p o v 0 na č háj pára dně TO o svuj oo 79 02T" o y gryýř VÝP any hey 0 Pe o ae K OOA bu dl ohli k nd , 25 rá Jěrl dk | né So dk S PyS Zráe 00h Ad M vý VIS vl u k M vyd vw vv (vv 4 vw og W“ : 9 hJ © © VTT VY yu s eh Zš PPRPEŘÍ V M Ad s y ST, CIS E "v v 9, DAM " : MJAA 4 R | Ho a A VIVA ví vw ún PÁ Ý W BVM U | dá Vodu úlů KVSONNY YY rouno vyzontoc M M Dont vu“ Jar, VY Vzvvvve VVÝVVÍ “, < KA AAA AA bk 0991 P EAS SSE 19 pov výře5t") S v VU A VV vr Vyrvwšvsí ao V 0 dk SYST V V Ye a PEREM DET dek AAMAM E v vyvýpřd Wt ven dř yh wi“ tvy sv /vsvv Víno, PE ekon 0 VV Kyýnontovttovy kk ABN soů s vočě M új ov doovony ší ik L Wruwv* « hb - hk © A AsttsAé he v OV ty Mudd ak 1 „rd“ vý : k PJ PRE A grand KA ko | k kr ŘÁD Ade "V : V U W key 6% Lěbé. Add A 4“ 4 < GW 5 8 „" AM ' fv s k T ; w : VÝT MY WWovy č PPA O OP VOV V Ut IVO O vonět noo Vy Ed W ey w “ VÁ 9. Ze kb i: PPYTOV So M PTT v pets roty : ješ ves AA zve : s W SY% útld] SOM KM U | esy vý“ Abadal Ad Pk vys“ vyečesv, www vý Vývé: vsv“ 1 ká“ ooo vyd sé we" SOS EVU vy | 3 SO „dh = K adadě Vy“ vd“ ) w i ee 4 vy or“ „E“ vy“ : 6 A ov“ STU Ae ey 4 eV: | ty Wi ul Vyyyw.““ M Dodaj ] „Twbw vy „v“ SEU ronyšínvz syýry9 byvyý“ o v w“ - je z dd S vy | | w . S: | Vite VVyv. T hk Šaje Vyv Jyyryývvv v Vywww www" PM "“ vý th) | vy L hádá bdadá 12 AAA 11 1 vy vy" 4 hh Added ke ! bat Út v“ dk a AAA ka a ce Sn M a ed 4“ © Pk “ České Společnosti Znfomologické. 28. Mofa Sociefatis 28 3 Enfomolosicae Bohemiae. R Ročník VIl o 1910. Redakční komité. Prof. ©r. Klapálek P. Aug. Kubes. © Prof. Dr. Em. Rádl. MUDr. Em. Žokau. Odb. uč. Ant. Vimmer. B 233416 V PRAZE. Hákladem České Společnosti Entomologické Tiskem Dra Ed. Grégra a syna. A“ Strana Blattný Em., Něco o nalezištích motýlů českých. . . . . 50 113 Pb 2 az © — Acimerus Scháfferi, Clytanthus Herbsti, Agapanthia vio- M lacea: Prantes IADEP: -ie set css 2 a akon al NÍ ao Makél:- -1.6924 Sone KUE O © — Leptura L. (Sg. Sphenalia K. k Pup oScané Fab. ma- k culifera a. nova mihi . . . . eo OS ale raja VE ns Jo (Holík Frt., Anisarthron barbipes Schrnk KSK Ver Sonny MOP hn Jedlička A rn., Klíč k určování českých brouků — Bem- o ae Sova ua Snb o čeíjaí 61 a aké OU © Jelínek Ant., Z mých potulek za Acherontia atropos L. 10 Jureček Dr. Št, Nový Pterostichus a Boreaphilus z Tri- M. aiskvch Alba o U l Klapálek Frt., Bittacus tipularius L. — Příspěvek k mor- PES iolopii genitalních segmentů 53.1% s -4+4 114 o dod: u N28 3 Krejčí Dr. Aug., Pterogon proseřpina '.. . -- -.... Sl "Kříženecký Jar. K., Stenus z Cermné ......... '89 -5— Oxyporus rufus.—— <... 8M) 00 © — Příspěvek ku poznání fauny broučí Vrehod. Čech. 3140422 - ©— Zajímavá monstrosita krovek z Carabus cancellatus Allig. 151 -© — Philonthus salinus ...... O PNC AOA bob ( Lokay 1 -Bm Nový Faronus: Aubé <; < „467 k ny s E“ „M asy doků dě ČR NÍ 0 je MLD Bis; % -© — (Cychrus rostratus, attenuatus ..... TEAS I 2% p pa vw n zove Obenberger 6 Poznámk © českých Coleopter . PR K P k © Rambousek Fr Příspěvek ko poznání okn: Thino pl ros 2 2 20 O K OVO a (Roubal prof. J., Mordellistena lateralis sz a. Kličkai— aberratio nova míhi . <. + + « + + * SSE S KOK sh "Noví brouci české fauny a některé oeáů p. -© tické a oekologické. . . - - S ran UT tok S SN — Reitter E., Die Káfer des iNsisehse Reiches Ha —-Dvé nových, Staphylinidů -+2 ++ +2- Dee — Omosita colon L. a discoidea A6 čá A A a — Atheta Montandoní . . . - M : ey 04 — Koleopterologické výsledky mé n na Kavkač v čer- a 1000 D02 k OOM NÍ Srdínko J., Fauna motýlí v Praze — na „Petříně. S53 3 OSN Z Čechách domácí Cuculké $,74:5/ 45543 2578 > — Příspěvek k znalosti života Lycaeny orion Pallas“ S 0 (Štěrba F r., Dvě nové variety brouků maloasijských . . c M onější noví brouci pro českou faunu . - -+ + Šulc Jos;.Bělásek -ovocný sci ana m s "Tykač J., Cucullia campanulae Tr. © < -+++ — Nonagria typhae Thnbg . <- - «.2:- -710 (Tyl, dr. Jindř., Noví brouci pro Čechy 2 hl ASK nada C: Vimmer Ant, Zpráva o škůdcích polních. . . . - a — O larvách dvojkřídlého hmyzu ze sekce Eucephala — Seznam českého dvojkřídlého hmyzu |- -< « - -+ + © rub a: Množství roháčů 1 -2% S92: Jafe: D © Zeman J., Brouci ve sklepě a starých ech 3 "72b — Lymantria monacha a dispar . - < « © + +: - Redakce, Bekyně sosnová v Čechách: 344755: 40. II Seznam všeobecný dle obsahu. Acherontia atropos z potulek za . . « + © + + + + + + he Anisarthron barbipes —. . < + © © ++ © © +000 e0000 Pk "Atheta Montandoni —. < © < +3- +2 +700 * do aké 3 s Bekyně sosnová v Čechách . -< © + © +++: -© Bělásek ovocný . . - SOG "xe Kyau jáětraia sei plátek Bembidiinae — klíč k Určování 52231% 15 je el aj. pl NĚ 4 "| j jv < A 00 Pád: 289 é ň JENIK Příspěv jek $k morilogi genitalních : amentĚ -11 .- ží ok be ; 0 “ "noví pro Čechy.. .... R 15, 19, 97, 57, 120, 15493 Eve sklepě A starých úlech.. : - oje" 4 4 s 004. 48 ici PASU nekterých: ssavců r- 4 s odd ídíš | o Lla čí roučí fauna východních T Pk PO Le šono: VRNORÍ da em ej: V roučí fauna na zdech Vinohradských fol še. peas yl OE : B rouků maloasijských dvě nové variety . . < . -< « ©: 14. V © Cerambycidům okolí pražského, poznámky A0 VM l kýlu, NM - Coleopter českých vzácnější druhy, poznámky . . < <. < « 181. E la Campanula; Pr 2 Jiu eau í ed ve 0 da bl A Pleulie- vo Čechách domácí -5 2.3.. © +/404 2 << s 100 k ps : rostratus a Benno MR dá Sa A Mkoanáí „0 do UBI č ZodTE 608 s; 90 s; m oů ze sekce Eucephala iy 38 E: o 27, 57, 120, 154 2 | + se nn BBA ) © Koleopterologické výsledky PÁ na bika PSY obe Plot a m UNE pí - Leptura půbescens F. maculifera a nova 14:4- 1%: 0 114 | -© Lycaeny orion Pallas, k znalosti života příspěvek. . . . . 145 : m monacha A7 dispar. c.5. 20 4 dej 2 kk pí „Monstrosita zajímavá krovek u Carabus cancellatus Ilig. —. 151 É © Mordellistena lateralis a. Kličkai nova. < < <. < +++ 18 Motýlí F cize Ha -Pete 1 ode org a deo eo ajka 0] OA u! Ou českých o nalezištích “ 3.4 2-2. <- 000750 Nonagria MLO EDAVET 2 ke 18 Por dat Sa ono pš de U MA . be M! culonů, discoidea (::"202 20 a L di el ; m a ras. RVS R old oN S00 OU BC: a a SE 200 25 kr 100 ' -© Pterogon proserpina . . Pod, PRE EE - Pterostichus a Boreaphilus s z S krdeblských Alp taki sál), L - Reitter E., die Káfer des deutschen Reiches II.. . . . < « -28 i 8. 0002 © Stapbylinidů OVO OVÝCH 135.27 Vu ni SVR 38:0 PANĚNNÍ MB 59 LS ůdci polní, zpráva .... A 106 U ""Fhinobius Kiesw,, Příspěvek k ozn čj. RT o B rthron Márkeli PED IM vásstý Co5 40 bř ok v nej eí a deo 1 O LN nh Podrobný se A. - Coleoptera. Strana „8 l maculsta, 6- Rustulata: ob- literata v. G-notata, subli- | n i dladědk: ss 75 Jem -© Adonia variegata. v. arenaria 57, v. constellata 8, 20, (8 ky corsica 158, 9-punctata 97 -© Adrastus lacertosus 27, 127, -IL limbatus v. turcicus . « 27 Agabus affinis, nitidus, Sturmi 123 -- Agapanthia violacea . . . . 31 — Agaricophagus cephalotes . 134 Agonum gracilipes 16, Můlleri v. coerulescens . 58, 158 —— Agrilus elongatus v.cyaneus 57 | Agriotes acuminatus 30, III, . derasofasciatus 16, gallicus 127, II, laticornis 16, li- Hear Airophilus heminus © Aleochara fuscipes, moerens 135, moesta 49, vage- punctata . 156 Alexia plobosa < < <. <. 49 Amara apricaria, concinna 10, eguestris 123, ingenua 106, -© lunicollis, montivaga . 2 ey Anaspis Costae, a. Skalitzkyi, — melanostoma 21, thoracica -v. Gerhardti „ 155 © Anatis oceilata „187 - Ancyrophorus filum 16, oma- - linus bsía A6 1) | Anisarthron oné Š a poc Anisoplia segetum —.. .. 6 — Anomala aenea a. bicolor, a. BOICOJOT 6+ . 160 156, I, A punotátu: ji: Anthicus flofalisí 2528 bi Anthobium torguatum . 2 Anthophagus abbreviatus, ales pestris, caraboides j fasciatus 127, humeralis rá 29, sudeticus % Anthrenus scrophulariae . . I Aphodius biguttatus a. simi- lis 30, III, depressus 126,- 136, granarius a. Ragusa- aj nus 30, III, nemoralis 17, 126, plagiatus 17, putri- dus a. transitus. 30, III FIS 5 k Aphthona Siphozíke 3 Apion aestivum 120. apri- cans 137, brunnipes 28, cerdo 59, cruentatum 128, dispar 10, frum. v. cruen- tatum 10, hungaricum 157, millum 58, ononicola 59, onopordi 137, sedi 29, 59, simile 29, II. Aromia moschata . . <- Asaphidion 61, caraboides, ilavipes, pallipes, 32.220 © Atemeles emarginatus 19, a. foveicollis: 4157 Atheta aguatilis 120, aterrima 124, atramentaria 135, au- tumnalis 30, coriaria 114, granigera. 124, hepatica, laticeps Z8, levana 124, Montandoni 121, nigricor- nis 124, occulta 30, pi cipennis 124, picipes 30, 125, n P ananasu 58, rufus 132, -© Stephensi III, vittatus 30, sch v. angularis, v. Osskayi 120, „ 160 v. subfuscus 50: Atomaria mesomelas 136, 4: nigripennis © 49, PPR KU O tris ; Baris eshřevcéns. o a ě -© 187, 156, cuprirostris atrisodes adnexus 156. cir- jé cassicus 681, 62, 82, adustum 868, 76, Andreae 71, 79, argen- 71, 84, assimille 72, 80, — atrocoeruleum 70, 78, bi- - guttatum 72, 86, bipuncta- -tum 67, 75, coeruleum 70, 77, decorum 69, 80, 90, v. © Munganasti 19, dentellum 688, 76, Doris 72,84, fascio- -latum 70, 77, 90, v. ascen- - dens 19, foraminosum 686, 78, fumigatum 68, 71, 85, - 90, Genei 71, 82, gilvipes 70, 83, guttula 72, 85, hu- - merale 83, 90, inoptatum 72, 86, 90, lampros 68, 74, ab. cocruleotinctum 70, 74, 90, litorale 66, 74, lu- — natum 71, 72. 80, lunula- -© tum 78, 86, Mannerheimi 72,86, minimum 70, 72, 82, modestum 72, 80, mon- -< ticola 69, 81, nitidulum - teolum 606, 74, articulatum. . 136 . 148 Bembidiinae 60, AčanidičA 136,- ceum 71, 79, tibiale, tri- color 70, 78, ustulatum 72, 79, varium 68, 16, velox 66, 73 | Berosus guttalis dí Bibloporus bicolor sk Bledius fracticornis „136 Blethisa multipunctata . 16 Bolitobius trinotatus . „124 Bolitochara bella . 124 Boreaphilus Melichari . CLC Bracteon . Ba ; 78 Bruchus bicinctus, bidens, brunneus 130, fur 50, 136, latro 3136 Bryocharis Lk 124, 136, cernuus 135, inclinans 124 Bryoporus rufus J— 124 Bythinus čerkessicus 144, disciger 143, Lederi, v. fluctuosus, rostratus, Ša- mylianus v. dimorphus 144, Stussineri „ 158 Calandra granaria. „187 09, 81, tum 67, 75, ab Lutzi 68, 75, 90, prasinum 69, 77, © pygmaeum 68, 74, 4-gutta- tum 71, 82, 4-maculatum 71, 83, 135, 4-pustulatum 71, 83, Redtenbacheri 19, 70, 78, 90, ruficolle 70, 75, ruficorne 09, 81, rupestre 72, 80, Schůppeli 70, 814, Stephensi 19, 69, 81, 90, stomoides 69, 70, 81, stri- atum 67, 73, tenellum 72, o our 68, 76,- 2 - obtusum 67, 85, 135, 8-ma- | culatum 71, 84, punctula- 88, a. triste 70, 83, testa- Ut : Strana ; | a hák (Calvia 14-guttata a. PE oens 159 © Cantharis livida v. dispar . 127 je CEE o varians v. centaura, — Carabus arvensis a. Schri- Cicindela asiatica V. opaca kelli 58, cancellatus 151,1V., Cionus olens . . ) („coriaceus v. rugifer 15, 19, Clivina collaris a. discipennis 2 © granulatus 15, Linnei 123, (Clytantus Herbšti . . . . - z Scheidleri v. Helleri, V. © Coccinella 10O-punctata ab. 2 - Preyssleri 123, silvestris (obligata 57, 14-pustulata > 131, IV., v. concolor 155, v. effusa. : S acůs S tea Coeliodes cardui Cartodere elongata 50, femo- Colennis immunda . . - z 184* Á rata, humeralis . . „22 Já, appen- -© Cassida deflorata 160, fastu- diculatum 134, 155, 156, SEA v. fulvum 156, brunneum — osa 57, vibex : -© Catops fuliginosus 157, 0 Ke epielerade o še R o o do v. regiomontanum 7, Dela- © Cephalophorus cephalotes . 16 rouzei 7, dentipes 134, -© Cephennium Reitteri. . . . 126 155, 156, rufescens 156, -© Cercyon analis, melanoce- viennense v.nigriceps 58, © R phalus, un'pustulatus, u- o v+ obscutipes 8, G6 ostulalus. s- 135 | (Deti 0 Soto ko B ky nchidihs Birnovile | Čonosoma pedicularium v. 25156, terminatus .-... -+ 58 vidům 98, 1 lelicatulus v. Bernhaueri, heterogaster, ligeris, be ans, - longipennis, 607,- perpusillus ; Thi nonoma atra IroscuS carinifrons Jus elongatus, unifasciatus 133 x echus amplicollis 123, dis- 00s 16, pulchellus 123, | ru Márkeh: | Tropideres pudens | Tropiphorus tomentosus . o" Ox cadaverinus . Tychius femoralis. 2 kantholinus atratus 125, 155, . © glaber v. angularis P © Minenris 185, 158, kasoené: E ním aaudlasum : M ylodrepa 4- punctata. „Xylodromus concinnus | Zyras erraticus 3 B- Diptera. Eris © chalybeata, izpes U « PE yh V VR OE O R V r P O n E OT | Ceratopogon - | Ceroplatus . E Chironomus 45, pictulus. . 42 Chlorops taeniopus . . .. 7 Chrysomyia formosa, melam- pogon, speciosa. . . . . 9% Chrysops coecutiens paralle- logrammus, guadratus, re- lictus, rufipes, sepulcralis 94.. Coenomyia ferruginea . . . 92 Eomptoctadiůš. <<< 22 Komthyka? AB aY 3: At ovdto ld a ERA C ITOLDFAS 0 M08 5 41, 44 CHEOLOPUSt < -ak ira ka dk ooošá k eh Cale Pha 3, vazy pob Maneecé Diamesa: 8020 SU žák PRÍODĚNÁSE E34 Be syna Zlí dealoE lí Ds vys . 44, 46 Ephippiomyia i osslca s eVbÉ Haematopota © crassicornis, italica, pluvialis ©. . . . 98 Hexatoma pellucens. ... 93 EEA s POS Leptis z uláta, sonssleda . 9 Limosina fenestralis . . . . 49 Fiponeural 3: Se zr 41 0028 dk Macrocera . . . : a det Zk Microchrysa flavicornis, polita 92 MeTOdoh 4 282 nifa fy KORN: MHENloHÝx 25 be ee ašot ky cn Mycetophila 46, bimaculata 42, 49 Nemotelus globuliceps, ni- grinus pantherinus, uligi- pon CPA oa og on toa, Odontomyia angulata, hydro- leon, infuscata, microleon, ornata, tygrina, viridula . 91 Orthocladius . . . . . . 42,45 Oxycera amoena, Meigeni, pulchella, Ranzonii, trili- neata ... ; ; Pachygaster ater, P nutisemus Pegomyia conformis. - Pericoma Ptychoptera Rhypbus . - Sargus cuprarius, infuscatus, nubeculosus Scatopse Sciara . Sciophila . Silvius vituli Simulium BikcA Stratiomyia amaelsoné egu- estris, furcata, longicornis riparia Subula marginata . 42, Tabanus autumnalis, bovi- nus, bromius, cordiger 93, glaucescens 94, glauco- pis, maculicornis, spodo- pterus, sudeticus i Tanypus . .41, Tanytarsus . Therioplectes B kl dus, micans, montanus, —— solstialis . Ulomyia Wulpiella Xylophagus ater, činotirs C. Hymenoptera. Cephus pygmacus . D-zepidoptera: Acherontia atropos ko (0 8 Agrotis occulta Arctia hebe Amphipyra livida 14 Strana 91 91 6 48 47 46 46 93 45 45 93 48 45 92 07 ol D2 O4 D9 a pl * (5 CE Aporia crataegi pa) Argynnis aglaia, ab. emilia51, niobe ab. eris, a. pelopis, adippe ab. cleodoxa . Biston zonarius Boarmia defossaria Brephos nothum Bryophila raptricula a. B datricula . Callimorpha dominula III, ab. hamelesis, | 4-punc- taria . Chrysophanus Hee ne al ciphron, phlaeas ab. eleus Coenonympha pamphilus V. Colias edula ab. alba, laeno : Coscinia cribrum 2 čandau Cucullia absinthii, artemisiae 59, 101, asteris, riae 101, campanulae 17, 101, chamomillae, lactucae, lucifuga 53, 100, lychnitis 101, scrophulariae 53, 101, tanaceti, thapsiphaga, um- bratica 101, verbasci 59, Cymatophora fluctuosa Daphnis nerii. Dasychira abietis Deiopeia pulchella Doritis apollo . Endromis versicolor Enomos fuscantaria . Epiranthis pulverata . Erebia ligea, medusa ab. psedea 5 ě Eriogaster catax a. Janestris Geometra papilionaria . Gonopteryx rhamní . . . . crepuscularia P xy blatta- pa- ol 54 100. 59 m: 92 54 ol 52:35 58. 53 61- 525 58 DI758 , proboscidalis . . . 53 ý yria flexula . . . . . 58 Lemonia dumi, taraxaci . . 52 | Leucodonta bicoloria:- <.. -52 Leucophasia sinapis ab. ery- E eo 60 00 hosia caniola, lutarella, SEARS DNA P PPA KAN hopteryx olicullas 47 D2 „ycaena astrarche ab. albous, E -ton 51, orion 145. sebrus 51 Lymantria dispar . . . 121, III., acroglossa stellatarum . . 31 OU +26 ó1 53 ieris napi v. bryoniae rapae ab. leucotera Plusia iota, pulchrina . . . 58 Psilura monacha . „55121 Pterogon proserpina. . . . 91 Rhypasia purpurata . . . . 54 Saturnia“pyřt: 4 9a Spilosoma © mendica, men- thastri, urticae: 5754 Toxocampa pastinum . . . 58 Urapteryx sambucaria . . . 59 Valeria oleagina . . . . . 52 Xanthia fulvago ab. flaves- ČETS ork: SE Ka ore eh hiNÁ ENO Zygaena purpuralis ab. dia- hand bp: 4 ena ke tade Zanglognotha © tarsipenalis, tarsiplumalis, tarsicrinalis 58 Zeuzeta pyrina < < <% 0 E. Mecoptera. Bittacus tipularius . „ 114, VIT- F. Rhynchota..' Aphis: papaveris“, 7,7% "< 94k © České Společnosti šntomologické. "Acta Sociefatis Sntomologicae Bohemiae. bo © Ročník VI. 1910. (© úset Redakční komifé. Proř. fr. Klapálek P. Aug. Kubes. Prof. Dr. Em. Rádl. MUDr. Em. Zokau. Odb. uč. Ant. Vimmer. B "0 V PRAZE. "6 Nákladem České Společnosti Znfomolozické : Tiskem Dra Ed. Grégra a syna. al á Ek je db“ és atd aká V "P 8 CASGOF|5 ČESKÉ SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKÉ. ACTA SOCIETATIS ENTOMOLOGICAE BOHEMIAE. Ročník VII. 1910. Nový Pterostichus a Boreaphilus z Tridentských Alp. Popisuje Dr. St. Ju re ček, Vídeň. Pterostichus (Speluncarins Reif.) Stefani u. sp. Liší se od ostatních známých druhů subgen. Speluncarius klenutějším tělem, větší hlavou, hlavně však dlouze srdčitým, silně na zad zúženým štítem. Červenohnědý. Oči zakrnělé, zredukované na malou, čočko- vitou, ostře ohraničenou bělavou skvrnu. Hlava ztluštělá, o málo užší štítu na předním okraji, nanej- výš slabě a roztroušeně tečkovaná. Rýhy čelní hlubší a delší než u Spel. anophthalmus Gangib., v předu stejně hlubokou, ostrou příčnou rýhou spojené; čelo uprostřed s jamkou. 5 Dolní část base horní -čelisti jest úhlovitě rozšířena, což u anophthalmus schází. Štít delší šířky, dlouze srdčitý, přední rohy více protaženy než u anophthalmus, v přední třetině nejširší, odtud nazad silně vykrojeně zůžený s pravoúhlými zadními rohy, postranní okraj s 1 tečkou před středem. Plocha štítu klenutější než u anophthalmus s hlubokou střední rýhou, za předním okrajem s mělkým, lomeně příčným vtiskem ; rýhy basalní do předu rovnoběžně s postranním okra- jem prodloužené, base mezi nimi silně stlačená. Krovky úzké, za široce zaokrouhlenými rameny ne Širší než štít v největší šířce, po stranách velmi slabě oblé, dosti silně klenuté a v poslední '/, příkře na zad spadající, dosti hluboce rýhované s rýhami znatelně tečkovanými; mezery slabě klenuté | TAP P S V 7 VEE E o VEE a o E due DO n 2 “ a velmi jemně a řídce tečkované, třetí s 2 chloupkovýma teč- kama., Episterna řídce a dosti silně tečkovaná. Poslední článek břišní má po stranách po Ž tečkách a není u G nijak vyznačen. Nohy štíhlé, u středních chodidel předposlední článek o' po- znání, u zadních mnohem delší než Širší. ; ž NG dě Obr. 1. Pterostichus Stefani ». sp. Long, nat 10 mm. U G první 3 články předních chodidel velmi silně rozšířené. Vel. S 10 mm, © 11 mm. Párek této specie nalezl jsem v červnu 1909 in copula pod hluboko v zemi uloženým kamenem v Tridentských Al- pách u Folgarie ve výši asi 1300 =“ v červnu 1909. Dovoluji si připsati tento nový druh panu vrchnímu štáb- nímu lékaři Dr. L. Stefanovi ve Vídni. Boreaphilus Melichari 1. sf. Podobá se barvou B. carinthiacus Ganglb., od něho liší se značnější velikostí, štíhlejším tělem, zvláště pak tvorbou ty- kadel. Sytě černý, jemně bělavě chloupkovaný, ústa, tykadla a nohy červenohnědé, první článek tykadel tmavší. RY / Obr. 2, Boreaphilus Melichari ». sp. Long. nat. 333 mm. Hlava veliká, zšíři krovek na basi, vpředu s 2 hlubokými jamkami, dosti silně a hustě, uprostřed trochu řidčeji tečkovaná, spánky plošším obloukem zaokrouhlené než u carinthiacus. Tykadla mnohem štíhlejší a delší než u carinthiacus, ke konci slabě ztluštělá, střední články protáhlé, i oba předposlední mnohem delší než širší. Štít podobně utvořený jako u carinthiacus, leč štíhlejší, skoro o '/, delší než na basi široký, silněji než hlava a velmi hustě tečkovaný, s krátkou střední rýhou, před basí příčně vtisknutý. 1* Krovky rovněž podobně utvořené jako u carinthiacus, ne zcela 2krát delší štítu, podél švu zřetelně vtisklé, hrubě a hustě tečkované. Zadeček velmi řídce a jemně tečkovaný. Nohy štíhlé, delší než u carinthiacus. Vel. 3:3 mm. Jediný exemplář tohoto druhu nalezl jsem v květnu 1909 v Tridentských Alpách u Folgarie ve výší 1200 1. Dovoluji si připsati tento druh panu sekčnímu radovi Dru L. Melicharovi ve Vídni. Auszug. Ein neuer Pterostichus und neuer Boreaphilus aus den Trientiner Alpen. Beschreibt Dr. St. Jureček, Wien. Pterostichus (Speluncarvius Reitt.) Stefani u. sp. Von den bekannten Speluncariusarten durch mehr gewólbte Kórperform, gróbBeren Kopf, namentlich aber durch lang herz- fórmigen, starke nach hinten verengten Halsschild verschieden. Rotbraun. Augen rudimentár, auf einen kleinen, linsenfórmi- gen, scharf begrenzten weiblichen Fleck reduziert. Kopf verdickt, wenig schmáler als der Halsschild am Vor- derrande, áuBerst fein und zerstreut punktiert, Die Stirnfurchen tiefer und lánger als bei anophthalmus Ganglb., vorne durch einen ebenso tiefe, scharf eingeschnittene Ouerfurche miteinander verbunden, die Mitte der Stirn mit einem Grůbchen. Der untere Teil der Mandibelbasis ist eckig erweitert, was bei anophthalmus nicht vorkommt. Halsschild lánger als. breit, lang. herzfórmig, die Vorder- ecken desselben stárker vorgezogen als bei anophthalmus, im ersten Drittel am breitesten, nach hinten stark ausgeschweift verengt, mit scharf rechtwinkeligen Hinterecken, am Seitenrande vor der Mitte mit einem Borstenpunkte. Die Scheibe stárker gewólbt als bei anophthalmus, mit. einer tiefen Mittelfurche, hinter dem Vorderrande mit einem seichten, winkeligen Ouereindrucke; die Basaleindrůcke sind nach vorne parallel mit dem Seitenrande verlángert, die Basis dazwischen stark niedergedrůckt. Die Flůgeldecken schmal, hinter den breit abgerundeten Schultern nicht breiter als der Halsschild in der grófBten [Breite, an den Seiten sehr schwach gerundet, ziemlich stark gewóolbt und im letzten Viertel steil nach hinten abfallend, ziemlich tief gestreift, die Streifen deutlich punktiert; die Zwischenráume leicht gewólbt und sehr fein und weitláufig punktiert, der 3. mit zwei borstentragenden Punkten. Seiten der Brust ziemlich kráftig und weitláufig punktiert. Das Analsegment jederseits mit 2 Borstenpunkten, beim S ohne Auszeichnung. Die Beine schlank, das vorletzte Glied der Mitteltarsen kenntlich, jenes der Hintertarsen viel lánger als breit. Beim <$ die 3 ersten Glieder der Vordertarsen sehr stark erweitert. Long: G 10 mm, © 11 mm. Ich fand 2 Exemplare dieser Art in Copula unter einem tief in der Erde liegenden Steine in den Trientiner Alpen bei Folgaria in der Hóhe von 1300 z im Juni 1909. Ich erlaube, mir diese Art dem Herrn Oberstabsarzt Dr. L. Stefan in Wien zu dedizieren. Boreaphilus Melichari %. sp. In der Fárbung dem Bor. carinthiacus Ganglb. áhnlich, von demselben durch bedeutendere Gróe; schlankeren Kórperbau, besonders aber durch die Fůhlerbildung verschieden. Rein schwarz, fein weiblich behaart, der Mund, Fůhler und Beine rotbraun, das 1. Fůhlergiied dunkler. Kopf grolb, so breit wie die Flůgeldecken an der Basis, vorne mit 2 tiefen Grůbchen, ziemlich kráftig und dicht, in der Mitte etwas weitláufigen punktiert. Die Schláfen im flacheren Bogen gerundet als bei carinthiacus. Fůhler viel schlanker und lánger als bei carinthiacus, gegen die Spitze schwach verdickt, ihre mittleren Glieder gestreckt, auch die 2 vorletzen viel lánger als breit. Halsschild dem des carinthiacus áhnlich gebildet, aber schlan- ker, fast um '; lánger als an der Basis breit, stárker als der Kopf und sehr dicht punktiert, mit einer kurzen Mittelfurche, vor der Basis guer eingedrůckt. PABA VY. yhaoh L A ĚSEPVAE : AOK AEAÍZÍNÍ Flůgeldecken šhnlich geformt wie bei carinthiacus, nicht ganz 2mal so lang wie der Halsschild, an der Naht der Lánge nach deutlich eingedrůckt, grob und dicht punktiert. Abdomen sehr fein und spárlich punktiert. Beine schlank, lánger als bei carinthiacus. Lang 33 mm. Das einzige Exemplar fand ich im Mai 1909 in den T rien- tiner Alpen bei Folgaria in der Hóhe von 1200 wm. Ich erlaube mir diese Art dem Herrn Sektionsrat Med. Dr. L. Melichar in Wien -zu dedizieren. Zpráva o škůdcích polních. 1. Z okolí Nov. Bydžova v červnu 1909. Ku konci května, pak počátkem června začala nám působit starost kv č- tilka buráková (Pegomyia conformis (Fll) Neidl.), jejíž čer- vovité larvy čili strusky vyžíraly mladé listy cukrovkové, Nebylo v okolí N. Bydžova pole, cukrovkou osázeného, na němž by se nevyskytovaly listy nakažené larvami květilky. Během června však vyžrané listy se vzpamatovaly, požerky se zjizvily a cu- krovka zase vypadala statně. Za páně Tesařovou továrnou a dále podél trati Severozá- padní dráhy vyskytl se na vnati bramborové dřepčíkovitý brouk zvaný velkoštítec rezavý (Crepidodera ferruginae Scop.). Z jeho zeleně lesklého povrchu vynikají žlutohnědé skvrny, a to ve středu štítku, po 2 při pokraji krovek, které bývají někdy jen jako 2 žlutavé čárky za sebou. Tlustá třetí stehna jsou černá. Požerky velkoštítce podobají se malým vyhlodaným dirkám a celá nať pak vypadá jako malými bročky prostřílená. V Klapál- kové »Ze života hmyzu« je brouk i jeho požerek dobře vykre- slen. Kliment jej popsal velmi stručně. Lány žita, jež se vlnily okolo silnice, která se vine ke Kr. Městci, hostily poskrovnu různodrápníka obilního (Ani- soplia segetum Hb. — fruticola F.), jenž se podobá z části chroustku letnímu, Různodrápník požírá pyl a mladá semena žitná. Na stéblech hlavou dolů obrácená seděla úzká dlouhá vosička bodruška obilní (Cephus pygmaeus L.). Ostrým kladélkem nabodává stébla a vpouští do nich po vajíčku. Z va- jíčka vylíhne se larva, která vyžírá stéblo, a tak přítok šťav do klasu zamezuje. Klasy jsou pak hluché, roztřepené. Štěstí, že 7 PE : vyskytovala se jen po různu, proto koncem června nebylo vi- děti mezi klasy nalitými mnoho klasů hluchých. Na klasech žitných pásly se v červnu housenky šero- barvce černočárného (Hadena basilinea W. V.), Výmin- kou dají se ve dne překvapiti na klasu, a to ještě jen mladé. Ječmeny byly místem postříkány kapkami černohnědými pří prostupujícím světle hnědožlutými. V kapkách skrývá se larva brouka zvaného kohoutek (Lema ? sp.). Černohnědé kapky jsou výkaly larvy; v těch se ukrývá. Dosti listů larvy ožraly. 2. Z okolí Golč. Jeníkova. Na ječných polích bylo v červenci jak naseto kováříků obilních (Agriotes linea- tus — segetum Bjerk). V pšeničných stéblech v červenci u Je- níkova hlodaly hojně larvy zelenušky obilní (Chlorops taeniopus Mg.). Ze 100 stébel bylo jich napadeno pravidlem 12 až 25, tak že škoda, kterou způsobily, byla dosti značná. Na těchže pšeničných polích, kde cizopasila zelenuška, nalezli jsme také v stéblech larvy bodrušky (Cephus pygmaeus). Požerky larev květilky burákové byly tu vzácností, za to na cukrovce rozšířila se dosti mšice máková (Apis papaveris Fbr.). Ko- lonie mšic sloužily za potravu larvám pestřenky (Syrphus corol- lae Fbr.). Zhoubně nevystupoval žádný škůdce, patrné ztráty způsobila jen zelenuška obilní čili ozimová. A. Vimmer. Noví brouci pro Cechy: MUDr. Jindř. Tyl. Carabus sylv. v. silesiacus Reitt. — V srpnu 1908 p. prof. Lukešem v Krkonoších 5 exemplářů nalezeno, z nichž jeden mi byl laskavě darován. Lathrobium elongatum v. fraudulentum Ganglb. V březnu 1909 v náplavu Otavy jeden exemplář nalezen. Nalézá se ve sbírce p. E. Reittera. Philonthus fuscus Grav. — Počátkem března ve starém dubu u rybníka v Nových Hradech jeden exemplář. Colon Delarouzei Tourn. — Smýkáno v měsíci srpnu 1909 fpři západu slunce na pasece v píseckém lese u nového rybníka. Colon brun. v. regiomontanum Czwal. tamtéž 5 exem- plářů. Colon brun. v. epistemale Czwal. — tamtéž jeden kousek. 8 Z Colon víen. v. obscuripes Rttr. — tamtéž 3 exempláře. Hydnobíus punct. v. intermedius Thms. tamtéž dosti hojně. Liodes Vladimiri Flsch. tamtéž. Liodes dub. v. consobrina Sahlb. tamtéž 2 exempláře. Liodes dub. v. minor Flsch. tamtéž 4 exempláře. Liodes calc. v. nigrescens Flsch. tamtéž hojná. Necrophorus germ. v. frontalis Fisch. jeden exemplář na mrtvé vráně v lese »Hradišti« u Písku v r. 1907. Saprinus semistr. v. subnitescens Bickh. v. nov. — Tato nová varieta popsaná v listopadovém čísle »Entom. Blátter« pa- nem Bickhardtem, byla mnou nalezena v lese »Spitzwald«< na Šumavě u Horní Plané, na mrtvé kočce koncem května 1909. Jediný exemplář nalézá se ve sbírce p. Bickhardta, který mi zaň zaslal jiný z locality Ujpest, Uhry. — Existuje jen v 5 exempl. Helophorus crenatus Rey. — Tohoto vzácného broučka jsem nalezl v lesní strouze u Hluboké ve 2 exemplářích 20. V. 1909. Berosus guttalis Rey. — 4 exempláře tamtéž. Philydrus frontalis Er. — 1 exempl. tamtéž. Philydrus fuscipennis Thoms. — 2 exempl. tamtéž. Laccobius bipunctatus F. — 2 exempl. tamtéž. Meligethes atramentarius Fórst. — 20. VI. 09 smýkán u »klášterských rybníků“ v Písku. Airophilus heminus Kr. — Smýkán v píseckém lese »u lomu« v měsíci srpnu mnou a p. prof. Lukešem, po 1 exempláři Triplax v. Jeckelí Rtt. — 1 exemplář koncem dubna ve starých houbách na dubu v oboře u Nov. Hradů. Lathridius nodifer Westf. — V měsíci srpnu na starých chrysanthémách v městské písecké zahradě: tři jedince. Corticaria crenicollis Mannh. — >»Na Mehelníku« u For- mica rufa v měsíci únoru letošního roku, u větším množství. Subcoccinella v. meridionalis Motsch. — Jeden exemplář na »Kleti« u Krumlova smýkán v měsíci květnu 1909. Adonia v. constellata Laich. — 20. V. 09. V náplavu ryb- níka u Hluboké. Seminotus signatus Panz. — V měsíci květnu »na Bou- bíně«, na silnici u starých osyk. Pogonochaerus decoratus Fairm. — V březnu 1908 v pí- —————————————————————— 9 ———————————— — seckém lese »na Jarníku« 3 exempláře sklepány s jedlového podrostu u velkých borovic. Cryptocephalus coryl. v. temesiensis Suffr. — Smýká- ním dva jedinci 29. VI. 09 na pasece píseckého lesa >u lomu«. Cryptocephalus coerulescens Sahlb. 26. VI. 09 tamtéž. Cryptocephalus lab. v. digrammus Suffr. — tamtéž ve více exempl. Lochmea crat. v binotata Duft. — Na Kleti u Krumlova sklepán 1 exemplář s hlohu v měsíci květnu 1909. Otiorrhynchus dubius v. comosellus Boh. — dosti hojný v polovici června na mladých bucích na Boubíně ; 9. VI. 09. Otiorrhynchus mor. v. sepulchralis (aul?) dva exempláře na ostružinách; Šreiner, Boubín v první polovici června 1909. Otiorrhynchus inflatus Gyll. — střásán s bukového pod- rostu na Šreineru v první polovici června 1909. Polydrosus pilosus Gredler. na mladých břízách v Písku u »Merglovny« 4. VÍ. 09. Larinus turbinatus Gyll. v píseckých lesích na bodláčí z jara dosti hojný. Pissodes validirostris Gyll. v Písku pod korou smrkového pařezu v lese »Amerika« 3. VII. 07. Rhincolus turbatus Schónh. 20. II. 09 ve strouchnivělém buku »na Svícnech« u Písku ve 2 exempl. Phytobius 4 cornis Gyll. — Smýkán 19. VI.09 na hrázi »klášterských« rybníků u Písku. Rhinoncus inconspectus Herbst. — hojně tamtéž. Ceutorrhynchus litura F. — Vyznačený pro písecký kraj. Ročně mnou a p. prof. Lukešem v několika exemplářích sbírán na bodláku. Ceutorrhynchus euphorbiae Bris. — Smýkán 9. VII 08 na lesní stráni »u Martínka« v Písku. Ceutorrhynchus rugulosus v. rubiginosus (aul?) dosti hojný v srpnu 1909 na chrysanthemum v městské zahradě písecké. Ceutorrhynchus campestris Gyll. — jeden kus smýkáním u »nového rybníka« v Písku v červenci 1909. Ceutorrhynchus symphití Bedell — V červenci na kosti- valu u Otavy v Písku dosti hojný. Ceutorrhynchus nanus Gyll. — Smýkáním na lesní louce v polovici května 1909 na Kleti. Ceutorrhynchus griseus Bris. 24. III. 09 v náplavu Otavy u Písku. Ceutorrhynchus pectoralis Ws. s předešlým. Limnobaris pusís Boh. 5. VIII. 08. Dva kousky na ostru- žinách ve skalách »u sv. Václava«< v Písku. Apion dispar Germ. — hojný v červenci 1909 v městské zahradě písecké. Apion frum. v. cruentatum Waltl. 4 exempláře na lesní pasece »u lomu« v Písku. Determinace s nevšední ochotou provedli pánové: p. Dr. Fleischer, zdravotní rada, p. vrchní poštovní rada Formánek v Brně, p. vrchní štáb. lékař Dr. Pečírka v Praze, a p. cís. rada Reitter v Paskově, začež jim díky vzdávám. Z mých potulek za Acherontia Atropos L. Sděluje Ant. Jelínek, říd. učitel ve Slapech. Hned od počátku mé činnosti sběratelské českých lepidopter zvláště mne vábil jako snad velmi mnohého tento zajímavý a tajuplný spbinx. Sháněl jsem se po něm, kde jen bylo možno: všechna stadia jeho vývoje. Některý rok byl činnosti mé přízniv, jindy marná byla námaha a hledání. O svých lovech za tímto zajímavým lyšajem v krajině kolem bývalého a dlouholetého působiště do r. 1905 zmínil jsem se ve článku »Motýlové „lyšajovití“ (Sphingidae) v okolí Mníšku«, uveřejněném ve »Vesmíru« r. 1905 roč. XXXIV. na str. 158 a 159. Od té doby leccos nového jsem pozoroval a dosti housenek, nymph i motýlů dostalo se mi do rukou. Všimnuv si vyzvání a povzbuzení v »Časopise české spo- lečnosti entomologické« (r. 1907 str. 86.) ve článku »Acherontia atropos« p. H. A. Joukla, vyhledal jsem ze zápisníků důležitější a zajímavější data, jež tuto uvádím. Mníšek. 1905. Dne 31. července 1905 vyřizoval mi P. Frant. Rous, jenž chodil do Kytína vyučovat náboženství, že má tamní p. řídící učitel Karel Pinta pro mne zvláštní kořist — že mu přinesli hou= senku Acherontia atropos. Vydal jsem se ihned druhého dne do Kytína na cestu; tam jsem zvěděl, že housenku přinesla ráno pasačka, která pásla krávy na lukách blízko lesa, kde se říká 1 v »Šiškách<. Přínesla ji i s kouskem větvičky Atropa belladona, jíž se živila a která ve jmenovaném lese a na blízkých mýtinách roste ve velmi mnohých, statných keřích. Housenka ubytována zatím po nalezení ve škatuli od kostkového cukru s propíchaným víkem; ale i ve tmě výborně si pochutnávala na listí rulíkovém, jež jsem si do zásoby přinesl. Doma zrobil jsem ihned nový, pěkný housenník pro ni, aby se dobře mohla zakukliti; dal jsem asi na 15 cm. hlíny dosti vlhké a potravy zásobu. Jenom že má radost brzy proměnila se v žalost! Dal jsem do lahvičky se šir- ším hrdlem tolik větviček rulíku, že se více nevešlo a postavil nový housenník i s obyvatelem na okno v pokoji, spokojen jsa s prací právě dokonanou. Ale sotva že jsem si v denníku hned poznamenal, kdy a jak jsem k housence přišel a šel se potom na ni znovu podívat, — vidím housenku v lahvičce mezi stonky ve vodě, jak se tam »mele«. Nemohl jsem si nikterak vysvětliti, kterak se tam housenka úplně dorostlá před samým zakuklením dostala; jenom asi z té příčiny, že hledala vhodného místa k zakuklení. Rychle lékařskou pomoc! Honem jsem jí pomohl z lahvičky a opatrně otáčel sem a tam, aby voda ze stigmat vytekla. Housenka dříve tuhá zdála se celá jako zvadlá. Ale známky života jevila stále. Znovu jsem jí upravil její obydlí a dal vše ven na výsluní a jaksi z desperace šel jsem hned do »Šišek« hledat, zda bych tam nějakou housenku v náhradu za napolo utopenou, nenašel. Ale cesta byla marná, hledání bezvý- sledné, ač jsem každý keř rulíku prohlédl a dosti okousaného listí našel. Přijda domů, žádostiv jsem byl na osud mimovolného skoro samovraha. A tu mí ženuška moje sdělila, že housenka na vzduchu a slunci za krátký čas se zotavila a do země vlezla, aby se zakuklila. A tak od 1. srpna ležela v zemi zakuklena; ale ani na podzim, aní druhým rokem nevylíhnul se žádný motýl, ač kukla byla docela pravidelná a zcela vyvinutá a hou- senka dost hluboko svou komůrku si slepila. Dne 7. září byl jsem s acetylenovou lampou na lovu v zá- meckém parku mníšeckém asi do '/,9. hodiny večerní. Sotva jsem však přišel domů a povečeřel, přinesla mi pí Sandtnerová, choť klíčníka ze zámku, škatulku ovázanou provázkem a vyprá- věla, že k nim do pokoje přilétla nějaká veliká »můra«, že ji plácačkou uhodila až spadla a dala do škatulky od nějakých pi- iulek. Zvědavě otevírám škatulku — a velmi pěkný, úplně za- chovalý exemplář Acher. atr. dral se ke světlu. MZV KABO VAO NY: ZÁRAB o b do VE 3) Snad zaletěl pod okna zámku mníšeckého, aby ssál šťávu ze zralých, rozpukaných fíků, jichž je v tamním parku hojnost na dvou zdech. Dne 23. září po škole odpoledne asi o 4. hodině přinesl mi hoch z mé třídy v kapesníku jako ptáčník chyceného ptáčka, pěkného, statného Ach. atr., kterého chytila matka jeho, paní lesní z »Bažantnice«< u dveří hostince u »České koruny« upro- střed městečka. Dne 26. října přineseny mi byly 2 kukly smrtihlava, které našli při vybírání panských bramborů za hradbou k Řitce, ne- daleko sebe prý v zemi zakuklené. 1906. V tomto roce omezila se moje entomologická kořist pouze na několik nymph Ach. atr., které mi přineseny byly na podzim při vyorávání brambor z polí okolo Mníšku, z nichž se ale ani jediný motýl nevylíhnul. 1907. Dne 2. října dostal jsem od říd. učitele p. Kar. Pinty v Ky- tíně kuklu smrtihlava; abych jí nahradil přirozenou schránku její udělal jsem umělou ze škatulky od cigaret v půli přeříznuté. Když se dlouho nelíhnul, podíval jsem se 10. prosince do této schránky; z kukly byl vylíhlý motýl, ale křídla měl nevyvinutá a byl již trochu pokryt plísní. Nemohl se asi dobře dostat z pa- pírového pouzdra, které jsem mu dal místo jeho přirozeného- hliněného a které občasným kropením a zase uschnutím velmi ztvrdlo. Ještě 26. října jsem kuklu prohlížel, byla živa. Měl jsem housenník v kuchyni v teple, vysoko na skříni; motýl vylíhnul se asi koncem listopadu nebo začátkem prosince. Dne 27. října přinesl mi hoch pěkného Ach. atr.; chytil ho den před tím večer obchodník p. K. Lukeš v bytě — po roz- svícení lampy brzy vletěl do krámu, odtud do pokoje a tam jej dlouho honili, než plácačkou na mouchy jej »napálili«, že spadl a byl chycen. Slapy. 1908. Roku tohoto v okolí zdejším mého nového působiště hojně se vyskytoval Ach. atr.; housenka jeho mi několikrát přinesena byla, na podzim několik kukel a motýl. První housenku jsem dostal 30. července; našli ji při trhání trávy v bramborách. Byla již úplně dospělá, vyvinutá, nebof hned druhého dne se v hou- senníku zakukliila. Zajisté jen z té příčiny, že hledala si příhod- K A P te ného místečka k zakuklení, lezla nepokojně sem a tam, byla zpozorována a chycena. Zakuklila se u samého dna housenníku, v němž bylo asi na I dm. hlíny jemné, sypké, promíšené pískem. Odpočívala ve hrobce od 31. července do 10. října, kdy po úplných 10 nedělích se vylíhnul statný, pěkný sphinx. Z kukly vylezl k večeru, ale nechal jsem ho v housenníku, aby se mu křídla dobře vyvinula, přes noc; ale ráno měl konečky předních křídel trochu otřené, znamení to, že v noci asi nepokojně sem a tam lezl a poletoval. Čítal a slýchal jsem, že pupa smrtihlava je velmi choulo- stivou, že se nesmí jí pohnouti a vůbec v úplném klidu nechati; já ovšem housenník s nymphou každodenně ráno dával na okno na výsluní a večer pokládal zase do pokoje na podlahu. Kromě toho jsem skoro každodenně hrával na harmonium, u něhož blízko stával houseník, několikrát jsme tam při harmonium měli zkoušky na zpěvy kostelní — ale ani zpěv, ani hra, ani denní přenášení nevyrušilo pupu z jejího pravidelného vývoje. Kukel Ach. atr. dostal jsem během října několik: 3. října přineslo děvče jednu kuklu z »Bouské«<, kde při vybírání bram- borů našli 4. 5. října dopoledne přinesla mi žačka slapská pěkný exemplář Ach. atr., který našla na cestě uprostřed osady sedící na cestě. 9. října přinesla mi zmíněná dívka z »Bouské« opět jednu kuklu smrtihlava; ještě 20. října přinesena mi byla jedna kukla, ale již zaschlá, asi déle ve škatulce zapomenutá. I od Přestavlk a Buše přinesly děti 2 kukly (11.a 14. října). Zajímavé jest, že jeden hoch z Přestavlk přinesl 30. září do školy dospělou skoro housenku Ach. atr., již našel na bram- borové nati na »Dolíkáchn« mezi Přestavlky a Buší. Po pět dní ještě se živila a 5. října se zakuklila. Zajisté jest to velmi zají- mavý případ, aby skoro v týž čas našla se housenka, pupa a motýl jako zde: housenka 30. září, kukly 3., 10., motýl 5., 10. října — časový rozdíl pouze několik dní. . Jak jsem vyptáváním se přesvědčil, je zde Ach. atr. skoro každoročně ve stavu kuklovém velmi hojným; jest krajina zdejší kotlinou kol do kola chráněnou vrchy a mnohdy vrchy k jihu jsou pokryty sněhem a zde je beze sněhu. Pamatuji velmi dobře, že před 22 lety, kdy jsem zde jako absolvent paedagogia na první místo. nastoupil, přinesl mi žák pe Boh on v prázdném pouzdře na péra a tužky provázkem ovázaném za- - chovalého Ach. atr.! Ze všech kukel, jež mi děti přinesly, nevylíhnul se motýl ani jediný; bylyť obyčejně více méně pošramocené nebo několik dní nechány doma a potom teprv mi přineseny. V sousední škole v Korkyni měl koll. řídící uč. p. Ferd. Černík kukly smrtihlava ve květináčích, z nichž se mu vylíhnul pouze jediný lyšaj; kukly byly jen napolo skoro zemí přikryty a chovány na okně ve. třídě vystaveném slunci. 1909. Rok tento byl opravdu proti loňskému velmi macešský — nepodařilo se ani mně ani žákům a lidem dospělým na trávu chodícím ni jediné housenky, ani jedinké pupy najíti, ni jediného- lyšaje uloviti. Nať bramborová také letos poměrně velmi brzy brala porušení proti jiným létům. Tím zajímavější bylo mi pozorování dne 5. října 1908 za- kuklené housenky. Ta odpočívala v housenníku přes celou zimu v teple na skříni v kuchyni (asi 2 m. vysoko), a já v domnění, že jistě již z kukly nic není, nedočkavostí puzen zkoumal jsem 26. června 1909, zda ještě po 264 dnech jeví nějakou známku Života; porušiv nahoře schránku hliněnou, poznal jsem brzy, že kukla jest ještě živa. Přenášel jsem housenník často, a od jara, kdy mohlo býti okno otevřené, přestěhoval jsem týž do své třídy na okno a tam dost často přestavoval pří spouštění záclon ; ve škole úplný klid nympha neměla, jak rozumí se samo sebou. A přece dne 16. července přijda k večeru asi o 6. hodině do třídy, vidím na síti zavěšeného pěkného, bezvadného Ach. atr., který po 284 dnech k vývinu dospěl. Dle štíhlého, protáhlého abdomenu je to sameček. Dvě nové variety brouků maloasijských. Popisuje F. Štěrba, Pečky. A) Cicindela. asiatica Brullé var. nov. opaca m. Cicindela asiatica Brullé popsána dosud jen ve for- mách zelených s malými proměnami bílých skvrn na krovkách, zvláště humerální. Exempláře z Persie jsou mnohem klenutější než forma typická, skulpturou a barvou však se od ní málo liší. Mezi četnými kusy C. caucasica Ad. a ismenia Gory obdržel ZEsŘoRák o: > 6 EA OŘ ŽÚ jsem 1 kus © C. asiatica Br., který svým zbarvením a odlišnou skulpturou jest velmi význačný a zvláštního pojmenování za- sluhuje. Celý brouk na povrchu tmavě hnědý úplně bez hedbávi- tého lesku, hlava a štít poněkud zelenavý, Zrnění krovek mno- hem řidší a tupější než u formy typické. Nohy a tykadla tmavěji měďofialové, břicho na spodu kovově modré. Krovky velmi plo- ché a na zad rozšířené. 1 exemplář © z jižního svahu Bulghar Daghu v jižní Malé Asii v mé sbírce. Cicindela asiatica Brullé v. opaca mm. Káfer oben ganz matt dunkelbraun mit schwachen grůnlichen Reflexen. Die Kórnelung der flachen Flůgelecken obsolet und viel důnner als bei der Stammform. Beine dunkel kupferviolett. Abdomen metallisch blau. Die weissen Fleckeder Flůgeldecken normal. Ein © vom sůdlichen Abhang des Bulghar Dagh in sůdl. Klein Asien. B) Chlaenius tristis Schall v. nov. rufipes m. Hlava světle kovově zelená, štít tmavě kovově zelený, jako hlava formy typické, krovky a spodina černé nelesklé. Prvé tři články tykadel, makadla a celé nohy červené. Ostatní jako forma typická. Z jižního svahu Bulghar Daghu v jižní Malé Asii. Chlaenius tristis Schall. v. n. rufipes m. Kopf hell metallischgrůn, Halsschild dunkelmetallisch grůn wie der Kopf der Stammform. Die ersten drei Fůhlerglieder, Taster, Pal- pen und die ganzen Beine rot. Sonst der Káfer mattschwarz wie die Stammform. Vom sůdl. Abhang des Bulghar Dagh in sůdl, Klein Asien. Vzácnější a noví brouci pro českou faunu. Podává Fr. Štěrba, Pečky. *Carabus coriaceus v. rugifér Kraatz. Typický velmi lesklý exemplář chytil jsem blíže vodopádu Mumlavy v Krkonoších. Carabus granulatus L. V bezprostředním okolí Pečék, jež před regulací Vyrovky bylo po větší část roku velkými mo- ga TY ny pok uů čály pokryto, chytil jsem tohoto brouka s křídly do "/, vyvinu- tými, jako doklad, že bahnitá povaha okolí datuje se již od pra- dávna. Blethisa multipunctata L. Chycen několikrát u Peček. Ocys guinguestriatus Gyllh. V mé zahradě. Trechus discus F. Přilétá v srpnu večer na elektrické světlo. Cephalophonus cephalotes Fairm. Chytil jsem to- hoto u nás vzácného a vůbec málo známého brouka v ši pod obloukovou lampou elektr. Harpalus hirtipes F. V mém bytě chycen, vlétnuv večer oknem. Harpalus Frólichi Sturm. Houfně přilétá v srpnu na elektr. světla. *A mara concinna Zimímm. Spolu s druhem A. rufipes Dej. v náplavu Labe u Vosečku v časném jaře. A. ingenna Duft. Přilétají ve velkém počtu na světlo A. apricaria Fayk. elektrické počátkem srpna. Pterostichus macer Marsh. V polích pod kameny u suchého melioračního příkopu začátkem února. Pterostichus gracilis Dej. Na jaře na břehu Labe pod náplavem. Agonum gracilipes Dej. Objevuje se jen v srpnu při- létaje na světlo elektrické. Ancyrophorus filum Fairm. Dva-kusy tohoto velmi vzácného -dosud snad jen jednou v Čechách (Dr. Skalický) na- lezeného drabčíka mám z náplavu Labského u Vosečku. (Určil p. Rambousek.) *Necrophorus anténnatus Reitt. S Necr. germanicus ve více ex. u Cerhenic. Eurythyrea austriaca L. Na dvoře raffinerie. Agriotes laticornis Jlřig. Na doubí v oboře > derasofasciatus Le. v Klukách. *Phytoecia cylindrica L. V polesí u Libice sklepán mou chotí, Otiorrhynchus sulcatus F. Objevuje se poslední. do- bou v mé zahradě, v níž asi četné Primula auricula, v jejíž ko- řenech. larva. jeho Žije, ho: přilákaly. šc : č 3 k ře 3 K EJ TTSM 17 k, O 28 Pt : , ( *Mononychus punctum album Hbst. Na jaře v ná- © plavu Labe u Vosečku. © Phytobius leucogaster Marsh. s předešlým. Ek: *Mecinus circulatus Marsh. s předešlými. -> Coryssomerus capucinus Beck. s předešlými. k“ -© *Trox cadaverinus J//. Tento největší náš druh chycen A mou chotí na zdechlině div. králíka v oboře v Klukách. k A phodius plagiatus. L. V náplavu Labe u Voseku na "M jaře hojný ve formě immaculatus Torre, forma typica vzácná. f ; Aphodius nemoralis Er. Ve výkalech jelenů japon- ských v kníž. oboře v Klukách. Druhy pro Čechy nové označeny * Cucullia campanulae. Frr. Sděluje J. Tykač. Meškav o prázdninách r. 1908 v Rabensteině na Střele, konal jsem entomologické vycházky do okolí. Nalezl jsem vkra- jině této některé velice pěkné a zajímavé druhy jako Acron. alní L., Cuc. lactucae Esp., absintii L., thasiphaga Tr., a též Cuc. campanulae Frr. Silnice vedoucí z Rabensteina do Žihle vine se mezi vrchy porostlými vysokým smrkovým lesem. Podél ní jsou balvany porostlé nízkými rostlinami a bohatě zvonkem okrouhlolistým. (Campanula rotundifolia). Dívaje se dne 15. července z jedné strany Silnice na protější balvany, spatřil jsem housenku dosti pestře zbarvenou. Domníval jsem se, že to jest asi housenka lyšaje pryšcového (Deil. euphorbiae) v místech těch velice hoj- ného, ale lišila se přece, zvláště světlejším zbarvením. Přistoupiv k místu, shledal jsem k veliké radosti, Že nenalézá se na pryšci, jenž tam hojně rostl, nýbrž že právě hodovala na zvonku: byla to Cucullia campanulae. Prohledal jsem ihned okolí, ale nenalezl jsem již ničeho. Počali jsme tedy prohrabovati okolí a pod kamenem ukry- tém v mechu skoro 15 cm. hluboko nalezl přítel můj student Cyr. r. Purkyně druhý též vzrostlý exemplář. Od toho dne, kdy- % koli jsme nalezli okousaný zvonek, ihned jsme prohlédli a pro- : hrabali celé okolí rostliny. Nalezli jsme mnoho zvonků okou- saných a Sice tam, kde byly housenky píďalky, byly ožrané jen květy, kdežto C. campanulae ožraly téměř celý stromek. Z po- 2 “ (YM, 7" RO" " DA * z w *% MA ee „ NÍ >- „tě ladí bok t o ao prod k o Z po dd dog bh kol Ho i ORAL VP L žerků lze souditi, že není housenka C. campanulae tak vzácna, ale že vlastně neznalost jejího života činí ji nepřístupnou. Dne 4. srpna 1908 nalezl jsem opět u vesnice Chrašťovic dvě hou- senky této kukléřky po 2. svlékání. „Jedna hodovala a druhá byla ve vzdálenosti 1'/, m. asi 15 cm pod trávníkem v zemí. Dle těchto poznatků soudím, že C. campanulae žere hlavně v noci a nacházíme ji za dne na zvonku jen náhodou; není tedy zcela správné, píše-li Dr. E. Hofmann (Die Raupen der Grosschmetterlinge Europas 1893 str. 128), že se nalézá »bu ď« na rostlině neb v mechu na zemi.« Týž autor praví dále: »Leben an warmen sonnigen Kalk- Bergen wie bei Regensburg, Wien, in der Schweiz, Ural.. .« Naše lokalita rabstejnská jest chladná, nalezající se ve stinném lesním údolí a na podkladu břidličném. Druhé naleziště jest sice vysoká mez porostlá spoře travou a zvonkem, ale jest dosti za- stíněna vysokými švestkovými stromy; podklad jest permský pískovec. Mordellistena lateralis Oliv. a. Kličkai — aberratio nova mihi. (Prof. J. Roubal, Příbram). Antennis ahicem versum obscuvis, elytris nágris, hu- mevis solum testaceis, elylvovum basi macnla triangulavi fulvo- sericea, femovibus posticis apicegne tibiavum posticarum ob- scuvis. Bohemia, Zbečno, 29-VI. 1909. Coll. Roubal. Nová tato forma jeví značnou tendenci k melanismu a jest tudíž barvou od typu zcela odchylna a mezi aberracemi vý- značna. Tykadla ke konci tmavá, až černohnědá, krovky celé černé pouze s rameny červenohnědými. Zadní stehna černá, zadní ho- leně ke konci tmavé, zadní tarsy ke konci začoudlé. Na krovkách v prvé třetině jest po trojúhelníkovém políčku zlatožlutých chloupků, a to i mimo ony červenohnědé skvrny, ostatně jsou chloupky tmavé. Jinak se shoduje s /aleralis typickou. Čechy; našel jsem 1 ex. u Zbečna 29. VI. 1909.. Coll. Roubal. Panu Dru. L. Kličkovi, kustodovi »Čes. sp. entom.<, věnují popsanou formu. K PAK 1 - býr : M W řý. ně věř k E oo : Noví brouci české fauny a některé poznámky systematické a oekologické. ; Préf. J. Roubal. 1. Carabus coriaceus Z. v. rugifer Kr. Žije jen v Kar- patech. Ve starém Vesmíru uváděn jest v článku Peckově z praž- ské Cibulky. Omyl ten nutno škrtnouti. 2. Dyschirius chalceus Er. Na slané bažinné půdě u Oužic spolu s Bledius spectabilis v jednom ex. VI. 1909. 3. Bembidion fasciolatum Duff. v. ascendens XK. Dan. — Všechny exempláře mé sbírky z pražského Povltaví (Závist, Vrané, Davle, Pikovice) v různých dobách za 7 let pozorované patří jen k této varietě. Robustní exempláře základní formy znám zvláště z Moravy, Slezska, Uher, Tirol, Krajiny. 4. B. Redtenbacheri K. Dan. — Horní Šumava. Zoogeo- graficky důležitý tento můj nález pro Čechy blíže vysvětlí p. Dr. Netolitzky, docent univ. ve Št. Hradci, ve své práci. o. B. decorum Panz. v. Munganasti Rífr. (det. Neto- litzky). Bohemia sept.; Nosek leg. (coll. Roubal.) 6. B. Stephensi Crotsch. — Statný tento druh jest jedním z našich nejvzácnějších druhů Bembidií; žije ve stínu u potůčků. Jako nové jsem je uvedl ve »Verh. d. zo0l.-bot. Gesell.<, Wien 1903, pa. 381. od Chudenic. — Další moje data jsou: Závist, IV. 1903, Chudenice, VIII. 1908. uší 7. Patrobus septemtrionis Dej. — Vel. Osek, Jindř. Hradec. Ve stínu v hnijícím listí. 9. Pterostichus inguinatus S!urm. Nutno z Klímova ka- talogu škrtnouti. Ganglbauer (Káf. v. Mittel. I.) uvádí lokality: Ostliches Mitteleuropa, Reitter (Fauna germ. I.) ho neuvádí vůbec. 9. Conosoma pedicularium Grad. v. lividum Er. — Chudenice (Bělejšov) VIII. 1907. 10. Gyrophaena nana DPavk. a. nigriventris ř/eisch. (Wien. Ent. Ztg. 1909) popsána z Moravy. Na Boubíně jsem ji našel 1907 a nepopsal, protože i u jiných Gyrophaen jest černé zbar- vení předních abdominálních segmentů nevzácným zjevem (G. bihamata, fasciata). 11. Atemeles emarginatus Pavk. a. nigricollis K7. — V Českém středoh. u Oparna 5./V. 1907 u Formica fusca. 12. Euconnus oblongus Sturm. Žije pod vlhkým listím ok hlavně v Alpách (Reitter uvádí: Illyria, Pyrenaei, Tirolis). Na Boubíně jsem našel 1 ex. ; 13. Philydrus frontalis Er. — Labský náplav u Čela- kovic, 1904. 14. Ph. guadripunctatus Host. Tamtéž 1902. 15. Rhagonycha liímbata 7%oms. — Křivoklát 20./V. 1909. 16. Malthinus flaveolus Payk. — Pacov, 20./VI. 1903. (Pic det.) 17. Malthodes flavicollis Payk. — Pacov, VIL. 1907. (Pic det.) 18. Haplocnemus píni Redib. vw. serratus Redtb. — Závist. 19. Heterostomus villiger Režtt. — Šárka. Nutno připojiti k popisu: ač villiger má býti silnějším leskem odlišný od H. gravidus III., přec na krovkách, propy- gidiu a pygidiu jest skoro matný, což není ani jinak možno neboť hlavní znak jeho jest, že povrch jest velmi husté dlouze, přilehle, hrubě chloupky pokryt, kdežto gravidus jest oplstěn tence, řídce, kratčeji. 20. Epuraea fuscicollis Sfepž. uvádí Reitler (Best. Tab. d. eur. Káf. I. Th., Genus Epuraea Er. XXVII. Hft. 1894, pg. 6. (21.) z Čech. — V Klímově Kat. není. 21. Dacne bipustulata 7%umb. v. Jekeli Ret/. jest v Reitte- rově katalogu opatřena lokalitou Ga. Wanka v »Entomol. Blátt. 1908, pg. 210.« ji uvádí též z Hercegoviny a Dr. Ed. Everest v »Lijst der in Nederland en het aangrenzend gebied voor- komende Coleoptera« 1906 Haag, pg. 26. z Nizozemska. — V Čechách jsem ji našel v Krči, na Křivoklátě a na Šumavě. Jsou to pouze nevybarvené kusy a třeba označení v. (ab. c.) škrtnouti. 22. Hippodamia 7- maculata Des. a. segetalis Naezem. Zije v krajinách výše položených, na předšumavských, brdských lučinách a v Českomoravské vysočině. Nalézal jsem ji na listech. Menyanthes trifoliata na př. u Cetoraze u Pacova, u Chudenic, u Klatov. 23. H. 7- mac. a. baltica. Weise. Také pro tuto formu platí poznámka u předešlé formy. — Pacov, Příbram. 24. Adonia variegata Goeze a. constellata Laich. — U Pa- cova (Cetoraz) VIII. 1908. Žije na Menyanthes trifoliata na ba- žinatých lukách společně s předešlými, jimž se poněkud habi- tuelně podobá. E PET TE V 2 Áá 25. Globicornis corticalis Eřchh. Lokality mé. sbírky: Smečno, IV. 1909, Děčínský Sněžník, 4./VI. 1905, Vrané n. V., 25./II. 1909, Měchenice, 18./IV 1909. Závist, III. 1906. — Od malých kusů velmi příbuzné G. marginata Payk. nesnadno ji lze rozeznati. — K znakům uvedeným v Ganglbauerově knize (Die Káf. v. Mitteleur. III.) a jinde připojuji, že basální výkrojek z každé strany u štítu jest slabší než u marginata. — Brouk tento žije v trouchu listnatých stromů a dle mých nálezů zjevno, že pře- zimuje. Také v trouchu stromů u Lasius fuliginosus přezimuje. 26. Mordellistena nana Motsch. — Drahanská rokle. — Tím jsem k stávajícím našim 4 Mordellistenám připojil 6 nových. 27. Anaspis Costae Em. — 2 ex. na Křivoklátsku. Ostatně Schilsky (Die Káf. Europa's, XXXI. 80.) význačnou aberraci a. Skalitzkyi Schilsky uvádí z okolí MI. Boleslavi. 28. A. melanostoma Cosa dle Reitterova Kat.: Ga. H. L G. Cro., žije též u nás jako vzácnost v teplém Středohoří. Našel jsem ji u Žernosek 14./VI. 1907. 29. Donacia thalassina Germ. uvádí Dr. Lokay v III. seš. 1909 toh. čas. Připojuji: Chudenice 1903 a 2 exempláry s etikettou: Pilsen (Boh.) — (Coll. Roubal). 30. Melasoma 20- punctata Scoý. a. n. miniata Auel. (Zeitschr. f. wissensch. Insektbioi. 1909 (10), pg. 316.) — Pacov VII. 1907. 31. Otiorrhynchus salicis Stróm. — Pacov VIII. 1908. (Formánek det.) 32. Potosia cuprea /. v. sternohirta Seid/. — Litoměřice 15./VI. 1908. Pacov, VII. 1907. Plasy, 1899. Jirny. K. Vinohrady (Havlíčkovy sady) 22./V. 1909. Anisarthron barbipes Schruk. Podává Fr. Holík. Skotačivá mládež nejodlehlejší končiny VII. části Prahy má ke svým rejdům vykázáno neveliké místo, o jehož zastínění pečovati uloženo několika zcela nepatrným kaštanům. Většina těchto okrasných stromů vlastně přestala býti okrasou svého okolí, neboť koruna jejich jest proschlá, kmeny ztrouchnivělé. 22 Tuto pohromu způsobil A. a jeho larvy. V jakém počtu uvnitř žije, domyslí si pozorovatel lehce, když vidí v kousku uloup- nutého dřeva chodbičku na chodbičce. Loni opustil první A. svoje působiště dne 19. června. V ná- sledujících třech dnech byla na ně úroda v pravdě veliká. Po- dařilo se mí sebrati jich 20. V těch dnech vždy k' osmé hodině ranní ukázala se čílka jejich černých hlavinek na samém kraji chodeb. Když se vzduch náležitě prohřál, usadili se nedaleko otvoru, který je propustil z nepohodlného vězení. V té době se dali bez obtíže sbírati a bez obavy, že prchnou, prohlížeti. Ale když je slunko zalilo teplem svých paprsků, probudil se v nich bujný život v plné míře. Nepřetržitě přeletovali a usedali jen na oka- mžik. V žáru poledním se stěhovaii do větví stromků, snad aby se nerušeně oddali svatebnímu veselí. Třesení stromkem nemělo výsledku. Počet ulovených se nemnožil. Bylo-li jen poněkud chladno a den bez sluneční záře, úkrytu neopustili a dovedli v něm přetrvati trpělivě dobu i několika dní. V prvních dnech červencových počet jejich řídl, a po 7. červenci se již neobjevil žádný. O dravosti těchto nepatrných tesaříčků svědčí následující: Hošík jeden přinesl mi do školy pečlivě zaobalenou krabičku a upozorňoval, že jsou v ní »náramně kousaví černohlávkové«. Černohlávkové — počtem asi 15 — byli A. Všichni byli sice živi, ale vzhled jejich nebudil radosti. Celých tykadel neměl ani jediný, po nožkách zůstaly jen krátké pahýly. Některé poznámky k Cerambycidům okolí pražského. Podává L. Heyrovský. Oba české druhy rodu Cortodera WMuls. vyskytují se též v okolí pražském. Co rt. humeralis Schall. chytal jsem s pp. prof. Kracíkem, učit, Hlinkou a kol. Frankenbergerem u Roztok na dubech, asi v 8 ex: ($$ i 99). Tamtéž chytána p. Borkem, ale na trnce. Přítel Veselý chytil ji v Dobřichovicích. — C. femorata F. chycena mnou u Sojovic na borovém dříví za velkého parna asi v poledne ve 2 ex., kol. Veselým tamtéž, a jiný ex. v Nové Huti, odkud již dříve jsem ji obdržel. 77 460 A 17 A Pidonia lurida F, vyskytuje se též v okolí pražském, ač Ganglbauer praví, že jest druhem horským. Chytil ji p. vrch. st. lékař Dr. Pečírka ve Všenorech u Prahy na hlohu a kolega Frankenberger na Křivoklátě. Grammoptera analis /anz. (variegata Germ.) chy- cena mnou na borovém dříví u Čelakovic za parného dne, kol. Kříženeckým sesmýkána ve Hvězdě a přít. Veselým chycena: v Chuchli. Saphanus piceus Zach. je v okolí pražském dosti rozšířen, ale všude vzácný. Chytán byl: na Závisti pp. Holíky. Krásou, prof. Roubalem, s toutéž lokalitou ve sbírce p. Schiff- nera. V Jílovém pp. Holíky. V Divoké Šárce 1 S kol. Franken- bergerem, ve Všenorech p. drem Pečírkou a kol, Kříženeckým. V Řevnicích mnou. Dále jsem se dověděl, že byl chycen na Křivoklátě a Cibulkách. Žije na dubech, lze jej nalézti též pod kamením u potoků a leckde též na pařezích. Aromia moschata L. žije výhradně na vrbách. Letos v Letech u Dobřichovic chytil jsem několik kusů na okoličnatých květinách, rostoucích mezi vrbami. Saperda similis Laich. (phoca Fról.) chytal jsem r. 1908 koncem června s kol. Frankenbergerem a p. uč. Fr. Ho- * likem u Řevnic na- jívě v několika ex. R. 1909 opět, ale ve větším počtu než loni a na více stromech. Patrno, že se tam rychle rozšiřuje. kciteratura. Reiter E.: Die Káfer des Deutschen Reiches II. (Ve »Fauna germanica«.) Nákl. Lutz K. G., Stuttgart 1909. (Schriften des deutschen Lehrervereins fůr Naturkunde.) 392 str., 70 vyobrazení v textu, 40 tabulek barevných. Název knihy jest na desce přesunutý, má býti tak, jak jest na titulním listě. Autor totiž z »Fauna germanica« zpracoval stať »>Káfer<. Kniha jest určena praktickým účelům a proto litujeme, že širšímu foru vědeckému uniká řada nových druhů, z nichž ostatně jen nepatrný zlomek patří vyznačenému faunistickému okrsku. V knize uvedeno na př. přes 20 nových druhů, variet (některé jsou aberrace !) a 1 subspecie (Bolitobius pygmaeus F., [dle Reitterova pa o: E AP Rád OV ANO AC B Nr ke ZE katalogu jest starší druhové jméno thoracicus F.] ssp. transver- salis nov.) Staphylinů, 3 Pselaphidi, 1 Scydmaenid. Vystavena též nová jména, na př. Pselaphus Fiorii Rttr. nom. nov. a Euryptilium Flachi Rttr. nom. nov. Též mimo to užito některých nových jmen rodových i podrodových. Systém Staphylinidů jeví hlavní rysy doby před vydáním »Cat. col. Eur. Cauc. (et) Arm. ross. 1906« a příbuzenské po- stavení mnohých čeledí namnoze jiné než v nových běžných pracích. V základním rozdělení brouků jest mnoho problematického, na př. na str. 3,: Staphylinoidea kladena jako representant znaku: »Fůhler nicht gekniet« s výhradou rodu Necrophorus a přec na př. tykadla Cryptobium fracticorne (jméno druhové tak praví!), Bledius atd. mají vyloženě lomená! — Reitter na př. píše sám v Naturgesch. d. Ins. Deutsch., I. Ab., III. Bd. 1882, pg. 142: »Fůhler, stark gekniet... Mastigini« atd. Pokud se týče synonymiky, možno shledati některé nesrov- nalosti vzhledem k citovanému katalogu, k pracím Bernhauero- vým, Luzeovým atd. Na př.: Stenus punctipennis Thoms. = S. ater Mannh., Paederus sanguinicollis Steph. jest syn. k P. rufi- collis F., Mycetoporus Reichei Pand. syn. k. Myc. solidicornis Woll., Stichoglossa Gobanzi Reitt. syn. k S. semirufa Er., Phyllodrepa ' elegans Kr., Ph. scabriuscula Kr., a Ph. linearis Zett. jsou sa- mostatné druhy (Luze, Bernhauer, Ganglbauer etc.): to jest pouze několik ukázek. V mnohém ohledu jest tedy system a synonymika odchylna vzhledem ke katalogu téhož autora a zdá se tudíž, jakoby dílo už bylo připraveno před r. 1906 (datum katalogu), což by pak ovšem mělo býti někde v úvodu knihy poznamenáno. K zoogeografickým poznámkám budiž nám dovoleno při- činiti několik dodatků, doplňků a p. a to nejprve z faunistiky mimočeské: Phyllodrepa puberula Bernh. žije též ve Slezsku (pruském), viz: Gerhardt, »Neuheiten der schlesischen Káfer- fauna 1908«. Deutsche entom. Zeitsch. 1909, str. 416. (Mimo to i jiné druhy tuto Gerhardtem uvedené vynechány, na př. Mau- rachelia pillosicollis etc.) Coprophilus pennifer Motsch. jest z více lo- © kalit německých znám. Callicerus Kaufmanni Epps. vynechán. V ka- talogu jsou jen Uhry jako jeho vlast označeny ; od r. 1906 bylo o jeho rozšíření napsáno toto: Linke Max: »Verzeichnis der in der Um- gebung von Leipzig beobachteten Staphyliniden«. (Sitzb. d. na- M l koa P ny KSM pe pob Ty, 17 turforschenden Gesellsch. zu Leipzig 1906—1907.) Str. 46: »Cal- licerus Kaufmanní Epp. Ein Ex... . fand ich am 28. 5. 1905 bei Bahren ... « To cituje pak Bernhaner (Verhandl. d. zool.-bot. Gesellsch. in Wien 1908, str. 41.)a Hubenthal v písemné zprávě entomologické společnosti berlínské 1909. Dále Gerhardí, »Neu- heiten der schlesischen Káferfauna 1908« (Deutsche entom. zeit- schr. 1909, str. 417.) zaznamenává nález dvou exemplářů u Kalt- Wasser v pruském Slezsku.*) Ostatně i v Klímově seznamu Čech. Toto vše nutno dodati, protože se to týká brouka velmi vzácného a zajímavého. Aleochara Breiti Ganglb. není tak řídka, jak z poznámky vyplývá, jest za příhodných okolností v hnízdech syslů značně rozšířena. Oniticellus fulvus Goeze a Caccobius Schreberi Lin. nejsou v naznačeném okrsku »ůberall háufig«; Pleurophorus caesus Panz. rovněž není všude »háufig«. Vzhledem k jejímu programu schází knize jak se stano- viska vědeckého tak i praktického, že jest zapomenuta česká literatura, na př.: E. Lokay: »Seznam brouků českých« (Arch. pro přírod. prozk. Čech, 1868), který vyšel i německy; Kliment J.: »Čeští brouci« (N. Brod 1896); Klíma: »Brouci (Coleoptera)« v Catalogus insect. faun. boh., 1902, též německy vyšedší seznam; nepovšimnuto prací v »Čas. čes. spol. entom.<« 1904—1909! Ano není užito ani některých ně- meckých a francouzských pramenů s poznámkami o českých broucích (Meguignon et Rambousek, Roubal). To by bylo věcně správno, kdyby i obsahový program knihy vzhledem k jejímu titulu vylučoval země koruny České. Avšak mezi titulem a tendencí knihy jeví se rozpor — neboť pojem »Čechy«, »Morava«, »Slezsko« (»Bohmen«, »Máh- ren«, »Schlesien<) jako patria mnohých druhů ve »Fauna Ger- manica< jest naprosto vyloučen pojmem »Fauna Germanica«. Má-li autor na zřeteli určitý (a to nepopíratelně zoogeogra- ficky přirozený !) okrsek faunistický, měl by stanoviti pro tuto faunu název odpovídající jen této vlastnosti (totožnosti fauny) okresu. Název »Germanica« ukazuje zajisté jedině a pouze na faunu Německa, jak ostatně i druhý název díla povídá: »Die Káfer des Deutschen Reiches«. *) Mimochodem mně pak známo, že dr. Jureček našel 2 exempláře v Bez- kydách (coll, Jureček, coll. Rambousek.) [o or jak č RA z Já Soket PSY 86 Poukazuje-li p. autor na praktičnost tohoto kroku (I. díl, str. VI, a VII.), měl by také u názvu spisu příslušným způso- bem to označiti, aby předešel omylům... Totéž platí ostatně i o jiných, starších knihách německých (i botanických), touž praksí se řídí i Schilsky ve svém novém seznamu — když tedy už se stalo, že i české druhy brouků jsou do rozsahu díla o německých pojaty, chci poukázat aspoň na některé v českých spisech už uvedené druhy,*) jež ve »Fauně« byly vynechány: Aleochara lata, spissicornis, decorata, Myrmoecia plicata, Pachnida nigella, Ouedius maurus (Reitter ho z Čech dru Pečírkovi určil), punctatellus, nigriceps, riparius, Ocypus falcifer, Stenus longitarsis, subdepressus, gla- cialis, Olisthaerus substriatus, Trogophloeus Ganglbaueri, Thino- bius delicatulus, Hypocyptus discoidens, ovulum, Mycetoporus | laevicollis (nejen ze Sumavy), Mulsanti, Reichei, ambiguus (Luze uvádí z Čech), Bolitobius speciosus, Lamprinodes saginatus (též „jinde, ne pouze u Fůrstenberku), Amauronyx Márkeli, Centro- toma pennicilata též Krása sbíral, Ctenistes palpalis, Cephen- nium thoracicum jest u nás hojné. Hydnobius multistriatus, v. intermedius, strigosus, Liodes Vladimíri, Hister helluo, Saprinus a sparsutus atd. atd. Autor pominul znamenité práce Dra Lokaye: »Kritické po- známky k Euthia linearis Muls. a Buthia Deubeli Ganglb.« Čas. čes. spol. ent. 1906, str. 102.—106. Rovněž i Dr. Lokay: »Nová úplně černá odrůda Hister guadrinotatus Scriba var. innotatus m.« Čas. čes. spol. entom. 1906, str. 9—10. : Mnohé obrázky jsou velmi zdařilé, některé méně přirozené. U Staphylinidů někde nelze vystihnouti obrazem celkového doj- mu a výsledek jest horší, než kdyby vůbec obrázku nebylo. Mezi Lutzovými vyobrazeními jsou leckde i vedle nedostatku umě- lecké koncepce též docela chyby, na př. na tabulce 43. lig. 8. a 9. (Callicerus) má býti poslední článek tykadel velmi dlouhý a válcovitý, což je velevýznačný znak pro celý rod! — Eucon- nus Wetterhali má na levo čtyřčlenný, na pravo trojčlenný kyj tykadlový. Pýřitost namnoze přehnána. Červeň leckde silná (Ba- ptolinus affinis). Ouedius dubius příliš pestrý, Hoplia philanthus Sulzer má nepřirozeně silně rozpoltěný na zadních tarsech drá- pek atd. ň Doporučovalo by se malovati jen druhy, u nichž lze vy- *) U mnohých promluveno i o oekologii a p. stihnouti individualitu dle habitu, obrysu, barvy a p. — velmi mnoho znaků možno pouze slovem interpretovati. Ovšem že převážná řada obrázků jest velmi dobrá, na př. Tachyporus, Aphodius etc. Některé chybičky textové: str. 207.: »Bazazzo« místo Baz- zano, str. 338., 7. řádka zdola: místo 73 má býti 74, str. 339: u Hoplia graminicola jest opakováno »dicht besuppt«. U Xan- tholinus rufipennis jest pochybnost vyslovena, že by též v okr- sku knihou stanoveném žil a vyvráceno tu mínění Schilského; platí tedy tato poznámka i o údaji v seznamu moravských brouků od Reittera. (Úbersicht der Káf. F. von Máhr. u. Schl. 1870, což pak citováno Letznerem ve »Verzeichnis der Káfer Schlesiens«) a o údaji v Lokayově seznamu. — Papír lepší než v I. díle. Praktická stránka knihy, jakožto určovací pomůcky jest jako u Reittera vždy, skoro všude znamenitá a přičiněna opět, jakož bylo i v díle I, řada nových hledisek, nových znaků atd. Prof. 3. Roubal. (Příbram. Bohéme) Fauna Bohemica. Nové druhy a odrůdy českých brouků. 1. Příspěvek L. Heyrovského. Clivina collaris a. discípennis Le/zu. Chytal jsem já a kol. Kříženecký v Čelakovicích a na Závisti. Dolichus halensis Scha//. a triangulatus Schilsky. Od Sv. Prokopa, Křivoklátu, Berounska. Hypoganus cinctus Payk.*) Tohoto vzácného Elaterida chyta! jsem v Čelakovicích (na dubě) a později v Řevnicích z jara 1909. Adrastus limbatus F. v. turcicus S/ier/. obdržel jsem ze Závisti 1 ex. Adrastus lacertosus Fr. chytil jsem v Berouně na vrbě v srpnu 1909. Metoecus paradoxus a. (G) apicalis Grd. a a. nigriventris Grd. chytal jsem počátkem září 1909 s formou základní v Letech u Dobřichovic. *) Elateridy tyto s jiným materiálem neobyčejně ochotně mi určil p. Dr. Pečírka. Stenochorus meridianus v. ruficrus (laevis) Scož. chytal v Čelakovicích p. kat. B. Holík. Objevuje se s formou základní, ale řidčeji. Phymatodes testaceus L. a fennicus F. a a. praeustus F. chytal jsem v Čelakovicích v květnu 1909 na dubech. Callidium coriaceum v. cupripenne Kriechb. chytil kolega Purkyně u Plzně 1909. Pogonochaerus bidentatus 7%omms. chytil př. Veselý v Do- břichovicích koncem března 1907. Phytoecia cylindrica L. chycena př. Veselým v Dobřicho- vicích 15./6. 1907. Otiorhynchus dubius a. comosellus Boh. chytán mnou, kol. Frankenbergerem, Javůrkem a Veselým u Plóckensteinu a Bučiny na Šumavě pod kamením v červenci 1909. (Det. For- mánek). Erirrhinus festucae Herbst. chytán mnou ve více kusech na rákosí v Čelakovicích 23./5. 1909. (Det. Formánek.) Limnobaris pusio Bo. Sesmýkán mnou na Křivoklátě 8./0. 1909 v 1 ex. (Det. Formánek.) 2. Příspěvek F. J. Rambouska. Anthobium torguatum Marsh. Chotěboř (Dr. Cl. Rodt). Stenus niveus Fauv. Želejovské rybníky za Troskami na Jičínsku, v rákosí. IV. 06. Paederus calligatus Er. Košíře 6. III. 1908 (Mulač). Atheta (Parameotica Ggb.) laticeps 7%oms. Libuň u Jičína IV. 1906, jediný exempl. v prosívání. Atheta (Plychandra Ggb.) osalca Er. U potoka v mokrém listí 1 ©. Cibulka 5. V. 1906. Atheta (Dochmonota Thoms.) lancula Er. Na kopci u Lom- nice nad Popelkou (Jičínsko) mnou vyset 1 exempl. IV. 1906. Rhizophagus ferrugineus var. (nov.) minor Méguignon mnou nalezen v prosívání ze Závisti 28. V. 1905. (Még. det.) Nanophyes Sahlbergi Sahlb. (Form. det.) mnou nalezen ve 2 exempl. na louce u prvého »Klášterského« rybníka u Písku 19. VII. 1906. Apion brunnipes Bohem. (Formánek det.) Jediný exempl. chycen smýkací sítí u živcového lomu v lese »Honzíčku« u Písku 20. VII 1906. ) " ) T A i ) 1 dní don hJ, k vo k Mo oo SSR n "i i k DESA : ka dl zů ÓÁ vě ění bi ad S - 08 A ť 6) dí I Z PRE PR a ZEN o k p Z) SN O Apion simile Kirby mnou chycen v Čelakovicích VI. 1906. (Form. determ.) Phyllopertha horticola a. ustulatipennis V//ia chycena mnou ve Všetatech v červnu 1903 a později též na Zlíchově, vyznačuje se skoro úplně černými krovkami. 3. Příspěvek J. Zemana. Tropideres pudens Gy//. Závist 28.7. 1908. Polydrusus pilosus Gredler. Dobřichovice 20.4. 1908. Sitona puncticollis „S/eóž. Modřany 8,/7. 1906. Liophloeus v. lentus Germ. Prokop 24./4. 1905. Líixus punctiventris Bož. Prokop 28./3. 1907. Tropiphorus tementosus Marsh. Bráník 3.7. 1907. Hypera trilineata Marsch. Radotín 6./7. 1906. Štěchovice 8./11. 1907. Pissodes validirostris Gy//. Dobřichovice 25./5. 1908. Dorytomus validírostris Gv//. Lobkovice 29./3. 1907. Pře- myslovka 18.12. 1905. Dorytomus taeniatus F. Vrané 23./5. 1909. Phylobius comari Herbst. Lobkovice 1./5. 1908. - Ceuthorrhynchus nanus Gy//. Radotín 12.,7. 1909. - - Anthonomus humeralis Paz. Jíloviště 7./5. 1905. Tychius femoralis Bris. Prokop 11.7. 1906. Brandýs 31./8. 1907. | Sibinia fugax Germ. Chuchel 15./6. 1906. Orchestes jota F. Dobřichovice 20./9. 1908. Štěchovice 2./8. 1908. Gymnetron tetrum v. subrotundatum. Rei/r. | Závist 15./7. 1907. Davle 18./7. 1908. Nanophyes gracilis Redf. Modřany 8./7. 1905. Apion sedi Germ. Závist 18./3. 1908. Štěchovice 3./11. 1909. Apion simile Kirby. Vrané 9./5.1909. Štěchovice 13 /5. 1909. Psylliodes chrysocephala v. anglica F. Krč 16./7. 1907. Coccinella 1I4 pustulata v. effusa Ws. Dobřichovice 20./9. 1908. Curculiony mi laskavě zrevidoval a určil p. vrchní pošt. rada R. Formánek. 4. Příspěvek J. Kříženeckého. Pseudopelta (z podrodu Thanatophilus) dispat Herbst. Jeden exeplář byl mnou nalezen 16./V. 1909. v Sárce. Aphodius granarius ab. Ragusanus Rif. Několik exem- plářů jsem našel loni na jaře u Volšan (det. Frankenberger). Aph. putridus ab. transitus R/f. Jeden exemplář 17./V. 1909 ve Velkém Oseku (det. Frankenberger). Aph. z-guttatus ab. stmilis So//s. Jeden exemplář mám od p. dr. Kličky z Manin s datem 25./V. 1906, Athous vitatus Jabr. vat. Stephensí Buyss. Dosti hojně jsem sbíral loni ve V. Oseku 17./V. 1909 a ve Statenicích VI. 1909. :; Agriotes acuminatus S/e/h. Jeden exemplář ve Velkém Oseku 17./V. 1909. (det. Pečírka). Hyphoidus dermestoides /rbst var. 4-grafus. Jeden exem- plář předloni (1908) v Statenicích V. (det. Pečírka). 5. Příspěvek od Dra Em. Lokay-e v Praze. Atheta autumnalis Er. Jedince G ulovil jsem v březnu ve Stromovce v starém pařezu. Neuraphes minutus Chaud., žije ve Stromovce u Lasius brunneus; loni v říjnu podařilo se mi uloviti deset jedinců v trouchu dutého mladého dubu; bohužel byl tento doubek v únoru podťfat a odstraněn. Euconnus Mákliní Maunh. nalezl jsem loni v říjnu šest jedinců v témž trouchu mladého dubu ve Stromovce u Lasius brunneus; jest to zajímavo tím, že Euconnus Máklini dosud byl nalezen pouze v hnízdech Formica rufa; ve Stromovce formica rufa není. Dorytomus validinostris Gy///. jest dosti hojný na podzim i na jaře ve Stromovce na topolích. Zajímavá pozorování učinil jsem ve Stromovce v hnízdech netopýrů v zimě letošního roku. Nalezl jsem u nich v hojnosti: Ptenidium Gressneri Er. a Nemadus colonoides Kratz; kromě toho Atheta occulta Er., picipes Thoms., Cryptophagus scutellatus Newm., distinguendus Sturm., labilis Er., hirtulus Kr., cellaris Scop. . » i M“ » i ná Sán Sde 3 0 be o ké Sa ná M, -© známku: »Tuto krásnou dlouhozobku velmi řídce se vyskytující % 5 ji tonino rady J. Srdínka o housenkách Pferogon proserpina Drobnosti. © Pterogon proserpina Pall. Při čtení zajímavého článku pana - Pall vzpomněl jsem na svůj seznam píseckých Lepidopter z r. 1874 - a tu nalezl jsem při Macroglossa Oenotherae E. následující po- chytili jsme v červnu za terčem na večer v letu.« Chodívali jsme totiž s bratrem jako středoškolští studenti za jasných večerů na lov motýlů večerních i nočních. Řídě se jménem lyšaje hledal jsem později housenky na pupalce a také jsem je nalezl i vychoval. — Ono místo, o němž se zmiňuji, jest bývalý vojenský terč v hlubokém údolí Otavském nad městem Pískem na pravém břehu řeky proti tak zvané »Čertově strouze,« kde rozkládá se malý palouček hojně porostlý »Smolničkou«, na niž zvláště mají motýlové spadeno. Za tímto paloučkem dále proti vodě tvořen jest břeh řeky sráznou skalní strání hojně křovinami a květinami porostlou, kamž téměř celý den slunce svítí. Tu jest pravý ráj pro motýláře; tak otokárek feniklový dosahuje zde nadobyčejné velikosti a tmavožluté barvy, zde nalezáme Sphinx porcellus L., Sphinx Elpenor L., Macroglossa fuciformis L., Macr. bombyliformis, Pontia carda- mines L. a j. Uvádím jména r. 1874 běžná dle onoho seznamu. Na březích řeky v místech těch neroste žádné Epilobium za to tu a tam žloutne se Oenothera a na ní živily se tehdy housenky Macroglossa Oenotherae E. čili dnešní Pterogon proserpina Pall. Dr. Aug. Krejčí. Kol. Purkyně chytil u Obory (u K. Var) © Acimerus Scháf- feri, velmi vzácného Cerambycida, na dubu r. 1908. Dále chytil v několika kusech vzácného Clytantus Herbsti (verbasci) na lípách u Rabštejna (u Plzně) r. 1909 o prázdninách. Tamtéž na svízeli chytil Agapanthia violacea Oliv., 1 ex, Zajímavo jest, že u Rab- štejna chytal Ergates faber mnohem více $S než ©$, ač oby- čejně jest samec několikrát vzácnější než samice. L. Heyrovský. Loni o prázdninách podařílo se mi uloviti v Letech u Dobři- „chovic při chytání Liodesů 1 ex. Triarthron Márkeli Schmidt smýkáním, 15. srpna. Druh tento znám je jen v několika exemplářích Z Čech. Určil mi jej ochotně Dr. Fleischer, L. Heyrovský. Cychrus rostratus F. chytil jsem letos z jara u Sojovic ve shnilém pařezu. Tamtéž letos nalezen v červnu kol. Frankenbergerem pod „kKládou. Cychrus attenuatus /. chytil jsem ve 2 ex. u Dobřichovic letos v srpnu u lesního potoka pod kamením. Dle krovek tamtéž různě na- lezených lze souditi, že tento brouk jest tam domovem, L. Heyrovský. Fauna motýli v Praze — na Petříně. Sděluje staveb, rada J, Srdínko, Není bez zajímavosti probírati listy denníku entomologi- ckého. Co tu vzpomínek pojí se k utěšeným chvílím z mladších, lepších let na každé stránce a jsou to právě ty přední stránky denníku, připomínající nám v míře hojnější než ty zadní tyto blahé okamžiky. A to zcela přirozeně; začínali jsme teprv a zá- čátečníku nepoměrně Častěji naskytá se nové poklady pro sbírku získati a při větší skromnosti a menší znalostl věcí nebývala tato radost na tom závislá, byl-li to druh všední nebo vzácný, ani byl-li více méně bezvadný. Prohlížím-li s těmito pocity svůj denník entomologický, se- tkávám se na nejpřednějších stránkách zhusta s nalezištěm Pe- třín, na němž jsem před 32 roky svou sběratelskou činnost za- počal a tuto — až na nemnohé výjimky — po několik roků na něj i soustředil. Pod Petřínem rozuměj laskavý čtenáři zahrady: Kinských, Nebozízek a Seminářskou; v prvních dvou, pokud se nestaly majetkem obecním a statkem veřejným, bylo možno nerušeně hned početím jara hledati housenky přezimovavší v listí na zemi spadaném způsobem, jejž zoveme »sejpání«. Zkušenější zajisté dobře znají tento způsob hledání, záležející v podstatě v tom, že se suché listí až od země oběma rukama současně shrábne a v přehoušli buď klade na rozložený silný papír, neb lépe — hází do rozevřeného deštníku: po té se listí to přetřásá a přehrabuje, aby housenky z úkrytů — v stočených listech za- lezlé — vypadaly a posléze ze zbylé drtě a země bedlivě byly vybrány. Z vlastní zkušenosti tolikéž asi ct. čtenáři známo, jak se stálým shýbáním při sejpání tom, trvalo-li déle a dělo-li se hor- livě unavil, a že v častých případech nesl; si domu pro po- těchu housenky a pro výstrahu — z nachladnutí ulovenou notnou rýmu. Než za to byla jeho horlivost sběratelská odměněna kořistí, byť i ne vzácností druhů, tož aspoň mnohostí jedinců bohatou; i je Ú 4“ Ý. sh z aa COM Ka db ele O žnÁ © Ers a O A - . » ; z ě P, F OSV oa Goo TE KARTU koky kl Gabe ZAP AAJSKÍ i E VPA bo máaěv one A P KDO ZKO VSE oa Vent ly HA ně Ť = S OBSAH: Dr, 3 Jureček: Nový Pterostichus a Boreaphilus z Tridentských Alp. Str. 1. — Ant. Vim mer: Zpráva o škůdcích polních. Str 6. — MUDr. Jindř. Tyr Noví brouci pro Čechy. Str. 7. — Ant. Jelínek: Z mých po tulek za Acherontia Atropos L. Str. 10. — F, Štěrba: Dvě nové varietty brouků maloasijských Str. 14. — Vzácnější a noví brouci pro českou faunu. Str. 15. — J. Tykač: Cucullia campanulae. Frr. Str. 17. — J. Roubal: Mordellistena lateralis Oliv. a. Kličkai — aberratio nova mihi, Str. 18. Noví brouci české fauny a některé poznámky systematické a ackoli Str. 19. — Fr. Holík: Anisarthron barbipes Schruk. Str. 21. — L. Heyrov- ský: Některé poznámky k Cerambycidům okolí pražského. Str. 22. — Lite- ratura: Reiter E.: Die Káfer des Deutschen Reiches II. Strana 23. Fauna bohemica: Nové druhy a odrůdy českých brouků. Příspěvlk, L. Heyrovského, str. 27; Fr. J. Rambouska, str. 28; J. Zemana, str. 29; J. Kříženeckého a Dra Lokay-e, str 30. — Drobnosti: Pterogon pro- serpina Pal, Dr. Aug. Krejčí, str. 81. Cychrus rostatus F., Cychrus attenua- tusoiP., Ji, Heyrovský, str. 81. a 32. — J. Srdínko: Fauna motýli v Praze - na Petřině. Str. 32. m Entomologické příručky: Di „dak hledáme, usmroujeme a pro Sbírky upravujeme hmyz napsali [| Lad. Duda, H, A. Joukl, Fr. Klapálek, P. A. Kubes, Dr. E. Lokay, | Dr. K Šulc, Dr. J. Uzel, Dr. V. Vávra, A. Vimmer. S 28 obrázky v textu. — Cena 80 hal., pro členy České Spol. Entom. 56 hal., poštou franko za 90 hal. resp. 66 hal.; též ve známkách předem zaslaných. | Žádáme pp. členův, aby laskavě přičinili se o rozšíření tohoto spisku. — I ČESKÉ SÍŤNATKY. Tingitidae. Napsal Frt. Mužík. — (S 5 obr. v textu). — Cena 60 h, pro členy 40 h, poštou 5 h více. II. Kůrovci v Cechách a na Moravě žijící. Napsal Rom. Formánek. — S 73 obrazy v textu. Cena 1 K 60 hal., pro členy 1 K 8 hal., poštou o 10 hal. více. IV. Evropští nosatci rodu Dorytomus Stephens. Napsal Romuald Formánek. (S 1 obrázkem v textu a tabulkou.) Cena 80 hal, pro členy 94 hal, poštou 5) hal více. Pořad schůzí Ceské Společnosti Entomologické ve správním roce 1910. Leden Únor Březen Duben Květen : 25. 22. 22. 26. 24. Červen Září © Říjen Listopad Prosinec 21 27. a 25. 15. a 29. 13. a 20. Schůze konají se v zasedací síni Zemědělské rady pro král. Ceské na Václavském náměstí, číslo 54 v I. poschodí, a počínají přesně o '/„8. hodině večer. ČASOPIS České Společnosti šntomologické. Mola Sociefafis Znfomologicae Bohemiae. Ročník VIJ. T910. Číslo 2. Redakční komité. Prof. fr. Klapálek P. Aug. Kubes, Prof. Dr. Em. Rádl. MUDr. Em. Žokau. Odb. uč. int. Vimmer. a“ p C V PRAZE. " Nákladem České Společnosti Entomologické Tiskem Dra Ed. Grégra a syna. ; ; ; ] k o R Ed ná l ed nil sl =% K ba z přezimují — jak povědomo — nejčetnější mezi můrami druhy | podčeledi Trifinae v podobě housenek a těch také nejvíce bylo možno nasejpati. Byly to zejména: Agr. signum, linogrisea, fimbria triangulum, C-nigrum, stigmatica, xanthografa, brunnea; tyto druhy najdeme časně Z jara jedva málo přes centimetr zdéli velké; pouze Ag. pronubu můžeme již úplně vyrostlou sejpati; později, a ne v suchém listí, spíše pod živnou bylinou nebo mělko v zemi nacházel jsem Agrotidy: forci- pula, nigricans, exclamationis, tritici, obelisca a segetum. Jako zvláštnost nemohu opomenouti Ag. lucipetu, již jsem v zahradě Kinských v sypké prsti u hladové zdi našel při příležitosti, když jsem na tomto místě (pod fortifikační, hoření stavbou) hledal pro Čechy nový, vzácný druh Ag. signiferu, již jsem tu na ploše jen někoiika čtverečních metrů vždy 0 sv. Janě pod listem jitrocele většího, hadince neb boritu barviřského v tu dobu již skoro vyrostlou sbírati mohl, až pak pojednou na dobro a snad na vždy z tohoto místa zmizela. Téhož roku shledal jsem řečené živné byliny Ag. signifery bez výminky kol- kolem podryty — prací to nebezpečného hubitele housenek a kukel — našeho ostatně užitečného krtka, známého to nenasyty, který tu beze vší pochyby našel na tučných housenkách vítaný pamlsek. Mimochodem budiž tu poznamenáno, že zpozoroval-li entomolog poblíž stromu, kolem něhož kukly vyhrabávati za- mýšlí, krtiny (kopečky a podzimní chodby), ubezpečen býti může, že stále hladový krtek svým bystrým čichem veden, práci tu za něho co „nejsvědomitěji již vykonal. Ostatně i kdyby se tak krtkem bylo nestalo, byl osud Ag. Signitery na tomto dosud ladem ležícím místě platně ustanove- ním zahradníka rozhodnut; brzy na to osázeno totiž místo to hustě stromky jehličnatými, přes to, že poblíž stojí výmluvní svědci — zubožení smrkové v zimě v letě černí — na doklad, že se koniferám vůbec pro kyselinu siřičitou, obsaženou v kouři, čmoudu a sazích smíchovských továrních komínů valně dařit nemůže. Za řadu let přibude zahradě Kinských kousek opravdu černého lesa. Jak vidíme, příčin dosti, aby ze svého stano- viska navždy vypuzena byla u nás tak vzácná můra, a sku- tečně od té doby stala se mi Ag. signifera na Petříně nezvěst- nou. — KO dí 2 v S v V M ka) ROM a PE ný o NOR T < PA Z ostatních rodů nalezl jsem na Petříně, též sejpáním su- chého listí na jaře, již vyrostlé: Mam. leucophaea, Brot. meticulosa, Rus. tenebrosa, Gram. trigramica a Had. basilinea; dále menší housenky: Mam. advenaa nebulosa, Leu. L- album a albipunctes Car. res- persa, alsines, ambigua a taraxaci; pak v sté- blech trav, nejčastěji v bice bělavé (Luzula albida) zažrané Ha- deny: strigilis a bicoloria. V spadaném jehličí hojně bylo možno sejpáním nalézti Orthosii nitidu pod koniferami, ač tu bylinného podrostu takořka nebylo a housenečky jen tu a tam trochou žabince za vděk vzíti musely. V prodlení leta a podzimu hlavně na bylinách a na keřích sbíral jsem tyto druhy: Mam. contigua, brassicae, per- sicariae.a oleracea; Dianth. compta a cucubali; v pozdním jaře: Dich. convergens a aprilina, později pak: Apam. testacea, Am. caecimacula, Leuc. vitellina, Car. morpheus, Amph. tragopogonis, Taen. munda, gothica, stabilis a incerta; Aes. acetosellae, Calym. trapezina, Orth. circellaris (ferruginea), helvola (ru- fina), laevis alitura, Xan. aurago, flavago a ful- vago;Orrh. vaccinii, erythrocephala a Van. puncta- tum; Abros.triplosia, tripartita, Plus.gamma; Char. umbra; Pech. barbalis; Hyp. obesalis, Hab. de- rasa. Při méně častém chytání motýlů na vnadidlo s večerem a ne pozdě do noci, ulovil jsem mimo některé již jmenované druhy též Luper. maturu, H. lithoxylea a sublustris a Cirh. (ambustu; zvlášť hojně hned se soumrakem dostavovaly se dro- bounké můrky Had. strigilis v různých odrůdách a též bico- loria. — Z lyšajů pozoroval jsem na Petříně: Smer. populi, Dil. tiliae, Sphinx ligustri, Macr. bombiliformis; z No- todont: Phev. tremula (dictea); Not. ziczac a phoebe (tritophus), Loph. camelina a cuculla, Pter. palpina Ptil. plumigera, Phal. bucephala, Org. antigua a go- nostigna, Das. pudibunda, Mal. neustria, Macr. rubi, AcT.psi a ačeris. Z píďalek: Acid. dimidiata, Tim. amata, Lith. gri- seata, Cheim. brumata, Lar. fluctuata, dilutata, bili- neata, berberata, Boar. binudularia a crepuscularia, 3 | v Abr adustata, Ourop. sambucaria, Opisth. luteo- lata, Hyb. bajaria a aurantiaria, Anis. aescularia Phig. pedaria, Amph.betularia, Scut.certata, Tephro. castigata, albipunctata a pimpinellata. Posléze Syn.