ka) 


2x 
PÁEÍ 
< 


HN Pdadodní n hloh i 
NěE Bi) nibi. ji 
duotků ENNE 


K) nh sil dů tk i) j n: Shi 
Ěkt) n já ' 

ed! -o jd o né z 

4 ni ů 

vý Hi k 


DK 


E SDSS 5: 


sh o 
M 
ý: hnliklé 


sát 
| jh l k, 
i jí Ki 
ně Ke 2- O i - i 


LM Ú MY nh 5 : 45 tib 
ns : h RN ni nit k 


pon n uj non 


Tz2ta: 
TE 


, M ti ný 
' R ků n po 


Zš 


=, 
4 Dary 
še 
Pinc 
SEjEsta: 


>zž 


PAT VLT) 
AREA nádí 
Mt (otkaá18 i 


MAL ze 
ZX 


Sass 
DoS osce 


PXLreIo 


n 
4 SAO 19 i 
i O 


SDÍLÍ LI 


sb, 


U OV OKO M 
SPI Ano VEL nl 
jit 
PEACH NĚ 
i OVCÍ 


č 
po 


la: 
: 2 


= ZINEK 
SES S Ses: 
s Srsdata : 
P n? Píst š 
o o 
r zÁ 


ča 
Peb 


n 


0 
úrdly 
KTO 
i 
Rj 
BO 
tě 
kiidlšl 
vý 
8; 


SSE 
ŠE= 


(P 


z- 3 
yh: 


KOA O 
p = 


S 
EETÍ 


jh End Ja 
- 
u M 
0 m 
P 


1 2 


Rs 
LZE 
LATÍ 


KE 


= 


ela s : 


stu 


EčBSretšk: 
Pat ný ní 
SRETETSTESÍBÍL 


(33 
=== E 


pýadný 
BROM 
KOHO 
i SJ 
th CO ej VER 

P TEBj1010 


v 00 
KES ně 0 


a 
je = 6 me 


ZE3ř. 
mů A 
>= 


j sk 
n 
ná 


Sěš= 


ká Ph PETE H13TF11 1 kabát *ywwe 
„SVyv! M x bh b.““ jse " Je we- = Ve hd = LT 
hb su Jr 


Em ot sou=rk 350 iu 
W „ee "TYPY řev zd A EE 
| uš 


..u -K vrba 


Nvw tora www 
kk ja 


j : RAB: | 
, mv s ooo vv VKV 


bd ad, ZLE 

M yn, 
V 

Vytywteo: 1220, 


Ko “ a A =. 
Add bedsJe JE a 
: = “ : j m EPEE M all : 
vy M o AO l 
| SR UT eo PT 


ct, s 
vil] - o,6 - = ee da 


“ Nčsbáká kdádaaa 


LOT | kč. 
P- W) | ho Pu Vb re. V V, 


MAAE : vy zj iný a“ B "mě bo [P ko 
| UTM T o LOM k M MLM 
KT TATO < M bay s W, S1BKO p es. M 7 
sýwy L EA (n, hy , é dí“ =vbwyvovy E della 
MO S my“ 4 M MC Svr ' y S TA dd 
s v" v vat! djs“ P mní A groove vety SA kM | A é a 
vw “ l RE KA k ev vě vy | Ss vyu vrvovsv yyrYyy 
Vreesounam D0 B m bd V p . 4 dd 
U M S ueot Z a o ul ti Uvyntvy pvvytrrrari vs 
3 doo ate adodlíh « IT ke Šč pb ce) L : j 
TH MIMI S Lew. MET“ 


SIG OVOVS5 U " 
p dá Kala mu Po 
dry ony“ MN 


Year KEE 


RVV an 0 
P 


S dots sa" SE" 


al OV dluh 


: kuw- Ped 


ro" yy 
AW 


Wx AM Spadla 


WV yt" 


hi 


PADÁ : a“ br v pfvhVÝ HI 

zo: APhYWw věý “ | | 
A l de a AAA ata 4 v yn 
Ae PRT IRORÉ By, E RE—>—ě—ěŮěŮ— 


! S $+ e* Bo PLM SD ' 
m PN a, v J“ v 6“ "M oh -+ jů Ší k“ . é : h k Vyvyryívv 6 © 


MU 


F 
M 


54 OROPROp OA 
AO ekon a 
M ji M Ú a 


PR et) 
VW 
VÍRY 


-ČASOPIS 
ČESKÉ SPOLEČNOSTI 
ENTOMOLOGICKÉ. 


DO 


Tel 
4! 


r! ČASOPIS 
eské S1olečnosti Entomologické 


Acta as m Entomologicae Bohemiae. 


ROČNÍK XIV. ROK 1917. 


REDAKČNÍ KOMITÉ: 
Prof. FRANT. KLAPÁLEK, 


Karlín. 

Coleoptera: Hymenoptera: 
MUDr. EM. LOKAY, OLDŘ. ŠUSTERA, 
Praha II., Pořič. Smíchov 553. 
Lepidoptera: , 3 Diptera: 

JUDr. JOSEF MALIČKÝ, Ředitel ANT. VIMMER, 
Hořovice. Kr. Vinohrady 


V PRAZE 1918 
NÁKLADEM ČESKÉ SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKÉ. — TISKLA ÚŘEDNICKÁ KNIHTISKÁRNA 


SPOLEČNOST S 0. R. V PRAZE II., 
* SPÁLENÁ 43 


OBSAH: 


1. Seznam dle spisovatelů. 


Strana 


Baťa proi. L. Seznám KESA oo českobudějovického 
okolí P Ci Pek 
Bas UG, Zdodjae nové pro 'čsský I. ň 
Bayer prof. Emil, Bejlomorky hálkotvorné na S iřddodtkop: 
ských ostřicích . AAO 064293, TV PR ROL SAVY 
Klapálek prof. Frant., Generis Acroneuria Pict. species ame- 
ricanae . POOR U; MIBO O SA AVT 
Klapálek prol. pal pax Klp (změna iména) . 
Po prof. Frant., E. Bayer, Prakt. cvičení zoologická 
a biologické pokusy , ... . ZA A 
Komárek Dr. Jul, Nymphy českvělí! j jepic . 
Lokay MUDr. Em., Xylodromus Fleischeri n. SDz. 2 
Mužík Frant., Vzácnější hemiptery z okolí bt m. VE. 
ulovené v r. 1916 a 1917.. A RA; 
Pokorný Frant., Pelosia muscerda v Čěčtiách 
— Vliv temperatury na zbarvení motýlů . . 
— | Seznam motýlů chycených p. MUDr. Kličkou T 1906 a 
1917 na světlo v Praze na Karlově. : 
Roubal prof. Jan, Některé poznámky 0 a afanscoh. 
— Lasioderma aterrimum Roub. v Čechách. . 
—— © Monografie broučí zvířeny v Chudenicku (III. okr) 
— Tři nové formy českých brouků . 
— | Noví brouci české zvířeny . ; 
Srdínko stav. rada J., Epirranthis sivěrata T h i £, — ken 
lostivé její a jiné kukly . K kde VP H27AKE 
Teyrovský OL, Kanibalism u škvora . : 
ÚŮ mrtí, MUDr. Jindř. Tyl (Dr. Navrátil) 111, J. Bibáší 
Vimmer Ant., Příspěvek k systematice českých a morav- 
ských Pelopiin ; JM 
— O nových druzích rodi Micropelopia 2 ts 
— © Doplňky k Vimmrovu seznamu českých dipter . 


O obtížích, které se naskytají při stanovení dak i 
tických znaků determinačních. . s 
Patří rod Diamesa M « do podčeledě Pelopitan s kdo 


avřel Dr. Jan, Seznam nových českých a moravských Chi- 
oánimilli o aj 0 Ak 0 6 5 Z... 


2. Seznam všeobecný dle obsahu. 


Scroneuriae Pict species Americanae (Klapálek). . . . 40 
Beilomorky hálkotvorné na středoevropských ostřicích 
(Bayer) oa M E cože 
Brouci noví české zvířeny Kicocb on k roka 69 
Broučí zvířeny na Chudenicku monografie (III. lh (Roubal) 19 
Brouků českých tři nové formy (Roubal) .-.-. 68 
Chironomid nových českých a moravských seznam (Dr. 
BAVTE) 3 ad eo oa aká 1 en O0 Cla 13 
Determinačních znaků fylogenetických při stanovení 
obtíže. (VIMMET) <- 4460 s mši 57 
Diamesa Mg rod natří-li do paděeleké Poloha open 61 
Dipter“českých k Vimmrovu seznamu doplňky (Wimmer). . 8 


Epirranthis pulverata T hmb g, choulostivé její a jiné kukly 21 
[Me miptery vzácnější z okolí Kralup n. Vlt. ulovené v r. 1916 


POF7 ak se oa, „ada lk be 
Jepic českých nymphy (Dr. one, tb- bu- Osovoj 
Kanibalism u „škvora) (Teyrovský) sizod4'1 s „ová 
Lasioderma aterrimum Rou b. v Čechách čonubal). « L 2- 
o Longitarsech některé poznámky (Roubal). . ..... 16 
Macrolepidop ter českobudějovického okolí seznam (Bata) 92 
Micropelopia rodu o nových druzích (Vimmer). . . ... 5 


Microplax Klp změna jména (Klapálek). . . . .,. . 114 
Motýlů chycených MUDrem Kličkou v r. 1916 a 1917 na 


světle v Praze na Karlově seznam (Pokorný). . . . . 110 
Pelopiin českých a moravských k systematice příspěvek 

CVIMMOP) 3 o o -dlej. Sí M 
Pelosia muscerda v Česbán: APolkositá VY 38 
Praktická cvičení zoologická a biologické pokusy (E. bo 114 
Temperatury vliv na zbarvení motýlů (Pokorný). . . . 39 
Úmrtí MUDr. Jindř. Tyl (Dr. Navrátil) 111, J. Borek.. . 112 
Xylodromus Fleischeri m. sp. (dr. Lokay). . . .. . .. 9 


Zoocecidie nové pro Čechy II: 21... B 


». Podrobný sezn 
A. Arachnida. 


Epitrimerus rhynchotryx —. 51 
Eriophyes artemisae 37, cen- 
taureae 38, destructor 31, 
galii 37, Nalepai 28, phloe- 
ocoptes 32, plicator v. tri- 
folii 33, puculosus 37 sal- 
viae 35, Schlechtendalii 33 
tenuis 40 
Phyllocoptes anthobius . 36 
B.CGoleoptera. 
Agaeocera a 25 
Agelia.. že 
Agonum Asšířníté 19, bele 
Miilleri 20, ruficorne, sex- 
punctatum 19, viduum 20, 
viridicupreum u JO 
Agrilus. 2X XI 
Anillara . BD, 
Anthaxia „XI 
Apion sanguineum 30, vari- 
pes 33, vicinum 36, viola- 
ceum . : + 30 
Archaeozodes . kab. 
Badister sodalis a .luteidor- 
ST92E . 68 
Belioncta . XI 
Bembidion varium a nigro- 
cyaneum P . 69 
Brachinus crepitans, explo 
dens čl, 
Byrrhus arietints, fasciabus 
a. Dianae, a. fusculus, luni- 
niger.. É „70 
Calathus ambignus, erratus 
fuscipes, melanocephalus, 
micropterus . . 19 
Calodema p 
Carabus hortensis V. Dir. 
ckianus 5 
Chilostetha „n 


r 


1 


aňi dle obsahu 


Chrysaspis , „ XI 
Chrysochroa . . .:. . XI 
Coelambus geminus, impres- 
sopunctatus dz 
Conognatha M 
Čuris.. ej 
Cymindis humensie „20 
Cyphogastra . MI 
Dactylozodes . P, 
Deudora S Al 
Dicercomorpha sb 
Plocsnokumekus austriacus 
pallidicolor . m 


one agilis, mareinellus, 


4maculatus, 4notatus Pe 
Gymnetron. melanarium a. 

rubromelanarium . 69 
Halecia sk 
Haliplus ilavicollis, TUfCOLS, 

váriegatus . M: 
Harpalus aeneus a Pere 

cens, marginellus a. melas, 

v. Munganasti . 69 
Hippomelas . RB © 
Hygrotus inaegualis, + versi- 

color : a 
Hyphydrus jentugietis 1 XI 
Iridotaenia . XI 
Julodis . ST 
Lasioderma aterrimum 17 
Lebria crux minor . 20 
Longitarsus abdominalis 17, 

absinthii, anchusae typ et 

v. punctatissimus 16, atri- 

cillus typ. et v. assimilis, 

Curtus, exoletus, longise- 

ta, obliteratus, pulmona- 

riae obje 7 
Metabletus foveatus 20 
Metaxymorpha .. . X 


Microlestes maurus, Mačky 
lus 


FÉN šla a dek 
Rhagonyveha limbata a. alni 68 
Rhynchites © interruptepun- 
ctatus PRE bo n Soda 
Sibinia crassirostris . . . 33 
Sphaenoptera . . . . . XI 
Sterásnis  . -2 usi 
Sternoceta.„áiritž ačlakítaj 0 
StIEmodera sz A 
Synuchus nivalis . . . . 10 
Traehýk“ 2 "4% rozl 
ThrincopyVBE ae koa ZE A 
Xylodromus Fleischeri . . 9 
C. Diptera. 


Ablabesmyia . zppol vk“ PRI 
Agromyza  euphorbiae 30, 


Schineri 28, violae. . . 8 
Amalopis opaca.. . . .. 8 
Amaurosiphon caricis. . . 89 
Amatopynaa.. +26. 
Anisomera striata . . . . 0 
Anthomyia signata . . . 26 
Asphondylia prunorum . . 32 
Bezzia bidentata, typhae. . 16 
Camptocladius < -1 + . 2 


Campylomyza « - *.. . 02 
Cecidomyia corneola, ripa- 


T -om a a VAMMOÍM 7 
Gecidomyidáe -x „15 
Ceratopogoninae —. . . 1, 59 
Ceristus erythrurus . . . 9 
Chilosia vulpina. . . 9 
Chironomidae 1, 12, 15, hi- 

ronominae . . . z! 
Chironomus 12, hirticeps.. ; 16 
Chlorops 26, taeniopus . . 27 
Clinodiplosis . . . >" 
Clinotanypus nervosus .- . 15 
Clunioninae . . s WRS (2 
Coccomorpha circumspinosa 92 
Gontyia Cářické | 3 


Contarinia ballotae. 35, cam- 
panulae 37, ruderalis 77, 


Vralli 11b. 
Corynocera 1 
Corynoneura 12, úánnalní, 

celeripes. . . u" ÚB 


Cricotopus 12, revise 9-15 


Dasyhelea inclusa, lignicola, 
Zavřeli . . „A6 

Dasyneura aliotmetda 26, 
angelicae 34, Beckiana 37, 
cerastii 31, epilobii 34, eri- 
cina 35, hyperici 33, lamii- 
cola 35, lotharingiae 31, 
muricatae 27, 82, 84, mylo- 
sotidis 35, ribicola 32, Ron- 
dani 84, sisymbrii 77, stro- 
bi 26, terminalis 28, trifolii 33 


Diamesa -< 41 494s 1,12, '61 
Dichrona gallarum . 81, 88, 90 
Dicranomyia ornata . . 8 


Diplolaboncus tumorificus 80, 87 
Dishormomyia cornifex 82, 87 
Ditoemyia fasciata . . .8, V 
Dyodiplosis arenariae 81, 89, 9%) 


EDIRUOSISH 172), KM 
Ertanvpu, 15120000 
Geocrypta Braueri. . . . 34 
Gisonobasis Hornigi 35, 36. 
LEHOTA A ey jek s E36 
Gymnopternus caudatus.. . 
Haplodiplosis 83, subterra- 
HBd 14m 4 7 TZ 
Harmandia petloh odk a! 
Pepa) 144 sk 9s L p 
Fiilara hra 2041: 7) 9 


Hormomyia 79, 84, arenari- 
ae 27, Biloti 27, 81, 85, cor- 
nifex 27, Fischeri 81, 86, 
Frireni 80, 85, Hieronymi, 
Kneuckeri . . 81, 86 


Isoplastus:*. 1; * $iieeer1 12 


Jaapiola tarda 81, 91 
Lathyromyza Schlechtendali 33 
Macropelopia 4, bimaculata, 


ciroumscripta, | glabridor- 
sum, flavopilosa, imberbis, 


TASERÉA (ze) 4 este 14 
Macrepelopiinae. . . .. . 8 
Mako ad eajine 6 ei) m 20, 


Merodon spinipes . . . . 9 
Metriocnemus 12, fuscipes 15 
Micrepelopia 1, 2, 5, albipen- 
nis 3, costalis 2, discolor 3, 
falcigera 2, hesseana 3, 
minima 3, monilis 2, nigro- 
punctata 2, ouadripunctata 
58, A, 3, scríp- 
ks Biele 4 23 
Microtendipes. ZDbreitus, 
confusus, distalis. . . . 16 


Nerascia 4-punctata 9 
Neurigona pallida . . ... 90 


Oligotrophus loewianus . . 82 

Oncodes apicalis . . 9 

Orthocladiinae 12, 15, Ortho- 
cladius 12, 57, 62, apicalis 15 


Palmomyila lineata. . . . 16 

Paratendipes albimanus . . 16 
Paurosphadylus Rosenhaneri 

81, 87, 90 
Pelopia 1, 5, 12, albipennis, 
barbatipes, curticalcar, en- 
sigera, falcigera, flavidella 
13, fulva 14, fulvonotata, 
gracilicalcar 13, hesseana 
14, hirtimanus, monilis, re- 


mota, setigera, subrecta 

13, temuoóalcár <... 14 
PRO tea 8x l 
Pentaneura . . s 
Peritaphreusa 1, Zavřeli“ sm 13 
Podenomus . . E Coda jl 
Polylepta leplogaster n 00 


Prochironomus anomalus —. 15 


Procladius . ts dy; 12 
Prodiamesa 1, 12, praecox 15 
PEOEALVDMS sd 0 2 ed 
Protenthes bifurcatus . . . 14 
Psectrotanypus 3, brevical- 
Odb! +3) vatln: „M 


Pseudohomnonmia mike 
81, 86, 88, 89. 
Psilotanyps:t;ss PE -1 
Rhabdophaga baccarum 37, 
insignis 28, syngenesiae 37 


Sohizomyia galiorum . . . 36 
Scopelodromus . . ... .12 
Stenoxeninae ... ká 
Syndiplosis Winnertzi JIE PTE 


Tanypinae 1, 12, 13, Tany- 
pus 1, 3, 4, 12 choreus . 8 


Tanytarsus 12,  agrayloi- 
des,Bausei, © bohemicus, 
NSS esjikí 15 

Thalassomyia ©. . <.. . 12 

Thereva ipraecox: 44918534 0 

Trichotanypus 1, 3, 4, 12, 
choreus, vin rivulo- 
fuj ZE pr 314 

Trishormomyia „tuberifica 

80, 86 

Trypeta acuticornis 9, tus- 
stem stsbižno 1 9 

Urodon eriolepidis. ©. . . 38 

Zavřelia pentatoma . . . 15 


D. Ephemerida. 


Ecdyurus insignis . . .. . 73 


E. Hymenoptera. 


Andricus burguncčus 29, cal- 
lidoma 28 circiulans 30 
foecundator, nudus 28 0- 
strea 29, 30, pseudoiníla- 
tor 29, guadrilineatus 28, 


solitarius 29, testaceipes 

28, xanthopus . . „29 
Asterodiaspis ansrákala E 
Biorrhiza © pallida:-:3;/11x31.+31 20 
Brachycolus stellariae .. . 26 


Heliozela stanneella . . . 28 

Isosoma aciculatum, branchy- 
POCÍ 7x « —55 saly O 

Neuroterus  albipes 'aprili- 
nus, numismalis 29, guer- 
cusbaccarum 28, 29. 30, 


trioolot" "444420 
Pontania leucosticta -+ 27 
Trigonaspis megaptera . . 20 
Xestophanes brevitarsis . . 32 

F. Lepidoptera. 


Abraxas adustata,. £roesu- 
lariata, marginata "06 
Abrostola tripartita 1102 
Acherontia atropos . . . % 
Acidalia aversata, dimidiata, 
emarginata 103 herbaria- 
ta 103, 111, immutata 103, 
incarnata, inornata Ill, 
marginepunctata, murica- 
ta 103 ornata 104, 111, 


pallidata, remutaria 103, 
rubiginata, rusticata 111, 


similata, ab spoliata, stri- 
gillaria 103, virgularia 103, 
110, ab. australis . . . 111 
Acontia luctuosa . „AD 
Acronycta aceris 99, 110, 
alni, auricoma 99, euphor- 
biae 99, 111, forcipula, la- 
tens 111, leporina 98, me- 
gacephala 99, psi*110, ru- 
micis, tridens 99, xantho- 
grapha ab cohaesa. . . 111 
Adopea lineola, thaumas . % 
ARIA Tall 80 M 


Agrotis augur, baja, brun- 
-nea 99, cinerea 99, 110, 
e-nigrum, © exclamationis, 
latens, nigricans, occeulta, 
plecta, primulae,  pronu- 
ba, putris 99, rubi 99, 110, 
segetum 99, s. ab. migri- 
cornis 111, signum, stig- 
matica, strigula 99, tritici 
110, ypsilon . .. .. .,. 9 

Amphidasis  betularia 107 
111, ab Doubledavaria —. 112 

Amphipyra pyramidea, tra- 


soposonis., "7.2% 10 
Anaitis plagiata . „ 104 
Anarfa-MmyTh;.7 27.04 AOL 
Angerona prunaria „106 
Apamea testacea . „100 
Apatura iris... . "AS 
Aphantopus hyper Ph luš „se 
Aporia crataegsi..-. cus 03 


Araschnia levana, prorsa . 94 
Arctia caja 108, casta 110, 
Hebe. 3 , 108 
Argynnis adippe, v. eris, ni- 
cbé, paphia, selene, ab 

Vaálesma 1. 7. . 4 
Aspilates gilvaria, nakl 

tella ots Hl2 
Augasma aeratella Bowis 30 
Augiades comma . . . .. % 


Bapta bimaculata . „106 
Boarmia angularia, cincta- 
ria, Consortaria, Crepus- 
cularia 107, luridata 112, 
punctularia, © repandata, 
roboraria, secundaria '. 107 
Bomolocha fontis 102, ab 
terricularis : „ 103 
Brephos nothum 110, par- 
thenias «1103 
Brotolomia meticulosa 100, 110 
Bryophila perla, rastricula 100 
Bupalus piniarius 2107, Lie 


Callimorpha dominula, He- 
Pole) : 
CZKOphrýsí iai : 
Calocampa exoleta 101, ve- 
tusta 
Calophasia haňklláci 
Catocala  electa, 
fraxini, nupta 
Calymnaia E ralina, trapezi- 


elocata, 


na 
Caradrina iěíndů Loki- 
us, 4-punctata, respersa, 


taraxaci 
Cerura bifida. 
Chaerocampa elpenor 
Cheimatobia brumata 
Chlorantha hyperici . 
Chloroclystis rectangulata 
Chl., chloreata BY 
Chrysophanus dorilis, hip- 
pothoe, phloeas, virgau- 
reae Ar 
Cilix glaucata 
CČleophana antirrhini. 
Cochlidion limacodes 
Cceerenympha arcania, ip- 
his, pamphilus, typhon . 
Čolias edusa, hyale, myr- 
midone . 
Coscinia cribrum, dtridta 
Cosmotricha potatoria 
Čossus cossus . Ň 
Cuculia lactucae, lucifuga 
serephulariae, umbratica, 
verbasci 
Cyaniris argiolus . 
Cybosia mesomella 
Cymatophora duplaris, or 


Dasychira abietis, fascelina 
97, pudibunda . . . 97, 


Deilephila euphorbiae, galii 


Deilinia exanthemaria 106, 
pusaria „ 106, 
Demas corvli 


. 108 


. 108 


„101 
„01 


95 


93 


98 


. 109 


„jl01 


96 


103 


11 
96 


112 
98 


Dendrolimus pini. . . . 98 
Diacrisia sanio.. „ 108 
Dianthoecia compta, nana 100 


Dichonia aprilina . „ 100 
"Dita tilrae" "45 Pe) 96 
Diloba coeruleocephala . . 100 


Diphthera alpium . .- -2.2 98 
Dipterigia scabriuscula „100 
Dischorista fissipuncta . . 101 
Drepana binaria 111,curva- 
tula 98, falcataria 98, 111, 
harpagula 111, lacertinaria 98 
Drymonia trimacula. . . 97 


Dryobota protea „100 
Earias chlorana . TETA 
Ellopia prosapiaria „106 
Ematurga atomaria dy 
Emmelia trabealis . „102 


Endromis versicolora . . 98 
Endrosa irrorella „ 108 
Erncomos  alniaria, autum- 
erosaria, auercina- 


naria, 

ria „ 104: 
Ephyra pe znkroel a 

kara < ž „ 104 
E ené mla : „ 109 
Epicnaptera tremulifolia ©. 98 
Epinephele jurtina. . « . 9% 
Epineuronia caespitis, DO- 

pularis S T355 Aleše IYede 
Epione advenaria, apicia- 
„ria, parallelaria . „106 
Epirranthis pulverata . « 21 
Erastria uncula . 2 
Erebia aethicps, ligea, me- 

(ETS (sl Baakoceá o eé dak Fl 194 
Ericgaster lanestris . . . 98 
Euchloe cardamines.. . . 9 
Euclidia glyphica, mi. +102 
Eucosmia undulata „ 104 
Eugonia fuscantaria ČPS ET 
Euplexia lucipara „ 100, 111 


Euproctys chrysorrhoea . 97 
Eurymene dolabraria „106 


Gastropacha guercifolia . 
Geometra papilionaria 103, 
Gnophos ambiguata, diluci- 
daria, furvata E s 
Gnophria rubricollis . 108, 
Gonopteryx rhamni . 
Grammesia trigrammica 
101, 


Habrosyne derasa 
Hadena alopecurus, basili- 
nea 100, furva 110, late- 
ritia ab leucostigma 100, 
110, lithoxylea, 100 mo- 
noglypha ab. infuscata, 
111 ab nigrobrunnea 100, 
porphyrea ab. secalina 
100, sordida „ 100, 
Heliaca tenebrata . i 
Heliothis dipsacea . . 102, 
Hemaris fuciformis, tytius . 
Hemithea strigata. . š 
Hepialus hecta 109, ližpnali“ 
na 112, sylvina . : 
Herminia derivalis 111, ten- 
tacularia : : 
Hesperia alveus, malvaé 4 
Hibernia defoliaria 
Himera pennaria Pře 
Hydroecia micacea, nicti- 
tans 101, ab erythrostig- 
Hra, žánÉ P kádi ní 
Hyloicus pinastri : 
Hylophila prasinana 107, 
Hypena obesalis, probosci- 
dalis 
Hypocrita jacobaeae . 
Hypogymna morio 
Ino pruni, statices 
Jodis lacteana, putata . 
Larentia adaeauata,  albi- 
cillata, alchemillata, au- 
tumnalis, berberata 105, 
bicolorata 104, bilineata 


98 
111 


caesiata, capitata, comi- 
tata, corylata 105, cucu- 
lata 112, designata, didy- 
mata, dilutata 105, dota- 
ta 104, ferrugata, firmata, 
fluctuata 105, fulvata 104, 
hastata, immanata 105, 
literata 104, luctuata 105, 
lugubrata '105, 112, lute- 
ata, montanata. 105, obe- 
liscala 104, obliterata 105, 
ocellata 104, 111, pomoe- 
raria, auadrifascciata 105, 
rubidata 112, sociata 105, 
sordidata 105, 111, trista- 
ta 105, truncata 104, uni- 
dentaria 112, variata 104, 
111, vespertaria 105, 111, 


viridaria .,.. 105 
Lasiocamnpa auercifolia 11, 
auercus, trifolii . 98 
aspeyria flexula . „102 
Leptidia sinapis 93 
Leucania comma, conigera 
101, evidens 111, impura, 
L-album, pallens „101 
Limenitis populi 93 
Lithosia complana 108, 112, 
deplana, griseola, lurideola 
lutarella 108, sororcula 
108, 111, wnita . „ZJV2 
Lobcrhora halterata . . 104 


Lephopteryx camelina, cu- 
eullina 3: ORCO 07 
Luceria virens.. 0 
Lycaena alcon 96, argia- 
des, argus, argyrogno- 
men 95, arion 96, astrar- 
che 95, bellargus 95, ab 
cercnus 95, corydon, cyl- 
larus, damon, euphemus 
96, hylas, icarus, melea- 
ger 95, minimus 9%, orion 
O5, SEMArEus „< Z 05 


Lygris populata 104, pru- 
nata 104, 112, reticulata, 
testacea 

Lymantria dispěř 97, ab 
eremita 98, monacha . 

Lythria purpuraria. . 104, 

Mcrczlossa stellatarum 

Macrothylacia rubi . 

Madopa salicalis 

Malacosoma neustria 

Mamestra  albicolon 100, 
brassicae 99, ab scoto- 
chroma 111, dentina 100, 
110, ab latenai 111, dissi- 
mili3 100, ab w-latinum, 
suava 111, genistae, glau- 
ca 100, leucophaea 99, 
nebulosa 99, 112, oleracea 
100, persicariae 99. ab. 
unicolor 111, pisi 100, 110, 
serena 100, 110, thalassi- 


. 102, 


. 104 


ja 400 100411 
Mania maura S00 
Melanargia galathea . . 94 
Melitaea athalia, cinxia, di- 

ctyna, Phoebe . „4 
Metcosilus porcellus . . 9%, 110 
Metrocampa margaritata 106 
Miama bicoloria 100, ab. fu- 

runcula 110, 111, strigi- 

lis „100 
Minoa murinata „ 104 
Miselia oxyacanthae . +100 
Naenia typica is T11 
Nemecbius lucina . 95 
Nola strigula. 107 


Nonagria typhae ab. frater- 
E obl da oak sy najme JL 


Notodonta dromedarius 97, 
110, trepida 97, ziczac 97, 
Nuduaria mundana 


111 


„ 108 


Numeria capreolana, pulve- 
Taria . S : 

Oecaistis dra : př: 

Odonestis botů = jo 
na . 

Opisthograptis open 

Orgyia antigua 97, 111, go- 
nostigma . . 

Ortholitha Di otaria cer- 
vimata, limitata, moeniata 


104, plumbaria „ 104, 
Orthosia helvola 
Pachytelia unicolor : 
Pachnobia rubricosa . 9, 


Pamolis griseovariegata. 
Panthea coenobita 
Papilio podalirius, machaon 
Pararge v. egerides 94, 
maera 95, megaera 
Parasemia plantaginis 
Pechipogon barbalis . 
Pelosia muscerda Ph 
Phalacropteryx  graslinella 
Phalera bucephala . . 
Phasiane clathrata ©. 107, 
Phragmatobia fuliginosa 
107, 
Pieris brassicae, daplidice 


Plusia bractea, chrysitis, 
festucae, interrogationis, 
pulchrina 


Poecilocampa populi. 
Polia chi, flavicincta . 
Polygonia c-album 
Polyphloe flavičornis 
Porthesia ab. punctigera 
111, similis : 
Prothymia viridaria . 
Protoparce concolvuli 
Pseudoterpna pruinalis.. 
Psilura ab. eremita, mona- 
cha : 
Psychidea bombycella : 
Ptercstoma palpinum 


Pygaera | anachoreta 97, 
111, curtula 97, 110, pigra 
97. 
Pyrameis atalanta 
Pyrrhia umbra 


Rhodostrophia vibicaria 


10 
Rhyparia purpurata 
Rusina umbratica . 
Saturnia pavonia, pyri . 
Satyrus  alcyone,  Driseis, 
circe, (dryas, hermione, 
semele s ZÍVOL 
Scoliopteryx libatrix "102 


Scopelosoma satellitia 
Scotosia vetulata 104, 112, 
rhamnata 
Selenia bilunaria 106, 
gera a. lobulina 111, 
tralunaria 
Semiothisa ttifáta 107. no- 
tata 106, signaria . 
Sesia culiciformis, empitor- 
mis 110, myopaeformis, 
spheciformis, tipuliformis 
Smerinthus ocellata 96, po- 
M 00 M ZMV O, 
Spatalia argentina 
„Sphinx ligustri . 


te- 


Spilosoma Křbirroásskálá“ 
mendica, menthastri, ur- 
ticae . 


Srocallis člitioařia 
Stauropus fagi . 
Stilpnotia salicis 
Syntomis phegea . 


Taeniocampa gothica 101, 
111, incerta : 

Tephroclystia abietaria 106, 
absinthiata 112, albipun- 
ctata 106, 112, castigata 
106, inmotata 112, lance- 
ata 106, lariciata 112, li- 


111 


i 102 


11 


kuni- ' 


„106 


. 107 


109 


110 


10 


96 


407 
„ 106 


97 
Dm 


„107 


„Zl 


nariata 105, 112, oblenga- 
ta 105, pimpineliata 106, 
plumbeolata 112, pusilla- 


ta, vulgata.. „ 106, 111 
Thalera iimbrialis . „ 103 
Thamneonoma brunneata 

107, wauaria „07,112 
Thanaos tages. . . .  % 
TEC SDA a 
Thyatira batis . 103 
Timairdra amatá spánnké E 
Tráchea atťriplicis“. -. 100, 110 


Trichiura craťaegsi 9... 98 


Triphosa dubitata . 104 

Trochilium  apiformis, me- 
Janocephala „109 

Urapteryx sambucaria 110 


Vanessa antiopa, i0, poly- 
chloros, unticae <2: 4+ 94 
Venilia macularia . 
Xanthia fulvago 106, ab fla- 
vescens j z 
Xylina furcifera, socia . 
Zanclognatha grisealis 102, 
tarsiplumalis . i 
Zephyrus betulae, dguercus 95 
Zeuzera pyrina . „ 109, 
Zygaena achilleae 108, car- 
niolica 109, ephialtes, ab. 
peucedani, © filiperdulae, 
lonicerae, purpuralis, tri- 
folii „108 


G. Mecoptera. 
Panorpa communis, vulgaris II 
H. Orthoptera. 
Porcie" S01 s 
I. Plecoptera 


Acroneuria 40, abnormis 41 
44, 51, arenosa 41, 44, 45, 
52, arida 45, brevicauda 
42, 48, 51, californica 48, 


53, carolinensis 43, 46, 52, Aphis 36, cerassi 32, myoso- 


clara 43, 45, 52, difficilis tidis 38, padi 27, persicae 
43, 47, 53, 54, evoluta 43, 33, symphýti ... . . . 35 
48,52, excavata 44, immar- Byrsccrypta pallida . . . 30 
ginata 43, 46, 52, lurida © © Byrsoptera rufiírons . . .67 
43, 45, 52, lycorias 42, 44, Calocoris Schmidti  . . .67 
51, navalis 44, pacifica 42, Dictyophora europaea —. . 67 
49, 51, pennsylvanica 41, Ligaeosoma reticulatum . —. 68 
43, 45, 52, riparia 44, rufi- Macrosiphum solani . . . 36 
ceps 42, 49, 51, 55, rupin- Micrephysa | pselaphiformis 67 
sulensis 41, 42, 48, 51, ru- Monanthia grisea . . . . 68 

ralis 44, scabrosa 43, 46, Myzus ajugae 35, oxya- 
52, 53, sonans 44, trijuncta BARUM s 96 je Čas e 
44, 45, valida 43, 45, 52, Nectarcsiphum rubi . . . 32 
Microplagia, Microplax . . 114. PNorodon galeopsidis . . . 35 
Prestemma sanguineum . . 68 
WOBZa UMS „515043 

K. Rhynchota. L. Thysanopmtera. 


Aphalara calthae .....-.31 | Thysanoptera sp.. . - .30 


„dh m * sporů jich u 
„tbl zoo lad © 

(o ne tie jan és , 
Priit t hat nernfětor VÁ Fonk zn PA 
kýbl Ju Auta tosrnal jd „Pýpedlní „klesnpi 53 „2 

nt r pie tě ěhěktý A 

m" čr plevelů ú elu: dě M E „Eb 40m už ko 
Av ukl“ VSM 1EB Mě smeos 
já © ee vodáka ký n moh c750 
vět syn jsaiágké > Trlahěnčt 3: Fi úkor ae jé 


zábkagoka, avoknnonýí 17 k 


AW B) věk kebit p“ : “ TE 10b 
. + 


j 


čo 


ČASOPIS. 


oé Společnosti Entomologické 


Acta Societatis Entomologicae Boherniae. 
-ROČNÍK XIV. 1917 ČÍSLO 1. a 2. 


REDAKČNÍ KOMITÉ: 


Prof. FR. KLAPÁLEK, 
: : Karlín. : 
ne - Coleoptera: NE Hymenoptera: 


MUDr. EM. LOKAY, OLDŘ. ŠUSTERA, 


Poříč, Praha II. „Smíchov 553. 


on Lepidoptera: Diptera: 
x JUDr. JOSEF MALIČKÝ, Ředitel ANT. VIMMER, 


Hořovice, i Král. Vinohrady. 


OBSAH: 


„ Ant. Vimmer: Příspěvek k systematice českých a moravských Pelopiin. Str. 
1. — Ant. Vimmer: O nových druzích rodu Micropelopia. Str 5. — Ant. 


Vimmer: Doplňky k Vimmrovu seznamu českých Dipter.- Str. 8. — Stav. 
rada J. Srdínko: Xylodromus Fleischeri n. sp. Str. 9. — Dr. Jan Zavřel: 
Seznam nových českých a moravských Chironomid. Str. 12. — Prof. Jan 
Roubal. Lasioderma aterrimum Roub. v Čechách. Str. 17. — Prof. Jan 
Roubal: Monografie broučí zvířeny na Chudenicku Str. 19. — Stav. r. J. 
ě Srdínko: Epirranthis pulverrata Thnbg. Choulostivé její a jiné kukly Str 
21.. — Dr. Ed. Baudyš: Zoocecidie nové pro Čechy. II. Str. 25. — Fr. 


Pokorný: Pelosia muscerda v Čechach. Str. 38 — Fr. Pokorný: Vliv 
temperatury na zbarvení motýlů Str 39. — Prof. Frant. Klapálek: Ge- 
neris Acroneuria Pict. Species Americanae. Str. 40 


xh x 
RÁ Pořad schůzí Č. S. E. ve správním roce 1917. 
-Leden Únor Březen Duben Květen 
O2 REO RAB v T 2T. C B ONOM 
Červen Září Říjen © Listopad © Prosinec 
19. 2; 16. a 30. I3xa-2 18. 
x k Valná hromada 22. ledna 1918. 


Schůze v zasedací síni Zemědělské rady pro kr. České, Vá- 
clavské n. 54, v I. p., počínají přesně o 48. h. več. Přátel- 
ské schůzky jsou v úterý (vyjma dny schůzí občasných) 
a v sobotu 0.6. h. več. v Akad. kav., Hlávkův pal., Vodičk. ul. 


V PRAZE. ; 


ákladem České společnosti Entomologické. — Úřed. knihtiskárna, společnost 
s obmezeným ručením, Praha II., Spálená 43 


k P: -4 „Tk ab 7 Fy ka A O a © 
K, i áno 7 SA R Ť 
ý ý PEP s 


ASK Sb ká 


ČASOPIS 


ČESKÉ SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKÉ 
ACTA SOCIETATIS ENTOMOLOGICAE BOHEMIAE. 


ROČNÍK XIV. 1917. 


ry 07 0 


PŘÍSPĚVEK K SYSTEMATICE ČESKÝCH 
A MORAVSKÝCH PELOPIIN (Dipt). 


Ant. Vimmer z Kr. Vinohrad. 


Kieffer rozdělil r. 1906 ve Wytsmanově »Genera Insectorume 
čeleď Chironomidae v patero podčeledí, a to Clunioninae, Chi- 
ronominae, Tanypinae, Ceratopogoninae a Stenoxeninae. 

Do podčeledě Tanypinae pak zařadil rody Corynocera Ztt., 
Diamesa Mg., Prodiamesa Kief., Podomomus Phil., Eutanypus Cog., 
Pentaneura Phii., Heptasgia Phil., Procladius Skuse, Psilotanypus 
Kief., Anatopynia Joh., Protanypus Kief., Tanypus Mg., Trichotany- 
pus Kief., Ablabesmyia Joh., Isoplastus Skuse. 

Z těch posud se podařilo v Čechách a na Moravě zjistiti rody: 
Diamesa Mg., Pradiamesa Kief., Procladius Sk., Anatopynia Joh., Ta- 
nypus Mg., Ablabesmyia Joh. a Trichotanypus Kief. 

Procladius Sk., Anatopynia Joh., Tanypus Mg., Ablabesmyia 
Joh., Trichoetanypus a Prodiamesa Kief p. p. jmenovaly se druhdy 
T anypus Mc, avšak toto jméno po právu přednostním bylo na- 
braditi iménem Pelopiia a Meg. Proto celá podčeleď jmenuje se 
nyní Pelopiinae místo Tanypinae. 

Dr. Zavřel pilně pěstoval imaga z larev a kukel, pečlivě studoval 
larvy i kukly a na základě svých studií nově rozdělil podčeleď Pelo- 
piinae, jak ve zvláštním clánku tohoto Časopisu uvádí. 

Druhy Micrepelopií pak po důkladném studiu larev a kukel se- 
stavil ve skupiny: 1. nigropunctata, 2. falcigera, 3. monilis, 4. minima, 
5. oostalis, 6. jeho skupina tehdy ještě neurčených druhů označených 
iako Pelopia 6 a Pelopia 25 (guadriscripta n. sp. Vim.) 

Ač se mnou dr. Zavřel sdělil tento výsledek svého bádání dříve 
než jsem se podjal revise jeho materiálu, přece jsem neměl zřetele 


na toto seskupení a přísně jsem, nechlížeje se ani V nejmenším na se- 

skupení dle znaků larvích, přihlížel jen k morfologickým znakům do- 

spělého hmyzu, a jen jimi jsem se řídil seskupuje druhy Micropelopií. 

Výsledek mého zkoumání shoduje se takřka úplně s názory Za- 
vřelovými a potvrzuje pravdu, již Brauerem vyslovenou, že při 
klassifikaci Dipter je třeba míti stálý zřetel na znaky larev i kukel. 

Moje morfologická šetření na dospělých hmyzech potvrzuje správ- 

nost Zavřelových úsudků plně a dokazuje Zavřelův jemný smysl 

pro přirozené skupiny. Shoda vyšla taková, že jsem mohl zvoliti i Za- 
vřelem vybrané jedince za vzory skupin, jež níže charakterisuji. 
i. Micropelopiinae. 

A) Peritaphreusa Beck. Ramena * gonopod a jejich drápky, 
ve křídlech chybící žilka Rs, jakož i mestopkatá vidlice z Cu: 
a Ču: ukazují na znaky 1. skupiny Micropelopie. I3členná tyka- 
dia však ostře odlišují dospělý hmyz od Micropelopií. 

B) Micropelopmia. 

1. skupina: nigropumctata. 

a) Na * gonopodách ramena dlouhá, štíhlá, skoro válcovitá, nej- 
méně 2/2% tak dlouhá jako široká, pravidlem 3krát i 3“krát 
tak dlouhá, posetá štětinkami delšími než délka ramen. Drápek 
tenký, zahnutý, špičatý a dlouhý, dosahuje nejméně dvou třetin 
délky ramen. Ve křídlech žilka R" chybí. Holeně jsou delší ste- 
hen. 

b) scripta m. sp. Vim. — Vše jako při a), avšak R: se vy- 
Vinula. 

2. skup.: ftalcigera. Ramena c' gonopod krátká, ledvinovitá, dva- 
krát tak dlouhá jako široká, dlouhými štětinkami posetá. Drápek 
iejich dlouhý jako ramena, zašpičatělý, ku konci slabě porozší- 
řený, uprostřed poněkud zůžený. Rs ve křídlech chybí. 

3. skup.: momilis. Ramena * gonopod krátká, skoro vejčitá, dlou- 
hhými štětinkami posetá. D — 1"4 Š. Drápek velmi dlouhý, zahnu- 
tý, delší ramene, na konci přikroucený a přitupělý, tam někdy s 
kratičkým ostnem. R: vyvinuta. Holeně delší stehen, pata o málo 
kratší holeně. 

4. skup.: costalis. Ramena ©* gonopod krátká, sotva ledvinovitě 
zahnutá. D-= 1%“ Š. Drápek uprostřed nejtlustší a tam náhle sice 
cblcukovitě, ale přece skoro v pravém úhlu zahnutý, na konci 


2 


Špičatý, tam s 1 neb 2 nepatrnými zoubky i bez nich, je dlouhý 

jako rameno. Rs se vyvinula. 

5. skup.: hesseama. a) Ramena © gonoped dlouhá, štíhlá, slabě 
ledvinovitá, s dlouhými štětinami. Na prvé třetině u základu při 
vnitřní straně s úzkým osrstěným lalůčkem. Holeně delší stehen, 
pata kratší holení. Žilka R+ chybí. 

b) albipennis. Vše jako při a). Rs vyvinuta a délka stehna = 

délce holeně — délce paty. 

6. skupina: guaidriscripta m. sp. Gonopody cČ' krátké, na 
obrysu skoro obdélníkové. D—2 Š. Drápek štíhlý, zahnutý, iako 
ve skup. nigropunctata; dosahuje do čtyř pětin délky ramene. R: 
ve křídlech chybí. 

O Zavřelově skupině minima nemohu se vysloviti, poněvadž 
jsem měl v rukách jen ©©. Tuším, že asi patří do mé skupiny h e s- 
seana, neb tato do skupiny minima. R: ve křídlech také chybí jako 
u hesseana. 

Micropelopia discolor vymyká se ze skupiny nigr o- 
pumcetata, poněvadž má hrubé drápky gonopod. Dle těch tvoří 
jakýsi přechod ku Psectrotanypům, s nimiž se shoduje také tím, 
že má ve křídlech žilku Rs, ač kratičkou. Basální část gonopod je 
také více vejčitá než válcovitá. 

II. Macropelopiinae. 

Nemohu popříti, že Kiefirovo (a Johannsenovo) rozdělení staré- 
ho rodu Tanypus (Pelopia) v menší rody: Tanypus, Procladius, Ana- 
topynia, Ablabesmyia, Trichotanypus a Psectrotanypus zdálo se mi 
vždy poněkud rozdrobené. Přihlíží-li se k žilnatině křídel, osrstnění 
jejich a ku tvaru gonopod, rýsují se před námi vlastně jen tři skupi- 
ny, jež se několika znaky (nikoliv jedním) od sebe liší. Zvolí-li se je- 
diný znak rozlišovací, opodstatní se všecky malé rody výše uvede- 
né. Jediný zřetelný znak hoví sice znamenitě přesnosti a přehledu 
při určování, ale zřídka stačí jako jediné kriterium rodové. 

Uvažuje-li se ohledem na larvy, brzy vynikne, že rod Ablabes- 
myia je heterogenní: chová v sobě druhy s rozličnými larvami a růz- 
ně vytvářenými gonopodami. Mimo to Procladius a Trichotanypus 
jsou bez pochyby krajními členy řady druhů, jejichž mezilehlé druhy 
mají křídla jen částečně osrstěna. A tu jest se diviti, že ani Skuse ani 
Kiefier nepovšimli si poznámky Wulpovy již z r. 1877, kteráž nepod- 


3 


"0 


miňuje osrstění celého křídla. Kieffer konečně dle soukromého sdě- 
lení, maleznuv křídla u příbuzných druhů jen Částečně osrstěná vedle 
úplně osrstěných, je nakloněn myšlénce o zmenšení počtu rodů. 

Této zásadě vyhovuje také rozdělení Zavřelovo, jenž mezi Pelo- 
piinami rozeznává Micropelopie od Macropelopií, jejichž 
larvy liší se od larev Micropelopií dosti hluboce vykrojeným horním 
pyskem, velkými a laločnatými váčky praemandibularními, 2 para- 
labialními hřebeny a jinými podrobnostmi. 

Do skupiny »Macropelopiae« Zavřel řadí rody Tanypus a Ma- 
cropelopia. 

V sekci T any pus rozeznává dle larev 3 skupiny, z nichž jsem 
mohl probádati imaga 1. a 3. skupiny. lmaga cbou skupin mají křídla 
osrstěná (mimo Procladia) a žil. R: vyvinutou. Liší se však tím, 
že 1. skupina (Trichotanýpus) má vidličku z Či a Cu> stopkatou. 
skupina 3. pak přisedlou; mimo to se obě skupiny zřetelně liší různě 
stavěnými gcneopodami. Ramena C ©gcnopod 1. skup. jsou krátká, 
široká (D = 2 Š) a ledvinovitá; drápek jejich, jenž sahá do *% neb 
přes vůl délky rameme, má při basi dosti velký tupý osten. Ramena 
gonopod GG 3. skupiny podobají se zhruba vejcovce, jsou krátká, Ši- 
roká (D = 14 Š). Drápek dosahuje přes polovinu délky ramene, je 
kyjovitý, náhle ve špičku zúžený a hrubý. Štětiny na ramenech ne- 
přesahují délky jejich, ba naopak bývají poměrně krátké. Celý drá- 
pek jest také jemně osrstěný (typ: brevicalcar). 

V sekci Macropelopia je Zavřelova skupina bimacula- 
ta také plně odůvodněna společnými znaky imaga jednotlivých dru- 
hů. Křídla mají osrstěná, v nichž žilku R: zřetelmou a vidlici z Cut 
a C» přisedlou, tedy právě tak, jako při 3. skupině Tanypusa. Leč od 
Tamypa liší se Macropelopia larvami a * gonopodami. Tyto mají ra- 
mena široká, ledvinovitá s dlouhými štětinami. Drápek gonopod se 
náhle zahýbá, uprostřed velmi naduřuje a náhle se zúží v tenkou za- 
hnutou špičku. 

Ze všeho, co posud bylo řečeno, plyne, že soustava Zavřelova, 
„aložená na znacích larev podčeledě Pelopiinae shoduje se se sousta- 
vou provedenou jen na základě morfologických znaků imag. Ač larvy 
Dipter isou organismy přizpůsobení velmi náchylné, přece lze na nich 
vyzpytovati přirozené znaky, s nimiž pak souvisejí určité morfolo- 
gické znaky dospělého hmyzu. Tím je opětně zdůvodněno, že přiro- 


4 


zená soustava musí přihlížeti nejen ke znakům dospělého hmyzu, ale 
i ke znakům larev a po případě i kukel. 


O NOVÝCH DRUZÍCH RODU MICROPELOPIA. 


Ant. Vimmer. 


Dr. Zavřel a Thienemann na základě studií larev rodu Pelopia 
(Tanypus p.) oddělili od rodu toho dva menší rody, a to Macropelopia 
a Micropelopia. 

Dr. Zavřel po léta vychovával z larev imaga Pelopií, čímž shro- 
máždil bohatý materiál, kterýž zaslal k revisi prof. Kiefirovi a nade- 
psanému. Po prozkoumání materiálu zjistili jsme v něm oba dva řadu 
nových druhů. 

Abych se vyhnul zbytečné polemice, dávám Kiefirovi přednost 
V popisech i pojmenování nových druhů vůbec a uveřejňuji popisy 
jen těch nových druhů, kterých Kiefier v rukou neměl, jak jsem se 
z dopisů Dra Zavřela přesvědčil. 

Micropelopia guadripunctata n. sp. Délka 4.5 mm. 
Gonopody GC*' dlouhé, válcovité (obr. 1.), jen nepatrně ledvinovitě 
prohnuté s drápkem ku konci ponenáhlu zašpičatělým a mírně do 0- 
blouku zahnutým. Drápek měří tři čtvrtiny délky základního článku. 
Tento je 3/4X tak dlouhý jako široký. Boky a hřbet základního člán- 
ku (jako u nigropunctata). 

Obě pohlaví mají křídla čirá, osrstěná, kořen žilky Rx-s a obě 
ční žilky jsou tlusté; žilka Rs je vyvinuta (obr. 2.), vzniká tedy ma 
dním kraji křídla malá vidlička. 


příč 
pře 

C' podobá se velmi O' nigropunctata. Liší se od něho tím, že má 
ve křídlech R+, delším drápkem na gonopodách a štítkem, jenž není 
světlejší ostatní hrudi. 

Hlava, základní čl. tykadel, makadla, sosák, nohy a kyvadélka 
isou žluté. Hruď má barvu medově žlutou, slabě do hněda prokmitá- 
vající. Proužky a skvrny jsou téže barvy, ale tmavší. Na pleurách 
sedí 2 tmavé skvrnky dole čárkovitou plamkou spojené. Hrbolek me- 
zi I a II. párem noh je nahoře hnědým obloučkem ovrouben. Kyčle 
jsou žluté, nad 3. párem jejich vyniká hnědá vlnka. 

Na čistě žlutém zadečku (u nigropunctata je s nádechem medo- 


5 


vým) má každý kroužek po stranách po jedné hnědé podélné čČárko- 
vité plamce, od té táhne se řada více méně splynulých podélných 
plamek až na pleury a sternity zadečku, tvoříce tmavou cbrubu 
kroužku. Na 1. kroužku zadečku sedí 4 hnědé tečky; poslední a před- 
poslední kroužek jsou hnědé, ale 2 postranní plamky přece na nich 
prokmitávají. Hypopygium je žluté (obr. 3.). 


Obr. 1.-4: Micropelopia guadripunctata Wimm. 
Obr. 5.—6.: M. Scripta Wiůnm. 


Hnědý tvkadlový chvostek má konec žlutý nikoli bílý jako ni- 

gropunctata. 
má hlavu, tykadla, sosák, makadla, kyvadélka a nohy žluté, 

tělo však okrově žluté; hruď její jest také tmavší než zadeček jako u 
C. Zadní hnědá obruba pronotum vysílá výběžky ke střednímu dvoj- 
dílnému pruhu a splývá s ním. Hnědé zářezy na kroužcích zadečku 
počínají po stranách tečkou (nikoli čárkou jako u ©); na předposled- 
ním kroužku hnědý zářez skoro chybí a na posledním zbývají z něho 
jen 2 rozmyté tečky, právě tak na prvním (obr. 4.). 

Nohy obou pohlaví, pokud se týká rozměrů jednotlivých částí, 
shodují se s nohami druhu nigropunctata: holeně jsou delší stehen 
a pata (metatarsus) délkou rovná se holeni. 


6 


Dr. Zavřel vychoval imaga z larev a kukel, jež sbíral u Třebíče 
na Moravě. 

Micropelopia scripta n. sp. Délka S 4 mm, © 2.5 mm. 
G gonopody jako auadripunctata. 


Rs ve křídlech obou pohlaví vyvinutá, tudíž křídla na předním 
kraji s vidličkou (obr. 5). Příkrajní políčko šedě žluté. Nepatrné šedé 
plamky vodoby teček (z chloupků) ma žilce M poblíž špičky křídla, 
2 na Cux, jedna na ústí Cu: a jedna na rozsoše Čus a Ču:; příční žil- 
ky isou ovroubeny šedohnědě. 

C podobá se * druhu guadripunctata. Hlava a sosák jsou žluté, 
týl hnědý, makadla nahnědlá. Hruď (obr. 6.) okrově žlutá, šedě pro- 
kmitávající, na ní tři pruhy hnědé: prostřední podvojný, postranní 
nahoře úhlovitě zlomené, nad postranními proužky po jedné nad pro- 
středním dvojitým po dvou hnědých tečkách. Všecky 3 proužky 
dole spojuje vodorovný proužek, jenž leží podél kořene štítku. Štítek 
je žlutý a hnědě ovroubený. Hruď mezi tečkami horními a postran- 
ními zalomenými proužky prokmitává čistě bíle. 

Tykadla hnědá mají chvostek žlutohnědý. 

Kyčle, stehna, holeně, chodidla a kyvadélka jsou žlutá, jen ho- 
leně mají špičku hnědou. 

Zadeček sírově žlutý je o trochu světlejší než hruď. Na 6 před- 
ních kroužcích (obr. 6.) skoro uprostřed leží 2 rovnoběžné hnědé 
čárky podélné, od těch se táhnou navzájem splývajíce krátké svislé 
čárky, které tvoří úzkou obrubu kroužků a postupují až na břišní 
část. Sedmý kroužek trochu zduřelý má vpředu a uprostřed hnědou 
skvrnu, která zanechává žlutý okrai, poslední kroužek také naduře- 
lý nese 2 hnědé skvrny. Na břiše je zadeček žlutý s hnědými zářezy 
2 poslední kroužky jsou hnědé. Hypopygium je žluté. 

© je kratší, měří jen 2—2.5 mm, ale je zavalitější než S. Hruď 
má jako c, ale bez šedého nádechu a bílého odlesku. Tečky nad 
proužky splývají dohromady a spodní spojující proužek jest sotva 
patrný; postranní proužky nejsou ostře zalomeny. Na žlutém za- 
dečku má každý kroužek kol kolem hnědou obrubu z Čárek svis- 


lých, zcela splynulých. © má plamky ve křídlech zřetelnější než G, 
tomuto často zůstává jen žlutě šedé políčko příkrajní. 
Dr. Zavřel leg. Třebíč na Moravě. 


1 


Nové druhy aguadriscripta a pseudocarnea popíši a 
vyobrazím pozděii. 


Auszug. 

Micropelopiadguadripunctatán. sp. L. S = 45 mm, 
O 3 mm. Der nigropumctata áhnlich. Unterscheidet sich 
durch lángere Gonopodenklauen Anwesenheit der Fliigelader Rs, 
vier braune Puncte am ersten Hinterleibsringe und durch je 2 braune 
Lánesstrichelchen an iedem Hinterleibsringe (Fig. 1., 2., 3., 4.). 

Leg. Dr. Zavřel, Třebíč, Máhren. 

Micropelopia scripta m sp. c=4 L9=25 n 
Der guadripunctata sehr áhnlich. Unterscheidet sich durch die 
Zelle zwischen Ri+2 und Rats, welche graugelb und nicht glasheli 
ist, durch braungesáumte Oueradern, braune Spitze der Tibien, zwei- 
teilige mittlere Lánegstrieme auf der Brust und durch 4 braune Pun- 
kte oberhalb der Lánsestriemen der Brust (Fig. 5., 6.). Fligel des 
Weibchens siehe Fig. 5. 

Leg. Dr. Zavřel, Trebitsch, Máhren. 

Úber neue Arten auadriscripta und pseudocarnea 
werde ich spáter schreiben. 


DOPLŇKY K VIMMROVU SEZNAMU 
ČESKÝCH DIPTER. 


Pan Dr. Baudyš vychoval z Polyporus versicolor zajímavé mů- 
šky, jeiichž celý vývci mi laskavě daroval. Zjistil jsem v nich druh 
Ditomyia fasciata Winn. z čeledě Mycetophylidae (Fungi- 
voridae). Tohoto druhu z Čech posud nikdo neuváděl. Ditomyia fas. 
fe tedy pro Čechy novým druhem i rodem. Dalším novým druhem 
pro Čechy je listohlodka Agromyza violae Curt, jíž vypě- 
stoval pan Dr. Baudyš ze květů macešky (Viola tricolor). Dalším 
novým druhem je Tanypus(Trichotanypus)choreus Mg. 
z Chuchle; leg. Vimmer, květen. Jak patrno, i v té tak hcině navště- 
vované Chuchli ještě se přece naleznou nové druhy pro naši zemi. 
V Černošicích v červnu nalezl jsem Ptycheptera paludosa Mg. V Če- 
lakovicích objevil p. Dr. Komárek tiplici Dicranomyiaormata 
Mg. Týž mi daroval také tiplici Amalopis opaca Egg. Z Hod- 


8 


koviček přinesl jsem v květnu tiplici Anisomera striata Fb. 
a z Krče v červenci roupce Cerdistuserythrurus Mg. Druh 
Thereva praecox sbíral pan inž. Šustera v Radotíně v květnu. 
Oncodes apicalis Mg. byla mnou chycena v červnu u Chu- 
chle. Hilara lurida FIL. pochází ze Štěchovic, poletuje v červnu. 
Neurigona pallida Fil., VII., Golč. Jeníkov, leg. Vimmer. 
Gymnopternus caudatus vw, VII., Golč. Jeníkov, leg. Vim. 
Neoascia guadripunctata Mg., VI., Černošice, leg. V. C hi- 
losia vulpina Mg, VI., Černošice. V měsíci červnu chytil u Če- 


lakovic p. inž. Šustera Merodon spinipes Eb.G i9. Try- 
peta tussilaginis Pb. a Tryp. acuticornis jest z Jin- 
dřichova Hradce, leg. Vimmer, VI. Ant. Vimmer, 


XYLODROMUS FLEISCHERI nov. spec. 
Popisuje zdrav. rada MUDr. Em. Lokay v Praze. 


Černý, lesklý, konec zadečku, kusadla, makadla a poslední člá- 
nek tykadel hnědé, nohy červenohnědé. 

Hlava velmi veliká, příčná, drobně a nepříliš hustě tečkovaná, 
v předu hladká. Skráně do zadu rozbíhavé. Štít stejnoměrně klenutý, 
do zadu přímočárně zúžený, jemněji než hlava, však nikoliv hustěji 
tečkovaný ; jeho zadní úhel tupý, dosti silně stlačený, nezakulacený. 
V prostřed štítu vzadu dva mělké, podélné vtisky, krovky do zadu 
trochu rozšířené, o polovici delší štítu, mírně oploštělé, jich základní 
síťkování jemné, pročež isou všude stejně lesklé, jich tečkování 
dosti řídké, mělké, však přece trochu silnější, než na štítu, na venek 
V nepravidelných řádkách a na konci lehce podélně vrásčité. 

Zadeček dosti lesklý, jeho základní síťkování jemně, však něco 
silněji vryté, než na krovkách; hustě tečkovaný a dosti hustě, krátce, 
žlutavě chloupkovaný. Tykadla ku konci slabě ztlustělá, čtvrtý člá- 
nek jak dlouhý, tak široký, předposlední články jen málo příčné, po- 
slední skoro zdéli dvou předposledních. Délka 3.2 mm. Jediná © na- 
lezena mnou před léty v pralese na Bučeči v Transsyl. Alpách prosí- 
váním a typ jest v mé sbírce. 

K několika málo druhům Xylodremus přibyl tento nový druh, 
podobný velikou hlavou ku Xyl. affinis Gerh, od něhož však se liší 
. skráněmi do zadu rozbíhavými, jemnějším tečkováním štítu, krovek 


6 


i zadečku, též jemnějším jich základním síťkováním, takže jest celý 
brouk celkem lesklejším. Na krovkách vzadu nevybíhají tečky tak 
do podélných vrásek jak jest tomu u Xyl. affinis. Tykadla jsou štíhlei- 
ŠÍ a ku konci méně ztlustělá než u affinis Gerh. a na štítu jsou vzadu 
dva mělké podélné otisky, které affinis nemá. Měl isem příležitost 


Otr. 1.: Xylodromus affinis Gerh., 2.: X. Fleischeri Lok. 


prohlédnouti tucet Xyl. affinis Gerh., který žije u krtků a Xyl. Flei- 
scheri byl odlišným ode všech těchto jedinců. Nejedná se tedy 0 ně- 
jakou odchylku od Xyl. affinis Gerh. 

Věnuji tento nový druh svému starému příteli, panu vrchnímu 
zdrav. radovi MUDrovi Ant. Fleischerovi, znamenitému znalci brou- 
ků v Brně. 

Auszug. 

Schwarz, glánzend, die Spitze des Abdomen, die Mandibeln, 
Taster und das letzte Fiihlerglied braun, die Beine rotbraun. Der 
Kopí sehr gross, guer, fein und mássig dicht punktiert, vorne glatt. 
Die Schláfen nach riickwárts deutlich erweitert. Halsschild gleich- 
fórmig gewólbt, nach hinten geradlinig verengt, seine Hinterwinkel 


10 


stumpí, nicht abgerundet, mássig stark úiedergedrůckt. Seine Punk- 
tierung ist feiner, aber nicht dichter, als die des Kopies. Auf der 
Scheibe gegen die Hinterránder befinden sich zwei seichte Lángsein- 
driicke. 

Fliigeldecken nach růckwárts leicht verbreitert, um die Hálíte 
lánger als der Halsschild, leicht depress, ihre Grundskulptur fein 
netzmaschig, weshalb sie úberall gleichmássig glánzend erscheinen, 
ihre Punktierung etwas stárker u. Weitláufiger als die des Halsschil- 
des, jedoch seicht und nicht dicht, nach aussen in unregelmássigen 
Reihen, gegen das Ende mit leichter Lángsrunzelung. Abdomen ziem- 
lich glánzend, seine Grundskulptur etwas stárker, als die auf den 
Fligeldecken, jedoch seicht; ziemlich dicht punktuliert und kurz gelb- 
ich behaart. 

Die Fůhler gegen das Ende sehr schwach verdickt, das vierte 
Glied so lang Wie breit, die vorletzten Glieder nur schwach guer, das 
Endglied kaum kiirzer, als die zwei vorhergehenden Glieder zu- 
sammengenommen. Lánge 3.2 mm. Das einzige © Exemplar wurde 
von mir vor Jahren im Urwalde am Buczecz in den Transsylv. Alpen 
gesiebt und befindet sich die Type in meiner Sammlung. 

An die wenigen bekannten Xylodromus-Arten reiht sich diese 
neue Art, welche wegen ihres grossen Kopfes dem Xyl. affinis 
Gerh. áhnlich erscheint. Sie unterscheidet sich von affinis Gerh. 
durch die nach rickwárts deutlich erweiterten Schláten, dann durch 
feinere Grundskulptur des Halsschildes, der Fliigeldecken und des 
Abdomen, weshalb der Káfer auch glánzender ist, auch ist die Punk- 
tierung am Halsschilde feiner und auf den Fliigeldecken seicht; gegen 
das Ende derselben mit weniger ausgeprágter Lángsrunzelung. Die 
Fiihler sind etwas schlanker, gegen das Ende weniger verdickt. Auf 
der Scheibe des Halsschildes sind gegen die Hinterránder zwei seich- 
te Lángseindrůcke. 

Ich widme diese neue Art meinem alten Freunde, dem ausge- 
zcichneten  Koleopterologen, Herrn  Obersanitátsrat MUDr. Ant. 
Fleischer in Briinn. 


SEZNAM NOVÝCH ČESKÝCH A MORAVSKÝCH 
CHIRONOMID. 


Dr. Jan Zavřel, Hradec Králové. 


Druhy tuto uvedené byly vesměs vypěstovány z larev neb pup. 
Určení imag obstaral s neobyčejnou ochotou Dr. J. J. Kieffer 
(Bitsch), jemuž tu vzdávám povinný dík. Zajímavá je statistika: z 
55 zaslaných čísel zjistil Kieffer 31 úplně nových druhů, ostatní jsou 
aspoň pro naši faunu nové. I když snad další studia dokáží, že ně- 
které druhy jsou pouhými varietami (jak se aspoň dle morfologic- 
kých znaků larev a pup souditi dá), přece jen uvedená čísla doka- 
zují, zřejmě, jak právě studium metamorfosy a pěstění vývojových 
stadií přispívá k poznání bohatství naší fauny. K seznamu druhů 
Kiefierem právě určených připojuji i některé, které z mého mate- 
riálu pocházejí a již dříve od žáků Thiennemannových popsány byly. 


Pořad, v němž druhy uveřeiňuji, liší se poněkud od Kieffrova 
rozdělení, uveřejněného naposled v »Genera insectorum«. Morfolo- 
gické znaky larev i pup ukazují totiž jiné příbuzenské vztahy a tak 
částečně v souhlase s Thienemannem se domnívám, že rody Dia- 
mesa Meig., Prodiamesa Kieffer nutno vyřaditi z podčeledi 
Tany pinae Kiefier a spojiti je s rody Cricotopus v.d. Wulp, 
Camptocladius w. d. Wulp, Orthocladius v. d. Wulp, 
Metriocuemus v. d. Wulp a patrně i s rody Thalasso- 
myia Johannsen, Scopelodromus Chevrel v podčeleď Or- 
thoccladiinae, k níž dle larev a pup velmi blízko patří i rod 
Corynoneura Winnertz a podčeleď Clunioninae Kieffer. 
V podčeledi Tanypinae, Kiefi. zůstávají najisto rody: T any- 
pus Meigx. (— Pelopia + Ablabesmyia Johannsen + Iso- 
plastus Skuse), Trichotanypus Kieffer (+ Procladius, 
Skuse), a některé nové, ve zmíněné monografii ještě neuvedené, v 
podčeledi Chironominae rody: Chironomus Meigen, T a- 
nytarsus v. d. Wulp a některé nové, které tvoří přechod mezi 
oběma jmenovanými. U ostatních rodů není metamoriosa buď vůbec 
známa. anebo jsou zprávy tak sporé, že nepřipouštějí dosud Srov- 
nání se stanovenými iednotnými typy. Jiných cdchylek v seznamu 
není. Popisy nových druhů vydá Kiefier, popisy vývojových stadií 
ponechávám si pro dobu pozdější. 


12 


Tanypinae Kieif. 
Pelopia (= Pány p us)"). 


Skupina: Nigropunctata: 


P. barbatipes Kieff. var. (im.: Kieff. 1911, metam.: Rhode 1912). 
Hradec Králové, 11. Ii. 1616. 

P. albipennis n. sp., Kiefi.; Třebíč, »Klučovská hora« 18. VII. 1914. 

P. setigera m. sp., Kieti.; Hradec Králové, 26. IV. 1914. 

P. gracilicalcar n. sp., Kiefí., Třebíč, »Kožichovský žleb«, 14. VII. 1916 

P. remota m. sp., Kieff., Kluk u Fradce Králové, 8. III. 1914. 

P. remota m. sp., var. Kielf., »PFarářství« u Hradce Král., 18. IV. 1914. 

P. hirtimanus n. sp., Kieif., Střebeš u Hradce Král., 20. III. 1916. 

P. ensigera n. sp. Kiefí., n Královéhradecké, 15. III. 1916. 

P. subrecta n. sp. Kieff., Třebíč, »Terůvky«, srpen 1916. 

P. fulvonotata n. sp. Kiefi. (jen ©), Střebeš u Hradce Králové, 20. 
II. 1916. 

P. curticarcar?) m. sp. Kieff., Třebíč 20. VII. 1916. 


Skupina: Falcigera 


Pel. falcigera Kiefi. (im: Kieffer 1911, metam. Rhode 1912); Hodonín, 
Třebíč, Hradec Králové. 
Skupina: Monilis: 
P. monilis L., Hodcnín, Třebíč, Hradec Králové; hojná. 
Peritaphreuusa* Zavřeli n. sp., Kieif., Hradec Králové, tůň vedle 
Orlice u mlýnka; vzácná. 
Skupina: Costalis 
Pel. flavidella u. sp., Kiefier, Bělč u Hr. Kr., 29. V. 1914. 


1) Druhy sem patřící shrnul jsem v práci »Metamorphose der Tanypi- 
nen« dle návrhu Thienemannova pod názvem »Micropelopia«, ježto larvy a 
pupy ukazují zřejmě jednotnost celé skupiny a liší se nápadně od rodů 0- 
statních. Kieffer mi však píše: »Micropelopia«< muss fallen, denn diese Grup- 
pe enthált die Type der Gattung Pelopia — Tanypus.« Druhy tohoto rodu 
tvoří dle morfologie larev a pup odlišné menší skupiny, které se v podstatě 
shodují se skupinami, jež dle ima« sestavil Kiefier (dle soukromého dopisu). 

2) Kieifer staví ji do zvláštní skupiny. Pupa je zřejmě odlišná od ostat- 
ních »Nigropunctat«, ale jeví k nim přece příbuzenské vztahy. 

5) Kieffer stanoví tento druh jako subgenus rodu Pelopia == Tanypus. 
Larva i pupa vykazují opravdu jisté podivné znaky, ale přes to jeví nepo- 
piratelné vztahy k P. monilis a je téměř identická s druhem P. guttipennis 
v. d. W. popsaným Goetghebuerem z Belgie (1914). 


13 


Pel. falcigera n. sp., Kieii., Pocoucov u Třebíče; 11. VIII. 1916. 
Skupina: Temuicalcar:) 

P. tenuicalcar n. sp. Kieff., Slavice u Třebíče, Hradec Králové. 

P. hesseana Kiefi. var. Slavice u Třebíče, srpen 1915. 

Skupina: Fulv a:) 

Pel. fulva n. sp. Kiefí., Hodonín, Třebíč, Hradec Král., ojediněle. 
M acropelopia“) Thien.: 

M. glabridorsum m. sp. Kieft., Třebíč, srpen 1917. 

M. imberbis n. sp., Kieff., Třebíč 22. VII. 1916. 

M. bimaculata Kietí. var., Třebíč, srpen 1914 

M. marginata m. sp. Kiefi., Třebíč, srpen 1908, 

M. circumscripta m. sp. Kietfí., Třebíč, 26. X. 1914. 

M. flavopilosa m. sp. Kieff., Hradec Král., duben 1914. 
Psectrotanypus Kiefi.: 

Ps. brevicalcar') Kieff. (im.: Kiefier 1909 a 1911; metam.: Kraatz 
1911); Třebíč, Hradec Králové; velmi hojný. 
Trichotanypus Kiel.: 

Trich. choreus Kief. var., Třebíč, červenec 1914 a 1916. 

Trich. obtusus n. sp. Kieff., Hradec Kr. 23. V. 1916, Třebíč 16. VII 
1914. 

Trich. rivulovum Kiefi., var. acutus n. var. Kief., Březůrad u Hr. Kr. 
18. IV. 1916. 


Protenthes, Joh.: 
bifurcatus *) Kieff. (im.: Kieiier 1909, metam.: Kraatz 1911); jediná 


+) Kieffer přiřazuje tuto skupinu k Nigropumctata. Larvy a pupy mají 
však zvláštní ráz a jeví spíše jisté vztahy ke skupině Falcigera. Larvy a 
pupy obou druhů nerozeznatelné. 

5) Kiefier píše: »lmago hat eine Mittelstellung zwischen Macropelopia 
und »Micropelopia«, zeigt aber die charakt. Merkmale der ersteren. Larva 
a pupa jeví zas charakteristické znaky »Micropelopií«, ač jistých vztahů k 
Macropelopiím popírati nelze. Je blízko příbuzná k Ablabesmyia fastuosa 
Joh. 

5) Kieffer stanoví jako subgenus, ale podotýká: »Kann auch als eigenes 
Genus gehalten werden«. Larvy všech druhů Macropelopií jsou nerozezna- 
telné. Larvy i pupy jeví společný, od ostatních Tanypin tak odlišný ráz, že 
neváhám je s Thiemannem vytknouti jako samostatný rod. 

7) Dle larvy a pupy shodný s »Tanypus varius« Fabr. 

S) Popsán původně pod jménem Tanypus bifurcatus Kieff. 


14 


pupa chycena v »Kožichovickém žlebu« u Třebíče, září, 1915; 
imago nevypěstěno. 
Clinotanypus,) Kiefi.: 
CI nervosus Meig. Hodonín, duben 1908. 
Orihociadiinae. 

Corynoneura celeripes  Winnertz; Hradec Králové, Hodonín, [ře- 
bíč; hojná. 

Corynoneura artennalis m. sp., Kiefer; Hradec Králové, 11. III. 1916. 
Stejná larva chycena v březnu 1907 u Třebíče, chov se však 
nezdařil. 

Orthocladius apicalis n. sp., Kieffer; Hradec Králové, v příkopu za- 
rostlém rašelinníkem, 12. Ii. 1916. 

Cricotopus brevipalpis Kief. (Grippekoven: »Minierende Tendipedi- 
den 1913; popis imaga: Kieffer 1909); hojný v Čechách i na Mo- 
vavě, minuje v listech Potamogeton natans. 

Metriocnemus fuscipes Meig., (popis im.: Kiefer n. Thienemann 1900; 
larva a pupa: Potthast 1914); Třebíč, Hradec Králové; poříd- 
ku ve vlhkém mechu na pokraji tůní. 

Prodiamesa praecox Kieii., Třebíč, dosti hojná. (Kraatz 1911.) 
Chirenominae. 


Tanytarsus boiemicus*) Kiefi. metam.: Bause 1913); Třebíč. 

T. Bausei Kiefi. (im.: Kieffer 1911, metam.: Bause 1913); »Kožicho- 
vický žleb« u Třebíče; ojediněle. 

T. agrayloides Keiff. (im.: Kiefier 1911, metam.: Bause 19123; Hra- 
dec Králové, Třebíč; dosti hojný. 

T. flexilis L.; Hodonín, Třebíč, Hradec Králové; ojediněle. 

Zavřelia pentatoma Kieti. (im. a metam.: Bause 1913). Hodonín, Tře- 
bíč, Hradec Králové; hojná. 

Prochironomus anomalus n. sp. Kiefi.; řeka Morava u Hodonína 9. 

X. 1908. 


S) Pupa tohoto druhu je shodna s pupou Procladius pinguis Loew. V 
I. díle »Metamorphose der Tanypien< 1916 poukázal jsem, že tento Pro- 
cladius je rozhodně rodově odchylný od Procladius adumbratus Joh. a Pro- 
cladius lugens Kief, kteréžto oba druhy patří do příbuzenstva Trichotanypus. 
Po prohlédnutí zaslaných imag, sdělil mi Kieffer, že zmíněný druh patří do 
rodu Clinotanypus, stanoveného Kiefirem na základě materiálu exotického. 

'9) U tohoto druhu konstatoval jsem v roce 1906 paedogenesu pup. 
fČ. č. spol. entom. 1907, str. 64.) 


15 


Microtendipes abbrevitus  Kiefi (im.: Kieii. 19134 met.: Bause 1913) 
Hodonín, Třebíč, Hradec Král. 

Microtendipes confusus m. sp. Kieff.; Farářství u Hradce Kr. 22. II. 
1914. 

Microtendipes distalis n. s. Kieif.; Pocoucov u Třebíče 11. 8. 1916. 

Paratendipes albimanus Meig. var., Pocoucov u Třebíče, červenec 
1916. 

Chironomus hirticeps'*) n. sp. Kiefi.; Třebíč, červenec 1916. 

Ceratopogoninae Kicii.: 

Palmomyi!a lineata Meig.; larvy minuií v setlelých listech Typhy; 
Hradec Králové. 

Bezia typhae n. sp., Kietí.; larvy minují v setlelých listech Typhy, 
Hradec Králové. 

Bezia bidentata Kieff. var.: Střebeš u Hr. Kr. 18. IV. 1914. 

Dasyhelea Zavřeli m. sp., Kiefí.: Hodonín, duben 1907. 

Dasyhelea inclusa m. sp., Kiefi.: Hradec Král.; larva staví si ze slin 
pouzdra! 

Dasyhelea lignicola n. sp., Kieři.: Štěměchy u Třebíče 10. IV. 1914; 
larva v dutině buku, naplněné vodou a zetlívajícím listím. 
V Hradci Králové, 26. ledna 1917. 


NĚKTERÉ POZNÁMKY O LONGITARSECH. 
(J. Roubal.) 

Longitarsus anchusae Payk. Žije na vltavských bře- 
zích na Kamýcku jen na Cerinthe minor L. a to ve velkém 
množství: nejvíce jich jest v květnu. Dosud nepublikovaná forma 
rufohumeralis, bez nomenklatorického významu (cí. Fauna germa- 
nica IV. 197, návrh Heikertinger-ův pod čarou) se vyskytuje i u to- 
hoto druhu: našel jsem I. ex. u Kyjeva (Vedubický monastýr, 20. 
IV. 1912.). 

L. anchusae Payývk v punctatissimus 1o0udi.c 
tovaný z H. A. Hu. Čro. v Reitt. katalogu 1916, mám též z Trebinje. 

L.absinthiiKutsch. Znám z Čech jen od Jinců, kdež jsem 
jeji sesmýkal na nízké trávě úklonů nad Litavkou 22. IX. 1916. Kusy 


1) Larva nápadně rozdílná od jiných Chironomů! 


16 


v různých sbírkách s etiketou »Prokop Zeman« jsou vesměs obi- 
teratus Rosh. a dlužno v tom směru opraviti příslušnou noticku 
o nových broucích pro Čechy. 

L. atricilius L. přezimuje často pod listím, mechem a p.; u 
Příbramě vícekráte v kořání vřesu za časného jara. 

L.atricillusL.assimilis n. s. při smýkání na pasekách k 
večeru VIII. u Pacova. Nový pro naši zvířenu. 

L.longiseta Ws. Velmi vzácný a morfologicky vysoce pa- 
mátný druh. Nový pro Čechy: Pacov, VIII. 1910. Příbram (Lišnice) 
java 105. 

L.curtus AIL Nový pro Čechy: Šumava (Ostrý), 9. IX. 1915, 
Boubín VII. 1908, Pacov VIII. 1910, 1913, 1914, Příbram (Lišnice), 
13.:V. 1913, N. Huť 14. X. 1906, Závisť 7. III. 1906. 

L. abdominalis AIL, v sezn. Reittrově (1. c.) z Ga. A. Hu. 
uváděný, mám též z Bosny (Vonásek leg.) s krovkami dosti slabě 
tečkovanými. 

L. pulmomariade Ws. mám rovněž z Bosny; dosud z 
»Ga. G.« 

L. exoletus L. oznámen v tomto č. VIII., 137 z Podhoře a 
Slivence. Sbíral jsem ho dále u K. Týna 6. VI. 1915, Zavadilky na 
Vltavě VII. 1913, Pacova VII. 1913. 


LASIODERMA ATERRIMUM ROUB. (COLEOPT. 
RUNDSCHAU 1916, 48) V ČECHÁCH. 
Prof. |. Roubal. 


Tento druh jsem popsal dle jednoho kusu, jeiž jsem ulovil 
na teplých opukových stráních v jihovýchodním Rusku u Kislo- 
vodsku v květnu 1912. — Za čtyři roky, zase v květnu, (7. V. 
1916) jsem sesmýkl u Lišnice nedaleko Vltavy na Příbramsku 2 
Lasiodermy na travnaté původní stráni a podrobným studiem shle- 
dai, že jest to právě zase L. aterrimu m. Oba exempláře už na 
první pohled habituelně úplně jsou totožny s typem, jenž sám jest 
zcela odlišný od nejblíže příbuzného obscurum Solsky. Jest 
to fakt nanejvýš památný a překvapující, tím spíše, že vůbec rod 
Lasioderma v naší zvířeně jest velkou vzácností, neboť náleží svými 
21 druhy vesměs středomořské formaci; bylť-citován Klímou (Brouci 


17 


1902, 141) druh obscuru m Solsky, což feprodukuje Schilsky 
ve svém Syst. Verz. ete. 1909, 118, s otazníkem však, jakož i Reitter 
ve Fauna »germanica« III. 1911, 316 za velmi podezřelé uvádí. Klí- 
movo udání se asi vztahuje na některý nález starých fysiokratiků, 
namnoze dobrých sběratelů v stř. teplých Čechách, hlavně Po- 
vltaví, kteří byli šťastni, že mohli sbírati v krajinách tehdá ještě 
poměrně panienských, industrialisací, adaptacemi, explantacemi, re- 
gulacemi atd. nezpustošených a také se vskutku asi týkal nález ten 
tmavého druhu Lasioderma, který pro tehdejší poměry dobře se 
hodil naobscurum Solsky. O tom netřeba pochybovati, kdyžtě 
básí celého nadřečeného katalogu byly údaje, určení atd. u porov- 
nání s celým katalogem dosti kritické. Těžko se ovšem dopátrati, 
kde bylo ono L.obscurum Solsky u nás nalezeno, ježto zmíně- 
ný seznam je právě jen seznamem a je-li v některé sbírce zachováno; 
tím by plně bylo potvrzeno mínění vyplývající ze všech svrchu na- 
značených premis: české L.obscurum Solsky dle Klímy, Schil- 
ského, Reittera (Schaufuss v novém »Calweru« 1916, 726, ani Reit- 
terův Catalogus 1906, 431 ho ztad necitují) jest co neipravděpodob- 
něii aterrimum Roub. a možno se teď madíti, že to není jiho- 
ruský, nýbrž teplomilný i do středoevropské zvířeny zabíhající 
brouk. Druhé pak Lasioderma naše jest RedtenbacheriBach, 
oznámené ze sv. Prokopa (Časopis V., 33), jež jsem též viděl. 

Podrobněji označena jest lokalita mého českého druhu takováto: 
jižní, velmi příkrá stráň travnatá s dosti bohatou květenou, jíž 
však vlastní typické elementy vltavských strání skoro úplně schá- 
zejí. mimo v Lišnickém údolí hojnou Arabis arenosa; roste tam 
Fragaria, Verbascum, Vercnica chamaedrys, Sambucus racemosa, 
Rubus, Pinus. Ouercus, Turritis, Hieracium, Viscaria, Coronilla, 
Trifolium alpestre, Galium cruciatum atd. Lišnické údolí jest jedno 
z postranních vltavských nad Kamýkem. Geologický podklad meta- 
mioriosované vyvřeliny. 

Summa. 

Lasioderma aterrimum Roub. (Col. Rund. 1916, 48) 
de Kislovodski regione (in Rossia mer.-or.) etiam prope Lišnice 
(regio Příbramensis) 7. V. 1916 legi. Ouod Lasioderma obscu- 
rum Solsky, ut in Bohemia oollectum (I. c.), nominatur, mihi 
verisimillime L. aterrimum Roub. videtur. 


18 


MONOGRAFIE BROUČÍ ZVÍŘENY NA CHUDENICKU. 
(MONOGRAPHIA COLEOPTERORUM FAUNAE 
CHUDENICENSIS.) 


Prof. Jan Roubal. 
(IH. Pokračování), 


Calathus Bon. 


fuscipes Goeze. Na suchých, kamenitých místech lesních u 
polí, v pasekách, u lesů, ve vřesovištích, pospolitě a nevzácně. 
erratus Sahlb. Jako předešlý, hojný. 

ambiguus Payk. S předešlými, méně hojný. 
melanocephalus L. Jako jinde hojný s předešlými a stálý 
člen podkamenní zvířeny, kde na suchých místech u lesů, polí, luk 
a £t. p. žijí hromadně druhy rodů Calathus, Harpalus, Agonum, A- 
mara, Pseudophonus, Pterostichus, Brachinus tvoříce malou biocoe- 
nosu, jedno těleso pod záštitou zbraně Brachinů a jsou analogií sý- 
Korek, zlatohlávků, sinic a strakapůdů tvořících jednotné lesem tá- 
hnoucí těleso. 

imicropterusDutt. vzácný. 


Synuchus Gyll. 
nivalis Panz. Srbice, na cestě o polednách v běhu 28. VIII. 
1913. Zajisté i blíže Chud. jinde, velmi vzácný a jen některý rok, 
jinak ani stopy po něru. 


é Agonum Bon. 
ruficorne Goeze. U vod, nehojný. Mimo to i ve vlhkých zahra- 
dách a na selských dvorech ve stinných koutech pod kameny a sta- 
rými cihlami. 
assimiie Payk. U vod, na vlhkých místech i jinde, poblíž sklepů 


VA 


a p. rozšířen. 
sexpunctatum L. Pod kameny, zejména hromadami u lesů, 
polí, na mezích u cest, na vlhku, u vod, ale též na půdě úplně su- 
ché, ve vřesovinách všude roztroušen, ne obecný, ale ne vzácný. 
Nápadný a jeden z nejkrásnějších našich Carabidů. 
viridicupreum Goeze. Jen »na Zahradkách« u potůčku, 
na »průhonu« u cesty doma. Pod kameny v drnu prvně IV. 1897. 
Celé léto, vzácně a vůbec zajímavý druh pro krajinu. 


19 


Můlleri Hbst. Všude jako sexpunctatum E., ale mnohem hoj- 
nější. 


viduum Panz. Pod kameny u lesů, vod a p. nehojně. Doma, 
Vyš. Řič. 
dorsale Pontopp. Ve společnosti menších Carabidů všude 
pod kameny, často hromadně a jeden z nejobecnějších druhů. 
Lebia Latr. 

crux minor L. Žď. »Na štěpích« dole u cesty 13. VIII. 1914 při 
západu slunce s olšového mlází sklepána. 

Metabletus Schmidt-Goebl. 
toveatus Geofir. Na suchých, výslunných místech pod listím, 
mechem a p. Doma, Merklínsko a jinde. 

Microlestes Schmidt-Goebl. 
minutulus Goeze. Dubí, jako předešlý. 
maurus Sturm. Žďáry, Doubrava atd. 


Dromius Bon. 


agilis F. Pod korou jehličnatých stromů, na pařezech, v pili- 
nách, poblíž jehlič. dříví vůbec. Všude. 


marginellus F. Jako předešlý, ale vzácný, ač na větších 
jehlič. pasekách všude časně z jara, mnohdy už začátkem února i za 
sněhu na čerstvých pařezech, hranicích dříví a kmenech. Obyčejně 
zalitý či přilepený v borové pryskyřici. Noční zvíře. 

4-maculatus L. Jako předešlí, ale pod korou listn. stromů, 
na př. i v trouchu starých hrušek v zahradách, vzácnější druh. — 
Řič.: pod lipovou korou 9. IX. 1916, Doub. 

4-notatus Panz. V prosívání z lesů, pod korou, vzácný. 
MTV. 

Cymindis Latr. 

humeralis Geoffr. Pod kameny, drnem v hromadách le- 
žícím, v kypré zemi na pastvinách, v lesích, u polí a p. Zejména 
časně z jara roztroušena, nehoina. 


Brachinus Weber. 


crepitanos L. na suchých lokalitách menších střevlíkovitých 
jrouků všude, zejména z jara. 
explodéns Duft. mnohem vzácnější předešlého. 


20 


Haliplidae. 
Haliplus Latr. 
H variegatus Strm. V tůních všude. 
H. flavicollis Strm. Jako předešlý, na př.: Lotrov, Še- 
padla. 
H. ruficollis Deg. Rovněž. 


Dytiscidae. 

Hyphydrus Hlig. 
ferrugineus L. Vzácný. Šepadelský rybník. 

Hygrotus Steph. 


versicolor Schall. V kalužích, tůních, Všude. 
inaegualis. F. Podobně. 

Coelambus Thorms. 
impressopunctatus JIlie«. V stojatých vodách, vzácně. 
geminus F. Jako předešlý. 


Pokračování (Materia instituta porro tractatur) 


EPIRRANTHIS PULVERATA THNBG. (DIVERSATA 
VILL.) — CHOULOSTIVÉ JEJÍ A JINÉ KUKLY. 


Sděluje stav. rada J. Srdínko, Smíchov. 

Epir. pulverata bývá považována od některých lepidopterologů 
za vzácnou píďalku; je-li skutečně takovou, nelze platně uzavírati, 
dokud scházeti budou přesná data o zeměpisném její rozšíření vůbec 
a o hojném nebo jen sporém výskytu v jeií oblastech. Tyto příčiny 
isou to, jež nám nedovolují usuzovat po té stránce ani pokud jde o 
naši vlast. Jen pokud jde © méně obsáhlý okršlek pražský možno 
bezpečně se vysloviti v ten rozum, že je tu E. pulverata vzácná po 
výtce tomu sběrateli, který ještě nepoznal její života způsob v pr- 
vých stadiích vývojových — larvových. 

Možná, že i to nemálo přispívá k domnělé její vzácnosti, že 
chov začasto nebývá provázen vytouženým zdarem; leč mluviti 
o jakési kromobyčejné choulostivosti housenek při chovu, třebas 
ab ovo, nebylo by s pravdou, předpokládáme-li ovšem, že pěstitel 
o ně pilně dbal a vůbec šetřil při chovu všech známých opatrností. 


21 


hi 


Avšak opravdové potíže poznáme při dochovu a tyto zdají se spo- 
čívati na choulostivosti kukly pro zevnější podněty, škodlivě na roz- 
voj imaga působící 

A přesvědčil se nejednou každý pěstitel, že takoví řekněme 
»noli me tangere« skutečně existují mezi motýlími kuklami. Mnohé 
z těchto krajně nedůtklivých pozná i myslící začátečník na prvý 
pohled, spatří-li objatou kuklu tenkostěnným, chitinovým obalem, 
jako mimo jiné na kuklách rodu: Cucullia, Cerura, Dicranura, Hospi- 
tis. ano i některých druhů rodu Agrotis. Ovšem že mají takové 
slabostěnné a na dotyk choulostivé kukly vydatnou ochranu proti 
přímým popudům vnějším ve svých tuhých a tvrdých buď spřede- 
ných neb slepéných zámotcích, z nichž je zkušenější pěstitel nikdy 
nevybírá. Není pochyby, že nechybíme, zařadíme-li mezi kukly na 
dotyk choulostivé i kukly všech Plusií a rovněž i těch Arctií, jichž 
kukly odpočívají v zámotcích z hedvábných vlákének jemně spře- 
dených, ležíce takto zcela volně a nejsouce v nižádném přímém do- 
tyku s nějakou tvrdší hmotou. Vezme-li nezkušený kuklu takových 
nebo jiných stejně nedůtklivých druhů ze zámotku a položí-li ji na 
jakékoli tvrdší lůžko, ký div, stávaií-li se pak ve vývoji imaga téměř 
nezbytny různé poruchy, vzbuzené tíhou kukly samé. 

Vedle uvedených takřka očividných příčin poruch vývojových 
jsou ještě jiné, sice méně zievné příčiny, avšak mající stejně zhoub- 
né účinky. Máme zde na zřeteli — vedle nezbytně potřebné, přimě- 
řené vlhkosti — polohu kukly a sice tu polohu přirozenou, v níž 
housenka se zakuklila. Již ta okolnost, že housenky některých druhů 
(a těch je na počet dosti) zpravidla se zakuklí v jistých, určitých po- 
lohách a aby tato přirozená poloha nestala se vratkou buď kuklu 
samou nebo její obal (zámotek) připřádají k nějaké pevnější hmotě, 
— přesvědčivě nám ukazuje, že i přirozená poloha kukly a po přípa- 
dě zámotku má u dotyčných druhů pro zdárný rozvoj imaga nepopí- 
ratelnou důležitost. V tom domyslu utvrzují nás s dostatek zkuše- 
nosti při chovu, shledáme-li, jak podstatné změny a odchylky od 
přirozené polohy kukel a zámotků u některých druhů motýlích na 
př. u skupiny Rhopalocera v zápětí mívají ne-li vždy zhynutí, přece 
aspoň v nejmnožších případech zakrnění motýle. Byť i řečené pří- 
činy nebyly výhradní ani jediné, isou nesporně jedny z příčin ne- 
zdaru ve vývoji některých druhů motýlích. 

Pravda, dalo by se čeliti těmto neúspěchům zůsobem prajedno- 


22 


duchým, kdyby totiž pěstitel ponechal kukly a připředené zámotky 
tak, jak se housenky zakuklily až do vylíhnutí motýlů. To je ovšem 
čirá pravda a známý i osvědčený prostředek, jen že možno bývá po- 
užiti ho toliko výjimečně; proto používá zkušenější pěstitel známých, 
výpomocných prostředků, mimo jiné na př. že nechá některé druhy 
rodů Arctia, Saturnia a j. zakukliti v papírových trubičkách aneb 
kornoutkách, organtinových sáčcích a 't. p. 

Pokud jde o Epirr. pulverata nekuklí se housenka v zemi, nýbrž 
stejně jako mnoho jiných [leterocer, a mezi těmi zejména četně isou 
zastoupeny její družky píďalky, na povrchu půdy v mechu, v listech 
a t p. Takovéto housenky, když blízce k zakuklení dospívají, dáme 
do květináče, v němž jsme na povrchu čisté hlíny rozprostřeli mech 
a na ten položili listí habrové neb bukové, jež předčasně na větvích 
uschlo a v podzimku neopadalo. Toto na vzduchu přes zimu dokonale 
vyschlé a čisté listí má dle zkušeností tu dobrou vlastnost, že ve 
vlhkém pupníku tak snadno neplesniví jako listí jiné; i řapíků nemá 
listí to postrádati. Vyspělá housenka Epirr. pulverata, stejně jako 
iiných píďalek, ráda a zpravidla zaleze do rourovitě zkrouceného 
listu a upředši si v něm lůžko, uzavře koncové otvory slabým pře- 
divem. Po zakuklení lze pěstiteli takto z listů tvořený zámotek prostě 
za řapík uchopiti a aniž by se dotknul vlastního zámotku v listu, jej 
přesně klásti do téže polohy, jakou měl původně. 

Jakou důležitost pro rozvoj motýle v předu vzpomenuté při- 
předení zámotku k nějakému pevnému předmětu má, je každému 
pěstiteli dobře známo; naučilť se ji znáti nejednou z nemilé zkuše- 
nosti, shledav v zámotku uvolněnmém mrtvého motýle. Tak na- 
učil se zámotky i volné kukly těch druhů, jež skrytě av zemi 
se kuklí, ve svém pupníku zakrýti a tím je i lehce zatížiti. Obvykle 
činíme tak pokrývkou mechovou nebo plátnem a to nejen aby takové 
kukly — jako ve volnosti — v temnu byly, nýbrž i aby líhnoucí se 
motýl snáze a bez úhony sprostiti se mohl obalu kuklového, po pří- 
padě — a to především — zámoťku samého. 

Pokryvem řečeným přispějeme ještě dosti podstatně prvořadé 
potřebě a stěžejní podmínce zdárného rozvoje života v kukle, totiž 
k uchování nezbytné vláhy. Při veliké rozmanitosti rodové a dru- 
hové i odchylnosti povahové různí se přirozeně i tato potřeba vlh- 
kosti a jen poznatky ze zkušenosti vážené mají tu opravdovou cenu 
a platnost. Nemůže tudíž pro výsledek dochovu býti Ihosteino, za- 


23 


. 


w 


vlažujeme-li všechny kukly bez rozdílu druhů stejně, když míra 
vláhy jistému druhu osobitá, může se státi životu druhu jiného ne- 
bezpečnou, ano i zhoubnou. 

Jak zřídka — pakli vůbec — podaří se bezvadně vypěstovati 
z přezimujících kukel některé z našich obecných motýlů, na př. z če- 
ledi Lycaenidae: Coll. rubi, Lyc. icarus, cyllarus, orion; Cyan. argio- 
lus? — z píďalek Boar. cinctaria; A. aesoularia, Hyb. leucophaearia, 
margaritaria, aurantiaria a defoliaria? — dále Bistony nebo hojné 
podzimní ČCheim. brumata a boreata? pak St. fagi a v. i. A přední: 
příčina tak zhusta se opakujícího nezdaru při chovu tom spočívati 
se zdá v prvé řadě na nesprávném zavlažování kukel takových 
chculostivých druhů, k nimž plnou měrou náleží i naše E. pulverata. 

Jak povědomo, žije její h. jen na nízkých osikách, křoviskách 
rostoucích na mýtinách, nižších porostech lesních, na pokrajích lesů, 
širších průhonech a t. p. a mladou setřeseme již v květnu; že však 
chov vyžaduje denně s večerem čerstvého krmiva a osika, byť i do 
vody dána, až příliš brzy uvadne, učiníme dobře, odložíme-li sběr 
až do druhé poloviny června, řídíce se potom jednak dle panující té 
doby povětrnosti, jednak dle polohy naleziště a protože jim isou 
stejně po chuti místa buď na výsluní nebo v chladu, nemusíme spě- 
chati, zejména jde-li o lokalitu k studenému severu obrácenou. 

Vyrostlé h. již tak snadno nesetřeseme, any za dne blíž oddenku 
a na hrubších větvích sedávají, pravděpodobno i na zem samou slé- 
zají, tu v úkrytu odpočívajíce a pak ovšem jen stěží mohou býti na- 
lezeny. Má-li sběratel právě šťastný den, najde druhdy i více h. 
pospolitě žijících na keříčku třeba dosti nuzném, takže tam, kde je 
E. diversata domovem, nelze ji po pravdě za zvlášť vzácný druh 
považovati. 

V bližším okolí pražském našli jsme ji v Krči, ve Všenorech, v 
Dobřichovicích, Řevnicích a nepochybně, že bude tu rozšířena i v 
dalších lesích s těmito souvislých. 

Pokud se týče času, kdy E. diversata v přírodě se líhne, patří — 
jak víme — k nejrannějším našim píďalkám a nejlépe oznočíme dobu 
tu řekneme-li, že je věrnou součastnicí obecně známých Brephosů: 
pDarthenie a nothum, kteří dle jarní povětrnosti druhdy téměř s prv- 
ními teplejšími dny březnovými (výminečně i únorovými) más po- 
těší, jen že E. diversata mnohem vzácněji než řečené její družky. 
Že by, jak se dočítáme, podobně jako Brephosi ve slunci lítala a s 


2: 


F" 
A 


těmito stejně si vedla, z vlastní zkušenosti potvrditi nemůžeme; 
přihodilo se nám pouze jednou setřásti motýle s břízy a několikrát 
vyplašiti jej z listí na zemi; při tom vznesl se do výše a zapadl dosti 
daleko opět na zemi, na níž nebylo možno jej ani nalézti, ani po dru- 
hé vyplašiti. 

Jak již shora řečeno je chov — máme-li osiku po ruce — dosti 
snadný a jen přezimování kukel spojeno bývá s nemalými potížemi. 
Zrychlování líhnutí teplem, jak Často činíme s uspokojivými výsledky 
s některými druhy kukel, selhalo by pravděpodobně u E. diversaty 
nadobro. 

Věrohodný a na slovo braný entomolog Dr. A. Rossler píše ve 
Verzeichniss der Schmetterlinge des Herzogthums Nassau: »motýl 
E. diversata, iako většina u nás ranně se vyvíjejících druhů na př. 
z rodu Biston, Hibernia a Phigalia již v podzimku v kukle je vy- 
vinut a zaschne, nepřezimují-li jejich kukly od listopadu do 
března buď ve volné přírodě neb v příhodném sklepě«. A na doklad 
toho můžeme z vlastní zkušenosti říci, že jsme skutečně jen tehdáž 
docílili positivních výsledků, když jsme kukly E. diversata vystavili 
volně přes zimu na pavlači a je dle panující povětrnosti úzkostlivě 
ošetřovali při vláze; byly-li pak — as v polovici března — přene- 
seny do netopeného pokoje — hřející paprsky brzy vyprostily mo- 
týlka z tísnících pout kuklových. 


ZOOCECIDIE NOVÉ PRO ČECHY. II. 
Dr. Ed. Baudyš. 

Podáváme opět přehled nových foram zoocecidií pro Čechy, 
jimž dosaženo jest 1603 forem z vlasti naší známých. Zoocecidie se- 
brány většinou v r. 1916 autorem, pouze několik darováno mu bylo 
zesnulým prof. Dr. L. F. Čelakovský m, jež jsou označeny za 
lokalitou zkratkou (L. Č.) a několik jich nalezeno vři prohlídce herbá- 
řů botanického ústavu c. k. české vysoké školy technické v Praze. 
Doklady jsou obsaženy v soukromé sbírce autorově. Pořad a zkrat- 
ky jsou tytéž jako v příspěvcích předešlých. Kromě toho jsou v této 
práci zavedeny ještě následující zkratky: Coleopterum (C.), Hyme- 
nopterum (H.), Dipterum (D.), Lepidopterum (L.), Hemipterum (H.), 
Acarierum (A.), Nematoda (N.). 


hi 
O1 


Pteris aguilina L. 
1. Anthomyvia signata Brischke, pl. 1., (D.): Pod vsí 
Prachovem u Jičína (12. VII.). 
Picea excelsa Lk. 
2. Dasyneura strobi (Winn.), ac. pl., (D.): Mezi Bradou a 
Přivyšinou u Jičína (4. IX.). | 
3.Dasyneuraabietiperda (Henschl), pl. lod. (D.): Lom- 
nice n. Luž. (23. V. 1883, Ant. Weidmann). 
Stipa capillata L. 
4.Isosomaaciculatum Schl., pl. lod., (H.): Pod kostelem 
v Chuchli (19. III.) a stráň proti Selci u Prahy. 
Holcus mollis L. 
5. Brachycolus stellariae Hardy, pl. 1., (H.): Pleskot- 
ský mlýn pod Vyskří u Turnova (17. VII.). 
Holcus lanatus L. 
6. Isosoma') spec., pl. 1., (H.): Za vsí Rybníčkem u Jičína 
(20T) 
Aira ilexuosa L. 
7.Eryophy estenu is Nal., ac. kv., (A.): Pod Bradou u Ji- 
čína; městský park u Hodkovic m. Moh. (18. VII.). 
Arrhenatherum elatius M. et K. 
8. Chlorops?) spec., ac. lod., (D.): Kbelnice u Jičína (24. VIII). 
Brachypodium silvaticum R. et Sch. 
9. Mayetiola spec.*) pl. lod., (D.), viz Houard čís. 237, obr. 
8890: Zeměchy u Kralup n. Vlt. (3. X. 1911.). 
Brachypodium pinnatum Palis. 
10.Isosoma brachypodii Schl., ac. lod., (H.): Les za vsí 
rybníčkem u Jičína (25. VIII). 


1) Srovnei Dittrich a Schmidt: 4. Fortsetzung des Nachtrages 
zum Verzeichnisse der schlesischen Gallen. (Jahresbericht d. schles. Gesell- 
schaít f. vaterl. Cultur 1913 p. 101, čís. 1323.). 

2) Srovnej pozn. 1. p. 102. čís. 1332. 

9) Podrobně bude o ní pojednáno v díle společně s panem inspektorem 
Ant. Vimmréem připravovaném. 


26 


Triticum vulgare Vill. 
11. Aphis padi L, pl. 1., (He.): Prachov u Jičína (12. VII 
celá rostlina degenerovaná). 
Secale cereale L. 

12. Chloropstaeniopus.Meig., ac. lod., (D.): Pod Horkou 
Díleckou u Jičína (12. VI). 

13. A phispadiL. (avenae Fabr.) plre., (He): Rynholec u Nov. 
Strašecí (24. VI. 1912); Kbelnice (Anuša Baudyšová) a Dílce u Jičína 
(VI. 1916 velice hojně, celé rostliny deformovány). 


Carex Davalliana Smith. 
14. Hormomyia Billoti Kieff., pl. lod., (D.), viz Houard 
čís. 355.: Luka blíž Pávovy cihelny u Dol. Bousova (L. Č. V. 1907). 
Bažina za vsí Rybníčkem u Jičína (9. VII. 1916) a rašeliniště u Pro- 
středního mlýna blíž Železnice. 
Carex divulsa Good. 
15. Dasyneura muricatae Meade, ac. lod., (D.): Luka u 
Prahy (L. J. Čelakovský na var. prolifera). 
Carex Goodenowi Gay. 
16. Hormomyia arenariae kiibs., plrc., (D.): Příčné 
údolí na Džbánu sev. záp. od Hodkovic (20. IX.). 
Carex stricta Good. 
17. Hormomyia cornifex Kieff., acrc., (D.): Břeh Velkého 
rybníka u Lomnice n. Lužnicí (20. V. 1883. Ant. Weidmannm). 
Carex hirta L. 
18. Hormomyiae arenariae“) Ribs., plrc., »Žižkovec« 
pod vsí Prachovem u Jičína (12. VII. 1916). 
Salix pentandra L. 
19. Pontania leucosticta Hart., pl. 1., (H.): Prostřední 
mlýn u Lázní Železnice (13. VII.). 
Salix viteliina L. 


20. Pontanialeucosticta Hart., pl. 1., (H.): Stromovka u 
Prahy (13. X.). 


4) Autor má ve své sbírce ještě celou řadu hálek na rodu Carex, z nichž 
vychoval též imaga, iež budou popsána p. insp. A. Vim mr em ve společ- 
ném díle a histologické zpracování hálek ma ostřicích vyide později ve 
zvláštní práci. 


27 


Salix triandra |. 


21. Eriophyidae (sp.?), ac. kv. (věník), (A.): Prostřední 
mlýn u Železnice (24. VIII). 


Salix purpurea L. 
22. Rhabdophaga insignis Kiefí., ac. pup. (D.): Pro- 
střední mlýn u Železnice (28. IX.). 
23. Agromyza Schineri Gir., pl. lod. (D.): Prostřední 
mlýn u Železnice (28. IX.). 
Salix viminalis L. 
24. Dasyneura terminalis H. Loew) ac. lod., (D.): 
údolí od Vltavy ke vsi Velteši sev. od Prahy (26. V.). 
Salix cinerea L. 
25. Agromyza Schineri Gir., pl. lod. (D.): Prostřední 
mlýn u Železnice (28. IX. na var. augustifolia Dólb. f. spuria). 
Alnus pubescens Tausch (glutinosa “ incana). 
26. Eriophyes Nalepai Fock.,, pl. 1., (A.): Český les (leg. 
Presl?). 
Ouercus pedunculata Ehrh. 
27. Andricus callidoma Hart. (A. cirratus Adler) Og, 
ac. kv., (H.): Les mezi malou a Velkou Chuchlí u Prahy (7. V. 1916)! 
28. Andrycusfoecun dator Hart. (A. pilosus Adler) 2G, 
ac. kv., (H): jako předešlá. 
29. Andricus auadrilineatus Hart., 99, ac. kv., (H.): 
s předešlou. 
30. Andricusnudus Adler (Aphilotrix Malpighii Adler), 2, 
ac. pup., (H.): jako předešlá (4. X.). 
31. Heliozela stanneella Fisch. v. R., pl. 1. (řH.): Těšín 
u Železnice (11. VIL). 
Ouercus pedunculata Ehrh. var. fastigiata Lamk. 


- 


32. Neuroterus auercus baccarum L, 2G, pl. I, 
(H.): Hřbitovy na Olšanech u Prahy (29. V.); vojenský hřbitov ve 
Kbelnici u Jičína. 

33. Andricus testaceipes Hart., OG, pl. 1. (H.): Vojen- 
ský hřbitov ve Kbelnici u Jičína (11. VL). 

5) Viz M. Brandza: Contribution A Vétude de zoocécidies de Rou- 
manie (An. scientif. de Université de Jassy 1914, p. 48 čís. 159.). 


28 


Ouercus pedunculata Ehrh. var. laciniata Lodd. 

34. Andricus ostreus Hart., ©, pl. I. (H.): Stromovka u 
Prahy (13. X.). 

35. Neuroterus albipes Schenck, PG, pl. 1. (H.): Záme- 
cký park v Měšicích u Prahy (18. V. Ing. C. V. Řepa). 

36. Neuroterus guercus baccarum L., ©€, (N. lenti- 
cularis OL), pl. p., (FH.): Stromovka u Prahy (13. X.). 

Ouercus sessiliilora Smith. 

37. Neuroterus aprilinus Gir. (N. Schlechtendali Mayr), 
CO, ac. kv. (H.): M. Chuchle u Prahy (7. V.). 

38. Andricus xanthopus Sch., ac. kv. (H.): M. Chuchle 
u Prahy (26. IV.). 

39. Trigonaspis megaptera Panz., ©G, ac. pup. (H.): 
Velká Chuchle u Prahy (22. VI.). 

40. Andricus ostrea Hart. (A. furunrulus Beiir.), OG, 
pl. lod., (I.): Chuchle u Prahy (7. V.). 

Ouercus pubescens Willd. 

41. Biorrhiza pallida Oliv., 9G, ac. pup., (H.): Les mezi 
Malou a Velkou Chuchlí u Prahy (7. V. úžasně). 

42. Andricus solitarius Fousc., ac. pup. (HH.): Tamtéž 
(12. III. velice hojně). 

43. Andricuspseudo-inflator Tav. ac. lod. (H.): Tam- 
též (19. III. jeden kus). 

44. Asterodiaspis guercicola Bouche, pl. lod. (He.): 
Tamtéž (12. III. hojně). 

45. Neuroterus albipes Schenck, 2G, pl. p. (H.): Tam- 
též (7. V. hojně). 

Neuroterus numismalis Fourc. (Cynips vesicatrix 

Schl.), ©G, pl. 1. (H.): Tamtéž (7. V.). 

47. Neuroterus tricolor Hart, 2G, pl. 1. (H.): Tamtéž 
X) 

Ouercus conferta Kit. 

48. Amdricus ostrea Hart., 99, pl. 1. (H.): Stromovka u 

Prahy (13. X.); Havlíčkovy sady na Král. Vinohradech. 
Ouercus cerris L. 

49. Andricus burgundus Gir., ac. kv. (H.): Botanická za- 

hrada české university na Slupi v Praze (16. IV.). 


29 


50. Andricus circulans Mayr, ac. pup. (H.): Havlíčkovy 
sady na Král. Vinohradech (22. X.). 

5L. Andricus ostr.ea Hart., pl. I (H.): Stromovka u Prahy 
08 X). 

52. Neuroterus auercus baccarum L. (N. lenticularis 
Cliv), $9, pl. I (H.): Botanická zahrada české university na Slupi 
v Praze (14. X.). 

53.Neuroterusauercusbaccarum L, Og, pl. I. (fi): 
Tamtéž (16. VL). 

Ulmus montana With. 

54. Byrsocrypta pallida Halid., pl. 1. (Fe.): Vojenský 

hřbitov ve Kbelnici u Jičína (11. V.). 

Rumex acetosella L. 
5. Apion sanguineum DG, pl. koř., (C.): Les nad vsí 
Holínem u Jičína (27. VIIL). 

56. Trioza rumicis F. Loew, ac. kv. (He): Brada u Jičína 
(3) 


(n 


Rumex acetosa L. 

57. Apion violaceum Kirby, pl. lod., (C.): Kbelnice u Jičína 
(7x3 

58. Psyllidae (sp.?), ac. kv. (He) viz Houard čís. 6580: Kbel- 
nice u Jičína (11. IX.). 

Polygonum aviculare L. 

59. Augasma aeratella Zell., ac. lod., (L.): Les nad Ho- 

línem u Jičína (11. IX.). 
Polygonum tomentosum Schrank. 

60. Psyllidae (sp.?) (Aphalara maculata F. Loew?), ac. kv. 

(He.), viz Houard č. 2165: Kbelnice u Jičína (23. VIII.). 
Beta vulgaris L. 

61. Heterodera Schachti Schmidt, pl. koř. (N.): Slivenec 

u Prahy (17. VI). 
Euphorbia cyparissias L. 

62. Agromyza euphorbiae Kieff., ac. lod. (D.): Les nad 

řlolínem u Jičína (11. IX.). 
Stelaria graminea L. 

63 Thysanopterae (sp.?), ac. lod. (Houard č. 6643): 

Nad Holínem u Jičína (27. VIII.). 


30 


Cerastium triviale Lk. 
64. Dasyneuralotharingiae (Kieif.), ac. lod. (D.): Hor- 
ní Poduleš u Jičína (11. VIII.) 
65. Dasymeura cerastii Binn., ac. lod. (D.): pod Žižkov- 
cem u vsi Prachova u Jičína (27. VIII.). 


| Cerastium arvense L. 

66. Dasyneuralotharingiae (Kieff.), ac. lod. (D.): Po- 

duleš (11. VII.) a »Bílý mlýn« u Jičína. 
Caltha palustris L. 

67. Aphalara [calthae L.|, pl. I. (He.): Jinolice u Jičína 
(6. VIIL). 

Ranunculus acris L. 

68. Tylenchus devastatrix Kůhn, ac. l., pl. lod., (N.): 
Kbelnice a »Žabínek« u Jičína (14. V.). Pod květem jest lodyha často 
silně zduřilá, květ sehnut a deformován). 

Ranunculus auricomus L. 

69. Tylenchus [devastatrix Kůhn], ac. a pl. lod. (N.): 

srov. Hou ard čís. 2418: Kbelnice u Jičína (11. VI.). 
Ranunculus repens L. 

10. Epitrimerus rhynchothrix Nal., pl. 1. (A.): Ne- 

dlešťský les za Lhání u Železnice (28. IX.). 
Fumaria officinalis L. 

71. Apiou spec., acrc. (C.) viz Hou ard č. 6670: Ryntholec u 

Nov. Strašecí (6. VI. 1912.). 
Sinapis arvensis L. 

72. Goleopterae (sp.?), pl. lod., viz Houard č. 2609: 
Bílá Hora u Prahy (20. V.). 

Arabis hirsuta Scop. 

73. Aphidae (sp.?), ac. kv. viz Houard č. 2698: Velká 
Chuchle u Prahy (22. VI.). 

Lepidium ruderale L. ý 

74. Aphidae (sp.?), plrc., viz Hou ard čís. 6673: »Stromka« 
na Král. Vinohradech (1. X.). 

Sedum album L. 

75. Eriophyes [destructor Nal.], acrc. (A.): Chuchle u 
Prahy (30. VlÍi.). 


31 


Ribes grossularia L. 
76. Dasyneuraribicola Kiefí., pl. 1. (D.) srov. Houard 
č. 2790: Roztoky a Klecany sev. od Prahy (26. VI.). 
Filipendula vulgaris Mónch. 
77. Aphidae (sp:?), pl. 1., viz Houard čís. 2831: Les za 
Holínem u Jičína (10. VII). 
Filipendula ulmaria Max. 
78. Aphidae (sp.?), pl. I., viz Hou ard čís. 2835: Kbelnice u 
Jičína (3. IX) 
Cotoneaster vulgaris Lindl. 
79.Eriophyesphloeocoptes Nal., pl. lod. (A.): Chuchle 
u Prahy (30. VII. hojně.). 
Pirus malus L. 
80. Eriophyedae (spec.?), pl. I, viz Houard čís. 2884: 
Popovický háj u Jičína (5. VII). 
Crataegus monogyna Jaca. 
81. Myzus oxyacanthae Koch, pl. I. (ře.): Horažďovice 
(Celerin). 
Rubus fruticosus L. (R. plicatus W. et N.) 
82. Nectarosiphum rubi Kalt. plrc., (He.): Pod Přivyši- 
nou u Jičína (18. VIII.). 
Potentilla tormentilla Libth. 
83. Xestophaněes brevitarsis Thoms., pl. lod. (H.): 
[es za vsí Rybníčkem (25. VIII.), Jinonice a Prachov u Jičína, Boh- 
dá tov u Hodkovic n. Moh. 
Geum urbanum L. 
84. Cecidomyidae (sp.?), pl. L, viz Houard čís. 3087: 
Les u Klecan sev. od Prahy (26. V.), Malá Chuchle u Prahy! 
Prunus insititia L. 
85. Aphis cerasi Schrank,, pl. 1., (He.): »Stromka« na Král. 
Vinohradech, Kbelnice u Jičína (11. VIII). 
Prunus spinosa L. 
86. Asphondylia prunorum Wachtl., ac. pup., (D.): 
C ale u Prahy (30. VIII.), botanická zahrada Čes. university na 
Slupi v Praze (1. IX. hojně). 


