I

ČESKÉ

HOUBY

SEPSAL

Dt JOS. VELENOVSKY,

Ř. PROFESSOR BOTANIKY PŘI ČESKÉ UNIVERSITĚ
A ŘEDITEL BOTANICKÉ ZAHRADY.

DIL I.

S ČETNÝMI OBRAZY.

PODPOROU MINISTERSTEV ŠKOLSTVÍ
A NÁRODNÍ OSVĚTY A ZEMĚDĚLSTVÍ.

říxw yoRa

BOTAÍílCAE
GABDEW

V PRAZE.

NÁKLADEM „ČESKÉ BOTANICKÉ SPOLEČNOSTI" V PRAZE.

1920.

ČESKÉ

HOUBY

SEPSAL

D"- JOS. VELENOVSKÝ,

Ř. PROFESSOR BOTANIKY PŘI ČESKÉ UNIVERSITĚ
A ŘEDITEL BOTANICKÉ ZAHRADY.

DIL I.

S ČETNÝMI OBRAZY.

rODPOKOU MINISTERSTEV ŠKOLSTVÍ
A NÁHODNÍ OSVĚTY A ZEJTĚDĚLSTVÍ.

LIBRAHl
NEW yoRi
BOTANICAl

GARDEN

V PRAZE.

NÁKLADEM „ČESKÉ BOTANICKÉ SPOLEČNOSTI" V PRAZE.

1920.

\iA5

mSKKM KUV. I.E3CHINGRA V PISATIK

Předmluva.

Studiem buib pro svou soukromou potřebu zabýval jsem se
zvláště o prázdninách již po 20 roků. Před 6 roky vyzván jsem
byl Botan. Společnosti v Praze, abych napsal populárni dílo o če-
ských houbách, jež by pak Bot. Sp. svým nákladem vydala. S po-
čátku nechtěl jsem se uvázati v práci tuto jsa zabrán do jiných
studií, ale konečně jsem souhlasil. Dílo mělo býti hotovo za 3 roky.
Nechtěl jsem je stvořiti pouhým opisováním z jiných knih, nýl>rž
vše samostatně ohledávati a srovnávati, aby práce byla původní
a dobrá. Mělo obsahovati jen několik set známých jedlých a jedo-
vatých hub pro praktickou potřebu širšího čtenářstva. Tu ale při
-Studiu takovýchto druhů narážel jsem na celé tlupy příbuzných
forem, takže jsem se musel i těmito zabývati. Tak prohlubovala
se moje práce vždy více a v brzku jsem poznal, že říše hub jest
vlastně říší neznáma, v němž posud jen několik dobrých autorů
zdravé položilo základy. Studium toto lákalo mne nyní tím více,
až jsem mu obětoval všechen čas a sílu. Tu vvpukla válka a po
\álce rušný nový život. Všechna naše inteligence vrhala se jen do
proudů politických, vědu a jiné kulturní věci nechávajíc státi. Já
ale i v době hrůz válečných i rozčilujících zmatků poválečných ostal
věren svým houbám, nehledaje žádných jiných funkcí a hodností.
1 vzrostlo z této práce dílo mé, objemem i obsahem velké, jež není
tedy pouze populární pomůckou pro široké obecenstvo, nýbrž čistě
vědecké, dt) všech podrobností jdoucí spis, v němž sebráno vše, co
jsem sám ohledati mohl.

Sbíral jsem pilně po celý rok. hlavně o prázdninách a na pod-
zim. V té době podnikal jsem týdně dvě exkurse pěšky i drahou.
Podrobně prozkoumal jsem celý obvod Říčany, Černý Kostelec,
Jevany. Sázava. Benešov, Mnichovice, dále celé daleké okolí Prahy,
Karlštejn, Plřel^eny nad Řevnicemi, Davle, Štěchovice, v Brdech
okolí Strašíc a Zbirova. v Polabí Čelákovice, Lvsou, St. Boleslav,

\'idrh<ilec u I^ěchovic. iiki>li lihilné zad. Boliaté příspěvky Dhdržel
jsem uil Třehonc (p. řed. WeinzetUj. z uki)Ií Chlumce n. C. (si. Ri-
^'ellová), z Krkdiioš ( p. prof. Kavina), z Ceskomor. Vysnč. (j). i)rMf.
KavinaV z ^lorav}- (j). pn>f. Sladký), od Slaného (]). Fechlner)
a neahyčejně hojné jiřispěvky z nižných stanovisk od p. řed. Rei?-
nera a ])i. Zxéřinové. A mimo to zasílány mne od mých žáku a růz-
ných huhařů (celkem asi 50) menší příspěvky z celých Cech. \^šem
těmt<^ vzdávám zde srdečný dík za tak cennou podpr)rii a připo-
mínám, že jména všech uvedena budou na konci díla i s krátkým
životopisem.

S důrazem ale připomínám, že dílo toto sám nei)ovažuji za
hotové a všechnu látku vyčeri^ávající. Aíá býti jen prvním vědeckým
příspěxkem k buck)uci úplné a dcikonalé mykologii české, která b}"
vyčerpala vše. jmenovitě i výzkuimy jiných autorů českých. Dílo
mé má býti po vzl>uizu jícím začátkem a základnou pro budoucí práce
českých mykok\ííu. Ti nechť nyní pilně pracují, jmenovitě mono-
graficky jednotlivé rody. aby jednou z prací jejich vyšel dobrý
a vytříljený celek. \'ždyť hub jest takové množství, že život jed-
notlivce k jich p.r()zkuumání nestačí a jsou tu celé širé kraje, rjdkud
ještě ani jedna houba není zaznamenána. Tak i jmenovitě celé Slo-
vensko. Pilní čeští mykolo^ové budou všude nalézati plno a pln(>
překvapujících novinek a bude mou radostí, když jim při tom mé
dílo bude prvním rádcem.

Ab}' také hubařům, kteří v hledání 'hub na mnoze jen praktické
účele hledají, mé dílo bylo užitečné, neopomenu'1 jsem při všech
známějších houbách poznamenati, jsou-li jedlé nebo nebezpečné,
pokud jsem o tom měl zkušenosti. I o jich vyškytání se a jiných
prakticlšýdi okolnostech jsem poznámky připojoval.

Zájem o houby v Cechách jest v přítomné době veliký, ve ^•šech
krajích jest plno bubařu praktických i vědeckých. Pozornost od-
vrátila se od rostlin květnatých k houbám, zjev to, který lze také ve
Francii a částečně v Německu pozorovati. Proto myslím, že dílo
mé přijde veřejnosti vhod a včas. Litovati jen dlužno, že nyní jsou
tak hrozné poměry drahotní a výrobní, že vydání díla mého zápasiti
muselo s největšíani překážkami a nemohlo býti v}praveno tak. jak
bych si přál. Až nastane uklidnění a vrátí se spořádaný život, bude
se moci přikročiti po letech k lepšímu vydání druhému. Aíáme také
v plánu vydati veliký malovaný atlas hub jako přílohu k dílu to^
muto. \'še za tím účelem již bylo připraveno, ale válka to pře-
kazila.

Zakladatelem české mykolnií-ie v době novějši byl Jan Bez-
děk, učitel v Polici n. M., jenž jmenovitě veřejnými přednáškami
budil všude pozoraost a získával přátele mykologie. Znal ninoho
3. pěstoval vědu svou s nadšením a obětaA'Ostí nezištnou. Kdyby byl
bý\al \- jiných poměrech a kdyby trochu více pěstoval rozhled
v ostatní vědě botanické, byl liy molil vykonati mnohem více. než
jest jeho zloimkovité dílo o houbách, jehož jsem se přidržoval hlavně;
pokud se týče české terminologie. Z\iáště jest škoda, že někde sou-
borné neuiveřejnil houby, které v Cechách sbíral. Tak přišl}- jeho
vzácné zkušenosti na zmar.

Někdy ale měl jsem s českou nomenklaturou značné potíže,
neboť latinské druhové označení bylo nepřiléhavé a tedy vlastně po-
chybené. Nechtěl jsem tedy chybu tu do češtiny převáděti a zvolil
jsem raději jméno nové, případnější. Také R i c k e n latinská
jména nepřekládá a zavádí v němčině jiná. le])ší. \'' tom ohledu
musím tedy Bezděkovi odporovati, když myslí, že latinské dru-
hoA'é názvy maisí se věrně do češtiny překládati.

Na konci díla připojen bude podrobný ukazo\-atel (index^^.
jakož i hla\-ní literatura m3'kolo<^ická.

K vyobrazením poznamenávám, že v přítonnié době, kdy vŠeho
jest nedostatek, nejhorší jakost a nesmírná drahota, nebylo možno
připojiti tolik vyobrazení, kolik b\ch si ipřál. Polovina zhotovených
a připravených obrazů musela ostati neupotřebena. Snad až dojde
k druhénui vydání, budou již poměry lepší a stane se pak i v lom
ohledu náprava.

OdliornikN' mykolo<j^ické niobu ul)e7Ji>ečiti. že dílo mé jest vý-
sledkem nn-avenčí jiráce během celých 7 roku. že nebylo ani zkom-
pilo\-áno, jakž v (b^liě ])řítonmé obyčejně se stává. \' doijc letní,
kdvž lioaibv rostly, sedával jsem u i)ráce až 12 hodin denně a ne-
bvlo dne v r(;ce, abvcli se doi)lňo\-áním díla nezabýval. Diagnosy
psánv jsou vesměs na základě vlastních studií a vštvde sprovázeny
jsou analysou mikroskopicko-u. \\\'konánii b_\io tedy dílo to v hrozné
době válečné, kdy mysl všech i)odrob€na byla děsným otřesům
a kdy nárotl český típěl ])nd ranami německých \'andalů. Z hriiz vá-
lečných náš národ vyšel co vítěz, ale prodělává nyní iKjrečnoii krisi
vnitřní, takže těžko říci. kdv nastane uklidněni a kdy l)udeme se
moci věnovati i)lodné práci. Kéž by osvítil se roztnn lidti českého,
al)y jasně poznával své vůdce a svůdce a volil jiravriti cestu k svému
ozdravění. Ti nejsou vlastenci, kteři stále jen bičem vlasteneckým
práskají a dokonce i blátem ]M-y dobrých českých pracovnících házejí

a sami nic nedělají, ale ti. kdo ])ilně ve svém ol>)in se pričiňují
a cenné dílo vykonají. Národ český obstojí v konkurenci světové
jen neúnavnou prací ve všech ol>orech, jen tak dobude si blaho-
bvtu a úct\- u sousedů. Každý ■i)rilož ruku k dílu a pracuj, co do-
vedeš a tiui \ lasti nejvíce jjrosi^ješ. ]á jsem pro vlast na bojišti
bojovati nemohl, pracoval jsem tedy ve svém oboru pilně doma
a jeden plod této i)ráce jako dělník duchovní národu zde před-
kládám.

\' Praze, dne t. ledna ig20.

/. Velenovskv.

Morfologie a biologie hub.

O vlastní morfologii či utvářeni těla hub v tom smyslu, jak to
činíváme u rostlin zelených, jmenovitě cévnatých jevno- i tajno-
snubných, ani jednati nemůžeme, poněvadž celé tělo hub jest pouze
různě se členící buňka, jež příčným dělením a jednosměrným dorů-
stáním mění se ve vlákno neboli h y f u. Z tohoto stadia se houby
výše nepovznesly, ani anatomicky ani morfologicky. Různé formy
plodnic neb stélek (lišejníky, kloboukaté houby, kyjanky a p.) jsou
vlastně jen komplexy spletených hyf. Houby ani v ohledu kopu-
lačnim nevyspěly k vyššíímu stuipni, ba spíše naopak, z pohlavních
kopulací na nejnižším stu.pni u Phycomycetů, jenž věrně odpovídá
kopulaci nejnižších řas. dokonalejší formy sexuální produkce ve
výše vyvinutých čeledích ( Hymenomycety atd.) úplně ztratily, mno-
žíce se pouze nepohlavními sporami. S tohoto stanoviska bychom
museli říci, že vlastně Phycomycety jsou mnohem dokonaleji mor-
fologicky utvářeny než Ascomycety a Hymenomycet3^

Máme-li jednati o morfologii hub, můžeme tedy sledovati pouze
vývoj buněk houíbových a vytváření výtrusů či spor.

V nejnižších skupinách hub Schisomycetii a Myxomycetů ne-
nalézáme vlastně ještě ani dobře vytvořené buňky, neboť malinké
buničky bakterií nemají ještě ani normálně vytvořeného jádra ani
blány buněčné. U Myxomycetů jest pak vegetativní stadium složeno
pouze z malých partikul í plasmy neurčitého a stále se měnícího
tvaru (amoeb), jež libovolně mohou splývati. V tomto stavu (plas-
modium) ani souditi nemůžeme, je-li to rostlina, houba nebo živo-
čich. Teprve stadium plodné připomíná nám formy plodnic vyšších
hub (Lycogala).

Phycomycety jsou již o to více organisovaným typem než pře-
dešlé dvě skuipiny, poněvadž buňka jejich jest vzrostlá v rozvět-
vené vlákno, jež ale posud není rozčleněno a tím věrně připomíná
sku-pení řas Siphoneae. Některé z nich dokonce mají podobu za-

kulacených. jediKnliicliých buněk (Chytridiaceae). To všechno věrně
nalézáme nai)odol>enu u nejnižších řas vůbec. Rozvětvená buňka
Mucoru a jiných typů tvoří nejprve jakoby plazící se mycelium,
2 něhož ])ak kolino vyrůstá stopka (plodonoš), okončená sporang^iem.
Podobně u l^hytophthory atd. Konidiová stadia vyšších hub nebo
Penicillium jsou totéž, jenže vlákna jsou článkována. ^

'Fíiké produkce kopulační u Phycomycetů připomíná nižší řasy,
n to v té míře, že Sachs a j. botanikové spojovali Mucoraceae
a Zyj^nemaceae dohromady v jednom řádu. Zde totiž splývají do-
hromady dvě liuňky stejné, odseg-mentované z vlákna a utvoří
trvalím, tlustoblannou zyg-osporu. To jest ovšem nejnižší
forma pohlavní kopulace. Vyšší stupeň pohlavní kopulace záleží
v tom, že se jedna z kopulujících se buněk zcA-nějškeni i vnitřním
obsaliem rozliší jako samčí a druhá jako samicí organ. Tak máme
pěkné ]>říkla(ly v rodech Achlya, Peroiiospora. SamČí orp^an sluje
zde antheridium, samicí ooí^oniuni. Produkt této kopulace jest pak
jedna neb více oospor. S důrazem třeba Y3^tknouti. že nikde u hub
nejsou vyvinuty dokonalé, pohyblivé spermatozoidy na způsob nnio-
hých řas (\^olvox, Ihicus). O archejroniích a antheridiícli ve smyslu
zelených Archej^oniatů (mechy, kapradiny) ovšem není tu ani řeči.

Zajímavo jest, že obrvené a pohyblivé spory nepohlavní vyšky-
tají se u hub jen v nejnižších čeledích (Polvphag-us, Pseudolpidium,
Synchy triům, Laj^-enidium, Peronospora).

Veškeré houby rozmnožují se n e p o h I a v n í m i v ýí r u s }'
(sporami), tedy i v tom případě, když u druhu pohlavní kopulace
přichází. Způsob vytvořování těchto spor jest nejvýš rozmanitý.
Celkem lze rozeznávati spor}' odpočívající neboli trvalé, tuhou
a tlusťm blanou obdané (chlamydospor}^ teleutospor}^, jež mohou
delší dobu v substrátu ležeti (na př. přes zimu^ na způsob semen
a ]>ak probudivše se k životu vyklíčiti. Pak jsou Sjwr}^ tenkoblanné,
pomocí jichž houba rychle se množí, neboť tyto oddělivše se od
vláken, ihned na vhodném substrátu vyklíčí. Tak může houba za
léto produkovati za sebou třeba několik set generací.

Bakterie jakožto nejnižší tvar hub netvoří spory tenkoblanné,
ný^l.)rž množí se pouze dělením buňky, což jest v podstatě stejné.
Mimo to ale stažením obsahu buňky a obdáním se pevnějším oba-
lem tvoří trvalé spory. Oboje jest nejprimitivnější způsoli pro-
dukce výt rušné.

Nepohlavních s])or u hub rozeznává se několik kategorií, pro
něž také jsou zavedena zvláštní pojmenování. Povstávají-li spory

.uvnitř mateční luníky na vláknu z plasmy, slují . s p n r a n .e^ i |)-
s p o r y, jsuu-li drobné a ve velikém počtu a nezůstává-li v mateční
buňce žádná epiplasma. A s c o s p o r y sluji., jsou-li vell-cé a v ma-
lém počtu a plují v hojné epiplasmě. Matečná, velká buňka sluje
zde a s c u s (vřecko) a má podobu kyjovitou. vakovitou neb ku-
latou a vždy se značně liší od buněk hyfy. na konci které se tvoří.
Skoro vesměs asky se tvoří ve zvláštní plodnici (misky, nádržky
— api)thecium, perithecium) ve vrstvě hymeniové a jsou uloženy
mezi hojnými, zvláště vytvořenými sterilními vlákny (p a r a f y s y)'.
Ascospory jsou obyčejně tlustpblanné a mohou dlouho odpočívati.
Maji kulatou, eliptičnou neb vřetenovitou podobu a jsou na -mnoze
jednobuněčné. Mohoui ale l)ýti také napříč rozděleny ve dvě i více
buněk (Lophiostoma), Cucurbitaria, Pleospora (Pyren.) a mnohé
rody lišejníků mají tyto spory rozděleny příčně a podélně ve velký
počet drobných buniček (zdovité buňky). Někdy jsou ascospory
dlouze tenince t3'činkovité a příčně článkované (Cordyceps. Clavi-
eeps, Ostropa, Vibrissea). U r. Tuber klesá počet ascospor až na 2.
u r. Miillerella (Pyren.) jich jest veliké množství. Neičastěji jich
bývá 8, což pochodí odtud, že opětným dělením původního jádra
v asku vznikají. Zbarvení blány buněčné jest ča'^tu hnědé až čer-
navé, ale většina má blánU' hladkou a bezbarví ai.

Temena vřecek v čas zralosti zrosolovatí a Inid nepravidelně
se ])r(itrhávají nebo víčkem otvírají. Otvorem vystříkne epiplasma
ven s velkou prudkostí, čímž vyletí ven výtrusy. Makroskopicky
pozorujeme tento fenomén jako bělavý obláček, který se náhle zjeví
nad Helvellou, Morchellou. Xylarií nebo uiiskovitou Pezizou. když
se jí po delším odpočinku dotknem. Za nějaký čas uzrají nové
tisíce asků a explodování obláčku se znovu opakuje.

Velikost ascospor ])oh}buje se asi uíezi 3 a 30 {'- Celkem jsou
ascosporv nuiohem větší než basidio.spory, jichž velikost nejčastěji
bývá mezi 3 a 10 •'-. Větší js<^)U dosti vzácné. JNlenší ascospory a ba-
sidiospory než i [J. známy nejsou. .x\ni konidie' sotva kde pod tuto
míru nesahají. Buničky bakterií, jež jako spory vzduchem nebo
vodou se rozšiřují a rovněž v nuiožství se vyškytají, bývají ale
■daleko menší. Tak Micrococcus pro^rediens jest jen o'i5 I^ ve-
liký. Uvážímedi, že mikron jest tisícinou milHmetru, vidíme, jak
pranepatrná jsou tělíska si)or houbových. Tím také lehce vysvé-
tlitehiíj, jak snadno se přenášejí a do všech orii-ánů a substrátu
vnikají.

Zcela souběžnvm útvarem asku u BasidÍDUivceiu jsou basi-

(1 i o s |) t > r y. Také tyto tvoří se na basidiích v hymeniové (rouškové)
vrstvě na zvláštních i)lo(lnicích). Basidie jsou rovněž kyJDvitým
okončeníni kolmo sestavených hyf z base hymenialní. Také mezi
nimi jsiiu nloženy sterilní bunkv na způsob parafys. Na temeni
l)asidie vypučí namnoze 4 hrbolky. jež vzrostou v stripkatou paličku,
jež se ])í'emťní na konci v sporu a base v tenkou stopečku (sterij^ma).
Xěkdy jsou spory ])řisedlé, jindy sedí spory po stranách vakovité
basidie (Tidostoma). Jen málo které houby mají více nebo méně
(j) spory na basidiích. Basidiospory odpadají v čas zralosti od sto-
jieček. řidčeji se stoi)ečkami ( Bovista, J.ycoperdon) a jeví se makro-
sk(.>])icky jako riizně zbarvený prach ]>od kloboukem houby. Chce-
me-li prach tento pozorovati, radno dáti vyvinutou houbu na l)a-
re\ ný stul neb desku přes noc. l^áno pak vidíme pod houbou poprá-
šený stťil bíle. červeně, hnědě nebo černě. Jsou to miliony výtrusů,
které za klidu nočního na stůl vypadaly. Barva tohoto prachu jest
dle (Irului stálá a proto při speciálním rozeznávání důležitá. Třeba
však ale zvlášť pozoro\'ati výtrusy ještě pod mikroskopem, kdež je-
vívá se barva blány biměčné jinak. Barva lupenu A.s^aricineí bývá
v stáří zastřena barevným prachem výtrusů na nich se vyvinujících.
Tak jsou lupeny Cortinariu fialové, žluté, červené, ale v stáří jsou
všechn}- rezavé. Tak jsou lupeny rodu Nolanea. Leptonia. I^ntoloma
v stáří vždy načervenalé. Rody Tricholo.ma. Collybia, Clitocybe a
příb. mají prach bílý, ale výtrusy Ijezbarvé. Prach r. Psali iota a Bul-
garia jest černý.

U Gasteromycetů vyletují výtrusy zároveň se zbytky sterilních
hyf, jež mají ztluštělé stěny a nezetlívají (capillitium) co obláčky
pracliu (pýchavky). který větrem se roznáší po okolí. Také prach
výtrusový Hymenomycetů rozletuje se za suchého počasí lehce ve
vz<luchu. ()hledávánie-!i na podzim jakýkoliv předmět, jenž delší dol)U
klidně ležel v lese. pod mikroskopem, shledáme, že jest pokryt množ-
stvím nejrozjmanitějších spor houbových. To platí jmenovitě také
o tvrdých pUxlnicích chorošů, na jichž rourkách lpí mimo vlastní-
výtrusy vždy celá řada jiných spor. zachycených ze vzduchu.

Počet basidiospor z jedné velké plodnicc (hřibu, holubinky,
ryzce a p.) jest nad vše pomyšlení ohromyý, jdoucí až do tisíců mi-
lionů. l)r. K a v i n a vzal si práci a vypočtíal. že jedna plodnice špič-
nika ( Boletus scaber) o 10 cm v průměru v^^dá na 848.532,000.000
spir. Také prach ])ýchavek a jmenovitě mok zelenky, kde jsou vý-
trusy sotva 3 ;•- obsahuje nesmírné miliony výtrusů. Studujeme-li
v letě houby denně v jedné místnosti, jsou veškeré předměty, ano-

i veškeré šatstw) na našem těle pokryty výtrusy. A to jsO'Uí buňky
v paměrii k bakteriím ještě praví obři. Pochopíme tudíž, že i bakte-
rie svými bmikami naplňují veškerý vzduch a že jich denně jen do
našeho těla vniká na miliony.

Jest tudíž o rozsévání hub přírodou vydatně postaráno. Ovšem,
že jen pranepatrnému počtu spor se podaří dostati se na A^hodný
substrát, zde vyklíčiti v mycelium a z 'tohoto v nové plodnice.

Mezi basidiemi na hymeniu vytvořeny 1)ývají zvláštní sterilní
buňky, jimž říkáme c y s t i d y. Bývají mnohem větší vynikajíce
nad basidie. Mají někdy podivné tvary (Galéra, Inocybe, Pluteus).
Obyčejně jsou zvlášť vyvinuty na ostří lupenů pod kloboukem, kdež
jeví se makroskopicky jako bílá plsť neb. brvky. Tu se zdá, že mají
za účel v době vývoje basidiospor slepovati lupeny a tím plochy
jich chrániti proti zevním vlivům. \'yskytují-li se ale na Clavariích,
Corticiích nel) Thelephorách, mají jakýsi účel chrániti spory a býti
účastn}' při jich odpadání.

Jiný význam cystid jest jistě chemický, jsouť to vlastně orgány
sekreční. \^y loučené kapky tekutiny, lnoucí na mladých lupenech
u mnohých druhů jako kuličky neí) kapky rosy, vznikají z cystid.
Ježatý cIiocIkjI na cystidách rodu Inocybe představuje takovýto
ztuhlý sekret. Mléčnice u mléčných druhů hub (Lactarius) ústí zpra-
\idla v cxstidách. Ovšem že nesmíme všechny sterilní a zvlášť vy-
tvořené buňky na vrstvě h\iiieniální považovati za cystidy. Tak tlu-
stosíěnné, předloulié chlupy Corticií nemají s cystidami nic společ-
ného. jin(l\- se stává, že konce hyf mezi basidiemi vyrůstají v pře-
dlouhá \lákénka, jež se zjevem neliší od vláknitých cystid Naucorií
a j. Jest možno, že i nmohá aromata hub vznikají vylučováním tě-
kavých látek z povrchu cystid. Podrobnosti další o cystidách viz
v krásné a obsažné práci dr. K. K a v i n y.

^íimo basidiospory a askospory vytvořují se ještě na hyfách
nejrozmanitějším způsobem nepohlavní spory, a to někdy v takové
míře. že jeden druh houby tvoří třeba pět různých druhů spor (viz
na př. Uredineae). Tvoří se na zvláštních kolmých jednoduchých'
nebo stroiukovitých větvičkách hyf odčlánkováním konečných buněk,
zvlá-sť vzrostlých. Takovýnuo způsobem vzniklé spory slují všeobecně
koni >] i e. \'ětévky konidiové vyrůstají buď přímo z mycelia, bud"
na ])]odnicich na různém místě. Někdy tvoří se z mycelia zvláštní
masité plodnice, nesoucí pouze konidie jako prach na povrchu
(Nectria, Isaria). jindy docela vyrůstají samostatné kulovité neb
pohárkdvite plodnice. uvnitř s hymeniem, jež ale tvoří pouze velice

li

-vlrtíhounké í>l)<»i'y tHlŠkrovánini knncu liyf(r\ýťh. jest t(» iakési iiaiio-
<lo1)ování apothecií a periihecil: slují v mvkoldtrii ]> y c n i d y ( Stric-
keria. IVcnis. Xepliroiiia. Cryptospora ). I louhy pycnidy nesuuci
jsou buď stadia. ])ředcliázejicí ])l<idonosný Ascoiuycet. nebo není
jKDSud zjištěno, jakc asc*)Si)i)ry dotyčná houba vyvinuje. Pridiázejí
v.šecbecně u Asconiycetu. zvki-ště v odděleni Pyrenomycetii. Poně-
vadž se posud ne|X>darilo přimčti je na jakcnikoHv sul>stratu ku klí-
čeni, má se za to. že jsou to nepohyblivé sperniatozfňdy. jež ná-
sledkem ztráty kopulace jsou l>ez funkce a proto pycnidy nmozí
■označují také názvem s pe r m o ij o n i a a v nich tvořící se spory
-s p e r m a t i e. \' nékterýcl! rodech l\'alsa. Ouaternaria) mají
zvláštní or^^anisííci. ct;ž by sotva na redukci ixiukazovalo. l'.sh'šíme
ješté. že u .Vscomycetů pohlavní kopulace jest dílem dokázána, dí-
lem jest pravděpodobná, čímž b\ význam pycnid byl vysvětlen.
U li.šejníkii jsí»u spermo^onia hojná a také samicí orsrány. jako
asct^.í^ony, jsou dokázány. Xověji dokonce ixjzorováno, že Síijermatie
iia samicím ori^ánu se nalepují. Také l^redineae mají S]>ermog-onia.
a sice na vrchní straně listu (Rerberis), kdežto aecidie na spodní
straně se objevují. U Basidiomycetů posud nebyly zjištěny.

Xq^ohlavní spory mohou vznikati také tím. že se vlákna my-
•celiová jednoduše rozpadají v jednotlivé články (btn"iky). jež jsou
pak tenkoblanné a určeny k (.-kamžitému vyklíčení. Sltijí vše<;becně
oidie a vyškytají se jak u Ascomycetu tak u Basidiomycetů.
Zveličí-li se buňky v hyfách. olxlají pevnou blaníMi- a jsak rozpadají,
slují c h 1 a m }" d o s p o r y. Často bývají chlamydospory \' hyfě od-
děleny od selíe malými, vej^etativními buňkami. Podivuhodný tvar
mají v r. Sclerotinia. Chlamydospory jsou určeny k delšímu trvání
a jsou stejně rozšířeny jako oidie.

\'edle těchto forem nejiohlavních spor rozeznávají se ještě
různé jiné katej^orie v jednotlivých čeledích. Tak na př. s p o r i d i e.
a e c i (1 i o s p o r y. t e 1 c u t o s p o r y . v. r e d o s p o r y v řádu
Lředineae.

Dříve jsme pravili, že jsou z o o s p o r y u hul) vzácností, kdežto
u řas jsou tolik rozšířeny. Toho zajisté jest příčinou, že jsou houby
odkázány na život vzdu.šný. Jen t}' formy, které žijí ve vodě anebo
dočasně na vodní prostředí si uvykly, vytvořují jako řasy pohyblivé,
jednou nebo dvěma brvkami opatřené z(X)spory (Saprole,£^niaceae.
Chytridiaceae).

\'šeol)ecně se přijímá, že Eimiycety vůbec rozmnožují se pi>uze
nepohlavními sporami a že pohlavní kopulace zde nepři-

12

cházi. Tak se tvrdí, že veliké oddělení Ascomycetu vlastních a:
veškeré Hymenomycety rozmnožují se pouze nepohlarne a že i plod-
nice jejích vznikly nepohlavně. Zjev tento ode dávna vyhlašován za
jakýsi druh a p o g a ni i e.

U pěti Ascomycetu zjištěna zcela určitě pohlavní kopulace,
předcházející tvoření plodnic s asky (obr. i.) Jsou to rod}-: Erc-
masciis. Sphacrotlicca. Fyronciua, Gymnoasciis a Aspero^illus.
Eidam pozoroval, že útlá, plísňovitá houba Eremascus alhus
(Hemiascin.) tvoří na vláknech myceliových někdy šroubovitě svi-
nuté dva konce vláken myceliových. Konce těchto vláken odškrtí se-
co stejné dvě buňky, jichž obsahy splynou a vzrostou v kulatou ve-
likou buňku (ascus), v němž utvoří se osm volných spor. Ascus ta-
kový sedí pak na dvou stopeckách. Zde tedy máme nepopiratelnou
kopulaci ze dvou stejných biměk, podobně jak to nalézáme u Muco-
rineí, jenže zde povstáAá z kopulace ascus, tam trvalá, tlustoblanná
zygospora.

Sphaerothcca Caslcif^iici ( Perispor.) jest houba parasitická, plís-
iiovitěho hal)itu, na níž H ar per ])ozi;)roval také pohlavní kopulaci.
Zde přiloží se dvě vlákna s\'ými konci k sobě, z nichž jeden odškrtí
větší buňku co oogonium a druhý menší co antheridium. Obsahy
obou i s jádry splynou v jednu velkou buňku, jež se pak článkuje
a představtvje as co g on, na němž pak vyroste jeden ascus s osmi
sporami. Pod ascog"onem vyrostou obalná vlákna, jež obrostou asco-
gon, představujíce tak v čas dospělosti kuličkovité perithecium s jed-
níni askem.

Fyronciua coiifliiciis dle Fí a r p r a tvoří apothecia s h3'-meniem
o mnoha askách mezi parafysami a představuje tudíž typické apo-
thecium Discomycetii. I zde předchází kop-Uilace, a to zřetelná kopu-
lace s velmi rí^zlišenou buňkou samčí a samicí. Samicí oogonium
jest velká, kulatá buňka, na temeni prodloužená v trichogyn. K to-
muto trichogynu přiloží se antheridiové vlákno samčí. Obsah obou
splyne d(ihromad_\' a z velkého oogonia vyroste několik článkovaných
ascogonú, na nichž teprve vyrostou větve, jež porůstají nesčetné
asky.

Více méně podobné kopulace lze sledovati také u rodů Asco-
bolus, Humaria, Lachnea, Erysiphe, Ascobolus, Rhyparobius, Mela-
nospora, Sordaria a Chaetomium. A rodů, kde aspoň ascogon s vy-
vinutým trichogynem lze kdykoliv sledovati, jest velký .počet (Poly-
stigma atd.). Totéž platí o lišejnících.

Z těchto okolností můžeme souditi, že tvoření apothecií a peri-

13

Obr. I.

(Obr. I.) 1 — 4. Eremascus albus, vznik vřecka (a) ze dvuu stejných konců
vláken. 5—7, Sphaerotheca Castagnei, kopulace, o) konečoá buňka co oogo-
nium, a) antheridiuni, n) obalné vrstvy, se) ascogon, z jehož největší buňky
utvoří se jeden ascus. 8—9, Pyronema confluens, kopulace, o) oogonium,
a) antheridium, p) partie apothecia, m) vlákna ascophorová, vyrůstající z oogo-
nia a asky nesoucí. 10 — 12, Aspergillus herbariorum, kopulace, a) samčí vlákno
jako antheridium, o) šroubovitě stočené vlákno samicí jako oogonium, se) ascogon,
12) kralé perithecium, /) peridic, se) ascogon, s) asci. 13, Humaria convexula.
partie z hymenia apotheciového, tvořící se asci a parafysy (r). 14, Tremella
lutescens, vyvinující se a zralé basidie s výtrusy, e) vlákno konidie nesoucí.
15, Calocera viscosa, basidie s výtrusy. 16, Oligoporus farinosus, chlamydos-
pory. 17, Dacryomyces deliquescens, oidie se článkující. 18, Achlya poly-
andra, a) antheridium, o) oogonium, kopulace. 19, Peronospora calotheca,
liyfa vysílá do buněk hostitele haustoriová vlákna {/t). jo, Inocybe lacera, část
ostří lupenů, s) cystidy, b) basidie, c) sterilní parafysy. o) výtrusy. 21, tvoření
se oušek na myceliu Hymenomj^cetů. 22, poměrná velikost výtrusů hub:
a) Discina pallida, d) Phallus impudicus, c) Micrococcus urae, d) Micrococcus
progrediens. 23, Basidium Hymenomycetů ó) basidium, o) výtrusy, s) sterigmá.

thecií u Ascomycetů vůbec předchází vesměs ipohlavní kopulace. Ne-
predchází-li a jest přece vytvořen ascogon. nastala apog^aniie, čili
značný počet Ascomycetů ztratil pnhlavnost, jakž mnozí tvrdí jme-
novitě o lišejnících.

Zvláštní jest, že kopulace pomocí spermacií nebyla posud poz
rována. Uvedená v předcházejícím kopulace podobá se věrně kopu-
laci u Saprolegniaceí; kopulují se totiž zrůzněné konce vláken. To
jde u mnohých Ascomycetů tak daleko, že celá rozvětvená vlákna na
větvích mycelia se dohromady splétají, při čemž jedno vlákno před-
stavuje orgán samčí a druhý samicí. Z toho vzniká pak ascogon a
plodnice (perithecium). Příklad vidíme na připojeném rodu Asper-
gillus. Máme zde tudíž kopulaci vláken, což u řas nikde v té podobě
nepřichází. Kopulace vláken může konečně předcházeti také tvoření
plodnic u Hymenomycetů a Gasteromyčetů. Zde vzniká plodnice
tím, že utvoří se na myceliu malinké klubíčko hyf, jichž dalším
vzrůsťem povstane masivní velká plodnice. V klubíčku samém jest
velmi nesnadno sledovati, jak se vlákna chovají, zdali snad také ně-
jak se nekopuluijí. Autoři souhlasně pozorovali pouze, že na vlákně,
kde vznikne klubíčko, tvoří se zvláštní ouška, nebo přesky, která dá-
vají vznik klubíčku. Věc tato b}' měla býti dále studována a za objekt
pozorovací doporučovaly by se malinké druhy Marasmiů, Mycen
neb Omphalií, jichž první začátky lehce se dají praeparací mikrosko-
pickou zachytiti.

Plodnice Hymenomycetů a Gasteromyčetů jsou nápadně podobny
plodnicím obdobným u Ascomycetů, z čehož bychom již mohli S(^u-
diti, že vznikly podobně sexuální kopulací. Jsou tak důležitým orgá-

15

není a jnksi \lastnini iičeleni celéhu \\\ojc houb}' u tu soixa včřui,
že l>y vznikaly jen vegetativně. Rasidi<»sporv jsou normálními spo-
rami 1 lymenomycetu a mizí jen telul}'. k<l}ž jich místo nahrazují
vegetaiivni konidie ( Xyctalis lycoi)erilioides ). Také u Poly]K)ru a
Uaedalei >e často nevyvinují, když bud mycelium vepfetativně se
V substrátu udržuje ane1)0 kd\ž konidie na myceliu [>očnou se tvo-
řiti. Tak jest také u Lentinus suffrutescens. Panuje tu tedy podobná
vzájemnost, jako u jevnosnubných. jichž nevyvinuté neb neu/rá-
vající plivly nahrazují vej^etativní pu])eny. cibulky neb hlízky tPo-
lygonum viviparum, Gagea bohemica. Allium vineale a p.). Z toho
lze podobně souditi, že basidiospory jsou pohlavně produkované
spory, konidie ale nepohlavní.

Nověji chtěli někteří autiriři tvrditi, že v basidiích kopulují se
dvě jádra a to že jest sexuální kopulace. To jest jistě nesprávné,
neboť jaký by tu měla význam kopulace, když obě jádra v téže buňce
splývají. Když splývají dvě různé buňky, byť i stejné tvarem (Mu-
cor, Eremasous), splývají tu aspoň dvě různé plasm}'. Ale v basidii
jest to stejná plasma v obou jádrech. Pak basidie není plod houb\^
a nelze mysliti, že by tisíce basidii v jedné plodnici hustě sestavené,
každá zvlášť se kopuk>vala. Rovněž tomu podoba asku s basidii od-
poruje. Ostatně spojování jader děje se v pletivech rostlin v různém
příbuzenstvu a v různých orgánech.

Utváření plodnic u Ascomycetů i Basidiomycetů jest v souvis-
losti s účelem co možno velké plochy výtrusné získati nebo hyme-
niuan ]>řed zevními vlivy chrániti (deštěm, rosou, chladem, sluncem
a pod.). Proto mají klobouky namnoze hymenium na spodní straně
a odtud vytváření lupenů, rourek, ostnů neb křovitých tvarů (Cla-
varia). Často bývá povrch hymenia vodou nesmočitelný. Proč is''iu
plodnice živě zbarveny, nelze se stanoviska teleologického pověděti.

Spora jest obdána \'íce méně tlustou a nezřídka barevnou bla-
nou, na níž v některých případech vyrůstají zevně bradavky, ostn^-.
lištny, žebra nebo sítě, kteréžto vlastnosti výborně se upotřebuje ku
charakteristice rodů a druhů. Pod zevní blanou nalézá .se ještě jedna
velmi útlá blanka, která obaluje klíčící výhonek spory, protrhávající
zevní blánu. Častěji vyráží ale klíček připraveným již dvůrkem nebo
pórem. Řidčeji děje se klíčeni pučením.

Ve spoře jest zrnitá plasma, nucleus (ale v dospělosti často ne-
zřetelný) a veliká kulovitá, ostře světlo lámající, nebarevná tělíska
olejna. Velikost a počet těchto pro druhy bývá určitý. Někdy se
stává, že ve vodě na praeparátu mikroskopickém útlé blány spor po-

16

praskají a mizí a ve vodě splývají pouze olejné koule. To stává se
u mnohých Myceii a Oiiiphalií. Doporučuji tento zjev k bližšímu
vyšetření, zvláště mikrochemickému. Spory jsou na místě, kde od-
padly od sterigmatu, označeny jizvou (jakoby hilem") a zde oby-
čejně také staženy. Velikost spor u téhož druhu neb v téže plodnici
bývá vžd}' stejná, jen vzácně kdy se stává, že na praeparatu jsou
současně veliké Í malé spory. Vřecka (asci) barví se bud celá neb
aspoň na temeni jodovou tinkturou modře, některá ale se nebarví
neb se barví hnědě. Uschne-li jílodnice, neb je-li v konservační teku-
tině uložena, barví .se vždy vřecka snáze a více. I^zráv^ání asků děje
se dosti pozdě v ])lodnici, takže často ve zdánlivě zralé plodnici Mor-
chelly neb Gyromitry neb velké Pezizey nenajdeme ani jeden ascus
vyvinutý s výtrusy. \'ždv počnoan uzrávati uprostřed miskovité
plodnice.

Že mnohé lišejníky nikdy apothecií netvoří (Cladonia rangife-
rina, Evernia prunastri), jest známo. Jich rozmnožoA^ání nahrazují
tu soredie. Ale také četné Pyrenomycety nebyly posud nalezeny
s plodnicemi a proto musí se klásti do pochybné skupiny jako či-
níme s mnohými Basidioimycety, jež vesměs zaradují se v třídu tak
zvaných Fungi iniperfecti. To jsou houby posud nedokonale známé
a v systém přirozený nezařaděné.

Ze sporv v\ klíčí útlé vlákénko. jež opětným článkováním a vět-
vením vzroste v tak zvané p o d h o u b í (m y c e 1 i u m). Podhoubí
rozlézá se v substrátu a jeví se makrosko»pioky jako přeútlá. pavu-
činatá, obyčejně bělavá hmota, smíšená s humusem neb dřevem a p.
Z tohoto podhou-lM vyrůstají veliké plodnice Ascomycetů nebo Ba-
sidiomycetů, vyčnívajíce ze substrátu. Vlál<énka jsou předlouhá,
obyčejně stejně tlustá a pokud slouží k přijímání vody a roztoků
ze substrátu, vždy tenkostěnná. Dorůstají na zaobleném konci a
hned pod koncem se i>říčně článkují. Dorůstáni toto jest v době
letní za teplého a vlhkého ]>očasí tak intensivní, že nejen mycelium,
ale i plodnice, jež jest spletena ze samých vláken, rostou téměř
před očima. Známo, že přes noc narostou na lesní půdě veliké hřiby.
Většina mycelií saprofytických hyne na konci podzimu, ale velká
část i v půdě přezimuje. Mycelia v dříví rozlezlá vytrvávají po léta
tak dlouho, až se dřevo úplně rozpadne. Na některém pařezu v lese
můžeme každý rok sbírati tutéž houbu (na př. Pholiota mutabilis).
Hynou-li mycelia, musí se obnovovati z výtrusů.

Vlákna mycelií i)arasitických rozlézají se obyčejně v i)rosto-
rách mezibuněčných svého hostitele, zřídka vnikají přímo do sa-.

9 /~

mých buněk. Často však objímají neb prikUulají se k bláně buněčné
a vyhánějí do\nitř buňky zvláštní výrostky (haustoria), jimiž
obsah buňky xyssávaji. lindy ojilětají hyfy pouze útlé kořínky vyš-
ších rostlin a endosnioticky střebají skrze blánu buněčnou z vnitřního
obsahu (tak často. u symbiotickýcli hub — lauýžij) mykorhizy. Tento
různý poměr byt k zeleným buňkám řas platí také u lišejníků.

\'hi]<na houbová (hyfy) v plodnicích, stromatech, sclerotiích,
kořínkách a p. mají různě ztluštělé a nezřídka zbarvené stěny a jsou
různé tloušťky. V částech, které mají vytrvávati, jsou velmi tlusto-
stěnná icapíUitium, korové obaly sclerotií. kůry peridií, stromata)
a často tak těsně složená, že na průřezu dotyčnou částí těla houbo-
vého jeví se jakoby kompaktní parenchym (pseudoparenchym). Tím
způsobem bývají stromata a plodnice někdy rozlišeny v různé
vrstvy pletiv na způsob vyšších rostlin (lišejníky, apothecia. peridie
Gasteromycetů, Phallus, Geaster. Kidularia, Rhizomorpha).

Proniká jí-li hyfy parasitické houby pletivo živýxh rostlin, na-
bývají ochuravělé části neobvyklých tvarů (čarodějná košťata, Eu-
phorbia Cyparissias). Ano tvoří se i novotvary na způsob hmyzo-
vých hálek. Příčinou toho jest dráždění plasmatické . jako píchnutí
a kladení vajíček různých žlabatek a much do rostlin.

Vytrvává-li podhoubí v lese v humuse v létě a na podzim delší
dobu, dorůstá stejnoměrně na obvodu, takže má obrys kruhovitý.
Nabude-li posléze průměru^ i — 5 metrů, odumírá stará partie vnitřní
a vegetuje pouze partie obvodová. Poněvadž pak jen z této nové
plodnice nad zemi vyrůstají, objeví se takovéto plodnice v lese se-
staveny do velikých kruhů, jež ode dávna budily pozornost hubařů
a označovány co »čarodějné kruhy«. Tak růstávají druhy Clitocybe,.
Hebeloma a j. Podobně rostou ploché, lupenité lišejníky (Parme-
liaceae) na kamenech, dorůstajíce na obvodu a zetlívajíce uvnitř.

Parasitická mycelia jsou skoro vesměs složena z jednoduchých
hyf, ale mycelia saprofytická, v humuse, mrvě, v dříví rostoucí, splé-
tají se obyčejně dohromady, tvoříce tenké dlouhé nitky neb kořínky,
jež již pouhým okem lehce můžeme pozorovati. Na těchto kořín-
kách pak vznikají první uzlíky plodnicové. Vývoj tento snadno mů-
žeme sledovati na Coprinech pod zvoncem v laboratoři. Také z base
plodnic v3-bíhají do substrátu nifovité, dloulié kořínk5% jež jsou
někdy velmi charakteristické (Collybia, Lycoperdon, Calocera).
Ztloustnou-li kořínky na některých místech v uzlíky různé velikosti
a různého tvaru, povstávají kompaktní houbová tělíska čili tak zvaná.

18

sclerotia*. Také n jmenovaných Coprinů dobře se dají pozo-
rovati. U některých huh, af Ascomycetů, ať BasidioiTi3'cetň, jest vy-
tvořováni zvláštních sclerotii stálým znakem a velkého významu
biologického.

Sclerotia mívají podobu více méně kulovitých hlíz různé ve-
likosti. U Collybia tirberosa jsou jako hrách veliké, ale u exotických
druhů rodu Polyporus a Lentinus dosahují až velikosti hlavy lidské.
Popisovány byly dříve pod jménem. Pachyma a Mylitfa. Tak po-
věstné jsou (až několik kg. těžké") hlízy Pachyma Cocos, jež nověji
i u Insbruckui byla nalezena. V Americe užívají jich co léčiva a
v Austrálii jedí je domorodci jako chléb. Tvrdá sclerotia rodu Ty-
phula jsou podobna kulatým nelx> čockovitým, žlutým neb hnědým
semenům. Discomycet Sclerotínia dělá sclerotia kuilatá, zvící lísko-
A'^ého oříška. Sclerotia jsou složena z kompaktně spletených hyf
tenkostěnných, představujících makroskopicky masitou, solidní duž-
ninu a ze zevní km-y, již tvoří tlustostěnné, barevné hyfy. Sclero-
timii může dlouho odpočívati, ano i vvschlé může po řadu let vy-
trvati a přišedši do vlhka a tepla znovu oživne. Sclerotia našich
lesních hub vzrůstají v létě a na podzim a přetrvávají zimii. Mají
tedy velkou podobnost s hlízami vyšších rostlin představujíce od-
počívající stadium houby, s resistentním životem a jsouce nadány
hojnými reservními látkami wživnými.

Když v létě nastane teplé a vlažné počasí, vyrostou ze sclerotii
přímo plodnice, jedna neb i více. Plodnice tato vyssaje sclerotium,
jež pak odumírá (Collybia tuberosa).

Zvláštní kategorii představují sclerotia vláknitá a větvitá, jaká
nalézáme u václavek (Ai-mil. mellea) nebo u špiček lesních (Maras-
mius Kotula). Bývají také označovány jménem Rhizomorpha. Vá-
clavková Rhizomorpha skládá se z rozvětvených, plochých provazců,
až 4 mm tlustých, ze\Tiě korou hnědou obalených, uvnitř bílých, jež
se pod korou pařezů a kmenu lesních rozlézají a dlouho živé udržují.
Rhizomorphy .špičky lesní mají podobu dlouhých tuhých, lesklých,
černa\ých žíní koňských, jež volně z větévek a jehlic odumřelých
vyrůstají. Z obou v příznivé době letní neb podzimní opětovně vy-
růstají plodnice.

Sclerotia jmenované již Sclerotinie vytvořují se na podzim,
v zimě odpočívají a na jaře vyklíčí v plodnice askosporové. Asko-
spory vymetané klíčí a rozlézají se hyfami parasiticky na různých

*) Viz přehledné pojednáni „O sklerociích" od dra. K. Kaviny v „Pří-
rodě" 1912.

19

bvHiKicli ( iKi i>r. siií^aiikácli ). i\(pri na jaře a v letě chlaniyciospory
a konidie. ciiiiž střídají se dvě až tři j^enerace za sebou. Podoljně
děje se ii; námele, kde se stridá konidiové letní stadium (Sphacelia)
s txrdyin scleniiiciu ( Secale cdrnnium). /. něhož na jaře vyrostou
četné, červené. sto]>katé paličky jako ask(,)sporová generace třetí.
Sclerotimn námele vzniká původně ze semeníka žita. jehož pletivo
posléz úplně zničí. Sclerotia Collyhia tul>erosa vznikají z hyf v plod-
nicích velikých holubinek.

Folyponis '/'iiberaster, rostoucí na horách italie a nesoucí žlu-
tavý, vesjK)d bílý. až lo cm široký, centrální tření opatřený klobouk,
tvoři pcKlzemni, přetvrdá, veliká sclerotia (pietra fun^^aja). Sclerotia
tato vyhledávají venkované a v letě v teplé a vlhké půdě zasazují.
Z nich pak trvale po několik roku stále vyrůstají nové kloboukaté,
masité plodnice, jež pak upraveny v kuchyni slouží za výborný
pokrm.

T r vání h u b jest dosti rozmanité. Veliká většina po uzráni
a vyprášení plodnice se rozplývá v kašovitou hmotu a v krátké době
mizí. Alůžeme říci, že tak, jako r3'chle a náhle se objevují, tak
rychle se ztrácejí. Tak chovají se skoro všechny sbírané, jedlé houby.
Jen houby kožovité a dřevnaté konsistence (Poly])orus, Daedalea,
Lenzites, Corticium, Stereum) vy trvává jí dloulw i za suchého po-
časí. Ale i mnohé z těchto jsou pouze jednoleté a na jaře příštího
roku mizí. O ú])lný rozklad jich starají se zpravidla larvy hmyzů,
jež je rozhlodávají a různé řasy neb plísňovité houby, jež se s obli-
bou na nich usazují. Některé z nich ale i příštím rokem žijí dále
dorůstajíce a novou vrstvou pletiva se obalujíce. Tak pěkně vidíme,
jak Polyporus ig^niarius na starou vrstvu rourek nasazuje novou
a na okraji klobouka novou zónou přirůstá. Tak může vzrůsti do
obrovských rozměrů. Pol. fomentarius v Šumavě dosahuje někdj'
až I m v průměru. -\le i ty druhy, které tímto způsobem nedorů-
stají, perennují po dlouhá léta na substrátu pomocí mycelia, jež
vytvořuje beztvaré, neplodné, massivní emerg^ence v podobě boulí,
hrbolů, kůry, bradavek, jež v příhodném počasí znovu příštím rokem
dorostou v plodnici fertilní. Takový příklad máme na Daedalea
quercina, rostoucí na dubových pařezech .-dubových kůlech a trámech.

Plodnice r. Lycoperdon, Bovista, Geaster, Cyathus uzravše a
vyprášivše své výtrusy sesychají tak, že stávají se kožovitými
a dlouho ^•ytrvávají v tomto stavu; ku podivu také žádný hmyz je
více nenapadá. Proto můžeme plodnice tyto sbírati kdykoliv, dvou
i tříleté.

20

Plodnice Discomycetů mají pletivo hyfové rosolovité neb chru-
pavčité, takže plodnice dlouho vytrvávají, nikdy se nerozplývají, ro-
hovíte sesychají a ve vodě (dešti) znovu obživují.

Houby z rodu Marasmiius. Lentinus, Panus, iSchizophyllum
mají plodnice kožovité, nerozplývající se, jež za deště vždy znovu
obživují a třeba několik měsíců v letě vytrvávají.

Mimo hmyz jsou hlavními škůdci hub v přírodě v stavu živém
různé druhy slimáků, jež v lese napořád nejlepší plodnice ohlo-
dávají, takže m3^kolog někdy ani zdravého exempláře sehnati ne-
může. Jest zvláštní, že rádi napadají jedlé houby, ačkoliv i jedovaté
jimi nejsou ušetřeny. Zdá se, že jsou vůči jedům hub immiunní.
To ])latí také o hmyzech.

Když utvoří se z mycelia nebo sclerotia massivní, kulaté těleso
jako základ y>ro velkou plodnici, počnou se záhy rozlišovati různé
partie za účelem vývinu dotyčných orgánů. Tak vznikají zrůzněné
vrstvy v plodnicích Gasteromycetů, složité partie r. Phallus,, tak
tvoří se také plodnice At^aricineí a Polyporeí. Klobouk Fíymeno-
mycetů bývá v mládí spojen s třeném blanou, jež zanechává na třeni
kroužek (annulus) a na okraji klotouku třísné nelx) cáry. Sluje
závoj (velům) a je-li pavučinatá (Cortinarius), sluje oponkou
(cortina). Toto velům jest tak zv. velům partiale (závoj vnitřní),
neboť u některých hub bedlovitých tvoří se ještě vehim universale
čili závoj vnější co obal na celé houbě, jenž na povrchu klobouku
zanechává strupy nelxí bradavice (Amanita) a na basi třeně obrubu
nebo pochvu ívolva), tak zvanou p 1 a c h e t k u (Amanita vag^inata,
Volvaria). Někdy -[Xíchva tato- přirůstá ku třeni a co volný okraj
zjevuje se až uprostřed třeně v jwdobě prstence nelv) kroužku
(Telamonia). Tvaru tonui říkají mykolo^ové botka. Tak ale
vzniknou dva prstence na třeni, jeden z cortin^^ druhý z volvy.

Veluim universale jest vlastně stejný s podobným organem
u r. Phallus a Geaster.

Lupeny nebo rourky Ilymenomycetů otlpovídají glebě Gastero-
mycetů. Mnohem jednodušeji jsou ustrojeny Clavariaceae. Plod-
nice Ascomycetů namnoze jsou velnu jednoíluché, v podobě re-
ceptaculí různého tvaru a různé velikosti. Jen sem tam jeví větší
členitost vytvořujíce buďto massivní p<^dklady (stroma) nebo útvar
stopka tý na způsob Hymenomycetů (Morchella, Gyromitra,
Helvella, Spathularia, Leotia, Mitrula, Claviceps, Geog-lossum),
Čeleď Tuberaceae nayjodobuje věrně Gasteromycety.

Největší zrůznění stélky, ovšem že opět jen spletením hyf po-

21

vstale, nakv-áme ale ve velkém skuyxíní lišejníků (Licheiies).
Zde jest stélka nejen malá a velká, ale také tvarem nejvýš rozma-
nitá: lupenitá vodorovně rozložená, liii)enilá kolmá, křovitá, paro-
hovitá, pohárkovitá. pentlicovitá, korálovitá, korovitá, kulovitá,
válcovitá atd. Také vnitřní složení jest nezřídka dosti složité, any
se dají několikeré vrstvy zriizněných hyf rozeznávati. Mňžeme-li
vůbec mlnviti <» nižších a vyšších houbách, musíme lišejníky }X3-
važovati za nejvýše or^anisované houby, a to tím spíše, že tělo
lišejnika není vlastní plodnici, nýbrž podkladem ]>lodnic, stadium
vegetativní, \ němž lišejník svůj život prodělává. Tělo lišejnika
rovná se stromatu Pyrenomycetů, jaké máme na i)ř. v rodu Xylaria,
Cordyceps. Ustulina. Na tomto tělu vznikají teprve plodnice v po-
době apothecií nebo perithecií. Plodnice hřibu rovná se jednomu
apotheciu na těle Usnea barbaia. Lišejníky mohou stejně býti po-
važovány za J 'yrenomycety jako za Discomycety, poněvadž utvá-
ření plodnic brzo těm brzo oněm se podobá. Ostatně apothecium
a ]>erithecium morfologicky jsou si velmi blízké tvary a někdy těžko
mezi nimi vésti přesnou hranici. Svým životem spíše uipominají
na mnohé Pyrenomycety. Tíin, že žijí v symbiose s řasami, potla-
čeno jest u nich myceliové staditim, neboť toto slabě jest vyvinuto
a zastuii)uje je vlastní, plodonosná stélka.

Pravíme »stélka«. ale zdá se nám, že stélka lišejníků, lílodnice
Hymenomycetu, jakož i různá sclerotia nejsou homologická ponětí
se stélkou řas neb jatrovek. Jmenované útvary huib jsou jen konglo-
meráty hyf, jsou to tedy jen hyfy a nesejde na tom, jsou-li tyto
hyfy rozpleteny a jako nitky uvolněny neb<) v klubka svinuty a
spleteny. Stélkám řas a jatrovek rovná se jen a pouze vlákno hy-
fové. Ze srovnání tohoto nejlé])e vidíme, jak veliký rozdíl jest
mezi houbami a ostatními tajnosnubnými.

Houby (v tomto ohledu nemluvíme zatím o lišejnících) veškeré
jsou odkázány na přijímání potrav}' z organických látek, ať živých
nebo mrtvých. Žijí-h na živých rostlinách neb živočiších, slují
p a r a s i t y, žijí-li na nn^tvolách rostlin neb živočichů, slují s a-
p r o f y t y.

Parasitické houby z-působují na rostlinách různé choroby,
což jest přirozeno. když z ]iletiv jich orgánů vyssávají výživné
látky. Onemocnění podobné může býti různého druhu : bud one-
mocní jen některé organy a ostatní tělo ostává zdrávo (tak one-
mocní listy, květy, kořeny atd.). Phytophthora infestans na př.
•proniká svým myceliem celou rostlinu bramborovou. Em>pusa

22

mnscae pronikne niycelio\\ mi vlákn}- cel<iu niouclui. Hospodářství
a život bakterií tnlij opomíjíme, nehuť ty jeví se \- poměrech daleko
rozmanitějších a sKižitějších. Poněvadž všechny parasitické houby
v dol)ě svělio intensivnílio \'ý\'oje nmoží se vej^etativními, rvchle
khčícími konidiemi. rozšiřují se nesmírně rychle a choroba, kterí^ij
způso])ují, zjeví se jak(» zhoubná epidemie. Znám\- jsou nákazy
snětí a rzi způso1)eně na kullurních rosthnách neb v lesích a za-
bradách. Ochuravění rostlin jevnosnubných houbami jeví tvtéž
příznaky jako epidemie, způsobené bakteriemi na zvířatech a lidech.
A zamezení šíření se těchto epidemií jest skoro horší než u epi-
demií bakteriovýcli. Nejlepším prostředkem při všech chorobách
kulturních rostlin jest nemocně rostliny úplně vykopati a spáliti a na
tom místě po řadu roků jiný druh rostlin pěstovati.

Některé Ascomycet} \' ])rvních vejíctativních stadiích parasitují
a v posledníim plodním stadiu saprofytují. Jiné hoinby žijí dílem
parasiticky, dílem saprofytick}'.

Sai)rol_\'tism hub jest rozličného druhu a stu])ně. iVinohě
houby rostou na odumřelých, ale ještě nezetlelých částech rostlin-
ných (opadalých listech, jehličí, xětévkách). jiné na zetlelých rost-
linách a dříví. Trouchnivé, zetlelé pařezy a kmeny jsou téměř po-
sety různými houbami. A' lese nenajdeme starého pařezu nebo tlícího
dřeva, prostého houby. \ nn-tvá horka na živých kmenech stromů
hostí sa])rof\tické houby. Z\Iáštni katejj^orii saprofytických hub
tvoří houby humusové. K těmto ])atří vesměs lesní houby, na půdě
lesní, huimusem promíšené rostoucí. Zde roste mycelium také na
rostlinných součástkách, ale chemicky již značně ]^řeměněných, při
čemž bezpochyby i z přimíšené minerální hmoty něco rozpuštěného
roztoku přijímají.

Půda lesní jest skrz veskrz ])roniklá myceliem nesčetných druhů
hul), jež občas vyvinuje nadzennií, velké plodnice. Samo pak my-
celium ještě humus lesní rozkládá a přeměňuje, takže tu jisté druhy
hub na humuse v určitém postupu za sebou se objevují podle toho,
jak rozklad humusu pomocí předchozích hub se děje. Že tomu tak,
přesvědčíme se lehce, dáme-li na př. zralou tykev, košťál, zvířecí
exkrementy a j. pod zvon v laboratoři na celý rok. Tn počnou se
objevovati různé druh_\- hub, :de vžd\ v uroitém postupu, jak objekt
dotyčný pokračuje ve svém rozkladu. Mnohé vzácné druhy hub
libují si v podivných sulxstratech org^anických." Proto můžeme
i úmyslně houby pěstovati a sbírati, když si v lese nebo v zahradě
takovéto substráty uložíme a občas prohlížíme (staré šatstvo lněné,

23

baxlncMK', \ lněné, k^sii. •.•i'li'i\inii, >r>i, \l;is_\. prři. kii/.i-. ohm aul.;.
Sám jsem si nanesl hnniusu a (Kl])a(lku rostlinných /. le>a na kom-
post v xalirailě a ui jsem za ilešti\éhi> jtiičasí sbíral jk» celé lél<» nej-
krásnější houby.

Zajinia\ý jest živol hub na jiných houbách. Často jeden i)arasit
napadá druhého a zápas na život a na suni ])()cíná. Tak žije na
vláknech JMucoru podobná a příbuzná Piptocephalis. Tak parasituje
na (^idiuui Tuckeri. i^arasilujícini na révě. houiba Cicinnobolus.
A hub drobných, které \elké I I yu)cnoiu\cety za ži\'a napadají a
ssaji. jest veliký počet. 1 'řii)oiuinám pouze druh}' r. II yf^oinyccs,'* ),
jež jKJvlékají co živě zbarvený prášek nebo blánka plodnice hřibů^
ryzcu, holubinek atd. Ale i velké houby rostou na velkýcb houbách-
Tak roste Cordyceps parasitica na podzemních lanýžích Rlapho
niyces. X}'ctalis lycoi)erdioides roste na Kussula adusta. ( )statně
každá velká a zvláště luasitá houba Ijývá lehce nai)adána různými
nižšími houl)ami rázU' ])lísno\itého. zvláště je-li na některém místě
zraněna. To děje se za te])lých nocí v letě v takové luíře, že z ex-
kurse přinesené houby nesmíme ani nechati v uzavřené nádobě nebo
v teplé uzavřené místnosti přes noc.

Xej]íamátnějším zjevem \' žixotě hub jest jich symbiosa
s vyššími rostlinami. Podzemní vlákna mycelioA'á moliou se splétati
s útlými kořínky a vlásky kořínkovými v ])oměru, jaký jsme iiž
dříve vyložili. Houbová vlákna zde ale neruší í>letivo kořenu, nýbrž,
ssají pouze jisté součástky obsahu buněk kořenových a samy na-
opak ze svého oí)sahu dodávají bui^ikám kořenovým. Jest to tedy
\^měna. ])ři níž oba součinitelé získávají. Zdá se ale, že houba pří
tom přece jen více dostává, poněvadž její život jest hostitelem pod-
míněn, nemohla by bez něho existovati, kdežto hostitel roste bez:
houby zcela dobře. Jedině snad některé b}iiny, tak Piroly na př.
nemohou bez houbové symbiosy existovati. Proto nemožno Piroly
v zahraíhií kultuře i v jich původní prsti ])ěstovati.

Jevnosnubné rostliny, s nimiž hyfy hub žijí v symbiose (my-
korliiza). náležejí strominn, keřům i bylinám všeho druliu. Všechny
lesní stromy a keře luají své zvláštní houbové soudruhy. Známo
již dávno, že lanýže rostou pod duby a buky a většina podzemních
Tu'l)eraceí a Gasteromycetů daří se pod buky a duby. Zjišťování
druhu symbiotické houby na kořenech lesních b}iin a dřevin jest
ovšem nejvýš nesnadné, poněvadž hyfy lesních hub nelze specificky

*) Viz pojecjnáiii dra. K. K a v i n y v .,1'řírodě'
24

rozeznati a kultur}- umělé jsou téměř •nemožné. Zkušeni mykoloj^ové
a praktičti hubaři ale z praxe dobře vědí, že jisté druhy velkých
hub vždy pod jistými stromy se nalézají. Velký počet druhů hub
nuiže zajisté žíti v symhiose s celou řadou druhu stro-mů nebo
bylin. Proto některé houby najdeme téměř v každém lese.

V teplých sklennících uměle pěstované epifytické, exotické
Orchidee, nebylo možno dlouho ze semen vyklicelýcli \ychovati. Až
když zaseta byla semena do mateřské prsti (hunmsu), z tropického
lesa přivezeného, Orchidee počaly zdárně klíčiti a růsti. Ukázalo se,,
že zdárné v3Í<:líčení podmíněno jest přítomností inycelia hub, ro-
stoucích ve společnosti ejiifytických Orchideí — tedy mykorhizy
orchideové.

(^de všech hub v neje<lnom ohledu liší se svým životem lišej-
níky (Lichenes). A ])říčinou toho jest okolnost, že hyfy těchto hub
žijí v symbiose s řasami. Jsou to na mnoze řasy nízce or^^^aniso-
vané. z jednotlivých buněk, neb kolonií buněk (vláken u r. Nostoc
a ]iř.) složené, jež obyčejně rostou ve společnosti lišejníků. Vyklí-
čelé xlákno lišejníka dotknuvši se buňk-y rasové, obejme je a nezřídka
i do vnitra jich vpustí haustoria. luidosmoticky ssaje \'lákno
z buňky rasové, ale přece ji neničí. Buňka sice žije stále dále, ale
chřadne, živoří, asi tak, jako otrok v rukou otrokáře. Řasy své na-
leznou hyfy dosti snadno, neboť rostou ve velikém nuiožství na těchže
stanoviskách, jako příslušný druh lišejníka. Tak jsou kmeny a větve
ovoci]ých stromií a stromů v sadech ve vlhkých krajinách jimi oba-
len}'. Lišejníky ale i tento zdlouhavý způsob množení obcházejí tím
způsobem, že oddělují na povrchu stélky malé partikule pletiva,
v němž i buňky řasy jsou obsaženy a tyto jako prášek (soredie)
se rozletují a upadnuvše na substrát, ihned dále rostou v novou
stélku.

Lišejníky svým životem ])odstatné se liší od všech hub, což
právě odtud pocliQdí, že béřou potravu z assimilujících buněk ra-
sových. Proto rostou vždy na světlých a vzdušných místech, aby
podj)orována byla assimilace uzavřených řas. Proto ]>letivo stélky
lehce voilu vsakuje a stélka za deště stává se průsvitnou (Pelti,£íera
za sucha jest šedá, za deště zelená). Stélka lišejníků vesměs vytrvává
])o více roků, ano dorůstá i po lO roků rostouc velmi pomalu. Li-
šejník nedělá nikdy sclerotií, protože jeho stélka jest vlastně scle-
rotiem.

Nejznamenitější však jest, že lišejníky nejsou ani parasity ani
sajjrofyt}-, nýbrž pouze epifyty a že mohou růsti zdatně i na nej-

2o.

tvrdším minerálu bez humusu. Rosť)U-li na kure stromové, \niká
mvcelium pouize do mrtvé povrchní vrstvy korové fale schá/ejí tu
bhžší pozurttváni t. \'ětve stromů bývají lišejníky (Parmelia phy-
sodes, Rvernia prunasrri) jako kožichem obaleny, čímž strom ve-
lice trpí a někdy i jakoby udušen zachází.

Korové lišejníky usazují se i na holé. živé, nejtvrdší hornině
{křemenu, žule, čediči, diabasu) a sv<Tni hyfami zavrtávají se do
horniny dosti hluboko, při čemž pomáhá vyloučená na hyfě kyselina
•horninu n>zleptávati. Tím způsol)€m rozhlodávají lišejníky hor-
nin}-, připravujíce vhodný substrát pro mechy a tyto pro vyšší rost-
linstvo. C)proti jiným houbám v}značují se lišejníky tvořením
v pletivech ostrých kyselin a barviv všeho druhu. Kyseliny pozná-
váme již po t)Strěm zá/paclui, který z lišejníků vychází, jsou-li ve
větším množství nasbírány.

Podivuhodný způsol) života jeví některé lišejníky tím. že usa-
zují se na druhém lišejníku, tento proplétají svými hyfami a ssají
z buněk rasových uvnitř hostitele uzavřených. Tak se stává, že
jeden lišejník tvoří pak dva druhy ax>othecií. Toto ovšem není ani
parasitisinus ani symibiosa, nýbrž násilné vetřelectví. A^ůbec život
lišejníků v mnohém poskytuje mnoho zajíinavostí a není pochyby,
že hloubaví badatelé mnohé věci v tom ohledu ještě objeví.

Žá<lné lišejníky nej^^ou ])ro or^anism lidský jedtjvaté. ano
mnf)hé druhy v krajinách borealních domorodci jako nuznou po-
travu jKjžívají, rozemílajíce je na jakousi mouku. Výživnost jich
jest nepatrná, zvláště i proto, že jsou těžko stravitelný. Mimo to
pro ostré kyseliny stávají se i>ro žaludek kulturních lidí odporným
■pokrmem. Lišejníky s\"ým dlr)uhým životem a tím, že rostt^ti vžtly
'V množství -pohrornadě, jsou důležitou součástí vej^etace, hlavně
'lesní. Mnohé pokrývají (Cladonia. Cetí*aria) celé ohromné plochy.
a to stejně v letě jako v zimě. Je neničí ani sucho ani mokro ani
■•horko ani mráz. Skály a holiny, prosté vyšší vegetace, pokrývají
'lišejníky. Jako houby uklízejí a na výživu vyšších rostlin u^^ra-
vují mrtvoly rostlinné a živočišné, tak lišejník}- drolí a na prach
•a rodnou prsť rozemílají tvrdé škál v a tak rbvněž vydatně o zdar
^•yšší vejíetace zásluh si získávají. Jest to zajisté podivuhodné, že
tytéž houby tak různým způsobem dovedou v přírodě hospodařiti.

V novější době objevena b3Ía překvapující symbiosa hub
s hmyzem. Nejsou to vlastně symbiosy, nýbrž rationelní kultury,
podobné jako u člověka, který chová různá zvířata k svému užitku.
•Mnohé druhy mravenců \- Brasilii totiž vykusují z listů stromových

26

kousky, odnášejí je do svých hnizd, zde rozkoušou na kaši, z které
pak udělaji plochá políčka, jež ošetřují a hnojí, aby na nich hojně
vyrůstalo mycelium houhy r. Rhosites (R. ^ong:ylophora), nasazu-
jící kyjovitá tělíska, mnoho výživných látek obsahujících, která mra-
venci stále dkusují a pojídají. Také termiti v Indii a Africe pě-
stují podobným způsobem různé druhy hub. Ano i naši koroví
ibrouci (lýkožrouti a j.) pěstují v chodbách svých plísňovité houby.
Jmenovaná Rhozites nikde mimo hnízda mravenců neroste, z čehož
patrno. že od pradávných věků spolužití mravenců s touto houbou
se datuje. Zvláštní symbiosa pozorována také u cykád a jiných
limyzň, v jichž těle nalezena skladiště kvasinek.

Systematické rozdělení hub.

Veškeré houby lze v přirozeném systenui rozděliti asi takto:

/. Schisomycefes

Nejvýš drobné, mikroskopické buničky, bud jedmitlivě neb
v řetízky, vlákna ne'b kolonie spojené, množící se dělením. Vše-
obecně slují bakterie. Žijí parasiticky nel) saprofyticky. Buiika bez
zřetelně vyvinuté blánv a jádra

//. Myxomycetes.

Drol)né, saprofyticky (hlavně v lesích) žijící houby. Z výtrirsů
vyklíčí brvkou opatřená, poh3d")livá zoospora amoebovité povahy.
Splynutím velkého počtu těchto ainoeb vznikne veliké, kašovité
■plasmodium. jež mění stále t\ar a zvolna se p/ohybuje. To jest sta-
dium živočichy připo-mínající. Po čase usadí se toto plasuioduiini
.a ztvrdne v malé houbičky (kulaté nebo paličkovité atd.V z nichž
utvoří se množství nepohlavních výtrusu mezi \iákn\' capillitia.
Veliká skupina o mnohých rodech, jež žijí na trouchnivém dříví,
různých odpadcích rostlinných a p. — Kladeny bývají také k živo-
čichům. Myxobacteriaceae (Myxococcus. Chondromyces, Polyan-
■gium) tvoří ale zřetelný přechod ku Schizomycetům. jimž radr.o
jest je po boku klásti.

///. Phycomycetes.

Makroskopické, plísňovité houby, složené z rozvětvených ten-
íkých vláken, jež ale nejsou článkována a představují tudíž jednu

27

huíiku. Iv(.i/iiiii<)žují se ]nu\ \ytvi'řováníni nepohhivnicli konidií
•uvnitř zvláštních spurancjií (Mucur. Achlya) nebo na \láknech
(l^hytoplnlutra. ICntomophthoreae), bud vytvořováním pohlavních
oospor k(.>i)ulaCi zvlášf vytvořené samicí Inn^íky (oojj^onium) a Sí.mčí
buňky (aniheridium), jak to nalézáme u r. Achlya, Saprole^jnia,
■Pythiuni. biid kopulováním dvou stejných biměk, jak to nalézáme
u r. -MiiťMi-, čímž vzniká zyíJ^os]x;>ra. Houby ])arasitické i saprofy-
tické. ve vzduchu i ve vodě žijící. Skupina nepříliš veliká.

IF. Etitnycefes.

\'esměs makroskopické a z největšího dílu statné, až i obrovské
•houby, jež v mládí tvoři rozvětvené vláknité podhoubí (mycelium),
plísňovitého vzezření, z něhož vyriAstá riTizně vytvořená plodnice
s plodní vrstvou, v níž uloženy jsou zvlásf vytvořené konce vláken,
nesoucí konidie (asci, basidia). Veškerá vlákna (hyfy) jsou člán-
kována. Roznmožování děje se pouze nepohlavním zpijsobem, po-
mocí konidií v plodnicích. Ale vedle toho tvoří se někdy i jiné
konidie na i>lísňovitě rozvětvených h3'fách, jakož i chlamvdospory
a oidie. \'elké plodnice jsou vždy spleteny z velikého množství
vláken a jeví se jako kompaktní těleso (podobně rtazná sclerotia).
Pohlavní kopulace vy.skýtá se pou^e u několika Ascomycetů, ale
i o této jsou u mnohých autorů pochybnosti.

A) Ascomycetes.
Konidie tvoří se uvnitř zvlášť vyvinuté buňky z obsahu buněč-
ného (vřecko, ascus).

a) Hemiascineae.
Jen malá skupina drobných, plísňovitých hub. jež netvoří
zvláštních plodnic. nýbrž pouze jednotlivá s-[X)ran^ia s větším neb-
menším p<:)č.tem konidií uvnitř, takže tato sporan^ia ani za normální
asky nelze dobře pín-ažovati. Tyto houby ÍAscoidea, Protomyces,
Saccharomyces. Eremascus) mohou býti kladeny i do jiného pří-
buzenstva než k Ascomycetům. Mortierella a Thelebolus jsou
vlastně Mucnrineae s článkovanými hytami. Žijí na vzduchu nebo

ve vodě.

b) Euascineae.

Xannioze velké houby, se zvlášť vytvořenými plodnicemi,

v nichž vyvinují se pravá vřecka (asci), to jest na konci vlákna

vakovitě zveličelá buiika. v jejímž vnitru rozdělením jader povstává

menší p(jčet výtrusu (2 — 8 — zřídka více neb méně), volně v zbylé-

28

tekutině (epiplasma) plovoucích. Asci uloženy bývají mezí konci

sterilních vláken (parafys). Mimo to tvoří se také chlamydospory

a oidie.

/. Exoascitteae.

Drobounké, útlým plísním podobné, masivní plodnice netvořící
houby, jež parasitují na listech, větévkách a plodech různých stromů,
jichž ochuravění a znetvoření způsobují. Asci vznikají jednotlivě
na vláknech a vedle nich vyvinují se hojně chlamydospory i oidie.
Známo je málo druhů v rodech Endomyces, Taphrina, Exoascus.

2. Gymnoascineae.

Drobounká, plísňovitá houbička, jež splétá z hyf jen provité,
měkké (nemasivní) klubíčko, v němž uloženy jsou hojné asky. Žije
na výkalech koňských (Gymnoascus Reesii). Více není známo.

3. Perisporiaceae.

Parasiticky nebo saprofyticky žijící, makroskopické plísně,

množící se dílem pomocí konidií na prodloužených hyfách v různé

podobě, dílem pomocí asků, uložených v skrovném počtu uvnitř

kulatého, malinkého (co špendlíková hlavička) plůdku (perithecium)

s útlým, jednovrstevně buněčným obalem. Sem náleží známé plísně

na různých rostlinách (Erysiphe, Sphaerotheca, Oidium, Fuma^o)

ne^bo praobecné plísně, v domácnostech známé (Eurotium. Asper-

gillus, Penicillium).

4. Tuberaceae.

Velké houby podzemní, jichž mycelium žije v symbiose s ko-
řeny různých rostlin jevnosnubných. Plodnice jako veliké, těžké
hlízy, s duižninou masivní, v níž uprostřed uloženy v m.nožství asky.
Tvoření jiných spor není známo,

j. Pyrenomycetes.

Makroskopické houby, žijící parasiticky na rostlinách i zvířa-
tech, neb i saprofytické. Tvoří z hustě spletených hyf korovitá, ky-
jovitá, parohovitá, kulovitá, bradavčitá atd. tělesa (stroma), často
pevné konsistence, do něhož ponořena jsou zavřená lahvicovitá neb
kulatá p e r i t h e c i a, zevně bradavkovitě ústící. V peritheciu na
basi jest hymenium s hojnými asky mezi parafysami uloženými,
Perithecia se nikdy nemění v pohárkovitý tvar. Mimo to tvoří se
často chlamydospory, oidie i konidie na myceliu a jiných částech.
Jest to veliká skupina hub rozmanitého vzezření, o přečetných
rodech a čeledích.

29

ó. Discotnyretcs.
Velké. n\akrosk(>í>ické houby, jež vytvořují na mvceliu ote-
vřená, pohárkovitá. miskovitá nel) i terčovitá a po tli ec i a. duž-
naté konsistence, jejichž dno pokrývá hymeniuin živě zbarvené^
s velikým množstvím asků do nitovitých parafys uložených. Mimo
tyto askospory tvořívají se také ještě konidie různé podoby, chla-
mydospory. oidie a pyknidy. Převeliká skupina hub o mnohých če-
ledích, y. největšího dílu saprofytick>'ch. řídce para.sitických. Xej-
vy-ššíh(> stupně v}S-oje dosahují v čeledi TTelvellaceae. kdež ri:)zlišena
jest plodnice v kolmý třen a hymeniem povlečený klobouk.

7. Lichenes.
Makroskopické houby, velmi různého utváření, jež z mycelia
vytvořují trvalou stélku. z vláken spletenou, na které v\"vinují se
apothecia a perithecia s asky. V stélce uloženy jsou drobné řasy (na-
mnoze jednobuněčné), jež oplétají hyfy, živíce se z nich. Vegetativní
roznmožováni děje se pomocí soredií, to jest drobounkých partikulí
vláken, v kterých uloženy jsou buňky řas (konidie). Houby vesměs
saprofytické a svým životem od ostatních hub rozdílné. \'^elmi roz-
sáhlé •íkupení n mnoha čeledích.

Bj Basidiomycetes.

Konidie tvoři se vypučením na zvlášť vyvinuté buňce na konci
hyfy basidie. s níž odčlánkováním a odškrcením (často stopečkou)
upadá.

a) Hemibasidieae.

Drobné houby, vesměs parasitické na rostlinách, na nichž jeví
se jako skvrnité onemocnění nebo zbarvený prášek. Netvoří masiv-
ních plodnic a basidie příčně článkované vyrůstají pouze z trvalých
chlamydosiX)r, odškrcujíce z každého článku jednu konidii. Vedle
toho rozmnožují se ještě jinými nepohlavními sporami.

I. Ustilagineae,
Hyfy (vlákna), pronikající části rostlin (hlavně květenstvi trav),
odškrcováním trvalých spor (chlamydospor) tvoří množství černého
prachu, vyplňujícího onemocnělé části a vzduchem se rozletuj ícího.
Ze spor těchto vyroste krátké, článkované vlákénko (basidie), na
němž vznikají konidie. Sem patří známé sněti obilné.

2. Uredineae.

H\-fy pronikají různé části živých rostlin, způsobujíce jich one-
mocnění. \'ětšina prodělává svůj vývoj na dvou různých rostlinách

30

na nichž také různé výtrusy tvoři. Aecidie tvoři se co malé bradavky,
zvedající pokožku (na př. dřišťálu), jež se pak protrhává a tím
vzniká malý pohárek, vyplněný konci hyf, jichž odškrcováním odpa-
dají konidie (aecidiospory). Tyto vyklíčí na jiné rostlině (na př.
trávě, pšenici), kdež způsobí onemocnění na listech nebo stéblech
(Puccinia). Prášek zde se tvořící sestává z tlustoblanných chlamy-
dospor (teleutospor), přezimu jících. Tyto na jaře klíčí, ženouce
krátké vlákénko článkované (promycel, basidie), na němž vyrostou
odškrcene konidie (sporidie), které musí znovu vyklíčiti na prvním
hostiteli (dřišťálu). Vedle toho tvoří přemalinké buničky (sperma-
tie) na spermog-oniích, jež jsou ale klíčeni neschopné a považují se
za relikt pohlavních samčích buněk. Pak tvoří se ještě na druhém
hostiteli letní konidie (uredospory) k letnínm rozmnožování. Veliká
skupina o nesčetných druzích v četných rodech, jež způsobují one-
mocnění určitých druhů rostlin, na nichž se jako biolog^ické druhy
vyvinuly. Slují všeobecně řezy.

b) Eubasidieae.

Hyfy pronikají substrát jako článkované vláknivo (mycelium),
z něhož vyrůstají velké, často velmi veliké, masivní, různě utvářené
plodnice, na kterých povléká některé plochy basídiová vrstva (rouška,
hymenium), skládající se z pravých basidií, jakožto zveličelých a na
konci hyf oddělených buněk (jednoduchých), na nichž tvoří se ve
skrovném počtu (obvxejně 4) stopkaté (sterip^mata) neb přisedlé ko-
nidie (basidiospory). \''ytvořování jiných druhů konidií neb chla-
mydospor jest zde vzácností.

/. Auriculariaceae.

Houby s pkulnicí lujpenitou, korovitou neb ploše laločnatou, na-
mnoze elastičně rosolovitou, zevně hymeniem pokrytou. Basidie jsou
v podobě krátkého vlákna ve 4 buňky rozčleněného, z každé buňky
pak stopkatou basidiosporu ženoucího (promycel). Žijí parasiticky
na živých stromech neb odumřelých větvích a dříví. U některých
tvoří se také zvláštní konidie na hyfách. Nevelká čeled s nemnohý ni
rody. Čítáme sem také rod Pilacre.

2. Tremellaceae.

Plodnice elastičně rosolovitá v podobě lupenů, hrbolků, pol-
štářků, jichž povrch povléká hymenium. Basidie v hymeniu rozdělí
se kolmo ve 4, v dlouhou stopečku protálilé buňky, na konci basidio-
sporu nesoucí. Mimo to tvoří se hojné, drobnější, tenkoblanné ko-

3t:

iiidiť n;t ni\celio\ ýdi hyíáfli iid) i n;t ijlcxlnicícli. Nevelká čeleď o ^
rodech a neinnoliých dnizidi. -/ijícícli na dříví a k^rádi 'stromů a
odiimřelýdi \'ěivídi.

-., Dacryontycetes.

1'1'xlnice rostilnvité nebo elastične rohovíte, kuloviié, bradavčité
iiebii parohttviiě hymenieni ])<»kryté. V hymeniu uloženy basidie (bez
■|)arafys) na konci hyt jako líuňky dlouze válcovité, na konci ve dvě
ramena rozdělené, jež se st«!,pkatč zužují a velikou sporu oddělují.
IMimo to tvoří se hojné konidie na hyfách neh i oidie na zvláštních
plodnicích. Obecné liouby na trouchnivých pařezech, prknech, dříví
rostoucí (Calocera, Dacryomyces). \' l".vro|>ě pouze 4 rody o málo
•druzích.

4. Exobasidieae.

Na živých rostlinách (listech, lodyhách) parasitující drobná
houba, tvořící nepravidelné boule, hrbolky neb povlaky. Basidie ne-
tvoří h}Tnenium. nýbrž odděluji se na hyfách pod pokožkou jednot-
livě, jsou kyjovité a nesou na temeni 4 stopkaté spory. Malá čeled
•o 2 rodech (Exobasidium \'accinii na l)rusinách velmi obecné).

7. Hymenomycetes.
Převeliká skupina velkých hub. různě utvářených. Z mycelia
vyrůstající plodnice má různý tvar (rozvětvený, korálovitý, kvjovi-
tý, nejčastěji kloboukovitý), často v třen či stopku rozlišený. Ně-
]<teré části ])ovrchu povléká rouška (hymenium), často zvlášť pře-
tvořené (lupeny, rourky, ostny K V hymeniu seřaděno kolmo převe-
liké množství kyjovitých basidií, na temeni namnoze 4 často sto-
pečkaté (sterig-ma) výtrusy odškrcujíci. Mezi basidiemi nezřídka
"hojné, sterilní, zvlášť utvářené cystidy. Konidie jiného druhu jsou
tu vzácností. Velmi často vyvinují se kompaktní, masivní a dlouho'
žijící sklerocie v podobě hlíz, provazí:ů, vláken a p. Skoro vesměs
saprofyticky žijící na bylinném humuse v lesích, na mrvených pů-
dách, na trouchnivém dříví atd. Jen některé jsou parasitické.

ó. Gasteromycetes-

Dosti obsáhlá skupina velkých hub, jejichž plodnice má podobu
masivních, kulatých neb kyjovitých těles, v jichž masitém vnitřku

(teřichu či glel)ě) na hyfách tvoří se basidie, podobně jako u přední
skupiny. Plodnice jsou zevně obdány jednoduchou neb i dvojitou
•okrovkou (peridií). Hyfy vnitřní mění se někdy v suché vlákni vo

(capillitiuím). z něhož vyletuji posléz výtrusy jako prach bud zvlášt-

..?2

ním <)t\<>reni v peridii nebo zetlíváním a ruz.]>acláváníni se peridie.
Některé mají výtrusy uzavřeny ve zvláštních tělískách (iperidioly).
Rostou na holé zemi, na rostlinných mrtvých částech, na dříví atd.
Některé jsou i podzemní, /tádné nejsou parasity. Klademe sem také
trochu odchylné Phalloideae a Sphaerobolaceae.

Tof vědecky založený přehled veškerých hub, z něhož má
býti čtenářům našdio díla jasno, jaké místo zaujímají v systémit
hub druhy, o nichž dílo naše pojednává. Systém tento v nmohém
se odchyluje ť)d obvyklých rozvrhů u jiných autoru, k čenutž třeba
připojiti několik poznámek na vysvětlenoiii.

Často \ynech'ávají autoři v systému hub pr\'ní oddíl ScJiboiny-
■cefes, považujíce baikterie za samostatné organismy, živočichům se
"blížící. Jest sice pravda, že v mnohém na živočišné pr(Uistv upomí-
nají, ale to ])latí taiké o všech ostatních houbách. Svým chemismem
rovnají se úplně houbám a vláknité formy (Chlamydobacteriaceae,
Streptothrix. Cladothrix) dobře ]>oukazují k hyfám ostatních hub..
Jsou to organismy, z nichž vyšli živočichové, zelené řasy i houby,
ale těmto podobají se nejvíce. Modrozelené řasy (Cyanophyceae)
JSOU vlastně Chlamydobakterie, chlorofyllem opatřené (Begj^iatoa,
Oscillaria).

V našem systému naopak vynechány Laboiilbeniaceae, jež ne-
majíce hyf, předstalují vlastně bezchlorofylné, parasitické (na
hmyzedi) řasy. V celém systému nedají se nikde umístiti.

Hemiascineae jsou v systému neurčitého postavení. Z nich nej-
význačnější Saccharomycety (kvasinky) životem nuioho připomí-
nají Schizomycety, ale orjíanisací spíše redukované Ascomycety.
Jiné však podobají se některým Phycomycetům.

O vlastních Ascomycetech řekli jsme sice po příkladu jiných
autorů, že nemají i)()hlavní kopulace, ale věc tato, jak už dříve vy-
loženo, jest pochybná. U některých jest kopulace dokázána (Ere-
mascuis, Sphaerotheca), u jiných jest pravděpodobná (x\spergillus
a j.). Ano, není ])osud vyloučena možnost, že lišejníkv mají \K)-
hlavní kopulaci.

Nemohu iX)chopiti, i)roč kladou mnozí autoři (Tavel. Brefeld)
Pcrisporiaccať a Tiibcraceae dohroniady do jedné čeledi. Povrchní
podoba kulatvTh plodnic není přece rozhodující, musí se dbáti také
'druhých znaků. Ostatně jsou si tyto houby vůlbec nepodobny.

Také lišejníky nezřídka vylučují se ze systému Imb. dílem, že

:3 ■^■'

skládají sť lakč z Rnsidiomyct-iu. tlileni. že jeví di»sti odclnlnnu or-
jíanisaci a bioldjíii. .\však vývoj apotliecii věrně připomíná Pyreno-
mycety a Disconiycety. Basidiolichenes jsou skrovně a mohly by
spíše jako zvláštní čele<r postaveny býti mezi Basidiomycet3\ Že
jsou lišejníky pouze adaptované Ascomycety, plyne z tohci, že ně-
které Pyrenomycety a nisc<")inycety svjni mycelieni také napadají
sousední rasy, ssajíce je (tJloeoi)eziza-Zukal).

\'elk<)U nesnáz v systému způsobují IJstila^incae a Uredineae.
Novější autoři je kladou přímo mezi Basidiomycety. jiní je z nich
vylučují jako samostatnou skupinu. My dali jsme je na začátek
BasidiomycetU; s nimiž nepopíratehiě úzce navazují pomocí Auri-
culariaceae a Tremellaceae (mají stejné basidie a tvoří pí^dobné ko-
nidie). Můžeme o nich říci, že jsou to bud nižší Basidiomycety. buiT
parasitismein pozměněné a redukované Basidiomycety.

Takovým deg^ener ováným typem jsou také Exobasidieae.

Gasteromycety mnozí také rozčleňují rozličně nebo v rňznéiii
rozměru vypočítávají. Tak ^'ylučují z nich Phalloideae a Sphaero-
bolaceae co rovnocenné óku])iny. Ale prvé jsou v mládí s Gastern-
mycety nepopiratelně ])odobny a jmenovitě připomínají rod Geaster.
A Sphaer<>boluis připomíná Nidularie. Podrobnosti viz ostatně v díle
samém.

Z těchto všech liuh přijali jsme tlo díla našeho \- e š k e r é 11}-
menomycety a Gasteromycety, pokud jsme z Čech obdrželi a nalezli
doklady, pak něcn málo z Dacryiiniycetů. Tremellaceí a Auricula-
riaceí. Z Ascomycetů vybrali jsme i^ouze velké a nájjadné typy Dis-
comycetú a některé skrovné Pyrenomycety. Ostatní, namnoze drob-
né formy v nesčetných druzích vynechány, poněvadž by rozšířily
objem díla nejméně dvojnásob. Nechť ujme se jich jiný badatel a
dílo zvláštní o nich sepíše.* Vybrali jsme z nich jen velké typy. pro-
tože v přírodě studující velké Hymenomycety nezřídka s těmito zá-
roveň se setkává.

Tuheraccae. jxxkud jsme mohli z Čech zjistiti, uvedeny \' díle
našeiu všechny.

O fylogenesi hub.

Říše huh jest v rtstatnim r(^stlinst\'u tak r>stře vymezena, že zje-
vuje se nám téměř vedle živočišstva jako třetí větev orf^anická na
zemi. Mezi zeleným rostlinstvem a živočišstvem jest na nejnižších

*) V botanickém ústavu čes. university jest našim přičiněnim sebrái);.
k tomu účelu již dosti bijhatv materiál.

34

stupních protistů tolik pojítek neboli přechodů, že krásně sledovati
rnůžeme jak rostlinstvo i živočišstvo rozešly se ze společných pů-
vodních prarodičů jako dvě samostatné větve or.^anické. Houby
však, vyšedše z těchže původních základů, ubíraly se ve svém vý-
voji svou vlastní cestou, budujíce během věků zcela zvláštní větev,
která nemá s ostatním rostlinstvem skoro ničeho společného. Ge-
netická tvořivost hub jest asi stejná jako u jiných rostlin, neboť
počtem druhů sotva as budou houby skrovnější, než všechny zelené
tajnosnubné a všechny jevnosnubné vůl^ec. Představuj í-li houby
tak rozsáhlou a tak samostatnou říši organickou, musí býti pro ba-
datele evoluční vděčným předmětem pro porovnání vývoje hub a
ostatního rostlinstva. Předem lze očekávati, že tu musí platiti tytéž
zákony evoluční a proto jest zajímavo. k Jakým výsledkům vývoj
onen dochází, \ zešel-li z jiného podkladu. A skutečně nalézáme tu-
rnnoho, což poznané zákony u ostatního rostlinstva potvrzují, ale
také mnoho nového, co v ostatním rostlinstvu se nevy skýtá.

Kdežto v zeleném rostlinstvu pozorujeme celou stupnici po-
stupného vývoje; řasy, mechy, kapradiny, přesličky. plavuně, naho-
senienné, ki-ytosemenné, ostaly houby stále na stejném stupni vý-
voje, byly jaksi odsouzeny hráti na zemi úkol podřízený, jaksi slu-
žebný a odvislý. Svou existencí jsou vázány na rostliny a živočichy,
a vývoj těchto buď podporují nebo naopak ohrožují. Srovnáme-li
na př. kvetoucí jabloň s nejvýš dokonalou houbou, na př. hřibem,
vynikne nám rozdíl mezi oběma ihned. I nejvyšší houby jsou v (pod-
statě jen nízce organisované kryptogamy, které své tělo nedovedly
ani morfolo,£^icky ani anatomicky ani geneticky povznésti. Tělo
hřibu skládá se skrz vezkrz pouze z vlákének článkovaných a morfo-
logické rozlišení vyznačeno pouze třeném, kloboukem a na jeho spodu
výtrusnými rourkami. Rozmnožování děje se pak pouze nepohlav-
ními buničkami, jež se od vláken odškrcují (basidie). Co proti tomu
má jabloň různých pletiv v těle svém, kořen}', kmen, listy, květy,
plody mají složitá pletiva — lof vlastně celý osobitý stát organický!.
A jak složité jsou orgány niorfologické počínaje klíční rostlinkou
až do větví, nádherné květy nasazutjících. Jak konečně tajuplný a
složitý jest proces pohlavní koi>ulace a jak důmyslný, složitý a do-
*konalý plod se semen3^

Veškeré houby představují nám buďto jednobuněčné protisty
nejnižšího stupně, nebo dlouhá, v řadu buněk článkovaná vlákna,
která žijí buď trvale co vlákna (mycelimn) nebo splétají různé plod-
nice dočasného trvání, na nichž tvoří se výtrusy. Tedy článkované

.35

vlákno jťsi ten nejvyšší stu|)en fylo^enetický. kterého houby do-
sáhly. Srovnánie-H to s jmenr^vaným jabloněm, rovná se takové
houbové vl:'iJ<nt) chhiiini na Uštu jaltloňovém, nebo třébavému vlásku
na jeho kořenech.

V plasmě řas a mechů, zdá se, jakoby latentné uloženy byly
všechny niorfolog^ické zjevy, které později u květnatých jevnosnub-
nýdi se realisují. Delesseria, Sarg-assum a j. velké řasy vytvořují
kořeny, osy a listy z pouhé stélky v tak věrné podobě, že se ničím
neliší od tčchže orji^anů u jevnosnubných. Ano, sama jediná buňka
rodu C'a'ulerpa tyto or^jany napodobuje. A u mechů jest celá rostlina
věrnou analoj^ií vyšších rostlin, nesouc listy na lodyžce a vytvořujíc
i květy, ačkoliv jest to první stélková g^enerace. Jest to jakési pro-
zrazování tohi). ct) v budoucnosti postupným vývojem zelené rost-
linstvo míní provésti.

V huib však není nikde ani stopy po podobných analogiích, jež
by budoucí vyšší rostlinstvo připomínaly. Tvary Phycomycetů, Ba-
sidiomycetů, Ascomycetů nemají naprosto ničeho společného v ohle-
du morfolojj^ickém. Rovněž lišejníky připomínají spíše koraly neb
některé formy nižších živočichů, než zelené jevnosnubné. Tedy
i tímto způsoibem musíme spatřovati v houibách org-anickou říši.
která stojí úplně mimo ostatní rostlinstvo, představujíc jaksi třetí
samostatnou větev organickou. Poznali jsme také z chemismu hub,
že se houiby v ne jednom bodu shodují s chemismem živočichů, což
rovněž názor vyslovený podporuje.

Od živočichů liší se houby nejen naprosto různou organisací,
ale i neschopností vyššího rozvoje. Houiby v podstatě představují
pouhá článkovaná vlákna neb jednoduché buňky a i v řadách nej-
vyšších forem (Helvellaceae, Hymenomycetes) vegetativní stadium,
v kterém vlastně žijí (mycelium), jsou tato vlákna (hyfy) pravid-
lem. Nikde nevidíme tendenci, že by snad ještě v budoucnosti houiby
vyšinuly se na vyšší stupeň organisace. Houby ostanou na stejném
stupni vývoje až do skonání naší planety.

Houlbám neíbyl určen program fylogenetický, nýbrž úkol jiný.
Zdá se, že jest to právě činnost chemická, kterou na zemi provozují
ve velkém a tím nejen svou existenci udržují, ale i vý\'0J živočichů
a zeleného rostlinstva podporují. Zelené rostliny a živočichové zemí-
rajíce, hromadí spousty hmoty svými mrtvolami na povrchu zem-
ském. A tuto mrtvou organickou hmotu houby zipracovávají. uklí-
zejí a složitým pochodem chemickým znovu živým organismům do-
dávají. Život hub jest tedy druhými d\'ěma větvemi organickými

36

podmíněn a houbami ai^ět život těchto se udržuje. Jest to tudíž za-
jímavá vzájenmost orj^íanická, jež jeví se nám jako nutn<' řetěz
kausalit, v němž jeden článek nutně do druhého zaipadá.

S tohoto stanoviska můžeme také určitě souditi, že kdykoliv a
kdekoliv živočišstvo neb rostlinstvo ve velkém se obje\uje, vyvinuje
se zároveň říše hiub. Tak žily asi houby v mocném rozvoji již za kar-
bonu a všech následujících j)eriod ^eolog^ických a tak žíti musí na
všech planetách, kde obývají jakékoliv organismy.

Již chemismus hyf houbových, jak ještě uslyšíme, zjnačně se liší
od chemismiu zelených rostlin a organisace buněk h3^fových jest tak
zvdáštní, že se poílobná ani v rostlinstvu ani v žixočišstvu nevyskýtá.
Jsou v plasmě každé í)uňky vždy 2 jádra, jež v basidiích při tvoření
se spor splývají. Co by tato 2 jádra znamenala, není známo.

Pátráme-li po původu zakrnělosti fylo.tí^enetického vývoje hub,
nemůžeme jiného důvodu nalézti, než způsob jejich života. ITouby
nemajíce chlr)rofyllu, miuisí žíti z těla jiných nxstlin nebo živočichů
— jsou bud parasity nebo saiprofyty. Nemohou tedy samy z mine-
rálních hmot, které skládají kůru zemskou, svou potravu si připra-
vovati jako zelené rostliny, které dovedou rozkládati chemicky mi-
nerály a plynné prostředí ve svém okolí. Přijímání hotových již lá-
tek org-anických jako staviva do těla rostlinného, má vždy za násle-
dek morfolog-ickou redukci. Tak vidíme, že všechny parasitické jev-
nosnubné rostliny mají tělo velice zakrnělé a někdy bychom je, kdyby
květů netvořily, ani co jevnosnubné nepoznali. Uvádíme příklady
na čeledích a rodech: (Jrobanche, Cuscuta, H3'dnora, Rafflesia, Cy-
nomorium, Cytinus. Ku podivu, také v živočišstvu tento zákon ])latí
o různých parasitech.

Zelené rostliny jsou jaksi výbojnější, jevící snahu přizpůsobo-
vací a snahu po pokroku (princip zdokonalení), kdežto houby žijíce
z hotového, setrvávají na stejném stupni lenosti a lhostejnosti. Jest
to zajisté zvláštní: boj s přírodou a okolím, vpravování se do všech
daných okolností, práce a lopota omlazuje, vzjprnžuje a zdokona-
luje orj^^anismus tělesný i duši v něm sídlící. Ten princip (přizpů-
sobení a boje) platí v plné míře i u člověka kulturního. Parasité
v lidské společnosti (boháči, privilegované kasty, zlodějové a pija-
vice různého druhu) tyjíce z cizích peněz, nenuisí se namáhati ani
tělem ani duchem a proto zakrňují duševně i tělesně, kdežto lidé,
celý život zapražení do práce tělesné a duševní a odsouzení samo-
statně chléb si vydělávati a okolnostem se přizpůsobovati a bojem
se udržovati, vynikají dokonalostí ducha a namnoze i těla. A ti, kdož

3?

A ži\'itč nejvíce se nai)rac()\ali. nejvice svízelů a ran vytrpěli, mají
nej\ ice zkušeností, jsou nejdokonalejší a často i nejmravnější.

rioubv, jakoby cítily svou neschopnost samostatně assimilovati,
uchvátily a >])i'Utaly zelené rasy a spojily se tak těsně s těmito, že
celý svůj život pak mohly si jinak zaříditi. Tak stalo se u lišej-
niku. jež vednu jiný zjnisnb ži\ota než ostatní houby: rostou na
intensivním světle, často na minerálních podkladech (na horninách)
a nemusí viíbec parasitovati. Není ]>ochybnosti. že lišejníky jsou
druliDtným zjevem hub a že vznikl}' z hub původně parasitických.
]\'Jaterialisté jisič původ ])rvních lišejníků Ijudou i)řičítati náhodě,
ale idealističtí vitalisté viděti budou v lišejnících krásný doklad roz-
važující a účelně jednající intelig"ence plasmatické. již v plasmě hub
se skr\'\^ající.

Ackoli\' tedy řasy a z nich vzešlý celý rodokmen zelených
n stlin jsou jaksi k vyšším vývojovým úkolům určeny než houby,
•přece jsou na zemi pozdnějšíra zjevem než houby. \'šechny filo-
sofie přírodních badatelů, pátrajících po půvoďu organického žÍA'ota
na zemi vedou k jednomu pramenu, totiž k nejnižším mikrobům,
Scliisomycetúin. z nicliž zri^dily se houby, rostliny i živočišstvo.
Schi/.omycety představují nám vlastně p(»uhé partikule plasmy, jež
posud ani jádra ani blány Inměčné nevytvořily. Mohou býti i tak
malinké, že ani ultramikroskopy jich nepostřehují. A íu i)rávem
se mužem domnívati, že tyto poslední partikule neznámým uáin
iposud zjpůsol>em tvoří se z molekulu látek anor.q-anických — anor-
ganická hmota mění se v organického tvora! Tedy chemické procesy
daly a dáxají \znik životu organickému na zemi. Víme-li, že atomy
jsou vlastně kolonie spoutaných energií. ])roč bychom nemohli vě-
řiti, že energie t}-to mohly se spojiti tak, aby \'znikla z toho hmota
organická, života schopná.

Chemisnms pak hraje v Schizomycetech hlavní úlohu, neboť
organismy tyt<» jsou s to rozkládati jakékoliv lunoty živé i neživé,
organické i anorganické. Jsou téměř všudypřítomný a naplňují celý
prostor na povrchu zemském a ač tak nepatrný, řídí většinu zjevů
v životě zvířecím i rostlinném. Schizomycety nepotřebují chloro-
fyllu a přece dovedou rozkládati a žíti z látek anorganických i z látek
organických, jsou tedy výbí:)rně přizpůsobeny k životu na naší zemi.

Ruňky bakterií mohou se pozvolna spojovati ve vlákénka
(Cladothrix, Beggiatoa), takže tu vidíme, jak vlákna (hyfy) hou-
bová z bakterií vznikla. A tu také dán východ k říši hub z původ-
ních Schizomycetů (1>akterií). Ostatně některé bakterie vytvořují

3S

za jistých <;)kolností dlouhé vláknité výbčžk}-. ^■ nichž iiiK/ťH! spa-
třovati první začátky hyf (Atnlirož). Kvasinky ( Saccharoinycet}^
jsou vlastně dokonalejší stupeň hakterií, vytvorivše blánu buněčnou
a jádro. A v některých stadiích muhiiu také kvasinky tvořiti člán-
kovaná vlákna.

