi pod velikým kamenem a zajímavo jest, že v okolí nikde přes bedlivé pátrání ani jediného jiného mravence jsem nespatřil. Th. Krása. Od Anergates atratulus nalezl jsem letos dvě © v jednom hnízdě Tetramoria. Myslím, že názor p. Kubese dle Wasmanna v lonském ročníku Časop. str. 40. uvedený jest nesprávný. V tomtéž hnízdě nalezl jsem i samičku. Tetramoria a myslím, že i larvy a kukly patří Tetra- moriim a nikoli opačně. Podrobnější studie o tom po zjištění všech důležitých fakt ponechávám si na pozdější dobu. Pan Rambousek nalezl touž dobu též 1 © u Tetramorií. Th. Krása. Saphanus piceus má asi dle všeho na Závisti svou stálou lokalitu. Ve sbírce p. Schiffnera nalezlo se asi osm exemplářů ze Závisti a pan Binder dotvrdil mi pravost tohoto naleziště. Náhled p. Roubala o zavlečení ze Šumavy sluší dle toho opraviti. Th. Krása. „Mathematika a biologie“ (Resumé přednášky na schůzi »Čes. Spol. Entomol.« ze dne 18. dubna 1905.) Ku řešení rozmanitých biologických otázek, které jsou vá- zány na skupiny týchž jedinců (dědičnost urč. znaků, přizpůso- bení, lokální rasy, temperaturní aberace etc.) a nemohou tudíž býti šetřeny na několika málo jedincích obvyklým způsobem v pracích morfologických i fysiologických bylo užito výhodně statistického zkoumání, jímž zavádí se počet pravděpodobnosti do: pozorování biologických. Statistikou dochází se k poznání vztahů mezi jistým stavem jedinců (resp. celku týchž jedinců) Pně Sly a De a od Py — 2 Bén vý E 8 -9 a mezi stavem jejich okolí; výsledky pozorování pak jsouce opřeny hodnotami velkých čísel, vyjadřují se ve formě nejdoko- nalejší: ve tvaru poměrně jednoduchých rovnic algebraických — zcela dle příkladu pozorování fysikálních neb chemických. Ze základů theorie statistické v biologii uvedeno bylo toto: Vlivem souboru různých činitelů biologických [skupiny po- sitivně a negativně účinkujících elementárních příčin, jsoucích buď V rovnováze neb v převaze jedné skupiny] způsobuje se ve množství jednotlivců téhož druhu jistý nejčetněji zastoupený stav (po případě tvar) t. zv. »normální« neb »typický«, od něhož in- dividuální povaha jedinců determinuje odchylky (varianty) od normálního tvaru i jejich množství (rozsah variační). Variace určitého druhu provází každou změnu jistého stavu individua; variační rozsah pak obsahuje řadu variant, které dle okolností mohou se státi tvarem typickým. Variaci poznáváme měřením. neb počítáním určitého vždy dle okolností důležitého vnějšího znaku (délky, váhy, barvy, počtu trnů etc.) a zjistíme různé varianty i počet jejich, mezi nimiž ukáže se varianta nejčetněji za- stoupená co tvar normální; počet, kolikráte ta která varianta jest zastoupena, udává příslušnou freguenci. Tedy k empirické řadě variant určíme parallelní řadu empirických freguencí a zná- zorňujeme variaci znaku graficky po způsobu analytické geo- metrie na základě těchto řad tím způsobem, že zvolíce určitou délku za jedničku variant, nanášíme je co body stejně od sebe vzdálené na osu úseček (X) a k jednotlivým variantám zase na osu pořadnic příslušné freguence opět ve vhodných jedničkách délkových. Spojením koncových bodů sousedních freguencí vzni- kne lomená linie, která omezuje s osou úseček variační polygon znaku. Tvar empirických polygonů (resp. lomených linií plochu jejich ohraničujících), zvl. symmetrických dosti přesně shoduje se s polygony pro grafické znázornění Newtonova binomu (3 + D* (— je-li » číslo velmi velké). Dle analogie vypo- četl K. Pearson — zakladatel anglické školy statistické a původce čistě mathematického vypracování theorie variačních křivek pravděpodobnosti — rovnici pro všeobecnou křivku pravdě- podobnosti pro ($£ — g)*, z níž odvodil 5 typů variačních křivek dle toho, je-li variace znaku omezená neb neomezená, symetrická neb asymmetrická vůči normálnímu tvaru. Vrcholy the- oretických polygonů variačních — které téměř (ne zcela) sho- dují se s polygony empirickými — leží na těchto variačních křivkách a třeba je během výpočtů zjistiti co průsečíky (ve smy- , vš VE oh č KS V v je T Z" TV 1 n 91 — slu analyt. geom.) křivky variační (jejíž rovnici máme vypočítánu pro jistý speciální případ) s freguencemi, t. j. s kolmicemi vztý- čenými na ose X v bodech jednotlivých variant. Pro charakte- ristiku variace a výpočet ji definující rovnice křivky variační nutno vyčísliti dle empirických dat následující variační konstanty: ZV 1. Průměrnou variantu (t. zv. »typický, normální« tvar) M = n 2. index variability: p Ze Zm = ZU W-V)] sm k 2; kdežto jest jes EV Z ©) 52 Aba 3 rAd 8. index asymmetrie::b A = 3V$, = VÁ n ko 0000 PPR E00 č oBa i OR Ve 3 Ve vzorcích značí: f — freguence, V.—= variantu, V, — variantu empir. nejčetnější; 1 — počet jedinců; — B,, Bx, u, jsou funkce veličin předcházejících, které charakterisují jednak typ var. křivky, ednak označení -+ pro asymmetrickou variaci. 4. Dle těchto hlavních konstant dospěje se propočítáním řady vzorců [G. Duncker: »Die Methode d. Var.-Stat. etc.] ku konkretnímu vyčíslení rovnice variační křivky některého z 5 typů Pearsonových: v pozorování biologických téměř vždy (neb nej- častěji) k typu asymmetrickému IV. neb jeho speciálnímu pří- padu, typu symmetrickému V. — Obecné formy těchto pro biol. šetření důležitých jsou: 0 PA A £ d obypslV +4 — M (cosAMe $.při ted arc+ — te pro nud —— (cos)*“ ba 1 BAY Z jes pátá UDR 12s (přibl. hodn.] 3 2x (cos p)s + 1 PNE n.m.d a (T V.)y = Wé 23, Kdež jest 6 — ———= p. MYM o P ras Ve vzorcích značí e — basis přiroz. logarithmů; u —= počet je- dinců, u, 1 —= jednička variant a freguencí; € — var. index; — ostatní jsou funkce základních konstant předem uvedených. — y, Z počáteční pořadnice. 5. Sestrojení theoret. variačního polygonu dle vypočítaných theor. freguencí děje se týmž způsobem jako při empirickém. (Řada freguencí theor. a variant empirických po případě rozšíří se o varianty theoreticky požadované t. j. supponované.) O9 katany E 8. ANOT S VY SROV 59 TON 6. Srovnání emp. a theor. polygonu, resp. srovnání fre- guencí theoretických stejným váriantám náležejících s empiri- ckými vede k stanovení shody mezi výpočtem a pozorováním, mezi theorií a praxí, která — jsouc větší dle počtu pravděpo- dobnosti při větším materialu — udává se v procentech diffe- rence ploch obou polygonů A 1007 (W08 0/ 2n vd kdež jest G a.$ hodnota závislá na differencích mezi freguencemi theoretic. a empirickými a má být dle theorie (pro oprávněnost výsledků) A < k (ge = Číslo m jest počet exemplářů. Mimo geometrický význam, jenž jest patrný ze vzorců mají uvedené hodnoty ještě vzhledem k biologii Po 2M jak ná- sleduje. 1. M, průměrná hodnota varirujícího znaku má význam čistě morphologické konstanty, charakterisujíc »normální tvar«. Srovnávání různých jejich hodnost vede k poznání lokál- ních ras, variet etc. M jest též graficky označeno dle toho bodem mezi variantami v ose úseček. 2. Index variability má absolutní hodnotu (— demonstrováno bylo na příkladech z literatury) větší neb menší (nikdy tak kolísající jako M) dle Z počtu vrcholů var. polygonu a tedy i dle = počtu k nim náležejících variant čili řídí se dle variačního rozsahu. Dle toho jest indexem pro stupeň reakční schopnosti individuální a má tedy význam konstanty fysiologické. 9. Index asymmetrie charakterisuje blíže způsob variace; jeho absol. hodnota udává = nesouměrnost odchylek od nor- málního tvaru a jest + neb — dle toho, vyskytuje-li se při va- riaci více vyšších či nižších variant od tvaru typického. Jest též značen na ose úseček bodem (A), jenž od bodu W jest buď ve smyslu + či — položen; v něm má patu maxim. freguence theoretická, která tudíž prochází právě vrcholem variační křivky. Při variaci symmetrické splývá A s M. 4. Posléze rovnicí vyjádřen zákon variace jistého znaku ve tvaru, z něhož — tak jako z rovnic fysikálních — zpětně lze počítati různé otázky: ku př. jaký jest nutný při stejné pravděpodobnosti výsledků počet jedinců, jestliže se 7 — násobí počet variant, (kterážto interpolace má praktic. význam buď při měření znaků v sebe přicházejících, t. j. znaků jako jsou: váha, 8 = CS JP ph še SN 6 Kaa oo s da oc k k : jh OBSAH: Dr.Em. Rádl: Spory o duši zvířat str. 65. — Ant. Vimmér: Pa- chyrhina iridicolor Schummel jako škůdce řepy cukrové str. 70. — Prof. Fr. Klapálek: Ephemeridarum species guatuor novae str. 75. — Fr. Kla- pálek: Prof. Dr. Fr. Brauér str..79. — Fauna Bohemica: 1. Seznam © českého hmyzu blanokřídlého (P. Aug. Kubes) str. 81. 2. Noví brouci pro „© českou faunu (Theodor Krása) str. 86. 3. Noví brouci pro českou faunu (dr. M.,Lokay) str. 87. — Drobnosti: Aleochara Breiti Ganglo. (Rb.). str. 88., Blasticostoma filiceti (J. Ott) str. 88., Carterocephalus Palaemon Pall (Rb.) str. 88., Stromokaz (Dr. Lk.) str. 89., Ponera contracta Latr (Ks.) str. 89., Anergates atrafulus (Ks.) str. 89., Saphanus piceus (Ks.) str. 89. — PhC. A. Brožek: Mathematika a biologie str. 89., Věstník str. L —IV. : Knihovnický řád ČESKÉ SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKÉ (Societas Entomologica Bohemiae.) 1. Žádný člen nemá míti vypůjčeno současně více než 5 kněh a beze svolení výboru nemá podržeti je déle měsíce. Každý nechť prokáže se legitimací, jíž jest stvrzenka příspěvků. : | 2. Za knihu poškozenou nebo ztracenou požadována : bude náhrada plné její ceny. : 3. Členové nemají práva knihy dále půjčovati ani členům ostatním, tím méně nečlenům. 4. Jeden týden do' roka dle ustanovení knihovníka a kontrolující kommisse mají býti všechny knihy vráceny do knihovny. 5. Kdokoliv by jednal proti uvedeným pravidlům nemá na dále býti připuštěn k vypůjčování kněh, leč se svolením výboru. Také zvláštní dovolení vypůjčiti Si více kněh nebo podržeti je déle udílí jedině výbor. 6. Kdo není členem Společnosti, nemá přístupu do knihovny. Pořad schůzí občasných: 81. ledna, 21. února, 21. března, 18. dubna, 16. května, 20. června, 26. září, 10, října, 24. října, 14. listopadu, 28. listopadu, © 19. prosince.. — Valná hromada 16. ledna 1906. Vedle schůzí občasných konány budou též schůze věnované pouze výměně sbírek a to každou prvou sobotu po prvním měsíce, tedy dne: 6. května, 3. června, .8. července, 7. října, 4. listopadu a 2. prosince 1905 a 13. ledna 1906 v hótelu Platýz na Ferdinan- dově třídě. | ČASOPIS České Společnosti Entomologické. Mela Sociefafis Enfomologicae Bohemiae. Ročník II. J905. Číslo 4. Redakční komilé: Proř. €r. Klapálek, Red. Napoleon M. Kheil, Prof. Dr. Em Rádl, P. Hug. Kubes, Odb. uč. Ant. Vimmer. B V PRAZE. Nákladem České Společnosti Entomologické Tiskem Dra £d. Gréora a syna. ed: G A NR ZLA VAE VLAK ALL C at zbarvení, délka) aneb znaků sice jednotlivých, ale ve velmi znač- ných (číselně) variantách přicházejících (počet šupin, trnů etc., které mohou se seskupovati při šetření v jednotlivé větší celky, t.j. šetřiti ve skupinách.) Vedle variačních křivek jednoduchých (nejčastějších) pozo- rovány byly též křivky složené s různým počtem vrcholů, o je- jichž podstatě není ještě podán určitý rozbor mathematický. Dále + upozorněno bylo v přednášce na vztahy mezi současnou variabi- litou více znaků na témž jedinci a na vyšetřování t.zv. korre- lačních kočěfficientů, vyjadřujících stupeň intensity o vzá- jemném vztahu variace několika znaků. Zajímavé případy jsou tu znaky párově se vyskytující |— demonstr. z lit. G. Duncker: Asymmetrie u Symmetrie bei bilat. Thieren ete. —|. Příklady na vyčíslení variačních konstant s příslušnými rov- nicemi byly ukázány v předložené literatuře: G. Duncker: »Die Methode d. Variationsstatistik. — Leipzig. 1899. G. Duncker: Symmetrie u. Asymmetrie bei bilateralen Thieren. 1904. — Separ. aus: Arch. f. Entw.-mech. d. Org. (— Má velmi značný pozorovaný material.) G. Duncker: On variation of the rostrum in Palaemonetes vulgaris. Herbst. (Amer. Naturalist. Vol. XXXIV. 1900.) A. Brožek: Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra des- marestii Joly etc. — (Věstník král. čes. spol. nauk v Praze 1904.) C. B. Davendl port: Ouantitative studies in the evolution of Pecten. — III. Comparsion of P. opercularis from three localities of the British Isles. (Proc. of the Amer. Acad. of Arts and Sciences. Vol. XXXIX. No. 6. — 1909.) Základní práce pro theorii variační statistiky má: K. Pearson: Proc. Roy. Soc. London v letech 1899.—1898. Přehledné práce jsou: © Ang. Gallardo: Les mathématigues et la biologie. (Publ. X. : congr. internat. mathématiciens. Paris 1902.) G. Duncker: Die Methode ete. (zvl. důl. pro praxi početní.) Statistické práce v biologii jdou dnes dvojím směrem, jednak čistě mathematickým, analytickým, jednak praktickým. Za příklad posledního směru bylo demonstrováno a referováno v přednášce o následujících pracích: Směr biol.-fysiologický: dr. Chr. Schroeder: Die Zeichnungs- Variabilitát von Abraxas grossulariata, L., gleichzeitig ein ( S54 RE a: ší ř tk“ Daéb z S 028 a E 3 Sh jd : z iŘakÍ n T bk P by Syd oo ok k no P jod AO 8 0 do Sr áno O cd Zb ky apt dekou JA LZR uk M9 3 Dni Př Joa B bí E A K > P E ye ká V S BE Vy a s 94 Beitrag zur Descendenztheorie. (All. Zeitschr. f. Entomol. B. 8. — 1903.) P. Bach metjew: Ein Versuch, die Frage úber die Partheno- genese der Drohnen mittelst der analytisch-statistischen Me- thode zu lósen. (All. Žeitschr. 1903.) P. Bachmetjew: Zur Variabilitát der Flůgellánge von Aporia crataegi L. in Sophia. (All. Zeitsch. etc. 1903.) C. Emery: Gedanken zur Descendenz u. Vererbungstheorie IX. Variationsrichtungen u. Germinalselektion. (Biol. Cen- tralbl. B. 17.) O. Amon: Der Abánderungsspielraum. (Tamže.) Směr geografické variace a práce ve směru morfologickém: O. B. Davenport: Ouantit. studies in the evolution. of Pelctensetc G. Duncker: Variation u. Verwandtschaft von Pleuro- ec.. VES S FAA esse G. Duncker: On variation of the rostrum etc. Ph.C. A. Brožek. „Zidovské Pece“ a vodní brouci. H. A. fonkl. Za Zižkovem nalézají se mnohému známé, tak řečené »Zi- dovské Pece«, táhnoucí se ode dvora »Vápenky« v nepatrné rozloze směrem východním až k »Chmelnici«. V roklinách a jamách mezi jednotlivými skalkami utvořily se během let menší i větší louže, zarostlé částečně svěží travou. Počet těchto louží jest za časného jara největší. Postupujícím létem vysýchají menší louže a větším ubývá na rozměrech. Po řadu let docházím v tato pustá místa lovit vodní brouky a mohu říci, že jsem byl výsledky lovu nemálo překvapen. Tato na pohled mrtvá lokalita se sporou vegetací chová v několika jamkách, Špinavou a páchnoucí vodou naplněných, slušný počet brouků, mezi nimiž jsou i vzácné, ba dokonce pro Čechy nové specie. Na prvém místě uvedu seznam zde ulovených specií z rodu Helophorus Fabr. a připojím kratičký přehled hlavních, roz- lišných znaků čtyř pro Čechy nových a jednoho vzácného druhu. Doufám, že zavděčím se hlavně oněm pánům entomologům, 2 (3 Z NROSRO SR sně LK AN NAKA ab JO VR OB P kteří na příště ve jmenovaném místě loviti budou a to tím spíše, an právě specie z rodu Helophorus F. dosti nesnadno lze určiti. Ulovil jsem následující druhy: Helophorus nubilus F, aguaticus L., brevipalpis Bedel, affinis Marsh., griseus Herbst, granularis L., viridicollis Steph.