32 


Prunus persica Sieb. et Z. 
87. Aphis persicae Fousc., ac. lod. (He.): Zahrada velko- 
statku v Pyšelích u Benešova (30. V. ing. Jos. Šrámek). 
Melilotus officinalis L. 
88. Sibinia crassirostris Kirsch, pl. I. (C.): Chuchle u 
Prahy (30. VII.). 
Trifolium agrarium L. 
89. Eriophyes plicator Nal. var. trifolii Nal. ac. kv. 
a pl. I, (A.): Doly za V. Chuchlí u Prahy (1. VIII.). 
Trifolium montanum L. 


90. Apion varipes Germ., ac. kv. (C.): Jinolice a Prachov 
u Jičína (12. VII.). 


Triiolium arvense L. 
91. Eriophyes plicator Nal. var. trifolii Nal. ac. kv. 
a pl. I. (A.): Doly za V. Chuchlí u Prahy (1. VIII.). 
Trifolium medium L. 
02 Dasyneura [triřolii F. Loew], pl. 1., (D.): Les za vsí 
Rybníčkem u Jičína (16. IX. 1908.). 
Visia hirsuta Koch. 
03. Eriophyes plicator Nal. var. trifolii Nal. pl. l. 
(A.): Doly za V. Chuchlí u Prahy (1. VIII). 
Orobus niger L. 
94. [Lathyromyza“) (Cecidomyia) Schlechten- 
dali (Kiefir) Růbs.J, pl. I. (D.): Těšín u Železnice (13. VIT.). 
| Erodium cicvtarium [L'Hér. 
05., Eryphyes Schlechtendali Nal., ac. inf. (A) Sv. 
Prokop u Prahy (26. VI.). 
Hypericum montanum L. 
96. Dasyneura) hyperici Bremi= serotina (Winn), 
ac. lod. (D.): Malá Chuchle u Prahy (1. VIII.). 


8) Erv. H. Ribsaamen: Cecidomyidenstudien IV. (Sitzbr. d. Ge- 
sells. maturforschender Frende, Berlin, J«. 1915 p. 520.). 
7) Viz pozn. 6. p. 500. 


33 


hd a . 


Hypericum perforatum L.- 

97. Geocrypta“) (Cecidomyia) Braueri(Handl.) Kifr., 
ac. lod., (D.): Chuchle u Prahy (30. VII). : 
Epilobium angustiiolium L. 

08. Dasyneura epilobii (F. Loew.), ac. kv., (D.): Měst- 
ský park u Hodkovic (18. VII.). 

Chaerophyllum aromaticum L. 

99, Cecidomyidae") (sp.), ac. kv.: : Bažantnice v Libosadě 
1 Jičína (12. VIII). 

Chaerophylium bulbosum L. 

100. Cecidomyidae (sp.?), ac. pl., viz Houard čís. 7145: 
Libosad u Jičína (12. VIII). 

Pimpinella saxiiraga L. 

101. Contarinia- Traili Kiefi., ac. kv., (D.): Sv. Prokop 
u Prahy; Rybníček u Jičína; Nedlešťský les nad Lhání u Železnice; 
Bezděčín u Hodkovic n. Moh. (15. VIIL). 

Angelica silvestris L. 

102. Dasynmeura angelicae“) Riibs., ac. kv. (D.); srov. 
Hou ard čís. 4475: Pod Brady u Jičína (28. VIII.); mezi Žďárkem 
a Bohdánkovem u Hodkovic. 

Heracleum sphondylium L. 

103. Contarinia Nicolavy Růbs., ac. kv. (D.): Bažantnice 
v Libosadě u Jičína (12. VIII). 

Daucus carota L. 

104. Aphidae (sp.?), ac. inf., viz H ou ard č. 4532: Nádraží v 
Poříčanech (2. X.). 

Cornus mas L. 

105. Tenuipalpus Geisenheyneri Riibs., pl. L (A.): 
Chuchle u Prahy (21. X.). Panská zahrada v Třeboni (24. VI. 1883 » 
Ant. Weinmann.). 

8) Viz pozn. 6. p. 54122. 

9) M. Brándzá: Contributiuni la studiul zoocecidiilor din Románia 


(Ana. Academici Románe Tom. XXXVI. p. (29.) 201 čís. 82.). 
0) Viz Dozně 0,0DA513: 


34 


Vaccinium myrtillus L. 
.. 106.Eriophyidae (sp.?),“) pl. 1, viz Houard: čís. 4565: 
Les mezi Přivyšinou a vsí Rybníčkem u Jičína (9. IX.). 
107. Cecidomyidae (sp.?), pl. I., viz Houard čís. 4566: 
Tamtéž. 
Erica carnea L. 
108. Dasyneura ericina (F. Low), ac. lod., (D.): Čertova 
Stěna u Vyššího Brodu (15. IV. 1887, Ant. Topitz). 
Symphytum officinale L. 
109. Aphis [symphiti Schkl, plrc., (He.): Blíž Prostřed- 
ního mlýna u Železnice (12. IX.). 
Myosotis palustris With. 
110 .Dasyneura myosotidis (Kffr.), ac. kv. (D.): Pra- 
chovské skály u Jičína (14. VII). 
Ajuga genevensis L. 
111. Myzus aiugae Schout., pl. L (He.): Svinčice u Pra- 
chovských skal u Jičína (14. VII). 
Galeopsis latiiolia Hořím. (G. ladanum L.) 
"112. Phorodon galeopsidis Kalt.“*) pl. 1. (He.): Podhoř 
u Prahy (18. VI.). 
Lamium maculatum L. 
113. Dasyneura lamiicola (Mik.), ac. lod. et pl. I. (D.): 
U kostelíčka v Chuchli u Prahy (7. V.); les mezi Klecánky a Klecany 
u Prahy. 
Ballota nigra L. 
114. Contarinia ballotae Kieff., ac. lod., (D.): Za vyše- 
hradským tunelem v Praze (14. X.). 
Salvia silvestris L. 
1i5.EriohyessalviaeNal., pl. I., (A.): Pentlovka u Bohnic 
blíže Prahy (11. XI. hojně). 
Origanum vulgare L. 
116. Gisonobasis Hornigi Růbs.,“*) ac. kv. (D.): Mezi 
Žďárkem a Bohdánkovem u Hodkovic (20. IX.). 


0) R. v. Schlechtendal: Die Galbildungen der deutschen  Gefáss- 
pílanzen. (Jahrb. d. Vereins f. Naturkunde zu Zwickau. J. 1890, p. 87. 


čís. 949.) 
12) Dittrich et Schmidt: 3. Fortsetzung des Nachtrages zum 


Verzeichnisse der schlesis. Gallen. (1912 p. 62. čís. 945.) 
35 


Thymus ovatus Mill. 

117. Gisonobasis [Hornigi Růbs]; Asphondylia thymi 
Kiefi), ac. kv. (D.): Botanická zahrada české umiversity na Slupi 
v Praze (14. X.). 

Mentha arvensis L. 

118. Apion vicinum Kirby, pl. lod., (C.): Nad vsí Ryb- 
níčkem u Jičína (11. IX.) 

Mentha silvestris L. 

119. Gisonobasisignorata kiibs.,“*) ac. kv. (Asphondilia 
menthae Pierre),“) (D.): V řece Cidlině blíž Prostředního mlýna u 
Železnice (12. IX.). Tato hálka jest známa ještě na Mentha pulegium 
L. z Francie, rozšířena jest ve střední Evropě na M. candicans Cr., 
na M. macrostachya Ten. ze Sicilie a na rotundifolia L. s Portugal. U 
nás v Čechách jsem ii zjistil kromě na M. silvestris, též na M. viridis 
L., M. arvensis L., M. aguatica a M. palustris; kromě toho ji mám ve 
své sbírce na M. tomentosa a M. spicata. 

Atropa belladona L. 

120. Macrosiphum solani Kalt., pl. 1. (He.): Svinčice v 

Prachovských skalách u Jičína (14. VIL.). 
Veronica chamaedrys L:. 

121. Aphis“) spec., pl. I. (He.): Svinčice v Prachovských Ska- 
lách u Jičína (14. VII.). 

Odontites rubra Pers. 

122. Tylenchus devastatrix Kiihn, pl. lod., (N.), viz 
Houard čís. 5125: Kbelnice u Jičína (25. VIIL.). 

Galium silvestre Poll. var. glabrum (Hoiim. sp.) Čel. 

123. Schizomyia galiorum Kiefí., ac. kv., (D.): Chuchle 
u Prahy (30. VII.).. 

124. Phyllocoptes anthobius Nal, ac. kv; (A): 
Vamtéž. 

Galium uliginosum L. 

125. Phyllocoptes anthobius Nal., ac. kv. (A.): Petra- 

šovice u Hodkovic (20. IX.). 


3) Erv. H. Ribsaamen: Cecidomyidenstudien V. (Sitzb. d. Gesell. 
naturforsch. Freunde, Berlin, J. 1906. p. 4—12.) 


14) Viz pozn. 5. p. 44. čís. 103. 
15) Viz pozn. 12. p. 66 čís. 990. 


30 


126. Eriophyesgalii Karp., pl. I. (A.): Pod vsí Prachovem 
1 Jičína (2. VIII). 


Scabiosa suaveolens Desí. 

127. Eriophyes“) spec., ac. lod. a pl. I. (A.) viz Houard 

čís. 54 71: Sv. Prokop a stráň v Podhoří u Prahy (30. VIII.). 
Campanula rotundiiolia L. 

128. Contarinia campanulae Kieff., ac. kv. (D.): Horní 
Poduleš u Jičína (2. VIII). 

Eupatorium cannabinum L. 

129. Aphidae (sp.?), ac. lod., viz Hou ard čís. 5554: Les 
za vsí Rybníčkem u Jičína (25. VIII.). 

Erigeron acris L. 

130. Eriophyes puculosus Nal., ac. hlávky, (A.): nad 
nádražím v Poříčanech (7. X.). 

Inula conyza DC. 

131. Dasyneura Beckiana (Mik.), pl. I. (D.): Od kostela 
sv. Jana k Vel. Chuchli u Prahy (22. VI., líhnutí imag začátkem čer- 
vence od 4—6.). 

Anthemis arvensis L. 

132. RhopalomyiasyngenesiaeH. Loew, ac. hl., (D.): 
Pole nad Holínem (9. IX). a Prachov u Jičína; Žďárek pod Javorní- 
kem u Hodkovic. 

Matricaria inodora L. 

133. Rhopalomyia syngenesiaell. Loew, ac. hl., (D.): 

Pod Žižkovcem za vsí Holínem u Jičína (27. VIII). 
Artemisia campestris L. 

134. Eriophyes artemisiae Can. var. subtilis Nal. 

ac. lod., (A.): Žďárek u Sychrova (19. VII). 
Artemisia scoparia W. et K. 

135. Rhopalomyia baccarum Wachtl, ac. pup., (D.): 
Stráň u Kunštátu v Českomoravské vysočině (VI. 1883. Tom. Člu- 
pek). 

16) D. v. Schlechtendal: Úber Cecidien (Jahresb. d. Vereins f. 
Naturkunde zu Zwickau 1883., p. 15—16, čís. 15.). 


37 


Senecio silvestris L. 

136. Insect, pl. lod., viz Houard čís. 7480: Nad Lhotou 
Hlásnou a pod Přivyšinou (8. VIII.) u Jičína. 

137. Aphis my osotidis Koch, pl. 1., (He.): Svinčice v Pra- 
chovských Skalách u Jičína (14. VII). 

Cirsium eriophorum Scop. 

138. Urophora eriolepidis H, Loew, ac. hl. (D.): Sv. 
Prokop u Prahy (30. VIII). 

Cirsium oleraceum Scop. 

139. Eriophyidae (sp.?), pl. 1., viz Houardo čís. 5922: 
Blíž Petrašovic u Hodkovic (21. VIII.). 

Cirsium palustre Scon. 

140. Insect, pl. lod., viz Hou ard čís. 5924: Les za vsí Ryb- 
níčkem u Jičína (3. VII). 

Cirsium arvense Scop. 

141. Tylenchus devastatrix Kiihn, pl. lod. (N.), viz 
Houard čís. 5930: Horní Roztyly u Prahy (24. VI.). 

Centaurea rhenana L. 

142. Eriophyes centaureae Nal.,1. 1., (A.): Podhoř (18. 

VI) a Mal. Chuchle u Prahy. 
| Hypochoeris radicata L. 

143. Tylenchusspec.“) ac. hl., pl. lod. a 1., (N.), viz Hou- 
ard čís. 6040: Prachov u Jičína (12. VII. ac. hl. a pl. lod.); luka 
mezi Bohdánkovem a Petrašovicemi u Hodkovic (20. IX. pl. 1.). 

Hieracium pilosella L. 

144. Tylenchus spec.“) ac. hl., (N.), viz Houard čís. 

6198: Městský park u Hodkovic (14. VI.). 


PELOSIA MUSCERDA V ČECHÁCH. 


Pan prof. L. Baťa, člen České entomooglické společnosti, ozná- 
mil vzácný úlovek. Chytil totiž dne 19. července t. r. dva a dne 20. 
17) R. Liebl: Die Zoocecidien und ihre Erzeuger in Lothringen (Zeit- 


schriit £. Naturwiss. Bd. LIX. 1886, p. 547, čís. 124; pouze na listech.). 
18) Viz pozn. 17. p. 546—7 čis: 120. 


38 


července t. r. opět jeden exemplář v střed. Evropě řídce se vyskytu- 
jícího druhu Pelosia muscerda. 

Všechny exempláře byly dle sdělení nálezcova uloveny na bře- 
hu rybníka Černického u Č. Budějovic a sice na kmenech dubu a na 
silné větvi olšové na hrázi, kde odpočívaly nevysoko s křídly slo- 
ženými po způsobu Lithosií. Svému okolí byly velmi přizpůsobeny 
sedíce mezi lišejníky. 

Motýl tento náležející do podrodu Lithosiinae nebyl, pokud mně 
známo a pokud ze sdělení v Praze dlících lepidopterologů zvídám, 
dosud v Čechách chycen. Není v Seznamu prof. Nickerla a také 
Joukl ve svém díle žádná naleziště tohoto motýla v Čechách ne- 
uvádí. 

Pan prof. Baťa věnoval jeden exemplář tohoto pro českou faunu 
© velice zajímavého druhu pro sbírku české entomol. společnosti. 
Pokorný. 


VLIV TEMPERATURY NA ZBARVENÍ MOTÝLŮ. 


V č. 3. a 4. časopisu České entomol. společnosti z r. 1916 
uveřejnil p. JUDr. J. ze Sternecku článek o vzácně se vyskytujících 
žlutých vřetenuškách, kde dotkl se několika možných příčin žlutého 
zabarvení zejména u druhu Zygaena ephialtes. 

Jako nejpravděpodobnější příčinu sluší po mém soudu uvésti 
vliv klimatický, obzvláště však vliv temperatury, ku kterémuž 
úsudku došel jsem — nehledě k výsledkům docíleným experi- 
menty s kuklami motýlů, jež byly exponovány po určitou dobu buď 
horku nebo chladu — z toho důvodu, že právě letos, kdy již po 
dlouhou dobu panuje abnormální suché a horké počasí, jakého ne- 
bylo od r. 1911, vyskytla se žlutá odruda Zys. ephialtes na jediném 
prohlédnutém nalezišti poměrně velmi hojně u přirovnání s léty 
předchozími. 

Dne 27. července t. r. podniklo několik členů české entomol. 
společnosti výlet do Srbska u Karlova Týna, odtud ku známým 
vodopádům a dále směrem k bývalé hájovně Boubové. Na svazích 
podél této cesty bylo během nedlouhé doby chyceno kromě hoj- 
ných, typických Zygaena ephialtes, také 10 ab. aeacus a 1 ab. 
icterica. Jest to zajisté mimořádný výsledek, přihlédneme-li k té 
okolnosti, že loni, pokud mně známo, nebyla na téže lokalitě na- 


39 


lezena ani jediná žlutá odrůda a v letech předcházejících pouze 
1—2 kusy. 

Z toho usuzuji, že vysoká temperatura vzduchu, jaká jest právě 
letos, působí rozhodně na tvoření aberrací a to nejen těchto žlutých, 
nýbrž aberrací vůbec. Tento náhled dotvrzují také výsledky, jichž 
docílil letos p. MUDr. Klička, jenž již třetí rok chytá v Praze na 
Karlově noční motýle na světlo. 

Ulovil totiž letos poměrně (proti letům předchozím) velmi mno- 
ho aberrujících motýlů; tak zejména Agrotis segetum ab. nigricornis, 
Mamestra ab. unicolor, Mamestra dissimilis ab. suasa, ab. W lati- 
num (téměř úplně černou), Mam. dentina ab. latenai, Mam. brassi- 
cae ab. scotochroma, Hadena monoglypha ab. infuscata, Amphidasis 
betularia ab. Doubledayvaria a i. 

Pamatuji se, že po mimořádně teplém létě r. 1911, kterémuž se 
letošní plně vyrovná, uveřejňovali zejména němečtí entomologové 
zajímavé zprávy o Četnějším vyskytování se různých aberrací, jež 
byly zcela nepochybně podmíněny vysokou temperaturou tehdy 
panující a V jistých kritických periodách na pupy motýlů působící. 

Bylo by proto jistě zajímavo, kdyby také letos zejména ven- 
kovští členové české entomol. společnosti své zkušenosti v tomto 
směru s námi sdělili. Pokorný. 


GENERIS ACRONEURIA P/CT. SPECIES 
AMERICANAE. 


Prof Frant. Klapálek. 

Rod pošvatek A croneuria Pict. jest po dvojí stránce velmi 
poučným pro každého systematika. Předně ukazuje, jak proměnlivý 
jest obsah rodu, podle míry, v jaké se přibližujeme ve volbě znaků 
přirozené řadě vývojové, za druhé jest výborným dokladem význa- 
mu, jaký pro přirozenou soustavu hmyzu mají znaky vzaté z oboru 
ústrojů pohlavních. 

Prvým, kdo vymezil skupinu Acron euria a sice jako pouhý 
podrod rodu Perla Geoffr. byl výborný systematik Pictet ve své 
»Histoire naturelle générale et particuličre des Insectes Névrop- 
těres, I. monogr. Famille des Perlides« vyšedší r. 1841. V synopnti- 
ckém přehledu podrodů na str. 147. uvádí jako hlavní znak »partie 


40 


terminale du champ submarginal coupé par des nervures transver- 
sales« a »nervures longitudinales reguliěres, těte large, port des 
Perles, ailles allongées« „Prvým z obou znaků liší se Acroneuria od 
vlastního rodu Perla, druhým od Dictyopteryx (Perlodes). Prvý 
znak jest také znakem, jimž vymezil Newman svůj druh Perla ab- 
normis (Entom. Mag. V. p. 177, 1836), takže Newman vlastně byl 
prvým, který tohoto znaku užil, ovšem jen v hodnotě druhové. 
Pictet uvádí v podrodu Acroneuria dva druhy: A. arenosa Pict. a 
A. abnormis Newm.; tento mu není z vlastního názoru znám. Velice 
zajímavo jest, že ve svém rozboru nově zřízeného podrodu praví 
dále: »Je regarde en conseguence cette division des Acroneuria 
comme plus artificielle gue naturelle, et utile seulement pour faciliter 
la distinction des espěces; je ne pense pas au'elle puisse jamais 
former un genre.« Nepokládá tudíž Pictet ve svém osvědčeném bys- 
trozraku výskyt příčných žilek ve vrcholu křídlovém za znak 
hodnoty rodové, nýbrž při nepatrném počtu druhů, u nichž se vy- 
skytá, užívá jej jako znaku umělého k odlišení této skupiny. Tím 
liší se neobyčejně prospěšně od pozdnějších pracovníků v tomto 0- 
boru, kteří poznavše, že tento znak nepřísluší všem druhům spoje- 
ným vespolek jinými, daleko důležitějšími znaky, přes to na jeho 
významu rodovém trvali. 

Z pozdějších spisovatelů uvádí W alk er ve svém Catalogue p. 
146 (1852) Acroneuria jako rod rovnoprávný s rodem Perla, 
ale používá do slova týchž znaků jako Pictet a rozmnožil počet 
druhů o A. pennsylvanica Ramb. 

Hagen ve své Synopsis of the Neuroptera of North America 
(1861) p. 17 uvádí Acroneuria opět jako pouhý podrod rodu 
Perla a ke druhu Newmanovu připojuje dva další, ruralis Hg — 
lycorias Newm a arida Hg — triiuncta Walk. 

Také W alsh (Proc. Acad. Nat. Hist. Scienc. Philad. 1862 p. 363 
uvádí Sbg. Acroneuria s jedním novým druhem rupinsulensis 
Walsh. 

Banks ve všech svých pracech dosavadních vymezuje rod 
Acroneuria jediným znakem totiž příčnými žilkami ve vrcholu kří- 
dlovém. To má za následek zcela přirozený, že vedle druhů náleže- 
jících dle tohoto znaku do rodu Acroneuria popsal v rodě Perla 
několik druhů, které podle popisu částí pohlavních jistě náleže- 
jí rovněž do rodu Acroneuria. Toto Inutí na znaku nedostatečném, 


41 


hd 
když pohlavní znaky poskytují tak výbornou charakteristiku, jest 
při nejmenším podivuhodné. 

V dnešním jeho rozsahu dovolil jsem si rod Acroneuria vyme- 
ziti již r. 1909 v pojednání: »Revise rodu Acroneuria Pict.« (Roz- 
pravy české Akademie cís. Frant. Jos., roč. XVIII. čís. 5.). Další 
materiál, kterého dostalo se mi pro zpracování monografie Plecopter 
umožnil mi jednak poznati druhy další, jednak uvésti do synonymiky 
větší pořádek. Nejspletitější poměry panovaly v tomto ohledu u dru- 
hu severoamerických, poněvadž při nedostatečnosti popisů každý 
autor pokládal jednotlivé druhy, které mu přišly do rukou, za nové. 
Nynější práce jest tedy doplňkem práce roku 1909 uveřejněné. 


Analytický přehled severoamerických druhů. 


w 


1. Střední pole přední šíje zabírá na svém nejužším místě nejméně 
desetin Celé S1reHtmmtez 2 0, dd říý, W V409 7200 MONEY NS MB 

— Střední pole přední šíje úzké, na nejužším svém místě zabírá 
méně než jednu desetinu celé šíře tamtéž .. Kk dav 

2. Přední šíje značně dlouhá (50 : 40), štěty stěží delší než polovina 
zadečku; oči a očka veliká; střední pole zaujímá desetinu celé 
šířky přední šíje M S k dání sd dá, OS OK 

— Přední šíje silně příčná (50 : 31—34); štěty normální "4% 
3. Vzájemná odlehlost zadních oček větší než vzdálenost jejich od 
vnitřního kraje očního (30 : 22); oči mírně veliké; střední pole 
přední šíje zabírá osminu až dvě třináctiny celé šíře; zadní očka 

© na hvězdovité světlejší skvrně; samičí chlopeň podplodní oblouí- 
kovitá, uprostřed lehce vykrojená; rozpětí samičky 63 až 

71 mm j -4 rupinsulensis 

— | Vzájemná ečnahibsí zadek ček rovná se vzdálenosti jejich od 
vnitřního kraie očního; oči nápadně malé; pole střední zabírá 


DW 


O1 


Šestinu až pětinu celé šíře UB G £ kt DĚ Sb VM 

4. Samičí chlopeň podplodní tupě nojhlá: nobnělí samičky 55 mm 
pacifica 

— © Samičí chlopeň podplodní vykrojená; rozpětí samičky 34 mm 
ruiiceps 

Přední šíje téměř rovnoběžnostranná ZM 4 jd thlank 
Přední šíje zřetelně do zadu zúžená sA 8X; dt az jE ím 

6. Témě mezi očky hlínožluté; přední šíje má více méně zřetelný 
světlý "sléeménní přůh "3140745 „44008354 dv Ob 


42 


Přední šíje nápadně dlouhá, její délka větší než čtyry pětiny 
š 


přední šířky; samičí chlopeň podplodní krátká, zaokrouhlená; 
rozpětí u samečka 44—50 mm, u samičky 62 mm valida 
Délka přední šíje nejvýše rovná se čtyřem pětinám přední její 
šířky ARR SM SPORO NAV DY VKP SY PZT zodetaj du:ll 8 
Přední šířka přední šíje má se k její délce jako 50: nejvýše 
34 i kly ov zdětat 3224 vypálí edání sadě ké 6 and, jste č SAS VRE 
Výž poměr jáko 50 ku více než 35 Ph áno ené Le PAM 


9. Témě mezi očky světlé; samičí chlopeň podplodní zřetelně uťatá; 


13. 


14. 


15. 


přední šíje jednobarvě vandyckově hnědá; rozpětí samičky 


52 mm není 2 DOmmsylv amica 
. Poměr přední šíje 50 : 36-37 k day Pyl dá z n AE PJ 3), 
Poměr přední šíje 50 : 38—40 a E20 orádém S la ea 
Přední šíje se světlým proužkem slemenním stý ot zp 
Přední šíje jednobarvě hnědá . . . . immar ginata 


Témě mezi očky slabě sice, ale přece zřetelně tmavší (podobně 
jako u lycorias); samičí chlopeň podplodní uprostřed silně licho- 


DOZmMKkavte protažena -2.2 <. 2 2 evwvoluta 
Témě uprostřed mezi očky zřetelně světlejší . scabrosa 
Vémě mezi očky černohnědé Z BoJ ky, > SSP PO RR C8 kdy L 
Témě mezi očky zřetelně světlejší 2+ M bojí ptal 15 


Vzájemná odlehlost zadních oček mnohem větší než jejich vzdá- 
lenost od vnitřního kraje očního; samičí chlopeň podplodní upro- 
střed trojůhle vykrojena; rozpětí samičky 62mm.. lurida 
Vzájemná odlehlost zadních oček málo větší než jejich vzdále- 
nost od vnitřního kraie očního; délka přední šíje rovná se čty- 
řem pětinám její přední šířky . ... carolinensis 
Tělo v celku tmavohnědé; celý týl tmavý Pooh de pepa v se ol 
Tělo v celku hlínožluté, týl světlý se setřelým, tmavým prouž- 
kem, který jest rovnoběžný se švem temenním; samičí chlopeň 
podplodní jest na konci zřetelně vykrojena; rozpětí samičky 
50 mm : SAE ki LLLabkis 
V tomto Pe shléda není tata « kioenica Banks, která mi není 


dokonale z autopsie známa. 


1 Do této skupiny náleží také A. triiuncta Walker. 


43 


1. Acroneuria abnormis Newm. 


Perla abnormis Newm, Entomol. Magaz. V. p. 177 (1838). 

Perla sonans Newp., Trans. Linn. Soc. Tom. XX. p. 447 (20. 
June 1848); nec Perla abnormis Prov., nec. Acr. abnormis /Ť2 

Druh tento jest dosti dobře vymezen, poněvadž vedle Acr. ly- 
corias jediný z druhů majících uzounké pole střední na přední šíji 
má pronotum téměř rovnoběžnostranné; od druhu jmenovaného pak 
liší se velmi nápadně kresbou hlavy a zřetelným světlým slemen- 
ním proužkem na přední Šíji. 

Perla abnormis Prov. (Pet. Faune entom. du Canada, pag. 211) 
nelze identifikovati s druhem Newmanovým, protože tomu odporují 
slova: »Prothorax plus étroit en arriěre« a dále »'antepenultičme 
segment prolongé, arrondi«. 

Acr. abnormis /19. jest bezpochyby směs několika druhů, ale 
popis, který praví, že přední šíje jest vzad zúžena, rozhodně vylu- 
čuie totožnost s druhem Newmanovým. 


2 Acroneuria lycorias Newn. 


Newman, Ann. Mag. Nat. Hist. III., p. 85 (1839). Popis tento jest 
citován v Pict. Perl. p. 214, Walker, Catal. Neur. Ins. p. 152. 

Perla lycorias /79. Neur. N. Am. p. 21 (1861). 

Acroneur. ruralis /19. Syn. Neur. N. Amer. p. 18 (1861). 

Perla navalis Prov. Pet. Faun Canad. p. 212 (1876). 

Acron. navalis Banks Catal. Neur. Ins. p. 11 (1907). 

Perla riparia Prov. Pet. Faun. p. 213 (1876). 

Acron. riparia Banks Catal. Neur. Ins. p. 11 (1907). 

Perla excavata Banks Trans. Amer. Ent. Soc. XXXIV., p. 226 
(Sept. 1908). 

Druh tento jest výborně vymezen, popis Newmanův sice by ne- 
postačil, ale nepříčí se; za to popis, který podal Hagen jest velmi 
dobrý. 


3. Acroneuria arenosa řict. 
Pictet, Perlides, p. 178, tab. X. Fig. 1 a 2 (1841). 
Perla triiuncta Walk., Neur. Ins. Pt. 1. p. 153 (1852) partim. 
Perla abnormis Prov., Petit Faun. p. 211 (1876). 
Druh tento kresbou podobá se velice A. lycorias, ale má přední 
šíji silně do zadu zúženu. 


44 


4. Acroneuria valida Banks. 


Perla valida Banks, Trans. Amer. ent. soc. XXXII., p. 4 (1905). 
Druh tento jest lehce poznatelný po nápadně dlouhém, do zadu 
zůženém pronotu. 


5. Acroneuria pennsylvanica Ramb. 


Perla penmsylvanica Rab, Névropt., p. 456 (1842). 

Ve sbírce Selysiovské nalezl jsem původní kus popsaný Ram- 
burem, podle kterého byl jsem s to druh tento zjistiti. Patří ke dru- 
hům s kresbou málo význačnou a četnými příčkami ve vrcholu 
křídlovém. 


6. Acroneuriatrijuncta Walk. 


Perla triiuncta Walk., Cat. Neur. Ins. p. 153 (1852). 

Acroneuria arida /Tg.. Neur. N. Amer., p. 18 (1861). 

Druh tento jest nápadný čtyřmi kaštanově hnědými skvrnami 
na hlínožluté hlavě; první z nich nachází se na štítku čelním, pár jest 
mezi mozolky čelními a čarou M-ovitou a poslední spojuje brýlovitě 
očka zadní. Samičí chlopeň podplodní jest lichoběžníkovitá, upro- 
střed trojúůhle vykrojená. 

Viděl jsem typ v Britickém museu a mohl porovnati kresby, 
které jsem si podlé něho načrtl s kusem, který mám ve sbírce v líhu. 


T. Acroneuria lurida fe. 
Perla lurida fŤagsen, Syn. Neur. Am. p. 21 (1861). 


8. Acroneuria člara It. Sp. 


Acroneuria arenosa K/p., Revise rodu Acroneuria, Rozpr. Čes. 
Akad., XVIII. čís. 5, p. 11 (1909), ec Pict. 

Druh tento pokládal jsem původně za Pictetovu A. arenosa, ale 
podrobnějším studiem kresby, hlavně však poznáním míry, do které 
tato kresba jest uvnitř jednotlivých druhů proměnliva a do iaké 
lze ji hodnotiti jako znak, přišel jsem k přesvědčc:' o mesprávnosti 
svého názoru, poněvadž kresba Pictetova zřetelně ukazuje na hlavě 
skvrnu podobnou jako u A. lycorias, kdežto A. clara jest mezi očky 
světlejší než na ostatní hlavě. Vedle tvaru šíje přední a chlopně 
podplodní u samičky jest A. clara nápadna zřetelně šedě zkalenými 


křídly se silně vynikající tmavou žilnatinou, v níž ČC a Sc jsou téměř 


45 


B 


stejně tmavé jako R a sameček mimo to čČernohnědým postranním 
pruhem na zadečku. 


+ 


0, Acroneuria carolinensis Banks. : 


Perla carolinensis Biiks, Bull. Amer. Mus. Nat. Hist. XXI., p. 
215 (24. July 1905). | 

Druh nápadný barvou hlavy, která jest až ke švu temennímu 
temně sepiově hnědá, vzadu hlínožlutá s mozolky čelními, čarou 
M-ovitou a skvrnou v každém z předních rohů štítku čelního temně 
hlínožlutými. : 


10. Acroneuria immarginata Say. 


Nemám, co bych dodal k Revisi rodu Acroneuria. Při neúplnosti 
popisu původního musíme se spokojiti identifikací, iak ji američtí en- 
tomologové provedli. 


11.Acroneuriascabrosa I. Sp. 


Hlava mdle lesklá, černohnědá, čára M-ovitá, mozolky čelní, 
prostor mezi očky a spánky hlínožluté; barvy jsou však setřelé a 
přecházejí v sebe ponenáhlu. Základní barva přední šíje jest jako na 
hlavě tmavě až černě hnědá, ale slemenní rýha a červovité mozolky 
isou hlínožluté, takže velmi zřetelně vynikají. Mesonotum jest tem- 
něji, metanotum světle hlínožluté, Scutum tmavší, na šíji střední hně- 
dé. Zadeček iest hlínožlutý, do zadu tmavší. Tykadla tmavohnědá, 
soprvým článkem černohnědým, druhým nápadně světlejším, žlutým. 
Makadla tmavohnědá. Nohy žlutohnědé, stehna před žlutým krajem 
kolenním s černohnědým kroužkem; holeně na kořeně a na konci a 
každý článek chodidlový na konci načernalé. Štěty olivově hnědé. 
Křídla slabě hnědě zkalená, přední se silnou světle hnědou, zadní se 
žlutou žilnatinou. Žilka krajní a příkrajní stěží světlejší než vře- 
tenní. 

Oči poměrně malé a slabě klenuté. Očka veliká; poměr jejich 
vzdáleností 30:24:24. Mozolky čelní široce ledvinovité, zadním 
očkám poněkud bližší než vnitřnímu kraji očnímu. 

Přední šíje lichoběžníkovitá, napřed téměř tak široká jako týl, 
do zadu zřetelně zůžená (50:43:36). Přední i zadní kraj mírně 
obloukovité, strany rovné, rýha slemenní ostrá, úzká, pole střední 
úzké, takže uprostřed zabírá sotva desetinu celé šířky; do předu a 


46 


do zadu jest rozšířeno. Červovité mozolky zvláště pro svou světlou 


„barvu velmi zřetelné. 


Křídla značně úzká s vrcholem parabolickým. V poli krajním 
křídel předních jsou četné příčky; v zadních jsou méně četné, zvlá- 
ště při kořeně jsou značně od sebe vzdáleny. V poli příkrajním jsou 
četné (7—9) příčky, které jsou šikmé a dosti nepravidelně probíhají. 
Odnož vřetenní vysílá čtyry větve a jest před svým koncem spo- 
jena příčkou s hlavním kmenem vřetenním; první větev odbočuje 
při ústí příčky r-rs. Ve vrcholu křídel nečetné příčky (2) a neprobí- 
hají tak pravidelně jako u jiných druhů. Políčko 1R: ve křídlech 
předních jest o něco více než dvakrát, 1M: v zadních třikrát tak 
dlouhá jako stopka. V políčku mezi M a Cu jsou dvě příčky. Přední 
větev druhé žilky hřbetní vysílá tři větve beze příčky. Cu: má ve 
křídlech předních 4, v zadních jen 2 větve. 

Sameček ukazuje typický tvar pohlavních ústrojů. 

Délka těla 15 mru, rozpětí 45 mm. 

East Falls Church Va, leg. Banks (Coll. Klapálek). 


12 AM črnom6 tura bitictiis 1. SB 

Hlava hlínožlutá, střed a strany štítku čelního, čelo po každé 
straně mezi čarou M-ovitou a mozolky čelními s černohnědým stí- 
nem a na týle šikmo za očky zadními rovnoběžně se švem temenním 
jest setřelý černohnědý proužek. Přední šíje hnědá, přední rýha, 
slemenní rýha a červovité mozolky jsou hlínožluté. Ostatní tělo a 
spodní strana hlínožluté, jen vyvýšené části hrudi lehce nahnědlé; 
také bočné záhyby na zadečku vystupují jako hnědá čára. Prví 
článek tyvkadlový temně sepiově hnědý, takže rozdíl v barvě jest 
velmi nápadný. Makadla sepiově hnědá. Nohy hlínožluté, stehna 
nad koleny a holeně pod nimi černohnědé; také konec holení a cho- 
didla jsou poněkud tmavší. Štěty světle hnědé. Křídla lesklá, žluto- 
hnědě zkalená se žilnatinou temnější ne příliš vyniklou. 

Hlava lichoběžníkovitá, dosti krátká, se stranami štítku čelního 
silně sbihavýma, téměř rovným krajem předním a tupými rohy před- 
ními. Oči dosti veliké a silně klenuté. Očka značně veliká, vzájemná 
odlehlost zadních jen málo větší než vzdálenost od vnitřního kraje 
očního a od očka předního. Mozolky čelní značně větší než očka 
zadní, málo ku předu posunuté, šikmé, elliptické a očkám zadním 


vw 


zřetelně bližší než vnitřnímu kraji očnímu. Čára M-ovitá zřetelná. 


M 


47 


Přední šíje lichoběžníkovitá, napřed zřetelně užší než týl (50 : 
41:39). Kraj přední a zadní obloukovité, strany rovné, přední rohy 
téměř pravoúhlé nebo lehce tupoúhlé, zadní rohy tupoúhlé, neza- 
okrouhlené. Pole střední za středem zabírá méně mež jedenáctinu 
celé šířky a jest dopředu a dozadu jen málo rozšířeno. Rýha slemen- 
ní hluboká a vzadu rozšířená. Červovité mozolky zřetelné. 

Křídla široká s parabolickým vrcholem. Příčky krajní ve kří- 
dlech předních jsou sice silné, ale vzájemně od sebe o více než 
vlastní délku vzdáleny; v zadních jsou nejen slabší, nýbrž i řidší. 
Příčky příkrajní jsou šikmé a značně nepravidelné, v počtu 6—8. Rs 
před samým konečkem ve všech čtyrech křídlech spojen s R pří- 
čkou; má 5 větví, z nichž prvá jest s přepážkou spojena. Mezi žilka- 
mi ve vrcholu křídlovém jsou dosti četné příčky, jimiž se stává Žilna- 
tina poněkud nepravidelnou. M dělí se daleko před přepážkou a mezi 
iejími větvemi jest malé políčko příčkou uzavřeno. Cu1 má ve kří- 
dlech předních 4, v zadních 2 větve. 

Pohlavní kroužky samečkovy ukazují obvyklé znaky rodové. 

Délka těla u samečka 15 mm, rozpětí 42 mm. 

Sev. Carolina, Coll. Selys. 

Druh tento podobá se svým vnějškem velice A. scabrosa, ale 
přední šíje jeho, která u rodu tohoto ukazuje krajní stálost v po- 
měru svých rozměrů, jest zřetelně delší, což mne nutí jej popsati 
jako druh samostatný. Kresba hlavy a přední šíje jest docela stejná. 
Malé políčko, které zde mezi větvemi M nacházíme, objevuje se také 
u A. arenosa Pict, s níž má ještě velký počet příček mezi větvemi 
vrcholovými společný. 


13. Acroneuriacalifornica Banks. 
Perla californica Banks Invert. Pacif. I. p. 87 (15. May 1905). 
14. Acroneuria evoluta Klp. 
Viz Klapálek, revise rodu Acroneuria. 
15. Acroneuriabrevicauda Klp. 
Není čeho bych dedal k Revisi. 
15. Acroneuria brevicauda Walsů. 


Walsh, Proc. Acad. Philad. 1862 p. 3063. 
Tato Acroneuria patří do skupiny se širokým polem středním 


48 


na přední šíji. Velmi význačna jest také kresbou hlavy, která jest 
hlínožlutá, má přední kraj štítku čelního, klikatý příčný proužek 
mezi mozolky čelními a čarou M-ovitou a proužek za očky zad- 
ními, mezi která trojůhlým cípem vniká, setřele černohnědé; tím 
vzniká na temeně souměrně šestipaprsková světle hlínožlutá hvězda. 
Přední šíje jest tmavě žlutohnědá, kraje, pole střední a přehnutý 
krai jsou temně sepiově hnědé. Jinak popis tří kusů, které mám před 
sebou dokonale se shoduje s popisem Walshovým, takže nemám žá- 
dné pochyby o totožnosti. Tím jest tento druh vyrván zapomenutí. 


17. Acroneuria pacifica Banks. 


Není, co bych dodal k popisu podanému v Revisi. Druh jest vel- 
mi snadno poznatelný po širokém poli středním šíje přední a po ma- 
ličkých očích i očkách. 


18. Acroneuria ruficeps Kpny Ms. 

Hlava hlínožlutá, jen očka úzce černě vroubena a setřelé tma- 
vé stíny v předních rozích štítu čelního. Přední šíje rovněž tmavě 
hlínožluté, přední kraj, přední rohy a okrouhlé místo na každém poli 
postranním poblíž pole středního jsou sepiově hnědé. Šíje střední 
jest sepiově hnědá, zadní tmavohnědá a zadeček hnědý; spodní 
strana celá hlínožlutá. Makadla hnědá; nohy nahnědle hlínožluté, 
vnější hrany stehen tmavší. Štěty na kořeně zelenavě žlutohnědé. 
Křídla silně lesklá, slabě zkalená, se zřetelně vynikající hnědou žilna- 
tinou. Ve křídlech předních jest C, v zadních žilky úkrojku hřbetního 
jemnější a světlejší. 

Hlava jest nápadně veliká a široká; čelo mezi očima: jest dva- 
a půlkrát tak široké jako délka od zadních oček k přednímu kraii 
štítku čelního. Strany štítku čelního jsou silně sbíhavé, přední jeho 
rohy zakulacené a přední kraj téměř rovný. Oči nápadně malé a 
slabě klenuté; očka rovněž malá, postavená v trojúhelník rovnora- 
menný; vzájemná odlehlost zadních rovná se vzdálenosti jejich od 
vnitřního kraje očního, ale jest značně větší než vzdálénost od očka 
předního (30 : 30 : 18). Mozolky čelní veliké elliptické, silně vpřed 
posunuté, s předním oc'em téměř v jedné řadě postavené a od oček 
zadních stejně jak od vnitřního kraje očního vzdálené. Čára M-ovitá 
zřetelná. Týl ukazuje krátké zaokrouhlené spánky. 


49 


. Přední šíje jest lichoběžníkovitá, napřed poněkud užší než týl, 
do zadu značně zúžená (50:41:34). Přední i zadní kraj značně ši- 
roké, obloukovité, strany rovné a všecky čtyry rohy tupoúhlé. Pole 
střední poněkud za středem nejužší, asi Šestinu celé šířky zabírající, 
do předu i do zadu silně obloukovitě rozšířené. Rýha slemenní jemná, 
ale ostrá. Červovité mozolky slabě vyniklé. 

Křídla nápadně krátká, ale nezkrácená, nýbrž ve všech svých 
rozměrech steinoměrně zmenšená; isou jen mírně široká, přední s 
krajem předním i zadním téměř rovnoběžnými, ale oba páry s vrcho- 
lem parabolickým. Kostální příčky řídké, v obou párech křídel o více 
než vlastní délku od sebe vespolek vzdálené. V poli příkrajním jest 
v obou křídlech většinou tré příček. Rs v obojích křídlech se 3 vět- 
vemi, které probíhají mimo přepážku. Cu1 ve křídlech předních a- 
Spoň se 3, v zadních se 2 větvemi, poněvadž však žilky ve vrcholu 
křídlovém mnohonásobně jsou spojeny příčkami a částečně i splý- 
vají, jest nesnadno jejich počet zjistiti. Políčko 1R+ ve křídlech před- 
ních jest poněkud kratší, 1M: v zadních asi třikrát delší stopky. 
Přední větev 2A probíhá velmi blízko a téměř rovnoběžně s 1A 
a má 4 přídatné větve, ale bez příčky k větvi střední. 

Samičí chlopeň podplodní jest docela jako u A. pacifica Bnks, 
jenže ukazuje na konečku lehoučký výkroiek. 

Délka těla 19 mm, rozpětí 34 mm, takže křídla přední zadeček 
stěží přesahuií. 

South-Colorado 1 © v c. k. dvorním museu ve Vídni. 

Můi milý zesnulý přítel dr. Kempny určil tento druh jako 
A. ruficeps n. Sp.; používám tohoto jména, abych zachoval jeho pa- 
mátku. Druh tento jest jistě velmi blízek A. pacifica Banks, není-li 
s ním totožný. Pokládal jsem za lepší odloučiti jej, abych obrátil na 
něj pozornost. Hlavní rozdíl vedle nepatrných odchylek v barvě 
tvoří malá křídla u A. ruficeps. Oba druhy tvoří skupinu od ostat- 
ních Acroneurií silně odchylnou a neodvažuji se odloučiti ji jako 
samostatný rod jen z toho důvodu, že není mi znám žádný sameček. 


Auszug. 


Als Nachtrag zu meiner Revision der Gattung Acroneuria Pict. 
(Bul. internat. de 'Academ. des Scienc. d Bohéme 1909) gebe ich 
hier auf Grund von neuem Material eine Berichtigung der Syno- 


50 


P 


nymik, die in dem bohmischen Texte enthalten ist, eine neue analy- 

tische Tabelle der amerikanischen Arten und die Beschreibung von 

drei neuen Arten, von welchen eine den von meinem «seligen 

Freunde Herren Dr. Kempny ihr gegebenen Namen trágt. 
Uebersicht der Nordamerikanischen Arten. 


1. Das Mittelfeld des Pronotums nimmť an der schmalsten Stelle 


wenigstens ein Zehntel der ganzen Breite daselbst ein ko 
— Das Mittelfeld des Pronotums schmal, an der schmalsten Stelle 
weniger als ein Zehntel der ganzen Breite einnehmend 5 


2. Pronotum ziehmlich lang (50 : 40), die Schwanzborsen kaum lán- 
ger als die Hálíte des Hinterleibes; Augen und Punktaugen 
gross; das Mittelfeld nimmt ein Zehntel der ganzen Breite des 
Pronotums ein če DOV MCA U Pad 

—  Pronotum stark guer (50 : 3134): Schwanzborsten normal 3 

3. Der gegenseitige Abstand der hinteren Punktaugen bedeutend 
grósser als die Entfernung vom Innenrande der Augen (30 : 22 
Augen mássig gross; das Mittelfeld nimmt "s/s der ganzen 
Breite ein; hintere Punktaugen auf einem sternfórmigen lichte- 
ren Makel; die weibliche Sg bogenfórmig, in der Mitte leicht 
ausgeschnitten; Fligespannung des Weibchens 63—71 mm 

rupinsulensis 


— Der gegenseitige Abstand der hinteren Punktaugen gleich der 


Entfernung derselben vom Innenrande der Augen; Augen auf- 
fallend klein, das Mittelfeld nimmt ein Sechstel bis ein Fiinftel 


der ganzen Breite ein ZVV 250 4 
4. Weibliche Sg stumpí dreieckig: Hloalepaabnslé ká V dibáhéne 
55 Imm 0) M AVE WW Upacifica 
—  Weibliche Sg ausgerandet; dá des Weibchens 
34 mm AST PE 9 LS, AOL RM LO E DS 
5. Pronotum fast paráNak ode V ZE 000 G 
—  Pronotum deutlich nach hinten r oiinalené: vé V, 


6. Scheitel zwischen den Punkaugen ockergelb; Pronotum mit 
einem mehr oder weniger deutlichen lichten Mittelstreifen 

abnormis 

— Der Scheitel zwischen den Pumktaugen schwarzbraun; die 

Grundfarbe des Pronotums rostgelb, die Mitteliurche schwarz- 

BRCETV K A al o m P OOTTAS 


51 


ee 


10. 


ve 


13. 


14. 


15. 


Pronotum auffallend lang, seine Lánge grósser als */s seiner Vor- 
deren Lánge; die weibliche Sg kurz, abgerundet; Fliigelspan- 
nung des © 44—50 mm, des 9 62mm. . ©. . valida 
Die Lánge des Pronotum hochstens den "6 seiner vorderen 


Brelte glejch -ei VU taky (214 60m 
Pronotum 50 :—34 S P 0 O n 0 o LD Tk VA 
Pronotum 50 :> 35 20 be 2 MD 


Scheitel zwischen den Pyaloanch sune) ie bei A. ivoomiak): 

weibliche Sg abgerundet; Pronotum mit leicht vortretendem 
Mittelstreifen; Fligelspannung des Weibchens 54 mm 

arenosa 

Scheitel zwischen den Punktaugen licht; weibliche Sg deutlich 

abgestuzt; Pronotum einfarbig vandyckbraun; Fliigelspannung 


des Weibchens 52 mm sp Deny Vaha 
Prohnotu 503637 asik SMěVE M ML E c AO LOM O 
Pronotum:50:38—40.4 4 PT AZ 
Pronotum mit einem lichten Mittelstreifen o Orey, MP oso 
Pronotum einfarbig braun ©... ... immarginata 


. Scheitel zwischen den Punktaugen schwach, aber doch deutlich 


dunkler (nach der Art wie bei A. lycorias); weibliche Sg in der 
Mitte stark trapezoid vorgezogen . -0% evoluta 
Scheitel zwischen den Punktaugen deutlich Jisutér scabrosa 


Scheitel zwischen den Punktaugen schwarzbraun spod NLA 
Scheitel zwischen den Punktaugen deutlich lichter—. ©. . 15 
Der gegenseitige Abstand der hinteren Punktaugen viel grósser 
als ihre Entiernung vom Innenrande der Augen; die weibliche 
Sg in der Mitte dreieckig ausgeschnitten; Fliigelspannung des 
Weibchens 62 mm... . S" LG 
Der gegenseitige Abstand der alšné Ponlděhíe wenig grós- 
ser als ihre Entiernung vom Innenrande der Augen; die Lánge 
des Pronotums gleich vier Fiinfteln seiner vorderen Breite 
carolinensis 
Kórper im Ganzen dunkelbraun; das ganze Hinterhaupt.dunkel 
clara 
Kórper im Ganzen ockergelb, Hinterhaupt licht nur mit einem 
verwaschenen, mit der Scheitelsutur parallelen, dunklen Strei- 


!) In diesse Gruppe gehórt auch die A. trijuncta Waker. 


52 


fen; die weibliche Sg an der Spize deutlich ausgeschnitten; 
Flůgelspannung des Weibchens 50mm.. . . difficilis 
In dieser Uebersicht ist nicht die Acr. californica Banks. 
aufgenommen Worden. 


Acroneuriascabrosa i sp. 


Kopí matt glánzend, schwarzbraun, die M-Linie, die Stirn- 
schwielen, der Raum zwischen den Punktaugen und die Schláfen 
ockergelb; die Farben sind verwaschen, undeutlich in einander ber- 
gehend. Die Grundfarbe des Pronotums ist wie auf dem Kopfe dun- 
kel bis schwarzbraun, aber die Mittelfurche und Wurmfórmigen 
Schwielen ockergelb, so dass sie sehr deutlich hervortreten. Meso- 
notum dunkler, Metanotum licht ockergelb, Scutum dunkler, auf dem 
ersteren braun. Hinterleib ockergelb, nach hinten dunkler. Fiihler 
dunkelbraun, erstes Glied schwarzbraun, zweites auffallend lichter, 
gelb. Taster dunkelbraun. Beine gelbbraun, Schenkel vor dem gelben 
Knierande mit einem schwarzbraunen Ringe, Schienen an der Basis 
und an der Spitze so wie die einzelnen Tarsalelieder an der Spitze 
schwárzlich. Čerci olivbraun. Fligel schwach bráunlich getriůbt, die 
vorderen mit starker lichtbrauner, die hinteren mit gelber Nervatur. 
Costa und Subcosta kaum lichter als der Radius. 

Augen ziemlich klein und schwach gewólbt. Punktaugen grosz; 
das Verháltnis ihrer Entfernungen ist wie 30 : 24 : 24. Stirnschwielen 
breit nierenformig, den hinteren Punktaugen etwas náher gestellt 
als dem Innenrande der Augen. 

Pronotum trapezoid, vorn fast so breit, wie das Hinterhaupt, 
nach hinten deutlich verschmálert; (50 : 43 : 36). Vorder- und Hinter- 
rand mássie bogentformig, Seiten gerade, Mittelfurche schari, schhmal, 
das Mittelfeld schmal, in der Mitte kaum ein Zehntel der ganzen 
Breite einnehmend, nach vorn und hinten erweitert. Die wurmfórmi- 
gen Schwielen besonders wegen ihrer helleren Farbe deutlich vor- 
tretend. 

Flůgel ziemlich schmal, mit parabolischer Spitze. Im Costalielde 
der Vorderiliigel viele Oueradern, in den Hinterfliigeln sind sie We- 
niger zahlreich, besonders jene am Grunde sehr weit von einander 
entfernt; im Subcostalielde viele (7—9) schiefe Oueradern, die ziem- 
lich unregelmássig verlaufen. Sector radii ensendet vier Aeste und 
ist vor seiner Spitze mit dem Radius durch eine kurze Ouerader ver- 


53 


bunden; der erste Ast trifít die Einmiindung der Ouerader r-rS. 
Die apicalen Oueradern sehr spárlich (2) und nicht so regelmássig 
verlaufend wie bei anderen Arten. Die interradiale Zelle der Vorder- 
fliigel etwas mehr als zweimal, die mediale der Hinteriliigel dreimal 
so lang wie der Stiel. Zwei Oueradern in der Zelle zwischen der 
Media und dem Cubitus. Der Vorderast der zweiten Analader ent- 
sendet 3 Aeste ohne Ouerader. Der vordere Cubitus hat im Vorder- 
fliigel 4, im Hinterfligel 2 accessorische Aeste. 

Das Mánnchen zeigt die typische Form der Genitalteile. 

Kórperlánge 15 mm, Fligelspannung 45 mm. 

East Falls Church, Va. leg. Banks (Coll. Klapálek). 

Acroneuria difficilis n. sp. 

Kopf ockergelb, die Mitte und Seiten des Kopíschildes, die 
Stirn jederseits zwischen der M-Linie und den Stirnschwielen mit 
schwarzbraunem Schatten und am Hinterhaupte schief hinten den 
hinteren Punktaugen parallel mit der Scheitelsutur ein verwaschener 
schwarzbrauner Streifen. Promotum braun, die Vorderrandsfurche, 
Mittelfurche und die seitlichen Schwielen ockergelb. Der iibrige 
Kórper und die Unterseite ockergelb, nur die erhohten Partien des 
Thorax leicht bráunlich; auch die Seitenfalten des Bauches als eine 
braune Linie vortretend, Erstes Fiihlerglied dunkel sepiabraun, zwei- 
tes licht ockergelb und die Wurzel der Geissel wieder dunkelsepia- 
braun, so dass der Unterschied in der Farbe sehr auffallend ist. 
Taster sepiabraun. Beine ockergelb, Schenkel ber den Knien und 
Schienen unter den Knien schwarzbraun; auch die Spitze der Schie- 
nen und die Fiisse etwas dunkler. Schwanzborsten lichtbraun. Fligel 
glánzend, gelbbraun getrůbt, mit dunklerer, nicht sehr auffallenden 
Nervatur. 

Kopí trapezoid, ziemlich kurz mit stark konvergierenden Seiten-, 
fast geradem Vorderrande und stumpfíen Vorderecken. Augen recht 
gross und stark gewólbt. Punktaugen ziemlich gross, der gegensei- 
tigze Abstand der hinteren nur wenig grósser als Entfernung vom 
Innenrade der Augen. Stirnschwielen bedeutend grósser als die hin- 
teren Punktaugen, wenig vorgeschoben, schief, elliptisch und den 
hinteren Punktaugen deutlich náher als dem Innerrande der Augem. 
M-Linie deutlich. 

Pronotum trapezoid, vorn deutlich schmáler als das Hinterhaupt 


54 


(50:41:39). Vorder- und Hinterrand bogenformig, Seiten gerade. 
Vorderecken fast rechtwinklig oder leicht stumpiwinklig, Hinter- 
ecken deutlich stumpfwinklig nicht abgerundet. Mittelfeld hinter der 
Mitte weniger als den elíten Teil der ganzen Breite daselbst ein- 
nehmend, nach vorn und hinten nur Wenig erweitert. Mittelfurche 
tief und hinten erweitert. Wurmfórmige Schwielen deutlich. 

Fligel breit mit parabolischer Spitze. Kostale Oueradern im 
Vordertligel zwar stark, aber ihre gegenseitige Entfernung ist doch 
grósser als ihre Lánge; im Hinterflůgel sind sie nicht nur schwácher 
sondern auch weniger dicht. Subkostale Oueradern schief, bedeutend 
unregelmássig, 6(—S. Rs in der áussersten Fligelspitze in allen vier 
Flůgeln mit R durch eine Ouerader verbunden. Rs mit 5 Aesten, von 
welchen der erste mit der Anastomose verbunden ist; zwischen den 
Apikalaesten ziemlich zahlreiche Oueradern, wodurch die Nervatur 
etwas unregelmássig wird. M ist weit vor der Anastomose gegabelt 


-und durch eine von den apikalen Oueradern wird eine kurze Zelle 


M geschlossen. Cu: mit 4 in dem Vorderiliigel und mit 2 Aesten in 
dem Hinterfligel. 

Die Genitalsegmente des Mánnchens zeigen die úblichen Gat- 
tungsmerkmale. 

Lánge des Kórpers beim Mánnchen 15 mm, des Vordertiliigels 
20 mm. 

Nerth Carolina, Coll. Selys. 

Die Art steht in ihrem Ausseren der A. scabrosa usserst nahe, 
aber da das Pronotum, welches bei dieser Gattung auffallende Sta- 
bilitát der Ausmasse bietet, deutlich lánger ist, sehe ich mich ge- 
notigt sie separat zu beschreiben. Die Zeichnung des Kopfes und des 
Pronctums ist genau dieselbe. Die hier gebildete kurze Zelle M: 
finden wir auch bei der A. arenosa Pict, mit welcher sie auch die 
gróssere Zahl von apikalen Oueradern gemeinschaftlich hat. 


Acroneuriaruficeps Kpny Ms. 


Kopí dunkel ockergelb, nur die Punktaugen schmal schwarz um- 
ringt und ein verwaschener dunkler Schatten in den Vorderecken des 
Kopischildes. Pronotum ebenfalls dunkel ockergelb, der Vorderrand, 
die Vorderecken und eine runde Stelle auf jedem Seitenfelde nahe 
dem Mittelfelde verwaschen sepiabraun. Mesonotum sepiabraun, Me- 
tanotum dunkelbraun und der Hinterleib braun; die ganze Unter- 


55 


hi r 
4 
ků 


seite ockergelb. Fiihler fehlen. Taster braum. Bějne bráunlich ocker- 
gelb, die Riickenkanten der Schenkel dunkler. Schwanzborsten am , 
Grunde grůnlich gelbbraun. Fliigel stark glánzend schwach getrůbt, - 
mit deutlich vortretender brauner Nervatur; im Vorderiligel ist die 
C, im Hinteriliigel die Adern des Amallobus feiner und lichter. 

Kopí auffallend gross und breit; seine Stirnbreite zwischen den 
Augen ist 2%2mal so gross, wie die Lánge von den Punktaugen bis 
zum Vorderrande des Kopischildes. Die Seiten des Kopischildes 
stark konvergierend, die Vorderecken abgerundet und der Vorder- 
rand fast gerade. Augen auffallend klein u. schwach gewólbt; Punkt- 
augen ebenfalls klein, in ein gleichschenkliges Dreieck gestellt; der 
gegenseitige Abstand der hinteren ebenso gross wie die Entfernung 
vom Innenrande der Augen, aber bedeuted grósser als die Entiernung 
vom vorderen Punktauge (30 : 30 : 18). Stirnschwielen gross, ellip- 
tisch, stark nach vorne geschoben, fast mit dem vorderen Punktauge 
in einer Linie stehend und von den hinteren Punktaugen gleich wie . 
von dem Innenrande der Augen entfernt. Die M-Linie deutlich. Das 
Hinterhaut zeigt hinter den Augen kurze und abgerundete Schláfen. 

Pronotum trapezoid, vorn etwas schmáler als das Hinterhaupt, 
nach hinten bedeutend verschmálert (50 : 41:34). Der recht breite 
Vorder- und Hinterrand etwas hinter der Mitte am schmálsten, hier 
etwa ein Sechstel der ganzen Breite daselbst einnehmend, nach vorm 
wie hinten stark bogenfórmig erweitert. Mittelfurche fein, aber 
scharí. Die wurmfórmigen Schwielen schwach vortretend. 

Fliigel auffallend klein, aber nicht verkůrzt, sondern in allen 
ihren Ausmassen gleichmássig verkleinert; sie sind nur mássig breit, 
die vorderen mit fast parallelen Vorder- und Hinterrande, aber 
beide Paare mit parabolischer Spitze. Die kostalen Oueradern um- 
dicht, in beiden Fliigelpaaren um mehr als ihre eigene Lánge von 
einander entiernt. Rs in beiden Fliigelpaaren mit 3 Aesten, welche: 
ausserhalb der Anastomose verlaufen. Cu: im Vorderfligel wenig- 
stens mit 3, im Hinterfliigel mit 2 Aesten, da aber die apikalen Aeste 
vielfach durch Oueradern verbunden sind und teilweise zusammen- 
fliessen, ist die Zahl schwer sicherzustellen. Die Zelle 1R: im Vorder- 
fligel etwas kůrzer, 1M: im Hinteriligel etwa dreimal so lang wie 
ihr Stiel. Der Vorderast den 2A im Hlinteriliigel sehr nahe und pa- 
rallel mit 1A und mit 4 akzessorischen Aesten, aber ohne Guerader 
gegen den Mittelast. 


56 


| kské Společnosti Entomologické. © 


Acta Societatis Entomologicae Bohemiae. 


-© ROČNÍK XIV. 191 / čí ÍSLO 3. a 4. 
E: REDAKČNÍ KOMITÉ: 
o“ | © Prof, FR. KLAPÁLEK, ý 
| Coleoptera: pro Hymenoptera: 
MUDr. EM. LOKAY, : OLDŘ. ŠUSTERA, 
ji Poříč, Praha II. © R Smíchov 553. 
š ) Lepidoptera: Ah | Diptera: 
M JUDr. JOSEF MALIČKY, "Ředitel ANT. VIMMER, 
Hořovice, Král. Vinohrady. 
„K OBSAH: 


Ň Ant. Vimmer: O obtížích, které se naskytají při stanovení fylogenetických 
znaků determinačních Str. 57. - Ant. Vimmer: Patří rod Diamesa Mg do 
"podčeledi Pelopiinae? Str 61. - Fr. Mužík: Vzácnější Hemiptery z okolí 

l Kralup n. Vlt., ulovené v r. 1916 a 1917. Str. 67. -“ Prof. Jan Roubal: 

i Tři nové formy českých brouků. Str. 68. - Prof. Jan Roubal: Noví brouci 
„české zvířeny. Str. 69. - VL. Teyrovský: Kanibalism u škvora. Str. 70. - 
Dr. Jul. Komárek: Nymphy českých jepic. Str. 71. - Em. Bayer: Bejlo- 
morky hálkotvorné na středoevropských ostřicích. Str. 75, - L. Baťa: Se- 
znam Macrolepidopter českobudějovického okolí. Str. 92. - Fr. Pokorný: 

„- Seznam motýlů chycených p. MUDrem. L. Kličkou r. 1916 a 1917 na světlo 
v Praze na Karlově. Str. 110. - Úmrtí. Str. 112, - Fr, Klapálek: E. Bayer, 

-© Praktická cvičení zoologická a botan pokusy (ref.). Str. 114. - Klapálek: 

Né dn Klp. ke vida Str. 114. - Věstník. - Obsah. - Řád výroční. 


ee A u Ls" ku AR BRA P E 


Pořad schůzí Č. S. E. ve správním roce 1918. 


NO Listopad 
* ; i | 3 A VY O CA 


Valná hromada 21. ledna 1919.' 


Schůze v zasedací síni Zemědělské rady pro kr. České, Vá- 
„clavské n. 54, v I. p., počínají přesně o 448. h. več. Přátel- 
| ské schůzky jsou v úterý (vyjma dny schůzí občasných) 
k a v sobotu o 6. h. več. v Akad. kav., Hlávkův pal., Vodičk. ul. 


td / V PRAZE. 
ky Nákladem České! společnosti Entomologické, — Úřed. knihtiskárna, společnost 
EAM s obmezeným ručením, ny II., Spálená 43 


Die weibliche Se ganz wie bei A. pacifica Bnks, nur zeigt sie an 
ihrer Spitze eine winzige Auskerbung. 

Kórperlángze 19 mm, Fliigelspannung 34 mm, so dass die Vor- 
deriliůgel kaum den Hinterleib iiberragen. 

Siidcolorado S79, (Hofmuseum) 1 ©. 

Mein seliger Freund Dr. Kempny hat das Stůck als A. rufi- 
ceps n. sp. bestimmt und ich benutze diesen Namen um das 
schóne Andenken an denselben zu wahren. Die Art steht | sicher 
nahe der A. pacifica Bnks, wenn sie nicht mit derselben identisch 
ist. Ich habe es fr ratsam gehalten dicselben verláufig ausein- 
anderzuhalten, um die Autmerksamkeit auf sie zu lenken. Den 
Hauptunterschied, neben den kleinen Abweichungen in der Farbe 
bilden die kleinem Flůigel der ruficeps. Beide Arten bilden eine 
von úbrigen  Acroneurien stark  abweichende Gruppe und ich 
wage es nicht sie als selbstándige Gattung auizustellen nur aus 
dem Grunde, dass kein Mánchen bekannt ist. 


O OBTÍŽÍCH, KTERÉ SE NASKYTAJÍ PŘI STANOVENÍ 
FYLOGENETICKÝCH ZNAKŮ © DETERMINAČNÍCH. 
ANT. VIMMER. 


Orthocladius z podčeledě pakci:árů (Tendipedinae — Chiro- 
nominae) má žilnatinu křídla jednodušší o | příční žilku než rody 
z podčeledě Tanypinae (Pelopiinae), tedy soudí se, že je Orthocla- 
dius tvar mladší než Tanyvpinae. Avšak senopody mají rody Va- 
nypin jednodušší, řekl bych 1edukovanější nežh Orthocladiinac. 

Gonopody jsou rudimenty noh na zadečku. Když změnily 
funkci a nabyly schornosti pomáhati při páření, pozměnily se, ale 
ještě ne tak, aby se podařilo mové funkci podstatné části nohy 
rázem potříti. Proto jsme náchylní považovati Členitější <gono- 
pody za původnější. A teď majíce před sebou Orthocladia, zname- . 
náme na něm ráz organismu mladšího (dle kří 'el) a současně pů- 
vodnějšího (staršího — dle gonopod). 

Při tomto protikladu nezbývá nic jiného než rozumovati dále. 
Je možno, že vlivem oekologických činitelů a reakcemi autonom- 


BT 5 


ními na ně jako úa Dopudy, vznikla u Orthocladia pro křídla ten- 
dence po zjednodušení, mezi tím však gonopody utkvěly ma stupmi 
původnějším. © Poněvadž ramena (základní článek gonopod) jsou 
homologa proximálních nikoli distálních článků nohy a poněvadž 
tyto právě mívají přívěšky ať branchiální neb jiné, bylo by možno 
také z této příčiny považovati laločnatá ramena gonopod za tvary 
puvodnější. 

Dle toho byly by Orthocladiinae organismy s původnějšími go- 
nopodami než lanvpinae, a tyto zase s křídly původnějšími než 
Orthocladiinae. Tedy u jedněch zjednodušování křídel © předstinlo 
ziednodušování gonopod, kdežto u druhých zjednodušení gonopod 
předsuhlo zjednodušení křídel. 


Naproti tomu nelze ubrániti se námitce, nevznikl-li lalok na 
rameni gonopod u Orthocladií až sekundárně jako laloky a výběžky 
na různých částech těla hmyzího. Je-li tomu tak, pak by Ortho- 
cladinae byli dospěli v prostoru vývojovém do téže horizontální 
roviny Jako Tanypinae a stály by s nimi na stejném stunni VÝ- 
Voje, jehož však kvalitativně nedosáhly stejnou cestou. 

Zřetel na morfologii larev pomůže řešiti posud sporný názor. 
Larvy Tanypin (Pelopiin) mají členěné maxilly, mimo: to trache- 
ální příčky ve hrudi i v zadečku; jsou to tedy tvary původnější 
čili starší. Kdežto larvy Orthocladiin majíce tracheální příčky jen 
ve hrudi a maxilly nečleněné, jsou organismy s ústrojími ziedno- 
dušenými, tedy organismy vývojově mladšími. 

Leč proti tomuto závěru lze mnohé namítati. Když dle theorie 
Biitschliho vznikly trachee vchlípením pokožky do těla, je Samo- 
zřejmé, že původně děla se výměna plynů pokožkou a že dýchání 
kožní je původnější 4 Starší než dýchání peripneustické. Larvy 
Tendipedin (Chironomin), které dýchají určitě vymezenými © částmi 
poxo-ky, mají trachee jen ve hrudi a vesměs slepě končící, neboť 
nikde  neprovrtávají pokožky. (Uzavřená  tracheální soustava.) 
Tyto larvy majíce tracheální soustavu Zlomkovitou, nedokomalou, 
akoby v začátcích byly považovány za původní larví tvary celé 
čeledě. pakomárů  (Tendipedidae Chironomidae), jak o | tom 
svědčí názory Miallovy. Zajisté, že se opřel Miall o vývody Ge- 
<enbaurovy v Grundzůge der vergleichenden Anatomie, Leipzig 
1870. pae. 141. Tu jednoduchá, uzavřená a nedokonalá tracheální 


58 


soustava byla pokládána za původní, ovšem ještě ve spojení s kož- 
ním dýcháním, byť by i určitě vymezenými okrsky kůže. 

Postup dle této zásady velel by, aby se považovaly v čeledi 
Tendipedidae skupina Tendipedinae za nejpůvodnější, k © Čemuž 
přispívá i skladba jejich gonopod, po té by následovala skupina 
Orthocladiinae, pak Tanypinae (Pelopiinae) a konečné Čeratopo- 
goninae, neboť larvy této skupiny mají tracheální soustavu úejslo- 
žitěiší. Dle názorů na počátku této rozpravy uvedených, byl by 
však vývojový sled skupin zcela obrácený: Čeratopogoninae, Ta- 
nypina€, © Orthocladiinae, Tendipedinae. Jsou tedy Tendipedinae 
iednou skupinou nejnižší (nejpůvodnější), podruhé nejvyšší. Co je 
správně? Které znaky platí? 

Vyto zdánlivě zmajené závěsy osvětiuie nemálo tracheální 
soustava larvy Polylepta leptogester, kteráž žije v jeskyních. 
Larva tato, ač její příbuzné mají dokonalou tracheální soustavu, 
má svoji větší část v zadečku a v zadohrudí jakoby odlomenou. 
Zůstal z ní zbytek toliko v předhrudi a středohrudi, ostatní vše 
vymizelo. Larva žijíc ve vlhkém vzduchu a vězíc zadkem v bah- 
nitém povlaku jeskynního dna © balvanů, přivykla si dle Schmitze 
dýchati kůží. Následkem toho funkce tracheí ochabovala, až z ničil 
větší část zamikla. 

Mezi larvami Dipter mení larvy, která by neměla alespož část 
trachecální soustavy. Právě tato malá Částka je významu fyleti- 
ckého, neboť část se jí přenáší do imaga jako ohniska. z nichž pax 
regeneruje tracheální soustava jeho. Když dýchání kůží podporuií 
ještě krevní žábry, pozbudou i stigmata své funkce, povlovně de- 
generují a uzavrou se, jako tomu právě u larev Tendipin, kteréž 
mají sice tracheální oblouky. ale bez stigmat. Není snad pouňou 
náhodou, že larvy Tendipedin, které žijí pravidlem v bahně, mají jen 
zbytek tracheální soustavy ve hrudi jako jeskynní larva Poly- 
lenta leptogaster. 

Usuzuje-li se dle larvy Poiviepty, není vyloučeno, že trachee 
Tendipedin vznikly také redukcí, již vyvolaly oekologické vlivy a 
nemohou se tudíž larvy ty považovati za elementy původnější, 
nýbrž mladší, odvozené. A přece, ač redukce tracheí úzce souvisí 
s opřiznůsobením se organismu svému okolí, je v mí současně prvek 
fylox. etický, jenž se stává z části stavební hmotou pro trachee 
imaga. V redukované soustavě tracheální je tedy Zmak vázu adap- 


: 59 


tivního i fylogenetického současně, následkem toho činí obtíž, má-li 
se rozhodnouti jeho původ bez znalosti celé řady souběžných jevů. 

Na tracheální soustavě Polylepty zřejmě se jeví, že reduko- 
vaná soustava vznikla ze soustavy složitější, která je známa u 
larev příbuzných rodů. Leč ani redukovaná ani složitá tato sousta- 
va neodpovídá dokonale pojmu © původu jejím vchlipováním po- 
kožky. Ba dle Mialla u larev Tendipedin zdá se, jakoby ani s vnějš- 
kem vůbec nesouvisela a dle Palména vytvořila se z © vnitřního 
strojí, ichož úkolem nebyla funkce dýchací. Tak zvané funikuly 
Palménovy svědčily by o vzrůstu tracheí z vnitřku těla proti zá- 
kladům stizmat (funikulům?). Podobné útvary jako jsou fumikuly 
s tracheou bez vzduchu nalezl také Zavřel v larvách Tanypin 
(Pelopiin). I můj objev ma předních stigmatech larvy z čeledě Ochti- 
philinae, která byla právě před svlékáním, zdánlivě svědčí ve 
prospěch Palménova (Gegenbaurova) názoru. Před svlékáním to- 
tiž připravují se z hypodermis nové epidermální útvary, tedy také 
stirmata a jejich plsťová komora. Poněvadž ma této jeví se zře- 
telný šev vzrůstový, podobá se, že část nového předního stigmatu 
vznikla rostem od pokožky dovnitř a část od trachee © směrem 
k stigmatu. To jsou zievy, které by. opět svědčily o primitivnosti 
larev s jednoduchou stracheální soustavou a potvrzovaly názor 
Palménuv a Gegenbaurův. 

Poněvadž mnozí autoři (Wahl, Batelli) našli imaginální terčky 
stizmatické a pončvadž Machilis, tvor z nejnižší skupiny hmvzu 
nazvané Apterygogena, má trachee jako keříček, jenž vychází ze 
stigmatu a zřejmě má ráz útvaru vchlípeného, kloníme se k ná- 
zoru Biůitschliho a Pakkardovu, že trachce vznikly vchlípenim, 
Představí-li si čtenář. že by se větvice tracheální v těle Machilis 
z následujícího kroužku prodloužily do předcházejícího až by S ni- 
mi srostly, má před sebou obraz trachealní soustavy primitivní, 
ale anastomosami dohromady vázané. A to je právě tracheální sou- 
stava, která se vyskytuje v larvách Dipter pravidlem. Její re- 
dukcí tvoří se soustavy iednodušší, odvozené, tudíž mladší. 

Poněvadž pak Ceratopogoninae mají tuto primitivní soustavu 
i s příčkami, Vanypinae pak mají příček méně, ale přece ještě ve 
hrudi i v zadečku, isou rozhodně pakomary půvo.nějšími tedy star- 
šími: vak následují Orthocladiinae a posléze Tendipeninae se sou- 
stavou tracheálhní zakrsalou a jen na hruď úmezenou. 


60 


Teprve po zjištění významu redukované tracheální soustavy 
jako determinačního znaku, lze oceniti i znaky ostatní. Nejprve 
isou ná řadě maxilly larví, o nichž již bylo řečeno, že jsou u Ten- 
dipin a Orthocladií redukované u Tanypin členitější. Shodují se 
tedy ielich poměry dokomale s poměry tracheálními: mají u prvých 
dvou mocnější spád k redukci než u třetích. Poněvadž zadní pa- 
nožky, anální žábry a štětičky zůstávají na zadečku u larev Ta- 
nypin nezměněny, kdežto u Orthocladiin se redukují, ba až (mimo 
panožky) zanikají, považují se za organismy mladší, jejichž zma- 
kem je tendence k redukci útvarů na zadečku. | žilnatinu křídel 
mají Vanypinae (Pelopiinae) původnější než Orthocladiinae. 

Vak se podařilo uvésti všecky znaky ve shodu až na £ono- 
pody samčí, kteréž se jeví býti složitějšími u pozdějších forein 
Tendipedinae. Poněvadž nebyly gomopody Dipter posud kriticky 
srovnávány a V základech stuilovány. ač jich byla ohromiá řada 
popsána a vvobrazena, lze zatím jen pověděti, že i ungivoridae, 
Lycoriidae, Iteoniidae, kteréž mají tracheální soustavu v larvím 
stavu mejčlenitější, vyznačují se jako imaga gomopodami jednodu- 
chými, kdežto Skupiny Tenidipedinae, Limnobiidae, Tipulidae, — je- 
jichž soustava trach. jest zredukovaná, mají gonopody členité. Až 
vvidou Komárkovy srovnávací studie o gonopodách (gonapophy- 
sách), bude možno snad jinak fyletický význam jejich oceniti. 

Ze všcho, co bylo posud řečemo, plyne, že je velmi obtížné 
zjišťovati, které znaky jsou auavčivní, které tvletické a cestá, po 
níž jest se bráti, je daleká a velmi svízelná. 


PATŘÍ ROD DIAMESA Mg. DO PODČELEDĚ 


PELOPIINAE? 
Napsal ANT, VIMMER z Král. Vinohradů, Čechy. 


Dr. Zavřel oznámil mi, že dle jeho a Thiehemannova názoru 
neliší se larvy a kukly rodů Diamesa a Prodiamesa od larev a 
kukel Orthocladiin (Orthocladiaria) a že jsou tudíž nakloněni my- 
šlence, že uvedené rody nepatří do podčeledě Tanypinae (Pelo- 
piinae), ač je tam Kieiier výslovně řadí. 

Maje po ruce trochu materiálu v líhu i suchého, dal jsem Se 


61 


o tomto sporném předmětu do srovnávacích stadií, 4 jejich vý- 
sledek tuto uvádím: 

1. Imago. Makadla © i v jako u Orthocladiin čtyřčlenná, 
prvý článek krátký, 2. a 3. rovně dlouhé válcovité, 4. nejdelší. — 
Shodu tykadel Diamesy s tykadly Chironomů potvrzuje sám Kieffer 
řka: .... »celles du male de auartorze articles, plumeuses et con- 
formés comme chez Chironomus.« Proti tomu tykadla © Pelopiin 
(Tanypin) liší se od tykadel Diamesy 15 články, z nichž 14. je 
dlouhý a 15. kratičký, zašpičatělý. Tykadla pak © Pelopiin isou 
vytvořena z 15 čl., kdežto tykadla ©© Diamesy mají jen 7 čl., jež 
se ani tvarem ani skladbou neliší od tykadel 29 Orthocladiin 
(Orthocladiaria). : 

Nohy srovnávaných skupin jsou poměrně stejně vytvořeny. 
Jsouce celkem štíhlé, mají stehna a holeně rovně dlouhé; jen ně- 
které druhy vyznačují se holeněmi delšími stehen. Toliko hřebeni- 
tými ostruhami na holeních liší se nohy Pelopií (Tanypin) od noh 
Diamesy a Orthocladia. Avšak Orthocladius a Diamesa nemají také 
ostruh přesně stejných. Ostruhy této jsou po celém povrchu ostnité, 
ostruhy Orthocladia jen básí; $pička jejich je lysá. 

Hypopygium © Diamesy liší se značně od hypopygia Pelo- 
piin (Fanypin). U těchto je rameno bez lalůčku neb má na vnitřní 
straně lalůček jen naznačený, kdežto na hypopygiu Diamesy pra- 
vidiem rozpoznati lze vedle dorsálního kýlu superiorní, inferiorní 
a laterální lalok. Tedy zhruba tutéž skladbu hypopygia jako maií 
Tendipes (Chironomus) a Tanytarsus, což svědčí o příbuzenském 
sklonu Diamesy spíše k Tendipedinám než Tanypiím (Pelopiím). 

Poněvadž má Diamesa hypopygium © málo jednodušší než 
Tanytarsus a Tendipes (Chironomus), byla by příbuzenská řada, 
sestavená na základě skladby hypopygia tato: Tanytarsus, Tendi- 
pes, Diamesa, Orthocladius, Pelopia (Tanypus). I z této řady vy- 
plývá, že je Diamesa bližší Orthocladiům nežli Polopiím. 

Prohlédne-li se jen křídlo, je Diamesa nesporně členem pod- 
čeledě Peiopiinae (Tanypinae), poněvadž má ve křídlech vyvi- 
nuty obě příčné žilky, z nichž zadní vždy chybí ve křídlech pod- 
čeledě Tendipedinae. 

2. Larvy. O larvách rodu Diamesa nápsal již r. 1905 Johann- 
sen, že se od larev Orthocladiů skoro neliší, což Zavřel a Thiene- 
mann také potvrdili. Larvy rodu Diamesa shodují se s larvami 


62 


Orthocladiin antennami, maxillami, labiem a snad i tracheální sou- 
stavou. 


Dlouhé vsunutelné antenny jsou stálým znakem larev Tanypin 
(Pelopiin). Proximální část vyniká délkou proti části distalní, kte- 
ráž jsouc opatřena Širokou štětinou rovně dlouhou jako je sama, 
zdá se dvojklannou. Naproti tomu Diamesa má tykadla krátká, ne- 
Vsunutelná, tedy zase Orthocladiům podobnější než Tanypinám. 
Na základní část přirůstá článkovaná distalní část avšak bez ši- 
roké štětiny při své basi. 

Maxilly larev Diamesy shodují se takřka úplně s maxillami 
larev Orthocladia. Jsou to čelisti velmi redukované, jejichž zá- 
kladní části splynuly v jedinou desku z měkčího chitinu, na jejíž 
vnější straně zůstal jen krátký válcovitý palpus. Mezi poměrně 
stejně dlouhými štětinkami na povrchu maxill vynikají na jejich 
ventrální straně u Diamesy 2, u Orthocladia 1 dlouhá štětina. Pal- 
pus Diamesy nese na temeni jen drobnohledné papilky, kdežto pal- 
pus Orthocladiů mívá mezi nimi ještě dlouhou štětinu. Celkem © lze 
tedy říci, že maxilla larev Diamesy v hlavních rysech neliší se od 
téže larev Orthocladia a že nepatrné rozdíly jeví se jen na částech 
zcela podřízených. 

Maxilly larev Pelopiin (Tanypin) jsou rozdílné od maxill Dia- 
mesy a Úrthocladia svojí členitostí. Zavřel potvrzuje to násle- 
dovně: »Jeví-li se maxilla u ostatních Tendipedin jakožto reduko- 
vaný typ čelistí, nelze totéž tvrditi o maxille Pelopiin; zde naopak 
isou maxilly proti ostatním ústrojům ústním nápadně veliké, takže 
při pohledu z ventrální | Strany zakrývají částečně mandibuly.« 
»Basální část nese vně výčnělek, na němž sedí palpus. Vedle palpu 
přisedá lalok okrouhlý, bledý, jež odpovídá lacinii a nese na svém 
kraji štětiny buď kyjovité neb zpeřené. Žlábkem je rozštěpen ve 
dva lupeny (dorsální a ventrální), které se obyčejně krvií. 

Maxiliy larev Pelopiin jsou tedy mnohem složitější než tytéž 
larev Diamesy, kdežto maxilly Orthocladia shodují se takřka do 
podrobností s maxillami Diamesy. 

Labium larev obou rodů, Orthocladius a Diamesa, je chitinová 
deska v předu oválně zaokrouhlená a na horním obvodu zoubky 
opatřená. U Orthocladiů bývá někdy prostřední zoubek největší, 
jindy mívá labium uprostřed výřez, jímž se dělí střední lalok ve 2 


63 


části. U některých druhů Diamesy bývá tento střední lalok větší, 
než laloky postranní. 

Od labia Diamesy i Orthocladia zřetelně se liší labium lerev 
Pelopiin (fanypin) svým tvarem podoby převážně trojúhelníkovité 
a dvěma mocnými zářezy postranními, jimiž je labium rozděleno 
ve střední velký a ve 2 postranní malé laloky, tyto jsou u ně- 
kterých druhů zcela nepatrné. Mimo to dle pozorování Zavřelo- 
vých má labium Pelopiin (Tanypin) tak zvanou pseudoradulu, 
a labialní váčky, jichž jsem u Diamesy vůbec nenašel. 

Nápadně se odlišuje hypopharynx Diamesy od téhož u Tanv- 
pin (Pelopiin). Dle Zavřela je basis hypopharyngu „Pelopiiu 002- 
třena prsténcem chitinovým, jenž není na straně do pharyngu 0- 
orácené spojen, nýbrž prodlužuje se ve avě chitinové lainelly 90- 
doby trojúhelníkové, kteréž mají Vykrojeno veliké okénko uoro- 
střed, také skoro trojúhelníkovité. K chitinovým lamellám přiléhá 
ozubená lištna pro hypopharynx Pelcpií charakteristická. V předu 
hypopharyngu sedí glossa, jejíž vnější strana je chitinem dobře 
vystužena, na temeni ji zdobí 4 neb 5 zubů chitinových. Na vnitřní 
straně (do pharyngu obrácené) přisedají k jazyku dva komolce 
tvaren zcela podobné palpům. Po stranách glossy sedí paraglossae 
buď jednoduché neb třepenité. 

Při té vříložitosti připomínám, že hypopharynx larev. rodů 
Liponeura je opatřen také na své vnitřní straně ústrojím palpůx 
zcela podobným, jenže jazyk je tu podstaty více kožnaté a je poset 
pravidelnýini řadami štětinek. Jako larvy Tanypin mají také larvy 
Tipulin yoopharynx pohyblivý, jenž se může pomocí svalů sklo- 
piti do pharyngu, nebo zase vztýčiti a tak zmenšiti vchod do pha- 
ryvngu. Podobný pohyblivý hypopharynx je Bengtsonovo »endola- 
břum« v larvě Phalacrocera replicata. 

Hypopharynx Diamesy je zcela jiný nežli u Pelopiin. Podobá 
se troilaločné desce z chitinu měkkého. Po celém povrchu má roz- 
seté štětinky, © které při temenech laloků se prodloužily a hustě 
v štětičky se nahloučily. Pro medostatek materiálu nemohu udati, 
iaká jest chitinová opora hypopharyngu. 

Zakončení zadečku larvy Diamesy liší se oď téhož jak při larvách 
Tanvpin, tak při larvách Orthocladiin. Chybí larvám Diamesy, po- 
kuď je známo, ovální žábry a štětce ze štětinek složené. Pováží-li 
se ale, že spád redukce tvarů na konci zadečku spěje k omezení 


D4 


počtu štětinek ve štětci (jediná neb i žádná) a k vymizení žaber- 
ních- přívěsku (Orthocl. oceanicus, Telmatogeton) jen u Tendipe- 
din a Orihocladiin a není znám (alespoň posud) u Tamypin, možno 
přece říci, že dle zakončení zadečku larev je opět Diamesa bližší 
Orthocladiím nežli Pelopiinám (Tanypinám). 

Larvy Orthocladiin liší se ostatně i trachealní soustavou od 
larev. Tanypin. Dle nálezů. Zavřelových patří larvy Tanypin a 
Orthocladiin do skupin larev s tracheální soustavou ve všech seg- 
mentech vyvinutou, ale larvy Tanypin mají příčky mimo články 
hrudní ještě v 7. a 8. článku zadečkovém, kdežto larvy Ortho- 
cladiiu mají příčky jen ve článcích hrudních. Bude třeba zjistiti, 
iak je tomu s příčkami tracheálními v larvě Diamesy. 

3. Exterier pup Tanypin (Pelopiin) upomíná poněkud na 
. kukly komáří (Culex). Mají totiž hruď zduřelou a k ní zadeček 
cbloukovitě stočený, kdežto kukly Orthocladiin jsou po celém těle 
štíhlé, nikde zduřelé. Jim tvarem těla podobají se kukly Diamesy, ač 
jim chybí dýchací růžky. Poslední článek jejich výzdobou štětin- 
kovcu a tvarem podcbá se kuklám z rodu Metriocnemus, tedy cpět 
skupině z podčeledě Tendipedinae a nikoli Tanypinae. 

Dle všeho, co posud bylo řečeno, liší se Diamesa během 
své metamorfosy od Tanypin tykadly SC, ostruhami na nohách, 
bypopygiem ©; labiem, hypopharyngem, maxillami a zakončením 
zadku larev; konečně tvarem kukly a zakončením zadečku je- 
jiho. Celkem tedy deseti znaky. Od Orthocladiů liší se jen 
4 znaky. ; 

Orthocladiím podobá se Diamesa sedmi znaky (palpi, 
antenny ©* i ©, ostruhy, labium, maxilly, kcnec těla larvy, exterier 
a konec těla kukly), kdežto Pelopiinám znakem jediným, a 
to »zadní příční žilkou« ve křídlech. 

Je možno, aby tento jediný znak byť i význačný | když se 
s ním meváže několik shodných znaků třeba podřadnějších, měl 
- větší význam a důležitost pro systematické zařadění nežli 10 od- 
lišnýcn znaků výše jmenovaných? Když se Diamesa 10 znaky liší 
od Pelopiin a sedmi se podobá Orthocladiím, jest její Systema- 
tické místo mezi těmito. 

Jest přirozeno, že system byl. založen na. morfologických 
znacích imag, poněvadž tato byla od dávna přírodozpytcům spíše 
přístupná nežli larvy a kukly. Tito nashromaždivše dosti imag, 


65 


vyhledávali jejich společné znaky a dle těch je třídili. Význam 
larev pro systém Dipter teprve Brauer náležitě ocenil. V nedávné 
době pak dokázal Keilin na základě morfologického studia na lar- 
vách, že Petaurista (Trichocera) nepatří do sekce Polyneura (če- 
Jeď Limnobiidaec), nýbrž do sekce Eucephala, ač žilnatina křídel 
Petauristy má výslovně ráz žilnatiny Polyneur. Obdobný pří- 
pad je s Diamesou. Má sice 2 příční žilky jako Tanypinae, avšak 
liší se od nich během své metamorfosy tolika Znaky, že nelze 
ponechaáti jí mezi Tanypinami. 

Ač vývoj imag i larev ubíral se, pokud záležel na oekologi- 
ckých. činitelích, samostatnými směry, přece zůstala mezi mimi 
ontogenetická, ba až i fylogenetická souvislost, která se projadřuje 
tím, že ústrojí imaga tvoří se regenerací a renovací z larvích 
ústroju. Jest tudíž morfologie imaga miterně závislá na moriologii 
larev a proto jest třeba, má-li se vymeziti skupina co možná na 
základě přirozených znaků, ohlížeti se stále po morfologii larev ba 
i kukel. 

Když u Orthocladiim jedna z příčních žilek nepochybně vy- 
mizela, u Diamesy a Tanypin zůstala, mesvědčí ještě tento oje- 
dinělý znak o příslušnosti Diamesy k Tanypinám. Poněvadž ale 
shoduje se více znaky > Orthocladiinami, zařazují ji k těmto, úl- 
koli k VFanyninám. 

Auszu s. 

Die Gatt. Diamesa unterschéidet sich von Pelopiinen durch 
die Fiihler, Schienen-Spornen, das © Hypopygium; weiter durch 
das Labiitm, Hypenharvny, Maxillen, Antennen, sowie das ietzte 
Hinterleibs-Segment der Larve; durch das Aussere und Form 
und letztes Segment der Puppe; also durch 10 Unterscheidungs- 
merkmale. 

Von Orthocladius unterscheidet sich dieselbe durch 2 Ouera- 
dern, iftypopygium des Imago, durch den Hypopharynx der Larve 
und durch Mangel an Atmenhórner der Puppe; also durch 4 Unter- 
scheidunesmerkmale. 

Dianmesa stinmt mit den Pelopiinen nur in der Anwesen- 
heit von 2 Fligelgueraderm iiberein; mit den Orthocladiien da- 
gegen in 7 Merkmalen. Wir miissen demnach die Gatt. Diamesa 
unter die Orthocladiien stellen und nicht unter die Pelopiinen. 


66 


VZÁCNĚJŠÍ HEMIPTERY Z OKOLÍ KRALUP n. VLT. 
ULOVENÉ V R. 1916 A 1917. 


1. Microphysa pselaphiformis Čurt. Okolo černých topolů »Na 
Koutech« při Vltavě směrem k Dolanům šel jsem bezpočtukráte a 
prohlížel kmeny jejich a teprve v tomto roce nalezl tu tento druh 
a to brachypterní samičky hojněji a macropterní samečky vzác- 
něji. V seznamu Dudově z r. 1884 udána tato ploštice jako. vzácná 
v okolí pražském a v Nickerlově od Nové Huti (1 kus). V červnu. 

2. Byrsoptera rutitrons Fall. v témž okolí. Pěstuje se tu mezi 
řekou a drahou vrboví pro košikáře. S toho sklepával jsem do 
deštníku dosti hojně samičky, které jsou také brachypterní a velmi 
rychle běhají, tak že je nutno si za nimi pospíšiti, neboť jinak hned 
z obráceného deštníku uniknou. Bylo mi divno, že žádného sa- 
mečka, kteří jsou macropterní, nevidím. Domnívaje se právem, že 
isou obratnější a hbitější než samičky, změnil jsem methodu a počal 
smykati lehce po prutech vzhůru síťkou a tak získal jsem několik sa- 
mečků, kteří isou méně hojní. Poněvadž mimo rychlý běh také lé- 
tají, zmizeli mi z deštníku asi rychleji, než jsem tam mohl na- 
hlédnouti. Bylo mi též velmi podivno, že smýkal jsem je s vrby, 
ač dle udání O. M. Reutra — (Hemiptera Gymnocerata Europae) 
jmenována jest kopřiva živnou pro ně rostlinou. Dle starších u- 
dání Dr. K. v. Dalla Torre u Františkových Lázní na bařinatých 
lukách na ostřicích a jiných bylinách rašelinných a dle Fiebera 
též na výslunných návrších na malinách a diviznách. Tedy udání 
velmi různá. V červenci. V seznamu Nickerlově není. 

3. Calocoris Schmidtii Fieber. Chytil jsem jeden exemplář 31. 
května na dřevěné hradbě u nádraží pod lesem Hrombabou. Je 
uvedena jen v druhém seznamu Dudově, kde jsou pouze iména. 
V starším jeho přehledu nemí a v Nickerlově také ne. 

4. Dictyphora europaea Lin. Dne 26. července 1917 přišel jsem 
mad nádražím na vrchu Hrombabě ma jedno místo, kde snad jsem 
ještě ani nikdy nebyl. Je to stupeň asi 1 m široký a 6 m dlouhý 
pod krajem pole. A na tomto malém prostoru chytil jsem jich toho 
a následujícího dne pohodlně za malé dvě chvilky asi 30 ex. Také 
iedna larva mezi nimi byla. | Vylétali tito pěkní zelení křískové 
z trávy a se zálibou vylézali na vyšší stonky trav držíce se se 
strany. 

67 


5. Lygaeosoma reticulatum H. Sch. Dočetl jsem se dosud, že 
tento jihocvropský druh byl jednou chycen u Chvatěrub. Mně po- 
dařilo se letos t. 12. 8. 1917 malézti jej ma vršku mezi Minicemi a 
Kralupy, kam jsem si pak ještě jednou došel a celkem 9 exem- 
plářů ulovil, ač mi jich při tom ještě několik uteklo, protože jsou 
to zvířátka veimi čilá, která okamžitě zmizí v suché trávě neb 
mezi její kořeny. 

6. Monanthia grisea Germ. Na témž místě pod kořeny uschlé 
chrpy (Centauren pamiculata) sebral jsem asi deset kusů této síť- 
natky. 

7. Prostemma sanguineum Rossi. Dopoledne 12. VIII. 1917. 
byl jsem na pravém břehu Vltavy asi čtvrt hodiny cesty od 
břehu, kde na okraji háiku na pěšině za teplého slunečného dne 
1 exempl. této ozdobné „plošiče jsem ukořistil. 


Fr. Mužík. 


TŘI NOVÉ FORMY ČESKÝCH BROUKŮ. 
(Tres novae formae Coleopterorum de Bohemia.) 
J. ROUBAL. 


Rhagonycha limbata Thoms. a. alní m. 


"4 skoro 


Nermální, krovky tmavé, zčiména podél Švu v prvé 
černé. Mezi velikým množstvím nápadná. 

Na močálovité půdě (kde původ mívají melanitické formy) na 
křoví olšovém u Pičína na Příbramsku 26. V. 1917. 

Elytris obscuris, praecipue in prima triente fere migris. 

Im locis sumptuosis, prope Pičín pagum (reg. Příbram) 26. V. 
1917 a me capta. 


Badister sodalis Duit. a luteidorsis m. a. ta. 

Světlá ramenní skvrna běží plošinou každé krovky poblíž švu 
až téměř k zadní čtvrtině. Postranní okraje a šev krovečný Široce 
světle žluté. 

Labský náplav u V. Oseku, 8. III, 1914. 

Elytrorum macula lutea basali in forma processus longitudi- 

68 


nalis suturae approximata usaue ad guadrientem posticam pro- 
ducta. Marginibus lateralibus suturague late luteis. 
Boh.: V. Osek, in guisguiliis humidis ad ripam Albis 8. III. 1914. 


Gymmetron melanarium Germ. a. rubromelanarium m. a. n. 


Krovky, hlavně od druhé poloviny ke konci, červenavé, nohy 
více méně červené. Amalogická forma mnohých druhů tohoto ro- 
du, kde karakteristickým způsobem černé druhy jeví sklon k rufi- 
mismu, Čímž vznikla řada, systematicky důležitých pojmenova- 
ných odchylek. U našeho druhu zvláště jest tuto popsaná aberrace 
výzmačna, ježto základní forma jest úplně černá s červeným pou- 
ze tykadlovým bičíkem, iakož i jménem »melanarium« naznačeno. 

Dva jedince s mnominátní formou jsem našel v okolí Vltavy 
v údolí lišnickém 7. V. 1916. 

Eiytris brunneo-rufescentibus, pedibvs rmagis minusve testa- 
ceis. 

Boh.: Vallis Lišnice prope Vultavam flumen regionis příbra- 
memnsis. Ex. duo 7. V. 1916 jeci 


NOVÍ BROUCI ČESKÉ ZVÍŘENY. 
(XIII. příspěvek.) 
J. ROUBAL. 
Carabus hortensis L. v. Důrckianus Ganglb. 
Rožmitái, 6. VIII. 1916. (Syrovátka.) Druhý dosud známý ex. 
Bembidiom varium OL a. nigrocyaneum Wagu. 
Příbram, u Nového rybníka VII. 1917. 
Harpalus aeneus F. a. coerulescens Schil. Chu- 
denice 1901, Příbram (Hatě) 4. IV. 1910. 
MH. aenm. a. melas D. Torre. Chudenice HI. 1902, 10. IV. 
1909, Vrané n. V. 30. V. 1903, MI. Vožice 12. VII. 1915. 
(Chudenická data jsou zároveň doplňkem příslušné monogra- 
fie v Č. 1916.) 
marginellus Dej. Roudnice, pod kameny u polí, V. 1907, 
Příbram (Hatě), pod kameny v lese 25. IV. 1913. Dle Reitt. Cat. 
1906 jen: A. Mor. Styr. 


69 


marg. v. Munganasti Rtt. Pikovice na Sázavě, u řeky, 
IV. 1903. 

Bywyrrhus fasciatus Forst. "a DiaauXe Kiel Vel. 
Osek 17. V. 1909, Bělá p. B., pod kamenem, 22. V. 1904. 

3 fase. a iusculus Rtt. Šumava: Mádr, na cestě v lese, 
Na. 1906. 

B. arietinus Stetff. Mádr, Klatovy, Pacov, Příbram, Kři- 
voklát, Písek, Vrané n. V., Děčínský Sněžník, Rainwiese — pod 
kamenem, listím, v mechu. 

B. Inniger Germ. Pelhřimov: Křemešník, mna vrcholu v 
prosívání, VII. 1907. 

(V Č. 1908 (V.) 148 za nového pro Čechy oznámený B. fascia- 
tus F. jest v Klimově seznamu, tolikéž glabratus Heer, neboť jest 
v Klimově seznamu ornatus Panz., což je synonym.) 

Rhynchites interruptepunctatus Steph. Karlův 
Týn (Sv. Ivan) 27. V. 1911, Závisť 28. V. 1908, Trmová 3. V. 1908, 
Příbram 21. V. 1914, Dobříš 2. V. 1915, Pacov VII. 1914. Též Reit- 
trem ve F. G. V. 264 z Čech citován. 

Diodyrhynchus austriacus“OlL a páallidicolor 
Pic. Dobříš 10. V. 1913 sklepán s křovin. 


KANIBALISM U ŠKVORA. 


Kanibalisn u škvora byl již častěji pozorován; Degeer se na 
př. zmiňuje o mladých larvách, jež sežraly svou imatku. —- Pozo- 
roval jsem nedávno tento ziev a shledal jsem, že škvoři S2 přepa 
dají určitým charakteristickým způsobem. 

Mezi škvory, teré chovám již delší dobu ve vhodné upra- 
vené nádobce, nalezl jsem počátkem listopadu t. r. Četné exeimn- 
Dre s okousanými nebo úplně vytrženými krovkami nebo spod- 
ními křídly. Pod jedním suchým listem pak jsem nalezl zbytky dvou 
škvorů. Za několik dní na to Zpužoroval jsem, jak jeden škvor vrhl 
se náhle na jiného, vytrhl mu krovku i křídlo s pravé strany, Za- 
hryzl se mu do těla, a vniknuv do něho úplně hlavou a Částečně 
1 přední hrudí, vyžral mu v několika vteřinách téměř všechny ú- 
troby, takže, když svou obět opustil, bylo viděti otvorem V těle du- 
inu s některými malými zbytky vnitřností. Napadený škvor se 


70 


zachoval ještě nějaký čas při životě. — Poškozená křídla výše 
uvedených exemplářů nasvědčují tomu, že takovéto spřepadení 
děje se vždy stejným způsobem; vysvětlení nám dává ta okolnost, 
že místo pod krovkami je slaběji chitinisováno a škvorům se tudíž 
nejlépe hodí k vniknutí do těla jejich kořisti. Tyto zjevy byly po- 
zorovány při poměrném dostatku potravy: jde tu tudíž o kaniba- 
lism z mlsoty. Řada okolností zdála se nasvědčovati tomu, že 
škvoři byli podráždění trvalým působením denního světla, poně- 
vadž v šeru i při úplném nedostatku potravy chovali se mezi se- 
bou klidně. Avšak pokusy, které jsem v té příčině konal s umě- 


lým světlem, zůstaly bezvýsledny. VL Teyrovský 


NYMPHY ČESKÝCH JEPIC. 
Dr. JULIUS KOMÁREK. © 


Nymphy Ephemerid tvoří jednu z mejslabších kapitol ento- 
mologické systematiky. Studium jejich tak jako vůbec studium la- 
rev a vývoje u všech skoro hmyzích skupin, bylo dodnes neprá- 
vem zanedbáváno. Dobrý kurs měla a mají stále jen imaga. Ná- 
sledek toho je, že jepice, jako dospělý hmyz, známe dobře, ačkoliv 
je mnohem. obtížnější se jich zmocniti než nymph, jimiž se vody 
hemží, kdežto nymphy určíme nanejvýš rodově. 

Byl sice položen základ ku poznání a určení nymph jepičích 

racemi Dr. Joly-ho a Vayssiera a monografií Ephemerid 
Angličana Eatonm-a, ale po těchto začátcích nic nenásledovalo, 
takže máme dnes, kdy dospěli jsme k poměrně podrobné znalosti 
i mikrofauny vodní, v našich potocích a řekách tvory, jež dru- 
hově naprosto určiti nemůžeme. A Ephemerové nymphy jsou přeci 
iedny z mejtypičtějších charakterů potoční zvířeny, takže bylo 
(když entomologie se o to mepostarala) poviností hydrobiologie pe- 
čovati © seznání tak markantních zjevů svého oboru. 

Poměrně ještě dobře jsou známy ze starší doby ty nymphy 
Ephemerové, které žijí v stojatých vodách a jež tudíž bylo možno 
snáze pěctovati, ale formy, které žijí v tekoucích vodách (poto- 
cích a Uystřinách) zůstaly pro zdánlivé obtíže pěstitelské úplně 
ignorovány. 


71 


+ 


Pak tedy ináme rody Heptagenia, Ecdyurus, Rhi- 
trogena, Báetis a t. d. s nymphami vesměs v tekoucích vo- 
dách žijícími, u nichž známe, u rodů jinak značně početných, po 
jedné nymphě a to ještě dosti problematicky. 


Ježto jsem při faunistických a zoogeografických studiích stále 
narážel na tyto meodstranitelné mezery, rozhodl jsem se sáhnouti 
ku svépomoci a určiti sám, kterýr: i agům i dnotlivé nymphy při- 
náležejí. Je samozřejmo, že k této práci je zapotřebí experimentu, 
má-li býti spolehlivá. Z nymph je nutno vypěstovati imaga, ježto 
teprve tyto lze bezpečně určiti, a pomocí jich pak naopak podati 


72 


popis určitého druhu  nymphy. Zdánlivě nepřekonatelné obtíže s 
pěstováním Ephemerid z prudce tekoucích potoků, ukázaly se bez- 
podstatnými, ježto se podařilo navyknouti je na vodu stojatou 
v plochých miskách s velkou oxydační plochou, vodními rostli- 
nami a dostatečnou stravou. Ovšem je radno bráti k podobným 
experimentům mymphy skoro dospělé, u nichž pěstování doma až 
do doby vylíhnutí netrvá tak dlouho. Nelze také pěstovati více 
druhů nymph najednou, aby nebyla popletena příslušnost vylíhlých 
imag. Konečně je radno operovati s dospělými nymphami také 
proto, že můžeme si vybrati samce i samičky dle polohy a veli- 
kosti očí úplně spolehlivě. Takovým způsobem se mi podařilo vy- 
pěstovati několik jepic až k dospělému stadiu; bohužel nedisponují 
u všech samečky, a jelikož u některých rodů lze bezpečně určiti 
toliko tvto, proto odkládám popis nymph dotyčných. Výsledky 
budu podávati v delších intervalech, ježto jinak při podobné práci 
postupovati nelze a snad se mi podaří během několika let po- 
dati určovací příručku našich Ephemerid v stadiu larvalním 
respect. nymphovém. 


Ecdyurus insignis Eat. 
(Dospělá nympha. Tab. I.) 


Barva je světle hnědozelená s tmavějšími kresbami na tho- 
raxu a nohách. Základy křídel jsou tmavě hnědé, skoro černé, stejně 
tak i cba vnější cerci na konci těla. Střední štět zůstává světlý. 
Spodní strana těla je žlutá s kresbou. 

* Délka těla až 15 in, štěty jsou o málo kratší. Nymphy © 
iu rcbustnější; kdežto G' jsu kratší, štíhlejší a jejich složené oči 
jsou větší a leží mirohem blíže u sebe než oči samičích nymph. 
21) poslední rozdíl je velmi zřetelný a lze jim »pohlaví«< nymph 
dospělých bezpečně ziistiti. 

Dobrým druhovým znakem je štít pronota, který u nym- 
phy popisované tvoří po stranách těla elipsovitá křídla dosahující 
svými špicemi ku kořeni křídel t. i. do poloviny mesothoraxu. (Viz 
obr. 1.) 

A v dom en má střední články slabě rozšířené a V ostří vyta- 
žené. Kresba tergitů je patrna zřejmě z vyobrazení č. 1.; zvláště 
„typická pro tento druh je však kresba sternitů, jež nese čárky a 


73 6 


tečky steině uspořádané jako spodní strana abdominu u dospělého 
hmyzu (obr. 2.). Kresbu okončin a thoraxu lze jasně viděti na 
obraz2 č. I. 

Ze součástí ústního ústroje jako typicky jest vyobra- 
zen hypopharyux. Obr. 3., který svým tvarem je zvláště charakte- 
ristický pro jednotlivé druhy nymph. Popis těchto částí je mnohem 
lépe representován vyobrazením a proto jei vynechávám. Maxilly, 
mandibuly a ládium neposkytují nic zvláštního proti ostatním dru- 
hům rodu Ecdyurus. 

První až sedmý článek abdominální nese po 1 páru dýcha- 
cích plátku čili žaber, z nichž první pár je nejmenší a míří Špič- 
kou do výše a ku předu; jč úzký, jeho kraje jdou rovuoběžné a 
delení třetina je zahnuta ku předu končíc tupou špičkou (obr. 4.). 
Druhý až pátý plátek mají podlouhlé elipsovitý tvar, ale tak, Že 


KL 


kou. (Obr. 5. plátek třetí. — Obr. 6. plátek šestý). 


Voslední, sedmý plátek má tvar spíše vejčitě podlouhlý kde 
od plátků ostatních. (Obr. 7.) 

Každý ze sedmi dýchacích lupínků nese na basi (u kořene) 
chvost vláken žaberních, jež jsou nejdelší u plátku třetího a Čtvr- 
tého a nejkratší u posledního, sloužíce Čerpání vzduchu stejně jako 
plátky kiycí. 

Obrys lístků žaberních variiruje mezi mladými a starými exem- 
pláři a mezi © a G, avšak docela slabě. , 

Nympha byla chycena 20. července a chována na misce. 
I. srpná k večeru líhla se imaga. 

Naleziště: Vltava v Praze pod Žofinským jezem, kde se 
nympha přehojně pod kameny vyskytuje. Zdá se, že jest to forma 
žijící ve většich vodách tekoucích, ježto do postraních vltavských 
potoků nevystupuje. 


V Praze, 15. října, 1917. 


Summary. 


I publish here a description of a hitherto unknow nymphal stage 
of Ecdyurus insignis Eat. (Ephemeridae) This nymph is ne- 


14 


arly 12—15 mm long and 3—4 broad. The colour is on the dorsal 
side olive-green, on the ventral yellow with the same drawings as 
in the imago. The most remarkable characters are as follows: 

The broad pronotum projecting along the mesonotum in two 
sharp points (Fig. 1.) 

Abdominal segments are in the middle broader than is usual in 
related forms. The body ends in three cerci, which are nearly 
as long as the whole body. Each of the first seven abdominal seg- 
ments bears one pair of tracheal gills, which offer the principal cha- 
racters of this species. The first pair is small, long aud slightly bent 
the seventh one is oval in form, but circular on the free end; the 
other gills are elliptical with blunt tips. 

The mouthparts present nothing extraordinary except the hypo- 
pharynx (Fig. 3.), whose form is characteristic for this species. 

I found this nymph at Prague in the Vltava-river (Bohemia) 
and the imago crept out on the 1. of July. 


BEJLOMORKY HÁLKOTVORNÉ 
NA STŘEDOEVROPSKÝCH OSTŘICÍCH. 
Napsal EM. BAYER v Brně. 


Četeď Bejlomorek (Cecidomyidae) je systematicky nejtěžší a 
posud nejméně propracovanou z Dipter. Zdálo by se, že hálkotvor- 
ná schopnost přečetných jejich rodů a druhů poskytne důležitá kri- 
teria oekologická, dosud však byl výsledkem spíše opak. Spoléhajíce 
nekriticky na úsudky z analogie použili mnozí autoři pouze cecido- 
logických dat pro systematiku Cecidomyid a způsobili tím, zvláště 
když sem zcela nesprávně a nepochopeně applikovali nové zákony 
nomenklatury, zmatek tím horší, čím autoritativnější zvuk má jmé- 
no cnoho pisatele v odborných kruzích (poslední práce Kietfie- 
rovy“), většinou nomina nuda!). Teprve Riůibsaamen**) řa- 

J. J. Kieffer: Contributions a la connaissance des Insectes gallicoles. 
Bulletin Soc. Hist. Natur. Metz, t. II. 3e sér. 1909. 

— Týž: Cecidomyidae. In „Genera Insectorum“ publ. par. Wytsman. 
Bruxelles. 

**) Ew. H. Růibsamen: Ueber deutsche Gallmiicken und Gallen. Zeitschr. 


niss. Insektenbiol. VI. VIII., 1910—1912. 
— Týž: Cecidomyienstudien. I— VI. 1895—1917. 


75 


dou přesných publikací přináší opravy omylů a pořádek do této 
čeledi. 


Autoři příspěvků cecidologických zavinili tu velmi mnoho, 
snad z valné Části i proto, že sbíráním hálek většinou se obírají 
botanikové, a tu přirozeně nešetří vždy střízlivé opatrnosti k z00- 
logické stránce věci. Obyčejně sběratel hálek má první sťarost, 
aby nalezenou hálku »určil«. Najde hálku na rostlině, na níž dosud 
nebyla popsána, — jaká radost z nového málezu!  Poznává dle 
stavby a struktury, že to je hálka Beilomorky, a v literatuře najde, 
že na jiném druhu téhož rostlinného rodu, neb ma některém pří- 
buzném rodě rostlinném je známa hálka právě týchž vlastnosti, a 
že je toho či onoho druhu Beilomorek. Bez dalších skrupulí napíše 
sběratel, že nalezl hálku onoho druhu Beilomorek na no- 
vém hostiteli, na jiné rostlině. Byly-li v hálce ještě bejlomorčí lar- 
vy a náhodou se zbarvením shodovaly s larvami popsanými u 
onoho příbuzného rostlin. druhu, zdají se mu všecky pochybnosti 
vyloučeny a zbytečny. Tímto postupem byly cecidologické sou- 
pisy napiněny množstvím zcela neoprávněných dat, 
svízel tím horší, že téměř v žádné takové publikaci autor nesdě- 
luje, iak vlastně zjistil onen druh Bejlomorek, který vydává za 
původce hálky. Obyčejně jmenuje prostě rostlina, charakterisuje 
nálku a jmenuje druh původců — ale nikdo neězví, jak se dopátral 
tohoto drvhu, nečteme určitého prohlášení, že by opravdu byl měl 
a prozkoumal onoho hálkotvorce a tak přímo zjistil jeho druh. A 
tak ináme nyní v základních a nepostrádatelných kompendiich ce- 
cidologie na sta dat, podaných tam jako naprosto © oleniivě zjiště- 
ná fakta, a ničím neprozrazujících, že jsou to pouhé domněn- 
ky svých prvních publikátorů, domněnky mylné, jež se však opi- 
sují z díla do díla ve slepé důvěře. 

Věc má ovšem i další nesprávné následky. Z jednotlivostí od- 
vozují se poznatky všeobecné, zákony platné v jistém kruhu 
života v přírodě. Pochybené připsání set hálek původcům jen d 0- 
mnělým zkalilo tedy značně celý obraz a ukazuje nám poměry 
ve světle nepravém. | První nesprávnost tím Zaviněná jest, že 
vznikl a do cecidologie se již téměř zakořeňoval náhled, že »stei- 
né« háky ma rostlinách sobě příbuzných (na př. jistě na různých 
druzích téhož rodu!) pocházejí jistě od téhož druhu hálkotvorců. 


76 


Vždyť jaká to znamenitá pomůcka pro sběratele, pro nalézání 
»snadno určitelných« hálek na »nových hostitelích«! 


Jenže to mení pravda! Toto zcela pochybené dogma 


musí zcela vymizeti z cecidologie! A nezbývá než cesta — snad 
mrzutá, aie nevyhnutelná —- podrobného, svědomitého 


prozkoumání každé hálky a přímého, zoologické- 
ho ziištění jejího původce! Je io práce většinou velmi 
krušná. zdlouhavá a plnější nezdarů nežli záarů, neboť jen kdo po 
léta už se mořil k účelu tomu mezbytným chovem Cecidomyid z 
larev a kukel a určováním jejich dospělců, kdo zkoušel přímo roze- 
znávati družv Eriophyidů a j. v., dovede si učiniti představu, co 
to znamená. 

Dic larev v hálkách nalézaných nemůžeme vůbec zjistiti 
druhy Beilomorek, neboť pro jejich larvy neznáme do- 
sudrozlišovacích kriterií. 

Tak na př. na rostlinách Křižatých jsou velmi obyčejná acro- 
cecidia huňatých shluků na vrcholu; vypadají téměř stejně na 
všech druzích a šmahem byly připsány Beilomorkám  Dasyneura 
sisymbrii  Schrank společně s Contarinia ruderalis Kiefi. Když 
jsem však vypěstoval původce z týchž hálek na Sisymbrium Loe- 
selii, objevilo se, že je to dokonce zcela nový rod Bejlomorek. 

Velmi známé krásné kulovité, jako iablíčka zrudlé a jako hrá- 
chv velké nálky na řapíku osiky měly po léta bez námitky původ- 
cem Beilomorku /Harmandia petioli Kieffer. Ale když jsme sku- 
tečně hálky ty počali otvírati, larvy mikroskopovali a vychovali 
inaga, ukázalo se, že po řadu let v tisících těchto hálek není ani 
jediná Harmandia, nýbrž zcela jiný rod — Syndiplosis winnertzi 
Riibs. 

A přece je podmínkou každé další práce, aby především bylo 
vždy mesporně zjištěno, kdo je které hálky původcem. Vzá- 
iemný poměr rostlin a jejich hálkotvorců je z nejpodivuhodnějších 
zievu biologických, a nelze pochybovati, že mezi oběma organismy, 
jichž společnou činností Vzniká hálka, existují velmi určité a zá- 
konnité biologické vztahy. Tak jest z nejnápadnějších zjevů, že 
pro určité systematicky příbuzné skupiny rost- 
lin isou hálkotvorci — nebo aspoň hlavní kmen jejich hálkotvorců 
—- zase jen z určitého příbuzenského okruhu živo- 


TÍ 


čichů. Toto dosud nám tajemné vzájemné přizpůsobení zví- 
řat a rostlin jde tak daleko, že jsou případy, kde určitý rod 
rostlin má hálkotvorce jen jediného, určitého rodu živo- 
čišného. 