Představme si nyní, že í5eí4-,^-iatiKi najilní -\ť hunkv chli)ru-
fyllem, obdržíme věrný obraz Oscillarie, tedy řasy z odděleni Cyano-
ph}-ceí. Novější systematikové shodují se v tom, že Cyanophyceae
vůl>ec js( u řasy vzniklé ze Schizomycetů. Zde tedy pěkné vidíme,
jak z buněk bakterií te'prv pitzději zrodí se zelené řasy a z těchto
pak děje se další vývoj rostlinný. Jsou tedy skutečně řas>' původu
pozdějšího než houb}-. Ovšem že houby parasitičké a saprofytické
opět rozvinouti se mohly až po vývoji zelených rostlin a živočichů.

Že skutečně první tvary organismů byly jen co partikule plasmy,
vidíme také na h(;U'l)ách z otldělení Myxomyccťti. TToubv L\-ti) \'e
vejj^etatívním stadiu, je\í se co velké, makroskopické kusy l>eztvaré
plasmy Opla-smodium), která se může rozpadati v ]>řemalinké, mi-
kroskoipické partikule, které paik žijí co samostatná individua. Tyto
partikule valně se neliší od nejnižších Schizomycetů. Teprv v stadiu
plodném ku podixu vytvoří se z plasmodia makroskopické houbičk}',
v nichž obsaženy jscan nesčetné výtrusy. Ejhle, zde máme přiklad
tvorů, kteří jsou v jedné iX)lovici ži\'<>ta jako živočichové, \' druhé
jako houby!

Jest jisto, že rozmnožování pomocí nei>ohlavních výtrusů jest
původnější než pomocí pohlaxní kopulace. Schizonucetv nemají
posud pohlavní kopulace, což zachovává také velká většina hub. Jen
málokteré lnuib}' zplozují pohlavní spory a to ještě tak, že vedle
těchto tvoří se také spory nepohlavní. Převeliké oddělení Basidio-
mycetíi v}tvořuje pouze nepohlavní basidiospory a podoibně veliká
většina Ascomycetň. Stejně tvrdí se tak o lišejnícícli. Ze srovná-
vací morfologie jest známo, že dokonalá kopulace pohlavní jest jed-
ním z nejdůležitějších znaků vývoje k dokonalejším stupňům. Nej-
dokonalejší rostliny a nejdokonalejší živiičiclrové množí se po^u.ze
pohla\ ně (viz na př. u Člověka), kdežto nízce or.i^anisovaní tvorové
množí se vedle ]>ohlavní kojndare také nepohlavoič anebo vůbec jen
nepohlavně. Z toh(.i uzavíráme správně, že houb\- stojí vesměs na
nízkém stupni vývoj(tvém a že vůbec nejeví ani tendenci výše
stoupati.

S tímto nepohlavním životem hub souvisí některé zajímavé
zjevy. Tak na př. nemá tu na rozvoj plemenný hybridace žádného

.7

:í9

vli\n. \ \/(l'ir i. .11111 ]>'. »/j ini jeim- iiicv.i jedni .llixýiiii rody nebo če-
leděmi |>oz\oliK' precliody. T.-ik >ledo\;iti iiio/.iin ])ostui)ný \\\'>j
mezi >lNni;)inami I stihiíiiiu\u\ I rtilincdc a iHisiiiiniiyccfrs. Mezi
sku^jinami .-i}^ariciiuu\ rolyf^oracciu' a 1 1 ydmucai' jsou /.retclné
přechody v rodecli Irpcx. Dacdalcii a I,enzitcs. Zde musíme při-
jímati, že intence \vvojo\á neiii v\\olávána zevními i)oíi)udy, nvhrž
že s<'ima ze sel>e vzniká a zexiiimi formami se realisuje. Idee morto-
lojrické jsou \ ])lasmě všech huh stejné a i)roto houl)y ])ostupným
vývojem ve všech sku^íinách docházejí k stejným \ýsled'kům. To
skvěle ])ot\rzují analojLcie mezi AsatDiyccty a luisiilioiiiyccty. Xeni
pomyšlení, že liv tyto tak různé \t't\e měly nějaké i)říl)uzenské po-
jidlo a přece, srovnáme-li na př. kkřlxiukaté PiscDinyccfv s kloliou-
katými I fyiiiciioiiiyccfanii. nebo Giistcr()myccty s 'ruhcrdccinni. ne-
lze upříti, že tu jest nápadná shoda.

\'šechny houby v\šly jHivodně z jednoduchého, článkovaného
vlákna, což ]>rozrazuje se i u nejvyšších hub tím. že aspoň myče-
lium tento tvar ještě zachovává. A mimo to mnohé dokonalé houby
u llymenomyceti\ a IVrenomycetťi vytváří také tak zvanou chlamy-
clospt-rovou f(»mui. která jest jaksi atavistickým vracením se k pů-
V(Hlním prarodičmu. Skutečně také odděletii vyšších hub začínají
ty])y tvaru plísnoxitého ( Exoascineae, Kxobasidieae).

rvážíme-li.,že i)rv(>klíček kapradin ( prothalliiim) pf-edstavuje
nám stélku (thallus) nižších tajnosnubných a že pohlavní kopulací
vzniklý sporog"on mechů dává u kapradin novou .8;"eneraci. složenou
článkovitě z řady sporojí^onů za selx^u čili že pohlavní kopulací
vznikla dridiá jj"enerace. v které prodělává se další vývoj květnatých
jevnosnubných. vidíme, že houby postid ani pokus nikdť neučinily
vytvořiti druhou generaci setrvávající na své prvotní g-eneraci
kryptogamické. \'šeo1)ecně tedy říci mttžeme, že vyšší zelené rost-
linstvo ]>roživá druhou a houby první generaci.

\' říši hub v i)hledu fylogenetickém ve veliké míře jest vyvi-
niUo \yt\ořování b i o Wi g i c k ý c h d r u h ii, což u jevnosnitbnvch
jen v malé míře jest posud známo. Z české květeny znám jest druh
kapradiny Aspicninm aditlterinuni, který výhradně roste na seri)en-
tinech. tak na i>ř. u ^^lariánských Lázní. Druh tento vyvinul se pouze
vlivem suhstratu jako rozdílné plemeno z jnivodního a všude roz-
ěířeného Asf>l. trlchoniaiics. T^odobně jest to s druhem vi(jlky í'/o/a
calanriiiaria. která se vyvinula na rudě zinkové (kalamin) z ob^'-
čejné llola Ititca. \'ýskyt její na rudě této jest tak ]>ravidelný^
že podle její přítomnosti lze ložiska zinková hledati. Zde tedy

40

\-Ii\- látek minerálních vstupiiijícich do i)leti\a n),sllin>' má za ná-
sledek vytvoření novýcli znakťi mortuloj^^ických. ^e se tvar>' rostlin\"
■mění \'li\em zevních podmínek životních, které na rostlinu působí
jako dráždidlo a tím jaksi nové orj^^ány na rostlině vyvolávají, jest
z theorie adaptační dostatečně již ])rozkoinnáno. Ale tuto ne])ůsobí
žádné zevní dráždídlo. nýbrž vnitřní plasma, která \ii\-eni přijaté
hmot}' minerální se patrně chemicky mění, kterážto změna ztěles-
ňuje se také na zevnějšku.

To ])ak uplatňuje se v nmohem ještě \ětší míře ti hub. které
namnoze žijí co parasité na různých rostlinách neb zvířatech. A tu
>e stává, že tentýž drtih. ])arasituje-li na jednom drulmi jevno-
snirbné rostliny, liší se již značně od plemene, které parasituje na
jiném druhu rostliny. .\ ueliší-li se zevnějškem. aspr)ň výtrusy prvé
iiievyklíči a nerostoti na rostlině druhé, což jest iliikazem, že se již.
kvalita plasni}' houby parasitické změnila. ( )hromné nniožství rzí
(Ureiíincac) dá se dojista jen tímto zpťisobem \ys\ětliti.

Ale mnoho hub nemusí na svých hostitelích parasitovatí. nýbrž
žije s těmito v tak zvané s y m b i o s e. Jest totiž m3'celium velkých
hub rozlezlé v hitmiuse a setká-li se s jemnými kořínky stromů a
keřů (anebo i bylin), spojí se s těmito tak těsně, že endosmoticky
vtřebává šťáv}' některé z kořenů do svých vláken. .\le zároveň vy-
dává některé látky pro pletivo kořene a když i to se neděje, roz-
kladem hunmsu v okolí kořene připravuje vhodné sloučeniny pro
výživti kořenů. Tak získává houba i strom z podobné symbiosy..
\' našich lesích v s]X)ustách rostoucí velké houiby vesměs spoutány
jsou svým žixotem se stromy lesními (tak zvané mykorhizy). Tento
zvláštní život jeví se také \ zevnějšku hoiuby. čímž povstávají ple-
mena a druhy hub (l)iolo^Hckých). Roste-li obecný hřib v listnatém
lese. má zcela jinou podobu ('»dubák«) než v lese smrkovém a zcela
jinakou, roste-li v lese borovém (»borováky«). Také ryzec smrkový
velice se liší od ryzce bort)vého. Druhy hřibů z příbuzenstva Bole-
fiis scaher symbiotickým vlivem se již co stálé druhy po dlouhé
věky vytvořily.

Tato vnitřní plasmalická činnost má bez]>ochyby ve fykjjLíene-
tickém xývoji hub iprvní a největší význam, kdežto zevní činitelé
málo nebo viil)ec nijak nerozhoduijí. To opět má asi za následek^
že většina hub jest kosmoi>oliticky rozšířena. N^aše lesní houby
v nezměněné podobě rostou i na jiných kontinentech, ano i houbv
tropických krajů jsou z velké části stejné s houbami mírných,

át

l)ásom. 7x /.ťviiich C-initcIu uKiji největší \liv na vývíij hul) vll.iko
-a tepl".

Přírodní ťilt-sof měl U\ téžkmi uráci. aby vypátral, jakou
úldhu hrají houh}- \ cťlkověni vývoji or^anickětn na zemi. \'eškerý
vývoj organický na zemi řízen jest jedntJtnou ideou: ijovzneseni
-organisniů k vyšším stupňům. Co k podporování této idey neslouží
neb dokonce jí překáží, potlačuije se a odstraňuje se. \' přírodním
hospodářství není nic zbytečného ani nahodilého. Materialistický
názor o »slei>ých náhodách«. jimiž řídí se celý vesmír, celá slunečná
soustava a celá naše země. dávno již zavržen, neboť i)ojem nahodi-
losti není dle přísné logiky myslitelný.

Podle toho také život hub v ostatní vegetaci zemské x\w\>'\ míti
nějaký význam pro rozvoj roiStlinstxa a živočišstva. TToubv žijící
v sym'biose s je\ nosnul>nými jsoti ovšem k velikému i)ros]XÍchu
svých velkých spcsjencu, jak už jsme naznačili. Lišejník\ jscu ne-
smírné důležitým činitelem \- j^ířijjraN^ováni huumsu z minerálního
suibsirátii. Drobné lioul)}- a l>akteríe jsou jaksi přírodními chemik}".
kteří ostatní rostlinstvo zásobují látkami výživnými a \elky počet
jich představuje dílem zjdravotní i>olicii a rozumné hosiíodáře.
kteří xeškeré nu-tvol} zvířecí i rostlinné uklízejí a dodáxají co vy-
datnou mr\ 11 pro vyšší vegetaci.

Ale k čemu jsou houby ])arasitické, které na])atlaji stromy.
keře a byliny a život jich násilně ničí! 'i'o přece nemviže býti ve
prospěch vý\oje ro>tlin>t\a' A parasitu h(.;ubových jest lak veliké
množstx í. Na tuto otázku nedovedeme dostatečně odpověděti, v ěc
jest nám nejasním tak. jako nevíme, proč řádí a řádili velcí dravci
na líkor ostatních z\iřat. jest možno, že i parasitické houb}" mají
prcispěšný vli\ na celko\ý vývoj vegetace tím. že regulují ])očetný
poměr jediKřtlivých druhu. Aspoň jisto jest. že nejčastěji vznikají
epidemie v kulturách rozsáhlých nebo v ])řelidněných krajích anebo
v druhu z\ířat ]vřílišně se mn<^žících. Pak jest i to jisté, že ná-
kazám podlehnou nejdříve slabá a nediTŽivá individua — a těch
není nikdy velká škoda. Rozmazlené kulturní rostliny o])lývají
různými ])arasity, kdežto <livoká plemena jsou proti nákazám skoro
immunni. Divoši, venkované a lidé skrovně, jednodu.Še a ve volné
přírodě žijící vzdorují nákazám, kdežto zhýčkaní a ve zdech měst-
ských uzavření »kulturní« lidé jsou vý^bornou pastvou pro různé
mikroby. A takových lidí pro zdravý vývoj lidstva na zemi není
také škoda.

\ divoké přírodě tuším málokdy objevují se houbové epidemie

42

ve velkém, jmenovitě rostlinstvo jimi netrpívá. Parasitické nákazy
rostlin ve velkém vyškytají se skoro výhradně jen v umělých,
velkých kulturách polních, lesních a zahradních.

Podle všeho ale zdá se býti jřsto, že parasitismus hub jest
zjevem druhotným, že původně byly všechny houby saprofytické,
ale teprve příležitostně a mimořádně se vyvinuly co parasiti. Sku-
tečně také některé druhy jeví jen parasitismus fakultativní. Tak
václavky rostou skoro vždy jen co saprofyti, ale když se značně
roznmoží, napadají i sousední živé kmeny. Nectria cinnabarina
objevuje se v zahradách nejpr\e na suchých a odumřelých větvích,
ale, když se mnoho rozšíří, napadá pak živé stromy a zničí je.
Některé plísně žijí vesměs saprofyticky, ale stalo se již vícekráte.
že výtrusy jejich, vniklé do útrob lidských, zde vyklíčily a nebez-
pečné ochuravění orgánů způsobily.

Jest tedy u hub parasitisnnis mimořádným zjevem jaki) v říši
rostlin jevnosnubných.

Geografické rozšíření hub.

O rozšíření hub z našich skupin jest velice málo známo. Houby
v horkých krajinách a v zemích posud kulturními národy ne-
obydlených jsou skoro neznámy. Že jen Hymenomycetů bude
ohromný počet, lze dle všech okolností ])rávem souditi. Uvádí se
jich na lo tisíc, což jest zajisté málo. když u\'ážíme, že jen
v Čechách jich roste přes dva tisíce. A'eliký počet, snad \ětšina. má
veliké rozšíření, ano přečetné jsou jistě kosmopolity. To jest
vlastností všech výtrusných rostlin, neboť mikroskopické výtrusy
lehce se vzduchem do velkých vzdáleností rozšiřují, \\vtrusy pak
hub jsou tak nepatrné, že se jich spousty za suchého počasí vznáší
ve vzduchu. Již mechy obsahují mnoho druhů v starém i novém
světě rozšířených. Ano jsou i mnohé kosmopolitické kapradiny.*)

Veliké rozšíření hub na zemi má ovšem hlavní příčinu v drob-
nosti a lehkosti výtrusů, jež se lehce ve vzduchu vznášejí a větrem
mohou býti roznášeny po celém povrchu zemském. Jest známo, že
sopečný prach roznášen jest po erupcích sopek v podobě tmavých

*) Viz podrobnosti o rozšíření liub i ostatních tajnosinil)ných v podrobné
práci D r. K. Domina „O podstatě enr3'topních areálů rostlinných" (Ces. Akad.
II tř. 1917). Autor snesl tu z posavádní literatury vše. co jest známo o hou-
bách v ohledu geografického jich rozříšení. — V našem díle naznačili jsme
u jednotlivých rodů stručně rozšíření druhů po zemi, pak v Evropě a posléz
v Cechách.

i3

mraku, jež i slunce- zalialují, na ohrnnmč v/.ilálenosti. Ano i prach
l)uslin saharských vznášen bývá sihiýnii vichry do veliké výše a
iianášen až do střední Evropy. A částečky těchto prašných mračen
jsou ještě daleko větší než výtrusy hul). To platí také o mechách,
a kapradinách.

1-' r i e s a jiní po něm tvrdí, že houby různých kontinentů.
jsou skoro stejně. Že na pr. houby severoamerické jsou skoro
vesměs totožný s evropskými. Tento názor zdá se mně nesprávným,.
1 když přijímati miižeme, že liymenomycety obsahují veliký počet
kosmopolitů anebo že aspoň houby severního pásma mírného jsou
složeny /. mnoha stejných neb blízkých si druhů. Srovnáváme-li
seznamy druhů uvedených v díle S a c c a r d o v ě, pozorujeme, že
na \)ř. severoamerické druhy Hymenomycetů značně se liší od
evropských. Již ta okolnost, že innoho druhů jest parasilíckých a
mnohi) ])ůvodu biologického (vázaných na jevnosnubné). různost
Hymenomycetů různých pásem, kontinentů a zemí potvrzuje. Lze
tudíž sotidití, že Friesův názor v tom ohledu ukáže se býti pochy-
beným. Ostatně nelze o tom ještě diskutovati, když výzkum hub
jest tak skrovný. Ani liymenomycety evropské neznáme z pohjviny,
což mluviti můžeme o I fymenomycetech Kamerunu. Zanzibaru,.
.XrjLíentiny, Peruvie atd.

Zdá se však. že jisté druhy, rody neb čeledi omezeny jsou jen
na jistá pásma, podneljím zvlášť charakterisovaná. Nepochybuji,
že tro])y přechovávají namnoze jiné houby než núrná pásma. Ze
liouby reaj^ují na klimatické podnůnky. můžeme xiděti již v samých
Cechách. Houby teplého a suchého okolí pražského, háje kiolem
Karlštejna, dubiny a háje v Polabí jsou docela jiného složení než
houby vlhkých, jehličnatých lesů Brd a okrsku říčanského. Jest
dále známo, že v horách rostou mnohé druhy, které nikdy do rovin
nesestupují. Okolnost konečně, že jaro vyznačuje se celou radou
zvláštních druhů hul), které dále v létě mizí. nasvědčuje, že sku-
tečně houby jsou velmi citlivé na klimatické vlivy. Víme-li pak
dále, že veliký počet Hymenomycetů vytvářil se jen pod vlivem
symbiosy s okolními jevnosnubnými stromy a b}iinami. musíme
právem očekávati, že v zemích s různou jevnosnubnou květenou
nuisí růsti také různé houby. Totéž platí o houbách parasitických.
Naše stroiíiy hostí zvláštní houby, totéž platiti bude jistě o stromech
tropů, jichž jest na tisíce.

Této vlastnosti hub, rovněž jako oekologii hub nebylo posuď
o<^l mykologů žádné pozornosti věnováno. Ano,, trapně se vyjímá,.

44

když čteme povrchní udáni o výskytu a rozšíření hub i v pi^edních
dílech mykologíckých. Tak čteme na každé stránce díla F r i e s o v a :
»in silvis Europae«. Týká-lí se to druhu vzácného, nechť jde tedy
někdo hledati dle udání takového po lesích evropských. Houby
jsou vázány podnebím i půdou i jinými podmínkami biologickými
jako rostliny květnaté (jevnosnubné) a v udávání stanovisk třeba
na tento moment dobrý pozor dávati, jinak budou v stanovení
druhů v různých zemích neustálé konfuse. Neboť jak pochybeno
jest počínání mykologů, když houby v Cechách chtějí za každou
cenu stotožňovati s houbami francouzskými a švédskými nebo do-
konce americkými.

Houby jsou sice odkázány z největšího dílu na výživu z orga-
nických (hlavně rostlinných) látek bud odumřelých (saprofyti) nebo
i žijícídli (parasiti), ale druhy, které rostou v humusu, prosyceném
detritem minerálním z hornin dotyčného okolí, určitě, třeba i ne-
patrná, nějaká procenta minerálních látek do svého těla přijímají.
Jinak bychom si nemohli vysvětliti, proč některé houl)y výhradně
Jen na podkladu vápenném rostou (Lactarius sanguifluus, Clito-
pilus undatus, Lepiota Hedrychii, Paxillus inornatus). Mnohé
druhy lišejníků jsou vázány pouze na vápence, kdežto jiné pouze
na křemence, jichž povrch hyfami rozhlodávají. O lanýžích přece
ode dávna známo, že sice žijí v symbiose s okolními duby a buky.
ale nevyhnutelně žádají podklad vápenný a jsou hluboko v zemí
ponořeny, kam jen částečně šťávy z humusu pronikají. Myk< )log( ivé
ze zkušenosti ví, že na písčitých vřesovinách nebo v písčitých
borech rostou jiné houby než na vápenitých jílech. Stejně jsem
pozoroval, že rašeliny a kyselky polabské zvláštní společnost
hub hostí.

Že některé druhy hub silně reagují na teplotu krajiny, vidíme
pěkně na př. na císařce (Amanita caesarea), která v Cechách roste
pouze v krajích, kde rozkládá se teplomilná ponticko-pannonská
flora. Jinak jest stále hojnější směrem jižním v Evropě, takže
ve Francii a Itálii jest vůbec hojnou. Tak jsou různé rody a druhy
Gasteromycetů z příbuzenstva r. Phallus a Clathriis hlavně v tropech
domovem. Podobně většina Tuberaceí. Russuly jsou v Cechách nej-
hojnější v nejteplejších měsících letních a v nejtepleji položených
krajinách, z čehož bych soudil, že i dále na jih Evropy budou
velmi hojné.

Domnívám se, že největší množství hub dle počtu i druhů pře-
chovávají mírná, vlhká a lesnatá pásma na zemi. Již ta okolnost,

45

že na podzim noci jsou delši než den, jich zdaru zvlášť vyhovuje,,
neboť v nuci vždy lépe se houb} vyvinují než ve dne. Proto za
lepléhu a deštivého podzimku bývají naše lesy houbami téměř po-
sety. \' létě, kdy jsou krátké noci, třeba by stále pršelo, nikdy se
tolik hub neobjevuje.

i>ylo by zajmavo zkoumati houby v zemích, kde jen krádvun
dobu dopřáno vývoji jevnosnubné vegetace (sev. Afrika. Arábie.
Kap, Austrálie, Mexiko atd.). íluuby zde rostoucí musí býti xero-
lilním podmínkám těchto krajin zvlášť přizpůsobeny. Snad od-
počívají v stadiu sclerotiovém pod zemí.

Není vyloučena možnost, že i siderické vlivy mají značný vliv
na vývoj hub a tím že i podmíněno geografické jich rozšíření.
!• venkovského lidu jest všeobecně rozšířena víra, že houby při
ubývání měsíce nerostou, kdežto při přibývání měsíce a v úplňku
jen se rojí ze země. Hubaři v lese mně vícekráte o tom vypravovali.
Pozoroval jsem po léta houby \ lesích, a mohu sáni jxjivrditi, žé vliv
měsíce jest skutečně nápadný.' Ano, někdy jesi zmizení hub v lese
ipři ubývání měsíce překvapující. Deště a teplota trvají jako při
úplříku, ale houby nerostou, vyjma některé obecné ubikvisty. Jen
některé druhy málo dbají vlivu měsíce, tak jmenovitě všechny
holubinky a ryzce. Kdežto veškeré hřiby ÍBoletus) jsou na stav
měsíce velmi citlivé. Špičník}' na př. se za úplúku měsíce ze země
}en rojí.

Stanoviska hub jsou velmi rozličná a ze zkušenosti zná každý
hubař, jak jisté druhy hub zvláštní stanoviska vyhledávají. Nej-
bohatší jsou ovšem vlhké lesy. Tu ale počnou se v létě objevovati
na okrajích (kde jest půda dříve sluncem vyhřátá). Na podzim
počnou ale růsti houby uvnitř lesa, kde jest poměrně větší teplota ,
pod klenbou korun stromů než mimo les a kde drží se současné
déle vlhkost. Za teplých dešťů roste plno hub na pastvinách, kde
jest půda zmrvena pasoucím se dobytkem. Zvláštní druhy hub na-
leznou se na podzim na mechatých, bažinných lukách. Suché a
k jihu neb západu obrácené stráně, nízkým porostem křovin neb-
lesa pokryté jsou útočištěm zvlášť vybraných druhů hub.

Největší překážkou pro vývoj hub v lese jsou větry a chladné
noci. Proto sběratel hub vždy více nalezne na lesních úklonech
jižních a západních než k severu obrácených a vždy více v krytých
huštinách než v řídkém lese. Mráz sice houby všechny zničí, ale
některé sporé druhy objevují se zpravidla až po prvních mrazech
na podzim (mnohá Limacia).

4(}

Zvláštní zkjimavoLi společnost hub přechovávají suché pa-
h()rk\- stráně ntb i rtjviny mateřídouškou, travinami, Racomitriem,.
Potenlillami a jinou suchomilnou vegetací porostlé a v létě palčivým
.Hunceni (jižním neb západním) ozařované. Zde objevují se houb}"
pt) deštích v létě a jakmile nastane suché počasí, zmizí beze stopy.
Xa podzim jsou stále houbami osazeny. Zde zpravidla jest hojnost
různých ( lasteri>mycetů. Jiné pak druhy hub zde rostoucích jsou.
naprosto rozdílný od hub lesních a pastvinných. Můžeme tu vsím
právem mluviti o m3'"kologické vegetaci stepní. Takové jsou suché
stráně u Chuchle, sv. Prokopa, nad roklí radotínskou, suché kopce
u Karlštejna, čedičové a znělcové vrchy v Středohorí. Mykologický
výzkum těchto míst doporučuji co nejdůtklivěji českým badatelům..

Nesmírným bohatstvím huib všeho druhu honosí se písčiny, a t)
bud" bylinnou vegetací (travou neb vřesem) porostlé nebo i světlým
borem pokryté, jak to jmenovitě bývá v Polabí. Světlé bory po-
labské v létě a na podzim jsou houbami posety, takže mykolog ani
není s to \'še. co tu nalezne. ])obrati. I jedlých hub tu spousty
(šedivek, zelenek, hřibů, klouzků, lišek, žampionů atd.) za každým
krokem. \"zpomínám tu na př. rozlehlých borů za Cečelicemij Li-
hlicemi. Starou Lysou a u Staré Boleslavi.

Zvláštní mykologickou společnost hostí také staré lesy bukové,,
jež i svoti lepou rom.antikou okouzlují. Zde většina hub žije v sym-
líiose s kořeny buků a proto také co zvláštní druhy se vyvinuly.
A' dalším okolí pražském jsou to hlavně btičiny u Jevan, táhnoucí
se směrem k Ondřejovu a Struhařovu. \'egetace houbová počíná
tu až v sr])nu, když se půda dosti prohřála. Houby zdejší tu bývají
riamnoze veliké a krásně zburvené (Cortinarie. Russuly, Limacia,
Holet}-, Tric!i:il tmy a ].). Také- staré i)ařezy bukové jsou tu téměř
obaleny spoustou hub.

Docela jinou tvářnost jeví opět houb}- leplýcii dribin a habřin
v okolí Roblína, Mořiny a Karlštejna, kdež mimo to působí i teplý
poilklad vá|)€ncový. Houby těchto stanovisk připomínají \'íce hou1)y
francouzské a italské a vůtec jih(3evropské. To jest ve shodě
i s florou je\'nosnubní>u těchto stanovisk. Stejn.ou charakteristiku
myko.logick :u nalezneme také v dubinách polabských a u Chlumce
nad Cidlinou, pokud jest tu podklad opukový.

Útočištěm dřevních hub jsou hluboké doly. jejichž dřevěné
konstrukce při stálém vlhku a teple bývají osazeny celou řadou hub
íPoh-porus. Daedalea. Lentinus, Paxillus). Mycelia jejich tvoří
xeliké, ornamentům podobné ])ovlaky a plodnice z nich vyrůstající

47'

je\ i poduné delOnnace. Casin mají ixKlohu \elik\'ch panilui nebu
korálii nelx) stc^pkalých paliček. \'Šeol>ecně ztrácejí basíditJSjX)!-}
neb vůbec netvoří rourek a lui)enu a nezřídka vytvořují koiiidie
nebo cbkiniydospor}-. Zde \ idčti, že k Udnnální fruktifikaci \yžadnjí
houby dostatek vzduchu a světla.

Podivnou a vždy stejmiii sj)olečnost hul) nalézáme \' lesích
vlhkých na spáleništích. \ í^umaxě a lirdech jsou to opu.štěné milíře,
lunitř země b\\alá třhniště pasáků a cikánů nebo rozsáhlé i)loch)
spáleného lesa. které zapálila projíždějící zde dráha. l'rvní se tu
■•objevuji některé mechy a jatrovky ÍMarchaniia jjulynioriíjia.
Fumaria hygrorn.). hned na to ale celé houfy velkých i drobných
hub. Již mnohé Ascomycety (Geopyxis, P} ronema oniphalt>des.
(^lyromitra) tu bývají hosty, ale i Rasidiomycet}' tu nikd}- ne-
scházejí (liyphoK)ma. Omphalia. Inocybe, Cantharelhrs). () \éci
této již také psány práce, ale domnívám se, že nejen chemické slo-
žení spáleniště, ale i fysikální jeho vlastnosti vývoj jmenovaných
tajnosnubných organismii podmiňují. Studie v tom směru byly by
ještě žádoucny.

Až budou dokonale známy houb}' tro]iických krajin. l>ude za-
jímá vo sledovati, které typ}' jsou tu hlavně domovem a z toho
odvozovati iisudek. které jsou asi velkého stáří evolučního. Jistc*
jest. že již tehdy, když tropická flijra stejnoměrně pokrývala zemi
•od rovníku až k pólům, hojně v lesích jejích rostlo hub. Ano není
jx)chyby, že již karbonské lesy hostily zvláštní houby, z nichž
•ovšem ničeho se nám nezachovalo. Houby lesů mírných pásem
mohou býti původu mladšího, načež l)y poukazovalo také veliké
množství příbuzných druhů v jednotlivých rodech.

Člověk, jenž v době přítomné tolik pomáhá přeměňovati
veškerou přírodu, na rozšíření hub nemá valného vlivu. Pťisobí tu
spíše negativním způsobem tím, že ničí stanoviska hub. Pouze houby
parasitické, usedlé na kulttn-ních rostlinách, roznesl člověk se svými
plodinami po celé zemi. Tak přeneseny houby americké do Evropy
a naopak. Některé druhy velkých hub přeneseny z tropů s rostli-
nami do evropských skleníků a kultur zahradních, ano mnohé ani
jinde než ve skleníkách a pařištích nebyly posud nalezeny.

Tropické pralesy budou přirozeně přechovávati skoro vesměs
houby dřevní parasitické i saprofytické. neboť veškerý prales téměř
pokryt jest živými nebo mrtvými součástkami dřevními.

Houby více jak zelené rostliny reagují na počasí. Nej-
příznivější podmínky k jich vývoji poskytuje teplé a deštivé po-

48

J

časí. Proto na podzim, kdy bývá velmi dešti vo a mlhavo a kdy
půda z letních měsíců jest vyhřátá, objevuje se všude velké
množství hub. Tato hubařská saisona vytrvává třeba až do vánoc,
nezamrzlo-li nebo sněhem půda se nezavane. Společnost pak zim-
ních hub jest zvlášť charakteristická. Také jarní měsíce mají své
zvláštní houby, ale celkem jen skrovné počtem (chřapáče, smrže,
různé Pezizeae, Collyibie atd.). Nejchudší na houby jsou měsíce
duben, květen, červen a červenec. Po teplých a vydatných deštích
v srpnu rojí se v lesích spousty hub, hlavně hřibů, holubinek,
špiček, žampionů, lišek atd.

Kombinace j)ovětrnosti vyvolává vždy jinou společnost hub.
V deštivém létu rostou jiné houby než za suchého a horkého léta.
Bylo-li v létě trvale sucho a teplo a dostaví-li se deště na podzim,
objeví se docela jiné houby, než předcházelo-li vlažné léto. Příklad
máme tu na žampionech. Za deštivého léta jest všude hojný druh
Psalliota arvensis (tak v r. 1916), za suchého počasí objevuje se
ale po deštích všude na mezích, na cestách a pastvinách druh
Psalliota campestris (tak v r. 1917).

Prší-li po několik týdnů, zmizí v lese i mimo les veškeré houby,
neboť podzemní mycelium ve vodě zahyne a dlouho to trvá, než po
dešti oschne v hloubce půda a nové mycelium se vytvoří. Proto
hledá zkušený hubař za deštivého léta houby na suchých stano-
viskách a za suchého léta na vlhkých stanoviskách " (v úvalech
lesních, v mokřadlech lesních a lučních, podle potoků, v olšinách a p.).

Podivným zjevem jest. že se i nejvzácnější druhy hub objeví
vždy současně na více místech v celé širé krajině najednou a tak,
jak' náhle se objeví, také náhle zmizí a třeba po léta nejsou
k spatření. To lze vyložiti jen zvlášť vytvářenými okolnostmi
atmosférickými, hlavně vlivem tepelným a elektrickým. Jisto jest,
že vlivy sil fysických na houby jsou veliké.

Máme také kulturní, velké houby. Známo jest. že se snadno
na mrvených záhonech v teplých místnostech uzavřených pěstují
žampiony, jichž se ročně prodává za mnoho milionů franků v Pa-
říži a jiných velikých městech Evropy. Umělé pěstování lanýžů
v listnatných lesích ve Francii jest rozšířeno a velmi výnosné.
I v Cechách daly by se lanýže v teplém okolí pražském a v Polabí
na podkladu vápencovém dobře pěstovati. Před dávnými roky do-
poručoval jsem jmenovitě k účelu trnnaT lesy karlštejnské.

Japonci pěstují ode dávna několik druhů hub, tak jmenovitě
Hydnum olidiim (Kawatake), Pleurotus suhfímereus (ynka) a

* 49

Collybia Schiitake (šiitake). Naše české opěnky {Pholiota inuta-
bilis) lehce můžeme pěstovati v zahradě nebo v lese na pařezech
listnatých stromů, jež jsme byli oprášili zralými plodnicemi. Po
každém dešti po celé léto lze pak houby tyto na pařezech ořezávati.

Chemismus hub.*'

Jako se říše hub svou organisaci i evolucí tolik liší od ostat-
ního rostlinstva, tak i svým chemickým složením a životem jeví
tolik zvláštností, že spíše připomínají živočichy než rostliny. A není
také věc ta překvapující, když víme, že v podstatě žijí houby po-
dobně jako živočichové: nerozkládají a neberou svou potravu
z minerálních hmot, nýbrž z hotových již látek organických, živo-
čišných neb rostlinných. Spojování prvků a rozkládání hmoty
v prvky u minerálů jest mnohem jednodušší a lidskému duchu
přístupnější než u tvorů organických. Zde vládne jaksi vyšší
chemie, komplikovanější, jejíž makroskopické výsledky jsou ovšem
také rozmanitější a skoro nekonečné. Nesčetné řady látek che-
mických odpovídají také složitým pochodům v orgánech rostliny
i živočicha, jež v posledních svých záhybech splétají se s činností
psychickou, aktu to, který nedovedeme chápati. Jsou výkony
intellektualní, vjemy smyslové, pocity tělesné přímým výsledkem
nejjemnějších úkonů chemismu v těle rostliny a živočicha anebo
naopak jest tu nějaký agens, jenž složitý stroj tělesný řídí a po-
třebu jistých látek nebo rozklady a spájení látek v těle oznamuje a
reguluje? To jsou otázky spadající do psychologie, biologie a
filosofie. Veškeré adaptace rostlin a živočichů mohou býti bud vý^
sledkem vnitřního chemismu, bud výkonem vnitřní psychy, jež
zná vnitřní stav těla a ví, jak z olcolí čerpati nejužitečnější.

Chemismus hub jest tak zvláštní a rozmanitý, že ve vyšším
rostlinstvu mu obdob nikde nenalézáme. Chutí, vůní. zbarvením,
měněním barvy dužniny na řezu ve vzduchu již prozrazují houby
své procesy chemické. Mnohé houby na řezu okamžitě se živě zbar-
vují (modře, zeleně, červeně), ale v malé chvilce opět barvu tu mění
o usohnou-li, obdrží opět jinou barvu. Tělo Coprinů jest tak chabé

*) Jakožto nejlepší pomůcku literární toho druhu doporučuji: D r. J u I.
Zellrier, Chemie der hoheren Pilze Leipzig^- 1907. — - Podrobné zprávy o che-
mismu hub viz také v přehledné práci o houbách od Dr. K. Kaviny „Houby.
Úvod do vseob. mykol," Topič, Praha 1919.

50

koíisistence, že ve čtvrt hodině se rozplývá, když se bylo půl hodin}-
vyvinovalo. Stěnv buněčné se úplně rozruší, takže zbude jen bez-
tvará tekutina. Ponoříme-li houln' do různých chemikálií (lihu, octa,
formalinu, glycerinu, laktofenolu a j.), zbarvuji tyto tekutiny
luzným způsobeni a samy pak také ostávají různě zbarveny. Tuším,
že by tínuo způsobem mohh' se nalézti také sprtlehlivé známky
k rozeznávání příbuzenstva a druhů.

\'se(;becnou vlastností hub jest rozkládání hmoty, v níž nebo na
i-,iž žijí. což děje se za tím účelem, aby z rozložených složek vybraly
si do s\ého těla látku žádoucí. l'( .drobně v}]n-acován a prozkoumán
jest tentit jjroces u bakterií, kvasinek a podobných mikroskopických
hub. jež zjjusobuji hniti, kvašení a na živých r(>stlinách a živočiších
ichura\ěni pletiv a celých orgánU (pathogenní houby). Proces tento
záleží v tom, že vylučuje buňka houby na svém povrchu jemnou
látku \ nepatrném množstxi. která však nepoměrně veliké kvantum
■kolní hmot}' přivádí v rozklad. I Imota ona nazývá se e n z y m e m.
Kdybychom mohli enz_\iu}- bakterií a kvasinek sebrati, nebylo by
nám ti^-eba \úbec dotyčných bakterií a kvasinek a dosáhli bychom
stejných \ýsledku pomocí enz_\inů jako ])omocí bakterií samých.
Ilohužel, že dnes chemie vůbec složení těchto enzymů ani nezná ani
je nedovede isolovati. líouby vylučují enzymů nmoho druhů, ano
//'(•/// (1 (kazuje, že tentýž druh tvoří 10 — 15 různých enzymů. Soudí
■-e p'.uze t</lik, že enz\-my js'ni vesměs kolloidy a větším dílem pro-
teid\. to jest složité bílkoviny stavby nesmírně komplikované.

l-jizyui}- u liub rozšířené jsou ; 1 . L i p o 1 y t i c k é, ště])ící tuky,
2. a m y.I o 1 _\' t i c k é čili karbolndrátw štěpící uhlohydráty, 3. p r o-
t e o 1 y t i c k é. Štěpící bílkox iny, 4. g 1 y k o s i t i c k é. štěpící gly-
kiisid}-. Mimo t}to enzymy, jež se označují jako s c h i z a s y, vy-
lučují I)U!Íky hub také enzymy okysličující (o x y d a t y) a odkysli-
čující (r e (1 u k t a s y ), tak na př. redukující ze síranů čistou síru.
Z I státních enzxinu dlužno se znuniti ještě o k o a g u 1 a s á c h, jež
srážejí bílkoxin}-; takovým enzvinem jest na ])ř. 1 a b. jenž obsažen
jest v kvasinkách a některých plísni.

S důrazem připomenouti třeba, že chemické a tedy i pathogenní
zjevy známé u bakterií v slejné podobě \yvoIávati mohou i hyfy
vyšších, na mnoze velikých hub. Vlákna podhoubí, jež pronikají
v lese veškerou půdu a z nichž za vhodných dnů letních v úžasně
krátké době vyrostou veliké plodnice, konají v půdě stejné funkce
rozkladné jako bakterie v jiných substratecji. Jak rychle dovedou
toto myceiia r<fzrtišiti"substrat, vidíme na př. na ^íeruliu. Mycelia

.5 Z

l*olyporu nebu václavek dovedou /.a jedno léto rozrušiti a usmrtiti-
obrovský lesni strom. Účinek parasitických hub jest ostatně dosta-
tečně každému znám (Puccinia j^raminis na pšenici, Phytophthora
mřestans na bramborách. Saprolegnia na kaprech).

Zetlivánl dřeva a vůbec jakýchkoliv odpadku rostlinných v le-
sich, na policii, v zahradách děje se vesměs pomocí hyf houbových..
Odtud také pochází, že tak často nalézáme plodnice hub na paře-
zech, opadalých větévkách, kůře, listí a p. Xa živé. holé skále ne-
najdem žádnou houbu. Zde dovede se pouze usaditi lišejník, který
svými hyfami zavrtává se pomocí vyloučených kyselých enzymů do
nejtvrdšího kamení, při čemž mu sily dodávají v těle uzavřené řasy.
Houby sice z největší části a mnohé snad jen výhradně živí.
své tělo látkou z rozložených organických těles, ale mnohé přece
nějaké malé kvantum přijímají také z minerálního podkladu.
Tomu nasvědčuje okolnost, že mnohé druhy výhradně rostou na
vápně, jiné na křemencích a že některé houby minerální hmoty také
z těla vylučují.

\ pletivu hub nezřídka najdeme krystalky šťavelanu vá-
penatého, jenž tvoří někdy i drusy (Polyporus, Daedalea). Jindy
bývají to pěkné krystaloidy proteinické povahy.

Buňka houbová jeví mnohé známky buňky živočišné. Blána
není cellulosní, nýbrž obsahuje c h i t i n (jako u členovců),
jen někdy, když zmodrá jodovou tinkturou, sestává z hemicellulos
<tak často na vřeckách Discomycetů). Blána buněčná často zro-
solovatí (Tremella. Tremellodon, Calocera). \' obsahu buněčném
není nikdy škrobu, místo toho bývají tu jako reservní látky vuky.
oleje a mukorin. Z ublohydratů jest tu \ýhradně glykogen
(Cg Hlo C)^) nebo i pa r a g 1 y k <) g e n. jenž jest výslovnou látkou
těla živočišného. Jiná reservní látka u hub jest t r a c h e 1 os a nebo
mykosa. jakýsi druh h(jubového cukru, který ale rychle přechází
v m a n n i t. Bývá ho 3 — 5 procent.

Světélkování bakterii objevuje se také u některých v.el-
ký-ch hub. Tak známo jest u václavky (Armillaria mellea). jejíž
hyfy ve dřevě z<působují v noci světélkování dřeva. Totéž tvrdí
mnozí o Xylaria Hypoxylon. \ tropických pralesích svítívají celé
plodnice velkých hub, hlavně z příbuzenstva rodů Polyporus a Pleu-
rotus.PI. olearius roste hojně již v Středozemí na olivách a jiných
listnatých stromech a krásně svítí.

Černání hub jest velmi rozšířený zjev mezi houbami a sice
v nejrozmanitějším příbuzenstvu. Známe černající Bolety fB. sca-

52

l)er), Hygrophory, Russuly, Tricholomy a j. Patrně jest to vhv
některé součásti vzduchu, neboť černající houba zčerná vždy také
živá na pomačkaném místě. xModrání hřibů prý vzniká okysličo-
váním boletolu, látJcy to fenolové.

Ve'liké množství hub vydává hojnost ii^ Íčka různě zbarve-
ného. Rod Lacíarius jest tím zvláště vyznačen. Mléko toto mění
svou barvu i konsistenci často před očima v minutě. Mléko hub ob-
sahuje látky pryskyřičné neznámé posud skladby.

Velmi hojně rozšířeny jsou různé oleje v hyfách, cystidách
i sporách hub. Uvádí se, že v klobouku hub bývá asi 5 — 8% tuku.
Často bývají zbarveny, čímž pak povstává živé zbarvení plodnic.
Ve sporách Omphalií a Mycen nezřídka obsažené koule olejně p<»
zrušení stěn spory volně plují v praeparatu, v němž marně hledá-
váme sporu sanni. Stěny spor jsou také různě zbarveny, ale nikoliv
tělísky, nýbrž chemicky, při čemž prodělávají celou stupnici barev
.(Psilocybe, Coprinus, Hypholoma, Psalliota).

Saprofytické velké lesní houby obsahují především veliké
množství vody (80 — g5 procent), ostatní část připadá na buničinu
a nepatrná na tuky a minerální látky. Tyto poslední obsahují hlavně
sloučeniny draslové a fosforové. Suchá hmota houby obsahuje velké
procento i)ílečnatých látek, bohatých dusíkem, z kteréžto příčiny ode
dávna doporučovány houby jako vydatná živina pro člověka, jež
prý i masu se vyrovná. Množství těchto bílkovin pohybuje se dle
druhů mezi 20 — 60 procenty. Lycoperdon a Psalliota mají až 60 pro-
cent. Vždy více bílkovin obsahuje kloh)Ouk nežli třen a u rodu Bo-
letus opět nejvíce vrstva rourková. Za to jest cukrový mannit více
obsažen ve třeni.

Výživnost hub i při tak velkém obsahu bílečnatém jest v.sak
značně pochybná, neboť téměř polovina bílkovin jest tu v takovém
složení, že jest v žaludku neztravitelná. Jsou to jmenovitě chitinové
stěny hyf, jež prý žaludek vůbec nedovede resorbovati, jak jmeno-
vitě Zellner upozorňuje. Proto prý by bylo nejlépe, kdyby se houby
jedlé usušily a na jemný prášek roztloukly. Podle mé zkušenosti ale
jest výhodnější užívati extraktu z naloženýali hub v soli, neboť solí
rožtrhávají se blány hyf a vnitřní obsah vniká do roztoku. Pri>to
není nad methodu nakládati jedlé houby do soli.

Mléko hub, jmenovitě r. Lactarius, složeno jest z největšího
■dílu z bílkovin, ale rozloženo jest v něm ohromné množství přema-
linkých kuliček pryskyřice, jež způsobují na jazyku palčivost a
\ žaludku veliké podráždění. Mimo to sem tam i jiné látky (kyše-

liny. albumin, niannii ) v malých j)njcentech jsou i)nnii>ťiiy. Pry-
skyřice a tfri)t.'ny jsnu ale i miiiio mléku v těle hub <»ljsaženy. Nej-
lépe jst)U zkdumáii} u motlřinoNchi* choroše (Polypor. of ficinalis),
jenž právě pryskyřicí t^ulo jest účinný (počisťuje a žene na pot).

Uarviva hub jsou nesmírně rnz.šířena v různém příbuzenstvu a
jsou různé povahy chemické. Tronikají stěny buněčné nebo jsou
míšeny s obsahem buněčným; někdx ])ar\í kaliky olejně. Jsou žluté.
čer\ené, hnědé, motlré neb zelené.

\' pletivech hub oljsaženy jsou rozličné látky jedovaté, jichž
povahu ale posud chemie zná nedokonale. Zdá se, že tu jest celá
řada různých látek dle druhů hub. Souditi tak můžeme již z toho,:
že otravy houbami různých druhů jeví se různým způsobem, některé
končí smrtí, jiné způsobují jen více méně bolestné ochuravéní. Nej-
nebezpečnější jest dle všeho p h a 1 1 i n, toxalbumin. objevený Ko-
berteiii. Jest to jed krevní, způsobující rozpad erythrocytů. Otrava
končí skoro vesměs smrtí. Vyškytá se hlavně v Amanita píiailoiilcs,
A. cifrina, A. věrna, ]'olvaria spcciosa a j. Dříve uváděný v litera-
tuře amanitin prý se skládá z několika různých látek. Amanita
muscaria obsahuje prý m u s k a r i n, objevený t86() Schniicdc-
hergein a Koppein. Látka tato jest blízce příbuzná c h fi 1 i n u.
z něhož vzniká oxydací. Složení má C-.HisNOa a chemicky náleží
mezi aminy ^"lykolň iK)vahy zásadité. Jest tudíž jxiji^ben alkaloidům.
kamž dří\e byl kladen.

Jinde bude ještě řeč o otravách a zmínka učiněna, že všechn}'
staré houby íí jedlé hřiby") jsou jedovaté. To pochází (jdtud, že ob-
sahují hojnost bílkovin a proto jako tělo živočišné lehce podléhají
rozkladu čí hnití. V tom stavu tvoří se v nich ptomainy čili
k r y p t o m a i n }•, jež jsou vesměs prudkými jedy.

K y s e I i n a h e 1 v e 1 1 o \' á íC,J IjhOt) jest rovněž ])rudkým
jedem, ale jest to látka velmi prchavá, ve vodě vroucí snadno roz-
pustná, takže usušením, uvařením nebo spařením mizí úplně, "^.'y-
skýtá se v chřapáčích (Gyromitra), s nimiž prot(j při úpravě jídla
třeba opatrnosti.

Chemismus hub by měl býti více studován a samy vlády by měly
práce v tom směru podporovati a odměňo\ati. ]>oněvadž z nich mi\že
vyplynouti nesmírný užitek pro lidstvo. Množství bílkovin v hou-
bách obsažené mohlo by učiniti pro lidi houby vydatnou potravinou,
kdybychom znali způsob úpravy, aby se také houby v těle lidském
snadno ztrávily. Mimo to radno by bylo nalézti prostředky, jak
rychle a snadno odstraňovati nebezpečné jedy. Hub roste v letě a na

54

podzim v lesích takové množství, že by mohly zásobovati místo
masa veškeré obyvatelstvo lesnatých krajin. Jsem ostatně i pře-
svědčen, že analysou chemickou naleznou se i v houbách netušené
drahocenné látky, které v praktickém životě mohly by býti nesmírně
důležité.

Z b a r v e n í hub jest nejvýš rozmanité. Mycelium nebo scle-
rotia bývají sotva kdy živě zbarveny, za to ale plodnice skoro vesměs
jsou pěkně a význačně zbarveny. Již apothecia lišejníků a Disco-
jTiycetů jsou namnoze zvlášť zbarvena. Plodnice Ilymenomycetů
září mnohdy nejohnivějšími barvami, tak mnohé holubinky, pavu-
čince, kyjanky a j. Přechody barev jsou tak nekonečně rozmanité
a přece pro druhy význačné, že nedají se slovy ani dobře vystihnouti.
Proto jest nejlépe užívati srovnání se známými věcmi, jako jest
barva šípková, rumělková, krvavá, karmínová, růžová, žemlová, sí-
rová, olověná, stříbrná, lvová, lísková, smaragdová, šmolková, zlatá,
citrónová, oranžová, medová, smolová, rohová, fialová-, žlout-
ková atd.

Jest pravidlem, že plodnice hub na slunci blednou. Tak bývají
holul)inky červené na výslunných pahorcích bledé až l)ílé a tím ne-
snadno poznatelné. Ve stínu a polostínu jsou nejživěji zbarveny.
ATěnlivost zbarvení u téhož druhu jest někdy překvapující. Ták jest
.RnssiiHopsis laccíita zbarxena jednou masově, podruhé nachově,
J7i(idře. tialo\-é, bíle. ( )dstíny bare\- nezavinuje osvětlení, nýbrž sub-
strát, na němž houba roste.

Barva plodnic pochází od zbarvených stěn hyfových nebo od
zbarveného obsahu buněčného. Bezbarvé hyfy jeví se makrosko-
picky jako bílé. To platí také o výtrusech a prachu výtrusném.

Plodnice H)'menomycetů bývají v mládí jinak zbarveny než
v stáří (pavučince). Že se pak barva klobouků mění dle toho, je-li
klobouk vodou napít nebo suchý, jest vůbec známo. Druhům, jež
rychle vodu ssají a tím ])arvu rněvM, říkáme h y g r o f a n n í. Jest
to tentýž zjev, který pozorujeme na pijavém papíru, smočíme-li ho
vodou. Rozdíl mezi plodnicí napitou a oschlou jest u Naucorií, Galér
a Hydrocyb tak veliký, že by nezkušený snadno je mohl za různé
druhy považovati

O vůni a chuti hub.

Podivné a velmi rozmanité zápachy hub jsou rovněž důsledkem
složitého jich chemismu. A jako u jevnosnubných může býti

•55

chemisinus a tedy i projevy jeho vodítkem systematické příbuz-
nosti hub.

Většina hub voní, jmenovitě v suchém stavu, zvláštním aro-
mátem, jež obyčejně označujeme co vůni houbovou. Morchella,
PhoHota mutabiUs, Collybia dryophila. Polyporus igniarius, Lepiota
procera jsou asi příkladem takovýchto hub. Podkladem toho musí
býti látka, v houbách všeobecně rozšířená. Tak cítíme houby
i v stavu syrovém, ale jako se vyznačují látky hub vůbec nestálostí,
tak i toto aroma na sušených houbách dlouho netrvá. I hřiby sušené
za ])ůl roku ztrácejí své původní pěkné aroma, jmenovitě, nejsou-li
uzavřeny.

Jest lehce' pochopitelno, že houby za deštivého počasí vodou
prosáklé nejeví své speciální zápachy, čehož při určování třeba
dbáti. Také za teplého počasí voní houby více než za studeného.
Velké holubinky (Russula virescens, cyanoxantha, depallens, grisea)
nevoní nijak, když je zvedneme a ohledáváme, je-li ale sluneční,
horký, letní den a přiblížíme-li se ke skupině těchto holubinek,
ucítíme přelíbeznou, jemnou vůni, kterou k nám zanese slabý vánek.
Tak voní na velkou vzdálenost také staré, uzrávající hřiby.

Některé houby páchnou odporně specifickým zápachem, tak
Tricholoma sulphureum, Tr. aurantium, Tr. lascivum. již při-
blížíme-li je k obličeji. Jiné druhy musíme mezi prsty trochu roze-
mnouti. Tu pak jsou skoro všechny druhy rodu Tricholoma vý-
znaČn} zvláštním aromátem, třeba i u každého zvlášť přibarveným.
Podle těchto zápachů poznáme každý druh, i kdyby skrýval se ve
zvláštní podobě. Tak tvoří Tr. saponaceum někdy podivné odrůdy,
jež bychom lehce za různý druh mohli považovati, ale intensivní
mýdlový zápach je ihned prozradí. Tr. equestre (zelenka) voní
krásnou vůní. již nesnadno porovnati.

Veliký počet hub voní čerstvou nebo ztuchlou moukou (Clito-
pilus j>runulus, Pholiota praecox, Entoloma clypeatum, Pleurotus
salignus). Jest zvláštní, že sladce zabarvená tato vůně charakte-
risuje rody s růžovými, hranatými sporami, jako: Eccilia, Ento-
loma. Nolanea. T^pt(>nia.

(3l>ět jiné houby voní va jí fenyklem nebo anýzem: Clitocybe
fragrans, Trametes suaveolens. Clít, sinopica voní koriandrem. Jiné
naopak páchnou odporně hnojem : Stropharia. Thelephora,
Hebeloma.

Čpavkový, pronikavý zápach mají houby různého příbuzenstva,
56

tak Mycena alcalina nebo Hygrophorus nitratus. Hydrocybe
scandens páchne jako kyselina dusičná.

Všechny Inocyby páchnou více méně zvláštním zápachem,
který u některých druhů se podobá vůni jablečné. Zkušený myko-
log jakoukoliv Inocybu lehce pozná po tomto zápachu. Některé
druhy r. Marasmius (M. scorodonius) páchnou docela jako česnek,
ano mohou i v pokrmech jako česnek býti používány.

Líbezná vůně hřebíčková žampionu Psalliota arvensis jest
dobře známa a podle ní lze vždy v sebe menších úlomcích tyto vý-
borné houby poznati. Také krásná vůně májovek (T. g-ambosum)
houby tyto k požívání přímo láká.

Veliké druhy Cortinariů (hlavně Phlegrnacium) voní jako
telecí pečeně, jindy jako pečená husa. Ale veškeré Cortinaríe při
jakékoli variací aromatické mají jistý společný ton, podle kterého
mykolog ihned toto příbuzenstvo poznává. Některé houby vydávají
zápach pronikavý, v hlavě téměř závratě působící. Takovou jest
na př. Hypholoma epixanthum; trs houby této naplní v několika
hodinách celou místnost nesnesitelným zápachem.

Jen málokteré houby zachovávají svou vůni po jeden neb více
roků. V tom ohledu jest znamenitý rod Hydnum, jehož některé
druhy (H. suaveolens) usušeny voní stejně silně i po 20 rocích.
V ústavě botanickém máme takové exempláře. Vůbec pižmový zá-
pach Hyden jest zvláštní a opět toto příbuzenstvo charakterisující.

Některé druhy hub voní jen tehdy, jsou-li ve velkém množství
pohromadě. Tak známe líbeznou vůni ryzců v koši, z lesa při-
nesených, nebo překrásnou vůni lišek, špiček (Marasmius
oreades) atd.

Jevnosnubné rostliny mají vonné květy za tím účelem, aby prý
upozorňovaly hmyz, který přilétá na květy, ssaje medovou šťávu
a při tom nevědomě přenáší pyl z jiných květů a způsobuje opylení
nebo zúrodnění mezi nimi (křížové opylení). Tak ovšem vykládá
hypothesa, ale není vyloučeno, že květy voní také za jiným účelem.
Sotva však jest vůně tato pouh<^m, bezděčným výsledkem chemismu
květního.

Podobnou úlohu ale vůně hub jistě nemá. Hmyz sice hojně
navštěvuje houby a ohlodává je, ale ničím jim neprospívá. Výtrusy
rozletují se vzduchem bez pomoci jakékoliv. Musíme se proto do-
mnívati, že vůně hub jest skutečně jen výsledkem chemického pro-
qesu v jich těle, bez jakéhokoliv účele — asi jako čpí čpavek neb
hořící síra.

a?

Jen u néklerých hub sluuží intensivní zápach k lákáni hmyzu.
Jest to na př. Pliallus impudicus, jenž v době zralosti, když zelenavý
mok stéká s kloboučku, páchne na velikou vzdálenost strašně
mršinou — a to hlavně za parných, slunných dnů, kdy hmyz hojně
poletuje. Tu masařky přilákány mršinnýni zápachem sletují se na
klobouček, ssají mok zelený a odletujíce roznáší s mokem spoustu
předrobounkých výtrusů po lese. Mok nikdy se nemění v prach,
kterým by se výtrusy rozletovaly. Totéž platí o druzích rodu
Rhizopogon, Gautiera a Melanogaster, a rovněž o podzemních la-
nýžích (Tuber), jež v době zralosti také kašovatí a hrozně aroma-
ticky rozvánějí. Tu také mouchy z okolí přilétají a tak výtrusy roz-
nášejí. Sl)ěrateló lanýžů již podle houfů much usedajících na zemi,
kde jsou lanýže ukryty, poznávají, kde Umýže se nalézají. Ovšem
že mouchy nemohou se zemí dostati k lanýžům. ale vyhrabe-li je
zvěř, neopomenou je navštíviti. Zdá se, že jmenované, více méně
pod zemí rostoucí Gasteromycety a Tuberaceae zápachem vábí zvěř
(jeleny, srnce, vepře, veverky, kuny), jež pojídají je jako vzácnou
lahůdku, vyhrabávajíce je ze země. Výkalem pak dostávají se ne-
strávené výtrusy ven a v mycelium vyklíčí. Gasteromycety. které
se pouze pomocí vzduchu svým prachem rozprašují (Lycoperdon,
Bovista. Geaster), \ůbec nevoní a také zvěří nejsou požírány.

Také c h u t hub jest jen výsledkem nebo znakem procesu
chemického v jich pletivech. Jako různé látky chemické různě na
jazyk reagují, tak i kousek houby, který rozkousáme. Chutě ně-
kterých hub jsou tak význačné, že dobře dle nich i druhy můžeme
stanoviti. Pholiota mutabilis chutná příjemně sladce, kdežto jí
podobná a s ní pohromadě rostoucí Tlypholoma fasciculare pálí
odporně. Některé holubinky pálí na jazyku strašně, jiné jsou pří-
jemně sladké. Rovněž tak různé druhy rodu T.actarius, kdež vlastně
pálí mléko, ronící se z mléčnic. Totéž mléko ale u syrovinek (T.act.
volemus) chutná příjemně sladce.

Chut hub jest ovšem souvislá s jich aromátem. Tak chutná
a voní Tricholoma nudum nebo i lišky. Mycena pura voní a chutná
ředkvičk(^u. Boletus variegatus a Bol. bovinus chutnají a voní
borovou chvojí. Mnoho druhů hub z různého příbuzenstva má chut
odporně hořkou, dlouho na jazyku trvající (Phlegmacium emol-
litum, Boletus felleus. Bol pachypus"). Boletus piperatus má chuť
spíše příjemně i)eprnou. Někdy jest hořká pouze pokožka na klo-
bouku. Jedovaté látky, v houbách obsažené, nedodávají houbě žádné
příchuti, takže podle chuti jedovaté houby nepoznáme. Syrová,

58

vařenu neh dušená Amanita phalloides neb Am, muscaria chutná

prijenmč. ()(lp;irnč liořké nel) palčivé příchutě huh se \'ařením neb
dušenini ibyčejně ztrácejí, jen někdy také ustávají.

K jídhi upraxené Imuhy \e \-elkém (obyčejně dušené) příliš
dluuhýni \ařeníni ztrácejí na chuti. Všechny při první chvíli varu
vA(lá\ají neobyčejně silnou, houbovou vůni, jež celou místnosti
proniká. Mnohé dru.ln- hub jsou upraveny příliš intensivní pikantní
chuti (hřiby, lišky, žampiony), proto musí se různé druhy hub
núchaii. Xejjeninější, nekřiklavou a lahodnou chut mají holubinky.
Vmanita rubescens sama o sobě jest skoro nechutná, jak jest

aromatická.

Studium a určování hub.

Studium hub náleží k nejobtížnějším z celé botaniky. Staví se
nám tu v cestu překážky nejen praktické, ale i literární. Proto není
divu, že zvláště v starších dobách nalézaly houby málo pěstitelů a
v n:>vé době spíše jen amateuři a nebotanikové jim svou pozornost
\ěnuji. Mnohem snáze lze studovati houby mikroskc^pické, z nichž
lehce dá se mikroskopický praeparat zhotoviti, který pak dle ]ioliodlí
kdykoliv možno ohledávati a s jinými srovnávati. Již i parasitické
Uredineae dají se ])ěkně i s rostlinou v herbářích uclKivávati a
mohou kdykoliv býti vyšetřovány. To jest také příčinou, že tyta
houl)y ]X)měrně lépe jsou prozkoumány než velké Hymenomycety.
Viz na př. v Cechách velké práce prof . Bubáka. V starší době
pak drobnými houbami C o r d a mnoho se zaliýval.

, Nej\ětší nesnází poznáni hub jest o h r o m n ý počet všech
h u 1), v zemi rostoucích. Druhů v některých rodech jest tak veliké
nmožství, že nám přehled uniká a pamět službu vypovídá (Corti-
narius, Russula, Inocybe, Clitocyl)e. Tricholoma a j.V Na. podzim
za deštivého počasí najdeme v lese hub jako naseto v pestré smě-
sici, často na malé ploše možno i 300 druhů napočítati., Z jediné
celodenní exkurse lze tehdy i 200 druhů Cortinariů přinésti. Holu-
binek rňstává v některých lesích v srpnu až 50 druhů pohromadě.
Při tom bývají si četné druhy hub tak podobny, že ani příbuzenstvo
nedovedeme <idhadnouti (rody Cortinariů). Z tohoto labyrintu dle
mého mínění budeme moci vybřednouti jen tehdáž, až větší rody
budou pro Cechy v dobrých monog^rafiích zpracovány. Život jednot-
livce na všecky nestačí. Proto doporučuje se co nejdůťklivěji českým-
mykoloorům studium monog-rafické jednotlivých rodů.

oík

Ze svčtoxč litcralury nejzákladnější js^ni di!a I" r i e s o v a.
z nichž skoro všichni pozdější autoři čerpají a nniozí přímo opisují
(německé dík> Wintrovo jest na pr. celé z Friese ^^psáno'). \'e
Francii pěstuje se nyní niykolojí-ie ve značné míře a existuje již také
Ijěkná nová Hteratura francouzská, jmenovitě i praktické, určovací
pomůcky. \' české literatuře není ani jediného spisu ani vědeckého
ani })opulárního, který by aspcm v malé míře požadavkům mykohjíra
vyhovoval. Ze starší doby máme díla K r o m b li o 1 /. o v a a
C o r (1 o \ a. jež sice jsou založena na velkém vědeckém podkladu,
ale mimo různé nedostatky a neúplnost jsou pro přítomnou dobu
zastaralá a přehled o českých houbách neposkytují. Krombholz sice
popsal mnoho druhů, ale tříští rád variety ve druhy a často ani ne-
udává, zdali jest popsaná houba z Cech nebo z ciziny. A bylo
zjištěno, že pcrpisoval i druhy mimočeské. Velmi cetmé tu ale na-
lézáme ])řísj)ěvky hub z pražského trhu a okolí pražského.

Spisy Friesovy a namn()ze i \ šechny starší mají společnou
vadu, že jsou diagnosy druhů příliš stručné, že schází analysa
mikroskopická a podrobnější udání stanoviska a geografického roz-
víření. U Friese čteme až příliš často lakonické udání: v lesích
Evropy střední a severní. Za takových okolností ovšem u velikých
rodů (Cortinarius, Russula. Clitocybe a j.) u blízce si podobných
druhů těžko zjistiti, zdali česká houba jest s Friesovou totožná.
V rodech, kde takové množství druhů si podobných, třeba diagnosy
co nejpodrobnější a co nejpečlivějšího udání, kdy a kde se houba
objevuje. Jsem přesvědčen, že veliký počet druhů Friesových
v různých zemích udávaných jsou jinými, byť i příbuznými druhy.
Jest jisto, že v dílech různých zemí evropských se týkajících
jsou obsaženy veliké konfuse. Sám jsem vícekráte viděl, že i čeští
mykologové určovali české houb}- dle klíčů francouzských zapomí-
najíce, že ve Francii rostou jiné houby než v Cechách a že společ-
ných nebude ani polovina.

Z něifiecké, nám nejbližší literatury lze vážně mluviti pouze
o díle K i c k e n o v ě a S c h r (') t r r) v ě. M i g u 1 o v a kniha jest
nekritický, špatný kompilát a namnoze i plagiát. Před touto knihou
každého jen varuji. Schróter jest dílo znamenité, samostatně
pracované, ale bohužel jen málo druhů a z omezené are}^ obsahující.
Velmi pěkné jest dílo R i c k e n o v o. aspoň v něm viděti velké
osobní zku.šenosti a všude hojnost samostatných pozorování. Mnoho
však jest tu opět opisováno z Friese, aniž by autor udal, že popis
ne'ní vlastní. Skoro všude, kde není udán rozbor mikroskopický.

jest opisováno. Jedné věci se však divím: proč Ricken, jenž praví,,
že na díle pracoval přes 30 roků, žádné nové druhy neuvádí. Sám
jsem se přesvědčil, že jen v Cechách roste tak veliký počet ne-
popsaných druhů, že místy lze známý počet středoevropských druha
skoro zdvojnásobiti. A nejsou to druhy pochybné, nýbrž tak zna-
menité, že o jich hodnotě nelze pochybovati. Tabulky s malovanými-
houbami jsou v Rickenu tak mizerné, že by bylo bývalo lépe, kdyby
tyto mazanice vůbec vynechal. Tabulky tyto nejsou k potřebě.

Zde zmíniti se musím o dílech malovaných a atlantech hubař-
ských. Mezi intelligenty, kteří rychle a lehce chtí se poučiti
o houbách, jsou zvláště hledány malované atlanty hub. Známé a
typické houby ovšem tu snadno naleznou a od jiných rozeznají, ale-
k tomuto poznání lze dojíti také jiným a lacinějším způsobem.
Vejde-li však někdo do lesa s podobnou knihou, brzo i>ozná, že tu
roste na sta hub, které malovaným v knize neodpovídají. x\no'
lehce se stává — a to jsem sám v praxi pozoroval ■ — , že majitel
knihkupeckou reklamou velebené knížky určí houbu jedovatou za
jedlou a vydává se tak v nebezpečí otravy. Krásně a umělecky vy-
obrazené houby nalézají se ve spisu Bezděkové, bohužel jen,
že nejsou sprovázeny podrobným popisem a že vyobrazených druhů
jest nepatrný počet. Než dílo toto přece jen vykonalo dobrou službu
budíc vštide zájem o mykologii, což i autor sám svými kočovnými
přednáškami po Cechách vydatně podporoval, takže nelze neuznati.
Že Bezděk jest v době novější prvním průkopníkem české myko-
logie. Jeho zásluhou jest také, že jmenovitě v radách učitelských
vyvinul se značný počet pilných mykologů, kteří známost hub ve
svém okolí rozšiřují.

Malovaný obraz houby může býti sice dobrou pomůckou při
určování, ale není všechno. Daleko důležitější jest dobrý a podrobný
popis a připojená pozorování. Slovem lze lépe vyobraziti houbu
než štětcem. \^ždyť mnoho věcí vůbec se vyobraziti nedá a mnohé
druhy jsou tak měnlivé, že měnlivost tuto jeden obraz nevystihne.
Proto radím každému co nejdůtklivěji, aby se držel slov, výkladu
a nikoliv obrazu. Vím, že instruktivní obraz kreslený s detailem
spor a jiných znaků lépe pomůže než drahý obraz malovaný. Ano
i dobrá fotografie jest někdy velmi poučnou. Konečně, je-li i sbírka
hub v originálech nádherně malována (viz na př. skvostné malby
p. učitele Tyttla v Plzni), jest ještě otázkou, provede-Ii je dobře
repnxlukce.

Se zvláštní oblibou sestavovány bývají k určování hub dicho-

61.

toniickč kllčf. j>er,i iiei)niť'k-iii \ >ech kličii vuliec. iťily i kliču pru
rostliny jťvnosnubné. Cprava a obsah kliču cini vice méně dojem
povrchnusii a hračky vědecké, ['o bludném putováni dojde se ko-
nečně ku jménu s nepatrnou diajínos«»u. btv. jakéhokoliv i)oučeni
morfoltjgického nebo biologického. Štěpeni ve větve dvě neb vice.
stručnou cliarakteristikou označené jest často nejasné a nevystiži-
telné, poněvadž nezřidka jsou výjimky od pravidla a ješlě častěji
přechody /. jedné větve do druhé a poněvadž některé druhy js«iu
tak měnlivé, že se do žádného rámce vtěsnati nedají.

Podobný klič by k^mečně mohl býti aspoň poněkud mlžným.
kdyb\ \}čerpával veškeré druhy. Jak ale nidžnu dle něho sbíranou
houlni určovati, když v klíči viil:)ec schází. A obsahuje-li klíč českých
htibai"U sotva i)ětinti xšech českých hub, jesi přirozeno. že klíč
takový jest bezcenný a neupotřebitelný. Všechny klíče spokojují >é
s krátkou diagnosou a nezřítlka i jménem latinským bez autora,
což jest nevědecké, neboť v případě synonymiky jest totéž druhové
jméno zadáno od rCizných autorů pro ])ět rfizných druhťi. Stručná
diagnosa beze všech poznámek pak nás není s to vyvésti z pí^chyb-
ností. U každého druhu má býti nejen ťtplná diagnosa, ale i při-
léhavé poznámk}" o stanovisku, vzrůstu. 1)rir\ě. chuti, vůni, době
vyškytání se, velikosti a p.

Aby náš čtenář měl přibližné ponětí, jak který rod jest na
druhy bohatý (aspoň v Evropč\ uvedl jsem vžd} ])očet druhů všech.
aby mohl zároveň očekávati pravděpodobnost nalezení ještě jiných
driilui \ Čechách. Vím-li na př.. že některý rod v Evropě obsahuje
potize tři druhy a tyto z Cech znám. musím souditi o druhu, který
l)rá\ě určuji a v rodu tomto hledám, že jest bůd nový. nebo že
nepatří do tolioto rodu vůbec.

Re'kne-li nám ale autor populárního hubaře, že jeho dílo ';b-
sahuje všechny české houby vůbec, \pra\dě však jen rod Corti-
narius obsahuje v Cechách tolik druhů, co jeho celé dílo, pak ovšeni
stojí. to s pravdou smutně a s určováním podle vý-borného hubaře
ještě smutněji.

I příruční knížka pro určováni začátečníky má býti .sestavo-
vána přeliledně a postupně ve velké, malé, menší a. nejňienší sku-
píji}' přirozené, aby tak každý měl stále přehled o celém příbuzenstvu.
\A.čerpá-li začátečník jednu skupinu svým poznáním, nemusí již
více při dalším' hledání o skupinu tuto se starati, čímž jest práce
zkrácena.

Sbíráme-íí houby, sbíi^ejmé vždy," č6 niožno. houby ndadičké,

62

dokonale vyvinuté a sestárlé, neboť v každém věku houba má jinou
podobu a v mládí jeví znaky (velům, botky, prstence, barvu lupenů
mléko a p.), které v stáří ztrácí, v stáří pak nabývá někdy tak vý-
značných vlastností, že houbu již dle těchto poznáváme (trhání a
ohýbání klobouku, zbarvení lupenů, tvar a vyhlodání třeně a p.)-
Je-li deštivé počasí, dej vždy některý kousek oschnouti a je-li
suché, hoď některý kousek do vody. Tak poznáš, je-li houba hygro-
íanní, její zbarvení za sucha i vlhka, nebo je-li slizská. Pamatuj,
že předůležitým vodítkem jest vůně a chut houby syrové a že vůně
jest význačná jen na oschlé houbě. Je-li vodou (za dešťů) napitá,
sotva voní.

Při ochutnávání třeba ovšem býti opatrným, abychom drobet
rozkousány z jedovatých hub nepozřeli. Prudce palčivými druhy
otrne po celodenním studiu (u holubinek nebo ryzců) jazyk někdy
tak, že se stane bezcitný. Zkušený hubař dle zápachu pozná již rod
a známé druhy okamžitě (Inocybe, Cortinarius, Tricholoma, Clito-
cybe a j.). Útlé, rychle se rozplývající neb vadnoucí druhv
(Coprinus, Mycena, Omphalia) při určování měj na stole pokryté
navlhlým jemným šátečkem, neboť snadno se zcvrkají a rozpadnou
dříve, než je určíš. Za letních parných dnů uchovávej přinesené
z lesa houby ve sklepě chladném a ještě lépe u ledu. V těch dobách
se houby za tři dny všechny kazí a máš-li jich asi 50 druhů, ne-
stačí ti čas, abys je prostudoval.

Jest to skutečně neskonale svízelnou okolností pro mykologa,
ie houby objevují se v létě najednou (po teplých deštích) ve velikém
množství tak, že sběratel nestačí je sbírati a určovati. Na to pak,
nastane-li zaschlé počasí, zmizí veškeré houby a m\4volog nemá co
dělati. Vzhledem k tomu radím, aby hubař druhy tvrdé a suché,
které sušením se nezmění, v létě dával stranou pro určování v době
zimní (tak Gasteromycety, Polyporus, Daedalea, Thelephora,
Stereum). Také různé Discomycety lze v létě sušiti: zcvrknou se
sice v neforemný tvar, ale v zimě ponořeny do vody, pěkně obživnou
a dají se jako živé ohledávati.

Když jsem měl veliký nával hub (často současně od přátel
z různých stran Čech posílané), praktikoval jsem to také tak, že
jsem posud neznámou houbu určil dle rodu a příbuzenstva, napsal
podrobnou diagnosu, vykreslil celou i podrobnosti, provedl ohledání
mikroskopické — a vše nechal pro zimu. V zimě pak jsem tyto
analysy dle literatury určoval. Po většině dařilo se mně tak dobře.

Velikou nesnází jest u mnohých hub, že objeví se na stanovisku

63

v jediném kusu a zmizí zde navždy. Vůbec mnohé houby svým na-
hodilým a vzácným objevováním se jsou podivuhodné. Jiné ovšem
jsou lak hojné a pro určitá stanoviska tak význačné, že zkušený
mykok)g určitě označí, kde dotyčný druh jistě se také nalezne.

Při studiu dej vždy některou houbu na barevný hladký pod-
klad, abys do rána viděl jaký prach výtrusný z houby vypadne. Při
tom poznáš také na úk-mcích. jak se zbarvuje houba seschlá.

Nejdůležitějším inomentem při určování jest ohledání
mikroskopické. Povaha výtrusů jest pro druhy stálá a tím
tudíž jest dáno nejspolehlivější měřítko pro posouzení identity
druhů. Praeparát pro mikroskop připraví se velmi rychle, neboí
stačí jen nepatrný útržek pincetou z lupenů neb rourek položiti na
sklíčko. Řezati neradno, dá to více práce a obdržíme tak méně
basidií a scházejí při tom volné hyfy. Nejlépe jest uštípnouti malý
kousek z ostří lupenů, aby dostaly se na praeparát také cystidy.
Tyto cystidy bývají tak \^'značné tvarem, že často ihned rod a
někdy i druh musíme poznati řinocybe, Galéra, Mycena). Na
okularu třeba stále míti mikrometr k měření velikosti výtrusů, jež
jest pro druhy rovněž stálou a důležitou. Bez ohledání mikro-
skopického bylii by studium v některých partiích hub nemožné.
Výtrusy tvoří se skoro vesměs bohatě, takže dospělá houba je vždy
obsahuje. Jen některé Polyporaceae vzácně kdy vyvinují výtrusy,
což jest pro určování mnohých druhů vlastností choulostivou.
U Discomycetů často dozrávají vřecka s výtrusy až na vyvinuté
honbě. Tu radím, aby se nechala houba v plechové krabičce ve
vlhkém mechu několik dní, než vřecka uzrají. Houby tvrdé, celý
rok trvající (Polyporus) bývají mimo vlastní výtrusy pokryty
množstvím výtrusů několika druhů po lese rostoucích. Tu velké
opatrnosti třeba, aby se cizí výtrusy od vlastních dobře rozeznávaly.
Tato nepříjemná okolnost překáží také v létě. když co den houby
<io pracovny nosíme a stále ohledáváme. Tu šátky, oděv a veškeré
předměty v místností jsou pokryty samými výtrusy z při-
nesených hub.

Máme-li ku pomoci někoho, kdo může zhotoviti trvalý prae-
parát z ohledané houby, jest to velikou výhodou, neboť pro příště
můžeme výtrusy srovnávati. Te-li však badatel sám, nemá času, aby
praeparáty vyráběl. Tu se doporučuje část houby usušiti a do
papírku s etiketou do budoucna uschovati. Výtrusy z usušené houby
se namnoze dobře zachovávají, ale někdy také zcvrkají a deformují.

64

Nevyhnutelné jest analysu mikroskopickou, jakož i celou houbu
pěkně si nakresliti a nákres k diagnose připojiti. Tyto obrazy při
opětném ohledávání, hlavně v příštích rocích, jsou nejcennější po-
můckou při studiu. Mykolog musí býti dobrým kresličem.

Na exkursi brával jsem botanickou plechovou torbu a do kapsy
menší plechovou krabičku na drobné, útlé houby, které by se
v torbč mezi velkými otloukly. Není radno sbírati současně do torby
jedlé a studijní druh}', neboť brzo torba jest naplněna a těžká.
Chceš-li sbírati také pro kuchyni, vezmi si s sebou společníka nosiče.
Znamenitě se osvědčuje jíti do lesa na houby studijní s lo — 20 spr-
lečníky, hlavně žáky a žačkami. Já jsem tak činíval se svými po-
sluchači universitními. Ti se rozběhnou po lese a na konci lesa se
sejdou a každý přinese, co nalezl. Tak získá se bohatá kořist.

Posílají-li .se čerstvé houby postou, třeba je dáti do pevné
krabice (nejlépe do dřevěné, doutníkové) a proložiti suchým mechem
a dáti na poštu k večeru, aby šly v noci. Za chladných dnů dojdou
vždy dobře, ale za vedrných docházejí hlavně Bolety a jiné masité
druhy shnilé a plesnivé.

Houby lze sbírati celý rok, nejmenší počet jich roste v jarních
měsících, nejvíce od srpna do prosince. Největší nmožství se jich
objevuje v teplém a deštivém podzimku. Tu někdy není v přírodě
skoro místečka, kde by houba nerostla a les jimi bývá pokryt
jako v pohádce. Za vlhké, a nemrazivé zimy rostou houby až do
března. Bývají to pak namnoze vzácné, pro zimu zvlášť význačné
druhy. Tul^aria pellucida na př. roste v trávě a zahradách po celou
zimu až do jara a krásná, velká Clitocybe cyathiformis počne se
zpravidla objevovati až o Dušičkách. Tvrdé houby dřevní možno
sbírati celý rok, hlavně ale v zimě. Rostou na pařezech, na kmenech,
hlavně churavících a zvlášť výborné naleziště jsou ohrady obchod-
niku drivim.

Uschovávání hub ve sbírkách.

Studium rostlinstva a živočišstva. jímž snažíme se vystihnouti
příbuzenské vztahy druhů, rodů a čeledí, zakládá se na neustálém
srovnávání známých již druhů. Za účelem tím hledí badatelé se-
brané rostlin}' ve sbírkách uchovávati, aby nově nalezené druhy se
starými kdykoliv mohli porovnati a posouditi. Cím bohatší jsou
pomocné sbírky, tím určení a úsudek o systematické hodnotě nově
nalezeného druhu jest dokonalejší. Proto jest určování rostlin pro

6,

začátečníka, jenž posud málu zná, vždy obtížné a je-li obor, kterým
se zabývá, obsáhlý a mnohu trpělivosti vyžadující, obrací se každý
v době přítomné raději k oborům jiným. K studiu systematickému
zakládají se proto v ústavech herbáře a jiné sbírky. Tato vědecká
pomůcka stává se ale v mykologii ve velké míře nesnadnou, ano
namnoze nemožnou, čímž studium měkkých, jen krátkou dobu
trvajících hub jest nesmírně stíženo. Měkké, kloboukaté houby,
jako hřiby, holubinky, muchomůrky a j. v létě se rozpadají již třetí
den a usušíme-li je, zcvrknou se tak, že ztrácejí svou podobu,
velikost, barvu, konsistenci, takže v tom stavu nelze jich k srovná-
vání v budoucnu upotřebiti. Mykologové sice také houby tyto
v papírech jako jevnosnubné rostliny suší, ale takovéto houby v her-
bářích uložené jsou žalostné a varuji vlastně každého, aby jich
k srovnání užíval, neboť lehce miiže býti uveden v klam.

Jinak konservovati houby jest spojeno s novými obtížemi a
výlohami. Nakládati je do líhu v lahvích se nedoporučuje, dílem ze
houba ztrácí barvu, ztvrdne a zkřehne, dílem se i deformuje, dílem
jest líh při tak velikém nmožství drahá tekutina, dílem se lehce
odpařuje a konečně jsou podobné sbírky vždy ve velikém nel ez-
pečí požáru. Já po dlouhých pokusech ustálil jsem se na následující
methodě konservační. Užívám skleněných válečků s rovným ústím,
jež uzavírám korkovou zátkou. Do válečků nalévám tekutinu smí-
šenou z devíti desetin vody a ostatní z tresti octové a přileji pak
něco málo formalinu. \' této tekutině houby dobře se zachovají,
netvrdnou, podrží tvar i barvu na mnoho roků. Jen některé vy-
pouštějí barvivo, a to tak určitě a pravidelně, že i tato chemická
vlastnost může co diagnosa sloužiti. \'álečky mám velikosti v prů-
měru 2 — 4 cm. Takto uložené mohu pohodlně kdykoliv bez vyndá-
vání lupou ohledávati a válečky s etiketou na poměrně malé pldše
lehce sestavovati. Velké houby ovšem musí dány býti do velkých
sklenic, ale snažím se raději i velké houby rozřezati a do válečků
vpraviti. /\by se nemusily otvírati k vůli ohledávání výtrusů, dávám
usušené kousky do papírů (jako mechy) anebo plechových krabiček.
U Gasteromycetů a Tuberaceí dávám část do válečků s tekutinou,
část usuším a uložím do plechovek nebo prázdných skleniček.

Houby, jež usušením sice se zcvrknou, ale namočením, do vody
znovu nabývají své podoby, jest radno sušiti a do plechových
krabiček nebo do prázdných skleniček a válečků skleněných ukládati.
Při studování dají se na bílou misku s vodou, kdež po chvíli na-
budou podoby jako za živa. Takovéto houby se vlastně ze všech

66

nejkrásněji ve sbírkách udržují. Jsou to veškeré Discomycety,
Marasmieae, některé Omphalie a Myceny. Všeobecně pak radno
houby usušené přechovávati v těsně uzavřených krabicích plechových
nebo těsně zazátkovaných skleničkách, aby hmyz k nim vniknouti
nemohl. Dříve ale musí býti sirouhlíkem otráveny. V^ýborně se mně
osvědčovaly válečky různé velikosti, s tenkým sklem a niklovým,
těsně přiléhavým víčkem uzavřené, do nichž uzavírají se suché
drobné houby. Tyto mohou se lupou ohledávati, aniž by se z válečku
vyndávaly.

Dřevnaté, namnoze velké houby, nebo kožovité sice usušen)
pěkně tvar i barvu ve sbírce podržují, ale lehce bývají ve skříních
napadány hmyzem f hlavně Annobium paniceum), který je úplně
na prach rozežírá. JsdU tc hlavně veškeré Polyporaceae a Hydnaceae.
Thelephoraceae, Clavarie a j. Tu nezbývá nic jiného než každý rok
na podzim je dáti do bedny do plynu sirouhlíkového k otrávení,
kdež zahynou nejen brouci a jich larvy, ale i vajíčka. Ale tato opt-
race nmsí se každý rok opakovati, což vyžaduje nmoho práce a
ča.-u. Nějaké vykuřování nebo zápach z různých chemikálií nejsou
nic platný. Otravování sublimátem jest pro mykologa nebezpečno,
poněvadž, při většífn nniožství se vzduch výpary sublimátu otravuje.
Etikety na suché, velké kusy radno jest přilepovati.

Poměrně nejlépe se usušeny zachovávají Gasteromycety, jež
také hmyzu tolik nepodléhají. Ovšem že se musí do sbírek ukládati
úplně suché. Sbírky suchých hub musí býti uloženy v místnostech
naprosto suchých, neboť ve vlhkých přesnadno plesniví a rychle celé
mycelieni živým se povlékají. Dřevní pak druhy mohou i okolí na-
kaziti (Poria, Merulius, Coniophora).

Houby, jež nám jiný přinese nebo zašle, budtež ihned řádně
etiketovány s udáním naleziště, stanoviska, doby sbírání a sběratele.
Houba bez etikety ve sbírkách stává se bezcennou. Vždy -neopomeň
udati, na jakém druhu keře neb stromu dřevnatá houba l)yla sbí-
rána, neboť již tato okolnost vede nás často k posouzení druhu.
Radno pro jistotu při Polyporu vždy nechati kousek dřeva, které
se pak muže vždy mikroskopicky ohledati. Zjistil jsem takto ně-
kolikrát, že sběratel falešně označil strom, na kterém houbu sbíral.

Perennující houby na pařezech nebo na dřevech na zemi ležících
bývají někdy zemí a nečistotou tak pokryty, že sotva jich tvar a
barva jest znatelná. Také plísně bývají na nich hostem. Tu jsem
houby v měkké vodě rozmočil a měkkým kartáčkem vyčistil, takže
neporušeny a pěkně zbarveny se objevily.

67

Požívání jedlých hub. Houby jedovaté.

rožívání mnohých druhů hub z udděleni Ilynienomycetu,
Gasteroniycetu, Tuberacei a Discomycetů bylo běžné už v dávných
dobách. Římané, pověstní svým labužnictvím, jedh nniohé druhy
v rozHčné úpravě, hlavně císařku a lanýže, jak příuKj z některých
latinských autoru se dozvídáme. P 1 i n i u s podrobně popisuje cí-
sařkjj. již Suetonius nazývá »cibus deorum«. Císař Claudiu>
byl náruživým milovníkem hub, až jej i jeho manželka Agrippina
otrávila přimísivši k upraveným houbám jedu.

I v přítomné době v mnohých zemích jedí venkované a měšfáci
v létě veliké množství hub. Jest to jmenovitě v Čechách, v některých
krajinách Německa, v Itálii, Francii, v Rusku, v Karpatech atd.
V Rusku a Sibiři provozuje se houbami rozsáhlý obchod. Houby se-
tu sbírají ve velikém množství, a to přerozmanité druhy a nakládají
do velkých sudů v soli nebo octě, nebo i suší. \' dny postní, kd}"
maso není dovoleno, jí se pouze polévka nebo jiné pokrmy z hub
upravené. V ruských městech v době zimní jsou celé trhy, na nichž
se konservované houby prodávají. V některých krajinách ale jest
takový předsudek proti houbám (ano i hřibům), -že vůbec houby se
nesbírají a xšeobecně za jedovaté považují. Tak jest hlavně
v Alpách a v německých zemích. Tu nalezneme v létě v le^ícl^
spousty nejkrásnějších hřibů, které nikdo nechce a nezvedne.

\' Cechách již v předešlých stoletích znalost jedlých hub byla
veliká a pražský trh zásobován vždy bohatě od venkovanů přináše-
nými houbami. Nyní dovážejí se do Prahy v létě ohromné spousty
hub, které sbírají pij venkově chudí lidé, z nichž mnozí v hubařeni
nalézají svou celoroční existenci (na Cernokostelecku, Zbirovsku,
v Polabí a j.). Tito praktičtí hubaři znají jedlé houby velmi dobře,
sám jsem- od nich v lese nezřídka důležité zprávy v tom ohledu
obdržel. Někteří odvážejí na trh pouze hřiby, ale pro svou potřebu
v lese sbírají druhy holubinek, jedlé Amanity, žampiony, kuřátka
a jiné druhy, o jichž ceně kuchyňské jsou jako mykologové pře-
svědčeni. Špatně znají houby na trhu pražské překupnice a hoky-
nářky, jež dosti často i podloudně přimísené jedovaté druhy obe-
censtvu prodávají. Na trhu pražském dovolen jest jen určitý počet
druhů hub k prodeji a dohled úřední provozuje se dosti přísně. Jen
nedostatečně přihlíží se k tomu, aby se neprodávaly hřiby několika-
denní a již nahnilé. Prodavači zpravidla přimísí staré neprodané
hřiby k novým nechtíce míti žádné ztráty. Rostou-li za deštivého

S8

počasi hojně hřiby, objevuji se jen tyto ve velikém množství na
trhu a jiné druhy ani nelze spatřiti. Nerostou-li ale hřiby, přicházejí
na trh velmi rozmanité houby a tu třeba velkého dohledu.

Jedlých hub jest veliké množství, ale rovněž jedovatých. Ně-
jakého všeobecného kriteria, podle kterého by se jedlé houby od
jedovatých rozeznávaly, není. U holubinek sice celkem jest pravda,
že palčivé jsou jedovaté a nepalčivé neškodné, ale jinde brzo po-
známe, že palčivé, páchnoucí a hořké jsou jedlé, kdežto sladké,
lahodné a aromatické jsou jedovaté. Jediný prostředek, jak jedlé
od jedovatých se dají rozeznati, jest znáti je z praxe. Této praxe
nabýti můžeme buď poučováním od zkušených znalců, nebo studiem
pomocí literatury. Ovšem knížka, která obsahuje povrchně namalo-
vaných několik kop hub, nám málo jest platná, nebof v lese každý
spíše vždy najde druhy, které v knížce nejsou. Maluje-lí pak autor
ve svém spise obecný hřib, ryzec, klouzek, žampion, muchomůrku,
špičník, lišku, kuřátka a jiné všeobecně známé houby, jest to zby-
tečnost, kterou se jen dílo zdražuje.

Kdo houby dobře nezná, dobře učiní, když omezí své sbírání
jen na hříbky a ryzce a jiné nechá být, neboť velice snadno sebrati
může omylem krutě jedovatý druh a sebe otráviti. To platí jmeno-
vitě o mladých houbách. Již na př. lesní žampiony (a i polní) jsou
I>odobny tolik jedovatým druhům, s nimiž pohrt>madě rustávají, žf
nebezpečí jest tu veliké. Nasbírá-li kdo více druhů hub a není si
o nich jist, nechť dá si je od znalce prohlédnouti, než je odevzdá
kuchařce. Lišky jsou na př. tak znatelný a všeobecně známy — a
přece ve společnosti jích rostou zcela podobné druhy, jež jsou
jedovaté. Špičky na mezích a pastvinách jsou tak obecné a tak
lahodné, ale přec s nimi rostávají různé jiné, velmi podobné, ale
jedovaté druhy. Mladé jedovaté Amanity se od mladých žampionů
na pohled nerozeznávají.

Zkušený hubař ovšem pozná na první pohled každou jedlou
houbu v každém stadiu vývoje, ale v nejhorším případě rozhodne
u něho aroma neb chuť. Já po lese sbírám od darebných lidí roz-
kopané žampiony i v drobných kouskách, které jen čichem analysuji.
Podobně tak činím s Entoloma clypeatum. Tricholoma ^lí-ambosum,
Tr. columbetta.

Lehkomyslnost, s jakou chodívají zvláště Pražáci v létě na
houby sbírajíce šmahem všechno, co v lese potkají, jest trestuhodná.
A není proto divu. když v létě co den čteme o hrozných otravách
celých rodin.

69

Jednu z hlavních pravidel pru sběratele hul) budiž, ne>biraii
staré, již v rozkladu se nalézající jedlé houby, neboť v tom stavti
rychle vyvinují se jedovaté látky v houbě, stejné jako v rozkládající
se mrtvole. Pamatuj tež, že i nahnilými hf-iby přivoditi si můžete
těžkou otravu. V horkých dnech v létě, když hubaři celé nůše hřibů
do Prahy expedují, bývají často tyto již zpařeny a tak již velice
nebezpečny. Hubaři na Cernokostelecku toto dobře \ědí a i)ri»to
jezdí do Prahy s houbami v noci za chladu.

Proto přinesené z lesa houby mají se snísti ještě tentýž den.
Rovněž nemají se uvařené houby nechávati na druhý den.

Druhé základní pravidli> pro požÍA-atele hub jest, vařiti neb
smažiti neb dusiti houby jedlé nejméně celou hodinu. Tím ?e mnohé
látky škodlivé přeměňují a houby stávají se neškodnými, třelna za
syrová byly jedovaté. Odtud pochází praxe, že nmozí sebrané houby
před vařením zpařují vařící vodou. Toto opatření jest na př. nutné
u chřapáčů. ()k(jlnost tato jest příčinou, proč o mnohých houbách
píší jedni, že jsou jedlé, jiní. že jsou jedovaté. Obojí jest pravda:
do1)ře uvařené jsou jedlé, nedovařené jsou jedovaté, já sám jsem
jednou sebe i celou nxlinu zle otrávil druhem Tricholoiua flavo-
l)nmneum, který jsme bezvadně před tím celé prázdniny jedli. Bylo
íile deštivé počasí (na venkově) a dříví, kterým kuchařka h<vuby
dusila, bylo mokré, špatně hořelo a houby nedokonale se pr odusily
a otravu způsobily.

Některé houby jsou zvlášť těžce ztravítelny a způsobují u lidí
se slabým žaludkem těžkosti, ano i dávení. To platí jmenovitě
o všech Tuberaceích, Gasteromycetech a 14ydnech. Jsou-li pak tyto
hotiby již staré (tak u Sclerc)dermy), mohou dokonce i otravu
přivoditi.

Chceme-li se o nějaké houbě přesvědčiti, je-li jedlá, jest to
zajisté odvážné počínání, odhodláme-li se ji usmaženou snísti. Týká
se to hlavně druhů, o jichž jedlosti si autoři v literatuře odporují
(tak na př. u satanáše). Já tak činívám tímto způsobem: Nejprv
dám dobře produsiti malé kvantum houby a požiju ji sám jediný
jsa připraven s projímadlem, abych ji v případě otravy z těla vy-
vrhnul. Když se nic nestalo, požiju jindy větší kvantum čekaje na
výsVtlek. Pak ji teprve zařadím mezi pravidelné jedlé houby. Moji
assistenti v botan. iistavu snědli jednou z trhu přinesené satanáše
beze všech následků.

Vzpomínám často na pokusy, když jsen^ puprv-é s úzkostí dal
dusiti kováře (Bol. erythropus a B, luridusV Dnes ale s radostí

70

sbírám kováře jako hřiby a směju se lidem, kteři je v lese nechávají
státi jako jeclo\-até.

Chuť, lahoda, vydatnost a ztravitelnost jedlých hub jest roz-
ličná. Klame se. kdo mysli, že hřiby jsou nejlepší a nejchutnější
houbou. Amanita rubescens, Am. caesarea, Psalliota arvensis,
Tricholoma gambosum, Russula virescens a K. cyanoxantha jsou
daleko lahodnější. Jako základní pravidlo ze zkušenosti uvádím, že
nejlépe se doporučují směsi hub k úpraxě kuchyňské. Směs z holu-
binek, lesních žampionů, něco málo lišek, málo^ špiček a i — 2 hřibů
dává královskou -večeři. Některé houby hodí se dobře do polévek,
ale méně k dušení. Polévkové houby jsou: Pholiota mutabilis, Lyco-
perdon caelatum, Boletus flavus, luteus, granulatus, Amanita
rubescens.

K nakládání do octa pro zimu hodí se ryzce, václavky, lišky a
mladé hříbky. Nejchutnější jsou ryzce a \-áclavky. Ze žampionů,
rostou-li v okolí ve velkém nniožství, lehce vyvaruje se tresť
houbová. Z jakýchkoliv Boletů hůře, protože obsahují nnioho slizu.
Také Amanita rubescens dává dobrou tresť. Houby na zimu nesuŠ,
nýbrž nakládej do soli!

Sušené houby vyžadují nmoh<j práce, zvláště za deštivého po-
časí, a nepřinášejí mnoho užitku, neboť za tři měsíce vyčichnou a
ztratí chuť. Do soli se však rychle naloží a v soli výborně uchovají
při chuti i po dva roky. Houby se solí dávají se do polévky, která
se ale již nesmí soliti. Také k masitým pokrmům výborně se hodí.

Nakládání jest jednoduché a snadné. Do velké lahve se širokým
hrdlem (nebo i velkého kamenáče) nakrájejí se přinesené houbv a
zasypriu se hrstí soli. Tato za malou chvíli vyssaje z hub vodu a
houby nakrájené ztratí na objemu. To se oi)akuje tak dlouho, až
láhev jest naplněna. Daly-H se do lahve houby příliš mokré, musí
6e druhý den s nich voda slíti. Byly-li sušší (za suchého počasí),
nechá se voda (v malém množství) na nich státi. Za mokrého počasí
mají se přinesené houby vždy na vzduchu aspoň půl dne osušiti.
Po 14 dnech čistou měchačkou smačkej a zamíchej houbami ve
s klenici, čímž vyběhne mnoho vzduchu a houby v lahvi sklesnou
hluboko. Láhev pak musí se ještě doplniti. Za měsíc radno opětně
houby promíchati, aby veškerý vzduch odešel. Nyní teprve smí se
pergamenovým papírem neb i příklopem uzavříti. Dokud vidíš na
dně nebo mezi houbami uprostřed nerozpuštěnou sůl, bud jist. že
roztok jest nasycen a houby nemohou se zkaziti. Povrch hub v lahvi
zasyp solí. aby utvořila kůru.

lluiiby takto uchuvanč ještě po roce jsou Uljezne aromatické a
výborné chuti. Radno žampiony dávati do zvláštních lahvi, poněvadž
.>e zvlášť h(»di k zadělávaným masitým pokrmům. Do soli nakládati
se mohou všechny jedlé houby, ale nejspíše se hodí Boletus edulis,
J'>. luteus, granulatus, Tholiota mutabilis, Cantharellus cibarius,
Amanita rubescens, Marasuiius oreades, všechny Psallioty. Velmi
vydatné jsou mladé Sclerodermy,

Úprava jedlých hub jest obecně známa. Dusí se s vejci, petrželí
a kmínem, dusí se i bez vajec, smaží se řízky, vaří se s kyselou
smetanou atd. Francouzští autorové uvádí ještč jiné recepty, jme-
novitě ku přípravě císařek a muchomůrky červenavé. Jeden
z lakových receptů zní : čerstvé, mladé, oloupané a rozkrájené houby
ponoř na kastruiek do roztaveného másla. Nějakou chvíli lžící
míchej a dus. Rozsekej na kaši petržel, cibulku, por, něco málo
dymiánu a smíchej se sladkou smetanou. Dej tuto směs do kastrolu,
míchej, přidej soli a pepře a nes asi po hodině dušení na stůl.

\'šeobecně platí pravidlo, že se mají k jídlu sbírati houby
čerstvé, mladé a co možno vodou nenasáklé. Za deštivého počasí
vodou nasáklé houb}' jsou nechutné, ano i nebezpečné. Wšechny
houby, jichž pokožka na klobouku se loupe, oloupej. V této pokožce
bývají obsaženy prudké látky anebo odporný sliz. Bývá zvykem, že
staré, nahni va jící hřiby se suší, což jest ale nebezpečné počínání,
neboť mohou býti v tom stavu jedovaté.

Jisto jest, že houby obsahují množství výživných látek, jmeno-
\'ně bílkovin a že by mohly býti po mase pro člověka nejvydatnější
potravou. Zvláště mladé houby mají více procent bílkovin než staré.
I hlohydráty obsaženy jsou v houbách poskrovnu. Z těch příčin
dctporučují mnozí požívání hub jako náhradu za pokrmy masité.
.V tom ohledu muisíme býti v posuzování prospěchu z požívání hub
opatrní. Houby sice mnoho bílkovin obsahují, ale jsou těžce ztra-
vitelné. takže jen vehni malá část jich v žaludku se zpracuje, vět-
šina odchází z těla neztrávena. Proto hodí se vždy houby jen jako
koření a jako přísada k jiným pokrmům, jichž chuť zvyšují a činí
příjemnější. Jíme-li na př. houby dušené s vajíčky na másle,
zvýšíme lahodnou chuť tét<o večeře, ale do těla přejde živina z va-
jíček a másla, ale houby namnoze ostanou neztráveny. Zde ovšem
jest opět věc individuální pc>dle toho, čí žaludek lé|>e pracuje. 7.e
by však někdo trvale dlouhou dobu pouze 'houbami živiti se mohl,
velice jiíochybuji. Význam hub v tom oliledu jest pro člověka
neveliký.

r2

Jest mnoho lidi, kteří z idiosynkrasie houby vůbec poživati ne-
mohou a požij i-li jich, trpí následky otravy.

Z mnohonásobných zkušenosti mohu potvrditi, že požíváním
hub léčí se a tuží slabé nervy. Nervosním co nejvíce se doporučují.
Již starým Římanům známo bylo, že jsou houby mocným aphro-
(jisiakem. Jelenkám (Phallus impudicus) přisuzovali v středověku
moc proti dně a slabosti pohlavní.

Veliký počet hub obsahuje prudce působící alkaloid a m a n i t i n
(Có Hi2 Az O,), objevený r. 1826 Letellierem. Jest to hmota tekutá,
tekavá, odporného zápachu a lehce ve vodě rozpustná. Tato látka však
prý jest opět složena ze dvou jiných, z nichž jedna sluje (dle Buu-
diera) b u 1 b o s i n a jest zvláště hojně obsažena v prudce jedovatých
muchomůrkách Am. phalloides a Am. citrina. Nejnověji se ale
praví, že alkaloid v muchomůrkách obsažený jest velice podoben
a t r op i n u a jeví p'odobné otravy jako tento. Zdá se podle všeho,
že chemická povaha těchto jedů není posud dobře zjištěna a že
množství jedů těch řídí se dle druhu houby a také dle stanovisk a
zemí, v nichž se vyškytá. Tak jest Am. niuscaria v severních zemích
méně jedovatá než v jižnějších. Proto mohou v Sibiři z ní při-
pravovati opojný, ale neotravný nápoj, což by již v Cechách bylo
,nemožno. To platí ostatně i o chemických vlastnostech rostlin
květnatých (konopí, mák). Rovněž nelze pochybovati, že v různých
dru'zích hub budou asi různé druhy látek jedovatých. To vyplývá
již z té okolnosti, že otravy houbami různých druhů probíhají
různým způsobem.

Nejnebezpečnější jsou otravy muchomůrkami, hlavně druhy
Am. phalloides a Am. citrina, poněvadž jed počne působiti až po
několika hodinách (třeba až po 24), když vešel v oběh krevní. Tu
pak nutně následovati musí smrt, neboť není žádné pomoci.

Amanitin i bulbosin se stává neškodným, ponoří-li se houby
jedovaté na chvíli do vroucí vody, do níž přidán ocet a sůl. Tak prý
lze i obecnou muchomůrku (Am. muscaria) učiniti jedlou. Venko-
vané na Rusi sbírají v lese veškeré houby vůbec, ale vaří je pak
ve vodě s octem a solí, \'kyáu pak slévají a na to teprv houby k jídlu
znova smaží neb dusí. Ku podivu tento prostředek učiniti houby
jedovaté jedlými znal již P li n i u s.

Nejobyčejnější otravy jedovatými houbami jeví se tím zj)ů-
sobem, že otrávený v půl hodině po otravě počne cítiti těžkosti
žaludeční a brzo dostaví se prudké dávení a často i průjem. Tu
jest vždy otrávený zachráněn, neboť požité houby úplně vy\'rhnou

73

se z léla. Ale kruté bolesii, horki>sl a třeba p^ 14 ilni trvající /.ma-
játnělost a těžkosti žakidečiií (zanícení žahidku í střev) trápí ne-
mocného. i'rudké otravy honbami přivozují nejbolestnější a nej-
hroznější smrt. Kdo se jednou houbami otrávil a zachránil se, cítí
třeba dva roky veliký odpor proti všem houbám.