- phegea a z Artiidae: Spil. lubrici- peda a menthastri; Arc. casta; Call. hera; pak Cos. cossus, Zeuz. pirina a Hep. sylvina. Motýlové denní zastoupení byli hlavně v zahradě Seminář- ské ponejvíce jen druhy kosmopolitními: P. macha 0n, bělásky: brassicae, rapae a napi; Gonop. rhamní, Vanes. io urtice, L. album, polychloros, antiopa a atalanta; Poly. C- album; Coen. pamphilus a z Lyc. icarus. U porovnání s rozlohou řečených zahrad na Petříně zajisté dlouhá to řada druhů 'motýlích, která by se však ještě značně byla dala prodloužiti, kdyby k nalezeným a jmenovaným přidru- žily se ještě druhy na Petříně domovské právo mající, ale nena- lezení, zejména ony žijící na stromoví, k jichž ukořistění by kle- pače užito býti musilo. Poměrné toto bohatství snadno si vysvětliti můžeme, uvá- © žíme-li jednak příznivou polohu zahrad Petřínských obrácených k východu a teplému jihu a souvislost jejich po obou stranách S jinými rozsáhlými zahradami, jednak béřeme-li zřetel k hoj- nosti i rozmanitosti rostlinstva dřevnatého: křovin a stromoví jak lesního tak i zahradního. Jak z výčtu patrno, jsou mezi můrami nejčetněji zastou- peny druhy rodu Agrotis, což je lehko pochopitelno. Před mrazy a před suchem vícenásobným pokrovem suchého listí chráněná vegetace udržuje se dlouho na podzim a rozvíjí se záhy na jaře a poskytuje takto housenkám přezimujícím v listí vítanou po- travu takořka v každé době. Druhé naleziště housenek na přezimující v spadaném listí stejně bohaté poznal jsem v Chuchli; jesti to proti východu položená stráň nad hostincem podél cesty v zátočích se vinoucí do lesíčka, kde tytéž druhy Agrotid můžeme někdy hojně - sejpati. Pozoruhodno jest, že některé druhy můr nejčastěji nachá- zíme již jako housenky poblíž příbytků lidských, jakoby se zá- libou vyhledávaly blízkost člověka. I ta okolnost je vysvětlitelná, uvážíme-li, že u příbytků bývá v době jejich životní činnosti (v noci) umělé světlo, které je přilákává; dále že právě u obydlí ge lidských nalézají dosti zákoutí u zdí, plotů atp., kde živné jejich byliny: pampeliška, kuklík, kopřiva, fialka vonná a j. mají svá stálá stanoviště; tolikéž není tu nedostatku suchého listí s ovoc- ných stromů svátého do zákoutí, v němž naleznou žádoucích skrýší a ochrany při přezimování; ba ani o-nějaký ten sladký nektar z medových žlázek — medníků nebývá tu nouze v kvě- tinových zahrádkách. Jak patrno, vidíme tu v hojnější míře než kde jinde splněny existenční podmínky housenek i můr zejména Agrotid — a vším tím zdá se jejich příchylnost k obydlím lid- ským podmíněna. Aby však příliš se nerozmnožily a rovnováha v hospodář- ství přírody dodržena byla, o to stará se více, než entomolog si přeje, naše kurovitá drůbež, rozhrabávajíc listí a po housen- kách lakotně slídíc. Naproti těmto — ať tak díme domácím — jsou zase jiné druhy mur, které si libují spíše v odlehlejších samotách a ústra- ních lesnatých, smíme-li ovšem takto usuzovati dle zkušeností v základě jen nečetných nálezů těchto mur: Agrotis musiva, candelarum, primulae (festiva), ditrapezium, castanea (neglecta), baja, occulta, cuprea a strigula. Všechny tyto většinou až na po- slední — u nás vzácné druhy nalezl jsem jen na volnějších mí- stech lesních a domnívám se, že housenky jejich nalézají svou obzvlášť oblíbenou živnou bylinu po výtce nejspíše na takovýchto lokalitách. Vraťme se ještě k našemu Petřínu. Zdali pak nyní ještě hostí Petřín všechny shora jmenované druhy motýlů? Pochybuji, že by správné bylo otázku tuto ve smyslu kladném zodpověděti, nebo postupem let mnoho se tu neustálým šlechtením a klestěním v neprospěch fauny motýlí změnilo, obzvláště v obou veřejných sadech. Vždyť, jak známo, každou kulturní změnu půdy provázejí důsledně i změny na ní žijících ústrojenců. Nejcitelněji asi dotčeni byli oni druhové, jež jako Agrotidy žijí a přezimují v opadaném listí, které nebývalo, dokud zahrady byly v rukou soukromníků a ponechávány více ve stavu přírodním, tak úzkostlivě shrabováno podél cest a ina některých místech, kde pranikomu nevadilo — totiž na stráních mezi křovím a stromovím, jakoby i tam spadané listí nemělo dů- ležitého významu ve věčném koloběhu přírody. I druhy, žijící po přednosti na dřevitých rostlinách (na keřích a stromech) nynějším hospodařením v sadech ne menší újmy utrpěly. Prudký a mohutný střik vody z hadic při kro- 87 pení křovin a stromoví zle mezi nimi řádí. Osadil jsem tu na křoví některé povyrostlejšl housenky, aby druhy ty na Petříně zdomácněly, ale již po málo. dnech jsem nabyl přesvědčení, že z uvedené příčiny počínání mé bylo marné. Nemohu ukončiti tyto řádky o motýlech Petřínu, aniž bych W ho A, Pros kd + * psí z pouhé vděčnosti se nezmínil o tom, jemuž asi entomologové vděčí za vynález sejpání housenek ze suchého listí. Jestiť milo patřiti na kosa, jak od podzimu až do jara ano někdy i v sa- mém letě neunavně až do noci list za listem od země hbitě od- hazuje, vytřepávaje z něho vše, co v něm našlo úkrytu. A je to pestrá a četná společnost z celého světa hmyzu, s níž se tu setkává a která mu bez rozdílu stejně dobře jde k duhu. Z říše mytýlí jsou tu zástupci všech stupňů vývojových: vajíčka, housenky, pupy i přezimující můry rodů: Orrhodia, Sco- pelosoma a Xylina. A musí kos obzvláštní zálibu nalézatina vysej- paném hmyzu, nebo může-li v zimě kzemi — začasto opovrhne i dobrodiním milosrdných rukou, snášejících mu denně do krm- ných budek všelikou potravu a zob a používá toho dobrodiní jen v tom případě, když bílý pokrov halí zemi a k listí přistou- piti mu zabraňuje. Rovněž i o tom se můžeme přesvědčiti. že dovede náležitě využitkovati vhodnou příležitost — bez vlastního přičinění dobře se poměti, vidouce ho hopkovati a čile zobati v nevelké vzdá- lenosti od železných hrabic, které při shrabování za něho hmyz z listí vysejpávají. Leč nechť by i byl kos škodnou pro entomologa, dopře- jeme mu na podzim a v zimě toho jemu vrozeného zvyku; zbude nám ještě dosti toho k jaru, čeho si přejeme v suchém listí nalézti. Komu však o to jde, aby v pozdním podzimu a v zimě měl pro kratochvíli co krmiti, ten musí ovšem hned na podzim sejpáním jakousi zásobu housenek si sjednati; některé z nalezených Agrotid jako fimbria, pronuba, prasina a v. j. při dobré obsluze a jsou-li v teple, zapomenou zcela na přezimování, rostou, ještě té zimy se zakuklí i v motýla se promění. Sejpání vůbec i v lese na výslunných místech s řídkým, nižším porostem křovinatým, na pasekách, v suchých brázdách a příkopech a t. pod. mladšímu entomologu ani dosti důrazně odporučovati se nemůže. Ukořistí druhy, které by jinak sotva nalezl. i BRN a EVA 27 „ O larvách dvojkřídlého hmyzu ze sekce Eucephala, Napsal Ant. Vimmer z Král. Vinohradů. Veliké množství larev ze sekce Eucephala Brauner obývá vody a tím nabývá významu biologického vůbec. Poněvadž pak vodními larvami z této systematické skupiny živí se ryby, mají larvy význam i v rybním hospodářství. O jisté z nich zajímají se lékaři, neboť imaga, která se z larev vyvinula, přenášejí na člověka malarii; zvěrolékaři také se musí některými z larev za- bývati, poněvadž po proměně v dospělý hmyz dovedou hubiti ve stádech dobytčata. Byly-li pak náhodou larvy člověkem s vodou vypity, způsobují mu v zažívadlech obtíže, neb i cho- roby. Mnohé z larev těch pak ničí nám jedlé houby, čímž nás často. pohněvají, některé dokonce urychlují trouchnivění kmenů stro- mových. Není tedy divu, že byl o larvy ze sekce Eucephala vzbuzen již od dávna zájem přírodozpytců. Z části o tom svědčí vý- značnější příklady z literatury. Do r. 1883 uvedl literaturu zvěčnělý dr. Brauer ve své zá- kladní práci o larvách dipter vůbec »Die Zweiflůgl. d. k. Mus. zu Wien. II. Systematische Studien auf Grundlage der Dipteren- Larven. My podáváme seznam prací po r. 1883. Gercke, G. 1884. Zur metamorphose der Dipteren-Gattung Dixa Mg. Mit 1 Hzsch. W. E. Ztg. 3. Jhrg., p. 166—171. Meinert, F. 1886. Die Eucephale Myggelarver, Dansk. Vid. Selsk. Schrift. Kjobenhavn. Beling, Th. 1886. Beitrag zur Metamorphose der Zweiflůgler-Gattung Sciara.W. E. Ztg. V. Jhrg. — —. Dritter Beitrag zur Naturgeschichte (Metamorphose) verschiedener Arten aus der Familie Tipuliden. Verh, d. z. b. Ges. Wien. XXXVI. Bd. p. 179 (Ptychoptera). Benthin, H. 1887. Erster Beitrag zur Kenntnis der Dipteren der Um- gegend Hamburg. Verh. d. Ver. f. naturw. Unterh. Hamburg. VL Bd. (Sciara), Beling, Th. 1887. Zur Metamorphose der Dipteren-Art Zygoneura sci- ariana Mg. W. E. Ztg. IV. Jhrg. Mik, J. 1888. Dipterologische Miscellen. W, E. Zte. V. Jhrg, p. 140 (Ce- ratopogon). Dr. Můller, Fritz. 1888, Larven von Můcken und Haarflůglern mit zweierlei abwechselndthátigen Athemwerkzeugen. Ent. Nach. (Karsch) XIV. Jhg. No. 18., p. 273,; 274. Mik, Jos. 1889. Dipterologische Miscellen. W. E. Ztg. p. 235. Hurst, C. H. 1899. The pupal stage of Culex, With 1 pl. Stud. Owens Coll. Vol. 2, p. 47—71. Wassmann, E. 1893. Eine myrmecophile Ceratopogon-Larve. W. E. Ztg. XII. Jha. 1898. Pratt, F. C. 1899. A Note on a bred Sciara larva. — Proc. En. Soc. Washington. Vol. IV. No. 3.j| Miall, L. C. and Hammond, A. R. 1900. The structure and life-hi- story of the Harleguin-Fly (Chironomus). Oxford. Kellog, Vern. L. 1901. Food of Larvae of Simulium and Blepharocera. Psyche. Vol. 9. No. 298, pag. 166—167. Herrick, Glen. W. 1901. Note on the Life History of Anopheles punc- . tipennis and on the Egg-laying of Culex pipiens. Secien, Vol. 14. No, 348, p. 329— 330. Giard, A. 1902. Habits of Larvae ot Sciara medullaris. C. R. Acad. Sc. Paris. Otisk též v Journ. R, Micr. Soc, London. 1902, p. 551. Galli, Val. Bruno und G. Rochaz. 1902. Neue Beobachtungen úber die Larven von Anopheles und Culex in Winter. Centrbl. f, Bakt. 1. Abth. Orig. 32. Bd. No. 8—9, p. 601—608. Dyar, G. Harr. 1902. Illustrations of the Larvae of North American Cu- licidae. Journ. N, York Ent. Soc. Vol. 10, p. 194—201, Vol. 11, p. 28—27. With 6 pl. Metalnikoff, S. 1902. Beitráge zur Anatomie und Physiologie der Můckenlarve, Bull. Acad. Imp. Soc. St. Petersburg. T. 17, p. 49—58. Johansen, O. A. 1903. Aguatic Nematocerus Diptera. New-York, Mu- seum Bullet. 68, p. 328— 448. Holmgren, Nils. 1904. Zur Morphologie des Insektenkopfes. Einiges úber die Reduktion des Kopfes der Dipterenlarven. Zool. An. XXVI. Bd. No. 1. p. 343—3505. — —, dto. Zum metameren Autbau des Kopfes der Chironomus-Larve. Zeitschr. f. wiss, Zool. Bd, 76, p. 439—477. Feraut, Vikt. 1904. Bertráge zur Kenntnis der wahren Birngallmůcke, Luxemburg Viré, Arm. 1904. La faune souterraine du Puits de Pedirac. Compt. rend. séanc. ac. sciens. Paris (Chironomus). Dyar, Harr. G. 1904. The Life History of Culex cantans Mg. Journ, New York entom, Soc, Vol. 12. p. 36—38, with. pl. Vimmer, A. 1904. O metamorfose Mochlonyx velutinus Ruthe. Věstník akademie cís. Fr. J, pro vědy a slovesnost v Praze. Pastejřík, J. 1905. Příspěvek k otázce: Co jsou červíci v houbách. Čas. Č. S. E. roč. II. p. 107—108. Smith, J. B. and J, A. Gr ossbeck. 1905. Descriptions of some Mos- guito Larvae, with Notes on their Habits. Psyche. Vol. 12, p. 13—18. Dyar, Harr. G. 1905. Our Present Knowledge of North Američan Co- rethrid Larvae. Proc. ent. Soc. Washington. Vol. 7,, p. 13—16. Se 6 vyobr. Neveu-Lermaire, M. Ouelgues notes „sur la biologie des larves de Culex. Avec 1 III. Bull. Soc. Zool. France. T. 26, No. 47, p. 120—122. Hesdorfler, M. 1905. Lebensfáhigkeit der Můckenlarven. Nat. u. Haus 14. Bd. L auterborn. 1905. Zur Kenntnis der Chironomidenlarven. — Zool, Anz. XXIX, p. 207—217. Taylor, T. H. 1903. 1906. Notice of a Chironomuslarva. Zool. Anz. 29. Bd. > PEK 40 Ulmer, G. .1906. Úber die Chironomidenlarven. Naturw. Wochenschr, 5. Band. Kieffer, J. u. Thienemann, A. 1908. Neue und bekannte Chironomi- den und ihre Metamorph. Ztsch. f. wiss. Insektenbiol. 4 Bd. Thienemann, A, 1908. Ueber die Bestimmung d. Chironomidenlarven. Zool. Anz. 33 Bd. Tsuzuki. 1908. Ueber die Anophelesarten in Japan und einige Beitráge zur Kenntnis des Entwicklungsganges der Anopheleslarven. Zool. Jahrb. Abt. f. Syst. 25. Jhg. Rádl, Em. 1906. O dvojitých očích u hmyzu. Čas. Čes. Sp. E. r. III., pag. 57, Z avřel, J. 1906. Příspěvky k poznání larev Dipter. I. c. p: 106. Pastejřík, J. 1907. Metamorphosa dvou dipter. Čas.: Č. Sp. E., r. [V“ ag. 9. : js Z avřel, J. 1907. Paedogenese a parthenogenese u Tanytarsa. 1. c., p. 64. Příspěvek ku poznání larev Dipter. I. c. p. 09 a p. 101. V immer, A. 1909. Larva bedlobytky Cordyla fusca Latr. Čas. Čes. E. Sp., roč. VI., p. 148. Slinné žlázy bývají pravidlem mohutné, neboť potřebují larvy jejich sekretu nejen k zažívání, ale i k slepování schránek (Chironomidae, Mycetophilidae, Simulidae). Žlázy slinné podobají se nejčastěji dlouhým rourkám, které jsou v těle střevovitě za- krouceny mezi tukovými tělísky, nebo vypadají jako vaky, neb jsou podoby hroznovité. Prvé mají uvnitř lumen obklíčené buň- kami slinotvornými, které přecházejí v málo odlišné buňky vývodů slinných žlaz. V určité době zřetelně vynikají v jádrech chro- matinové pentlice. Tyto zvlášť dobře se vyvinuly v buňkách žlaz tvaru hroznovitého (Chironomus). Veliké buňky těchto slinných žlaz zmenšují se směrem k vývodům až přejdou v buněčné pletivo, které obkličuje vývod do '/; neb poloviny jeho délky. Krátké váčkovité slinné žlázy (Corethra) skladbou podobají se žlazám rourkovitým, ale mají lumen o větší světlosti. Sericterii nenalezli jsme vůbec v larvách ze sekce Euce- phala; také se nám posud nepodařilo nalézti při některé z těchto larev kožní žlázy v podobě obrovských buněk jaké jsou v larvách mnohých Polyneur. Malpighické žlázy nepředčí délkou slinných žlaz rourko- vitých, za to jsou delší než slinné žlázy váčkovité neb hrozno- vité. Histologicky neliší se od Malpighických žlaz ostatních larev hmyzu dvojkřídlého. U larev některých rodů splývají 2 přední a 2 zadní M. žlázy ve společný vývod, takže 4 žlázy ústí 2 vý- vody (Tanypus, Ceroplatus), u většiny ústí každá žláza zvlášť. Na ventriculu nalézáme zhusta 2 slepé přívěsky; larva Ta- nypusa mívá jich několik. 8 Vo Ab dy doků so BABE“ > VANS o oone us ot VRS 24 kodu P W Dj P 0 Vy É ' ' k + / E 4 — + Ostatní části traktu zažívacího nevyznačují se žádnou ana- tomickou zvláštností; histologicky pak nebyly posud probádány, ač náběhy také již byly učiněny. (Viz seznam literatury.) A nyní ještě několik slov o životě jednotlivých rodů, pokud jsme je u nás pozorovali. A nopheles miluje stojaté neb mírně tekoucí vody s buj- nou vegetací. Naše Polabí se svými tůněmi a tůňkami je pro ně jako stvořeno. Sledovati lze jejich domov od Kolína přes Po- děbrady, Lysou, St. Boleslav až k Obříství. Na dolním toku Ci- dliny také nechybí. Potravou jsou larvám mikroskopické částečky detritu, jejž si vířivým ústrojím k ústům nadhánějí. Culex neschází nikde v Čechách v rovinách a pahorka- tinách; vysokým polohám se vyhýbá. Labská, budějovická i tře- boňská rovina hostí jich hejna. Larvy živí se jako larvy Ano- phelesa a stačí jim k vývoji každá luční neb lesní bažina, jen když není příliš vysoko položena. Corethra je po českých rybnících (mimo návesní ryb- níky hnojůvkou znečistěné) skoro všude rozšířena. Svědčí o tom výzkumy českých rybníků; uveřejněné v Archivu pro přírodo- vědecký výzkum Čech. My jsme ji nalezli v rybnících u Bělé pod Bezd. a v rybnících u Doks. I v malých kalužinkách původu pramenitého a deštěm doplňovaných iv tůňkách labských bývá. Larva je dravec, jenž se honí za drobnými korýši z rodu Cypris a Daphnia. Mochlonyx vlarví podobě obývá tůňky labské. U Podě- brad se tak pravidelně v určitých tůňkách vyskytuje, že je na- zval p. dr. Vávra »mochlonyxové,< Byli jsme spolu *) několikrát u těch tůněk a vždy jsme se podivovali množství larev. V mo- chlonyxových tůňkách žije pravidlem hejno larev Mochlonyxe, z korýšů Simocephalus a Diaptomus. V aguariu lze dobře sledo- vati, jak dravé larvy klidně piují, náhle se vymrští ke skoku — a již Simocephalus vězí v jejich ústech. Larvy Mochlonyxe ob- viňují přírodozpytci dokonce z kanibalismu: přepadají prý slabé Své sourozence. Tanypus jako larva pronásleduje drobné korýše, neboť ve pharyngu jeho byly nalezeny buchanky (Cyclops). Velký rod Schinerův, Chironomus rozdělil Vulp v ně- kolik menších rodů a Kieffer v další řadu podrodů. O larvách mnohých z nich zajímavé studium vykonal dr. Zavřel u nás a *) Laskavosti p. dra Vávry. " „M 2 oa Lauterborn v Německu. Z té příčiny uvádíme jen několik svých poznámek. V starých labských ramenech nalezl p. dr. Vávra prohlodané řapíky stulíku (Nufar), které nám odevzdal ku pro- zkoumání. Po mnohých nezdarech podařilo se přece získati imago, které patřilo druhu Chironomus pictulus Mg. Uvnitř řapíku vězelo nad sebou několik larev, každá z nich pak byla ukryta ve svém hlenovitém pouzdře. Obsah žaludku sic svědčil o rost- linné stravě, ale nedokazoval, kdo rouru v řapíku vyhlodal. Protože kukly byly v řapíku nejvýše, blízko kruhovitého otvůrku, zdá se, že rouru vyhlodal jiný tvor a larvy jí užily později. Tvorem tím by mohla býti larva mouchy Hydromyza. — Ortho- cladius sž. v hejnech obývá kameny v Divoké Orlici, v hor- ním toku Metuje, řidčeji v horním toku Labe a Úpy. Pokud protéká Divoká Orlice křídovým útvarem, nenalezneme snad v řece jediného ponořeného kusu opuky, aby nebyla rozhlodána larvami Orthocladia. V opuce jsou přečetné rýhy, v nichž leží, hlenovitým pouzdrem zakryty, larvy Orthociadia. Pozdra vězí v rýhách tak pevně, že jich bystrý proud neodplaví. Co mto- cladius v larví podobě vyskytuje se v horách Orlických, Jizerských, v Krkonoších, v Šumavě, Českém lese. Rozmanitý život vedou larvy z rodu Sciara. Lidé jim klnou; tam prý zkazily mladé hruštičky, jinde zničily cibule rostlin, ba dokonce pokazily brambory. To však jsou zlé po- mluvy. Zkázu načali jiní parasiti ať rostlinní neb živočišní a Sciary pak do nakažených již plodin nakladly vajíček. Zivot ostatních larev je znám i můžeme k němu jen při- pojiti, že larva Neoempheria vyžírá vedle hub lišejník (duto- hlávku, Pastejřík) a Mycetophila bimaculata Fler. pomáhá chrániti budovy před houbou dřevomorkou (Merulius lacrimans), neboť našel v ní její larvy p. Zeman. Hmyz z hub vylíhlý nám daroval, začež mu veřejně děkujeme. Po tomto nutném úvodu, následujž klíč k určování, v němž přihlížíme hlavně k české zvířeně. 1. Larvy červům nepodobné a připomínají-li tvarem červy, pak jsou panožkami vyzbrojené 2 — — podobné, vždy bez panožek jar: 2. Larvy široké, ploské s příssavkami na spodu těla. Blepharocera, Liponeura. — nejsou ploché a nemají příssavných desek; tvar těla jejich je válcovitý, kuželovitý 3. ST ré OUT Text k vyobrazením. 1. Liponeura. 2. Culex. 3. Anopheles. 4. Corethra. 5. Mochlonyx. 6. Chiro- nomus. 7. Tanypus. 74 zadeček jiného Tanypusa. 8. Dixa: hlava s hrudí, 82 Dixa: panožky. 8b Dixa: konec těla. 9. Simulium shora. 94 Simulium se strany, 10. Diamesa. 11. Ceratopogon. 12. Ptychoptera. 13, Scatopse. 14. Bibio. 15. Psy- choda, 194 její mandibula, 15b její hlava. 16. Mycetophila (hlava). 17. Leja (hlava). 18. Sciophila (hlava). 19. Macrocera. 20. Bolitophila. 1. dle Steinmanna, 8 a 9 dle Meinerta, 15. dle Perrisa, 17. a 18. dle Osten- Sackena, 10. dle Brauera, — Vše značně zvětšeno. 3. Článek (články) za hlavou zduřelý, nápadně tlustší než články následující 4. — — nezduřelý, tak tlustý jako další články; neb nepatrně zduřelý, pak ale je larva opatřena 2 panožkami na slabě zduřelém článku 7. 4. Larvy s hlavou velikou, širokou jako zduřelý článek, tělem O M MB BB MVA AN ob WV i ve čá je PER VVE V) U, N hy U : vý ; . ý S A E TSB S O Sch EOL s- dř táhnou se dvě mohutné tracheální větve, které ústí vzadu v kuželovité dýchací rouře. Ve vodách Culex. — menší než naduřelý článek 5. „ Larvy se 4 vzdušnicovými vaky, z nichž dva ve zduřelém článku, 2 blíže konce těla 6. bez vzdušnicových vaků; tělo četnými dlouhými a rozvět- venými štětinami zdobené ; napříč uprostřed hlavy a za hlavou po řadě mohutných rozvětvených štětin. Ve vodě Anopheles. Vzdušnicové vaky nejsou spojeny podélnými větvemi tra- cheálními. — Hlava vybíhá v krátký chobot, z předposled- ního článku zadečkového nevystupuje roura dýchací; chomáč štětin na posledním článku dole je třásňovitě sestaven. Ve vodě Corethra. — spojují dvě podélné tracheální větve. — Čelo hlavy vy- niklé, ale ne chobotnatě, pod čelem hlava proláklá; z před- posledního článku vyčnívá roura dýchací, v níž ústí obě tracheální větve jako u komára; chomáč štětin na posled- ním článku vějířovitě sestaven Mochlonyx. . Larvy s 2 panožkami vespod na předu hrudí a 2 na po- sledním článku zadečkovém 8. bez panožek na posledním článku. Za to mají panožky na 3 čl. zadečku. Za hlavou stojí dlouhé štětiny jako u larev rodu Anopheles, ale nerozvětvené; tyto štětiny přečnívají skoro hlavu larvy, podobně dlouhé štětiny jsou i na před- posledním článku zadečkovém; mezi dvěma destičkami 4 pa- pilly anální. Larva bývá při povrchu vody | obloukovitě zkroucena. Dixa. Poslední článek těla vybíhá v pár. panožek, které bývají delší než tento článek a vždy háčkovitými štětinkami opa- trené 9. — — bez panožek háčky ozbrojených 16. . Poslední článek bez análních přívěsků 10. — s análními přívěsky Li . Hlava osrstěná hlavně štětinami kopinatými. — Z posled- ního článku vyniká hrbolek anální tuhými kruhovitě sesta- venými háčky ozdobený. Každý článek těla zdobí štětiny přeslenovitě sestavené. Drobní živočichové, kteří přebývají v trouchu v humusu a dutých stromech Ceratopogon. 11. 12. 18. 14. / alb 3 45 == lysá s očkem zřetelným. — Panožky zadní sedí na mírně rozeklaném posledním článku; tělní články při pohledu se strany do zadu se zúžují. Ve vodě Diamesa. Tělo válcovité, lysé 12 ku konci zúžené, někdy jemně obrvené 15. Z předposledního článku vybíhají 4 žaberní přívěsky měkké a červíkovité; na posledním článku 2 panožky a 4 krátké anální přívěsky. Na těchto věnec z drápků, jejichž jsou špičky radiarně vně namířené. Chironomus. — — — nevybíhají 4 žab. přívěsky 13. Praeanální chvostky štětinkové na násadcích 14. — — — nejsou na násadcích, nejvýš na hrbolcích. Ty- kadla na hrbolcích umístěná. Lauterbornovy citové orgány vždy zřetelné. Drápky zadních panožek netvoří věnec, nýbrž jsou nejvýše podkovitě sestavené. Tanytarsus. Násadce praeanálních chvostků od článku zřetelně oddělené, kuželovité až baňaté. — Štětiny na nich tlusté, pouze po- čtem 6, tři delší a tři kratší, zadní panožky velmi krátké. Tykadla krátká na konci se 3 papillami. Poslední dva články trochu zúžené; miniruje ve skřípině, Wulpiella. — — — jsou pouhé vychlípeniny článku, tedy od něho ne- oddělené. — Tedy předposlední článek dorsálně prodlužuje se v stopkovitou oporu chvostku praeanálního. Délka chvostků kratší než šířka čl. i se stopkovitou oporou. Tykadla zře- telná, makadla skoro tak dlouhá jako Široká; ve vodě. Orthocladius. „ Tělo do zadu patrně zúžené. Praeanální štětiny na násad- cích. — Panožky posledního článku nejméně dlouhé jako předposlední článek, často mnohem delší, vůbec délkou dosti nápadné; konec těla užší než hruď za hlavou; ve vodě. Tanypus. — — — nepatrně zúžené. Praenální štětiny bez násadců. — Panožky posledního čl. kratší než čl. předposlední; ty- kadla sotva patrná. Praenální štětiny tvoří 2 dlouhé chvostky. Cricotopus. — — — patrně zúžené, praeanální štětiny bez násadců. — Panožky posledního článku dlouhé, štíhlé; tykadla dlouhá jako hlava, tato štíhlá, protáhlá Tanypus. k hy kor =“ F O 9 dy T 0 OOM, -UPT n bb 2 Poj dá k je lán O OSB podá bor oa ao r " , 4 -C , « : A č. » “ A “ Ď , 16. 18. 19. LÍ db) 46 Na hlavě poměrně malé vířivé ústrojí, za hlavou dlouhé štětiny jako u larev Anophelesa; larva dosti velká Dixa. — — velké vířivé ústrojí, za hlavou larva lysá, uprostřed těla zmáčknutá, takže přední a zadní část vypadá naduřelá. Tvoreček 2—3 mm dlouhý, ve vodě na předmětech přisedlý Simulium. . Larvy lysé 18. — vždy osrstěné zYE Larvy dlouhé, úzké, nitkovité 19. — krátké, červům na pohled podobné, peripneustické, často bílé a se zřetelnou černou neb hnědou hlavou 20. Anální článek se dvěma svazečky štětin. — Hlava dlouhá, úzká, články zřetelné, každý uprostřed mírně vyklenutý; ve vodě. (Vodní forma.) Ceratopogon. — — — -— masitými papillami; 1. dýchají amphipneu- sticky, články nejsou mírně vyklenuté na prostředku; |. ve vodě oscilují; žlaby, louže, rybníčky. © Rhyphus. — — bez přívěsků, nejvýš s kratičkou rourou. Hlava s ve- likými kusadly. Tělo za hlavou poněkud zúžené, na konci nepatrně ztloustlé. Tvor velmi maličký. Psychoda. . Počet článků mezilehlými články zmnožen. — Články za hlavou normální, další sekundárně hustě kroužkované, tak- že větší část těla vypadá jako tělo malé žížaly. Larva je na konci tlustší než u hlavy; v houbách. Ceroplatus. — — — -— nezmnožen zlé . Hlava velká, široká, neb skoro široká jako hruď 22. — malá, často užší než hruď 2. „ Hlava jakoby do 1. čl. hrud. zapadlá, tykadla sotva pa- trná, často jen jako hrbolek znamenaná 20. — široce vejčitá, tykadla zřetelná až dlouhá; tělo dvanácti- členné 24. , Hlava vejčitá neb kuželovitá, přec jen o málo užší hrudi; stigmata malá mimo prothorakální, která jsou větší; kom- missury tracheálních větví nezřetelné; trouch, ornice, zem v květináčích Sciara. — — na basi široká jako první čl. hrud., stigmata zcela zře- telná, kommissury trachealní patrné; pošinovací hrbolky zřetelné ; v houbách. Mycetophila. v 4 A. » E non "l bj MD A » Maj M 4 * Fr zák V" Ja Po ara ke kou n ah V) 8, ; 47 24, Tykadla tak dlouhá jako vzdálenost mezi jejich kořeném 20. b3 > 28. i delší, hlavu přečnívající, všecky 3 čl. tyk. zřetelné, druhý nejdelší, třetí kuželovitý. Stigmata patrná, při pohledu se strany vynikají ze hřbetu jako malé černé hrbolky; v hou- bách. Macrocera. — kratší než vzdálenost mezi nimi, prvý čl. široký, plochý a velmi nízký, druhý krátký, širokému komolému kuželu podobný, třetí užší než druhý, ostře kuželovitý. Ostatní jako u předešlé. © Boletophila, Hlava malá, kratší než širší, se strany podoby ledvinovité, prothorax kuželovitý, u hlavy zúžený; mezi abdominál- ními články na ventrální straně pošinovací hrbolky s ostní- tými černými háčky; poslední čl. těla slabě laločnatý. Cordyla. Hlava úzká, prodloužená, kuželovitá 26. . Schránka hlavy jako podlouhlý kužel, delší než základní její šířka, makadla čelistní prodlužují se v dlouhé špičky, které při pobledu shora vyčnívají jako zdánlivá tykadla; místo tykadel má larva dva podlouhlé, vejčité hrbolky. Sciophila. — — — — —, dlouhá jako při základu široká, makadla neprodlužují se ve špičky hlavu přečnívající. Ostatní jako u Sciophily. Leja. „ Larvy s dlouhou dýchací rourou na konci těla — délka její jako délka těla. Drobounké štětinky seskupily se na kaž- dém čl. v několik příčních řádek. Hlava s krátkými ty- kadly a s očima. V rybníčcích, loužích a dutých stromech. Ptychoptera. — bez roury dýchací na konci těla 28. Larvy peripneustické 29. > © amphipneustické neb jinak dýchající nikoli peripneu- sticky 30. „ Hlava užší těla, proti hrudi malá, poslední stigma veliké. Na každém čl. val a po 2 příčných řadách tuhých štětin, na řitním polokulatém neb kuželovitém čl. 4 nejmohutnější ště- tiny. 3ibio. — veliká, široká jako tělo. — Na předposledním článku 6, na análním 4 dlouhé štětiny; ostatní čl. těla jsou podobně osrstěny jako u Bibio, ale štětinky jsou poměrně menší a tenší, Dilophus. 30. Larvy amphipneustické 31. > © s žaberními přívěsky. — Živočiši velmi malí se dvě- ma řadami kopinatých žaberních přívěsků podél hřbetu; v čistých potocích. U lomyia. 81. Tělo drobnými štětinami hustě poseté. — Každý článek ve- dle toho na předním a zadním svém hrbolku postranním se svazečkem delších stětin, mimo to z každého článku po straně vyniká tuhý osten; posterierní stigmata sedí na 2vál- covitých výběžcích, mezi nimiž jsou krátké 2 anální papilly. Scatopse. — ozdobené tupými zahnutými štětinami, poměrně vel- kými, tyto jsou sestaveny ve 2 řady na hřbetě. Peticoma: Klíč jsme upravili na základě svého starého materiálu a jen z malé části dle literatury. Z rozsáhlé práce »Neue und be- kannte Chironomiden und ihre Larven« (Kieffer a Thienemann) neužili jsme ničeho, poněvadž nemáme práva sestavovatií klíče dle látky, jíž Kieffer a Thienemann teprve využijí. Klíče Thienemannovy (Zool. Anz. Bd. 33. 1908) doplnili jsme určo- vací znaky několika Chironomidů. Brouci ve sklepě a starých úlech. J. Zeman. Dověděl jsem se, že v jistém domě v Nuslích rozmohla se houba zvaná dřevomorka (Merulius lacrimans). Toto zvláštní naleziště mne lákalo, neboť jsem očekával, že se mi třeba podaří najíti tam slušnou kořist jako druhdy v Kurníku a holubníku. Do sklepa vydal jsem se dne 23. dubna 1909, kde isem pečlivě prohlédl ztrouchnivělé dříví a vše, co se po zemi jako zbytky povalovalo. Všecky odpadky s trouchem jsem důkladně prosel a pro- seté látky domů donesl. Během léta jsem prozkoumal sklep ještě několikráte, při čemž neopomenul obraceti ani cihly ani kamení. Pod těmito nalezl jsem s dostatek Pristonychus terricola. Celkem nalezl jsem 26 různých druhů broučích, jež níže uvádím, a dva druhy muší. Z brouků četně se vyskytovali Cryptophagi. 49 — KEE 8 or p B 1. Mouchy: Limosina fenestralis, Fall., jejíž larvy žijí v hnijících rostlinných látkách a Mycetophila bimaculata Fbr., kteráž ničí v larvím stavu právě dřevomorku: 2. Brouci: Trechus 4-striatus Schrk. Pristonychus terricola FH. Aleochara moesta Grav. Atheta zosterae Thoms. Heterothops praevia Er. Ouedius mesomelinus Marsch. Philonthus cephalotes Grav. Xylodromus concinus Marsch. Mycetaea hirta Marsch. Alexia globosa Sírm. Cryptophagus pilosus Gy//. — cellaris Scop. — badius S/rm. — distinguendus Sírm. — dorsalis Sahlb. — labilis Ev. — scutellatus Neum. — subviltatus Rež/í. Atomaria nigripennis Pay. Lathridius lardarius Deď. — Bergrothi Reiter, nový pro Čechy. Enicmus minutus L. — testaceus Sleph. Corticaria fulva Cor. Catops fuscus Panuz. Hister merdarius Hoffm. — | guadrinotatus Scr/da. Cryptophagi mi laskavě zrevidoval a určil p. Dr. Lokay, za což mu vzdávám dík. Při své vycházce do Černošic dne 5. října 1909 našel jsem za jedním stavením povalující se staré úly, v kterých byly mrtvé včely a staré plásty. Hned jsem se jal úly prohledávati, při čemž se mi poště- stilo získati pro svou sbírku opět několik nových typů. i 50 Mezí mrtvými včelami jsem též nalezl larvy Dermesty, a chtěje se přesvědčiti, který druh to jest, vzal jsem larvy a tro- chu zhynulých včel co potravu domů,-kde se pak vylíhli brouci Dermestes lardarius. Z ostatních brouků zaznamenávám následující: Oligota granaria Ev. — Hlavicornis Lac. Philonthus splendidulus Grav. — albípes v. alpinus Eýj. Conurus bipunctatus Grav. — | pubescens Pavk. Lathridius nodifer West. Cartodera elongata Curtis. Dermestes lardarius L: Bruchus fur L. Něco o nalezištích motýlů českých. Entomologům-začátečníkům zdá se zajisté býti velkou va- dou knih příručních, že obmezují naleziště jednotlivých, zejména vzácnějších druhů hmyzů na málo určitých míst. Úkaz ten jest pochopitelný, neboť spisovateté řídí se, udávajíce naleziště, při- rozeně především sádlem vlastním, nemohouce bráti zřetele všude. Proto pokládám za nemálo důležité, aby každý podle svých sil snažil se seznámiti širší obec entomologů s nalezišti různých druhů hmyzu, čímž budí se zájem na věci samé a rozšiřuje všestranná znalost fauny entomologické. Prohlížím-li skromnou svoji sbírku lepidopter, přicházím k názoru, že četné a vzácné druhy motýlů lze nalézti na mí- stech naší vlasti, o nichž žádná učebnice ani kniha pomocná zmínky nečiní a z důvodů nahoře uvedených ani činiti nemůže. Uvádím zde doklady. | Pieris rapae ab. leucotera chytil můj syn, stud. Em. Blattný v Šárce dne 3. června 1909. Pieris napí var. bryoniae chytil jsem v srpnu 1906 v No- vém Kníně. Tě. Leucophasia sínapis ab. eryximi vyskytoval se, ač zřídka, v České Skalici. PD S not u O PASKOV 5 k E Colias palaeno G i © mám z Kuksu u Králové Dvora n. L. (r. 1898). Colias edusa ab. alba vyskytoval se a byl mnou chycen v Lázních Mlázovicích r. 1907. Gonopteryx rhamní, vzácný hermafrodit dosud nikde nepopsaný, s křídly základní barvy samičí, místy citronově ží- haný, byl chycen mým tehdy osmiletým synem v r. 1901 na Novém Hradci Králové (viz Časopis č. spol. entom. ročník 1905, Str V). Argynnis aglaia chytal jsem na Novém Hradci Králové po více let v různých jiných odchylkách barvy — až do tmavé ab. emilia, která se zvláště často vyskytovala za Su- chého, norkého léta 1904. Tamže dosti hojně nalézal se i Ar- gynnis niobe ab. eris a pelopia, jakož i Argynnis adippe s ab. cleodoxa. Krásného okáče Erebia ligea neviděl jsem ještě v okolí Prahy; v r. 1898 chytil jsem jej ve Vranově u Znojma na Mo- ravě vedle Erebia medusa s ab. et var. psedea. Ve Vranově jest — mimochodem řečeno — obecným též Doritis apollo. Pararge megaera var. Alberti a lyssa není u Nového Hradce Králové vzácný. Housenky Thecla guercus vyskytovaly se r. 1907 velmi četně v Krči a vypěstoval jsem toho roku z nich krásné exem- pláře. Od těch dob pozorují tam housenek těch velmi pořídku. Chrysophanus hippothoe vyskytoval se v červnu 1895 po několik dní neobyčejně hojně na vlhké louce u Trebešova blíže České Skalice, kdež jsem tenkráte asi dvacet G a ©© nasbíral. Soudím, že motýl ten dosud tam není vzácný. Chrysophanus alciphron poletuje často na vlhkých luči- nách v lesích u Nového Hradce Králové, kdež za horkého léta r. 1904 četně se vyskytoval též Chrysophanus phlaeas ab. eleus. Lycaena bellargus aberr. coronus a různé krásné varianty jeho ©© chytal jsem r. 1895 u České Skalice. Lycaena astrarcha ab. albous chytil jsem v srpnu 1909 u Kostelce n. Č. L. a tamže téhož roku Lycaena sebrus, který se uvádí jako motýl karpatský a alpský. Lycaena baton ulovil jsem při výletu do Svatojanských Proudů v r. 1906. Acherontia atropos jsem jako motýle domácího vypěsto- * a 52 22 val jsem v r. 1869 z housenky v Mor. Budějovicích. Nalezl jsem ji ku konci září 1868 na brambořišti a přesně dne 1. června 1869 vylíhnul se motýl GS. Dle toho zdá se, že Ach. Atr. u nás v Čechách jako »host z cizích krajů< se vyskytující (viz článek p, Joukla v Čas. č. spol. entomol.), jest na jihozápadní Moravě již motýlem domácím. Při této příležitosti zmiňuji se též o říd- kém úkazu hromadného nálezu housenky Acher. Atropos. Pan MUDr. Kirsch v Kuksu našel totiž na jediném osamělém keříku kustovnice 28 housenek, které vesměs vychoval. Podobným způsobem vypěstoval v ietech 80tých městský důchodní p. Troníček v Hradci Králové asi 30 motýlů Daphnis nerii. Našed na svém oleandru dvě housenky podrobil veškeré oleandry ve městě prohlídce a sebral tak asi 30 housenek, které vesměs se zdarem v motýle dochoval. Lophopteryx cuculla setřásl jsem r. 1909 s habru v Chu- chli, Leucodonta bicoloria téhož roku v Krči. Dasychira abietis tři ©OO sebral jsem v lese u Kostelce K8 CAS (E Eriogaster catax a lanestris nalezl na stromech třešňo- vých v zapředených rozsáhlých hnízdech o mnoho kusech roku 1895 p. odb. učitel Měřička, tenkráte ve Lhotě pod Hoř. u Če- ské Skalice. Velmi vzácný Lemonia taraxaci vyskytuje se u Hradce Králové a byl p. MUDrem Kirschem po dvakráte chycen též v Kuksu. V lesích u Nového Hradce Králové na břízách Endromis versicolor není vzácný. Též Lemonia dumí za mého pobytu v Hradci Králové (1897—1899) dosti často byla chytána na lou- kách v tak zv. »kesslích« kolem bývalých hradeb pevnostních. O Saturnia pyri mohu s určitostí tvrditi, že oblast jeho jako motýle domácího sahá na Moravě až k nejjižnějším výběž- kům českomoravské vysočiny. Moje exempláře pocházejí z Mor. Budějovic, kdež po mnoho let na podzim každého roku sbíral jsem na hrušních dospělé housenky a později pod okapy stodol kokony, v květnu též dospělé motýle. Dále na jih (u Znojma) byl motýl ten ještě hojnější, výše na sever však jsem ho již nepozoroval, ač nemohu vyloučiti možnost, že se i v severněj- sích krajinách sporadicky vyskytovati může. Z noctuid, které pokládám za vzácnější mám : Agrotis occulta z lázní Mlázovic (r. 1907.) —— 58 Míana strigula ab. aethiops a ab. fasciata z Chuchle (r. 1909.) Bryophila raptricula a fraudatricula z Kostelce nad Čer. lesy (r. 1909). Valeria oleagina u Hradce Králové nevzácna. Amphipyra lívida motýl i housenka vyskytovali se ne- hojně v České Skalici za mého tam pobytu v r. 1891—1897. Xanthia fulvago a její aberr. flavescens nebyla řídká v Kostelci n. Č. 1. (r. 1909.) Cucullia verbasci, scrophulariae, lucifuga, lactucae, cha- momillae, artemisia, absínthií mám vesměs z Hradce Králové. Plusia pulchrina jest motýl český. Byl chytáván za večerních lovů p. odb. učitelem Měřičkou ve Lhotě pod Hoř. v r. 1896 (Odtud také můj exemplář. Plusia jota tamže chytána p. odb. učitelem Měřičkou. Toxocampa pastinum chytil jsem r. 1905 v Novém Kníně. Laspeyria flexula, zanclognotha tarsipennalis, Z. tarsi- plumalis, Z. tarsicrinalis, Pechypogon barbalis, Hypena pro- boscidalís vesměs z Krče (r. 1909.) Habrosyne derasa setřásl jsem se stromu v Chuchli r. 1909. Cymatophora fluctuosa, dva exempláře chytil jsem v lese u Nového Hradce Králové. Brephos nothum poletoval r. 1909 i letos záhy z jara v Krčském lese. Geometra papilionaria chytal jsem v Mlázovicích, Hradci Králové, Krči i jinde. Za mého pobytu v Č. Skalici chytil p. odb. učitel Měřičká v r. 1895 aberraci s tělem a dvěma třetinami ho- řejších křídel při kraji zevním bílými a aberraci zbarvenou hlino- žlutě nepravidelně na velké části všech křídel (viz Časopis č. spol. entomol., ročník 1905 str. V.) Bohužel se mně tento exem- plář zkazil. Chtěje jej přepínati, dal jsem jej rozvlhčiti (do písku), čímž ztratil veškeré zelené zbarvení a stal se celý hlinožlutým tak, jako byl dříve skvrnitý. Na motýlu barvy typu zkusil jsem pak, že i tento rozvlhčen mění svoji zelenou barvu v hlinožlutou. Epiranthis pulverata mám z Nového Hradce Králové. Urapteryx sambucaria jest hojná v České Skalici. Enomos fuscantaria jest vzácná u Nového Hradce Král. Biston zonarius nachází se častěji u Nového Hradce Krá- lové. Dne 15. dubna 1910 chytil krásný exemplář F můj syn Em. Blattný ml. v Toušeni. K OBVO RSA RAB Pine OY Ae ono Pla apo Boarmia crepuscularia aber. defossaria chytil jsem r. 1909 v Havlíčkových sadech. Spilosoma mendica mám ze Zátiší (r. 1908), Sp. urticae našel jsem na mnoha místech v Čechách i na Moravě nezřídka vedle ovšem nepoměrně hojnějšího Sp. menthastrí. Rhyparia purpurata vychoval asi 30 kusů z hromadného nálezu housenek u Nového Hradce Králové městský důchodní p. Troníček v Hradci Králové. Arctia hebe byla za mého pobytu v České Skalici pravi- delně tam chytána. Callimorpha dominula vyskytuje se »U zděné boudy< v lese Novohradeckém každoročně hojně a to jen typ, velmi zřídka též aberr. hamelensis. Callimorpha guadripunctaria (Hera) pozoroval a chytal jsem hojně u Svatojanských proudů, též u Nového Knína (»v Lurdech«). Coscinia cribrum vyskytuje se nezřídka u Nového Hradce Králové. Velmi krásnou Var (aberr.) candida chytil r. 1909 můj syn Em. Bl. na keři trnkovém u Strašnic. Od jižní variace can- dida liší se přítomná tím, že mimo dvě ostré černé tečky na příčce diskoidalní má na sněhobílých křídlech hořejších ještě ně- kolik malých ostrých teček ve směru příčky při zevním kraji a tři ostré černé tečky označující směr lomené příčky při kraji vnitřním. Pěkný tento motýlek podobá se takto obrovskému zná- mému molu habrovému (Hyponomenta Evonymellus). Deiopeia pulchella chytával na Novém Hradci Králové městský důchodní p. Troníček v Hradci Králové. Tamže chytil jsem Lithosia caniola, Lith. unita, Líth. lutarella. Zygaena purpuralis var (aberr.) diaphana mám z Nového Hradce Králové. Zeuzera pyrina jest v Hradci Králové hojný. Hepialus fusconebulosa (Veleda) chytal r. 1896 p. odb. učitel Měřička ve Lhotě pod Hoř. dosti často. Druhý exemplář mám z Mlázovic. Tím končím svůj krátký přehled, Jsem přesvědčen, že po- minul jsem mnohé druhy, jež jiní sběratelé za vzácné považují, a že opět mnohé druhy a naleziště jich jsem uvedl, ač jiným zcela obecnými se zdáti budou. Tomu však nelze se vyhnoutí a účelem dat mnou uvedených právě jest, aby přispěly k od- m be a stranění nesouhlasu názorů o tom, kde a jak často ten který motýl se v naší vlasti vyskytuje. Soudím, že by hojnější vý- měna názorů o tom s příslušnými daty mnohému druhu vzala nimbus vzácnosti a o jiných opět dokázala, že nejsou to druhy tak obecné, jak se dosud za to mělo. Bekyně sosnová v Čechách. Výbor Č. S. E. pokládaje za povinnost Společnosti pěsto- vati entomologii nejen po stránce čistě vědecké, nýbrž i entomo- logii použitou, usnesl se obrati si za úkol výzkum jednoho z nej- horších škůdců hospodářských, totiž bekyně sosnové (Pst- Jura monacha L.). Má-li však práce tato dospěti k řádnému konci, jest jednak potřebí znáti, co vykonáno a. poznáno bylo do doby nynější, jednak zajistiti si pomoc co možná nejširšího kruhu spolehlivých pozorovatelů. Pokud prvého se týče pokládal za nejkompetentnějši Zemědělskou radu pro království České, jejiž Český odbor s nevšední ochotou na podanou žádost poskytl tato úřední data: »Bekyně sosnová objevila se v Čechách v míře znatelnější v srpnu roku 1889, kde ovšem jen poměrně malé lesní plochy tímto škůdcem byly zabrány. V roce 1890 a 1892 nastaio silné rozšíření tohoto hmyzu a to hlavně v jihovýchodní a jižní části Čech, kdež došlo k ho- ložíru. Od roku 1893 bylo lze sledovati pozvolné ubývání kala- mity, takže v r. 1904 bylo lze považovati bekyni z lesů českých úplně za vyhlazenou. Teprve v roku 1906 počal se jmenovaný škůdce objevovati na různých místech v míře opět znatelné, hlavně v severních a severovýchodních Čechách, ač léta bezpro- středně předcházející v těchto krajinách jen stěží bylo možno bekyni spatřiti. Vznikem nemoci polyedrické mezi housenkami tohoto škůdce částečně již v roce 1908 a značným rozšířením této choroby v r. 1909 klesla bekyní napadená plocha koncem uvedeného roku značně. Nejsilněji napadeny byly v této době lesy politických okresů ve Frýdlandě, Liberci, Jablonci nad Nisou, Jablonné-Německé, Warnsdorfu, Rumburku, Mimoni, Mladé Boleslavě, Nymburce, Chotěboři, Táboře, Hradci Jindřichově, Třeboni a Budějovicích, 36 ač nedá se upříti, že i v jednotlivých částech severozápadních a západních Čech bylo v té době pozorovat značnější množství tohoto hmyzu. Pokud se týče prostředků, které se v boji s bekyní dosud s výsledkem potkaly, třeba uvésti následující: Radikálního prostředku proti bekyni dosud nestává a tudíž třeba, by škůdce ve všech způsobech vývinu byl ničen, t. j. by jednak vajíčka a mladé housenky, jakož i odrostlé housenky, kukly i motýlové ničeni byli. Sbírání vajícek jest velice pracné, tudíž nákladné a výsledek není v patřičném poměru k této práci. Dobrým prostředkem ku zjištění, v jakém rozsahu porosty napadeny jsou bekyní, jest též upravení t. zv. trusníků pod vět- šími skupinami stromů. Dále jest třeba šetřiti veškerého užiteč- ného ptactva a veškerého užitečného hmyzu, zejména různých druhů Jumků, ploštic, mravenců, střevlíků, pavouků atd. Nepopíratelně dobrým prostředkem v řadě všech ostatních předstižných prostředků jest včasné lepování porostů na plno, po předchozím probrání dotyčných bekyní napadených porostů, jelikož tímto způsobem možno porosty zachrániti před úplným holožírem a lze snáze předržeti je do doby, kdy nadejdou vůbec nepříznivé podmínky pro bekyni. Též zřizování t. zv. houseníků jest prostředek osvědčený, kterým podporovati se má množení hmyzu užitečného. Sbírání a ničení motýlů byl by potud prostředek velice cenný, kdyby se v každém případě podařilo motýle před vykladením vajíček vesměs sesbírati. Podotknouti ještě sluší, že bádáním, který z uvedených prostředků v potírání bekyně nejlépe se osvědčí a studiem ži- votosloví tohoto hmyzu ověřen jest již třetím rokem jeden zá- stupce c. k. lesního výzkumného ústavu v Mariabrunnu u Vídně, který na více místech v Čechách od jara do podzimu koná svá pozorování.< Podávajíce svému členstvu o tomto počinu zprávu, žádáme snažně, aby ti, kteří mají jakési zkušenosti, týkající se rozšíření, hojnosti, škodlivosti, způsobu života, i její přirozených nepřátel a umělých prostředků k ničení bekyně sosnové, podali o nich zprávu předsednictvu Čes. Spol. Entom. a aby všichni, kdo jsou sami ochotni, či znají osobnosti spolehlivé pro konání dalších pozorování, učinili témuž o tom oznámení. 97 - - Fauna Bohemica. -Nové druhy a odrůdy Coleopter pro Čechy. J. Obenberger. I. Staphilinidae. 1. Leptacinus linearis Grav. (det. Rambousek); několik exemplářů podsil jsem lefos o prázdninách v srpnu z lesního mechu a listí v Krušovicích. 2. Buprestidae. 2. Agrilus elongatus v. cyaneus Rossi. Vyskytuje se s for- mou typickou, od níž se liší temně modrofialovou až černou barvou. Ježto vykazuje dosti přechodů k formě původní, zdá se, že byl dosud v Čechách přehlížen. Typické kusy mám z Nové Huti a od Jiren. 3. Chrysomelidae. 3. Cassida fastuosa Schall. (— vittata F.) Velmi krásného tohoto brouka nalezl jsem letos 10. dubna v labském náplavu u Čelakovic. Koll. Frankenberger chytil tuto „pestrou Cassidu u Poděbrad, rovněž v labském náplavu, 4. Coccinellidae. 4. Subcoccinella 24-punctata v. 25-punctata Weise; v okolí Plzně 09. o. Hippodamia 13-punctata v. spissa Weise. Velikou a krásnou tuto varietu chytil jsem v Prazev parku dne 26. června 1909. 6. Adonia variegata v. arenaria Sajó. Sesmýkána s trávy na louce u zlíchovského rybníka 12. května 1909. 7. Ad. variegata v. 9-punctata Schrnk. Smýkal jsem tohoto brouka častěji na lukách u lesa s květů; v Krušovicích o prázd- ninách, v srpnu 1909 a v kopanině nedaleko Satalic u Prahy dne 13. září 1908. 8. Coccinella 1O-punctata ab. obligata Reiche. Krásný exempl. mám od Plzně 1909. 9. Scymnus interruptus v. flavicollis Rdt. Chytal jsem jej vícekrate na květech v Závisti 24. května 1909 a v labském ná- plavu nedaleko Čakovic v březnu 1909. 10. Scymnus subvillosus v juniperi Motch. Sesmýkal jsem jediný exemplář s květů na louce v Říčanech dne 10. června 1909. Pe „1 5, Curculionidae. 11. Bytiscus betulae v. violaceus Scop. Jediný exemplář na- lezl jsem v Krušovicích v trávě, kamž nespíše spadl s vedlej- šího topolu, v srpnu © prázdninách 1909. (Det. Formánek.) 12. Ceuthorrhynchidius terminatus Hbst. Několik exemplářů z labského náplavu v Čelakovicích; březen 1909. (Det. For- mánek.) 13. Apion millum Bach. (det. Formánek). Chycen jediný exemplář v labském náplavu v Čelakovicích, v březnu 1909. Nové druhy a odrůdy českých brouků.) Carabus arvensis Hrbst. a. Schrikellí Dej. Chytil jsem v ně- kolika kusech u lesního potoka v Řevnicích 10./6. 09. Na pa- sece, celý den sluncem ozařované, chytil jsem krásně zlatě zbar- vené kusy tohoto druhu. Patrně závisí a. Schrikelli na prostředí, ve kterém se dotyčný jedinec nalézá. Harpalus rufitarsis Duft. v. decipiens Duft. Chytil jsem v červenci 09 na Kleti u Budějovíc pod kamenem. Agonum Můlleri Zrdsí. a. coerulescens Letzn. Chytil jsem na bahně v Čelakovicích z jara 09. Trogophloeus hirticollis Rey. Z jara 09 chytil jsem v ná- plavu v Div. Šárce 1 ex. (Dr. Klička det.) Philydrus 4-punctatus Hrbst. vylovil jsem z tůňky u Krum- ovas 11.77. 09"(1"6X.), Colon brunneum Lařr. v. episternale Czwal. Dobřichovice, 8, 09. Colon viennense Herbst. v. nigriceps Fleisch. Dobřicho- vice, 8. 09. Liodes calcarata Er. a. nigrescens Fleisch. Chytil jsem v Letech u Dobřichovic 8. 09. Athous haemorrhoidalis F. v. ruficaudis Gyll. Chytil přítel Frankenberger na Křivoklátě 8./6. 09. Otiorrhynchus labilis Sfier/. Chytil jsem na cestě z Kleti do Krumlova 11./7. 09. *) Za velký díl determinací těchto brouků jsem zavázán pp. Dr. Fleische- rovi, vrch. p. r. Formánkovi, Jedličkoví a Dr. Pečírkovi. PABA Sova 17 PER laně A K Polydrosus pilosus Gred/. Sklepán z 'dubu v Selci 14. května 1908. Sitona puncticollis Sre$h. V Div. Šárce v náplavě z jara 1909. : Sitona suturalis Sfe$%. Hojná v Čelakovicích po celé jaro. Larinus turbínatus Gy//4k. Chytil jsem v 1 kuse v Jilovém na bodláčí 4./8. 09. Erirrhinus Nereis Payk. Čelakovice 4./4. 09. Dorytomus validirostris Gy//h. V náplavě v Div. Šárce z jara 09. 1 ex. Rhinoncus inconspectus /erbst. V náplavě Jizery a Labe v okolí Čelakovic z jara 09. Ceutorrhynchus turbatus Schultze. Na svízeli ve Stromovce 5. 08. Gymnetron fuliginosum Rosh. Na diviznách v Čelakovi- cích 8./6. 08. Apion cerdo Gerst. V Letech u Dobřichovic 8. 09. Apion sedi Germ. V Divoké Šárce r. 1909 z jara v ná- plavě. Apion ononicola Bach. "Tento druh podsel jsem ze su- chého listí ve Škvorci u Jiren 1./11. 09, a v náplavě v Div. Šárce 27./3. 09. L. Heyrovský. Drobnosti. U Čermné chytal jsem při západu slunce na vlhké lesní louce smýkáním celou řadu různých druhů rodu Stenus, jako: longitarsis Thoms. tarsalis Ljungh. similis Hrbsí. cicindeloides Schall. bifoveolatus Gylh. picipes Sleph. Některé druhy, jako similis a bifoveolatus, také v letu. Posledního bylo zde zvláště velké množ- ství, ačkoli je to druh dosti řídký. Zvláštní bylo též to, že St. similis vyskytal se zde daleko hojněji (ba takřka v massách) než cicindeloides; tohoto chytil jsem za celé léto jen 1 exemplář, ačkoli je to jeden z nejhojnějších Stenusů. Jar. V. Kříženecký. Oxyporus rufus Linné. nacházel jsem vždy nejhojněji na sucho- párech a jen v houbách rouškatých jako: žampion ( Agaricus campestris), mochomůrce (Agaricus muscarius). Málokdy býval ve 4řibu (Boletus edulis) a příbuzných. Ve stinu a ve vlhku objevoval se Ox, rufus velmi zřídka. Jar. V. Kříženecký. 60— Klič k určování českých brouků. Ing. C. Jedlička Arnošt. Bembidiinae. Bembidiinae jsou význační tvarem svých makadel maxillár- ních (čelistních). Předposlední článek je ke konci silně stloustlý, kyjovitý, porostlý bílými chloupky, poslední článek naproti tomu nepatrný, slabý a krátký (obr. 1.). Tvarem těchto makadel liší se Bembidiinae od další skupiny Trechinae, u nichž poslední článek makadel čelistních je o něco delší než předposlední, tenký a šídlovitý, předposlední článek pak není stloustlý (obr. 2.), a © většinou je lysý. Bembidia vyznačují se rozmanitostí barev, zvláště krovek a byl vzat zřetel na tuto okolnost při sestavení klíče, poněvadž určování dle snadno znatelných zabarvení je mnohem snazší než dle znaků morfologických, které jsou málo patrny při brou- cích většinou tak malých, jako jsou Bembidia a které poskytují značné obtíže zvláště začátečníkům, nejsou-li připojeny patřičné obrázky. Znaků morfologických bylo použito jen v tom případě, když uvedené znaky byly vyčerpány neb nebyly konstantní. Ke všem málo nápadným znakům připojeny obrázky, které mají určování usnadniti. I jednotlivé rody jsou markantně na první pohled od sebe k rozeznání. Tachypus svým rozptýleným tečkováním a chloup- kováním těla liší se od Bembidií, Tachyta nana je význačna svým plochým, černým a jemně chagrinovaným svrškem, Ta- chys obsahuje v sobě druhy nejmenší z celé skupiny, význačné rovněž poměrně plochým tělem a tvarem předních holení, Ocys konečně liší se od ostatních tím, že má ve třetím mezirýží pouze jednu tečku a velice plochými, hnědými krovkami. Konečně dlužno připomenouti, že znaky zde uvedené vzta- hují se pouze ke druhům dosud v Čechách nalezeným a ne- brán byl zřetel na případné odchylky druhů jiných, dosud u nás nenalezených. Klíč rodů Bembidiinae: 1. Vnější okraj předních holení po celé délce úplně rovný (obr. 4.) Z — Přední holeně na vnějším okraji na špici otupělé (obr. 3.) 4. 2. Třetí mezirýží pouze s jednou tečkou v zadní třetině. Plo- chý, smolně hnědý, nohy a tykadla světle žluté, štít značně M, > širší než dlouhý, okraj jeho k zadním rohům zaokrouhlený, nevykrojený. Long. 4—5 mm. 3. Ocys. — Třetí mezirýží krovek se dvěmi tečkami. 8. 3. Tělo svrchu chloupkované, jemně a hustě nepravidelně teč- kované. 1. Asaphidion. — Tělo svrchu lyse. Krovky pouze rýhované nebo tečkovaně rýnované. 2. Bembidion. 4. První rýha krovečná (apicální) se na konci krovek zahýbá zpět a jde rovnoběžně s vnějším okrajem krovek (obr. 15.). Cerný, svrchu jemně a kožitě chagrinovaný, velice plochý. o. Tachyta. — První rýha krovečná se na konci zahýbá a jde středem kro- vek rovnoběžně zpět (obr. 14.) 4. Tachys. ODr(9br:2. Obr. 3. | Obr. 4. Obr. 5. 1. Asaphidion Gozis. (Tachypus Lap.) Od ostatních rodů snadno k poznání. Tvarem těla upomíná trochu na rod Elaphrus, liší se od něho však výkrojkem na vnitřním okraji předních holení (obr. 3. a 4.). Svrchu přilehle, jemně a bíle chloupkovaný, dosti hustě a jemně nepravidelně tečkovaný, tečkování na krovkách jest buď úplně nepravidelné, aneb tvoří někdy velice málo znatelné po- délné řádky. Oči značně veliké, skoro celou délku hlavy zaují- mající (obr. 5.) Hlava bez znatelných čelních rýh, tak široká neb širší než štít, tento širší než dlouhý, klenutý, na okrajích do předu zaokrouhlený, do zadu silně zúžený (obr. 5.), na basi mnohem užší než na předním okraji. Stít je na okraji jemně ovroubený, zadní rohy vynikají v podobě malého zoubku, upro- střed s dosti hlubokou rýhou, která nedosahuje ani k zadnímu ani k přednímu okraji a je na koncích hlubší než uprostřed, prkno MVY s AVL ROD A ONOK, OSY m4 RV Vš SAME o Krovky podlouhlé, klenuté, do zadu trochu rozšířené, vzadu vej- čitě zaokrouhlené, bez štítkové (skutellární) rýžky. U G je první článek předních chodidel značně, druhý slabě rozšířený. Rod tento obsahuje u nás tři druhy, žijící na písčitých březích pod kameny. i DS Klíč druhů: Celá tykadla a makadla černá, nohy červené s tmavými koleny a chodidly. Long. 6—7 mm. 1. caraboides. Tykadla, makadla a nohy světle žluté 2 Štít v zadních rozích bez podélné vrásky. Větší. Long. 9—6 mm. 2. pallipes. Štít v zadních rozích s jemnou podélnou vráskou. Menší. Long. 4—45 mm. 3. flavipes. 1. A. caraboides Schrank. Svrchu tmavě bronzový, na krovkách se šedivě zelenými, neurčitě omezenými skvrnami, tykadla černá, první dva články vespod tmavě kovově ze- lené, nohy hnědočervené, chodidla světle zelená, stehna a. holeně hlavně svrchu s kovovým zeleným leskem. Hlava i s očima trochu užší než Štít, tento v zadních rozích bez podélné vrásky. Krovky podlouhlé, na stranách mírně Za- okrouhlené, rozptýleně tečkované. Long. 6—7 mm. „ A. pallipes Duft. Od předchozího liší se velikostí, je menší, světlejší, tykadla, makadla a skoro celé nohy čer- venožluté, pouze první článek tykadel je svrchu kovově zelený. Tečkování krovek ukazuje trochu znatelné podélné řádky. Long. 5—6 mm. Poměrně dosti vzácný, „ A. flavipes Lin. Nejmenší a u nás nejhojnější. Svrchu světle bronzový, krovky zeleně skvrnité, tykadla, makadla a nohy světle žlutočervené, tykadla ke konci trochu tmavší. Hlava s očima širší než štít, tento v zadních rozích s jem- nou podélnou vráskou a chloupkem. Krovky dosti hrubě tečkované, tečky tvoří při Švu krovečném dosti slabě nazna- čené podélné proužky. Long. 4—45 mm. 2. Bembidion Latr. Zahrnuje v sobě největší počet druhů rozličné velikosti. Hlava mezi očima opatřena čelními rýhami, tyto jsou buď rovno- běžné neb do předu více méně sbíhavé, omezené vně po celé délce neb alespoň v předu jednou, zřídka dvěmi vráskami. Tyto 13 oh Řeka Coat kat) ptá- a z bk a p ka © 'Á a (E R ON POR a 0 A čelní rýhy nechybí nikdy a jsou buď velice mělké neb hluboce vyraženy. Štít velmí variabilní; nejčastěji je srdčitý (obr. 8., 9., 10.), zřídka k zadním rohům přímočaře zúžený (obr. 11.) (ob- tusum) aneb na stranách úplně zaokrouhlený (obr. 12., 13.) (Philochtus Steph.). Krovky jsou u všech druhů tečkovaně rýhované. Rýhy jsou buď celé, t. j. sáhají až ke konci krovek, aneb některé neb všechny před koncem mízí., Pouze v jednom případě mizí již v přední polovici (guadri- guttatum). Rýh je pravidlem devět; někdy schází rýha sedmá úplně (lampros v. properans, guttula, Mannerheimi, lunulatum, monticola), avšak osmá a devátá jsou i v těchto případech vy- vinuty. Pouze u Bemo. ruficorne a stomoides osmá rýha je vy- vinuta pouze v zadní polovině, v přední polovině mizí úplně. Ve třetím mezirýží nacházejí se dvě tečky, z nich vyni- kají po jednom chloupku. U G jsou první dva články předních chodidel rozšířené a na spodu šupinatými kartáčky opatřeny. Bembidia možno najíti na březích vod pod kamením, některá v rovinách, některé druhy jsou však omezeny pouze na hory. Mikroskopická struktura krovek u rodu »Bembidion«. Dobrou pomůckou pří určování jednotlivých druhů je zji- štění struktury krovečné pomocí mikroskopu, neboť v mnohých případech je možno dle této struktury dva druhy od sebe lehce odděliti, kde použitím lupy správné určení druhů se nám nepo- daří. Jedná se tu hlavně o druhy příbuzné a sobě velmi po- dobné, kde správné určení provésti se dá jenom srovnáním s brouky již určenými. Pomůcka tato jest velmi dobrá, jedná-li se o brouky ne- vybarvené, kdy tedy zevnější znaky selhávají. Pěkný takový případ jeví se u B, ustulatum a rupestre. Krovky u B. ustulatum pod mikroskopem mají chagrin se- stávající z polygonů, rupestre naproti tomu má krovky jemně příčně rýhované. Tento rozdíl je velmi důležitý, neboť malé a tmavé kusy B. ustulatum bývají určovány jako rupestre, na- proti tomu jsou světlé rupestre jako ustulatum označeny. K tomu dlužno dodati, že při srovnávání mikroskopických struktur nutno pozorovati u obou druhů vždy totéž místo kro- večné, při témž zvětšení a voliti oba druhy téhož pohlaví, neboť 64 samečkové jsou jemněji, samičky naproti tomu hruběji chagri- novány. Hodí se tudíž k tomuto pozorování lépe samičky, jelikož jejich struktura je zřetelnější než u samečků. „Nemění se totiž u téhož druhu tvar políček, nýbrž pouze hloubka rýh, které po- líčka tvoří, a jenom tím lze onen rozdíl vysvětliti. Kde bude dále o struktuře krovečné pojednáváno, rozumí se tím vždy struktura třetího a Čtvrtého mezirýží asi uprostřed krovek. Při použití mikroskopu nutno užíti objektivu s větší ohni- skovou vzdáleností, při čemž vzdálenost mezi předmětem a čoč- kou nemá býti menší než 5Smm. Objektiv s malou ohniskovou vzdáleností má tu nevýhodu, že není možno ho náležitě k před- mětu přiblížiti, jelikož špendlíky vadí, mimo to objektiv sám stíní, takže práce v tom případě je velmi nepohodlná. Pro docí- Obr. A. Obr. B. Obr. C. lení silnějšího zvětšení je radno voliti silnější okulár než silnější objektiv. Pro obyčejnou potřebu dostačí Reichertův objektiv č. 4b a okulár č. 2 neb 4, čímž docílí se zvětšení 80— 150násobné. Strukturu krovek tvoří chagrin, který sestává z políček utvořených z více méně hlubokých rýh, které při osvětlení ob- jeví se jako temné linie. Těmito rýhami omezená políčka jsou buď rovná nebo klenutá a jsou různého tvaru, který však vždy upomíná na polygon. Velice často převládá jeden rozměr políček, při čemž jsou tato políčka vždy položena delším rozměrem kolmo ke směru rýh krovečných (tedy napříč krovek) a nikdy nejsou s nimi rovnoběžna. Mnohdy jsou tak úzká, že krovky při sla- bém zvětšení zdají se býti napříč jemně rýhovány (testaceum, ustulatum a p.). V jiných případech tvoří políčka dosti pravidelné šestiúhelníky (bipunctatum, stomoides). Velikost a tvar těchto políček je u téhož druhu stejný, mění se pouze hloubka rýh, které políčka tvoří. Stává se často, že mnohý kus jednoho druhu i při příznivém osvětlení a p. zdá se býti hladkým, jiný kus téhož druhu je však zřetelně chagri- Rk : . k nován. Příčinou toho bývá rozdíl pohlaví, neboť jak již řečeno, sameček bývá jemněji, samička hruběji chagrinována. px Větší odchylky ve velikosti a tvaru políček jeví se pouze u rozdílných druhů, ačkolivi dva druhy od sebe rozdílné a vsy- stému od sebe dosti vzdálené týž chagrin mohou míti. Pro prohlížení pod mikroskopem jest nezbytně třeba míti úplně čisté brouky, alespoň takové, kteří nemají na sobě tukový povlak, neboť v tom případě jemnější chagrin mizí a brouk zdá se býti úplně hladký. Tento tukový povlak možno odstraniti tím, že se celý brouk ponoří do směsi, sestávající ze stejného dílu etheru sírového a co možná silného alkoholu. V této směsi po- Obr. 6. Obr. 7. a basis či zadní okraj štítu, b basis krovek, c střední rýha štítová, d důlek v zadním rohu Štítu, e rýha Štítková či skutellární, f podělné vrásky na basi štítu, S, 9 osmá a devátá rýha krovečná. nechá se brouk několik minut, načež se vyjme a přebytek teku- tiny se odstraní ssacím papírem. Studiem mikroskopické struktury u Bembidií zabývá se dr. Bedřich Netolitzky, universitní docent ve Štýrském Hradci, který podal o své práci pojednání ve »Wiener Entomologische Zeitunge, 1909, str. 1—10. Na konci tohoto pojednání podává několik pra- videl, která připojuji v doslovném překladě: 1. Studium struktury krovečné prohlubuje znalosti druhů a podrodů. 2. Tvar chagrinu není u rodu Bembidion u téhož druhu podroben nápadným změnám (nepohlížeje k rozdílům působe- ným pohlavím); má proto pro svoji stálost cenu druhovou. 3. Rozdíly ve tvaru políček byly pozorovány jen u druhů specificky rozdílných; mohou však dva druhy v systému daleko od sebe stojící míti týž chagrin. 66 4. Rozdíly ve zřetelností základní struktury, podmíněné mělčím neb hlubším rýhováním, mohou sloužiti jen výminečně k rozlišování druhů. Kde jest potom v klíči nebo textu jednáno o struktuře kro- večné, míní se tím vždy struktura mikroskopická. V popisu jed- notlivých druhů udána struktura obyčejně na konci popisu. Kde je pro celou skupinu společná a nedá se jí k určování druhů použíti, jest udána společně pro všechny za podrodovým jménem té skupiny. 1. Přehled druhů: Osmá a devátá rýha konečná stejně tečkované a stejně od sebe vzdáleny jako ostatní rýhy krovečné (obr. 6). Tělo svrchu jednobarevně měďo-hnědé neb světle modré. Krovky při zvětšení as 30násobném velice zřetelně chagrinovány. Větší. Long. 5—75 mm 2 Obr. 9. Obr. 10, Osmá rýha krovečná po celé délce značně hlubší než ostatní a hladká, k deváté přiblížená a v předu s ní splývá neb mizí. (obr. 7) Krovky při zvětšení as 30-násobném zdají se býti hladké. 5. . Třetí mezirýží značně širší než ostatní, se dvěma matnými, chagrinovanými políčky, v nich nachází se tečka třetího mezirýží (obr. 6) 8. Třetí mezirýží stejně široké a po celé délce stejně chagri- nované jako mezirýží ostatní, se dvěma obvyklými tečkami, bez matných políček 4. První článek tykadel, stehna a holeně světle červeno-žluté. Long. 5—65 mm 8 velox. Stehna vždy tmavá s bronzovým leskem, holeně červeně prosvítají 5. litorale, 4. argenteolum. Tečky třetího mezirýží veliké, větší než mezirýží samo, příčně postavené. Stehna tmavá, brozově zelená. Long. 5'5—65 mm 2. foraminosum. — Tečky třetího mezirýží malé, sotva polovinu mezirýží za- “ ujímající. Stehna světle červená, pouze konce světle bron- JM zově zelené. Long. 595—6 mm 1. striatum. C 5. Okraj štítu před zadními rohy vykrojený více méně srd- P čitý (obr. 8, 9, 10) 6. — Okraj štítu k zadním rohům přímočaře zúžený, před zad- m "ními rohy nevykrojený (obr. 11). Tělo svrchu smolně hnědé > neb smolně černé. Krovky pod mikroskopem jemně napříč A rýhovány. Long. 25—59'5 mm 48. obtusum. — Okraj štítu k zadním rohům zaokrouhlený, nezúžený, Širší než dlouhý, basis štítu více méně vykrojena (obr. 12, 13). 3 Long. 3—4 mm 48. d 6. Hlava, štít a krovky měděno-hnědé, krovky bez barevných skvrn F: Obr. 11. Obr. 12. Obr. 18. — Hlava, štít a krovky měděnohnědé se slabým zeleným le- skem, krovky s malými podélnými žlutými skvrnami, které . mnohdy ve dvě příčné pásky se spojují, zřídka žlutá barva převládá 10. — Tělo svrchu modré, modro-zelené, zelené až černé, krovky před špicí s červenou skvrnou neb bez ní, někdy polovina neb i celé krovky hnědé, ale s kovovým leskem 14. — Tělo svrchu jinak zbarveno 32- : 7. Třetí mezirýží se dvěma (velice zřídka se třemi) velkými tečkami, které celé mezirýží zaujímají. Nohy celé bronzově černé. Long. 4—5 mm 10. bipunctatum. — Třetí mezirýží se dvěma malými tečkami. Stehna a lýtka červeně prosvítají 8. 8. Hlava a štít celé hrubě tečkované (obr. 10). Long. £459—55 mm 8. punctulatum. -— Štít pouze na basi spoře tečkovaný (obr. 8). Long. 3—4 mm 9. Krovky velice jemně tečkovaně rýhované, tak že obě tečky 5* 11. 12. 13. 68 třetího mezirýží velice zřetelně vynikají. Pod mikroskopem zřetelně mřížován. Long. 355—4 mm. 6. pygmaeum Krovky silněji tečkovaně rýhované, tak že se obě tečky tře- tího mezirýží od tečkování rýh velice málo liší. Pod mikro- skopem úplně hladký. Long. 3—4 mm 7. lampros . Čelní rýhy po celé délce dvěmi vráskami ovroubené (obr. 9), v předu v jednom bodě se sbíhající. Celé nohy bledě- žluto-červené, Long. 35—4 mm 46. fumigatum. Čelní rýhy hluboké, spolu rovnoběžné (obr. 10), nanejvýš v předu jednou vráskou ovroubené V Celé nohy a tykadla černé. Krovky- pouze s několika po- délnými žlutými skvrnami. Long. 3855—4 mm : 14. obliguum. Kořeny tykadel a alespoň holeně žluto-červené 12 První tři a polovina čtvrtého článku tykadel a celé nohy světle žluté. Žlutá barva mnohdy na krovkách převládá. Long. 3:5 mm 13. adustum. První článek tykadel a nohy žlutohnědé. Long. 4—55 mm 13. Rýha uprostřed štítu hluboká a sahá zřetelně až k zadnímu okraji, kde je mezi oběma důlky několik podélných vrásek (obr. 7 f.) Krovky pod mikroskopem jemně příčně rýhovány. Větší. Long. 5—5'5 mm 11: identellum; Rýha uprostřed štítu jemná, před zadním okrajem mizí, štít tamtéž mezi oběma důlky hladký (obr. 6): Krovky pod mi- kroskopem mají chagrin sestávající z polygonálných políček. Menší. Long. 4—45 mm 12. varium. . Krovky vzadu bez červené skvrny 15. Krovky vzadu s červenou skvrnou 43. „ Long. 45—7 mm 16. Long. 25—4 mm 28. . Stít celý hrubě tečkovaný (obr. 10.) Long. 45—55 mmm 8. punctulatum ab. Lutzi. Štít nanejvýš na basi tečkovaný (obr. 8) 4 . Celé nohy světle žlutočervené 18. Stehna vždycky celá neb částečně tmavá. (Pohledem se strany nutno se přesvědčit, nejsou-li kořeny stehen tmavé.) 29. . Čelní rýhy zřetelně tečkované, v zadu mezi nimi na te- meni rovněž několik větších teček. Stít v zadních rozích 19. 20. 20. -l 4, -4 80 1, | bez podélné vrásky, na celé basi hrubě tečkovaný. Krovky pod mikroskopem příčně rýhovány. Long. 5'5—6 mm : 28. decorum. Čelní rýhy jakož i temeno hlavy bez teček. Štít v zadních rozích se zřetelnou podélnou vráskou. Krovky pod mikro- skopem polygonálně síťovány 19. Osmá rýha krovečná vyvinuta celá, v předu s devátou splývá. Pouze první články tykadel červené. Struktura kro- večná skládá se z polygonů příčně položených (obr. B), nebo jsou krovky příčně rýhovány. Svrchu kovově zelený 20. Osmá rýha krovečná vyvinuta pouze v zadní polovině. Celá tykadla červená. Svrchu tmavě modrý neb modrozelený. Struktura krovečná skládá se z pravidelných šestiúhelníko- vých políček (obr. C.) 22, Pouze první článek tykadel červenožlutý. Sedmá rýha kro- večná chybí. — Krovky pod mikroskopem příčně rýhovány. Menší. Long. 45—5 mm 31. monticola. První dva neb tři články tykadel a kořen následujícího článku červenožlutý. Sedmá rýha krovečná řadou slabých teček vyznačena. Krovky pod mikroskopem polygonálně si- ťovány 21, . Stloustlý článek makadel celý tmavý. Menší. Long, 4—5 mm 30. nitidulum. Stloustlý článek makadel pouze na konci trochu nahnědlý. Větší. Long. 55—6 mm 29. Stephens . Ramena krovek zaokrouhlena (obr. 19.). Menší, klenutější. Long. 55—6 mm 833.. stomoides. Ramena krovek vyčnívající (obr. 12.). Větší, plošší. Long. 6— 7 mm 32. ruficorne. „ Druhá rýha krovečná ke konci mělčí neb mizí. Svrchu ko- vově zelený neb zelenomodrý 24. Druhá rýha krovečná po celé délce stejně hluboká a sáhá až ke konci krovek (obr. 7) 25. . Stloustlý článek makadel celý tmavý. Menší. Long. 4—5 mm 30. nitidulum. Stloustlý článek makadel pouze na konci trochu nabnědlý. Větší. Long. 5:5—6 mm 29. Stephensi. Nohy celé leskle černé. První článek tykadlový pouze ve- spod červený. Long. 45—5 mm 15. prasinum. NÉ iy sn 5 z ey Rag r lord kdo st ooo OS as- Pb vn SK JETI LOS VA u RO S ed K = 1027, o M“ M,- = . ' C; kod PO P jo i i ; I, "9 d "% : M "v A M" ké z : vé : 7.. S — Holeně vždy červené. První článek tykadlový celý červený 26. 26. Krovky klenuté na stranách zaokrouhlené, vejčité. Long. Z. 80. 45—55 mm 18. tibiale. Krovky úplně ploché, na stranách rovnoběžné, podlouhlé 27. Rýhy krovečné v předu hrubě, velmi zřetelně, vzadu jem- něji tečkované. Větší. Long. 55—65 mm. 17 1Č6,6T U e1Mms Rýhy krovečné v předu jemně, v zadu málo zřetelně tečko- vané. Menší. Long. 4—5 mm 19. atrocoeruleum, 20. Redtenbacheri. . Čelní rýhy spolu rovnoběžné 29. Čelní rýhy se do předu značně sbíhají 30. „ Nohy tmavohnědé s modrým leskem, holeně trochu svět- lejší. Menší. Long. 25—3 mm 34. minimum. Nohy žlutočervené, stehna tmavší. Větší. Long. 3—4 mm 7.lampros ab. coeruleotinctum. . Štít na zadním okraji mnohem užší než na předním, klenutý, v zadních rozích s malým důlkem, málo širší než dlouhý. Long. 25—3 mm 40. tenellum ab. triste. Štít na zadním okraji tak široký jako na předním, plošší, v zadních rozích s velkým důlkem, značně širší než dlouhý. Long. 25—32 mm 31. . Nohy celé žluté. Long. 25—3 mm 41. gilvipes. Stehna hnědá, pouze holeně a chodidla žlutočervené. Long. 3—92 mm 42, Sehůppeli „ Svrchu červenožlutý, hlava se zeleným leskem. Hlava a štít hrubě tečkované (obr. 10.) Long. 3—9:5 mm 9. ruficolle. Hlava a štít tmavě zelené, krovky v přední polovici červené, v zadní polovici tmavě modré. Long. 45—5 mm 21 TC E Svrchu tmavě modrý, krovky každá uprostřed s červeným podélným pruhem. Long. 6—75 mm 16. fasciolatum. Svrchu hnědý s modrým kovovým leskem, silně klenutý. Celá tykadla a celé nohy světle žluté. Long. 5'5—6 mm 33. stomoides. Tělo jinak zbarveno 98. Čelní rýhy sbíhají se v předu v jednom bodě (obr. 8, 9) 34. 40. 41. B 34, x * 4 DA — Čelní rýhy spolu rovnoběžné neb nepatrně sbíhavé (obr. 10) 36. Čelní rýhy po celé délce dvěma vráskami omezeny (obr. 9.) Long. 3'5-—4 mm 46. fumigatum. Čelní rýhy nanejvýše v předu jednou vráskou omezené (obr. 8) 30. 3. Krovky smolně černé, v zadu s okrouhlou žlutou skvrnou. a v předu s několika žlutými podélnými skvrnami. První článek tykadel celý červenožlutý. Long. 25 mm 44. octomaculatum. Krovky světle žlutočervené, s tmavými dvěma příčnými pruhy a tmavým švem. První tři a polovina čtvrtého článku ty- kadel červenožluté. Long. 3:5—4 mm 45. articulatum. . Druhá rýha krovečná před koncem mizí 37. Druhá rýha krovečná sahá až ke konci krovek (obr. 7.) 39. . Celé nohy žlutočervené, stehna zřídka trochu zahnědlá. Long. 3—35 mm 38. 4.maculatum. Polovina stehen černá, kořen červený 38. . Krovky pouze v přední třetině tečkovaně rýhované. První článek tykadei a celé holeně žluté. Větší. Long. 4—45 mm 86. 4-guttatum, 35. Genei. Tečkování rýh mizí teprve před koncem krovek, První člá- nek tykadlový úplně černý, holeně na konci tmavé. Menší. Long. 4 mm 97. 4-pustulatum. . Krovky modré s červenou šikmou skvrnou před koncem. Long. 55—65 mm 27. lunatum. Krovky se čtyřmi žlutými skvrnami nebo v přední polovině žluté a v zadní polovině modrolesklé se šikmou žlutou skvrnou 40. Štít v zadních rozích bez podélné vrásky. Přední polovina krovek červeno-žlutá. Krovky pod mikroskopem jemně na- příč rýhovány. Long. 45—55 mm 22. testaceum. Štít v zadních rozích se zřetelnou podélnou vráskou 41. Štít na basi a důlkách nezřetelně tečkovaný, spíše trochu vrásčitý. Long. 4—45 mm 23. Andreae. Štít na basi a v důlkách velice zřetelně a hrubě tečkovaný 42. 42. 43. 44. 40. 49. 50. k k ž R EEC V vobýeěo: "v NEE První článek tykadel a kořeny tří dalších žlutočervené. Nohy červené s tmavšími stehny. Krovky pod mikroskopem příčně rýhovány. Long. 4—5 mm. 20, (Upestse; První tři články tykadel a celé nohy světle žlutočervené. Krovky pod mikroskopem zřetelně chagrinovány Long. 5 až 6 mm 24. ustulatum. Větší. Long. 45—65 mm. Červená skvrna tvoří v zadní třetině pásku, táhnoucí se od vnějšího okraje ke švu. 44. Menší. Long. 2—3:5 mm. Krovky v zadní třetině při vněj- ším okraji s menší okrouhlou skvrnou 45. Štít tak dlouhý jako široký, na basi hrubě a hustě tečko- vaný. Červená skvrna je kolmá ke švu. Long. 45—5 mm 20: m-Od;e Sina Štít značně širší než dlouhý, na basi slabě a řídce tečko-= vaný. Červená skvrna je postavena šikmo v zadních rozích krovek. Long. 55—65 mm 27. Juma tim. Štít na basi skoro tak široký, jako na předním okraji, ne- zúžený, značně širší než dlouhý. Celé nohy světle-žluto- červené. Long. 3—3'5 mm 47. assimile. Štít do zadu značně zúžený, na basi mnohem užší než na předním okraji. Nohy tmavé neb červenohnědé 46. . Čelní rýhy spolu rovnoběžné (obr. 10.) Long. 25—3 mm 94. minimum. Celní rýhy sbíhají se na předním okraji v jednom bodě (obr. 8.) 47. . Větší. Long. 3:5 mm. Nohy žluto-červené až červeno-hnědé 43. Doris. Menší. Long. 2%5—3 mm. Nohy tmavé s modrým kovovým leskem. 40. tenellum. . Stít na basi slabě vykrojen, ale není tečkován (obr. 12.) Krovky pouze se šesti tečkovanými rýhami. Long, 3—3'5 mm 49. Basis štítu značněji vykrojena, dosti hustě tečkována (obr. 13.) Long. 38%5—4 mm 50. Krovky modré vzadu s červenou skvrnou. Long. 3—3:5 mm 49. guttula. Krovky smolně hnědé až smolně černé bez červené skvrny. Long. 3 mm. 50. Mannerheimi. Krovky se sedmi tečkovanými rýhami. Long. 35—4 mm 51. biguttatum, 52. inoptatum. - — Krovky se šesti tečkovanými rýhami. Long. 35—4 mm O9. lunulatum. a) Bracteon Bedel. Všechny druhy této skupiny jsou na celé svrchní straně stejně chagrinovány, políčka tento chagrin tvořicí jsou skoro pravidelně šestiúhelníková. U B. foraminosum jsou tato políčka plošší, než u striatum, čímž se vysvětluje, že tento jest mnohem lesklejší než striatum. Stříbrolesklé skvrny ve třetím mezirýží u tří následujících druhů tvořeny jsou políčky klenutými; jsou proto méně lesklé než ostatní části mezirýží, jichž políčka jsou plochá. Veliký lesk u B. argenteolum spočívá v tom, že rýhy políček jsou úzké a mělké, mnohdy jen slabě naznačené, čímž povstává dosti hladký povrch krovek. 1. B. striatum F. Měďo-hnědý, se slabým kovovým les- kem, první článek tykadel, kořeny stehen a holeně žlutočervené, kolena se zeleným leskem. Hlava o něco málo užší než štít, tento značně širší než dlouhý, před zadními rohy slabě vykro- jený, na basi před nimi šikmo uťatý (obr. 6.), v zadních rozích s mělkými důlky, hladký. Krovky širší než štít, dosti hluboce rýhované, v rýhách zřetelně tečkované. V třetím mezirýží dvě tečky, sotva polovinu mezirýží zaujímající. Hlava a štít velice jemně, krovky hruběji chagrinovány: Long. 55—6 mm. Polabí, Čelakovice. 2. B. foraminosum. Sřrm. Předešlému velice podoben, od něho liší se tím, že tečky třetího mezirýží jsou veliké, větší než třetí mezirýží samo, příčně postavené. Rovněž první článek tykadel svrchu bronzový a nohy tmavší. Long. 55—65 mm. Štvanice, Roztoky, Čelakovice. 3. B. velox. Lim. Svrchu světle měděno-hnědý, hlava a štít lesklý, krovky bez zesku, první článek tykadel a nohy světle červeno-žluté, chodidla a konce holení bronzově-zelené. Hlava značně užší než štít, tento dvakráte tak široký jako dlouhý, před zadními rohy silněji vykrojený, na basi tupě seříznutý, s malými a hlubokými důlky. Střední rýha zřetelná, sahá až k zadnímu okraji štítu. Krovky tečkovaně rýhované, třetí mezi- rýží značně širší než ostatní, se dvěma matnými, chagrinovými políčky, které ve třetím mezirýží jsou omezeny ploškami lesk- lými. Hlava a štít jemně, krovky hruběji chagrinovány. Long. 5—6'5 14m. — Polabí, Manina. — 4 „ 4. B. argenteolum Ažr. Tmavě měďo hnědý, nohy a tykadla rovněž tmavě bronzové, se zeleným leskem, někdy holeně červeně prosvítají; zřídka svrchu modrý neb modrozelený: ab. azureum Gebl. Štít mnohem Širší než dlouhý, zadní rohy pravoúhlé; krovky rovněž poměrně široké. Třetí rýha krovečná úplně rovná. První článek tykadel vespod červený. Od velox liší se větším leskem, hlavně hlavy a štítu, širším tělem a tmavší barvou noh a tykadel. Long. 65—75 mm. o. B lito rale Ol/iv. Od předchozího liší se užším štítem který je jen málo širší než dlouhý a má zadní rohy tupoúhlé, užšími krovkami a třetí rýhou, která je následkem širších po- líček třetího mezirýží dvakráte vyduta. Tykadla, makadla a nohy tmavé, na tykadlech pouze spodek prvního článku červený, ko- řeny stehen více méně červeně prosvítají. Štít o něco málo širší než dlouhý, chagrinovaná políčka třetího mezirýží široká, takže třetí rýha jest dvakráte vyduta. Long. 5—6 mm. — Štěpánský přívoz, Čelakovice, Hluboká. b) Neja WMotsch. 6. B. pyg maeum Fgbr. Bronzově černý, mnohdy s mod- rým neb zeleným leskem, první článek tykadel vespod, kořeny stehen a holeně červené, tykadla a druhá část stehen černá. Čelní rýhy dosti hluboké, bez teček, štít srdčitý, Širší než hlava, mnohem širší než dlouhý, střední rýha velice jemná, v zadních rozích s dvěma velkými, dosti hlubokými a hladkými důlky. Krovky velicé jemně rýhované se zřetelnými tečkami. Rýhy i teč- kování před koncem mizí. Třetí mezirýží se dvěma menšími tečkami. — Chagrin sestává z polygonálních políček, jichž rýhy jsou hluboké. Long. 35—4 mm. — Závist. c) Metallina Motsch. 7. B. lampros Herbst. Tmavě měděno hnědý, zřídka leskle modrý ab. coeruleotinctum Rfťfr. makadla a cho- didla černá, stehna hnědožlutá, holeně světle červenožiuté. Čelní rýhy spolu rovnoběžné, dosti hluboké, bez tečkování. Štít srdčitý na basi užší než na předním okraji, v zadních rozích s dosti hlubokým důlkem, hrubě ale dosti spoře tečkovaným. Krovky podlouhlé, rýhované, rýhy v předu hluboké, v zadní třetině mizí, v předu hrubě, v zadu jemně tečkované. Rýh je pravidelně sedm, chybí-li sedmá, jest to v. properans Sleýh. — Pod mikrosko- X yb ja K % ní zá : + “ 4 . 56 “ hy . Pa = „ by < r ' = v -“ ae k . sy : : k 7 = = pem je svrchu úplně hladký, pouze štítek má stopy jemných rýh. Long. 3—4 mm. — Všude hojný. d) Princidium MWotsch. 8. B. punctulatum Draž. Tmavě bronzově hnědý nebo leskle modrý až černý. — ab. Lutzi R/fr. Tykadla, makadla a chodidla černá se zelenomodrým leskem, nohy žlutočervené, -svrchu rovněž s kovovým leskem. Hlava a štít hrubě a dosti hustě tečkované, čelní rýhy velice mělké, krovky hluboce rýho- vané, rýhy v předu hrubě, v zadu jemně tečkované, důlky ve třetím mezirýží dosti veliké. Na celé vrchní straně chagrinován, jest však tento chagrin pouze u samiček zřetelný, samci mají větší části mezirýží, mnohdy však i celou vrchní stranu úplně hladkou, vyjímaje ramena, okraj krovek a štítu. — Long. 45 až 9'5 mmm. — Hojný. 9. B, ruficolle Gyllh. Červenavě žlutý, hlava, okraje štítu a rýhy krovečné bronzově zelené. Tykadla, makadla a nohy žluté. Hlava v čelních rýhách hustěji, mezi nimi a v zadu řídce tečkovaná. Štít tak široký jako hlava, širší než dlouhý, na před- ním izadním okraji hrubě a hustě tečkovaný. Krovky podlouhlé, s rameny vyčnívajícími, zřetelně tečkovaně rýhované, rýhy Ssá- hají až ke konci krovek. Má touž mikroskopickou strukturu, sestávající Z polygo- nálných políček, jako B. punctulatum, jsou však rýhy tak mělké, že i u samiček na světlých krovkách jsou nezřetelné. Long. S až 3:5 mm. — Libiš. e) Testedium Wotsch. 10. B. bipunctatum Zónu. Bronzově hnědý, lesklý, v čel- ních rýhách, na okraji štítu a krovek mnohdy se zeleným ná- dechem, tykadla, makadla a nohy černé. Hlava v čelních rý- hách hustěji, mezi nimi a v zadu řidčeji tečkovaná, štít na basi a v důlkách hustě, na stranách a předním okraji řidčeji, upro- střed málo tečkovaný. Krovky jemně rýhované, rýhy vzadu mizí, v nich dosti hrubě tečkované. Tečky ve třetím mezirýží veliké, větší než mezirýží samo. — Struktura krovečná sestává z pra- videlných šestiúhelníkovitých políček. —. Long. 4—5 mm. — Krkonoše, Bubna, Hluboká, Div. Šárka, Loket. £f) Notaphus Slefh. U B. dentellum jsou mezirýží krovečná pod mikroskopem velice jemně příčně rýhována. Pouze při velmi silném zvětšení 76 je viděti, že tyto příčné rýhy tvoří políčka silně napříč prota- žená, jichž kratší rýhy pří slabším zvětšení patrny nejsou. Štít na rozdíl od krovek má polygonálná políčka nepravidelného tvaru. B. varium, adustum a obliguum mají na celé vrchnístraně políčka stejného tvaru a stejné velikosti; políčka jsou též pro- táhlá, avšak nanejvýš třikráte tak dlouhá jako vysoká. 11. B. dentellum Tůunb. Hlava a štít bronzově hnědé se zeleným leskem, krovky žluto-hnědé s kovovým leskem, vlnitá páska před koncem a uprostřed krovek tmavá, v přední polovině obje vují se světlejší podélné skvrny. Tmavá barva převládá. První článek tykadel a kořeny dalších a nohy žlutočervené, častěji stehna zahnědlá, Štít srdčitý, příčný, na basi tak široký jako na předním okraji, v zadních rozích s podélným důlkem hladkým. Hlava jemně ale zřetelně, štít nezřetelně chagrinován. Krovky tečkovaně rýhované, rýhy sáhají až ke konci krovek, tečkování rýh však v zadní po- lovině mizí. Long. 5—5:5 mm. — Na písčitých březích řek dosti hojný. Polabí. Čelakovice. ? 12. B. varium Oďiv. Bronzově zelený, krovky se žlutými podélnými skvrnami, první článek tykadel a nohy hnědo-žluté. Štít srdčitý, značně širší než dlouhý, střední rýha mělká, před zadním okrajem mizí, na basi mezi důlky bez podélných vrásek, hladký. Hlava a štít jemně a zřetelně chagrinovány. Krovky rý- hované až ke konci, rýhy v předu zřetelně tečkované. Long. 4 až 45 mm. — St. Boleslav, Čelakovice, Karlův Týn, Vrané, Lety, Hředly. 13. B. adustum. Schaum. Předchozímu podobný, menší, první tři články a kořen čtvrtého článku tykadel, makadla a celé nohy světle žluté, rovněž na krovkách žlutá barva převládá, střední rýha štítová je hlubší. Krovky více vejčité a silněji rýho- vané. Long. 3:5 mm. — Hojný. Polabí. Povltaví. 14. B. obliguu m. S/rm. Tmavě bronzový se zeleným le- skem, tykadla, makadla a celé nohy černé neb černohnědé. Štít širší než dlouhý, srdčitý, na basi tak široký jako na předním okraji, střední rýha mělká, mizí daleko před básí i předním okra- jem. V rozích s hlubokými a hladkými důlky, krovky podlouhlé, vejčité, s dvěma žlutými páskami švem přerušenými a několika menšími podélnými skvrnami. Tmavá barva krovek však pře- vládá. Krovky tečkovaně rýhované, rýhy úplné, tečkování v nich v zadu mizí. Long. 335—4 mm. — Dosti vzácný. Planá“ Bubna. 77 £) Plataphus Motsch. 15. B. prasinum Dfischm. Černý, se slabým modroze- leným leskem, tykadla, makadla a celé nohy úplně černé, lesklé, pouze první článek tykadel světlejší. Čelní rýhy rovnoběžné, hluboké. Štít srdčitý, značně širší než dlouhý, na basi tak ši- roký jako na předním okraji, plochý, před zadními rohy slabě vykrojený, v nich s hladkými a mělkými důlky, střední rýha hluboká. Krovky ploché, jeden a půlkrát tak široké jako štít, ramena pravoúhlá, zaokrouhlená, strany krovek rovnoběžné, v zadu široce zaokrouhlené, hluboce rýhované, rýhy sáhají až ke konci, avšak nejsou tečkované. Má chagrin podobný B. fas- ciolatum (obr, B), jenže jsou políčka napříč více protažena. Long. 45—5 mm. — Bubna, Zbraslav, Čelakovice. h) Peryphus Sřeph. 16. B. fasciolatum Duft. Černý, svrchu zelený (typ) nebo tmavě olivový se zelenými okraji — v. ascendens Dan. -—, první článek tykadel, holeně a konce stehen hnědočervené, ostatně stehna a tykadla černá. Krovky s červenou páskou, která táhne se uprostřed po celé její délce a zaujímá nejvýše polovinu šíře krovek nebo je užší, mnohdy též pouze na rame- nech zřetelná“ — a. axillare Dam. Štít srdčitý, o něco Širší než dlouhý, na basi hladký s velkými důlky. Krovky skoro dvakráte tak široké jako štít, velice dlouhé, s pravoúhlými rameny, strany rovnoběžné, vzadu zašpičatěle zúžené, hluboce rýhované, všechny rýhy úplně vyvinuty, slabě, ale zřetelně tečkované. — Struktura krovečná skládá se z políček, které u samiček jsou méně napříč protaženy a pravidelnější než u samečků a tvar jich upomíná na šestiúhelníky napříč protažené (obr. B.). Tím snadno rozezná se od tibiale, u něhož políčka mají tvar protáhlých čtyřúhel- níků. Long. 6—7'5 mm. — Zbraslav. 17. B. coeruleum Serv. Předešlému velice podobný, trochu menší a užší, krovky konstantně jednobarevné bez čer- veného pruhu. Od podobného atrocoeruleum liší se tím, že je větší a má krovky mnohem silněji rýhované a silněji teč- kované. Od tibiale rovněž velikostí, plochými a rovnoběžnými krovkami, vzadu zašpičatělými a do zadu silněji zúženým štítem. Jelikož struktura krovečná blíží se více B. tibiale než fasciolatum možno okolnost tu považovati za nový důkaz pro oddělení to- hoto druhu. — Long. 5'5—6'5 m. Manina, Zbraslav, Mělník. ný M 18, B. tibiale Duff. Svrchu zelenomodrý, kořeny tykadel a holeně žlutočervené, stehna hnědá. Čelní rýhy hluboké, hladké, spolu rovnoběžné, hlava zřetelně užší než štít, tento mnohem širší než dlouhý, na basi tak Široký jako na předním okraji, před zadními rohy slabě vykrojený, s velkými, okrouhlými a hlubo- kými důlky. Krovky značně širší než štít, jeden a půlkráte tak dlouhé jako široké, na stranách zaokrouhlené, hluboce rýhované a zřetelně tečkované. Druhá rýha sahá až ke konci, ostatní vzadu mizí. Od atrocoeruleum a coeruleum liší se klenutými, vejčitými krovkami, štítem do zadu málo zúženým, od atro- coeruleum mimo to hrubšími rýhami a velice zřetelným, dosti hrubým tečkováním rýh. — Chagrin tohoto druhu je velmi vý- značný, neboť sestává ze čtyřúhelníků (obr. A.) příčně polože- ných, které jsou mnohem užší než šestiúhelníky u fasciolatum (obr. B.) a jesttudíž rozdíl obou druhů patrný. Long. 5—6 mm. — Závist, České Švýcarsko, Senohraby, Krč. 19. B. atrocoeruleum Sřeph. Svrchu tmavě modrý nebo modrozelený, první článek tykadel a holeně červeno-žluté, stehna tmavá se světlejšími koleny. Štít širší než dlouhý, nepatrně širší než hlava, srdčitý, na basi mnohem užší než na předním okraji, důlky poměrně mělké a hladké. Krovky velice ploché, vzadu zašpičatěle zúžené, rýhované, málo zřetelně a dosti jemně teč- kované. Od tibiale liší se plochými krovkami, jich rovnými okraji, do zadu silněji zúženým štítem, mělčími rýhami a málo zřetelným jich tečkováním, od coeruleum slabším rýhováním a tečkováním rýh krovečných. — Políčka struktury krovečné jsou širší a kratší než u tibiale. Long. 4—5 mm. — Modřany. Štva- nice, Čelakovice, Šumava. 20. B. Redtenbacheri Dan. Předchozímu úplně podobný, jenom že je svrchu zelený. Basis krovek je na stranách otupělá, kterýžto znak dle Reittera není tak vyvinut, aby se mohl tento druh od předchozího odděliti, od něhož liší se pouze barvou. Strukturu krovečnou tvoří šestiúhelníky (asi jako obr. C), jsou však políčka plošší než jak vyznačeno a blíží se více fasciola- tum. Long. 4—5 mm. — Šumava. 21. B. tricolor Fabr. Tmavě zelený, krovky v přední polovině červené, okraj a basis krovek však zelené. První článek tykadel, holeně a chodidla červené, stehna černá. Čelní rýhy ši- roké a hluboké, hlava užší než štít, tento širší než dlouhý, srd- čitý, do zadu silně zúžený, na basi s dvěma velikými, hladkými důlky. Krovky podlouhlé, ploché, dosti hluboce rýhované, druhá « rýha sahá až ke konci, ostatní před Koncem mizí, rýhy dosti zřetelně tečkované. — Struktura skládá se ze čtyřúhelníků, které jsou větší a kratší než u fasciolatum. Long. 45—5 mm. — České Švýcarsko, Kokořín. 22. B. testaceum Duff. Hlava a štít kovově zelené, krovky v přední polovině žlutočervené, šev, okraje a zadní po lovina krovek modrá, v ní velká půlměsíčitá žlutá skvrna na švu přerušená, první tři články tykadel a celé nohy žlutočervené. Štít o něco širší než dlouhý, v zadních rozích bez podélné vrásky, na basi skoro hladký, o něco širší než hlava, krovky podlouhlé, s rovnoběžnými okraji, dosti hluboce rýhované a zřetelně teč- kované. Druhá rýha sáhá až ke konci. — Krovky pod mikro- skopem jemně napříč rýhovány. Long. 45—55 mm. — Zbra- slav, Manina, Dobřichovice. B, Andreae a ustulatum mjí týž chagrin, sestávající z po- lygonálních políček, B. rupestre naproti tomu má krovky jemně napříč rýhované. - 28. B. Andreae Fabr. Kovově zelený, prvé tři články ty- kadel, makadla a celé nohy světle žluté. Krovky se čtyřmi žlu- tými skvrnami, které se napříč spojují a jsou od sebe odděleny silnou, zelenou příčnou páskou, která se ke švu rozšiřuje a mnohdy na švu skvrny nezřetelně od sebe dělí, takže všechny čtyři skyrny jsou dosti neurčitě omezeny (typ). Ab. Bualei Duv. má všechny čtyři skvrny přesně od sebe odděleny, páska na švu značně širší, v. femoratum Sfrm., je svrchu černá, s kovovým leskem, pouze první dva články tykadel červené, stloustlý článek makadel hnědý a stehna noh zahnědlá až úplně hnědá. Tato varieta, dle hnědého článku makadel snadno k po- znání, jest v okoll pražském nejobvyklejší. Štít trochu Širší než dlouhý, srdčitý, před zadními rohy mírně výkrojený, na basi spoře, mnohdy nezřetelně tečkovaný, širší než hlava. Krovky podlouhlé, s okraji skoro rovnoběžnými, dosti hluboce rýhované, v rýhách slabě, ale zřetelně teškované. Od podobného ustu- latum liší se užším štítem, před zadními rohy slaběji vykro- jeným a na basi spoře tečkovaným, je menší, užší, krovky jsou jemněji tečkované, rýhy mělčí. Long. 4—4'5 mm. — Na březích velmi hojný. 24. B. ustulatum Zn. Kovově zelený, první tři články tykadel a kořeny čtvrtého, makadla a celé nohy žlutočervené, každá krovka se dvěmi žlutými skvrnami, jedna na ramenech okrouhlá, druhá před koncem šikmo ležící. Štít širší než dlouhý, zřetelně širší než hlava, srdčitý, na basi značně užší než na předním okraji, v důlkách a mezi nimi hustě a dosti hrubě teč- kovaný. Krovky mírně vejčité, silně a hluboce rýhované, zřetelně a hrubě tečkované. Od Andreae liší se širším, před zadními rohy silněji vykrojeným a na basi zřetelně tečkovaným štítem, hlub- šími rýhami krovek a silnějším tečkováním jich. Long. 5—6 mm. Stejně jako předešlý hojný. 25. B. rupestre L/m. Předešlému velice podobný, podobně široký a klenutý, ale menší, tmavší, skvrny krovečné trochu menší, na tykadlech pouze první článek tykadel a kořeny tří dalších žluté, na nohách stehna vždy tmavší. Long. 4—5 mm. — Stromovka, České Švýcarsko, Marianské Lázně. 26. B. modestum Fabr. Tmavě modrý, první článek tykadel a kořeny tří dalších a celé nohy Ččervenožluté, krovky vzadu s příčnou páskou, která však vnějšího okraje krovek ne- dosahuje. Štít skoro tak široký jako dlouhý, srdčitý, na basi velice hrubě a hustě tečkovaný. Krovky úzké, dlouhé, s rovno- běžnými okraji, hluboce rýhované a silně tečkované. — Krovky pod mikroskopem jemně napříč rýhovány. Long. 45—56ómm. — Čelakovice, Manina, Eisenstein, Roztoky, Lety. 27. B. lunatum Duff. Kovově zelenomodrý, celá tykadla a celé nohy žlutočervené. Krovky vzadu s červenou skvrnou, šikmo ležící, Štít jeden a půlkrát tak široký jako dlouhý, značně širší než hlava, srdčitý, před zadními rohy silněji vykrojený, s velkými důlky, spoře tečkovanými. Krovky dosti široké, hlu- boce rýhované, v rýhách hrubě tečkované. — Struktura kro- večná podobná B. tibiale. Long. 593—65 mm. — Na Štvanici, 28. B. decorum Panz. Modrý neb zelenomodrý, kovově lesklý, zřídka krovky červenohnědé: v. Munganasti Kftr, první článek tykadel a celé nohy světle žlutočervené. Čelní rýhy hlubší, spolu rovnoběžné, vzadu zřetelně tečkované. Štít o něco širší než dlouhý, srdčitý, do zadu zúžený, před zadními rohy slabě vykrojený, v zadních rozích s dosti velkými důlky, v nich dosti hrubě a hustě, mezi nimi na basi spoře tečkovaný. Krovky ploché, hluboce rýhované, druhá rýha sáhá až ke konci krovek, ostatní vzadu mizí, v rýhách vpředu zřetelně, vzadu nezřetelně tečkované. — Krovky pod mikroskopem příčně rýhovány. Long. 5:5—6 mm. — Davle, Senohraby, Dobřichovice, Zbraslav, hojný. TAM ko koa k OBSAH: J. Srdínko: Fauna motýlí v Praze — na Petřině. (Dokoně.) Str. 33. — Ant. Wimmer: O larvách dvojkřídlého hmyzu ze sekce Eucephala. Str. 88. — J. Zeman: Brouci ve sklepě a starých úlech. Str 48. — Něco o na- lezištích motýlů českých Str. 50. — Bekyně sosnová v Čechách. Str. 55, — Fauna bohemica: Nové druhy a odrůdy Coleopter pro Čechy. J. Oben- berger. Str. 57. — Nové druhy a odrůdy českých brouků. L. Heyrovský. Str. 58. — Drobnosti, Jar. Kříženecký. Str. 59. — Ing. C. Jedlička Arnošt: Klíč k určování českých brouků. St. 60, Entomologické příručky: | dal hledáme, usmroujenea pro sbírky uyřavujene 7 napsali Lad. Duda, H. A. Joukl, Fr. Klapálek, P. A. Kubes, Dr. E. Lokay, Dr. K. Šulc, Dr. J. Uzel, Dr. V. Vávra, A. Vimmer. S 28 obrázky v textu. — Cena 80 hal, pro členy České Spol. Entom. 56 hal., poštou franko za 90 hal. resp. 66 hal.; též ve známkách předem zaslaných. — Žádáme pp. členův, aby laskavě přičinili se o rozšíření tohoto spisku. — IL ČESKÉ SÍŤNATKY. Tingitidae. Napsal Frt. Mužík. — (S 5 obr. v textu). — Cena 60 1 h, pro členy 40 h, poštou 5 h více. II. Kůrovci v Cechách a na Moravě žijící. Napsal Rom. Formánek. — S 73 obrazy v textu. Cena 1 K 60 hal., pro členy 1 K 8 hal., poštou o 10 hal. více. IV. Evropští nosatci rodu Dorytomus Stephens. Napsal Romuald Formánek. — (SI obr. v textu a tabulkou.) Cena 80 h, pro členy 54 h, poštou 5 h více. V. Majky (Melee Z.) zemí koruny České. Podává R. Formánek. — (Ss 9 obr. v textu.) — Cena 48 h, pro 0 32 h, posvaů o 5 h více. Pořad schůzí Ceské Společnosti Entomologické ve správním roce 1910. Leden | Únor Březen Duben Květen pe POOVRE 99, 26. - 24. Červen. ie Září Říjen | Listopad Prosinec 91. p PDZÁBO ANY Lie ata. | 15.429. | 18.20. Schůze konají se v zasedací síni Zemědělské rady pro král. České na Václavském náměstí, číslo 54 v I. poschodí, a počínají přesně o "/„8. hodině večer. Ť ch é 4 „ : Zi Í KX. jp ol Aa : ků "akt v PAN A VA : “ Ba 77 pk JE 000 Oak 16: F2. a vd TA Ro ední . ň 0“ 4" j Pal K 0 r KX : 1 VP jd s k PO KOA O LM : S91 : Čo- edné i B v 7 : “ "W “ k " F) —“ NE p b í ; Ů " p h « B F České Společnosli £nfomologické, Acta Sociefafis Znfomologicae Bohemiae. "ae : M 4 | Ročník VII. | 1910. Číslo 3. Redakční komifé. Proř. fr. Klapálek P. Hug. Kubes. Prof. Dr. Em. Rádl. MUDr. Em. Žokau. Odb. uč. Anf. Vimmer. (© O * Tiskem Dra Ed. Grégra a syna. p d V PRAZE. ý p Nákladem České Společnosti Entomologické ř je « P 29. B. Stephensi Crotch. Kovově zelený, první tři články © tykadel a polovina čtvrtého, celé nohy a makadla červenožluté, předposlední článek makadel pouze na konci trochu nahnědlý. Od nitidulum liší se barvou, je značně větší, štít i krovky jsou plošší, krovky mimo to poměrně širší. — Políčka jsou protáh- lejší než u nitidulum, rýhy je omezující jsou hlubší, pročež u některých samiček jest již při zvětšení as 30tinásobném cha- grin viditelný. Long. 55—6 mm. — Stromovka, Roztoky. Velice vzácný. 