Z nejvýznamnějších případů tohoto přesně vyhraněného po- 
měru jsou hálky ostřic. 

deprve výzkumy posledních let seznamují nás podrobněji s 
bálkami rostlin Šáchorovitých. Jich přehledný obraz jest 
zvláštní. Jen velmi málo rodů je tu hostiteli hálek, za to však jedi- 
ný z mich — rod Ostřic (Carex) — překvapuje bohatstvím 
jen sobě vlastních zoocecidií. Ovšem tu přispívá i Výminečné 
množství druhů tohoto rodu. Ve střední Evropě bylo dosud nale- 
zeno jen po jediném druhu z rodů Skřípina (Scirpus) a 
Palach (Heleocharis) s mádorky hlísta Heterodery na ko- 
řenech, tedy s hálkami všeobecně rozšířenými po nejrůznějším 
rostlinstvu. Kromě toho postiženi jen ještě neurčení roztoči Vlnov- 
níci (Eriophyidae) ma jediném druhu rodu Ely ma. 

Ositice jsou však typicky hálkonosné, a ie nejpodivuhod- 
nější, že tvůrci všechhálek na ostřicich jsou jea Beij- 
lomorky, a to jen skupina sobě rodově velmi úzce spří- 
buzněná, — kromě jednoho druhu rodu Dasvneura Rond. vlast- 
ně jen druhy jediného rodu Hormomyia H. Loew., resp. ro- 
dů, jež teprve nejnovější systematikou byly od původního rodu 
Hormomyia odštěpeny. 

Háiky ostřic jsou znamenitý materiál k proniknutí dosavad- 
ními nejasnostmi a omyly v systematice této skupiny Beilomorek 
a isou zároveň z nejmarkantnějších příkladů výstražných, jak se 
nemá a nesmí postupovati ve studiích cecidologických! Neboť u 
ostřic máme naprostý důkaz, že hálky tvaremi stavbou 
nerozeznatelně stejné ma příbuzných druzích téhož rodu, 
baisobě naprosto podobné hálky ma téže rostlině(!) 
mohou míti původcem zcela různé druhy hálkotvorců č. 
cecidozofí! 

Tvary hálek ostřicových i jich umístění isou hodny zvláštního 
pozoru. 

Již předem je značně nápadno, že ačkoli ostřice jeví jistou ha- 
bituální shodu s travami, jejich hálky jsou rázu zcela jiného, 


78 


než přečetné hálky trav. Hálky ostřic jsou nápadně steino- 
tvárné a vznikají pravidelně jen na dvou místech rostliny : 

1. Zcela při zemi, ba i pod zemí, na spodině lodyh nebo 
doleních listů. Tyto hálky isou si na nejrůznějších druzích ostřic 
často téměř nerozeznatelně podobny vnějším tvarem i 
vnitřní histologickou stavbou, — a přece jsou to výtvary zcela 
různých druhů hálkotvorců! 

2. V květenství mění se měchýřky, — tato význačná 
část květenství ostřic — ve váčkovitá tělíska a to dvojího typu: 

a) u některých druhů vzrostou v trubky až 8 mm dlouhé, uza- 
vírající (přesahující) pestík; 

b) znetvoří se v tělísku jen 3 mm velká, vejčitá. Právě tyto 
hálky byly již popsány u největšího počtu druhů ostřic (ve střed. 
Evropě dosud na 8), ale ani u jediného se dosud nepo- 
dařilo zjistiti druh hálkotvorné Bejlomorky! 

Jiné tvary hálek vyskytují se na ostřicích jen ojediněle, na 
př. pupencovitá zkrácení prýtů, růžkovité jich sesílení a i. 

Jest tudíž jasno, že hálek ostřicových nesmíme »ur- 
čČovati« nikdy dle analogie, dle tvaru hálky, dle domněn- 
ky o podobnosti jiné, snad už známé hálky. Ve většině případů, 
téměř ve všech — neboť ani na dosavadní základní cecidolo- 
gicka díla se tu nelze pranic spoléhati, jich záznamy spočívají 
právě na nekontrolovatelných údajích povrchně posuzovavších ná- 
lezců! — je nezbyně nutno vychovati z hálek jejich pů- 
vodce a přímo jej pak určiti. Týmž postupem nutno te- 
prve zrevidovati všechny »známosti« dosavadní a 
tak teprve docíliti přesnosti v poznání, které vlastně druhy Beilo- 
morek na kterých ostřicích a jak jsou činny. Starší popisy téměř 
vesměs jsou přiliš všeobecny, nedosti podrobny k rozeznání specií, 
vyobrazení nevýstižná a nepřesná, i druhy hostitelů pochybně 
určeny. 

Bylo by velmi záslužno, kdyby také u nás entomologové 
i botanikové ujali se těchto zajímavých studii a věnovali 
zvláštní pozornost hálkám našich ostřic a pěsto- 
vání hálkotvorců z nich. Lze předem určitě tvrditi, že 
nejeden objev mového ještě druhu Bejlomorek bude odměnou 
této práce. 


19 


Aby byla usnadněna, podávám dva určovací přohle- 
dy vypracované kriticky dle toho, co dosud jest o hálkách 0- 
střic ve střední Evropě a o jich původcích známo. První pře- 
hled vede určujícího k poznání, byla-li hálka, již nalezl, již po- 
psána, resp. připisuje-li se již určitému původci; druhého je ne- 
zbytně třeba k rozeznání příslušných rodů Bejlomorek. 


Zvlástě upozorňuji, že důležitá pomůcka při prvnun určování 
jest tvar hrudního bodce larev, i:terý se buď prodlužuje 
dozadu ve »stopku«, nebo jí nemá, a vpředu je buď kopinatý je- 
diným hrotem nebo různě dvojklanný. Každý, kdo najde hálku na 
ostřici, nemůže-li vychovati z mí imago jejího původce, měl by 
vždy vykonati aspoň troje: 1. Přesně wurčiti druh 
ostřice, 2. hálku přesně vyobraziti a popsati, 3. přes- 
ně vyobraziti larvu, nebo aspoň její hrudní bo- 
de ty 

Dipterocecidia ostřic lze sestaviti v tento přehled: 

I. Pleurocecidia na kořenovém krčku, lodyze nebo 
htsteéh: 
podlouhlým nádorem jednostranným (pobočným) 

Hormomyia frirení Kiefi. 
na Carex stricta Good 
na C. pallescens L. 


(snad i na C. vulgaris Fr.? 
a na C. tomentosa L,?) 


drobnými měchýřkovitými zduřeninkami 
Trishormomyia tuberifica (Růbs.) 
na C, stricta Good. 
Diplolaboncus tumorificus (Růbs.) 
na C. pseudocyperus L. 


Spodní část listu zduřelá 


l 


S) 


ů hálky jako samostatné výrostky 


Vespod lodyh a list 


Žd 


No 


vejčité nebo tvaru obilných zrnek, v nich bílé larvy 


hrudní bodec larvy je kopinatě jednozubý, dlouze 
stopkatý: 
Dichrona gallarum (Růbs.) 
na C. vulgaris Fr. 
na C. stricta Good. 
na C. gracilis Kit. 
(snad i na C. acuta Fr. 
a na C. glauca Scop.) 
hálky jsou na konci (vrcholu) zahroceny: 
Hormomyia kneuckeri Kieff. 
na C. echinata Murr. 
| hrudní bodec larvy je stopkatý: 
(Hormomyia) billoti Kiett. 
na C. Davalliana Sm. 
Dyodiplosis arenariae (Riůbs.) 
na C. arenaria L. 
na C. vulgaris Fr. 
na C. hirta L 
(snad i na C. glauca Scop. 
a na C. paludosa Good.) 
Jaapiola tarda (Růbs.) 
na C. vesicaria L. 
| v hálce (obyč. podzemní) jen I dutinka: 
| Pseudohormomyia granifex Kief. 
| 


hrudní bodec larvy dvojklanný 


na C. echinata Murr. 
na C, stricta Good. 
na C. pallescens L. 
(snad i na C. tomentosa L. 
a na C. vulgaris Fr.) 
Amaurosiphon caricis Růbs. 
na C, stricta Good, 
| v hálce je dutinek několik: 
Paurosphondylus Rosenhaueri (Růbs.) 
na C, vulgaris Fr 
Hormomyia hieronymi Kieff. 
na C. ampullacea Good. 


hálky na konci tupě oblé 


hrudní bodec larvy 
je beze stopky 


podlouhlé, 5—8 mm, mezi pochvami dol. listů, uvnitř se 2—3 
dutinkami: 


Hormomyia fischeri Frauent. 
na C. pilosa Scop. 


S1 


3. Pod zemí ma lodyze hálka vejčitá, rozměrů 3% 2 mm, 
jednopouzdrá, prorážející listovou pochvou: 
[Haplodiplosis (?) subterranea (Kieff. 


et Trotter)] 
na C. Schreberi Schrank. 


II. Acrocecidia ukončující ma vrcholu vzrůst prýtu, nebo 
vzniklá změnou měchýřku v květenství: 
zduřelý kuželovitě nebo růžkovitě: 


9 Dishormomyia cornifex (Kieff.) 
= na C. stricta Good. 

= = na C. pallescens L. 

= (snad i na C. vulgaris Fr. 
s na C. digitata L. 

2 na C. silvatica Huds. 

ša s a na C. montana L.) 

= úžlabní prýt zkrácen pupencovitě: 

— 


? (nezjištěný druh) 
na C. Schreberi Schrank. 
Í v něm larva růžová: 
(Oligotrophus?) lówianus Kieff. 
na C arenaria L 
v něm tarva pomerančová: 
Dasyneura muricatae (Meade) 
na C. muricata L. 
a jejích var.: umbrosa 
„ Iamprocarpa 
„ divulsa 
l (snad i na Č. vulpina L.) 


JÁ 


zvětšen, válcovitý, délky ————— 


až 8 mm 


vejčitý, velikosti jen 3 mm: 
2 (Původci vesměs neznámí!) 
Možno, že různé druhy. 


2. Měchýřek v květenství 


na C. disticha Huds. 
na C. acuta Fr. 

na C. rigida Goood. 
na C. caespitosa L. 
na C. stricta Good. 
na C. panicea L. 

na C. praecox Jaca. 
na C. hirta L. 


nadmut a prázdný: (Původce neznámý) 


na C. fulva L. 
82 


Jak v přehledu naznačeno, isou Kiefferovy druhy „bil- 
loti“ a „lówianus“ dosud problematické, a mení jisto, patří-li sku- 
tečně do rodů | Hormomyia, © resp. Oligotrophus. — Zvláště 
toto poslední zařazení je více než pochybno. Též druh „subterra- 
nea“ vyžaduje potvrzení, přesnější definice, a není jisto, patří-li do 
rodu Haplodiplosis. 

Je tedy na ostřicích — kromě jediného druhu rodu © Dasy- 
neura © — nesporně zjištěn jen jediný zcela příbuzensky úzký 
kruh hálkotvorných Bejlomorek, typicky jim přizpůsobený a do 
nedávna jednotně označovaný jako jediný rod. HHormomyla. — 
Teprve novou systematikou byl tento rod rozštěpen na rodů de- 
set. — 

V umašich zemích nevěnoval ostřicovým Bejlomorkám nebo 
jejich kálkám dosud pozornosti mikdo až do nedávna. Také mně 
při soustavných mých studiích zoocecidologických teprve po ně- 
kolikaleté zkušenosti bylo možno vniknouti kriticky v tento obor a 
zhadnotiti své starší i četné novější nálezy. Docíliti výsledků trvá 
tu často velmi ciouho. Chov imag z hálek je práce Svrchovaně 
nevděčná, choulostivá a obyčejně nutno týž chov po několik let 
zkoušeti a opakovati, než se podaří. Poněvadž však vyhledávání 
hálek na ostřicích je také velmi nesnadno a sběr bývá často 
minimální, nelze si opatřiti dosti materiálu k chovu, a většina 
těžce sebraných dokladů odpočívá po léta, aniž by o nich mohlo 
býti rozhodnuto. 

Kroničě inne věnovaí se studiím těmto u nás — pokud známo 
— jediné p. docent Dr. Ed. Baudyš a uveřejnil již řadu zajíma- 
vých nálezů hálek na ostřicích*“) v předběžných sděleních, kde 
ovšem, z týchž důvedů, jaké jsem právě uvedl, některá určení 
jsou podána pouze provisorně. 

Podávárna zde přehled a charakteristiku rodů  Bejlomorek 
hálkotvorných ma ostřicích a připojuji výsledky svých dosavad- 


*) Baudyšovy zprávy jsou v pracích: 

1. Pro Čechy nové hálky. Sborník Klubu přírod. v Praze, 1912. 

2. Ein Beitrag zur Verbreitung der Gallen in Bohmen. Verh. zool,-bot. 
Gesellschaft, Wien 1916, 

3. Neue Gallenwirte aus Bohmen. II. Soc. entomol. 1917. 

4. Zoocecidie nové pro Čechy. II. Časopis České Spol. Entomol. 1917. 
V dalším cituji je pouze pořadovým číslem v závorce. 


83 


ních studií i poznámxy ke sdělením p. Baudyšovým, čímž 
poprvé nabýváme obrazu © této oekologicky tak nesmírně zají- 
máavé skupině hmyzu u nás. 


1. Podčeleď: Dasýneurináae: 

Rod: Dasyneura Rondani —— bičíkové články CS tykadel stop- 
katé, u © přisedlé, s přesleny obloučků spojenými kommissurou, 
I. a 2. článek zřetelně srostlé. Makadla 4 členná. Třetí podélná 
žilka v křídlech až do konce všude stejně tlustá, ústí do předního 
kraje křídla. Drápky nožek vícezubé. Kladélko nenadmuto, na konci 
s lupínky. 

Dasyn. muricatae (Meade) zjištěna námi oběma v Čechách 
ina Moravě a to nejen na C. muricata L. typické (genuina) nýbrž 
i na odrůdách. 

Na Č. muricata genuina sbíral jsem typické hálky její mezi 
Pardubicemi a Zámrskem, u Vys. Mýta a záp. Litomyšle; na Mo- 
ravě porůznu v okolí brněnském, zvláště v hájích již. Brna. Vý- 
chova imag se podařila s hálek od Pardubic a Brna. Baudyš (2) 
ohlašuie ji z Plzeňska a Jičínska. 

Na C. muricata var. umbrosa zjistil jsem ji u Rajhradu (již. 
Brna). 

Na ©. muricata var. lamprocarpa Čelak.: v Č. na Vinici u Vys. 
Mýta, na M. na Hádech u Brna. 

Na ©. muricata var. divulsa Good.: na M. mezi Mladou a 
Vysokou horou u. Střelic a pod. uhelným dolem  »Kuklou« u 
Oslavan. Z Čech zjistil ji Bd. (4) na formě prolifera od Prahy. 

Od p. prof. Dra J. Podpěry dostal jsem*) exempláře Ca- 
rex vulpina L. sbírané u Sokolnic, vých. Brna, r. 1912 s hálkami 


přesně shodnými s D. muricatae. — © Materiál byl však již starý. 
vychovati imaga nebylo možno. — Zdali D. muricatae se vyvíjí 


i v hálkách na Č. vulpina potřebuje tedy ještě potvrzení, i bylo 
by záslužno věnovati zvláštní pozornost květenství této ostřice. 
2. Podčeleď: Diplosinae: 
Rod: Hormomyia H. Loew —- články tykadel jen se 3 pře- 
sleny oblcučků, jsou u S ze 2, u S z 1 uzlu s příslušnými stonky; 
oba první články bičíku nesrostlé, bičíkové uzly ©* jednoduché a 


*) Viz Em. Bayer: Moravské hálky. Zprávy komise pro přirodověd. 
prozkoumání Moravy, odděl. zool. č. 15. V Brně, 1914, str. 28. 


84 


dvojité. Makadla 3 členná. Oči na temeni hlavy od sebe od dě- 
leny. Hruď silně vyklenuta, kollare kápovitě vysunuto vpřed 
přes malou, hluboko vkloubenou hlavu. Plocha křidélek obrvena. 
Drápky nožek zmmožené, mnohem delší než krátké empodium. 
Základní článek cČ* kleští bez pobočné rozšířeniny, jich drápkový 
článek zavalitý ale nestlustlý, jich střední lupínek úzký, zřetelně 
delší než horní. Kladélko krátké, nevystrčitelné, se 3 lupínky. 

H. frireni — Kiefier nalezl jsem jedinou hálku na C. palles- 
cens L., v údolí záp. Střelic (jihozáp. Brna). Ač výchova imaga 
selhala, není o správnosti určení pochybnosti, neboť hálka byla ty- 
pická. 

Ze zpráv p. Baudyšových, — ač on sám toho ve svých 
pracích nečiní — dle mého soudu patří sem dvě, obě důležity tím, 
že ověří-li se, znamenají objev dvou nových hostitelů pro tuto 
Beilomorku. 

Na Č. vulgaris Fr. nalezl Bd. u Lomnice mad Popelkou r. 1911 
hálky, jež uveřejnil (2, str. 59.) jen jménem „Hormomyia spec.«, 
bez popisu, ale s odkazem na čís. 377 základního díla Hou ar- 
dova a doložil obrázkem 2. na str. 59. Houardovo čís. 377 platí 
ovšem pro Čarex stricta, ale je doloženo jeho obrázkem 102. a je 
to nesporně JH. frireni (toto jméno u Houarda ovšem schází!). 
Dle soukromého psaní páně Bau dyšova souhlasí hálky jím na- 
lezené zcela přesně s popisem Houardový m, a též obrázky, 
H-ův i B-ův, se velmi dobře hodí k určení za H. frireni. 

V téže práci (2.) st. 60. zařazuje Baudyš také jen jménem 
„Hormomyia spec.« háky nalezené na C. tomentosa L. pod Křelín- 
skou myslivnou u Jičína r. 1910. zase s poukazem na totéž č. 377. 
u Hceuarda a úobře je kreslí na obr. 5. str. 60. V soukr. psaní 
mi dodává, že hálky ty jsou jednopouzdré, každá na zvláštním li- 
sté, ač složením listů vedle sebe vypadají skupinovitě. Vše jako 
v případě předešlém poukazuje na /.frireni — mám za to — 
ač ověření výchovou je ještě nutno — že nepochybně také zde ob- 
jevil p. Baudyš novou rostlinu hostitelku této Beilomorky. 

H.(?) billoti Kiefier na C. Davalliana Sm. Hálky nalezl jsem 

nod Knířovem u Vys. Mýta, na M. na bažinatých lukac. mezi 
Kojctiínem a Kroměříží, u Lednice a při řece Svitavě mezi Adamo- 
ven a Blanskem. Imaga se nevyvinula. Baudyš ohlásil je (4) 


95 


v Č. od Jičína, Železnice a Dol. Bousova, určením také jen dle 
hálek. 

H.  kneuckeri © Kiefí. ma C. echinata Murr.: v lesních baži- 
nách u Soběšic, sev. Brna, ojedinělý nález; beze zvířete, určeno 
jen dle hálky. 

H.  hieronymi — Kieffer na C. ampullacea Good.: na M. v 
bahnitých příkopech u Hranic a Drahotuš, na lukách u Kelče. Ima- 
£o docíleno z 1 hálky drahotušské. 

H. fischeri | Fraeuenf. na C. pilosa Scop.: v Č. u Chocně a 
Litomyšle, na M. u Křtin a ve světlých hájích mad Bohonicemi u 
Brna. Čhov dosud vždy selhal; dle typičnosti hálek a druhu ostři- 
ce sotva Ize pochybovati o správném určení. 

Rod: Trishormomyia Kieffer — většinou znaky základního ro- 
du Hormomyia, ale: články tykadel u S ze 2, uď z 1 uzlu s pří- 
slušnými stonky, mají jen 3 přesleny obloučků. Makadla 3člen- 
ná. Oči se na temeni hlavy stýkají. Kollare kápovitě přečnívá 
dopředu. 

T. tuberifica (Růbs.) zjistil jsem na Č. stricta Good. z 
Raiského hájku u Černovic (u Brna) a určení podařilo se potvrditi 
výchovou imaga. Je to dosud jediný nález z našich zemí. 

Rod: Dishormomyia Kiefer — znaky základního rodu Hormo- 
myia, ale: články tykadel u S ze 2, u © z 1 uzlu s příslušnými 
stonky: články tykadlového bičíku u © s četnými přesleny 
cblcučků. Makadla 2členná. Oči na temeni hlavy daleko od se- 
be odděleny. Kollare kápovité dopředu. 

D. cornifex © (Kieiier) je dosud určitě známa jako hálkotvor- 
ná na dvou druzích ostřic, a na obou byla zjištěna i u nás: 

Ma C. stricta Good. ohlásil ji Baudyš (4) od Lomnice nad 
Lužricí, na C. pallescens L. sbíral jsem její hálky na M. na Hádech 
u Brna, u Střelic, u Kojetína a Jimramova. Ze střelických hálek 
vypěstováno imago. čímž určení potvrzeno. 

Vento druh však vyžaduje zvláštní pozornosti! Jsoutě hálky 
přesně stejné ještě na několika jiných druzích ostřic, aniž 
by se dosud bylo podařilo vychovati imaga a tím nesporně Zjistiti, 
ide-li © týž druh hálkotvorců. U más zaznamenol Baudyš již 
čtvři velmi pozoruhodné takové nálezy, jež všechny vyžadují však 
potvrzení přímým určením Beilomorky, 


86 


PÁ M 


Na C. vulgaris Fr. nalezl v údolí Jezírkách u Kacanov (u Tur- 
nova) r. 1911 háiky, které pokládá (2, str. 59) za druh cornifex 
Popisu sice nepodává, ale jeho obrázek (v téže publikaci obr. 1, 
str. 59) s tímto určením velmi dobře souhlasí. 

Za týž dru pokládá hálky, které nalezl r. 1909 ma Hrubé Ská- 
le u Turnova na C. digitata L. (2), r. 1913 nad Čertovým jezerem 
ma Šumavě na C. silvatica Huds. (2) a r. 1916 v Popovickém lese 
u Jičína na C. montana L. (3). 

Potvrdí-li se výchovou imag toto provisorní určení, byly by 
tím pro D.cornifex nalezeny 4 nové hostitelky, takže by to byl 
byl druh pozoruhodně polyřagní. 

Rod: Paurosphondylus  Riibsnamen — od základního rodu 
Hormomvia se liší: články tykadel u S i $ jsou téže úpravy, vše- 
cky jen o 1 uzlu, a každý se 2 přesleny obloučků. Kollare kápo- 
vité dopředu. 

Paurosph. Rosenhaueri (Růbs.) hálkotvorný na C. vulgaris Fr. 
nebyl u nás dosud zjištěn. Možno však, že sem patří nález Bau- 
dyšův, jenž r. 1916 nalezl pod Přívyšinou u Jičína ma této ostřici 
hálky, které bez popisu publikoval (3) jako „Pseudohormomyta gra- 
nifex Kieff.“ určeno jen dle hálek; odkazuji na úvahu podanou dále 
u druhu Ps. granifex. 

Rod: Diplolaboncus Riibsaamen — od zákl. rodu Rormomyia 
i se: články tykadel u G i 9 jsou téže úpravy, všecky o 2 uz- 

ech. Kollare kápovité dopředu. 

D. tumorificus (Riibs.) na C. pseudocyperus L. malezl jsem 
v Č. u Pardubic a na již. Moravě u Strachotína typické hálky, 
imaga se však nevyvinula. 

Rod: Dichrona Riibsaamen — články tykadel se 4 přesle- 
ny obloučků, oba první články bičíku nesrostlé, bičíkové uzly © 
skoro stejné, 2. však delší než 1.; na každém uzlu 2 přesleny 0D- 
loučků spolu spojené. Makadla I—2člemná. Hruď není silně 
vyklenuta, nepřesahuje kápovitě hlavy. Plocha křidélek je obrve- 
na. Drápky nožek jednoduché, dlouhé jako empodium. Zadek po- 
měrně k malé hlavě a hrudi nápadně veliký. Základní článek 
kleští na basi vnitřní strany s velkým tupým lalůčkem, jich dráp- 
kový článek obrven, s drápkem hřebínkatým.  Kladélko krátké, 
měkké, nevvstrčitelné, na konci se 3 lupínky. 


87 


D. gallarum | (Riibs.) je zjištěně hálkotvorná na několika 
druzích ostřic. 

Na C. vulgaris Fr. (=  Goodenoughi Gay) malezl ji Bd. 
(1) na »blatech« u Lomnice mad Lužnicí. Na C. stricta Good. 
sbíral jsem její hálky ra M, u Brna v mokřadech mezi Černovice- 
mi a Holáskami, a po několikaletých pokusech zdařilo se vypěsto- 
vati imago. 

Hálky přesně stejné vyskytují se však nezřídka též na C. 
acuta Fr., aniž by se dosud podařilo výchovou imaga zijistiti, je-li 
tu týž druh Bejlomorky. Na M. malezl jsem je v bařinách pod že- 
lezniční tratí mezi Střelicemi a Silůvkami a sice na formě »tricos- 
tata Fr.« Baudyš zařadil sem provisorně dva své nálezy z r. 
1911 (2, str. 59), jichž příliš stručnou publikaci doplňuji zde sou- 
kromou jeho zprávou: Hálky z Pouště u Dymokur, přes 6 mm 
dlouhé, nelesklé, souhlasí zcela s D. gallarum, ale larva v mich by- 
la citronově žlutá. Jest litovati, že p. autor ji nepopsal po- 
drobně a nevyobrazil. Z Vysokého Veselí jsou hálky bledě růžové, 
a autor je vykreslil na obr. 4, str. 59. Jsou ma spodu stonku 2 při 
sobě, 5 mm dlouhé a 144—2 mm široké; o těcito vyslovuje B a u- 
dyš (ve psaní) mázor, že patří spíše druhu | Pseudohormomyia 
granifex, ale tento rozpor bylo by bývalo ovšem snadno možno 
rozřešiti dle hrudního bodce larev. Autor však se nezmiňuje, byly-li 
ještě larvy v hálkách; imaga se mu nevyvinula. 

Zcela podobnou hálku nalezl Bd. na C. glauca Scop. u Rožďa- 
lovic (2, str. 59), a také jen s výhradou ji zatím ©7 ačuje za D. 
gallarum. Stručný popis a ještě lépe připojený obrázek 3. neod- 
porují této domněnce. Rozhodnutí ovšem nutno docíliti teprve cho- 
vem imaďa. 

Rod: Dyodiplosis Ribsaamen — tykadla c' na každém bičíko- 
vém článku se 2 nestejnými uzly: jednoduchým a dvojitým; ty- 
kadla $ se 2 přesleny obloučků, spojenými 2 kommissurami; 
oba první články bičíku nesrostlé. Makadla 3—4členná. Hruď 
vyklenuta, není však kápovitě prodloužena dopředu přes hlavu. 
Plocha křidélek obrvena; třetí podélná žilka ústí do hrotu křídla 
nebo za ním do kraje. Drápky nožek všecky jednoduché, 
neozubené, mnohem delší než velmi krátké empodium. Základní 
článek (/ kleští na vnitřní straně silně rozšířený, drápkový člá- 


88 


oi dh sad 


nek zavalitý, silně obrvený, s drápkem hřebínkatým; střední lu-- 
pínek mnohem kratší než hoření, na konci mělce vykrojený. Kla- 
délko krátké, nevystrčitelné, se 3 lupínky. 

-Du arenariae (Riibs.) ma C. vulgaris Fr.: v Č. u Hodkovic 
(Bd. 4); na C. hirta L.: v Č. pod Prachovem u Jičína (Bd. 4), na 
M. u Najiradu a Syrovic (již. Brna) a u Oslavan; výchova imaga 
se nodařila z hálek raihradských i oslavanských. 

Jako nové hostitelky tohoto druhu publikuje Baudyš (3) C. 
elauca Scop., na níž nalezl hálky takové u Jinolic a nad Holínem 
u Jičína r. 1916, a C. paludosa Good. nad Rybníčkem u Jičína r. 
1916. Obé patrně určeno provisorně dle podobnosti hálek, neboť 
nepodává popisu ani se nezmiňuje o výchově a přímém uréení 
imaga. “ 

Rod: Amaurosiphon Ribsaamen —- tykadla 2 T 12členmá, na 
každém článku 3 přesleny obloučků, druhý základní článek bez 
zoubku, eba první bičíkové články C nesrostlé, u © srostlé; na 
každém bičíkovém článku © 2 uzly velmi nestejné, jednoduchy a 
dvojitý. Makadla 3členná s posledním článkem velmi prodlouže- 
ným. Hruď není silně vyklenuta. Plocha křidélek obrvena, třetí 
podélná žiika ústí do hrotu křídla. Drápky nožek všecky jedno- 
duché, neozubené, mnohem delší než empodium. Základní článek 
c* kleští bez zubů i bez lupínků, drápkový jejich článek ke konci 
kviovitě stlustý s malým nehtovitým drápkem, hřebínkovitě 
ryhovaným. Kladélko tlusté, velmi daleko vystrčitelné. 

Am. caricis Riibs., hálkotvorný na C. stricta Good., dosud u 
nás nenalezen. 

Rod: Pseudohormomyia Kieffer — druhý základní článek ty- 
kadel bez zoubku, na každém bičíkovém článku G' 2 uzly velmi 
rnesteiné, jednoduchý a dvojitý; oba první bičíkové články srostlé; 
na každém článku © tykadel 3 přesleny obloučků. Makadla 3člen- 
ná. Hruď nevyklenutá. IPlocha křidélek iobrvena. Třetí podélná 
žilka ústí do hrotu křídla. Drápky nožek všecky jednoduché, ne- 
zoubkováné, delší než empodium. Základní článek c kleští bez 
zoubků i bez lupínků, drápkový článek jejich není kyiovitě stlust- 
lý. Kladélko daleko vystrčitehno. 

Pseud. granifex Kieif. je dosud nesporně známa na třech dru- 
zích ostřic a na těchto všech podařilo se mi ji nalézti na Moravě. 


S9 7 


Na ©. echinata Murr. v lučních bažinách ipod železničním mo- 
stem u Střelic, v lesních mokřadech u Valaš. Meziříčí a v'údolí 
Provazném u Halenkova na Valašsku. 

Na C. striota Geod. dosud jediný nález v mokřadech Rajského 
háku u Černovic (u Brma).. 

Na C. pallescens L. pod Brňovem u Valaš. Meziříčí, podél Beč- 
vy mezi Hranicemi a Drahotušemi, u Oslavan a v mekřinách na 
Žákově hoře. Na témže druhu postihl jsem ji v Č. pod Bradami u 
Jičína a u Vys. Mýta. 

Přesně tytéž hálky jsou však i na C. tomentosa L. V Č. nalezli 
jsme je Bd. i já u Jičína, Bd. pod Křelínskou myslivnou r. 1910 
(2, str. 59) já pod Loretou a u w. Troiice; na M. jsem je objevil u 
Židlochovic a Raihradu. Pokusy obou nás vychovati imago byly: 
však dosud imarny, takže tyto hálky na Č. tomentosa ještě nesmí- 
me připsati druhu P. granifex definitivně. 

Stejné nemožno zůstává prozatím správné určení nálezu B a u- 
dyšova, který r. 1916 pod Přivyšinou u Jičína zastihl zcela po= 
dobné hálky na ČC. vulgaris Fr. Také tato ostřice byla by tu novou 
hostitelkou, ale ve sdělení (Bd. 3) není popisu hálky, ani zmínky o 
larvách, nebo aspoň © jich hrudním bodci. Vzhledem k téměř nero- 
zeznatelné tvarové podobnosti není vyloučenc, ba mám téměř za 
podobnější pravdě, že tu jde spíše o hálky buď drubu. Dichrona 
gallarum nebo Dyodiplosis arenoricae které cbě jsou na této ostři- 
ci obecny, nebo — jsou-li hálky ty o několika vnitřních. dutin- 
kách byl oy to u nás dosná jinak nezjištěný  Pauroxnhondylus 
rosenhaueri (viz výše u tohoto rodu). Bylo by velmi záslužno, 
kdyby se p. autorovi zdařilo opakovati tento nález a rozřešiti no- 
vým moteriálem tito otázku. 

Rod: Jaapiola Kiibsazmen — články © tykadel ze 2 uzlů, do- 
leního menšího s 1 řadou vláskovitých kliček, hořeního většího 
se 2 řadami jich. Makadla 3členná s 1. článkem velikým a silně 
stlustlým. Předohruď není dopředu vyklenuta, hlava je však vklou- 
bera značně nízko. V křidélku ústí kubitus za hrotem křídia. Dráp- 
ky nožek jednoduché, dlouhé skoro jako empodium. 'Drápkový 
článek <" kleští uprostřed stlustlý, oba jejich lupínky skoro stejně 
dlouhé, Poslední článek zadečku není vystrčitelný, má 2 hoření a 
1 dolení lupínek. 


99 


Jaap. tarda Riibs., hálkotvorná na C. vesicaria L., dosud nebyla 
tu nás nalezena. 

Zvláštní pozornosti zaslouží též problematický druh „:ubter- 
ranea (Kiefier et Trotter)«, stanovený původně v Italii na C. mu- 
ricata var. divulsa Good. a na C. Schreberi Schr. Druh byl vřazen 
do rodu Pseudohormomyia ukazuje se však, že nesprávně, a že 
spíše je to Haplodiplosis. Baudyš (2, str. 58) sděluje, že u Beř- 
kovic nalezl také na Č. schreberi Schr. podzemní hálky, jež zto- 
tožňuje s Houardovým čís. 360 jako »Pseudohormomyia spec.« 
Není však pochyby, že toto Houardovo číslo je lap. subter- 
ranea, takže je-li Baudyšova identifikace správná, byl by tím pro 
naši vlast zjištěn tento zajímavý druh, a bylo by možno získati u 
nás nový unateriál k žádoucímu ještě přesnému ieho poznání. 

Na konci určovacího klíče acrocecidií (str. 82) upozornil jsem, 
že nlodní měchýřky ostřic bývají charakteristicky znetvořeny ve 
vejčité, 3 min veliké útvary, a ač bylo znetvoření to nalezeno již 
na celé řadě druhů a V nejrůznějších zemích, dosud se nepodařilo 
zjistiti původce. Že ide o hálku Beilomorčí, sotva lze dle celého je- 
ího rázu pochybovati. Věnoval jsem velkou píli hledání těchto há- 
lek, a skutečně. se mi zdařilo objeviti je na Moravě již na 4 druzích 
ostřic, ale také vždy prázdné. Na C. disticha Huds. ve vlhkých 
příkopech u Žabovřesk a bařinách u Ivančic, na Č. stricta Good. 
též u Černovic a Holásek, na C. panicea na mokrých lukách u Kel- 
če a Drahotuš a na C. praecox Jaca. v suchých hájích nad Boso- 
nohy a na návrší za jamou »Kuklou« u Oslavan. 

Při studiu hálek ostřic a jich původců nutno míti na zřeteli ic- 
šté dvě okolnosti. 

Předně jest dbáti přesného určení druhu ostřice, a při tom 
se vyvarovati zmatku synonymického! Synonymika ostřic je dosti 
spletena, a četné záznamy v cecidologické literatuře jsou pochyb- 
ny a bezcenny, protože není bezpečno, který druh vlastně autor 
měl. Carex contigua Hoppe jest synonym s ČC. muricata L., a 
za zvláštní druhy někdy pokládaným C. umbrosa, ČC. lamprocarpa 
Čelak. -= C. Pairaei F. Schul. a C. divulsa Good. přísluší nepo- 
chybně jen hodnota variet téhož druhu. Carex intermedia Good. 
je C. disticha Huds., C. stellulata Good. je C. echinata Murr. 
Zvláště bývají zmateny druhy C. acuta a C. praecox: tu nutno 
přesně rozlišovati: C. acuta Linné (non Fries!) je svnonym dru- 


91 


hu C. vulgaris Fries a téhož druhu synonym je také C. Goo- 
denouchi Gay; kdežto C. acuta Fries (non Linné!) je zvláštní, 
jiný druh, a C. acuta Curt. je synon. s C. paludosa Good, = acu- - 
titormis Ehrh. ČC. verna Vill. je C. praecox Jaca. (ale nikoli prae= 
cox Schreber!), kdežto C. praecox Schreb. (non Jaca.!) je C. 
Schreberi Schrank; Čarex saxatilis Wahl. je identická s C. 
rigida Good., Carex rostrata With. je C. am pullacea Good.; 
C. ilacca Schreber == Č. recurva Huds, a obě jsou vlastně C. g la u- 
ca Scopoli; C. Hornschuchiana Hoppe jest C. fulva L. 

Jest nezbytno vyznati se v této synonymice, aby dosavadní 
literatury © zoocecidiích ostřic mohlo býti správně a kriticky po- 
užíváno. 

Druhá okolnost, jíž nesmí badatel zapomínati, jest, že mezi listo- 
vými pochvami různých ostřic nezřídka žije větší počet larev ještě 
iiných Bejlomorek, které však netvoří hálek, a nesmějí býti 
mylně zaměněny za skutečná cecidozoa. Tak bývají tam larvy dru- 
hů: Colomyia caricis Růbs., Coccomorpha circumspinosa Růbs., Ce- 
cidomyia corneola Růbs., i četné larvy různých druhů z rodů: 
Clinodiplosis, Epidosis a Campylomyza, dosud ien nedostatečně 
známé. Také ve květech ostřic žije hálky netvořící. Cecidomyia 
riparia Winn. 

Jsou-li tyto nehálčivé Bejlomorky v něiakém určitém oekolo- 
gickém poměru (inguilini, příživníci?) k tamním hálkotvorcům, ne- 
ni dosud známo. Také na tomto poli očekává badatele ještě mnoho 
velmi zajímavých a duležitých biologických objevu, ovšem jen za 
cenu trpělivé a soustavné práce. 


L. BAŤA: 


SEZNAM MACROLEPIDOPTER ČESKOBUDĚJOVIC- 
KÉHO OKOLÍ. 


Okolím českobudějovickým míním část jižních Čech sahající 
od Budějovic na severovýchod až k Třeboni a Veselí n. L., na se- 
verozápad až k Netolicum, na jih ke Krumlovu s částí Blánského 
lesy a vlhké louky: horské druhy objevují se na vrcholcích Blán- 
lesy a vlhké louky, horské druhy objevují se na vrcholcích Blám- 
ského lesa, zvláště na Kleti (Plusia). Rašeliniště za Novými Hrady 


92 


vykazují již své charakteristické druhy (Colias v. Europome, Lycae- 
na Optilete a i.). Ta část není v seznamu pojata. 


Za základ beru svoje vlastní záznamy a pozorování v I. 1914-17 
— zkratka (Ba) — a doplňuji spolehlivými údaji dlouholetého sbě- 
ratele p. stav. komisaře J. Koudelky z Čes. Budějovic — zkratka 
(Kou) — a neméně horlivého a svědomitého sběratele p. Boh. Zava- 
dila z Č. Budějovic — zkratka (Zav) —. Některými daty posloužil 
mi také p. lékárník Richter z Č. Budějovic — zkratka (Rich) —. U 
druhů pro jižní Čechy pozoruhodnějších připojuji — pokud možno 
— přesná data, u druhů běžných upouštím od registrování podrob- 
ností pro úsporu místa. Přihlížím jen k významnějším aberracím, 
pomíieje zvláště lehko proměnlivé druhy. Veškeré druhy jmenova- 
nými pány udávané, jsem pečlivě prohlédl a — pokud bylo třeba — 
svoje vlastní exempláře i z jiných sbírek předložil k posouzení znal- 
cům (pp. mag. radovi Pokornému a Dr. ze Sternecků). 


Rhopalocera. 
Papilionidae. 


Papilio Podalirius L. — Všude nepříliš hojný. 
Papilio Machaon L. — Všude obecný. 
Pieridae. 
Aporia crataegi L. — Každoročně, ale velmi pořídku, v r. +916 
„velmi hojný na lukách u Bud. 
Pieris brassicae L., rapae L. napi L. Ubigue. 
Pieris daplidice L. — Nehojný. 
Euchloé cardamines L. — Všude obecný. 
Leptidia sinapis L. — Dosti hojný Všude. 
Colias Hýale L. — Všude hojný. 
» © Edusa F. — Nehoiný, Bud., Nové Hrady a i. 


» Myrmidone Esp. — Na mnohých místech dosti hojný; 
Kamenný Újezd, Vidov a j. 
Gonopteryx rhamni L. — Obecný. 


Nymphalidae. 
Nymphalinae: 


Apatura Iris L. — Hojný na mnohých místech. 
Limenitis poputi L. — © 30. VI. 17 Adolfov (Ba). 


93 


Pyrameis Atalanta L., cardui L. | | UPane 


Polygonia Č album, 
Vanessa Jo. L. urticae L., polychloros L., antiopa L., ubigue. 
Arachnia Levana L. — Jedině na malé lokalitě na březích 
Vltavy u Adoliova, tam však každoročně hojná. 
Arachnia gen. aest. Prorsa L. — Tamtéž. 
Melitaea Cinxia L. — Celkem vzácný! Bud. V. 1916 (Ba). 
Melitaea Phoebe Knoch — Jediný ex. Vidov VI. 1915 (Zav). 
Melitaea Athalia Rott. — Obecný. 
Melitaea Athalia ab. ? — Zajímavá odrůda chycena na Kleti 
10. VI. 1916 (Ba), shoduje se úplně takřka s aberr. popsanou v Int. 
Ent. Zeit. Guben 4. Jg. No. 41. 
Melitaea Dictynna Esp. — Na vlhkých lukách někdy dosti hojný. 
Argyninis Selene Schiff. Euphrosyne L., Dia L. Ubigue. 
» Niobe L. — Chotýčany (Ba). 
» var. Eris Meig. — Na téže lokalitě hojnější než typ. 
Arg. Adippe L. — Bud. VII 16 (Ba), (Kou). 
Arg. Paphia L. — Všude hojný. 
Arg. ab. Valesina © Esp. — 1 ex. Bud. (Rich). 


Satyrinae. 


„Melanargia Galathea L. — Všude hojný 
Erebia Medusa F. — Všude hojný. 
Erebia aethiops Esp. — Všude hojný. 
Erebia Ligea L. — Každoročně hojný na Kleti, ale jen ve střed- 
ním pásmu ve výši 600—800 m (Ba) 
Satyrus CČirce F. — Bud. VII 15 (Zav), několik kusů pozoro- 
váno v r. 1915—1916 u Trocnova (Ba), též (Kou). 
Satyrus Hermione L. — Bud (Kou). 
» © Aleyone Schifí — Kleť VIII 1916 (Ba), též jinde (Kou), 
(Rich). ; 
Satyrus Briseis L. — Nehojný, ale na mnohých místech. 
» Semele L. — Hojný téměř všude. 
» Dryas Sc. — Hojný, avšak jen na určitých lokalitách 
— Adoliov, Kam. Újezd (Ba). 
Pararge v. Egerides Stgr. — Skoro všude, ale nehojně. 
Pararge Megaera L. — Všude hojný. 


94 


Pararge Maera L. — Všude v pahorkatinách, mnohdy velmi 
hojný. 

Aphantopus Hyperanthus L. — Obecný. 

Epinephele Jurtina L. — Obecný. 

Coenonympha Iphis Schiff. — Hojný. 


» Arcania L. — Hojný. 
» Pamphilus L. — Obecný. 
» Typhon Rott. — Dobrá Voda u Bud. V 16 (Ba). 


Ervcinidae;. 


Nemeobius Lucina L. — Posud zjištěn jen v Němé Strouze u 
Adoliova V—VI 17 (Ba). 


Lycaenidae 
Thecla spini Schiff. — Bud. (Kou). 
Calloohrv$ rubi L. — Všude hojný. 
Žephyrus guercus L. — VII 16 Vidov (Ba). 
Zephyrus betulae L. — VIII 15 Bud (Ba), (Kou). 


Chrysophanus virgaureae L. — Všude hojný. 
» Hippothoč L. — Na mnohých niísicch: Kleť, 
Adolfov, Koroseky a j., v r. 1917 hoiný (Ba). 
» Dorilis Hutn. — Hojný. 
» Phloeas L. — Obecný. 
Lycaena Argiades Pall. — Všude hojný. 
» Argus L. — Všude hojný. 


» Argyrognomon, Bgstr. — 2 SG u Veselí n. L. 13. 
VII 17 (Ba). 


» Bellargus Rott. — Obecný. 

» Bellargus ab. ceronus Esp. © — Bud. VII 15 (Ba). 

» Astrarche Bgstr. — Trocnov a i. (Ba). 

» Orion Pall. — Jedině pod zříceninou Dívčím Ka- 
menem u Adolfova, ve 2 gen. V—VII 17 (Ba). 

» Icarus Rott. Obecný. 

» Hylas Esp. — Dosti hojný na mnohých místech. 


» Meleager Esp. — Nepříliš hojný na některých loka- 
litách: Vídov, Kamenný Újezd, Veselí m. L. a j. (Ba). 
2$ mnohem vzácnější. 
e 


95 


Lycaena Corydon Pod. — Všude na suchých místech hojný. 
» Damon Schiff. — 1 G VII 15 Vidov (Zav.). 
» minimus Fuessl. — Na mnohých místech. 


» Semiargus Rott. — Všude velmi hojný. 
Cyllarus Rott. — Hojný: Adolfov, Hluboká, Vidov 
a j. (Ba). 


Alcon F. — © 15. VII 17 Koroseky (Ba), G 24. VII. 
1917 tamže (Ba), © 26. VII. 17 Trocnov (Ba). 
» Euphemus Hb. — Hojný na vlhkých lukách: Adolfov, 
Velešín aj. 
» Arion L. — Všude dosti hojný. 
Cyaniris Argiolus L. — Na mnohých místech hojný, z jara 
vždy první z modrásků. 


Hesperidae. 


Adopea lineola O. — Velmi hojný. 

» Thaumas Hufn. — Méně hojný. 
Augiades comma L. — Velmi hojný. 
Zesperia alveus Hb. — Všude hojný. 

» malvae L. — Všude hojný. 
Thanaos Tages L. — Obecný. 


© Heterocera. 
Sphingi dae. 


Acherontia Atropos L. — 1 GfÝ Bud. 1915 e l. (Ba): 

Protoparce convolvuli L. — Hojný. 

Sphinx ligustri L. — Hojný. 

Hyloicus pinastri L. — Hojný. 

Deilephila galii L. — Adolfov 10 VI 17 (Ba). 

Deilephila euphorbiae L. — Všude, ale nepříliš hojný. 

Chaerocampa Elpenor L. 

Metopsilus Porcellus L. 

Smerinthus populi L. , flojné i 

Smerinthus ocellata L. ( ; 

Dilina tiliae L. | 

Macroglossa stellatarum L. | 
96 


Hemaris fucitormis L. — Housenka nalezena VII. 16. Kam. 
Újezd (Ba), Adolfov 29. V. 17 (Ba) a j. Celkem nehojný. 

Hemaris Tytius L. — Trocnov 1. VIII. 15 (Ba), Bud. 10. VI. 17 
(Ba). 


Notodontiae. 

Cerura bifida Hb — Místy (Ba), (Kou). 

Dicranura vinula L. — Všude hojný. 

Stauropus fagi — © Rudolfov 1900 (Kou). 

Drymonia trimacula — v. Dodonea Hb?? — Housenka nale- 
zena na dubu u Černického rybníka 8. VIII. 17 (Ba). 

Pheosia tremula CI. — Na mnohých místech, ale nehojně. 

Notodonta Ziczac L. — Velmi hojný. 

Notodonta dromedarius L. — Bud. V 1917 (Zav). 

Notodonta trepida Esp. — Housenka nalezena u Černického ryb- 
níka 22. VI. 17 (Ba). 

Lophopteryx camelina L. — Všude hojný. 

Lophopteryx cuculla Esp. — 1 G olítaný: Vidov 18. VII. 17 


(Ba). i 
Pterostoma palpinum L. — Bud (Kon), celkem vzácný!! 
Phalera bucephala L. — Obecný. 

Pygaera anachoreta F. — Dosti hojný všude. 


Pygaera curtula L. — Bud. 1917 e I. (Ba). 
Pygaera pigra Huin. — Bud. VIII 1915 e 1. a i. (Ba). 


Eymatriidáe. 

Hypogymna morio L. — Chyceno již několik kusů na lukách 
u Bud. jde vesměs o kusy uměle akklimatisované (Kou). 

Orgyia gonostigma I. — 2 99 e I. 1916, Velešín (Ba). 

Orgyia antiaua L. — Všude hojný. 

Dasychira fascelina L. — Všude hoiný!! Na jaře housenky 
všude na jívách! 
k Dasychira pudibunda L. Hoiný. 

Dasychira abietis Schiff. — 1 © Vidov VI. 15. (Zav). 

Euproctys chrysorhoea L. | 

Porthesia similis Všude, mnohdy škodlivé. 

Stilpnotia salicis L. | 

Lymantria dispar L. — Nehojný!! 

» monachá L. — Všude hojný. 


97 


Lymantria ab. eremita O. — Mezi druhem (Kou). 


Lasiocampidae. 
Malacosoma neustria L. Obecný, často zhoubný. 
Trichiura crataegi L. — 1 GS e 1. 1917 (Heiderwald (Ba). 
Poecilocampa populi L. 1 © e I. Bud. 1917 (Ba). 


Eriogaster lanestris L. — Všude, někdy hojný. 

Lasiocampa auercus L. — Všude hojný. 

Lasiocampa trifolii Esp. — Vzácný, hoinější VIII. 17. 
Macrothylacia rubi L. — Obecný. 

Cosmotriche potatoria L. — Nevzácný, na jaře 1916 nalezeno 


množství housenek. 
Epicnaptera tremulifolia Hb — Bud. V. 1916 e 1. (Ba). 
Gastropacha guercifolia L. — Všude. : 
Odonestis pruni L. — Vidov 1916 e. ]. (Ba), též jinde (Rich), 
(Kou). 
Selenephora ab. lobulina Esp. — Rudolíov (Kou). 
Iendrolimus pini L. — Všude nepříliš hojný. 


Endromididae. 
Endromis versicolora L. — Housenka VII 16 Bud (Ba). 


Saturniidae. 
Saturnia pyri L. — 1 © V 1916 Bud. (Ba). 
Saturnia pavonia L. — Dosti hojný všude. 
Aglia tau L. — G 8. IV. 16 Hluboká, (Ba), © 29. V. 17 Němá 
Strouha (Ba). 


Drepanidae. 


Drepana falcataria L. — Všude hojný. 
Drepana curvatula Bkh. — Bud. (Rich). 
Drepana lacertinaria L. — Hojný. 


Čilix glaucata — Bud. (Kou). 


Noctuidae. 
Acronyctinae. 
Panthea coenobita Esp. — Velešín 17. VI. 16 (Ba). 


Diphthera alpium Osb. — Hojný na mnohých místech. 
Demas ooryli L. — Adolfov e I. 1917 (Ba). 
Acronycta leporina L. — Hojný všude. 


98 


Acronycta aceris L. — Velmi hojný. 


» 


megacephala F. — Nepříliš hojný, ale všude (Ba), 
(Kou). 

alni L. — Housenka nalezena: Rudolfov IX. 15 
(Ba). 

tridens L. — Acronycta psi L. Velmi hojný. 

auricoma F. — Všude nevzácně. 

euphorbiae Brahm. — 1 © na Kleti VIII. 15 (Ba). 

rumicis L. — Obecný. 


Triiinae: 


Agrotis strigula Thubg. —Veselí m. L. 13. VIL 17 (Ba). 


signum F. — Vidov 27. VÍ. 17 (Ba“, 

augur — Bud. (Kon). 

pronuba L. — Všude. 

baja F — Vidov 1. VIIL 17 a 30. VIII. 17 (Ba). 

C nigrum L. — Hojný všude. 

stigmatica Hb — Vidov 16. VIII. 17 (Ba). 

rubi View. — Dosti hojně. 

brunnea F. — Koroseky VI. 16 (Ba). 

primulae Esp. — VII. 15 (Zav). 

plecta L. — Nevzácně. 

latens — Bud. (Kou). 

putris L. — Několik ex. 20. VI. 17 Vidov (Ba), též 
jinde (Kou). 

cinerea Hb. — Hosín 2. VI. 17 (Ba). 

exclamationis L. — Všude hoině. 

nigricans L. — Bud. VIII. 15 (Ba). 

vpsilon Rott. — Hojně. 

segetum Schifi. — Velmi hojně . 

occulta L. — Bud. (Kon). 


Pachnobia rubricosa T. — Bud. V. 1915 (Zav). 

Epineuronia popularis F., Epineuronia caespitis Hb. — Hojně 
VII—IX. 17, jindy porůznu. 

Mamestra leucophaea View. — Nehojně (Ba). 


» 


» 


» 


nebulosa Huín. — Hojně všude. 
brassicae L. — Hojně všude. 
persicariae L. — Dosti hojná. 


99 


Mamestra albicolon —— 2 kusy Bud. (Kou). 


» oleracea L. — Dosti hojná. 

genistae Bkh —— Adolfov e I. 1917 (Ba), též jinde. 
» dissimilis Kn. — Nehojná (Ba). 

» pisi L. — Všude hojná. 


» thalassina Rott. — Bud. VII. 15 (Zav). 
glauca Hb. — Bud. (Kou). 
» dentina Esp. — Všude hojná. 
» serena F. — Vidov VII. 16 (Ba). 
Dianthoecia nana Rott. — Bud. 1915 (Zav). 


» compta F. — Nehojný druh. 
Miana strigilis CI. — Bud. 1917 (Ba), nehojné. 
» bicoloria Vill. — Hojnější (Ba). 


Bryophila raptricula Hb. — Bud. 18. VIL 16 2 kusy (Kou). 
Bryophila perla F. — Dosti hojná. 
Diloba coeruleocephala L. — Všude hojný. 
Apamea testacea Hb. — 1917 hojný druh. 
Hadena porphyrea Esp. — Němá Strouha 3. IX. 17 (Ba) a j. 
» sordida Bkh. — Bud. 1915 (Zav). 
» monoglypha Huín. — Velmi hojný. 
» lateritia Hufn. — Kleť 1914 e I. (Ba). 
» © lithoxylea T. — Suchomel 2. VIL 17 (Ba). 
» rurea ab. alopecurus Esp. — Bud. 1915 (Zav) a i. 
Hadena basilinea T. — Několik kusů Bud. V. 17 (Ba). 
» unanimis ab. nigrobrunnea Hofm. — 3 kusy z hou- 
senek nalezených 14. IIV. 17 u Bud. (Ba). 
secalis ab. secalina Hb. — Trocnov VII. 1916 (Ba). 
» ab. leucostigma Esp. — Dosti hojný. 
Polia flavicincta F. — Bud. (Kou). 
» © chi L. — Hojný všude. 
Miselia oxyacanthae L. — IX. 15 (Ba) a'j. 
Dichonia aprilina L. —V dubinách, hojná. 
Dryobota protea Bkh. — Několik exempl. IX.-—X. 17, Čern. 


rybník (Ba). 


Trachea atriplicis L. — Všude hojný. 
Euplexia lucipara L. — Všude hojný. 
Brotolomia meticulosa L. — Všude hojný. 
Mania maura L. — VIII 16 (Ba). 


100 


Naemia typica L. — Hojný. 
Hydroecia nictitans Bkh. — Hojný. 


» micacea Esp. — Bud. VIII. 17 (Zav). 
Luceria virens L. — Nepříliš hojná. 
Leucania impura — Kleť 16. VII. 1917 (Ba). 
» pallens L. — Všude obecný. 
» comma L. — Bud. VII. 16 (Ba). 
» L album L. — Všude dosti hojný. 
» conigera F. — Více kusů Vidov 27. VL 17 (Ba). 
Grammesia trigrammica Hufn. — Hojný. 
Caradrina guadripunctata F. — Všude hoiný. 


» Morpheus Hufn. — VII. 17 (Ba). 

» taraxaci Hb. — Bud. (Kou). 

» respersa Hb. — Bud. (Kou). 

» alsines Brahm. — Bud. 1915 (Ba). 
Amphipyra tragopogonis L. — Hojný druh. 

» pyramidea L. — Vzácná!! (Kou). 
Taeniocampa gothica L. — Nevzácná. 
Panolis griseovariegata Goezl. — Nehojný druh. 
Calymnia pyralina View. — Bud. (Kou). 

» trapezina L. — Bud. 1917 e 1. (Ba) a i. 
Dyschorista fissipuncta Hw. — Bud. 1915 (Zaiv). — Bud. 21. 

WL '17" (Ba). 

Orthosia helvola L. — Hosín 3. X. 17 (Ba). 
Xanthia fulvago L. — Bud. IX. 17 (Ba). 


Scopelosoma satellitia L. — Dosti hojný druh. 
Xylina socia Rotl. — Hojný. 
» iurcitera Huín. — Hojný všude. 
Calocampa exoleta L. — Bud. 1917 el. (Ba). 
Čalophasia lunula Huín. — Housenky na linaria často a ma 


mnohých místech. 

Cleophana antirrhini Hb. — Adoliov (Rich.). 

Cuculiia verbasci L. — Nehóiný druh. 
» scrophulariae Cap. — Hojný všude. 

. umbratica L. — Obecný. 
» lucifuga Fb. — Bud. 12. E 1907 (Kou). 
» lactucae Esp. — Bud. e. 1. (Rich). 

Anarta myrtilli L. — Borovany žÝ 1915 (Ba). 


101 


Heliaca tenebrata Sc. — Všude hojný. . 
Heliothis dipsacea L. — Bud. (Kou). Nehojný, v posledních lé- 


tech vůbec se neobjevující druh. 


Pyrrhia umbra Hain. — 27. V. 1917 Bud. (Zav.). 
Acortia luctuosa Esp. — Ziištěn jů lety (Kou), nyní úplně 


schází. 


Emmelia trabealis Sc. — Jako předešlý. 
Prothymnia viridaria CI. — U Vidova na skalnatých stráních 


hoiná, jinde schází (Ba). 


Gonopterimae. 
Socoliopteryx libatrix L. — Všude hojný. 


Oúadrifinae. 


Abrostola tripartita Huín. — Bud. 16. VIII. 1917 (Ba). 
Plusia chrysitis L. — Obecný. 
bractea F. — Kleť VIII. 1915 (Ba). 
řestucae L. — Vidov VIII. 1915 (Zav). 
pulchrina Hw. — Bud. VII 1917 (Ba) . 
gamma L. — Obecný. 
interrogationis L. — Bud. VII 1917 (Ba). 
Euclidia mi ČI. — Všude a hojně. 
elyphica L. — Všude a hojně. 
Catocala fraxini L. — Černický rybník (Rich). 
electa Bkh. — Bud. VIII. 1915 (Zav)., -Čern. rybník 
6. IX. 1917 (Ba) a i. 
elocata Esp. — Bud. 1915 (Zav). 
rupta L. — Všude, ale nepříliš hoině. 


Hypeninae. 
Laspevria flexula Schifi. — Na mrohých lokalitách, ale ne- 
Trocnov, Vidov, Adoliov (Ba). ; 
Zanclognatha grisealis Hb. — Vidov 4. VII. 1917 (Ba). 
Madopa salicalis Schiff. — Hosín 2. VL 1917 (Ba). 


Herminia tentacularis L. — Velmi hojný v Němé Strouze u 
Křeinže, iinde však schází. 

Pechipogon barbalis C1. — Dosti hojný všude. 

Beomolocha ientis Thubg. — Na mnohých místech v jehlična- 


tých lesích, hciný Korcseky VI. 1917 (Ba). 


102 


Bomolocha ab. terricularis Hb. — Haiderwald 5. VI. 1917 (Ba). 
Fivpena proboscidalis L. — Hojný všude. 
Hyvena obesalis Tr. — Bud. (Kou). 


Cymatophoridae. 


Habrosyne derasa L. — Vidov 3. VII 1917 (Ba). 
Thvatira batis I. — Bud. (Kou). 
Cymatophora or F. — Dosti hoiný, Vidov (Ba). 


duplaris L. — Hojný všude. 


Polyploca flavicornis L. — Vidov 13. IV. 1917 (Ba). 


Brephidae. 


Brephos parthenias L. — V březině u Korosek (Ba). 


Geometridae. 
Geometrinae. 


Pseudoterpna pruinata Hutn. — Všude dosti hojný. 

Geometra papilionaria L. — Rovněž hojný. 

Thalera fimbrialis Scop. — Hoiný všude. 

Jodis putata L. — Hoiný, ale ien na některých místech: Ho- 
molské lesy, Koroseky. 

Jedis lactearia L. — Méně hojný: Vrábče, Koroseky (Ba). 

Hemithea strigata Můli. — Několik kusů chyceno u Vidova 


VII. 1916, 6. VÍI. 1917 (Ba). 


Acidďaliinae. 


Acidalia similata Thubg. — Adolfov 30. VI. 1917 (Ba), též (Kou). 


» 


» 


muricata Hutn. — Bud. (Kou). 

dimidiata Hufn. — 1 GS Bud. (Červený Dvůr) 21. 
VII. 1917 (Ba). 

virgularia Hb“ — Bud. (Kou). 

pallidata Bkh. — Adolfov VI. 1917 (Ba). 

herbariata F. — Bud. 6. VII. 1901 (Kou). 

aversata L. — Na mnohých místech. 

ab. spoliata Stgr. —- Hojnější než typ. 

emarginata L. — Nevzácný druh. 

marginepunctata Goeze. —- Bud. (Kou). 

remutaria Hb. — Ne všude (Ba), (Kou). 

immutata L. — Heoinější (Ba). 

strigillaria Hb. — Velešín 1915 (Ba), též jinde (Kou. 


103 


Acidalia ormata Scop. — Všude hojný. 
Ephyra pendularia CI. — Velešín a i. (Ba). 


punctaria L. — Tamtéž, 
Rhodostrophia vibicaria CI. — Hojný. 
Timandra amata L. — Obecný. 


Larentiinae. 


Lythria purpuraria L. — Bud. (Kou), v posledních létech asi 
vymizel. 
Ortholitha plumbaria F. — Obecný. 
cervinata Schifi. — Vzácný (Kou). 
» limitata Sc. — Obecný. 
» moeniata Sc. — Na skalnatých místech velmi hoj- 
ný (Ba). 
» bipunctaria Schiff. — Obecný. 
Minoa murinata Sc. — Všude hoiný. 
Anaitis plagiata L. —- Nehoiný, ale všude. 
Lobophora halterata Hufn. — Koroseky 20. V. 17 (Ba). 
Cheimatobia brumata L. — Obecný. 
Triphosa dubitata L. — Bud. 31. X. 1912 (Kou). 
Eucosmia undulata L. — Vidov, r. 1917 velmi hojný (Ba)! 
Scotosia vetulata Schifi. — Nehojný, ale více rozšířen (Ba). 
Lygris reticulata F. — Velešín 23. VII. 1917, Adoliov 24. VII. 
1917, Vidov 30. VII. 1917 (Ba). 
Lygris prunata L. — Bud. VIII. 1915 (Zav). 
> © populata L. — Všude hojný. : 
testata L. — Méně hojný. 
Larentia dotata L. — Hojný u Vidova 1917 (Ba). 
» fulvata Forst. — Několik ex: u Vidova 3. VII. 17 (Ba). 
ocellata L. — Všude hojný. 
bicolorata Hutn. — Bud. (Suchomel) 9. VII. 1917 (Ba), 
Kam. Újezd 15. VII. 1917 (Ba). 
variata Schifí. — Nehojný: Vidov 31. VIII. 1917 (Ba), 
Haiderwald 4. IX. 1917 (Ba) a i. 
ab. obeliscata .Hb. — Bud. (Kou). 
literata Huin. — Bud, »Na bídě« V, 1917 (Zav). 
truncata Huin. — Nehojný. Vidov 20. VI. 1917 (Ba), 
též iinde. 


104 


Larentia immanata Hw. — Nové Hrady 7. IX. 1917 (Ba). 


- firmata Hb. — Nové Hrady 5. IX. 1917 (Ba). 


viridaria F. — Na mnohých místech hojný. 
didymata L. — 1 GÝ Vidov VI. 1916. 
fluctuata L. — Obecný. 

vespertaria Bkh. — Hojný. 


montanata Bkh. — Adoliov V. 1917, na Kleti hoj. (Ba). 


auadrifasciaria CI. — Vidov 11. VII, 1917 (Ba), Čer- 
nický rybník 20. VII. 1917 (Ba). 

ferrugata Cl. — Obecný. 

pomoeraria Ev. — 1 GÝ 29. V. 1917 Adolíov (Ba). 

designata Rott. — Adolfov VI. 1916 a 29. V. 17 (Ba). 

dilutata Bkh. — Černický rybník 24. X. 1917 (Ba), 
též iinde (Kou). 

caesiata Lang. — Kleť VII. 1916, 10. VII. 1917 (Ba), 
též na jiných místech. 

sociata Bkh. — Všude hojný. 

albicillata L. — Na mnohých znístech: Adolfov, Vi- 
dov, Veselí n. L. 

lugubrata Stgr. — Adolfov 17. VI. 1917 (Ba). 

hastata L. — Všude hojný. 

tristata L. — Všude hoiný. 

luctuata Hb. — 2 ex. Adoliov 30. VI. 1917 (Ba). 

alchemillata L. — Na mnohých místech: Vidov a i. 

adaeauata Bkh. — Rovněž hojný. 

luteata Hufn. — Vidov 6. VII. (Ba). 

obliterata Huín. — Všude v křovinách velmi hojný. 

bilineata L. — Obecný. 

sordidata F. — Všude hoiný. 

autumnalis Króm. — Adolfov 1917 e I. (Ba), Černický 
rybník V. 1917 (Ba). 

capitata H. S. — Adolfov 17. VI. 1917 (Zav). 

corylata Thubg. — Adolfov 10. VI. 1917 (Ba). 

berberata Schiff. — Nehojný: Kleť, Velešín a i. (Ba). 

comitata L. — Hoiný: Vidov a i. 


Tephroclystia oblongata Thubg. — Všude hojný. 


linariata F. — Několik housenek nalezeno 20. 
VII. 1917 u Bud. (Ba). 


105 


Tephrociystia pusillata F. — Bud. 1917 (Ba), též (Kou). 
abietaria Goeze. — Bud. 1917 (Ba). 
pimpinellata Hb. — Bud. 1915 (Zav). 
albipunctata Hw. — Netolice 1917 e 1. (Ba). 
vulgata Hw. — Bud. 26. V. 1904 (Kou). 
castigata Hb. — Bud. 26. V. 1915 (Zav). 
lanceata: Hb. — Vidov.9. V. 1917, (Ba). 

Chloroclystis rectangulata L. — Dosti hojný. 


Boarmiináe. 


Abraxas grossulariata L. — Všude, ale zřídka. 
marginata L. — Všude hojný. 
» adustata Schiff. — Všude, ale méně hojně. 
Bapta bimaculata F. — Vidov 18. V. 1917 (Ba). 
Deilinia pusaria L. — Všude obecný. 
» exanthemaria Sc. —- Všude obecný. 
Numeria pulveraria L. — Kleť V. 1916 (Ba). 
» capreolaria F. — Kleť VIII. 1916 (Ba). 
Ellopia prosapiaria L. — Hojný u Trocnova v nejrůznějších 
odstínech. 
Metrocampa margaritata L. — Hluboká VI. 1916 (Ba). 
Ennomos autumnaria Wernb. — Hojný Bud. (Ba), (Kou). 
» © alniaria L. — Bud. IX. 1915 (Ba), též (Kau), (Rich). 
» auercinaria Huín. — Bud. (Kou). 
» „ erosaria Hb. — Bud. (Kou), (Rich). 
Selenia bilunaria Esp. — Vidov 1. VIII. 1917 (Ba). 
» tetralunaria Huin. — Adoliov 17. VI. 1900 (Kou). 
Himera penmaria L. — Bud. (Kou). 
Srocallis elinguaria L. — Všude hojný. 
Angerona prunaria L. — 2© u Trocnova (Ba), (Zav), G posud 
nechy cen. 
Eurymene dolabraria L. — Vidov 20. VI. 1917 (Ba). 
Opisthograptis luteolata L. — Hojný. Vidov, Hosín a i. (Ba). 
Epione apiciaria Schiff. — Hojný všude. 
parallelaria Schifi. — 3. VII. 1917 Vidov (Ba). 
» © advenaria Hb. — Nehojný, ale na mnohých místech. 
Venilia macularia L. — Bud. 17. V. 1902 (Kou). 
Semiothisa notata L. — Nehojný, ale všude. 


106 


Semiothisa signaria Hb. — Koroseky 17. VL 1917 (Ba). 
» liturata CI. — Všude hojný. 

Hibernia detoliaria C1. — Nehojný. 

Amphidasys betularia L. — Všude hojný. 


Boarmia cinctaria Schifi. — Všude hojný. 

» secundaria Esp. — Méně hojný. 

» repandata L. — Velmi hojný. 

» © roburaria Schifi. — Bud. (Kou). 

» consortaria F. — Hojný. 

» angularia Thnbg. — Trocnov VII. 1916 (Ba). 

» crepuscularia Hb. — Všude hojný. 

» © punctularia Hb. — Všude hojný. 
Gnophos furvata F. — Bud. (Kou). 
Gnophos ambiguata Dup. — Bud. (Kou). 
Gnophos dilluidaria Hb. — Všude hojný. 
Ematurga atomaria L. — Všude obecný. 
Bupalus piniarius L. — Všude obecný. 
Thamnonoma wauaria L. — Hojný: Bud., Krumlov a i. (Ba). 
Thamnonoma brunneata Thubg. — Heiderwald 4. VII. 17. 
Phasiane clathrata L. — Obecný. 

Nolidae. 


Nola strigula Schiff. — Černický rybník 22. VII. 17 (Ba). 


Cymbidae. 
Earias chlorana L. — Nehojný (Ba), (Kou). 
Hylophila prasinana L. — Hosín 2. VI. 17 (Ba). 
Syntomidae. 
Syntomis Phegea L. — Bud. (Rich). 


Arctiidae. 
Arctiinmae. 
Spilosoma mendica Cl. — 1 G © in copula Adoliov 26. V. 17 
(Ba), též (Kou). 
Spilosoma lubricipeda L. — Všude hodný. 
Spilosoma menthastri Esp. — Všude hojný. 
Spilosoma urticae Esp. — Bud. e 1. (Kou). 
Phragmatobia fuliginosa L. — Všude hoiný. 


107 


Parasemia plantaginis L. — Hojný na mnohých místech, zvlá- | 
ště výše položených. | 
Rhyparia purpurata L. Koroseky 28. V. 16 (Ba), 3 kusy e. L 
1916 (Ba). 
Diacrisia sanio L. — Všude hojný. i 
Arctia Caja L. — Velmi hojný. ; 
Arctia Hebe L. — Bud. 
Callimorpha dominula L. — Na mnohých místech: Velešín 1916 
„ Kleť 10. VII. 17 a j. (Ba), též (Kou). 
Callimorpha Hera L. — Posud kus 1914 (Ba). 
Coscinia cribrum L. Veselí n. L. 13. VII. 17 (Ba). 
Coscinia striata L. — Netolice (Rich). 
Hipocrita jacobaeae L. — Všude hojný. 


c 


Liťthosiináe. 
Nuduaria mundana L. — Bud. (Kou). 


Endrosa irrorella CI. — Všude, ale cjediněle. 

Cybosia mesomella L. — Hojný. 

Gnophria rubricollis L. — Nevzácný skoro všude. 

Oeonistis guadra L. — Dosti vzácný! (Kou), (Zav). 

Lithosia deplana Esp. — Hojný. 

Lithosia griseola Fb. — Několik kusů u Černického rybníka 
VIL-VIII. 1917 (Ba), též (Kou). 

Lithosia lurideola Zinch. — Tamtéž. 

Lithosia complanata L. — Společně s předešlým, ale hojnější. 

Lithosia lutarella L. — Velešín VI. 1916 (Ba). 

Lithosia sororcula Hufn. — Nehojný. 

Pelosia muscerda Hufn. — 4 kusy u Čerm. rybníka 19. VIL a 


20. VII. 17 (Ba). 


Zygaenidae. 
Zygaena purpuralis Brůnn., | 


trifolii Esp. | k , 
; . Po celém okolí namnoze 
» lonicerae Scheven. 


» © filipendulae L. hojné druhy. 
achilleae Esp. | 
Ephialtes L. — Tu a tam nehojně (Ba). 
ab. peucedaní Esp. — Mezi druhem, častěji než 
typ (Ba). 


108 


Zygaena carniolica Sc. — Bud. (Kou). Velmi vzácné!! 
Ino pruni Schiff. — Jen na málo místech a nehojně (Ba), (Kou). 
Ino statices L. — Velmi hojný. 


Cochlidiidae. 
Cochlidion limacodes Huín. — Nehojný Vidov (Zav), (Ba). 


Psychidae. 


Psychinae. 
Pachytelia unicolor Hufn. — 1 S Koroseky e I. 1917 (Ba). 
Phalacropteryx Graslinella B. — Housenka nalezena na Kleti 
10. VH 17 (Ba). 


Epichnopterycginae. 
Epichnopteryx pulla Esp. — Hojný všude. 
Psychidea bombycella Schiff. — 1 © Adoliov 10. VI. 17 (Ba) 


= 


tamtéž © e. 1. 1917 (Ba). 


Sesiidae. 
Trochilium apiformis CI. — V topolových alejích hojný. 
» melanocephala Dalm. — Bud. (Suchomel) VII. 
1915 (Zav). 
esia spheciformis Gerning. — Kleť 3. VI. 16 (Ba). 
esia tipuliformis C1. — Bud. 13. VI. 15 (Kou). 
esia myopaeformis Bkh. — Bud. 21. VI. 07 a 5. VII. 14 (Kou). 


U U n 


Cossidae. 
Cossus cossus L. — Všude hojný. 
Zeuzera pyrina L. — Nehojný Bud. (Ba), (Zav). 
Hepialidae. 
Hepialus sylvina L. — V srpnu 1917 velmi hojný všude, jindy 
vzácnější. 
Hepialus hecta L. — Vzácný Bud. 1914 (Ba), též (Kou). 


Dodatek: 
V posledních dnech prohlížel jsem nevelkou sice sbírku p. 
Karla Lansperského z Č. Budějovic, obsahující však exempláře 
výhradně u Btdějovic v I. 1900—1910 chycené. Z nich jmenuji ty, 


109 


které posud v seznamu nejsou: 1 © (nenapjatý) Cal. vetusta Hb., 
1 S Brephos nothum Hb., 1 £ Urapt. sambucaria L., 1 © Arct. ca- 
sta Ésp., a nenapiaté Sesia culiciformis L. a empiformis Eso. 


SEZNAM MOTÝLŮ CHYCENÝCH P. MUDR. KLIČKOU 
R. 1916 A 1917 NA SVĚTLO V PRAZE NA KARLOVĚ. 


V č. 1 a 2 Časopisu české entomologické společnosti z r. 1916 
uveřejnil p. ředitel Graf seznam motýlů, které chytil pan MUDr. 
L. Klička v r. 1915 na světlo v Praze na Karlově. 

Pan MUDr. Klička pokračoval v lovu nočních motýlů také po 
celé jarní a letní období rocku 1916 a v roce 1917 až do konce srpna, 
kdy byla tato jeho entomologická Činnost přerušena náhlým povo- 
láním k vojsku až kamsi za Brest Litevský. Z výsledků za tyto tři 
roky docílených patrno, jak bohatá jest pražská motýlová fauna a 
bylo by si přáti, aby v činnosti, p. MUDrem Kličkou započaté, bylo 
alespoň několik ještě roků pokračováno, by docíleno bylo pokud 
možno úplného přehledu nočních motýlů v Praze se vyskytujících. 

Ze seznamu, jejž níže uvádím, vysvítá, že k druhům motýlů 
chycených v roce 1915 přibylo v roce 1916 nový ch 43 druhů (cel- 
kem chyceno v roce 1916 — 111 druhů) a v roce 1917 dalších n 0- 
vých %6 (celkem v tomto roce chyceno 171 druhů). * 

Bylyť v roce 1916 chyceny následující nové druhy (počítáno 
varietami a aberracemi): 


Sm. populi 2. VIII M. serena 18. VI. 

Met. porcellus 31. VI. Had. furva 26. VL 

Not. dromedarius 5. VIII. * 5 S0TdIda 22 V 

Sp. argentina 25. V. „ ab. leucostigma 18. VÍ. 

P. curtula 11. VIII. Miana ab. furuncula 18. VII 

Acr. aceris 26. VL. Dipt. scabriuscula 25. VII 

s BBA, M. Kr.atriplicis 24V. 

Agr. rubi 5. VIII Br. meticulosa 26. VIII. 

„ oěisa 13: M, Gr. trigramica 19. V. 

Agr. tritici 7. VII. Taen. incerta 20. III. 

Pach. rubricosa 6. V. Scol. libatrix 21. IV. 

M. pisi 3. VL Z. tarsiplumalis 9, VII. 
dentina 10. VL Ac. virgularia 8. VII. 


110 


. rusticata 25. VÍL. 
„ herbariata 25. VII. 
„inornata 5. VIII. 

„ incanata 19, V. 
ocellata 14. VIII. 
„v wariata6, (8X 

„. vespertaria 6. [X. 
„ sordidata II. VIII. 


Tephr. pusillata 10. V. 
$ vulgata 13. VÍ. 
En. fuscantaria 18. VIII. 

A. betularia 3. VL 

Ph. clathrata 18. VIL. 
Gn. rubricollis 23. VL 
Lith. sororcula li. VIII. 
Z. pyrina 17. VIÍL 


V roce 1917 chyceny: 


Macrogl. stelatarum 106. VIII. 

Not. ziczac 28. VII. 

P. anachoreta 21. V. 

V DÍSTA 3422: 

Org. antigua 31. VIL 

Das. pudibunda 25. V. 

Porth. ab. punctigera 25. VÍ. 

Ps. monacha 28. VII. 

= k ab. eremita 28. VII. 

Las. guercifolia 23. VÍ. 

Sel. lunigera a. lobulina 28. VII. 

Dr. harpagula 17. VL 

„ falcataria 30. V. 

a Dinakia 2 ko ET: 

Acr. euphorbiae 7. VII. 

A. xanthographa ab. cohaesa 
18. VIII 

A. forcipula 27. VL 

A. latens 19. VII 

Agr. segetum ab. nigricornis 
9. VIII. 

M. nebulosa 29. VI. 

„thalasina I. VL. 

„  dissimilis ab suava 21. VIL 

. = ab. w. latinum 
k WO V203 

M. brassicae ab. scotochroma 
15: VILL 


M. persicariae ab. unicolor 
24. VL. 

M. dentina ab. latenai I. VÍ. 

Miana ab. rufuncula 1. VIII. 

Had. monoglypha ab. infus- 
cata 21. VIL. 

Chl. hyperici 15. VII. 

Eupl. lucipara 7. VIII. 

Naen. typica 24. VL 

Hydr. nictitans ab. erythro- 
stigma 13. VII. 

Non. typhae 21. VIII. 
> E- ab. fraterna 18. 
VI. 

Leuc. evidens 17. VI., 3. VIII. 

Rus. umbratica 19. VL. 

Taen. gothica 11. V. 

Xant. fulvago ab. fiavescens 
25. VIII 

Hel. dipsacea 28. VII. 

Er. nucula 16. VII 

M. salicalis 21. VI. 

H. derivalis 24. VI. 

G. papilionaria 16. VI. 

A. virgularia ab. australis 18. VIII, 

A. rubiginata 19. VIII 

A. ornata 15. VIII. 

Rh. vibicaria 1. VIL 


111 


L. purpuraria 28. VII. Chl. chloreata 27. VI. 


O. plumbaria 29. VI. Dil. pusaria 29. VÍ. 
Sc. vetulata 5. VII. Amph betularia ab. Double- 
Sc. rhamnata 16. VII. dayaria 27. VI. 
L. prunata 7. VIII. B. luridata 24V 
Lar. unidentaria 21. VIJ. B. piniarius 16. VI. 
= cuctlata 17.0V1: Th. wauaria 29. VI. 
„ lugubrata 28. VII. A. gilvaria 15. VIII. 
„+ rubidata ITV n. cuculatela I. VII. 
Tephr. linariata 25. VII. E. chlorana 16. VII. 
„ innotata 5. VIII. H. prasinana 13. VI. 
„ plumbeolata 27. VÍ. Ph. fuliginosa 9. VII. 
absinthiata 19. Vl. L. complana 29. VL 
„© albipunctata 13. VÍ. „ úmita KOV 
S ATP CTata 7. SVI. Hep. lupulina 9. VII. 


Připočteme-li k tomu druhy v roce 1915 chycené počtem 118, 
shledáme, že za tyto tři roky chyceno v Praze 237 druhů včetně 
valiet a oberraci. 


Všecky tyto motýle věnoval p. MUDr. Klička české entomolo- 
gické společnosti a bude z nich utvořena zvláštní sbírka pražské, 
noční, motýlové fauny. Pokorný. 


ÚMRTÍ. 
+ MUDr. JINDŘICH TYL. 


Dne 31. března 1918 zemřel vynikající entomolog, MUDr. 
Jimdřich Tyl, c. a k. vrchní štábní lékař v Písku. Ze- 
snulý narodil se 1. února r. 1868 v Ejpovicích u Plzně. Od r. 1870 žil 
© Plzni, absolvoval tamtéž obecné školy a č. reálné gymnasium. 
"o maturitě r. 1887 studoval ma č. lékařské fakultě v Praze a byl 
červenci 1893 promován. Hned po promoci nastoupil jako Voj. 
lékař v Praze, pak sloužil v Josefově a od roku 1895—1900 u jízd- 
ních pluků v Krakově. V r. 1900 vrátil se do Čech, a od té doby 
přidělen stále u dopl. okresu č. 11 v Písku. R. 1911 povýšen na 
stábního lékaře, po té na vrchního štáb. lékaře. Již na gymnasiu 
zabýval se intensivně tělocvikem a sportem. Dodělal se krásných 


V 
T 
l 
V 


112 


výsledků, získav při všeobecných závodech gymnastů na Světové 
výstavě v Paříži 6. cenu, a při sokolském sletu na národopisné 
výstavě v Praze r. 1891 obě první ceny při závodech jednotlivců. 
Mimo mnolo jiných závodů získal rovněž mistrovství Čech uma 
bicyklu r. 1858. Od r. 1906 věnoval se v krásné lesnaté krajině pí- 
secké entomologii a sice výhradně broučí fauně (coleoptera), a 
dopracoval se v krátkém čase výborných výsledků, obohativ do 
dneška českou faunu o více než 150 nových druhů, v Čechách do- 
sud nenalezených. Mezi těmito mnohé vzácné druhy dosud jen ze 
Sedmihradska známé. Od r. 1909 studuje palaearktické curculionidy 
(nosatce evropské), Z uveřejněných dosud prací vyšlo: v Časopise 
české entomolog. společnosti: »Noví brouci pro Čechy«; pět po- 
iednání v ročnících 1908, 1909—1912 a menší biologické poznámky. 
V lesnickém časopise »Les a lov« 1910 článek »Nový škůdce lesních 
stromů Otiorrhynchus labilis«. V zahraničních časopisech uveřejnil 
V »Entomologische Blátter« (v Berlíně 1911), »Otiorrhynchus labilis. 
Stirl«, biologické pojednání o tomto vzácném brouku a-jeho pří- 
buzných; r. 1912 Omias Formaneki, — z Nov. Pazaru. Jsa ve spo- 
jení s předními entomology evropskými, pracoval v posledních le- 
tech specielně na dosud velmi málo prozkoumaném rodu Čeutor- 
rhynchus, © kterém uveřejnil různé zajímavé i důležité výsledky 
svého pozorování. Docílil také dobrých výsledků jako vojenský 
lékař, získav sobě nejvyšší přízeň jak u všech představených, tak u 
mužstva. Podařilo se mu za těch 19 let svého pobytu v Písku po- 
zvolna zdejší zastaralý »Marodenhaus« úplně moderně zaříditi. V 
entomologii doufal že bude moci dále pckračovati — bavilo ho ve- 
lice hlubší studium přírody — a doufal v brzku uveřejniti několik 
prací vymykajících se z komvencionelního dosud rámce. Smrt před- 
časně vyrazila mu péro z ruky. Dr. Navrátil. 


T JAN BOREK. 


Jan Borek narodil se v Praze dne 14. ledna 1872. Studoval v 
Karlíně 4 třídy reálné. Zaměstnán byl ve fotogr. závodě Donátově. 
Službu vojenskou mastoupil dne 9. IX. 1914 ve Vys. Mýtě. Přeložen 
byl do Rakosfalvy v Uhrách a v polovici června 1915 do Mitrovice 
ve Slavonii. Od 4. října 1915 zúčastnil se polního tažení v Srb- 


113 


sku při dobývání Obrenovače jako telefonista. Dále jmenován byl 
četařem, prošel Srbsko a Černou Horu. V lednu 1916 došel do 
Plevlie, do Varaždova, Rogatice, pak do Sarajeva. Tažení polní 
trvalo plných 7 měsíců. Zemřel v Bate u Gorice. 


Literatura. 


Prol. Emil Baver: Praktická cvičení zoologická a biolo- 
gické pokusy. Nákl. R. Prombergera v Olomouci 1917. (S 222 obra- 
zy v textu a XV. tabulkami.) 

Správná suaha učiniti přírodopis mikoliv dogmatikou, nýbrž 
skutečným věděním, spočívajícím na vlastním názoru, vedla k za- 


řizem praktických cvičení na školách středních a pokročilí učitelé, 


pokud poměry to dovolovaly, snažili se o totéž i na školách mě- 
šťanských. Největší nesnází při tom bylo, že učitelé sami ve velké 
části měli vědomosti knižní, bez příslušných poznatků osobních. 
Aby tomuto medostatku odpomohl, napsal autor tuto knihu. Nás 


ovšem zajímá především hmyz. Probrán jest: 1. Vnějšek těla.. 


2. Ústrojnost vnitřní na chroustu, potápníku a švábu. Pak srovná- 
vací pozorování charakteristických ústrojů hmyzu a posléze různá 


biologická pozorování a pokusy s hmyzem (vliv teploty, okolí, 


obranné postavy, obrana aktivní, smyslové schopnosti, lov potra- 
vy, symbiosa, péče o potomstvo, rodozměna, umělá mraveniště 
atd,). Všady podán jasný návod methody pozorovací i stručný vý- 
klad toho, co má pozorovatel viděti. Tím stávají se mnohé části vý- 
kladem ústroinosti hmyzí nebo důležitých jevů jeho života. Vše 
podáno velmi přehledně a jsouc provázeno mnohými obrázky (ori- 
ginály) velmi názorně. Bylo by si jen přáti, aby užíváno bylo vždy 
terminologie již ustálené. Nemůžeme než knihu doporučiti jako vý- 
bornou příručku nejen učitelům, nýbrž i všem, kdo hledají poučení 
vlastním názorem. Kpk. 

Microplagia nom. nov. 

Nomen Microplax, Plecopterorum genus (huius ephem. vol. 
XI., p. 61, 1914) ab illustr. Fieber in Rhynchotis praeoccupatum est, 
guapropter in eius locum nomen Microplagia proponere audeo. 

- 


K V 


VĚSTNÍK. 


XII. řádná valná hromada konána dne 23. ledna 1917. Před- 
seda prof. Kiapálek promlouvá o zájmu 0 naše věci entomologické, 
který je nám v těchto těžkých dobách siutečnou útěchou. Občasné 
schůze konány pěkně a byly každému potěšením. I po hmotné 
stránce nevedlo se Společnosti tak špatně. jak jsme se obávali, 
dík panu pokladníkovi. Náš časopis musel býti sice omezen, ale 
přes to důstojně se representuje. Jest přítomen dostatečný počet 
členů. Navrhuje se. nečísti ani protokoly, aniž jiné zprávy Činov- 
níků, ježto jsou vytištěny v časopise. Pan pokladník vzdává díky 
členům a zvláště panu předsedovi, který opětně věnoval Společ- 
nosti značný obnos. Kontrolující komise vše nalezla v pořádku. 
Za příručky stržen značný obnos, začež je co děkovati zvláště 
pp. prof. Rambouskovi a Klečkovi. Veškerý výbor opět zvolen 
akklamací, rovněž redakční komíité. Členem zvolen byl p. Viktor 
rekete, ředitel vychovatelny v Száalonci v Turčanské stolici. Pan 
předseda vyzývá členy k četné návštěvě schůzí.. Pan řed. A. 
Vimmer oceňuje nevšední zásluhy p. předsedovy o naši Společ- 
nost, o kterou se stará vždy a při každé příležitosti, nejen u nás, 
nýbrž i v cizině, pokud tomu nynější poměry válečné dovolují, a 
vzdává mu veřejné díky. 

V prvé schůzi občasné dne 30. ledna přítomno bylo 11 členů. 
Pan Ph. Dr. Artur Brožek přednáší »O dědičnosti a variabilitě.« 
Po theoretickém úvodě o studiu dědičnosti uvádí skutečná po- 
zorování, vyšetřující co jest důležitější, zda dědičnost či variabi- 
lita. Podle jednoho názoru soudí sc, že variabilita jest pod- 
statnou vlastností živé, hmoty, ježto vlastně je příčinou rozrůznění 
tvarů, a dává materiál selekci. ; 

Studiem jejím zabývá se tak zv. biometrická škola Galto- 
nova. Proti této theorii stojí druhý názor, jenž učí, že udržení no- 
vých tvarů dědičností jest podstatou evoluce. Na tom názoru stojí 


Na 


i první práce autorovy, totiž pokusy variační 0 racích ro- 


I 


du Palaemonetes z různých lokalit sladkovodních i mořských a 
práce o varialibitě kreseb křídel Panorpa communis — vulgaris. 
Ukázalo se, že biometrika mijak neosvětluje biologicky málezy a 
vznik variací. Ukázala se potřeba variace vyšetřovati experimen- 
tólné, nikoli měřením. Jednalo se o to, vyšetřiti variabilitu urči- 
tého znaku a experimentálně ji vysvětliti dle příkladu Johamse- 
nova na čistých liniích. Autor vybral si za objekt Pamorpu na 
upozornění prof. Klapálka, jež rozvržena (P. communis) v 5 variet. 

Příčinou neurčitosti specie P. cecmmumnis je její variabilita a 
tu se ukázalo, že P. com mumis nemá variet nýbrž jen va- 
riace. Variace kolísají kolem jedné varianty průměrné. 

Materiál pochází z Kácova, kde je vysokými stráněmi jaksi 
isolován. I byla otázka další, je-li variace fluktuační Či genetická. 
Proto přibrána lokalita druhá, Neratovice. Tu se ukázal jiný va- 
riační průměr. Pak ale bylo patrno, že je zapotřebí populace vy- 
šetřiti experimentem dědičnostním. Na Panorpě však k tomu ne- 
došlo, pro nemožnost kultivace těchto objektů. 

Dr. Brožek k pokusům dědičnostním proto vybral si rostliny 
a sice žlutý, červeně kropenatý Mimulus dvou druhů: guinguevul- 
nerus a tigrinus. 

Na druhu prvém ukázala se variabilita alternativní s Mende- 
lovým poměrem 3 : 1; na druhém genetická varialibita (obé v F2) 
kolísající oď rostlin tigrinus žlutých plynule až k rostlinám tigrinus 
silně kropenatým s minimální frekvencí stupňů prostředně skvrni- 
tých. Když byly vybrány oba krajní extrémy této řady a autogamií 
se objevily potomci extremních forem z celé varirující generace 
(F:) ukázaly se v dalších letech jako homozygoti, iako východiska 
čistokrevných linií. 

Přednášející krátce rýsuje křížení dvou genotypů do generace 
F: a vyvozuje variační problém a mathematické její formulování 
(vzhledem ku křivce Galtonově). Přednášející dospěl tím k vlastní 
otázce své úvahy, že totiž variabilita genetická je vlast- 
ním hybným kamenem evoluce, neboť variabilita fluktuační je jen 
přechodný zjev. Ukazuje se, že evoluce je možná jen kombinací 
ruzných znaků křížením (zastírá názory Johansenovy, J. P. Lot- 
sy-ho a j. —). Nemůžeme na základě názorů genetických ovšem 
pak dobře mluviti o dědičnosti získaných vlastností. A tu zbývá 
genetice jen mutace. Také ty objevily se v experimentech Dra 


Brožka během 7letých jeho pokusů a udržují se jako čistokrevné 
rasy. Jsou to skutečné mutace, neboť nelze jich vysvětliti kombi- 
nací znaků rodičů. Tedy něco náhle nově vzniklého. 

P. Šustera k tomu poznamenává, že tyto pokusy nevedou 
ku zjištění činitelů evoluce. Jde o methodu pokusů a předpokladů, 
z nichž pokus vychází a je otázkou zda neznásilňuje předpoklad 
nastávající experiment. Moderní genetika pak také nijak nevysvětlí 
vznik nových druhů stálých. Mají se k pokusu zvoliti objekty fyle- 
ticky jednoduché a změniti toliko jeden vliv podmínek. 

Dr. Brožek odpovídá, že selekce působí jen eliminací v či- 
stých liniích a dále, že evoluce může se díti mutací tak, že extrémní 
změna podmínek způsobí změnu zárodeční plasmy a přivodí mutaci. 

P. předseda se zmiňuje o tom, že na různé lokality vázány 
různé variace Panorp a že se zdá, že jsou přece podmínky vinny. 

ir. Kcmárek dodává poznámku o předpojatosti evolucio- 
nistů proti genetikům a tvrdí, že nelze upříti genetice exaktnost, ne- 
boť vyšla, aby dokázala dědičnost získaných vlastností a zatím 
nalezla opět zákony Mendelovy a došla k tomu, že nic nově získa- 
ného se nedědí, ale že skutečně znenadání vznikají nové vlastnosti 
mutací. 

Pan předseda poznamenává na konec, že mikdo nemůže popí- 
rati evoluci, neboť ji vidíme, ale jedná se o to, pochopiti způsoby a 
prostředky, jimiž se děje. 

Ve schůzi dne 27. února přítomno bylo 16 členů a 3 hosté. 
Občanská záložna Karlínská věnovala K 40.— a Vinohradská 
KP 

P. insp. FI. Hanuš přiiat za člena. 

Přednáší p. Dr. Jul. Komárek »O americké vědě«. 

Americká věda jest data nejmladšího. Věda je snaha lidská, po- 
znati přírodu a ji ovládati. Americká věda jest praktickou, evropská 
věda theoretickou. Tato začíná středověkem a objektivně popisuje 
přírodniny, jejich vzájemné vztahy, bez ohledu na užitkový zájem 
lidský. Totéž platí o entomologii. Naše entomologie popisuje, ne- 
pozoruje. To platí hlavně o vědě německé, která cení více filoso- 
fické idee nežli skutečnost. Tím vznikají dva tábory, tábor vita- 
listů a mechanistů. P. přednášející uvádí pak různé příklady. Ame- 
ričané hledí vše prakticky uplatniti. Zařizovány s velikým komor- 
tem university, které však hledí spíše k praksi. Tam se dbá o to, 


II 


aby se vše vyplácelo. U nás nenesou ústavy podobné ani úroky z 
kapitálu do nich vloženého. V Kalifornii je veliké ovocnářství. O- 
kolo let 90. se objevil červec, který by byl zničil sady. Tu američtí 
entomologové přišli na to, že lze zavedením austrálského slunéčka 
odstraniti škůdce. — Tam studuje se celý životní cyklus, aby se 
poznalo, jak živočichové škodí. Studují se i duševní projevy zvířat. 
Činily se pokusy, jak by bylo možno zlepšiti plemeno křížením. 
Mendelismus, který u nás zapadl nepochopen, po desíti letech ne- 
závisle od Evropy byl v Americe znova objeven. Amerika se cho- 
pila otázky, jak lze určiti pohlaví ve vajíčku a ukázalo se, že po- 
hlaví je v buňce určeno, vajíčka s chromosomem přebytečným dá- 
vají ©. Evropa si nedovedla zachovati bystrost pozorovací, jako 
Amerika, která ziednala respekt vědě. Amerika se- řídila vždy zá- 
sadami, že věda nepracuje jen pro vybudování theorií filosofických. 
Jest důležito, abychom přešli k studiu života a nevěnovali se tolik 
studiu mrtvého materiálu. 


D 
povrchně, maskujíce systematiku praksí. Studiu ve přírodě slouží 
systematika, které opustiti nemůžeme. i 

P. Šustera podotýká, že Evropa je stará, proto její histo- 
rismus vniká všude. Amerika historie neměla, proto od ní upustila. 
Znamenitá je methoda empirická, zejména tam, kde se jedná o the- 
orie Cescendenční. Němci mají methodu rozumovou. Tam jsou ana- 
lytikové mechanisté, synthetikové vitalisté. K tomu možno přidat 
cíl, který se objevuje u vědců francouzských. Z methody empirické 
vznikla věda americká. Věda má být pro vědu i pro život. Amerika 
vykořisťuje vědce, theoretik tam není ani možný. I u nás jest spou- 
sta krásných prací biologických. 

Dr. Komárek srovnává vitalismus a mechanismus. My mu- 
sime si vysvětliti zákeny přirozenou cestou mechanistickou. Sklon 
k skuteórosti vede spíše k úspěchu —— srovnává Japonsko s Rus- 
kem. | 

P. Šustera dodává ještě, že Američané hledí na vědu tak, 
aby přemohli přírodu. U nás se hledí na to, abychom se přírodě 
přiblížili. 

P. předseda míní, že americká věda přes to, že vyvolávána 
lest praktickými potřebami, vede přece jen ke theoretické vědě. 

IV 


P. řed. Wimmer dodává, že Američané pracují také někdy 


: 


| 


P. řeď. Wimmer předkládá novou mouchu pro Čechy. Dito- 
mia fasciata. 

Ve schůzi dne 27. března přítomno bylo 18 členů. 

Pan místopředseda předčítá dík za projev oddanosti Jeho Ve- 
ličenstvu císaři a králi Karlu I. a jeho vznešené choti Zitě za příči- 
nou nastoupení trůnu. 

Česká spořitelna věnovala Společnosti 100 K, Malostranská zá- 
ložna 10 K. 

P. Dr. Ladislav Zykán, prof. Českoslovanské akademie ob- 
chodní v Praze, přijat za člena. 

Pan univ. prof. Dr. Mrázek přednáší »O systému 
umělém a přirozeném«. Na systematiku se pohlíží ze dvou stanovi- 
sek: jedno má ji za průpravu, druhé za vyvrcholení. Systematika 
obsahuje dva různé cíle, podává přehled tvorstva a bádá o přírod- . 
ních zákonech. Systematika dnešní umožňuje přehlédnouti celou sou- 
stavu přírodní, Kategorie: druh, rod, čeleď atd. zdají se nám dosti - 
přirozené, ale musíme býti opatrni při jich posuzování. Systematika 
vlastně operuje jen s pomyslem; kategorie jsou nestejné ceny. Sy- 
stematiku prováděl vlastně již primitivní člověk. Každá systema- 
tika počíná indukcí. Od specie se často udělá náhle skok k nejvyš- 
ším pojmům systematiky (vrabec-pták). Tu činí se chyby (slepýŠ- 
had, velryba-ryba). 

Hlavní naše typy byly známy už Aristotelovi, všecky ovšem 
nepoznal, ač v hlavních rysech rozdělil říši živočišnou. Nejdůležitější 
úlohu hraje při tom vznik organismu, klade důraz na způsob rozmno- 
žování. Názor o vzniku jedinců ovšem nebyl tehdy vědecky opřen. 
Názory tyto panovaly dlouho ve středověku. Ku konci 17. a poč. 18. 
století Ray a Linné přesněji definovali pojem druhu. Tento je sou- 
bor individuí tak sobě podobných, jakoby pocházela od stejných ro- 
dičů. Linné umožnil lepší poznání reformou systematiky. Zavedl ur- 
čovací diagostiku, přesným popisováním vlastně nutil k rozeznávání 
stále většího počtu druhů. Sestavování abecedního způsobu VY- 
mýtil Linné určitější soustavou, tím, že vřadil rody. Zavedl podvoj- 
nou nomenklaturu. Linné musil dbáti stručnosti diagi.0os, což bylo 
závadou. Znaky brány příliš jedostranně, ma př. formy S ulitami 
(Tubipora, Tubicola, Tubularia a i.). Gmelin rozeznával 30 druhů 
Tubella, ale asi 15 těch forem jsou Trichoptera. Proto nutno studo- 


V 


vati celou organisaci živočichů. System. kategorie nám ukazují sou- 
vislost forem a jich příbuznost. 

Pokusy klassifikovati hmyz se datují již od dob nejstarších, 
uznávala se potřeba přirozeného systemu. System může zákonitost 
vystihnouti ve všech svých kategoriích. System doplnil Cuvier u- 
čením o typech. 

Titíž autoři, kteří opravovali vady systemu, specie v rodech 
stavěli falešně. Systematika rozeznávala rod, řád, ale specie jsou 
zase často sestaveny abecedně a číslovány. Z počátku se řídili 
pevným počtem stvořených druhů. Tvůrčí myšlenka objevovala se v 
různých obměnách. Všecky kategorie odpovídaly tvůrčím ideám. 
Proti tomu přišla myšlenka vývojová. Příbuznost mezi jednotlivý- 
mi tvory chápeme příliš materielně. Vývoj vlastně sesílil tím syste- 
matiku. Z počátku si představovali, že příroda se rozvíjela tak, že 
rod se vyvinul z jednoduchých forem, též čeledi atd. Jednoduché 
nazýváno prvotným, původním. Počalo se s chybnými rodokmeny 
dichotomickými a pod. Starší systematika měla methody morfolo- 
gické a nová systematika ji též vhodně užívá. Shledáno, že podoba 
klame. Funkce zatemňuje poznání tvaru. Starší systematika musila 
též rozlišovati analogie a homologie, jimž dala vývojová myšlenka 
jen jiný výklad. Přizpůsobení počalo hráti velikou úlohu, ten pojem 
Vyvinul se teprve při učení vývojovém. Jednoduché tvary se ne- 
ukázaly vždy původními. Embryologie také smažila se řešiti 
obtíže systematicky. Otázka přizpůsobemí však velmi stěžuje 
vývoi. Naše pojmy systematické dle těchto zásad jsou měnivé. 
Darwin se vyhnul tím, že tvrdil, že vývoj se děje velmi podrobně, 
někteří, iako Haeckel, popírali druhy vůbec. Kólliker si předsta- 
voval vývoj docela jinak polyfyleticky. Méme několik druhu or- 
ranisačních. 

Novější výzkumy ukázaly, že několik předků dalo vznik formě 
jedné; zde jedná se o formy konvergentní. 

Celá řada skupin ukázala se polyfyletickou, to všecko platí pro 
střední skupiny. Jedná se o to, zda může species povstati z růz- 
ných forem. 

P. Šustera se zmiňuje 0 podobných zjevech v geologii, kde 
vidíme útvary, ač Lyell popřel náhlé převraty. Vzhledem k délce 
lidského života můžeme považovati specie za stálé. ; 

P. prof. Mrázek tvrzení to vyvrací částečně některými po- 
známkami. 


VI 


P. Obenberger zastává nové názory systematiky. 

Schůze dne 24 dubna konána nebyla., 

Ve schůzi dne 22. května přítomno bylo 14 členů a 1 host. Za 
členy přijati p. Jar. Hahn, stud. filosofie a prof. Lud. Baťa v Budě- 
jovicích. 

Prof. Klapálek přednáší o ústním ústrojí hmyzu. Ač jest 
hmyzu co do počtu druhů množství nesmírné, přece je plán úst- 
ního aparátu jednotný u všech skupin hmyzu, což dokazuje, že 
hmyz je skupinou zajisté monofyletickou. 

Ústní ústrojí hmyzu skládá se ze tří párů. Kusadla hmyzu po- 
stavena na okraj (po stranách) Ibi. Horní pysk sedí uprostřed, jest 
lichou destičkou. Ústroje ústní sedí v levo a v pravo, musí se tudíž 
potrava pohybovati svisle mezi všemi čelistmi. K tomu též je v 
horním pysku zářez. Tamtéž bývají citové brvy, chutové bradav- 
ky., což jde až na horní patro hmyzích úst. Suctoria postrádají prý 
(dle Wagnera) horního pysku, což založeno na špatném pozorování. 

Prvním párem vlastních kusadel jsou man dibule (»žuchvy« 
dle prof. Klapálka). Žuchvy jsou mohutné ústrojí, jímž hmyz po- 
travu rozmělňuje. Jsou chitinovány, velmi ostré, buď na hraně 
hořejší nebo ma konci. Zuby jsou nesouměrné, neboť mají do sebe 
zapadati. Žuchvy nemají ovšem makadel ani podobných přívěsků. 
Prostheca u Campodea, Passalus, atd. jsou zajisté omyly pozoro- 
vatelů zaviněné nesprávnými výklady. Jde v tomto případě zajisté 
o — botanicky řečeno — zveličelé vkloubené trichomy, chlupy, jež 
nalézáme v jiných skupinách na nohách a pod. Jako u ssavců i u 
hmyzu lze souditi na způsob výživy hmyzu dle tvaru a velikosti 
mandibul. Zlatohlávci, Koprophagové, mají ploché, měkké mandi- 
bule, cicindely srpovité, tvrdé, veliké, atd. Zajímavé jest, že man- 
dibule chybí téměř úplně lepidopterám, ephemeroidám a trichopte- 
rám. Mandibule larev vodních brouků jsou ssavé. Podobně u 
„Neuropter. Kuklám hmyzu ovšem chybí. Někde kukly mají žuchvy, 
imaga však nikoliv — Tinea, trichoptera a i. Mocné žuchvy mají 
na př. roháči, kdež jsou zároveň pohlavním znakem. Změní-li se 
veškeren ústní aparát v chobot a j., mění se v dlouhé bodce. 

Druhým párem ústního ústrojí jsou ma xilly, čelisti. Na roz- 
díl od předchozích jsou článkovány. Složeny isou z článků cardo, 
stipes, galea, lacinia, t. j. vnitřní a vnější sanice a pak z člán- 
kovaného přívěsku — palpus, makadlo. Tedy podobně jako u nohy, 

VH 


. 


při čemž stipes jest kyčlí, palpus odpovídá noze. Vnitřní sanice slou- 
ží při přijímání potravy, vnější jakožto čistící aparát, makadlo pak 
jako čichový ústroj. Ť 

Zajímavý svým dosud nejasným výkladem jest hypopha- 
rynx. Jest to jen lalůček, vzniklý na vnitřní straně spodního 
pysku. Jest analogon jazyku obratlovců. Jako u těchto, jest i u 
hmyzu přerozmanitě vyvinut. U primitivní skupiny pošvatek je 
primitivní. Nápadný je u roháčů, kde je posázen chloupky, sloužící- 
mi k ssání, podobně jako u staphilinidů a j. 

Spudní pysk se často mění ve skutečný pysk, přikrývaje 
kousací ústroje zdola, jak činí horní pysk shora. — U brou- 
ků není na spodním pysku žádných sanic. U většiny hymenopter 
spodní pysk je podobný jako u brouků, u apid pak přichází k plat- 
nosti hypopharynx. Nápadný je spodní pysk larev vážek, kde se 
mění ve veliký chápací ústroj kleštěmi opatřený, jenž v klidu je 
sklopen vzhůru a jako záklopka celé ústní ústrojí přikrývá. 

Pan řed. Vim mer činí poznámku o „praemandibulách a hy- 
popharyngu. Pan řed. Pasteiřík uvádí případ Ctenophory pec- 
tinicornis. Pan Šustera zajímavé uvádí případy z hymenopter, 
načež navazuje p. řed. Vim mer poznámkou o larvách nižších 
Dipter. 

Ve schůzi dne 19. června přítomno bylo 9 členů. 

Pan Oldř. Šustera přednáší »Úvod k revisi vývojových 
theorií«. Počínaje historií vývojových theorií Lamarcka a Darwina, z 
nichž prvá jest theorií přímého přizpůsobení a uznává potřebu, tedy 
činitele psychologického jako vývojový popud, pročež stala se vý- 


chodiskem pro theorie vitální. Druhá vysvětluje theorii descenden- 


ční přirozeným výběrem a neuznává účelnosti. Znázorňuje, čím se 
liší oba názory při stanovení, jak vývoj postupuje a na základě vý- 
sledků geneticky tvrdí, že oba názory jsou toliko částí vývojového 
děje. Přizpuscbení týká se modifikací, přirozený výběr pak neod- 
povídá, proč vývoj jest, nýbrž co se děje s variacemi v přírodě, a 
končí proto theorií isolační, Probírá pak výsledky genetiky, shr- 
nuje hlavní rysy Vriesovy theorie mutační a míní, že mutace jsou 
hlavním vývojovým činitelem, ježto jimi mění se genotypická kon- 
stituce individua. Zmiňuje se dále © anglické a německé methodě 
pěstitelů obilnin, o pojmu populace a čisté linie, o pokusech Towe- 
rových a končí přehledem vývojových problémů. 

VII 


o ník non s 


Pan předseda připomíná, že zakládá p. přednášející vývoj na 
mutaci. Často se děje vývoi určitým směrem, viz vývoj kopyt- 
natců. Výklad by připouštěl vliv mimo, který by uvedl proud v ce- 
lý vývoj. Jsou ovšem též náhodné mutace. Proměnlivost a nadbyteč- 
nost potomstva je patrná, vzniká z toho soutěž. Darwin snesl fakta 
a nepřešel do oboru spekulaci Proto menajde, doba, která by 
Darwinismus úplně potřela. Cope ocenil Darwina, ač uvedl, že 
Darwin nevyslovil, jak vznikají nepatrné odchylky, ale potvrzuje, 
že podmínky životní působily, a vývoj je určitý výsledek a takřka 
určitá dráha, kterou se proud života dává, ba musí dávati. Pan 
| Šustera odpovídá, že ono »proč« se tak dělo, posud nebylo vy- 
světleno. Pan předseda připomíná, že vysvětlení děje se zhusta 
»novými jmény«, která málo vysvětlují a jen neznalost zakrývají. 

Pan Sustera slibuje, že bude pokračováti po prázdninách a 
pokusí se časem vysvětliti nejen jak vývoj postupuje, nýbrž i proč 
se tak děje. 

Schůze dne 25 září pro nahodilou překážku konati se 
nen.ohla. ' 

Schůze dne 16. a 30. říina. Přítomno bylo 10 členů. 

Za nového člena přijat byl p. Adolf Nejedlý, lesní adiunkt ve 
Vacíkově u Březnice. : 

Přednáší p. řed. A. Vimmer »Příspěvky k morfologii larev 
dipter« a sice nejdříve o slinných žlazách a žlazách Malphigických, 
o jícnu, jenž není homologický s jícnem larev ostatního hmyzu, 
o Soustavě tracheální, o kterémžto předmětu podal vzhledem ku 
svým dřívčiším přednáškám toliko hlavní data. S dýchacími or- 
gány, iež meliší se od ostatního hmyzu, souvisí srdce. Nervová sou- 
stava jest právě tak jako tracheální u nejprimitivnějších larev vel- 
mi člcněná, brzo však jednotlivá ganglia počínají splývati, až u 
larev nejvyšších much splyne vše v nervovou hmotu, zachováva- 
jící však ráz nadjícnového a podiícnového ganglia. K nervové sou- 
stavě náleží ještě různé menší ústroje, o nichž již předešle bylo 
hovořeno. Dodátkem zmínil se p. přednášející, že exuviálních žláz 
u larev dipter dosud mezpozoroval. 

Schůze dne 13. listopadu. Přítomno 12 členů. 

Za nového člena přijat pan inž. Vladimír Weiser, t. č. nadpo- 
ručík v Bubenči. Přednáší p. PhC. J. Obenberger »O zoogeografi- 
ckém rozšíření krasců«. 


IX. 


Skupina Buprestidae je skupinou velmi bohatou — V roce 1904 
bylo napočteno celkem 232 rodů a 6108 druhů — dnes skupina 
tato obsahuje nejméně 260 rodů a 10.000 druhů a variet. 

Rozšíření skupiny této je dosti charakteristické. Můžeme i zde 
sledovaii vli7 hypothetické pevniny jižní polokoule — gondwány. 
Celů prastará skupina Stigmoderitů, z michž některé rody (Stig- 
modera 350 druhů) dosahují značného počtu specií je charakteri- 
stickou pro Australii. Příbuzné rody Dactylozodes, Conognatha a 
Pithiscus vyskytují se v jižní Americe. V Australii vedle Stigmo- 
der ještě Calodema, Archaeozodes (mihi) a Metaxymorpha. Sledu- 
jeme-li geografické rozšíření krasců dle šesti známých oblastí, tu 
skledáme, že až ma několik velmi nepatrných výjimek, nestává 
druhů více oblastem společných — nelze v celé čeledi nalézti je- 
diného kosmopolita (druh). 

Vo lze si vyložiti též tím, že skupina tato nalézá se dosud v či- 
lém vývoji, ienž děje se daleko rychleji než možno nám sledovati. 

1. Oblast jižní Ameriky, severně omezená asi 25“ rovnoběž- 
kou chová mnoho forem obdobných k formám australským — na 
příklad rody CČuris, Anmillara, skupinu Stigmoderinů, Agrily atd. 
V roce 1904 bylo známo celkem 1793 specií z oblasti americké; 80 
rodů, z michž 45 endemických. | 

Rozděliti můžeme skupinu tuto ma pět Částí: Ameriky 
střední, charakterisovanou přítomnosti rodů Agaeocera, Hippo- 
melas, Halecia, Thrincopyge etc., oblast Antill, bohatou oblast 
brasilskou, oblast pamp či oblast argentinskou a oblast chilen- 
skou 

2. Oblast nearktická kommunikovala na západě dlouho s oblastí 
palaearktickou, což patrno i na charakteru forem. Ovšem doby 
iedové utvářely se zde asi jinak než v oblasti palaearktické, klima- 
tické poměry zdejší asi byly úplně jinak upraveny. Zdá se, že zde 
vývoj byl více stabilisován od dob ledových, kdežto v oblasti pa- 
laearktické byl daleko živěji podnícen. Je to zejména patrno ma 
rozšíření Agrilů i na jich variabilitě. 

Obsahuje (data z r. 1904) 262 druhů v 33 rodech, z nichž 7 
pouze je typických pro tuto oblast. Možno je děliti na čtyři polo- 
oblasti: kanadskou, alleghamskou, californskou a texaskou. 

3. Oblast palaearktická je velmi složitá. Je nutno následkem geo- 
grafických poměrů stanoviti několik zon přechodních — v i. Indii, na 
X 


„Kanárech, Japanu, Afghanistanu, Egyptě. Dělí se na několik pod- 
oblastí: evropskou, mediterranní, sibířskou, kaspickou, tibetskou a 
mongolskou. Charakterisována je meobyčejně variabilními druhy, 
jež opravňují k domněnce, že zde variabiliační schopnost byla nej- 
více podnícena. Příčinu toho dlužno hledati asi v době -nebo do- 
bách ledových, kdy celá fauna byla zatlačena na jih nebo zničena 
a znova se tam nastěhovavší formy byly nuceny prodělávati zrych- 
lený a jak se zdá, rozmanitostí této oblasti podmíněný assimilační 
pochod vývojový. ; 

Charakteristické skupiny zde jsou Julodis, Deudory, Chiloste- 
thy, Sphenoptera s. str., Anthaxie, Agrili, Trachys atd., vesměs ne- 
obyčejnou variabilitou se vyznačující. 

4. Oblast africká je vlastí velikých Sternocer, zvl. Julodis, napo- 
dobujících strukturou housenky, Steraspis a Chrysaspis. 

Pro theorii Lemurie možno i mezi krasci nalézti řadu dokladů: 
rod Sternoacera, který opakuje se v Indii'i v Africe, Agelia, Irido- 
taenia, Dicercomorpha a Belionota. 

Oblast tuto, vyznačenou řadou překrásných forem možno dě- 
liti na oblast pevninskou a na oblast madagaskarskou, © Úhrnem 
přes 1200 druhů. 

5. Oblast indomalajská je representována neináhernějšími dru- 
hy; hlavně rod Chrysochroa, Cyphogastra a pod., zastoupené asi 
1300 druhy. 

Možno děliti oblast tuto v podoblasti: indickou, indočínskou, 
malaiskou a filipinskou, jež tvoří již přechod k formám iapon- 
ským. 

6. Australie sama tvoří oblast pro sebe, s asi 1000 druhy. Ze 
66 rodů této oblasti jest 32 charakteristických; ostatní většinou při- 
cházejí v oblasti Indomalajské. 

Jako podoblasti možno odděliti oblast novozélandskou, jež ie 
velmi nápadnými formami vyznačena, oblast australskou, oblast 
oceánskou, isolovaně téměř stojící a oblast Novo-Guineiskou s če- 
tnými elementy indomalajskými. 

Celá skupina, ač životní poměry a hlavně schopnost bystrého 
a prudkého letu zdá se zde zpětně působiti, tíhne silně k vytvá- 
ření endemických forem. O tom svědčí, že z 232 rodů ien 5 je 


wav 


kosmopolitů; jen 7 rodů je rozšířeno v 5 oblastech; naproti tomu 
XI 


159 rodů je rozšířeno pouze v jedné oblasti a 43 isou charakteri- 
stické pro oblasti 2. 

Celkem ale rozšíření krasců je obor méně známý, ježto méně 
pěstovaný a bližší poznání zeměpisného rozšíření Buprestidů je ú- 
kolem budoucnosti. 

P. prof. Dr. Uzel se dotazuje, co soudí p. přednášející o nád- 
heře kovově lesklých krasců, což tento vysvětluje jako ochranu 
proti přílišnému žáru slunečnímu v tropických krajinách žijících. 


V občasné schůzi dne 27. listopadu zvolen pan Holík 
členem. 