Jiné ť>travy nejsou bolestné a prosty dávení, ale p<j těle n-i
J<ůži zjevuji se červené skvrny a vyrážky, oči třeští, na sliznicích
objexiijí se vředy atd. Já sám i má rodina jednou po požití Clito-
cybc nchulosa byli jsme poseti krvavými skvrnami beze vší bolesti,
asi jako stává se při neštovicích. J

Bulbosin čistý (extrahovaný) působí asi smrtelně i v nej-
nepatrnější dávce.

Stane-li se tudíž otrava houbami, třeba k tonni hleděti, aby
nějakým dávidlem (na pr. ricinovým olejem) co nejrychleji zpúsv-
bilo se dávení a vyvržení [X)žitých hub. Protijed proti bulbosinu
a amanitinu znám není. Otrávený cítí vždy velkou žízeň, avšak píti
nesmí, neboť se jed ve vodě rychle rozpouští a tím rychleji d"
těla vtřebává.

Také nahnilé hřiby a jiné houby jedlé způsobují otravu, která
počíná prudkým dávením a bolestmi žaludečními.

Poněvadž u některých jedov-atých hub stačí i malý úlomek
(i — 3 gramy těžký) k otravě, máme při sbírání hub ])ozor dáti, aby
k jedlým h(jubám nepřimísil se idomek houby jedovaté. Proto
vědečtí mykologové nemají houby jedlé, určené pro kuchyni, dávati f
do torby nebo vaku mezi houby studijní. Pochodem rozdrobí se
obyčejně lupeny nebo třen a tříšť lehce vnikne mezi lupeny jedlých
hub. Pak může nastati slabší otrava a budott podezřívány nevinné
jedlé houby. I prach výtrusný, který jmenovitě za klidu nočního
v nmožství vypadává, může z jedovatých druhů potřísniti
houby jedlé.

Při sbírání pak zvláště pozor dáti třeba na mladé, nevyvinuté
houby, jež lehce mohou růsti ve společnosti mladých jedovatých, m
Jak lehce může se ol^ecný hřib za jiné zaměniti a sbírati, stalo se I
i mně jednou, když jsem se hřiby sebral v bučině mladé kusy Bo]. "
íelleus a tyto také snědl, ač svou hořkostí mně valně nechutnaly.

Proto budiž heslem všem hubařům: učte se dobře znáti
jedlé houby a buríte při jich sbírání nejvýš opatrní.

?4

Hymenomycetes. Houby rouškaté.

(Viz str. 32)

A) PÍ. pevná, masitá, řidčeji dřevnatá, namnoze veliká a různě
vytvářená (jako klobotik, kyj, stromkovitá atd.), z hustě spletených
hyf sestávající, na celém povrchu nebo jen na některých místech
rouškou z kolmo postavených hustých basidií složenou povlečená.

a) Hym. (r(niška) povléká ploché lupeny na spodu kl.
raprskovitě se rozbíhající, kl. obyčejně na tř.

přisedlý, řídce obrácený ,, , . Agarkaceac.

b) Hym. (rouška) povléká stěny rourek těsně jako
plásty na spodu kl. (řidčeji na hořejší straně)
spojených. Ústí rourek okrouhlá, hraniatá nebo
labyrinticky zprohýbaná, nebo i zvolna v lupeny
přecházející , Polyponueae.

c) Hym. (rouška) povléká dlouhé, oblé ostny, hrbol-
ky nebo ploché hřebínky na spodu klobouku,

řídce na povrchu korovité plodnice .... Hyd)iaccue.

d) Hym. (rouška) povléká celý hladký povrch ma-
sité, kyj ovité nebo stromkovité pl Clavariaceae.

e) Hym. (rouška) povléká jednu stranu neb i celý
povrch dřevnaté, kožovité nebo blanité, lupenité,

křovité nebo nálevkovité pl Thelephoraceae.

B) Pl. jako plísňovitý, pavučinatý povlak na podkladu (sub-
strátu), na němž vynikají jednotlivé, dohromady v hym. nespojené
l^asidie , , , , Hypochnuccac.

(Náleží sem drobné houby, jež jako plísňovité, bíle, hnědě a
jinak zbarv^ené povlaky pokrývají pařezy, kůry stromi°i, setlelé vě-
tévky, setlelé listí a p. Nejznámější rody jsou Hypochmis Ehr. a
Tomentella Pers.)

75

Agaricaceae. Honby bedloviié.

í. Hym. (rouška) povléká nízké, tupé lištny nebo
žilky, často příčně spojované neb aspoň hojné
vidlené na s]). kl., namnoze masitého Cantliarelleae.

2. Jlym. (rouška) povléká ploché lupeny, tlusté,

masité, voskovité, prořídlé Hygrophoreae.

.3. Hym. (rouška) povléká lupeny ploché, jež se pak

jako celá houba kašovitě rozplývají Coprineae.

4. Hym. (rouška) povléká lupeny ploché, nerozplý-
vavé. Dužnina plodn. složena z tenkých, útlých
hyf a tlustých mléčnic, namnoze mlékem naplně-
ných. Mimo to mezi hyfami veliké kulovité buň-
ky, jež dužnině zvláštní porosní vzezřeni dodávají Lactarieae.

5. H>Tn. (rouška) povléká lupeny ploché, nerozplý-
vavé. Dužnina pl. složena ze stejných, útlých
vláken hyfových. Plodnice kožovité, nerozpadavé,
nýbrž kožovitě sesychající a vodou (deštěm)

znovu oživující Marasmieae.

6. Hym. (rouška) povléká lupeny ploché, nerozjplý-
vavé. Dužnina ze stejnorodých hyf. Pl. masité,
v stáří zetlívajicí, rozpadavé, mizící, deštěm
neoživujíci Agariceae.

Cantharelleae. Liškovité.

a) Pl. s centrálním třeněm Cantharellus.

b) Pl. s postranním třeněm nebo bez třeně, hřbetem
kl. přirostlé.

a I Na velkých mechách rostoucí, tence lupenité,

měkké Leptoglossum.

P) Na dřevě rostoucí, tence a suše kožovité . . Trogia.

Cantharellus Adans. Liška. Obr. 2.
Houby měkce nebo spíše elastičně mas., menší i drobné, barev
žlutých, šedých, černých až i bílých, řídce fialové. Kl. často nálev-
kovitý, v třen dolů zvolna ztenčený, s 1. zvolna sbíhavými, brzo
tlustě a nízce lištnovitými, brzo dosti širokými, ale nejčastěji opětně
vidličnatými ano i příčně spojovanými. Pr. výtr. bledý, výtr. na-
mnoze skoro kulovité, hladké, bezbarvé, 4 — 8 na basidiích, někdy
pouze 2. Cyst. zřídka kdy vyvinuté. Dužnina velmi často silně
aromatická.

?6

?^*^^^^

p*'-íi.,....

'; .■"•'^v.'/«

^,^;|^^

"^viZ/Á,

^^W

//o.

Obr. 2.

I. Cantharellus Gintlii Vel., 2. C. Preslii Vel., na nieclui v přir. vel., zvět.

část spcdu klob., zvětš. výtr. a cyst., 3. C. muscoides Wulf., 4., C. albidus

Fr., 5. C. glaucus Vel. (na uhlu). 6. C Stevensonii B. Br. 7. C. aurantiacus

Wulf., 8. C. collinus Vel. — Vše v přir. vel., jen výtr. a cyst. zvětš.

Rostou V lesích v mechu, na pahorcích, obyčejně v houfech po-
spolitě, dlouho se vyvinují a dlouho vytrvávají než se stářím roz-
padnou. Velké, mas. druhy jsou často jedlé, ale také podezřelé a je-
dovaté. Saccardo uvádí 76 druhů, Ricken 14 druhů, v Evropě známo
jest celkem 30 druhů. Druhy mimo les rostoucí jsou zjevem
vzácným a proto málo známé. Některé lesní jsou daleko rozšířeny
a mnohé jako jedlé houby sbírány (C. cibarius. clavatus, infundí-
buliformis, aurantiacus).

77

a) L. tliisfc, nízké, oddálené, opětně vidlené a příčně spojované.
a) Kl. sice poslés nákvkovitý, ale v dutý ťř. neprovrtaný.

* Druhy čcrveně-fialovc.

C. clavatus Pers. 1801. L. kyjovitá. PÍ. nejprve dlouho kompaktně
klinovitá, pak v kl. nálevkovitý, 4 — 5 cm š., často jednostranný,
v krátký, asi i cm ti. tr. zvolna zúžený, fialově červený (někdy s to-
nem žlutavým), často kadeřavě vlnitý, tlustě elastičně mas. L. nízké,
tlusté, oddálené, masově fialové, zvolna sbihavé, vidlené a příčně
spojované. Dužnina bílá, bez zápachu. Vý^tr. válcovitě ellipt.
10 — 12 V-'

V trsech nebo v hustých koloniích, kruhy tvořících, ve vlhkých jehlič-
natých lesích pohorských. \'šeobecně v Brdech a Šumavě, Police n. M. (B),
Pecny u Ondřejova, Medník n. Sáz. (\M.). — jest dobrá, jedlá houba. Venko-
vané jí říkají také »zuby«. 8.

** Druhy sluté až oranžové.

C. cibarius Fr. 1821. (Ag. canthar. L.) L. obecná. Celá žloutkově
žlutá, kl. lysý, ale v mládí pod lupou jenmě sametový, suchý, 3 — 7 cm
š., rovný, s okr. silně podvinutým a laločnatýni, ztuha mas., dolů
zvolna ztenčený. Tř. tuhý, bledší. L. oddálené> tupé, nízké, sbihavé.
vidlené, často křivolaké. Dužnina bílá, mírná, libesně vonná. Výtr.
krátce ellipt. 7 — 9 [i

Roste v lesích vŠehu vlruliu z rovin až do lior, od července do zimy. Podle
toho, pod jakými stromj' roste, rozeznávají se biologické odrůdy. Pod smrky
jest menší a sytě žloutková, pod břízami jest veliká, masitá, bělavá. Tak i v du-
binách a habřinách. \' borech jest bělavá :i tlustě mas. Jest to houba jedlá^
výborná, ač nesnadno ztravitelná. Sbírá se ve velkém množství po celé
léto a na trzích prodává. \'yznamenává se tím, že není napadána ani hmyzem
ani slimáky. \" borech polabských rošte v spoustách jako naseta.

C. amethysteus Ouél. 1875. L. načervenalá. Podobá se úplně před.,

ale: kl. jest na žlutém podkladu drobounkými načervenalými při-
tiskly ni i šupinkami posetý, často s tenčím, dolů sehnutým okr.,
L bledší, pomačkáním (jako tř.) hnědnoucí, dužnina v kl. na lomu
trochu do zelenavá, ('"oni nepatrně.

Ayskýtá se mnohem řidčeji na podobných stanoviskách jako před. a
obyčejně pospolu. Nalezl jsem ho téměř ve všech krajinách. Hojně u Jevan,
Mnichovic, Ondřejova, Chrást u Chru-limi (Zv.). — P. uč. Rohlena tvrdí, že
se jeho rodina honbou touto několikráte otrávila. Sám nemám zkušenosti.

C. pallidus sp. n. L. bledá. Úplně podobná 1. jedlé, ale: kl. na po-
vrchu bledý, slabě krémový, na okr. bíle plstnatý, tř. bílý, dole bíle
plstnatý, pomačkáním rychle žloutnoucí až i hnědnoucí, 1. bledě má-
slové. Voní jako 1. jedlá.

78

\' lesich jehličnatých vzácně. Na několika místech u Mnichovic a Ondře-
jova, u Řevnic (Kav.). — Je-li jedlá, nevím.

C. Cavinae sp. n. L. Kavinova. Podobná 1. jedlč, ale nini;hem
menší a úflejH, celá sářivč červené oranžová, tř. často smáčkly a ve
2 kl. rozdělený, 1. v stáří pobledlé, výtr. válcovité, I2 [a- Voní pře-
líbť^:nč a silně, ale jinak než 1. jedlá.

Vzácně, ale v některých krajinách co rok se objevuje. Zpravidla pouze
v teplých dubinách a habřinách. Tak na více místech u Mnichovic (Plecháč),
Kunice, Struhařov, Jevany, Říčany. 8. — C. subcarneus Fayod 1893 a C. mi-
niatus Fayod 1893 (Avu. etc. Torino) z horní sev, Itálie popsané jsou jistě
velmi příbuzné, ne-li totožné. Autor nečiní zmínku o vůni a smačklém tř. —
Věnuji druh tento p. prof. K. Kavinovi.

C. tubaeformis Fr. 1821. L. rourovitá. Kl. 3 — 5 cm š., špinavě
žluto-hnědý, šiipinkatě trhany, tenký, vmáčklý až nálevkovitý, ale
neprovrtaný. Tř. .šedo^žlutý, za sucha šedý. L. žlutavé a šedožlutavé.
\'ýtr. vejčito-kulovité 8 — 10 |i.

Vždy jen v lesích listnatých mezi mechem a listím, v houfech. 8 — 9.
Bučiny u Jevan, Řevnice, ATnichovicc. I.iI)ochovičky Ihch.).

^j Kl. ač do if. provrtaný.
C. infundíbulíformis Scop. 1772. L. nálevkovitá. Kl. 2 — 4 cm s.,
tence mas., nálevkovitý, s okr. sehnutým, vlnitým, posléz uprostřed
až do stopky provrtaným, skoro hladký, na šedožlutavém povrchu
vláknitě hnědě mrtnatý. Tř. 3 — 5 cm dl., hladký, šhitavý, často
sniačklý, zvolna v kl. rozšířený. L. tlusté, oddálené, šedošlntč, ojí-
něné, sbíhavé, posléz hustě příčně sítnaté. Často 2 — 3 kusy dohro-
mady srostlé. Výtr. vejčito-kulovité lo — 12 [i.

V lesích jehličnatých na vlhké zemi a na zetlelých pařezech a kořenech,
všude hojně. Alniciiovice, Jílové (Ho!.), Třeboií (VV.), Zbirov atd.

C. lutescens Pers. 1801. L. nažloutlá. Zjev před. Kl. 3 — 4 cm š.,

žemlový, hnědý až červený, jemně vlásenitý, skoro šuninkatý, zvon-
covitý, uprostřed provrtaný, s okr. tenkým, často laločnatým. Tř.
předlouhý, krásně živé slutý, hladký, lysý, ^'čdy ssnačklý a podél
šlabovifý, 4 — 10 mm ti, dole podél svraskalý, pak dutý. L. jako tř
zbarvené, ale také červenavé. nízce listnovité, křivolaké, vidlené.
Výtr. kulovitě ellipt. 12 — 14 ;i. Páchne zvláštně, ne nepříjemně.

v mechatých, zvláště horských, vlhkých lesích jehličnatých. 8. U Tře-
boně (\V.).

C. lacunosus sp. n. L. jamkoviiá. Kl. 4 — (> cm š., nálevkovitě pro-
hliil)ený a až do tř. provrtaný, mourově černošedý, trochu tmavě
šupinatý, s okr. posléz vyzdviženým, lupenitým, vespod jako tř.

?9

oranžové červený, s lištnami nízkými, thisiými, přeliiistýnii. vlni-
tými, vidlenými, u okr. mizícími. Tř. dutý, nahoře 1V2 — 3 cm ti..
k basi ::;volna ztenčený, podél hrubě brázditý a jamkovitě seber natý.
Výtr. vejčitoellipt. 10 — 12 [t. Bez zápachu.

V lesních mechatinách v Želez. Horách u Zehušic sbíiíU p. uč. Maxi-
movič. 10. Jest příbuzná před.

C. Hydrolips Hulí. 179Ó. (C. cinereus Pers. 1798.). L. šedá. KI.
2 — 3 cm š., tenký, nálevkovitý, až clo stopky provrtaný, černý neb
černošedý, odstále šupinkatý, s Okr. ostrým, kadeřavě zpr ohýbaným.
Tř. rotirkovitý, podél svraskale rýhovaný, 3 — 6 cm dl. a 2 — 4 mm ti., f
černý nebo černošedý. Hym. modrošedé, 1. tlusté, oddálené, mnoho-
násobně vidlené, příčně žebernaté. Pr. výtr. bílý, výtr. vejčitoellipt..
k basi stažené 10 — i2íx. Bez vůně.

V li.stnatých lesích na vlhkých, huniosních místech, vždj' trsnatý. 7. 8.
U Mnichovic na mnoha místech.

C. glaucus sp. n. L. sivá. Malý druh, zjevu Omphalia umbratilis.
Kl. I — 2 cm š., vlnitě zprohýbaný, špinavě šedý, uprostřed černý,
ploše sklenutý, s dolů sehnut, okr., uprostřed hluboce provrtaný.
slabě hygrof., na okr. slabě rýhovaný. Tř. 1^/2—2 mm ti., kratší pr.
kl., k hořejšku mírně ztluštělý, pevně elastický, na basi černý, nahoře
hnědý, jemně bíle pavučinatý. L. velmi tlusté, široké, dosti husté,
nestejně dl. a jen některé vidlené, špinavě šedé, kratičce sbíhavc.
\A''tr. podlouhle válcovité, šikmo na basi stažené, 12 — 14 {-t.

Na spáleništi na vihlech dřevěných v lese u Mnichovic. 9. — Jest podivná
houba a třeba ji ještě dále pozorovati.

b) L. Široké, tenké, husté, více méně vidlené neb i příčné
žebernaté.

a) Velké druhy bílé a oranžové, s kulatými výtr.

C. aurantiacus Wulf. 1788. (Ag. cantharelloides Bull., A. suh-
cantharellus Sow.) L. pomerančová. Kl. 2 — 6 cm š., měkce a tence
mas., rovný nebo uprostřed vmáčklý, na okr. podvinutý, oranžově
červený neb i pobledlý, zvláště na laločnatém okr. plstnatý. Tř. tenký,
sotva zdélí pr. kl., 3 — 5 mm ti., solidní, oranžový, v kl. rozšířený.
L. husté, krátce sbíhavé, dosti široké, tupé, tenké, oranžové až do
červena, vidličnaté. Výtr. vejčitoellipt., bezbarvé 4 — 6 ji. Bez vůně,
mírné chuti.

V mechu v hlubokých, jehličnatých lesích z rovin až do hor, hlavně na
podzim. Jest krásná houbička, jedlé lišce nepodobná. Mění se značně zbarvením,
jest i odrůda (na př. v Krči) s kl. bělavým a bílými I. Na kl. bývá i vyniklá zóna.

80

Hřebeny u Řevnic (,Kav.), Srbsko, \ idrholec u Běchovic, u Mnichovic, Říčan,
Čerň. Kostelce, Jílové, Roudnice, Ml. Boleslav (Nov.), Písek, Třeboň (W.).
— Jest prudce jedovatá houba. R. 1918 staly se četné otravy. Sám jsem vyše-
třoval vojáka houbou touto otráveného.

C. discolor s,p. n. L. různobarevná. Kl. iVíi — 3 cm š., vždy velmi
excentrický, dosti tlustě mas., jen u okr. tenký, ostrý, rovný, mírně
sklenutý, pravidelný (nelaločn.), bělostný, hladký, hedvábitě lesklý.
Tr. zakřivený, stejně ti. (2 — 3 mm), nahoru mírně ztluštělý, solidní,
hladký, okrově bledý. L. dosti husté, široké, zvolna sbíhavé, tlusté,
na ostří zaoblené, namnoze jednoduché, menšinou vidličnatc , kré-
mově okrové. Výtr. 2y2 — 4 [t. kulovité, bezbarvé, \X) 4. Bez vůně.

v kyprém humuse v jedlovém starém lese na Hůře u Tehova, jednotlivě.
II. 1917. Zjevem připomíná některé Clitocyby, zdá se býti příbuznou C. cana-
liculatus Pers., posud špatně známému.

C. niveus sp. n. L. sněhobílá. Celá sněhobílá, měkce, šfavnafě mas.,
kl. I — 3 cm š., často zprohýbaný, nepravidelný, až i excentrický, hlu-
boce nálevkovitý, na okr. dlouho úzce podvinutý, lysý, matný. Tř.
kratší pr. kl., nahoře 4 — 5 mm ti., k basi ztenčený, matný, solidní,
křehký. L. husté, tenké, široké, krátce sbíhavé, většinou jednoduché,
některé i — 2krát vidlené a mezi sebou spojované. Výtr. hruškovité,
\ basi stažené 6 — 8 \\.. Bez vůně.

Na spáleništi v lese Běchovickém (u Jiren). 7. 1917. Jest příbuzný
C. albidus, ale naprosto rozdílný, svým stanoviskem význačný.

7') Šedé druhy, s válcovitými výtr.
C. muscoides Wulf. 1788. L. mechová. Kl. 2 — 5 cm š., tence vod-
natě mas., elastičný, nejprv rovný se středním ostrým. Jirbolem a
těsně ohrnutým okr., pak nálevkovitě rozložený, s okr. nepravidehiě
laločnatým, černošedý, pak kosově šedý, hladký. Tř. velmi dl., so-
lidní, pak měchovitý, 4 — 10 mm ti,, podél vláknitý, elastióný, hed-
vábitě lesklý, na basi bíle vlásenitý. L. čistě bílé, tenké, husté, ši-
roké, zvolna sbíhavé, opětovně vidlené a jako bílá dužnina pomač-
káním růžovějící. Výtr. úzce válcovité, na basi šikmo stažené,
čiré, hladké, 10 — 12 (t. Bez vůně.

V hlubokém mechu, hlavně v rašeliníku a pleníku v pohorských a vlhkých
lesích. 8 — 9. Všeobecně v lesích u Říčan a Jevan, Habru, Mnichovic, v Polabí,
Blatná, Písek. — Pod osykami v lese u Vyžlovky nalezl jsem odrůdu s černo-
hnědým kl.

2) Drobné, různě zbarvené druhy, s kulatými, hruškovitými výtr.

C. albidus Fr. 1821. L. bílá. Malá, bílá boubičl-a. Kl. 1—2 cm š.,

hluboce nálevkovitě vmáčklý, na okr. kadeřavě vlnitý a řasnatý.

6 si

• /Statně hladký, bílý, trochu kožovitě, tence tnas. Tř. sotva del^i pr>
kl., ztuha elastičný, soHdní, i — 3 mni ti., bílý, pokřivený, na basi:
jemně pýřitý. L. velmi š., ale tlusté,, s širokým, iifatýin ostřím,
mnohé dvakrát, jiné jednou vidlené, některé jednoduché, bílé. v stáří,
špinavě krémové. Výtr. vejčitě ellipt.. 4 — 5 |J-.

.\;i trouchnivém pařezu v jetilič. lese u Třeboně. 8, 1915 (,\V.), Libocho-
vičky u Slaň. (Fcli.) Vzácný a posud málo sbíraný druh. Fries praví, že roste
mezi mechem v lese.

C. corconticus sp. n. L. krkonošská. Zjev i vel. jako C. albidus. Kl.

1 — 3 cm š., mělce nálevkovitý (ale nikoliv dutý), na okr. trochu vln-

katý, špinavě žlutobělavý, í temně šedým středem. Tř. dvakrát delší

pr. kl.. 1 — 2 mm ti., hladký, lysý. bledč mourový. L. dosti husté,

velmi široké, tlusté. z>šecliiiy vícekráte dělené a mimo to příčkami

spojované, bledě žlutavé. Výtr. tupě, krátce ellipt., na basi šikmo

stažené, 6 — 8 ^i. Rez vůně.

Na vrstvě zetleiého Polytricha na hřbetech Krkonošů, pospolitě. 7, 1919-
(Jedlička). — Jest příbuzný C. albidus a C. canaliculatus Pers.

C. Preslii sp. n. L. Preslova. Drobounký druh. vzezření Clitocyby.
Kl. 1 — 1V2 cm š., hluboce nálevkovitý, blanitý, s okr. rugosním,
skoro podvinutým, velice hygrof., temně šedohnědý, -/ja. sucha ko-
zově šed}', velmi rugosní, s I — 2 kruhy. Tř. 2 — 3krát delší pr. kl.,.
elastičný, 1 — 2 mm ti., světle žlutošedý, jemně pýřitý. L. asi 2 mm š.,
prořídlé, tmavě šedohnědavé, vesměs vidlené a s kratšími sítointe
spojované. Výtr. vejčitoellipt.. na dlouhých stopkách. 10 (^.

Xa velkých mechách přirostlá na lesní louce u Tehova nad Menčicemi
ve společnosti vSpiranthes autumnalis. 11, 1914.

C. replexus Fr. S. M. I. L. kalichovitá. Velikost, barzra i podoba
jako Omphalia oniscus. Kl. i — 2 cm š., nálevkovitý, tence blanitý,
černohnědý, hrubě vláknitý a černými, kolmými, špičatými šupin-
kami posázený. Tř. 2 mm ti., hladký, černohnědý, záhy dutý, ne-
ztluštělý. L. prořídlé, šedé, široké, sbíhavé, tlusté, se zaobleným
ostřím, opětovně vidlené a příčkami spojované. V^ýtr. kulovitě' hruš-
kovité, tezbarvé. to [^.

Xa teplé, výslunné mezi u smrkového lesa mezi travou u Struhařova
v červenci 1916, mezi Ceratodon purp. u Mnichovic v říjnu 1918. Jednotlivě. —
Houba tato jest mně pravou záhadou, neboE ve všem se shoduje s Omph. oniscus,
jen 1. jsou vidlené a kl. šupinatý. Je-li menší, podobá se také Omph. muralis.
Pries udává stanovisko: »in graminosis, in horto Femsjonensi inter Grossu-
larias quotannis, etiam in Scania et Suecia.« Popis Friesův se úplně shoduje.*

C. radiatus sp. n. L. paprskovitá. Kl. i — 2^/2 cm š., blanitě prů-
svitný, záhy rovně rozložený, uprostřed malou jamkou mělce vyhlu-

fi2

bený, lysý, matný, hygrof., radiálně hustě svraskale rýhovaný, po-
pelavý. Tř. zdélí i)r. kl., i — 2 mm ti., zakřivený, lysý, šedavý, na-
hoře zvolna rozšifený. L. široké, zvolna dlouze sbíhavé, temně po-
pelavé, dlouíié a krátké ve 3 stupních střídavé, nejdelší většinou
jednoduché, jen některé na konci i — 2krát vidlené, na dně vlnkaté,
tlusté, s tupým ostřím. Výtr. podlouhle válcovité, na basi šikmo
stažené, 10 — 12 [i. Hez vůně.

V mechu na kraji smrkov. lesa u Slivence jednotlivě (na diabasu). 10,
igjS — Jest příbuzný C. replexus, ale není tak hluboce nálevkovitý. Podobá
se velice Omphalíím a Clitocybám.

C. profundus sp. n. L. hluboká. Příbuzná a píjdobná před., kl.
I — 2 cm š., tence lupenitý, skoro kožovitý, světle šedavý, matný,
nehygr., obyčejně jednou zónou opatřený, uprostřed útle mrtnatě
šupinkatý, nálevkovitě úzce vyhloubený, v stopku tenkou (i mm),
elastičnou, rovnou, šedě okrovou, hladkou zvolna zúžený. L. dosti
husté, útlé, velmi široké, dlouhé a krátké střídavé, ::.volna dlouze sbí-
havé, šedé, sotva které jednou vidlené.. \'ýtr. krátce válcov. ellipt.
až hruškovité, k basi stažené, pouze po 2 na dl. sterigmatech. Bez
vůně. 8 — 10 n-

Jednotlivé na holé zemi vápenaté ve Hvězdě. 10, 1919 (Zvěř.).

C. collinus sp. n. L. pahorecná. Maličká, tenká, aromatioká, kl.
yí — 1V2 cm š., blanitý, hluboce nálevkovitý , bělošedý až olověně šedý,
laločnatý, hladký, lesklý, někdy s rozpukanými kruhy, na okr. dlouho
podvinutý. Tř. málo delší pr. kl., i mm ti., elastičný, vláknitý, lysý,
jako kl. zbarvený. L. velmi husté, šedohělavé, krátce sbíhavé, široké,
všechny před okr. několikráte vidlené a místy také příčkami spojo-
vané. Chut mírná; rozemnuta velmi silně aromatická. Výtr. válco-
vité, 5—6 [i.j

Na výslunných, suchých pahorcích žulových v okolí Mnichovic po teplých
deštích často. 8- — 9. Skvostnou vůní lehce poznatelný.

C. odoratissimus sp. n. L. přcvonná. Kl. i>4 — 3 cm dl., dosti masitý
ívodnatě), vyniklou, okrajní zónou značený, často na okr. zprohý-
baný, hladký, lysý, velmi hygr., za vlhka černohnědý, za sucha še-
davě okrový, na okr. blanitém trvale úzce podvinutý, v stáří nálev-
kovitý. Tř. velmi dl., asi 2 — 3 mm ti, nahoře ztluštělý, nápadně
vlnitě zpr ohýbaný, leskle hnědý, podél vláknitý, solidní. L. husté,
velmi tlusté a nízké, zvolna sbíhavé, opětně vidlené a sem, tam příčně
spojované, namodrale šedavé. Výtr. kulovitě ellipt., bezbarvé. Nej-
výš příjemně silně aromatická. 4 — 5 11.

8B

Jednotlivě ve vlhkém mechu v starém smrkovém lese ve Hvězdě (opuka)
asi v 10 kusech. lo. 1918. Může býti srovnávána pc :.'.7e s C. collinus, od něhož
již výtrusy se liší. Od šedých Clitocyb se liší tlustýnv, nízkými, vidlenými 1.
V literatuře nikde nic podobného se neuvádí Aroma šíří se i bez rozemnutí,

C. Stevensonii B. et Br. (Cooke, Brit. Fgi, VIL, 1064). L. Steven-

sonova. Malá houbička, kožovitě mas., kl. >ž — i cm š., pravidelný,

zřetelně hrbolatý, bledě žemlový, lysý, s ' kr. j)'.;ivinut\ iii. Tř.

I — 2 mm ti., zvolna v kl. ztluštělý, bledý, na basi bílým vlášením

k substrátu přirostlý. L. velmi nízké, řídké, zvolna sbíhavé, delší a

kratší, některé vidlené. Výtr. kulovité, hladké, na basi stažené. Ro-

zemnuta voní silně a příjemné.

V suchém, smrkovém lese na opadalén* jehličí u Roblína, 9, 1905- —
Cookova anglická houba dle vyobrazení a popisu dobře se shoduje.

C. minutus sp. n. L. maličká. Drobounká, bělavá, kl. 5 — 10 mm Š.,

pravidelný, mírně sklenutý, pak skoro rovný, s bradavkoviíým

hrbuulkem, šedohnědým, ostatně bělavý, hygr. s prosv. 1. Tř. dl.,

tenký (1 mm), nahoru zvolna, mírně ztluštělý, hladký, lysý, elastičný,

solidní, dole nahnědlý, ostatně bledý. L. prořídlé, neširoké, tlusté,

bílé, krátce sbíhavé, některé vidlené. Výtr. kulaté (6 — 8 |x), po 2 na

válcov. basidiích. Dužnina bílá, příjemně vonná.

Na zetlelém pařezu v stinném, vlhkém koutě lesním pod Myšlínem. 11,
1917. — Podivná houbička, stejně Omphalie i Clitocyby připomínající, od nichž
jistě rodově" se liší vidlenými 1. a vůní. Jest příbuzná před.

C. Gintlii sp. n, L. Gintlova. Malá houbička zjevu Clitocybe. Kl.

2 cm š., tence a měkce mas., nízce sklenutý, uprostřed jamkovitě
vmáčklý, na povrchu trochu nepravidelně svraskalý, matný, lysý,
velmi hygr., za vlhka šedohnědý, za sucha bílý, na okr. úzce pod-
vinutý. Tř. dl., šedohnědý, hladký, lysý, průsvitné přehrádkovaný,

3 mm ti. L. prořídlé, neširoké, tlustě mas. s tupým ostřím, nestejně
dl., příčně žilkované, některé vidlené a často příčně spojované, še-
davé. Dužnina šedavá, bez ATJině. Výtr. vejčitoellipt. 8 — 9 |jt, po 2 na
basidii. Cyst. na ostří sporé, kyjovité, v dlouhou, tenkou nitku vy-
tažené.

v teplé smrčině ve společn. Inoloma tragan. u Jevan, v mokrém vysokém
mechu u lesa u Svojetic. 8 — 9, 1916, 1919. Jest příbuzná před. — Věnuji ji
seniorovi čes. botaniků, p. dr. O. Gintlovi.

£) Hnědé, drobné druhy, s válcovitými výtr.
C, thymiphilus sp. n. L. mateřídoušková. Velikost, zbarvení i vze-
zření úplně jako Naucoria pellucida. Kl. i — 2 crii š., záhy rovně
rozložený (ani vmáčklý ani hrbol.), lysý, hygr. s prosv. 1., tence mas.,
žemlově okrový. Tř. sotva delší pr. kl., křivolaký, i — 2 mm ti., ja-

84

koby zaškrcovaný, hladký, lesklý, elastičný, nahoře zvolna v kl. ztlu-
štělý. L. prořidlé, široké, dosti tlusté, delší a kratší ve 2 systémech,
okrově načervenale pleťové, zvolna sbíhavé, četně vidlené. Výtr. bez-
barvé, válcovité, k basi širší a šikmo stažené, 8 — 10 \i. Cyst. veliké,
tupě sloupkovité. Bez vůně. Prach výtr. bílý.

Na jižní, suché, nejvýš vyiiřívané mezi u Křečkova rybníka u Mnichovic,
ve společnosti Thymus ovatus, Anthemis tinctoria, Viscaria vulgaris, spoře,
jednotlivě, po velkých deštích za parného dne. 7, iQig. Není vůbec žádné mně
známé příbuzná.

C. Valentini sp. n. L. Valentinova. Kl. >4 — 1V2 cm š., nejprv
zvoncov. sklenutý, s rovným okr., pak rozložený, s okr. vodorovně
odstálým, s hlubokou jamkou (skoro nálevk.), neblanitý, s neprosv.
1., hladký, trochu radiálně vláknitý, velpii hygr., za vlhka skořicově
hnědý, za sucha žlutohnědavý. Tř. dole tvrdě rohovitý, kaštanový,
útle rezavě pýřitý, rezavou plstí s okolím spojený, nahoru velice
ztluštělý a zde skoro slámožlutý, hladký, oblý, 3 cm dl, i mm ti,
s úzkým kanálkem. L. široké, kratší a delší, zvolna sbíhavé, útle bla-
nité, mnohé vidlené (i dvakrát), na dně příčnými šebérky hojně spo-
jované, bílé. Výtr. podlouhle ellipt., bezbarvé, 7 — 8 n_

V hustých trsech (!) na trouchnivých pařezech dubových u Třeboně
v srpnu 1915 sbíral můj přítel, ředitel Weinsettl Valentin, jemuž tento
podivný druh z vděčnosti věnuji. \' červnu 19 19 na trouchnivém pařezu
u Obecnice v Brdech (Hilitzer). Jest podivuhodná houba, připomíná spíše
Omphalia fibula než r. Cantharellus). Liší se vlastně ode všech Cantharellů a
povahou stopky by skoro mohla tvořiti nový rod.

Leptoglossum Karst. Meši ouško. Obr. 3.

PÍ. tvořena pouze z tence blanitého, průsvitného, často laloč-
natého kl., jenž má nepatrnou postranní stopku nebo jest hřbetem
přirostlý. L. na spodu nízce lištnovité, oddálené, sítovitě vidlené a
příčnými žilkami spojované.

Asi 8 druhů v Evropě, celkem vzácných. Před. rodu se vůbec
nepodobají. Rostou na velkých mechách, řidčeji na bylinách, a to
v době zimní (!). Ještě na jaře do konce dubna je nalezneme.

L. muscorum Fr. 1821. M. o. zimní. Kl. í^— 11/2 cm š., blanitý,
okrouhlý, ouškovitý, jedním bodem na hřbetě u dolejška přirostlý,
na okr. ozdobně tupě laločnatý, na povrchu přitiskle měkce plstnatý,
pak olysalý, v mládí bělavý, pak trochu do hnědavá a posléz šedý.
Lištny na spodu nízké, žilkovité, mnohonásobně dělené, ale příčně
nespojované, šedě olověné. Výtr. bezbarvé, hruškovité, k basi sta-
žené. 8 — 9 /t.

85

Xa velkých mechách (JrJypnuir., ilylocoinium) viáy ve velikém množství
pohromadě. 9—4. \ ksích u Jevan, Mnichovic. Slivence, Křivoklátu. Jisté
hojnější, ale píciili/en.

L. bryophiluin IVrs. J796. M. o. miskovité. Nejvýš gracilní, bla-
nitý, kl. 5 — 10 mm š., miskovitě vyhlubený, útle blanitý, průsvitný,
lirl>etem přirostlý, celokrajný. šedobělavý, zevně rugosně a skoro
kru.lia.č plstnaié \ ákniiý. uvnitř ])rotkaný xyniklýini, ale velmi od-
dálenými vícekrát vidlenými žebry. Výtr. hladké, 'Ijezbarvé, vejčité,
k basi stažené, ř) — 8 |jl

Na vlhkých lukách na mechách a odumřelých trávách
velmi vzácně. Ve Stromovce ve vlhké koniferové partii,
II. 1917. — Schróter uvádí je ze Slezska.

L. retiju^um ikill. M. o. sítnatc. Kl. i — 4 cm š.,

liřl)etem na dolejši části přirostlý, průsvitně bla-
nitý. měkký, ozdobně laločnatý a vroiibkovaný,
v mládí skoro okniuhlý a celokrajný. mourově
.-vedý, nekruhaty. i., na sjxxlu sítnatč žilkovité.
nizoučké, tupé. hlavní větve opětně dělené a ipříč-
nč spojované. \'ýtr. skoro kulovité, průsvitně
l)ledé. dlouze stopečkaté. !o \i

Na velkýcli mechách v močálccii lučních u Mni-
chovic hojně, vždy pozdě na podzim. Bod upevnění jest
vždy při samém okrají dolcjšín., okr. kl. jej límcovitě
(.bjímá.

L. glaucuni llatsch 178O. M. o. sivé. Kb 5 až
12 mm, okrouhlý, nepra vid. 0'uškatý. útle blanitý,
trochu vyhlubený a svraskalý, hladký, sivý, na
spirilu .s- excentrickou, j — ^ mm di, sotva i mni
//. stopečkou, s lištnami vidličnatě se rozbíbají-
cími. \el,ice nízikýmii, někdy sotva znatelnými.
Výtr. podlouhle elbpt. Hruškov., k basi stáž. 10 fi.

Xa rozvětvených pleurok. mechách v zimě vzácně. \' lednu 1920 u Křivo-
klátu sbíral p ass. Jedlička.

Obr. 3.
Leptoglossum reti-
jugum Bull., v přir.
vel. na větévce me-
chové, zvětš. basidie

a výtr.

Trogia Ir. Trogovka.

Kl. ztuha kozo vitý, drobný, nestopkatý, hřbetem ku dřevu při-
rostlý, s 1. nízkými, větvitými, ve středu kl. sbíbavými. — Pouze
jediný zmámý druh v Evropě. Jiných několik druhů přichází pouze
"V tropech.

T. crispa Pers. (Merul. cr. Pers., Merul. fagineus Schrad.) T. ka-
deřavá. Kl. ztuha kožovitý, miskovitý, suchý, hřbetem uprostřed

86

přirostlý, jednotlivý nebo ve skupinách, i — 3 cm š., s okr. často
ziprohýbanýin a podvinutým, zevně dlouze měkce chlupatý, bělavý
až žliuto-červenavý. L. nífzké, žlaibovité, ze střťdu vidliičnatě rozbí-
havé, šedě, bělavé nebo namodralé. Výtr. válcovitě, 4 — 5 ,u.

Na korácli a kmenech listn. stromů vzácně, často ve společnosti r. Schizo-
phyllum, jemuž se podobá. Na lípě v Košířích 4, 1916 (R), Mouchnice-
.11 Koryčan na Aíor. (.SI.).

Hvgrophoreae. Sťavnatkovité.

A. Na zetlelých houbách bedlovitých, namnoze pouze chlamydo-

spory tvořící Kyctalis.

\^. Na zemi rostoucí.

a) Tř. v mládí spojen s kl. slízoviitým nebo
mrtnatým závojem.

a) Tr. výtr. černý Gomphidius.

b) Pr. výtr. bílý Limacium.

b) Tř. beze vše!ho závoje Hygrophorus.

Nyctalis Fr. Rovetka. Obr. 4.
Malé, měkce masitě houbičky,
v trsech na odumřelých velkých bolu-
biokách rostoucí. L. .nizké, tkisté, jed-
noduché, na tř. sbíhavě, ale obyčejně X
špatně vyvinuté. JVH^to basiodospor /
vyvinují se z hyf řetízkovitě sestaveně
chlamydospory, buď na povrchu kl..
nebo v samých 1. I kl. bývá nedoko- !
nale vyvinut. \

\ edle zde popsaných 2 známých
druhů evropských uvádí se ještě 3 (N.
nauseosa Fr. na holubinkách v Rusku,
silně luočí páchnoucí, N. vopisca Fr.
na Qitocybe odora a N. microphyra ^^^

Cda na R. nig-ric). Mykologové popi- Nyctalis lycoperdioídes Bull.
sují mimo to 6 jiných hub. rostoucích ^"^''"^ ^."''"'"•

v skulinách kořenů a dřev nebo i v listí, ipatně známých a snad i jíně
rody představujících.

N. lycoperdioídes lUill. 1783. (N. asterophora Fr., Onygena aga-
rici)na Schw.) R. pýchavkovitá. Pl zřídka kdy dokonale vyvinutá,
■obyčejně kulovitá neb polokulov., i — 2 cm š., kl. na povrchu bělavý
neb hnědavý, vrstvou prachu výtr. chlamyd. pokrytý. Tř. solidní,

R7

černavý, tenký, málo delší pr. kl. L. šedavé, nízké, oddálené, často
dělené, namnoze nevyvinuté (spod kl. rovný, celý). Dužnina bledá,
moukou vonící. Chlamydospory ellipt., hrubě ostnité, ii — 13 |i.
Výtr. bezbarvé, ellipt. 6 ii.

Na holubinkách R. adusta, nigrican?, nebo i na Lactarius vellereus v letě
za dešfů všude hojně. Tvoří trsy neb shluky špinavě bělavých kuliček, prachem
hnědavýiii pokrytých.

N. parasitica Bull. 1791. R. cizopasná. Kl. i — 21/2 cm š., zvoncov.
polokruhovitý, světle šedý, na temeni slabě nahnědlý, jemně plstnatý,
tence mas., se zřetelným třísnitým závojem. Tř. bělavý, s nádechem
šedým neb modravým, zakřivený, značně dl., i — 3 mm ti., neztlu-
štělý, křehký. L. bledé, posléz hnědavé, velmi ti., oddálené, krátce
sbíhavé, celé prachem chlamydosp. naplněné. Chlamydospory ellipt.,
nahnědlé, 12 — 15 11 dl., í hladkou blanou, řetízkovitě na hyfách se-
řaděné. Dužnina hnědavá, houbového zápachu. Dle Brefelda jsou
basidiospory (vzácně kdy se vyvinující) ellipt., bezbarvé, 5 — 6 [x.

Na odumřelých holubinkách R. delica v srpnu a září, hlavně v podhoří,
jinak vzácná. V Ceskomor. vysočině v lesích velmi hojně (Kav. 1917).

Gomphidius Fr. Stisák Obr. 5.

Větší houby, význačné měkkou, šťavnatou dužninou a nejvýš
slizkým kl., jebož okraj jest v miLádí spojen s tř. útlým, slizkým zá-
vojem. L. prořídlé, sbíhavé, posléz černé. Výtr. podlouhlé, hladké,
tmavé, pr. výtr. černý. Cyst. předlouhé, vláskovité, zaoblené, hojně
plochu 1. pokrývající.

Lehce pozaiateloé houby, z nichž G. viscidus a G. glutinosus
jsou ve všech lesích obyčejným zjevem. Více druhů, než zde uve-
dené, neexistuje. Jsou všechny jedlé, vesměs na zemi rostoucí.

G. viscidus L. 1758. (Ag. rutilans Schaeff., Ag. lulbricus Scop..
Ag. Gomphus Pers.). 5". lepkavý. Kl. nejprv kuželovitý s podvi-
nutým okr., později ploše rozložený, mas., 5 — 11 cm S., špinavě
šedorůžový se slabě slizkým povlakem. Tř. až 2 cm ťl., dfelší pr. kl.,
nahoru zvolna v kl. rozšířený, žlutavě červenavý. L. sbíhavé, pro-
řídlé, nejprv okrové, pak hnědé. Dužnina oranžové žlutavá, do čer-
vena. Výtr. podlouhle vřetenovité, slabě nahnědlé, 17 — 20 \i. Cyst.
jako dl, vlásky, tupě zaoblené.

V lesích všude hojný po celé léto. Jest jedlá, dobrá houba, pařením a va-
řením fialoví.

G. glutinosus Schaeff. 1762. S. mazlavý. \'e]iká. nejvýš slizská
houba lesní. Kl. 5 — 12 cm š., nejprv sklenutý, pak ploše rozlož.,.

88

s ostrým okr. dolů sehaititým', velmi mas., šedý a velmi slizký, s ten-
kou snadno loupavou gumovitou pokožkou. Tř. válcovitý, i — 2% cm
ti, nahoře bi'lý, dole i s dužninou žliuitý, pod kl. jakoby zaškrcený a
zde v mládí slizovým závojem opatřený, za sucha lesklý, za vlháca
siiziký. L. oddálené, neisitejně š., masitě ti., vlhké, na tř. sbíhavé,
nejprv bílé, pak šedé. Pr. výtr. černý. Duž. bílá, v stáří ale černavá.
Výtr. dlouze válcov. vřetenovité, hladké, světle hnědožlutavé, 12 až

16 [j,. Cyst. bezbarvé, dlouze vakovitě vákovité, k basi zúžené.

V lesích všeho
druhu z rovin až do
hor vehiii obecný
po celé léto až do
zimy. Jest dobrá
houba, ale málo kde
se sbírá. Chuti jest
nasládlé.

G. roseus Fr

1 82 1. S. růžový.
Kl. mas., hledě.
růžový, skorií
,suchý, 4 — 8 cn7.
i. Tř. dosti krát-
ký, >2. — I cm ti...
uvnitř i ze v ne
bílý, na basi rů-
žový, s nepatr-
ným prs tenčen I.
L. sbíhavé, nej-
prve bělavé, pak
šedé, konečné
černé. Dužnina
narůžovělá. Vý-
trusy vřetenovi-
té, 18 — 20 ;i.

V lesích sice
všude, ale jednotí,
a nikde hojně. 7-10.

<

[■ ■

A

w ^ -

f

1

á

^HB^ -^.jřjl ^^1

^BJ

^^^H^^!

m

■Er~*H-

^^HH

Bfc'' F

1

[pij

i

^9|

1^^

1

1

». •

i

1

1

~^(V^-řlfe..

Obr. 5.
Gomphidius glutinosus Sch. Slabě zmenš.

G. maculatus Scop. 1772. (G. gracilis Berk.). S. štíhlý. Útlý,
štíhlý, zjevu spíše jako Limaciumi. Kl. 3 — 5 cm š., mas., oble skle-
niuitý, velice slizký, bez závoje, bledý, až pleťový, v mládí žemlový,
uprostřed hnědavý nebo červenavý. Tř. dlouhý a tenký (6 — 8 mm),
v kl. zvolna rozšířený, blledv. s nádechem červeným, sr ^:h(favou ha.ú.

.s.'>

celý na povrchu tmavé mrtuatý a tečkovaný, pomačkáním černající.
1.. mas. bílé. shíhavé, vehni prořídlé. \étšinou vidkné, pomačkániyn
rychle čenrmijíci, <pak černající. \"ýtr. nažloutlé, vřeteninité. 20 |i.
Cv"Sit. predlcHitze válcov.. tupě za-oblené.

\'\ hradně pod mtxlřiny, a t<> všude velmi hojně. 7 — 10. Xa tř. nahoře vy-
lučují se červeně kapky.

Limacium Ir. Plzatka. Obr. 6, 7.

Uostí Statné, měkce mas. hi)U>by, v humiuse a mechu v lesích ro-
stoucí. Kl. tlustě mas., pravideLný, vždy trochu hrbolatý, na okr.
podvin. a v ndádí více méně nepatrnou kortinou s tř. spojený, za
vlhka vžd\- sliz^ký. L. tlustě mas., oddálené, obloukovitě sbíhavé.
Tř. delší, někdy nahoře se zřetelným prstencem, pod 1. vždy zrnitý

Obr. 6.
Limacium gliocyclum Fr , v přir. vel., zvětš. vytr. L. fagineum

Vel., zmenš., zvětš. výtr.

neb šupinkatý a obyčejně kapky ronící. Pr. výtr. bílý, výtr. hladké,
ellipt., l)ezl)arvé. Cyst. žádné.

Význačné houby svým tvarem a slizkostí. Objevují se pozdě
v letě a hlavně na podzim, kdy bývají po lese v množství rozsety
(L. agathosimum). Některé rostou pozdě na podzim i za mrazů a
vánic sněhových (L. Vltellum, lucorum). Nejhojnější jsou druhy:
L. eburneum, agathosmu/m, Lucorum a Xitellium. Některé jsou jedlé,
ale méně cenné. Rickeii uvádí 26 dr., Saccardo všech známých 45
druhů.

90

\

a) Druhy více méně červené.

L. Russula Schaeff. 1762. P. liolubinková. Kl. 5 — 14 cm š., dosti
mas., nejprv rovně rozlož., s okr. podvin., vroub kovaným, jemně
plstnatým. pak nálevkovitý, s okr. rovným, tence liipenitým, hladký,
lesklý, za vlhka slizský, růžový, uprostřed temně červený a obyčejně
rozpukaně šupinkatý. Tř. asi zdélí pr. kl., i cm ti., pevně elast., vál-
covitý, bílý, ■narůžovělý, Jiiistě jemně červeně šupinkatý, pod kl.
s kroužkem růžově plstnatým, na konci slzící. L. prořídlé, tenké,
zaobleně přisedlé, uprostřed nej-
širší, k okr. zvolna zúžené, hílé,
hojně červeně tečkované. Dužnina
bílá, s nádechem růžovým, mírná.
bez zápachu. Výtr. krátce zaobleně
ellipt., k basi šikmo stažené, 6 — 7 j^i

V listnatých lesích řídce. 8 — 9.
U Mnichovic sem tam. Roblín, Karlštejn,
Scroeter, Fries a j. kladou ji k r. Tri-
choloma, ale souhlasím s Rickenem, že
jest to Limacium, o čemž svědčí slzící tř.

L. erubescens Pers. 1798. ( Ag
carnosius Sw.) F. načcrvenalá. Trs-
natá, kl. 4 — 7 cm š., tlustě mas.,
nejprv polokulatý, pak rozlož., .? okr.
dlouho podvinutým a plstnatým,
velmi sli:sský, za sucha slabě šupin-
katý, nejprv bledý, ale záhy temně
růžový a ve žlutou barvu přecháze-
jící, s duž. bíHou, červenající. Tř. tuhý, dlouhý, i^ — 3 cm ti., so-
lidlní, válcovitý, prohnutý, jemně červeně šupinkatý, nahoře slzící
a zde s útlýrťi šiupinbovitým prstencem. L. krátce sbíbavé, prořídlé,
šÍToké, bílé nebo i 's nádechem růžovýan, pak na ostří červenající.
Výtr. válcov. ellipt., 10 — 12 {x.

V stinných lesích dosti hojně všade, vždy v houfech a někdy i trsnatá.
7—10.

L. fagineum sp. n. P. buková. Trsnatá, kl. 2 — 5 cm š., tlustě mas.,
nízce sklenutý, s podvin., bíle plstnatým okr., suchý, hladký, křiklavě
masově červený, s vrostlými temně červenými šupinkami. Tř. delší
pr. kl., 4 — 12 mm ti., pevně solidní, rovný, válcovitý, někdy dole
trochu zvolna ztluistělý, bledý, červeně vláknitý a šupinkatý, po-
mačkáním červenající, nahoře s vláknitým kroužkem (v mládí s okr.

Obr. 7.
I. Limacium Vitellum A. Sch., mla-
dá houba, slabě zmenš. 2. L. ebur-
neum Bull. jako před. 3. L. Poncae
Vel. jako před.

91

Oj

kl. spojeným), nad tímto bílý a slzící. L. nehusté, úzké, dosti tlusté,
obloukovitě sbíhavé, skořicově žemlové, pomačkáním červenohnědé.
Duž. bělavá, nečervenající, slabého pryskyřičného zápachu. Výtr.
vejčitoellipt., k basi stažené, žlutohnědé. 5 — 6 fi.

y zetlelém bukovém listí v bučinách Jevanských co rok hojně, 8 — 9.
Jest to překrásná, nápadná houba, již nelze nepoznati. Jest příbuzná L. Qué-
letii Bres. a L. leucophaeum Se. Také od Přelouče (Fricova) a od Chlumce n. C
jsem ji obdržel.

L. Poncae sp. n. P. Poncové. Slabší, menší houba, kl. 2 — 4 cm š.,
tupě zaobleně zvoncov., s podvin. okr., pak rozložený, za vlhka velmi

slizký, za sucha hladký, lesklý, upro-
střed cihlové červený, k okr. l>ledě
žemlový. Tř. asi i cm ti., dole
mírně ztkištělý, bílý, pevný, hojné
červenými šupinkami pokrytý, na
konci tmavě zrnečkatý a slzící, bez
vela. L. bledé, úzké. Výtr. podlou-
hk ellipt., 7 — 8 [i-.

v lesích u Opočna v srpnu 19 15 sbí-
rala si. SI. Poncová. Mám pouze i exem-
plář. Jest příbuzný L. Quéletii Bres., jenž
jest prý ncslizký, íř. žlutavý s velem atd.

b) Druhy hnědé nebo žemlové.

L. limacinum Scop. 1772. Obr. 8.
P. černavá. Kl. 4 — 6 cm š., rozlož.,
tupě hrboL, mas., na okr. dolů za-
hnuitý, černavě hnědý, uprostřed
černý, velice sli::ký, za sucha hlad-
ký, lesklý. Tř. černě mram,or ováný, slizký, hladký, bez šupinek, na-
hoře seschlým slizovitýni velem, kroužk ovitý a podél černé čárko-
vaný, nad kroužkem bílý, jemně mrtnatý, zrnitý, neslizký. L. čisté
hile, široké, oddálené, sbíhavé. Výtr. ellipt.. 11 — 14 [i.

\'e vlhkých rrechatinách jehličn. lesů pohorských vzácně. U Habru (Stru-
hařov) každý rok 8-— 9.

L. tephroleucum Pers. 1800. P. rýhovaná. Kl. uprostřed mas.,
ostatně průhledně blanitý, nejprv kuželov., pak rozlož., í vyniklým
tmavohnědým hrbolem, 3 — 5 cm š., velmi slizský, vláknitě šedavý,
při okr. hrubě brázditý a skoro zubatý. Tř. stejně ti. (4 — 7 lum),.

o O m

Obr. 8.

Limacium limacinum Se. slabě
zmenš.

9'^

solidní, nahoře nad mizivým kroužkem bílý, dole tmavé 'láknitý.
L. velmi oddálené, čistě bílé, krátce sbíhavé, s kratšími střídavé.
V mechatých, horských lesích vzácně. U Habru a Jevan. 7 — 8.

L. Vitellum Alb. Schw. 1805. (L. hypothejum Fr. 1838). P. nira-
^orá. Kl. 3 — 6 cm š., tence mas., posléz skoro rovný, sotva hrbol.,
olivově černohnědý, mohutnou vrstvou slisu pokrytý. Tř. 4 — 7 mm
t!.. solidní, Mutý, v mládí slizovým velem s kl. spojený, pod tímto

slizký'-, nad ním hladký. L. oddálené, šlufc, sbíhavé. Bez vůně. \'vtr.
válcov. ellipt., 7 — 8 [i.

Pouze na podzim i za mrazů v trávě hlavně v mladých porostech boro-
vých vždy velice pospolitě a všude hoině. Jest prý jedlá. Kl. se loupá.

L. olivaceo-alfoum Fr. 181 5. P. olivově bilá. Velmi podobná před.,
ale tř. bělavý, temně šupinkatý, nahoře dosti zřetelný kroužek ne-
soucí, 1. bílé.

Vzácně v lesích listn. i jehličn. na podzim. U Radotína v smrk lese
(vápno). 10.

L. leucophaeum Scop. 1772. P. narudlá. Velikost a tvar asi jak.-
L. lucoTium. Kl. 3 — 5 cm š., tence mas., nejprv sklenutý, pak rovný,
uprostřed trochu vmáčklý, s tenkým ostrým okr., vice méně červeně
oranžový až hnědavý, často i dosti bílý, jen uprostřed hnědě čer-
venavý, při okr. však bíle hedvábitý, sihiě slizký, hladký. Tř. bě-
lavý do žemtova neibo s nádechem oranžovým, 4 — 8 mm^ ti., obyčejně
zaikri\'e'ný, na basi zašpičatělý a na povrchu trochu vlnitý, na konci
jemně mirtnatý. L. bělavé, s nádechem růžovým nebo nažloutlým,
prořídlé, značně sbíhavé. Dužnina silabě načervenalá, slabě houbově
vonná.

Mezi listím v habrovém lese nad Chuchlí v listop. 1913 (F^ch.j, v Krči.

L. arbustivum Fr. 1838. P. číhaná. Velikost i zjev Hygroph. pra-

tansiis. Kl. 4 — 6 cm š., rovně sklenutý, slabě hrbol, s okr. podvin.,

hladký, lesklý, tence, elast. mas., bílý, ale se sífovitě protkanými

vlákny červenohnědými. Tř. bílý, na basi vždy ztenčený, hladký,

suchý, rovný, nahoře hustě bíle zrnečkatý. L. bílé, velmi prořídlé.

tlusté, sotva sbíhavé. Duž. čistě bílá, slabě houbově vonná. Výtr.

ellipt., šikmo na basi stáž.. 5 — 6 {j-

V hájích a lesích řídce, 8 — ^10. Chuchle, Krč. Motoly, Šárka. Libochovičky
(Fch), Chlumec n. C. (R).

L. vulpinum sp, n. P. liščí. Tvar a velikost L. eburneuni, často
trsnatý, kl. 3 — 5 cm š., tlustě mas., nízce sklen., na jemně plstnatém
okr. dlouho podvin., hladký, suchý, lesklý, liškově hnědý. Tř. sotva

93

delší pr. kl.. asi i cm ti., nahoru tlustší, bělavý, suchý, lysý, nahoře
jemně mrtnatý. L. husté, úzké, obloukovítě dlouse shíhavé, žluté
žemlové. Duž. světle žemlová, l)ez zápachu. Výtr. kulov. ellipt., 5 V-
\' trávě a mechu lesů u Hoblina. 7 — 'O (vápno). Podobá se Hygr. pratensis,
in;'i ale podvin. ]>lstnat.v okr. a husté 1.

L. pustulatum i^ers. 1801. P. tečkovaná. Kl. 3 — 5 cm, tence mas.,
sklenutý, suchý, šedý, hladký, lesklý, v tmavé, husté přitisklé šu-
pinky roztrhaný, za vHika slizký. Tř. 2>—7 ™^ ^1., nahoře zvolna
v kl. rozšířený, suchý, husté, útle černými tečkami mrtnatý, bez vela
a kroužku. L. sněhobílé, dosti ti., prořídlé, často na dně příčné žil-
kované, krátce shíhavé. Dužnina bílá, bez zápachu. Výtr. ellipt.,
na basi šikmo stáž. 7 — 8 [x.

Hlavně v bmrčinách, na podzim. Stromovka, Hvězda, Krč, Šárka, Ra-
dotin, Mnichovice, Lysá. Čelákovice, Chlumec n. C. (R).

c) Druhy žluté.
L. iucorum Kalchbr. P. hajní. Kl. 3 — 4 cm, tence mas., nehrbul..
ploše sklenutý, velmi slizký, sírové žlutý, za sucha lesklý, hladký.
Tř. asi 1 cm ti., dlouhý, bílý. ale zvláště dole ])rožl()Utlý, značné
slizký, v mládí- s pavučinatým závojem, na konci zrnitě mrtnatý,
L. velmi tlusté, prořídlé, bledavé, pak ale hlavně k okr. žluté, krátce
sbíhavé. Dužnina pod povrchem kl. sírová, ostatně bílá, slabě pří-
jemně vonn-á. Výtr. krátce ellipt., šikmo zašpičatěné, 5 — 6 [x.

A'ýznačná houba podzimní pod modříny po celých Cechách všude obecná.
Jest jedlá, ale nesbírá se. Sem tam přichází forma větší, s kuželov. kl., sytě
/.lutým a trochu vláknitě žíhaným, tlustšín.i a často vidlenými 1. (nar. luteum
m.). Tak u Kladna a Libochoviček (Fch).

L. Quéletii Bres. 1881. P. Quélelova. Velikost i podoba L. Iucorum,
ale jiné zbarvení. Kl. 3—5 cm, tupě sklenutý, často nepra vid. a
excentrický, hladký, lesklý, na podvin. okr. trochu plstnatý (po v^elu),
málo slizký, bledý, ale na temeni černohnědé žíhaný. Tř. dlouhý,
I 'cm ti., k basi ztenčený, pevný, hladký, lysý, bílý, nahoře zrnitě
mrtnatý. L. velmi prořídlé, tlusté, obloukovítě sbíhavé, hélavé kré-
mové, u okr. sirové nažloutlé. Duž. bílá, pod pokožkou žlutavá,
nevonná. Výtr. tupě ellipt., k basi šikmo stáž., 8 — 10 |x.

^'ýhradně jen v lesích modřínových v kyprém mechu, velmi vzácně. Po-
spolitě. \' panském nrodřín. lese u Myšlína (Mnich.), 9, 1918.

L. nitidum Fr. 1857. P. lesklá. Příb. a podobný L. Iucorum, ale
statnější a masitější, zvláště tř. tlustší a čistě bílý, hladký, na konci
sotva zřetelně mrtnatý, 1. tlustší, trvale bílé, v stáří skoro do kré-
mová, zřetelně sbíhavé.

94

v listnatém lese u Libochoviček v listop. iQjS sbíral p. Fechtner. — Zdali
je totožná s Friesovou, nevím určité, ale od ]^. lucorum jest jistě rozdílná.

L. aureum Arrh. Bres. 1881. F. zlatá. Jako J.. lucor., ale inten-
sivně zlatožlutá a kl. vždy Jirbolatý, tř. naihoře v nTláidL spojena sliz-
kým závojemi. KI. 3 — 5 on\ s hnědým lirbulem, ostatně zlatožlutý,
nejvýš silizký. Tř. 4 — 10 mm ti., ž'l.utý, nahoře skoro oranžový,
sotva nirtnatý,, se zřetelným slizkým prstencem. L. žluté, tlusté,
prořidlé, krátce sibíhavé, široké. Duž. bílá, nevonná. Výtr. ellipt.,
8 — 10 [i.

V borovém lese v meclm u Hrusic, v borové mechatině u Srbska. 10.
Jest vzácná houba.

L. chrysodon Batsich. 1789. P. žliitolupenná. Zjev a velik. L. ebur-
neuni. Kl. 3 — 8 cm, čistě bílý, ale krásně při okr. někdy i dále žlutě
mrfnatý, v mikkli celý citrónově mrtnatý, s okr. podviin., slizký,
sklenutý a vmáčklý, dosti mas. Tř. dlouhý, 5 — 10 mm ti., pevně
elast., bily, zvláště nahoře žlutě mrtnatý. L. bílé, tenké, prořídlé.
sbíhavé, v mládí na ostří žluté. Duž. bílá, nevonná, \\vtr. válcov.
ellipt.. 8 — 10 II.

V listn. lesích na' podzim, vzácně.- Krč (.Šimek), Libochovice, Smečno (R).
Jest prý jedlý.

L. gllocyclum Fr. 1863. P. slizoprstcnná. Statný, ma.s. druh. Kl.
4 — 8 cm, kompaktně mas., na okr. dlouho podvin., tupě sklenutý,
skoro široce hrbol., za vlhka uiohiitnou vrstvou zrnitého slizii po-
krytý, bledě žlutavý. Tř. bílý, delší pr. kl., často zahnutý, i — 2V2 cm
ti., na basi ztenčený, hrubě podél vláknitý, nahoře mohutným sHzo-
vitým prstencem opatřený, nad tímto suchý, mrtnatý. L. bílé. s jem-
ným odstínem do masová, nejvýš tlusté, prořídlé, .uroké, sbíhavé.
Duž. bílá, nevonná. Výtr. tupě vejčitoellipt., 7 — 8 i-i.

V teplé mechatině lesní pod Mj^šlínem, v borov. lese u Křečkova rybníka,
u Kunic. Q. Význačný a lehce poznatelný druh ; někdy jest kl. bílý, jen na te-
meni nažloutlý. Diagnosa Rickenova jest nesprávná.

d) Druhy bílé a šedé.

L. eburneum Bull. (Ag. nitens Krm/bh.) P. slonová. Čistě bílý.
masitý, kl. 3 — 8 cim, mas., nejprv sklenutý, pak rozlož., .? okr. pod-
vinutým, pak ro.viným, vekin ostrým, velice slizký, za sucha lesklý.
Tř. válcovitý, zalm^utý. solidní, elast., i — 1J/2 cm ti, bílý, slizký,
nahoře zrnitý. L. prořídlé, velmi široké, tenké, sbíhavé, bílé. Výtr.
válcov. ellipt.. 8 — 9 \i.

V lesích všeho druhu v letě a na podzim všude hojně. Po čistě bílé barvě
lehce poznatelný. Dužnina mírná, ale bez vůně. Jest to jedlá, dobrá houba.

95

L. cossum Fr. 1838. P. drvopleňová. Ve všem podobný před., ale
silně anýzově vonný (jaiko Cossus lig-niperda). Tř. hustě, jemně
bíle mrtnatý.

Jako před., ale vzácněji. Stromovka, Kocerady, Mnichovice. Radotín atd.

L. Hedrychii sp. n. P. Hedrychova. Kl. 3 — 6 cm, nejprv mírně
sklenutý, pak rozlož, a uprostřed trochu nízce tupě hrbol., posléz
nálevkovitý, vodnatě tence mas., bělostný, uprostřed slabé pleťový,
velice slizký, na poďvin. okr. brvitě plstnatý. Tř. delší pr. kl. asi
I cm ti., dole vždy ztenčený a zakřivený, světle pleíový, dole slizký,
v celé hořejší polovině hojně zrnitý, ale bez kroužku, nahoře slzící.
L. prořídlé, obloukovitě zvolna sbíhavé, nejprv bílé, pak bledě ple-
fové. Dužnina slabounce narůžovělá, silné vonná jako L. agathos.
Výtr. ellipt., 6 — 7 |x.

V trávě v smíšeném lese u Roblína (vápno) v říjnu 1914 sbíral p. insp.
Hedrych. Krč (Mašek), Chuchle (K), Radotín, Karlštejn, Karlík, Chuchle, Cer-
čany, Plecháč u Mnichov, (vesměs v listn. lesích). — Jest velmi význačný a
dobrý druh. — Jest příbuz. L. eburneum a L. agathosm. V Bavorsku sbíraný
L. subpurpurascens Allesch jest také blízce příbuz., ale 1. jsou prý posléz čer-
vené a kl. hnědavý.

L. agathosmum Fr. 1815. P. vonná. Kl. 3- — 7 cm, vodnatě a měkce
mas., nejprv sklen., pak rovný až vyhlubený, na podvin. okr. v mládí
plstnatý, hladký, slizký, šedavý, uprostřed s průsvitnými bledými
bradavkami. Tř. různě dlouhý, i — 1V2 cm- ti., -solidní, pevný, celý
zrnečkatě mrtnatý, suchý, bílý. L. prořídlé, krátce sbíhavé, čistě bílé,
tlusté, jednoduché. Voní silně anýzově nebo hořkými mandlemi !
Výtr. váka\'. ellipt., šikmo stažené 7 — 8 it.

V lesích všeho druhu na podzim velice obecná houba a často veliké plochy
pokrývající. Praví se v literatuře, že jest jedovatá, ale s více stran slyším, že
jest to dobrá, neškodná houba. — Sem tam vyškytá se odrůda (var. cinereum
m.) s kl. temně šedým, s tř. celým sytě šedým, suchým, 1.. bílými ale pomačkáním
hnědnoucími.

L. marzuolum Fr. 1821. P. zimní. Veliká a masitá houba zimní.
Kl. 4 — 8 cm, sklenutý, pak rozložený, na temeni trochu vmáčklý
nebo rovný, s ostrým, sehnutým a trochu vlnitým okr., trochu
slizký, lysý, temně šedý až černavý, někdy s nádechem modravým.
Tř. tlustý, masitý, sotva delší pr. kl., i>4 — 3 cm ti., nahoru zvolna
rozšířený, často smáčkly, hladký, trochu lesklý, více méně popelavý,
zřídka na konci slaibě zrnitý. L. krátce sbíhavé, vehni široké, pro-
řídlé, tlusté, bílé, pak trochu špinavé. Duž. vodnatě mas., bílá.
Páchne silně jako L. agathosm. Výtr. vejčitě hruškov., bezbarvé,
5—7 I^-

96

\' starém borovém Ifse u Domažlic v zimě a brzo z jara (Melzer). Ale
i odjimid z Čech obdržel jsem tuto houbu, tak: Černý Kostelec, Chýnava, Chru-
dim, Svárov, Křivoklát, Písek, Čáslav. R. 1918 objevila se v množství na praž-
ském trhu uprostřed zimy a na jaře. Vy trvává ze zimy někdy až do května. Jest
to čistě zimní druh. Bresadula uvádí ji z Florence. v [talii, Ricken z Německa
(ale povrchně). Jest jedlá.

L. penarium Fr. 1838. F. buková. Kl. 5 — 7 cm, kompaktně mas..
ale na okr. průsvitně tenký, tupě kiiželov. zvoncovitý, často nepra-
videikiě sprohýbalný, suchý, hladký, bílý, jen ivprostřed slabě nažem-
lovělý a jakoby zrnitý, aia plsitnatém okr. dlouibo podviinntý. Tr.
bílý, pevný, suchý, sotva zdéli pr. kl., nepravidelně pomačkaný a
■často tupč hranatý, skoro celý hrubě mrtnatý, na basi zašpičatělý.
L. bílé, prořídlé, tltiisté, nestejně šir., krátce sbíhavé. Dužnina bílá,
nevonná. Výtr. vejčito ellipt., k basi šikmo stáž.. 5 — 7 C--

\'ýznačná houba pro bukové lesy, tak vesměs u Jevan, v letě až do pod-
zimu. Chuchle (Zvěř.). Jest jedlá.

v

Hygrophorus r"r. Sťavnatka. Obr. 9, 10.

Wjdnaté mas., měkké houby, s tlustými, prořídlými a často sbí-
havými 1., bez jakéhokoliv závoje v mládí, tedy i bez kroužku a plsti
na okr. kl. Tř. se nahoru rozšiřuje a dolů ztenčuje (tak hlavně
\\ C"amaroph}'lhis). Často jsou kl. i tř. sbizké.

Houby zevnějškem význačné, zvláště ze sekce Hygrocybe již zbar-
vením nápadné. Některé- ze sekce Camaropbyllus velmi nesnaidno
se rozeznávají od r. Limacium, zvláště ve starším stadiu. Liší se
hlavně nedostatkem vela a šupinatého kroužku. Rostou společensky
mimo les na pastvinách, pahorcích, v zahradách, lukách, hlavně
v letě za parného a deštivého počasí. Ohnivě zbarvené druhy jsou
zdaleka poznatelny a krásné. Zdá se, že jednotlivé druhy vázán}-
jsou myceliem na určité druhy bylin, což posud nikdo nestudoval.
Saccardo uvádí všech druhů přes 120. Bataille vydal přehlednou
monog-rafii s 82 dr. Maire (po něm Fries ml.) tvoří z druihň H. co-
nicus a H. ceraiceus nový rod Godfrinia, poněvadž mají basidie
jednoj-aderné. Toto však jest naprosto nesmyslné, neboť není přece
možno H. conicus odděliti od H. obrusseus a intermedius a tyto
opět ze sku.piny Hygrocybe. Podobně Maire a Sťuder chtěli Cantha-
rellus aluirantiacuis zařaditi k r. Clitocybe, protože mitosy v basidiích
probíhají transversalně. kdežto u r. Cantharellus šikmo. Zajímavo
jest. že druhy sekce Hygrocybe vypouští ve formalinovém roztoku
množství slizu, kterým se roztok kalí.

■ 9?

Obr. 9-

(Obr. 9.) I. Hygrophorus laetus Pers., 2, H. psittacinus Schff.. 3. H. hispidus
Vel., 4. H. pulcherrimus Vel., 5. H. Rigelliae Vel., 6. H. coccineus Schff.,
7. H. obrusseus Fr., 8. H. unguinosus Fr.. 9. H. chlorophsnus Fr., 10. H.
impudicus Vel., 11. H. vitellinus Fr., 12. H. ceraceus Wlf., 13. H. igneus
Vel,, 14., H. miniatus Fr., 15. H. sciophanus Fr., 16. H. niveus Scp., 17. H.
mucronellus Fr. — Celé houby trochu zmenš. vyjma čis. u, 12, 13, 14, 15,

16, 17; výtr. značně zvětš.

I. Camarophyllus Fr. Nikoliv průsvitně šfavnaté, skoro sudu', málo čivě
zharvcné driiliy, 1. často daleko sbíhavč.

a) L. daleko shíhavé.

H. nemoreus Lasch. 1828. Š. Jiajni. Kl. 4 — 6 cm, nejprv tuípě
sMieii.. pak rovině rozlož, ano i vmáčklý, šťavnatě mas., oranžové
červený, racHakiě tmavěji žil'ko\'aný. Tř. bledý, útle vláksnitý, sotva
zřetekiě mrtnatý, i cm tk, k basi ztenčený, solidní, měkce eliaist.,
nahoře zvolma v kl. rozšířený. L. hlede pleťové, tlusté, prořídlé, při-
rostle shíhavé. Duiž. oranBová, mirná, bez vůn-ě. Výtr. vejčitokiůov.,
k basi ostře stažené, 5 — 7 i-i. .

Ť—-

I .-A'^

Obr. 10.
I. Hygrophorus caespitosus Vel., celý trs v přir. vel., zvětš. výtr.
2. H. compressus Vel., v přir. vel., zvět. výtr.

99

\" li>tii;it\<.li liájicli, zvláštč v i)i/šícli, teplých i)uloh:W.li. Tak ii Prnliy a
v l'olnbi, 11 Mnichovic na Plecháči, Slané. 8 — 9.

H. leporiiius Fr. 1838. .v. zaječí. Velikostí i tvarem podoben
iiáslecL. ale: kl. bledě žemlový, 'někdy jen pleťový, 1. nečistě bílé,
Spiše pleťové, s nádecbem riižovým, tr. bělavý, pode} vláknitý a ve
vlákiia se trhající. L. jsou na l>asi silně příčně žilkované a k okr.

vidlené. Výtr. kulovitě ellipt.. 7 — 8 iv.

Na suchých píistvinách a pahorcích vzácně. V luloli Radotínském na vá-
penatých kopcích ve řpolečnosti žampioníi. 8 — o.

H. pratensis Pers. 1801.
""^ --••--—-••.. i;^ ! lihli. \'elice iwdobna

před., ale objevtije s-e až

na podzim, má kl. hladkv,

. : -*->ír'/'5^ .,'•■'.■;% oranž, žemlovv. sotva vl-

\ ^ v. v- ' /

5. nitý, tř. čistě bílý, hladký.

\ Na pahorcích, lukách na

l)0(lzim velice obecná, pospolitě.

■"'-■' "-■'"■^' Jest jedlá. lO — 11.

i I 4 H. furcatus sj). n. ,§. vi-

^ \. ^ / i dlená. Tvar a velikost H.

'' /'^ i praitensis. Kl. 4 — 5 cm,

/ / / / tiupě pravid. zvoncov., pak

^" ,, ^ rozlož., s dosti špičatým

Obr. II. , , , . ", .

Hygrophorus pratensis Pers. V přir. vel. lirbolem, maS., casto hrube

rug^osně hrlx>lkatý, špinavé
bílý, jakoby mléčné ojíněný, uprostřed nahnédlý nebo .načervenalý.
suchý, lysý. Tř. excentrický, asi 6 — 8 mm ti., dolů zvolna ztenčený.
htedik}'-, lysý, bílý, hrubé podél vláknitý, pevně elast., často pokřivený.
L. prořídlé, sbihavé, čisté bílé, četné vidlené a šilkami hojné spojo-
vané. Výtr. vejčitoeHipt., k basi stáž., 5 — 6 |i. Dužnina bí'lá, bez
zápachu.

Na lesní, mechaté louce u Myšlína (Mnich.), 8, 1917. — Jest příbuz. H.
niveus a virgineus. Anglický H. ventricosus Berk. Br. zdá se býti také příbuz.,
ale jest statnější (6 — 9 cm) s většími výtr. Drobnost i ťvar výtr. spíše poukazuje
na H. nemoreus a leporinus.

H. virgineus Wulf. 1787. Š. pannenská. Kl. 3 — 5 cm,, hrbolaté
rozlož., tlusté mas., hedvábitě bílý, za sucha rozpukaný, tř. delší pr.
kl., 3 — 5 mm til., hedvábitě vláikniitá, 1. husté. Výtr. válcov. ellipt.

]0 — 12 -i. .

Na vřesovinách. lesních lukách a mechatinách na podzim hojně, ale více
v drsných polohách. Test velmi chutná, jedlá houba.

100

H. rubripes sp. n. 5. červenonohá. Podobmá před., ale tř. tenči a
(:er\ený. Kl. 3 — 5 cm, rovně uťatý, ano i vyhliiibený, dolů zvolna
v tř. zúžený, čisitě bílý, lysý, hladký, nerozpulkaný. Tř. zdélí pr. kl.,
tenký, tuhý, lysý, k basi ztenčený, masové červený, se stejnou ďuž,
L. prořídlé, bílé, široké, zvolna sbíhavé. Výtr. váicov. ellipt. šikmo
stažené, to— 12 \i. Bez vůně.

Na suchýcli travnatých kopcícli (vápno) nad Chuchlí v říjnu hojné. Sotva
as totožný s ÍI. vii-gineus.

H. niveus Sop. \y/2. .^\ siiččuá. Celá sněhobílá, za vlhka hygrof.

pnLwitná, kl. nej''prv zvoncov., pak plochý, uprostřed vmáčklý,

2 — 3 cm š., na okr. často vlniitý, hladký, slizký. Tř. 21 — 4 mm ti.,

dolů tence zúžený, ztuha elast., hrubě a tvrdě vláknitý, posléz du'tý,

nahoře pomoučený, v kl. zvolna rozšířený. L. tenké, obloukn\itě

sbíhavé, velmi oddálené. \''ýtr. válcow ellii)t., 8 — í) \i.

Na pastvinách v letě až do podzima velmi hojná, pospolitě. Jest jedlá.
Od H. virgineus svou drobností hned se liší. Ob,-( tyto druhy mívají na bílém
kl. kannínové skvrny.

H. cinereus sp. n. .V. f^o pelová. Velice podobna před., skoro ještě
menši. Kl. o"6 — 2 cm, tupě zvoncov. sklen., lysý, hladký, smutně
.íCř/ý, skoro lesklý. Tř. zdélí pr. kl., čistě bílý, hladký, ly.sý, y2 — 2 mm
ti, nahoru ztluštělý, L. čis-tě bílé, tlusté, dlouze sbíhavé, neširoké,
velice řídké a v stáří příčně žebernaté. Výtr. \ řeten()\'ité, v ostrou
stopečku zvolna ztenčené, 5 — 8 p. l>ez vůně.

\' trávě na suchých, vápenných úklonech nad Chuchlí místy v celých hou-
fech. Snad soubě/ný druh k uřed. na vápenyém podkladu. \'ýtr. jsou velice ná-
padné.

H. Coleniannianus l^ldxh. Bres. 1892. .S\ Colemannova. Kl.
3 — 5 cm. fialově šedý, zvoncov., pak rozlož., s okr. nahoru vyzdvi-
ženým, vodnatě průsvitným, mělce slabě rýhovaný, sli::.ký, lesklý,
trochu hrbolatý. Tř. bílý, peimý, podél hedvábitý, hladký, 4 — 6 mm
íl., iiíxlél v proužky se třepící. K. prořídlé, velmi tlusté, šedé fia-
lové, na dně velmi svraskalé, .daleko sbíhavé, pak se utrhávající.
Páchne ovocně. \"ýtr. ellipt.. 8 — í)\x.. ]X).uze 2 na basidii.

Ve vlhkém mechu na lesních lukách vzácně. Na Plecháči u Mnichovic,
10, 1915.

H. Rígelliae sp. n. 5. Rigellové. Drobný, šedě nafialovělý. Kl.
2 — 3 cm, tence m.ais., hyg-rof., za vlhka temně šedý s pros^vitavými 1.,
slabě slizký, za sticha bélošedý s odstínem fialovým, hladký, lesklý,
tmavšími, vláknv radialné žnhaný. sklenutý, tipro,stred vmaČklý a
ostfe bradavčitý: Tř. tenký (3 — 4 mm), rovný, tu/hý, suchý, šedavý,

101

poilél T^láhititý ano i hnibč brázditý, hladký, lysý, stříbřitý, poslé/
dutý. L. prořidlé, dosti široké, tlusté, jednoduché, obloukovitě sbl-
ha\"é, šedé, na dne Jirubě příčné vrásčité. Dužnina šedavá, l)ez zá-
pachu. Výtr. xejčitcJvuloA-., \- .sro{>ečku stažené, 7 — 8 \i.

\ diibiiiiicli u Cljlunice n. C. (opukíi) v říjnu 1916 sbírala RigoUová. Patří
do přibuz. přťdcš'!., ;dc již výtrusy se liší.

H. subradiatus Schuau. 1801. ^'. paprsková. Kl. 3 — 4 cm, kuželov.
zvQncov.. tupé hrbol., šedý neb šedohnědý až bělavý, Jmstě paprsko-
vité rýhovaný a vláknitý, vlihký (sotva slizký). Tř. bélavý nebo
málu šedý, lysý, suchý, válcov., 5 — 8 mm ti., dosti |)evný. L. pro-
řidlé, bíilé nebo málo našedlé. Ijřidiaté, mělce vykrojené přirostlé,
krátce sibíha\é. Duž. bílá, bez zápachu. Výtr. kulov. ellipt., 6 — 7 n-
Xa travinách a vřesovinách na podzim řídce. 9—10. U Habru, u mlýna
HaIa.šova u Mnicliovic.

H. irrigatus i^ers. 1801. (H. unguinosus Fr.) .V. zavlhlá. Kl. 3 až
4 cm, tuípě zvoncov., pak rozlož., tence mas., hladký, slizký, temné
a.5 světle šedý, lesklý. l'ř. oblý. nepruhovaný, hladký, slizký, šedý,
velmi křehký, často smáčkly a dvojHzný, dutý. L. bílé nebo s odstí-
nem šedav^mi. velmi křehké, prořídlé, široké, sotva zřetelně sbíhavé,
Duž. bílá, ]yeL zájpaohu.

.\'a pastvinách v Ictč po deštich vzácně. U Mnichovic hojně.

H. caespítosus s.p. n. Š. trsnatá. Velmi ťrsnatá, vodnatě nias., kl.
3 — 5 cm, dusiti tence iiias., velice nepravidelný, zprohýbaný, částce
excentriťký, ploše sklen., s okr. rovným, sehnutým, někdy mírně
vm:ačklý, dosti hygrof., při ufychání 0' kruhy při okr., šedě bělavý.
s radiálním tmavším vláknivem. Tř. delšíi pr. kl., zprohýbaný, křivo-
luký, nahoře trodiiu sniiačkilý, šťa\-natě mas., spiíše elast., hladký, lysý,
hělavě lesklý, na konci spoře m.rtnatý, uviiiiitř měkce houbovitý, i cm
ti. L. prořídlé, ťlit.sté, krátce obloukovitě sbíhavé, k okr. hojně vi-
dlené, na ploše celou sítí vyniklou zdobené, špinavě bledé. Duž. brlá.
Výtr. elliipt., 8 ;•..

\'e vlhké rokli v stinném lese (křemen) nad Řevnicemi v říjnu 1915 velmi
hojně (Kav.). Na basi tř. jsou liojné rozvětvené kořínky. — Snad jest příbuzný
H. connatus Karst. z Finska, o ktcrén-. však praví I"ries, že jest gracilní a že
tvoří hlízu z basí třeňovýcli.

H. rubescens sp. n. Š. načervenalá. Celá bílá. Kl. 4 — 6 cm, tupě
ku.žek)v. zvoncov., pak rovně roizliož., s tupým hrbolem, suchý, hladký,
bílý. Tř. velice dlouhý, i cm ti., nahoře v kl. rozšířený, elast.. pevný.
podél hrubě vláknitý a trochu mrtnatý, lysý (i nahoře). K. prořídlé,
obloukovitě dlouze sbíhavé, tenké, neširoké, čistě bílé a jako tř. a

102

kl. pomačkáním rychle masově červenající. Duž. bíku nevomná. Výtr.
vejČ!t(Tikulov., 8 — lo ti.

U Pišel na lesní louce sbíral p. učitel Vrána v záři 1918. — V mládí po-
doba se L. eburneum, ale jest suchý.

b) L. nesbíJiavc.

H. nitratus Pers. 1801. Š. ledkovú. KL 2 — 6 cm, tenký, šťavnatě
maí... zvottucuv., pail< rodož., slizký', ale brzo suchý, hladký, šedohnědý,
posléz hrubě rýhovaně šupinatý. Tř. t) — 11 mm ti., málo delší pr. kl.,
hladký, šedcahnědý, často smáčkly. L. široce přirostlé, velmi pro-
řídlé, mas., velmi široké, trojhranné, bělavé, pak modrošedé. Páchne
silně čpavkem. Výtr. vákov. elhpt., 5 — 6 ;i.

A' trávě na mezích a pa?tvinách v letě po deštích všude hojně. T'o zápachu
lehce se poznává.

H. ovinus Bull. 1792 ^..

ii". ovčí. Velmi podobný
před., ale celý skoro čer-
ný. Kl. hladký, radiálně
rugosiní, pak v poklička
rozpukaný, bez prosv. 1.
Tř. hladký, tlustě mě-
chatý, černošedý. L. oli-
vově šedé, až černé, vel-
mi prořidlé, pomačká-
ním, červenající. Duž,
pomačkáním červená
Výtr. vejčitoellipt., 8 až
(j ;'•. Páchne jako před
Na podobných stane >-
ví^íkach jako před., ale
mnohem vzácnější.

H. metapodius Fr. i^iy.
S. čcrnavá. Kl. 5 — 7 cm,

tu']>ě zvonoov., černoliuiědý, hustě odstálými špičatými šupinkami po-
krmy (skoro sametový), uprostřed velmi mas. Tř. dlooíhý, i — 2 cm
ti., na basi ztenčený, šedavý, podél hrubě vláknitý a černavými Šu-
pinkami .avláště nahoře posázený. L. pr<jřídlé, velmi tlusté, široiké,
na dně příčně žřlkované, zraněním červenající. Posléze celá houha
zčerná. Výtr. krátce xxvpé ellipt., 7 — 8 ti. Voní slabě moukou.

V trávě v lese u Kunic v srpnu 1916. \'elmi vzácná, veliká, statná houba.

feif ^0

\ň 2

Obr. 12.

I. Hygrophorus fornicatus Fr., 2. H. luteus

Vel., v přir. vel, zvětš. výtr. v poměrné velik.

103

H. iuniicatus l'r. iS^ř^. S". i'xstřc(im. Zjev skoro iako Trich. pov-
teiTtosuni. Kl. 3 — 5 cm, tvrdě, disti tlnstě mas., na nkr. tu])V. nízce
sklen., sotva hrbolatý, vžd}- ncpravid. laločniitý a excentrický,
slizký, hladký, hedváb, lesklý, bílý, ale radiálně šedoluu^dé vláknitě
řihaný. Tř. 5 — 10 mm ti., ilole neztenčený, podél vl;'iknitý a se irlia-
jicl, i>evný. solidni, bělostný, hladký. L. velmi prořídlé, velmi tlusté.
dosti .šinK:e břichaté, na dně ])ríčně žebernaté, u tř. hhrboce vykro-
jené, čistě a trvale bílé. i'>ez zápachtt. Výtr. kido\ . ellii>t.. 5 — íS !•-

Xa vresovinné strájii mezi jalovcem u Mnichovic. 0. 1918 — Podivný
(Iriih, jenž by iimhl hyti také porovnáván s r. Triclioloma, ale má příliš tlusté 1.
Na Plechá-M v niechatině na .sev. straně u Mnich, nalezl jsem var. slreptopus Fr.
s kl. za suclia vláknité trhaným, tř. pokroncenou, pi-dél >c trhajicí. Tento silné
ovocně voní.

H. híspidus sp. n. J>'. nirtnaiá. Menší druh. kl. 2 — 4 cm, nejprv
kuželoA . šj)icatý, často laločnatý a nestejnostranný. pak rozlož., vod-
níitě ma'S.. tmavě šedohnědý neb i do olivová, s linstýtni, tmavými
šupinkami. L. bílé, široce břichaté, 11 tř. vykrojetié. Tř. bílý, Irladký.
y2 — Jr cm ti., vždy se zahnutou basi, pevně elast. Duž. bílá, neměn-
livá, nevonná.

V borovém, mladém lese u Křečkova rybníka u Mnichovic v Červenci 1914-
Jest přibnz. před., ale velmi rozdílný.

H. corapressus >p. n. Š. smaěklá. IVKUvlmý a príbivz. před. Kl. 2 až
zYi čni vys. a dole iV-i — 2 cm š., podlouhle kučelov.. úplně hladký,
lysý. lesklý, hygrof., popclavě olivový, tence mas., excentrický. Tř.
dvakrát delší kl, jako kl. zbarvený, lysý, hladký, tuhý a védy velice
smaěklý (takže 2 žlábky povstávají), pak dutý. L. šedavé. husté,
u tř. xvkrojené, ncsbíhavé. \''ýtr. bledě žkutavé, dokonale kulaté.

4—5 :^-

Xa pisčitých vřesovinách u Třeboně, 8, 1915 (W.).

H. olivaceus sj). n. 5. oliz'Ová. Kl. menší (2 — 3 cm), ostře kuželov..
z'ždy excentrický, tence mas., hladký, lysý, nesliský, přejemné radi-
álně čárkovaně vrásčitý, tmavě olivový s odstínem popelavým. Tř.
málo delší pr. kl., 5 mm ti., vMy smaiklý, lysý, podél jemně pruho-
vaný, nei>růhledný, dutý, zelenavě žlutý, nahoře ojíněný. í.. hnstc.
11 tř. vykrojené, široce břichaté, nesbíhavé, nejprv bílé, pak s odstí-
nem zelenavým. Vý-tr. krátce válcov. ellipt., na basi šikmo stažené.
TO ;.i. Duž. nečeniá a nevoní.

\' travé na záp. stráních, vyhřívaných (formace devaterníková) nad sil-
nicí mezi Menčicemi a Mnichovicemi. 7. 1018. — Jest příbiiz. před., ale roz-
dílná.

104

H. luteus sp. iH. vŠ. slutá. Kl. 3 — 4 cm, tn;i)ě kuželov., excentrický.
niirně mas., pouize vlibký, z:emlovč slutý, celý přitisklýnii drobnými
siipiiíkami posetý, na okr. trochu laločnatý. Tř. sitejniomerině válcov.,
.solidní, bélavý, hladký, nahoře pomoínčeoý. I., husté, 1)řicha'té, u tř.
hluboce vykrojené, nesbíhavé, bílé (s odstmem do žlutavá). Duž.
híilá, bez zápachu, neménlivá. \'ýtr. tupě eHipí., kJ' — 12 [i, špinavě
hniědé.

\' mladé smrčiné r3'7.c<jvé u Mnichovic, 8. 1015. — Jest příbuz. před.

Obr. 13.
Hygrophorus puniceus Fr. .slabě zmeiiš., \c vřesovině.

II. HygrocybeFr. Prů.^ífifnř šfavimti'. kh'l:ki', skoro voskovilč, živě ohiiiz'i~
ncbfl ílutč (řídce sedě) rjbarvrné druhy.

a ) Tř. vláknité pruhovaný, suchý.

H. puniceus Fr. 183S. Š. granátová. Ze všech dr. největší a
nejmas., kl. 5 — 12 cm, tupě zvomcov. kiiželovitý, dosti |>evTiý, šarla-
tové krvavý, hladký, slizký, za sucha hedvábně mrtnatý. Tř. velmi
.'nlný, mas., solidní, pevný, oranžový, s hrubými nachovými vlákny,
suchý, na konci trochu bíle mrtnatý, i — 2 cm ti. L. sytě sluté, pak
oranžové až oranž, červené, tkisté, dosti husté, přirostlé, slaibounce

/a~

sJřiliavé. Duž. \ tř. hiilá, ])i»(l kl. ornii/.ová. nevonná. \ ýtr. válc. elLipt..
<i — 10 r-

Na lesních lukách od srpna do rijna obyčejné ve velikém množství po-
hnin.adé. Jest překvisná honba a velmi ol)ecná. Je<t prý podezřelá.

H. interraedius Tas.--. 1872. .S". prostředni. Kl. 3 — 6 cm, tu])€
/.vmcov., přeňtle mourovč hnčdč vláknitý, ve vlákna se pak jak
n Inocybe trhající, ča^to se roztrhávající od okr. Tř. vláknitě pru-
hovaný, jaivSniě citrónový, hladký, ale neslizký, v -pásiky se třepící. I.,
iasfně citrónové, široce břichaté, u tř. volné, v mládí bledé. Diiž.
]>le(lě žkitá. nevfmmá. \'ýtr. tupé válcov., 10 — 12 n-

v okolí Mnichovic velice hojnř v srpnu cu rok, vždy poblíž jalovců. —
Rxcken druh tento popisuje falešně.

i H. conicus Sc(j'p. J772. Š. kiišelovitá. (A. croceus Bull., A. auran-
tiaciis Sow,. A. hyacimthiuis Attsch.). Kl. 3 — 5 cm vys., ostré kuáelo-
vitý, oranžové červený, za vlhka slizký, za sucha lesklý, bledě vlák-
nitý, posléz rozlož, a trlraný, dosti mas., na povrchu liustě radiálně
Hlkovaný. Tř. 0*5 — i cm li., citrónový, vláknit}', váilcov., dlouhý,
podél se třepící, dutý. L, dosti prořídlé, tlusté, skoro trojhranné, u tř.
vplné, světle Buté. Duž. žlutá. Pomačkáním okamžitě černá, v stáří
celá houba zčerná. Výtr. válco^'. ellipt. 9 — 10 11.

^" trávě v zahradách, na pahorcích, mezích, vždy v houfech všude po celé
)étc> obecná. Šťávou vymačkanou lze psáti jako inkoustem. Jest prý jedovatá.
- Tu a tam (tak u Mnich.) vyškytá se forma mnohem menší (var. minor m.).
žfutozelená nebo oranžová, méně rychle černající, s tř. hrubě n^hovaným, 1. bí-
lými, pak citrónovými.

;.H. pseudococcineus sp. n. Š. nachová. Drobný, úplně H. coccineu.s
připomínající. Kl. 2 — 3 cm, zvoncov. sklenutý, nízce tupě hrboL,
vždy nepravid. laločnatý a velmi excentrický, na temeni s drobnými
šupinkami, ostatně lysý, hladký, vlhký, hustě radiálně žilkovaný,
ohnivé nachový. Tř. dloii-hý, 3'— 4 mm ti, hrul>ě rýhov. vláknitý.
křeliký, oranžový nebo zlatý. L. široce břich., dosti tlusté, nesbíhavé.
volně u tř. zaoblené, zlatožluté, na dne oranžové červené a jako tř.
nejprv modrající, pak zvolna černající. Výtr. tupé ellipt., šikmo
zúž.. 7 — 8 j'.

\" trávě na opuce na Vidovli u Prah}', u Hlubočep, sv. Prokopa (vápnoy
v ríinu ini8. — H . nigresc^ns Quél. jest větší, s kl. bilým, pak citrónovým.

H. squalidus Lasch. 1828. .š'. nečistá. Kl. 2 — 4 cm, tupé kušelov.
zifoncov., pak rozlož., křehký, pokrytý mocnou vrstvou slizu, zářivě
oranžový, s prosv. L, tence mais., za sucha hladký, vybledlý. Tř.
dlouhý, 3 — 8 mm ti., podél rýhované vláknitý, dutý, slizký, zlato-

106

žlutý. L. prořídlé, břidiatt-, volné, špinavé héloMutavé, na dně oran-
žové. Dužnina zliatožlotá, nevoniná, nečernavá.

Na travnaté lesní louce u Hrusic, 6, 1914, pod velikým dubem. -- Od
H. obrusseus liší se drobností a tupým kl.

H. pulcherrimus sp. n. Š. překrásná. Kl. 2 — 5 cm, dosti niais., tupé
široce sklenutý, slizíký, za suclia hladký, lesklý a slabě radiaLne čár-
kovaný, s pTOsv. 1., datošlutý. Tř. vláikni'tě čárkovaný, hladký, lysý,
brzó dutý aino mčchatý, v /pentlice se třepící, uprostřed 4 — 6 iinni ti.,
dolu zvolína ztluštělý, sytě zlatožlutý, nahoře oranžový. L. prořídlé,
tluisté, široké, široce přirostlé, nesbíhavé, břich,, zářivé oranžové
červené. Dní. žlutá, iievonná. A^ýtr. tupě krátce ellipt.. (S [-1.

V trávě na vyhřívaných, vápencových stráních v údolí Karlíčkem u Ro-
blina v červenci 1916, hojně a pospolitě. Jest to nádherná houba a patrně pro
teplé okolí Karlštejna význačná.

b) Tř, hladký, nepruhovaný, často vlnkatý a slizký,
y.) L. břichaté, nesbíhavé.

H. chlorophanus Fr. 1821. Š. citrónová. Celá houba světle a živě
citrónová nebo zlatožlutá, nečennající. Kl. 3 — 5 cm, zaobleně
zvoncov., hygrof., za vlhka s pros v. 1., slizlcý, za sucha běložhitavý,
hlaidký, záhy rovný, nehrbolatý (až \-mačklý), na okr. laločna/tě zpro-
hýbaný, tence lupenitý. Tř. rovný, tuhý, nelesklý, hladký, sucliý,
5 — 8 mm ti., často smáčkly, neprůhledný. L. dosti husté, tluisté,
skoro trojhranné, málo a krátce sbíhavé. žluté. Nevoní. Vyiw
skoro kulovitě ellipt., 5 — 7 .u.

Na pahorcích a mezích, pastvinách všude hojný. 8 — 10. Rovným, hlad-
kým (nerýhov.), suchým tř. liší se ode všech této skupiny.

H. siccus sp. n. Š. suchá. Kl. trvale tupé kuželov., cliote i>2 — 2 cm
š., 1V2 — 2 om vys., dosti tuihý, i za vlhka úplné suchý, hygrof., za
vlhka s prosv. 1., oranžové červený, ale na povrchu matné bíle ojí-
něný, nečernavý. Tř. máilio delší pr. kl., 2 — 3 rmn ti., rovný, smutné
nečisté okrové pleťový, matný, suchý, nerýhovaný, nezaškrcovaný,
v j3entHce se třepíící. L. i>rořídIé, tlusté, široce břichaté, u tř. za-
oblené, skoro \'olné, oranžově červené. Výtr. kulov. ellipt., 5 — 6 \i_
Na suchém pahorku mezi travou ve společnosti Leptonií n Myšlína, 7, 1919.
Nepodobá se vlastně žádnému druhu.

H. psittaciuus Schff. 1774. v?, papoušková. Drobný, žluitý, jen tř.
nahoře zelený nebo i kl. více méně smaragdový, kl. i — 3 cm š., tenký
tupě zvoncov., nejvýš slizký, za vlhka s prosv, 1., tř. 3 — 5 nmi tl„
hladký, jadcoby zrnečíkatý, příčně vlnkatý, dlomhý, dutý, tuhý. K. pro-
lom

řidlé, u iř. zanblené, l>řidi.. na dně zelemaNť. na (řStri žluté nel)0
i celť zlaiiožUitó. Kl. za suchn zhledne. \'ýtr. elli[)t.. 5 — d h.

Xa pastvi nácli. Inkách po (k-sticli v letě v5ii'lf lioiný a zbarvením ná-
padný driili.

H. sciopliaiius {'"r. 1838. .V. cililoz-ú. Cihhnu'' //vitV/v, driiUny. kl.
2- — 3 cm, tenký, kutelov. ::-voncin'., pak ro/.lož.. hladký, slizký.
s prosv. 1., křehký. Tr. světleji cihlový, dlouhý, 3 — 4 nnii ti., dutý,,
lilatlký, vhikatý. L. červenc cihlové, paik bíle ctjíněné, prořídlé, zouh-
keni přisedlé. Xýxx. ellipt.. 8 — ;) j-..

Xa k-snícli lukáoli a past\ iiiaoli v;<ácnč. 8. Mnichovice, Kocerady, Jcvany,
Radotin.

H. coccineus Schff. 1774. .š'. šarlatová. Kl. 2 — 4 cm, lence ma^.,
pravidelně polokulovifý, Madký. lysý, mastně vlhký, nádher ]ič syté
šarlatový bez prosv. 1., suchý, zlatožlutý. Tř. dlouihý. rovný, 3 — 5 nvm
ti., tuhý. dole ztenčený, někdy i s brázdcni dole. podél husté útle pru-
hovaný, suchý, v pentlice se třepící, zlatožkitý nebo oranžový. T..
tlusté, široce břich., široce přirostlé, ale nesbíhavé, žluté. Duž. zlatá.

bez \TJiiě. Výtr. vejcitoellipt.. 7 -i.

V trávě na j^aliorcích a pastvinácli v letě za dešfů hojně. Překrásná hou-
bička. — nivím se, proč se u autorů udává tř. hladký, nepruhovaný.

^) L. na tř. sbíhavé.

* Šedé druhy.
H. unguinosus Fr. 1821. .V. kluzká. Kl. 2—3 cm, šedý, hladký, na
okr. s prosv. 1.. velnu slizký, v stáří vybledlý, zvoncov. kuželov.,
pak rozlož., s vyniklým hrbolem. Tř. olověné šedý, vlnité zprohý-
haný, prosvitavé kroužkovaný, dlouhý. 5) — 10 mm ti., dutý, velmi
tuhý a nejvýš slizký. K. čisté bílé, prořidlé, široce přiro.ítlé. Dnž.
bledá, křehká, l>ez zápachu. \'ýtr. skoro kuloNiné, ^ .1.

Xa lesních lukách, v mechatinách řídce. 8, 9. U Mnichovic na Plecháči a
u Hrusic. — Kl. jest v stáří radiálně svraskalý a na temeni pod pokožkou
červenavý. Tř. klouže mezí prsty jako úhoř. - Ricken udává výtr. falešně.

H. impudicus sp. n. .V. nestoudná. JVIalý, šedý dr., s tenkým tř. a
strašině páchncrucí. Kl. i — 2 cm. polokulov., hladký, šedý, hrubé ru-
gosní. Tř. dlouhý, tenký (2 — 3 mm), elast.. nezlomitelný, podél
vláknitý, trochu vlnkatý, šedý, dole černající. \^. velmi prořídlé,
obhmkovité prohnuté, celou šířkou přirostlé a sotva sbíhavé, šedé,
"^e světlým ostřím, tlusťoučké. A'ýtr. nepravid. vejčitakulov.,, sk-oro

liranaté nebo ledvinité, 5 — 6 ;t. Páchne strašné thereni.

V teplé dubině na vápně nad údolím Karlickým mezi Melampyr. nemo-
rosum. 7, 1916. A' literatuře nic podobného nenalézám, soudím, že patří do pří-
buz. H. laetus.

108

** žluté a červené druhy.

H. laetus Pers. 1796. Š. veselá. Kl. 2 — 4 cm, zvoncov. sklen., pak
rovný, uipTOStřed vtnmoklý, tence mas., cihlové šlutavý nebo oran-
:í02'é červený, velice slizký, lesklý, s pros\^ L a radialině čárkovaný.
Tř. d'lioiu-hý. 3 — 4^m'm ti., dutý, velmi elasf. pevný, nejvýš slizký, prů-
svitné kroužkovaný, načervenale nebo okrové žlutý, na konci do
scdava nebo lilákova. L. v mládí bílé, pak žli:..točervenavé, bíle po-
prášené, dosti proříidlé, skoro trojhranné, široce přirostlé a sbihavé.

Dužmina tuihá. Výtr. válcov. ellipt., 5 — (> ,m.

V trávě na pahorcícli a pastvinách, obyčejně ve společnosti pýchavek. Často
sprov*ází jalovce. 7, 8. U Mnichovic často každý rok.

H. ceraceus Wiilf. 1788. Š. vosková. Malý, oramžový, křehký dr.
Kl. 2 — ^4 cm. oranžové žlutavý, záhy pobledlý, hladlvý, s pro'sv. 1..
zvoncoA'. pak roviný, tence mas. Tř. podobně zbarvený, křehký, lá-
mavý, 3 — 6 mm ti., dlouhý, M:adk>% slizký, rourkov., často smáčkly
a oero\^ý. L. žluté, křehké, prořídlé, tlusté, skoro ^trojhraBué, sbi-
havé. Diuž. oranžová.