*), strigifrons Thoms., pumilio Erichs., v. Redtenbacheri Kuw., nanus Sturm. Z těchto 11 druhů (včetně jedné variety) jsou následující 4 druhy novými pro Čechy: Hel. pumilio Erichs, v.Redten- bacheri Kuw., brevipalpis Bedel a affinis Marsh. Tyto nové české druhy, var. Redtenbacheri Kuw. vyjímaje, předložil jsem dne 9. května m. r. ve výborové schůzi »České společnosti entomologické«. Předkládám tuto jednoduchými rysy naznačené hlavní, roz- lišné znaky tří nových a jednoho vzácného, českého Helophora a přičiňuji zcela stručně vysvětlivky. ie 2. 9. 4. Čtyry české druhy Helophorů: 1. Hel. pumilio Er., 2. Hel. brevipalpis Bedel, 8. Hei. affinis Marsh a 4. Hel. nanus Sřurm. Obr. 1. Helophorus pumilio Erichs. Zevní dorsální rýha štítu se zevním (postranním) okrajem téhož naprosto souběžna. Mezera mezi touto rýhou a zevním okrajem štítu nápadně menší než mezera k rýze vnitřní. Vzácný. var. Redtenbacheri jest štíhlejší forma předešlého. Obr. 2. Hel. brevipalpis Bedel. Poslední článek makadel čelistních symmetricky vřetenovitý. Vnitřní dorsální rýhy štítu v tupém úhlu vybočené. Chodidla krátká. Abych předešel nedorozumění podotýkám, že Hel. viridicollis Steph. uve- den v publikaci fysiokratické společnosti »Klíma, Seznam českých brouků« pod synonymem Hel. aeneipennis Thoms. Z 3 n S Obr. 3. Hel. affinis Marsh. Krovky podél švu se třemi páry velmi zřetelných, kulatých, žlutavých skvrn. Redtenbacher i Gangelbauer uvádějí tento druh jako nehojně se vyskytující; mohu však naproti tomu říci, že právě letos objevil se hojněji než obyčejný griseus Herbst a aguaticus L., tak že jsem po dvojím zalovení v pramalé louži chytil 34 kusů tohoto druhu.*) Obr. 4. Hel. nanus Sturm. Hlava zdobena po každé straně střední rýhy krátkou šikmou rýžkou. Štít jako u H. pumilio Er. v předu i v zadu stejně zaokrouhlený. Mimo tyto jmenované druhy vylovil jsem ještě slušnou řadu následujících brouků. Čeleď Dytiscidae. Haliplus amoenus OJ., ruficollis Deg., fluviatilis Aub., var. immaculatus Gerh., Hyphydrus ferrugineus L., Hygrotus deco- ratus Gyl/lh., Hydroporus planus F., Noterus crassicornis Můll:, Laccophilus hyalinus De Geer, obscurus Pauza., Agabus bipu- stulatus L., Copelatus ruficollis Schall., Rhantus Grapi Gyllh., punctatus Fourcroy, suturalis Lacord., Acilius sulcatus L., Dy- tiscus marginalis L., © var. conformis Kunze. Čeleď Hydrophilidae. Hydrochus elongatus Schall., Ochthebius impressus Marsh., Berosus luridus, L., Hydrobius fuscipes L.. Anacaema limbata F., Laccobius minutus Z., Sphaeridium scarabaeoides L., Cer- cyon tristis I//ig. Doufám, že v krátkém čase počet druhů na těchto místech vylovených novými přirůstky ještě rozmnožím. ") Jest zajisté nápadno, že Hel. affinis Marsh., jenž pravděpodobně i jinde nezřídka se vyskytovati musí a nadto dosti snadno určen býti může, doposud v Čechách neznám zůstal. Koos Po * Pa < je MEK ER A ky 97 Palingenia longicauda OZ. z Moravy. Prof. Dr. jan Zavřel. Začátkem června letošního roku chytal jsem na řece Mo- ravě u Hodonína nápadně velkou jepici, kterou dle Leunise a Tůmpela (»Die Geradflůgler Mitteleuropas«) určil jsem jako Palingenia longicauda Ol. Ježto Leunis uvádí dotčený druh z Uher a jižní Evropy, obrátil jsem se na p. prof. Fr. Klapálka s otazkou, zda správně jsem chycené exempláře určil a zda jepice tato z našich vlastí je známa. Týž potvrdil moje určení a zároveň mi laskavě sdělil, že ve svých sbírkách má Pal. long. jen z Uher, že však Eaton udává jako naleziště všechny větší - evropské řeky od Rotterodamu počínaje. Jen z toho důvodu tedy, že není jisto, zda druh onen u nás byl již nalezen, chci tu uvésti některá ze svých pozorování, aniž bych ovšem tvrdil, že -jsou úplně nová; nejsemť v tomto oboru znalcem a chybí mi zde i potřebná litteratura. Asi k 7. hodině večerní objevují se první ojedinělé jepice nad hladinou řeky v elegantním, ale nikoli rychlém letu, při čemž chvílemi vlekou dva svoje nápadně dlouhé štěty ocasní po hladině vodní. Pak se rychle rozmnožuje počet jedinců, kteří stávají se hojnou kořistí vlaštovek. Asi o 9. hod. pozoroval jsem úžasné množství mnoha tisíc kusů poletovati těsně po hladině vodní; jejich křídla způsobují při tom dosti silný šumot. Nad hladinou poletovaly v této době jen pořídku. Nápadno mi bylo, že asi ze 100 chycených jedinců nebyla ani jedna samička. Larvy našel jsem po dlouhém marném pátrání v bahně při břehu, v chodbách, které si samy vyhrabují. Larvy, které byly v bahně pod hladinou vody, vystrkovaly ze svého úkrytu 3 dosti dlouhé štěty ocasní; larvy nad hladinou vyčnívaly ze svých chodeb hlavou. Ku hrabání jsou larvy velmi dobře ozbro- jeny. Jejich silné mandibule mají na vnější hraně 7 silných © chitinových zubů a jsou široké, ploské a poněkud prohnuté, takže mohou dobře zastávati funkci rýče i lopaty. Také holeně předních nob jsou rozšířeny a opatřeny na vnější straně mnoha zuby, takže nejsou nepodobny nohám krtonožky. Jejich hrabací činnost jest, jak jsem se na vlastní oči přesvědčil, zajisté dosti vážným činitelem v rozrušování břehů, což je ovšem vysvětli- telno jich úžasným množstvím. Břeh Moravy u Hodonína, pokud není upevněn kořeny vrb a jiných stromů, jest chodbičkami jejich kříž na kříž provrtán, při čemž dobře se dá sledovati, jak 9 4 98 larvy po jarní povodni stěhovaly se s opadávající vodou stále dolů (asi */, m od kraje břehu.) Jich žaberní plátky na okraji hustě zpeřené přimknuty jsou od zdola nahoru těsně k tělu, což asi chrání tyto jemné ústroje před poraněním. Každý plátek se skládá vlastně z lístků dvou, svrchního většího a spodního menšího. Středem každého jde silná trachea obalená zrníčky černého pigmentu a vysílá rozvětvené výběžky, jejichž poslední vlnité větvičky běží po jedné do postranních úkrojků žaber. Na břišní straně jest u každého žaberního plátku ještě malý žluto- hnědý plochý lísteček pokrytý hojnými, dlouhými chloupky, v němž jsem však žádnou tracheu nalézti nemohl. O významu tohoto přívěsku, o němž se Tůmpel (l. c.) při popisu larev jepic nikde nezmiňuje, nemohu ovšem nic bližšího pověděti. K večeru objevují se larvy dospělé na hladině vodní jsouce unášeny proudem a pohybujíce čile svými peříčkům podobnými žabrami. Dle Tůmpela jsou puzeny k povrchu tlakem plynů, které se nahromadí mezi starou koží larvovou a novou subimaga, jakož i ve střevě. O každou takovou larvu zápasí vždy celá řada rybiček, ale, jak jsem pozoroval, ne často se zdarem. Z larvy takové vyletí subimago takořka rázem. Jen zřídka jsem viděl, že hmyz zůstane jedním křídlem vězeti v pochvě, z níž se pak S větším namáháním, ale vždy po několika vteřinách až 1 mi- nutě osvobodí. Subimago zalétá ihned k nějakému úkrytu na břehu, kdež se znova svléká. Nejprve posunuje se kůže na hrudi prasklá přes poslední článek zadečku. Na to rozhrnuje se kůže na hlavě a Svinuje se přes obě křídla; stará kůže křídel zůstane pak obrácena jako prst u rukavice. Při tomto svlékání prodlouží se ocasní štěty a přední nohy samečků na délku více než dvojnásobnou. Mezi množstvím samečků viděl jsem poletovati jen řídké samičky a nikdy se mi nepodařilo spatřiti páření. "Také jsem žádnou © neulovil. Jen z přinesených larev se mi dvě doma vylíhly. Jejich ocasní štěty mají délku 2:5 cm, kdežto u G nikdy méně než 75—80 cm neměří. V téže době nacházel jsem na kořínkách a stéblech ve vodě při břehu ponořených rourovité, rosolovité vaky, naplněné podlouhlými, bělavě žlutými vajíčky, která ve vaku seřazena byla v hustých prsténcích (nebo snad ve šroubovnici?) Nemohu ovšem s jistotou tvrditi, zda náležejí tyto vaky vaječné jmeno- vané jepici, ač se mi to zdá velmi pravděpodobným. 0 90 Ba Bohužel nastaly asi po týdnu deštivé a chladnější večery, za nichž jen málo jepic se objevovalo, a v zakalené vodě těžko bylo sbírati larvy a vaky vaječné. Když jsem pak 23. června znovu zašel k Moravě, nenašel jsem více žádných jepic. Rovněž ne ve dnech následujících. Phloeothrips?) Tepperi nov. sp., obyvatel nádorů na Acacia aneura v Australii. Dr. Jindřich Uzel. P Barva těla černá. Hlava mnohem delší než širší se stra- nami skoro rovnoběžnými. Sosák jest krátký, vpředu Široce zaokrouhlený. Tykadla tím význačná, že jejich dva poslední články tvoří dohromady celek. Hranice mezi nimi je sice zřejmá, šikmá, avšak rýha jest nepatrná. Třetí článek tykadla jest krátce kyjovitý, trochu delší než 2. a 4.; 5. trochu kratší než před- cházející; rovněž tak 6.; poslední článek maličký. Články 2. a 4.—7. na basi krkovitě stažené. Barva tykadel (při procháze- jícím světle): 1., 6., 7. a 8. článek černé, 2. (tento je na basi trochu zkalený) a 3. žlutavé, 4. asi v prvé polovině žlutavý, v druhé černý, 5. černý, na basi žlutavý. Očka vyvinuta. Pro- thorax trochu delší než hlava, nazad velmi rozšířený. Přední tarsy uvnitř, uprostřed s velmi velikým, zašpičatělým zubem, který je delší než šířka tarsu. Mimo to je na konci tarsu menší, ohnutý zub. Přední tibie na konci uvnitř s malým zubem. Přední femora značně rozšířena. Křídla čirá, bez žilek. “Tubus trochu delší hlavy, tenký, od své base ke konci znenáhla se zúžující. Délka těla asi 3—3:3 mm.' oj Přední tarsy a přední tibie jsou na těchže místech jako u © opatřeny zuby. Zub uprostřed na vnitřní straně předního tarsu jest menší než u © a dosti tupý. Jeho délka rovná se asi šířce tarsu. Přední femora nejsou širší než u ©. Křídla taktéž *) Ve smyslu Halidavově (An Epitome of the British Genera in the Order Thysanoptera. The. Entomological Magazine, London 1836, vol. III). Neodvažuji se prozatím stanovovati nové rody tubulifer, dokud nepoznáme aspoň poněkud mimoevropské. ké Pop ak EVL PROM EEN přítomna. Na basi tubu nalézá se po každé straně přiléhající malý lupínek. Polokruhovitý výřez, který se na basi tubu na spodní jeho straně nalézá a Go tubulifer vyznačuje, je Sice vyvinut, avšak je dosti nezřetelný. Jinak v celku jako ©. ť Druh tento objevil pan %. G. O. Tebper v nádorech na Acacia aneuvra v pokoji v Adelaidě chované; později nalezen byl ve volné přírodě panem O. Lomwerem u Broken Hill v střední Au- stralii. Okrouhlé, šedožlutavé nádory mají 10—13 mm v průměru, jsou na povrchu trochu nerovné a naplněny jsou třásnokřídlíky. Na malém místě, kterým jsou přirostly, nalézá se otvor, jímž třásnokřídlíci mohou vylézati. V nádorech, které jsem ohledal, nalézali se $G, 99 a larvy. Materiál k tomuto popisu obdržel jsem od pana prof. dra F. Ludwiga v Greizu, jenž také již popsal nádory dotyčné (Jahresbericht d. Gesellschaft von Freunden der Naturwissen- schaften in Gera [Reuss] 1900—1902. Gera 1903. Str. 85). Pak Nádory z Acacia aneura, trochu zvětšené, které obývá ve velikém počtu Phloeothrips Tepperi n. sp. Poslední obraz představuje nádor, jehož hořejší část je uměle nadzvednuta, aby se jeho obsah objevil. Dle přír. kreslil K. Weinfurter. Gallen von Acacia aneura, etwas vergróssert, welche Phloeothrips Tep- Žeri n. Sp. in groszer Anzahl bewohnt. Die letzte Figur stellt eine Galle vor, deren oberer Teil kůnstlich abgehoben ist, um den Inhalt zu zeigen. Nach der Nat. gez. von K. Weinfurter. Phloeothrips“) Tepperi nov. s»., ein Bewohner von Gallen auf Acacia aneura in Australien. | Dr. H. Uzel. © Kórperfarbe schwarz. Kopf viel mehr lang als breit mit fast parallelen Seitenlinien. Růssel kurz, vorn breit gerundet. “) Im Sinne von H aliday (An Epitome of the British Genera in the Order Thysanoptera. The Entomological Magazine, London 1836, vol. III). Ich wage es nicht vor der Hand neue Genera fůr die Tubulifera aufzustellen, bevor die auszereuropáischen Vertreter nicht einigermaszen bekannt geworden sind. ; ži MPA n p o a od at bd S OR R Sn VODKY, Me 101 Fůhler dadurch charakteristisch, dasz ihre zwei lezten Glieder zusammen €in Ganzes bilden, indem sie voneinander undeutlich abgeschnůrt sind; die Grenze zwischen ihnen ist jedoch deutlich, schief. Das 3. Fůhlerglied ist kurz keulenfórmieg, etwas lánger als das 2. und 4; das 5. etwas kůrzer als das vorhergehende; das 6. ebenfalls; das letzte Glied ist winzig. Das 2., 4.