30. B. nitidulum Marsh. Svrchu zelenomodrý neb ze- lený, kořeny tykadel a nohy červenožluté, stehna více méně hnědá, předposlední článek makadel celý hnědý. Čelní rýhy mělké, hlava zřetelně užší než štít, tento klenutý, srdčitý, Širší než delší, v zadních rozích s velkými a hlubokými, spoře tečkovanými důlky. Krovky vejčité a klenuté, hluboce rýhované a v předu hrubě tečkované, všechny rýhy před koncem mizí. — Chagrin sestává z políček, která jsou vyšší než u tibiale. Long. 4—45 mm. — Zbiroh, Závisí. 31. B. monticola Sřrm. Od předešlého liší se tím, že má na tykadlech pouze první článek tykadel a celé nohy čer- vené. Hlava tak široká jako štít, tento tak dlouhý jako široký, na basi hladký, Na krovkách sedmá rýha schází. — Chagrin sestává z příčného ryhování. Long. 45—5 mm. — Krkonoše, vzácný. 7) Synechostictus Motsch. 32. B. ruficorne Sturm. Kovově zelený neb zeleno- modrý, nevybarvené exempláře jsou hnědé s modravým leskem. Tykadla, makadla a celé nohy žlutočervené. Čelní rýhy hluboké, s několika tečkami, hlava tak široká jako štít, tento stejně ši- roký jako dlouhý, srdčitý, do zadu silně zúžený, střední rýha dosti hluboká, na basi hrubě a hustě tečkovaný, s dosti hlubo- kými důlky. Krovky dvakrát tak dlouhé jako Široké, na stra- nách velice málo, zaokrouhlené, ramena zřetelně vynikající (obr. 12.), hluboce rýhované a rýhy hrubě a velice zřetelně tečko- vané, vnější rýhy ke konci mizí. — Chagrin tvoří dosti pravi- delné šestiúhelníky (obr. C.); u samiček jest tento chagrin vyvi- nut pouze v zadní polovině krovek, mnohdy však může i úplně zmizeti. Long. 6—7 mm. — Loket. 33. B. stomoides Dej. (atroviolaceum Duft.). Předešlému velice podobný, však mnohem menší, štít o něco Širší, před 6 82 zadními rohy více vykrojený, též na předním okraji mnohdy s několika tečkami. Krovky kratší, se zaokrouhlenými rameny (obr. 13.), více vejčité, rýhy jemněji tečkované než u předešlého. Nohy světlejší. Nevybarvené exempláře jsou hnědé, ale mají též modrozelený lesk. Oba dva druhy jsou též význačny tím, že osmá rýha je hluboká a vyvinuta pouze vzadu, v přední polo- vině úplně mizí, aneb je naznačena několika jemnými tečkami. — Struktura krovečná pod mikroskopem skládá se z pravidel- ných šestiúhelníků, které u samiček jsou vyvinuty po celé vrchní straně krovek, samci jsou však chagrinováni pouze v zadní po- lovině. Long. 5'5—6 mm. Jj) Emphanes Motsch. 34. B. minimum Fabr. Kovově černý se zeleným le- skem, krovky vzadu s červenou skvrnou neb bez ní, mnohdy též špičky červené, tykadla a nohy smolně hnědé, někdy holeně červenohnědé, stehna svrchu s modrým leskem. Čelní rýhy rovnoběžné, štít do zadu silně zúžený, klenutý, na basi dosti siině tečkovaný, s malými důlky. Krovky podlouhlé, klenuté, se sedmi řadami velkých teček, které na konci mizí. — Krovky pod mikroskopem jsou úplně hladké. Long. 25—3 mm. — Če- Jakovice. k) Bembidion s. s/r. 35. B. Genei Kůst. Následujícímu velice podobný, liší se od něho širší hlavou, kteráž je tak široká jako štít (u násl. o něco užší), štít o něco širší než delší, do zadu Silněji zú- žený, před zadními rohy není vůbec vykrojený. Červené skvrny větší, přední dozadu silněji prodloužená, zadní sahá až ku vněj- šímu okraji krovek, které jsou vzadu úzce žlutě olemovány. Maje pouze jediný exemplář, nemohu podati zde přesnější po- pis tohoto druhu, který se vyskytuje ve vých. Evropě. — Krovky pod mikroskopem úplně hladké. Long. 4—45 mm. — Písek. 7) Lopha Sřeph. B. guadriguttatum až tenellum mají krovky úplně hladké, B. gilvipes má chagrin z políček příčně protáhlých, B. Schůppeli má strukturu podobnou B. tibiale. 36. B guadriguttatum Fabr. Černý, se zeleným ko- vovým leskem, kořeny tykadel a nohy světle žluté, stehna na koncích hnědá, krovky s velikou trojúhelníkovou skvrnou žlu- tou na ramenech, táhnoucí se až ke druhé rýze krovečné, v zadní třetině s menší okrouhlou skvrnou při vnějším okraji. Štít tak dlouhý jako Široký, v přední třetině nejširší, do zadu silně súžený, před zadními rohy velice slabě vykrojený, silně klenutý, na basi řídce tečkovaný. Krovky podlouhlé, vejčité, teč- kovaně rýhované, první a druhá rýha jsou tečkovány do polo- vice, ostatní rýhy končí v přední žluté skvrně. Long. 4—45 mm. Chuchle, Kobylisy, Radotín. 37. B. guadripustulatum Seru. Černý, bronzově ze- lený, tykadla a nohy černé, holeně světle žluté s temnými konci. Krovky se žlutou skvrnou na ramenech a menší v zadní tře- tině. Štít srdčitý, do zadu silně zúžený, tečkování krovek sáhá až do zadních skvrn, odtud rýhy nezřetelné. Long. 4 mm. — Cibulka, Vrané, Městec. 38. B. guadrimaculatum LZčín. Předešlému velice po- doben, menší, čtyři články tykadel a celé nohy žlutočervené. Skvrny krovečné o něco menší, zadní někdy mizí, krovky jem- něji tečkovaně rýhované. Long. 3—3'5 mm. — Vrané, Zbraslav, Celakovice. 39. B. humerale Sťurm. Černý, se zeleným leskem, krovky na ramenech s červenožlutou skvrnou, tykadla a stehna hnědočerná, holeně červenožluté. Čelní rýhy vpředu slabě sbí- havé. Štít kratší a širší než u tenellum, na stranách více za- okrouhlený, bez důlků v zadních rozích. Tečkování rýh jem- nější než u tenellum. Long. 2:5—3 mm. — Hluboká. 40. B. tenellum Fr. Černý, s modrým neb zeleným le- skem, krovky vzadu s Červenou skvrnou nebo bez ní: ab. triste Schilsky, tykadla a nohy tmavé s modrým leskem. Čelní rýhy hluboké, do předu silně skoro v jednom bodě se sbíhající. Štít srdčitý, trochu Širší než delší, na basi mnohem užší než na předním okraji, klenutý, v zadních rozích s malým důlkem. Krovky hrubě tečkovaně rýhované, rýhy před koncem mizí. Long. 25—3 mm. — Čelakovice, L. Kostelec. 41. B. gilvipes Sfurm. Černý, s modravým leskem, krovky na špici někdy červenohnědé, kořeny tykadel a nohy červenožluté. Čelní rýhy do předu sbíhavé. Štít širší než delší, srdčitý, na basi skoro tak široký jako na předním okraji, v zad- ních rozích s velkým důlkem, mezi nimi vrásčitě tečkovaný. Krovky oválné, klenuté, s hrubě tečkovanými rýhami, které vzadu 6* „ono zdp Pot a Add VONDA mizí. Long. 25—3 mm. — Čelakovice, L. Kostelec, Pardubice, Sv. Prokop. 42. B. Schůppeli Dej. Předešlému podobný, větší, stehna vždy hnědá, štít mnohem širší než delší, na basi trochu širší než na předním okraji, důlky v zadních rozích mnohem větší než u předešlého, mezi nimi skoro hladký. Krovky jemněji teč- kované. Long. 3—3*2 mm. m) Trepanes WMotsch. Všechny tři druhy mají krovky pod mikroskopem úplně hladké. 43. B. Doris Gyllh. Černý, s modrým leskem, krovky vzadu s červenou skvrnou, mnohdy polovina neb celé krovky hnědočervené: ab. aguaticum Pauz., první článek tykadel a kořeny dalších, celé nohy hnědočervené až červenožluté. Čelní rýhy hluboké, v předu v jednom bodě se sbíhající. Štít srdčitý, tak dlouhý jako široký, v zadních rozích s velkým, hladkým - důlkem. Krovky podlouhlé, klenuté, s tečkovanými rýhami, které ke konci mizí. Long. 3:5 mm. — Polabí, dosti hojný. 44. B. octomaculatum Goeze. Hlavá a štít kovově černý, krovky tmavě smolně hnědé, s větším počtem malých, podélných žlutých skvrn, vzadu s větší okrouhlou skvrnou, první článek tykadel a kořeny dalších a celé nohy světle žluté. Čelní rýhy hluboké, v předu v jednom bodě se sbíhající. Štít srdčitý, o něco málo širší než delší. Krovky poměrně krátké a široké, mírně klenuté, se silnými a hlubokými, za polovicí mi- zícími tečkovanými rýhami. Long. 25 mm. — Polabí, Povltaví. 45. B. articulatum Gyll. Kovově zelený, tykadla, ma- kadla a celé nohy světle žlutočervené, tykadla ke konci trochu tmavší, krovky v předu žluté, vzadu s příčnou páskou temnější a koncem žlutým, všechny skvrny neurčitě omezené. Čelní rýhy hluboké, sbíhající se v předu v jednom bodě, hlava s očima trochu širší než štít, tento tak široký jako dlouhý, na předním okraji rovný, do zadu silně zúžený, na basi a v důlkách zře- telně a hrubě tečkovaný. Krovky vejčité, trochu klenuté, zřetelně tečkovaně rýhované, všechny rýhy vzadu mizí. Long. 3885—4 mm. — Všude hojný, n) Diplocampa Bed. B. fumigatum i assimile mají podobný chagrin jako B. adustum, jsou však políčka mnohem užší a napříč protáhlejší. 46. B. fumigatum Duft. Černý, lesklý, krovky černo- hnědé se žlutými, malými, podélnými skvrnami, rovněž konce krovek žluté. Kořeny tykadel a celé nohy žlutočervené. Čelní rýhy hluboké, vzadu spolu rovnoběžné, vpředu skoro v jednom bodě se sbihající, po celé délce dvěma vráskami omezeny. Krovky rýhované, rýhy před koncem mizí a jsou v přední po- lovině zřetelně tečkované. Long. 35—4 mm. — Pardubice. 47. B. assimile Gyllh. Černý, kovově modrý neb modro- zelený, první článek tykadel a kořeny tří dalších a celé nohy žlutočervené, makadla černá. Čelní rýhy zprvu rovnoběžné, v přední třetině skoro v jednom bodě se sbíhají a jsou po celé délce omezeny dvěma vráskami. Štít jeden a půlkrát tak široký jako dlouhý, srdčitý, na basi skoro tak široký jako na předním okraji, v zadních rozích s důlky, mezi nimi jemně tečkovaný. Krovky tečkovaně rýhované, rýhy vzadu mizí. Long: 3—3'5 mm. — V Polabí hojný, Selc, Šárka, Kostelec n. L. o) Phila Molsch. 48. B. obtusum Serv. Smolně hnědý neb smolně černý, první tři články tykadel a polovina čtvrtého a celé nohy žluto- červené, makadla tmavohnědá. Štít o něco Širší než delší, k zadním rohům přímočaře zúžený a před nimi nevykrojený, v zadních rozích s velikými a hlubokými jamkami, v nich dosti hustě tečkovaný. Krovky tečkovaně rýhované, rýhy i tečkování vzadu mizí. — Krovky pod mikroskopem jemně příčně rýho- vány. Long. 25—3:5 mm. — Dobřichovice, Cibulka, Bubna, Sv. Prokop, Liblice, hojný. $) Philochtus Sleph. Krovky všech druhů jsou příčně velice jemně rýhovány, tak že již malé znečištění stačí, že krovky zdají se býti úplně hladké. Skutečně hladký je pouze štít u B. lunulatum, u ostat- ních druhů je toto místo právě nejzřetelněji síťováno. 49. B. guttula Fby. Černý s modrým leskem, krovky v zadní třetině s červenou skvrnou při vnějším okraji, první článek ty- kadel červený, ce é nohy světle žlutohnědé. Štít značně širší než delší, okraj jeho k zadním rohům zaokrouhlený, na basi slabě vykrojený, v zadních rozích s dosti velikými důlky, ale bez tečkování. Krovky podlouhlé, se stranami rovnoběžnými, se šesti rýhami, v předu dosti hlubokými, druhá sáhá až ke konci, 2 k nýCA 86. ——— - ostatní v zadu mizí. Rýhy v předu dosti hrubě, v zadu jemněji tečkované. Long. 3—835 mm. — Čelakovice, Liblice, Bubna, Prokop, hojný. 50. B. Mannerheimi Sahlb. Od předešlého liší se tím, že je černohnědý, krovky vzadu bez červené skvrny, nohy svět- leji žlutočervené. Krovky jsou kratší a Širší, na stranách za- okrouhlené, v předu jemněji tečkované. Long. 3 mm. Davle, Křivoklát, Pořičany, Hostivař. 51. B. biguttatum Fbr. Černý s modrým leskem, krovky vzadu s červenou skvrnou, někdy též špičky krovek červeně prosvítají, první článek tykadel a celé nohy světle žlutočervené. Štít značně širší než dlouhý, na basi silně vykrojený, jemně teč- kovaný s dvěma velikými důlky. Krovky se sedmi tečkovanými rýhami. Long. 35—4 mm. — Čelakovice, Brandýs, Pardubice, hojný. 52. B. inoptatu m Schaum. Od předchozího liší se tva- rem štítu. Tento je užší a delší, na basi silněji otupělý, tak že zadní rohy úplně mizí, okraj štítu je v jedné křivce zaokrouhlen až ku basi a zadní rohy vyčnívají v podobě malého zoubku. Krovky se sedmi rýhami. Long. 89—4 mm. — Vrané. 583. lunulatu m Fourcr. Černý, bez modrého lesku, první článek tykadel a nohy žlutohnědé. Krovky v zadu s červenou skvrnou neb bez ní, pouze se šesti rýhami. Long. 35—4 mm — Sv. Prokop, Městečko, vzácný. 9. Ocys Stleph. Krovky ve třetím mezirýží v zadní třetině pouze s jednou tečkou. První rýha krovečná se v zadu obrací a postupuje smě- rem osmé rýhy skoro rovnoběžně s vnějším okrajem krovek. Tvarem těla upomíná na rod Trechus, od něhož liší se for- mou makadel čelistních (obr. 1.) Ocys guinguestriatus Gylih. Hnědožlutý až smolně hnědý, se slabým modravým leskem, tykadla, makadla a nohy žlutočervené. Štít příčný, značně Širší než delší, na okrajích, zaokrouhlený, v zadních rozích s velkými a hlubokými důlky, v nich a na basi hladký. Krovky širší než štít, podlouhle vej- čité, hluboce rýhované, v rýhách dosti hrubě tečkované. Rýhy ke konci mizí, šestá rýha slabě naznačena, sedmá a osmá úpině schází. Long. 4—5 mm. — Žije pod korou stromů. Praha-Karlov, Hnědousy u Kralup, Pečky, Městečko. Pe a O" v l Z ME p 4 W s dl ko V T W200 0000 04 hí c “ - -5 + M k Á V : “ a 6 n M 87 4. Tachys Steph. Obsahuje nejmenší druhy celé skupiny, význačné poměrně plochým tělem a neúplným rýhováním krovek. Od Bembidií ve- lice snadno rozeznatelný dle tvaru předních holení. Tyto jsou do předu rozšířené a na vnějším okraji v předu šikmo uťaté (obr. 3). Hlava vždy zřetelně užší než štít, tento srdčitý, širší než delší, před zadními rohy mírně vykrojený, mnohem užší než krovky. Krovky podlouhlé, ploché neb mírně klenuté. Skutellární (štít- ková) rýžka vždy chybí, rýhování není nikdy úplné. Zřetelně vyvinuto nanejvýš pět rýh, z nichž první se vzadu za- hýbá a jde středem krovek zpět (obr. 14), ostatní rýhy | (t. j. šestá a sedmá) nanejvýš slabě naznačeny neb chybí úplně. Osmá rýha krovečná (submarginální) je opět de- | váté přiblížena, v zadní polovině hluboká, uprostřed buď mělčí nebo v přední polovině chybí a má v předu 1—3 hlubší tečky. pos Žijí na březích vod pod kamením neb v písku. Klíč druhů: 1. Krovky Se čtyřmi červenými skvrnami od — Krovky jednobarevné, nebo na nejvýš před koncem červe- navě prosvítavé 9. 2. Krovky pouze se třemi rýhami, třetí rýha vytvořena pouze uprostřed krovek a je na obou koncích omezena větší teč- kou, nedosahuje ani base ani konce krovek. Long. 22 až 20 mm 5. sexstriatus v. tetragraphus. — Krovky s pěti tečkovanými rýhami, první tři hluboké a hrubě tečkované, ostatní dvě slabé, pátá obyčejně málo zře- telná a nedosahuje nikdy base krovek. Long 25 mm 4. guadrisignatus. — Krovky s pěti rýhami málo zřetečně tečkovanými, dosti hlu- bokými, pátá rýha velice zřetelná a sáhá až k basi krovek, šestá slabě vyznačena. Long. 2 mmm 3. parvulus v. guadrinaevus. 3. Tělo svrchu světle žluté, hlava tmavší, rovněž celá tykadla žlutá. Long. 2 mm 2 micros. — Tělo svrchu hnědé až černé, pouze kořeny tykadel žluté 4. 4. Basis štítu k vnějším rohům šikmo uťatá. Rýhy krovečné mělké 1. bistriatus. ©, Yan * dl sk z MY Z P S VE T 88 — Basis štítu (zadní okraj) úplně rovná. Rýhy krovečné hlu- boké 5. 5. Krovky pouze se třemi rýhami. Větší. Long. 22—26 mm o. sexstriatus. — Krovky s pěti rýhami. Menší. Long. 2 mm 3. parvulus. a) Tachys zu spec. 1. T. bistriatus Duft. Hnědý až černý, první článek ty- kadel a nohy žluté. Štít srdčitý, značně širší než delší, na basí k zadním rohům šikmo otupělý, zadní rohy tudíž tupé, důlky podélné a hluboké, hladké. Krovky poměrně široké, mno- hem širší než štít, pouze o polovinu delší než širší, mírně kle- nuté. Krovky s pěti velice mělkými a hladkými rýhami. Osmá rýha krovečná vzadu hluboká, v přední polovině mizí. Long. 2—2:5 mm. — Čelakovice, Šárka, Krč, Kostelec n. L. 2. T. micros Fřsch. (gregarius Chd.) Svrchu žlutý, hlava tmavší, trochu zahnědlá, tykadla, makadla a nohy světleji žluté. Poslední články tykadel krátké, zakulacené. Štít srdčitý, Širší než delší, na basi slabě otupělý, před zadními rohy slabě vy- krojený, na basi tak široký jako na předním okraji, někdy i užší. Krovky širší než štít, podlouhlé, skoro dvakrát tak dlouhé jako široké, ploché, mělce rýhované. Osmá rýha krovečná vzadu hlu- boká, v předu mizí. Long. 2 mm. — Bubna, Vrané, Čelákovice. b) Tachyura WMotsch. 3. T. parvulus Dej. Černohnědý až černý, lesklý, tři články tykadel, ústa a nohy světle žluté. Mnohdy krovky vzadu červeně prosvítají aneb mají čtyři červené skvrny: a. guadri- naevus /Rtr. (ab. curvimanus Woll). Štít slabě srdčitý, málo širší než delší. Hlava užší než štít, s hlubokými rýhami. Krovky úzké a dlouhé, skoro dvakrát tak dlouhé jako Široké, hluboce rýhované, rýhy málo zřetelně tečkované. Prvních pět rýh jsou zřetelně vyvinuty, šestá obyčejně trochu viditelna. Osmá rýha krovečná celá vyvinuta, pouze uprostřed slabší, v předu se třemi tečkami. Long. 2 mm. — Manina, Čelakovice, Pardubice. 4. T. guadrisignatus Duft. Černý, lesklý, mnohdy se zeleným leskem, každá krovka s jednou skvrnou žlutočervenou na ramenech a jednou před koncem krovek, zadní mnohdy malá až mizí, kořeny tykadel a celé nohy červenožluté, stehna mnohdy tmavší. Čelní rýhy trochu sbíhavé, v předu dvěma vráskami ke 1 “ . PRT = n- © ovroubené. Štít širší než dlouhý, do zadu přímočaře zúžený nebo -před zadními rohy velice slabě vykrojený, na zadním okraji - rovný. Krovky oválné, mnohem širší než štít, s pěti tečkovanými rýhami, z nichž první tři jsou hluboké, čtvrtá mělčí, pátá oby- "čejně málo zřetelná. Všechny rýhy ke konci mizí. Long. 2:5 mm — Čelakovice, Manina. 5. T. sexstriatus Duff. Předchozímu podobný, ale úplně černý, krovky pouze se třemi zřetelnými rýhami, z nichž třetí nedosahuje ani předního okraje ani konce krovek a je na obou koncích ukončena větší tečkou. Čtvrtá rýha nanejvýš slabě na- značena. Var. tetragraphus Reitt má na každé krovce dvě červené skvrny a je tudíž velice podobna guadrisignatus, od něhož liší se redukcí rýh. Long. 22—28 mm. o. Tachyta Kirby. Od Tachys liší se jedině tvarem první rýhy krovečné, která se na konci krovek obrací a jde rovnoběžně v malé vzdá- lenosti s vnějším okrajem krovek (obr. 15.). U nás vyskytuje se jediný druh žijící pod kůrou stromů. Tachyta nana Gy/l. Velice plochý, černý, kořeny tykadel, makadla a nohy červené, stehna červenohnědá. Hlava značně užší než štít, čelní rýhy mělké, trochu sbíhavé, hladké, Štít zřetelně širší než delší, do předu zaokrou- hlený, před zadními rohy nepatrně vykrojený, na basi rovný, s měl- kými důlky. Krovky širší než štít, podlouhlé, se třemi znatelnými, mělkými a hladkými rýhami, čtvrtá rýha málo zřetelna, ostatní rýhy nejsou vyvinuty. Long. 2:8—3 mm. — Dobřichovice, Lhotka. Obr: 15- Dodatek. Uvádím ještě všechny druby, které v Čechách byly zjištěny jako doplněk Klímova katalogu. Vynechal jsem B. ripicola Duft, které není u nás možné, vyskytuje se ve Francii a Španělích, kdežto u nás vyskytuje se B. testaceum Duft. V systematice držel jsem se Reitterova katalogu z r. 1906, užívám však jména stomoides Dej. místo tam uvedeného atroviolaceum Duft, z toho „pouze důvodu, aby nebylo zaměňováno s podobným jménem atrocoeruleum Steph. Jméno stomoides užívá též Reitter ve svém díle »Fauna germanica«. 90, ————— Bembidion. lampros ab. coeruleotinctum Rf/r., Čelakovice r. 1909 punctulatum ab. Lutzi R/tr., Maniny (Dr. Klička), S. Boleslav (Dr. Uzel) fasciolatum v. ascendens Dan. Závist, Vrané, Davle (Roubal) fasciolatum a. axillare Dan. Závist Redtenbacheri Dan. Šumava (Roubal.) Viz »Časopis< roč. VII., str. 19 decorum v. Munganasti AKf/fr. Čelakovice Stephensi CČrotsch. Stromovka (Dr. Lokay), v Rozto- kách chytil p. Klenka dne 18. IV. 1910 3 exempláře, mimo to mám od p. Frankenbergra 1 exempl. s etiketou: Za Olšany, 8. III. 1908; Závist, Chudenice (Roubal) humerale Sř/rm., u Munického rybníka na Hluboké. (Viz >Časopis«, roč. II. str. 58.) fumigatum Duft. Nalezen panem Černým v náplavu labském u Pardubic. 1 exempl. 8. IV. 1909 inoptatum Schaum. Chytal p. JUC. Krása ve Vraném. (Viz »Časopis«, roč. II. str. 86.) Tachys bistriatus v. rufulus Rey. 1 exempl. z Čelakovic 1909 gregarius Chaud. Ve vltavském náplavu z Manin hojný (Dr. Klička) parvulus v. guadrinaevus Reitfer. Ve vltavském ná- plavu z Manin 1 exempl. 1909 Seznam českého dvojkřídlého hmyzu. Napsal Vim mer Ant. Sectio II. Orthorrhapha brachycera. Tribus r. Platygenia. Čeleď 16. Stratiomyidae. Vahavé mouchy, milující teplo. Je-li pod mraky, zůstávají ukryty v trávě a keřích; rády se vy- hřívají na listech keřů. Roztroušeny jsou po Čechách, ale nikde hojně. Poměrně nejčastěji bývají v krajinách od Žamberka přes Ustí do C. Třebové, v okolí Pražském a v Polabí. M W ta o NS ASE P O STRA, Maa o TV Čhbnu) bon v pPOlANY M © SdBBÉ by; “ P P Dní 25 © Nada ke n - ň -© Pachygaster Ms. ; minutissimus Zff. Kamenice. ater Panz. VI. leg. Vimmer. Závist, Praha, Černé jezero v Šumavě. Bělá p. B., Dobřív. Nemotelus Ge9//r. pantherinus Z. VII. Frant. Lázně, Závist, Hradec Král. globuliceps Lw. VII. Frant. Lázně. uliginosus Z. VI. Leg. Binder. Radotín, Frant. Lázně, Leg. Kowarz. nigrinus F//..VI. Frant. Lázně. Leg. Kowarz. Ephippiomyia Bez. thoracicum Lřr. VI. VII. Závist. Strašice v Brdech. Hradec Král., Karl. Týn. (Ephippium Lat.) Oxycera Ms. amoena Lw. VI. VII. leg. Binder. Radotín. Meigeni Sřaeg. VI. VII. leg. Vimmer. Závist, Károv, Žatec, leg. Lokay. J. Hradec. pulchella Mg. VI. VII. leg. Vimmer. Vysočany, Smečno. Raazonii Sc4iu. VI. VII. leg. Dr. Uzel. Kr. Hradec, Bělá pod Bezdězem. trilineata F. VII. Cheb, Houška, Hlubočepy. Stratiomyia Geofr. chamaeleon L. V. VII. Praha, Cheb, Frant. Lázně, Špindel- můhl, Žamberk, Kr. Hradec. eguestris Mg. V. VI. Žamberk. furcata F. VII. Cheb, Aš. longicornis Scop. VI. Chuchle, Praha, Cheb, Kr. Hradec, Ro- čov, leg. Pastejřík. Karl. Týn, Bílina, leg. Binder. riparia Mg. VII. leg. Gradl, Cheb, Praha, Třeboň. Odontomyia Ms. tigrina F. VI. VII VIII. Kolín, Poděbrady, Frant. Lázně, Cheb. viridula F. VIL— VIII. Smečno, Frant. Lázně, Cheb, Velešín, Vys. Oujezd, Kr. Hradec. (Hoplodonta Rd.) hydroleon Z. VII. VIII. (Pselidotus Rd., hydroleon L.) Č. Třebová, Žamberk, Litomyšl. microleon L. Frant. Lázně. infuscata Mg. Frant. Lázně, — flavissima Ros. angulata Puz. VIII. leg. Gradl, Cheb, Třeboň. ornata Mg. leg. Vimmer. Houška. VÍ—VII. Kr. Hradec, Žamberk. 2 ah 92 Sargus F cuprarius Z. V. VI.— VIII. Kolín, Police, Kr. Vinohrady, Náchod, Hronov, Protivín, Jilemnice, Nový Knín. — Obecná. infuscatus Mg. VII. leg. Dr. Uzel. Kr. Hradec, Vys. Oujezd. nubeculosus Z/t. VI.— VIII. Kolín, Poděbrady, Frant. Lázně, Police n. M., Hostivař, Čelakovice. Chrysomyia Weg. — Chloromyia Dunc. formosa Scop. VI—VII. Velešín, Veltrusy, Frant. Lázně, Smečno, Kr. Vinohrady. Všude obecná, kde jsou lesiny a křovinaté kopce. speciosa Mcg. Leg. Prach. Závist, Soběslav. melampogon Ze//. Kolín; leg. P. Kubes. Microchrysa Dm. polita Z. V.—VIII. Frant. Lázně, Smečno, Kr. Hradec. flavicornis Mg. VI. VII. Frant. Lázně. | Beris LW. vallata Forst. VII. Frant. Lázně, Cheb, Sedmihorky, Roztoky. clavipes L. V. VI. Kolín, Cheb, Tuchoměřice, Radim, Ne- ratovice. chalybeata Foersf. leg. Gradl. Aš. VII., det. Vimmer. Smečno. Actina Mg, tibialis Ms. leg. Gradl, Aš, Cheb, Bělá p. B. Čeleď 17. Xylophagidae. Jednotlivé druhy vždy vzácné známy jsou z okolí Prahy, z Polabí a z jižních Čech (od Písku přes Protivín k Bavorovu); Xylophagus sbírán byl posud jen na úpatí Rudohoří. Xylophagus Mg. ater F. VI. Mar. Lázně, Potštýn. cinctus Ds. VI. Cheb, Jáchymov, Potštýn, leg. Klenka. Subula Megr. marginata Mg. VI. leg. Vimmer. Lysá, Kolín, Neratovice ; leg. Dr. Lokay. Cibulka u Košíř, Štvanice, Smečno. Čeleď 18. Coenomyidae. Coenomyia L/r. ferruginea Scož. V. VI Cheb, Kamenice u Jíl. Jirny, Krč, Hvězda u Liboce, Ouvaly, Károv v Závisti, Karl. Týn. Čeleď 18. Tabanidae. Za vedra prudce létající mouchy dá- vají přednost úpatím a svahům našich hor a vrchovitých krajin před rovinami; Haematopota a Chrysops jsou ubiguisty. V Brou- movském výběžku nalézáme je pořídku. Haematopota Me. italica Ms. VIL— VIII. Protivín, Velešín, Kr. Hradec. pluvialis Z. VL—IX. Kolín, Protivín, Velešín, Všude obecná. crassicornis Whlb. VI. VII. Frant. Lázně. Hexatoma Ms. pellucens F. VII. Houška, Žatec, Cheb, Kr. Hradec, Vys. Oujezd, Doksy, Blatná. Therioplectes Zl/r. (Schin.: Tabanus). borealis Mg. VI. Cheb. luridus 777. VI. Frant. Lázně. micans Mg. VI. Frant. Lázně, Cheb, Tábor, Hřebeny Krko- noš, Aš, Kačlehy, Jevany, Skalka. montanus Mg. VÍ. Eisenstein. solstitialis Schiu. VI. Jevany, Valdštýn u Turn., Kokořín, Domažlice, Tábor, Kačlehy, Frant. Lázně, Žalý a Mecho- vinec v Krkonoších, Čerchov, Haltrava v Č. Lese, Jirny, Kr. Hradec. Atylotus O. S. (Schin.: Tabanus). fulvus Mg. VII. VII Cheb, Kačlehy, Smečno, Tábor. plebejus F7/. VII. VIII. Praha, Cheb, Smečno, Frant. Lázně, Beroun, Tábor. guatuornotatus Wg. VI. VII. Kokořín, Jevany, Skalka, Karl Týn. rusticus F. VII VIII Protivín, Vodňany, Bavorov, Č. Tře- bová, Vys. Oujezd. Tabanus L. autumnalis Z. VII. VIII. Praha, Navarov, Tanvald, Kr. Hradec. bovinus Lw. VI. VII. Kunratice, N. Jáchymov, Tábor, Jirny, Krč. — Obecný. bromius Z. VI. VIII Velešín, Maria Sorg. v Rudohoří, Houška, Kolín, Žamberk, Vamberk, Protivín, Jilemnice, Čerchov, Kunratice, N. Jáchymov, Tábor, Boubín. Všude obecný. cordiger Mg. glaucopis Mg. VII. VIII. Černé jezero. Tábor. maculicornis Zifť. VI.— VIII. Frant. Lázně. spodopterus Mg. VIL— VII. Houška. sudeticus Z//r. VI. VII. Cheb, Černé jezero, Boubín, Písek, Čerchov, Strašice, Kr. Hradec. SSE s já 94 glaucescens Mg. VII. Váp. Podol, Houška (Varieta druhu bromius). Silvius Mg. vituli F. VI. VII. leg. Vimmer. Třeboň, Č. Třebová, Tábor, Říčany, Kr. Hradec. Chrysops Mg. coecutiens Z. VII. VIII. Velešín, Praha, Houška, Tábor, Pro- tivín, Třeboň. Všude obecná. parallelogrammus Ze//. VI.— VIII. Závist. guadratus Mg. VII. VIII. Strašice v Brdech. relictus Mg. VII. VIII. Kačlehy, Praha, Cheb, Houška, Frant. Lázně, Kr. Hradec, Č. Třebová, Strašice. rufipes Mg. VL—VII. Kolín, Cheb, Frant. Lázně, Kr. Hradec. sepulcralis F. VII. VIII. leg. Duda. Jindř. Hradec, Cheb. Čeleď 20. Leptidae. Po různu, ale všude v Čechách, v pod- horských územích nejvíce (Jilemnicko, Rychnovsko); jen v Brou- movském výběžku rozšířeny pranepatrně. eps- R annulata Deg. VI. Kolín. © conspicua Mg. VI. Písek, Protivín, Vodňany, Bavorov, G: Třebová. Nový Faronus Aubé. Popisuje MUDr. Emanuel Lokay v Praze. Faronus Raffrayi mihi: Brunneus, nitidus, antennis, palpis, pedibusgue testaceis, thorace lateribus subangulatim rotundato, basi utringue foveola minore, angulisgue posticis fovea longiore profunda et in fundo biimpressa. notato, elytris hoc longio- ribus. Long. 16 mem. Habitat in monte Korongyez, Transylvania. Nový druh jest význačný velikostí, má dlouhá, štíhlá ty- kadla, v čemž podobá se Lafertei Aubé, též jsou u něho krovky delší štítu, jako u Lafertei, avšak oči jsou menší a méně hrubě facettované než u Lafertei a hrbolky skráňové jsou též méně ven vynikající, poněkud zakulacené a nikoliv do předu zahnuté, jako jest tomu u Lafertei. Hnědý, lesklý, tykadla, makadla a nohy žlutohnědé, na hlavě podélná střední rýha široká. Tykadla delší hlavy a štítu dohromady, jich prvé dva články jsou širší nežli třetí, prvý článek jest skoro dvakrát delší šířky, druhý za- oblený, něco delší než široký, třetí mnohem užší a o polovinu 3 “ i ; - drobnější než druhý, kulatý, čtvrtý až osmý širší třetího, od čtvrtého k osmému články nepatrně na tlouštce přibývají, z po- čátku jsou ještě něco málo delší své šířky, 7. a 8. však jsou © již Širší než delší, 9., 10. a 11. poněkud Širší předchozích, de- 2 EWw. vátý a desátý skoro příčné, jedenáctý o polovinu delší své šířky, něco kratší obou předcházejících dohromady na konci tupě za- hrocený. Štít v středu nejširší, po stranách úhlovitě rozšířený avšak hrot úhlu zakulacený, na vrchu jest podkovovitě vtisknut, strany podkovy v předu něco se rozbíhající a ďubkou končící, Faronus Raffrayi m. sý, tato ďubka korresponduje s ďubkou na spodině štítu, to jest ďubky na spodině štítu jsou od sebe asi stejně vzdáleny jako obě ďubky přední, z podkovy vybíhající. V zadních rozích štítu zevně viděti jest delší jamku, která má na obou koncích hlubší ďubku. Krovky skoro ve čtvercí, v předu nepatrně širší než nej- větší šířeštítu, o třetinu delší štítu, po stranách rovné, do zadu po- někud rozšířené, mají na vrchu dvě rýhy, z nichž rýha vnitřní při švu jest začata v předu širokou ďubkou a ku konci jest zakřivena ke švu, rýha hřbetní jest rovná, širší, do zadu něco zkrácena, ale nejeví v předu ono úhlovité rozšíření jako to viděti jest u Lafertei, třetí vtisk postranní jest dosti zřetelný, dlouhý a zřetelně po různu tečkovaný. Zadeček hladký se širokými okraji jest zřetelně šesti- k l R Čo M PAE SE E V RPA Poa článkový, pátý článek svrchu značně kratší čtvrtého, šestý zcela malý zašpičatělý. Jediný kus G nalezen mnou v září na Koroneži v Sedmi- hradsku v prosívaných subalpinních travinách, věnuji tento druh proslavenému znalci pselaphidů panu Achillu Raffrayovi, který jej též viděl. Un nouveau Faronus Aubé. Faronus Raffrayi míhi: Cette espěce ressemble a F. Lafertei par sa grandeur et par ses antennes plus longues, gue la těte et le corselet, aussi par ses élytres plus longues, gue le corselet, mais les yeux sont moins grands et les tubercules temporaux moins saillants en angle aigu, a sommet un peu arrondis, pas re- courbés en avant. Brun, luisant, palpes, antennes, membres tes- tacées. Impression longitudinale de la těte large. Antennes plus longues, gue la těte et le corselet, leurs deux premiers articles plus épais, gue le 3*; [er presgue deux fois aussi long, gue large, 2* oval, a peine plus long, gue large, 9“ petit, de moitié plus mince gue le 28, rond 4 8un peu plus épais guele 3%, croissants peu a peu en ar- geur, d'abord faiblement plus longs, gue larges, 7 et 8*un peu plus larges gue longs; 9. 10. et 11 plus épais gue les précédents, le 9* et le 10* transversaux, le 11“ de moitié plus long, gue large, moins long gue les deux précédents réunis, au sommet émoussement aiguisé. Le corselet au centre le plus large, ayant les cótés subanguleusement arrondis, impression en fer a cheval grande, ses branches en avant un peu ouvertes finissent dans une fossette, correspondante avec une petite fossette ronde a la base, cest a dire les deux fossettes A la base ont la měme di- stance, gue les deux fossettes antérieures; aux angles postérieurs sur le cóté une grande et profonde fossette prolongée, puncti- forme en avant et a la fin. Les élytres formant un carré, d'un tiers plus longues, gue le corselet surpassant a leur base la plus grande largeur du corselet, leurs coótés droits, plus élargis en arriěre, avec une large fossette entre 'origine de la strie suturale, cette strie est un peu courbée postérieurement, la strie discoidale est droite et large, mais pas légěrement anguleuse en dedans vers la base, impression latérale longue, bien visible, dispersement ponctuée. Abdomen de six segments, trěs fortement et largement rebordé, le 5“ seg- ment plus court gue le 4*, le 6* trěs petit aiguisé. Vai trouvé un seul exemplaire G au mois de Septembre B ok R en tamisant des herbes subalpines sur le mont Korongyez en Transylvanie, je le dédie A Mr Achille Raffray, célčbre spécia- Jiste en Psélaphides, gui I a aussi vu. Příspěvek k poznání rodu Thinobius Kiesw. PhC. Fr. G. Rambousek. Thinobius delicatulus var. Bernhaueri nov. Tato nová forma liší se od typu tmavším zbarvením, mnohem matnější skulpturou, kratšími krovkami, poněkud širším a klenutějším tělem, jmenovitě však tvarem štítu. Hlava jako u typu, ale nazad poněkud více rozšířená, matně lesklá, dosti drsně, ale jemně tečkovaná. Krk lesklý. Štít mnohem značněji čtyřhraný nežli u typu s více parallel- ními stranami, širší délky, uprostřed nezřetelně po stranách stlačen, čímž jeho střední část se jeví vyniklejší. Rovněž v předu a po stranách bývá neurčitá vtlačenina, která však není u všech exemplářů konstantní. Krovky jsou poněkud kratší nežli u typu, hnědé, dosti od- stále světle chloupkované. Tykadla jsou poněkud tmavší a se značněji rozšířenými články. Vel. 12—13 mm. Tuto formu považuje nejlepší znatel staphylinidů p. Dr. Max Bernhauer za nový druh a dle jednotlivých exemplářů by se skutečně mohlo tak souditi, avšak srovnání s celou řadou typických delicatulus Kr, které mi jím s nevšední ochotou byli zapůjčení jest vidno, že nová forma jest pouze varietou druhu delicatulus Kr., neboť pečlivým srovnáním celého na- sbíraného materiálu jsem shledal přechody k typickému druhu. Nová varieta byla mnou sbírána 21. března 1909 v ná- plavu řeky Marice v Trnovo-Sejmenu v již. Bulharsku (býv. Vých. Rumelie) společně s řadou jiných Thinobiů, které zde pro zajímavost uvádím zároveň s dosud známými (vše- obecně) lokalitami: Thinobius linearis Kr. — Sev. a stř. Evropa. Italie, Kavkaz, — heterogaster Fauv. — Čechy (Brandýs), Španěly, — delicatulus K7. var. Bernhauerí wov. m1. — ligeris Pyot. — Francie, Čechy, Morava. — nitens Fauv. — Francie! — longipennis Heer — Sev. i stř. Evropa, Středozemí, ZS PE Oko SRAY V doo Thinobius brevipennis Kesmw. Německo, Anglie, Uhry. — perpusillus Rambousek Sliven (Bulharsko). Velice zajímavá jest i biologie Thinobiů. Žijí v náplavech a velice jemných pískách kol větších řek a potoků. Lezou zvolna a bez drobného síta je těžko je objeviti. Vyskytují se někdy hromadně, jmenovitě při jarních povodních. Beitrag zur Kenntniss der Gattung Thinobius Kiesw. PhC. Fr. G. Rambousek. Thinobius delicatulus, Bernhaueri var. nov. Diese neue Form unterscheidet sich vom Typus durch dunklere Fárbung, viel mattere Skulptur, kůrzere Flůgeldecken, ein wenig breitere und gewólbtere Gestalt, insbesondere aber durch die Form des Halsschildes. Der Kopf wie bei der typischen Form, jedoch nach hinten wesentlich mehr verbreitert, matt glánzend, rauh aber fein punktirt. Hals glánzend. Der Halsschild mehr viereckig, mit fast parallelen Seiten breiter als lang, in der Mitte jederseits undeutlich lánglich ein- gedrůckt, womit die Mittelpartie gewolbter erscheint. Ebenso vorne und an den Seiten kommt ein solcher Eindruck vor, welcher aber bei allen Exemplaren nicht konstant ist. Flůgeldecken ein wenig kůrzer als beim Typus, braun, ziemlich abstehend licht behaart. Die Fůhler sind ein wenig důnkler, mit breiteren Gliedern. Long. 12—13 mm. Von dem besten Kenner der Staphyliniden Herrn Dr. Max Bernhauer fůr eine Art gehalten — und nach den einzelnen Exemplaren scheint diese Form wirklich eine selbststándige Art zu sein, jedoch nach der Vergleichung mit einer Reihe der ty- pischen T%. delicatulus Kr. aus meiner Sammlung und des Herrn Dr. Bernhauer habe ich die deutlichen Úbergánge zur typischen Art gefunden. An úberschwemmten Flussufern der Marica (c lese z) am 21. Márz 1909 in Trnovo-Sejmen in Sůdbulgarien (Ost- Rumelien) von mir gesammelt mit einer Reihe anderer Thinobien, deren Verzeichniss ich hier mit den bisjetzt bekannten Lokali- táten folgen lasse: MA 9 = Thinobius linearis Kr. — Nord.- u. Mitteleuropa, Italien, Kaukasus, -© — heterogaster Fauv. — Bóěhmen (Brandýs), Spanien, — delicatulus Bernhaueri var. nov. — lígeris Pyot. — Frankreich, Bóhmen, Máhren, — nitens Fauv. — Frankreich, — longipennis Heer. — Nord. u. Mitteleuropa, Mittelmeer- gebiet, — brevipennís K7esw. — Deutschland, England, Ungarn, — perpusillus Rambousek — Bulgarien (Sliven). Auch die Biologie der Thinobien ist erwáhnenswert. Die Arten leben in feinem, feuchten Ufersande. Sie bewegen sich nicht schnell und ohne feines Sieb kann man dieselben kaum finden. Sie kommen oft massenhaft vor, insbesondere in den Frůhlingsůberschwemmungen. Dvé nových Staphylinidů. Prof. J. Roubal. 1. Lesteva Zolotarevi sf. u. mílí. Příbuzná s L. fontinalis Kčesw. a L. luctuosa Fauv.; liší se však velmi značně velikostí, barvou a strukturou hlavy. Černá, makadla, konce holení a chodidla žlutá, stejnoměrně při- lehle pýřitá, hlava, štít a krovky mdle lesklé, zadeček matný. Hlava příčná, na temeně dosti řídce tečkovaná, čelní rýhy málo prodloužené, velmi hluboké, nikde ostře ohraničené, jamkám po- dobné, mezi nimi není hlava snížena. Oči silně vystouplé, délka jich největšího průměru rovna délce spánků. Tykadla štíhlá. Štít skoro tak dlouhý jako široký, v předu po stranách silně za- okrouhleně rozšířen, značně do zadu zúžen, zadní rohy pravo- úhlé, plošina s 2 okrouhlými vtlačeninami ve středu a jednou před středem kořenu; na povrchu stejnoměrně hustě asi jako hlava silně tečkován. Krovky něco více než dvakrát delší štítu, značně na zad rozšířeny s tupými rohy švovými, jako štít tečko- vány. Zadeček nanejvýš jemně, stejně hustě tečkován. Délka 5'4 mm. Kavkaz západní: Kluchor. Nalezena mým přítelem Ale- xandrem Zolotarevem 18. července 1908 ve výši asi 2200 m; jemu na památku jsem ji pojmenoval. 7% BRA 2. Euryalea murina Er. v. Demaisoni v. u. mihi. Tykadla a nohy žluté, krovky kaštanově hnědé a hustěji hruběji tečkované než u typu. Kontrasty různých směrů chloupků na krovkách velmi značné, takže na každé krovce i při slabém zvětšení jest na první pohled nanejvýš nápadna eliptičná kontura zlatožlutých chloupků. Cyprus, Larnaca. Nazval jsem varietu tuto po panu Chr. Demaisonovi v Re- meši, jenž mi ji k určení poslal. Auszug. 1. Lesteva Zolotareví sf. u. mihi. Gehórt in die Verwandschaft von L. fontinalis Kesrw. und L. luctuosa Fauv., differiert aber von beiden durch die betráchtliche Kórpergroke (54 mm), schwarze Fárbung auber den gelben Tastern, Tibienspitzen und Tarsen, durch die sehr tiefen, grůbchen — fórmigen Stirnfurchen, mehr gewólbte Stirn zwischen denselben, durch die gleiche Lánge des gróbten Augendurchmessers und der Schláfen, gleich starke Punktierung des weniger dicht punktierten Kopfes und des dicht und gleichmáfig punktierten Pronotums. Caucasus oce.: Kluchor; von Herrn A. Zolotarev in děr Hohe von etwa 2200 m 18. VII. 1908 gesammelt. 2. Euryalea murina Er. v. Demaisoni v. 4. mihi. Fůhler und Beine gelb, Flůgeldecken kastanienbraun. Letztere sind dichter und gróber punktiert und ihre Hárchen haben eine noch mehr unregelmáfige Richtung als bei dem Typus. Cyprus, Larnaca. Herrn Karl Demaison in Reims gewidmet. V Čechách domácí Cucullie. Sc/rk. Některé zvláštnosti motýlů a jejich housenek. Sděluje stav. rada J. Srdínko, Na druhy bohatý rod Cucullií zastoupen jest v Čechách těmito speciemi: 1. Cuc. verbasci L. Naleziště: Všenory, Karlík, Nová Huť, Písek, Sázava n. S.; nalezena na Verbascum phlomoides a lychnitis. (Divizna velkokvětá a knotovkovitá.) 0 LA E E ERRLANNNY 2. Cuc. scrophulariae. Cap. všudybyl; — Scrophu- laria (krtičníky). 3. Cuc. lychnitis. Rbr. — Hodkovička (Zátiší), Písek, Všenory, Nová Huf, Sázava na S.; — Verbascum lychnitis a nigrum (d. knotovkovitá a rudovlná.) 4. Cuc. thapsiphaga. Tr. — Nová Huf, Písek, Sázava n.S.; — Verbascum phlomoides (d. velkokvětá). 5. Cuc. blattariae. Espý. — Sv. Prokop, Šárka; — Scro- phularia (krt. jen u potoků rostoucí). 6. Cuc. asteris. Schiff. — Rychnov n. Kn., Turnov, Do- bruška; — Solidago virgaurea; (zlatobýl). 7. Cuc. umbratica L. — všudybyl; — Sonchus (mléč.) Taraxacum offic. (pampeliška) a m. j. 8. Cuc. lactucae Es$. — Rychnov n. Kn., Janské Lázně, Písek, Brandýs n. L., Dobruška, Harrachov; Sázava n. S. — Prenanthes purpurea (věsenka), Chondeilla juncea (radyka) Hie- racium (jestřábníky), Sonchus (mléč.) 9. Cuc. lucifuga Hb. — Janské Lázně, Harrachov; — Prenanthes purpurea, Sonchus. 10. Cuc. campanulae Frr. — Sárka, Bílá Hora, Písek; — Campanula rotundifolia (zvonek okrouhlolistý). 11. Cuc. chamomillae Schiff. — Hradec Králové; — Matricaria chamomilla (heřmánek) Matricaria inodora (rmen). 12. Cuc. tanaceti Schiff. — Všenory, Hodkovička, Nová Huť; — Achillea millefolium (žebříček), Tanacetum vulg. (vratič), Matricaria chamomilla (heřmánek). 13. Cuc. artemisiae Hufn. — Nová Huť, Hodkovička; — Artemisia campestris (pelyněk ladní). 14. Cuc. absinthii L. — Nová Huf, Písek; — Arte- misia vulg. a Absynthium (černobýl a pel. pravý). Nechybíme, tušíme, o mnoho, pakliže tuto vytčené druhy Cucullií u nás žijících považovati budeme zároveň za zástupce toho rodu větší části střední Evropy. Prohlížíme-li sbírku našich Cuculií přiznati musíme, že ni- kterak nedovede lákati ani lahoditi zrakům všedního diváka; ne- vyznamenává se ani jedinká z nich pestřejším zbarvením nebo zvláštním tvarem, ba ani poněkud nápadnější kresbou. V pravdě jsou všechny nad míru chudě obdařeny, srovnáváme-li je dle po- všechného vzhledu s jinými rodovými družkami též jen palae- arctických oblastí, z nichž některé jako na doklad, že i v říši Bota ; 102 motýlí protivy se stýkají, přímo zrak náš oslňují, zcela jako třpytné výtvory, jež zpravidla jen příroda tropů vykouzliti dovede. Patřme v té příčině mimo jiné třeba jen na obě v evropském Rusku žijící nádherné Cuc. splendida Cr. a argentina F. aneb na onu něžnou zelenou a po Evropě dosti rozšířenou, stříbřitě skvr- nitou Cuc. argenteu Hufm. Avšak nechť by i naše Cucullie svým chu- dobným šŠatem všedního pozorovatele — neznalce — nevábily, má pro ně samy právě tento nádherný háv důležitý význam ten, že sedávajíce za dne volně na dřevěných plotech, tyčích, kůlech štěpů a t. p. svým t. zv. sympatickým zbarvením — svou prostou šedí a hnědí — jen nepatrně se odlišují od svého prostředí a když při tom ještě svým chocholem nějaký hobolek nebo souček na dřevě tak pěkně zpodobňují, — slídivému oku svých nepřátel tím snáze ujíti mohou. Všeobecně známo jest, že svým jednotvárným habitem jsou si některé druhy Cucullií do té míry podobny, ba možno říci docela shodny, tak že nelze ani zkušenějšímu entomologu najíti význačných, rozlišujících znaků, a že jen tehdy máme bezpečnou záruku o správnosti určení toho kterého druhu, když jsme si jej sami z housenky vypěstovali. Platí to zejména o druzích: Cuc. verbasci a scrophulariae ; — Cuc. lychnitis a blattariae, — Cuc. lactucae a campanulae i lucifuga, — Cuc. artemisea a absinthii, a konečně o druhu Cuc. chamomillae a umbratica. Na rozdíl od motýlů nejeví se nám ani přibližně taková podobnost mezi housenkami našich Cucullií; jediné u dvou druhů Spatřujeme druhdy výjimku: u lychnitis a scrophulariae. Tu však podobnost obou dostupuje té míry, že se hrubě ani od sebe neliší a obtíž rozpoznati, jde-li o tu či onu housenku (specii) jistě tou okolností nemálo se stupňuje, když oba druhy na těchže živných bylinách (divizně a krtičníku) se vyskytnou, ač z vlastní dlouholeté praxe přesvědčení o tom jsem dosud ne- nabyl. Proto však nikterak tvrditi se neodvažuji, že by údaj ten v odborné literatuře dosti rozšířený pravdivým býti nemohl; platí třeba jen pro jisté oblasti; vždyť — jak dobře známo — „není žádnou zvláštností, že dle místních poměrů vůbec housenky některých druhů tu na té, jinde na oné třeba ani ne příbuzné bylině žijí. Rovněž i s význačnými odchylkami od typického zbarvení housenek Cucullií jen u dvou druhů se setkáváme. Jsou to opět oba druhy na diviznách žijící, u nichž význačné aberrativní zbarvení jen pořídku se vyskytuje a méně zkušeného sběratele "Snadno může svésti k mylné domněnce, že našel nějaký nový, jemu posud neznámý druh. Tak u 'Cuc. verbasci ztrácí se černá kresba více méně a housenka její nabývá pak vzezření po- všechně bílého a u druhu lychnitis zmizí až na téměř nezna- telné pouhé hnědé tečky a mimo to i barva těla na vrcholech segmentů změní se v sytě žlutavě pomorančovou. Jen méně vý- značná naskytá se někdy odrůda zelenavá u druhu thapsiaga a po všem těle stejně žlutá odrůda u C. lychnitis. Není bez zajímavosti pozorovati u housenek našich Cu- cullií tu rozmanitost barvy a kresby, ano u některých i tvaru; povšechně vzato jsou tyto v tom ohledu svérázny a výjimečně o nich lze tvrditi, že se odchylují od všeobecně platného pra- vidla, dle něhož rozmanitost barvou u motýlů — proti jejich housenkám — převládá. Porovnáme-li různo- a pestrobarvé hou- senky našich Cucullií s jich jednotvárnými a chuďoučkými mo- týli, tu mimoděk přichází nám na mysl, jakoby vždy šetrná pří- roda v obvyklé svojí snaze zachovati rovnováhu, na motýlech ušetřiti hleděla, čím v rozmarné náladě tak štědře obdařila jejich pestrobarevné housenky. Pomíjíme-li jedinou neúhlednou umbraticu, jaká tu pestrost barevná u všech ostatních! A není to snad jen maně nahodilé, nýbrž dobře odůvodněno způsobem jich života; nepotřebuje věru umbratica jiného vzezření, než jaké právě má, žijíc v úkrytu přímo na zemi; kdežto u všech ostatních jejich družek, pyšnících se přepychovým hávem, jako okázale křiklavá lactucae, nebo ne méně zdobné: lucifuga, campanulae, thapsiphaga, asteria a j. bez dlouhého uvažování — v tom zříti musíme mateřskou péči přírody o její zplozence. Syté a zářivé zbarvení housenek jest jim ochranným pro- středkem, aby žijíce — třeba některé jen dočasně — volně na živné bylině v jisté vzdálenosti s pestře květnatým okolím har- monicky splynuly a takto nenápadnými a snadno přehlédnutel- nými se staly (somalysa). I naskytla se mně příležitost o pravdě řečeného s dostatek se přesvědčiti, když jsem svého času v Harrachově při klepání Tephro. absinthiata se zlatobýlu znenadání spatřil v deštníku ne méně než pět velkých housenek Cuc. lactucae, které — jak jsem pak vyšetřil — na žlutě květoucím a poblíž zlatobýlu rostoucím jestřábníku zcela jsem přehlédl a mimoděk do deštníku sklepal. 57 104 Na téže bylině (jestřábníku) našel jsem pak tu ještě jednu hou- senku lactucae. Jiné dva druhy, totiž Cuc. artemisiae a absinthii liší se od všech ostatních tvarem svých housenek, jež jsou nad jiné zají- mavými zjevy dokonalým zpodobněním svého okolí jak barvou, — dle lodyhy — tak i přizpůsobilostí k barvě i tvarům květů pelyňku a černobýlu, na němž žijí — mimicry to, ve svém způ- sobu v ničem si nezadající oproti Wallace-ově pověstné Kallimě inachis na Sumatře. Než přes toto ochranné (sympatické) zbarvení a připodob- nění se nebývají housenky uchráněny od četných svých ne- přátel z říše hmyzí; často bývají krutě napadány zejména cizo- pasníky z řádu dvoukřídlých, kladoucích vajíčka též zevně na housenky. Ne zřídka můžeme pozorovati boj ten u housenek po výtce na divizně žijících: u C. lychnitis a verbasci; dotěrná havěť muší v bystrém letu úklady strojí vyhlédnuté oběti a třeba se tato hbitým mrskáním těla na okamžik svého trýznitele zho- stiti dovedla, na dlouho přece neodolá jeho vytrvalým úkladům. Dobrá polovice housenek obou jmenovaných druhů bývá — jak říkáme — nabodána; ku podivu však neshledal jsem nikdy zevně na housence vajíček kuklic u druhu thapsiphaga rovněž na divizně žijící. Larva muší vylíhlá z vajíček mnohdy četných bílých pevně do kůže háčkem zasahujících, provrtá kožku své nositelky a vniknuvši do jejího těla, cizopasí v něm nejčastěji až do zakuklení své bezděké hostitelky, tak že místo kukly Cu- cullie najdeme pak v zámotku samém více puparií kukličích (Ta- china). Někdy však jsouce dospěly, nevyčkají larvy kuklic až housenka zámotek svůj upraví, opustí dříve svou hostitelku, aby volně v soudkovitých pupariích se zakuklily. Jakož vajíčka kuklic, jak řečeno, zevně na housenkách Ipějí, napadne bezpochyby mnohému, že by odstraněním jich snadno bylo lze housenku od jisté záhuby zachrániti ; než ve sku- tečnosti není tomu tak. Snadná ovšem operace ta by byla, zá- ležejíc v podstatě buď v rozmačkání aneb v pouhém, ale opa- trném odstranění dosti objemných vajíček t. j. odškubnutí jich jemnou pincetou. Leč hlavní věcí, o níž tu jde, jest — zda-li by- chom místo zárodků muších neodstranili již jen prázdné obaly vajíček, když — jak povědomo — u mnoha much drobolinké larvy velmi rychle po nakladení vajíček -— mnohdy prý za ně- kolik hodin — se vyvíjejí a bez prodlení do těla hostitelky se 9 pe SK z abk < KÁ © © © © © © < ©... = o- zavrtají. V nejmnožších případech by asi z této příčiny náš ope- rativní prostředek na dobro selhal, nehledě ani k tomu, že roz- mačkáváním a odškubováním vajíček snadno naši pacientku krvavě zraniti a již tím jistou záhubu jí přivoditi můžeme Není dosti na četných kuklicích; ještě bývají housenky ty vydány na pospas hmyzu jiných řádů, zejména blánokřídlých lumků a hmyzu bodavému (Hemiptera); najdeme někdy zase na diviznách, na nichž housenky Cucullií hojněji a pospolitě se vy- skytují, doklad této krvelačnosti, vidouce smrtelný zápas hou- senky se ssavým dravcem — s plošticí, která zákeřnicky napadla svou oběť a tak dlouho ji vyssává, až z ní zbude pouhá kožka, oběma konci dolů visící. Věčný přírody zákon: boj tu 0 život! Nejen v podobě zevnějšku, ive způsobě žití shledá všímavý pozorovatel nemalou rozmanitost u housenek našich Cucullií; pokud se krmiva týče, najdeme mezi nimi i všežravce — poly- faga Cuc. umbraticu — jemuž všeliké bejlí svědčí, vedle jedno- žravce — monofaga Cuc. campanulae, který — aspoň u nás — výhradně jen zvonek okrouhlolistý (Campanula rotundifolia) za živnou bylinu si oblíbil, kdežto všech ostatních 12 druhů za vděk bere několika, avšak nejvíce jen příbuznými krmnými bylinami, mezi nimiž nalézáme převahou druhy šťavnaté, mléčnaté, jichž list, stonek, květ i nezralý plod stejně dobře jim jde k duhu. Mezi tyto druhy počítáme však některé, jež pokud se týče jejich výživné byliny — výminku od pravidla nám představují a jak se tomu podobá dle rozdílných krajinných poměrů i ve způsobě volby krmiva odchylně se chovají. Jedině tak si můžeme vy- světliti některé vzájemně si odporující údaje o živných bylinách mnohých housenek. Tak jsem teprv loni na Sázavé nalezl je- dinou housenku C. lychnitis na divizně velkokvěté a rovněž jen jedinou C. thapsiphagy na divizně knotovko- vite, kdežto těchto hojně bylo lze nasbírati v do- tyčné krajině na divizně velkokvěté a oněch (lychnitis) zase jen na divizně knotovkovité. Co do samého způsobu života hou- senky víme, že Cuc. umbratica, štítíc se denního světla, jak již řečeno, celý svůj housenčí věk prožije na zemi v bezpečném úkrytu husté spleti bylin; jiná, najmě Cuc. tanaceti a chamomi- lae, pak thapsiphaga a verbasci, žije sice nejen pokud je malá, ale i když dospěla na bíledni na bylině, avšak první dvě pozpod jejího úboru a poslední na žebru vezpod listu, oku sběratelovu dobře skryta; Cuc. campanulae a lucifuga tráví jen své mládí E SD a nj volně na živné bylině, povyrostši však a zvlášť když k zaku- klení dospívá — pečlivě se uchyluje k zemi do příhodného útulku; všechny ostatní housenky vytčených našich Cucullií žijí stále volně na své živné bylině. Ještě i jinými zvláštnostmi se na rozdíl od převalné většiny housenek všech motýlích čeledí naše Cucullie vyznamenávají; jsouť velmi čily a hbity a této přednosti děkují v některých pří- padech -svoji záchranu. Některé jako příkladně Cuc. lactucae, campanulae, asteris a j. dotkneme-li se jich sedících na bylině, ano třeba pohneme-li jen touto, provozují opravdové salto mor- tale a jak dostatečně známo, nezřídka s žádoucím výsledkem ; sběratel hledá ji přirozeně na zemi pod bylinou a kolem této v husté směsici bylinné, kdežto naší akrobalce se podařilo sviž- ným odrazem v obloukovém místo přímo svislém pádu zachytiti se hbitě na první namanuvší se v cestu list, stonek a t. p. a tu nepohnutě vyčkati dalších věcí průběh, kdežto sběratel s otlače- nými koleny a spoceným čelem donucen bývá vzdáti se již vší naděje. Z vlastní zkušenosti zajisté každému sběrateli známo, jak nesnadno je postřehnouti housenku sklepanou se stromu ina holé lesní půdě, neprozradí-li se sama lezením aneb aspoň osud- ným pro ni pouhým pohybem; nad to v hustém a pestrém po- rostu bujných mlází a pasek., AŽ na jediný druh žádná housenka našich Cucullií nemění při svlékání ani barvu ani kresbu původní; všechny podrží v podstatě vzezření svého mládí; toliko housenka Cuc. luci- fugy nespokojíc se tmavohnědým, žlutě pruhovaným šatem svého mládí, při posledním svlékání zaměňuje jej za nový, leskle černý a okrášlenýy řadou rumělkových perel na hřbetě a po bocích. Posléze jest se nám zmíniti ještě o jedné zvláštnosti někte- rých housenek Cucullií, že totiž ku podivu rychle po posled- ním svlékání rostou a k zakuklení dospívají, jako na př. Cuc. verbasci, lychnitis, thapsiphaga, scrophulariae a j. a že v té pří- čině málo konkurentů v říši motýlí by se našlo. Nejvýmluvnějším dokladem řečenému budou průměrná čísla měřených rozměrů těla 8 housenek C. thapsiphagy, zjištěná ve dvou obdobích, totiž když se měly k poslednímu svlékání a pak, když se na nich jeviti počaly neomylné známky dospělosti, tudíž krátce před zakuklením, Byla průměrná délka housenky před posledním svlékáním 26 mm, její síla (t. j. šířka uprostřed těla) 4 wm a krychlový obsah válcovitého těla -326 mm; ve stavu dospělosti, tedy před zakuklením změ- řeny a vypočteny: průměrná délka 45 mm, síla 7 mm a obsah 1731 mm?!! Dle těchto prům. čísel přibylo housence v době od posled- ního svléknutí do dospělosti 1:73krát — 73%/, — délky, již měla před posledním svlékání, — 1:75krát — 75%, šířky (síly uprostřed) a 53krát — 430%, — krychl. obsahu! Zajisté přibylo housence značně a uvážíme-li, že doba od posledního svlékání až ke kuklení pouze 4, dne trvala, tož teprv pak dovedeme posouditi nad pomyšlení urychlený vzrůst housenky C, thapsiphagy. Ku přibližně stejným v pravdě přímo překvapujícím vý- sledkům bujného vzrůstu housenky v mezidobí tak krátkém i u Cuc. lychnitis a verbasci jsem se přesvědčil; pozoroval jsem, že jen o jeden den déle žraly (5'/, dne), ač není vyloučeno, že to zaviniti mohly příčiny třeba nahodilé, příkladně ne dosti čerstvé krmivo (najmě u divizny knotovkovitě pro C. lychnitis), které tuze brzy svadne. Odtud lehko posoudíme, jak pro zdárný vývoj předůležito jest, aby pěstitel pilně toho dbal, svým strávnicím vždy spotřebu čer- stvého krmiva opatřiti. Zakuklení všech Cucullií děje se bezprostředně na povrchu aneb jen mělko pod povrchem půdy v zámotku dovedně spřá- daném s přimísením hrubších zrneček hlíny neb písku, avšak jen do hoření vnější vrstvy; obalu to tlustého, hustého a pev- ného, uvnitř měkce a hladce předivem vystlaného. Zámotek ten, tvaru vejčitého, není na průřezu příčném všady obrysů přesně kruhových, pouze oba konce a zpodina mají tvar vypouklý, kdežto hořejšek zvlášť uprostřed je poněkud sploštělý a dlužno do této přirozené polohy (vypouklou stranou dolů) zámotky v pupníku klásti a kukly nikdy ze zámotků nevybírati, aby zdárný vývoj motýle nebyl tím porušen. Zámotek Cucullií dovede upoutati vnímavou mysl entomo- loga významem, jenž mu přisouzen po stránce biologické; nelze tuším ani pochybovati o příčinné souvislosti mezi důkladně spře- deným zámotkem a mezi přezimováním kukel, z nichž, jak dobře známo, motýli nestejně se vyvíjejí a rozdíly ty čítáme ne na týdny nebo měsíce, nýbrž na léta. V pravdě jako by ta teprv k své proměně v dokonalého tvora se přibližující housenka již dobře toho vědoma si byla, že = TBB- o E20, jí po případě krutý boj podstoupiti bude s mocnými živly po drahně časů a opatří se seč v moci její jest proti hrozícímu ne- bezpečí takovou úpravou kokonu, aby v zdánlivě nerovném zá- pasu tom přece vítězně obstála; jako by tušila, že tu jde o to O veškeré své zplozenstvo mateřsky pečlivá příroda obdařila ji a naučila z mnohonásobně spřádaných hedvábných vláken zrobiti ochranný obal, v němž by — dospěvší v kuklu — vzdo- rovati s to byla rušivým účinům nadbytečné vlhkosti a vysušu- jícímu úpalu slunečnímu tak bezpečně, jako usmrcujícímu tře- skutému mrazu a vší psotě časové po dobu nejen jednoho, ale mnohdy i dvou a řídčeji dokonce i tří plných roků a to ještě přes to, že vývoj v imago se děje v kukle, ob- dané jen chabým a tenkostěnným chitinovým obalem, jaké u kukel Cucullií shledáváme. Leží na snadě, že nejen účelně spředený zámotek o sobě, tolikéž i v něm obsažený a neprodyšně uzavřený vzduch hraje ve vítězném zápase tom důležitou roli. V poměru k velikosti kukly dosti značný v zámotku uzavřený obsah vzdušný působí jako účinná isolace, jež reguluje vlhkost i teplotu vnitřku zabra- ňujíc, aby tato neklesla na tak zvaný kritický bod, osudný pro postup vývojový v kukle. Posléze nám zbývá zmíniti se ještě o sběru a chovu hou- senek některých našich Cucullií. Nejrannější a na některých na- lezištích zároveň téměř i nejpozdější bývají Cuc. verbasci, scro- phulariae a lychnitis, jež již v druhé polovici června najdeme i vyrostlé, kdežto ostatní můžeme sbírati, po případě do deštníku sklepati teprv obyčejně v letních měsících (v červenci, srpnu, ba i v září) a dobře učiníme, obmezíme-li se pří tom jen na vy- rostlejší housenky, které — jak již řečeno — vůčihledě dorůstají a k zakuklení dospívají; zvlášť tehdy je nebeřme, když jim ne- můžeme denně čerstvou potravu přinášeti, což u většiny živ- ných bylin Cucullií potřebí bývá, an brzy svadnou, třeba i do lahvičky s vodou byly dány. A chov od vajíčka musel by ob- zvlášť obtížný a vždy nejistý býti, soudíme-li dle toho, že sbí- ráme-li malé housenky, zpravidla se nám nezdaří jich odchov doma; až na C. umbraticu libují si naše Cucullie v přímém ozá- ření slunečním a toho jim v patřičné míře dopřáti — v house- níku naprosto nelze. U Prahy a v dalším okolí nejčastěji se setkáváme s Cuc. 8 há o ef Eu. Bi © umbraticou, tanaceti, scrophularií, blattarií, lychnitis a jen zřídka i s thapsiphagou, pak s verbasci, artemisií a absinthií, kdežto aste- ris, lactucae, lucifuga a chamomillae — jak se podobá — si ob- líbily více horské a podhorské končiny blíže k českému pomezí. Tu jsou jim domovem obzvláště výslunné úklony s řídkou, ne- vysokou (křovinatou) porostlinou, místa vyprahlá (skaliska), toli- kéž i paseky nebo mladé lesní kultury. Některé i podle požerků můžeme na příslušných. bylinách hledati, zejména na vyšších s řídkými květy a vrcholičnatými Jatami, na nichž požerky cvičenému oku sběratelovu neujdou, na př. Cuc. asteris na zlatobýlu, lactucae na věsence a chondrile, scrophulariae a blattariae na krtičníku, artemisiae a absinthii na černobýlu a pelyňku, thapsiphaga na divizně velkokvěté a cam- panulae na zvonečku atd. Tuto posléze jmenovanou Cucullii našel jsem před léty -- dva roky po sobě po jedné housence — v Šárce (stráň pod ko- stelem sv. Matěje) a na Bílé Hoře; motýle však jsem z nich ne- vypěstoval. Za to v Písku a pravděpodobno bude asi i na více jiných místech našeho jihu (p. učitel Tykač našel housenky v Rabstejně) sbíral a vypěstoval jsem motýle častěji. Nebude snad od místa, sdělím-li s trpělivým čtenářem i příhody a zku- šenosti při pěstování tom nabyté. Housenka na perlefově bílé půdě pěkně černě kropenatá se žlutým, mezi jednotlivými kroužky přerušeným proužkem na hřbetě a velkými, okrouhlými žlutými skvrnami po stranách, s hlavou na první pohled černou, jen místy bíle skvrnitou s bě- lavou uhlovitou kresbou — žije zpravidla až do posledního svléknutí volně na své výživné bylině a bývá přes své pestře skvrnité — ač nikoliv okázalé — zbarvení snadno i entomolo- gem přehlédnuta. Po posledním svléknutí však pečlivě se skrývá v mechu, lišejníku, pod kamenem poblíž zvonku aneb ve směsi bylinné a vylézá hladem jsouc puzena i za dne na bylinu. Jen šťastné náhodě máme děkovati, poštěstí-li se nám právě v tuto dobu ji dopadnouti, nebo nechť by i byly požerky na tenkých kopinatých listečkách, na květech, plodech i na nitkovitých ston- kách vrcholku živné byliny vyškolenému oku sběratelovu patrny, nicméně přece je často nesnadno v jejím úkrytu na zemi ji pak na místě vypátrati. Je-li stanovisko její poblíž nějakého balvanu, skaliska a t. p., pak ráda zalézá do skulin nebo do koutů a sedí tu téměř zjevně, = : = MO zacloněna jsouc jen listem nebo stonkem nějaké byliny. Stejně jako na místech pustých, vyprahlých skaliskách shledáme se s ní na lokalitách s hustou a bujnou vegetací: na březích nebo mla- dých kulturách lesních. Malých housenek ze zvonečku do dešt- níku sklepati můžeme nepoměrně více, než nalézti pouhým okem velkých housenek. Avšak přesvědčíme se brzy, že malé housenky často bývají nějakým lumečkem napadeny, který jim dlouhého žití nedopřává; hnědý a malý rýhovaný zámotek cizopasníka — lumka — nalezneme buď pod anebo vedle nešťastné housenečky na stonku přilepený, když jsme spíše očekávali, Že nové, druhé svlékání díti se bude, ježto housenka delší dobu na jednom místě v klidu setrvávala. Jiných cizopasníků jsem dosud nepozoroval. Vypěstovati motýle z nalezených malých housenek se mně nepodařilo, ač všemožně jsem se o to přičiňoval. Z počátku utě- šeně rostly, některé přestály dobře třeba i poslední svlékání, až pojednou ochably, přestaly žráti, neschovávaly se pod mech, nýbrž stále jen nehybně seděly na bylině a za nedlouho žalostně zmíraly. Pozorujeme-li u housenek v zajetí odchylné způsoby od obvyklého jejich života, můžeme na určito souditi, že tyto změny podmíněny jsou vážnými příčinami, jež nejčastěji úplný zmar všech našich nadějí znamenají. Podivno jest, že — jak známo — některé druhy housenek jako by ani nezvaného hostě ve svých útrobách nechovaly, jaře si vedou, ano druhdy ve žravosti i své zdravé družky předčí. Z toho zcela zřejmo, že tací příživníci — vlastně cizopasníci — neporušují pro vzrůst housenky důležitých vnitřních ústrojů a pouze na účet výživných šťáv a tuku své bezděké hostitelky žijí. Příčinu, proč chov Cuc. campanulae se mně nedaří, marně jsem se snažil objasniti; krmivo — jak se zdá — to nezavinilo ; zvonek za ranní rosy utržený a hned do lahvičky s vodou za- strčený — zůstává dlouho zcela svěží a abych i takto močenou krmí nepochybil, dával jsem jim ji dvakráte denně (ráno a na večer) bez vody. Leč přes to vše byly bezvýsledny i na dále moje prostředky ochranné i léčebné. Tyto poslední záležely v tom, že — jakmile jsem zpozoroval onu osudnou ochablost housenek jsem je vynesl do přírody na zvonek, naděje se, že setu přímo ozářeny oživujícím sluncem opět vzpamatují; leč marná byla všechna naděje, konec konců býval, že i tu se chovaly a skon- čily jako v zajetí — v housenníku. Pri praeparování takto zašlých housenek nenalezl jsem žád- -ného cizopasníka v nich, aniž se dopátral jakési zřejmé příčiny jejich konce; dle vytlačeného z housenek obsahu podobalo se, jakoby jen hlady byly za své vzaly. Poznamenati dlužno, že byly z počátku housenky chovány v skleněné nádobě, že však ani tehda nenastal obrat k lepšímu, když byly dány do průdyš- ných síťových válců z drátěného pletiva, v nichž vzduch snáze se obnovuje a v nichž možno jest je sluniti bez nebezpečí, že se udusí jako přiházívá v uzavřených skleněných housennících. Po takovýchto smutných zkušenostech nezbývalo jiného, než nebrati malých housenek, nechati je raději na místě až vy- rostou. Zálibu jsem v tom našel, mohl-li jsem je denně pozoro- vati. Tu poznal jsem, že jsou čeládkou cikánsky potulnou, najda je někdy sedící na téže bylině a byly-li povyrostlejší, někdy v nastražené léči (mechu, lišejníku at.p.) blíž zvonku dobře skryté; jindy však marně jsem je hledal i poblíž mezi bylinami, až k nemalému potěšení svému druhý nebo dokonce třeba i třetí den opět na místě se objevily a k ještě větší — škoda jen že vzácné a krátké — radosti mé ne samy, nýbrž ve společnosti S novou, mně dosud neznámou družkou-tulačkou. Jestliže housenka opouští svou živnou bylinu a jinou vy- hledává i tehdy, když by na prvé ještě hojně potravy našla, možno právem se domnívati, že blízkost své živné byliny dobře číti musí, jinak by asi sotva jen na zdařbůh na potulky po nové bylině se vydávala, obzvlášť když tato na některých místech jen po různu a ne hojně roste. Neřídí-li se housenka na takových potulkách po nové bylně zrakem, jak se dočítáme u ní ještě méně dokonalým, tož lze spíše za to míti, že jiná čidla pro ooa smysly chemické: čich a chuť již ve tvaru vyvinutějším se na- lézají a cesty její řídí. Vraťme se k našim tulačkám ; bezpochyby, že se jim moje časté návštěvy a vyrušování z klidu málo zamlouvaly, častěji jsem se jich spíše nedopočítal, než aby jen o jedinou jich při- bylo a proto nebylo jiného zbytí, než opět svobodnou vůli jim obmeziti, totiž nechati je sice na živé bylině, avšak uvězněné v sáčku organtinovém. Nebylo tak snadno najíti k tomu se ho- dící bezpečné místo; dal jsem je na pěkný trs zvonku v blízké lesní kultuře a zakryl hustě všelikým býlím zelený sáček před zrakem škůdcovým. Leč se špatnou jsem se potázal! Opakovalo se vše jako v zajetí doma; jen že tentokráte vlastní moje neopatrnost to za- n Z K, vinila, neboť předvídati bylo lze, že bude housenkám i zvonku pod hustým pokrovem bylinným postrádati slunce, světla i svě- žiho vzduchu, těchto nezbytných podmínek zdárného vývoje a mimo to, že po každém dešti dlouho trvající vlhkost zakrytého místa jim neméně bude na závadu. Jak snadno bylo by pěstiteli čeliti všem těmto rušivým vlivům, kdyby měl k disposici za- hrádku, v níž by chov na živé bylině bezpečně předsevzíti mohl. Ostatně nejen při chovu Cuc. campanulae druhdy i při Cuc. lactucae zakusiti jest nám podobných a všelikých jiných vrtochů rozmarné housenky. Přihodí se někdy, buď že vzdorovitě od- mítá každou jinou, třeba jejímu druhu vlastní živnou bylinu a raději hlady by zhynula, když jí nemůžeme předložiti právě ten druh byliny, na kterém jsme ji našly; anebo že se nemá k za- kuklení v těsně uzavřené a temné krabici a v ní do úpadu by se spíše uběhala, kdybychom se nad ní naustrnuli a nedali ji do světlé a vzdušné nádoby, v níž jsme ji chovali a ve které po té bez průtahu se uchýlí k zakuklení do země. Patrně řadí se C. lactucae k těm housenkám, jež milují přímý a plný po- žitek světla, ale v smutném zášeří a tmě zakrní a žalostně hynou, tak jako naopak jiné světla se straní, příkladně mnohé housenky noctuí v temných úkrytech žijící, aneb aspoň v rozptýleném světle se zálibou se zdržující. I v tom případu mnoho s nimi nesvedeme, když nasbírané menší přeneseme na jiné nám bližší místo a na stejnou živnou jejich bylinu je dáme, abychom takto si uspořili práci krmením doma. Jdeme-li si pak pro vyrostlé, s málokterou se opět shledáme, ač přesvědčeni jsme, že ještě nedospěly k zakuklení. Již ta zkušenost, které nabudeme při pře- nášení jich na novou bylinu, že opětovně z této na zemi padají a po té ruče do klusu se dávají, utvrzuje nás v domněnce, že z našeho místa často utekou, tak jakoby tušily, že přenášení jich nekonáme v úmyslu přátelském. I pokus osaditi aby zdomácněla tato zpupná Cucullie v Hodkovičkách nadobro selhal. Dal jsem totiž více malých housenek v Zátiší na slunnou stráň, nyní višněmi vysázenou, avšak při pozdějších návštěvách jsem se s nimi více neshledal tím méně ovšem s jejich zplozenci; bez pochyby, že se jim ani změna místa, ani živné nové byliny nezamlouvaly, ježto byly z Janských Lázní — kde žily na věsence — přeneseny na lo- ciku prutnatou (Lactuca viminea), jedovatou a hojnou to bylinu na vyprahlých stráních v okolí Prahy rostoucí. Je-li Čuc. campanulae jen vzácným, možno o Cuc. lactucae -snad říci, že je nevídaným hostem v nejbližším okolí Prahy, ač by se — soudě dle místních poměrů — spíše opak toho oče- © kávati dal. Praví-li dr. F. A. Nickerl v »Synopsis der Lepido- pteren-Fauna Bohmens< z r, 1850 že vícekrát našel housenky Cuc. lactucae, aniž by však udal kde, tož asi tímto slovem vy- loučeno bude nejbližší okolí Prahy, neboť po celá dlouhá léta nepoštěstilo se mi ji tu nalézti a ani od starých, pilných sběra- © telů zdejších se dozvěděti, že by ji byl kdo z nich tu nalezl, k čemuž dlužno ještě doložiti, že tam, kde se vyskytuje, nikterak není zjevem snad vzácným. Housenky C. lactucae najdeme zhusta cizopasníky obydleny a to jak lumky, tak i kuklicemi, jichž vajíčka vídáme na kůži přilepena. Z předu uvedený výčet českých Cucullií vykazuj o tři druhy více než uvádí MUDr. Ottokar Nickerl ve svém >»Ver- zeichnis der Insekten Bohmens« r. 1897; jsou to: Cuc. lych- nitis, blattarie a chamomillae, jež tudíž jako nové pro Čechy druhylze považovati. Abych vše pověděl — konče tyto řádky — doporučuji mi- lému čtenáři pro případ, že by při své horlivosti sběratelské po- cítil touhu po Cuc. campanulae, chtě si její housenku nalézti a motýle vypěstovati — aby k 1. srpnu si zajel do Písku, kde v blízkém městském sadu zvaném »na Americe« a to v části višňové nejčastěji jsem našel housenky tohoto z nejdražších českých, ano dokonce i středoevropských — motýlů. Příspěvek ke známostem o broucích žijících u některých ssavců. Podává Z. Frankenberger, Praha. Loňského roku (1909) z jara zabýval jsem se poněkud sbí- ráním brouků v norách divokého králíka a v hnízdech veverčích v Předboři u Říčan, jehož výsledky — skrovné sice, ale dosti zajímavé — v následujících řádcích podávám. 1. U králíka (Lepus cuniculus L.). Philonthus Scribae Fauv. 1 G 2./V. 1909. Philonthus spermophili Gaugelb. 1G' a 10 2.,V. 1909. Choleva agilis III. 1 © 2./V. 1909. Hister stercorarius FHoffm. 2 ex. 2./V. 1909. Hister ventralis Mars. 1 ex. 2./V. 1909. K dy Ján DN o PAA a Pot oa Čo pk = vd tl 3 PAA PVA Rab ko, 22k. ia, 2000) KOYTÁJA ABA VÁZA o PVP AV V nA OVER, RAMA 00 2 V DAV VL te (Ak O0 ea (A gone: by OB LAjaO ČEP 2, U veverky (Sciurus vulgaris L.). Atheta coriaria Kr. 9ex. (3G i 90) 16./V. 1909. Gnathoncus punctulatus Thoms. 1 ex. 16./V. 1909. Z nálezů těch nejzajímavější jsou Philonthus Scri- Dae aspermophili, kteří — pokud mi známo — nebyli dosud u králíka sbiráni, a jichž odtud také p. prof. J. Roubal*) neuvádí. Ostatní druhy nemají asi přímých biologických vztahů ke svým hostitelům (snad leda Atheta coriaria), a dostaly se patrně do hnizd pouhou náhodou. LepturaL. (sg. Sphenalia K. Daniel) pubescens Fabr., maculifera a. nova mihi. Popisuje Leopold Heyrovský z Prahy. A forma typica differt macula oblonga,nigrobrun- nea in elythris posita, post scutellum incipiente, medias partes elythrarum tenente et in guarta parte ita dilatescente, ut totam partem ultimam elythrarum teneat. Margine externo a medio cum macula concolori. Unum exemplar in collectione mea. Carinthia, »Medvedji dol« in montibus Karavanky. 24./7. anno 1910. Od základní formy liší se černohnědou podélnou skvrnou na krovkách. Skvrna tato počíná nedaleko za štít- kem a táhne se ku konci, zabírajíc vnitřní poloviny obou krovek. V poslední čtvrtině krovek se náhle rozšiřuje a zaujímá celou poslední část krovek. Zevní kraj krovek je od půlky téže barvy, jako skvrna. Ostatek jako u formy typické. Jediný kus této nové odrůdy chytil jsem s více typickými kusy na okoličnatých květinách v »Medvedjim dole« v Karavan- kách v Korutanech dne 24. července roku 1910. Kus ten nalézá se v mé sbírce, Bittacus tipularius Z. — Příspěvek k morfologii genitalních segmentů. Napsal prof. Frant. Klapálek. Letošního roku podařilo se mi objeviti tuto Panorpidu po- prve v Čechách v okolí Mšeného u Budyně nad Ohří, kde na místě sice prostorově velmi obmezeném, za to však v počtu *) J. Roubal, O broucích ve hnízdech ssavců a ptáků. Čas. Č. Spol. Ent, 1907. IV. č. 4. rel i hojném v druhé polovině srpna se vyskytovala. Tímto nálezem dosaženo toho, že jmenovaná čeleď zastoupena jest -všemi třemi rody evropskými. Používám této příležitosti, abych * doplnil svou práci: »Soustavný rozbor rodu Panorpa L. a | Boreus Latr.« (Rozpr. Čes. Akad., roč. V. čís. 44.) morfolo- gickým rozborem vnějších genitálních ústrojů rodu Bittacus. í Pohlavní kroužky tohoto rodu nejsou u G tak nápadně © odlišeny od ostatního zadečku, jako to shledáváme u Panorpy blížíce se v tomto ohledu týmž kroužkům rodu Boreus. První -© kroužek zadečkový jest velmi kratičký, další až k sedmému -včetně normální, většinou značně delší než Širší; osmý jest -© značně zkrácen, ač jinak zcela normálně vyvinut, Kroužek de- vátý jest dokonale rozlišen „v oblouček hřbetní a břišní, které + Obr. 1. Bittacus tipularius Z „£. Apex abdominis A se strany (aspectus, lateralis) B ze zadu (asp. posterior) VII... . XI = segment. 7.—11. G. pedes genitales Ps z penis, Č = cerci. po straně téměř jen v jediném bodě na kořeně se dotýkají. Oblouček břišní v normální své poloze vystupuje pouze na bo- cích zřetelně z kroužku předcházejícího a ke straně břišní tak nápadně se zúžuje, že mnohdy jen malé jeho úkrojky po stra- nách jsou viditelny. "Tím nápadně nás upomíná na stejné po- měry u Trichopter, kde však mnohdy tento oblouček břišní je skutečně tak hluboce na straně břišní vykrojen, že se na dva díly jen uzounkým trámcem spojené rozpadá. U Bittaca naproti omu shledáváme, že oblouček ten jest pouze zapadlý do obloučku osmého, neboť vypreparován byv ukazuje na břiše i na stranách šířku téměř stejnou, jsa pouze od boků nahoru ke kořenu svému trojúhle skrojen. Devátý oblouček hřbetní nese první podstatné změny k účelu pohlavnímu. Jest silně na zad protáhlý a upro- 8“ střed široce a hluboce vykrojený, takže vznikají dva skoro vál- covité, na konci zakulacené, nad kořenem při pohledu se strany kolenovitě ztlustlé, na vnější straně silně štětinatě chlupaté a na konci několika zpátečnými háčky ozbrojené přívěsky. Asi v po- lovině své délky nese každý na vnitřní své straně dolů namířený a na konci černými trny posázený čípek, který zvláště v pohledu se strany jest dobře patrný. V obloučku břišním sedí mohutné plodidlové nohy, které jsou tak jako u Panorpy dvoučlenné, jenže druhý článek netvoří onoho známého drápku, nýbrž jest doko- nale tupý. Ačkoli nevzniká forceps jako u Panorpy, přece jsou základní články plodidlových noh tak mohutné, že zabírají celou vnitřní světlost devátého obloučku břišního: jsou na straně břišní vespolek naprosto beze všeho patrného švu srostlé, na straně hřbetní však srůstají v patrném podélném švu úplně objímajíce pyji. Tato skládá se ze základní válcovité části, která přechází pak ve pružinu nahoru srpovitě zahnutou shora i zdola zploštělou a ke konci velmi ostře súženou; tato rohovitá pružina založena jest dvojitě, ale obě části její jsou v podélné střední čáře srostlé. Není pochybnosti, že má úkol titillatoru. Vypreparujeme-li ven nohy plodidlové i s pyjí a odkloníme na stranu hřbetní devátý oblouček, shledáváme, že v proláklině kryté shora jmenovaným obloučkem ukrývá se kratičký, jako úzký chitinový kroužek vyvinutý segment desátý, z něhož na každé straně vyniká čípkovitý štět. Tento ukazuje jediný volný článek, ale uvnitř desátého kroužku zřetelně můžeme sledovati stopy článku základního. Mezi kořeny štětů uvnitř kroužku de- sátého vynikají dvě chlopně, hřbetní jest dosti veliká, trojúhlá, břišní krátká a na zadním kraji vykrojená, takže při pohledu se strany jako dva lalůčky se nám jeví. Obě chlopně jsou na vnější své straně jemně štětinaté; mezi nimi na nízkém kuželovitém hrbolku otvírá se řiť. Jsou tedy úkrojky kroužku jedenáctého. U samičky jsou poměry ještě jednodušší. Kroužky zadečkové jsou až k sedmému včetně zcela normální. Osmý prodloužen jest na straně břišní v tupou, okrouhlou, silnou chlopeň pod- plodní, která sahá právě k zadnímu kraji kroužku devátého, je- hož měkkou, blánitou břišní plochu zcela přikrývá, ve značné části s ní po stranách srůstajíc, podél slemenní čáry břišní jest slaběji chitinována a na konci mělce vykrojena, tak že končí dvěma krátkými, tupými silně štětinatými laloky. Kroužek desátý jest dokonale prstenovitě uzavřen: na stranách z něho vyčnívají ( jednočlenné, ú úzce kuželovité nebo spíše vřetenovité štěty a mezi | A nimi břišní a hřbetní chlopeň, ve které jest kroužek jedenáctý -© rozčísnut. Chlopně tyto jsou na vnější své straně silně štětinkaté, -Mezi nimi pak vyniká krátký kužel, na jehož vrcholu otvírá : se řiť. . Srovnáme-li popsané ústroje s týmiž částmi u rodu Panorpa, á shledáváme, že vytvořeny jsou dle úplně totožného plánu a liší ý se pouze některými podrobnostmi. U samečka scházejí kroužku 8 -© devátému na straně břišní ony různě a pro jednotlivé druhy Pa- 3 jakož i způsob, jímž vyvinuty jsou kroužek desátý, jedenáctý, hrbol řitní a štěty jsou téměř stejny jako u Panorp (srov. Soust. 5 rozb. rodu Panorpa atd. p. 6). Nejpodstatnější úchylku pozorujeme "M -© norp význačně vytvářené výběžky: hřbetní strana téhož kroužku, í Obr. 2. Bittacus tipularius Z. A. Penis, B © apex abdominis A =- anus, Sg z Lamina subganitalis. na nohách plodidlových, které jak již shora bylo připomenuto netvoří u Bittaca kleští. Také samičí ústroje nápadně se shodují, . jevíce v tom jakousi větší původnost, že chlopeň podplodní nen, tak dokonale s kroužkem devátým srostlá. Štěty naproti tomu jsou u Bittaca více redukovány než u Panorpy. Nebude od místa poukázati zde na neobyčejnou shodu vnějších částí genitálních, jež zde byly popsány, s týmiž ústroji u Trichopter. Ústroje Panorp ukazují ovšem daleko původnější skladbu, dávajíce velmi zřetelně poznati morfologickou hodnotu jednotlivých částí a jsou nám vodítkem při oceňování jejím u Trichopter (srov. O morfologii kroužků a přívěsků pohlavních u Trichopter, část I. a II., Rozpr. Čes. Akad., roč. XI. čis. 35 a roč. XII. čís. 43). Podrobné studium nám jasně ukazuje, že srpice nejblíže stojí oné skupině, ze které se řád chrostíků vyvinul. Auszug. Beim Mánnchen von Bittacus tipularius L. ist der erste Hinterleibsring sehr kurz, die folgenden bis incl. zum siebenten normal und meist bedeutend lánger als breit; der achte Ring ist verkůrzt, sonst aber normal ausgebildet. Das neunte Segment ist vollstándig in einen ventralen und einen dorsalen Teil geschieden. Der ventrale Abschnitt ist auf der Bauchseite tief in den achten Ring eingezogen und bleibt infolgedessen nur an den Seiten sicht- bar; gegen den Růcken zu ist derselbe schief zugeschmiten und stost am Grunde nur in einem Punkte mit dem dorsalen Teile zusammen. Der letztere ist stark verlángert in der Mitte des Hinterrandes tief und breit ausgeschnitten, so dal zwei Fort- sátze gebildet werden, die etwa walzenfórmig, an der Spitze ab- gerundet und am Grunde in der Deitenansicht oben knieartig verdickt erscheinen. In der Mitte ihrer Lánge befinden sich auf der Innenseite auf jedem ein nach unten gerichteter, an seiner Spitze mit schwarzen Stacheln bewehrter Zapfen. Die Aussen- seite der Fortsátze ist stark beborstet und vor ihrer Spitze auf der dorsalen Seite befinden sich schwarze Widerhaken. Die Ge- nitalfůfe sind grofi, in der Mittellinie sind ihre ersten Glieder auf der Bauchseite verwachsen ohne eine sichtbare Naht zu bilden, umfassen die Rute und wachsen úber derselben wieder in einer deutlichen Naht zusammen. Sie sind zweigliedrig, zweites Glied kurz und stumpf. Die Rute besteht aus einem walzen- fórmigen Grundteile, welcher in einen sichelartig nach oben ge- krůmmten Titillator ůbergeht; dieser ist flach, nach der Spitze zu verdůnnt, verschmálert und scharf zugespitzt und besteht aus zwei in der Mittellinie verwachsenen Chitingráten. Wenn Wir die Gonopoden wegpráparieren und den dorsalen Teil des neunten Ringes nach oben abbiegen, treten die weiteren Teile deutlich hervor. Das zehnte Segment ist als als ein schmalen Chitinring sichtbar und jederseits aus seinem Innern treten die eingliedrigen, schmal zapfenfórmigen Cerci hervor. Der elfte Ring ist in zwei Klapper gespalten, von welchen die dorsale in der Ansicht von hinten dreieckig, aufen fein beborstet erscheint, die ventrale viel kůrzer, in der Mitte ausgeschnitten und demnach zweilappig und aufhen ebenfallis fein beborstet ist. Der After befindet sich Beim Weibchen bildet der achte Ventralbogen eine deutliche bis an der Hinterrand des neunten Ringes reichende Subgenital- kose ň „platte, welche in der Mittellinie weniger chitinisiert, am Hinter- Po M78 2079917 Ra 0 rande etwas ausgerandet ist, wodurch zwei kurze stárker be- - borstete runde Lobi entstehen. Die Subgenitalplatte bedeckt © grófštenteils die neunte Ventralplatte, die weich, háutig ist und mit welcher sie an den Seiten weit nach hinten verwachsen ist, -so daf nur ein kleiner Teil derselben hinten frei bleibt. Der -neunte Ring ist oben und an den Seiten chitinisiert. Das zehnte Segment ist nur als ein schmaler Chitinring entwickelt aus dessen Innerem an den Seiten die schmal spindelfórmigen eingliedrigen Cerci herausragen. Der elfte Ring ist in eine dorsale und eine ventrale Klappe gespalten, die von dreieckiger Form und aussen bedorstet sind. Zwischen den. Klappen erhebt sich ein niedriger Kegel von weicher, háutiger Beschaffenheit, welcher die After- offnung trágt. Die áuferen Genitalien von Bittacus zeigen also eine sehr nahe Verwandtschaft mit denselben Organen von Panorpa. Beim Mánnchen besteht der Hauptunterschied darin, dal sie nicht den auffallenden Forceps bilden, der fůr diese Gattung so cha- rakteristisch ist; der neunte Ring láuít in keine Fortsátze auf seiner Ventralseite aus und das zweite Glied der Gonopoden bleibt stumpf. Beim Weibchen ist die Subgenitalplatte doch nicht so vollstándig mit dem neunten Ringe verwachsen, was auf einen ursprůnglicheren Zustand hinweist, doch die Schwanz- fáden sind stárker reduziert. Sonst weise ich auf meine Arbeit: »Soustavný rozbor rodu Panorpa L. a Boreus Latr.« (Rozpr. Ces. Akad., Jhro. V., No 44. 1896) hin. Auch zeugen die hier beschriebenen Organe fůr die nahe Verwandtschaft der Panorpaten mit den Trichopteren, indem sie einen ursprůnglichen Zustand vorstellen und beweisen, dal die Vorfahren der Trichopteren von den Panorpaten nicht weit ent- fernt waren. “* A “ n P Fauna Bohemica. Noví brouci pro českou TŤaunu. Příspěvek od MUDra Em. Lokaye. Pterostichus (Argutor) tarsalis A$//b. Byv upozornén panem dvorním radou drem Skalitzkým, že tento druh byl jím chycen u Brandýsa n. L., prohlédl jsem svůj materiál a shledal, že dva jedince tohoto druhu ulovil jsem 28. září 1907 v Toušeni, Ouedius Haberfellneri E$). chycen byl mnou nahoře na Javoru v Šumavě v červnu. Atheta aguatilis 7%07s. Ulovena mnou v červnu rovněž na Javoru a mou chotí v srpnu u Nových Hradů blíže Vys. Mýta ve vlhkém mechu. Atheta (Ceritaxa) testaceipes Heer chycena mnou letos v červnu na Vraném n. Vlt., panem prof. Klapálkem letos koncem srpna ve Mšeném u Budyně. Zyras erraticus Hasgeus. Jednoho jedince tohoto velmi vzá- cného druhu podařilo se mi uloviti letos v červnu v hnízdě mra- vence Tapinoma erraticum ve Vraném n. Vit. Trimium carpathicum Sauley. Mojí chotí chyceno letos v srpnu u Nových Hradů v mechu. Cryptophagus silesiacus G5/b. V houbách a mechu u No- vých Hradů chyceni mou chotí letos v srpnu dva jedinci. b) Příspěvek Jar. Kříženeckého. Philontus fuscus Gravh. Jeden exemplář loni v květnu v parku u Veltrus ve stromě obydleném Las. fuliginosus. Philontus tenuis Fabr. ab. gracilis Lelzu. Na Sázavsku na písku! u řeky 1 exemplář poblíze Týnice n. Sáz. Athons vitatus Fabr. var Ocskayi Vřesum. Několik exem- plářů letos ve Vel. Oseku V. a u Siatenic VI. Athons vitatus Fahr. var. angularis Steph. Statenice VÍ. Apion astivum Germ. Čelakovice III. 09.*) Rhynchites betulae var. nitens Mrsch. Předloni v několika exemplářích u Statenic. Ceutorhynchus nigrinus Mrsch. Statenice VI. 09. Polydrosus pilosus Gred Křivoklát V. 08. Hypera trilineata Mrsch. Čelakovice III. 09. *) Za laskavé určení všech Curculionidů vděčím panu radovi Formánkovi v Brně. 121- E Me jm Drobnosti. WO Množství roháčů musilo býti letos v Černošicích u Prahy, což bylo as násiedkem kácení mnoba dubového podrostu. Při poslední vy- cházce v polovici srpna, zašel jsem do Černošic až k ville Kratochvíle, kdež jsem po strmé stráni, znovu osázené mladými smrčky, pracně se dostal nahoru mezi dubový podrost, a tu nalezl jsem velkého roháče na znak ležícího mrtvého, a opodál 2 samičky v téže poloze, což mě velice překvapilo, Ležely přece na nízkém mechu, mohly tudíž snadno se obrátit a zalézt. Leč šel jsem dále a hle, našel jsem jich ještě 18, většinou už se rozpadávajících, a mnoho jich částí, z nichž jsem si jen žuchvy po- nechal. Když jsem zase sešel s oněch strání dolů a ptal se kolegy zahrad- nika v oné ville, viděl-li zde letos roháče, řekl mi, že jich lítalo tam letos večer více než chroustů, ač tam každý rok nebývají tak četní. Záruba. Lymantria monacha (bekyně sosnová) objevila se letošního roku v Krči-Kunratickém lese v množství daleko menším než předcházející léta, o což má zásluhu tamnější lesní správa, která včasným pilným sbíráním a ničením motýlů předešla jeho rozmnožení. Též napomáhá v lesích těch při ničení housenek brouk Xylodrepa guadripunctata (housenkář čtvero- tečný), který je tam velmi rozmnožen. Zeman. Zvláštní podívání poskytovalo letošního roku stromořadí akátů, vroubící silnici Pankráckou ke Krči vedoucí, kde na jeho lístcích pásla se Lymantria dispar (bekyně velkohlavá). Chtěje se přesvědčiti, že skutečně akátem se živí, vzal jsem as 3 tucty housenek domů, kde jsem je také na akátě až k zapupení dochoval. — Zde opětně dokázala tato housenka, že není nikterak v potravě vybiravá, neboť ožírá vše: listnaté a jehličnaté stromoví, keře, trávu, atd., což svědčí o její zhoubné škodli- vosti při značnějším rozmnožení. Zeman. Atheta Montandoni Roubal v tomto časopise 1909, seš. I. po- psaná a uvedená ve 4 pouze známých exemplářích z okolí Bukureště, byla nově také v Uhrách nalezena panem Meschinggem. Roubal. Omosita colon Z. a discoidea Fabr. žijí na mršinách, když už byly tyto poněkud vyschly, pak v zásobách kostí, klihu, poblíž kože- lužských závodů, v různých zásobách živočišných surovin a p. Gangl- bauer uvádí živočišné odpadky, hlavně mršinu. V Praze jsem chytával jmenované brouky k večeru u otevřených oken pekáren cukrovinek a oplatků. Roubal. Bylo by velmi prospěšné, aby všichni přátelé přírody sbírali po krajích našich i přímo sousedních končinách střevlíky (genus Carabus, Cychrus a Calosoma) a zasýlali mně je ke studiu, co možná ještě vlhké, totiž nevyschlé, nepraeparované, nenapichované. Práce při tom není téměř žádné ani nákladů, poněvadž se nasbíraní brouci mohou zasýlati v malých pevnějších krabičkách jako vzorky bez ceny. Že bych výsledky studia a jmena spolupracujících sběratelů uve- řejňoval v našem Časopise, rozumí se samo sebou. Za přesné a podrobné naleziště, totiž města neb vesnice okolí, chlumu, hory, lesu a pod. bych velmi důtklivě žádal každého, kdož by přispívati minil. Všem přátelům entomologie kladu zvláště na srdce, aby si co nej- © více všímali krajin pošumavských, totiž celé horské obruby české © na západě, jelikož jest to krajina na nejvýše významná. Dr. Frant. Sokolář, dvorní a soudní advokát, Vídeň III/2 Disslergasse 6. Příspěvek ku poznání fauny broučí východních Cech. Napsal Jar. Kříženecký, stud., Král. Vinohrady. V tomto článku chci podati malou ukázku fauny broučí z Králického výběžku. Meškav o prázdninách (r. 1909) na samém úpatí Orlických Hor, v Čermné, konal jsem kratší i delší výlety po okolí. Seznamu významnějších brouků zde nasbíraných připojuji některé poznámky. Celkem jsem zjistil přes 500 druhů. Doba sbírání byla již dosti pokročilá (od 10./VII. až 9./IX.) a proto některé jarní druhy v seznamu chybí. Sbíráno na pěti lokalitách. Čer m ná vevýši 380 m. nad mořem v údolí, obklo- pená lesy; Kyšperk o něco níže, téměř za týchž podmínek přírodních; Těchonín vykazuje převážnou většinou druhy vyš- ších poloh horských (výš. n. moř. 400 m.); Mladkov, místo. ještě výše položené, lesy kolem obklopené: výš. n. moř. téměř 1000 m.; A Králický Sněžník vykazuje zcela faunu horskou. Při sbírání použito nejvíce smýkadla; prosívání nebylo ve většině případů nic platné pro stálé sucho. Nejvíce se ještě osvěd- čilo prosívání listí u potoka a kory starých pařezů. Z mravenců sbíráno jen u Lasius fuliginosus LZřr. v duté jedli u Čer- mné. Velice dobře se osvědčilo sbírání ve starých houbách a smýkání S/enusů při západu slunce na vlhké lesní louce.