\' trávě na pahorcích v letě dosti často. 7, 8. Mnichovice, Veltrusy, Karl-
štejn, Radotíii.

H. vitellinus Fr. 1857. Š. žloutková. Kl. 2'r— 3 cm. sploštile zvoncov.
zniiačkiý, na okr. elegantné vlnité zprohýbaný, trochu slizký, hl'adký,
.X prosv. /., za, sucha bJedě žkutavý až zářivě zlatožlutý, za vlhka
oranžový. Tř. dlouhý, 3—4 'mm ti., oranžový nebo zlatý, hladký,
nahjíe slabé mrtnatý, neslizký, často vlnkatě zprohýbaný, dutý.
křehký. L. široce přirostlé a daleko zvolna sbihavé, žluté. \^ýtr.
krátce elHpt.. šikmo stáž., 5 — ť) ji.

\' meciiu a tr;'i\'ě na pajiorcich a v hájící v letě vzácně. U Mnichovic, Stru-
hař^va. Zářivě zlatožlutoti barvou úhledný (huh.

H. pusíllus s]). n. .?. maličká. Droímý. nejvýš slizký, zlatožlutý.
K!. i— 1V2 cui. nízce, ploše sklen., na temeni s mělkou jamlvou,
mocnou vrstvou slizu pokrytý, s prosv. 1., ale nerýhov., na okr.
rovný, zlatožlutý. Tř. dbuhý, stejně ti. (2 nnn), syté žlutý, prů-
svitný, nerýhov., ale na povrchu rugosné bradavkatý a nejvýš
slizký, tuhý, solidní. L. bílé, pak nažtoutlé, tlusté, prořídlé, celou
šířkou přirostlé a trochu sbihavé. Výtr. krátce zaobleně ellipt.. 8 \i.

Na kraji lesa borov. v mccliatén: mokřadle u Stránčic (blíž kaple). 7, 1919.
Jest snad příbuzný před.

H. mucronellus Fr. 1838. S\ hrotitá. Kl. i — 2y^ cm, zvoncov. kuže-
lovitý, ostře hrotitý, palk rozlož, s nasazenou bradavkou, křehký,

100

lesklý, hhiííhý, sYvzký. ::(íliy uprcvstřed bledší,, s okr. temné krvavým,
s prosv. 1. Tř. dlmihý, i — 4 mm ti., rourkwitý, nachový, dole bě-
lový, lieilváhné lesiklý, podél vláknitý jakoby bile ])r)(|>rኀaiý, sikoro
suchý. L. .žluté, tlustě, mas., břichaté, sbíhavé. \'ýtr. Wv[y^ ellipt.,
šikmo sta/... 8 — lo.u.

Na travinácli, všude vzácné, v Ictú. llrusice, Raciotíu, Veltrusy (Šaf>. Li-
bochovičky (Fdi.). Zdá řc mně, že do tohoto skupení nenáleží.

H. miniatus Fr. ]82i. .v. krvavá. Drobný, šairktově zbarv. a

mrtnaiý dr. Kl. j — 3 cm, pi^lokulov., pak rozlož., na temeni vmáčklý,

tenký, velmi křehký, neslizký, nelesklý, suchý, šarlatový, v stáří

čluté blednoucí, drobné šupinkatý. Tř. dlouhý, tenký (2 — 4 nim),

dutý, oranžové červený, dole žlutavý, hladký, lesklý, často vlnitý.

L. široce přirostlé, sbíhavé, nejprv červené, pak do polovice žlnté.

Výtr. tupé, krátce ellipt., šikmo suiž., 8 — 10 ^

Na lesních loukách, ve vřesovinách, v rašelině, někdy 1 trsnatá, v lete po
deštích po celých Cechách hojná a zbarvením nádherná houbička.

H. ígneus sp. n. J^'. ohnivá. Maličký dr., nejvýš ohnivě nachový.
Kl. 4 — 10 mm, brzo terčovité rozlož., uprostřed s hlubokou jamkou,
tence mas., zvláště u okr. skoro blanitý, nejvýš slizký, -s pTOSv. 1.,
za sucha hlaďký, lesklý, ohnivé nachový. Tř. scíva delší pr. k!.,
I — 1-/2 mm ti., nevláknitý, celý zrnečkaté rugosní a nejvýš slizký,
solidní. L. krátce sbíhavé, prořídlé, nachové, na ostří bledší. Duž.
červená, bez vůně. Výtr. krátce tupě ellipt., 7 — 8 ,u.

Na nejv3'prah!ejších, slunečných mezích a stráních mezi mateřídouškou
u Myšlína a Mnichovic v červenci po deštích, 1916, 1919. — Nádherná hou-
bička, od před. naprosto rozdílná.

Coprineae. Hnojnikovité.

a) Výtr. černé nebo černohnědé Coprinus.

h) Výtr. rezavě hnědé, pod mikroskopem žluté Bolbitius.

Coprinus Pers. Hnojnik. Obr. 14.
ííouby vyznačené svou měkkostí, křehkostí a rychlým rozplý-
váním v černou kaši. Kl. válcovitý nebo kuželovitý, podél hru1>é
rýhovaný, s centrálním, dlouhým, tenkým, křehkým tř. Okraj kl.
vždy rovný. T.. nejprv ostřím hustě slepené, pal<: černé, mizivé.
Výtr. černé, čeríiohnědé, velké, cystidy velké, vakovité. Některé
miají pod kl, bílé velům, zanechávající na tř. prstenec, jiné jsou
v mládí zastřeny inizivým, obalem, jenž na kl. zanechává mizivé šu-
piny, jiné konečně nemají ani to and ono.

«

no

^i)-J iUl.^,. luX»^->^^ ^.A.>.',w

^m^.

^^

'V.-^^

(?

,0,

^U

ol

Obr. 14.

I. Coprinus sterquilinus Fr., 2. C. fimetarius L., 3. C. diaphanus Quél.,
4. C. crenatus Lsch., 5. C. ephemeroides Bull., 6 C. sceptrum Ingh., 7. C.
niveus Pers. — Vesměs v přir. vel., pouze 3 a 6 slabě zvětš. Výtr. a cyst.

značně zvětš.

Náleží sem sice houby rychle rostoncí, ale krátce trvající.
Mnohé nelize aini z exkurse domů donésti, neboť se cestou rozplynou
a zimizí. Proto třeba bráti substrát s mladými zárodky, jež pak
doma pod zvoncem skleněným vyrostou. Některé útlé driuhy v}-
růstají pouze za rána a trvají sotva hodiiniu. Rostou namnoze na

111

hnoji. kon>ixjstech, výkalťdi, nnveiié zemi, \- zahradách, řidčeji na
dřiví a pařezech. i)ělaji rády iilíznviui nebo provazcovitá sclerotia,
ji-niiž dlouho vvLrvávaji. Daji se lehce v laboratořích i>ěstovaii a
ve vývoji svém sledovali. Na mladém myceliu tvoří mnohé druhy
- 'dškrcováním nepohlavní konidie, jakž nejprve Brefcld pozormal.
Zdá se. že jest veliké množství druhu, jmeiK>vitě v teplých ze-
mích, ale i)ro nesnadné sbírání a přechovávání jsou málo studovány.
Siucardo uvádí 160 dr., z nichž 106 evropských. Ricken uvádí i>ou.ze
50 dr.. tetly sotva třetinu evropských, při čemž vynechal mnohé
i z Německa ziniuné. — Praktický význam nemají žádný, neboť k po-
žívání scřtva se hodí.

I. Volvocoprintts. Kl. v mládí zahalen velem, jež ostává nj ti. co prsten neť^

co pochva na basi tř.

C. comatus Fl. Dan. 1831. (C. porcellanus Schff.) H. obecný. \*e-
liká, statná houba. Kl. 5 — 8 cm, bílý .? nádechem růžovým, nejprv
liladký, skoro hedvábitý, pak ale roztrhán ve velké, odchlíplé šupin}-,
nejprv válcovitý, i>ak zvoncov. Tř. bílý, vlákaiitě šupinkatý, s po-
hyblivým prstencem, dlouhý, i — 2 cm ti., rouTko\'itý, na basi skoro
hlízovitý. L. bílé, u kraje kl. růžové, potom černé, volné, rozplývavé.
Dužnina mírná, nevonná. Výtr. černé, vejčité, 10 — 14 jx.

Xa kompostech, polích, rumištích, v zahradách celé léto, dosti hojně všude.
jťst prý jedly.

C. ovatus Schff. 1762. H. vejčitý. Mnohem menší než před. Kl.
^■ mládí podlouhle \ejčitý, drobně měkce šupinkatý, na temeni ce-
hsíxý, bílý, na temeni nažloiutlý, podél mělce rýhovaný. Tř. bílý.
hladký, nedlouhý, dole napuchlý, s pohyblivým prstencem. L. dlouho
bílé, od kraje kl. hnědnoucí, pak černající. Yýir. šedé, pak černé,
ellipt., 20 11.

U Chuchle v strouze u cesty (Zv..). u Mnichovic, Cernošic. Zbraslavi. —
Ricken udává falešně spory.

C. sterquilinus Fr. 1838. (C. oblectus Boh., C. stenucoleus Lind.)
H. snietištní. Kl. v mládí 3? — 4 cm dl., válcov. elhpsoidický, bílý.
drobně nehirstě šupinkatý, s krátkým, na basi kulovitým tř., dospělý
blaniitě průsvitný, široce zvo)icov., aš ku středu velmi hrubě a hustě
seber natý, černohnědý, pak i černý, s Imědou, malou střední deskou.
Tř. čistč bílý, hladký, neprůhledný, dvakrát delší pr. kl., na basi
hlísovitě napuchlý a bíloíi limečkovitou podivou věnčený (která
v mládí souvisela s kl.). L. nejprv bílé, na ostří červenavé, záhy ale

112

černé. úzké. dosti husté, volné, rozplývavé. Výtr. převeliké (i8 až
22 .u). černé, neprůhledné, eUiiptičiné.

Na koňských výkalech u Alnichovic v lete dosti často- — Úhledný a snadno
poznatelný druh.

C. ephemeroides Bull. 1792. H. mizivý. Kl. i — 2 cm, bílý, válco-
vitý, šupinatě měkce mrtnatý, paik vodorovně rozlož., nejvýš útle
průsvitné blanitý, řas^natě rýhovaný. Tř. bledý, lysý, s bílým, pohy-
blivým prstenem uprostřed, dlouhý, i — 2 mm ti., z plstnatého kki-
biěka xynikající, rourikiovitý. L. čiré, prořídlé, volné. \'ýtr. skoro
k uilo v ité , [ o — - 1 2 tji .

Na koňských a kravských výkalech u Mnichovic řídce. 7 — lo.

} r. Velocoprinus. ] ' mládí celá houba zabalena tenkou blanou, jež zanechává

na kl. mizivé šupinky.

C. fímetarius L. 1755. //. nirvni. Větší dr., kl. 3 — 8 cm, bélošedý,
aš k temeni hrubé husté rýhovaný, v mládí oďstálými šupinkami
posázený, posléz kuželov. rozlož., s nahoru se zvedajícími roztrha-
nými laloky, záhy se v černou kaši rozplývající. Tř. dlouhý, o"5 až
I cm ti., dutý, velmi křdíký, na basi trochu ztluštělý a solidní. T..
nejprv růžové, pak černé, na ostří bílé, čárkovité. Výtr. černé, široce

ellÍ![yt., 12 — 14 fj..

Na smetištích, hromadách mrvy, na mrvených polích všude obecný, po celé
léto.

C. stercorarius Bull. 1791. H. výkalni. Dosti v€lk>-, ale velmi útlý
a rychle rozplývaxT. Kl. 2 — 4 cm, nejprv bílý, vák<n'itý, s »ji1-
stálými měkkými šupiinkami, pak kuzelovité rozlož., černošedý,
lesklý, hladký, na temeni hnědý, hluboce rýhova/ný, průsvitně bla-
niitý, na okr. zubatý. Tř. bílý, hladký, útlý, rourkovitý, dlouhý,
3 — 4 mm ti., dole vlásenitý, často z hlízovité base vynikající. L. \\t\é,
dosti huísté, volné, brzo mizící. Výtr. černé, ellipt., 9 — 11 [x • cyst.
makroskopické, veliké, kuželov. napuchlé, na ostří i ploše.

Na výkalech všeho druhu, hnojištích, obj^čejně ve velikém množství náhle
se objevující, ale opět brzo mizící, po celé léto. Hlízovitá sclerotia jsou tuhého
živdta a mohou i po léta ž.íti a stále nové houby nasazovati, což i v domácích
kulturách se děje.

C. niveus Pers. 1801. H. snéšný. Kl.,2 — 3 cm, nejvýš tenký, nejprv
vejčřtý, pak podlouMe válcov., z\-x>nco\-.. kimečně rozlož., pokrytý
snéhobílým práškem, posléz roztrhainý, hustě žebernatý, na okr.
ohrnutý. Tř. dlouhý, z dlouhého, kořenovitého sclerotia v}TnikajÍ€Í.
rourkovitý, velmi lámavý, k hořejšku zvolna ztenčený, dote bíle vlá-
senitý, lysý, bílý. L. skoro volíié, úzké, šedé, ale brzo černé a se roz-

8 113

plývající, takže jen tř. ostává státi. Výtr. velikL- (15— 1 8 ^), skoro
huíovitc citronovité hranatč, černé, neprůhleďné.

Na kompostech a hnojenycli mistech y letč všude liojný, zvláště na kra-
vincích.

C. silvaticus s]). n. //. ícsni. Kl. 3 — 5 cm. trvale kuželov.. tenký,

později roztrhaný, dosti dlotilio trvalý, ale 1. záhy rozplývaivé, šedý,

celý souvislou moučnafou šedou korou po tasený a pak vráskovitě

radiálně rozpukaný (nikoliv pravidelně žebernatý). Tř. velmi dl.,

uprostřed 4 — 7 mm ti., bílý, dutý, skoro měchatý, celý zvláště

k hořejšku husté bílými šupinkami posázený. Výtr. vejčitokulov.,

některé kulaté, černé, neprůhledné. 10 — 12 \l.

v lese v teplém, výslunném koutě ze země, hovězím výkalem zhnojené
u Mnichovic v srpnu 1918. Jest příbuz. před., ale již výtrusy rozdílný.

C. exíinctorius Bull. 1789. H. trvanlivý. Dosti statný a trvanlivý.
Kl. 3 — 5 cm. tupě kuiželovitý, hluboko až k temeni rýhovaný, ;/;/-
tavě bělavý a hustě zrnečkovitými šupinkami posetý. Tř. bílý, lysý,
nelesklý, rýhovaný, 4' — 10 mm ti., velmi pevný. L. husté, úzké, u tř.
volné, nejprv bělavé, posléz červenohnědé s černým ostřím, neroz-
plývavé. Výtr. hnědé, průsvitné, velmi tupě ellipt., 6 — 7 \i.

\'ždy hustě trsnatý, na basi kolu, na trámech a v zemi tlícím dříví, řid-
čeji. Objevuje se na tomže místě třeba několik roků za sebou.

C. similis Berk et Br. ÍCooke. Fr. Hym. Eur. 3283). H. podobný.
Kl. 2 — 4 cm, záhy rovně rozlož, a hrbolatý, sklovitě ^■úsvitný
vyjma mas. žlutavý hrbol, na okraji vrubovaný a často nepravid.
vykrojený, až k temeni hluboce žebernatě rýhovaný, šedavý, ble-
dými nebo žlutavými, ostře ktišel ovitým i, lehce opadavými bradav-
kami posázený, v mládí tupě krátce válcovitý, bílý. Tř. předlouihý',
dutý, měkký, lámavý, lysý, hladký, od dola nahoru zvolna ztenčený,
čistě bílý. L. úzké, prořídlé, posléz tmavohnědé, zároveň s okr. kl.
se rozplývající. Výtr. hnědé, nepraviď. tupě ellip'u. 7 — 8 .a.

\' lesích jednotlivě, na zetlelém dříví nebo smetích řídce. 5 — 8. Mnicho-
vice, Hvězda, Radotín, Černošice. — Tř. bývá na basi velmi napuchlý, dutý,
za sucha se okr. kl. svinuje na spodní stranu.

C. echinatus sp. n. H. ježatý. Kl. 2 — 3 cm, nejprv tupě kuželov.,
pak rozlož., až k temeni hluboce brázditý, bělavý, na tememi na-
žloutlý, lysý, ale hrubými, plochým,i šupinkami, žemlovými postří-
kaný, tence mas., sotva rozplývavý. Tř. dlouhý, rovný, stejně tlustý
(2 mm), na basi ostrým valem objatý, hladký, lysý, čistě bílý, dutý,
ale nezlomitelný, třepivý. L. dosti husté, ale neširoké, pos-léz černé,
u tř. volné, na celém povrchu čirými, již lupou zňditelnými cysti-

114

dami Oóténkaté, na ostří rozplývavé. Výtr. ellipt. temně hnědé, prů-
svitná, 13—15 [í-

Xa Iiolé, vlhké zemi v olšině pod Chotčí v údolí Radotínském, jednotlivě.
<5, 1018. Jest příbuz. před., podivné jsou obrovské cystidy.

III. Copriitus. Bez vela, prstence a pochvy, ale nu kl. často leskle zrnečkatě

moučnatý, 1. rozplývavé.

C. atramentarius Bull. 1783. H. inkoustový. Zpravidla v liusitých
■trsech ze země vyrážející. Kl. t,—^ cm, špinavě šedý, bělošedý až
1 bílý, hrubě svra-
skale brázditý, v
mládí leskle zrneč-
katý, jimak lysý a
nladký, dosti mas.,
hrbolatý, vejčitý
až zvoncov. Tř.
bílý, lysý, hladký,
tuhý, I — 2 cm. ti.,
dlouhý, solidní,
pak úzce kanálko-
vitý, hedváb, vláik-
iiitý, dole, kde kl.
přilehal, kroužko-
vitě odsedlý a tro-
chu tmavě šupin-
katý. L. bledé,
pak červené s bí-
lým ostřím, svra-
skalě, volné, velmi
široké. Výtr. ellip-
ticky klínovité,
hnědé, průhledné,
S — 10 /j.. Cyst. va-
kovité.

v kypré mrve-
né polní a zahradní
zemi v mohutných
trsech po každém dešti v letě se na tomže místě objevuje. — Houba tato požita
způsobuje zvláštní druh otravy. Na kůži objeví se četné červené skvrny nebo
zrudnou celé partie rukou, krku atd. Pod oč.ma tvoří se krvavé tečky, ale dá-
vení a potíže žaludeční vůbec se nedostaví.

Obr. 15.

Coprinus atramentarius Bull.] Skupina ze země|

vyrážející.

115

C. niicaccus Bull. 1785. //. třpytivý. Vždy v iiiiu>hočeíných, nio-
Initnýťh trsech, v řaílách a chomáčích z podzemních dřev vyrážející,
poblíž kmenů a pařezů, Kl. 3 — 5 cm, tenký, jen iii"prostřed trochu
mas., nejprv vejČitozvoncov., k tř. přitiskly, pak rozlož., podél hrubě
rýhovaný, v mládí nirtnatý, ale brzo lysý, v mládí lesklými smečky
posázený, světle žemlově hnědý. Tř. nepříliš dl., 3 — 5 mm ti., hladký,
■podél vláknitý, bílý, skoro lesklý, dosti tuhý, dutý. L. husté, k okr.
zvolna zúžené, volné, nejprv bledé, ale brzo hnědé až černohnědé,
s bělavý''m ostřím. Výtr. ellipt. klínovité, hncdc, průsvitné, 9 — 10 a.
Všude v letě rozšířena a obecná. Jeví se kolem pařezii a kmenu jako ve-
liké chomáče hnědých klobouků. Jest jedlá, ale méně cenná houba. — C. trnn-
corum Schff. jest s tímto druhem jisté totožný.

C. radians Desm, Schroeter. H. paprskový. Velikostí i zjevem
před. ]X)ikibný, ale kl. až do stáří hojně mrtnatě světle poprášený,
jinak smutně hnědý. L. brzo černé a rozplývavé. Tř. bílý, křehký.
na basi hnědou plstí obalený. Tato plsť tvoří někdy mohutné hnědé
povlaky fOzonium stuposum). Výtr. vejčitoellipt., temně Imědé,
7—10 Ji.

\' hluboké cestě v Karlíčkem údolí hojně. 6, 1916. Zdá se být řídký druh.

C. ephemerus Bull. 1791. H. jepicí. Kl. i — 2|j cm, nejprv vejčitý,
pak zvoncov. kuželov., posléz rovně rozlož., nejvýš útle blanitý, prii-
svitný, jemně pýřitý, útle zrnečkovatý, az kii hladkému okrovému
středu hrbolovitémii hluboce rýhovaný, bělavý, pak okrový. Tř.
dlouhý, 2 — 3 mm ti., velmi křehký, bílý, rourkovitý, jemně pýřitý.
L. diosti husté, přirostlé, velmi úzké, nejprv bělavé, pak narůžovělé,

posléz černé s bíilým ostřím. Výtr. ellipt.,, hnědé, průsviííné, 12 — 15a.
Na mrvě a mrvených místech, v polích a zahradách, často ve společn.
C. stercorariiis. Celé léto. Velice rychle se rozplývá a mizí.

C. sceptrum Jung-h. 1830. H. aczlový. Xcjvýš útlý, mizivý, skle-
něně průsvitný. KL 5, — 8 mm, šedavý, podlouíhle ellipt., mimo střed
rýhovaný, hladký, bez vela, pak rozložený, pak nahoru ohrnutý.
hruškovitý tvar tvořící, oddálené rýhovaný, skleněný. Tř. dlouhý.
nitko\4tý (i mm), průsvitný, dole sem tam s odstálým chlouipl<em,
k hořejšku mírně ztluštělý. L. volné, prořídlé, černé, s bílým ostřím.

Výtr. černé, skoro vejčité, 12 — 15 \u často nestejnostranné.
Na loňských kravincích v letě všude hojně, jen za ranních hodin.

TV. Coprinellus. Bez vela, prstetice a pochvy, kl. rýhovaný, ale nesupinatý, po-
moučený, 1. se nerozplývají a houba dosti dlouho vytrvává.

C. plicatilis Curt. 1777. (C. pulcher Pers., C. strictus Bull.) //.
řasna' ý. Kl. i — 3 cm, světle hnědý, až •do středu žebernatě rýho-

116

■\a,n3% hojné mončnatě plevnatý, nejprv podlouihle zvoncov., pak

rozlož., přeútlc blanité průsvitný, s inalýin, bledým, vmáčklým

středem. Tř. teninký (K' — i mm), dlouliý, bledý, průsvitný, pomou-

čený. L. prořídlé, volné, na střední destičce upevněné, přeútlé, černě

poprášené. Výtr. vejčitokulín-., černé, neprůhledlné, lo — 12 \x.

y trávě v /rahradricli, na lukách a pastvinácli, v hájích po deštích v lete
dosti často.

C. hemerobius Fr. 1838. //. jednodenní. Nejvýš útlý, ozdobný dr.
lvi. I — 2 cm, podioiihle vákov., ,pak rozlož, a plochý, rovný, se střed-
ním masitým, vmáčklým, hnědým pupkem, ostatně až k tom.uto
brázditý, řasnafý, na okr. zubatý, hladký, nejprv okrový, pak Še-
da vý. Tř. dlo'uhý, i — 1^2 mm ti, rourkovitý, sklovitý, lysý, hladký,
bily. lesklý. L. prořídlé, delší a kratší, ku zvláštní destičce (colla-
rium) připojené, nejprv bílé, pak černé s bílým ostřím a po opa-
dání výtr. šedavě jako kl. skleněné. Nerozplývá se, nýbrž usychá.
A^vti'- široce vejčité, černé, neprůhledné, 13—15 ^l■

úhledná houbička, objevující se jednothvě (!) v tráve na lukácli a zahra-
d.ácli v letě po každém deští.

C. crenaíus Lasch. 1828. H. vroubený. Ve všem- podobný před.,
pouze značně větší, kl. 2 — 3^2 cm, zrnečkaíě posetý, /. k tř. přímo
přisedlé (bez destičky^ černavé. hustší, četnější, některé vidlené.
Tř. cistě bílý, k dolejšku ztkištělý, 3i — 4 mm. Výtr. veliké, neprů-
hledně černohnědé, vejčitoellip.,. 11 — 12 .u. Cyst. tupě vakovíté.

A' trávě v zahradách nehojně, obyčejně pospolitě, ano i trsnatě. — Řasy
u tohoto a příbuz. druhu povstávají tím, že se 1. od hřbetu kh rozštěpí, takže
ostanou lištny kl. volné, na ramenu lupenu spočívající.

C. impatiens Fr. 1821. H. nedůtklivý. Kl. 2 — 3 cm, zvoncov. váF
c<_>\ itý, pak rozlož., běkavý, pak šeda\-ý, až k hladkému bělavému
temeni hustě žebernatý. Tř. velmi dlouhý, i — 2 mm ti., obyčejně
zakřivený, pevný, hladký, bílý, na konci pomoučený. L. úcké, čár-
hovíte, ku tř. přirostlé, bledé, pak čokoládové, posázené huisitě vel-
kými, xřetenovitými, jemně zašpičatělými cystidami. Výtr. zakři-
veně elliiptičně vejčiité, fialově tmavé, 8 — 9 íí.

\ listnat. hájích, řídce. V habrovém lese v listí pod Myšlínem. 9. 1914.
<^ystidami liší se ode všech příbuzných.

C. liiascens Fr. 1821. //. hělonohý. O něco větší než C. hemero-
bius. Kl. i>< — 3 cm, posléz rozlož., až k hladkému temeni hluboce
brázditý, žlutavé okrový, úplné hladký, na temeni nahněďlý, tak
jakii 1. sesychající, nero^zplývavý. Tř. delší pr. kl., ztuha přímý,
2—3 mm ti., hladký, lysý. čisté bílý. F. k tř. přirostlé, prořídlé,

117

skoro tuhl', ncjprz' hJedarč. pak čcruohnédč. Výtr. nestejnosiratiw,

hněilé, sk<>r<j ledvinitč. lo :•-

Jednotlivě nebo v skupinách n:i holé zemi v lesích vzácně. \' Biiíchově
u Slaného. 8, 1019 (O. Reisner).

C. dissemiiiatus Pers. 1801. ("A"-, minutulus Schff.) H. rozsetý.
Maličká, bledá houbička ve vdikém miiožství v hiisíýcii skupinách
na basi starých stromů. Kl. zvoncovitý, polokulov., slabě hrbol.,
T — 2 cm. ten'ký a křehký, nerozplývavý, husté rýhovaný a husté pý-

1

Obr. 16.
Coprinus disseminatu Pers. Skupina v přir. vel.

rity, pa'k olys.alý, špinavé bílý do rikro\a. Tř. leninký (.1 nim), ne-
dlouhý, bílý, husté pýřitý, křehký, obyč. zahnutý. L. široce přirostlé,
nejprv bílé, pak šedé a posléz černé, na ostří s inechýřkov. c}^tida'mi.

Výtr. hnědé, ellipt. S — 10 .a.

Na kmenech, hlavně na dolejšku, kolem pařezu nebo i ze země, kde ko-
řeny jsou ukryté, v obrovských chomáčích vyráží v letě po deštích Všude hojně
až do zimy. — Xa vrbě pod Kosort sbíral jsem formu s k\. hnědým, na te-
meni skoro černým, pak šedým, s výtr. válcov. ellipt. 7—8 u ; var. obsciirns ni.)

C. roris Quél. 1877. H. rosnatý. Preútlý, naskrze průhle-dný.
Kl. I — 1>2 cm, poisléz rovně rozlož., uprostřed s terčíkem, celý
řasnatě rýhovamý, na okr. vrubovaný, v mládí útle plstnatý. bledě

ns

šedý. Tř. teninký (i mm), bledě průsvitný, na basi slabě ztluštělý.
L. bledé, \'eli'ce prořídlé, černě poprášené, k tř. bez koláru přirostlé.
Výtr. ellipt., černohnědé, sotva průhfedné, 7 — S ^.

V trávě v zahradách a na mezích a pastvinách v letě po deštích řídce. Mni-
choyice, sv. Prokop, Cernošice atd.

C. diaphanus Qiiél. 1877. H. průsíňtný. Přeútlý, sklovité prů-
svitný, stříbřité bélavý, drobounký. V mládí na uschlých listech
trav jako bílá, vejčitě ellipt. kulička (2 mm) přisedlý. Kl. ro-zlož.,
záhy roztrhaný, s cípy nahoru se svinuj ícími, prořídlé žebernatý,
j/2 — I cm, uprostřed s terčíkem hladkým, žlutavým. L. velmi pro-
řídlé, úzké, s černým ostřím,, k tř. přirostlé. Tř. dlouhý, vláskovitý,
průsvitný, hlaidlký, na basi hlízkovi.tě ztluštělý. Sesycháním se ne-
rozplývá. Výtr. kulaté vejčité, černohnědé, 11 }i.

V teplém letě mezi travou na uschlých trávách jen za časného rána. V 8
hodin ráno bývá již uschlý.

C. papillatus Batsoh 1783. H. bradavkatý. Přeútlý, úhledný, dosti
trvanlivý (nerozplývá vý). Kl. 5 — 9 mm, zvoncov. kuželov., průsvitně
blanitý, až k hnědému, hladkémiu, solidnímu temeni hluboce rýho-
vaný, vroubkovaný, šedý, s odstínem lilákovým, celý jako tř. krysta-
linick}' lesklý, mizivými zmečky posázený. Tř. dlouhý, teninký
(5^ mm), sklovitě p-růhledný, křehký. L. prořídlé, velice úzké, Černě

poprášené. Výtr, tmavohnědé, trochu průsvitné, ellipt., lo fx.

Na kompostech, v trávě v ranných hodinách vzácně. V naší zahradě
v Mnichovicích, 7, 1918. Jest jaksi zmenšený C. hemerobius.

Bolbitius Fr., Slsečttik.

V teplém letě za dešťů na hnoji, kompostech, hnojených místech
mezi travou rostoucí, rychle se rozplývající houby. Kl. s rovným
okr., radiálně rýhovaný a se trhající. L. skoro volně, posléz rezavé.
Prach výtr. rezavý, výtr. žlutě rezavé, elHpt., blaďké. Tř. rourko-
vitý. lámavý, útlý. Závoj v mládí sotva zřetelný.

Ricken uvádí v střed. Evropě 5, velmi si podobných druhů. B. reticulatus
Pers. na pařezech bukových jest dosti odchylný a snad ani k tomuto rodu ne-
patří.

B. reticulatus Pers. 1798. .9. sítnatý. Křehký, útlý. Kl. 2 — 4 cm,
dlouho kuželov. zvoncov., pak rozlož., j černým hrbolkem. šedý, útle
mas., hustě a útle vráskovité rýhovaný, pokrytý mocnou vrstvou
slizu. Tř. třikrát delší pr. kl., 2 — 3 mm ti., rourkovitý, křehký, čisté
bílý, zvláště nahoře mrtnatě zrněna tý, útle rýhovaaiý. L. husté,
útlé, úzce málo břichaté, u tř, zaobleně \-olné, na ostří útle zrvubkaté,

tl9

iMíjprv bledé, pítk špinavě nahnědlé. Výtr. ellipt., žlutohnědé, ne-

stejnostranné, lo — u.u. Cyst. na ostři hojné, dlouze nitkovité, palič-

kovitě ckfmčené a různotvaré. Bez zájjachu.

Na trouchnivých pařezech bukovjch u Jevan. 8, iQiS. Jest velmi vzácná
hr>ub;i. Zjevem se žUitým Holbitiům nepodobá.

B. luteolus La>.cli. i82(>. .V. čliifoučicý. Útlá, jemná, vodnatč ^e
rocplýn'ajíci houbička. Kl. 2 — 5 cm. kuzelov. široce rozlož., s hlad-
kým hrbolem, ku středu hustě čárkovaný, bíanitě průsvitný, na okr.
v mládí se zl3}tky \ela, bělově žlutavý, pak okrově žlutý. Tř. velmi
dl., I — 2 nnn tí., rourkovitý, nejvýš křehký a chabý, bílý. vláknité
mrtnatý. L. málo přirostlé, brzo volné, břichaté, dosti řídké, nejprv
bledé, pak světle rezavé. Výtr. ellipt.. hladké, rezavé, c) — 12 m- Cyst.
\^elké, tupé, dole nadmuté.

^' trávě po deštích v letě, podle silnic a na pastvinách, řidčeji.

B. flavidus Bolt. 1791. (B. vitellinus Pers.) 5. žlutý. Kl. 2 — 5 cm,
vejčitozvoncov., Maidký-, citrónově žlutý až i šedavě žlutavý, velmi
sHzJcý, pak rovně rozlož., světle okrový, bíanitě průhledný, vyjma
hladký žlutý střed hustě žebernatě rýhovaný. Tř. velmi dl., 2 — 5 mm
ti., bledě žlutý, nejvýš útlý a láinavý, dutý, v m.ládí bílými Šupin-
kami a vlákn)'^ pokrytý. L. jen málo přirostlé, paik odtržené, zvolna
k okr. zúžené, útlé, prořídlé, nejprv sírožluté pak okrově hnědé.
i^rach výtr. rezavý. Duž. v mládí žlutá. Výtr. žlutohnědé, ellipt..
T2 — 13 .JI. Cystidy láhvicovité.

v trávě po deštích od května přes celé léto velmi hojně všude, hlavně
na hnojených místech. Mění se značně velikostí. Jest tak křehká, že se fouk-
nutím láme.

B. fragilis L. 1762. .9. křehký. Ještě útlejší než před., kl. v mládí
ellipt. zvoncov., nejW^š slizký, hladký, živě žlutý, pak rozlož., do
poloviny hustě čárkovaný, útlý, šťavnatý, rychle se rozplývající.
Tř. bleděžlutý, rourkovitý, snadno se podél pentlicovitě trhající, na-
hoře pomoučený. 1>. bleděžluté, útlé, husté, u tř. zaoblené, posléz
špinavě hnědavé. Výtr. široce ellipt., rezavé. 12—14 .a. Cyst. na-
dmuté, veliké, čiré.

^" letě mezi travou po deštích všude hojně, hlavně u cest.

B. titubaiis IjuII. Í790. 5. třaslavý. Nejvýš útlý, skelně průsvitně
blanitý, pouhým za vanutím se lámající. \' mládí bledě žkvtavý, do-
s]ié\ý skelně bílý, jen temeno kl. žlutavé, záhy rozlož., v mládí slizký,
hluboce rý-hovaný a bradavčitý, skelně průsvitný, i — 2/4 cm. Tř.
dlouhý. I — 2 mm ti., bílý, útlý, lámavý, dutý, hladký. L. bílé, dosti
husté, široce břich., tenké, zúženě přisedlé nebo skoro volné. Výtr.

120

světle medové, ellipt., 12 — 14.^. Cyst; veliké, kulov., v tupý chobot
stažené.

Na lukách, polích vzácně. 7, 191S. Alnichovice. Bělostí a útlostí od před.
rozdílný.

Lactarieae Ryzcovité.

a) i'l. bez mléka Russitla.

1>) PÍ. naříznuta vyliučuje mléko Lactariiis.

Russula Pcrs. Holubinka. ^

Velké, pozemní huul)}', s dužnínou (zvláště v I.) křehce lá-
mavoiii, s ptetivem prořídlým, bez mléčnic. ■Mezi tenkými hyfami
t\oří se veliké, kulovité, snadno se ulamující buňky vakovité, jež
dodávají dužnině vzezření porosní. Takovéto pletivo u jiiných hub
se nevyskytá. Kl. mas., sklenutý, živě různě zbarvený, s loupavou
i neloupavou pokožkou, s okr. k tř. rovně přiloženým, bez kortiny
a vela. Tř. hladký, jemine svraskalý, křehký, bez prstence. L. ne-
sbíhavé, u tř. obyčejně vykrojené nebo zúžené, dlouhé s krátkými
na.mnoze stříidavé. Výtr. kulovité, v stopku klínovitě stažené, ost-
nité nebo i skoro hladké, bezbarvé nebo různě intensivně žkité. Cyst.
na ostří 1, hojné, ale málo od basidií odchylné, vřetenovité, přišpi-
čatěné, 'nad hymenium. trochu vyniklé.

Velice bohatý rod, ale ještě v různých, zemích nedostatečně
studovaný. Y Cechách a na Moravě a Slovensku lze ještě nejméně
50 druhů dalších očekávati. Saccardo uvádí všech známých
dr. 94, což jest dojista málo. Ricken popisuje 45 dr. Batail-
lova monografie jest sice přéhlediná, ale také neúplná {y2 dr.).
Zajímavé jsou studie o r. Russiila, jež uveřejnil Maire. Miímo to
exřstují monografie od Kaufmanna (prus. 1908), Barbiera
(franc. 1909), Delogna (belg. 1891). České holubinky mono-
graficky z-pracovávají p. Jar. Zváro a p. Meher, od nichž jsem
tuto některé příspěvky s díky přijal. \' Evropě samé roste
asi několik set holubinek. Russuly jsou sice žijvě zbarveny, ale barva
kl. často se mnoho mění a na otevřených místech bledne, čímž někdy
těžko se druh zjišťuje. Hlaivním vodítkem, jest barva lupenů (bílá.
ž!'U'tá). pocházející od zbarvení \7-truiSU. TaJvé barvení se lupenů po
zranění jes't u mnohých v3'-značné. Palčivé druhy páchnou současně
ostře kysele. Zvláštní vlastností mnohých velkých holubinek jest,
že dospělé za parných dnů vydávají do značné vzdáleností lí'bezné
aroma (R. grisea, virescens, alutacea). Určování druhů bývá někdy

121

dosti nesnadiiť, zvíášté když v lese nalezneme často až 30 druhů
smíšeno pahromadě. Nepři jeminou vlastností některých druhů jest
také, že se objevují na S'íanovisiku v jediném kousku. Holubinky
svým zbarvením jsou nejnádhernějšími houbami, mnohé svítí svou
Červení zdaleka, jiné lira jí v barvách azurových, fialových, zkutých,
zelených. Jsou to květy lesů.

Nejvýzjiačnější a snadno určitelné druhy jsou asi lyt.i:
k. adusta, nigricanó, puellaris, virescens, graminicolor, cyano-
xantha, depallens, ochroleuca, vitellina, ochracea, aurata, Lrnnaei,
rubra, mustelma, olivacea, sardonia, foetens.

Holubinky prodělávají hlavní svůj vývoj v letních měsících,
v červnu, červenci a srpnu, na podzim krpí a mizí. Rostou v růz-
ných lesích, hlavně' ve světlých a sušších, teplých a chráněných před
větrem. Nělcteré objevují se mimo les na ■travnatý'"ch pahoTcích a
lesních lukách.

Jedlé holubiínky, hlavně velké masité druihy (R. cyanoxantha,
depallens, virescens, auraťj), j.sou delikátní a nejvj^š lahodné, hlavně
v dušené mebo smažené úpravě. Praktičtí hubaři poznávají jedlé
druihy po toím, že nepálí a zdá se, že vším právem. Ale někdy i jedlé
dosti pálí, lak často R. .Lframinicolor. Jakým způsobem jeví se
otrarv^a palčivými druihy, není mně ani z prakse ani z literatury
známo. Jisto ale jest, že jedlé holiubinky jsou důležitou potravinou,
poněvadž v lesích hojně rostou a jsou často velmi velké a masité.
Na trhu není jich prodej připuštěn, protože se lehce mohou jedo-
vaté za jedlé zaměniti.

I. Výtrusy bité, dospělé 1. hile

A. Dužnina nnniá, druhy kompaktní^ veliké, tvrdé, s kl. na okr. podvinutý>yi.

R. delica Fr. [838. //. hezmléčná. Velmi tvrdě, kompaktně mas.
Kl. 8 — 14 cm, hluboce nálevkovitě prohloubený, na okr. dlouho
podvinutý, posléz nálevkovitý s okr. rovným, ostrým, tlustě mas.,
bílý, lysý, ajle žlfutohnědavě skvrnitý. Tř. 2 — 3 cm ti., válcov.. pře-
tvrdý a sůlidní, bílý, lysý, nahoře pýřitý a modr o zelenavý. L. husté,
krátkými velmi prom,išené, modravě bělavé, namodrale mléčné, // tř.
hojné příčně spojované nebo vidlené, dosti úzké a tenké. Duž. bílá,
mírná, s kyselým aromátem. Výtr. loulov.. 10 — 14 .u- slabě nažloutlé,
hrubě hojně CKStnité. Cyst. hojné, dlouze válcov. nebo vřeteno vité,
hrotité.

V fetě v lesích všeho druhu velmi rozšířena. Jest jedlá, ale aroma jest
nepříjemné. Podobnost její s bílými druhy ryzců (k. pi^. L. vellereus) jest n;'i-

122

pádná a skoro se zdá, že jest to bczmléčný ryzec. D!e sdělení p. dr. Kaviny lze •
prý u ni zjistiti chemicky stopy mléka. Zelenavý kroužek pod kl. na tř. jest
výborným znakem tohoto druhu. R. chlor oides Krombh. jest jistě jen synonym.

R. lactea Pers. //. bílá. Tvrdá, pevně koimpaktni, celá čistě bila,
prostřední velikasli. KI. 5 — 9 cm, kulov. zvoncov., .? rovným, tupým,
dlouho hladkým okr., hladký, ale nelesklý, trochu nezřetelně svra-
skalý, čistě bílý, později uprostřed s nádechem špinavým. Tř. íyí
až 3 cm ti., bílý, pevný, ruig-osní, nahoře trochu ztenč. L. nedělené,
od tř. k okr, zvolna rozšířené, dosti husté, čistě trvale bílé, posléz
položené. Duž. bílá, sladká, bez zápachu.

V starém, jedlovém lese na suché, slunné půdě pospolitě u Hrusic. 8, 1914.
Jest patrně u nás vzácný druh. Jest prý jedlá.

R. adusta Pers. 1801. //. osmahlá. Velmi tvrdá, veliká, šedě hně-
davá, \' suchých lesích. Kl, 8 — 20 cm, mas., pevný, nejprv sklenutý
s okr. ostrým, podvin., hladkým, pak rozložený s vmáčklým středem,
hladký, často ;2prohýbaný, šedě hnědavý. Tř. přetvrdý, 3 — 4 cm ti.,
bílý, hladký. L. husté, úzce přirostlé, skoro sbíhavé, dosti úzké, ma-
sité, zpTohýbané, nestejně dl., čistě bílé. Duž. pevná, tvrdá, čistě
bílá, na řezu a pomačkáním zvolna černající. Posléz celá houba
zčenná a vytrvává v tom stavu do příštího roku! Chuť mírná, zá-
pach zvláštní, koíeniný. Výtr. kulaté, bledé, besostenné, 6 — 9<j..

V lesích, hlavně borových v celé zemi všude hojně po celé léto až do pod-
zimu. Zvláště v množství v borech polabských. Jest jedlá, v některých krajinách
se sbírá pod jménem »kříště«.

R. albonigra Krombh. 1845. H. černobílá. Kl. více méně černo-
šedě nahnědlý, nammoze imenší, pravidelný, 1. huisté, bílé, v stáří na
o&tří černající, duiž. bílá, jako bílý tř. a 1. pomačkáním v malé chvilce

co uhel černající. Výtr. vejčitoellipt., úplině hladké, 8 ,u.

y okolí Mnichovic sem tam vzácně, hlavně v březinách. Chrudim, V. Mýto
(Zv.), MI. Boleslav (Kur.). Zdá se mně býti dobrým druhem, nebot rychlé
černání jest vždy pravidelným zjevem. Po růžovém odstínu není ani stopj',
takže jméno »albonigia« jest případné.

R. nigricans Biuill. 1792. H. černavá. Ve všem přibuz. a podobná

R. adusta, ale /. a dušnina, zvláště ale tř. pomačkáním červenají a

pak tcprv černají. L. jsou nejvýš tlustě mas. a velice oddálené,

křehké, v mládí s náxlfechem růžovým, Tř. vždy tmavošedý. Výtr.

kulaté, hladké, v mláldí trochu bradavčité, 8 m-

\' různých lesích v letě senr. tam, ale řidčeji než R. adusta. Jest také
jedlá.

R. elephantina Fr. 1821. (Bolt. 1791) H. sloní. Tvrdě a kompaktně
mas., veiká holubiinka. Kl. 12 — 25 cm, tupě sklen., tkiistě mas.,

12P,

uprostřed vmáčklý, s okr. ostrým, hladkým, slizký, nelouipavý, na
okr. často trhaíiý, í' iniádí bílý, pak špinavě okrový. Tř. tkiistě vře-
tenm-itý (3 — 4 cm), krátký, drsně vrásčitý, solidní, tvrdý, tak jako
ostatní dnů. a I. pomačkáním okrově hnědnoucí. L. bílé. poměrně
úzké, krátkými promíšené, husté, nekřehké. Chuf mírná. Výtr. krátce
QStnité, 8 — 10 fj.

\ parku v trávě u Chrasti r. 191 5 sbíral p. Zvára. — Sám neznám tento
druh, ale soudě dle Friese i Boltona (jehož obraz dobře se Zvárovým souhlasí)
niyslim. že se tu jedná o druh z príhuz. R. adusta, ale nečernající. Bolton

5^.

Obr. 17.
Russula furcata Pers. Zmenš.. staré a mladé kusy.

uvádí ji z Anglie. P. Zvára tvrdí, že přiléhá těsně k R. delica. Dle p. dr. Ka-
viny jest to jen statná odrůda R. delica. Roste dle jeho sdělení hojně v Cesko-
mor. \'ysoč. a sbírá se tu jako dobrá jedlá houba.

R. furcata Fr. Hym. H. lístodvojná. \''eliká holub., zjevu velkých
r_vzců. Kl. iQi — 20 cm, nejprv slkleintuitý s okr. ostrým, vetai podvin.,
pak rozložený a nálevko vitý, tvrdě kompaktně mas., hnědě olivový
ač oiÍ7Wvě zelený, matný, vyniklými žilkami radiálně protkaný, okr.
krátce bradavčitě čárkova-ný, tenký, na povrchu skoro sametově
suchý, za vlíika málo slizký, pod loupavou pokožkou bledý nebo
popelavý. Tř. 3 — 4 cm ti., v inJádí přetvrdý, dole úzce kuželovitě
stene ený, hkidký, čistě bílý. L. v mládí slzící, bílé s odstínem modra-

124

vým, k oběma koncům zúžené, u tř. všechny po dvou s-pojované,
zřetelně sbihavé, miíno to čctiic vidlené, všechny stejně dlouhé,
husté, íkistě mas., posléze na ostří resavc skvrnité. Dužnina bilá
(nečernavá), sladká, bez zápachiu. \^ýLr. nápadné malé (s — 5 ji).
kulaté, hladké, bezbarvé.

V starých lesích všeho druhu, hhivnč jehličn., ale celkem vzácně. U Mni-
chovic a Říčan dosti často, Chlumec n. C. (R.), Kutná Hora (Hejny), Běcho-
vice, Karlštejn. Jest velká, statná holubinka, se sametovým, nejčastěji naolivo-
vělým kl. a bílými 1. — Není pochybnosti, že naše houba jest totožnou s Ricke-
novou na str. 44, jakož i s Friesovou a Cookovoii (zde pěkná vyobrazení). R.
furcata Pers. má býti palčivou, takže se lze domnívati, že Persoonova holu-
binka jest jen palčivou formou R. graminicolor. Naše R. furcata roz-
hodně jeví vztah}- k R. heterophylla, ale jest mnohem větší a má sametový,
matný kl. Zdá se, že roste nej radši v starých borech.

B. Dtiinina mírná druhy prostředně veliké, méně tvrdé, s okr. kl. sotva

podviiiutým.

a) Kl. hnědý, okrové masový, hnédavý.

R. mustelina Fr. 1838. H. hnédá. Veliký, statný, kompaktně mas.
druh, s tvrdým tř. a kl. hnědým, hladkým. Kl. sklenutý (nikoliv
s podvrn. okr.), pak rozlož., uprostřed vmáčklý, 6 — 15 cm, velmi
mas. a tvrdý, nelesklý, smutné okrové hnédý nebo žlutolimědý, í^v-
jjnaéné radiálně vráskovaný, na okr. dlouho hladký, až v stáři slabě
bradavčitě rýhovaný, loupavý. L. bílé, trochu máslové nebo kré-
mové, široké, tlusté, jen málokteré kratší, éetné vidlené, na dně
příčně spojované, u tř. zaoblené, pomačkáním slabě hnědnoucí. Tř.
tlustý (2 — 3 cm), bílý, velmi tvrdý, solidní, hustě vrásčitý. Duiž.
pevná, pod dobře loupavou pokožkou okrová, sladká. Výtr. kulaté.
bezbarvé, úplné hladké, 8 — 10 >x

V jehličn. starých lesích nevápenatých (žula) v krajinách pohorských. Vše-
obecně v lesích u Jevan a Habtu; svědčí zde o povaze podhorské flory, která
tu jest zastoupena druhy Arnita montana, Colamagrostis Halleriana, Veronica
montana, Lysimachia nemorun,. \' Brdech u .Strašíc a Padrtě. Hostomice
(Stejskal), v Ceskomor. vys. všeobecně (Kav.). v Šumavě (K.). — ■ V mládí
podobá se holubinka ta nápadně hřibu. Test to krásnv. zbarvením význačný a
neměnlivý druh.

R. Olgae síp. n. H. Olžina. Krásná, velká holubinka, sladká, bělo-
lupenná. Kl. 5 — 8 cm, dosti mas. (ale nikoliv tvrdě), v mládí pravid.
kulovitý, s okr. nepodvinutým, p.ak 'mírně sklenutý, s tupým, dlouho
nerýihovaným okr., hladký, lesklý, sli,£:ký, krásné sivě masové čer-
vený s odstínem okrovým, pod loupavou pokožkou načervenalý.

125

L. široké, husté, bílé, netlusté, máloíkdy některé vidlené a kratší,
pornačkánkn se nebarvící. Tř. dlouhý, válcov., hladký, tuhý, čistě
bílý (asi i/^ — 2 om ti.). Duž. sladká, neměnící se. Výtr. kulaté,
dosti ostnité. lo ix.

V mechu v starých jchličn. lesích ve Vídrholci u Běchovic, 7, ipiP-
u Babic v srpnu 1919 pí. Olga Zvěřinová. — Myslím, že náleží do přibuz. R.
mustelina, zbarvení kl. jest zvlášf význačné.

R. Hvescens Batsch 1786. (R. consobrina Fr., R. sororia Fr.)
//. pruhovaná. Menší, tence mas. druh. Kl. 3 — 7 cm, brzo rozlož,
a uprostřed vmáčklý, až do poloviny blanité průsvitný, ostatně tence
mas... velmi křehký, na okr. tupý, hladký, slizký, uprostřed temnč
šedohnědý trochu do olivová, ostatně světle šedavý, až do polovice
hrubě rýhovaný a bradavčilý a mimo to až ku středu radiálně hustě
pruhovaný, uprostřed rugosní. Tř. válcovitý, bílý, hladký, vrásko-
AÍtě rugosní, záhy dutý a měkce měchatý, asi i — 2 cm ti., na basi
zúžený kuielovitě a cihlově červený. L. nečistě bílé, prořídlé, jedno-
duché, četné kratší, od okr. k tř. zvolna zúžené, na ostří pomačká-
ním hnědě skvrnité, na dně vynikle příčně žebernaté. Duž. trvale
bílá, měkká, sladká, pod loupavou pokožkou šedavá, neměnlivá.
Výtr. ellipt. vejčité, 'nažloutlé, ho jíně osténkaté, 8— 9;jl.

Vždy pouze pod modříny v okolí Mnichovic dosti často v době letní.
Také v Polabí u Sojovic a Lysé, Libochovičky u Slaného, Dobřichovice, Říčany,
Davle. Někdy objevuje se i mimo les na pahorcích, ale vždy poblíž modřínů. —
Jest výborný a znamenitě charakterisovaný druh. Jen se divím, že u autorů
nikde není poznámka, že všude modříny sprovází. Také z Brd, z Ceskomor.
vysočiny (Kav.) jsem ji obdržel. Jest rozhodně příbuzná R. puellaris, jenže
nehnědne.

b) Kl. více méně zelený nebo olivový.

R. virescens Schaeff. 1762. (Ag. caseosius Wallr.) H. nazelenalá.
Velká, tvrdě mas., kl. 8 — 16 cm, velmi tlustě mas., pevný, v mládí
kulovitý, pak rozlož., okr. tupý, povrch nelesklý, suchý, měděnkově
selený, jakoby ojíněný, sáhy v políčka rozpukaný, se špatně lou-
(pavou pokožkou, na kraji hrubě zrnitě rýhovaný. Tř. 3 — 4 cm ti.,
velmi tvrdý, válcovitý, dosti krátký, bílý, vráskovitý. L. stejně dl.,
dosti široké, tlusté, tuhé, bílé, neměnlivé, jen na basi sem tam
vidlené. Dužnina mírná, neměnlivá, bez vůně. Výtr. bezbarvé, ku-
laté, neostnité, v stopečku stažené, 5 — 7 ;jl.

Roste po celých Cechách ve všech lesích na suchých, výslunných místech
v červenci a srpnu. Lehce se poznává po svém zbarveni a rozpukaném kl. V mládí
jest kl. skoro bílý a celistvý. Jest to výborná jedlá a vydatná houba. Jemnou
chutí předčí i hřiby.

R. aerugiiiea Fr. iH^h. i R. o-raniinicolor Secr.) H. trávosekná.
Obecná, lesní, zelená, slizká holuibinka. Kl. 4 — 8 cm. nejprv kulov.,
pak rozlož., elastične měkce mas., velmi slizký, s pokožkou dobře
lotipavou, trávově zelený, míisty pobledlý (bez přimíšeniny fialové
neb; I červené), pod pokožkou čisté bílý, lesklý, na tupém okr. posléz
hrubě zrnitě rýhovaný. Tř. i — 2 cm ti., válcov.,, čistě bílý. hladký,,
jenmě vrásčitý, dosti křehký a záhy dutý. L. bílé. s máslovým od-
stínem (!). husté, často lehlé, četné kratší a mnohé vidlené, tenká,

Obr. 18.
Russula virescens Sch. Slabě zmenš.

křehké. I^užnina bílá, míirná nebo i někdy trochu palčivá, nakyslého
zápachu. Výtr. hladké, nažloutlé, vejci té. 8 .a.

V mechatinách a humuse lesů všeho drului po celých Cechách až do pod-
hoří velmi obecná, po celé léto až do 7.imy. Jest jedlá, ale nikoliv nejlepší. Sem
tam přichází forma celá bílá. U Chlumce n. C. sbírala pak si. Rigellová odrůdu
s kl. sice zeleně olivovým, ale ? přimíšenincu žlutou (var. siiblittescens m.).

R. rigida srp. n. H. tuhá. Podobá se velmi před., ale liší se : vétsí
rigidností, jmenovitě tvrdým tř., kl. olivovým, trochu jemně žilko-
vaným, jen do poloviny loupavým, na lomu a pod pokožkou na-
růžovělým, 1. tlustšími, nepolehlými, všemi jednoduchými a stejně
dlouhými, širšími^ poniačkáníím trochu rezavícíjni. okr. k!. r-ctva
zrnitě rýhoviainým, výtr. menšími (5 |x).

127

Ve světlých, >l:irých joliličn. i listn. le?ich v letě vzácné. U Mnichovic
a Říčan na více místech co rok, Mnišek (Foustková).

R. viridis s|). n. //. ::elená. Prostředně velká, velmi koniipaktnč
mas., temně zelená. Kl. 51 — 10 oni, tlusté a pevně mas., kulovitě skle-
nutý, málo slizký, l>rzo suchý a nelesil<lý, temné aě černé selený íbez
přiniíšenin jiných barev!), na velmi tupém okr. nečárkovaný, pod
málo loupavou pokožkou selený. Tř. válcov., kompaktní, bílý, skoro
hladký. J>. stejně dl. a jednoduché, velmi ti., široké, od tř. k okr.
zvolna rozšířené, bílé, posléz s nepatrným nádechem máslovým, po-
mačkáním rychle a trvale selené. Duž. jxivná, sladká.

V sucliém, smrkovén-., starém lese pod Myšlínem ve společn. Lepiota pro-
cera, .1'saliiota arvensis a R. cyanoxantha. 8, 1Q14. Jest nejvýš význačný drtih.
Zelenáni 1. jest nápadné.

R. fagetorum sp. n. H. bučinná. Velikost i tvar R. furcata, celá
velice tvrdá, kompaktní. Kl. 6 — 12 cm, (pravid. sklenutý, hlad!<ý.
lysý, lesklý, slizký, na tupé zaobleném okr. hustě zrnitě rýhovaný.
masové načerzrenalý, ale místy žlutě, bělavě strakatý, nesítnatý. Tř.
oblý, hladký, sotva vrásčitý, nejvýš tvrdý a pevný, čistě bílý, celý
hustě srnitě mrtnatý. L. velmi husté, tlusté, od tř. k okr. kl. zvolna
rozšířené a zde zaoblené, na ostří načervenalé, všechny stejné dl..
nápadné šlutoselcnavé, pomačkáním se neměnící. Duž. sladká, potl
pokožkou s nádechem růžovým, nevonná. Výtr. kulaté, huistě ost-

nité, 5 — 7 u. bezbarvé.

V bučinách Jevanských spoře. 7, 1918. — Jest to podivná holubinka,
z přibuz. R. cyanoxantha.

R. chlorantha síp. n. H. šlutoselená. Kl. 10 — 20 cm, mas., nejprv
válco\^ zvoncox'. .í rovným okr., na temeni vždy vmáčklý, hladký.
slizký, velmi hrubé a daleko srnité rýhovaný, šlutoselený, s okr.
zaobleným, s pokožkou dobře loiuipavou. Tř. tuhý, ^xívný, 2 — 3 cm
ti., útle vrásčitý, hladlký, bílý, paik vždy lilákové naběhlý. L. široké,
jednoduché a stejně dl., u tř. zaobleně volné, bílé se slabým ná-
stinem máslovým, nikoliv křehké. Výtr. kulov.. 10 — 12 m. hojně
ostníté, bezbarvé. Dui. sladká, pod pokožkou bledě zelená, ovocně

vonná.

V bučinách Jevanských spoře. 8, 1918. — Jest význačná, veliká holubinka
(větší než R. graminic). V mládí jest kl. skoro citrónový, v stáří více zelený,
bez odstínu fialového.' Viz také R. citrina a R. nitida var. subvirescens.

R. claroflava Growe. H. chromová. Kl. 5 — 8 cm, sklen., pak
vmáčklý, mas., lysý, hladký, sliský, lesklý, s okr. saobleným. posléz
zrnitě rýhov., s dobře loiipavou pokožkou, barvy stejnoměrně syté
chromové nebo citrónové, stářím blednoucí. Tř. i — 2 cm ti., bělavý,

128

I

paik zasedlý, stejně ti., lysý, jemmě vrásčitý, pevný, pak uvnitř hoiir

T>ovitý, L. hlede, pak okrové smetanové, někdiy při ostří citrónové,

husté, široké, skoro stejně dl., křehké. Duž. bílá, stářím šednoucí,

bez vůně, chuti miÍTně nelbo po chvíli zatrpklé. Výtr. ellipt., sineta-

nově okrové, tupě os tni té, 7-7-9 \í-

Pod břízami na vlhkých místech mezi travou vzácně. V Jirnácli u Pruhy,
Pardubice. — Tuto holubinku sbíral posud pouze p. of. Zvára, jejíž zde diagnosu
mně laskavě sdělil. — Cooke uvádí ji z Anglie jako var. R. ochroleuca, což
nemůže býti, protože není palčivá. Soudíme, že blíží se před., která jest ale
mohem větší a masitější.

R. columbaria sp. n. H. holubí. Velká holub, vzezření R. cyano-
xaintha. Kl. 7 — 12 om, masitý, v mládí kuilovitý, pak pravid. nízce
sklenutý, uprostřed mírně vmáčklý, na hladkém okr. význačně tupé
.zaoblený, posiléz krátce rýhovaný, hladký, velmi slii^ký, lesklý, slabě
radiahiě vráskovaný, osmahle okrový s přimísením barvy fialové a
olivové, na světle mimo les více masové narMovélý. Tř. 2 — 3 cm ti.,
pevný, bílý, hladký, útle vrásčitý, nedlouhý. L. všechny stejné dlouhé
a nevidlené, široké, tlusté, od okr. ku tř. zvolna zúžené, bílé s odstí-
nem máslovým, neměnlivé. Duž. bílá, mírná, pod pokožkou lou-
pavou šedavá, vůně ostře nakyslé. Výtr, bezibarvé, kulaté, hojně
ostnité b — 6 jx.

V lesích všeho druhu po celých Čechách hojné po celé léto. — Že jest
tento druh rozdílný od R. cyanoxantha, nelze ani okamžik pochybovati. Jest
mně pouze záhadno, proč posud mykologové tento druh nerozeznávali a nepo-
psali, když jest všude rozšířen. Musím se domnívati, že maten byl dílem s R.
aeruginea, dílem s R. cyanoxantha, jimž tolik na první pohled se podobá.
Zbarvení kl. připomíná barvu holubíi. Jest dobrá, jedlá houba.

R. vírentirubens sp. n. H. celené červená. Zjev a velikost předešlé.
Kl. 5 — 8 cm, asi i om tlustě mas., v mládí kulovitý, pak pravidelně
polokulovitý, poisléz sklenuté rozlož., na okr. tupé zaoblený, v stáří
zrtiitě rýhovaný, význačné radialné vrásčité žilkovaný, smutné oli-
vový s přimísením barvy rMové nebo fialové, při okr. více bledě
narůžovělý, vždy matné ojínéný. Tř. 2 — 3 cm ti., tkiistě válcov.,
v stáří dutý, pevný, tvrdý, hladlký, ostře jemně vrásčitý, na basi často
napuchlý, vždy s nádechem růžovým nebo fialovým. L. prořídlé,
velmi tlusté, bílé, od okr, kl. ku tř. zvolna zúžené, dosti široké,
všechn)- jednoduché (nevidlené) a sotva kdy některé kratší. Duž.
bílá, poá loupá vou pokožkou narůžovělá, mírná. Výtr. bradavč., 8^.
Jest význačná holubinka pro teplé listnaté háje, hlavně na podkladu vá-
penném. Všeobecně v širokém okolí pražském, tak velmi hojně na Chuchelském
vršku, u Radotína, Karlštejna, Roblína, ve Hvězdě, u Zbraslavi, Jíloviště,

^ 129

iJlilun.ec n. C. {li.), Běchovice. U Mnichovio velmi vzácně, a tu jen v habři-
nách. — lest ovřom ncjpodohnějši předešlé a ná^leduJicí. Jest jedlá. Objevuje
se již v květnu.

R. heterophylla I^r. 1838. (K. livkla Pers.) //. nirnolupenná.
Menší než R. cyanoxantha. Kl. 4 — 6 cm, tlusté a tvrdé mas., dolco-
nalc kulatý, pak siklendiitý, s oíbr. zběhni ostrýui. slizký, hladký, na
okr. sotva rýhovaný, strakaté ::harvený v l>arv;'ich /.lutč, olivové,
])lefovt'. načervenalé a fialové, často na jedné straně jinak zbarven
jak na druhé, nesif kovaný. Tř, čisté bílý, hladký, jemně vrásčitý,
přetvrdý, t — 2 cm ti., válicovitý. L. hile, nejvýš husté, nápadné lizkc,
k tř. ztížené, hojné kratší a četné vidlené, pomačkáním hnédnoucí.
Duž. bila, mí<rná, pomačkáním hnědnoucí. Výtr. kulaté, slabě na-
žloutlé, hladké, 6 — 7 ijl.

Vždy jen v listn. lesích a hájích, celkem dosti vzácně a brzo již v květnu.
U Prahy často: Chuchle, Hvězda, Karlštejn. U Běchovic, Mnichovic řídce,
Babice (Zv.), Struhařov, hojně v bučinách u Jevan a jinde, sluje proto také
.vbukovka«. Zdá se, že hubařům jest druh tento málo znám. Jest jedlá. —
R. galochroa Bull. považuje se za pouhou odrůdu.

R. virginea CKe. Ma.ss. H. pannenská. Kl. 6 — 9 cm, značné tlusté
mas., kulatý, pak sklen., tuhý, zámišové hebký, matný, s velmi
ostrým okr., nerýhovaný, M/ý, stářím přiokrovělý. Tř. krátký, dolu
zúžený, '2^2 cm ti., bílý. tvrdý, solidní. ].. bílé, porušením rezavějící,
husté, velmi úzké, hojné vidlené, k okr. zúžené. Duž. bílá, na vzduchu
přiokrovělá, nevonná, chuti marné. Výtr. bílé, jermně zrnité, nápadně

malé, 4' 5 — 6 ji.

Na podobných místech jako před., ale řídce. Hlavně pod duby a buky.
U Cernošic (Zv.). Diagnosu tuto přijal jsem od p. of. Zváry, sám jsem posud
druh tento nesbíral. Jest to uikřka bílá R. lieterophylla. Také poměr její k R,
lactea mně není jasný.

R. cyanoxantha Schff. 17Ó2. H. namodralá. Velká, elast., ztuha
mas., kl. 6 — ]8 cm, nízce sklen., vždy uprostřed vyhlubený, s okr.
zvolna tence ostrým, slizký, temnými žilkami radialné protkaný,
jen u (Ar. krátce slabě čárkovaný, rozmazané olivové a fialové zbar-
vený, v mládí při okr. pékné červené fialový, p<xi loupavou (do
polov, kl.) pokožkou nafialovělý. Tř. tuhý, bílý, řidčeji lilákově na-
běhlý, iposléz uívnitř dutý, 2 — 4 cm ti., útle vrásčitý. L. husté, neši-
roké, dosti pevné, bílé, uprostřed nejširší, četné kratší a četné vi-
dlené. Duž, bílá, neměnlivá, mandlově nakyslého aromátu, mírná.
Výtr. kulaté, čiré, v stopku klínovi'tě stažené, skoro bezostenné.
7— 8í..

"V lesích všeho druhu, hlavně v starých, z rovin až do podhoří všude hojná
po celé léto. V bučinách přichází forma velmi veliká s kl. skoro celým olivově

lůO

zeleným. Jest to výborná jedlá houba a proto praktická, že jest ztuha masitá
a veliká. Po ostrém okraji kl., lupenech a zbarvení lehce poznatelná.

c) A7. Červený, fialový něho modrý.

a) /v7. slizký, .za sucha hladký a obyčejně lesklý.

R. atropurpurea Krombih. 183 1. H. černonachová. Veliká, ma,s.,
nachová. Kl. 5 — 14 cm, dosti tvrdě elast. mas., v mliáidí polokulov.,
pak sklenutý a rozliož., hladký (neziskovaný), slický, za sucha lesklý,
na tupém okr. nerýhovaný, krvavč uprostřed černě nachový, pod
ddbře loiipavoai pokožkou růžový. Tr. pevně tvrdý, lYi — 2 cm ti.,
čistě bílý, vzácně kdy trochu červeně inaidechlý, hladký, útle vrásko-
\iainý. L. nehustě. velmi tlusté a široké, vzácně kdy které kratší aneb<^
vidleiié, bilé, v stáří a poraněním řlutorezavě strakaté a posléz hněd-
nouci, v mládi trochu s tonem máslovým. Duž. bílá, sladká, ineměn-
Hvá. Výtr. kutovité, úplně hladké, bezbarvé. 10—12 «.

\' dubinách a habřinách, hlavně v teplých a světlých polohách, celkem
vzácně. U .\lnichovic na více místech (Plecháč, habři u Struhařova, Kunic),
bučiny Jevanské, P>ěchovice, Karlštejn, Roblín. — Jsem přesvědčen, že nuse
houba jest totožná s Krombhol"ovoii, který ji podobně popisuje a vyobrazuje
z okolí pražského. Fries nesprávně se domnívá, že patří k R. emeticn. — Co jest
Friesova R. vcsca. nelze z nedostatečného popisu souditi. Bresadola a Ricítev
pravi, že má K. vesca šedé skvray na lupenech, červený tř., žilnatý kl. a ostnité
výtr., což ovšem na naší houbě není. Jmenovitě jest divné, že se nezmiňují o re-
zavění lupenů, které také na tř. bývá znatelno. Ale vzdor tomu myslím, že
Friesova i Bresadolova (rovněž Rickenova) R. vesca jest stejná s R. atropur-
purea Krombh. a s naší houbou. Každým zpi°Jsobem jest R. vesca v tomto smyslu
velmi vzácná holubinka a to, co se v populárních hubařích a botanikách pod
jménem R. vesca uvádí, patří k R.. depallens. Ricken. — ■ Naše holub, jest ovšem
jedlá, výborná houba.

R. unduiata slp. n. //. vlnitá. Velice přibuz. před., ale menŠí, kl.
vždy excentrický, hribolkovitý, na okr. vlnitě zprohýbaný, dlouho
podvin., sotva rýhov., ztuha mas., velice slizký, nachově červený,
v stáří s tonem lilákovým, žlutými skvrnami strakatý, na okr. tuípý.
L. nepříliš široké, tenké, bílé, v mládí máslové, všechny stej'ně dl.
a nevidlené, pomačkáním se neměnící. Tř. kratší pr. kl., tulhý, pak
ďutý, I — 2 cm ti., čistě bílý, podél hrubě aš zrnitě vrásčitý. Duž. pod
pokožkou dobře loiupavou načervenalá, slabě palčivá. Výtr. kulov..
hojně ostnité, 10 fx.

V hlubokém, vlhkém mechu lesů jehličn., hlubokých, ve Vídrholci u Bě-
chovic dosti hojně. 8. 1919. Jest jistě před. příbuzná, ale rozdílná. Pálí dosti,
ale palčivost brzo na jazyku mizí.

131

R. depallens Kicken i()i5. //. vyhledává. (R. vesca rů/,ných auti>ru.)
Klást, tvrdě Jiias.. prt)S.treclně velká. Kl. 6 — lo cm, v mládi latlov..
velmi tvrdý, pak rozlož., uprostřed trochu vmáčklý, tlustě elast.
juas., s dkr. tuípým, v stáří na okr. hrirl^ě bradavíitč rýhovaným,
matný (nelesklý), málo slizký, význačně radiálně vráskovaný,
smutné šedavě masový a vždy více méně na některé straně pobledlý,
pod špatně loupavou pokožkou šedě lilákový. Tř. bílý, tvTdý. krátký,
T — 2 cm ti., solidní. L. elast., stejně dlouhé a některé u tř. vidlené,
\ mládí slzící, poinaokáním vždy rezavicí (proto jsou 1. na starší
houibě vžd}- rezavě sk\'rnité!). Duž. mírná, ostře páchnoucí, bílá.
Výtr. kuloA'., k basi stažené, preútle ostenkaté. 5 — 6 jx.

V starých jehiičn. 1 listn. lesích po celých Čechách rozšiř, a obecná houba.
8 — 10. Obyčejně pospolitě. Jest vedle R. cyanox. a R. virescens nejlepší jedlý
druh. Obyčejně ji ale nikdo nesbírá. R. depallens Pers. jest asi docela něco
jiného, nebof má rr.íti červený tř. Označeni »depallens« jest pro tento druh
velmi případné.

R. lilacea Quél. 1876. //. líláková. Prostřední velik.. trochu tuhá,
s čistě bílými 1. a fialovýimi, 'svxaskalým kl. Kl. 4 — 8 cm, zvoncov.
sklenutý, paik rozlož, a uprostřed vmáčklý, hladký, slizký, vždy ra-
diálně svraskalý, fialový až lilákoz^ něho naJinédle fialový, na tupém
okr. slabě rýhovaný a zrnitý, pod kvupavou pokožkou fialový. L.
stejně dlouhé, čistě hílé, skoro všechny vidlené a u tř. krátce sbí-
havé a příčně spojované. Tř. i — 2 cm ti., tvrdý, křehký, na basi
obyčejně načervenalý. Duiž. sladká, trochu ovocně vonná.

^' lesích všt.ho druhu, ale velice vzácná. U Mnichov, na Plecháči, v Polabí
u Lysé, St. Boleslavi, Neratovic.

R. carnlcolor Bres. 1883. H. masová. Gracilní, malá, sytě masová,
dosti tuhá. Kl. 3 — 4 cm, tence mas., záhy rozlož., pravidelný, upro-
střed \nmačklý neb i hrbolatý, hladký, slizký, lesklý, na okr. zaoblený
a zrnitě rý"'hova'ný, živě a sytě masově červený, pod dohře lonpavon
pokožkou růžový. Tř. tenký (5 — 8 mm), válcov., hladký, jemně
vrásčitý, čistě bílý, iia basi často červený, měkce elastičný. L. neši-
roké, velmi prořídlé, nápadně tlusté, velmi četné vidlené. ale žádné
krátké, bílé, ale brzo trochu máslové. Dužni-na sladká.

y dubovém háji na Chuchelském vršku, 7. 1016 (Reisner). — Krásná,
malá holubníka. Červeň kl. jest směs masové, cihlové a růžové. Tak zbarveny
nejsou jiné druhy. Bresadola ji uvádí z Tyrol. Bataille ji spojuje s R. lilacea,
což není správné.

R. dulcis sp. n. H. sladká. Drobná, sytě růžová, s bílými 1.. sladká.
Kl. 4 — 5 cm, dosti elast. mas., slizký, za sucha matný, bitým
práskem se pokrývající, stejnoměrně sytě růžový, na okr. ostře rý-

hovaaiý, pod pokožkou, do poloviny loupavou, růžový. Tř. pevně
elastroný, i cm ti., bílý, hladký, pod kl. útle zrnečkatý, sotva vrásčitý.
L. dosti hiusté, nekřehké, všechny stejně dlouhé a nevidlené, bílé,
široké, při okr. načervenalé a s okr. zaoblené, ku tř. zúžené (ale
kolem tř. široký hladký kolář), po uschnuti špinavé okrové. Výtr.

kulaté, bezbarvé. 5 — 6 tx.

V habrovém, teplém háji pod Struhařovem. 8, IQ17. — Podivný druh. Vylu-
čování prášku děje se nejen na kl., ale i na tř.

R. minutula sp. n. H. maličká. Lehká, křehká, maličká, krvavě

červená, sladká. Kl. 2 — 3 cm, tence mas., včdy nepravid. vykror

jený a excentrick'ý, s 1. zaoblený, rozlož,, velimi slizký, u okr.

zrnečkatě rýhov., ohnivě krvavý, uprostřed tmavší, L. a tř. bělostné,

neměnlivé. Tř. sotva delší pr, kl., asi i cm ti., hrubě vrásčitý, křehký,

dutý. L. prořídlé, dosti tlusté a široké, břichaté, všechny stejně áL

a nevidlené, Výtr. kulaté, útle. krátce ostnité, (^ — 8 .u.

Na velmi vj-hřívané, suché, jižní stráni habrové nad drahou u Mnichovic,
8, 1919. U Hrusic pod lískami. Žádnému známému druhu se ncpodol)á.

R. velutipes sp. n. H. sametonohá. Statný, červený druh. Kl.
5 — 10 cm, sklenuté rozlož., často na okr. laloonatý, tlustě mas.,
hladký, velmi slÍ7.ký, ohnivě červený, na zaobleném okr. nerýhovaný,
pod loupavou pokožkou růžový. Tř. rovný, stejně ti. (2 — 3 cm), bez
vrásek, ale hustě bíle sametově plstnatý, elastičný, vycpaný. I>. husté,
čistě bílé, dosti úské, velmi četné kratší a některé vidlené, od tř.
k okr. zA^olna rozšířené, neměnlivé. Diuižnina sladká. Výtr. kulaté,
ostnité. ío lí.

X dubinách u Chlumce n. C. 8, 1915 (Rigellová). — Podivná holubinka,
připomínající R. aurora, ale jest měkčí a slizká. Žádná jiná holubinka nemá
plstnatý tř.

R. rosea Schff. 1772. H. růžová. Prostředně vel., křehká, měkká,
s červeně strakatým kl. Kl. 5 — 8 cm, brzo ro.vně rozlož., uprostřed
široce vmáčklý, hladký, skoro lesklý, slizký, na okr. v stáři hrubě
zrnitě rýhov., vesele růžový, ale vždy bíle nebo nažloutle široce
skvrnatý, takže jeist červeně, nažloiutle a bíle strakatý. Okr. kl. tupý,
ale 1. nemnoho široké, k tř. zjvolna zúžené, všechny stejně dl., četné
vidlené, čistě bílé, nelměnlivé. Tř. 1 — 2 cm, válcov., záhy měkce
měchatý, hladký, útle vrásčitý, čistě bílý, ale někdy s nádechem rů-
žovým, skoro vždy excentrický. Duž. bílá, pod loupavou pokožkou

narůžovělá, sladká. Výtr. kulaté, spoře ostnité neb i bezostenné. 8,(*.

V teplých Hstn. hájích u Všenor, Radotína, Zbraslavi a Chuchle v červnu
a červenci hojně Schaeffer ji popsal z Bavor, Bataille z Francie. Zdá se mně být
teplomilným druhem.

133

R. coliiiia sp. n. II. palioret)ií. Drobná, sladká, červeně strakatá.
Ki. 4 — 5 cm, mírně sklen., hladký, suchý, na tupém okr. krátce čár-
kovaný, <U»konale loitpavý, pod pokožkou čistě bílý, bíle a bledě rii-
iové strakatý, často nečistě bílý, jen sem tam málo lilákově načerve-
nalý. Tř. krátký, asi i cm ti., čistě bílý, křehký, skoro hladký, sot\'a
vrásčitý. J.. dosti husté, čistě bílé, široké, velmi četné kratší a sot^a
které vidlené. I>už. bála. sladká. Výťr. nepravid. kulovité, hustě

ostnité. S ;j..

\'ždy mimo les a záhy v lete (kvčten, červen) na výslunných, travnatých
pahorcicli. Tak ii Mnichovic často, Radotín, Davle, Krč. — Jest příbuzná před.,
ale jistě rozdilná. Zjevem připomíná také R. chamaeleontina nebo R. nauscosa,
ale nemá žluté 1. Myslím, že byla posud přehlížen;'..

R. granulosa &p. n. //. zrnitá. Kl, 5 — 8 cm, sklenuté rozlož., dosti
tence niiis., velice slizký, za sucha hladký, lesklý, celý až k temeni
vynikle zriiitý a u okr. hrubě zrnitě rýhovaný, nachově červený (né-
st rakatý). pod dokonale loupavou pokožkou růžový, na okr. tupý.
Tř. 1I/2 — 2 cm ti., hladký, lysý, bělostný, podél jemně čárkovaný,
brzo měkký, elast. L. dosti tízké, od tř. k okr. zvolna rozšířené.
četné vidlené a četné krátké, bílé (se slabým odstínem máslovým),
příčkami hojně přehrádkované (odtud granulosaiost), nemě;nlivé.
Duž. bílá. Výtr. vejčitoellipt., nažloutlé, hojně ostnité, 8 — 9 |i.

Výhradně v březinách, tak na více místech u Mnichovic. 7, 8.

R. inconspicua sp. n. //. nenápadná. Malá, útlá. lehká, asi veli-
k<jsti l\. lutea nebo J\. azurea, d^jsti tence mas. Kl. 4 — 5 cm, skle-
nutý, často excentrický, na hrubě rýhovaném okr. zaoblený, velmi
slizký, matně olivově šedavý s 'nádechem růžovým, kolem temene
tmavší (motiTově), celý jemně zrnečkatý a jemně kruhatě svraskalý.
k okr. jakoby jem)iýnii šupinkami tečkovaný, pod dobře loupavou
p<rkožkou bílý. Tř. kratší pr, kl., hladký, lysý, soťv-a \Táisčitý, brzo
dutý a křehký, bílý, ale s přejemným nádechem růžovým. T^. dosti
široké, tenké, u tř. volné zaoblené, všechny stejně dlouhé, čistě bílé,
ucjzýš křehce lámavé, barvu neměnící. Duž. sladká. Výtr. bezbarvé,
kulaté, hustě nstnité, 8 — -lo (x •

\' trávě a mechu na kraji borového lesa pod Myšlínem. 8, lOlQ- V dubovém
lese u Hrusic. \'elmi výztiačná holubinka, patrné velmi vzácná.

P) y\7. suchý, jakoby ojíněný nebo sametový.

R. azurea Bres. 1881. //. azurová. Malý, křehký dr.. kl. 4 — 6 cm,

ploše sklenutý, pravi-d., mák) mas., modře lilákový, nelesklý, ne-

sliský, matně ojíněný, uprostřed temnější, světle mrtnatě tečkovaný,

na tiř[>ém okr. zrnitě čárkovaný, často se svraskalou pokožkou.

IM

diíbře louipavou. Tř. čisté bělostný, hladiký, záhy uvnitř houbovitý,
na basi často nadmutý. L. trvale sněhobílé, dosti husté, od tř. k okr.
zvolna rozšířené, všechny stejně dl., jen u tř. vidlené, křehké. Duž.
mírná, bílá. Výtr. z'eliké (8—10 .u). hojně ostnité.

V suchých lesích, hlavně borových, všude obecná po celé léto. Takc v Šu-
mavé (K.). Nápadná a lehce poznatelná. Jest jedlá. — Sem tam přichází odrůda
(var. iDubrosa m.) s kl. slizkým, světle šedé olivovým, jen při okr. s odstínem
fialovým, uprostřcfl temně olověným, uprostřed soustředně vráskovaným, s 1.
mnohými kratšími a četnými u inscrce vidlcnými. V jehličn. lesích řidčeji. Tak
u Afníchovic!. Nevím posud, v jakém poměru jest tato houba k R. azurea.

R. aurora Krombh. 1849. ^- jitřenková. Veliká, nejvýš tvrdá,
vždy neipravid., nádherně zbarvená. Kl. 5 — 18 cm, dlouho .sklenutý,
paik rozlož., vždy se stran soiačklý nebo zprohýbaný, na velmi tupém
okr. zaoblený, tlusté mas., tvrdý, suchý, nelesklý, v stáří vždy roz-
pukaný, někdy pobledlý. z>šdy jakoby namodrale ojíněný, pod nc-
loupavon ípojkožkou hluboko červený. T.. velmi ti., husté, na tupém
odstři u okr. načervenalé, četné vidlené a některé kratší, od kraje
k tř. zvolna zúžené, u tř, uzoučké, neménlivé bílé. Tř. 2 — 4 cm ti.,
nejvýš tvrdý, solidní, hladký, jemně vráskovaný, bílý a růžové na-
dechlý. Duiž. čisté bílá, chuti nahořklé, vůně ovocné. Výtr. kulaté,

hladké, dosti žlutavé, 8 ,a.

V starých IcsíoJi johiičnitých, hlavně borových, obyčejně přímo ze země,
nikoliv z mechu a humusu vyrážející. 8 — g. Jest sice daleko rozšířena, ale
všude dosti řídká. Mnicliovice, Ondřejov, Říčany, Dřínov u ^'elt^us (Šafaříková),
Radotín, Chotcč, Chlumce u, C. (R.), Chuchle, Roblín. — Jest to krásná
holubinka, mnohem tvrdší než R. lepida a jinak zbarvená. Balaille nesprávně ji
s touto spojuje. Kromhliolzíív popis i vyobrazení, dobře naší houbě odpovídá. —
Není jedovatá, ale k jídlu se nehodí, poněvadž má silné, odporné kořenné aroma.

R. cutefracta Cooke 1888. H. bradavčitá. Velmi kom/píiktně eiast.
ma>. Kl. 7 — 10 cm., dlouiho s okr. dolů sehnutým, tlustě mas., suchý,
nachově červený, ale později žlutavě skvrnitý, uprostřed tmavší, na
okr. hrubě zrnité rýhovaný a také celý povrch hrubě zrnitý. Tř.
elast. pevný, jemně vráskovaný, črstě a trvale bílý, celý jemně roz-
troušené mrtnatý, asi i — 2 cm ti. L. široké, často lehlé, bílé, jen sem
tam některé vidlené, stejně dl., na dně žebérky spoj ováné, neměnlivé.

Duž. mírná, bílá.

v starém borovéiu lese na Koženém vrchu u Mnichovic. 8, 1915. —
Podivný druh, snad s Cookovým z Anglie stejný. Zjevem připomíná R. aurora.

R. lepida Fr. 1838. H. skvělá. Dosti velká, tvrdě imas. Kl. 6 až
12 an, brzo rozlož., uprostřed vmaóklý, velmi tuhý, mas., suchý,
jakoby ojíněně sametový, nádherně rttmělkově čerz^ený, uprostřed

135

někdtv' bledší do okrová nebo oranžova, sucheni «:>byčejně rozpukaný,
na okr. až v stáří málo čárkovaný, poil pokožkou krátce loupavoii
načervenalý. Tř. pevný, čistč bily, útle vrásčitý, 2 — 3 cm ti., ďJ.e
obyčejné narúzovélý. L. křehké, stejné dl., u tř. vidlené, od zaoble-
ného kraje ku tř. zvolna zúžené, trvale bílé, při ckr. kl. i:a ostři
načervenalé. Duž. mírná, bílá, zvláštního příjemného ovocného-
aroanatu. Výtr. kulaté, nažloutlé, spoře ostnité, S — 10 pt.

\' suchých a světlých lesích listn. i jehličn. jen v teplejších polohách. Tak
všeobecně v okolí pražském, v Polabí, řidčeji u Mnicliovic ;i Říčan, Ml. Boleslav
(Knor). V stinných, hlubokých lesích schází, ale často bývá v bucinách a du-
binách. Jest to překrásná holubinka, po nachovém, sametově matném kl. hned
poznatelná. Jest prý jedlá.

C Diižnin-a palčivá, druhy velké i malé.

a) Kl. hnědý nebo žlutavý.

R. foetens Pers. 1796. H. smrdutá. Velká, slitina houba. Ki. 8 až
18 cm, pevně mas., nejprv kulov., s málo vynikajícím tř., pak ploše
sklenutý, často laločnatý a nepravidelný, u okr. tenký, ostrý, záhy
bradaz'čité rýhovaný, nejvýš slizký, za saicha hladký, špinavé hnédý,
u okr. světlejší, s dobře loupavou pokožkou. Tř. 3 — 4 cm ti., bělavý,
hladký, pevný, pak špinavé žlutavý. L. v mládí velice slzící, nestejně
dl. a četné vidlené, uprostřed nejširší, špinavé bílé, v stáří pomačká-
ním hnědnoucí, na ostří tmavé tečkované. Duž. nažloutlá, velice
palčivá. Celá houba páchne odporné kysele. Výtr. kulov., nažloutle,
hustě ostnité, 8 u.

V lesích všeho druhu, na lesních lukách, na pahorcích po celé léto, oby-
čejné v celých houfech. V mládí, kd3'ž z mechu vjdézá, mnoho se podobá hřibu.
Jest odporná, jedovatá a velmi obecná houba, ale lehce poznatelná.

R. subfoetens Smiťli. 1873. H. zapáchlá. Drobná, ale elast. pevná,.
kl. 4 — 6 cm. A-elice slizký, hladký;, na slabounce norůžovélém okr.
hustě rýhov., uprostřed olivové hnédý, ostatně okrové žlutavý, pod
dokonale loupavou pokožkou bílý. Tř. 8 — lo mm, pevný, čistě bílý,
posléz okrově žlutavý, iitle a sotva znatelně vrásčitý. L. všechnv
stejně dl, husté, tenké, široké, bílé, pomačkáním rychle hnědnoucí.
Du^žnina bílá, odporně páchnoucí.

V trávě po deštích v srpnu na pahorku u Božkova u Mnichovic, v bucinách-
u Jevan, 1916, 1918. Jest vzácný druh, jaksi drobná R. ť<")ctens. Uvádí se
z Francie a Anglie.

R. pectinata Bull. 17(^0. //. hřebcnitá. Podobná a příbuz. R. foe-
tens. ale i často menší, kl. v mládí kidov., uiprostřed tmavě hnědý,
na okr. žlutavě žemlový a hrubě rýihov., na okr. tupý, 1. neslzící,.

136

všechny stejně dl. a nevidlené, tr. sněhobílý, hrubě svraskale rýho-
vaný. Pálí velice a rovněž silně páchne (což Ricken popírá).

V lesích velmi vzácně. U Všesim, Říčan, 8, 1913, Kocerady, Struhařov.

R. tristis sp. n. H. smutná. Malá, šeda^viě ihnědá, slizlká, rýhovaná.
Kl. 3 — 5 cm, tence mas., sklenuté rozložený, velmi slizký, na okr.
nápadně zrnečkaté rýhovaný, popelavě smutně hnědý. Tř. 'válcovitý,
skoro hladký, 4 — 5 mm ti, na basi hnědavý, ostatně bílý, křehký.
L. stejně dl., jednoduché, skoro prořídlé, trvale bílé, neširoké. Duž.
bílá, pod louipan^ou ipokožkou šedá, velmi palčivá.

V listnať, a smíšených lesích u Dvorců za Lysou, 7, 1914.

R. conjugata síp. n. H. spojovaná. Kl. 5 — 8 cm, dosti mas., hladký,
slizký, bledě šedavý, uiprostřed tmavošedý, na zaobleném okr. da-
leko hrubě zrnitě rýhovaný, pod dobře loupá vou pokožkou bělavý.
Tř. hladký, sotva znatelně vrásčitý, k basi kuzelovitě ztenčený, bílý,
ale pomačkáním a na basi mořenovitě hnědnoucí, křehký. L. dosti
úzké, tlusté, bílé, stejně dl, ale četné vidlené a na dně vysokými
příčkami hojně spojované, pomačkáním hnědnoucí. Duž. bílá, velmi
palčivá. Výtr. kulov., bezbarvé, sípoře 0'Stnité. 8 ,u.

V trávě v starém boru v Krči, 7, 1919. — Jest podobná před. a R. livescens.
Příčky mezi 1. jsou někdy tak vysoké, že sahají až k ostří a tak povstávají
komůrky.

R. ochroleuca Pers. 1796. H. hlínožlutá. Lesní, velký, žlutý dru'h,
velmi palčivý. Kl. 61 — 10 om, žemlově nebo citrónově žlutý až i zlato-
žlutý, pois.léz blednoiucí, slizký, velmi lo'Uipa\^, .y hladkým, nerýhov.,
tupým okr., mas. a tuhý. Tř. bílý, válcov., i^/^ — 3 cm ti, posléz na-
sedly. L. bílé, neslzící, všechny stejně dl., dosti husté, některé
vidlené, na okr. zaoblené, u tř. trochu zaoblené, pomiaokáníím a
v stáří žlutě okrové. Duiž. bílá, velmi palčivá, křehká, 'bez zápachu.
Výtr, kulov., hruibě ostnité, nažloutlé, 10 — 12 .«.

V hlubokých, jehličn. lesích u Habru, Říčan, Cern. Kostelce rozšířena
(8 — 9), také v Brdech a v Pošumaví. V Českomor. vysoč. až do 650 m (Kav.). —
Lehce poznatelná a neměnlivá holubinka, patrně více podhorská. Jest jedovatá.

R. fellea Fr. 1821. H. žlučová. Přííbuz. před., ale menší, méně
mas., kl. bledě světle okrový, uprostřed tmavší, na okr. zřetelné
rýhov., zrnitý, vekni slizký. L. luižší, bledě světle žlutavo-o krove,
četné vidlené. Duž. světle okrová, nejvýš palčivá. Tř. žlutavě okrový.
hladký.

V lesích jehličnatých, hlubokých až k podzimu, pak ale ve velkém množství.
Rovněž podhorsky druh řo— ti). Lesy Jevanské, Pecny u Ondřejova, Sázava,
Brdy, Jílové, Vidovice, Štěchovice.

137

h) /v7. více méně černěný nebo fialový (řídce bílý nebo šedavý).
a) Druhy drobné, s tenkým, prosvítavým kl.
R. fragilis Pers. 1801. (Ag. niveins Pers., Ag. chioneuis Fr.. Ag.
sanguineiis Vent.) H. křehká. Vždy menší, útlá. lehká. Kl. 2 — 4 cm,
tence mas., diosti i)eviný, dlouho polokulovitý, -pak sklenuté rozlož.,
na okr. tupý, velmi slizký, hladký, mastné lesklý, na ďkr. zvláště
v stáří ostře čárkm-aTiý, ohnivě stejnoměrné červený, nikdy nepo-
hledly, pod loivpavou pokožkou růžový. Tř. trvale čisté bílý, útle
vrásčitý, asi i cm ti., pak měkce houbovitý. L. čisté bílé, velmi pro-
řídlé a pod blanitým kl. podle okr. příčně žebernaté, při okr. kl.
v stáří červenající, neširoké, stejně cUouhé a nevidlené. Duž. bílá,
silně palčivá, aroma ostře kyselé.

v mech at i nach, hlavně v ploniku a rašclinníku lesním v hUibokýcli lesich
po celých Čechách až do hor hojně. Jevanské lesy, Jilové, Brdy, Šumava,
Českomor. vysoč. — Svou ohnivou barvou v zeleném mechu přímo září. Zřídka
kdy kl. vyhledává. Jedovatá.

R. violacea Quél. 1888. H. fialová. Zjeveni a velikostí před. po-
dobná, ale jinak zbarvená. Kl. 2 — 4 cm, rovně rodoS., často vykra-
jovaný a vždy excentrický, velmi tenký, na okr. blanité průsvitný a
skoro ostrý, uprostřed černě olivový, na okr. krvavý, hladký, slizký,
poslés husté čárkovaný. P. husté, čistě bílé, neměnlivé, k tř. zvolna
zúžené, četné kratší a nékt. vidlené. Tř. čisté bílý, vynikle sífovité
vráskovaný, 1 aii ti. Duiž. měkká, pod velmi loupavou pokožkou
růžová, velice palčivá. Výtr. kulov., hojně ostnité, bezíbar\c, S g.

V lesích jchličn. i listnat. vůbec všude rozšířená. Mně se zdá, že se u my-
koloffů tento druh omylem za pobledlé a jinak zbarvené .tormy R. fragilis pova-
žuje, což jest docela nesprávné. Jest daleko hojnější než R. fragilis. Jedovatá.

R. nobilis sp. n. H. nádherná. Maličká, suchá, lehoimká, křehká.
Kl. 3 — 4 cm, na okr. mírně laločnatý, suchý, nelesklý, jako same-
tový, nádherné krvavé červený, pod loupavou pokožkou červený, na
okr. zaoblený. Tř. krátký, asi' i cm ti., čiistě bílý, hrubě hrbolaté
vrásčitý. L. přehusté, útlé, čisté bílé, všedhny stejně dl. a často při
okr. příčné spojované. Duž. velice palčivá, ovocně páchnoucí.

V listnatých lesích u Chlumce n. C. v srpnu 19 rs shiriílíi^ Rigellová. Pak
v dubinách u Labsk. Kostelce p. Šlapák (10. 1915). — Jest podivná a žádné
známé nepodobná holubinka.

P) Druhy větší, s masitým kl.

* Lupeny široké.
R. emettca Schff. 1770. H. jedovatá. Dosti statný, mas., zářivě
červený, matný druh. Kl. 4 — 7 cm, sklenutý, pak rozlož., často ex-

138

centrický, na tupém zaobleném okr. nerýhov., dosti tvrdě a tlustě
nras., zářivé ohnivé červený, ale často bledými skvrnami sírakatý,
matný, pod dobře loupá vou pokožkou červený. Tř. i — 2 cm ti.,
skoro hladký, pře jemně vrásčitý, měkce houbovitý a jako 1. mléčné
hily. L. dosti huisté, četné kratší, velice tenké, křehké, široké, od
okr. k tř. zúžené, neměnlivé. Duž. bílá, ihned velice palčivá. Výtr.
kulaté, spoře osténkaté, 6 — 8 |ji.

Význačná holubinka bučin Jevanských, jichž jest pravou ozdobou. Také
u Třeboně (Hedrycb) a v Brdech. Jest celkem řídký druh a nesouhlasím se
Schroetreni, že by byla tak blízká k R. fragilis. Této se podobá pouze barvou.
' Jest jedovatá.

R. autumnalis sp. n. //. podzimní. Prostředně veliká nel>o i menši.
Kl. 4 — 6 cm, sklenutý, vždy excentrický, na okr, zaoblený, do'sti
tuhý, až v stáří slabě rýhov., málo slizký, význačné živě fialové,
červené, olivové a bélavé strakatý, pod dobře lo'upavou pokožkou
bílý nebo načervenalý. Tř. čisté bílý, tvrdě křehký, i — 1^/2 cm ti.,
vrásčitý. L. čisté bílé, na ostři zouhkaté, všechny stejné dl., jen né-
které vidlené. Duž. bílá, velice palčivá, zvláštním, ne nepříjemným
aromátem páchnoucí. Výtr. kulaté, o'stnité, 8 (j..

\' dubinách ve Hvězdě a v Bohnickém liáji nad Trójou. lo— 11, 1017
(Zvěřinová). Jest zvláštní, že tak pozdě se vyvinuje, kdežto v té době holu-
binky jsou již vymizelé nebo krpící. Jest příbuzná R. violacea, ale větší a
masitější, ^'ůně jest hned nápadná.

R. pulcherrima sp. n. H. překrásná. Kl. 5 — 8 cm, dosti mas., pra-
videlný, uprostřed trochu vmáčklý, na oblém okr. nečárkovaný, celý
dokonale hladký, slizký, za sucha lesklý (pokožka jen u kraje lou-
pá vá), pod (pokožkou světle růžový, celý zářivé ohnivé čerzrený. L.
i tř. mléčné čisté bílé, neměnlivé. Tř. i — 1V2 cm ti., bílý, dokonale
hladký a oblý, pevyiý. L. dosti široké, u tř. zúžené, kratší hojné. Duž.
bílá, po hořkých mandlích vonící, nesmírné ihned palčivá. Výtr. na-
žloutlé, kulaté, útle liojně ostnité. 6 fj..

V teplých, vápencových hájícli u Radotína, Chotče, Kosoře v srpnu 1Q18. —
Jest to skvostná houl)a zevnějškem, barva kl. připomíná Pelargonium zonale.
Zvláštní jest oblost ;i hladkost tř.

R. Clusii Fr. (non. Bat.) (A. eimeticuis Vitt. p. p.) //. Clusiova.
Kl. 6 — 9 om, piravid. sklenutý, uprostřed mas., k okr. ztenčený,
■pevný, pak křehký, lysý, hladkým slizký, lesklý, s okr. ostrým, dlouho
hladkým, v stáří posléze u okr. rj^hovaným, živé krvavý, růžové
krvavý nelx) třešňový, u okr. někdy okrově vybledlý, pod dolíře
k)upavou pokožkou růžový. Tř. zdélí pr. kl., i — 2 cm ti., jedno-
stranně zřidka celý purpurové růžový, hladký, pevný, pak měkl<ý',

139

dole pomackánim okrovějíci. L. blexiě bílé, pak smetanové, husté,
mírně širdké, četné kratší a ridlcnč, zúženě pripnjemé. llmž. hořce
palčivá, se zápachem -[^o syrovéjii l)rambo/u. Výtr. Ijledč máslové,
jemně zrnité, O — 8 u.

V podliorskycli smrkových lesích méně hojně. Chruihm, Vys. Mýto
(Zv.). — Jest patrně příbuzná předešlé, ale jisté rozdílná. Vyznačuje se hlavně
krvavě třešňovou barvou a růžovým tř. Sám jsem jí posud nesbíral, uvedenou
diagncísu propůjčí! mně laskavě p. Jar. Zvára.

* =ft

L. úzké, křcliké, zf mládí slcící, pokožka ncloupavá, ostrý záf^acli.

R. Ouéleti Fr. 1838. //. palčivá. Kl. 4 — ;; cm. pravid. sklenutý,
tlusté mas. a pczniý. hladký, lesklý, slizký, tanné krvavé červený,
ale s pHmíŠeninou hnédc, olivové něho fialové barvy, jež něJodiV i
převládají, až pozdě na okr. čárkovaný. Tř. pevný, 2 — 4 om ti.,
hladký, celý fialový. L. úzké, 11 tř. zúžené, některé vidlené, velmi
četné krátké, pevné, mais., dosti husté, čistě bílé, ale pomačkáním
zelenající. Duž. čistě bílá, pevná, pod neloupavou pokožkou purpu-
rová. Pálí prudce a páchne odporně. Výtr. kulov., hojně ostnité,
8 — 10 fji- Cyst. veliké, tliustostěnné, vřetenovité, při.špičatěné.

V lesích všeho druhu všude po celých Čechách a na Aloravě obecná, od
srpna do podzíma. Jest jedovatá. Zvláště ráda roste ve vlhké trávě v mladých
smrčínách ve společnosti ryzců, ale také ve vřesovinách. - Podle zbarvení
tvoří několik plemen, z nichž R. atrorubens Quél. a R. expollens Gíll. sem také
náleží. R. sardonia Fr. jest blízce příbuz. holub, s krvavým kl. a nefialovým tř.
Často se stotožííuje s R. Ouéleti, ale zdá se, že jest vlastně totožná s R. sanguinea
Bull. Toho názoru jest také monograf r. Russula. p. Zvára.

R. sanguinea Bull. 1780. //. krvavá. Velikosti i tvaru před., ale
jasně červená. Kl. 4- — 8 cm. tlustě mas., na celém povrchu zrnité
svraskalý, ne pravid. hrbolkatý, velmi slizký, živé růžové červený,
ale k okr. často pobledlý, ^ pokožkou neloupavou. na ostrém, podvin.
okr. nerýhovaný. Tř. vždy excentrický, t\Tdý, bílý. ale vždy .<r ná-
dechem růžovým, 1V2 — 2 cm ti., jemně vrásčitý. L. trvale bíle. úzké,
husté, četné vidlené a přehojné kratší, k okr. zvolna zúžené. Dužnina
bílá, kysele odporné páchnoucí, velice palčivá. Výtr. bledě nažloutlé,
kulov., hustě ostnité, 8 — ío ^t-

V lesích všeho druhu v letě po celých Cechách velmi rozšířená. Sn;idno se
poznává po jasné červeni, hustých, úzkých 1., odporném zápachu a neloupavén"i
kl. Mnozí chtějí ťtaké p. Zvára) rozeznávati před. dr. co R. Quéleti, od R. sar-
donia rozdílný! Pak ale R sanguinea, rosacea a li. sardonia jest totéž.

R. sulphurea sp. n. //. sírožlutá. Velikoist i tvar před., ale celá
Čisté bílá nebo s nádechem špinavým. Kl. 4 — 8 cm, tvrdě a tlustě

140

mas., hladký, slizký, na okr. hladký, špatně loupavý. L. úziké, husté,
s hajnými kratšimi, ne/vidlené, pomačkáním rychle sírošluté. Tř.
I — 1/4 cm ti., hladký, velmi tvrdý, pomačkáTiím rovněž žloutnoucí.

Duiž. kysele palčivá, na lomu žloutnoucí. Páchne ostře kysele.

V starých lesích borových v okolí Mnichovic, Jevan, Ondřejova a na
Sázavě dosti často, ač nikoliv tak hojná jako před. — Rozeznáváme-li R.
sanguinea od R. sardonía, musíme logicky i R. sulphurea uznávati. Ale že
všechnj' tři těsně k sobě patří (jako i následující), není ovšem pochybnosti.

R. confusa sp. n. H. zmatená. Kl. 5 — 7 cm, tvrdě a tlustě mas., na
krátce rýhov. obr. zaoblený, hladký, lysý, lesklý, slizký, velmi zrnitě
svraskalý, bílý, ale s tonem šedivým, pod špatně loupavou pokožko-u
bílý. Tř. pevný, hlad^ký, bílý, sotva vrásčitý. L. velmi široké, tlusté,
široce přirostlé, velmi četné kratší a mnohé vidlené, pomačkánítm se
aiebarvící. V^ýtr. kuilov., bezbarvé, hojně ostnité, 8^ — 10 {x. Duž. velmi
palčivá.

V obecní březince u Mnichovic, v travině pod lesem u Mirešovic, 9, 10,
1918. Určitě náleží do příbuz. R. sardonía, ačkoliv jest tak podivně zbarvena.
Vedle rostla R. Quéleti i R. sanguinea a nebylo tu přechodů, ač rostla tu
v celých houfech. Zdá se být houbou pozdě podzimní.

c) Klobouk zelený.

R. moravíca sp. n. H. moravská. Drobná, zelená, palčivá. Kl. 2 až
4 cm, 'dosti tliustě mas., záhy rozlož., s pokožkou do poloviny lou-
pavou, velice slizký, trávové zelený, hladký, lysý, na tupém, nečár-
kovaném okr. zaoblený, Tř. válcov., bílý, hladký, hrubé vrásčitý,
křehký, záhy měkký. L. husté, lízké, u tř. zúžené, bílé (nikoliv
miáslově), tenké, křehké, všechny stejné dl. a jednoduché, pomačká-
ním zvolna červenající. Dní. velmi palčivá. Výtr. vejčitoellipt.. bez-
barvé, krátce ostnité, 8 — 10 ji.

v listn. starých lesích u Mouchnice u Koryčan na Moravě v říjnu 1918
(Sladký), v Krči íio, 19 18). — Podivná holubinka, zbarvením malou R. grami-
nicolor připomínající, ale velmi palčivá.

II. Výtrusy bilé, dospělé nebo pomačkané I hnědnou až černají.

Lkruhy nepalčivé, velké.