—7. Fůhlerglied an der Basis halsfórmig verensgt. Fůhlerfárbung (bei durchscheinendem Lichte): Das 1., 6., 7. und 8. Glied schwarz, das 2. (dieses an der Basis ein wenig getrůbt) und das 9. gelb- lich, das 4. etwa in der ersten Hálfte gelblich, in der zweiten schwarz, das 5. schwarz, an der Basis gelblich. Ocellen vor- handen. Prothorax ein wenig lánger als der Kopf, nach hinten sehr erweitert. Vordertarsen innen, in der Mitte, mit einem sehr groszen, zugespitzten Zahne bewaffnet, welcher lánger ist als der Tarsus breit. Auszerdem ist am Ende des Tarsus ein kleinerer, gebogener Zahn vorhanden. Die Vordertibien am Ende innen mit einem kleinen Zahne versehen. Die Vorderschenkel bedeu- tend erweitert. Flůgel wasserhell, ohne Adern. Tubus etwas lánger als der Kopf, důnn, vom Grunde an gegen das Ende zu allmáhlich verengt. Lánge des Kórpers cca 3—33 mm. d „Die Vordertarsen und Vordertibien sind auf denselben Stellen wie beim © mit Záhnen bewaffnet. Der Zahn auf der Mitte der Innenseite der Vordertarsen ist kleiner als beim © und ziemlich stumpf. Seine Lánge gleicht etwa der Breite des Tarsus. Die Vorderschenkel sind nicht breiter als beim ©. Flůgel eben- falls vorhanden. Am Grunde des Tubus befindet sich jederseits eine kleine anliegende Schuppe. Der halbkreisfórmige Ausschnitt, welcher sich auf der Basis des Tubus auf der Unterseite be- findet und die SS der Tubulifera chárakterisiert, ist wohl vor- handen, aber ziemlich undeutlich. Sonst im allgemeinen wie das ©. Das Tier ist zuerst von Herrn J. G. O. Tepper in Gallen auf Acacia amenva gefunden worden, welche in einem Zimmer in Adelaide stand, spáter von Herrn O. Lo wer bei Broken. Hill N. S. W. (Inneraustralien). Die rundlichen, graugelblichen Gallen sind 10—13 wm im Durchmesser, haben eine etwas un- ebene Oberfláche und sind von den Tieren vollgestopit. Auf der kléinen Stelle, mit welcher sie angewachsen sind, befindet sich eine Oeffnung, durch welche die Tiere herauskommen — 102 kónnen. In den von mir untersuchten Gallen haben sich SG, 29 und Larven befunden. Das Material zu dieser Beschreibung habe ich von Píseh Prof. Dr. F. Ludwig in Greiz erhalten, von dem auch die Gallen schon beschrieben worden sind (Jahresbericht der Gesel|- schaft von Freunden der Naturwissenschaften in Gera [Reuss] 1900-—1902. Gera 1903. S. 85). Doplňky ke Kowarzovu seznamu českých dipter. Podává Ant. Vimmev. Část IL Nejlepší znalec českých much, Ferdinand Kowarz, správce c. k. poštovn. úřadu v Lázních Františkových, vydal před 12 lety seznam hmyzu dvoukřídlého. Sám spisovatel naznačil, že se počet druhů rozmnoží, až budou prozkoumány ještě skoro celé */, Čech, kterých nemohl prozkoumati. Téhož roku, kdy vyšel Kowarzův seznam, začal shora podepsaný s výzkumem muší fauny naší vlasti. Posud se mu podařilo probádati pražské okolí, Třeboňsko, krajinu od Velešína ke Krumlovu, okolí Písku, Český Les, Šu- mavu, širší okolí města Žamberka, Orlické Hory, Broumovský výběžek, Krkonoše, okolí Železného Brodu, okolí města Jilemnice a část Jizerských hor. Bohatý lov přinesl podepsanému p. kol. Kotouč ze Železných hor, zajímavý a hojný materiál byl mu poskytnut p. Dr. Uzlem, docentem české techniky, z okolí Krá- lové Hradce a částečně z Krkonoš, četné druhy. polabské a rudohorské s nevšední ochotou daroval mu p. P. Kubes, guar- dian kláštera v Kolíně a z Brd i z okolí pražského překvapil jej mnohými druhy pan Černý z Vršovic. —- Všem uve- deným pánům vzdávám za nezištnou a přátelskou ochotu srdečné díky. Práci tuto pak připisují p. Ferd. Kowarzovi, ne- storu českých dipterologů. Fam. I. Cecidomyidae. Asphondylia umbellatarum Winertz., Cheb. Cecidomyia ve- ronicae Bremi, Frant. Lázně; rosaria Loew, Cheb; carpini Witz, Cheb. Diplosis poae Bose., Cheb. Hormomyia Reaumuriana Lw. 108 ZZO LACANA ol Frant. Lázně. Campylomyza flavipes Ztt., Čerchov. Micromyia lucorum Rd., Cerchov. Epidosis venusta Winertz, Frt. Lázně. Lasioptera arundinis Schin., Kr. Hradec. Fam. II. Chironomidae. Chironomus aprilinus Mg., Cheb ; lucidus Hal., Cheb; ten- dens F., Cheb; tentans F., Cheb; fuscus Mg. G, Velešín; pictulus Mg., Poděbrady ; niveipennis Fabr., Protivín. Cricotopus sylvestris Mg., Frant. Lázně, Velešín; Tanypus nervosus Mg,, Frant. Lázně. Ceratopogon rostratus Wtz. Fam. IV. Simulidae. Simulium argyreatum Mg., Velešín; pictum Mg., Houška. Fam. V. Bibionidae. Bibio pomonae F., Váp. Podol; nigriventris Hld., Kr. Hradec, Aš; laniger Mg., Aš; venosus Mg., Kr. Vinohrady (park); reticu- Jatus Lw., Kr. Hradec. Fam. VII. Mycetophilidae. Sciara nigripes Mg., Radotín; nervosa Mg., Kr. Vinohrady (park), Velešín; pallipes F., Závist, Velešín; flavimana Ztt., Ve- lešín; fucata Mg., Krč, Kr. Vinohrady (park); Thomae L., Ve- lešín, Protivín. Dynatosoma fuscicornis Mg., Krč. Sciophila fimbriata Mg., J. Hradec. Fam. VIII. Psychodidae. Pericomá ocellaris Mg., Aš. Fam. IX. CGulicidae. Mochlonyx velutinus Ruthe, Poděbrady. Corethra plumicor- nis F., Jindř. Hradec. Fam. XII. Limnobidae. Limnobia nigropunctata Schum., Krč; albifrons Mg., Kr. Hradec. Erioptera obscura Meg., Krč. Gnophomyia pallipes F., Náchod. Trichosticha flavescens L., Krč; icterica Egg., Král. Hradec. Trichocera annulata Mg., Kr. Hradec. Amalopis Schi- neri Kolen., Aš, Cheb, Náchod. Anisomera bicolor Mg., Náchod. 104 Fam. XIII Tipulidae. Pachyrhina imperialis Mg., Kr. Hradec. Tipula exciva Schum., Kr. Hradec; oleracea L., Kr. Vinohrady (park). Cteno- phora bimaculata L., Dobřichovice; atrata L., Vrané. Fam. XV. Strattomyidae. Pachygaster ater Panz., Závisť. Oxycera Ranzoni Schin., Kr. Hradec; pulchella Lw., Vysočany ; Meigenii Staeg, J. Hradec. Stratiomyia riparia Mg., Třeboň. Odontomyia cingulata Pnz., Třeboň; ornata Mg., Žamberk. Sargus infuscatus Mg., Kr. Hradec. Chrysomyia speciosa Macg., Soběslav. Beris chalybeata Foerst., Smečno. Fam. XVI. Xylophagidae. Subula marginata Meig., Kolín. Fam. XVIII. Tabanidae. Silvius vituli Fab., Třeboň. (Chrysops sepulcralis Fab., J. Hradec; parallelogrammus Zell., Třeboň. Fam. XIX. Leptidae. Chrysopila helvola Mg., Protivín. Fam. XX. Asilidae. Dioctria oelandica L., Kr. Hradec, Velešín, Kolín; linearis F., Kr. Hradec, J. Hradec. Holopogon nigripennis Mg., Kolín; fumipennis Mg., Kolín. Asilus albiceps Mg., Kolín. Fam. XXI. Bombylidae. Anthrax velutinus Mg., Kolín; hottentotta L., Kr. Hradec, J. Hradec. Exoprosopa picta Mg., Kolín; cleomene Egg., Houška. Systoechus nitidulus Mg., Kr. Hradec. Fam. XXII. Therevidae. Thereva plebeja L., Kr. Hradec; annulata Fab., Kr. Hradec; marginula Mg., Kr. Hradec; annilis L., Kolín. Fam. XXV. Empidae. Rhamphomyia anthracina Mg., Protivín; conformis Rond., Aš; fuliginella Ztt, Aš; tibialis Ma., Cheb. zná ca BL DAL. Za MASON AB DASA LO trat 6 BOR OÝ Fam. XXVI Dolichopodidae. Gymnopternus germanus Wd., Kr. Hradec; nobilitatus n Krumlov; chryzozygos Wad., Protivín, Kr. Hradec. Porphyrops longicornis FIL., Houška. Doplňky k seznamu cyclorrhaph uveřejníme jindy. Euplectus Jurečeki m., nový Pselaphid z okolí pražského. Vyobrazil a popisuje Fr. 7. Rambousek. Elongatus, vnfotestaceus, mitidus, pube bvevi laeviler ve- stitus, capite thovace panlo latiove, fvonte postice bisnlcata, snlcis antice evanescentibus, vertice elevato, glabro. Abdominis segmentis Primis dnobus glabvis, nec. biimýressis (snbg. Phlectophloeus Reitt.). G. Long. 1:8 mm. Patria: Bohemia centy. (Vrané n. Vlt). Podlouhlý, leskle žlutočervený. Lysá, dozadu rozšířená hlava o něco širší nežli štít. Čelní štít ledvinovitý a boulovitě vpřed vyniklý, je vpředu zaokrou- hlen a má dvě hluboké jamky, které vybíhají ve dvě krátké, ne- hluboké a rovnoběžné rýžky vpře- du nespojené. Prvý tykadlový článek homolovitý, druhý vejčitý, o trochu menší, dalších šest člán- ků co do velikosti skoro stejných, čím dále od hlavy kratších, de- vátý o třetinu širší než před- cházejícíí a o tolikéž užší než následující; poslední článek vej- čitý, skoro tak dlouhý jako tři předcházející. Celá tykadla po- rostlá chloupky. Lysý štít nazad zúžený, s přední částí uprostřed vykle- nutou, uprostřed s podélnou rýž- kou. V zadní třetině nedaleko kraje thoraxu je s každé strany tečka, spojená nehlubokou rýžkou s tečkou v zadní pětině štítu. Podél švu na krovkách jest linie vzadu trochu dovnitř zahnutá, druhá je as v polovině mezi švem a krajem krovek. Euplectus Jurečeki 1. s. T K T PN E a Ramena poněkud vyniklá, s krátkou rýžkou. Krovky hustě při- lehle chloupkované s několika tečkami poněkud seřazenými. Abdomen velmi jemně a řídce, skoro neznatelně tečkované, a jemněji než krovky chloupkované. Jednotlivé segmenty s linií kol zadního okraje, přední články bez basálních rýžek podél- ných (subg. Phlectophloeus Reitt.). Holeně u kořene zahnuté, jako tarsy hustě chloupkaté. Znám pouze jediný G (šest ab- domin. segmentů). Long. 18 mm. Popsaný brouk byl mnou nalezen dne 24. května 1905 na »Homoli« ve Vraném n. Vlt. u mravence Tapinoma erraticum Ltr. pod kamenem, na jehož druhém konci byla malá kolonie Tetramorium caespitum Ltr., tudíž považuji tento nový druh za myrmecophilní. Našel jsem ho náhodou při sbírání Myrmoecií, které se roku letošního objevily u větším počtu. Dovoluji si pojmenovati tuto novou specii ku poctě svého příznivce p. MUDra Štěpána Jurečka, který se mnou krátce před jejím objevem sbíral na oněch místech, Euplectus Jurečeki mihi, a kladu ji za nejpodobnějšího jí Euplecta, totiž Erichsoni Aubé. Za laskavé upozornění a za revisi této nové specie jsem díky povinen pp. MUDru E. Lokayovi a kustodu L. Gangl- bauerovi. Resumé. Une espěce nouvelle d'Euplectus de la Bohčme centrale. Au mois de mai 1905 j'ai cherché exclusivement chez la fourmi Tapinoma erraticum Ltr. pour pouvoir attraper des rares espěces : Myrmoecia confragosa Hochh. et plicata Er. — et jen ai vrai- ment trouvé un assez grand nombre. Le 24 mai j'ai trouvé sur la colline »Homole« 4 Vrané situé sur Vltava prěs Prague par hasard dans une fourmiličre de Ta- pinoma (il y avait aussi le Tetramorium caespitum Ltr.) un Euplectus, gui me fut absolument inconnu. A Vaide de Mr. le Dr. E. Lokay j'ai reconnu, gue jai découvert une espěce nouvelle — et Mr. le custode L. Ganglbauer confirma mon avis. Cette espěce est trčs semblable A Erichsoni Aubé (subg. Phlectophloeus) et s'en distingue par sa těte un peu plus large gue le thorax. Celle-ci est marguée de fossettes saillantes aux Sillons peu profonds, parallčles et non unis. Le thorax est aussi bien différent de celui du Erichsoni. (Voir Vimage.) 1 a A LE MLO COPY ja 200 B Sada 18200 ABN AM Vy SNO AD 2 GA S US Pa Vai pris la liberté de nommer cette espěce a Uhonneur de Mr. le Dr. Etienne Jureček: Euplectus Jurečeki mihi, et je la mets entre le Erichsoni et le nubigena; parcegue je Vai at- trapée chez le Tapinoma, je la prends pour une espěce myrme- cophile. Je n'ai attrapé gu' un seul S. Long. 18 mm. Příspěvek k otázce: Co jsou Červíci v houbách? Odb. uč. fan Pastejřík. Odborný učitel p. A. Wimmer v 21. č. »Školy měšťanské« vypočítává hmyz, jehož larvy parasitují v houbách. "Také já v minulých prázdninách otázkou tou jsem se zabýval a mohu správnost některých jeho údajů doložiti fakty. Kousek syrovinky (Lactaria volema Fr.), larvami hojně prolezlý, vložil jsem do skleněné válcovité nádoby, kterou uza- vřel jsem provrtanou zátkou. Její otvor byl, popjat gazem, aby larvy nemohly vylézti a vzduch měl přece volný přístup. Již druhý den počaly některé z larev nitro houby opouštěti; po- tulovaly se po stěnách válce. Larvy ty byly táhlé, žlutavě bílé, 6mm dlouhé a měly černou hlavičku. Tělo bylo zřetelně rozčleněno v 13 segmentů, na jichž dorsalní straně jasně prosvítaly dvě podélné větve trachealní, které na vnějších stranách kroužků (kromě 1., 3. a 4.) vybíhaly v stigmata (obr. 1. III.). Při bočním pohledu (obr. 1. II.) bylo možno pozorovati na břišní straně 4. až 10. kroužku sku- pinky bradavičnatých výčnělků, t. zv. pošinky, jimiž se larva přichycuje. Třetí den slézaly se některé larvy na povrch houby a počaly se omotávati dlouhým vláknem po způsobu bource morušového (obr. 1. IV.). Následujícího dne byla syrovinka na povrchu poseta vejčitými, 45 m dlouhými kokonky. Každý z nich byl k houbě přilepen. Po 5 dnech od zakuklení nalezl jsem ve válci první dvě mušky. Byl to druh: Cordyla fusca Latr. (Obr. 1.) Brzy po nich následovaly jiné. Byly sláby, křídla držely vzhůru vztýčená a rovněž tak i střední pár noh za klidu do výše čnél. Délka těla měří 4 mm a celkové zbarvení je hnědo- = POV : žluté. Kulovitá a protáhlá hlava je značně vyklenutým hrudním štítem skoro přikryta (obr. 1. I.) a tmavohnědě zbarvena. Černé, okrouhlé oči nesou na čelním svém okraji po jednoduchém očku. Čelo je poměrně široké. Dvanáctičlenná tykadla jsou při kořeni sblížena. Jich první a druhý článek jsou značněji vyvinuty, ště- tinaty a ostatní články mají tvar válcovitý, jsou kratinké a na sebe tak přitisklé, že zdá se, jako by tvořily jednotný třetí článek antenální (obr. 1. V.). Teprve macerováním zřetelně se oddělují Obr 1. Cordyla fusca Latr. I. Moucha. — II. Larva se strany boční. — HI Larva se strany hřbetní. — IV. Kukla. — V. Hlava s hora. — VL Ty- kadlo. — VII. Makadlo. — VIII. Hlava s předu. — IX. Hy- popygium samičí, — Hypopygium samčí. (obr. 1. VI.) Tyto články jsou jemně ochmýřeny a jako první dva žlutě zbarveny. Málo vyvinutý sosák vyvážen je mohutnými makadly, která jsou trojčlenná a za klidu kolenovitě složena (obr. 1. VII.). Články jsou skoro rovné délky, avšak první z nich je nejmohutnější. Žluté zbarvení i zde převládá. Hrudní štít jest jemně ochmýřen a směrem ku svému temeni tmavěji zbarven. Štítek je černohnědý a zadní hruď vysoká. Sedmičlenný a se stran smačknutý zadeček má tvar vejčitě podlouhlý. Jednotlivé s Ř- s Ps ní 3 7088 > n 109 segmenty jsou nerovně veliké, hnědožluté; avšak tato základní barva je širokými, nepřesně ohraničenými příčními pruhy téměř zakryta. Ochmýření je kratinké a řídké. Křídla mají zvláštní žilnatinu (Obr. 1. I.) První. žilka vyúsťuje poblíž špičky křídla a vedlejší její větev jest zakrněla. Kostalní políčko je tmavěji za- kaleno než ostatní plocha křídla. Žilka třetí vybíhá z první úhlovitě a čtvrtá i pátá vidličkovitě se rozbíhají, při čemž zadní větev vidlice čtvrté žilky nedosahuje okraje křídla. Malá příční žilka je přerušena. Nohy jsou žluté a mají kyčle značně dlouhé, Stehna kromě prvního páru jsou téže délky a mohutnosti. První pár je poněkud kratší. Přední holeně jsou rovněž krátké a končí se jednou ostruhou. Holeně středního a zadního páru jsou delší a vybíhají ve dvě ostruhy. Chodidla a holeně jsou již poněkud do hněda zbarveny. Appendices samičího hypopygia nesou po dvou mo- hutných trnech (obr. I. IX.) Genitalie samčí znázorněny jsou obr. X. Cordyla fusca je pro Čechy novým druhem. Na hříbku (Boletus bulbosus Schaeff.) podařilo se mi vy- pěstovati mouchu známější; je to: Mycetophila punctata Meig. (Obr. 2.) Tato bedlobytka má barvu velice podobnou larvě cordyly, od níž liší se hlavně značnější velikostí. Její zapředení nemělo tvar kokonu; spíše podobalo se pavu- čině, kterou larva zastřela své lůžko. Také mezi oběma mouchami jeví se značná podobnost. Rozdíl spočívá ve velikosti, ve tvaru tykadel a makadel, mezi holeněmi a poněkud i mezi žil- natinou křídel. Mycetophila punctata je dlouhá 65 mm, má tykadla 16členná a poněvadž jednotlivé články jsou pro- táhlejší než u cordyly, jsou značně dlouhá (obr. 2.) Články čtyřčlenných makadel mají tvar hruškovitý. Na kří- dlech není malá příčná Žilka přerušena, nýbrž spojitě od 3. ku 4. přechází. Ho- leně středního a zadního páru jsou Obr. 2. Mycetophila punctata posázeny dvěma řadami střídavých ostnů n poonké 1 a jsou zakončeny dvěma delšími ostru- Zara Zadní nohami- Stehna zadních noh mají. na konci černou tečkovitou skvrnu. PEK EASA a ORAVA ný SBK Phora pulicaria Fall. (Obr. 3.) je drobná muška, již vypěstoval jsem rovněž ze hříbku. Bílé larvy měřily do délky 3 mm a jich segmentování bylo méně zřetelné než u předešlých (obr. 3. B). Hlava nebyla vyvinuta, ale kousací čelisti prvního článku jasně prosvítaly. Také dvě po- délné