*) Pokud se zpracování týče, vyslovují srdečné díky všem pánům, kteří jakýmkoli způsobem mi pomocí přispěli. Obzvlášt- ními díky jsem zavázán p. dr. E. Lokayovi za pokyny úpravy seznamu se týkající. Za laskavou pomoc při sbírání a za po- sílání později chycených brouků děkuji svému kol. H. Markovi. Druhy pro Čechy nové jsou označeny hvězdičkou *) O tomto zmínil jsem se již v 2. čís. t. čas. Doporučuji to zvláště za doby sucha. Zjistil jsem takto 16 druhů Sřenusů. : Carabidae. Ee. Carabus Scheidleri Pauz. var. Preyssleri © Dufischm, Čermná VIIL; ; jeden exemplář na louce pod branou. — "Scheidleri Panz. var. Helleri Gngbl. V lese na mechu: Čermná VII. a IX. A 1 ex. © — Linnei Panz. Dva exempláře pod kamenem na Kr. Sněž- níku VIII | Trechus amplicollis Fairm. V lučním náplavu -u Čermné VII. Jeden exemplář mi zaslal později (IX.) kol. Marek z Čermné. — pulchelus Putz. V náplavu u Čermné VII. a Kyšperka VII. Patrobus assimilis Chaud. Několik ex. u Čermné VIII. pod olšovým listím na bahně. Druh tento byl dle Reitter a sbírán v Čechách jen p. dr. Skalitzským na Krkonoších. Byl prý též chycen v Čelakovicích, jak mi sdělil kolega Obenberger. Synuchus nivalis Panz. V náplavu u Kyšperka VII. < 1 exemplář. Platynus micans Nicol. Čermná VIII. pod listím 2 ex. Pterostischus coerulescens Liu. Čermná VII — aethiops Panz. Jeden exemplář u Čermné VIII. Amara montivaga Slurm. Jeden exemplář na silnici u Čermné VIL — lunicollis Schiodte. Čermná VIL.; Kyšperk VII. — eguestris Dufischm. Čermná VIII. 1. ex. Ophonus punctatus Dnufischm. Jeden exemplář na podzim chytil u Čermné. Harpalus latus Lin. Čermná VII., VIII, IX., Kyšperk VII. dosti hojně. — laevicollis Dufischm. Těchonín VII., Kr. Sněžník VIII Dytiscidae. A gabus nitidus Fabr. V lesních potůčcích v listí hojně: Čermná VIII., IX. — affinis Payk. Čermná VIII, s předešlým 1 ex. — Sturmi Gy/h. V proudících vodách: Čermná VIL.; Kyš- perk VII Gyrinidae. Orectochilus villosus Můll. V náplavu Tich. Orlice u Kyšperka VII. 1 ex. SOL 2/7 8,0 S al: Jm A v vá KA v : Ň “ E P BBA PEKA ne DY nl PR data Staphylinidae. Oxypoda formosa Kraatz. Vzácněji: Čermná VIII., . Sněžník VIII. Atheta aterrima Gravh. Čermná VIL v listí, 1 exemp. — subsinuata Erichs. Čermná VII. 1 ex. v houbách. — levana Muls. Čermná VIII., Mladkov IX. — picipennis Mannh. Čermná VII., IX. v houbách. — granigera Kiesemv. Velmi hojně s předešlou. — nigricornis Thoms. Čermná VIII. 1 ex. — tibialis Heer. Pod mechem na Kr. Sněžníku VIII. 2 ex. — sulcifrons Steph. Čermná VIII. v listí 1 ex. Thinonoma atra Gravnh. Na bahně u Čermné VII. 1 exempl. Bolitochara bella Můrkl. Několik ex. v houbách. u Čermné VII. Homalota plana Gylh. V houbách VII. 1 ex. Gyrophaena fasciata Marsch. Čermná VIII., Kyš- perk VIII. — pulchella Heer. Čermná VIII., 1 ex. č — strictula Erichs. Jeden exemplář s předešlou. Myllaena brevicornis Míth. Mladkov IX. Tachinus proximus Kraatz. V houbách u Čermné VII., VIII. — subterraneus Zěnné. Dosti hojně za týchž POR Čermná VII, VIII., IX., Kr. Sněžník VIII. Conuruslitoreus Linné. Na podzim u Čermné ně- kolik exemplářů chytil kol. Marek. Bryocharis analis Payk. V mechu na shnilém pa- řezu u Čermné VIII. — inclinans Gravh. V mechu na shnilém pařezu u Čer- mné VIII. Bolitobius trinotatus Erichs. Čermná VIL 1 ex. Bryoporusrufus Erichs. Kr. Sněžník; v mechu 1 ex. VIII. Mycetoporus Mnnhm. bruneus WMrschr. var. bima- culatus Božds. V lučním náplavu u Čermné VII. 2 ex. © — rufescens Sřeph. var. laevicollis Epfploch. Několik exemplářů u Čermné VII. O uedius Sleýh. laevigatus Gyll. ab. resplendens Thoms. Těchonín VII. 1 ex. : 8 +P OR, 9 váeíh sb: cy n P OŘĚÁ + v | v Z se) ROOT EI 15 PUT VŘ be S VHO ad obcho S vě M PVA Va oů RO V karb k ul k AL nt t poby i p % La "V "č 6 4 E é je % : b s u bi “ E ps M řiuf 3740) fdd : ki i kl Je n ka ol té le os% pdéně Fy v, be: Úý oj P SPONKOJÍ dra jk do) RE? o ft ÚV nd % vaš 9 by M o VZNIK 80 KOA : k : Nv ýže 6 o Zee a n "je p nl sk s “ 5, % let pětení ad k: S V n “ B) v- > ATO do Aše pm 550 kdo) S PONY NS 2 "oz ROA kbd: VH vid Ý p OBSAH: Ing. C. Jedlička Arnošt; Klíč k určování českých brouků. (Dok.) Str. 81- — Wimmer Ant : Seznam českého dvojkřídlého hmyzu. Str. 90. — MUDr. Em. Lokay: Nový Faronus Aubé. Str. 94. — PkC. Fr. G. Rambousek: Příspěvek k poznání rodu Thinobius Kžesw. Str. 97. — Prof. J. Roubal: Dvé nových Sk dg“ Str. 99, — J. Srdínko: V Čechách d.mácí Cucullie, Schrk Str. 100. — F rankenber Ber: Příspěvek ke známostem o brou- cích Zijících u ssp ssavců. Str. 118. — Leop. Heyrovský: Leptura L. (sg. Sphenalia K. Daniel) pubescens Fabr. a maculifera nova mihi. Str. 114. Prof. Fr. Klapálek: Bitiacus tipularius L. — Příspěvek k morfologii geni- tálních segmentů. Str. 114, — Fauna bohemica: Noví brouci pro českou faunu. MUDr. Em. Lokay. — Jar. Kříženecký. Str. 120. — Drobnosti, J. Zeman. Jar. Roubal. Dr. Fr. Sokolář. Str 121. — Jar. Kříženecký: KORESNÉ) ku poznání fauny broučí východních Čech. Str. 124. — Věstník. Eniomělasleké (příic: | dak hledáme, usmroujeme a pro Sbírky upřavujemé [Z napsali Lad. Duda, H. A. Joukl, Fr. Klapálek, P. A. Kubes, Dr. E. Lokay Dr. K Šulc, Dr. J. Uzel, Dr. V. Vávra, A. Vimmer. S 28 obrázky v textu, — Cena 80 hal, pro členy České Spol. Entom. 56 hal., poštou franko za 90 hal. resp. 66 hal.; též ve známkách předem zaslaných. — Žádáme pp. členův, aby laskavě přičinili se o rozšíření tohoto ko — II. ČESKÉ SÍŤNATKY. Tingitidae. Napsal Frt. Mužík. — (S 5 obr. v textu). — Cena 60 h, pro členy 40 h, poštou 5 h více. II. Kůrovcíi v Čechách a na Moravě žijící. Napsal Rom. Formánek. — S 73 obrazy v textu. Cena 1 K 60 hal., pro členy 1 K 8 hal., poštou o 10 hal. více. IV. Evropští nosatci rodu Dorytomus Stephens. Napsal Romuald Formánek. — (S1 obr. v textu a tabulkou.) Cena 80 h, pro členy 54 h, poštou 5 h více. V. Majky (Meloě Z.) zemí koruny České. © Podává R. Formánek. — (3 9 obr. v textu.) — Cena 48 h. pro členy 32 h, poštou o 5 h více. Pořad schůzí Ceské Společnosti Entomologické ve správním roce 1910. ; Leden ka „Únor bi „Březen vd P | Květen ZDN C NCC AAO 3, OOM 24. | ) Červen | An 0 F -Říjen : | Listopad © | Prosinec Topyí OKP TASOV SE JE RLA STO |, 15.04 807 dhrda Mitsu Schůze konají se v zasedací síni Zemědělské rady pro král. České na Václavském náměstí, číslo 54 v I. poschodí, a počínají přesně o '/„8. hodině večer. ČASOPIS České Společnosti šnfomologické. Acta Sociefafis Enfomologicae Bohemiae. dočník VII. T910. Číslo 4. Redakční komité. Proř. Gr. Klapálek P. Aug. Kubes. Prof. Dr. Em. Rádl. MUDr. Em. Zokau. © Odb. uč. Ant. Vimmer. VAK V PRAZE. Hákladem České Společnosti Enfomologtcké Tiskem Dra Ed. Gréora a syna. k o věd od Zb aj Pa Ouediu s parad isianus Heer. Čermná VII, VIII., IX., -© velmi hojně v houbách a v listí. © — picipennis Herr Kyšperk VII., Čermná VIL v náplavu. E -| Staphylinus fulvipes Scop. U potoka v listí 1 ex. u Cermné IX. be: — erythropterus Léu. V houbách hojně: Čermná VII., IX. P Philonthus chalceus Sfeph. Čermná VII., VII -© — albipes Gravh. Čermná VIII 1 ex. E — longicornis Steph. Čermná IX. 1 ex. š | Othius lapidicola Kčesenw. Jeden exemplář v listí -na Kr. Sněžníku VIII. Xantholinus atratus Heer. Jeden exemplář u Las. - fmlisinosus Latr. v duté jedli u Čermné VIII. Stilicus geniculatus Erichs. Čermná VII 1 ex. Stenus longitarsis Thoms. Čermná VIIL v listí u potoka. : — brunnipes Sřeph. Čermná VII. v lučním náplavu. — picipes Sfeph. Čermná VIII — bifoveolatus Gylh. Velmi hojně na lesní louce při zá- padu slunce na travinách u Čermné VII., VIII — impressus Germ. V lesním mechu: Čermná VIIL, Tě- chonín VI. : Oxyporus rufus Lénné. Velmi hojně: Čermná VII, VIIL, Kyšperk VII Oxytelus lagueatus Marsh. Čermná VII., VIII, IX., Kyšperk VII. : — inustus Grvh. Jeden exemplář na Kr. Sněžníku VIIL. v čer- stvém lidském exkrementu. — clypeonitens Pendellé. Kyšperk 1 ex.. Ancyrophorus omalinus Erichs. Těchonín VII. 1 ex. sesmýkal jsem. Antophagus sudeticus Kžesenmw. Kr. Sněžník VIII, Čermná VII., VIII, ponejvíce na kapradinách. — alpestris Heer. Kr. Sněžník VIII. za týchž okolností. — abbreviatus Fabr. Čermná VIII. — caraboides Lin. Čermná VII. Megarthrus Sinuatocollis Boids.. Čermná VIII., na vlhkých lukách při západu slunce hojně s -— nitidulus Kraatz. a — hemipterus l/s. M i by 4 ský U, PA T EAU STY 0 99,000, JE P Pselaphidae. Euplectus punctatus Muls. Dva exempláře pod -korou starých jedlových pařezů u Čermné VIII. (Det. Ram- bousek). ž — piceus Motsch. Čermná VII.: 1 ex. na témže místě. Druh tento byl v Čechách sbírán dosud jen p. dr. Fleischerem a p. dr. Pečírkou na Šumavě. Jeden z našich nejvzácnějších Euplectů. Scydmenidae. k Cephenium *Reitteri Bris. Pod listím u Čermné MI 176x. Silphidae. Necrophorus EAA Hrvbst. Ve starých houbách "dosti hojně: Čermná VIII, D Scarabaeidae. Aphodius rufus Moll. Čermná VII., Kyšperk VIL, pod. kravskými exkrementy. — nemoralis Er. Těchonín VII. 1 ex. — depressus Kugel. ab. atramentarius. Er. Jeden exem- | plář pod lidským exkrementem na Kr. Sněžníku VIII. Hoplia praticola Duftschm. Na obilí u Čermné VIII. 1 exemplář. — philantus Sulz. Dva exempláře s předešlou. Serica brunnea Linné. V náplavu Tiché Orlice u Kyš- perka VII. Hydrophilidae. Philydrus *fuscipennis Thoms. Hojně pod listím u potoka a vlhkých místech u Čermné VII. Nitidulidae. „ Epuraea melina Er. Jeden exemplář v podsívání u Cermné IX. — terminalis Mannhm. Hojně s předešlou. — pusilla Jllig, Jeden exemplář na podzim u Čermné chytil H. Marek. — ochracea Er. ab. bisignata Sturm. Hojně se základní formou u Čermné VII. u Las. fuliginosus Latr. — abietis %. Sahlb, Čermná VIII., Kr. Sněžník VIII., Mladkov IX.; hojně na květinách. Thalycra fervida OZiv. Čermná VIL sn Byrrhidae. Cytilus *auricomus Dufischm. Čermná VII, Kyšperk © VIL, v lučním náplavu hojně. Eucnemidae. T hroscus carinifrons Bonv. Čermná VII. Elateridae. Elater aethiops Lac. var. scrofa Germ. Král. Sněž- ník VIII. -© Agriotes *gallicus Zac. Jeden exemplář u Čermné VIII. Adrastus *lacertosus Er. Čermná VIL. 1 ex. Denticolis rubens P?ller. Jeden exemplář seděl na trávě na Kr. Sněžníku VIII. Cantharidae. Pyropterus affinis Payk. Na suchých pařezech u Čermné VII. Platycis minuta Fabr. Za týchž okolností u Čermné VIII. Podabrus alpinus Pavk. Na Král. Sněžníku na kapradi- nách několik exemplářů VIII. Cantharis livida Lón. var. dispar Fabr. Se základní - formou u Čermné VIL 1 ex. p ka M : . Malthinus 2 guttatus Payk. Hojně na trávě : Čermná VII., VHI. a Těchonín VII. — flaveolus Sleph. Jeden exemplář za týchž okolností u Tě- chonina VII. Malachius marginatus Ořďiv. Jeden exemplář u Kyš- perka VII. Anthocomus fasciatus Lin. Čermná VII. na trávě. Mordellidae. Mordella maculosa Naez. Jeden exemplář na suchém plotě na výsluní u Čermné VII. (Det. Roubal.) Curculionidae. Otiorrhynchus dubius S/róm. Na kapradinách na Kr. Sněžníku VIII 9* (Ee PT 79% P 7 ké Liophloeus Herbsti Gylh. V náplavu Tiché Orlice < u Kyšperka VII. a na Kr. Sněžníku VIII. 1 ex. Liosoma deflexum Panz. Pod listím u potoka u Čermné -dva exempláře VIIL Apion cruentatus Schall. Hojně na květinách: Těcho- nín VII, Kyšperk VIL, Kr. Sněžník VIIL Cerambycidae. Pachyta clathrata Fabr. Kr. Sněžník VIII; hojně na trávě. Chrysomelidae. Chrysomela*geminata Payk. var. cuprina Dufischm. Čermná VIL — *varians Fabr. var. pratensis Weise. Čermná IX. Kyšperk VIL. | — *varians Fabr. var. centaura Herbst. Mnohem hojněji než předešlá (takřka v massách) na /řezalce: Kyšperk VIL, Kr. Sněžník VIII — intricata Germ. Na Kr. Sněžníku VIIL 1 ex. — cacaliae Schrnk. var. senecionis Schrn. S předešlou. Donaciidae. Donacia brevicornis Abr. Cermná Vil ; na rákosí Hex. H. A. Joukl. Narodil se 23. června r. 1862 v Praze, navštěvoval školu u Piaristů a studoval pak na německé reálce v Nikolandské ul. R. 1880 vstoupil do malířské akademie hodlaje státi se profes- sorem kreslení. Vynikaje nadáním i pílí záhy na sebe obrátil pozornost a ježto nemaje vlastních prostředků byl nucen hned od počátků sám se vydržovati, byl zahrnut zakázkami v té míře, že věnoval se malířství úplně. Vynikl jako portrétista, malíř hi- storický a chrámový. Pracoval na chrámě Minoritů v Brně, v kostele ve Slatinách (obnovoval zašlé fresky Brandlovy), v O- stružné a v Libáni. Mimo to byl hledaným illustratorem, kterýmž oborem v posledním čase skoro výhradně se zabýval. S velkou láskou Inul ku přírodě a všechen volný čas vě- noval studiu entomologie po více než 25 let. Osvědčil se zvláště jh sy o znalec“ „motýlů a býval v otázkách pochybných na potaz rán. Výsledkem jeho píle vedle celé řady drobnějších pojednání : -čes ských v časopise našem uveřejněných a německých publiko- k -vaných v různých listech zahraničných jest objemné dílo: Motý- © lové a housenky Střední Evropy, vydané nákladem knihkupectví © Kobrova. Dílo toto zůstane dlouho základní prací pro Macrole- : pidoptera. Chystal se stejným způsobem zpracovati Microlepido- „ptera, leč bohužel smrt po krátké chorobě zmařila všechny jeho ušlechtilé plány. Byl spoluzakladatelem České Aonléčnosti Entomologické, ní jejímž byl svého času knihovníkem a místopředsedou. Pro svůj neunavný humor a břitký vtip byl vždy dobrým společníkem -a oživoval přátelské schůzky členů společnosti. Jeho neobyčejná ochotnost přispěti radou i materiálem vábila k němu zvláště za- čátečníky a »Motýláři« dlouho budou postrádati tohoto krystal- lisačního bodu. Zemřel po krátkém těžkém utrpení dne 6. prosince 1910 a pohřbu jeho konaného dne 8. pros. téměř v plném počtu ú- častnili se pražští členové Č. S. E. Dílo jeho zapezpečilo mu památku trvalou. Kýók. Nonagria typhae T/nbg. (Příspěvek ku biologii.) JD KA C, (Tato můrka jest dosti obyčejná, ale svou biologií velice zajímavá. Přezimuje sice po druhém svlékání, ale úplně vyrost- lou možno ji sbirati v červenci a v prvé polovině srpna. Hoff- mann na str. 104. uvádí: »Lebt ebenfalls in den Rohrkolben, aber nach »Hering« in solchen, welche in Wasser stehen.« Hou- senky tyto nalézáme však v orobinci rostoucím ve vodě i v tom, jenž jest v písku neb na břehu močálu, ba i ve vypuštěném rybníce. Nejlépe možno housenky sbírati tak, že díváme se po oro- binci, kde lodyha nebo prostřední listy jsou zvadlé a žluté. Nad zemí as 5—15 cm. vysoko (stojí-li orobinec ve vodě, tedy nad hladinou vodní) jest viděti otvor, pod nímž jsou nalepené drtiny a vytéká hnědavá látka (obr. 4.) V takových rostlinách jest ho- spodaření housenek Nonagrií dokázáno. Vytrhneme-li onu rozežranou rostlinu ze země a rozřezá- váme-li ji od shora dolů, nacházíme chodbu a v některých čá- stech uložený trus. Housenka nalézá se buď v chodbičce aneb až dole v oddenku, kde má vyhlodanou dosti velikou prostoru | (obr. 4.), do níž při řezání nateče voda a sliz pocházející z rost- liny, která, je-li ve vodě, jest pod hladinou pokryta slizem. Ně- kdy jsme donuceni rozřezati několik rostlin, než nalezneme housenku a v těch rostlinách, které kvetou neb mají již plody, Nonagria typhae Tžnbo. Vývoj. nenalezneme zpravidla úplně vyrostlé housenky. Ta jest'oby- čejně ve vedlejší rostlině, kam dostane se tím, že přeplave. Ve- lice zajímavé jest pozorování, vyjmeme-li housenku z rostliny a položíme-li ji na hladinu vodní, jak rychle a velice pěkně plove. Dorostlé housenky jsou až 7 cm. dlouhé a špinavě žluté. Některé mají krásný růžový nádech. Z těch líhnou- se kusy s předními křídly skořicově hnědými a světlými žilkami, kdežto ze špinavě žlutých vyvíjejí se tvary světle žlutě zbarvené. Dospělá housenka před pupením změní se tak, že jest úplně průsvitná „ej n ((sklovitá). Místo, kde se zapupí, jest obyčejně v horní polovině „rostliny. Před pupeěním provrtá si chodbu až k okraji a vnější -list vyhlodá tak, že zbude jen tenká ploška tvaru elipsovitého P : (obr. 1. a 2., jenž jest příčný průřez listu). Kol onoho místa — terčku — jest na zeleném listě hnědá a vedle ní žlutavá páska, Při sbírání pup jsou nám tedy vodítky žluté listy střední, přízemní otvor a terček, ovšem nejdůležitější. Na obr. 3. viděti jest otvor, kde na okraji nalézá se terček a chodbička vedoucí vzhůru as 5 cm. Pupa jest chráněna dvěma přepážkami a visí hlavou dolů připevněna jsouc na nitce od horní záklopky, u které nalézá se také svlečená pokožka hou- senky. Při lihnutí prorazí motýl dolní záklopku a chodbou již připravénou vyleze proraziv terček (obr. 3., kde dole ve středu rostliny jest naznačena chodbička naplněná trusem). Mo- týl líhne se za čtyři týdny. Zeměpisné rozšíření jest značné, jak Staudinger v »Cata- log d. Lepidopteren d. pal. Faunengebietes« 1901 uvádí: Eur. Eo PAk 3 ueci M3 (089, :9:0G..8t-m.3- It“ ss; Cat'2Pals3 E: Iss. K. Naleziště v okolí Plzně: Kalužiny v lese u Hýrových hor; rybníky: Bolevecký, Košinář, Senecký, Třemošenský, Ka- menný, Nováček, Drahotín a břehy řeky Mže u Zábělé. Ku konci referátu dovolím si nastíniti, jak vypěstovatí mo- týle z pupy. Domů přinesené housenky v uřezaném orobinci vypěstovati nemůžeme, protože housenky nemohou chodbou volně prolézati a tím vylezou ven. Orobinec pak rychle schne a postaven do vody hnije. Nejlépe přinésti pupy a ty ihned z rostliny vyjmouti a položiti na vlhký písek neb piliny. Pone- cháme-li pupy v rostlině, ta rychle uschne a promačká pupy, jež zhynou. Poznámky k některým vzácnějším druhům českých Coleopter. J, Obenberger 1. Carabus silvestris L. Na svém letošním výletě na Krkonoše ve dnech 18.—20. června 1910 byl jsem překvapen velikým množstvím střevlíků tohoto druhu. Ač slunce ostře pálilo přece na výšinách krkonošských kde se tento brouk vyskytuje, přebíhal co chvíli krásně vybarvený kus přes cestu. Vyskytuje se, pokud jsem mohl zjistiti, hlavně na nejvyšších pláních krkc bd A, be nošských, kde byl takřka v massách. Nejvíce našel jsem jich na cestě od Sněžných jam k boudě prince Jindřicha; tam pře- bíhali stále přes cestu; pod každým kamenem bylo jich několik. Vyskytovali se ve všech možných barevných odstínech od zlaté, měďové, zelené až ku kovově černé. Poslední (ab. concolor Pamz) nasbíral mi kollega Hoffmann nejvíce na cestě z Luční boudy k Schwarzschlagbaude, ve vlhké poloze, v blízkosti sněhu. O množství jich svědčí ta okolnost, že za necelé dvě hodiny při touristické chůzi sebral jsem jich přes 60 kusů, ač jsem si vybíral jen zvláště pěkné kusy. Mezi nimi bylo i několik kusů krásné variety silesiacus Reitt. vyznačené žebrovitým Spojením krovečných jamek. 2. Pterostichus negligens Sturm. (Sbg. Orites Schaum), Horský tento druh nalezl jsem v dosti velkém množství na cestě od pramenisek Mumlavy až k Labské boudě pod ka- meny; objevil se ve výši první kleče. Det. p. ing. Jedlička. 3. Nebria Gyllenhalli var. rufescens S/roem. (arctica Dej.) Tohoto pro Krkonoše typického brouka nalezl jsem s kol. Hoffmannem ve velmi značném množství u >»Sněžných jam« pod kameny opírajícími staniční tyče při cestě na Vysoké Kolo. Pod několika kameny bylo jich až 10 kusů. Zvláštní je, že, ač tento brouk byl na zmíněném místě velmi četný, jeho typická forma byla tam neobyčejně řídkou — bedlivě hledaje nalezl jsem všeho všudy tři kusy, ač zmíněné variety nasbiral jsem za čtvrt hodiny asi 50 kusů. Vyskytoval se až skoro k Vy- sokému kolu, nalézaje hojný úkryt v kamenném moři na jeho úbocích — odtud dále nenašel jsem přese vše úsilovné pátrání již ani jediného; zdá se tedy, že lokalita tohoto zajímavého Carabida je u nás omezena na okrsek Sněžných jam, i vjiném ohledu tak zajímavý. 4. Athous rufus Desg. Velmi vzácného tohoto Elaterida podařilo se mi chytiti v Krušovicích u Rakovníka. Vyvinuje se v lesních pařezech prastarých, ztrouchnivělých, pocházejících od t. zv. černé borovice, kdež také jsem nalezl jeho larvu. Brouk sám se najde nejčastěji v t. zv, »lapácích«, v pastech, které líčí lesníci na klikorohy. Jinak, častěji, nalezne se ukrytý v záhybech kůry pařezů u kořene. Zmíněné kůry jsou ostatně dobrým vnadidiem i na jiné brouky: kromě Athousa bývá tam Melanotus rufipes, Elater sanguineus, Spondylis buprestoides, Cryocephalus rusticus; různí broučci dostaví se, když kůra začne plesnivěti; jsou to = : Šb P n pěloní "Staphilinidi a Nitidulidi jako : Epuraea pusilla a j. onhagu: ferugineus, Rhizophagus ferugineus etc. Velmi hoj- -nými jsou tam Scolytidi a nejčetnějším ovšem klikoroh, © 5. Selalosomus incanus GyY/l. (= guercus Gyll.) - [Det. Dr. Pečírka]. Vzácného tohoto Elaterida nalezl jsem v ně- -Kolika málo exemplářích na Krkonoších 18. června 1910 ve -© značně vysokých polohách, na cestě od horní Mumlavy k Labské -© boudě smýkáním na travinách. DR 6. Selatosomus affinis PFayvk. (Det. Dr. Pečírka) nalezl jsem tamtéž, ale mnohem vzácněji než incanus. bo- 7. Poecilonota decipiens Marsh. Krásný tento Buprestid nachází se u nás nyní stále četněji a to vždy na ur- čitém místě ve větším množství. Taková naleziště jsou mi dosud známa dvě: jedno je Jílové (p. P. Holík), druhé, ještě bohatší, © v Oboře u Kar. Var. (C. r. Purkyně). Druh tento nachází se vždy jen na listech mladých bříz, kdežto velmi příbuzný P. rutilans nachází se obyčejně na k meně starých líp. 8. Eurythyraea austriaca L. Nálezy vzácného tohoto © Buprestida u nás jsou velmi ojedinělé; ještě nejspíše nalezne se tam, kam dopravuje se dříví neb dřevěné výrobky z jihu. Tak byl nalezen již i na některých nádražích a v některých továrnách. Nálezy brouka toho v živé přírodě, tedy nálezy, jež by svědčily o jeho zdomácnění u nás, patří k největším vzácnostem. Poslední takový nález byl učiněn stud. p. C. r. Purkyněm v Oboře u Kar. Var. r. 1908, kde byl brouk tento chycen v jediném exempláři, jenž přiletěl s množstvím Ancylocheir na vyrovnané klády. : 9. Tillus elongatus L. Brouk tento nalézá se v Čechách velmi zřídka; avšak nikdo by netušil, že může se vyskytovati i v údolí sv. Prokopa u Prahy, v bezprostřední blízkosti pražských továren. Tam jej nalezl u potoka, v jediném © ex. pan ing. Šustera 10. června 1910. Jemu příbuzného, ještě vzácnějšího v Čechách: 10. Tillus unifasciatus F. přinesl mi kol. Hoffmann -z Polních Chrčic u Kolína v Polabí, kdež jej chytil na zahradě. 11. Letošní rok byl dosti bohatý na Liodidy a Colony. Nasbíral jsem jich dosti značné množství na dvou vlhkých pa- sekách u Krušovic. Na jedné t. zv. »Kačírov«) byli pouze Liodidi ; Colonů velmi málo (2 kusy všeho všudy); půda byla tam jílovitá, zprohýbaná, tůňkami prorvaná; paseka byla na dvou stranách : 1; i s op P A ea k otevřená, na dvou stranách hraničila s vysokým lesem, v němž se hojně hub, zvláště t. zv. »chřapáčů« vyvinovalo. Druhá paseka byla kamenitá (ležela v Maxově oboře na kopci Lou- štíně), podklad byl drolivá opuka, proto též vegetace byla sporá, hlavně rulík (Atropos belladonna) s hejny dřepčíků Epithrix, pak bažanka a ostřice. Paseka ležela na stráni, obklopena jsouc ze všech stran starými bukovými a smrkovými lesy; tam bylo nejvíce Colonů. i Při tom začínal jsem vždy smýkati na těch místech v lese (na kraji) kde se nejdříve ukládal stín — první kořistí byly Cyrtusy a Colennis z kapradin; později Hydnobius; — tito k večeru zmizeli a pak smýkal jsem jen Liody a Colony, nej- větší druby (fracta Seidl. silesiaca, cinnamomea až naposled k osmé hodině). Sbírání Liodů i Colonů je velmi úmorné a vy- silující, takže čtyři až pět hodin smýkání je těmi 19—20, nej- výše 28 Liody, kolik jsem jich totiž za den chytil dosti draze zaplaceno. Pro přehled uvedu zde jména Liodidů i Colonů v Kru: šovicích nasbíraných. Colon: dentipes Sa%b. (Louštín), appendiculatum Sahb. (Louštín), viennense Z., var. nigriceps Rezff. brunneum Lafr., var. episternale Uzwal., angulare Er. — Tyto skoro vesměs z Louštína. Liodes: parvula Sahb., hybrida Er. (nejčetnější ze všech; na obou pasekách přes 110 kusů), cinnamomea (Kačírov 1909), rhaetica v. fracta Seidl. (Louštin), obesa Sclemidi, dubia Kugl. v. subglobosa Reiff., v. minor Fleisch.. badia Strm., ovalis Schmídť, brunnea S/rm., calcarata Er. calc. var. nigrescens Fleisch., silesiaca Kr. (Kačírov) Triepkei Schmidt. Cyrtusa: minuta Ar., subferruginea Režtt. (Kačírov). Colénnis: immunda S/rm. Hydnobius: punctatus S/rm., punctatus var. strigosus Thoms. Agaricophagus: cephalotes Sc/midí. Nejvíce Liodů i Colonů objevovalo se za pěkných, ač letos tak vzácných večerů koncem srpna; tzhda jsem přinášel 20—25 kusů najednou domů. (Celkem všech sebral jsem asi 450 kusů, počítaje v to i Colony. Broučí fauna na zdech vinohradských domů v dubnu 1910.") Referuje stud. Vladimír Blattný. V letošním dubnu připadlo několik málo pěkných dnů na dny všední, takže vycházky do širšího okolí Prahy byly nemožné. Na svých vycházkách po Král. Vinohradech seznal jsem boha- tost druhů brouků na zdech, že, jak se domnívám, stojí za uve- dení, co všechno lze takto chytiti. V období výše naznačeném chytil jsem: Bembidium obtusum S/urm. Hojně, po celý duben. Bembidium guadrimaculatum L. 1 ex. 16. dubna. Notiophilus palustris Dn/f. Hojně. 23.—25. dubna. Elaphrus aureus Mii//., velmi hojně 16. dubna. Poecilus cupreus Z,. po celý duben. Cercyon ustulatus Peyssl., 6. dubna, 1 ex. Cercyon unipustulatus Z., po celý duben dosti. Cercyon analis Payk. 7. dubna 1 ex. Cercyon melanocephalus L., 16. dubna 1 ex. Helophorus griseus Hbsf., 29. dubna 1 ex. Aleochara moerens Gyl., hojně po celý duben. Aleochara fuscipes Fabr, hojně (6. dubna). Drusilla canaliculata F., dosti hojně. Atheta atramentaria Gyl., 28. dubna 3 ex. Atheta trinotata Kr., dosti hojně. Thinonoma atra Grav., 29. dubna 1 ex. Bryocharis analis Payk., 14. dubna 1 ex. Bryocharis cernuus Grav., 13., 14. dubna hojně. Mycetoporus rufescens Sfeph., 19. dubna 1 ex. Mycetoporus Márkeli Kr., 6 dubna 1 ex. Philonthus discoideus Grav., hojný (7.—28. dubna). Xantholinus linearis O/., více ex. (15. dubna). Medon ochraceus Grav., 16. dubna, 29. dubna 2 ex. Stenus clavicornis Scop., 14. dubna 1 ex. Stenus atratulus Er,, 29. dubna 1 ex. Stenus ater Mannh., celý měsíc hojně. Oxytelus lagueatus Marsh., 13, dubna dosti. * Brouky zde uvedené určil jsem za pomoci svého bratra Ctibora Bl, dilem sám, dílem pak (v případech »nad naše sily«) určení byli laskavosti p. Rambouska a jiných pp. členů Č. Spol. entomolog. " ň k " 8, cal LA jí Gyl. Oxytelus rugosus F., po celý měsíc velmi hojně. Oxytelus tetracarinatus Block., velmi hojně. Bledius fracticornis Payk., 1 ex. 21. dubna. Trogophloeus fuliginosus Grav., 1 ex. 15. dubna. Coprophilus striatulus F., velmi obyčejný. Omalium oxyacanthae Grav., dosti hojný po celý měsíc. Omalium caesum Grav., 16. dubna, 29. dubna 2 ex. Ptomaphagus varicornis Rosh., 1 ex. 29. dubna. Atomaria nigriventris Sfeplh., 1 ex. 29. dubna. Atomaria mesomelas Hbst., 1 ex. 29. dubna. Corticaria abietum Wotsch, 1 ex. 15. dubna. Omosita disciodea F., 13. dubna 28. dubna dosti. Monotoma spinicollis Aub., 1 ex. 29. dubna. Megatoma undata Z., 1 ex. 29. dubna. Anthrenus scrophulariae L., hojně. Hister stercorarius Zoffm., hojně celý měsíc. Hister duodecimstriatus Schrank v. guatuordecimstriatus býex, Aphodius depressus Kug., 1 ex. 29. dubna. Oxyomus silvestris Scop., celý měsíc hojně. Helodes minuta Z., hojný. Bruchus fur L., hojně celý . měsíc. Bruchus bidens OZ., hojně 15. dubna. Bruchus brunneus Duff, 15. dubna 1 ex. Bruchus latro F., 16. dubna 1 ex. Bruchus bicinctus S/urm, 16. dubna 1 ex. Xestobium rufovillosum De Geer, 1 ex. 16. dubna. Notoxus monocerus L., 16. dubna 1 ex. Anthicus floralis /, po celý duben hojně. Hypera plantaginis De Geer., 6. dubna 1 ex. Hypera arator L, 1 ex. 16. dubna. Coeliodes cardui ZZbst., hojně po celý duben. Phytobius canali-ulatus Fahrs, 16. dubna 1 ex. Ceutorrhynchus asperifoliarum Gy/., 6. dubna 1 ex. Ceutorrhynchus napíi Gy/, 6. dubna 2 ex. Ceutorrbynchuůs campestris Schóuh. 6. dubna 1 ex. Ceutorrhynchus denticulatus Sccáruk, hojný. Ceutorrhynchus barbareae Sujfr, 28. dubna 1 ex. Ceutorrhynchus litura F., 29. dubna 1 ex. Baris cuprirostris 7., hojný po celý měsíc. je y Baris coerulescens Sco/., v. chloris L. Calandra granaria L., dosti hojný 21. dubna. Cionus olens F., 18. dubna 1 ex. Apion onopordi Kirby, 6. dubna 1 ex. Apion apricans Hbst., velmi hojný. Mylabris rufipes Hbst., 16. dubna 1 ex. Mylabris villosa F., 14, dubna 1 ex. Hylastes palliatus Gýy/., 16. dubna 1 ex. Hylastes angustatus /bsí., 16. dubna 1 ex. Pyrrhidium sanguineum L., 16. dubna 1 ex. (naproti skladům dříví!) Lema melanopus L., velmi obyčejný po celý měsíc. Lema lichenis Voef. velmi hojně. Phyllotreta atra F., velmi hojně po celý měsíc. Phyllotreta nigripes F., nejobyčejnější brouk na zdech. Phyllotreta undulata Kutsch, hojně. Aphthona euphorbiae Scárnuk, 15. dubna 1 ex. Longitarsus atricillus Z., 16. dubna 1 ex. Cassida vibex L., hojně celý měsíc. Adalia obliterata Z. v. sublineata W's., 1 ex. 16. dubna. Adalia obliterata Z., v sexnotata hojně 13. dubna. Adalia bipunctata L., velmi hojně. Adalia bipunctata L., v. Herbstí Ws., 1. a 22. dubna 2 ex.*") Adalia bipunctata L., v. 6 pustulata hojně. L., Adalia bipunctata Z., v 4 maculata Scož. vnlmi hojně. Halyzia octodecímguttata L., 1 ex. 6. dubna. Anatis ocellata L.. dosti hojně. Scymnus Redtenbacheri Muls. 15. dubna 1 ex. Koleopterologické výsledky mé cesty na Kavkaz v červenci r. 1910. — Auid novi de Coleopterorum Caucasi ad orientem vergentis fauna in meo itinere Julio mense anni 1910 suscepto cognoverim. Prof, J. Roubal! (Příbram). Krásnaja Poljana. Krásnaja Poljana, čerkesky Kbaade, leží na jižním úkloně hlavního řetězu kavkazského v severozápadním úhlu Černo- mořské gubernie v zeměpisné poloze 579 40“ a 58" 5“ v. d. a +) Význačný tento brouk jest snad pro Čechy novým. 439 25“ a 439 55“ s. š. Hlavní směr od Černého moře do K. P. vede údolím řeky Mzymty, po jejíž březích vesměs to příkrých stráních se terrén člení nanejvýš bohatě všemi směry v menší a větší řetězy a skupiny hor s přehojnými údolími, kotlinami atd., jež bohaty jsou bystřinami, potůčky, potoky a říčkami. Misto K. P. samo, východiště mých exkursí, leží v divu- krásné kotlině ze všech stran velehorami obklíčeno a skoro pa- prskovitě se na všecky strany odiud rozbíhají údolí; položeno jest 2100 stop n. m. Jména a výšky nejbližších vysokých -hor jsou (foneticky a českým pravopisem psáno): Ačišcho 7755 stop, Assara 8652 st., Pseašcho s vrcholy 10332—10695 st., Aišcho 7875—9373 st., Aibha 2050—4000 st., Agož 4864 st., Achsu 3495 st. a j. Hlavní karakter krajiny Širokého okolí K. P. se stanoviska entomologického posuzován, jest tento: všechen terrén až po alpinské hole (poljany), všechna údolí, stráně, nižší hřebeny, vrchy, vše, vše porostlo souvislými, ohromnými pralesy listnatými, jen na vrcholcích vysokohorských (ale ne všech, na př. ne na Ačišcho) končí pásmo lesů pod poljanami smrkem, často velmi vysokými, starými stromy, v malé však obyčejně míře a někdy na př. na Aibdě, k čáře lesních luk přebíhá buk před smrkem. V nižších polohách převládá kaštan jedlý, dub, místy jsou hojne, často neproniknutelné lesíky zimostrázové, lískové, směrem k moři i fiky. Charakteristické v okolí K. P. jsou hojné třešně ptačí. Ve vyšších polohách jsou krásné lesy bukové, pak jilmy, javory, houštiny ilexové, lískové a habrové. Lesy kaštanu jedlého a porůz- nu i jiné oplývají četnými lianami; jsou to: Clematis, Smilax, statné Rubusy; velmi hojná jest Hedera. Ráz pralesa jest typický: vý- vraty, mnoho velikých padlých čerstvých i tlících kmenů, pařezů, © větví, bohatý humus tvořen listím, mechem a místy přehojný, často obtížný podrost Ilex; hub dosti, osobitou faunu mají zejména veliké Polypory a jiné houby dřevní. Spousty hnijicích látek rostlinných s hojnými plísněmi mají ovšem bohatou terrikolní faunu. V řidších lesích a v údolích s dostatek kamenů pod keři, v podrostu při stromech, u vody atd. jsou znamenitými lehovisky zejména Carabidů, Staphylinidů, některých Chrysomel atd. Mravenců jest vůbec málo. Horské louky, poljany, jsou důležitými lokalitami za všech okolností a v každé poloze: jsou tu traviny, množství květů, - * hojné formace Rhododendronů, místy roztroušeny větší i menší hromady kamenů, velkých balvanů, zvláště pak jsou vydatny jednotlivé kameny na krátké trávě, na okraji křovin, Rhododendronů, v hojných dolících a zářezech poljan. Kde jsou salaše, vyskytají se též v hojnosti koprofilní brouci, Aphodius, Onthophagus, Oniticellus, Cercyon, Atheta, Oxytelus, Philonthus, Trichoptery- gidae etc. Okraje sněhových polí s pučícími Ranunculaceami a jinými květy jsou bohaté brouky, kteří na vlhkém humusu a pod suchými listy Pteris a v její vlášení kořenovém žijí, často v množství obrov- ském, působíce tu celé formace. Jakmile počne značnějí slunce hřáti počíná na okraji sněhu chvatu plný život broučí — pod přečnívajícími hranami, jazykovitými výběžky zmrzlého sněhu, jinde těsně na jeho okraji na mokrém humusu hemží se mnoho brouků stejným způsobem a za stejným účelem, jako jest u nás z jara na okrajích vod na bahně, jenom početnost druhů prvnějších jest mnohem menší. V hrubých rysech lze načrtnouti asi tyto kolony formací, přibližně ohraničených s převládajícími některými druhy a charak- terisované zajímavými formami: Lesy kaštanové a kaštanové míchané. Vyznačné formy: Euplectus nubigena ssp. caucasicus m,, Tomoderus scyd- maenoides, 2 sp. Laena, Euconnus robustus, Bythinus Lederi, rostratus, Cotaster uncipes, Chrysomela Rosti a jiné, Reicheiodes Lederi, Carabus cumanus, Adamsi, Nanophthalmus armeniácus, Batrisodes circassicus, Dasycerus crenatus, Nazeris pallidipes, Bembidium tetrasomum, Mycetina apicalis atd. Lesy převahou bukové v poloze nižší. Cbarak- teristické jsou tu na př. Mycetoporus thoracicus, Ouedius gemellus, obligueseriatus, vulneratus, Neuraphes Vulcanus, Stenichnus „circassicus, Rhyodes (Germari, Aesalus Ulanowskii, Tachyta nana, Leptusa venusta, Hypophloeus unicolor, Platydema tristis, Boletophagus reticulatus, Arrhenoplita haemorrhoidalis, Platy- soma compressum, Diaperis boleti, Dechomus sulcicollis, Rhes- sus serricollis, Epierus italicus, Edaphus Lederi, Baptolinus affinis (hojněji výše), 2 sp. Trechus, Euconnus nanus, Bythinus Šamy- lianus, Thymalus subtilis, Prionus coriarius, Orchesia Kamberskýi Dasycerus crenatus. Lederia © suramensis, Cerylon | grandi- collis, Endomychus armeniacus, Agathidium Lederi, sphaerula, tenuicorne. LL L === == E40 — Údolí s potokem; v nich hojné lesy, křoviny, louky; stromoví míchané: dle okolností rostou tu kaštany jedlé, buky, duby, ptačí třešně, lísky, olše. Množství tlících látek rostlinných, „vydatné lokality na vlhkém okraji vody; ve stínu nakupené kamenné hromady i jednotlivé kameny skýtají úkrytu pře- mnohým Carabidům, v první řadě Plectesům a Tribaxům. O těchto třeba podotknouti, že některé druhy stejně dobře žijí v nejnižších polohách u K. P., jako na vrcholcích velehor u věčného sněhu, na př. Tribax circassicus, kdežto Microplectes argonautarum žije v nižších údolích pravidelně a Plectes Starcki přednost dává polohám vysokým. — Význačné formy nazna- čených lokalit údolních jsou vedle mnohých z dříve jmenovaných na př. tyto: Tribax cicassicus, Plectes obtusus, Starcki, Reitteri, Carabus Kónigi, cumanus, Microplectes angonautarum, Ptero- stichus lacunosus, Starcki, Aphaonus cylindriformis, Pristodactyla caucasica, Thermoscelis insignis, Chlaenius azureus, Ocalea alu- tacea, Chrysomela Rosti, (Cryptocephalus Moraei, Anisoplia cyathigera, Gnorimus Bartelsi, Agriotes circassicus, Hylobius ver- rucipes, Morimus verecundus, Dorcus parallelopipedus, Drymo- chares Starcki, Orchestes testaceus, Dicerca alni, Xantholinus variabilis, Ouedius vulneratus, gemellus. Pásmo buků (atéž jiných míchaných stromů) ve vyšších polohách až k poloze alpinské. Setká- váme se tu s mnohými z nižších formací. Velmi význačné pak jsou převzácný Xylobius Seidlitzi, Anaglyptus sexguttatus, arabicus, Malchinus circassicus, Enoploderes sanguineus, Denticollis flabel- latus, parallelicollis, Phyllocerus elateroides, Ouedius transcaucasi- cus, začíná tu Otiorrhynchus Tatarchaní. Poljany s alpskými loukami, na patřičných místech množstvím kamenů, křoviny, celé formace Pteris, formace Rhododendronů. Význačná fauna a skoro u všech druhů ostře pásmově ohraničená. Žijí tu některé z posléze jmenovaných druhů, dále Rhagium fasciculatum, Pidonia elegans, Dascillus elongatus, CČassida muraea (nesmírně hojná na listech Inula sp.) Otiorrhynchus Tatarchani, pseudomias, dentitibia, řada Plinthus, Nastus, Fausti, Cionus caucasicus, Leptusa microphthalma, caucasica (i v nižších polohách), 3 sp. Trechus, Anaglyptus 6-gutta- tus, Hypera circassicola, Rhagonycha circassicola, některé endemické Dasytes, Philonthus frigidus, splendens a sidorepterus, fenestratus, Ouedius gemeilus, transcaucasicus, Ocypus depressus, Nebria Bonellii, Malchinus circassicus, Malthodes ruficollis. © Na okraji sněhu: Helophorus, Pterostichus Starcki, Le- © ptusa subnivalis m., Atheta luctuosa, A. Spurnýi, Aleochara rufi- tarsis v. n. fortepunctata m., Bembidion substriatum, Mycetoporus spelaeus atd. Nevypočítal jsem ovšem ni zdaleka všech druhů, pouze některé nejkarakterističtější a to jen ve formě biologických skupin, - nesoustavně; podrobně učiním tak v řádcích dalších. Cestu jsem podnikl s výtečnou rodinou pana Dra H. Lgo- ckého z Kijeva a děkuji jí za všecku příjemnost mně prokázanou. Jednotlivé čeledi budu probírati nesystematicky, dle toho, jak je chronologicky zpracovávám; začínám čeledí: Pselaphidae. "Bibloporus bicolor Denny. Nový pro Kavkaz; ve vlh- kém listí ne vzácný a našim exemplářům úplně podobný. Euplectus nubigena Ret. Vysit ve 2 ex. Euplectus nubigena Rež/f. ssp. n.: caucasicus 114. Nanejvýš důležitá forma tím, že mimo jiné demonstruje (variabilnost znaků dosud eminentně stálých a tak silně >»dru- hových«, jako jest na př. »hlava zcela hladká«, v různých po- pisech »spiegelglatt«, »blank« atd. označovaná. Nápadně větší než nubigena-typ, 1'90—200 mm, a Sice se shodují všechny mé kusy velmi přesně v tomto znaku a na první pohled se vyznačují statnější postavou. (Chloupky delší. Ton barvy více do červena. Spojka podélných rýh na hlavě -© vpředu jest markantnější; podélné rýhy se v předu buď nespo- jují, nebo spojují slabě, neb jsou podkovovitě bez přetržení spo- jeny. Tento znak jest variabilní, a ježto tu jest kolísání ve znaku tak charakteristickém, nelze formu naší považovati za druh. Oči značně vynikající a celá hlava statnější. — Hlava po stranách ne zcela hladká: u mnohých kusů možno mikrosko- pem zříti po stranách hlavy něco teček, u mnohých jsou dobře znatelny i lupou. Štít širší; rýha na jeho plošině velmi nápadná: dlouhá, všude stejně široká, t.j. není ke koncům slabší, nebo jest slabší jen velmi nepatrně a jest ostrá; do předu jde velmi daleko. — Krovečná rýha dorsální silnější a poněkud delší, zadeček u kořene slabounce zaškrcen. G': na posledním článku ventrálním na zadečku není malý hrboulek (dle písemné zprávy pana A. Raffray-e). 10 Variabilnost spojky rýh hlavy a nekonstantní struktura hlavy odůvodňují názor, že naše forma jest pouze subspecií -© (Dodero, Raffray), ač původně akcentuje více ostatní znaky od- lišné od nubigena, na př. nápadnou velikost, poměry štítové rýhy atd., považoval jsem ji za druh. Všechny vyznačené znaky platí ovšem pro větší materiál — en bloc — ai tím se odůvodňuje ponětí našeho Euplecta jako subspecie, což ostatně jest novým dokladem, že vlastně rod Euplectus jest v mnohých druzích značně variabilní, na př. E. Erichsoni Aub. (Jurečeki Rambous.), nápadná je proměnlivost E. Fischeri Aub., též E. nanus Reichb., skupiny Karstení Reichb. i jiných. Možná, že se k tomu později vrátím. V okolí Kr. P. více kusů. Výše uvedeným pánům specialistům děkuji za laskavost, s níž o mém Euplectu byli korrespondovali. * Brunneus, nubigena-typo manifeste major (1:90—200 mm), statura omnibusaue corporis partibus validior; capillis longiori- bus, oculis prominulioribus, sulcis frontalibus valde profundis, eorum vallo antice robusto, sulcorum compaginibus modo par- vis, modo majoribus; capitis lateribus punctis nonnullis seu freguentioribus vel sub microscopo tantum, vel etiam sub iupa apparentibus; thorace sat lato, thoracis fovea discoidali valde longa, profunda, tota fere aeguali; elytrorum stria discoidali pro- © fundiore et longiore. Mas: abdominis ventralis segmenti ultimi tuberculo carens. Caucasus occ, Krásnaja Poljana; ex. multa. Dominis A. Raffray, Romae, et A. Dodero, Genuae, víris doctissimis, gui mihi subspeciem meam describenti auxilio erant, gratias ago. Euplectus punticeps Aft. popsán dle jediné G. O znamenitém tomto druhu, dosud v jediném ex. známém, sluší poznamenati, že jest habituelně nápadný robustní formou a krát- kými krovkami. Pan Dodero a já jsme ho považovali za nový druh, pan Raffray jej však určil za puncticeps; i za to dovoluji si mu vzdáti povinné díky. E. Tomlini (= intermedius Reift. non Woll.) Ve starém buku mezi zbytky Rhesus serricollis, Oryctes nasicornis atd. 2 jedinci. (Dodero vid.) ká M E. Karsteni Reichb. Tamže, vzácný. Batrisodes circassicus Reitf. Ve vlhkém listí, mechu atd. v nižších polohách až k vyšsímu pásmu lesů bukových. Vzácný. Bythinus disciger sý. 1. m. Ze skupiny Šámyliánus Saulcy. — Tmavě červenohnědý, zadeček trochu tmavší; tykadla, makadla, nohy červené; nevy- barvený Žžlutočervený. Lesklý. Chloupky řídké, dlouhé. Hlava s jednou velikou mezi tykadly a dvěma menšíma podél střed- ního kýlu okrouhlými jamkami, krátká, avšak značně užší štítu, lesklá, hladká. Tykadla přiměřeně dlouhá. Štít dlouhý jako ši- roký, hladký. Krovky řídce tečkované, tečky dosti velké a značně mělké; povrch zadečku sotva znatelně, řídce tečkovaný. Zadní holeně dlouhé, dvakrát prohnuté. d': 1. článek tykadel veliký, silný, distální konec se za- okrouhlenými rohy, soudečkovitý, dovnitř povlovně rozšířen, a to tak, že jest nejvyšší místo vnitřního okraje těsně před stře- dem; na toto místo přisedá na kratinké tlusté stopce charakteri- stický výrůstek pro samečky: jest to kotouček nerovnoběžný s tamním vnitřním okrajem prvého článku excentricky na sto- pečku nasazený, jehož plošina jest jako celá tykadla obrvena. Druhý článek jest mnohem užší, válcovitý, sotva delší šířky ; třetí delší než druhý, slabší, ke konci mírně rozšířen; čtvrtý a pátý slabounce tlustší než další, šestý až osmý stejné, devátý silnější předešlých, širší délky; celkem jsou čl. čtvrtý až osmý malé, korálkovité; desátý příčný, značně Širší devátého, jede- náctý veliký, symetricky zúžen, zašpičatělý, jako tři předchozí dlouhý. Stehna tlustá. Přední holeně v první třetině se zubem. ©: první článek tykadlový jednoduchý, válcovitý, dvakráte delší šířky. Délka 2 mm. V subalpinské poloze z vlhkého listí vyseto 7 jedinců. 2 Prope Šámyliánum Saulcy etc. ponendus. Brunneo-rufes- cens, palpis, antennis, pedibusgue rufotestaceis, nitidus, aureo pubescens, capillis longis, iisgue non multis, capite brevi, pro- thorace angustiore, oculis sat magnis, prominulis; antennarum articulo secundo cylindrico, primo valde angustiore, latitudine longiore, tertio secundo fere longiore, séd angustiore, apicem versus Sat incrassato, guarto et guinto longioribus, seguentibus 10“ K a E R V: 9.) longis ut latis, sexto-octavo parvís, nono transverso, decimo transverso, praecedenti latiore, ultimo magno. Prothorace pariter longo atgue lato, laevi, elytrorum punctis parum profundis, sat magnis, mediocriter freguentibus. Abdomine parum punctato. Ti- biis posticis bis incurvatis. Mas: antennarum articulo primo magno, valde inflato, angu- lis anticis rotundatis, intus fere ante medium elevato, hic apen- dice instar disci praedito, gui discus extra centrum copula bre- vissima, sat crassa ad articulum adjunctus; disco supra ciliato. Femoribus crassis, tibiis anticis dentatis. Femina: antennarum articulo primo cylindrico, latitudine bis longiore. Long. 2 mm. Caucasus occ., Krásnaja Poljana, sub foliis madidis in regione subalpina ex. 7 collegi. * Bythinus Šámyliánus Saulcyv. dimorphus Režft. 3 exempl. B. čerkessicus Režit. | veliký kus v bukovém listí. B. Lederi Reitt. Více ex. s předešlými. B. Lederi Reitt. v. fluctuosus Reitt. Jediný párek S předešlým. B. rostratus Wotsch., dosti, jak předešíí. Několik malých samiček Bythinuss jistotou ne- určitelných. Pselaphus pentagonus Saulcy. 3 ex. ve vlhkém listí pod Castanea vesca. Scydmaenidae. Nanophthalmus armeniacus Ret. Jen v nižších po- lohách pod mechem i listím poblíž kmenů a pařezů bukových a kaštanových, velmi vzácný — celkem 4 kusy. - +9“ Neuraphes georgicus Sauley. N. Vulcanus Reiti. N. imperialis Reitt. N. occipitalis Saulcy. Všichni, vesměs velmi vzácně, v nižších polohách pod vlh- kým listím a mechem. : Stenichnus cribrum Sauleyv. A ex. (Dodero det.) S. circassictws Režf, Několik kusů z opadlého listí. Be dero det.) Stenichnus circassicus Reitt. v. Doderoi m. m. Statnější základní formy; krovky nápadně baňatější, tykadla skoro slabounce delší. S předešlým. — Věnuji svému příteli panu A. Doderovi v Sturle u Janova. “* Typo robustior, elytris inflatioribus, antennis fere longio- ribus. Cum typo. Amico meo, A. Dodero, Genuae, dedicatus. * Euconnus denticollis Můll. v. suramensis Reif. 1 exempl. E. robustus Reitf. Velmi vzácný. Scydmaenus rufus Můll. 1 ex. ve starém buku s Eu- plectus Karsteni etc. (Dodero det.) Příspěvek k znalosti života Lycaeny orion Pallas. Vztahy housenky k mravencům. Sděluje stav. rada J. Srdínko. Není pochyby, že s rozkoší spočine oko opravdového mi- lovníka i znatele na pečlivě upravených a uchovaných řadách zástupců čeledi Lycaenid, těchto něžných skvostů našich sbírek. Třeba modrásci ani zvláštní kresbou, ba mnozí ani pestrostí souladných barev, a tím méně svojí velikostí nad jiné naše motýle nevynikají, nicméně dovedou přivábiti i upoutati svým zářivě lesklym — kovovým — třpytem rovnou měrou zrak znalce jako laika. Však jsou také téměř všicci modráskové pozornosti té v plné míře hodni — závodíce svou modří všech nuancí s blan- kytem nebeským. To však — jak víme — skoro výhradně jen dď, kdežto vzácnějším jejich družkám ©© spokojiti se jest šatem všedním, nehledaným. Nesmí však nikdo se domnívati, že by proto nespraved- livě, macešsky zachovala se k nim starostlivá matka příroda, obmyslivši právě jen O© tak chudě; spíše má v tom zříti její velikou moudrost a péči o její zplozence; vždyť G© jen zatem- nělým svým šatem nalezly ochranného, t. zv.sympatického PRONESE 0 r DL U zbarvení, jež je činí méně nápadnými v jejich ústředí, a takto způsobilejšími, aby snáze mohly uniknouti slídivým zra- kům a úkladům svých četných nepřátel. A tím prospěšnější pro zachování plemene jeví se nám tato pohlavní dvojtvárnost (sexuální dimorphismus) přihlížíme-li k tomu, že právě ©© téměř všech druhů modrásků nepoměrně jsou vzácnější samečků. Právem spatřovati v tom můžeme — s Darvinem — výsledek přirozeného výběru, jak se nám účinky této selekce v pohlavní dvojtvárnosti u modrásků obzvlášť pěkně té doby jeví. V úsudku tom utvrzuje nás skutečnost sama, jak © ně- kterých druhů — ač jen zřídka — se odchylují od typických tvarů nynějších a přibližují se více méně svým zbarvením k bý- valým formám $$ dávných věkův; přesvědčivé doklady atavismu toho zříme u Lyc. icarus Roff. na ab. coerulaea Fuchs. a ab. icarinus Seriba; na L. corydon Roda. ab. syngrapha Keferst. na L. bellargus Rolf.ab. ceronus Esp. a j. Pravili jsme před dávnými věky, — nemilujeť příroda pře- vratných spěchů ani žádných skoků, jen znenáhla postupujíc přeměna jest jejím neodchylným zákonem. © Podobá se, jakoby ©©9 své nečetnosti a své nezbytností pro zachování druhu vědomy si byly, že i v jasu slunečním tuze nesměle a jen kradmo spíše nízko při zemi a jen na krátko s'kvítku na kvítek poodlétají, — kdežto rozjaření GS v kvap- ném shonu po vábných ©© tím živěji si vedou a někdy i u vět- ším počtu na místo svatebního veselí se dostavují a nedbajíce v milostné vášni ani své bezpečnosti opět a opět k němu se vracejí, byli-li zaplašeni. Takto nezřídka dychtiví SG sami pro- zradí přítomnou ©, jíž by byl sběratel sotva jinak na stopu přišel. : I náš orion nečiní výjimky ; platí o něm vše, co jsme sou- krnem o celé družině tuto uvedli, a i co do libeznosti a krásy zjevu nezadá si v ničem před svým příbuzenstvem. Proto ne nadarmo sluje orion, zasluhujeť plným právem jména toho po nejkrásnějším Řecka muži, jejž v básnické obrazotvornosti zvěč- nili na hvězdné klenbě — souhvězdím Orion, známé to honební společnosti na nebesích. Ne tak všeobecně jako motýlek sám bude snad znám méně zkušenému způsob jeho života v prvých stupních vývojových, -© pročež tomuto aspoň v některém ohledu věnujeme tyto řádky © vědouce, že naše dosavadní znalosti biologické právě u Lycae- -nid více než u jiných čeledí bádavému entomologu skýtají ještě dosti široké pole činnosti, na němž může odhaliti mnohé do té chvíle zakryté tajemství z jejich života. © S motýlkem naším nesetkáme se tak často na kvetoucích luzích a nivách, na jakých si obzvlášť libuje rozsáhlá družina Lycaenid; nejčastěji poletuje po více méně pustých a kameni- tých, nebo docéla skalnatých úbočích a stráních k teplému jihu obrácených, anať právě na místech toho rázu kolébka jeho stála. Jen na suchopárech daří se zvlášť dobře vytrvalému rozchod- níku (Sedum telephium). jeho výhradné výživné bylině. Ovšem, že se tato především náležitě přizpůsobiti musila svému stanovisku, rostlinnému žití svrchovaně nepříznivému, aby vítězně mohla vzdorovati žárnému vedru slunečnímu, a to — jak známo — jednak svými tučnými a kožovitě tuhými listy, jednak nepatrnými průduchy (pichy), jež ochraňují její vegetační úkony od hrozicího zaschnutí. Bezpochyby, že zná ct. čtenář podobná místa blíž Prahy v Chuchli, Šárce, Závisti, dále pak v Radotíně, Všenorech, Kar- lově Týně, Nové Huti a jinde, kde živná bylina i náš modrásek domovského práva nabyl a kde při obratném mávnutí sífce jeho orion asi vždy neunikl. Nesporně má to svou rozkoš a milo bývá nám s ním Se tu setkati již proto, že doba jeho hlavního letu spadá do ranné vesny, kdy — po uplynutí naší zimy až do omrzení dlouhé — zajisté rád vídán a chytán bývá; vždyť není ani těch jarních modrásků našich nadbytek; je-li počasí jarní příznívo, vídáme v polohách slunných takořka po prvních teplých dnech dubnu Lycaeny : baton Bgstr. argiades Pall. g. v. polysperchon Bergstr. a později: L. argiolus L. astrarche Bysto., icarus Rott. i našeho oriona Pal. Jelikož — jak řečeno — nepatří motýlek u nás k vzác- nostem, můžeme zcela dobře jej mlčením pominouti a pakli by snad housenku jeho méně obeznalý očitě dosud nepoznal, tož můžeme jej odkázati na krátký sice avšak výstižný popis v Jou- klově »Motýlové a housenky střední Evropye. Škoda věru, že se nám nepoštěstilo chytiti oplozenou 9, aby v zajetí vajíčka nakladla; musili jsme se proto odhodlati k obtížnému slézání strání a na řozchodníku nakladená vajíčka yd ře PM és * A Ř a 5 Mp" V © n k L ný de k deka 148 —— hledati. Že však jsme se k tomu nedostali v pravý čas, nalezli jsme — ku konci května — již jen dosti slupek zárodkových, po různu nakladených na rubu i lícl a v páždí přisedlých listů, aneb kdekoli jinde na lodyze. é Soudě dle jalových vajíček jsou tato bělavá a tvaru homo- ličky: na kruhovité základně pne se hladká zaoblina s malou prohlubinkou uprostřed vrcholku. V náhradu za vajíčka byly nám však nalezené housenky rozdílné velikosti. I toto hledání housenek nebylo by „nikterak snadno, třeba sběrateli se zcela přiměřeným embonpointem, ob- zvláště na některých jen stěží přístupných, skalnatých a drobi- vých místech, kdyby se — na štěstí — housenka sama nepři- činila nám úkol ten značně usnadniti. Jako skoro z pravidla bývá, i v tomto případě náhoda tomu chtěla, že jsme jí maně na stopu přišli. Má totiž v oby- čeji, že hlavní nerv listu, na němž žije, podspod blíž lodyhy nakouše, a následkem toho list, pozbyv h'avní své podpory, více méně sklesne. Proč si tak housenka vede, nesnadno s určitostí pověděti. Možno toliko se domnívati, že žijíc na rubu přisedlého listu při jeho vztýčené poloze pohledu nepřátel svých a i ne- „pohodě více vysazena jest, než na listu svislejším. Nebo přibližujeme se více k pravdě, tušíme-li v tom ja- kousi příčinnou souvislost s jejím životem, domnívajíce se, že by snad ronící šťáva svěžího a tučného listu znesnadňovala housence požírání, když její ústrojí ústní není ssavé, ale kou- savé, a svadlý list této nesnázi spíše odpomáhá? Skoro máme příčiny domnívati se, že tomu tak, an začasté hlavní žebro listu docela překouše a pak na zemi pod spadlým Jistem ji nacházíme ; nezřídka vídáme ne jeden i více listu pod bylinou, ano přihází se. že druhdy i lodyhu nakouše.:a: pak na uvadlém, dolu visícím vršku hoduje. Pokud housenky jsou malé, ožírají jen listovou pokožku spodní, vyrostlejší však i zelené pletivo až ke pokožce svrchní tak, že tato zcela neporušena zůstává a teplem slunečním se přerozmanitě zkroutí. Po takových temně zbarvených, beztvárně svraštělých zbytcích iistů, v nichž se housenka ráda schovává. jest sběrateli pátrati, aby na první pohled jí -na stopu přišel. Leč nejen tyto zřejmé sledy činnosti housenčí, nýbrž ještě někdo jiný sběrateli ji bezděčcč a najisto prozradí. Jsou to 149 ——— její, ovšem z pouhé sobeckosti, věrní společníci — mravenci. Vzájemné styky obou jsou tak zajímavy, že hodláme blíže o nich tuto promluviti. Pohnerne-li jen bylinou, na níž housenka žije, jaký to shon pojednou zočíme! Mravenci velcí neb malí uděšeně a hrozivě pobíhají semo tamo po rozchodníku i po zemi poblíž byliny, podobně jako když vetřelec nějaký ruší jejich osadu, a ani nešetříce patřičné opatrnosti pro vlastní bezpečnost — housenku neopouštějí a z místa neutekou. Ani na okamžik nelze pochybovati, že toto pokojné soužití chytrých mravenců s nehybnými housenkami má svou dobrou příčinu, tak jako nade vši pochybnost jisto, že by mravenci — známí zlověstní škůdcové i velkých housenek — tuze snadno bezbranné a malé housenky oriona udolali. Abych poněkud podrobněji pozorovati mohl vzájemné vztahy obou, choval jsem nalezené housenky (t. č. ve Všenorech) jed- nak zcela volně na živé bylině, přesazené do květníku, jednak v plechové krabici uzavřené s mravenci, jež jsem schytal u housenek v přírodě. Již druhý den našlo několik cizích mravenců housenky na otevřené verandě v 1. patře; byly to dva druhy, než na dlouho jim nezůstali věrní, opustivše je již následující dni, snad že častějším pozorováním byli znepokojováni. Za to druhý chov v kKrabici poskytl příležitost pozorovati déle — jak mravenci jaře pobíhali, přes tu chvíli u některé housenky — nebo na ní — stanuli, tykadly ji hladili a na ko- nec hlavu až ku vyklenutému jejičh hřbetu skláněli; při všem tom počínání mravenců nejevily housenky nijaký patrný nepokoj nebo vzrušení. Poznamenati dlužno, že po svém zvyku rovněž i čerst- vému trusu housenčímu věnovali mravenci nemalou pozornost. Nechnybíme asi, máme-li zá to, že přední pří- čina mírného spolužití závislá je na požitku, který skýtají housenky oriona mravencům jakýmsi vý- potkem (exkretem), tudíž obdobný poměr, jaký známe u mšic (na rostlinách žijících), jež mravenci jako svoje dojné kravičky bedlivě střehou a za to lahodnou šťávou odměňováni bývají (trophobiosa). Vyskytnesli sé housénka — jak se dočítáme — druhdy i ve hnízdě mravénců pod kamenem, snadno nám podle řeče- ného asi řídký a jen vyjimečný případ družnosti té vysvětliti; z prospěchu vlastního asi sotva sídlo mravenců sama vyhledává an — jak jsme dosud shledali — od své krmné byliny se nevzdaluje, tak že octne-li se v hnízdě mravenců pod kame- nem, pouhou náhodou se tak stalo, třeba když příhodné místo k: zakuklení vyhledávala. -© Není zde tudíž poměru soužití (symbiosy), jaký známe u některých myrmecophilných brouků z čeledi kýjorožců a drabčíků, aby host — brouk — za poskytnutý pamlsek (exkret) od hostitelů-mravenců byl nejen něžně ošetřován, ale i živen (symphilie). Proměna v imago v přírodě děje se — jak povědomo — nestejně a nepravidelně, vídáme motýlka létati až do konce čer- vence a v srpnu můžeme opět housenky rozdílné velikosti sbí- rati. Dle toho má orion v našem podnebí dvě generace a přezi- mují kukly nejen této druhé — letní — nýbrž i některé z první, z pokolení jarního. © Jak'bylo již v předu řečeno, pochutnává si housenka na svadlých listech a nevyžaduje proto chov v houseníku velké péče a mnoho starostí a je dosti vděčný, ač sbírané housenky začasté napadeny bývají jakýmsi lumčíkem, jehož bílé, drobné zámotky — počtem až 8 a jinak zcela podobné lumčíku bou- rovce Gastropacha pini (Microgaster nemorum) — pěstitele asi málo potěší. : Porozprávěli jsme o Orionu, poznavše v něm — ve stadiu housenky — hostitele mravenců. Zdali pak nezaujímá po této - stránce postavení ojedinělé, ve světě šupinokřídlých, nebo našlo by se snad mezi jeho nejbližším příbuzenstvem obdobného pří- kladu? Hle! — jak vděčný tu úkol pro entomologa. : Mezi Heterocery — pokud mi známo — dí se jen o můře Orrhodia rubiginea F., že byla nalezena (Weymerem) pod bu- kovým kmenem ve způsobě housenky i kukly — v mraveni- šti (Lasius fuliginosus), jehož vyšší teplota prý jí obzvlášť dobře svědčí. Vlastních zkušeností o tom arciť nemám a mohu jen připo- menouti, že jsem před léty ve Vápenném Podole (blíž Heřma- nova Městce) též našel. ale pod kamenem, housenku rubigeney a totéž vlese bukovém a že shodou okolnosti té po- vzbuzen, jsem se zvýšenou pozorností a touhou po ní tu pátral ve mraveništích, — leč bezvýsledně. Za to t. zv. sejpá- —— 151 -ním v opadaném listí setkal jsem se častěji s housenkou (ve - Všenorech) v mlází, kde však mraveništ nebylo a kde bujely -hlavně keře osykové, na nichž housenky z mládí se Živily, jak to obyčejem bývá u Orrhodíí. Zajímavá monstrosita krovek u Carabus cancellatus Ilig, Jar. Ktiženecký. O minulých prázdninách získal jsem náhodou *) zajímavý exemplář Carabus cancellatus Zilig. Na první pohled činil dojem zcela jiného druhu. Popis je možný několika slovy: všechny hrboulky na krovkách splynulé v jednotiivá žebra. Při podrobnějším prozkoumání přišel jsem k následujícím poznáním: Štít je ve své zadní polovici stlačen v dosti hlubokou pro- láklinu, tlakem působícím asi v úhlu 45“ směrem k zad- nímu okraji; tento je © něco málo vypuklejší, než u exemplářů normálních. Mimo to je štít ve své zadní polovici asi dvakráte slabě prolomen. Krovky ve své přední polovici jsou rovněž stlačeny tak že se zdají býti ploché; pouze před koncem jsou klenuté. Nesou každá celkem (splynutím hrboulků) šest žeber, mimo jedno, slabě patrné u vnějšího kraje; toto je na každé krovce na svém zadním konci spojeno lomeným obloukem se žebrem pátým (ode švu). Na levé krovce první a třetí žebro (počítáme-li ode švu) jsou u zadního štíto- vého okraje splynulá obloukem, ve kterém počíná žebro druhé, vzniklé splynutím hrboulků. Toto vykazuje po celé své délce stopy svého původu — znatelné náběhy k rozdělení; na jeho konci možno konstatovati dva zřetelně vyvinuté hrboulky. Ostatní žebra jsou na této krovce vyvinuta zcela normálně. Celá krovka je asi v polovici své délky prolomena v oblouku do předu vy- puklém. Na tomto místě jsou samozřejmě zasažená žebra pře- rušena všechna. Na pravé krovce vykazuje náběh k rozdělení hrboulků pouze žebro druhé, a to, dvojím přerušením ve své zadní polovici. Jinou odchylku pravá krovka nevykazuje žádnou. Celé individium je ostatně vyvinuto zcela normálně.**) *) Přinesla mi jej jednoho dne sl. Jar. (Lukášová, začež jsem ji po- vinen srdečnými díky. Nalezen byl u Rudy, poblíže Nov. Strašecí (Bo- hemia centr.) **) Popsaný exemplář jest ©. Monstrosita tato vznikla působením tlaku na zadní polo- vinu prothoraxu při vývoji a výsledek toho byl nahromadění se haemolymfy v základu krovečném, kteréžto dalo vzniknouti po- psané deformitě. Že individuum toto bylo ve svém vývoji podro- beno působení tlaku, dokazuje, jak zploštělá přední polovina krovek a prohloubená zadní část prothoraxu, tak prolomenina na krovce levé. Že ona mechanická síla působila jen na prothorax, soudím z toho, že u exemplářů, na nichž možno konstatovati působení tlaku na krovky, vždy hrboulky se zmenšují na ploše, kamž působící tlak zasáhl; okolní hrboulky obyčejně jsem našel splynulé, a to vždy na té straně, ku které mířil směr působící mechanické síly. Pochybuji, že by tato forma byl úkaz atavismu, jak mi bylo s několika stran sděleno, neboť zřejmě vykazuje působení me- chanických sil a zranění, jimž byla pří vývoji podrobena. Pova- žuji tuto monstrositu za formu, jejíhož utváření a vývoje příčiny nutno hledati mimo individuum samotné, tedy ve vlivech vnějších. Nechci se ukvapovati, ale jsem nakloněn názoru, že veškerá utváření struktury krovečné u této skupiny Carabů (cancellatus Ulirichti, granulatus a příbuzných)*) je z velké části podřízeno vlivům vnějším, mezi něž na prvém místě bych zařadil tlak na *) U Carabiů je možnost zranění povrchu a některých komponent zvláště velká, jak svědčí časté zmínky a články >0 monstrosních Carabidech«. vývojová stadia. Doufám, že budu moci tuto svou domněnku © později podepříti výsledky pozorování a experimentů, které hod- lám podniknouti. k Na radu některých pánů, jimž jsem se o tomto nálezu - zmínil, rozhodl jsem se, dáti této formě jméno. Pojmenovati však - toto monstrosní individuum nebylo by dle mého názoru - správné; dovolil bych si proto pro popsaný zjev (ne pro indi- - viduum) navrhnout jméno sinuositas. Pánům: dru Sokolářovi, dru Lokayovi, prof. Rou- balovi a cís. rad. Reittrovi dovolují si pronésti srdečné díky za poskytnutou radu a pomoc v této věci. Resumé. Ein interessanter Fall von monstrósen Flůgeldecken bei Ca- vabus cancellatus Illig. Beschrieben von Jar. Kříženecký. Diese Monstrositát macht allgemein den Eindruck, als ob es sich um eine andere Gruppe handeln wůrde. Sámtliche Tu- berkeln sind zu Rippen verwachsen. Das Ergebnis der genauen Untersuchuag ist folgendes: Der Halsschild zeigt in der růckwártigen Hálfte eine Grube, wélche durch einen im Winkel von etwa 45" in der Richtung gegen den růckwártigen Rand wirkenden Druck entstanden ist, auferdem ist der Halsschild in dem eingeboge- nen Teile zweimal eingedrůckt. Die Flůgeldecken sind in der ersten Hálfte flach und erst gegen das Ende gewolbt. Jede hat infolge von Vereingung der Tuberkeln sechs Rippen, aufer einer ganz schwachen siebenten am Rande, welche an ihrem Ende mit der fůnften Rippe (von der Naht an ge- záhit) mittelst eines gebrochenen Bogens verbunden ist. Auf der linken Flůgeldecke ist die erste und dritte Rippe an der Basis der Flůgeldecke auch mittelst eines Bogens von welchem die zweite Rippe entspringt, verbunden; diese zeigt in ihrer ganzen Lánge den Ursprung dieser Erscheinung, nám- lich die Neigung in einzelne Tuberkeln zu zerfallen. Sonst ist diese Flůgeldecke vollkommen normal ausgebildet; nur ist ů sie etwa in der Hálfte ihrer Lánge bogenfórmig eingebrochen und an dieser Stelle verschwinden die Rippen vollstándig. Auf der rechten Flůgeldecke zeigt blos die zweite. Rippe die Neigung zur Auflósung in Tuberkeln. Sonst ist diese Flůgeldecke normal ausgebildet; das ganze Individuum ist sonat normal ent- wickelt. — Das eben beschriebene Exemplar ist ein ©, und wurde von Frául. Jar. Lukáš in der Náhe von Nové Strašecí ge- fangen (Bohemia central.) Diese Monstrositát ist durch einen Druck auf die hintere Hálíte des Prothorax wáhrend der Entwickelung entstanden; das Resultat war die Anháufung der Haemolymfe an den Flůgel- deckenwurzeln und die eben beschriebene spátere Deformation. Die Einwirkung des Druckes wáhrend der Entwickelung, be- weist sowohl der flache Vorderteil der Flůgeldecken, als auch der eingedrůckte Halsschild in der růckwártigen Hálíte und die Deformation der linken Fiůgeldecke. Daf der Druck nur auf den Prothorax eingewirkt hat, deduziere ich daraus, daf in solchen Fállen, wo der Druck auch auf die Flůgeldecken ein- wirkt, die Hóczker an der betroffenen Stelle sich vermindern oder gánzlich verschwinden. Ich halte diese Forme fůr eine Erscheinung, deren Ursprung nicht im Individuum selbst liegt, sondern in der Einwirkung von áuferen Kráften und schliefke daraus, dafi die Ausbildung der Strucktur der Flůgeldecken bei Carabus cancellatus Illig, und dessen verwandten Arten*) gróften Teils von den črtlichen Verháltnissen und Einflůken abbángig ist. Ich hoffe diese An- nahme spáter durch eingehende Beobachtungen und Experi- mente, welche ich anszustellen gedenke, noch zu begrůnden. Auf Anraten einiger Herrn, welche ich von dieser Form benachrichtigt habe, mochteich fůr diese Erscheinung (nicht fůr das beschriebene Individuum) den Namen sinuositas beantragen. Fauna Bohemica. Nové druhy pro Čechy broučí. 1. Jan Obenberger: Nargus conjugens Saulcy. Jedinký exemplár sesmýkal jsem zároveň s Liody a Colony na pasece v Krušovicích u Rakovníka. Srpen 1910. Det. Fleischer. Hydraena Paganettii G1g/b. Jediný exemplár vypodsil jsem *) Zum Beisp.: Ullrichii, gramulatus ... ete. -- v dubnu z polovyschlého, blátivého náplavu labského u Toušeně. Duben 1910. Det. Fleischer. Phylhydrus bicolor F. Podsit z jarního náplavu v Tou- šeni 1910. Det, Fleischer. Scymmus frontalis v. 4-pustulatus Hbst. Několik exem- plářů sesmýkal jsem v Krušovicích na pasece z večera; jeden exemplár nalezl jsem v Kobylisích u Prahy dne 25. března 1910. Det. Fleischer. Scymmus pulchellus a. obliguus Ws. Jeden exemplár na- chází se v mé sbírce s lokalitou: S. Maule, Klatovy. Obdržel jsem ze sbírky kol. Frankenbergera. Det. Fleischer. Mordellistena pumila Er. Čtyři exempláry v mé sbírce, chycené v Kopanině u Prahy (u Statenic), dne 6. června 1909. Det. Fleischer. Anaspis thoracica v. Gerhardti Schi/sky. Jeden exemplár chytl jsem v Čelakovicích, v kůře starého dubu, na plísni. Kvě- ten 1910. Det. Fleischer. Liodes rhaetica v. fracta Seidlifz, Sesmýkal jsem koncem srpna 1910 na kamenité pasece v »Maxově oboře« nedaleko Řenčova u M. Strašecí v jediném exempláři. Určil laskavě, jakož i všechny ostatní Colony a Liodidy vrchní zdravotní rada pan Dr. Fleischer. Hydnobius punctatus v. strigosus 7%omms. Pět kusů se- smýkáno na pasece »Kačírově« u Krušovic u Rakovníka. Det. Dr. Fleischer. Cyrtusa subferruginea Reitf. Sesmýkána ve 3 ex. na zmí- něném »Kačírově«. Det. Dr. Fleischer. 1910. Colon dentipes Sah/b. Jediný exemplář z Maxovy obory 1910. Det. Dr. Fleischer. Colon appendiculatum Sa4/b. Jediný kus sesmýkán 1910 ku konci srpna v Maxově Oboře. Det. Dr. Fleischer. Mimo tyto připojuji dříve již mnou hlášené, ale dosud ne- uveřejněné: Carabus silvestris a. concolor Pauz. Černou tuto aberraci nalezl mi v několika exemplářích kol. Hoffmann na Krkonoších dne 16. VI. 1910 na cestě z Luční boudy k Schwarzschlag- baudě. Anthaxia millefolii Fab. Pěkného tohoto Buprestida nalezl jsem osobně dne 17. VII. 1908 v Karlickém údolí u Dobřichovic na květu pampelišky. E Ž Li M ka zb: Má o P l i LP Mt a. ly Anthaxia cichorii Oliv. Přinesl mi kol. Hepner z Hořovic, kde ji chytil v červenci 1909. | Anthaxia praticola Laf. — nigritula Ratzb. Jediný exem- plář nalezl jsem dne 14. VII. 1909 na cestě z Nové Huti do N, Jáchymova na pampelišce. * 2. Dr, J. Ty T VSPisků Ouedius ventralis Arag. Nalezen v hnízdě u Formica rufa v únoru 1910 v dutém dubu u Čižové, Písek. Aleochara vagepunctata Kr. Nalezena u sysla ve eva: rech v dubnu 1910. Napochus Mákliní Manuh. V únoru 1910. Formica rufa v dutém dubu u Čižové. Batrisodes adnexus Hampe. Na Hluboké nalezeny v únoru 1910 v dutém dubu u Lasius fuliginosus 4 exempláře. Colon rufescens Kr. V květnu 1910 na lesní pasěse v pí- seckém lese. Colon dentipes Sahlb. tamtéž více exemplářů. Colon Zebei Kr. tamtéž více exemplářů. Colon appendiculatum Sažlib. tamtéž více exemplářů. Colon append. v. fulvum Fleisch. tamtéž 2 exempláře. Smýkáno na vlhkých lesních pasekách porostlých bahen- ními rostlinami, hlavně Ranunculus repens v čase, kdy první stín okolních stromů přechází na paseku. Nalezeno takto za krátký čas as 100 kusů Colon spolu s Liodes as 200 exemplářů v mnoha druzích. Brouci tito objevují se nejhojněji v parných vlhkých dnech. Lixus difficilis Ca$. Tento jižní brouk nalezen ve společ- nosti s Lixus Ascanii v srpnu 1909 v městské zahradě v Písku. Pseudostyphlus pilumnus Gy//. tamtéž více jedinců. Ceutorrhynchidius Barnewillei Gren. V září 1909 smýkán na lesní pasece »u lomu« v Písku. Brouk tento zdá se býti v Čechách všude rozšířen, bývá ale zaměňován s Ceut. troglo- dytes, jemuž je velice podoben, jest ale nápadný pěknou bílou kresbou krovek. Baris coerulescens a. chloris. V srpnu 1909 nalezeny 2 exempláře v městské zahradě v Písku. Nanophyes Sahlbergi Sa/lb. Nalezen několikráte ve vlh- kých strouhách u píseckých rybníků. V srpnu 1909 i letos v květnu a červnu. Stenus argus v. austriacus Berml. Smýkán 1 exempl. 30. V. na vlhké lesní louce u Písku. Xantholinus glaber v. angularis Ganglb. Ve starém dubu u formica rufa 20. ledna 2 jedince. Philonthus sanguinol. v. contaminatus Grav. 6. exempl. ve shnilé trávě 20. července v městské zahradě v Písku. Catops fuliginosus Er. 17. května smýkán na lesní pa- sece za »lomem« u Písku. Liodes oblonga Er. 20. května tamtéž. Liodes macropus Rye. 22. května tamtéž několik jedinců. Liodes oval. v. nigricollis Fleisch. 27. května tamtéž. Liodes dub. v. subglobosa Režtf. 29. července tamtéž. « © Liodes calcar. v. calcarifera Reilf. 24. července tamtéž ně- kolik jedinců, Liodes calcar. v. subsulcata /leisch. 16. srpna tamtéž. Mantura rustica v. suturalis Weise. 13. července tamtéž. Polydrosus confluens S/eph. 12. července na mladých doubcích u vojenské plovárny. Sítones suturalis S/eph. 12. července tamtéž. Limobius borealis Payk. 20. května na lesní pasece za lesem »Amerika« smýkáno několik jedinců. Gymnetron melanarium Germ. tamtéž. Ceutorrhynchus turbatus Schulize tamtéž. Ceutorrh. pulvinatus Gy//. 13. června na vojenském cvi- čišti u Písku. Ceutorrh. angulicollis Schulíze. V červnu na pasece za »lomem« smýkáním. Ceutorrh. albosignatus Gy//. tamtéž. Ceutorrh. venedicus Weise tamtéž. Ceutorrh. arguatus Herbst v květnu na kopretinách smý- kán v lese »Amerika« u Písku. Ceutorrh. timidus Ws. tamtéž: Apion hungaricum Desbr. tamtéž. Rhynchites rub. var. Paykuli Schilsky v květnu na hlohu u »Martinka« u Písku. Za determinace vzdávám srdečný dík pánům vrch. zdrav. radovi Dru Fleischerovi, vrch. poštovnímu radovi Formánkovi, okresnímu lékaři Dru Lokayovi a PhC. Rambouskovi. B > MÉ da O a o bo nod S = te ] “ A 5 ; = : a 3. Prof. J. Roubal (Příbram). Stenolophus míxtus Herbst. a. Ziegleri Panz. U Roudnice 1. ex. V. 1907. Agonum Můllerí Herst. a. coerulescens Letz/. Krásná, modrá aberrace. Příbram, V. 1910, 1 mrtvý exemplář (Sípek). Xantholinus atratus Heer. žijící v mraveništích, hlavně u Formica rufa a Lasius fuliginosus, jest samostatný druh, od- lišný od atratus Thoms. = punctulatus Fayk. a Thom- soni Schwarz. To poznamenávám vzhledem ke Klímovu seznamu. Nalezen Lokayem sen. u Prahy, Drem Skalitzkym u Brandýsa n. L. a uveden mnou v Prodromu myrmekophilů čes. (V. Kr. č. sp. n. 1905.) a drem Lokayem (Č. č. ent. sp. I. č. 2. 1905.) Další lo- kalita: Chudenice, les Dubí u Lasius fuliginosus 4. IV. 1901 (Roub.) X. rufipennis Er. jest uveden v Lokayově seznamu, že žije pod korou stromů. Takovým způsobem žije velice podobný (habituelně ovšem) Nudobius lentus Grav. X. rufipennis Er. žije na jihu a východě. Nepatří tedy naší fauně a třeba ho i v Klímově seznamu škrtnouti. X. procerus Er. Citován Lokayem z Hvězdy a vynechán v seznamu Klímově. X. linearis OZiv. v. longiventris Heer. Roudnice. Atemeles emarginatus Payk. a. foveicollis Wasm. Pří- bram: Sv. Ivan V. 1910. 1 ex. Bythinus Stussineri R/f. Reitter: Fauna germanica IL. 215: »Bohmen«. — Já našel 1 $ u Turnova 18. VI. 1909. Liodes dubia Kugel a. longipes Schmidt. Chocomyšl u Chudenic VIII. 1907. L. dubia Kuge! v. minor Fleisch. Příbram: Hatě 2. VL 1910, 1 ex. Dosud jen z Moravy známá. Laemophloeus ater Oliv. v. capensis Walt/. Dle Cat. col. Eur. Carc. et Aum. ross. 1906: “X Ga. Dle Gangelbauera (Káf. von Mitteleuropa III. 615.) jest v Evropě hojnější formy základní. Klatovy V. 1896, v letu v děkanském kostele. Adonia variegata Goeze v. corsica Reichl. Příbram 16 IX. 1910. Dle Catal. (I. c.) jen: E. m. čí 3 Myrrha 18-guttata L. a..ornata Hbst. Pičín, Chudenice, Klatovy. 0 boh jí hk E a ené 159 —————— Calvia r4-guttata L. a. ocelligera Wse. Příbram 1910. 1 exempi. Chrysobothris igniventris Reilf. Chudenice: na poraženém -smrku dvakrát: VIII 1901, VIII. 1908. Význačná nová rarita naší fauny! Crypticus gibbulus Oueus. Houštka, Černínosk, Vrané n. Vlt. | Scaphidema metallicum F. v. bicolor F. Klatovy; v za- hradě Stránských 1897. V Klímově seznamu uvedena jako sy- nonymum k typu. Lema puncticollis Lurf. Chocomyšl u Chudenic VII. 1907, Lovosice 5. V. 1907. Cryptocephalus coryli L. a. temesiensis Su/fr. Dosud jen Hu. Slav. U Vraného n. Vlt. jsem našel několik © 1909. C. distinguendus Schéneid, a. humeralis Wse. Tamže. C. aureolus Suffr. a. coerulescens Schilsky. Chudenice VII 1907. XC. ro-maculatus L. f. typ. Strakonice, na vrbě (Šípek). Dle Weise-a na Picea excelsa a Pinus silvestris. C. Moraci L. a. bivittatus Gy//. skoro všude hojný se zá- kladní formou. Polabí, Příbram, Chudenice, Šumava, Česko-mo- ravská vysočina atd. C. Moraei L. a. arguatus Wse. Chuchle VI. 1909, 1 ex. C. saliceti Zebe. Horský druh dle Reitterova katalogu. Sbí- ral jsem ho u Pacova a na Boubíně. C. pusillus F. a. immaculatus West. Našla moje žena u Roudnice VÍ. 1907. Phytodecta viminalis Z. a. Gradli Zevd. Strašice v Br- dech r. 1902 (Roubal). Vysoká u Šnapoušova u Přeštic 1909 (Šípek). Ph. Línnaeana Schrank a. Kraatzi Westh. Doksany. Ph. Linnaeana Schrank a. Satanas Westh. Vestce u Tou- šeně, Doksany. Ph. Linnaeana Schrank a. decastigma Duft. Většina na- šich kusů náleží této aberraci. Doksany, Roudnice, Vestce, Zbečno, Pošumaví, Pacov atd. Ph. olivacea Forst. a. flavicans Fadbr. Sloupnice u Lito- myšle (Boh. Fleischer.) A 160 Ph. 5-punctata F. a. unicolor Wse. Dobřichovice (Jandův mlýn) 8. V. 1902. Chudenice 1892. Litoměřice (Babina) 19. VI. 1909. Ph. 5-punctata F. a. flavicollis Du/s. Trnová 7. V. 1908. Ph. 5-punctata F. a. flavipennis Kraus. Milešovka V. 1907. Cassida deflorata Suffr. V. Osek 30. IX. 1906. Phloeobius vittatus F. Roudnice V., VI. 1907. (Eg- gers det.) Anomala aenea Deseer a. tricolor Torre. Praha (Širší okolí). (Schiffner.) Labský Kostelec VI. 1903. (Roubal.) A. aenea Desgeer a. bicolor Torre. Ex Schiffner: +»Bo- hemia«. Trichius fasciatus L. a. dubius Muls. Mníšek 12. VI. 1904, Boubín VIII 1907. 4. Jos. Šulc (Sobotka). Athous víttatus F. v. subfuscus Sřeph. — Sobotka, 16. V. 1907. — jeden kus na křovinách. Pteleobius víttatus F. — Polabí u Mělníka, 30. V. 1905. — sedm kusů na jilmu. Drobnosti. Bělásek ovocný. Aporia crataegi Z. V okolí Sobotky nalezl jsem letos jen jediného motýle Aporia crataegi L. a sice dne 3. čer- vence 1910 u Markvartic, odpočívajícího na stéble dozrávajícího žita. Několikráte jsem již pozoroval, že motýlové běláska ovocného i jiných druhů bělásků vyhledávají nočního odpočinku na stéblech zrajícího obilí, avšak motýle pestrých druhů nepozoroval jsem dosud. Josef Šnle. Philonthus salinus Kiesenw., jehož jako nového pro Čechy de- monstroval jsem v jedné letošní schůzi v Čechách není zjištěn. De- monstrovaný exemplář byl Phil. guisguiliarius Gy/l. var. in- guinatus Slfeóh. určenými (s S.) omylem panem Rambouskem jako salinus Ktesenw. Jar. Kříženecký České Cantharidy (Ma'acodermala) určuje z ochoty nížepode- psaný. Prosím též o materiál mimočeský. far. Kříženecký, Král. Vinohrady Jungmannova tř. č. 91. , U, SĚSTNÍk == | V O valné hromadě konané dne 18. ledna 1910 (za správní © rok 1909) byli zvoleni za čestné členy Jeho Jasnost princ Ferdi- © nand Lobkowicz, nejvyšší maršálek království Českého a pan —— sekční rada Dr. Leopold Melichar ve Vídni. — Do výboru byli zvoleni akklamací: za předsedu p. prof. Klapálek, p. prof. Hart- mann za místopředsedu na tři roky, pan cís. rada Veselý za po- kladníka, pan inž. Šustera za knihovníka, pan Dr. Klička za ku- stoda, pan Dr. Pečírka a phil. stud. Rambousek za zapisovatele, všichni na dobu jednoho roku. Do kontrolující kommise pánové vrchní účetní rada J. Graf, účetní Ed. Kudlička a revident R. Secký. Do redakčního komité pan prof. Klapálek, P. Aug. Kubes Dr. Em. Lokay, prof. Dr. Em. Rádl a odborný učitel pan Ant. Wimmer. s k Pí p 2 M AS 6 Po vyčerpání programu přednášel pan prof. Dr. Brožek doplněk, ku svému uveřejněnému článku »o mendelismu« V pečlivě sestaveném materiálu vybral pan přednášející nejmar- kantnější úkazy skřížení jak v říši rostlinné, tak v říši živočišné a doprovázel svou přednášku velikým počtem kolorovaných dia- gramů, jakož i experimenty. Přítomno 31 členů. V občasné schůzi dne 25. ledna Igro přednášel pan Sta- "a nislav Vráz o sbírání hmyzu vkrajíchtropických : Vzletným slovem vylíčil své vzpomínky z dob chlapeckých, ; své smutné zkušenosti z Marokka, a přešel pak do tropických , krajin. : O těch však panují mezi sběrateli nepravé, příliš přehnané | představy. i I zde musí se znáti krajina i roční doba, má-li býti kořist vydatná. V dobách suchých a v dobách dešťů nechytíme nic. Též prales sám o sobě skýtá velmi málo. Hmyz hledá slunce, světlo a prchá z přítmí pralesa. V údolích řek a potoků je ho již více, : nejvíce se však nalezne tam, kde řádí civilisace. Mýtiny a prů- 4 lomy lesa vytvářené rukou lidskou, jsou jakoby dostaveníčkem Ý hmyzu. Od domorodců nelze očekávati ničeho, ti mají pro přírodu smysl, jen když jim poskytuje užitek. A pro sbírání je třeba k člověka takového dlouho cvičili. : $ i R Ni Sběratel musí býti v tropech dobře vypraven proti vlhkosti a mravencům. V dobách dešťových se musí uměle sušiti, i více- kráte za sebou a rychle nad ohněm vše do plechových krabic zaletovati. Též i v tropech se musí zejména na motýle líčiti. — Někdy však sbírání hmyzu bývá domorodci vykládáno za čáry, a může býti cestovateli osudným. V takových krajích je sbírání ovšem obtížno. Pan přednášející končí svou přednášku krásnou apostrophou na přírodu. bla DALA P. Kříženecký demonst. pro Čechy nové druhy brouků: Otior- rhynchus salicis Sřřerlin z "Těchonína pod Orlickými horami, Agriotes gallicus Lac. a Apion simile Kirby z Čermné pod Orli- ckými horami, Thanatophilus dispar Herbst ze Šárky u Prahy 16./V. 09, Philonthus salinus Kesmw z Čelakovic, Philonthus fuscus Gravenh. z Veltrus z náplavu Vltavy a vzácného, z Čech však již známého Otiorrhynchus dubius S/róm z Králického Sněžníku. Pan Obenberger nalezl nové pro Čechy. Anthaxia millefolii Fabv. v Karlickém údolí u Prahy, Anthaxia cichorii Ožčv. z Ho- řovic, Anthaxia nigritula Rafzeb, byla chycena u Nové Huti na cestě do Jáchymova zároveň s četnými kusy Ant. 4-punctata L. Přítomno 34 členů, 20 hostí. V občasné schůzi dne 22. února rgro přednášel pan Dr. J. Pečírka o své cestě do Sedmihrad. Vylíčiv živým slovem krajinné zvláštnosti Transsylvanských Alp, vypsal způsob, kterým lze v nehostinných a od kommunikace odříznutých krajinách entomologické výpravy podniknouti. Demonstroval při tom přenosné apparáty, jež se mu na cestě této prakticky osvědčily. Při popisu své cesty vytkl některé zajímavé nálezy. Za člena přijat p. Dr. Boh. Čermák, advokát v Hořovicích. Pan účetní Kudlička přinesl živé kusy brouka Laria lentis Froehlich. Pan Weinfurter předkládá veliké dílo Verralovo British Flies. — V občasné schůzi dne 22. března rgro dokončil pan Dr. J. Pečírka svou přednášku o cestě do Sedmihrad. Pan poštovní assistent Šípek v Příbrami přijat za člena. Petrohradské entomologické společnosti gratulováno k její oOletému jubileu. "i spár a a S eoirmovska dominula, které vypěstoval za různých po- - měrů tepelních. M 2 A Pan Kříženecký demonstruje pro Čechy nové brouky: Ši Aphodius granarius ad. Ragusanus Rfr. z Olšan u Prahy, - Aph. 2-guttatus, ab. similis Sch. z Manin (legit Dr. Klička), Aph. putridus ab. transitus Réfr. z Velkého Oseku, Agriotes acuminatus "© - Steph. z téže lokality, Adrastus lacertosus Ev. z Čermné pod Orl. Horami, Athons var. Stephensi Buyss. ze Statenic a Velkého Oseku. Přítomno 29 členů a 3 hosté. V občasné schůzí dne 26. dubna rgro přednášel pan assistent Old. Šustera o typických nalezištích Hyme- nopter vokolí pražském. — Fan přednášející zdůraznil důležitost různých nalezišť pro sbírání Hymenopter, jichž způsob života je nanejvýš rozmanitý. Jedna část včely, pilatky a žla- batky jest odkázána zpravidla na určité druhy rostlina, jiná Část, lumci, lumčíci, cizopasné včely a vosy na hmyz, ve kterém jich A larvy žijí, a třetí část, hrabalky, kutilky a vosy na vhodné po- : měry přírodní, kde nacházejí dosti kořisti pro své larvy. Největší ie různost nalezišť tvoří rozdíl výšky, což však ve středních Čechách nepadá příliš na váhu, poněvadž výškové difference dosahují nej- výše 300 m. Zde padá více na váhu různý útvar geologický. Naleziště v okolí Prahy dají se takto rozvrhnouti: 1. nale- ziště se zbytký fauny stepní (Zlíchov, Libšice), jichž charakter- stickým znakem jsou nánosy cihlářských“ hlin, 2. příčná údolí Berounky a Vltavy se zvířenou teplomilnou, 3. naleziště s pod- kladem písečným (Modřany, Polabí) a 4. vlhké lesní polohy s faunou lesní. Za člena přijat pan Ladislav Joža. Přítomno 26 členů členů a 3 hosté. V občasné schůzí dne 24. května rgro přednášel pan Dr. J. Pečírka o svém výletu do ftalie. Pan revident Vopršal demonstruje skládací housenníky různých velikostí vlastní konstrukce. Přítomno 26 členů, 1 host. — V občasné schůzi dne 21. června rgro přednášel p. ing. : Jedlička o mikroskopické struktuře krovek českých Bembidií (viz Casopis, 1910, str. 63.) v dÍ : Za člena přijat pan Dr, J. Sokolář, Vídeň III. 2. gasse 6. Přítomno 21 členů. V občasné schůzí dne 27. září 1910 referoval pan předseda professor Klapálek o mezinárodnímentomologickém sjezdu v Brusselu (1.—7. srpna t. r.) Poněvadž sjezdové publikace ještě nevyšly, podává pan předseda jen celkový obraz a dojem sjezdu. Hlavní činností sjezdu byly povšechné přednášky, z nichž nejzajímavější byly prof. Sjóstedta o cestě na Kilimandžaro, prof. Blancharda o vztazích entomologie ku vědě lékařské, kustoda: Handlirshe o entomo= logii palaeontologické, prof. Poultona o Mimicry a P. Wasmana o myrmekophilech. Mimo tyto přednášky všeobecné byla činnost sekční, jako ku př. sekce pro nomenklaturu, pro entomologickou geo- grafii, pro biologii atd. Sjezdové práce byly poněkud neurovnané, protože to byl první entomologický sjezd. Teprve třetího dne se sekce zapracovaly a themata byla důkladně probírána. Ovšem vadila debatám mnohojazyčnost. Mimo sezení byly pořádány vycházky, kterých se však pan předseda pro nedostatek času větším dílem nemohl účastniti. Hlavním užitkem sjezdu byl osobní styk. Pak se dalo na sjezdu tomto výrazu tomu, že entomologie musí býti postavena na širší vědeckou basi, protože bude během času tvořiti dobrou polovinu zoologie. Od příštích kongréssů se očekává, že budou míti iniciativu pro řešení a hájení vědeckých otázek a stanou se tak integrujícím dílem kongressů zoologických. Příští kongress bude r. 1912 v Oxfordě. Telegram zaslaný sjezdu Č. S. E. přijat byl potleskem. Pan professor Klapálek byl zvolen do stálého sjezdového komitétu. Pan Obenberger demonstruje proměnlivost Carabus silvestris na exemplářích z Krkonoš. Pan Kříženecký přinesl zajímavý exemplář Carabus can- cellatus, u něhož jsou hrbolky splynulé. Při té příležitosti připo- míná pan předseda žádost p. Dr. Sokoláře z Vídně, aby se mu veškeré nápadné formy střevlíků posílaly. Pan Frankenberger nalezl v Modlivém Dolu myrmekophilní n: | : larvu mouchy Microdon Meig., která se úplně podobá ma- lému plži. Přítomno 28 členů, 2 hosté. — V občasné schůzi dne rr. října 19ro přednášel p. odb, uč. - Wimmer o rozpoznávání kukel muších. Dají se roz- poznávati jen u několika málo rodů. Kukly Nematocer blíží se tvarem svým dosti kuklám motýlím a jest to zejména růžek dý- chací, který je dobrým rozpoznávacím znakem i pro čeledě. Ji- ným dobrým znakem jest pochva tykadlová a ostny abdomi- nální. U Brachycer jsou nám pomůckou různé háčky a štětinky. Nejtěžší jest to u soudečkovitých kukel pravých much. Tu mu- síme přihlížeti ku stigmatickým políčkům a k análním hrbol- kům, jichž tvar se u různých rodů a čeledí mění. Přednáška tato jest novou prací na poli entomologie. Pan předseda oznamuje, že pan professor H. A. Joukl dokončil své dílo o motýlech střední Evropy, které zůstane na léta směrodatným pro českou lepidopterologii. Pan prof. dr. Uzel zaslal na ukázku nezvykle zbarveného motýle Coenonympha Pamphilus L. a nový ex- haustor ku chytání hmyzu, jejž demonstroval pan vrchní štábní lékař Dr. J. Pečírka. Exhaustor jest zdokonalen dle návodu pana dvorního rady Dr. K. Preise. adjunktem Výzkumné stanice cukrovarnické v Praze, panem VL Staň- kem. Poněvadž prudké vdechování vzduchu při práci S ex- haustorem jest namáhavo a též nebezpečno pro prach i ško- dlivé plyny vnikající přímo a hluboko do plic, jest nový přístroj opatřen balonkem, jehož stisknutím vypudí se násilně všechen vzduch z nádobky za pomoci trubičky podobně zařízené jako u rozprašovačů tekutin. Do nádobky současně proudí druhou skleněnou trubičkou prudce vzduch vnější a strhne s sebou hmyz, k němuž jsme ji přiblížili. U nového exhaustoru odpadá též znečisťování nádobky slinami, což se při delší práci s exhaustorem starší soustavy stávalo. Náhrada vdechování vzduchu pouhým balonkem gumovým, po stisknutí se roztahujícím, nebyla by do- statečná, poněvadž nevzniká dosti silný proud vzduchu. Pan Obenberger ukazuje pro Čechy nové druhy brouků z rodu Liodes: L.rhaeticavar.fracta Seidl, Cyrtusa subferruginea Reitt, Hydnobius strigosus Schmidt, Colon dentipes Sahl. a appendicula- tum Sahl. od Krušovic u Rakovníka. Pan odb. uč. Mužík přinesl tesaříka Purpuricenus Koehleri L. chyceného u Veltrus. Přítomno 29 členů, 2 hosti. M c . 4 (0.07 ba K) =" 72 A A bk VI V občasné schůzí dne 25. října rgro referoval pan Ot.. k Frankenberger o práci Handlirsche o phylogenii hmyzu První stopa hmyzu se vyskytuje v útvaru kamenouhelném. Je to tvar jejž Handlisch nazval Palaeodictyopteron. Mimo to vyskytují se tu ještě Orthoptery a Blattoidi, V triasu a jurském útvaru jsou již i Locustidae. Rozdělení na dnešní hoj- nost forem povstalo asi v liasu. Brouci se asi V permském útvaru oddělili od Blattoid a v třetihorách se vyloučila z brouků Strepsiptera. Dále přinesl pan Frankenberger ukázku hmyzu z Jávy a ozna- muje adressu obchodníka hmyzem (jen prodej) F. P. Dodd, Ku- randa via Cairns, Oueensland, Australie. Pan Obenberger demonstruje pro Čechy nové brouky : (viz str. 154). Pan předseda oznamuje, že pan dr. Karel Daniel z Mni- chova dlel v Praze v našich kruzích. ke Přítomno 25 členů, 2 hosti. V občasné schůzí dne 15. listopadu 1910 přednášel pan Ing. Old. Šustera o biologii hymenopter. Studium to jest tak zajímavé a poučné, že každý sběratel blanokřídlého hmyzu mimoděk se zapracuje do biologie třídy této. Biologicky se dají hymenoptery rozděliti ve tři třídy : pilatky, pak cizopasné a medonosné. O vosách cizopasných se ví velice málo. V Če- chách jich bude asi 4000 druhů a o biologii nevíme nic. Nejzají- mavější skupinou jsou vosy žahadlové pro tvoření společenských, uspořádaných států a mezi nimi jsou nejvyšší skupinou včely. Cizopasnictví jest velmi rozšířeno. Tak na př. se vypěstovalo jen z požerků růže asi 40 druhů, v ostružinníku se vyvíjí asi 30 druhů a ty mají asi 150 dalších cizopasníků. Jiné hymeno- ptery bodnutím ochrnují larvy jiného hmyzu a tyto pak slouží ku výživě larev. Biologie podmiňuje různé vytvoření morfologických znaků a tak i systematiku. Pro larvy si zakládají mnohé druhy hnízdi- ště a k tomu jim slouží všechny možné skrýše v přírodě. Pan Kříženecký předkládá dopis českého entomologického kroužku »Roháč« v New-Yorku, kde pan předseda hodlá navá- zati styky s.naší společností. Přítomno 25 členů. V občasné schůzi dne 29. listopadu I91o přednášel pan vě “% -V prvé části přednášky uvedena byla theorie, jak povstává - hmyz jeskynní. Jsou to druhy, které žily dříve na povrchu zem- ském, živíce látkami tlícími a hnijícími, které dlouhým pobytem, k němuž byly dobou ledovou nuceny, se přetvořily na tvary jeskynní. Při tom podlehly jistým morfologickým změnám, ztra- tily pigment, zrak, křídla, místo toho pak se velmi vyvinuly smyslové orgány pro čich a hmat, což se jeví dlouhými dlouze obrvenými tykadly, nohami a hmatovými brvami. V biologii této * zvířeny jest však ještě celá řada otázek biologických a phylo- genetických nerozřešena. V druhé části přednášky poukazuje pan přednášející na na důležitost ústrojí pohlavního, zejména samčího, pro rozlišo- vání druhů. Pan Fr. Klapálek přinesl párek síťokřídlého hmyzu Bitta- cus tipularius Fabr. ze Mšeného a je zajímavo, že se tam zároveň vyskytal s velmi mu podobným lumkem © Ophion Fabr. Přítomno 22 členů, 2 hosti. V občasné schůzi dne 20. prosince r9ro vzpomněl pan předseda vřelými slovy těžké ztráty, již jsme utrpěli úmrtím pana prof. H. A. Joukla. Společnost prokázala povstáním po- slední poctu svému soudruhovi. Pan Phil. Cand. J. Veselý přednášel o své cestě po Kavkazu a ruské Arménii. Informace, jež dostal pro tuto cestu, již konal společně s panem Phil. Cand. Javůrkem, v Praze, byly nedostatečné. Týkaly se turistiky, pro entomologii byly chybné. Cesta vedla z Prahy beze větších zastávek až do kavkazských krajů. Severní část této oblasti je step. Z té se na jihu zvedají postupně předhoří až ku vlastnímu řetězu hor. Pásmo to je rozděleno Terekem na západní Cirkassii a východní Dagestan. Pod Kavkazem jest široké, kultivované údolí Rionu a Kury a za tímto úvodím je malý Kavkaz, jenž je vlastně spletitou sítí hor ve všech směrech se rozbíhajících. První malou exkursi učinili si cestovatelé v Novém Ros- sijsku. Šestého dne dostali se do Poti, pak do Batumu, kde však pasoucí dobytek všechnu vegetaci okousal, takže kořist byla velmi chudá. Jelo se ihned dále do Tiflisu a pak do Ordubadu v údolí Araxu na perské hranici, avšak doba roční byla příliš časná, a vrátili se tedy cestovatelé 18. května do Tiflisu, odkud 11* | j melo 14 0" ko VU TT dy Z A VIN překročili vojenskou gruzínskou silnicí přes Kavkaz do Vladikavkazu. Exkurse po cestě konané byly dosti vydatné, a i když byly chudé, byly zajímavé. Též častý dešť kazil úlovek i náladu. Z Vladi- kavkazu byla nastoupena zpětná cesta Mamisonským průsmy- kem (asi 3000 m) cestou osetinskou do Kutaisu. Kraj byl ma- lebnější, divočejší, ale kořisť slabá. V průsmyku bylo všude vy- soko sněhu. Sem by se muselo v červenci nebo v srpnu. V květnu se příroda teprvé probouzí. Druhý díl přednášky odlo- žil pan přednášející pro pokročilý čas na příští schůzi. Přítomno 21 členů, 3 hosti. V uplynulém správním roce byli entomologicky činní pá- nové: Blattný Em., c. k. vrchní rada zemského soudu, v Černém Kostelci. Borek J., fotograf, Všesulov u Rakovníka. Cífka Jos., c. k. setník, v Lodenicích u Berouna a v Milo- vicích u Nových Benátek. Frankenberger Zdeněk, stud., v Potštýně a Sudetách kol Pradědu. Graf Josef, c. k. vrchní účetní rada, v Kraňské Goře. Hartmann Rob., c. k. professor, na Jičínsku, u Bělé a Mladé Boleslavi. Heyrovský Leop., stud., v Krajině na Bledsku a Jezersku. Hlinka Lad., učitel, v Potštýně. Javůrek Vlad., Phil. Cand., v Kavkazu a ruské Armenii. Jedlička Arn., ing. C., kolem Bělé pod Bezdězem. Kheil Nap. M., ředitel obch. školy, ve Fréjus, Dragignanu na francouzské Riviéře. Klapálek Frt., ve Mšeném u Budyně. Klenka K., c. k. pošt. officiál, Zbečno (Křivoklátsko). Kracík Václ., prof., v Nymburce a Hradci Králové. Maličký, JUDr. Josef, v Hořovicích a Luhačovicích. Mazura Karel, bankovní disponent, v Kimpuluinyagu v Sed- mihradech. Molek MUDr. Alois, c. k. pluk. lékař, v Jindřichově Hradci. Obenberger J., stud., Krušovice u Rakovníka, Krkonoše. Oswald J., Phil. Cand., Šumava v poříčí Vydry. Pečírka, MUDr. Jaromír, c, k. vrchní štábní lékař, v albán- ském pohoří u Říma a u Neziderského jezera v Uhrách. Pleticha J., c. k. officiál, Nepoměřice u Kutné Hory. "k r Ý ; -Jř řy Pazaru. i: Roubal J., c. k. professor, v západním Kavkazu. Sekera Jan, ředitel cukrovaru, u Legnago v sev. Italii. Štěrba Frant., ředitel cukrovaru, v Jezersku v Krajině. Šustera Oldřich, účetní, v okolí Pelhřimova. Tykač Jaroslav, učitel, v okolí Plzně a na Šumavě kol Eisensteinu a Domažlic. Uzel Jindřich, Prof. Dr., na Ceyloně, Bombayi a Karatschi. Veselý Jindřich, Phil. Cand.,na Kavkaze a v ruské Armenii. Vimmer Ant., odb. učitel, na Brdech, na Chlumecku a Byd- žovsku. Vlach Vilém, professor, kol Plzně a Šťáhlavic u Plzně. Vopršal Fr., účetní revident, Zbečno na Křivoklátsku. Seznam tento není úplný, protože pro nedostatek času ne- mohly býti rozeslány mimopražským pánům členům dotazníky. Poněvadž se tento seznam bude nyní ročně uveřejňovati, budou vý- zkumy letošní ještě příštího roků dodatečně zaneseny. Laskavá sdělení nechť jsou řízena na pana předsedu. Exkurse v pražském okolí se jmenovitě neuvádějí. “ K hd dk ka o p ae aka Ja Ka An * c P hn há 5 s v o: za správní rok 1910. - Výbor České Společnosti Entomologické. Předseda: Prof. Frant. Klapálek. Místopředseda: Prof. Rob. Hartmann. Zapisovatelé: MUDr. Jaromír Pečírka, Ph. C. Fr. Rambousek. Pokladník: Cís. rada Ferd. Veselý. Knihovník: Oldřich Šustera, účet. úředník zem. výboru. Kustos: MUDr. Lad. Klička. Bo; -ha Cé+ č- M C PET E "7 —W7 "0" v * Fn = v * it Veě gn B i 4 Seznam členů. A. Členové čestní. 