Pan O. Šustera přednášel »O významu hmyzu v zo0ge0- 
graiii« hlavně na základě zkušeností, získaných při stanovení při- 
rozené soustavy vos hrabavých z celého světa. Nejdříve probíral 
theoretické základy zoogeografie, která spojuje výsledky bádání z00- 
logicko-biologického se  zeměpisně-geologickými v nový soubor 
poznatku za pomoci methody srovnávací i historické. V prvém smě- 
ru získala zoogeografie pevný podklad naukou descendenční, kdežto 
v otázce spojování souší dosud nebylo docíleno shody. Směr Wal- 
laceuv tvrdí, že povrch země od třetihor se v podstatě neměnil, na- 
proti tomu však směr Iheringův operuje s dalekosáhlými přemě- 
nami souší a moří. Hmyz svojí početností, různým stupněm vývoje 
a rozličnými vývojovými cestami může ve velké míře přispěti 
k řešení zoogeografických otázek. Předpokladem je však nejen do- 
state« materiálu, nýbrž zejména přirozená soustava, ježto jinak 
veškeré důsledky jsou chybné. Přednášející přidržuje se náhledů 
Wallaceových, upozorňuje na Handlirschovu statistiku, dle níž již- 
ní kontinenty mají průměrně jen 2% společných rodů a připomíná, 
že jižní polokoule oplývá skupinami vývojově původnějšími, jež 
však ještě v tercieru žily i na severní polokouli. Jsou to zbytky 
třetihorní fauny, zachované na isolovaných územích. Kosmopoliti 
naproti tomu náležejí ke skupinám, z nichž se vyvinulo na severní 
polokouli movější tvorstvo. Dále probírá geografické modifikace, 
rýsuje vznik ostrovních faun a končí zavržením Simrothovy pen- 
dulační theorie. O různých detailních otázkách, jako orthogenesi, 
heterogenesi, oekogenesi, kývání země a pod. rozpředl se delší 
rozhovor, jehož se kromě přednášejícího zůčastmili zejména pánové 
F. Klapálek a Dr. Brožek. 

XII 


V občasné schůzi dne 18. prosince přednášel prof. Klapálek: 
O důležitosti studia vývoje hmyzího. Vývoj hmyzí 
má veliký význam 1) pro znalost života hmyzího vůbec. Dospělý 
ve svém celku podržuje v každé velké skupině určitý ráz Života, 
kdežto larvy se přizpůsobily novým podmínkám, především zvlášt- 
ním mehodám opatřovati si potravu (mravkolvi, Vermileo, larvy 
Hemerobia kryjící se vyssátými kůžičkami). U některých skupin 
vyvíjí se značná dovednost stavitelská pro ochranu Života (chro- 
stíci). Podivuhodnými formami života za vývoje jest nadproměna 
a iunobřeznost. 2) Význam hospodářský. Hmyz škodí především 
v době svého vývoje, proto jest potřeba vývoj tento znáti, abychom 
se uchránili škod. 3) Význam pro studium anatomie a morfologie 
hmyzí. Fimyz dospělý až na řídké výminky zachovává ráz hmyzí, 
larvy podléhají, přizpůsobujíce se novým podmínkám, takovým 
změnám, že někdy ztrácejí vzhled členovců. Postupem doby rozlišil 
se tím vývoj na bez proměny a s proměnou nedokonalou a dokona- 
lou. Často nastává ztráta ústrojů, mizí křídla, nohy i hlava, vznikají 
bradavky ssací, a tracheální žábry. Vývoj hmyzí poskytuje vhodné 
příklady přímého účinklĎ podmínek životních. 4) Pro systematiku. 
Někdy těžce rozeznatelné druhy liší se svým vývojem (Cerceris, 
Ateuchus, Brachycentrus, Micrasema). 5) Pro fylogenii. Postupu- 
jícím vývojem nastává rozestup dospělce a jeho larvy. Čím mladší 
řád, tím tento rozestup větší, čím starší, tím menší. Mezi larvami 
mnoho konvergence! — Debaty účastnil se p. řed. Vimmer, Šuste- 
ra a Dr. Komárek. 


ka : 


„oh k 


“ 
V. 
“ 
5 
p 
M 
W 
= c € 
ú = „ 
“ č 
« 
= s 
s 
C 
mu. $ 
£ 


zon Dá EA 
M (E. rabi M 


6 
* 

i 

ká 

: 

. 


ok 


M- á - * k , a al | „od . 
i ; "ed aděžišsí ně botěanový 6 
: S A M 
MEJ rivdrí „vší da "4 CH 
Ů „Z 
osdvls včŘÁLEN 4 
: = ř ; 
jiáé; Nato WK JODŽAVĚ 
iěsvaío j K n“ drjše his 
balady 5 iojuín EA sob lými É s M 
084 (8 s emčaoiMů „ira bardzo ] 
: Eye větná méito vůz c“ 
= 23 
se go ví i, > 
vě útes 01 atnatcf il 
ti- z, 40; pon b ch 


4 


SAM 


* 


k s 
. 
i 
: 
ň 


Í 
„ 


ZPRÁVA VÝROČNÍ 


„za správní rok 1917. 


s H 30b, 
4 45 
Kč 0. s. 


Výbor České Společnosti Entomologické. 


Předseda: 
Prof. František Klapálek. 


Místopředseda: 
Skolní rada Robert Hartmann. 


Zapisovatelé: 


C. k. gener. štábní lékař MUDr. Jaromír Pečírka, 
PhDr. Frant. Rambousek, c. k. profesor. 


Pokladník: 
C. k. účetní ředitel Josef Graf. 


Knihovník: 


Oldřich Šustera, účetní oficiál zemského výboru. 


Kustos: 
Karel Klenka, c. k. vrch. pošt. oficiál. 


ci os BDS1T inlojě: - 


>" a P 
: == . 


. : ; „2l9i roBigsy 
isl 1 = jedl indětě asy A 
T „drmsý únor och © 


“ : 
. 4 og 5, 
, bo tat9dů „A ea- 
rodadí T 
aito tfHošů „Srstené doišiC 
ZD CU M = 


1v 43 „odnšlůi ions 
Mé 


1907 


1907 


1910 


1910 


1904 
1904 


1904 


1905 


1907 
1910 
1917 
1911 


1906 


SEZNAM ČLENŮ. 


A) ČLENOVÉ ČESTNÍ. 


Bolívar, Don Ignacio, ředitel přírodnického musea 
v Madridě. 

Horvath, Dr. Géza, ředitel Magyar Nemzeti Muzeum 
v Budapešti. 

Lobkovic J. J. Ferdinand princ, bývalý nejvyšší zemský 
maršálek král. Českého atd. 

Melichar MUDr. Leop., c. k. dvorní rada v Brně, Ru- 
dolfova tř. (Homoptera, Coleopt.). (Členem od 1904.) 


B) ČLENOVÉ ZAKLÁDAJÍCÍ. 


Klapálek František, c. k. profesor v Karlíně (1907). 
Kubes, P. Augustin, provinciál řádu O. O. kapucínů 
v Kolíně (1907). (Hym.) 

Šulc MUDr. Karel, báňský lékař v Michálkovicích v Rak. 
Slezsku (1910). (Psyllidae, Coccidae.) 


C) ČLENOVÉ ČINNÍ, 


Absolon, PhDr. Karel, docent geografie při české uni- 
versitě v Praze, kustos musea v Brně. (Apteryg., fauna je- 
skynní.) 

Albrecht Hynek, strojvůdce ve Veselí n. Luž. (Col.) 
Babák PhDr. Ed., prof. české. univ. v Praze II. Fysiol. 
ústav. (Fysiol. hmyzu.) © 

Baťa Leontin, c. k. profesor v Č. Budějovicích. (Lep.) 
Baudyš Dr. Ed. s. docent phytopathologie na c. k. české 
technice v Praze, Kr. Vinohrady, Čermákova 10. (Cecidie, 
Phytopathol.) 

Bayer Emil, c. k. prof. v Brně, Šturmova ul. 16. (Hálky 
a hmyz duběnčivý.) 


XVII 


1915 
1907 


1904 


1905 


1907 
1904 
1916 
1917 


1913 
1906 


1913 
1905 


1917 
1917 


1904 


1914 
1904 


1907 
1906 
1912 
1916 
1913 


Beneš Václav, studující, Žižkov, Grégrova 1204. (Col.) 
Benešová Heda, choť hoteliera v Praze I., Lvovská ul. 
(Lep.) 

Blattný Em, c. k. dvorní rada, Vídeň XVII., Tůrken- 
schanzstrasse 1. (Lep.) 

Brožek Arth., PhDr., c. k. profesor v Praze VL., na Vý- 
toni, (Theorie variační.) 

Cífka Jos., c. a k. major, Smíchov, Barrandova 3. (Lep.) 
Černý Jos., hostinský ve Vršovicích. (Lep.) 

Danda Jiří, hosp. adiunkt, Hoškovice, Uh. Hradiště. 
Fekete Viktor, ředitel výchovny, Szalonka, Trenčínská 
stolice. 

Fiala Jos., c. k. vrchní pošt. správce v Kroměříži. 
Formánek Romuald, c. k. vicepresident pošt. ředitelství 
v Brně, Veverská ul. č. 69. (Col.) 

Fuksa Antonín, učitel, Vršovice. (Lep.) 

Graf Josef, c. k. účetní ředitel, Král. Vinohrady, Korunní 
tř. 105. (Lep.) 

Hahn Jaroslav, Ph. stud. v Praze. 

Hanuš Florian, em. inspektor c. a k. cukrovarů. Smíchov, 
Ferdinandovo nábř. 18. (Cicindelidae, Carabini.) 
Hartmann Rob, c. k. školní rada, prof, Bubeneč, ulice 
Dra. Z. Wintra 376. (Lep.) 

Heindl Vojt, MUC., Praha II., Karlovo nám. 34. 
Heyrovský Leop., JUC., Praha |, Jilská ul. 2. (Col sh: 
Ceramb.) 

Holík, P. Bedřich, katecheta v Zižkově. (Col) 

Holík Frant., učitel v Praze-Holešovicích. (Hym.) 
Homolka JUDr. Karel, c. k. rada zem. soudu, Praha II. 
Hrnčíř Josef. učitel v Telči na Moravě. 

Hulata Jos., soukr. úředník, Pardubice, Bílé Předměstí 32. 


1913 Janáček Jos., c. k. berní oficiál v Místku, Morava. 
1906 Janda PhDr. Viktor, c. k. prof, v Karlíně. (Anat., Metam.) 


1910 


Javůrek, PhDr. Vlad., Praha II., Wenzigova ul. 11. 


1908 Jedlička Arm., ing, Vršovice, Hálkova 520. (Carabidae, 


1904 
1912 


XVIII 


spec. Pterostichus.) 
Jelínek, MUDr. Robert, zdravotní rada v Dobříši. (Lep.) 
Ješina Rud., odbor. učitel, Žižkov, Havlíčkova tř. 42. 


1904 
1904 


1915 
1904 


1914 
1910 


1905 


1911 


1913 


1916 
1904 
1906 


1906 


1904 


1914 
1913 


1914 


1906 


1917 
1906 
1911 
1911 


1908 
1907 


John Jan, c. k. vládní rada, ředitel reálky v Táboře. (Lep.) 
Jureček, MUDr. Stěpán, c. k. plukovní lékař v Turnově. 
(Col.) 

Kadlec E, c. k. nadporučík. 

Kheil Nap. M., ředitel soukr. obch. školy a translator in 
hispanicis v Praze. (Lep., Orth.) 

Klečka Rudolf, PhDr. profesor, Praha II., na Slupi 14. 
Klenka Kar, c. k. pošt. kontrolor, Praha 262 I. (Lep. 
Col.) 

Klička, MUDr. Ladislav, lékař v Praze I., Křižovnická ul. 
če 87. (Cob) 
Klier JUDr. Čeněk, ředitel městské spořitelny pražské, 
Praha 1. 

Komárek Julius, Ph. Dr., Smíchov, Jakubská 15. (Mallo- 
phaga, Ephemerida.) 

Král Rud., bankovní úředník, Praha VIII., Fůignerova tř. 
Krátký František, ředitel reálky v Praze VI. 

Kruta Alfred, c. k. berní správce v Bělé pod Bezd. (Col. 
Lep.) 

Křepelka Adolf, cís. rada, sekretář a člen obchodní 
správy rak.-uher. banky, Vídeň XIX., Osterleitengasse, 2 A. 
Kudlička Eduard, disponent na Král. Vinohradech, Ru- 
bešova ul. 1 (Škodný a užitečný hmyz.) 

Láznička Rob., obchodník, Žižkov (Coleoptera). 
Lokayová Anežka, choť zdravotního rady a měst. okres. 
lékaře v Praze, Na Poříči 37. (Col.) 

Lokay, MUDr. Emanuel, zdravotní rada v Praze II., Na 
Poříči 37. (Col.) 

Lukeš Jos., c. k. školní rada v Písku. (Col.) 

M aďar Jindřich, úř. opráv. stavitel, Písek. 

M aličký, JUDr. Josef, advokát v Hořovicích. (Lep.) 
Martinek Otokar, učitel ve Ždírci. 

Maťcha Jaroslav, c. a k. rytmistr, Praha II., Palackého 
nábřeží č. 8. (Col. pal.) 

M azura Kar., disponent Agrobanky v Brně. (Col.) 
Molek, MUDr. Alois, c. a k, pluk. lékař, Břevnov, Libo- 
rova ul. (Col.) 


XVIX 


1905 


1904 
1917 


1905 


1913 


1910 


1914 


1904 
1912 


1914 
1912 
1913 
1910 
1911 

1919 
1905 
1909 
1915 
1904 


1904 


1912 


XX 


Mrázek, PhDr. Alois, ř. prof. české university v Praze II., - 
Dřevní ul. 381. (Biol., Anat. Metam.) 

Mužík František, odb. učitel v Kralupech. (Hemipt.) 
Nejedlý Adolf, adjunkt lesního ředitelství ve Vacíkově 
u Březnice. 

Novák Bohumil, profesor prům. školy v Brně, Kafkova 
ul.. 

Novotný šlecht. Jos., c. k. dvorní rada, Smíchov, Ferdi- 
nandovo nábřeží. 

Obenberger Jan, PhDr., Praha II., Olivova ulice č. 5. 
(Col, Clavic. pal., Bupr. orbis.) 

Ondřej, Ph. Dr. Augustin, profesor, Smíchov, číslo 1298. 
(Col) 

Pastejřík Jan, odb. učitel v Karlíně č. 430. (Dipt.) 
Pazourek Andreas, stát. učitel, Vídeň XII./|., Fabrikgasse 
122 (Col) 

Pečírka, MUDr. Jaromír, c. k. general štábní lékař 

v Praze III., Oujezd 602. (Col.) 

Přlanzer Vilém, majitel pivoraru u Šenfloků, Praha II., 
Václavské nám. 

Pejcha J. V., dipl. agronom, Fabrika Sečera, Čuprija, : 
Srbsko. 

Pleticha Jos., c. k. pošt. oficiál, Žižkov, Štítného ul. 14. 
(Col. Bohemiae.) 

Pohnert JUDr. Edvard šlechtic c. k. vrchní rada zemsk, 
soudu, Mezibranská II. (Col.) 

Pokorný Fr., mag. rada, Praha 355-II. (Lep.) 

Princ Vojtěch, c. k. školní rada, profesor, Kr. Vinohrady. 
Procházka AL, technický cukrmistr v Klobukách u Sla- 
ného. (Col.) 

Purkyně rytíř Cyrill, Smíchov, Třebízského ulice 1154. 
(Col.) 

Rádl PhDr. Em., docent české university, c. k. profesor 
v Praze II., ústav pro fysiologii rostlin. 

Rambousek Dr. Frant., profesor, Praha VII., Heřmanova 
ul. 1169. (Col, sp. Staphyl., Ins. nox.) 

Roland Jaroslav, c. k. pošt. assist, Bubeneč, ulice Albína, 
Bráfa, č. 345. (Col, Hem.) 


1904 
1906 
1905 


1904 
1905 
1908 
1904 


1904 
1908 


1917 
1904 
1914 
1913 
1912 
1916 
1916 
1909 
1905 
1904 
1914 
1907 
1905 
1906 
1906 
1914 


1913 


Roubal J., c. k. profesor v Příbrami. (Col.) 

Růžička Ant, prof., Chrudim, Palackého tř. 76. (Lep.) 

| Řivnáč Ant, knihkupec, president obch. a živnostenské 
komory v Praze. 

Secký Rudolf, účetní revident zemského výboru v Praze II., 
Fiignerovo nám. 3. (Lep.) 

Sedláková, sl. Jarosl. v Polné. (Col.) 

Seehák Jindř., c. k. prof., Praha VII. (Lep.) 

Sekera PhDr. Emil. c. k. profesor, docent české techniky 
v Praze [, Ulice Karoliny Světlé 12. (Limnobiol.) 

Sekera Jan, ředitel cukrovaru t. č. v Kralupech. (Col.) 
Senc P. Aug., farář v Hostíně u Moravských Budějovic. 
(Col.) 

Smolka Al., vlád. rada a ředitel c. k. průmyslové školy 
v. v., Smíchov, Královská tř. 8. (Col.) 

Srdínko Josef, stav. rada v. v., Smíchov, Ferdinandovo 
nábř. 7. (Lep.) 

Stejskal J. V., říšský poslanec a redaktor v Husovicích 
u Brna. (Col.) 

ze Sternecků JUDr. Jakub, c. k. okr. hejtman v Trut- 
nově. (Lep.) 

Svoboda Frt. vážný praž. obec. plynárny na Smíchově 
(Col. Lep.) 

Syrovátka jan, stud, v Holešovicích, Ovenecká 97. 
Syrovátka Karel, stud. lesnické školy v Zákupech. 
Šandera, JUDr. Čeněk, advokát v Trhových Svinech. 
(ym.) 

Šípek Jan, c. k. pošt. oficiál v Příbrami. (Col. Lep.) 
Šrámek August, c. k. professor v Nymburce. (Col.) 
Štěrba Frant., ředitel cukrovarů v Česk. Brodě. (Col) 
Štraub Ant, inženýr v Praze III. 66. (Lep.) 

Štrof Jan, preparator musea král. Českého v Praze. 
Šulc Josef, úředník města Sobotky. (Col) 

Šustera Oldřich, účetní oficiál zem. výboru, Smíchov čp. 
553. (Hymen.) 

Tejrovský Vladimír Ph. Stud., Král. Vinohrady, Jung- 
mannova 67. (Col.) 

Tesař Rud., lesní, Stříteř, pp. Rožinka, Mor. 


XXI 


1909 


1908 


1906 
1907 


1904 


1909 


1911 


1904 


1904 


1904 


1905 


1917 
1904 
1907 
1904 
1904 
1905 
1912 
1917 


Tille, JUDr. Cyrill, c. k. plukovník auditor ve Vídní VIII 
Lenaugasse 7. 

Tocauer Ad. lesní správce, Lekenik u Záhřeba, Chor- 
vatsko. (Col.) 

Tykač Jaroslav, učitel v Plzni. (Lep.) 

Tyl, MUDr. Jindř., c. a k. vrchní štábní lékař v Písku. 
(Col.) 

Uzel, PhDr. Jindřich, profesor české vysoké školy tech- 
nické, přednosta fytopathol. oddělení Výzk. stanice cukro- 
varnické, Smíchov, Na Skalce č. 15. (Apteryo., Thysanopt., 
Lep. a škůdci.) 

Vaněk Jan, c. k. vrchní poštmistr v Dobrovicích u M 
Boleslavi. (Lep.) 

Vávra Stanislav, architekt, Smíchov, Ferdinandovo ná- 
břeží 29. (Col). 

Vávra, PhDr. Václav, ředitel zool. sbírek Musea král. Če- 
ského v Praze, Vysočany. (Orthopt.) 

Vim mer Antonín, ředitel měšť. škol a inspektor škol ma- 
teřských na Král. Vinohradech, Palackého tř. 37 (Dipf.) 
Vlach Vilém, profesor obchodní akademie v Plzni, Karlo- 
varská tř. (Lep.) 

Vopršal Fr., účetní revident zem. výboru v Praze vil. 
Čechova tř. 5 (Lep.) 

W eiser Vladimír, inženýr. 

W endler Jan, továrník, Praha I., na Můstku č. 386. (Col.) 
Z amastil Stanislav, c. k. prof. v Domažlicích. (Hym.) 
Zavřel Jan, PhDr. c. k. prof. v Hradci Král. (Dipt.) 
Zelinka Bohdan, c. k. ředitel reálky v Jičíně. 

Zeman Josetf, typograf, (Lep., Col.) 

Zouťal Vladimír, c. k. profesor, Prostějov. (Col.) 
Zykán Dr. tech. Ladislav, prof. Českoslovan ské Akademie 
obchodní v Praze, Král. Vinohrady, Klicperova ul. 22. (Lep.) 


Zpráva jednatelská. 


Valná hromada konána byla dne 23. ledna 1917. Výbor, re- 
dakční komité jakož i kontrolní komise po volbě akklamací zůstaly 
nezměněny a iména členů činovníků jsou v čele uvedena. 

V tomto roce čítala Společnost 4 členy čestné, 3 zakládající a 
124 členů činných. 

V uplynulém roce zemřel p. Ant. Řivnáč, cís. rada, knihkupec, 
president obch. a živnostenské komory v Praze, jenž od r. 1905 byl 
nepřetržitě členem společnosti. 

Občasné schůze konány dle programu předem stanoveného a 
bylo jich celkem 10. Dvě nemohly býti konány, jedna pro úmrtí 
v rodině p. přednášejícího (dne 24. dubna), druhá z mahodilé pře- 
kážky (25. září). Veškeré přednášky v uplynulém roce vykonané 
zaznamenány jsou ve Věstníku. Byly veskrze založeny na původ- 
ních studiích a zkušenostech a svědčí nejen o píli členů a zájmu 
o věc, ale i o jejich příchylnosti ku Společnosti. Po přednáškách 
rozvinuly se vždy zajímavé debaty, přinášeny bývaly různé zají- 
mavasti entomologické a jiné ukázky spadající v čČinmost Společ- 
nosti. 

Ježto mnoho členů koná doposud svou povinost vojenskou, 
nebývaly občasné schůze i v uplynulém roce tak četně mavštěvo- 
vány jako v letech dřívějších. Občas však přece dostavili se ně- 
kteří z těchto členů, majících jindy trvalé své bydliště v Praze, 
do těchto schůzí, jakož i hosté. Společnost ochotně vítá každého, 
kdo se o entomologii zajímá, nechť jest-to v kterémkoli směru. 

Přes všecky obtíže zůstal Časopis na své výši vědecké, byť 
i v menším rozsahu, nežli v letech dřívějších. Omezení jeho souvisí 
s mimořádně těžkými dobami, ve kterých se značně zmenšily 
příimy Společnosti, odkázané v první řadě na' příspěvky členské. 
Členům, kteří po delší dobu nezapravili svůi příspěvek, nemůže být 
Časopis zasílán. Příručka nová vydána nebyla; celkem jich bylo 
vydáno osm. Jak Časopis tak i Příručky mohou sobě i nečlenové 
opatřiti (členové A 3 K, nečlenové a 4 K). 

Ku přátelským schůzím scházívali se členové v Praze meškající 
pravidelně vždy v úterý a v sobotu k večeru v Akademické ka- 
várně ve Vodičkově ulici. Sobotní schůze konají se ve zvláštní míst- 
nosti, kde z nedostatku jiného vhodnějšího místa jest umístěna 


XXIII 


knihovna Společnosti a obě skříně Preisových sbírek. V těchio 
schůzkách vypůjčují a vracejí se knihy z knihovny a vyřizují se běž- 
né záležitosti Společnosti. Sem přinášen byl nasbíraný materiál, 
prováděny byly výměny, přinášeny byly zvláště pozoruhodné u- 
kázkv entomologické a s ochotou byl i přejímán sběr k určování. 
Do těchto přátelských schůzí, které se staly střediskem členů v 
Praze meškaiících, dostavili se občas někteří členové venkovští i 
opětovně, aby zde navázali styky, jakož i mnozí členové, nyní služ- 
bu vojenskou konající a jsoucí na dovolené. Jsou to zvláště pp.: 
prof. Baťa, Jos. Cífka c. a k. major, učitel Ant. Fuksa, JUSt. Leop. 
Heyrovský, Ing. Arn. Jedlička, odb. učitel Rud. Ješina, MUDr. Lad. 
Klička, JUDr. Josef Maličký, Jarosl. Maťcha c. a k. rytmistr, Frant. 
Mužík odb. učitel, MUDr. Jarom. Pečírka c. a k. general. štáb. 
lékař. cukrmistr Al. Procházka, Cyr. ryt. Purkyně, prof. Jos. Rou- 
bal, docent Dr. Emil Sekera, Jan Sekera. řed. cukrovaru, JUDr. 
lak. ze Sternecku, c. k. okr. hejtman, Kar. Syrovátka, stud., prof. 
Aug. Šrámek, Stan. Vávra. architekt a prof. Dr. Jan Zavřel. 

Pro větší společné vycházky nebyla doba příznivá, bylo však 
přece podniknuto několik menších výletů. O jednom z nich pro svou 
zajímavost nálezu podána byla zpráva v letošním ročníku. 

Péčí p. mag. rady Frant. Pokorného byly srovnány sbírky mo- 
týlů z pozůstalosti po prof. Dru techn. Kar. Preisovi, o čemž jinde 
zvláštní zpráva podána. 

Jedličkovu ústavu pro přírodovědeckou laboratoř darovali 
mnozí členové ze svých zásob značný materiál, z velké Části vý- 
borně preparovaný, určený pro školní sbírky, jež mají pořádati vo- 
jáci-invalidi. Mimo to dali členové k témuž účeli různé pokyny a 
Společnost věnovala 2 výtisky příručky: Jak hledáme, usmrcujeme 
a pro sbírky upravujeme hmyz. 

Slavná Zemědělská rada pro král. České i letos ochotně pro- 
půjčovala Společnosti svou zasedací síň pro valnou hromadu i pro 
všecky občasné schůze v uplynulém roce konané. Společnost vzdá- 
vá tímto díky zvláště panu předsedovi J. J. knížeti Schwarzenber- 
govi a taiemníku JUDru Karlu Mandlovi a p. předsedovi českého 
odboru Rady zemědělské, Ad. Prokůpkovi za vzácnou přízeň Spo- 
lečnosti. 

Výbor stará se všemožně o finanční zajištění Společnosti i mi- 
mo příspěvky členské. Přes veškeré nepříznivé okolnosti, jež vá- 
XXIV 


2w2 


. Ječná doba sebou přináší, neodvrátily některé korporace a peněžní 
ústavy i letos své štědré ruky od Společnosti, uznávajíce její potře- 
bu i snahy a obmyslily ji i v uplynulém roce peněžní podporou. Jsou 
to jmenovitě: Česká Spořitelna (K 100.—), Nejmenovaný ústav (K 
40.—), Malostranská záložna (K 10.—), Městská rada Karlínská (K 
25.—), Vinohradská záložna (K 10.—) a občanská záložna v Karlíně 
(K 40.—). Všem těmto dárcům, jakož i oněm, kteří jakýmikoli pe- 
něžními dary Společnosti přispěli, dárcům knih i materiálu pro spol- 
kové sbírky, jakož i oněm členům, kteří o rozšiřování Časopisu i 


o.. 4 3 č Fý 23 CA 

-příruček se starali, jakož vůbec všem svým příznivcům vzdáváme 
| nejvřelejší díky. : : 
: Slavným redakcím časopisů »Národní Listy,« Nár. Politika,« 
| »Union,« »Hlas Národa« a »Právo Lidu« rovněž povinna jest Spo- 
lečnost díky za laskavé uveřeiňování zpráv o schůzích Společnosti. 
Škol. rada Rob. Hartmann, t. č. místopředseda. 


V V 


Má dáti (Příjem) Pokladní zpráva — 


Výdajné jmění: |ioodŘ nátivtonáh | | 
= : | 
E Zástatek zsroku 11946000 s ( Mi: 34. anágiií, dobít 2 SNN 
Zaplacené příspěvky členů v r, BIT 61! 828 (.-ak| | 
Dary: Česká spořitelna v Praze... - 100.| — ! 

Česká komunální ústředna hospo- Eda, dy 
dářská pro král. České v Praze 30;3| Jan 
Občanská záložna v Karlíně . . «, 40 | —.| 
Nejmenovaný peněžní ústav na Král., | 
NVanohradeehy: »tiási. oVĚÍ« -i 8 40- | rain 
Město Karlín . ..... H 25- | — 
Nejmenovaná spořitelna, V Praze. i 3) ls 
Malostranská záložna v Praze . .| KDL 
Záložna na Král. Vinohradech . ., 19 15V 
Za prodaný časopis . ... „i 9 — 
Uroky poštovní spořitelny za s 1916. -| 6 66 
kůzné přílmy s 5 já nh 6 —- 
ní so AB30 36 


Z hotovosti jest uloženo u pošt. spořitelny obnos K 565'01 a ablňek 
Fond paní Anny a 


Zdutatek k z roku 19185: sumě E s ||. 2320434 dl 


Dar předsedy pana professora Klapálka | 

k uctění památky zemřelé choti jeho paní | 

Anny Klapálkové v hotovosti . ži 285 32 
Zástavní jist Hypotečního ústavu Městské l | 

spořitelny Pražské; py. Mel: Kč dí 200 > | 
Úpis V. válečné půjčky id z | 200 — 
Připsané úroky z vkladu Občanské zá- | | 

ložny v Karlíně a výtěžek kuponů. . .| 121 56 
Za prodané úpisy ...... M 913 | 88 
Zakoupené zástavnílisty Hynolekníto ústa | 

Městské spořitelny Pražské ©... .... 1200 — | 

Úhrn.. 5244 | 18 


Tato hotovost pozůstává: Z vkladní knížky Občanské záložny 
Městské spořitelny Pražské K 1400.—, z úpisů V. válečné 
spol. s r. 0. v Brně, znějícího na jméno společnosti K 1000 


XXVI 


za rok 1917. ! Dal (Vydání) 


————————————————————————————————————————————— 

Výdelně: jmění: ký: brk h 

E Tisk kasidišý: a K ssparšíh z časopisu ' 701 19 

Za předplacené časopisy . | 16 96 

. Poštovní výlohy. | 19. | 4 
. Osvětlování, úklid a ulánění asdaci slač | 

-k občasným schůzím ... aj 40 o 

Poplatkový ekvivalent za rok 1917 © k v 

PAPOZATNÉ Paste 052 2 de 300 | 8.1.28 

| Různé výlohy . P RR | ří 70 

| Zbývající hotovost brdoeá : PíZeRBY (M) | 531“ 478 


Úhrn 1330. £ 36 
K 166'77 jest v pokladně. 
Fond paní Anny Klapálkové: 


| E odánra ŘDISY 1- ik | 1000 „;— 
© Za zakoupené Zástavní st Fonasénihu 

ústavu Městské spořitelny pražské . a 1199 20 

8 E OTO SL és k ek 3044 98 


| 

| 

| | 
Úhrn | 


5244 18 


v Karlíně na K 444.98, ze Zástavních listů Hypotečního ústavu 
půjčky K 200.— a z podílu Úřednického peněžního ústavu 


XXVII 


M á dáti (Příjem) 


l 
Fond paní Anny Uzlové: K | h | 
ZlistátekVz roku 1916. 4427 Hm 650 92 
Úroky připsané ke kapitálu... - . -© | 30 01, 
Výtěžek“ Za prodanýcůpis Piss 3 606 185 38 
Úhrn. .| 886 | 31 


Tato hotovost uložena jest u Občanské záložny v Karlíně. 


Fond en: P. » AHEVSÍBÍ Kubese: 


Zústatek“ 2- T0ku-|9L0 oc 4 76.151 
Úroky za rok 1917 připsané ke kapitálu lu 3 a 
Úhrn. -| 79 .| -68 


Tato hotovost jest uložena u Občanské záložny v Karlíně. 


Fond tiskový: 


Zůstatek z roku 1916... ... i 8767|*45 
Úroky za rok i917 připsané ke kapiáls -| DAV 
Úhrn. -| „bd Me 


Tato hotovost uložena jest u filiálky Úřednického peněžního 


Entomologické příručky: 


Zťstátek z roku: 1016, s.-xx5 10 565 | 28 


Za 'plodané příručky. . . „25 -== 48 | 89 
Úroky za T0k-19(7:, sym | 2300 
Úhrn -| -638 (10 


Hotovost pozůstává: Vkladní knížka filiálky Úřed. peněžního 


XXVIII 


i | Dal (Vydání) 
RH :+2€ R 
Wh 


Fond paní Anny Uzlové: 


PEkodasiřina: 9 SOTA 0 
BUBlA : 666 


mDývVáÁBRělovost 7.0... 0 
Úhrn. -| 866 | 31 


Fond pana P. Augusta Kubese: 


Zbývá hotovost. 


Fond tiskový: 


| 
| 
| 


Zbývá hotovost. .| 914 | 02 
ústavu v Praze. 
: : Entomologické příručky: 
| BOSTOVIE VÍM! 848 u oz a 3 4 50 
Pokladní hotovost. o sudech rk | 637 | 60 
Úhra: | 638. .|'10 


| 
ústavu v Praze znějící na K 57948 a K 58:12 v pokladně. 


XXIX 


Má dáti (Příjem) *Ž 


Účet rozvážný: RO 
Jmění výdajné ..... ng 1550 | 36 | 
Fond paní Anny Klápálkové Z Aažkkí te 5244 | 18 
Fond paní Antiy UZlové . <. "i 806.. | A4 
Fond pana P. Augusta Kubesa a OM) 79 68 : 
Fond tiskový . . -. s, JÉ, 8 Pel u bcé 914-102 i 
Entomologické nándský „30 Pee jeí o á 638 | 10 | i 
: 
1 | ; 
; 
' : 
| 
A 
Úhrn. "/|-* 9072, 15051 
Přezkoušeno a správným shledáno: | | 
Inž. Ant. Straub, Frant. Vopršal, | 
t. č. revisoři účtů. | | 
RE 
| 
i 


Dal! (Vydání) 


Účet rozvážný: 


Tisk časopisu a správní výlohy... .| 798 | 58 


| Zbývající hotovosti u jmění výdajného. ., sa1678 
| fondu paní Anny Kla-| | 
DAlROVĚ a 0] 5044 98 
fondu paní Anny Uzlové | 666 31 
pana P. Augusta 
Kuhesa 0 MBL 1 79 68 
fondu tiskového . . -| 914 | 02 
pro entomologické pří-. 
ručky 


Výdeje při prodeji a nákupu úpisů 
| Výlohy u Entomologických příruček. 
Úhrn. 


V Praze, 31. prosince -1917 


J. Graf, 
t. č. pokladník. 


Zpráva knihovní. 


Dlouhé trvání války má za následek nejen přerušení býva- 
lých mezinárodních styků, nýbrž i obmezení vědecké práce, 
% kterých příčin byl přírůstek naší knihovny za uplynulý rok 
skrovnější, než v dobách normálních. Přece však řady děl peri- 
odických i dary autorů, kterým vzdáváme za jich práci vřelý 
dík, rozmnožily knihovnu o mnohé různé dílo a lze doufati, že 
také mezery nyní vzniklé budou s návratem míru vyplněny. 


I. SPISY PERIODICKÉ. 
A. Výměnou. 


Berlín: Kgl. zoolog. Museum. 
149 Mitteilungen, Bd. VIII., Heřt 3. 
— 369 Entomologische Blůtter, Heft 1—12. 
Deutsches entomolog. National-Museum. 
383 Entomologische Mitteilungen, Bd. VI. Nr. 112. 
Briinn: Der Naturforschende Verein. 
183 Verhandlungen Band LV (1916). 
Ergebnisse der meteorol. Beobacht. 19Ii. 
Budapest: Musei Nationalis Hungarici. 
67 Annales historico-naturales. Vol. XIV. p.2, Vol. XV. p. |. 
Cassel: Verein fiir Naturkunde. 
181 Abhandlungen und Bericht LIV (1912—1916). 
Colmar: Naturhistorische Gesellschaft. 
106 Mitteilungen XIV (1916—1917). 
Graz: Der naturwissenschaftl. Verein fůr Steiermark. 
218 Mitteilungen. Bd. 52 u. 53. 
Guben: Der internationale Entomologen-Bund. 
213 Internat. Entomolog. Zeitschrift 10. Jhrg. Nr. 21—24, II 
Jhrg. Nr. 1-20. 
Igló: Ungar. Karpathenverein. 
224 Jahrbuch XLXIV. (1917). 


XXXII 


Kiel: Naturwissenschaftl. Verein fr Schlesswig-Holstein. 
372 Schriften Bd. XVI. Hit. 2. 
Praha: Česká jednota lesnická. 
755 Spolkový časopis 1916— 1917, 
— Der deutsche naturwissensch.-mediz. Verein fůr Bóhmen. 
754 Lotos. 1905—1916. 
Wien: Ed. Reitter. 
2 Wiener Ent. Zeitung. XXXV. Heft 8—10, XXXVI Heft |—5. 
Rotterdam: Niederlandsche Entomol. Vereinigung. 
642 Tijdschrift voor Entomologie. Jahr. 1910. 
| 641 Entomolog. Berichten No. 91—96. 
Stockholm: K. Svenska Vetenskaps Akadem. 
| 176 Arkiv fór Zoolog. Bd. 10 Hřt. |—3. 
| — Centralanstalten fór fórsoksvásendet pa jordbruksomrádet. 
| 640 Meddelande Nr. 26, 27. 
Flygblad Nr. 59, 62, 63, 64. 
169 Entomologisk Tidskrift. A. 31, H. |- 4. 
Stuttgart: Internat. Entomolog. Verein. 
68 Entomologische Zeitschrift Jhrg. 31. 
68 Insectenbůrse. Jhrg. 34, No. 1—25. 
Uppsala: 741. Zoologiska Bidrag. v. A. Wirén. Bd. 4. 
Wiesbaden Nassauischer Verein fůr Naturkunde. 
100 /ahrbiicher Jhrg. 69 (1916). 
Zagreb: Hrvatsko prirodoslovno društvo. 
174 Glasnik. God. XXIX. sv. I, 2. 
Zůrich: Fr. M. Růhl. 
276 Societas entomolog. Jnrg. XXXI (1917). 


B Kotupl: 


3 Schěoder Dr. Christoph: 3. Zeitschrift fiir. wissenschaftl. 
Insektenbiologie. Bd. XII. Hft. 11-12, Bd. XIII Hft. 8. 


IL SPISY NEPERIODICKÉ. 
(Dary autorů.) 


750, 5. Baudyš Ed. Dr.: Zpráva o chorobách a poškozeních 
kulturních rostlin ve vegetační periodě r. 1915 —16 
=: Čechách. (Otisk ze „Zemědělského archivu“, 1917). 


XXXIII 


o k o íta dod o bájí 


— 6 


- Neue Gallenwirte aus Bóhmen II. (Sep. aus Societas 


entomol. Jhrg. 32). 


756 Freund Ludwig Dr.: Die Literatur úber die Tierwelt 


Bóhmens 1917. 


757. Holik O.: Heliothis armigera Hb. (Sep. aus der Internat. 


Entomol. Zeischrift Guben. 1914.) 


738, 3. Obenberger Jan: Nova palaearctica. (Otisk z Časop. 


4. 


čes. společ. entomol. 1813.) 


Holarktische Anthaxien. (Otisk z Bulletin internat. de 
VAcademie des Sciences de Bohěme 1914.) 


Neue Anthaxiaarten aus den Sammlungen des Wiener 
Hofmuseums. (Sp. aus der Wiener Entomol. Zeitung 
1914.) 

Studien úber paláarkt. Buprestiden. (Dto. 1916.) 

Drei neue nordamerik. Anthaxien. (Sep. aus den En- 
tomolog. Bláttern 1914.) 

Neue Acmaeoderen. (Dto. 1914.) 

Ueber neue oder wenig bekannte Sphenopteren. (Dto. 
1915.) 

Neue Buprestiden. (Dto. 1917.) 

Einige neue palaearkt. Káferarten. (Dto. 1917.) 

Neue Chrysobothrysarten. (Dto. 1917.) 

Ueber einige neue exotische Buprestiden. (Sep. aus 
der Zeitschr. fr wissensch. Insektenbiologie 1916.) 
Ueber die europáischen Corynetesarten. (Dto. 1916.) 
Analecta I. Fam. Buprestidae. (Dto. 1016.) 

Neu exotische Anthaxiaarten aus den Sammlungen 
des Wiener Hofmuseums. (Sep. aus der SokoRe 
Rundschau 1913.) 

Neue Arten und Varietáten der Buprestidengattung 
Anthaxia meiner Sammlung. (Dto. 1914.) 

Uber einige Buprestiden aus dem Himalayagebiete. 
(Dto. 1914.) 

Beitrag zur Kenntnis der palaearkt. Káferfauna. (Dto. 
1914.) 

Coleopterologische Notizen. (Dto 1915.) 


- Einige Beitráge zur Kenntnis der Anthaxien. (Dto. 


1915) 


— 22. — Neue Buprestiden. (Dto. 1916.) 

— 23. — Sieben neue palaearkt. Buprestiden. (Dto. 1917.) 

— 24. — Neue exotische Agrilus-Arten. (Dto. 1917.) 

757. Pastejřík Jan: Bakterie, jich význam v zdravotnictví, po- 
travinářství a v polním hospodářství. (Průvodce vě- 
dou a uměním, sv. 10, 1917). 

538 e) Reitter: Fauna Germanica. Die Káfer. V. (Dar generál. 
štáb. lék. Dra. J. Pečírky.) : 

758. Rott W.: Beobachtungen des Insektenlebens im Kreislauře 
des Jahres. (Sep. aus d. Schaffende Arbeit und Kunst 
in der Schule. Dar p. O. Holika.) 

734, 28. Roubal Jan, prof.: Drei neue Xyletinus Formen. (Sep. 
aus Societas entomol. Janrg. 32.) 

— 29. — Coleopterologische Notizen. (Dto.) 

30. — Beschreibung drei neuer Chrysomela-Formen. (Sep. 
aus der Entomol. Rundschau. Jhrg. 34.) 

759. Veselý J. Dr.: Zur Struktur des Monosoms in der Sper- 
matogenese Orthopteren. (Sep. aus d. Anat. Anzeiger 
1913.) 

737, 3. Vimmer Ant.: Doplňky k seznamu českého hmyzu 
dvojkřídlého. (Otisk z čas. čes. spol. entomol. 1915.) 
Příspěvek k fotografii tracheální soustavy larev hmyzu 
dvojkřídlého. (Otisk z Lék. Rozhledů 1916.) 

737, 4. — Řada různých otisků z dřívějších let o dipterách, jich 
larvách a kuklách. 

Roubal prof. Jan. Coleopterologische Notizen II. Sepatbz. Soc. 
Entom. XXXII. No. 8 p. 33—314. 

bý Bemerkung ůúber einige Harpalini. Sep. Soc. Entom. 
XXII. No. 6. p. 24. 

= Cteniopus ex pulsus nova speciěs. Arch. fůir Natur- 
gesch. LXXXII. Heft 4. 

= Wissenschaftl. Ergebnisse der Bearbeitung von O. 
Leonhards Sammlungen. Arch. f. Naturgesch. L XXXII. 
Hit. 3 

— 20. — Uzel Jindř. Dr.: Zpráva o škůdcích a chorobách 
řepy cukrové a rostlin střídavě s ní pěstovaných 
v Čechách r. 1914. (Listy Cukrovarnické 1916.) 

— 21. — Dto. za rok 1915. Dto. 1917.) 


XXXV 


DD 
© 


9) 
„a 


2 
Dto. za rok 1916. (Dto 1917.) 
Bericht iiber Krankheiten und Feinde der Zuckerrůbe 
in Bóhmen und der mit derselben abwechselnd kulti- 
vierten Pflanzen im Jahre 1914. (Zeischrift fůr Zucker- 
industrie in Bohmen 1916.) 
Dto. fůr das Jahr 1915. (Dto 1917.) 
Dto. fůr das Jahr 1916. (Dto. 1917.) - 
O kryse pižmové čili ondatře (Fiber zibethicus Cuv.) 
(Listy cukrovarnické 1916.) 
O chorobách a škůdcích semenice řepy cukrové v Če- 
chách roku 1916. (Dto. 1917.) | 
O palmovém cukru ceylonském. (Dto 1917.) 
O vleklé čili chronické spále, novém nebezpečí pro 
řepu cukrovou. (Dto. 1917.) 
Boj proti hlístku řepnímu v Čechách roku 1916. (Dto. 
1917.) 
Úber Zuckerpalmen und Palmenzucker auf Ceylon. 
(Zeitschrift fůr Zuckerindustrie in Bohmen 1917.) 


- Der chronische Wurzelbrand, eine neue Gefahr fr 


die Zuckerriibe. (Dto. 1917.) 

Der Kampf gegen die Riibennematoden in Bóhmen 
im Jahre 1916. (Dto. 1917.) 

O molu kmínovém (Depressaria nervosa Hw.). (Ko- 
dym 1917.) 


— Mšice maková (Listy Cukrovarnické 1917.) 
- Prof. Dr. Antonín Štolc $+ (Zemědělský Archiv 1917.) 
- Stolice zoologie všeobecné a zemědělské. (Dto. 1917.) 


Zpráva o sbírce Preisově. 


Sbírka palaearktických motýlů byla během roku 1917 uspo- 
řádána a systematicky srovnána a vykazuje, byvši doplněna dary 
některých členů společnosti, úhrnný počet 1215 druhů (počítáno s 
aberracemi a varietami) v 1791 exemplářích. 

Z toho připadá na původní sbírku Preisovu 1219 exemplářů, 
ostatní darovali následující členové společnosti: prof. Baťa, učitel 
Fuksa, účetní ředitel Graf, školní rada Hartmann, MUDr. Klička, 
JUDr. Maličký, mag. rada Pokorný, okr. hejtman JUDr. ze Ster- 
necku, inž. Straub, revident Vopršal a p. Holík. Pokorný. 


lže k o. y 
Jokl STRA leg 
“ nýeváhnu Ji 
< 4 "rý - 

5 ij rip 200K oko I 

ray v (fi ši olis sv k. 
; k l ZM ' 
L: inbovakc (těvábaáý fa 


1 5 | od vubolžňní i i; 


z- 


Ze REDAKČNÍ KOMITÉ : 

ae © Prof. FR. KLAPÁLEK, : 
n: © Karlín. z 

% Coleoptera : je | | Hymenoptera: © 


© MUDr. EM. LOKAY, 23" OLDŘ ŠUSTERA (© 


Pořič, Praha JO CH Smichov 553. 


| > - Lepidoptera: © i ě Diptera: sí = : 
JUDr. JOSEF MALIČKÝ, © Ředitel ANT. VIMMER, 0 


P Hořovice. © zá -© Král. Vinohrady. Ů 


B: V PRAZE. 


l, 


L P PES 
NÁKLADEM ČESKÉ SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKÉ 
ÚŘEDNICKÁ KNIHTISKÁRNA SPOL. SR.0.V PRAZE II. 
SPÁLENÁ 43. 


ČASOPIS 


České Společnosti Entomologické 


Acta Societatis Entomologicae Bohemiae. 


ROČNÍK XV. © 1918 ČÍSLO 1—4. 


; 
E REDAKČNÍ KOMITÉ: 
3 | | Prof. FR. KLAPÁLEK, 
"AA U" : Karlin. 
A © Coleoptera: | Hymenoptera: 
ý MUDr. EM. LOKAY, OLDŘ. ŠUSTERA, 
va Poříč, Praha II. ý Smíchov 553. 
Lepidoptera: © © Diptera: 
JUDr. JOSEF MALIČKÝ, Ředitel ANT. VIMMER, 
č Hořovice, Král. Vinohrady. 


ký 


OBSAH: © 


Jan Roubal: Noví čeští brouci. Str. 1. — Jan Roubal: Monografie broučí 
zvířeny na Chudenicku, Str. 3. — Jan Roubal: Lepidopterologické po- 


známky ze širšího okolí Příbramě Str 6. — Fr. Pokorný: Ellopia Prosa- 
pinaria ab. Prasinaria forma nova. Str. 7. — J. Roubal: Nové broučí formy 
(Coleopterorum formae novae). Str. 9. — V. Vlach: Smíšený hermafrodit 
míšence L. dispar. L. Str. 10. — V. Vlach: Nový druh motýle v Čechách. 
Str. 12. — Ph. St Vladimir Teyrovský: Mesovelia Furcata Muls. Rey. 
v Čechách. Str. 13. — Ant. Vimmer: O topografii tracheální soustavy larev 
hmyzu dvojkřídlého. Str. 15. — Dr. Ed. Baudyš: Zoocecidie nové pro 
Čechy. Str. 42. 


> > > <<<... 


* 


o 8 
Schůze v zasedací síni Zemědělské rady pro kr. České, Vá- 
clavské n. 54, v I. p., počínají přesně o 48, h. več. Přátel- 
ské schůzky jsou v úterý (vyjma dny schůzí občasných) 
a V sobotu o 6. h. več. v Akad. kav., Hlávkův pal., Vodičk. ul. 


V PRAZE. | 
Nákl. České společnosti Entomologické. — Úřednická knihtiskárna S. s r.o. 
í v Praze II., Spálená 43. 


K O 
va 
: VV 
hy v 


, 


E ké 
o EN 
k- v“ 
2SKÉ SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKÉ. i 
P ACTA SOCIETATIS ENTOMOLOGICAE BOHEMIAE t 
© ROČNÍK XV. | PABA ROK 191897008 
R , 
NOVÍ ČEŠTÍ BROUCI. R 
v Sta (PŘÍSPĚVEK X.) 
ji Jan Roubal. 
-Cicindela Silvicola Latr. a. humeralis Beufh. Pod- © 
bořany, 1892. — Mádr pod Roklanem, 12."VI. 1905. — Bělá p. B. 
|Hartman]. — Trhové Dušníky, 4. IX. 1916. : Re: 
C. hybrida L. a maritima Latr. Kamýk n. Vit., 28. V, NE 
1917. | č 
* transvéers snlse Dej: (poněkud edchylná). Jince, IV..1918. i 
Leistus rufibarbisF.a. rufipesChaud. Lochovice, pod 1 


kamenem na kamenité suché s. v. stráni. 1. IV. 1918. Velmi vý- 
značný, překrásný příspěvek. 
Noťiophylus pusillus Waterh. a. tristis Hdnel. 
(E. B. 1913, 98.) Příbram, jeden ex. nápadné této formy na zcela 
suché, kamenité pastvince mezi Thymus, Helianthiemum a p., úplně 
vzdálené vlhkých míst u »Lázně«, kdežto Hánel popsal svou ab. 
z pomořanských bažin. 
Badister sodalis Duff. a vittatus Lefz. (Zeit. f. 
Ent., Breslau, 1851. [V.], 130.) Vel. Osek, labský náplav, 8. III, 1914, 
B. dilatus Chaud. Vel. Osek, labský máplav 8. III. 1914. — » 
Opočno, 19. IV. 1916. Více ex. Druh tento možno spolehlivě určiti 
pouze dle penisu; naše kusy mají tvar penisu úplně takový, jak 
nakresleno v Apflbeckově Fauna balc. I., 164. obr. b. — Tota jsem 
* zjistil už o rok dříve, než o věci psáno H. Wagnerem v Ent. Mitt. 
1918, 17—20. 
Lathrobium terminatum Grav. a ftemorale Delah, 
((D. E. Z. 1914, 621.) Křivoklát, 25. IV. 1909, 


Actobius signaticornis fe). Paddy. 1. vi. (1915. 
U malého původního, bahnitého a zarostlého rybí čku nad dráhou, 
blíže Červ. mlýna, večer smýkán. | ex. ve společnosti Stenus: pu- 
bescens Stepl.. bifřoneolatus Gyll., niveus Fauv., flavipes Steph. Od- 
chylka se žlutými tykadly a jem slabě nahnědlými 4 prvními člán- 
kv a zadními holeněmi tmavými. Dle Gangibauera jen záp. Evropa 
a jižnější kraje, dle Reitlera Hessen, Westf., Duryn., Hildesh., Aller, 
Slezs., Mor 

o phorus interruptus Stepll v. o tla 
latus Reitt. Vide Soc. Ent. 1917, 9.“ 

N. investigator Zelť. v. intermedius Reilt! Chude- 
nice: Farský hájek, 27. VIII. 1915, na mrtvé vráně 4 ex. 

N. vestigator Herschel: a. postbimaculatus fleisch. 
W. E. Z. 1912, 250. Prosečnice [Kříženecký]. Na základě 2 ex. z 
Moravy popsán. : 

Orthoperus coriaceus Rey. Dobříš, park, na dubovém 
pařezu pod kórou, poblíž v podhoubí Tistulina hepatica. 25. X. 1917. 
Dosud: G. Ga. Br. 

Cantharis lateralis L. a. migronotata Pic. Vrch 
u Lenešic v Čes. Středohoří. VI. 1903. Křivoklát, 29. VI. 1909, 
Rcudnice, VI. 1907. — Žernoseky, 15. VI. 1907. 

Dasytes aerosus Kiesw. a. Variicornis Schil: 1:0. 
Ústí n. L. [Gabert.] ; 

Phalacrus fimetarius F. a. rufipes Tourn. Pacov, 
1 ex. jsem smetl s trávy u Sarušínského pot. 6. VIII. 1915. 


Cis Perrisi Ad. Křivoklát. Dubové Polyporusy. 3. IV. 1913. 


Tři kusy. 

Hippodamia Z — KA aa Deg. a. oblonga fTbst. 
Padrť, 14. VII. 1917. 1 ex., 

a. barulae Wse. Pacov: Valcha, na Glyceria fluitans. 2. IX. 
1914., 

a aestiva Wse. s předešlou. — Všechny 3 v Della Beffově 
monografii (Riv. Col. It. 191214) uznávané. 


Ptinusbrunneus Duff. w. hirtellus Strm. Dobříš, IV. 


1909. — Křivoklát, 25. IV, 1909. — Klatovy. 1918. 
subpilosus Sturm a. nigrescens Gerh. (ne ab. k pi- 
lesus Můill.!) Příbram: Placy, 30. III. 1913, Na (dubu. 
Nataxusmonoceras L. a latemaculatusPic. Praha. 


bo 


P 


Čar. vir ne Gadbiet. ské 16. V. 1915. 


(Xyloterus“ lineatus Oliv. ca. melanocephalus, 


B Ben Příbram, Pilka, IV. 1913. pěx 


F 


U 


. 


-šího udání. | : ! 


AR ký ; | GN PA VON '] 


/ 


© MONOGRAFIE BROUČÍ ZVÍŘENY NA CHUDENICKU. 
© (MONOGRAPHIA COLEOPTERORUM FAUNAE, 


A Hydroporus Clair. 


Druhy tohcto rodu nejsou hojně u nás zastoupeny a kromě tóho B ý 
výčet jich nebude úlpný, ježto isem se jimi nemohl podrobněji za- 
 bývati. Dodatky však příležitostně přičiním. 


A 


Ů Pi ctu s F. Rozšířen v stojatých vodách všude. První moje eX. 
-ze Žď. det. Formánek 1899. | 


Granularis L. Běl. Žd. etc. 
nl alensis F. S předešlým. 
Lincatus F. V tůňkách a i., nehcině, Nejvíc v časném jaru 
Palustris L. Všude v stojatých vodách. 
Tristis Payk. Vzácně s předešlými. i 
Erythro cephalus L. V náplavu na Vyš. 
"Plamus F. Všude v stoj. vodách. 
Nigrit a r. Asi před dvaceti roky l'ex. z Vas Chud. bez bliž- 


Noterus Clair. 


= . * I ve) * » i + S s 
Claricormis Deg. Ve větších stojatých vodách; v Sefadel- 


ském ryb. ; 
*) Minule mělo býti „IL“ pokračování napsáno (str. 19. t. č.) 


: 16 CHUDENICENSIS.) 2 a 
Zo ak ohe oobibk ce © Prof. Jan Roubal. j 
RA v (1* Pokračování.) 
bál | Pr Bidessus Sharp. © 
"Geminus F. V stojatých vodách všude. © AN 


TV dě vy A 
VÍ jd 


Laccophibus Leach. 
Obscuras Leach. Hoiný s předešlým. 
Hyalinus Deg. Tolikéž. 


Agabus Leach. 


Guttatus Payk. Vzácně, spíše směrem ke Klatovům. — Švi- 


hov, 6. IV. 1915. 

Bipustulatus L. Nejhojnější z větších vodních brouků, všu- 
de v každé vodě, v loužích, tůních, rybnících, v každé studánce, V 
struhách, potůčcích a p- | v nejkrutší zimě v nezamrzatících studán- 
kách u pramenů a p. čilý. 

Paludosus F. Celkem vzácný. Doma 1897, u Cih. Vyš. 1897. 
Zd. 


Platambus Thoms. - 


Maculatus L. Žďárské rybníčky. 


Copelatus Er. 
Ruficollis Schall. Vyš., doma, IX. 1906. 


Hybius Er. 

Fenestrates F. V stojatých vodách, vzácný. 

Fuliginosus F. Ve všech stojatých vodách velmi hojný. 
Též brouk studánek a všech kalužin. Život podobný jako Agabus 
bipustulatus L. ; 

Subaeneus Er. Lotrov, 30. VHI. 1913. 

A ter Deg. Vzácný. Jen jednou v městečku v rybníce na měl- 
čině V. 1890. | 


Rhautus Lacord. 
Punctatus Gecifr. Cihelna, studánka XII. 1902. I jinde porůz. 
Notatus F. V stojatých vodách všude, ale Vzácně. 
V. S vernicularis Faur. 1 ex. doma 1897. 
(Čolymbetes  Clair, Hydaticus  Lerch, Graphoderes » Thoms. 
jsem dosud u nás nennšel.) 


Acilius Leach. 
Sulcatus L. Ve větších stojatých vodách všude. Spíše v ka- 
lužích, tůních, cihlářských jamách, než ve velkých rybnících. Velmi 
hojný na př. v Panské zahradě. 


4 


X Gyrinidae. 
Gyrinus Geotr. 


Minuťus F. Jediný ex. VI. 1896, ma Suchých lukách v malé © 


-© stružce na tamní bažince. MAV) hék 
Matador L. Všude hojný. o 
v.Wan kowiczi Régirub. Kuchyrka (Žďárské rybníčky) 1158 

IX. P více ex. se základní formou od té doby nikdy více. any: M s: 
přechodní c : / P 

: Staphylinidae. SA 

; | „ Micropeplus Latr. HA i 
Forcatus F. Rozšířen v lesích, hájích, zahradách, při lid- E 


Bb- 


ských cbydlích. Nalézti možno jedrak na zdech, dříví a p., jednak. 
smýkáním od pozdního jara (do zimy na trávě. : : R 
Phloeocharis Mann. | PR Ee 

Subtilisima Mann. Pod korou stromů, pařezů, klád a p., pa 4 6 
zejména borov:3 a příhedných místech, všude, ale ne hojná. né 


Metopsia Woll. : 


C ope ata Můll. Vzácně k večeru, při západu slunce, poblíž tě 7 
stavení; nejvíce koncem léta, řídčeji z jara, na př. za humny, 29. jh k 
1907. Též v kůlnách, smetí, v kurnících. 

Megarthrus Steph. i Ž 

(Aiffinis Mill. V městečku v letu, vzácně. A G 5 


Denticollis Beck. Nejhojnější náš druh. Z jara i konec léta 
až do zimy. Nejvíce k večeru v letu. Doma, Žď., Řič., Doub. Puš. atd. 

| Proteinus Latr. 

Brach vpt erts-T „Velmi obecný v starých kloboukatých 


„houbách v lesích. 4 


Macropterus Gyll. Vzácný, jako předešlý. Též v mechu, : 
„pod hnijícím listím, korami, na plísních, i brzy z jara, na př. Don 
1. IV. 1908. | 

Atomarius Er. Hciný jako brachypterus F., ač ne všude tak 
č. M., Řič., Doub., Žď., Farský les, Dub. 


X Pokračování! Materia instituta porro tractatur. 


v 


hoin 


Rko ý 5 


m je och 


-ním pozorovaných kusů; také povrch křídel jiný, mnohem tmavější, 


p Sy rovátkou 9. VIII: 1917 s vajíčky na keříčku vřesu. Kulatých, bledě © He 


LEPIDOPTEROLOGICKÉ POZNÁM 8, 
OKOLÍ PŘÍBRAMĚ. 
I. 
i JJ. Ko 


PR 
1. Pieris Daplidice L. v jarní farmě, a. Bellidice O., letos, 12. ké 
1918 u Jinců pozorována. A A ý 
2. Chrysophanus Hippothoč L. a. coniluens Gerh., s velmi pre bk 


nantní kresbou a velmi cdlišný ad množství zákl adných společně 5 bs 


je 


než u rlormálních 99. Příbram, Ú Pialů, 20. V191 9) 2 
3. Selenephera lunigera Esp. U Rožitálu jsem našel s (p. (spr. P 


nazelenalých, hladkých, pýchavce podobných vajíček, bylo 6 kusů.. 
Na+-Režm sáskou iu Příbramě Selenéphera byla vícekrát pozorována. © a 


4. Eudromis versicolora L. Některá léta i za neipříznivějších © : 
podmínek není po ní ami potuchy, když pak se objeví, setkáme se- R: 
smí v téže saisoně mnchokráte. Letes (1918) objevila se u Příbrami, © 
u s" Brodu, Narysova. — Dorostlou housenku jsem měl 1917 
z Břez. hor, z březového háječku, jenž jest v nejnepříznivějším, 
místě pro všechen hmyz, totiž poblíž horních objektů v otrávené at- á 4 


mosféře kouřem a prachem. — Stejně jen v některých létech, a jak © 
se zdá s předešiku společně se W nás cbievuje Koalch coenobita řed 
Esp., by vší tu na př. letos hojnou. PšY : V dea 


5..Na Hořevicku jsem našel housenku Lemonia dumi L. skrytu ň 
pod pařezovou korou buku na pasece. Živná rostlina Senecio Půchsi ún: 
Gmel. Pampeliška nebyla v okolí nikde. 06 7 

6. Acronicta rumicis L. Její skoro ofnnivorní housenka si sama (né 
vyhledala v zahradě suché, vylišované zbytky, po malinové mar- v 
meládě a živila se jimi. Jest ostatně známo, že ma př. housenka Ca- C 
radiina 4-punctata F. žere drobty, starý chléb a p. jakožto občasný pře M 
motoekent lidských obydlí. Podobných a ještě bizarnějších pří ; jů 
kladů známo jest více. 

7. Za letošního abnormálně suchého května 4 začátku června < 
sj se na většně stromu a křů nevídané spousty mšic. Večer: 
a V noci přilétala hejna Noctuid ma jich sladkou šťávu. V některých 
(n stromořadích to bylo jako před úly! 


« 


6 


r r 


8. Plusia slilea F. o níž Joukl: Mot. a hous. stř. Evr., 216 píše, 


že nelze se idopátrati, kde domnělý český tenté druh byl nalezen, 


k ob domy oba 


PE E" 


" 


E "100 


0 


jsem našel v údolí Lišnice na Vltavsku u Příbramě a sice | housenků 
ma Vercnica chamaedrys L. 20 .V. 1917 na tepié jižní strmé stráni 
travnaté. Motýl se vylíhl 14. VI 1917. — Housenka, podobná oné 


""Picta L., jest trávozelená, značně plochá, zcela jiná, než jak Sp. k 
lei zobrazuje. (D. Raup. -d. Schm. Eur. IV. Bd,, Taf, XLIX, 19 dle'— 


Sendtnera ve Wullschlegel, Noot. d. Schweiz, 84). 

Druh náš i jinde ra Příbramsku byl pozorován pen itál, Sy- 
rovátka). : 
< "Na Toky, „nejvyšším bodě Bd. (857 m), isem našel housenku 
Plusia ni Hb. 18. VI. 1918; vylíhla se 3. VII. 1918. Byla na borůvce. 
Spuler G) uvádí Urtica, Selanum. : : 
| 10. Ad vočkm českých lokalit žlutoskvrnných vřetenušek dle 
Stermeckovy přáce v Čas. Č. Sp. E. 1916, 97101 dodávám, že“ jsem © 
v Květné u Příbramě 23. VI. 1916 našel Anthrocera trifolii Esp. a. 


lutescens Cockenell. A | 


| 


: ELLOPIA PROSAPIARIA AB. PRASINARIA 
postí FORMA NOVA. 
Popisuje Fr. Pokorný. 
Můj dlouholetý přítel a sběratel motýlů moravských p. J. Ha- 
vránek, sdělil se mnou na sklonku minulého roku, že jeho. kolega 
p. R. Jenisch chytil zvláštního motýla, kterého dle atlasů motýlů 


jim po ruce jsoucích nemohou určiti. - 


Zajisté pochopí 'každý pravý lepidopterophil, že jsem po této 
zprávě hořel zvědavostí a že isem bezodkladně požádal za zapůj- 
čení dotyčného motýla, abych se přesvědčil, o jaký druh se jedná. 

© Žádosti mé bylo ochotně vyhověno, já pak při shlédnutí za- 
slaného mi motýla byl do jisté míry zklamán, do jisté míry však 
přece překvapen. 


bude třeba zjišťo "ati srovnáním ve sbírkách k dik 
překvapen proto, že, ač jsem na prvý pohled seznal, úte 
druhu zaslaný motýl náleží, shledal jsem jej tak odchylným od. 
ných typů, že neváhám jej zde popsati. 

Motýl jest Ellopia prosapiaria ab. prasinaria normální velikos 
Kdežto však u typické, také v okolí pražském dosti hojně se vy- 
Skytující aberrace jdou přes hořejší křídla dvě tenké, bílé, čer- 


i 


+ 


venavě lemované příčky v dosti velké vzdálenosti od sebe on 
paralelně (viz obr. č. 1.), isou u motýla mně zaslaného příčky úplně — 
Spojeny, nemají Žádného 'olemování a ježto jsou značně Širší než 
u typu, jest tím vytvořena široká, úplně bílá páska, z níž pouze 
na hořejším a dolejším kraji křídla prchlédá základní, zelená barva. 
Poněvadž také příčky na dolejších křídlech jsou oproti typu 
značně Širší, tvbříce rovněž bílou pásku, působí motýl opravdu 
apartním dojmem (viz obr. č. 2.). : 

Jmenuji tento nový tvar: 
Ellop. prosap. ab. prasinaria forma conjuncta. 


Motýl byl nalezen panem Jenischem dne 19. května 1918 o 6. 6 
hodině večerní na kmenu borovice nedaleko obce Skalice na Mo- , 
ravě a nálézá se nyní v mé sbírce, "byv mně p. nálezcem věnován, 
za kteroužto vzácnou laskavost vzdávám mu zde Vřelé díky. Á 


k 
. 


bd bř 
K 94 ko A 
ý KLiC 


| NOV : 
LEOPT ERORŮM  FORMAE NOVAE. 
J. Roubal. 


Trechus splendeus Gemm. et Har. borensis n, 
(Typo connexior, niger, ore pedibusaue nigrescentibus, obsolete 


"4 micans. 


Úplně černý na povrchu, silně smolově lesklý, při čemž nevy- 


-kazuje aní stopy cnmoho namedralého do kovova jdoucího lesku 


nemimátní i. Celkový dojem povrchu asi jako u některého malého 
černého Bembidia. | 
- Vůstní ústroje a nohy hnědočerné (u nam. f. žluté), jen zadní 
Ckraje krovek prosvítají. Úplně zachovalý, čerstvý kus. — Krov- 
ky klenuté, na zádech nesploštilé, vejčité, a to víc než u nom. f. 
Kdyby ma Boru a v Brdech mežil splendeus, byla by to nápadná 
geografická rassa. Struktura jako u nom. f. “ 
Všechny popisy mluví o okončinách světlých, žlutohnědých; 
tím a celkovým zjevem činí dojem Sp. pr. 
Bch., 1 ex. na Boru entemologičky nejchudší a n te, 
partii brdské. 


Bledius cribricollis Heer. v. dissecticollis n. 
Artennanum articulo 10 typo dilaticre, prothorace forte canali- 
culato, ante partem «mediam microsculpturato, una dum o 
fortiter densegue punctato. Antennis obscurioribus. 
Tykad. č. 10. vyloženě širší než u nom. i. Štít pak s úplnou, 
silnou, velmi dobře znatemou střední podélnou rýhcu, tedy znak 


„odporující výslovnému druhovému znaku. Střední partie za stře- 


dem předního okraje štítu chagrinována; microstruktura ta jde 
dosti dalekc. do zadu, jest jemná, ale dobře znatelná. (Mulsant et 
Rey, Hist. nat. d. Col. d. Fr. 1879, 616 praví o tom že má být: 
»ropli'd peine chagriné«.) — Štít a krovky mnohem hruběji a hu- 
stěji teč., tykadla pcněkud tmavší mež u nom. for. 

Ca. oce. Krasnaja poljana VII. 1910. 

Doplňuje moji práci »Koleopterelogické výsledky mé cesty« 
atd. v Čas“ Č. Sp. Ent. VIIL (1911) 1—18, 

Hydnobius multistriatus Gyll. v. strigossimus n. 

Elytriorum interstitiis transvérso-strigosis omnibus. 


p 0 Ri " 


Vyka bj A 


ná B ; 

Kdežto nom. f. jest charakterisována, pokud běží o omu ob- © 
zvláštní strukturu příčných vlnek ma larovcnýh mezirýžích, tím, 
že na plošině, zejména v krajině Švu, struktura ta chybí a vlastně. 
pomejvíc jen při krajích vyniká. (Ganglbauer na př. v D. Káf. 

Mitteleur. III., 205 píše. Die Zwischenráume nicht oder nur 
an den Seiten ctwas auerrissig«, Thomson, Skand. Col. 
JV. 27: »vix rugulosis« ete.), znám však kusy, kde jsou všechna 
mezirýží ma celých krovkách nápadně silně příčně vlnkovaná. O- 
značuji je hořejším jménem variety. 

Baden u Vídně. 

Laemophloeus alternans Er. a. jincensis n. 

Coleopteris LePrOMĚ ad scutellum posterioregue dimidio nigres- 
certibus. 

Jednobarevný povrch brouka tohoto jest Všeobecně známým 
pravidlem. Velmi vzácnou zajisté ies tato ocdhylka: okolí štítku a 
zadní polovina krovek mimo vlastní špičku začernalé. 

Jince (stud. Píefier leg.), léto 1918, pod jedlovou koreu. Coll. 
mea. 


SMÍŠENÝ HERMAFRODIT MÍŠENCE L. DISPAR L. 


V roce 1915 pěstoval jsem z vajíček oba míšence druhu lse 
dispar L. S jeho japonskou rassou L. dispar japonica Motsch., zvoliv 
za potravu housenek hloh, jenž ovšem/nemohl míti osobitého vlivu 
na vývci motýlů. | 

Vychoval jsem větší počet geograf. míšenců, mezi nimiž domi- 
muje jelinec, kterého jsem v prvním okamižku považoval Za obrov- 
ského samečka, ielikož byl těsně přitlačen v takové poloze k samič- 
ce současně vylíhlé, jak by byl s ní skopulován. Teprv při bližším 
nahlédnutí poznal jsem svůj cmyl a zároveň zjistil, že se jedná o 
hermafraditu míšence L. dispar japonica Motsch G X: 
dispar L. 

Obcimatec kontrastuje ostře od t. zv. latefrálního či dělené- 
ho hermafrodita, maie na rozdíl od tohoto veškeré zevnější znaky 
vytvořené z pola v podobě znaků samčích, z pola samičích, Což je 
při značném pohlavním ďimorfismu uvedeného míšence zvlášt ná- 
palné. 


10 H 


Přední křídla srovnávaje se Samečkem, jsou ve směru předního 
koutu trochu protažená, barvy šedohnědé, rovnoměrně bíle poprá- 
šená, tu a tam proložená podélnými bílými skvrmami a opatřená 
souvislými vlnitými a zubatými tmavými pruhy příčnými, iež jsou 


95 


MRA dk A 0 j 


lem. zeěý Kobe tmavší než u pe s níž malí poč šuaě ší tma- 
vou zubatou pásku. Skvrny v třásních jsou stejně veliké jako u sa- 
mičky, u samečka pouze ma předních křídlech.* i, 

Hlava a hruď šedohnědá, nohy útlejší než u samičky inoenánjí 9 
zbarvením ma nohy samečka. Ř: 

Tykadia jsou asi o "s méně dlouze zpeřena než u samečka, do- v 
držují tudíž rovněž střední charakter. Totéž lze říci i o zadku oboj- 
matce: blíží se sice tvarem zadku samice, jest však mmohem užší, 
ke konci méně rozšířený, se spořejšími řitními chloupky as tmavý- 
mi hřbetními skvrnami Samečka. Vnější genitalie tvoří samičí kla- 
délko, pokud pak se týče stavby skrytých pohlavních žláz, úbk se 
ovšem pouze domnívati, že i zde jsou elementy samčí i samičí stej- 
nou měrou zastoupeny, jak se zdá býti objemem zadku i jeho tvarem 
naznačeno; rozhodně však nemůže býti popsaný hermafredit zamě- © 
něn s gynandromoriem či pseudohermafraditem, jakého zobrazuje 
Dr. Seitz ve.svém díle: »Palaearkt. Schmetterlinge d. Erde« na tab. 
22g, tedy se samicí se zbarvením samce neb so samcem zbarveným 
jako samice. | V. Vlach. 


NOVÝ DRUH MOTYLE V ČECHÁCH. až 

Na společných nočních vycházkách entomolog. v druhé polo- 
vině května 1915 malezl jsem v okolí Plzně ma Vicia silvestris více 
housenek Toxocampa pastinum Tr., jež není dosud uvedena 
V seznamu České fauny a již výborný znatel housenek p. staveb. ra- 
da Srdínko pouze na Moravě (Luhačovice) sbíral. © 

Housenky byly úplně dospělé, zapupily se brzy na zémi M leh“ 
kém zámotku a daly v červnu motýle. 

Při této příležitosti poukazuji na značnou důležitost, jakou mají 
noční exkurse pro biologická pozorování a výzkum nočního hmyzu, 
který před sluncem úzkostlivě zalézá pod kameny, do země, písku — 
neb do trávy, takže jen náhodou najdeme ve dne byť i nejobecnější- : 
ho druhu sotva nějaký exemplář. Jak bchatý je naproti tomu úlovek 
v neci. | pustiny, jichž sporou vegetaci ubíjí akátový porost, jsou 


12 


k bě strý život p DA pá po l Zb pomocí Nosvoýnu 
vé é svítilny, kterou byliny, traviny a keře postupně osvětlujeme a 
pozorně prohlížíme. 


malé lokalitě u Litic, mezi nimi vzácné druhy, na př. A. comes Hb., 
E: A. corticea Fb., Ai „Jucipeta F.,,A. musiva Hb., A. latens Hb., A, di- 
© trapezium Bkh., A. aule: Hb., A. margaritacea Vill., A. forci- 
"pula Hb. a j., v hojném počtu jedinců. Při tem bavila nás vybíravost 
některých těchťe. polyphagů. Housenky A. comes Ib. a A. angur F., 
© rády ožírají trnku, A. latens Hb. reilépe chutná tráva, A. musiva 
„ misá nejčastěji na rožci (Stellaria media), pouze A. lucipeta F. ne- 
opovrhuje, jak se zdá, žádnou restlinou, hltajíc stejně lačně pampe- 
F: lišku, podběl, trýzel, mrkev i rmen, ba vylézá často i do větví šípků 
© a mladých habrů a pochutnává si na jejich svěžím rašícím lupení. 
Jiné rody noctní jsou tamtéž hojně zastoupeny. Jsou to zejména 
ca 


respersa Hb. M. strigilis CI., a j. Nescházejí ani housenky některých 
píďalek a motýlů denních, jako L. briseis L., a S. semele L., E. jurti- 
+- na L., a pod. Mohutné housenky G. auercifolia L. a úhledné L. trifolii 
-© Esp. sbíráme jen mimochodem. svý; 

3 Naše noční exkurse zdařily se vždy nejlíp koncem dubna neb 
Pre čátkem května, leč i později v létě nevraceli jsme se nikdy s 


prázdnými krabicemi, rovněž pochadí dobře sběratel, prohledá-li 


též lesní okraje nebo paseky, kdež nalezne koncem března hojné 
housenky A. strigula Thub. a prosvítí-li svou lucernou i lesní strže 


a lučiny. V. Vlach. 


ODA FURCATA MULS. REY. V ČECHÁCH. 
Ph. St. Vladimír Teyrovský. 

Na pravém břehu vltavském hned za parníkovou stanicí Bráník- 
pivovar, jedeme-li od Prahy, táhne se směrem k Hodkovičkám řada 
tůní, dle roční doby a počasí spclt více méně souvisejících, 5.bo- 
hatou faunou i florou. 

Na vycházce, kterou jsem tam dne 6. října 1918 podnikl, nalovil 
jsem sítí na první tůni četné exempláře vodoměrky Mesovelia fur- 


' k 6 


13 


Ne mérě než 22 druhů housenek rodu Agrotis malezli jsme na- 


některé Mamestry, několik druhů Leucanií, C. alsines Brahm a C. 


"rodů čeledi o ne Ná band 


dlouhá, spolu s čes A áromotší L a v ší sě 


E coišnákm zadní Red 'uviidae. a dále Ried z nichž každé "drží k. 
vodoměrka v klidu a někdy i po usmrcení tak, že tvoří mírně 2 
hnuté »S«. obě dchromady pak podobu do předu namířených. vidlí, 
odtud druhový název »furcaťa«. AX bijí 
Živočich tento nebyl u nás dosud zjištěn, a ami z Moravy není j 
znám, soudě dle Spitznerova seznamu (+Beitráge 7. Romnterom h 
Fauna Máhrens.« — Brno 1892.) A si j 1 
Nález Mesovelie v Čechách nabude zajímavosti, m 
jejího rozšíření. Kuhlgatz vypočítává v »Die Siisswasserfauna 
Deutschlands 7. (Jema, 1909)« tato evropská naleziště: v Německu — k 
západní Prusy, Pomecřany a Branibory (u Berlína); Anglii, Skandi- 
navii, Rusko, Francii, Sicilii; z mimoevropských Syrii. Při tom de © č 
dle něho jen o zcela ojedinělé nálezy! — Rovněž S aunders uvádí. 
ji jako vzácnou v Anglii >The Hemiptera-Heteroptera cf the British © A 
Islands«, Londýn 1892). Co se týče Kuhlgatzova údaje o a 
dinavii, není mi včc jasna: O. M. Reuter ji ze Švédska neuvádí; k 4 


Lundblad uvádí v »Entomclogisk Tidskrift« 1915, str. 200, jako k 
prvního jejího nálezcé ve Švédsku Hac knitze GEnt. Tidskr.« ší 
1910), jenž ji sbíral v záp. Gótlandu; nejsevernější známá její lokalita v 
ve Švédsku je dle L undblada Ockelbo v Gástriklandu asi na 615 © 
s. š. (Ent. Tidskr. 1916); ve Finsku sahá poněkud severněji a jest od- 
tamtud již dávno S, z Dánska naproti tomu jen posledních ně- k 
kolik let. Ostatně mluví c mí Lumdblad jako o formě náležející jící“ re 
vlastně střední a jižní Evropě, čemuž, jak se zdá, nasvědčuje bez- = 


křídlost již v mašich krajinách, opíráme-li se 0 poznatky Lund. 
bladovy o Gerridách (Ent. Tidskr. 1915, str. 195). — č : 


Zajímavost českého nálezu zvyšuje dále nález sa v Čechách- ; 
vzácných anebo alespeň ne příliš hojných vodoměrek na téže loka- E: 
litě. Jsou to: Gerris odontogastra Zett; podle Kuhlgatže a.. 
Lundblada forma severská a horská, fiž jsem chytal již v dubnu z k 
1918 na téže tůňce s Mesovelií, a G. argentata Schum., dle ol: 


14 


Ý“ 
: A 
: 


(odkud tyto dvě Gerridy zmám. 


é tůně jsou také jediní mně známá 4 lokalita v okolí ní 


-Čo se Mesovelie týče, myslím, že najde se v Čechách- -ještě na 
mnohých úimých místech, kde má vhodné podmínky k svému životu, 


| jaké i skytají vody s bohatou vegetací. 


. 


O TOPOGRAFII TRACHEÁLNÍ SOUSTAVY LAREV 
HMYZU DVOJKŘÍDLÉHO. 
Napsal Ant. Vimmer. 
(Se 13 obrazci). 


/ 


+ zd . k) 2 -4 
V posledních letech zabýval jsem Se vytrvale tracheální sousta- 


vču larev hmyzu dvojkřídlého. 
Ve studiu tomto mne neobyčejně bádionov ali zasíláním larev 


pp. Dr. Baudyš, docent čes. techniky a Dr. Komárek, Některé larvy 


opatřili mi pp. Roland a Teyrovský. Všem tuto děkuji. 

Zásilkami pak doplnil jsem svůj materiál. Tím se mi podařilo, 
že jsem mohl probádati zástupce takřka každé čeledi Dipter. Toliko 
larvám čeledi Tendipedidae (Chironomidae) věnoval jsem méně zře- 
tele, poněvadž jsem věděl, že je důkladně studuje p. Dr. Zavřel. 


: Upouštím od obvyklého přehledu posavadních poznatků o tra- 
- cheální soustavě, poněvadž jsem jeji uveřejnil ve své práci sNěkolik 


poznámek k morfologii larev Dipter« (Rozpr. Č. A., roč XXIIL, t 
II., č. 44, str. 13.) 


Ač jsem uveřejnil vyobrazení tracheální soustavy druhu Lyco- 
Tria morio (v Societ. Entom. v Zurychu, r. 1917), Contarinia loti (v 
„Biol. List., r. 1916), přece ještě doplňuji je vyobrazením tracheal. 
soustavy larvy Dasyneura lamitcola i zlepšeným vyobrazeňím Ly- 
coria morio, neboť od výdání svých prací shora imenovaných po- 
dařilo se mi v těle oněch larev naiíti jednak nové větve tracheální, 
„jednak doplniti neb opraviti na základě četnějšího materiálu některé 


-své názory dřívější. Pokud se týče Itonidid (Cecidomyid) a Agromy- 


zid má o toto studium velké zásluhy p. Dr. Baudyš, docent české 
- techniky, jenž. mne záseboval larvami z halek a podkopěnek. 


15 


NÝ. 
" 
4 


A. Dorsální část tracheální so 


U všech larev Dipter, které mají stignáaj? bel 
rýchapneustických táhnesepodkůží na hřbe 
těla po dvou hlavních kmenech tracheálních, které představí ru 
splynuly (anastomosy) iednotlivých větví, jež rostly ze Nonsčak 
ních stizmat proti sobě, jak lze vykládati dle doemněnek Weisman- 
nových. Tento totiž objevil na pleurách embrya vchlípeniny pokož- s% 
kové, které rozrůstaly ve dva výběžky položené tak,, že tvořily 
s hlavní vchlípeniny tvar obráceného T. Dorůstáním a srůstem — 
výběžků vznikly oba hlavní kmeny. Dle této- theorie byla by 
tudíž hranice srůstu hlavního kmene v iednotlivých segmen- 
toch kdesi uprostřed mezi cběma stigmaty a každá trachaca 
anastomaotica longitudinalis dorsalis představovala 
by v jednotlivých kroužcích těla vzdušnici srostlou ze dv ou větví. 

Avšak Dr. Zavřel pojednávaje o dýchacím ústrojí larev Tendi- 
pedid (Chironomid), preslovil se o vzniku hlavních kmenů takto: - 
»Hlavní kmeny tracheální jsou vlastně složeniny ze segmentálně se- 
řaděných odstavců, jež začínají pod pokožkou právě cněmi (rozuměj A 
stigmatickými) oblouky, proběčhnuvše pak krátkou dráhu směrem © 
podélným celým předcházejícím segmentem až -k bezprostředně 
předchozímu cblouku stigmatidckému, takže každý odstavec hlavního 
kmene s příslušným v následujícím kroužku ležícím stigmatickým 
obloukem jeví se iako celek a ne jako kmen s postranní větvičkou«. 3 

Svůj názor opírá Zavřel 0 segmentálně uspořádanou dorsální 
část tracheální soustavy v lárvě Pelopia costalis, o Meinertův objev 
sept v -hlavním kmenu larvy rodu MOC o tvrzení Hurstovo, 
že intima hlavních kmerů larvy Culex rozpadá se při svlékání v 
odstavce, jež alespoň v abdominu odpovídají segmentům těla a ko- 
nečně o má vyobrazení tracheální scustavy bejlomorky Contarina 
loti. Sám jsem pak nalezl u mladých larev rodu Culex odstavce na 
hlavních kmenech ve hrudí i zadečku, čož později podrobně popíši. 

Zevně lze dobře sledovati segmentální seřadění cblouků hlav- 
ního kmene v larvách z čeledi Mycetophillidae (Fumngivoridae), Ly- 
coriidae (Sciaridae), Bibionidae a Itonididae (Cecidomidae). 

Z čeledi Fun bk (Mycetophilidae ) poslouží za příklad Cor- 
dyla fuscata Latr. (— fusca Mg). Segmentální rozčlenění naznačuje 
tu 8 stigmat po a straně těla (obr. 1.). Od stigmatu prvého, kte- 
ré leží v prvém kroužku hrudním, vybíhá tlustým obloukem tra- 


16 


MA 


heacephalica dorsalis, jíž rychle na tlouštce ubývá, po- 
© něvadž se rozvětvuje v četné včtvice. 

Dle názoru Zavřelova (a Šulcova), že segmentální odstavec 

hlavního kmene vede ze svého stigmatu do předcházejícího krouž- 


; A000 
virové 
p VAE ARLSOR EO 
* T = 
£ AO A V RKO 
= RS N zd 
gy < 


Bo : PÁ 
1 A700 4 X 1:100 M 
ku, jest pokládati vzdušnici, o níž je právě řeč, za prvý odstavec 
hlavního kmene. 
Ze II. stigmatu (na I. kroužku zadečku) vystupuje trachea 
anastomosa dorsalis stigmatis III. (obr. 1., ali) a ústí 


nie 17 


do stigmatického oblouku oádhnáce hlavy s ako 
odstavec hlavního kmene. Krátký kousek prvého © B 
srůstu s druhou anastomou longitudinální jmenuje se tra i 

cus stigmatis I. (vyobrazení 1.). Mezi II. a I. stigmatem v 
skytuje se nejdelší odstavec hlavn. kmene (tr. am ast. 
dors.s sti gm. aan be okare se vine e cd toředany kraje IV. kr 


oyšlkk al ZNK: a II. an VN Břáněka sedí JIL da 
toho vybíhá obloukem dovnitř těla vypuklým třetí "odstavec hlav. 
kmene jménem tr. anastom. longit. dorsalis stigm. He 
II. Ze VL do V. kroužku postupuje tr. anastom. Lon g. dors,. k 


PRE MY, ton 4. odst. hlaváko: k ee Podobně 


a VIII. onou, jež leží na 8. 0, a 10. krorižká těla. í jř + * 
Souhlasně jsou uspořádány longitudinální anastomosy (segmen- 2 
tální odstavce) v larvách čeledi Lycoriidae (Sciaridae) — příklad = 
Lycoria morio Fabr., cbr. 2.), jenže se ve III. kroužku hrudním K 
sobě obloukovitě přibližují, jakoby tam ústily do. stigmatu, po němž že 
tu ovšem není ani sledu. Larvy Lycorií jako larvy « Fungivorid| mají É 
8 párů stigmat a tudíž také oba hlavní kmeny složené z 8 párů ob ký 
stavců, čili mají 8 párů vzdušnic, jež se zovou tr. amasto.m. lon s. 
dorsalis stigmatis III (obr. 2., al, ald), HE W až 
VII- VII. Za osmé stigma vybíhá u laťev Lycorií eště tlustá vě 
tev tracheální (jako u brouků) do XL kroúžku, v němž však končí : : 


pa: 


vv 


slepě (2, tm). Těmito větvemi, jež spojuje příčná anastomosa až zá 
posledními stigmaty, liší se nápadně dorsální část tracheální sousta“ | Š 
vy Lycorií od téže u Fungivorid pokud se týče hlavních kmenů. < 
Není druhé čeledi Dipter, jejichž larvám by se byly vyvimly © 
tak dlouhé stigmatické oblouky (tr. arcus stigm atis 2 obr. z 
3. as) jako larvám z čeledi Itonididae (Cecidomyidae — vzor Dasy- 5: 
neura lamiicola). Mimo to mají ve III. kroužku hrudním s 1 epý tra- : 
cheální oblouk, jehož distalní část se zahýbá směrem k PBčs, 
kroužku, projde jím a vůústí do I. stigmatického oblouku jako tr% 
amastom. longitud. dors. (obr. 3 .Id). Zakrslý tento oblo 
značí, že ve III. hrudním krc st předků bývalo stigma. Dávní před Ha 
kové larev Itonidid měli tedy nejméně 10 stigmat na těle. 10 ně 
tomu bylo asi s dřevními „předchůdci larev py Zalomená tr 


i 
= 


18 


tom místě bývalo stigma, tlustá pak trach.. terminalis, 


„ mohla by také býti sle- 


pě 


le: 


* 


zčtev končí v X. kroužku s 


lavní 


S de 9 : S 2 S o ÉS P £ p 
S , : - 


c p = 


: ©- „B G 
o - Ahesodtiný caříetib8Jnnjlitataggganuno(Ú BPBYNNng, 

£ -p je A sA s/ ST sp senýssvt manko 
= mháníy 4 hostí PE Mo rý KPSN VOS A pR 8 AA 1 

RG 8 S E o on: 

pon Nák ARON RAV, : 4 A0 
o. ha i 1 88! aavekeně 
auta a Ser aupětatncu: vovuneččocta Vb) 3) 

i i k: ž 

o: : S 
' : ba © m3 . i 

p ba 
£ bh E s jd < A 


24,00 


, jenž 


řen stig- 
stigmata 


ých předků byl opat 


av 


2 


u prad 


-pým stigmat. obloukem 


matem. Tím by se k 8 nynějším stigmatům přidružila dv 


ě 


zaniklá. Celkový počet pak zase by svědčil o předcích.s deseti 


stigmaty. 


19 


tři páry ona o jsou v a stalo na x hlavě p U 
dle objevů Hatschekových, možno souditi, že předkové larev těch 
měli po celém těle alespoň 13 párů stigmat, ač pro předky úmoří 
čítá se 14 páru. 

Larvy čeledí Fungivoridae, Lycoriidae, Bibionidae Melusinidae 
a Itonididae majíce 8 neb 9 párů stigmat, dýchají peripneusticky. 

Většina larev eucephalních je matapneustická; přejímá totiž 
vzduch jediným párem zadních stigmat. Patří sem zástupci čeledi 
Culicidae, Rhyphidae, Psychodidae. 

Rod Culex vyznačuje se dvěma tlustými kmeny ke ask 
long. dors — Id, obr. 3b), kteréž končí v dlouhé dýchací rouře. 
Ve předchrudi se náhle zúžují, kličkovitě se zahnou, od sebe od- 
dálí a pak se zase sblíží již iakc. tracheae So vni- 
kaií co hlavy. 

Na obou hlavních kmenech jest segmentace nepatrně naznače- 
na vlnitě zduřelými odstavci, jinak však dckonale splynulými. To- 
like na nejmladších larvách postřehne se segmentace mnohem zře- 
telněji v podobě odsťavců nízkými krčky od sebe oddělených. Krčky : 
nevznikly při dušení, poněvadž měly lárvy dosti kyslíku, který i'm 
v jímce podložního sklíčka dodával okřehek a rozeznávají se zřetel- 
ně od krčků, vzniklých při dušení pod krycím sklíčkem bez ckřehků. 
Tyto jsou táhlejší a přecházejí povlovně v naduřelé uzlíky trache- 
ální. — Jsou-li v krčcích segmentálních septa, nepodařilo se mi 
zi'stiti. 

Anopheles má proti rodu Culex hlavní kmeny mnohem tenší bez 
nejmenší stopy po nějaké segmentaci. Tyto končí ve stigmatech ni- 
kcli v dýchací rcuře. | 

Podobně utvářené hlavní kmeny jako Anopheles májí larvy Z 
čeledí Dixiidae a Psychodidae. 

Apneustické larvy patří čeledi Tendipedidae (Chironomidae), 
ieiichž trachcální soustava, nekorespondujíc ani jediným stigmatem 
s ovzduším, jest úplně uzavřená. Pcněvadž o dýchání těchto larev A 
důkladně pojednali Miall a Dr. Zavřel, omezuji se pouze ma. fakt jimi 
zjištěný, že larvy podčeledi Chironominae  (Teňidipeninae) mají za- 
krslou tracheální soustavu. Tato jeví se jako zbytek hlavních kmenů 
ve hrudi, z něhož odnožují větve v hustý chomáček větvic rozdělené. 
Larvy podčeledí Orthocladiinae, Tanypinae a Ceratopogoninae jsou 


-— 


20 


ce mw 2 pbhudhi eeni. táhnoucími se celým tělem, avšak 
to nekončí zadními stigmaty; jsou uzavřené. Na hlavních kmenech 
-pak larev Tanypin jeví se také slabě naznačená segmentace. 

Larvy dalších čeledí Nematocer i Brachycer jakož i larvy celé- 
ho podřádu Cyclorrapha (mimo některé Comopidae) jsou  amphi- 
© pneustické. Mají vesměs 2 tlusté hlavní kmeny, které probíhají od 
| předních stigmat k zadním v pedobě jednotlivých nečleněných rou- 
© rek. | 

Na larvách peripneustických postřehne se někdy vnější před- 
prava DTO: přechod ve tvary amphipneustické. Zevrubné srovnání Stig- 
-mat mezi sebou na těle larev Cordyla fusca, Boletephila sp. a Bibio 
-© marci tomu nasvědčuje. Přední a zadní stigmata jejich předčí veli- 
| kostí ostatní stigmata mezilehlá. Tato jsouce menší, mají membra- 
-© ny vystuženou jedinou řadou radialně probíhajících proužků chitine- 
: vých, kdežto mmchem rczsáhlejší membranu oněch prostupují sou- 

- středné řady radiálních chitinových proužků. Jeví se tedy přední 
a zadní stigmata jaksi expenovanějšími pro přijímání vzduchu než 
statní a tvoří tak nepatrý krůček ku změně rázu peripneusiického 
v ráz amphipneustický. 

V těle každé amphipneustické i metapneustické larvy splynuly 
jednotlivé segmentální odstavce ve dva hlavní kmeny (obr. 4., 5., 
6. aid, Id), na nichž mimo nepatrné zvlnění nebývá ani stopy po je- 
jich segmentálním uspořádání (leda že je příčky naznačují) ani po 
mezilehlých stigmatech. Zvlnění hlavních kmenů vyskytuje se jen 
při larvách ze skupiny Eucephala (Petaurista, Culex) neb při mla- 
dých larvách Cyclorrhaph. 

Hlavní kmeny dorsální a jejich Části, stigmatické oblouky, líší- 
vají se nápadně tloušťkou od ostatních částí tracheální soustavy.. 
Jsou to patrně ústrojí, která možno považovati za zásobárny vzdu- 
chu. Odtud rozvádějí jej větvice pc těle. V celé třídě hmyzu známe 
jen několik druhů, které by neměly hlavní kmeny tlustší než ostatní 
tnachee. | tato zkušenost potvrzuje, že výklad výše uvedený je mož- 
ný a přípustný. 

Příčné anastómosy (trachoae anastom. trarisvarsales 
dorsales) spojují v jednotlivých kroužcích vždy dva a dva segmen- 
tální odstavce hlavního kmene. Jsou-li vyvinuty dokcnale jako u la- 
rev peripneustických (obr. 1., 3., ad), vybíhají ze segmentálních od- 
stavců hlavního kmene vždy přisjejich konci, tedy skoro tam, kde 


21 


Já 


vinou se E oačiem akáčíce A 

Počet dorsálních příček u larev Dipter velmi kolísá 
neme-li napřed larvy z podřádu Orthorrhapha, maleznéme u k r 
Ceratcpogonů a Dixid největší počet příček, totiž deset“ c] 
3v hrudi a7v zadečku. Larvy čeledi k Fungivorkn A 738, 


výš 
a 


o a šesti v záděčáě tedy celkem devíti příčkkaámi Ds de 2 
sálních příček vyvinulo se v larvách Čulexů a Cecidomyid (obr. 3) = 
U těchto 1 ve hrudi, 7 v zadečku, při oněch 2 ve hrudia6v. zadečku. ě 
Larvy čeledi Rhyphidae (obr. 4.) maií po příčce v I. a II. P “ 
hrudním a jen jedinou v I. krcužku zadečkovém, tudíž. dohromady © 
tři. Hlavní kmeny larev Tanypin (čel. Tendipedidae) napříč spojují © 
v I. a II. kroužku hrud. 2, ma rozhraní VII. a VII. zadečkového dedi- 
ná příčka (dle Zavřela), celkem tedy t ři dorsální příčky iako u Rhy- 
phid. Příbuzné larvy z podčeledi Orthocladiinae mají ve 3 segmen- © ZE 
tech hrudních 3 příčky, za to však nemají ani- iediné abdominájní. — 7 
Teliko dvěma dorsálními příčkami vyznačují se larvy Lycoriid © č 
(Sciarid); iedna z nich probíhá I. kroužkem hrudním, druhá. sedmým © Ě 
zadečkovým (X. tělním). Bež příček jsou larvy podčeledi Tendr 
Peninae. „8 E 
Hlavní kmeny larev Pohyělné a Brachycer spojuje dev č ten- je 
kých křivolákých příček, které se nápadně svojí nepatrnou tloušt- Mo 
kou liší od hlavních kmenů. Zřídka bývá jich osm. E p 
Dorsální příčky larev z podřádu Cyclorrhapha jsou vybořený : 
přesně dle jednotného plánu. Pravidlem jich mají devět jako Po- 
lyneura a Brachycera, avšak prvá (přední) a poslední (zadní) vyní z 
kají tloušťkou, kdežto mezilehlých sedm proplétá se tělem křivolace 


a jsou velmi tenké. Podcbně je tomu u larev Lonchopterid Z podřádu 
Otrorrhapha. 


Po statistice příček následujž úvaha podrobná dle tříd. 2) 5 = ky 
Larvy Fungivorid (obr. 1.) jsou známy tím, že jejich. dorsální be 
příčky (ad) skoro se neliší tlouštkou od hlavních kmenů. Ponor SE 
vání jich jest třeba začíti od nejzadnější, deváté. Tato opouští sti še 
matické cblouky osmého stigmatu a váže 2 odstavce hlavního kme- 
ne, které sem došly od posledních stigmat. Spojení segmentálního P 
oblouku s příčkou a odnožení iejí od stizmatického oblouku je tak > 


+ 
- 
£ 
5 
:- 

v 

= 
+- 
fi 


5 Roth 


22 Zk 


-hází ze o oblouku. Pak zdá se, bay Seementální (obloni 
É- končil 'v (příčce. Příčka tedy spojuje konce segmentálních oblouků, 


wr 


nikoli iejich počátky ' při jednotlivých stigmatech. Z příček do předu 


B 


© idlo zadu vybíhají keříkovité trachee, a to trachea dendritica poste- 
- rior a tr. dendr. anterior (1., d). 

Podobně opakují se poměry při 7., 6., 5., 4. až 2. stigmatu. Za 
je stigmatem probíhá hrudí tlustá příčka (tr. anastom. transver. dor- 
sal.) aniž by v jejím ckolí bylo stigma. Snad tam bývalo, ale zakr- 
salo. Druhá příčka -poblíž 1. stigmtu jest poslední skutečnou příčkou 
stigmatu, neboť spojuje zadní konec „segmentálního oblouku. 


ZA ke 


O prvé příčce nelze říci, že by byla s ostatními homolo 


poněvadž spojwie počátky segmentálních oblouků (tuto zvané ob- s . 


louky stigmatické), nikoli konce. Poslední segmentální oblouk opou- 
ští totiž prvé stigma, zahýbá se krátkým obloukem (stigmatickým) — 
a otáčí se do hlavy jako trachea cephalica dorsalis (obr. 1., cd). A 


právě její počátek váže zmíněná příčka, takže ji lze považovati za 


příčku tráchee hlavy 
l: příbuzné kám Fungivorid jsou larvy Lycoriid (Sciarid 


obr. 2). které se živí strouchnivělými a hmijícímm látkami na. 


povrchu zemském neb bezprostředně pod povrchem. Překvapuje, 
že maií jen 2 dorsální příčky, z nichž prvá vlastně spojuje trachee 


hlavy. a není tudíž pravou příčkou stigmat, druhá pak jeví zřejmě 
ráz pravé příčky, neboť spoiuje konce segmentalního oblouku, avšak 


bd 


ten nevystupuje ze stigmatu, mýbrž končí slepě. Tento oblouk upo- 
inná dle svého umístění a pronikání do posledního kroužku na 


= 


vzdušnici, která se zove trachea terminilis (obr. 2, tm). Larvy Lyco-- 


riid majíce přední a zadní stigmata exponovaná a pozbyvše příček, 
naznačují jednu z cest, po níž se brala přeměna rázu peripneustické- 
ho v amphipneustický. 


Čeleď Culicidae (cbr. 3b) slučuje v sobě larvy apneustické s me- 


54 


tapneustickými. Dle tcho řídí se také vývoj příček donsálních. Dý- 


chadla Corethry probádal již Weismann, proto obrátím zřetel na rad 


Culex. Proti tlustým hlavním kmenům tracheálním jsou dorsální příč- 
ky velmi tenké. Dvě z nich probíhají hrudí, a to jedna krátká, jež 


Spojuje trachee hlavy, a druhá dlouhá asi před polovinou zduřelého 


hrudního kroužku. Ve 3. až 8. kroužku zadečkovém vinou se křivo- 


laké dorsální příčky, počtem 6. Mají tudíž larvy komáří 8 dorsálních 


příček. Zavřel zmiňuje se o nich řka, že je viděl, ale neudal ani počtu 
ani jejich rozložení. Tyto tenké příčky zdají se býti jiného původu, 
nežli tlusté příčky larev z čeledi Fungivoridae. Mimo to prvá příčka 
je toliko příčkou tracheí hlavy a druhá homologická s 1. příčkou 
stigmatu 1. 
Poněvadž mají larvy čeledi Itonididae devět párů stigmat — ni- 
koli osm jako Fungivoridae a Lycoriidae — měly by míti u porcv- 
nání s těmito 1Opříček dorsálních. V hrudi jim dvě pravé příčky vy- 
mizely a zůstaly jim jen v I. až 7. kroužku zadečkovém. Probíhají 
přesně tak jako u Fungivorid a spojují také vždy konce, nikoli po- 
čátky, segmentálních odstavců. Představíme-li si konec trachealní 


24 


ha“ 


i = u ak, ja 
Larvy Polyneur, veliké to skupiny Nematocer, jsou metapneu- 
% stické. Z velikých dvou zadních stigmat vybíhají dlouhé a tlusté 
-hlavní kmeny, které se směrem ke hlavě povlovně zúžují. Zadní tlu- 
A stá příčka (trach. anastom. transv. dorsalis) představuje jedinou pů- 
-vodní příčku. Ostatních osm příček vine se zadečkem a hrudí, jsou 
-velmi tenké a vysílají po dvou větvicích dendritických, které se 
= jemně rozvětvují a tvoří tak husté pleteně podkožní. 

Z Brachycer buďtež uvedeny jen dva příklady o rozvinutí pří- 
ček dorsálních v tracheální soustavě larev. 

Ptiolina (čel. Leptidae) žije v listech jatrovky Pellia, v nichž 
vyhlodává podkopěnky (miny). Ač se zdržuje uvnitř organis au jako 
larvy Fungivorid, přece nemá příček o veliké světlosti. Její příčky 
isou tenké a křivolaké; napočítá se jich devět. 

Tentýž počet dorsálních příček a podobně rozložených mají 
larvy rodu Lonchoptera (čel. Lonchopteridae) dlé vyobrazení de 
Meijerova. | 

U larev Brachycer vymizela stigmata mimo 2 přední a Zadní, 
s nimi pak také zanikly tlusté příčky dorsální. 

O trcheální soustavě larev Asilidů psal již Dufoure v prvých 
desetiletích minulého století. | 

Křivolaké tenké příčky dorsální, které se vyskytují u 
larev Polyneur a většiny Brachycer, cpětují se v každé larvě Schi- 
zcmetop a Holometop (podřád Cyclorrhapha — obr. 5., ., 7.). /enže 
dvě z nich, přední a zadní, isou vždy tlusté a skoro přímé; ostatních 
7 zahýbá se ku předu kroužků tělních a tvoří dlouhé oblouky, ba 
až skoro kličky. Ať žijí larvy volně nebo ectoparasiticky, vžcy ale“ 
speň zadními stigmaty prostředkují styk dýchadel s ovzduším. Zá- 
sobovacím ústrojím jejich jsou toliko tlusté hlavní em a dvě 

tlusté příčky. 

Palmén udává, že ektoparasitující larvy muší dýchají metapneu- 
sticky. Názoru tomu odporují zkušenosti Tělgovi, jichž nabyl při 
studiu ektoparasitů ponrav kapucínka a housenek bekyně smrkové, 
jakož i moje zkušenosti, jichž jsem získal pozorováním rozmanitých 
druhů z čeledi Tachinidae. Larvy těchto nemají sice před prvým 
svlékáním předních stigmat, avšak po svlékání jich nabývají A DO- 


25 


drží je až do zakuklení. Jsou tedy jem po vylíhnut metapn 
pak po SPA larví život pák hg Ye já Je seo) 


spojeny oběma příčkamí: přední i zadní (obi. 7, nb jem pakáná? Me- s R 


zilehlých příček není, místo těch vybíhají ze kmenů větve (obr. 7. 
vs), posud nesrostlé. Mají tedy mladé larvy původnější úspořáčání 
trocheální soustavy nežli larvy starší, jímž větvice srůstají v kř- 
vplaké pěn tóbr- 5.). Z tohoto JSVA k sA plyne,- že srůst 


Dán 


ky vzn! skly srůstem větévek. Kterých, "o tom nojdná v následný 


cích odstavcích. 
Větve označené v mladých larvách VS jsou vlastně ir a ch cae 
"aso musculares, o nichž míním podrobněji promluviti. 2 
Nejprve obrátím pozornost čtenářovuů opět na larvy. Z podřádu © 


Orthorrhapha, jeiichž vzdušnicovou soustavu Sharakterisui šemati- 2 


ckým vyobraz. 1. až 4. 


ke fusca Mg obr 19 má šestnáct párů jmenovaných 
tracheí, po 2 párech v každém kroužku zadečkovém,- 2 počíňaje, 


9, konče. é A páry těchto tracheí zdánlivě vybíhají z dorsálních pří- 


„" 
ně 


ček, vskutku však přední (anteriorní) cdvětvují z hlavního kme- © 
me blízko příčky a zadní přímo z příčky. Přední větev jmenuje se 
trach. vasomusoularis anťerior (vs), zadní pak trach, : 
vasom. posterior (vss).- Přední vniká do předcházejícího — : 


kroužku a zadní vine se tím kroužkem, z jehož příčky vyrůstá. 


Po dvou párech vasomuscularních tracheí probíhá také kroužky © 


larev Lycoria morio Fabr. (2., vs, vsí). Začínají ve 2. kreužku a kon- 


čí v.9. jako u Cordyly. Tyto trachee zásobují VO s a ce: 


srdce. 


U larev Itonidid (obr. 3. vs) jest viděti v as oMůsca) E 


tracheeaž ve III. kroužku tělním. Jsou to vlastně jen trachéae. 


Vasoemuscularis anterior, které vybíhají z hlavního“ kme- 
ne blízko příčky. V X. kroužku se pak ještě vyskytují a v XL 
již chybí, jest jich celkem osm párů. Zdá se jakoby tyto. Jar- 


vy vůbec neměly posteriorních tracheí vasomuscularních, alespoň 


Se mi nepodařilo najíti jich tak, aby byly zřetelné. Po mém. názoru a 


srostly v dorsáiní příčky, z nichž vyrůstají tracheéae dend rit. 


26 


< 


ců 


T, ot- posterior. 6 0, Z nichž prvá se fvsiolo- 


a svaly v nů 
Dalším dodádem že z vasomusculárních větví vznikly Aaškd: 
mosy, jest larva Petauristy (obr. 4. vs). Jak jsem již připomenul, má 
i tato larva mimo přední tlustou příčku ještě ve III. a IV. krcužku po 
tenké dorsální příčce. V dalších segmentech těla vinou se pak proti 
- sobě a obdobně na těchže místech kroužků, kudy procházejí příčky, 
© vasomuscularní.trachee nesrostlé. 
0 Srovná-li se poloha, průběh a rozvětvení příček s tracheami va- 
EA vychází zřetelně na jevo, že Vznikly z těchto srů- 
stem.: Poněvadž u většiny larev z Orthorrhaph nalezl jsem vedle 
příček vždy 'jen přední vasomuscularní trachee a poněvadž, kde 
příček nebylc, zjistil jsem po 2 párech vasomusculárních tracheí, te- 
dy přední i zadní, soudím, že příčky vznikly ze zadních těchto tra- 
"cheí, a že larva Petauristy má jem zadní vasomusculár. trachee. 
„Uvedené čtyři příklady dostatečně vysvětlují, jakým způsobem 
isou: rozloženy Vasomuscularní trachee u veliké skupiny: Orthor- 
: „Thanh mazvané Nematocera. 

- Následujž ještě stručný přehled © nich S asemecilární trachee 
jsou dvoje, přední a zadní. Vyrůstají z hlavního kmene, kde však 
jsou příčky; odvětvují se z těchto. Dle Zavřela vybíhají u Tamypin 
ze stigmatického oblouku, u Ceratopogonů však z příček. Tyto tra- 
chee jsou homologické s tracheami, jež Zavřel nazval u larev čeledi 
Tendipedidae trachee dorsalní přední a zadní. Tedy tr. vasomuscu“ 
laris. antericr Vim. —= tr. dorsalis amterior ZVř., tr. vasom. posterior 
Vim. = tr. dorsal. PORAČHIOT ZVŤ. 

-Larvy ze skupiny. Orthorrhapha brachycera isouce většinou 

o ondentkcké: mají trachealní soustavu: velmi shodnou. Proto po- 
stačí pra. charakteristiku rozložení jejich tracheí vasomuscularních 
dva příklady. 

(U larev rodu Ptiolina vybíhají jen přední trachee Vasomuscu- 
Jarní z hlavního kmene, zadní tvoří tenkou příčku, bohatě rozvětve- 
nou v dendritické tr achee. 

© Dle vyobrazení de Meiiere-ova nematí jar Lonchopter vaso- 

musculárních tracheí. Patrně je nahrazují tenké příčky se svým bo: 
-hatým rozvětvením keřovitým. 

-© Všecky larvy podřádu Cyclorrhapha mimo nejmladší jsou zdán- 


2m 


přejaly oekní křivolaké příčky dorsální s P: Miri dendriti- 


ckých tracheí (cbr. 5., tad). Poněvadž ale tyto příčky vznikly sply- 
nutím začmích tracheí vasomusoulárních, lze tvriditi, že larvy Cy- 


olorrhaph předních vasomuscularních Vzdušnic vůbec nemají a že 
zadní jim srostly v tenké, křivolaké příčky. Čili, hledí-li se na jev 


tak, jak se nám před očima jeví, možno říci: Larvy Cyclorrhaph 


jsou bez vasomusculárních větví. 
Ještě jest třeba zmíniti se © dvou párech větví, fichž se. mi však 


nepodařilo zjistiti u všech larev dvojkřídlého hmyzu. V trach. sou 


stavě larev Itonidid (3. pd), Leptid a- v mladých larvách redu 
Urophora (7. pd) vyskytuje se v kroužcích tělních buď druhým neb 


čtvrtým počímaje trach. pleuralis dorsalis, která přivádí 
vzduch pleurám na dorsální straně. U Itonidid vnikají její větvice Á o 


tukového tělesa v příslušném segmentu. 


Dle Zavřela vyvinuly se trachee pleurální v čeledi Temdipedi- 


dae (Chironomidae) u larev Tanypin, Orthocladiin a Ceratopogonin. 
U tarev prvých dvcu podčeledí vyrůstají ze stigmatického oblouku, 


u larev poslední podčeledi z hlavního kmene, což se shoduje s lar- 


vami ostatních Dipter. Při těch také vyrůstají pleurální větve buď 


„ze stigmatického cblouku nebo z hlavního kmene. Z tohoto všude 


tam, kde chybí stigmatické oblouky, a to je u většiny Dipter. Ač se 
mi nepodařilo zjistiti pleurálních tracheí v lárvách všech Dipter, 


domnívám se, že je příští badatelé přece najdou 

V těle přemnohých larev vmiká do hřbetní Části boslednihe 
kroužku po jedné vzdušnici na každé straně zvané tr. termina“ 
lis. Tato přivádí vzduch terminální části 11. neb 12. kroužku a jest 
poslední tracheou dorsální (2. tm). Její větve vnikají u některých 


vodních larev do análních ploutviček (Tamypinae, Culicidae), kde. 


se rozvětvují v husté pleteně a dadávají tím ploutvičkám rázu 
tracheálních žaber. Totéž již dříve objevil Zavřel ra larvách Tany- 
pin; mně se to podařilo potvrditi na larvách Culexů. 


Kde se u larev Polyneur na konci těla vytvořila dýchací roura 


(Ptychoptera), přivádějí pro ni vzduch jmenované úrachec 


B. Ventralní část trachealní soustavy. 
je vytvořena z větví velmi tenkých, které se tím- zřetelně liší od 


dorsálních kmenů a jejich anastomos. Parmě, že jen vzduch rozvá- 


dějí a že nejsou zásobárnami jeho. 


28 


stom. longit. kate ve < něbetní části 2 tak iteraině více (iavmítě 
vine se od stigmatu ke stigmatu trach. amastomosa longi- 
" tudď. ventraliss stig. IH, NH, IV- atd. Všecky tyto větve 
také segmentalně uspořádané jmenujeme dohromady vedlejší- 
mi kmeny. Odstavce jejich budeme jmenovati »lateralními«. 

Opět si nejprve povšimněme larev z podřádu Orthorrhapha. 

Larvy čeledi Itonididae maiíce 9 stigmatických oblouků opatře- 
ných stigmaty a jeden slepý, vyznačují se největším počtém lateral- 
ních odstavců. Napočítati lze jich devět (3. lv). Odvětvují se od 
stigmatického oblouku těsně pod stigmatem, vinou se orálně oblou- 
kem k předcházejícímu kroužku, kde vůstí do kořene předcházející- 
ho lateraního cdstavce. Poněvadž mají larvy slepý stigm. oblouk, 
vznikl u nich lateralní odstavec také mezi II. stigmtickým a tímto 
obloukem, kdežto při ostatních larvách vine se lateralní odstavec od 
IL až k I. stigmat. oblouku. Následkem tcho mají larvy této čeledi 
G jeden later. odstavec více. 

Peripneustické larvy Fungivorid přijímají Vzduch osmi páry 

stigmat. Od stigmatu ke stigmatu postupuje po každé straně celkem 
7 lateralních odstavců. 4 ; 
- © Souhlasné uspořádání lateralních odstavců s larvami Itonidid 
malézáme u larev z podčeledě Ceratopogoninae a čeledě Dekxiidae. 
V těle larev cbou skupin vine se obloukovitě od stizmat. oblouku ke 
stigm. oblouku 9 lateralních odstavců. 


Ač blízké příbuzné Fungivorid Lycoriidae (obr. 2. al:) vykazuií 
larvy také peripneustické, přece se jim vyvinuly vedlejší kmeny jen 
jako jediný lateralní cdstavec po každé straně těla mezi II. a I. stic- 
mat. obloukem. Larvy Lycoriid žijí převahou v trouchu, prsti a hni- 
jicích látkách rcstlinných, tedy zhruba v jiném prostředí nežli“ larvy 
Fungivorid, s nimiž jsou příbuzné. Poněvadž jim vymizely všecky 
Jateral. odstavce v zadečku, nutká to k domněnce, že larva, ač má 
stigmata po celém těle, přizpůsobuje se vlhkému prostředí a připra- 
vuje se buď k nabývání schopnosti přijímati vzduch kůží neb na změ- 
nu dýchání peripneustického v amphipneustické. Domněnku tuto také 

potvrzuje rudimentární trachealní soustava larvy Polylepta leptoga- 
ster, která si zachovala z celé dýchací soustavy Fungivorid toliko 
díl mezi II. a I. stigmatem (obiev Schmitzův). 


še 29 


Pokud se týká vedlejších kmenů dalších Ó1 
znamenati následující: V larvách Eucephal pokud i 
stické 


a) není z lateralních odstavců ani ve hrudi ani v | zadečku niče ec: 


ie ik 


(Tendipeninae); 


b) vyvinuly se jen ve. hrudi a v 8. a 9. kroužku zadečku, ja 


v ostatních pak zakrsaly (Pelopinae dle Zavřeta); še; 
c) vznikly nejen v hrudi, ale i v kroužcích zadečku (Orthocha 
diinae, Ceratopogonináe dle Zavřela). © KPM, ae 


2. Amphipneustické larvy některých Eucephal tak. se 


odchýlily vlivem přizpůsobení, že se jim zredukoval i počet lateral 
ních odstavců na 6 párů (Petaurista — obr. 4. alv). : 
3. Metapneustické larvy Eucephal (čel. Culicidae mimo 


Čorethru — a čel. Dixiidae) žijí ve vodě jako larvy a a také — 


Z 


se nestejně cdchýlily od primitivního uspořádání. Nacházíme mezi 


nimi larvy, jejichž laterární odstavce jsou primitivními, mezi sebou 
nespojenými větvemi, neb řádně srostlými cblouky. © 


Larvám rodu Čulex vyrůstají z hlavních kmenů laterální > 


oblouky, které vpředu srůstají s předcházejícími a tvoří tak 2 kři- n: 
volaké vedlejší kmeny trachealní. Počet jednotlivých segmentů, od- 


povídajících příslušným kroužkům těla, je po každé straně sedm 


Larvy ze skupiny Polyneura a mnoho larev ze skupiny Brachy- 


cera vyznamenávají se velkým počtem laterárních odstavců. vzá--—— 


jemně srostlých. Mají jich po devíti, jako larvy Ptiolin, nebo po 8 
iako larvy Lonchopter (dle Meijere). 