trachealní větve byly patrny, avšak vyúsťovaly v stigmata pouze v předu a na zadečku těla. Larvy již za dva dny počaly se zakuklovati. Líheň se však nezdařila, jelikož hříbek brzy podlehl rozkladu. Teprve když pokus jsem opakoval a po zakuklení hříbek nahradil syrovinkou, podařilo se mi mušky vypěstovati. Zakuklo- -© vání dálo se na stě- | nách válce pouhým 3 stažením těla. Kukly, V v obrysu vejčité, byly tvořeny dvěma kon- vexními obaly, z nichž dorsalní byl více vy- : puklý a jeho spád byl v - k jedné straně náhlejší : (obr.13:C), Také z této druhé násady nemohl jsem se mušek dočkati. Po- znal jsem, že příčina je v nízké tempera- tuře, neboť když jsem -> Saša oV k ze la 4 Obr. 3. Phora pulicaria Fall. A, Moueha. — B. Larva. — C: Kukla. < D. Otevřený kuklový' obal. — E. Hlava dal válec na teplá s hora. — F. Tykadlo. — G. Hypopygium kamna, nestačil jsem samčí. — HM. Hypopygium samičí. mušky schytávati. — Kukly pukaly tím způsobem, že odpadávala přední část dorsalního obalu (obr. 3. D). Phora pulicaria měří pouze 13mm. Hlavu, hruď a zadeček má černé, mírně lesklé a nohy převážně hnědo- žluté. Jemně osrstěné oči zabírají krajní čtvrtiny hlavy (obr. 3. E). Temeno na vyvýšeném mozolku nese tři jednoduchá očka. Čelo a temeno zdobí tři řady po 4 mohutných štětinách. Tykadla nserují se téměř na pokraji otvoru ústního; jsou trojčlenná a nejvíce je vyvinut článek třetí, jenž má tvar kulovitý, je jemně 111 ochmýřen a nese trojčlennou, a rovněž jemně ochmýřenou dlouhou osinu (obr. 3. F). Líce a tváře jsou zakrnělé. Ze širokého otvoru ústního vyčnívá listovitě rozšířený sosák a kyjovitá makadla, která jsou sploštělá a několika štětinami porostlá. U obou je zbarvení žluté. Křídla drží moucha za klidu na zadečku vodorovně uložená tak, že jedno druhé nad polovici přikrývá. (Celkem abdomen přesahují. Tvaru jsou skoro vejčitého a žilnatinu mají zcela jednoduchou (obr. 3. a). Mohutně vystupuje pouze subcostala (první) a cubitala (třetí). První tvoří krátký oblouk a třetí jdouc s:ní s počátku rovnoběžně, od ní se pak oddaluje, rozvětvuje a ještě před polovicí křídla do costaly vyusťuje. Ž. krajní (costa) provází křídlo pouze k ústí žilky třetí. Druhá a čtvrtá žilka schází a třetí vysílá k okraji křídla dvě žilky vedlejší. Nohy mají prodloužené kyčle a sploštělá, rozšířená stehna. Holeně středních a zadních mají ostruhy. Hypopygium samčí i samičí charakteri- SUJEJODT 131 (A0, Také Phora pulicaria jest pro Čechy novým druhem. Pěstování vývojů považuji za nejsprávnější cestu ku zpra- cování přesných klíčů pro samičky některých muších rodů. katka Bohernica. Chrysomela olivacea Suffr. Vzácnou mandelinku tuto našel jsem letos u Tábora. Dne 16. června konal jsem tam totiž výlet se studenty z gymnasia píseckého; dopoledne věnováno prohlídce města a odpoledne vycházce do Pintovky. A tu na dolení cestě na levém břehu řeky Lužnice viděl jsem onoho broučka v četných exemplářích lézti; vzal jsem si jen několik kousků, ale mohu říci, že jsem si jich dobře 100 kusů nasbírati mohl, mnoho jich také bylo zašlapáno a v sousedním lese jich také asi lezlo hezky mnoho. K tomu musím připomenouti, že ten den bylo vlhko a teplo, cesta sama byla vlhká a místy ještě blátivá, neboť v noci před tím byl silný déšť; a to snad bylo podmínkou, že se tam ona mandelinka objevila v ten den ve velkém počtu. Fr. Klapálek klade mandelinku tu na Bezkydy, Redtenbacher praví o ní, že se nachází v pohoří slezském, dr. Klíma uvádí ji sice pro Čechy, ale bližšího stanoviska neudává. 8* x py i o ni o ka RES Loa Sa K tomu ještě dodávám, že na téže stráni našel jsem na bažance lesní (Mercurialis perennis L.) dřepčíka bažankového (Haltica mercurialis F.). U Písku také sice nacházím bažanku lesní, ale příslušný brouček na ní se neukazuje. © Josef Lukeš. Drobnosti. Calocampa Exoleta L. (Vetusta Hůbn.) Pozoroval jsem letos na Pře- rovsku nápadně mnoho housenek Caloc. exoleta. Žíly hojně na máku aj. šťavnatých rostlinách. Housenky to zelené, velmi lehce rozeznatelné svými červenobílými pruhy na bocích, dvěma žlutými pruhy na hřbetě a zvláště bílými, černě lemovanými dvojtečkami na každém kroužku po dvou. Ostatně zbytečno tak význačnou housenku popisovati. Živil jsem jich větší množství mákem a chřestem. Vzájemně se snášely, ale jiné housenky ranily, ba, když vylezly výše, pustily se chutě do kukel Van. Antiopa a nenechaly než zadeček, "Tedy také trochu masožravci, Než k tomu hlavnímu. Na podzim líhli se motýli, a co jsem už trochu tušil ze zkušeností dřívějších, samé Caloc, vetusta. Když jsem později chytal na křížaly, lapil jsem večer po večeru po 4—6 těchto motýlů a jen asi 2 mezi nimi Exoleta. Housenka Caloc, vetusta, jak se všude zobrazuje, jest bezpochyby mládě t. zv. Exoleta; opravdu však vetusta v prvním $atě. Našel jsem také jednu takovou, ale tak uzralou na svléknuti, Že starého šatu už ani znáti nebylo a ten nový, t. zv. exoleta, silně prosvítal, zvláště pak ony dvojtečky vystupovaly. Svlékla se také den na to. Porovnáme-li motýle samy, seznáme, Že tu máme co činiti s variací. V podstatě není mezi nimi rozdílu a kresby křídel Exolety dají se dobře vytušiti u Vetusty a naopak jako u jiných noctuid, ku př.: Pronuba, Augur, Baja, Thalassina, Dianthoecia nana a mnohých jiných. Že u Exolety zadní polovice předních křídel je přišedlá jako olovo, není nic zvláštního. To můžeme pozorovati u mnohých příbuzných, jako: Orth. nitida, Orrh. vaccinii a Scop. satelitia. Zvláště poslední tak variruje, že to stojí za povšimnutí. (Něco podobného jeví i Las. guercifolia.) Buď je tedy Exoleta zjev melanismu nebo vetusta zjev albinismu, To prvé bude asi spíše pravda; neboť Vetusta je hojná s B dosti vzácná. Můžeme míti potěšení jednu odrůdu z palaearktů vyškrtnouti Ne-li hned, tedy brzy. Lad. Hudeček. i Po © PO: ====VĚSTNÍKE== p) správní rok naší Č. S. E. byl ukončen a druhý za- o hájen valnou hromadou dne 17. ledna, na níž revidována byla činnost S. za minulý rok. Ze změn valnou hromadou učiněných sluší poznamenati, že do nového výboru místo odstoupivšího p. řed. Nap. Kheila byl za místopředsedu zvolen MUDr. Lokay a místo něho do kontrolující komisse p. E. Kudlička. V prvé občasné schůzí nového roku správního dne 31. ledna místo onemocněvšího p. Dr. Uzla přednášel p. Dr. E. Rádl »o mutační theorii a variační Statistice«. Obsah výkladu jeho byl ten: Jeden směr biologický, přemýšlející o vzniku druhů — dosud hlavně mezi botaniky zastoupený — drží se myšlénky, že nové druhy nevznikají nenáhlými, vlivem okolí způsobenými přeměnami, nýbrž z vnitřních organických příčin a skokem. Bylo možno u květin (a u některých zvířat) vznik nových druhů přímo datem dne opatřiti, kdy se poprvé objevily. Tyto nové druhy jsou ve svých vlastnostech stálé, t.j. varirují-li, kolísá variabilita jejich kolem určitého pro ně specifického středu. Tyto pak vzniklé druhy jsou t. zv. malé druhy na rozdíl od Linnéovských druhů. Hlavní: repraesentant této theorie, botanik de Vries tvrdí dále, že každý organismus skládá se z určitého počtu vlastností (asi jako se skládá chemická sloučenina z atomů) a dokazuje staršími i novými pokusy, že tyto vlastnosti jsou na sobě do jisté míry neodvislé. Tyto t. zv. mutační theorie vedou k tomu, že druh (malý druh) jest přirozená (nikoli umělá) jednotka a zvláště že k je- jímu poznání nestačí popsati vlastnosti nějaké nově nalezené aberrace, nýbrž že jest třeba experimentem (sledováním několika generací) zjistiti, je-li tato aberrace konstantní či nic. Podobně za podrobným zjištěním přirozeně daných druhů nese se variační statistika. Vedle jiných úkolů sledují variační statistikové úlohu, z velikého počtu lokalních variet přesným měřením a podle mathematických vzorců vzatých z počtu pravdě- podobnosti najíti střed, okolo kterého některý typ variruje, a ta- kovým způsobem měřením a podrobným srovnáváním druhy a variety zjišťují. K výkladu poznamenal pan MUDr. Lokay, že rod Leptusa ve svých horských formách tvoří racy odpovídající malým druhům JI (na př. jest Leptusa abdominalis přesně: odlišena od L. piceata jsouc však její racou a žije v nižších polohách atd.). Pan Dr. Absolon upozornil na to, jak jest možno u jeskynních zvířat sledovati ponenáhlé proměny vlivem jeskynního života. Pan prof. Klapálek věří i přes pokusy de Vriesovy, že vliv vnějších podmínek jest hlavním faktorem při tvoření nových druhů. Po debatě demonstroval prof. Klapálek Acridium aegyptium, nalezené p. řed. Krauskopfem živé v lednu v Litoli ve vrbině, pan Kudlička demonstroval domácí naše cvrčky a Tryxalis nasuta. V druhé občasné schůzí dne 21. února přednášel pan Ph. Dr. Absolon o fauně jeskynní. Líčil historický vývoj vědo- mostí o jeskynní fauně rakouské, francouzské, italské, americké a německé, provázeje přednášku svoji hojnými demonstracemi i fauny jeskynní i příslušné literatury. Pan Dr. Absolon bude v přednášce pokračovati a pak podá obšírně i její obsah. Po přednášce demonstroval pan MUDr. Lokay sbírku jeskynních Coleopter. V třetí občasné schůzí dne 22. března přednášel pan demon- strator Ph. C. Roubal o myrmekofilii. O poměru symbiosy mra- venců a jistých tvorů platí předem několik vět: Parasitismus. Z ektoparasitů jsou to zvláště Acaridi, z endoparasitů jistí nema- todi, kteří obývají pharyngealní žlázy. Zvláštní poměry životní naznačuje synechtrie. Jistí Staphilinidi, jako Myrmoecia, Myrmedonia a Ouedius brevis žijí v mraveništích, kde olupují mravence o potravu a plod. Synoekie jeví se dvojím směrem: a) Někteří živočichové sdílí s mravenci příbytek, aby tu kladli vajíčka a plod svůj ukrývali před nepohodou. Tak činí hlavně Myrmedonia v tropech. b) Jiní živočichové, kteří bydlí v mraveništích, živí se tam od- padky (někteří Pselaphidi) a cizopasníky (Dinarda). Mravenci chovají se k nim celkem lhostejně, jen v dobách rozčilení (jako za horka a pod.) otvírají proti nim hrozivě čelisti. Rody Claviger, Lomechusa, Atemeles a některé rody mšic přechovávají mravenci ve svém příbytku, aby z jich sladké šťávy ssáli. Clav.ger, Lomechusa i Atemeles jsou mravenci krmení. Toto spolužití bylo nazváno my rmekoxenie. Nejméně doko- nalou formou myrmekoxenní jest Atemeles; požírá a napadá larvy mravenčí, pročež jej mravenci od hnízd s larvami zahánějí, ač jinak olizují sladký sekret ze štětiček, jež má Atemeles po stranách zadečku. Nejdokonalejším myrmekophilem jest Claviger Jest slepý a pohybuje se velmi váhavě. Mravenci jej musí ošetřovati. — pš o BA šáh děscZE ha kykdnětée II Po té pan továrník Samec ukazoval několik kousků jan- taru s hmyzem, které daroval Společnosti. Pan Dr. Lokay uka- zoval monstrositu Bryaxis haematica zvláštní tím, že jest chagri- novaná nelesklá, kdežto normální individua druhu toho jsou lesklá. Pan Dr. J. Uzel demonstroval ze svých sbírek motýle tropické vynikající obzvláštní nádherou (Morpho Cypris, Morpho Sulkovski, Papilio Hector, Urania Croesus), křísy tropické vyznamenávající se bizarním tvarem (mezi jinými obrovské druhy Pomponia gigantea a Tosena speciosa, pak svítilku Fulgora phosphorea a některé příbuzné druhy; pak tvary vzbuzující obdiv svými rozvětvenými výrostky na hlavě). Dále demonstroval výsledky letošního svého lovu a chovu, zvl. pestrou mouchu chřestovou (Platyparaea poeciloptera), která loni místy velikých škod na chřestu způsobila. Konečně předložil malou a skládací velkou síťku na lov hmyzu, pak smykací síťku a vodní síťku, všechny na jednu rukověť se hodící, jež doporučil jakožto pohodlnou výzbroj loveckou na menší výlety entomologické. Ve čtvrté občasné schůzi dne 18. dubna za nepřítom- ného prof. Fr. Klapálka předsedal Dr. E. Lokay. Po vyřízení záležitostí správních přednášel p. PhC. A. Brožek o thematě: Mathematika a biologie; obšírný výtah přednášky uveřejněn na str. 89. V páté občasné schůzi dne 16. května přednášel p. odb. uč. Ant. Vimmer o vzácnějších českých dipterách z Polabí. Pan přednášející rozhovořil se o 37 druzích polabských, které jsou celkem vzácnější a Z nichž mnohé byly sbírány toliko v Polabí. „ Daleko do nížiny labské sestupují druhy horské s Krkonoš, mimo to vyskytují se v Polabí druhy, které třeba pokládati za tvary, jež dávají přednost jižnějším krajinám. Ze 37 polabských vzácnějších druhů jest jich 17 pro Čechy nových, a mezi těmi byl zaznamenán jedinec, jenž jest pro Čechy novým rodem 1 druhem, jest to Melanophora atra Maca. Při každém druhu rozhovořil se pan přednášející též o biologii jeho larev. doklady k zajímavosti polabské zvířeny předkládá serii brouků, z nichž 10 jest opět pro vlast naši nových (uvedeny v rubrice Fauna Bohemica). ; P. Dr. J. Uzel navrhuje různá česká jména pro čeleď much Chironomidae a rod Chironomus, jehož jeden zástupce vzbudil v poslední době v Praze hojným svým objevením se všeobecnou pozornost. Po čilé debatě usneseno poohlédnouti :) IV se v příslušné slovanské literatuře, není-li již nějaké hotové přijatelné jméno a odložiti definitivní rozhodnutí do schůze příští. — Dále předkládá různé své nálezy, a sice pouzdra kuklová cey- lonského nosatce Rhynchophorus ferrugineus, vyrobená ze svazků cévních palmových kmenů a poznamenává, že tamní veverky obsah jejich považují za obzvláštní pochoutku; dále kuklová pouzdra zlatohlávků z mravenišť od Formica rufa z okolí Hradce Králové, slepená z jehličí a jiných odpadků: pouzdra s vajíčky kudlanky nábožné z Istrie a kudlanek cejlonských; různý hmyz napíchaný fťuhýky na trny a ostré větvičky z okolí Hradce Králové a Prahy, vzácnou varietu hrobaříka největšího se čtyřmi červenohnědými skvrnami uprostřed na krovkách od Hradce Králové (r. 1879) a zástupce síťokřídlého hmyzu Boreus hiemalis, jenž se na sněhu místy hojně vyskytuje, tak v lese mezi Krčí a Kundraticemi a v lese novohradeckém u Hradce Králové, však málo je znám, poněvadž bývá přehlížen. Konečně předkládá ze své letošní kořisti entomologické dvě ploštice bezkřídlé čili ruměnice (Pyrrhocoris apterus), které mají na krovkách vyvinutou zadní blánitou část a pod krovkami úplná křídla. Ač tvar okřídlený u nás považován jest za ve- likou vzácnost (na jihu evropském vyskytuje se častěji), přece, jak se zdá, lze ho při bedlivém ohledání větších společností ploštice té vždy nalézti; tak u Prahy na Petříně vedle rozhledny a u Hradce Králové. Okřídlené exempláře mají asi za úkol letem druh rozšířiti a krev vzdálených kolonií občerstviti (»femi- nae disseminanteS«). P. náměstek stát. zástupce Em. Blattný demonstroval