R. puellaris Fr. 1838. H. dívčí. Kl. 3 — 6 cm, tence mas., v stáři
průsvitný, hladký, skoro slizký, červenavě olivově žlutavý, častn?
uprostřed černohnědý, ostatně narůžovělý nebo k okr. pobledlý, pod
loupavou pokožkou bílý, na okr. velice hrubé a daleko zrnité rýho-
vaný. L. stejně dl. a jednoduché, velmi tliusté, ku tř. zúžené, tak
jako tř. pomačkáním, a v stáří hnédnoucí. Tř. oblý. hladiký;, bílý,

lél

I — j^/2 cm ti. Diiž. bílá. Ikv vůně. sladká. Výtr. kulov., bleděžluté,

os tni té. 8 — 1> II-

V lesicli vk-ho (lri;lui po celých Cechách dusli hojně, jxKÍná ji/ v květnu.
Často bývá v březinách. Lupeny i tř. bývají celé re/.avě strakaté, pak celé
zhnědnou. Pojmenováni jest nevliodné.

R. Rij;elliae sp. n. //. Rigellové. Menši, bledá, pomačkáním r\chle
hnědnouci. Kl. 4 — 6 cm, jx>sléz nálevkovité rozlož., k ostrému okr.
prHyi'it)iý, iDi>rostřed ale tlusté kompaktní, slizký, jemně rii^csní,
bělové nažloutlý a tak jako /. a tr. poniačkáníni ryclilc hnédnoucí
(posléz celá houba hnědá), na ukr. kratičce rýhov., s pokožkou
téměř nelofuipavou. Tř. poměrně tlustý (2 — 3 cm), k hořejšku zvolna
rozšířený, uvnitř měkce houbovitý, spíše elast. než křehký, bílý.
nápadné ostře podél vrásčitý. L. velice iizké, k tř. i okr. ztížené,
husté, sbíhavě úzce přirostlé, všechny stejně dl. a četné vidlené, bílé,
ale s nádechem do žlutavá. Dužnina mírná, bílá, hnědnoucí. Výtr.

kulov., ostnité, 7 — 8 ;i.

V písčitých borech u Chlumce n. C. v ř.rpnu 1015 sbírala si. Aloisie
Rigellová.

R. decolorans Fr. 1821. H. zabarvená. Velká, statná, kl. až 10 cm,
ale sutAa kompaktní, pravid., oble sklen., pak rozlož., posléz upr<»-
střed mělce vmáčklý, na okr. tenký, skoro průsvitný, zaoblený, lysý.
slizký, posléz na okr. zrnitě rýhovaný, oranžové žlutavý, k okr. čer-
veně oranžový, posléz bledavý, pokožka loupaxá. Duž. pod po-
kožkou trochu oranžová. L. l>le(lé, na ostří žlutavé, hiusté, stejné dl.,
íievidlené. Tř. tlustě válcov., solidní, pak uvnitř houbovitý, nepříliš
pevný, bílý, hustě vrásčitý, uischlý šedavý. L.. jakož i dužnina po-
mačkáním nabíhají šedé až hnédé, posléz celá houba černošedá.

V borových lesích u Chrasti nezřídka (Prachovice), 8, 1915- (Zvára). —
Zdá se býti houbou spíše podhorskou. Z nížin jsem ji neobdržel.

R. pubescens sp. n. //. pýřitá. Kompaktní, mas., pevná. Kl. 5 až
12 cm, sklen., pak rozlož., na zaobleném, růžovém a husté bíle plst-
natém okr. dlouho podvinutý, za vlhka vrstvou slizu pokrytý, za
sucha hladký a světlými bradavkami jakoby pomoučený, fialově lilá-
kový, někdy s odstínem do olivová, hnědavá nelxj růžová, pod dobře
loupavou pokožkou růžový. Tř. i — 2 cm ti., pevný, bílý, pomačkáním
černající, útle vrásčitý. L. husté, tlusté, lízké, u kraje na ostří rů-
žové, dlouho bílé, teprv v stáří malounko nažloutlé, pomačkáním
rychle černající, všechny stejně dl. a jednoduché. Duž. sla<lká.
v stáří šednoucí, pryskyřičně vonná. Výtr. žluté, vejčitokulov., hojnč
ostnité, 10 |x.

142

y jehličnatých, starých lesich, jedlinách, smrčinfich, pouze v podhorskycli
polohách, obyčejně pospoHíé. Jevany, Cern. Kostelec, Hůra u Tehova, Pecny
u Ondřejova, ]"!rchovice, Strašíce, Chrast (Zvára), Babice (Zv.). - — ■ Jest ná-
padná a lehce poznatelná holubinka. Bradavkami, sliz vylučujicimi, jest za
sucha jako bilc poprášená. V stáří se nerozpadá, nýbrž kožovítě sesychá, kl. jest
pak hnědavě červený, 1 vlnité, popelavé, až černavé, tř. popelavý. Jistě náleží
do přibliž. R. decolorans. P. Zvára se domnívá, že jest to R. depallens Pers.
Ovšem to, co Gillet pod tímto jménem maluje a popisuje, shodovalo by se
s naší iKjubou dosti, ale jest jen otázkou, co myslel Persoon. Fries i Gillet však
praví, že jejich R. depallens má kl. uprostřed žloutnoucí, což u naší nikdy není.
]\íimo to o černání lupenů se nezmiňuji. Proto jen jest nejlépe náš druh po-
nechati.

R. atrosanguinea sp. n. H. černé krvavá. Menši, ale tvrdě kom-
paktně mas. Kl. 4 — -6 cm, pravici, sklen., na okr. zaoblený, matný,
jakoby sametový, neslizký, temně krvazý, na okir. v stáří slabounce
rýhov. Tř. i — 2 cm ti., tvrdý, pevný, liladký, útle vrásčitý, bílý a na-
růčovělý, pomačkáním rychle Jinědnoucí. L. husté, tlusté, široké,
jednoduché a stejně dl, od tř. k okr. zvolna rozšířené, pomačkáním
okamžitě hnědnoucí, na o'stři u okr. červené, nejprv dlouho bílé,
pak v stáří nečistě žlutarvé. Duiž. mírná, pod kl. karmínová, odporně

mršinou páchnoucí. Výtr. žluté, vejčitcellipt., bohatě ostnité, lO n-
\' starých smrkových lesích řídce, 7 — -8. U Mnichovic a Hrusic na více
místech, vždy pospolitě. U Radoíína blíž cihelny Kosořské. — Jest krásná holu-
binka, jež bílými lupeny jen ku R. decolorans může býti kladena. L. v stáří
jsou celé tmavohnědé.

R. clavipes sp. n. H. kyjonohá. Doisti statná, kompaktní, olivová.
Kl. 5 — 9 cm, pravid. oble sklenutý, tluistě mas., hladký, málo slizký,
hrubě :;rmtý, na zaobleném okr. až pozdě trochu rýhov., sytě oli-
vový, bez jakýchko-Irv přimíšenin, pod špatně loupavo^u pokožkou
bílý. Tř. z široce nadmuté hase ::volna .ztenčený, dole až 4 cm ti.,
tvrdý, pevný, hladký, bílý, sotva vrásčitý! L. husté, úzké, máslově
žlutavé, zraněním rychle hnědnoucí, jednoduché, četné kratší. Duž.
sladká. l>ez zápachu. Výtr. dokonale kulaté, žluté, bezostenné, malé
(5— 6íi).

V smrkových a jedlových lesích u Babic, v září IQ18 (Zvěřinová). —
Úhledný druh, sotva snad mezi zelené R. aeruginea patřící. Tř. také zraněním
hnědne.

R. quercetorum sp. n. H. dubinná. Prostřední velikosti, s}'tě čer-
vená. Kl. 7 — 10 cm. velmi slizký, jako tř. měkce houbozňtý, k za-
oblenému okr. velice ztenčený, uprostřed velmi vyhlubený. sytě až
temně nachový s tonem lilákovým. pod dobře loiuipavou pokožkou
fialoivě červený, na okr. hrubě zrnitě rýhovaný. Tř. dlouhý, rovný,

143

dole skoro tenčí, hh-wlce vrásčitý, bělostný, pomačkáním rychle hněd-
noiici, záhy aiiěkce dtitý, asi i — 1/2 om ti. L. tenké, útlé, neširoké,
všediny stejně dl. a jednoduché, na okr. nejširší, k tř. zvolna zíi-
žené, trvale bílé se slabým máslovým odstínem, pomačkáním rychle

}iiaso7'é hnčdé. Dož. sladká. Výtr. vejčité, hojně ostnité, 10 — 12 \i.
v staré dubině nad Hrusickou cihelnou v červenci 1919. Patří určitě do
příbuzenstva R. dccolorans, ale se žádnou se neshoduje.

R. fuscolilacea sp. n. //. hnědé liláková. Prostředně veliká, měkce

a křehce mas., kl. 4 — 8 cm, nízce sklen., s nízkým, širokým hrbolem

tmavohnědým, ostatně lilákově hnědavý, suchý, matný, na oblém

<-kr. hrubě zrnitě rýhovaný, pod dobře loupavou pokožkoui masový.

Tř. asi I — iVi' cm ti., k hořejšiku ztenčený, útle vrásčitý, hladký,

brzo dutý a křehký, bílý, všdy červeně nadechlý, L. útlé, tenké,

velmi široce břichaté, u tř. zaoblené, mnohé kratší, u okr, zaoblené,

čistě bílé, ale zraněním slabé hnědnoucí, v s,táří šedavě nahnědlé.

Dtiž. sladká. \'ýtr. kti^lov., krátce hustě jemně ostnité, 8 — lO//.

\' trávě na kraji borového lesa pod Myšlínem v srpnu 1919. — Zbarvení
kl. jest velice zvláštní: matně lilákové, s přimíšenim hnědavé barvy.

III. Výtrusy šlute^ dospělé lupeny sluté.

A. Duznina ntírná.^

a) Druhy drobné, kl. tence masitý.
a) Kl. žlutý nebo šlutočervený.

R. vitellina Pers. 180T. H. šloutková. Drobná, lehoučká, útlá.
křehká. Kl. 2 — 4 cm. tence mas., na okr. tuípý a zrnité rýhovaný,
stejnoměrné sytě žlutý, nelesklý, suchý. Tř. 4 — 6 m;m ti., válcov.,
čistě bílý, měkký, útle vrásčitý. L. stejně dl., jednoduché, dosti
řídké, široké, bledě oranžové žluté. Duž. mírná, bez vůně, čistě bílá
(i pod dobře loupavou ^pokožkou). Výtr. sytě žluté, hrubě ostnité,
8 — 10 [i.

Hlavně v sušších a světlých lesích po celých Čechách v letě velmi obecná.
Zbarvením a drobností vždy lehce poznatelná. Ricken ku podivu praví, že je.st
vzácná.

R. lutea Hudls. 1778, H. žlutá. Příibuz. před., ale daleko větší a 1.
skoro bílé. Kl. 4 — 8 cm, nejprv kulovitý, pak dlouho oble sklenutý,
slizký, hladký, lesklý, pěkné čistě žlutý, dosti tlustě mas. a tuhý, na
tui[)ém okr. v stáří zrnitě rýhovaný. Tř. tvrdý, pevný, čistě bílý,
válcov., jemně vrásčitý. L. stejné dl., u tř. některé vidlené, v mládí
skoro bílé, pak světle máslové. Dužnina čistě bílá (i pod pokožkou),
sladká. Výtr. žkitavé, hustě ostnité, kulov, vejčité, 6 — 8fi.

144

Afnolicm v/ácněji než před. a snad výhradně jen v listn. lesicli 7 — 8.
U Mnichovic v liabřinácli, u Cldumce n. C. v dubinácli (R.), háje u Karlštejna,
Štěchovice (ílejný).

R. xanthophaea Boiiicl. 1890. (R. arnieniaca Cooke i8qo. ) //. me-
niuková. Příbuzná a pcxlobná o-benia předešlým, iniěkce a lehce mas.
Kl. 3 — 5 ani, tence mas., trochu slizký, hladký, na okr. zrnitě čár kov.,
dlouho sklenutý, načervenalc žluté okrový (meruňkový) až oran-
žový. L. dosti husté, hojní' kratší a četné vidlené, žluté okrové. Tř.
měkký, často méchatý, dosti dl., čisté bílý. Dui. bílá (i pod lou-^
pavou pokožkou), mÍTná, silně páchnoucí.

V lesích všeho druhu od května do zimy v.šude velmi hojné. Zbarvením Id.
lehce se od obou před. rozeznává, ale hůře v každém případu od následující.
Myslím, že mnozí autoři jí za R. chamaeleontina zaměňují.

R. chamaeleontina Fr. íSt,S. H. měnlivá. Drobná, tenká, křehká,
sladká, kl, vmáčklý, slizký, na okr. poisléz čárkovaný, červené krvavý,
nachové lilákový, ale více méně do žliiia přecházející. Tř. dutý.
tenký, vrásčitý, bílý. L. tenké, přehusté, některé \'i(llené, žluté, úzké.
J-|("uba eleg"antní, nevonná.

\ lesích sniíšených, zvláště v borech nezřídka. — 'J\) zde všechno jest
tloslovně opsáno z Fricsc, aby si každý sám učinil ponětí o tom, co jest R.
chamael. v porovnání k R. vitellina a R. xanthophaea. Žluté formy lehce >e
zmatou s první a větší oranžové s druhou. Roste po lesích jako obě před., ale
řidčeji. Říci mužem tolik: jest to drobná holub, jako R. vitellina, ale s kl. více
méně do červena, lilákova a oranžova se klonícím. Od R. xanthoph. pak se liší
drobností a více červeným kl.

R. roseipes Secr. 1833. ^~^- rúšonohá. Jest větší a masitější než
R. vitellina, s kl. červenavým a červeným tř. Kl. 5 — 10 cm, nejprv
skoro kidov., pak rovný, nelesklý, siuichý, živé cílilové červený, více
méně do oranžova, uprostřed obyčejně trochu do žluta\'a, na tupém
okr. zrnitě hruibě rýbov. Tř. 1 — 2 cm ti., měkce houbovitý, pak dutý,
l>ílý, ale více méně červeně naběhlý, nahoře měkce mrtnatý. L.
k okr. zvokia rozšířené, útlé, křehké, žemlově okrové, v stáří sytě
okro\'ě žluté, na Ostří často červené, některé vidlené, některé krátké.
J.)uižni'na bílá, mírná, neměnlivá, pod loupavoii pokožkou červená.
Voní slabě příjemně. Výtr. kulaté, žlutavé, hojně ostnité, 81 — 10 lí.

V suchých lesích listn. i jehličnat., hlavně v borech u Mnichovic a na
Sázavě dosti hojně. Počíná se objevovati již v červenci. Jest to krásně zbar-
vený druh a po vždy červeněn", tř. lehce poznatelný. Uváděl se posud z Francie
a Švýcarska. Ricken falešně R. roseipes s R. decolorans spojuje. Friesova R.
decolorans jest naprosto rozdílná.

•" 145

?) Klobouk zelený.

R. mollis Quél. //. měkká. Asi jako R. lutea velká a jako k.
graniinic. zelená. Kl. 3 — 5 cm, měkce a lehce mas., na okr. zaoblený,
hladký, lesklý, slizký, trávově celený, ale často značně pobledlý,
nejprv na okr. hladký, pak ale zrnitě rýhov., s pokožkou dokonale
loupavou. pod pokožkou bílý. Tř. asi i cm ti., dutý, křehký, bílý,
hladký, vrásčitý, dole mírně ztluštělý, často zahnutý. L. husté, tenké,
všechny stejně dl., jen některé vidlené, nejprv bělavě máslovc. pak
krémově člutc. Duž. mírná, bez zápachu. Výtr. kulaté, žluté, bohatě

ostnité, 8 — IQ :i

V teplém, smíšeném lese u Hrusické cihelny (8. 1915), Chuchle (6. 1916,
Reisner), Karlštejn, Roblín (7, 1918). — Jest zajímavá, vzácná liulubinka,
posud jen z Francie známá.

y) Klobouk v různých odstínech červený a fialový.

R. nauseosa Pers. 180 1. H. odporná. Drobná, lehká, velmi křehká.
Kl. 3 — 4V2 cm, záhy ploše rozlož., někdy i hrbol., blanitě průsvitný,
na okr. tuípý, velice slizký, lesklý, az do poloviny zrnitě ostře rýho-
vaný, lilákově špinavě načervenalý. L. jednoduché a všechny stejně
dl., dosti huisté, velmi křehké, na dně příčně žebernaté. trvale slabě
bledě nažloutlé, neměnlivé. Tř. asi i cm ti, záhy měchatě dutý,
měkký, hrubě vrásčitý, nejprv bílý, pak mléčné šedavý. Duž. mírná,
bez zápachu. Výtr. nažloutlé, kulaté, hojně ostnité, v stopečku í>ta-
žené, 8- — 10 n.

Na lesních lukách, zvláště u potůčků a v mokfadlecli, v hlubokém mechu
v lesích všeho druhu všude velmi obecná a již na jaře se objevující (4 — 10).
Jest svou křehkostí, bledými 1., zbarvením a rýhováním význačná. Barva kl.
přechází jednou více do červena, podruhé do olivová. — Pod černými boro-
vicemi u Hlubočep nalezl jsem formu s kl. červeným (masově), 1. některými
kratšími a někt. vidlenými. zvláště silně síťovitými. většími výtr. (,10 — ^3 P-' —
(var. reticulata m.).

R. venosa sp. n. //. žilnatá. Příbuzná před., ale větší. Kl. 4 — 6 cm,
ploše sklenutý, zvláště k okr. průsvitně blanitý, velmi slizký, mastně
lesklý, daleko hrubě zrnitě rýhovaný, fialově červený, uprostřed
tmavší. Tř. měkce elast., pak dutý, čistě bílý, skoro celý hladký,
I — 2 cm ti. L. tlusté a široké, u tř. zúžené, stejně dl., sem tam ně-
které u okr. vidlené, příčně hrubě žebernaté a na dně žilkami spojo-
vané, sytě žluté, pak okrové. Duž. bílá, sladká, nevonná, pod lou-
pavou pokožkou bílá.

U Mníchovic na teplém jižním úklonu Plecháče v dubině, v červenci 1915- —
Jest rozhodně blízká R. nauseosa, ale větší asi. sytě žlutými. Nutno ještě
dále sledovati.

146

R. coerulea Pers. 1801. (Cooke pl. 1052.) H. březová. Spí&e menší
a mírně mas., kl. 5 — 6 cm, praviď. nízce sklenutý, poslés vyhhihený,
s kušelovitým hrholkem uprostřed, lysý, hladký, slizký, pak lesklý,
s okr. dlouíio hladkým, v stáří slabě rýhován, u okr., fialově hnědý,
fialově medový neb fialový. Tř. skoro dielší pr. kl., asi i/^ cm ti.,
bílý, hladký, posléz dutý, křehký, L. bílé, pak žlutě okrové, dosti
sir., husté, tenké, stejně dl., na okr. zaoblené. Duž. bílá, posléze
šedá, mírná. Výtr. kulaté, nízce bradavčité. 7 — 8 ^í.

Zpravidla pod břízami ve vlhcich místech, 8 — 9. — Sám jsem tuto u Cooka
pěkně vyobrazenou holubinku nesbíral, ale p. Zvára, od něhož jsem uvedenou
diagnosu přijal, nalezl ji dosti často u Chrudimi i v okolí pražském. Jest roz-
hodně blí/ce příbuzná násled.

R. amethystina Qtiél. 1888. //. ametystová. Malá, lehká bolubinka,
vzezření R. azurea, ale se žlutými 1. Kl. 4 — 5 om, nejprv sklen.,
pak rozlož., tence mas., na tupém okr. až pozdě čáťkovaný, neslizký,
nelesklý, červeně Hlukový nebo červeně fialový, uiprostřed často žlu-
tavě pobledlý, vžd}' jemnými bílými zrnečky jakoby pomoučený,
matný, pod loupavou pokožkou s nádechem červeným. Tr. bílý,
nejprv pevný, pak měkký, podél vynikle vrásčitý. L. prořídlé, široce
břichaté, stejně dl. a jednoduché, nejprv skoro bílé, jen máslově na-
žloutlé, pak ale krémově žluté, netlusté, na dně příčně spojované.
Duž, bílá, sladká, nevonná, Výtr, žluté, vejčitoellipt., prořídlé hrubé
ostnité, vždy v dlouhou sto pecku zúžené, 10 — 13 v-

V starých smrkových lesích, obyčejně ve společnosti Psalliota silvat. celkem
dosti řídce, 7 — Q. U Mnichovic na Koženém vrchu, u Říčan. Jest řidčí, krásná
a snadno poznatelná holubinka, nejen po zbarvení, ale i hebkosti a měkkosti.

R. Turci Bres. 1892. H. Turkova. Před. úplně podobná (snad jen
její plemeno), drobná, křehká, útlá. Kl. 3 — 5 cm, tence mas., .skle-
nutý, uprostřed často hrbolatý, hladký, lesklý, slizký, v stáří na okr.
rýhovaný, lilákově fialový nebo čistě Hlukový, uprostřed do hnědavá.
Tř. čistě bíilý, nahoře velmi ztenčený, sotva vrásčitý, křehký. L.
všechny stejně dl. a jednoduché, s okr. zaoblené, husté, dlouho
bledě nažloutlé, pak okrové. Duž. bílá, sladká. Výtr. kulaté, velmi
ostnité, žlutavé, 6 — 8 i^.

V starých, hlavně jehličn. lesích, řídce, 7 — 8 ,U Mnichovic, Jevan, Karl-
štejna.

R. lateritia Ouél. 1888, H. cihlová. Masitá, lehká, měkká. Kl.
3 — 6 cm, na oblém okr. krátce rýhov., krvavě cihlový, někdy bledě
skvrnitý, matný, nelesklý, jakoby poiprášený nebo sametový, pod

14?

duhřť liiupavou pokožkou růžový. Tř. r — 2 cm t!.. čistř bílý. lysý,
hruibě vrásčitý. T.. široké, zrehni křehké, všechny stejně dl. a jed-
iioduché. bledě krémové, pak žlutavé. Duž. miírná. Výtr. kulaté,
žluté, hojně ostnité. 10 — u ;i.

\ sucliýcli jcliličnatych lesích u Ričan a Alukařova. 8, 1918 (Zvěř.). —
Hlavně sytě krvavou barvou od obou předešlýcli rozdílná.

R. Sladkýi sp. n. II. Sladkého. Droíboimká, křehká, se zlatožlu-
tými I. Kl. 2 — 3V2 cm, rovně rozlož., tence hipenitý, hladký, slizký,
na tupém i^kr. crnité rýhovaný, iuiprostřed syté růžový, ostatně bílý.
Tř. válcov., čistě bílý, nejWš křehký', hrubé podél sítnaté čebernatý.
L. dosti široiké, stejně dl., nejvýš Jtrubýnii příčnými zebérky hojně
spojované, některé vidlené, záhy krémově žluté, pak zlatové až ša-
fránově žluté. Výtr. kulaté, žluté, hojně ostnité, 7 — S jí.

Na Chuchelském vrchu v lese na mechu v červenci 1918 sbíral p. Sladký.
U Radotína na vápně (kl. cely zářivě červený). — Jest krásná, lehce poznatelná
houl)íčka, patrně jen teplomilná.

5) Klobouk hnědý, okrově hnědý nebo čcrvcnohnědý.

R. fuscoochracea síp. n. //. hnědě okrová. Měkce a lehce mas. Kl.

4 — 7 cm, k okr. průsvitně, tence mas., slizký, na okr. zaoblený a

l:rubě zrnitě rýhov., uíprostřed lesklý, vmáčklý, sytě smutné okrově

hnědý (l)ez tonu červeného nebo olivového). Tř. bílý, hladký, jenmě

vrásčitý, záhy měkce méchatý. L. široké, křehké, oddálené, stejně

dl., četné vidlené, slabě máslové nažloutlé. Duž. bílá (i p<xl velmi

loupavou ]Xjkožkou), sladká.

\' smíšeném lese u Jevan, v červenci 1916. — Blízce příbuzná R. ravida.
ale du/.nina jest trvale bílá.

R. ravida Vr. 1838. //. špinavě hnědá. Malá, křehká, s hnědým kl.
a krémovými 1. K!. 3 — 5 cm, pravidelný, tence, měkce a křehce
mas., špinavě hnědý, u.prostře>'.l tmavší, velmii slizký, na dkr. hladký,
j- velmi loupavoii pokožkou. Tř. bílý, ostře vrásčitý, měkce houbo-
vitý, I — i^l> au ti., posléz šedavý. L. husté, špinavě okrově žlutavé,
dosti úzké. k tupému okr. zvolna rozšířené, na dně příčně žeber-

vaté, velmi křehké. Duž. nečistě bílá, pak šedavá, mírná, nevonná. ^

V písčitých borech u Chlumce n. C. 8. 1915 (R.). — Patří do okruhu R.
vitellina. ale hnědým kl. hned se ode všech liší. Jest to velmi vzácný druh.

R. laricina sp. n. //. modřínová. Drobná, útlá, křehká asi jako
R. viteHina. Kl. 2V2 — 4 cm, tence ale ztuha mas., hladký, slizký,
temné až černé lilákově naluiědlý, místy sytě lilákový, v stáří až do
polovinv hrubě zrnitý, ale sotva rýhovaný, na okr. skoro tupý, pod
dobře loupavou pokožkou bílý. Tř. 4 — 6 mm ti., útlý, oblý, hladký,

148

lesklý, čisté bílý, útle vrásčitý. L. dosti husté, široiké, stcjnč líl. n
jednoduché, na dně lirubými příčkami spojované, .::áhy syfé čloiit-
kové (!), pošlé:: zlatožluté. Duž. sladká, nevonná. Výtr. široce eLlipt.,
žluté, hojně ostnité, 8 — lO \i.

^"ždy v suchých nánosech jehličí modřínového ;i smrkového, v okolí Mni-
chovic v letě (7 — 8) dosti často. Jest příbuzná R. chamaeleontina, ale nemá ani
stiip}- pn žluté barvč.

£) Klobouk bily.

R. alba sp. n. //. bclostná. Malá, křehká, slizká, bílá. Kl. 3 až
4V2 cm, tence m.ais.. sklenvviý; čisté bílý, hladký, lesklý, nejvýš slizký,
záhy ač do polo7'iiiy zrnité rýhovaný, na okr. zaoWený. Tř. r cm ti.,
velice křehký a záhy dutý, dole neztluštělý, bělostné hedvábité lesklý,
hrubé vrásčitý. T.. nehusté, velmi široce břichaté, u tř. zaoblené,
tenké, kře'hké. stejně dl. a jednoduché, záhy syté zloutkové. Duž.
silné líbezné vonná, sladká. Výtr. vejčitoellipt., sytě žluté, hiu)stě
ostnité, 10 — 12 |x.

V humuse v starém jedlovém lese na Hůře u Tehova, 9, 1918. — Na kl.
není ani stopy po barvě žluté, červené nebo oranžové, ale jako u Hygroph. niveus
objevují se tu v stáří skvrny karmínové. Jest to jistě znamenitý nový druh
z okruhu R. vitellina.

b) Druhy 7jelké, kl. tlusté masitý.

a) Kl. červený, ale pod pokožkou šafránové žlutý, 1. na ostři
a tř. žluté.

R. aurata With. 1796. H. zlatá. Kl. 6 — 10 om, záhy rovně rozlož.,
mas., tuhý, na žlutém podkladu krvavé červený, slizký, na tupém
okr. rýho v., do poloviny loupá vý, pod pokO'žkou šafránové žlutý.
Tř. nažloutlý, hladký, pevný, válcov. kuželovitý, 2 — 3 cm ti. L. pro-
řídlé, velmi křehké, od tř. k okr. rozšiř., máslové bélové, na ostři
žluté, stejně dl. a jednoduché. Du'ž. mírná, nevonná. Výtr. kulaté,
žkité, hojně ostnité. 10 ji.

V lesích, hlavně listnatých a světlých všude, ale nikdy obecná a vždy
jednotlivě, po celé léto. Jest to krásná, nápadná holubinka svým zbarvením. Jest
velmi chutná, jedlá.

P) Lupeny pomačkáním hnědnou.
R. fuscescens sp. n. H . nahnédlá. Prostřední velikosti, dosti mas.,
kl. 6 — 10 cim, na okr. široce zaoblený, ale nepro'svita\T, slizký,
hladký, lesklý, na okr. hrubé zrnité rýhov., se špatně louipavou po-
kožkou, osmahle hnědavé červenavý, ale obyčejně nečistě pobledlý.
Tř. kratší pr. kl., č^sto zahnutý, i — i/^ cm ti., hladký, lysý, útle

149

vrásčitý, bílý. L. prořídlé, tlitsté mas., velmi široké, nd tř. k okr.
zvolna rozšířené, u tř. obyčejně po 2 spojované, všechny stejné dl.^,
sytě Moutkové, pomačkáním rychle hnědnoucí. Duž. mírná, ne-
víinná. Výtr. veliké, sytě žluté, kulov., hojně ostnité, 12 — 14 \í.

V teplé dubině u Chotče na vápencových skalách. 8, 1918. Jest jisté pouze
teplomilný, vápenný druh, s 1. jako u R. alutacea, ale ku podivu hnědnoucími
(také stářím).

;■ ) /.. .íhtfé. nchilédnoucí. tř". neslutý.

* Klobouk slizký.

R. ochracea Schw. 1805. //. okrová. Kl. y — 7 cm. rozlož, a široce
vmáčklý, okrově žlutý, slizký, hladký, lesklý, s pokožkou dokonale
louipavou, dosti mas. Tř. bílý, hladký-, měkce elast., i>^ — 2 cm ti.
L. okrově žluté, stejně dl. a nevidlené, křehké. Duž. bíiá, mírná,
příjemně ovocně vonná.

V písčitých borech u Dvorců, Sojovic a St. Boleslavi po celé léto dosti
hojná. 6 — 8. — - Zevnějškem upomíná na R. ochroleuca, ale nepálí.

R. aiutacea Pers. 1796. H. pod rusá. Veliká, statná, s lesklým^
isHzkým, rťizně zbarveným kl. a tlustými, širokými, křehkými, žlu-
tými 1. Kl. 8 — 2G cm, špinavě červený s vybledlým středem, ale také
olivově fialový až červepohnědý, velmi mas., na tupém okr. hrubé
zrnitě rýhov., loupavý. Tr. bílý, ale často červeně naběhlý, 2 — 4 cm
ti., křehký, brzo měchatý, útle vrásčitý. L. záhy žluté až okrové, na
ostří často načervenalé, velmi tlusté, křehké, široké, všechny stejně
dl. a jednodluiché, na dně příčně žebernaté. Dužnina bílá, mírná,
syrovíte křehká, za horkých dnů silně příjernně aromatická. Výtr.

okrově žluté, kulaté, hojně ostnité, 10 — 12 11.

Od června po celé léto po všech lesích velmi rozšířený. Objevuje se
v suchých letech, když jiné houby nerostou a jest dobrou jedlou houbou. Měn-
livost barvy na kl. snadno hubaře může másti, ale křehkost a tlouštka a šířka
žlutých lupenů jest tu dobrým vodítkem. — V starém borovém lese u Mni-
chovic (Záduší) roste v srpnu ve velikém množství forma zvlášf obrovská,
s kl. masitým, temně až černě krvavým, velice lesklým, slizkým, málo rýhov.,
okrouhlými jamami rozrytým, s 1. přetlustými, /loutkovými, často vidlenými,
s tř. tlustým, pevijým, hladkým, bílým nebo slabě načervenalým (var. lacunosa m.)^
Také u Radotína a Roblína jsem ji pozoroval. — Zdá se vůbec, že ve všech
zemích vytvořil se celý kruh plemen kolem tohoto druhu a některá z nich také
mykology byla již popsána (ve Francii). Přesná studie této skupiny byla by
žádoucna.

R. maxima sp. n. //. největší. Ze všech největší druh, se žlutými 1.
Kl. 14 — 30 cm v pr., mírně sklenutý, často nepravid., velmi tlusté
měkce houbovitě mas., slizký, za sucha mastně lesklý, hladký, na okr>

1.50

zaoblený a hrubě rýhov., živé krvavě červený bez všelikých při-
niíšenin, nikdy uiprostřed tmavý, pod dobře louipavou pokožkou rů-
žový. Tř. mohutný, 3 — 5 cm ti., měkký, hladký, jemně vrásčitý,
vždy nariižovélý. L. brzo syté slout kove, nejvýš hrubě, tlusté, pro-
řidlé, četné vidlené, na dně žebernaté. Duž. bílá, mírná, za horkých
dnů vonná. Výtr. kulaté, v stolečku stažené, žluté, nepatrně, spoře
ostnité, 7 — 9 [1.

Obrovský, krásný druh, jen pro teplé listnaté háje význačný a již v červnu
se objevující. Na Plecháči u Mnichovic, Karlštejn, Kosoř, Radotín, Jiloviště.
Zbarvení kl. jest jiné než u před.

R. excentrica sp. n. H. výstřední. Podobná a příbuziná R. alutacea,
ale 1. bledě žlutavé, kl. masově načervenalý, excentrický. Kl. 4 až
10 cm, mias., hladký, slizký, na zaobleném okr. až v stáří slató a
krátce rýhov., s dokonale loupavou pokožkou, často s jamkami
uprostřed, rozmazané hnédé masové načerveno^, pod pokožko^u
miaisový. Tř. vždy velmi excentrický, 1V2 — 2 cm ti., pevný, bílý,
hladký, útle vrásčitý. L. prořidlé, široké, tlusté, křehké, všechny
stejně dl. a jednoduché, bledé máslové krémové. Výtr. kulaté, žluté,
hojně ostnité, 8 — 10 ti.

v listnatém háji (duby, habry, brízy, lísky) u Křečkova rybníka u Mni-
chovic v září 1918 velmi hojně. — Znaky vytknuté jevily se u všech kusů
stálé; jistě od R. alut. rozdílná.

R. palumbina Ouél. 1888. H. doúpňáková. Velikost i zjev R. alut.,
jíž jest příbuzná. Kl. 6 — 10 cm, ztuha a tlusté mas., slizký, hladký,
na tupém okr. posléz slabě rýhov., velmi nestejné, často pestře
obarvený, brzo lilákově a růžově, brzo s přimísením barvy olivové,
šedavé, ano i zlatožluté, pod málo loiuipavou pokožkou^ sylabě červeně
neb žlutavě naběhlý. Tř. i — 2 cm ti., solidní, nejprv velmi tvrdý,
bily, hladký, vrásčitý, v stáří měkký a křehký. L. dosti husté, ná-
padné úzké, k tř. zvolna zúžené, na obvodu kl. zaoblené, méně tlusté,
mnohé vidlené a krátké, dlouho bélavé krémové i v stáří bledě žIuh
tavé. Doiž. dosti pevná, bílá, nevonná. Výtr. vejčitokulov., žluté,
hojně ostnité, 10 — 12 \i.

V listnatých hájích v okolí Mnichovic řidčeji, již v červenci. — Zbarve-
ním kl. význačný dr. Kl. bývá někdy celý špinavě lilákový. Jest tvrdší než
R. alut., 1. bledší, užší, vidlené. Posud známa jen z Francie. — Co jest R. grisea
Pers., těžko říci, Ricken ji klade sem.

R. fusca Ouél. 1886. H. hnédá. O něco menší než R. alut., jíž jest

nejbližší. Kl. 8 — 13 cm, tlustě a kompaktně mas., na hrubé ostře

' rýhov. okr. zaoblený, pod dokonale loupavou pokožkou šedavý,

slizký, hladký. Lysý, slabě lesklý, sytě špinavě okrové hnědý, upro-

151

střed černohnědý, l)ez jakékoliv přiímiseniny. Tř. 2 — 3 cm ti., hustě
vrásčitý, hlaďký. čistě bílý. 1.. dosti profídlť, velmi široké, u. tř. za-
nhlené volné, skoro břichaté, tenči než u K. aliil.. bledě žlutavé,
všechny stejně dl. a nevidlené. \ ýtr. vejč., žluté, hustě ostnité. 10 fi.
\' smišeném starém lese ii .Mircšovic (Mnich.) v srpnu i()i8. — Zbarvení
kl. jc^t tak zvláštní, že se červeným druhú.n tato lioluhinka ani nepodobá.
Oučlct ji řadi co plemeno k K. intcgra, což jest jisté nesprávné.

R. substiptica lVr.>. 1801. //. vonná. Veliká, měkká, rozmazaně
liěkolikabarevná. Kl. 8 — 14 cm, sklenutý a pak rozlož., lesklý i ne-
lesklý, slizký, na zaobleném okr. slabě rýhov., často excentrický,
tlustě měkce mas., olivově, šedě, fialově neb červenavě rozmazaně
zbarvený, s dokonale loupavou pokožkou. Tř. bílý, skoro hedvábn-ě
lesklý, jemně vTásčitý. posléz měkký. L. nejvýš široké a křehká,
prořídlé, zřídka kďy některé kratší a vidlené, bledé, zvolna šlont-
noucí. Duiž. bílá* sladká, rr/ teplého f>očasí sk7'ostně silně vonící.
Výtr. kulaté, žluté, hojně ostnité. 10 — 1 j [i.

\" teph'-cli listnatýcli hájích okolí Prahy a Karlštejna význačný druh a již
v červnu se objevující. I' Roblina, v bučinách Jevanskj'c'i, Slapy (Jelínek),
spoře u Mnichovic (IMecháč, Struhařov). Zdi také forma s kl. pěkně zeleno-
žlutým. — Není pochyby, že Ba taille označil tímto jménem naši houbu, ale
nesprávně ji klade co varietu k R integra. Za teplého počasí voní nádherně,
což Oiiřiťt právě uvádí pro R. melliolens Qucl. Budou asi všechny tři stejným
druhem. — R, siths. jest vydatná, chutná houba jedlá.

R. multifurcata sp. n. 11. nuiohovidličiiá. O něco menši než R. ahi-

tac. Kl. 5 — 10 cm, tlustě, ale dosti měkce m.as., sklenuté rozlož.,

hladký, slizký, lesklý, na okr. posléz rýhov., fialový neb lilákový,

■uprostřed tmavý nebo i živě červený, pod inálo loupavou pokožkou

!iiákf)vý. Tř. 2 — 3 cm ti., leskle hladký, čistě bílý, měkce elast. L.

nieihiisté. nepřiliš široké, k tř. zúžené, u okr. kl. zaoblené, nápadně

tlusté, většina vidlená, sáhy sytě zlontkové. Duž. bílá. sladká. Výtr.

(kulaté, žluté, hojně oistnité, 8 — lo ji.

\' habřině světlé pod .Struhařovem v červenci 1915. v háji na Závisti
(6, 191Q, Borovička). — Test to podivná holubinka s úzkými, mnoho vidlenými
1., kterýžto znak na obou stanoviskách se zachovává.

R. integra L. 1758. H. celokrajná. Velká, velmi křehká, živě čer-
vená. Kl. 5 — 10 cm, brzo rozlož., na okr. tuípý, velmi slizký, lesklý,
na okr. ostře rýhov. a na celé ploše zrnitě svraskalý, živě jasně čer-
vený, iiiprostřed bledší nebo tmavší. Tř. bílý, dosti měkký. L. stejně
dl., jednoduché, široké, k okr. rozšířené, dlouho bílé, i v stáří jen
bledě máslové. Duž. syrovíte křehká, bílá, sladká, pod pokožkou
červená. Výtr. vejčitokulov., bledě žluté, hojně ostnité, 8 — 9 |j,.

152

\' mechu a vlhku v hlubokých lesicli jednotli\č a neliojnč. U Mnichovic,
Jevan, Říčan často C8 — 9), Karlštejn, Chlumec n. C. (R.). — • Jest to zbarvením'
krásná holubinka a nen.ěnlivá, takže se lehce vždy poznává, zvláště i po
bledých 1.

R. nitida Pers. 1801. H. lesklá. Prostředně velká, zvláště v rtiiládí
tLvhá, velice lesklá, s kalně červenohnědýdii kl. a 1. l)ledé sirožkutýnii.
Kl. 4 — 8 oni, sklenutý, dosti tuhý a tluistě mas., hladký a velice
lesklý, slizký, na tupém zaobleném okr. dlouho hladký, až v stáří
rýhovaný, nej častě ji špinavé tmavé fialový nebo červené hnédý,
s černým středem, nSkdiy éo olivová až i žlu'ta'va. Tř. 2 — 3 cm ti.,
vždy bílý, hladký, tulhý, tvrdý, posléz na basi nadmiitý. L. všeclmy
stejné dl. a jednoduché, prořidlé, velice tlusté a široké, dlouho
hlede, s nádechem sírové žlutým, pak krémové žluté, křehké. Duž-
nina bílá, mírná, nevonná. VjHr. kulov., žlutavé, hojně OiStnité,

10 — 14 lí.

V lesích smrkových a borových po celé zemi všude velmi obecná, obyčejně
ve velikých houfech pohromadě a i za suchého počasí se objevující, po celé
léto. Lid ji pilné sbírá co jedlou houbu. Od R. alutacea liší se menšími rozměry,
bílým tř., tuhostí, sírově bledými 1. Bataille udává duž. dosti peprnou a klade
ku podivu druh ten mezi palčivé. — Tu a tam vyškytá se varieta (var. sub-
virescens m.), s olivově bledě zeleným (do žlutá) kl., s duž. v kl. trochu do
zelenavá. Bývá někdy velikých rozměríi (8 — 12 cm).

R. cítrína Quél. 1888. H. citrónová. Značně menší než před., ale
větší než R. vitellina. Velmi tvrdá a pevná, kl. 4 — 6 cm, skleniutý,
pravidelný, hladký, lesklý, citrónové žlutý, ale s přimíisením barvy
olivové nebo nahnédlé, na povrchu jamkovitě hrbolkatý. Tř. pře-
ivrdý, čiistě bílý, hladiký, bez vrásek. L. všechny stejné dl., velmi
husté, tluisté, dlouho skoro bílé, v stáři bledé žluté. Diiž, sladká.

V suchém, teplém boru nad er. silnicí do Ondřejova u Mnichovic. 8,
1916. — Jest patrně vzácná. S Qucletovým popisem (z Francie) dobře souhlasí.

**

Kl. matný, jako ojínéný nebo sametový.

R. olivacea Schff. 1770. H. olivová. Svou obrovskou podstavou,
tvrdostí a suchostí nápadná holubinka. Kl. 8 — 20 cm, dlouho kulo-
vitě sklen., posléz rozlož., velmi tlusté a tvrdě mas., m,aťný, suchý,
jakoby sametový, koncentricky svraskalý, na tupém okr. nečárko-
vaný, špinavě červenavý do olivová nebo žlutavá, někdy hnědě nebo
žlutě zelený, pod pokožkou zelenavý. L. neobyčejné tlusté, tvrdé, jen
některé kratší nelbo yldlené, husté, nepříliš široké, nejprv bledé
žlutavé, pak krémové, v stáří na ostří červené. Tř. 3 — 4^ cm ti.,
přetvrdý, válcovitý, solidní, bílý nebo narůžovělý. Duž. tvrdá, pevná,

153

iiejprv na lomu celená, pak bledá, sladká. Výtr. vejčitoellipt., žlutej
hojně QStnité, lo — t2 |i.

\' starých lesích jehličnatých, hlavně v jedlinách všude sice rozšířena, ale
nikde hojná, 8, 9. Lehce poznatelný druh po své velikosti, tvrdosti, kl. matně
sametovém a soustředně svraskalém. Jest jedlá, dobrá a vydatná houba.

R. olivascens Fr. 1851. H. naolivovělá. Velká, kompaktní, s kl.
olivovým nebo citrónovým, s přimíšeninou k okr. červenou, fialovou.
Kl. dlouho sklenutý, pak rozlož., 6 — 8 cm, tvrdě mas., na ostrém
okr. hladký, sotva čárkovaný, suchý, matný, jemně vrásčitý. Tř.
solidní, velmi |>evný, hladký, bílý. L. tlusté, pevné, stejně dl. a
jednoduché, již v mládí s odstínem zelenavě žlutavým, v stáří světle
krémové, u tr. hojně příčkami spojované. Duž. sladká, pevná, bílá.
Výtr. vejčitoellipt., skoro becostenné, 6 — 8 ,».

V listnatých lesích vzácně, 7, 8. V bučinách u Jevan, na Plecháči u Mni-
chovic, Hrusice, Chlumec n. C. (R.). — Ba taille ji klade jako zelenavou odrůdu
k následující.

R. xerampelína Schff. 1770. //. temné nachová. Tvrdá, velká^
s povrchem matným, sametovým, temné nachoarým. Kl. 6 — 10 cm^
pevné mas., pravid. sklenutý, pak rozlož., uprostřed vmáčklý, s okr.
tupé zaobleným, tlustým, nečárkovaným, temně nachový, uprostřed
žlutavě skvrnitý, za sucha poličkovitě trhaný. Tř. iV^ — 3 cm tl.^
tvrdý, tuhý, bílý nebo růžově naběhlý. L. široké, pevné, tlusté, husté,,
stejně dl., jen některé vidlené, nejprv bílé, pak košové žluté. Diuž.
mírná, na lomu zvolna špinavě nažloutlá. Výtr. kulov., ostnité,
8 — 10 [í.

v suchých starých jehličn. lesích vždy až pozdě v září a říjnu, všude sice
rozšířená, ale nikde hojná. Jest jedlá. Je-li pěkně vj^barvena, jest to krásná
houba.

R. erythropus Fr. 1851. //. červenonoíiá. Snad jen plemeno přede-
šlé (Ba t a i 1 1 e je obě spojuje.) Liší se větší rigidiiiostí, velikým kl.
(10 — 20 om), temně nachovým, neskvrnitým, jakoby ojíněným, 1.
brzo žlutými, na ostří červenými, tř. hrubě rugosní a celou červenou,.
1. u třeně příčně spojovanými.

Nádhernou tuto holubinku sbíral jsem u Jevan a Jíloviště v starých,,
suchých jehl. lesích.

R. pruínosa sp. n. H. ojínéná. Tvrdě kompaktně mas., ale menší,
'kl. 3; — 5 cm-, pravidelný, tlustě mas., na povrchu suchý, šedavé lilá-
kový a jako bílou jinovatkou natřený, matný, na okr. zaoblený. Tř.
I — 1/4: cm ti., krátký, lysý, hladký, bílý, nep?.trně svraskalý. L. pro-
řídlé, široce břich., ku tř. zúžené, velmi tlusté, sotva které kratší

154

í

nebo vidlené, dlouho hlede máslové, pošlé z hlede krémové. Duž.

sladká. Výtr. kulaté, žlutavé, spoře ostnité, 8 — lo /».

Ve Hvězdě (opuka) pozdě na podzim hojně (lo, 1919, Zvěřinová). Jest
příbuzná R. xeramp., ale mnoheir. menši a jinak zbarvena (skoro R. azurea
připomínající).

R. Ltnnaei Fr. 1821. H. Linnéova. Nádherná, nachová, mas., velká.

K-1. 8 — 12 aii, ipraviidélný, nízce sklen., vždy prohlubený, na okr.

tupě zaoblený, posléz na okr. hrubě zrnitě rýhov. a pokožkou dovmitř

zahnutou leimovaný, krvavě temně nachový, uprostřed skoro černý,

nesikvrnitý a nikdy blednoucí, matný, suchý, pod pokožkou jen do

polovice loupavoiu červený. Tř, i- — 2 om ti., jemně vrásčitý, celý

karmínový. L. dosti tenké a úzké, stejně dl. a sotva které vidlené,

k tř, zúžené a skoro sbíhavé, křehké, záhy špinavě nažloutlé. Duž.

mírná, bílá, ale na řezu špinavě žloutnoucí. Výtr. široce, krátce

ellipt., málo žluté, bustě ostnité, 10 — 12/ř.

V lesích všeho druhu po celých Čechách hojně, až ke konci srpna a v záři
se objevující. Jest to nádherná holubinka a snadno poznatelná. Jest jedlá.
Myslím ale, že do tohoto příbuzenstva nepatří, spíše poblíž R. decolorans.

B. Duénina palčivá.

R. drimeja Cooke. 1881. (R. expallens Gill.) H. perná. Kl. 8 až
12 cm, tvrdě a tlustě mas., dlouho sklenutý, pak rozlož., matný,
sotva slizký, temně aš černě nachový něho lilákový, pod špatně
louipavou pokožkou červený, na hladlcém okr. skoro zaostřený. Tř,
i/^ — 3 cm ti., velice tvrdý, hladký, sotva znatelně vrásčitý, fialově
nachový. L. husté, mnohem ušší než dus. kl., četné kratší, citrónově
sluté. Duž. bledě žlutavá, zraněním neměnlivá, nejvýš a okamžitě
palčivá. Výtr, slabě žluté, vejčitokullov., hojně ostnité. 5 — 8 a.

v starých borech v okolí Habru, Jcvan, každý rok v srpnu velice hojně.
Také u Babic (Zv.). — Jest velice význačná a lehce poznatelná holubinka, bez-
pochyby jen podhorská. Pálí hrozně, snad ze všecli druhů nejvíce. Posud známa
jen z Anglie. S R, sardonia není vůbec příbuzná. Snad jest nejbližší k R.
nitida, jíž se zevnějškem dosti podobá. L. jsou žluté hned v mládí, nikoliv
následkem žlutých výtrusů, které zde jsou slabě žluté.

R. rubra Kromb. 1778. H. červená. Prostředně velká, tfemně
krvavá, uprostřed temoá, nelesklá, velice palčivá. Kl. 6 — 9 cm, ploše
sklen., stuha mas., krvavě nachový s temným středem, matný, na
okr. tupě zaoblený a soitva čárkovaný. L. křebké, většinou jedno-
duché a stejně ďl., nejprv bílé, pak žlutě krémové, na ostří často na-
oervenalé. Duě. pevná bílá, pod pokožkou růžová, ostrého zápachu
a velmi palčivá. Tř. bílý, pevný, asi 2 cm ti.

155

\' Icsícli listnatýcli v letě dosti rozšířena, ale nikoliv obecná. Zcvnéjškein
připomíná R. Linn.ici. ;ilc mý hily tř. a velice pálí. Krémovými 1. jest dobře
vyznačena.

R. veternosa Im-. 1838. II. ospalá. Kl. 5 — 9 cm, jasně krvavé čer-
vený, & brzo pobledlým středem, vlhce lesklý, s tenkým, nerýhov.
okr., posléz vmáčklý, nápadně měkce porosně mas. Tř. růžový, hrubě
vrásčily, I — 2 cm ti., křehký, posléz dutý. ]>. nejprv l)ělavé, pak
máslové, husté, některé kratší, jednoduché. l>už. pod kl, červená,
velice palčivá. Výtr. kulaté, ostnité, 7 — 8 //.

\' lesích všeho diuliii, lilavně v listnáčích, ale dosti ridce. U Mnicliovic
sem tan,, Kořor, Radotín, Dřinov (Šafaříková).

R. Reisneri sp. n. H. Reisnerova. Statná, velká, mas., se sytě
žluitými I.. nejvýš palčivá, s ocelově šedým tř. Kl. 6 — 8 cm, tlustě,
kompaktně mas., rozlož., luprostřed vmáčklý, hladký, slizký, lilákově
nebo fialově špinavý a světle skvrnitý, pod špatně loupavou po-
kožkou bílý. Tř. 2 — 3 cm ti., nahoru tlustší, hladce hedvábítě lesklý,
útle vrásčitý, ocelově šedý. L. husté, neširoké, tenké, na (Ar. za-
oblené, nevidlené, jen některé kratší, sytě žluté. Duž. bílá, velice
palčivá.

y dubině nad Chuchli v červenci 1916 sbíral p. ř. O. Reisncr. Myslím, že
jest příbuzná R. drimeja.

R. piperata sp. n. H . peprná. \'elká, mas., bílá. se žlutými 1. a pal-
čivau duž. Kl. 5 — 12 cm, sklenutý, pravidelný, velice sli:;ký, hladký,
lysý, na tuipe zaobleném okr. nerýhov., pod dobře loupavou po-
kožkou bílý, pevně a tlustě mas., nečistě bílý (jako slonová kosť).
Tř, 2 — 3 cm ti., čistě bílý, hrubě vrásčitý, dosti tuhý, hou1>ovitý.
L, nchusté, tlusté, stejně dl. a jednoduché, sytě krčmově člutc. Duž.
velmi palčivá. Výtr. kulov., 9[X)ře ostnité, 8 — y n.

\' jehličn. lesích v Železných Horách u Žehušic v rijnu 1018 sbíral p. uč.
Maximovič. — Jest podivná holubinka, bílá, ale se žlutými 1. jako u R. alutacea.
Po nějaké barvě na kl. není ;ini stopy. R. adulterina Fr. s bílým kl. a žlutými I.
jest nedostatečně známa a popsána, dle některých autoru jen odrůda R. integra.
Naše k R. integra se klásti nemíiže.

LactariuS Pers. Ryzec.

Velké houby, s tvrdou^, tlustě mas. duž,, válcovitým, krátkým,
po^sléz dut.Vím tř. a širokým, tlustě mas., na okr. podvinutým, posléz
vmáčklým až i nálevkovitým kl. L. husté, nesbíhavé a jako kl. a tř.
při naříznutí hojně mléka bílého nebo zbarveného ronící, v stáří
bíle poprášené. Prach výtr. bílý, výtr. kulaté, krátce ostnité. Cyst.
namnoze malé, štětinkovité.

i.5«

Zevnějškem jisou ryzce dobře po-znatelné, zvláště po ronlcíni
pak mléku, které oljsaženo jest v dloirhoíáhlých mlécnicích. Mléko
jest bílé, řidčeji zbarvené, někdy jak voda ěřré. Někdy na vzduchu
i-ydhle se ííbairvuje. Jest sladké nebo palčivé. Palčivost stoiupá, jsou-li
\' letě horké diny. Někdy dostavuje se pálení na jazyku až po značné
chvíli. Některé druihy jsou prudce jedovaté, jiné velmi chutné, jedlé
hiouby. Určování mnohých druhů jest dosti nesnadné, neboť barva
kl. hfvíi měnlivá a rády tu vznikají biologické formy. Slovy ne-
snadno se ro'zličné odstíny barev vystihují a stanoviti v každém
případě, je-li r} zec suchý nel). ; slizký nebo lysý. není také snadnou
věcí. Nejlépe by príSspělo sroxnáváiní živých hub, ale to jest zříidka
kdry' možno. Všechn}- ryzce vyznačují se silným zájpachem nebo vůní,
zvláště jso)U(-li v množství pobromadě, jakž známo na jedlém ryzci.
Někdy voní každý kousek z daleka (L. glycyosiriius, helvuis, caMplho-
ratus).

Bataille vydal monografii evrop. druhů (počtem óo), ale tím
jistě rod ten není vyčerpán. Saccardo uvádí všech známých 109 dr.
České druby bylo by radno samostatně zpracovati. Rickenovo zapra-
cován í r\'zců jest méně dokonalé.

Ryzce rostou vesměs na zemi v různých leisích, obyčejné po-
spolitě a počínají se objevovati již v červenci. Některé jsou obrov-
ských rozměrů. Rozšířené a lehce poznatelné druby jsou: L. tor-
minosus, necator. deliciosus, aurantiaouis, pyrogalus, quietuis, velle-
reus, glyc)'osmirs, helvus, rufus. lignyotus, piperatus, volemus.

I. Glntinosi. KL slizký (ca vilika).
A. A.7. celý nebo na okr. chlupatý neb plstnatý {zvláště v iiilíult).

L. tormínosus Sohff. 1762. R. huňatý. Veliký, tvrdé mas., trochu,
obecný ryzec připoínínající. Kl. 5 — 15 cm, pevný, nízce sklemutý,
uprostřed hluboko vmáčklý, pak nálevko vitý, na okr. velmi ohrnutý
a Jiustě dlouhými vlasy bělavými porostlý (jež v mládí celý sípod za-
krývají), na temenu lysý, žemlově červený, tmavěji kruhatý. Tř.
I — 2 cm ti., blaďký, stejnobarevný, pak dutý, obyčejně jamkovitě-
skvrnatý. L. husté, úzké, bélavé. Mléko bílé, palčivé.

Mezi travou v listnatých lesích, stálý průvodce březin, hlavně k podzimu.
V celé zemi všude hojný, od jedlých ryzců huninou a bílým palčivým mlékem
lehce rozeznatelný. Jest jedovatý.

L. cilicioide.? Fr. 1838. R. podobný. Ve všem podobný před., ale
kl. není kruhatý, třen neskvrnatý, výtr. menší. — Roste hojně v růz-

15?

ných lesicli, v mnohých krajinách hojnéji než před. Je-U lo dobrý
druh, nemám posud zkušeností, spíše jen biologické plemeno.

L. scrobiculatus Scop. 1772. R. dubkovaný. Velký, statný, velmi
mas. Kl. 8 — 15 cm. tliuistě a pevně mas., skoro nálevkovitý, na bíle
chlupatém okr. podvin., na světic slutém povrchu velice slizký, bez
kru)hů. Tř. 2 — 3 cm ti., silný, tvrdý, pak diuitý, bílý s prohlubenými
okrovými skvrnami. L. husté, bledé, trochu sbíhavé. Mléko velice

Obr. 19.
Lactarius torminosus Schff.^Slabé zmenš.

hojné, bílé, ale na vzdechu rychle ěloutnoucí, slabé kysele ostré.
Jedovatý.

\' listn. lesích celkem vzácně, v některých krajinách vůbec schází. 8 — 10.
Hrusice, Mnichovice, Strašíce, Řevníce.

L. resimus Fr. 1838. R. ohrnutý. Veliký, statný, bílý, v stáří hlu-
boce a úzce nálevkovitý. Kl. 10 — 15 cm, v mládí s okr. podvin., bíle
plstnatý, pak lysý, mocnou vrstvou slizu pokrytý, bílý, u okr. zře-
telné kruhatý, ckr. posl-éz tence luipeni.tý. Tř. 2 — 3 cm ti., pev-ný,
tvrdý, krátký, bílý, s vodnatými skvrnami, lysý. L. husté, tenké,
sbíhavé, dosti široké, bílé. Mléko bílé, rychle na řezu sírozluté, ostře
palčivé, yýtr. vejčitokulov., hojně ostnité, 8— (> «

7o,*^

\' husté, ir.echaté habřině (Křečkův rybník) u Mnichovic. 8, 1918. Jest
všude vzácný a před. velmi příbuzný. Diagnosa dle naší houby.

L. necator Pers. 1801. (L. turpis Wein. 1836). R. šeredný. Vel'ký,
mas. druih, .y temné hnědým kl. uprostřed a olivově hnědavým a
tmavě vrostle vláknitým okr., kl. 7 — 15 cm, slizký, lysý, pevný, ne-
kruíbatý. Tř. krátký, tuhý, lesklý. L. hělavě do žlutá, zraněním hněd-
noucí, často příčně spojované a na tř. spojovanou sítí shíhavé. Duž.
bílá. pak hnědnouicí, pevná. Mléko mléčně bílé, nejprv mírné, pak ale

velmi palčivé. Výtr. ostn,, kul., 7 — 8 ^1.

V lesích jehličn., v zahradách, hájích, v letě všude hojný a lehce pozna-
telný druh. Ricken a j. mykologové tvrdí, že jest neškodný.

B. A7. celý lysý.

a) Mléko oranžové neb krvavé.

L. delíciosus L. 1755. R. obecný. Kl. 4 — 12 cm, tlustě, tvrdě mas.,
dloulho na dkr. podvin., posléz nálevkovitý, lysý, hladký, za vllhka
slizký, oranžově červemavý, upro'Střed do zelenavá, slalbě kruhatý. Tř.
I — 2 cm ti., záhy dlitý, stejnobarevný, pevný. L. oranžově červené,
husté, trochu sbihavé. Prach výtr. světle okrový. Výtr. kulo v., bez-
barvé, ositnité, 8 — t) /I. Mléko hojné, oranžové, sladké. Celá houba

příjemně aromatiícká, zraněním zelenavá.

Ve světlých vlhčinách v lesích všeho druhu, hlavně ale v smrčinách a
v borech po celé zemi všude obecný a po teplých deštích v letě hromadně se
objevující. Na podzim pak vůbec všude hojný. Spokojí se s každou půdou, tak
roste i na čistém vápně u Prahy.

Vyškytá se ve 3 plemenech: Jedno má kl. oranžově červený s málo zna-
telnými kruhy a oranžový tř. ; jest poměrně menší a tenčeji mas. Roste vždy
pod smrky, hlavně v mladých smrčinách ve vlhké trávě. Druhé plemeno má kl.
veliký, tlustý, tvrdý, na bílém poli zřetelně tmavě kruhatý, v mládí velice pod-
vinutý, s mlékem zvlášf hojným. Toto roste výhradně pod borovicemi. Třetí
má kl. dosti mas. a pevný, na povrchu rozmazaně šedě až olivově nahnědlý, jen
u bělavého kraie s hustými útlými kruhy, tř. bíle ojíněný, mléko temně čer-
vené, 1. bledší, zraněním, rychle zelenající. Toto plemeno roste v borových lesích
v močálových mechatinách nebo v travinatých mokřadlech a jest vzácnější.

Ryzce jsou výbornou jedlou houbou, proto se sbírají ve velikém množství
a i na trhy dovážejí. V teplých letních dnech jsou mnoho kaženy hmyzem,
zdravé jsou na podzim. Upravují se bud s vajíčky nebo špekem dušeny nebo
s kyselou smetanou. Pak se i do octa s kořením nakládají, v kterémžto stavu
(čistě sterilisovaném) vydrží zdravé i několik roků.

L. violascens Otto 1816. R. fialový. Úplně stejný jako před., ale:
kl. na povrchu šedý s tmavými kruhy, 1. bílé, ne bledé, tř. záhy velmi
dutý. Duž. v kl. okamžitě na řezu modrá, v tř. ale červená. Mléko
sladké.

159

Zpravidla v inokrýcli niechatinách na okrajicli U-snicli, ano i v živém ra-
šelinníku. U Jcvan a Habru v srpnu 1913.

L. sanguifluus l*aul i/tjj. /\. krvumléčný. Aelikost i tvar L. delicio-

sus. Kl. 6 — 8 cm, slizký, oranžově šedavý, nezřetelně kruhatý. Tř.

asi I cm ti., tvrdý, hladký, šjíinavě oranžový, na konci bíle ojiněný,^

pak se zelenými sikvmaimi. L. husté, neširoké, bělavě špinavě načer-

\-einaie, zraněními i^hned krvavící. Mléko hojně, tmavě nečistě krvavé,

dlouho sladké, pak ale trochu palčivé.

\'ýhradně na vápenném podkladu v různých lesich, ale všude vzácně.
\' listnatém háji za Komoří, u Karlštejna v červenci a srpnu. Peruc a Lotouš
u Slaného (.Rcisncr). Ml. Uoleslav (Knz.). Jest podivné, že tu nikde nebylo
jalovců (viz poznámku u Rickena).

b) Mléko bílé, ale na vzduchu se barvící.

L. acris Bolt. 1785. (L. piudibuiidus Scop.) R. ostrý. Kl. 4J — 7 cm,
v růziných oďstinech šedavý neb i do bělá, nekriihatý, lysý, slizký,,
posléz nálevkovitý, dosti mas., někdy :skoro excentrický. Tř. bledým
.s nádechem žlutým, posléz měkký. L. útlé, bělavě krémové, husté.
Duž. bílá, na řezu jako 1. pozvolna červená. Mléko čistě bílé, hojné,
<//(' na vzduchu zvolna červená, chuti ostré. Jest prý jedovatý.

V lesích mezi mechem vzácně. U Mnichovic bliže er. silnice pod duby
pod Ondřcjovem. 8, 1913. Libin na Simiavě (K.j. — - Balaille spojuje L. luridus
Tcrs. s L. acris Bolt.

L. uvidus Fr. 1818. A^ vjdnatý. Kl. 4 — 8 cm, dosti tlustě mas.,
rozlož, s okr. ro\ným, skoro ostrým, uprostřed vmáčklý, hladký,
velmi slizký, špinavě hnědavý neb šedavý, někdy s nezřetelnými
kruhy. Tř. i cm ti., válcov., solidní, bledý, slizký, zraněním ihned
fialovějící. L. husté, bílé, zraněním ihned fialové. Mléko bílé, na
vzduchu fialové, nejvýš ostře kyselé. Zápach bílé dužniny odporný,
ostrý.

\ hájích listnatých u Mnichovic řídce, zdá se, že sprovází brízy a osyky. I
8, 1913. f

L. thejogalus Bull. 1791. R. zlutomléčný. Kl. tvrdě a dosti tlustě
mas., lysý, čaisto vráskovitě zprobýbaný, ploše sklenutý, posléz pro-
Iduibený. 3 — 6 cm, červcnavě plefový nebo kozový, nekruhatý. Tř.
6 — 10 mm ti., pevný, hla-dký, pleťově bledavý, dolů hnědavý, válcov.,
krátký. L. bledé, zraněním hněďnoucí, posléz masově pleťové, husté,
tenké, úziké. iMléko hojné, hile, na vzduchu rychle žloutnoucí, pozdě
ale odporně palčivé.

V lesích listnatých i jehličnatých v letě řídce. U Mnichovic řídce, Radotín,
Chlumec n. C.

160

L. viscosus síp. n. R. slizký. Kl. 3 — 6 cm, nízce sklen., nehrbolatý,
stejnoměrně smutně žemlov^ě osmaihlý neb nahnědlý s nádedhem; do
červena, hladký, velice slizký, nekruhatý, dosti tlustě mas. Tř. i cm
ti., pleťově žemlový, dole bledý, křehký, velice hrbolatě rugoisní, brzo
dutý. L. nejprv bělavé a záhy skořicově žemlové, dosti úzké, ohlou-
kovitě dlou:::c na tř. sbíhavé (až přes i cm), velmi prořídlé, na dně
s příčnými žilkami. Duž. bledá a jako 1. zraněním nehnědnoucí, ne-
vonná. Mléko sporé, rychle na vzduchu žloutnoucí, velmi palčivé.

V listnatém háji (dubině), teplé, k jihu obrácené u Radotína, v červnu
1916. — Jest příbuz. před., ale nemůže s ním býti spojován.

L. vietus Fr. 1821. R. zcvrklý. Kl. 4 — 7 cm, dosti kompaiktně mas.,
uiprostřed v}^^hlubený, s p^idvín. okr., hladký, lysý, vlhce a slizce-
lesklý, nekruhatý, trochu rugosní, šedý s fialovou ^řimíšeninou. Tř.
šedirvý, nahoře bělavý. hladký, lysý, stejně ti. (i — i^/^ om), dosti
pevný. L. bílé, huisté, ú^ké, skoro krátce sbíhavé, zraněním, šednoucí
(skoro do olivová). Duiž. l)ílá, s ostfým aromátem. Mléko bílé, hojné,
na vzduchu šednoucí, velmi palčivé.

V lesích smíšených vzácně. U Stránčic v červnu 1916 sbíral p. Fanlis.

c) Mléko bílé, na vzduchu ncménlivé.
a) Maličký druh, kl. s prosvit, lupeny.

L. cyathulus Fr. 1838. (L. cuipuilaris Bull.) R. olšový. Nejmenší ze
všech, velmi úhledný. Kl. i — 2^2 cm, pra^ndelně okroiuhlý, olivově
hnědý, hladký, lysý, matný, uprostřed černavý a hrbolatý, s prosvit.
1. (až do dvou třetin kl.). L. načervenale bledé, husté, zřetelně sbí-
havé. Tř. delší pr. kl., 2 — 3 mm ti., válcov., velmi křehký, bledý,
dole červenohnědý. Mléko nehojiié, bílé, mírné. Výtr. žkiité, vejčito-

kulov., k basi stažené, 8 — 10 ti.

Charakteristický pro močálovité olšiny v lesích, po celé léto od srpna až
do zimy a po celých Čechách hojný.

P) J'étší druhy, kl. bez prosvit, lupenů.
* Mléko palčivé (viz aurant.).
t Menší druhy, s kl. tenkým, rugosním.

L. muscosus sp. n. R. mechový. Gracilní, malý, okrový, rugosní.
Kl. I — 4 cm, tence mas., posléz nálevkovitý, cihlové hnědý, okrové
hnědavý neb žemlové okrový, hladký, trochu slizký, na povrchu ne-
pravidelně rugosní, posléz na okr. rugosné a hustě rýhovaný, ne-
zřetelně kruhatý nebo nekruhatý. L. žemlově bledé, pak okrově hně-
davé, poprášené, neširoké, dosti huKté, krátce sbíhavé. Tř. 3 — 8 mm

11 161

ti.. stejm>l)arevný, hladký, brzo velmi dutý a křehký. iMléko hojné,
bílé, palčivé. Výtr. kuilov., bezbarvé, ostnité, 7 — 8 /».

\' mechatinách nebo vo vlliké trávě v hlubokých lesích u Mnichovic spoře,
7 — 9. Také u Chlumce n. C. (R.). — Co znamená [.. jecorinus Fr., není mně
jasno. Bataille jej klade k 1>. cyathulus

L. rugosus sp. n. 1\. sz'raslcalý. (iracilní, dlmize, tence stcpkatý,
pleťový, lysý. Kl. 3 — 5 aii, tence mas., záhy rozlož., s málo sehnu-
tjan okr., uprt)Sti^ed vmáčklý a j ostrým hrholkem, od kterého se
■rochíhaji radiálně vrásky, podle okr. koncentricky husté rugosni
(takže vznikají 1 — 2 ostře vyniklé kruhy), plefově krémový, lysý,
neslizký. Tř. značně dl. a 4—6 mm ti., vždy pokřivený, často excen-
trický, hrbolatý, temně hnědavý, nahoře bledíši. L. husté, nejprv
skoro bílé, pak okrově nabnědlé, často vlnité. Mléko bílé, ostře ky-
sele palčivé.

V smrčinách u hájovny pod rybníkem u Jevan. 7, 1916. — Jest příbuz. jiřed.

tt Větší druhy, s kl. nerugosním.
O Druhy oranžové až cihlové.

L. aurantiacus Fl. Dan. R. oranžový. Malý, kl. 3 — 5 cm. skoro
rovný, slabě hrbolatý, vesele oranžové červený, hladký, nekrubatý.
L. husté, úzké, světle okrov^ě oranžové. Tř. válcov., někdy smáčkly,
hlajdký. asi 1 cm' ti., cihlově oranžový. Mléko bílé, bojné. teprv po
chvíli slabě palčivé a odporné chuti.

V lesích hlavně jehličn. po celých Cechách hojný od července do pod-
zima. Jest příbuzný L. rufiis, alo menší a jinak zbarven. Jest prý jedovatý.

O O Druhy žemdové, okrové nebo žlutavé.

L. pallidus Pers. \7c>y. (A. incarnatus Peris.) R. bledý. Kl. 4 — 8 cm.
tenčeji mas., nejprv na okr. pod\in.. pak nálevkovitý s rovným okr.,
velice slizký, hladký, bledě kozově nebo masové žlutý, nekruhatý.
Tř. I — 2 cm ti., dutý, stejnobarevný, hladký, lesklý. L. husté, trochu
sbíhavé, tenké, úzké, bélavé, pak okrové hnědavé. Mléko bílé, sladké, j
po delší době málo palčivé. Pokožka dobře loiuipavá. Výtr. kulaté,
velmi ostnité, bez;barvé. 6 — 8 /'. Slabé voní.

Význačný druh pro bučiny. Tak v bučinách Jevan-^kx cli, 7. 8. Svojeticc,
Boubín, Plóckenstein (K.).

L. zonarius Bull. 1782. R. pásovitý. Zevnějšek asi menšího boro-
vého r}-zce obecného. Kl. 6 — 10 cm. tvrdé a tlustě mas., s okr. bíle
jenniě plstnatým, velice pod^dn., hluboce nálevkovitý, lysý, slizký,
žlutavě pleťový, s několika tmaimmi kruhy. Tř. krátký, k basi

162

velice ztenčený, tvrdý, solidní, hladký, hídavý. T>. bélavé, zrariěním
hnědnoucí, poiSiléz červenavě žlutohnědavé, hirsté, úzké, tenké, jedno-
diiché, nevidlerié, příčně nespojované. Mléko bílé, hojné, neměnlivé,
palčivé. Páchne ostře kysele.

Xíi lesničil travin;'ich vzácně. N;i Plecháči u Mniciiovic, 8, 1914.

L. insiilsus Fr. 1821. R. bělomléčný. Kl. 10 — 13 cm, tlustě mas.,

často nepra\'idelně laločnatý, excentrický a vykrojený, na pndvin.

okr. \- mládí l>íle plistnatý, hladký, Hisý, vmáčklý, světle okrový, při

okr. s několika málo znatelnými vodnatými kruhy. Tř. světle okrový,

hladký, slizký, vodnatě jamkovítý. pak dutý, i — 2 cm ti., poměrně

krátký. L. světle okrové, do žlutavá, tenké, oddálené, skoro shíhavé,

na dně příčně zeber kate. Duž. bledá. Mléko bílé. hojné, okamžitě

velice }>alčivé. \'ýtr. kulov., naý.Ioullé. luvstě ostnité. 6 — 8 /<.

\' bučinácli v.íeobecné rozšířen. 7 — 10. Jcvany, Mnichovice, Chuchle.
Karlštejn, ]\nhlin. Karlík, Cernošice, Opočno (l^oncová).

L. involutus S!}). n. R. podvinutý. Kl. 4 — 6 cm, šedavě špinavý.
pravid. drobnými tmavšimd šupinkami a zrnky hustě posetý a ra-
diálně útle vrásčitý, ostatně celý i na okr. lysý. na okr. dlouho široce
podvinutý, nckruhatý. Tř. oblý, hladký, jako kl. slizký, špinavě
okrový, dole tma\'ěji jamkovítý. L. široké, velice prořídlé, syté
Semlové, široce přirostlé a zřetelně sbíhavé. Mlěko bílé, hojné, na 1.
co šedé kuličky tuhnoucí, velmi palčivé. Výtr. kulaté, oistnité, 6 — 8/*.

Vždy v listn. hájích, ,a!e vzácně. U Mnichovic na více místech, u Rado-
tína. 8 — 9. — Jest příbuzný před., ale vždy bez kruhů a s nápadně řídkými,
nebílými 1. Porovnával j.sem oba živé.

L. polyzonus sp. n. R. mnohokruhý. Kl. 5 — 8 cm, mírně mas.,

posléz vmáčklý, na okr. obyčejně hrbolkatě vlnitý, hladký, lysý,

hedváb ité radiálně žíhaný, za vlhka slizký, špinavě šedavě okrový,

s 6 — 8 kruhy vodnatě tmavšími. Tř. velmi krátký, hladký, lysý,

pc-z'uý, oblý, bílý (bez jamek). L. husté, tenké, široké, nečistě

héhn'é. Mléko bílé, sporé, prudce hořké, ale nepalčivé. A^ýtr. kul.,

ostnité, 8 //.

\' teplých listnatých hájicli u Kcsoře, v srpnu 1918. — Jest příbuzný
L. iiisulsus, ale hlavně četnými kruhy a radiálně hedvábitým leskem kl. lozililný.

L. hortensis sp. n. R. zahradní. Kl. 5^ — 8 om, pravidelný, dlouho
po.dvin., hladký a lysý, velmi .sHziký, šedý s hustými (slz 10) dobře
znatelnými kruhy. Tř. bledě šedavý, hladký, be'Z jamek, křehký, asi
I cm ti. L. prořídlé, jen některé vidlené, bílé, pak pleťové. Mléko
velice hojné, bílé, na lupenech zanechává ztuhlé šedé kuličky, ihned
nejvýš palčivé. Výtr. kulovité, l)ledé, ostnité, 5 — (> ,"■

163

Fod liškami v naši zahradě v Aliiicliovicioli pravidelné v srpnu každý rok.
Jest před. přibii/ny, ale rozdílný.

L. circellatiis l-'r. J838. /v. kroučkalý. Zjevem i zibarN^enmi úplně

jako ryziec obecný. Kl. 3 — o cm, nízce sklenutý, vyhlubený, napodvin.

okr. hladký, lyisý, slizký, smutné syté šedohnédý, s hojnými svétlými

a temnými kmihy. Tř. často excentrický, krátký, smutně hnědavý,

rovný, dosti pevný, hladký. \.. l>ělavé. tenké, husté, krátce sbíhá vé,

cranéním hnědnoucí. Mléko bílé, ale vodnaté, palčivé, ale někdy

i sladké.

\' bučinách u Jevan řidce. Vzácný a posud řídce sbíraný druh. Mléko jsem
ku podivu na některých kusech shledal palčivé, na jiných sladké. Podobá se také
].. pyrogalus, ktoiý ale není kruhatý.

000 Druhy bílé nebo šedé.

L. pyrosalus Bmill. 1791. A', palčivý. Menší, .sedy. Kl. 6 — 8 cm,

tvrdě mas., rovný nebo vyhlubený, lysý, hladký, lesklý, sa vlhka

slizký, popelový, šedohnédý do fialová, s málo znatelnými kruhy,

v mládí na podvin. ol-cr. jemně pýritý. Tř. 71 — 11 mim ti., slizkj',

stej.nobarevný. L. dosti prořídlé, bledé žemlové. Mléko bílé, hojné,

velmi palčivé, na 1. jako šedé kuličky usychající a tvrdnoucí.

Na lesních lukách, v trávě vlhké v zahradách, parcích, v letě všude velmi
obecný. Mění ' se značně zbarvením, někdy jest kl. dosti fialový. Šedé kuličky
na 1. jsou charakteristické.

L. albus sp. n. R. bílý. Kompaktně, tvrdě mas., kl. 6 — 10 cm, s okr.
dlouho podvin., úplně lysý, na povrchu slizký, hladký, bílý nebo
slabé našedivélý, s nezřetelnými kruhy u okr., velkými vodnatými
tmavšími skvTnami strakatý. Tř. i>2- — 2 cm ti., cistc bělostný . pevný,
hladký. L. velmi husté, velmi úzké, čistě a trvale bělostné, šedozele-
nými ztuhlými kapkami mléčnými posázené. Mléko hojné, bílé,

velmi palčivé. Výtr. kulov., "bezbarvé, ostnité, 8 — lo ,».

V bučinách Jevanskýcli v září 1916. — Jest příbuzný I.. pallidus. ale jistě
rozdílný.

0000 Druhy špinavě masové.

L. Iiysginus Fr. 1838. R. odporný. Kl. 4 — 8 cm, sklen., prohkil>ený,
podvin., dosti mas., hladký, velmi slizký, velice lesklý, drobně stra-
katě lilákově šedě masový, sotva zřetelně kruhatý, s radiálním iitlým
vráskováním. Tř. i — 1% cm ti., bledě žlulolilákový a tmavěji skvr-
natý, kapkami pokrytý, slizký, pevný, krátký. L. husté, bledě žlu-
tavé, sotva sbíhavé, úzké. Duž. bílá. Mléko hojné, bílé, nejvýš ihned

164

palčivé, se zvláštním ostrým odporným^ aromátem, na vzduchu ne-
měnlivé. Výtr. kul., hrubě ostnité, nažloutlé, 6 — 8 /'.

V listnatých lesích v okolí Mnichovic v letě hojně. — Ricken snad omylem
xulává lesy jehličnaté.

O O C O O Druhy zelené.

L. viridis Pauil. 1793 (L. blenuius Fr.). R. zelený. Kl. 4 — 10 cm,
sklen., tvrdě mas., velice slizký, za sucha lesklý, lyisý, šedavě zelený,
nekrtuhatý, uprostřed vm,acklý, s okr. dlouho podvinutýni. Tr. tvrdý,
dolů ztenčený, lesklý, hladký, šedavě zelený, nahoře čistě zelený.
L. velmi husté, čistě bílé, dosti úzké, krátce sbihavé, pomačkáním
zxolna červenavé. Mléko velice hojné, bílé, velmi ipalčlvé. Bez
zápachu.

\' lesích jebličn. i listnatých řidčeji. " — 9. Mnichovice, Kocerady, Sázava,
Jevany, Říčany, Habr, Roblín, Karlštejn.

**

Mléko sladké.

L. sordidus síp. n. 7^. špinavý. Kl. 4 — 8 cm, dosti tence mas.,
v mládí velmi ipodvin. a při usychání na okr. žebernatý, lysý, záhy
náleVkovitý. lesklý, hladký, špinavě hnědě kozový, s více méně zře-
telnými kruhy. L. neširoké, zřetelně sbihavé, nejprv bělavé. pak na-
růžověle šedivé, posléz hnědé, bíle poprášené, v mládí zraněním
hnědnoucí. Tř. i — iK' om ti., hladký, temně hnědočervený, pevný,
dutý. Duž. bledá, se silným ovocným aromátem. Mléko bílé^ velm,i

hojné, sladké, nemenlitvé.

\' lesních, vlhkých mechatinách řídce, hlavně v listnáčích. 8, 9. Pod Ondře-
jovem, u Karlštejna, Radotína, Opočno (Poncová). — Snad jest příbuz. L.
nialiodorus Boiid., který ale má míti okrově žlutý kl. a mléko ostré.

L. Marci panis sp. n. R. marcipánový. Kl. 4 — 7 cm, v mládí dlouho
podViin., pak nálevkovitě rozlož., mírně mas., lysý. hladký, isotva
slizký, smutně hnědě šedavý, k okr. bledší, bez kruhů nebo s jedním
nezřetelným kruhem, ob>Ť6Jně excentrický. Tř. i — 1V2 cm ti., dutý,
doisti měkký, lysý, červenohnědý, k dolejšku temně rudohnědý.
L. husté, útlé, nejprv bledé (zraněníau hnědnoticí), pak naěervenalé,
skoro .sjjíhavé. Mléko hojné, bílé, sladké. Se slabou viiní.

V listnat. hájích u Karlíka a Roblína v červenci, v bučinách u Jevan
v srpnu 1916. — Má barvu a vůni jako marcipán. Nemohu ho s ničím stotožniti.

L. cremor Fr. 1838. R. oranžově hnědý. Kl. 3 — 6 cm, živě oran-
žově hnědý, ulprosťřed tmiavší (kaštanový), k okr. oranžový, ne-
lesklý, hladký, lysý, nekruhatý, tuhý, tence mas., zvláště k okr.
svraskalý a na samém okr. rýhovaný a široce dolů sehnutý. Tř.

165

] cm ti., masově načervcnalý, na basi nachový, hladký, lysý. \y-
cpaný. L. nejpr\ či-^^tě l)ilé. ])ak hledě žemlové, husté, značně shihavj,
\y\v/.. hledá, nevonná. ^Iléko vehni hojné, hílé, sladké.

\' listnatých lesicli u Karlštejna (", 1915) hojně, v habřinách u Kosoře,
u ."^truhařova. — Jest to v/ácný druh.

L. quieíus Fr. 1821. R. klidný. Menší než obecný ryzec, ale lonuilo

nápadtiě padohný. jenže světlej! a živě oranžový. Kl. 6 — 8 cm,

uprostřed vmáčklý, s okr. ostrým, tenkým, velmi slizký, za sucha

lesklý, skořicově zářivě oranžový, s temnějšími kruhy. Tř. 1 — 2 cm

ti., dutý, hledě rezavý. 1^. velmi hiusté, krátce shíhavé, nejprv hile,

pak žemlové, posléz žlutohnědé, dosti úzké. Mléko bílé. nepalči\é.

\'ýtr. ostnité, 6- — 8 /'.

\ ýznačná liouba pro porosty' modřínové, v lete, po celých Cechách hojně.
Zbarvením npomíná na Boletus flavus, s nímž zpravidla roste.

L. Limacium sp. n. R. plžatkový. Menší, kl. 4 — 6 cm, tence mas.^
záhy trochu vyhlubený, bez hrbolku, hladký, lysý, trochu svraskalý,
nekruhatý, na okr. hustě rýhovaný, velice slizký, bílý, uprostřed
žemlový. Tř. dlouhý, asi 1 cm ti., dole zahnutý, úplně hladký, lysý.
za vlhka slizký, bledě žemlový, nahoře běla\^''. L. husté, dosti široké,
u tř. nejširší a zaoblené, nesbíhavé, čistě bílé. Mléko hojné, bí^.é,
sladké, na vzduchu neměnlivé. Výtr. kulaté, bezbarvé, ostnité, 8«.
Bez zápachu.

\ kyprém mechu v starém jedlovém lese ve Hvězdě v záři 1918. — Po-
divný ryzec, celým zevnějškem bílá Límacia připomínající. Xevím ani, kam
nejblíže patří, .'^nad ku L. pallidus.

II. Velutini. Kl. suchý, plstnatý.
A. Kl. bílý, aspoíi v mládí.

L. vellereus Fr. 1821. R. plstnatý. Veliký, tvrdě mas., bílý, chlu-
patý. Kl. 12—25 cnii, tlustě a tvrdě mas., hluboce nálevkovitý. na
okr. podvin.. suohý, čistě bílý, hustě, bíle, měkce chlupatý. Tř. 3 až
4 cm ti., bílý. krátce vákov.. solidní, jemně pýřitý, žlutavými jam-
kajmi slzícími posázený. L. čistě bílé, zraněním hnědnoucí, vehni
prořídlé, mnohé vidlené. Duž. bílá. tuhá. Mléko nciiojné. bílé,
palčivé.

\' lesích všeho druhu po celé lito po celých Cechách obecný. Dosahuje
někdy obrovských rozměrů. Hrubými a velice prořídlými 1. se hned poznává,
jmenovitě oproti L. piperatus. Jest prý jedlý.

L. pubescens Fr. 1838. R. chlupatý. Zjev a velikost malého L. tor-
minosus. Kl. 4 — 6 cm. sploštělý, zttiha mas., bělavý, ale s odstínem

lfj6

do červenava nebo žlutočervenava, iiekruhatý, uprosiřed Ivsý, ale
na okr. dlouze vlnatý, s.uchý. Tř. krátký, bledě červenavý, dole tenčí.
L. bledě masové, úzké, husté, krátce sbílhavé. Dužnina l^lelá, pod
pokožkou krémově červenava. Mléko bílé, velmi palčivé.

v listnatých lesích a kp.>vinách, na mechatých lukách vzácně. U Opočna
v srpnu (Poncová).

B. Klobouk sbarveiiý.

a) Silně aromatické druhy.

L. glyceosmus Fr. i8í8. R. libovonný. Prostředni velikosti,
kl. 4 — 8 cm, sniiitné šerJý, such\^, na okr. plslnatý, nelesklý, nekru-

^r

Obr. 20.
Lactarius vellereus Fr. Zmenš.

Jiatý, někdy s nádediem fialovým, nejprv sklenutý, pak rozlož., ano

i hrbolatý. Tř. i — 2 om ti., bledý. L. Jutstc, krátce sbihavé, bledavé,

ipak okrové a bíle poprášené. Mléko bílé, ostře palčivé. Voní silně

příjemně peruánským, balsamem.

V mokrých lesích, v hlubokých mechatinách (Polytrichum. SpbaQ;num),
obyčejně ve velikých houfech, hlavně v podhorských polohách. Lesy Jcvanské,
u Sázavy, Blatné, Brdy, Zbirov, Strašíce, Běchovice, Radotín (spoře), Kutná
Hora (Hejny), Písek. — Význačná houb svou vůní, která zvláště vyniká při
osychání.

16?

L. odoratus sp. n. R. vonný. Gracilni, bledě pleťově žemlový,
vonný. KI. 3 — 4^2 cin, tence mas., Ú2ce hluboko nálevkovitý, ne-
kruihatý, lysý, bledé pletoně žemlový, hygrofanní, za vlhka s prosv.
/., na okr. hustě rýhovaný. L. husté, úzké, zvolna sbíhavé, nečistě
bílé. Tř. dlouhý, tenký (3 — 4 mm), oblý, zakřivený, lysý, hladký,
stejnobarevný, záhy dutý. Mléko nehojné. bílé, slabě nakyslé. Velice
silně vonný jako rpřed. \\vtr. kulov., ostnité, 5 — 6 //.

\ mechatém lučním močále na pískovci nad Motolj- pospolitě. 10, 1918. —
Podivný driili, barvou i vijní připomíná L. helvus, proto jej sem kladu, ač
jest lysý.

L. helvus Fr. 1821. R. hnědý. Kl. 5 — 12 aii, košově žemlový,
někdy s nádechem červena\'ým, matný, hustě plstnatě šupinkotý, ne-
kriihatý, suchý, sáhy rozlož, nebo trochu vmáčklý, mírně mais.,
křehký. Tř. poměrně tenký (i — 1% cm), solidní, dosti pevný,
žemlový. L. bledé, posléz žemlové, husté, sbíhavé. Duž. bledě na-
růžovělá. šťavnatá. Mléko čiře vodnaie. nepalěivé. Voní silně jako
cikorie.

\' lesích jehličnatých ve vlhkých mechatinách. obyčejně v koloniích, někdy
v čistém rašelinníku od srpna do podzima. Jevany, Říčany, Mnichovice, Běcho-
vice, Zbirov, Koloděje u Pardubic (Schustler), Kessel, Fuchsau v Šumavé
(Kav.). Jest prý jedovaK' (Bezděk).

b) Druhy nevonné.

L, ruíus Scop. 1772 (A. rul>escens Schr.). R. ryšavý. Masitý, pro-
stře<lní, nečistě cihlový'. Kl. 5 — 11 cm. ploše sklenutý, ostře hrbo-
latý, posléz xniačklý až i nálevkov., suchý, záhy lysý, hladký, skoro
lesklý, nekruhatý, nečisté neb i šedě cihlově hnědavý. Tř. i cm ti.,
rovný, pevný, hladký, masový, dole bíle plstnatý. L. husté, úz)ké,
sVdhč shihaxé. xMčjpry^běložlutavé, pak červenohnědé, na ostří se špiča-
tými cystidasmi. Ditž. špinavě nažloutlá, nevonná. Ml. bílé, hojné,
velice a dlouho palčivé. Výtr. kul., ostnité, 10—13,"-

\" lesích všeho druhu, často ve velkém množství pohromadě, od července
do potlzima z řovm až do hor všude velice obecný. Jest prý jedlý a může se
nakládati jako rj^zce do octa (f^enz, Michael. Gramberg).

L. tithymalínus Scop. 1772. R. žlutokrajný. Velikostí i tvarem
před. podobný, ale kl. bledě žlutý nebo oranžově žlutý, s hnědočer-
veným temenem, nekruhatý, hladký, suchý, hrbolatý. L. žlutavé, pak
masové. Mléko bílé, hojné, ostré.

V lesích vzácně. P. dr. Kavina sbíral jej u Tussetů v Šumavě 8, 1919. —
Připomíná L. aurantiacus, ale má ostré mléko.

irtS

L. umbrlnus Paul. R. stinný. Kl. 5 — 8 cm, neipravid. vlnitě zpro-
hýbaný, proibkibený, s iiialýim bríbolikem uiprostřed, na tenkém okr.
podfviin., vynikle šebernatý a šedavě plstnatý, ostatně tmavé šedý, ne-
lesklý, suchý, skoro plstnatě kozový a drobně šuipinkatý, matný, ne-
kruihatý. Tř. i3^4 — 2 cm ti., hnědavě bledavý nebo špinavý, nepra-
videlně hrbolatý, nahoře bledě ojíněný, tvrdý. L. husté, úzké, sbí-
havé, nejprA' skoro bílé, pak špinavě pleťové, zraněním hnědnoucí.
Mléko hojiné, bílé, silně odporně palčivé. Duž. belavá, nevonná.

V smrkovém, vlhkém lese nad Menčicemi (Mnich.) v srpnu 1914. — Divím
se, proč autoři se nezmiňuji o středním hrbolu a žebernatosti kl.

L. lignyotus Fr. 1857, R. černohlávek. Kl. 4 — 6 cm, tvrdě mas.,
sklenutý, uprostřed špičatě hrbolatý, nekruihatý, černohnědý až černě
sametový, zvláště na okr. sz.raskalý. Tř. asii i om ti., černošedý, na
ztenčeném konci svraskalý. Duž. bílá, na řezu zvolna červenavá,
posléz rezavě červenavá. Mléko bílé, sladké. L. huisté, čistě bílé,
později okrové, zraněním zvolna červenající. Výtr. kuk, okrově
žluté, ostnité.

y lesích jehličnat., zvláště horských rozšířen. 8 — 10. Strašíce, Ondřejov,
Šumava, Blatná, Ceskomor. vysoč. (Kav.). — Dle Rickena jest jedovatý.

L. azonites Bull. 1781. (L. Miginosus Fr. 1838.) R. ukoptěný. Test
úplně podoben a příbuzný před., ale kl. šedě saimetový, nekruihatý,
excentrický, mléko na vzduchu masově červená, sladké, ale. po
chvilce palčivé.

Ve vlhké trávě a mechu v listnatých lesích po celé léto všude rozšířen,
ač ne právě obecný. Šumava (K.). Jistě jest to pouze biologické plemeno před,,
vzniklé v symbiose s listnat. stromy.

L. siccus sp. n. R. suchý. Trsnatý a v koloniích, sem tam jednot-
livý. Kl. 5 — 8 cm, pravidelný, žáby sklenuté rozlož, (nenálevk.),
is okr. jen v mládí podvin., často neipravid. jamkovitý, nekruhatý,
matně šedavě okrový. Tř. i — 2 cm ti., měkký, křehký, čistě bily,
hrubě vrásčitý, arnitý a dole jamkovitý, vždy velmi excentrický.
L. úzké, huisté, bělavě krémové, zraněním jako tř. ihned živě cihlově
ierzrené. Mléko bíilé. na vzduchu rychle cihlově červenající, velice
ihned ostře palčivé. Duž. sněhobílá, pak cihlová, nevonná. Výtr. kul.,

bezbarvé, ostnité, 8i — 10 /».

V teplém koutě pod duby u Myšlína v srpnu 1918. — Nemůže býti L. acris,
poněvadž kl. není slizký, tř. jest bílý a červeň cihlová. Spíše patří do příbuzen-
stva L. azonites, jehož kl. se podobá, ale od tohoto se rozhodně liší. Kl. zůstal
suchý, i když jsem jej .ve vodě vykoupal.

L. mammosus Fr. 1838. R. bradavkovitý. Kl. 3 — 4 cm, cihlově
hnědý, mas., pevný, nekruihatý, nejprv špičatě hrbolatý, pak rovně

169

)■.•/, I v... lí/ý liiisloii plstí p^>hryfý, jež se j)ak líradavkdvitě rozdě-
luje. Tř. s(ii\a I cm dl., ďutý. bledý, útle pyrity. L. l)ělavé, pak čer-
\ena\č rezavé, Imiótc, dosti úzké, zúženě přisedlé. Výtr. vejčitokiil.,
hranatě spoř-e ostnité, nažloutlé. Mléko bílé, neměnlivé, zvolna ostré.
J^ez zápachu.

\' jehličn. lesích pospolitě, vzácně. Posud mně jej přinesl pouze pan dr.
Kavina v. Krkonoš, 7, 1918.

L. liíacinus Lasch. 1828. R. Hlukový. Menši, lilákový, plstnatý. Kl.
3 — 5 cín. ])ravid., nekruhatý, mas. s dlouJw podvin. a plstnatým okr.,
vmáčklý, často s hrl>ol'kem v důlku, suchý, v mládí plstnatě šupiii-
kafý. ])ak olysalý. ale tinavěji zrnitý, lilákový, někdy našedivělý. Tř.
1 cm ti.. h!a'd'ký. l}'sý, tu'hý, šedě okrový, nahoře bledší. L. velmi
prořídlé, úzké. nejprv bledě okrové, pak masově nažloutlé. Mléko
hojné, bílé. )ia /. co šedá hmota nsychavé, kysctr palčivc. \'ýtr. kul.,
ostnité, 6 — S II

l'ospolitč ano i v trsech v mokrých olšinácli v:íácnč. iJ Mnichovic 9, 1918-
— I' Rickcna je^t popis falešný, jmenovitě pokud se tyče mléka. — V olšině
pod Ondrejovem nalezl jsem formu menší (i — 3 cm), s kl. vždy velice vý-
středním, matné masově narůžovělým, 1. žlutavé bledýn-ii, s předlouhými, ty-
činkovitými cystidin.i ("již lupou viditelnými) — (var. e.-ccentricus m.).

III. Prttinosi. Kl. suchý, lysý nebo ojíněný.
A. Klobouk bílý.
L. piperatus Scop. 1772. R. pcprný. Kl. 8 — 16 cm, massivné, tvrdé
a tlustě mas., uprostřed hluboce nálevkovitý, suchý, hladký, bílý,
nekruhatý. Tř. 2 — 3 cm ti., válcov., solidní, hladký, bílý. L. velice
husté, v mládl vlnkaté, ne&tejně dl., mnohé vidlené, velmi úzké,
zvolna shíhavé, posléze žlutavé. Duž. bílá, na vzduchu žloutnoucí
nebo skoro zelenající. Mléko bílé, velmi hojné, velice a ihned pal-
čivé. Výtr. kul., bezbarvé, drobně ostnité, 8 ,».

\' lesích všeho druhu, hlavně v polohách suchých, po celé léto, zvláště ale
v červenci a srpnu. Roste dohře i za sucjiého počasí, když jiné houbj' zmizí. Lid
říká mu »peprnik« a nékdy jej také k jídlu sbírá. Má ale pronikavou, nepři-
mnou chuť. — Někdy vyškytá se také odrůda var. pergameus Sw., o něco
menši, s kl. svraskale čárkovaným, delším tř. a nesbíhavými 1. V okolí Praž-
ském, u Mnichovic atd. Libin (K.).

L. controversus Pers. r7g7. R. osykoz>ý. Veliký, statný jako před.,
kl. 15 — 20 cm, posléz rozlož, až nálevkov., tlustě koimpaktně mas.,
na okr. ostrý, někdy nepravid., čistě bílý. lysý, velmi slizký, za sucha
lesklý, hladký, na saméan okr. s 3 — 4 kruh}-, uprostřed často lilá-
kový a k okr. mělce rýhovaný. Tř. 2 — 3 cm ti., velmi krátký, opak

170

kušelovitý, tvrdý, bily, na konci hrubě úf ovité riigosm a vodnatě
jamkovitý. L. velmi husté, úzké, neslbíhavé, nejprv bílé, ale záhy
svétle růžové, útlé, nedělené. Dn;ž. trvale "bílá, slabě, ale příjemně
aromatická. Mléko bílé, velice hojné, nejprv dloirho sladké, až pak
slabě palčivé, někdy vůbec nepalčivé.

Zpravidla v lesích pod osykami (!) od srpna do září, ale nikoliv všude.
U Mnichovic často, Dobříš (Tatar), Chotusicc (K;i.v.), Žehušicc (Maxim.), ML
Bolieslav (Knr.), Karlštejn, Zbirov. — Název »protivratný« jest jistě nepěkný,
proto jsem jej změnil.

15. Kíuhonk zbarvený.

a) 'Mléko palčivé.
L. chrysorheus Fr. 1838. R. clatomléčný. Kl. 4 — 7 cm, zevnějškem
i zibarveníiií úplně oibeonémii ryzici podobný, také knihatý, aie !.
v mládí bílé, pak okrově oranžové, tř. bílý, ojíněný, na basi na-
hněďlý, slabší, mléko hojné, bilé, rychle na vzduchu žloutnoucí, ostře
palčivé. Kl. tnhý, tvrdý, dlouho podvin., v mládí útle plstnatý^
s vodnatými skvrnami.

\' lesích listnat. i jehličnat. řidčeji. 7 — -lo. Mnichovice, Radotín, Karlštejn,
Roblín, Chotcč, Černošice, Peruc, Slané (Rei), Běchovice, Jevany, Říčany, Pře-
louč (Fricova), St. Boleslav, Písek, Zbirov, Třeboň (W).

L. rubescens Bres. 1892. R. červenavý. Kl. 3 — 5 cm, lence unas-^
záhy misko vitý, ^' ostrým hrbolkeni na dne, masové až cihlové čer-
vený, zrnečkatě rugosní, hladký, lysý, suchý, v stáří na samém okr.
husté rýhov., v mládí vlnkatě vroubkovaný a řadou jamek značený,
vždy nekruJiatý. Tř. i cm ti., hladký, zvláště dole temné hnédý, diuitý.
L. husté, bledě masové, pak temněji skořicově červenavé, bíle poprá-
šené. Mléko hojné, bílé, zvolna kysele palčivé, až po delší chvíli
žloutnoucí.

v listnat. lese u Mnichovic (Boukalova stráň). 8, 1915. Zdá se býti vzácný,
málo známý druh. Rickcn neprávem jej spojuje s L. thejogalus.

bi) Mléko sladké nebo slabé kyselé.

oc) Dužnina bez vůné, kl. hrbolkatý (vyjma L. volemu'*).

L. mitissímus Fr. 1821. R. pře jemný. Droibnější, kl. 3 — 5 cm, na-

červenale nebo oranžové nebo skořicové pleťový, hladký, sulchý, ne-
kruhatý, siklenutý, poisléz vmáčklý, uprostřed s vyniklým hrbolkem,
tence mas. Tř. lysý, často delší než pr. kl., asi i cm ti., zahnutý,
stejnobarevný. L. bledé, s nádechem do masová, husté, přirostle
sbíhavé. Duiž. bledá, bez zápachu. Mléko bílé, hojné, sladké, ale
posléz hořce nakyslé.

I7r

\' listnatých lesích v ktč a na podzim dosti ro/.šííen, tak zvláště také
v březinácli a bučinách. Vždy v houfech pohromadě a často i trsnatý. L. sub-
diilcis Pers. jest dle Batailla totožný druh.

L. Cavinae síp. n. 7?. Kavinův. Tvar a velikost před., ale zbarvení
jinaké, dosti L. rmfiuLs připoinínající. Kl. 3 — 5 cm, tence mas., záhy
nálevkovitý, luprostred časio s malým kloboukem, Jiladký, suchý,
matný, ne^krulhatý, na tenkém okr. v stáří skoro vlnkatě čárkovaný,
hnědě cihlový s Čeniohnédým středem. Tř. 4 — 8 mm ti., stejno-
barevný. 1>. husté, úzké, nejprv bílé, pak bledě okrové, na dně příčně
vlnkaté. Mléko hojné, bílé, sladké, neměnlivé. Bez zápachu. Výtr.
kulov., ostnité, 6 — 7 /<.

V lesích jehličnatých zpravidla v mokrých, hlubokých mechatinách pospo-
litě. 8 — 9, 1918. I' Mnichovic na vicc místech. Kl. bývá celý malými jamkami
a hrbolky posázcMi. — Jest příbuz. předešlému. Věnuji jej svénui přiteli, p. proi.
A. Ka7'nnr7'i, pilnému mykologickému pracovníku.

L. obnubilus Lasch 1828. R. samžený. Maličký, zjevu I., cyathulus
nebo L. camiphoratus. Kl. 2 — 4 cm, tence mas., uíprostřed vyhlu-
bený. s hrbolkem, holý, neslizký, trochu hygrof., sivě masově
cihlový, na okr. hustě vrásčitě rýhovaný, matný, nekruhatý. Tř.
3 — 5 mm ti., obyčejně zahnutý, červenohnědý, ojíněný. L. žlutavě
červenavé, posléz bíile ojíněné, dosti husté, přirostle sbíbavé. Duž.
křehoučká, bez vůně. Mléko vodnatě bílé, velmi sporé, sladké. Výtr.
žluté, vejčitokul., ostnité, 10 n.

Vždy na trouchnivých pařezecli, vzácně. 7 — 9. U Koryčan na Moravě
(Sladký), v lese u Kunic (Mnich.). Kunické exempláře jsou zřetelně hygrof.,
s temnou páskou okrajni a s usychajícím bledšim středem. Svým stanoviskem
jistě znamenitý.

L. voleiiius Fr. 1821. ( L. lactifluus Sohff.) R. syrovinka. Velký,
tvrdý, nápadně živě hnědočervený, s přebohatým mlékem. Kl. 5 až
12 cm. t-c'r(/č a tlustě mas., ploše sklen., uprostřed mírně vmáčklý,
na okr. tlustý, tiuípý, ipodvin., holý, nelesklý, suchý, v stáří Casio roz-
pukaný. Tř. 3 — 4 cm ti., nejvýš tvrdý, solidní, světle cihlový, l)íle
ojíiněný. Duž. bledá, chuti příjemné, kořenné, ale záif^achu trochu
hnilobně ]>ro'nikavého a někomu nesnesitelného. L. husté, sbíhavé,
žlutavě bělavé, pak trochoi okrové, pom.ačkáním rychle Imědnoucí.
Mléko sladké, přehojné, bílé, na řez.Ui proudem' stékající.

\' lesích všeho druhu na suchých, slunných místech celé léto všude velmi
obecný. Jest to známá syrovinka, kterou lidé sbírají a různě k jídlu upravují.
Honci a pastevci ji jedí svrovou nebo na ohni opečenou. — Druh tento těžko
umístiti, není ani před. ani násl. příbuzný.

i-i) Dušnina zvláště oschlá silné vonná, drobné druhy, s ni-
^osním kl.

&'

L. camphoratus Biull. 1791. R. kafrový. Malý, celý čokoládové
cihlový, v mládli s odstínem fialovým. Kl. 3 — 5 cm, vmáčklý, tence
mas., často excentrický, nepravid., rugosní, při okr. rugosné zeher-
natý, někdiy s centrálním hrbolkem, hladký, suichý, nekruhovaný
nebo nezřetelně krubovainý. Tř. tenký, hladký, dutý, černavé hncdo-
nachový, bíle ojíněný. L. hiusté, sotva sbihavé, nej.prv bledě krémově
masové, pak nachové hnědé, bíle poprášené. Duž. červenohnědá.
Mléko bílé, silně vodnatě, siladké. Celá houba voní silně cikorií nebo-
komonicí.