Sedmi páry lateralních odstavců vzájemně srostlých. vyznačují © 


se larvy ze skupiny Schizometopa a Holometopa (podřád Cyclor- 
rhapha). O skupině Aschiza nemohu prosloviti konečného úsudku, 


protože jsem nalezl druhy při nichž nebyly lateralní odstavce srost- ž 


lé, nýbrž zdály se jako větve samostatné o prapůvodním segmentál = 


ním uspořádání. 


Trachea anastom. ÍraMSVOT v.e.nt,r,aki,s spojuje v 


iednotlivých kroužcích těla larvího vždy dva souběžné odstavce la- - 


teralní mezi dvěma sousedními stigmaty. Ač některé larvy mají jich 
i 10, přece, celkem vzato, poskrovnu se vyskytují v těle larvím. 
Larvy Fungivorid slynou největším počtem těchto. vemtrálních 
příček, neboť jich mají deset, a ta v 1. až 10. kroužku těla. Larvy 
Lycoriid vykazují teliko 4 ventrální příčky v celém těle, a to 3 ve 


c 0, = 


z ; « kroužku zadečkovém. Udával sk že u larev Sontakí 


své: rozpřavy o a eádní soistávě bí obi. mi pan jm 
Baudyš zásobu živých larev, a tu se- mi konečně podařilo zji- 
-stiti, že larvy Itonidid mají 3 tenké ventrální příčky, po 
= jedné v každém hrudním kroužku. Dále poštěstilo se mi najíti jedi- 
-nou ventr. příčku v Řarvách Petauristy. U jiných larev z podřádu 
— Orthorrhapha posud jsem jich neobjevil. Ani P ani: Dano. 
-ani Palmén, ami Zavřel se o nich nezmiňují, % 
Tracheainí soustava larev Dipter z podřádu Čyolokrhabla ardíí 
—— larvám z podřádu Orthorrhapha značně se zjednodušila, pricťa »apri- 
-© Ori« soudil jsem, že pátrání po ventrálních příčkách bude marné. 
Ě: Leč, když jsem řešil otázku, jak je zásobován vzduchem mozek la- 
rev Cyclorrhaph, objevil jsem přece v larvách různých rodů ven- 
P - trální příčku. Mladé larvy po prvém svlékání mívají i několik příček. 
P Tak larvy druhu Phytomyza ienestrata opatřeny jsou dvěma, 
E druhu Urophora sp. dokonce třemi příčkami  ventrálními (7. 
- av), tedy jako larvy Itoniid. Pegomyia nigritarsis Ze tt. má v útlém 
© larvím věku jedinou ventrální příčku, která se vine křivolace 
na hranici mezi I. a II. kroužkem hrudním. Z tohuto přehledu je pa- 
trno, že je pravděplodobno, že mladé larvy z podřádu Cyclorrhapha 
zisou opatřeny. několika ventrálními příčkamí. Naproti toinu muoho 
- dospělých larev ventrálních příček, vůbec nemá. Tedy dle dnešního 
stavu naší znalosti o příčkách ventr. soudím, že larvy Cyclorrhaph 
Jeví v mládí stav tracheí původnější nežli iarvy dospělé, neboť mají 
ventrální příčky jako primitivnější larvy z podřádu Orthorrhapha. 
i Následkem toho výskyt příček u mizdých larev poklálám za znak 
© tyletický nikoli adaptací podmíněný. 


JZ MU dé 1 be TE K 


Tracheadendriticeae ventrales (obr. 1. a 2.d) vy- 
ee bíhají jen z ventrálních příček u primit. larev z podřádu Orthor- 
l aph a. Opatřují vzduchem kůži a-svaly podkožní na břišní straně 
z, : podél střední osy. Výše organisované, hlavně apneustické larvy z 
: Orthorrhaph vyznačují se dle Zavřela dendritickými vzdušnicemi, 

které však vyrůstají ze stigmatického oblouku, nikoli z příčky (l. c. 
str. 9., obr. 5. V1, V», vs). Larvy podřádu Cy clorrhaph mají je toli- 
kov mladých stadiích, po svlékání zanikají. 

é O vidzušnici, tr. visceralis, napsal Kolbe: »..2) einen (roz- 


z : ; 31 


uměj »Ast«) mittleren (visceralen), dessen Verzweugungen an den., 


v 


tedy visceralní větev vybíhá u hmyzu přímo z hlavního kmene, což 
se vyskytuje v larvách Dipter jen výminkou, neboť pravidlem je“ a 
trach. visceralis odnoží vedlejšího kmene, neb se odvětvuje přímo — 
ze stigmat. oblouku. Oplétá zažívací rouru a přední větví svojí ve- 
de vzduch gangliím břišní pásky. BR 
Lycoria morio nemá v zadečku mezi jednotlivými stigmaty ve- © 
dlejšího kmene. Odnožuje v něm tudíž tr. visceralis (2., vc) ze 3. až. 
8. stigmatického oblouku směrem dorscventralním. Tato opřádá vlá- — 
sečnicemi přilehlou část zažívací roury a vysílá odnož (2. g) přímo 
k zauzlině v tomže kroužku ležící. ; 
Dasyneura lamiicola je opatřena vedejšími kmeny, z nichž v 
jednotlivých kroužcích vychází tr. visceralis (3. vc) poblíž stigm. 
oblouku a vniká jako dlouhá vzdušnice do kroužků předcházejících. 
Tím tam vzniká tak hustá pleteň tracheální, že se zdá, iakoby kon- 
ce visceralních větví spclu splývaly a srůstaly. Dlouho jsem byl 
přesvědčen, že je tomu tak, a proto jsem nakreslil v Biologických 
listech (roč. 1916), kterak trachee visceralní u rodu Comtarinia spolu 
korrespondují. Když jsem nabyl cd p. dra Baudyše opět čerstvého 
materiálu, přesvědčil jsem se, že tomu tak není, a proto výslovně 
podotýkám, že visceralní tracheev larvách Itonidid 
(k nimž rody Contarinia a Dasyneura patří) jen zd ánlivě se 
Spceiují. Probíhají sice velmi těsně u sebe, takže se dotýkají, ale 
anastomos netvoří, tedy k sobě nepřirůstají. Tyto trachee opatřují 
vzduchem zažívací rouru, ganglie a zadnější i malpigické žlázy. Ne- 
rozřešeno zůstává, proč nabyly tak neobyčejné délky, když u ostat- 
ních Orthorrhaph jsou poměrně kratší, více méně na svůj kroužek 
omezené a když ústrojí, jež vzduchem opatřují, leží mna blízku opo- 
dál nich. 
V larvách druhu Cordyla fusca Mg. vznikly ventralní příč- 
ky. Z nich poblíž vedlejšího kmene vyrůstají trachee visceralní a vi- 
nou se k zažívací rouře. U Cordyly a všech ostatních larev čeledi 
Fungivoridae ztěžka lze zjistiti v husté pleteni trachealní, které vět- 
vice jsou visceralní, které pleuralní a které deridritické. | 
U larev Polyneur, jež jsou metapneustické, vybíhají Visce- 
ralní trachee z jednotlivých odstavců vedlejšího kmene. Tedy právě 
tak jako u larev Petauristy, která bývala řaděna do této sku- 
piny (cbr. 4., vc). | 


j» 
vw 


lan „cer upezorňují jen na larvy rodu Ptiolina a 

hoptera. V trachealní soustavě prvé odbočují visceralní 

z křivolakého vedlejšího kmenu, u druhé opouštějí laterarní 

avec poblíž místa, kde tento vyrůstá z hlavního kmene, vinou 

-- se, jsouce prodlouženy, k zažívací rouře. Larva Louchoptery má 

-dosti dlouhé visceralní větve, ba i ty, které odnožují před posledním 
stigmatem dosahují až do 8. kroužku tělního. 


a Podobně jest tomu u larev Cylorrhaph, jenže visceralní větve 
jsou ještě delší (7., vc). Domníval jsem se, že prodloužení je- 
© jich lze vysvětliti nahloučením se zauzlin břišní pásky a splynutím 
- dich v gangliový hlízovitý útvar, který ieží na hranici II. hrudního 
3 a I. zadečkového kroužku. V průběhu a rozložení visceralních tra- 
© chefu Schizametop a Holometop (podřád Cyclorrhapha) s 
É - jedné a Itonidid (podřád Orthorrhapha) s druhé strany jest až ná- 
© padná shoda (obr. 3 vc a 7. ivc). Nejzajímavější jejich větve od- 
-© nožují ze stigmatických Cblouků za poslední dorsál. příčkou (7. vc) 
-a vincu se až do 8. kroužku (u Lonchoptery též), kde oplétají malpi- 
= gické žlázy a část zažívací roury při jejich ústí. Tyto dvě trachee 
3 nechybí žádné larvě ani z tonidid ani ze Schizemetop a Holonmetop 
(má je také Lomchoptera). Prodloužení, tvar a směr její nelze vylo- 
žiti vlivem podmínek životních (lépe reakcí na podmínky životní), 
neboť jsou u larev druhých velmi rczmanité, kdežto u larev prvých 
takřka jednostejné, avšak u skupin obou velmi. rozdílné. Spíše lze 
-vývoj těchto tracheí vykládati jako výsledek vzrůstové organisace 
vnitřní. Kde v těle larev vedlejší kmeny tracheahmí spolu spojují 
příčky ventrální, tam je dosťatek drah pro rozvádění vzduchu, ne- 
: boť všecky větvice vynikající z příček vzájemně se proplétají a tka- 
-© niva v každém kroužku 'opřádají. Vymizením příček ubývá hustoty 
-© pleteně ve směru os příčných, houšť jejich nepochybně nahražuje 
-© prodlužování se větvic ve směru osy podélné. A vskutku jak larvám 
Itonidid tak larvám Schizophor (Schizometopa a Holometopa) chybí 
-skoro v celém neb v celém zadečku příčky ventrální a vinou se tam 
trachee viscerální. 

- Vyslovenému názoru o prodlužování viscerálních trachcí odpo- 
ruje však skladba ventrální části tracheální soustavy larev Lycorií 
(2.). Jejich ventralní příčky jsou v prvých 4 kroužcích těla, kdežto 
-© ostatním všem kroužkům zadním chybí, a přece se jejich viscerální 
-větve neprodlužují. Tu však zdá se býti činmost abdominálních 


= 


A 33 


koby by "i u la arev těch SN na hrudi, a tu pak krátké ns 


postačí. Houšť pleteně nahrazuje se dvojím přívodem vzduchu. —©——© 


Z odstavců laterálních odděluje se po dvou odnožích, jež jso 
tr. pleuralis ventralis anterior (py, pv? a tr. pléur. 
vemtr. posterior (p, pv»). Prvá odvětvuje se u Orthorrhaph 


při jednotlivých stigmatech (1. px, 3. pví) takřka z kořene laterálního 


odstavce. Zanikl-li tento, vychází přímo ze stigmat. oblouku, Tr. p 


anterior zásobuje vzduchem svaly a kůži na boku larvy, kdežto po- 
sterior« v dolní části boků a na ventrální straně těla. © ast a 


V larvách Cyclorrhaph nepodařilo se mi Zjistiti tr: amteriorních, : f 


mají tedy snad jen zadní větve (tr. pl. ven. posterior). Tato při po- 
hledu bočném (6. pv:) zdá se býti druhou větví viscerální, jenže 


jest poměrně krátká a míří vždy ma ventrální stranu těla, kdežto 
trach. visceralis dorůstá značné délky a vine se k zažívací rouře. 


I v případech, kde viscerální větve jsou krátké, platí pro rozezná- 
vání obou uvedených tracheí toto pravidlo. Viscerální větev (6. vc) © 


odnožuje se od laterálního odstavce v přední“ (oralní) části, kdežto 
tr. pleur. ventr. posterior v zadní (aboralní) části kroužku (6. pv), 
Dle posavadní zkušenosti rozeznáváme ve ventrální části trach. 


soustavy tyto vzdušnice: tr.anastom.longitudinalis vent. 
tralis,tr.anastom. transvetrsaventralis tr dendri- 
tica ventr., tr. visceralis, tr-pleurális anterior.a= 


posterior. B 


C. O tracheách hlavy. 


Již ve svém pojednání »O významu některých tracheí v lar- 
vách Dipter«, Biol. Listy, roč. 1917; pouze na základě málo příkladů 
vyslovil jsem názor, že poměry tracheí ve hlavě larev i v tak zvané 


hlavě strunek jsou takřka do podrobností stejné, lišící se nepatrně 
jen vlivem polohy zauzliny nadjícnové (mozku = ganglion supra- 
cosophageum), něb nedostatkem příčky ventrální. 
Tuto míním gn o 0) km poměrech v hlavě larev 
Fofr Funélvorid. (obr. 8.) mají v I. kroužku hrudním dvě 
příčky ventrální a jedinou dorsální. Dorsální příčka spojuje obě 


vzdušnice po levé a pravé straně hlavy. Každá ze vzdušnic zove. 


J4 


E rho na ání sní ine u n koňéné ovčín se z 
on vzdušnice, která opřádá mozek jakožto tr. cerebralis 
„dors alis. Za odnoží mozkovou opět se tr. cephalica ťozvětvuje: 


k- ž - vnitřní její větev spěje k pharyngu (tr.pharyngealis) a vnější 


k 


5 
| A m 
TY 


postupuje dále, rczvětvujíc se v kapillary až k tykadlům, do nichž 
vniká. k? 

Ventrální příčka, tr. anastom. transversa ventralis (av) spojuje 
vedlejší kmeny hned pod prvými stigmaty; u jejího počátku cidboču- 
ietracheacephalica ventralis (crv) opět k mozku. Takže 
mozek vzduchem zásobují 2 páry cerebrálních Vzdušnic. Gangliím 


-v jednotlivých kroužcích vzduch přivádějí větvice tracheí viscerál- 


ních tam probíhajících. Od jinud nabývá vzduchu mozek, od jinud 
tělní ganglie. 

-K exponovaným předním stigmatům larev Lycoriid (obr. 10.) 
připojuje se tlustý stigmatický oblouk, jenž se obrací směrem do 


hlavy jako trach. cephalica dorsalis (od). Obě cephali- 


oké trachee spojuje dorsální příčka. Nad příčkou směrem distál- 
ním vystupuje z trachee cephalické větev postupující k mozku (tr. 
cerebralis darsalis) a dále trach. pharyngealis. 

Na ventrální straně I. oblouku stigmatického odnožuje se V po- 
době oblouku do hlavy se vinoucího tr. cephal. ventralis 
(cv). Z této vybíhá po každé straně větev tr.cerebralis vet- 
tralis (crv), tato rozvětvujíc se oplétá zauzlinu nadjícnovou, jíž 
přivádí vzduch. 


33 


příčka zb částečně z větve hlav az stě mozko 
Arfistomosa ní se bý ti rande Ae a E VOdOPOVNÁ, činí 


+ ětid ze leží tracheí vile: Trach nl aké ven 

lis (cv) dole se rozvětvuje ve vlastní odnož hlavy a v trache 

považuji za cerebrální. Ze stizm. oblouku vychází trache ©: 
ralis (px). 


2 / pe 
Dle Zavřela vzrůsá tr. cephalica ventralis (cv) u larev Pelopiin 
(obr. 9.) přímo ze slepého stigmatického oblouku ar tTach.cep: 
halica dorsalis (cd) jeví se jako pokračování tohoto stigmati k 
ckého oblouku do hlavy. Z trachee hlavy Odvětvuje setr čefesn 
bralisdorsalis (crd) k mozku. Dr. Zavřel nezmiňuje se, zda-li 8 = 
tr. cephalica ventralis vysílá větvici také k mozku; dle vyobrazení A i 
je možno souditi, že larvám Pelopiin tr. cerebralis ventralis chybí, 9 3 
ač se pravidlem vyskytovala u všech larev z podřádu Orthorrhapha, — RES 
které jsem zkoumal. Srovnáme-li trachee hlavy Pelepiin (9.) s tě- 
mitéž u Funkgivorid (1.) přesvědčíme se, že přední příčka dorsální 8 
prvých (9. ad) odpovídá druhé příčce dorsální u druhých Čl ad), 


poněvadž ona spojuje segmentální odstavce druhého a nikoli DOVO S 
stirmatu. 


A 
Uspořádání tracheí, které přivádějí vzduch částem do Hlavy © 2 
larev čeledi Dixiidae podobá se témuž při larvách Pelopiin. B s 
místa, kde opouští hlavní kmen příčka dorsální (ad) — tedy asi tam, 
kde býval stigmat oblouk — vybíhá tr. cephalica dorsalis. : 
a tr. cephal. Ventralis,. Prvá nahoře vysílá odnož zvanou © 
tr. cerebralis dorsalis; obě tyto větve Spojuje příčka, 
kteráž není homologickou s L příčka ostatních larev, poněvadž — M 
vznikla z větvic tracheí cerebrálních. Srovná-li se průběh a odvětve : 
ní tracheí označených, vynikne na prvý pohled, že je to. uspořádání © ; 


shodné až na to, že u Polopin vyvinul se stigmat. oblouk a příčka — s 
dorsální pošinula se u larev Dixiid. ; 


0) 


Zavře 
ke 


= 


ozložení tracheí mají také larvy Ceratopogonů. Dle 
tá u nich z I. stigmat. oblouku po každé straně po 


ae ale0882 « 


tického obicuku, ani z míst, kde lze předpokládati, že snad býval 
stigmatický oblouk, nýbrž z dorsální větve hlavy, což je příklad u 
larev Dipter posud ojedinělý ! 

Z čeledi Rhyphidae probádal. jsem tracheální soustavu ce- 
lého rodu Petaurista. U těch skoro z prostředka dorsální příčky vy- 
bíhají obě dorsální větve hlavy (tr. cephalica dorsalis). 
Poněvadž zauzlina nadjícnová (mozek) leží až v 1. kroužku 


hrudním, obracejí se větve cerebrální (tr. cerebralis dorsa- 
- lis), tímže kroužkem probíhající, směrem aborálním. Obě vy- 


Www 


stupují přímo z příčky jako trachea cephalica. Pravidlem vyrůstá 
tr. cerebralis dorsalis přímo z-trachee hlavy, u Petauristy z příčky, 


37 


- 


nice. Pak by byla vlastní ans velmi B k: celá p £ 
byla by vytvořena z částí 2 tracheí a vlastní anastomosy. "Tad © 
zase jimým způsobem než u larev předešlých skupin. RSV 

O tracheích hlavy Brachycer pojednávám na základě Hacieání 
soustavy larev rodu Ptiolina a Lonchopterta. Trach eae ceph a 
liceae dorsales odvětvují se v larvě Pfioliny z prvé dorsální © 
příčky a vinou se do hlavy, kde vnikají da chitinové schránky hlavy. % 


Tracheaecoephal ventrales řystunajé z Oblouku stig- 
matického hned jí dorsální příčkou a míří do hlavy, kde vysílají © 
po větvičce do spodního pysku, maxill a mandibulí. Odnož jejich, E 2D 
cerebralis ventralis, zatáčí se velkým obloukem zpět smě- 
rem R A a oplétá vlásečnicemi zauzlinu nadjícnovou. U Lon- s 
choptery opcuští trach. cephalica dorsalis i ventrali s 
stigmat. oblouk pod I. stigmatem, prvá vine se poblíž podélné osy 
hlavy, druhá více při kraji a vniká až do laloků na hlavě. Obě vy- 
sílají do zadu po větvi cer eb rální, kteréž se k sobě velmi přibli=- © 
žují a mozek opřádají. Uspořádáním tracheí v hlavě blíží se larva 
Lonchoptery larvám Cyclorrhaph. : 

U larev Cyclorrhaph, jejichž hlava je zakrsalá larvy acephalní, 
strusky) jest uspořádání tracheí v hlavě tak jednolstejné, že může 
býti kterákoli larva vzorem pro ostatní v celém podřádu. Za příklad 
poslouží larvy druhu Drosophila fenestrata (11.) a Sarcophaga car- 
naria (12.). | E 

Přední doisální příčka vysílá dvě tr. cephalicae dorsa- 
les (cd); ad každé z nich odbočí brzy tr. pharyngealis dor- 
salis (ph). Nepodařilo se mi však zjistiti ani v jediném případě 
vzdušnici nazvanou tr. cerebralis dorsalis. Proto přece o tvrditi, 
že by larvám Cyclorrhaph vůbec chyběla. 

Jak u larev z podřádu Orthorrhapha, tak u larev z podřádu 
Cyclorrhapha opouští trach. cephalica ven vr alis stigmati: © 
cký oblouk poblíž prvé příčky dorsální. Výminku č činí jen nejmladší 
larvy, u nichž se ventrální příčka ještě objevuje; jejich tr. cephalica 
ventral. vybíhá přímo z příčky. Tato dělí se v mladých i dospělých 
larvách ve tři větve: prvá (cv) je vlastní tr. cephalica ventral., jež 
vysílá jemné větvičky k předním lalokům (maxillám?), jakož = 
ik tak zvaným tykadlům na nich (a): | 2 


M 


J8 . 


i el S Se Je a) 


A ná (crv) zahýbá se v kroužku směrem aborálním a postupuje 
ž k mozku, je to tr. cerebralis ventralis; 

-třetí (ph) vine se k pharyngu, vniká do schránky faryngeální 
a oplétá stěny jeho; nazvu ji Trach.pharyngealis. 


Mimo to odštěpuje se ze stigmat. oblouku tr. pleuralisven- 
tralis, která přináší vzduch' svalům a kůži na bocích prvého 
-© hrudního a Newportova kroužku tuto sotva znatelného. . i 
: - Srovnají-li se vylíčené poměry u larev Cyclorrhaph s těmitéž 
= © u Orthorrhaph, vyplyneu ze srovnání následující úsudky: 

1. U všech larev Dipter vybíhá z I. stizmatického oblouku tr. 
ophal. dorisalis; jsou vlastně 2 a spojují se anastomosou, výminkou 
neanastemosují. Rozvětvují se ma dorsální větve mozkovou a pha- 
ryngeální. : 

A3 2. V larvách Orthorrhaph odděluje se od vzdušnice hlavy větev 
mozková (tr. cerebralis dorsalis). V larvách Cyclorrhaph nepodařilo 
se mi najíti jí. 

Pe 3. Ventrální příčku opouštějí ventrální trachee hlavy. Rozvět- 
vují se na větev mozkovou a pharyngeální“ Kde ventrální příčka 
vymizela, odvětvují přímo z [. stigm. oblouku. 
4. Z I stigm. oblouku vyrůstá větev pleurální, kteráž wvysílá 

„odnož de hlavy a na bok II. kroužku. 

-5. Poloha a směr těchto všech tracheí mění se polohou mozku, 
tvarem břišní pásky nervové a přítomností neb zánikem příčky der- 
sální mebo ventrální. 


k D. O vzdušnicích břišní nervové pásky. 

V celém řádu Dipter bez výminky Oopatřuje vzduchem nadijíc- 
novou zauzlinu (mozek) trach. cerebralis, která je větví buď 
dorsální neb vemtrální trachee hlavy. Kde však jmenované větve vy- 
tvořily příčku, vybíhají trachee cerebrales z této příčky a míří vždy 
směrem k mozku. Poloha jeho ovšem mění“poněkud cestu a délku 
těchto tracheí, neboť bývá mcizek ve schránce hlavy, Z části ve 


— 


schránce a z části v prvém kroužku hrudním (Tendipedidae). Čím 


více kroužky hlavy zakrňují, tím hlcub do těla pošinuje se mozek, 
takže u čeledí Rhyphidae, u celé skupiny Polyneur a Oligoneur bývá 
v I. i ve 2. kroužku hrudním; larvy Cyclorrhaph mají dckonce mo- 
zek až ve III. kroužku hrudním. Čím dále do těla pošinuje se mo- 
zek, tím více obracejí se směrem aborálním trachee cerebrální a při- 


39 


R 


čk y. 


2 ky " 


Zauzliny hrudní a Dřišní přasad vzduch V každém ze: 1 


Marně sádral; jsem po. vzdušnicích viseěráimcí © 
seno, které PÁN ké ZAŽÍVACÍ rouře V zadečku p p 


ček. V zádeci © irc). Dle so mých aenosů n 


larvám Dipter trachea ventrální s tracheou viscerální, (takže je novy 


tvořily 2 samostatných větví. 


Ač v larvách Cyclorrhaph splynula celá břišní 1 nervová páska = 
v mohutné gangliové těleso, přece nadjícnová zauzlima při něm zů- < 
stala více méně oddělenou. Však i morfologicky je  odlišeným kom 
plexem od ostatní splynulé části, neboť vzduchem jí opatřují zvlášt bi 
ní dvě větvé cerebrální (13. crv), které ji oplétají vlásečnicemi, ale ké 
nepřecházejí, pokud j$em je mohl sledovatti, na: sousední 0 | 


ostatních zauzlin. Cerebrální větve vyjstupují buď z příčky ventrální 


V 
(8. av) neb přímo, kde té není, z ventrální vzdušnice hlavy. u 
12.). Dorsálních vzdušnic cerebrálních NERO se mi zjistití, jak © 
jsem již v předu pravil. č Se © 


Vlastní nervové pásce břišní, která leží po k stranách hra- 
mice mezi III. a IV. kroužkem těla, dodávají vzduch velmi dlouhé © 
"větve visceralní, které jsou význačné pro larvy skupin Schizo-- 
metopai Holometopna z podřádu Cyclorrhapha (7..vc). U je 
ich larev lze prodloužení vyložiti alespoň částečně nahloučením 
ganglií břišní pásky v jediný komplex a snad i kenidlánék po zmnožení 
pleteně trachealní v místech, kde příčky vymizely. Ale proč se tra- še 
chee visceralní prodloužily v larvách Itomidid (podřád Orthorrhapha) © 
snad lze zdůvodniti toliko snahou, aby se nahradily rozvodné dráhy 
vzduchu, když příčky ventrální v zadečku vymizely. E = 

Jsem si vědom, že je v posledním tvrzení protiklad: zánik jed- 
něch drah — zmnožení druhých pouhým prodloužením. Naproti to- © 
mu vskutku dosahují přední větve visceralních tracheí až k té částí © 
těla, kde se již vinou příčky ventrální. Nepovažuji tento výklad za 
definitivní, poněvadž v larvách Lycoriid; Polyneur a Brachycer též © 


40 a 


: K této teoretické úvaze jest mi připojiti ještě několik jiných. 
o © Záhadným zievem jest také dvojí světlost příček dorsálních, 


Přijme-li se za základ objev Weismannův (Bůtschliho), že em- © 
- bryonální původ tracheí jes tvchlípenina integumentu, která se roz- 
k větvuje v podobě T a přibere-li se ku pomoci názor Zavřelův a 
% -Šulcův -o arastomosách, pak by bylo možno vznik tlustých pří- 
: ček vysvětliti takto: k 
Vchlípenina rozrostla ve dvě větve, které leží: v téže neb skoro 
V téže horizontální rovině. Jest možno představiti si, že jedno z ra- 
"men rostlo do kroužku předcházejícího, druhé pak že vzrůstalo v 
kroužku, v němž vzniklo vchlípením. Tak po levé straně těla larvího 
levé a pa prlavé straně pravé lalůčky vchlípeniny vyrostly jako 
anastomosy podélné (segimentální oblouky hlavních kmenů), druhé 
-pak lalůčky (pravý na levé straně, levý na pravé straně) spojily 

-se v příčku. 


Z 


© Tomuto šematu v přírodě plně odpovídá dorsální část n 
ální soustavy larev čeledi Fungivoridae (cbr. 1), Itcmididae (obr. 3). 
Jemu také neodporuje táž část tracheální soustavy larev Tanypin, 
iak ji r. 1817 Zavřel nakreslil. sk 
-© Poněvdž dorsální část trachealní soustavy mají zařízenu dle u- 
vedeného šematu larvy nejnižších čeledí (F ungivoridae, Itonididae, 
z části Lycoriidae a Tanypinae), bylo by možno souditi, že tlusté 
příčky jsou původní, a poněvadž mají značnou světlost mohou se 
považovati za reservoiry vzduchu jako hlavní kmeny. 

-© Že zánik tlustých příček souvisí také se zánikem stigmat, o tom 

-© přesvědčují nás larvy amphipneustické a metapneustické. Prvým 

zanikla všecka: stigmata mimo prvý a poslední pár, a hle, při obou 

párech zůstalo po tlusté příčce (obr. 6), druhé pozbyly veškerých 
stigmat mimo poslední pár a při něm také zůstala jediná tlustá příč- 

-© ka (obr. 5.). V larvách Lycoriid sice nevymizela stigmata, ale vymi- 

-zely přece příčky. Snad že tyto larvy nalézají se v oekogenetické 

přípravě pro změnu peripneustiky v amhipneustiku, neboť mají před- 
ní a zadní stigmata exponovaná a mezilehlá proti těmto málo vy- 
Vvnutá! 


41 


Ovšem, že známe také skrovné da 
larvy rodu Culex nemají tlusté zadní příční žilky; 
cké- larvě. Petauristy chybí také zadní tlustá příčka, takže má jen 
přední. To je ale proti stům příkladů vskutku výminka nepatrná. © 
© druhotním vzniku tenkých dorsálních. příček promluvil jsem 
již v předu. Původ dorsálních příček není jednostejný otce n 
ní homefyletický. 


Z 


| Z 
ZOOCECIDIE NOVÉ PRO ČECHY. IL 
Dr. Ed. Baudyš, o P a S 
(S vyobrazeními.) na ře s 


Přináším opět příspěvek k poznání hálek českých, které se mi © 
podařilo získati. Většinu jich jsem sebral sám. Tímto příspěvkem 
zvýšil se celkový počet, zcocecidií z Čech známých na 1734, takže 
jest naše vlast v cboru tomto nejlepší prozkoumaná ze všech zemí © 
bývalé říše Rakousko-uherské, vedle Dolních Rakous, pak teprv. 
následuje Morava, Tyroly, Uhry, Bosna a Hercegovina a Dalmacie, 

z ostatních zemí jest známo velice málo v oboru cecidiologickém. 

Pořad a zkratky jsou tytéž jako v příspěvcích předešlých. Vů- 
bec nové zoocecidie a nové živitelky jsou cznačeny hvězdičkou. : 


Neckera coOmplanata (L.) Hůib. 


*I. Insekt (g. etesp.?) ac. a pl. lod.; stonek jest zkrácený, 
zprchýbaný, pupeny i listy nahloučené, lodyha v místě konečných 
lístků jest dvojnásobně ztlustlá osy normální, tvoříc tak vřeťenovitou ý 
až 2 mm dlouhou a “* mm širckou hálku, která jest uvnitř dutá, její 
stěny jsou hnědě zbarveny; bezprostředně pod pupencem vrcholko- i 
vým jest kruhovitý otvůrek, kudy hmyz hálku opustil. (Viz obr. 1., 
kde jest hálka proříznutá šestinásobně zvětšena.) Pod Eřivyšinou Ae 
Jičína (13. IX. 1916.)! 


Pinus silvestrés |. 


Thecodiplosis brachyntera Schwaegr., pl: 1D; 
Stráň mezi Zlíchovem a Hlubočepy u Prahy (15. IV. 1917). Velice 


rozšířená, jehličí zůstalo velice krátké na basi silně cibulkovitě na- 
duřelé. 


42 


aš Neji 
2 3 (Pilneus: 


lodkovic n. Moh. (18. VII. 1917)! Jehličí rozšířené hlavně na konci 
i : u s 


2 Mr. 


popsal a vyobrazil, srovnej též Houard čís. 78. Na jehlicích nale- 

zeny sice zbytky mšic; zdali jsou příčinou této deformace, těžko 
říci. 

Setaria italica Palis. = 

*4. Aphidae (sp.?) ac. lod. a pl. 1. (He.); články lodyžní jsou 

zkrácené, následkem toho listy mahloučené, květenství jest buďto 


1) C. Hauard: „Les Zoocecidies des Plantes d'Europe et du Bassin 
de la Méditerranée. Paris 1908—12. p. 1264, čís. 6257, fig. 1370—1371. 


43 


vůbec potlačené aneb velice zakrnělé vězí V Z něl 
listových; listy svinuté, různě zprohýbané, ztočené, č 

tvořící. (Viz obr. 2. kde jest jedna hálka ve skutečné A 
obrazena). V záhybech listových jsou četné zbytky exu 
mšic i mšice odumřelé, bohužel černí zničené: Pokusná po v 
vlíčkových sadech na Král. Vinohradech (11. XII 1910) 


 Phleum pratense L. osv S68 
5. Isosoma z SPO zů ok a 9 rostlina ko 


ásšém a sice ŽS Acrááně přeměněné v  hálku pouze 5 mm dlou- 5: 
hou aneb jest stéblo nad posledním kolénkem naduřelé často jedno- ě 
stranně. Hálka jest bledě zbarvená a úplně něb skoro úplně 1 v pochvě © c 
listové ukryta, v ní jest 4 mm dlouhá oranžově čžlutě zbarvená larva. © 
Viz obr. 3., kde jest hálka nepatrně zvětšená, proříznutá, hned pod 
klasem vytvořená, a byla i s klasem pochvou listu zakryta, takže © 
část pochvy listové jest na obrázku patrna; jest. viděti, „Že komůrka = 
jest prostorná se silnými stěnami. Hálka tato odlišná úplně. od bály 
mmou popsané) která iest vícekomůrkatá a obsahuje larvy barvy © 
špinavě bílé a jest acrocecidiem stonku. Dílecká Horka u Jičína (14. : 
IX. 1915); Sestgoňovice u Hodkovic (1. XI. 1915); Delní ph W 
Železného Brodu (21. IX. 1916)! 


Agrostis learn Wii P z 
*6. Acaridae (sp.?) ac. lod. (A.); rostlinky zakrnělé, Joddýky 7 

pouze i dm vysoké; články iodyžní zkrácené, pochvy listové nadu- : 
řelé, čepele listové v řásku svité, lata vězí úplně v pochvě listové © 5 
úplně sterilní, větévky laty jsou v pochvě listové. stlačené, ale různě (3 
zprohýbané. Celá lodyžka jest vlastně změněna ve vřetenovitou hál- 3 
ku, v níž jest ukryto květenství cbdáné četnými listovými pochva- je 
mi, což vše záhy úplně zasýchá. Uvnitř pochev listových jsou za 
schlí roztoči pravděpodobně roidu Tarsonemus: Městský park U 
Hodkovic n. Moh. (18. VII. 1916)! : čá prá 


Aira flexuosa L. S : ří | 


„Lasiopteracerealis Lind, pl. lod. (D.); Městský park - 
u dkovšč n. Moh. (18. VII. 1916)! Mezi P ih néne: a stéblem : 


*) E. Baudyš: „Neue Gallen und Galiewiris A aus Bóhmen Societas 
entomologica, Hag. 31.) p. 45, no. 3. Fig. 2. 


popis.“) Na této rostlině vyskytují se ještě dvě jiné hálky, jedna 
| jest velikostí žitné obilky a jest barvy slámově žluté a jest způsobe- 
na bejlomorkou dosud nepopsanou a druhá jest jí podobná, jest ale 
hnědá a tvořena rodem Pseudhormomyia; první popíšeme v některé 
jiné práci zároveň s bejlomorkcu a druhou jsme též již v Čechách 
-zjistili a již uveřejnili. Hálka zde popsaná jest vyobrazena na obr. 
4.: Stráň nadď Podhoří u Prahy (11. IV. 1916). 


Carex echinata Murr. 


| *9 Pseuhormomyia [granifex Kiefi.], pl. lod. (D.); na 
-stonku ještě pad zemí isou novotvary velikosti Žitného zrnka žluto- 
 hrědě zbarvené, lysé, ale málo lesklé, širokou plochou na stonku u- 
opevněné, cbyčejně více hálek pohromadě, zřídka pouze jedna. Otvor 
- jimž hmyz hálku opouští jest na hořením konci hálky tvaru kruhovi- 
tého. Rašeliniště pod vsí Prachovem u Jičína (14. IX. 1916)! „ 


*10. Thurauia [aguatica Růbs.], pl. lod. (D.); pochvy 
listové jsou mírně naduřelé a stonek slabě prohloubený, v těchto 
prohlubinkách žije larva beilomorky; obyčejně jest těchto prohlubi- 
nek větší počet vedle sebe, takže vzniká dobře patrná naduřenina 
pochvy listové; vše jest ukryto pod zemí v rašelině. Larvy jsou 
hnědé, 3 mm dlouhé; spathula sternalis (viz obr. 5a) jest tmavohně- 
dá, cbzvláště hroty a podobá se skoro úplně spathule, kterou R ů b- 
saamen') pro Thurauii aguaticu vyobrazil, rovněž konec amalního 
segmentu larvy (viz cbr. 5b) se podobá segmentu Riůibsaame- 
nem zobrazenému; tento komec jest rovněž tmavohnědý, právě tak 


8) D.-H. R. v. Schlechtendal: „Die Gallbildungen (Zoocecidien) 
der deutschen Gefásspflanzen (Jahresb. d. orli f. Naturkunde zu Zwickau 
1890.) p. 6. čís. 20. 

4) Ew. H. Ribsaamen: „Úber Gallmiicken auf Carex und Iris“. 
(Wiener Ent. Zeitg. Jg. XVIII. 1899) p. 58—67, tab. I. obr. 1—2. 


aš 45 


a, 
jako spathula a zachová svoji barvu i po. dlou (povaře 


Rašelina pod vsí Prachovem u Jičína (14. IX. 1916)1 © 


Carex acuta Fr. Sat 

*|L, Heterodera radicicola Geff., pl. koř. (NU) na ko- 
řínkách hlavně na vláskovitých jsou vřetenovité až skoro. kulovité. 
nádorky až 3 mm dlouhé, 15 mm. široké složené ze řídkého paren- Ť 
chymu, v němž ve zveličelých buňkách jsou svinutá háďátka. Ped 


vojenským hřbitovem ve Kbelnici u Jičína (22. IX. 1916)! % a Ž 
Populus pyramidalis Roz. : v = 

12. Eriophyes populi Nal., ac. pup. (A.): Záběhlice u Pra 

hy (16. VI. 1917)! s 


Salix triandra L. 


13. Rhabdophaga pulvini Kieff., ac. pup. (D.): Prostřed- 
ní mlýn u Jičína (24. VHI. 1916)! 


Atriplex ok l 


*14 AphisbrassicadL, pl. 1. (He); listy naduřelé od oibtá: k 
je na vrchní stranu svinuté neb překlepené a často též bledě zbar 
vené: Zlatá Hvězda u Sychrova (18. VII. 1917 velice hojně v. kultu 

rách); Kbelnice u Jičína (též hojně)! 


x“ 


Brassica napus L. var. napobrassica L. 


*I5. Aphisbrassicae L., pl. I. (He); listy naduřelé cd okra- 
je na vrchní stranu svinuté neb překlepené a často též bledě zbar- 
vené: Zlatá Hvězda u Sychrova (18. VII. 1917 velice hojně v kultu- 

rách); Kbelnice u Jičína (též hojně)! 


Roripa (Nasturtium) terestris (Tausch) Čel. 
*16. Dasyneura sisymbrii Schrank., ac. kv. lod. a pup. 
(D.) květenství a sousední listy jsou přeměněny v kulovitou, hou- 
bovitou bílou hálku: Poříčí Vltavy v Troji u Prahy (1886, K. Polák). 


Cardamine pratensis L. | 4 


Tylenchus cardaminis (Winmn.), ac. kv. (D); květy 
zůstávají uzavřené, jsou silně naduřelé: Příčné údolí v lese »Džbá- 
mu« mezi Žďárkem a Hodkovicemi (5. VI. 1917)! (Nová pro bý- 
valou říši.) ; 


46 


y. jsou zalernělé, dna i sak květní m zékusté 1 různě zpro- 
ené a zkroucené : S ona vráSětton aké ia různé sto- 


nu« u dd. n. Moh. (5. VI. a 
R ba: Erysimum crepiditolium Rchb. 
8 *19. Gecidomyidae (sp.?), ac. kv. (D.) srovn. Houard 
čís. 2723 pro E. rhaeticum DC.; květy jsou zveličelé silně naduřelé, 
53 zůstávají zavřený tvaru vejčitého; lístky kalíšní silně rozšířené a 
© vypouklé, lístky okvětní jsou zakrnělé v kalichu úplně ukryté; stop- 
ky tyčinek i prašníky stlouštlé, sezelenalé, ale krátké, rovněž se- 
-- meník jest zduřelý. V hálce jest vždy několik larev bejlomorek, kte- 
-ré isou barvy žluté, 2 mm dlouhé a skákavé, proměnu svoji prodělá- 
„wají v zemi, neboť již v Červnu stěhují se z květu do půdy. Podob- 
-nou hálku popsal Bránzá*) na E. Witťtmanni Zaw. s larvou barvy 
žluté, z Rumunska, Ross na E. erysimoides Fritsch z Bavor, B a u- 
dyš na E. repandum DC. z Čech, C. Massalongo a A Trot- 
ter na E. rhoeticum z Italie; kromě toho mám tuto zoocecidii ve 
své sbírce na E. canesceus Roth. a E. angustifolium Rchb., z Uher.“) 
Naše hálka jest úplně táž, jak ji Trotter vyobrazil. (Viz cbr. 6. a na 
6b jest znázorněna 273 mm dlouhá spathula sternalla s tmavchnědý- 
mi hroty, jnak bezbarvá.) Doly za Velkcu Chuchlí u Prahy (30. V. 
1917)! 


Rubus nemorosus Hayne var. tomentosus V. W. (R. mollis Presl sp.). 


*20. Eunerasiphom rubi (Kalt.) Del Guerc., lístky na řa- 
píku ostře sehnuté a ztočené: Pod Zebínem u Jičína (6. IX. 1917)! 


+ 


-© 9) M. Bránza: „Contributiuni la studiul Zoocecidiilor din Romania.“ 
(Anal. Academiei Romane, Ser. II. Fom. XXXVI. 1914.) p. 200—201. no. 78. — 
H. Ross: „Die Pflanzengallen Bayerns únd der angrenzenden Gebiete.“ Jena, 
1916, p. 27. no,c183- — EWBaudys, psn,.2cčís, 6F-77.C Massalongo: 
„Nuovo contributo alla conessenza dell entano ecidiologia italica. II. comuni- 
cazione“. (Nuovo Giorn. bot. ital. 1895) p. 4950 no.24.— A Trotter: „Con- 
tributo alla conssensa degli entomocecidi italiano con la descrigione di due 
specie nuove di Andricus“. (Riv. patol. veg. 1899), p. 287—288. no. 11, tab. 
XVII, fig. 223. . 

9) Viz E. Baudyš: „Beitrag zur Verbreitung der Gallen in Osterreich- 
Ungarn“. (Verh. zool. bot. Gesell. in Wien 1918). 


47 


Cytisus ratisbonensis Weinm. 


21. GCecidomyidae (sp.?), pl. I. (srov. Howard čís. 3474; ži 


Jístky na konci lodyhy jsou na středním mervu mírně naduřelé, pro- 
láklé, bledě zbarvené, nádorek jest pouze 3—5 mm dlouhý, skulina 
jest ma vrchní straně listu, nad níž jsou okraje listu skloněné, list bý- 
vá často i prohnutý; uvnitř byla žlutavá larva bejlomorky. Srovn. 
též Růibsaamenův) popis hálky z gubernie Samara; Kieffer 


pokládá za původce této hálky [Perrisii| brasifex Kieff., jest ale zase 


asi usuem nudum, neboť jest to jméno hmyzu bez znalosti imaga ja- 
ko celá řada jmen Kieffrových: Revír »Dlouhá hona« nad Ko- 
nětopy u Všetat (26. V. 1917)! : - 


Fraxinus heterophylla Vahl. 
22. Eriophyes fraxinivorus Nal., ac. inf. (A.): »Žabí- 
nek« u Jičína (23. VII. 1917), též na var. simplicifolia Willd. 
23. Dasyneura aerophila (Wim.) Riibs., pl. 1. (D.): Stro- 
movka u Prahy (7. VI. 1917); Jarošov u Jičína (23. VII. 1917)! 
Aiuga reptans L. | 


24. Ericophyes ajugae Nal, pl. 1. (A.): U cesty -za sirotčin- 
cem u Hodkovic m. Moh. (5. VI. 1917)! 


Scabiosa ochroleuca L. 

25. Eriophyes spec., pl. 1. (A.), srov. Houard čís. 5458; 
listy jsou po celé délce od okraje na vrchní stranu svinuté v úzké 
závitky, různě zprohýbané, silně abnormálně bílé plstnaté, často na 
obou strancáh listů; viz Schlechtendalův“) popis: Na Fárkách 
blíž Bohnic u Prahy (15. VI. 1917)! í 


ee 


Eupatorium cannabinum L. 
26. Pterophorus microdactylus Hibner, pl: lod. (L.); 
Bílý mlýn u Jičína (23. VII. 1917)! 
Aster alpinus L. 
27. Alphis asteris Walk., pl. L (He.); listy od okrajé na 
vrchní stranu volně svinuté, poněkud stlustlé, často až svinuté uvnitř 
0) Ew. H. Riibsaamen: „ÚŮber russische Zoocecidien und deren- Er- 


(zeuger“. (Bull. de la Soc. Imp. d. Natur. de Moscou 1895), no. 62. 
) D.H. R. v. Schlechtendal: viz pozn. 3 čís. 1165 na str. 103. 


48 


m 
t 


i 


X 


v- 


mšice s náčechem dvě špinavo stán konce hokadel však načernalé: 
Botanická zahrada čes. university na Slupech v Praze (16. VI. 1916)! 


Pe Inula britannica L. 


28. Aph idae (spec.?), pl. I. (He.); ckraje listů na vrchní stranu © 


až skoro do středu svinuté, žlutě neb načervenale zbarvené listy 


-jsou často na konci lodyhy shloučené a pak různě zprohýbané, srovn. 
Baudyšův“) popis podobné hálky z Bosny: Ves Rybníček u Ji- 
čína (25. VII. 1916). Pravděpodobně jest Phorodon (Aphis) inulae 
Pass. 
= Matricaria inodora L. 
*29, Rhopalomyia spec., ac. pup., (D.); pupeny v úžlabí 
listů na lodyze jsou přeměněny v cibulkovitou až růžkovitou, 15—2 


-mm dlouhou, slámověžlutě neb růžově zbarvenou hálku, v zobánek 


vytaženou, jehož vrcholkem hmyz hálku opouští; stěna hálky jest 
tenká uvnitř jest bílá larva bejlomorky. V sousedství hálky stonek 
„často naduřelé a obloukovité se prohýbá. Na cbárzku 7. jest hálka 
zobrazena a sice u a) jest hálka asi dvojnásobně zvětšená u b) velice 


zvětšená a naříznutá: Pole pod vrškem Žižkovcem za: vsí Holínem 


u Jičína (27. VIII. 1916)! 


Anthemis arvensis L. 

*30. Rhopalomyia, spec. ac. pup., (D); hálka úplně táž 
iako předcházející, lodyha jest obloukovitě ztočená, hálka vyskytá 
se též často pod úborem, úbor jest dolů zahrnutý a osa květní za- 
křivená, mnchdy isou až články lodyžní zkrácené a listy následkem 
toho silně shloučeny. Bejlomorka prodělá svůj vývoj v hálce, líhne 
-se koncem září; podobá se Rhopalomyii syngenesiae H. Loew., jest 
však celá tmavá, kdežto tato má zadeček červený; ovšem barva ne- 
rozhoduje. Podrobného rozlišení však dočkáme se snad záhy z péra 
našeho výtečného dipterologa Ant. Vim mr a, kterému jsem mate- 
rial odevzdal. Pole nad Holínem (9. IX. 1916), okraj lesa pod Přivy- 
šinou u (1. IX) a pad fořtovnou u vsi Prachova (14. IX. 1916) u Jičína. 


Cirsium pleráčeím canum (C. tataricum W. Gr.) 


*31. Tephritis conura H. Loew.,'ac. hlávky (D.); hlávka 
květní jest celá přeměněna v mnohokomůrkaťou hálku, lůžko květní 


S) E. Baudyš: „Prinos k rasprostiranju zoocecidija u Bosni i Hercego- 
vini“ (Glasnik zemalj. muzeja u Bosni i Hercegovini 1915) p. 400. čís. 258. 


„49 


VIII. 1916) počaly se mouchy líhnout): Kbelnice u Jičína (21. k 
1916)! SK k 0 
Cirsium palustre Scop. : 3 čás 2 P 
2. Dipterae (sp.?), ac. hlávky; úbory květní zůstávají zásek 

vřené E bn lůžko stvrdlé jest přeměněno v jednu komůrku, ve, 
které žiie larva: Pod Přivyšinou u Jičína (13. IX. 1916) oka W ši 


se : “ * FE 


Souchus arvensis L. ČL č 

*33. Tephritisleondontis De Geer, ac. hlávky y“ srov. p 
Houard čís. 6098 hlávky jsou uzavřené, lůžko silně stvrdlé, rozší- ká 
řené a vytažené v hrdlo, jež tvoří v zákrovu ukryté květy. V hálce o 
isou 2—3 larvy, které se v ní zakuklují a koncem srpna a v Září se 
líhne dospělý hmyz. Imaga určil laskavě pan inspektor Ant. Vim - 
mer, což zde s díky kvituji. Podobnou hálku popsal Lager- © 
heim"), ale připisuje ji Trypetě spec. Na obr. čís. 8 jsou vyobra-—© 
zeny tři hlávky, dvě krajní jsou změněny v hálku, kdežto prostřední — 
jest normální poupě: Kbelnice u Jičína (13. VIII 1916)! s 

*34. In ; kt, pl. lod.; ma lodyze jsou mírné naduřeniny, p A ná 
mm dlouhé, 2 mm široké, obsahující vřetenovitou komůrku; viz obr. 
9., kde jest hálka prořiznuta: Ves Rybníček u Jičína (25. VII. 1016)1 3 


Souchus asper (L.) Gars. 


*35. Tephritisleontodocntis, De Geer, ac; aá B). 
hlávky uzavřené, deformované, stvrdlé, právě tak jako u Sonchus 
arvensis, ostatně platí o mí totéž, co pověděno v čísle. 33.: Kbelnice F 
u Jičína (21. VIII. 1916)! ž : ks 

36. Timaspisbronchii (Stef.) Kiefi.? pl. lad. (H) stortek 6: $k 
pod úborem vřeténkovitě naduřelý, uvnitř dosud neúplně vyvinutá. E: 
vosička; hálka tato jest dosud známa pouze z k a Sicilie: 
Kbelnice u Jičína (21. VTIL 1916)! pv AS VY 


4 : bp dě: = 


Hieracium seligerum Tausch. © s 
„Insekt, ? ac. rostl. lodyha. -spiralně-vimítá, zprohýbaná, 
ky ve zduřelém místě uvnitř hnědá, již však cc pnico st 


Podhoř u Prahy (15. VI. 1917)! ada A rý tn naší. o: 
9) G. Lagerheim: „Baltiska zoocecidien“ V dk řór- : Botanick, das 
1905) p. 17 pz u bath zda M8 


—— 


50 


: 1917)1 


*30, Cystiphora hieracii F. Loew., pl. .1. (D.), v listech 
sou růžové, kruhovité, D4 parenchymu listovém uložené taštičky : 
= předešlou = MĚ PT) 


k: ol Hieracium auricula L. 


40. Tylenchus spec., pl. I. (N.), srovn. Houard čís. . 6195; 
i © střední nerv listový jest místy zduřelý, odbarvemý s pletivem okol- 


4 


-ním okelním, tyto odbarvené části isou složeny ze řídkého pletiva 
Ž houbového, podobné novotvary vyskytují však též i jinde v Čepeli 
- listové, podobně: jako: Lagerheim“) popsal: Lucký mlýn u Hod- 
kovic n. Moh. (5. VI. 1917)! 


4 


Hieracium pilosella E 
: : 


741. Asterolecanuium fimbri,a,t,um (Fousc.) Ckll, pl.- 


lod; (He.); stonek jest zduřelý hákovitě zahnutý, silně plsťnatý; u- 
© prostřed vřetenovitého nádoru jest okrouhlá proláklina, ve které se- 
dí červec; lodyžka jest zkrácená: Podhoř u Prahy (15. VI. 1917)! 
"Červec tento jest příčinou deformací na různých rostlinách a dle 
© Linduigerař) dosti rozšířený, ale roztroušeně. Na rodu Fiera- 
cium jest dosud údajů o tomto červci poskrovnu, neboť Lindi 
«g er") ve své momografie červců udává jej pouze ma FH. praemox z 
Německa, kde jej sbíral Geisenheymer“) blíž Kreuznachu, 
Cotte jej sbíral ve Francii na H. murorum, Bau dy š“) jej publi- 
„ koval z Hercegoviny ma H. bifidum, čímž byl tento červec v Herce- 
0) G. Lagerheim: „Zoocecidien vom Feldberg“ (Mitt. d. Badischen 
botan. Vereins, 1903), p. 339. 
12) L. Lindinger: „Eine weitverbreitete Gallenerze ugende Schildlaus“ 
(Marcellia, Vol. XI. 1912) p. 3—6. 3 
18) L. Lindinger: „Die Schildláuse (Coccidae) Europas, Nordafrikas 
und Nordasiens, einschliesslich der Azoren, der Kanaren und Madeiras“. 1912. 
Stuttgart p. 180, čís. 540. 
MÁ Geisenheyner: „Uber einige neue und seltenere  Zoocecidien 
-aus dem Nahegebiete“. (Allg. Zeitschr. f. Entomologie, 1912) p. 310—31 1, čís. 63. 
19) E. Baudyš: viz pozn. 9. p. 404 čís. 207. 


SI 


ři 


n alá 


č 
té 


i 
A 
P 


govině vůbec poprve zjištěn, v Čech jsem““) jej zistil vůbec Do- Ň 
prve v červenci r. 1916 a sice též na Hieracium a to na F. echioides. 


ZPRÁVY: 


Bělásek ovocný. Dne 9. a 13. června m. r. viděl jsem u Lobko- 
vic n. Labem po 1. exempláři tohoto motýle. (Nezabil jsem, ale nechal 
na živu.) : Jar. Petrbok. 


Členský příspěvek pro rok 1919 činí 10 K. ; s 


i 


'9) E. Baudyš: „Neue Gallenwirte aus Bohmen II“ (Societas entomo- 
logica, Jhg. 32., 1917), čís. 72. 


92 


Ky y ze šení. okol, Příbramě. | 


Ko SC | > larev (myzu dvojkídicho, 
e u 


VĚSTNÍK 
(© XIV. Valná hromada- dne 22. ledna 1918. Přít: 17. členů. Pan 
| "předseda vítá přítomné a vzdává posmrtnou vzpomínku zemřelé- 
mu p. Řivnáčovi. Čtena a schválena: zpráva o loňské valné hro- 
madě, zpráva jednatelská, zpráva pokladní. Panu řed. Grafovi 
byly p. předsedou vysloveny srdečné díky za vzorné vedení po- 
kladnictví. Zpráva knihovní se schvaluje. Pam kustos se omluvil. 
Sbírka Preisava p. radou Pokorným srovnána; chybí pouze kata- 
logy. Panu gen. Dru Pečírkovi bude vysloven písemný dík za péči 
a Společnost a příchylnost k ní, jeiíimž vynikajícím členem jest od 
jejího založení. Pan insp. Vimmer děkuje jménem celé Společnosti 
p. předsedovi. Do výboru zvoleni nově p. Šustera pokladníkem, 
p. Dr. Komárek knihovníkem, p. insp. Vimmer zapisovatelem, p. 
řed. Graf do kecmtrolní komisse, ostatní výbor zůstal nezměněn. 

Pan předseda vyzývá členy k četné návštěvě schůzí a Vzpo- 

- míná přátelských schůzí úterních i sobotních, zvláště v těžkých 
dobách válečných. 

V prvé schůzi občasné dne 29. ledna 15 členů a 4 hosté. Čte 
se přípis redakce Časopisu Musea Českého, kde bude založena 
zvláštní rubrika věnovaná přírodovědeckému výzkumu Čech. — 
P. inž. V. Machulka a p. účetní Frt. Lemarie přijati za členy. — 
Přednáší p. Ph. Dr. Fr. Rambousek: „O můře osenní a ško- 
dách, které r. 1916 způsobila“. Prvé zprávy © výskytu došly z 
„Mochova. Housenky podkusují řepu mad kořenem pod listím, asi 
2—3 om pod zemí, takže slabší řepy jimi byly úplně překousány. 
Přednášející přednáší podrobnosti o vývoji housenek a jich bio- 
iogii. Největším nepřítelem housenek jest vlhko, proto se škody 
objevují vždy za suchých let. Za vlhka vzniká u housemek plíseň 
Tarichum megaspermum. Co/mn, která působí mor. Z much cizo- 
pasí v housenkách: Sarcophaga carnaria L., Phryxe vulgaris F, 
Pseudegonia hebes FL a Gonia divisa Mg. (det. Vimmer). Z hy- 
menopter Anomalon cerinops Gr., Amblysteles vadatorius Jllig. a 
Macrocentrus collaris Spin. (det. Šustera a Ruschka). — Po. té 
pojednává podrobně o způsobu ničení housenek, o jich chemickém 


rozboru. Housenky ničí všecky kulturní rostiíyhu 
ze škody ma řepě v r. 1917 možno adhadnouti na 5 
KV Debaty súčastnili se pp. Dr. techm. E. Bauc 

, Komárek, Fr. Vopršal a Dvorský (host). 2 

Schůze dne 26. února. Přítomno 10 členů a 1 host. : 
Pacl v' Plzni přijat za člena. — Přednáší p. PhDr. gk 
„O vlivu gonad na vývoj pohlavních znaků“. oh 

Gonady mohou působiti také na finé žlázý, sb: ji 1 
na tělo je sekundární. Při pokusech užito method trams splant 
Anbágnné: a poiznd Meiserheimet komal P na motýlech 


hermafnoditů: se Šácása různé nadále i ne nápAo sté 
gonad. Parasiterní kastrace byla pozorována na krabech od 1 
ných cizopasnou Sacculinou. Ve zničených varlatech se tvořila va. 0) 
říčka. U hmyzu a jiných členovců se vliv gonád nepozoruje. U mo- RE 
týlů je různé zbarvení lymphy u S a 9, u Gjeu některých 
druhů chlorofyl. Hmyzí organismus je tak silně rozrůzněn, že po- č še 
hlavní a druhové rozdíly spolu splývají. Tělo hmyzu by tedy bylo x 8 
už od vajíčka pohlavně differencováno.' Po té přednáší © podob- = 
ných pokusech u ssavců. Týká se to otázky pohlavního: přeladění, © 
Homcdplastické transplantace /provedl Steinach u mladých morč 5 
a krys. Ovaria nevykonávala vlivu na vývoj samčích orgánů. Samčí 
mléčné žlázy zmohutněly po transplantaci vaječníků a odlkávý 382 2 
5 samičí. Re dm od > p p pohlavní: pad samic. n 


sobení Fame ke: je tudíž podhledu Umělí“ boat: byli“ i 
charakteru samčího, ale i mléčné žlázy byly vyvinuty, není zde č 
tudíž žádné zbraňovací Činnosti. Z Krk n SE 

P. Sustera se táže, zda se podařily transplantace na jiné“ 
druhy, což VÁ Jy vlo OE „pro mntaci, ke pro TOvĚ modifikace, e 


Baby 1 ? 


nosti, Prof. Klan: lek podotýká, že i je datalcé pohlavně: před- | 
určen nežli obratlovci. = 

Schůze dne 19. března. Přítommo 14 členů a 1 host. Pan přede 
seda vzpomíná zemřelého entomologá Jos. Dziedzielowi © 
cze, tady zem. soudu ve Lvově. Přijati noví členové pp. Jos. : 
Mařan, vrchní správce berního úřadu v Písku, Alois Hanš, malíř © ee 


ekorací na Král. Vinohradech a Bohumil Krajník, filos. stud. na 
: Smíchově. Česká spořitelna darovala 100 K, Malostranská záložna 
10 K. | : 
© Přednáší p. předseda prof. Frt. Klapálek: „O českých zla- 
- toočkách“.- 

n: Pan přednášející podává v úvodu morfologii rodu Chryso- 
pa. Význačný je také tvar larev a specielně jejich ústní ústroje 
- ssací, tvořící rourku ze Žuchev a 1. čelisti. Larva žije rok. Potom 
-© tvoří zámotek ma listu. Vajíčka isou stopkatá a kladena jsou na 
86 listy nebo větvičky. Linné neznal rodu Chrysopa, nýbrž do rodu 
© Hemerobius zařadil Chrysopu i Hemerobius. Leach zavedl rod 
-© Chrysopa a Mac Lachlan rod Notochrysa. Žilnatina křídel dává nej- 
© lepší rozpoznávací zmak ma prvním páru křídel. Z radu Notochrysa 
-zjistil p. přednášející jen druh capitata, ale nepodařilo se mu 
k majíti druhý druh. středoevropský fulviceps. Rod Chrysopa 
© pokládán za jednotný a přednášející zjistil, že již v mervatuře se 
rozpadá tato Skupina na více podrodů, a sice dle polohy medie 
-a stupňovitých příček. Další potvrzení tamu dalo rozličné vytvo- 
-© ření genitalií samčích, odlišné u obou oddělení. První odlišné od- 
3 - dělení rodu Chrysopa edělenil přednášející v mový podrod Dim o- 


chrysopa, ježto sem matří velké naše formy. Druhé oddělení 


zastoupeno je u nás jediným druhem Črysopa alba a nazváno 
toto podrodem Leiphaemochrysopa. Je normální velikosti. Obě 
skupiny nejlépe vyznačeny jsou genitaliemi. 


-Dalším podrodem je Euchrysopa, která byla podkladem Línné- 
ovi a která zahrnuje nejobyčejnější druhy Chr. gracilis a 
perla. Chrysopa vulgaris dle popisu. Schniedrova, který nahradil 
iméno Linéovo Chr. perla, je omyl nemenclaturní, vzešlý tím, 
že přeceněn byl nesprávný typ v Linnéovské sbírce a naprosto 
nedbáno popisu. Jest to ten durh, který přezimuje v lidských pří- 
-— bytcích a je nejobyčejnějším druhem. 
Poslední rod je Poecilochryscpa, který má tělo i křídla nepra- 
videlně skvrnitá. Sem patří celá řada druhů. Všecky druhy sem 
- patřící, kromě flavifrons mají černou tečku na kořeni prvního 
páru křídel. ye 
; V Čechách vyskytují se tři druhy, Chr. prasina, s příčka- 
+ mi-černými, ventralis, s černými příčkami a černým bříškem 
- "a aspersa, která má příčky v křídlech jen na konci černé. Sem 


IV 


+ 
do této skupiny patří též flavifrons Br. Velká je  Chrí Pee 
punctata, z jejichž variet se u nás velmi Zřídka vyskytá. var. 
guinguepunctata. U Chrysop je zapotřebí velkého materiálu 
k zjištění přesných znaků. Chrysopa dorsalis má subcostu 
celou černou; Ch r. chrysops. L. odpovídá druhu koz: 
v poslední době jménem Ch. OBA v- 

Osobitou skupinu tv oří Ch. abbreviata a Ch. for mosa. = 

Ve schůzi dne 23. dubma přítemno bylo 13 členů a 5 
hostů. z : i 

Předseda oznamuje, že ařal svým nákladem místnost pro 
-Č. S. E. v Praze, ulice u obecního dvora č. 797-II., II. ka: 

Knihovna a sbírky budou tam přeneseny z Ak. kavárny. 

P. předseda vzpomíná dne 31. března zemřelého člena Společ- 
nosti p. MUDra Jindřicha Tyla, c. k. vrchního šťábního: lé- 
kaře a nemocničního velitele v Písku. Členem Společnosti byl od. 
r. 1907. Povstáním vzdána mu pocta. Nekrolog bude v časopise © 
uveřejněn. ; A 

Přednáší p. PhDr. Jul. Komárek: „O hmyzím letu“. 

Let některých řádů hmyzích je sice analogický letu klouzavé- 
mu (Odonata), ale většina hmyzu létá způsobem zvláštním, odliš- 
ným, kde hlavní síla vznosná spočívá na nepřetržitém, propellero- 
vém pchybu křídel. Pro tento let je velmi důležitým principem 
stabilita těla, t. j. rovnoměrné vyvážení mezi hlavou s thoraxem 
a abdominem, čili jakási rovnoramenná páka, jejíž bod otáčení 
isou klouby křídelní. Přednášející applikoval tuto myšlénku na 
morphologické studium a redukci těla, resp. abdominu ze skupiny 
Dipter. Žádná skupina hmyzu nevykazuje takové rozdíly ve stavbě 
a délce zadečku jako Diptera. Dlouhý, homemomně segmentovianý 
abdomen JYematocer o 10 velkých, za sebou jdoucích článcích, se 
postupně redukuje, Čím výše v 'systému (posupujeme. Poslední 
články se zprvu zmenšují, zasunují jeden do druhého (u 9) ane 
se zvolna redukují, ale jsou dosud u Brachycer zřetelné. K zjištění 
počtu článků použil přednášející velmi konstatního umístění stig- 
mat vždy 1 páru na jednom segmentu. Tam, kde 2 články splynou 
V jeden, má tento 2 páry stirmat. Článek konečně může zmizeti 
úplně, ale stigmata zůstancu. Ovšem jen prvních 7 článků mese po- 
páru stigmat. 8. článek u samiček má ústí genitalií. Samčí otvor 
pohlavní ústí na článku 9tém. Řiť ústí vždy terminálně na konci 


on 
M zove 

těla. Nejrczmanitějším způsobem se děje tato redukce článků a vy- 
„važování abdemenu s thoraxem. Přednášející ukazuje tento postup 


-ma jednotlivých čeledích. Největší redukce abdomenu je u Muscid, 

á -jež zároveň nejlépe létají. Tato skupina má jen 5 zřetelných člán- 

ků, ostatní jsou malinké a rudimentní. Těžiště abdomenu je přesu- 

R - nuto do prvních článků. Tuto zvláštní morpholog. redukci a celou 
stavbu tělesnou, lze vyložiti na základě zdckonalování letu velmi 

-© lehce. Zánoveň může býti tento physioleg. princip dobrým vodítkem 
pro systematiku, ježto na postupné redukci abdomenu ukazuje vý- 
voj celého řádu hmyzu dvojkřídlého. 

Ve schůzi dne 28. května přítomno bylo 11 členů. Pan - 
předseda vzpomíná p. Václava Beneše, stud. techniky, jenž utomul 
při koupání. Byl nejmladším členem Společnosti. Povstáním vzdá- 
na mu pocta. 

Přednáší p. docent Dr. Rádl: »O Komenském jako. příroda- 
zpytci«. 3 

Komenský mnoho se zabýval studiem spisů přírodovědeckých. 
Tehdy se říkalo fysika. Rozdělování věd přírodních bylo jiné než 
dnes. České slovo příroda bylo zavedeno teprve Jungmannem, 

- dříve se říkalo přirození nebo přirozenost. Podobně probírá názvy 
v alchymii, které měly zcela jiný smysl. Uvádí spis Komenského 
»Fysiiku«, která je založena na maukách Aristotelových a probírá 
podrebně smysl jednotlivých výrazů. Učí, že duch je Všude na 
světě. Rozdíl mezi duchem a duší neuznávali všichni peripathetové. 

„Také světlo považuje za hmotu. Komenský roztříďuje přírodu — 

© vlastnosti přírodnin, kvality, pohyb a plození. Pojednává též o 
tehdejších primitivních názorech na přírodniny. U rostlin pojed- 
nává jen o habitu, popisů v našem smyslu vůbec nenalézáme. Dle 
tehdejších názorů se rostliny mění jedna v druhou. Na př. keukol 
vzniká z obilí. Rostliny klassifikuje zcela jinak. Živočichy nazývá 
pohyblivými rostlinami. Slovo hmyz znamemálo zvířata nízká — 
1 krokodýl patřil k hmyzu. Housenky patřily k červům. Co lítá, 
patří mezi ptáky (motýl, včela). Zvířata se dělila na zvířata žijící 
ve vzduchu, ve vodě a ma zemi. V“dýchání spatřovali ochlazení 
srdce, v oku viděli trubičku. Vznik mouchy představovali si asi 
takto: Kukla je vajíčko nepohyblivé, larva pohyblivé a radí se ze 
země. Hmyzi jsou mižší živočichové — jinak se jim říká žížaly. 
Ráz spisů Komenského hledí vzbuditi zbožnost. 


jh 


o 


VI 


P. Ga brod nK materiál iy: 


Res 
hýří množstvím forem a Zmačnou kr amabilstýuí E: přednášející: zm 
ňuje se o tom, jak těžko je publikovat nějakou práci a navrhuje, 


aby se mezi členy provedla subskripce na vydání mimořádných 


. B pát 


čísel. g Čhí 
Pan insp. Vimmer podotýká, že podnik je dobrý, ale těžko ní 
shánět prostředky. Pan PhDr. Obenberger- navrhuje založení ně- ž 
o literárního fondu. Pan předseda uvádí, že tiskový fond. h zi 
„ E. dostoupil výše ckrouhle 1000 K, a má za to, že bude důleží 
tější vydávat věci, které bude možno prodávat. Pam PhDr. Ko 
márek se uvoluje k prodeji příruček v Klubu p řírodovědeckém. © 
Veschůzi dne 25. Června přítomno bylo 12 členů. pp 
Městský úřad v Karlíně daroval 25 K jako subvenc. © M 
Za nového člena přijat pan MUDr. Jam Šíl primář nemocnice 
v Kolíně. ji 
Pan předseda Oznamuje, že , knihovua a sbírky byly ochotou 
p. PhDr. Komárka odstěhovány do najatého bytu 7 


- 


Pam O. Šustera přednáší o českých mravencích. Mravenci 
tvoří čeleď biologioky i systematicky dobře uzavřenou. Poneridaie É 
podobají se velmi kodulkám. Podčeledí je celkem 5. Liší Ba 
sebe hlavně počtem „abdominálních segmentů, počtem stopek a 
jinými znaky. V Čechách zastoupeny jsou čtyři podčeledi asis 5. 
rody. Morphologická stavba mravenců je velmi zajímavá, zvláště © 
pokud se týče některých zvláštností, vyplývašících ze společenské- 
ho života. Instirkty této čeledi těší se značné pozornosti ale vý- 
klad psychologický považuje p. přednášející za pochybný. Probírá s 
pak způsob života jednotlivých českých druhů a zejména přehledně 
pojednává a různém zakládání kolonií a o vývoji otroctví, jež u 
některých rodů vedlo k degeneraci. Konečně zmiňuje se 0 hostech 
mravenců zvláště z čeledi brouků. vy: 5 


Pan PhDr. Obenberger předkládá nové Buprestidy z Dol. Kon- © 


Ka a Zmiňuje se o belgickém museu. Předkládá zaitím Agrily a mě“ 
krasce ze Sumatry. 


Pan Šustera se zmiňuje k tomu o faunistických olerdácké Afriky. ( 
Veschůzi konané dne 24 zá ří přítomno bylo 7 členů. © 


r x . ý 


: Přednáší: A PhDr. o benber < er: »O sti ode ustiní. Jest 
to zajímavá podčeleď krasců, omezená na jižní polokouli, kdež za- 
stoupena jest asi šesti rody, hlavně v Jižní Americe. Podčeleď tato 


-© vykazuje úžasnou rozmanitost v kresbě a velikosti, zároveň však 


překvaující shodu ve stavbě těla. Jednotlivé druhy varirujísve velké 
míře, příbuzné druhy iiné, jsou však maprosto stálé, Morphalo- 
gické znaky jsou rázovité, nelze však s úspěchem použíti kriterií, 
které u ostatních podčeledí krasců skytají pevné systematické roz- 


díly. Pozernost vzbuzuje zvláště různost tečkování krovek a ozu- 


bení drápků u podrodů rodu Stigmodera. 

o Ve schůzi konané dne 8. října přítomno bylo 6 členů 
A-bchost 1: 

-Za člena byl přijat p. Jan Pokorný, mistr řezbářský na Žiž- 


„Kkově, Poděbradova tř. 71 a p. Jan Dvořák, Žižkov, Chodská 16. 


Přednáší p. PhDr. Jan Obenberger. »O nemocech hmyzu 


a jich významu v národohospodářství«. 


Jako všechny organismy v přírodě, i hmyz podléhá různým ne- 
mocem. Ty jsou způsobovány organismy buď. rostlinného původu, 
buď živočišného. O původu některých dosud není mnoho: známo, 
tak © Zvl. nemoci »polyedrové«. Z rostlinných škůdců, mapadaií- 
cích hmyz, dlužno jmenovati v prvé řadě Entomophthora- 
cey, nízké houby, jež způsobují, zvl. rady Entomophthora 
a Empusa pravé epidemie. Tak Empusa aulicae Reich 
ma Panolis piniperda atd. Žijí a ničí různý hmyz: Diptery, 
housenky, neuroptery, Colecptery. Některé jsou (E mpusa Fre- 
semii Nowak) velmi důležité, ježto hubí Aphidy. Empusa 

scae hubí maší domácí motrchu, obestírajíc mumifikovaneu 
její mrtvolu bílým věnečkem odmrštěných spor. Entom oph- 
thory napadají rovněž více skupin hmyzu, jak již z jmen jich 


patrno: E. tenthredinis, E. plusiae, E. forficulae E. 


aphrophorae atd. Bubák popsal E. Richteri na Lauxa- 
niia E. cimbicis z larev rodu Cimbex. Jinak kromě imenované 
skupiny jsou to ještě Mucorace y, Ascomicety a hlavně 


 Pyrenomicsety (rod Cordice Ds), jež hmyz napadajíce, vy- 


= 


tvořují často bizzarní plodnice, jež z mumie hmyzu usmrceného 
vyrůstají. Nejdůležitější rody jich jsou zmíněné Cordyceps, 
Torubiella, Ophionectria, Melanospora atd. Kro- 
mě uvedených čeledí sluší se zmíniti ještě o Perisporiaceích, 


VN 


Sacharomycetech a Laboulbeniaceich, které způso- Ň 
bují smrtelně končící choroby hmyzu. Nejdůležitější jsou v tomto 
ohledu ale přece t. zv. »fungi imperfecti«, kamž shrnováno 
mnoho forem snad různarodých pod jmény Oosphora, C epha- 
losporium a Botrytis, jež působily často do milionů jdoucí © ě 
škody na užitečném hmyzu (bourcích a včelách) v podobě nemo- 
cí, zvaných »Calcino«, »červená muscardina« atd. Velmi mmoho 
chorob bylo způsobeno bakteriemi. Sem dlužno zařadiii zmámou- 
»ilacherii« či »flaccidenzu« u hedvábníka, jež způsobová- 
na je dle všeho Bacillem aloei. Podobné nemoci u hedvábní R 
ka a u včely, jevící se změnou barvy, E a a pod., 
bývají způsobeny též různými Micrococey. Rod C coba- 
cillus ničí kobylky. 3 

Velmi zhoubná nemec jest »pebrina«, jež jest způsobověálaé 
sporozooy rodu Nosem a. Nemoc tuto, zvanou též »gattina« 
způsobuje Nosema bombycis Naegeli O omezení této vel- 
mi zhoubné epidemicky se vyskytující choroby má velké zásluhy 
Pasteur, O zhoubnosti její svědčí ta okolnost, že dle francouzské 
statistiky, de roku 1867 utrpělo jen jí francouzské hedvábnictví 
škodu přes jednu miliardu. 

O původu t. zv. »polyedrové« nemoci, ťak zvané dle náhlého 
objevení se malých krystalloidů v buněčných jádrech napadených 
hmyzu, je dosud málo známo. o man jmenuje Bac terium 
monachae, Micrococcus lardarTiust a Gy10c0aceus 
za původce tohoto onemocnění, 

O et tomto existuje již nyní celá, velezaíjmavá hiehoéění 
Hlavně v Americe snažili se využíti těchto poznatků prakticky : k 
ničení iného hmyzu rozšiřováním epidemií a k ochraně uži- 
tečného. Ale výsledky dosavadní v tomto ohledu neuspokojují pří- 
liš. Prostředky používané většinou záhy ztrácí virulenci. A tak 
otevírá se. zde v tomto hospodářsky veledůležitém odvětví ento- 
mologie a botaniky nové, zajímavé pole k bádání dalšímu. 

Sehůze dne 29. října nebyla konána, ježto den před*tím 
a téhož večera konány oslavy za příčinou znovuzrození samostat- 
ností české. ; : 

Schůze dne 12 listopadu. Přítomno bylo. © 9 členů. 2% 

Schůzi zahajuje p. předseda prof. Klapálek uvítáním=členů na. 

první schůzi Společnosti ve svobodném státě českoslo- 


d a zdůraznil Ahloeinst inde ranní pro českou 
ráci a česko: vědu : stím pre PM vývoj > ve V ptž 


-vedle Je Společnosti zůstane o z časných A occnlanth 
© české vědy mezi všemi společnostmi slovanskými. Této vědě, je- 
jímu dalšímu životu ve svobodném státě tomto provolává p. před- 
seda »Slávu«. Provalání, jakož i vyslechnutí slov p. předsedy sta- 
"lo se stoje. 
„ (Pam PhDr. Rambousek podotýká, že v květnu t. r. zaslal na 
svůj vrub jménem Společnosti pozdrav Entomologické Společnosti 
-© francouzské. 
Po té přednáší p. Oldř. Šustera: »O dvojí povaze morTo- 
logických znaků«. 
-© Systematik, budující soustavu organismů, činí tak v prvé řadě 
- na základě morfologických rozdílů, užívaje logická pravidla třídění. 
Ne každý znak však může býti s prospěchem použit, jakožto. pod- 
klad soustavy, ježto při libovolném vyhledávání tělesných rozdílů 
dojde se sice k jakémusi roztřídění organismů, k soustavě umělé. 
-ne však k moderní so ustavě přirozené, která kromě přehledu orga- 
: 3 nismů má býti i obrazem jich příbuznosti, resp. vývoje. Nutno tedy 


ze spousty znaků vybírati ien ty, které mají význam genetický, 
evoluční. 


Již Nageli zdůraznil zásadní rozdíl mezi znaky, EVE 
znaky Organisační a adaptivní, z nichž toliko pryé určují 
stupeň dokonalosti a skutečnou příbuznost, pročež jen na-nich lze 
budovati systematické kategorie. Znaky tyto souvisejí v podstatě s 
funkcí vyživovací a rozmnožovací. Naproti tomu znaky adaptivní 
mají vztah k prostředí, v němž organismus Žije, SSSp; k celkové čin- 
nosti organismů. 

Vzhledem k tomuto žásadnirnu rozdílu, který byl patrný i Wett- 
steinovi, lze dále pozorovati, že mezi znaky organisačními vládne 
homologie, mezi adaptačními analogie. V prvém případě týž orgán 
dostává různý tvar, ve druhém případě různé orgány se sobě po- 
dobají. Právě touto podobností nemá se však systematik dáti svésti, 
ježto není důsledkem příbuznosti, nýbrž jen obdobné funkce, resp. 
podobných vlivů- vnějších, jako tlaku vody, vlhkosti, sucha a pod. 


$ 
+ 
x 


Dosavadní vývojové theorie neuvědomily si vždy okako: roz- 
dílu, snažíce se vysvětliti vývoj z jediného hlediska. Dnešní stav 
jest ten, že vznik organisačních znaku není vůbec uspokojivě vy- 
světlen a často se proto praví, že vznikají »náhodou«. Naproti tomu © 
znaky adaptivní vykládá neolamarkismus jakožto účelné Dřizpůso- © 
bování a lze mu v této věci dáti za pravdu. 2 X) 


SY 
Přednášející zdůrazňuje, že dosavadní postup při budování © 641 
volučních theorií jest chybný a nevědecký. Stále se pohlíží na or- 
ganismy jako na homogenní útvary, kdežto při vědecké methodě 
nutno je rozlišiti v elementy, z nichž se skládají, podobně jako. 
h mota byla rozložena na molekule a atomy. Sledujeme-li E beoe 
též cestu, dojdeme k pojmům: gena, buňka, orgán, což je ob- 
dobné pojmům fysickým i psychickým (zážitek, pamět, duch). Ge- 
netika nás učí, že základní organický prvek iest gena, další fysiolo- © 
gický prvek buňka, pudový (úkonový) orgán. Dělení buňky je pod- 
míněno dělením gen, růst orgánu růstem buněk. Vývoj, t.j. změna — 
růstu musí tudíž ležeti ve změně růstu buněk a tato změna může 
býti vyvolána buď změnou v dělení gen aneb změnou úkonu orgánu. 

V prvém případě jest to změna příčinná (kausální) a popud k ní lze 
hledati toliko ve změnách hmotných, tedy fysických, v druhém pří- 
padě jedná se o změny účelné (teleologické) a popud k nim je po- 
váhy instinktivní (dosud říká se nesprávně psychický). Dle toho 
vývojicstvyrovnání mezi činností genačinností. 
orgánů. Jedná-li se o změny kausální, vznikají nové znaky orga- 
nisační, jedná-li se Však o změny účelné, vznikají nové znaky adap- 
tivní. Prvé změny nazval přednášející kreace, druhé modifi- 


kace. 


Dle dosavadních zkušeností vystupují kreace sporadicky a idou 
různými směry, kdežto modifikace jsou kollektivní a stejnoměrné. 
Zachování sprostředkuje přírodní výběr dvojího druhu. Obě změny 
vystupují náhle v potomstvu jako mutace. 


Tuto vývojovou theorii potvrzuje genetika. Z povahy modifi- 
kací vyplývá, že toliko potlačují některou genetidkou činnost, činíce : 
ji latentní, nevyvolávají však nových gen, resp. nového dělení gen. 
Při kopulaci s typem musí se tedy v potomstvu objeviti poměr 3:1.. 
Při kreacích jedná se o novou vlastnost a ta při kopulaci s původ- © 
ním typem se musí v potomstvu děditi v poměru 2:2. To skvěle 


V 


XI 


 ouhlasí s thčorií dědičnosti a zároveň vysvětluje dosud záhadný 


-rozdíl v dědění znaků. 


Přednáška tato je stručnou ukázkou z nové theorie vývojové, 
na níž přednášející pracuje. 

Schůze-dne 26. listopadu nebyla konána pro Oe dy tanonu po- 
ruchu v elektrickém osvětlení. 

Ve schůzi dne 17. prosince přítomno bylo 11 členů a I host. Za 
člena přijat byl p. Boh. Řehák, stud. phil., t. č. poručík z Jičína. 
Přednáší p. Ph. C. Teyrovský osvých nov ýchpoznatcích 
u/ploštic, týkajících se zejména jejich oekologie. 

Jest to zejména barvoměna některých vodoměrek rodu geris 
F., které mají na pronotu rezavou skvrnu, jako Limnoporus rufo- 
scutellatus Latr., Limnotrechus thoracicus Schumm. a i. Vodoměr- 
ka totiž, jsouc drážděna prudkými dotyky. odtahuje Černé meso- 
notum od přikrývajícího je rezavého průsvitného pronota, což se 
pak na zevnějšek jeví jako rozšiřování a ziasňování rezavé skvrny. 
Tam, kde jest i pronotum černé, jako u Limnotuchus giblifer 
Schumm., lacustris L. a ji. barva se přirozeně nemění, třebaže i 
tyto druhy mají schopnost zvětšovati prostor mezi pronotem a 
mesanotem. 

Další pozorování týkalo se mateřské péče u ploštice Elas- 
mucta ferrugata Fab., úkazu jinak známého již De Geeravi. Pozo- 
rováno bylo toto: samička, hlídající svá vajíčka v počtu 32. byla 
přemístěna k 36 vajíčkům jiné samičky téhož druhu. která byla 
před tím od mich odstraměna. Samička, byvši přeložena. ohledávala 
s počátku nedůvěřivě nová vajíčka, posléze se však na nich usadila. 
jako by byla její vlastní. Vajíčka svá klade Elasmucha na spod listů, 
aby jí, když hlídává vajíčka, neuškodil po případě žár sluneční ane- 
bo vůbec nějaká nepohoda. To zavdalo podnět k tomuto pokusu: 
odříznutá větvička s listem, na němž Elasmucha hlídala svá vají- 
čka, byla vystavena prudkému odpolednímu slunci. Ploštice actla 
se tak v situaci naprosto nepředvídané a byla postavena před al- 
ternativu: buďto zůstane u vajíček a zhyne, takže vajíčka, po 
případě líhnoucí se larvy budou bez ochránce proti svým nepřáte- 
lům, anebo opustí vajíčka a tato zahynou — snad — v slunečním 
žáru. Ploštice zachovala se takto: Odlezla s vajíček a ukryla se na 
druhé straně listu, nechávajíc jen hlavu přečnívati, aby dávala 


XII 


několik dní se z nich líhly larvy, vede k úvahám o pá 
zovací u této ploštice, jež jak sé zdá, ví již předem, že žár vajíčkům © 
neškodí, sama však jest nucena před ním se ukrýti a svoje roz- 


hodnutí formuluje asi takto: »Musím se zachovati na Živu, abych © 
mohla chrániti své potomstvo před možným nebezpečím!«, takže 


v tomto případě nelze jem tak beze všeho mluviti © »slepé« lásce“ 


mateřské. Hlavním výsledkem biologických pozorování Cymati a 
coleopteata F. byl nový poznatek, že vajíčka její nejsou při- 
sedlá k podkladu jako u Čorixy, nýbrž stopkatá. 


ů 


Dále zmiňuje se přednášející o případech articulace anohinící E 


drápků na 2. páru noh u Corixahierogliphica Duf. a vy- 
slovuje domněnku, že tento ziev při regeneraci vzniklý, zdá se po- 
ukazovati na původní dvoičlennost vlastního tarsu zachovanou do- 
sud na zadních nohách. 


K závěru své přednášky demonstruje pro Čechy novou vodo- 
měrku Mesovelia furcata Muls. Rey., sbíranou poprvé v 
tůňkách u stanice Bráník-Pivovar a. zajímavou svým sporadickým 
rozšířením po Evropě. 


Proi. Klapálek podotýká k pseudoartikulaci tarsálních drá- 
pků, že pscudoarticulace je ziev dosti hojný tam, kde některý člá- 
nek v končetině vyniká svou délkou, takže: je potřebí k vůli pev- 
nosti, aby byl na některém místě své délky opatřen kloubem, kte- 
réhožto výkladu lze užíti i u drápků Corixy, jež jsou velice dlouhé. 


Pokud se barvoměny týče, zmiňuje se p. PhDr. Obenber- 
ger o mnohých zajímavých, dosud neprozkoumaných případech u 
měkterých brouků, zejména Cascid, Phytonomů, Ceutorhynchů, Coc- 
cinell a j., řka, že v některých těchto případech ide snad i o vliv 
temperatury, k čemuž p. VI. Teyrovský poznamenává, že i ná 
uvedenou reakci vodoměrky má silný vliv: temperatura, neboť za 
studena jest mutace tato velmi slabá nebo i vůbec nenastává. 


Pan PhDr. Obenberger sděluje, že mluvil se členem vo- 
jenského poselstva dohodového v Praze s-p. poručíkem Peyrim= 
hofem, synovcem známého francouzského entomologa, a že vzká- 
zal po něm pozdrav naší Společnosti společnosti francouzské. © 


hy 


© ZPRÁVA VÝROČNÍ 


za správní rok 1918. 


Výbor České Společnosti Entomologické. 


Předseda: 
Prof.+Prant. Klapálek. 


Mistopředseda i 
Skolní rada Robert Hartmann. 


Zapisovatelé : 
Gener. štábní lékař MUDr. Jaromír Pečírka. 
Ph. Dr. Frant. Rambousek, profesor. 


© Pokladník: 
Účetní ředitel Josef Grat. 


Knihovník: 


Oldřich Sustera, účetní oficiál zemského výboru. 


Kustos: 
Karel Klenka, vrch. pošt. oficiál. 


1907 


1907 


1910 


1910 


1904 
1904 


1904 


1905 


1907 
1918 
1910 


1917 
1911 


1906 


SEZNAM ČLENŮ. 


a) Clenové čestní. 


Bolívar, Don Ignacio, ředitel přírodnického musea 
v Madridě. 
Horvath, Dr. Géza, ředitel Magyar Nemzeti Muzeum 
v Budapešti. 

Lobkovic Ferdinand, býv. zemský nejvyšší maršálek král. 
Českého atd. 

Melichar MUDr. Leop., dvorní rada v Brně, Rudolfova tř. 
(Homoptera Coleopt.) (Členem «d 1904). 


b) Clenové zakládající. 


Klapálek Frantižek, profesor v Karlíně, Palackého 20. (1907). 
Kubes, P. Augustin, provinciál řádu O. O. kapucínů v Ko- 
líně (1907). (Hym.) 

Šulc MUDr. Karel, báňský lékař v Michálkovicích, Slezsko 
(1910). (Psyllidae, Coccidae.) 


c) Clenové činní. 


Absolon, PhDr. Karel, docent geografie při české univer- 
sitě v Praze, kustos musea v Brně. (Apteryg., fauna je- 
skynní.) 

Albrecht Hynek, strojvůdce ve Veselí n. Luž. (Col.)e 
Anger Leopold, lesmistr v Hořovicích. 

Babák Dr. Ed, prof. české university v Praze II. Fysiol. 
ústav. (Fysiol. hmyzu.) 

Baťa Leontin, profesor v Č. Budějovicích. (Lep.) 

Baudyš Dr. Ed., s. docent phytopathologie na české tech- 
nice v Praze, Král. Vinohrady, Čermákova ul. 10. (Cecidie, 
Phytopathologie.) 

Bayer Emil, profesor v Brně, Šturmova ul. 16. (Hálky 
a hmyz duběnčivý.) 


XVII 


-1915 +Beneš Václav, posluchač české techniky, Žižkov, Grégrova 
= 1204 (Col) č 
-1907 Benešová Heda, choť hoteliera v Praze L, Hybernská, 
s "hotel de Saxe: (Lep.) 
-1904 Blattný Emil, rada nejvyššího soudu v Praze, 
1905 Brožek Arth. PhDr., prof. v Praze VI, na Výtoni. (Theorie 
2 voračn) <" 
-1904 Brýdl Rud, profesor v Chrudimi. (Col. Lep.) 
-1907 Cífka Josef, major, Smíchov, Barrandova 3. (Lep.) 

1904 Černý Jos., hostinský ve Vršovicích. (Lep.) 
-1916 Danda Jiří, hosp. adjunkt, Hoškovice, Uh. Hradiště, 

1918 Dvořák Jan, Žižkov, Chodská 16. 
-1917 Fekete Viktor, ředitel výchovny, Szalonka, Trenčínská 
stolice. 


1913 Fiala Jos., vrchní pošt. správce v Kroměříži. 
1606 Formánek Romuald, vícepresident pošt. ředitelství v Brně, 
"Veverská ul. č. 69. (Col.) 
1913 Fuksa Antonin, učitel, Vršovice, Palackého tř. 369. (Lep.) 
1918 Gabriel Jos., říd. učitel v Chotěnkách, pp. Poděbrady. 
1905 Graf Josef, účetní ředitel, Král. Vinohrady, Korunní tř. 105. 
(Lep.) 
1918 Hanš Alois, vadlelní malíř, Král. Vinohrady, Boleslavova 
ul. (Col. Lep.) © 
1917 Hanuš Florian, ing. em. inspektor cukrovarů, Smíchov, 
Ferdinandovo nábř. 18. (Cicindelidae Carabini). 
1904 Hartmann Rob, školní rada, profesor, Bubeneč, ulice Dra. 
Z. Wintra, 376. (Lep.) 
1914 Heindl Vojt, MUC., Praha II., Karlovo nám. 34. 
1904 Heyrovský Leop., JUC., Praha I., Jilská ul. 2. (Col. sp 
Cerarmb.) 
1907 Holík, P. Bedřich katecheta v Žižkově. (Col.) 
1906 Holík Frant., učitel v Praze-Holešovicích. (Hym.) 
1918 Holík Otto, Praha V., Břehová ul. 8. (Lep.) 
1912 Homolka JUDr. Karel, rada zemského soudu, Praha-ll. 
1913 Hulata Jos., soukr. úředník, Pardubice, Bílé Předměstí 32. 
© 1913 Janáček Jos., berní oficiál v Místku, Morava. 
1906 Janda PhDr. Viktor,"prof., Praha VII., Ovenecká 42. (Anať., 
Metam.) 


XVIN 


1910 
1908 


1904 
1912 
1904 
1904 
1915 
1904 


1914 
1910 


1905 
1911 
1913 
1918 
1916 
1904 
1906 
1906 


1914 


1914 
1918 


1913 


1914 


1906 
1917 


Javůrek PhDr. vlad., Praha II., Wenzigova ul. 1 Sk ké 
Jedlička Arn., inženýr, Vršovice, Hálkova 520. (Carabidae, : 


spec. Pterostichus). 


Jelínek MUDr. Robert, zdravotní rada v Dobříši. da 


Ješina Rud., odbor. učitel, Žižkov, Havlíčkova tř. 42. 
John Jan, vládní rada, ředitel reálky v Táboře. (Lep.) — 


Jureček MUDr. Štěpán, plukovní lékař v Turnově, (Coby *$ 


Kadlec E., nadporučík. 


Kheil Nap. M, ředitel soukr. obch. školy a translator RE 


hispanicis v Praze II., Ferdinandova tř. (Lep., Orth.) 
Klečka Rudolf, PhDr. profesor, Praha II., na Slupi 14. 
Klenka Karel, vrchní pošt. kontrolor, t. č. v Žilině, Slo- 
vensko. (Lep. Col.) > 


Klička MUDr. Ladislav, lékař v Praze I, Křižovnická ul. 


č (COL) 


Klier Dr. Čeněk, ředitel městské spořitelny přašské Praha 


II., Vojtěšská 7. 


nar Julius PhDr., Smíchov, Jakubská 15. (Matlo- | 


phaga, Ephemeridae). 


Krajník Bohumil, stud. phil., Král. Vinohrady, Puchmaye- 


rova 20. bí 
Král Rudolf, bank. úředník, Praha VIII, Fůgnerova tř. 199. 
Krátký František, ředitel reálky v Praze VL. 


Kruta Alfred, berní správce, Kr. Vinohrady, Palackého tř. | 


64 (Col, Lep. Vývoje.) 


Křepelka Adolf, sekretář a člen obchodní správy rak.-uher. 


banky, Vídeň XIX., Osterleitengasse, 2. A. 
Kudlička Eduard, disponent na Král. Vinohradech, Rube- 
šova ul. I (Škodný a užitečný hmyz). 

Láznička Rob., obchodník, Žižkov, Husova tř. 29. 


Lemarie Frant., vrchní účetní, Osijek III., Jelačičev trg 27. 


S, HS, 

Lokayová Anežka, choť zdravotního rady v Praze- iba na 
Poříči 37. (Col.) 

Lokay MUDr. Emanuel, zdravotní rada v Praze IL na 
Poříči 37. (Col.) 
Lukeš Jos., školní rada v Písku. (Col.) 

Maďar Jindřich, úř. opráv. stavitel, Písek. 


XIX 


DT "Machulka V, inženýr, Praha VIL, Kostelní ul, 22. 
Maličký JUDr. Josef, advokát v Hořovicích. (Lep.) 


Martínek Otokar, učitel ve Ždírci. 
Mařan Josef, vrchní správce berního úřadu v Písku č. 23, 


Maťcha Jaroslav, rytmistr, Praha II., Palackého nábřeží 8. 


(Col) 
M azurá Karel, disponent Agrobanky v Brně. (Col.) 
Molek MUDr. Alois, plukovní lékař, Břevnov, Liborova ul. 


"76CoOk) 


Mrázek PhDr. Alois, ř. nt české university v Prazell., 
Dřevní ul. 381. (Biol., Anat, Metam.) 

Mužík František, odb. učitel v Kralupech. (Hemiplt.) 
Nejedlý Adolf, adjunkt lesního ředitelství ve Vacíkově, 


p. p. Březnice. 


Novák Bohumil, profesor prům. školy v Brně, Kafkova 
ul 3, 

Novotný Jos., dvorní rada, Smíchov, Ferdinandovo nábřeží. 
Obenberger Jan PhDr, Praha II., Olivova ul. č. 5. (Col. 
Clavic. pal., Bupr. orbis). 
Ondřej PhDr. Augustin, profesor, Smíchov, č. 1298. (Col.) 
Pacl Frant., Plzeň, Barrandova 4. 

Pastejřík Jan, odb. učitel v Karlíně č. 430. (Dipf.) 
Pazourek Andreas, stát. učitel, Vídeň XII/I, Fabrikgasse 
12. (Col.) 

Pečírka JUDr. Jaromír, l štábní lékař v Praze IL, 


- Oujezd 602. (Col.) 


Pejcha J. V., dipl. agronom, Fabrika Šečera, Čuprija, 
Srbsko. 

Přlanzer Vilém, majitel pivovaru u Senfloků, Praha II., 
Václavské nám. „u Šenfloků“: 

Pleticha Jos., pošt. officiál, Žižkov, Stítného ul. 14. (Col. 
Bohemiae.) 

Pohnert JUDr. Edvard, vrchní rada zemského soudu, 
Praha II., Mezibranská 17. (Col.) 

Pokorný Fr., mag. rada, Praha II., Podskalská 45. (Lep.) 
Pokorný Jan, mistr řezbářský, Žižkov, Poděbradova 71. 
Princ Vojtěch, školní rada, profesor, Král. Vinohrady, 
Blanická 12. : 


XX 


1909 Procházka AI, ředitel cukrovaru v Pardubicích. (Col.) 
1915 Purkyně Cyrill, stud. phil., Smíchov, Třebízského ul. 1154, 


(Col.) 


1904 Rádl PhDr. Em.. docent české university, profesor v Praze 


1904 


1912 


1904 
1906 
1918 
1904 


1905 
1908 
1904 


1904 
1908 
1907 


1904 


1914 


1913 


1912 


1916 
19106 
1909 
1918 
1905 
1904 
1904 


II., ústav pro fysiologii rostlin. 

Rambousek prof. Dr. Frt., člen Národ. Shromáždění, správce 
výzkumné stanice cukrov., Praha VII, Heřmanova 1160. 
(Col., spec. Staph. Curcul, insecta nostnů 

Roland Jaroslav, poštov. assistent, Bubeneč, ulice Albína 
Bráta, č. 345. (Col. Hem.) 

Roubal J., profesor v Příbrami. (Col.) 

Růžička Ant., prof., Chrudim, Palackého tř. 76: (Lep.) 
Řehák Bohuslav, stud. phil., Smíchov, Kinského tř. 16. 
Secký Rudolf, účetní revident zemského správ. výboru 
v Praze II., Fiignerovo nám. 3. (Lep.) 

Sedláková sl. Jarosl. v Polné. (Col.) 

Seehák Jindřich, profesor, Praha VII. (Lep.) 

Sekera Dr. Emil, profesor, docent české techniky v Praze L., 
ulice Karoliny Světlé 12. (Limnobiol.) 
Sekera Jan, ředitel cukrovaru, t. č. v Kralupech. (Col.) 
Senc P. Aug., farář v Hostíně u Mor. Budějovic. (Col.) 
Smolka AI, vládní rada a ředitel průmyslové školy v. v. 
v Praze, Smíchov, Královská tř. 8. (Col.) 

Srdínko Josef, stav. rada v. v., Smíchov, Ferdinandovo 
nábř. 27. (Lep.) 

Stejskal J. V., býv. říšský poslanec a redaktor v Huso- 
vicích u Brna. ; 
ze Sternecků JUDr. Jakub, okresní hejtman v Trutnově. 
(Lepidopt.) 

Svoboda Frant., vážný praž. obec. plynárny na Smíchově. 
(Col. Lep.) 

Syrovátka Jan, studující v Holešovicích, Ovenecká 97. 
Syrovátka Karel, studující lesnické školy v Zákupech. 
Šandera JUDr. Čeněk, advokát v T rhových Svinech.(Hym.) 
Šil MUDr. Jan, primář nemocnice v Kolíně. (Col.) 

Šípek Jan, pošt. officiál v Příbrami. (Col, Lep.) 

Šrámek August, profesor v Nymburce. (Col.) - 

Štěrba Frant., ředitel cukrovarů v Česk. Brodě. (Col.) 


XXI 


B Ant, ds v m Míšeňská 12. dě 


re Presslova 12. heh 
14 Teyrovský Vladimír, Ph. stud., Král. Vinohrady, Jung- 
© mannova 67. (Hemipt.) 
| Tesař Rud, lesní, Stříteř, pp. Rožinka, Morava. 
Tille JUDr. Cyrill, plukovník auditor ve Vídni VIIL, Le- 
naugasse 7. : 
Tocauer Ad., lesní správce, Lecenik u Záhřeba, Chor- 
ie vatsko. (Col.) 
-1906 Tykač Jaroslav, učitel v Plzni. (Lep.) 
© 1907 Tyl. MUDr. Jindř., štábní lékař v Písku. (Col.) 
1904 Uzel PhDr. Jindřich, profesor české vys. školy technické, 
; přednosta fytopathol. oddělení Výzk. stanice cukrovarnické, 
M Kr. Vinohrady, Slovenská ul. č. 19. (Apteryg., Thysanopt., 
3 Lep. a škůdci.) 
k: 1909 Vaněk Jan, poštmistr v -Dobrovicích u MI. Boleslavi. (Lep.) 
-1911 Vávra Stanislav, architekt, Praha I., Žatecká ul. 2. (Col.) 
-1904 Vávra PhDr. Václav, ředitel zool. sbírek česk. zem. musea 
© v Praze, Vysočany. (Orthopt.) 
-1904 Vimmer Antonín, ředitel měšť. škol a inspektor škol ma- 
k - teřských na Král. Vinohradech, Palackého tř. 37. (Dipt.) 
1904 Vlach Vilém, profesor obchodní akademie v Plzni, "arlo, 
 varská tř. (Lep.) 
1905 Vopršal Fr, účetní revident zem. správ. výboru v Praze 
* VIE, Čechova tř. 5. (Lep.) 
1917 Weiser Vladimír, inženýr. 
1904 Wendler Jan, továrník, Praha I., na Můstku č. 386. (Co/.) 
1907 Zamastil Stanisl., prof. v Domažlicické (Hym.) 
1904 Zavřel PhDr. Jan, profesor v Hradci Král. (Dipt.) 
1904 Zelinka Bohdan, ředitel reálky v Jičíně. 
1905 Zeman Josef, typograf, Praha II, Malá Štěpánská 1928. 
(Lep.;"GokX 
1912 Zoufal Vladimír, profesor, Prostějov. (Col.) 
-1917 Zykán Dr. techn. Ladistav, prof. Českoslovanské Akademie 
obchodní v Praze, Král. Vinohrady, Klicperova ul. 22. (Lep.) 


i 


XXI 


ZPRÁVA JEDNATELSKÁ. 


Valná hromada komáma byla dne 22. ledna 1918. 
Ježto PD úč. řed. Jos. Graf vzdal se „pro nával práce úřadu 


dem sbrck p. vrch. pošt. krominokor r Ičakél Klenka. v prosinci | D0 « od 
chodu téhož na Slovensko převzal úřad kustoda na: zbytek (roku | 
Pn. C. Vladimír Teyrovský. Za p. inž. Arn. Jedličku, jenž komal služ- 
bu vojenskou, zvolen do komtrolní komise p. Jos. Graf. Ostatní v 
bor, jakož i redakční komité zůstaly nezměněny. Jména činovníků dy 


isou v čele uvedena. 1 ů Pkké 


V uplynulém roce čítala Společnost 4 členy čestné, 3 zn : 
jící a 137 členů činných. ) DY: O bob 


V té době zemřel vrch. štábní lékař p. MUDr. Jimdřich Tyl, ve- xe 
litel zál. nemocnice v Písku. Byl členem Společnosti od r. 1907. Uto- zo 
nutím při koupání zemřel p. Václ. Beneš, posluchač techniky. Byl "8 
členem od r. 1915. ý 


Výborové schůze konány byly čtyři. s; ALE 


Občasné schůze konány byly dle programu a bylo jich. čelikem ř 
10. Dne 29. října schůze nekonáma pro mimořádný slavnostňí ruch. * 
v Praze a druhá, dne 26. listopadu, pro poruchu elektrického osvět- © 
lení v Praze. Ri M S s 

Mnoho členů Společnosti konalo svou povinnost vojenskou. Jež- © 
to i jmak hluboce zasahovaly mimořádné válečné poměry do veške- : 
rého života českého, nebývaly i občasné schůze Společnosti tak čet- M 
ně navštěvovány, iako v době předválečné. Mnozí členové však 0- 9 
chotně uvazovali se v pořádání přednášek, jiní vytrvale těchto se. Á 
účastnili. Výbor pevně doufá, že bude lépe v dobách nadcházejících. — 

Veškeré přednášky založeny byly ma původních studiích a žioe 
Šemostech a jsou ve výtahu zaznamenány ve Věstníku: Jako vždy, : 
i letos vyvolaly mnohé velmi zajímavé debaty. TT : 


* 


V uplynulém roce mohutné naldšení zavládlo v velárí českém © 
národě. Po uplynutí dlouhých let těžkých útisků konečně vzešel den ný < 
kdy připraven, vstoupil márod československý zase v řadu samo- 
Statných, kulturních států světa. Svobodem jest národ náš a s ním A 
sesterská Slovač vrací se v náruč Čechie, aby mavždy splynula s 


pe 


Ě 


XXIII 


+ — 


(v jediný nerozl 


učitelný a přirozený národmí celek, ve stát Česko- 


we 


Odvěký sen stal se diem 28. říina 1918 skutkem. 
a V nejbližší na to občasné schůzi pozdravil předseda Společnosti, 
A prof. Klapálek, nový stát Československý. Vzpomínal všech, kdo 
b 


© připravovali půdu k zabezpečení samostatnosti národa našeho, kdo 
-Za boj © jeho neodvislost těžce zkoušeli a kdož i neváhali krví svou 
M zpečetiti nezlomneu vůli národa! Pan předseda vyslovil naději, že 
-v novém státě našem nalezne se více porozumění i pro snahy a cíle 
-© České Společnosti entomologické, nežli tomu tak bylo doposud, kdy 
| tam „kde jsme hledali oprávěnou podporu, byli isme stále jen Od- 
-© strkováni a jménem Společnosti vyslovil přesvědčení, že v nadchá- 
- - zejících lepších dobách možno této rozvinouti činnost svou do té 
míry, aby mohla převzíti vůdčí místo mezi podebnými ústavy slo- 
vanskými. 
Ku přátelským schůzím scházívali se členové v Praze meškající 
pravidelně vždy v úterý a v sobotu v Akademické kavárně ve Vo- 
"dičkově ulici. Od počátku měsíce prosince komámy tyto schůzky v 
těchže dnech od 5. hod. počínajíc v kavárně »Louvre« ma Ferdinan- 
dově třídě. Upozorňujeme tímto na tuto změnu všecky členy, zvlá- 
ště mimopražské, a zveme je ku hojné návštěvě. Zároveň prosíme 
všecky členy Společnosti, aby nám písemně anebo ústně lasklavč 
oznámili všecky změny jich osob se týkající (jako zvláště působiště 
a jiné), které snad v posledních letech nastaly a o nichž Společnost 
nemá vědomost. Jestiť v zájmu všech, aby seznam členu, ve Věst- 
níku uveřejněný, vždy byl úplný a správný. 


wwl 


Jaké oblibě. zmíněné schůze se těší, patrno iest z četné návště- 
-vy i v těžkých dobách válečných. Sem snášeny byly zajímavé u- 
ckázky entomologické, masbíraný materiál, zde i děly se výměny 
jeho. Schůze ty po dlouhá léta jsou stálým střediskem členů v Praze 
usedlých a členů mimopražských, styky navazujících a do Prahy 
zavítavších. 
Po prohlášení samostatnosti České počali se členové doposud 
službu vojenskou kemající, siížděti (do Prahy, aby opět trvale do- 
- plňovali mezery povstalé jejich odchodem ve schůzích těch. Do té 
chvíle, pokud nám známo, dostavili se i opětovně tito členové ven- 
kovští aneb na dovolené jsoucí členové pražští, konající službu vo- 


XXIV žy 


jenskou: Prof. L. Baťa, major Jos. Čífka, učitel Ant. Fuksa, J JE 
Leop. Heyrovský, inž. Arn. Jedlička, odb. uč. Rud. Ješina, MUDr, R: 
Lad. Klička, JUDr. Jos. Maličký, rytm. Jarosl. Maťcha, (generál ř 
MUDr. Jaróm. Pečírka, řed. cukrov. Al. Procházka, Cyr. r Purky- © 
ně, prof. Ant. Růžička, řed. cukrov. Jan Sekera, okr. hejtman JUDr. © 
J. ze Sternecku, arch. Stan. Vávra a jiní. Od četných členů vojímů © 
docházely pozdravné lístky z pole. L VÍ 

Od 1. května najata byla pro knihovnu a sbírky Společnosti čá 
zvláštní místnost o dvou pokojích v Praze I., Kozí ulice č. p. 797 © 
JI. patro v domě obce Pražské. Nájemné hradí p. předseda z vlast- — 
ních prostředků. Knihovna přístupna jest vždy v úterý v době od — 
5-6 hod. več., kdy vydává a přijímá spolková díla knihovník p. 
Ph. Dr. J. Komárek, který s nevšední ochotou převzal přenesení 
knihovny a sbírek z Akademické kavárny (do mových místnosti. 
Správu sbírek Preisových, kterou systematicky srovnal a kafalo- 
gem opatřil r. 1917 p. mag. rada F. Pokorný, převzal p. učitel A. 
Fuksa. Společnost doufá, že opatřením zvláštních místností pro ma- 
ietek Společnosti učiněn byl značný krok ku předu. Další snahou. 
Společnosti jest opatření prostředků na vazbu knih, ježto v dohled- 
né době, kdy bude opětně umožněna výměna publikací se sourodý- 
mi vědeckými společnostmi zahraničními jako bývalo v době před- 
válečné. zajisté vzroste knihovna a bude mevyhnutelna vazba knih. 
k vůli pořádku a přehledu. dk 
Časopisu Vydáno bylo dvojčíslo. Vzhledem k těžkým. dobám, 
v nichž příjmy Společnosti, odkázané především ma příspěvky člen- * 
ské, se nezvyšují, a vzhledem k obtížím tiskařským nemohl býti i 
letos vydán Časopis v rozsahu dřívějším a v čas, Společnost žádá 
omy členy, kteří doposud nezaplatili svůj příspěvek za minulý rok, 
aby ihned dostáli své povinnosti. Členům, kteří po delší dobu ne- 
zapravili svůj příspěvek, nebyl Časopis zasílán. Časopis i příručky, 
jichž celkem vydáno 8, mohou sobě i nečlenové opatřiti. (Čásopis 
pro členy roč. po 3 K, pro nečleny po 4 K) | 

Jako každoročně propůičovala ochotně slavná Zemědělská rada 
pra Čechy zasedací síň pro valnou hromadu a pro. všecky občasné > 
schůze, konamé v uplynulém roce. Společnost vzdává tímto. díky 
zvláště panu předsedovi K. Schwarzenbergovi, tajemníku p. JUDru 
Karlu Mandlovi a p. předsedovi českého odboru Zeměděl. rady p. 
Ad. Prokůpkovi za vzácnou přízeň Společnosti. 


A 


Výbor stará se všemožně o finanční zajištění Společnosti i mi- 
příspěvky členské. Mnohá prosba vyzněla na prázdno. Některé 
gorporace a peněžní ústavy i letos neodvrátily své štědré ruky od 
Společnosti, plně uznávajíce její potřebu, což dokázaly udělením 
peněžní podpory. Jsou to jmenovitě: Česká spořitelna (100 K), ne- 
jménovaný ústav (40 K), Malostranská záložna (10 K), Městská: rada 
3 : Karlínská (25 K), Občanská záložna v Karlíně (40 K).' 


NV JI 


Všem těmto dárcům podpor peněžních vzdává Společnost díky. 


Rovněž všem členům, kteří se starali © rozšiřování Časopisu 


= -i příruček v kruzích přírodovědeckých i ve školách, iako zvláště 
: p. Ph. Dr. Jul. Komárek, dárcům knih i materiálu pro spolkové sbír- 
-© ky, jakož i všem příznivcům, kteří jakýmkoli způsobem podporovali 
3 „snahy Společnosti, vzdává tato díky. 

k Slavným redakcím časopisů »Národní Listy«, »Národní Politi- 
-© ka«, »Union«, »Venkov« a »Právo Lidu« rovněž jest povinna Společ- 


© nost díky za laskavé uveřejňování zpráv o schůzích Společnosti a 
-doufá pevně, že až pomine nedostatečný příděl papíru, Že Časopisy 
ty budou je zase pravidelně uveřejňovati. 

Ku konci naší zprávy vyzýváme všecky pracovníky v oboru 
entomologie, jichž, pokud nám známo, jest velmi mnoho ještě ne- 
jenom v Praze, ale po. všech vlastech. českých, aby s důvěrou se 
přihlásili v řady člemstva Společnosti. Netřeba k tomu široce se ro- 
zepisovati, jaký význam má Č. S. E. nejenom v ohledu theoretické- 
ho studia hmyzu, nýbrž i entomologie použité i pro veškerá odvětví 
hospodářství polního, zahradního a lesního. Vzhledem k tomu, že 
Časopis Č. S. E. jest ze slovanských publikací jediný, mimo ruský, 
a že Č. S. E. jest toho druhu jediné vědecké středisko v Praze, je- 
hož bohatá již knihvna dále bude vzrůstati publikacemi více než sto 
společností cizozemských a že jest tedy representantem české vědy 
v cizině. Přihlašováním nových pracovnků může Společnost činnost 
svou v klidné době poválečné a pod dojmem samostatnosti a úplné 

„© neodvislosti národa českoslovanského do té míry rozvinouti, jak by 
bylo žádoucno v zájmu bádání a v duchu jejího určení. 


A Prof. Rob. Hartmanui, 
t. č. místopředseda. 


XXVI 


? Pžkstatek : z roku 19 
Členské příspěvky placené v r. 1918. 
Dary: Česká spořitelna v Praze. 
Okresní výbor v Karlíně 
Nejmenovaný peněžní ústav na Král. : 
Vinohradech < 55,2 ana 
Občanská záložna v Karlíně | 
Malostranská záložna v Praze 
Úroky u poštovní spořitelny ; 
Úroky ze vkladu u jihálky“ Úřed. peněžního 
ústavu v Praze ;—.1 A A oo 
Různé přijmy 


Úhrn. 


v pokladně 28:37 K. 


te 
1 
; 


5 
ke : 
To 


Úhrn a | | 


Hotovost sestává z vkladu u Občanské záloáný Karlíně 
spořit. v Praze na 1400 K,deponovaných úroků u Obě. zál 
cího na jméno 


Zůstatek z roků: 1917 

Za prodaný úpis V. válečné DŘEV 

Úroky připsaného kapitálu ze vkladu u Obě, 
záložny v Karlíně 

Úroky ze zástavních listů Hýsot. SE 
Městské spoř. v Praze . 


Zůstatek z tí 1917 
Úroky připsané ke kapitálu za it 1918.. 


Úhrn. 


bo 


Z né 


a VH k n an o dk o lo aká fa dn 
P f u B nák, "B 
3 n : 


© Dal (Vydání) 


dálk 3. 
V de PĚNA 
E p) s“ 


Tisk časopisu a otisků z časopisu Řroho E FL9= (89 
Za stočkyý s Rd K vš] 254 JA 
-| Předplatné za Ehsopisy Pk 1912 
Osvětlování, úklid a vytápění zasedací éč 42 | : | 
SV SA Se Poa OK č o | 
ra Stěhování skříní 3/9 < o 186 
Poštovní výlohy ZK koná P opava MRA 12h 
Zbývající hotovost Ppočlena ERO Ao hák A -554 54 
| 
k | : im 27-1883" |-08 


ústavu v Praze 389:16 K, u poštovní spořitelny 13701 K a 


Anny Klapálkové“ 


Prodaný úpis V. válečné půjčky, účtovaný |. 
AMO HE HOMMOL od E de ne 2005 


| | Zbývající FOTO VOB S ek aa, 3100 82 


lečnosti 1000 K. 
Anny Klepátkové: 


| 
| R RU Ae č Poe 04 
| 79s Zbývá hotovost. .| 693 | 21 


k Úhrn. - 3301 82 


výši 638: 87 K, zástavních listů Hypotečního ústavu Městské 
-v Karlíně 61'95 K a z podílu Úřed. peněž. ústavu v Brně, znějí- 


» 
M. 


K 


> 
kok > © 


XXVIII 


Má dáti (Příjem) 


Zůstatek z roku 1917.. : (Al 
Úroky připsané ke kapitálu za Pol 1918- 


Úhrn. Z 2 | 
Tato A jest uložena z: 
Fond 
: === ROSS RET P £ 
ZASlAlSN Ne PO. Náešs kh 7 J DO | o : 
Úroky připsané ke kapitálu za rok 19181245 | 39, | 16 
Úhrn 22 9527 
Tato hotovost jest uložena u filiálky 
Entomologické 
i ZEEE REM Pak a 
Zůstatek z roku 1917 . ší | 637- 60 s 
Za prodané příručky . . . . ee | 116 | 64 
Úroky připsané ke kapitálu za al 1918 ny 2 = 
Úhris | 188 k 


Tato hotovost jest uložena jednak u filiálky Úřednického pe- © 
v částce 11502 K. 