1907 Bolivar, Don Ignacio, ředitel přírodnického musea v Madridě. 1907 Ganglbauer, professor Ludvík, c. k. vládní rada ředitel c. k. dvorního musea ve Vídni. 1907 Horváth, Dr. Géza, ředitel Magyar Nemzeti Muzeum v Budapešti. 1910 Lobkovic, J. J. Ferdinand princ, z. nejvyšší maršálek Kr. Č. atd. 1910 Melichar MUDr. Leop., c. k. sekční rada ve Vídni — XVIII., Messerschmiedg. (Členem od r. 1904.) B. Členové zakládající. 1904 Klapálek František, c. k. professor v Karlíně (1907). 1904 Kubes, P. Augustin, kvardian řádu O. O. kapucínů v Ko- líně (1907). (Hym.) C. Clenové činní. 1905 Absolon, PhDr. Karel, docent geografie při české uni- versitě v Praze, kustos musea v Brně. (Abteryg., fauna jeskynní.) : 1906 Akademie, král. zemská hospodářská v Táboře. 1907 Albrecht Hynek, strojvůdce ve Veselí n./Luž. (Col.) 1910 Babák Dr. Ed., prof. české univ. v Praze II. Fysiol. ústav. 1906 Bayer Emil, c. k. prof. v Brně, Špilberská ul. 35. (Hálky a hmyz duběmčivý.) 1907 Benešová Heda, choť hoteliera v Praze, Petrohradská ul. (Lep.) 1904 Binder Emil, majitel domu v Praze-I., Karlova ul. 88. 1904 Bízek Rudolf, správce skladů železáren v Komárově. (Col.) 1904 Blattný Em., c. k. vrchní rada zem. soudu, Kr. Vino- hrady 369. ( Leg.) 1910 Borek Jan, fotograf, Žižkov 588. (Coleopt. Bohemiae.) 1905 Brožek Arth., prof. dr. v Praze. ( Theorie variační.) hl. -1904 Brýdl Rudolf, c. k. professor v Chrudimi. (Col). -1906 Bušek Alois, učitel v Lysé n. L. (Lep.) -1907 Cífka Jos., c. k. setník v Karlíně, Havlíčkova ul. 20. (Lep.) č: 1910 Čermák JUDr. Boh., advokát v Hořovicích. (Lej.) 1904 Černý Jos., hostinský ve Vršovicích. (Lep.) 1905 Duchoň Manuel, přírodník v Rakovníce. (Col.) 1906 Formánek Romuald, c. k. vrchní poštovní rada v Brně, Veverská ul. č. 69. (Col.) 1909 Frankenberger Zdeněk, stud. v Praze-II., Štěpánská ul. (Col.) 1905 Graf Josef, c. k. vrchní účetní rada v Praze, Král. Vino- hrady, Korunní tř. 105. (Lep.) 1907 Gůrtier Hugo, c. k. účet. rada v Praze, Mezibranská ul. č. 15. (Lep.) 1904 Hartmann Rob., c. k. professor na Smíchově, Jeroný- mova ul. 7. (Lep.) 1909 Heyrovský Leop., stud., Praha-I., Jilská 2. (Col. sp. Ceramb.) 1909 Hlinka Lad., učitel v Šarkách u Prahy (Col, Lep.) 1909 Hilitzer, MUDr. Alois, c. k. plukovní lékař, Smíchov, Husova 4. (Col.) 1907 Holík, P. Bedřich, katecheta v Žižkově. (Co/.) 1906 Holík Frant., učitel v Praze-Holesovicích (Hym.) 1904 Hudeček Lad., učitel v Bochoři na Moravě. (Lef.) 1908 Hula Jan B., ing. chemie, v Rakovníce. 1906 Chalupský Josef, odb. učitel v Písku. (Co/.) 1906 Janda, Dr. Viktor, c. k. prof. v Karlíně. (Anat. Metam.) 1910 Javůrek Vlad., phil. stud., Kr. Vinohrady, Hálkova ul. 76. 1908 Jedlička Arn., Ing. C. Vršovice, Hálkova 520. (Carabidae.) 1909 Jelínek Ant., řídící učitel, Slapy n. Vlt. (Zep.) 1904 Jelínek, MUDr. Robert, panský lékař v Dobříši. (Lep,) 1904 John Jan, c. k. ředitel reálky v Táboře. (Lep.) 1904 Joukl H. A., akademický malíř v Žižkově, Roháčova ul. 9. (Lep., Col.) 1904 Jureček, MUDr. Štěpán, lékař. Rovereto, 5 via Dante (Tiroly). (Col.) 1904 Kheil Nap. M., ředitel soukr. obch. školy a translator in hispanicis.v Praze. (Lep. Orth.) 1910 Klenka Kar., c. k. pošt. officiál, Praha 362-I. (Lež. Col.) $ . 4 a n) o 1905 Klička, MUDr. Ladislav, lékař v. Praze-l.j. Křižovnická ul. č. 87. (Col.) | 905 Kracík Václav, prof. v Karlíně. (Col. Bohem.) 1904 1904 1904 1904 1906 1906 1904 1910 1904 1906 1906 1905 1908 1909 1907 Kranich Jan, professor paedagogia a redaktor »Přírody a Školy« v Pol. Ostravě. f Krása Theodor, JUC. ve Vraném nad Vlt. (Col) Krátký František, ředitel reálky v Nymburce, Krauskopf Josef, ředitel měšť. školy v Mladé Boleslavě. Kruta Alfred, c.k. berní oficiál v Bělé p. Bezd. (Col. Leg.) Křepelka Adolf, cís. rada, přednosta fil. rak.-uher. banky v Praze-lI., Bredovská 6. Kudlička Eduard, účetní na Král. Vinohradech, Rubešova ul. 1. (Škodný a užitečný hmyz.) Ladislav Joža, pokladník cukrovaru v Kralupech n. Vl. Lokay, MUDr. Emanuel, měst. okresní lékař v Praze-II., Na Poříčí 35. (Col.) Lukeš Jos., c. k. professor v Písku. (Col.) Maličký, JUDr. Josef, advokát v Hořovicích. (Lep.) Maule Dr. V., prof. v Praze. (Col.) Mazura Kar., disponent Agrobanky v Brně. ((Col.) Měřička Jos., odb. učitel v Náchodě. (Lež.) Molek, MUDr. Alois, c. ak. pluk. lékař v Praze, Břevnov. (Col.) Mrázek, PhDr. Alois, ř. professor české university v Praze-II., Fůgnerovo nám. 1807. (Břol., Anat. Metam.) Mužík František, odbor. učitel v Kralupech (Hemipft.). Nejdl, Dr. Viktor, ředitel gymn. Mělník. Nevřala Jan, odb. učitel v Kelči na Moravě. Nosek Ant., c. k. professor na Smíchově, Husova tř. 1109. (Arachn.) Novák Bohumil, professor prům. školy v Brně, Kafkova ul. 12. Novák Jos., PhMg., Praha III., Prokopská ul. 6. (Cynip.) Obenberger Jan, Praha II.. Olivová ul. č. 5. (Col.) Osvald Jan, phil. stud., Kr. Vinohrady, Karlova tř. 19. Pastejřík Jan, odb. učitel v Karlíně č. 430. ( Dipt). Paul Jarosl., prof. vyšší dívčí školy v Praze. (Lep.) Pečírka, MUDr. Jaromír, c. k. vrchní štábní lékař v Praze, Oujezd 602. (Col.) „19 ) Pfister Kar., kníž. účetní v Zlonicích. (Lep). l 910 Pleticha Jos., c. k. pošt. officiál, Žižkov, Štítného ul. 14. M: (Col. 2 B: 1909 Pokorný Fr., mag. sekretář, Praha 335-II. (Lep.) 1904 Preis Karel, c. k. dvorní rada, professor vys. učení tech- 3 nického na Smíchově, Ferdinandovo nábř. 31. (Lep.) d 1905 Princ Vojt., c. k. professor v Praze. 1909 Procházka AI, techn. cukrmistr v Klobúkách u Slaného. 1904 Rádl, Dr. Em., docent české university, c. k. professor v Praze-II. -1904 Rambousek Frt., phil. stud., Kr. Vinohrady, Čermákova 7. (Col. sp. Staphyl. omnm.) : 1904 Roubal J., professor v Příbrami (Col.) 1906 Růžička Ant., kand. prof., Chrudim, Palackého tř. 76. (Lep). 1905 Řivnáč Ant., knihkupec, presid. obch. a živn. komory v Praze. 1904 Secký Rudolf, účetní revident zemsk. výboru v Praze-lÍ. Fůgnerovo nám. 3. (Lep). 1905 Sedláková, sl. Jarosl. v Polné (Col.) 1908 Seehák Jindř., c. k. prof., Praha-VII. (Lep.) 1904 Sekera, Dr. Emil, c. k. professor v Praze-[. 1904 Sekera Jan, ředitel cukrovaru Legnago u Verony, Italia. (Col.) 1908 Senc P. Aug., farář v Hostímě u Mor. Budějovic. (Col.) 1907 Smetana, JUSt. Vlad. v Praze, Jenštejnská 2. (Col.) -1907 Smolka AL, ředitel c. k. průmysl. školy v Praze. (Col.) 1910 Sokolář Dr. Frt., dvorní a soudní advokát, Vídeň II[./2, Disslerg. 6 (Col.) 1909 Soukup Václ., stud., Praha, Náprstková 8. (Lep.) “ | kb Roš 1904 Srdínko Josef, stav. rada v. v., Smíchov č. 476. (Lep). 1904 Svoboda Jan, učitel ve Větrném Jeníkově. (Col.) 1909 Šandera, JUDr. Čeněk, adv. v Trhových Svinech (Hym.) 1905 Šípek Jan, c. k. pošt. assistent v Přibrami (Col.) 1904 Šrámek August., professor v Nymburce. (Co/.)- 1904 Štěrba Frant., techn. správce cukrovaru v Pečkách. ((Co/.) 1907 Štraub Ant., inženýr v Praze-III, (Lep.) 1905 Štrof Jan, preparator musea král. Českého v Praze. 1904 Šula Jaroslav, inženýr na Smíchově, Karlova 4. (Co/.) 1906 Šulc Josef, úředník města Sobotky. (Col.) 1904 Šulc, MUDr., Karel, báňský lékař v Michálkovicích v Rak. Slezsku. (Psyllidae, Coccidae.) 1907 Šupitar, odb. učitel v Písku. XVI 1906 1909 1908 1906 1907 1904 1906 1909 1904 1904 1905 1904 1904 1905 1906 1904 1906 1907 1910 1904 1904 1905 1905 B o O ny B ly ARARVO SE, r Ake do A ob jí nj Zp, 4. Pra ta n2 Šustera Oldřich, účetní úředník zem. výboru v Praze, E: Smíchov čp. 553. (Hymen.) | | hb Tille JUDr. Cyrill, c. k. major auditor v Přemyšlu (Col.) — Tocauer Ad., kníž. polesný v Maškrově u Stodů. (Col.) © Tykač Jaroslav, učitel v Plzni. (Lep.) Tyl, MUDr. Jindř., c. a k. pluk. lékař v Písku. (Col.) Uzel, Dr. Jindřich, prof. české 'techniky, odb. přednosta na stanici fysiolog. při české technice v Praze, Smíchov, Na Skalce č. 15. (Physop. a škůdci.) V ajs Ant., učitel v Košířích (Col.) Vaněk Jan, c. k. poštmistr v Dobrovicích u MI. Bole- slavě (Lep.) Vávra, Dr. Václav, kustos musea král. Českého v Praze, Vysočany (Orthopt.) Veselý Ferdinand, cís. rada na Král. Vinohradech, Mane- sova ul. 39. (Lep.) Veselý Jindřich, Phil. stud. v Praze III., Velkopfřevorské nám. 1. (Col.) Vimmer Antonín, odb. učitel na Kr. Vinohradech, Pala- ckého tř. 37. ( Diff.) Vlach Vilém, professor obchodní akademie v Plzni, Karlo- varská tř. (Lep.) Vopršal Fr., účetní revident zem. výb. v Praze-VII., Če- chova tř. 224. (Zep.) Weinfurter Karel, úředník rektorátu české university, Nusle, Slávojova ul. (Diff. Microleb.) Wendler Jan, továrník v Praze-l., č. 386, na Můstku. (Col.) Woldřich, Dr. Jos., c. k. professor v Praze-lII. Z amastil Stanisl., prof. v Domažlicích. (Hym.) Záruba Ant., uměl. zahradnictví, Libeň »na Korábě«. (Col.) Zavřel, prof. Dr. Jan, v Hradci Král. (Dipt.) Zelinka Bohdan, c. k. professor v Karlíně. Zeman Josef, typograf v Nuslích, č. 327. (ZLep. Col.) Žežula Bedř., mag. úředník v Praze, č. 1014-II. (Lež. Col.) Zpráva jednatelská. Ve valné hromadě, konané dne 18. ledna 1910 byli zvoleni do výboru pp. prof. Rob. Hartmann za místopředsedu, stud. fil. Frt. Rambousek za zapisovatele. Ostatní členové výboru, kontrolní £ , XVII - komisse i redakční komitét zůstal v témže složení, jako v roce - předešlém. V téže valné hromadě jmenování byli jednomyslně čestnými - členy společnosti: J. Jasnost kníže Ferd. Lobkowicz, nejvyšší maršálek král. Českého atd. pro zásluhy o spolek a MUDr. Leop. Melichar, c. k. sekční rada ve Vídni pro zásluhy vědecké. Počet členů stále vzrůstá. Čestných členů jest 5, zakláda- jicích 3, činných 120. Výborových schůzí konáno celkem 6. Bohužel i letos jest nám zaznamenati nanejvýš bolestnou ztrátu úmrtím jednoho z nejčinnějších členů Společnosti naší a jejího spoluzakladatele, p. H. A. Joukla, akadem. malíře a spí- sovatele díla »Motýlové a housenky střední Evropy (Macro- lepidoptera) se zvláštním zřetelem ku motýlům českým«. Význam jeho osvětlil p. předseda Společnosti v občasné schůzi, konané dne 20. prosince 1910, a byla oceněna i ve 4. čísle Časopisu Společnosti. Budiž čest památce jeho! Casopis Společnosti honosí se v letošním ročníku svém opět bohatým i rozmanitým obsahem s mnoha původními illu- stracemi, a vyšla 4 čísla jako každoročně. Ze sbírky příruček entomologických vydaných pečí Společ- nosti vyšlo čís. V.: »Majky zemí koruny České od c. k. vrch. pošt. rady Rom. Formánka«, a čís. VI. »Bembidiinae od Ing. C. Arn. Jedličky. Č. S. E. vyměňuje nyní časopis s 93 společnostmi, ústavy neb redakcemi po celém světě, takže knihovna spolková vzrostla utěšěně. Výbor snažil se všemožně o finanční zajištění Společnosti a vydávání svého Časopisu, ježto dosavadní příspěvky členské nedostačuji. Bylo by si přáti, aby členové, kteří včas svůj příspěvek Společnosti nezaslali, vzhledem k velikým vydáním ihned povin- nostem svým dostáli! Česká spořitelna v Praze darovala Společnosti jakožto sub- venci na rok 1910 K 150, bohužel méně nežli v roce minulém (K 200). " í a ka ak a „řiká M XVIII ok -© Občanská záložna v Karlíně, uznávajíc snahy Společnosti věnovala K 50. Bohužel žádost za subvenci zemskou zůstala pro neutěšené finance zemské bezvýsledna. Občasné schůze členské, jichž bylo celkem 12, navštívilo nejvíce 34 členů. Též mnoho hostí zúčastnilo se schůzí těchto. Přednášeli tito pánové: E. St. Vráz o sbírání hmyzu v krajích tropických, MUDr. Jar. Pečírka o své cestě do Sedmihrad (ve dvou po sobě jdoucích schůzích), Oldř. Šustera o typi- ckých nalezištích Hymenopter v okolí pražském, MUDr. Jar. Pečírka o svém výletu do Italie, ing. c. Arn. Jedlička o mikro- skopické struktuře krovek českých Bembidií, prof. Fr. Kla- pálek o mezinárodním entomol. sjezdu v Brusselu dne 1.—7. srpna 1910, odb. uč. Ant. Vimmero systematice kukel muších, stud. Zd. Frankenberger referoval o phylogenii hmyzu na základě prací Handlirschových, Oldř. Šustera o ně- kterých momentech ze života Hymenopter, stud. fil. Frt. Ram- bousek o procilandrii a konečně stud. fil. Jindř. Veselý o své cestě na Kavkaz. Po přednáškách rozvinuly se velmi zajímavé debaty o různých thématech, spadající hlavně do biologie hmyzu. Mimo. to přednášeny byly referáty vědeckých děl a sdíleny bývaly velmi cenné zkušenosti osvědčenými praktiky ve příčině sbírání hmyzu, ukazováním přístrojů a pod. Konečně demonstrovány byly pozoruhodné druhy hmyzu, a jest zajímavo, jak se neustále doplňuje rubrika předtím v Čechách dosud nepozorovaných druhů. Ku přátelským schůzkám scházejí se členové pravidelně každý týden vždy v úterý v kavárně »Orient« v Hybernské ulici, je-li v týdnu občasná schůze, v pátek; a jest pozoruhodno, že letos mnozí členové venkovští do těchto schůzek se dostavili. Schůzky konány byly i o prázdninách. Zde umlouvají se spo- lečné vycházky, sdílejí se zkušenosti z výletů, mnohdy daleko za hranice naší vlasti vykonaných, předkládá se materiál nasbíraný, děje se výměna druhů i obstarává se určování, a ježto knihovna Společnosti jest rovněž umístěna v domě kavárny Orientu, půjčují se v tu dobu knihy. Do podobné schůze přivedl v říjnu p. prof. Klapálek p. ing. Edmonda Janeta z Paříže a dne 22. října přivedl p. MUDr. J. Pečírka p. Dra. Karla Daniela, redaktora Můnchener Koleopte- che Zeitschrift, jenž předtim téhož dne navštívil některé leny Společnosti. k: Dne 10. března zaslán byl pozdravný telegram ku SOtiletému -trvání entomol. Společnosti v Petrohradě. Ve dnech 1.—7. srpna -zúčastnil se předseda Č. E. Sp. prof. Frt. Klapálek, jakožto zástupce Společnosti mezinárodního entomol. sjezdu v Brusselu, © kamž rovněž zaslán byl pozdravný telegram. E: Ačkoli za pozoruhodné dary, zvláště knihovně učiněné, - děkováno bylo dílem ústně, dilem písemně, přece ještě na tomto - místě projevujeme všem šlechetným dárcům veřejné díky. Obzvláštními díky zavázána jest Společnost ctěným dárcům obnosů peněžitých, a to České spořitelně a Občanské záložně -v Karlíně za peněžité dary výše uvedené. Společnost dále vzdává díky slavné Radě Zemědělské, zvláště p. předsedovi J. J. knížeti Bedřichu Schwarzenbergovi i p. tajemníku JUDru. Kar. Mandlovi za prokázanou přízeň laskavým propůjčováním zasedací síně k občasným schůzím členským. Dalšími díky povinna jest Společnost i slavným redakcím časopisů za laskavé uveřejňování zpráv o Společnosti, zejména - denním listům: Národní Listy, Hlas Národa, Národní Politika, Union atd. Prof. Rob. Hartmann, t. č. místopředseda. PZ VO O K Ré ARO 000 en 09 812210020 Z0T81TA/06. 008061 MA po pR ud puoj) sysuiuvy Auzojez 9z (p so pet ob | ROIRÍ Ronu|r : 24| 2 24 | 21 : ; ; 5 707707 0161 "TA/08 OP 6061 "IIA/I po (Áx0xsy puoj) Ayueg 240js4wnad z (o i z PES, jk 62 : : : Ž : Ob J 28.— * 30161 "IIX/'T8 Op OT61 "IIA/T'Po | S€) VZ 2YSPpeJYOUIA ÁUZO|BZ 97 jh bo ee ee | ee— 3 :0rer A/0e op. 6081 na/1 po SB9 BZ. 2ySPBIYOUIA Áuzojez 9z (g olea | hoje) he : 68| 9 o : : : 68| 9 1" 6061 xoj Bz Aujojmods Iuaojsod z (e | : Áyoin BRM ZE 0 Kea aa 8 i = 206 ň : o — | 706 K n dV onom VEM OR OPR on br 200 Plate ROOT A AO dST 1 č V NOR) | P Parní . . 0G| 20 . . . . 0g| 29 by db nsidosvo Ayiu903 9uvigapo £7 . . : . (> . —|9 Ě 9 . , . . PECE SE CSOP SOE Pi ai o * ÁAONSI) pUOJ : K ad [209 217171 ,08. 770707 9ysulu SVK W Zpráva knihovní. Umístění knihovny ve zvláštní místnosti kavárny »Orientu«, kdež konají se týdenní schůzky členů společnosti, osvědčilo se © netušenou měrou, což zřejmo v neobyčejném stoupnutí počtu vý- P | půjček. Tato zvýšená frekvěnce má ovšem důvod svůj i v tom, -© Že knihovna rok od roku potěšitelně vzrůstá jednak stálými a cen- nými dary četných příznivců, jednak výměnou se společnostmi entom. z celého světa, jichž počet vzrostl letos jž na 93. Pokud ; tomu stav pokladny dovolil. zakoupeno bylo letos i několik zá- -— kladních děl ku vyplnění dosavadních mezer. Za milé dary budiž -© tu zvláštní dík vysloven pánům: Dru A. Brožkovi, p. L. Heyrov- ? - skému, Dru G. Horváthovi, Dru Vikt. Jandovi, p. J. Jedličkovi, -© P. A, Kubesovi, Dru J. Pečírkovi, prof. J. Roubalovi, inž. J. Šulovi, , Dru F. SaKOlAPOVA a Dru K. Šulcovi. © L Seznam přírůstků spisů perlodických. a) Výměnou. A miens: Société Linnéenne du Nord de la France 117 Mémoires Tome XII. (1905—1908). Angers: Société détudes scientifigues d'Angers 342 Bulletin Nouv. Sér. XXXVIIL (1908) Baltimore; The John Hopkins University 146 Circular 1909 No. 8, 9, 1910 No. I—4. Bautzen: Natuwissenschaftliche Gesellschaft Isis 260 Bericht 1906—1909. Berkeley: College of Agricultural experimental Station Uni- versity of California (vide Sacramento). 327 Bulletin No, 202, 203 (vide Sacramento). Berlín: Aus der zoolog. Sammlung des Museums fůr Natur- kunde 149 Mitteilungen Bd IV. Híft. 3, Bd. V. Hft. 1. 225 Bericht 1909. — 369 Entomologische Blátter V. Jhrg. No. 12, VI. Jhrg. No. 1I—11, (dříve Nůrnberg). «— Deutsches entomol. National-Museum 583 Deutsche © Entomol. National-Bibliothek. Jhg. I No. 1—5 (1910. Bern: Schweizerische entomol. Gesellschaft 287 Mitteilungen Vol. XII. Hft 1. XXIV Béziers: Société d'étude des sciences naturelles de B. 282 Bulletin Vol. (1908). Braunschweig: Verein fůr Naturwissenschaft zu Br. 258 Jahresbericht 16. (1907—1909). Bremen: Naturwissenschaftlicher Verein 85 Abhandlungen Bd. XX. Heft 1. Breslau: Verein fůr schlesische Insektenkunde 217 Jahvesbericht (Zeitschrift fůr Entomologie Neue Folge Hít. 3. Brůnn: Der Naturforschende Verein in Brůnn 200 Verhandlungen Bd. XLVII. (1908). Bruxelles: Société entomologigue de Belgigue 147 Annales 'T. LHI. No. 12, 13, T. LIV. No. 1—11. Budapest: Musei Nationalis Hungarici 67 Annales histovico-natuvales Vol. VII. p. 2, Vol. VIII. p. 1. 540 Rovartani Lapok XVL fůz. 11, 12, XVIL fůz. 1—8. Camerino: 559. Rívista coleotterologica Italiana. Anno II.— VIII No. 7. Catania: Academia Gioenia di scienze naturali 144 Bolletino Série sec., fasc. 79—13". Davenport: Davenport Academy of Sciences 194 Proceedings. Vol. XII. p. 95—222. Firenze: R. Stazione di Entomologia Agraria 133 »Redia« Vol. VI. Fasc. II. Graz: Naturwissenschaftlicher Vere'n fůr Steiermark 218 Mittheilungen, Bd. 46 (1909) Hít. 1, 1. Guben: 491 Internationale Entomologische Zeitschrift. 3 Ihrg. Hft. IL.—IV. Hermannstadt: Der Siebenbůrgische Verein fůr Natur- wissenschaften x 416 Verhandlumngen u. Mittheilungen Bd. LIX. (1909). Jglo: Ungarischer Karpathenverein 224 Jahresbevicht, Jhrg. XXXVIL (1910). Ithaca: Cornell University. 365. Entomological Laboralovy 20 brožur. Kazaň: Oómecrso ecrecrBoncnara v, upr Hunep. Ka3. VHKBepe, 262 Tpyam. T. XLI. Bmu. 1. Kiel: Naturwissenschaftlicher Verein fůr Schleswig-Holstein 372 Schriften Bd. XIV. Hft. 2. Kjóbenhawn: 170 Entomologische Meddelelser III. seš. 5 a 6. akov: Akademia umiejetnosci 213 Rozpramwy wydzialu matematyczno-przyvodnickiego, Ser. III. Tom. 9 A, B. Kyjev: Kiešeg0e 00MecTBO cerecTuoncunmTareneň. (Société des natutalistes.) 216. Sanucku. Tom. XX. Bi. 4., Tom. XXL Bun. 1 (1909) a 2 (1910). La Rochelle: Académie de La Rochelle 198 Aunales. Tome XI. 1909). Lw6ów: Polsk. towarzystwo przyrodników im. Koperni a 269 Kosmos XXXIV. zesz. 10—12, XXXV. zesz. 1—6. — Wisconsin Academy of sciences, arts and letters 252 Transactions. Vol. XVI. P. A. No. 1—6. Madrid: Real Academia de Ciencias exactas fisicas y naturales de Madrid. 122 Revista Tomo II. (1905) — VIII. Núm. 4—10. — Real Sociedad Espaňola de Historia Natural. 93 Boletin 'Tomo IX. Núům. 9, 10. T. X. Nům. 1—7. 270 Memorias "Tomo VI. s. 3—5. Magdeburg: Museum fůr Natur und Heimatskunde. 526 Abhandlungen u. Bevrichte Bd. II. (1909), Hft. 1—4. Marseille: Musée d'historie naturelle de Marseille 228 Annales 'T. XII. (1908). Moskva: Société impériale des naturalistes de Moscou 249 Bulletin Année 1908 No 3—4., An. 1909 (XXIID), Nancy: Société des Sciences 193 Bulletin des séances Sér. III., Tome X. Fasc. 1—3. Nantes: Société des sciences naturelles de 'Ouest de la France 283 Bulletin II. Ser., Tom VIII. Trim. 3, 4., Tom, IX. Trim. 1 —4. Napoli: Museo zoologico della R. Universita di Napoli 246 Anuuario Vol. III. 1—12. New Brighton: Staten Island Association of Arts and Sciences 281 Proceedings Vol. Vol. II. Part. II. a IV. (1909). 281 Museum Bulletin No. 16—28. New Haven: The Connecticut Academy of Arts and sciences 286. Transactions. Vol. XII., XIII pp. 299—474, XIV. pp. 59—236, XVI. p. I—116. Nůrnberg: Naturhistorische Gesellschaft 119 Abhandlungen Bd. XVIII. (1903) Nymburk: 535 Věstník; red. Fr. Hrnčíř. Roč. XI. č 2—9. XXVI Olmůtz: Naturwissenschaftliche Eo: Pa Vsteihas“ Botani: "3 “ scher Garten. 196 Bericht 1905—1909. 4 „Ostrava Moravská: 58 Příroda roč. VIL č. 3—10. Padova: Acadzmia Scieatifica Veneto- Trentino-Istriana. | 182 Atti Terza Ser. Anno Ilč. Paskov: P. cís. rada Edm. Reitter 2. Wiener Entomologische Zeit. Jahrg. XIX. Hft 1-8 (1910). St Petersburg: Hunepar. Gur. Nerepóypre- Oónrecrko EcrTecrBo- ucnarareTeň, 212 Tpyaw. Suppl. au vol. XXXVIIL, vol. XXXIX. „MĚ Ipovogkoaat — Vol. XL. Liv. 1. No 5—8.-T. XUL Livr. É — Pycek. JHTOMOTODuuecK. OÓMECTBO 191. Pycenoe enmononovuueckoe oúoszpnute (Revue Russe d'En- tomologie) T. IX. No: 3, 4. T. No. 1—3. Philadelphia: 155 Entomological News, Vol. XX. No 8710 Vol. XXL No 1—38. Pisa: Societa Toscana die Sčienze Naturali 153 Affí Vol. XVII. N. 5—6. Vol. XIX. (1910). Písek: 439 Les a Lov. Časopis pro lesnictví a přírodní vědy. Red. Boh. Bohutinský. Roč. III., čís. 6—24, roč. IV,, čís. 1, 3 a 4. EoDLaca: (451 Bolletino) Loboekbsh di Zoologia Generale % Agraria della R. Scuola Superiore d'Agricoltura. Vol. IV. (1910) Portland: Portland Society of Nat. History 118 Proceedings Vol. II. Part. 8 (1909). Praha: Klub přírodovědecký. 94 Výroční zpráva 1909. Prostějov: Klub přírodovědecký. 45 Věstník, roč. XII. Reims: Société détude des sciences naturelles 371 Bulletin "Tome XVIII, Trim. 1 et 2. Rennes: L'université de Rennes. o81. Travaux scientifignes. T. VIIL (1909). 582. Faune entomol. armoricaine. T. 1. p.-1re, Roma: Societa zoologica italiana -= 248 Bolletino Ser. I. Vol. X. fasc. 11:et 12..Vol. XI fasc. 1—10. : Sacramento: College of Agricultural experimental -Station. University of California : | 3 278. Bullsde No 204 Vide Berkeley.. jckholm: K. Svenska Vetenskaps Akadem. | kp 173 Arkiv fór Zoologi Bd. VL. Hít. 1—4. Kk k - 169 Entomologisk Tidskrift. Arg. 30. Hft. |—4. ý: u © Stuttgart: Internat. Entomolog. Verein. "8 68 Entomologische Zeitschrift, Jahrg. XXI — XXIII, XXIV, jd No. 1—85. Ziirich. - Sydney: Linnean Society of New South Wales oj 123 Proceedings 1+ Separ. : Upsala: vide Stockholm. © Washington: Unit. St. Nat. Museum E 160 Proceedings Vol. XXXVIL No 1708, 1710, 1717, 1719, A 1722, 1730, 1733, 1739, 1742; 1745, 1758, 1754, 1760, : 1765, 1774 et 1777. Jj Report of the. U. S. Nat Museum for the year ending June řicá 3 : 30- 1907. n © — Smithsonian Institution. : ř 513 Miscellaneous Collections No 1941. k, 511 Bulletin Museum No 66 et 72. 161 Auual report of the board of vegents of the Smiths. Inst. fov the yeav ending. 80, June 1908 « 1909, Wien: Zoolog. botanische Gesellschaft E: 99 Verhandlungen. Band XL Heft 1—8 (1910). -© — Vide. Paskov (Wien, ent. Zeit.) Wiesbaden: Nassauischer Verein fůr Naturkunde 199 Jahrgang 63 (1910). Zagreb: Hrvatsko prirodoslovno društvo. 171 Glasmik, God. XX. Polov. 1 a 2. Zů rich: Internat. entomol. Verein. 271 Societas entomologica. Jhrg. XXV. (1910) No 1—18. b) Koupí. Berlin: 3 Zeitschrift fiir wissensch. Insektsnbiotogie Bd. V. No. 11 et 12. Bd. VL Heft 1—11. Lipsiae 360 Zoologischer Anzeiger Vol. XVI S. 145—480, „VoL XII, Vol. XVIII. S. 1—208. Seitz Ad. Dr. 335 Die Grosschmeterlinge der Erde. I. Lief. 56—59, 61—72. II. Lief. 50—65. KS o ga Le Darem. 3 Wiener entomol. Zeit. Jhgrg. L—1IX. (Dr. J. Pečírka). 61 Vesmír. Roč. 19. (1890). A PPT aby © rn PROV et p 2 STA „T Ta XXVII 474 Natnrae Novitates. R. 1909 No 17—24., R. 1910 No 1—4 (Dr. Brožek). 489 Deutsche entomol. Zeitschrift. Jhrg. 1909 (Dr. J. Pe- čírka). II. Seznam přírůstků, děl neperiodických, běžné. a) Darem. 597. Behrens W. Materialien zu einer Monogr. der Curculio- nengr. Pachyrrhynchidae (Sep. a. d. Stettin. ent. Zeit. 1887). (Dar Dra J. Pečírky). 603. Brenske E. Ueber Melolonthiden. (Sep. a. d. Deutsch. ent. Zeitschr. 1886). (Dto). 605. Birthler Fr. Ueber siebenbůrgische Caraben und deren náchste Verwandte. (Sep. a. d. Verhandl. u Mitth. d. siebenbůrg. Ver. f. Naturwis. 1886.) (Dto): 606. — | Ueber die Varietáten der siebenbůrg. Káferart Carabus Rothi Dej. (Dto 1885). (Dto). 556. Brožek Dr A.: O mendelismu. (Otisk z »Čas. čes. spol. ent. 1909«). (Dar autora). 568. Brues Ch. T.: Scelionidae (Wytsm.: Genera Insektorum). 1908. (Dar P. A. Kubese). © 554. Felsche C. Neue und alte coprophage Scarabaeiden. (Sep. a. d. Deutschen Ent. Zeit. 1909.) (Dar inž. J. Šuly). 595. — | Verzeichniss der Lucaniden. Leipzig. 1898. (Dar Dra J. Pečírky). 604. Ganglbauer L. Verzeichn. d. auf d. dalmat. Insel Meleda vorkom. Koleopteren. (Sep. a. d. Verhandl. d. k. k. zool. bot, Ges. Wien. L.IV.). (Dto). 569. Heyrovský L. Některé poznámky k Cerambicidům okolí pražského. (Otisk z »Čas. čes. spol. ent. 1910«), (Dar autora). 594. — | Leptura pubescens Fabr. maculifera a. nova. (Dto). 557 a, b. Horváth Dr G: Synopsis Tingitidarum regionis palae- arkt. (Sep. a. d. Annal. hist. nat. Mus. Nat. Hung. 1906 a sedm dalších otisků z r. 1908 a 1909). (Dar autora). 5o8. — | Wissensch. Ergebn. d. schwed. zool. Exped. nach dem Kilimandjaro etec. 12. Hemiptera. (Dto). 559. — | Sur les cornicules ou nectaires des Aphidiens. (Comptes rendus. Berne. 1904). (Dto). 560. — | Description d'un Aphidien nouveau de Portugal. (Extr. de Brotéria. 1908. (Dto). 561. — Descript. of a new Bat-bug from Britisch Columbia. (Extr. fr. "The Entomologist s Monthly Magazine. Vol. XXI. 1909). (Dto.) 555. Janda Vikt. Dr: O regeneračních dějích u členovců. II. Odonata. (Otisk z »Věstniku král. čes. společn. náuk v Praze 1910. (Dar autora). o80. —- Experimentelle Unternehmungen úber die Regenera- tion der Odonaten. (Sep. a. d. Zoolog. Anzeiger. XXXV.) (Dto). o660. Kieffer J. J.: Bethylidae (Wytsm.: Genera Insekt.) 1908 (Dar P. A. Kubese). —. | — Stephanidae. (Wytsm.: Genera Insekt.) 1908 (Dar P. A. Kubese). — — | Ceraphronidae. (Wytsm.: Genera Insekt.) 1909 (Dar P. A. Kubese). = — Serphidae. (Wytsm.: Genera Insekt.) 1909 (Dar P. A. Kubese). = — Stephanidae. (Wytsm.: Genera Insekt.) 1908 (Dar P. A. Kubese). o88 Kiesenwetter % Reibisch: Der Naturaliensammler. 1876. (Dar Dra J. Pečírky). 986. Klika B.: Mravenci. (Matice Lidu. 1905). (Dto). 608. Klimsch E. Die Káfer des oberen Metznitztales (Sep. a. d. Carinthia II. 1903). (Dto). 985. Knauer F.: Die Ameisen (Aus Natur u. Ge'steswelt. 1870—1872). (Dto). - 609. Liegel E.: Nachtráge z. »Verzeichn. der Káfer Deutschl.« aus d. kárntnerischen Fauna. (Sep. a. d. Deutsche Ent. Zeitschr. 189). (Dar Dra J. Pečírky). 602. Můller Jos.: Beitrag z. Kenntnis d. Hóblensilphiden. (Sep. a. d. Verhandl. d. k. k. zool. bot. Ges. 1901). (Dto). 553 a, b. Nickerl O. Dr.: Sphyrorrhina Charon. (Abdr. a. d. Stettiner Entom. Zeit. 1890). (Dar inž. J. Šuly a Dra J. Pečírky). 599. — | Goliathus Atlas n. sp. (Dto 1887). (Dar Dra J. Pe- čírky). 587. Nonfried A. G.: 14 menších prací o exotických broucích. (Dto). XXIX : pre ě s a 8 25- Pk XXX Čís. běžné. 601. Procházka J.: Revis. d. Arten d. Coleopt.-Gatt. Harpalus Fab. a. d. palaearkt. Fauna, (Sep. a. d. Wien. ent. Zeit. 1892). (Dto). 570. Ramann G.: Die Schmetterlinge Deutschlands u. d. an- grenzenden Lánder. Bd. I—IV. Arnst. 1870—1876. 088. Reiter Edm.: Fauna Germanica: Die Káfer des Deutschen Reiches. Stuttgart. 1909. II. Bd. (Dar Dra J. Pečírky). 267. Roubal J. Prof.: Danaea Rambouseki Sp, nova. (Sep. a. d. Wien. Ent. Zeit. 1909). (Dar autora). 578. — Nonnulorum Europae Coleopterorum patriae novae. (Sep. a. d. »Entom. Blátter«. 1910). (Dto). 592.. — Kb čayuš. xeecrRokKA JIuTBE. (Sep. z Revue Russe d' Entom. 1910). (Dto). 993. — Beitrag zur Kenntnis d. Mordelliden von Bulgarien, (Sep. a. d. Entom. Bláttern. 1910). (Dto). 584. SeHaufuse Dr. L. W.: Nunguam otiosus. I., II. 1870 až 1872. (Dar Dra J. Pečírky). 064. Schmiedeknecht Dr. O.: Chalcididae, (Wytsmann: Ge- nera Insectorum. 1909). (Dar P. A. Kubese). 596. Schoch Dr. G.: CČatal. system. Cetonidarum et Trichit- darum. Zůrich. 1896. (Dar Dra J. Pečírky). 567. Sokolár Dr. F.: Notitzen, Erinnerungen, Reflexionen. (Sep. a. d. Entom. Bláttern. 1909). (Dar autora). 568 a, b. — Kritische Bemerkungen. (Sep. a. d. Entom. Rund- schau. 1910. (Dto). 075. — Bemerkenswerte Carabenformen des Ostalpengebietes. (sep. a. d, Entom. Bláttern. 1910). (Dto). 976. — Ein Vorschlag an den ersten Entomologen-Kongress in Brůssel. (Sep. a. d. Entom. Rundschau. 1909). (Dto). 079. — | Carabus irregularis F. (Sep. a. d. Entom. Rundschau. 1909). (Dto). 571. Šulc Dr. K.: »Pseudovitellus« etc. (Sep. a. d. Sitzungsber. d. k. bóhm. Gesellsch. d. Wissensch. in Prag). (Dar autora). 572. — Trioza Cockerelli n. sp. (Otisk z Čas. čes. spol. ent. 1909). (Dto). 573. — Úvod do studia a td. druhů rodu Psylla. (Otisk z Věstníku kr. čes. spol. nauk v Praze. 1910). (Dto). 607. Pacher D.: Die Káferfauna des dole okcn Gailtha]s. (Droj; | — © Zur Anatomie der Cocciden. (Sep. a. d. Zoolog. An- © zeiger. 1909). (Dto). „ — Symbiotische Saccharomyceten der echten Cicaden. (Sep. a. d. Sitzungsber. d. k. bóhm. Gesellschaft d. Jj Wissensch. in Prag. 1910). (Dto). — "ji £ 590. — Monographia generis Trioza Foerster. (Dto), nA (591. — (a Mopysuako): Huerpyknia 4 coóupania u COxpaHe- 3 Hix TTeň (Aphidae), uepBemoB6 (Coccidae), IWCTOBNXG Ójox+ (Psyllidae) etc. 1910. (Dto). 810. Uzel Dr. H.: Úber die Schnacken der Gatt. Pachyrhina u. Tipula mit besond. Berůcksicht. d. d. Zuckerrůbe jí 3 beschád. Arten. (Sep. a. d. Zeitschr. f. Zuckerindustrie in Bohmen. 1906). (Dar Dra J. Pečírky). 557 c: Wimmer A.: Dipterologische Studien. (Sep. a. d. Bull KS intern. de I Acad. d. Sciences de Bohéme. 1904). Kčké (Dar p. J. Jedličky). | be - 600. Zoufal Vl.: Revis. der Gatt. Centorus u. Calcar aus Europa u. d. angrenz. Lándern. (Sep. a. d. Wien. ent. : Zeit. 1893). (Dar Dra J. Pečírky). 4 b) Koupí. : 563. Krause E.: Exkursionsflora. Stuttgart. 1908. 562. Sturm J.: Flora von Deutschland. Stuttgart. 1900—1907. 15 svazků. II. Mapy. Šest map okolí pražského. (Dar Dra J. Pečírky). Oldřich Šustera. Zpráva kustodova. Darem p. prof. Dra A. Brožka přibyl kreslicí přístroj. "2m MUDr. Lad. Klička. "AM V oběh : o o v „> 0 M + KE z W 1 M E 0, hb i lodě , M + Ú * + > p, p ké > A: v SN VÍ PAKY say Re 0 A ' 8) OBSAH: Jar. Kříženecký: Příspěvek ku poznání fauny broučí východních Čech. Str. 125. (Dokončení,.) — H. A. Joukl. Str. 128 — J. Tykač: No- nagria typhae TXmbg. Str. 129. — J. Obenberger: Poznámky k některým vzácnějším druhům českých Coleopter. Str. 131. — Vladimír Blattný: s fauna na zdech vinohradských domů v dubnu r. 1910. Str. 135. — Prof. J. Roubal: Koleopterologické výsledky mé cesty na Kavkaz v čer- venci r. 1910. Str. 187. — J. Srdínko: Příspěvek k znalosti života Ly- caeny orion Pallas. Str. 145. — Jar. Kříženecký: Zajímavá mons:rosita krovek m Carabus cancellatus Illig. Str. 151. — Fauna bohemica: Nové druhy pro Čechy broučí. 1. Jan Obenberger. Str. 154. 2. Dr. J. Tyl. Str. 156. 3. Prof. J. Roubal, Str. 158. 4. Jos. Šule. Str. 160. — Drobnosti. Josef Šulce. Jar. Kříženecký. Str. 160. — Věstník. — Zprávy výroční. Entomologické příručky: I. Jak hledáme, usmrcujeme a pro sbírky upravujeme hmyz napsali Lad. Duda, H, A. Joukl, Fr. Klapálek, P. A. Kubes, Dr. E. Lokay, Dr. K Sulc, Dr. J. Uzel, Dr. V. Vávra, A. Vimmer. S 28 obr. v textu — Cena 80 h, pro členy Č. S. E. 56 h, poštou franko 10 h více, II. České síťnatky. Tingitidae. Frant. Mužík. — (5 obrázků v textu). — 60 h, členové 40 h, poštou 5 h více II. Kůrovci v Čechách a na Moravě žijící. Rom. Formánek. — (78 obr. v textu.) — K 160, členové K-1'08, poštou 10 h více, IV. Evropští nosatci rodu Dorytomus Stephens. Rom. Formánek. — (| obr. v textu. a tab.) — 80 h, členové 54 h, poštou 5 h více V. Majky (Meloě Z.) zemí koruny České. Rom. Formánek. — 9 obr. v textu.) — 48 hal., členové 32 h, poštou 5 h více, VI. Klíč k určování českých Bembidiin. A. Ze — (15 obr. v textu.) — 60 hal., členové 40 hal., poštou 5 h více. LÁ Pořasí schůzí č. s. E. ve správním roce 1911. Leden Únor Březen Duben Květen K8 25 S 28. 1 25. 23. | Červéh Září | : Říjen. | Listopad | Prosinec k 20 280 10.04 220 RY a 200 19. Schůze konají se v zasedací síni Zemědělské rady pro král. České, Václavské nám., č. 54 v I. posch., a počínají přesně o '/,8. hod. véč. Valná hromada konána bude v neděli 21. ledna 1912. o 10 hod. dopol. tamtéž. Dopisy přijímá prof. Fr. Klapálek, Karlín 209. P AČ o RT ČASOPIS České Společnosti £ntomologické. 28. Hola Sociefalis ZB nfomolosicae Bohemiae. Ročník VIII. 1911. Redakční komilé : Prof. Gr. Klapálek. P. Aug. Kubes, Prof. Dr. Em. Rádl. MUDr. Em. Žokau. Odb. uč. Ant. Vimmer. 233A1b V PRAZE. Aákladem České Společnosti Entomologické Tiskem Dra Ed. Grégra a syna. OBSAH. I. sm pojednání dle spisovatelů. aké Mí S Zd bk k be ka * Li = <= V 'ŽĚ « * bj ň Strana Blattný Em., Úlovky motýlí z Moravy .... P Formánek Rom., Evropští nosatci podčeledi Rhynchitinae 60 Heyrovský L, Roznějnícy k broukům žijícím u vos . . + 92 3 Krejčí prof. Dr. Aug., Cicadetta montana . . . . . . . 187 s : > > » | Pararge aegeria. . .. 137 : Křiženecký Jar., Zajímavá monstrosita krovek u j Carat 3 cancellatus lig. ona 18 : Mužík Frt., Palaearktické od a | druhy podčeledi Čímich'“ 120 ji Roubal prof. J., Ab. d. Perrim, Edude d'un Rbipidius nou- , veau de Provence, R. Bojssyi Ab.. . . . 59 ; > » > Fr. M. Thiem, Biogeogr. ok ody tí, des Rachel . ..... 108. » » > Koleopterologické o mé osa na Kavkaz v červenci r. 1910 . . . . 1, 48, 101 » » > Maczyúski Wojciech... .... 60 > » » Některé poznámky, hlavně faunistické 0) rodu Mycetoporus . ...... s) Sokolář Dr. Frant., Carabus cancellatus Ilig. a lomem jeho severovýchodní ...... re nl, Srdiínko J., Agrotis candelarum Ster. a předínolání její housenky . Nák © „adí S (bí » » Co vše iládovjci hotěsach jde k důhr PÁ sy t > > Ze života a chovu můry Agrotis candelisegua H. (sagittifera Hb.). : 9 ] Šípek Jan, Několik poznámek o fiuně motýlí : z okoli pří- | bramés ss" i P R Uzel prof. Dr. dat 4 Málěch da bodě. 57 Vimmer Ant., Příspěvek k poznání kukel mýzu vojisší“ dlého, Dipt. cyclorrhapha. . . . . . . . 34,01 > » © Příspěvek k poznání kukel z čeledi Syrphidae 109 Vopršal Frt., Drobnosti z prakse sběratelské . . . . . . „48 a 3 P Redakce. Druhý mezinárodní sjezd entomologický . . . . 187 > Faúná:bohemica "14 Mao ke da ob MSE > Umrti"Lad.FINKy 2 -39 pp% Maja: Menvo 1 2 SRO II. Seznam všeobecný dle obsahu. Agrotis candelarum Stgr. a přezimování její housenky ©.. . 124 Agrotis candelisegua H. ze života a chovu... ......... 9% mrouci noví -pro Čechy: -1.5% MBK A VO Brouci žijící u Vos «... de (Carabus cancellatus Ilig. i plemena jeho SovEno chá dě Su: bec Cicadetta montana .... 330 řec (x bena KS, 0e oje hole EN Cimicinae palaearktické od a riby“ ea o a Sola náCa PERO Fauna motýlí z okolí Příbramě, poznámky. . . ... ... . . 105 Hlinky Lad. úmrf 7.947 VY a šenk NA AAS Housence hladovící co vše jde k Abu DS ký Mokncí Koleopterologické výsledky 8 na Kavkaz v. červenci 1910 prot. Roubal. 43% Paseka ls 48, 101 Kukel hmyzu dvojkřídlého k nožněňí Psněvěl S AKE A edkanoí Kukel čeledi Syrphidae k poznání ji oak os ar Maczyňski Wojciech.. © 44... PK R o U Maloch Jan -6 : B da Monstrosita zajímavá be u ce. ehncellets Ilig. ad 16 Motýlí úlovky z Moravy... . se Sat S54 0 ně 9 oak Mycetoporus, některé poznámky hiséně ent ké ei ee Kde SNO BEBisc degeria S42, R04 She dira celní: BBR day VSTh Rachel, Biogeogr. Balrasinnucn! n v. Fr. M. Thiem . .. . 108 Rhipidius nouveau de Provence par Abeille de Perrim . .. 59 Rhynchitinae podčeledi evropští nosatci... .... ... .. 60 MnEratelské prakse drobnosti:.12 280740809 804 Ree Maka Sjezd entomolog. mezinárodní druhý . ......«. +. 187 II. Podrobný seznam věcný. Strana Strana A. Coleoptera"). Agathidium circassicum, fili- Acidota cruentata ©... 2 corne, v. laeticolor, Lederi Agaricophagus cephalotes . 48 | 50, Méguignoni 49, plagia- Ve Nově zjištěné drůhy české uve- | tum 50, seminulum 48, | dené soustavně na str. 129, nejsou v tento | : seznam pojaty, | „ sphaerula, tenuicorne „ . 50 E É k A , : - Amphycillis a. s Aleochara P aantatů Crassi- cornis, curtula, diversa, in- tricata, laevigata, lanugi- nosa, rufitarsis v. forte- punctata, tristis . Amarochara umbrosa ferruginea, globus. Anisotoma orbicularis . Anophthalmus hirtus pa Miglitzi Ansibarbis Asiormáis: Anthobium aetolicum, testaceum, sorbi Anthophagus abbreviatus a. fascifer rufo- Aphodius alpinus v. konat tinus, depressus 104, erra- ticus a. fumigatus, fossor, granarius, haemorrhoidalis a humeralis, immundus, latisulcus a. secundus 108, maculatus, merdarius, pu- sillus, 4-guttatus, oh sticticus Ě Apoderus 63, 92, borstí 61, 93, erythropterus . .61, Astenus angustatus, bima- culatus, filiformis, pulchel- BS KO" de Pina Atheta analis, cadaverina, caelata, castanoptera, cras- sicornis, euryptera, fůngi, hybrida, inguinata, linea- ris, Jiturata, luctuosa, me- lanaria, nigritula, oblonga, pallidicornis, palustris, par- va, picipennis, pygmaea, Strana RV, 17 16 „ 104 Strana O-notata, sodalis, sordida, Spurnyi, tuberiventris Attelabus 62, 90, balcanicus 94, chalybaeus 92, nitens 61, 91, sulcifrons 91, va- riolosus P Para Auletes 62, 63, basilaris 63, 64, Beckeri 63, 66, con- strictus 63, 64, maculi pennis 63, 66, politus, pu- bescens 63, 64, tubicen Autalia rivularis . Baptolinus affinis . Bolitobius exoletus, lunu- latus, thoracicus Bolitochara lucida, obligua. Byctiscus 62, 88, betulae 61, 88, 89, populi. ..:: «6L, Carabus cancellatus . . 18, Conosoma v. lívidum 13, pe- dicularium, pubescens , Coprophilus striatulus . Coproporus colchicus Cryptocephalus bipunctatus, cristula v. laetior 102. ocel- latus 103, prusias. Cryptophagus pubescens, se- tulosus Cyrtusa minuta.. Danacaea marginata v. ho: racica, Reissi, taurica Edaphus Lederi. Eucinetus caucasicus Falagria sulcata . Gnypeta coerulea . Gyrophaena affinis, fasciata, gentilis, minima , Hydnobius punctulatus . Lathrimaeum laterale, Rou- bali . boleti, 16 90 63 Strana Lathrobium Reitteri 4 Leptacinus batychrus 4 Leptusa angusta 13, cauca- sica 15, fuliginosa 19, mi- crophthalma 15, ruficol- lis, subnivalis, venusta. Liodes macropus Medon brunneus, melanoce- phalus . Merhynchites . n Metoecus apicalis, nigriven- tris, paradoxus Mycetoporus ambiguus, Ban- dueri, bimaculatus 56, bos- nicus 55, Brucki, brunneus, clavicornis, corpulentus 56, Doderoi 11. laevicollis, lon- gulus 56, Ludwigi, Mul- santi v. piceolus 59, niger, punctipennis, splendens 56, thoracicus Nazeris pallidipes Nudobius umbratus . Ocalea alutacea, badia. Omalium caesum, ferrugi- neum Oligota granaria . Ontholestes murinus . Oryotus Micklitzi Othius Jadwigae Oxypoda alternans, caucasi- ca, lividipennis, umbrata Oxytelus gibbulus, hybridus, inustus, lagueatus, nitidu- lus, piceus, pumilus, scul- pturatus, tetracarinatus , Paederus litoralis, riparius Philonthus albipes, astulus, carbonarius, concinnus, di- 39 Strana versiceps, fenestratus, fime- tarius 8, Formaneki ©, frigidus, fuscipennis 8, v. incompletus 7, laxatus, ni- gritulus v. trossůlus, pi- cipes, puella, sanguino- lentus 8, a. Sideropterus, splendens 6, temporalis Phloeopora © angustiformis, corticalis . Platystethus arenarius 2, ca- pito, nitens 3, oblongopunc- tatus Proteinus macropterus, a. fallax : Pselaphorhynchites Pseudopsis sulcata Ouedius dubius v. flavolim- batus 9, gemellus, hume- ralis 11, infuscatus 10, lateralis 8, Lgockii 9, mau- rus a. pyropterus, meso- melinus 9, microphthalmus 8, obliguestriatus, ochrop- terus 9, paradisianus 11, punctatellus a. rufipennis, transcaucasicus 9, umbri- nus 10, vulneratus Rhipidius Abeillei 59, apici- pennis 60, Boissyi, parisi- ensis, peetinicornis, gua- driceps, Vaulogeri Rhynchites 62, 67, Abeillei 70, 81, aeneovirens 869, 78, aeguatus 62, 70, 81, aethiops 71, 82, auratus 72, 86, bacchus 62, 72, 87, betulae 61, 67, 72, cavi- frons 70, 76, coeruleoce- phalus 62, 68, 75, coeru- jm je- o Stenus ater, s i gei 94, germanicus 70, 78, A 3 “ P . % eus 561, 71, 84, cribripennis © 70, 82, cupreus 62, 71, E88, "cyaneus 70, 80, mé hungaricus 71, 85, inter- punctatus 61, 70, 79, Je- keli 94, lenaeus 72, 87, Mannerheimi 61, 67, 793, nanus 68, 74, olivaceus 62, 70, 78, pauxillus 62, 70, 79, praeustus 68, 75, pu- bescens 71, 84, sericeus 69, 77, tomentosus 068, tristis 61, 67, 72, trojanus 71, 86, versicolor VPA S% ibyýnehitinae — +444 60 „Scotoplectus capellae . . . VI miisárareolatá --.<;.. + 18 MPMCNODLera A Sl% a telí eee ed Staphylinus chalcocephalus, depressus, globulifer . . 8 clavicornis 83, ciavulus 4, geniculatus 3, grossepunctatus 4, lineola, montivagus v. coarcticol- lis 4, nanus, similis. ... 8 Stichoglossa corticina, pro- RA t A 76 B aa AT Tachinus flavipes, laciniatus, SOHHNCIGEn S 3 Pond ©- Tachy porus atriceps, irýna: melinus, laticollis, nitidulus 13 Trigonurus asiaticus. . ... I Trogophloeus corticinus, C0 ba PROP lay, FE áN Xantholinus angustatus, dis- tans, linearis, punctulatus, NATADIMS A eee oder a A. 6-notata Thoms. Pod velkým listím, mechem, odpadky hnijících částí dřeva, u potoků ve společnosti s Ocalea, hojně. „ oblonga Er. Málo, s předešlou. . cadaverina Bris. Ne hojně. „ picipennis Mannh. Hojná jako u nás. . hybrida Kr. Vzácná; ve vyšších polohách pod listím. . caelata Er. Hojná, (Bernh. vid.) . pygmaea Grav. Hojná. . parva Sahl. V trusu hovězím. „ fungi Grav. Všude velmi obecná. . analis Grav. I ve vysokých polohách (Ačišcho). . tuberiventris E?$$. 1 ex. (Bernh. det.) Zyras laeviceps Epý. Několik jedinců z pod velmi vlh- kého listí u potoka v údolí pod Ačišchem, kde nikde v blízkosti nebylo mravenců. Phloeopora angustiformis Baudi. Pod bukovou korou vzácně. Ph. corticalis Grav. Vzácně. Amarochara umbrosa Er. Několik ex. vysito, PED D P? >>>> ha ak o Zá lihoée asd £ ; Ocalea badia Er. 1 ex. s druhem následujícím. % O. alutacea Eó$. Několik jen ex. Krásný tento druh žije : -— tímž způsobem, jako u nás O. concolor Křesw. : Oxypoda lividipennis Mannuh. Na vrcholu Aibhy ve shnilém listí. O. úmbrata Gyll. 2 ex. (1 se světlehnědými krovkami). O. caucasica Bernh. Dosti, pod vlhkým listím. (Bernh.vid.) 3 O. alternans Grav. Jako u nás stejně hojná, v houbách. i Stichoglossa corticina Er. V trouchu starého buku -s Atomaria affinis mezi zbytky mrtvých těl Rhesus. S. prolixa Grav. Hojná pod korou padlých buků a jiných stromů. Nová pro Ca. | Crataraea suturalis Mannh. V starém pařezu bukovém -© na Aibhě 1 ex. Aleochara curtula Goeze. 1 ex. u Kr. P. (Bernh. dět.) na | A. crassicornis Lac. Vzácně; pod Ačišchem v trusu hovězím. A. intricata Mannuh. Dosti s předešlou. A. tristis Grav. 1 ex. tamtéž, A. lanuginosa Grav. Jako u nás. Aleochara rufitarsis Heer. v. fortepunctata v. u. míhi. Od f$pu význačně rozdílna krovkami mnohem hruběji a zjevně řídčeji tečkovanými. Jedinci statní, velcí, silnější než typické exempláře alpské, ale též někteří velmi malí, Poblíž sněhových polí, společně s Atheta luctuosa Rey. Typických jsem nenašel. * Differt a typo elytris magis fortiter et rarius punctatis. Exemplaria modo maxima, modo minima reperiuntur. Ad nivis margines cum Leptusa subnivali 77. saepé inve- niri potest. Formam typicam non reperi. * A. diversa J.Sahlb. 1 ex. s velmi řídce tečkovanými krov- kami pod vlhkým listím v subalpinské poloze. A. laevigata Gyl/h. Dosti často v hnoji a jinde, A, bipunctata L. Na Ačišchu dosti, v trusu. Za studia vypsaných Staphylinidů jsem se v několika pří- padech obrátil o rozhodnutí k p. dru M. Bernhauerovi a vzdá- 2 vám mu tuto povinné díky za laskavost, s níž názory své byl se mnou sdělil. Nonnullarum sperierum determinationis causa benevolentia honorabilis et illustrissimí illius doctoris M. Bernhaueri usus sum - guamobcausam ei gratias summas ago. dk (Pokračování.) (Materia instituta porro tractabitur.) Resurné. Zajímavá monstrosita krovek u Carabus cancel- latus. /llig. Proč a z čeho povstávají u Carabů vůbec podobné mon- strosity krovek, o nichž jsem v článku svém uveřejněném na str. 151. a násl. ročníku VII. (1910) tohoto časopisu pojednával, o tom mne byl dříve již zpravil p. dr. Fr. Sokolář, dvorní a soudní advokát ve Vídni, jemuž jsem zaslal na ukázku divný tvar tento. Nemilým pouze nedopatřením se stalo, že okolnost tato není zřejmě vytknuta v článku onom. Ein Interessanter Fall von monstrosen Fliigel- decken bei Carabus cancellatus Zl. Der Grund und die Umstánde, unter welchen bei Caraben úberhaupt áhniiche Monstrositáten entstehen, von denen mein im Jhrg. VII. (1910) pag. 151 ff. dieser Zeitschrift erschienener Ar- tikel handelt, ist mir bereits frůher von H. Dr. Fr. Sokolář, Hof- und Gerichts-Advokaten in Wien, bekannt gemacht worden, nachdem ich demselben das sonderbare Exemplar zur Ansicht gesendet habe, Lediglich durch ein unliebsames Verschen ist ein deutlicher Hinweis auf diesen Umstand in dem obbezeichneten Artikel unterblieben. Prag, den 28. Februar 1911. Jar. Kříženecký. Dě v oj Co vše hladovící housence jde k duhu. Píše stav, rada J. Srdínko. Všechny housenky našich Macrolepidopter jsou svou "přirozeností jako bejložravci (Phytophagae) známy. Že však není pravidla bez výminky a chutě jedinců nezřídka značnou měrou se rozcházejí, najdeme i mezi nimi dosti četných výjimek. Již ta věc, že nemálo lysých housenek, svléknuvši se, svou vlastní pokožku chutě požívá, třeba že na své oblíbené výživné bylině přímo seděly, patrně tomu nasvědčuje, že občas i živo- čišnou krmí nezhrdnou, Ostatně nebude asi mnoho těch pěsti- telů, kteří by z vlastní zkušenosti nebyli se k svému zármutku již přesvědčili, jací nebezpeční kanibalové jsou i mezi jejich svěřenci. Kdysi v květnu, nebo spíše v červnu měl sběratel zvlášť šťastný den a bohatou žeň; hojně ulovených housenek pilně ukládal do dosti prostorné krabice, do níž, aby nehlado- věly, jak se sluší a patří i krmné jejich rostliny ukládal. Ale běda! Přišed domů málo s kterou z nich — celou a zdravou — se opět shledal. Nalézali se mezi četnou a pestrou kořistí vra- hové nejhoršího zrna, zkušenějšímu sběrateli asi dobře známí masožrouti: Scop. satellicia, Calym.-trapecina, Tain-pulverulenta (cruda), Xyl. ornitopus (risalita), Asph. ridens a třeba i jiní, kteří byť i o svou rostlinnou potravu neměli nouzi, přes to přese vše zděděnou svoji krvelačnost nedovedli zapříti a jak vidno, plně uživše vhodné příležitosti, se zálibou mezi svými zajatými sou- druhy bez rozdílu druhu, ba i velikosti zle řádili. Avšak nejen tímto, ještě i jiným opravdu názorným způ- sobem mohl ten sběratel, který je milovníkem setřásání housenek s keřů, stromků a převislých větví do deštníků, seznámiti se blíže s takovouto čeládkou a její nekalým řemeslem; mohl totiž udiven spatřiti, jak zejména zlověstná S. satellicia a C. trapezina sotva že do jeho deštníku dopadla, strachem ruče do klusu se dala, ale pojednou se zastavila u nějaké váhavé, menší pidalky, která jí právě v ústrety přišla a zapomenuvši zcela svého bez- děčného pádu do deštníku, — již se do ubohé zakousla a bez okolků chutě ji požívati se jala. Samozřejmo, že to jsou své přírodě věrní — rození kanibalové, s nimiž počátečník obyčejně právě řečenými způsoby, bez velkého asi potěšení, se seznámí, jež však již cvičené oko pozorného entomologa takřka na prvý pohled rozpoznati dovede, 2% , k A „1 * P > - a B O n 6 třeba že by některého z těchto škůdců do té chvíle co do ne- pěkné jeho povahy ani nebylo znalo. Nesouť někteří z nich — příkladně S. satellicie — Kainovo znamení zjevně na odiv své- ráznými, řekněme drzými pohyby a posuňky, jež neomylně pro- zrazují jejich rvavou povahu. Na rozdíl od takovýchto notorických vrahů ne tak zdě- děnou touhou a náklonností, nýbrž spíše z přirozené nutnosti, jsou-li ve vězení hladem k tomu puzeni, stávají se jiní druhové — příležitostně zločinci a příklady toho způsobu, jak víme, nejsou právě tak řídky. Zajímavých příkladů dočetl se bez po- chyby ct. čtenář mimo jinde i v Jouklově »Motýlové a housenky střední Evropy« a na místě tomto seznamujem jej pouze s pří- pady námi pozorovanými. Tak jsme se přesvědčili, že do kategorie posléze řečených vražednic náleží i na zdání dobromyslné housenky některých z našich jarních hunáčů, najmě Arc. hebe a au'ica, jichž hou- senky ještě čerstvé (měkké) kukly svých družek, byly-li obna- ženy, tu a tam chutě požiraly a že housenka aulicy ohlodala bezbrannou v stadiu kuklení se nalézající housenku můií, s níž sdílela menší přihrádku kapesní krabičky. A kdo by se byl kdy toho nadál, že k právě jmenovaným druží se i zdánlivě nevinné Lycaeny, tyto něžné krásky našich sbírek? ač-li spravedlivo hned celou družinu paušálně a tak těžce obviňovati v základě pouze jedinkého námi pozorovaného pří- padu u Lyc. icarus Rott., právě tak, jako by nesprávno bylo co do rozmarné chutě šmahem je k mlsálkám řadili, když jsme též jen jedenkrát zastihli housenku Lycaeny, jak si pochutnávala na dozrávající červené jahodě. Škoda, že tehdáž zašla, aby bylo bývalo možno druh bezpečně zjistiti. O jiných vraždících příslušnících čeledi Lycaemidae — o Zeph. guercus L. přesvědčil se $ Joukl, a o Call. rubi L. píše Kaltenbach, kdežto jsme my opak toho poznali u obou a to ne- jednou, chovajíce je nejen u větším množství, ale i pospolu S jinorodými na těchže výživných rostlinách (dubu a krušince) žijícími housenkami. Nepochybno, že dlužno nám tu hledati pří- činy vražedných činů nikoli v povaze, ale jedině u vlivech vnějších, pěstitelem třeba nepostřehnutých. Než podobné a jiné o rozmarné chuti housenek svědčící případy, jak již shora připomenuto, nepatří k vzácným zjevům; nové snad bude čtoucímu, že řadu hmyzožravých housenek roz- : M dí o 5 o o Zd vo ds katoda Lásko o od a dd a A o bý (EZS PES a k K M A an ASK A | množuje i Cuc. lychnitis a to ještě způsobem jí vlastním. Byť by i v čelné společnosti svých rodových-družek nikterak úkladnou, nýbrž spíše naprosto mírumilovnou se osvědčovala a po právu za takovou platila, stává se druhdy přece ukrutnicí, požívajíc živé larvy broučků diviznáčků (Cionus hostulans), s nimiž pospolitě na divizně knotovkovité (Verbascum lychnitis) ji nalé- záme. Na omluvu její budiž však poznamenáno, že masožravost ta -- jak se podobá — jen ve vězení a tu ještě hlado- věním vyvolána bývá, že tudíž — abychom spravedlivě usuzo- vali — ne housenku lychnitis, ale vlastně jejího věznitele za provinění její zodpovědným činiti musíme, a tím odůvodněnější stává se posudek náš přihlížíme-li k známé vlastnosti některých Cucullií, zejména na diviznách žijících, že po posledním svléknutí ku podivu rychle dorůstají a v prodlení několika málo dnů k za- kuklení dospívají. Za těchto okolností zcela přirozeno, když je spatřujeme takměř bez ustání se živící, aby co nejdříve zásobily se pro dlouhou dobu vývojovou v kukle potřebnou zásobou tuků. Přijde-li po více hodin hladovící housence lychnitis na- hnědle žlutá a po mastnotě lesklá larva broučí v ústrety — ký div, že se bez rozpaku z hladu do larvy dá, jak ve dvou pří- padech pozorovati příležitost se nám naskytla. Avšak u Cucullie té neočekávaný zjev mimo hladem ještě jinou příčinou objasniti hodláme. Zmíněné larvy broučí nalézáme na květoucích, klasovitých hroznech divizny a ježto jsou lepkavého těla dojista že na něm ulpí pyl z prášníků a že proto snadno svedena býti může hla- dová housenka dopustiti se vraždy na opylené larvě. A i ta okolnost zdá se podepírati naši domněnku, že — jak povědomo — síla zraku housenčího jest jen nepatrná, za to však mimo čich nad ostatní čidla hlavně chuť je vyvinuta; a oba tyto smysly jsou to, jimiž při shánění po výživné bylině housenka se řídí. Ne jinak než tímto způsobem vysvětlujeme si oprávněnost vý- roku díme-li: »housenky jsou dobrými botaniky «. Máme za to, že neodbočujeme od pravdy, vyhradíme-li mezi našemi Macrolepidoptery čeledi piďalek čestné místo ; aspoň nenaskytla se nám dosud příležitost — vyjímajíc jedinou Cro- callis elingvarii Z. — jejich housenky z krvelačnosti usvědčiti. Za to v té příčině nepěknou pověst mají především hou- senky muří a mezi těmi dlužno z rozsáhlého rodu Agrotid na předním místě jmenovati oba u nás hojné škůdce Ag. segetum a exclamationis, kteří vedle Ag. ypsilon (suffusa) velkou jeví ná- klonnost ku vraždění. Držíme-li housenku (segetum) v pěsti, snaží se mocně mezi prsty u dlaně ven se prodrati a při tom již přesvědčivě prozrazuje svoji nekalou povahu, citelně nás ku» sadly štípnouc. A což teprve dáme-li jich při vycházce poněkud více, než by patřilo, do menší krabice; tu bezbranné právě svlékající se, nebo menší housenky sotva kdy zuřivým úkladům svých vlastních, zlovolných sester odolati dovedou. Dravost segetum nepokrytě nám staví na odiv případ, jejž sí dovolím s trpělivým čtenářem ještě sděliti. Obvyklým způsobem navlhčoval jsem na písku pod zvonem motýle z kornoutků a nemálo užasnul jsem, shledav druhého dne několik denních mo- týlů zpustošených: bez tykadel a buďto zcela bez zadečků, aneb s částečně ožraným tělíčkem. Pod zvon, jehož obvodová hrana dosti hluboko zatlačena byla v písku, nemohl škůdce po zaklo- pení navlhčovaných motýlů jinou cestou se dostati, než podrytím skrze písek. Domněnka ta brzo se setkala s pravdou; při pře, hrabávání písku vyvalila se pojednou housenka Ag. segetum, která se dostala z květinového hrnku šťastnou nějakou náhodou na svobodu a k svému úkrytu našla kyprý písek v navlhčovací nádobě způsobilejším, než-li nějaký temný koutek na tvrdé podlaze. Seznali jsme z naší rozpravy, že — přehlédneme li těch ně- kolik dědičně zatížených vražednic — u všech ostatních jen příležitostně vraždících — hlavní ne-li jedinou příčinu těchto zločinů nám dlužno je. hledati: 1. jsou-li uvězněny, 2. hladovějí-li a 9. jsou-li stěsnány v malém prostoru. Známe-li tyto příčiny zla, snadno nám uvarovati se všech možných ná- sledků z nich plynoucích. Proto nebude opatrný sběratel nikdy dávati zvlášť vzácné nebo jemu dosud neznámé housenky meži jiné do společné krabice, nenechá dbalý pěstitel své svěřenky nikdy hladověti, tak jako se pečlivý pěstitel vystříhá mnoho housenek téhož a tím méně různých druhů ve společném třeba dosti prostorném housenníku chovati. Kromě dotčených shledalo by se jistě i dosti jiných již známých a i obecně ještě neznámých případů o kanibalství a rozmarné chuti našich Macrolepidopter, pokud ovšem jde o jejich housenky ; než přes to — povšechně bráno — nelze neuznati, k VY i n ko odd E ko £ že při velikém množství druhů motýlích, srovnale přec jen ne- patrná část jejich housenek svou povahou k masožerství se kloní, tak že po té stránce mezi svým nejbližším příbuzenstvem (Lepi- doptera) zaujímají postavení živočichů v celku mírumilovných a nejméně krvelačných. Nehubí-li se však větší měrou vzájemně mezi sebou, nalézají za to nesčetných a nenasytných nepřátel nejen mezi ostatním, vzdálenějším přibuzenstvem (mezi Arthro- pody vůbec) nýbrž i ve veškerém tvorstvu živočišném, jež je ničí bez ohledu počíná li teprve jejich život zárodeční ve vajíčku, nebo spěje-li již ve způsobě žravých housenek a klidně snivých kukel v konečný obraz — v imago. A i v této podobě doko- nalosti není život motýlí nikterak závidění hoden, vždyť jim, až na velmi sporé výjimky, života jest jenom na krátce a jako každé bytosti životné i jim — téměř bezbranným — hrozí krutý a od- věký přírody zákon: Boj o život! t j. kdos koho, ten toho! Carabus cancellatus ///ig. i plemena jeho severovýchodní. Napsal dr. Fr. Sokolář, dvorní a soudní advokát ve Vídni. Asi jak u Car. Ullrich; Germ. lze i u Čar. cancellatus II. rozeznati dle postavy a tvaru těla, zvlášť i dle skulptury krovek dvě rozsáhlá plemena h'avní, totiž plemeno východní nebo kar- patské, pak západní čili alpské. To i ono serozpadává na pod- plemena zeměpisně dosti zřejmě oddělená, v rozličných krajích zvláštními postavami svými význačně se lišící. Především si však znázorněme, na čem se zakládá a za- kládati musí rozvrhování, rozpoznávání plemen s podplemeny a sice nikoliv snad jen v koleopterologii, nýbrž v zoologii vů“ bec. Teprve v době novější shledáno a zjištěno, že právě u střev- líků rodu carabus, brouků to ponejvíce nelétavých, zeměpisná poloha těsně souvisí s tělesným tvarem toho neb onoho druhu střevlíčího, čili Že se v jistých zeměpisných mezích druh ten neb onen rodí, vytvořuje zvláštní charakteristickou postavou svou. Není to nic nového, že na př. každý poněkud zkušený hospodář ví a rozezná na první pohled, co jest — s odpuštěním se u nás říká — sus domestica bohemica, nebo polonica, nebo hungaro-baconica, nebo anglica — abychom to pověděli snad trochu vědecky. Zdravému rozumu jeho jest také známo, že se rodí každé vepří plemeno toto i daří nejlépe a nejtyzeji ve své vlastní domovině. Uvádím to jen za makavý příklad, aby se vi- dělo, jakými pokroucenými, pomotanými chodníky bloudila věda entomologická dlouhá desítiletí a bloudí částečně až podnes u všech národů. Teprve v nejnovějších dobách se nám rozbřes- kuje, že jsou nesčíslné a roztopodivné variety i aberrace toho neb onoho druhu střevlíčího pouhé, někdy přímo dětinné hříčky nevědomosti, nezkušenosti naší. Soustava vědecká se zakládá a zakládati musí v roztřiďo- vání od vrchu až do spodu, tudíž ode třídy až do druhu a podeň na tělesném tvaru, na podstatě, postavě, na jejich podobě nebo rozdílnosti. Právě tak jako se liší v rodu druh ode druhu společnou formou, postavou svou zvláštní, musí se rozeznávati a rozeznávají se v obvodu Sspecie jedno plemeno i podplemeno ode druhého zvláštní společnou postavou, formou svou. Že je však stejnost a společnost postavy, formy přírodním výtvarem vlastní geografické domoviny každého plemena, jest nyní již nade vši pochybnost zjištěno právě studiemi o rodu carabus, z největší části neokřídleném. Neplatí to ale jen o rodu tomto, nýbrž o rodech veškerých; u bezkřídlých jest to jen nejnápad- nější, u carabů na př. se to dá zeměpisně stopovati z kraje do kraje, z jedné domoviny plemenné do druhé, Každé plemeno má tudíž svou vlastní charakteristickou po- stavu, podobu, formu, tou se liší a dělí jedno ode druhého. Avšak plemeno samo se zakládá na tom a jest plemenem, jen když všechny, neb asi téměř všechny kusy jisté zeměpisné kon- činy vykazují charakteristickou, stejnou, sobě očividně podob- nou, poněkud rovnou postavu, formu, ovšem že každé pohlaví zvlášť, jelikož je rod carabů značně heteromorfní, t. j. dle po- hlaví dimorfní. Přihlížetí v první řadě k barvitosti, zakládati na ní rozdílnosti, jest nesprávné, nevědecké. Čáry, plochy, tělesa lze rozeznávati, roztříďovati jenom tvarem, formou, nikoliv bar- vitostí: čtverec zůstane čtvercem, aťsi je zelený, nebo modrý, nebo strakatý, neb i nijaký. Nejen v noci, ale i v matematice, i v zoologické systematice jest »každá kráva čČerná«; tím chci vyjádřiti, že při zpytování forem, postav nelze přihlížeti to!iko na barvitost jejich. Z toho ze všeho vysvítá, že barvitost sama nepadá na váhu v systematice ani všeobecné, ani plemenné, U druhů po- tí jí ho M ok x po © "lychromních, na př. u Car. monilis a plemenech jeho jako: a W277 p W970" ÝW" 9A Č T S A 7 7 ah : 9 . ob ' r fo R consitus, Scheidlévi, Preysslevi, Hellevi, Kollavi a j. často se vy- skytá, že jsou v jednom okolí barvy kovové pravidlem, nekovové za to vzácnou výjimkou, v jiném pak zcela naopak. Co jest tudíž v onom okolí normou, je v tomto aberrací, a co tam aberrací, jest zde pravidlem. © tom měl arci před několika desítiletími málokdo tušení; dnešního dne ale na tom státi nemá smyslu. Ani slon bílý od východu, byť i za svatého prohlášený, neni nic jiného nežli slon druhu svého v systému vědeckém, jako bělouš arabský nic jiného nežli arabský vraník. Co se týká variet a aberrací založených jmenovitě na skul- ptuře krovečné, není pochybnosti, že spočívá postava, forma též i na ni; mylné však bylo i jest, že by skulptura tato sama a jediná rozhodovala o tom, patří-li některý tvor střevličí k druhu nebo ku plemenu tomu či onomu. Tak bývá na př. skulptura (Car. Ullrichi Germ. a cancellatus III. tou měrou Stejná, že se již zmýlil i mnohý koleopterolog a spletl si druh s druhem; oko bystřejší je však rozezná okamžitě. Čím že? Celou posta- vou všeobecnou. Takové jest to i s plemeny druhu jednoho. Skulptura krovek, v mnohých krajích ustálená, stejná, tudíž spo- lehlivá, bývá v některých však dokonce vrtkavá, nápadně od- rodná, odbočná, proto velmi mylná. Několik takých odrodilců ze sta si vybrati a vyšinouti je na varietní neb aberrační podstavec, není výzkumem, ani prací systematicko-vědeckou, to dovede kde kdo. Koleopterologoví však třeba pátrati po srovnalo- stech, po souměrnostech, souhlasnostech alespoň veliké většiny kusů jednoho a tohotéž plemena z jednoho kraje nebo z druhého, nikoliv po nahodilostech, po rozmarech, po hříčkách přírodních zde onde se naskytujících. Tolik co do systematiky, soustavnosti. Panuje ale téměř po celém světě koleopterském ještě dosud, abychom neřekli pověra, alespoň bludný náhled o tak zvaných formách »kmenných, původních, základních, typických«, něme- cky »Stammform, Grundform«, nedávno přímo i »Stammart« (?!), »typische Form« označených. Málokdo ví, co to vlastně zna- mená, kterak se to vyvinulo historicky, ostřeji že po všech těch výrazech není nic. Badatelové, spisovatelé nejstarší, od nichž pochází ještě z XVIII. století mnoho popisů i jmen, neměli ani tušení o plemenech, domnívali se, že jest druh, kterýžto právě popisovali a jmenovali, všude stejný; mnozí na př. dlouho an' nedovedli rozeznávati samečky carabí od samiček. Není tedy divu, že se staly někdy podivné přehmaty. Autorové pozdější pak vidouce, že jest na př. Car. auvonitens sedmihradský do- konce jiné postavy: nežli auronitens Fabr. německý, domnívali se, že to jiný druh a popsali i pojmenovali ho za druh Escheri Pall. Když ale shledali spisovatelé ještě pozdější, že je forma německá, původně popsaná i pojmenovaná druhu tohotéž jako sedmihradská, udělali si z této »varietu« Escheri Pall., onu pak prohlásili jedni za »Stammform, Grundform«<, druzí ale, poněkud opatrnější, za »typische Form«, protože jim označení Stamm- či Grundform bylo nebezpečně dvojsmyšlné. Také že bylo a jest podnes. Nejeden broukomil se totiž domnívá, že se z takové formy prý původní nebo základní rodily i rodí, odvozují všechny ostatní »variety« či »aberrace« a že se musí říditi po ní. Na dlouhá desítiletí se tím zatarasila cesta k pravému poznání v tom směru; nikdo nepomyslel, že kdyby byl Fabricius náho- dou obdržel sedmihradského auronitense plemeno, že by se byl stal pouhou náhodou touto sedmihradský auronitémns for- mou »kmennou« (Stammform, Grundform), německý pak »varie- tou«. Spisovatelé bystrozračejší vidouce zmatilost z toho vzrů- stající, hodlali se tomu vyhnouti, vybrali si ale výraz sice niko- liv tou měrou, přece však pochybný, totiž označení >»typische Form«. Tím se zase přemnozí domnívají, že musí býti na př. kde který auronitens »dělán na jedno kopyto«, a že jest každé individuum, co se naň nehodí, něco prazvláštního, nějaká vari- eta neb alespoň aberrace. Jako že by byl na př. beran nějaká zvláštní vzácnost, není-li na chlup stejný s ostatními. Zrovna komické jest ale při tom všem, že málo kdo ví, kterak vlastně vypadá taková »kmenná, původní, základní či typická« forma, že ji málokdo jaktěživ viděl, ani že neví, odkud pochází, že se skorem každý domnívá, co on zná nebo nasbírá kolem domova svého, že jest ona forma kmenná či typická. Proč? Poněvadž to stojí v jeho koleopterologickém slabikáři, jaká býti musí. Tím se, bohužel, otupilo veškeré bystřejší samostatné myšlení i badání, to jsou následky takových nešťastných výrazů »tech- nicko-vědeckých «. Tak se to má i se střevlikem zvaným Car. caucellatus. K víře jest nepodobné, ale svatá pravda, že jsou bez rozdílu všechny popisy střevlíka tohoto, totiž nejprvnější popsané i známé formy jeho, nedostatečné, nesprávné, mylné. V díle svém, na- hi : ji © Z Í K Psí Á : ; dle V k da o o dk O l Zn A ka kok -- zvaném »Verzéichniss der Káfer Preufens«, vydaném roku 1798 E popsal i pojmenoval jej výtečný doby své entomolog Iliger na - str. 154. Popis ten dosti zřetelný zakládá se z většiny na skulp- - tuře krovek. Přizpůsobí-li se názorům nynějším, vysvítá z něho: - Primaerní tři žebérka vnitřní jsou velmi slabá, polozrnitá, zrnílka E: nejčastěji droboučká, některá však i podlouhlá; čtvrté primaerní a no tolko l z Au K kika Saská vás E a K dk A zk E n : -šv v o o drádh VÍ, dla dl žebérko stežné, t. j. po stehu krovek se táhnoucí, i žebérka sekundaerní všechna silná, vyčnívající, hladká; zrnilkovitá žebérka tertiaerní často téměř k nepoznání. O šířce- štítku, o velikosti celé po- stavy, ani o podobě se Illiger nezmiňuje; praví jen, že jsou krovky obrysu vejčitého. Tak tudíž asi vypadá Car. cancellatus formy nejprvněji známé, nejprve Illigerem popsané, pojmenované, tedy formy no- minátní, jmenné. Ale poněvadž sepsal Illiger a popisoval v seznamu svém brouky pruské říše tehdejší, jest na bílední, že caucellatus formy této, plemene tohoto v Prusku, nejspíše v části jeho jiho- východní sídlícího bude asi plemeno pruské, ačkoliv Iliger zmínky -nečiní o jeho domovině. Co však stačí znalost i vědomost má, © budou asi Branibory, Horní a Dolní Lužice otčinou jeho. Na- svědčují tomu především canc. brevitubevculatus Roub., plemeno to obývající celou východní čásť země České, severní čásť Rak. Slezska, severovýchodní cíp země Moravské, plemeno to asi nej- bližší plemenu onomu jmennému, zvláště pak jednotlivé vými- nečné úkazy, že se sem tam shoduje skulptura krovečná Brevi- Iubercnlata se skulpturou řečenou formy nominátní. Ještě více snad tomu nasvědčují dřívější zprávy literární, že se prý (zá- padošvýcarský) canc. cavinatus Charp. vyskytuje i v Branibořích. Jest to sice mylné, ale dokázáno tím, že má braniborský cancel- latus primaerní žebérka seslabena podobně (nikoliv stejně) jako švýcarský carinatus. Vědouce tudíž poněkud, co jest, kterak vypadá a kudy se rodí prohřešená forma kmenná, původní, typická (Stamm-, Grund, typische Form), můžeme tudíž téměř s jistotou říci, že sousedí s formou, s plemenem drevituberculatus Roubal, kteréžto obývá rázem dosti ustáleným celé východní Čechy, až asi po nad nej- jižnější cíp, dále široký severovýchodní pás Moravy, severní Rak. Slezsko a širokou čásť jižní Pr, Slezska. Na východ sahá /uberculaťus Dej. daleko do severní Haliče (Przemysl), ba až do Bukoviny, po něm na jih z Haliče do se- verního Uherska uusensis Csiki, na západ odtud po celé jiho- K o Adk ko l ŘE E východní Moravě až přes hranice dolnorakouské p$seudogra- nigev Rttr. Mezi plemeny Brevituberculatus a tubevculatus, pseudo- graniger a umgensis sídlí ještě jedno dosud neznámé plemeno, význačné postavou svou, zeměpisně mezi všemi třemi ležící. Je- diný a první nápadný exemplar mi před lety zaslal pan c. k. zemský rada Th. v. Wanka z okolí Těšínského. Roku minulého však jsem obdržel od pana inženýra F. Hansela, geometra v By- střici p. Host. ze západního Bezkydu haličského dosti značnou řadu téhož plemene. Tu jsem teprve seznal, že jest to forma jednotná, kterážto někde, asi v jižním Rak. Slezsku započíná až do Bezkyd někam se rozšiřujíc. Nalezena byla kolem Suché, okr. Zywiecského v Haliči (37 : 50 b), odkud sahá tudíž, ne-li dále, asi až do okolí Těšínského ve Slezsku (86 : 90 b) na západ. „Kde se sráží s plemeny sousedními na hoře jmenova- nými, jest třeba teprve vypátrati. Ku cti prvního objevitele i za- sílatele nazývám formu touto Car. canc. Wankae. Ne teménku mezi očima bývá málo kdy ocellární plastika zřetelná (nejvíce u ©0), častěji jest naznačena jen bilaterální, souměrnou, kratičkou rýhovatinkou. Jako u všech východních plemen není ani plastika štítku hrdelního jasněji vyražena ob- rysy svými, jest tedy štítek celý značně zploštěn, o něco širší než-li delší, zvláště u 0© průměrem širší nežli u umgensis. Za- deček s krovkama u SG hodně podlouhlo elliptický, u samiček něco málo zšířilý, ale též přímo elliptický. Krovky mírně klenuté. kulptura jejich ve všem slabší nežli na uugeusis: Žebérka pri- maerní ponejvíce podél tuberkulována; sekundoerní. žebérko první zasahuje Často až asi přes poslední pětinu krovečnou, čtvrté pak jest zřídka kdy zcela hladké; tertioerní žebérka se ob- táčejí vlnitě, zrnílkovitě kolem primoerních tuberkul. Rýžka ševná bývá tu i tam význačná, až do 4 mm dlouhá, nejčastěji však ji není ani znáti. Zkomolené pahýlky křidélek zadních souhlasí s pahýlky všech jiných plemen, mnou dosud vyšetřovaných. Pahýlky tyto jsou asi 6 wm dlouhé, na basálním prahu asi 1'5 mm široké, uvnitř podlouhlým trojhranečkem blanité; žilky podélné viděti dvě, jednu z venčí krajní a jednu vnitřní, obě se sbíhají asi uprostřed délky a tím končí pahýlky šídlovitě; olemovány jsou od polovice až po konec na zevnějším pokraji droboučkými zoubky. k ke- E- s" OBĚ nh dk o db k k m n s dk a sí sky od Jí k ho dě l a Šlu s o Tykadel článek první i stehénka světle erythrosní. Celý povrch světleji měditý nežli na umseusis, asi jako na pseudo- graniger Rttr, za to však ponejvíce nazelenalý, lesk o něco slabší nežli na dreviluberculatus, silnější ale nežli na úunmgensis. (Tergity všechny melanosní, lesklé. Zdéli 22—27 mm. Konečně abychom si všimnuli i západní části země České, není pochybnosti, že do ni v jižní čtvrti sáhají některých carabů plemena západní přes Šumavu z Bavor, i přes Dunaj z jiho- západu. V této čtvrti se totiž vyskytují roztodivné tvary lec- kterého druhu ku př. na Příbramsku, méně snad již kolem Prahy, co mi známo. Tak se nachází na Pošumavsku v Bavořích cau- cellatus, jenž se skulpturou krovek velice blíží švýcarskému ple- menu carinatus Charp., celou postavou však se liší od něho. Beuthin sice hledával a křtíval jedináčky, sem tam ale trefil i do živého. Podobáse totiž, že směrem od Švýcar k Bavorům žije někde plemeno podobné asitěm několika exemplářům, kteréž on nazval pseudocavinatus. "Tací jedináčci se vyskytují sem tam i v zá- padních Čechách. Beuthin ovšem (dle Reitter Best. Tab.) uvádí (mimo. Švýcary a Porýnsko), že prý jesti ve Slezsku; to jest však nade vši pochybnost přehmat zakládající se na neznalosti formy nominátní, resp. plemena drevituberculatus Roub. : Tím jsou tudíž vyznačena všechna pravá, zeměpisně odů- vodněná plemena čili formy z dotyčného zeměpisného obvodu pruského, českého, moravského, slezského, haličského i severo- uherského, Co popsali a pojmenovali H. Schulz var. sudeticus, nedávno pak dr. Bernau var. opolanus, brdensis, pseudoemav ginatus, jsou výminky, nikoliv plemena ustálených, jednotných postav či tvarů, jsou jedináčci, domnělé vzácnosti zřídka se vyskytující, což vše vysvítá zřejmě z vlastních popisů obou pp. spisovatelů. Co popsal i poznamenal Kraatz var. Letzneri, jsou nazelenalí brevituberculatus Roub., jichž se najde všude a pokaždé dosti hojně, nasbírá-li se šťastnou náhodu z jara nebo na podzim větší množství čerstvě vyvinutých střevlíků těchto. Beuthinova var. Andevseni ze Slezska a z Čech (Reitters Best.-Tab.) jsou rovněž brevituberculatus, ale prý. načernalí, dokonce i černí; v pravdě však jsou to chuďasi vyžilí, ne-li snad mršiny vší měděnnosti zbavené. Takových neúhledných, asi přes rok i déle žijících a přezimujících, zmodřelých i zčernalých ošumělců se občas na- TE 06 7 0 A" 5 7 MOS LVM r Pa sbírá až do omrzení. U nás na severu je cancellalus vždy a všude od přírody jen měditý. Mnozí i velicí ctitelé přírody naší se domnívají, že již zná- „me všechno. Bohužel není to pravda; a co známe, neznáme dů- kladně, nýbrž jen povrchně. Práce by bylo ještě všude hojnost doma, nebyl) by třeba bloudit světem. Auszug: In der vorliegenden Arbeit werden die nordost- lichen Rassen des Čar. cancellatus behandelt, literar-historische und kritische Bemerkungen jedoch vorausgeschickt, das Wesen der Formen oder Rassen und deren geographische Grundlagen erortert. i Auch bei cancellatus lassen sich Zwei Hauptrassen, eine ostliche (Karpathen-) und e'ne westliche (Alpen-)Rasse unter- scheiden. Es wird der Beweis erbracht, dass preufische, (vermutlich sůdostpreuhische, also brandenburger, lausitzer) Tiere als No- minalform zu gelten haben, weiter w.e sie in Bezug auf die De- ckenskulptur nach. Illiger's Original-Beschreibung und in Úber- einsttmmung mit der Wirklichkeit beschaffen sind. Als Rassen werden in dem ins Auge gefassten Gebiete fůr das System in Betracht gezogen: cancellatus mom. III. — Bor. mer-or. (?—?). bvevitubevrculatus Roubal — Boh., Bor. Sil., A. Sil., Mor. bor-or. tuberculatus Dej. — Gal. bor., Buk. ungensis Čsiki — Gal. mer., Hu. bor-or. Psendograniser Reitt. — Hu. bor., Mor. mer-or. Wankae — Sil. mer., Gal. oce. Die letzte, hier angefůhrte, dem Entdecker und Einsender, Herrn L. G. R. Th. v. Wanka, Teschen, gewidmete Rasse wird neu beschrieben, im wesentlichen lautet die Beschreibung, wie folst: Ocellarplastik vor dem Kopfscheitel erloschen, meist nur durch bilateral-symmetrische, feine, sehr kurze Lángsrunzelung angedeutet, doch an einzelnen Individuen auch zíemlich klar. Halsschild-Plastik wie bei allen Ostrassen ohne prágnanten Aus- druck, daher auch die Scheibe abgeflacht. Halsschild etwas brei- ter als lang. Hinterleib samt Flůgeldecken bei FG lang elliptisch, bei OG etwas verbreitert, gewoólbt. Deckenskulptur der Stárke nach zwischen brevituberculatus, ungensis und pseudograniger. Primártuberkeln meist lánglich, .oft mit halbkugeligen abwech- -© selnd; die erste Sekundárrippe bis ins letzte Fůnftel der - Decken greifend, die vierte meist grob gekórnt, selten glatt,egal: tertiáre Rippenkórnchen deutlich, lángs der Primártuberkeln sich schlángelnd. Nahtstreifen mitunter bis 4 m lang und deutlich, — oft ganz erloschen. Reste der Hinterflůgel den anderen, bisher untersuchten Rassen genau entsprechend, ungefáhr 6 mm lang, an der Basis etwa 15 wm breit, in eine langgezogene Spitze auslaufend, eine áufere und eine innere Ader aufweisend; beide Adern vereinigen sich etwa in der Lángenmitte; das innere Ba- © saleckchen des Flůgelrestes háutig. Die Aufenader ist etwa von der Mitte an bis zum Ende mit zahlreichen feinen Záhnchen ge- sáumt. Erythros sind wie sonst, nur das erste, auf der Unter- seite ofters auch das dritte und vierte Fůhlerglied, dann die Schenkel und teilweise auch die Trochanteren der Hinterschen- kel. Alle Tergite melanos, glánzend, die ersten fůnf ein wenig matter. Kupferfárbung der Oberseite heller als bei tuberculalus und ungensis, etwas důsterer als bei brevitubercnlatus; auch der Glanz etwas mássiger als bei dem letzteren. An den meisten Exemplaren macht sich ein charakteristisches, etwas gebroche- nes Erzgrůn auf der Oberseite ziemlich stark geltend. Lánge: 22—27 mm. Fundorte: Sil., Teschen (86 :50b), 1. Wanka. — Gal. Su- cha, Bez. Saybusch, (37:50b), I. Hansel. Die Westhálfte von Bóhmen, insbesondere das sůdlichere Viertel wird als Mischgebiet fůr caucellatus, aber auch fůr andere Arten resp. deren Rassen bezeichnet. Beuthin's var. psendocavinatus wird als westliche Rasse in Schwebe belassen, fůr das vorliegende Gebiet aber als ausge- schlossen betrachtet; dagegen werden seine var. Audersení, dann Schulz's var. sudeticus, Bernau's var. opolanus, brdensis und psendoemavginatus als individuelle Skulptur - Abweichungen, Kraatz's var. Letznerí als Fárbungserscheinung aufer System gestellt. ak JE TATEČÍ, Opět jeden milý druh opustil řady naše. Ladislav Hlinka narodil se 27. června 1875 v Potštýně n. Orlicí. Měšťanskou školu navštěvoval v Kostelci n. Orlicí a učitelský ústav v Praze (1893—6). Po maturitě ustanoven jako výpomocný a prozatímní podučitel v Břevnově, Lišnici a Třebotově přes 2 léta. Roku 1898 složil zkoušky způsobilosti k učitelství. Dnem I. prosince 1898 ustano- ven zatímním podučitelem v Roztokách a 4. března 1899 pak definitivním poduč. na téže škole a od I. ledna 1906 zatímním učitelem II. tř. v Dejvicích- Šárce, kde roku letošního, 3. února zemřel. Byl velmi pilný, v povolání svém horlivý a rodině své oddaný. My poznali jej jako skromného druha, který se zápalem a porozuměním věnoval svůj volný čas entomologii. Sbíral zvláště v okolí pražském a velmi pěkné věci měl z míst svému působišti nejbližších, Šárek, Zůstane vždy v milé naší vzpomínce. Fauna Bohemica. Dle usnesení poslední valné hromady uveřejňován bude se- znam přírůstků a nových lokalit druhů vzácných v posledním čísle ročníku souborně. Žádáme tedy všechny přispívatele, aby zaslali své příspěvky do konce října. Poznámky k broukům, žijícím u Vos. Podává L. Heyrovský, Ve IV. ročníku tohoto časopisu v článku o >»Volucella inanis« zmiňuje se Dr. Pečírka o chytání u vos. Dovoluji si k tomu uvésti několik dalších poznámek. V létě r. 1909 dlel jsem o prázdninách v Letech u Dobři- chovic, kdež jsem měl příležitost chytati uvos. Všechna hnízda, ve kterých jsem chytal, byla na květnatých pasekách, obklope- ných lesy. Chytal jsem známým způsobem: Otvor*) do hnízda vedoucí ucpal jsem na večer, když vosy přestaly přiletovat i odletovat, vatou, úplně nasáklou sirouhlíkem. Druhý den ráno vykopal jsem hnízdo, nehluboko v zemi se nacházející. Doma vykopaná hnízda podrobil jsem důkladné prohlídce. Mezi plást- vemi nenalezl jsem žádné brouky. Teprve až jsem počal strhá- vati víčka buněk, vytáhl jsem z nich krásně vybarvené exem- © *) Někdy hnízdo má otvorů více, tedy je nutno ucpat všechny, Jinak by vosy vylétly a nás nebezpečně pobodaly. dd dna ař id s dat da MĚ s dí Pev P R MA VLT S, VY PE 0 1 P, A MTM Z A 0 -— pláře Metoecus paradoxus L., Gď i 99 s aberracemi M apicalis Grd. a ie veniris Grd., svého času mnou v tomto časopise uveřejněné jako nové pro Čechy. Celkem vy- kopal jsem asi 7 hnízd vosích (Vespa vulgaris L.)a ve 4 z nich nalezl jsem asi 20 ex. výše zmíněného brouka. Jak je viděti, je účelné toto hledání vděčné, poněvadž za -> jiných poměrů nalezneme celkem vzácného brouka tohoto zřídka, obyčejně na květech, nebo jinak. Usmrcování sirouhlíkem, kterého jsem použil na radu p. vrchního št. lékaře Dra Pečírky, osvěd- čilo se výborně. Celá hnízda byla úplně usmrcena, a brouci při tom výborně zachováni. Sirouhlík musí být ovšem čistý. Nutno též s ním opatrně zecházeti, poněvadž je snadno zápalný. Met. paradoxus není snad v každé krajině, ale můžeme se vždy takto o jeho zjištění pokusiti. Chytal jsem od 10.—20. září, avšak dle mého úsudku lze chytat u vos již koncem srpna. Mimo Metoeca nenalezl jsem v dotyčných hnízdech jiné brouky. Dr. Pečírka v téže krajině, ve Všenorech, chytal u Vespa vulgarisL, Cryptophagus pubescens S/rm. ve více ku- sech, a přítel J. Obenberger u Krušovic u vos Cry ptophagus o setulosus S/rm. Cryptophagové patrně živí se plísní v hníz- dech někdy vznikající. Mimo brouky nalezl jsem v hnízdech vo- sích též mnoho larev dipter. Auszug. Im Jahre 1909 suchte ich in der Ortschaft Lety bei Dobři- chovice (Central Bóhmen) in Nestern von Vespa vulgaris L. vom 10.—28. September. Von 7, auf bekannte Weise getóteten Nestern fand ich in 4 circa 20 Ex. Metoecus parado- xus L. samt verschiedenen Aberrationen. Alle Káfer, die ich unter Deckeln der Zellen fand, waren schon ganz ausgefárbt. Das Kohlensulphid bewáhrte sich als práchtiges Tótungsmittel. Dabei fand ich auch viele Dipterenlarven. — Herr Oberstaabs- arzt Dr. Pečírka fing bei Všenor (Central Bóhmen) in Nestern von Vespa vulgaris L. mehrere Exemplare von Cryptophagus pubescens S/rm. und mein Freund J. Obenberger fing bei Kru“ šovic Cryptophagus setulosus Sfrm. Die Cryptophagiden fressen wahrscheinlich den Schimmel, welcher manchmal in Ves- pennestern vorkommt, u 84 Příspěvky k poznávání kukel hmyzu dvojkřídlého. Diptera cylorrhapha. v n leti z Část prvá. Ant. Vimmer, Kr. Vinohrady. i Při studiu motýlích cizopasníků ze řádu Dipter nashro- máždili jsme takové množství kukel, že nás podnítilo k srovnání jich a k vyhledávání jejich determinačních znaků. Z počátku zdála se práce beznadějnou, když jsme však řady kukel vedle sebe nakreslili, zjevily se nám na nich znaky sice dobré, avšak nikoli do očí bijící. i Přední z nich jsou vzájemná poloha stigmat posteriorních, vzdálenost těchto od hrbolků nadřitních, vzdálenost a tvar hrbolku | řitního; Za druhořadé znaky pokládáme růžky dýchačí, rourky pro stigmata, chitinové výtvory; v třetí řadě stojí znaky, jako tvar kukly, švy víček, drsnost, hladkost neb vrásčitost exuvie. Nežli počneme vlastní výklad, považujeme za svou povin- nost poděkovati těm přátelům z České entomologické společno- sti, kteří nám materiál dodávali k dalšímu bádání. V prvé řadě je to p. Zeman, jenž při každé své vycházce do sklepů, kur- níků, k odloženým úlům a k vodám na nás pamatoval. Vedle toho jmenujeme p. Černého, p. prof. Hartmanna, předsedu p. prof. Klapálka, p. účetního Kudličku, p. štáb. lékaře MUDra Pe- čírku, p. prof. dra Uzla. Uvádíme toliko specie, jejichž kukly máme a jež buď vů- bec nebyly popsány, aneb velmi nedostatečně charakterisovány. Z literatury nepřidáváme ničeho, mimo to výslovně upozorňu- jeme, že jednáme o druzích českých. 1. Syrphus corollae Fabr. Hruškovitá kukla zpočátku barvy žluté, na slemeně znamenaná třemi zřetelnými a čtvrtou nezře- telnou skvrnou v úhlu zalomenou. Skvrny složeny jsou z drob- ných protáhlých červenohnědých teček; na bocích souvisí čer- venohnědé skvrny s pruhem, právě tak jako skvrny z protáhlých teček složeným. Ventrální část je mírně do vnitř vydutá, ostrý- mi hranami obklíčená, Pomocí dutinky a ostrých hran přimyká se kukla k rostlinám jako larva. Patrně způsobuje se v dutince zředění vzduchu. Na konci zúžené části těla sedí kratičká, dvo- jitá dýchací rourka pro kukly a larvy Syrphid charakteristická, ; k h Pod rourkami ční z ventrální plochy tři zchitinisované trnité vý- běžky, které také kuklu přidržují. Po obou stranách blízko švu víčkového sedí larví stigmata prothorakální jako 2 černé tečky. Později kukla zhnědne, ozdoby její pak skoro zčernají. Na Si- napis a Brasica mezi mšicemi. 2. Aricia láeta Fa//. Kukla 65 zm dlouhá, 2 mm široká, je tedy tvaru více válcovitě vejčitého, v předu širší než v zadu. Exuvie lesklá, červenohnědá. Na ventrální straně při zadních okrajích kroužků elliptická políčka přejemně granulovaná, zbytky -to pošinovacích hrbolků. Posterierní stigmata černá, vzdálena vzájemně solva o */, průměru svého; nadřitní hrbolek schází. Hrbolek řitní ellipsovitý, lesklý, při hranici 10. (9.) kroužku. Jsou-li nám 2 šířky a vzdalenost stigmat jednotkou, pak setato vejde na vzdálenost hrbolku řitního od stigmat skoro čtyřikrát (3, nejméně). Příčný šev víčka na 4. kr., tudíž na 1, abdominál- ním, těsně za ním po jednom černém sotva patrném růžku dý- chacím. Obrátíme-li kuklu ventrální stranou vzhůru, přečnívají stigmata tělo jako dva hrbolky, při části hlavy pak zřetelně pro- kmitají z pokožky háčky a schránka čelistní. Kroužků tělních má 12, poněvadž článek se stigmaty má svoji zvláštní hranici. Chce- me-li počítati 11 čl., jak to často nalézáme, pak třeba 11. po- kládati za splynulinu. 3. Phorbia ruficeps WWg.? Anthomyia brassicae Bouché. Kukla 5 1 dlouhá, 3 mm Široká, uprostřed nejširší, tvaru sou- dečkovitě vejčitého. Vzdálenost posterierních stigmat měří skoro 2 jejich průměry. Políčko pro stigmata posterierní má na před- ním okraji v pravo a v levo po 3 hrbolcích. V listech Brassica oleracea. 4.. Hydrophoria divisa Wg. 5 mm dlouhá, 3 mm široká kukla je prostřed skoro válcovitá, k oběma koncům stejně zú- žená o 11 kroužcích. Pod stigmaty posterierními, která jsou od sebe vzdálená o 2 průměry stigmatu, je nadřitní hrbolek ellipso- vitý, k oběma koncům zašpičatěiý, jemně napříč rýhovaný. Kukly bývají v pokožce housenky Spilosoma fuliginosa, kde larvy cizopasily. Z kukel líhnou se mouchy v dubnu. o. Chortophila sepia Weg. má kuklu ellipsoidně válcovitou se zřetelnou jamkou pro posterierní stigmata. Jamku vroubí val, jenž je ventrálně slabě vykrojen. Na horním (dorsálním) okraji sedí dva sotva patrné hrbolky, po každé straně tři hrbolky. Val a* ZROD OB O ačn je jemně ďubkován. Barva jako u ostatních kukel červenohnědá, s nádechem více okrovým, málo lesklá, článků má 11. Vzdále- nost mezi poměrně velkými stigmaty měří jako průměr stigmatu. Délka 5, šířka 15 mm. — Za kůrou ve strouchnivělých paře- zech, kde i larvy žijí. Dobřichovice, 17. IV. 6. Homalomyia manicata Ms. vyznačuje se kuklami zplo- štělými, s pleurami zřetelnými, tyto prodlužují se nahoře i dole v ostny, takže má kukla po stranách dvě řady ostnů nad sebou. Na hřbetě skoro v medianní ose vine se dvojitá řada Štětinek. Barva exuvie jest hnědá, nikoli červenohnědá, s nádechem pla- vým; zářezy kroužků odlišují se temnou barvou nápadně od základní barvy. Polokruhovitý poslední článek dorsálně mírně se prohlubuje, na okraji zdobí jej © mohutných štětin. V pro- hlubince posledního článku vidíme stigmata dosti velká, nažloutle červenohnědá, obě značí konec obloukovitého hrbolku; vzdále- nost mezi stigmaty měří 5 průměrů jednoho stigmatu. Stigmata anterierní vyčnívají v předu jako dva hrbolky zkadeřené. Šev víčka pokračuje až do 4 článku. Nadřitní hrbolek chybí, řitní hrbolek je velký, černý, leží uprostřed posledního článku ven- trálně — Tělo jest jedenáctičlenné, v předu užší než v zadu, zbytky ústrojův ústních táhnou se od prvého až do 3. článku. Délka 6 mm, šířka 2 mm. — Larvy žily v opuštěném úlu. Mouchy se líhnou z kukel v dubnu. — Černošice. 7. Homalomyia cunicularis Z. Kuklí stadium měří na délku 6 mm, na šířku 24 mm. Je tudíž tato kukla širší než kukla předešlá. Barva puparia je tmavší, skoro červenohnědá, ostny pleurální mnohem delší než při manicata, u kořene ina honci osrstěné; man icata má ostny jen u kořene zřetelně osrstěné, celkem tenší a kratší než canicularis. Tělo její je zploštělejší a poměrně Širší, ostny robustnější, stigmata poněkud sblížená, jen asi o 4 průměry od sebe vzdálená. Podélné švy víčka končí na 4, čl., ale šev příčný není přímý, nýbrž zalomený, takže sleduje v obou půlkách úhlopříčnu a končí na hranici 5. čl., jak ostatně již Dr. J. C. H. de Meijere zakreslil pro Homa- lomyia sp.? Schránka jícnová přečnívá do 3. članku. Chomáčko- vitá anterierní stigmata sedí po stranách prvého článku jako u Ho- malomyia manicata Mg. — V opuštěných úlech, v starých kůžích. 9. Stomoxys calcitrans Z. Kukla velmi lesklá, více vá- lečkovitá než soudečkovitá s políčkem pro posterierní stigmata "já vypuklým, stigmata černá, o dvě své šířky od sebe vzdálená. Puparium v předu slabě konické, v zadu polokulovité, barvy tmavě červenohnědé, skoro černě červenohnědé. Stigmata ant- rierní Černá, sotva patrná, schránka jícnová zabíhá až do 4. článku. Hrbolky pro dýchací růžky nezřetelné. Příčný šev víčka prochází čtvrtým článkem, což je pro soudečkovitá puparia pravidlem. — V kurníku v Davli a u Sv. Jana pod Skalou. Rozměry: d. — 6, š. — 2 mm. 9.. Onesia sepulcralis Ws. Puparium červenohnědé do černa, 9 mm dlouhé, 3 mim široké, u hlavy trochu konické, na zadečku zakulacené. Na posledním článku prohlubinka dorsálně uložená, okolo ní na obrubě třikrát po 2 a dvakrát po 3 hrbol- cích. Posterierní stigmata blízko sebe k vrcholu políčka (důlku) pošinu'á; každé se 3 štěrbinkami. Anální políčko proximálně se 4 hrbolky. Na 4. článku sotva patrné komolce (stigmata) pro dýchací růžky. Stigmata anterierní jako dva černé hrbolečky z předu vynikající. — Larvy v pohozené noze srnčí. — Hlava nymfy zaujímá 3 články puparia. Pochvy hlavních částí těla jsou na ní zřetelné. 