nejprve zajímavý příklad Hermafroditismu u Rhodocera rhamni a učinil toto sdělení: Hermafrodit našeho Žžluťáska řešetláko- vého, který se nalézá v mé skrovné sbírce, chycen byl v srpnu roku 1901 mým tehdy osmiletým synkem u Nového Hradce Králové. Exemplář ten jeví znaky obojetnosti za převládání znaků samičích. Levé křídlo hořejší má základní světlozelenou barvu samičí s ostře ohraničenými skvrnami barvy žluté (samčí). Levé křídlo spodní vykazuje vedle podélného pruhu od středu žilky střední ku kraji jednu nepravidelnou skvrnu téže barvy. Pravé hořejší křídlo má pravidelné zbarvení bledězelené (samičí) beze skvrn, S V spodní křídlo pak jeví toliko žlutý úzký pás od kořene středové žilky vnitřní až do středu. Rub motýle tomuto zbarvení nikterak“ neodpovídá, ač i tam základní barva samičí žlutými skvrnami jest přomísena. Levé křídlo hořejší toliko v cípu vnějším, pak na kraji předním a vnitřním má skvrny žlutozelené (samčí); levé křídlo spodní jest při kraji vnějším a při konci středové žilky vnitřní v celku na čtyřech místech žlutozeleně zbarveno. © Rub hořejšího křídla pravého má tři žlutozelené pásy od kořene podél žilky přední a vnější žilky středové, pravé křídlo -spodní pak podél žilky vnitřní od středu ku kraji a od vněj- šího kraje políčka středního ku hrotu na kraji vnějším širokou skvrnu téže barvy. Hlava, hruď i abdomen jsou normální. Motýl, pokud nebyl zaschnul, měl vedle zřetelných genitalií samičích i zakrslá plo- didla samčí pouhým okem (nyní toliko pod lupou) viditelná, při čemž pozoruhodný jest úkaz, že normálně vyvinutá rodidla samičí nalézají se na straně levé, jejíž křídla hojně skvrny samčí vykazují, kdežto zakrslá plodidla samčí umístěna jsou po straně pravé, která na líci jen jedinou nepatrnou skvrnu žlutou (samčí) ukazují. Po té demonstroval neobyčejnou varietu Geometra papilio- naria, která chycena a darována byla panem .odb. učitelem Měřičkou ve Lhotě pod Hořičkami v červenci r. 1897. Motýl úplně vyvinutý jest zvláštně nepravidelně zbarven. « Toliko levé křídlo spodní má pravidelnou sytě zelenou barvu, třepení jeho však jest hlínožluté. Křídla hořejší obě jsou u kořene i na různých místech ve středu a při kraji zelená, z větší části však nepravidelně hlíno- žlutě skvrnitá. Skvrna téže barvy od středu ku vnějšímu kraji klínovitě se rozbíhající nalézá se na spodním křídle pravém. Třásně i abdomen veskrz hlínožluté. Čeřité pásky bílé mizí na místech, kde stýkají se se skvrnami žlutými. Nepravidelnou směs základní barvy zelené se žlutou uka- zuje i rub motýle. Křídla na rubu od kořene až do. středu jsou vesměs zelená, spodní od vnějšího kraje až do středu, pravé hořejší ve vnějším cípu a při dolním vnějším kraji V nepravidelné skvrně, levé při vnějším kraji v úzkém pásu hlínožlutá. 9 VI Odb. uč. p. F. Mužík předkládá zajímavější od letošního jara až dosud nalezené druhy hemipter: | Carpocorislunulatus Goeze. Druh dle udání pana prof. Dudy v Čechách dosti vzácný, což i já dle dosavadních zkušenosti potvrzuji. Vzhledem svým dosti věrně napodobuje květ pryšce a také na takových návrších, kde tato rostlina jest, se objevuje. Dne 12. května 1905 ulovil jsem u Kralup pět exemplářů. Macrodema micropterum Čí., tvar brachypterní, dva kousky na výslunné strání. Nalezeny každý jindy, ale oba pod vřesem. Ischnocoris angustulus Schill., ve formě brach. je velmi hojný a podobá se malému drabčíku anebo v běhu také mravenci. S křídly vyvinutými jest asi dosti vzácný. Ta- kový chytil jsem 15. dubna 1905. Ischnocoris punctulatus. Feb. (macr.), je dosti pěkně zbarvený, žije na podobných místech, t. na výslunných svazích. Oba druhy, zvláště tento, v běhu stále se zastavují, což činí dojem, jako by každé chvíle s něčím se setkali, co za- sluhuje jejich pozornosti. Aphanus aguadratusř. U Rráláp dne Bo ee zjevem zvláštním. Galeatus angusticollis Reuf. je ozdobná síťnatka vzhledu sklovitého, řídce mřížkovaná. Hlavu má opatřenu dlou- hými přečnívajícími přímými trny. V suché trávě na kořenech rostlin. Je vzácná. — Při volném rozhovoru o otázce, jak by bylo lze opatřiti si možnost podnikati exkurse po okolí pražském, navrhuje p. Dr. Lokay, aby Společnost zažádala lesní správy o legitimace pro členy spolku, které by oprávňovaly ke vstupu do lesa i tam, kde jinak není dovolen V šesté občasné schůzí, konané dne 20. června 1905 po provedených formálních záležitostech přednášel p. prof. Frant. Klapálek o sbírání a praeparaci neuropter. Hmyz síťokřídlý (ve smyslu Linnejském) nalézáme na místech nejrozmanitějších; nejvíce různých druhů můžeme sklepati s křovin a to při vodách stojatých i tekoucích zvláště v době dopolední a na večer hojné chrostíky, pošvatky, jepice i pisívky a z vlastních neuropter rod Sisyra. Na pasekách a v hájích denívky, zlatoočky, dlouhošíjky i chrostíky, Smýkáním na březích vod chrostíky, pošvatky i sr- pice, V rozsedlinách kůry nebo pod odchliplou korou pošvatky VI i chrostíky, pod kameny na březích zajímavé pošvatky, zvláště formy krátkokřídlé. Z kořenů travin a z lišejníků vypodsýváme četné pisivky. K chytání, aby bylo lze nejen po tvrdém křoví a trávě smýkati nýbrž i ve vzduchu chytati, potřebí jest jemné sice, ale pevné a objemné síťky, buď hedvábné nebo kmentové. Hrubší věci lze hned na místě zabíjeti, jemnější jako jepice, pi- sivky, drobné denívky a malé chrostíky nutno nositi v krátkých zkumavkách živé domu. Přednášející užívá k usmrcování síťo- křídlého hmyzu jen lahviček cyankalim v zátce opatřených, které vynikají čistotou, trvanlivostí a lehkou nahraditelností, což zvláště na cestách jest důležité. Větší druhy napichujeme na černé lakované špendlíky a to vždy v střední hrudi; na drobné věci užíváme stříbrných nebo niklových minutií. Nalepovati síťo- křídlé jest naprosto zavržitelno, poněvadž tím se exempláře úplně zkazí a pro vědecké prozkoumání stávají nepotřebnými. Jest nutno síťokřídlé napínati, poněvadž pro určení jest žilnatina i tvar přívěsků genitalních důležit. Napínání děje se jako u mo- týlů, jenže nepřidržujeme rozpínaná křídla špendlíky, nýbrž posunujeme je jemným štětečkem nebo přistřiženým pružným pérkem; špendlíky nechávají v jemné bláně křídlové velké trhliny. Úprava sbírek jak u motýlů. V rozhovoru po té zavedeném odpovídá přednášející na dotazy pp. Dra Pečírky a Dra Uzla, týkající se usmrcování hmyzu. P. prof. Joukl doporučuje zvláštní lahvičku pro cyankal firmy Ortnerovy. Pan Dr. Lokay doporučuje usmrcovati hmyz kysličníkem siřičitým; p. cís. radovi Veselému osvědčila se pro brouky rašelina s trochou chloroformu. Pan Kudlička táže se, byly-li učiněny kroky o zjednání (přístupu do uzavřených lesů. Předseda sděluje, že pro letošní období jest již věc opozděna, ale že stane se opatření pro rok příští. P. Dr. Pečírka předkládá nové pro Čechy Psammoecus bipunctatus a Myrmetes piceus a doporučuje hledati druhy myr- mekofilní v mraveništích opřených o stromy, zvl. duby. Pan J. Roubal sbíral na Šumavě na takových místech a nalezl pěkné druhy, které demonstruje. P. F. Rambousek demonstruje nové brouky pro Čechy (uvedené v II. příspěvku v časopise), které sbíral. Z čeledi Bu- prestidů demonstruje Eurythyrea austriaca Fab., micans Fab., čarniolica Hbst. a poukazuje na jich znaky. Mimo to: Buprestis cupressi Germ., Anthaxia auricolor Hbst. a parallela Lap ze Špa- 9* VII nělska a sibiřskou Melanophila. discopunctata Fald. Z letošního lovu vzácné: Myrmoecia confragosa Hochh. a plicata Er. sbírané s Drem Jurečkem ve Vraném nad Vlt., Aleochara ruficornis Gr. ©, sbíraná v listí na Závisti, a neznámého myrmecophilního Pselaphida nalezeného u Tapinoma erraticum na Homoli ve Vraném. P. Dr. J. Uzel demonstroval listy řepy cukrové, pošsozené larvami květilky cviklové (Chortophila conformis) a stadia vývoje této mouchy. Mimo to listy třešní s četnými chodbičkami housenek motýlka Nepticula. Oba tito škůdcové vyskytli se loni v počtu velmi značném a také letos hojně se objevují. Po té referoval p. odb. učitel Vim mer a podává zprávu: o negativním výsledku svého pátrání, které učinil po slovanském jméně rodu Chironomus a připojuje se k návrhu p. Dr. Uzla, aby zavedeno bylo české jméno »pakomár«, které naznačuje vnější podobnost s komáry. Příslušná čeleď měla by pak jméno Chiro- nomidae: pakomáři a druh u nás obecný a množstvím ná- padný, Ch. flaveolus: pakomár žlutavý. Jednomyslně se schvaluje. Předseda předčítá přípis p. Dra F. Sokoláře (Vídeň III/2. Pfefferhofgasse 2.), který přeje si vstoupiti se členy ve spo- jení a vyžaduje si material Carabidů. Pan Roubal připomíná, že při prohledávání mravenišť dlužno toho dbát, aby kámen odvalený zase na staré místo byl vložen. V sedmé občasné schůzi dne 26. září oznamuje místo- předseda, že na 150 nabídek výměny publikací, které výbor cizím společnostem učinil, došlo dosud 54 příznivých odpovědí. Po té přednáší p. Dr. E m. Lokay o českých Pselaphidech. Ve své přednášce nastínil nejdříve vývoj české entomo- logie před 70 lety, zmíniv se o tehdejších snaživých pražských entomolozích, zvláště o Dru Helferovi a Dru Max. Herrm. Schmidtovi, který vydal roku 1836 první spisek o českých Pselaphidech a znal jich tehdy z okolí pražského již 17 druhů, kdežto všech tehdy druhů popsaných počítalo se 62; dnes jich známe z Čech již 49 druhů a právě roku letošního přibyl naší fauně jeden druh úplně nový. Po tomto úvodu pan přednášející mluví o systematickém rozdělení podčeledí Psela- phidae brachyscelidae a macroscelidae a přikročuje ku vypsání všech českých rodů; zmiňuje se velmi zevrubně o Euplectech, zejména o podrodu: Plectophloeus, který letos pan stud. Ram- bousek obohatil novým druhem Eupl. Jurečeki; vypisuje charaktery . A9 . s . > je A o k S IX tohoto nového druhu a porovnává s příbuznými druhy. Zmiňuje se velmi zevrubně o našich českých myrmekophilních Pselaphech: Chennium a Centrotoma a demonstruje Chennium s vajíčkem letos jím nalezené; dále kreslí tykadla samců všech 12 druhů českých Bythinů, které zejména vypisuje, a na konec demonstruje svou sbírku českých Pselaphidů, ve které jen 3 druhy české nejsou zastoupeny. P. F. J. Rambousek demonstruje novou, letos nalezenou specii českého Pselaphida: Euplectus Jurečeki i. lit., z myrme- cophilů ještě Lamprinus erythropterus Panz. Z mimočeských věcí převzácnou Eurythyrea aurata Pall., vypůjčenou ke studiu od Reittera prostřednictvím p. Štěrby, vzácné španělské Sepidium aliferum a nové specie: Acmaeodera Moroderi Rtt., Dasytes Mo- roderi Rtt., Anthicus Moroderi Rtt., Gynandrophthalma Moroderi Reitt. a Gymnetron albofasciatum Reitt. z Valencie. P. E. Kudlička předložil rourovitý výřez z jílu, chovající skrýši pro vajíčka a mláďata pavouka z rodu hryzelů, Cteniza cementaria. Zajímavý tento úkryt tvoří rourovitou chodbu uvnitř uhlazenou a jemnými vlákny přediva vyčalouněnou, na jejímž spodním konci pavouk svá vajíčka ukládá. Druhý konec úkrytu opatřen je umělou, k ústí roury přesně přiléhající záklopkou, takže v půdě ztrácí se i bystrému pozoro- vateli a chrání jak pavouka, tak i jeho potomstvo před nepřáteli a jinými zevními živly. Záklopka tato na jedné straně důmyslně stěžejkou upevněná dá se jen směrem zevním volně otevírati. Co znamenají tyto padací dvéře, nelíšící se vně ničím od okolí, tak že, jsou-li uzavřeny, nikdo o stavbě pavouka tušení nemá? Sauvages poznal jich význam. Odkryv jedenkráte takové padací dvéře a snaže se jehlou je otevříti, nalezl k podivení svému značný odpor. Štěrbinou viděl, jak uvnitř leží pavouk na hřbetě, vší silou se o stěny roury opíraje a několika nožkami víčko přidržuje. Když po ně- kolikerém otevření a zavření víčka pavouk viděl se přemožena, utekl se do pozadí své skrýše. Kdykoli však bylo víčkem po- hnuto, vyskočil, aby znova se ho chopil. Sauvages vyhrabal konečně nožem stranou otvor, při čemž pavouk stále víčka se držel. Tuto skrýši svou hryzel neopouští, leda v noci, vycházeje na lup, neb poskytuje mu dostatečné ochrany před útoky růz- ných nepřátel. Na denním světle, zvláště v paprscích slunečních hryzel ochabuje a vypadá, jako by byl ochromen. Předložený exemplář a skrýši pavouka přivezl pan Vinc. Jedlička ze své cesty z ostrova Corfu m. r. V osmé občasné schůzí dne 10. října přednášel prof. Fr. Klapálek o žilnatině pošvatek. Křídla pošvatek žilnatinou svou ukazují také ku primitiv- nímu stupni tohoto řádu hmyzího. Žilky jsou zřetelně od sebe odlišeny a můžeme všecky základní dobře rozeznati. Tvoří dvě. skupiny; k přední náleží ž. krajní (costa), příkrajní (subcosta), vřetenní (radius) a střední (media); k zadní čítáme ž. loketní (cubitus) a 3 ž. hřbetní (analní), Ž. vřetenní tvoří na křídlech před- ních silnou lichou větev, totiž odnož vřetenní (sector radii), která u pošvatek není rozvětvena dichotomicky, jak tvrdí Comstock a Needham, nýbrž vysýlá na stranu zadní řadu větví, jichž počet dle skupin kolísá. Ve křídlech zadních tato odnož schází a tu funkcionelně nahražena jest přední větví žilky střední. Tato žilka ve křídlech předních jest jen jednoduše rozvidlená, v zadních však jest dvakrát vidličnatá a nejpřednější její větev chová se docela jak odnož vřetenní na křídlech předních. Ž. loketní jest vždy jednou vidličnatá a přední její větev tvoří větvičky přídat- né, které u skupiny s makadly osinovitými směřují do zadu, u skupiny s makadly nitkovitými do předu. Mezi žilkami podél- nými nacházíme žilky příčné a tu jest zajímavo, že počet jejich jest v poměru obráceném se soustavnou výší druhu: čím jest druh specialisovanější, tím jest žilek příčných méně. Řadu příček mezi středovou a vrcholovou částí křídla tvoří t. zv. přepážka (anastomosa). P. F. Rambousek předkládá myrmocephila Lamprinus erythropterus Panz., sbíraného u Lasius fuliginosus Ltr. v Po- říčanech dne 1. září t. roku a ukazuje zajímavou abnor- mitu Oxyporus rufus L. s přední nohou zakrnělou, a vzácnou Euthia scydmaenoides Steph. sbíranou dvakrát u Lasius fuligi- nosus v Kounicích a Liblicích a mimo to dvakráte ještě u Liblic chycenou do smýkací síťky. Pak různé brouky z Liblic, mezi nimiž několik Throscus Duvali. Pan Dr. Lokay demonstruje z posledních dvou exkursí do Stromovky dne 18. září a 6. října chycené myrmekophily u Lasius fuliginosus a sice: Hesperus rufipennis 3 jedince, čímž jest nade vši pochyb- nosť zjištěno, že druh tento žije při Las. fuliginosus. Microglossa marginalis, která sice z Čech jest známá, ale nyní zjištěno, že žije u Las. fuliginosus. XI Mimo to: Symbiotes pygmaeus, Oxypoda longipes, Myrme- donia funesta a laticollis, (které zdají se míti trojí vývoj za léto, neboť první jedince chytil letos čerstvě vyvinuté již 29. března, pak se vyskytuje koncem června a v červenci a nyní koncem září a v říjnu.) Dále Amphotis marginata, Microglossa gentilis a pulla ve více jedincích a Heterothops dissimilis. Dále demonstruje panem Dr. Kličkou v Saviňských Alpách letos 2 na Golim Vrchu ve výšce 1700 m v travinách ulovené Leptusa Schaschli, která jest známá dosud jen ve dvou jedincích z Unterbergu u Celovce chycených p. Schaschlem a darovaných Vídeňskému dvornímu Museu. Pan Dr. Klička ulovil též pod lískovým listím blíže České Chaty Neuraphes laminatus, který není dosud z Rakouské říše znám, toliko z přímořských Alp a Savojska. V deváté občasné schůzí dne 24. října 1905. oznámil p. místopředseda, že p. Dr. J. Uzel věnoval chtěje uctíti paměť právě zesnulé své matky, horlivé ctitelky entomologie, které děkuje za účinnou pomoc při výzkumných pracech svých, 400 K, aby založen byl fond pro podporu vydávání časopisu. Šlechetný dárce slíbil fond příležitostně rozmnožovati. Vzdány díky. Po té přednášel p. H. A. Joukl o českých Helophorech; přednáška obsažena ve článku na str. 94. Pan štábní lékař Dr. Pečírka demonstruje řadu druhů, které nasbíral na Šumavě a v Již. Čechách. P. cís. rada J. Veselý demonstroval případy albinismu a melanismu u motýlů a připojuje tyto poznámky: Zajisté neušlo pozornosti pánů, kteří se zabývají motýli, že se vyskytuje v posledních létech, zvláště loni a letos, u motýlů zhusta albinismus i melanismus. Letošního roku se mně poštěstilo uloviti několik aberrací albinistických a melanistických. Jsou to: 2 © Epinephele janira (jurtina). Přední křídla jsou téměř celá bílá, zadní však s jasným nádechem hnědošedivým. (1 exempl. z Pořičan; 1 z divoké Šárky.) 