: ARR vk Účet 
Jmění výdajné. ..... S ROOM 1383 05 
Fond paní Anny Klapálkové : 23300557 8255 
Fond paní Anny Uzlové Pk CA | 693--| 21 
Fond pana P. Augustina Kubese . . . >., 82 | 88 
Fond tiskový .. . K a 952 18, 
Entomologické Pare) a a 721 16 : 
l 
Únm“. 271037030 
Přezkoušeno a správným shledáno: R: 
Frant. Vopršal, Inž. Ant. Straub, 
t. č. revisoři účtů. 
X 


D al (Vydání) 


P. Augustina Kubese: 


se 


br ý 
m 
á 


M | Zbývá hotovost. .| 82 
r Občanské dont v Karlíné. 
A - tiskový: Ped ok, stk: M 
: | SK. vě | | 
| tě, P Zbývající hotovost. .| 952- | 
Úřednického peněžního ústavu v Praze. 
příručky: ER ol VL 
| | 
: | | 
Zbývající hotovost . a 781 16 


něžního ústavu V Praze v částce 666'14 K jednak v pokladně 


rozvážný: 


Tisk Zasopisif a správní úlohy 
Zbývající hotovosti u jmění výdejného 
fondu paní Anny Klapálkové 3100 
fondu paní Anny Uzlové.. 
fondu p. P. Augustina Kubese 
fondu tiskového 
entomologických příruček 
Prodaná V. váleč. půjčka, účtována v nom. 
hodnotě 


Ubrni. 7193: [30 
V Praze, dne 31. prosince 1918. 


Oldřich Šustera, 
. t. č. pokladník. 


České Společno 


-7 Acta Societatis Entomologicae Bohemiae. ko 
-ROČNÍK XVI. 1919 T ČÍBEO 14 Ma 


: REDAKČNÍ KOMITÉ: o 


S 


ti Entomologické © 


8, ANT. VIMMER, | M, 


Praha-Král. Vinohrady, 592. 


MUDr. EM. LOKAY, Ph. Dr. JUL KOMÁREK 


Poříč, Praha Il. © Smíchov. 


Ředitel N. M. KHEIL. Tech. Dr. ED. BAUDYŠ. 


OBSAH: be 


Ant. Vimmer: Prof. Frant, Klapálek, Str. 1. — Prof. Dr. Em. Sekera: 
Památce ředitele Jana Sekery. Str 6. — J. Srdínko: Příspěvek k znalosti 
života .a vývoje Thyris fenestrelia Sc. Str. 8. — Jan Roubal: Noví brouci 

čeští. Str. 17. — MUDr. Em.Lokay: Noví brouci pro českou faunu. Str. 18. . 
— Nové formy brouků z Čech. Str. 20. Nové staphilinidy palaearktické. 
Str.21. — Leo Heyrovský: Doplněk ke Klímovu katalogu českých brouků. 

Str. 25. — H. F. Albert: Neptis aceris v Čechách. Str. 26. “ Dr. Jan 
Obenberger: O původu a výskytu krasců v oblasti republiky českoslo- 
venské, Str. 27. — Dr. E. Baudyš a Vimmer Ant.: O halkách a halko- 
tvorcích na českých ostřicích. Str. 40. — Dr. Julius Komárek: Nymphy 
českých jepic.S'r.60, - Jaro m. Šámal: Nemura arctica Ptrs. v Čechách. Str. 63. 


= £ == = = 8 ní A rů pe 


Pořad schůzi Č. S. E. ve správním roce 1920. 


Únor Březen © Duben Květen 
. RO 3 S B KMA A ATS AL 


Červen. | Říjen 1 Listopad 
8. | 5. a 190. ) 
Valná schůze 25. ledna 1921. 


Prosinec. 
14. 


sos ke úd 
Za věcný obsah a původnost prací ručí spisovatel. - K rukopisům 
přikládejte podrobné adresy za účelem expedice korrektur. 
Schůze v zoologickém ústavě české universify na Karlově, počínají 
přesně o půl 6. h. več, Přátelské schůzky jsou v úterý (výjma 
dny schůzí občasných) a v sobotu o 5. hod. odp. v Louvru na 
Národní třídě, v přízemí v pravo. Nikoli v kavárně. 


V PRAZE. 
Nákl. České společnosti Entomologické. — Úřednická knihtiskárna S. s r. 0. 
A v Praze II., Spálená 43. 


A PT 
to -ME 06 


SET CA ké „db | 


: ' 
* ( i č Vs 


P 08 : ; 
o 0 UE raní V blápeů 


VŠEMU ČLENSTVU! 


ne 3. února 1910 navždy nás opustil náš drahý a nezapome- 


nutelný předseda, 


Prof. FRANT. KLAPÁLEK 


Clenstvo v Praze přítomné doprovodilo jeho tělesnou schránku 


plném počtu na poslední cestě a uctilo památku založením 
tiskového fondu Klapálkova, pro nějž se stále dary přijímají. 
Členové sešli se na smuteční schůzi, dne 11. února v níž bvla 


činnost zvěčnělého oceněna. 


Cest budiž jeho památce! 


ESKÉ SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKÉ, 


© ACTA SOCIETATIS ENTOMOLOGICAE BOHEMIAE. 
-© ROČNÍK XVI. k 1919, 


' 


PROF. FRANT. KLAPÁLEK, NEZAPOMENUTELNÝ 


"PŘEDSEDA A ZAKLADATEL NAŠÍ Č. E. SP*.) 


skonal dne 3. února 1919 o 2. hod. po půlnoci, taněn byv mrtvicí 


už 2 února. 


"Náš předseda byl člověkem v nejlepším slova stmyslu, organisá- 


tora, vědátorem, m a zakladatelem České společnosti 


Entomologické. 


Přívětivost jeho byla příslovečná, oanudast a přímost prová- 


zela dej po celý život, O dobrosrdečnosti jeho přesvědčil se každý,, 


kdo. jej požádal o radu nebo pomoc. Nepomáhal nikdy jen slovy, ný- 
brž skutky. Shledal-li, -že věc žadatelova je. spravedlivou, obětoval 


se jí neunavně až se dopracoval kýženého výsledku. Věci nespra- 
vedlivé se nepropůjčil, tu odřekl pomoc přímo, ale vždy velmi šetrně, - 


Byl krajně spravedlivým. Bezpráví jinému učiněná těžce nesl a 


často bezohledně se zastal toho, jemuž bylo ublíženo. Pracovitý byl 


až do úpadu. 


Orgamisatorský duch Klapálkův brzy postřehl, že učitelstvo,. 
profesoři a úředníci veřejní i soukromí nedosahují svých požadavků 


stavovských a hmotných, poněvadž jsou rozptýleni v malé odbor- 
né crganisace, které jako takové, měly nepatrný vliv na politické 
činitele, kteří o věcech stavovských v zákonodárných sborech roz- 
hodujií. i 

Proto vytkl si za úkol sloučiti všecky odborné orgamisace V 
jediné veliké těleso všeúřednické. Po několika letech krušné práce 


podařilo se mu ušlechtilý úmysl ten provésti v podobě Českého SVa- 


*) Pro neblahé poměry tiskové velmi opozděno. 


pů věcí běžné Aooíěho A P BK 
Poněvadž velká organisační jednotka nemůže býti bez 0 8 
ního tisku, založil Časopis a v Život uvedl všřednickou knihti- 


skárnu. ; R: kola il šk bi 
V této plodné činnosti zastihla zvěčnělého. litice světové vál sí 
ky, jejíž hrozné hospodářské následky brzy se jevily ve' stavu za- 5 
městnanců, majmě úředníků. Závratně stoupaly ceny předmětů den- : 
mí potřeby. A tu se zase objevil na místě organisatorský duch © 
Klapálkův. Opatřoval rodinám úřednickým lacinější uhlí, obuv a. 
oděv. Když pak hrozila nouže o potraviny, spěšně založil úřednické ň 
jídelny, které zachraňovaly přímo od hladu. A VV 


Politicky byl zesnulý také činným, ale tu nedodělal se výsledků, k 
jakých by si byl přál. Jeho přímá linie myšlení i činu nebyla! uzná- 
vána v bitevní vřavě politické, která před válkou. postupovala ce- š : 
stami křivolakými a nevybírala právě ušlechtilých prostředků, na. 
něž byl on navyklý a jež mu byly ve všem konání samozřejmými. 


£! 


Vědecké schopnosti prokázal prof. Klapálek již na universitě. 
Jnak by se nebyl stal student chudý bez mocných ochránců umi- + 
versitním asistentem. bd 


Prvým veřejným jeho činem vědeckým bylo vydávání a redi- © 


gování přednášek zvěčnělého prof. Dra Ant. Friče pod jménem! 


Zoologie všeobecná, již opatřil pěknou češtinou a krásnými, vlast- - 
ní rukou provedenými vyobrazeními. To bylo před 36 léty, nn byl 
právě universitním asistentem Fričovým. pnié 


= 90 


Po té ponořil se do studia Trichopter (chrostíků), jejichž larvy. 
staví si ve vodě okolo sebe pouzdra ze zrnek písku, z kamínků, y 


2 


drobných tříštiček, malinkých ulit a jiného stavebního materiálu. s : 


ť 


Zkoumal Trichoptera tak úsilovně, že již za 6 let po vyjití Zoo- 
gie, r. 1889, mohl uveřejniti v Archivu pro-výzkum Čech I. díl me- 
moriosy chrostíků, práci to vzornou ve smyslu přirodovědeckém 2 
vůbec a systematickém zvláště. : 


] i 


2 


44 


L pře 

mam sh Tachontér, jemuž Dáte asto naky R ahdatkv: welmě 
| ebsažné až do r. 1897, celkem v pěti dílech. Mezi tím pak ještě zpra- 
eoval II. díl metamorfosy chrostíků a důkladně prostudoval vývoj 
-jejich čeladě, zvané Hydroptilidae a zrevidoval druhy Trichopter 
-v musejní sbírce Kolenatého. 

M Nespokojil se však jen s obsáhlým zkoumáním Trichopter, ný- 
brž brzy věnoval zájem svůj celému řádu, k němuž tehdy Tricho- 
ptera patřila, o čemž svědčí práce, která vyšla v Rozpravách Če- 
ské akademie pod titulem: Příspěvky k monografii českých Neuro- 
pter a Pseudoneuropter. [. část. Soustavný rozbor vodu Panorpa 
L. a Boreus Latr. 

Obor svého studia rozšiřoval prof. Klapálek i na země mimo 
Čechy a tak mohl v Rozpr. Č. Ak. r. 1900 uložiti Příspěvky ku zna- 
losti neuropterid z Krajiny a Korutan a ve Věstníku Č. Ak. podati 
Zprávu o výsledcích cesty do dor jd o noas Alp a Vysokých 
Tater. 


Od evropských meuropterid postoupil k Neuropterám palace- 


arktickým, o nichž mimo jiné napsal studie nazvané O nových málo 
známých druzích palaearktických Neuropter a Japonské druhy pod- 
čeledi Perlinae, obě v Rozpr. Č. Ak. 1901 a 1907. 

Obsáhnuv palacarkty, odhodlal se neunavný badatel přikročiti 
ke studiu exot. Jako výsledek těchto studií uvádím: Neuropteren 
von Sudan und Nord-Uganda, Kais. Ak. zu Wien, 1912, Plecoptera 
der Deutschen Zentral-Afrika, 1911. 

Nabyv rozsáhlých znalostí a vědomostí důkladným studiem 
jednotlivých faun, mohl se. odvážiti práce vrcholné, zpracování ro- 
dů ze všech oblastí světa, která má vycházeti ve Wytsmannových 


"Genera insectorum v Brusselu. Leč válka přerušila další vyjedná- © 


vání a tak nevíme o osudu této práce nic bližšího. Z rozhovoru 
soukromého víme, že alespoň část zaslal prof. Klapálek právě před 
válkou. Bude nám vyšetřovati, co se s rukopisem asi sťalo.*) 

Vše, co jsem posud pravil, dokazuje, že byl náš zvěčnělý před- 
seda vynikajícím světovým systematikem. 


*) Rukopis nalezl p. Dr. Rambousek, (v Brusselu?). 


proto skon pilně Srovnávací | inortoleí což pla z tě 
studii: O morfologii kroužků a přívěsků pohlavních u Trichopter, 
O vnějších plodidlech samců Acynopteryx, O žilnatině křídel u po- 
švatek. Ponořoval se do studia srovnávacího, aby vyšetřil Bp 

i adaptivní znaky Irichopte“ a Neuropter a tak získal přrodeký 
základ pro soustavu. Jeví se nám tedy také jako srovn ávající 
moriolog. P: V: 

Jeho studie o A noisdkě vyznamenávají Se hojností údajů 6 
přizpůsobení se organismů svému prostředí. Těmi pozorováními a 
objevy obohatil značně příradopis vůbec, takže jej pokládáme i za — 
bystrého biologa. | | 

Shrnu-li vše, co jsem uvedl o'prof. Klapálkovi jako o produktiv- 
ním přírodozpytci, jest mi říci, že má velikou zásluhu © přírodově- 
decké prozkoumání Čech, obohatil naše vědomosti systematické, 
zlepšil a opravil soustavu Neuropter a Pseudoneuropter, obeznámil - i 
nás s metamorfosou celé řady druhů a zanechal nám hojnost nových 
poznatků biologických. Konečně ma základě srovnávací morfologie 
kroužků a přívěsků pohlavních dospěl názoru, že hmyz měl by se 
děliti na homothoracica a heterothoracica, kteréž rozdělení se však. 
neujalo, ač jsou mu podkladem přirozené znaky. 

Nás jako přírodopisce bude zajímatti, jak drahý náš přítel zaři- 
zoval si studium, aby bylo co možno nejúčelnější a dokonalé. Obrav 
si určitou čeleď za předmět Studia, rozepsal jména zodů a druhů na 
lístky; na každý z nich zapsal seznam příslušné literatury, kterýž © 
doplňoval pořadem, jak nová liťeratura vycházela. Mimo to zatzna- , 
menal okrsky a kraje, kde druhy nalezli. Literaturu na lístcích uve- 
deneu si opatřil, aneb si z ní toliko popisy opsal. Pak upravil die 
lístků část své sbírky, Scházející opatřil si dle možnosti výměnou, 
neb jinak a — byl připraven. Vše, co tcho času lišilo se od pop'sů 
v literatuře, na lístcích a od druhů v jeho sbírce, mohl pokládati za 
nové. A tak podařilo se mu zjistiti nových rodů a druhů slušnou řa- — 
du, současně pak připraviti sbírku tak, by bylo možno i po něm V- 
přerušené práci pokračovati. Jeho přípravná práce nebyla marnou. © 

Práce vědecké, které jsem částečně uvedl, samy pošinují na- 
šeho badatele mezi spisovatele. Nikdo by netušil, Jak dbal © přes- 


č 
a 


i ál -celý štáb vědců, kteří i se ou P huvýmí a eným vůd- 
cem, zemřelým Raymannem, pod dojmem, že věda je infermacionál- 
mí, dopouštěli se bezděčně i vědomě poklesků proti češtiné tím, že 
vymýtivše veškerý purismus, užívali cizích technických výrozů me- 
- Zinárodních, medal se tím Klapálek vyrušiti a užíval původních na- 
šich výrazů, kdežto vědecké dával do závorek. Málo nás bylo 
svědky jeho radosti, z usnesení V. sjezdu českých lékařů a příro- 
dozpytců, kterým byla utvořena komise pro české přírodovědecké 
názvosloví. Milý náš předseda ihned se přihlásil do práce a vyzvat 
podepsaného, by mu přispěl, pokud se týče přírodopisu hmyzu. 


V obsažné své práci »Ze života hmyzu«, uložil vedle biologi- 
ekých a morfologických poznatků právě počátky českého názvo- 
sloví hmyzového. Jako populární spisovatel napsal vedle článků do 
různých časopisů, pěkná pojednání o mateřské lásce hmyzu, jepi- 
cích a proměně hmyzu. 

Přeložil nám Darwinův spis »O vzniku druhů« a dva díly vy- 
nikajícího spisu Fabreova »Ze života hmyzu«. 


A teď ku konci ještě podám hrstku vzpomínek o založení Čes. 
Ent. Společnosti. Naše entomologie byla popelkou, poněvadž pra- 
covníci byli rozptýleni, bez rady, pomoci a literatury. Každý, mimo 
několika vynikajících, pracoval na svou pěsť; jednotlivci třeba do- 
bře, ale celek kusovitě a nesoustavně. Kdož se chtěli světu ozná- 
miti, museli tak činiti prostřednictvím, časopisů cizích, často nám 
nepřátelských, takiže jejich poznatky sloužily ke cti národa jiného. 
Vo prof. Klapálek postřehl a hned přiložil svoji pilnou a neunavnou 
ruku k dílu. Soustředil české entomology v jedinou společnost. V ní 
se tito radili, podporovali a pod vedením zkušeného vůdce stávalí 
se z diletantů vážní pracovníci, kteří přispívali k poznání hmyzu v 
naší milé vlasti a shromažďovali kaménky ke stavbě české ento- © 
mologie. Aby nemuseli členové zasílati výsledky“ své práce do ci- 
ziny, založil nezapomentulený náš předseda Časopis Čes. Spol. 
Entom. Časopis vzbudil ruch a ušlechtilou ctižádost mezi členy, tak- 
že v něm ukládali své práce i ti, kteří by se nikdy nebyli odvážili 
v cizině publikovati. Tímto způsobem povlovně stoupala vědecklá 
úroveň členů společnosti. Ukázky zajímavých neb nových nálezů, 
rozhovor o nich neb celé proslovené přednášky zvyšovaly zájem 0 


studia sok A tento mezi členy roznítitě bylo 1 K: 
prof. Klapálka. Svým mocným vlivem v cizi mu je 
nati tak rozsáhlou výměnu publikací, že tyto brzy vrzostly v krá sd 
nou odbornou knihovnu, kteráž pak ťím více živila záljem 0 studiumí ú 
entomologické. Aby zabezpečil Společnost hmotně, staral se neu 5 
navně o dotace, založil sbírku entomol. příruček, kteráž se Společ- 
nosti vyplácela, založil tiskový fond, kterýž byl rozmnožen fondem — 
pí. Uzlové a později fondem pí. Klapálkové. Jeho láska, ke Společno- 
sti projevila se konečně finanční obětí, kterou přinesl Společnosti | 
tím, že ze svých vlastních prostředků platil nájem z bytu, v němž 
uložil sbírky a cennou knihovnu, aby netrpěly zkázou v místnostech 
veřejných. Kam mířil, pověděl krátce před svým odchodem v ruko- 
pise článku, v němž podal nástin historie a cílů české entomologie. 
Čálnek vyšel jako poslední práce autorova v Časopise Českého mu- 
sea. Jeho vrcholnou snahou bylo, aby opatřil Společnosti vlastní © 
dům. Než mohl dospěti ke své metě, podťfala neúprosná morana Ž- © 
vot jeho. o dá be 
Tělo jeho uložili jsme do lůna české země, ale jeho duch bude 
nad námi bdíti, abychom dědictví jeho zachovali a v šlepějích jeho 
pokračovali. ŘS Ant. Wimmer. 


> 


PAMÁTCE ŘEDITELE JANA SEKERY. 


Několik slov vzpomínky věnuje prof. dr. Emil Sekera.*) 


Daleko od vlasti své, ale přece opět v druhé vlasti, patřící $e- 
ho rodině, dokonal dne 9. února 1919 o půl 9. hod. ranní svůj neu- 
navnou prací vyplněný život Jan Sekera, ředitel cukrovaru V 
Legnagu v/Italii. Zhroutila jej rychlá tuberkulosa plic v. zajetí ital 
ském ve Folignu v memocnici československé legie. Teprve v po- 
sledních okamžicích až na smrtelném loži shledal se konečně se svo- 
ji rodinou, od níž byl od počátku války odtržen. 

Již jako student na nižším gymnasiu v Německém Brodě (nar. 
3. května 1870) věnoval se sběru hmyzu a rostlin, jichž jména 
vypisoval na malé lístky z různých knih, k nim připisoval naleziště. 


) Také opozděno pro špatné tiskové poměry. 


m l ZDadan. Pán neb n ajvvv s nimiž 


(se seznámil. Část jich srovnal v slušné sbírky. Studium hmyzu do- 


plňoval jako technik studiem soustvně rostlinným. V této činnosti 
nalezl dobrého spolupracovníka v učiteli měšť. školy, p. Kalen- 


„ ském. Probádali spolu celý okres hlinecký a výsledky odevzdá- 


vali prot. Čelakovskému. 
Jakmile absolvoval chemický odbor na technice, přijal hned mí- 
sto Inučebníka v cukrovaru dolno-beřkovickém. Všechen prázdný čas 


© tam věnovol sběru hmyzu, jejž odevzdával z části pražským emto- 


mologům. Proto shledáváme se v seznamech jimi uveřejněných ča- 
sto s jeho jménem. (Viz Dudovy seznamy polokřídlých, Klapálko- 
vy Čmeláky). K této sběratelské činnosti v Dol. Beřkovicích vizta- 
huje se Doplněk k seznamu včel P. Kubese v I. roč. Časop. Spol. 
entomol. z r. 1904 (str. 84.). 

Osud zavál zvěčnělého bratra počátkem tohoto století do, Italie, 
kde přijal místo ředitele cukrovaru v Bazzanu, později v Legnagu. 


- Odtud rozšířil svoji sběratelskou činnost na Italii, Abruzzy a přímoří 


italské. Část kořisti zasílal Reitterovi do Paskova na Moravě, jak 0 
tom svědčí celá řada brouků  bratrovým jménem pojmenovaná : 
Sitona Sekera Reit. (Belstim. Tab. 52, 1903, str. 29.), Phylodrepa 
Sekeral Reit. (W. E. Z. 1905, str. 242.), Anillus Sekerai Reit. (D. E, 
Z, 1906, str, 449,), Merophysia Sekerae Reit. (W. E. Z. 1908, str. 
244.), Colon Sekerae Reit. (Fauna germ. II. 1909, str. 287.), Adrastus 
var. Sekerae Reit. (W, E, Z, 1910, str. 173.), Agathidium Sekerae 


Reit. (Deut. E. Z. 1913, str, 653.), Liodes Sekerae Reit. (Posud ne- 


Popsán). Mimo to vlašským jazykem sám napsal zprávu o svých 
nálezech, pod“ názvem Note coleotterologiche I (Riv. 
Coleott. ital. V). Po sedmi letech uveřejnil pokračování jako »Note 
coleottoriche II. (R. C. it. XIT.). k 

Válka vypudila jej do Rakouska, kde jej hned oblékli do dů- 
stoinického šatu. Jako důstojník pobyl v Pisinu v Istrii, odkud si 
přinesl již prvopočátky choroby následkem veliké námahy, pak v 
Praze, Hradci Král., Milevsku, Čes. Lípě, Terezíně a Broumově. V 
ekolí všech těchto míst pilně sbíral. I na inspekčních cestách de. 
Moravy a Rábu neunavně hmyzu si všímal. 


( 


eM 


Konečně ocitl se u Bolzana v Tyrolsku, A oak pe ch 
ku své rodině v Italii. Byl však při italské ofensivě zaja 
dopraven, kde skonal v kruhu svých nejmilejších. 


Zakončuji tuto vzpomínku na, bratra prosbou, aby všichni jeho 


přátelé z kruhů entomologických zachovali jej v dobré paměti. "k 


4 
% 


PŘÍSPĚVEK K ZNALOSTI ŽIVOTA A VÝVOJE © 
THYRIS FENESTRELLA SC. 


Píše stav. rada J. Srdínko, Smíchov. 


Čeleď Thyrididae — pouze o jednom rodu Thyris s dvěma 


druhy — zastupuje v Čechách specie fenestrella Sc, kteráž 
svými zajímavými zvláštnostmi biologickými nemálo se odlišuje 


od převážné většiny našich Macrolepidopter, zaujímajíc mezi nimi 
postavení téměř výlučné. Jedva že housenečka, dokončivši svůj 
embryonální vývoj, opustila slupku vaječní, již si upravuje stánek 


| 


k dočasnému pobytu z části listu na své výživné bylině. 


a 


Jak známo, jsou mnozí motýlové drobní (Miorolepidoptera) — 


zvláště moli a někteří z čeledě obalečů (Tortricina), zavíječů (Py- 


ralina) a mezi Macrolepidopterami rovněž mnozí, jichž housenky 


do jisté míry vedou podobný život; památná jest v tomto i v ohle- 


dech jiných — jak známo — čeleď Psychidae; z čeledi Geometri- ; 


dae sluší v té příčině uveden býti rod Euchloria o dvou druzích: 
pustulata Hufn. a smaragdaria Fi, jež jsou též u nás. Housenky 


těchto čeledí a rodů spřádají si též hned úd mladosti vak buď ze su- 
chých částí rostlinných aneb i jiných látek a vlekouce se s ním od 


+ 


místa k místu, prožijí v něm nejen všecek“svůj věk housenčí, nýbrž 


ony Se v něm i zakuklí, ano mnohé O© Psychid, proměnivše se v 


imago, nikdy ani vak neopouštějí a jak se tvrdí, i vajíčka svá v. 


něm snesou. 


Na rozdíl od těchto nevleče s sebou Th. femestrella obal hon- 


senčí, nýbrž ona utvořivši jej vždy z části živého listu své živné — 
byliny, žije v něm a z něho samého až do úplné dospělosti, načež — 


jej opouští a k zemi se uchyluje, aby na ni v kuklu se| proměnila. 


O životě Th. fenestrelly nedočítáme se mnoho, pokud ovšem 


mné přístupná část odborné literatury o tom mohla přesvědčiti a 


I to málo neshoduje se na vzájem, pokud nebylo z jedné do druhé 


D 


yt údaje ŠSota účlan po po ase vývojové, o. že i v čá- 


stech podstatných se odchylují od našich zkušeností, jak ostatně ot. 


- čtenář sám z těchto řádků bude moci posouditi. 


Nebudiž však řečené vykládáno na újmu zásluh spisovatelů do- 
tyčných; vždyť zajisté každému entomologu povědomo, že na polí 
tak obsáhlé vědy příradopisci a přírodozpytci naprosto je nemož- 


-no, aby si osvojil jen Svou vlastní činností takové množství žádou- 


cích poznatků a podrobností o životě a vývoji a že proto nezbytně 
odkázán jest v častých případech na odbornou literaturu. Nelze tu- 
díž za mnohé nedostatky (i za bezděčně přenesené omyly) ví- 
miti spisovatele a záslužnou jeho činnost z té příčiny Dodceňovati. 

Zcela. jinak však má se věc a dle toho i jinak dlužno ji po- 
suzovati, psáno-li v seznamu motýlů českých, že plisatel n'alezk 
housenku Th. fenestrelly nejen na listech Clematis recta, nýbrž i v 
její lodyhách a rovněž i v mladých větvičkách Sambucus Ebulus, 
Samb. nigra a Arctium Lappa. Takové staré báje příčí se všemu 
životu a vývoji fenestrelly; iejí housenka je Monophag, živící se vý- 


kradně jen listem plaménku uvnitř obalu. 


Předeslanou smyšlenku, jež se tu a fam ve starších spisech 0- 
pakuje, vyvrací s dostatek fakt, že by motýlek mnohem rozšířenější 
a i hojnější býti musil než skutečně jest, kdyby se housenka i lopu- 
chou a bezem živila. Vždyť setkáváme se s nimi skoro všude, kdež- 
to s naším motýlkem pouze na: několika dosud známých místech, na 
nichž plamínek obyčejně divace roste. 

Abych zevrubněji vlastním názorem znáti se naučil život hou- 
senky, podjal jsem se úkolu chovati ji oď vajíčka; proto mi přede- 
vším o to šlo, abych si opatřil oplozená vajíčka. Po marném poku- 
su dosíci jich od chycených ©9, nezbývalo než píditi se po nicís 
v přirodě. Při klopotném hledání ma počátku června našel jsem je 
v Závisti a u větším počtu ve Všenorech na. rubu vstřičních listů 
živné byliny Clematis recta (plamének přímý), který tam roste na 
výslunných, kamenitých stráních mezi porostem buď křovinatým 
nebo nižším listnatým stromovím lesním. Na plaménku rostoucím 
na místech volných aneb jen méně zastíněných nalezl jsem na spod- 
ních, srdčitých listech jakýs druh vajíček motýlích, a to Vždy len na 
rubu čepele porůzně nakladených v počtu 1 až 8 na jednom listu. 


9 


ných vajíček. P, 
Tušení blahé, že to budou vajíčka hledaná, biz potvrdi 
ma Skutečnost; za mála dnů shlédl jsem na dvou listech. plaménka 
natržení okraje a při pohledu od zpodu uznamenal kornoutky, stoče- — 
mé z těchto nátržků listových. Tedy skutečně Th. fenestrella! © 
Rudohnědé vajíčko, zvící asi makového zrnka, má podobu vál- 
eovitou, jsouc ma stojato přilepeno na rubu listu, je na hořením kon- P 
ci zaobleno; odtud, a to z prohlubinky ve středu, vybíhají a souběž- R 
ně s osou válce všechen povrch pokrývají pod lupou dobře Ana 
ná žebra. / * v! 
Housenečka prokouše, opouštějíc Vaječný obal, kruhovitý otvor 
nahoře po straně a je u srovnání s vajíčkem dosti velká, měříc na 
délku ialsi 2 mm. Jak. dlouho vývoj embryonální trvá, s určitostí po- . 
věděti neumím; toliko dle toho, že se děje proměna v motýle (zimní © 
generace) převážnou většinou kolem svátku sv. Jana Nep.; (aspoň 
ma místech mně dosud v okolí pražském známých), lze se dohado- 
vati, že doba ta za počasí normálního kolísá mezi dvěma až třemi 
týdny. č 


Nepoštěstilo se mně, ač na trpělivosti při bdění nescházelo, do- © 
čkati housenečku, když právě zárodeční slupku opustila, abych mohl © 
pozoravati a sledovati počínání její při sbalování kornoutku. K to- 
mu konci musil jsem — chtě nechtě — hotový již koznoutek opatrně 
rozvinouti a huusenečku na jiný list přenésti, aby znova svinovala 
a svou dovedností se pochlubiti mohla. Roztomilá podívaná jen se 
tm zraku entomologa! 


Netrvá dluho a již přeleze z líce na rub listu, kde dosti jaře si 
vedouc, zkoumavě probíhá od místa k místu patrně k tomu cíli, aby 
příhodné místečko k úpravě pobytu si vynašla; mašla je již a sice 
při okraji listu, kde si odpočine a za krátko. čile do práce se dá, o- 
přádajíc nejprve list na tomto místě (u kraie) hustou sití vláken 
za tim patrným účelem, aby při nastávtající nemalé práci pevnou pů- 
du měla a aby i připojování vláken k ploše listové (při svinování Pa 

mém) rychle a bezpečně se mchlo díti. Pod lupou jeví se nám opře- 


dená plocha na okrali listu ne jinak, než jakoby. ojíněna byla; tak 
hustě předivo kryje list na tom místě. : 8 


Po té jme se housenečka okusovati okráj listu a postupně pro- 


ae k nd S iste paka na n ebu ní listu ic 
| laitého. Teprve po těchto přípravách přikročí k práci vlastní: ke svi- 
„ování kornoutku z nátržku listového. 


To se děje, jak Samozřejmo a povědomo, za pomocí snovacích 


žláz; spřádá totiž housenečka z mnohonásobných hedvábných vlá- 


ken spojky nia místech příhodných mezi nátržkem z jednoho a. listem 
z druhého konce a to postupně vždy kratší a kratší, až nátržek ieko 


část vriatčí znenáhla se zabývá, stáčí a posléze utvoří se závitek pe 
straně uzavřený, mající podobu kužele čili otevřeného  kornoutku. 


Hodno pozoru, že nebývají řečené spojky, isou-li delší, po vší 
délce jako provázek o stejné tlouštce, nýbrž že tvří dva spojité ku- 


Thyris |, 0b, 1 


žele, jejichž základny jednak na listu, jednak na nátržku jsou připře- 
deny. Droboulinká housenečka při nepatrné délce svého tělíčka: mů- 
že v sedě spřádati spojky (resp. vlákna) jen jisté průměrné délky ; 
je-li rozpnutí spojovaných míst nad tuto možnou délku, musela by 
přirozeně stále přebíhati z nátržku na list a naopak. Aby se tomu 
vyvarovala, důmyslně si pomůže, rozpůlíc přílišnou délku několika 
nejprvnějších, douhých vláken a spřádajíc další vlákna na dvakrát, 
totiž od nátržku do poloviny délky spojky z jedné a odtud k listu 
z druhé strany. Tímto způsobem utvoří se někdy spoika v podobě 
dvou kuželů, dotýkajících se zahrocenými konci. 

Nejen že zcela upoutá, ale přímo cbdivem naplní mysl naši, pa- 
tříme-li na takovéto rozmyslné, danými poměry se řídící, počínání 
tak nízko: stojícího tvorečka! A tím více jest se nám podivovati roz- 


Aw? 


umnosti a dovednosti takové, uvážíme-li, s jakou na zdání nedosta- 


tečnou výzbrojí dílo. tak rozumně a mistrně vykoná; pouze za po- 


mocí dvojího ústrojí: kusadel a snovacích žláz. 


11 


o 5 


právě vylihlé K etečky zrát áln si svdnuří: 2 ky r 1 listu ve © 
tvaru kuželovém. Pevně připředená a takto uzavřená špička kor- 
noutku dosahuje k místu, kam až list prokousanou rýhou byl natržen, . 


- kdežto druhý, dolejší konec obalu šizoce otevřený, ponechán. Pozo- tt 


ruhodno, že housenečka svinuje nátržek listu vždy tak, aby jeho, rub 
vnitřní stranu závitku tvořil, a to neděje se jen maně bez dů- © ě: 
ležité příčiny, neboť jen při takovémto stáčení kornoutek se Svinuje jl 
ped list, čímž se housenka chrání před záplavou deštěm. M 

I poloha kornoutku není jen nahodilá, nýbrž vždy nakloně 
náotevřeným koncem dolů, aby čistotná hospodyňka své 
obydlí neposkvrněné si uchovala, aby totiž se v něm nehromakdit 
trus, nýbrž aby volně k zemi odpadal. Přihodilo se mi, že zakklopuje 
plamének skleněným zvonem, nebyl jsem dosti opatrným a pošinu- 
tím listu původně správnou polohu kornoutku (otevřeným koncem 
dolů) v opak toho změnil. Za krátko byl závitek přetvořován a. u- 
praven jak se patří: otevřeným koncem dolů. Odtud najde! vší Do- 
chybnost zřejmo, že housenečka při svém konání, možno-li tak říci, 
rozmyslně a vědomě si vedla — tak, jak okolnosti káží. 


Tyto první, okrajové kornoutky (obrazec 1.) pro jejich nepatr- 
nost snadno přehlédneme, patříme-li ma list plaménku se shora, ne- 
bofť —- jak pověděno — jsou kornoutky pod list stočeny, a ťím 56 
snadno přehlédnou; teprve, když obrátíme list a hledíme na jeho 
rub, kornoutky dobře vidíme. Tyto první kornoutky nejčastěji bý- 
vají as o dvou závitech. Svinutí listu vykonala pozorovaná housen- © 
ka — v přestávkách — v době asi pěti hodin, brzy odpočívalíc, brzy 
se živíc a při tom rýhu v listu prokousávajíc. Rovněž tako tyto 
první bývají i druhé obaly (kornoutky) — obr. 2. — nejčastěji 
ma okrajích listů -z nátržků svinuty, kdežto třetí a po případě i 
další stáčí housenka dle různých okolností též nejrozmanitějším 
způsobem a ví si rady a pomoci v každém případě, aby polEPE 
ve všem vyhovovaly. 

Jsou dvě hlavní příčiny, jež ji k nové práci přimějí: její vzrůst 
a pak nedostatek potravy v starém obydlí. Dle všeho se zdá, 
že pro první a druhý obal (kornoutek) platí prvá příčina, kdežto 
pro třetí a případně i další na předním místě jen starost o. tělesné - 
blaho podnětem bývá a k stáčení nového obytu ji přiměje. Tyto 


12 


ji p i v 
y. há: oooelaé v krátké době ( dedné až dvou hodící 
epřetržité práce, jak v několika případech pozorovaných zjištěno 


- býti mohlo. N ejčastěji utvořeny bývají ze dvou a jen zřídka z více 


- závitů (zátoček); vnitřní; v němž housenka žije, zpravidla svinut 


bývá v podobě komolého kužele, užším, otevřeným koncem dolů 


obráceným, kdežta zevní závit, často též nálevkovitý, opáčně 


je položen, takže tu máme dva komolé kužele cbráceně do sebe 
vsunuté. 


© Se vzrůstem housenky mění se — jak vidíme — podstatně tva- 
ry obalů a přirozeně ovšem i velikosti jejich; po té stránce shle- 
dáváme také nezřídka zevní závitek spíše tvaru válcovitého než 
kuželovitého a housenka  nesvinuje již pouze okrajové nátržky 
listů, jako jsme poznali při prvním a druhém kormoutko- 
vém obalu, ona sSvinuje spíše buď celou špičku nebo lalok 
(ušt) listu, jindy celý menší list, ano druhdy používá k obalu 
— nespokojujíc se listem menším — dokonce listů dvou, zejména 
Žije-li na hořejších, složitých listech, kde si stočila na trojčetném 
listu závitek z jednoho postranního, menšího listu a hoření otvor 
jeho uzavřela — jako čepičkou — větším listem středním. 


Kuželovité i válcovité obaly isou vždy — na rozdíl od prvních 
dvou kornoutkovitých — na hořením konci přehnutou o připředenou 


-částí listu dobře uzavřeny, ma druhém spodním konci však, z 


5000 


příčiny shora uvedené, otevřeny. K lepšímu objasnění a doplnění 
předeslaného. přispějí zobrazené závitky (cbaly), načrtnuté dle pří- 
rody v přirozemé velikosti. 


Je-li obal osazen housenkou, přesvědčíme se ihned, aniž bychom 
jej rozbalovali anebo proti obloze do něho nahlíželi, zda-li se v něm 
něco černá, — odporný zápach po štěnicích při silnějším doteku 0- 
balu najisto ji prozriadí. 


Malé housenečky, žijící v povním a druhém kornoutku, ožírají 
hlavně jen pokožku listovou*) uvnitř závitku; povyrostlešší, 


-v třetím a po případě v dalších obalech živí se již listem dovnitř 0- 


balu svinutým a dle ubývání vnitřního závitku postupně sbaluje 


*) Housenky vyžírají palisadové buňky. R. 


13 


> 
, 


we + 


|“ a 0+, 
MDEST OY 56% 
v = p MS 
vy p dl 


it! 


vitek obalu porušen pb eM nebyl a ona v nen ze. stra 
obestřena zůstala. Rozvineme-li poslední obal, v němž housenka své 
vyspělosti dosáhla a jež často beztvárnému váčku se podobá, an ů 
dáme, že z celého listu zbylo právě jen tolik, kolik nezbytně k vněj- v, 
šímu obalu náležeto; celý vnitřek housenka strávila, než — dospěv- 
ši — k zemi k zakuklení se uchýlila. Někdy bývá tento vak Be ' ků 
prokousán, na neklamné znamení, že tudy vyrostlá housenka K za- věž 
kuklení se odebrala. : i 7 
Dle pověděného oprávněni jsme usuzovati, že nepodobno prav- | 
dě, jak v Kaltenbachu se dočítáme, že housenka požívá pupenů a Rba 
květů plaménku; housenka žijestáleskrytavesvém Px 
baluapouzelupeněm dovnitř tohoto obalu SVÁ 
tým, seživí. B or, 


Chováme-lí housenky ve skleněné nádobě a dáme-li více ston- © 
ků živné byliny do sklenky s vodou, takže se jejich lupeny proplé- 
tají, př.házívá se někdy, že housenka, ztrávivší celý vnitřek svého ©- 
obalu, jej neopouští, aby nový si svinula, nýbrž prokousavši si bee 
něm kdesi nahoře díru, přitáhne touťo a ledabyle připřede nejbližší 
dosažitelný list a na tom pak dále hlad ukájí. Tak se stává, že někdy: 
dokonce i více listů v jediný chomáč spředeno bývá. V přírodě ses © 
podobnými útvary asi sotva kdy setkáme, bezpochyby z té příčiny, 
že třebas Clematis recta někdy jako keřík o více stoncích rostl 


přece podobné shluky listů, jako v našem housenníku, tak snadno Se 
renaskýtají. 


Naskytá se otázka, kolik obalů si housenka svinuje, než se za- ; 
kuklí? Přesné a určité číslo — jako odpověď — nelze tu dáti Jižta © 
věc, jak si housenka pomáhá, jen aby nemusila nový obal si. stáčeti, © 
opravňuje nás S jakousi pravděpodobností se domnívati, že počet ten ; , 

závislý jest zcela na okolnostech. Na kolik jsme poznali z dosavad ph 
ního pozorování vývoje doma i v přírodě, všechno k tomu ukazuje; © 
že neodchylujeme se od pravdy, soudíme-li, že housenka zoravidlá 
ien tři obaly stáčí do své dospělosti a že jen výjimečně tehdy Si svi- 
nuje čtvrtý a snad i další obal, když list posledního svitku nebyl dos 
statečně velký, aby jí poskytl s dostatek výživy až do dospělosti, v 


Á | 
14 í 


i -Snad iv tání tovat Ve r vztah příčinný, že 2© kladou 
vajíčka nejčastěji na spadní, (za doby snášení největší listy pla- 


mínku. | 
ž I kolikrát se housenka svléká, ztěží lze říci, neboť k tomu po- o 
-— zmání směřující pozorování velice jsou ťím Znesnadněna, že hou- ký 


senka trvale skrytě žije, svlečenou kožku — jako jiné činí — třeba 
požije a ne-li, tož zase nepatrná velikost housenky tomu brání, že 
ani pod lupou nelze na jisto rozpoznati drobty kůže od trusu hou- 
© senčího. Soudíme-li dle několika pozorovaných případů v přírodě, : 
mohli bychom se domnívati, že obývá housenka první a druhý kor- | 
moutkový obal jen dotud, pokud se v nich (po prvé a po druhé) ne- 
svlékla; domněnku tu podporuje přesvědčení, jež jsme nabyli po 
rozvinutí opuštěných prvních a druhých kornoutků, shledavše, že 
by v nich housenka ještě dosti potravy měla, tudíž že by pro nedo- 
statek krmě nemusila nový stáčeti. 

Při chovu pozorovali jsme, že housenky v průběhu vývoje svoji . 
barvu měnily. Za svého mládí byly nahnědle žlutavé, as z pola vy- 
rostlé ty, které jsem náhodou spatřil, spíše kouřově mačernalé a do- 
rostlé opět hnědožluté a jako po mastnotě lesklé; po všem tělíčku 

-© posety jsou tmavými, lesklými bradavŘami, z nichž vyčnívají temné 
chloupky; hlava v šíři prvního kroužku i šíjový štítek rovněž leskle 
černý s-bledou střední čarou, která na hlavě je vidlicovitě rozeklá- 
na; poslední (řitní) kroužek a nohy hrudní jsou též tmavé. Dlužno 

„však tu podotknouti, že z několika, náhodou pozorovaných pří- 

pádů nikterak nelze stanoviti pravidla, což. zejména v plné míře o 
řečeném proměnlivém zbarvení housenek zpala vyrostlých 
platí; ležíť na snadě, že zpozorované případy mohly býti jen ojedi- 
mělé barevné odrůdy, naskytující se, jak známo, zhusta mezi hou- 
senkami. 


Housenka dorůstá délky as 10 mm, dospívá k zakuklení v době 
4 až 5 něděl, opouští svůj úkryt skora zpravidla odpůldne, aby se 
na zemi zakuklila v mechu a t. p. těsně v zámotku v kuklu obhrub- 
lou, neohebnou a hnědočerveně zbarvenou. 

Chov sám nevyžaduje žádného zvláštního ošetřování a je snad- 
ný, neb je housenka nad obyčej skromna, spokojuje se s trochou 


I5 


potravy a mimo to Živná bylina dod svěží 
volíme-li mikoli mladinkou s hebkými, nýb d 
listy a dáme-li ji s kořínkem do láhvičky s vodou. 
koliv úhony až téměř do sežloutnutí svědčí jí i více áhám 11) 
močená bylina, Staráme-li se jem bedlivě o to, aby po jedovatém pla- Ža 
ménku tuze páchnoucí voda vyměňována byla Za Čirou, čerstvou a vý 
aby oslizlý konec stonku vždy odstraněn byl. Spěchám hned doloži- © 
ti, že jsem nabyl tuto Zkušenost za svého letního. pobytu na venko- : vé 
vě, kde mně naprosto nebylo možno oplatřiti housenkám čerstvou j 4 
potravu. | | M 
Housence steině dobře jde k duhu Clematis recta (plamének pří- 

mý), jako pěstovaný Úlem. integrifolia (celolistý) nebo obyč. druh 

o popínavých keřích rostoucí Clem. vitalba (barvínek či plam. bílý), 

jeiž však divoce rostoucí u nás tak snadno nenajdeme nejspíše ještě © 
jako příkrasnou část besídek, loubí, plotů a vchodů zahrad. s 


Podivno, že se mám. dosud nepřihodilo poznati nějakého cizo- © 
pasníka, jakkoliv jsme již dosti motýlů fenestrella ze sbíraných hou-. 
senek a vajíček vypěstovali. Možná dosti, že se neklameme, máme-li 
za to, ž2 odporný a v polozavřeném obytu tím pronikavěji působící 
zápach housenky odpuzuje larvomorného nepřítele z příbuzenstva © 
členovců. Za to však mohl sběratel nejednou poznati jiného. neméně — 
nebepečného hubitele housenky, náležejícího do říše rostlinné. By- © 
la-li totiž živná bylina napadena rezí čili padlí (houbou epifyticky 
žijící), bývá asi housenka neúprosně vydána v šanc hrozné smrti 
hladem, an za nedlouho chlorofyl z listů zmizí a zhnědlý list na troud — 
zaschne a tím jistěji dostaví se tato pohroma housence, když a 
mének jen tu a tam ojediněle divoce roste. 

Motýlek nebýval druhdy v údolí závistském vzácný, pakt po- 
rost slunné stráně pod deskou Nickrlovou“nedorostl nynější houšťky 
a výšky. Chytávali jsme jej tu hojněji v půli května mimo na kvě- 
tech, zvlášt jahodníkových, ponejvíce na vlhkých místech vozové 
cesty, kde ve společnosti s mouchou Bombylius ater a Anth. semi- 
atra na blátě usedal a při bystrém, kmitavém letu obou nesnadno 
bylo je rozlišit. 

Proměna motýlka v přírodě děie se velice nepravidelně; A M 
známých nám stanovištích u Prahy, nejhojněji se s ním setkáváme — 
kolem svátku sv. Jana Nep., avšak hledáme-li koncem června jeho 


16 


uhdy dokonce potěší se M3 Ss DY r dobu — svým jarým zje- 2 
'em na zdání zcela neotřený motýlek, usednuvší před námi na bílý | “ 
vrcholkový kvítek své hostinné byliny. 
ko Chováme-li ienestrelly doma, přiházívá-se, že nás v pozdním lé- / ý 
- tě některý nedočkavý. jedinec překvapí, kdežto z pravidla ostatní 
g; -jeho družina teprv po přezimování kukly se líhne. I maj svobodě tak- B: 
„to se! děje; lze chytiti čerstvě vyvinutého motýlka v druhé půli srp- A 
"ma a zase v tomto, měsíci osazené kornoutky sbírati, jichž obyvatelé k 
© — jak sé domnívati možno — jen za příznivého podzimu k zakukle- 
- ní dospívají. 
Dle toho má fenestrella w Prahy též druhou — letní — generaci. by: 
Dodatkem jest se nám ještě zmíniti, že — jak známo — v novém. a 3 
systému Staudinger-Rebelově čeleď Thyrididae posunuta byla na | 
zad v pořadí čeledi našich Macrolepidopter, že však celko- 
vým zievem, svou povahou a vývojem nám Th. fenestrella živě při- 
-pomíná jisté Mic rolepidoptery — zdá se, jakoby nebylo vy- 
loučeno, že jí bude kdysi vykázáno v soustavě místo zcela jiné, dost 
možná, že anine mezi Macrolepidoptery, o čemž svědčí 
upozornění p. prof. dra J. Uzla, že v díle Spulerově rod Thyris již 
© zařadili mez! Microlepidoptera. 


NĚ, 4 


NOVÍ BROUCI ČEŠTÍ. © 
Jan Roubal. 


Nebria iberica Oliveira; cf.: Entomologisk Tidskriít 1915, 285; R 
Arkiv fór Zolologi, X (1916-17) H. 4, No 27, 5; Entom. Mitteil. VIII. » 
(1919), 14—17, Entom. Tidskr. 1917, 108, Entom. Mittelil. VIII. (1919), 

124, Entom. Bl. XV. (1919), 180—181, l81—182. — Tento druh, jest 
druhem dobrým, jakož možno v citovaných statích se přesvědčiti; 
ale hlavně každý může z autopsie snadno znaky druhu iberica 
<- Oliveira a nejbližšího jí brevicollis F. okamžitě jako druho- 

vě rozlišné najíti. Oba druhy jsou v Čechách a namnoze se ua 
na př. na Chudenicku, Příbramsku. N. iberica Oliveira jse 
-Zjistil dosud u Chuden'c, Příbramě, Milína 


'2 : n 


% 


Agabus guttatus Payk. a. unicolor D. Torre 188 
Rtt. F. G. I. 223). Rožmitál, víc ex. 18. VIT, 18. 
Liodes nigrita Schmidt a, bicolor Brancs. Znamení: ae ab., ma 
prvý pohled jeden z nejnápadnějších Liodů. Jem na podzim; Jince, jh 
Rožmitál. Ť 
L. Brandisi Holdh. Chudenice: Daná dh 'bž, 13, v | smíšeném dě. 


> 
r 
1 


Jese při západu slunce sesmýkl isem 1 ex. © dě eo 
Absidia Schónherri Mannh. sp. pr. Brdy: Polí večer S krátké 
trávy na lesní Gestě v smrk. porostu 2. VII 18.. : ij s 


Hypoganus cinctus Payk. a. Semiflavus Pic. Zákl. formal znát a bad 
ze Závisti (Č. I. 82), Řevnic, Čelakovič (Č. VIL 27.), —/Tuto jsem. © 
našel na Křivoklátsku V. 1918. Dosud z Branibor a Euboey. © 

Mycetophagus piceus F, a. 6-pustulatus F, Roudnice, Milešovka. 
N. Huť (Schiffner). f vlk: 

Phytodecta viminalis L. a. 10- pot L. Boubín, Písek, Pacov. TK 
Na jívách. K Da LAST AA 9 

Ph. a. cincta Wse. Padrť, 14. VII. 17. Jivat ý ve. ší by 

Phylodecta tibialis Sufir. a, coerulea Wse. Chudenice, Koloveč, k 
Pacov, Příbram, Zbečno, V. Osek. 


3 


Melolontha melolontha L. a. discicollis Muls. Rejkovice: 

Rhynchites interpunctatus Steph. Druh tento jest jako. nový S 
mmou uveden v Č. XIV., 70 přepsáním jako. »interruptépunm ctatis«. | j 
V Č. X, 162 už z Písku interrpumctatus oznámen, ale s autorem © 
»Stejskal«, dlužno tedy . opraviti interpunctatus Steph. s lokalitami © 


obou těch citátů. : L 5Ě 
Z aa 


NOVÍ BROUCI PRO ČESKOU FAUNU. 


MUDr. Em. Lokay. 


Xylodromus affinis Gerh. V- krtčích hnízdech ve Stromovce, v 
Chuchli, v prosinci vzácný. 


Omalium rivulare Payk. v. nitidicolle Poppius. Vzácnější, ve Siro- 


movce, u sv. Prokopa. ; 
Pliloeonomus pusillus Grav, v. punctipennis Thoms: Se základní for- 
mou, ale velmi zřídka. b 


78 VL AY S S O NEN 


A 


“ Dr. k Obenberxcr. 
COpaeus minutus Er. v. intermedius Rey. V jarních náplavech na 
-© Maninách, na Zlíchově, v Toušení dosti hojný. 


- Sceopaeus minutus Er. v. pusillus Kiesw. Na Hluboké, v Čelakovi- Bd hi 
-cích V náplavu, vzácnější. © | | 9 

P Lathrobium © multipunctum Grav. v. striatopunctatum Kiesw. Na Jj 
"R Hluboké, ve Stromovce. B 
i Lathrobium multipunctum Grav. v. pyrenůc bání Ve Stromov- 0: 
be Lathrobtuní svcilé Hampe. Ve Stromovce, v, Toušeni, v Putimi a 7 
u Rožďalovic vzácný. vob o . 
© Lathrobium Taxi Bernh. Jedince G vysel p. MUDr. Klička ve Vla- 08 
© šimi v parku. a 
-© Cryptobiumy iracticorne Payk. v. brevipenne Rey. (V Rádotíně, v Pí 
27 KBĚL V Podbalbě, s. půvední formou. (SV 
"Xanthobinus angustatus Steph. v. nitidicollis Rttr. Ve Stromovce. 4 
Othius po ok Kiesw. v.  oodvám Bernh. Jedinec od sv. Pro- Pá 
kopa. : +: 
Philonthus montivagus Heer. Na hřebenů Krkonoš. Né s 
Philonthus addendus Shar<. Ve Světci u Teplic vzácný. ' 
Philonthus concinnus Grav. a. ochropus Grav. VzKrči, v Radotíně. 0 
Philonthus immundus Gyllp. v. undae Pen. Toinět od sv. Prokopa. : 3 
Philonthus varius Gyll. a. picimanus Mén. Ve Stromovce. |: 

> Philonthus nigriventris Thoms. Dva 1edince vysel jsem v květnu v by 


kurníku v Lochovicích; edncho mám z Manin. 

Philonthus discoideus Grav. a. ruřipennis Gerh. Mezi, 150ti discoi- 
deus, jež jsem našel.v zimě v myším hnízdě v hnoji v Radli- 
cích býly pouze dva a. rufipenn's Gerh. 

» Philonthus pennatus. Sharp, V Čelakovicích v náplavu hojný. 
Actobius signaticornis Rey. V Neratovicích, v Toušeni vzácný. 
Staphylinus caesareus Cederh. a. ruficornis Bornh. U Prahy není 

vzácný. ; / 2 , 

Staphylinus caesareus Cederh. v. parumtomentosus Stein. V okolí 
Mimoně a v Rudohoří není vzácný. 

Neuraphes nigrescens Reitt. V Nové Vsi u Prahy v zimě vzácný. 

Catops Dorni Reitt. V krtčích hnízdech v zimě v okolí Prahy vzácný. 


19 


diam posté ey o in Čosňaklo Sti. Přsloté 8 z Pát 

Nová značná odchylka má po oboú stranách Štítu v předu p 
polovinou větší plochou jamku. Takový vtisk nebyl dosud u žádné 
ho druhu z rodu Trimium pozorován. Dva jedince G, © vysel jen 
na podzim r. 1917 v údolí sv. Prokopa u Prahy. ©.: 


Saprinus aeneus F. var. Kličkai m. Fozma minor Saprini aenei, cum. 


+ 
speculo dorsali elytrorum valde diminuto, specilogue minore, - sí, 
externo, inter striam auartam et secundam., deficiente, hoc spa- ke 
tium, usgue ad basim joke jeorá totum crebre ortiter punc Rd, 


Stria tertia aiřce nota usgue ad dimidiem lytrorttn oni 
2.8 mm. Vysočany apud Pragam, Bohemia, unum specimen. di 5; 
Velmi význačná odrůda napohled, neboť má zrcadélko krovek 
značně zmenšené, při čemž postranní zrdadélko úplně. zmizelo. Pro- 
stor mezi druhým a čtvrtým vroubkem jest celý až do předu hu- 9 


v 
A: u 
+ ha. 


N04 


r stě a hrubě vytečkován. Vroubek třetí jest až k pcelovině krovek © z : 


vyznačen (u Supr. aeneus F. schází). Délka 2.8 mm. Jedince našel h 
isem v létě 1919 ve Vysočanech u Plrahy a věnuji ho milému příteli 
MUDru Lad. Kličkovi, který mne mai zmíněné naleziště odkázal. © : 
Antherophagus nigricornis F. aber. fasciatus m. Forma cum fascia Pá 

lata nigra, centrali, elytrorum, m mediamia, latera non attingente. ASN 


- 


Long 4.5 mm. Planá n. L., Bohemia. : Pe P 

Dosud nebylo u žádného druhu z rodu Antherophagus zúštěno: “ ké 3 
podobné rozsáhlé, černé zabďrvení krovek, jak vyskytlo se u této © 
barevné odchylky. Černá široká páska jde napříč středem žintých © 
krovek, ale vynechává okraje. Brouk působí proto zvláštním, cizím v 
dojmem. Jedďince našel p. dvor. rada JUDr. Eduard Pohnert v Pla- 
né n. Luž. v srpnu 1919 a laskavě mi jej přenechal, svoliv ku pobě 
psání. M 


20 O: E 


F. (v. KEANE m cum k lol KKA o orav acute 
protractis eť basi thoracis bisinuata. Unum specimen ex Serbia. 


Tato odchylka od Anth. minutum F, jest výziačnou prodlouže- 
nými zadními rohy štítu a tím že jest šťít vzadu zřetelně s obou 


stran vykrojen. Jediná © ze Srbska v mé sbírce. 


Platysthetus laesicollis m. Niger nitidus elythris et iemoribus picejs, 
tibiis tarsisgue testaceis, capite disperse forttiter punctato, an- 


é ů : jr : i : V 
tice glabro, antennis cralssis, capite cum thorace longioribus, 


thorace biimpresso, medio Canaliculato in impressionibus et ex- 

tus parce sed fortissime punctato, elytris sparsim fortiter punc- 

tatis. Long. 3 mm. Patria: Bukenii, Japan. / 

Černý, lesklý, krovky a stehna smolohnědé, holeně a chodidla 
červenavé. Tykadla silná, delší í hlavy se štítem, od čtvrtého člán- 
ku ztluštělá, články zprvu skoro kulaté, stejně dlouhé jak široké, 


ku konci širší a tlustší, poslední článek zaoblený, o polovici delší 


s předposledního. Hlava svrchu z předu hladká, v zadu velmi silně 


ale řídce tečkovaná, skráně do zadu zakulaceně zúžené. Štít příčný, 


lesklý, hladký, s vrchu s podélným vtiskem s obou strana s rýž- 
kou středem, na stlačených místech i zóvně od nich prapíchán ve- 


Vkými řídkými body tečkovými. Krovky lesklé, hladké, řídce ale 


silně tečkované. Zadeček hladký. Délka 3 mm. S i © z Bukenii 


v Japonsku v mé sbírce. ' 


Astenus cyprius m. Linearis niger, thorace piceo, elytris, antennis. 


pedbusgue rufotestaceis, capite thorace latiore, oblongo, tem- 

« poribus parallelis, angulis posticis subrotundatis; thorace sine 
sletis lateralibus, oblongo, basin versus paulo angustato, lateri- 
„bus rotundato, crebre parum profunde punctato, elytris, thorace 
longicribus, crebre parum profunde punctatis, abdomine elonga- 
ta subparallelo, minus crebre subtiliter punctato, apice laeviore 
dilutiore. Long. 4.5 mm. Patria: Mons Arménien, Cyprus; un- 
um Specimen. 


Dlouhý, černý, se štítem smolohnědým, kzovkami, tykadly a 


-nohami rezavě červenými. Hlava podélná, širší štítu, se skráněmi 


„ 


al 


M v. 2 O 


brvy, dlen do zadu trochu zúžený, se n zaok: ouhl 

hustě, nepříliš silně tečkovaný, krovky delší štítu, hustě, (she P 

vrchně tečkované. Zadeček delší, rovnoběžný, méně hustě a jemně- © Ne 

ji tečkovaný. Délka 4.5 mm. Jediná © z Mont Arménien na Cypru. 9 

v mé sbírce. Tento Astenus liší se od filifozrmis (Late. Širším, za“ 

ukrouhlenějším. do zadu méně zúženým štítem, krovkami' delšími 

štítu, asi Steině falko u filiformis tečkovanými, zadečkem hruběji te- 
čkovaným, skoro jako u cribrellus Baudi, od něhož liší se jemměj- 

ším tečkováním krévek a širším, do zadu méně zůžemým. šťítem 

a větší hlavou, se skráněmi do zadu nezůženými. 

Domene aciculata Hopfg. var. Krivošiana m. Forma minor cum la- 
teribus thoracis basin versus minus angusťatis, subparallelis, 
dorso capitis minus Crebre confertim punctato, dorso thoracis 
nitidiore et laevius rugoso, disperse Plný ší one 5.8 mm. 
Patria: Krivošija, Dalm. merid. 
Tato odrůda jest poněkud menší základní formy, má strany ští- | 

tu skoro rovnoběžné, jen nepatrně do zádu zůžené, hořejšek hlavy © 

na středu lesklejší, méně drsný a tečkovaný.* „Dólka 5.8 mm. Z Kri- 
vošije v jižní Dalmiacii. 


Medon (Hypomedon) fallax m. Nigropiceus, nitidus, capite migre 
thoraceguo sanguineo, parce distinctius půhotatis, elythris pi- 
ceoferrugineis, thoracis longitudine. Long. 3.5 mm. Patria: 
Bosnia, Macedonia, Graecia. Differt a similimo Med. melamo- 
cephalo F. carpore latiore, antennis longiorbius, articulo 3 se< 
cundo longiore 4, 5, 6 longioribus latitudinis, et auattuor ulti- 
mis vix latioribus,- auam longis, etiam. abdomine supra Opa- 
ciore, crebrius cenferitm punctato, Mas: Abdomniis segmento- 
auinte pice vix depresso, sexto triangulariter exXciso, ante: 
excisionem  triangulariter glabrato, latera trianguli ad basim 
segmenti dense nigro pubescentia, (apud M. melanocephalum 
F. sine pubescentia nigra). 


"“ 


Černohnědý, lesklý, hlava černá a štít krvavěčervený, řídce 
silně tečkovaný, krovky smoločervené, zdélí štítu, délka 3.5 mm. 
Žije v Bosně, Macedonii, Řecku, kide zastupuje našeho M. melano- 

ephalus F., od něhož liší se poněkud širším tělem, delšími tykadly,- * 


i + www. 


ichž třetí článek jest delší druhého, 4., 5., 6. delší šířky, konečné 


„ U ak dlouhé, z; natbén lestkáí te ký 


i f jest drn táta rem spodiny posledních člán- 
zadečku, a. sice jest pátý článek na -konci skoro nestisknutý, 
šestý , článek treihranně dosti špičatě vykrojen, před výkrojem V 
(trořáhelníku hlazen, po. stranách trojúhelníku směrem, ku začátku 
článku hustě černě abrven, čeho ž u M. melanocephalus F. není. Od 
Ý M bicolor Oliv. liší se užší“ do předu trochu zůženou hlavou, se 
k, zadními rohy ostřeji značenými, krovkami kratšími a též jest cel- 
P kem menší a užší. © 3 

vš “Medon (Hypomedon) adanensis m. Nigropiceus capite nigro tho- 
k racegue sanguineo  parce  distinctius  punstatis, elytris rů- 
o DDiS. thorace valde longioribus, nigromaoculatis. pone medium, 
| k macula nigva latera, suťuram et apicem nem attingente. Long, 
46 mm. Patria Adana, Asia minor, etiam Aleppo, Syria. © 
ignotus. , a 


-Tento Medon jest skorem větší než M. bicolor Oliv., ač pončkud 
Zn ně má krovky značně delší štítu, krvavě červené, vzadu u- 
prestřed S velkou černou skvrmou, která se však nedotýká stran, 
“ " ami švu, ami špičky krovek. Tykadla jsou delší než u M. bicolor, 
druhý až čtvrtý článek štíhlý, další článk až ku konci všecky del- 
-ší šířky. Hlava měco užší štítu se stranami rovnoběžnými, na zad- 
ním hrotu zakulacenými. Štít delší šířky. se stranami rovnoběžnými, 
v. zadu trochu zakulacen. Krovky o třetinu delší štítu, řídčeji než 
u M: bicolor tečkované, pročež též lesklejší. Zadeček taktéž lesk- 
lejší a méně listě tečkován, zejména vzadu, než u M. bicolor. 
Délka 4.6 mm. Čtyři © z okolí Adany, Malá Asie a z Aleppa v SyY- 

rii v mé sbírce. C neznám. 
Xantholinus (Metacyclinus Rttr.) Christophi m. Niger, nitidus, cly- 
AE © tris piceis, apice dilutioribus, antennis praeter basim, tarsisgue 
| rufotestaceis, femoribus, tibiisgua  piceis. Antennis brevibus, 
cum articulis 4—10 valde třansversis, Capite subgaudrato, cum 
lateribus. parallelis, angulis posticis rotundatis, disco  aiguste 
laevi, punctura! Gapitis sparsa, sed forte notata; sulculi fronfa- 
les breves, subtiliter parce punctati, thorace bašsin versus mi- 
nus angustato, antice pParum Obligue truncato, dorso bilineatim 
8—9 puneťato, linea exteriore 6—7 punctata, 5—6 punctis circa 
angulum anteriorem. Elytris parce fortiter, prope suturam čen- 

4 


23 


ň et | i 
k 8 sk JA 
; iertim, Externé (seriát n punctatis, a bd 


setí Long. 6 mm. Patria: čem: ne 


rem "ČT ku očnodl oko Rttr. yh 

kami smolohnědými, tykadly, mimo prvý článek ac ska“ 
A „ é 

pEteoými, a a A dia pin ani krá A cod 


K noběžněými, fén 82 rohy zalenidoenýt 
úzce hladká, jinak řídce hrubě tečkovaná, šikmé čelní k át 
jemněji řídce tečkované. Štít do zadu málo zúžený, v předu | e 
trně Škmo porno jod a na Seki s dvěma ea ná po. 8—9 


teček za úřoddání v štítu. Krásky řídčeji silně Kečitáveé „bi 


že Švu tečky nesrovnaňé, zevně v řádky urovnané, Zadeček lesklý, 
málo znatelně P pendáe Bone 6 m . Jedince čá: kan ach I 


o R a m. Nb aeneo: iatádes podibus 
capite thorace parum angustiore, thorace "dorso imp unetat 
elytris subaeneis, parum nitidis, subtilissime ooriaceis, | a 
subtiliter punctatis, abdomine crebre punctato. Long. 
Patria: Transsylvania, Sibíň. Unum G legit Merkl. Phil. 
colli  Boisd. similis, sed thorace glabro, sine tribus r 
dorsalibus, etiam sine puncto laterali, circa angulum „an 
rem thoracis, cum: tribus punctibus et in summo seč 
teriore cum uno puncto dorsali. Elytra ut apud Ph. Jaevicolle 
Boisd. coriacea sed parcius et subtilius punctata. Bret 
Černý, matně kovově lesklý, s nohami- smolohnědými; vou 

něco málo úžší štítu, štítem svrchu úplně hladkým, pá: teče s i 

ký | řádkách nahoře i bez postranní tečky, pouze za předtí ná 

tu s třemi tečkami a v samém kraji předním svrchu s a pe" 
čkou. Krovky mdlé, kožité, řídce a jemně tečkované, zadeček hi 


stě tečkovaný. Délka 8 mm. Jediný G z okolí. Sibíně SA „Saka 
hradsku Merklem sebramý, v mé sbírce. . NO p: 


Podobá se velikostí i kožitými krovkami ku Phil. haovico 
Boisd., od něhož liší se M úplně hladkým štítem bez s M ch 
teček a bez tečky postranní, iemnějším tečkováním krovek. K Za 


ní jest mezi Phil, laevicollis Bolsd., s nímž má (skoro, stejně 
M ky 


x 


www 


. Jest mnohem unehší než Phil. astutus Er., s krovkiami třešňo- 


ově červenými. Délka 5 mm. J oHiný G doch ozí Z pm Hissar. 


© DOPLNĚK KE. KLÍMOVU KATALOGU ČESKÝCH 
BROUKŮ. CERAMBYCIDAE. 


© Podává JUC. Leo Heyrovský. 


hd 


-Oxymirus cursor a. Verneuli Muls. 1 ex. obdržel jsem od D. 
Kudličky od Jindřichova Hradce. : 

Oxymirus cursor a. fenestratus Letzn. Spindelmiihle. 1 ex. 
chytil p. insp. Hanuš.. 

- Stenochorus meridianus a. chrysogaster Schrank. Karštýn. VÍ. 

15. (p. vrchn. r. Pohnert) Přerov n L. VI. 15. (Já.) 

Leptura 6-guttata a. Landoisi Pic. V Krčí chytil p. Zeman. 

Leptura cerambyciformis a. 6-punctata Muls. Klobuky (Pro- 


cházka) Podsemín u Subotky (Šulc), Závist (Já), Spindelmiihle 


(Hanuš), Dubá (Sprenger). 
Leptura cerambyciformis a. bescidica Reitt, 1 ex. této nedávno 


< popsané. adrůdy chytl v Liběchově p. uč. Sprenger. 


Leptura cerambycit. a. Sahlbachi Reitt. Bilichov 2 ex. (Ředitel 


- Procházka). 
Leptura 6-maculata a. íkasclatů F. Králický Sněžník (Kříže- 


necký). 

Leptura aurulenta F, Černý Rěslatec (Blattný). 

Leptura maculata a. externepunctata Muls. Závist, Davle (Ze- 
man), Řevnice VII. 14. (Já.) 

Allosterna tabacicolor v. dispar Pic. Krč (Zeman, Já) K+ Sněž- 
ník (Kříženecký). 

Grammoptera variegata a. nigrescens Weise. Krč, 1 ex. pan 
Zeman. 


25 


čný nedo statek posta tečky na Řiéh (8 šale jest men- 


„má jinak kožité a tečkované krovky i kratší tykadla, 
Philonthus astutus Er. aber. haemopterus m. Forma minor Phil. 
-© astuti Er. cum elytris rubris. Long. 5 mim. Patria: -Hissarr, 

„ Buchara. Jad n : 


Leptidea brevipénnis Muls. Tento nový pro Čechy 1 
nejmenší z našich tesaříků, chycen SS in coptulal r. 19 L | 
smýkáním p. prof. Štěpánem z Budějovic. Pam Láznička: chytil ve. a 
- vrbovém Koši ze Strakonic několik exempl., podcbně jako Grazilii. 
Nálezy tohoto drulu jsou velmi zajímavé, ježto jde o druh čistě ji- 
hoevropský. Jest možno, že byl isnad zavlečen z jižních krajin vr- 
bovými koši. Naproti tomu jest však uvésti, že v pošumaviských 
krajích nalezemo bylo již více druhů jižních, na -př. Ciytantus spe- © 
ciosus na Šreineru u Volar.*) Clytantus varius,na Kleti Leptura 
7-punctata též na Kleti. Nálezy tyto jsou velmi pozoruhodné, a 
bude lze později na základě podrobnějšího  Výzkumu k nim zauj- 
mouti definitivní stanovisko. 

Phymatedes testaceus a. analis Redtb. Kr. Vinohrady (Blatt- 


„JÝ -a 


ný). 
Clytus lama Muls. Horský druh. Chytán dosud: Černý Koste- 
lec VIII. (Blattný), Rabštejn (Purkyně), Písek (Dr. Tyl), Šumava 
(Roubal), Kleť na květech VII. (Štěpán). 
Clytantus varius F. Kleť, ma. květech bezu VII vm: (Štěpán). 
Saperda carcharias a. grisescens Muls. Klobuky IX. (Procházka). 
Saperda populnea a. salicis Zett. Na Bilichově dosti hojná. (Pro- 
cházka). 


NEPTiS ACERIS V ČECHÁCH. 
HT Albrecht. 


V roce 1910, když jsem pátral po aberralcích vyskytujících se 
někdy mezi typickými tvary M. galathea, vzbudil moji pozornost na 
jedné exkurst náhle objevivší se motýl, kterého jsem z počátku 
nemohl rozeznati, jednak pro jeho těkavý let, jednak také; že 
stál jsem obrácen přímo proti slunci, jehož paprsky mi brá- 
mily ve volném rozhledu. Odešel jsem proto na opačnou stranu, 
zvoliv vhodné místo a po delším čekání, když motýl přilétl na do= 
sah ruky, zdařilo se mi jej uloviti do siťky. 

Byl to sameček N. aceris. Ještě téhož dne chycena i samička, 
Žel jen, že již poškozena. Dalších jsem iiž pro jejich poškození ne- 


') V Čas. Č. Sp. Ent. r. X. str. 161. jest mylně“ vytištěno naleziště: 
U Písku“ Týká se téhož kusu. 


1 KN “ 


způsobu živlů ka tohoto č: 


Sn ds Pookdnoanstí: 


Ae volí (at svému háků die. v/ mírně ných před vějéy há: Be 
© něných lesních mýtinách, kdey roste hojně Rubus. K 
Nevyhledává potravy na květinách při zemi vostonetéh kvě- 
Přty keře- Rubus nahražují -mu vše. Míst, kde se vylíhl neopou- — k 
ý ští; byv. vyrušen, „přelétne kamsi do. lesa obloukem, alé opět 
„se vrací. Velmi rád též sedá“ na, větve streamů jehličnatých, proto © 
i třeba dáti: (pozor při chytání, aby se neporušil; jinak jest to motýl -© (0 | 
(velmi plachý, sebe menší pohyb jej vyplaší. : ky 
-Roku následujícího se neobjevil vůbec (celé léto takřka pršelo), 


www 


'až opěli v r. 1912 byl spatřen, a to naposled. Přičítám to tomu, že. 


©no místečkio, kde se vyskytl, -bylo z nařízení lesní správy vymí= © *' pi 
geno, Od té doby neobjevil se vůbec, Vzdor úsilovnému pátrání v i K Ri: 
-© celém okolí. Vyhynul-li, Či přelétl a usadil se jinde, těžko: říci. f: bodě se 
Zo ; Ko DAVEM O) ! | č P: 
i i PBH rá © Nl v ha 
„ O PŮVODU A VÝSKYTU KRASCŮ V OBLASTI © 

+ 


a REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ. - I. © | RÁ 
| (Napsal dr. Jan Obenberger. "nyyPŘNě 


p PZS li k ruce některé starší pomůcky určovací, na př. s 

| Redtebachiera, Seidlitze a [Cx od., jestliže listujeme i v moderní Reit- o 

terově práci (Fauna Geřmanica IT), tu zdá se nám čeleď kr asců Ve vkabí 

vém rozšíření vé Střední Evropě skupino ou málo početnou a celkem Ak 

-ne příliš Zajímavou. A. skutečně nemůže se fatma naše honolsiti to- 

„ Jika skvělými druhy, jako. oblasti teplejší; výhodněji položené: ná- 
 lézáme zde však přece řadu forem velmi zajímavých. 


A 


Centrum rozšíření velmi četné čeledi krasců leží nesporně v 

© tropech. Krmasci vyznačují jse tam nádhernými barvami, bizzarním - KN 
tvarem a Začasté ohromným množstvím druhů v jednotlivých 0- o 
dech. Připomínám zde. jem některé velmí silné rady: Psiloptera, 
 Sphenoptera, Anthaxia, Stigmodera, Chrysobothrys, Agrilus, Tra- 
chys, Pachyschelus atd. Každý z uvedený ch nodů má několik set, 
Agrilus téměř několik tisíc druhů. 


pro Šou seznam vše, co mohu. říci na, 1 základě | 


psáno, Dáče keřiná £ se 0 Bek vydání sn naný 
ků; nebude nevhodno, uveřejniti zde předběžně, 00 


kých zvířat .z pe světa; u nás, 
této příliš veliké pozornosti. Velikou ohyb e 

mologů domnívá se, že mohou druhy tak- nápadné (dle © 
seně lehce určiti sami — - omyl, P ase ho dil 


- Počínaje Marseulovou Měna adí a koš Reittex ov0 
nou Germanicou« a akva- 2 věledílem AMonographic | 


důsledně nesprávně Kov určováno, nkcázšl jsem v an svě : 
(Revision der palaearktischen Traehydinen, Archiv o Na: CES 
82 Jahrg. 1916 (1918), kde z naší všeobecně známé (Trachys 

H. vyklubala se celá řada dosud nerozlišovaných pět ně. 
které i u nás žijí či možná, že se zde najdou. bet ps. Po, a 


Možno celkem říci, že některé Skupiny středoevropské očekaří 
dosud na zpracování, iežto dle dosavadních pomůcek nelze: de sprá V 
ně určiti. To platí na př. o rodu Lampra (Poecilenota), kde sti 
dočkáme se ještě překvapení, to platí zvláště o oa čeka 
dosud jelst meobyčejňně obtížné . určiti měkteré nejběžnější OT 


Sonu s jeho varietami, Náaáseo o amzustutuš, core 


z velké části obou nedosti doonákach popisů. A tak nep 
že systematický pořad a sestavení druhů v Reitteravě velkém 
talogu z r. 1906 je zcela nesprávné, jak ostatně idovodil jsem | ' 


indy a jinde (Holarktische Anthaxien pg. 1187, kádě Natu 
reschichte, Jahrg. 1916), ROE 


V následujícím výčtu druhů uvádím data mně sala 


K Ů 


vých formách. Uvádím jen lokality vlastní sbírky, která mohu 
lenné korrigovati a © kterých jsem a jinak pouze oě 


| ir 
folso a mnoho: (dlužno dopinli fch a již naším REO zlozvy- 


em; že sbíráme ma starých, osvědčených místech a nehledáme lo- © 
kalit nových a že Věnujemé výzkumu krajin s méně příhodným spo- 


jením malou pozornost; tím se vysvětluje, že z celé řady míst a 


PSR í SA pád X8 
k krajin v Čechách, na Moravě i jinde. není nám mnoho známo. 


j 


Snad tyto řádky budou .působiti i v tomto směru. 
- Sledujeme-li geologickou historii oblasti republiky českosloven- 


ské, shledáme, že celkem jsou zde dva typy územní: území staré, 


variscinské, zaujímající Čechy a kus Moravy a území východ- 
ní, karpatské, zaujímající Slovensko, území, původu daleko cel- 


© kem mladšího, kde Cvijič zjistil (v jižní části, v Transsylvanských 
Alpách), že i v dobách nejmladších dály se značné otřesy, zrušivší 
„nebo zdvihnuvší mnohonásobně pliocénní i diluviální terassy. 


Geologická historie má ovšem vliv i na výskyt fauny. V dobách 


trciérních krasci, kteří v kaenozoiku již velmi silně byli zastoupeni, 


rozšířili se asi v tehdejším mírném a příznivém klimatu daleko na 
sever. Sledujeme-li palaeontologickou hypothetickou vývojovou řa- 


„du krasců, sestavenou dle fossilních zbytků, tu vidíme, že snad 


někdy ve spodním Liasu cidštěpili se Buprestidae spolu s Elateridy 
od velké hypothetické skupiny Protopolyphagů. Jich vývoj vzestu- 


1 3 
„ Buje v doggeru i malmu, době, kdy dle všeho odštěpili se ad Elate- 


E 


ridů Eucnemidi a Troscidi. Z křídy známe málo, hlavně následkem 


nevhodnosti fossilisujících hmot. Celkem alě vidíme, že v době pří- 
© tomné skupina tato, nalezši v klmatu recentních tropů své optimum 


vegetační, spěje k maximu Svého vývoje. 

Je-li uvedená geologická historie podkladu u jiných skupin, 
na př. u nosatců a střevlíků, krajně důležitou, následkem zvlášt- 
ních poměrů ustupuje zde až do druhé řady. Klima doby terciérní, 
hlavně starší, bylo vývoji krasců velmi příznivo. : 

Později však, v mladším terciéru, v miocénu a pliocénu, nastá- 
valo stále zřejměliší ochlazování klimatu. jež jsouc původně tropické- 
ho rázu nabývalo charakteru měďiterranního, Zdá se, že tehdy mělí 
jsme ma území našem druhů mnoho. 

* Konečně však přišla doba diluviální a přinesla kardinální změ- 


-nu klimatu. Naistalo ochlazení, zaledňění, označené co doba, lépe do- 


29 


„kány staré fauny předglaciální, kteří jsou na stálém ústupu a! ba 


lou, olda, něco ké ore rostilnných | (živo ch, 
otužilých, přečkalo co praeglaciální relikty tuto kat: Iní 

meovlídné zimy a studených tunder. Většina řauny, a též 
zatlačeni daleko na jih, kde po obou stranách č 
Typický příklad je rod Julodis. E já, 


Pak nastalo zase ponenáhlé pteplováš povrchu a spojen 
stěhování fauny na sever resp. na) jih. Od. rovníku. Boj +0 Život živo- © 
val ponenáhlu studenčjší končiny a tehdy to bylo, kdy unás v ; id k 
se maše druhy, aspoň většina jich z této skupiny. Je jisto, z 
bez krasců ani ( v řed tím fauna naše nebyla, Ale druhy tyto, staré, u d 
vyklé tvrdým podmínkám, nemohly asi vydržeti boj s.n01 po- 
měry a nemohly snésti konkurence s: druhy z jihu přišedšími a proto 
rapifině hynuly, nebo stávaly S vzácnějšími. Máme "i jisté známky 5 
vnější, abychom je pozmali. V dobách starší ího terciéru byla m 
Amerika, někda přes velkou Britanii celkem dosti těsně spůjená s 
Evropou. Jisto je tedy, že druhy, jež vé době v Evropě a Americe k 
žily, měly mnoho známek společných, byly si podobny. A Opravdní 8 
známe takové vymírající, nesmírně vzácné druhy, 1 poslední N 


hledné době budou co velké rarity en svými mumiemi ozdoboví sty 


šich sibízek, OVA 129 VSLRUNON E so tka 
i „JE : i z 


zjištěná v V ohos i v Americe a Anthaxia Tůrki. U nás iknovnlkí dru- jd 
hy tyto rapidněji: širokými proudy z východu i z jihu mohla n 
prouditi nová zvířena, i činnost člověka byla zde citelnější, činnost, © ý 
před kterou mechanicky se tratí“a Vymířá ohromný díl fany. v A- a 
merice byly poměry jiné. Od Ameriky: jižní oddělena ve fs 
terciéru ještě mořskou šíji, necítila fauna severní Ameriky toho drtí- ? 
vého, konkurenčního tlaku se všech stran, jenž by zničil formy staré © 
a nahradil ie novými. A tak studujeme-likrasce severní Ameriky. a 
rovnáváme-li to bohatství starých, nevarírujících, celkem ustále- šv 
ných forem žijících za stejných klimatických poměrů co daleko chud- 8 
ŠÍ, te Variabilní druhy evropské, přicházíme K přesvědčení, že a o 
á launa je daleko původnější než nynější, ská váh Pogo 


= 
KS 


M 


JŮ 


A 


něk dy asi i en m toci k tropům, Klima 


Pi 


. Pak nastalo PEK Rod anéů: Aya: určitému Preis 
hledal je. A talk rozptýlil se od tropů ma sever a na jih — dnes máme 
zde zajímavý příkad diskontinuelního rozšíření: nesmírné bohatství 
áě a jedinců, velmi variabilních v Mediterranei a v jižní Africe 
. a téměř úplný nedostatek zástupců rodu tohoto v Africe střední. Zdá s) V 

se, že takovéto změny poměrů při stěhování zavdávají příčinu k 1 
nesmírné wairiabilitě: možno říci, že druh hledá tvořením variet ko- © 
y nečnou formu, nejvíce vhodnou pro nové podmínky. Tím vyložiti si 


můžeme neobyčejnou variabilitu forem paláearkitických, zvláště 0- 
ý něch v okolí Mediterraney © dňebo i těch ze střední Bvropy a onu po- 9 
měrnou stabilitu forem amerických a tropických. čo 
Pro poměry dneška zajímavá je retrospektiva do faun terciér- k: 
5 ních. Známe (z této doby celou řadu fossilií krasců, popsaných He- v bů 
rem,- Heydenem, Seudderem a Germarem. di si 
Jestliže probíráme se fossiliemi krasců z. Evropy a ze severní "o 
Ameriky, vidíme, že největší počet druhů připadá na sťarší terciér, kr 
respektive do: doby hořeního Miocénu. ek 
Ze svrchního eocénu, nejstarší to doby třetihor známe! jedňný PřarNA jh 
red: Buprestites (Falconeri Heor z Bovey Tracey v Devoushiru v 1 : A 
Anglii); Ze středního eocénu známe jednu Perotis; dle všeho i jeden i fa: 
Agrilus, bopsaný Westwodem dle zbytku nalezeného w t. zv. Corfe "A 4 
< "Clay v Cleschu v Anglii patří sem. kl 
Z oligocénu známe fossilií krasců více: MB 
(Ze svrchního oligocénu známe dva druhy Perotis, čtyři Dicercy, jk 
-tři Ancylocheiry, 4 Anthaxie, 1 Sphenopteru, 1 Agrila a 6 druhů +. ú 
rodu Buprestites, dnes vymřelého. vá 


Ze středního Oko nétí známe dvě Ancylocheiry, jednu Antha- 
"xi a I druh rodu Buprestites. 


E 'Z6 spodního oligocénu zachovány jsou čtyři druhy Ancylocheir k 
A jedein Agřilus, 


Z miocénu a to zé svrchních vrstev zachováno jest nejvíce. Ve 

2by tcích zjištěny: dvě Chalcophory, tři Perotis, sedm forem různých 
-© Capnodis, 1 Dicerca, 10 Ancylocheir, 1 Eurythyraea, tři Anthaxie, 
tři Acmaeodery, jedna Sphenoptera, dva Agrili, tři druhy rodu Bu- 


x 


JI 


> 


; 
„údolími Karpat, do nížiny uherské se otevírajícími do Slovenska, * 


: Vb ej 

prěsilcé a O8 oč druhu dnes vy hornnuo/ n 
Protogenia a Fiisslinia, oo, 
č © ze nn al m bcénních není ničeho jist 


vati ješíě tři ncylochalté, popsané sní an z-Pritské Co 

v severní Americe (Nikola River). : 
Z pliocénu, kdy iWž klima bylo citelně chladné © v poměru k kn ml 

ším třetihorám, nezachováno ničeho. as 


O níž se zmiňuje z plelstocénu antaliákého ří vě 
Zdá se, že optimum rozšíření krasců v- teroiénu vyl (oligo én 
Helm se zmiňuje o četných zbyttcích zalitých v jantáru (Schr. Nat. T 
Ges. Danzig 1896, IX. 227.), pocházejícího z této doby. — Tyto 3 
všechny okolnosti musí nám býti známy, chceme-li posuzovati ve- P 
0 


centní rozšíření a výskyt mašich krasců. POD pe O Í 


Měli isme tedy po dobách ledových snad několik málo, archai- ks 
stických, starších, snad z Části až dodnes zachovaných, ale nyní V s 
části vymírajících forem; ostatní druhy tlačily se k nám z jihu a vý- + 
chodu. I zde možno dosti zřetelně sledovati jich dráhy. © k 

Druhy jižní vnikaly k nám zároveň S pannonskou florou. O4- 
Černého moře širokým pruhem vnikaly jižní elementy do Uher 
odtud jednak moravskou branou do Moravy, jednak šcoviníc 


je 


cí 


jednak jihovýchodními Čechami do Čech. Zde pak usadily neb nej- 
lépe se uchovaly druhy krasců v teplých údolích středních Za a. pi: 
v Polabí. 3 5 x 8 

Jiný, slabší proud přicházel k nám od AD sleduje: dle SRKCA ! 
ho severní úbočí Karpat. Tak asi u nás se usídlili AVB mendax 


"6 
Roberti atd. Žaoká 
Vyložené druhy krasců střední mediterraney nedostaly se. k 87 
nám přes mohutnou barriéru elpskou. | s 


Celkem málokterá skupina hmyzu jest tak nikon na proj 
nost člověka se všemi vedlejšími okolnostmi, jež ji provázejí, na P 
dým továren, regulování a upravování lesů, otravování ovzduší, s 
saze atd, jako krasci. Proto stávají se u nás řídkými a možno ře 
Že, až na několik běžnějších druhů, jsou skupinou vzácnou. 


ně 


ochybné mebo možné jsou a sk ač: 


* Chalcophora mariana Lap. Druh tento, jehož larva. popsána od 
Xambeua v Revué dď'Eutom. 1892 vyskytuje se v teplých polo- 


-hách v borových lesích. Za živa jest krásně opýřena bělošedým, 
„prchavým tomentem. Na Rakovnicku v červenci, v Řevnicích (21. 


VII.); v Rabštejně v záp. Čechách atd. Na jižních úbocích Karpat. 
Morava. Celkem ne příliš hojná a myní vzácnější než před lety. Z 
Moravy od Brna a Oslavan. 

*Chalcophora mariana v. intermedia Rey; tato černou barvou 
a ostrými žebny krovečnými vyznačená varieta mohla by se na- 
lézti na Slovensku. Exempláry mé sbírky pocházejí z Korsiky (Mon- 
te d'Oro), ze Sibiře a z Petrsie (Khosrova). Podobné kusy přicházejí 
v jižních Alpách a ve Francii. 

Perotis lugubris F. Druh dosti Vriabilní pokud se týče velikosti, 
zbarvení, jež předchází z měďova do zelena i co do struktury kro- 
velčné. V jižní Moravě (Brno, Klobouky, Oslavany) a v jižním Slo- - 
vensku, Uhry (Pécsel atd.). Na sever až v Těšínských horách zjiště- 
na. Velmi vzácná. 

Capnodis cariosa Pallas. Dle Reittera v jižní Moravě a v okolí 
Brna. Neviděl jsem dosud exempálře odtud. V Dalmacii, Malé Asii 
a Syril hojná. © 

Capnodis tenebrionis L. Morava (Brno, Oslavany) (vzácná); na 
Slovensku dosud meziištěna, ač jistě tam přichází; v Čechách dle 
Lokayova seznamu chytána na, Žižkově a v Chuchli u Prahy. V mé 
sbirce je jeden velmi protáhlý kus s+ikalitou »Bohemia«. Jiný kus z 
Nové Huti. Sbírána též v karlickém údolí u Dobřichovic na kve- 
toucích trnkách. V Čechách jest velikou vzácností. — 

*Capnodis tenebriOnis v. aerea CG. Jižní forma předešlého dru- 
hu; možná na Slovensku. Dosud nezjišťěna. 

Sphenoptera antigua III. (dianthi Stev.) Zástupcové tohoto rodu 
žijí v kořenech rostlin a bývají nalezeni pod kameny nebo na kvě- 
tech. Druh tento byl několikráte nalezen v jižní Moravě a ckolí 


Brna. Velmi vzácný. 


*Sphenoptera (sbg. Chilostetha) parvula F. Malý tento druh, zji- 
štěný v jižních a středních Uhrách, mohl by se snadno nalézti též: V 


3 33 


áé 


jižním Slovensku. Příbuzné č: sbíral 
kameny na suchých úhorech. Poco D20 ZS OZ 
Dicerca berolinensis Hbst, Ohbaraa Schall.). Žiže v Du 
lesích. Na jihu hojná, u nás v celé oblasti vzácná, V (Čechách v 
vzácná. L okay uvádí ji z Proby, Podskalí, z Hvězdy. Dva exem 
pláry ze Šárky u Prahy v.mé sbírce. Jinak v Uhrách (a sáně nk A 
vensku) dosti hojná, Na Moravě v okolí Brna. ARE . ž 
Dicerca berolinensis a. obscura Schilsky. Slezsko. Čech: ár 
u (Jeden kus mé sbírky.) sV 
Dicerca aenea L. Druh zapadá dek a západními E. 
evropský. V Čechách velmi vzácný. Sv. Pnokon (dva ké mé sbíz © 


ky). Brno, Řečické údolí. js z Fot 5 


*Dicerca aenea v. carnioOlica F. Není synonym, (dak zinylaší dáno 
v Reitterovu katalogu, ale dobře Vyznačená - varieta, Zlatově. bron- = 
zová, reliefy jsou veliké, příčně silněji splývavé v podobě nápadné- = 
ho tmavého mramorování na světlém a značně lesklém „podkladě. 
U nás dosud nezjištěna, ale jistě se zde vyskytuje. ráně Y 
*Dicerca aenea v. Satanella Obenb. Vyznačená uhlově. černým 
povrchem. Dosud zde neziištěna. Popsána z Německa. $ ON 5 
Dicerca alni Fisch. Vyskytuje se sporadicky na bucích al plších, 
celkem velmi vzácná. Ve Slezsku, Dva exempláry ze Šárky (Sóntt © x 
ner.). V Uhrách hojnější a na Slovensku jistě četněji zastoupena. Ve- 
Slezsku bývala dle Reittera u Ratboře na olších k ei$e hojná, nyní. For. 
je veho2 vzácná. X 
Dicerca alni a. nigricans Schilsky. Tmavá forma eo dr 
hu. Slezsko, 1 ex. ze Šárky. bo 
Dicerca acuminata Pall. StVerský; sibiřský « druh. Žije na ří É 
zách. Lokay udává ze Šárky a Chuchle. Já ji. mám ze Závisti a 2 


ny 


Vraného u Prahy, kde se občas nalezne. Na sevéru hojnější. S % 
(Dicerca dčuminaé a. opaca Schilsky.S zm formou. Velmi 
vzácná. Kyjov. p zn ziřáke = 


Dicerca moesta F, Žije na borovicích. Misty ve stř. Evropě (C8 
Vídné* dosti hoiná. V Čechách velmi Vzácná. (Reinwiese-Lokay.) © v 
*Dicerca Herbsti Kiesw. Jeden z pracelacialních reliktů. U nás B 
dosud nezjištěna. Obyčejně bývá zaměňována, s- předešlým druhom ji 
Nejbližší její příbuzná jest crassicollis I4e: C. ze Severní: Ameriky, 
kde Žije řada blízkých forern, Mám ve'sbírce; čtyři kusy, wm Re 


dá sh 
„ha 


jsi o " 


ns 
já 


už 


= 
= 


p. 


o RE 


* 


T 


Prkajídí č či vdaistněl téměř už ymiřetý 
Poecilonota variolosa Payk. Na bílém topolu a osyce v teplých 
p polohách. V celé oblasti. V mé sbírce lokality: Krč, Plzeň, Poděbra- 


m% 


dy, Kralupy, Prčice u da (26. VII.), Těšín, Frýštát, Skočov (Reit- 
15. Přes ! 


- *Poecilonota variolosa v. tremulae Ab. Dosud nezjištěna. 


-© Lampra rutilans F. Na lípách, místy hojná. V celé oblasti. Písek 


(velmi četně sbírána zesnulým p. vrchním štábním lékařem MUDrem 
- Tylem), Rabštejn (hojně sbírána p. JUC. C: Purkyněm), Rakovník, 
Obora u Plzně, Tuchoměřice atd. Též na Moravě (Místek, Olomouc, 
- Brno), ve Slezsku a jistě též na Slovensku, odkud jsem. ji dosud 
však neviděl. Vyskytuje se často v massách. é 
Lampra rutilans ab. Tyli m. n. ab. Od typické formy liší se nád- 
„herně modravě zbarveným. středem krovek, jež přecházejí Často 
až do fialova. Sbírána) četněji V Písku (dr. Tyl) a v Rabštejně U UC. 

© Purkyně). 


Lampra rutilans a. immaculata Schilsky. Písek. Celkem vzácná. 


Lampra decipiens. Mun. Na břízách. Celkem velmi vzácná. V 
„Jílovém u Prahy sbírána dp. Holíkem. U Plzně. Na Moravě i ve 
Slezsku. Nikde hojná. 

*Lampra modesta Guilieb. a 

*Lampra mirifica Muls. (= decipiens Gn'lleb.) dosud nezjištěny. 
Jest ale velmi pravděpodobno, že se vyskytují a jsou siměšovány S 
velmi blízce příbuznými druhy předešlými. Rod Lampra jest neo- 
byčeině obtížným a dosud není řádných pomůcek k jeho určení. 
Druhy tyto Reitter vynechal ve své knize. Mám doma celou serii 
různých forem tohoto rodu, jež asi sem patří a jež vyžadovati budou 
zevrubné revise celého vodu. 

*Buprestis (sbg. Cypriacis Casey) aurulenta L. (splendida Pk.). 

+ Druh tentodosud u nás nezjištěn, Na ieho příbuzné (severoamerické 
© druhy, lauta LeC., radians LeC. a venusta Casey atd.) zbudoval Ca- 
sey r. 1909 podrod Cypriacis, což dosud. nikde u nás v literatuře 
zaznamenáno nebylo. Jisou -to druhy s vyniklými žebřy na krovkách. 


Druh tento jest měsmírně vzácnou raritou několika sbírek. Jak se 


$ 
s 


39 


a dle E ortár mé hečtko) Lze přednošte Že se 1 
někde nalezne. Jeden z praeglacialních zástupců řauny, jež byla he 
FY mogenně rozdělena zde i v severní Americe. - i : Pe 
*Buprestis aďrulenta v. Zoufali Obenb. Barevná varieta, popsa- 
A ná mnou z Bosny. U nás možná. ODO 233 
k: Buprestis (s. str.) rustica L. Všude v teplých polohách. Kůsy. ea 
vý vyšších poloh jsou modravé. V Čechách, na Moravě, ve Slezsku i bo 
na Slovensku. Z Čech hojně na př. z Rakovníka a Křivoklátu. = s 
*Buprestis rustica a. obscura Schilsky. Dosud u nás nezjištěna, © 
ale jistě přítomna. Pá 
" Buprestis rustica a. bimaculata Kr. Rakovník. SSR ADN modré 
: kusy. 
Buprestis rustica a. Signaticeps Fleisch. Slezsko, Morava. Z 
Čech Křivoklát, Kladský sněžník (modré kusy). 
Buprestis rustica a. bisornata Fleisch. Morava, Čechy. Výhrad- 
ně modré kusy z Rakovníka. + 
Buprestis haemorrhoidalis Hbst. Jehličnaté lesy; za parných © 
červnových a červencových dnů malétá v poledne prudce na po- 
ražené klády. Za živa krásně opýřema; tento toment po smrtí 0- 


A? 


vý i 


prchá. V teplých polohách všude. Hojná v Rabštejně. k 5 
Buprestis haemorrhoidalis a. inframaculata“ Fleisch. Morava, ž 
Čechy: Rabštejn. dě a 
Buprestis haemorhoidalis a. nigricauS Schilsky: Čechy: Rab- 5 
štelin. A, 


*Buprestis haemorrhoidalis a. 4-stigma Hbt. Dosud nezjištěna, ; 
ale jistě přítomna. , 
Buprestis dalmatina Mann. Neobyčejně pochybný druh; dle vše- 
ho varieta předešlého. Je vyznačena úplným žlutým lemováním 
stran štítu. Jeden takový kus mám z Čech! Z Karlova Týna. 
Buprestis Sibirica Fleischer. Druh tento jest rozšířen v Sibíři a a 
Poamuří. Moje kusy pocházejí z Amuru (Radde), 2 východ- K 
Sibiře a ze Zakaspicka (údolí Selengy). Je to druh nápad- 3 
ný střidavě zdviženými mezirýžími krovečnými. Jeden kus ze zce= © 
spolehlivého pramene v mé sbírce z Kladského sněžníku. "ŠNA 


36 


Buprestis n vemmacuiata L. Druh silně variabilní. Jemu velmi 
| podobá tarsensis Mars. Rod tento jest jeden z nejtěžších v celé 
4 čeledi a bude vyžadovati zvláštní revise. Čechy: Rabštejn, Obora 
u Plzně. Morava. Na poražených borovicích. < 
*Buprestis novemmaculata a. tristis Schilsky. Dosud nezjištěna. 

E- —— Buprestis novemmaculata a. maculata F. Rabštejn. 

Buprestis octoguttata L. Na boravicích. Celkem vzácný, ale kde 
se vyskytuje, vystupuje vždy v massách. U Rakovníka na želez- 
mičních pražcích. LobkoVice, Nouzov, Rabštejn. Na Moravě: Roud- 
ná, Rybníky, Náměstí u Brna atd. Létá kol mladých borovic (Reit- 
tér) 

Eurythyraea austriaca L. Čechy, Morava, Slovensko. Všude 
velmi vzácná. Z Čech mám z Obory u Plzně (Purkyně), z Plzně, 
a 1 kus s udáním »Bohemia« (Schiffner). Těšín (Re'fter) u Ratiboře 

-ve Slezsku byla: velkou vzácností (Reiitter). 

*Eurythyraea austriaca a. G Zoufali Fleisch. U nás dosud ne- 
zilištěna, ale možná. 

*Eurythyraea austriaca v. costifera Théry. Tato jižní forma u 
nás dosud též nalezena nebyla. 

*Eurythyraea scutellaris Oliv. (— carniolica Hbt.). Veliká vzá- 
cnost. Vymírající druh. U nás dosud nezjištěna, ale možná. V mé 
sbírce 3 ex..s udáním »Eur. centr.«, 1 z Darmstadtu, 1 z Řecka, 1 
v Osjeku v Horvatsku, 1 z jižní Francie, 1 z Polska (Berser) a 1 z 
Fučkově (Horvatsko). 

Melanophila Cyanea F. Chytává se na poražených borovicích. 
V. Čechách na Šumavě av Brdech. Na Moravě u Mohelnice. Cel- 
kem velmi vzácná, objevuje se ale občas v celých malých rojích. 

*Melanophila cyanea ab. aerea Gngl. Tato barevná jižní od- 
chylka mohla by se zcela dobře někde ve chráněné poloze i na na- 

- šem území nalézti. Dosud zde mezjištěna. 

*Melanophila Knoteki Rtt. Druh tento jest dle mého ná- 
hledu dosti pochybným. Rozdíl ve struktuře štítové, jak jej 
udává Reiiter, zdá se mi del exemplářů mnou pozorovaných, býti 
dosti variabilním. Ostatně nesmíme spustiti se zřetele příbuzné ©- 
xotiidké formy, jež v tomto ohledu podléhají silné variabilitě. Otáz- 
-ku rozhodne studium větších serií bou forem. 


Ě 


Melanophila acuminata adí Jediný E pravých 


phil u nás. Na Šumavě. Jinak Těšín ve Slezsku. bp: 


Moravě. Mám jej též z Trenčínských Teplic mar Slovensku. — Rod 
Melanophila jest velmi starý. Je to-patřno z neobyčejné podrobno- © 
sti druhů severoamerických a palaearktických. Tak Melanophila 


discopunctata Mun. ze Sibíře jest velmi těžko k rozeznání od se- 


veroamerické Mel. Drummondi Kby. a maše acuminata Deg. jest ko 
nerozenání někdy podobná ke druhu longipes Say. ze Spojených — 
Států. e 

Melanophila decastigma F. U Vídně. V jižním Slovensku 
možná. Vzácná. s 


Anthaxia hungarica Scop. Krásný tento druh jest dosti hojnýme do 
v teplých stepích uherských. U más zjišťěn na Moravě u Brna a 


Oslavam. Jistě i v jižním Slovensku, odkud dosud znám není. 


Anthaxia cichorii OI. Zjištěno u Brna. Jeden z druhů, z jihu se: 


k nám tlačících. Kdesi i v Čechách. > 


Anthaxia cichorii ab. © ChamoOmillae Mun. Dosud nezjištěna. E ko 


Anthaxia  milfeiclii F. u malezena dne 17. července, 1908 v 
Karlickém údolí u Prahy. V mé sbírce jeden exemplář s udámím 
»Bchemia« (Schiffner). ea 2 aukě - 

Anthaxia millefolii ab. polychloros Ab, V Čechách dle všeho vel- 
mi vzácná: 1 ex. z Nové Huti v mé sbírce.» Bohemia« (Schifiner). 
Jistě i na Moravě a i.Slovensku. 

*Anthaxia olympica Ksw. Zajímavý řecký tento druh vyskytu- 
le se též u Vídně na Módlingu. Viděl jsem odtud řadu exemplářů, 
chytaných spolehlivými entomology. Ježto fauna, jižní Moravy a 


zvláště zvířena okolí Bratislavi jest skoro totožná s okolím. Víd=- 


ně, není vyloučeno, že tento druh, zdaleka na úzkou Ssalicis F. při- 
pomínající, se i tam nalide. 


Anthaxia laticeps Abeille. Tento druh uvádí Abeille z Nora 


Zdá se, že dle všeho jedná se zde o omyl, způsobený přehozením .* 


Jistťku s lokalitou, ježto nezdá se býti myslitelno, že by přítomnost 
druhu tak nápadného ušla moravským: entomologům. Ostatně máme 


celé věci pochybnosti. Druh ten nikdy jsem neviděl, ač projde - 


mýma rukama ročně mnoho tisíc těchto forem; není vyloučeno, že 
icdná © nějakého mylně označeného exota, jažto některé tropi- 
Anthoxie mají zevnějšek velmi podobný našim druhům. 


p Anthlášia: aurulenta já Móravá íd pao tat) velmi vzácná. 
"Anthaxia aurulenta v. senicula Schruk. Morava; velmi vzácná. 
E ramilstámu Hackeri Friv. Druh tento jest znám téměř výhradně 
z Uher. Je to krásná Velká Anthaxie, úplně smaragdově zelená a 
silně lesklá, habitu opýřené mancy F. Možná v jižním Slovensku 
a snad i na Moravě. 


Anthaxia manca F. V Čechách, na Moravě i ve Slezsku, ale 
všude vzácná, v Čechách jest (velikou vzácností, Čelakovice (na 
kládách), Rainwiese (Lokay). Morava: Brno. Slezsko: Lysá Hoia. 
- "Anthgxia candens Paur. Místy škodlivá ve višňových alejích. 


-Létá jen krátkou dobu a tak, ač hojnější, než se obyčejně za. to mů, 


uchází pozornosti sběratelů. V Čechách: Rakovník (velmi hojná), 
v Praze, v Nebuši cích u Prahy (všudy v druhé polovici června). 


-Na Moravě u Brna. 


Anthaxia salicis F; Na rrbáohi a a ma lučních květinách v jich blíz- 
kosti. Celkem velmi vzácná. V Čechách: Nová Huť. Morava: U 
Brna. U Nového Jičína. na divokých růžích (Reiter). 


Anthaxia salicis ssp. semicuprea Kiist. Mnou sesmýkána v Ra- . 


datínském údolí- u Prahy. 


*Anthaxia grammica ab. cyaniiulgeus Obenb. Jest vk a- 
berrace předešlé formy s. velmi nápadnou, protáhlou a dlouhou troj- 
úhlou skvrnou skuřellární. Popsána z Dolních Rakous, ale jistě u 
nás možná. : 

Anthaxia grammica Lap. Na ostružníc ich. Na Moravě u Brna, 
v Čechách na Nové Huti. 


*Anthaxia grammnica: ab. cyanifulgeus Obenb. Krásně modrá 
barevná odchylka předešlého druhu. U nás micižná. 

Anthaxia fulgurans Schruk. Na květech šípků. Neviděl jsem 
-dopad českých exemplářů. ač jistě i u nás přichází. Re'tter uvádí 
Ň Z Moravy od Brna, Olomouce a Nového Jičína. V jižní Evropě 
velmi obecná a na různých keřích, zvl. na hlohu často v massách. 

*Anthaxia fulgurans a. azurescens Lap. Dosud nezjištěn. 

Anthaxia nilidula L. U nás jedem z hojnějších druhů. Na krat 
listnatých lesů. nebo na kvetoucích iabloních a hrušních. Čechy, 


Morava, Slezsko (Těšín) i Slovensko. Hlavně v květnu. 


39 


revná varieta. Zatím cco typická forma vyvzačiů 
revným sexuelním dimorfismem, samčí forma tato st 
vena tak, jako samička a lze di poznati jen tehdy, kdy Z 
kusy dáme do amoniaku, kde vysunou se sexuelní přívěsky 
sbírce z Prahy. Jinak v Německu a jistě široko O 
typickou samičku považována. A 
"Anthaxia nitidula v. signaticollis Kryn. Ježto  vřichází v 
hrách, i na Moravě a Slovensku možná. o 


% 


O HÁLKÁCH A HÁLKOTVORCÍCH NA ČESKÝCH 


Napsali Dr. E. Baudyš a Ant. Vimmer. 3 ke 

Již ad roku 1916 rozdělili jsme si společnou práci tak, že Dr. 
Baudyš sbírá, popisuje z určuje hálky, Vimmer P zkou 
po čězaě zb V ODS ARE E 


no opatřiti si akon je ftušnt což aan ještě i teď. citel 
ně, neboť nejsme s to získati veškeré práce Růbsaamenovy a Kief- 
ierovy pro naše Studium tak nutné. abk 
Rozhodli jsme se postupovati dle biče ostřic, tedy v podobě © 
malých monografií, aby bylo přehledně zjištěno vše, co jsme na Zá 
dotčené ostřici nalezli. 
Číslování obrázků bylo nám provésti s, zvláštním čí- m 
slyváním pro hálky a zvláštním pro larvy. Kde se v tekstu mluví © éo 
jen o hálkách, platí Číslování těchto, kde jen o larvách, nechť se 
řídí čtenář čísly pro larvy. Z té příčiny isme obrázky dělili. 3 ps ; 
Z cizích vyobrazení užili jsme toliko dvou pro nutné nová 


"> 
m) 
k“ 


£ 5 á 
k 
> 


Carex remota L. z = k: 
pochvách listov ých různých „ostře Žájí larvy bejlomorek, kte- kn 


V 


stové ání: al na lo dy ze tvoří se SONA jako na travách "i 


B I 7 o 
M“ 
A, 


*) Na tuto práci byla Dr, E. Baudyšovi udělena podpůtéh „Svatoborem: M 
dává tento svůj dík; v dalším -studiu bude pokračováno. 


40 


urauja A onatce Růbs, "ak jsem = at ve své práci »Zooceci- 
| ie nové pro Čechy III.« na Carex echinata Murr. z rašeliny pod 
-vsí Prachovem u Jičína. Kromě toho zjistili jsme larvy této bejlo- 
-© morky na Carex remoťa v lese před Jinolicemi u Jičína (24. červen- 
-ce 1916). Většinou žijí larvy v pochvách listových ukrytých ještě v 
-zemi a netvoří hálek; někdy však celý prýt odumírá a uvnítř odum- 
„řelých prýtů Jze nalézti larvy, iež pochvu listovou silně nadzvédají, 
OSA stonku v tomto místě zhnědne, splošťuje se a vyklenuje se na: 
7 stranu opáčnou, jak na obrázku 14. jest patrno. Vyklenutí jest 3 mm 
j dlouhé a 1 mm šircké a isou v něm ukryty tři larvy, jež jsou v duti- 
ně na obrázku vyznačeny. Zijev tento na první pohled činí dojem. 
 hálky, hálka to-však není, neboť pletiva nezbujela, nýbrž vlivem tla- 
ku se pouze sploštěla a vyklenula právě tak jako kořen mezi kame- 
ny. Zde působily larvy peuze mechanicky a proto nelze chorobu 
tuto čítati mezi hálky, ačkoliv Hedicke (viz lit. 9. p. 79. čís. 311) 
ji mezi hálky počítá a nález její na jiných ostřicích předpovídá, rov- 
něž R oss (viz lit. 14. č. 387) považuje nepatrnou proláklinu za hálku. 
Larvy z Carex remola patří druhu 7Aurauia Růbs. Jsou to 
Aarvy, které netvoří hálek, nýbrž nepatrné 'prolákliny na lodyze. 
Larvy zdřěují se buď v kokonu nebo v soudku. 
2 mm dlouhé larvy, barvy žlutěčervené, byly tak zaschlé, že 
ani po dlouhém mofení v roztoku hydrexydu sodného nebylo 
„možno kůži od těla odděliti. Proto uvádím tuto popis Ribsaamenův : 
»Tykadla dvojčlenná. Počet a poloha stirzmat obvyklého způsobu. 
přední a zadní poněkud větší ostatních. Papilly v obyčejném počtu 
a seřadění. Břišní strana 4 předních kroužků hladká; následující 
segmienty mají uprostřed jednoduché rýžky, které přechálzejí po 
stranách kroužků v ploché bradavky. Pleury larev mají bradavky 
+- maličké, o jedné až více špičkách.« 
Analní kroužek je srdčitě vykrojen (je-li zatažen, pak vypadá 
polokruhovitě), jednotlivé laloky zdobí masitý hrbolek. O srdčitém 
- výřezu ani o hrbolcích Riibsamen se nezmiňuje. U počátku amalního 
kroužku sedí chitinový hřebínek (obr. 1b), jejž hluboký výkrojek dělí 
ve dvě poloviny, opět obloukovitě vykroužené. Je tedy hřebínek 
celkem vyzdoben čtyřmi zoubky. 
Hrudní bodec (spathula sternalis) dvojzubý, zuby trojúhelníka- 


4! 


<- 00, ZO" PRT 
dry P Z 


Špinavě hmědé, nelesklé, 4—5 mm dlouhé, 2 mm m široké, n oncíc 


“ , 


vité (obr. gy špičky y Jed 1) z mezi 
úhelníkovitý, avšak dole zádblsný: obsah je j 
obsahu zubů. Pod kořeny zubů jest bodec vypuk 
obou zubů dohromady. Tato základní část bodce u Z 
níkovitě v másadec. Tento jest 1%krát delší než vlastní | 
zuby, u počátku se zaškrcuje, pak se obloukovitě porozš 
třetinách své délky se zůží ja na kónci se zase rozšíří 
jimavo je u bodce, že levé a'pravé hrany zubů j yu 
běžné; mimo to levá (dolní) hrana základu je k 
hranou P zubu al DA S P levého ké 


Carex muricata u | Doubravic. VA bs 
ích tů ae 


K 


Carex Davalliana Sm. © 


v m ye- 


zídka bo haj 3404 Po Na ke ostřice E 


a 


sťonků. Frádícý jsou pěn s tenkostěnné, 
žloutlé neb slámavě žluté, často hnědě skvrnité, slabě h 


zakulacené. Kruhovitý otvor, jimž. hmyz ohálku opouští, (jest na: 
meni hálky. Hálka přiléhá širokou plochou K listu a často li 
S: stejným dílem, takže list tvoří naj hálce hřbetní šev. h 


„u a) v levo jest zobrazena hálka normální, K pravo is 


m 


a a u b) hálke maříznutá. S SA x 


Hálky tyto sbíral zesnulý prof. Dr. s ě r. ost 
této ostřici, bliž Pávovy cihelny u Dolního Bousova v n 
1907 čerstvé, ale již prázdné, tak že hmyz líhne se v čas vé 
Sám sbíral jsom je hojně na rašelině v lese za vsí Ry 
čína, 9. června 1916, velice hojně, většinou potsě peta 
nýt Vb ší larv: L JÍŽ jsem p. ORP A. V rovů 


čerstvé, le již pré vědíné. Křstta ob: pán 20: 
ostřici a domnível se, že iest způsobena druhem Hormamyia, ( 


1 
i 


však. tak. není, jak Vimmer zjistil: Vůbec Hormomyia? 


efí. čiblá c dit. 3: č. v pobhkováný ovšem že bybaě právě 


tak jako asi lokalita E. Bayerova pod Knířovem u Vys. Mýta 
(viz lit. 7. p. 85.). 


Úplně podobné hálky (varem i stavbou sbíral jsem na Carex 


-- Schreberi (viz'níže) a podobnou ma. Carex muricata, jež též patří 
-asi druhu Dyodiplosis arenariae Riibs. a ne Hormomyií, jak se Kief- 
fer (viz lit. 11, p. 18.) domníval a tím se potvrdil i názor Bay e- 


rů v, že není jisto, patří-li Skutečně do rodu Hormomyia.« Hálky, 
jež Ki ieffer oď Strasburku popsal, byly až 8 mm sro jedno 


eb vícepouzdré, ačkoliv Howard (viz lit. 10, str. 92, č. 355) uvádí, 


že jsou jednopouzdré, takže popis Houardův shoduje se s popi- 
sem naším. Jelikož však Kieffer praví, že ieho hálky byly jedno- 
neb vícepouzdré, lze se domnívati, že Kieffrova hálka jest jiná nežli 
naše, poněvadž naše jsou vždy iednopouzdré, což neodpovídá hál- 


© kám Dyodiplosis arenariae, neboť H ouard na str. 93, čís. 358 pra- 


ví © áhlkách ed Dyodiplošis, že jsou vícepouzdré (pluriloculaires), 
ale : Kieffer-(vlz lit. 12, sťr. 284.) praví o těchto hálkách, že jsou 


takové iako od ponton Fischeri a ty -jsou vícepouzdré a totéž 


mraví o hájkách s* Carex Davalliana; rovněž Ross (viz lit. 14, č. 
388) oné o nádorech 2—3pouzdrých, kdežto Riibsaamen (viz 
ht. 16, str. 49) praví, že se podobají hálkám od Dichrona © gallarum, 
což se s nálezem naším. 


Hálka tato, před nálezy Baudyšovými a. Bayerovými byla zná- 


ma pouze. Alsaská. 