10, Micropalpus comptus Fa//. má kukly veliké, soudečko- vité; dorůstají délky 11 am, šířky 45 mm. Barva puparia Čer- venohnědá, před vylíhnutím mouchy tmavší. Hranice kroužků naznačují jednotlivé řady teček, mezi nimi je puparium přejemně vrásčitě a hodně lesklé, Dutina ústní zůstala jako hvězdičkovitý důlek valem opatřený, barvy černé od nahromaděného chitinu. Stigmata anterierní leží nad zchitinosovanou dutinkou ústní jako dva nepatrné hrbolky pošinuté více k dorsální straně kukly. Obě stigmata přiléhají tak těsně k prvému čiánku, že se zdá, jakoby nevyrůstaly z druhého, nýbrž z prvého článku. Schránka jícnová končí ve 3. článku, nepřečnívá však nikdy do článku čtvrtého. Hrbolků pro dýchací růžky na 4. čl, nepodařilo se nám nalézti. Na jedenáctém poměrně velkém článku vypuklém jsou stigmata posterierní. Obě stigmata dotýkají se nadřitního hrbolku a od sebe jsou vzdálena sotva o půl svého průměru. Hrbolky a stig- mata jsou nápadny tmavým chitinem, z těla však nepatrně vy- nikají. Na 10. článku hned při zadním jeho okraji je hrbolek řitní, považujeme-li obě šířky a vzájemnou vzdálenost stigmat za jednotku, leží hrbolek řitní od hrbolku nadřitního vzdálen o tři takové jednotky. Řitní hrbolek je elliptický, delší než průměr stigmat; uprostřed má křížovitě dělící se štěrbinku. U velkých sahá tí E oba“ S Mo PRE PEK BSK O oD kukel, jakými jsou právě kukly rodu Micropalpus lze znamenati šev okolo stigmat, jehož větší část šíří se ventrálně do 11. čl., takže stigmata s nadřitním hrbolkem ležela by ve 12. místo v ll. článku, ač kukly soudečkovité mívají jen 11. čl. Vrásčitost pokožky objeví se při větším zvětšení jako mikro- skopické řádky háčků, kteréž pokrývají larví tělo v četných pří- padech. — V housenkách a kuklách »Saturnia pavoniae«. Mouchy líhly se z kukel v dubnu (ke konci dubna, 28.) 11. Micropalpus haemorrhoidalis Fa//. = impudicus Rod. má kukly zcela podobné Micropalpus comptus, jenže jsou poněkud tmavší a více do červena než do žluta. Šev příčný končí také ve 4. článku. — V housenkách a kuklách »Saturnia pavoniae«. s Vhodná 12. Eutachina larvarum Z. Soudečkovitá jeií kukla vypadá na zevnějšku jako kukla Micropalpus comptus, má vrásky na kroužcích i rozhraničovací tečky mezi nimi. Na délku měří 8 mm, na šířku 3'6 zum, je tedy také vskutku soudečkovitá. Veliká stig- mata posterierní jsou vzdálena o "/, šířky, pod nimi nedotýkajíc se jich, leží nadřitní hrbolek elliptického tvaru; při kuklách Micro- palpus je okrouhlý, častěji s prstovitými výběžky. Horní díl víčka kuklového praská pravidlem u všech soudečkovitých kukel ve 4. článku (tedy 1. abdominálním), ne tak spodní dil. Nalezli jsme kukly z rodu Micropalpus a Eutachina, při nichž spodní díl víčka oddělil se v pravo ve 3. článku, v levo ve 4., takže se trhlinky ani nesetkaly. 13. Parexorista affinis F//. Červenohnědá kukla s nádechem do žlutava, lesklá, u konce nejširší, tedy poměrně dosti vejčitá. Anterierní stigmata jako zakulacené hrbolky hned při hranicí 2. článku. Švy víčka až do 4. čl. sahající, spodní část víčka někdy jen do poloviny odštípnutá, druhá polovina bez štěrbinky. Schránka jícnová končí ve 3. čl. Po straně na každém článku po 4 obloučcích mikroskopických háčků, obloučky činí dohro- mady 4 bočně řady háčků. Políčko pro stigmata posterierní zcela jinak ohraničeno než u Micropalpus, zhruba pětiúhelníkové, ale se zaokrouhlenými vrcholy a obloukovitými stranami. Stigmata umístěná v horním rohu políčka, dosti malá lesklá, černá. Vzá- jemně vzdálená sotva o půl průměru svého. Nadřitní hrbolek o půl uzší než stigmata, tedy malý, se stigmaty skoro související. Řitní hrbolek malý, kulatý, dole obloučkem fupek ohraničený. Pe Rozměry: 7 mm, 3 mm.— V housenkách Arctia hebe.— Mouchy lihly se v květnu. 14. Blepharidea (Exorista) vulgaris Fa//. Kukla 6mm dlouhá, 2'/, mm široká, předešlé velmi podobná, leč trochu tmavší. Po- sterierní stigmata jen úzkým proužkem od sebe oddělená, nad- řitní hrbolek žádný, neb zcela nepatrný. — Larvy cizopasí v hou- senkách Vanessa urticae. 15. Sisyropa (Exorista) excissa /77/. Rozměry této kukly rázu Exorist jsou 7'"/„mm, 3 mm. Podobá se opět kukle Parex- orista affinis FIL., liší se však od ní nedostatkem nadřit- ního hrbolku, pak vzdáleností stigmat anterierních, kteráž měří průměr stigmatu. Řitni hrbolek je ellipsovitý, uvnitř se štet- binkou příčnou. Černé hrbolky pro dýchací růžky u kořene 4. čl. maličké, černé, přece však patrné. Cizopasí v Notodonta dictoides, 16. Ceromasia (Masicera) fiorum Wacg. Kukla 7 mm dlouhá, 4 mm široká připomíná jednak kukly střečků, jednak much v nej- užším smyslu (Muscinae). Znak prvých zastupuje tuhé a tlusté puparium s vyznačenými pleurami, znak druhých prohlubinka pro stigmata anterierní ovroubená valem. Barva kukly černo- hnědá, skoro černá. Pleury hrbolaté nad povrch vyčnívající, po- kožka hruběji vrásčitá. Stigmata posterierní sotva o 1 svoji šířku od sebe vzdálená, val vysílá pod ně výběžek trojlaločný. — Kukla v hlíně. 17. Bothria frontosa Mg. Velikostí, tvarem, barvou podobá se kukle Ceromasia florum Macg. Má však ventrálně zbytky po- líček pošinovacích, pleury oddělené hlubšími a delšími zářezy; stigmata posterierní asi o '/, šířky od sebe vzdálená. — Kukla v zemi. 18. Phorocera cilipeda Rd. má kuklu jako Parexorista affinis FII. ale posterierní stigmata i nadřitní hrbolek jsou stejně veliké; stigmata vzdálena o '/, své šířky, hrbolek je pošinut k nim blíže. 19. Phorocera sp. Na jaře obdrželi jsme kukly již zaschlé, z nichž jsme vypreparovali nymphy. Po pečlivém odstranění nymphealní pokožky, podařilo se nám určiti alespoň rod, k ně- muž kukly patří. Puparium neliší se od puparia Phorocera cili- peda Rd. Na prvém prothorakálním článku zajímala nás. kruho- vitá blanka s růžkém uprostřed, kteráž upomíná na dýchací -růžky nymf z podřádu Orthorrhapha. U Phorocery sedí za hlavou © ellipsovitá blanka z jemného chitinu, v jejímž středu je síťovina z tuhého chitinu. K té přisedá růžek, jenž korresponduje s po- psaným již hrbolkem dýchacím u konce 4. čl., tedy na 1. abdo- minálním, přihlíží-li se k larvě. Růžek souvisí s velikým vakem, jenž leží uvnitř těla, tento se zúžuje, pak nabíhá v malý váček a teprve ten přechází v trachealní větev. Tyto poměry nalez'i jsme i v kuklách much (Muscinae) i v kuklách Tachin. Zdá se, že jsou v kuklách Schizometop pravidlem. Jmenované vaky objev li jsme již před deseti lety na materialu z Rataj, leč ne- uveřejnili jsme jich spokojujíce se s ohlášením v České entomo- logické společnosti. Příčina toho byla, že jsme připravovali srov- návací studii o tak zvaných dýchacích růžcích (respiratory horn). Když však De Meijere nalezl váček mezi růžkem a trachejí v kukle Lonchoptery a oznámil tutéž studii v Zoologi- sche Jahrbůcher jako my v České entom. společnosti téhož roku, upustili jsme od této práce a věnovali se jiným bá- dáním. Leč posud nevíme o práci de Meijerem ohlášené ničeho, proto uveřejňujeme alespoň shora zmíněnou poznámku o dýcha- cím růžku kukel Schizometop. > bádnkd (s Fak jp kde káry: Eda a Vik „ tý s O " sa i k “ : 2 R k ] ; čá 5 TUNA f : M “ k M4 4 jv : s0 id jedů LA: kk : bd ; Bý ) kk A. 1 ť ; š ' yjbií - jE 5 8 " PŘ Ahsskcy ŘezAl V) k: A ska "i ; C" R as C TG pa 5 Š b 5 pí“ + „ vě “ n pa ě syíeík Ska, zy a *; prodeje bw p i H : Ů , A B ŠD vr ta ore o i r arýeb dyt L bi a 7“ da E , 4 ; i i k Ů k j úlí + ji ' $ ve MÁ i i k "s i : : "a ' ) 4 i V ; : č a n f < ? ň i 1 ky i 1 354 p o, V - . i i » : ko ; + + + - 5 ie i é Í . s, : „PED 1 , a) : i % P 4 « i * . u “ R % , , b - MV k ř á i v N : 6 a ' : > r i f j Ď A "| De : Ox ZE TOO í Vita » Sat Sa ft ae M“ v : : 75 i , r i -4 ; P * hrTau ty M) Sit" VT 1 7m JO PO ch M Mí 09) k o 4 P A0 Ú SU G0) X jl U ž k 3 : 5 * 1,110 5 4 : : : : , ; č + > * „ . . | $ : 07 ký “ „4 „ bo „v 4 pe: » KOB SOIR C0 Plas KN Pi | c - - * + M MV to F B 2 00 0 © OBSAH: Prof. J. Roubal: Koleopterologické výsledky mé cesty na Kavkaz v červenci r. 1910. (II.) Str. 1. — Jar. Kříženecký: Zajímavá monstro- sita krovek u Carabus cancellatus, J/lig. Str. 18. — Stav. rada J. Srdínko: Co vše hladovící housence jde k duhu. Str. 19. — Dr. Fr. Sokolář: Ca- rabus cancellatus JIllig. i plemena jeho severovýchodní. Str. 23. — Úmrtí. Str. 31. — Fauna Bohemica. Str. 32. — L. Heyrovský: Poznámky k broukům, žijícím u vos. Str. 32. — Ant. Vimmer: Příspěvky k pozná- vání kukel hmyzu dvojkřídlého. Diptera cylorrhapha. (I.) Str. 34. Entomologické příručky: I. Jak hledáme, usmrcujeme a pro sbírky upravujeme hmyz napsali Lad. Duda. H. A. Joukí. Fr. Klapálek, P. A. Kubes, Dr. E. Lokay Dr. K Šule, Dr. J. Uzel, Dr. V. Vávra, A. Vimmer. S 28 obr. v textu. — Cena 80 h, pro členy Č. S. E. 56 h, poštou franko 10 h více. II. České siťnatky. Tingitidae. Frant. Mužík. — (5 obrázků v textu). — 60 h, členové 40 h, poštou 5 h více. III. Kůrovci v Čechách a na Moravě žijící. Rom. Formánek. — (73 obr. v textu.) — K 1-60, členové K 1:08, poštou 10 h více. IV. Evropští nosatci rodu Dorytomus Stephens. Rom. Formánek. — (1 obr, v textu. a tab.) — 80 h, členové 54 h, poštou 5 h více. V. Majky (Meloě Z.) zemí koruny České. Rom. Formánek. — (9 obr. v textu.) — 48 hal., členové 32 h, poštou 5 h více, VI. Klíč k určování českých Bembidiin. A. Jedlička. — (15 obr. v textu.) — 60 hal., členové 40 hal., poštou 5 h více. 14 Pořad schůzí Č. S. E. ve správním roce 1911. Leden Duben Květen 31. | P 28. | 25. - 23. Červen | Září : Říjen Listopad Prosinec POL 26. 10.424 | 14. a 28. 19. o * , + . v w „ „ bd Zá Schůze konají se v zasedací síni Zemědělské rady pro král. České, Václavské nám., č. 54 v I. posch., a počínají přesně o '/,8. hod. več. Valná hromada konána bude v neděli 21. ledna 1912, o 10 hod. dopol. tamtéž. Dopisy přijímá prof. Fr. Klapálek, Karlín 263. é ou“ dá v R AB k ků ok ová Cod 3 Vlvýin i kásnuké vadil ČASOPIS | | České Společnosti šntomologické. Meta Sociefalis šnfomologicae Bohemiae. Ročník VIII. 191. Číslo 2. Redakční komité: Prof. fr. Klapálek. P. Aug. Kubes. Prof. Dr. Em. Rádl. MUDr. Em. Žokau. Odb. uč. Ant. Vimmer. B V PRAZE. Nákladem České Společnosti Entomologické Tiskem Dra Ed. Grécra a syna. + ce M E % : : . Ap m 4 a Ně POVANÁNÉ ušdkojýne arů L Oe O, ban i- Vysvětlení náčrtů. vá Kukly. : 3 1. Syrphus corollae 14 Táž se strany. 2. Aricia laeta, a) ventrálně, b) dor- ; a sálně, c) políčko se stigmaty posterierními, d) hrbolek anální. 3. Phorbia ruficeps. E. -© 4 Hydrophoria divisa Mg. 5. Chortophila sepia, a) anterierní stigmata s valem k “ a hrbolky, b) počátek kukly shora, 6. Homalomyia manicata, a) ventrálně, b) dor- , sálně. 7. Micropalpus comptus, 7a konec kukly s řitním hrbolkem, 7b stigmata sí s nadřitním hrbolkem. 8. Eutachina larvarum, stigmata s nadřitním hrbolkem. A 8a spodní část víčka. 9. Parexorista affinis, stigmata, 9a část kukly se strany Sv s háčky. 10. Blepharidea vulgaris. 11. Sisyropa excissa, stigmata poster. 11a konec , kukly s řitním hrbolkem, 11b dýchací růžky. 12. Ceromasia florum, 12a poster. stigmata s valem, 12b Bothria frontosa, poster. stigmata. 19. Nympha Phorocera sp., i) dýchací růžek. 14. Dýchací růžek s váčkem, 14a přechod váčku v tracheu. Figurenerklárungen. Die Puppen. 1. 1a Syrphus corollae. 2. Aricia laeta, d) das Analwárzchen, c) Stigmen- platte. 3. Phorbia ruficeps, 4. Hydrophoria divisa. 5. Chortophila sepia, a) die Stigmenplatte. 6. Homalomyia manicata. 7. 74, 7b Micropalpus comptus, 74 das Analwárzchen. 8. 84 Eutachina larvarum. 9. 94 Parexorista affinis 10: Blepharidea vulgaris. 11. 11a Sisyropa excissa, 11b die respiratorischen Horner. 12. 12a Cero- masia florum. 12b Bothria frontosa, die Stigmenplatte. Auszug. Beitráge zur Kenntnis dercyclorrhaphen Dipte- renpuppen. I. Teil. Schizometo pa. Zur Determinierung dienen: 1. Abstand der beiden posteri- oren Stigmen, 2. das Supraanalwárzchen, 3. das Analwárzchen, 4. das Stigmenpláttchen oder Stigmengrůbchen, die Grófe von Puppen, ©. die vorderen Stigmen, 7. die Farbe, 8. die Gestalt der Puppen. SSE opor ěk ONVANÉ A So o „dě py 73 o dj n O dkn6 he A ž C 42 Aricia laeta Fall. Lánge 5, Breite 2 mm, ventral mit den elliptischen Feldchen, welche fein granuliert sind, Der Ab- stand zwischen beiden poster. Stigmen —= */, der Breite des Stigma. Supraanalwárzchen elliptisch, glánzend. Phorbia ruficeps Mg. L=ó, B 3 mm. Der Abstand zwischen beiden poster. Stigmen — 2"/, der Breite des Stigma. Das Feld fůr poster. Stigmen mit je 3 und 3 Zapfen am Rande. Die Puppe ist von eifórmiger Gestalt. Hydrophoria divisa Mg. L=9, B2283 mm. Leib in der Mitte fast cylindrisch. Der Abstand zwischen beiden poster. Stigmen — 2 Breiten des Stigma. Supraanalwárzchen elliptisch, an den beiden Enden zugespitzt, fein schrág gerunzelt. Chortophila sepia Wg. Puppe ellipsoidisch, ihre hinteren Stigmen liegen in den seichten Grůbchen. Am Rande des Grůb- chens sitzen 8 sehr kleine Zapfen. Der Abstand zwischen beiden hinteren Stigmen — 1 Breite von Stigma. Homalomyia manicata Wg. Die Puppe ist hellbraun; mit schwarzbraunen Einschnitten zwischen den Leibsringen. Der Leib ein wenig depress mit 2 Reihen Stacheln an den Pleuren und mit 2 Reihen am Růcken. Der Abstand zwischen beiden poster. Stigmen == 5 Stigmenbreiten. Homalomyia canicularis L. Die Puppe der »manicata« sehr áhnlich, braunroth, mit stárkeren und lángeren Stacheln. »Manicata« ist von schlankerer Gestalt als »canicularis«. Schlund- gerůst endet im 3. Ringe. : Stomoxys calcitrans L. Die braunrote Puppe ist sehr glánzend. Der Abstand zwischen beiden hinteren Stigmen = 2 Stigmenbreiten; kein Supraanalwárzchen. L = 6, B 2 mm. Micropalpus comptus Fall. L= 11,B==45 mm. Der Abstand der hinteren Stigmen von einander = '/, bis '/, der Breite des Stigma. Supraanalwárzchen so grok wie Stigmen und be- růhrt die Stigmen. Das eiliptische Analwárzchen mist mehr als ein Diameter der Stigmen. Eutachina larvarum L. Die Puppe ist der von ené palpus sehr áhnlich. L ==8, B- 36 mm. Der Abstand der hin- teren Stigmen betrágt die '/, der Breite vom Stigma. Das Supra- analwárzchen ist elliptisch, nie kreisrund. Parexorista affinis FI L — 7, B— 3 mm. Die hinteren Stigmen schwarz und klein, ihr Abstand = '/, der Breite des Stigma. Das Supraanalwárzchen halb so grofg wie Stigma. Das Analwárzchen klein, kreisrund, unten mit mikroskopischen Hárchen. Blepharidea (Exorista) vulgaris F/l. L—6, B= 2'/, mm. Abstand der hinteren Stigmen von einander = , der Stigmenbreite; kein oder ein sehr kleines Supraanalwárzchen, wenn es doch vorhanden, dann ist dasselbe sehr undeutlich. Sisyropa (Exorista) excissa FII.L— 75, B—3mm. Die Distanz der hinteren Stigmen von einander misst 1 Breite des Stigma. Das Supraanalwárzchen ist verwischt, Analwárzchen elliptisch, mássig grofb. CGeromasia (Masicera) florum Maca. L=7,B= 4 mm. Die Puppe der von Oestriden áhnlich. Die hinteren Stig- men in einem Grůbchen. Abstand der Stigmen von einander =, der Breite des Stigma. Bothria frontosa Ms. Der Puppe von Ceromasia sehr Ahnlich. Unterscheidet sich von Ceromasia durch sehr kleinen Abstand beider Stigmen. Ihre Distanz — '/; oder '/, der Breite des Stigma. Phorocera cilipeda Rd. Ihre Puppe ist der von Pare- xorista sehr áhnlich. Die hinteren Stigmen und das Supraanal- wárzchen haben gleiche Breite. Also am letzten Ringe drei gleich grobe schwarze Wárzchen. Drobnosti z praxe sběratelské. Podává Fr. Vopršal. 1. Nová soustava síťky. Nejdůležitější požadavky, které entomolog klade na síťku k lovení hmyzu určenou, jsou lehkost, pevné drženi a rychlost v připravení k lovu. Zkoušel jsem některé ze sítěk v praxi používaných, z nichž nejoblíbenější jsou skládací se zařízením ku přišroubování na hůl, ale ani jediná nevyhovovala mým nárokům, zejména proto, že zařízení připevňovací mělo značnou váhu, následkem čehož ruka při chytání brzy umdlévala, a také značné rozměry, což zase vadilo při nošení v kapse, a pokaždé vracel jsem se zase k soustavě síťky již před léty mnou vynalezené, která nejen úplně vyhovuje shora vyjmenovaným požadavkům, nýbrž má proti 4* jiným i tu výhodu, že si ji každý bez velikých znalostí a pří- prav řemeslných s nepatrným nákladem může zhotoviti sám. Předpokládaje, že soustava ta vyhoví i jiným sběratelům — u několika známých se již zcela dobře osvědčila — podávám zde její popis a sice v provedení jednoduším i složitějším: Oblouk síťky může býti buď jednoduchý, buď dvojmo nebo čtvermo složitelný, jeho velikost a síla drátu libovolná, dle po- třeby nebo pohodlí sběratele. Konce drátů nutno však v délce asi 2:5 cm. zahnouti v pravém uhlu nejprve ven a v této Části zase as '/„ cm. před koncem dovnitř proti sobě (dle připojeného obrázku). Hůl vybéřeme si as 1'5 cm. silnou, pevnou, avšak co možná lehkou. V ní vyvrtáme středem as 2 cm. od konce dírku, odpo- vídající průměrem svým síle drátu oblouku, a od obou konců této dírky vyhloubíme nožem nebo tenkým kulatým pilníčkem rovně ku konci hole žlábky takové hloubky a šířky, aby drát oblouku přesně do nich zapadal. Konečně opatříme si částkové rourky (po případě stačil by kovový kroužek) tak silné, aby na konci hole lehce se dala posunovati, a, abychom zabránili spad- nutí této rourky, zatlučeme těsně před koncem hole hřebíček s vypouklou hlavičkou. Tím je vlastně celé zařízení hotovo a na- sadíme jen oblouk, na nějž přišili jsme síťku z jemné látky, na hůl tím spůsobem, že háčky na koncích oblouku vložíme proti sobě do dírky a žlábků hole a přes ně přesuneme kovovou ná- strčku nebo kroužek. Chceme-li míti zařízení slušnější a ovšem také trvanlivější, koupíme si levnou vycházkovou hůl v síle u dolního konce as 1:5 cm. Poněvadž kování dole bývá zpravidla kuželovité, odstra- níme je a koupíme za několik haléřů v železářském obchodě dvoje kování válcovitého tyaru v potřebné síle, volně do sebe zapadající. Menší kování nasadíme na konec hole obvyklým způsobem, načež vyvrtáme před jeho hořejším krajem (třeba obyčejným svidříkem) dírku veskrz a vypilujeme úzkou stranou plochého pilníku od obou jejích konců ku konci hole žlábky jako v případě prvém. Konečně upilujeme u druhého (většího) kování dno, takže lze zbylou část na holi volně posu- novati, a, aby se neztratila, zašroubujeme před koncem hole malý šroubek s polokulatou hlavičkou. Upravení oblouku, síťky a nasazení na hůl je stejné jako v případě prvém. Není-li oblouk na holi nasazen, je nástrčka zevní přesunuta přes kování vnitřní l c v k nát aj k deg obbby dopaceděš ně aĎ a možno v ní, aby dosedla až na konec hole, vypilovati malý zářez v místě, kde je Šroubek, takže hůl na první pohled ničím se neliší od hole obyčejné, Je-li nutno použíti hole mnohem slabší nežli shora udáno, takže by konce háčků oblouku při popsaném způsobu byly snad příliš krátké, lze tomu odpomoci tím způsobem, že místo dírky jedné vyvrtají se dvě as '/, cm. od sebe a do nich a příslušných žlábků zasadí se na protilehlých stranách oba háčky oblouku, z nichž jeden pak ovšem může (ale nemusí) býti kratší. Dolní konec hole. A. Průřez podélný (s konci drátů oblouku). 1. Kování vnitřní, 2. kování (ná- strčka) vnější, 3. drát oblouku, 4. zasazené konce téhož (háčky), 5. hůl. B, Průřez příčný. 1. Kování vnitřní, 2. kování (nástrčka) vnější), 3. otvory pro drát oblouku. Pro úplnost připojuji ještě návod ku přišívání síťky na oblouk a olemování. Prošívání děje se tím spůsobem, že musí mezi oběma zahnutými konci oblouku (háčky) zbýti ještě asi 2',—3 cm. prostory, aby se látka při nasazení nebo sejmutí síťky s hole netrhala. Zpravidla pošije se oblouk ještě širokou tkanicí pev- nější, s jejímž přišíváním je nejlépe počíti blíže polovice oblouku (nikoliv u háčků), a v níž jednak při skládací síti se vystřihnou potřebné otvory pro nýty, jednak nastřihne se do polovice a pře- loží v těch místech, kde z oblouku odbočují háčky, takže oba kraje tkanice podél drátu i mezi háčky se kryjí. Jest přirozeno, že tohoto zařízení mohou používati nejen sběratelé motýlů, nýbrž i všichni ostatní, kdož síťky potřebují, a to nejen k chytání, nýbrž i ku smýkání nebo lovení ve vodě (ovšem v tomto případě musí býti vše přiměřeně silnější, a ko- vové součástky, možno-li, mosazné nebo niklované, aby nere- zavěly). II. Ochrana nachytaných motýlů před zaschnutím. Zajisté každý sběratel motýlů dožil se nejednou té nemilé zkušenosti, že mu motýlové, zvláště menší druhy, za parného letního dne nachytaní tak zaschli, že po návratu nebylo možno je napínati. Ovšem dá se to poněkud napraviti vlhčením, práce ta však, vyžadující jisté opatrnosti, jest zdlouhavá, a choulostivé barvy nebo jemnější části některých motýlů snadno při tom vezmou za své. Někteří sběratelé pomáhají si již napřed tím, že nasbírané motýle kladou do krabic s navlhčenou rašelinou nebo vatou, čímž ovšem udrží je déle vláčnými, ale tu zase některé objekty následkem nadměrné vlhkosti brzy podléhají zkáze. Ve většině případů není však třeba ani praeventivního aní dodatečného vlhčení! Stačí jen zabrániti, aby vlhkost z mrtvého těla motýlova nemohla tak rychle unikati do okolního vzduchu, a motýly lze pak napínati bez vlhčení nejen hned po exkursi, nýbrž i o několik dní později. Za tím účelem používám malých láhviček broukařškých se širokým hrdlem, do jejichž korku motýlky bokem napíchnuté ze spodu zapichují. Při tom nutno dbáti pouze toho, aby v láh- vičkách nebylo příliš mnoho zbytečného prostoru a aby korek dobře přiléhal. Způsob tento osvědčuje se zejména při smrcení kyanidem draselnatým. Je všeobecně známo, že většina motýlů při tom ve smrtelné křeči ztuhne tak, že nelze je hned napínati. Nežli křeč povolí, leckterý motýl zaschne, a proto mnozí sběratelé smrcení toto nedoporučují. Uzavřeme-li však takové motýle shora popsaným spůsobem, možno je i po několika dnech napínati jako čerstvé. Nejlépe jest chycené menší motýle hned po omráčení na- pichovati bokem vždy několik na jeden špendlik a ve smrtící láhvičce v korku zapíchnuté po nějakou dobu ponechati. Pak se jednoduše i se špendlíky připíchnou do láhvičky obyčejné. Usmrcené motýle možno také — zejména doma — klásti do láhviček nenapíchané, není však radno dávati jich příliš mnoho na sebe, aby se netvořily plísně. Snad by se při delším udržování osvědčilo též kápnouti na zátku uvnitř trochu líhu nebo jiné rozkladu zabraňující tekutiny; pro kratší dobu není toho třeba. Motýlové smrcení kyanidem draselnatým nejlépe se napínají druhého nebo třetího dne, při čemž ovšem bereme nejprve druhy vzácnější, po případě menší. Podařilo se mi však udržeti motýle tímto způsobem vláčnými bez vlhčení i přes 14 dní. Jest samozřejmo, že způsobu tohoto možno užiti též u jiných řádů hmyzových. III. Dodatečná oprava praeparace. Málokterému sběrateli je známo, že lze napnuté motýle — a zajisté i jiný hmyz — ještě po sejmutí s napínadla bez vlhčení upravovati. Ovšem, podotýkám předem, že je to možno jen do jisté míry, ale i to je již značnou výhodou. Stává se totiž velmi zhusta, i při napínadlech se šikmými prkénky, že křídla napnutých motýlů, zejména píďalek se po zaschnutí sklopí až pod polohu vodorovnou, což ovšem pro sbě- ratele, který chce míti praeparaci slušnou, není právě příjemno. "Tomu lze ve většině případů odpomoci bez vlhčení velmi jednoduchým způsobem. Napnutý motýl (nikoli však polozaschlý) opře se hned po sejmutí s napínadla při kořenech křídel o hranu prkénka napínadla tím spůsobem, že křídla jedné strany a jedno tykadlo přilehnou na prkénko celou spodní stra- nou. Hlavičkou špendlíku, který na obou koncích prsty přidržu- jeme, páčíme zlenka a zvolna ve směru k ploše prkénka odta- hujíce současně špičku špendlíku, čímž poloha jedné strany křídel poněkud se zvýší. Totéž opakujeme se stranou druhou, dle potřeby i vícekráte a přivedeme tak ztuhlá křídla, která v tu dobu nejsou ještě zcela vyschlá, trvale do žadané polohy. Rovněž tak možno zvýšiti pouze jednotlivá křídla nebo pouze přední kraj křídel předních, páčíme-li v příslušném směru. Jsou-li křídla zvýšena příliš mnoho, stlačíme je opatrně níže. Větší opravu polohy předního kraje předních křídel jest však nejlépe prováděti na rohu napínadla, při čemž kraj tento položí se souběžně s hranou prkénka, takže tykadlo přijde vedle prkénka a tak snadno se neulomí. ÍE K popsanému upravování jest ovšem potřebí jisté praxe a radím proto každému, kdo by je chtěl zkusiti, aby začal s mo- týly obyčejnými a většími, kteří mají poněkud silnější křídla, a pak teprve s druhy slabšími a vzácnějšími. Nebezpečno bylo by však upraviti tímto způsobem „motýly staré nebo přeschlé, Koleopterologické výsledky mé cesty na Kavkaz v červenci r. 1910. — Auid noví de Coleopterorum Caucasi ad orientem vergentis fauna in meo iti- nere Julio mense anni 1910 suscepto cognoverim. Prof. J. Roubal (Příbram). II. Krásnaja Poljana. Liodidae. Hydnobius punctulatus Hampe. 2 ex. sesmýkání v travnatém údolí k večeru. Nový pro Kavkaz. ? Liodes macropus Rye. 1 ex. Nový pro kavkazskou faunu. Agaricophagus cephalotes Schmidt. v. confor- mis Erich. 1 ex, Cyrtusa minuta Ahrens. 1 ex.; nový pro Kavkaz, Výsledky tedy malé, protože lokalit takových, na nichž u nás sbíráme Liodesy, v Kr. P. vůbec nebylo, přece však 3 z mých čtyř nálezů jsou pro Kavkaz nové. Anisotoma orbicularis Herbst. Jako u nás, ale vzácně. A mphycillis globus F. Ne hojně, A. globus F. a ferruginea Sturm. 1 ex. Obě nové pro Kavkaz. Agathidium seminulum Z. 7 ex. Nový druh pro Kavkaz. 1 zdánlivě odchylný kus viděl Reitter, Lo P js Ši P o n o n nů E SalT ARE cd Podšně, Agathidium Méguignoní s/. 7. milí. Ze skupiny Cyphoceble Thomson. Význačný formou hlavy, tykadel strukturou povrchu atd. Při studiu nového tohoto druhu dle hlavních rysů, dle příbuz- nosti »klíčové«, docházíme ku skupině laevigatum Hrich., od nějž však se velmi liší; některé karaktery jeho připomínají různé druhy. Celý světle kaštanový, okraje štítu a všechny okončiny světlejší. Lesklý. Struktura celého povrchu jeví se jako jemné sítkování: © poněkud silnější na hlavě a nejslabší na krovkách. Na hlavě jsou též přejemné, řídké tečky. Hlava silně příčná, na obvodu všude nenápadně zaokrou- hlená, bez ostřejších rohů, jaké jsou na př. při očích u lae- vigatum rich., oči nevystouplé, spánky v zad málo súženy. Třetí článek přiměřeně dlouhých, dlouze pýřitých tykadel mnohem slabší třetího a sotva kratší, čtvrtý mnohem kratší než tento a ke kořeni značně zúžen, pátý asi jako předešlý, ale ne- zúžený, šestý a sedmý růžencovitý, tento předcházejícího sil- nější, osmý příčný, ve středech okrajů postranních vytažený, tedy na podélném průřezu kosočtverečný, prvý trojčlenného kyje délkou rovný šířce, předposlední slabě příčný, poslední mírně zašpičatělý, dvou předcházejících kratší. Silně klenutý štít jest stejně jako krovky široký, do předu více zúžen než do zadu, za polovinou nejširší. Krovky delší šířky, okraj ramenní mírným obloukem vy- stupuje. Ševní rýha není. Dlouhý 29 mm—33 mm. V suhalpinském pásmu pouze 2 ex. Věnuji svému výtečnému příteli A. Méguignonovi, profes- soru v Perrusson (Indre-et - Loire). * Castaneum, thoracis marginibus, extremitatibusgue testaceis. Nitidus. Coleopteris superficie tota densissime subtilissimegue reti- culata, sed capite reticulato fortius, subtilissime ac rarissime punctato. Capite transverso, temporibus basin versum modeste tantum convergentibus. (———— 50 —— Antennis longe pubescentibus, eorumgaue articulo tertio se- cundo víix breviore, sed graciliore, guarto valde breviore guam tertio, guinto ut guarto, sexto et septimo rotundatis, octavo transverso, clavae articulis magnis, nono longo ut lato, decimo transverso, ultimo důobus penultimis breviore, obconico. Thorace ut elytrae lato, apicem magis guam basin versus angustato, post medium Jatissimo. Elytris latitudine longioribus, humeris late rotundatis, stria suturali nulla. Long. 29 mm—33 mm. Ad Krásnaja Poljanain regione subalpina ex. duo inveni. Speciem descriptam in honorem amici mei, A. Méguígnon (Perrusson, Indre-et-Loire), nominandam arbitror. * A.circassicum Reitf. Několik ex. v trouchnivějícím listí a na plísních pod korami stromů v subalpinské zoně. A. circassicum Reif.v. laeticolor Reitt. s předešlým 2krát. A. filicorne Reitř. taktéž, jen 2 ex. A. Lederi Reitf. Ne vzácně s předešlými. A. tenuicorne Reif. Vzácně, 3 ex. s předešlými. A. sphaerula Reif. Všude, i ve vyšších polohách. A. plagiatum Gyli. Pod kaštanovou korou starého pa- řezu několik jedincůn a vrchu hned nad K. P. severně od údolí Ačišcha. Ansibaris alexiiformis Reitf. Ve vyšších polohách v starých houbách, plesnivém listí, pod korou starých pařezů a pod. Eucinetidae. Eucinetus caucasicus Reif. Více jedinců našel jsem pouze pod vlhkou korou obrov- ských padlých smrků; brouci seděli vždy ve skupinách poblíž bělavých mycelií obyčejně paprskovitě seřazení a po chvíli po odtržení kůry se jali čile běhati i skákati. Způsob jich života pod korou dobře souvisí s plochým tvarem těla. (Pokračování.) (Materia instituta porro tractatur.) P P YP STY W Přispěvky k poznání kukel hmyzu dvojkřídlého. -Diptera cyclorrhapha. E X Ant. Vimmer, Kr. Vinohrady. Nežli jsme mohli upraviti k tisku další část příspěvků, vyšla o metamorphose rodu Lonchaea, Phytomyza, Dro- s ophila pěkná pojednání, v nichž autoři vedle larev i kukly popsali. Z té příčiny nezmiňujeme se znovu o nich. | Oe G 1. Scoliocentra villosa Mg., kukla; pohled shora, zdola, se strany. — 2. Ble- pharoptera serrata L., kukla; pohled shora a se strany. — 9. Helomyza sf., kukla. — 4. Rhagoletis cerasi L., kukla; pohled shora a na puparium bez hor- ního víčka, zvětšená stigmata. — 5. Chlorops taeniopus Mg., kukla; shora, zdola, se strany. — 6. Agromyza sý.?, kukla shora, se strany, zdola, zadní konec těla, políčko anální. Scoliocentra (Leria) villosa Ms. (1.) Puparia přinesl nám p. Zeman 28. března z opuštěného špalku včelího, jenž se po- valoval u Černošic: šestého a 10. dubna již se mouchy líhly. Délka 4'5 mm, šířka 1'5 mim svědčí o protáhlém tvaru puparia, kteréž se k oběma koncům zúžuje, ale přece je asi v prvé tře- tině délky nejširší; skládá se z 11 článků zřetelných (la). Přední článek nese po straně po jednom ostře zahroceném hrbolku ; každý z „hrbolků je zbytek larvích předních stigmat. Při dosti velkém zvětšení nalezneme uprostřed prvého článku nálevkovitou řasnatou prohlubinku, na okraji vroubkovanou, v kuklím stavu. dosti zchitinisovanou (le). "To je část článku, kterou larva za živa vychlipovala a zatahovala. S prohlubinkou souvisí pevně schránka jícnová (le), kteráž postupuje od konce prohlubinky v prvém článku až skoro ku hranici článku třetího. Příčný šev víček prostupuje skoro středem čtvrtého článku, hned za ním pnou se sotva patrné dýchací růžky, které se podobají spíše hrbolkům než růžkům (la, l1c ve IV. čl.). Na dorsální straně puparia vidíme při zvětšení (již i lupou) zřetelně ťupkované články, jejichž zářezy jsou páskovité. podél přejemně vrásčité. « Zadní stigmata vypadají jako dva válcovité hrbolky z prodlouže- ného kuželovitého Článku zřetelně vynikající (la, Id). Při po- hledu laterálním posfihneme v předu puparia švy, dle nichž. víčka prasknou (1c), v zadu pak vyčnívají zadní stigmata, pod nimiž sedí dva sotva patrné hrbolky. Zadní stigmata při pohledu laterálním jeví se trojlaločná, což je zbytek pupenů stigmat. Anální hrbolek (1f) vypadá jako kruhová destička z chitinu ob- klíčená nepravidelným valem zhruba elipsovitým. Než se larvy zakuklí, vytvoří kolem sebe krytinu z kousků voštin. Blepharoptera (Leria) serrata L. (2.) má puparium 6 wm dlouhé a 2 sum Široké, přední část se zúžuje a tím zašpičatuje zadní část se zaobluje; nejvěiší šířka je asi za třetinou délky puparia, nikoli tedy uprostřed. Pokavad nymfa vy- plňuje puparium, je toto tmavě červenohnědé, prázdné pak se značně zjasní a nabude většího lesku. Zadní šev horního víčka probíhá čtvrtým článkem (2; 2a, IV.), bezprostředně za švem ční dosti nápadné dýchací růžky, jimiž se puparium této mouchy liší od puparia druhu Scoliocentra villosa L. (2, 2a). Švy mezi články na dorsální straně podobají se obroučkům, které po krajích jako hrbolky vynikají (2.), čehož jsme také na pupariu ká k ko o k a dedši č né - Scoliocenitra villosa L. neznamenali. Poslední článek pu- paria není kuželovitý jako při Scoliocentra villosa L., nýbrž skoro polokulatý. Zadní stigmata (2) zřetelně vynikají, jsou delší než u Scoliocentra villosa L. a vždy patrně trojlaločná (tři pupeny původního larvího stigmatu). Na pupariu Blepharop- tera serrata poněkud se zadní stigmata oddálila, zvláště u konce, kdežto na pupariu Scoliocentra villosa L. jsou dosti zblížená. Dufour také zobrazil kuklu této mouchy; dobře vystihl, že se ku předu zúžuje a že je v zadu zakulacená, lež dýchací růžky přešinul do předu a nakreslil je příliš dlouhé. © Larvy, z nichž naše kukly vznikly, přinesl nám p. Zeman z kurníku jistého hospodářství v Davli. Pan Rambousek pak da- roval nám mouchy ze syslích doupat. Oběma tuto veřejně dě- kujeme. Helomyza sž? (3). Dne 22. června přinesli jsme domů čer- vivý hřib (Boletus edulis), v němž zjistili jsme larvy nějaké Helomyzy. Larvy se zakuklily 9. července, leč na imago marně jsme čekali, všecky kukly »zaschly«, ač jsme je dle svého pře- svědčení dosti kropili. Z té příčiny nelze nám udati, o kterou specii se jedná. Puparium podobá se v celku pupariu Blepha- roptera serrata L., od něhož ani rozměry se neliší. Jest jedenáctičlenné v předu zúžené, přední stigmata na rozdíl od kukly Blepharoptera serrata L. při pohledu dorsálním dosti nápadně vynikají (3). Poslední článek nese ve velmi mělké pro- hlubince dvě zadní stigmata o svůj průměr od sebe. vzdálená. Při pohledu se strany stigmata neční tak nad plochu základní jako zadní stigmata Blepharoptera serrata L. Na ventrální straně puparia zůstala po larvích pošinovadlech drsná políčka. Rhagoletis cerasi L. (4.) Puparium má okrově bílé, bíle poprášené, stigmata červenohnědá. Tvar jeho je v pravém slova smyslu soudečkovitý, neboť na délku měří 3:5 mm, na šířku 2 mm. Puparium skládá se z 11 článků, kteréž jsou zářezy dobře odděleny. Každý z článků snižuje se směrem k oběma sousedním zářezům, uprostřed je nejvyšší. V předu na prvém článku hrudním sedí dvě malá přední stigmata malému hrozínku podobná (4). Zadní stigmata vynikají ze zaokrouhleného článku posledního jako 2 červenohnědé bradavky; vzájemná jejich vzdá- lenost měří 2'/, šířky jednoho stigmatu. Horizontální šev hor- ního víčka probíhá středem čtvrtého čiánku. Z okolí Litoměřic. Chlorops taeniopus Ms. (5.) počala se v Čechách pováž- livě rozšiřovati již r. 1908. "Tehdy postřehli jsme na Čáslavsku mnohá pole napadená těmito vážnými škůdci pšenice. V počát- cích nákaza zachvátila jen kraje pšeničných lánů, a tu po na- Šem soudu mohlo se rozmnožení cizopasníků brániti posečením okrajů. Pokosená pšenice mohla sloužiti za zelené krmivo. Skotu by snad v útrobách larvy neuškodily, vždyť řepný chrást napa- dený larvami květilky Pegomyia conformis (Fll.) Neidl. také hospodáři dobytku předkládají, aniž by pozorovali nepřízni- vých následků. Průjmy, jež při krmení chrástem nastávají, ne- mohou se přičítati na úkor přítomnosti larev, poněvadž vzniknou i když se krmí zcela zdravým chrástem. Kukly již jmenovaného cizopasníka patří k nejdelším a nejštíhlejším kuklám soudečkovitým; délka jejich měří 5, 5'5 mm, šířka 1 mm. Puparium zachovává značnou měrou tvar larvy. Je přesně válcovité a k oběma koncům zúžené, barvy oranžově okrové (5, 5c, 5d). Zadní stigmata (5b) se na temeni terčovitě rozšiřují, tam jsou také trochu tmavší, červenohnědá. Vzájemná vzdálenost jejich měří skoro 3 výšky (ne průměry) jednoho stigmatu. Ventrálně jsou při patě malým valem obklíčena. Hrbo- lek anální (5d) vyvinul 'se zřetelně a nezchitinisoval, zůstav té jemné podstaty jako epidermis okolních částí těla. Při pohledu se strany (5d) dobře jej zahlédneme jako malou vypnulinku pod zadním stigmatem, které svou délkou přes hrbolek trochu vy- čnívá. Přední stigmata (5a) vypadají jako kratičké chitinové růžky, které jsou dvakrát tak daleko od sebe vzdáleny jako stigmata zadní, Horizontální šev, jenž odděluje horní víčko od dolního, zabíhá skoro do středu čtvrtého článku. Kutikula puparia je přejemně vrásčitá; pří značném Zvět- šení jeví se na temenech vrásek jemná zrnéčka z chitinu. Na těch se světlo tříští a rozptyluje, o ně se také dosti odráží, jak lze drobnohledem postřehnouti. Proto se domníváme, že dro- boučká zrnéčka zvětšují lesk puparia. Agromyza sf? (6). Soudečkovitá kukla tvaru trochu hru- škovitého barvy žluté bývá 1'/, až 1%, mm dlouhá, */, mm široká. K listům a ke stěnám přilepuje se černým hrbolkem okolo řiti (6a, 6b). Na prvý pohled zdá se hrbolek býti částí těla, leč pokusy brzy nás přesvědčí, že je to ztuhlý obsah roury zažívací. V líhu zředěném s vodou rozpouští se pomalu, ve sli- E nách lidských velmi rychle, a to v čistě zelenou kapalinu, zbar- venou chlorofylem. Dvanáctičlenné puparium (na rozhrnuté exuvii pod mikro- skopem nalezli jsme 14 článků) má při pohledu se strany tvar hruškovitý, vzadu zúžený. Na hřbetě je vypuklé (6a), na břišní ploše skoro rovné nebo mírně vyduté (6a). Nad černým hrbol- kem vyčnívají zřetelně jako tupé růžky dvě zadní stigmata (6a, 6b), jejichž vzájemná vzdálenost mezi špičkami (ne u základu) měří dvě délky (nikoli průměry) stigmatu. Odstraní-li se ve zře- děném líhu onen černý hrbolek, objeví se pod stigmaty dva hrbolky, pod nimiž je vypnulinka řitní v pravo a v levo opatřena hrbolkem (6c, 6d). Při pečlivém prohlížení kukly najde tedy pozorovatel dvě stigmata nahoře rozšířená, pod těmi dva větší - a dva kratší hrbolky kuželovité. Hřbetní část každého článku je značně vypuklá, břišní část nepatrně. Prvý článek se ze široké base náhle do předu zúžuje a na tomto zúůženém místě nese sotva patrná stigmata, kteráž jsou as o své dva průměry od sebe vzdálena. Na ventrální straně (6b) zřetelně jest viděti na zářezech jemné háčky, jichž bývá po 4 i 5 řadách, v předu prokmitává schránka jícnová, která sahá do třetího článku. Další pojednání o kuklách ponecháme si zase až na dobu pozdější. Některé poznámky. hlavně faunistické, o rodu Mycetoporus, — Einige, insbesondere faunistische, Bemerkungen iiber Mycetoporus-Arten. Prof Jan Roubal (Příbram). Mycetoporus Ludwigi Reitt. popsal Reitter (F. G. II. 99.) z Bosny (Ivan-planina). Další exemplář jest v mé sbírce z okolí Mostaru (Matzenauer leg.) — Lebt auch bei Mostar. M. Mulsanti Ganglb. v. piceolus Rey. (v »Reitter: Cat. col. Eur. Cauc. Arm. ross. 1911, 117« jako samostatný druh) jest význačná varieta pro vídeňský Prater, kde hojně se objevuje. — Ausgezeichnete und háufige Form in Wiener Prater. M. bosnicus Luze. O lokalitě píše autor (Luze: Bolito- bitni. Verh. der Zzool.-bot. Gesell. in Wien 1901, 684) : »Bosnien (Náheres unbekannt.) — 1 Exemplar. Další naleziště jsou: Ru- ĚRE 6 2 nnb náh ddÍ o . $ munsko, Comana-Montandon (col. Roubal), Herzegovina, prameny Jasenice — Matzenauer (coll. Roubal), Attika-Leonis (coll. Roubal). — Kommt auch in Rumánien, Herzegovina und Attika vor. V Č. č. sp. ent. 1910 ve článku J. Kříženecký : »Příspěvek ku poznání fauny broučí východních Čech« jest na str. 124.: M. bímaculatus Boisd. (buď Boisd. et Lac., neb pouze Lac.!) jako var. k M. brunneus Marsh. Ani Luze (1. c.), ani Reitter v katalogu (1. c.), ani Reitter ve Fauna germanica (1. c.) tak nečiní. Mimo to opraviti jest nesprávně psané slovo bruneus a jméno autora. Jako český druh třeba škrtnouti M. punctipennis Scriba, pokud se vztahuje k mému nálezu v okolí Klatov (Roubal : Úber einige fůr Bóohmen neue Káfer. [Verh. d. zool.-bot. Gesell. in Wien. 1904, 644.]) — Mycetoporus punctipennis Scriba, den ich als bohmische Art (Verh. d. zool.-bot. Gesell. in Wien, I. c.) an= gefůhrt habe, ist zu streichen. M. ambiguus Luze. Žije též u nás, jak už jinde jsem po- znamenal. Znám tyto lokality dosud: Závist, Krč, Křivoklát, Nová Huf, Dobříš. — Kommt auch in Bóhmen vor. M. clavicornis S/e//. mívá často hlavu černou, což Luze (I. c.) v klíči neuvádí, až teprve při popisu a jest to důležitý znak klíčový. M. corpulentus Luze. Připojuji k známým nalezištím : Kodža—Merkl (coil. Roubal), Mostar— Matzenauer (coll. Roubal). M. Brucki Panud. žije též v Rusku ve volyňské gubernii: Klevaň — Roubal, Kijev — Dr. Lgocki. Auch in Wolhynien. V článku Kříženeckého (I. c.) jest M. laevicollis Ep. přiřaděn jako var. k rufescens Steph. Taktéž u Klímy: Catal. ins. f. boh. VI. Brouci. 1902, 213 (ve vydání jednosloupcovém) — ač už 1901 u Luzeho (1. c.) a pak u Reittera (!. c.) atd. obě formy jako druhy uváděny. Fauna okolí Moskvy velmi jest podobna naší; pokud se týká na př. r.. Mycetoporus, jsou tam stejně hojni M. Banduerí Rey, brunneus Marsl., longulus Mannh., níger Fairm., splen- dens Marsh., jakož mi odtud byli k určení předloženi. Napsal prof. Dr. Jindřích Uzel. M Jan Maloch +. ; 3 Poněkud opozděně podáváme zde zprávu o úmrtí akademi- ckého malíře a nestora českých entomologů, pana Jana%Malocha, který zemřel letos, dne 14. ledna v Praze ve stáří 86 let. Opo- Jan Maloch, akademický maliř a český entomolog, 2718251. 1911- zdění vysvětluje se tím, že bylo zapotřebí podavateli této zprávy prostudovati napřed denníky lepidopterologické, které nalezeny byly v pozůstalosti zesnulého, aby náležitě mohla býti oceněna jeho činnost. Dénníky ty, které počínají r. 1841, jsou svědectvím znamenité píle a velikých vědomostí odborných a vedeny jsou zde s většími, jinde menšími mezerami až čtrnácte dní před smrtí svého pisatele. Pozoruhodna je vyspělost a vážnost, s kterou tehdy jako 16tiletý posluchač malířské akademie začíná tyto den- níky seznamy motýlů na jednotlivých výletech v okolí pražském sbíraných. Jeho velmi čilý styk s prvními té doby českými lepi- 9] s dk o dopterology majorem Zůllichem z Zůhlbornu, drem F. A. Nicker- - “ lem a drem Sagou i se známým lepidopterologem vídeňským Mannem, kteří se o jeho studia neobyčejně zajímali a je podpo- rovali, zaručuje správnost jeho údajů od samého počátku. Mimo to svědčí o pravdivosti a spolehlivosti udaných jmen motýlů celá řada okolností, které sezná teprv ten, kdo denník Malochův studuje. Pro přesné udání místa, měsíce a dne, kdy nálezy učiněny, jest obsah denníků Malochových znamenitým příspěvkem k po- znání českých motýlů a sice nejen tak zvaných makrolepidopter, nýbrž i, a to v míře veliké, mikrolepidopter — takže doporučuje se, pokud se tak nestalo již drem O. Nickerlem, sestaviti všecky údaje Malochovy v souvislý seznam a uveřejněním jeho zacho- vati výsledky práce a píle mnohých desitiletí pro českou vědu entomologickou. Materiál k těmto denníkům však nesnesl jen Maloch sám, nýbrž i jeho bratři, zvláště Augustin, jenž r. 1848 při revoluci v Uhrách přišel o život,*“) a Antonín, později chvalně známý profesor v Jičíně. Oba byli nadšení sběratelé a pozorovatelé českých motýlů, jakož i v pozdějších letech jeho synové, kteří vesměs domohli se vynikajícího postavení společenského. I své umění malířské uplatnil. Maloch ve svých dennících velmi četnými a krásně kolorovanými obrazy motýlů a housenek sem tam vtroušenými. Také jsou denníky Malochovy příspěvkem k historii české entomologie, neboť pisatel jich měl styky téměř se všemi českými entomology a mnohou věc o nich zaznamenal. Tak zvláště do- čteme se v nich o píli a výsledcích sběratelských Lokaye, Pichlera, Dr. O. Nickerla, J. Srdínka, N. M. Kheila, J. Pokorného a celé dlouhé řady jiných lepidopterologů českých. Místa, kde Maloch nejvíce sbíral, jest okolí pražské (zvl. © jeho oblíbená Krč, Chuchle, Závist), Karlův Týn, Slapy a Králův Dvůr u Berouna, dále okolí Brandýse a Lysé n. L. a Svatojan- ských Lázní. Též několikrát navštívil Krkonoše. Rozličných míst, kde mimo to více nebo méně v Čechách sbíral, je veliký po- čet; navštívilť je Maloch za svým povolánim jako umělec a vy nikající fotograf (který první daguerotypii v Praze provozoval !) Kromě v Čechách sbíral též motýle v Alpách. *) Též náš Jan byl toho roku při revoluci v Praze raněn kulí z ručnice do nohy. x dl s do a bd od bál PřAOněd no tí. dl s ho r v all Alí Lepidopterologie byla Malochovým zamilovaným odvětvím entomologie; avšak i pozorováním a studiem jiného hmyzu če- ského se zvláště v poslední době svého života zabýval. Svědčí o tom přečetné poznámky v jeho dennících a hojné skizy. Zvláště hmyzu v zemědělství důležitému věnoval zvýšenou po- Zzornost. Pro neobyčejnou svou skromnost a nesmělost osobní ne- zanechal Maloch spisů vlastních, avšak mnohý údaj jeho přešel "do spisů Dr. F. A. Nickerla i jeho syna Dr. O, Nickerla, jak již nahoře praveno. Jaké mínění měl o spolehlivosti a zdatnosti Malo- chově poslednější vynikající lepidopterolog, vysvítá z jeho dopisů v pozůstalosti zesnulého nalezených. Malochovi bylo popřáno, aby prožil dlouhý, šťastný a bo- hatý život, vyplněný vedle konání povinností svého stavu a péče o svou četnou rodinu, hojnými požitky ideálními, plynoučími z uměleckého i vědeckého pozorování přírody, v kterémžto svém nadšení nebyl, poněvadž nevystupoval veřejně, tísněn žádným rušivým vlivem. Pisatel těchto řádků měl, bohužel, jen málokdy příležitost stýkati se osobně s Malochem. Dojmut byl, navštíviv ho několik měsíců před jeho smrtí, pohledem na šťastného toho starého malíře obklopeného Madonami, Kristy, motýly i květinami a za- hrnovaného láskou své dcery a své vnučky. Čest budiž a nehynoucí sláva tomu pilnému, tichému, mi- lému pracovníku českému ! : Drobnosti. A beille de Perrim: Etude d'un Rhipidius nouveau de Provence, R. Boissyi Abeille. (Comptes rend. d. séan. d. I. Soc. de Biol. 21. Déc, 1909, t LXVII. p. 854 (4 stránky). Nejdříve podán popis nového druhu broučího z rodu Rhi- pidius, rodu to, možno říci, svým zjevem po stránce morfolo- gické, biologií, tím, že není skoro příkladu druhého, kde by se tak svrchovaně markantní brouk vyskytoval tak sporadicky v evrop- ské fauně, velepamátného. G liší se od R. pectinicornis, Abeillei, Vaulo- geri malýma očima, jež jsou menší třetiny hlavy, od R. pa- risiensis a guadriceps štítem okrajů postranních nevy- 5* krojených, od R. apicipennis příčným štítkem, od R. gua- driceps ještě stejně vzdálenými hořeními okraji očí v předu i v zadu. 3 ex. našel u Cavalaine v depart. Var p. M. H. de Boissy- z Toulonu pod dubovou Korou. Rhipidiusové larvy žijí parasiticky v malých Ortho- pterách, ná př. rusech, hlavně Ectobia livida, a prvá © Sundersem nalezená (R. blattarum Sun. = pectini- cornis Thub.) byla z Ectobie. Autor vykládá o lokalitách převzácného našeho rodu ; žijí v údolích na listnatých stromech (na př. Acer pseudopla-. tanus, jakož sám seznal v údolí Charmettee rovnoběžném. s Grande-Chartreuse), jsou zvířata noční vlahé sezony a objevují se poblíž různých Orthopter, praví: »nous savons mainte- nent gue la moyen de capturer ces fantastigues petits Co- léoptěres ... est de les rechercher dans la saison trěs chaude, la nuit en compagnie dďorthopteres, leur victimes. Prof. $f. Roubal. Maczyňski Wojciech zemřel v prvé polovině května 1911 ve Varšavě. Byl entomolog a zabýval se brouky, jichž faunu středoevropskou ovládal doko- nale, ač jinak žil v ústraní bez účasti na veřejném foru publicistické činnosti. Królestwie pols. Methody sběrací ovládal velmi dobře — připomínám jen, že v okolí Varšavy našel Saulcyella Schmidti Maerkel, EuplectusErich-- soni Aub. etc. Jest jen si přáti, aby znamenité sbirky zesnulého, moderně za- ložené, přešly v majetek instituce neb privátní osoby, kde by byly podkladem literární práce zoogeografické — zasloužily by si toho i posloužily by vědě sbírky entomologa tak dobrého, o němž praví mne dnes (10./4. 11) došlá smutná zpráva o něm: »umarf najlepszy polski coleopterolog«. Prof. $. Roubal. Evropští nosatci podčeledě Rhynchitinae. Napsal Romuald Formánek. Rhynchitinae tvoří druhou skupinu 20té čeledě Curculio- nidů Apionidae. Tito liší se od ostatních nosatců vykazu- jících dvojitý hrdelní výkrojek tykadly nelomenými a kyčlemi sblíženými; dělí se na dvě skupiny Apioninae a Rhynchitinae. Apioninae mají příkyčlí veliká, stehna v jich konec vkloubená, kyčle středních noh kulovité, vyčnělé a pygidium:- [A "PA dém - x ino É ř do kodn EKLÁN n d 3N | MVS VZW) l a dd o Aha PÁS On M AV EMC ka krovkami zakryté. Rhynchitinae mají příkyčlí málé, stehna po straně vkloubená, kyčle středních noh ploché, příčné, žuchvy (mandibule) na zevní straně ozubené. Tato druhá skupina vykazuje pět rodů s46 druhy, z nichž vyskytuje se 27 v zemích sudetských. Znaky těchto rodů vy- tčeny jsou v přehledu níže uvedeném. Brouci sem patřící žijí vesměs na listnatých ovocných a užitkových stromech, náleží k nejhorším :jich škůdcům a jest již proto důležito způsob jich života blíže seznati. Žuchvy jejich opatřeny jsou ostrými zoubky, kterých při starostech o výživu potomstva účelně upotřebují. Attelabus nitens cop. prořízne rovně list s obou stran až ku prostřednímu žebru, dolejší odříznutou část svine v trubičku, do které vajíčka volně vloží a pak stopku listu na- hlodá, by předčasně odumřel a příhodným k výživě larev se stal. Jen zcela malý list svine v rourku, aniž by jej nařízl. Podobné závitky dělá Apoderus coryli L. a erythro- pterus Zschach. Tito však naříznou list jen s jedné strany. Rovný řez jde hlavním žebrem k některému postrannímu nervu, na kterém pak závitek visí. Rh ynchites tristis F., betulae L. a Mannerheimi Hummel dělají umělé závitky v podobě doutníků, při čemž naříznou listy obyčejně v horní třetině s obou stran až ke hlavnímu žebru. Než závitek uzavřen, vyhlodají na vnitřních stěnách 1 až 4 kabelky, do kterých vloží po jednom va- jíčku. Larvy opustí závitek po Sti až 9ti týdnech a zakuklí se v zemi. Byctiscus betulae L. a populi Z. svinují více listů v jednu rourku podoby doutníku a nahlodají větévku, by listý odumřely. Jen listy o průměru 5 až 6 cm svinují jednotlivě. Vajíčka kladou do direk v závitek s povrchu navrtaných, oby- čejně 1 až 8 do jednoho závitku, každé však do zvláštní dirky. Larvy zakuklí se po 60 až 65 dnech v zemi, kdež na podzim se brouci vyvinou a přezimují. Prvý napadá často vinnou révu a jediná samička může celý keř zničiti. Rhynchites interpunctatus. Šřežh. navrtává listy ovocných stromů a doubků u kořene prostředního žebra a vkládá 1 až 4 vajíčka do jedné dirky. Larvy zakuklí se po 6 týdnech v zemi. Rhynchites coeruleus Deg. navrtává mladé výhonky skoro všech ovocných stromů a vkládá do slabých po jednom vajíčku, do silnějších až tři vajíčka. Larvy živí se dužninou vý- honku a zakuklí se po čtyřech týdnech v zemi. Brouci objevují se často již koncem září, množí se však až v příštím jaře. Po- dobně žije Rhynch. pauxillus Germ. na břízách a třešních a Rhynch. germanicus Herbst na doubcích. Rhynch. pubescens F. klade vajíčka do hlubokých direk, které navrtává do dřevnatých částí dubových větví bez- prostředně v místa, kde má vzniknouti nový výhonek. Vloživši tam vajíčka, uzavře navrtané jamky kKorou z místa toho před vrtáním odloupnutou. Podobně množí se Rhynch. olivaceus Gyll. a coeruleocephalus Schall. rovněž na doubcích. Rhynch cupreus L, aeguatus L. a bacchus L.. žijí na ovocných stromech a kladou vajíčka do mladých plodů, jichž stopky nahlodají, by plod předčasně odpadl. Z toho viděti, že dotčení brouci působí ohromnou škodu na ovocných a užitkových stromech. Tuto možno jedině častým sklepáváním a ničením brouků zameziti. Za ochotné a krásné provedení obrázků k práci této vzdá- vám díky panu professorovi VI. Zoufalovi v Prostějově. : Přehled rodů. 1. Holeně rovně ufaté, na konci krátkými, rovnými trny opa- třené, na vnitřní straně hladké 2 — Holeně šikmo uťaté, na konci mohutnými, hákovitě zahnu- tými ostny ozbrojené, na vnitřní straně zoubkované 4. 2. Pygidium krovkami zakryté, kyčle (coxae) zadní protáhlé, až k okraji krovek sahající, palička tykadlová z článků volně souvisejících složená, krovky nepravidelně tečkované 1. Auletes Schónh. — Pygidium volné, krovkami nepokryté, kyčle zadní krátké, okraje krovek nedosahující, krovky většinou v řádkách tečkované a. 3. Kyčle zadní sáhají až ku příhrudí (episternum) a oddělují zcela prvý sternit od zadohrudí, zadní příhrudí úzké, přehyby krovečné (epipleura) buď chybí neb jsou jen nejasně naznačené 2. Rhynchites Schneid. — Kyčle zadní nedosahují příhrudí, prvý steěrnit splývá po stranách se zadohrudím, zadní příhrudí široké, přehyby kro- večné mohutně vyvinuté 3. Byctiscus Thoms. 4. Hlava v zadu nezaškrcená, krk širší než hlava přes oči 4. Attelabus L. v udá do o oz odd o S =“ P TVS AE 9 We * 4 m C a zb hy dána Ši dh ala sí a PW M, — Hlava v zadu zaškrcená, krk užší než polovina hlavy přes oči 5. Apoderus Odiv. I. rod Auletes Schóuherv. 1. Nosec rovný, oblý, lesklý, bez teček, čelo vyklenuté, skoro pod pravým úhlem k nosci skloněné, tykadla u samého kořene nosce vkloubená, žlábky tykadlové nevyvinuté — Auletes in sp. 1. tubicen Boh. — Nosec více méně prohnutý, hrubě a silně tečkovaný, s če- lem v téže rovině ležící, tykadla mezi kořenem a středem nosce vkloubená -- Auletobius Desbr. 2 2. Tykadla blíže kořene nosce vkloubená, tělo černé 2. basilaris GYll, — Tykadla blíže středu nosce vkloubená 9. | 3. Hlava za očima nezaškrcená, spánky souběžné 4. — Hlava za očima zaškrcená, spánky do zadu sbíhavé 5. 4. Nosec úzký, u S tak jako štít s hlavou dlouhý, u © mno- : hem delší 9. pubescens Křesw. | — Nosec široký, u © tak jako štít s hlavou dlouhý, u S mno- | hem kratšl 4. politus Serv. : 5. Krovky aspoň o polovinu delší než širší, tělo černé, zadzk | i krovky červené, tyto kol štítku a na zadní polovině s většími či menšími tmavými skvrnami, velmi zřídka celé tělo černé (a. concolor Desbr.) | 7. maculipennis Duval. — Krovky sotva o třetinu de'ší než širší, tělo jednobarevné, tmavé 6. 6. Tělo modrozelené, dlouhými, bělavými, přilehlými chloupky hustě pokryté, oči velké, silně vyklenuté, značně vyčnělé, hlava a štít hustě, dosti jemně tečkované, krovky. blíže ramen znatelně vmáčknuté, ramena vyčnělá o. constrictus Rat. — Tělo černé, kratšími, řídčeji seskupenými chloupky pokryté oči menší, slaběji vyklenuté a méně vyčnělé, hlava a štít hruběji tečkované, krovky stejnoměrně vyklenuté, ramena nevyčnělá 6. Beckeri Desbr. 1. Auletes tubicen Bok., Mém. Mosc. VI, 25, Schóuh. I, 243, Desbr., Mon. 79, Schilsky, Kůst. und Kraatz 40, 1; meridionalis Duv., Gen, Col. Curc. 8. o kl — 64 Velmi význačný a lehce znatelný po rovném, oblém, hladkém nosci, vyklenitém, skoro pod pravým úhlem k nosci skloněném čele a po tykadlech u samého kořene nosce vkloubených. Tělo pro- táhlé, černé se zelenavým nádechem, lesklé, jemnými bělavými chloupky spoře pokryté, tykadla a nohy z větší části žlutavé. Nosec tak dlouhý jako štít s hlavou, rovný, oblý, lesklý, bez teček, ku předu velmi nepatrně rozšířený. Hlava příčná, nepatrně užší štítu, prostředně silně a dosti hustě tečkovaná, čelo vykle- nuté, skoro pod pravým úhlem k nosci skloněné, oči malé, ku- laté, silně vyklenuté. (Tykadla u samého kořene nosce vklou- bená, zadní hranu štítu přesahující, násadec' krátký a tlustý, články bičíku „protáhlé, skoro stejně široké, čím dále k paličce tím kratší, palička ze tří volných, širokých článků složená. Štít as tak dlouhý jako široký, v zadní třetině nejširší, ku hlavě velmi slabě, ku krovkám. silněji zúžený, souměrně vyklenutý, silně, hustě, místy svraštěle tečkovaný. Krovky podlouhle vejčité, za středem nejširší, svraštěle tečkované, tečky mělké, na přední po- lovině v nepravidelné řádky sestavené. Nohy dlouhé s rovnými ku konci nepatrně rozšířenými holeněmi, chodidla tak dlouhá jako holeně, prvé dva články úzké, stejně dlouhé, třetí článek široký, až ke kořenu rozeklaný, drápky jednoduché, 25 mm i s noscem dlouhý. Žije v Jižní Francii, Italii, Dalmacii, na Kor- sice, Sicilii a v Alžíru. 2. Auletes basilaris Gy//., Schonh. V, 346, Redt. Waun, austr. III, 301, Seid/ Faun. transs. 742, Desbr. Mon. 84, Schilsky Kůist. und Kraatz 40, 4; nigrocyaneus Walt/ Isis 1839, 222. (Obr. 1.) Po nosci plochém, prohnutém, tečkovaném, s čelem v téže rovině ležícím a po tykadlech poblíž kořene nosce vkloubených snadno poznatelný. Tělo černé s modravými krovkami, velmí krátkými bělavými chloupky spoře pokryté. Nosec G tak jako štít, © tak jako štít is hlavou dlouhý, slabě prohnutý, v basální polovině hrubě, svraštěle tečkovaný, v apikální části slabě roz- šířený, sploštělý, mdlý, nelesklý. Hlava příčná, mnohem užší než - štít, hrubě a hustě tečkovaná, oči kulaté, silně vyklenuté, u G mno- hem silněji vyčnělé. Tykadla mohutná, blíže kořene nosce vklou- bená, zadní hranu štítu přesahující, násadec a prvý článek bičíku krátké, směrem ke konci kyjovitě stlustlé, druhý článek nejdelší, as = 1 o dn nd o v R KW 7 s do o okno třikrát tak dlouhý jako na konci široký, ostatní články čím dále k paličce tím kratší a širší, palička široká, přední dva její články silně příčné, třetí článek krátce zašpičatělý, Štít Širší než delší, v zadní třetině nejširší, ke kořenu silněji než k hlavě zúžený, hluboce, hustě a hrubě tečkovaný. Krovky krátce vejčité, na ko- řeně rovně ufaté, od vyčnělých ramen až k poslední třetině dosti značně rozšířené, dále pak v mohutném oblouku společně za- okrouhlené, velmi hustě, nepravidelně tečkované. Nohy dlouhé, s rovnými, nerozšířenými holeněmi, chodidla mnohem kratší než holeně, prvý článek skoro třikrát delší než širší, druhý as tak dlouhý jako široký, třetí příčný, až ke kořenu rozeklaný. Drápky na konci rozpoltěné. 2:5—3 mm bez nosce dlouhý. Ve střední Evropě, u nás místy hojný. 3. Auletes pubescens K7esm., Ann. Soc. ent. Fr. 1851, 627, Desbr. Mon. 88, Schilsky Kiist. und Kraatz 40, 6; cisticola Fairm. Ann.. Soc. ent. Fr. 1859 163; subplu mbeus Chevr. Guer. Rev. zool. 1860, 129; ae nescens Schilsky 1. c. Druhu basilaris Gyll. příbuzný a podobný, od něho noscem dlouhým, tenkým, tykadly blíže středu nosce vkloubenými, užším štítem a krovkami nápadně kratšími odlišný. 2—3 mm bez nosce dlouhý. V jižní Evropě rozšířen. 4. Auletes politus Bok., Mém. mosc. 1828, 24, Schóouh. I, 235, Desbr. Mon. 86, Schilsky, Kůst. und Kraatz 40, 7; ilici Géné Ins. Sard. II, 36. Druhům basilaris Gyll. a pubescens Kiesw. podobný a pří- buzný, od prvého tykadly blíže středu nosce vkloubenými, krov- kami kratšími a širšími, pýřitosti těla mnohem delší a hustší, od druhého noscem širokým, u © tak tak jako štít s hlavou dlou- hým, u S mnohem kratším odlišný. 2—3 mm bez nosce dlouhý. Žije v jižní Evropě, též na ostrovech Korsice, Sardinii, Sicilii, Kretě a Rhodu. o. Auletes constrictus Rel., Deutsch. ent. Zeitschr. 1891, 32, Schilsky, Kůist. und Kraatz 40, 8. Poznatelný po těle modrozeleném, lesklém, hustými, běla- vými chloupky pokrytém, nosci lesklém velmi spoře tečkovaném : kb- 4 dá ej m „M“ ke" P MLA 0 Ž so d jk bd či pt r, p o ŘAS o n bo o k Ray ko osa — A AČ ey EB ono E p L E r a po hlavě za očima silně zaškrcené. Modrozelený, silně lesklý, tělo dosti dlouhými, bělavými, přilehlými chloupky hustě pokryté, Nosec © tak dlouhý jako štít s hlavou, U © mnohem kratší, mírně prohnutý, jen po stranách v řádkách řídce tečkovaný, na povrchu hladký, silně lesklý. Hlava příčná, za očima silně vy- klenutými a vyčnělými mohutně zaškrcená, silně a hustě tečkovaná Tykadla za středem nosce vkloubená, jako u druhu basilaris Gyll. utvářená. Štít as tak dlouhý jako široký, po stranách slabě zaokrouhlený, za středem nejširší, dosti silně a hustě tečkovaný, © u G s podélnou hladkou páskou uprostřed. Krovky as o třetinu delší než Širší, u kořene rovně ufaté a blíže vyčnělých ramen silně vmáčknuté, se stranami souběžnými, hrubými tečkami dosti řídce a nepravidelně prostoupené. Nohy jak u druhu basilaris Gyll. 25—4 mm bez nosce dlouhý. Kavkaz, údolí řeky Araxu. 6. Auletes Beckeri Desbr., Ann. Soc. ent. Fr. 1873, 187, Schilsky, Kůst. und Kraatz 40, 11. Druhu constrictus Reitt. příbuzný a podobný, od něho tě- lem černým, kratšími a řídčeji seskupenými chloupky pokrytým, očima menšími, slaběji vyklenutými a méně vyčnělými, hrubším tečkováním hlavy a štitu a krovkami stejnoměrně vyklenutými, u nevyčnělých ramen nevmáčknutými odlišný. 2:8—3 mm dlouhý. Žije v jižním Rusku. 7. Auletes maculipennis Duval., Genera col. curc. 1854, 8, Desbr. Mon. 89, Schilsky, Kůist. und Kraatz 40, 12; a. concolor Desbr. 1. c. Snadno poznatelný po těle protáhlém, obyčejně dvojbarev- ném apo hlavě za očima zaškrcené. Tělo protáhlé, černé, lesklé, krátce, dosti hustě, šedavě pýřité, zadek a krovky červené, tyto kolem štítku a na zadní polovině většími či menšími tmavými skvrnami, zřídka celé tělo černé (a. concolor Desbr.). Nosec G tak dlouhý jako štít, u © málo delší, mírně prohnutý, uprostřed nejužší, odtud ku Kořenu i ku špici mírně rozšířený, hrubě, hustě, svraštěle tečkovaný. Hlava příčná, za očima silně vykle- nutými a vyčnělými zaškrcená, dosti silně a hustě tečkovaná, spánky do zadu sbíhavé. Tykadla za středem nosce vkloubená, as doprostřed štítu sahající, násadec na konci stlustlý, sotva dvakrát tak dlouhý jako na konci široký, prvý článek bičíku podlouhle k i " k s i ZVZ MPL TV. nA "dk ho ní © kulovitý, málo delší než širší, druhý dvakrát tak dlouhý jako široký, ostatní články čím dále k paličce tím kratší a širší, pa- -lička mohutná, od posledního článku bičíku nezřetelně oddělená. Štít delší než širší, na stranách slabě vyklenutý, skoro valcovitý, silněji než hlava tečkovaný. Krovky mnohem širší štítu, nejméně o polovinu delší než širší, u G' se souběžnými stranami, u © do zadu slabě rozšířené, dosti silně tečkované, tečky mělké, tu a tam v řádky seskupené. Nohy mohutné, střední a zadní holeně G slabě dovnitř prohnuté, chodidla tak dlouhá jako holeně, prvé dva články úzké, protáhlé, třetí nepatrně Širší, až ku kořenu ro- zeklaný, drápky slabě rozpoltěné, 2:5—3 mm bez nosce dlouhý. Žije na Korsice, Sardinii, Sicilii a v Alžíru. II. rod Rhynchites Schneider, 1. Hlava za očima na způsob krku zaškrcená, nosec krátký, žlábek tykadlový okrouhlý neb protáhlý, po celé délce stejně hluboký, přehyby krovečné úzké, hladké, bez teček — De- poraus Sam. 2 — Hlava za očima nezačkrcená, někdy však nepatrně zúžená, žlábek tykadlový obyčejně protáhlý, čím dále ku hlavě tím mělčí, přehyby krovečné dosti široké, hladké nebo tečko- vané. 4. 2. Krovky krátké, jen o čtvtinu delší než Širší, v rýhách © hrubě tečkované, s krátkou řádkou nepravidelných teček po stranách štítku, nosec široký, kratší než hlava, tato a štít hustě tečkované, povrch krátce pýřitý, tělo černé, krovky tmavomodré. 1. tristis F — Krovky skoro dvakrát tak dlouhé jako široké, beze zkrá- cené řádky teček po stranách štítku, nosec tak dlouhý jako hlava, zploštělý, k ústům rozšířený 9. 3. Štít širší než hlava, nosec dvakrát tak dlouhý jako široký, krovky vysoce vyklenuté, dozadu rozšířené, povrch černý, někdy s modravým nádechem, krátce a py pýřitý, stehna zadní u ($ nádorovitě naběhlá . betulae L. — Štít tak široký jako hlava, nosec oné delší, krovky ploché, užší a protáhlejší, mnohem jemněji v rýhách teč- kované, povrch černomodrý, soiva pýřitý, stehna S pravi- delně vyvinutá, nenaběhlá do. Manerheimi Hum. 4. Šestý článek bičíku tykadlového delší než 5. a 7., tělo velmi protáhlé, velmi krátce pýřité, krovky dvakrát tak dlouhé jak široké, druhý článek“ chodidel delší než širší, na konci skoro rovný —. Pselaphorhynchites Schilsky 5. — Pátý až sedmý článek bičíku tykadlového čím dále k pa- ličce tím kratší, 6. 5. Zkrácená řádka teček po stranách štítku z teček nepravi- delně seskupených složená, nezřetelná, mezirýží krovek úzké svraštělé, holeně na vnitřní straně bez ostnu. 4. nanus Payk. — Zkrácená řádka teček po stranách štítku z teček pravidelně seskupených složená, na prvý pohled znatelná, mezirýží krovek širší, holeně na vnitřní straně rovným krátkým ostnem opatřené 5. tomentosus Gyll. 6. Tělo protáhlé. pygidium někdy z části krovkami zakryté, krovky se zkrácenou řádkou teček po stranách štítku, nosec krátký, buď rovný neb jen slabě zahnutý — Lasio- rhynchites fekel "© — Tělo krátké, pygidium vždy nezakryté, krovky nejvýše o třetinu delší než širší. L 7. Tělo dvojbarvé, zřídka celé červenožluté. 8. — Tělo jednobarvé, buď čistě modré neb se zelenavým ná- dechem. 9. ©. Krovky v rýhách tečkované, tečky velké, hluboké, po celé ploše krovek souměrné, hlava, spodní část těla a nohy tmavomodré neb tmavozelené, štít a krovky červenožluté. 6. coeruleocephalus Saall. — Krovky v řadách tečkované, tečky menší a mělké, v zadní polovině mnohem jemnější než v přední, tělo červenožluté, spodní strana tmavá, zadní polovina krovek, tykadla a ho- Jeně hnědé až černé (forma typ.), někdy jest celé tělo červenožluté (a. rufotestaceus Schilsky) neb tmavo- modré (a. nigritus Mill.), jindy jest tělo červenožluté a jen krovky jsou tmavomodré (a. luridus Bokh.), nebo jest i dolní část těla tmavá (a. semiruber Boh. 7. praeustus Boh. 9. Devátá řada teček dosahuje jen ku středu krovek, krovky v řadách tečkované, tečky po celé délce krovek stejně silné, mezirýží s dosti pravidelnou řadou slabších teček, zi S dd VA och K bk volí“ 2. kim ábké Jubáně S ada 10. 11. hlava G nápadně užší, sočima silně vyklenutýma a mno- hem užším čelem, nosec svraštěle tečkovaný, bez lišty. 8. olivaceus Gyll. Devátá řada teček dosahuje ku poslední třetině krovek 10. Řady teček na krovkách čím dále nazad tím slabší, na zadní polovině často vůbec neznatelné, mezirýží dosti pra- videlnou řadou mnohem slabších teček prostoupené, tělo nestejně dlouhými chloupky dosti hustě pokryté, nosec po celé délce lištou prostoupený. 9.cavifrons Gyll. Řady teček po celé ploše krovek souměrné, mezirýží tak silnými tečkami jako ony řad nepravidelně prostoupené, tělo mnohem kratšími, stejně dlouhými, jako přistřiženými, vzpřímenými chloupky pokryté, nosec dvěma, na koncích spojenými, uprostřed podélnou zvýšeninu uzavírajícími liš- tami prostoupený. 10. sericeus Herbst. Krovky se zkrácenou řádkou teček po stranách štítku, nosec tenký, u obou pohlaví více méně prohnutý — Coe- norrhinus Sezdl. VZ: Krovky bez zkrácené řádky teček po stranách štítku 19. . Devátá řada teček nesplývá s desátou, obě dosahují konce krovek 13. Devátá řada teček spojuje se za středem krovek s de- sátou 14. „ Desátá řada teček u kořene ve dvě. krátké větévky rozdě- lená, krovky při pohledu shora čtvercovité, mezirýží širší než řady teček, tečky v řadách malé 11. germanicus Herbst Desátá řada teček u kořene nerozvětvená, krovky při po- hledu shora obdélníkovité, mezirýží užší než řádky teček, tečky velmi velké, jamkovité 12. aeneovireus Wrsh. „ Tělo tmavomodré ro. Tělo žlutočervené, štít a kořen nosce s kovovým náde- chem 18. . Devátá řada teček dosahuje až ke 2. neb 3. sternitu za- dečkovému, štít velmi jemně a hustě tečkovaný, hlava G užší se spánky do zadu zúženými a se silně vyklenutými, vyčnělými očima, hlava © širší se souběžnými spánky a s plochými, nevyčnělými očima, nosec G jako štít, © jako C 16. 17. 18. 19. M Cay 4 štít s hlavou dlouhý, krovky as o čtvrtinu delší než širší, mezirýží ploché, řadou jemných teček prostoupené 13. interpunctatus Šteph. Devátá řada teček dosahuje jen ke středu krovek, štít mnohem řídčeji tečkovaný 16. Nosec silně prohnutý, u © tak dlouhý jako štít s hlavou, u G kratší, oči silně vyklenuté a značně vyčnělé, krovky čtvercovité, mezirýží vyklenutá hladká 14. pauxillus Germ. Nosec buď nepatrně prohnutý nebo rovný, mezirýží krovek ploché, tečkované l T Krovky obdélníkovité, oči ploché, čelo mezi očima tak široké jako konec nosce, nosec © delší než štít i s hlavou, štít hustě, svraštěle tečkovaný, tělo modré 15. cyaneus Form. Krovky čtvercovité, oči vyklenuté, vyčnělé, čelo mezi očima dvakrát tak široké jako konec nosce, nosec © sotva delší než štít, tento jemně a spoře tečkovaný, tělo černé 16. Abeillei Desbr. Oči malé, silně vyklenuté a vyčnělé, spánky tak dlouhé jako průměr očí, nosec GS tak dlouhý jako štít s hlavou, © více než o polovinu delší, tělo lesklé, štít zploštělý, po- délnou rýhou prostoupený, mezirýží vyklenuté, hladké, nebo velmi jemně tečkované 17. aeguatus L. Oči nápadně velké, nepatrně vyklenuté, spánky kraťounké, sotva čtvrtinu průměru očí dlouhé, nosec © tak jako štít s hlavou dlouhý, nosec G málo kratší, tělo mdlé, nelesklé, štít silně vyklenutý, bez rýhy uprostřed, mezirýží ploché, hustě a dosti silně tečkované ; 18. cribripennis Desbr. Nosec u obou pohlaví prohnutý, štít S bez trnu po stra- nách, krovky pravidelně vyklenuté, zřídka na přední po- lovině nepatně vmáčknuté, v rýhách tečkované — Invol- vulus Schrank , 20, Nosec © rovný, štít © buď po stranách ostrým trnem neb na prosternu hrbolkem opatřený, krovky na přední polovině sploštěné a příčně vmáčknuté, mohutnými vráska- mi prostoupené, řady teček více méně znatelné Rhynchitesin sp. 24 -A ý á $ Á j : i i vk o a a o od o ku oilěšn P oh kod nd k dd aká a o o a no A k nu k P 20. 22. Nosec tlustý, u © nejvíce tak dlouhý jako štít s hla- vou Zk. Nosec tenký, u obou pohlaví mnohem delší nežli štít s hla- vou (Merhynchites Sharp.), tělo černé, štít a krovky červené, tyto na švu černou, do zadu klínovitě zúženou páskou zdobené, v mělkých rýhách tečkované, mezirýží velmi široké, ploché, tečkami právě tak velikými jako jsou tečky v řadách, nepravidelně prostoupené, povrch čer- nými, dlouhými, vzpřímenými, dosti hustě seskupenými chloupky pokrytý 23. hungaricus Herbst. . Devátá řada teček splývá ve středu krovek s desátou 22. Devátá řada teček nesplývá s desátou, dosahuje konce- krovek 23. Tělo černé, hlava příčná, štít jemně téčkovaný, mezirýží krovek hladké, širší než řady teček : IR. aethiops Bach. — Tělo kovově zbarvené, hlava delší než širší, štít velmi hustě 29. a hrubě tečkovaný, mezirýží řadou jemných teček pro- stoupené a příčně vráskované, užší než řady hrubých teček 20. cupreus L. Štít úzký, delší než Širší, řídce tečkovaný, nosec kratší, nepatrně prohnutý, bez lišty, řady hrubých teček v hlubo- kých, po celé ploše krovek stejně utvářených rýhách umí- © stěné, tak široké jako mezirýží, tato jemnějšími řadami teček prostoupené, brouk menší, modrý 21. coeruleus Degeer. Štít široký, širší než delší, velmi hustě tečkovaný, nosec delší, silně prohnutý, v basální polovině lištou prostou- pený, řady teček jemné, čím dále ke konci krovek tím slabší, mezirýží velmi široké, právě tak velkými tečkami jako ony řad hustě, nepravidelně prostoupené 22. pubescens F. . Štít G po stranách ostrým trnem opatřený 25. Stít G' po stranách bez trnu, prosternum dvěma ostrými hrbolky ozdobené 20. Nápadně větší, články tykadel protáhlejší, všechny tři články paličkové mnohem delší než Širší, drápky mohutně vyvinuté, až ke kořenu rozpoltěné, tak že se zdá, jakoby chodidla byla čtyřmi stejně dlouhými drápky opatřena 24. trojanus Gyll. — Mnohem menší, tykadla nápadně kratší, přední dva články © paličkové tak dlouhé jako široké, drápky slaběji vyvinuté uprostřed vnitřní strany zubem opatřené 25. auratus Scop. 26. Tečky v řadách na přední polovině krovek jamkovité, na zadní úzké, protáhlé, čárkovité a často splývají dvě tečky v rýhu, mezirýží silně vráskovaná, nestejně široká 26. versicolor Costa. © — Tečky řádek po celé ploše krovek kulaté'. 27. 27. Hlava delší než širší, spánky mnohem delší než šířka hla- vy mezi očima, nosec ( šilně prohnntý, bez lišty, kyčle přední u (S od přední hrany prosterna značně oddálené 27. lenaeus Faust. — Hlava širší než delší, spánky mnohem kratší než šířka hlavy mezi očima, nosec © rovný, lištou prostoupený, kyčle přední dosahují skoro k samé hraně prosterna 29. bacchus L. 1. Rhynchites tristis F., Ent. syst. IV, 454, Germar Schónh., I, 230. Redf., Faun. austr. II, 683. Desbr. Mon. 63, Seidl., Faun. transs. 745, Schilsky, Kust. und Kraatz, 40, 13; var. seminiger Reitt., Wien. zool. bot. Ges. 1880, 516. Druhu betulae příbuzný, s hlavou jako u tohoto v podobě krku zaškrcenou, od něho odlišný noscem širokým, hlavy krat- ším, velmi hustým tečkováním hlavy a štítu, krovkami nápadně kratšími, jen o čtvrtinu delšími než širšími, krátkou řádkou ne- pravidelných teček po stranách štítku opatřenými, dlouhým pý-. řím těla a u G stehny jednoduchými, nádorovitě nenaběhlými, Tělo černé, prostředně a stejnoměrně dlouhým, jakoby přistři- ženým, světlým pýřím dosti hustě pokryté, krovky modré. Ně- kdy jest pýří těla tmavé a znatelně delší (v. semeniger Reitt.), 335—4 mm bez nosce dlouhý. Žije ve střední a jižní Evropě, v okolí Brna na javoru četný. 2. Rhynchites betulae Z. Faun. suec. 185, F'abr., Syst. ent. 197, Payk., Faun. suec. III, 174, Redt., Faun. austr. II, 680, Desbr., Mon. 62, Seidl., Faun. transs. 745, S/ierl., Faun. helv, 419, Sclilsky, Kůst und Kraatz, 40, 15; femoralis Latr., Nat. XI 89. (Obr. 2.) k 8 ky $ nie : ře s SVÉ ť js E M KOZ zl PPTP sy) B bála Ke ed oZtě. dosl D šok bak v k) 4 ye ské 2, o sn zá Aa p po Jo Zbrdoy 1Tpe 3 nh sb Sn A dy: „ABVÁÍ „čí c "4 a P ds Ae NAM k A PŘ BOSS 40 n k Já 4% SAP : Ů . a ve ZASVS VS L kr) Jebs POR a piv Vinár P ně as Hee by Úhaš] TE š v vlk a . A Ba S ke ř rá PA JE a S 4 dakků u v Paz s sbld sd n 1 S zk by a a, ý j jn sy je AOK M NON -4 zink aaa i úvoně a: i VE o 2) AYA P v25 cl 080 5 A K0 dv šv M PARA n Re: n vak ské 8 VB£ odění KVA K TÁ M S E n SO ONE RARA Bild 5:0 K fe (9 s Kbake pk DD OD PG SPORE 5 ZP VJ r RO Ai dos 15 gd SO MPKOV A9 088 05 Cj 000 | or NROS "M 3:08 a dk be Z Bon A £Aih NE 6 aj "7 6 0 v k z se m 1 í n ří k jo taz 4 s M l Já + - n : Ne Čo : “ * ' : „s B L Ve te Mada ha lovdkn ní k dodlké Poč P Se ad sV da Zak ky ené VO O o Mě pe v OBSAH: Fr. Vopršal: Drobnosti z praxe sběratelské. Str. 43. — Prof. J, Rou- bal: Koleopterologické výsledky mé cesty na Kavkaz v červenci r. 1910. (III.) Str. 48. — Ant. Vimmer: Příspěvky k poznání kukel hmyzu dvoj- křídlého. Diptera cyclorrhapha. (II.) Str. 51. — Prof. J. Roubal: Některé poznámky, hlavně faunistické, o rodu Mycetoporus, Einige, insbesondere fau- nistische, Bemerkungen úber Mycetoporus-Arten. Str. 55. — Prof. Dr. Jin- dřich Uzel: Jan Maloch +. Str. 57. — Drobnosti, Str. 59. — Ro- muald Formánek: Evropští nosatci podčeledě Rhynchitinae. Str. 60. Entomologické příručky: 1. Jak hledáme, usmrcujeme a pro sbírky upravujeme hmyz napsali Lad. Duda, H. A. Joukl, Fr. Klapálek, P. A. Kubes, Dr. E. Lokay Dr. K Šulc, Dr. J. Uzel, Dr. V. Vávra, A. Vimmer. S 28 obr. v textu. — Cena 80 h, pro členy Č.S. E. 56 h, poštou franko 10 h více. II. České siťnatky. Tingitidae. Frant. Mužík. — (5 obrázků v textu). — 60 h, členové 40 h, poštou 5 h více. III. Kůrovci v Čechách a na Moravě žijící. Rom. Formánek. — (73 obr. v textu.) — K 160, členové K 1:08, poštou 10 h více, IV. Evropští nosatci rodu Dorytomus Stephens. Rom. Formánek. — (1 obr, v textu. a tab.) — 80 h, členové 54 h, poštou 5 h více. V. Majky (Meloě Z.) zemí koruny České. Rom Formánek. — (9 obr. v textu.) — 48 hal., členové 32 h, poš:ou 5 h více, VI. Klíč k určování českých Bembidiin. A. Jedlička. — (15 obr. v textu.) — 60 hal., členové 40 bal., poštou 5 h více. 14 Pořad schůzí Č. S. E. ve správním roce 1911. Leden Únor Březen Duben Květen 31. | 28. | 28. 25. | 23. Červen Září Říjen Listopad Prosinec 20. - 26. | 10. a 24. - 14. a 28. - 19. Schůze konají se v zasedací síni Zemědělské rady pro král. České, Václavské nám., č. 54 v I. posch., a počínají přesně o "/,8. hod. več. Valná hromada konána bude v neděli 21. ledna 1912, o 10 hod. dopol. tamtéž. Dopisy přijímá prof. Fr. Klapálek, Karlín 263. ČASOPIS - České Společnosti Entomologické. Meta Sociefafis Znfomolozicae Bohemiae. Ročník VIII. I9]1. Číslo 3. Redakční komité : Proř. fr. Klapálek. P. Aug. Kubes, Prof. Dr. Em. Rádl. MUDr. Em. Žokau. Odb. uč. Ant. Vimmer. B V PRAZE. Aškladem České Společnosti Entomologické Tiskem Dra Ed. Grégra a syna. daty táta ono PVE zbo RT a et A9) a) |. Auletes basilaris Gyn, F 4. Rh. hungaricus Hbgt © 6. Byctiscus populi $ 2. Rhynch. betulae L, + 5. Rh. auratus Scop, 4 7. Attelabus nitens C 3. Rh. sericeus Hbgt £ 8. Apoderus coryli $ Velmi význačný a snadno poznatelný po hlavě u kořene na způsob krku zaškrcené a po stehnech u S nádorovitě na- běhlých. Tělo černé, krátce pýřité. Nosec © as dvakrát tak dlouhý jako Široký, nepravidelně, svraštěle teékovaný, apikální polovina zploštěíá, mnohem širší než basální, skoro hladká, no- sec ($ málo kratší, hustě tečkovaný. Tykadla ve středu nosce vkloubená, násadec velmi krátký, na konci ztlustlý, prvý článek bičíku naběhlý, as tak dlouhý jako široký, ostatních šest článků tenkých, protáhlých, směrem k paličce se rozšiřujících, palička ze -tří volných článků složená, skoro jako polovina bičíku dlouhá. Hlava čtyřhranná, u kořene na způsob krku zaškrcená, dosti jemné a řídce tečkovaná. Oči velké, silně vyklenuté a vyčnělé. Štít tak dlouhý jako široký, za středem nejširší, nazad nepatrně, ku předu značně zúžený, za přední hranou zaškrcený, as tak hustě jako hlava, však silněji tečkovaný, uprostřed s podélnou, více méně znatelnou rýhou. Krovky skoro dvakrát tak dlouhé jak Široké, dvakrát širší štítu, dozadu rozšířené, na kořeně rovně uťaté, srameny silně vyčnělými, v hlubokých rýhách silně tečko- vané, 10. řada teček pod rameny rozšířená, tečky v místě tom nepravidelně rozběhlé, mezirýží vyklenutá, užší než řady teček, jemně tečkovaná. Nohy mohutně vyvinuté, stehna ($ nádoro- vitě naběhlá, holeně rovné, tenké, na konci trochu šikmo utaté a na vnitřní straně malým, rovným trnem opatřené, drápky volné, nepravidelně rozeklané. 29—4 mm. bez nosce dlouhý. Na břízách, lískách, olších a buku v celé Evropě a Sibíři četný. 3. Rhynchites Mannerheimi Hummel. Essai III, 45, Bedel, Faun. VI, 227, Schilsky, Kůsť. und Kraaltz, 40, 17; megacephalus Germ., Ins. spec. 187, Redt, Faun. austr. II, 682, Desbr., Mon. 60, Seidl., Faun. transs. 745, Stierl., Faun. helv. 419; constrictus Gyll., Schónh. VIII, 304; laevicollis Sfegh., III. brit. IV, 199; planipennis Roelofs., Ann. Soc. ent. Belg. 1874, 150. Druhu betulae L. příbuzný a podobný, od něho mnohem delším noscem, mnohem užším, jen tak jako hlava širokým ští- tem, užšími, protáhlejšími, v rýhách jemněji tečkovanými krov- kami a u (Č nezduřenými stehny zadních noh odlišný. Tělo černomodré, sotva pýřité, skoro lysé, 2:5—35 bez nosce dlouhé. Zije v severní a střední Evropě, jakož i v Sibíři na břízách a vrbách. U nás velmi vzácný. 4. Rhynchites nanus Paykull. Mon. Curc. 136, Gy/l., Faun. suec. III, 28, Sah/b., Ins. fenn. II, 9, Desbr., Mon. 59, Bedel., Faun, VI, 28, Seidl, Faun. transs. 744, Stierl., Faun, helv. II, 417, Schilsky, Kůst und Kraatz, 40, 19; planirostris F., Syst. eleut. II, 415; cy- | lindricus Sfeph., III. brit., IV, 199. Znatelný po těle velmi krátce pýřitém, nápadně protáhlém, po nepravidelném tečkování krovek v okolí štítku, po holeních rovně ufatých, neotrněných a po rozměrech šestého článku bi- číku tykadlového. Tělo modré nebo modrozelené, nápadně pro- táhlé a velmi krátce pýřité. Nosec cf tak dlouhý jako štít, © jako štít s hlavou, slabě prohnutý, jemně a řídce tečkovaný, na konci nepatrně rozšířený. Tykadla (3 ve středu, © za středem nosce vkloubená, násadec málo delší než ztlustlý a prvý článek bičíku asi tak dlouhý jako široký, ostatní články bičiku protáhlé, šestý delší přiléhajících, palička z článků volně seskupených složená, tak dlouhá jako polovina bičíku. Hlava příčná, dosti jemně a řídce tečkovaná, oči vypouklé, nepatrně vyčnělé. Štít zřejmě delší než Širší, tak široký jako hlava, za středem nejširší, jak ke hlavě, tak i k základně skoro souměrně, slabě zúžený, dosti silně, velmi hustě, svraštěle tečkovaný. Štítek dosti veliký, příčný. Krovky skoro dvakrát tak dlouhé jako široké, u S se souběž- nými stranami, u © zřejmě nazad rozšířené, napřed rovně ufaté, s vyčnělými rameny, mnohem silněji nežli štít v řadách tečko- vané, zkrácená řádka teček po stranách štítku nepravidelná, ne- jasná, mezirýží užší než řady teček, zřejmě vyklenutá. Nohy dlouhé, tenké, holeně na konci rovně uťaté, bez ostnů, chodidla předních noh tak dlouhá jak holeně, články jejich protáhlé, druhý článek na konci rovně uťatý, drápky volné, nepravidelně roze- klané. 1:8—2-5 mm bez nosce dlouhý. V celé Evropě a Sibíři na jívě (Salix caprea L.), olši a bříze. 5. Rhynchites tomentosus Gyll. Schónh. V, 335, Bedel, Faun. 28, Seidl., Faun. transs. 741, Stierl., Faun. helv. II, 417, Schilsky, Kůist und Kraat:, 40, 20; nanus Baeh., Káferf. II, 173, Redt., Faun. austr. II 681; planirostris Desbr., Mon. 57; unciatus Thoms., Skand. © col. VII, 38; longiceps Thoms. Opusc. XII, 1203. P, RTS 1000) V) POOVOAT AVS V PVE VAE BONA Va VAZ ta ON KT STV 0) VRYNÝ SPK 9A M k, k , PART S Druhu nanus Payk podobný a příbuzný, od něho většími © rozměry těla, silnějším tečkováním, pravidelnou zkrácenou řád- - kou teček po stranách štítku, širŠími mezirýžími krovek a hole- - němi u G krátkým, rovným ostnem opatřenými odlišný, 2 až -8:4 mm bez nosce dlouhý. V celé Evropě na vrbách a jívách „a P 4 3 “ pe - ě : : 1 a velmi četný. , 6. Rhynchites coeruleocephalus Schal/. Abhand. d. Hall. naturf. Ger. I, 282, Fabr., Mant. I, 99, . Panz., Ent. Germ. 296, Redt., Faun. austr. II, 680, Desbr., Mon. 73, Stierl., Faun. helv. II. 418, Schilsky, Kiist. und Kraatz 40, 22; cyanocephalus Herbst., Fůssly Arch. V, 72, Seidl., Faun. transs. 745. Význačný a snadno znatelný dle protáhlého, dvojbarevného těla. Hlava, spodní strana těla a nohy tmavomodré neb tmavo- zelené, štít a krovky červenožluté, povrch dlouze, nestejnoměrně pýřitý. Nosec G* jako štít, © jako štít s hlavou dlouhý, jemně a řídce tečkovaný. Tykadla (G ve středu, © za středem nosce „vkloubená, jemná a dlouhá, násadec delší než prvý článek bi- číku, oba nepatrně ztlustlé, ostatní články bičíku tenké, pro- táhlé, čím dále k paličce tím kratší, palička z volně splývajících článků složená, málo delší než přilehlé tři články bičíkové. Hlava čtyřhranná, jemně a řídce tečkovaná, oči silně vyklenuté, nepatrně vyčnělé. Štít skoro delší než širší, ke kořenu slaběji než ke hlavě zúžený, za přední hranou zaškrcený dosti jemně tečko- vaný; tečky mělké, po stranách hustěji seskupené; uprostřed hladkou páskou prostoupený. Krovky as dvakrát tak dlouhé jako Široké, na základně rovně ufaté, se souběžnými -stranami a vyčnělými rameny, v mělkých rýhách tečkované, tečky hrubé, hluboké, hustě seskupené, zkrácená řádka teček po stranách „štítku jasně, pravidelně vyvinutá, devátá řada teček dosahuje jen ke středu krovek, mezirýží širší než řady teček, ploché, řa- dou velmi jemných teček prostoupené. Nohy dlouhé, tenké, ho- leně rovné, na vnitřní straně krátkým, slabým ostnem opatřené, drápky volné, nepravidelně rozeklané. 5—7'5 mm i s noscem dlouhý. Ve střední a jižní Evropě, jakož i v severní Africe na břízách, někdy i na dubech dosti hojný. 7. Rhynchites praeustus. Bok, Schónh. VIII, 362, Schžlsky, Kiist. und Kraatz 40, 24; sy- riacus Desbr. Mon. 72; a. semiruber Boh., Schóuh., VIII, 6" REV aké k 362; a. rufotestacens Schilsky, L c.; a. luridus Boh., L. "3 c.; a. nigritus Mill., zool. bot. Ges. 1881, 4, Fšori, Riv. It. : 1903, 147. Druhu coeruleocephalus Schal/. příbuzný a tvarem těla po- dobný, od něho noscem mnohem kratším, velmi širokým, zplo- štěným, očima silně vyklenůtými, nápadně vyčnělými, jinakým tečkováním krovek a zabarvením těla odlišný. Krovky nejsou v rýhách, nýbrž v řadách tečkované, tečky jsou mělké, čím dále ku konci krovek tím jemnější. Zabarvení těla jest velmi proměnlivé, obyčejně je při červenožlutém zbarvení spodní strana těla tmavá, zadní polovina krovék, tykadla a část holení hnědé až černé (for ma typ.), někdy jest celé tělo červenožluté (a ru- fotest aceus Schilsk.), jindy opět jen krovky tmavomodré (a. luridus Boh.), neb i dolní část těla tmavá (a. semiruber Boh.). 4—7 mm i s noscem dlouhý. Žije v jižním Rakousku, východní části jižní Evropy, v Malé Asii a Syrii. 8. Rhynchites olivaceus Gyll. Schónh. I, 228 G; comatus Gyll., | c. © Desbr., Mon. 67, Seidl., Faun. transs. 745, Stierl., Faun. helv. 418, Schilsky - Kůúsí. und Kraatz, 40, 25; ophthalmicus Bach, Káferf. IL, 176, Redi. Faun. austr. II. 682; pauciseta Wasm. Trich- terw. 183. Druhu cavifrons (Gy//. velmi podobný a blízce příbuzný, od něho noscem kratším, po celém povrchu svraštěle tečkova- ným, podélnou lištou neprostupným, štítem silněji tečkovaným, tečkami po celé délce krovek stejně velkými, v řadách sesku- penými a jen ku předu krovek dosahující devátou řadou teček snadno odlišný. 4—6mm i s noscem dlouhý. Žije na doubkách ve stření Evropě, ve Španělích a Alžíru- 9. Rhynchites cavifrons Gyll. Schonh. 1, 226 ©, Schilsky, Kůist. und Kradtz 40, 26; pu- bescens Herbst, Káfer, VII, 1839, Gyl/., Schónh. I, 225, Baeh,, Káferf. 176, Redt., Faun. austr. II. 682, Desbr., Mon. 65, Bedel. Faun. VI, 28, Seidl., Faun. transs. 745, Stierl., Faun. helv. II 418; cy anicolor Gyll., Schonh. I, 229, ©. Mezi velkými, modře zbarvenými druhy po silně vyvinu- tém, nestejně dlouhém pýří, mohutném, jednoduchou lištou pro- — stoupeném nosci a po čím dále nazad tím slabších řadách teček na krovkách snadno znatelný. Tmavomodrý, někdy se zeleným nádechem, tykadla a nohy černé, tělo dosti hustě pokryté krat- ším hnědým a velmi dlouhým tmavým pýřím. Nosec G tak dlouhý jako štít, s jemnou lištou, u © málo delší než štít, s mo- hutnou, lesklou lištou, skoro rovný, znatelně zploštělý, uprostřed zúžený, dosti silně, vráskovitě tečkovaný. Hlava G tak dlouhá jak Široká, do zadu zúžená, s čelem plochým, vráskovitě tečko- vaným, u © příčná, se souběžnými spánky, jemně a řídce tečko- vaná. Oči značně vyklenuté, vyčnělé. Tykadla do středu štítu sahající, U S před středem, u © ve středu nosce vkloubená, s články protáhlými, čím dále ku paličce tím kratšími, násadec as tak dlouhý jako druhý článek bičíku, palička se tří volných článků složená, as tak dlouhá jako přilehlé čtyry články bičíku dohromady. Štít as o čtvrtinu širší než delší, u S do předu silněji než nazad, u © v obou směrech stejně silně zúžený. napřed i vzadu zaškrčený, dosti řídce, mnohem silněji než hlava tečkovaný. Krovky na kořeně rovně uťaté, s vyčnělými rameny, u © nepatrně do zadu rozšířené, řady teček čím dále nazad, tím slabší, někdy nejsou na zadní polovině krovek vůbec zna- telné, zkrácená řádka teček vedle štítku je nepravidelně vyvinutá, devátá řada teček dosahuje k poslední třetině krovek, mezirýží plochá, dosti pravidelnou řadou mnohem slabších teček prostou- pená. Nohy dlouhé, holeně přední u G' znatelně prohnuté; drápky volné, silně ozubené. 45—78 mm i s noscem dlouhý. Ve střední a jižní Evropě, též v Alžíru na doubcích hojný. 10. Řhynchites sericeus Herdst. Káfer VII, 132, Bach, Káferf. II, 176, Desbr., Mon. 68, Seidl, Faun. transs. 743, Bedel, Faun. VI, 28, Stierl., Faun. helv. I. 415, Schilsky, Kůst. und Kraatz, 40, 28; ophthalmicus Steph., Mon. 262; similis Curtis., III, brit., XIV, 642; splen- didulus Kžesw., Ann. soc. ent. Fr. 1861, 626. (Obr. 3.) Druhu cavifrons Gýyl/. příbuzný a velmi podobný, odlišný od něho noscem prostoupeným dvěma na obou koncích spoje- nými, uprostřed podélnou zvýšeninu uzavírajícími lištami, řadami hrubých teček po celé ploše krovek stejně vyvinutými a právě rak hrubým, nepravidelným tečkováním mezirýží, jakož i mno- hem kratším, po celém povrchu těla stejně dlouhým, jakoby při- střiženým pýřím. 6—7'5 mm i s noscem dlouhý. Po celé Evropě, Kavkazu, Malé Asii a Alžíru na doubcích, buku a lísce ozšířen. 11. Rhynchites germanicus /erdsí. Káfer VII, 134, Bach, Káferf, II, 175, Redďf., Faun. austr. H, 681, Desbr., Mon. 47, Seidl., Faun. transs. 744. Sfierl., Faun. helv. II, 417, Schilsky, Kůist und Kraaťz, 40, 29; minutus Thoms., Skand. col. VII, 35 Bedel, Faun. VI, 28. Mezi malými modrými druhy po kraťounkém, po celém těle stejně dlouhém pýří, zkrácené řádce teček vedle štítku a po úplně vyvinuté, až ku konci krovek dosahující, u kořene ve dvě krátké větévky rozdělené deváté řadě teček snadno poznatelný. Modrý, někdy se zeleným nádechem; nosec, tykadla a nohy tmavé, tělo velmi krátkým, všude stejně dlouhým, jakoby při- © střiženým pýřím pokryté. Nosec G' tak jako štít s hlavou dlouhý, u © značně delší, oblý, ku konci znatelně rozšířený, dosti pro- hnutý, hrubě, vráskovitě tečkovaný, bez lišty. Hlava příčná, se souběžnými spánky, jemně a hustě tečkovaná, oči slabě vykle- nuté, nevyčnělé, Tykadla as ke středu štítu sahající, prvý článek bičíku skoro kulovitý, ostatní články protáhlé, čím dále k pa- ličce tím kratší a širší, násadec as tak dlouhý jako druhý člá- nek bičíku, ke konci ztlustlý, palička ze širokých článků volně složená, as tak dlouhá jako přilehlé tři články bičíku dohro- mady: Štít nepatrně širší než delší, uprostřed nejširší, do předu i nazad skoro stejně zúžený, za přední hranou velmi slabě za- škrcený, prostředně silně, velmi hustě a hluboce tečkovaný, me- zery mezi tečkami mnohem užší než tečky. Krovky málo delší než širší, u kořene rovně ufťaté, s vyčnělými rameny, nazad u obou pohlaví znatelně rozšířené, v hlubokých rýhách silně a hustě tečkované, zkrácená řádka teček po stranách štítku pěkně vyvinutá, devátá řada teček dosahuje konce krovek a je u ko- řene ve dvě krátká ramena rozdělená, mezirýží poblíž švu mno- hem, po stranách málo širší než rýhy, vyklenuté, hladké. Nohy dosti krátké, silné, s rovnými holeněmi, drápky volné, silně - ozubené. 2—3 mm bez nosce dlouhý. V celé Evropě a Sibíři, na doubcích, malinách a šípku hojný. 