1 G Polyommatus phlaeas, má přední pravé křídlo od kraje do "/, plochy krásně bílé s typi- ckými černými tečkami, což se velmi pěkně vyjímá. Zadní pravé křídlo s bílým, místo zlatovým okrajem. Chycen v Závisti. 1 Melitaea Athalia $. Plocha všech křídel tmavohnědá, místy černavá — avšak místo 5ti řad okrových skvrn u typi- ckých kusů se nacházejících, objevuje se jen jedna a to druhá od okraje všech křídel počítána. Přední křídla ukazují na spodní Straně velké skvrny, jak úhel černé, zaujímající téměř celou plochu. XII Spodní část zadních křídel vyznamenává se též proti typům VN hojnými černými skvrnami a čarami. Ze Závisti. Konečně: Argynnis dia S. Tento motýl je — počínaje od kořene — až do */, plochy všech křídel černý; zbývající třetina táhnoucí se kol okraje křídel má sice normální kresbu, je však u porovnání stypickými exemplary mnohem hnědší. Zadní křídla ukazují na spodní části překrásnou směsicí stříbrných velkých a tmavofialových až do černa se skvějících skvrn; obrázek to opravdu pěkný. Chycen v Šárce. Všichni zde uvedení motýlové jsou menších typů. Úkaz tento a shora uvedené odchylky při zbarvení letošního roku tak zhusta se objevivší, souvisí asi se suchem loňského roku.. Housenky byly odkázány na velmi sporou aneb docela ne- zvyklou stravu, o čemž jsem se přesvědčil loni v červenci v Kar- lových Varech. | Tam jsem přišel ku skupině kopřiv — totiž jen pahýlů — na kterých se svého času uhostily housenky »Vanessa i0«, Ne- bohá tato zvířata, spotřebovavše všechno listí, hlodala ještě asi dva dny na zbylých stoncích a pahýlech kopřiv a když i tyto uschly, rozlezla se na všecky strany, hledajíce jinou potravu. Kde co našla, nevím; trávy neb bylin při tom nesmírném vedru a nedostatku vláhy nebylo. Teprve ve vzdálenosti asi 12 kroků živořil výhonek »divokého chmele«. Tam se sešlo několik z těchto ubohých, vyhladovělých a zakrnělých housenek. Po ostatní spo- lečnosti nebylo stopy, pročež jsem se domníval, že rozlezlé housenky buďto hladem zahynuly nebo se jakž takž zakuklily. Že ale z takých zmořených, nedospělých housenek nor- mální motýli vylíhnouti se nemohou, jest velmi pravdě podobno a že tyto poměry mají též degenerující vlív na příští generaci, o tom pochybovati, jak se mně zdá, nelze. Tím by se daly částečně vysvětliti letošního roku tak často se vyskytující odchylky od vývoje a zbarvení motýlů. Je v naší společnosti několik pánů »iepidopterologů« na slovo vzatých, kterým se zajisté naskytla příležitost pozorovati albinismus či melanismus motýlů nyní se tak často vyskytující. I bylo by s povděkem přijato, kdyby na tomto místě své zkuše- nosti uveřejnili. P. JS. Zeman demonstroval Lampra rutilans z břízy a ku- klové pouzdro Cryptocephala. P. prof. Joukl ukazuje zásylku brouků Aero vbce p- Duchoněm. XIII P. demonstrator Roubal ukazuje Coryph'um Letzneri (?), Leptusa puellaris a flavicornis, Euplectus, Lampra festiva a Po- gonochoerus sp. P. Dr. Lokay připomíná k tomu způsob života Coryphium, jehož larva pronásleduje larvy Bostrychů. P. F. Rambousek přinesl 6 nových brouků pro Čechy a vzácnou Microglossa marginalis Gr., sbíranou u Las. fuliginosus Ltr. v srpnu o letošních prázdninách v Liblicích u Čes. Brodu. V desáté občasné schůzi dne 14. listopadu po odbytí zá- ležitostí správních přednášel p. odb. učitel A. Wimmer 0 úst- ních ústrojích larev Pachyrrhin a Tipulin. Po historickém přehledu literatury týkající se ústních ústrojů jmenovaných larev, před- nášející charakterisoval larvy Pachyrrhin a Tipulin, načež při- stoupil ke srovnání jejich ústních ústrojí. Labrum larev Pachyr- rhin bývá srdčitě vykrojeno, kdežto Tipuly mají labrum na předním kraji obloukovité. Mandibule larev Pachyrrhin nesou 4 zoubky, Tipulin 6. Maxilly Pachyrrhin jsou jednoduché desky nesoucí zakrsalý palpus, kdežto larvy Tipulin mají členění na- značeno osrstěnou rýhou. Stipites končí dvěma komolcovitými loby. Labrum obou larev nebylo posud známo; co považovali autoři za submentum, byl výčnělek schránky jícnové. Pan J. Zeman předložil albina okáče Epinephele janira, pak modráčka Lycaena hylas s malým hlemýžděm na hřbetě. Pan inž. Šula ukázal zajímavé brouky Hippocephalus a Helicopris. V jedenácté občasné schůzi dne 28. listopadu přednášel p. odb. učitel J. Mužík o českých štíhlenkách : Štíhlenky (Berytidae) mají jméno odtud, že tělo jejich je velmi štíhlé. Hlava většiny českých rodů opatřena je růžkem týlním (jen rod Metacanthus ne). Prostřední lalok čelní buď je v téže rovině jako laloky postranní, aneb se zobánkovitě zvedá (Berytus).. Nad složenýma očima, počínaje od tykadel, směrem -do zadu, leží lineální mozolky zatykadlové a končí u příčné rýhy temenní. Proti nim za rýhou jsou jednoduchá očka (ocelli), Rypák je čtyřčlenný a dosahuje buď ku předním aneb ku střed- ním kyčlím. Prvý jeho článek rovná se délkou svou délce hlavy (Metacanthus), aneb jen její polovině (Berytus), aneb jest ještě kratší (Neides). Tykadla, velmi tenká, jsou čtyřčlenná, lomená. Prvý jejich článek velmi dlouhý a u špice stloustlý. Druhý je různé délky. Poměrně nejdelší u Metacanthus, kratší u Berytus a nejkratší u Neides. Štít (pronotum) je v předu užší, vzadu Širší a zde také často vyšší. Opatřen je jedním středním a dvěma XIV postranními kýly. Štítek je Řislý a má střední kýl. Přední křídla složena jsou ze tří částí (clavus, corium, membrana). Coriem probíhají tři, membranou pět nervů (z těchto dva vnitřní, u ně- kterých druhů jsou blízko u kořene spojeny. Spodní křídla jsou často zakrnělá aneb scházejí. Zadeček má šest článků abdomi- nálních a jeden genitální. Tento jest u samců (pohled se strany) silný a vykrojený, u samice ku konci zužený. Nohy velmi dlouhé a štíhlé se stehny kyjovitými. Chodidla trojčlenná, poslední jejich článek s dvěma drápky a dvěma přívěsky. Téměř stálým zjevem u štíhlenek je dvojtvárnost (dimor- phismus). Tvary brachypterní mají štít vzadu nezvýšený, mem- branu krovek o něco užší a spodní křídla zakrnělá neb žádná. U macropterních jsou oboje křídla úplně vyvinuta a štít vzadu silný a vysoký. Dvojtvárnost stěžuje poznávání a určování druhů. Starší autoři popsali brachyptera a macroptera téhož druhu za druhy různé. V Čechách jsou zjištěny: Berytus tipularius L., Neides clavipes Fab., N. minor H. Sch., N, montivagus RieB: Neides Signoretti Fieb., N. crassipes H. Sch. a Metacanthus ele- gans Curt. Neides hirticornis Brul., uvedeny v seznamu českých hemipter od prof. L. Dudy, je pochybný; je to druh jižnější. Štíhlenky žijí na mezích a výslunných stráních v trávě a bývají snadno přehlédnuty. P. B. Žežula demonstruje zajím. abnormitu Antheraea Pernyi s předními rohy všech křídel symmetricky vykrojenými. Mimo to Oryctes nasicornis se zkrácenou zadní nohou, a Melo- lontha vulgaris s oběma předníma nohama stejně otupenýma, beze stopy tars. Dr. J. Uzel demonstroval material škvorů, pošvatek a jepic, který přivezl s sebou z Cejlonu. Dále ukazoval zá- stupce zajímavé čeledě Embiidae z Cejlonu, kterýžto hmyz žije hlavně v tropech, ve střední Evropě pak vůbec schází a v jižní Evropě zastoupen je jedním toliko rodem. Larvy jeho, na suchu pod kameny žijící, po každém svlékání obklopují se kokonem. Dospělý hmyz dosti se podobá okřídleným všekazům, od nichž se však na první pohled rozeznává tím, že podélné žilky v křídle jsou spojeny příčnými (v všekazu příčných žilek není) a že chodidla jsou tříčlenná (u všekazů čtyřčlenná). Vzácného brouka Deliphrum tectum čký ps Černý v Dobřichovicích. Předseda připomíná, že ve příští schůzi mají býti podány volné návrhy. Ň XV Ve dvanácté občasné schůzi dne 19. prosince přednášel „p. odb. učitel J. Pastejřík o druzích much, žijících v houbách (viz příslušný článek na st. 107. tohoto ročníku). Předseda žádá pány, kteří hodlají nějaký předmět demon- strovati, aby hlásili se před schůzí, aby mohl býti sestaven po- řad; rovněž, aby neopomínali přinésti stručný výtah své zprávy. Pan odb. učitel Mužík ukazuje Gordia i s Licinem, Ze kterého z části se vynořil. Pan Fr. Rambousek demonstruje 11 nových brouků pro Čechy (uveřejnění jich bude ve třetím příspěvku), pak vzácné alžírské staphbyliny Z rodu Planeustomus (= Compsochilus) a sice: elegantulus Kr., Kahri Kr., miles Scriba a africanus Fauv. Mimo to křísa. Dictyophora europaea Lin., Acidota cruentata Mannerh. a Stenus cautus Er. Prof. Fr. Klapálek ukazuje dva úhledné Myrmeleonidy Cymothales mirabilis Gerst., a C. Escalerae n. sp. Ascalaphida Dicolpus bicolor n. SP. Oboje žijí v Kamerunu 4 material náleží museu Madridskému. Předseda předkládá návrh příštího výboru a připomíná, že ů dnes je poslední lhůta k podání volných návrhů. by 4 M SKOKANA XVII ZPRÁVA VÝROČNÍ za správní rok 1905, -Výbor České Společnosti Cntomologické Předseda : Prof. Frant. Klapálek. Místopředseda: MUDr. Emanuel Lokay, městský okresní lékař. Zapisovatelé: Prof. Dr. Em. Rádl, docent české university. Ant. Vimmer, odbor. učitel. Pokladník : Cis. rada Ferd. Veselý. Kníhovn k: H. A. Joukl, akadem. malíř. Kustos: Jos. Černý, hostinský. XVII Seznam členů. A. Členové zakládající. 1904 Kheil Karel Petr, docent českého vysokého učení techni- ckého, ředitel banky »Slavie« atd. v Praze. B. Členové činní. 1905 Absolon PhDr. Karel, assistent geologie při české uni- versitě v Praze. 1905 Bárta Eman., c. k. škol. rada v Litomyšli. 1904 Binder Emil, majitel domu v Praze. 1904 Bízek Rudolf, správce skladů železáren v Komárově. © 1904 Blattný Em., rada zem. soudu, náměstek stát. zástupce v Praze. | 1905 Brožek Arth., kand. prof. v Praze. 1904 Brýdl Rudolf, c. k. professor v Chrudimi. 1901 Bureš Josef, stud. vys. školy v Sofii v Bulharsku. 1904 Černý Jos., hostinský ve Vršovicích. 1905 Duchoň Manuel, přírodník v Rakovníce. 1905 Graf Josef, c. k. finan. účetní rada v Praze. 1904 Hartmann Rob., c. k. professor v Praze-III. 1904 Hudeček Lad., učitel v Bochoři na Moravě. 1904 Jelínek MUDr. Robert, panský lékař v Dobříši. 1904 John Jan, c. k. professor v Praze-l. 1904 Joukl H. A., akademický malíř v Žižkově. 1904 Jureček MUDr. Štěpán, lékař v Mor. Ostravě. 1904 Kašpar Ant., odb. učitel na Smíchově: 1904 Kheil Nap. Man., ředitel soukr. obchodní školy v Praze. 1904 Klapálek František, c. k. professor v Karlíně. 1905 Klička MUDr. Ladislav, lékař v Praze. 1904 Kotouč František, odb. učitel na Král. Vinohradech. 1905 Kracík Václ., Ph. st. v Praze. : 1904 Kranich Jan, prof, paed. avyd. »Přírody« v M. Ostravě. © 1904 Krása Theodor, JUC. ve Vraném nad Vlt. i: 1904 Krátký František, c. k. professor v Praze-lII. 1904 Krauskopf Josef, ředitel měšť. školy v Lysé n. L. 1905 Kruta Alfred, c. k. berní official v Bělé p. Bezd. 1904 Křížek Alexandr, c. k. professor v Chrudimi. 1904 Kubes P. Augustin, kvardián řádu O. O. kapucínů v Kolíně. 1904 Kudlička Eduard, účetní na Král. Vinohradech. 1904 Lokay MUDr. Emanuel, městský okresní lékař v Praze-II. 1905 Maule V. St., Pn. stud. v Praze. br dě) v 4 1904 1905 1905 1905 1904 1904 1905 1905 1904 1905 1904 1904 1905 1904 1904 1904 1904 1905 1905 1904 1904 1905 1904 1904 1904 1904 1905 1904 1904 1905 1904 1904 1904 1904 1904 1904 1905 XIX Melichar MUDr. Leopold, c. k. minist. rada ve Vídni. Moltaš Frt., učitel v Polici na Moravě. Mrázek PhDr. Alois, prof. čes. univ. v Praze. Mrvík Jaroslav, lithograf v Praze. Mužík František, odb. učítel v Kralupech. Nekut Frt., c, k. prof. a red. »Vesmíru« na Smíchově. Novák Bolilimil. prof. průmysl. školy v Brně. Novák Jos., Pharm. mag. na Smíchově. Ott Josef, úředník spořitelny ve Stříbře, Pastejřík Jan, odb. učitel v Karlíně., Pečírka MUDr. Jar., c. a k. štáb. lékař v Budějovicích. Preis Karel, professor vys. učení technického v Praze. Princ,Vojt;.C'Kovptof. W Praze, Rádl Dr. Em., docent české university, c. k. prof. v Praze-II. Rambousek Frt., stud. na Král. Vinohradech. Rosický Frant., ryt. řádu železné koruny, c. k. zemský školní inspektor v Praze. Roubal J., demonstrátor českého zoolog. ústavu v Praze. Růžička Ant., Phil. st. v Praze. Řivnáč Ant., knihkupec, presid. obch. a živn. komory v Praze. Samec Jan J., továrník v Praze-VII. Secký Rudolf, účetní oficiál zemsk. výboru v Praze-IL. Sedláková sl. Jarosl., na Král. Vinohradech. Sekera Dr. Emil, c. k. professor v Táboře. Sekera Jan, úředník cukrovaru, Bazzano v Italii. Srdínko Jos., stav. rada v. v., Praha. Svoboda Jan, učitel ve Větrném Jeníkově. Šofr Boh., Pharm. Mag., správce lékárny v Třebíči. Šrámek August., professor v Nymburce. Štěrba Frant., technický správce cukrovaru v Pečkách. Štrof Jan, praeparator musea král. Ceského v Praze. Šula Jaroslav, ingenieur v Praze. Šulc MUDr. Karel, oak lékař v Michálkovicích v Rak. Slezsku. Uzel Dr. Jindřich, docent české techniky, odb. přednosta na stanici fysiolog. při české technice v Praze. Vávra Dr. Václav, adjunkt musea Král. českého v Praze. Vávra Viktor, kand. pharmacie v Praze. Veselý Ferdinand, cís. rada na Král. Vinohradech. Veselý Jindř., stud. v Praze. 