V lesích jehličnat. i lií^tiiat., vlhkých a hlubokých dosti rozšířen, ač iic

obecný. 8 — 9. Mnichovice, Jevany, Říčany, Pecny, Běchovice, Strašíce, Hvězda,

Třeboň (\\\), Kntná Hora (Hej.), Dřínov (Šat.), Blatná, Českomor. vys..
(Kav.).

L. serifluus Cand. 1816. A', syrovátkový. Dosti statný, mas., kl.
4 — 7 cm, sklen., s okr. podvin. a vríjubkovaným, pak vmáčklý, suchý,
nelesklý, drsně rugio«ní, nekruhatý, excentrický, hnédé červeno-
šedavý. Tř. i — lYz cm ti., hnédé žlutavý, lysý, válcov., tuihý, solidní.
L. husté, sbíbavé, světle šlutokremové. Duž. žlutavě žemlová, pevná,
tuhá, vonná komonicí. Mléko čiré jako voda, mírné.

Na lesních mechatinách, lesních cestách všude dosti hojný. 6 — 9. Hvězda,.
Radotín, Roblín, Běchovice, Strašíce, Jevany, Libochovičky (Fch.), Přelouč
(Fricova). — Hlavně bledě krémovými 1. hned se od před. rozeznává.

L. vestipes sp. n. R. rousatý. Kl. 3 — 4 cm. tence mas.., pravidelný,
v mládí podvin., uprostřed vmáčklý a často s malým hrbolkem, /3'^'iv,
Jiladký, suchý, temné hnědý, šedohnědý nebo i šedě žemlový, velice
husté zrnité svraskalý. v stáří na okr. vrásčité vrubovaný. Tř. 3 až
5 mim ti., poměrně dlouhý, na basi obyčejně ztenčený, v dolejší polo-
vici hrubými hnědými brvami odstále husté chlupatý, špinavě hnědý.
L. husté, sbíhavé, bledé krémové, pak žemlové, posléz bíle poprá-
šené. Mléko vodnatě čiré, sladké, rychle v d'U!Ž. vpíjivé. Voní silné
peruánským balsámem. Výtr. kul., hrubě ostnité, nažloutlé, 8 — 10 ,"■

V lesích všeho druhu, ale řídce. 7 — 9. U Opočna (Poncová), Chlumec n. C.
(R.), Libochovičky (Fch.), Mnichovice, Jevany, Roblín, Veltrusy (Šaf.),
na spáleništích u Běchovic. — Rugosním kl. a hnědě chlupatým tř. lehce se po-
znává. Divím se pouze, že druh ten od mykologii nebyl pozorován.

L. cimícaríus Batsch 1786. R. štěničný. Drobný, cihlově červený,
vonný. Kl. 2—4 cm, tvrďoučký, rovný, bez hrbolku, nezřetelně kru-
hatý, lysý, matný, hustě rugosní, tence mas., živé cihlové červený,

1?S

uprostřed tmavší, na okr. úzce podviii. 'J'ř. zdéli pr. kl., 4 — 9 mm
ti., hnédočervený, l>ělavě ojíněný. L. přirostle sbíhavé, hiKsté, ú-.ké,
krémově masové. Mléko bílé, hojné, ale brzo vodnaté, slaďké. Duž.
křehká, červenohnědá, jako komonice vonná.

y listnat. lesích velmi vzácně. Ve Hvězdě v dubinách (opuka) hojně co
rok. 6—8.

Marasmieae. Špičkovité.

a) ]-. nesbíbavé, tř. vždy centrální . . . Marasmius.

b) L. sbíhavé nebo tř. postranní.

y-) Ostři 1. zubaté nebo brvité .... Lentiniis.

'P) Ostří 1. celé Panits.

7) Ostří 1. podél rozštěpené Schicophyllum.

Marasmius. ¥r. Špička. Obr. 21.

Houby menší a velmi drobné, s tenk>'m. pravidehiV^m, namnoze
blanitým, někdy hygrofanním kl. Tř. vždy stejnoměrně tlustý,
elastičný, masitý, rohovitý neb i žíňovitý. L. často prořídlé a na dně
příčně željernaté. Výtr. malé, l>ezbarvé, hladké, klínovité až čárko-
vité. Někdy štětinkovité cystidy na ostří. Za suchého počasí nikdy
se nerozplývají, nýbrž kozo vité sesychají, ale za deště znovu obži-
vují nabývajíce své dřívější podoby.

Jest to rod nesmírně bohatý a hlavně v tropech rozšířený.
Saccardo jich vypočítává 320 drubů. \- novější době však popsáno
ještě množství druihů z tropické Afriky. Ricken uvádí 40 druhň
evropských, ale počet tento bude jistě dvojnásobný. I v státě českém
bude asi mnoho novinek ještě nalezeno.

Některé jsem obecným zjevem na pastvinách, pahorcích, mezích,
v lesích rostouce z])ra\'idla \e xelkých houfedi (M. oreades, aWiatus,
rotula, androsaceus, perforans). Jiné rostou rády na zetlelých vět-
vičkách, stéblech, lodyhách, listech, a to o^pět ve velkém počtu po-
hromadě (M. remealis. amadelphus). Některé větší druhy těžko se
rozeznávají od Collybií z příbuzenstva C. dryophila, jiné připomí-
nají Clitocyby z příbuzenstva C. dealbata. Většina však jsďu vzác-
nými zjevy. Monog-rafie evropských druhů jest velmi žádoucí, neboť
se zdá, že u autorů jsou řidší druhy popleteny. — Praktický vý-
zinam má vlastně jen jedlý M. oreades.

74

a) Včtši druhy, s iř. tlustším, sice elastičným. ale itikolk' rolio-
vitým, na basi dlouíiým %'lášením s okolím s/^ojcnýin.
« ) Lupeny vchni husté.

M. confluens Pers. 1796. ^\ splývavá. Tvoří mohutné, až z 50 kusů
složené trsy. Kl. 2< — 3 cm, tuípě zvoncov., pak rozlož, a široce tupě
hrbolatý, košově bledý, hladký, lysý, nerýhov. Stopka předlouhá,
dole hnědá, nahoře bledá, ztuha elast., podél hruhé vláknitá (čnstu
zkroticená nebo smiičklá). celá bíle mrtuatá, dole bíle puTuiéínutá
(3 — 5 mm ti.). L. bledé, nejz'ýš husté a úzké, u rozšířeného konce
stopky zaoblené, volné. Výtr. zahnuté, k basi zvolna ztenčené, 7 až
8//. Voní příjemně houbově.

\ ýznačná pro bučiny a dubiny, kde/, roste ve vlhkých koutech a úvalech,
kde jest sneseno listí, 7 něhož trsy vynikají. Jevany, Karlštejn, sv. Ivan, Beroun,
Lovětínská rokle v Želez. Horách (K.).

M. larícinus síp. n. Š. modřínozxí. Drobná, hnědá, úzkoluipenná.
Kl. I — 2y2 cm. tence oiTas., pravidelnč svoncov.. s nasa:~cnou malou
bradavkou na temeni, v mládí skoro kidovitý, pak {)!(!Še rozlož.,
lysý, hladký, velice hygrof., za Adhka cihlově hnědý s velmi pros v. 1.
do třetiny kl., za sucha růžově žemlový. Stopka velmi dl., 1 — 2 man
ti., tuihá, elast., hnědá, nahoře bledavá, v hořejší polovině útle bíle
pýřitá, dolejší polovina mocnou bílou vatou obaleiuí (tato s jehlicíím
spojená). L. velmi husté, nejiprv úzké, pak dosti š., u tř. volně za-
oblené a inejšÍTŠí, bělavé, s tonem masovým. Duž. mírná, bez zá-
pachu. Výtr. 'poďlouhle elliipt., k basi šikmo zvolna stažeité. 7 ,".

Na opadalém jehličí n'.odřínovém na teplé 7Áp. stráni u Konpadla u Mni-
chovic v září a říjnu 1918 ve velikém množství po celé stráni. — Krásný, ná-
padný druh, jenž v celých houfech sprovází mladé modříny. Jest příbuz. M.
terginus Fr.

M. mirabilis Síp. n. Š. podivná. Zjev a \elikost j\1. oreades, ale
útlejší a měkčí. Kl. i>4 — 3 cm, nejprv topě kuželov. s rovným okr.,
pak rovně rozlož., sotva m41o hrbol., tence mas., uschnutíím útle ko-
žovitý a jemně svraskalý. velmi hygrof., za vlhka hnědý s prosv. 1.,
za sucha světle košový, radiálně jemně svraskalý a čárkovaný, lysý.
Stopka velmi dl., sice elast., ale trochu lámavá, i>osléz dutá, ěasto
smáčkla, hladká, lysá, hedvábitě bíle lesklá, často hrbolatá a pokři-
vená, nahoře bíle pomoiučená. L. husté, tenké, mírně břich., bílé.
široce přirostlé. Duž. bílá, bez zápachu. Výtr. válcov. čárkovité.
10, «. Cyst. na ostří hojné, velké, jehlicovité, dole ztluštělé.

Mezi perennami na záhonech v botanické zahradě v Praze v říjnu 1915
hojně. — Jest podivná houba, kterou bych skoro byl nakloněn rozeznávati jako

Obr. 21.

Obr. 21. I. Marasmius cohaerens 1*., v přir. vel., zvětš. cy.st. a výtr. 2. M
rosellus Vel., jako před. 3. M. mirabilis Vel., jako před., 4. M insititius F>.,
jako před., 5. M. languidus Lasch., jako před. 6. M. graminum J-ib., slabě zvětš.,
7. M. scabellus Sch., slabě zvětš. 8. M. epodius Bres., slabě zvětš. 9. M. ama-
delphus Bull., v přir. vel, 10. M. epiphyllus Fr., v přir, vel.

zvláštní rod vedle r. Marasmius, od něhož se liší trochu křehkým tř., čárkovi-
tými výtr. a cystidami. Mohla by býti původu cizího, přinesena do zalirady
s cizími semeny nebo sazenicemi.

[3) Lupeny prořídlé.

M. peronatus Bolt. 1791. (A. arens: Bu'll., A. calceolatus Pers.,
A. tom€ntell'us Schm., A. retipes; Lasch.). Š. hřebílkatá. Velký druh,
kl. 3 — 5 cm, elast. masitý, dlouho tupé hrbolaté svoncovitý, posléze
síklenutě rozlož., hnědý s červenavým nádechem, při okr. jakoby
bi'le ipoprášený a 'hed vábily, za sucha kozový, při okr. oddálené hrubé
mělce rýhovaný. Tř. dvakrát delší pr. kl., 3 — 5 mm ti., velmi pevné
elast., v mládí bledě nažloutlý, jen dole hnědavý, v stáří celý hnědý,
husté sametové chlupatý, na basi vlášenim se smetím spojený, n.i
konci zřetelně roizšířený. L, prořidlé, úzké, tlusité, volné, daleko od
tř. vetknuté, k okr. zúžené, bledé aš sírošluté. Výtr. k basi zahnutě
stažené, 6 — 7 it. Cyst. nitkovité. Voní příjemně houbově.

V naneseném smetí v starých lesích listnatých i jehličn., obyčejně pospo-
litě, někdy po 2 — 4 v trsech. 7 — 10. Mnichovjce, v Jevanských bučinách, Opočno
(Ponc), Kosoř, Karlštejn, Pecny u Ondřejova, Chlumec n. C. (R.), Dobrovice
u Ml. Boleslavi (Novák), Běchovice, velmi hojně co rok ve Hvězdě, na Boubině
(K.). — Všeobecně se píše, že pálí, ale já jsem to nikdy nepozoroval. Na ně-
kterých stanoviskách jsou 1. pěkně žluté.

M. caryophylleus Schff. 17Ó2. (M. Oreades Fr.) ^?. polní. Kl,
3 — 5 cm. za živa elast. masitý, za sucha košovité szraskalý, nejprv
tuípě kuiželov., hladký, posléz vodorovně rozlož, se středním hrbo-
leni a na okr. slabě rýhovaný a vroubkovaný, kozové pleťový, upro-
střed tmavší. Stopka pevné elastická, solidní, nelámavá, 3 — 4 mm ti.,
rovná, málo dfelší pr. kl., v inládí útle bíle plstnatá, později olysalá,
na basi bílou plistí s okolím silepená. L. prořídlé, široké, skoro bílé,
u tř. zaoblené, volné, s krátkými střídavé, uprostřed nejširší. Za
živa voní velmi příjemně (hřebíčkově). Chuť lahodná. Výtr. vejčito-
elliipt., v stopku šikmo stažené, 10 — [3 /».

Vj^značná houba na pa.-^tvinácli, u cest, na pahorcicli, kde jest pasoucím
se dobytkem půda zhnojena. Proto objevuje se vždj' v houfech nebo v piuzíoh,
a to vždy první po teplem dešti celé léto. Za nastalého sucha scvrkne se kožovitě
kl., aby při nejbližšim dešti znovu oživnul. Když jest špička mladá, tu pomačká-
ním okr. kl. někdy trocliu zčervená a ze stopky po přeříznutí se roní čirá teku-

12 1??

tina. Jest to výborná jedlá lioiii)!, jež přimisena k jiným dodává pikantní příchuti
jako koření. Sbírá se také všeobecné, ač od neznalců nezřídka se pomíchává
s jinými podobnými, jež v jejich společnosti rostou. — Jednou nalezl jsem ab-
normitu, jež na spodu kl. byla úplné hladká a bez hymenia nevytvořivši žádných
lupenů.

M. plaiícus Fr. 1838. S\ obalená. Velikost před., jednotlivě i trsnatá.
Kl. 2 — 3 cm, zvoncov. sklenutý, nízce tui])ě hrbol., kozově měkce
mas., hladký, lysý, černolinédý, husté hnědými vlákénky radiálně

kl., elast. tuhá, vřctenovitá,
uprostřed nejtlustší (4 až
8 mm), špinavě okrově bledá,

protkaný. Stopka dvakrát delší pr.

\

J^;

f

celá hustou plstí obalená a
hrubě .■trnitá, na basi vatoví tě
s okoilím spojená. T>. prořídlé,
široce břichaté, na ostří py-
rite, u tř. volně zaoblené, ble-
dé šhitavé, v stáří nahnědlé.
Výtr. klínovité, k basi zvolna
stažené, 6 — 7 //. cystidy hojné,

nitkovité, křivolaké.

Na naneseném smetí v lese
u Koloděj na Pardubicku v září
[918 sbíral p. dr. Schustler. —
Popis Friesův až na to, že tř. jest
nahoře smáčkly, dosti dobře se
shoduje. Jest to ale nejvýš vzácný
druh, také od Lasche jednou v Ně-
mecku pozorovaný. \' pletivu lupenů
jsou hojné, žluté osmistěny (hrana

M. putillus Fr. 1821. S. ma-

soz'á. Kl. 2 — 2^^ cm, brzo
rozlož., hladký, lysý, tence
mas., masově nachový, za
vlhka s pros v. 1. při okr.
Stopka zdélí pr. kl., asi 3 mm
ti., tuhá, elast., temně nacho-
vá, lysá, dole hrubě bledě hnědavě vlásenitě brvitá, s okolím spo-
jená. L. husté, neširdké, u tř. zaoblené, bledé masové. Duž. bez zá-
pachu. Výtr. čárkoYÍtě ellipt., skoro kopinaté (k basi stáž.), 5 — 6,".

Mezi zetlelým listím v háji u Kosoře v říjnu 1919 sbíral p. Fechtner. Ná-
padný, pěkně zbarvený druh, ale velmi vzácný.

'T^^-'

Obr. 22.

Marasmius caryophylleus Sch.
Skupina v přir. vel.

178

M. impudicus Fr. 1838. Š. nestoudná. Velikost i .podoba jako M.
Oreades, ale jinak zibarvená. Kl. 2 — 4 cm, elast. kožovitý, tence mas.,
nelesklý, sklenuté ro2Jlo'ž., často kiočnatý, na okr. v mládí měkce
plstnatý, s dkv. ostrým, tenkým, barvy červenavě nahnédlé, ale také
jakož i tř. a 1. hlede lilákový. Stopka delší pr. kl., asi 3 mm ti., ztuha
elast., nezlomitelná, celá hile sametově plstnatá, dole vysoko bílou
vatou obalená, často smáčkla. L. dosti husté, volně u tř. zaoblené,
nejprv bělavé, pak skvrnitě červenohnědé as celé červenohnědé, na
ostří hruhě zubaté. Duž. rozemnuta páchne odporně. Výtr. úzce
ellipt., k basi zahnutě stažené, 5 — 6 j«.

V lesích všeho druhu v smetí a nánosech, ale také na nr.ezích, v zahra-
dách, 6 — 9. Nad Chuchlí (Šimek 1914), u Hrusic a Kunic v borov. lese, u Cer-
nošic v trávě v údolí lesním, v trsech bylin v botan. zahradě. — Po zbarvení
a zápachu lehce se poznává.

M. rosellus sp. n. Š. růžová. Tvar menší (M. Oreades, ale kl. hlede
růžový, lysý, sudhý, hladký, matný, sotva hygrof., dosti mas.,
2 — 3 cm, nejprv pravid. polokulovitý, řidčeji tupě hrbolatý, pak
skoro rovně rozlož., s tenkým luipenitým okr. Tř. 2 — 4 mm ti., dva-
krát delší pr, kl., stejně ti., hladký, elast. tuhý, solidní, podél vlák-
nitý, narůžovělý, dole často zahnutý, v mládí nahoře títle mrtnatý.
L. velice husté, útlé, čistě hílé, široké, u tř. zaoblené a nejširší, k okr.
zúžené, nestejně dl. Výtr. čiré, ellipt., 5 — 7 /'. Nevonná.

V smetí a humuse na suchých místech na mezích, v zahradách, vždy mimo
les, jednotlivě, ale pospolitě. 7 — 9. U Mnichovic často, tak v naší zahradě co
rok hojně, také u Prahy (Hvězda, Radotín) nezřídka. — Po zbarvení lehce po-
znateffný druh, divno pouze, že posud ušel pozornosti mykologů.

M. umbonatus síp. n. Š. pupkatá. Malinká, gracilní. Kl. i — 2 cm,
tence blanitý, nízce isklen., s okr. dolů sehnutým a hustě, útle rýhov.,
často za sucha trhaným, uprostřed často vmáčklý a hradavkou opa-
třený, s koncentricky jemně rozpukanou pokožkou. Stopka dl., tenká
(i — 2 mm), ztuha elast., křivolaká, hnědá, celá odstále bíle sametově
chlupatá, na konci ojíněná. L. dosti husté, často lehlé, široké, u tř.
zaoblené, tenké, pleťově krémové. Výtr. malinké, ellipt., 3 — 4 ,"■ Bez

vůně.

V mechu na výslunném již. úklonu v dubině na Plecháči u Mnichovic. 8,
1916. — Pro zaoblené 1. nemůže být Clitocybe.

h) Menší druhy, tř. rohovíte tvrdý, tenký, na konci stluštělý,

na basi ztenčený a vždy temně zbarvený, ale nežíňovitý,

k listí nebo větvičkám přímo přisedlý.

M. Wynnei Berk. 1860. Š. Wynneova. Tvar, konsistence i velikost

M. Oreades, ale kl. čistě sněhobílý, hladký, za deště průsvitný, tř.

179

bílý, hladký, rohovitý, k dolejšku kaštaiiovč liiic<lý a zde dlouhým,
rezavým vlášcnim husté porostlý. L. iwuříidlé, bílé, volné, a jako kl.
v stáři hnčdi\ šir<x:e břichaté. Bez Zcá]>acbu. Výtr. v dlouhou, zakři-
venou špičku zvolna stažené, 6 — 7 /».

\' houfech v lesích všeho druhu na nahromaděném smetí a jehličí všude
dosti hojný druh po celé léto. Také na Moravě (Sladký, Buřil). — M. fusces-
cens Shroeter, .1/. carpathicus Kalchbr. a M. globularis Quel. jsou jistě pouhá
synonyma. Náš druh mívá také někdy kl. lilákově naběhlý.

M. lupuletorum Weinm. 1836. Š. kozová. Tvar i velikost M. Ore-
ades, ale zbarvení Collybia dryophila. Kl. i — 3 cm, zvoncov., pak
rozlož., kožovitý, lysý, hladký, pleťově narůžwělý nebo pleťově ko-
zový. Tř. málo delší pr. kl., 2 — 3 mm ti., suše rohovitý, dole ka-
štanové červený a hnědým vlášenim s okolím spojený, nahoře bledý,
lysý, dole pýři^tý. L. velmi prořídlé, nemnoho široké, nestejně dl.,
břichaté, volné, bílé. Bez zápachu. \'vlr. kopinaté, 8 — 9 n-

\^ lesích jehličnat. a listnat. na opadalém jehličí a listí, v trsech, na podzim,
velmi vzácně. U Roblína 1914. M. erythropus Fr. jest asi totožný.

M. rufocarneus sp. n. 5. hnědě masová. Kl. i — 2y2 cm, záhy rozlož.,
uprostřed mírně vmáčklý, kožovitý, dosti tlustě a ztuha mas. (ni-
koli blanitý), za sucha tvrdě rohovitý, sytě hnědě masový, na okr.
trochu mělce rýhovaný.. Tř. mál(j delší pr. kl., 2 — 3 mm ti., tvrdě
rohovitý, na kůře nebo dřevě přímo přisedlý, černohnědý, smáčkly,
útle bledě pýřitý. L. nejvýš prořídlé, velmi tlusté, na ostří celé, ši-
roké, přirostlé, příčně čebérky spojované, s krátkými střídavé, bledě
masově naběhlé. Výtr. podlouhle elHpt.. k basi stažené. 6 — Sn. Xe-
vpní.

Na spadlýcli dřívkách, větvičkách, pařezech listnatých stromů u Peruce
v srpnu 1919 sbíral p. řed. O. Reisner. Pospolitě nebo 2—3 ve svazečku. Zbarve-
ním, tuhostí a řídkými 1. charakteristická. Patři do příbuzenstva M. foetidus
Fr., která jest menší, s kl. blanitým. Ještě bližší musí býti M. inodorus Pat.
(u Paříže sbíraný), ale výtr. tohoto jsou prý vejčité 5 /'■

M. cohaerens Pers. i8ot. (AI. ceratopus Pers. 1828.) S. souvislá.
Kl. 2 — 4 cm, kožovitý, tence mas., zvoncov., paik rozlož, a vynikle
hrbolatý, za sucha svraskalý a u okr. hustě čárkovaný, skořicové
hnědý, jakoby sametový. Stopka velmi dl., 2 — 4 mm ti., rourkovitá,
rohovíte tvrdá, leskle kaštanově hnědá, dole černá, hladká, lys^, na
basi bíle plstnatá. L. žemlové, břichaté, prořídlé, u tř. zaoblené,
volné. Duž. bez vůně. Výtr. podlouhle dlipt.. 8—10 •,. Cyst. vřete--
novité, dlouze ostře zašpičatěné, tlustostěnné. hnědé, veliké, na ostří
i ploše.

ISO

v listnat. lesích na zetlelém listí pospolité, 7 — 10. Všude vzácně. U Ko-
soře v habřinách (vápno) hojně (Kopanina), Trocnov (Šimek), na Moravě
{Sladký). — Již dle cystid lze druh tento v každém případě rozeznati.

M. alliatus Schff. 1762. (A. scorodonius Fr.) Š. česneková. Kl.
I — 2 cm, kožovitý, tenký, hladký, ploše rodoš., za suiciha 'svraskalý,
světle červenavě hnědý. Stopka 2 — 4 cm dl. a i 'mm ti., tmhá. ela-
stičná, dutá, hladká, lesklá, červenohnědá, nahoře bledší a tlustší.
L. čistě bílé, nestejmě dl., ziprohýbané, dosti ibuisté, na ostři s vláskov.
cyst. Výtr. podloulile elliipt., k basi stažené, 6 — 8 /».

V lesích a na lesních lukách a ve vřesovinách všeobecné rozšířena po cefé
léto, roste na větvičkách, listi zetlelém, smetí a p. Rosemnuta páchne česnekem.,
sbírá se proto jako neškodné kořeni.

M. languidus Lasdi. 1828. Š. matná. Malinká, drobná, obyčejně
trsnatá, vždy v boiuifech, kl. 0-3 — 0*8 cm, rovně uťatý 'nebo i vmáčklý
neib i hrbolkatý, neblanitý, neiprůsvitný, ale kožnatý, na okr. slabě
podvin., 'brubě vrásčitě oddálené brázditý, jakoby pomoučený, bílý,
s odstínem plefovým. Stopka 3 — 4krát delši př. kl.. i mm ti., bílá,
bíle pomoučená, nahoru stlnštělá, meprůihledná, elast., na basi trochu
sedává a bílým vlášením s okolím spojená. L. dosti široké, široce
přirostlé a posléz velmi sbíhavc, tlusté, skoro trojhranné, bílé, velmi
oddálené, sotva které kratší, mnobé dělené a křivolaké, v stáří na-

růžovělé. Výtr. ellipt. kopinaté, 7 — 8 /*.

V trávě na holé zemi na paliorcích a pastvinách jako nasetá, vzácně. 7, 8.
U Mnichovic na několika mistecii. — Houbička tato se špičkám nepodobá a
spíše r. Omphalia připomíná, ale jest kožovitá.

M. insititius Fr. 1838. .^. pHsedavá. Kl. 1—1V2 om, průsvitně útle
ale suše blanitý, bílý, ploše ro.zloč., uprostřed trochu vmáčklý a na-
žloutlý, za sucha v stáří velmi vynikle radiálně hustě šebernaté
vráskovaný. Stopka velmi dl., V- — i mm ti., štětinkovitě tuhá, křivo-
laká, červenohnědá, nahoře zvolna ztkrštělá a bledší, hladká, útle
pomouč.eně mrtnatá (nelesklá). L. husté, bílé, dosti široké, trojí
délky, hojně příčně šebérky spojované, široce přirostlé a trochu
sbíhavé. Bez \éné. Výtr. podlouhle ellipt.. k basi rovně zašpičatělé,

^ — 7 /'•

Na uschlých trávách v lesích, zahradách, na uschlých malinách, 7, 8.
Vzácně. U Mnichovic na několika místech. Podobá se M. ramealis, ale kl. jest
větší, hustěji žebernatý, tř. hnědý, štětinovitý.

M. ramealis Bull. 1791. (A. platypuis Nees.) S. větevná. Drobná^
suše kožovitá, kl. tenký, blanitý, tuhý, nejprv sklen., pak rovné
rozlož., uprostřed trochu vmáčklý, na okr. hladký, nerýhov., za
•sucha svraskalý. 0-5— 1-5 cm. bledý, bělavý, s hnědavým středem.

181

Stupka I — 2 cm dl., i imii ti., solidní, bledá, k dolejsku hnědá, tuhá,
často sploštilá, jemné šupinkami posázená. L. k tř. přirostlé, hiusté,
nestejně dl. bílé, na ostří s vakovitými cyst. Výtr. podlouhle válcov.,
k basi šikmo stažené, 7 — 9 //.

Na trouchnivých větévkách v křoví a lesích, ve stínu a vlhku, vždy v hu-
stých řadách všude velmi obecná. Mění se značně velikostí. Statné kusy mají
stopku k basi ztenčenou. — Na odumřelých lodyhách tavolníka (Spiraea Ulmaria)
v Mnichovicích nalezl jsem odrůdu s kl. větším, bělostným, uprostřed nahnědiým,
rugosním, 1. četnými vidlenýmí a příčně spojovanými, tř. velice hlízkovitě
hrbolkatým, zaškrcovaným, výtr. o něco většími (var. tuberculatits m.).

M. amadelphus Bull. 1791. Š. mnohobratrá. Zjev úplně před., ale
často menší a vždy s tonem nažloutlým. Kl. 0*5 — i cm, tence blanitý,
ale neprůhledný, poslez rovně rozlož., bélavé žlutavý, uprostřed bledě
žemlový, pod luipou útle pýřitý, dlouho hladký, posléz při okr. husté
rýhovaný. Stopka 3 — 4krát delší pr. kl., 5^ mm ti., tenince nitko-
vitá, často ziprohýbaná, bíle mrtnatá, bledá, dole tmavší, posléz lysá
a lesklá, skoro terčovité k substrátu přisedlá (bez vlášení). L. bílé,
velmi husté, skoro oblouikovitě krátce sbíhavé, útlé. na ostří brvité,
hojně kratšími promíšené, v stáří masové načervenalé. Bez zápachai.
Výtr. ellipt., k basi šiikimo stažené. to/<.

Na starých lodyhách ostružníků a jiných bylin, na větvičkách, kmenech
listn. stromíí ve vlhkých koutech lesních všude hojná a zpravidla ve velikém
množství jako nasetá. 7—9.

c) Drobné druhy, tř. stejnomérné tenký co tuhé žíné, tmavé
barvy.

M. rotula Scop. 1772. Š. kolovitá. Drobný dnuih, kl. 0-5 — i cm. bílý,
suše blanitý, zvoncov. sklenutý, oddálené mělce rýhovaný a na okr.
vroujbkovaný,' upro'Střed jamkovité vmáčklý a tmavým piipíčkem
opatřený. Stopka a!ž 5 om dl. a sotva >4 mm- ti., štétinovitá, tuhá,
lesklá, černé kaštanová, jen na konci bledá. ].. hile, velmi oddálené,
stejíiě (11., kolem, třené v límeček volný srostlé. Výtv. podlouhle
ellipt., na basi šikmo zvolna zúžené. 6—7,".

V lesích na vlhkých místecli na zetlelých větvičkách, jehličí, často v olši-
nách všude po celé léto a podzim obecná. Tvoří černým vlasům podobné dloulié
rhizomorphy, rozvětvené a daleko plazivé. Někdy dosahuje kl. až iV, cm š.
a pak jest houbička neobyčejně ozdobná. Jindy naopak jest jen malinká, s kU
sotva Vj cm š.

M. rotalis Berk. et Br. Š. štětinkovitá. Před. úplně podobna, ale
m.enší, kl. více válcovitý, dole i nahoře uťatý, linédý, ale nahoře bě-
lavý s černou bradavkou na temeni.

182

Na bukových listech v hlubokých lesích u Koryčan na Moravě v srpnu
19 18 sbíral p. Sladký. — Posud hlavně z Ameriky známá, zdá se býti ještě
menší, ale sotva specificky rozdílná.

M. gratninum Lib. 1837. 5. trávní. Gracilní, velik. a tvaru M. ro-
tuila, aile kl. pěkné cihlově červený, oddálené až ku středu rýhovaný,
kulov. sklenutý, 3 — 8 mm v pr., blanitý, uprostřed vmáčklý a zde
tmavou bradavkoui opatřený. Stopka dl, štětinovitá, hnědavá, dole
tmavší, nahoře bledá, hladká, lysá. L. bílé, široké, velice oddálené
(pouze 7 — 9), stejně dl. (vzácné kdy i — 2 kratší), u tř. ve volný
límeček spojené. Nevonné. Výtr. veliké, podlouhle ellipt.. 11 — 14 .«,

na basi šikmo stažené.

Na uschlých trávách mimo les, hlavně na pýřavce na polích, vzácně. 6 — 9.
Krásný, lehce poznatelny druh. U I.ibochoviček (Fch.), Ml. Boleslav (Knr.), Mni-
chovice, Černošice. — Stopka bývá pokroucena a kl. v stáří odbarven.

M. epodius Bres. 1887. Š. chudolupenná. Nejvýš gracilní, bílý
druih, s tmavou, štětinkovitoiu stopkou, v suché travé. Kl. 0*4 — i cm,
útle blanitý, bělostný, uprostřed trochu žemlový, zvoncov., pak
rozloiž., v mládí skoro kulovitý, načervenalý. Stopka vícekrát delší
pr. kl., y2 mim ti., štětinkovitě tuhá, lesklá, červené kaštanová, na
konci bledá, lyisá. L. bílé, široké, nejvýš oddálené (pouze 8 — 10),
stejné dl., u tř. límcovitě nespojené. Výtr. obrovské (20 — 30.")j od
zaobleného kance k basi tyčinkovitě ztenčené, trochu zahnuté.

A' trávě na výslunných mochnových a mateřídouškových mezích a pahor-
cích. 7—10. Přisedá na listech trav a různj'ch zašlých bylin; kl. vypadá jako
z bílého papíru modelován. Všude vzácně. U Mnichovic, Radotín, Libocho-
vičky (Fch.).

M. caespitosus sp. Š. trsnatá. Kl. i — 1^/2 cm, pravid. sklenutý,
s nasazeným červenohnédým lirboulkem, bledě plefově červenavý,
mělce rýhov. a na okr. \'roubkovaný, suchý, lysý, niatný, tence lu-
pelnitý. Stopka předlouhá, tvrdě strunovitá, hladká, lysá, dole ka-
štanová, nahoře bílá, vMy velice křivolaká, i — 1V2 mim- ti. L. široce
břichaté, tuhé, prořídlé, bílé, u tř. volné, ale bez límečku, všechny
stejně dl., počtem 20 — 24. Výtr. vřetenovitě protáhlé, v stopeolíu

dlouze zúžené. 15 — 17 /'• Bez vůně.

V mnohcčetných trsech na starém kravském výkalu v údolí sv. Prokopa na
suché pastvině (vápno). 10, 1918. — Jest příbuzný M. epodius, ale mnohem
statnější, s větším počtem 1. a většími výtr. Trsy čítají až 50 houbiček.

M. perforans Hoffm. 1790. 5. provrtaná. V hustých koloniích na
opadalém jehličí smrků, jedlí a boirovic. Kl. 1—11/2 cm, polokulov.,
pak rozlož., kožovitý, velmi paprskovitě svraskalý, holý, bledě okrově
hnědavý, velmi tenký. L. nestejně dl, velmi prořidlé, příčně zpro-

183

hýbané a spojované, poměrně dosti tluisté, ku tř. přirostlé, bledě hně-
davé, v m-ládí bílé. Stopka 2 — 4 cm dl., yí mtii ti., velmi tuhá. elast.,
dole černavá, nahoře bledě hnědavá, s hustými tmavými i:hloiiphy.
Výtr. podlouhle ellipt., šikmo na basi stažené.

\' jehličnatých lesicli všude vehni obecný druh pu celé letu, často v smrči-
nácli tvoří na opadalém jehlici celé rozsáhlé kolonie. Kl. v mládí bělavý.

M. aiidrosaceus L. 1788. (A. q>ipihyHus Bull.) $. činěná. Menši
a štiihlejši než před., ale často pospolu. Kl. V2 — i cm, kulov. zvonco-
vitý, pak sklenuté rozlož., sotva svraskalý, červenavě hnědý. Stupka
jako žíně, až 4 cm dl., černá, hladká. L. nesitejně dl., prořídlé, tlusté.

ziprohýbané, k tř. přirostlé, jalko kl.

zbarvené. \"Ýir. podlouhle kopinaté,

O — 7 .".

Vyrůstá na jehlici, listi a větvičkách
v hustýcli koloniích celý rok v lesích. V letě
vyhání žíním podobné nitky (Rhizomorpha
setiformis Rth), jež proplétají substrát a
slouží k vegetačnímu ritzmnožování.

M. vitreus sp. n. .V. sklovitá. Nejvýš
iitlá, průsvitná, maličká. Kl. tupě
trvale polokulovitě zvoncov,. prů-
svitně blanitý, na okr. vroubkovaný,
s 10 rýhami, bledé narůšovélý, i — 2^2
v pr. š. Stopka velmi dl., vláskovitá
(q-i — o- 2 mm), k substrátu bez vlá-
šení zaobleně přisedlá, hladká, lesklá,
tuhá, sklovité průhledná, bílá, lysá. L.
počtem 10, stejně dl., široké, kolem tř.
v límeček srostlé. Výtr. podlouhle klí-

novité, 10 /'.

Xa 'zetlelém listí v lesích pospolitě u Řevnic v říjnu 1917 sbíral p. dr.
Kavina. Jest příbuz. předešlému druhu, jenž má vlastně také 1. v límeček
srostlé, který ale těsně k tř. přiléhá a vlášením uvnitř jest vyložen. Rovněž tak
u M. perforans.

M. epiphylliis Fr. 1821. (J\l. squamuila Batsch.) Š. listová. Velice
gracilní, kl. 3 — 10 mm v pr., nízce sklen., útle blanitý, snéhobilv
hrubé sz'raskalý. Stopka vláskovitá, dole červenohnédá, nahoře čluto-
bledá, celá bíle chloupkatá. h. velmi oddálené, sporé počtem, úzké,
křivolakc, příčné spojované. Výtr. válcovité, k basi šikmo stažené,
8—10 II.

Obr. 23.

Marasmius androsaceus L.
V přir. vel.

184

Výhradně na řapikách zetlelýcli listů v lesích, rihyčojně ve velkém množství
:pohromadě, ale jednotlivě, nikoliv ve svazcích. Xzácně. Q. lo. \' háji u Stru-
hařova, ve Hvězdě každý rok.

M. scabellus Schw. (Collybia stipitaria Fr.. I", cauilskiinalis Bull.)
i", drsná. Útlá, drobounká, kl. 0-5 — i cm, blanitý, pravid. okrouihlý,
vmáčklý, s ostrým, hnědým, vzpřímenými osténky posázeným hrbo-
ilem, rýhovaný, na bílém podkladu měkce plsfnatě hnědě hipinkatý
a vláknitý, v stáří skoro hladký. Stopka 2 — 3krát delší pr. kl.. V^ mm
ti., tuhá, ěervenohnědá, dole podél svras'kale hriitó vláknitá a odstále
hnědě štětinkatá. L. bílé, jednoduché, široce břichaté, u tř. volně za-
oblené, četné kratší, husté, na dně příčně
žebernaté. Výtr. vejčité, k basi stažené.
•ó — 8 .". Cyst. nitko-víté. křivdaké. někdy
větvité.

Na suchých mezích a stráních mezi travou
a mateřídouškou jednotlivě po celé lete všude
sice hojná, ale snadno pro svou drobnost se
přehlédne. Fries a Ricken kladou tuto houbičku
k r. Collybia, což považuji za nesprávné, neboť
všecky znaky svědčí pro r. Marjsmius, a sice
z příbuzenstva M. Hudsoni. Také způsob jeho
vyškytání se v trávě na výslunných mezích jest
týž, jako u mnohých druhů předešlých. Tak
Collybie nerostou.

Lentinus Fr. Houževnatec. Obr. 24.

Houby \'esiniěs dřevní, suše kožo-
vité nebo asipoň siuíšeníím nerozpadavé
'(jen sesychající), s tř. centrálním nel)
i excentrickým nebo í bez tř. L. bílé, na-
minoze sbíhavé, na ostří brvité nebo zu-
baté. Plachetka v mládí často vyvinuta.
Výtr. bezibarvé, cyst. žádné.

Druhy sem patřící podobají se (a stejně žijí) rodu Pleurotus,
k němuiž někdy některé se kladou. Brvitými í. se však hned roze-
znávají. Ricken uvádí 18 dnuhů středoevropských,

a) Kl. šupinatý neb (aspoň i' mládí I pisfnaý.
L. tigrinus Bull. 1781. H. iy\í^rovaný. Kl. 4—7 cm, tence kožovitě
mas., s tenkým, pcdvin. okr., siklenutý. ale uprostřed hluboko nálev-
.kovitě vmáčklý, bílý s hustými přitisklými hnědými aš černými šu-

Obr. 24.
Lentinus suffrutescensBrot.,
značně zmenšen. 1-2. Paroho-
vité, sterilní útvary. 3. Plodný
klobouk, s postranní stopkou.

185

pinkami. Tř. skoro ceiuiický. tenký (3 — 4 mm), elast.. nezlonikelný,
bílý, dole Jnisté černými šupinkami poprášený, nahoře bíile plstnatý,
obyčejně k basi ztenčený. L. husté, tenké, na ostří hluboce třísnité
zubaté, bílé, ziúženě sbíhavé, na ploše osténkatc. Duž. bílá, tuhá, l>ez.
zápachu. Výtr. ellipt. válcovřté, 8-9^.

Na starých kmenech a pařezech listnat. stromů (jabloni, topolů a j.).
Vzácně. 4 — 9. Řevnice (Kav.), ve Stromovce (Macháček), Budyně (R), Kojetice
(Pctrbok), Mnichovice, Kroměříž (KUpetek).

L. lepideus Fr. 1838. (L. squamosus Sohff. 1762.) //. šupinatý.
Elastičně, kompaktně a tlustě mas., velká, dřevní houba. KI. 5 až
12 cm, sklenuté rozlož., v miládí s podvin. a plstnatým okr., lesklý,
hladký, tlustě mas., okrové bledý, s pHtisklými, velkými, hnědými
šupinami, často excentrický. Tř. i — 2 cm ti., válcov., dole tence ko-
řenovitě zúžený a černavý, solidní, elastičně pevný, bílý, jf hojnými,
odstálými, hnědými šupinami. L. nejprv bílé, pak nažloutlé, zubaté,.
málo vykrojeně sbíhavé. Duž. bělavá, kožovitá, mírné chuti a pří-
jemného houbového zápachu. Výtr. válcov. ellipt.. 9 — 10 /».

Na jehličnatém dřiví, trámech, kůlech, s vklepích a dolech. Význačná houba
na, železničných pražcích, kdež se na tratích po deštích celé léto objevuje. Mám
doklady z celých Čech i Moravy. V dolech Kladenských až v hloubce 500 m a
zde ještě s vyvinutými výtr. (Žofka). — P. Kodym přinesl z pražců od Koněprus
formu s tř. nikoliv šupinatým, nýbrž útle nacliově zrnitě poprášeným (var.
erubescens m.).

L. adhaerens Schw. 1805. //. přiváslý. Kl. 3 — 5 cm, ztuiha kužo-
vitý, žemlově osimahilý, okrouhlý, laloonatý, na povrchiu lepkavě kry-
sfalinicky žlutavé šlaznatý. Tř. až u samého okr. excentrický, i cm
ti., elast. solidní, žlutě bělavý, na basi bíle plstnatý, ostatně zlaznatě
mrtnatý. L. hrubé, bíié, dlouze sbíbavé, nestejně dl., prořídlé, .šÍToké,
na ostří krystalinicky jantarové lepkavě brvité zubaté. Výtr. čárko-
vitě podlouhlé, na basi šikmo stažené, někdy prohnuté, 10 — 12, n.

Na starých, jedlových kmenech u Domažlic v lednu 1916 sbírai p. uč.
Melzer. Jest to zimní, vzácná houba horská, posud z Tyrolska a Ruska známá.

L. Melzeri sp. n. Pí. Melzerův. Kl. 3 — 5 cm, okroublý, trochu la-
loČTiatě zprohýbaný, kožovitě elast., na okr. úzce podvinutý, mírně
sklen., bledé žemlový, ale pomačkáním masově nahnědlý, nejprv
útle sametově plstnatý, ale brzo úplně hladký a lysý. Tř. asi zdélí
pr. kl., 8 — 12 mm ti., značně excentrický, velice měkce elast., žemlově
nalhnědlý, solidní, útle plstnatý. L. bílé, husté, široké, postupně ne-
stejně dl., zvolna dlouze sbíhavé,' na ostří suše bíle husté brvité
chloupkaté. Výtr. dlouze válcovité, dole šikmo zašpičatěné, 12 až
11^ i"- Voní trochu anýzově.

Na trouchnivém kmenu smrkovém u Domažlic v lednu 1916 sbíral p. uč.
Melzer. — Jest příbuzný L. hornotinus Fr., ale totožným není. Věnuji jej nálezci.

b) Klobouk lysý.

L. suffrutescens Brot. 1804. H. parohatý. Kl. 5 — 9 cm, kožovitý,
za sucha tvrdě rohovitý, sklenutý, elliptičný, okrouihlý nebo ne-
pravid., až i nálevkovitý, na okr. podvin., na povrchu lysý, hladký,
nejprv bledý, pak šipinavě kaštanový. Stopika prodloužená, hladká,
dřevnatá. L. klané, bledé, nízké, tupé. Výtrusy se vzácně kdy vytvo-
řují. Přichází obyčejně v stavu sterilním, kdy tvoří útvary až 20 cm
dl. a I — 2 cm ti., parohoviité, oblé, šedohnědavé, na konci černé,

rohovíte tvrdé, jednoduché nebo \'ětvité. někdy hřeibenům podobné.
Na trámech a prknech ve sklepích a dolech. Obdržel jsem podivuhodné
formy z dolů Kladenských a Duchcovských (Žofka), kdež jest bizarní dekorací
dřevěných konstrukcí. Také ze sklepů mně často bývá přinášen. Plodný s výtrusy
jsem posud neviděl.

L. cochleatus Pers. 1797. (L. cornucopioides Boh. 1791.) H. hle-
mýšdový. V mohutných trsech, mnohonásobně rozvětvených. Často
z hlavního tř. vyrůstají postranní kloboučky. Kl. 3 — 7 cm, excen-
tricky nálevkovitý, hlubokou dírou vyhloubený, bud ledvinitě vy-
krojený, bud pouze stranou přirostlý, hladký, lysý, za \'lhka pletově
načervenalý nebo jen pleťový, za sucha bledavý, často hnědě skvr-
nitý, s okr. tenkým, dolů sehnutým, elaisit. masitý. Tř. asi zdélí pr.
kl., někdy velmi ti., lysý, hněda\-ý, podél hluboce lištnovité zeber-
natý. L. husté, bílé, útlé, zvolna sbíhavé, na ostří hrubě zubaté. Duž.
bledá, silně anýzemi vonná. Výtr. kulaté, bezbarvé, s tělískem upro-
střed, 4—5 ft.

Na pařezech listnat. stromů v hlubokých lesích. 8 — 9. U Mnichovic pod
Koženým vrchem, u Voděrad (Vrána), Dřenovice u Trh. Svinu (Simek), Ml.
Boleslav (Knr.)

L. flabelliformis Bolt. 1791. H. vějířový. Kl. 5—8 cm, přisedlý
kratičkou, skoro nezřetelnou stoipkou, poloikruhovitý neb i ledvinitý,
ztulha a tence mas., na okr. vroiihkovaný a pak kadeřavý, na po-
vrchu hladký, bledé hnědý. L. široké, vlnité, bledé, zubaté. Výtr. vál-
covité, bezbarvé, 8-9/.*.

Na kmenech stromů celkem velmi vzácně. V Chudenickém parku r. 1894

sbíral Čelakovský ml.

Panus Fr. Pařesnik.

Namnoze drobné, v hustých trsech rostoucí, dřevní houby^ suše
kožovité konsistence, s kl. ploše sklenutým, bez tř. nebo s tř. po-

I8r

stranním nebo excentrickým. Lupeny tenké, s ostřím celým. \ ýtr.
iMízbarvé, cystidy hojné.

Rostou na pařezech, knieiiecli, korách, ale vyjma první druh jsou všechny
vzácné a hlavně v jižnější Evropě domovem. Saccardo uvádí 23 druhy evrop-
ských, Ricken 8. \'elíké n.no/.stvi jích ale přichází v tropických pralesích. Některé
podohají se docela r. Pleurotus, liší ře od něho jen svou suchou kožovitostí.

P. stipticus Bull. T782. /'. obecný. Malý, suše k(^žovitý, pleťový,
trsnatý, na pařezech. Kl. 1 — 3 cm. ledvinitý nebo polokruliovitý,
s okr. podvin., nejprv za živa elast. kožovltý, za sucha skoro dřev-
natý, celý světle okrový něho plefový, nejprv hladký, pak mirtnaty
a šupinkovitě trhaný, svým okrajem konec tř. ostře objímající. Fř.
postranní, až i cm dl., nahoru ztluštělý, hladký, oblý. T>. tenké,
husté, úcké. od tř. ostře oddělené, s krátkými střídavé, za sucha ko-
zově rezavé, příčnými šebérky spojované. Chu'ti stahující, pak pal-
čivé. \'ýrr. úzce ellipt.. malinké. 3 — 4.".

Xa pařezech listnat. stromů (hlavně habru, dubů, l)uku) v mohutných
trsech po celý rok všude obecná houba. Kl. za sucha zbělá. — Xa olšových pa-
řezech u Neratovic v říjnu 1Q19 sbíral p. dr. Schustler formu trochu odlišnou:
větší, s delší a tenčí stopkou, ku které se okr. kl. klínovitč zužuji a nahoře
ostrou obrubu netvoří. Okraj kl. bývá vlnitě laločnatý (var. undulatus m.).

P. Pruni sp. n. P. švestkový. Podoben před., ale větší (3 — 4 cm),
bezstopečný, bokem přirostlý, polookroublý, k basi krátce klínovitě
stažený, tence mas., za suCha kožovitý, sklenutý, trsnatý, zevně
bělošedavou plstí pokrytý. L. dosti husté, bílé, pak bledě žemlové,
s ostřím celým. Výtr. podlouhle válcov., na basi šikmo stažené, 5 ,".
Na kůře staré švestky v Motole u Prahy v říjnu 1019 sbíral p. ř. O. Reisner.

P. rudis Fr. 1838. ( P. hirtuis Secr. 1833.) P. chlupatý. Kl. 2—5 cm,
-SUíše kozoví tě žlutavý neb bělavý neb i červenavý, odstálc husté
štětinatý, nálevkovitý, nepravid. laločnatý, ledvinitý, uprostřed
vmáčklý, tenký, tuhý, na okr. podvinutý. Tř. bledý, opak kušelovitý,
krátký, hustě chlupatý, solidní. L. žemlové bledé, husté, úzké, často
spojované, sbíhavé. Duž. bledá, hořce palčivá, kožovitá, pevná. Výtr.
Tálcov. ellipt., 4 — 5 /'. Cyst. tupě sdoupkovité, velké, tlustostěnné.

Na pařezech listnat. lesních stromů vzácně. U Koryčan na Moravě na
podzim 1OT3, 1918 sbíral p. J. Sladký.

P. torulosus Fr. 1874. (A. carneotomentosuis Batsch, x\. fornicatus
Pers.) P. pleťový. V mnohočetných trsech, kl. nálevkovitě rozlož.,
excentrický, neb i poloviční, nejprv červenavě hnědavý, pak bledé
plefový s růžovým nádechem nebo hnědě růžový, v mládí na podvin.
okr. jemné plstnatý, 3 — 8 cm š., na povrchu hladký, elastiěně suše
kožovitý. Tř. krátký, i — 2 cm ti., vodoroxiný nebo šikmý, dlouze

188

plstnatý. L. prořídUé, ú^é, k tř. zvolna zúžené a sbihavé, nejprv
narůžovělé,, pak bledé. Voní příjemně anýzově.

Na pařezech různých stromů, hlavně břiz. Vzácně. V červnu 1914 v lesích
u St. Boleslavi, Vídrholec u Běchovic (8, 1919, Fch).

Schizophyllum Fr. Olšovka.

Suše a ztiiíia kožovité, na dřevě přisedlé, nestopkaté houiby.
Lupeny ro^zštěpuijí se ve dvě lištny, zpět se podvimujíící. Pouze jediný
evropský druh. Jest to houba podivuhodná, monotypická.

S. alneum L. 1759. (S. commune Fr.) O. suchá. Kl. i — 4 cm, ko-
žovitý, tenký, skoro okrouhlý, bokem na jednom bodu přirostlý, na
okr. úzce podvin., často vlnitý a radiialně paprskovitý. Povrch bílý,
hrubě plstnatě chlupatý. L. z bodu přisedlého paprskovitě rozbíhavé,
kožovité, nejprv šedé, pak fialové hnédé, ve dvé lištny, zevné hladké,,
uvnitř bíle chlupaté, rosštépené. Výtr. vákovité, drobounké, 3 — 4 /'•
Na různi''ch kmenech listnat. stromů, hlavně lípách. Opočno (Veselský),
Hurkenthal v íurnavě, Písek, Karlštejn (na habrech), Morava (Sladký). Po-
celé léto.

Agariceae. Bedlovité

a) Prach výtruisný bílý, výtr. pod mikro-

síkopem bezbarvé Leucosporeae.

b) Prach výtrusný černý, tmavý, výtr. pod

niikr. černé, hmědé, nachové Mclanosporeac.

c) Prach výtrusný růžový, masový, výtr. pod

m. červené, růžové Rhodosporeae.

d) Prach výtrusný rezavý, hnědý, špinavý,

výtr. pod m^ hlínové, žluté, medové, hnědé .Ochrosporeae.

Barva prachu výtr. jest obyčejně od barvy výtr. pod mikro-
skopem rozdílná, čehož třeba dobře dbáti. Také zbarvení výtr.
v mládí a stáří bývá často velmi rozdílné. Také oddělení druhé jest
těžko přesně vymeziti. Kam na př. zařaditi r. Hypholoma nebo
Psilocybe? Ricken, Hennings rozeznávají nachovýtnusmé a černo-
výtrivsiné, ale to platí jen pro některé druhy přísilušných rodů. Také-
rozdíl mezi hlínovýtrusaiými a bnědovýtrusnými nedá se provésti.
Proto každý neohť při určování sleduje dobře a spíše diagnosy rodů.
Nejpřesnější a bezvýminečná jest skupina první a třetí.

189-

a) Leucosporctie- Bělový trusné.
A. L. docela volné, dalťko od tř. vetknuté.

a) Zevní závoj v mládí obaluje celou houbu a
zanechává na basi tr. pošvitou plachetku a
na kl. velké bradavice. Mimo to vnitrní zá-
voj na 1., zanechávající prstenec na tř. . .Amanita.

b) Bez plachetky, pošvy, bradavic, ale se zá-
vojem pod 1. zanechávajícím prstenec na [v.Lepiota.

B. /.. kil tř. připojenř, přirostlé ano t shíluivé.

a) Tř. centrální, masitý, solidní nebo vycpaný.

^) L. u iř. vykrojené Triclioloma.

:■') L. široce ku tř. přirostle, \ice nicnč

sbíhavé Llitucybc.

y) L. málw sibíhavé, tř. spojena s kl. zá-
vojem, jenž zanechává na tř. prstenec .Armillaria.

h) Tř. centrální, chrupavčitě rourkovitý.

X) L. na /.iluštčlém nahoře tř. daleko sbí-

havé Oinplialia.

'^) 1.. nesibí'haA'-é, okr. kl. k tř. nivně při-
lehlý, kl. zvoncov. kuželdv Mycena.

y) L. nesbrhavé, okr. kl. k tř. podvin., kl.

nízce sklen Collybta.

c) Tř. excentrický, postranní nebo žádný,

dřevní houby Pleuruťus.

Amanita Pers. Katmanka.

Veliké, šťavnatě mas., pozemní houby. Kl. rozlož., živě zbar-
vený a bradavkoví tými zbytky po zevním velu (závoji) v mládí po-
sázený. Velům toto obaluje v mládí celou houbu, když pak se kl.
od base tř. utrhne a na tř. vyzvedne, ostává na basi tř. jako volná
pochva nebo kríxiižek (někdy několik nad sebou). Mimo to zakrývá
na stpodu kl. luipeny vnitřní závoj, který v čais dospělosti zanechává
na tř. nahoře veliký prstenec. L. široké, husté, měkké, tenké, u tř.
volně oddělené,- zaoblené. Výtr. hladké, bezbarvé, skoro kulovité,
veliké. Cyst. veliké, kulovitě měchaté.

Statné, někdy převeliké a často nádherně zbarvené houby (A.
muscaria, caesarea), objevující se v lesích všeho druhu v teplém
letě. Mnohé z nich jsou krutě jedovaté (nejjedovatější jest pokožka
na kl.), jiné však jsou nejlahodnější potravinou: A. caesarea, ru-

190

besicens, ovoidea Bull., Coccola Scop., junquillea. Jest to rod spíše
v teplejších krajích jižní Evropy rozšířený. Nejsou příliš měnlivé
a snadno se určují. Ricken uvádí ze střední Evropy 21 druhů. Sac-

cardo všedi vůbec 66 diruhů.

a) Na basi tř. volná, různě vysoká, celá nebo dělená pochva,
na kl. bradavice namnoze sporé nebo Máne.
a) Třen bez prstence.

A. vaginata Biull. 1782. (Amanitopsis Róze, A. plumibeus Schff.
1762, A. involutus Lm.) K. pošvatá. Kl. 6 — 10 cm v pr. š., šťavnatě
mas., nejprv zvoncov., pak ale dokonale rovný, pravid. okrouhlý se
středním tmavším brbolkem, šedavý, hladký, az do poloviny ná-
padně hluboce rýhovaný, i v mládí beze všeho prstenu, lysý, vlhký,
k okr. tence mais. Tř. až 20 cm Vys., uprostřed až i om ti, rovný, na-
horu ztenčený, rourkoví tý, dosti křehký, bělavý. L. husté, stejně dl.,
čistě bílé, od okr. k tř. zvolna zúžené. Výtr. kulaté, na basi stažené,
s velkou kaipkou olejinou, 12 — 15 /«.

Ve vlhkých mechatinách lesních všude velmi obecná, také v trávě mimo les.
Vždy jednotlivě. 7—10. Jest nápadná a lehce poznatelná houba svým rovně
rozlož., rýhovaným kl., dlouhým tř. a až k basi volnou, basalni, v cípy klanou,
bílou pochvou, jež při utržení houby ostává v zemi. Jest jako násled. variety
dobrou jedlou houbou. — Rozeznává se ve všech zemích několik plemen, jež
bývají dosti stálá a neměnlivá. U nás jsem posud pozoroval následující: Var.
maxima n:. Kl. 12 — 20 cm, dosti mas., temně šedě okrový, hladký, lysý. Tř. mo-
hutný (až 25 cm), uprostřed až 2 cm ti., popelavý, v celé hořejší části hojně
bíle šupinkatě zrnečkatý. Pochva mohutná, bílá, volná. V borovém lese ve Vídr-
holci u Běchovic v červnu 1919. — Var. fulva Sch. Ve všem menší, kl. hnědý,
uprostřed temně kaštanový, často na povrchu s několika velkými, opadavými
šupinami velovými, 1. brzo žemlově nahnědlé. Výtr. kulaté. Na některých stano-
viskách v lesích hojná, hlavně také v bučinách, nikde nedělá přechodů do še-
dého plemene. Var. nivalis Grev. Kl. i tř. sněhobílé, bez jakéhokoliv odstínu, bez
šupin a bradavic, výtr. kulov. Vídrholec u Běchovic. 8. 1919. — Var. strangulata
Fr. Kl. šedohnědavý, hustě bradavkami posázený, nad pochvou na dolejšku tř. více
kroužkovitých šupin nad sebou. Karlovy Vary (pi. Hedrychová), Plockenstein
v Šumavě (K.). Mnozí považují tuto odrůdu za samostatný druh, což jest
nesprávné.

A. Cordae sp. n. K. Cardova. Malá, kl. 3—5 cm, rovně, hladký,
lesklý, suchý, šedavě žemlově narůžovělý nebo bledě nažloutlý (za
sucha slámově bělavý), hojně bělavými velovými trvalými strupy
hlavně uprostřed posázený, při siamóm okr. hustě krátce rýhov. Tř.
3 — 10 mm ti., sotva delší pr. kl., na basi měkkou, bílou, v cípy

191

kiajiuu, vuliiuu puchvou ubdainv. ].. valné, hile, hu6ié, tenké, široce
břichaté, na ostří brvitě zouibkaté. Výtr. ellipt. válcovité, na basi
v stopečku stažené, s i — 2 tělÍLsky, 12 — 15 ,n.

y suchých borech písčitých u Sojovic na Jizeře všude velmi hojně (6, 1914),
bez přechodů k před. V borech ve \'idrholci u Běchovic (6, 1919). Nízkým tř.,
krátce rýhov. kl. a hojnými strupy hned nápadná. Povahou výtr. jistě se od
před. liší. -im. Uodeyi Gil. (z Francie) zdá se býti příbuznou, jest prý také
malá a má rovněž podlouhlé výtr., ale holý kl.

A. Sternbergii sp.

n. A. Slenibe-rgo-
va. Alalá, kl. 4 až
5 cm, rovně rozlo-
žený, tence mas.,
smutiič popelavě
nahncdlý, světle 0-
jíněný a matný,
suchý, trvalými še-
dými strupy velo-
vými celý husté
posetý, na okr. hlu-
boko rýhov. Tř.
asi I cm ti., dlou-
hý, rovný, dutý,,
dole málo ztluštělý
a cde podivou těs-
ně přilehlou a při-
rostlou ohdaný, ce-
lý hustě drobně še-
dě šupin katy a do-
le hrubě šupinatý.
L. bílé, 112 ké, lehlé.
Výtr. kulaté, 12 až

V stinné, mokré olŠině pod Pecným u Ondřejova, 6. 1919. Jest jistě od
A. vaginata rozdílná a také s před. nedá se spojiti. — Zdá se, /.e vůbec A. vagi-
nata obsahuje celou řadu druhů, jež měly by se právem sestaviti v samostatný
rod (Amanitopsis).

A. gluíiiiosa Sp. n. K. slizká. Kl. 3 — 4>ž cm, tlustě mas., sklenutý,.
lysý, hladký, velice slizký, jen při samém okr. krátce rýhov., žem-
lový. Tř. 4 — 7 mm ti., bílý, hladký. lys<-, dole slabě ellipsoidicky na-

Obr. 25.
Amanita vaginata Bull. .Mladá a starší, v přir. vel.

192

pudily a podivou přitisklou, přes polovinu srostlou ohdaný. Prstenec
na tř. „sdíálzí. L. pirořklllé, bí.lé, neširoké, břichaté. Výtr. kulovité,
v stoipečku stažené, lo — 13 /*.

Na lesním humuse v dubině u Habru, 8, 1918. Jednotlivě. — Podivná
katm., velikostí, tvarem i zbarvením připomíná Hebeloma hyemale. Má kl.
mnohem menší než A. vagín., tlustě mas., velice slizký a sotva zřetelně při
okr. kratičce rýhov. Basalní pochva jest jen na konci volná — tím skoro se
neliší od A. umbrina, ale nemá prstence. Druhu Am. vagín, se vůbec nepodobá.
Jest to tedy úplně samostatný druh, daleko odchylnější než oba předešlé. V lite-
ratuře nemohu ničeho souhlasného nalézti.

P) Tř. s velkým, manšetovitým prstencem.

A. caesarea Sc(4>. 1772. K. císařka. Zjev i velikost A. muscarra.
Kl. 8 — 15 cm, tlustě mas., nejprv polokulov. zvoncov., ohnivě čer-
vený, někdy do žlutavá, s ostře rýhov. okr., vlhký, bes strupii, za
sucha hladký. Tř. citrónový, s visutým, širokým, hustě čárkovaným,
papÍTovitým, slutým prstencem, nad tímto hustě jemně rýhovaný,
na basi s velikou, bílou, tu:hou, vakovitou, v cípy rozdělenou, volnou
pochvou, v míládí cellou houbu zalhaluijící. L, citrónově žluté, volné,
husté, široké. Duž. bez zálpachiui, mírná, vodu žlutě barvící. Výtr.
slabě nažlou'tlé. vejčitoellipt. s centrálním tělískem, 10 — 12 //. Cyst.
na ostří veliké, kulovité, čiré.

V lesích listnat. i jehličnat. v nejteplejších polohách Cech a Moravy, v pozd-
iiini létě. U Vonoklas v červenci iQiB více kusů sbíral a mně přinesl p. /. Plachý,
topič botan. zahrady. Popis zde dle těchto exemplářů sestaven. Podklad vápno.
LI Radotína a Černošic (přinesl p. insp. Holub), také z více míst v Polabí mně
byla hlášena, na Kozákově hojná (Víšek), u Jíloviště (Bezděk). P. uč. P. Pinč
sděluje, že v okolí Protivína u vSlouně a v Zadním Hájku roste hojně (dr. Ambrož,
iyi8). Sycín (Chlum) na Doubra\,ě u Ml. Boleslavi (Knor). Na Moravě v teplých
l)olohách často (Neuvvirth, Macků), říkají jí zde »králůvka«.

Císařka jest vlastně houba jihoevropská, tak jest obecnou v Itálii, Řecku,
ve Francii, Španělsku. V Německu se uvádí pouze z teplých krajů Badenska.
Jest nejlahodnější houba vůbec a co taková sbírána a draze placena již za doby
Římanů. Praví se, že zvláště císař Claudius byl jejím ctitelem. Agrippina prý
niu právě pokrm z císařky otrávila a tím jeho smrt zavinila. Suetonius ji na-
zývá pokrmem Bohů. Stejně ji opěvá Martial. Plinius zná ji rovněž jako vý-
bt.rnou houbu a dobře praví, že se musí rozeznávati od jiných podobných, ale
jedovatých. Apicius, známý labužník z doby Augusta (otrávil se, když byl
promrhal své jmění na i million z obavy, že by neměl z čeho žíti), dokonce
nám zanechal recept na úpravu císařek: »Nakrájej císařky do kyselého vína,
přidej štipec koriandru a vař. Pak uvrhni do kastrolu vejce, něco málo pepře,
malounko medu a šťávy z hovězího masa, vše zamíchej a konečně pokrop dobrým
olivovým olejem.« ^ Ještě dnes jest v Itálii císařka hledanou houbou a ve
Francii náleží' k nejpřednějším lahůdkám (oronge des Césars).

13 193

A. věrna linii. 1782. (Ani. virosa Fr.) K. jarní. Celá bílá. jen kl.
slabounce žemlový a uprostřed skoro okrový, v mládí světle špinavé
/.lulavý a velmi sliský, 4 — 7 cm, .šťavnatě mas., nejprv tuípě kužeíov..
]);rk rozlož., s několika velkými kusy bílého vela. Tř. 1 — 2 cm ti. a
8 14 cni dl., brzo dutý, k basi :;volna :::tluštélý (nikoliv hlizoVitý),
měkce nurtnatý, nahoře s bílým, visutým prstencem, dole s laloč-
natou pochvou. L. husté, volné, dosti mas. Páchne odporné po
i-C(i levičce. Výtr. kulaté, 9 — 12 .«.

V luiinosních lesích řídce, již v květnu! Chuchle, v borech u Lysé, Nera-
tovic, .St. Boleslavi, Černošic. — Jest prudce jedovatá.

A. phalloides Fr. 1821. (A. virescens Voill. 1727.)
K. Iilísovitá. Statoěj.ší druh, se zelenavým kl. Kl.
7 — 12 cm, měkce a vlhce mas., tupě zvoncov. rozlož.,
^ , hladký, s nečárkovaným okr., olivově selený s ra-

diálními jemnými tmavšími vlákénky. Tř. dvakrát
delší pr. kl., asi i cm ti., nečistě bílý, pevný, tuhý,
solidní, s prstenceim vřsutými, blanitým, záhy mizi-
vým, na basi napuchlý v kulovitou, měkkou, j — 4 cm
š. hlízu, jež věnčena jest cípovitými zbytky bývalé

[i ' poclrťy. L. l)ílé. husté, volné, široké, často lehlé.

f l)už. pod loupaxiiu pi>kožk(ni žluta\á. bez zápachu.

\'ýtr. kulovité, 9 — 10 .".

\' incchti a smetí v lesích všeho (hiihu po celých Cechách
i ii;i Moravě hojná, vž<ly jednotlivě, j- — 10. Lehce se poznává.
Jí pi^íhuzná A. mapp;i jest menší, s kl. bledším a velikými
plátky velovými posázená. Jest krutě jedovatá a co rok způ-
sobu je smrtelné otravy. Jest skoro ropochopitelno, že lidé
ji za jiné jedlé houby zmatou, vždyf zelený klobouk mají nejvýš holu-
binky a zelánky, které přece docela jinak vypadají a mimo to zelánky n^stou
až pozdě na podzim.

A. mappa Ratsch 1789. (A. citrina Schff. 1762.) K. citrónová.
Mce méně žhttozelenavá, kl. 5 — 8 cm, dosti tence mas., sklenuté
rozlož., obyčejně velikými velovými plátky spoře posázený, ale také
i bez těchto, na okr. nečárkovaný. Tř. asi i cm ti., dole z veliké,
kulovité, měkce houbovité, na okr. uťaté a ostře zubaté hlízy vyni-
kající, hladký, brzo dutý, nahoře s blanitým, visutým, na okr. žlmitě
zuljatým prstencem, nad tíímto útle čárko\aTiý. L. bílé, husté, široké,
u tř. zaoblené, na ostří jemně brvité. Výtr. kulaté, 8 — <)/'• Odporně

ostře páchne.

V lesích všeho druhu, hlavně ale v listnatých hájích jednotlivě. 7 — 10. Po
celých Čechách i Moravě obecná. Přichází také odrůda menší, s hlízou vejčitě
ellipt.. sotva zubatou, tř., prstenec i kl. čistě bilé, hrubé bradavice na kl. jsou

I

Obr. 2Ó.
Amanita věrna

Bull. Mladá,
slabě zmenš.

194

přiokrovělé (var. alba m.). Tak u Kunic v habří v srpnu. — A. mappa jest také
krutě jedovatá a titn nebezpečnější, poněvadž v mládí, když dere se ze země,
poněkud se podobá mladým žampionům (Ps. arvensis), jež bobužel často v její
společnosti rostou. Veliká hlíza na basi a odporný zápach každému může
býti dobrým vodítkejm, i když kl. byl hladký bez šupin.

A. junquillea Quél. 1876. (A. citrina (lOmi.) K. čo)ihyl(r:'ii. \'o-
dobná a příibuzná před., ale kl. vždy sytě cifronovč Slutý s útle čár-
kovaným okr.,
se sporými vel-
k>mii šupinami.
Tr. bily s bílým
piDStenncem/s hru-
škovitou, koře-
n ovitou hlízou,
na okr. široce
poš vitou a tř.
objíímající. je-
dlá a výbdrná

houba.

Již v květnu,

v borových lesích,
vzácně. Ce.ští my-
kologové (P.ezděka
j.) ji z Cecil opětně
citují, já jsem se
s ní ale posud ne-
setkal. Za to ale
obdržel jsem z du-
bin (opuka) u
Chlumce n. C. (Ri-
.u;ellová) v /áíí 19 lí)
následující odrůdu:
\'elikost i zjev A.
maiipa, ale nikde
uic žlutéiio. lvi.
hladký, na okr. ne-
čárkovaný, nejprv
oledě šedě okrový,
pak bělavý, bí-
lými velikými šupinami veiovými pokrytý. Tř. asi i cm ti., rovný, bílý. irobne
šupinkatě mrtnatý, s mizivým prstencen., na basi s měkkou kulovitou hlízou,
na ní.i sedí vysoká, tr. objímající, tiská pochvu. L. bílé, široké, úzké, u tr.
zaoblené. Výtr. kulaté 10 — 12 fi. — A. mappa se liší hlízou kulatou, na okr.
zubatou. A. junquillea se liší žlutostí, rýhovaným kl. a ellipt. výtrusy. Po-
dobná jedna forma existuje pod jménem //. ainici Gil.

Obr. J-.
Amanit?. phalloidcs It. .Vlladé stadium.

/fy.i

A. porphyria Alh. et Schw. 1805. K. porjýrová. Velikost i tvar
jako A. miapi)a. K1.4 — 6 cm, rovně rO'zlož., sotva zřetelně hr])ol.,
šedohnědý, lesklý, s několika velkými bilými šupinami, ale také l.>ez
těchto, na okr. kratičce hustě čárkovaný. L. 1)1 lé, husté, tenké. Tř.
tenký, velmi vysoký, sotva i cm ti., rourko\itý. bílý, s visutým širo-
kým, šedavýin prstencem, nad tímto hladký, nu basi z' knlaton hlízu
sfluštělý, nu nič sedí vobuí fH>ch-c>u, posléz celý šetlý. \'ýtr. kulaté,
beze stopky na basi. 10 .0.

V hlubokých, mechatých lesích jehličnat. všude sice rozšířena, alt- nikde
hojná a vždy jednotlivě. 8 — 10.

A. íormicaria sj). n. A', niraveneční. Dosti statná, mas., jako
A. umbrina. Kl. 5 — 12 cm, slkle.nutý, pra\kl.. hladký, slizký, hez
šupin valových a nerýhovaný, šedohnědý. Tř. delší pr. kl., oíI dola
íiuhoru kušelovité ztenčený, značně tkiistý, bílý, mrtnatě šupinatý,
s bilým, bkmitým, hladkým prstencem, nad tíanto bílý, hladký (ne-
rýhov.). uiprostřed 2 cm ti., solidní, uprostřed vycpaný. Base tř. ////-
zavitě neztluštělá, obalená do vy.sf)ké, volné, rovně uťaté pochvy,
jež v zemi končí iMlcovitým tenkým kořenem; ])()chva jest vejčitě
válcovitá, 2 — 4 cm vys. a 3 cm široká. L. husté. bílé. šin^ke. u tř.
volné. Výtr. kulaté, t2 .».

V hromadě jehličí mravenců hnědých na Boukalcjvě stráni u Mnichovic.
8, IQ18. Podivnou houbu tuto nemohu spojovati ani s před. ani s A. umbrina.
k nimž jedině má vztahy. Hlíza na basi tř. vlastně není vyvinuta žádná, ale
pochva jest velice vysoká a volná. I^řichází-li vždycky jen v mraveništích, nevím.

A. umbrina Pers, 1801. (A. pantheírina DO /\'. šcdavá. Kl. 5 nž
JO cm, dlouho polokulovitě zvoncov.. za vlhka slizký, za --udia
hladký, až i lesklý, hnčdč šedui'ý ■ď/. jen šedý, br/o s hojnými, bílými,
drobnými struipy, brzo jen se strupy velikými, sporými, lui okr.
hustě čárkovuný. Tř. bílý, dvakrát delší pr. kl.. 1 — ]>2 cm il.. dole
'vellipt. vejčitou hlízu mírně ztliuštělý. ////.;(/ jest ostře u hladce
tifatým )iíz':cým lemem věnčena, někdy nad ní ještě jeden pošvitý
kroužek. Prstenec hílý, ostře čárkovaný, xisutý. nad tímto třen hlu-
boce rýhovaný. L. čistě bílé. široké. Výtr. vejčité, to^ — 12 /i.

\' lesích všeho druhu, hlavně jehličnatých, suchých a světlých z rovin až
do hor nesmírně rozšířena a všude velmi obecná. Často v houfech. 7 — 10. —
V lesích Jevanských a u Strašíc přichází forma s vysokým tř. a šedým, úplně
hladkým (nestrupatým) kl. (var. cinerea m.). Na pahorcích mimo les růstává
v trávě po deštích v letě v celých stádech forma s kl. velice slizkým, daleko
a hluboko rýbov., světle špinavě žlutavým, slabě drobně strupatým (var.
collina m.).

196

b) A^a basi fř. poncw více méně sřetehic krou.iky po velu, stntpy
na kl. hojné.

A. muscaria L. 1755. K. muchomůrka. X^eliká, statná a překrásná
houba. Kl. 8 — 20 cm, zářivé ohnivé červený s útle rýhov. okr., za
vlhka slizký, hruibými, bílými xelovými liradavicenii liojné posázený,
pod dobře louipavoLi pokožkou žkrtavý. Tř. r — 2 cm ti., ;měkce
mrtnatě vlálknitý. bílý, s širokým, bílým prstencem naboře a dole na-
puchlý v hlízu vej-
•itou, koncemtrický-
mi četnými kruhy
3 1 r o\\\\yk ů zn ačeno u ,
hirzo dutý. L. ])ílť,
široké, někdy slabě
žlutě natóhlé, hu-
sté, měkké, volné.
DiU'ž. bílá, chuti
míriné, bez víinč.
Výtr. skoro kulaté,
na ba,si stažené, 10

až 12 //.

V lesích všeho dru-
hu, hhivně v jehlična-
tých od července do
pndzima všude obecná
a vždy pospolitě v hou-
íech. — Tvoři několik
odrůd, X nichž jako
význačnou uvádím: Kl.
nažloutlý se žlutavými
Dradavicemi (var. for-
inosa Fr.). Odrůda
íato jest v lesích velmi

rozšířena a červené
muchomůrce se ani ne-
podobá. Roste vždy
houfně. Malá, s kl. na-
mnoze bez bradavic
(var. minor m.). Kl.

menší, ohnivě nachový, s miz výn:i, velice drobnými bradavicemi, pod pokožkou
žlutý. Hlíza basalní veliká, skoro kulatá, úplně hladká, jen na konci s jedním ostře
zubatým límečkem. Tř. hladký. \' hájích teplých n linblina (var. vaginata m.).
Povahou hlízy úplně připomíná \. umbrina. - - Aut. Eiuilii Riel. (Bull. -Soc.
Myc.) popsaná z l-rancic, ji-tě takr v teplých polohách Čech přichází. Jest po-

Ohr. 28.
Amanita mappa Btsch. Vyvinuté a mladé kusy.

19?

ilobna A. musťaria, ale kl. castu - iidstlncin do hnéda, pod pi ikožkoii bledě rů-
žový, 1. s nádecluMii růžovým.

Jest považována všcobenu za jedovatou houbn a známo, že venkované
rozmačkanon v mléce líčí na nimuliv, jež se jimi otrivuji, což ale není důkazem,
7.e jest jedovatou pnj člověka. Dle různých dokladů jest to výborná, jedlá houba
a snad jen pokožka na kl()l)once je-^t nebezpečná. Xi Pacovskn lidé vesměs ji
sbírají a jedí (oloupanou). Uřezané třeně na trhu veřejně jako »bílé houby«
prodávají a klobouky ve velkém množství zasílají d(5 továrny na polévkové
koření. Zajatí Italové v Cechách za svět. války pilně v lesích muchomůrky sbírali
a v kuchyni upravené s chutí jedli a divili se, proč je u nás považujeme za jedo-
vaté. Také Rickcn připojuje poznáu.ku, dle niž jest muchomůrka jedlou houbou.
I', prof. 1'ilJicliit mně vypravoval, že na Mladoboleslavsku zná hajného, jenž
také muchomůrky -^hirá a jako výborné pf)ží\á.

A. strobiliforiiiis \iil. 1H35. /\'. šiškínniú. Statná, kl. 12 — 15 cm,

neji)rv knloviiý, jxik rozlož., nia.s., hlcííý, :mšedlý ucho bílý, s vel-
kými, ale ncč ctnými zbytky 7'cla podoby čtvercové nebo obdélníkové
nebo i zaokrouhlena, mírné kiizclovilýcíi a na 3 — 5 polí rozdělených,
trochu temnějších, s okr. tenkým, zaoblenýnn. Ty. mohutný, vys.,
2 — 4 cm ti., v mládí thustý, pak .štíhlý, bílý, s bílým, měkkým, rýhov.
pr.stencem, na ztluštělě l>asi s několika ostrými kmihy po velu. T>.
bělavé, stejně šir., na obou konď.di zaobleně, \'ohié. \^ýtr. cllipt.,
I 2-^ [4 //.

\' listnat. hájích a parcích v kypré půdě velmi vzácně. Na Chrudimsku,
u Prahy, .Sm.ečna -liír.-d p. o. Zvora^ od něhož j^^em tuto diagnosu přijal. Jest
to statná katm., barvy hile, s obrovskými, sporými šupinami na kl.

A. excelsa b'r. 1821. (.\. ampla i'ers.) K. vyniklá. Kl. veliký (lO až
20 cm), hnědavý nebo Šedavý, vrostle vláknitý, skoro jamkovilc
svraskalý, sotva na okr. čárkovaný, s \elmi pomíjivými drobnými
1)raďavkami velovými, vlhký, .měkký. Tř. bílý, s bílým visutým
prstencem, na basi sotva hlísovité ztlu.^télý. s šupinatými krtnižky,
vysoký a asi 2 — 3 cm ti., velmi hluboko i' zemi ponořený. !.. bílé,
husté, břichaté, volně. l>ez zápachu. Jest jirý jedoxalá. \'ýtr. kulatě,
/;/(//(• (8 — 9,". ).

V horských lesích jeldičn. i li-^ínatých vzáaiě. 8 — o. — Jest to statná houba
již v rovinách sotva kdy nalezneme. Posud jsem obdržel exempláře od Eisen-
steina v .'simiavě ílledrych) a sáir, jsem ji sbíral v lirdech.

A. solítaria Bull. 1781. K. osamělá. Menší, iitle mas., křehká, bílá.
Kl. 4 — 6 cm, plo.še rozhjž., tence mas., sněhobílý, jen uiprostřed
troch'U nažeinilovělý, dro^bnými, bílými struipy hojně posázený. Tř.
delší pr. kl, asi i cm tk, brzo dntý. křehký, naboře s bílým, mizivým
prstencem, nad tínuto čárkovaný, celý bílý, útle mrtinatě šuipinkatý,
■na basí slabé ellíptíéné zfliištčlý, na konci hlízky s pošvitým lí-

198

mcčkciii (I nad fíiiifo jcŠfř s jciíiiiin. L. útlé, břichalé, hile. Výtr.
kuilaté, q — lo ,ti.

V listii;it. lesícli, v diibiiiAch, bučiiiárh, řidcc. 8 — 9. Hojně v bučinácli
Jevanskýcli, na Pleeliáči n Miiichovic, Hůr;i ii Tcliova, Karlštejn.

A. spissa Fr. 1836. K. tlustá. Veliikosl i zje\- téměř A. innihriiia.
Kl. 7 — 12 cm. rozlož. , černohnědý, veH<.vmi, světle šedými strupy
posázený, na okr. nečárkovaný, ale ])()siéz rozpiikaný. Tř. sotva delší
pr. kl., na basi ve velkon, kulatou, nahoře ostře obroubenou lilisu
ztluštělý (hlíza ol)y-
čejně žene dolů tlu-
stý kořen), pod ne-
obyčejně velikým,
blanitým, širokým,
rýhovaným, šedým
prstencem šedý, nad
tímto bílý, rýhova-
ný. L. čistě bílé, ne-
příliš široké. Bez zá-
pachu. Výtr. skoro
kulaté, 7 — <)/ř. Cyst.
hojné, jako veliké
koule.

\' suchých jehlič-
nal. lesich, hlavně v
smrčinách, od června
do září, obyčejně v
houfech a nezřídka ve
společnosti A. umbrina
a A. rubescens. ^^šude
sice rtjzšířená, ale ni-
kde obecná. Jest prý
jedovatá.

Obr. 29.
Amanita rubescens Fr. Zmenš. mladé kusy.

A. cariosa Fr. nS^d. K. shnilá. Menší druh, s hladkou hlízou a
hnědým kl. Kl. 5 — 7 cm, hnědavý s temnějším středem, na okr. slabě
rýhov., \lhiký až slizký, s drobouiTkými, nízkými bradavicemi, tence
mas. Tř. 1— iK' om ti., bělavý. s bílým prstencem, málo delší pr. kl.,
nad prstencem sotva zřetelně rýhov., na basi ztluštělý v knšelovitou
li lisu úplně hladkou, uvnitř s pruhem, skelně v odňatým, pošlé s dutým
a příčně přehrádkovaným. L. tenké, husté, bílé. Bez zápachu. Výtr.
kulaté, 7 — 8 \i.

199

\ k-řicl; všťhi) (Inilni vzáciu'. .\';i llňíc ii 'feluíva, 8, U)i4. - Quélet ji
kladf jako vnr. k A. lunhrina.

A. rubescens I-^r. 1821. (A. nil>ens Scop.. A. pustulata Schff.)
/v. iiačcrvenalá, rúžorka. iiuisúk. \'elikostí dosti měnlivá, ale dobře
vyvinuta statná, mas., /.\icí .\. mu.scaria. Kl. 6 — 20 cm, nejprv tupé
zvoncov., pak sklenuté rozlož., osmahle nečisté načervenalý, drob-
nými, nečistě bílými sirupy hustě posázený, zřídka lysý. Tř. mo-
hutný, 2 — 3 cm ti., duaý, bílý, nahoře narůžovělý, na basi zvolna
v kulovitou, nevroul>enou, lysou hlízu ztluštělý, nahoře s dlouho
trvalým. l)lanitým. rýhovaným prstencem. L. bílé, husté, tenké, ši-
roké. Duž. bílá, ale pod pokoSkoii irždy ::volna růšoincí, na roze-
žraných od larev místech v třeni rovněž růžová. Také 1. i tř. s pře-
jemiiým nádechem růžovým. Výtr. tuípě vcjčitoeUipt., na basi
stranoui stažené. 10 — t2 ,». Bez zvláštního zá-pachu, ale chuti skoro
příjemně mandlovité.

\"ždy v houfech pohroniadé v .suchýcli, teplých, cliráněných koutech lesů
jehličn. i listnat. po celém státě českém obecná. Hlavnč si libuje v chráněných,
starých smrčinách. Objevuje se již v červnu a mizi již v záři. Jest teplomilný
druh, hojně vyrůstá za teplého počasí v srpnu po teplých deštích. Příbuzná a
někdy podobná A. umbriiia se liší, že nemá nic narůžovělého, kl. pod pokožkou
nerůžoví a larvami rozhlodané části třeně jsou špinavě šedé. — \' suchých,
starých borech tu a tam přichází odrůda s kl. tmavě šedým, pod pokožkou málo
červenajícím, s prstencem ostře rýhovaným a sírožlutým, tření a lupeny sotva
růžově nadechlými (var. fulvida m.). Tato odrůda se ještě více podobá A.
imibrina. A. sulřcrea Gil. jest asi totéž. — A. roseola Steinh. z Polska jest
jistě jen A. rubescens.

Jest výborná jedlá houba, nejen polévková, ale i k jyr.é úpravě se hodící.
Třeba ale vždy dříve s kl. pokožku sloupati. Pochybnosti, že by nohla otravu zpilsi -
bíti, jsou bezpodstatné. Houbu tu lze jísti i syrovou bez jakýchkoliv následků.
Ve Francii a Itálii jedí vedle cisařky i tento druh všeobecně (Foronge vineuse,
golmote. le royal). Jest jako výborná potravina tím důležitější, že v lesích rů-
stává v nesmírném množství, když nikde hřibů nebo jiných hub nenaleznem.
Doporučuji ji také ku vyvarování trestí na zimu. co/ jde rychle a snadno. —
.f umbrina se zdá býti také neškodnou a jedlou. Dělník, jenž přišel ze Saska,
tvrdil, že tam i tuto katnianku všeobecně sbírají a požívají a .sám jí u Mnichovic
pilně sbíral. Je-li také .1. spissa jedlá, nevím. V literatuře se praví, že jest
jedovatá.

A. subhitcsceiis s.j). n. /\ . mižloiitlá. Ťtlý. menší druh. Kl. 4 — 6 cm,
tence mas., tupé siklenutý, hladký, na okr. nečárkov., olivově žlutavý
s hnědavým oifsfínem. jemnými tmavými žilkami protkaný a ne-
stejně velkými, nažloutlými, plochými sirupy spoře posázený, pod
pokožkou žlutavý. Tř. asi dvakrát delší pr. kl., tenký, hílý, nad mi-

200

České
HOUBY

SEPSAL

D^ JOS. VELENOVSKÝ,

Ř. PROFESSOR BOTANIKY PŘI ČESKÉ UNIVERSITĚ
A ŘEDITEL BOTANICKÉ ZAHRADY.

DIL II.

S ČETNÝMI OBRAZY.

PODPOROU MINISTERSTEV ŠKOLSTVÍ
A NÁRODNÍ OSVĚTY A ZEMĚDĚLSTVÍ.

WEW yoRS

BOtANICAE
V PRAZE.

NÁKLADEM „ČESKÉ BOTANICKÉ SPOLEČNOSTI" V PRAZE.

1920.

1960

Vo^

Ub. 30. I. Lepiota mastoidea Fr., 2. L. medullata Ir., průřez třeném, 3. L.

pinguis Fr., výtr. a cyst., 4. L. rufovelutina Vel., 5. L. parvula Vel., 6. L.

pomacea Vel., 7. L. mesomorpha Bull., 8. L cepaestipes Sow., 9. L. cris-

tata Bolt., 10. Armillaria cepaestipes Vel. Vše slabě zmenš.

ziivýim>, tenkýim pnsltencem, hladký, na basi sotva slabě ztlustělý bez
kroužků a pochvy. Bez zápachu. Výtr. kulaté.

V dubině na jižním teplém úklonu na Plecháči u Mnichovic v červenci
1914, ve Vídrholci u Běchovic v srpnu 1919. — Nevím, kam bych měl tento druh
postaviti, rozhodně tam, kde tř. nemá hlízy ani velových kroužků (Oblitteratae).
A. lutea Otth. 1857 ze Svýcar zdá se býti velice podobná, ne-li totožná, ale
jest ještě menší (3 — 4 cm).

Lepiota Fr. Bedla. Obr. 30.

Velké, ano někdy obrovské (L, procera), ale také drobné druhy
hub pozemních. Kl. bývá pokryt šupinami strechovřtými nebo bra-

14

201

dávkami a v mládí spojen s třeném závojem blanitým, zanecha-
vaijícimi na tř. tr\-iailý iielx) nliizii\-ý i)rstenec a na oikr. \á. trásmě nelx>
cáry. Tř. bývá dole značně zlluštělý, ale nikoliv obroul)ený, bez
pošvy. ].. u tř. zaoblené, volné, široké, tenké, husté. Duž. bílá,
měkká, honlwvitá. suchá, sotva kdy vonná. Výtr. bezbarvé, hladké,,
veliké neb i malé, tlustoblanné. Cyst. na ostří kulovité nebo
vakovité.

Houby nannioze úhledné, různě zbarvené, nejnmožší ale hile.
četnými znaky dobře vyznačené. í^upiny na kl. nevznikají ze spo-
lečného vela v mládí jako u Amanit}-, nýbrž roztrháním pokožky,
proto bývají střechovité a různě zašpičatělé, jen u L. granulosa
a př. jsou bradavkoví tě zrnité. Rostou v létě a na podzim na po-
lích, v zahradách, na suchých stepích a skalách, na suchých, teplých
lesních mýtinách, často pospolitě. Veliké druhy jsou jedlé, ale
zřídka kdy sbírané. Qiiélct a BaiaiUe uvádějí z Evropy 65 druhů,
ale myslím, že jich tu bude dvakrát tolik, hlavně na jihu.

I. A7. hladký, lysý, za i'lhka sHský.

L. medullata Fr. 1836. B. dřeňová. Menší dr. Kl. 4 — 7 cm, tence
mas., posléz rozlož, (ano i s okr. nahoru vyzdviženým), uprostřed
široce a tupé hrbolatý, hladký, ale nelesklý, za vlhka slizký, tmarué
popelový, s odstínem hnědavým. Tř. dvakrát delší pr. kl., rigidně
rovný, snadno lámavý, dole neztluštělý, podél rýhovaný, bělavý,
nahoře bíle mrtnatý, s mizivým prstencem. Zevní korová vrstva
obaluje žebernatou rourku druhou, s níž jest jemnými vlákénky
spojena. L. tenké, široce břichaté, u tř. zaoblené, husté, čistě bílé.
Duž. bílá, páchnoucí slabě ředkvičkou. \'ýtr. vejčitě ellipt.

V listnatých lesích na výslunných místech vzácně. V naší ;^ahradě v Mni-
chovicích na teplém, humosním místě v srpnu 1914. — Mykologové praví, že
jest kl. bílý, s žemlovým hrbolem. Ale struktura tř. svědčí, že naše houba
vzdor tomu sem náleží.

L. delicata Fr. 1821. B. útlá. Kl. 2 — 4 cm, tence mas., nízce sklen.,
se sotva zřetelným hrbolem, hladký, lysý, velmi slizký, osmahle
žemlově žlutavý s přimišenim karmínovým, uprostřed tmavší, na
okr. nepatrně čárkovaný. Tř. dvakrát delší pr. kl., 3 — 4 mm ti.,
posléz dutý, křehký, bělavý, ale podélnými vlákny a třisnémi rů-
žový, s mrtnatým, brzo mizivým prstencem. L. nehusté, bílé, velmi
široce břichaté, zúženě přisedlé, kratičce sbíhavé. Výtr. kulaté, na
basi stažené. 4 — 5 n.

\ lesích na humuse ve společnosti Psalliot a Lepiot vzácně. Také v skle-
nících. Na Koženém vrchu u Mnichovic ("8, 1915).

202

<:

L. pinguis Fr. 1836. B. tučná. Celá čistě bílá. Kl. 3 — 5 cm, skle-
nuté, tupě kuželovitý. dosti tence mas., na okr. dlouho podvin. a
ostře blanitý, 1. přesahující, foé-;? velových cárů, na povrchu úplně
hladký a vi.ocmou vrstvou slizu pokrytý, čistě bílý, jen na temeni
slabě naokrovělý. Tř. sotva delší pr. kl., suchý. bílý. obyčejně
.simačklý, dole málo ztluštělý, na-
hoře .v zteltni širokým, blanitýin
odstálým, celokrajným prsten-
cem, nad tímto hrubě rýhovanč
iehcrnatý, hladký. L. dosti pro-
řidlé, široce břichaté, u tř. volné
zao'blerLé. Výtr. bezbarvé, kulaté.
v stopeěku stažené. vcHkč (18 až
2\ ft). Cvst. na o&tří sporé, pře-
veliké, podlouhle vako\^té. Bez
zápachu.

Na bukovém pařezu v bučinách
Jevanských vzácně. 7. 19 18. Jest to
podivná houba, svou slizkostí a bě-,
lostí zdaleka nápadná. Fries udává ji
ze Švédska (Lund) na borovém pařezu.
Po něm ji snad posud nikdo pořádně
nesbíral a neohledával.

L. crustata sp. n. (Obr. 31.)
B. korová. Zevnějšek i velikost
asi jako u L. rhacodes. Kl. za-
obleně sklenutý, nehrbolaiý, nej-
prve celý, hladkou, šedovou, sliz-
kou korou pokrytý, jež se pak
roztrhává ve veliké, ostře ome-
zené, deskovité, hranaté kusy,
v malém počtu a nepravidelně
rozestavené, při okr. t>ez šupin
a na temeni i v stáří celi.stvy.
nerozpukaný. Mezi deskami podklad bílý, plstnatý jako celá ostatní
houba. Prsten veliký, odstálý, s 2 brvitými okraji, pohyblivý. Tř.
dolů svolná ::tluštělý, hladký, bez šupin. Duž. červeně nenabíhá.
Výtr. nestejnostranně vejčitoellipt. Cyst. na ostří kulovitě nadmuté.

Na Řípu (dr. Novák, 7, 1016), na kopci nad Radotínem na okr. výcli.
vj-pálené, suché, světlé dubiny v červnu 1916. Jedlá, velká a krásná houba. Lep.
emplastrum Cooke Mass. z Anglie zdá se býti velice blízkým druhem.

Obr. 3t. Lepiota crustata Vel.,
značně zmenšena, zvětš. výtr. a cyst.

20.9

11. Kl. suchý, vícť méné šupinatý nebo aspoň plstnatý.

a) Prstciwc (uistálý. ihcz'\'St()iipaz>'ý'.

3c) rrstriicc ťcliký. (ufsfnlý. ua ti', poliyblný.

■*' Prstenec ua okr. ve dva lupeny klaný.

L. procera Scop. 1772. Obr. 32. (Ag. antiquatus Batsch, A. aiinula-
tus Bolt.. A. exstinctr rius T>., A. colubrinns Bull.) B. vysoká. Ohrow-

ská houba na les-
ních, výslunných
pasekách. Kl. 15 až
30 cni, s měkkou
suchou, bílou duž..
nejprv vejčitý, zví-
cí slepičího vejce,
na dl. tř.. vespod
závHDJem zastřený
pak deštníkovitě
rozlož., s tupým,
krátkým hr bolem.
bélavý, uprostřed
šedolinědý, odstá-
lými hnědými šu-
pinami stejnoměrně
posázený, na okr.
vatovitě lemovaný
Tř. až 40 cm vys.,
dutý, válcovitý, ri-
gidní, na basi vel-
mi hlízovitě ztlu-
štělý, bělavý, hoj-
nými přitisklými
hnědými šupinka-
mi strakatý, nahoře
s velikým, blam-
íým, pohyblivým,,
široce dvojčepelným prstencem, suchý, podél se trhající. L. velmi
husté, břichatě široké (2 cm), bílé, papírovité, v celistvý kollár,
v němž tř. jest vetknut, splynulé, na ostří cystidami kyj ovitými
brvité. Duž. bílá, neměnlivá. Výtr. ellipt. 16 — 20 n. Voní a chutná
příjemně houbově.

Obr. 32. Lepiota procera Scop., značně zmen.š.

204

Význačná a ozdobná houba v létě po teplých dcšiich na vyhřívaných, su-
chých okrajích lesních a na pasekách, pospolitě. V niládi vypadá podivně, při-
nesena domů a vetknuta do prázdné vásy rozlo/i se do rána v mohutný klo-
bouk. V mladém stavu jest jedlá.

L. prominens Fr. 1874. B. vyniklá. Velikostí i jinak před. po-
dobná, ale: hrbol kl. dosti vyniklý, zašpičatělý, kl. trvale kuželo-
vitý, šupinami okrově šedými od podkladu se nelišicími, k okr. spo-
rými, hlízou na basi kuželovitou, dole rovně uťatou.

Roste podobně jako před., ale velmi vzácně. Nalezl jso.n ji r. 1014, pouze
jcdrou, v listnatém humuse lesním pod MySlínem u Aínich. Uvádí se ze sev.
Itálie a z Francie. Myslím, že jest to dohry druh.

L. glabra sp. n. B. lysá. Značně menší než L. procera, jíž se ve
všem podobá, pouze kl. celý hladký a lysý, vynikle tupě hrbolatý,
pouze uprostřed s malým počtem odstálých tvrdých šupin, ostatně
měkce čerzfenohnédě mrtnate plstnatý, posléz špinavě hnědý. Tř.
s velice kulovitě naptichlfui hlízou, pomačkáním trochu čťr:'ciiajici_
mrtnatě plstnatý, ale nešupiiiafý. Prsten pohyblivý, ve dvě široké
(i cm), dřípaté čepele klaný, z nichž jedna ční nahoru, druhá dolů.
L. pomačkáním trochu čcrťoiají. \^ýtr. ellijit. 15 — 18.".

V suché smrčině pod Mandou u Ondřejova (8, 11)15), Kopanina za Ko-
soří, hojně (8, iqm). Krčský les (1918), Babice (1Q18, Zv). — Jest téměř jen
tak velká jako L. e.xcoriata, ale prsten má jako L. proccTa. Velikostí výtrusu
mimo Jiné liší se od L, rhacodes. Lep. .<;ubpr,)ccra Saut. i87(i z hučiii u Sol-
nohradu zdá se býti blízkou.

L. rhacodes Vitt. 1835. Obr. 33. (i., puellaris Fr., L. subtomentosa
Krmbh., L. Olivieri Baria). B. červenající. Jest podobná a příbuzná
L. procera, ale tř. kratší, ceznič hladký, lesklý (bez šupin), dole v ku-
latou, 4 — 6 cm ti., dosti ostře oddělenou hlízu napuchlý, šupiny nakl.
mnohem větší (i- — 2 cm), odstálé. někdy střechoviiě celý povrch
kryjící, šedohnědé. Duž. v mládí nejprv šafránově žloutne, pak
masově červená, silně aromatická. Prsten široce dvojčepelný. Výtr.
vejčitoellipt., velmi tlusfostěnné. 10 — 12 /'. C>st. velké, kulovitě
na dmu té.

V létě v humuse a v naneseném sineti v zahradách a hájích, lecích všude
hojně. Co rok také v botaii. zahradě i ve Stromovce, ie-it jeila.

L. variegata sp. n. B. strakatá. Kl. 8 — 12 cm, až do pokročilého
stáří ostře kuželovitý, hnědě okrový, k okr. í pokočkou roztrhanou
v radiálně protáhlá políčka na bílé půdě, bes šupin. Tř. dlouhý, ri-
^uhú, asi I cm til., celý temně hnědě okrový, ruešupiiniaitý. Prsten po-
hyblivý, velice široký (pres 1 cm), blanitý, na obvodu rozdělený
v čepel asi 6 mm širokou, dřipatou, hořejší a uzounký (asi t mm)

lem dolejší. L. husté, bílé, s širokým lolláreni kolem tř. Výtr. fllii)t.
15 //. Cyst. tupě, široce lahvicovité,

v teplých hájích (vápno) u CeniDŠic (10, 1919, l'"echtner;.

jest ovšem vice příbuzná I., excoriaťi než I., procera, ale utváíenini
Ijrstence se od ní podstatně liší. Kl. jest celý okrové hnédý, ale zvolna se k ikr.
rozpnkává v úzké. radiální prnlij . čím/, se >ítává strakatý. r)dstálť' šupiny tu

Obr. 33. Lepiota rhacodes \'itt., značně znieiiš.

nejsou. Dole jest iř. napuchlý. I.. 'Duihosa jest také bli/.oe pt^ílAizná, ale má
jiný prstenec a jiné šupiny na kl.

L. densesquamosa sp. n. />. \\nste šupinatá. Velikosti a tvaru asi
jako malá L. excoriata. Kl. 5 — 8 cm, nejprv zvoncov., pak rozlož.,
tence mas., na zaobleném temeni šedě okr^ový, hladký, lysý, pod
tímto ale celý hustě podlouhle kopinatými, špičkou odehnulými In-

206

lými nebo naokrovélýrni, tuhými, střechovite se kryjícími šupinami
pokrytý, na 'okr. šupinami copánkovitými hrubě zAibatý. Tř. dva-
Icrát delší pr. kl, asi i cm ti., dole zvolna značně ztluštělý, hílý. pak
špinavý, úplně hladký, lysý. Prsten ztuha blanitý. vodorovně od-
stálý, pohyblivý, trvalý, na okr. v dřípený lem hořejší a celistvý
tlustý dolejší rozeklaný. L. bílé, husté. Výtr. vejčitoellipt., slabě
Tiačervenalé 8 — lo /'.

Y smrkovém lese u Třeboně v květnu 1920; zaskil mně p. ř. Weinzettl.
Také v okolí l-^rahy v k\-ětnu 1920. — Patří do příbuz. L. excoriata, ale žádné
známé se nepodobá. Šupiny na kl. jsou 6 — 8 mm dl. a 2 — 4 mm š., přcliusté,
volné půdy nezanechávající. Tím se kl. stává velmi ozdobným.

** Prstence na okr. krátce níatý (nikoliv široce dvojčepelný).

L. gradienta Kroinbh. 1831. B. útlá. Jako gracilní L. procera.
Kl. 8 — 15 cm, rozlož., se špičatým dlouliým temně hnědým zoba-
nem, od něhož se rozbíhají asi do poloviny kl. hnědé, pi^ilisklé,
5trupovité šupiny. Tř. dlouhý, asi i cm ti., dole hlíznatě napuchlý,
nikoliv šupinatý, tmavohnědě mrtnatý, do širokého (i cm) kolláru
vetknutý. Prstenec pohyblivý, blanitý, hladký, ale brzo mizící. L.
bělavé, husté, široké. Duž. bílá, na řezu červenající, při povrchu
přímo karminová (!). Výtr. ellipt. \^ ,"■

V suchýcli humoíních lesích řidčeji. U Karlštejna (Hdi), Řevnice (K),
Hvě/da (Zv).

L. bulbosa s-p. n. B. hlíznaiá. Sotva větší než L. excoriaia. Kl.
5- — 8 cm, zvoncovitě kuželovitý, v hrbol zvolna zúžený, hladký, bílý,
rozpukáním pokožky tmavě okrově přitiskle šupinatý (šupiny k te-
meni větší a splývavé, k okr. menší, drobné, oddálené"). Tř. velmi
dl., asi I cm ti., rovný, tuhý, bílý, drobounce bíle přitiskle šupin-
katý. Prstenec pohyblivý, asi i cm šir., vodorovně odstálý, na okr.
ufatý a dvojitým uzoučkým lemem (1 umi) vroubený. Tllíza na
basi veliká, dole rovně utatá. L. husté, bílé a jako tř. bez jakého-
koliv červeného tonu, v celistvý kollár spojené. Výtr. ellipt., mnohé
k basi zúžené 15 — ig //. Cyst. vakovité.

Na velice vyhřívané, suché vřesovině mezi lesy u Myšlína (9, 1918).
Tvoří jaksi přechod mezi L. procera a L. excoriata. Již délkou tř. a velikou
lilízou se od L. excoriata liší.

L. rubescens sp. n. B. načervenalá. Velikost i tvar L. excoriata,
kl. 10 — 15 cm, ploše rozlož., hnědě hrbolatý, hustě přitisklými,
drobnými, vláknitě splývavými, šedými šupinami pokrytý. Tř.
velmi (11., rigidní, asi i cm ti., bílý, podél vláknitý, na basi s hlíaou

20?

ostře oddělenou, kulatou, tlustou. L. daleko od tř. vetknulé, široké
(i cm). Prstenec blanitý, bílý, pohyblivý, na okr. uťatý. Chtif
mírná, zápach žádný. Dvžniiua i 1. pomačkámm rychle masově čer-
venají.

V starém sir.rkovčni Ics-c u Habru u Struhařova jednotlivě (7, 1913'- —
Nesmi se mácti s L. Badhami Bcrk., jež patří do jiného příbuzenstva.