-V tenkostěnných pleurocecidiích ostřice Carex Davalliana by- 
ia larva barvy okrové, 4 mm dlouhá, skoro válcovitá (obr. 2.). Těla 


larvy je šagrenovité (obr. 2a). Tykadla krátká mají základní článek 


Širší a Kratší než druhý. Na corallae nalezl isem 2 papilly (obr. 3c). 
Při pohledu terminálním a náležitém zjasnění jeví se na prvém 
kroužku hrudním 2 papilly dorsální (obr. 3., d), po I pleurální hrá- 
zené (obraz 3., p). Na pravo-a v levo od prvního bodce (spathu- 
Ja sternalis) sedí po 2 papillách (sp), z nichž jsou všecky hra- 
zené, Pod bodcem prvním na 2. kroužku rozprostírá se pošinovací 
políčko z jednoduchých a rozvětvených ostníčků (obr. 4., pp). Pod 
ním sedí při střední ose 2 papilly sternalní (obr. 4a), od ních v pra- 


43 


ků 1 podařilo se mi zjistiti t toliko na přeanají kroužcích po 3 
trálních papill. E. 
Hřbet kroužků zdobí také papilly. Nalez! jsem jich | Do 6m 
kroužcích zadečku. É s: 
Pošinovaicí políčka začínají na čtvrtém kroužku: těla (Sám 

na hlavu 2) a končí na jedenáctém. * 
Anální kroužek (obr. 5.) mlá tvar! celkem občoubk“ z něhož. 
vybíhají 2 výběžky (komolce), zakončené papillou a šťětinkou. Pa- © ž 
pilla sedí na temeni komolců, štětinka hned vedle. Řiť Se podo- eee 
bá se dlouhé štěrbině (a). 2 
Prsní bodec je široký. Z ledvinité čepele (čbé 4.) vybíhají dva V 8 
kratičké kuželovité zuby. Stopka o málo delší čepele končí širokou © ců 
obloukovitou patou, jejíž Šířka je o mála kratší než šířka čepele. "ASE 
Po obou stranách bodce přisedá po 2 papillách (4, s). K n 3 > ý 
Poněvadž tato larva má alespoň na předních kroužcích těla k 
šest ventrálních papill bez Štěťinek a na kroužku řitním book “% vě: 
řadím ji mezi Diplosinae. 
Že nepatří druhu Hormomia? billoti Kief., ač tvoří nidoblnou 2 
hkálku, usuzuji dle své zkušenosti; že larvy, které patří do příbu- - s 
zenstva Hormomyia a tvoří hálky na ostřicích, mají na. kroužku © - 
řitním jednoduché papilly, nikoli výběžky. Proto myslím,že tato z: 
ksrva z C. Davalliana patří druhu Dyodiplosis arenariae Růibs. © 


Carex praecox Schreb. (C. Schreberi Schrank.) 5 : Pin: 


Na této ostřici vyskytuje se několik forem hálek: sf 13 v 

1. Hálky oválné, na koncích tupě zaoblené, bělavé neb slabě na- 
řloutlé, lesklé, 3—6 mm douhé, 15-—2 mm široké, jednopouzdré, ten- 
kostěnné, jednotlivě neb bo 2—3 shloučené na bási stonku v půdě. 
ukřytém, někdy i na listech. Hálky podobné úplně hálkám na Carex : 
Davalliana, jak jsme výše uvedli a na obr. 2a zobrazili; u h. jest (= 
jedna hálka proříznutá. Jest lo pleurocecidium lodyhy a listu. i: dle“ 
larvy shoduje se s hálkou na C. Davalliana uvedenou, jak A. Vim- 2 
mer níže uvádí a Dyadiplosis arenariae Riibs. ji připisuje. Plrof. dr. © = 
L. F Čelakovský sbíral tuto hálku u Dol. Beřkovic v květnu čas? 


44 


1blikove em, ji pod ů jménem E dbononn ch spec. 
vč 88), dn popis se > úplně shoduje. m jsem ji 


dobá se úplně hálce, již nalezl T rotter v Italii na této ostřici. (Viz © 
lit. 18, p.'72, č. 5.) 

2. Na téže lokalitě nalezl jsem několik hálek, jež jsou předchá- 
zejícíri podobné, také jsou na bási stonků a listu a prorážejí pochvu 
listovou. jsoii však užší, pouze 1 mm široké a tupě zahrocené, jak 


45 


jh 


na obr. 2c jest patrno a p“ Vimm er prav 
hu připisuje. 3 

3. Na obr. 2e jest vyobrazena Zduřelá básé listová, ež u 2i 
proříznuta, 3krát zvětšena; hálka jest 6 mm dlouhá a 1—2 m širo- ž 
ká, nažloutlá, jednopouzdrá Hormomyia trireni Kieff. náležející. Byla 
nalezena mnou v dubnu též na lokalitě předcházející. © © E5$ 

4. s jsou na této ostřici formy hálek, jež zobrazeny jsou: na sů 2 
obr. 2d, jež mají tvar ječné obilky. Jsou barvy hnědé, 7 mm 
dlouhé, » mm 1 široké a na první pohled acrocecidium pupenu tvořící, 
ve skutečnosti jsou to však dvě srostlé hálky na bási stonku PEné na 
ve špičky vybíhající. Stonek odumírá, odlamuje se a zbývá útvaru 
d, zobrazený a mmou za acrocecidium považovaný a také publiko- 
vamý. (Viz lit. 5, čís. 8.) Nyní však nalezl jsem ještě jadnu hálku a © 
vidím, že jest to pleurocecidium stonku podobné tomu, jež uvedeno a 
pod 2. Hálky nalezeny též na stráni proti Selci a jsou způsobeny < © 
pravděpodobně od Hormomyia Kneuckeri Kiefí. Schle chtendal.“ 
popisuje na stř. 6, č. 20 (viz kt. 17.) na této ostřici acrocecidium. = 
pupenu: »Knospenfimige Anschwellung der tiefstehenden Seiten-- 
tricbe (? Cecidomyine).« Hálku nevyobrazil al Popis jest tak z: a 
ný, že si nelze z něho nic vybrati. Domnívám se, že měl Schlech- 
temdal asi tutéž hálku jako já a považoval za. acrocecidium asi poř 
totéž, co isem mylně považoval i já. Schle cht endalův nález s 
dlužno asi ponechati vůbec nerozřešený. : 1 > 


Ostřice Carex Schreberi hostí v oválných hálkách fr, 0 
nichž se domnívám, že také patří rodu Dyodiplosis arenariae R ii b s. 

Bývají buď v hálkách osamocených, neb v hálkách po2a3. 
splývajících. 


Larvy jsou žluté až oranžové, zvlhčené měřily 4 mm. iva těla 
je proti Jarvám Dasyneura murioatae Md. zájvalitýa široký, takže 
délku kroužku lze naměřiti na šířku alespoň 4krát i 4%krát, ovšem. 
uprostřed těla. Integument je šagrenovitý, Švy kroužků mal zadečků ©- 
zdobí nepravidelné hrbolky ve skupinky seřaděné, neb na švech... 
jednotlivě usazené, Pošinovací políčka táhnou se na příč celou šíř- © MT 
| dnotlivých kroužků na břišní straně, vytvořena jsou ze- řad Ň:; 

ičků jodnoduchých, dvojzubých i třízubých. p: 

! "apilly na roh stvrdlých a pak vlhčených larvách lze nalézti jen © 

zlomkovitě a kuse. Na corallae sedí 2; poblížtzubů prsního bodce 


46 M 


K 
každ 
ká: Ja 


), nahoře proti =- dorsální PB Ji s? o 


ť papilly hlavy a -prvého kroužku. Na druhém kroužku ziji- 

til jsem. 2 ventrální papilly pod políčkem pošinovacím, od nich 

napravo a nalevo po 1 hrbolku zrněném (obr. 4a, z) ovroubeném na- 

- hoře obloučkem ze zrnéček, za každým z nich opět po papille. Od 

© těchto daleko je pošinuto- ještě po jedné papille ventrální (v) až 

-skoro při konci políčka pošinovacího. Na dalších hrudních kroužcích 

-neviděl jsem papill ventrálních až na 4., 5. a 6. nalezl jsem jich opět 

(po šesti (obr. 6.). 

PX Na hřbetní straně zahlédl jsem na 2., 3. a 4. kroužku po 4 dor- 

„šálních papiilách (obr. 7). 


řrsní bodec- má základní část (čepel) velmi širokou zhruba tva- 
= ru ledvinovitého. Tato vpravo a vlevo značně vyčnívá za základy 
: zubů, které jsou krátké, na špičce vně mírně zahnuté. Poněvadž je 


základní část ledvinovitá, vznikl mezi zuby hluboký obloukovitý : 


2 výřez. Čepel přechází v širokou stopku, jen o půl delší než měří 


- 


; největší výška čepele. Dole má širokou patu. 


© Shoduje se tato. larva: tedy zcela s Jarvou na Carex Davalliana, 
již Do »kládáme za Dyodipiosis arenariae Kiibs. 


jsem od docenta Dra Baudyše novou zásilku hálek na Car. Schre- 
beri ze stráně proti Selci u Prahy. 


„Na těch byly zdeformovány pochvy listové hned při oddencích, 
takže tam vznikly dvě hnědé hálky trochu větší a zašpičatělejší 
"než hálky, NĚ nichž jsem nalezl kary. druhu Dycdiplosis arenariae 
1 Růbsa 


V jedné eba bla, V druhé larva bílá. Přesně stejné hálky 
„tvarem i polohou. a v bezprostředním sousedství sedící nutkají mne, 
-abych tyrdil, že kukla. a, larva obou hálek patří témuž rodu a druhu. 


Ač jsem pod mikroskopem pečlivě stahoval pochvy kuklí z jed- 

notlivých částek těla, přece podařilo se mi to dokonale jen z po- 

- sledního článku nohy az gonopod, částečně z křídel a makadel. 

- Naekřídlech ještě úplně složených zjistil jsem jen, že radius ústí do 

© špičky křídla ;ezimakadel zbyly -mi jen dva články, ostatních jsem 
© nemohl v rozcupovaném tělíčku nalézti. 


Když jsem končil přípravné práce pro toto pojednání, obdržel 


je krátké, měřící asi "+ délky čirá pulvilty čako u většin 
domyií zakrsalé (obr. 8, p). 7 AGRO ví Já 

Ramena * gonopod (obr. 9, r) dosti široká jakto u old: Dva ; 
diplosis a ohatvác avšak poměr délky k největší šířce není. neš 
3: 2, nýbrž asi 2 : 1. Drápky (obr. 9 dr) gonopod. podobají se ra- 
rem i osrstěním pb na gonopodách Dyodiplosis jsouce nad ko- : 
řenem slabě stažené. Nehet drápku u Dyodiplosis je zcela zřetelný, 
řekl bych velký, tuto nepatrný, u obou hřbenovitě rýhovaný. Svrch- Ni 
ní lamella gonopod (obr. 9, ls) jako při rodu Hormomyia srdčitě vy- | 

rojená. Střední lamella (obr. 9, lst) lžičkovitá, ale protáhlá, neroze- — 
klaná, svrchní lamellu skoro nepřečnívá, Na konci jejím vyrůstá. — 
po jedné dlouhé štětině po stranách a mezi nimi několik štětinek. © 
kratších. Pennis podobá se témuž u Hormomyia a Dyodiplosis. > 

Bílá larva má široký bodec prsní (obr, 10) s velmi širokou — 
stopkou. Čepel bodce má zhruba obrys ledvinovitý jako čepel téhož 
u domnělé Dyodiplosis arenariae, jenže ji zdobí vpravo a vlevo na . 
rozhraní stopky a této dva lalůčky. Stopka pak se nerozšiřuje v — 
patu široce cípatou, nýbrž je zakončena vlnitě. Z čepele vyčnívají © 
také dva zuby jako u Dyodiplosis arenariae, avšak výřez mezi nimi 
je hluboký asi jako %“ délky zubu, kdežto u Dyodiplosis (měřeno od © 
zřetelného kořene zubu) měří hloubka zářezu asi 1% délky zubu. © 

Integument larvy je Ššagrenovitý. Z papill podařilo se mi zjistiti 
čtyři (10, sp) umístěné okolo čepele prsního bodce, z nichž 2 4 
proti zubům a 2 oproti největšímu laloku čepele. Dále byly papilly 
na V., VL, VIL a VIII kroužku tělním. Byly to přední (před stigma- 
ty) a zadní dorsální (obr. 11, p). Analní kroužek je vykrojený a vy- — 
sílá 2 krátké výběžky, opatřené krátkou papillou (obr. 12.). Připo- ně 
míná tedy poněkud zakončení řitního kroužku larvy Dyodiplosis. © 

Kukly (obr. 13) žlutohnědé mají jako kukly ostatních Celcido- 
myid na počátku kroužků zadečku řady pošinovacích ostnů barvy 
černohnědé. Černohnědé dýchací růžky nápadně vynikají. Fool 
nožní dosahují konce 5. kroužku na zadečku. 

a) Zkomolený dospělec, samec, připomíná mírně zahnutými ] 
drápky na nohách mnohem delšími než empodium rod Dyodiplosis. | 
Jenže střední lamella gomopod není krátká, nýbrž sotva B 

vrchní. á ca 


= c) S i Amaurosiphon shoduje Se jednoduchými drápky. 

P: Liší se od něho, že nemá kyjovitých tlustých drápků na gonopodách, 
-mimo t6 střední jejich m je O nikoli konkavně zakon- 
č čena. 


é d Do rodu Dichrona náš jedinec také nepatří, ponévadž nemá 
zubu na ramenech gonopod a střední lamellu s koncem konvexním 
< nikoli "konkavním jako u Dichron y. Střední lamella Dichrony není 


- také dlouhá, přece však delší, poněvadž svrchní lamellu přečnívá. 


Již po tří“roky snažíme se, abychom dosáhli všech prací Kief-.. 


frových a Růbsaamenových, posud se nám to nezdařilo. Proto ne- 
k chceme tvrditi, že larva s imagem patří novému rodu a dru- 
„7 hu, ač se neshoduje s rody nám Z ostřic známými a podstatně ed 
-nich se liší. ě : 
Poznámka. Ač následující  Věo sem nepatří, přece ji pro 
-zajímavost uvádíme. Z trsů Carex Schreberi odevzdal mi Dr. 
- Baudyš černohnědé imago, které nebylo Cecodomyií, nýbrž Bezzia 
- Ornata Mg. Poněvadž lze předpokládati, Že při vyrývání trsu ostřič- 
„ného Bezzia by byla uletěla, musí se souditi, že byla ma trsu kukla, 
-z níž se dospělec pak vylíhl. 

V otevřené iiž hálce (pleurocecidie listu) z Carex Schreberi na- 
lezl jsem-zadní kousek larvy barvy žluté s nádechem do oranžova. 
Dle šagrenovitého povrchu, mírně vykrojeného análního kroužku 
: „zakončeného 2 papillami tak, jako bylo nakresleno na obr. 5., 

soudím, Že zbytek larvy je příbuzný s rodem Hormomyia. Po- 

„něvadž tato skupina larev Vyznamenává se zhruba stejně vytvá- 

řeným kroužkem amalním, jak o tom svědčí Amaurosiphon, Dishor- 

-© momyia, Hormomyia a Mikiola, poněvadž pak hálka je totožná s 

5. hálkou Hormomyia frireni Kieti., domníváme se, že . zbytek larvy 
„patří tomuto druhu. ; 


„Z vejčitých hálek na Carex Schreberi podařilo se nám. získati 
Pen kteráž se lišila ode všech larev posud z ostřic známých. 


4 ; 49 


i Ba če 
Tato je druhou bílou larvou. již jsme nabyli z hál 
na obou koncích zaoblených. w; 


by, 
KOA A v 
M Lex: 
vte v NY 
Aa (5 Pád 
K ad dek geo ka rý k“ 
a tá 


Ode všech larev z ostřic liší se zvláštním tvarem prsního bodce 
(obr. 14.), jehož čepel dělí se ve 4 zuby, z nichž dva vnější jsou tupé, 


50 


2 


=- o 

K čce 
škrcuje, takže vznikají pod nimi dva hrbolky, od nichž se čepel po- 
vlovně zúžuje ve V nety hodně širokou a krátkou. Výška čepele, po- 


iočnatou. 
Okolo bodce sedí 4 papilly. Na IL kroužku k 
tou másadce usadily se 3 papilly ventrální od nich směrem kl 
kům ještě po 1 (obr. 15, v), za nimi směrem ké středu E 
po jedné zadní ventrální papille (obr. 15, zv), od ventrálních papill 
vlevo a vpravo viděti jest po 3 papillách pieurálních (obr. 15, , p). 
Na Ii. kroužku zahlédl isom uprostřed břišní strany také 8. papill 
ventrální, opodál nich směrem k střední příční ose po 1 zadní Pára 3 2. 
trální. Po ni následují opět papilly, pleurální. Totéž rezložení pepili © 
bylo i na IV. a V. kroužku. Pro sovrklost pokožky nebýlo mi možno “ 
sledovati papill na dalších kroužcích. O tvaru análního kroužku ne- a 
mohu z téže příčiny ničeho pověděti. : šk: sata 


Ač byla larva vyňata z hálky zcela podobné hálce Dichrona 
gallarum Riibs., přece tomu druhu nepatří, neboť larva Dichřona © 
gallarum Riibs. má prsní bodec kopinatě jedno zubý, dlouze stop- © 
katý, kdežto popsaná larva má bodec čty řzubý, Krátce stopkatý — 
a stopku ještě oddělenou krčkem. — (Hormomyia) billoti, Diodiplo- 
sis aremariae Růbs. á Jaapiola tarda Růbs. liší se. v lárví podobě od- 
právě uvedené larvy, že mají prsní bodec dvojklanný, kdežto tato 
čtyřklanný. Že larva nepatří ami druhům Pseudohormomyja gra- 
niiex Kieii., Amaurosiphon caricis Riibs., Paurosphondylus Rosen- 
haucri Riibs., Hormomyia hieronymi Kieff. dokazuje její stopkatý ár 
bodec, neboť larvy jmenovaných druhů mají bodec beze stopky. Ko- 
nečně není to ani Hormomyia fischeri Frauenf., protože pocházela z 
hálky o jedné dutince a nikoli o 23. 


Patří tudíž larva novému druhu i rodu. k oo 

Dospělce podařilo se nám sice vychovati, bohužel, ztratil se: m 
Mám množství epruvet s larvami v líhu, mnoho materiálu jsem růz- 
ným dipterologům revidoval a tak snad jsem epruvetu s ním přimí- 
chal k cizí sbírce, aniž bych věděl, ku které. * k 

Jest mi zde uvésti jen odlichy od jiných rodů, které jsem si za- 
psal, když jsem předběžně určoval imago, má mohl podati © 
něm zprávu docentu Dru Baudyšovi. Opakuji, Šo. jsem mu tehdy 


(1916) napsal. »Diplosina z Carex Schreberi podobá. se pb da 
hům neb rodům: 


52 "527 oP p 


1 


© damellu svrchní, 


né 


-má né nal bodci. 


8. Amaurosiphon caricis; ale m€ 
ona gonopodách ia larva má stopku náj boidci; 
4, Jaapiola tarda; ale je malá, neměří až 10 mm na délku. 


-© Po prozkoumání části imaga z kukly vypreparovaných, je mož- 
3 mo, smovnati nové imago i s dalšími, která na ostřicích tvoří hálky. 
Od Dyodiplosis liší se svrchní Jamellou na goncpodácn, která je 


sice.: také vykrojená, ale laloky její nejsou protáhlé v úzké lalůčky 
jako u Dyodiplosis. Spodní lamella u Dyodiplesis. je velmi kratičká, 


2 Slabě srdčitě vykrojená, kdežto u nového rodu ja lopatkovitá, na 
„konci nevykrojená a dlouhá jako svrchní lamella. : 


| Hormomyia liší se nápadně od našeho rodu. dlouhou střední la- 


lom ma gonopodách, která přečnívá laloky svrchní lamelly takřka 


o jejich délku. 


Nemaje popisovaný rod kyjovitých drápků a nevykrojené a ; 


metly střední na gonopodách, nemůže býti AmaurosSiphon. 


-S Dichronou jí zaměniti nelze, poněvadž má Dichr. na rame- 


nech gonopod zub (vrub) a střední lamella její končí konkavně a ni- 
koli slabě konvexně. Mime, to tato lamella u -Dichr. přečnívá zřetelně 


Ze všeho, co posud bylo prosloveno o larvě a imagu plyne, že 


se tů jedná o nový rad, jehož však nechceme pojmenovati, poně- 
vadž neznáme důkladně ani skladby makadel ani tykadel a není nám 
možno podrobně zvíře popsati. 

Z hálek na Carex Schreberi nabyl docent Dr. Baudyš samičky, 
která ležela mezi suchými preparáty jmenované ostřice po delší 
dobu a proto byla zkomolena. Dle zbývajících částí těla pokládám 
ji za Dasyneuru. E 

- Vylíhláa se z pochev listových. 


„Carex Goodenonghii Gay (C. vulgaris Fr., C. nigra L.). 


- 


o 


1. Pleurocecidium listů: Listy na spodní části v půdě jedno- 
stranně sduřelé. Sduřenina jednopouzdrá, tenkostěnná (viz. str. 5. k, 
průřez hálky), poellouhlá, až 20 mm dlouhá, 2 mm široká, lesklá, na- 


53 


a p % “ een! E : 
Imědlá (viz obr. 5, i), jež náleží k Hormomyia trireni Kleti hátky 
tyto sbíral jsem na této ostřici: Bažinka v lese nad Holíinem u Jičína c 
(14. IX. 1916), bažina pod Přivyšinou u Jičína (9, VIL 1916 hojně), X 
les na sz. od Hodkovic n. Moh. (30. IX. 1916) Lommice n.. Pop, A0 
(26. VIII. 1911). (Viz lit. 2, č. 91.) E 


2. Pleurocecidium listu neb stonku: V zemi na listech neb na. 
stoncích jsou podlouhlo-vejčité hálky, pochvami listovými proráže-. 
jící, jednotlivé neb po několika zhloučené (viz obr. 5, e), špinavě 
„ohnědé, nelesklé, tlustostěnné, stěna jest 4 mm silná (viz obr. 5, 1 
v průřezu), jednopouzdré, na koncích zaoblené, 4—7 mm dlouhé, 3 
mm vysoké. Hálky tyto jsem sbíral ve velkém množství na bažině. 

v lese nad Holínem u Jičína (14, IX. 1916), na bažině pod Přivyšinou 

u Jičína (9. VII. 1916) a v lese sz. od Hodkovic m. Moh. (20. IX,1916); 67 
Dle studií A. Vimmrových patří tyto hálky, původci dosud ne- 
popsanému. Přiřaďoval jsem ji mylně ve své práci (viz lit. 3, č. 16.) 

k Dyodiplosis arenariae, již se velice podobá hálka tvarem, ale je 
silnostěnná. 


3. Pleurocecidium listu: Na pochvách listových v půdě jest vět- 
ší počet (až 17 hálek) drobných, nepravidelných výrostků, nelesk- 
lých, hnědých, o stěnách dosti stlustlých (viz Str. 5, ch a i), jedno- 
pouzdrých, často splývají dvě až tři dohromady, takže jsou zdánlivě 
vícepouzdré, ve skutečnosti jest to nedokonalý srůst, vzniklý těs“ 
ným stykem a jsou-li hálky jednotlivé, jsou vždy jednopouzdré, ob- 
sahující bílou barvu. — Hálka náleží pravděpodobně k Pseudhormo- 
myla granifex Kieif.: Bažinka v lese nad Holínem u Jičína (14, IX. 
1916). (Viz lit. 4, č. 7.). Naše hálky neshodují se dosti s popisem 
Kieffrovým (viz lit. 12, str. 285). 


4. Pleurocecidium listu: Na podzemních částech listů jsou vý- 
rostky podlouhlé elliptické, sploštělé, Isklé, světlehnědé, tenkostěnné, 
iednopouzdré, často shoučené (viz obr. 5, g, h), Dichroma gallarum 
Kkiibs. náležející: Všetaty (1. VII, 1882 prof. Fr. Klapálek); luka u 
Lomnice n. Luž. (17. V. 1883 Ant. Weidmanm); Ptačí Bláto u Lom- 


nice m. Luž. (24, VII. 1912 ego), (Viz lit, 1.) : 3 be © 


5, Pleurocecidium stonku: Stonek jest v půdě na bási kuželo- 
vitě zduřelý (viz obr. 5. d), hoření konec různě zprohýbaný, barvy 
pi žluté, jednopouzdrý, silnostěnný, až 2 imm dlouhý, 3 mm ši- 


V MR 


ře, 


„= 


jeď 


ee Bažinka 4 ješ nad Holínem u Jičína, a B, foto). 

o. Acrocecidium stonku: Prýt je změněn v růžkovitý útvar, jed- 
nopouzdrý, až 2 om dlouhý (viz obr. 5. c), způsobený pravděpodob- 
-ně od Dishormyia cornitex Kieff.: Zaskalí u Hodkovic n. Moh. (10. 
VII. 19%7)! Což se shoduje úplně s popisem Kieffrovým (viz 
He: TZS Str; 233.). ; 


-7 Acrocečidium stonku: Stonek jest na bási cibulkovitě nadu- 
řelý, vícepouzdrý (viz obr. 5. a, b), až 5 mm široký, věncem pochev 
na bási srostlých obdaný,, čepele listové krátké, štětinkaté v kaž- 
dém pouzdru jest jedna žlutavá larva. Údolí Jezírka u Kacanovy u 
Turnova, (21. VÍL 1911), jež publikoval jsem jako Dishorrmo- 


© myia cornifex (viz lit. 2. p. 59. č. 90, nyní po podrobnějším prostu- 


po 


dování jsem přesvědčen, že nelze rezlišovatti dle počtů pouzder, ne- 
hoť hálky vícepouzdr é mohou býti také jdnopouzdré; bažinka, pod 
Přivyšinou u Jičína (9. VII 1916), k čemuž mne svedl obrázek 
Rouardův 98., na str. 93, dle Kieffra, jenž se s mým shoduje, 
ale na průřezu se liší. © 

V pleurocecidiích listů ostřice Carex vulgaris z Přívyšiny u Ji- 
čína nalezli jsme larvy žluté. Po zvlhčení v louhu měřily 4 mm na 
délku. <- 

Larvy široké, elliptické o povrchu Šagrenovitém mají polokru- 
hový analní kroužek (obr. 16) vpředu sotva! proláklý se 2 papillami 
na konci lalůčků. Otvor analní je štěrbinovitý. 

Prsnímu bodci (obr. 17.) chybí stopka. Podobá se velmi bodci 
na larvách z rodu Amaurosiphon, je| však kratší, zuby má štíhlé, růž- 
kovité, daleko od sebe pošinuté, Výřez mezi nimi podoby oválné 
nikoli trojúhelníkové. 


Ač všecky larvy z hálek vvňaté byly na pohled zcela steiné, 


„ přece mikroskopem objevily se mezi nimi dvě skupiny larev, odlišné 


prsním bodcem a sternalními papillami. | 
Prvá skupina larev má prsní bodec v části základní (odmyslí- 
me-li si zuby) o málo širší než delší a pod prostředkem smáčknutý. 
Proti zibům sedi z každé strany po 3 papillách. 
Prsní bodec druhé skupiny larev (obr. 17) podobá se zhruba 
lichoběžníku delšímu než širšímu, jenž je právě uprostřed mírně za- 
škrcen. Podle zubů usaldily se však 4 a 4 papilly lateralní (obr. 


zi 55 


"k 


pupínky. © kb 4 n : 
(Ostatním znaky py se as Po a 


kání prsní P Řtoc poměňuje, nemí pm ss že e by ol 
nemohly představovati toliko různé stupně vývoje. 


: čna ete: jsou 2 ma AnuhěkTY, Sas páb 


4 


kroužcích ké Aré, jsem n jich nenašel ; í 
Tykadla larev jsou krátká, dosti tlustá (obr. 20). n 
Na břišní Straně jest viděti kolo prvního: bodce D04 
(neb 3 a 3) papillách, v levo a v pravo od mich usadilo se po 
1 pleurální, opatřené štětinkou (obr. 18.). Na druhém kroužku na- 
lezl jsem jen 2 APA Imed pod prsním Poem m 2 


ne 


ky, Řordhivárné se, Že kĚH patří né Bázhorá a frireni l 
«- Nad Holínem u Jičína sbíral Dr. Baudyš 14. září 1916 Care 


DÁT 


Kylenoe, v ieiíž listy iněty nepatrné p vesměs prázdné, Dle 


jeme také za příshišné déňnu ' Hormom nz Kidf, Které se 
od larev výše opěoed: 1 poněkud liší - Jest ss zdůrazniti že 


by jež bo ny pod Přívyšinou. 


Larvy z nádorů z bažinky mají pod zuby odk a 
tinové oválné vypnulinky (obr. 17. 0) a měří na délku 6 mm. Min 
to nalézáme při nich okolo bodce 4 papilly. (nikoli 8) Z nichž : 
třetí je složená, Mezi stigmatem prvým +8 stermálními. papilla- 
mi usadilo se po třech papillách na pravé a levé straně. kroužku. © 
Ičitní kroužek má vespod řiť štěrbinovitou, ovroubenou poru i 
hovitými a při pokraii po dvou papillách (obr. 16. ap). ný 


56 


“ byl rv: ač zcela dán 
ě - Bílé, dosti velké larvy mají významný prsní bodec obrysu zhru- 
E ba K oměikínlstkí (cbr. 21.), jenž ponenáhlu přechází v širokou stopku. 
5 Táto. rozšiřuje se mírně v patu. Čepel rozbíhá se ve dva mocné, ko- 
2 pinaté zuby. Mezi nimi na ventrální straně čepele vyrostly dva zuby 


i obrysu trojúhelníkového. Oba vnitřní zuby jsou zaškrcené, takže ze- 


vně na nich lze dobře rozeznati část základní a konečnou. 


Mezi vnitřními zuby usadily se 2 papilly' sternální (21. s). Na. 


—— druhém článku hlavy sedí 2 papilly corallové. Na hřbetní straně 
sy kroužků nalezl jsem jen po jedné pleurální a 3 zádních dorsálních 
5 Dapillách; totéž je i na předposledním kroužku, avšak, pokud jsem 
-mohl zjistiti, bez papill pleurálních a toliko o dvou dorsálních. 
k Hned za patou bodce prvního vynikají na spodní straně. dru- 
£ kého kroužku- 4 sternální papilly (obr. 22. v), opodál jich v pravo a 
5 levo na pleuře sedí 2 pleurální papilly ;obr. 22. pp). Z dorsálních 
8 papill našel jsem jen po 3 na druhém a třetím kroužku (obr. 23. d). 
© Polokruhovitý anální kroužek (obr. 24.) má vespod řiť štěrbinovitou, 
vedle ní v pravo a v levo po. třech řitních pupillách bez štětinek. 
ř -Celá pokožka je šagrenovitá, vytvořená ostrohrotými šupinka- 
mi kutikuly. x x 
"V samostatných hálkách pleurálních sídlí také larvy Paurosphon- 
dylus Rosenhaueri Růibs. a Hormomyia hieronymi Kiejf. Naše lar- 
-va prvému druhu nepatří, poněvadž tento má v larví podobě dvoj- 
— klannou (dvojhrotou) spathulu v zadu neohraničenou, takže z ní zbý- 
— vají takřka jen hroty. Kdežto larva námi popisovaná má na spathule 
-© 4 eoty. Od jaivy Hormomyta hieronymi Kieffý. liší se stopkat;.© 
M: prvním bodcem (spathula siternalis). 
58 -Za Horinormyia billoti Kieff. jí považovati nemůžeme, neboť má 
-čepel bodce čtyřklanný a ne dvojklanný. 
a: Dyodiplosis arenariae Riibs. to také není, vždyť má bodec čtyř- 
klanný. + 


by 


Proti Jaapiola tarda Růibs. je naše larva malá. Nepatří ani druhu 


0% 


"4 


;. 
Ý; 
2 
E 
Ě 
„DI 
jh 
: 


-o 


“ " "8 a ( a 
* ' W 


Pseudohormomyia granifex Kieff. ani Amanrosiphon caricis s Ribe k 


poněvadž má bodec stopkatý. 


Je to tedy larva, kteráž nepochybně náleží noému od a no- 


vému druhu. Poněvadž se nám nepodařilo vychovati dospělce, ne- 
máme práva ani rod ani druh pojmenovati. 


Na bažince pod Přivyšinou u Jičína sbíral můj spobupřaěísí 
Carex vulgaris, jejíž acrocecidium stonku vícekomůrkaté (vyobr.. 


hálek č. 5. a). Jakmile jsem zahlédl na larvě chitinové hrbolky za ke: 


hroty prvního bodce, soudil jsem, že larva patří druhu H. frireni 
Kiefi. Byl jsem po prvém dojmu velmi překvapen, neboť by tu 


hálkotvorec, vzbuzující nádorky pleurální, objevil se býti tvůrcem 


hálek vrcholných. : 
Dalším zkoumáním však jsem se přesvědčil, že larva má první 
bodec nad prostředkem zaškrcený, do zadu neurčitě zakončený a 


že má po stranách bodce toliko po dvou papillkách. To mne. pře- 


svědčilo, že larva patří druhu Dishormomyia cornifex Kieff. 


Na zvlhčeném materiálu nalezl jsem dvě papilly ma corallae a 


na třetím kroužku těla 5 plapill ventrálních. 6 
Liší se tedy larva Dish. cornifex od H. frireni takto: 


corniřfex. frireni 
Prsní bodec vzadu neurčitě Určitě ohraničený. 
ohraničený. 
Nad prostředkem dosti za- Nepatrně zaškrcený. 
škrcený. i 
Vedle bodce po 2 papillách. Vedle bodce po 4 papillách. 


Carex ilacca Schreb. (C. glauca Murr.) 

1. Pleurocecidium listu: na pochvě listové ještě pod povrchem 
pudy jest podlouhle elliptická hálka, jednopouzdrá, dosti silnostěnná 
(viz obr. 7. d), temně hnědá, skoro 4 mm dlouhá, přes mm široká, 
na koncích zaokrouhlená, dle A. Vim mr a Amaurosiphon Baudyši 
způsobená: Les poblíž »Žižkovce« pod Prachovem u Jičína (10. 
VIII. 1916). | 

2. Pleurocecidium listu: na bási pochvy listové v půdě u kořene 
hálka tvaru obilky, pochvami ukrytá. Hálka jest tupě zašpičatělá, 

nnavě nažloutlá, jednopouzdrá, silnostěnná, nelesklá, 5 mm dlou- 

v místě, kde hálka přisedá jest stonek značně proláklý, jak na 


ku 7. b. jest patrno, na obr. 7. c. jest hálka proříznuta. U nás 


zaltím ve své práci k Dichrena gallarum Riibs., ovšem mylně, ne- 
- bot náleží k Hormomyii a jelikož jsou hálky zahroceny, tedy pra- 
- vděpodobně k Hormomyia Kneuckeri Kieff. 
3. Pleurocecidium listu: báse pochvy listové v půdě jest mě- 

© chýřkovitě zduřelá, leskle hnědá, tenkostěnná, jednopouzdrá, jak Ha 
obr. 7. a) jest patrno. Hálka jest 8 mm dlouhá, 15 mm široká k 
— Hormormyia spec. náležející: Les poblíž ' »Žižkovce« pod. vsí 
© Prachovem u Jičína. (10. VII. 1916 větší počet hálek vedle sebe na 
Vrishormomyia tuberiíical připomínající); u prostředního rybníka nad 
Jinolicemi u Jičína (3. VIII, 1916) (viz lit. 4. č. 8., zkrácené hálky 
starší s ulámanýini hroty, jsou úplně podobné hálkám od Dyodiplo- 
sis arenaria, za něž jsem je mylně považoval). Liščí kotce u Roven- 
ska (17. IX. 1916); les »Smolík« za Dachovem u Hořic (16.VIII. 1918). 

4. Acrocecidium stonku: střední prýt změněn jest v růžkomvitý 
útvar, nelesklý, hnědý, jednopouzdrý (viz obr. 7. e), 12 mm dlouhý, 
snad k Hormomyia cornifex náležející: Les poblíž »Žižkovce« pod 
Prachovem u Jičína (10. VII. 1916). 

5. Acrocecidium sfonku: stonek na bási jest cibulkovitě zduřelý; 
pochvy listové změněny jsou v hálky jednopouzdré, jež obkládají 
vřetenovitou hálku střední, vícepouzdrou, jak na obr. 7. h. jest pa- 
-trno. Čepele listové jsou krátké a hálkám na Carex vulgaris obr. 5. 
a., b. se podobající. Hálky isou lesklé, nahnědlé, "bílé larvy obsa- 
hující: Les poblíž »Žižkovce« pod Prachovem u Jičína ;10. VII. 1916). 

Amaurosiphon Baudyši n. sp. Vychováván toliko S z Carex glauca 

a) Ima«o. Amaurosiphon caricis Riibs. velmi podobná. Délka 
4 mm. Liší se od popisu Riibsaamenova takto: Hruď má protáhlei- 
ší až kápovitou (obr. 26.), drápek gonopod je baňatý, vejčitě kyjo- 
vitý (obr. 27.), velmi tlustý. Tyto dva plastické znaky, mimo barvu 

- a velikost, zdůrazňují dostatečně názor o novém druhu, jehož délka 
- měří 4 mm, u A. caricis Riibs. ©' měří jen 2—3 mm. 

Hlava je vtisknuta pod protáhlou hruď, je barvy žluté. Černé 
oči na temeni jsou oddělené. Tykadla žlutohnědá, článků 2 T 12, u 
GC 1. a 2. bičíkovitý nesrostlé. Sosák žlutý, makadla žlutá trojčlen- 
ná. Křídla jsou hnědě zakouřená, kyvadélka žlutá. 

Hruď kápovitě hlavu přečnivá. Základní barva její jest žlutá se 
slabým nádechem do hněda; na ní 3 pruhy tmavší než základní bar- 


59 


nak až k přednáší kraji Hiručií kiel 
váním postranních pruhů, hnědě. Nad | 
žlutohnědá skvrna. Žlutavé zadohrudí má po. 
dých čárkách svislých. Celá hruď se leskné. 
Tergity zadečku zdobí příčné žlutohnědé preth 

ní barvy, která je žlutá a světlejšího tomu než hru ď. | 
chávají po stranách a vzadu na tergitech proužky žinté 
rá má však nádech do běla. z ud- vk: 


Nový přírodovědecký časopis o houbách, M 
Kočího v Praze I., Masarykovo nábřeží. číslo 14, vy 
číslo »Časopisu českých houbařů«, illustrovaného listu 
stování Poa i praktické ko ZA P eněr 


norovány. Hlaste se o sbedkotv čísla 


NYMPHY ČESKÝCH JEPIC. 

Dr. Julius Komárek. © bo 

V ročníku XIV. Č. č. spol. entomol. oa: jsem veř a: 
popisy nymph jednotlivých druhů nášich jepic. 


mymphy druhu Ecdyurus insignis Eat. a dnes pokračují uveře 
dvou dalších specií tohoto rodu. 


KOV PAO o je 


minálních (viz a 1. ). Spodní strana je špinavě zelená, s d 
řadami tmavěiších čar při okraji článků.. zo 

Délka těla měří 12—15 mm, stěty. jsou bůď (stejně di 
aneb přesahují o něco délku těla. Hlava s thoraxem je m m 
mohutněji vyvinuta nežli u druhu Ec. insignis, takže. o těně 
než 0 POlOVŘUA širší abdominu, ko: VYS tělo neobýčejně | 


bí) 


67 


k 


4 
Ri 


jsou ý kč] okn ve Špici, dosátuici i 
poloviny mesothoraxu. Na obrazu 1. Je viděti, + 


Ec. insignis. 

Abdomen má články postupně užší a na vas ka: 
jsou čtyři světlejší skvrny, uspořádané určitým. SE 
obr. 1.) j 


světlými koná. 
Podle ústních ústrojů nelze tuto nymphu oapočné uzčiti, 


hlě 4 „z 


se neliší nijak od Ec. insignis. ZP A f: 
Zbývá tedy vedle obrysu hlavy a štítu pronotového, jakožto © 


nejspolehlivější druhový znak pouze tvar tracheálních plátků čili ža- © 
ber. Jest jich 7 párů (ma každém článku po jednom) a pro u čení © 
druhu stačí uvésti pouze tvar prvého, čtvrtého a sedmého plátku. A 

Prvý pár tracheálnicii žaber je umístěn na bocích prvé! S 
segmentu abdominálního, ma jeho zadním okraji a. směřuje SVO; Špi- šídě 
čkou do výše. Je na basi nejširší a k volnému konci se značně zí- ž 
Žuje v zaokrcuhlcnou špičku (viz obr. 2.). Na kořeni spodní s 
V věna chvost žaberních vláken. 


Čtvrtý dýchací plátek je skoro pravidelně vejčitý © se.: z1 znač čn 
ostrou špičkou. Střední trachcální žilka rozděluje plátek na dvě 1 ne- 6 


Stejné poloviny; vnitřní (dolejší) je Do Né (hoření) je mnohem 
čára já (viz obr. : 


Průměrná šířka plátku: činí asi polovici jeho délky. * ve, ČKS Ň 
Poslední, sedmý plátek má skoro tutéž podobu jako: ově. jen | 
že je mnohem, skoro víc než dvojnásobně, věští nežli tento. Ne: C es 
však žádná dýchací vlákna (viz obr. 4A. = ra 
Nejlépe je ovšem charakterisována. tato nympha přiložený? | 
figurami, jež k bezpečnému určení úplně postačí. 6) vání B: 
Nympkv tyto chytány v Doupovských horách v- Čechách ( (For- s 
rellenbach, Hartmannsgriůin) v posledních „dnech července i kdy : 
e lihly v slunných dnech okolo poledne imaga ve velkém: p čtu. © 


4 
Á 
o 


3 P B. 


v horských potocích s čistou, prudce te- 
koucí ot: dně žujíc se obyčejně na spodu kamenů. 
- Jest to zář ovcň prvý nález tohoto druhu v Čechách, neboť byl 
"dosud nalezen a popsán z Karpat. (Pokračování.) 


Mi 


NEMURA ARCTICA PTRS. V ČECHÁCH. 
Ph. St. Jaromír Šámal. 


Na letošní exkursi na Šumavě, na počátku července, sbíral jsem 
při Modrém potoku (Maderbach), jenž pramení těsně při hranicích 
českých, v močálech pod Lužným a u Mádru ústí do Vydry. Tento 
potok rozlévá se v údolí, jimž vede silnička k hranicím, nedaleko 
Půvstlingu v neveliký močál a tvoří zde v mormálních dobách hlub- 
ší i mělké tůňky. V tomto močále, na nedávno vyvráceném stromě, 
jenž ležel ve vodě, těsně při hladině nalezl jsem 4. července Nemurr 
aactica Ptrs., novou formu Plecopter pro Čechy. 


Tato Nemurma. nebyla dosud vůbec v střední Evropě nalezena 
viz: Klapálek: Conspectus Plecopterorum Bohemiae, Č. Č. spol. 
Ent. 1905, č. 1.). Byla popsána roku 1910 Erb. Petersenem (Erb. Pe- 
tersen: Bidrag til en forteguelse over 'arctisk Norges Neuropterfauna 
JI. Troms Aarshefter Museum 31. a 32.) a doposud známa pouze ze 
Sibíře a Uralu. Petersen udává tato naleziště: Obdorskaja Tundra 


(2 T a mnoho ©9); Karskaja Tundra, Tobolská gub. 11., 12., '17. 


června; Polarnyj Ural 6., 7., 8. června. 

Mnou nalezený exemplář je sameček 4 mm dlouhý, jehož celko- 
vá barva jest žlutohnědá. Hlava jest tmavší, právě tak jako hrboly 
na mesonotu a metanotu. Tykadla kaštanově hnědá, makadlá žlutá. 
Nohy světle hnědé, ke kraji tmavší. Holeně a chodidla tmavší. 
Pronotum se zaokrouhlenými rohy: přední téměř mizí, takže v pře- 
du je pronotum okrouhlé, zadní jsou znatelné. Křídla jsou zahnědlá, 


-dosti krátká; pouze "4 své délky přesahují délku těla. Nervatura hně- 


dá, pouze u Nemur charakteristické X tmavé, Nohy poměrně krá- 


- tké; prvý a třetí článek zadního chodidla jest asi Šestinu holeně 


dlouhý. Přívěsek podplodní chlopně poněkud protáhle eliptický, o 


63 


vět kr: itký. k 


Nález této čistě severní formy u nás je a zajímavý zs 
si vysvělliti výskyt její pouze jako- relikt z glaciální periody. f ře 
Jaké jso uvedl, žije Nemura arctica ma močálech a pdránkí 

dalekého severu a rozšířila se asi v období tunder v: střědní Evropě. 
až do Čech, kde se do dnes její zbytky udržely nal vysokohorských, 
studených močálech šumavských, odpovídajícím aspoň poněkud je- “ s E 
jim lokalitám na sevéru a poměrům, jež u nás panovaly v době zla- 
ciální. Výskyt této Plecoptery je také zajímavý jako, příspěvek ku. 

známosti fauny Šumavské a lze očekávati, že bude i řinde: vel střed- sg 
ní Evropě na podobných lokalitách nalezena. ná É 


Résumé. © ; a 


Le 4. juilet 1919 je découvris dáns une pětite mare prěs der 
Půrstling (Šumava, Bohmerwald) une nouvelle espěce-de Plecoptě- ne 
res, ineonnue jusg'ici en Bohéme: Nemoura actica Ptrs. (Klapálek: ke: 
Conspectus Plecopterorum Bohemiae. Č. Č. Sp. Ent. 1905).—©—©—©—©—©—©—©—©© 

Čette ospěce a été découverte en Siberie par. M. Esb. Petersen © žij 
en 1910. II fait connaitre les endroits oů elle vit: Obdorskaja tundra, © 
Karskaja Tundra, Ural, Tobolsá gub. O 


Le seul individu gue iai trouvéa“une Jongeur e 344 mm. P 
Le corps est d'une janue-fauve. — Les: antennes, les pattes et les © 
tarses son brunátres. L'annexe de la- valvule génitale du G atteint © 
la moitié de celle-ci; elle est elliptigue. — Les sojes. caudales sont © 
oourtes, fortes et se divisent endeux parties 


Je suis surpris do trouver dans notre, paysl une espěce ne. * 
vivant aue dans les régions septentrionaies, On ne peut expliguer © 
Sa présence gu'en pensant gue Cest sans doute un relict de la pé= = 
riode glaciale. 


fo. 


KE 


64 


s 
sa: 


EČNOSTI ENTOMOLOGICKÉ — 


ny 
B CBEHOSBOPBNIAF. 


© ČESKOSLOVENSKÉ SPOLEČNOSTI 
© ENTOMOLOGICKÉ 


ACTA SOCIETATIS ENTOMOLOGICAE ČECHOSLOVENIAE. 


ROČNÍK XVII. 1920. 


REDAKČNÍ KOMITÉ: 


ANT. VIMMER, 
MUDr. E. LOKAY, Ph. Dr. JULIUS KOMÁREK, 
Řed. N. M. KHEIL, Tech. Dr. ED. BAUDYŠ. 


V PRAZE. 


NÁKLADEM ČSL. SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKÉ. 
TISKEM ALBERTA MALÍŘE. 


Bani De: Ed. a Ahmee Ant., O hálkách a hálkotvorcích 
© na českých ostřicích (Dokončení) . . . „45 
Heyrovský Dr. Leo; Několik pozorování ze živóta brouků 21 
oKarny Jindřich, Nová a K Avovi ha, jež nasbíral 
fx © Mióberg n i „ 35 
je lapálek Fran: „Neue Plecopierenarten aus. dí Fe 


"4 Capnidac ab. e n aa 
B Koi már ek Dr. „ius, Nymphy šsský ch jepic IL Bedyurus late- 
n ( falis Ct. : : boké 


s čech ě z : k : : I 
enberger Dr jan. 0: he: a , výskytu | keřásců v kaší 


kdy. V. ask a a-Sibiti.- 1 Nový nd ruských do 16 
Fes rovský Vladimír, Studie o českých Acanthosominách 


E ork 3 507 xi en a 50 
 Znráva ROLL CJ E V a KREV dn Aik O2 
(Zpráva pokladní ee oo SAL 
Seznam přednášek v občasných z hizch RS PE 0 


P oam Sen 0 MB ee dva 00 


Zahraniční společnosti a ústavy, s nimiž Čs. Sp. Ent. vyměňu- 
1 če publikace <.. T RE PR P NEJEN bt Ko, 


-= 


republiky československé M A dom kl Deo Ě A 


o ČASOPIS 
ČESKOSLOVENSKÉ SPOLEČNOSTI 
| ENTOMOLOGICKÉ 


ACTA SOCIETATIS ENTOMOLOGICAE ČECHOSLOVENIAE. 
ROČNÍK XVIL 1920). ČÍSLO 1.—4. 


As oman /n 
M 


S4, 
| / 77) > 
REDAKČNÍ KOMITÉ: ý 


ANT. VIMMER, 
Praha-Král. Vinohrady 592. 


M 
MUDr. EM. LOKAY, Ph. Dr. JUL. KOMXŘÉK,, Museu“ 


Poříč, Praha-II. Smíchov. 


Ředitel N. M. KHEIL. Tech. Dr. ED. BAUDYŠ. 


KKXXZKZSX X SX SS SFV STX ST TT TYTYTTEK PH+ 000000++00009+00000000000900000000000000000M9000+0000009000000000000+0+00 
m = 


OBSAH: 
Lokay Dr. Em., Neuraphes talparum n. sp. Nový brouk z Čech 1. Klapálek Fr., 


Neue Plecopterenarten aus der Familie Capniidae 3. Teyrovský Vladimír Dr., 
Studie o českých- Acanthosominách I. 6 Rambousek Dr, Frant., Vědecké výsledky 
československé armády v Rusku a na Sibiři. I. Nový rod ruských Staphylinidů . 16. 
Heyrovský Dr. Leo, Několik pozorování ze života brouků 21. Obenberger Dr. 
Jan, O původu a výskytu krasců v oblasti republiky Československé II. 23. Karny 
Jindřich, Nová australská Thysanoptera, jež nasbíral Mjóberg 35. Baudyš Dr. Em. 
a Vim mer Ant., O hálkách a hálkotvorcích na českých ostřicích, 45. Komárek 
Dr. Jul., Nymphy českých jepic II. 59. Zprávy výborové 62. (Jednatelská 62, poklad- 
ní 64, přednášky 65). Seznam členů 66. Výměna publikací 73. 


o ——— —— —————————— ———  ———————— —————— n m 
ORP 0000000000 00090 EEE EEe—uŮ MOřO00P0 O P000000000000000000000000 0000000000000 00000000 +0%00+0%0 


Pořad schůzí ČS. S. E. ve správním roce 1921. 


8. února 8. března 5. a 26. dubna 10. května 
7. června 4. a 18. října 8. listopadu 14. prosince 


Za věcný obsah a původnost prací ručí spisovatel. - Příliš rozvláčné práce 

a pouhé seznamy není možno publikovati. - K rukopisům přikládejte pod- 

robné adresy za účelem expedice korektur. - Připisování nových vět do 
korektur není přípustno. 


Schůze v zoologickém ústavě české university na Karlově počínají přesně 

o půl 6. h. več. - Přátelské schůzky jsou v úterý (vyjma dny schůzí ob- 

časných) a v sobotu © 5. hod. odp. v Chocenského restaurantu Praha-II., 
Růžová ul. 


Veškeré redakční záležitosti vyřizuje Dr. Frant. Rambousek, správce výzk. 
ústavu cukrov. v Praze-II. 976. 


V PRAZE. 
Nákl. Českoslov. Společnosti Entomologické. - Tiskárna Alberta Malíře. 


odpo E dok ed 


65 
* ČESKOSLOVENSKÉ SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKÉ © 


ACTA SOCIETATIS ENTOMOLOGICAE ČECHOSLOVENIAE. 
ROČNÍK XVIL © | 1920. 


NEURAPHES TALPARUM N. SP. , 
NOVÝ BROUK Z ČECH. 


MUDr. Emanuel Lokay v Praze. 
(Došlo 21. I. 1920.) 


Oblongus, Subdepressus, tenuiter pubescens, piceus, anteanis, 
Palpis, pedibusaue rufis, cápite, (cum oculis prominulis) thorace paulo 
angustiore, fronte bifovcolata, margine interno foveolarum frontalium 
non tuberculato, vertice plano, occipite in medio elevato, duasi tu- 
berculato (sed tuberculis concentratis), retrorsum- médio inciso; 

-antennis apicen versus incrassatis, articulis tribus penultimis laeviter 
„transversis, prothoracé oblongoguadrato, elytris oblongoovalibus, 
valde obsolete punctulatis, foveolis ad basim profunde impressis, 

<" mpressione externa angustiore, elongata, Long. 120—130 mm. řla- 
bitat apud Pragam popem) m mensibus hibernis in nidis taiparum | 
invenitur. 

Differt a N. rubicundo Schaum non solum colore, sed etiam forma 
capitis. N. rubicundus Schaum: Vertice capitis concavo, marginé in- 
terno foveolarum. frontis tuberculato, occipitě in medio tuberculato, 
sed disciso et tuberculis distantibus. 

Etiam vicinus: N. carinatus Muls: Capite paulo breviore et la- 
tiore, ioveolis frontis, angustioribus, vertice et occipite plano, glabro 
et nitido. ; 

© Podlouhle vejčitý, oploštělý, iemně chloupkovaný, smolohnědý ; 
tykadla, makadla a nohy červené. Hlava (s očima) poněkud užší 
štítu, s čČelními jamkami vedle očí, temeno ploché, vnitřní okraj 
podél jamek není hrbolkatý, záhlaví v středu zvýšené, hrbolky sou- 
středěné, středem do zadu naříznuté. Tykadla ku konci ztluštělá, 
S třemí posledními články mírně příčnými. Štít podélně čtvercový, 
krovky podlouhle vejčité, oploštělé, velmi jemně rozptýleně tečko- 


M 
i 


vané, na kořenu s jamkami silně proláklými. 1 Radfední skladka dla 
há a silně vyniklá. Délka 120—150 mm. 


Nalezen u Prahy ve Stromovce a v rss) V zimě ve ělším 
počtu úplně souhlasných jedinců panein inž. J. Machulkou v hnízdech - 


krtčích; jcinu děkuji za laskavé Sdělení řad Th ku popisu. 


Od velmi podobného N. rubicundus Schaum liší se nový N. tab- 


paruni m. nejen barvou, nýbrž i útvarem hlavy, neboť N, rubicundus 


Schaum má temeno proláklé, s vnitřními okraji čelních jamek hrbol- 


katými, záhlaví též v středu hrbolkatě zvýšené a rozeklané, takže 


hrbolky jeho jsou rozstouplé; kdežto N. talparum m. má temeno. 


ploché, s vnitřními okraji čelních jainek též oploštělými, záhlaví v 


středu zvýšené, hrbolky však soustředěné, vzadu středem jen za- - 


říznuté. Též způsob jeho Života v zimě u krtků jest rozdílný od 
N. rebicundus Schaum, který v našich kraiích žije Shyčalě v trouchu 
při hnízdech Form. rufa. > > 

N. cařinatus Muls. má hlavu o něco kratší a Širší, štěrbinky čelní 


užší, temeno i záhlaví ploché, bez hrbolků, lesklé, hladké. Též jest 


u něho krajina kol štítku na krovkách trochu závižena. 


Ganglbauer ve svém díle: Káfer von Mittel-Europa, Bd. Il. str.: 
29, praví, že dle Schauine vyskytují se též jedinci N. rubicundus;. 


kteří isou smoločerní, a Thomsonův N. rubicundus ze Stockholmu 


byl též smoločerný, avšak ani Schaum. ani Thomson nepopsali. 
zvláštního útvaru temene hlavy a záhlaví, i nelze tudíž ziistiti přesně 


druh a jest možno, že smoiočerní: jedinci náleželi ku N. carinatus - © 


Muls., který tehdy nebyl ještě popsán, aneb snad ku N. talparum m. 
Cnovám ve své sbírce jedince červeného N. rubicundus Schaum, 
jejž můj otec obdržel přímo od prof. Schauma a který jest s našimi 


N. rubicundus úplně shodným. V Jahresheft des Vereins fr schle==———— 


sische Insektenkunde zu Breslau X—XII Heit z r. 1919 ve spise: 
Káfer in Bauten und Nestern str. 43 oznamují autoři spisu R. Scholz 


a O. Hinke nález N. rubicundus Schaum u krtků a v starých hnízdech. © 


ptačích; možno, že jedná se 0 N. talparum m. Též N. carinatus Muls., 
v lémž spise v okolí Lubecku panem Drem P. Gusmannem z hnízda 
krtka uvedený, může se vztahovati ku N. talparum m. 


Résumé, v 
Le nouveau N. talparum m. ressemble beaucoup au N. rubicundus 
Schaum, mais il differt non seulement par sa couleur plus foncée, 


2 


elevé, máis = inbaenícs. ání assis "un A k ebts čé Vautre, neidanid: 
„chez N. rubicundus Schaum le sommet Ge la těte est concav, le bord 
É: dmtericur des. fossetes frontales avec une protubérance, et les protu- 
> „bérances. occipitales sont séparées une deV'autre. Aussi la biologie 
je -de N. talparum m. est dilferente de cellc de N. rubicundus Schaurm, 
" | Car on le trouve. dans les enviroiis de Prague en Bohéme en hiver 
-© dans les nids des taupes. tandisane N. rubicundus Šchaum vit dans 
„les nids de Form. rufa. „ 


m 


 oPrant Klapálek: 
NEUE PLECOPTERENARTEN AUS DER FAMILIE 
CAPNIIDAE*) 


zh ý Capnia variabilis n. Sp. 


© Kopí'und Tborax schwarzbraun, glánzend, Hinterleib rotbraun, 
-nur bei den vertrockneten Stiicken dunkelbraun. Fiihier, Taster, 
Beine und Schwanzborsten sind lichtbraun, bei einigen Exempla- 
© ren sind die Filler und Schenkel dunkler. fast schwarzbraun. Flů- 
=- gel schwach zetrůbt, mit brauier Nervatur. 
= : Pronotum aucr lánglich, vorm kaum so brelt wie das Hlinter- 
© haupt, nach hinten Wenig verschmálert, mit abgerundeten Vorder- 
-und leichí stumpfwinkligen Hiuterecken. (50:46 : 37.) Das Mittel- 
o feld und die Mittelfurche siná sehr schwach angedeutet. Flůgel 
deutlich schináler als bei iibrigen zwei palaearktischen Arten mit 
scharí parabolischer — besonders die hinteren Spitze.  Vorderast 
-des Cubitus ist ganz gerade, so dass die innere vorder cubitale 
- Zelle vollkommen dreieckig ist; die Ouerader m— cu trifit gerade 
£ -hre Spitze. In der Lánge der Fligel zeigen die mir verliegender 
Stiické zwei Typen: bei einem iiberragen die Fligel deutlich den 
Hinterleib und die Lánge der Fligel zeigt zur Kórperlánge, das 
© bei den Plecopterev normale Verháltniss; bei der anderen Reihe 


M - 
-—— v 


koná *) In dem literarischen Nachlasse den gestorbenen Prof. Klapálek habe 


28 ich die folgenden Diagnosen gefunden. — Sie wurden wahrscheinlich im Jahre 
(19121914 zusammengestelit. Jaromír Šámal. 


core par a forme de sa | těte. Les somet de la těte (est lan; 


P NE: » -X : 

! s ke: 

s die Fligol stark ener und orreichoň v 
ze. 5% 


nicht VoOr. : 
Kórperláange 3—6 min; Flugelspannung bci dí jangilůstliké 
Stiicken 1I—13 mm; bei den kurzfliigeligen 8—10 mm. 12 : 
Leperan, Gebiet Jakutsk, 17. VL leg. Čekanowsky; P 
Saram, 1906; am Ende Juli leg. Hartung. Nebsdem einige mit Sibir. sb 
bor. oder or. bezeichnete Stůcke. je 
Diese feine Art ist durch die helle Farbe der Gliediapse sehr 
gut gekennzeichnei; auch áie Form der Subgenitalplatte díirfte als- 5 
ein gutes Merkinal dienen. Ich stelle beide Formen, die lang- wie 
kurziliigelige in eine Art zusammen, da ich sonst keine Unter schec) o 
entdecken kann. k, 


he š K Ve 
| ac XE 
Capnia Zaicevi n. sp.“) 


In der Grósse, Kórperform und Nervatur mit der C. conica s 
* 
vollkominen iibereinstimmend. Pronotum aufaigs bis zur Mitte 


še 


ziemlich rasch erweitert, von da aber parallelseitig, So dass, seine s: 
Form als symmetrisen  sechseckig bezeichnet werden muss; das. k 

Verháltnis der vorderen zur inittleren und hinteren Breite und zur bí 
Lánge ist 50:02:62 :47. Der Hauptunterschied besteht in der Form © š 
des nánnlichen Supraanallobus. In der Seitenansicht zeigt der- E 
selbe gewisse Ahnlichkeit mit demselben Organe von ©. atra, isty z 
aber deutlich iánger und die Form des Anschnittes ist eine andere., ky 
In čer Ansicht von oben hat der Supraanallobus eine čihnliche nach 2 
vorn allmáhlich verschmálerte Form wie bei C. conica. Der 7. 
Dorsalring ist am Hinterrande in den halbkugeligen starken, mit k 


starken und stumpfen Spitzen besetzten Hócker erhoben; sein 


Vorderrand gerade, ohne jede Auszeichnung. še s 
Ich sehe keine wesentliche Unterschiede des Weibchens vom 
jenem der Č. conica. : EP kě: za 
y šiky, Po 


*) Mir scheint, dass auch diese Art wurde noch nicht dupliziert, a: 
J. Šáma 


TA Zajcev in Nord- Ural, 7. VII. 


Hi 


kehrere Penipláe i in der Ausbeute der Becise des il. Ph. 


Die Art gehórt sicher mit der C. conica in dieselbe Gruppe; 


- ste stimmt mit derselben in der Form des Supraanallobus in der 


oberen Ansicht und in dem Fehlen der Hlócher am Vorderrande 


-des 5. Dorsalringes iiberein. 


% 
+ 


» 


Capniella nov. gen. 


Ahnlich der Capnia, aber in den Flůgeln miindet die Subcosta 
weit vor der Anastomose in die Cosia und der Ast derselfen ist 
lang mit čem Radius verschmolzen, und erst kurz vor seinem 
Ende wieder von ihm getrenut und eine Auerader des Subcost al- 
feldes bildená. Vorděrast der Media wie bei Capnia stark vorge-- 
bogén und in €inen Punkte oder sogar auf einer kurzen Strecke 
mit deni Radius verschmolzen, so dass die zwischen ihnen liegende 
Zelle zugespitzt oder gar gestielt erscheint. Das Medialfeld hat 
ausser der m-cu noch zwei Gueradern und ist so in drei Felder 
geteilt. Das vordercubitale Feld spitz, dreieckig. 


Capniella riodosa n. Sp. Ň 


Kórper schwarz, Fiinler schwarzbraun, Vaster schwarz, Beine 
sciwarzbraun, -dur dic. Schienen etwas. lichter, | dunkelbraun, 
Schwanzborsten dunkelbraun. Fligel angeraucht, mit stark vortre- 
tender schwarzbrauner Nervatur. Augen mássig gross, gewólbt, 
ziemlich grob fazettiert. Punktaugen klein, in ein gleichschenkliges 


Dreieck gestellt; der gegenseitige Abstand der hinteren ist fast 


ú1eimal so gross Wie die Enticrnung vom Innenrande der Augen 
(25 :9:20). Die Stirnschwielen sind pross, aber flach, dení Ianen- 
randé der Augen sehr nahe liegend. 

Proňotum am Vorderrande bogenfórmig, mit breit abgerunde- 
ten Vorderecken, vorn etwas schináler als das Hinterhaupt, nach 
hinten verschmálert und mit geradem řiinterrande (50 : 40 : 455). 
Die Vorder- und Hinterrardsfurche in der Mitte tief, nach den Sei- 
ten zu verlóschend; die Mittelíurche und das Mittelield sehr 
schwach angedeutet; das letztere nimmt in der Mitte etwa ein 
Zehntel (der ganzen Breite nach vorn und hinten bogenfórmig er- 
weitert. 


U 

In den Vorderilůgeln fliesst der Vordeřadé P Media a 
mal mit der Sector Radii cine kurze Strecké zusammen, so. dass 
das zwischen ihnen licgende -Feld gestielt erschéint. Radius selbst 
und sein Sector sind stlark geschwungen. "X tě: 

Bei Cen zwci mir vorliegenden Weibchen ist der Hinterleib 
durch das Trocknen deforiniert, ©s orscheint aber doch schon das © 
Mittelfeld des VIL Bauchringes klappenartig, geschwollen und am- 
Hinterrande  bogenfórmig. © Der VII. Wing zeigt ebenfalis cine © 
schaufelftórmige, hinten abgerundcte úud den Hinterrand des Ringes. 
kanm úberragende Subgenitalplatte, die der Lánge nach mit. einem 
starken Kiele veřschen ist. Die SchWanzborsten sind knotig geglie- 
deřt und mit starken absteheaden Borsten besetzt. : c 

© unbekannt. © Kórperlángze 45 mm; Fliigelspannung 9 nm. 
Fluss Lena, Sibirien, f. 73. leg. Čekanowsky. 2 © | kg 2 


/ 


STUDIE O ČESKÝCH ACANTHOSOMINÁCH L 
Vladimír Tcyrovský. z 5 
(S tabulkou.) 


První část této práce jest výsledkem studií, konaných v létě 
1920. Mimo jiné podávám v ní popis 5. larváiního (nymphálního) 
stadia tří druhů našich Acanthosomin; podrobnější popis dřívějších 
stadií těchto druhů jsem nucen pro nedostatek materiálu k srovnání 
odložiti na dobu pozdější, a podám jej —-pokud mi bude možno - 
spolu s popisem larválních stadií ostatních našich druhů v dalsich 
částech těchto studií. 


1. Sexuální dimorfíism ve zbarvení - 


Jako u většiny ploštic tak i u Pentatomid a tudíž i u zástupců - 
podčeledi Acanthosominae jest nám obyčejně na první pohled dosti ©- 
nápadný rozdíl mezi samcem, poměrně malým, a samicí, zpravidla pa: 
vždy poněkud větší. Rozdíl ten neni však vždy stálý; jak samci © 
tak i samice varirují ve velikosti. a tak — třebaže u většiny je- 
dinců představujících průměr a protilehié konce variačních řad jak- 
samčího tak 1 samičího pohlavi můžeme již podle velikosti pohlaví 
určiti — přece není malý počet těch jedinců, kteří odpovídajíce 


Ó 


r 


í " Stálejší 
ve starší literatuře (Ficber, Dots R Se ott) jsou uvá- 


© 


z U ří © ela Ek sVRENŮ černý, o ks od a zadních 
© holení u Acanthosoma háemorrhoidaie L. ČG -— červené s 2 čer- 
ES nými skvrnami, © — žlutě s černým koncem)'), nebo Červenavé 
o druhů?), vesměs tedy rozdíly — třebaže stálé — přece jen malé 
-4 málo nápadné. : 

c: Větší rozdíly pohlavní jevící se nejen ve rý ěječáný ch 
částí těla, nýbrž i v rázu zbarvení celého těla a tudíž na první po- 
hled dobře patrné shledal jsem u Elasmucha grisea L. a Elasmoste- 
Ehus interstinctus L a to nejen U živočichů dospělých, nýbrž již 
veda -o = aE grisea. L. dokonce již v 3. -— larválním stadiu. 


Ě O dimorfismu larev 5. stadia ziníním se bodánší níže při je- 
-jich popisu. Podobně jako u těchto jeví se rozdílý pohlavní u larev 
-4 resp. 3. stadia v temnějším (©) a světlejším (©) zbarvení ze- 
- néna ty kadel, noh (zvláště chodidel), po případě (7. grisea L.) pá- 
sek na štítu (pronotu), štítku (scutellu) a pochvách krovek a i. 
Většinu těchto rozdílů shledáváme i u imax. Tak isou u E. gri- 
sea L. nohy, zejména pak konce holení a poslední článek chotdidlový 
— samců temněji zbarveny než Samic; poslední dva články tykadel 
© a konec třetího jsou u samce černé, u samice jen distální polovina 
posledního článku; rovněž corium samce je ternněji (červeně) zbar- 
veno než u samice, kde jest spiše oranžové; membrana samce zná 
černou skvrnu, membrana samice skvrnu hnědou nebo je beze 
=, skvrny. Černá nebo červená skvrna na přední polovině štítku schází 
© siče jak samcům tak'i samicím, těmto však častěji, a u nich také 
-© Poměrně častěji než u samců jest červená. 
| Podobně-u E. interstinctus L. má samec štítek a krovky z valné 
-části červené, membranu na vnější straně Ss tmavou skvrnou, sa- 
mice naproti tomu štítek a krovky žlutězelené se slabým purpuro- 
vým nádechem a pouze-švy a kraj červené, membranu beze skvrny. 
Méně zřetelný jest rozdíl ve zbarvení tykadel, jichž poslední dva 


© Fieber, Die europáischen Hemiptera. 1861. 
0) Douglas k Scott, The British Hemiptera. 1865. 
| 4 


rozdíly mezi samcem a samicí jeví se ve zbarvení. Již 


xi 


“ v s 6 ) : " - ď , ji Mě X; ň 
M. zdí 0 9 k 
E SO 0 < MŽ 
: 4 g i Z W fa Ě je E i P E: | 
čláhky'a konec třetího jsou U samce tmavohi zí BU, ježto 
o M : 
jen článek poslední. o ka : 


-u motýlů podrobněji studovaným. 


-že rozdíly pohlavní jeví se také tím, že trvalá poměrně níz-* 


„ u této čeledi zpravidla tmavší, vykládá Reuter tento sklon samců k „melanismu © 


Ještě nápadněji vystupují tyio rozdíly u E. srisea L. vso 
losti se zjevem známým u zástupců jiných řádů hmyzu : 


Shledal jsem totiž, že živočichové, kteří AOkOH Ah a i pro- 
měnu koncem srpna a počátkem září letošního roku“) - za „velmi ne- 
přízniv ého počasí a nizké teploty, byli temnčii zbarvení než gene rac 
předchozí, dokončivší proměnu koncem června a počátkem č 
vence. Toto odchylné zbarvení bylo mnohem nápadnější. u samců 
(tykadla celá téměř úplně černá, nohy Velimi tmavé, corium s 
červené a černá skvrna na membraně větší než obyčejně) než us s 
mic, jež byly jen o málo tmavěji ZDattc než samice předchozí 
generace. / : čb ab E 

Tato dosud zjištěná fakta nedovolují mi vobouditi, zda jde zde © 8 
o skutečný saisonní dimorfism t. i. zda střídají se každý rok pra- © 
videlně dle roční doby generace světleji a temněji zbarvené či zc : 
jde o pouhý naběh k saisonnímu dimoriismu t. i. 0 výjimečný př 
pad způsobený zcela nahodilými nepříznivými poměry, Za nichž 
živočichové svou proměnu dokonávali. Nás zalímá zatím ten ziev, 


aberrantní zbarvení 
u ša M68) SS 


x 
k, 5 
- U - 


ká teplota vyvolá tmavší 
mnohem Snáze u samců než 


5) Místo pozorování: Babice u Říčan. < 

*) O. M. Keufer (Hemipterologische Spekulationen II. — Die Gel Ř 
mássigkeit im Abándern der Zeichnung bei Hemipteren (besonders Capsiden) und. 
ihre Bedeutung fůr die Systematik. — Festschrif fůr Palmén- Nr. 2 — Heh © 
singfors 1905) uvádí na základě prací jiných autorů jako příklad saisonního di- 
morfismu ploštic některé druhy rodu Stenodema (čel. Capsidae; tmavší variety — 
na podzim, světlejší na jaře). Dále uvádí řadu rodů a druhů těže čeledi výš 
značných sexuálním dimorfismem (samci tmavší než samice.) Vzhledem k tomu, % 


A 
n 
+ A 
st 


že poslední stadia larvální a imaga, jakož i tvary fylogeneticky mladší jsou 


jako samčí praeponderaci. V našem případě nelze výkladu toho dobře užíti, po- 
něvadž zbarvení některých částí těla, zejména tykadel a konce chodidel, jest 
u nymph jmenovaných dvou druhů podě. Acanthorominae celkem tmavší. než © 


u imaga, kterýžto zjev souvisí, jak se zdá, s tím, že SEEN VEPŘDÝNE: to ká a 
měrou jak tělo roste. 


„ 
Pra 


6 


| Derecner) u rodu. Elas- 


k vod ro ha jo 8 fmbeha Stůl. ba 


U Záštupků zšetkí Elasmucha setkáváme se se zjevy u hmyzu 


g poměrně vzácnými, totiž, že samička střeží svá vajíčka (obr. 1) před 
: k jako škvory a i., ba i před samci vlastního druhu. — První 


% 


0 tomto zievu psal De Geer, po něm mnozí jiní, u nás Duda 


 (Vesšmir 1879). 
Měl jsem příležitost pozorovati úkazy tyto u Č. ferrugata F 


- griseu L. — Samice E. grisea L., iež jsem v ohledu tom are 
© zkoumal, chovaly se proti různému nebezpečí hrozícímu jejich va- 


jíčkům různě: vpustil-li jsem na list škvora, nadzvedla se samice 
prudce poněkud směrem proti němu, a rozpiavši současně křídla 
zavířila jimi krátce, Čímž škvora ihned zabnala, načež se k vajíč- 


-kům na chvíli těsně, přitiskla. Jestliže však jsem se blížil k vajíčkům 


prstem, ať shora či po listě, přitiskla se samice prostě co nejtěsněji 
k vajíčkům a to především na té straně, odkud jsem se prstem 


- blížil. 


Larvy 1. stadia zůstávají nakupeny pod samicí na téměž místě, 
kde před tím byla vajíčka. Když se po prvé svlékají, vzdálí se Sa- 
mice, aby jim nepřekážela, a usadí se v jich blízkosti. Po prvém 


- svlékání pak mění samice i larvy občas místo lezouce po listech i po 


šištičkách březových, samice zůstává většinou stranou, a pouze 


-hrozí-li lárvám nebezpečí, slézají se kolem samice nebo samice při- 


lézá k nim. Rovněž v noci slézají se larvy kolem samice. U ge- 
nerace dokonávající proměnu počátkem září vytrvala matka poblíže 
larev až do úplné jejich proměny v imaga, avšak 4. stadiem počínaje 
nejevily larvy a matka těch vzájemných vztahů jako ve stadiích 
předešlých; u generace předchozí, dokonávaijicí proměnu počát- 
kem července, jsem pak nalézal larvy 4. stadiá bez matky (obr. 2). 
Larvy zůstávají zpravidla v původním plném počtu pohromadě až 


- do pátého svlékání; po něm rozdělují se na £ nebo 3 menší skupiny. 


V této době zdržují se velmi často na Ššištičkách březových, jichž 


- povrch svým zbarvením a kresbou napodobují. Živočichové dospěli 


. 


zůstávají rovněž ještě nějaký Čas pohromadě. 
„Zda také u Elasmostethus interstinctus L. samice hlídá svá va- 
jíčka a mladé larvy, nebylo, pokud vím, dosud zjištěno. Larvy 4. a 5. 


© stadia nalézal jsem na břízách ojediněle. 


/ 


PK 0 


cv tom ohledu Šádných zpráv. 


É „* 


3. Nymphy. 


Tykadla 4čělenná, jednotlivé články neliší se (podstatně ty 
od článků tykadel imaga; chodidla 2členiá; "zadeček (ahdo 
10členny, ve střední části zadního kraje 3., 4. a 5. tergitu sč B 
páru otvoru (orificii), jimiž ústí na venek dorsální (smrdntě“ ži 
connexivum nevytvořeno. 

Jednoduchá očka Pán sou PO Delka pochev krom 


sahá — podle stáří Sniny — skoro nebo úplně k padal i 
3. abdominálního tergitu, po případě jei o málo přesahuje; . hranic 
mezi kořenem štítku a pochev krovkových nezřetelná; slabší nebo 
silnější hrbolek na postranním kraji, po případě i delší (žebro z něho. 
vybíhajicí naznačují hranici mezi budoucím coriem a membranou 

be 
Elasmostethus interstinctus L. (= dontujisíDe a.) Rt ž 
(Obr. 5; bez noh a tykadel.) ex Plná p; 


— 4 


$bryse těla BPA po shora přibližně ena tělo o nejširší z 


těla zelená, vánoc světlejší, na hlavě, štítu krok štítku v jBě 
ží a výnů krov kových u Samice žlutě Z u samce tmav- v 
če srveně nebo sytě oranžově, ústi Žlaz černě, okolí Vs žlutě. 
Hlava poněkud kratší než štít, do předu zůžená, lalok čel 
(tylus) užší a zřetelně delší než lalok skráňový (jugum). Oči i očka. 
jednoduché, červené. Tykadla jsou dlouhá aši jako polovina děl- 
ky těla; konec 1. článku přečnívá zřetelně zilo hlavy: pomě 
délky jednotlivých článků: 


L l. 1 


0693 3 1258 a E 


postě článku hnědočervená. 6 ostrum sahá ke kyčlím 3 pá- 


. „0 


10 


VI. Teyrovský, Acanthosominae I. Čas. Čes. Sp. Ent. XVII—1920. 


1.—3. Elasmucha grisea L.; 1. samice hlídající svá vajíčka; 2. larvy 4. stadia 
na březovém listě; S. nympha (bez noh a tykadel); 10krát. 


4. Elasmucha picicolor Westw.; štítek (scutellum) nymphy; 10krát. 
o. Elasmostethus interstinctus L.; nympha (bez noh a tykadel); 10krát. 


(Fotografoval a kreslil VI. Teyrovský.) 


© ru noh; barva jeho jest světle hnědozelená, první článek a konec 
čtvrtého hnědé, u samce tmavší. Svrchní pysk (labrum) černý. 


Přední krai štítu (pronota) uprostřed a po stranách mělce 
vykrojen. Postranní kraj jeho spoiujíci přední a postranní roky sla- 
bě zakřiven, okraj spojující postranní rohy a velmi tupé zadní rohy 
slabě, zadní kraj štítu mirně obloukovitě vykrojen. Šťit příčně vrás- 
čitý až na dvě přibližně obdélníkové, poněkud vyvýšené hladké 
plošky před středem štítu ležící, jež jsou v medianí čáře od sebe oú- 
děleny krátkou, nepří říliš hlubokou rýhou. Šířka štítu mezi postran- 
ními rohy jest o málo větší než dvojnásobná jeho délka. 

Kořen štítku (scutella) po každé straně s malým vtiskem na- 
značujícím nezřetelně hranici kořene pochev krovkových. Největší 
šíře štítku (před středem) o něco větší než jeho délka, jež ješt o má- 


- lo větší než délka štítu. Konec štítku Spičatý a přečnívá zadní kraj 


u 


metanota; střed plochy štitku, až na jemnou medianí rýhu po celé 
délce jeho se táhnoucí, vrásčitý. 

Na pochvách krovek slabý hrbolek na postranním kraji 
a z něho vybíhající velmi krátké a nezřetelné žebro značí hranici 


- budoucího coria a membrany; rovněž švy dělíci embolium a clavus 
od vlastního coria jsou naznačeny. Vnitřní kraji pochev křídlových 
-je slabě vykrojen. Povrch pochev vrásčitý. Malá podélná při ko- 


řeni švu dělícího embolium od vlastního coria, dále hrbolek, žebro 
a postranní a zadní kraj membranální části temně hnědé, u samce 


skoro černé; membranální část pochev u samce poněkud tmavší než 


coriální. 


Zadní ŠLit (noví) jest až na malé zadní postranní čá- 


-sti zakryt štítkem; iranice mezi nim a pochvami zadních křídel 


není naznačena. Pochvy zadních křídel jsou z valné Části kryty 
pochvami krovek. 
- Na ventrální straně nejeví články hrudní mezi sebou zvláštních 


"podstatných rozdílů. Střed jejich i s kyčlemi je zbarven hnědě, u sam- 


ce tmavohnědě. Nohy světle zelenavě hnědé, u samce tmavší; 
konce stehen, holení a články chodidlové hnědé, u samce tmavo- 
hnědé; konec 2. článku chodidlového tmavohnědý, u samce skoro 


černý. 


Na zadečku jesé břišní kýl v předu jen velmi slabě nazna- 


čen. 4—7. tergit má při postranním kraji krátký úzký příčný vtisk. 
Zadní část postranního kraje abdominálních tergitů s malou černou 


2 ; JI 


I 


skvrnou. Střed zadního kraje 6. tergitu s 2 dým černými sl 
nami. Červený nebo oranžový pruh táhnoucí se přes silněji aě 
nisované plošky nad dorsálními Žlazami jest v předu vidličnatě roz- é 
dvojen. Plošky nad žlazami jsou sytěji zbarveny. U samce jest s 

pruh sytě červený a protažen poněkud ku předu i na zad. Ústí žlaz sy 
černé, okolí světle žluté. jb5tí 0095 úladll i 


Články genitální nejeví ve tvaru podle rozdílů pohlavních. 2 
Delka těla: 6—8'5 mm. , | ný 3 8: 


ň 


4. larvální stadium: Od nymphy liší se hlavně poměrné jedno- Z 
duchou úpravou štítu a štítku a krátkými křidlovými, jichž konec s ?. 
sahá jen nepatrně dále na zad než konec štítku, s nímž tvoří jediný © 
celek, Tělo poměrně široké, barva všech částí těla kromě tykadel é 
tmavší než u nymphy; plošky nad dorsálními žlazami tmavohnědé, Je c 
pruh přes ně se táhnoucí, sytě červený, protažen do předu i na zad; © 
zbarvení jednotlivých částí těla samce podobně jako u nymphy 
vždy tmavší. Délka těla: 4—5 mm. : r 


Elasmucha grisea L. (= intérstincta Rent) © A7 
(Obr. 3; bez noh a tykadel.) VE E no Mě) 8 


Kraje těla mezi postrannimi rohy štítu a membranálními hrbolky Pas 
téměř rovnoběžné; tělo do předu i do zadu zůženo. Základní barva © 
těla zelená, na hlavě, štítu, štítku a pochvách krovek hnědozelená, 8 é 
u samce pončkud tmavší, s kresbou sestávající z černých širších 
(O) nebo užších, po případě tmavohnědých, někdy i velmi nejas- č 
ných (©) pásek. Zadeček v krajině dorsálních žlaz zbarven čer- © 
veně, Černě a světle žlutě. 


4 


Hlava poněkud kratší než štít, do předu zúžena, lalok čelní © 
(tylus) asi steiné dlouhý jako skráňový (iugum), ale užší. Hranice- 
inezi čelním a skráňovým lalokem jest značena černou páskou tá- 
bnoucí se přes jednoduché oko k zadnímu kráji hlavy a směrem na. 5 
zad se rozšiřující; u samice jest páska užší s rudohnědým okrajem be 
a V místech, kde se končí rýha oddělující lalok čelní od o šá 
přerušena, Středem laloku skráňového táhne se po celé délce hlavy © 
tmavohnědá (u samice. světlejší) před očima lomená páska, směrem 
na zad se rozšiřující. Oči hnědočervené. 


o- 
ba) 


12 


článků: 


a PA jsou dlouhá asi jaké polovina délky těla: konec 
L. článku přečnívá zřetelně konec hlavy; poměr délky jednotlivých 


1 VONDRÁK U Ae 


VYZ80 4:4 445851318 19190: 


u samce jsou prvé dva články tmavohnědé, prvý s Černou podél- 


-„ nou páskou na vnitřní straně, druhý na basi a na konci černý, d. a 


4. celé černé; samice má tykadla světle hnědá, poslední článek buď 


celý černý nebo se světle hnědou basí. Rostrum hnědozelené, na 


basi a na konci hnědé (u samce tmavší) sahá ke kyčlím 3. páru noh. 
Svrchní pysk (labrum) černý. | 
Štit (pronotum) vrásčitý, mezi páskami černě tečkován, s jem- 


"nou podélnou střední rýhou na zadní části. Přední kraj mírně oblou- 


kovitě vykrojen, postranní kraj mezi předními a postranními rohy 
velmi slabě zakřiven, zadní krai mezi zadními rohy téměř rovný; 
úhel mezi ním a slabě vykrojeným krajem spojujícím zadní a po- 
stranní rohy velmi tupý. Příčná uprostřed přerušená rýha před stře- 
dem, dělící štít na část přední s 4 a Část zadní s 6 podélnými do 
zadu rozbihavými páskami -jest černě nebo tmavohnědě zbarvena. 
Střední dvě pásky na $títu probíhají někdy nepřetržitě, někdy jsou 
však u vnitřního konce příčné rýhy přerušeny. Šířka štítu mezi po- 
stranními rohy jest o málo větší než jeho dvojnásobná délka. 


Štítek tscutellum) o něco delší než štít. Největší šíře jeho 
(před středem) o něco větší než jeho délka. Po celé jeho délce táhne 
se střední podélná rýha. Dvě střední podělné pásky u Samce často 
v medianí čáře splývaii; někdy jsou vpředu nebo vzadu zkráceny, 
vždy však dobře patrny i když — u samice -— ostatní páskovitá 


-kresba jest nejasná. Vpředu a vzadu splývají zpravidla více nebo 


méně s oběma (pravou a levou) podélnými lomenými nebo oblou- 


. kovitými páskami. Mezi těmito podélnými páskami jest štítek vrás- 


čitý a černě tečkován. Štítek jest zakončen velmi tupou špičkou, jež 
přesahuje zadní krai zadního štítu. 

Pochvy krovek vrásčitě, jejich vnitřní kraj slabě vykro- 
jen. Švy oddělující embolium a clavus od vlastního coria málo zře- 
telné. Zřetelné membranální žebro a hrbolek, postranní a zadní krai 
membranální části, široký pruh po stranách přední poloviny štítku 
a podélný pruh při postranním kraji, táhnoucí se od kořene krovek 


p 78 


« 


u (samce tmavší než zokální KOPNKOVÁ A o 0 


Zadní štít (metanotum) jest až na malé zadní postýzíni: čá- Rod 

sti zakrvt štítkem. Pochvy zadních křídel jsou až na úzký zpravidla B; 
černě nebo hnědě zbarvený vnitřní kraj zakryty pochvami kfovek; © A 
"jinak není hranice mezi zadním štítem a pophivámí zadních křídel | 
naznačena. SAG ě ři 48 
s 


Hrudní sternity nejeví mezi sebou zvláštních podstatných: roz- voy: 
dílů; na postranním kraji má každý hrudní sternit Černou nebo tma- ŽV 
vohnědou skvrnu. Střed jejich 1 s kyčlemi zbarven hnědě. Nohy. 5 
hnědé, u samice poněkud světlejší, konec holeně a první článek © R 
chodidlový tmavší, druhý článek chodidlový HREVOhnědÝ (©, ) nebo 
černý (0). NY oAĚE TDK zel : G2 


„+ 


“ 


Na zadečku jest břišní kýl v předu jen velmi slabě z 
čen. 4—7. tergit má při postranním kraji krátký úzký příčný vtisk. 2 j 
Postranní kraji abdominálních tergitů s černou skvrnou (u samce A : 
poněkud větší) s níž na 3.—7. tergitu sousedí na vnitřní straně malá 
světle žlutá skvrna. Střed zadního kraje 6. tergitu S příčnou černou; © 
skvrnou. Od těto skvrny táhne se do předu přes tmavohnědé nebo © 
černé silněji chitinisované plošky a mezi nimi ležící červeně zbarve- Č 
né části příslušných tergitů úzký medianí světle žlutý pruh až 
k zadnímu kraji 3. tergitu. Na tmavohnědých nebo černých silněji © 
chitinisovaných ploškách nad posledními dvěma dorsálními žlazami © 


jest malá skvrna nad ústím žlázy zbarvena světle žlutě; KZ 0KOh s 
plošek jest světle žlutě. 


a < 


Clánky genitální nejeví ve jí podstatných rozdílů pohlav- ra 


ních. Zadní kraj 1. článku genitálního u samce svrchu černý. © 
Délka těla: 55—6 mm. | OY potu bo odá PON 


4. larvální stadium: Od nymphy liší se hlavně poměrně jedno- ň 
duchou úpravou štítu a štítku. Konec pochev krovkových sahá. na. 
zad tak daleko jako konec štítku, s nímž tvoří jednolitý celek; pás- 
kovitá kresba, poměrně jednoduchá, zřetelná jen na hlavě, štítu a 
štítku; střední dvě pásky na štitku scházejí. Zbarvení jednotlivých 
části těla samce podobně jako u nymphy vždy tmavší. Délka těla: A 


345 mm. kod 
ds W 

ó ad bc 2 

14 | R 
2 4 O 

ea py: 

4 5 il 

„ "15 

- ků 

' s 

: 


3 larvální stadium: Tělo poměrně. úzke, zejména v předu. Pů- 
- stranní laloky mesonota (základy pochev krovkový ch) jsou zřetelně 
„kratší než lalok střední (základ štítku). Zadní část a postranní čá- 
sti zadního stítu (metanota) nejsou tudíž kryty. Páskovitá kresba 
na přídě těla velmi nejasná. Tykadla samce tmavší než týkadla 
samice. Délka těla: 25 mrui. 


Elasmucha picicolor Westw. (= Fieberi Jak.; srisea Rent, 
(Obr. 4; štítek.) 


í Tvarem a kresbou na přídě těla podobá se velice nymič druhu 
předešlého, ale je větší a tmavší. Základní barva svrchu zelenohnědá, 
na přídě těla hnědá, vespod světlejší. - 

-© Tykadla celá černá; poměr délky iednotlivých článků: 
L II. JIL. IV. 
D00 2113000. 


Rostrum hnědé, na bási a na konci 3. a 4. článku skoro černé. 


Nohy tmavohnědé, konce holení a chodidla černá. Pásky na 
hlavě, štítu a pochvách krovkových Širší než u nymphy druhu 
předešlého. štít a štítek není Černě tečkován, střední dvě Čáry na 
štítku scházejí; na pochvách Vs membrana a celý vnitřní 
okrai coria černé. 


X 


Černé skvrny na: okraji abdominálních tergitů jsou větší než 
u nymphy druhu předešlého; světie žluté skvrny po stranách ter- 
gitů a v krajině dorsálních žlaz scházejí. 


M 


- Stít mezi postránními rohv v poměru ke své dělce poněkud užší 
než u nymohy druhu předešlého, 


Délka těla: 6—7 na. 


Páskovitá kresba na hlavě, štítu, stítku a krovkách, iiž u mno- 
hých jiných Pentatomoidei (Graphosoma, Aelia a i.) shledáváme 
u živočichů dospělých, u rodu Elasmacha v dospělém stavu mizí. 
Pro posledni larvální stadia, (zvláště E. grisea L.) má zvláštní bio- 


-logický význam: živočichové napodobují totiž zbarvením a kresbou 


„povrch březových šističek, na nichž se (zvláště nymphy) v době, 
kdy tvto ponenáhlu žloutnou, velmi často zdržují. 


(Db; 
fe 


VĚDECKÉ VÝSLEDKY ČESKOSLOVĚNSKÉ ARMÁDY 
V RUSKU A SIBIŘI. Pk 


|. část. PVV: 

: 4 ke PPV. 

Nový rod dv Staphylinidů. V, PAA 
Dr. Frant J. Ram bcus sek. M 
A 


Pan MUDr. Štěpán Jureček, lékař čs. armády, přivezl po p 
letém pobytu v Rusku a Sibiři značný materiál brouku, z nichž © 
Staphynilidi byli mi dáni k vědeckému zpracování. Kořist Dra Ju- © : 
rečka obsahuje četné nové druhy, jichž popisy budou postupně — % 
publikovány. “ 


: rÝ* hi 
7 ň : fy 


i- Jurečekia, nov. genus Staphylinorum. 


(Tribus Staphylmini, prope «. Iesperus) ; 


wow 


Hlava nejméně zšíři štítu, u (, innohém širší. Mandibuly mo- 
hutné s tupým zubem uprostřed. Svrchní pysk hluboce vykrojený ©- 
do tvaru dvou polokrunů, v předu s pravidelným blánitým lemem. © 
Maxilly s vnitřní vložkou velmi silně obrvenou. Maxillarní makadla: 
články I. 2, II. 1, Ii. */s, IV. 1, poslední článek, velmi slabě kyio- © 
vitý, spíše váicovitý. bond: Mí še% 1 

Makadla pysková, trojčlenná: I. 1, II %, II 1, poslední ky- © 
jovitý. Jazyk v předu zaokrounlený, nerozdělený, paraglossy jsou © 
člunkovité a přesahují dčěiku jazyka celou čtvrtinou. isou nad ním“ 
střechovitě zahrnuté a uvnitř dlouze obrvené. R 

Tykadla význačná 3. článkem, který k skoro zdéli pr ško) Su- 
turae gulares úplně splynulé ve slabou rýžku, která se v apikální 
části rozbíhá v malý trojúhelník, : 

Štít s řadami teček jako u rodu Philonthus, přední strany štítu 
silně dolů zahnuté, před zadními rohy jsou strany vykrojené, po 
stranách i vzadu je leinová rýžka s tečkami. A 

*rostermim zaokrouhlené, mesosteruum pplte špičaté, meta- 7 
sternum úzce zaokrouhlené. s ob 

Čoxy předních a středních noh velmi dlouhé, stehna hustě a © 
hrubě tečkovaná a obrvená, holeně se silnými trny. z nichž nej- 
delší je zdéli konečného článku tarsálního. 


16 | Vánoc 


+ 


Přední tarsy zděli holení, střední o něco delší, zadní trochu 
kratší. Přední články tarsální nejdelší, u středních a zadních tars 
zděli tří následujících. i 

Jurečekia paradoxa nov. spec. 

Sytě černý, silně lesklý, ústní ústroje kromě mandibul a nohy 
tmavě hnědočervené, kořen a špička 2. článku tykadel a tykadla 
od 4. článku počínaje rovněž. U některých úplně zralých exem- 
plářů jsou stehna skoro úplně černá, konec tykadel tmavohnědý. 

Hlava trochu kratší délky, plochá, širší štítu obzvláště u sa- 
mečků, nepatrně súžená se zaokrouhlenými zadními rohy, spánky 
asi 2krát delší nežli průměr očí se strany. 

První článek tykadel dosti dlouhý, 
na svrchní straně se 2 silnějšími tečka- 
mi, druhý o vice nežli polovinu kratší, 
třetí o 4 kratší prvého, 2krát tak dlou- 
ný jako druhý, 4. o třetinu kratší nežli 
2., další isou povlovně kratší, oředpo- 
slední zdéli šířky, poslední s miskovitě 
vykroienou špičkou. Uprostřed hlavy 
je mezi očima iamka s tečkou s každé 
strany, clypeus obloukovitě prohlouben, 
mezi kořenem tykadel a okem —- blíže 
oku je silná tečka, za ní kol okraje oka 
3 tečky menší navzájem iako od očí stej- 
ně vzdálené, na spáncích 2 tečky steině 
od zadní oční tečky jako ol krku vzdá- 
lené, kroin toho uprostřed zadní třetiny 
hlavy 2 tečky, které tvoří s tečkami 
spánkovými příčnou řadu. Zadní rohy 
hlavy hustěii tečkované a obrvené, hla- 
va po stranách a vzadu velmi slabě 
vrásčitá, jinak úplně hladká. Tečkování 


hlavy je dosti proměnlivé, někdy některé tečky chybí. Spodek 
hlavy je vrásčitější nežli povrch. 

Krk po stranách velmi slabě vrásčitý jemně a řídce tečkovaný. 
Štítové přední rohy se stran silně dolů přehnuté, ostroúhlé, ale 
silně zaokrouhlené, Po stranách před zadními tupými a zakula- 


17 


cenými rohy je štít slabě vykrojen, báse štítů v SEDASNCA 
velmi, tupými, ale zřetelnými úhly. , 

Po každé straně střední linie úplně lesklého štítu jest © V před 
posunutá řada Šesti teček, k níž pojí se vzdálenější tečka na bási 
štítov é. Některé R přěné kc: 0 va anách, asi uprostřed Z 


by Jé 


mo toho jest ještě několik sk V předních rozích, řada. teček 
dosti hustých na' předním okraji rohu Štítového, v zadním rohu 
silná tečka prodloužená Často -v krátkou podélnou rýhu a řada 
silných teček v bočním a zadním lemu okraje štítového, hlavně. 
kol zadního. rohu. “ v 3 ad8 
Stítek. kratší nežli třetina krovek, velmi jemně vrásčitý sy 
jemně tečkovaný a chloupkovaný. . 
Krovky odelší štítu, dosti silně lesklé, : -drsně iookováné S S tma- 
vými rezavě popelavými chloupky. NS dy šok 
Abdomeiď mnohe jemačii a dosti hustě tečkované, stě 
chloupkované jako krovky, hlavně po stranách a na zadním OA be 
článku, na 5. viditelném dorsálnim tergitu se světlým lémem. 8 
Přední táarsy u samečků i samiček steině rozšířené, jich první ň tý 
článek zdéli 2 následujících a kratší nežli poslední.: Prvý článek V 
středních a zadních tars zdéli 3 nástedujicích a delší nežli poslední. 2 
U samečka jest poslední ventrální článek uprostřed hluboce. vy p 

k 


vykrojen. Délka těla 15—18 mm (inclusive mandib.).: KBA do 01 


£ 


Objeven Drem Štěpánem Jurečkem v Tockoje (Gub. Sáharajů z, bř 
a - 
na písčitých svazích kol řeky Samarky V syslích děrách v něko- zo 
lika jedincích. Zb 
h T TPO j a ny ýzy 
: tob 
Resumé. vě, bo č 

Résultats scientiphigues de Varmée tchóvosluvanaté en 1 Russie 
et en Sibérie. c o a 
Un genre nouveau des Staphylinides de la Russie, Vi Jaká " 


a ) ny SA ke Ne 
Mr. le Dr. Et. Jureček, médecin de Varmée tchécoslovague, kán 
aprés un séjour de cing ans en Russie et en Sibérie avait apporté j ka: 
beaucoup de coléoptěres, dont les Staphylinides mont été donnés“ ke 


pour les tudes. seieatiphigues= Dans les chasses du Dr. Jureček v 
5 V a une grande série d'espěces nouvelles gui seront publiées © 
dans notre +Bulletin«. ; i vě 


+5 


>a 
1S 4 * M 


v 8 


% 


= 


Tetě grosse, šrás uSvers ke Bos étrojle die le pronotumm, Surtout 


EA le mále. Mandibules fortes, dentées au bord interne. Labre 


bilobe. Palpes maxillaires 4, I 42, I. 1, II. */s, IV. 1, duatriéme 
a1ticle peu renílé, presgue cylindrigue. Palpes labiaux 3, I 1, H. 
%, III 1, dernier massue. Languette arrondie, non échancrée, pa- 
| raglosses naviformes dun auart plus longnes gue la languette. 

Premier. et trotsici me articles des antennes allongés 4 peu prěs 
égaux. Suturae <ulares réunis dans une simple strie peu profonde 
se divisante "vers Vextrémité cormne chez le Philonthus. 

7- Gorselet A double serie ponctuéc (presaue comme chez le Phi- 
-Jonthus), trčs convexe, soie latérale du corselet trés écartée du 
„bord marginal dans la Dártie antérieure, bord latéral A une incis“ 

sion bien remaárduable vers les angles postéricurs, rébord latéral 
ci basale A strie ponetuée surtout aux angles postérieurs. 
Prosternum arrondi, mesosternum saillant et aigu, métasternum 

-7 sinné et arroidi antérieurement, échamcré. 

| Pattes longues; hanches antérieures et intermédiaires trés al- 
longées, les antérieures A peu prěs de la longueur des cuisses, jam- 
bes pineuses.  arses autérieurs égaux aux. tibia, intermédiairs 

: plus longs, postérieurs un peu plus courts. Premiers articles des 

tarses intermédiaires et postérieurs égaux aux frois Suivants réunis. 


© Genre d'aspect trés brillant, ressemblant au HHesperus par 
sa taille naviforme, mais different surtout par Son mésosternum. 
Dalpes maxillaires et tarses antérieurs égaux chez les deux Sexes. 


k 
| 


- Jurečékia paradoxa n. Sp. 


+ Corps naviculaire, nojr, tres brillánt, bouche (sauí les mandi- 
bulssy pattes et base et Vextrémité de second article des antennes 
ďun brun foncé rougeátre, leur exrtémité depuis 4čme article d'un 
noir brunátre, chez les individus bien maturés les cuisses (surtout 
postéěrieures) presgue nojres. 

Těte transverse, plus large gue le pronotum (surtout chez o") 
faiblement rétrécic, presaue parallěle sur les, tempes, aux angles 
postéricurs arrondis. Diamětre lougitudinal des veux (vu de cóté) 
deux fois supérieur A la loagucur des tempes. 


pak dg do yd AOK A Ro je ká so no 


Premier articie des antennes allodě, jd. ání poim n6S 
oftk en S59 pepkieme Ps court gue la moitié du pretních 4 


ď un tiers ně court gue je deuxičme, ar rticles 6—10. vers o 
mité succesivement plus courts, article 10 presaue carré, anti 
de Ile oviforme, tronaué, ur peu plus long gue le précedent. PS 

Těte trěs brillante, fossette interoculaire avec un point de cha 
gue cóté, clypeus A large échancrure peu profonde et arrondie, a. k 
un fort point entre Voeil et la base de Vantenne, de kb plus 
écarté, les 3 points prčs de Voeil également distants, 2 points in- 
teroculaires également écartés, 2 points sur les tempes čgalement 28 
du point postoculaire et de la base distaits, formants avec 2 alitres ký ši 
points au centre une série latérale plus approchée a la base A plu- o: 
sieurs petits points setigéres assez denses. AHA angles postérieurs. la 
Ponctuation de la těte semble čČtre assez ariable.“ W tee 2 


4 


Cou. faiblement chagriné sur les cotés a fine. ponctuation: trěs. = 
dispersée. s A 

Corselet déprimé latéralement, a la base aux guatre angles © S 
arrondis bien remardguables, a double série dorsale 06- ponctuée "8 
(point apical compris) et deux points basales plus éloignés, mais 
dans ies séries; celle-ci offrante en dehors 2 autres séries de Pan 
points et guelgues autres points latéraux. confus, surtout aux an- E 
gles antéricurs, oů il y a encore une courte série latérale des points. R 4 
Un fort point aux. angles postérieurs souvent  střiole-iovéolé. jszě 
Réborá latérale et basale du přenotum surtout aux angles posté- © 
rieurs avec une série des points dans la strie, Pariois sont les, še: 


, síčHNě 


points du pronotum éifacés. OEM Koa v AV 
Écusson plus court au'un. tiers děs élytres, coriacé, finement pát 
ponctué et pubescent. 4 nová 


k; 
Elytres plus longs gue le Bronátuní, brillants A ponetuation s 
forte, assez serrée, A pubescence grise-ferrugineuse. 


Abdomeia á ponctuation plus fine, assez dense; moinš brillant Pa 

' 

sous une pubescence assez dense et longue; 5e segment (visible) © 8 
avec une fine bordure blanc A Vextrémité. 6© seginent ventral chez a) 
le mále assez profondéinent čchaicré. k 
Pzites trés. remarauables par la longueur des tarses. Long. 

. : : 

15—18 mill, ata 
dy 

2 A -r 
no: 

k 

+ 28h 

» bě “ 

| ně; 

, PRAVÉ © 


EA koní irouvéc. par le Dr. jařodějk e1 eM aux environs de Totskoé 
8  (Gouber Samara) au bord de Samarka dans les terriers sableux 


ode souslik (Spermophilus) en guatre pičces 1 mále et 3 femelles. 
(A suivre.) 


© NĚKOLIK POZOROVÁNÍ ZE ŽIVOTA BROUKŮ. 
i ke r JUDr. Leo Heyrovský. 


Za mého pobytu v poli dlel jsem roku 1915 v horském údolí 

Val Grubach v Lessinských Alpách. v Benátsku, as 1200m vyso- 

kém. Tam učinil jsem několik zajímavých pozorování ze života 
- brouků, která tu předkládám. 


Clerus formicarius L. 


Všude se uvádí, že tento brouk sc živí výhradně jen lýkožrouty. 
Pozoroval jsem však CI. formicaria, požírajícího nosatce 
rodu Phyllobius, a to obvyklým způsobem, jakým žere i pi- 
dy. Ukousne štít s nlavou a pak vnitřek požírá. Ježto nosatci 
„tito škodí na různých listnatých stromech, je i v té příčině ČL 
formicarius užitečným. 


* 
4 


Saphanus piceus Exai:ch 


O životě a vývoji tohoto tesaříka není dosud mnoho známo. 
Žije hlavně v horských krajinách ve smrkových a jedlových lesích, 
dle některých též na dubech. Je sice značně rozšířen také v ro- 
vině, ale všude vzácný. Zřidka kdy zdaří se chytiti současně více 
-než 2 exempláře. 

„Na shora uvedenéni místě zdařilo se mi chytiti více kusů, a 
to za okolností dosud nikde neuveřejněných. Ziistil jsem totiž že 
S. piceus je druhem nočním. Tíin vysvětluje se, že jest tak 

7 zřídka nalézán a že ve dně nepohybuje se čile. 
| 20. července 1918 vlétl dveřní štěrbinou do dřevěného baráku, 
kde jsem bydlel, as o 10. hodině noční na světlo I Saphanus 
Týž večer chytil jsem ještě dalších 5 kusů podobným způsobem. 
Čekal isem, že totéž bude se opakovat další noci, a vskutku chytil 
jsem za dalších 10 dní ještě 15 kusů za steiných okolností. Čelkena 


21 


nepřiléd Většina kusů čáy cena byla kol u té jedí A S ční. Pr 
Dáte ah as 0. 20. KOKS, večerní, posadí o má č 


věného nédnií čile. Chyceni vydá“ ali Vrzav) Ý zvuk, u | tesai ků 
"vyklý. Kk; ARO AN it PC 
PPV té době konal jsem: po celém okolí denně exkurse, Pe 
Saphana jsčima vé dne nenalezl, ami pod kůrou, ani y. pařezíc 
ani pod kamením, Proto se domnívám, že. ve dne se uchylu ie do ; s 
vrcholků stromů a jen náhodně bývá lapen. Žije-li též na dubech, © 

nevím, určitě však, jak jsem zjistil, žije ná jedlích a smrcich. Sa piše 
piceus. Samičky nalezáme Často pod kameny a pařezy mrtvé. tší 


Uchyluii se tain patrně po nakladení vajíč ček, kde Pb okonědedí 


i k ye P i 
Neoplintus mucronatus Rosh, h 
V téže kraiinč zdařilo se ii chytiti též ční vzácného jiho- 
tyrolského nosatce Neopliatus muc sronatus. Rosh, "do“ 
sud jen v málo kusech chyceného. Ježto nebylo dosud uvedeno Je 
za jakých okolností byl chytán, připojuji má požorování: ně tom © 
směru učiněná. (© s a) 
Při odkrývání velkých, těsně na sobě složených kusech. ed- 
lové kůry nalezl jsem několik kusů zmíněného. druhu, a sice na ji 
místech, dlouhýin ležením již zpiesnivělých. — Žije. tedy podobným © 
„zpusobem jako blízce imu příbuzné druhy rodu Plintus. Další í kusy 
nalezl jsem volně lezoucí a pod kamenem. Nosatec tento, vzhled 
velmi nápadného, pohybuje se velmi zvolna a pravidělně zcel; 
nehybně sedí. Chytal jsem jei v době od. 21; (července, až. do 


Srpna. 


Sbírání brouků na oloupaných stromech. 
V témže, starými jedlovými a smrkovými lesy porostléní údolí © 
byly vojáky stromy oloupány, aby z jich kůry byly stavény stany. 4 
Na takto oloupané stromy přilétalo velké množství imyzu „všech © i 
řádu, a to nejvíce první dny po oloupáni, kdy (obnažené dřevo be 
zalévalo se pryskyřicí. Brouků, téměř všech čeledí, nasbíral jse = 


(Ů 


ští 


akovým způsobem. Dřes 100 druhů. (Zde chytané brduký“ možno 


cích brouků, kteří v pryskyřici téměř neuvázli Sem náleží zejména: 


Epurea, ČCoxellus, Pogonochaerus, Acalies. Druhá | 


-© skupina brouků, žijících na květech a pod., na př. Hoplia, Can- 
-thar idae, někteří Elatcridae, Anthicus, "Allosterna, 
Anthribus, Phyllobius a i. byla Brvskdsící úplně zalita. 
Vysvětluji si to tím, že brouci první skůúpiny přizpůsobení. jsou 
uvedenému způsobu života. Při vyprosťování z pryskyřice osvěd- 
čil se výborně ether octový. va] jse tak od června do srpna. 


-Výčet všech druhů tu S cénýnh Dakládám za zbytečný. Uvá- 
dím. jen, že chytil jsem tak několik kusů. Elater erythrogouus 


.., 


Můll, který osud dp byl jako výhradně na javoru žijící. 


0 PŮVODU A VÝSKYTU KRASCŮ V OBLASTI RE- 
© PUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ — 


(Napsal Dr. Jan Obenberger. 


Anth. nitidula ab. áhipemmni: Lap. Krásná forma 3 nádherně blan- 
kytně zbarvenými krovkami. Mám ze 5Slezska. 


*Anthaxia Tůirki Ganglb. Jedna z užizajímavějších paiaearktických 
forem. Dle všeho jest to ieden z nemnoha starých, autocht-. 
honich drunů. Zjištěna jen u Vídně, co veliká vzácnost. Znám 
pouze jediný kus, exemplář své sbírky. Podobá se nitidule, ale 
iest štíhlejší, s velkou skvrnou uprostřed štítu, jenž má jinou 

strukturu. Upomíná neobyčejně na některé druhy ze Severní 

- Ameriky a jest s nimi rozhodně daleko příbuznější než s kte- 
© roukoliv formoů naší. Jest to asi totéž, co platí o Buprestis 


aurulenta. Zdá se, že druhy takové uchránily se pouze na. iso- 


lovaných, chráněných lokalitách, přečkavše zde svízele dob 
ledových; ježto ale přece zvykly si průběhem -času na jiné 
podmínky, stabilisovaly se ve vývoji a nedovedouce se nyní 
tak přizpůsobiti, jako jiné druhy s nimi konkurující, ponenáhlu 
vymíralí. Tedy táž historie jako u Bupr. aurulenta.a Dicerca 
Herbsti. 


29 


M UNP PO OV Z OY TSh v SE P ez 0 AZ) Me dě 
SRV KÁEN POOE Zoe VON C od je (6 


rozvrhnouti na 3 skupiny. První, výhradně na šťávě a dřevě Žijí- 


* Anthaxia jee III. Dosud u nás nezjištěna. 


*Anthaxia funerula ab. viridiírons Obenb. Dosud u nás nezištěna, 


ale možna, rovněž jako předešlá forma. 


Anthaxia morio F. Druh v Čechách široko rozšířený,  lhěrih k 


vzácný, jinde velmi vzácný. Příbuzní tohoto druhu žijí V Tur- 


kestaně a Sibíři. Jest to jeden z druhů původu severovýcůodní- 


ho. Z Čech mám z těchto lokalit: Šumava, Kopanina (u Roztok © 


u Prahy), Říčany, Čelakovice, Chuděnice. (Rabštejn u Kar. 


Var, Nová Huť, Rakovník, Křivoklát. Na Moravě z Boskovic. 


Chytal jsem ji koncem května a začátkem června ve květech 


pampelišek. 


*Anthaxia morio i. meridionatis Obenb. Veliká tato forma jest u nás 


inožnou. 
Anthaxia helvetica Stierl. Horský druh. Dlouho byl stotožňován 
se sepulchralis F. Čechy: Rabštejn (Purkyně). : í 


Anthaxia helvetica ab. nigrocyanea Rey. Chybí v Reitterově Fauně. 
Jest to barevná, černá, do modra přecházející odchylka pře- 
dešlého druhu. Žije všude jen v horách. V mé sbírce jest jeden 
kus, chvtaný v červenci na kladském Sněžníku. 

Anthaxia helvetica var. Pečírkai Obenb. Varieta tato vyznačuje 


+ se úplně lysým čelem. Byla by tedy v tom ohledu podobná | 


ku dguadripunctata L., ale liší se od této velmi zřetelně vrásčitou 


místy strukturou štítu, tvarem. hlavy atd. Chybí v Reitterově 


»Fauně«. Slezsko: Klettendorí. 


Anthaxia sepulchralis F. V. horách, celkem vzácná. Obyčejně 
Špatně určovaná a za nějakou jinou černou Anthaxii zaměňo- 
vána. Skupina tato jest velmi obtížnou k určování. V Čechách: 
Českosaské Švýcarsko, Reitter uvádí z Lysé Hory, Pradědu, 


od Olomouce atd., ale udání tato jsou stará a nelze. zlistiti, 


nejedná-li se zde spíše o helveticu, jež ráda horské lokality. 


vyhledává. Larvu popsal Xambeu r. 1892. 
Anthaxia auadripunctata Linné. Nejběžnější náš druh. Na kvetou- 
cích panpeliškách a jiných Umbelliferách místy v létě hojná. 


Larva v-odumřelých větvích smrků a jedlí; popsána byla 
Xambeu-em v Revui. KEntomologie. r. 1892.. Všude hojná, - 


hlavně v teplých polohácn v květnu a červnu. 
Anthaxia sepulchralis ssp. Godeti Lap. Svého času jsem vedi M 


Časopisu«, co novou pro Čechy A. nigritulu Ratzb. Průběhem 


E T 


. 
m“ 


X + 
hk 3 


"času jsem ale shledal, že se tu jedná o tuto formu, kterou, 


před tím nedovedli jsme dobře určovati. Od typické formy 

1 rozezná se Godeti malou postavou, klenutým štítem a zrnitou 

© mikrostrukturou (© »chagrinování), již lupou patrnou v reti- 
kulách štítových. Nigritulu Rtzb, dlužno Škrtnouti, jest to druh 
západoevropský. 

Ssp. Godeti mám z Čech: Dřísy u Labe, Řevnice, Nová Huť. Jistě 
i na Moravě i jinde, ale asi špatně určována. 


Anthaxia. guadripunctata v. granulata Kiister. Forma tato jest od- 
chylkou od Godeti. Tvar i struktura i malá postava jest táž 
iako u Godeti, ien barvou se liší. Jest uhlově černá s modrým 
leskem. Chybí u Reittera. V mé sbírce z Moravy: Znojmo, 
Dvorce. 

Anthaxia nigritula Ratzb. V Čechacl chybí; kus, jenž za druh tento 


považoval, byla Godeti. Reitter ji uvádí ze Slezska. Viz Godeti, 


Ptosima 11-maculata Hbst. Žije ve višních. Dle Reittera v Čechách, 
na Loketsku. Neviděl jsem dosud českých exemplářů. 

* Acmaeodera ilavofasciata Pill. V Uhrách. Možná že i v jižní Moravě 
a na Slovensku. 

Chřysobothrys afiinis F. | nás celkem vzácná. Reitter uvádí ji z 
Brna. Z Čech ji mám ze Slabců, z Chuchle (Schifiner) a z Če- 
lakovic (Heyrovský). Hojnější bude asi na Slovensku. Znamo 
několik variet, jež dosud u nás neziištěny, ač snadno i zde jednou 
bychoin je mohli nalézti. Jsou to: 

*Chrysobothrys aliinis ab. heterochroa Obenb. s krásně smaragdově 

zbarveným spodkem. 

"Chrysobothrys aliinis ab. aeruginosa Fiigner a 

*Chrysobothrys aftinis ab. Reinecki Schirm. (Mědová střední slev- 
ma chybí — popsána v Deutsche Ent. Zeitung 1918, pg. 137 od 
Berlína). 

Chrysobothrys igniventris Rtt. Krásný tento druh asi jest leckde 
zaměňován se Solieri. Z Čech je mi znám z Polabi. Velmi 
vzácná. 

Chrysobothrys Soliéri Lap. Žije na borovicích. Na Moravě v Oder- 


ském údolí a u Roudna (dle Reittera). V Čechách Rainwiese 
(Lokay). 


s) 
© 


rá E l 
V 


P 
oh 
W, 


8 


uvádí ji od. Těšína, Oslavan a a Náměstí u Brna (na poraženýc 
horovicích). 


vzájemnou nbdíoníjí a silnou varisititáké Zajimavé je, že st 


PA 


Severní Americe, na dní ená) šířkác h žile daleko keší množství sí 


ohóvějí á téměř všude. Dokonce i v Australii žije- jeden rub“ Vš 
jenž jest celkem naší affinis docela podobný. nový to důkaz V 
starobylosti rodu a vyhraněnosti habitu. o, ač 
Coroebus rubi L. Jižní Morava. Beskydy. Mohelnice. Hradiště na 
Moravě (Reitter). Jistě i na Slovensku. Snad se najde v Polabí © 
v Čechách. Koh : aš ké 
Coroebus undatus F. Velká vzácnost. V. Čechách; v mé sbírce je 
celá řada českých kusů, pocházejících z- těchto míst: Sadská, 
Brandýs n. L., Obora u Kar. Var, Rabštejn, Šťáhlava. ARA a: 
*Coroebus undatus ab. coeruleotinctus Obenb. Barevná odchylka ně : 
předešlého, kde žlutozelená barva na krovkách a z části i' na. 8; 
štítě je nahražena modrou. Krásná nápadná tato forma. žije ve "0 
Střední Evropě. V Německu a jistě též u nás. 


Ds 
*Coroebus lampsanae a. Comari Mars. Šedá barevná odcivíka U% M ji 
mochny, často v množství. Silně variabilní pokud se | velikosti“ 


a tvaru těla týče. SK 4 
*Coroebus lampsanae a. Comari Mars. Šedá barevná odchylka. U V 
nás možný. | *' a k 
*Coroebus lampSanae a. azureus Rtt. Dosud nezjištěn.. | é v 


*Meliboeus Draminis Paur. Mám z Uher. Snad na Slovensku možný. 


Agrilus biguttatus F, Všude v teplých polohách na čerstvě poražených 
dubech nebo na mladých dubových prýtech. V pražském okolí jk 
(Čelakovice, Radotín), místy hojný. K: 

Agrilus biguttatus a. hiemalis Obenb (— Coerulesceus Schilsky). 3) 
Čechy: Radotín. Jistě i na Moravě a Slovensku. © 


Agrilus biguttatus a. aenescens Schílsky. Morava. V Čechách aš i, 
z Obory u Plzně. | 


, y PKS 


26 % ROE 


k 


m" 


A atob L. Tě ae Host. Štečstá Morava: Brno, Mís- 
- tek. Má býti též v Čechách, ale dosud jsem český kus neviděl. 

*Agrilus Guérini Lac. Nápadný a krásný tento druh, jenž nám před- 

: stavuje jeden ze zbytků terciérní formy ve střední Evropě, na- 
"lezen byl na několika isolovaných lokalitách: Fontaineblau ve 
Francii, dále v Porýní a v okolí Vídně. Jeho isolovanost v re- 
centní formě krasců střední Evropy potvrzuje i ta okolnost, že 
druhy blízce příbuzné nebo podobné nalézají se až v tropech 
asijských a Japanu. Není vyloučeno, že tento. relikt se i u nás 
najde. 

Agrilus subauratus Gebl. Seveěrský, krásný druh tento patří K našim 
vzácnějším formám. Reitter jei uvádí z Moravy z Boskovic. Já 
jej mám z údolí sv. Prokopa u Prahy, z Rakovníka a z Jiren. 