1904 Vimmer Antonín, odb. učitel na Král. Vinohradech. 1904 Vlach Vilém, professor obchodní školy v Plzni. 1905 Vopršal Fr., účetní official zem. výb. v Praze. 1904 Wendler Jan, továrník v Praze. 1904 Zavřel Dr. Jan, professor v Hodoníně na Moravě. 1904 Zelinka Bohdan, c. k. professor v Karlíně. 1905 Zeman Josef, typograf v Nuslích. | 1905 Zornig Frt., ředitel měšť. škol v Litomyšli. 1905 Žežula Bedř., mag. prakt. v Praze. A Zpráva jednatelská. Ve druhém roce spolkovém vyvíjela se potěšitelným způ- sobem vědecká činnost Společnosti a občasné schůze členské, jichž v tomto roce konáno celkem 12, byly členy četně navštěvo-, vány; zájem budily zvláště pěkně propracované přednášky, v nichž přihlíženo jednak ku domácí fauně české: O českých Helophorech, o českých Pselaphidech, o vzácných druzích Dipter z Polabí, o českých Štíhlenkách, jednak probírána themata vě- decká, jako: Fauna temnostní, myrmekofilie, statistika variační, sbírání a praeparování různých hmyzů, základy žilnatiny křídel u hmyzu, studie o larvách much a o vývoji různých dipter. Nemenší zájem členstva soustředil se ku demonstracím hmyzů, kde hlavně mnohé nové druhy české ze všech oborů entomologie budily pozornost členů, z nichž mnozí i z venkova do schůzí zavítali. Výroční valná hromada konána byla dne 17. ledna 1905 a zvolen v předu uvedený výbor. Časopisu Společnosti vyšla za správní rok 1905 opět čtyři čísla, Z nichž poslední právě vydané obsahuje výroční zprávy. , Rozmanitost vědeckých článků časopisu jest novým. důkazem rozmachu činnosti Společnosti ve všech oborech entomologie a jest jen litovati, že dosud pro nedostatek jmění spolkového nebylo možno vydati v roce více čísel, takže některé práce vě- decké čekají dosud uveřejnění. Proto tím mileji dotkl se členů šlechetný čin pana Phil. Dra Jindřicha Uzla, docenta čes. techniky a odb. přednosty stanice phytopathologické při české technice, který k uctění památky zesnulé své matky, paní Anny Uzlové založil velko- dušným darem 400 korun při Společnosti fond ku podpoře vy- k : XXI dávání Časopisu Společnosti, jejž časem slíbil ještě rozmnožiti, budiž mu na tomto místě vzdán dík s přáním, by tento vzácný příklad nalezl hojně následovatelů. Nemenší dík vzdává Společnost sl. České Akademii věd za laskavě poskytnutou podporu 200 kor. ku publikaci vědeckých prací Společnosti a též sl. Občanské záložně v Karlíně za dar 30 korun. Do konce roku 1905 stoupl počet členstva na 80, z nichž jeden jest zakládajícím. Výbor konal celkem 9 schůzí, na kterých jednáno hlavně o pěstování styků Společnosti s cizinou a o výměně časopisu našeho za periodické spisy cizích společností vědeckých, akademii a museí. Nabídkou docíleno dosud výměny s 58 vědeckými společnostmi a ústavy v říši Rakousko-Uherské i za hranicemi, čímž naše knihovna o velmi cenná, vědecká díla obohacena a Časopis náš daleko se rozšířil. Na tomto místě sluší poděkovati slavné Radě Zemědělské i panu předsedovi téže J. Jasnosti knížeti F. Lobkovicovi a tajem- níku p. vl. r. Ferd. Hillerovi za prokázanou přízeň Společnosti laska- vým propůjčováním zasedací síně k občasným schůzím členským. Výbor vzdává díky dále za laskavé uveřejňování zpráv časopisům: Vesmír, Živa, Příroda a škola, Škola měšť. a živnost., Škola měšť., Učit. Noviny, Věstník ÚSJU. na Mor. a denním listům: Hlas Národa, Národní Listy, Národní Politika, Politik, Lučan, Říp, Plzeňské Listy, Podvys. Listy a prosí sl. redakce, by i v roce příštím přízeň svou Společnosti zachovaly. V Praze, dne 3. ledna 1900. : MUDr. Em. Lokay, t. č. místopředseda. XXII í „ Zpráva pokladní. | TENTO SE < P- sm Příjem || Vydání Kn KIA 1905. | Prenos. z rok 4904 1,31.: dění Oo 3 non za ode dh OMOUZ D2 Příspěvky 76 členů činných ...... kA kb 606 | 09 Dary: a) České Akademie umění a slovesnosti s 0200|—| 2 Záložny Karlínské ..... yo VPN dě 90 |— i ) Paní Klapálkové, choti předsedy Eee UB vede 20 |— š: | o Pana 'PrDradL zas ec eee Vav tak opa 10 |—| Fond + paní Uzlové. . ... 400 |— Za odebrané ročníky PPSRPÍE společnosti z roků 1904 9: ALL OTA nA V vatu 82 NET ARA NO RT KERO JOO ARR asy SU 90 |20| Ý Za inseráty .... : E 10 | 60 Náhrada za vytištění Přespočetný ch separátů slok ea 6 |64 Úroky koncem roku 1904: a) Ze záložny Vinohradské. . <... +. 9 |839| b)".Zpostovní Spořitelny c. 98 basta 1.180 Správní výlohy a to: 1. Tisk časopisu společnosti ..... ň i 720 | 29 2. Poštovní výlohy spojené se zasíláním. časopisu členům a spolkům. . .... ; : 112 | 56 3. Osvětlování, úklid a vy tápění zasedací síně ku | občasným schůzím ... .. B ast 302 ben : 26 |— 4. Vazba knih... ze ke PVE ; : 86 | 20 o. Abonement na dila vědecká a časopisy. dn ako HAV A 3 36 | 88 6. Úprava 20 krabic pro sbírku hmyzu. . <... : 80 9 7. Pořízení skříně pro sbírku a knihy... ... : 28 | B SRUSEDAFAL 110 ops a dolVV8 2d else je 8006) Mod 6 i | PlBo 57 S We: 9,PPOFZenÍ Zu PÍSMO 220020 o ladí ne dere ZDA Ao Sa A 10ROzZHěnasvvy dan "PZS el; m nene (el EE PAMA Be eh k sd 9 [60 Dohromady . . -| 1681 |24| 1060 | 33 DA"Toho vydání 48 a) ose 408110 s0o z PRÝ UAVBOSH A8 i Zbývá čistého jmění. . .|| 620 (91 Toto jmění jesi uloženo: ý a) V záložně Karlínské (Fond pí. A. Uzlové) . "|| 400 1 | b) V záložně Vinohradské < © 9 |65|| 0 CV, Spořitelně 1poSov n 112 71 ele et js sea Ma vesaáa 1 SVOJ 40 3 d) Hotově v pokladně „© .. < <<.. | 88 |88|| Dohromady hořejších. . „|| 620 |91 i V PRAZE dne 31. prosince 1905. Karel Petr Kheil m. p., Ed. Kudlička m. p., Rudolf Secký m. Po t. č. přehlížitelé účtů. , Cís. rada Ferdinand Veselý, t, č. pokladník. ři noc PE ast: výš n M k S Ako : 0 o XX Zpráva knihovní. Jest mi s potěšením konstatovati rapidní vzrůst knihovny naší za právě uplynulý správní rok. Počet knih skoro skokem vyšinul se s čísla 67 na číslo 236. Přibyloť tedy 169 děl, mnohá o několika svazcích. Největších zásluh o získání cenných děl výměnou mají neúnavní a obětaví pánové prof. František Klapálek a MUDr Emanuel Lokay, kteří celou ředu nabídek ohledně výměny publikací do celého téměř světa rozeslali. Tímto přičiněním získáno 111 vědeckých, po většině per odicky vycházejících publikací všech řečí a to: 7 českých, 3" polské, 9 ruské, I chorvatská, 38 anglických, 10 francouzských 9 vlaských, 5 španělských, 3 Švédské, 1 finská a 31 německých. Toť zajisté výsledek nad očekávání skvělý. Jako rokem loňským i letos řada dárců knihovnu. naš cennou literaturou rozmnožila. Jsou to zejména pánové: Dr. Absolon, J. D. Alfken, šk. rada E. Bárta, pošt. rada R. For- mánek, prof. F. Klapálek, řed. J. Kořenský, kvardian P. Kubes, minist. rada Dr. L. Melichar, štáb. lékař Dr. Jar. Pečírka, Frant, Rambousek, Phil. cand. J, Roubal, inž. Šula, Dr. J. Uzel a cís. rada Veselý. Všem těmto pánům vzdávám vřelý dík s připojenou prosbou, by i v budoucnosti knihovnu naši rozmnožovat pomáhali. Periodické publikace a díla vědecká, jež »Společnost« od- bírá, jsou: The entomologists record and journal of variation (red. J. W.. Tutt), Wiener entomologische Zeitschrift, Zeitschrift fůr Insektenbiologie a L. Ganglbauer, Die Káfer von Mitteleuropa. Knih bylo za tento správní rok půjčeno 137. Na konec této své zprávy připojuji přání, aby knihovna naše rychle mohutněla a »citelné mezery« (Lepidopterologie) v krátkém čase vyplněny byly. Zdar! H. A. JOUKL, t. č. knihovník. 10* XXIV PAE oa ao A Přírůstky knihovny v roku 1905. A. Dary. Cís. běžné 72. Absolon Karl, Úber Neanura tenebrarum n. spec. aus den Hóhlen des máhrischen Karstes, úber die Gattung Tetro- dontophora Reitter und einige Sinnesorgane der Collem- bolen. (Separatum.) Dar. spisovatel. 71. — Weitere Nachrichten úber europaeische Hóhlencollem- bolen und ber die Gattung Aphorura A. D. Mac G. (Mit 5 Fig.) Dar. spisovatel. 70. — Untersuchungen úber Apterygoten auf Grund der Samm- Jungen des Hofmuseum's in Wien 1903. (Separat.) Dar. spisovatel. 83. Alfken J. D., Die Gruppe der Andrena varians K. (Natur- hist. Abhandl. Bremen.) Dar. spisovatel. 94, — Die von P. Knuth auf seiner 1898—99 unternommenen Reise nach Java, Japan und Kalifornien gesammelten Lepidopteren u. Hymenopteren und die von diesen be- suchten Pflanzen. Dar. spisovatel. 82. — Úber einige Bienenarten Thomson's. (Bremen 1904.) Dar. spisovat. 81. — Zur Kenntnis einiger nordwestdeutscher Bienen. (Natur- hist. Abhandlungen. Bremen.) Dar. spisovat. 80. — Die Fórstersche Monographie der Bienen-Gattung Hylaeus F. (Latr.) — Prosopis F. und die Prosopis Sammlung Foórsters (Bremen). Dar. spisov. 79. — Úber einige Apiden Zwitter (Bremen 1904). Dar. spisov. 109. Brauer Friedr. M., Monographie der Osstriden, Wien 1868. Dar p. škol. rada Bárta. 229. Formánek Romuald; Synoptische Úbersicht der Phaenops- Arten aus der palaearktischen Fauna. Sep. Wien. Ent. Zeit. XIX. 1900. Dar. spisov. 2830. — Eine neue Art der Růssler-Gattung Ptochus aus Dalma- tien. Sep. Wien. Ent. Zeit. XXIV. 1905. © Dar. spisovat. 231. — Zur náheren Kenntnis der Gattung Brachysomus Steph. Sep. Wien. Ent. Zeit YXIV. 1905. Dar. spisov. 232. — Kůrovci (Scolytidae) zemí Sudetských. Sep. Věst. Klubu + přírod. Prost. 1900. Dar. spisovat. 299. — Ein neuer Barypithes und zwei neue Omias. Sep. Můnch. Koleopt. Zeitschr. 1904. Dar. spisovat, XXV Čís. běžné 234. — Zur náheren Kenntnis der Gattung Barypithes Duv. und p Omias Schónh. sensu Seidl. Separ. Můnch. koleopt. Zeitschr. 1904. Seš. 1. a 2. Dar. spisovat. 98. b. French. C. A handbook of the destructive insects of Victo- ria 1891—93. Dar p. řed. Kořenský. 123. Helms Rich., »Anthropological News« 1895. Dar. p. řed, Kořenský. 124. — Notes and observations on nitrifying bacteria 1902. Dar. p. řed. Kořenský. 129. — Report of a collecting Trip to Mount Kosciusko. Dar. p. řed. Kořenský. 129. — »Soil Bacteria« 1900. Dar. p. řed. Kořenský. 159. Heyne Alexander, Verzeichnis exotischer Cicindelidae. Leip- zig 1894. Dar. p. inž. Šula. 76. Janet Charles, Anatomie du corselet de la Myrmica rubra Reine. 1898. Dar. p. Rambousek. 78. — Essai sur la constitution morphologigue de la těte de Vinsecte. Paris 1899. Dar. p. Rambousek. 77. — Sur les nerfs cephalotigues les corpora alata et le tento- rum de la fourmi (Myrmica rubra L.). (Extraites des memoires d. I. Soc. Zoolog. de France.) Dar. p. Ram- bousek. 102. Joukl H. A., Eine neue Varietát von Diachromus germanus L. (Separatabdr. a. d. Wiener Entomolog. Zeitung. (October 1905.) Dar. spisov. 97. — Sbírání a praeparace housenek. (Zvlášt. otisk z časopisu »České spol. entomolog.« R. 1. č. 4. 1904. Dar. Spisov. 154. Journal of the Bureau of agriculture Perth, Western Au- stralia 1897. Dar. p. řed. Kořenský. 97. Klapálek Frant., Beitráge zur Kenntniss der bóhm. Hydropti- liden. (Sitzungsbericht der pOhm. Gesellsch. d. Wissen- schaften.) 1904. Dar. spisov 157. — Catalogus insectorum faunae bohemicae. Pelzfiůgler und Netzflůgler (Trichoptera et Neuroptera) 1895. Dar. p. cís. rada Veselý. 95. — Conspectus Plecopterorum Bohemiae (Časopis »České společnosti entomologické«. R. I. č. 1. 1904. Dar. spisov. 90. — Dodatky ku seznamu českých Trichopter za rok 1890. Tab. VII., VIII. (Zvl. otisk z Věstníka král. české spol. nauk.) Dar. spisovat, XXVI © | k podel Císlo : 92, — Mateřská péče hmyzu. (Zvl. otisk ze »Ženského světa») 1905. Dar. spisov, 89. — Die Metamorphose-Stadien der Oxyethira costalis Curt. (Lagenopsyche Tr. M.) M. Taf. IX. 1898. Dar. spisov. 86. — Obojetník kobylky zelené. (Locusta viridis L.) 1897. Dar. spisovat. 88. — Předběžný seznam českých Trichopter (Chrostíků). 1890. Dar. spisovat. 96. — Příspěvky k rodu Rhabdiopteryx. KIlp. 1905. Dar. spisov. 91. — Příspěvky ku znalosti vývoje českých Hydroptilid. 1897. Dar. spisovat. 186. — Ze života hmyzu. Seš. 1. Dar. spisovat. 226. P. Augustin. Rody kolinských vos a včel. Dar. spis. 290. Melichar, Dr. L., Beitrag zur Kenntnis der Homopterenfauna Deutsch-Ost Afrikas. Sep. Wiener Ent. Zeit XXIV. (1905) Dar. spisov. 236. — Genera tria Fulgoridarum mundi antigui. Sep. Annal. Mus. Nat. Hungar. III. 1905, Dar. spisovat. (128. Nickerl, Dr. Ottokar, Car. auronitens Fabr. 1889 Dar. p. cís. rada Veselý. 109. — Catalogus insectorum faunae bohemicae. D.e Gross- schmetterlinge Bohmens o avon sat 00k Dar. p. cís. rada Veselý. 75. — Goliathus Atlas n. spec. Prag 1887. Dar..p. cís. rada Veselý. 110. Reitter, Běscmmuneola belt der europáischen Coleopteren. Dar. p. štáb. lékař Pečírka. 196. Roubai Jos., Notizen zur Biologie von Tettigometra atra Hgb. (Separat. 1905.) Dar. spisovat. A — Nová řada zrůdných coleopter. Praha 1905. Dar. spisov. 227. — Prodromus »Myrmecophilů« českých. Dar. spisov. 126. Tepper J. G. O., A list of the Libellulidas (Dragon Flies) of Australia. Dar. p. řed. Kořenský. 7. — List of principal Papers. 1878. Dar. p. řed. Kořenský. 74. Uzel, Dr. Jindř., Bemerkungen úber die bedeutendsten im Frůhjahr und im Sommer 1904 in Bohmen auftretenden Schádiger der Kulturpflanzen. Dar. spisovat. 138. — Mittheilungen ůúber Krankheiten und Feinde der Zucker- růbe im Jahre 1904. Dar. spisovat. 135. -— O cizopásné houbě Cercospora beticola Sace. na řepě cukrové i krmné. Dar. spisovatel. ZKO RE, VAR E NY Dj 0 PTE ma nk poršýy BY ré v ASE : XXVII Číslo běžné 184. — O kvělilce cviklové čili mouše burákové. (Anthomyia conformis Fall.) Dar. spisovatel. 73. — Ochrana nejdůležitějších rostlin pěstovaných proti hlav- ním jejich škůdcům z říše rostlinné i živočišné. 1905. Dar. spisovatel. 199. — Uber Thysanopteren (Blasenfůsse) 1905. Dar. spisov. 141. — Zpráva o škůdcích a chorobách řepy cukrové v Če- chách 1904. Dar. spisov. 140. — Zpráva výzkumné stanice fysiologické odboru zeměděl- ské rady pro král. České. Dar. spisovatel. - 99. Verhandlungen der k. k, zoologisch botanischen Gesellschaft Jahre. 1863—1874. Dar. p. škol. rada E. Bárta. B. Výměnou. — Par échange. A miens, 117. Memoires de la Société Linnéenne du Nord de la France. X., XI. 1899—1904. — 120 a. b. Bulletin de la »Société Linnéenne du Nord de la France. 1900—1904. Baltimore, 146. The John Hopkins University circular. 1905. Berlín, 1083. a. 149. Mittheilungen aus der zoolog.. Sammlung des Museums fůr Naturkunde. 