L. c.vcoriata Schaeif. 1762. /->'. liávnatá. Prostředně velká, ki. 5 až
13 cm, v mládí vejčitý, kužclovitě .zašpičatělý, bledě špinavě okrový,
měkce plstnatě mrtnatý, pak ploše rozlož., ^ nízkým, malým, temně
hnědým hrholem, s pokožkou v m,ěkké, okrové, dosti odstálé šupiny
roztrhanou na bílé půdě (vyjma temeno), na obvodu měkce plstnatě
hrubě vlásenitý a cáry ověšený, dosti mas. Tř. tvrdý, asi i cm ti.,
málo delší pr. kl., bílý, celý útle mrtnatě poprášený, dutý, dolů
zvolna ztluštělý, ale nehlíznatý. Prstenec velmi široký, pak utržený
a volný, na okr. utalý a cárovitě zubatý, bílý, hladký, L. husté, útlé,
široce břichaté, k úzkému kolláru připojené. Duž. bílá, bez zápachu,
měkká, neměnlivá. \'ýtr. ellipt. 14 — i 8 /». Cvst. veliké, sloupkovité,
zaoblené, často pokřivené.

Xa policii, suchýcl^ travnatých stráních pospolité a hojně po celých Ce-
chách, po celé léto, hlavně ale na podzim. Okrově hnědým kl. v mládi se
hned od podobných bílých druhů polních liší. Jest jedlá.

L. aíiinis sp. n. B. příbuzná. Statná, velká, ale menší než L. pro-
cera a větší než L. excoriata. Kl. 10 — 16 cm, dlouho sklenuté zvon-
cov., s tupým, nízkým hrbolem, smutné šedohnědavý, plstnatý, drob-
nými, plsťovitými šupinkami posetý, jež na temeni splývají
v hnědou zrnitou pokožku. Tř. sotva delší pr. kl, asi iMí cm tl.^
k dolejšku zvolna ztenčený, s ostře oddělenou kulatou hlízou, na-
hoře bíle plstnatý, pod prstenem šedý, lysý, matný. Prstenec velmi
široký (i cm), volný, vodorovně rozlož., tlustě blanitý, na okr.
ufatý. L. husté, bílé, u tř. zaoblené, ke kolláru připojené. Výtrusy
ellipt., 15 — 10 II. Cyst. na konci paličkovitě ztluštělc. Duž. bílá, bez
zápachu, nečervenající.

Na suchých pahorcích u Řevnic v srpnu 1915 sbíral p. dr. K. Kavina. —
Stojí téměř uprostřed mezi L. procera a T>. excoriata a sotva by s touto
mohla býti stažena.

L. pseudocristata sp. n. B. nepravá. Kl. 5 — 8 cm, kuželovitě skle-
nutý, s ostrým, vyniklým hrbolem, dosti mas., na okr. se sporými
cáry velovými, celý čistě bílý, hedvábitě lesklý a hladký, odstálými
bílými šupinami posetý, jež jsou k okr. drobounké, nepatrné, k te-
meni zveličelé. Temeno celistvé, ale pod temenem pokožka v hruoé.

206

bílé, ostře hranaté šupiny rozpukaná. L. husté, útlé, široké, u tř. za-
obleně volné (kollár i cm), trvale bílé. Tř. sotva delši pr. kl., asi
I cm ti., pevný, solidní, (se sotva vyviň, kanálkem), na basi zvohna
kulovitě napuchlý, hladký, lysý, čistě bílý, naihioře s tuhým, blaini-
tým. širokým, celokrajným, nepohyblivým, bílým prstenem (teprv
v stáří se utrhává a jest volný). Výtr. široce ellipt., 12 — -t6 ,". Cyst.
široce vakovité. Bez zápachu a barvení.

Na teplých, travnatých, výslunných stráních v oki^ii Mnichovic často. 7,
8. Jest sice přibuz. L. cxcoriata, ale bělosti, ostrými, neplstnatými šupinami
hned se rozeznává. — Také u Říčan a Babic (Zv).

L. pusília sp. n. B. drobná. Kl. 4- — 6 cm, ro^zlož., í velmi vyniklým,
tupým hrbolem, hnědý, uprostřed granulosně kožovitý, na okr. v šu-
piny roztrhaný, pomačkáním červenající. Tř. sotva delší pr. kl.,
5 — 8 mm ti., dolů zvolna ztluštělý, hladký, bílý, dole zvláště po-
mačkáním hnědý. Prstenec trvalý, blanitý, pohyblivý, celistvý.
].. tenké, široce břichaté, husté, čistě bílé, volné (kollár). Výtr. ellipt..
12 — 14 /'•

Na suchých travinách u Motol (diabas) v říjnu 1915 sbíral p. uč. Ka-
špar. — Patří určitě poblíž k L. excoriata, ale jest dobře chnrakterisována..

L. iiiastoidea Fr. 1821. B. hrbolatá. Celá bílá, malá. Kl. bílý,
4 — 5 cm, í vyniklým, špičatým, trochu nahnědlým hrbolem, tence
mas., hladký, jen u okr. s nepatrnými trhanými šupinkami. Tř. bílý
celý lysý a hladký, asi i cm ti., pevný, .y pohyblivým, celokrajným
hladkým, nahoru pohár kovitým prstenem, na basi i' kulatou hlízu
napuchlý. L. bílé, neměnlivé, daleko od tř. ke kolláru iiřipojené.
Výtr. ellipt., 15 — 17 ,"■

V suchých smrčinách, na suchých mezích a pahorcích, na stepních forma-
cích celkem řídce. JVInichovice, Všesimy, Chuchle, Radotín, Opočno (P).

^) l-rstcncc blo/nitý, velký, odstálý, nepohyblivý. KL ne-
šupinatý.

L. naucina Fr. 1836. (L. pudica Bull. 17^2.) B. červenolupenná.
Velká, statná, bílá, hladká. Kl. 5—12 cm, tupě zvoncov., někdy na
okr. laločnatý, tlustě měkce mas., .s- hladkou, matnou, nešupimitou,
bílou, až k temeni loupavon pokožkou (jež se v stáří roztrhává v při-
tisklé, drobné šupinky), s dužninou bílou, neměnlivou. Tř. delší
pr. kl, 1—2 cm itL, na basi mírně zitlušitělý, hladký, lysý, bílý, so-
lidní, s bílým, hladkým, blanitým, poslés skoro pohyblivým, širokým,
rovně ufatým prstenem. L. široké, břichaté, husté, záhy růžové neb

209

1 karminové. Bez zápachu. Výtr. ellipt., 8 — lo /#, s jedním tělískem,
k basi krátce slazené. Cyst. sloupkovitd, zaoblené nelx> houslovité.
Na polích, zvláště v brambořištích, na suchých pahorcích a stráních, často
ve velikém množství po celé léto, hlavně k podzimu všude velmi obecná. Jest
jedlá, ale méně chutná. — Podle růžového nádechu 1. lehce se od podobných
druhu liší. Ovšem že 1. nezčernají, čímž opět různí «c od žampionů. Ano i
výtr. bývají nnrůžovělé. Někdy (na stepích) kl. i tř. pomačkáním žloutnou, ano
i zhntdnou. Kl. jest v mládí krátce válcovitý

L. holosericea Fr. 1836. B. Jiedvábná. Celá sněhobílá, dosti statná.
Kl. 5 — 12 cm, tlustě mas., nejprv vejčitokulov., pak sklenuté rozlož.,
pravidelný, úplně hladký, lysý, hedvábné lesklý. Tř. asi i cm ti.,
sotva delší pr. kl., rovný, úplně hladký a lysý, pevný, na basi mírné
ztluátělý. Pirstenec trvailý, áa\ů sehniutý, bliainiltý, bi'lý. šÍToký, uťatý.
L. bílé, husté, široce bi^ichaté. zaobleně volné. Duž. bílá, nevonná,
neměnlivá. Výtr. ellipt., 7— -8 /'.

Na polích, kompostech, v zahradách v létě, řidčeji. Mnichovice, Jílové.

L. Olgae .sp. n. B. Olšina. Drobná, bílá, hlíznatá. s trvalým
prstencem. Kl. 4 — 6 cm, zaobleně zvoncov., hladký, lysý, skoro
lesklý, bélostný, na okr. s cáry. Tř. málo delší pr. kl, asi i cm ti..
hladký, bílý, hedváb, lesklý, na basi s kulatou hlízou. Prstenec biíý,
blanitý, trvalý, nepohyblivý, velmi úzký a rovné íiíatý. L. husté,
široce břich., u tř. volné, čistě bílé. Bez zápachu. Výir. skoro ku-
laté, malé (5 — 7 ,".)

V suché trávě na teplých úklonech Letné v Praze, v říjnu 1918 sbírala
pí. Olga Zvěřinová. — Jest příbuzná I^. naucina a před., ale drobností, kula-
tými malými výtr., hlízou dobře odlišná.

L. cepaesttpes Scw. 1797. B. cibulonoha. Kl. 3 — 5 cm. tence mas.,
rozlož., uprostřed hrbolatý a hnědavý, ostatně jako celá houbička
světle sírožlutavý, iitle bradavčiiý, nelesklý, hustě čárkovaný. Tř.
útlý, dutý, uprostřed 3 — 6 -mm ti., na basi silně hli-^ovifě napuchlý,
uprostřed s odstálým, trvalým, blanitým prstenem, měkce mrtnatý,
chabý. L. útlé, nelnisié, u tř. volné. Výtr. skoro kulaté, 5 — 6 ,"■

Na i)rsti kořenáčů ve skleníku botan. zahrady v únoru 1914. Pochází
prý z tropů \". Indie, .ilc u nás v zahradách zdivočela.

T) Prstenec útlý, blanitý, mizivý, nepohyblivý.

L. cristata Boh. 1788. (A. antiquatus Batsch, A. conspurcatus
Weed.) B. hřebenatá. Útlý, menší druh, s tenkou stopkou (3 — 6 mm),
Kl. 2 — 4 cm, tence mas., sklenuté rozlož., s tupým červenohnédýin
hrbolení. leskle bílý, na bělostné půdě jeniiiýnii. hnědými, k okr. se

210

utrácejícími šupinkami kropenatý, na okr. s cárv velo\ými. Tř
značně dl., dolů zvolna ztluštělý, leskle hedvábitě bíle vláknitý, ně-
kdy s růžovým nádechem, se zřetelným, blanitýni. bílým, ale záhy
cpoidavým prstencem. L. veilmi huisité, mr. břichaté, bílé, u tř. volné.
Výtr. význačně kliiiovitč. 6 //. Cyst. velké, vakovitě ellipt. Voní silné
ředkvičkou.

Na polích, v zahradách, v hájích, n cest. na pastvinách, v olšinácli, po
cclycli Cechách i na Moravě rozšířena. — Elegantní, lehce poznatelná hou-
bička, ob3'čejně v houfech.

L. castanea Quél. 1880. (L. janthina Cooke.) B. kaštanová. Zje-
vem i velikostí před. podobná, ale kl. celý temné čerzfenohnédý, jen
k okr. na bílé půdě hnědě šupinatý, tř. j)od prstencem zevně hnědým
■čerz^enohnédými šupinkami husté posetý. Voní silně příjemně.

V listovém iiumuse v křovinách pod Mj-šlínem u Mnícii. 8, 1914. — Je.>t
to vehr.i vzácný druh. posud jen z Francie a Anglie (na horách) známý-

L. Friesii Lasch 1828. B. Priesova. \č.ú\ drnh, hnědě šupinatý.
Kl. 7 — 12 cm, tupě kuželovitě zvoncov., dosti mas., hnědý, na te-
meni velmi temný, ostatně na bílé půdě hustě hnědě šupinatý. Tř.
sotva delší pr. kl., asi i om ti., dole slabě ztluštělý, bělavý, ale na
dolejšku hnédé šupinatý, s velkým blanitým prstencem. L. bílé.
velmi husté, tence bla.nité. úzké. ke kolláru přiiinjené. \'ýtr. klino-
vité čárkovité, 7 — 8 /<. Duž. bílá, tuhá. silnc páchnoucí.

Vždy mimo les, v zahradách, u cest a p. \ elmi vzácně. V naší zahradě
v Mnichovicích v záři 1916. — Zjeveni připomíná .-koro velké Inocyby.

L. hispida Lasch 1829. (L. aspera Pers.) B. ješaiá. Kl. 6 — 10 cm.
záhy rozlož, a trochu hrbokitý, rezavé hnědý, dosti mas., suchý,
na bílém poli v široké, hranaté šupiny rozpukaný, jež končí kol-
mými, kiičclovitými ostny. Tř. .<otva delší pr. kl., asi i cm ti., světle
hnědý, nad prstencem bily. pod blanitým. širokým, ::evné vlnatým
a zouhkatým, ale brrjo opadavým prstencem hnědě vbuitě šupinatý,
dole zvolna a značně ztluštělý. L. bílé s jemně pilovitým, na-
hnědlým ostřím, husté, volné. Duž. bílá, silně páchnoucí. Výtr. vál-
covitě klinovité, 7 — í) ,"■

V suchých, listnatých lesích v okuli Peruce a lUulyně hojně co rok, 7—9
(Ot. Reisner). — Jest význačný, lehce poznatelný druh.

L. lilacea Bres. 1892. B. liláková. Celá lilákové fialová, kl. posléz
v hnědé šupinky rozpukaný, 23^^—4 cm, rozlož., slabě hrbol., tence
mas., měkký, suchý. Tř. 3 mm ti., dole sotva ztluštělý, lysý, slabě
tnrtnatý, s vystoupavým, vespod fialovým prstencem. L. bíle, bři-
chaté. Nevonný. Výtr. elHpl.. malinké (4 — 5 ,")■

211

Na travnatých palioicich a mezích pospoUtě, vzácně. U Peruce v srpnu
1918 sbíral p. řed. Rcisner.

O) I'rstriii\- třisiiitý. cr šupinek složený, mizivý, foH ním
tr. posázen hojnými šupinkami a na okr. kl. cáry velové.

* Kl. pokryt hrubými, odsfálými šupinami, 5 — _/ cm.

L, latisquaniosa sp. n. B. širokošupinná. Menší, gracilní dr.. kl.
3^4 cm, zaobleně zvoncov., bílý, j odstálými, širokými, hrubými
šupinami a celistvým plstnatým temenem nahnědlým. Tř. dole značně
zvolna ztluštělý, uprostřed asi 6 — 8 mm ti., celý hladký, bílý, na-
hoře pavučinatým, ryehle mizivým prstencem opatřený. Cáry velové
na okr. kl. Výtr, vřetenovitě protáhlé, na jednom konci tupé, na
druhém šikmo stažené, 12 — 14 /».

V suchém jehličí na jižním, teplém úklonu Koženého vrcliii u Mnich. 8,
lOK). I.iší se ode všech tohoto sknpení hrnhvmi šnpinami.

**

Kl. bez hrubých šupin, 5 — 12 cm.

L. Hedrychii sp. n. B. Hedrychova. \>likost a zjev skoro L. exco-
riata, ale celá citrónově žlutá. Kl. 5 — 12 cm, tlustě mas., ploše skle-
nutý, nehrbol., tak jako 1. citrónově žlutý, drobnými, měkkými šu-
pinkami hustě posázený, na okr. dlouho hojnými cáry velovými
ověšený. Tř. málo delší pr. kl., asi i cm ti., dole slabě a zvolna ztlu-
štělý, nahoře s mizivým, šupinatým prstencem, pod tímto hustě hru-
bými šupinami posázený. L. hiisté, široké, na oiStří trochu ziubaté,
úzkým výkroj kem od tř. oddělené, citrónové žluté. Dužnina citró-
nová, bez chuti a zápachu, neměnlivá. Výtr. krátce ellipt., 7 — 8 /'•
Cyst. podlouhle vakovité.

Na nejvypálenějších, výslunných skalách silur, vápence na jižním úklonu
u Kosoře v srpnu 19 15 velice hojně, rovněž tak u Radotína a Roblína. —
Podivné a charakteristické stanovisko. Patří do přibuz. L. erminea, ale nic po-
dobného nikde v literatuře nenalézám. — Věnuji tento driili p. J. Hedrjchovi,
inspektoru botan, zahrady.

L. Cosíci sp. n. B. Kosíkova. Kl. 5 — 8 cm, dosti mas., záhy rozlož,
a tupě hrbol., uprostřed černavý, ostatně motivově hnědavý, k tř.
pak v tmavé šupinky rozdělený. Tř. zdélí pr. kl.. asi i cm ti., pevný,
na basi slabě ztluštělý. bez prstence, a!c na basi mizivými šupinkami,
posázený, bílý, ale růžově nadechlý a pomačkáním červenající. L.
široce břich., bílé, u tř. volně zaoblené, pomačkáním červenající.
Výtr. krátce ellipt.. k basi stažené 8 — to .".

212

\'e vllikéni údolí olšmovém u potoka n.czi tríivou n v crnošic (nad můst-
kem nad vilami) v červenci 1918 sbíral jsem s přítelem p. prof. J. Kosíkem,
jemuž druh ten věnuji. — Patří do příbuz. L. erminea, ale žádné známé přesně
neodpovídá. Význačná jest černým zbarvenim a červenáním. ,

L. erminea Fr. 1821. B. hranostajiwá. K\. 4 — 6 oni, iieJiM-v /.von-
covitý, pak ploše rozlož., s malým hladkým hrbolkem, čistč bílý
hladký, hedvábné lesklý, slabě mas. Tř. málo delší pr. kl., asi i cm
ti., dole zvolna, slabě ztluštělý, s prstencem vločkovitč se drobícím
brso mizícím, pod prstencem poprášený, pak lysý. Na okr. kl. cáry
velové. L. široce břichaté, volné, zaoblené. Duž. bílá. nevonná, po
ředkvičce chutnající. Výbr. dlouze válcov. vřeteinuKniítc, na IkisiÍ šikmo
stažené, 15 — 19 ,".

y zahradách, na polích, v pasekách, na kompostech po celé léto v.šude
hojně. — Na vypálených, kavilových, vápencových stráních u Radotína a sv.
Prokopa nalezl jsem odrůdu (var. pseudoclypeolaria m.) s Icl. čistě bílým,
úplně lysým, hladkým, s prstencem vatovitě pýřitým a pod ním s tření měkce
pýřitou, dole nestluštělou. Nemá chuť ředkvičkovou. Třeba ji ještě dále po-
zorovati.

L. ciypeolaria Bull. 1788. (A. colubrinus Pers.) B. vlnatá. Kl. 6 až
10 om., dioslíli miais., nejprv zvionioqv., pak rovně rozilíož., ,s- tupým, hně-
dým hrbolem, na povrchu roztrhaný 7' hnědé šupiny na bílé půdě,
na okr. s cáry velovými, Tř. sotva delší pr. kl., asi i cm ti., na basi
zvolna ztluštělý, rourkovitý, s mizivým, šupink ovité vlnatýni prsten-
cem, pod ním pak tlusté mékce žlutavé nebo hnédavé vlnatý a šupi-
natý. L. husté, bílé, břichatě sir., k okr. zúžené, pomačkániiii linédč
aš černě skzirnité. Výtr. čárkovité vřetenovité, k obéma koncům
zašpičatěné, často sáhnuté, I2t — 15 ,". 1 nemnuta voní pronikavým,
podivným aromátem. Jest prý jedlá.

V suchých lesích jehličnat. i listnatých, v olšinách do>li rozšířená, po ccK-
léto. Mnichovice, Říčany, Ondřejov, Sázava, Roblín, Neratovice, Písek,

L. pratensis Fr. B. luční. Drobná a často trsnatá, celá liílá a po-
mačkáním neměnlivá. Kl. 3 — 4 cm, mírně sklen., s vyniklým, dlou-
hým, nahnědlým hrbolem, hladký, lysý, jen sem tam s přitisklými
drobnými bledými šupinkami. Tř. dlouhý. 3—4 mm t!.. dole mírně
ztluštělý, nahoře slabé pýřitý, bez prstence, pod tímto lysý. L. husté,
bílé, sir. břichaté, kollárem od tř. oddělené. Duž, ])áchne zvlášmě.
Výtr. válcov. protáhlé, 8 — 10 /»•

V zetlelém suchém smetí na travině u Třeboně O, 1920 sbíral p. řed.
Weinzettl. Jest těžko říci, je-li totožnou s Friesovým druhem, poněvadž popis
autorův jest nedostatečný, ale znaky Friesem vytknuté naší houbě dobře odpo-
vídají. Patří jistě k L. ciypeolaria, má však menší výtrusy.

21B

*''* Kl. bc:. Iinihých šiif^i)i. i — ? cm.

L. ForquiRnoiii Ouél. 1884. B. Porquignonova. Drobná, útlá, menší
než L. clypeolaria, jí^ jest nejbližší. Kl. 2 — 3 cm, rozlož., tu]>é
hnědě hrbol., zvláště u okr. j)lstnatě měkký a drobounkými, kuže-
lovitě špičatými, vzpřímenými, hnédorůšovými šupinkami posetý.
Tř. delší pr. kl., asi 2 — 4 mm ti., bec prstence, jen mizivými bílými
šupinkami trísnitý, dole sotva ztluštělý, skoro pleťový. L. husté,
široce břichaté, u tř. volně zaoblené, hile. ale pomačkáním, rychle
červenohnědé. Výtr. vřetenovité. 8 — 12 ,". Duž. s odstínem růžovým.
l)€z zápachu.

N' smetí a jehličí modřínovém na teplé záp. stráni nad Stránčickou er.
silnici u Mnichovic. Také u Mouchnice na Moravě (SI.). 7, 8, 1918. — Siio-
duje se s Quéletovým popisem (Francie), pouze autor praví, že jsou výtr.
ellipt. 7 — 8 f^, ale takové výtr. v tomto příbuz. nepřicházejí.

L. setninuda Lasch 1828. B. polonahá. Graciiní, drobná, bílá, bez-
prstenná. Kl. 1^2 — 3 cm, tupě zvoncov., pak rozlož., iielirbolafý
bílý, tence a měkce mas., suchý, matný, v mládí pomoučený, brzo ale
olysalý a nahnědlý. Tř. delší pr. kl.. 2 — 3 mm ti., dole neztlušlělý,
bělostný, matný, lysý, pomačkáním jako 1. rychle čerz'e)iohnédnei ! 1.
L. velmi husté a dosti iizké, útlé, u tř. volně zaoblené. Výtr. ma-
linké, ellipt.. 4—5 ,"• Cyst. hojné, malé, různě zformované, často

s odškrcenou paličkou.

\' teplých hájích u Roblína dosti liojnč- (vápno). 7, 8. 1918. — l-elice
poznatolný druh pc své drobnosti, nedostatku prstence, červenáni. Zdá se býti
velmi vzácným. Málo kdo jej posud sbíral.

L. pomacea sp. n. B. ovocná. Velice útlá, drobounká, bílá. s hně-
dým hrlx)lem, v houfech a trsnatá. Kl. i — 2 cm, blanitý. často zpro-
liýbaný, sklenuté rozlož., ^ vyniklým, tupým, hnědým hrholem., bledě
žemlový, k okr. bělavý, měkce vláknitě plstnatý a drobounce úfle
mrtnuté šupinkatý (jen pod lupou viditelně). Tř. delší pr. kl.. te-
ninký (I — 2 tnm). vždy křivolaký, dole neztluštělý. bez prstence,
bílý. lesklý, i' dolejší polovici dosti hustě hrubě zrnitě hnědě šupin-
katý. 1>. bílé. neměnlivé. nemnoho široké, husté, břichaté, u tř. za-
oblené. Výtr. ellipt.. 5 — 8 u. Cyst. tupě lahvicovité. Rozemnuta zfo-ní

příjemně ovocem.

V stepní, suché formaci na vypálených, jižních úklonech (Stipa, Koeleria
gracilis, Teucrium Chamaedrys, Andropogon, Dianthus Carthus.) nad Chuchlí
v celých houfech, 10. iot8. — Jest příbuz. před. a L. sislrata Fr., jež takc
voní, ale jest nažloutlá nebo červenavá. Také L. Morieri Gillet snad sem ná-
leží, ale popis jest nedostatečný.

214

L. Sladkyi sp. n. B. Sladkého. Drobounká, gracilní, bílá. Kl. i až
2 cm, v mládí tupě kuželov., mizivým závojem zastřený, pak zvon-
covitě kuželov., trochu hrbolatý, tence mas., celý hladký, bělostný,
lysý. Tr. dlouhý, tenký (1—2 mm), tuhý, nejprv bílý, ale záhy dole
červenohnédý, celý v mládí pomoučený, pak lysý, bez prstence, tro-
chu krivolaký. L. velmi široce břich., bílé, u tř. zaobleně volné a
jako tř. a kl. pomačkáním rychle červenající. Výtr. premalinké,
skoro kulaté, 3 — 4 /*•

V listnatém humuse v lesích u Mouchnice u Koryčan v září 1918 sbíral
p. prof. Jan Sladký. — • Jest nčžná, krásná houbička, jíž nic podobnčho posud
popsáno nebylo.

L. oreadiformis sp. n. B. spičkovitá. Gracilní, zjevem úplně po-
dobná špičce obecné, kl. i — 2 cm, blanitě mas., tupé kuželov., pak
rozlož, s nízkým tupým hrbolem, matný, suchý, smutné okrový,
k okr. světlejší, ale drobounce okrové srnečkatý, na okr. zbytky
vela bíle zoubkatý. Tř. trochu delší pr. kl., i — 2 mm ti., dole ne-
ztluštělý, hladký, bíle hedváb., lysý, leda jen trochu mrtnatý, úplné
beze všeho kroužku. L. husté, útlé, šir. břich., u tř. zaoblené, bez
kolláru, bílé, pomačkáním jako tř. se neměnící. Výtr. podlouhle vře-
tenovité, k basi zakřiveně stažené, \2fi. Cyst. malé, nízké, zaobleně
sloupkov. Nevoní.

Na vypáleném, suchém, písčitém pahorečku, k záp. obráceném, u Hala-
šova mlýna u Mnichovic, 2. srpna 1920, po teplých deštích. Pospolitě. Jest
příbuzná L. exannulatn, ale značně menší.

L. exannuiata sp. n. B. bezprstenná. Drobný, bělavý druh, bez
prstence. Kl. i — 4 cm, tenKie blanitý, nejprv zvoncov., pak rozlož.,
s tupým, hladkým, hnědým hrbolem, bílý nebo trochu do žemlová,
hedvábně vláknitý, na ipovrchu mimo střed hustě přitisklými žemlo-
vými, jemnými šupinkami posetý, v stáří na okr. rýhoz/aný. Tř.
delší pr. kl., 2 — 3 mm ti., rourkovitý, bílý, mrtnatě šupinkatý, záhy
ale úplně lysý. Prstenec jen v prvním mládí jako útlý pavučinaty
kroužek, pak vymizelý. Okr. kl. bíle pavučinatě blanitý. L. husté,
bílé, široce břichaté, u tř. zaobleně volné, pomačkáním zvolna hněd-
noucí až černající. Rozemnuta voní slabě ovocně. Výtr. vřetenovitě

válcov., k basi zúžené, 12 — 14 /».

V trávě na pahorcích a stráních ve společnosti Helianthcmum vulgarc.
Koeleria cristata. Viola arenaria u Mnichovic dosti hojně. Někdy také pod
modříny. Pospolitě, po celé léto. Jest příbuzná L. seminuda Lesch, ale jistě
rozdílná. — Na teplých, akátových, suchých, západních stráních nad er. sil-
nicí Stránčickou u Mnichovic nalezl jsem formu s kl. úplně hladkým, lesklým,
bledým na temeni hnědým, do poloviny hluboce rýhovaným, s výtr. zvláši

215

velikými ÍKj — 2i.")- intéž sbíral u Dobříše p. ing. Firbus. Rýhování mění se
jiěkdy v hrubá, krátká, v zrna trhaná žebra. Nccht sluje L. striata m.

b) Prstenec útlý, často mizivý, pohárkoiri.té vystoiipavý, šupi-
natý. Výtr. tnalinké.

* Kl. i/rohiiř ::niifý.

L. graiiulosa Batsch 1783. B. srnitá. Menšv houbička, kl. 2 — 4 cm,
<II(nih() svoncov. sklenutý, posléz sklenuté rozlož., tence mas., celý
bradavčitě srnečkatý, rezavé a.5 červeně Jmčdý, nelesklý, suchý, na
okr. zbytky vela bíle zoubkatý. Tř. málo delší pr. kl., 2 — 4 mm il..
stejně ti., tuhý, pod šupinkatým, mizivým prstencem jemně šupin-
katý, hnědavý. L. čistě bílé, útlé, k okr. zúžené, jemně sbíhavě při-
rostlé. Duž. bílá, slabě anýzcvě vonná. \'ýir. ellipt. kulaté. 4 .".

Ve vřesovinácii, mezi mechem v lesích, často ve společnosti ryzců, pozdě
v létě, ale hlavně až na podzim všude velmi obecná. Jest jedlá.

L. amianthíiia Scop. 1772. B. osinková. Příbuz. a podobná před.,
ale kl. skoro plochý, kuzelovitě hrbolatý, radiálně vráskovaný,
okrové žlutý až bélavý, jemněji hustě zrnečkatý, 1. špinavě nažloutlé,
•dužnina žlutavá až bílá.

N;i podzim všude velice obecná.

L. chiiiabarina Fr. 1857. B. niničlková. Nanmoze větši než před.,
kl. oble sklenutý, nehrbolatý. nevráskovaný, rumělkove červený
hustě jemně zrnečkatý, 1. čistě bílé, duž. bledá. Tř. dole značně na-
puchlý, pod prstencem šupinatý.

Na podzim v lesích, hlavně listnatých, mnoiiein řidčeji než před. Jest na
pohled překrásná houba. — Tento jakož i oba před. druhy mnozí považují jen
xi\ plemena téhož druhu, ačkoliv jsou dosti stálá a do sebe nepřecházejí.

L. haeinatítes Bk. (Ricken), (Bres.)- B. naběhlá. O něco větší než
L. granulosa. Kl. 3 — 6 cm, dosti mas., rozlož., ó- ostře vyniklým,
tupým hrbolem, nariižovělý, radiálně trochu svraskalý. velice jemné
zrnečkatý. Tř. málo delší pr. kl., 4 — 8 mm ti., rovný, na basi na-
puchlý, velikým, nálevk ovitým, dřípatým, šupinatým prstencem opa-
třený, nad tímto hladký, bílý, vláknitý, pod ním narůžovělý a hustě
šupinatý. L. široce přirostlé, skoro sbíhavé, husté. bílé. Duž. bílá,,
silně houbově vonná. Výtr. kulaté. 4 ,«■

V zahradách, na vřesovinách, v lesích na podzim, vzácně. Jevany, H ru-
šíce, Mnichovice, Karlštejn.

L. Carcliarias Pers. 1801. (A. ramentaceus Krmbh.) B. páchnoucí.
Drobná, silně aromatická. Kl. 2 — 4 cm, záhy rozlož., s hradavkovitým
hnědým- hrbolem, celý drobnými, kuzelovitě přišpičatělými, hněda-

St6

vými zrnečky hustě posázený, bélavě žemlový. Tř. asi zdéli pr. kl.,
3—5 mm ti., rovný, tuhý, na basi trochu ztluštělý, bílý, trvalým,
širokým, blanitým,, tuhým, odstálým, sevně zrnečkatým prstencem
opatřený, pod prstencem hrubě zrnité šupinatý. L. husté, útlé, bři-
chaté, u tř. zaoblené, bílé. Výtr. vejčitokulaté. 3 — 4 fi.Voní silné
ostře kysele.

V jehličnat. lesích na humuse vzácně. Na teplé borové stráni u koupadla
11 Mnichovic. 9, TQ18. — Toto jest pravá L. Carcharias, jistě rozdílná od L.
haematites.

** Kl. hladký.

L. mesomorpha Bull. 1790. B. lysá. Zjev, velikost i konsistence
jako u L. amianthlna, ale kl. jasně a živě okrově žlutý, až skoro
zlatožlutý, na temeni krátce kuželov. hrbolatý a temněji okrový,
celý lysý, hladký, bez šupin a zrnek. L. slabě vykrojené, tenké, ši-
roké, bělavé s tonem žlutavým. Tř. skoro medový, lysý, s mizivým
prstencem. Výtr. elliptičně válcovité, na basi krátce šikmo sta-
žené, 6 //.

U Ouval v listop. 1Q17 sbírala pí. dr. M. Doubková. — Druh velice

vzácný a n.ykologňm málo známý. Schroeter uvádí jej ze Slezska, Bulliurd

z Francie. S L. amianthina nemá co činiti a vůbec povahou výtrusů ode

všech pěti před. se úplně různí. *

c) Prstenec ztuha blanitý, hladký, trvalý, vzpřím,ené nálev-
k ovitý.

L. rufovelutina sp. n. B. hnédohedvábná. Velikosti asi L. excoriata,
celá s odstínem masově hnědavým. Kl. 5 — 8 cm, dosti mas., záhy
rozlož., s nízkým tupým červenohnědým hrbolem, celý na bílé půdě
kolmými, červenohnédými chloupky jako samet husté pokrytý.
Chlupy, hlavně u středu, sklání se v kužele. Tř. značně dl, asi
6 — 8 mm li., dole sotva ztluštělý, hladký, lysý, bílý s odstínem ple-
fové růžovým, pomačkáním jako kl. hnědnoucí, s prstencem ztuha
blanitým, širokým, celo krajným, lysým, nepohyblivým, trvalým
uálevkovitým. L. široce břich., husté, útlé, k zřetelnému kolláru
připojené, bílé, s nádechem růžovým. Výtr. ellipt., 5 — 8,**, cyst. ve-
liké, kyj o vité nebo vakovitě ellipt.

Ve smetí v lesíkách ve Stromovce sbírala pí. Olga Zvěřinová v lislop.
1918. Velice charakteristický druh, snad z příbuz. L. hispida nebo L. naiuma.
L. v stáří a po usušení karmínově zčervenají.

L. parvula sp. n, B. maličká. Griacilllní, nepaitrná. Kl 6 — 10 mm,
sklenutý, posléz rozlož, a tupě nízce hrbol., suchý, na bílé půdě více

15 21?

méně hustě hnědými šupinkami pokrytý. Tř. dvakrát delší pr. kl.,
I — 2 mm ti., hladký, podél bíle vláknitý, hnědavý, í trvalým, po-
hárkovitým, rovně utatým, lysým prstencem. L. husté, bílé, velmi
široce břich., volné. Výtr. tupě kulovitě ellipt., ale přemnohé ne-
pravidelně tupě hranaté, lo f*. Cyst. vakovitě hruškovité.

Na kavilové stepi s Muscari tenuiflorum, Anthericum Liliago, Pulsatilla
pratensis na výslunných vápenných stráních nad údolím Radotínským hojně,
v srpnu 1915. — Krásná, něžná houbička, bezpochyby jen pro vápenné stepní
stráně význačná.

Tricholoma Fr.

Čirůvka.

Obr. 34-

Namnoze vel-
ké (ale také
drobné), často
kompaktně mas.,
pozemní houby
různého vzezře-
ní. Kl. široce
sklenutý, sotva
kdy hrbolatý, ni-
kdy nálevkovitý
v mládí na okr.
podvinutý. L. u
třené vykrojené,
nikdy zřetelně
sbíhavé. Třen
pevný, elastičný, nikoliv křehký, solidní, bez zevní kůry. Kl. zřídka
kdy slabou kortinou s tř. spojený (v mládí). Výtr. drobounké, bez-
barvé, hladké, elliptičné až kulaté. Cystidy řídce vyvinuty.

Náleží sem veliké množství hub, často velikých, kompaktně
mas., v lesích, na lukách, pastvinách, v zahradách v létě i na podzim
rostoucích. Zřídka kdy jsou trsnaté. Hlavní doba \7-voje jest ale
přec jen podzim, ano i pozdní podzim (T. equestre, portentosum,
nudum). Některé naopak objevují se již v květnu (T. gambosum).
Hlavním znakem jest výkroj lupenů u třené a nesbíhání jich na
třeni. Ale vzdor tomu jsou některé druhy hygrofanní nesnadno
rozeznatelný od podobných Clitocyb. Skoro všechny vyznačují se
pronikavým, zřídka kdy nepříjemným aromátem (T. sulphureum.
lascivum). Tato vůně zvlášť vynikne, rozmačkáme-li mezi prsty

Obr. 34. I. Tricholoma graminicolum Vel., v přir. vel.,
zvětš. výtr., 2. Tr. melaleucum P., v přir. vel., cystidy
a výtr. zvětš., 3. Tr. uliginosum Vel., v přir. vel., zvětš.

výtr.

218

kousek houby. Zkušený jmykolog dle ní skoro všechny čirůvky ihned
poznává. Mnohé druhy jsou velmi lahodné a dobré houby (T. gani-
bosum, equestre, portentosum, columbetta, nudum), jiné ale velmi
•nebezpečné. Uvedené jedlé druhy i začátečník lehce lod jiných druhů
může rozeznati. Saccardo uvádí všech druhů 187, Ricken 96 druhů.
V Cechách a na Moravě roste asi dvakrát tolik druhů, než zde
uvedeno.

I. Armillaria. Kl. nehygrofanní, zvláště v mládí plstí s tř. spojený, jež na tř.
někdy Zúnechává kroužek a pod tímto drobné šupinky. Tř. nevláknitý.

T. bulbigerum

Alb. Schw. 1805.
Obr. 35. C. hlíz-
natá. Kompaktně
mas., na první
pohled r. Phleg-
macium podobná
(ale prach výtr.
bílý a výtr. bez-
barvé). Kl. 3 až
6 cm, nejprv ku-
lovitý, s okr.
podvinutým, bíle
vláknitým, pak Ol^''- 35- Tricholoma bulbigerum Schw., značně zmenš.

sklenuté rozlož.

masové hnědavý, na okr. bledší, za sucha hladký, lesklý, za vlhka
velmi slizký, s hojnými strupatými šupinkami, uprostřed a v mládí
s velkými bílými plátky po společném velu (jako u katmanek). Tř.
oblý, bílý, na basi brzo hnědnoucí a v kulatou velkou (až 3 cm)
hlízu napuchlý, v mládí bohatou bílou kortinou s tř. spojený, asi
I cm ti., posléz měkce vlnatý a třísnitý. L.' husté, úzké, zúženě při-
sedlé, nejprv bílé, pak špinavě nahnědlé do červena. Duž. bílá, ne-
vonná. Výtr. krátce ellipt., 7 — 8 //.

V lesích, hlavně jehličnatých, v některých krajinách (hlavně podhorských)
dosti rozšířena, ač nikoliv obecná. 8, 9. U Jevan, Říčan, Mnichovic, Sázavy
hojně, u Strašíc, Blatné, Kutná Hora (Hajný), Lomnice n. F. (Kop.), Chlu-
mec n. C. (R), Radotín, Karlštejn, Ceskomor. Vys. (Kav.). — Hlíza na basi
tř. jest ostře oddělena, takže podobnost s Phiegmaciem jest veliká. Jest to
vlastně bělovýtrusné Phleginacium.

T. aurantium Schaeff. 1762. Č. oranžová. Kl. 4—10 cm, kom-
paktně mas., nízce oble sklenutý, s dlouho podvin. okr., šafránové

219

•nr~

m

áiutočerveuý, hladký, jakoby kožovitý, za vlhka slizký. Tř. asi zdéli
l)r. kl., I — iVíi cm ti., stejnoměrné válcovitý, na basi zúžený, pevný,
solidní, hnědé šafránové přitiskle šupinkatý a nahoře od bělavého
konce ostře kroužkovitě oddělený. L. čistě bílé, dosti husté, nestejně
široké, u iř. odsedle vykrojené, pomačkáním rychle rezavé. Dužnina
čistě bílá, silně po štěnicích páchnoucí. Výtr. skoro kulaté, bezbarvé,
4—5 /'•

Význačná houba pro smrčiny na vápencích okolí Pražského a Karlštejna
od července do září. Po pěkném zbarveni a odporném zápachu hned nápadná.

T. focale Fr. 1836. Obr. 36. (T.
rufum Batt.) Č. límcovitá. Zjev a ve-
likost T. ustale, ale jinak zbarvená.
Kl. 4 — 8 cm, kompaktně mas., na okr.
,;,yy v;,;jrpj, v.ijft v mládí podvin. a načervenalou korti-
nou s tř. spojený, oble sklenutý, pak
rozlož., hladký, skoro lesklý, živě oran-
žově hnědý, radiálně jemně vláknitý,
uprostřed někdy šupinkatý. Tř. velmi
pevný, solidní, asi i cm ti., na basi
ztenčený, rumělkově mrtnatý, s wo-
huiným odstálýrn prstencem, nad tímto
bílý, mrtnatý. L. bílé, husté, pomačká-
ním hnědnoucí, široce odsedle vykra-
jené, skoro sbíhavé, posléz lehlé. Duž.
bílá, silně arom. Výtr. ellipt., 4 — 5 fi
Význačná pro písčité bory v Polabí (Lysá. Dvorce, Neratovice, St. Bo-
leslav, Kolín), hlavně na podzim. Také v suchém boru na Pecným u Ondře-
jova. — Druh tento mohutně vyvinutým prstenem ukazuje, že by se vlastně
r. Armillaria n.ěl klásti k r. Tricholoma.

T. stríatum Schaeff. 1762. (T. albobrunneum Pers. 1801, T. sub-
annulaium Btsch.) Č. pruhovaná. Kl. 5 — 8 cm, mas., elast., k okr.
tenký, sklenuté rozlož., lesklý, hladký, za vlhka slizký, červeno-
hnědý, vrostlými vlákénky síf ovité žíhaný, uprostřed zrnitý, na okr.
v mládí podvinutý a trochu plstnatý, v stáří vždy hrubě oddálené
šebernatý. Tř. zdélí pr. kl., i — 2 cm ti., válcovitý, pevný, hladký,
bělavý, dole hnědavý a od hořejší bílé části kroužkovitě ostře od-
dělený. L. huSité, útlé, bílé, v stáří a pomačkáním hnědnoucí. Duž.
tricholomově vonná, chuti nahořklé. Výtr. vejčitokulovité, 3 — 4 f*.
V lesích jehličnat. i listnat. všude sice rozšířena, ale nJKde hojná, od srpna
do října. Mnichovice, Cibulka. Motoly, Chlumec n. C. atd. Jest prý jedlá.

Obr. 36. Tricholoma focale Fr.
zmenš.

220

T. verrucipes Fr. 1873. Č. siipinkatá. Prostřední velik., sotva
kompaktní, kl. 4-- 8 cm, rozlož., nízce hrbolatý, hladký, lysý, hily
s žemlovým nádechem. Tř. sotva delší pr. kl., asi 6 — 8 mm ti, dole
značně napuchlý, vláknitý, bílý, útle hnědě, v stáří černavě šiipin-
katý, nahoře kroužek z téchže šupinek tvoHci. L. bílé, uschlé na-
žloutlé, husté, široké, u tř. vykrojené, tenké. Výtr. malé (4—5 .«),
kulatě ellipt. Dužnina bílá, silné vonná.

V trávě na pahorcích u Peruce v srpnu 1919 sbíral p. ř. O. Reisner.

Vzácný druh, Fries uvádí jej od Upsaly, QuHet z Francie (Jura), Bresadola
z Tyrol. Ricken popisuje výtr. falešně.

II. Tricholoma. Kl. bud lysý a suchý, bud slizký, nebo plstí nebo šupinkami
pokrytý, nehygrofanní. Tř, neokornatělý a obyc. nevláknitý.

a) Kl. za vlhka vice méně slizký.

T. pessundatum Fr. 1821. C. masitá. Velmi tlustě a kompaktně
mas. Kl. 10 — 20 cm, tupě sklenutý, masové hnědavý, k okr. bledší,
v mládí na okr. podvin., spoře jakoby vrostle vláknitý, za vlhka
slizký, s dobře loupavou hrubou pokožkou, pod touto bílý, ale brzo
hnědavě skvrnitý. Tř. kratší pr. kl, hlízovitě napuchlý, tlustý (3 až
5 cm), tvrdý, pevný, bily, rezavými šupinkami pokrytý, na konci
jemně plstnatý. L. husté, neširoké, tenké, u tř. skoro zaobleně volné,
bílé, ale pomačkánim hnědě skvrnité. Duž. bílá, neměnlivá, silně
tricholomové vonná. Výtr. malinké, kulovité, 4 — 5 /'.

V lesích jehlíčnat., hlavně smrkových dosti řídce. U Mnichovic spoř-e, Ra-
dotín (Zvára).

T. colossutn Fr. 1836. C. obrovská. Statná, veliká houba, zbarve-
ním velmi nápadná. Kl. 15 — 20 cm, kompaktně mas., ploše rozlož.,
na podvin. okr. plstnatý, za vlhka velmi slizký, za sucha hladký,
lysý, uprostřed krvavě červený, na okr. čistě bílý, tlustě mas. Tř.
sotva zdélí pr. kl, 3 — 5 cm ti, solidní, k dolejšku zúžený, vždy
různě smáčkly až i hluboce brázditý a hranatý, čistě bílý, lysý,
hladký, pevný, nahoře plstnatý. L. prořídlé, nestejně široké, u tř.
nejširší, k okr. zvolna zúžené, zúženě přisedlé, bílé, tak jako tř.
pomačkánim ihned červenající (krvavě). Duž. bílá, na řezu růžová,
bez zápachu. Výtr. ellipt., 10 — t2 /<.

Na napadaléni listi a smetí v lesích listnatých řídce. 7, 8. Na IMecháči
u Mnichovic. sv. Ivan (Špaček), Chuchle (R), Radotin, Roblín. — Krásná, ve-
liká houba, červenáním lehce poznatelná. V mém roztoku sezelená.

T. ustale Fr. 1818. Č. osmahlá. Kl 4 — 10 cm, ztuha mas., ploše
sklenutý, pak rozlož., obyč. zprohýbaný, na okr. tenký, ostrý, lysý,

221

hladký, lesklý, červenohnédý, při okr. bledě žemlový, nevláknitý, za
vlhka slizký, na okr. v mládí podván. Tř. sotva zdéli pr. kl., i — 2 cm
ti., válcov., na basi ztenčený, solidní, bílý, pevný, zraněním a
v stáří hnědý (proto obyčejně červenohnědě strakatý). L. husté,
dosti úzké, tenké, silně vykrojené, sotva sbíhavé, bílé, ale zraněním
ihned červenohnědě skvrnité. Duž. bílá, pak červenající, se slabým
mýdelným zápachem. Výtr. hruškovitě kulov., k basi •^tažené.
5 — 6 fí.

v lesich jehličnat., ale hlavně listnat. od srpna do podzimu všude hojná.
Tvořívá celé houfy a kruhy, někdy jest i trsnatá. — \' smrčí u Srhska za Karl-
-štejnem v říjnu 1014 jsem sbíral odrůdu s kl. uprostřed, vyniklou zónou zna-
čeným, s tř, na konci zrnečkatým, bílým (var. zonale m.).

T. pseudoiíraacium sp. n. C. plžatková. Menší, slizká. Kl. 3 — 4 cm,
mírně mas., sklenutý, pak skoro rovný, dlouho s podvin. okr., za
vlhka nejvýš slizký, často laločnatý a nepravid., hladký, lysý,
uprostřed červenohnédý, k okr. žemlový. Tř. zdélí pr. kl., asi i cm
ti., k basi zvolna ztenčený, nahoře Často smáčkly, bílý, ale v stáří
hnědě mrtnatý, pod kl. hrubě zrnečkatý, pevný. L. prořídlé, široké.
k tř. zvolna zúžené, obloukovitě prohnuté a krátce sbihavé, šedavě
bělavé, zraněním sotva se barvící, neskvrnité. Duž. nečistě bílá,
silně tricholomově vonná (jako T. flavobrun.). Výtr. krátce ellipt..

v trsech a lui=lých houfech v starém jeLllovém lese u Hrusic (Mnich.)
v září 191 5. — Jest sice příbuz. před., ale vytknuté znaky jsou pozoruhodné.

T. flavobrunneum Fr. 1818 . (T. fulvum Bull.) Č. plavohnědá.
Větší, kompaktně mas., silně aromatická. Kl. 4 — 10 cm, tlustě mas.,
nízce sklen., pak rozlož., cihlově hnědý, s temným středem, vláknitě
protkaný, posléz tmavě drobně šupinkatý, slizký a hladký. Tř. zdélí
pr. kl., I — 3 cm ti., solidní, pevný, dole ztluštělý, podél vláknitě
mrtnatý, hnědý, nahoře bledší. L. husté, žlutavé, pak červeně
skvrnité, na ostří hnědavé. Duž. žlutavá, silně tricholomově vonná.
Výtr. kulatě ellipt, 5 — 6 /*.

V lesích, hlavně smrkových, ale také v listnat., hlavně pod břízami všude
v létě a na podzim rozšířená a vždy lehce poznatelná. — Jest prudce jedovatá,
ale vařením nebo smažením pozbývá otravných účinků. Sám jsem i s celou
rodinou prodělal prudkou otravu. — U Netolic sbíral r. 1917 p. řed. Hampl
odrůdu s tř. narůžovělým a pomačkáním červenajícím, s duž. bílou, na řezu
narůžovělou, bez vůně (var. netolicense m.). Třeba dále ještě sledovati.

T. sejunctum Sow. 1799. (A. leucoxanthus Pers.) C. odlišná. Ve-
lice podobná a příbuzná T. equestre. Kl. hnědavě a žlutě peřestý,
k okr. žlutavý nebo zelenavý, hustě vrostlým,i tmavšími nitkami pro-

222

tkaný, na okr. plstnatý. Tř. a 1. bílé, jen na ostří někdy naběhlé,
Duž. pevná, bílá, jako u T. equ. vonná. Výtr. vejčité, 5 — 7 /<.

V suchých borech dosti rozšířena, od srpna do září. Mnichovice, Řev-
nice, Strašíce, Cekanice, Kladno atd.

T. fucatum Fr. 1821. C. peřestá. Trochu útlejší, kl. brzo .skoro
celý žlutý, brzo na půl žlutý a na půl šedý, s černavým hrbolem a
černými nitkami protkaný. Tř. více méně žlutý, 1. útlé, široké, k okr.
nažloutlé. Výtr. kulaté, 5 — 6 /.•. Duž. nevonná.

V mokrých lesních mechatinách, celkem řídce, již v srpnu. U Struha-
řova. Lysé, Karlštejna, Ondřejova, Řevnic.

T. subfuscutn sp. n. C. nahnédlá. Podobná a příbuz. T. sejunc, ale
kl. stejnoměrně hnědý. Kl. 3^ — 5 cm, kuželoivitý, hladký, lesklý,
často trhaný, hnědý', uprostřed skoro černý, k okr. nažloutlý, bez
vláken a šupinek. Tř. i cm ti, podél vláknitý, pevný, bledě na-
žloutlý, í hustými, odstálými, hnědými šupinkami. L. hlubokým
úhlem vykrojené, trochu sbíhavé, břichaté, prořídlé, bílé, posléz
špinavě nahnědlé. Duž. bílá, silně jako zelenka vonná. Výtr. kulaté,
k basi síažené, 4 — 5 ,«. Cy&t. veliké, vakovité.

V starém jedlovém lese na Hůře u Tehova a u Hrusic. 8, 1914. —
L. jsou často na ostři nažloutlé. Britzelmayr uvádí z Bavor příbuz. T. por-
tenítferiiní, stojící asi uprostřed mezi T. portentosum a T. fucatum, ale popis
jest nedostatečný a výtr. dle udání 9^12 „.

T. quíuquepartítum Fr. 1821. C. pětidílná. Zevnějšek i velikost
zelenky. Kl. 3 — 8 cm, kuželov. sklenutý, na okr. obyčejně laločnatý,
liladký, lysý, žlutý až šafránový, radiálně vláknitý (ale bez černých
vláken). L. široké, hluboce vykrojené, čistě bílé. Tř. i — 2 cm ti.,
málo delší pr. kl., válcovitý, k basi zúžený, dokonale hladký, lesklý,
lysý, bílý. Dui. bílá, jako u zelenky aromatická. Výtr. kulaté,
4 — 5 /t. Cyst. na ostří hojné, veliké, kyjovité, palioovité a i jinak
utvářené.

V sucliych borech, na Pecným u Ondřejova, Chlumec n. C. (R), Žehu-
šice v Žel. Horách (Maxim.). Jest vzácný druh, posud jen v Anglii a Švédsku
pozorovaný.

T. equestre L. 1755. (A. aureus Schff., A. flavovirens Pers.)
Č. zelenka. Kl. 4 — 8 cm, nejprv zvoncov. sklenutý s podvin., sotva
pl&tnatým okr., pak ploše rozlož., často zprohýbaný, tlustě a elast.
mas., na okr. ostrý, olivově až i hnědavě žlutavý neb zelenavý, za
vlhka slizký, tmavěji žilkovaný, hladký. Tř. i 1. sírožluté, tř. asi
I cm ti., sohdní, pevný, dole sotva ztluštělý, nepatrně mrtnalý. L.
husté, hltiboce a široce vykrojené, zraněním a v stáří se nebarvící.

223

Duž. bělavá, rozemnuta líbezně vonná. Pokožka lehce loupavá

Yýtr. podlouhle ellipt., 6 — 7 /<•

V suchých, borových lesích na podkladu křemitém, vždy až na konci záři
a pak až do konce listopadu, často ještě pod napadlým sněhem, dokud ne-
mrzne. Jest to výborná jedlá houba podzimní. Sbírá se všude a také na Praž-
ský trh /'ároveň s násled. v množství dováží. V žádné krajině neschází a
zvlášť hojnou jest v písčitých borech v Polabí, na Turnovskn a v cenomanské
oblasti severních Čech.

T. portentosum Fr. 1836. Č. havelka. Tvar i velikost před., ale
šedivá. Kl. nepra vid. zprohýbaný, na okr. ostře zlomený nebo pod-
vin., v mládí skoro černý a kuželov., pak rozlož, a trochu hrbolatý,
hladký, lesklý, černými a černě fialovými vlákny na hile pudě ží-
haný, za sucha s radiálně trhanou pokožkou, za vlhka slizký. Tř.
bílý, s nádechem žlutavým, hladký, lysý, jen nahoře trc-chu mrtnatý.
L. bílé, ale také s nádechem žlutavým, posléz i trochu do šedava.
široké, tlusté, široce vykrojené. Duž. bílá, sotva kde přižloutlá
fhlavně pod loupavou pokožkou), slabě zelenkově vonná. Výtr.
krátce ellipt., 4 — 5 /'.

Roste zpravidla ve společnosti před. v písčitých, suchých borech na pod-
zim po celých Cechách a sbírá se rovněž jako dobrá jedlá houba pod jménem
»šedívek, havelek nebo kočiček«.

T. respleiidens Fr. 1857. Č. bílá. Velikost a tvar asi jako T. Co-
lumbetta. Kl. 6 — 10 cm, dosti mas-., mírně sklen., s rovným okr.,
bílý, ale uprostřed s odstínem šliitavoselenavým neb i hnědavým.
hladce hedváb, vláknřtý, upro&třed vždy více nnéně roztrhaně šti-
pinkatý. Tř. asi zdélí pr. kl., elast. pevný, bílý, hladký, vláknitý,
stejně ti., někdy smáčkly. L. bílé, tenké, velmi sir., u tř. úhlem vy-
krojené a sbíhavé. Duž. bílá, dosti silně tricholomově vonná, ne-
barvící se. Výtr. kulaté nebo skoro hruškovité, velmi nestejně velké,
větší 5—7 /'•

V křovináťli a hájích vzácně. Posud jen v okolí Pražském. 10. 1014.

T. Columbetta Fr. 1821. (Ag. albus Pers.") Č. holoubková. Celá
houba sněhobílá, kl. 4 — 10 cm, mas., nejprv sklenutý, pak rozlož.,
často vlnitě zprohýbaný a excentrický, hladký, hedvábně lesklý,
často s karmínovými skvrnami, na okr. jemně plstnatý. Tř. zdélí
pr. kl., I — 2 cm ti., dole sotva ztluštělý neb i ztenčený, pevný, so-
lidní, podél hedváb, pruhovaně vláknitý, lesklý, často potočený. L.
hluboko v3krojené, dosti husté, tenké, s vlnitým ostřím. Duž. bílá,
pomačkáním lahodně jako střemchový květ vonící. Tř. na basi, kde
se spojuje s prstí, vždy zelenomodře zbarvený. Výtr. vejčitě kulo-
vité, 4—5 f'.

224

v lesích listnatých od srpna do podzima všude dosti rozšířena. Ráda v bře-
zinách a bučinách (tak u Jcvan). Svr.u liedvábitou bělosti, vůni a kanninovymi
skvrnami na starších kloboucích snadno poznatelná. Jest výborná, jedlá houba.

b) Kl. suchý, plstnatý neb šupinatý.
a) Kl. více méně šedý, 1. mladé bílé.

T. rostratum sp. n. Č. .^.obanitá. Kl. 4 — 6 crn, dosti mas., kušelo-
vitý, v dlouhý ostrý zoban vybíhající, na okr. často vlnitý, pHtiskle
liladce vláknitý, stříbřitě lesklý, našedivělý, sucliý. Tř. dlouhý, vál-
covitý, pevný, asi i cm ti., dole sotva ztluštělý, podél vláknitý,
hladký, nahoře slabě poprášený, dole nepatrně masově naběhlý. L.
husté, široce břich., u tř. hluboce vykrojené, krátce sbihavé, čistě
bílé, neměnlivé, ,na 'OStří trochu zoubkaté. Výtr. kulovité, 4 — 5 /<•
Cysfc. dliouhé, mitkoiwité, 'tuipé, hioljné. Duž. neměnlivá, bez zápachu.

V suchých smrčinách sem tam, ale vzácnější, na podzim. U Mnichovic,
Prahy, v Polabí. — Považoval jsem ji dř^íve za odrůdu T. terreum, od níž se
liší kuželovitým kl., hladce stříbřitým.

T. terreum Schff. 1702. (A. myomyces Pers., A. ni^roniárí^nnat.
Lasch.) Č. pozemka. Kl. 5 — 7 cm, mas., k ostrému okr. ztenčený,
dosti křehký, nejprv kuželov., pak rozlož. ^ ostrým hrbolem, smutně
šedý, nelesklý, uprostřed tmavší, celý měkce odstále chlupatý, často
zprohýbaný a laločnatý. L. široce břich., čistě bílé, u tř. vykrojené,
dosti husté, na 'OStři zoubkaté, posléz šedavé. Tř. asi zdélí pr. kl.
asi I cm ti., válcovitý, leskle bílý, dosti měkký, podél vláknitý. Duž.
bílá, slabě tricholomově vonná. Výtr. kulov. ellipt., 4 — 5 ,"■

V lesích všeho druhu od května po celé léto a zvláště hojně na nndzim,
zpravidla v množství pohromadě, ale nikoliv v trsech. Zvláště význačná jest
pro vápenné porosty černé borovice (tak u Prahy). Také jsem nalezl formu
s kl. červenolinědým. Lid houbu tuto hlavně na podzin: sbírá a používá (»pn-
zemky« nebo »popelky«). Ale jest to špatná houba, má zvláštní, nepříjemnou
příchuť. Prodává se také na Pražském trhu.

T. argyraceiim Bull. 1789. C. stříbřitá. Kl. 3—5 cm, zvoncovitě
sklen., pak rozlož., vždy s malým hrbolem na temeni, hladký,
hedváb, lesklý, na bělavé nebo přisedlé půdě spoře hnědě přitiskle
hedváb, vláknitý aš šupinkatý, na okr. dlouho plstnatý. Tř. rovný,
válcov., sotva dole ztluštělý, hladký, lysý, pevný, podél iitle leskle
vláknitý, solidní. L. úzké, velmi husté a útlé, cistě bílé. Duž. vonná
jako u zelenky. Výtr. krátce ellipt., 3 — 4/'.

V houfech na kraji smrkového lesa u .Slivence vedle T terreum, od něhož
již vůní se liší. 9, 1918, u Karlštejna fio-o. 6). Popis u Rickcva se ve všem
neshoduje.

22.^

T. gausapatuni Fr. 1874. C. vláscnitá. Kl. 4 — 8 cm, tupé kulovité
^rvoncovitý. pak rozlož., nehrbolatý, tmavě šedý, suchý, hedváb,
vláknitý, hustými, odstálýini, tmavými šupinkami pokrytý, s okr.
mírně pcdvinutým a hustě bíle pavučinatým, takže vzniká s tř.
souvislá kortina. Tř. zdélí pr. kl., i — i^ cm ti., válcovitý, bílý.
liedvábitě vláknitý. L. velmi sir., široce vykrojené, trochu sbíhavé,
čistě bílé, pak s šedavým odstínem. Duž. bílá, jen slabě rozemnuta
vonná.

V lese nad Chuchlí hojně, od června do podzima, u Karlštejna. — Jest
ovšem příliš příbuzná T. terreum a snad jen její plemeno se zaobleným kl.
;i vyvinutou kortinou.

T. scalpturatum Fr. 1836. C. šedě žemlová. Ve všem podobná a
jíříbuz. T. terreum. Kl. 4 — 6 cm, tupě kuželov., pak rozlož., s tu-
])ým hrbolem, tence mas., světle špinavě šedě žemlový, tmavě hně-
dými, cdstálými šupinkami hustě pokrytý, uprostřed 'tmavší, suchý.
Tř. sotva delší pr. kl., 7 — 15 mm ti., rovný, hladký, lysý, špinavě
bílý, na konci slabě pomoučený. L. husté, tenké, dosti úzké, u tř.
zaoblené nebo vykrojené, bílé, ale v stáří od kraje kl. žloutnoucí,
posléz celé sírožluté. Duž. bílá, silně štěničně páchnoucí. Výtr.

■okrouhle ellipt., přemalinké (3 — 4 /<).

V borových lesíkách nad Motoly v listop. 1915 (Reisner). — Jest sice
rozhodně rozdilný od T. terreum, ale nemohu z popisu Friesova zjistiti, je-li
jeho druh s naší houbou totožný. Na naší nevidím velový závoj na oKr. kl.
a výtr.^ jak je Ricken popisuje, jsou rozdílné.

T. virgatum Fr. 1821. (T. murinaceum Bull.) C. žíhaná. Zjev
i velik. stejné jako u T. portentosum. Kl. 4 — 8 cm, tupě kuželov.,
hladký, lysý, šedě stříbřitě lesklý, jemnými vlákny žíhaný, suchý,
v stáří trochu šupinatý, posléz rozlož, a hrbolatý. Tř. bílý, hladký,
lysý, lesklý, stejně ti., štíhlý, delší pr. kl., asi i cm ti., tvrdě elast..
pak dutý, podél vláknitý, pomačkáním červeně fialovící. L. bělošedé,
s tmavým ostřím, široké, husté, u tř. vykrojené. Duž. bělavá, silně
ostře páchnoucí a ostře hořce chutnající. Výtr. vejčité. 7 — 8/'.

v listnatých lesích velmi vzácně. U Chlumce n. C. v září 1916 sbírala
Rigellovň.

P) Kl. I Hákový, 1. bílé s ostřím červenavým.

T. Schustlerí sp. n. C. Schustlerova. Velmi tvrdě kompaktně mas.,
prostředně veliká, liláková. Kl. 5 — 8 cm, nízce sklen., s širokým
tupým hrbolem, nejvýš tlustě mas., na tízce podvin. okr. útle plst-
natý, suchý, hladký, lilákový, ale skvrnitě pobledlý. Tř. asi zdélí

226

pr. kl., I — 1V2 cni ti., válcovitý, dole neztluštělý, pevný, útle plst-
naté suchý, bělavý (nikoliv hladký, nevláknitý), sem lani lilákově
naběhlý. L. prořídlé, velice úzké, zúženě přisedlé, velice tlusté, bílé
ale na ostří červeně liíákové. Duž. bílá, trochu odporně páchnoucí.
Výtr. ellipt., šikmo přišpičatělé, 5 — 7 //.

V listnatých hájích u Karlštejna (vápno) v září 1917 sbíral p. dr. Schustler.
— Patří do příbuz. T. orirubens Qué!., ale jisté rozdílná a krásně znaky vy-
značená.

y) Kl. žemlový, 1. žlutavé.

. T. acerbutn Bull. 1792. C. hořká. Nejvýš tvrdě a tlustě kompaktní.
Kl. 8 — 12 cm, mírně sklenutý, dlouho na okr. podvin. žluté plst-
natý, žebernatý a kapky ronící, hladký, suchý, jakoby jemně pls:-
natý, žemlový. Tř. krátký, 3 — 4 cm ti., tvrdý, pevný, jemně same-
tově plstnatý, žlutavý. L. přehusté, úzké, zúženě připojené, bledé
žluté. Duž. bílá, hořké chuti. Výtr. skoro kulaté, 4 — 5 /r Cysí. ty-
činkovité, tupé.

V listnatých lesích vzácně. V dubině na Plecháči u Mnichovic, 8, 191 5.
Pod dubem ve Studeném u Kuchanovic (Kudrna), Herm. Městec (Kudrna),
Ml. Boleslav (Knr).

T. lacunosum sp. n. C. jamkovitá. Trsnatá, bílá, nejvýš tvrdá.
Kl. 5 — 8 cm, oble sklenutý, pevný, na okr. lysý, ostrý, suchý, ne-
čisté žemlový, jakoby bíle ojíněný a síťovitě žilkovaný, u kraje
bílý. Tř. sotva delší pr. kl., i — 1>4 cm ti., solidní, přetvrdý, hladký,
lysý, bílý, trochu podél útle vrásčitý, na basi ztluštělý a celým
systémem děr a jamek proniklý. L. velmi široké a řídké, u tř. za-
oblené, bílé, ale pomačkáním, slabé hnědnoucí. Duž. bez zápachu.
Výtr. kulovité, v stopečku stažené, 5 /<• Cyst. malé, sloupkovité nebo
tupě vřetenovité.

Na holé, humosní zemi v březině staré nad drahou u Mnicliovic, 8, 1918.
Obyčejně jest několik kusů dohromady srostlých. — Jest příbuz. předcli., ale
velice rozdílný.

T. psammopus Kichbr. 1873. C. modřínová. Kl. 3 — 6 em, tupě
sklenutý, dosti mas., tuhý, pak rozlož, a často roztrhaný, v mládí
s okr. podvin., plstnatým, na povrchu suchý, v mládí hustě přitiskle
plstnatý, v stáří skoro šupinkovitý (kozový), žemlové okrový. L.
nejprv husté, pak dosti prořídlé, u tř. vykrojené, trochu sbíhavé
v mládí bílé, pak hnědě skvrnité až i celé hnědavé, mrtnaté. Tř.
sotva delší pr. kl., asi i cm ti., satva dole ztluštělý, bělavě, ale re-
zavě hustě mrtnatý, rovný, dutý, dole pak nahnědlý. Duž. bílá,

227

mírné chuti, slabého zápachu iiiydelného. Výtr. kulovité až hruš-
kovité, 4' — 6 .".

Stálý průvodce modřínů v léto až do podzima, všude hojná. — Ricken
opět popisuje výtrusy lalešnč.

T. pysmaeum sp. n. C. maličká. Drobounká, ale dosti tvrdě a
tlustě mas. KI. i — 3 cm, záhy rozlož., nehrbol., uprostřed černo-
hnědý, k okr. v hrubá hnědá vlákna a šupiny na žlutavé pudě roz-
puštěný, bez kortiny. Tr. sotva zdélí pr. kl., 2 — 4 mm ti., bílý.
hladký, dole ztenčený, pak dutý. L. husté, hělavé s tonem citró-
novým, u tř. hluboce vykrojené, široce břich., tlusté, hrubé, nestejně
šir. a dlouhé. Výtr. malinké (3 — 4 ."). vejci tokulovité, k basi sta-
žené, s velkým tělískem.

Na zetlelém jehličí v smrkovém lese pod Butovicemi (na vápně) po-
spolitě. 10, 1918. — Jest podivuhodný druh, z přibuz. T. scalpturatum, která
jest mnohem větší. Kl. jest strakatý.

T. aestivum sp. n. Č. letní. Kl. 2 — 4 cm, dosti mas., na okr. oby-
čejně zprohýbaný, sáhy rovně rozlož., uprostřed s znalým hrbolem,
bily, na temeni špinavě hnědý, kolem středu v kruhu s hnědými
odstálými šupinkami, často mramorovitě trhaný. Tř. kratší pr. kl.,
3 — 4 mm ti, nevláknitý, posléz dutý, šedě okrový, bíle ojíněný, často
excentrický. L. velmi husté, úzké, lítlé, u tř. zaobleně volné r.ebo
slabě přirostlé, nesbíhavé, šedožluté. Výtr. kulaté, přemalinké,
3 — 4 ,". Bez zápachu.

Na okraji smrčiny na suchém výslunném místě na Pecným u Ondřejova.
8, 1915. — Myslím, že patří do přibuz. T. caelatum Fr., jež má podobný kl.,
podobně zbarvené 1., ale jest menší, výtr. větší, ellipt., tř. hnědý.

o) Kl. červenohnědý, šupinatý.

T. vaccinuni Pers. 1801. C. kravská. Kl. 3 — 8 cm, elast. masitý,
nejprv polokulatý, pak rozlož., uprostřed často vmáčklý neb i hrbo-
latý, na ostrém tenkém okr. dolu sehnutý a velice podvin. a hustě
dlouze rezavě huňatý, červenavě hnědý, hrubými, vláknitými, odstá-
lými šupinami bohatě pokrytý. Tř. pevný, elast.. i — 2 cm ti., solidní,
bledý, pak ale hnědě červený, mrtnatě vláknitý, na konci bělavý.
L. dosti husté, velmi šir., u tř. hluboce vykrojené, malounko sbí-
havé, uprostřed nejširší, bledé, hnědě skvrnité, pak hnědé. Výtr. ku-
lovitě ellipt., 4 — 5 i". Páchne odporně tříslově.

v jehličnatých lesích, hlavně při okrajích na podzim velice obecná houba.
zpravidla ve velkých houfech. Považuje se za jedovatou. Od nezkušených ne-
zřídka bývá sbírána jako václavky, od nichž již zápachem, nedostatkem bílého

228

závoje a netrsnatýrr. vzrůstem hned se liši. — Schroeter neprávem staví ji do
samostatného rodu Cortinelhis, neboť násled. druh těsně se k ní připojuje.

T. imbricaíuni Fr. 1815. Č. střechovitá. Úplně podobná před. Kl.
5 — 10 cm, tupě zvoncov., elast. mas., na zlomeném okr. tenký, na
bélavé červené půdě odstále hrubě červenohíiédě šupinatý, na temeni
tmavší, na okr. nepodvin. hladce vlásenitý. Tř. so'tva zdéli pr. kl.,
asi I cm ti., válcov., k basi ztenčený, solidní, bledě načervenalý,
nahoře bíle mrtnatý (nekroužkovaný), bez vlásenité kortiny. L. bílé,
zraněním hnědě skvrnité, hus.té, tenké, hluboce vykrojené, nestejně
široké a na ostří nerovné. Duž. v kl. čistě bílá, neměnlivá, v tř.
červenající, bc::; zápachu. Výtr. krátce ellipt., 4 — 5 /'.

V jehličnatých lesích na podzim, řidčeji než před. U Mnichovic a Jevan
hojně, Strašíce, Písek, Běchovice, St. Boleslav. V mé tekutině barví se třešňově.

T. subimbricatum sp. n. Č. přistřechovitá. Velice tlustě kompaktně
mas., kl. 8 — 12 cm, ploše sklen., na ostrém, tenkém, jemně plstnatém
okr. podvin., velice tlustě mas., suchý, hladký, červenohnědý, záhy
v drobounké, přitisklé, červenohnědé šupinky na žlutavém podkladu
rozpuštěný. Tř. krátký, tlustě hlízovitý (3 — 4 cm ti.), pevně solidně
mas., hladký, lysý, jen nahoře iitle mrtnatě zrnitý (bez ostrého ome-
zení), bělavý, pomačkáním hnědnoucí. L. husté, útlé, velmi úzké,
u tř. vykrojené, bílé, ale v stáří načervenalé. Duž. mírná, bílá, slabě
aromatická, na vzduchu slabě hnědnoucí. Výtr. kulaté. 4 — 5 /'•

V lesních travinách u Dobříše v říjnu 1918 sbíral p. uč. Tatar. — Jest
příbuz. před., ale mnohem statnější, jemněji šupinkatá, tlustě mas., s hlízo-
vitým tř.

T. inodermuin Fr. 1854. (T. rufum Pers.) Č. hnědočervená. Ze-
vnějšek asi jako u T. ustale. Kl. 4 — 8 cm, tupě kuželov. zvoncov.,
pak sklenuté rozlož., široce hrbol., kompaktně mas., na měkce plstna-
tém okr. dlouho podvin.. smutně hnědě červenavý, zvláště k okr.
drobounce husle šupinkatý a vláknitě trhaný. Tř. asi dvakrát delší
pr. kl., asi i cm ti., stejně ti., elast. pevný, dole hnědavě mrtnatý,
nahoře jemně bíle plstnatý. L. husté, neširoké, u tř. úzce vykro-
jené, nejpry bílé, ale brzo červenavě skvrnité, posléz červenohnědé,
Duž. dosti s-ilně sladce trichol. vonná, bledá, na vzduchu červenající
Výtr. ellipt. hruškovité, 5' — 6 ."•

V jehličnatých lesích, v meciui a vřesovině vzácně. V boru na Plecháči
u Mnichovic (10, iqm), v borech u Lysé hojně, u Srbska hojně.

T. Preslii sp. n. C. Preslova. Velmi tlustě mas., statná, kl. 8 až
16 cm, tlustě mas., ploše sklenutý, nepravid. zprohýbaný, nehrbol.,
na hladkém povrchu jemně a hustě tmavě šupinkatý, uprostřed ťma-

229

Zfě šedohnědý, pak okrový, na okr. bělavý. Tř. skoro kratší pr. kl.,
I — 2 cm ti., dole sotva ztluštělý, bělavý, jemnými šupinkami šedavý.
L. dosti oddálené, velmi tlusté, ale křehké, velice široké (i — 2 cm),
u tř. vykrojené, nejprv bélové, pak šedé, v mládí sranéním červena-
jící. Dliž. šedavě bělavá, na vzduchu růžové nabíhající, rozemnuta
silně jako zelenky vonná, trochu ostré chuti. Výtr. podlouhle
ellipt.. 5 ,".

\ n.l;ul>\h siničinách ve společnosti ryzcň u Habru a Mnichovic řídce,
8, 1913. -- jest přibližná T. orirubens Qiiél., ale rozdílná.

c) /\7. nachoiié plstnatý, 1. zlatožluté.

T. rutílaiis Schaeff. 1770. (A. serrotus Bolt.) C. červenožliitá. Kl.
6 — 10 cm, pra vid. polokulov. sklenutý, pak rozlož., mas., tuhý,
v mládí mechovou suchou plstí pokrytý, později plstnatě šupinatý,
■na žluté půdě červenavý. Tř. zdélí pr. kl., asi i cm ti., válcov., velmi
pevně tuhý, červeně a žlutě strakatý, jemně šupinkatý. L. husté,
masité, u tř. zaoblené, zlatožluté, na tlustém ostří plstnaté. Duž.
žlutá, šťavnatá, slabého zápachu. Výlr. skoro kulaté, 5 — 6 fi. Cyst.
na ostří přehojné, převeliké, vakovité kyj ovité.

Na starých pařezech jebličnat. stromů po celé léto všude hojně, někdy
i v trsu po 2^ 4. Úlilcdná a lehce poznatelná houba, jiným čirůvkám nepoilobná.
Jest jedlá a chutná. \'ařením zčerná.

c) /\/. hladký, suchý, nevláknitý, nešupinafý.

X) rřijciuíté fricholomové Zfonné.

T. saponaceum l*'r. 1818. (A. luridus A. Sch.) Č. mýdlová. Kl.
5 — 8 cm, zvoncov. sklenutý, pak rozlož., někdy tupě málo hrbol.:
sem tam laločnaiý, elast. a ])evně mas., nejprv hladký, šedavý, ne-
lesklý, s odstínem olivovým neb i nahnědlým, někdy celý matně
tmavošedý, jen při okr. bělavý. na okr. slabě plstnatý a 'pomačkáním
nezřídka načervenalý. Tř. zdélí pr. kl., asi i cm ti., dole vřetenovitě
ztluštělý. pevný, bělavý, malounko mrtnatý. L. prořídlé, u tř. vykro-
jené, nejprv bíle nebo voskové bélavé pak žluté, zraněním červena-
jící. Duž. v mládí bílá, pak ale na vzduchu narúžovélá, silné niý-
delné aromoiická. Takc tř. pomačkáním růžoví. Výtr. kulov.
ellipt., 4—5 /'.

Tllavně v jehiičnat. lesích, jmenovitě ve stinnýcli smrčinách všude hojná,
f)d srpna do podzima. — ■ Jest zbarvením velice měnlivý druh, ale zvláštní
aroma zůstává v/.dy --tejné. Pozoruhodné jsou zvláště tyto dvě odrůdy: Var.

S30

squamulosum m. s menším, sylč šedým k!., s iř. hrubě rýhované vláknitým,
dole ztenčeným a černé šupinkatým. Var. fnscatiiin m., s kl. hnědým, pod po-
kožkou rychle červenajícím, s tř. bílým, červenolinědě šupinatým. První sbíral
jsem v březině u Mniciiovic, druhou obdržel jsem od Chlumce n. C. (R).

T. miculatum Fr. 1824. C. nečervenající. Velice podobná a pří-
buzná před., ale zraněním na vzduchu nečervená, 1. jsou široce při-
rostlé, čistě bílé. Kl. světle šedý nebo olivově šedý, uprostřed na-
hnědlý. Tř. bily, hladký, lysý, dole ztluštělý, kdřenovitě protáhlý.
Voní silné příjemně.

V Bavořích prý v dubinách, také ve Švédsku. Já ji sbíral v habřině pod
Struhařovem, kdež se co rok objevuje v srpnu.

T. uinbrinum Pers. 1828. Č. stinná. Kl. 5 — 8 cm, tupě sklen., málo
hrbol., elast. tlustě mas., hladký, lysý, te^ině šedohnédavý, uprostřed
poslézv černé bradavky rozpukaný. Tř. asi i — 2 cm ti., elast. pevný,
dole vždy v kořen zúžený a trochu n'ačervenalý, podél hrubě vlák-
nitý. L. nápadně široké, u tř. hluboce vykrojené, velmi prořídlé,
bílé. Duž. bílá, neměnlivá, tricholomově vonná. Výtr. kulaté, 4 — 5/^.

V smíšeném lese u Mirešovic, 9, 1918. Jednotlivě. Podobá se Collybia
platyphyila, ale tricholomově aroma ji hned prozrazuje. Popis Rickenův se ve
všem neshoduje.

T. ionides Bull. 1791. Č. violková. Kl. 3 — 4 cm, pravidelně okrou-
hlý, oble nízce sklenutý, sotva hrbol., lysý, hladký, tence elast. mas.,
Hlukové červený. Tř. sotva delší pr. kl., 3 — 4 mm ti., rovný, elast.,
podél vláknitý a drobné červenavé mrtnatý, na basi dlouze hustě
vlásenitý. L. bílé, zfelnii husté, široce přirostlé a šebernaté sbíhavé.
Výtr. váloov. ellipt., 5 — 6 f*. Voní jemně tricholomově.

Na lesním humuse v suchých místech vzácně. Vždy hustě trsnatá, vlá-
šením na basi spojená. U Kutné Hory v snirčině sbíral v srpnu 1915 p. Ed.
Hejny. — Druh tento vlastně značně se odchyluje od r. Tricholoma.

T. cerinum Pers. 1801. Č. vosková. Malá houbička příjemně okro-
vé slutá, za sucha kožovitě vosková. Kl. 2 — 3 cm, oble sklenutý, pak
rovný, úplné hladký, nelesklý, pravidelný, na okr. úzce podvinutý.
dosti mas. Tř. delší pr. kl, 1—3 mm ti., stejně ti., dole sotva ztlu-
štělý. podél vláknitý, solidní, tuhý, jemně mrtnatý, světle okrově
žlutý. L. velmi husté, u tř. vykrojené, k okr. zvolna zúžené, poměr-
ně dosti tlusté, krémové neb i čisté sluté. Duž. žlutavá, mírné chuti,
zápachu nepatrného.

Na humusních suchých místech, obyčejně v opadalém jeiiličí modřínů

a smrku v.íude vzácně. 7 9. U Mnichovic na více místech, na Sázavě, Ondře-

jov. Lysá. Bývá v trsech a vždy tvoří kolonie nebo kruhy.

231

ji I Odporně silnč páchnoucí.

T. sulpliureum Bulil. 1783. Č. sírová. Kl. 3 — 6 cm, tuhý,
sklenutý, pak rozlož., tupě široce hrbol.. často zprohýbaný. suchý,
matný, v mládí přejemně pýřitý, pak lysý, sírožlutý, někdy s tonem
přihnědlým. Tř. zdélí pr. kl., asi i cm ti., od dola nahoru ztenčený,
často smáčkly a dole ohnutý, solidní, jemně podél vláknitý, sírožlutý,
nahoře žlutě pýřitý. L. oddálené, široké (uprostřed nejširší), u tř.
vykrojeně, trochu sbíhavé, sírošluté. Dužnina sírožlutá. Páchne bez
pomačkání pronikavým, odporným aromátem (trochu jako konopí).

Výtr. kulov. hruškovité, k liasi stažené. 8 — lo //.

V suchých, jehličnat. i listnatých lesích všude sice rozšířena, ale nikde
hojní-. 7 — 9. Mnichovice, Běchovice, Černošice, Davle, Karlštejn, Slané, Ko-
korín. Kutná Hora, Třeboň, Qiluniec n. C., Pisek. — Od zelenek lehce se
rozeznává již zápachem.

T. Cordae sp. n. C. Cardova. Kompaktně mas., bílá, značně velká,
páchnoucí. Kl. 4 — 8 cm, tlustě mas., nízce sklenutý, na jemné plstna-
tém okr. dlouho velice podvin., k okr. vrostlými vlákénky žíhaný.
bílý, suchý, hladký. Tř. zdélí pr. kl., stejnoměrně váilcovi'tý, asi i an
ti., pevně elast., bílý, hladký, dole trochu vláknitě mrtnatý, nahoře
hrubými žlutavými zrnečky posetý. L. velmi husté, dosti šír., u tř.
úzce vykrojené, na ostří trochu zoubkaté, čistě bílé, pomačkáním
rezavé. Duž. bílá, silné páchnoucí jako před. Výtr. kulov. hruško-
vité. 4 — 5 fi.

v písčitém smrkovém lese nad Radotinem v říjnu 1914 sbíral p. insp.
Hedrych. Domnívám se, že jest příbuzná T. sulphureum. Připomíná také
T. auranlium, ale nemá kortinový kroužek na tř.

T. lascivum Fr. 182 1. Č. smrdutá. Kl. 5 — 12 cm, velmi mas., nízce
sklenuly, pak rozlož, až i prohlubený, často nepravidelný a ex-
centrický, s okr. velmi ztenčeným, trochu hrbol., suchý, hladký,
velmi lesklý, špinavé bélavý až i košové nahnédlý s odstínem okro-
vým, uprostřed přejemně vrostle šupinkatý. Tř. kratší pr. kl.,
1 — 2 cm ti., válcovitý, často zahnutý, elast. pevný, bílý, bíle mrtnatě
vláknitý. L. velmi husté, sotva u tř. vykrojené, malounko sbíhavé.
rejprv čisté bílé, pak špinavé hlínové, neměnlivé, tenké, dosti úzké.
Duž. bílá. Výtr. skoro kulaté. 3- — 5 ."• Páčíme velmi intensivně asi

jako ztuchlá mouka.

y koloniích nebo kruzích, často i v trsech, na suchých travinách, pahor-
cích, lukách, vřdy ivimo les, od srpna do řijna všude dosti rozšířena. — Udáni
Rickenovo i popis neshoduje se dobře s naším a Frie.<:ův jest příliš stručný.
Fries praví »in quercetis campestribus*. Kdo jednou tuto ošklivou houbu po-
znal, vždycky ji pak lehce od jiných ro/ezná.

9.?9

T. Olgae sp. 11. C. Olčina. Velikost i pc doba před. Kl. 4—6 cnr
tlustě, pevně mas., nízce sklenutý, na okr. úzce podvin.. lysý, bílý
s tonem našedlým' nebo žlutavým. Tř. krátký, tlustý (i — 1>4 cm)^
dole sotva mírně ztlu.štělý, pevný, solidní i^-^iv. L. dosti husté, útlé
ku tř. zúžené nebo mírně vykrojené, bílé, ale v stáří špinavé a na
ostří trochu nahnědlé. \'ýtr. kulov. elli])t.. í, — 4 //.' Páchne silným
aromátem, ale ne tak nepříjemným jako u před.

\'c Mvězdť \- řijr.ti iqio sbírala pí. O/.ea /.vřřinová. Jest piil)uziia před.,
ale již výtrusy se od ni i od T. inamoenum Fr. liší.

T. album Schaeff. 1770. C. bílá. Kl. pravidelný, nízce sklen, a
široce tupě hrbol., v mládí dlouho na okr. podvin. a hustě plstnatý.
šedě bělový, nejprv jakoby lakované lesklý, uprostřed do žlutá,
hladký, lysý, mas. Tř. zdélí pr. kl.. asi 1 cm ti., obyčejně dolů
zúžený, bělošedý, Itriibě trhaně vláknitý a na konci hustě plslnatě
sametový. L. prořídlé, nestejně sir., u tř. úzce vykrojené, šedobílé,
neměnlivé. Duž. .mírná, bílá, neměnlivá, silně odporně páchnoucí
Tasi jako kočičí exkrementy). Výtr. vřetenovitě kopinatč (k ol>ěma
koncům zúžené), 7 — -g 11. Cyst. nitko vité, zaoblené.

\' starém smrkovém lese na Koženém vrchu u Mnichovic jednntHvó. 8,
1918

TIT. GymnolotnaKI hladký, neslický. tř. z'lúknitý, okornatčlý.

a) Kl. nehygrofanní, ale vlhký. Velké houby, jednotlivě
v houfech rostoucí, namno.zc aromatické.
y- ) Kl. bělavý nebo šedý.

1. gauibosum Fr. (Gillet). Obr. 2,7 ■ ^- niájovka. Často v skuf)!-
nách, ale sotva kdy v trsech mezi travou. Kl. 4 — 10 cm, velmi tlustě
mas., sklenuté zvoncovitý, na okr. ztenčený a úzce podvin., pak
rozlož, a trochu tupě hrbol., bílý, hladký, nelesklý, často s náběhem
do žlutavookrova, v mládí vždy světle žlutožemlový, v stáří často
rozpukaně šupinatý, často, laločnatý, vždy jemně pýřitý. Tř. sotva
zdélí pr. kl., iy2 — 3 cm ti., pevný, solidní, dole sotva ztluštčlý, pod
kl. trochu rozšířený, hladký, bílý, snadno podél se trhající. L. velr.ii
husté, tenké, nestejně dl.. dosti úzké, uprostřed nejširší, u tř. krátce
vykrojené a slabě sbíhavé, bílé, zraněním se nebarvící. Duž. bílá.
chuti lahodné, vůně líbezně aromatické (po mouce a květech). Výtr.
tupě ellipt., někdy k basi hruškovitě zúžené, 5 — 7 ,".

A' tiávč na suchých, vyhřívaných a chráněných místech hlavně pod stromy
listnatými, jmenovitě pod topoly, osykami, lípami, akáty v květnu a červnu
po celých sice Cechách, ale nestejně, hlavně v teplejších polohách. Nalezl jsem

IR 2S3

"íaf^s*^

JI také na pařtvinacli, aiio i v starém, travnatém boru. V uzavřeném lese nikdy
neroste. U íVahy jest zvláště hojná, také v Polabí. Dále isem ji obdržel:
Křivoklát, ."-v. Ivan, Slané, Vyžlovka, Beroun, Hořice, Jičín, Roudnice. Jest to
nejlahodnějši jedlá houba, která se jako »májovka« všeobecně sbírá a na
trzích v květnu prodává. Májovce ovšem podobá se mnoho jiných hub, ale
tato ode všech se liší svou skvostnou vůní a bílými, neměnlivými lupeny.
Ostatně v době čaí^ně, kdy se objevuje, roste ještě málo jiných hub. Viz ještě
Kntoloma clypcatun..

T. alboluteum

sp. n. Č. či iná-
jovka běložlutá
Velikost i tvar
před,, kompaktně
mas. Kl. 5 až
8 cm, tlustě mas.
s dlouho podvin
okr., lysý, hlad-
ký, suchý, neží-
haný. bílý, ale
s nádechem slahě
šedavýni. Třen
krátký, knželo-
Wtě napuchlý,
na basi trochu
v kořen stažený,
pevný, hladký
bílý. L. husté,
úzké, bledé žiuté. Duž. bílá, neměnlivá, silně přijemně jako před.

vonná. Výtr. kulovitě ellipt., malinké (3 — 4 /»)•

v dubinách na opuce u Ml. Boleslavi v srpnu sbíral p. dr. Novák. —
Jest zajisté velmi příbuz. před. a snad jen její odrůda. T. graveolens Pers.
s kl. trochu nahnědlým a slabě zbarvenými 1. (»fuliginosi«) musí jí býti také
blízka. A snad všechny tři. jakož i T. Georgii Clus. představují jen jeden
druh.

T. sudům Fr. 1830. (Jbr. 38. L. svétlá. Šťavnatě a kompaktně mas.,
velikosti asi májovky. Kl. 5 — 8 cm, tlustě mas., rovně sklenutý, na
lAle jemné plstnatém okr. dlouho podvin.. šedavý, místy s odstínem
žemlovým, hladký, lysý. Tř. válcov.. asi zdélí pr. kl., i — 1>4 cm ti.,
pevný, solidní, špinavé bélavý, bíle ojíněný. L. smutné svétlošedavé,
posléz do žemlová, husté, útlé. lehlé, u tř. malounko vykrojené,
skoro trochu sbíhavé. Duž. šedavá. nepříjem.né páchnoucí. Výtr
ellipt.. 5— <» ,"•

ř

obr. 37. Tricholoma gambosum ir.. slabě znienš.

234

Na kraji habrového háje na Boukalově stráni u Mnichovic, v trsech a
pospolitě. Dle Rickena přichází v horách, kdež tvoří veliké krnhy. Fries udává
ji z Belgie, Svýcar a í védská.

T. panaeolum Fr. 1836. Č. zkreslená. Veliký, statný, šedohnědavý

druh. Kl. 8 — 15 cm, rozlož., vždy posléz vyhlubený a rozličně zpro-

hýbaný, na jemně plstnatčm okr. dlouho podvin., uprostřed tlustě

mas,, kožovitý, suchý, šedohnědý, tmavě mramorovaný ano i kru-

hatý (jmenovitě podle okraje klikatý, tmavý kruh), jen při samém

okr. slabě hygrof. Tř. poměrně krátký, i — 2 cm ti., dolů ztenčený,

šedohnědý , hladký, elast., posléz měkce vycpaný. L. husté, tenké,

neširoké, mělce vykrojené a sbíhavé, šedavé. Duž. mírná, bělavá.

silně ztuchlou moukou páchnoucí. Výtr. krátce ellipt., 4- — 5 /'.

Na pastvinách a výslunných pahorcích vždy v houfech pozdě na podzim.
Často i trsnatá. Tvořívá i veliké kruhy. U Mnichovic spoře, Libochovičky
(Fch), nad Srbskem velmi hojně, Radotínské údolí, sv. Prokop (v Dalejích).

T. fractipes sp. n. Č. lomenonohá. Kl. 6 — 8 cm, velice tlustě mas.,
na lysém okr. dlouho podvin,, hladký, lysý, suchý, popelavý, na te-
meni tmavý, trochu hygrof., pod loupavou pokožkou čistě bílý, oble
sklen. Tř. dvakrát delší pr. kl., elast., ale dole záhy měchatý, bílý,
hrubě podél vláknitý, na basi hrbolatě ztluštělý a v pravém úhlu
zlomený. L. husté, velice úzké, tenké, nečistě bílé, u tř. zúžené, sotva
skrojené a krátce sbíJiavé. Duž. čistě bílá, nejvýš silně odporně
páchnoucí. Výtr. ellipt., 5 — O .«.

V suchém smíšeném lese na opuce u Chlumce n. C. (Rigellová, 1916).
— Svým zápachem připomíná T. lascivum. Úzkými a hustými I. se od všech
z tohoto příbuz, ro/.eznává. Domnívám se, že přiléhá k před. Také z I.ibo-
choviček mně druh len přinesl p. Fechtiier (1918).

T. Pes caprae Fr. Epicr. 45, 1836. C. kozí nožka. Dosti drobná,
kl. 3 — 5 cm, slabě, ale ztuha mas., mírně sklen., nízce hrbol. i bez
hrbol, lysý, na okr. dlouho úzce podvin. a slabě mělce brázditý,
nehygr., trochu vlhký, popelavý, sem tam s tonem nahnědlým. Tř.
delší pr. kl., uprostřed 5 — 10 mm ti., dolů ztenč., solidní, v stáří
dutý, pevný, hladký, sotva vláknitý, špinavě bělošedavý. L. Iiusté,
nemnoho šir., v mládí skoro obloukovitě sbíhavé (jako u májovky),
nasedlé. Duž. bělavá, silně příjemně vonná (jako u májovky). Výtr.
dokonale kulaté, na basidiích dlouze stopkaté, 4 — ^6 /».

Často po 2 — 4 v trsech., na kypré zemi mimo les mezi travou u Rado-
tína a Cernošic sbíral p. inž. Jeřábek v květnu 1920. — Není pocliyby, že
patří do příbuz. T. gambosum, ale je-li totožná s Friesovou, nemohu určitě
říci, neboť Fries neudává výtr. a nemluví o vůni. Jinak by se popis shodoval.
Šedosti připomíná T. panaeol., jež má ale ellipt. výtr.

23ó

T. vestipes sp. n. Č. odéná. O něco menši než 'J\ panaeolum. Kl
5 — 8 cm, záhy rovně rozlož., sotva hrbol., dosti mas., pravidelný,
hladký, lysý, slki^íro vodnatě Sitrakatý, sedavý, slabř do hnědavá
■uprostřed v stáři zrnečkatě vrásčitý. Tř. asi zdéli pr. kl., pevný,
tvrdý, válcov., k basi málio zítluštělý, podél vlákni'iý, bílý nebo dole
trochu šedavý, celý hrubé hile srnečkatě mrtnatý. L. nehusté, široce
břich., u tř. mělce vykrojené, bílé, na dné hrubé svraskalé, nebarvící
se. Duž. bílá, silné anýBOvé vonná. Výtr. kulovité ellipt., 5 — O//.

Obr. 38. Tricholoma nudum Bull. Značně zmenš.

Ve vlhké trávě v lesní olšině u potoka u Kunic (Mnichov.) v tlupách 9,
1917- — Jest rozhodně blízce příbuzná T. panaeolum, ale hlavně bílými 1. a
tř. se liší.

T. vernale sp. n. C. jarní. Kl. 3 — 6 cm, dosti mas., záhy rozlož.,
všdy značné excentrický a nepravid. zprohýbaný, uprostřed tupě
hrbolatý, na okr. uzounce lemované podvin., nehygrof., suchý, lysý,
hladký, mourové šedý, suchý velice lesklý. Tř. obyčejně kratší pr.
kl., rovný, z široké, často napuchlé base nahoru zvolna ztížený,
elast. pevný, hrubě podél vláknitý, hladký, za sucha hrubě hranatě
žebernatý, temné šedohnédý. L. husté, dosti široké, u tř. zaobleně
vykrojené, 6í/^, zraněním se nebarvící. Duž. v tř. čokoládová, v kl.

236

bledá, pácíiuc nepříjemně, trochu jako T. lascivnni. Výir. kulov.
vejčilé, l)ezbarvé, tlustoblanné, 8 — 9 /*•

Jednotlivě, ale v houfech ve vlhké trávě u silnice u Chuchle, na kom-
postech a vyházeném popelu v zahradách na Smíchově, také v ohradách dřev-
ních, vždy v květnu, později mizí. Patři do přibuz. T. panaeolum, význačná
jest tmavým, nehygrof. kl., excentrickým, tmavým, lirubě vláknitým tř. a
bílými 1.

P) Celá liouba fialová nebo růžová.

T. nuduin Bull. 1789. Obr. 38. C. fialová. Kl. 6 — 12 cm, šťavnatě,
tlustě mas., na jemně plstnatcm okr. značně ztenčený, úzce podvin.
a 1. přesahující, oble nízce skle-
nutý, v mládí krásné jako celá ^^p^*.'^.^,.:-.^;^^-!^:^^

. , /<íSiíŤ^řf■v^--^^•v.v■•■■''"> .^s^

ostatní houba modře fialový, lííi^^-^-^íT'*"/'-^ ■' ':"' "^*>

fi-:"

^>

Obr. T,(). Tricholoma sulcatum \'el.
značně zmenš.

V stáří ale pobledle hnědavý,
dosti hygrof., úplně hladký n
lysý, s dokonale loupá vou po-
kožkou. Třen kratší průměru
klobouku, asi i — 2 cm tlustý,
sohdní, j)evný, na basi mírně
napuchlý, na povrchu podél
vláknitý a hustě bělavě mrtnalý
až šupinkatý. L. hustě, tenké,
neširoké, u třeně slabě vykro-
jené. Dužnina fialová, velmi
příjemně vonná. Výtr. ellipt.,

5 — 6 II.

V suchých humosních koutech a dolinách smrkových lesů vždy v hou-
fech, ale sotva trsnatá (někdy také 2 — 4 kusy v trsu) po celých Cechách hojně,
vždy pozdě na podzim až do Dušiček. Jest to překrásná, libovonná a nejvýš
chutná jedlá houba. Lze ji i v zahradě na nasypaném (nemrveném) lesním
kompostu ze smrkového lesa uměle pěstovati. Objevuje se tu pak cn rok
v množství. Poplésti by se mohla pouze s modrými pavučinci, které ale mají
v mládí kortinu a nevoní nebo odporně páchnou. C. fialová voní asi jako
teleci pečeně. — T. personatum Fr. jest blízce příbuzná, aii- má více čer-
vený kl. P. r. Stejskal sbíral ji n Vidně a tvrdi, že jest to dobrý a rovněž
jedlý druh.

T. sulcatum sp. n. Obr. 3(). C. rýhovaná. Kl. 4 — 7 cm, tvrdě kom-
paktně a suše mas., ploše sklen., při okr. někd\- i — 2 zónami zna-
čený, žemlově lískový aS masově načervenalý, na jemně plstnatém
okr. v mládí podvin., hladký, suchý, trochu rugosně bradavkatý,
v sitáří někdv roztrhaně drobme šupi.nkaitý. Tř. sitejiniaměnně vállco-

2.97

vitý nebo i mírně ziluštělý, dole zahnutý a dlouhými bílými kořínky
opatřený, asi i cm ti., bělavý, pak červenavě hnědnoucí (rovněž
zraněním), zvláště nahoře měkce zrnitě šupinkatý, tvrdý, pevný,
solidní, skoro vždy podél hluboce brázditý. T.. husté, bělavé, pak
pleťově krémové, posléz hnědnoucí, u tř. nízce vykrojené, ale mnohé
také zúženě sbíhavé, úzké. u okr. časio vidlené. Duž. čisté bila.
neměnlivá, sladce aromatická. Výtr. kulov. ellipt. až kulaté, 4 — 5 /«.
V'e starýcli smrčinácli na hlubokém, suchém nánosu jehličném ve spo-
lečnosti Clitocybe odora a Psalliota arvensis v září 1914 — 1918 v Potoči-
nách u Mnichovic, v smrčině u Slivence (Reisner), v lesích u Bilichova (Vin.).
Jest tvarem a velik. úplně podob. T. gambosum, od něhož se liší již také kul.
výtr. Mezi formy jeho se počítati nemůže.

b) Kl. nehygrofanní, vlhký, šedavý, velké houby, jednotlivé
nebo v tlupách rostoucí, silné aromatické. L. pomačkáním
černají.

T. fumosum Pers. 1801. C. kouřová. Kl. 3 — 8 cm, elast. a vodnatě
mas., tenký, mírně sklen., za vlhka skoro slizký, hladký, silně lesklý,
nehygrof., černavé hnédavý, ale také pobledlý s temným tupým
hrbolem, při okr. velmi tenký, od temene paprskovitě vláknitě ru-
gasaií. Tř. značně dl., asi i cm ti., dole dosti napuchlý, elastický,
podél vláknitý, při zlomení v proužky se trhající, bělav^', nahoře
bíle poprášený. L. nehusté, široké, uprostřed nejširší, k okr. velice
zúžené, přirostle sbíhavé, špinavé bélavé, pomačkáním okamžité
černající. Duž. špinavě běla\'á, rychle na vzduchu černající. V^ýtr.
kulaté, ale skoro tupé hranaté, 6 — 8 11. Páchne ostře.

V meclialině v smrčině u Struhařova v červnu 1914, u Radotína na pod-
zim 1914, Peruc (R). Jest vzácný a velmi nápadný druh. V menších kusech
připomíná skoro Nolaneu.

T. trigonosporum Bres. 1891. c". Jirannovýtrusná. Velká, elast.,
skoro hygrof. houba. Kl. 5 — 10 cm, ploše rozlož., s širokým nízkým
hrbolem, za vlhka tmavé černohnédavý, za sucha pobledle špinavě
hnědavý, lysý, hladký-, radiálně mělce vrásčitý, blanitým okr. 1. pře-
sahující, tence blanitý, uprostřed mas. Tř. kratší pr. kl., stejně ti.
(i cm), podél hladce vláknitý, bílý, elast. L. prořídlé, široké, elast.,
úzkým úhlem vykrojené, bílé, pomačkáním modrající, pak černa-
jící (rovněž jako. tř.). Duž. bílá, silně zvláštním příjemným aro-
mátem vonná, ^'ýt^. j — 4hranné, velké, 10 — 12 .«.

Ve smrčinách vzácně, v červenci a srpnu. V Potočinách u Mnichovic,
Golčův Jeníkov (]\Iaximovič). — Tvarem výtr. jest zvlášf vyznačena a jistě
totožná s Bresadolovým druhem.

238

T. cinerascens Bull. 1789. C. popelarvá. Kl. ^—j cm, dosti silně
vodnatě a elast. mas., nízce sklen., uprostřed obyčejně vmáčklý, ale
také nizce hrbol., s ostrým okr., Iiygrof., za vlhka šedavý as šedo-
žlutavý, uprostřed tmavší, jakoby ^elatinosně průsvitný, s prosvi-
tavými 1. u okraje a radiálně útle vláknitě vrásčitý, za sucha bledý,
hladký. Tř. skoro delší pr. kl., asi i cm ti., dole namnoze ztluštělý,
celý čisté bílý, hladce podél vláknitý, elast., pak měkký. L. dosti
husté, čistě bílé, široce přisedlé, kratičce sbíhavé, na ostří černavé.
Duž. bílá, silně anýzové vonná. Výtr. široce kosníkovité, lO/*.

V habřinách a dubinách dosti často, obyčejně trsnatá, již v květnu a červnu
(5 — 8). U .Stiuhařova, u Hrusic a Ondřejova, nad drahou n Božkovn, Babice
(Zv.), Chuchle, Zbraslav, Jílové. — Mění se zjevem i velikostí, někdy jest malá,
s tř. tenkým a excentrickým. Proč se neklade mezi hygroíanni, nemohu po-
chopiti. Zápach šíří se daleko do okolí a naplňuje celou místnost.

T. molybdinum Bull. 1790. Č. popelavé olivová. Nápadně tvrdě
elast., silné tricholomové aromatická. Kl. 5 — 10 cm. tlustě elast.
mas., nízce sklen., uprostřed široce vmáčklý, hladký, velmi lesklý,
suchý, hustě radiálně tmavé rugosní (místy skoro jakoby šupinkatý),
ostatně popelově smutné olivové žlutavý, nehygrof., na okr. blanitě
přesahující. Tř. zdélí pr. kl.. i]^ — 3 cm ti., pevný, dolij zvolna
ztluštělý, hrubě podél vláknitý, bílý, na konci trochu mrtnatý. L.
široké, bílé, nehusté, tlusté, široce přirostlé a krátce sbíhavé (ne-
vykrojené), na ostří nápadné černavé. \"ýtr. široce kosníkovité,
často v špičku stažené, g — 10 /'. Du!ž. bílá, na lomu černavá.

\' bučinách vzácně. \' staré bučině za hostincem u Roblína na vápně (6,
1016). — Popis u Rickcna se trochu odchyluje.

c) Kl. nehygrof., vlhký, šedavý. J'elké honby, v trsech mohnt-
ných spojené, aro-niatické.

T. conglobatum Vittad. 1835. Č. nahloučená. T\X)ří mohutné, až
z 50 — 100 kusů basemi dohroniady srostlé trsy. Kl. 4 — 10 cm. mas.,
sklen., hladký, lysý, světle nebo tmavěji hnědavý neb i šedohnědý,
někdy také bělavý, na okr. tenký, podvin., někdy jako vodnatě mra-
morovaný. Tř. masitý, elast., asi i cm ti., vláknitý, bíle mrtnatý.
L. nehusté, bělavé, s tonem žlutavým, útle přirostlé, ale sotva sbí-
havé. Duž. páchne trochu odporně moukou, hlavně při usycháni.
Výtr. skoro kuK)v., 5 — 6 /'•

V zahradách, na dvorech, mezi kamením a dlážděním, i ve sklepích, někdy
i z hromad uhlí vyrůstá, často i v sadech městských a na ulicích. Hlavně na
pcdzim. Všude hojně. Jest prý jedlá. — V trávě u lesa u Kunic (Mnicli.) v záři

239

1014 sbiral jí-om (xlrúdii (\;ir. guttulatuni m.) s tř. celým černavýrr.i šupinkaiiii
skvrnitým.