12. Rhynchites aeneovirens Marsh. Ent. brit. 1, 239, Sleph., II brit. IV, 202, Walton, Stett. Zeit. 1845, 45, Bach, Káferf. II, 175, Redf., Faun. austr. II, 681, = — Desbr., Mon. 49, Bedel, Faun. VI, 28, Seidl., Faun. transs. 744, „Slierl., Faun. helv. II, 416, Schilsky, Kist und Kraatz, 40, 30 obscurus Gyll., Schónh. I, 215; smeraldinus Costa, Ins. prov. d'Otranto 11; punctatus Očiv., Ent. V, 81; fraga- riae Gyll., Schónh. I, 233; 1ongirostris Bach, Káferf. II, 175 ©; minutus Herbst., Káfer 135. S druhem germanicus Herbst příbuzný, rovněž jako tento zkrácenou řádku teček po stranách štítku a úplně vyvinutou, u kořene však ve dvě větévky nerozdělenou devátou řadu teček vykazující, od něho noscem nepatrně zahnutým, v basální polo- vině jemnou lištou prostoupeným, u G skoro tak jako krovky dlouhým, u © delším než krovky, mnohem jemnějším velmi hustým tečkováním štítu, velmi hrubými, skoro jamkovitými řa- dami teček na krovkách, velmi úzkým, řadou jemných tečiček prostoupeným mezirýžím a mnohem delším, však jako u tohoto rovně přistřiženým pýřím odlišný. Barva lesklého těla je velml proměnlivá, obyčejně tmavozelená, krovky jsou často kovově zbarvené, někdy i modré, řidčeji je celé tělo modré nebo tmavě fialové. 1:8—3 mm bez nosce dlouhý. Žije v celé Evropě na doubcích, břízách a lískách. 13. Rhynchites interpunctatus Šteph. III, brit. IV, 201, Gyl/., Schónh. V, 338, Redf., Faun. austr. II, 681, Desbr., Mon. 45, Bedel, Faun. VI, 28, Schilsky, Kůst und Kraatz 40, 32; multipunctatus Bach,Berl. ent. Zeitsch 1858, 372 O, Kirsch., Berl. ent. Zeitsch. 1870, 217; alliariae Seidl., Faun. transs. 744, Stíierl., Faun. helv. II, 417. Druhu pauxillus příbuzný a podobný, od něho delším, v ba- sální polovině zvýšenou lesklou lištou zdobeným noscem, jem- nějším a hustějším tečkováním štítu, plochým, pravidelnou řadou dosti hrubých teček prostoupeným, mnohem širším než řady teček mezirýžím krovek a až ku 2. nebo 3. sternitu abdomina sahající devátou řadou teček odlišný. 2'5—3 mm bez nosce dlouhý. V celé Evropě a Sibíři rozšířen, u nás vzácný. 14. Rhynchites pauxillus Geri., Ins. spec. nov. I, 186, Bach., Káferf. II, 175, Redf. Faun. austr. IH, 631, Desbr., Mon. 52, Bedel, Fauna, VI, 28, Seidl. Faun. transs. 741, Stierl., Faun. helv. II, 417, Schi/sky, Kiist und Kraatz, 40, 35; atrocer uleus Sfeph., III, brit. IV, 201 ; per- sicus Gyll., Schónh. V. 390. Mezí malými, modrými druhy dle deváté řady teček jen ku středu krovek dosahující a dle vyklenutých, hladkých mezirýží poznatelný. Tmavomodrý, někdy se zelenavým nádechem, nosec, týkadla a nohy černavé, tělo pýřím hnědým, nestejně dlouhým, mnohem delším než u druhu germanicus Herbst pokryté. Nosec O tak jako štít, © tak jako štít s hlavou dlouhý, silně prohnutý, hrubě, vráskovitě tečkovaný, v basální polovině jemnou lištou prostoupený. Hlava příčná, silně, hustě, vráskovitě tečkovaná, spánky jemně zaokrouhlené, ták dlouhé jako průměr silně vy- klenutých, vyčnělých očí. Tykadla doprostřed štítu sahající, ná- sadec ztlustlý, tak dlouhý, jako druhý článek bičíku, prvý článek bičíku málo delší než širší, ztlustlý, ostatní články slabě pro- táhlé, čím dále ku paličce tím kratší a širší, palička z volných, širokých článků složená, as tak dlouhá jako čtyři přilehlé články bičíku. Štít málo Širší než delší, uprostřed nejširší, dozadu ne- patrně, dopředu slabě zúžený, za přední hranou nepatrně zaškr- cený, silně a hustě tečkovaný. Krovky as o čtvrtinu delší než širší, u kořene rovně uťaté, s vyčnělými rameny, u G se sou- běžnými stranami, u © nazad rozšířené, v hlubokých rýhách silně a hustě tečkované, mezirýží zvláště po stranách znatelně užší než rýhy, vyklenuté, buď zcela hladké neb jen velmi jemnou řadou teček prostoupené. Nohy krátké, silné, s rovnými hole- němi, drápky volné, ozubené. 2—3 mm bez nosce dlouhý. Žije v celé Evropě, Persii a Malé Asii. 15. Rhynchites cyaneus Form. Wien. ent. Zeitg. 1911. S druhy interpunctatus Sfepk. a pauxillus Germ. příbuzný a jim podobný, od prvého mnohem hrubším a řidším tečková- ním štítu a devátou řadou teček již ve středu krovek s desátou splývající, od druhého noscem skoro rovným, mnohem delším, v basální polovině lištou prostoupeným, tykadly u G ve středu nosce, u © před středem nosce v basální polovině vkloubenými, mezirýžím mnohem Širším, skoro plochým, pravidelnou řadou dosti hrubých teček prostoupeným, od obou nápadně delšími, při pohledu shora obdélníkovými krovkami odlišný. 2:8—3:5 mm bez nosce dlouhý. V mé sbírce z Hercegoviny, ve sbírce ví- deňského dvorního musea z Francie, Řecka a Malé Asie. 81 16. Rhynchites Abellei Desbr. Mon. 104 Druhu cyaneus Form. příbuzný, od něho nápadně širším tělem, při pohledu shora čtvercovitými krovkami, noscem krát- kým, u © sotva štítu delším, čelem mezi vyklenutými a vyčně- lými očima dvakrát tak jako konec nosce širokým, jemně, spoře tečkovaným štítem a černým zbarvením těla odlišný. 4 mm i s noscem dlouhý. Znám jenom dvě samičky, jednu mně auto- rem k nahlédnutí zaslanou z Francie, bez bližšího naleziště, dru- hou v mé sbírce z Gran Sasso v Italii. 17. Rhynchites aeguatus L. Syst. nat. ed. XII, 607, Payk.. Faun. suec. III, 173, Fabr., Syst. eleut. II, 422, Pamz., Faun. germ. 296, Herbst., Káferf. VII, 132, Gy/l., Faun. suec. III, 25, Redf., Faun. austr. II, 680, Desbr., Mon. 36, Seidl., Faun, transs. 744, Stfierl, Faun. helv. II, 416, Schilsky, Kiist. und Kraaíz, 40, 37; purpureus Goeze, Beitráge 340, Bedel, Faun. VI, 27; ruber Geoffr., Fourc. Ent. Paris I, 113; bicolor Rossi, Faun. etr. Mant. I, 24; semi- ruber, Š/erl., Mosc. Bull. 1863, 492; Paykuli Schžlsky, 1. c.; var. ruber Fairm., Ann. Soc. ent. Fr. 1859, 104. Znatelný po nápadně zbarveném těle, malých, silně vykle- nutých očích, dlouhém nosci a po lesklých, zkrácenou řádkou vedle štítku a jen ke středu dosahující devátou řadou teček opa- třených krovkách. Kovově zelený, krovky, tykadla a nohy čer- vené, často jest celý brouk kovově zelenavý a jen krovky jsou červené, šev jejich jest pak více méně černý, tělo dosti dlouhými hnědými, hustě seskupenými a vtroušenými mnohem delšími, tmavými chloupky pokryté. Nosec © tak dlouhý jako štít s hla- vou, © delší než krovky, dosti prohnutý, uprostřed zúžený, hrubě, vráskovitě tečkovaný, v basální polovině lištou prostou- pený. Hlava příčná, hrubě, vráskovitě tečkovaná, s malými, vy- klenutými, vyčnělými očima a se spánky tak dlouhými jako prů- měr očí. Tykadla do středu štítu sahající, násadec ztlustlý, málo delší než naduřený prvý článek bičíku, ostatních šest článků bičíku u G' méně, u © více protáhlé, čím dále k paličce tím kratší a širší, palička ze širokých, volných článků složená, as tak dlouhá jako přilehlé tři články bičíku. Štít zploštělý, skoro tak dlouhý jako široký, strany skoro souběžné, dosti silně, velmi hustě, svraštěle tečkovaný, v basální polovině s podélnou rýhou. 3 + ko K: "ě E A M" My) 82 Krovky málo delší než Širší, napřed rovně ufaté, s rameny vy- čnělými, stranami rovnoběžnými, v hlubokých rýhách silně, však mělce a dosti řídce tečkované, zkrácená řádka teček vedle štítku ne zcela pravidelná, devátá řada teček jen do středu krovek znatelná, mezirýží užší než rýhy, vyklenutá jemně, nepravidelně, tečkovaná. Nohy silné, holeně rovné, drápky volné, silně ozu- bené. U var. ruber Fairm. jest povrch těla mdle červený a mezirýží krovek znatelněji tečkované. 25—5 sm bez nosce dlouhý. V celé Evropě a Malé Asii rozšířen. 18. Rhynchites cribripennis Desby. Mon. 39. Druhu aeguatus Z. příbuzný a zevnějškem podobný; od něho odlišný velkými, plochými očima, krátkými, jen as čtvrtinu průměru očí dlouhými spánky, noscem u obou pohlaví délku štítu s hlavou nepřesahujícím, štítem vyklenutým, rýhou neopa- třeným, krovkami nelesklými, na přední polovině buď pravidelně vyklenutými neb jen nepatrně vmáčknutými a plochým, mnohem širším než řady teček, hustě a dosti silně tečkovaným mezi- rýžím. Tělo červenožluté. 4—4'5 mm bez nosce dlouhý. Žije v Přímoří, Turecku, Řecku, na Korsice, Kretě a v Malé Asii. 19. Rhynchites aethiops Bach. Káferf. II, 172, Desbr., Mon. 42, Seidl., Faun. transs. 748, Sžierl., Faun. helv. II, 415, Schilsky, Kůsl. unb Kraatz, 40, 38; planirostris Gyll. Schónh. I, 216, Redl., Faun. austr. II, 680. Druh velmi nápadný a lehce znatelný dle černého, dosti dlouhým, rovně přistřiženým pýřím zdobeného těla, zakřiveného, po obou stranách mohutné lišty hladkými rýhami prostoupeného nosce, nevyvinuté řádky teček vedle štítku a dle deváté řádky teček ve středu krovek s desátou splývající. Nosec G tak jako štít s hlavou dlouhý, u © značně delší, silně prohnutý, dosti hrubě a velmi řídce tečkovaný, s lištou v basální polovině mo- hutně vyvinutou a po stranách lesklými rýhami opatřenou. Hlava příčná, tak silně jako nosec, však velmi řídce tečkovaná, mnohdy hladká, spánky kratší než průměr sotva znatelně vyklenutých, nevyčnělých očí. Tykadla podobně jako u druhu aeguatus L. utvářená. Štít málo Širší než delší, uprostřed nejširší, dozadu slabě, dopředu silněji zúžený, za přední hranou nepatrně za- škrcený, jemně a řídce tečkovaný, uprostřed s podélnou vpředu 4 a v zadu zkrácenou rýhou. Krovky as o čtvrtinu delší než širší, po stranách rovné, s vyčnělými rameny, prostředně silně v řa- dách tečkované, řady v okolí štítku rýhovitě prohloubené, beze zkrácené řádky teček po stranách štítku, devátá řada teček splývá uprostřed krovek s desátou. Nohy jak u druhu aeguatus Z. utvá- řené. 25—8:5 mm bez nosce dlouhý. Žije ve střední Evropě, Malé Asii; u nás vzácný. 20, Rhynchites cupreus L. Faun. suec. 176, Fabr., Syst. ent. 131, Payk.. Mon 139, Gyll., Faun. suec. III, 24, Bach., Káferf. II, 174, Redř., Faun. austr. II, 681, Desbr., Mon. 56, Bedel, Faun. VI, 27, Střerl., Faun. helv. II, 415, Schilsky, Kuúst. und Kraatz, 40, 39; metallicus Schrank, Faun. boic. I, 477; aeneus Lafr., Hist. Crust. et Jns. XI, 89; Dybovskyi, Faust, Deutsch. ent, Zeitsch. 1882, 289. Mezi malými druhy snadno znatelný kovovým zbarvením těla, silným, v řadách krovek jamkovitým tečkováním povrchu, scházející zkrácenou řádkou teček vedle štítku a devátou, ve středu krovek s desátou splývající řadou teček. Kovově měděné barvy, lesklý; tykadla a nohy tmavé, tělo dosti hustě pokryté prostředně dlouhým, rovně přistřiženým, hnědým pýřím. Nosec G tak jako štít, © tak jako štít s hlavou dlouhý, zřejmě zploštělý, uprostřed zúžený, dosti prohnutý, hustě vráskovitě tečkovaný, v basální polovině lištou prostoupený. Hlava příčná, silně, hustě, vráskovitě tečkovaná, spánky málo delší než průměr očí, tyto nepatrně vyklenuté, málo vyčnělé. Tykadla do středu štítu saha- jící, prvý až čtvrtý článek bičíku protáhlý, čím dále ku paličce tím kratší, ostatní články slabě příčné, palička z volných článků složená, tak dlouhá jako přilehlé čtyři články bičíku. Štít zřejmě delší než širší, na základně nejširší, odtud ku předu dosti značně, skoro kuželovitě zúžený, hustě, silně, svraštěle tečkovaný, s po- délnou zkrácenou páskou uprostřed. Krovky as o čtvrtinu delší než širší, na kořeně rovně uťaté, s vyčnělými rameny, dozadu znatelně rozšířené, v hlubokých rýhách silně, hustě, skoro jam- kovitě tečkované, mezirýží zvláště po stranách užší než rýhy, dosti silnými tečkami nepravidelně prostoupená, zkrácená řádka teček vedle štítku schází, devátá řada teček splývá ve středu krovek s desátou. Nohy krátké, mohutné, holeně rovné, drápky volné, ozubené. 3'5—45 mm“ bez nosce dlouhý. Žije v celé Evropě na osikách, olších a švestkových stromech. 21. Rhynchites coeruleus Deg. Mem. V, 251, Bede/, Faun. VI, 27, Schilsky,Kiist. u. Kraatz, 40, 40; alliariae Habr., Mantiss. I, 101, Panz, Ent. germ, 297, Fanusl, Stett. Zeit. 1884, 189; conicus Illig., Mag. VI, 306, Gyll., Schónh. I, 231, Redf., Faun. austr. II, 681, Desbr., Mon.. 54, Seidl., Faun. transs. 743, S/žerl., Faun. helv. II, 416. Mezi malými modrými druhy poznatelný po štítu kuželo- vitém, delším než širším, hrubě, řídce tečkovaném, po krovkách tečkovaných v rýhách hlubokých a tak jako mezirýží řadou jemných teček prostoupených, širokých a dle úplně vyvinuté de- váté řady a scházející zkrácené řádky teček vedle štítku. Modrý, tykadla a nohy černavé, tělo hnědými, dosti dlouhými, hustě seskupenými a vtroušenými černými, mnohem delšími chloupky pokryté. Nosec G tak jako štit, © tak jako štít s hlavou dlouhý, nepatrně prohnutý, hrubě, vráskovitě tečkovaný, bez lišty. Hlava as tak dlouhá jak široká, podobně jako nosec tečko- vaná, spánky málo delší než průměr očí, tyto málo vyklenuté, nepatrně vyčnělé. Tykadla uprostřed nosce vkloubená, tak jak u předešlého druhu utvářená. Štít zřejmě delší než širší, od ko- řene dopředu zúžený, kuželovitý, silněji než hlava, uprostřed řídce, po stranách hustěji tečkovaný. Krovky as o třetinu delší než širší, na kořeně rovně ufaté, s vyčnělými rameny, dozadu dosti rozšířené, v hlubokých rýhách silně a hustě tečkované, mezirýží tak široká jako rýhy, řadou jemnějších teček prostou- pená, devátá řada teček normálně vyvinutá. Nohy krátké, pro- středně silné, drápky volné, „silně ozubené. 2:5—3:5 mm bez nosce dlouhý. Vyskytuje se v celé Evropě a Sibíři na růžích a ovocných stromech. 22. Rhynchites pubescens F. Syst. ent. 131, OZiv., Ent. V, 81, Pamz., Fauna germ. 295, Schilsky, Kůist. und Kraatz, 40, 42; parallelinus GylL, Schonh. I, 214, Desbr., Mon. 44; Bedel, Faun. VI, 27, Seidl., Faun. transs. 743, Sfierl., Faun. helv. II 416; fallax Stark, Wien. ent. Zeitg. 1889, 55. Druhu coeruleus Deg. příbuzný a podobný, od něho mno- hem většími rozměry těla, noscem delším, silně prohnutým, v ba- sální polovině lištou prostoupeným, štítem širším než delším, uprostřed nejšírším, nazad slabě, ku předu silněji zúženým, silně VM a hustě tečkovaným, podélnou zvýšenou páskou prostoupeným, řadami teček mnohem jemnějšími, čím dále ku konci krovek tím slabšími a mezirýžím velmi širokým, právě tak velkými tečkami jaho tečky v řadách hustě, nepravidelně posetým. 3:5—55 mm bez nosce dlouhý. Žije v jižní Evropě, Kavkazu a Sibíři na žlu- tuše luční (Thalictrum flavum L.), u nás, pokud mně známo, nebyl dosud nalezen. 29. Rhynchites hungaricus /erdst. Fůssly Arch. V, 71, Gyll., Schónh. I, 212. Redt., Faun. austr. II 680, Desbr., Mon. 41, Seidl., Fauna transs. 743, Schilsky,: Kiist. und Kraatz, 40, 44; marginatus Schránk, Faun. boic. 476. (Obr. 4.) Velmi význačný a lehce znatelný po těle nápadně zbarve- ném a po nosci dlouhém, u obou pohlaví štítu i s hlavou del- ším. Černý, štít a krovky červené, tyto podél švu černou, Širo- kou, nazad klínovitě zúženou páskou zdobené, tělo dlouhými, vzpřímenými, rovně přistřiženými chloupky pokryté. Nosec G tak dlouhý jako krovky, © značně delší, mírně prohnutý, upro- | střed zúžený, silně, dosti řídce tečkovaný, v basální polovině lištou a po stranách této souběžnou tečkovanou rýhou prostou- - pený. Hlava příčná, dozadu rozšířená, tak silně a hustě jako nosec tečkovaná, spánky znatelně delší než oči, tyto ploché, ne- vyčnělé. Tykadla ' před středem, © ve středu nosce vklou- bená, střed štítu nepatrně přesahující, násadec ztlustlý, kratší než druhý článek bičíku, Články bičíku značně protáhlé, prvý ztlustlý, as o polovinu kratší než druhý, ostatní čím dále ku paličce tím kratší a nepatrně širší, palička z volných článků slo- Žená, sotva tak dlouhá jako přilehlé tři články bičíku. Štít as o třetinu širší než delší, uprostřed. nejširší, dopředu silněji než dozadu zúžený, za přední hranou zaškrcený, as tak silně a řídce jako hlava tečkovaný, s krátkou, podélnou rýhou uprostřed. Krovký málo delší než širší, na kořeně rovně uťaté, ramena vy- čnělá, strany souběžné, v řadách silně tečkované, tečky mezi sebou dosti vzdálené, čím dále ke konci tím slabší, mezirýží plochá, široká, silnými tečkami nepravidelně prostoupená. Nohy dlouhé, holeně rovné se dvěma trny, chodidla málo kratší než holeně, drápky volné, nepravidelně rozeklané. 4—6 mmm bez nosce dlouhý. Vyskytuje se ve východní části jižní Evropy, T BRNĚ A na ALE v Malé Asii a Sibíři, v jižní Moravě Žije na podražci obecném (Aristolochia clematitis L.). 24. Rhynchites trojanus Gýy//., "Schónh. V, 324. Schilsky, Kůst. u. Kraatz 40, 50; maxi- mus Desbr. Mon. 22; minor Schilsky, 1. c. Druhu auratus Sco$. velmi podobný, rovněž tak zbarvený, strany štítu S jako u tohoto ostrými trny opatřené, od něho však odlišný nápadnou velikostí těla, mnohem protáhlejšími ty- kadly, jichž palička má články mnohem delší než Širší a mo- hutně vyvinutými, až ke kořenu rozpoltěnými drápky chodidel. Žije v Řecku a Malé Asii. Viděl jsem jen jeden párek ve sbírce vídeňského dvorního musea. 25. Rhynchites auratus Scop. Ent. carn. 26, Gyll., Schónh. I 219, Bach, Káferf. II, 172, Redt., Fauna austr. II, 680, Desbr., Mon. 24, Bedel, Faun. VÍ, 27, Seidl, Faun. transs., 743, Stíerl., Faun. helv. II, 415, Schilsky, Kiist. und Kraatz, 40, 51. (Obr. 5.) Mezi příbuznými druhy velmi význačný a snadno pozna- telný dle štítu u G' po stranách ostrým hrotem opatřeného a dle nosce u © krátkého, širokého a v přední polovině zploště- lého. Tělo kovově zbarvené, přední část nosce, tykadla a cho- didla načernalá, spodek bělavými přilehlými chloupky pokrytý, ostatní části těla dosti dlouze pýřité. Nosec hustě vráskovitě tečkovaný, v basální polovině lištou prostoupený, u G' oblý, as tak dlouhý jako štít s hlavou, ke Konci dosti silně zahnutý, u© mnohem kratší, rovný, v apikální polovině rozšířený a zploštělý. Tykadla G před středem, O ve středu nosce vkloubená, prvý člá- nek bičíku nepatrně delší než širší, druhý značně delší, ostatní protáhlé, čím dále k paličce tím kratší a širší. Hlava podobně jako nosec tečkovaná, u G tak dlouhá jako široká, u © příčná, s mnohem delšími spánky než průměr nepatrně vyklenutých očí. Štít as tak dlouhý jako široký, hrubě, svraštěle tečkovaný, napřed znatelně užší než vzadu, u (G* po stranách za přední hranou ostrým hrotem opatřený, mohutněji vyklenutý, skoro ku- lovitý. Krovky mnohem širší než štít, sotva o čtvrtinu delší než Sirší, s vyčnělými, pravouhlými rameny, na kořeně rovně utfaté, po stranách souběžné, vzadu krátce .zaokrouhlené, v řadách Z wé hrubě tečkované, mezirýží slabšími tečkami a hrubými vráskami prostoupená. (Chodidla dvěma uprostřed vnitřní strany ozube- nými drápky opatřená. 56—9 mm i s noscem dloubý. Žije v celé Evropě, Sibíři a střední Asii na Prunus spinosa L. a pa- dus L. 26. Rhynchites versicolor Costa Ins. d“Otranto 10; giganteus Krym., Bull. Mosc. V, 144, Desbr., Mon. 27, kRedí., Faun. austr. III, 301, Bedel, Faun. VI, 223, Schilsky, Kiist. und Kraatz 40, 52; rectirostris Gyll., Schónh. V, 325; piri Motsch., Etud. ent. I, 80. Druhu auratus Scož. velmi podobný, jako tento zbarvený, od něho jinou skulpturou krovek, noscem podobně utvářeným, však značně delším, u obou pohlaví jako štít s hlavou dlouhým a štítem u (S jednoduchým, po stranách hrotem neozbrojeným. Tečky řad jsou na přední polovině krovek jamkovité, na zadní úzké, protáhlé, čárkovité, často splývají dvě tečky spolu, me- zirýží jsou nestejně široká, vráskovitá. 65—9 mmm bez nosce dlouhý. Žije v jižní Evropě, Malé Asii a Sibíři na hruškách a hlohu (Crataegus oxyacantha L.). 27. Rhynchites lenaeus /aust. Hor. 1891, 386, Schilsky, Kiisť. und Kraafz, 40, 53. Druhu bacchus Z. velmi příbuzný a podobný, přední strana prosterna (S jako u tohoto dvěma ostrými hrbolky zdobená, od něho však u obou pohlaví noscem mnohem delším, lištou nepro- stoupeným a nápadně delším pýřím těla, u G' pak ještě hlavou delší než širší a kyčlemi od přední hrany prosterna značně od- dálenými odlišný. 6:5—7 mm bez nosce dlouhý. Vyskytuje se v Turecku, Řecku a na Kavkazu. 28. Rhynchites bacchus L. Syst. nat. X, 381. Panz., Ent. germ. 295, Germ., Schónh. I, 219, Redt. Faun. austr. II, 680, Bach, Káferf. II, 173, Desbr., Mon. 34, Bedel, Faun. VI, 27, Seidl, Faun. transs. 743, Stierl., Faun. helv. 415; laetus Germ., Ins. spec. I, 186. Poznatelný po kovovém zbarvení těla, po nosci u G jako štít s hlavou dlouhém, u © delším, mnohem tenším než u druhů příbuzných, v basální polovině lištou prostoupeném a po pro- sternu u ©? dvěma ostrými hrbolky zdobeném. Kovové barvy, často s purpurovým nádechem, nosec, tykadla a chodidla fialová, tělo dloubým, hnědým pýřím pokryté. Nosec hrubě, hustě, vrá- skovitě tečkovaný, v basální polovině lištou prostoupený, u G velmi slabě prohnutý, u © rovný, uprostřed nenápadně slabší. Hlava u obou pohlaví příčná, podobně jako nosec tečkovaná, spánky tak dlouhé jako průměr mírně vyklenutých, u G více. vyčnělých očí. Tykadla (' před středem, © ve středu nosce vkloubená, násadec ztlustlý, tak dlouhý jako druhý článek bi- číku, tento málo delší než širší, ostatní články protáhlé, čím dále k paličce tím kratší a širší, palička mohutná, tak dlouhá jako čtyři přilehlé články bičíku. Štít as o čtvrtinu Širší než delší, velmi hrubě, hustě, svraštěle tečkovaný, uprostřed nejširší, dozadu slaběji než ku hlavě zúžený, napřed a vzadu zaškr- cený, prosternum po obou stranách ostrým hrbolkem opatřené. Štítek velký, čtyřhranný. Krovky as o třetinu delší než širší, u kořene rovně ufaté, se stranami souběžnými, blíže vyčnělých ramen dosti znatelně vmáčknuté, v řadách silně tečkované, me- zirýží plochá, slabšími tečkami nepravidelně prostoupená a příčně vráskovaná, Nohy mohutné, kyčle přední dosahují skoro k přední hraně prosterna, holeně rovné, drápky na vnitřní straně silně ozubené. 45—6:5 mm bez nosce dlouhý. V celé Evropě, Sibíři a Alžíru na ovocných stromech a lískách hojný. III. rod Byctiscus 7homs. Krovky pravidelnými řadami teček prostoupené, čelo jemně tečkované, s hlubokou a širokou rýhou mezi očima, nej- hojnější typický tvar na povrchu kovově zelený, na spodní straně tmavomodrý l.. popůli L. — Řady teček na krovkách, zvláště v okolí štítku nepravi- delné, čelo hrubě, vráskovitě tečkované, mělce vmáčknuté, tělo jednobarevné, buď celé kovově zelené neb více méně modré 2 betulae L. I. Byctiscus populi L. Faun. suec. 179, Fabr., Syst. ent. 131, Oliv. Ent. V, 81, Gyll., Ins. suec. III, 21, Redt., Faun. austr. II, 681, Desbr., Mon. 21, Bedel, Faun. VI, 25, Sezd/, Faun. transs. 743, Schilsky, Kůst. 89 ——— und Kraaiz 40, 58; a. tataricus Fausť, Deutsch. ent. Zeitsch, 1882, 289; a. nigritulus Schilsky, Deutsch. ent. Zeitsch. 1889, 340;. a. cuprifer, Schilsky, Kiist. und Kraatz 40, 58. (Obr. 6.) Lesklý, velmi kraťounkými chloupky spoře pokrytý, povrch kovově zelený, nosec, nohy a spodek tmavomodré (typ. tvar), zřídka celé tělo modravé (a. tataricus), nebo černé (a. ni- gritulus),někdy i tmavě kovové (a. cuprifer). Nosec G tak dlouhý jako štít, © málo kratší, horní strana v úhlu, dolní -obloukovitě zahnutá, v basální části se souběžnými stranami, v apikální ku předu rozšířený, hustě, trochu silněji než hlava tečkovaný, s krátkou rýhou mezi tykadly. Hlava S delší než širší, © slabě příčná, i s plochými, nevyčnělými očima v kůžel utvářená, jemně a spoře tečkovaná, mezi očima hluboce vmáč- knutá. Tykadla u obou pohlaví v přední polovině, před středem nosce vkloubená, přední hranu štítu nepatrně přesahující, prvý článek bičíku málo delší než násadec, skoro třikrát tak dlouhý jako široký, ostatní kratší, čím dále ku paličce tím širší, palička mohutná, přední dva články příčné, třetí delší, tupě špičatý. Štít as o polovinu širší než delší, ku předu silněji než dozadu zúžený, jemně a hustě tečkovaný, u G mnohem více vyklenutý, po stranách dlouhým, ostrým trnem ozbrojený. Krovky podlouhlé čtyrúhlé, as o čtvrtinu delší než širší, řadami hrubých teček prostoupené, mezirýží užší než řady teček, sřadou slabounkých teček uprostřed. Nohy silné, holeně u obou pohlaví rovné, drápky dlouhé, neozubené. 453—6 mm i s noscem dlouhý. V celé Evropě a Sibíři na osikách, břízách, vrbách a dubech rozšířen. 2. Byctiscus betulae L., Faun. suec. 605, Marsh., brit. I, 241, Oživ., Ent. V, 81, Schilsky,. Kiist. und Kraatz, 40; 59; alní Můll., Zool. Dan. Prodr. 1776, 91; betuleti F, Mant. I, 99, Fauz., Faun. germ. 20, Gyll., Ins. suec. III, 19, Redf., Faun. austr. II, 681, Desbr., Mon. 19, Bedel, Faun. VI, 25; a. violaceus Scog., Faun. carn. 26; a. nitens Marsh., Ent. brit. I, 242; a. viridulus Westhof, Verz. d. Káf. Westf. 232; a. cuprinus Schžlsky, |. c. Druhu populi Z. velmi příbuzný a zevnějškem nápadně podobný, od něho čelem mělce vmáčknutým a brubě, svraštěle tečkovaným, řadami teček na krovkách nepravidelnými, hlavně v okolí štítku velmi znatelnými odlišný. Tělo kovově zelené 7 O% SČ E = > © n a l 4 k hd KK k BA 4 Z 5 a . 4 - "i > - G Ž 2038 <Š a A A RM he . vro" + PU 0 (typ. tvar), neb celé modravé (a. violaceus), někdy jest tělo modravé, krovky však zelenavé (a. virid ulus), zřídka pak měděně zbarvené (a. cuprinus). 95—95 mm i S noscem dlouhý. Žije v celé Evropě a Sibiři na jabloních, hruškách a osikách, též na vinné révě, na které působí značnou škodu. IV. rod Attelabus Z. 1. Povrch štítu a krovky buď zcela nebo částečně čer- vené 2. — Tělo černé, krovky namodralé, skulptura těla a pohlavní znaky jako u druhu nitens, krovky však znatelně delší, více zploštěné 4. chalybaeus Dan. 2. Krovky řadami jemných teček prostoupené, mezirýží ši- roká, tečkami nepravidelně posetá, hlava a spodní část těla černé 9. — Krovky řadami hrubých, jamkovitých teček prostoupené, mezirýží úzká, hladká, tělo modré, vrchní část štítu a krovky červené, hlava ($ na dolní straně dvěma dlouhými silnými trny zdobená 1. variolosus Oči. 3. Střed hlavy s podélnou hlubokou rýhou, krovky na stra- nách široce a hluboce vmáčknuté, řady teček nepravi- delné a nejasné, mezirýží užší, tečkami právě tak silnými jako jsou v řádkách nepravidelně prostoupená, hlava G na spodní straně bez výčnělků, tělo černé, horní strana štítu a krovky červené 2. sulcifrons Argot. — Hlava bez rýhy, krovky na stranách úzce a mělce vmáč- knuté, řady teček pravidelné, mezirýží široká, slabšími tečkami nepravidelně posetá, hlava Č* na spodní straně dvěma příčnými, uprostřed přerušenými lištami a před nimi výčnělkem dvěma hrboly opatřeným zdobená, tělo černé, horní část štítu a krovky pravidelně červené, někdy tma- vými páskami zdobené, zřídka zcela tmavé 3, nitens S0op. 1. Attelabus variolosus Oliv. Ent. V, 81, Fabr., Syst. eleut. II, 420. Schilsky, Kůst. und Kraatz 40, 63: foveipennis Jekel, Ins. Saund. Curc. 201. Zevnějškem druhu nitens Scož. podobný, od něho tečkami velmi hrubými, jamkovitými, na krovkách v řadách seskupený- merino k p DEE P BE LM n EME T PO YTS) SSS P mi, mezirýžím úzkým, hladkým, jinakým zbarvením těla a hlavou u G na spodní straně dvěma dlouhými, silnými trny zdobenou, odlišný. "Tělo modré, horní strana štítu a krovky červené, 5 až 7 mm dlouhý. Žije ve Španělích a sevěrní Africe. 2, Attelabus sulcifrons Argof. Ann. soc. ent. Fr. 1895, 28, Schilsky, Kůist. und Krvaaíz, 40, 05. S druhem nitens Scop. příbuzný a jemu velmi podobný, od něho hlavou uprostřed širokou a hlubokou rýhou zdobenou, krovkami po stranách široce a hluboce vmáčknutými a nepra- videlnými řadami teček prostoupenými, mezirýžím mnohem užším, tak silně jako řady tečkovaným a u G hlavou na spodní straně výčnělky neopatřenou odlišný. Tělo jako u typického tvaru druhu » nitens Scop. zbarvené. 5—7 mm dlouhý. Žije v Řecku a Malé Asii. ; 3. Attelabus nitens Scop. Ent. Carn. 25, Payk., Mon. Curc. 130, Seidl., Faun. transs, 745, Bedel, Faun. VI, 23, Schilsky, Kůist. und Kraatz. 40, 67; curculionoides L., Syst. nat. I, 619, Fabr., Syst. eleut. I, 420, Panz., Faun. germ. 295, (Gyl/, Schonh. I, 198, Redf., "Fauna austr. II, 679; coccineus Fourc., Ent. Par. I 115; a. rufipes Schilsky, l. c.; a maculipes Rondaní, Villa Col. Eur. 20; a. pulvínicollis $feke/, Ins. Saund. Cur. 199; a- obsidianus Cosf., Mem. Soc. Nap. 1885, 25; ater Fleischer Wien. ent. Zeitg. 1887, 237; var. hispanicus, $ekel l. c. var. atricornis Muls, Opusc. VI, 89. (Obr. 7.) Černý, horní část štítu a krovky červené (ty p. t var), tělo krátkými, šupinkovitými chloupky spoře pokryté. Někdy jsou nohy celé červené (a. rufipes), jindy opět jen částečně, pak jsou i tykadla na základně červená (a. maculipes). I štít bývá na přední a zadní straně a krovky po stranách černé (a. pulvinicollis), zřídka jest celé tělo černé (a. obsidia- o nus). U var. hispanicus jest horní strana štítu více neb méně, krovky pak po stranách světle červené a mezirýží krovek na přední polovině svraštělé, podobně jako typický tvar zbar- vené var. atricornis je 2. až 5. článek tykadel červený, krovky pak jsou znatelněji a hustěji tečkované. Nosec zna- mezi tykadly rozeklaným hrbolem zdobený, před ním za- 7* . WA STRA škrcený. Tykadla ve středu nosce vkloubená, násadec sotva třikrát tak dlouhý jako široký, ztlustlý, prvý článek bičíku kratší než násadec, ostatní čím dále k paličce tím kratší a Širší, 2. až 4. protáhlé, další příčné, palička ze tří příčných, mnohem širších článků složená, Hlava as tak dlouhá jako široká, spánky rovné, dozadu nerozšířené, tak dlouhé jako průměr očí u © slabě, u © více vyklenutých, povrch napřed spoře tečkovaný, v zadu vráskovaný, u © na spodní straně dvěma příčnými, uprostřed přerušenými lištami a před nimi výčnělkem dvěma hrboly opa- třeným zdobená, Štít skoro o polovinu širší než delší, v poslední třetině nejširší, dozadu nepatrně, dopředu značně zúžený, spoře, dosti jemně tečkovaný, u © mnohem více vyklenutý. Krovky zaokrouhlené čtyrúhlé, v zadu jednotlivě zaokrouhlené, na švu oddálené, napřed po stranách úzce a mělce vmáčknuté, řadami dosti silných teček pravidelně prostoupené a při štítku zkrácenou řádkou teček opatřené, mezirýží široká, plochá, oby- čejně slabými tečkami nepravidelně posetá. Nohy mohutné, u © kratší a silnější, s předními holeněmi rovnými, na konci dvěma nestejně dlouhými, zakřivenými ostny opatřenými, u G mnohem delší a slabší s předními holeněmi zakřiveným | ostnem ozbrojenými, vnitřní strana holení dosti silně a hustě zoubko- vaná, chodidla dlouhá, dvěma jemnými drápky opatřená. 4 až 6 mm bez nosce dlouhý. V celé Evropě, na Kavkazu, v Sibíři a Malé Asii na doubcích, vrbách, olších a lískách. 4. Attelabus chalybaeus Dam. Coleopt. Studien II, 72, Schilsky, Kůúst. und Kraatz, 40, 69. Druhu nitens Scož. velmi podobný, s toutéž skulpturou těla a se stejnými pohlavními rozdíly, od něho krovkami znatelně delšími, více zploštěnými, tělem černým a krovkami namodralými odlišný. 6—6:5 mm dlouhý. Žije v Kavkazu na Crataegus. V. rod Apoderus O/čv. Krovky hrubě v řadách tečkované, mdlé, mezirýží. vykle- nutá, svraštěle tečkovaná, štít obyčejně červený, zřídka více méně černý i- coryli 2 — Krovky jemně v řadách tečkované, lesklé, mezirýží hladká, bez teček, štít černý 2. erythropterus Zschach. 1. Apoderus coryli L. Syst. nat. ed X, 387, Fabr., Syst. ent. 156, GylI., Ins. suec III, 16, Bedel, Faun. VI, 23, Red., Faun. aust. II, 679, Sierl., Faun. helv. II, 419, Schilsky, Kůsť. und Kraatz, 40, 84; su- - „perans Faust., Deutsch. ent. Zeítsch. 1882, 295; nigripes Rey, Echange 1893, 73; a. ruficeps Rey., I. c.; a. collaris Scop., Ent. carn. 25, dauricus Laxm., Nov. ins. 1870, 595; a gibbicollis Faust., Deutsch. ent. Zeitsch. 1882, 295; a. deni- gratus Gmel., L. S. N. I, 4, 1809, 33; a. avellanae L., Syst. nat, ed. XII 619. a. Ludyi Re://., Deutsch. ent. Zeitsch. 1892, 174; a. morio Bonelli, Mem. Torino IX, 175. (Obr. 8.) Základní barva těla jest černá, k ní přistupuje ve větší neb menší míře červená a povstává tak celá řada barvových od- chylek. Typický tvar má zadní část štítku a krovky červené; u a. gibbicollis jsou celý štít a krovky, u a. collaris mimo to i stehna uprostřed, u a. avellanae však celé nohy červené u a. denigratus jsou štít až na střední černou část, krovky, prostředek stehen a holení Červené, a. ruficeps jest černá, hlava z části, štít krovky, stehna a hruď jsou červené ; a. morio jest celá černá; a. Ludyi celá červená. Hlava lesklá, velmi jemně a spoře tečkovaná, skoro hladká, v zadu na způsob krku zaškrcená, za očima silně vyklenutými, vyčnělými u G mnohem delší než širší se spánky do zadu sbíhavými, u © tak dlouhá jak široká se spánky silně zaokrouhlenými, čelo důlkem zdobené. Nosec málo kratší než širší, vrchní strana hrbolovitě vyklenutá, po celé délce hlubokou rýhou prostoupená, v basální polovině oby- čejně ještě se dvěma od čeia až k základně tykadel sahajícími rýhami. Tykadla mohutná, násadec zduřený, skoro třikrát tak dlouhý jak široký, prvý článek bičíku ztlustlý, kulovitý, nepatrně delší než širší, ostatní články protáhlé, u G ztlustlé, skoro stejně dlouhé, u © nápadně slabší, čím dále k paličce tím Kratší a širší, přední dva články paličky příčné, třetí tak dlouhý jako široký. zašpičatělý. Štít skoro dvakrát tak dlouhý jako široký, vzadu a napřed silně zaškrcený, od základny k hlavě silně, u G skoro rovně, u © v oblouku zúžený, velmi jemně a spoře tečkovaný, uprostřed s úzkou, hlubokou rýhou. Štítek velký, půlkruhový. Krovky as o třetinu delší než širší, od vyčnělých ramen do zadu dosti rozšířené, v poslední třetině Široce zaokrouhlené, v řadách silně tečkované, mezirýží vyklenutá, lichá v basální polovině značně zvýšená, jemně, dosti hustě tečkovaná, příčně “vrásko- KMA A o be a hk vaná, mdlá. Nohy mohutné, stehna mírně ztlustlá, holeně rovné, na vnitřní straně hustě zoubkované, přední u G jedním, u © dvěma hákovitými trny ozbrojené. 6—8 mm dlouhý. V celé Evropě a střední Asii na dubu, buku a bříze rozšířen. 2, Apoderus erythropterus Zschach. Mus. Leske 1488, 23, Bedel, Faun. VI, 23, Schiisky, Kůst. und Kraatz, 40, 89; intermedius JZlřig., Schneid. Mag. V, 615, Gyll., Schónh. I, 190, Redl., Faun. austr. II, 679, Sezdl., Faun. transs. 746, Sfžerl., Faun. helv. II, 419. Druhu coryli Z. příbuzný a podobný, od něho mnohem menšími rozměry těla, jemně v řadách tečkovanými krovkami a hladkým, netečkovaným mezirýžím odlišný. Tělo lesklé, černé, krovky červené. 3:5—45 mmm dlouhý. Žije ve střední a severní Evropě na břízách, malinách a tavolníku jilmovém (Spiraea ul- maria L.). * * * Tři druhy zůstaly mně neznámy, uvádím níže jich celý původní popis. Rhynchites Emgei Štřer/., Mitteil. Schweiz. entom. Gesell. 1890, 165. Von der Grófe des giganteus, ohne dessen grofe Punkte, die Vorderhůften den Vorderrand des Halsschildes berůhrend, grůn, mit stellenweisem Purpurschimmer, die hintere Hálfte des Růssels purpurn, gekielt. Lánge (ohne Růssel) 80 41. Das G ist zu untersuchen, ob das seitliche Halsschild Dornen hat. Graecia, Rhynchites Jekeli Desbr., © Mon. 32. Oblongus, flammeo-purpureo-viridis, metallico-nitidus, rostro, antennis pedibusgue partim violaceis; rostro valde elongato in medio longe carinato, a latere carinulato, fere recto, antennarum articulo tertio 19 2“ gue simul sumptis haud breviore; clava crassa; prothorace crebre punctato; scutello apice emarginato; elytris basi angulatim porrectis, infra scutellum depressis, cre- berrime punctatis, punctis magnis, remotis basi majoribus strias formantibus insculptis; unguium dentibus interioribus exterioribus subaegualibus, acutis. Long. 12 4 cum rostro. Jižní Rusko. Příbuzný s druhem auratus Scof. nebo bacchus L. Attelabus balcanicus K et 7. Dan., Coleop.-Studien II, 73, ©. p Ea Ex affinitate Attelabi nitentis Scop., sed minor, scutello ab- dominegue rufo, antennis totis nigris, vertice polito, oculis minus convexis, fronte late sulcata, sulco utringue acute carinato et usgue ad insertionem antennarum prolongato; gibba inter anten- narum radices inconspicua; prothorace Ssubtilissime punctato. interstitiis elytrorum impunctatis; tibiis anticis inflexis, apice Spinis duabus curvatis munitis. Long.: 3'/, mm. Patria: In Haemo monte. Specimen unicum in collectione professoris Dris. Seidlitz nobis notum est. | Ze života a chovu můry Agrotis candelisegua H, (sagittifera Hb.) Píše stav. rada J. Srdínko. Pojednali jsme již na tomto místě o některých vzácných zástupcích (margaritacea, latens, lucipeta a cinerea) přečetné dru- žiny Agrotid, jež dosud hostí výslunné a nekultivované úklony okolí pražského, věnujíce jim po stránce životní — pokud totiž jde o náleziště, o Z SinoJt a obyčeje jejich n. (housenek) — náš zřetel. Dnes budiž nám dovoleno porozprávěti podobným způ- sobem o neméně vzácné Ag. candeliseguě H. (sagittifera Hb.) Že můra tato v okolí pražském, a bezpochyby i jinde v Če- chách, obecnou není, tomu zřejmě již nasvědčuje, co o ní pře- dák pražských entomologů minulého století F. A. Nickerl ve své Synopsis z r. 1850 dí, »že ji — poletující večerem po kvě- tech hadince — v prodlení dvaceti roků jen dvakrát chytil«. Byla-li již tehdá v oblasti Prahy tak vzácnou, tož musí nynější doby tím řidčeji se vyskytovati, když místa, na nichž svůj skromný život vede, rok od roku mizí, jednak činností »Okrašlovacího a zalesňovacího Spolku«<, jednak průmyslovou a hospodářskou rozpínavostí naší doby. A že by vůbec v jiných krajích a zemích ke všedním zjevům náležela, to asi sotva by se bezpečně tvrdit dalo, po- mníme-li, jak kusé jsou dosavadní znalosti života a vývoje této můry. Uvádíť se do dneška sinokvět měkký (Jurinea mollis) jako výhradní živná její bylina a přece — jak dále poznáme — na- lezena byla housenka v okolí Prahy i jinde v Čechách na více různých bylinách a mezi nimi i na takových, které ani bodlá- kovité nejsou. Sluší zde poznamenati, že dle prof. dra. Lad. Čelakovského Jurinea mollis v okolí Prahy, ba ani vůbec v Čechách, divoce neroste. To právě bylo mně pobídkou hledati 2%. v okolí Prahy na příbuzných bylinách a snaha ta neminula se během času s dobrým výsledkem, neboť nalezl jsem ji nejen na bylinách sinokvětu příbuzných, ale i na více jinorodých; nalezl jsem ji totiž: na čekánku (Centaurea scabiosa), na chrpě luční (Centaurea jacea), na trubilu (Onopordon acanthium), na šalvěji přeslenaté (Salvia verticillata), na pelyňku ladním (Artemisia campestris) a na fenyklu (Foeniculum vul.) Ostatně přesvědčiti se můžeme, že za nedostatku vytčených bylin nepohrdne v zajetí ani krmivem jiným, najmě chrpou polní (Centaurea cyanus) a vidíme, že není nikterak příliš vybíravou a právem domnívati se můžeme, že by jí svědčily i jiné pří- buzné byliny ; proto ji spíše jako polyphaga, než monophaga — jak se dosud za to měla — lze označiti. DO Nejen že, jak v úvodě podotčeno, všechny shora jmeno- vané můry stejně jsou vzácny, i ve způsobě svého života jsou si blízky; poněkud podstatněji jen v tom vzájemně se různí, že druhy: Ag. margaritacea, latens a cinerea skoro z pravidla pod kameny žijí, kdežto Ag. candelisegua — stejně jako Ag. lucipeta — buď přímo pod její výživnou bylinou, aneb aspoň poblíže jí, skrytou najdeme. Při hledání dlužno v prvé řadě veškerou pozornost obra- ceti na její požerky. Tyto bývají i méně vyškolenému oku sbě- ratelovu již z povzdálí patrny, jsou-li na živné bylině s velkými listy, jako na Šalvěji a trubilu; taktéž na vrcholcích lodyh če- kankových jsou neméně znatelny; skoro nespozorovatelny však bývají ožerky na směsici droboučkých a čárkovitých lístečků a lodyh pelynku a fenyklu. Podle ožerků tedy přijdeme nejsnáze a bezpečně na stopu h., známe-li ovšem, a to především, na jakých místech žije. Náleziště ta nejsou místa s bujnou a hustou vegetací, na- opak jsou to místa spíše pustá, jen se sporým porostem nízkých bylin, avšak při tom s tou nezbytnou podmínkou, že musí býti na výsluní, nejlépe na jižních úklonech. Je tudíž Ag. candelisegua po přednosti můrou teplomilnou, aspoň pokud jde o její stadiá larvová. Na více méně holých i skalnatých místech, na nichž jen tu a tam v štěrbinách a úžlabinkách něco prsti časem se našlo a kde živná její bylina — třeba nuzně — se uchytiti mohla, též lze — dle ožerků — často dosti namáhavě housenku hle- dati. Tato žije skrytě; přispůsobujíc se místním poměrům, od- | počívá pod bylinou buď přímo na povrchu půdy, kryta jsouc ka E pouze nejspodnějšími, k zemi přilehlými listy, aneb, není-li těchto a je-li půda u byliny kyprá, zalézá mělko do země, a není-li tu konečně ani sypké země, schová se do lišejníků, mechů, suchých listů a t. p. při samé bylině. I v štěrbině skalní na- jdeme ji druhdy v pravdě vtěsnanou a tu teprv poznáváme ná- ležitě její teplamilovnost, když, paprsky červnového slunce do zaschlé téměř stráně (skály) kolmo dopadají a kámen do horka rozpalují. Přes tuto její teplamilovnost by asi sotva — živá a zdravá — letošní parna přežila, kdyby i na krmivu jí nescházelo: Při té příležitosti budiž nám dovoleno pozastaviti se u le- tošního nebývalého vedra a sucha; mocný byl jejich vliv na vývoj a vůbec všecek život hmyzu a rozdílně jevily se důsledky toho ve světě motýlím: po přednosti dle toho, v jakém stupni vývojovém bylo jim neblahou dobu prožívati a neméně i na jakém stanovišti domovina jejich byla. Nelze s určitostí za to míti, že na vývoj motýlí ve va- jíčku a v kukle letní tato pohoda vesměs rušivě a zhoubně působila; jak známo teplota rozvoj urychluje a převážnou vět- šinou nejsou — na štěstí — kukly tak choulostivy pro sucho, když bychom i přezírali, že vydatnými rosnými a někdy mlho- vými srážkami pro mnohé druhy s dostatek je postaráno o ne- zbytnou pro rozvoj v kukle vláhu. Jinak ovšem — a mnohem hůře — vedlo se druhům, jež ve tvaru housenčím té doby se vyvinovaly; pro mnohé z nich byla to nesporně doba krušného strádání, jak výmluvně dokazují dotyčná imagina svojí nepatrnou velikostí při srovnávání jich s normálně vzrostlými. Pravé trpaslíky možno bylo spatřiti mezi Lyc. bellargus, Col. hyale, u piďalek: S. ericetaria, A. gilvaria a j. A není nejmenší pochyby, že pro mnohé druhy byla ne- slychaná vedra a sucho přímo osudnými, po výtce těm, které si libují jako h. na slunných úbočích, (suchoparech); těm bylo slunce, jindy životodárné — nyní zkázonosné, an na takových, beztoho jen spoře se zelenajících stanovištích, žárné vedro všechnu vegetaci sežehlo, tak že h. na nich žijící z naprostého nedostatku krmiva byly nemilosrdně vydány v šanc záhubě: hladem bídně za své vzíti. Pro doklady nemusíme daleko. Co rok v okolí pražském hojně se vyskytující škůdcové: Ag. segetum, exclamationis, ypsi- lon (sufussa) nebyli letos na obvyklých jejich slunných nale- zištích za žádnou cenu k nalezení. Mrtvo a smutno bylo v pozd- ním létě na letištích, kde jindy za jasu slunečního panoval jarý život a veselí; prý i noční lovy svou nápadnou chudobou ne- klamně o tom svědčily, že letošní abnormální léto pro mnohé v pozdním létě se vyvíjející druhy bylo přímo katastrofální. Ne- ušlo zajisté pozornosti žádného entomologa, jak jiná léta skoro pravidelný výskyt h. a motýlů v určitou dobu roční, letos na- dobro selhal a že rozdíly od obvyklé doby té ne na dny, ale v některých případech i na více týdnů bylo lze počítati. I vi- díme, jaký značný rozvrat ve vývoji a vůbec v životě motýlů letošní tropická horka a sucho přivodily. Po této odbočce vraťme se k naší teplomilné candeliseguě. Začasto shledáme, že ožerky na živných bylinách pocházejí od jiných h., než právě hledané; tak najdeme pod čekánkem a fe- nyklem, jichž nejmladší listí na vrcholku lodyhy ožrány jsou, aneb lodyha sama překousána jest, obyčejně též již počátkem června vyrostlou družku její Ag. tritici a pod listy šalvěje pře- slenaté a trubilu nejčastěji u Prahy Ag. nigricans, Ag. obeliscu, Ag. forcipatu a třeba i — ovšem hodně opozděnou — Ag. lucipetu. Jako veliká většina našich Agrotid, přezimuje i Ag. cande- lisegua jako h. ato patrně malounká, soudíme-li dle toho, že jest v prvé polovici května teprv ne mnoho 44 přes cm zdéli velká; při obojím svlékání po přezimování nemění se h. co do vněj- šího vzhledu, zůstává totiž stále hnědošedou, s temnými tečkami posetou a u vzdušnic bělavou; jen že při posledním svlékání nabývá hnědožlutá, velká hlava intensivnějšího zbarvení. Za příznivé povětrnosti jarní a na stanovišti, polohou chrá- něném, dospívá h. v okolí pražském ponejvíce teprv v půli června k zakuklení. Toto děje se nehluboko v zemi v pevném, ze země tvořeném kokonu, který v podlouhle vejčitém tvaru je slepen. PÁR) A "zb be 7 X n l, E dý m ; o ao AV Slo Motýl líhne se z pravidla po pěti až šestitýdenním klidu kukly v červenci a srpnu, nejčastěji za noci a po způsobu ji- ných mur — štítě se denního světla — vyhledává temná místa k svému úkrytu v pupníku. Jak již shora řečeno, řadíme caude- liseguu k našim vzácným můrám, vyskytujícím se jen ob čas — periodicky — poněkud hojněji, než obvykle. Dle dosavadních zkušeností v tom ohledu zdá se býti nad pochybnost jisto, že vedle druhdy nepříznivějších klimatických poměrů, hlavní pří- činu, že tak vzácnou bývá, dlužno hledati též v četných jejích hubitelích z řádu hmyzu dvou- i blánokřídlového. Není snad druhé h. toho rodu, která by tak krutě a tak často těmito cizopasníky napadena byla. Najdeme téměř dospělou h., na prvý pohled zdravě vypadající, avšak místo kukly motýlí shledáme v kokonku velký soudečkovitý, uprostřed černě krouž- kovaný zámotek lumčí a že tomu tak, přesvědčíme se k našemu zármutku snadno, aniž bychom kokon otvírati musili, neboť po- zorně-li potřeseme tímto, držíce jej zlehka mezi prsty, neuslyšíme (nebo spíše neucítíme) slabý náraz kukly motýlí na tvrdou stěnu zámotku, když místo této připředený zámotek lumčí se tam nalézá. Nejčastěji však již při nalezení h. prvním pohledem po- známe na ní neodvratnou zhoubu — vidouce ji posetu bílými, smrtonosnými vajíčky mušími (Tachina), lpícími zevně a pevně na kůži, často blíž hlavy. Poštěstí-li se nám, ovšem v nepříznivých létech, z desíti nalezených h. vypěstovati jediné imago, můžeme s takovým, arciť chabým výsledkem býti spokojení. : Jako jiné rodové družky, vyskytuje se i Ag. candelisegua místně; rok co rok můžeme ji nalézti na tomže místě a při ta- kovém opětovaném sběru na určité lokalitě též spozorovati, že i její hubitelé si některá stanoviště zvláště oblíbili; shledáme totiž, že na nich zpravidla poměrně mnohem více h. je larvo- mornými cizopasníky — hlavně kuklicemi — obydleno, než na místech bezprostředně sousedících a v stejné poloze se naléza- jících, Patrno, že i tu dotěrná havěť muší je lokální. Ne dosti na dotěrných škůdcích těchto, i chov toho druhu je z míry nesnadný a vždy pochybný. Z té příčiny není radno, malé h. sbírati; zpravidla něpodaří se nám je vypěstovati i když bychom všemožně o to usilovali, denně s večerem čerstvou po- travu jim nosili a dle možnosti jim opatřiti se snažili všechny podmínky jejich žití na svobodě. 00 O Pa paví F k » Proto je radno sbírati n. teprv když se naposled svlékly, asi počátkem června a pokud se týče opatrností, jichž šetřiti jest pěstiteli při chovu, není třeba opakovati je zde na novo do po- drobností; máme za to, že postačí odkázati jej co o tom svého času při odchovu druhu Ag. lucipeta na tomto místě vypravo- váno bylo, an podstatnějších odchylek v té příčině při Ag. can- deliseguč nestává. Jen to nebudiž jako zbytečné považováno, opakujeme-li důrazně, Že potravu musíme denně čerstvou — na večer — dávati, protože většina krmných bylin, byť i byly v láhvičce s vodou, přece rychle uvadne, a pěstovat h. na živé bylině, do velkého květinového hrnce přesazené, z té příčiny bývá nanejvýš znesnadněno, že tyto byliny dlouhé, buď kůlo- vité, aneb vřetenovité kořeny mají. Jinak ovšem mnohem poho- dlněji a i s větší nadějí na zdárný výsledek chovu setkává se ten pěstitel, který k disposici má zahrádku, kde na živné bylině chov pohodlně předsevzíti mu možno. Jak shora podotčeno, miluje h. nad jiné teplo sluneční a proto musíme i v zajetí ji slunka hojně dopřáti. Insolaci nejlépe předsevzíti je ráno ve volné próstoře, aby vnější vzduch k nim nerušeně prouditi mohl. Snesou na svobodě — jak pověděno — i žárné vedro žhoucího slunce poledního na vyhřáté skalní půdě, avšak v uzavřeném květníku pod třeba hojně průdyšnou látkou přece se utvořiti musí dusnější atmosféra, kterou dobře nesná- šejí, an je vídáme v podobném případě nejprve v hrnku nepo- kojně pobíhati, a nepostaráme-li se v tomto nebezpečí v prodlení o okamžitou pomoc, po té najisto hynouti, v kterémž případu začasté zčernají, aneb aspoň na nich jednotlivé černé skvrny se objeví. Proto je sluňme ráno a chovejme, možno-li, sice na straně jižní nebo vůbec sluneční, avšak na zastíněném místě. O čistotu, při každém chovu tak důležitou, postaráme se, když nejhořejší vrstvu hlíny trusem znečištěnou, vyměníme za novou, čistou, přes to, že při častém slunění vzniku plísní do té míry obávati se nemusíme. Pozoruhodná je nápadná a znenáhla postupující změna na vyrostlé h. v stadiu přípravném k zakuklení; stává se totiž, počínajíc ze spodu, jako průhledná, zaměnivši i hnědošedou barvu za zsinale žlutavou, a kdežto u většiny lysých h. po- dobné změny před zakuklením dosti rychle probíhají, trvá u Ag. candeliseguy -tato příprava k tajuplné metamorphose často i ně- kolik dní, : Kukly chovejme na vzdušném, teplém místě při mírném navlhčování hlíny v hrnku z misky podložní; již předem mu- síme na to pamatovati a náležitá opatření učiniti pro případ, že nám bude kukly z hlíny vybrati, což — jak známo — na pro- spěch zdařilého chovu nikdy nebývá. Hojnějším přimísením písku k hlíně učiňme ji totiž sypčejší a bude nám pak možno, když opatrně sí počínati budeme, kokonky zcela neporušené z hrnku vybrati, což by se nám sotva podařilo, když bychom hlíny vazké — bez písku — použili. A i ztrát, spadajících na vrub nějaké nemoci, pěstitel není mnohdy ušetřen; dosti častá nemoc ta nezdá se však býti po- vahy epidemické, je spíše individuální, an vždy jen některá z housenek, a již úplně dospělých, v společném housenníku cho- vaných, jí podlehne. Koleopterologické výsledky mé cesty na Kavkaz v červenci r. 1910. -- Auid novi de Coleopterorum Caucasi ad occidentem“) vergentis fauna in meo itinere Julio mense anni 1910 suscepto cognoverim. Prof. J. Roubal (Příbram). IV. Krásnaja Poljana. Danacaea Lap. svý, D. tau rica Baudi. V nejnižších polohách s různých rostlin sesmýkáno několik ex. D. marginata Kůst. v. thoracica Schilsky. 1 ex. pod Ačišchem. * D. Reissi sf. u. m. Dosti široká, poměrně poněkud zavalitá, krátká. Pěkně ko- vově zelená, značně lesklá, nejvíce na krovkách, protože jejich tečky i chloupky jsou řídké, kdežto skulptura štítu jest hustá a povrch málo lesklý. | Povrch stejnoměrně, dosti řídce, šedožlutavě chloupkován. Vespod jsou chloupky jemnější (ne však kratší), ne řidší než na povrchu, světle šedé. Tykadla tmavá, jako připálená, jen druhý nebo druhý až šestý článek žlutohnědé. *) Etiam in parte I., II., III. »occidentem« corrigendum est. oh ČB ey Mira pl ——————— 102 Makadla čelistní tmavá. Stehna až na špičky, holeně více méně, na tarsech poslední článek tmavé, ostatní partie noh žlutočetvené. Hlava s očima širší než štít v předu, značně užší než roz- šířená část za středem; spánky velmi krátké, podélné prohlube- niny čelní slabé. Štít stejné šířky jako délky, za středem dosti rozšířen, chloupky na něm seřazeny podél příčné přímky před středem, od níž v před i v zad se rozbíhají. Krovky dosti široké, málo poměrně protáhlé. Dlouhá 4 až 45 mm. Jest tedy popsaný tento druh nejblíže příbuzný s D. aphy- ctoides Schilsky z Alžíru a Marokka, od níž se liší velikostí; znač- ným leskem krovek, hustěji chlupatým spodkem těla, barvou tykadel a holení. Věnuji panu Oskaru Reissovi v Inšpruku, zasloužilému entomologovi a milému příteli svému, V okolí K, P. pouze několik exemplářů. * Danacaeae aphyctoidi Schilsky proxima, sed multo major (4—45 mm), nitidior, antennarum majore parte nigra, tibiis sem- per magis minusve obscuris. Corporis statura robusta, elytris pau- lum prolongatis, brevioribus. Pilis subtus canescentibus, super- ficiei pilorum non rarioribus. Domino O. Reiss, Oeniponti, amico carissimo dedicata. ARA TATA: Cryptocephalus Geoffr. Pro pokročilou už dobu byl zastoupen tento rod skrovně, neboť na křovinách už nežiltuskoro žádný druh, jako bývá v květnu a v červnu ve střední Evropě, pouze na květech, hlavně někte- rých Composit, se objevovali a to v počtu druhů velmi malém. C. prusias Suffr. Velmi vzácně jen na lesních okrajích v bezprostřední blízkosti Kr. P. v úborech Hieracií. C. bipunctatus L. Jako u nás, nový pro Kavkaz. * C. cristula Duff. (hypochoeridis Suffr.) v. m. laetior m. Jasným a silným leskem na prvý pohled nápadný, liší se však od kavkazského C. praticola Wse delšími články ty- kadel — dle popisu jest u tohoto pět předposledních článků krátkých (»jedes einzelne nur wenig lánger als breit«), u naší formy však téměř dvakrát delší šířky. Rozdíl je dále i v tom, že jsou tečky krovečné poněkud seřazeny. Možno tedy všechny exempláře, jež jsem v okolí Kr. P. sebral, považovati za od- růdu hypochoeridis Suffr., odlišnou silným leskem a jemnějšími tečkami krovek, — Kovově zelený i kovově modrý. Pan J. Weise, autor druhu S. f$raticola, moji varietu viděl a své názory se mnou sdělil; za tuto laskavost mu vzdávám po- vinné díky. Několik jedinců v okolí Kr. P, * Typo nitidior, elytrorum punctis subtilioribus. — Supra vi- ridis vel viride coerulescens. Dominus J. Weise vidit. — Ex. nonnula collegi. C. ocellatus Dra. Smýkáním z různých rostlin, hojně; nový pro Kavkaz. Aphodius Iliger. A. erraticus L. a fumigatus Muls. v hovězím trusu bez základní formy. A. fossor £. Pouze 1 ex. A. hae morrhoidalis L. a. humeralis Muls. Dosti s předešlým. * A. latisulcus Režif. a. n. secundus 11. Druh latisulcus Reitterem popsán ze západního Kavkazu (T. XXIV. 50.) na základě jednoho exempláře. Svůj exemplář z týchž končin popisuji tuto jako novou aberraci barvou od nominátní formy v těchto bodech markantně odlišnou: štítek jest černý, šev krovečný rovněž, pouze konec krovek a nejužší okraj jejich postranní, ramena vyjímaje, kaštanově červené. * Differt a typo scutello elytrorumgue sutura nigris, elytro- rum solum lateribus — humeris exceptis — apicegue rufoca- staneis. * A. granarius L. Vzácně. A. immundus Creutz. Hojný. Z ZA o ČKA A. alpinus Scop. v. asphaltinus Kolen. V alpinské po- loze na Ačišchu 1 ex. A. merdarius F. Vzácně ve vyšších polohách. A. pusillus Herbst.V hovězím trusu, ne vzácně. A. 4-guttatus Herbst. Velmi vzácně. A. sticticus Panz. S předešlými. A. maculatus Sturm. 2 exempl. na Ačišchu ve vyšší poloze. A. rufipes L. Vzácně. A. depresus Kugel. Velmi obecný v hovězím trusu v každé poloze i na vysokohorských poljanách. Pokračování. (Materia instituta porro tractatur.) Ulovky motýli z Moravy. Podává E m. Blattný, stud. O prázdninách r. 1910 přibylo do naší sbírky několik pěk- ných kusů, chycených jednak na cestě Moravou, jednak v let- © ním našem sídle Vysočanech u Bítova v nejjižnější Moravě. Uvádím hlavní z nich: Parnassius Apollo L. byl v srpnu dosti hojný v Bítově a chytil jsem jej 5 kusů, z nichž ale podržel jsem jediného, pro- tože motýla toho ve sbírce již mám. Dle slov tamnějšího pana říd. učitele Domínka vyskytá se v květnu hojněji a to kusy ne pergamenové, ale hustě bíle poprášené. Araschnia Levana áb. Prorsa L. 9 kusy pozoroval jsem u Skalského mlýna pod Macochou 1. VIII. 1910, jeden u Osnovic u Bítova a jeden jsem chytil v Lanšavě (Landschau) u Vranova 19./VIIL. 1910. Melitaea Didyma O. ab. alpina a přechod k ní chytil jsem ve Vysočanech a Rájc Erebia Goanthe Esp. Alpský a karpatský motýl tento byl dosti častý v Bítově. R. 1898 chytil jej můj otec u Vranova. Satyrus Circe F. Po celý srpen hojný. Agrotis baja F. 5./VIII. 1910 při nočním lovu u Vysočan. Epineuronia cespitis F. Vysočany 27./VIII. 1910. Polia polymita L. pozdní, poněkud olítaný exemplář chy- til jsem 5./IX. u Vysočan. Larentia (Cidaria) piccata Hb. Bitov 8./VIII. 1910. 105: — —— Larentia luctuata Hb. Sloup 31./VII. 1910, Gnophos furvata F. Vzácná tato a jedna z největších píďalek chycena ve Vysočanech 19./VIII. 1910. Mimo to viděl jsem ještě 2 exempláře. Zygaena ephialtes ab. medusa Pall. chycena 10./VIL u Osnovic u Bítova. Zygaena laeta Hb. Tuto velice vzácnou a krásnou vřete- nušku chytil jsem 2./VIII. 1910 u Ivančic. Callimorpha guadripunctaria (Hera) Poda. Pozoroval jsem- 5 kusů u Zornsteina u Bítova. Své 2exempláře mám z července 1906 ze Svatojanských Proudů. Několik poznámek o fauně motýlí z okolí Příbramě. Dne 12. července t. r. podařilo se mi uloviti v lesní mý- tině na »Vojně« u Příbrami vzácný případ Jaterálního her- maphroditismu nu Lycaena argyrognomon Bgr. Jest to u ně- kterých druhů již několikráte popsaná gynandromorphie jevící se pěkným dimorphismem pohlavním již v povrchním zbarvení křídel. Levá strana jsou normálně vyvinutá křídla samičky v nejdelším průměru asi o dva mm větší pravé strany. Líc na levé straně jest černohnědý, na pravé straně křídla samečka červenavě modrá s černým lemem a bilými třásněmi. Spodina obou stran je světle modravě šedá, marginální páska dosti ši- roká a stříbřité tečky na levé straně čtyři, na pravé počtem pět. Celé ostatní tělo jest normální; abdomen svou velikostí odpo- vídá bříšku samičky. Jest přirozeno, že anatomie genitálních orgánů bude jako vůbec u všech obojetníků zakrslá a také při povrchním ohledávání lupou nekonstatoval jsem žádných zvláštností. Druhá zajímavost, kterou sdílím se slavnou entom. spo- lečností jest: Příspěvek ku biografii kukléřky zvonkové. (Cucnilia campanulae). Dne 21. července t. r. na exkursi ve společnosti pánů Dra. Tykače, auditora zeměbrany v Terezíně a jeho bratra soudce v Chrudimi, kteří své »far niente« tráví v Příbrami, nalezl jsem ve »Květné« u Příbramě na zvonku okrouhlolistém (Camp. ro- tundifolia) sedm housenek kukléřky zvonkové. Naleziště tohoto S 106 velmi vzácného a drahého motýle jest paseka, hojně pryšcem, ko- pretinou, zvonkem a diviznou porostlá, k jihovýchodu obrácená a proti severozápadu smrkem a borovicí chráněná. Podklad jako vůbec všude na Příbramsku prahorní břidlice — zde v rozvali- nách. Mezitím co jmenovaní pánové chytali hojně na pryšci Sesia empiformis Esp., sbíral jsem pilně Oberea erythrocephala F. a na divizně malokvěté několik exemplářů dosti vzácného pro Čechy význačného tesaříka Agapanthia K'rbyi Gyll., kterého jsem již loňského roku na Příbramsku hledal a demonstroval panu prof. Roubalovi. Při prohledávání jednotlivých květinek, takto mimoděk nuceném, spatřil jsem pojednou na samém kraji“paseky na zvonku sedm housének a to k mému nemalému překvapení housenek kukléřky zvonkové . . . Zajímavo jest, že dvě z ních se mě čtvrtý den zakuklily a ostatních pět bylo teprve 1 až 2 cm dlouhé a ještě zajímavější, že jsem tyto housenky nalezl kolem 10. hodiny dopolední při letošním úpalu slunečním na stoncích zvonku pilně ohlodávající ponejvíce květ . . . Diference velikosti odpovídá zajisté různému stáří, vzdor tomu, že matkou byla jedna a tatáž samička, klerá nakladla na zvonek v krátké době více vajíček, jak jsem poznal a soudil ze zbylých obalů a mnou nalezená sedmičlenná kolonie jsouc konservativní, zů- stala věrně na zvonku, na kterém se vylíhla a spokojila zatím se květy a lístky pokud zásoba stačí. Že by těkavost, nestálost i denní úkryt byly rozhodnou vlastností housenky kukléřky zvonkové, jak jsem tu a tam četl, shledávám u mnou živených pravou negací. Denně předkládám malým hltounům čerstvé snítky a jak pozoruji jdou jim dobře k duhu. S chutí lukulskou, ožírají zvonek po zvonku, lístek po lístku a nejeví pražádné touhy opustiti zajetí, které jsem jim vykázal za oknem. Rostou vesele a mám naději, že i tuto drobotinu dochovám do zaku- klení. Sprchové lázně jsem z programu škrtl, ale udržuji po- někud parami prosycený vzduch tím, že dávám za okno pijavý papír smočený ve studené vodě. Těkavost a nestálost housenek považuji za symptom choroby zaviněné vlhkem, aneb jsou to cizopasníci, kteří nemilosrdně zbavují housenku výživné lymphy a nutí jednak ku bezměrné žravosti, jednak k nevrlému blou- dění z místa na místo jako věčný Ahasver. Že cuculliím není na prospěch vlhko, soudím již z těch důvodů, že všechny z pravidla žijí na rostlinách, které libují si výhradně na slun- ných a vypráhlých úhorech a stráních. Jsou tudíž housenky koncem července anebo začátkem srpna, kdy se tyto vyskytují vysazeny po celý svůj vývoj žáru slunečnímu a jako pupy zase ve vyhřáté, suché a vypráhlé půdě nehluboko pod povrchem zakukleny vyčkávají svého vzkříšení... V roce 1904 v srpnu našel jsem na Kuřidle u Strakonic na locice (Lactuca virosa) housenku kukléřky locikové. Neznal jsem tehdy ještě nepříjemností, kterými housenky cucullií při uzavřené výchově rozčilují mnohého svědomitého lepidopterologa a choval jsem tuto za stejných podmínek, jako chovám své campanulae za oknem, kam od 2 hodin odpoledne až do večera pražilo slunce a výsledek byl příznivý. Příštím rokem vylíhl se mi pěkný sameček, kterého chovám ve své sbírce. Za stejných podmínek pěstoval jsem housenky verbasci, scrophulariae, um- braticae a nebyly-li napadeny cizopasníky vždycky vylíhly se mi pěkné můrky ... Další zajímavostí z mého motýlkaření jest: Euclidia mihi var. explanata. Rebel. V roce 1907 dvacátého července ulovil jsem na Kameně asi 2 hodiny od Příbramě vzdálené lesní, dosti bohatě horní květenou porostlé enklávě „mimo párek Callimorpha dominula nádhernou variaci od Euclidia mihi. Exemplář se širokými bílým: kresbami na předních křídlech upomínal na Clerckův v Syst. Nat. Allegat. popsanou varietu s tím však rozdílem, že mnou "ulovený exemplář měl zadní křídla podobná křídlům u Leucanitis stoliďa. Na této šťastné exkursi byl se mnou tehdy starý přítel pana Dra. Nickerla pan Karel Nosálek, ingenieur ve výslužbě, jenž za výměnu více pěkných motýlů vzácnou tuto variaci na mě vyloudil a darem věnoval vídeňské lepidopterologické spo- lečnosti Polyxeně, odkud panem Kyselou, tuším jednatelem spolku dostala se do sbírek dvorního musea a nazvána panem Drem. Rebelem variatio explanata. Rok na to byl dobrý tento pán za svého pobytu ve Vídni představen panem Kyselou auto- rovi nového pojmenování a jak mně později sdělil dopisem z Ho- donína, kamž se byl přestěhoval ke svému zeti lékárníku, vy- slovil prý se pan Dr. Rebel o mém úlovku: »Es ist ung'aublich, dafi eine solche bis jetzt unbekannte Varietát im Kónigreich von Bóohmen vorgekommen ist« ... Věčná škoda jen, že tohoto starého pána kryje chladná zem sestry Moravěnky. Byl upřimným, tichým entomologem, 8* i . který nevraždil massy naší motýlčí fauny a spokojil se ve svých sbírkách vždy jen s párkem toho kterého druhu. Rád a se zaní-. cením vyprávěl mi na našich společných potulkách na Příbramsku celé historie z mladších let svého motýlkaření, jak podnikal před více než čtyřiceti lety s panem Drem. Nickerlem výlety do okolí pražského; každý ten motýlek a každá ta jeho můrka měly svou historii, vypravoval mnoho, celé hodiny a byl šťasten, že ve mně našel vděčného posluchače. Ještě na podzim loňského roku zaslal mi hnízdo housenek Saturnia pyri, které nalezl na smu- tečním jasanu na hodonínském. hřbitově. Byl to poslední jeho úlovek, poslední dárek. Za tři měsíce na to dostal jsem úmrtní zprávu. Zemřel ve stáří 74 let a sbírky svých českých motýlů odkázal příbramskému gymnasiu... Příbram, 26./VII. 1911. Jan Šípek, c. k, pošt. assistent. Literatura. V Abhandlungen der Naturhistorischen Gesellschaft zu Nůrnberg. — XVI. Band, pg. 1—137, Nůrnberg 1906, vydal pan Fried- rich Max Thiem aus Plauen i. V. podrobnou práci: Bíogeogra- phische Betrachlung des Rachel zum Zwecke der Darlegung,wie das Leben diesen Raum in vertikaler | Richtung beselzt hat. (Lebenszonen, Lebens- grenzen.) Práce je plna snahy nadepsané thema propracovati, nemá však hlubšího vědeckého zorného úhlu a možno ji považovati pouze za pracný pokus; krátce vytčeno, nemůžeme u každé rostliny a každého živočicha stanoviti mez jeho ver- tikálního rozšíření a v tomto případě, nehledě k ubikvistům, nelze, neříkám s ci- tlivostí nějakou, ale ani hodně z hruba mez tu stanoviti, protože jest Roklan vlastně horou nízkou, 1454 m., a i praví obyvatelé Šumavští až na skrovné vý- výškách. Považuji přemnohá data této práce za »ad hoc« stanovená. Pokud rámec našeho časopisu a pokud můj interess, krátce se zmiňuji o odstavci »Insecta< a to o stati »Coleoptera«. Jest tu mnoho věcných chyb, na př. Ganglbauer není professorem (str. 95, poznámka); autor citoval Reittera, Heydena a Weiseho Katalog a nerozuměl jeho synonymickému složení (!), myslel totiž, že udání vlasti u toho onoho druhu je úplné a zapomněl, že třeba další udání vlasti bývá i u synonym, jež jsou tištěna posunutě poněkud směrem v pravo — což jest přirozeně často, že se zkratky ony nevešly k prvé řádce, nebo že pod oním synonymickým jménem byl druh ten z této vlasti znám; tak na. př. jest tato veliká chyba př: Stenus bifoveolatus Gyll., že prý »Nach Reitter bekannt aus Schweden u. Britannien<, — kdežto v citovaném starém Reitt., Heyd. a Wcis. katalogu jest hned pod původ- ním jménem Lifoveolatus Gyll. jméno syn. plancus Erl a vedle G. Ga. H. — jakož vůbec každému dobře Stenus bifoveolatus Gyll. ze střední Evropy dávno před prací páně Thiemovou znám byl. Totéž platí o Hypera adspersa F. atd. Jest tam i mnoho tiskových a formálních chyb, na př. Necrophorus ve- spillo, Pseudopelta thoracica vynecháno jméno autora, Trogophloeus psáno s ch místo g, Niptis místo Niptus, Eremoatus místo Eremotes, Baptolinus loniceps místo longiceps, — to jen namátkou a mimochodem! Nejzajímavější a v pravdě pro Roklan charakteristické druhy broučí vyne- chány, ač mnohé z nich i průměrný coleopterolog na Roklanu najde, některé známy jsou z literatury, kde pojednáváno o Šumavské fauně a autor mohl se snažiti o vystižení analogie fauny Roklanu a fauny nejbližších i jiných partií šu- mavských dle stávajících prací českých a německých. Mimo jiné uvádím pouze na př. tyto druhy, které jsem sám v letech 1902 a 1904 ve dvou denních výletech (!) na Roklaně sbíral: Trechus alpicola Strm., Olophrum fuscum Gravh., O. alpinum Heer., Arpedium brachypterum Gravh., Leptusa ruficollis Er., Pteroloma Forsstroemi Gyll., Octotemnus glabriculus Gyll., O. mandibularis Gyll., Sphaerosoma globosum Strm., Selatosomus affinis Payk., Tragosoma depsarium L., Pidonia lurida F. v. Ganglbaueri Ormay, Leptura dubia Scop. a. chamomilae F., L. sexmaculata L., Rhytidosoma globulus Hbst., Ceru- chus chrysomelinus Hochw. atd. — zřejmo, že těmito několika druhy mnohem lépe charakterisována fauna roklanská, než velkou nadpolovinou ubikvistů cito- vaného seznamu. Prof. J. Roubal, (Příbram). Příspěvek k poznání kukel z čeledě Syrphidae (Dipt.) Ant. Vimmer, Kr. Vinohrady, Microdon s$.? Na podzim roku 1910 daroval nám p. stud. phil. Frankenberger dvě larvy, které nalezl v mraveništi. Jedna byla živá. Hned jak jsme došli domů, připravili jsme jí útulek ve válcích pro chov. V noci larva zalezla na stěnu od- vrácenou od světla, kde setrvala mezi kypře nakladeným mechem, přimknuta jsouc ke sklu. Kdykoli z písku na dně vypařilo se větší množství vody, odplížila se larva v noci blíže ke dnu, po nakro- pení písku vystoupila po stěně o kousek nahoru. V měsíci únoru ustaly stěhova- vé pohyby a larva se zakuklila. Po celou dobu ničeho nepožila. V dubnu jsme se A. Microdon sp. těšili na mouchu, leč marně; když ani „ s a nk nl She v květnu moucha se nelíhla, odchlípli jsme kuklu, která byla k našemu úžasu — zaschlá. Z té příčiny nelze nám udati, které specii larva patřila. Dle poznámek z literatury mohla by to býti specie mutabilis L,, neboť tato dle Schlotthanubera (1840) a Wismana (1848) zdržuje se ve hnízdech mravenčích neb poblíž jich. Kuklu Micr. devius L. znal již Zelterstedt (Diptera scandinaviae disposita et descripta. Lunde. 1842—50.) Že o kukle přece ještě pojednáváme, toho jsou příčiny dvě. Předně uplynulo drahně času od popsání a nakreslení larvy, druhé nález její vždy patří u nás k vzácnostem. : Ve stavu, v němž jsme kuklu zkoumali (viz obr.) neliší se tato valně od larvy. Je tužší, svraskalejší, stigmata ještě více zchitinisovala, střední kýl vystoupil a po stranách vytvořilo se po dlouhé vrásce. Na ventrální straně pokožka ztvrdla. Tělo je dlouhé 8%/, mm, Široké 7'5 mm, tvaru kruhovitě elliptického, hřbet se klene poklicovitě, Na předním konci (vždy tam, kde není stigmat) vidíme mírný zářez jako u larvy. — Panu Frankenbergrovi děkujeme tímto veřejně za darování tak vzácné kořisti. 2. Chrysotoxum elegans Zw. Kukly vyhrabali jsme z me- chu v lesích u Dobřichovic. Mouchy líhly se 20. května, napřed samice, pak samci (22. 5.). Kukly samičí jsou větší než kukly samčí. Kukla má ráz kukel Syrphid (obr. 1.), je poněkud hruš- kovitá, v předu o hodně tlustší než vzadu, ventrálně dosti vy- dutá. Okrově hnědé puparium měří na délku 9 74m, na šířku 4 mm. (383—35 pro SG). Pohlížíme-li na ně se strany, zna- menáme, jak se prohýbá dole, nahoře klene, obloučkem zahýbá dolů a zúžuje se až ve výšku stigmatu posteriorního, které smě- řuje dolů jako panožka. Asi ve '/, délký na tlusté části ven- trálně viděti jest černavý hrbolek ústní a nad ním sotva zřetelná zchitinisovaná přední larví stigmata. Při pohledu shora (obr. 1a.) neúží se puparium tak náhle jako při jiných kuklách Syrphid, zůstávajíc vzadu při stigmatech posteriorních 2:5 m široké. Třetinu konce těla zaujímá šířka stigmat. Nezřetelný zářez ukazuje, že stigmata tvoří dvě srostlé velmi kratičké rourky (obr. le, 1f) barvy černohnědé, Při zvětšení nesou stigmata na temeni po třech hrbolcích, které značí ostie (obr. 1%). Pohled na ventrální stranu neliší se podstatně od pohledu shora. Vyniká tu zřetelně prohlubinka do dutiny ústní (1%, 1c), W p po za níž prokmitává schránka jícnová. Pod rourkou z posterior- ních stigmat vyskytuje se úzký val, pod nímž leží řitní po- líčko. Na povrchu článků tělních nelze hranic jejich ani rozeznati. Teprve když obrátíme víčka vnitřní stěnou vzhůru a prohlížíme drobnohledem, poznáme, že dolní víčko se oddělilo ve čtvrtém článku, mimo to prvý článek dělí se ve dvě části, přední odpo- vídá terčku nadůstnímu, zadní pak představuje vlastní I. čl. hrudní (1Z), poněvadž v něm ústí 2 hlavní větve trachejí do stigmat jíž zkornatěných a středem táhne se kommissura, jež je spojuje. Tedy přední kusy větví tracheálních při svlékání se odtrhnou a zůstanou spojeny s exu- vií. — Vertikální šev dolního víčka vine se těsně nad nálevkovi- tým útvarem, jenž se v larvě vychlípil jako dutina úst. Tato ná- levkovitá dutinka stojí kolmo na stěnu a kní se připojuje schránka jícnová s háčky. 9. Chrysochlamys nigrifrons Eg. Náš milý přítel, p. Zeman, každoročně nás překvapí nějakou vzácností. Týž přinesl i letos z Krče kukly výše jmenované pestřenky (obr. 24), za něž mu srdečně děkujeme, Nejprve prohlédneme kuklu shora (2b). Je 8 mm dlouhá, největší její šířka měří 3:5 mm, do zadu málo se zúžuje, vypadá shora přesně vejčitá. Nápadně vynikají asi v prvé čtvrtině černé dýchací růžky, jejichž vzájemná vzdálenost měří 2 délky růžku. Na konci těla vyčnívá krátká dvojrourka zadních stig- mat barvy žlutohnědé, jež se dobře liší od špinavě plavo- hnědé barvy puparia. Stigmata se lesknou, kdežto stěny pu- paria jsou nelesklé a drsné. Okolo stigmat sedí hvězdice ze 6 trnů složená, z nichž 3 jsou po levé a 3 po pravé straně stigmat. Se stran jeví se puparium (obr. 22) k oběma koncům sní- žené v hřbetu vyklenutém a břišní části nepatrně vyduté, mno- hem méně než při Chrysotoxum elegans Dw. Z růžků dýchacích je viděti jen jeden a nevyčnívá nad hřbet. Pod drobnohledem jeví se jako černá hrbolatá rourka, jejíž hrbolky jsou vyzdobeny nepatrnými štětinkami. Stigmata posteriorní míří šikmo vzhůru a do zadu (obr. 2a). Ze 6 trnů kol stigmat postřehneme se strany toliko tři. Vysvětlení obrázků. B. 1. Chrysotoxum elegans, kukla, 1 se strany. la shora, 1c prolák- lina ústní se schránkou jícnovou shora, 1b se strany, Id víčko se zbytky tra- cheálních větví, 1 g dolní víčko, le, f, k stigmata. 2. Chrysochlamis nigrifrons, kukla, se strany (a), shora (b), zdola (c), 2d vychlipená proláklina ústní, 2f ozubené pysky, 2e poslední článek s hrbol- kem análním. ť 9. Volucella inanis, kukla, shora (3), se strany 34, 3b stigmata se strany a šikmo shora. P 4. Cheilosia sp.? 5. Syrphus corollae, kukla, 52 konec posledn. článku se stigmaty a lalůčky. s: 6. Syrphus vitripennis, kukla se strany, 64, c, schránka čelistní s ústní proláklinou, 6b, ď stigmata poster. 7. Syrphus balteatus, shora a se strany. 8. Ceria conopsoides dle Dufoura. 4 4 fe ša cal *- yu há ae“ . OBSAH: Romuald Formánek: Evropští nosatci podčeledi Rhynchitinge, Str. 73. — Stav, rada J. Srdínko: Zeživota a chovu můry Agrotis cande lisegua H. (sagittifera Hb.) Str. 95. — Prof. J. Roubal: Koleopterologické výsledky mé cesty na Kavkaz v červenci r. 1911..— Ouid novi de Coleo- pterorum Caucasi ad occidentem vergentis fauna in meo itinere Julio mense anni 1911 suscepto cognoverim. Str. 101. — Em. Blattný, stud.: U oky motýli z Moravy. Str. 104. — Jan Šípek, c. k. pošt. assistent: Několik poznámek o fauně motýlí z okolí Příbramě, Str, 105. — Literatura. Str. 108. — Ant Vimmer: Příspěvek k pozrání kukel z čeledi Syrphidae (Dipt.) Str. 109, Entomologické příručky: I. Jak hledáme, usmrcujeme a pro sbírky upravujeme hmyz, napsali Lad. Duda, H. A. Joukl, Fr. Klapálek, P. A. Kubes, Dr. E. Lokay, Dr. K Šulc, Dr. J. Uzel, Dr. V. Vávra, A. Vimmer. S 28 obr. v textu. — Cena 80 h, pro členy Č. S. E. 56 h, poštou franko 10 h více. II. České síťnatky. Tingitidae. Frant. Mužík. — (5 obrázků v textu). — 60 h, členové 40 h, poštou 5 h více. III. Kůrovci v Čechách a na Moravě žijící. Rom. Formánek. — (73 obr. v textu.) — K 160, členové K 1:08, poštou 10h více. IV. Evropští nosatci rodu Dorytomus Stephens, Rom. Formánek. — (1 obr. v textu. a tab.) — 80 h, členové 54 h, poštou 5 h více. V. Majky (Meloě Z.) zemí koruny České. Rom. Formánek. — (9 obr. v textu.) — 48 hal., členové 32 h, poštou 5 h více, VI. Klíč k určování českých Bembidiin. A. Jedlička. — (15 obr. v textu.) — 60 hal., členové 40 hal., poštou 5 h více. Na žádost členů z venkova usneseno přátelské schůzky konané o 6.—8. hod. večerní v kavárně »Orientu« v těch týdnech, kdy jest schůze občasná, přeložiti na sobotu. Dopisy přijímá prof. Fr. Klapálek, Karlín 263, peníze cís. rada Ferd. Veselý, Kr. Vinohrady, Slezská 33 a výpůjčky kněh Oldř. Šustera, Smíchov 558. ČASOPIS České Společnosti šntomologické. Meta Sociefalis Znfomologicae Bohemiae. Ročník VIIL I9IÍ. Číslo 4. Redakční komilé : Prof. fr. Klapálek. P. Hug. Kubes. Prof. Dr. Em. Rádl. MUDr. Em. Žokau. Odb. uč. Ant. Vimmer. os V PRAZE. Hákladem České Společnosti Entomologické Tiskem Dra Ed. Grégra a syna. sad 5 i dl : a A ty sů Ce a “ 74 R © Prohlédněme ještě puparium zdola (obr. 2c, 2e). Tak as v místech pod růžky dýchacími vyniká proláklinka ústní jako podlouhle černá ellipsa. Při náležitém zvětšení objeví se oba její chitinové pysky ozubené (2f). Podobné zařízení, ale měkké, mají larvy rodu Sepedon a Helomyza. Dole pod rourkou stigmat viděti zřetelný hrbolek anální barvy černohnědé, tvaru elliptického, ale proximalně zašpičatělý (2e). Při kuklení prohlubinka ústní bývá pravidlem zatažená, leč známe případy, kdy zůstala vychlípená (obr. 2d) a také ztvrdla. 4, Eristalis tenax Z. Dlouhá, válcovitá kukla je všeobecně známa. Proto připojujeme jen několik znaků, o nichž se posud nikdo nezmínil. Za dýchacími růžky na hřbetě je bledé políčko, za tím následuje široký tmavší hřbetní pruh, jenž je při krajích nejtmavší, jakoby ovroubený, uprostřed poněkud smytý. Pod pleurami po boku táhne se po řadě tmavších skvrn, které jsou rozmyté, ale přece netvoří souvislého pruhu. Hrbolky, na nichž sedí dýchací růžky, jsou leskle černé, prothorakální stigmata (pů- vodně larví) mají patu také černou, sama jsou žlutohnědá. Dý- chací růžky vybíhají skoro z počátku šikmo ufaté přední části těla, kdežto prothorakální stigmata larví přisedají na konci jejím. Dýchací růžky zahýbají se v tupém úhlu. Základní jejich část je skoro hladká, kdežto zahnutý delší díl zdobí pravidlem as 9 příčních kroužků, které jsou štětinkami posety. Na délku měří asi polovinu vzdálenosti mezi nimi a larvími stigmaty prothora- kálníml. Tato jsou srpovitě vzhůru zahnuta, co do délky pak Kratší než základní díl dýchacích růžků. Délka larvy bez dýchací roury měří 15 mm, šířka i výška 5 až 5', mm. o. Volucella inanis Z. Kuklu Volucella bombylans popsal již Zetterstedt, zda-li je popsána kukla inanis L., ne- podařilo se nám z literatury zjistiti. Za kukly srdečně děkujeme p. MUDru. Pečívkovi, vrch. štábnímu lékaři. - 12:5 mm dlouhé a 5 mm široké puparium napodobí papí- rovinu, z níž jsou buňky vosí stavěny. Má tutéž barvu jako buňky a na povrchu je drsné mikroskopickým detritem pokryté. Tvrdá kutikula není články rozdělena zřetelně, jen asi 4 sotva patrné švy a několik velmi mělkých zářezů značí rozčlenění na dorsální straně. (Obr. 3.) V předu je puparium mírně šikmo ufaté, ale nikoliv do té míry jako při kukle Eristalis tenax. NS -15 9 E AN- 908 vý Rourka ze splynulých zadních stigmat měří nejvýše 1'5 mm, často o něco méně. Má barvu tmavě červenohnědou a lesk dosti značný. Terminální plošky její neleží v jedné rovině, nýbrž jsou k sobě nakloněny ovšem v tak tupém úhlu, že se jen o málo liší od úhlu přímého. Jsou barvy čistě červenohnědé, jejích otvůrky dýchací bílou hmotou vyplněné leží těsně u příčky dě- lící obě stigmata (3b). Pozorují-li se tato pečlivě, vyniknei u nich základní tvar společný všem Syrphidám. Se strany postřehneme na ventrální ploše blíže mediany hrbolky s ostrými háčky, jimiž se larva přidržovala; 7 hrbolků nese velké háčky, osmý až skoro pod stigmaty umístěný, má háčky nepatrné (obr. 3a). Barva všech háčků je žlutohnědá. Po stranách hrbolků směrem k bokům je řídká řada jednotlivých háčků, které čím dále od mediany, tím jsou menší, až vymizí. Zadní stigma sklání se o malounko pod vodorovnou ro- vinu, neshýbá se však skoro kolmo dolů jako při kukle Chry- sotoxum elegans. 7. Cheilosia sp. Délka puparia 6'5 mm, šířka skoro 3 mm. Shora (obr. 4) podobá se pupariu Chrysochlamys nigri- frons Egger. jsouc jako toto přesně vejčité. Na hřbetě má asi ve '/, délky také stigmatické růžky, jenže nejméně o půl delší. Rozezná se však od kukly Chrysochlamys delší dýchací rourkou, kteráž se skládá z kuželovitého základu a dvou oddělených stigmat. Povrch kukly je drsný, hrubě vrásčito fťupkovaný, barvy špinavě šedohnědé., Kukla byla mezi mechem v lesích u Dobřichovic. Že patří rodu Cheilosia, poznali jsme dle přesného vyobra-- zení Dufourova v Annal. de Science naturell. XIII. 1840, kde týž vykreslil kuklu Cheilosia scutellata Fall. Kukla naše liší se od vyobrazení Dufourova jen o málo kratšími dýchacími růžky a kratším kuželovitým článkem dýchací roury. 8. Syrphus corollae Fabr. popsali jsme již v VIII. roč, to- hoto časopisu, č. 1. 1911, p. 34. K vůli přehledu doplňujeme jen některými náčrty ve vyobrazeních (obr. 5, 5a). 9. Syrphus vítripennis Mg. Puparium zachovává hruško- vitý tvar pestřenčí (obr. 6), avšak u kořene stigmat posteriorních méně se zúžuje, nežli Syrphus corollae i Syrphus balteatus. Vždyť hřbetní šířka u stigmat měří dokonce 2 mm, ač celá šířka obnáší málo přes 4 mmm. Délka puparia je:7 mm, šířka 4 mm. Exuvie má povrch drsný, barvu hnědou beze skvrn, (yb Z det R LA Z nelze na ní rozpoznati hranici jednotlivých článků pro četné pa- články, které způsobily, že se zdá exuvie jemně napříč rýho- vaná. Stigmata zadní jsou srostlá ve velmi kratičkou rourku na temeně zřetelně rozdělenou ve dví, u kořene jen rýha značí po- dvojnost. Po stranách zářezu vyniká z terminálních plošek stigmat po jemném hrbolku, jenž ční jako špička. Při náležitém zvětšení poznají se na červenohnědých zadních stigmatech tři zřetelná černá ostia (6b). Se strany jeví se puparium velmi vypuklé a bez dýcha- cích růžků. Hranice sternitů je sotva naznačena vlnitou boční rýhou, která směrem do zadu mizí. Vespod asi v prvé čtvrtině délky kuklí je černé místo, ústní prohlubinka (obr. 62), trochu nad ním do předu viděti jest černý hrboleček, zbytek to prothorakálního stigmatu larvího. Na zúženém konci pod poste- riorními stigmaty šikmo vzhůru čnějícími klene se krátký a nízký val (64), pod nímž ústí řiť. Val obkličuje stigmata ze spodu, přechází na bok, kde záhy mizí. Vezpod na kukle znamenáme ellipsovitou prohlubinku ústní dvěma pysky znamenanou, za nimiž prokmitává schránka jíc- nová. Na konci těla vynikají stigmata valem obklíčená. Břišní část kukly je o málo tmavší než hřbetní. Odstraníme-li víčka, vidíme, jak jícnová schránka kolmo připojuje se k prohlubince ústní (60). 10. Syrphus balteatus Degg. Kukla této pestřenky (7, 7a) podobá se kukle Syrphus corollae, jenže je u konce ští- hlejší a má jen dva tmavé příčné oblouky na hřbetě, kdežto c 0- rollae má čtyři, více zalomené a do zadu poněkud protažené; balteatus vyznačuje se obloučky uzavřenými, které se při- pojují na příčné pruhy, kdežto při c orollae zůstávají oblouky otevřené, poněvadž příčné pruhy se nevyvinuly. Puparium je Z mm dlouhé, největší jeho šířka měří 3 mm, kdežto při stigmatech posteriorních 1 1. Exuvie má barvu bílou a silně prosvitá, je poměrně tenká. Od středu ku předu zdobí hřbet 7 šedých pruhů, které zhruba souhlasí se zářezy článků, druhý je z nesouvislých skvrn složený a velmi krátký. K prvému a třetímu připojují se šedé skoro půlkruhové proužky. Od čtvrtého pruhu příčného počínajíc, táhne se po bocích ozdoba ze skvrnek a teček barvy šedé, v nichž lze stanoviti přibližně 4 řady, které směrem do zadu splývají, čtvrtá značí hranici mezi břišní a hřbetní částí exuvie. S exuvií svlékly se kusy hlavních 9+ S hi větví -tracheálních od stigmat až přes '/, délky těla; na jejich koncích je znáti. že jsou násilně přetrženy, jako jsme to pozo- rovali při kukle Chrysotoxum elegans blíže anterierních stigmat. Jí Od bělavé barvy exuvie odrážejí se okrově žlutá stigmata posteriorní s černě vroubenými ostiemi. Se strany pozorujeme, jak tělo zabíhá za stigmata šikmo vzhůru nakloněná v podobě tenkého okraje. Při kukle S. co- rollae dělí se tenký okraj ve tři laloky, čehož jsme nepozoro- váli při kukle S. balteatus. Pačlánky stěžují rozeznávání a počítání vlastních článků, ač nedodávají kukle tak zřetelného rý- hování jako při S. vitripennis. Proláklinka ústní a stigmata (larví) prothorakální jsou sotva patrny. Za kukly děkujeme p. Kříženeckému. Přehlédneme-li posud vytčené znaky kukel z čeledě Syr- phydae, můžeme naznačiti, jakým as směrem ponesou se bu- doucí determinační tabulky k jich určení sestavené. Zajisté, že bez významu nebude délka dýchací roury; a tu třeba rozeznávati dýchací rouru dlouhou jako tělo,jako čtvrtina délky těla, a rouru krátkou, kratší posledního článku. Krátká roura je vodorovná neb mírně dolů sklo- něná, Šikmo vzhůru se pnoucí, neb skoro kolmo dolů ohnutá. Dalšími dobrými znaky budou dýchací růžky, které se u některých rodů vyvinuly, u jiných jsou nezřetelné či ohle- dem na klíč žádné. Jejich délka, vzájemná vzdále- nost, tvar a povrch nebudou bezvýznamnými. V jiné řadě stojí zase poslední článek kuklí, se svým za- končením a výběžky, po případě valem pod stig- maty-a po liíčkem rith m Podřízenější význam přikládáme hrbolkům pošino- vacím, ztluštěnináma vyvýšeninám kutikuly a barvě její. : Útvar terminální plošky zadních stigmat hraje při určování také větší menší úlohu. : Terminální ploška bývá zdánlivě dirkovaná neb sedí na ní nepatrné nebo zřetelné pupeny (s ostiemi). Pupeny. bývají. pra- vidlem tři. S VL K K n k bu Kukla z puparia vyňatá vězí v pokožce blanité, průhledné, Kutikula je struktury fibrillové, pod ní vyskytuje se velmi te- ninká buněčnatá vrstva epidermální, jejíž buňky jsou na obvodu hranaté a daleko od sebe vzdálené. Stigmata nymfy vnikají do stigmat puparia, pupeny jejich leží pod pupeny stigmat puparia. Do těla, posud z bunečného pletiva složeného, vedou od stigmat dvě větve tracheální; musí to býti větve nové, poněvadž původní zůstaly v pupariu, kde se odtrhly v zadu i v předu. Ještě i na pupariu zahlédneme, že lze mluviti přibližně o článku hlavy. Zjasní-li se náležitě dolní víčko, nalezneme pra- vidlem, prvý článek rozdělený ve dva díly. Kratší zaujímá pro- láklinu ústní a je Ššvem oddělen od dalšího dílu článku prvého, v kterémžto bývají zbytky tracheálních větví a jejich Kkommis- sury. Tak zvaná dutinka ústní je nálevkovitá a vstupuje do pu- paria kolmo na medianu, nikoli podél ní. Kolmo zase k nálev- kovité dutině přikládá se schránka jícnová. Během zakuklování se nálevkovitá dutina zatáhne, ale někdy zůstává vychlípená v podobě černého hrbolku. Pak schránka jicnová skoro dotýká se kuklí exuvie. D o date k. Máme kuklu Ceria conopsoides z okolí Vídně, leč nemíníme ji znovu popisovati, poněvadž ji vyobrazil a popsal r. 1845 již Léon Dnufouv. Přehled. A. Kukla pokličkovitá —. . . . . . . Microdon (obr. A) > více méně hruškovitá . . . B. B. 1. Dýchací rourka dlouhá jako tělo. — Dýchací růžky vroubkované, dlouhé, měřící nejméně půl vzdá- lenosti mezi nimi a srpovitě Za- hnutými prothorakálními stigmaty Eristalis. — — kratší těla neb hodně krátká 2. 2. Dýchací roura měří čtvrtinu neb o málo méně než čtvrtinu délky těla. a) Dýchací roura z proximální a di- stální části; proximální kuželovitá distální podvojná (dvě stigmata vedle sebe), dýchací růžky dosti dlouhé: 5% 1,5 Cheilosia (oby. (4) b) Dýchací roura z jedné části; jen na konci slabým zářezem, termi- -nální ploška stigmat oddělená; : v bez růžků dýchacích; na článcích : po straně ostny. . .. . . . . .Ceria (obr. 8). — Dýchací roura kratší posledního SIA 7 2 B V 3. Dýchací růžky krátké. — Okolo dých. rourky 6 trnitých přívěsků, tato širší než '/,„ šířky posledního — článku, proláklina ústní opatřena jest chitinovými pysky se zoubky Chrysochlamys (obr. 24—2f). 3... žádné -au . Puparium hodně obloukovitě pro- hnuté, dýchací rourka dolů obrá- - cená, při pohledu shora jen '; šířky posledního článku zaujíma- če) Kde ohlášena 2 Ghrysotoxum (obr. 24—20). „+ — není obloukovitě prohnuté, toliko na břišní straně prohloubené, dý- chací rourka nesměřuje dolů.. .5. o. Dýchací rourka skoro vodorovná, neb mírně pod horizontální ro- vinu skloněná — na ventrální straně 8 párů hrbolků s háčky hodně zahnutými . . . . .« „Volucella (3, 3a, 3b) — — šikmo vzhůru postavená, — okraj těla pod stigmaty tenký, ně- kdy laločnatý, tvar puparia vprav- dě hruškovitý, v předu klenutý, z ; ; , nikoli tupě zakončený. ©. . . Syrphus (5, 6, 7). Auszug. | Beitráge zur Kenntnis der Fliegenpuppen aus der Familie Syrphidae. Syrphus. (Fig. 5, 5a, 6, 64, b, c, d, 7, 7a.) Die Puppe ist birnfórmig, nach hinten verschmálert. Das Stigmenrohr ist kurz und ragt schrág nach oben vor. Keine Stigmenhórner. Das letzte Glied am hinteren Ende gerandet, der Rand manchmal mit drei Zapfen. Die Puppen sind ockergelb, gelb und braungelb. Chilosia. (Fig. 4.) Das Stigmenrohr hat */, d. Kórperlánge, und ist lánger als der letzte Kórperring. Proximaler Teil des Stigmenrohres ist konisch, distaler Teil deutlich, aber kurz gabelig geteilt. Die Stigmenhórner ziemlich lang, den Růcken der Puppe úberragend. Puppe von eitórmiger Gestalt. Volucella. (Fig. 3, 34, b.) Das Puparium ist eifórmig, grob runzelig und punktiert, ohne Stigmenhórner. Das kurze glánzende Stigmenrohr ragt aus dem letzten Ringe fast wagerecht vor. Die Ven- tralseite schmůcken 8 Hůgel mit kurzen Krallen., Eristalis. Das Stigmenrohr fast so lang wie der Kórper. Die grofen Stigmenhórner sind áuferlich geringelt, walzenfórmig; sie Sind kůrzer als der Abstand zwischen denselben und den Protho- rakalstigmen der Larve; Kriechwarzen auf der Ventralseite deutlich. Chrysochlamys. (Fig. 24, b, c. d, e, f.) Die eifórmige Puppe hat nur ein kurzes Stigmenrohr, das schrág nach oben ragt. Ihre Breite ist grófier als "/, der Breite des letzten Ringes. Sie sieht der Puppe von Volucella áhnlich, hat aber 6 Zapfen um das Stigmenrohr herum und neben der Munděoffnung Chitinlippen mit Záhnchen (Fig. 2f). Stigmenhěrner sind kůrzer als bei Chi- losia. Chrysotoxum. (Fig. 1, la, bd, c, d, e, f, £, h.) Die bogen- fórmig gekrůmmte Puppe hatein kurzes Stigmenrohr, dessen Breite etwa '/, der Breite des letzten Ringes hat; sie ist fast senk- recht nach unten geboben, Die zarte Exuvie ist braungelb. Keine Stigmenhórner. Ceria. (Fig. 8 nach L. Dufour.) Das Stigmenrohr ist lánger als 3 letzte Kórperringe, an der Seite des 3.—9. Ringes je 2 Borsten, des 10.— 12. je eine Borste. Vorderrand des ersten Rioges mit 4 Borsten. Auf dem Růcken des 4.—9. Ringes je 4 Borsten. Microdon. (Fig. A.) Der Umriss der Puppe fast kreisfór- mig. Oben ist dieselbe bucklig, unten flach. Oberseite ist netzartig chitinisiert. Die Puppe ist der Larve áhnlich. Das Stigmenrohr sehr kurz, dorsal sitzend. nk částí: kt PLKLE Za oo pl, i KD Palaearktické rody a druhy podčeledi Cimicinae. Napsal odb. učitel Fr. Mužík. Snaha, nabýti jasnějšího pojmu o druzích, vyskytování se, životě a zeměpisném rozšíření těchto zvířat, vedla mne k bedli- vějšímu si jich všímání, jakož i sebrání příslušné literatury a soukromých zpráv vynikajících odborníků a sběratelů. Výsledky práce té, jejíž osou je článek Dr. G. Horvátha, uveřejněný v. Annales Musei Nationalis Hungariči 1910, pag. 361, jakož i mnohé jiné zprávy, jež mi týž znalec ochotně dal k použití a za něž mu vyslovuji tuto povinný dík, podávám v následujícím. Podobně ochotně poskytli mi potřebných dat prof. O. M. Reuter, Dr. Th. Hueber a Dr. A. Hensch. Všem budiž můj dík! Hmyzové z této podčeledi, jichž »důstojným« zástupcem jest světožnámá, všeobecně nenáviděná a obávaná »Štěnice do- mácí« (Cimex lectularius L.), určí se dle těchto znaků: Tělo je široké, ploché, velmi způsobilé k prolézání úzkými štěrbinami, barvy žluté až hnědé. Hlava prodloužena je do předu v dosti dlouhý v předu uťatý výběžek, jehož strany jsou téměř rovnoběžny. Tykadla mají 4 články, z nichž třetí a čtvrtý jsou tenčí, než prvé dva. Základní je nejtlustší. Oči složené jsou na povrchu drsně facetovány. Jednoduchá očka, u ostatních pod- čeledí »Cimicid« vyvinutá, zde scházejí. Rypák má tři články, dosahuje k předním kyčlím a ukládá se za klidu do rýhy na spodu hlavy. Štít je široký, v předu vykrojený, na stranách s více méně širokými plátovitými rozšířeninami. Krovky jsou vždy velmi zakrnělé, podobající se pouhým šupinám.