1898—1909. — 225. Berlin, Bericht úber das zoologische Museum im Rechnungsjahre 1904. Bremen, 85. Abhandlungen des naturwissenschaftlichen Vereins. Breslau, 217 Zeitschrift fůr Entomologie. 1904, 1905. Brno, Ze spisů Moravské musejní Společnosti: — 108. První výroční zpráva komise pro prozkoumání Moravy. Brno 1904— 1905. — 205. Červinka J. L., »Lochy«<, umělé jeskyně na Moravě. — 202. Knies Jan, Stopy diluviálního člověka a fossilní zvířena jeskyň Ludmírovských. — 203. Maška K. J., Poznámky k diluviálním nálezům v je- skyních mladečských a stopám glacialním na severo- východní Moravě. — 207. Neuwirth, prof. Vinzenz, Die Zeolithe aus dem Amphibolitgebiet in Zóptau. — 204. Remeš, Dr M., Nové naleziště Štramberského vá- pence ve Vlčovicích u Příbora. — 201. — Nové nálezy v tithonském vápenci u Skaličky. O XXVIN — 206. Rzehak prof. A., Praehistorisché Funde aus Eis- i grub und ona — 209. Steidler Emerich., Hymenomycetes moravici. (Zur Kenntnis der máhrischen Fleischpilze.) — 210. Zdobnický Franz., Ornithologische Wanderungen in Sůdmáhren. — 208. Zimmermann Hugo, Eine neue Tarsonemus Art auf Gartenerdbeere. — 58. Příroda. Vyd. a red. prof. J. Kranich. 1905. — 183. Bericht (XXII) der meteorologischen. Commission des naturforschenden Vereines, Jhrg. 1902. — 200. Verhandlungen des naturforschenden Vereins in Brůnn. 1903. — 187. Beitrag zur Kenntnis der Niederschlagverháltnisse Máhrens und Schlesiens. 1904. ; Bruxelles, 147. Annales de la société entomologigue de Bel- gigue. T. XLIX. — 150. Bulletin de la Soc. Royal Linnéenne. An. XXIX., XXX. — 295. Memoires dela » ba » Tome X, et XL. Budapest, 67.a.b.c.d. Annales historico-naturales Musei Natio- nalis Hungarici. 1903, 1904. Cassel, 181. Abhandlungen und Bericht (XLIX.) des Vereins fůr Naturkunde zu Cassel. 1903—00. Catania, 144. Bolletino delle sedute della »Academia Gioenia di Scienze Naturali«. Fasc. 80, 81, 82, 83, 84. 1905. Cincinnati, 113. Journal of the »Cincinati Society of Natural History«. Val, XIX., XX. Colmar, 106. Mittheilungen der naturhistorischen Gesellschaft. 1903—04. Davenport, 194. Proceedings of the Davenport Academie of Sciences. 1901—08. | Firenze, 133. »Redia« Giornale di entomologia publicata dalla »R. Statione di Entomologia Agraria« in Firenze. 1905. — 134 a. b. Bulletino della Soc. Entomolog. Italiana. XXXVI, 1904. | Frankfurt a. Oder. 236. Abhandlungen des naturwissen- schaftlichen Vereines des Regierunesbezirkes Frankfurt (Oder). Graz, 148. Haupt-Repertorium úber sámtliche Vortráge, Abhand- lungen und wichtigere fachwissenschaftliche © Notizen des naturwissenschaftlichen Vereins fůr Steyermark, 1905, “ XXIX 218. Mitteilungen des naturwiss, Vereines fůr Steyer- mark. 1904. Gub'en, 68. Zeitschrift, Entomologische Guben. 1904. Halle a. Saale, Von den Abhandlungen der Kaiserlichen Leo- poldinisch Carolinischen Deutschen Akademie der Natur- forscher: — 190. Verhoetf, Dr. Karl W. Beitráge zur vergleichenden Morphologie des Thorax der Insekten. — 192. Verhoeff. Dr. Karl W. Úber die Endsegmente des Kórpers der Chilopoden, Dermapteren und Japygiden und zur Systematik von Japyx. — 188. Verhoeff, Dr. Karl W. Úber den Háutungsvorgang -der Diplopoden. — 191. Verhoeff, Dr. Karl W. Úber Tracheaten-Beine. — 189. > » ©% >. Úber vergleichende Morpho- logie des Kopfes niederer Insecten. | Helsingfors, 172. Meddelanden af Soc. pro fauna et flora Fennica, 1904. Igló, 224. Jahresbericht des ungarischen Karpathenvereins. 1905. Kiev, 216. 3anucku KieBckaro OómecrBa EcrTecrTBucnurareneň., 1905. Kjobenhavn“170. Entomologiske Meddelelser. (Klócker Alb.) 1908. Krakow,'105. Sprawozdanie komisyi fizyograficznej obejmu- jace poglad na czynnosci dokonane v ciagu lat 1902 i 1903. — 213. Rozpravy wydziafu matematyczno-przyrodniczego akademii umiejetnosci. Tom. 4. Dziaf A, B. 214. Spis autorów i rzeczy w wydawnictwach »Wydzietu mate- matyczno-przyrodniczego akademii umiejetnosci w Kra- kowie. La Rochelle, 198. Rouy, Foucard, Camus. Flore de France. Annales de la société des Sciences naturelles de la Charente-Inferieure LIX, Académie de la Rochelle. "Madrid 122. a. b. Revista de la »Real Academia de Ciencias Exactas Fisicas y Naturalas de Madrid«. "Tomo IL Núm. 2, 3. 1905. — 93. a.b. Boletin de la »Real Sociedad Espaňola de Hi- storia Natural« 1904, 1905. Magdeburg, 114. Jahresbericht und Abhandlungen des nátur- wissenschaftlichen Vereins. 1902— 1904. I XXX Mans 128. Annales du Musée d'hist. nat. de Mars. T. IX. 1904— 1905 Ire partie. Meizsen, 69. Insekten-Bórse.. Red. Dr. Camillo Schaufuss. 1904, 1905. Nancy, 193. Bulletin des séances de la »Société des Scien- ces«. 1904. New-Brighton, 145. Proceedings of the »Natural Science Asso- ciation of Staten Island. 19083. Nůrnberg, 119. Abhandlungen der naturwissenschaftlichen Gesellschaft. 1904. Olmůtz, 196. Erster Bericht der naturwissenschaftlichen Sektion des Vereins »Botanischer Garten«. 1904— 1905. : Padova, 182a.b. Atti della Academia Scientifica Veneto-Tren- tino-Istriana. 1905. Pétersbourg St, 211. Pa60T5 NDOH3BETOHHNA Bb IAÓ0paTOpHAXb 800J0rH4ecKar0 U 300TONHgeCKaArO KAÓNHOTOBE „Hunepa- ropekaro Cnó. YHuBepcurTera. 1905. — 212. Tpyim uuneparopekaro Čnó, Ierepóypregaro a mecrBA ECTOCTBOHCOŠTATETeů, Philadelphia, Pa., 155. Entomological News. 1905. Pisa, 153. Atti della Socičtá Toscana di Scienze Naturali. Vol. XIV., No. 6—8. Plzeň. Výroční zpráva klubu přírodovědeckého. 1904. Portland, 118. Proceedings of the »Portland Society of Nat. History. 1895—1901. — 143. Portland catalogue of Maine Plants. 1892. — 145. Brown, N. Clifford. A catalogue of the Birds Known - to occur in the vicinity of Portland. 1882. ! — 115, Kingsley, J. S. Additions to the recorded tauna of Casbo Bay (Maine). Praha, 61. »Vesmír«. Vydavatel prof. Dr. A. Frič, redaktor P Fr. Nekut. 1904, 1905. — 94. Výroční zpráva Klubu Přírodovědeckého. 1904. Prostějov. 45. Věstník Klubu Přírodovědeckého. 1904. Oueensland. 197. Annals of the Oueensland Museum. No 6. Stockholm, 173. Arkiv fór Zoologi utgifvet af K. Svenska Vetenskaps Academien. 1904. — 169. Stocknolm, Entomologisk Tidskrift. 1904. Sydney. Proceedings of the Linnean Society of New South Wales. 1904. 7 sešitů: f ef R nokě A o HST Agh) ň £ ts? P ké 176. Blackburn, Rev. T. A revision of the austral. species of Bolboceras, with descriptions of new species. (Co- leoptera. Fam. Scarabaeidae.) 1904. 175. Goding. PhDr. F. W. Monograph of the austral. Cicadidae. 1904. 177. Green E. Ernest. Notes of austral, Coccidae ex coll. W. W. Trogatt, with description of new species. 1904. 179. Sloane Thomas G. Revisionai notes on austral. Carabidae Part. 1. 1905.. 174. Sloane Thomas G. Studies in australian ento- mology. 1904. 180. Turner A. J. Revision of austral. Lepidoptera I. 178. Waterhouse G. A. On a new species of Hetero- nympha and a new variety of Tisiph. Abevua Don. 1904. T rieste. Ze spisů vydávaných Museo Civico di Storia Naturale in Trieste: 111. Trieste, Atti del museo civino di storia naturale. X: 1903. 130. Gráffe Dr. Ed. Le Api dei dintorni di Trieste. 1905. js » > ©» Aggiunta alle Api dei dintorní di Trieste, 1904. 132. Gráffe Dr. Ed. Prospetto delle Crisidi di Terste a de Suvi Dintorni. 1904. 185. Funk-Gráffe. Contributio alla fauna dei Ditteri dei Dintorní di Trieste. 1905. Urbana Ill., 107. Twenty-second report of the State Ento- mologist of the noxious and beneficial insects of the State of Illinois. (The Illinois State Laboratory of Na- tura! History.) Washington D, C. 160. Procedings of the United States Nat. Museum. 1904. 161. a.b. Annual Report of the board of regents of the Smithsonian Institution. 220. Ashmead, William H. Additions to the recorded Hymenopterous Fauna of the Philippine Islands, with desciption of new species. Washington. 292. Caudell, Andrew Welson. On a collection of Ortho- ptera from Southern Arizona, with desciptions of new Species. 221. Dyar, Harrison G. A desciptive list of a collection of Early Stages of Japanese Lepidoptera. 11+ XXXI PD B, 9. l T K LAÁMOw 6 M SARA dk SK v etš se Y vá hh K .-h B by XXXII — 162. Ashmead William H., New Genera and SD of Hymenoptera from the P upbiee. — 163. Ashmead William H., New Hymenoptera from the Philippines. — 164. Backer Cari T., The classification of the american Siphonaptera. Vol. XXIX. — 165. Warren William, Somé new South Amer. Moths. — 166. Dyar Harrison, G. New genera of South Amer. Moths. — 167. » » > A listof Americ. Cochlidian Moths. — 168. Schaus William, Description of new South Am. Moths. Přes U. S. Department ot Agriculture: — 151. Executiv report of the Illinois States Entomologist incl. a repord of Operations under the horticultural inspection Law. — 152. Forbes. S. A. University of »Ilinois Agricultural Experiments Station«. 1905. Wiesbaden, 199. Jahrbůcher des Nassauischen Vereins fůr Naturkunde. 1904, 1905. Wien. 99 Verhandlungen der zoolog -botan. Gesellschaft. 1904. — 219. Handlirsch Anton, Friedr Moritz Brauer. Zagreb, 171, Glasnik hrvatskoga naravoslovnoga društva. 1905. Zaragoza, 121. a.b. Bolletin de la »Sociedad Aragonesa de Ciencias Naturales«. 1904—75. : C. Koupě. 1. Entomologistťs record and journal of variation. Vol. XVIL 1905. 64. Ganglbauer Ludwig, Die Káfer von Mitteleurova. II III 1, 2,IV 1. 112. Junk W., Entomologisches Adressbuch. Berlin. 1905. 3. Zeitschrift fůr Insectenbiologie. 1905. Neudamm. 2. Wiener entomologische Zeitschrift. Jahrg. XXIV. Zpráva kustodova. V roce 1905 darovány tyto věci: 4 kusy jantaru s domněle fos- | silním hmyzem daroval p. F. Samec, továrník. K demonstracím hmyzu darovány 2 krabičky p. inž. Šulou a 2 p. účet. radou Grafem. Na účet Společnosti upraveno 20 doutníkových krabic na sbírky. Místopředseda p. MUDr. Lokay daroval 64 druhů sedmihradských brouků, které se mohou ve PSnÉH spolkové pokladny prodati. Josef Černý, kustos. O od k Va db ny Ko Eo o o Cod AA oo ol 33 K K bo i + : vé v + ) .Ú My OBSAH: A. Brošelé Mathematika a biologie (pokrač.) str. 93. — H. A. Tonlkdo č »Židovské pece< a vodní brouci str. 94. — Prof. Dr. Jan Zavřel: Palin- © genia longicauda O7. z Moravy str. 97. — Dr. Jindř. Uzel: Phloeothrips © Tepperi z. sp. obyvatel nádorů na Acacia aneura v Australii str. 99. — © Ant. Vimmer: Doplňky ke Kowarzovu seznamu českých Dipter str. 102. — Fr. J. Rambousek: Euplectus Jurečeki m. nový Pselaphid z okolí Praž= ského str. 105. — J. Pastejřík: Příspěvek k otázce: Co jsou Červíci v houbách? str. 107. — Fauna Bohemica: Chrysomela olivacea Sujřr. (J. Lukeš) str. 111. — Drobnosti: Calocampa exoleta Z. (Lad. Hudeček). str. 112, — Věstník str. V-XV. — Zpráva BY — Obsah. m - ob en n n Výtah. ze stanov ČESKÉ SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKÉ (Societas Entomologica Bohemiae.) ČI. 1.. Úkolem Společnosti sídlící v Praze jest pěstovati ja- zykem českým studium hmyzu a to: přednáškami v občasných schůzích konaných v Praze nebo mimo ni, vědeckými vycházkami, určováním a výměnou hmyzu, vydáváním časopisu, pořizováním příslušné literatury a sbírek hmyzových a hmotnou podporou vě- deckých prací entomologických. ČI. 2. Členové jsou čestní, zakládající a činní, Čl. 3. Každý přítel studia entomologického, ať bydlí v zemích království Českého čili nic, může se státi členem Společnosti. Čl. 6. Každý činný člen platí předem roční členský příspěvek 8 K, splatný v Praze. Složí-li někdo jednou pro vždy do dvou let 150 K, stává se členem zakládajícím. Valnému shromáždění přísluší právo výši těchto příspěvků měniti. ČI. 8. Každý člen má právo: 1. přednášeti, súčastňovati se rozprav i exkursí vědeckých, podávati referáty a literární práce k uveřejnění, dostávati časopis Společnosti bezplatně a jiné publi- kace Společnosti za ustanovenou cenu sníženou, používati knihovny a vědeckých pomůcek. 2. Činiti ve schůzích návrhy, rokovati a hla- sovati o nich. 8. Voliti a volenu býti. 4. Odvolávati se z nálezů výborových k valné hromadě. Dopisy řízeny buďtež na: prof. Fr. Klapálka v Karlíně. Pořad schůzí ve správním roce 1906. Leden Únor Březen Duben Květen 30, | 20. 20. 24. 22. p ABorvsn Září Říjen Listopad Prosinec 26. | 25. - 9. a 30. 13. a 27. i 1 Valná hromada 22. ledna 1907. Motýle a vývoje motýlí levně prodává i vyměňuje za motýle palaearktické a jejich biologický material i za brouky palaearktické Lad. Hudeček. učitel v Bochoři u Vlkoše- Kanovska na Moravě. i r Bašášní = | = F“ M“ M kot M P" ' . AA < PAA) V M and mhd A AA oa “ AČÁ 35522 M Á AA AAAAÁPA AAARŘA 3 o anna MA 4 Na č OA Po kdluná ka AA dBA v AM MNV 43 PAA SMÍ VÝT A nana" A -lk „aRÁŘAA MARKA RAT PRA, pp AA ARAARAAÁAÁAA EE o7 oa pálí pon "M Apeeh ARA noa AA : ARAB P oo GD 00 PN V o Seo A EI DAMA AA PABa0h APYY A A ha „o ARAŘje MET „RAB AA 2050220 Maa sporné r P PY 214- A ApAPPDAA alel é pPr! VV aaa Das A7% i ARA, A MP5 DA AKAŘ p jaj 4? ARA A AA : A A ň a A7 j P „ 4 : 1A mA! alaltalata V JDA 6 oa Aaa : hb hn > vm 5 n, JAJÁ p PŮ- >218B “ BU A aan: 2240 Ah : m7 A2APAAŘA: 7 Ji A s Př 6 3 APPA, VA PAA A AAA 72 pač AA ARALRLRNT A i ] á +0 al A VA An pad a PE SO LA Ana: K7RR 05 PDNAMN 22 27 ADA Aaa AA PRA“ K jde AA AAMÁPA p: “ÁA z PEN NV ní PNA PE Ana lil na nak AAAPŘNLŮ x pazestěte A ARA AAA PRE PAPO PŘAPŘAAAI: nh A olaralála ala Ta 7 ADA E: AnAř Aa ELSA n Hr A AA OlAADAM -7 sa Pe poa py PPA ÁANA ANA MAMA AAO ZE A P o oapa nana 176 hla id HE n A so PPD rene boom MKAO pamě 2M AMAAP O ANA kA | Á | AA IESKÁ PP a 77 E li ii ppAN ap KAY pok nj £ ano sata VA PJanana m n pEren 11 M 275 zk E čna M : ) aa va ARoAAAV: Posl M] PA p GA 562 ABO aaa A LA db DAP Am ne? AP? hV AA : 3 4 p JŠ A. PPRAO 7022aá L Aaná ona A A, Mae, dy, PAP ASI RAAR PA DO A ARAAA AA AM Z P PVO, v. >anepn,, Pp POE ALA tan "ie P vě 22 A FYVLVÝ r MAPAM i AAR SOR Z v : FY YY PAP A, SA AA Z Ap APAPRÁRÁA nan adí T „P © k- PřaleM MaA 22A? „ARAAA /- a RY P 4 RA 2A, BARA A no ah ra T ARA AA Ah: ZOO o jm "a MARA R (ala r AA Z ona A VE ana | A SAPPAA, AMAMAÁ "7 R; sA A ARAR A) P : ; AAA AMAMAA : ae APAMA OM AA : -P VSA) V AAAR AAA APAMA. á 5 E AA ORARAPA a ADAM PP latí ol n ala ; sak rAMAAŤ : A Pí -OA A 7 jh VY AMI A2" ARAAA l p- S k S R AAA PAA PARA FAP SAEY spoje DV bn AAA AAATNA . A i AA A, 6 F 3 A alaa AA DAM PAA AAA APAMA REV z la m ! A a WA a a : kid „EM A (A Ayn MB Ť A 4 i | ARÁRA AAA A- Am APAAPPAATA i : P pAPRAAAAD,A A r PNY VYANNÁRAA A: Ve „pp AA ARARÁRAAAÁAAA na p aaa A ARA PN PA nA Noje)sjoVa MARA a AAA ARA AAA 361075 p, PA Ů AO AAaAA FM AMAPA 3 9088 01061 8155 i