(*Agrilus subauratus ab. Zoufalí Obenb. Celý (i štít) krásně smarag- 


dově zelený, velmi podobný některým formám viridis L. Přichá- 
zí v Německu a jistě i u nás možný. 

Agrilus convexicollis Rdtb. Znám z Moravy. Jistě na Slovensku. 
Sbíral jsem jej v Uhrách, několik kilometrů od Bratislavi, v Ki- 
ralyhidě, kdež byl dokonce dosti hojný. Je to celkem středo- 
evropský a východní druh, jenž nejde daleko na západ. 

Agrilus coeruleus Rossi, V Čechách celkem vzácný: Mělník, Sv. Pro- 
kop, »Střední Čechy« atd. Morava i Slezsko: Bezkydy, Lysá 
Hora, Praděd etc. 

*Agrilus coeruleus a. vireas Schilsky. Všude s typickou formou. U 
nás sice nezjištěn, ale jistě zde přichází. 


*Agrilusfissifron Abeille.Druh tento, podobající se druhu integer- 


rimus Ratzb, sbíral isem na Czarnohoře ve východních Karpa- 
tech; jistě i někde na Slovensku se. najde. 

Agrilus laticornis Fl. Sbíral jsem jednou ve velkém množství na li- 
povém mlází v Čelakovicích ma Labi. Samičky druhu tohoto jsou 
velmi obtížné k určení a k rozeznání od samiček druhu angustu- 
lus II. a obscuricoliis. Podle Reitterova klíče ve »Fauně germ.« 
myslím, že se nemohou dobře určiti. 

*Agrilus laticornis a. coerulescens Schilsky. Mám z Vratislavi z prus- 
kého Slezska. Jistě i u nás. 

Agrilus laticoruis a. vultaviensis Obenb, Hezká barevná odchylka se 
zlatovými krovkami a černomodrým štítem; našel jsein u Zbras- 
lavi. Jinak mám ji z Tiflisu. 


3 27 


„ 


Agrilus asperrimus Mars. (— Regi Band.) Takésieden z  problema- ŽS 
tických druhů. Jest dosud nejasno, v jakém vztahu jest druh % : 
tento k laticornis a k obscuricollis. Podle mého náhledu snad. P 
se zde jedná 0 rassu poslednějšího druhu. V nějaké příští práci. 
pokusím se na základě svých iateriálů otázku tuto osvětliti. 
Čechy: Sv. Prokop. . 

Agrilus anguStulus Il. Všude, místy hojný. Velmi těžko k rozeznání ; 
od samiček laticornis a od malých odřených elongatus. Na dubo- 
vém mlází. Mám z okoli Prahy; Lokay uvádí: Šťáhlava, Rain- 

wiese, Reitter: Brno, Místek, Loukov. 

*Agrilus angustulus a. Gyllenhalli Schiisky. Teroné modrá odchylka; 
aberrace. Popsána z Uher, a jistě i někde na Moravě a na Slo- 


vensku. 
Agrilus anguStulus a. Gyllenhalli Schilsky. Temně modrá odchylka; 
mám ze Znojina a z Uher, ' 


*?Agrilus scaberrimus Ratzb, Je druh záhadný. Těžko jej lze zařaditi 
bez dokonalé znalosti typů. Suad patří někam do variační řady 
obscuricollis. Popsán z Německa a tudíž i u nás možný. 

Agrilus elongatus Herbst. Jeden z hojnějších druhů. Sbíral jsem jej 
na Závisti a jv Čelakovicích za pošmourného červnového po- 
ledne na složeném dubovém palivovém dříví. Jinak hlavně na 
mladých odrožích dubových. Morava, Slezsko i Slovensko. 

Agrilus elongatus ab. cyaneus Rossi. Nádherná černofialová odchyl- 
ka. Nová Huť, Běchovice a Jirny u Prahy. | 

Agrilus elongatus ab. pragensis Obenb. Měďově hnědá aberrace. Při- © 
pomíná ab, fagi od viridis L. a asi se pod tím jménem určoval; 
od formy této rozezná se ihned vykrojeným analním článkem, 6 
dvěma hrbolky u samečků na prvním abdominálním článku u- 
prostřed, jinou lormou hlavy atd. V okoli. Pražském: Sbíral 
jsem jej u Čelakovic; mám též z Radotína. 

Agrilus obscuricollis Kiesw, Velmi obtížný k určení. Mám z Radotína 
a Bílovic ve Slezsku (Stejskal). Na jihu hojný. 

* Agrilus obscuricollis ab, foveola Rev, Popsán z Francie; je to forma 
se vtiskem na štítě před štítkem; možná, že je to pouhá mons- 
trosita, ježto podobné vtisky, co stopy mechanických zranění v 2 
iuveniliím stadiu v celé čeledi přicházejí. Snad i u nás možný. k S 


28 + 


/ 
= 4 ; £ ; Ý 


Agrilus sinuatus Oliv. Krásný tento druh mám ze Závisti a z Bečova. 

Agrilus mendax Mann. Severský, velký, velmi vzácný druh, upomí- 
nající na některé sibířsko-čínské a severoamerické formy. Velmi 
málo znám a pro svou vzácnost velmi nepatrně ve sbírkách 
zastoupen. Podoben předešlému, ale liší se tvarem hlavy, tarsů, 
krovek, dlouhým tělem a barvou. 
V zmné sbírce jest celá řada hlavně ruských kusů; od nás mám 
ze Slezska (bez bližšího udání místa) a sám isem chytil v červnu 
1913 jeden kus z kunratického lesíku u Prahy. 

Agrilus mendax a. bohemicus Obenb. Nádherné zvíře toto, jež barvou 
úplně se podobá druhu Sinuatus Oliv., lišíc se tím současně od 
typické foriny, nalezl jsem dne 24. května 1911 asi o páté hodině 
odpolední na kvetoucím ptačím zobu, jenž tvoří »živý plot« 
kolem kapličky sv. Eustacha u Křivoklátu. 

Agrilus Roberti Chevr. (— pratensis Ratzb.) V Pražském okolí cel- 

| kem vzácné. Na osykách a na dubovém mlází. Sv. Prokop, Zá- 
vist. U Brna na Moravě. 

Agrilus integerrimus Ratzb. Zvíře horské. Určoval jsem již několi- 
kráte českým entomologum. Žije na lýkovci. Okolí Radotína a 
jistě i jinde; ale velmi vzácný. Brno, Olomouc (Reitter). Od dru- 
hu tohoto zjištěry dvě formy, další: 

*Agrilus integerrimus ssp. bosnicus Obeub., význačný zelenavým 
zbarvením a 

*Agrilus integerrimus ssp. bavaricus Obenb., velmi nápadná forma se 
silně sráčitě zúženým štítem. Obě tyto formy jsou i u nás možny. 

*Agrilus auricoliis Ksw. Dosud u nás nezjištěn. Přichází už v Bavo- 
řích a v Banátě a tudíž mohl by se snadno vyskytnouti i na 
-Slovensku a na Moravě. Hlavně v Malii; rovněž jeho tmavěhnědě 

"až černě zbarvená odchylka. 

*Agrilus auricollis ab. catacaustus Obenb. Dosud u nás zjištěna ne- 
byla. 

*Agrilus lineola Redtb. Zvíře spiše jižní; u nás jest možné, a asi 
špatně určováno. Jest velmi podoben některým formám druhu 
viridis L. a jen po jistém cviku k rozeznání v každém případě. 
Kromě toho jest to druh velmi vzácný. Mám více kusů z Černé 
Hory. : 


A 29 


JÍ 
. 


Známy jsou tři aberrace, které vesměs i u Más jsou mi žny: 
*Agrilus lineola a. Aurora Rít. i ví 
*Agrilus lineola a, nociviiormis Obenb. a 
*Agrilus lineola a. picturellus Obenb. 
Agrilus viridis L. Jeden z nejvariabilnějších druhů. Ve sbírkách nývá. 

špatně určován; hlavně jeho malá rassa bývá začasté určována. 

co »aurichalceus« nebo »fuscosericeuS« 1 tak starším udáním 0- 

hledně rozšíření těchto druhů nelze přikládati valné víry. Ve. 


Wiener Ent. Zeitune XXXV. Jahrg. (1916.) pg. 271 ukázal jsem é ač: 


v malém klíči, které formy dlužno k druhu tomuto vztahovati. 


Byl jsem nucen na základě studia velikých serii tohoto druhu © 


1 i 


stáhnouti k němu i druhy chrysoderes Ab. a rudis Ab. 
Forma typická žije u nás všude na listnatém, hlavně dubovém 
mlází a na ostružinách. ; 

Agrilus viridis ab. fagi Rtzb. Hlavně na ostružinách všude. 

Agrilus viridis ab. nocivus Rtzb. Ve o polohách na rosaceích. 
V rovinách vzácnější. j 
Agrilus viridis ab. linearis F, Hlavně + v teplých polohách na růžích. 

Celkem vzácný. 


Agrilus viridis ssp. chrysoderes Abeille: v mé sbírce kusy ze Slezska | 


a z Troje u Prahy. 
*Agrilus viridis v. calcicola Obenb. (= ater auct.). Hlavně na Bal- 


! = 


káně. U nás dosud nezjištěn. Jest varietou od chrysoderes, tedy 


malé postavy a více rovnoběžného těla. 

Agrilus viridis v. montanellus Obenb. Horská forma chrysoderes, 
Mám z Trutnova v Čechách a z Vratislavi. 

Agrilus viridis ab, obtusus Abeille. Všude v Pražském okolí, místy 
velmi hojný, hlavně na ostružininách. Toto jest forma, která byla 
prohlašována u nás vždy mylně za aurichalceus, kterému se 
habituelně velmi podobá. 7 

Agrilus viridis ab. rubicola Abeille; nemám dosud českých kusů, ale 
jistě u nás všude s předešlým. 

*Agrilus viridis ab. Belial Obenb. Úplič černá nebo černomodrá ior- 
ma s jasně modrozeleným nebo modrým spodkem, velkého těla, 
tvaru linearis F. Popsána mnou z Dolních Rakous; jistě i u nás. 
V. calcicola se aberraci této někdy tvarem a zbarvěním krovek 
podobá; krovky jsou ale vždy černohnědé a spodek těla jest 
vždy temně bronzový. 


30 


8 MAE O6 Ya k i ok / É ; NY, j 
—- Agrilus aurichalceus Redtb. Velmi vzácný. Velmi se podobá některým. 


- formám druhu předešlého a téměř vždy špatně určován. Mám 
z následujících míst: Praha, Závist, Čelakovice (na vrbách jed- 
nou dosti hojně sbírán), Rainwiese. I ve Slezsku (Vratislav). 

*Agrilus aurichalceus v. alutaceus Obenb. Se silně mikroskopicky 
granulovaným povrchem; dosud u más něziištěn. 

*Agrilus betuleti ab. tristis Fiigneér. Mám od Berlína. Jistě i u más. 
ďově červené nebo bronzové formy liší se krásná tato aberrace 
jasně modrozeleným zbarvením. Nalezl jsein jej před časem mezí 
Starou Boleslaví a káranským hájem. 

*Agrilus iuscosericeus K. Dan. Rovněž jeden velrni Spátně známý a 
velmi Špatně usčovaný druh. V mé sbírce více kusů z Uher, 
Rakous atd. U nás dosud neziištěn, ale dobře možný. 

Agrilus pseudocyaneus Kiesw. Dle Reittera na mladých vrbových 
výnoucích na březích Ostravice u Paskova. Neznám dosud u nás 
z jiné lokality. | : 

Agrilus betuleti Ratzeb. Severský brouk, daleko do Sibiře rozšířený. 
„ Žile na břízkách a na vrbovém proutí. Vrané u Prahy. Slezsko. 

*Agrilus betuleti ab. Iristis Fiigner. Mám od Berlína. Jistě i u nás. 

Agrilis olivicolor Ksw. Na bucích. Sporadicky Do celém území. Mám 

Z Černošic vu Prahy, ze Závisti, Nové Huti, Všenor, Rainwiese, 

+ Rěitter udává z Boskovic na Moravě. 

Agrilus ciivicolor ab, chioneus Obeib, n. ab. Liší se nápadně barvou 
tomentu. Opýření -u typické formy ie žlutě zlatové, někdy až 
okrové, zde jest sněhově bílé. Dolánky 5. IX. 1905 Dr. Rai- 

-bousek sbíral*). 

*Agrilus sericans KSw. a 

*Agrilus albogularis Gory vyskytují se v Uhrách a budou jistě na již- 
ních svazích slovenských Karpat. Jedna varteta posledního 
druhu, 

Agrilus alboguiaris var. Curtii Obenb. zasahuje daleko do Rakous 
a asi jistě žije i na Moravě. 

*Agrilus convexiirons Ksw. Neobyčejně vzácný druh tento žije jistě 
1 u nás. Bývá vždy špatně určován. Ježto je znám z Uher i Ně- 
mecka, nalezne se asi dříve či později jistě i zde. 

*Agrilus roscidus KSsw. a 


*) K smrcení brouků bylo použito síry. (Pozn, Dra. Rambouska). 


*Agrilus roscidus a, prasinus Muls. nebyli dosuů u nás vštění Asi NS 


na Slovensku. "SV 
Agrilus hyperici Creutz. Na třezalce, místy hojný. “ Pražském: okolí, pá 
u Brna, u Mohelnice, Olomouce (dle Reittera) atd. a bd 


*Agrilus hyperici ab. impressus Rey, dosud zjištěn zde neby:. 

Agrilus hastuliier Ratzb. V Čechách (Krušovice, Závist) i na Moravé, 
ale všude velmi vzácný. Zdá se podle mých serií, že žijí zde: 
dvě mezi sebou promísené formy — na jednu z nich hodí se — 
dobře oppis curtulus Muls, jejž v novější době stáhli co synonym 
k litura Ksw. Bude dlužno touto otázkou se blíže zabývati. 

Agrilus graminis Lap. U nás ne hojný. Mám od Jíloviště. © 

Agriius sexualis Ab, Byl popsán Abeillem de Perrin z Čech a z — 
Kavkazu. Druh dosti pochybný. V Reitterově knize chybí. Mám 
jen jeden exemplář, jenž hodí se na Abeille-úv popis od Vídně. — 4 

Agrilus litura Ksw. Velká vzácnost. V Čechách opětovně zjištěu. Mám © 
ze Znojma, ze Závisti a s udáním »pražské okolí«. 

Agrilus litura a zbraslaviensis Obenb. Krásná dvojbarevná odchylka 
předešlého. Ze Závisti a Vraného na Vltavě. 

Agrilus derasofasciatus Lec. Žije na vinné révě. V jižní Moravě. * 

*Cylindromorphus Subuliformis Munh. V Dol. Rakousích i Uhrách; 
snad i na Slovensku. ) p 

CyiindromoOrphus filum Schónh, Morava: Oslavany, Bílovice, Round- 
no; dle Reittera na Čerstvě poražených dubech. Velmi vzácný. 

Cylindromorphus biirons Rey: ve středních Čechách: Praha, Bran- 
dýs n. L., Podhoř a Troia u Prahy. Dosti hojný. Prý žije na. 
inateří doušce. 

Aphanisticus ©marginatus Olív. Zjištěn mnou v Čechách u SA = 
na teplých silurských stráních. | 
Ve střední Evropě žijí ieště další formy, jež byly považovány 
za zvláštiu druhý. Na základě studia velkých serií zjistil jsem 
(Archiv i. Nat. Geschichte, 1916, (1918) 11 Heft, Revision der. © 
Palacarktischen trachydinen), že jsou to pouze rassy jediného © 
druhu emarginatus. 

"Aphanisticus emarginatus ab. coriaceus Rey dosud u nás zjištěn 

nebyl. o 


Aphanisticus ©marginatus ssp. elongatus Villa. Na Moravě“ a na Slo- 4 
vensku. No 
*Aphanisticus emárginalus ab, canaliculatus Schauiiuss — jest od- 


32 


© chylkou předešlého. U nás dosud nezjištěn. 

Aphanisticus pusillus Oliv. Velmi vzácný. V Čechách, ve Slezsku. 
U Mor. Ostravy i v Pruském Slezsku; dle Reittera v náplavu 
Rudy. 

Trachys. Zástuřci tohoto rodu jsou ve sbírkách vesměs chybně určo- 
váni. Jsou to malá zvířata a proto byly studovány jen znaky ná- 
padné a povrchové. Detailní určování ie možno jen po ohledání 
tarsů a drápků a formy prosterna. Též mikrostruktura je velmi 
důležitou. Klíč Reitterův ve »Fauně« jest neúplný. Velký klíč 
celého rodu ie v mé »Rovisi« palaearkt. Trachydinů v Arch. 4 
Natgesch. 1916 (1918). 

Trachys (Sbg. Habroloma) nana Payk. Celkem velmi vzácná. V Če- 
chách, ma Moravě, ve Slezsku i na Slovensku. Žije na kakostu. 
(Frýštát, Borutía dle Reittera). 

Trachys minuta L. Všude celkem hojná. Žije na olši a na vrbách. V 
celé oblasti. 

Trachys minuta ab. poecilochroa Obenb. Čechy: Přehvozd. Morava: 
Znojmo. 

Trachys minuta ab. Heyrovskýi Obenb. Mám z Bledu a Slovenska. 

Trachys minuta ab. bohemica Obenb. Čechy: Nouzov, Krušovice. 
Jistě i na Moravě atd. C 

Trachys mínuta ab iniernalis Obenb. Morava: Dvorce. Znojmo. 

*Trachys puncticollis v. punctatella Obernb. Dosud u nás nezjištěna; 
popsána z Bavor a tedy snad i u nás přichází. Od ostatních 
druhů liší se jednoduchými drápky (jako troglodytes). Černě 
zbarvená, iako fragariae a asi špatně určována. 

Trachys troglodytes Schoenherr -Horské zvíře: Slovensko, Morava 
i Čechy; u Olomouce. : 

*Trachys troglodites ab. Klimscti Obenb. (se zelénými krovkami). 

*Trachys troglodytes v. cribrata Rey (s hrubou a hustou strukturou 
krovek). 

*Trachys troglodytes v. carinthiaea Obenb. (se zemitou strukturou 
krovek) a 

"Trachys troglodytes v. foveicollis Rey (dvě jamky na štítě) dosud 
u nás zjištěny nebyly. 

Trachys pygmaea F. Velmi vzácná. U riás uváděna. Neviděl jsem 
dosud český exemplář. Morava (Olomouc), Čechy. 


JÍ 


*Trachys: maior 9 plna Obenb. U nás nezjištěna 
možná. Popsána z Korutan. i s 
"Trachys problemmatica Obenb. Zjištěna ša kolem nak 

7? votes dle kusů z Pr uská, PA Dolních SP 


Bostů m. jine 
Trachys pumila II, Celkem vzácná. Morava, Šboska. Slove nskí 
Českého kusu jsem dosud neviděl, ač i zde jistě se vyskytuí 


by 
v$ 


Je zde zaměňována za druh fragariae. © by: EM kA 
Trachys pumila var. serobiculata Kiesenw, Horská forma vředešté 

Slovensko, jižní Morava. 
Vápokí orná čá (nec B Tento druh popsal vlastně no 


na vestou ZE HI. PA A dk : 
Většina černých malých Trachys, které mi z Čech byly k revisí 
předloženy, byly fragariae. Z Čech. mám z Čolakovi, a Nové 
Huti. Jižní Morava. P. vrchní rada Polhnert našel 1 exen p 
v náplavech v Čelakovicích, | kA * 
Trachys iragariae ssp. laevipenuis Obenb. Delší, rovnoběžnější než 
typická forma. Všechny tečky krovečné jsou po: jemné Ě 


vé 


| 


povrch jakobv uhlazen. © 4 | 
Jeden exemplář této zajímavé formy nalezl jsem svého „s 

te 
Sánech ve středních Čechách. 


než udával Klímův nou VE 3 Jda áda zdr 


v V 
. k ' "4 
N 14 


Résumé. 


Aa 


Dans le présent article ai énumeré toutes les espéceši conmues 
de la Républigne Tchécoslovaaue. Les espéces, dui nétaient Das 
encore trouvées notre état, mais gui vivent dans les régions| limitro- 
phes portent un astérisguc. A peta M |, o Ó 

Yajoute ici trois déscriptions des formes nouvelles: ©. ře 

„ Lampra rutilans ab. Tyli m. n. ab. Cette forme superbe. est dě. 


34 čista 883 : 


 rente par sa couleur: le disgue des élytres est bleu clair ow 
„ bleu dacier. Plusieurs exemplaires étaient trouvés par le feu Dr. 


"Tyl Písek (Bohěme mer.). 
pe 2 . Aurilus aurichalceus ab. boleslavensis m. n. ab. Diffčre par som 


vš couleur: Au lieu d' ětre cuivreuse, la coloration du dessus et du 
1 dessous est vert clair. Vai trouvé cette forme dans les environs 


: de Stará Boleslav (A la fieuve Labe). 
Poa Agrilus olivicolor ab. chioneus mi. n. ab. Diiiére par la couleur du 


tý pubescence du dessus; elle est blanc de sole, au lieu d' étre jaumne 
1 dor. Dolánky (Bohére) 5. IX. 1905. Dr. Rambousek. 

4. Dicerca aenea v. carniolica F. constilue une variété distincte, ca- 

i © ractérisée par ses elytres, ornées de marbrures transversales 

n, grandes presaue lisses et foncées; le fond des élytres est 

saský cuivrénx doré clair. ' 


"OS NOVA AUSTRALSKÁ THYSANOPTERA, 
kok © JEŽ NASBÍRAL MJÓBERG. 
! | Poně (Prozatímní sdělení.) 
Napsal Jindřich Karn y. 
I „Poznámka referentova: Česká entomologická litera- 
- tura honosí se skvělým dílem o Thysanopterech, které před čtvrt- 
stoletím napsal © Vlastsím. nákladem vydal prof, dr. Jindřich Uzel. 
-Není to nadsazování, tvrdíme-li, že vydáním Uzlova spisu byl zá- 
jem pro. Thysanoptery povzbuzen, neboť od těch dob se zpracová- 
ním jich četněji entoiologové zabý vali. To pohnulo redakci, že. se 
usnesla uveřejniti stručnou práci Karného, ve které je popsáno 
- třicet nových druhů a postaveno sedm nových rodů. Jeden rod. 
- Titanothrips, založen o na ieduon da ake: Oo němž autor není 
si jist, je-li to 2 nebo O. Je-li to S pak by náležel do jiné sku- 
piny, praví, Karny. Celá sbírka je kořistí švédského přírodopisce 
Mióberga. jemuž na počest jsou dva nové druhy pojmenovány. 
Československá entomologická společnost vyměňujíc svůi Ča- 
sopis s publikacemi anglickými a americkými, ie toho mínění, že 
zejména anglické kruhy bude těšiti, spatří-li v našem časopise člá- 
„nek o Thysanopterech australských. 
Rei. Napoleon M. Kheil. 


(Vorláutigze Mitteilung.) 
Von H. Karny. 


Schon vor dem Kriege erhielt ich das reichlichée und. hochinte- 
ressante Thysanopteren-Material, das MIJÓBERG in Australien Be- 3 
sammelt hatte, vom Stockholmer Museum zur Becarbeitung zuge- "n 
schickt. Der Ausbruch des Weltkrieges hielt mich dann Von der Bear- © 
beitung ab, so dass ich erst jetzt dazu komme, die Resultate meiner * 
diesbeziiglichen Untersuchungen zu veróffentlichen. Da es noch 
lángere Zeit dauern wird, bis die Hauptarbeit dariiber im Ark. T. | 
Zool. erscheinen kann, will ich Schon jetzt ii dieser vorláufigen k 
Mitteilung die vorliegenden nenen Arten kurz charakterisieren. Nur- © 
7 Spezies des ganzen Materials waren bisher aus Australien schon © B 
bekanní, námlich:. Heliothrips haemorrhoidalis (BOUCHE), Pseu=-—— 
donaphothrips achaetus (BAGNALL), Haplothrips. robustus BAG-. R 
NALL, H. melanoceratus BAGNALL, H. victoriénsis BAGNALL, 
Idolothrips lacertinus HALIDAY und I marginatus HALIDAY. 3 war 
ren zwar schon aus aideren Lándern beschrieben, Sind aber neu x 
fur Australien, nájnlich: Thrips floram SCHMUTZ, Anaphothrips.- 
flavicinctus  (KARNY), Rhacbothrips. lativentris KARNY (i. ma- 8 
croptera nov.). Alle iibrigen von MJOÓBERG gesammelten Artén J 
sind ganz neu und sollen im nachfolgenden durch kurze Diagnosen 
gekennzeichnet werden; 7 davon miissen sogar als Vertreter neuer © 
Genera angesenen werden. x 


sh PSE 


Desinothrips bagnalli n. Sp. Ř 


Die Lánge der Fiihlerglieder eatspricht relativ am čhěstěn dem 
D. propinguus, die Fligeliárbung (išrcite der Binder am Vor- 
derrand) am ehesten dem D. tenuicornis; doch ist das dunkle 
Mittelband schon am Vorderrand breiter als bei allen drei bisher 
bekannten Arten und am Hinterrand kontfluiert es mit děr dunklen NS 


Spitze. „pe 
Frankliniella trybomi n. Sp. K vý 
Die einzige, bisher aus Australiecn vorliegende Art der Gattung; 

scheint der Fr. iloridensis . (Morgan) am náchsten zu ste- -© 

hen. Fárbung gelbbrann, Pterothorax schón orangebraunm Hinter= © 
* * ** * » - : 

leib. mitunter etwas  angedunkelt, Beine bráunlichgelb. Zweites - 
+ : Kdy 

36 7. 

NE 


“ 


Fiihlerglied so gefárbt Wie der Kórper, das dunkelste im ganzen 
Fůhler; 1. deutlich heller, das 3. am hellsten von allen; vom 4. 


> Gliede an wird der Fiihler distalwárts wieder allmáhlich duiiklcr. 


5. Glied deutlich kůrzer als das 3., am Ende ziemlich breit abge- 
stutzt. Ocellar- und Postokularborsten etwa halb so lang Wie die 
Augei  breit. Kopf mach hinten deutlich verengt. Prothorax am 
"Vorderrand im gánzen mit 4, am Hinterrand mit 6 langen Borsten 
versehen, von denen die áussersten iminer am lángsten und stárk- 
sten sind. Vorderiligel auf der ganzen Fláche gleichmássig leicht 
getrůbt. s: 

Physothrips chaetoneurus 1. Sp. 

Gehórt in die seticollis-Gruppe und stimmt in der Bebor- 
stung des Prothorax vollstándi« mit setipennis úberein. Doch 
sind die Fiihler deutlich kůrzer als bei dieser Art und auch der 
Kopf im Verháltnis zum Prothorax Weniger lang. Das 4. Fiihler- 
slied ist vor dem Endé plótzlich eingeschniirt (aber hinter der Ein- 
schniirung doch nicht so lag gestielt wie bei antennalis). 
Durch den kurzen Stylus, die stark vebráunten Vorderfliigel und 


„die regelmássige  Borsteareihe der Hauptader náhert sich Ph. 


chaetoneurus auch den afrikanischen Artenr fumosus und 
meruensts, die aber beide schlankere Pililer haben; auch ist 
bei ihnen die Einschnifung des 4. Gliedes auf der Unterseite stár- 
ker, bei chaetoneurus auf der Oberseite. 

Physothrips mióbergi n. Sp. 


Genórt in dic siostedti-usitatu s-Gruppe, unterscheidet 


-sich aber von diesen beiden Arten durch den deutlích kiirzeren 
Stylus, durch den sie cher mit variabilis úbereiastinmt. Vou- 


der funtumiae-Gruppe weicht Ph. mióbergi durch die gros- 
se Zahl der Borsten im Mittelteil der Hauptader ab. Von dem zi- 
trongelben peculiaris unterschcidet sich dic neue Art durch 
die dunklere, braune Koórperfarbe und die gróssere Borstenzahl auf 
den. Vorderiligeladern. Die Fiihler sind dunkelbraun, nur das 
3. Glied hell- gelblich (Unterschied gegen brunnecicornis!, 
ihre Glieder. deutlich schlanker als bei Setiventris. Prothorax 
deutlich lánger als der Kopf. Vorderiliige| im Basalteile hell und 
dann bis zur Spitze stark gebráuní, ohne helleren Fleck vor dem 
Ende (Unterschiec gegen variabilis!); die Hauptader im Mit- 


37 


P 


jí ná mit ke 
© bemader der ganzen P káko nach bis zur r Sátíde eu nters 
© variabilis!) mit einer kontinuierlichen Reihe von 
s: sten (also mehr als bei den meisten bisher bekanntén Ar 
-© Bsoneurothrips setiier n. Sp. čiší 
i Wihrend bei I australis und multispinus „der 
-deutlich breiter als lang ist und bei I. orientalis die 
ja Adoch sehon D85 der Brcite ausmacní, isty: čr bei der: onen A 


Stylus <anz u kábelic, únelisdíí Hirtečlčih von ěvní 
Form (bei orientalis dagegen lang und (Prskaudát 4 IOS 
© Ophthalmothrips n. £. © S ake 
Die nene Gattung wird. durch die Ačnespiabslíjah grossen n 
Netzaugen und den enorm verlángerten, schari zugespitzen Mund- gc 
ko - kegel, der ungeřáhr bis -zum Hinterrand des Mesosternams ě i 
k Z in die Familie der EupathithripiHlae, verwiesen, die bis sher: 
E nur aus der neotropischei Region bekannt waren. Doch haben d 
i Fiihler keine besonders entwiekelten Sinneskegel, und. ihre ý 

č sind auch nicht so lang und schlank und vor dem Ende so. 
v keulig verdickt, wic bei den bisher bekannten  Eupathithrip 
ps sondern zcigen mehr die bei den Phlocothripiden úiblíche Ge 


Lea Ophthalmothrips argus n. SP. © ř, i Ry 

* Schwarzbraun; Vorderschiénen und die Each der Mittel- 1 nd 

p © Hinterschienen, sowie alle Tarsen gejblich. Erstes Fiihlerglied dun- 

jů kel, zweites etwas heller, úrittes gelolich, die folgenden, einfarbig 

2 graubraun; 8. Glied kurz, kegelfórmig, mii brciter: Fláche an das. 

A 7. anschliessend.  Fliigel entlang der Medianader (xebráuní; 

, — vorderen mit 10 Schaltwimpern. Tubus kurz und dick. ŠÍ lake 
Aspidothrips n. £. , | M SNC 


Zu den Phlocothripidén und zwar in die Liotnria slo 

gehórig. Kórper auffallend breit, schildfórmic; def Hinterleib (ohne 

k Tubus) nur etwa doppelt so Jang als breit, Kopf deutlich kůrzer als 
der aky Sciile PDP ODS ungělahy o (mit san © RÁ 


spitzt, linger als der ibriké: Pěa dei Hiňtér ně, des Proste P 
iberragend, Fiihler Sgliedrig, ihr Endglied kurz, kegelig, dem vor- | 
| © máchtig verdickt, aber auch die Mittel- und Hinterschenkél © 
| hergehenden ziemlich eng anschliessend. Vorderschenkel auch beim 


38 


Ja a dce ky 
( py 8 


“ © dicker als k govrěkaličl Flůgel und Ocellen fehlend. 


| Aspidothrips platygaster n. sp. 
Gelbbraun, Vorderschienen, Fůhler und alle Tarsen heller. Vor- 


dertarsus beim © mit einem kleinen Zahn. Tubus kurz und dick, © 


aber doch nur Wenig kůrzer als die Růckenfláche des Kopies. 
Horistothrips Morgan. 
Von dieser Gaitung War. bisher nur eine einzige Art bekannt, 
die mir aber im Mióberg-Material nicht vorliegt, námlich H. au- 


straliae Morgan. Dagegen brachte die schwedische Expedition 
sechs neue Arten dieser Gattung mit, die sich nach folgeader Ta- 


bélle unterscheiden lassen: 


1. Filler so gefárbt wie der Kórper, nur das 3. Glied deutlich hel- 


ler. Fligel (soweit bisher bekannt) fehlend 
E 1sehůosomtansp. 


W. Auch das 4. Fiihler bila sl der grósste Teil des 5. heller. 


2. Mittel- und Hintertibien dunkel. 
3. Postokularborsten  verkimmert. (Bisher nur  flíigellose 
Formen bekannt.) 
4. Schlanker. Hinterleib ungefáhr so breit wie der Pte- 
rothorax Hosealv us *m sp 


£. Auffalend plump. Hinterleib viel brejter als der Ptero- 
thorax H. impennis um sp. 
3. Postokularborsten zut entwfekelt. 
4. Hinterleibsborsten hell, am Ende kolbig verdickt. 
5. Flůgel grau, die Vorderen mit ca. 14 Schaltwim- 
pern; oder fehlend | H. australiae Morgan. 
5“. Flůigel glashell, die vorderen nur mit 3 Schaltwim- 
pern; fliigellose Formen bisher nicht bekannt 
BE CVaviibws. n sp, 


4. Hinterleibsborsten lang und sehr kráftig, dunkel, am 
Ende scharí zugespitzt. Fliigel stark gebráunt, die 
vorderen mit ca. 10 Schaltwimpern. Fliigellose Formen 
unbekannt H. acripilus m. sp. 


“. Alle ibreh einfarbig hellgelb. Vorderiligel grau getribt, 
mit etwa einem Dutzend eingeschalteter Wimpern. Fligel- 
lose Formen unbekannt H. xanthocnemis n. sp. 


39 


K SS RA Aa n ZP 1 Vo nl l ph 


; 4 


Liothrips priscus n. sp. | jse: PE 
Braun; auch alle Fiihlerglieder einfarbi, braun, nur das 2. hell bí 


p © 

zylé 

gelb. 8. Fiihlerglied spindelíormig, vom 7. stark abgeschnůrt und 2 
nur wenig kirzer als die andern Glieder, die mittleren Glieder kurz © kč; 
unď dick, ungeiáhr eifórmig. Vorderflůgel etwas zetriibt, mit D4 čin- P 
geschalteten Wimpern. p 
Liothrips reuteri n, Sp. A PA 


Braun: die beiden ersten und die beiden letzten Fihlerglieder — 46 
dunkel, die iibrigen hell; alle Schenkel dunkel, alle Schienen hell, | 


gelblich. Vorderschenkel beim $ etwas verdickt. Vorderiligel in i 

der Mitte etwas (verengt, mit ungefihr 10 verdoppelten Fransen- 

haaren. | A 
Pygmaeothrips n. g. = 


In die Liothrips-Gruppe der Phloeothripiden gehórig. Kopf 
máchtig. Wwalzenformig, hochstens nach hinten etwas verbrěitert, 
vie! ianger als breit und ausgesprochen lánger als der Prothorax. 
Fiihler kurz uná dick, 8gliedrig; alle Glieder von áhnlicher Grósse 
und Form, ungefáhr eifórmig; weder das 8., noch das 3. Glied ani- 
fallend klein; 5. Glied vom 7. stark abgeschnůrt. Flůgel und Ocel- 
len fehtend. Tubus kurz und (dick. 


Pygmaeothrips columniceps n. Sp. 

Braungelb; die Beine noch etwas heller. Netzaugen auffallénd 
klein. Mundkegel scharf zugespitzt, ungefáhr bis zum Hlinterrand 
des Prosternums reichend. Alle Beine auffallend kurz. auch beim 
© mit verdickten Schenkeln; besonders die Vorderschenkel mách- 
tig angeschwollen. Tubus kaum halb so lang als der Kopf, mit 
stark konvercierenden Seiten. 

Empresmothrips n. <. ý 


In die Liothrips-Gruppe gehorig. Kopí kaum lánger als 
breit, nach ninten kaum verengt. Augen klein, nicht vorgegnollen. 
Ocellen verkiiminert. Fiihler 7gliedrig; doch zeigt eine schrág- 
ocvale Ouernaht am Endglied noch dessen. Verwachsung aus zwei 
Gliedern an; drittes Glied auffallend stark verlángert. Mundkegel 
scharí zugespitzt, fast bis zum Hinterrand des Prosternums rei- | 
chend, Vorderbeine beim mit stark verdickten Schenkeln und“ 
bezahntem Tarsus. Fhigel iehlend. Tubus kurz und dick. 


40 


konoretnotháj: combustipes n. Sp. 

Kopí und Thorax schon <elb, Prothorax etwas, Vorderteil des 
Mesothorax stark gebráunt. Hiaterleib schwarzbraun, an der Basis 
gelbbraun. Fiihler grellgelb, vom Ende des 5. Gliedes an rauchig 
gebráunt. Vorderbeine und alle Schenkel schón gelb, jedoch die 
Hinterschenkel im. Basalteile dunkelbraun angeraucht. Mittel- und 
„Hinterschenkel einfarbig bráunlichschwarz. 

Bagnalliella n. g. Species typica: Cephalothrips YVuc- 
ca e, Hinds. 

-+ Bagnalliella cestosa n. Sp. 


Bagnalliella n. <. Šceec typica: Čevhalothrips yuc- 
ae erinnernd, "Fliigellos. Kopí und Hinterleib schwarzbraun; Růs- 


C 
-sel, Thorax und Beine orangegelb. Erstes bis fiinftes Fiůihlerglied 
gelb, sechstes bis achtes úunkel. 

Haplothrips clavipes n. sp. und H. braccatus n. Sp. werden 
durch die einfarbig hellen, von den dunkeln Schenkeln scharí ab- 
stechend2n Schienen aller Beine zwischen den amerikanischen H. 
tibialis und den europáischen H. flavitibia verwiesen. Die 
Wangen sind bei beiden neuen Arten gewólbt, nach hinten konver- 
gierend; das 3. Fiihlerglied einfarbig hell; bě Zahl der verdoppel- 
ten Fransen der Vorderiliigel betrást ca. 7. Bei F. clavipes ist 
das 4—8. Fihlerglieď einfarbig dunkel, je Hintertibien gegen das 
„Ende zu keuh< verdickt, die Flůgel vanz klar, nicht augeraucht, 
ohne dunklere Medianlime. Bei H. braccatus ist das 4. und 5. 
Fihlerglied ganz am Grunde hell; die Vorderiliigel in der Mitte 
ein wenig verenugt und dort etwas angeraucht, besonders entlang 
der Medianader; Hinterfliigel mit feiner, dunkler Mittellinie; die 
"Vorderschenkel beim G máchtig verdiekt, aber auch beim © 
etwas stárker als gewóohnlich; Vordertarsus beim ď mit einem 
mehr oder weniger starken Zahn, beim © mit einem Winzigen, 
aber deutiichen Záhochen bewchrt. 

Trichothrips erinaceus n. Sp. 


Steht dém javanischen T r. leeu weni ausserordentlich na- 
he; aber kleiner und gedrungener; auch die Fiihler etwas kůrzer 


und dicker; Hinterleib mit noch stárkeren, fast stachelartigen 
Borsten; auch die des Prothorax auffallend iang und stark, beson- 
ders die anterolateralen. Kopíseiten nach hinten schwach konver- 
gierend. 


4l 


Čh i Kidd. bz Hin ň 
Nesothrips (Speciosissimus S RE 
Lásst. sich von den beiáen bisher hekamten 4 


"5 gender Tabelle unterscheiden: © ey | 
Vžh 0 1. Flugorgane vorhanden. Kopf nach hinten R 
VĚNN „| ger verengt. : fe 

A ČYVY . Kopíseiten nach hinten ganz schwach konvergie eren 
sí „- Mundkegel die Hálíte der Vorderbrust nur Wenig 
i) ragend, breit abgerundet. Tubus etwas lnger: al 

UŘ Kopf. Auch anders gefárbt als die folgende Art. 
Ž Vod caudatus (Bagmll 
P Z.'Kopfseiten nach hinten deutlich konvergierend. (Mun 1- 
B- : kegel bis zum Hinterrand des Prosternums reich: end, 
k o verengt. Tubus deutlich kůrzer als der Kopí. Schwarz 

td braun, Tubus etwas lichter.: 2. und 3. Fiihlerglied gel 
1 v lich. Alle Tibien und Tarsen einfarbig grellgelb. Flůg 
p etwas angeraucht, die vorderen mit etwa 15. Schaltwii 
K pern N. speciosissimus n. sp 3 
“ /. Flugorgane fehlend. Kopiseiten unkefáhr Parallel ení K2: 
"a N. Ooahuensis Kirkaldy. 
i Rhaebothrips lativentris Karny, f. macroptera nov. 8 : 
i Fliigel bis zum 9. Segment reichend, mit "dunklerer: Mec 


ader; die vorderen mit etwa 20 verdoppelten Wimpern. 


u 


m. 


Cryptothrips miobergi n. Sp. če 


Scheint durch die Kopfform und den Káidškí Prothorax (dem 


westindischen collaris am náchsten verwandt zu sein, unter- © 
scheidet sich jedoch durch die dunklen Vordertibien, das. hellgel be: 


"dritte und in der Basalhálíte ebenso gefárbte vierte Fiihlerglie: : 
Vorderfliigel in der Mitte angeraucht, am Hinterrand nur mit a" ei- 
gxeschalteten  Wimpern. ; ě V Né A : 


| Crypthothrips sjóstedti n. sp. KC SKLA 


"Steht von den bisher bekannten Arten dem japaniséhen ok: 
motoi am náchsten, ist aber schon durch die. Fiihlerfárbung leich 
: zu unterscheiden: alle Glieder sind einfarbig dunkelbraun, nur. 


dritte einfarbig zelbbraun. Vorderfliigel schwach SPirnbe mit 
Schaltwimpern. 4 


42 


2 


z dak n 1 ROP? vk 
| Adiaphorothrips Bagnall. 
Aus dieser Gattung waren bisher nur 2 malaische Arten be- © 


kannt; jetzt liegen mir 3 neue australische Arten vor. Von »Lio- 


thrips gigas« Karny, der auch in diese Verwandtschaft ge- 


, hóren důrfte, unterscheiden sie sich durch den breit abgerundeten 


Mundkegel; von den beiden Bagnallschen Arten lassen sie sich 
folgendermassen trennen: 
„ Kopf weniger als doppelt so breit als lang. 
2. Kopi im Basaldrittel rundlich erweitert, ganz am Grůnde 
dann leicht verenst.. 
3. Drittes bis fiinftes Fiihlerglied kontinuierlich an Lánge ab- 
nehmend A. simplex Bagnall. 
A. Drittes bis fiinftes Fiihlerglied ungefáhr gleich lang 
A. antennatus Bagnall. 


td 


hr 2. Kopfseiten gerade, nach hinten deutlich konvergierend. 

3. Fiihler kíirzer und dicker, ganz dunkel. Posterolateral- 
Borsten sehr lang und kráftig, ungefáhr so: lang wie die 
Postokularborsten A. elephas n. sp. 

3 Fiihler lánger und schlanker; 3. und 4. Fiihlerglied in Ba- 
saldrittel gelblich. Postorolaterál-Borsten kurz, aber sehr 
dick, dornartig A. dracon n. sp. 

V. Kopf mindestens doppelt so lang als breit 
A. camelus n. sp. 
Acrothrips n. <. 
In die Mecynothrips-Phoxothrips-Gruppe der Ido- 
lothripiden gehórig. Kopf vor den Augen weit vorgezogen, der die 
Fiůhler tragende Fortsatz etwa doppelt so lang als breit. Růcken- 
schild des Prothoraz in der Náhe der Vorderecken jedersčits mit 
einem kleinen dreieckigen Hoócker, der die Anterolateral-Borste 
trágt. Vorderschenkel auch beim o? schlank und einfach. Vorder- 
tibien unbewehrt. Hinterleibssegmente seitlich ohne Zahn. Tubus 
etwa doppelt so lang als das neunte Segment. 


Acrothrips serex n. Sp. 
Dunkelbraun; alle Tibien gelb, im Basalteil angeraucht. Die 


beiden ersten und die beiden letzten Fiůhlerglieder dunkel: 3. und 
4. gelb, am Ende dunkel; 5. und 6. dunkel, im Basalteile gelb. Fliů- 


4 43 


pa VŘ Sat nod yt A oo dod o p bál 
W V Paní + PU m) x k 


: * 4 NY js 
vel <etrůbt, mit deutlicher Medianader, entlang derselben etwas“ 


angeraucht; die vorderen mit ca. 40 Schaltwimpern. 


Titanothrips n. £. 


Nur cin einziges Exemplar vorliegend, dessén Geschlecht sich 


wegen der vollstándiz  undurchsichtigen, tieischwarzen Fárbung 


3 / . sat, 
nicht bestimmen lásst. Ich vermute, dass es sich um €in ? han- 


delt und dies wáre dann wohl am besten zu den Megathripinen 
zu stellen. Sollte sich herausstellen, dass das vorliegende Stiick 
ein ©" ist, so miisste es in der Cryptothrips-Gruppe seinen 
Platz finden. Erst die Auffindung weiteren Materials, und namen- 
tich sicherer 3, kann diese Frage entscheiden, Auf jeden Fall 
handelt es sich um ein neues Genus. Vielleicht inmuss es sogar als 
Vertreter einer eigenen Gruppe angesehen werden. Kopí mehr als 


doppelt so lang als breit; seine Seiten granuliert und fein behaart, 


hinter den Augen schwach eingeschnůrt und dann allmáhlich diver- 
gierend. Augen kaum ein Fiinftel der Kopfláinge einnehmend. Fihler 
etwa so lang wie der Kopf, ihr drittes Glied lang, aber plump; 
jedes folgende viel kiirzer als das vorhergehende; das 8. deutlich 
vom 7. abgeschniirt. Mundkegel breit gerundet. Prothorax hinten 
mehr als doppelt so breit als der Kopf. Vorderschenkel máchtig, 
fast Sc lang und breit wie der Kopi; Vordertarsus mit 2 Záhnen. 
Fligel angeraucht, besonders entlang der Medianader, mit sehr 
dichtem Fransenbesatz; die vorderen mit ca. 25 Schaltwimpern, 
von denen aber immer nur je eine bei jedem zweiten Fransenhaar 


« 
"V 


steht. Fiinftes bis achtes Hinterleibssegment jederseits mit einer. 


vorspringenden, borstentragenden Ecke vor dem Hinterrand. Tu- 
bus kurz und dick, kaum doppelt so lang als das 9. Segment. 
Titanothrips portentoSus n. Sp. 
Tiefschwarz, Vorderschienen, alle Tarsen, sowie 1. bis 3. Fii- 


hlerglied etwas lichter, braun, Postokularborsten kurz, králtig, am. 4 


Ende gebogen und scharf zugespitzt. Vorderschenkel aussen mit 2 
langen kráftigen Borsten. Prothorakalborsten kurz und schwach. 


Abdomina:borsten lang und ziemlich kráftig, aber blass. Endborsten | 


des Tubus kurz und schwach. s 


44 


o HÁLKÁCH še HÁLKOTVORCÍCH NA ČESKÝCH 
OSTŘÍCÍCH. 


Napsali Dr. E. Bau dyš a Ant. Wimmer. 
(Dokončení.) 


V exuvii jest viděti zřetelně (obr. 34) rozpad intimy hlavních 
kmenů na jednotlivé segmentalní odstavce: ze stigmatu na IX. krouž- 
ku tělním postupuje segmentalní větev do VIII., kde se odštípla za 
stigmatem od větve v VIII. krouž., ze stigmatu na tomto kroužku 
postupuje větev do VII. kroužku, kde se opět odchlípla od větve 
v tomto kroúžku. Podobně lze sledovati odtržení v následujících 
kroužcích zadečku až k I. Z tohoto vine se segmentalní odstavec do 
« hrudi, kde pro různé pochvy nelze sledovati další směr jeho. 

L ar va měří po zvlhčení na délku 4 mm a je oranžová. Šagre- 
novitý povrch její vytvořily mikroskopické ostníčky, šupinky to 
kutikuly. Pošinovací hrbolky nesou podobné ostníčky, jenže často 
dvojhroté a v řady sestavené. Poněvadž jsem měl material velmi 
zaschlý, podařilo se mi sledovati papilly jen částečně. 

Na 2. kroužku hlavy sedí 2 papilly, opatřené štětinkou. Na 
hřbetní straně zadečku usadilo se po 4 papillách dorsálních, z nichž 
2 zadní umístěny jsou v přímce, spojující stizma předcházejícího 
kroužku: se stigmatem následujícího. 

Analní kroužek (obr. 36.) je mírně vykrojen iako u Dyshormo- 
myia frireni a na lalůčcích také opatřen papillou, na jejímž temeni 
vyrostia štětinka. | 

Prsní bodec (obr. 37, 37 a) barvy žlutohnědé jest beze stopky. 
Podobá se chitinové destičce osmičkovitého obrysu. Délka jeho od 
špičky zubů počínaje měří asi dvojnásobnou největší šířku. Bodec 
je rozeklán ve dva zuby tvaru trojúhelníkovitého, jejichž -Špičky 
jsou přítuplé. Prostor (výřez) mezi zuby má též tvar trojúhelníku. 
„Po stranách bodce směrem k stigmatům sedí dlouhá štětinka jako - 

u larvy Mikiola. Jimých štětin jsem nenalezl. 

Pleurocecidie listu na Carex glauca Murr. z Rozďalovic obsaho- 
vala iedinou zaschlou larvu barvy oranžové s integumentem šagre- 
novitým. Její dnalní kroužek je zaokrouhlený. se štěrbinou řitní podél- 
nou (obr. 38). Prsní bodec má čepel zhruba obrysu ledvinovitého 
(obr. 39), kteráž povlovně přechází v krátkou stopku. Nahoře se čepel 
rozeklála ve 2 zuby trojuhelníkovité, špičkami poněkud dovnitř 


4* 45 


 sbihavými. Základ | její je zřetelnou rý Hot P (dříku. 


Larva mohla by patřiti druhu Hormomyia billotí Kieii? Rů bsa 
nakreslil r. 1892 prsní bodec larvy, již pojmenoval »Horm Jom 
aus Halmschwellungen an Carex arenaria«; obraz jeho podobá se 
značně našemu vyobrazení, ale hroty tam nakreslené jsou rozbí: © 
chavé, yn) mírně sbíhavé. 9 


druhu E omišiů irireni Kieii., obdrželi jsme Abu para kte 
zcela strávila larvu bejlomorky. Parasit (obr. 40) je larva drobné hy- 
menontery barvy bílé. 12členné do zadu kyjovitě úžící se tělo má. m 
Iiti kroužcích velmi dlouhé štětiny přeslenovitě rozestavené. Je: s 
denáctý kroužek protáhle kuželovitý nese za prostředkem přeslen 
štětin. Dorsalní část trachealní soustavy (obr. 41.) podobá se značně Ek 
téže u Cecidomyid. Jest na ní zřetelně viděti, jak segmentalní k , 
odstavce vycházející ze stigmat na kroužcích následujících, vůstují k. 
do stigmat kroužků předcházejících. Počet stigmat (d (devět) shoduje o 
se zcela s počtem u Čecidomyid, jenže umístění“ jejich je různé. 
Cecidomyidám chybí stigma na 2. a 3. hrudním kroužku, u parasita s 
jsou tam vyvinuta. Tělem prokmitávají naplněná zažívací p k- 
a tuková tělesa. 
V některých halkách na Carex glauca také z lesa pod Žkok ně 
cem u Prachova našel jsem kukly tmavší, hnědožluté se skvrnami E 
červenohnědými rozložitěišími než u Kiauidclon Baudyši m. sp. 
Pokládám je za. příslušné druhu Amaurosiphon caricis Riibs, V ně- © R 


kterých z těchto hálek byly ještě larvy larvám druhu Am. Baudyši B: p: 
n. sp. zcela podobné. Byly jen trochu červenější a měly málo od- A 
chylný tvar prsního bodce. Ten je totiž také osmičkovitý, ale horní 
část „má širší dolní; zuby jeho pak u špičky uchylují Se- žohěn i Pe 
vně a zářez mezi nimi je vytvořen z oblouků PO (Snad. A 
i tato larva pátří Amaurosiphon caricis Riibs, , zdr Ayn 
Kukla i larva rozhodně přísluší do rodu. Amaurosiphon, Po- ný 
něvadž se nepatrně, ale přece, liší od kukly, z níž byl vypreparován £ : 
jedinec Am. Baudyši i od larvy, které vězely v halkách na tomže © s : 
trsu, kde kukly A. Baudyši, soudíme, že patří druhu Amaurosiphou 
caricis Riibs, . ně 
Carex muricata L. (C. contigua Hoppe.) (K k 
I. Acrocecidium plodu, Plodní měchýřky jsou zveličelé, silně dě 
prodloužené, růžkovité, se zahnutým zobánkem, jenž jest nazelenalý, © Jos 


46 


4 PNA JO sP u Pádu: Nd ja N20 
B bal v 
) nk ně ! 

BR ; 
An 4 
V" 


č sní část nálky látnově“ žintá až slabě nahnědlá, u base nejširší, 
ký -skoro 2 mm široká, jinak jest uprostřed pouze 1'5 mm široká, 7 až: ý 
8 mm dlouhá. Viz obrázek 34); m b) jest dvojnásobně zvětšená 
1 hálka proříznutá. Uvnitř hálky jest oranžová larva neb kukla v bí- 
© Jém kokonu. Vývoj děje se-v hálce, jak Lage rh eim dokázal. (Viz: 
x lit, 13s Po P 
Toto acrocecidium pledu jest způsobeno od Dasyneury mu- 
0" ricatae (Meade) Riibs, a zdá se, že je u nás dosti rozšířené. Na há 
© Carex muricata: »Poráke« a. Valdice u Jičína (Bdš.) Břeh Mže 
-u Dobré Vody (18. VI. 1898. F. Maloch). Údolí Úhlavky pod Tuně- 
"chody u Stříbra, (viz. lit. 2.) (Fr. Maloch.) E. Bayer ij sbíral mezi 
Pardubicemi a Zámrskem; u Vysokého Mýta; záp. Litomyšle. (Viz 
Jit. 6. a 7.) 18 
Na, C. divulsa Good. sbíral ji L. J. Čelakovský u Prahy. 
n Viz eh 3:Č:. 18.) 
B 2. Pleurocecidium stonku: Na této ostřici sbíral isem v lese 
pe ve Velké Chuchli u Prahy r. 1916 ještě hálky, bohužel již prázdné, 
ez isou pleurocecidiem stonku. Hálky isou oválné, na koncích tupě 
3 zaokrouhlené, slabě lesklé, šedohnědé, 5 mim dlouhé, 2 mm široké, 
— tenkosičnné, iednopouzdré; otvor výletu jest na. vrcholu. hálky. 
Pravděpodobně náleží tato hálka Dyodiplosis arenariae (Riibs.) aneb 
Haplodiplosis, což lze těžko rozhodnouti bez znalosti larev hálko- 
otvorce. 


40 Acrocecidie měchýřků ve květenství Carex muricata přecho- 
vávala zbytky červenožluté larvy. Integument larvy není Šagreno- 
vitý, nýbrž hladkými Šupinkami pokrytý. Na článcích těla jsou ne- 
patrné papilly pleuralní opatřené štětinkou. Na druhém kroužku 
hrudním usadily se papilly dorsalní v kroužcích hladkých, nešupin- 

»- katých. Zaokrouhlený kroužek řitní má štěrbinatou řiť podélně se 
tánnoucí a na konci 2 papilly s nepatrnými štětinkami. 
Dvojklanný bodec prsní je tvaru u Dasvneur obvyklého. 

Výřez mezi zuby má tvar. trojúheiníkovitý, zuby též. Tyto 
isow po stranách zaoblené a hrany vnější s vnitřními tvoří skoro 
rovnoběžky. Zubv přecházejí ve spodinu čepele, kteráž měří na 
délku tolik jako zuby. Násadec poměrně páskovitý, měří na šířku 
asi % šířky celé čepele. Papilly sternální sedí poblíž špiček gubů 
prsního bodce. 


RIAA, 


Dle znaků, které bylo možno na zbytcích ťěla larvít ího jistit, č 
pokládáme Jarvu za Pěna (druhu Dasváčuna: muricatae ben“ 


na Čarex K ičata padlé acrocecidií měchý řků neGANeNÉ přojakdis M30 
a stonku. V těchto byla oranžová larva rodu Thurauia, již jsem. B 
psal v pojednání o Čarex remota vpředu uvedeném. ŘE 2: 


Carex gracilis Curt. (Č. acuta L.) 


1. Pleurocecidium listu: na bási pochev listových v půdě, ostat- B 
ními pochvami přikryty, jsou elliptičně podlouhlé hálky, jedno- 
pouzdré, silnostěnné, jak na obr. 8. a) jest patrno, jsou 3—7 mm 
dlouhé, 2 mm široké, nelesklé, tupě zaokrouhlené na koncích, žlu- 
tavé až zahnědlé; podobné hálkám na C. vulgaris pod 2. popsané 
a Dyodiplosis arenariae  Růbs. připomínající: FONSÍ u Dymokur 
(31. VIL 1911), byla v dřívější práci (viz lit. 2. č. 93.) Baudyšem 
prozatím k Dichroma gallarum Riibs. přiřázena“ pod vojenským 
hřbitovem ve Kbelnici u Jičína (22. IX. 1916). VA 

Pleurocecidíum listu: base pochev listových měchýřkovitě 
zduřelé, ve větším počtu shloučené úplně totožně jako u G- 5. M3 
7.+a. zobrazeno a na Carex elata a C. flacca pod 3.) popsané a K4 
pravděpodobně od.  Trishormomyia  tuberifica Riůbs. způsobené: © č 


Okraj lesa proti Dvorcům u Jičína (27. IX. 1916.) kn 

3. Pleurocecidium lístu: v půdě na pochvě listové jsou tři hálky % k: 
barvy Červenohnědé až narůžovělé, iednopouzdré, silnostěnné, po- © A 
dlouhlé, ustřicovité (viz obr. 8. b a c), nelesklé, 5 mm dlouhé, 15 čá 


mm Široké. Byly v dřívější práci (viz lit. 2. č. 93.) také prozatím o 
k Dichroma gallarum Riibs. přiřazeny, ale dle dalších studij rozhodně — 
k ní nepatří: Rybník ve Vysokém Veselí (10. VINT. 1911.). : 

O larvě z Carex acuta (— gracilis C.) mohu učiniti jen zmínku, © 
poněvadž se m! nepodařilo ani DO týdenní maceraci tak ji upraviti. 


abych zahlédl potřebné znaky. S 
Je ruimělkově červená, nabobtnalá měřila 4 mm na délku. Povrch- — 

má hrbolkovitý, ale celkem hladký, nikoli šŠagrenovitý. Řitní krou- k 
žek obrysu skoro  obdélníkovitého je mnohem užší mež před- 
NY 


poslední kroužek. Papill jsem na něm nenalezl, čímž netvrdím,- 
že by analních papill neměl. Na okraji jeho však papill není. © 
Prsní bodec tvaru lžicovitého má dlouhou čepel; která zaujímá 


46 


+" 


(1" skoro polovinu. délky bodce; druhá polovina je  páskovitá 


stopka. Čepel nese mahoře dva zoubky, užší než čepel; takže 


- „tato přes ně vpravo a vlevo přečnívá. Nelze nám udati, kterému 


rodu patří. Připomínáme toliko, že u Perrisií a Asphondylií čepel 
také zuby přečnívá. 

-Pod vojenským hřbitovem ve Kbelnici u Jičína nalezl 22. IX. 
1916 docent Baudyš v pleurocecidii listu 2 larvy, jež mi poslal 
v brčku. © těch mimo znak barvy žluté nemohu ničeho pověděti, 
protože v době válečné konečně ani hydroxydu sodnatého ani ziasňo- 
vacích reagencií nebylo mi možno si opatřiti. 


Druhá larva nebyla Cecidoruy'a, nýbrž parašit (Hymenopteron), 
jejž znázorňuje vyobrazení č. 42 a, b, c. Ivar a barvu přijal zcela 
„po larvách bejlomorek, je (vejčitý a oranžový. Každý kroužek těla, 
hlavy nevyjímaje, zdobí přeslen z hustě sestavených dlouhých ště- 
tin. Okolí úst parasita je černohnědý kroužek, v němž ize dobře 
rozeznati háčkovité žuchvy (mardibuly), které slouží k roztřepení 
tkaniv, nikoli ke žvýkání. 9 stigmat sedí po každé straně těla. 
Kruhový nosič stigimatu z tvrdého chitinu má střed měkčí. Na něm 
okolo sloupku vyvinuly se 3 oscie. Poslední kroužek je na konci 
„mírně srácovitě vykrojen, čímž vznikly 2 konečné lalůčky, každý 
z nich končí se hrbolkem podobným papilie. 


Carex niontiana L. 


1: Acrocecidium stonku: prýty isou pod povrchem půdy pře- 
vičněny v růžkovitě zduřelé, hnědě až karmínově zbarvené, jedno- 
pouzdré hálky. Růžkovitá hálka jest až 2 em dlouhá, 2 nun Široká 
1916); (viz lit. 4. č. 9.). Les mezi Libisicemi a Labouni u Kopidlna 
(8. IX. 1918); Libáň; les mezi myslivnou Nutzholnem a Roždďalovi- 
cemi (27. IV. 1920); pod Oujezdem u Železnice. 

"Hálky tyto shodují se úplně s hálkami na Čarex rigida. které 
jsem sbíral 28. VII. 1919 na rašelině v Krkonoších, ale liší se po- 
někud od hálek na Carex vulgaris. 

Přízemní acrocecidie prýtu na. Čaréx montana hostí larvy 
3% mm dlouhé s povrchem Šagrenovitým; jenž vznikl ze Šupinek 
kutikuly, kteréž jsou ostře zahrocené (obr. 2 a). Analní kroužek má 
podobu poloelliptickou a nese na spodní straně štěrbinovitou řiť, 


49 


„konci se porozšíří. Zaškrcení čepele jest dobrým rozezná“ va 
znakeni. Larva patří po našem soudu druňu Dishormomyia c 


-o boce a Horm. frireni na prostředku slabě. Mimo to:zuby bod 


ky. ča) je (tedy o beplaná, Zuby v obrysu rovnoran n 
úhelníků jsou široké. Oválný výkroj mezi námi (obr. 24) není 
než délka čepele bez zubů. Čepel hned pod zuby PS 


Kieti. Dle zkušenosti nestopkatý dvouziubý (rozeklaný) bodec 
tyto larvy parásitující V. ostřicích: Hormomyia frireni, dk 
sphon caricis, Amaur. Baudyši a Dishormomyia cornifex. 

Dishorm. cornifex má však prsní bodec slabě zaškrcen. 
pod základy zubů, Amaurosiphon pod prostředkem. jeho dosti 


na larvách Amaurosiphon a Dishormomy!a (corniřex PD stíhleší, 
zvláště U poslední skoro růžkovité. : PM edeisk, Pp : , 
Přitlačí-li se krycí sklíčko na vyprepaněhétí bodec. (druhu 


Dishkorm. cornifex, obieví se na vnitřní straně zubů vroubek ) 


Carex acutiiormis Ehrh. (C. paludosa oa 


1. Pleurocecidium listu: pochvy listové, v půdě ukryté. silně I 
bovitě zduřelé; těchto zduřenin jest pravidlem větší počet pohrom 
dě, takže spodek stonku má tvar cibulkatý. Jednotlivé hálky jsou špi 

navě hnědé, slabě lesklé, jednopouzdáré, ale též vícepouzdré, sil 0 
stěmné X iz obr. 12. a: vk stěna pa o mm silná; hálky 101 


a Vjiný ch isou larvy cizopasníka, jde že be těžko noví (otočné % 
Hormomyia tyto hálky. působí: Bažina na jv. svahu Přivyšiny 0 
IX. 1916) a-za vsi Rybníčkem u Jičína (13. IX, 1910). Jednopouzdré 
hálky ořipomínají hálky od Dyodiplosis arenaria, za něž jsem 1 
také dřive (viz lit. 4. č. 10.) považoval, isou ale Silnostěnné. J 
zde četné přechody a pravděpodobně jsou tyto jednopouzdré | 
vícepouzdáré hálky stejného původu. te 


Carex paludosa nás zklamala. V hálkách jejích nalezli jsme © 
cizopasníky, kteří larvy bejloimorek snědli. Na cizopasníku Ka- 
žluté jest vilěti žuchvy (mancibule), 9 párů stigmat, 3 pk 
hrbolků a dlouhé štětiny. Tvarem těla a „bosledního kroužku | Ň 
zadečku liší se od parasita z nádorků na Carex glauca. Cizopasník © 
z ©. paludosa (obr. 42.) má sice také tělo do zadu poněkud zúžené, 


D0 a, 


/ 


: oo  zůžuje se tělní nápadně T. Krouzkém počínaje. Poslední KroUZBě jeho 
je dlouze kuželovitý (č:d— 2:5), kdežto u předešlého šířka Do- 
- -sledního kroužku na počátku — délce kroužku. 


Carex hirta L. 


| ' 


1.Acrocecidium stonku: prýt zkrácený, na bási silně zduřelý, 


slabě lesklý, červeně naběhlý, vícepouzdrý,.pouzdra kulovitá (viz. 


obr: 13b) různě veliká, stěny dosti tenké; čepele listové 
krátké. Hálka 15 mm dlouná, 2 mm široká. Hálka jest způsobena 
asi pravděpodobně buďto od Paurosphondylus Rosenhaueri Riibs. 
nebo od Hormomyia Hieronymi Kiefi,: Les na vršku Žižkovci pod 
vsí Prachovem u. Jičína (12. VII 1916). Hálku tuto považují spíše 
za acrocecidium nežli za vleurocecidium stonku; bohužel R ib- 

sSaamen (viz lit. 15. str. 394.) hálku nevyobrazil, právě tak jako 
ne Fr auenield, jenž popsal hálku podobnou. 


2. Pleurocecidium stonku: prýt zkrácený na bási cibulkatě zdu- 
řelý, slabě,lesklý, červeně naběnlý, viícepouzdrý, pouzdra však po- 


"dlouhlá, v pochvách listových ukrytá, podobně, jako jest na obr. 


5, b. zobrazeno. Hálka shoduje se dosti s popisem od Hormomyia 
Fischeri Frauení., jež Frauenfeld pro Carex pilosa z Pratru 
u Vídně podává. (Viz lit. 8.) Les na vršku Žižkovci pod vsí Pra- 
chovem u Jičína (12, VII. 1916). Hálku tuto přiřadil jsem v dřívější 
práci (viz lit. 3. č. 18.) k Dyodiplosis arenariae, ale nesprávně. 
Mnohobuněčná pleurocecidic stonku na Carex hirta z lesa na 
vršku Žižkovci u Prachova přechovávala jedinou kuklu. Marna byla 
snaha rozvlhěiti kuklu tak, aby se daly z pochev vyvléknouti části 
těla, dle nicůž by se mohla ziistiti rodová neb druhová příslušnost. 


Carex echinata Ehrh. (Murr.) (Č. Leersii Willd. C. stellutatos Good.) 


-T Plěurocecidium stonku: na stonku v mechu jsou podlouhle 
vejčité hálky, na hořením 'konci zašpičatělé, no dvou až třech 
shloučené, jednopouzdré, tenkostěnné, žlutavé, nelesklé, 4—6 mm 
diouhé (viz obr. 15. a. b.). Hálky tyto podobají se hálkám s Carex 


 Schreberi zobrazené na str. 2. dí, dz. Hálky tyto náleží asi k- 


Hormomyia Knenckerí Kiefi.: Rašelina pod vsí Prachovem u Jičína 


51 


(12. VII. 1916) a jež jsem za Pseudhormomyia sranifex Kieff. ipo- * 
važoval (viz lit. 5. č. 9.). še B: S 
3 

Žlutá kukla z halek na Carex echinata byla do té míry seschlá, 


že se mi nepodařilo jí zvlhéiti pro další zkoumání. 


52 


v 


Carex silvatica Huds. 
-© Deformace zde způsobené nelze považovati za hálky a BA 
šův údaj o této hálce (viz. lit. 2. č. 97.) dlužno zrušiti. 


Do pochev listových Carex silvatica Hds., které pocházejí od 


Černého jezera v Šumavě, uchýlily se larvy, které vězely v drob- 


ných bílých kokonech, charakteristických pro larvy rodu Thuraia. 


Byly však rumělkové barvy a lišily se od larev jmenovaných 
-© prsním bodcem a analním kroužkem. Tento je zaokrouhlený (obr. 
43.) a chybí mu hřebínek z měkkého chitinu pro larvy rodu Thu- 
-rala význačný. | 


Prsní bodec jejich je úzký, dvouhrotý (obr. 43.). Čepel je dosti 
zřetelně oddělena od stopky, kteráž má tvar páskovitý S patou 


LA 


porozšířenou a Šírší čepele. "Vrojúhelníkovitý zářez mezi hroty. 


„vejde se 2%%X na délku čepele. Proti hrotům sedí dvě- sternální 


paipilly, po jedné z každé strany. 


Na Carex silvatica také v pochvách nalezli jsme larvu a kuklu 
druhu Notiphila sp. z podřádu pravých much (Cylorrhapha). 


Kukla 3%“ mm dlouhá je válcovitá (obr. 44.) a protáhlá, čímž 
nemálo se podobá kuklám Ciloropin. Poslední článek kukly jest 
užší ostatních a zdobí jej pít pokrajích malý val. Nosiči zadních 
stigmat protáhly se ve 2 růžky (obr. 45.) mírně zahnuté. Při značném 
zvětšení objeví se, že analní kroužek má vezpod ozdobu z lišten, 
naznačenou (obr. 45. š.). V zadu jest řitní otvor, jenž se jeví 
na břišní straně kukly při slabém. zvětšení jako tmavý 'hrbolek. 
Cephalopharyngcealní schránka a příústní háčky představuje vyobr. 
46. 


Larva 4%2 mm dlouhá vyznačuje se obiemnou schránkou cepha- 
lopharyngealní a širokými příustními háčky, čímž se liší od larev 
eplapapiu jimž se na zevnějšku dosti podobá, 


Příústní háčky (obr. 46. ph) tvaru protáhle lichoběžníkovitého 
mají po tupém krátkém zoubku poblíž špičky, takžč tato vypadá 
dvoizubá. Horní vertikální Iamelly schránky (obr. 49. hl.) isou široké, 
lžícovité, k oběma koncům vykrojené; následkem toho uprostřed 


„vyniká trojúhemíkovitý výběžek. 


bd 
ba 


Carex riparia. 


přechovávala ve stonku larvu, která netvoří ůbecií 
, do čeledi Cecidomyidae (Itonidae), nýbrž do podřádu ž 
much (Diptera cyclorrhapha). Larva hlodá ve stonku, rožhlodé 

pletiva, která příústními háčky trhá. Pro úplnost uvedli jsm é 
-7 ně nepatří do rámce této studie. B AR 


Carex: 


we 


4 Larva: (obr, 47.) je válcovitá s předními stizmaty vějířovitými 
tobr. 48.) a zadními na dvou válcovitých nosičích umístěnými. (obr. 
49.). Okolo stigmat na temeni nosičů sedí Šest štětiček, složených © 


D4 


ztětvéných štětinek obě 50.). Toto zařízení mívají larvy, které 
© obývají vody neb místa velmi vlhká. Na druhém kroužku hrudním 


S usadily se 2 citové papilly (obr. 51 p.). Cephalopharyngealní schrán- 
-ka je štíhlá, z úzkých lamell složená (obr. 52b). Oporné scle- 


„Oporné sclerity, k nimž' se připojují příústní háčky, podobají se 
dlouhým, tenkým tyčinkám. Tyto připojují se Vzadu ku vlastní 
ž schránce, ejíž norní i dolní lamelly vertikální jsou úzké, horní ku 
konci porozšířené, dolní kratší horních. Příustní háčky (obr. 53) 
mají nad poslední třetinou dlouhý srpovitě zahnutý zoubek; poblíž 
jeho kořene má háček dutinku. Lamelly hlavy (obr. 54) jsou opa- 


- třeny citovými papillami, které na temeni nesou po třech pupínkách. 


Nadástní poličko (obr. 54 np) brázdí rýhy, sloužící ku přivádění te- 


kuté potravy do úst. Pod příústními háčky sedí peristomalní sele- 


-rity (obr. 54 sc). Mezi oporou háčků je viděti obrouček (obr. 


540) ku vyztužení pharyngu sloužící. Tento bývá vyvinut v růz- 


- né podobě u larev celé řady Dipter. 
Ještě připojujeme několik dodatků k přehlednému článku Ba- 
"yerovu. i 

Dle larev zjistili jsme. že Hormomyia trireni Kieff. tvoří hal- 
ky i na Carex Schreberi Schrk. 

Dyodiplosis arenariae Růibs. na Carex Davalliana Sm. a Č. 
Schreberi Schrk. , 

Amaurosiphor Růibs dle Bayera »dosud u nás nenalezený«, 
objevili jsme a dle larev i dospělců Zn na Car. glauca Scop. a 
Car. Schreberi Schrk. 

»Stejně nemožno,« praví Bayer na str. 90), »zůstává prozatím 
správné určení nálezu Baudyšowa, který r. 1906 pod Přivyši- 
uou u Jičina zastihl zcela podobné hálky na C. vulgaris Fr.« — 
Prozkoumáním larev z hálek podařilo se nám správné určení. Hál- 
ky sbírané na C. vulgaris Fr. pod Přivyšinou obsahovaly larvy 


© Dishormomyia cornitex Kieff, 
Dále v téže stati Bayer dí: »...že tu jde spíše o hálky druhu 
Dichrona  galiarum neb Dyodiplosis arenariae.« Poněvadž měly 


larvy nalezené v hálkách na Carex vulgaris prsní bodec 4zubý, ne-. 


vytvořila jich Dichrona gallarum, která jako larva má kopinatý bo- 
„dec nerozeklaný. Jejím halkotvorcem Dyodiplosis arenariae Růbs. 
také není, neboť larva z hálek na této ostřici má 4klanný a nikoli 


55 


dvojklanný prsní bodec. Je to larva sen cn NA nov vého“ "0 
a druhu. 


Carex elata All. (C. stricta Good.) 


, Pleurocecidium listu: Pochvy listové jsou na PM W půdě. " 
1 l zduřelé, světle hnědé, lesklé, Papa 7 dosti tenko- © 
stěnné, často shloučené, 9—12 mm dlouhé, 2 mm široké (viz obr 
6 a. b vů rárecih hálky byly sice pr ázdné, ale náleží velice PO 


u P aaáce n. Luž. (20. V. 1883, Ant. Weidmam) jež jsem považo- ! 
val mylně za Hormomvia cornifex (viz lit. 3, č. 17). Některé hálky © 
skutečně zdánlivě vzrůst prý ukončují a zdají se býti acrocecidiem. 


ví 
PPV M k: 


p vo 
PNE K 
EN 


„ 


p 


Carex digitata |.. 


p n 
Ak 


. Acrocecidium stonku: stonek nad povrchem půdy zkrácený, KR 
a shloučené, obklopující válcovitou, měkkou,  jednopouzdrou — A 
hálku, jak ma obr. 10 a lze spatřiti; vejčitý vmitřek (viz obr. 10 bo Ný 
bohužel obsahoval zeleného lumčíka, tak že lze těžko říci, čím bylo 
toto acrocecidium způsobeno. Hálka jest 15 mm dlouhá, 2 mm ši- a 
roká, a byla v dřivější práci (viz lit. 2 č. 34) k Hormomyia cornifex ke 
Kiefí. prozatím přiřazena, dnes však lze tvrditi, že k fl. corniiex 
jistě nepatří: Hrubá Skála u Turnova (29. V. 1909)1 © 


Carex tomentosa L. © Kl = dě 

+ » VT c 

. Pleurocecidium listu: na okraji listu v mechu, ne však v pů- ; Áda 

RD Ň 

dě, jest vejčitá, jednopouzdrá, tenkostěnná hálka, 2 mm dlouhá, 6 


I mm široká, žlutá, hnědě skvrnitá, lesklá. Hálka byla již prázdná; kt 
jest úplně podobná hálkám na Carex echinata, jenže jest velice vů 
drobná (viz obr. 11 a, b), snad od Pseudohormomyia [granifex“ pe o 
Kieff) způsobená: Pod křelinskou myslivnou u Jičína (V. 1910). k 
(Viz lit. 2, č. 95). Hálka tato shoduje se úplně s popisem Troťte- 
rový m (viz lit. 19 p, 190, č. 2) i obrázek znázorňují hálku po- P 
růstající list, shoduje se s případem naším, neb i zde še porů- S 
stá č listu. 

2. Pleurocecidium listu: pochvy listové na basi v půdě měchýř- 
kovitě. jednostranně zduřelé (viz obr. 11 c v průřezu), jednopouzdré, 


tenkostěnné, lesklé, hnědě zbarvené, shloučené, L em dlouhé, 2 mm 4 
< ze 


96 


RÁ nd » ) Ň h ? í 


široké. Hálky byly již prázdné, mohou náležeti k Hormomyia tri- 


reni Kieff., ačkoliv tvar měchýřkovitý a shloučení hálek tomu ne- 


odpovídá a spíše na Trishormomyia tuberifica neb Diplolaboncus 
tuberificus odpovídá: Pod křelinskou myslivnou u Jičína (V. 1910). 
(Viz lit. 2, č. 96.) 


Carex rigida Good. (C. saxatilis Wahln. non L.). 


1. Acrocecidium plodu: měchýřky plodní jsou zveličelé, z kvě- 
tenství vyvrácené (viz obr. 16 a), zobánek silně rozšířený, tmavě 
zbarvený, vlastní měchýřek veičitý, žlutavě zbarvený, oranžovou 
larvu. obsahující (viz obr. 16b). Měchýřky jsou až 4 mm dlouhé: 
Martinův Důl (29. VII. 1919) a Svah Vysokého Kola (30. VII. 1919) 
v Krkonošich. (Viz lit. 10, č. 393). Byla dle Lagerheima (viz 
Jit. 13) známa dosud tato hálka pouze z poloostrova Skandináv- 
ského, kde byla nalezena na. několika místech, ale průvodce ne- 
ziištěn, pouze uvedeno, že jest to Beilomorka. 


2. Acrocecidium stonku: prýt jest změněn v nůžkovitou hálku 
úplně totožnou, jak na obr. 9 a, b vyobrazeno a na Carex montana 
popsáňo, tak že hálka náleží též pravděpodobně k Dishormomyia 
corniiex Kieff.: Rašelina jv. od Boudy Petrovy v Krkonoších (28. 
VII. 1919). 


V klasu mezi měchýřky Carex rigida nalezl Dr, Baudyš na 
svahu Velkého Kola v Krkonoších 30. 7. 1919 larvy, které žijí volně 
mězi měchýřky, aniž by byly halkotvornými. 

Larva měla povrch hladký, na břišní části jejích kroužků, dru- 
hým počínaje, desátým konče, rozprostírají se pošinovací hrbolky 
skoro Do celé šířce kroužků. 

Analní kroužek povytažen je ve 4 výběžky papillou zakončené. 
zakončené. : 


Prsní bodec dvojklanný „má hroty omezené jako segmenty 
menty gotické; mezi nimi je výkrojek trojúhelníkový, jehož špička 


leží v téže vodorovné přímce jako základ hrotů. Hroty, které tvoří 


samy čepel, o nepatrné poznání přečnívají stopku. Tato je nahoře 
nejširší a dolů se povlovně zúžuje, na délku měří 5 výšek čepele. 


57 


(7 Týž: »Bejlomorky hálkotvorné na, středoevropských „DS 


syšEn $ , s Je n A i 

Celý bodec Podobá se bodci na lanvě Macro) pe uvia! 
není jako u této nahoře mírně baňatý. © i ješ 
' Poněvadž má analní kroužek na pokraji výběž 


papilly, možná dost, že patří larva některé diplosině. 7 js 
y i Ss A j 


, h o 


do vedecičétio: v Práze 1912.) vět 
2. Týž: »Ein Beitrag zur Verbreitung. der Gallen: in u bene ERD: 
M zool. bot. Ges. ve Vídni 1916). 


4. Tý ýž: »Neue Gallenwirte aus pálí Il: « (Gocietas R. : 
gica. Roč. 32.) | ji Si V 4 |; 
5,"Týž: »Zoocecidie nové pro Čechy IIH.« kč“ Čes. Spol. En 
1918.) i ae; 
6. Bayer Emil: „Příspěvky | k poznání českých hálek.« (Sbor ý ; 
ník klubu přírodovědeckého v Praze 1911) © V gě n 


cích.« (Čas. Čes. Spol. Ent. 1917.) je o 28 Ja 
8. Frauenfeld G: »Zoologische Miscellen XIL« (Vem zobis“ c, 
bot. Gesell. in Wien, 1867, p. 781—783.) py: ky“ 
9. Hedicke H.: »Beitráge zur Gallenfauna der Mark Bran 
burg III.« (Zeits, f. wissenschaft. Insektenbiologie 1917.) © “ 
10. Houard C.: »Les Zoocécidies des Plantes d'Europe et: od : 
Bassin de la Méditerranée.« Paris 1908-—1912. n7, VOV 
11. Kieffer J. J.: »Nachtrag zu den Zoocečidien, Lothring 
(Berliner entomol. Zeitsch. 1897.) 3 E 


12. Týž: »Synopsis des Zoocécidies d'Europe. (Annal. Societ. em 
1901. t. 70.) 


13. Lagerheim G.: »Ueber Dipterocecidien auf B 


B i 


a 


(Troms Museums Aarhefter 16. 1893.) 0: : a 
14. Ross H.: »Die Pilanzengallen: Mittel- und Nordeuropas.c vá 

Jena, 1911. ú s- 
15. Ribsaamen: »Die Gallmiicken des Kónigl. Museums fr Na- 1 


turkunde zu Berlin.« (Berliner Ent. Zeits. 1892) -© k M 


98 


16: Týž: SUehor deutsche Gallmiicken und Gallen.« (Zeits. £. 
oi wissensch. Insektenbiologie, 1910—1912.) 

V T H. R.: »Die Gallbildungen (Zoocecidien) 
| der deutschen Gefásspilanzen.« (Jahresb. d. Vereins f. Naturkuu- 
k de zu Zwickau 1890.) 
18. Trotter A.: »Nuovi Zoocecidii della Flasa italiana. Terza 
serie.« (Marcellia. 1904.) 
: 19. Týž: »Ricerche intorno agli Entomocecidi della flora italiana.« 
„k (Nuovo Gornale botanico italiano, 1910.) A 


NYMPHY ČESKÝCH JEPIC II. 
ECDYURUS LATERALIS Ct. 
(Obr. 5, 6, 7, 8.*) | 
Dr. Jul. Komárek. 


Barva dospělé nymphy je tmavě hnědá s černými základy 
křídel. Nohy i cerci jsou rovněž steinoměrně hnědé bez jakýchkoliv 
kreseb. Spodni strana těla je žlutošedá. 

-© Délka těla měří asi 10 mm, šířka 25 mm (v thoraxu). Cerci 
činí asi “/« délky tělesné. ; 
| Hlava je malá, srovnáváme-li ji s předchozím druhem 
(obr. 5). 

: Pronotum je sice na okrajích polokruhovitě zaobleno, ale 
netvoří postranní křidlovité výběžky, takže je viděti celé femury. 
Dosahuje právě na hranici mesonota. Druhý článek hrudní je však 
přece menší resp. užší nežli předchozí. 

A bdominalní články se postupně zmenšují a prvých sedm 
nese po jednom páru dýchacích plátků, jež za živa i po smrti odstá- 
vají od těla na rozdil od Ec. venosus, kde jsou vždy těsně překlo- 
peny k bokům. A 

Pro bezpečné určení stačí popsati opět pouze tvar plátku prvé- 
ho, čtvrtého a sedmého. 


*) I. až 5. obraz v minulém ročníku. 


+ 


Prvý plátek j je  Alouhle oválný s XADnA Di: čkou ; 
ně široký. Hlavní žilka neprobíhá středem, nýbrž  blíz Z 
ním okraji, takže rozděluje plátek na dvě nestejně šir | 
7 nichž vnější (hoření — na obr. 6 Vee POR je 


fe Ca 


násobně širší nežli vnitřní (levá). Chvost vláken je velmí slabý, po- 
zůstávaje z 6—10 krátkých nitek (obr. 6). 5 A E žj: 


60 P 


-- měry jsou skoro stejné (šířka — délce). Volný konec vybíhá ve 
-© špičku, takže celkový obrys je výrazně srdčitý (obr. 7). Chvost je 
k rovněž řídký. Sestává z malého počtu poměrně krátkých vláken. 


7 Sedmý plátek jest jako obyčejně bez vláken. Je malý a štíhlý 
-© (menší 0 třetinu nežli plátek prvý) a jeho tvar je zobrazen na 
3 er. 8. 
© Vcelku jsou všechny plátky (vyjímaje prvý pár) mnohem men- 
-ší (kratší) nežli u předchozího druhu Ec. forcipula. Nympha byla 
-© chycená koncem května ve stavu úplně dospělém, takže se za ně- 
-© kolik dní na to vylíhlo imago. Ecdyurus lateralis Ct. v stadiu lar- 
= o válním a nymphalním žije v malých prudce tekoucích potůčcích 
horského rázu, jež pramení v postraních údolích vltavských (pří- 
© tok zahořanského potoka u Libřice). Kromě toho nalezena byla i na 
různých místech v pohoří Brdském. 


Summary. 


NAT Z lek 


This- paper hla the continuation of the description of ne 
herto unknow nymphal stages of Ephemeridae. 
: Here follows the description of the nymphs of two well known 
© species Ecdyurus venosus Fab. and Ecdyurus lateralis Ct. 


Ec. venosus Fab. 


-© The nymph ist 12—15 mm long and 4—5 broad. The cerci are 


-a ittle longer than the whole body. The colour is on the dorsal side 
-© dusty brown-green, sometimes almost black; on the ventral side 


-© dirty green. 

= - The most remarkable characters are the shape of the prono- 
tum, which runs out on each side (lateral) in broad laps (Fig 1) and 
© the form of the seven pairs af tracheal gills, from which. I have 
| delineated only the first, fourtn and seventh pair (Fig. 2, 3, 4). 

© T thing that every description is superfluous, because the ad- 
-© jojmted figures are satisfying -to determine this nymph. 


ň s; a: 61 


bé v 

The mouth parts have nothing extraordinary. i dě 

This nymph lives in mountain brooks of the Doupov 
and the imagines creep out in the last days of July. 


Ecdyurus eko: Ct- 


whole body is nd without any drawing, only the ko: v: 
black. The most distinctive makroscopical characters. are the 
notum, which is without any projection on the lateral sides (le 


are in Ssufiicie manner repr esented by he adioited "ola 
(Fig 5, 6, 7, 8). : 

The nymph lives in little brooks of mountain characte Ž ; 
the neighbouring of Prague. The imagines k ré in he last. dava) : 
of May. SK 


A) 


Zprávy výborové. ŘEC Nana 
Stručná zpráva jednatelská: P PE E 
Na valné hromadě, 20. ledna 1920 zvoleni nově do výboru: 
řed. A. Vimmer místopředsedou, prof. Rob. Hartmann“ jednatelem, Ú 
generál MUDr. Pečírka a univ. prof. Dr. A. Ondřej a ka 
docent Dr. Komárek knihovníkem, účet. rada O. Šustera poklad- 
níkem. Pro výpomoc při expedici časopisu zvolen Dr. Leo | + 
ský, kustody sbírek Dr. Cyr. Purkyně a Dr. Teyrovský, do kon- z 
trolní komise inž. FI. Hanuš, inž. AL. Štraub a účet. rada Vopršal. © 
Redakci časopisu viz na titulním listě.. 2 67 
Výborových schůzí bylo 8, občasných 10 (viz zvl.“ seznam) a 
Členský přispěvek zvýšen na 15— K ročně pro 20k 1920, 
aby kryt byl alespoň třetinou náklad jediného číslal -© oh vě 
Vydáno IX. číslo příruček »České vodoměrky« od Dra Tom OV ké 
ského. ZNĚ 


Pro rok 1921 navržen příspěvek 40:— Kč, ježto“ budou vydán: : 
nejméně 4 čísla časopisu. V k 

Provedena změna stanov a názvu Společná: (schvá: č 
leno ministerstvem vnitra vynesením ze dne 12. srpna č. 2 A 160 Ve 
1919/20/č. z. zp. p. 240894. Usneseno zříditi odbory. Spole osti k 


62 3 


o : 


ozatím v Brně, v Bratislavě a v Košici. - 
-© Příští valné hromadě navržení za čestné členy p. Julien 


, A chard, známý. coleopterolog francouszký, p. Dr. Malcolm 
Ca mer O) 1, angl. entomolog tě. Dehra Dun v Indii a P. Longinus 


Navas známý španělský entomolog. AE po 
-Veliká pozornost věnována ničení bekyně sosnové 


= (mnišky). ání M Ě 


Zakládajícími členy zvolem: bratr zemř. předsedy prof. Kla- 


pálka p. Leopold Klapálek, řídicí učitel v Destné u Litomyšle a p. 


JUDr. Karel Hájek, notář v Blatné. 
M letos zaznamenáváme bolestnou zprávu nad úmrtím ředi- 
tele reálky táborské, prof. Jana Johna, autora »Atlasu motýlů středo- 


- evropských a atlasu rostlinopisného«. 


Velmi čilá byla výměna publikací s Četnými společnostmi za- 
hraničními, Čímž naše knihovna značně vzrůstá. Bohužel obrovský 
náklad na tisk Časopisu ukládá nám Z reservu a omezení 
vědeckých prací aa míru nejnutnější. : 

Diky zavázáni jsme za loňskou subvenci ministerstvu 


„školství a národní osvěty. Rovněž ministerstvo 


zemědělství uznávajíc snahy Čsl. Spol. Entomologické k 
přípisem ze dne 9. XII 1920. č. 42925/I1- podporu -3000.K Kč. 

četný ch dárců vděčně vzpomínáme Vil. Rotha, továrníka v ae 
ci (520-— Kč), Městskou spořiteln“ v Praze (506— Kč), Čsl. ko- 


- munálku v Praze (40— Kč), Spořitelnu na Král. Vinohradech (40— 
Kč), První Obč. záložnu v Karlíně (406— Kč), Záložnu na Král. 
„Vinohradech (20— Kč) a Malostranskou záložnu (10— Kč). 


Zyláštními díky je společnost zavázána univ. prof. Dru Ak 
Mrá zko vi za ochotné propůičení místností pro sbírky i knihovnu 
v zoologickém ústavu čsl. university (na Karlově), jakož i před- 
náškového sálu. 

„ „Počátkem 1920 konány přátelské schůzky vždy v úterý a v So- 
bát v kavárně Louvre, později v kavárně u Zlaté Husy, po vánocích 


„ budou pravidelné v Choceňského restauraci v Růžovéul.5. (neda- 
„ Jeko hlavní pošty). Venkovští členové se vyzýval, aby se schůzek 


hojně súčastnili (vždy asi od půl 6. do půl 8. hod. večer). 


Výbor s z že nemůže podati pro přílišný náklad zprávu ob- 
šírněiší. 


Dr. Emanuel Lokay, Prof. Rob. Hartmann, 


pá t. č. předseda. : t. č. jednatel. 
sa | 63 


——— — = — ——— 


Příjem Kč E Pp š 


ně 
: B 06 OE 

Zůstatek z r. 1919 a šabšř| | Tisk časopisu a štočky 1919, 
| vence min. školství . -| pl 70| Autoru příručky IX. (dar | 
Subvence ministerstva p kothaj 133/2171 
zemědělství —% 74 l 000, — Nájemné z bytu Z : s k 


Dary (viz zprávu jedn 940| — | Správní a pošt, výlohy - 
| 
| 
: 


Členské příspěvky ... „| 1801|50| Odměna sluhoví . 


| Úroky z ulož. peněz . „| © 60,21 
Náhrada za byt 500, — Jí ekk 8 
Drobné příjmy. - « PR 332, 40 : si ké De Z 
Sa ŘE 81 20 SR A1 


tZůstatek 1 1919 a Holá M 960, 611 Tisk IX. . pří 


Prodané knihy a příručky 2871) 65 | Zústatek 5 
Sa ' 3332 26 = Zr Sa 
Fc ondy: se: 


L prof. Fr. Kiápělia“ Zůstatek Srokén 40927, ; 
dar p. Rotha 160—, dar p. Dra Hájka 50—. celkem Kč 61927 


II. pí. Anny Klapálkové celkem < <.. 07 
HI pí. Anny Uzlové celkem . . ... č 2 
IV. P.Aug.Kubesecelkem. 8 | 
V. tiskový: Zůstatek 1919 s úroky 112325, dar p.V.—© 
Rotha 30—, prodané časopisy 69-—, celkem 122225. ; 
od toho důch. daň 227,-zbývá celkem. -2 
Jmění společnosti 31. XII, 1920 celkem 


Oldřich Šustera, t č. pokladník. © ka 
inž, Hanuš, Inž. Štraub, Vopršal, t.č. revisoři účtů. 


= 8; 


vě (dubna. Se js: ro rká = 0) cestě do Donyěvskýchi dů n 


(27. dubna. Dr. Komárek, docent: O Doupovských hor ách, Bp 
ofks května. Dr. J. Obenberger: O E. Rěiterovi. © E kádě | 
es č 8 června Dr. F Je Rambousek: © entomologii ve Franců Arx Sm 
4. října. Dr. > Ahonciténí O pozůělalosti Ť prof. ) Nickerle. E 
zb 118. října. Docent Dr. Komárek: O bekyni smrkové. © = kos 
k (9, listopadu. Rozprava O)  ekyni smrkové, o jejím rozšíření a 
ničení. zj = pr ly ; 3 = : JA 
© 14, prosince. Dr. bo O metamorphose a biologii pošle: o 
= = Ň i : M 
- + « 
+ zo: 
Dida 
> S kě 
. - „ X 
: ; : | S 9 ; 
. 1 i 
: 2 “, ě 65 
ve * JA = : 


SEZNAM ČLENŮ. 


Členové čestní. 


ROT aka 
-1907 Bolívar, Don Ignacio, ředitel přírodnského musea 


«- v Madridě. : 
1907 Horvath, Dr. Géza, * ředitel. (Maevar Nemzetí Mu 
. v Budapešti. és se 
1910 Lobkovic Ferdinand, Dr., bývalý kopr štíí zemský ma 
šálek království Českého atd. je SS AT PRO ony 
1910 Melichar MUDr. Leop., v Brně, Česká: ulice 28. (Homop- 
a tera, Pete (Členem od 7. 1904) É 


členové zakládají A 


i 
a W 


-1920 Hájek Dr., notář, Blatná. $ n: 2 
1920 Klapálek Leopold, řídící učitel v "Deštné u Litomyšle, 
1904 Kubes, P. Augustin, provinciál řádu O. 0. KS v 
líně (1907) (Hym.). ; a: 
1904 Srdínko Josef, staveb. rada v. v., Smíchov, Ferdinanc 3 
nábřeží 27. (Lep.) ě 
-1904 Šulc MUDr. Karel, báňský lékař v Michálkoviích, Slesk 
(1910). (Psyllidae, Coccidae) © : 


Členové činní. 


4 
n 


1905 Absolon, PhDr. Karel, docent doErank při české niva 
sitě v Praze, kustos musea v Brně, (Aptěryg., fauna jeskynní.) 
1919 Achard Julien 42, boul. de Vanves, Chátillon (Seine). (CoL) O: 
1907 Albrecht Hynek, strojvůdce ve Veselí nad Luž, ice Se 
1918 Anger Leopold, lesmistr v Hořovicích. © BA 
1910 Babák Dr. Ed, prof. české university v Brně. Fysiologický „SETE 
ústav. (Fysiol. hmyzu.) 
1917 Baťa Leontin; proí. v Č. Budějovicích, Mariánská 


66 


4ddyš Dr. Ed, s Zicené phytopathologie na české. tech- 

-nice v Praze, Král. Vinohrady, Čermákova ulice 10. (Cecidie, 
Phytopathologie.) 

: 1906 Bayer Emil, řáditý protesor zoologie na vysoké škole ze- 

8 , mědělské v. Brně, (Hálky a hmyz duběnčivý.) 

Be 1919 Beck Frant., hospodářský učitel v Litomyšli: 

3 1919 Beneš Jar. MUDr., Praha-II., Jiidřišská 12. (Hym. Arachn.) 

iR (1919 Beran Jan, Plzeň, Roudná 11. 

1907 Benešová Heda, choť hotelicra v Praze L, Hybernská, 

hotel de Saxe. (Lep.). Ě 

-1904 Blat iný: Emil, rada nejvyššího soudu v Brně. 

1905 Brože >k Arti., Fnbr, Dr oi. v Praze VÍ., na Výtoni. (Theo- 

© rie variační.) 

B 1920 Clyp K, PhC. Polar, 


7 1907 Cifka Josef, podplukovník, Smíchov, Barrandova 3. (Lep.) 


-1919 Částek Josef, finanční rada, Plzeň. 

= 1904 Černý Josef, hostinský ve Vršovicích. (Lep.) 

„1916 Danda. Jiří, hospodař. adiunkt, Hoškovice, Uher. Hradiště. 
-1919 Dezort Jan, přávnik, Smíchov. 
-1904 Duchoň V. M. učitel, Rakovník. (Col) 

= 1918 Dvořák: Jan, Žižkov, Cůodská 16. 

-© 1917 Fekete Viktor, ředitel výchovny, Szalonka, Trenčínská 

Re líně o (Hym.) 


: 1900, Formánek Rimald vícepresident poštovního ředitelství 
v Boskovicích u Brna, Veverská ulice číslo 69. (Col.) 

3 1919 Frič Emil, vrchní poštovní kontrolor, Bratislava. (Col.) 

£ 7 ředitelství. (Col.) | 

(1913 Fuksa. Antonín, odborný učitel, Piščany, Slovensko. (Lep.) 
1918 Gabriel Josef, studující v Chotánkách, pp. Poděbrady. 

©1920 Goth Pavel, Karlín, Riegrovo nám. 7. 

1905 Grai josef, účetní ředitel čes. komunálky, Král. Vinohrady, 
© Korunní třída 105. (Lep.) 

1918 Hahn Jaroslav, Ph. St., Král. Vinohrady, Komenského 5. 

z) < ského ulice 5.. 


1 1918 Hanš Alois, divadelní malíř, Král. Vinohrady, Boleslavova 


je k) „ulice čislo 1465. (Col. Lep.) 


pode | 67 


1917 Hanuš p Úpě mg. ČMET. kolos 
Ferdinandovo nábřeží 18. (Cicindelidae, ( = 
1904 Hartiman Rob., školní rada, profesor, Bub 
Z. Wintra, 576. (Lep.) kA 
1920 Herčík Ferdinand, profesor české foil 
1904 Heyrovský Leopold, JUDr., Praha 2 n 
sp. 2 k ei (S ček 


1906 Janda PhDr. Viktor, Zíněst Praha M : 
(Anat., Metam.) zlé A 
1908 Jedlička Arnošt, inženýr, Vršovice, Vihohr 


x 


1919 Jelínek A, řídící učitel, Slapy nad. Vltavou 


1904 Jeiinek MUDr. Robert, zdravotní rada že 
v Dobříši. ii T sí st 


1920 Ježek Joscí, ovál Viňoktadý, Lužická. 21 
1904 John Jan, ředitel reálky v Táboře. (Lep.) E 2tá) 
1904 Jureček MUDr. Štěpán, maior zdrav. sboru v 

chov, Ferdinand nábřeží 30, (Col) - : új s ; 
1920 Kara Josei, hospodářský spřávce, Bold. k 
1904 Kheil Nap. M., ředitel soukrom. obchod. školy a t 

in popantojeh “ z ji: PORAD Hay třída (ben 


1910 Klenka Kařél.: V chu poštovní kontrolor, SE č v Žilin 
vensko. ško Col.) ae 85ě, 
1911 Klier Dr. Čeněk, ředitel městské Sořtelný pražské 

II., Vojtěšská 7 
1913 Komárek Julius PhDr., souk. dodal kákibe 
versity a vysokého učení technického, Smíchov, Jakut 
(Mallophaga, Ephemeridae.) JE ce JAKÉ 
1918 Krajník Bohumil, asist. zvěr. školy, Brno Údolní i 
1916 Krái Rudolí, bank. úředník, Praha VII, Fiignerov ja tě 
1904 Krátký František, ředitel reálky, Praha n., Podsk 


b5 


Kruta Alired, Berní: správce, (Král Vinohrady, Palackého 
třída 64. (Col., Lep. Vývoje.) zá 
1906 Křepelka Adoli, ředitel rak. tanky, Všenory u Přáša 
1914 Kudlička Eduard, disponent na Král. Vinohradech, Rube- 
šova ulice 1. (Škodný a užitečný hmyz.) 

1914 Láznička Rob. obchodník, Žižkov, Husova třída 29. (Cot.) 
1919 Leitner J. O., účetní asistent poštovního u ro Praha VÍ., 
Vyšehradská dš, 


1918 Lemarie, Frant. úředník, Praha I., Staroměstské nám. 26. 
-1920 Linhart Pan: poštovní asistent, Žilina. 
1913 Lokayová Anežka, choť zdravotního rady v Praze- I., 
- Poříčí 37. (Col.) 
1904 Lokay MUDr. Emanuel, zdravotní rada v Praze II., na Po- 
z"Tíči: 37. (Col) 
-1906 Lukeš Jos., školní rada v Písku (Col. 
i -1917 Maďar Jindřich, úř. opráv. stavitel, Písek. (Col.) 
: 1918 Machůlka >V inženýr, Prana VII., Kostelní ul. 22. (Col.) 
71906 Maličký JUDr. Joscí, advokát v Hořovicích. (Lep.) 
-1911 Martinek Otakar, učitel ve Ždírci. 
1918 Mařan Joseí, vrchní správce berního úřadu v Písku č. 273. 
1911 Maťcha Jar., řěditel, Praha I., Palackého nábř. 8. (Col.) 
1908 Mazura Karel, (disponent Agrobanky v Brně, Javorová ul. 
| 10. (Col.) 
ZÁ 1905 Mrázek PhDr. Alois, ř. prof, české university v Praze H., 
: Dřevní ul. 581. (Biol., Anat., Metain.) : 
1904 Mužík František, odb. učitel v Kralupech. (Hemipt.) 
1918 Nejedlý Adolf, revírník ve Vacíkově, pp. Březnice. 
1905 Novák Bohum., pro. čs. prům. školy v Brně, Kafkova -12. 
-1910 Obenberger Jan PhDr., asistent Čes. Musea, Praha II, 
74 Olivova ul. č. 5. (Col. Clavic. pal., Bupr. orbis.) 
1914 Ondřej PhDr., Augustin, profesor vys. učení technického, 
: Smíchov, č. 843. 
1918 Pacl Frant., Plzeň, Barrandova 4. 
(1904 Pastei řík Jan, ředitel obch. školy v Karlíně, Riegrova ul. > 
9, (Dipt.) č b Ne: 
-1904 Pečírka MUDr. Jaromír, ano štábní lékař v Praze ry 
Oujezd 602. (Col. spec. Elater.) 


| 69 


bh 


o 1920 Pžka joší,“ resp. fin. str., ra š 


+ 


(1912 Pílanzer Vilém, majitel pivóvaru 3U Šeni oků 
Václavské nám. »U Šenfloků«. (Col.). Box: 
(J9i0 Pleticha Jos., pošt. official, Žižkov, SouPN 
- Bohemiae.) MÁV: ze 
191 Pohnert JUDr. Edvard, rada vrchního (du, 
Mezibranská 17. (Col.) 


y 
1909 PBkosoy Př“ mag. rada, aka l., Podskalská 45 


nická 12. v ka 
1909 Procházka Al, ředitel cukrovaru V Panat n js 
1915 Purkyně JUDr. Cyril, Smíchov, jí | 54. 
KVL Gureutlonidse); M P 


I., ústav pro fystologii rostlin. 
(1904 Rambousek Dr. Frant. em. člen. Názov : 
správce Výzkumného ústavu cukrov., Praha NI Heřmano va 
1169. (Col., spěk. pavk ah omnia, oo ako noxia.) 


ředitělství. ; s je 
1904 Roubal J., riaditel diev, -gymn. : Báň. Bystřici i, Slo 
sko. (Col.) : koní oo o 


1906 Růžička Ant. prof., Zlaté Moravě Slovensko. (Le 
1918 Řehák Bohuslav, stud. phil., Siníchov, Kinského. tě 6. 
1904 Secký Rudolí, správce zem. porod. a (nalez. v Praze Sk: 
Fiignerovo nám. 3. (Lep.) BiSe ZNK E 00 
1905 S Sedláková sl. Jarosl. v Polné, Jeronýmova l 109. (Co 
1908 Seehák Jindřich, profesor, Praha VIL (Lep.) 
1904 Sekera Dr. Emil, ř. profesor zoologie na vysoké | 
kařské škole v Brně. (Limnobiol.) © : 
1908 Senc P. Aug., farář v Hostíně u Mor. Budějovic, CD 
1919 Schusser Ramuald, tsud., Praha. © de: Ši 
1919 Skřivan Jar., litograf, Smíchov, zk ul. 1207. / z 


- 


/ 
9 E 


70 


vě 


v ť ho ky | 
1907 Smolka. AL, ředitel nrdehýslo vé školy v. v. v Praze, Smí- 
chov, Královská tř. 8. (Col.) 


1920 Soudek Štěp., prof. asistent, Brno. 
-1920 Soukup JUDr., sekretář, Ovořany. 


1914 Stej Ska MW poslanec Nár. shr. a redaktor v | Husovicích 
u Brna. (Col., Formic.) 


(ča „1913 Sterneck JUDr. VAR okresní hejtman v Kar. Varech. 


(Lepidopt.) 
1907 Straub Ant., inženýr, Praha III., Míšeňská 12. (Lept.) 
1912 Svoboda Frant., vážný obec. plynárny na Smíchově. (Col., 
Lep.) ží 
1916 Syrovátka Jan, studující v Ilolešovicích, Ovenecká 97. 
1916 Syrovátka Karel, asistent lesiího úřadu, Hořovice. 
1919 Šámal Jar., stud. filos., Praha IL, Vodičkova 16. 
1909 Šandera JUDr. Čeněk, advokát v. Trhových Svinech. 
(Hym.) © » 
1918 Šil MUDr. Jan, primář nemocnice v Kolíně. (Col.) 
1905 Šípek Jan, vrchní pošt. oficiál v Příbrami. (Col., Lep.) 
1904 Šrámek August, profesor v býk (Col.) 
1920 Štraberger Fr., pošt. adj. v Táboře. : 
I904 Štěrba F., inž., vrchní s cukrovaru v Č. Brodě, (Coi.) 


1919 Štícha Bohumil, litograf, Praha II, Sokolská ul. č. 46. 


1920 Štorkán Jar., PhC., Praha III., Nerudova 27. 

1920 Štěpán Václ., prof., řed. rybářské školy, Vodňany. 

1905 Štrof Jan, praeparator čes. zem. musea v Praze. 

1906 Šulc Josef, úředník města Sobotky. (Col.) 

1906 Šustera Oldřich, účetní rada zem. správ. výboru, Smíchov, 
Presslova 12. (Hymen.) 

1919 Tauber Jindř., stud. filos., Dlouhá Lhota u Ml. Boleslavi. 

1914 Teyrovský Vladimír, RNDr., profesor, Král. Vinohrady, 
Jungmannova 67. (Hemipt.) 

1913 Tesař Rud., revírník, Lhota, pp. Bystřice n. Peršt., Morava. 

1908 Tocauer Ad., lesní správce, Lecenik u Záhřeba, Chor- 
vatsko. (Col.) pí 


1906 Tykač Jaroslav, učitel v Plzni. (Lep.) 


7Í 


-1912 Zoufal Vladimír, profesor, Prostějov, (Rejslova 16. | 


1904 Uzel PhDr. Jindřich, profesor české vys. škol 
přednosta fytop. odděl. Výzk. stanice cukrov., Kr | 
Slovenská ul. č. 19. (Apteryg., Thysanopt., (Lep. a 

1909 Vaněk Jan, poštmistr v Dobrovicich u MI. Boleslav 

1911 Vávra Stanislav, architekt, Praha I., Žatecká ul 

1904 Vávra PbDr. Václav, ředitel zool. sbírek“ čes. ze 
v Praze, Vysočany. (Orthopt.) 5 by 

1904 Vimmer Antonín, ředitel měšť. škol a inspektor ol 
teřských na Král. Vinohradech, Palackého tř. kM (Dipt ře 

1904 Vlach Vilém, profesor obchodní akademie. v Plzní : 
-varská tř. 16. (Lep.) : 

1905 Vopršal Fr., vrchní účetní rada zem. správ. r. vorů v: 
ze VIL, čštháva tř. 5. (Lep.) be 5 Z 

1920 Vostřel Václav, prof. obch. ak., Plzeň, Švarcova 5. Z 

1919 Všetečka Karel, stud. filos., Praha II, Černá ul. 3 , 

1917 Weiser Vladimír, inženýr, Buenos Aires. (Argent) © M 

1904 Wendler Jan, továrník, Praha I., na Můstku č. Va 

1907 Zamastil Stanisl., prof. v Domažlicích. (Hym.) : 

1904 Zavřel PhDr. Jan, profesor v Praze, docent ce niv. 

1904 Zelinka Bohdan, ředitel reálky v Jičíně. Pk 

1905 Zeman Josef, typograf, Praha II., Malá (Stěánská : 
(Lep., Col.) P: 


1920 Zikan Frt., rev. st. drah, Plzeň. ý kl; 
1917 Zykán Dr. techn. Ladislav, prof. Českoslovanské Akad 
obchodní v Praze, Král. Vinohrady, Klicperova ul. > « 
1920 Žabka, stud. gymn., Pardubice. = 
1920 Ženatý Řaz pošt. oficiál, Žilina 163. © 


La 


je 


79 | o 


Zahraniční společnosti a ústavy, s nimiž č. Sp. E. vyměňuje 
= publikace. | 


Pan Entomolog. Nationalmuseum, Berlin-Dahlen, Goss- 
 lerstrasse 20. ; 

z Naturwiss. Ver em, Bremen. 

= 3. La Société Entomologigue 4 Stockholm. 

=% -Zoologisches Museum, Berlin N. 43, Invalidenstrasse. 

5. Zoologisch-Botanische Gesel., Wien III./3, Mechelgasse 2. 

6. Archiv fůr Zoologie. 


© seum, Bern. E 

8. De neederlandsche entomolog, o SS Rotterdaru. 

9 Naturwiss. Vereim in Graz. Landesamtshaus. = 

10. Entomol. Blátter, Cassel. 

© ON. Zeitschrift fůr wiss. Insekten-Biologie. H. Stichel, Berlin N. 4, 

© Mausteinstrasse 45. 

+12. Bull. die Museo Natur. di Napoli, Italie. : 

13. The John Hopkins University, Baltimore. 

> =" „Academia Gionia di scienze naturali, Catania. 

15. Stazione di entomol. Agraria, Firenze. 

16. Academia Scientifica Veneto-Ťreutino-Istriana, Padova. 

17. Rivista coleotter, Italiana, prof. Ant. Porta, Parma. 
- 18. Societá Toscana di  Scienze Naturali, Pizza. 

Z 19. - Laboratoria di Zoolog. Generale e Agraria, Portici. 

=: 

Societá Zoologica Italiana, Roina. 

„ Real Academia de Uiancas, Madrid. 

Real Socieáaá Espaňola de Historia Natural, Madrid. 

Societas pro Fauna et Flora Fennica, Helsingfors. 

Časopis Musea král. Českého, Praha. 

Cornell University of Ithaca-New York, State College. 

Sociedad Entomológica de Espaňa-Zaragoza Apartado ae 

Klub přírodovědecký, Prostějov. 

Schweiz. entomol. Gesselsch., Bern, Naturhistor. Museum. 


7. Bibliothek der schweiz. entom. Gessel. Naturhistorisch. Mu- je 


34. Neederlandsche Entomolog. Pa ae. kk 


37. University oi California, Berkeley, California, 


7 Ryěk +3 s VGA 
as: k : (* Ko 8. 


s : 


29, Hrvatško E doslovno Družávo (G as: ik), 
30. Centralanstalten fiir Jordbruksforsok, Upsala. © 
31. Naturw issenschaft.-Gesselsch.. Isis zu“ Bautzen, 
32. Naturwiss. Verein zu Schleswick-Holstein. | 
38. Real Acaděmia de Ciencas et Artes, Barcelo a. 


tage Middelaan 15. i 

35. Leop.-Carol. Akademie in Halle as. jas 

36. Siebenbiirgische Verein fiir Karosa u 
< stadt. ; ; P 


38. Imperial Bureau 0f Entomology, Kensigiton 89, © 
SO > c B: “ Čs 
39. Société Entomologigue de. Eramoe. Panis. Rue. te 
40. Bayerische Akademie děr Wissenschaften, Můnchen á s: x 
41. Staten Isl. d'Institute of Arts and Sciences, Staten Isla nd N. 
42. Museum Im. Dzieduszyckich, Lvov. - z 
43. Naturwiss. medic. Verein Lotos, Prag. 
44. Naturwiss. Verein, Brno. © 
46. K. Svenska Vetenskapsakademie, Upsalá. © 
45. United States National Museum, Washington. © 
47. Magyar Nemzeti Museum (Annales), P 
48. Société entomol. Belgigue, Bruxelles. 


74 


i 


i 8 
4 feta 


p 


+3 


ENTOMOLOGICKÉ PŘÍRUČKY: 


J. Jak hledáme, usmrcujeme a pro sbírky upravujeme 
hmyz. Napsali Lad. Duda, H.A.Joukl, Fr.Klapálek, 
P.A.Kubes, Dr. E. Lokay, Dr. K. $ulc, Dr.J. Uzel, 
Dr. V. Vávra, A. Vim mer. S 28 vyobr. — Rozebráno. 


II. České síťnatky. Tingitidae. Frant. Mužík. (5 obrázků 
v textu.) Kč 2:50, členové Kč 1:50, poštou 45 hal. více. 

III. Kůrovci v Čechách a na Moravě žijící. Rom. Formá- 
nek. (73 obr.) Kč 5-—, členové Kč 4—, poštou 6 60 h 
více. 

IV. Evropští nosatci rodu Dorytomus Stephens. Rom. For- 
mánek. (1 obr. a tab.) Kč 4-—, členové Kč 3—, poš- 
tou o 45 h více. 

V. Majky (Meloe Z.) zemí koruny Ceské. Rom. Formá- 
nek. (9 obr.) — Rozebráno. 

VI. Klíč k určování českých Bembidiin. A. Jedlička. 
(15 obr. v textu.) — Rozebráno. 

VII. Evropští nosatci podčeledi Rhynchitinae. Rom. For- 
mánek. (S tab. tříbarvou.) Kč 5 —, člen Kč 4-—, poš- 
tou o 45 h více. 

VIII. Seznam českého hmyzu dvoukřídlého. Ant. Vim mer. 
Kč 450, člen Kč 3:20, poštou o 60 h více. 

IX. Ceské vodoměrky. Dr. Teyrovský. (S barevnou tab. 
a 28 obr.) Kč 13-—, člen Kč 10:—, poštou o 60 h více. 


Stanovy České Společnosti Entomologické. 


ČI. 3. K Každy přítel studia entomologického, ať bydlí v zemích republiky 
Československé čili nic, může se státi členem Společnosti. — ČI. 6. Každý 
činný člen platí předem roční členský příspěvek 40 Kč splatný v Praze. 
Složí-li někdo jednou pro vždy do dvou let 500 Kč, stává se členem zaklá- 
dajícím. — ČI. 8. Každý člen má právo: Přednášeti, súčastňovati se rozprav 
i exkursí vědeckých, podávati referáty a literární práce k uveřejnění, dostávati 
časopis Společnosti bezplatně a jiné publikace Společnosti za ustanovenou 
cenu sníženou, používati knihovny a vědeckých pomůcek. 


Dopisy a pylásky členů přijímá Dr. Leo Heyrovský, Praha, 

Jilská ul. 2 peníze Oldřich Šustera, Smíchov, Preslova 12,- 

výpůjčky knih Doc. Dr. Julius Komárek, Praha-II,, Karlov 8, 
rukopisy a korektury Dr. Fr. Rambousek, Praha-II., 976. 


MORAVSKO-SLEZSKÝ ODBOR. Dopisy a přihlášky členů: 
Er. Št. Soudek, asistent. Brno, v Černých Polích, peníze 
Karel Mazura, Brno, Javorová 10, 


| U Ů “ 
- 
ro sku) M 
G n 


4 


o 
i j 


TŘ 
: a“ 


- MA dll > | r BD 4 bodndlU PRÝ n BÁ AR A 
AAA AAA AR RAMA ARAD AAA SO ho abánl Úalů = PDTV la Leem | 


"| £ 
Kerr yytvetooovmí ILM Kčs ooodieím“ 
otteanáhtajůší Pare | haaal aa. + M PNY aoem . Bonp0 Sana RÁMAM : 
E o pARA8 É „A1 AAMA= maf 4 ky + Au TP HIT ja aMii 4 BENA : 
PrhrevTÍ PPTP L na k Ko an aa TT 1 PR m 
Sanas *2£ z a A B, ba,/ Ne: Ya x 2 | 


, 


My 
RÁ ja (6 
"a T „ AA AAA R AAA aE 
| h r | | TY „ Ma PA ya PYTÝ WIT 
AAA PAR an aha M | jiacaaahl n A ojátáů "2 l i sePěPe "a 
E: . a" (a | nM“ 4 bh 

im P ana T Ya) Vb P ken a, A aaabií“, 4 JÁ* m | eBESABa c Szení 
) „k ' 3 út k a = A: „M 


..e 2, : » A 
"4 030, 2 N ae Dad 


s., =, 


E anno | | iP M ET 
OSA ZS SRA za RaO pm. KERR VDRRA nana 


- ó : i Ra „.08494. et o 
A PŮ APA hh. A4. 
ěaan NA al řl n 


ss 


* 
“ 


Mane -= MMol M 


| VDH 
M 


odd aa UZEL | 


PPT 


| 
| 


ny 


ry „Pán“ || 


dí 


ui 


A A 


28895 PAPEETE ap po 


TT 


| 3 90