*) Zadní křídla scházejí úplně. Žlázy, jimiž vypouštějí tato zvířata odporně páchnoucí tekutinu, jsou na spodu zadohrudí dobře vyvinuty. Nohy jsou jednoduché, se třemi články tarsálními. Část druhého a celý třetí článek hrudní, jakož i všechny články abdominální jsou shora nepokryty a tudíž dobře zřetelny. Celé tělo je více méně chlupaté, kraje štítu a rudimentů krovečních velmi zřetelně brvité. Žijí cizopasně na člověku, ssavcích a ptácích, živíce se jich krví. Stávají se tím obávanými úpíry, kteří oběť svou třeba i k smrti vyssávají. *) Co mylně za okřídlenou lectularius bylo považováno, je příbuzná Lyctocoris campestris. Prof. O, M. Reuter pak dokonce obdržel za štěnici pova- žovanou samičku motýlka Cheimatobia brumata. DÍ CO Podčeleď Cimicinae má dva rody. . (2.) Tělo je krátce chlupaté, na stranách štítu a krovek s delšími brvami. Hlava jest ve střední části delší než štít. Třetí a čtvrtý článek tykadel jsou značně ztenčeny. Štít je v předu hluboce vykrojen a má přední postranní rohy do předu silně protaženy. Nohy jsou tenké. Cimex L. (Clinocoris Fall.) „ (1.) Tělo je pokryto hustě dlouhými chloupky. Hlava ve své podélné střední čáře není delší štítu. Třetí a čtvrtý článek tykadel jsou značně ztenčeny. Štít je v předu mělce vykrojen a nemá postranní přední rohy silně vpřed prota- ženy. Nohy ne zrovna tenké, . y y Oeciacus Sal. Rod Cimex L. má 5 palaearktických druhů. . (6.) Pronotum je v předu velmi hluboce vykrojeno a má strany vůbec, do předu pak zvlášť mnoho plátkovítě roz- šířeny (více než průměr oka) a poněkud vzhůru prohnuty. Krovky na konci přímo ufaty. . (5.) Porostlá krátkými chloupky ; brvy po stranách pronota nejsou delší průměru oka. Hřbet abdomenu skoro lysý. . (4.) Délka 4—6 mm. Druhý článek tykadel je kratší než třetí, čtvrtý obnáší */, třetího. lectularius L. . (8.) Délka 37/,—4*/, mm. Druhý a třetí článek tykadel délkou sobě rovny; čtvrtý */, třetího. columbarius Jen. . (2.) Porostlá delšími chlupy; brvy po stranách pronota zře- telně jsou delší průměrem oka. Hřbet abdomenu chlupatý. Druhý článek tykadel je nepatrné kratší než třetí, čtvrtý */, třetího. improvisus Reutf. . (1.) Pronotum vpředu ne tak hluboko vykrojené, kraje méně a po celé délce stejně plátkovitě rozšířeny, ne šíře než je průměr oka. Zakrnělé krovky na špici zaokrouhleny. Třetí článek tykadel je o '/, delší čtvrtého. . (8.) Delšími chloupky porostlá. Brvy po krajích pronota jsou zřetelně delší průměru oka. Druhý článek tykadel je nepatrně kratší čtvrtého. Hřbet abdomenu chlupatý. Délka 4/4—5 mm. pipistrelli Jen. . (7.) Kratčeji chlupatá. Brvy po stranách pronota nejsou ZPne K O hk o E ey by A Byla > : o . ko, k a Pa | PO ý „MA s : hoj B, "* LL L L L L = =< L LL = = L = 22 delší průměru oka. Druhý článek tykadel je zřetelně delší třetího. Hřbet abdomenu lysý. Délka 5 mm. dissimilis Horu. Cíimex L. Lectularius L. Všeobecně známa z nečistých příbytků lidských, zvláště ve velkých městech. Ukrývá se ve dne v po- stelích, za rámy obrazů a jinde. V noci napadá spící lidi a ssaje jim krev. Velmi se množí a je velmi obtížným cizopasníkem. Napadá také holuby a slepice. Dr. Horváth sděluje mi, že dostal z holubníků a kurníků dosud vždy jen tento druh a já mám zkušenosti tytéž. Columbarius fen. Uvedena v díle Ed. Saunders »The Hemiptera Heteroptera of the British Islands« jako druh žijící v Anglii. Cizopasí na holubech. Dr. Horváth vedle toho jmenuje ještě Gallia, Hollandia. Sděluje mi ještě mimo to: Dostal jsem ji svého času od J. W. Douglas a Ed. Saunders, kteří již nejsou na živu, z Anglie. V Uhrách jsem se dosud marně po ní pídil, nalezl jsem v holubnících vždy jen druh lectularius L. — Dr. Hensch z Krapiny: (C. columbarius mám pouze 1 exemplář z Anglie. — Dr. Hueber z Ulmu : Druhy, kterých ode mne žádáte, nenalézají se v mých dublettách, ba ani v mé sbírce. Sám jsem jich dosud neulovil, aniž od koho dostal. Prof. Duda v »Soustavném přehledu českého hmyzu pole křídlého«, vydaném roku 1884, uvádí mimo lectularius L. ještě hirundinis fenyns, columbarius femyns a pipistrellae Kolem. a připojuje poznámku: Všecky tři druhy jsou již dávno popsány, ale platnost jejich později (i samým Fieberem) v pochybnost uváděna; ale nejnovějším zkoumáním zjištěna jest specifická, rozdílnost jejich od obecné štěnice domácí nade vši pochybnost. Bylo mi také již častěji oznámeno, že tu a tam byly pozorovány v holubnících a ve hnízdech vlašťovčích štěniíce, ale nemohl jsem se jich až dosud nikde dopíditi. V seznamu vydaném fysiokratickou společností v r. 1892 jmenuje 3 druhy a to: lectularius L., columbarius Jem. a hirun- dinis fen. — V seznamu Dr. Ot. Nickerle »Fundorte bohmischer Wanzenarten« není obsažen vůbec žádný z čchto druhů a v Se- znamu prof. Spitznera »Beitrag zur Hemipterenfauna Máhrens< pouze druh lectularius, £. — Pokud mne samého se týče, neměl jsem také dosud toho štěstí při prohlídce holubníků s druhem columbarius se setkati. ] Má A k l 6 » Improvisus Rent. Druh ten až dosud je znám pouze ve dvou exemplářích. Prvý, dle něhož prof. Reuter stanovil »druh«, byl nalezen v Schonbrunně, venku pod kamenem a nalézá se nyní ve vídeňském c. k. přírodopisném dvorním museu. Druhý byl nalezen na Corfu a jest majetkem uherského národního musea. O třetím zmiňuje se Dr. Horváth ve své práci »Fauna regni Hungariae: Hemiptera, 1897, p. 33«. Nalezl jej J. Frivald- szky v trávě, ale později se ukázalo, že je špatně zachovaným exemplářem druhu lectularius. Pipistrelli Jem. Také species z Anglie popsaná [ohbí též ve spise Saundersově, kterou se jmenovaným druhem colum- barius Dr. Horváth z Anglie obdržel a jako vlast její též Hol- landii jmenuje. Prof. O. M. Reuter přidává: a pravděpopobně také Švédsko, kde v 17. století jednou velké množství štěnic: v dutém stromě pohromadě s netopýry nalezeno bylo. Dr. Hue= ber i Dr. Hensch -ji ve svých sbírkách nemají. Také v závodě Dr. Staudingra o letošních prázdninách u příležitosti hygienické výstavy v Drážďanech marně jsem se po ní sháněl. B. Oshanin v díle svém » Verzeichnis der palaearktischen Hemipteren« I., 1909, p. 610, uvádí dále též Deutschland, Schweiz, Russland. Dissimilis Horv. Druh, jejž Dr. Horváth jako »species nova« ve zmíněném spise z r. 1910 popisuje, znám jest v jedi- ném exempláři. Nálezcem byl Frid. Cerva. Je ze středních Uher a uložen nyní v uherském museu. Oeciacus Sřdl. Hirundinis feu. (Viz obraz!) Rozšířen dle Dr. Horvátha po celé Evropě ve hnízdech vlašťovčích. Pokud se Čech týče, zmiňuje se © ní pouze prof. Duda ve svých »Beitráge« z roku 1886 na straně 43 takro: In Schwalbennestern, gewisz úberall, doch bisher sehr wenig beobachtet; Podiebrad. K tomuto druhu mohu přičiniti poznámky o vlastním pozorování. Také já mnoho a mnohokráte slyšel jsem o štěnicích u vlašťovek, žádal jsem žáky, aby příležitostně mí ji opatřili, ale stále marně. Vše- obecná ošklivost před tímto hmyzem činí styk s nimi nepříjem- ným. Také ničení hnízd vlašťovčích neb jiřičích považuje se za něco, »co se nesluší<. Konečně letos v září ku Konci prázdnin naskytla se mi dobrá příležitost prohlédnouti si bnízda jiřiček ve státku pana Staňkovského v Kralupech. Sejmul jsem nejdříve jedno, prohlížel a nalezl hojně obsazené druhem hirundinis o l M ké Ve K O E db o kola Vrh V) k Po "oby ate ——— ————— L —————— 124 v různém stupni vývoje. Vzal jsem si značný podíl této kořisti a odhadl celkový počet aspoň na dvě stě kusů. Ubohé jířičky! Ve druhém hnízdě byly poměry tytéž a v ostatních, jak sem soudil dle vnějších zná nek, též tak. Podivně mne ovšem překvapilo, že tento hmyz, který odjinud jsem si opatřil, zcela na blízku v takové hojnosti se nalézá. Mimovolně přichází mi tu Oeciacus hirundinis Jem. Zvětš. 12krát. Dle přírody kreslil Fr. Mužík. na mysl také zpráva prof. O. M. Reutra z Helsingforsu, v níž mi sděluje: Ve hnízdech Hirundo rustica, urbica, riparia, jakož i Cypselus apus, u tohoto na př. ve štrassburském dómě tak hojně, že mláďata u velkém počtu hubí.*) Soudím dle častých zpráv o štěnicích u vlašťovek na druh hirundinis a myslím, že je v Čechách vedlé lectularius také hojný. Agrotis candelarum Stgr. a přezimování její housenky. Sděluje stav. rada J. Srdínko. Jak zkušenějšímu pěstiteli motýlů dobře je známo, hle- dáme housenky podčeledi Trifinae žijící buď na dužnatých nebo na dřevnatých rostlinách způsobem rozličným. Nejen odchylné *) V díle »Život zvířat« od Brehma uvedena je pod jménem ciliata Eversm. z Ruska. Zpráva táž je vzata asi z Fieberových »Die europaeischen Hemiptera<, způsoby jejich života, namnoze i doba podmiňuje, kterak je hle- dati máme. Tak je pozdní podzimek a ranné jaro dobou velice příhodnou k tak zvanému >»sejpání« housenek z opadaného listí pro některé v něm přezimující druhy, jak již při jiné příležitosti na tomto místě vypravováno bylo. Tu se tedy v suchém listí za bílého dne skryté housenky vytřásají, kdežto způsob jiný káže nám sbírati je naopak tehdy, když puzeny hladem za. soumraku nebo za noci samy své skrýše opouštějí a obyčejně na vršky bylin a křovin vylézají, aby hebkými a šťav- natými listy a vnatí hlad ukájely. Tu je pak sběratel při svítilně s -reflektorem „v ostrém světle acetylénovém přímo může sbírati. Samozřejmo, že se tento způsob hledání hodí spíše pro sběr velkých aneb aspoň větších housenek. Aby lask. čtenář, postrádající po té stránce vlastních zkušeností, nabyl jakéhosi určitějšího názoru, jak vydatný býti může takový lov při světle, stůjtež zde výsledky, sdělené s námi věrohodným očitým svěd- kem — jedním ze čtyř šťastných sběratelů — kteří loni (v r. 1910) způsobem vzpomenutým nasbírali 600 housenek Agrotis lucipety a několik tuctů Ag. margaritacey v jednom místě jihozápadních Čech. Zajisté, že ani není třeba připomínati, že by nebylo radno následovati tohoto lákavého příkladu v blízkém okolí pražském z ohledu na osobní bezpečnost, tak jako že nebude pravdě ne- podobno, předpovídáme-li, že po tak bohatých lovech přirozeně následovati budou léta hubených paběrků. Některé druhy přezimujících housenek vyznačují se tím, že v mládí i za dne dočasně vylézají na vyšší byliny a křo- viny a právě tohoto odchylného zvyku může i sběratel zvláště na podzim s prospěchem použiti, aby jich ukořistil: střásá- ním do deštníku. Zvláštnost tu můžeme pozorovati u více druhů přečetné družiny Agrotid, tolikéž i u rodů: Hadena, Mamestra a Leu- cania; ku př. druhy Mam. advena a tincta lze jen na podzim z podrostů, křovinatých břízek a doubků do deštníku nesrovnale častěji setřásti, než později na jaře z opadaného listí »sejpati«, stejně jako Hadeny : sordida (infesta), basilinea a rurea v pozd- ním podzimku s vyšších travin na světlejších místech lesa do deštníku setřásti. I tomuto zvyku vděčíme, že jsme Ag. candelarum u Prahy v Hodkovičkách (Zátiší) před lety vypátrali. 126, Nad slunnou strání položený, řídký malý bor byl, a snad dosud je, domovem této u nás, tušíme, jen vzácně se objevu- jící můry. Zde při kraji roztroušeně rostlo nízké doubí, s něhož setřásli jsme do deštníku v měsíci říjnu několik nám neznámých housenek. Byly nápadny a význačny svojí temně černohnědou barvou a rudožlutou hlavou; soudě dle vnější tvářnosti — ha- bitu — nebylo těžko brzy rozpoznati, že patří k Agrotidám a posléze i na jisto postaviti, že to je druh candelarum. Myslím, že u každého sběratele nález druhu jemu dosud neznámého vzbudí obzvláště živý zájem a jen ta okolnost, že nám v tomto případě bude překonati obtíže při přezimování, ka- lila naše blahé pocity z neobvyklého nálezu. Abychom se vy- hnuli tomuto hrozícímu nebezpečí, zkoušeli jsme, chovajíce hou- senky v teple a při plném žlabu přimětí je, aby zcela zapome- nuly na přezimování. Jak povědomo, podaří se druhdy u někte- rých na svobodě přezimujících druhů, že chováme-li je v teple, bez přerušení dále žerou, zakuklí se a té zimy ještě i v motýle dospějí. Žel, že v našem případě marně jsme se o to pokoušeli; housenečky candelarum nejevily chutě a vůle zachovati se dle našeho přání, rozhodně odmítajíce každou potravu i když to byl salát, tato pravá lahůdka tolika druhům housenek. Nezbývalo tudíž, než je přezimovati. Jak nás zkušenost učí, nepodléhá na štěstí u malých hou- senek přezimování tak nepřekonatelným obtížím, s jakými se namnoze setkáváme u housenek vyrostlých aneb dokonce již k zakuklení vyspělých a v tomto stupni vývoje přezimujících. Při přezimování nejlépe se nám osvědčují válce zhotovené z drátěného pletiva, uzavřené po obou koncích víčky. Na síťové. dno položíme kotouč ze silného papíru vystřížený, aby se na něm dala rozprostříti vrstva čistého, říčního písku, na niž tu a tam položíme ploché kamínky ; po té rozprostřeme načechraně as 8 cm silnou vrstvu vlhkého mechu z oddenků neb kořenů lesních stromů, pečlivě očištěného ode všech příměsků a na ni naneseme zcela suché listí habrové neb bukové, jež jsme k tomu konci pozdě na podzim natrhali přímo z podrostů neb větví dotyčných stromů. Proč právě jen habrové neb bukové, napadne dojista tomu, kdo se dosud nepřesvědčil, že toto listí — proti pravidlu před- časně na větvích zaschlé ale neopadané — je-li ovšem hodně suché a čisté — tak snadno ve vlhku plísni nepodléhá, jako ; a „M - oh O KED P KV O EP A 20 SA V 7 RY da pozorujeme při listí opadaném a se země sbíraném s jiných stromů ; mimo to i bývá rourovitě skrouceno a přezimující hou- senky rády zalézají do takových úkrytů, chtíce přezimovati. Pě- stitel má pilně toho dbáti, aby do válce nic se nedostalo, co by mohlo snadno býti podnětem ke vzniku plísní. Do válce takto připraveného dáme housenky, když již pře- staly žráti, ale pro všechno neuškodí, přiložíme-li nahoru něco lupenů výživné byliny. Housenky vyhledají si příhodná místa více méně hluboko, nebo zalezou jen do skroucených listů, aby tu přezimovaly. : Za místo k přezimování tomu hodí se nejlépe nějaké vzdušné a kryté místečko chladného severu ve volnosti; musí-li se však díti nezbytně v uzavřené — ovšem netopené — místnosti, bývá vždy úspěch nemálo pochybný, ač i přezimo- vání ve volné přírodě samo sebou nám ještě nezabezpečuje zdar našeho snažení, poněvadž je tato doba ve vývoji pro rušivé vlivy atmosferické vždy ta nejkritičtější a bez odporu i na svo- bodě jí valná část jedinců podléhá. Podobá se, že ani nejtužší mrazy nebývají příčinou pohrom mezi přezimujícími housenkami, spíše lze se domnívati, že to zaviňují časté a náhlé změny te- ploty, zejména na jaře, nebo trvalá vlhka při nízké teplotě — počasí sychravé. Je-li teplota nad nullou, požaduje — jak víme — přezimu- jící housenka nezbytně jistého stupně vlhkosti, jehož 1 za trvale suchého počasí se jí ve volné přírodě v míře dostatečné dostává, jednak srážkami rosnými a mlhovými, jednak, není-li sněhu, relativně vlhčím vzduchem. Tyto přirozené po- měry, pokud o možnosti toho vůbec lze mluviti, v zajetí cho- vaným housenkám při přezimování nějak přivoditi a poskytnouti v patřičné miře — toť právě stěžejní bod a nejtěžší úkol pě- stitelů. Snažíme se mu dostáti, že za suchého počasí na podzim a ve vlažné zimě občasným, přiměřeným skrápěním listí o po- třebnou vláhu ve válci se staráme ; v zimě pak, jakmile napadne sníh, rozprostřeme vrstvu jeho as 3 cm z výši na povrchu listí, aby při tání obsah válce zavlažen byl. Jen když a pokud mrzne nestaráme se o naše zajatce. Když již ledy odešly a na výslunných místech i vegetace má se k novému obrození, postavíme po vydatnějším pokropení vrstvy listové naše housenky volně kdesi venku neb aspoň (pří ZL otevřených vnějších oknech) na okně do slunce a navečer vlo- žíme trochu svěžích lupenů živné byliny: pampelišky, špenátu salátu, fialky vonné a j. a postavíme houseník v pokoji poblíž oken, aby přechod z venčí do vnitř nebyl příliš náhlý. Pozoruje- me-li na předložené krmi požerky, lze nám housenky v jich úkry- tech pozorně vyhledati a obvyklým způsobem v dalším dochovu pokračovati. Tak jsem si počínal i při přezimování Ag. candelarum. Bezpochyby pomyslí si zkušený pěstitel čta tyto řádky : »Snadno se to povídá, ale hůře zdárně provádí.« -— A má čirou pravdu,- — žel, že jsme ji i na našich svěřenkách opět musili dokázati; jen jediná odměnila naše starosti při přezimování, zůstavší na živu a již v polovici března statně se majíc k světu. Za to jsme ji odměnili společnicí, bezpochyby rodnou sestrou z téhož Zátiší v Hodkovičkách, kde jsme ji ku konci března našli níže řečeného boru na stráni dobře ukrytou pod těsně k zemi přileh- lým listem divizny knotovkovité. (Verbascum lychnitis). : Housenky utěšeně rostly, dvakrát se ještě svlékaly po pře- zimování a krmeny byvše různými t. zv. nízkými bylinami, do- spěly již začátkem května k zakuklení v zámotku jen spoře spředeném, spíše z hlíny slepeném. Vyvinutí motýle spadá do půli června a týž velmi se blíží svou celkovou barvitostí rodové družce mnohem častěji u Prahy se vyskytující Ag. margaritacey, jen že tato svou velikosti se mu nevyrovná. O oblasti naší můry nelze se vysloviti; dle všeho lze ale za pravdu míti, že vyskytá se u nás jen místně a u Prahy i vzácně. Dr. O. Nickerl uvádí ji sice v seznamu českých mo- týlů (z r. 1897), avšak bez určitého náleziště. Nepřihodilo se nám na jiném místě, než jak povědíno, v Hodkovičkách — v Zátiší — ji zastati a ani od starších kollegů zvěděti, že by ji byl kdo z nich u Prahy nebo jinde v Čechách nalezl. Než jeden- krát přece měli jsme příležitost s housenkou se setkati a pro- tože se tak stalo způsobem -—— řekněme některým »ento mo- logů m vlastním« — budiž nám dovoleno o tom blíže se zmíniti. Přišedše kdysi na jaře k jednomu zdejšímu entomologu a uzřevše v jeho houseníku větévku borovou, optali jsme se, je-li letos dosti Dend. piny, které obyčejně v tu dobu v Hodkovič- kách setřásával. Místo odpovědi pochlubil se neznámou nám S R o ny černou housenkou, která přirozeně vzbudila naši zvědavost a hned i pochybnost, je-li s pravdou — jak nás ujišťoval — »že ji do- stal z venkova od jednoho lesníka.« Když pak jsme později o vyskytování se černých housenek — Ag. candelarum — v Zá- tiší sami se přesvědčili, vzpomněli jsme si na ubohou housenku našeho sdílného kollegy a přes jeho »mysliveckou latinu« do- mysleli se — tušíme zcela správně — že nejspiše ji nalezl v tomtéž Zátiší, jako my, jen že odpočívající v rozpuklině kůry borovice blíž země a že jen tato okolnost zmátla nálezce, místo šťavnatými bylinami ji krmiti, nechati ji bídně zmírati hladem při nestravitelném jehličí borovém. Tohle tajemnůstkářství! Tak už někdy bývá u sběratelů vůbec. Inu — opatrnosti nikdy nezbývá a jak přesvědčivě dokazují některá fakta, v okolí Prahy je, aspoň v někte- rých případech, zcela na místě. Noví brouci pro českou faunu. Podávají pánové: J.Borek v Žižkově, MUDr. Em.Lokay, Jan Obenberger, Jos. Pleticha, c. k. pošt. oficial v Praze, Al. Procházka, techn. cukrmistr v Klobukách u Slaného, Prof. J. Roubal v Příbrami, Jos, Šulc v Sobotce, MUDr. Jindřich Tyl v Písku.*) Cicindela silvatica L. a. fennica Beuth. Z Bělé p. Bez. je- dinou. (Rbl.) Plzeň, Dr. Bílek. (coll. Rbl.) Cicindela campestris L. a. conjuncta D. Torre. Svídník u Obratan, v červenci 1909. (Rbl.) Anthracus Wimmeli Rttr. Klobuky v březnu 1909, jedince v náplavu rybníka. (Proch.) Hydroporus angustatus Strm. Hloubětín 6./IV. 1910, 17./IV. 1911. (Bor.) Hydroporus foveolatus Heer. Klobuky v květnu 1909, v rybníce. (Proch.) *) Zkratky jmen vtextu: Bor., Lok., Ob., Pleť., Proch., Rbl., Šule, Tyl, Druhy v manuskriptech uvedené, které nebyly do článku pojaty, byly buď již uveřej- něny v Čas. neb jsou v kat. Klímově, aneb nebyl udán autor atd, Zevrubné údaje a opravy pana prof. Roubala nemohly býti uveřejněny pro nedostatek místa, manuskripty- budou však uschovány a bude jich použito při sdělávání nového katalogu, Až dosud známých všech druhů brouků s odchylkami a odrů- dami jest v Čechách 4575. 10 ZB — 130 Agabus neglectus Er. Houštka 11./IV. 1909, Kárané 8./V. 1910. (Bor.) Rhanthus exoletus Forst. v. latitans Sharp. Klobuky 18.,/IV. 1010, v mlýnské nádrži. (Proch.) Atheta (Microdota) luctuosa Rey. V květnu 1907 jedince u Roudnice, patrně z náplavu Labe. (Rbl.) . Atheta (Microdota) indubia Sharp. U Roudnice v červnu 1907 jediného G. (Rbl.) Oxypoda testacea Er. V červenci 1909 v shnilém listí v městské zahradě v Písku. (Tyl.) Brachygluta fossulata Reichb. a rufescens Rttr. Jedinec se- braný Drem Lokayem v Krči v Coll. Rbl. Euconnus fimetarius Chaud. Z okolí Prahy 22./V. 1911 jedince. (Lok.) Též pan Wendler jej sbíral u Prahy. Scydmaenus Perrisi Rttr. V Stromovce v červenci dva je- - dince u Lasius brunneus. (Lok.) Catops Watsoni Spence v. amoenus Reitt. Tu i onde v Če= chách: Káraný, Roudnice, Pošumaví. (Rbl.) Colon bidentatum Sahlb. Pacov 20./VII. 1908 dva jedince. (Rbl.) Liodes nigrita Schmidt. U Roudnice v červnu 1907, jedi- nec tento jest mimo úzké okraje štítu a krovek celý černý. (Rbl.) Clambus punctulum Beck. Otradovice 9./IV. 1911 v ná- plavu, (Pleť.) Euryptilium Flachi Rttr. (F. G. II. 271) »Bóhmerwald«. (Rbl.) S88 „© Ptilium Schuleri Gglb. U Prahy v dutém jilmu při Lasius brunneus jediný 20./V. 1911. (Lok.) Popsán byl z Moravy. Saprinus conjungens Payk, Cibulka dva jedince. (Rbl.) Roz- toky v červnu. (Lok.) . Hydrobius fuscipes L. v. Rottenbergi Gerhdt. Bilichovské rybníky v květnu 1909. (Proch.) Laccobius scutellaris Motsch. Klobuky v květnu 1909, tůň pod splávem. (Proch.) Podabrus alpinus Payk. v. Mocguerysi Reiche. Dosti často sbíral na Křivoklátě, u Litoměřic, na děčínském láv: u „Bud „ná Sázavě. (Rbl.) i Podabrus alpinus Payk v. melanch olicus D, Torre. Bi chovské lesy v červnu 1910. (Proch.) kých VE RR SEO ENV Cantharis abdominalis F, v. occipitalis Rosh. V Krkonoších u Vrajtu, k večeru v letu, 25./VI. 1902. (Rbl.) Cantharis violacea Payk. v. tigurina Dietr. Karlův Týn. 25./V. 1905. (Rbl.) Cantharis annularis Mén. v. longitarsis Pand. Špičák na Šumavě v červnu 1901: (Rbl.) Cantharis nigricans Můll. v. immaculata Schilsky. Na Špičáku 10./VI. 1903, Lovosice 26./V. 1907. (Rbl.) Cantharis nigricans Můll. v. pallidosignata Pic. Jedince této velmi význačné a nápadné formy na Bělči u Švihova v červnu 1901 sebral. (Rbl.) Cantharis figurata Mannh. v. luteata Schilsky. Jest uvá- děna jen ze Slezska. V Hoštce v květnu 1905, u Žofinského rybníka u Příbramě v květnu 1910, též u Nemělkova blíže Klatov ve více jedincích. (Rbl.) Cantharis rufa L. v. liturata Fall, Chudenice v srpnu 1905. (Rbl.) Cantharis pallida Goeze. Z Křivoklátu jedince. (Rbl.) Bili- chovské lesy v červnu 1910. (Proch.) Cantharis fulvicollis F. v. maculata Schilsky. (Chudenice (Žďáry) v červenci 1901. (Rbl.) Rhagonycha signata Germ. Na Kleti. (Rbl.) Rhagonycha lutea Můll. v. Márkeli Kiesw. Častější zá- kladní formy. U Vel. Oseka, na Křivoklátě, u Roudnice, u Chu- denic, u Chuchle. (Rbl.) Silis ruficollis. F. S i © morphologicky památného a vzác- ného brouka u Doks 8./VII[. 1908. (Rbl.) Malthodes spathifer Kiesw. Dlouhopolsko 25./VII. 1909. (Bor.) Malachius bípustulatus L. v. immaculatus Rey. Smýkán na pasece v lesích. (Proch.) ; Epuraea longula Er. a. Erichsoni Rttr. Strakonicko, jediný (Rbl.) Rhizophagus perforatus Er. V prázdninách 1909 v Krušo- vicích u Rakovníka pod stuchlou a vlhkou kůrou bukového pa- řezu sbíral. (Ob.) Rhizophagus bipustulatus F. subv. Gyllenhalli Thoms. (nepatří ku dispar Payk. (A. Méguignon Rev. d. Rhiz: paléarct. L. Abeille XXXI. 1909, 107.) Cibulka v říjnu 1906. (Rbl.) 10* Pediacus dermestoides F. Jedinec označený: Boh. or. od p. pf. Bartoška: v Coll. Rbl. h Cryptophagus scanicus L. a. patruelis Sturm. Všude v Če- chách, avšak vzácnější základní formy. Pacov; Stromovka u Las. fuliginosus, Šumava. (Rbl.) Atomaria gibbula Er. v. hiemalis Baudi. Otradovice 9./IV. 1911. (Pleť.) Olibrus Baudueri Flach. "Troja 15./X. 1910. Smýkán. (Plef.) Olibrus bimaculatus Kůst. Klobuky 1908. (Proch.) Cis guadridens Mell. Závisť 25./IV. 1909 v stromových hou- bách. (Bor.) Subcoccinella 24-punctata L. a. limbata Moll. Michovice 25./VII. 1911. (Bor.) Nepoměřice 15./VII. 1911. (Pleť.) Subcoccinella 24-punctata L. a. 4-notata F. Nepoměřice 15./VII. 1911. (Plef.) Subcoccinella 24-punctata L. a. haemorrhoidalis F. Micho- vice, smýkáním 25./VII. 1911. (Bor.) Nepoměřice 15./VII. 1911. (Pleť.) Adonia variegata Goeze a. 5-maculata F, Michovice 25./VII. 1911. (Bor.) Semiadalia 11-notata Schneid. a. 9-punctata Fourcr. Žižkov. 6./IV. 1910. Smýkáním. (Bor.) Káraný 29./V. 1910. (Pleť.) Aphidécta obliterata L. a. fumata Wse. Vrané n. Vlt. 21./V. 1911. (Pleť.) Adalia bipunctata L, a. annulata L. Nepoměřice 15./VII. 1911. (Pleť.) ma ocellata L. a. Bóberi Cederj. Nepoměřice 15./VI1. (Pleť) 8M NA 18-guttata L. a. silvicola Wse. Troja 18./IV. 1909. Smýkáním. (Bor.) Troja 15./V. 1911. (Pleť.) | Propylaea 14-punctata L. a. leopardina Wse. Nepoměřice 15./VII. 1911. (Pleť.) | Exochomus 4-pustulatus L. v. distinctus Brull. Nepomě- řice 15./VII. 1911, (Pleť.) : Scymnus frontalis F. a. Suffriani Wse. Hodkovičky 12./VIL. 1908. Smýkáním. Vrané n, Vlt. 8./X. 1911. V podsevu. (Bor.) "Rhizobius litura F. v. discimacula Costa. Troja 18. nýzh P o (Bor.) l, ik) Ma dh CN BA a a na S « Cyphon ochraceus Steph. © Nepoměřice 10./VII. 1911. (Pleť.) Selatosomus incanus Gyll. v. ochropterus Steph. Klo- buky 1909. (Proch.) Agriotes ustulatus Schall. v. flavicornis Panz. Klout 1909. (Proch.) Cardiophorus musculus Ex. Káraný 29. M 1910.. Sklepá- ním. (Plef.) Athous hirtus Hbst. Mělník 15./VII. 1908. Lhotka 20./VIIL. 1909. Chlomek 22./VII. 1903. Na- květech okoličnatých rostlin. (Šulc.) Athous niger L. v. serutator Hbst. Vrutice u Mělníka 11./VI. 1900. Sobotka 15./VI. 1908. (Šulc.) Agrilus litura Kiesw. Vltavské údolí u Prahy, sbírali: Schiff: ner i Rbl. (Cat. Reitt. 1906: Alp. Ga. m.) Ptinus brunneus Duft. v. testaceus Boield. Klobuky 1909 v kurníku. (Proch.) Dryophilus longicollis Muls. (Dle Cat. Reitt. 1906: Ga. m. C..G. dle Schilského až na Harzu). Jediného G u Pacova. Jest to malý, velmi štíhlý exemplář se štítem dlouhým tak, jak širo- kým, čímž se liší od pusillus Gyll., též tykadla jsou nápadně tenčí. Samci u této skupiny jsou vzácnější samic. (Rbl.) Ernobius nigrinus Sturm v. politus Redtb. Bezděz 23./V. 1904 na smrčku. (Rbl.) Xyletinus oblongulus Muls. Na Závisti společně s ater Panz. (Rbl.) Mordella aculeata L. a. Fleischeri Em. Velevýznačná i lepá forma tato dle Schilského (Die Káfer Europas) žije též u nás. (Rbl.) a, pumila Gyll. v. decipiens Muls. Troja 2./VIL. . Smýkáním. (Pleť.) (Není v Cat. Reitt. 1906, red.) A čkenis thoracica L.a. humeralis Roubal. E. B.. 1909, 229.. Popsána z Krajiny, žije však též u nás. Chuchle, jedinec. (Rbl.) „Anaspis brunnipes Muls. Hostivař 31./V. 1908. Všesulov 11./VHI. 1910. Smýkáním na lukách. (Bor.) | Orchesia acicularis Rttr. Šárka 11./VIII. 1908. Vychována z houby rostoucí na ořešáku. (Bor.) , „Conopalpus Gyll. testaceus Oliv., v, flavicollis Gyll. Nový rod pro naši faunu. Jediného na Berounsku v červnu. 1911. se- bral. (Rbl.) ——————————————— 134- Aromia moschata L. a. cuprata Rttr. Pacov, u potoka poblíž Matoušovy chalupy v srpnu 1911 2 jedince. (Rbl.) (V Cat. Reitt. 1906: Bulg. U.) Donacia simplex F. a. sanguinea West. Bilichovské rybníky na rákosí v květnu 1909. (Proch.) Lema cyanella L. a. obscura Steph. Michovice 25./VII. 1911. Smýkáním. (Bor.) Cryptocephalus bipunctatus L. a. Thomsoni Wse. Nepo- měřice 15./VII. 1911. (Pleť.) Cryptocephalus 4-pustulatus Gyll. a. rhaeticus Heyd. Klo- buky 1908. (Proch.) Cryptocephalus vittatus F. a. negligens Wse. Při Žofinském rybníku u Příbramě jediný ex. poněkud odchylný v červnu 1910. (Rbl.) : Chrysomela gypsophilae Kůst. Sv. Prokop 28./I. 1910. v podsevu. (Bor.) Chrysomela menthastri Suffr. a. herbacea Duft. Klobuky 1909. (Proch.) Phyllodecta tibialis Suffr. a. Cornelii Wse. Bilichov 1909. (Proch.) Melasoma aenea L. a. haemorrhoidalis L. Michovice v čer- venci 1911. na olši. (Bor.) Nepoměřice 10./VII. 1911. (Pleť) Melasoma aenea L. a. vitellinae Scop. Nepoměřice 10./VII. 1911- (Pleť) Luperus pinicola Duft. a. silvestris Wse. Bilichov 1910. (Proch.) Hojný na Křivoklátsku i na Mníšku 12./VI. 1904. Zá- kladní forma, větší, se Štítem červeným jest vzácná. (Rbl.) Chalcoides aurea Geoffr. a. cyanea Marsh. Vrané n. Vlt. 28./VI. 1911. Hostivař 11./VI. 1911, na jívě. (Bor.) Chalcoides aurata Marsh, a. pulchella Steph. Klobuky 1908. (Proch.) Aphthona violacea Koch. Vrané n. Vlt. 23./IV. 1911, na ko- satci. (Bor.) Longitarsus niger Koch. Sv. Prokop 28./V. 1911, na pilátu lékařském. (Bor.) Longitarsus 4 guttatus Pontopp. a. vittatus Wse. Sv. Pro- kop 4./VI. 1911. (Plef.) 28 /V. 1911. (Bor.) Longitarsus luridus Scop. a. 4-signatus Duft. Radotín 4./VI. 1911. Smýkáním. (Bor.) © Longitarsus | suturalis Marsh. Bilichovské lesy | 1909. (Proch.) ©- Longitarsus piciceps Steph. Radotín 4./VI. 1911. Micho- vice 25./VII. 1911. ZpPRE DAN: (Bor.) Vrané 21./V. 1911. Smýká- ním. (Pleť.) Longitarsus exoletus L. Podhoř 5./VI. 1911. Smýkáním. (Bor.) Slivenec 4./VI. 1911. Smýkáním. (Pleť.) Longitarsus succineus Foudr. Podhoř 5./VI. 1911. (Bor.) Phyllobius argentatus L. a. tereticollis Gyll, Biliohroxw 1909. na břízách. (Proch.) Sitona inops Gyll. V Písku na lesní pasece v květnu. (Tyl.)' Lixus bardanae F. 2 jedince na rybníku »Němec« na bod- láčí v srpnu 1910. (Tyl.) | Liosoma cribrum Gyll. v. ruficolle Branczik. V Písku »u lomu« smýkáním 14./VI. 1910. (Tyl.) Notaris scirpi F.. Kazín 21./VI. 1908. Smýkáním. an) Káraný 8./V. 1910. Sklepáním. (Pleť.) « Dorytomus affinis Payk. Nepoměřice 2./VII. 1910. (Pleť.) Acalles roboris Curt. Na lesní pasece, u nového rybníka v Písku smýkáním 17./VII. 1910. (Tyl.) oné | Goeliodes zonatus Germ. Dr. Jelínek sbíral na Dobříši ; do- sud jen: Alp. Balc. I. (Rbl.) vd Phytobius granatus Gyll. V náplavu Otavy u Písku 5./V. 1910 dva jedinci. (Tyl.) Ceutorrhynchidius histrix Perris, Dr. Jelínek sbíral na Do- bříši. (Reitter det.) Dosud jen Ga, m. Hi, k Ceutorrhynchus obloze Gyll. Biiehoyské ná 1909. (Proch.) Ceutorrhynchus ignitus Germ. Podhoř SV 1910 Smý- kun (Bor.) Troja 2./VI. 1911. (Plef.) ij '" Geutorrhynchus sulcatus Bris, Smýkáním u tomažj“ v pise- ckém lese v červnu 1910. (Tyl.) Limnobatis pilistriata Steph. U Klášterských; rybníků v Pí- sku 7./VII. 1909. (Tyl) © Tychius venustus F.v. genistae Boh, Jiloviště: 4 (£VI. 1908. Smýkáním. (Bor.) »Na Jarmíku« V i unce mě jese omýkáním t64Y. 1910. (Tyl.) já, 1 < Apion confluens: Kirby; Na lesní: pásece, w Písku, 20. ha 1909 a v červnu 1909 na Boubíně po jednom jedinci. (Tyl. CSS Zoe RSC Apion dissimile Germ. V pálečském háji u buk pod dubovým listím 4./IV. 1910. (Proch.) Apion difforme Germ. Troja 15./X. 1910. (Pleť) Apion affine Kirby. Troja 2./VI. 1911. (Pleť.) U Písku smý- káním na lesní pasece 20./VIII. 1908 i v náplavu Otavy v březnu 1910. (Tyl.) Apion viciae Payk. v. Griesbachi Steph. V pálečském háji u Klobuk pod listím 4./IV. 1910. (Proch.) Apion meliloti Kirby. Podhoř. 5./VI. 1911. (Bor.)- Apion reflexum Gyll. Radotín 28./V. 1911. (Bor.) Bilichov, v květnu 1909. Smýkáním. (Proch.) Eccoptogaster mali Bechst a. castaneus Ratzb. U Roud- nice, Doksů, Chudenic dosti četný. (Rbl.) Phloeophthorus spinulosus Rey. V Brdech u Příbramě v červnu 1910 jediný ex. Nový rod pro naší faunu. (Rbl.) Hylastinus Bedel. obscurus Marsh. Na Milešovce 24./VI. 1905 jediný ex. (Rbl.) Žije v odenkách jetele. Nový rod naší fauny. - Xylocleptes bispinus Duft. V dubnu 1909 na Vino- hradech v letu více jedinců, též na Smíchově ku konci jara 1909. Možno, že jest k nám importován, ve volné přírodě nebyl u nás dosud zjištěn. Nový rod mezi našimi lýkožrouty. (Rbl.) Systenocerus caraboides L. © var. rufipes Hbst. V. dubo- vém pařezu jediný ex. (Proch.) Aphodius erraticus L. a. striolatus Gebl. Všude hojný se základní formou. (Rbl.) Aphodius erraticus L. a. lineatus D. Torre. Na mnoze hoj- nější základní formy, (Rbl.) Aphodius fimetarius L.a. autumnalis Nalz. Pacov, v srpnu jeden ex. (Rbl.) | Arhodius rufus Moll. a. arcuatus Moll. Chudenice, na samotě »U bašty«, v dubnu 1901, na Boubíně, v červenci 1907. (Rbl.) Aphodius nemoralis Er. a. ferrugineus Schilsky. Na Bou- bíně jeden ex. (Rbl.) Aphodius corvinus Er. Velký Osek, Trnová n. Vlt. v květnu 1908 vice jedinců, Hrubá Skála 8./IV. 1909. Na posledních dvou místech jinak nalezen než jak v liter. udáno, že totiž žije jen v trusu jelením. Dle Reitt. F. G. ]I. známý jen z Durynské- (Rbl.) ň Hl s i k ců SA v jee Aphodius tristis Panz. a. vicinus Muls. V náplavu na Zlí- chově 8./Ill. 1906. Jedinec s okraji postranními štítu červe- nými. (Rbl,) Aphodius inguinatus Hbst. a. nubilus Panz. Klobuky. (Proch.) Všude hojný s typickým, (Rbl.) Aphodius inguinatus Hbst. a, centrolineatus Panz. Chuchle 12./V. 1905. (Rbl.) Aphodius punctatosulcatus Sturm. a. marginalis Steph. Jeden malý exemplář v koňském trusu u Jinců 28./Ill, 1911. (Rbl.) Polyphylla fullo L. a. luctuosa Muls. V Kokovicích na dubu v červenci 1909, v Pálečku na jabloni v červenci 1910. Obě ©. (Proch.) ; Drobnosti. Citadetta montana Scop. Letos o prázdninách nalezl jsem dne 16. srpna krásný exemplář tohoto u nás dosti vzácného křísa, Seděl na srovnaném metru borového dřeva na mýtině v Hradišífském lese, asi 2 km, západné od města Písku ležícím. Jest to teprve druhý exemplář, který jsem za 40leteho pozorování v okoli píseckém nalezl. První exemp. jsem před 30 lety vytáhnul z řeky Otavy, kam se byl zajisté nějakou nehodou dostal. Dr. Krejčí. Pararge aegeria L. Okáč tento, jinak v okolí píseckém řídký, letos hojněji se vyskytoval; chytil jsem 5 exemp. na jediné vycházce vesměs ve vy- sokém lese pod »Kraví Horou< a pod >»Jarnikem<. Dr. Krejčí. Druhý mezinárodní sjezd entomologický. Druhý mezinárodní sjezd entomologický konati se bude 5.—10. srpna 1912 v Oxtfordě. Bližší bude v čas oznámeno. Pořadatelstvo postará se o ubytování za mírné ceny ve městě nebo (ovšem jen pro mužské učastníky) v jedné či více »Kolejích« universitních a žádá za časnou (určitou nebo jen před- běžnou) přihlášku, 4by moh o potřebné zaříditi. Zpravy o sjezdu prvém svazek II. (pojednání) již byl roze- slán; svazek I. (protokoly) vyjde +oncem t. r. Všecky dotazy a sdělení buďtež řízeny na »Dr. Malcolm Burr, jenerální sekretář komitétu« Entomological Society of London, 11. Chandos Str., Cavendish Sg. London W. + 3,8) asglthch PAD, JK ADS V 11 — $ v : ; - - » ; 9 ly i = : Ag: 40) VC BOV BIT zal ZP O EO TRL TP v : v SM MO JO PSTN ka V sedmé řádné valné hromadě za rok 1910, odbývané dne 24. ledna 1911, byli do výboru mimo předsedu a mí- stopředsedu, kteří zůstanou ve svých fukcích ještě dvě léta, zvo- leni: za pokladníka pan cís. rada F. Veselý, za knihovníka pan ing. Old, Šustera, za Kustoda pan Phil. Cand. Jindřich Veselý, za zapisovatele pan dr, J. Pečírka a Phil. Cand,Fr. Rambousek; do kontrollující komise pan vrchní rada Josef Gráf, pan revident Fr. Vopršal a pan účetní Ed. Kudlička; do redakčního komité pp. Aug. Kubes, dr. Em. Lokay, prof. dr. Rádl a Ant. Wimmer. Na návrh pana dra Maličkého ustanovena příští řádná valná hromada na 21. ledna 1911 na 10. hod. dop. a bude spojena se schůzí výměnnou. Rovněž přijat návrh, aby se zahájila sou- stavná akce ku sestavení katalogu českých motýlů. Sestavení katalogu českých brouků vzali si za úkol pp. dr. Em. Lokay a prof. Václav Kracík. Přítomno 28 členů, 1 host. V občasné schůzi dne 31. ledna 1911 pokračoval pan Ph. Cand. Jindřich Veselý v přednášce (viz loňský věstník) o své cestě Kavkazem. Koncem května vrátil se se svým dru- hem panem Phil. Cand. VI. Javůrkem do Tiflisu a vydali se do Ordubadu při řece Araxu na perské hranici. Drahou se jede téměř 20 hodin do Giulfy a pak více hodin vozmo pustým step- ním krajem do Ordubadu. Je to úrodná oasa v tomto kraji; město samo jest již čistý orient s jediným, hrozně primitivním hostin- cem. Kořist však byla nepatrná, protože čas byl ještě příliš ranný. Dne 8. června se vypravil pan přednášející znova do Or- dubadu a zatím učinila jak vegetace tak i zvířena veliký pokrok. K řece Araxu jest z Ordubadu asi hodina cesty, nesmí si však nikdo představovat břehy její jako řek našich. Je to prudká řeka s písčitými břehy, na nichž roste jen několik motýlovitých a bodlákovitých rostlin mezi keři tamaryšku. Rostliny ty poskytují jedinou kořist, ta však je bohatá. S dobrým výsledkem se může též smýkati v zahradách ordubadských a u tamního potůčku, . kde na bodlácích bylo plno zobonosek a též pryšce byly plny hmyzu. Zvířena jest i na orthoptery a hymenoptery bohatá, mo- týlů bylo však viděti málo. Ještě lepší lokalita jest vesnice Migry, pět hodin koňmo od Ordubadu vzdálená. + JI V Ordubadu se zdržel pan přednášející do konce června. Velká horka, jakož i zimnice jej však odtamtud vypudily a do vysokého Kavkazu bránila mu cholera tam se rozšířivší. Dne 2. července rozloučili se tedy cestovatelé s Ordubadem a vrátili se do Tiflisu a pak přímo do Prahy. Pan Obenberger demonstroval serii krasců z rodu Spheno- ptera, které sbíral pan Bodemeyer v Persii. Za nové členy přijati pánové: dr. Čeněk Klier, ředitel měst- ské spořitelny v Praze, prof, Vil. Zavadil z obchodní akademie v Marianské Hoře a Rud. Váca, učitel v Marianské Hoře. Přítomno 33 členů,2 hosti. V občasné schůzi dne 28. února 1911 pan předseda ozna- muje smutnou zprávu o úmrtí snaživého a milého druha, pana učitele Lad. Hlinky. Přítomní povstáním vzdali poslední poctu zemřelému. Pan Phil. Cand. Frt. Rambousek přednášel o své cestě po Srbsku vlétě r. 1910. Do Bělehradu přišel v půli června, odkud se vydal hned do pohoří Kopaonik, hlavního to cíle cesty. Jest to pohořílesnaté, v nižších polohách jsou dubiny a bučiny, ve vyšších smrk. Lesní hospodářství spočívá v dranco- vání lesa; paseky se ponejvíce nezalesňují a bývají ažna skálu li- jáky obnaženy. Údolní stanice pro tyto hory jest Brus. Koncem června vydal se pan přednášející nahoru do Strugaru, k obrovské to pile, která devastuje tamní lesy. Je to osm hodin cesty z Brusu, leč exkurse nejsou dosti pohodlné, protože tamní salašníci jsou dosti loupeživí. Zvířena jest spíše zajímavá než bohatá. Smýká- ním se pochodí nejlépe. Pod kameny i v podsívání jest málo kořisti, Stálé přeháňky a krupobití dle všeho překážely hmyzu, by opustil své úkryty. Nejbohatší kořist byla u Krive Reky v pod- sívání. — Z Kopaoniku odešel pan Rambousek do Rašky u řeky Ibaru na turecké hranici a do Sandžaku Novopazarského. Po několikadenním pobytu dostavila se však horečka, která další | exkurse zastavila. — V bídném stavu dostal se pak pan před- nášející přes Rašku do Brusu, kde se v nemocnici vyléčil a vrátil domů. Pan Phil. Cand. J. Veselý referuje o práci Sitovského o krmení housenek barvivy, jemuž se podařilo pokusy těmito docíliti umělého zbarvení housenek i kukel, ba i imago bylo na těle barevné. Tato uměle očkovaná barva objevila se i na va- jíčkách. Za nového člena přijat pan Ing. Jaroslav Smrž na Smí- chově. Přítomno 30 členů, 2 hosti. V občasné schůzi dne 28. března 1911 přednášel pan un- prof. dr. Babák: »O výměně plynů adýchacím vý- konu u hmyzu«. Nejprve znázornil ústrojí, výkony ty ob- starávající. Jsou to průdušky (tracheae), kterými se vzduch pří- mo vede do všech tkání, ba až i do buněk samých, jejich vý- stelka si vybírá ze vzduchu kyslík. Průdušky jsou v těle uspo- řádány segmentálně a segmenty jsou mezi sebou spojeny ana- stomosami. Se vnějškem jsou průdušky spojeny stigmaty (průduchy) na povrchu těla. Tato stigmata se mohou zavírati a otevírati, kdy však a za jakým účelem se to děje, není ještě objasněno. Výměnu plynů dýchacích obstarává též zažívací roura a k tomu ještě přistupují pomocná zařízení jako ku př. undulační přístrojí u vodního hmyzu, jež obnovuje vodu okolí nebo dýchací rourky, jež hmyz napne k hladině vodní a pod. Krev, která u obratlovců má největšího podílu na výměně dýchacích plynů, jsouc zbavo- vána kysličníku uhličitého a přijímajíc kysiík, zdá se, že nemá u hmyzu velkého podílu na této výměně, Mnoho hmyzu dýchá jen pohyby zadečkem. Tím, že se tento chvěje, smršťuje se a roztahuje a tím se děje výměna plynů v zadečkových průduš- kách. To je však jen u některých hmyzů. Pan ing. Old. Šustera přinesl sbírku českých čmeláků. Přítomno 38 členů, 3 hosti. V občasné schůzi dne 25. dubna 1011 přednášel pan vrchní štábní lékař Dr. J. Pečírka o své exkursi ku je- zeru Neziderskému v Uhrách. Je to jedno z nejvzác- nějších a nejbohatších lovišť střední Evropy. Západní a severní břeh jezera jest vrouben výběžky Litavského pohoří, jež seskládá z vápenatých vrstev třetihor a jich sutek. Nižší polohy jsou po- rostlé doubravinami, promísenými javorem a habrem, ve vyšších polohách jest boroví a smrčí. Bujná květena subalpinská silně prostoupena již pannonskými druhy, teplé a vlhké podnebí jsou příznivým podkladem k bohatému rozčlenění a vývoji zvířeny. Paseky, ponechány samy sobě, zarostou neproniknutelnou hou- štinou, jsouce pěstěny, musí býti stále vyžinovány, aby se neudu- sil vzrůst sazenic. Taková květoucí paseka, neb u ní v sáhách složené dříví poskytují spousty hmyzu všech čeledí, že sběratel může na jediné z nich sbírati celý den a stále nachází nové věci. Zvířena žijící na vysokých stromech paseky vroubících, se IV nalezne, když k západu slunce pod stromy těmi smýkáme. Plo- ché, místy bahnité břehy jezera mají bohatou zvířenu bahenní a v zátokách jezera, zejména kam vítr nažene drť rákosí a- sítin, nalezneme množství vodních tvorů. Jen mech je na této vápenité půdě sporý a tvoří pouze malé polštáře, tak že zvířena mechová jinde je bohatší, Pan Obenberger demonstruje nový druh krasce z rodu Agrilus ze Sině v Dalmacii a sbírku vzácných brouků ze Španěl a Persie, Přítomno 30 členů, 3 hosti. V občasné schůzi dne 23. května 1911 dokončil p. univ. prof. dr. Babák svou přednášku o dýchání hmyzu. Pře- devším demonstroval důmyslným přístrojem, jak larva vážky dýchá. Do chitinového povrchu zadečku se zabodne špendlík se zahnutou špičkou, se kterým je spojena dlouhá iehla, která pohyby dýchací registruje. — © Mezi hmyzem a obratlovci jest při dýchání veliký rozdíl. U obratlovců krev odkysličená dráždí centra nervová v mozku a v míše, dýchací svaly rozepnou hrud- ník a nastane vdech. Jest tedy vdech rázu aktivního, kdežto vý- dech nastane sklesnutím hrudníku. U hmyzu jest to obráceně Svaly stáhnou klenby chitinové, tím se jednak vtlačuje dle Lan- doise kyslík z průdušek do tkání, jednak, protože chitin je ply- nům prostupný, se vytlačí se tkání kyselina uhličitá. Tímto svalovým pohybem se tedy uskuteční výdech, který jest rázu aktivního, kdežto vdech povstane automatickým vyrovnáním chitinových desek a jest rázu passivního. U obratlovců dále obstarává vdech odkysličená krev, dráždíc centra dýchací. U hmyzu krev, jsouc odloučena od dýchacích orgánů (průdušky), nemá žádného většího významu při dýchání. Ovšem i u hmyzu se shledalo, že nervová soustava má veliký význam při dýchání. Utneme-li larvě vážky hlavu, urychlí se dýchání, zruší-li se první zauzlina hrudní, oblení se zase. Též když zvířeti celému ampu- tujeme přední nohy, ba jen pouze chodidla předních noh, oblení se dýchání a zvíře brzo zhyne. Porušíme-li tedy první hrudní zauzlinu nebo nervstvo z ní vycházející, oblení se dýchání, proto že zauzlina tato dýchání urychluje. Hlavové pak zauzliny dýchání obleňují. Další vliv mají zadečkové přívěsky. Zadeček od těla amputovaný dýchá sám dlouho dále. Když přívěsky jeho odstraníme, zastaví se dýchání. Chemická dráždidla, pokud ne- rozrušují tkáně těla, nemají vlivu na dýchací pohyby. Jest na tomto poli ješté mnoho práce. Pan revident Fr. Vopršal demonstruje novou síťků sběrací vlastní konstrukce. Přítomno 29 členů, 5 hostí. V občasné schůzi dne 20. června 1911 přednášel pan prot. Dr. Maule o své cestě po západní Rusi, zejména o bě- lověžských lesích, které navštívil s panem prof. Roubalem. — Přednáška byla provázena velkou řadou světelných obrazů. Přítomno 28 členů, 24 hostí. V občasné schůzi dne 26. září 1911 přednášel pan prof. Frt. Klapálek úryvky z morphologie hmyzu. Tělo hmyzu není ještě vědecky propracováno. Již otázka o segmen- taci čili kroužkování těla není rozhodnuta. Z embryologického vývoje dá se však souditi, že hlava vzniká ze šesti, hruď ze tří a zadeček ze dvanácti kroužků. Těchto dvanáct kroužků za- dečkových se dá na dospělém hmyzu jen velmi zřídka dokázati. Některé bývají neúplně vyvinuty, první někdy jest srostlý s po- sledním hrudním; některé kroužky srůstají vespolek, některé jsou do sebe vsunuty, anebo bývají přetvořeny v různé útvary zadečkové. Okončiny jsou zpravidla jen na kroužcích hrudních ; zadečkové kroužky jich nemívají, někdy však přece nalézáme pří- věsky, jež dlužno pokládati za modifikované okončiny a to zvláště na posledních kroužcích tak zv. genitálních, Jsou to styli, gonopody, gonapophysy a cerci. Styli představují nám přívěsek kyčelního článku genitálních okončin. Gonopody jsou genitální okončiny s vyvinutým větším či menším počtem článků hlavního kmene okončinového. Gonapophysy jsou výběžky stěny tělní, modifikované pro různé úkoly při rozmnožování. Cerci jsou okončiny 11. kroužku zadečkového a bývají rovněž různě proměněny, ku př. u škvora. Veškeré orgány tyto jsou pro systematiku tím důležity, že tvary jejich jsou velmi charakteristické a při určování druhů význačné. Pan Obenberger demonstruje velkou serii krasců z rodu Agrilus, které pocházejí ze známé sbírky Meyer-Darcisovy. Pan Phil. Cand. Frt. Rambousek demonstruje drapčíka Gny= peta coerulea Sažlib., laponský to druh, kterého chytil pan rada z Pohnertů letos na Krkonoších. Pan sekční šéf Hans von Krekich-Strassoldo ve Vídni na- bízí se k určování broučí čeledě Anthicidů. Adresu sdělí pan Rambousek (Kr. Vinohrady, Čermákova ul. 7). ká K V Ye * VI Na návrh pana účetního Kudličky usneseno, aby páteční schůzky v kavárně Orient, které se konají v týdnech, na které padnou občasné schůze v zemědělské radě, se konaly .v sobotu, aby se umožnilo venkovským členům častěji zavítati mezi členy E: pražské. Obvyklé úterní schůzky v téže kavárně zůstanou ne- © ý dotčeny. : Á Přítomno 19 členů, 5 hostí. + V občasné schůzi ze dne 10. října 1911 přednášel pan 2 Kříženecký o nemocech člověka, jež působí © h my z. Přímo způsobují hmyzi nemoce hlavně bodnutím a ne- ý mívají poranění tato dalšího významu. Horší jsou účinky hmyzu, jenž v člověku cizopasí, jako na př. blecha písečná (Sarcopsylla ký. penetrans Z.) nebo larvy muší, z vajíček nakladených do ran © nebo příšlých s potravou do těla. A Někteří hmyzi bodaví však přímo ohrožují život přená- šením těžkých infekčních chorob. U zimnice (malaria) jsou to komáři hlavně z rodu Anopheles; mouchy z rodu Glossina © Wied. přenášejí v Africe nemoc spavou, a moucha Stegomyia 7 fasciata působí v trópech žlutou zimnici. Asijský mor přenášejí, jak známo, blechy. ZA Pan phil. stud. J. Obenberger přinesl materiál rodů Liodes © p: a Colon ze své sbírky a uvádí některé detaily, co se týče vý- © skytu a. sbírání. 54 Pan phil. stud. Leop. Heyrovský přinesl z Krajiny brouky — s Scotoplectus Capellae Režtter. Oryotus Micklitzi Reitter a Anoph- thalmus hirtus subsp. Miglitzi Gnglb. = Pan architekt J. Vávra na Smíchově přijat za člena. © s Přítomno 26 členů, 9 hostí. R V občasné schůzi dne 24. října 1911 přednášel pan prof. © dr. Viktor Janda o pokusném biologickémuústavu.. k: ve Vídni. Ústav ten zabývá se experimentální biologií a byl 0 před 9 lety zařízen v t. zv. vivariu ve vídeňském Prateru. Má © oddělení zoologické, botanické a fysikálně chemické. Chefem jest © prof. dr. Příbram z vídeňské university. Ustav má svou bota- © nickou zahradu s bassiny pro vodní květenu a zvířenu, aguarii a terrarii, celou řadu pavillonků pro drobná zvířata a členovce, kabiny s různou, stále udržovanou teplotou, různobarvým světlem, chladírny pro organismy zimomilné, umělou jeskyní pro zvířata jeskynní atd: Práce v tomto ústavu týkají se nejrůznějších pla polo- BR 14 Ba MÁ + i gických jako na př. vliv chemikalií na tkaniva a buňky, po- kusy regenerační, transplantační, dědičnostní, symbiosa atd. Pan účetní Kudlička přinesl motýla Parnassius Apollo L., jehož každá půle křídel je jinak zbarvena. Za nového člena přihlásil se pan Adolf Prokůpek, president českého odboru zemědělské rady. Přítomno 26 členů, 7 hostí. V občasné schůzí dne 14. listopadu 1911 přednášel univ. prof. dr. E. Babák o svých dalších studiích, jak hmyz dýchá. Pokusy ty konány hlavně na komárech, jich larvách a kuklách. Při odnímání kyslíku, tedy dušení, shledáno, že nejdéle vydrží larva. Imago ochrne velmi brzo. Zároveň shle- dáno, že larva živočicha tohoto má schopnost, v těle svém ky- slík pro případ potřeby nahromaditi. Dýchání larvy a kukly děje se výhradně dýchacími rourkami, které se na hladině vodní spojí s atmosférou. V konci těchto rourek jest přístrojí, obsta- rávající výměnu. plynů. Když konec ten amputujeme, hyne ži- vočich i když ostatní rourka dýchací zůstala neporušena. Pahýl sám o sobě nestačí ku dýchání. Jsou na konci rourky dýchací stigmata, jejichž mechanismus prostředkuje dýchání. Přítomno 26 členů, 6 hostí. V občasné schůzi dne 28. listopadu 1911 přednášel pan odborný učitel Fr. Mužík o rodech a druzíchskupiny Cimex. Přednáška týkala se hlavně stěnice domácí a její pří- © buzných. Pan přednášející objasnil systematiku obou rodů Ci- mex a Oeciacus, jakož i systematiku druhů a uvedl biologické a' zeměpisné podrobnosti jednotlivých tvarů: Pan ředitei Napoleon M. Kheil demonstruje motýla hybrida „mezi Deilephila gallii Rott. ©* a Deilephila euphorbiae L. ©, kterého Můitze/l nazval D. philo-euphorbia; dále odrůdu Deile- phila euphorbiae var. helioscopiae Se/.-Lomch, Přítomno 23 členů, 3 hosti. V občasné schůzi dne 19. prosince 1911 přednášel pan Phil. stud. Leopold Heyrovský o broučí zvířeně na Černé Pírsti v Krajině. Je to jedna z nejzajímavějších hor Julských Alp, památná svou geologickou stavbou, květenou a vyhlídkou. I broučí zvířena jest tu rovněž bohatá. Za letoš- ního horka, které vše vyprahlo a hmyzí život udusilo, nalezlo se na exkursí mnoho druhů v četných kusech. Lysiny lesní, květy pasek a křoviny byly plné hmyzu, jen podsívání bylo marné, protože listí bylo vyschlé až do hloubky. Až ku Oroženově VII chatě vyskytovaly se tvary podhoří. Od Oroženovy chaty vzhůru byl lov ještě zajímavější, protože tu byla vysokohorská Julským Alpám vlastní zvířata. I pověstný Anophthalmus bohi- niensis Ganglb., slepý brouk pod velkými kameny žijící, byl vícekráte chycen. Ve vlhkých letech bývá kořisť přebohatá. Pan ředitel Napoleon M. Kheil demonstruje jednoho z nej- nádhernějších motýlů Ornithoptera paradisea, k němuž přinesl i původní popis s vyobrazením. Pan Phil. Cand. Veselý přinesl na ukázku dílo: »Poppius, Catalog der arktischen Káfer«. Pan Phil. St. Obenberger demonstruje velikou sbírku pa- laearktických krasců z rodu Anthaxia, jež pochází ze světo- známé sbírky p. Meyer-Darcise ve Florenci. Byly mu zaslány firmou Staudinger v Drážďanech k revisi. Za člena přijat pan Fr. Svoboda, úředník městské plynárny. na Smíchově. Přítomno 21 členů, 5 hostí. V uplynulém správním roce byli, mimo své stálé půso- biště, entomologicky činni pánové: Borek J., fotograf, Všesulov u Rakovníka. Cífka Jos., c. a k. setník, v Lodenicích u Berouna a v Mi- lovicích u Nových Benátek. Frankenberger Zdeněk, phil. stud., v Luhačovicích a v Je- zersku v Korutanech. ; Graf Josef, c. k. vrchní účetní rada, v Kraňské Goře. Kheil Napoleon M. ve španělských Pyrenejích, leč musel tyto kraje pro choleru a politické nepokoje opustiti a přešel do Fréjus a Draguignanu ve Francii. Klenka K., c. k. poštovní oficiál, v Marianských Lázních. Lokay Em. dr., ve Východních Karpatech. Matcha Jaroslav, c. a k. nadporučik, na Pradědu, Jeseníku a Krkonoších. Obenberger J., phil. st., Nouzov u Unhoště. Pečírka MUDr., c. k. vrchní štábní lékař, v ortlerské sku- pině v Tyrolích a Horním Engadinu ve Švýcarech. Pleticha J., c. k. oficiál, Nepoměřice u Uhlířských Ja- novic. Pohnert JUDr., Eduard šlechtic, c. k. rada zemského soudu, na Krkonoších a u Eisenštejna na Šumavě. Pokorný Fr., magistrátní rada, Zbečno u Křivoklátu. aká a a zl ma + © Roubal J., c. k. professor, na Brdech, u Pacova, Mladé Vožice a Chudenic. Svoboda Fr., úředník, u Rožmitálu, Březnice a Milína. Také letos nemohl býti podán seznam úplný. V loňské výroční zprávě byli páni členové požádání na tomto místě. o laskavá sdělení, leč došlo jich pana předsedu jen několik, Jest to tím více škoda, proto že tento seznam podává, jsa neúplný, -pouze nepatrný obraz píle a lásky, se kterou se ve Společnosti na výzkumu českém i mimočeském pracuje. Byl také letos vše- obecný stesk, že trvalá sucha a horka život hmyzí tak udusila, že i z těch nejbohatších lovišť. se vraceli sběratelé téměř Ss prázdnem. * © VÝROČNÍ ZPRÁVA © za správní rok 1911. bor České Společnosti Entomologické. < ho) Rě Předseda: ee Prof. Frant. Klapálek. iv í | k Místopředseda: s k Prof. Rob. Hartmann. p: Zapisovatelé: © MUDr. Jaromír Pečírka, Ph. C. Fr. Rambousek. Pokladník: Cís. rada Ferd. Veselý. Knihovník: : Oldřich Šustera, účet. úředník zem. výboru. Kustos: s PhC. Jindř. Veselý. k s SEZNAM ČLENŮ. - A. Clenové čestní. 1907 Bolívar, Don Ignacio, ředitel přírodnického musea, v Madridě. 1907 Ganglbauer, professor Ludvík, c. k. vládní rada, ředitel c. k. dvorního musea ve Vídni. 1907 Horváth, Dr. Géza, ředitel Magyar Nemzeti Muzeum v Budapešti. 1910 Lobkovic, J. J. Ferdinand princ, z. nejvyšší maršálek Kr. Č. atd. 1910 Melichar MUDr. Leop., c. k. sekční rada ve Vídni — - XVIII., Messerschmiedg 20. (Členem od r. 1904.) B. Clenové zakládající. 1904 Klapálek František, c. k. professor v Karlíně (1907). 1904 Kubes, P. Augustin, provinciál řádu O. O. kapucínů v Ko- líně (1907). (Hym.) aké 1904 Šulc, MUDr. Karel, báňský lékař v: Michálkovicích v Rak. Slezsku. (Psyllidae, Coccidae.) C. Clenové činní. 1905 Absolon, PhDr. Karel, docent geografie při české uni- versitě v Praze, kustos musea v Brně. (Apleryg., fauna jeskynní.) 1907 Albrecht Hynek, strojvůdce ve Veselí n./Luž. (Col.) 1910 Babák Dr. Ed., prof. české univ. v Praze II. Fysiol, ústav. (Fysiol. hmyzu.) Í 1911 Baudyš Em,, inž., Král. Vinohrady, Gróbovka. (Hálky). 1906 Bayer Emil, c. k. prof. v Brně, Šturmova ul. 16. (Hálky a hmyz duběnčivý.) 1907 Benešová Heda, choť hoteliera v Praze, Petrohradská ul. (Lep.) i 1904 Binder Emil, majitel domu v Praze-I., Karlova ul. 88. 1904 Bízek Rudolf, správce skladů železáren v Komárově (Col.) XIII 1904 Blattný Em., c. k. vrchní rada zem. soudu, Kr. Vino- hrady 1015. ( Leg.) ; 1910 Borek Jan, fotograf, Žižkov 588. (Coleopt. Bohemiae.) 1905 Brožek Arth., prof. dr. v Praze, na Vyšehradě. (Theorie vaviační.) 1904 Brýdl Rudolf, c. k. professor v Chrudimi. (Co/). 1906 Bušek Alois, učitel v Lysé n. L. (Lep.) 1907 Cífka Jos.,c. k. setník, Kr. Vinohrady, Manesova 33. (Leg). 1910 Čermák JUDr. Boh., advokát v Hořovicích. (Lep.) 1904 Černý Jos., hostinský ve Vršovicích. (Lej.) 1905 Duchoň Manuel, odb. učitel v Rakovníce. (Col.) 1906 Formánek Romuald, c. k. vrchní poštovní rada v Brně, Veverská ul. č. 69. (Col.) 1909 Frankenberger Zdeněk, med. stud. v Praze-II., Štěpánská ul. (Col) 1905 Graf Josef, c. k. vrchní účetní rada v Praze, Král. Vino- hrady, Korunní tř. 105. (Lep.) 1907 Gůrtler Hugo, c. k. účet. rada v Praze, Mezibranská ul. č. 15. (Lep.) 1904 Hartmann Rob., c. k. professor na Smíchově, Jeroný- mova ul. 7. (Lep.) 1909 Heyrovský Leop,, JUSt., Praha-I. Ceramb.) 1909 Hilitzer, MUDr. Alois, c. k. štábní lékař, Smíchov, Husova 4. (Col.) 1907 Holík, P. Bedřich, katecheta v Žižkově. (Co/.) 1906 Holík Frant., učitel v Praze-Holešovicích (Hym.) (1904 Hudeček Lad, učitel v Žeravici u Kokor na Moravě. (Lep.) 1908 Hula Jan B., ing. chemie, v Rakovníce. 1906 Chalupský Josef, odb. uč:tel v Písku. (Col.) 1906 Janda, Dr. Viktor, c. k. prof. v Karlíně. (Anat., Metam.) 1910 Javůrek Vlad., phil. stud., Kr. Vinohrady, Hálkova ul. 76. 1908 Jedlička Arn., staveb. inženýr, Vršovice, Hálkova 520. (Carabidae.) 1909 Jelínek Ant., řídící učitel, Slapy n. Vlt. (Lep.) 1904 Jelínek, MUDr. Robert, panský lékař v Dobříši. (Lep.) © 1904 John Jan, c. k. ředitel reálky v Táboře. (Lež.) 1904 Jureček, MUDr. Štěpán, c. k. pluk. lékař v Turnově. (Col.) 1904 Kheil Nap. M., ředitel soukr. obch. školy a translator in hispanicis v Praze. (Lep. Orth.) „Jilská 2. (Col sf. XIV 1910 1905 1911 1905 1904 1904 1904 1904 1906 19006 1904 1910 1904 1906 1906 1911 1911 1905 1908 1909 1907 1905 1904 1906 1906 1905 1905 1910 1910 1904 Maťcha Jaroslav, c.-a k. nadporučík, Praha IL, Rie- Klička, MUDr. Ladislav, lékař v Praze-l., Křížovnická a = č. 87. (Col.) be Klier, Dr. Čeněk, ředitel městské spořitelny pražské, 0 Praha I. 2 Kracík Václav, prof. v Karlíně. (Col. Bohem.) SE Kranich Jan, professor paedagogia a redaktor +Přírody; S a Školy« v Pol. Ostravě. z. Krás a Theodor, JUC. ve Vraném nad Vlt. (oi) Krátký František, ředitel reálky v Nymburce. Í Krauskopf Josef, ředitel měšť. školy v Mladé Boleslavi. © Kruta Alfred, c. k. berní oficiál v Bělé p. Bezd. (Obl. Leg.) ě Křepelka Adolf, cís. rada, přednosta fil. rak.-uher. banky Ry v Praze-II., Bredovská 6. s. Kde Eduard, účetní na Král. Vinohradech, Rubešova, ud (Škodný a užitečný hmyz.) Ladislav Joža, pokladník cukrovaru v Kralupech n. VL P Lokay, MUDr. Emanuel, měst. okresní lékař v Prazell,—© Na Poříčí 35. (Col.) | : 3 Lukeš Jos., c. k. professor v Písku. (Col.) Oho Maličký, JUDr. Josef, advokát v Hořovicích. (Lej.) "A Martínek Otokar, učitel ve Ždírci. Klenka Kar., c. k. pošt. officiál, Praha, 262-1. 1 (čej. o. B : grovo nábř. 16. (Col.) Maule Dr. V., prof. v Turnově. (Col.) Mazura Kar., disponent Agrobanky v Brně. (Col) Měřička Jos., odb. učitel v Náchodě. (Lež.) Molek, MUDr. Alois, c. ak. pluk. lékař v Praze, Břevnov. (Col.) Mrázek, PhDr. Alois, ř. professor české university v Praze-Il., Fůgnerovo nám. 1807. (Břiol., Anat. Metam.)' Mužík František, odbor. učitel v Kralupech (Hemžipt.). Nejdi, Dr. Viktor, ředitel gymn. Mělník. Nosek Ant., c. k. professor na Smíchově, Husova tř. 1109. (Arachn.) ; Novák Bohumil, professor prům. školy v Brně, Řežiěva ul-12- Novák Jos., PhMg., Praha III., Prokopská ul. 6. (Cynzf.) Obenberger Jan, Praha II.. Olivová ul. č. 5. (Col.) Osvald Jan, phil. stud., Kr. Vinohrady, Karlova tř. 19. Pastejřík Jan, odb. učitel v Karlíně č. 430. (D%p4). -1908 Paul Jarosl., prof. vyšší dívčí školy v Praze. (Lep.) 1904 Pečírka, MUDr. Jaromír, c. k. vrchní štábní lékař v Praze, Oujezd 602. (Col.) -©1908 Pfister Kar., kníž. účetní v Zlonicích. (Lep). M A BO O SV | Jeddy tetě v že i x + i a “ 1910 Pleticha Jos., c. k. pošt. officiál, Žižkov, Štítného ul. 14. (Col. Bohemiae.) 1911 Pohnert Dr. Edvard šlechtic, rada zemsk, soudu, Mezi- branská 17. Praha II. (Col.) 1909 Pokorný Fr., mag. rada, Praha 335-I[. (Lep.) 1904 Preis Karel, c. k. dvorní rada, professor vys. učení tech- nického na Smíchově, Ferdinandovo nábř. 31. (Lep.) 1905 Princ Vojt., c. k. professor v Praze. 1909 Procházka Al., techn. cukrmistr v Klobúkách u Slaného. 1911 Prokůpek Adolf, velkostatkář, předseda Českého odboru Zemědělské rady v Praze. 1904 Rádl, Dr. Em., docent české university, c. k. professor v Praze-II. 1904 Rambousek Frt. phil. stud., Kr. Vinohrady, Čermákova 7. (Col., sp. Staphyl. omn.) 1904 Roubal J., professor v Příbrami (Col.) 1906 Růžička Ant., kand. prof., Chrudim, Palackého tř. 76. (Lep). 1905 Řivnáč Ant., knihkupec, presid. obch. a živn. komory v Praze. 1904 Secký Rudolf, účetní revident zemsk. výboru v Praze-IÍ, Fůgnerovo nám. 3. (Lep). 1905 Sedláková, sl. Jarosl. v Polné (Col.) -© 1908 Seehák Jindř., c. k. prof., Praha-VII. (Lep,) 1904 Sekera, Dr. Emil, c. k. professor v Praze-l. 1904 Sekera Jan, ředitel cukrovaru Legnago u Verony, ltalia. (Col.) 1908 Senc P. Aug., farář v Hostímě u Mor. Budějovic. (Col.) 1907 Smetana, JUSt. Vlad. v Praze, Letná (Col.) 1907 Smolka AI, ředitel c. k. průmysl. školy v Praze. (Col.) 1910 Sokolář Dr. Frt., dvorní a soudní advokát, Vídeň III./2, Disslerg. 6 (Col.) 1909 Soukup Václ., stud., Praha, Náprstková 8. (Lep.) 1904 Srdínko Josef, stav. rada v. v., Smíchov č. 476. (Le). 1904 Svoboda Jan, učitel ve Větrném Jeníkově. (Col.) 1909 Šandera, JUDr. Čeněk, adv. v Trhových Svinech (Hym.) 1905 Šípek Jan, c. k. pošt. assistent v Přibrami (Col.) 1904 Šrámek August., professor v Nymburce. (Col.) -1904 Štěrba Frant., techn. správce cukrovaru v Pečkách. (Col.) XVI 1907 Štraub Ant., inženýr v Praze-III. (ep) 1905 Štrof Jan, Drepitíní musea král. Českého v Praze. 1904 Šula Jaroslav, inženýr na Smíchově, Karlova 4. (Col.) 1906 Šulc Josef, úředník města Sobotky. (Col.) 1907 Šupitar, odb. učitel v Písku. 1906 Šustera Oldřich, účetní úředník zem. výboru v Praze, Smíchov čp. 553. (Hymen.) 1909 Tille JUDr. Cyrill, c. k. major auditor v Přemyšlu (Col.) 1908 Tocauer Ad., kníž. polesný v Maškrově u Stodů. (Col.) 1906 Tykač Jaroslav, učitel v Plzni. (Lep.) 1907 Tyl, MUDr. Jindř., c. a k. štábní lékař v Písku. (Col.) 1904 Uzel, Dr. Jindřich, prof. české techniky, odb. přednosta na stanici fysiolog. při české technice v Praze, Smíchov, Na Skalce č. 15. (Physop. a Skůdci.) 1906 V ajs Ant., učitel v Košířích (Col.) 1909 Vaněk Jan, c. k. poštmistr v Dobrovicích u MI. Bole- slavě (Lep.) 1911 Vávra Stanislav, architekt, Smíchov, Ferdinand. náb. 29. (Col.) 1904 Vávra, Dr. Václav, kustos musea král. Českého v Praze, Vysočany (Orthopt.) 1904 Veselý Ferdinand, cís. rada na Král. Visohradssth Slezská ul. 33. (Lep.) 1905 Veselý Jindřich, Phil. stud. v Praze-III., Velkopřevorské nám. 1. (Col.) 1904 Vim mer Antonín, odb. učitel na Kr. Vinohradech, Pala- ckého tř. 37. ( Dipt.) 1904 Vlach Vilém, professor obchodní akademie v Plzni, Karlo- varská tř. (Lep.) 1905 Vo pršal Fr., účetní revident zem. výb. v Praze-VII. Če- chova tř. 224. (Lep.) 1906 Weinfurter Karel, Nusle, Slávojova ul. (Diff. Microlep.) 1904 Wendler Jan, továrník v Praze-l., č. 386, na Můstku. (Col.) 1906 Woldřich, Dr. Jos., c. k. professor v Praze-III. 1907 Za mastil Saanisl., prof. v Domažlicích. (Hym.) 1910 Záruba Ant., uměl. zahradnictví, Libeň »na Korábě«. (Col.) 1904 Zavřel, prof. Dr. Jan, v Hradci Král (Dřft.) 1904 Zelinka Bohdan, c. k. professor v | Karlíně. 1905 Zeman Josef, typograf v Nuslích, č. 327. (Lež. Col.) 1905 Žežula Bedř., mag. úředník v s č. 1014-II. 20 Col.) bo KÁ 16 A odn A c $ A E sad - pv“ = 3 4 : ř | vse dh p Zpráva jednatelská. Ve valné hromadě, konané dne 24. ledna m. r. zvolení byli v čele uvedení členové do výboru; do kontrolní komise p. vrch. rada J. Graf, p. revid. Fr. Vopršal a p. účetní Ed. Kudlička. V redakčním komitétu zasedají pp.: Aug. Kubes, MUDr. Em. Lokay, prof. PhDr. Em. Rádl a odb. učitel Ant. Vimmer. Počet členů: Čestných členů jest 5, zakládajících 3, činných 127. Občasné schůze členské, jichž bylo celkem 12, navštívilo nej- méně 22, nejvíce 32 členů, hostí přišlo nejméně 1, na přednášku dne 20. VI. okolo 30. V těchto schůzích přednášeli p. PhC. J indř. Veselý o své cestě Kavkazem, p. PhC. Frt. Rambousek o své cestě po Srbsku v létě r. 1910, p. univ. prof. PhDr. Ed. Babák o výměně plynů a dýchacím výkonu hmyzu; p. MUDr. Jar. Pečírka o své exkursí ku jezeru Neziderskému v Uhrách, p. univ. prof. PhDr. Ed. Babák o dýchacích centrech hmyzu, p. prof. PhDr. V. Maule o své cestě Ruskem (se 150 původními svými světelnými obrazy), prof. Fr. Klapálek o některých ukáz- kách z morfologie hmyzí, p. stud. J. Kříženecký referuje o pře- nášení nemocí hmyzem, prof. PhDr. Vikt. Janda o biologickém pokusném ústavu ve Vídni, p. univ. prof. PhDr. Em. Babák o pokusech o fysiologii larev komárů, odb. uč. p. Fr. Mužík o štěnicích a JUSt. Leop. Heyrovský z entomologického výletu na Černou Prsť. Po přednáškách demonstrovány byly různé pří- rodniny, náčiní ku chytání a praeparování hmyzu a pod, a po- dávány referáty nových publikací. Výborových schůzí konáno celkem 4. I v tomto roce zaznamenává Společnost úmrtí pilného svého člena a skromného druha p. Ladislava Hlinky, učitele "v Roztokách. - Zemřel v Šárkách, dne 3. února 1911. Sbíral zvláště v okolí pražském. Za Společnost dostavil se ku pohřbu prof. R. Hartmann a odb. uč. Ant. Vajs. Památka zemřelého byla uctěna v členské schůzi dne 28. února 1911. I letošní ročník Časopisu honosí se bohatým a rozmanitým obsahem s mnoha původními illustracemi a vyšla 4 čísla jako každoročně. K čís. 3. přiložena jest barevná tabule nosatců, která vyžadovala značnějších obětí, a která jen podporou ne- jmenovaného dárce byla umožněna. Časopis vyměňuje se nyní s 96 vědeckými Společnostmi a redakcemi. Vydána byla příručka VII. »Evropští nosatci podčeledě Rhynchitinae«. Napsal Romuald Formánek. kr » "c 4-3 97,570 PL, 3900 jé te Ě KT n o o - Psy% ZP JE XVII i E" K RE Zp OA Mar, KA kř 2 L +715 n z6 ť + K oa? VA) Pp. MUDr. Em. Lokay a prof. Václ. Kracík připravují : talog českých brouků a JUDr. Josef Maličký úplný seznar českých motýlů. Výbor stará se všemožně o finanční zajištění Společnost a vydávání Časopisu. Vzhledem k tomu, že Společnost téměř výhradně jest odkázána na členské příspěvky, bylo by si pře aby všickní členové včas svým povinnostem dostáli. Česká Spořitelna v Praze darovala Společnosti opětně too 3 subvenci na rok 1911 100 K, bohužel méně nežli v roce 1909. (200 K). Občanská záložna v Karlíně, uznávajíc rovněž snahy Společnosti, věnovala opětně 50 K. Rada král. hl. města Prahy 2 ; zakoupila pro obecní knihovnu 4 z dosud vyšlých ročníků »Ca- © sopisu« a bude týž i nadále odebírati. Mimo to povolila P r. 1912 Společnosti subvenci 50 K. í Ku přátelským schůzím scházejí se členové rovině vždy v úterý v kavárně »Orient« (Hybernské ulici). V témdni, kterém se koná členská schůze (v úterý) koná se od počáá měsíce října 1911, na žádost některých mimopražských členů © týdenní schůze v kavárně (místo v pátek, jako jiná léta) v sobotu, = v naději, že venkovšti členové spíše se budou moci těchto přá- © telských schůzí súčastniti. V těchto schůzkách vyloženy bývají — publikace Společností odebírané aneb jí výměnou zasílané, zde — smlouvají se společné vycházky, sem přináší se nasbíraný m terial, obstarává se po případě určování a děje se mnohdy O výměna materiálu, a vypůjčují se a vracejí se knihy z KOIROV Společnosti, ježto knihovna zde jest umístěna. Z venkovských pp. členů dostavují se poměrně málOkio 88 členové Společnosti, ačkoli styky s nimi stále se zlepšují. Letoš- © ního roku zavítali k nám pp. MUDr. Jindř. Tyl,, měst. úř. ze © Sobotky, Jos. Šulc, prot. V. Vlach, který předložil členům — vzácnou serii tepelných aberací motýlů a p. uč. Tykač, jenž přinesl k nahlédnutí krásnou sbírku exotických motýlů a j.. hmyzu. Rovněž JUDr. Jos. Maličký opětně se dostavil. Ve valné hromadě dne 28. ledna 1911 byl učiněn též ná- © vrh na pořádání výstavy v uplyn. roce, avšak výbor, uváživ © všechny okolnosti, neshledal k tomu doposud příhodnou dobu, ani členstvo k důstojné representaci připravené. Výbor obírá se — tou myšlenkou, aby podobná výstava pořádala se roku 1914, t. j. v době, kdy Společnost dovrší první desetiletí svého trvání © Společnost vyzývá znovu své pražské i venkovské členy, aby 3 je již n nyní konali AHbravy: by na vyzvání výboru byli hotovi, a tak k důstojnému vystoupení Společnosti přispěli. Ve dnech 15.—18. dubna pořádal horlivý člen Společnosti, p. JUDr. Jos. Maličký výstavu své v každém ohledu vzorně upravené sbírky motýlů ve svém působišti v Hořovicích, která měla v jeho působišti veliký úspěch a doporučovalo by se mimo- pražským členům, aby tento zdařilý pokus ve svých působištích opětovali. Za Společnost dostavil se prof. Rob. Hartmann. Veřejné manifestační schůze za zřízení druhé české uni- versity, konané dne 12. února na Žofíně, súčastnil se za Spo- lečnost prof. Fr. Klapálek a prof. Rob. Hartmann. K 75.letému trvání spolku »Verein fůr Naturkunde« v Kasselu ku dní 23. dubna a k »XI. Sjezdu lékařů a přírodozpytců polských« v Kra- kově, konaném ve dnech 18.—22. července t. r. zaslány byly výborem pozdravné přípisy. -Na výstavu časopisů zaslány Srbskému družstvu novinář- skému ve dnech 10.—13. června t. r. při příležitosti kongressu novinářského 2 výtisky » » Časopisu Č. Sp. E.«. -Ačkoli za pozoruhodné dary, zvláště knihovně učiněné dě- kováno bylo dílem ústně, dílem písemně (a činí tak pan knihovník ve své zprávě), projevujeme přece. i na tomto místě všem šle- chetným dárcům veřejné díky. Obzvláštními díky zavázána jest Společnost ctěným dárcům -podpor peněžitých, a to zvláště výše již jmenované České Spo- řitelně, Občanské záložně v Karlíně a sl. městské radě král. hlav. města Prahy. Společnost dále vzdává díky slavné Radě zemědělské, zvláště p. předsedovi J. J. knížeti Bedř. Schwarzenbergovi i p. tajemníkovi JUDr. Kar. Mandlovi za prokázanou přízeň laskavým propůjčováním zasedací síně k občasným schůzím členským. Rovněž vzdává díky slavné »úřednické Besedě« v Karlíně za pořádání přednášky prof. Klapálka dne 13. října 1911 »Ze života včel a vos«, slavné městské radě Karlínské za propůjčení vol- ného dne v Národním domě v Karlíně a prof. VI. Frýdovi za projekci světelných obrazů k témuž účelu. Dalšími díky povinna jest Společnost slavným redakcím časopisů za laskavé uveřejňování zpráv o Společnosti, zejména denním : Národní Listy, Hlas Národa, Národní Politika, Union at. d. Prof. Robert Havtmann, t. č. místopředseda, km 200 23- uhadiononaou: M.A, UTI6T 1A/08 op. or61 VA po © | Gaara id puoj) oxSUHIBY F Kuzojez ozi(p Oj č Pod PSA BROS) 7002 17077 TT6T TA/OB OP OT6T A/T M : jb (foxsn puoj) Ayueg 9a0jsÁunad z (o BS ED or 1 RA odp a sea 172 TIT JÁ 08 Op T161. +1/ | PO S49 vz oyspuayoura Áuzojez 9z (g g Babka : Z6| > 17 OT61 x01 27 Aujsgmods 1ua0jsod z (e © 8 : : : Áyo1( A. : sdílí! S Ver a: Hsoupajods Nsrdosvg yjupoa 9uvigopo 87 Vehán l R8KY M01 n SRO a PAB oo 6 B AVAST PROJ Oo: ý . —| 0g 770707777 BOJBP OYJUBAOUDUlSN (p 001: : : - J|—| 001 ho Bren 9 PU jekán C SA JU ÍSBUDO JI é: o, oyel auey A Áposog 9xorupon (o 0c " : a a | 0G a sex PASUJIKA Áuzo19z oxsuvagO (g 001 č é 3 DOT Mí 11 Áujomods 93899 (8 i : : j 2 :ÁIBp B 90U9AgNS 092 2 i z Dn 094 . BO + rihě CI « . . . . . . . . nuajo Áyagdsu 090"1||88| 66b ||E2| 087- 3 opr ||** * 0161 nyos z souaig aaa x [4x jal x (al A | pe M Kaoysn || 9401 av r m org et ob ký kon A POTU oo Vzal ODŠSA o Pama dád 1 solná BY V IL6T NON (u puoj | > FHApds [1 Učí T PRA A P OR jm JUBPÁA Pa zon el "upejyod vaeRId7Z 1601, 86 Men opoyZzyejd "2 (BY2rIPNYM APA © 4 "yrupepod "9 1 (A|9S9A PUBUIPI9 A | | | 86 | 89€ I | 80 | 939 81 | 006 T0| 09 | | | 93 | 621 BM | 02| 41 | l | | W201 268 2||50| 929 |ET| 00G |22| 2901 . I . . esidoa 14 "T161 o9ursoid 'Tg sup “4ZVUď A * yorslooy Apeuroyog OKA (4a0ysn puoj) s9ueg 2a0jskunid A : (9AOIZ[1 a puoj) PYSUHIBY 9UZ0O[BZ A :ÁpUuof k ť Spad 2upapsod A 940j0H OL a O 1 40 8 . I1A0jsod oUjojrrods 9 PyspeIHOUTA 2UZ018Z A :Ou9zojn jsof ruaul 0301, "Ius oy9jslo BA49Z * TUBPÁA 0404 PO : Ápewosyog 1" nsouoojods nsrdoseo z mpiedos YSIL 177777777 70 BUGOJP IUPPÁA BUDIIZOH "pze naezod nojd Auaoyruy eyjsilog 17313 (04) mmaotmy U3s 87 (nuaouruy) 1SO03sIm 8Z 9uuseN BY99P9A BJIP Busouoyn pusdnoyBZ Ksrdoswg © BYD9P9A BJIP BU juowmouogy KOV z Pá MO 194 wrznuos uÁusvogo ny 9UJS 108posvz IUddPjÁA ev píjyn “IUBAO|J9ASO * nsidoseo urupjisez as ouslods AyojÁa 1ua0)s04 orjeidoyurz “91dÁjojne “IHsouoajods nsrdosvo XSIL . * . . :ÁuojÁa 1uaBIdS P kk n S XXII Příručky entomologické, vydané Českou společností entomologickou a to: Br dny kt 3 ME A1 8 6 sy) “ M Příručka: I. Jak sbíráme, usmrcujeme a pro sbírky upravujeme hmyz. II. České síťnatky. III. Kůrovci v Čechách a na Moravě žijící. | IV. Nosatci evropští rodu Dorytomus. no V. Majky (Meloč L.) zemí koruny České. VI. Bembidiinae. Příjem | Vydání Zpráva pokladní zatrok ali Poznámka je) V tomto přenosu obsažena jest též záloha, svého ča- su 16ti členy slo- žená pr: 265 Kor. Přenos z roku 1910 Za prodané příručky Úrok z České průmyslové banky za čas od I. července 1910 do 30. června 1911. Dohromady . Od toho vydání. Zbývající částka r. . . K482-47 Zbývá koncem roku 1911. jest uložena: Po odečtení výše uvedené zálohy | V pokladně K 54— a) hotově b) v prům. př:.: 265 | ||bance . „K 42847 ní pes EE || Což činí K 482.47 Čisté jmění. . . | 217 |47| V Praze, dne 31. prosince 1911, = Frant. Vopršal, Ed. Kudlička, Ferdinand Veselý, t. č. přehlížitelé účtů. t. č. pokladník. : O u Zpráva knihovní. „Knihovna společnosti naší odkázána jest téměř výhradně na dva prameny, pomocí kterých se rozmnožuje a doplňuje. Jsou to jednak stále vzrůstající výměna časopisu za periodická díla cizích společností a institucí, jednak vzácné dary od četných příznivců, kteří i v uplynulém roce věnovali knihovně mnohá, velmi cenná díla, začež vyslovujeme tu vřelý dík všem těmto dárcům a to pí. Jouklové, choti zesnulého našeho člena akad. malíře H. A. Joukla a pánům: Dru A. Brožkovi, p. jur. st. L. Heyrovskému, vrchnímu úč. radovi J. Grafovi, Dru G. Horváthovi, J. Kříženeckému, J. Obenbergrovi, MUDru Jar. Pečírkovi, Fr. J. Rambouskovi, prof. J. Roubalovi, Dru F. Sokolářovi a stav, radovi J. Srdínkovi, I. Seznam přírůstků získaných výměnou. A miens: Société Linnéenne du Nord de la France 120 Bulletin "Tome XIX. No 381—392. Angers: Société détudes scientifigues d'Angers 342 Bulletin Nouv. Sér. An, XXXIX", Baltimore; The John Hopkins University 146 Circular 1910 No. 5—10, 1911 No. 1—2. Berkeley: College of Agricultural experimental Station Uni- versity of California 278 Bulletin No. 206—211. Berlín: Kgl. zoolog. Museum 149 Mitteilungen Bd. V. Hft. 2—3. 225 Bericht 1910. — 369 Entomologische Blátter VI. Jhrg. No. 12, VII. Jhrg. No. 1—12. — Deutsches entomol. National-Museum. 583 Deutsche © Entomol. National-Bibliothek. Jhrg. I. No. 6—12, Jhrg. II. No. 1—23. — Schroder Dr. Christoph, 3. Zeštschrijt fiir wissenschaftl. Insektenbiologie. Bd. VII. Hít. 2—11. Bern: Schweizerische entomologische Gesellschaft 287 Mitteilungen Vol. XII., Hít. 2. Béziers: Société d'étude des sciences naturelles de B, 282 Bulletin Vol. XXXI. 3 Pět vš k dy 4: Ú. p : 4 x v p : "M n V DP oc Po 2 4 < a Me 2x bb o 6 dř | Rod obal. rýhy k PAE div 100 V XXIV , ' 20 PERO te V E Arku Bremen: Naturwissensch. Verein ee 15 85 Abhandlungen Bd. XX., Hft. 2. Breslau: Verein f: schlesische Insektenkunde 217 Zeitschrift f. Entomologie Neue Folge Hft. 4. Brisbane: Oueensland Museum 197 Annals No. 10. Brůnn: Der naturforschende Verein in Brůnn 203 Verhandlungen Bd. XLVIII. 183 Bericht der meteorolog. Commission XXVI. Bruxelles: Société entomologigue de Belgigue 147 Annales T. LIV. No. 12—13, LV. No. I—11. of 28 261 Mémoires No. XVIII. Budapest: Musei Nationalis Hungarici 67 Annales histovrico-natuvrales Vol. VIII. p. 2, Vol. IX. p. 1. 540 Rovartani Lapok XVII. fůz. 9—12, XVIII fůz. 1—9. Catania: Academia Gioenia di scienze naturali S: Zak 144 Bolletino Série sec., fasc. 149—18". 3 EE Davenport: Davenport Academy of Sciences | 194 Proceedings. Vol. XII. p. 223—240. Eperimentalfáltet Centralanstalten fór fórsók vásendet pů. jordbraksomrádet. Meddelanden 1—8. Flygblad No. 17—23. Firenze. R. Stazione di Entomologia Agraria 133 »Redia« Vol. VII. fasc. 1. Societa Entomologica Italiana. Bolletino XL. Trim. '/,. Frankfurt a. M.: Internat. Entomol. Verein 68 Entomol. Zeitschrift. XXIV. Jhrg. No. 36—52, XXV. No. 1—50. Frankfurt a. O.: Naturwissenschaft. Verein des Regierungsber. Frankfurt a O. »Helios« XXVI (1910). Graz: Naturwissenschaftlicher Verein fůr Steiermark 218 Mittheilungen, Bd. 47. Guben: Der internationale Entomologen-Bund. S 491 Internationale © Enlomologische Zeitschrift. Jhrg. 4. = 3 No. 41—52, Jhrg. 5. No. 1—37. SVJ Halle a Saale: Kaiserl. Leopoldinisch-Carolinische pom vs Akademie der Naturforscher. E Abhandlungen Bd. XCII. No, 2. F = - " “ + = Hěrman nstadt: Der Siebenbůrgische Verein fůr Natur- CAV Ka wissenschaften 416 Verhandlungen u. Mittheilungen Bd. LX. (1910). Charkov: Société des natur. a | université imperiale 203 Travanx T. XLII. Ithaca: Cornell University Entomological laboratory 365 Bulletin No. 234, 252, 265, 283, 286, 291. © Krakov: Akademia umiejetnosci k 213 Rozprawy mwydzialu matematyczno-pvzyvodnickiego, ko“ Ser. III. Tom, 10 A, B. © Kyjev: KieBegoe oómecrBo ecrecrBoncnmTaTemeň. (Société des k natutalistes.) 216. BSanucku. Tom. XXI. Bu. 3—4. La Rochelle: Académie de La Rochelle 198 Annales. Tome XII. (1910). Lwów: Polsk. towarzystwo przyrodników im. Koperni .a 269 Kosmos XXXV. zesz. 7—12, XXXVI. zesz. 1—9. Madrid: Real Academia de Ciencias exactas fisicas y naturales de Madrid. 122 Revista VIII. Núm. 11—12, IX. Nům. I—12. -© — Real Sociedad Espaňola de Historia Natural. 93 Boletin "Tomo X. Nům. 8—10, X. Nům. 1—7. 270 Memorias Tomo VÍ. s. 6a. + Moskva: Société impériale des naturalistes de Moscou 3 249 Bulletin Année 1910 No. 1—3. 3 Nancy: Société des Sciences : 193 Bulletin des séances Sér. III, Tome X. Fasc. 4. XL A 8 Fasc. 1—3. -© Nantes: Société des sciences naturelles de 'Ouest de la Fran ce Z 283 Bulletin II. Ser., Tom. X. Nos. 1—4. Napoli: Societa di naturalisti „E 272 Bollelino Anno XXIII. (1909), sí -New Brighton: Staten Island Association of Arts and Sciences 281 Proceedings Vol. III. Part. 1, 2. o 281 Museum Bulletin No. 36—39. E New Haven: The Connecticut Academy of Arts and sciences "3 286. Transactions. Vol. XVI. p. 247-407. Padova: Academia Scientifica Veneto-Trentino-[striana dy 182 Atti Terza Ser., Anno III. (1910). č P “ 9 Za v ý A HÚ, v bp K s | l AO V sí bd a 1 2" „M hh nea XXVI vě Koákko rt Parma: Prof. Ant. Porta ; V 559. Rivista coleotterologica Italiana. Anno vr, No. 8—12, o že IX, No. 1—7 E- Paskov: Cís. rada Edm. Reitter. Wiener Ent. Zin jorcí AB XXX. 1—8. ; | 2 Petersburg: Hmnepar, Úur. Ierepóyprp-Oómecrso EcrecrBo- © HCNNTATENCŇ, 212 Tpyazwm T. 1911 No. 1—4. 212 Section de Zool. et Physiol. T. XE" Vol.l. 212 Comptes vendus des séances T. XLI. (1910) No. 5—8. — PycegR. JHTOMOJOrATeCE. 0ÓMeCTBO 191 Pycenoe eumononovuueckoe o6oaprnuie (Revue Russe d' En- tomologie) T. XI. No. 1—2. 211 Horae societatis entomol. Rossicae XE No 0 Philadelphia: 155 Entomological News, Vol. XXI. No 10, XXII. No 1—8. Pisa: Societá Toscana die Scienze Naturali 153 Ařti Vol. XIX. (1910). No. 5, XX. No. 1233. Písek: 439 Les a Lov. Časopis pro lesnictví a přírodní vědy. Red. Boh. Bohutinský. Roč. IV., čís. 5—24. Portici: Laborat. di Zoologia generali e Agraria 451 Bolletino V. Portland: Portland Society of Nat. slony 118 Proceedings Vol. V. Praha: Klub přírodovědecký. 94 Výroční zpráva 1910. Prost čjov: Klub přírodovědecký. 45 Věstník, roč. XIII. (1910). Roma: Societa zoologica italiana 248 Bollelino Ser. II. Vol. XI. fasc. 11—12, XII fasc. 1—8. Santiago: Sociedad cientifica de Chile 339 Actas Tome XIX. St Louis: Academy of Science 254 Transaction Vol. XVIII. No. 8—10, XIX. No. 1—10. Stockholm: K. Svenska Vetenskaps Akadem. 173 Arkiv fór Zoologi Bd. VI Hít. 1. i li dpake 3 sk > M č ona SE : n W; 4 PTY o o k k S Stuttgart: Internat. Entomolog. Verein 68 Entomologische Rundschau, Jahrg. 28. No. 16—22. -68 Insectenbórse No. 30—44. Voisinlieu Charles Janet, 6. Pojednání. Washington: Unit. St. Nat. Museum 160 Proceedings Vol. XXXVII. No 1786, 1789, 1794, 1804, 1806,. 1812, 1815, 1818, 1830—32, 1834, 1837, 1842 1852, 1855, 1859, 1866. — Smithsonian Institution. 513 Miscellaneous Collections No 1947. 161 Ánnal veport of the board of vegents of the Smiths. Inst. for the yeav ending. 30, June 1909— 1910. Wien: Zoolog. botanische Gesellschaft 99 Verhandlungen. Band LX Hft. 9—10. Zagreb: Hrvatsko prirodoslovno društvo. 171 Glasnik God. XXII, XXIII. Zůrich: Frául. Marie Růhl, 271 Societas entomologica. Jhrg. XXVI. No 10—18. Zwickau: Verein fůr Naturkunde 362 Jahresbericht XXVI—XXIX. Dne: II. Seznam přírůstků získaných darem. 628. Aus der Heimat. XXII. Jhrg. (1909). Stuttgart. (L. Heyrovský). 637. Brožek Dr. A.: Hlavní pozorovací methody v nauce o dě- dičnosti. Čásiav. 1911. (Autor). 617. Catalogne des insectes Lepidoptěres de la Delgigne. (Annales de la soc. ent. Belge) (Pí. Jouklová). 499 Deutsche entomol, Zeitsch. Berlin 1911. Hft. 1—5. (Dr. Pečírka). 620. Dietze K.: Beitráge zur Kenntnis der Eupithecien. (Deutsche Ent. Zeitschr. 1901.) (Pí. Jouklová). 631. Duda L. Naši potápníci (Dyticidae). Písek 1881. (L. Hey- rovský). 369. Eutomol. Blátter. Berlin. 4—6 Jhrg. (1908—1910). (Dr. J. Pečírka). 68 Entomol, Zeitschrift. Guben, Jhrg. XXVIII — XXX, (1904— 1906). (Pí. Jouklová). 643. Formánek R.: Beschreibung von sechs neuen Curculio- niden etc. (Wiener entom. Zeitung XXX. Hft. VIII) (autor). XXVIII ee ch v (684. Fórster Dr.: Monograph. der Gatt. Hylaeus F (Dr. J. Pečírka). CTENI — | — . Monograph. der Gatt. Čikalonicí ozn 1868. (Dto.). 622- Eraa5s Dr. -E£ Dér Petrefaktensammler. Stuttgart. 1910.. (Pí. Jouklová). 650. Gesundheitsamt v. Brasilien: Dujetišínokezuečvění in Gelb- v i fieberháusern in Rio de Janeiro. 1911. (J. Kříženecký). A 616. Glaser Dr. L.: Catalogus etym. Coleopt. et Lepidopt. Pí : Berlin 1887. (Dto.). = 624. Hartig Dr. Th.: Die Familien der Blattwespen und Holz- šký wespen. Berlin. 1860, (Vrch. úč. rada J. Graf). = 615. Herrich-Scháffer Dr.: Synonymia Lepidopterorum. 28 : Europae. Regensburg. 1856. (Dto.) 7 644. Holdhaus Dr. K.: Der Siebetechnik zum Aufsammeln n der Terricolfauna. (Zeitschr. f. wissensch. Insekten- a biologie. Bd. VI Hft. 1, 2. 1910). (Dr. J. Pečírka). 641. Horváth Dr. G.: Nomenclature des Familles des i i miptéres (Annal. musei nat. Hungar. IX. 1911.) (Autor). © k 614. Chenu Dr.: Encyclop. d'histoire naturelle: Papillons © nocturnes. Paris. 1879. (Pí. Jouklová). ih Internat. Entomol. Zeitschv. Guben. Jhrg. L—IV. (1907—1910). “ (Pí. Jouklová). z 612. Joukl H. A.: Motýlové a housenky střekí: Evropy Praha. 1910. (Pí. Jouklová). s === Separáta prací vyslýchy Časop. čes. společ. o < 625. Konow Fr. W.: System. Zusammensteilung der Chalasto- gastra. Teschendorf. 1901 a pokračování pokud vyšlo. 645 a), b), c). Kříženecký Jar.: Příspěvek ku poznání fauny broučí východních Čech (otisk. z Čas. čes. spol. ent. r. VII., 1910). (Autor). — — Zajímavá monstrosita krovek u Carabus cancellatus © Illig. (otisk z Čas. čes. spol. ent. 1910). (Dto.). — | — © Neue Monstrositáten bei Coleopteren. (Separ. a. d. Entom. Bláttern. 1911). (Dto.) M 626. Lokaj Em.: Verzeichnis der Káfer Bohmens. Prag. 1869. (Dr. J. Pečírka). A 629. Lubbock J.: Ursprung u. Metamorphosen der Insekten. a E Jena. 1876. (L. Heyrovský). ; 8 627. Mužík F.: České síťnatky. Tingitidae. (Entomol. příručky Čas. Čes. Spol. Ent. II. Praha). (L. Heyrovský). © Bira pa: “ > < čá XXIX „ Naturae Novitates. R. Friedlánder £ Sohn. 1910. No 52. nd 1911. No. 1—22. (Prof. Dr. A. Brožek). BR 646. Obenberger J.: Poznámky k některým vzácnějším druhům jk: českých Coleopter. (Otisk. z Čas. Čes. Spol. Ent. 1910. Dva ex.). (Autor). 619. Pabst Dr. M.: Die Gross-Schuppenflůgler der Umgegend von Chemnitz. 1884. Th. I. (Pí. Jouklová). . 636. Petri Dr. K.: Ergebniss entomol. Excursionen im Gebiete Schássburgs. 1885. (Dr. J. Pečírka). Ss 647, a—e)., Rambousek Fr. J.: Čeští zástupci rodu Mycetoporus Z Mannh. (Otisk. z 41. výr. zpr. Klubu přírodov. Praha. 8 1911; dva ex. (Autor). — — Nový Carabid ze střední Makedonie. Otisk z Čas. Čes. Spol. Ent.) (Dto.). —. — o Bythinus Comita n. sp. nový Pselaphid ze střední Makedonie (Dto.). — — Příspěvek k poznání rodu Thinobius Kiesw. (Dto.). “ —.— . Beitrag zur Staphylinidenfauna Dalmatiens. (Sep. a. d. Entomol. Bláttern. 1910) (Dto.) -© 623. Rother W. O.: Prakt. Leitfaden fůr die Anzucht u. Pflege : der Kakteen. Frankfurt a. O. 1902. (Pí. Jouklová). 648. a—e). Roubal J.: Koleopterologické výsledky mé cesty na Kavkaz v červenci r. 1910. I. (Otisk, z Čas. Čes. Spol. Ent. 1910). (Autor). — | — © Dto II. (Dto). —.—. Philonthus Binderi sp. n. (Sep. a. d. Verhandlungen Wien. 1910). (Dto). — © — — Die entomol. Arbeiten in den: »Čas. čes, spol. ent.« 1907. (Sep.e a. d. Zeitschr. f. wissensch. Insektenbiol. 1910.) (Dto). —. || — | Bóhmische entomol. Literatur f. d. J. 1909. (Dto 1911). 613. Růhl F.—Heyne A.: Die palaearkt. Gross-Schmetier- : linge. I. Bd. Leipzig. 1895. (Pí. Jouklová). 630, Schlechtendal Dr. H. r. von u. Wůnsche Dr. 0.: Die Insecten. Leipzig 1879. (L. Heyrovský). 618. Schmeiterlings-Cabinet. Leipzig, 1821. (Pí. Jouklová). 621. Schmidlin E; Illustr. popul. Botanik. Leipzig. 1886. I., IH. Th. (Dto). ý 649 Pos Sokolář Dr Fr.: Carabus car mena jeho (severovýchodní. (Otisk z Čas ů T: Ent. 1911). (Autor). n — © — | Garabus canceliatus Il. (Sep. a. d. Zeitschr. f. Wwissensct Insektenbiol. 1911) (Dto). n 0 — © — © Carabus cancellatus Ill. und seine norděstlichen Rassen, (Sep. a. Soc. Entom. Jhrg. 25). (Dto). — 233 — — | Carabus Pacholei Sklř. (Sep. a. Deutsche Ent. Nat ; Biblioth. 1911). (Dto). — © — © Carabus intricatus L. (Sep. a. d. Entom. Biáttern). (Dt ( — © — © Eine neue Caraben-Species aus Mitteleuropá. (Sep a d. Entom. Rundschau 1911). (Dto). za — © — | Garabologie und Lepidopterologie. (Sep. a. a Zeiischr. Frankfurt. Jhrg. 25.). (Do). : 2 —.— | Art unií Rasse. (Jep. a. Douische Ent. Nat. Bibliot 1911). (Dto). Vi ně — | — | O fauně svatohostýnské. (Otisk z Hlasů Svatohos 1911). (Dto). > 611. Spuler Dr. A.: Die Schmeterlinge Europas. Stuttga 1910. Th. I.—1IV. ((Stav. rada J. Srdínko. Ve zprát z minuého roku nedopatřen m neuveden jako dár dila: G. Ramana: Die Schme:terlinge D. utschlands u. d. angr. Lánder), 633. Sturm J.: Cataiog der Káfer-Sammlung. Nůrnberg, 18 : ; (Dr. J. Pečírka.) šk 638. Trédl R. u. Kleine R.: Úbersicht úber die Gesam liter der Borkenkáfer vom Jahre 1758—1910. (Beil. z Ent. Báttera. 7. Jnrg. 1911). (Dto). Ř 200 Verhaudl d. naturforsch. Vereinesin Briinn. Bd. XXX—XXXÍ, kl: (1891—1892). (Dio.) 3 III Seznam přírůstků získaných koupí: 360 Zoologischer Anzeiger Vol. XVIIL S. 209—480, k XXI.. S. 1—128. Ji 8 Seltz"Ad: :DH"335-Die Ao ma dea ee der Brde : ee 73—89. II. Lief. 66—106. 642. Premier Congrěs intevrnat. d Entomologie. Bruxelles Vol, II. Memoires. 1811. 810 OBSAH: Ant. Vimmar: Příspěvek k poznání kukel z čeledi Syrphidae (Dipt.) Str. 113, (Dokonč.) — Fr. Mužík: Palaearktické rody a druhy podčeledi Cimicinae. Str. 120, — J. Srdínko: Agrotis candelarum Stgr. a přezimo- vánl její housenky. Str. 124. — Noví brouci pro českou faunu. Str. 129, — Drobnosti. Dr. Krejčí. Str. 137. — Věstník. — Zprávy výroční, Entomologické příručky: = i.Jak hledáme, usmrcujeme a pro sbírky upravujeme hmyz napsali Lad. Duda, H. A. Joukl, Fr. Klapálek, P. A. Kubes, Dr. E. Lokay Dr. K. Šulc, Dr. J. Uzel, Dr. V. Vávra, A. Vimmer. S 28 obr. v textu. — Cena 80 h, pro členy Č. S. E. 56 h, poštou franko 10 h více II. České siťnatky. Tingitidae. 4 Frani. Mužík. — (5 obrázků v textu). — 60 h, členové 40 h, poštou 5 h více. III. Kůrovci v Čechách a na Moravě žijící. Rom. Formánek. — (73 obr. v textu.) — K 160, členové K 1:08, poštou 10 h vice, IV. Evropští nosatci rodu Dorytomus Stephens. Rom. Formánek. — (| obr. v textu. a tab.) — 80 h, členové 54 h, poštou 5 h více V. Majky (Meloě Z.) zemí koruny České. Rom. Formánek. — (9 obr. v textu.) — 48 hal., členové 32 h, poštou 5 h více, VI. Klíč k určování českých Bembidiin. A. Jedlička. — (15 obr. v textu.) — 60 hal., členové 40 hal., poštou 5 h více. , Pořad schůzí Č. S. E. ve správním roce 1912. pe T p- B0 | 27. - 26. | 23. + Z 0, -Červen Září Říjen Listopad Prosinec 20. 24. 15. a 25. | 12a PPK 1 Schůze konají se v zasedací síni Zemědělské rady pro král. České, Václavské nám., č. 54 v I. posch., a počínají přesně o '/„8. hod. več. Valná hromada konána bude v neděli 19. ledna 1913. o 10 hod.. | dopol. tamtéž. | Dopisy přijímá prof. Fr. Klapálek, Karlín 263. „k A LANA „z MAARANÁA AA AAA hs AA an P m] ADAŘÁ "A AKádů A T PP Aa AAA) | AAA Anas OV Pala VÝRA Aaa A Aa AA AA AaRÁ daaapvtáDi ŽE AM kk VAR TY V), va | AARAAAMA 2 naMADAARAAÁ ai áosděnh p M Ba oanajta na „AN ASSA ER PROBOLI NI) V čás AAA, AA Sa AA AAA "M p pPljot u Z ka VA Bolzátála PA ppt, F AS AAA GARDA Aarná PA Aa RoSPanA Fa a > “ A5 č P zsh s „RAAÁ AAA PE AA VV Ve W á PSO 4 : „A Jy dy“ Aiaálác 2M PPPOE B: ARA a AA Pane kope lod VÝeě 2.240 „we é A - „PA VŘ m -A SE a nApMRAÁA A 20- ny ZA PAMAM sr AA sA! pAPÍ Ar n a br A PABA A r zl M ACr, a (7 F a/ Aa Raz AA bi AM rar 304 AMD Aro P Mm“ P pob K Jj F ORAALA a CARDA AAA ARA PA, VA 145 Aa SP eD aopaPta CRA P AP afed J (MA A MA Mm > 4 : o je -A nafta > „A i ži : a ja! Vankal A AA AAPÁA“ ? A:7AA Mn! 926 ARR AAAAAAAA A o náAa cl | Vo A AA“ Aang AA ARA „AP EP A POV ae -DEAN mm Daaa4 ť "© sá Á*a „a . „ARA a neba nA MÁ p nA Pr M Aan3 AR MAR A AAA AAA A ARA AAA „ ň jE Pp vae POV OOÝ VT PRAR A a ad JARA Pk = APP anAk Ee A AAAAA PP jÁ jm AA M á i ábiádé AAA APV A „maf A m | MARK ana au A AAA AN ÁAÁÁÍ un A RA al SAP RANÁ M ty > AMU bg po" „I PAA lí OVA APA | BM „ Aa A> >" o + PAMA- r APV a A, AAA hná M AAA MAM , „pp A AAAAÁRAAÁŘAMA p a aa AAAAÁRNN mna