T. connatum Schum. 1801. C. srostlá. Plodnice srostlé jsou svými
třeni ve velikém trsu v massivní, hlizovitý podklad. Kl. 5 — 8 cm,
mas., na okr. lenký, šedavý neb i hělavý, suchý, lysý, v mládí celý,
později na okr. hile ojíněný, ploše sklen., s pod vin. okr. Tř. asi
I cm ti., bílý, ale Imavšími vlákny podél protkaný, dole sotva
ztluštělý. L. husté, vodnate bílé, s tupě uťatým ostřím, jež jest po
B-traaiách liem>a\-ánD bílými vlásiky, u tř. \-ykrojené a tu nejširší
k okr. rychle zúžené, skoro hrubě zubaté. Duž. bílá, silně moučné
vonná. Výti . válcov. podlouhlé. ^—7 ."•

Na vlhkých humosnich mistech, dle Kickena hlavně podle řek a p.ituků,
ale ridce. V smrkovém lc?c u Chlumce n. C. (R. 8, 1015).

T. Schuraacherl Fr. 1821. C. Schumacherova. Kl. ó — 12 cm,
zvoncov., pak sklenuté rozlož., často široce hrbol., tlustě mas., ale
na okr. tenký, ostrý, v mládí podvin. a trochu pýřitý, 1. přcmhujíci,
lysý, hladký, vlhký, šedý. Tř. zdélí pr. kl., i — 2 cm ti., ztuha elast..
podél vláknitý, často pokroucený, hladký, lysý, bělavý, jen nahoře
trochu pomoučený. L. husté, úzké, bílé, slabě u tř. vykrojené, skoro
sbíhavé. Duž. bílá, slabě mýdlově vonná. V\Hr, skoro kulaté, 5 — 6/'.

\' W^xw. lesícii v sípini a září vzácně, pospolitě. Na Plecháči u Mnichovic,
Pecny u Ondřejova, Jevany. Tř. někdy smáčkly, zahnutý a excentrický.

d) Kl. nehygrof., vlhký, šedavý neb hnědavý. Drobné, jednot-
livé rostoucí druhy, často se zbarvenými 1. Nevonné.

T. oreinum Fr. C. chlumní. Menší, šťavnatě mas. houbička.
Kl. 2 — 4 cm, obyčejné rovně nfatý, jen sem lam uprostřed trochu
vypouklý, ó' tenkým, 1. přesahujícím okr., hladký, mastně lesklý, ne-
hygrof., mourově šedý, jen na samém okr. bělavý. Tř. kratší pr.
kl., 3 — 6 mm ti., rovný, dole 50tva ztluštělý, elastičně vláknitý,
černohnědý, nahoře bledší a jemně bíle šupinka tý. L. husté, jemné,
neširoké, k okr. zvolna zúžené, u tř. úzce vykrojené, bílé, neměn-
livé. Duž. bílá, nevonná. Výtr. krátce ellipt., k basi stáž., 5 — 6 //.

\' zahradě v JSInichovicích na nemrveném kompostu, lo, IQ14, na mezi
u Všesim (Kaz), na jetelišti u Lysé. — Jest vzácný a posud málo známý drufi-
Pěkné vyobrazeni jest v Cwjke pl. 218. (Anglie.;

T. flavifolium sp. n. C. žlntolupenná. Malá, suiva hygrof., kl. 3 až
4 cm, mírně mas., sklenutý, šedohnědavý, bíle ojíněný, lysý. Iř.
sotva zdélí pr. kl., 4 — 5 mm ti., stejně ti., dole hnědavý, nahoře
bledavý a bíle pomoučený, vláknitý. L. velmi husté, tenké, u tř. za-

240

oblené, bledě slutavé, pomačkáním hnédnoucí. Výtr. malinké,
okrouhle elliptičné, 4 — 5 //. Kozemnula páchne slabě.

V smrčinách u Kutné Hory, 8, 1915 (Hejny). — Patří poblíž T. suljpul-
verulentum Pers., ale není totožná. Nápadné jest zbarveni 1.

T. versicolor sp. n. C. různoharevná. Menší dr., podivně zbar-
vený. Kl. 3 — 5 cm, tlusťoučce a pevně mas., nehygrof., nízce sklen..
na podvin: okr. plstnatý, cihlové hnědý, fialově ojíněný. Tř. zdtMí
pr. kl., váJQOv., 5 — 10 m.m ti., sífiiatě řjilkovaný, dole bledý, niahoře
nafialovělý. L. husté, neširoké, u tř. zaoblené, sírosluté, s hladkým
ostřím, neměnlivé. Duž. žlutavá, nevonná. Výtr. krátce ellipt..

3—4 ř-

Mám jediný kousek této úhledné, zvláštní houby, který sbíral p. Kopecký

u Police n. P. v říjnu 1915. Myslím, že patří do příbuzenstva T. irinum Fr.,

třeba ještě dále sledtivaii.

e) A7. hygrofanní, za vlhka vodnatý.

a) Kl. nebo aspoň 1. nebo tř. fialově nebo červeně zbarvení-.

T. sordidura Schum. 1803. C. špinavá. Kl. 4 — 6 cm, tence vodnatě
mas., nálevkovitě rozlož., s ostrým, tenkým okr. a nízkým hrbolem,
velmi hygrof., za vlhka krásně fialový jako celá ostatní houba, za
sucha posléz šedavě pobledlý neb i do hnědavá, hladký, na samém
okr. s prosvit. 1. Tř. vždy prohnutý, stejně tlustý, zdélí pr. kl., 3 až
8 mm ti., solidní, dosti pevný, podél vláknitý, pod 1. trochu roz-
šířený. L. husté, neširoké, u tř. nejširší, zoubkem přisedlé a kra-
tičce sbíhavé, fialové, posléz šedavé, bíle poprášené. Duž. fialová.

odporně Jmojně páchnoucí. Výtr. ellipi., O — 7 /'.

Význačná houba kompostová, rostoucí vždy v mnohočetných trsech a
chomáčích, také na pastvinách a lukách, vždy mimo les. \'šude hojná, od května
do září. Jest to takřka zmenšená T. nuduir..

T. olidum sp. n. C. páchnoucí. Kl. 2 — 3 cm., vodnatě tence mas..
hnědě šedavý, hygrof., za vlhka s prosvit. 1., rovně rozlož., na okr.
tenký, ostrý, .? vyniklým, tmavým hrbolem. Tř. zdélí pr. kl., k basi
zvolna tence zúžený, -elast. pevný, solidní, podél nápadně hrubě
vláknitý, šedě lilákový. L. dosti husté, u tř. slabě vykrojené, bledě
lilákové, k okr. zvolna ztenčené. Duž. bledě liláková, silně odporně

ztuchlým olejem páchnoucí. Výtr. ellipt., 5 ."■

Na travině lesní louky pod Koženým vrchem nad Hrusickou cihelnou
(Trollius). 10, 1OT4. .Test přibuz. před., ;i1e určitě rozdílná.

T. rubescens sp. n. Č. nočerveiialá. Kl. 1—3 cm, tence, elastič.
vodnatě mas., obyčejně laločnatý a nepravid., hrbolatý, někdy také

241

s \Tinax:kloii jamukoii uprosí: řed. JiěkxJy s ki>ncen)Lrk;kýjiii kruhy,
na samém okr. úzce podvin., hladký, lysý, bledounce narňšovělý.
Tr. elast.. podél vláknitý, nezlomitelný, solidní, nahoře nejširší,
dolů zvolna ztenčený, bílý a růžové nirtnatý. L. husté, úzké, bílé,

u iř. zaobleně N^olné. Výtr. kulov. ellipt., malinké. Nevoní.

V dubcvém lese ve Vídrholci u Běchovic, 6. 1914 (Fechtner). Jest přibuz.
před.

T. persichium Fr. 1821. C. broskvová. Kl. 4 — 8 cm, dosti tlustě
mas., lysý, hygrof., za vlhka masové červenavý, vodnatý, za sucha
bělavý, červeně skvrnitý a červeně nadechlý, ploše sklenutý, tuhý,
často laločnatě nepravid. Tr. delší pr. kl., i — 2 cm ti., často
smáčkly, chrupavčitě tvrdý, podél hrubé vláknitý, na basi kořeno-
vité ztenčený, solidní, dole masové červený, nahoře bílý, hladký.
L. husté, úzké, u tř. úzce vykrojené, bílé. ale jako tř. a kl. pomačká-
ním červenající. Dnž. bílá, dosti příjemně vonná. Vý^v. kulaté nebo
hruškov., 6 — 7 ,".

U Radotina v říjnu 1915 sbíral p. oí. Zvává. — T. persicinum Fr. jest
vzácný, málo známý dr. Popis Fricsův jest příliš stručný, ale dosti shodný.
Srovnej také Collybin niaculata Sch.

T. nigripes sp. n. C. černonohá. Kl. 3 — 5 cm, mírně vodnatě mas.,
nejprv rovný, pak značně nálevkov. vmáčklý, hygrof., za vlhka
tmavé Jitiédý, za sucha košové šedohnédavý, hladký, jakoby mastně
lesklý. Tř. zdéli pr. kl., válcov., 3 — 5 mm ti., hladký, černohnědý,
pak černý, nahoře pod 1. j- odstínem fialovým, elast., vláknitý. L.
husté, tenké, velmi šir., čisté bílé, u tř. hluboce vykrojené a trochu

sbíhavé. Duž. bledá, bez zápachu. Výtr. široce tupě ellipt., 8 — 10 f.

V mechatém boru na vápně u Bubové u Karlštejna, 10, 1915. — Patří do
príbuz. T. sordidum, ale se žádnou známou se neshoduje.

T. aromaticiim sp. n. C. aromatická. Kl. 4 — 8 cm, často nepravid.
a excentrický, tupě kuželov., pak rozlož, s tupým hrbolem, upro-
střed velmi tlustě mas., elast., hygrof., za vlhka kaštanové hnédv,
vodnatý, s prosvit. 1. při okr., za sucha červenohnědý nebo po-
bledlý, hladký, lysý. neslizký, vždy s pokožkou v políčka roztrhaný.
Tř. zdélí pr. kl., asi i cm ti., dole málo ztluštělý a vřetenovitý, pevně
elast., hladký, lysý, podél hrubě vláknitý, nahoře útle pomoučený,
hílý, ale v stáří červenohnédé osmahlý, podélně se třepící. L. dosti
husté, neširoké, tenké, u tř. skoro^ volně vykrojené, či.-tě bílé, ale
na ostří a k okr. kl. brzo červenohnédé. Duž. bílá, neměnlivá, i bez

rozemniití silné sladce vonná. Výtr. kulaté, 4 — 5 //.

V trsech v starém jedlovém lese u Hrusic, 9, 1916. — Jest podivný druh,
se žádným známým srovnatelný. Za vlhka upomíná na velké Collybie.

242

^) Kl. nebo i tř. šedavé. hnědavé, 1. bílé nebo šedé.

* Menší druhy.

T. melaleucum Pers. 1801. (A. kucophaeus Pers.) C. tmavá. Kl.
4 — 8 cm, tence vodnatě měkce mas., nejprv ploše sklenutý, pak
rovný, sotva hrbol., holý, velmi hygrof., za vlhka šedohnědý až
černavý, šedě okrový, za sucha žemlově blednoucí, až i bělavý,
s okr. úzce podvin. a jako blánka 1. přesahujícím. Tř. daleko delší
pr. kl., rovný, tenký (4 — 10 mm), pevný, bílý, solidní, vláknitý,
měkce mrtnatý, na basi sotva ztluštělý. L. velice husté, úzké i ši-
roké, u tř. vykrojené, uprostřed nejširší, tenké, bílé. Voní dosti
silně příjeiimě. Výir. elHpi., 7 — 8 .«. Cyst. na ostří velmi sporé, ale
veliké , dlouhé, rovné, jehlicovitě zašpičatělé a na konci zpěl
osténkaté.

V trávě vlhké na krajích lesních, na lukách lesnich, v hájich a sadech
(Letná, Stromovka), na pastvinách a v zahradách všude rozšířený druh a ve-
likostí i zbarvením měnlivý. Celé "léto do podzima. Domnívám se, že mnohé
z následujících druhů omylem za T. melaleucum se považovaly. Ostatně celé
toto příbuzenstvo zasloužilo by revise.

T. obscurum sp. n. C. temná. Zjev před., ale menší a 1. šedé. Kl.
2 — 3>^ cm, pravidelný, v mládí zaobleně sklenutý, pak rovně roz-
lož., nehrboL, tence vodnalě mas., na tence lupenitém okr. ostrý,
relmi hygrof., za vlhka špinavě šedohnědý, s prosv. 1. u okr., za
sucha bledavě kozově osmahlý s temnějším středem, hladký, lysý.
Tř. velmi dl., rovný, tenký (3 mm), dole nezíluštělý, elast. pevný
nezlomitelný, špinavě hnědavý, nahoře bledší, hrubě vláknitý, ale
s prosvitavými příčkami, hladký, lysý. L. skoro prořídlé, tenké,
velmi široké, břichaté, u tř. zaobleně přisedlé, smutně temně šedé.
Voní silně anýzem. Pomačkáním se nemění. Výtr. ellipt., 5 — 6 //.

Cyst. žádné.

V mokrých mechatinách v starém jedlovém lese na Hůře u Tehova, jed-
notlivě. II, 1917. — Jest příbuz. T. melaleucum, ale jistě rozdílná.

T. collybiaeíortnis sp. n. C. penízovková. Zjev a velikost Collybia
dryophila. Kl. 3 — 4 cm, tence elast., mas., ploše sklen., s velmi
podvin. tenkým okr., uprostřed j- tmavým, malým hrbolkem, šedý,
hladký. Tř. tenký (2—3 mm), delší pr. kl., elast., hrubě vláknitý.
šedohnědý, nahoře bíle poprášený, dole černavý. L. husté, tenko,
čistě bílé, obyčejně vlnité, na ostří zoubkatě pýřité, zraněním ne-
měnlivé, mělce vykrojené, husté, nesbíbavé. Duž. bílá, nevonná.
Výtr. ellipt., 10 — 12 /'. Lyst. na ostří hojné, rigidně štětinkovité,
špičaté.

243

Mezi travou \e světlých dubinácli nad udolini Kadotinskýni. 8, 1915. —
Jest jistě |)ril)ijziia T. iriclalciicum, ale rn/.dilná.

T. carbonicum sp. n. C. karbonská. Zjev i velik. 1\ nielaleuc. Kl.
4 — 5 cm, ploše rozlož., s nepatrným, nizkým lirbolem, tence a křehce
mas., neliygrof., za vlhka slizký, za sucha hladký, lesklý, lysý, blani-
tým akr. lupeny přesahující, bleděšedý. Tř. solidní, dosti pevný,
vláknitý, lysý, stejně ti. (3 — 5 mm), bílý, neměnlivý. J.. husté, velmi
tenké, šir. břich., k okr. zúžené, u iř. mírně vykroj, a trochu sbi-
havé. měkké, nečisté hile. Výtr. široce, krátce (skoro kulov.) ellipt..
10 — 12 ,". (."\.^t. na ostří nehojné, rigidně jehlicov., na konci krátce
ostnité. Bez zápachu.

V trávě ve světlých lesích na kamenouhelném útvaru u Kladna v dubnu
1914 sbíral p. prof. J. Žofka. — Jest podivná čir., zjeveir. T. inehileuc. připo-
mínající a cystidanii k němu také ukazující, ale kl. jest naprosto nehygroí'. (i po
vykoupání), za vlhka zřetelně slizký a výtr. větší. Podle toho by vlastně měl
zařaděn býti poblíž T. portent., ale do tohoto příbuz. nepatří.

T. .s:raminicoluni ?p. n. Č. trávní. Velikost a skoro i tvar obecné
.špičky, v jejíž společnosti rostla. Kl. 2 — 3 cm, tence mas., rozlož..
uprostřed s nahým, skoro ostrým hrbolem, hygrof ., za vlhka černo-
Šedavý, za sucha popelový, matný, jakoby ojíněný, na okr. ijzce
podvin. a blanitě 1. přesahující, suchý. Tř. málo delší pr. kl..
3 — 5 mm ti., hladký, tuhý, vláknitý, šedavý, dole neztluštělý. L. nej-
výš husté, útlé, úzké, nestejně dl., u tř. vykrojené, čistě bílé. Výtr.
vejčitoellipt., 8 — ic ,". Cyst. žádné. Nevonná.

Na travnaté, suché, výslunné mezi poblíž mateřídoušky v červenci po
deštích 191G u křířku nad Mnichovicemi (cesta do Struhařova). — Z příbu-
zenstva T. subpulverulentum Pers.

T. uligínosum sp. n. c^. bašinnú. Kl. 2 cm, pravid., polokulovitý,
tence mas., hygrof., za vlhka hnědý, za sucha uprostřed černohnědý,
ostatně šedavý, nečárkovaný, hladký, lysý. Tř. dvakrát delší pr. kl.,
2 mm ti., hnědavý podél vláknitý. L. nehusté, široce břich., široce
přirostlé nebo mělce málo vykrojené, špinavé hnědavé, posléz bíle
poprášené, dosti mas. Výtr. sk'>r 1 kulaté. 5 — 6 .«. Hez zápachu.

V mechatém lučním močále u Mnichovic u. silnice do Stránčic ve spo-
lečnosti Galér. 11, 1014. — Mycena to býti nemůže. Příbuznost nejasná.

T. rasile Fr. 1836. C. hladká. Vel:kost a tvar asi jako u T. ustale.
Kl. 4 — 6 cm, hygrof., temné po pelavý, hladký, skoro hedvábně lesklý,
za sucha bledě šedavý, na okr. světlejší. Tř. válcov., elast. mas., asi
I cm ti., hladký, šedý. nahoře bělavý. L. husté, nestejně šir.. úzce

244

připojené, šedavé, na ostří bledší, často příčně spojované. Du/..
sedává, slabého zápachu olejného. \'ýtr. kulaté. 5 ,«.

Ve vlhkém, borovém lese u Jírusické cihelny ve společnosti šedivek, 10, 1014.

' T. turritum Fr. 1836. C. rohová. Kl. 6— jo cm, měkce elast.. skle-
nuté rozlož., obyčejně tupě hrbol., s okr. ťtipč zaobleným, hladký,
lysý, hygrof., za vlhka syté rohově hnědý bez pro<v. 1., za such.i
bledě rohově a žlutavé strakatý až i bělavý, lesklý, pod loupavou
pokožkou šedavý. Tř. válcov., elast., lysý, hladký, šedě rohový, hru-
bé vláknitě rýhovaný, po přelomení se třepící. L. husté, tenké.
velmi sir., na ostří hrubě zubaté, u tř. široce vykrojené, nečisté
bílé. Výtr. ellipt. klínovitě zvolna stažené. 7 — 8 ,". Voní slabě hou-
bo^vitě.

V naneseném listí dubovém ve vlhkých koutech lesnich 11 Zbraslavi, 10,
1916 (Špaček). — Duž. ve tř. jest prý černavá (Ricken), ale Fries se o tom
nezmiňuje. Naše houba nemá černou duž.

T. lixivium Fr. 1836. C. louhová. Statná, veliká houba zinuií. Kl.
8 — 18 cm, záhy ploše rozlož., pak skoro nálevkovitě prohlubeň v.
s vlnitým, tence blanitým průsvitným okr., sotva uprostřed hrbol.,
velmi hygrof., šedavě nahnědlý, ale také značně pobledlý, s temným
.'středem, hladký, radiálně trochu hedvábitý, s prosvit. 1. při okr. Tř.
kratší pr. kl., i cm ti., solidní, bělavý, hladký, lysý, nerýhovaný
křehce lámavý, často smáčkly. L. bělavé, v stáří vlnité, měkce tenké,
dosti sir., prořídlé, u tř. zaoblené, neměnlivé. Duž. vodnatá, dosti
odporné páchnoucí. Výtr. vejčitoellipt., ('^ //.

V k3'prém, vlhkém humuse v jehlic, lese ve Hvězdě v listop. 1917. —
\' stáří připomíná skoro veliké Clitocyby. Friesův popis se nápadně s naší
houbou shoduje. Musí býti velmi vzácnou, neboř všichni autoři jen Friese opi-
sují. Okraj kl. lapeny nepřesahuje.

T. abietiiium sj). n. C. jedlová. Kl. 3 — 5 cm, dosti slabě a vodnatě
mas., záhy rozlož., nehrbol., mastně lesklý, velmi hygrof.. za vlhka
tmavě šedohnědý s prosv. 1. při okr., mimo to při okr. krátce rýho-
vaný, za sucha šedý, hladký, skoro lesklý. Tř. zdélí pr. kl., stejno-
měrně válcov., 4—7 mm ti., hladký, lysý, útle pruhovaný, za vlhka
nahoře černé ocelový. L. husté, tenké, velice široce břich., u tř.
vykrojené, volné, špinavě šedé, trochu nestejně zubaté. Duž. šedavá.
bez zápachu. Výtr. kulaté, k basi krátce stažené, 6 /'.

V lesním humusu v jedlovém lose na Hůře u Tehova, 9, 1918. — Jest ku-
latými výtr. příbuz. T. rasile, ale drobností, tenkým třeném rozdílný.

T. excissuni Fr. 1874. C. vykrojená. Menší druh. Kl. 3—5 cm,
zvoncov.. pak sklenuté rozlož., trochu hrbol.. hygrof., hladký, lesklý.

2ái

trochu radiálně svraskalý, bledé šedohnédavý, uprostřed temné hně-
dý, slabě mas. Tř. zdéli pr. kl., 4 — 8 mm ti., čisté hily, vláknitý
hladce lesklý. L. dosti úzké, čisté bílé, širokým a hlubokým úhlem
vykrojené, slabě sbihave. Nevonná. \''ýtr. ellipi., () f*.

V travinách a lesích řídce. Nad Chuchli v červnu 1914 (Simek). — Blízce
příbuz. T. humile, od něhož se liší většími rozměry a hladkými tř.

T. coifeaceum sp. n. C. kávová. Kl. 3 — 6 cm, mírně sklen., ^- širo-
kým, tupým hrboleni, tence vodnatě mas., s lupenitým okr., velmi
hygrof., za vlhka temné kávové hnédý, s prosv, 1. při okr., za sucha
špinavě kozový, vlhký, hladký, lysý. Tř. zdélí pr. kl., asi i cm ti.,
válcovitý, k basi ztenčený, elast., vláknitý, šedý, na basi černý nebo
hnédý, nahoře bohaté mrtnaté šupinkatý. L. husté, tenké, sir., šedé
u tř. zaoblené nebo obloukovitě přisedlé. Uuž. šedavá, silně příjemné
vonná. Výtr. krátce ellipt., 4 — 5 ,"

v nioclui v borech nad Srbskem u Kailšt. (.podklad písek), 10, 1915.

T. putidiitn Fr. 1836. Č. páchnoucí. Menší, hygrof. dr.. šedé barvy.
Kl. 3 — 5 cm, tence mas., s okr. lupenitým, 1. přesahujícím, za vlhka
šedé hnédý, s prosv. 1. při okr., za sucha košově šedavý, hladký, ale
nelesklý, tupé hrbol., nízce sklen., s okr. dolů sehnutým a sprohý-
haným, v mládí bíle vlásenitým. Tř. zdélí pr. kl., sotva i cm ti.,
pevně elast., dole mírně ztluštělý, šedobíle měkce vláknitý, celý
drobné šupinkafě mrtnatý, vždy zakřivený. L. husté, dosti úzké, zú-
ženě přisedlé, bílé do šedá, neměnlivé, k okr. zvolna zúžené. Duž.
bledá, siLně jako T. flavobrim. vonná. Výtr. malinké, elljpt., 4 — 5 n.
Vždy v smrčinách v naneseném jehlici, v trsech a pospolitě. I" Mnichovic
často (Potočiny a j.). — Vj^značny dr. z příbuz. T. humile.

T. Iiumíle Fr. 1821. C. nízká. Kl. 3 — 4 cm, pravid., nízce sklen.,
dlouho podvin., vodnatě mas., hygrof.. sotva hrbol., hladký, za
vlhka slizký a temně šedohnědý, s málo pffosv. 1. při okr.', 1. přesa-
hujícím, za sucha bledší. Tř. málo delší pr. kl., stejně ti. (asi t cm).
pcNině elast.. vláknitý, bělavý, celý bíle útle moučnaté mrtnatý.
L. velmi husté, tenké, u 'tř. mailounko vykrojetné, čisté bílé. Bez zá-
pachu. Výtr. ellipt.. 8 — q .". cyst. na ostří jehlicovitě kopinaté, na
konci zpět ostnité.

Skoro vesměs mimo les na travinách, zvláště na pahorcích ve formaci Ra-
comitríové, na podzim, obyčejně pospolitě. Význačná houbička bělostnými 1.,
jež se zvlášt odrážejí od temné barvy kl. Jest všude rozšířena.

T. edentulum sp. n. Č. bezzubá. Příbuz. a podobná před. Kl.
5 — 8 cm, měkce mas., ploše sklen., .y hnědým hrbolem. bledě šedavý,
lysý, hygrof., ostrým okr. málo 1. přesahující. Tř. mnohem kratší

246

pr. kl., I cm ti., na basi napuchlý, sulidni, uvnitř houbovitý, černo-
hnědý, uvnitř s dužmnou hiloii, ale hnědě okornatělou, hrubě vlák-
nitý, lysý, pomačkáním černající, nahoře moučnatě mrtnatý. L. vel-
mi hustě, tenké, dosti úzké, asi v Va nejširší, k okr. zvolna zúžené,,
u tř. ohloukovitě sušené a skoro sbíhavé, špinavě bělavé. Duž. bílá,
silně moučně vonná. Výtr. tupě ellipt., lo fi. Cyst. ostře tyčinkovité,
na konci zpět osténkaté.

V pařišti v Mnichovicich, 8, 1918. V travé u silnice pod Božkoven;.
Myslim, že se nedá dobře spojiti ani s před. ani s násled.

** Veliké, kompaktní druhy.

T. arcuatum Bull. 1789. C. oblouková. Statná, šťavnatě a clasl
mas. Kl. 10 — 15 cm, tlustě mas., nízce sklenuté rozlož, a skoro vždy
nepravidelně jamkovitý, hrbolatý a laločnatý, na okr. dlouho podvin.,
hygirof,, černohnědý, j'alkoiby s odstínem do oliivova, hladký, slizký.
Tř. velmi krátký, pevně elast., válcovitý, i — 2 cm ti., na basi v ku-
latou hlízu napuchlý, hrubě vláknitý, nezlomitelný, černohnědý. L.
bílé, temké, širioké, na osítří isikorio vykrajiované, husté, bělavé, bez
vůně. Výtr. ellipt., 7 — 8 ft. Cyst. na ostří hojné, rigidně jehlicovité.
dlouhé (40 — 50 V')) na špičce strupaté.

Na polích, lukách, vždy mimo les, vzácně, na podzim. U Záběhlic r. 19 15
sbíral p. učitel Mašek.

T. brevipes Bull. 1790. C. krátkonohá. Takřka malé T. arcuatum.
Kl. 3 — 6 cm, nízce sklenutý, se sehnutým ostrým okr., nízce tupě
hťbol., často nepravidelně zprohýbaný a vždy excentrický, dosti
mas., hygrof., za vlhka černohnědý, za sucha sytě šedý až krémově
šedý, lysý, tuhý. Tř. velmi krátký, asi i cm ti., dole sotva zlluštělý,
elast. pevný, hladký, lysý, šedohnědý, uvnitř nápadně hnědý. L. dosti
husté, široké, u tř. široce vykrojené, bílé, pak špinavě nahnědlé. Bez
zápachu. Výtr. ellipt., 8 — to ;>. Cysi. rigidně tyčinkovité, špičaté,
ostnité.

Vždy mimo les, v trávě v zaliradách, na polích, pozdě na podzim. Vzácně.
Na Letné v říjnu 1918 sbíral p. prof. Vlček.

T. Bezděki sp. n. C. BeMěkova. Kl. 5—10 cm, vlhce, tlustě mas.,
rovně rozlož., jen málo hrbol., s okr. (inikoliv blanitým) dlouho pod-
vin., lysý, hladký, ale nelesklý, málo hygrof. (bez prosv. 1.), šedý, na
temeni skoro černošedý, při okr. s řadou tmavých vodnatých skvrn
(1—2 mm šir.). Tř. zdélí pr. kl., uprostřed asi i cm ti., trochu ex-
centrický, dolů zvolna ztenčený, hladký, jemně, sotva znatelně pronž-

24?

kovaný, bílý. od hora do polovice bohaté bíle iiirhiatč šupinkatý, so-
lidní, elast. L. husté, u tr. vykrojené, nebrich., nemnoho sir., čisté
bílé. neiiiěnlivé. I3už. bílá, be/. zápachu. Výtr. široce krátce ellipt..
8 — (> .". Cyst. sporé, dlouze jehlicovité, na konci osmité.

Na holé sterilní zemi v lomu za Zítuvýin inlýncm v Mnicliovicícli, 7, 1918.
Jednotlivě. Patří do přibuz. následujícího dr. Nvznačné jsou vodnaté skvrny na
okr. kl.

T. sramniopodium Bull. 1791. Č. černá. Kompaktně, tlustě mas.
Kl. 8 — 20 cm, tlustě a tvrdě mas., v mládí s široce podvin., ostrým,
jemně šedě plstnatým okr., nejprv tupě zvoncov.. bělavě ojíněný,
pak rozlož, s nízkým hrbolem. černý až černohnědý, mastně lesklý,
vlhký, lysý, při okr. černé skvrnitý (v mládí), sotva hygrof. a málo
odbarvujlcí. Tř. kratší pr. kl., 3 — 4 cm ti., oblý, někdy trochu
smáčkly, isotva dole ztluštělý. pevně elast., hrubé vláknitý a mrtnatý.
mourově tmavohnědý, dole světlejší. L. husté, úzké, u tř. slabé vy-
krojené a sbíhavé, nejprv černošedé, pak kalně šedavé. Duž. pod kl.
černavá, nad 1. světlá, v tř. bílá, trochu odporně páchnoucí. \'ýir.
ellipt.. 8 — TO /'. cyst. sporé, malinké, jehlicovité. dole málo ztluštělé.
\' pmrčině na vápně u Karlštejna v říjnu 1915, v listnatém humuse ve
Hvězdě (poblíž potoka u studny) v listop. 1917. — Jest podivuhodná, skoro
obrovská houba, snad totožná s T. grammopodium, posud špatně známým. Kl.
jeho má býti červenohnědý, 1. bílé; Fries o něm praví: »in nemoribus granii-
nosis raro«. Musí býti dále studováno.

T. cartilagineum Bull. 1792. Č. chrupavčifá. Kl. 6 — 10 cm, dosii
tlustě mas., plose :4clen., hygrof., za vlhka kouřové tmavo-kaštanový
(bez prosv. 1.), celý na povrchu drobnými smečky a vráskami po-
setý, bez loupavé pokožky. .9 dnšninou tmavé kouřovou. Tř. i až
2 cm ti., pevný, kořenující, lysý. vláknitý, elast., nahoře bílý, dole
posléz špinavě hnědavý. L. husté, šir., u tř. vykrojené, bílé, pak
špinavé, elast., nestejně šir. Páchne nepříjemně. Výtr. kulaté. 6 //.
Cyst. krátké, sUnipkovité. lahvicovité. tupé.

Hlavně v listnat. lesích. Přinesl ji z dřevní ohrady na Smíchově v listop.
1918 p. ř. O. Reisne?.

y) Celá houba bílá.

T. candidum sp. n. C. bélostná. Kl. 6 — 10 cm, dosti mas. a pevný,
pravid. mírně sklen., nepatrně hrbol., úplné hladký, lysý, hygrof.,
za vlhka bledě nažemlovělý, za sucha čisté bílý, na nepřesahujícím
okr. tupý. Tř. sotva delší pr. kl., i cm ti., posléz nahoře tlustší a
dolů svolná ztenčený, měchovitý, solidní, hladký, bílý. L. husté, .ši-

248

rokým úhiem u tř. vykrojené, rovné, bílé, or rušovýiii juh/eclunii, po-
mačkáním trochu hnědnoucí. Duž. bílá, příjemně houbově vonná.
Výtr. ellipt., 8 — lo ,«. Cyst. na ostří veliké, lahvicovité, tupé, hez-
ostenné ■ (inocybovým podobné).

V bukovj'ch lesích u Rakovnika sbíral p. Ffchlner, j, igig. — Ničemu
v literatuře se nepodobá.

T. albatum sp. n. Č. vybílená. Kl. 4 — 8 cm, velmi ztuha, ale ni-
koliv tlustě mas., ploše sklen., ^ tupým hrholem, s okr. dlouho pod-
vin,, tenkým a blanitě i přesahujícím^ nehygrof., jakoby vápnem
obílený, hladký, lysý, jen na temeni někdy trochu mourový, hojně
drobně jamkovitý. Tř. delší pr. kl., stejně ti. (4 — 8 mm), ztuha
elast., solidní, bílý, lysý, nahoře poprá.šený, hnibě vláknitý, dole
vždy zakřivený. L. husté, tenké, dosti úzké, bílé, široce přirostlé a
zřetelně obloukovitě shíhavc. Výtr. veliké, ellipt., bezbarvé, 10 až
12//. Cyst. na -ostří sporé, dlouze rigidně tyčinkovité, žlutavě zbar-
venou, drsnou špičkou okončené. Bez zápachu.

V lesním humuse v Jevanskych lesích, v smrkové partii, jednotlivě, 9, 1918.
Podivuhodná houba, úplně neh3'grof. Clitocyby připomínající a jistě přechod
z r. Tricholoma k r. Clitocybe představující. Cystidy však, jakož i blanitý
okraj kl. zřejmě svědčí příbuzenstvu T. melaleucum, ačkoliv není hygrof. Celá
houba jest sice bílá a pomačkáním neměnlívá, ale v mé tekutině barví se čer-
veně a i tekutinu intensivně červeně zbarvuje.

5 ) Kl. mourově okrový, 1. a tř. světle krémově nažloutle.

T. Holicí sp. n. C. Holíkova. Kl. 6 — 9 cm, tlustě, měkce mas.,
v mládí sklen., pak rozlož., s dlouho sehnutým, ostrým okr., ne-
hrbol., dosti pravid., lysý, vlhký, matný, hygrof., za vlhka mourově
žlutavě naokrovělý, za sucha uprostřed šedavý, k okr. bělavý. Po-
kožka velice jemná, do polov. kl. loupavá. Tř. sotva zdélí pr. kl.,
asi I cm ti., často zábnutý, dole neztluštělý, elast., ale netvrdý,
uvnitř dužnatý. podél hrubě vláknitý, ano nahoře rýhované žeber-
natý, krémově žlutavý, ale na povrchu bíle ojíněný. L. velmi husté,
široké, tenké, u tř. hluboce zaobleně vykrojené, krémově žemlové.
Výtr. krátce ellipt., 6 — 8 /i. Cyst. na ostří sporé, veliké, rigidně
jehlicovité, dole mírně ztluštělé. nahoře zpět ostnité. Duž. krémová,

měkká, mírně ztuchle páchnoucí.

Na lesní holině ve společn. Discina ancilis u Jílového hojně začátkem
dubna 1920 sbíral p. uč. HaUk. Také ve Hvězdě (Zv.). — Masitá houba, měk-
kostí, aromátem a zvláště zbarvením na spodu význačná. V literatuře nalézám
pouze T. cremeo-griseum Britz. (Bavory), která se dle popisu musí naší po-
dobati. Bohužel jest popis kusý a mikrosk. analysa nedostatečná. Rovněž se
nepraví, je-li to houba jarní.

17 249

Obr. 40.

Obr. 40. I. Clitocybe pruinosa Fr., 2. Cl. stipaephila Vel., 3. Cl. clavipes
Pers., 4. Cl obolus Fr., 5. Cl. brumalis Fr., 6. Cl. Strangulata Vel., 7. Cl.
umbonata Vel., 8. Cl. hirneola Fr., 9. Cl. squamosa Vel., 10. Cl. dccolorans
Vel., II. Cl. pusilla Vel., 12. Cl. nigripes Vel., 13. Cl. pinetorum Vel., 14. Cl.
xanthophylla Vel., 15. Cl. nivalis Vel., 16. Cl. tuba Fr., 17. Cl. vibecina Fr.,
i8. Cl. mortuosa Fr., 19, Cl. cinerea Vel. — Veškeré druhy .slabě zmenš.,

vytr. a cvst. ale velmi zvětšenv.

Clitocybe IV. Strmelka. < )l>r. 40., 41.

lluut)}' veliké i drobné, vždy pozemní, s kl. v mládí podvinu-
lÝm, pak ale nálevkovítě vyhkibeným nebo aspoň vmáčklým, barvy
namnoze bílé nebo žemlové až temně hnědé. Dnž. měkce elastičně
suchá, proto posléz nerozpadavá. Tř. nezlomitelně elastičný, vy-
cpaný, ze\ně vláknitě rýhovaný a okornatělý, k hořejšku rozšířený,
sotva kde delší pr. kl. L. tenké, zvolna obloukovitě sbíhavé. Velům
a kortina scházejí. Výtr. bezbarvé, často malé, prach výtr. bílý.
Často silně anýzově vonné.

Rod na druhy přebohatý ;i velice nesnadno řešitelný. Bílé a
šedavé druhy, jichž na podzim bývají plné lesy a háje. dají ^■e těžko
od sebe rozeznávati, neřku-li podle špatných diao^nos správné určiti.
Spousta druhů, které různí autoři z rodu tohoto popsali (ji/.
Saccardo v 5. díle jich uvádí z Evropy 150, od té doby se však
počet tenťo zdvojnásobil), činí určo^vání a přehled téměř nemož-
nými, zvláště když popisy jsou stručné, nedostatečné a namnoze
žádná mikroskopická analysa. Snažil jsem se naše nové druhy s pří-
buznými popsanými srovnávati, ale přiznávám se, že jsem si rady
ne\-ěděl. Mám obavu, že v literatuře panuje veliký zmatek, poně-
vadž hygrofannost někdy nesnadno se posuzuje a odstíny barvy
lupenů nepřesně se určují. V Cechách roste jistě na 400 druhů a
v Evropě nejméně 1000 druhů. Dobrá monografie mohla by tu ^nej-
více přinésti světla.

Strmělky rostou hlavně na podzim v lesích všeho druhu, ale
také na pahorcích, pastvinách, v zahradách a některé objevují se
ještě o Vánocích. V lese rády tvořívají čarovné kruhy a mnohé do-
sahují velikých rozměrů. Některé jsrm zvlášť silným aromátem vý-
zriačny (C. sinopica, odora, fragrans, suaveolens). Snad všechny
jsou jedlé a některé se také k jídlu .sbírají. Nejznámější typy jsou:
C. dealbata, inversa, flaccida, infundibuliformis, íncilis, nebularis,
clavipes, odlora, g-ilva, cyathifnrmis, fragrans, metachroa.

V.5/

-^^:ll"^itn

3 ,-

/

í

>>.

\S^' <c

:''^^

%3r-

;5^^

/^^>.^

e/70

•r?!*!^^-

'^'

o o

o

n

\j r-'.

3

72

%

13

^á

Obr. 41.

Obr. 41. I. Clitocybe olida Vel., 2. Cl. tenerrima Vel., 3. Cl. stolonifera Ve].,
4. Cl. erubescens Vel., 5. Cl. fragrans Sow., 6. Cl. obscura Vel., 7. Cl. Casi-
miri Vel., 8. Cl. pellucida Vel.. 9. Cl. concava Scop.. 10. Cl. ericetorum Bull.,
II. Cl. attenuata Vel.. 12. Trichol. aestivum Vel. 13. Cl. curvípes Vel.,
14. Cl. ditopus Fr., 15. Cl. striata Vel. 16. Cl. pratensis Vel. — Veškerá
vyobrazení jsou poněkud zmenšena, ale výtr. velice zvětšeny.

1. Druhy )h-ln'i;rofaitni.

a) Cistě bílé.

a ) Lupeny dlouze sbíhavé.

Cl. caiidída Bres. 1892. .9. bělostná. Převeliká, bílá, vonná. K!.

10 — 20 cm, tence kožovitě mas., lysý, rozlož.^ poslés nálevkovitý,

na podvin. okr. jemně pýřitý, bílý. Tř. bílý\ lysý, kratší pr. kl.,

I — 2 cm ti., solidní. L. bílé, posléz trochu špinavé, krátce sbíhavé,

husté, široké (i cm). Duž. bílá, silně anýsové vonná. Výtr. podlouhle

vejčíté, někdy klínovité. 7 /'.

Na tiaviiiácli a lesních pasekách v horách. 8. \). V Jevan, Police n. M.,
Písek (Dezfiék).

Cl. catina Fr. 183Ó. 5. mísovitá. Kl. veliký 6 — 10 cm, rodoženě.
nálevkovitý, nehrbolatý, měkce mas., suchý, nelesklý, lysý, hladký,
čistě bílý, při sesychání na okr. okrově kozový, na rovném, skoro
blanitém okr. trochu laločnatý. Tř. cistě bílý, hladký, elast., v kl.
zvolna rozšířený, na basi silně kulovitě ztluštclý a plstí s okolím
spojený. L. čistě bílé, husté, útlé, úzké, sbíhavé. Duž. l)ílá, slabě

houbově vonná. \'ýtr. krátce ellipt.. 4—5 ,"■

V suchých lesích smíšených v smetí a listí, vzácně. 8, 9. V listnat. lese
u Hru=ické cihelny, v listn. lesích u Chlumce n. C. (R), Plóckenstein (K).

Cl. tuba Fr. 1836. .9. trubkovitá. Menší, bílý, nálevkovitý druh.
Kl. 2 — 4 cm, okrouhlý, hluboce nálevkovitý, tence lupenitý, cistě
bílý, hladký, skoro hedvábně lesklý. Tř. zdélí pr. kl., 2 — 4 mm ti.,
v kl. zvolna rozšířený, velmi tuhý. solidní, oblý, hladký, žemlově
bělavý. L. husté, útlé. drsti úzké, -jvolna dlowr.e sbíhavé. bílé. v stáří
trochu do žlutavá. Nevonná. \'ýtr. hruškovité, 5 /'.

V suchých smrčinách vzácně. U Mnichovic. 9, 1915-

Cl. ericetorum Bull. 1701. 5. vřesovinná. Tvar a velikost asi jako
Hygrophorus pratensis, ale bílý. kozově tuhý, suchý. Kl. 2—4 cm,
nejprv rovně uťatý, ano i někdy hrbol., v stáří však nálevkovitě
vyhlubený, s rozlož., vl.nitč zprohýbaným okr., uprostřed tlustě,
k okr. tence mas., v tř. z^■n]na kuželovitě zúžený, tuhý. bílý. hladký,
skoro lesklý, často s pokožkou svraskale trhanou. Tř. krátký, 3 až

253

8 111111 il., luliý, hladký, oblý, od 1. ostře oddělený, bily. L. z^eliui

prořídlé, pomčrnč tlusté, nestejně dl., četné vidlcuc, bík-. pp.k

máslové nažloutlé, zvolna sbíliavé. Nevonná. YýU-. kul^v. ellipličné.
5 — 6 II.

Na sucliýcli prihorcicli, ve vřt^^ovinách sem tam. l^ Mnichovic, Běchovice,
I.omiiice n. V. (Kopecký)

Cl. discolor sp. n. Kl. 3 — 5 cm, tence lupen, masitý, sáhy

nálcvkovité prohluhený, nehygrof., hladký, lysý, skoro lesklý,

neknihatý, cistc bílý. Tř. zdélí pr. kl.. 3 — 5 mm il., často

křivolakv a k basi ztluštělv, záhv inélcce dutý, bílv, hrubě vláknitý.

dole bíle plstnatý. L. velmi husté, dlouze sbíhavé, dosti sir., nečisté

šedé. Voní sikiě anýzově. Výtř. malinké, ellipt.. 3 — 4 ,«.

\' trávě mezi uiateřídouškou na výslunném místě pod Koženým vrchem
u Mnichovic, jechiotlivč. q, 1918.

p) loupeny přirostlé uchi) krátce sbíhavé.
* Vetší druhy, kl. širší ne.:: i cm.
t Lupeny bílé nebo s tonem šedavým nebo nažloutlým.

Cl. cerussata Fr. 1821. .9. vosková. Kl. 5 — 8 cm, pravidelný, dosti
mas., ploše sklen., pak rozlož., rovný nebo trochu vmáčklý nel")
i nízce tupé hrbol., na okr. ostře podvin. a trochu plstnatý, hladký,
jakoby bíle nalakovaný, čisté bílý, pozdéji soustředními kruhy po-
praskaný. Tř. rnvný, solidní, t cm ti., sotva zdélí jir. kl.. dole mírně
tlust,ší, zevně bíle vláknitý, dole trochu přihnědlý a se smetím spo-
jený. 1.. husté, tenké, bílé, pak trochu .špinavé, přirostlé, mák^ ňoí-

havé. \'ytr. krátce ellipt., 4' — 3 /'. \'wiii slabě houbově.

\' jehličnatých lesích, hlavně modřínových dosti hojně, zpravidla ve ve-
likých koloniicii a kruzích. 8, 9. Jemné soustředné čáry na kl. povstávají po-
praskáním pokožky, pak ale zarůstají, zůstávajíce jen co kresby čárové. Zjev
tento ale pi'ichází také u jiných Clitocyb. — Příbuzná a podobná Cl. tomata
Fr. jest malá (2V2 cm), s tenkou stopkou. Posud jsem ji z Čech neobdržel.

Cl. pliyllopliila Pers. 1801. .S". listomilná. Kl. 4 — 8 cm, tence ko-
žovitě mas., někdy sem tam zprohnutý, rovné sklenutý, sotva
trochu vmáčklý neb i i' vyniklým širokým hrbolem, s okr. dolů
sehnutým, nehygroí., čisté bílý, hladký, hedvábné lesklý, nékdy
rozpukaný, často s i — 2 slabými kruhy. Tř. elast., hladký, velmi
pevné a hrubé vláknitý, 4 — 8 mm ti., na basi obyčejně zahnutý a
plstí obalený, brzo dutý a často smáčkly. L. velmi husté, tenké, ne-
široké, krátce sbíhavé, nejprv bílé, pak jakoby nažloutle špinavé.
Voní někdy slabě, jind}- silně anýzem. \^vtr. kulaté. 4 — 5 ,"•

254

\' jfiiiičiiatych, suchých, teplých lesicfi, vždy v bohatých koloniích a kru-
zích, 8, 9. Ne hojná. Význačná bělostným, hedváhitým a často lirbol. kl. a ku-
latými výtr. Mnicliovice, Radotin, Motoly.

Cl. iiivea S'p. n. 5. snesná. Kl. 3 — 10 cm, dosti tlustě mas., často
zprohýbaný, skoro rovin<\ v stáří juělce prohluhený, celý čistě snělio-
hilý, nápadně iněkký, na okr. \' mládí vatovitě plsťnatý, v stáří
s rozpukanou soustředně pokožkou. Tř. pevně elast., asi i cm ti.,
'VŽdy prohnutý, lysý, hladký, hily. L. prořídlé, dosti široké, krátce
shíhaz>é, bílé s tonem niáslovýui. \ý{r. ellipt., 6 — g {i. Nevoní.

Vždy v obrovskycii kruzích a často trsnata. V suchých smrčinách na upa-
dalém jehličí. Y okolí Pražském, u Karlštejna, Kosoře, Radotína. v Krči, na
IKidzim. Jest příbnzná před., ale má větší a elipt. výtr.

Cl. oriianieiitalis sp. n. S. sdohcná. Kl. veliký, až 8 — 15 cm, čistě
hily, na okr. hedváhitý, často s 2 — / kruhy při okr., s pokožkou
jemně soustředně rozpukanou, jiz v inládí s tupým hrholem, na
okr. mnohonásobně ornamentálně laločnatý, uprostřed tlustě mas.,
ostatně plachtovitě tenký. Tř. velice krátký, i — 1V2 cm ti., elast.
vláknitý, dole bílou plstí obalený, posléz dutý a špinavě šedožlu-
tavý. L. bilc, brzo však špinavě nažloutlé, velmi husté, krátce při-
rostle sbíhavé. Duž. bledá, silně anýzově vonná. Výtr. krátce ellipt.,

V naneseném listí a smeti na teplé zapadni, výslunnc stráni buren. a mo-
dřínem porostlé u er. silnice z Mnichovic do Stránčic, v srpnu každý rok
v mohutných kruzích a koloniích. Jest to obrovská houba, ozdobiu" lalnčnatá.
s krátkým, tlustým tř. Jest příbuzná Cl. cerussata.

Cl. dealbata Soiw. 1799. ^. obílená. Kl. 2 — 4 cm, slabě mas., nej-
prv sklenutý s podvin. okr., pak ploše rozlož., jen někdy slabě
vmáčklý, na okr. často zprohýbaný a vykrajovaný, hladký, lysý,
bílý, za sucha slabě lesklý, za vlhka někdy šedavě nahnědlý nebo
špinavý, měkký. Tř. zdélí pr. kl., 2—4 mm ti., dutý, měkký, bílý.
vláknitý, často smáčkly, stejně tlustý, skoro vesměs excentrický.
jakoby bíle ojíněný. L. přirostlé, sotva krátce sbíhavé, husté, šedavě
bílé. Zápach slabě moučný. Výtr. krátce ellipt., 5; — í") ,«•

Vždy mimo les, na polích, podle cest, na pahorcích hojně, 7—9. Často na
teplých stepích okolí Pražského. T v obilí se objevuje. Obyčejně v houfech.

Cl. catidicans Pers. 1801. .S". běloskvoucí. Kl. 2—3 cm, ťence mas..
pravidelně okrouhlý, nejprv -klen., pak ploše rozlož, a posléz mělce
vmáčklý, se sněhobílým hcdvábitým povlakem. Tř. zdélí pr. kl,
2 — 4 mm ti., stejnoměrně ti., dutý, hladký, voskově bledý, lesklý.
na basi kolínkovitě vystoupavý. L. velmi Jiusté, krátce sbíhavé,
velmi úzké, bílé. Bez vůně. \'ýtr. ellipt., 4 — 3 /'•

255

N Icšicli mezi listini a jelvličím vz;icné. I Čelákovic v listop. 1913 (íjiniek).
— Kolinkovitý tř. jest zde sice význačný, ale vyškytá se také u jinýcli druhů.

CI. oiiiplialiaeíormis sp. n. ^^ kalichovitá. Celá čistc bílá, nehygroí.,
kl, útle blanitý, 1V2 — 2>4 cm, trvale svoncovité sklenutý, nevmačklý,
■hladký, lysý. Tř. dlouliý, rovný, tenký (i>2 — 2 mm), lysý elast.,
priisvitně vlnkatý, dole s jehličím vláknivem spojený. J.. husté, ne-
široké, ohloukovifě dosti dloitr:C shíhavé. Nevonná. Výir. ellipt..
4 — 6 fi.

Jednotil vč na opadalém jeliliči n.odřínovém ve Hvězdě, 10, 1919. — Ne-
podobá se ničenni, leda nějaké Omphalii dlouze sbihavými 1.. zvoncov. a skoro
uťatým kl

CI, Iluniicola sp. n. 5. humusová. Netrsaiatá, drobná, útlá. Kl.
- — 3 cm. pravidelný, oble sklen., hez jamky i bez- hrbolku. tence
mas., k okr. ostře blanitý. nehygrof., čisté bílý (jako slídnatý, ale
nepopraskaný). 7ř. sotva delší pr. kl., rovný, čistě bílý, lysý, tuhý,
solidní, sotva patrně vlák.nitý, uprostřed asi i mm ti., k basi velice
ztenčený. L. velmi husté, dosti úzké, k okr. velmi zúžené, krátce
sbíhavé, nedělené, čisté bílé. Duž. bílá, bez vůně. Výtr. podlouhle
čárkovité, v zahnutou stopečku zúžené. 5 — 6 //.

v listopadu 1917 v lese na Hůře u Tehova na opadalém ij>ykovém listi,
snad jen pro os] ky význačný druli. Velmi význačný podobou kl. i ztenčeným tř.

CI. aiiísaia sp. n. S. anýzová. Kl. 2 — 3 cm, tence mas., vždy ex-
centrický a často nepravidelný, v mládí kuželov. zvoncovitý, pak
rozlož., s tenkým, ostrým okr., málo vmáčklý a malounko hrbol-
katý, hladký, lysý, nehygrof., bílý, s pokožkou jemně centricky
rozpukanou, mimo to při okr. s i — 2 kruhy a v stáří vždy útle
radiálně rýhovaný. L. nečisté bílé, velmi krátce sbíhavé, velice
■řídké a široké. Tř. tenký (i — 2 mm), zttiha elast., útle vláknitý,
bílý, vždy křivolaký. Výtr. knlov. ellipí.. malinké, 4 — 5 ."• Voní
silné anýsem.

Na mateřídouškové lesní louce pod Koženým vrclu-m u Mnichovic. 9, 1918.

CI. xaiitliophylia sp. n. S. sedolupenná. Kl. i — 3 cm. tence kožo-
vitý, skoro blanitý, nízce sklen., kruhovitý, s okr. ostrým, tenkým,
rovným, ,y / — 2 kruhy a uprostřed s malinkým hrbolkem, sněho-
bílý, hladký, lysý, nehygrof. Tř. dlouhý, teninký (1 mm). Často
křivolaký, dole bíle vlásenitý, šedavý, nahoře bíle poprášený,
elastičný. L. husté, tenké, lehlé, šedé, krátce sbíhavé. Výtr. kulaté
nebo vejčitokulovité, 7 — 8 /», tlustoblanné. Cyst. na ostří hojné,
tlustě válcovité, zaoblené, i — 2krát přehrádkované. Rez zápachu.

256

A' lesním humuse ve společnosti Lepiot a Psalliot. Asperula odorata v sta-
rém smrkovém lese na Koženém vrchu u Mnichovic. 8, 1Q15. Podivný druh,

ostře charakterisovaný.

tt Lupeny dospělé s tonem červenavým.

CI. stolonifera sp. n. 5". výhéskatá. Gracilní, l)ilá, nehygrol. Kl.
I — 2 cm, hílý, nízce oble sklen., nevmačklý, až do poloviny široce
rýhovaný, na ostrém okr. skoro vroubkovaný, hladký, lysý, kolem
temene s rozpukanou pokožkou. Tř. velmi dl., i — 2 mm ti., nevlák-
nitý, pevině elast., krémový, ale bíle měkce plstnatý, na basi pro-
dloužený v tvrdý tenký krivolaký kořínek. L. husté, lehlé, úzké.
útlé, bělavé, ale s nádechem nacervenalým, :::úšeně nebo obloukovitě
přisedlé, nesbíhavc. Výtr. hruškovité. 4 — 5 /'. Nevonná.

Na lesní mechatině pod temenem Pecnýho nad Ondřejovcm. 8, 1915. Po-
divný druh, jiným vůbec nepodobný.

CI. tenerrima sp. n. 5. přeútlá. Zjevu skdro útlé Myceny, bílá. K'.
1 — 2 cm, iitle blanitý, ploše sklen., s okrajem dolů sehnutým, m-a-
lounko uprostřed zmiačklý a trochu hnědý, ostatně bílý, hladký,
lesklý, radiálně hustě čárkovaný, nehyg-rof. Tř. velm,i dlouhý
1 mm ti., elast., krivolaký, dole kaštanově hnědý, nahoře bílý.
hladký, lysý. L. husté, útlé, dosti široké, široce přirostlé, sotva
.sbíhavé, bílé s jemným nádechem, růšovýni. Páchne slabě k_\sele
Výtr. ellipt., 4 — 5 //.

Na suchém stepním pahorku za Zižkovem u Prahy v říjnu 1915 sbíral
p. dr. Reichert. Krásná, přeútlá hnubička, jež se žádnou známou se nesho-
duje.

CI. erubesceiis sp. n. S. narůžovělá. Velikost i tvar asi jako CI
dealbata. Kl. 2 — 4 cm, vždy nepravid. zprohýbaný a excentrický*
suše, tence mas., nehygrof.. jen slabé vyhlubený. v mládí dlouho
na okr. podvin., bílý, na temeni krémový nebo nahucdlý, v sťáří při
okr. radiálně vráskovaný. Tř. sotva delší pr. kl., elast., hladký.
přečasto smáčkly a dvojbrá::.dý. L. bílé, ale s nádechem růžovým,
velmi husté, často vidlené a na dně příčně spojované, úzké, súženě
krátce sbíhavé, tenké. \'ýtr. skoro kulaté. 4—5 ,"■ roní silné anýzově.
V trávě na suchých pahorcích, v suchých smrčinácli, vždy v houfech,
pozdě na podzim a ne hojně. Kolem Prahy, u Mnichovic. Karlštejn, Roblín
Také kl. mívá nádech růžový. .Srovnej CI. diatrcta

CI. attenuata sp. n. .S". zúžená. Kl. 2 — 4 cm, uprostřed tlustě
měkce ntas., v mládí tupé kuželov., s dlouho podkňn. okr., pak skle-
nuté rozlož, (nikdy vmačklýV ly^ý, hladký, nehygrof.. bílý, ale

257

s príjsvitavym narúžovělýni spadem. Tř. sotva delší i)r. kl.. Ic basi
zvolna a tence zúžený (nahoře 3 — (^ mm ťl.), vždy křivohký. vždy
excentrický, často mírně smáčkly, zvolna v kl. rozšířený, bílý. T..
nehusté, dosti tlusté, nestejně šir., často vlnité a i'i<11euc, ua dně
příčné žebernaté, dlouze zvolna sbiliavé, bílé s nádechem růžovým.
Duž. bílá, odporně páchnf)ucí. \ "ýtr. krátce ellipt., 4 — 5 /'•

Na suchycli travinách na vápenn\cli kopcicli nad rokli Radotinskou \e spo-
lečnosti žampionů v mnohočetnýcli iKjufech. 7 -9. - Tlustým kl , dolů velice
ztenčeným tř. a narůžovělými 1. význačný. Z i)řil)u/.. předešlého druhu.

*'' Maličké druhy s kl. sot7'a i cm širokým.

Cl. marasmiformis sp. n. 6\ špičkovilá. Gracilní, maličká, špinavě
bílá. Kl. 0"5 — I cm, útlý, blanitý, nejprv zvoncov., pak rovné ro.>
lož., s malým žemlovým hrbolkem, hladký, lysý, nehy^rof.. do polo-
viny slabé rýhovaný, sotva zřetelně v pokožce rozpukaný, špinavé
bélavý, skoro lesklý. Tř. velmi dl., sotva i nim ti., pevný, nelámavý,
vždy křivolaký, špinavé okrové hnédý, dole plstnatý. L. husté,
úzké, nečisté bélavc. přirostlé, nesbíhavé. Výtr. ellipt.. 4 — 5 /<■

V trávě na lesni louce nad Hru.sickou cihelnou (Trollius) pospolitě až
vkoro trsnatá. Jest velice podivná houbička, zevnějškem dosti na Mara^mius
stipitarins r.pomina iicí.

b) J^icc mcnč šedé ucho špinavé bélavc.

* Klobouk širší než i cm.
t Jvlobouk špincr:'č hťitii'v. lupeny do šcdazHi nebo žemlová.

Cl. díluvialis sp. n. S. diluvialní. Kl. 3 — 5 cm, dosti zťuha a tlustě
mas., rovné rozlož, nebo trochu hrbolatý, na okr. dlouho úzce pod-
7'in., často zprohýbaný, nehygrof., hladký, lysý, kozové špinavé
bélavý, s pokožkou často soustřed.ně rozpukanou. Tř. velmi krátký,
rovný, 3 — 5 mm ti., tuhý, hladký, válcov.. nevláknitý. solidní, Še-
da vě okrový. L. zvlášté husté, tenké, široké, široce přirostlé, sotva
krátce sbíhavé, špinavé šedohnédavé. Silně anýzově vonná. Výtr.
dokonale kulaté, 5 — f> ,".

Na suchém bylinntMr. humuse v stepni tormaci na vyprahlých vápenných
stráních nad fllnbočepy a u sv. Prokopa pozdě na podzim, na suché diluvialní
stráni nad Trujou jednollixě nuh i trsnatě, \' řijuu. \ ýtrusy i tuhou konsistenci
význačná.

Cí. sordida sp. n. 5". špinavá. Podobná Cl. candicans. Kl. 2 — 3 cm,
rovné ufatý, sotva uprostřed vmáčklý, tenký, hladký, lysý, suchý,

258

matný, často centricky popraskaný, špinavě bělavý. Tř. úUý, sotva
zdéli pr. kl., i^i — 2 mm ti., špinavě žemlový. L. přeútlé, husté,
úzké, krátce sbíhavé, v několika stupních nestejně dl.. špinavě
čemlové. Duž. bledá, bez zápachu. Výtr. ellipt., pvcnialinké, 2)^2 až

3 ,"■

V lesícli u Karlštejna v říjnu 1014. — Ode všech toho skupeni harvou kh

a žemlovými I. odcliyiná. Jest vehni úthá.

Cl. pusilla sp. n. S. drobná. Drobounká, gracilní, nehygroř. Kl.
0-5' — I '5 cm, tence mas., nejprv rovně uťatý, pak vyhlubený a upro-
střed s malým lirbolkem, špinavě bílý, hladký, často popraskaný, na
okr. jenmě podvin. Tř. delší pr. kl., sotva i mm ti., bělavý, bíle
mrtnatý, elast. L. dosti prořídlé, úzké (i — 2 mm), šedavě bělavé,
svolná sbíhavé. Duž. bílá, nevonná. \''ýtr. kulov. ellipt., 5 — 6 /*.

V písčitých borech u Sojovic na Jizeře v červenci 1914. — Cl. dothiophora
Fr. sotva jest totožnou, příliš veliká.

tt Klobouk i lupeny šedé.

Cl. hírneola Fr. 1821. 5. olovená. Drobná, šedá, s tenkou dlouhou
sťopkou. Kl. I — 2 cm, průsvitně blanitý, rovně rozlož., na okr.
dlouho tence podvin., uprostřed pasléz trochu jamkovitě vmáčklý,
nápadně svraskale hrbolkatý, ano i s jedním kruhem, hladký, lysý,,
lesklý, šedobílý, n€h}grof., za vlhka skoro slizký. Tř. dlouhý, tenký
(i — 2 mm), špinavě šedavý, často křivolaký, elast., nahoře pomou-
ěený. L. špinavě šedavé, útlé, husté, krátce sbíhavé. Duž. bílá, aihá,
bez zápachu. \'ýir. skoro kulaté, 7 — 8 /'. Cyst. na ostři hojné, nit-
koví té, křivolaké, jehlicovité.

V suchých vřesovinách, na okrajích lesních, na lesních holinách, obyčejně
ve společnosti Cladonií a Baeomyces roseus, vždy jednotlivě, 7 — 10. Všude roz-
šířená, ale nikde hojná. Lehce poznalelná.

Cl. cinerea sp. n. .S". popelová. Kl. 2 — 3 cm, nízce sklen., tnálo
vmáčklý, dosti tvrdě mas., na okr. dlouho úzce podvin., hladký,
lysý, lesklý (jako lakovaný), šedý. s pokožkou centricky rozpu-
kanou. Tř. zdélí pr. kl., 3 — 4 mm ti., dolů zúžený, excentrický, tuhý,
hrubě vláknitý, šedý, bíle vlásenitý. L. dosti husté, skoro troj-
hranné, sotva sbíhavé, šedobíle až: šedé. Nevoní. Výtr. kulatc.

4—5 ■"•

Na výslunných, vyprahlých, holých okrajích lesních, mezi vřesem na slun-
ných stráních (nikdy ve stínu) po letních deštích jednotlivě, náhle se objev i
a rychle opět mizi. 7—9. U Mnichovic často, u Ondřejova a Říčan. — Cl. do-
thiophora t^r. zdá se býti příbuznou.

259

Cl. pratensis sp. n. .V. luční. Kl. 3 — 4 cm, nálevkovitý, tence mas.,
nehygrof., šedý. iiprostřefi aš černý, ale jakoby jinovatkou na-
dechlý, lysý, matný, vřdy s černými centrickými trhlinami v po-
kožce. Tr. málo delší pr. kl., 2 — 4 mm ti., elast.. hladký, černošedý
nahoře bíle poprášený. T.. husté, široké, tenké, trcxrhu zubaté, krátce
shíhavé. špinavě bělošedé. Duž. sedává, bez zápachu. \'ýtr. ellipt..
7—8 //.

N'a suché, výslunné, pisčité pastvině mezi travou nad Srbskem (10, 1915).
Na ílunněm kraji sucliélio borového lesa u Kunic (11, lOT/V Patří do príbuz.
Cl. hirneola.

Cl. Casimlri sp. n. .S". Kazimírova. írsnotá. ano i 2 — j basemi
dohromady srostlá. Kl. 2 — 3 cm, dosti ztuha a tlustě mas., vmáčkle
nálevkov., lysý, šedý, uprostřed černý, radiálně hrubě rugosní. ne-
hygrof. Tř. málo delší pr. kl., 3 — 6 mm ti, všdy smáčkly neb i po-
dél jamkovitý, hladký, černošedý, skoro rohovíte pevný, nahoře
trochu ojíněný. L. dosti husté, široce přirostlé, sotva krátce .<;bí-
liavé, trojhranné, světle šedé. Duž. popelavá. nevonná. Výtr. ellipt.
k basi šikmo stažené, 6 «.

V suchém, starém boru u Hrusic 7, 1916 sbíral můj syn K-iziinir. .Vrileži
do příbuz. předešlých, a Cl. niortuosa.

Cl. olida sp. n. S. páchnoucí. Kl. 3 — 5 cm, dosii tlustě mas., ne-
hygrof., na okr. dlouho úzce podvin., hladký, lysý, lesklý (jakoi la-
kovaný), u okr. kruhatý, centricky v pokožce rozpukaný, špinavé
šedohnědavý, k okr. bělavý. Tř. zdélí pr. kl.^ pnměrně tlustý (5 až
6 mm), dolů rozšířený, nevlákniiý, hladký, lysý, špinavě šedavý.
bíle ojíněný, dole hluboce brásdovitě smáčkly. L. husté, úzké.
tenké, krátce obloukovitě sbíhavé, šedě okrové. Páchne ztuchlou
moukou. Výtr. ellipt., 4 — 5 /'•

Xa výslunném, travnatém kopci u Božkova (Mnich.) spore, po teplém
dešti. 8. T016. Z příbuz. předešlých.

Cl. striatipes sp. n. .S". pruhonohá. Kl. 4 — O cm, dosti tlusté mas.,
pravid., jen u ukr. trochu vlnitý, sáhy rovně rozlož., uprostřed tupé
hrboL, hladký, lysý, nehygrof., popelový. Tř. zdélí pr. kl., rovný,
válcov., stejně ti. Í4 — 6 mm), pevně elast., hladký. ly>ý. bledý, hrubé
vláknitě rýhovaný, pomačkáním černající. L. široké, nehusté, u okr,
skoro zaiolblené, na tř. široce přirostlé, sotva sbíhavé. nečistě bílé.
Nevoní. Výtr. tupě ellipt.. 8 — lo ,".

V suché travé u Motol v září 1916 sbíral p. uč. Kašpar. Jest přibuz. pře-
dešlým, ale se žádnou se úplně neshoduje. Nápadné jest černání rýhovaného tř.

260

Cl. striata sp. n. S. pruhovaná. Kl. 3 — 5 cm, dosti tlustě a pevné

mas., uprostřed nálevkovité vyíilnbený, na okr. dlouho a široce

podvin., hladký, lesklý, nchygrof., suchý, v nálevce měkce plstnatý,

ostatně fmavošedými vlákny na bělaz'c půdě žíhaný (asi jako

u Trichoi. portent. nebo mnohých Inocyb). Tř. zdélí ])r. kl.. 3 — 8 mm

ti., hladký, lysý, pevně elast., špinavě nasedly, vždy křivolaký, někdy

smacklý, nahoře bíle mrtnatý, vláknitě okornatělý. L. dosti prořidlé,

široké, tlusté, delší a kratší, hojně vidlenc, šedavé, ::.volna a dlouze

sbíhavé. Výtr. ellipt., 7 — 8 /'. Bez zápachu.

V smrčinách u Golčova Jeníkova v říjnu 1915 sbíral p. uč.- Maxiniovič.
Jest podivuhodný druh, 7. příbuz. Ci. lrullae'ormis I'"r.

Cl. staiiuea sp. n. S. cínová. Celá -ocelově šedavá. Kl. 2 — 4 cm.

dosti mas., často excentrický, tupě sklen, neb i hrbol., nehygrof.,

hladký, lysý, šedavě ocelový. Tř. skoro delŠí pr. kl., 3 — 7 mm ti.,

solidní, hladký, hedvábně vláknitý, ocelově šedobělavý, pomaěkáním

ěernajicí. L. husté, iitlé. krátce přirostlé, sotva sbíhazré, tmavošedé.

Rozemnuta voní slabě anýzem. Výtr. kulaté, 3 — 4 //.

Na lesní prsti v lesíku černi- borovice na teplé jižní vápenné skále nad
Hlubočepj'. 10, 1918.

** Klobouk šedý, sotva i cm široký.

CI. stipaephila Sjp. n. .V. kavilová. Přeúílá, mailiičká, šedá. Kl.
I cm, rovně uťatý, nehygrof., tence blanitý, s okr. rovným, ostře
blanitým, uprostřed malounko hrbol., 2^^ kruhy značený, stříbřitě
šedolesklý, vláknitý. Tř. dlouhý, i mm ti., křivolaký, šedohlinový,
na basi černavý. L. prořidlé, sotva krátce sbíhavé, uprostřed nej-
širší, šedavé, příčně vráskované. Výtr. ellipt.. 7 — 8 /y. Cyst. na ostří
nehojné, dlouze vláskovité, větvité.

Na holé, vyprahlé zeuii na vápenných skalách k jihu obrácených ve spo-
lečnosti Stipa pennata nad údolím Radotínským, 8, 1915. Podivuhodné stano-
visko a ještě podivuhodnější houbička, jež se Clitocybám vůbec nepodobá.

CI. arvensis sp. n. .V. polní. Útlá, drnl)ná, kl. 5 — 10 nmi, tence
blan., hluboce nálevkov., nestejnostranný, nehygrof., hladký, lesklý.
celý šedý, lysý. Tř. dvakrát delší pr. kl., i — iVl' mm ti., šedavý.
lysý, vlákn., nahoru zvolna rozšířený, ])okřivený. L. husté, dl. a
krátké střídavé, cistě bílé, úzké, zvolna sbíhavé. Výtr. podlouhle
ellipt., 3 — 5 f^, cy.st. hojné, tence vláskovité, dlouhé.

Na teplen-., suchém strništi žitném ve společnosti Cyathus Olla a Lyco-
perdon pusillum u Mníchovic. 8, 1920. Pěkná, jemná houbička.

261

c ) Rušné jinak zbarvené.

a» /\7. milevkovilý, 1. dlouze sbíluwé.

* Kl. hnčdé nebo cihlové zbarvený.
+ Málo aromatické.

CI. inversa Scop. 1772. {Ps.. lobatus Sow.) 5". přehrniitá. Veliký
druh. Kl. h — 13 cm. elast. mas., suchý, široce hluboce nálevkovitý,
s koncově nebo cihlové hnédý. trochu do žlutavá, na okr. ťenký,
zprohýbainý a často ialočnatý. Tř. sotva /.délí pr. kl.. i — \V-2 cm ti.,
solidní, pak dutý. stejnobarevný, dole velice kořenitý, lysý. nahoru
zúž/ený. I., velice husté, úzké. krátce sbi'haf\'é. nedělené, nejprv sz^étle
okrové, pak ale červenohnédé. Duž. okrová, houbového aromátu.
Výtr. kulaté. 3 — 4 ,"•

V jeliličnatých lesícli, hlavně v smrčinácli, po celých Cechách rozšířená,
,ile nikoliv obecná. Vždy trsnatá a v bohatých koloniích. 8 — 10.

CI. ilaccida Sow. ijycj. (A. limbatus Schum.) .S'. plihá. Kl. 5 až
8 cm, šťavnatě, tence mas., nejprv vmáčklý, pak nálevkovitý, hladký.
červené cihlový, za sucha blednoucí, na okr. často Ialočnatý. Tř. po-
měrně velmi krátký, 4 — 5 mm ti., na basi chlupatý, hnědý, velmi
pevně elast., pak dmý, jakoby pevnou korou obdaný. T.. husté, krátce
sbíhavé. nejprv bledé, pak žemlové žlutavé. Výtr. kulaté, 3 — 4 /<.

\' listí a jehlici v lesích li-tnalých i jehličnatých hojně. 8 — 10. Objčejné
jednotlivě. Zbraslav, Zbirov, Kladno. Radotin, Mnichovice, Běchovice atd. —
Mnozí soudí, že se od před. specificky nerozeznává. Sám posud nemám o tom
zkušeností.

CI. splendens Fers. 1801. .9. hladká. Velikost i tvar před., ale kl.
kozové žlutavý (asi jako u Marasmius oreades), hladký. 8 — 15 cm,
uprostřed nálevkovitý, tence plihý, s okr. laločnatým. bíle plstnatým,
podle okr. mělce široce brázditým, dolů rovně sehnutým. Tř. tvrdý,
pevný, uprostřed i/^ — 2 cm ti., dolů zvolna ztenčený, nahnědlý, na-
hoře bledý, hladký, nepruhovaný. L. velice husté (zvláště u okr.),
útlé, úzké, na tř. dlouze sbíhavé, pletové kozové, v mládí bělavé. Duž.
bělavě pleťová, příjemně houbově vonná. Výtr. kithtié. útle osl-
nit é, 4 II-

Na tlícini jehlici v teplé, tmavé liuštiiiě smrkové u Jevanského rybníka
jednotlivé (!). 7, 1916. Od předešlých dvou se jistě liší, ale pro svou vzácnost
zdá se bvt mykologiím málo známa. \' Cooku jest vyobrazena příliš malá.

CI. Cacabus Fr. 1838. Obr. 42. .S". kakabusová. Kl. 4 — 7 cm, hlu-
boce nálevkovitý, čokoládově hnědý, za sucha kozový, nehygrof.,
lysý, tence mas., s okr. dlouho podvin. Tř. hnědaxý. sítnatě vláknitý,

262

8—10 mm t]., dole ztluštělý a btle plstnatý, elastičný. L. rezavě že-
mlové, pak masově hnědé, ú::kc, zvolna a dlouze sbíhavé, nejvýš
husté. Duž. páchne skoro nepříjemně. Výtr. ellipt., g— to ,«.

V lesích na podzim vzácně. Jílové (Mašek), Libochovičky (Fch), Chlu-
mec n. C. (R.) — Jest zjevem i jinak pi-íbnz. Cl. iníundibuHf., ale jinak zbar-
vený. Patrně vzácný a málo známý druh, snad i s Cl. cyatliifonnis pomíchá-

vanv.

Cl. calcarea sp. n. Obr. 43. .S". vápenná. Tence, lupenitě mas.,
temně hnědá, menší. Kl. 2 — 4 cm, fence lupenitě mas., již 7' mládí
velmi hluboce a úzce nálevkovitý
s okr. podvin. a jemně plstnatým
hladký, lysý, lesklý, sotva hygrof.
někdy radiálně útle vrásčitý, sytě
červenohnědý, velmi často excen-
trický. Tř. elast., pevný, tenký (2
až 3 mim), červenohnědý, sotva
zdélí pr. kl., posléz dutý. L. ne-
husté, krátce sbíhavé, čistě bilč
pak špinavě nažemlovělé. Duž. bílá
trochu moučně vonná. Výtr. válc(^-
vitě ellipít., 5 fi.

Charakteristický druh pro travinné,
suché, stepní formace na silurských vá-
pencích u Prahy, vždy v houfech, po
teplých deštích. 8, 191 5. Nad Radotínskou
rokli, u Hlubočep. — Jest příbuzná El.
trullaeformis Fr., jež jest ale tlustě mas.,
s výi:r. vejčitými, ostnitými.

~'^<^'^-,:^J'^"'^

H — \- Silně páchnouc'}.

Obr. 42. Clitocybe Cacabus i"r..
málo zmenšena.

Cl. sínopica Fr. 1821. (A. rufocimniomomeuis Aib. Schvv.) S. ště-
ničná. Kl. 3 — 5 cm, siuše, elast. a úo&ú tliustě mas., nejprv nízce oble
sklen., s okr. napolo podvin., pak ploše rozlož., hluboko vmáčklý,
posléz hluboce nálevkov., s okr. rovným, na povrchu měkce jemně
plstnatý a v mládí skoro drobně šupinkatý, cihlově skořicový. Tř.
válcov., elast., 3 — 6 mm 'ti., sotva delší pr. kl., vláknitý, jako kl.
zbarvený. L. husté, útlé, čistě bílé, zvolna sbíhavé. Duž. bílá, roze-
mnuta páchne silně koriandrem nebo štěnicemi. Výtr. ellipt., 7 — 9 ,"•

V suchých světlých borech, pod modříny, mimo les pod stromy v alejích,
na pahorcích, pospolitě. Objevuje se již v květnu a trvá přes cele léto, na podzim

263

niizi. Jest po celých Cechách hojná, ač nikoliv obecná. Zbarvením ;i zápachem
lehce poznatelná. \'ýznačná pro Polabské bory.

** Klobouk žemlový až hélavý.

CI. infundibuliformls Schaeff. 1770. (A. gibbus Pers.) 5. nálev-
kovitá. Ki. 3 — 8 cm, uprostřed dosti mas., k okr. ztenčený, hluboce
nálcvkov., na dnč však s malým lirbolkem, okrový, svétlc žemlový,
až i pobledlý, na okr. v mládí útle ohrnutý a oddálenč žebernatý,
posléz ostrý a tenký, bladký. lesklý. Tř. sotva zdéll pr. kl. 4 — 8 mm

^jr-m^t - ' /i.-*.\'.-.v

■i«St^-.

ú.

h

\3

Obr. 43. 1. Clitocybe calcarea Vel., 2. Cl. plana Vel., 3. Cl. pedicellata Vel..
4. Cl. marginata Y<t\.. 5. Cl. cerusata Fr. — Všechny druhy málo zmenš., ale

výtr. značné zvětš.

ti., Ztuha elast., válcov., dolů ztluštělý a zde hojně bíle plstnatý.
hily, hladký, sotva rýhovaný. T.. husté, čistě bílé, úzké, nestejně dl..
na tř. dlouze sbíhavé. Chut a záípach příjemně houibové. Výtr. ku-
laté, k basi stopečkovité ztížené, 4 — 5 ,"•

V trávě a mechu, často ve společnosti ryzců, na lesních lukách, krajích
lesničil po celé léto všude velmi hojně, někdy 1 mimo les. Sbírá a požívá se
jako obě násled. jako »lesní špičky«. Chutná dosti dobře. Není příliš měnlivá.
Cl. maxima Quél. (A. stereopus Pers.. Cl. geoiropa Bull.) 5. ve-
liká. Před. úplně podobná, ale statnější, větší, někdy obrovská. Kl.
10 — 30 cm, kozově nahnědlý, nálevkov., trochu laločnatý, elast. mas.,
někdy s i — 2 kruhy. Tř. 1 — 4 cm ti., elast. pevný, jako kl. zbarvený.
hluboce podél rýhované vláknitý.

264

v listnatých lesích menč hojně, 7 — y. MuicliDvicc. Karlštejn, Radotín,
T.ysá, Běchovice, Šumava (K.)

Cl. incilis Fr. 1836. Obr. 44. .9. ryhlouhciiá. Zevnějškem Cl.
infimdib. nápadně podobná, ale kl. tmavěji kozově žemlový, nelesklý,
na dně nálevky bez hrbolku, obyčejně excentrický, na okr. často
elegantně vlnitý. L. velmi prořídlé, příčné šehernaté, tmavší. Tř.
tmavěji hnědý. Výtr. hruškovité, k basi stažené, 4 — 6 fi.

V lesích jehlic, i listnat. všude velmi obecná, vždy pospolitě. Jest obyčejné
menši ne/. Cl. infundib. — .'^em tam vyškytá se odrůda (var. auriculata m.) s kl.

Obr. 44. Clitocybe incilis Fr., málo zmenš.

na jedné straně hluboce vykrojeným a s laloky ouškatč se přesahujícími. —
V obecní březině u Mnichovic jsem dále pozoroval odrůdu (var. albescens m.)
čistě bílou. — U Roblína pak sbíral jsem odrůdu (var. roseoinhalata m.) s kl.
jen málo vmáčklým, hladkým, lesklým, bělavě pleťovým s nádechem růžovým,
s I. krátce sbíhavými, s tř. bílým, s výtr. o něco většími.

Cl. squatnulosa Pers. 1801. S. šupinkatá. Poněkud menši než Cl.
infundib., jíž se dosti podobá. Kl. 3 — 5 cm, velmi hluboce a úzce
nálevkov., bez hrbolku na dně, s okr. tenkým, kozové hnědavý,
uprostřed osmahle hnědý, drobnými šupinkami posetý, tence mas.
Tř. zdélí pr. kl., 6 — 8 mm ti., rovný, dolů mírně ztluštělý a plstí
pokrytý, elast. měchatý, útle vláknitý, jako kl. zbarvený. L. bílé,
prořídlé, úzké, četné vidlenc, na dně příčně žebernaté, králce sbí-

18

26ři

liavé. Slal>ě \'i ni. \ ýtr. hniškit\itť. 5 — S a- Cyst. na '►stři hojné.

(Honze lencť nitkovité, tupé.

\ loicli ;i liájich, záhy v Ičlč, celkem n<ičeii. .StiH)niovka (ilr l^feiclicrt).
Mniilií ivifc, Kióar.y, Trebrm. Pisek, Blatná.

Cl. inaequalis sp. n. .V. }ies()iiniériiá. Podobná a přiUn/. Cl.
infnndil)., alf menši, j^raeilněj>i, s teninkýni kl. a teninkýni iř. Kl.
3 — 5 cm. friilncf mas., velmi nepravidelný, vsdy excentrický, mi
okr. laločnafc i-y kraj ováný, hladký, světle žemlový, upros'třed mělce
-<'>n(icklý s maličkým hrbolkem. Tř. kratší pr. kl., 1—3 mm ti.
siejnoharex ný, elast., celý bílými odstálýmí šupinkami pokácený.
L. bilé, ne.široké, králce sbíhavé, dosti luusté. Výtr. vejčitoellipt..
šiknii) \- stopečku stažené. () /'.

\ dubových lesích u Třeboně v červenci 19 14 sbíral \). insp. .1 . Jlcdrycli

Cl. Feclitiieri sp. n. .S". Fechtnerova. Zjev Cl. infundib., ale větší,
dosti měkce elast. mas. a plihá. Kl. 6 — 12 cm. ::.áhy hluboce nálev-
ko-vitý. bez: hrbolku, na okr. posléz laločnatě zprohýb.. nebyj^rof.
liladký, v mládí na okr. plstnatý, bělavě našemlovélý. Tř. zdélí pr
kl. neb i kratší, až 2 cm ti., dolů zvolna ztlnštělý, stejnobarevný.
hrubě rýhovaný, záhy měchatý. L. bílé, husté, široké, zvolna sbí-
havé, na dně přicně žel)€rnaté, na tř. tvořící široký pás husté sítě.
V3Hr. podlouhle klínovité. (^ — 8 /». Voní anýzovč. Jedlý. \}'datný
dirnb.

již na začátku června \ nejteplejších polohách stř. Čech. U Prahj, Karl-
štejna. .Slaného. Libochoviček (Fch). — Jest veliká, měkce mas., bílá, příjemně
.-iroir.atická houba. Od Cl. infundib. nebo Cl. maxima již výtr. rozdílná.

Cl. lobata sp. n. .S\ lalocnatá. Obrovská, masitá, žemlová, nepra-
videlně laločnatá, pařezová. Kl. 15 — 35 cm, široce, mělce, míso-
vitě vyhlul)€ný, elast. kozový, v četné, polookrouhlé, nestejně velké
laloky až do poloviny rozdělen}^ žemlový, hladký, ale nelesklý, ra-
diálně vláknitý. Tř. velmi krátký (2 — 3 cni\ 2 — 3 cm ti., solidní,
pevně elast., bledavý. L. prořídlé, široké, delší a kratší v několika
stupních, v mládí bledavé, v stáří pleťové, krátce sbíhavé. Duž. bílá.
sihu- anýzovč vonící. Výtr. válcovité ellipt., 6 — 8 />.

Xa pařezech listnatých stromfi u Mnichovic {7, iqiq), na bukovém pa-
řezu u Rakovníka (Fch, 7, 1919). — Podivná, obrovská houba, Clitocybám
málo podobná. Výtrusy liší se podstatně od forem Ci. maxima.

■^) Kl. nikoliv nálevkovitý. 1. krátce sbiliavé.

Cl. iiebularis Batsch. lyHq. S. mlšenka. A-Ias., statná, kl. 6 — 12 cm,
tlustě mas., suchý. ^^ hmpavon i>okožkou. útle síťkované žilkovaný.

266

vžd}' matný, popelavé hnědý, i' iiií>i(/i hilon jiiKyvalIcmi pi^hryfý
pravid. sklenutý, na velmi podvin. okr. plsinatý a vlnkatý, pak
hladký. Tř. stejnobarvý. k dolcjšku velice napuchlý, uvnitř měkce
houbovitý, hrubě vláknitý, velmi ])ťvný, i — 2 cm ti. L. husté, bílé.
ale s tonem žlutavým, oblotikox iič krátce sbíhavé. tenké, neširoké.
Duž. čistě bila. se slabým zápachem. Výtr. ellipt. :i/. hruškovité.
^< basi šikm-o stažené, (^ — 8 ,".

V Icsícli, hájích, křovinách, zahradách, pospoUtč, na podzim. Jest jedla,
tile špatná a těžko stravitelná. V mnohých krajinách hojně, jinde vzácně. Po-
lice n. M. (Bezděk), R.ahice (Zv), Hvězda (10, iot8), {'ěrhnvice

Cl. clavipes Pers. t8oi. .S". kyjíuiolíá. Clitocybám nepodobná,
zvláštním tvarem význačná. Kl. 4 — 6 cm, měkce houbovitě mas.,
matné šedohnědý, na okr. dlouho podvin. a hělavý. nejprv vynikle
hrbolatý, pak rozlož, se středním hrbolem. (íolů kušelovitě sůčený.
Tř. tlustý, dolů zvolna ztluštělý, šcdavý, jemně hedvábitě vláknitý,
na basi niěchatě nadmutý. L. nažloutlé, husté, delší a kratší ve 3
stupních, často dělené, krátce sbíhavé. ostře ufaté. Duž. bílá, ne-
vonná. \'ýtr. ellipt., šikmo na basi zúžené, 4 — () ,"■

\' meclu! starých icsů, často v modiánových porostech, po celých Cechách
hojně, hlavně na podzim, od srpna. Jest jedlá, ale méně chntná. \ mládi ma
tvar kuželek.

CI. odora Ihill. i7t;i. (A. anisatus Pers.) .S". vonná. Kl. 3 — 8 cm,
suše masitý, plo.še sklen., pak rozlož., posléz mírně vmáčklý, na
'okr. dlouho podvin., mědénkově .zelený, pak špinavě bělavý, hladký,
lesklý. Tř. zdélí pr. kl., 6 — 10 iinn ti., na baisi ittťochiu ztluštělý a
zahnutý, hladký, bělavý neb zelenavý, pevně elast., posléz dutý. L.
dosti tlusté, husté, malounko sbíhavé. bělavé nebo zelené nebo na-
šedlé. Voní silné aný,zeni. Výtr. široce ellipt.. slabounce nažloutlé,

5 — ^ ,".

\' lesích smrkových na jehličí obyčejně ve velikém množství, na podzim.
l'o celých Cechách rozšii^ená a v.šeobecně známa pod jménem »anýzka«. Jest
jedlá, ale sotva ji kdo sbírá.

Cl. explanata sp. n. .V. rodožená. Zjev a velikost Cl. incilis, táž
konsistence i povrch kl. Kl. 2 — 4 cm, trvale rovné rodož. (nikdy
nálevkov.), ^ tupým níckýni hrbolepi, na okr. dlouho podvin., tence
kožovitě mias., nehyg-rof. matné, bledě košový. Tř. ,s^^tva delší pr.
kl., 3 — 4 nnn ti., rovný, hladký, vláknitý, záhy měkce měchatý. L
dosti husté, i:izké, krátce sbíhavé, bílé. Duž. voní slabě aný/.ově,
Výtr. hru.škovité, k b;isi stažené, 4 — 5 ,"■

Na Miché stráni mladého boru u Mnichovic, jednotlivě. 7, 1918. Jest bli/cc-
přibliž. Cl. incilis, ale bledší, lupeny hustší, ii/si, kratčeji sbihavř a výtr.
menši. U ^1 trochu menší.

Cl. opaca .sp. n. S. šcdoíinědá. Ve všem podobná a přibuz. Cl
infuindih., ale kl. nikiili\ nálevkov., nýbrž mírně -klenutj' a tupě
hrbol., šedavč hnědý, na podvin. okr. v mládí plstnatý. L. uáší
tlustší, četné vidlené a dlouze zvolna sbíliavé a na tř. anastomosy
tvořící. Tř. tuby, pevný, asi 1 cm ti., bílý, hrubě mrtnatě rýhovaný
Výtr. ellipt., k basi klínovitě stažené. 6 — (S /».

Na lesní, výslunné travině pod Koženým vrchen; u Mnichovic, 8, 1918.
Rostla ve společnosti Cl. infundib., ale přechody k ni netvořila.

II. Druhy hygrofanní.

a) Duž. proniklá vodnatýnii las^unami. kl. hnědý.

Cl. gilva Pers. 1801. S. slutá. \^elký, pravid. nálevkov., tlustě
mas. druh. Kl. 5 — 10 cm, v mládí ])]oše sklen., velice kompaktně
mas., na okr. úzce podvin. a jemně plstnatý', k okr. na povrchu
1 uvnitř proniklý vodnatýnii tmavšími lagunami (jakoby pecičkami)
různé velikosti, v stáři pravidelně okrouhlý, hluboce nálevkovitý
hladký, lysý, hygrof., za vlhka cihlově šedý, 1>ez prosv. 1., za sucha
kozově pleťový, lesklý, s ''kr. ostrým, trvale dolů sehnutým. L. vel-
mi úzké a husté, nejprv bílé, pak žemlové, velmi dlouze a úzce sbí-
havé. Tř. tvrdý, pevný, i — P2 cm ti., k basi mírně ztluštělý, 1)ledý.
podél vláknitý, solidní. Duž. bílá, houbově vunná. \'ýir. skoro ku-
laté. 5 /'.

\' dubinách travnatých a světlých (na vápněj nad údolím Radolíuřkým-
hojně. 8 — 9. Chlumec n. C. (R). Ricken praví, že roste hlavně v jediinách. Lehce
poznatelný druh, zevnějškem Cl. invcrsa podobný. Jest rozhoflnč hy.arnfanní.

b) Duž. Stejnorodá, bez lagun.

y-) Velké, masité druíix. s třeném přes / ;;/;// tlustým.

Cl. squamosa sp, n. .V. šupinatá. \'elikcst i barva skoro Cl. incilis
Kl. elast., tence mas., uprostřed mírně vmáčklý, s okr. rovně se-
hnutým, hygrof., za vlhka sytě žemlový, bez prosv. 1., za sucha bledě
žemlový, v mládí na okr. dlouho bíle plstnatý, hladký, nelesklý,
pravid. Tř. 4 — 10 mm ti., nápadně krátký, z širší base kuželov. zú-
žený, žemlijvý, vláknitě rýhovaný, na basi bělavými aš i cm širo-
kými, miskovitými šupinami pokrytý. L. bílé. útlé, husté, příčně
žebérky hojně spojované, dlouze sbíhavc a zde na tř. sítnatě spo-

26S

jovanc (jako u Paxillus). l)už. l^ledá, trochu aný/.mě vonná. \'ýir.
skoro klínovité, 6 — 7 u.

y suchém, smrkovém lese (obecním) n Mnichovic, 8, 191 ý- Často trsnatá.
Cl. ventricosa sp. n. 5". břichatá. Kl. 4 — 6 cm, nízce sklenutý
spíše hrbolatý iie.ž: vmáčklý, hladký, lysý, velmi hygrof., za vlhka
šedavě bledý, sa siiclia bělavý, uprostřed trochu do žemlová, tence
mas., s okr. velmi ostrým, dolů sehnutým. Tř. sotva zdélí pr. kl..
1 cm ti., dolti mírně ztluštělý. měkce tněchatý, smáčkly, obyčejně
na jedné straně hlubokou rýhou vyrytý, bílý, vláknitý, pod 1. útle
mrtnalťý. L. špinavě bělově, přirostle, krátce a soti-u sbíhavé, dosti
husté, uprostřed nejširší, pak rychle skrojené a k okr. velmi zú-
žené, 8 kratšími střídavé. Duž. bílá. silně aný:~ově vonná. VýU-. nui-
linké (4 — 5 /' ). ellipt. Cyst. na ostří nitovité, křivolaké.

V jehlici a Ininuise v starém borovém lese pod Koženým vrchem u Mni-
chovic, 9, 10 1 5. ^ okolí Pražském na podzim všeobecně.

Cí. suaveolens Schum. 1801. (A. hedeosmus Pers., A. pseuchi-
fragrains Secr.) S. libovonná. Kl. 3 — 5 cm, tence mas., hygrof.,
posléz nehluboko vmáčklý, šedavě nahnědlý, k okr. bledší, na samém
okr. bělosmy a oddálené vroubkovaný, ostrý, sehnutý. Tř. zdéli pr.
kl., 4 — 6 mm ti., ztuha elast., bledý, na basi velmi ztluštělý. L. ne-
příliš husté, neširoké, bíle, svolná sbíhavě. Duž. líbezně vonná.
Výtr. ellipt., 6 — 7 ,«.

A' borových, písčitých lesích u St. Lysé hojně, jednotlivě. 7 — 8, 1914-

Cl. suavis sp. n. 5". sladká. Kl. 3 — 5 cm, velice tlustě a měkce mas..
ale na okr. tenký, nízce sklen., tupě široce hrbolatý, na okr. vlnitě
zprohýb., hladký, lysý, hygrof., za vlhka matně šedavý, bez prosv.
L, za sucha bílý s nažloutlým temenem. Tř. zdélí i)r. kl., 5 — 10 nnn
ti., pevně elast., hladký, lysý, zakřivený, dolů sotva ztluštělý. !>.
velmi husté, útlé, bílé, úzké, krátce obloukovitě sbíhavě. Duž. liílá
silně sladce anýzově vonná. \'ýlr. malinké (3 — 4,"). kulovitě ellipt.

V smrčinácíi u Roblina (vápno) již v červnu i9i''>. Uschnutím zkožovati
a nerozpadá se. Příbuznou zdá ne býti Cl. obsoleta Batscii., jež je^^t ale nmohem
útlejší, tence inpenitá.

Cl. obsoleta Ratsch 1789. 5. nepatrná. Kl. 3—6 cm, tence lupenitý,
s tenkým, průsvitným okr., nepravid. laloěnatý, rovně rozlož., nehr-
bolatý nebo sotva tupě hrboL, hygrof., se slabě prosv. 1. při okr..
za vlhka nečistě žemlový nebo hnědavý, za sucha bělavý, lysý,
hladký. Tř. válcov., často zahnutý, vláknitý, bledě okrový, 3—6 nmi
ti. L. nečistě bělavé, tenké, dosti široké, husté, široce přirostlé a
krátce sbíhavé. Výtr. malinké (4—5 /' ). kulov. ellipt. Voní silnS
anýsem.

Xa zi-llclč liroiiiadč p.N íavky v roští u lesa, v starém hc ^uvčiii lese \\ Mni-
ťhovit , lo. II. . — Jest priluizn.T Cl. iragrans.

Cl. inetacliroa l"r. iSjí. (C"l. discolor Pers.) .V. slrcdobarrá. Kl.
3 — 5 cm. ti'iiLi\ i-oíhuitč mas., nťj])rv sklen., pnk rozlož., iiičlcc
vmačklýy lysý, \c-lini lixgruf., šedý ucho ímédavý. při oki'. s prosí'.
}., za sucha bčlavý. Tř. zdélí pr. kl.. 5 — 10 mm ti., šedý nebo liiiédýr
nahoře bíle [n iprá.šený. L. husle, i)řini.Ntlé, iwshíhavr, s7'L't!c šedr.
\'nní \-elmi slahc. \'ý\v. ellipt.. 7 — K /*.

\ stiiin>ili j(.liliOn:,i. Usich, lilavně v smrčinacli na ixxlzim obyčejné v ■)!)-
sáhlycli koloiiiich, někdy i trsnaiá. \' nniožstvi na podzim ve .Stnmii "vce. Xc-
vonnosti. šcdavymi a nesbíliavymi 1. liši se od Cl. fra^rans.

Cl. diatrcta \'v. 1821. .V. iiuiso:\'i. .Nien^í druh. kl. 2^ j — 4 cm, sz'čtle
viasoi't' nebo medově luilinčdlý. velice hladký, velmi hygrof.. za
sucha j)lef'ivý. často nepravid. zpr< hýbaný, mírné sklenutý, v stáří
maljoučko vmáčklý, tence a itvrďoučce mas., na (>hr. jen se slabř a
krátce prosz'. i Tv. sotva delší pr. kl.. 4 — 5 mm ti., bílý, hladký,
vždy prohnutý, na konci spoře zrnečkatý, dole plsťovítý ale neztlu-
.štělý. L. úskc, bílé. pak se slabým růžovým nádechem, krátce sbí-
ha\é. Duž. bčla\á. bez \'unč. \'ýtr. nialiiíkř (3 — 4."'. skoro kulaté
.Mczi basidien.i na ostři I. dlouhé, tniinké nitky (nepravé cyst). Na opa-
dalém jehličí v smrkových lesích na podzim všude velmi rozšířená. Lehce se
l>oznáv;'i po rňžovém . nebo niascvém od-tinn a ncnálevkov. kl.

Cl. vibecina l->. i<S_>4. .V. ilabovitá. Kl. 3 — 6 cm, dlouho ploše
sklen., s podxin. okr. a uprostřed pupkatě vmáčklý, pak ale ploše
rozlož, s rovným okr. a mírnč nález^kov., velmi hygrof.. za vlhka
šedavý s odstínem hnědým neb i olhwvým., na okr. s pros v. 1., za
sucha skoro bílý, hladký. Tř. 4 — 7 nuu ti., šedavý, lysý, dutý, ši-
roce smáčkly (takže na obou stranách povstává hluboká rýha). L.
šedavé, husté, krátce sbíhavé. Duž. bělavá. měkká, za sucha dosti
intensivně stitchlc páchnoucí. Výtr. ellipt.. na basi šikmo /.úžené.

7 — "^ ."•

\'' suchých borovýcli a smrkových lesích na podzim v mohutných kruzích
a řadách dosti hojná. Význačná pro bory v Polabí, .'nedosti, sm.-irklým třeném
a zápachem snadno poznatelná, statnější Clitocyba.

Cl. pruinosa (Lasch) Fr. 1836. -V. ojíněná nebo zimni. Dosti
statná, skoro velikosti Cl. cyathiformis, ale méně vyhlubená a 1. bílé.
Kl. 3 — 5 cm, dosti mas., trochu hygrof., za vlhka špinavě hnědý,
potažený uprostřed hedvabitě lesklou bělovou vrstvorr, na lomu
čistě bílou (jakoby lakovaný), rozlož., uprostřed mělce vmáčklý,
okr. ostré, dolů sehmuc. Tř. zdélí pr. kl., velmi tuhý, bledě žemlový,
nahoře nejširší (C) — 8 miu), dolů .::z'olno ztenčený, zahnutý, bíle

270

kořenující. L. dosti husié a široké, nečišíc hile, kráíct- shihaxč. J)už.
kl. sede plefová s ostře odlišeiioii bělost iioti 7'rst7'oit povvcíiuK skoro
bez zápachu. Výtr. tupě krátce ellipl., 5 — () /<.

Jest pravá ziii.ni houba, neboí objevuje se v lesích na sucliých, slunných
místech po celou zimu až do dubna, kdykoliv sníh roztaje a trochu se oteplí.
U Mnichovic na více místech, Medník nad Sázavou (K, v březnu!), u Slap
v dubnu (si. Kettnerová), Radotín, Zbraslav, Běchovice.

Cl. fritíiliforniis Fr. 1836. .9. poíiárovitá. Velký, hlulioce nálevk^v.,
vonný druli. Kl. 3 — 5 cm. nejpr\- oble sklen.. \iiiačklý, pak rozlož.,
hluboce nálevkov., s okr. elast. lupenitým, skoro vodorovným, vlnitě
kadeřazfým, řasnalým, silně liy^rof., za vlhka šedohnědý neb šedo-
olivový, s prosv. 1., za sucha hclavě nažloutlý. Tf. delši [)r. kl.,
4 — 8 mm ti., rovný, pevně elast. (nezlomitelný), brzo dutý, vláknitý,
od dola nahoru ztenčený, šedohnědý. \.. nejy)r\' hělai'é, pak šedě ua-
óloutlé, tenké, husté, nejprv zúženě jiřiiiojen'', ]):i1n- I-túI.-c shíhavé.
loni silně přijenině anýzově.

\' lesníni humuse, vzácné, na [xkIzuu. ['udol)a se Li, cyathi Inrmis. \' staré
smrčině u Mnichovic, Karlštejn, Hvězda, Závist.

Cl. cyathiformis Bull. 1791. (A. tardus l*ers.) .S*. ěiškovitá. \"elký
druh, hygrof., kl. za vlhka vodnatě kávově hnědý, mastně lesklý.
za sucha košově světlý, hladký, tence mas., 4 — 8 cm. velmi hluboce
nálevkovitý, s okr. dlouho podvin. nebu dulu .sehniuým. trochu vlni-
tým. Tř. tuhý, pevný, rovný, sulidní, 3 — 10 cm dl. a 5 — -14 umi ti..
na basi ztluštělý, vynikle sít natě ^'láknitý. liysý. šed, ihnčdý. L. pro-
řídlé, špinavě okrově šedavc, jen krátce sbihavé, uťaté. Duž. špinavě
žemlová, bez vůně. Výtr. hruškov. ellipt.. šikmo na basi stažené.

\'\'značna ziniiii houba, objevující se teprv po Dušičkách, v trávě v z.i-
hradách. v lesích a hájích, vždy jednotlivě. V trávě činí dojem černavých trum-
pet, jež ani menším mrazem netrpi. Napadlý sníh jim neškodí. Na určitých
stanoviskách roste každoročně. Tak ji sleduji po 10 roku v naší zahradě v Mni-
chovicích.

Cl. itiajalis sp. n. .V. nuíjová. Zjev i velikost předešlé. T\l. 3—5 cm,
často excentrický, velmi hluboce uálc:'koviiý, s .ikr. dolu .>ehnnt\n!,
tence a vodnatě mas., 7'elnii hyí^rof., za vlhka mastně lesklý, hladký
s prosv. 1., tmavě mourově hnědý. Tř. zdélí ])r. kl., 4-5 mm ti.
nahoru zvolna ztenčený, .:.(í//y velice dutý, měcliatý, hladký, lysý^
šedavě mourový. L. prořídlé, široké, krátce ubíoukovitě sbíhave,
šedé, pak mourově šedé. Voní slabě houbově. \\\tr. tu]iě elHpt.. n.a
velice dlouhých sterigmatecb, 10 — 12 /».

\'e vlhké trávě v údoli Radotínském na vápně na' začátku května 1918
Jednotlivě. Mimo jarní dol)u vzrůstu i vytknuté rozdíly víiči před. druhu ji
dosti cliarakterisují. Tíiké Cl. concava Scop. se neshoduje.

Cl. expallens Pers. 1801. .S'. pobledlá. Mnohem menší než před .
kl. 2 — 3V2 cm, lence lupenitý, hladký, lysý, uprostřed značně vyhlu-
bcný, ale ? rozlož, okr.. 7'clmi liygrof., za vlhka mourové hnědý
s prosv. 1. ač do polov. kl. a trochu kruhatý, za sucha šedě okrový.
Tř. málo delší pr. kl., dole neztluštělý, 3 — 4 mm ti., elast., leskle
bíle hedvábité vlákn. L. skoro prořídlé, krátce sbíhavé. dosti sir..
šcdč. Bez zápachu. Výir. kulov. ellipt., 7 — (> /'.

Xa suchém, travnatém pahorku u Mirešovic v květnu 1920 (žula), po-
spolitě. Jest příbuz. před., ale jistě rozdílná. Popis u Rickena dobře se s naším
shoduje. Omphalia leucophylla dosti se jí podobá, ale má čistě bílé 1.

Cl. obbata Vr. 1836. S. obbovitá. Podobná velice Cl. cyathif., altr
menši. Kl. 2 — 4 cm, hluboce nálevkov., dlouho na okr. podvin..
hygrof., za vlhka černě mourový, s prosv. 1. při okr., za sucha špi-
navě šedý. Tř. delší pr. kl.. rovný, dosti tenký (2 — 5 mm), elast..
vláknitý a leskle hedvábitý, šedý s modravým tonem. L. husté, ši-
roké, zvolna sbíhavé, temně šedé. Nevoní. \'ýtr. skoro kulaté nebo
krátce široce ellipt., 8 — 10 /..

Na podzim mezi travou v teplých údolích, tak u Radolína. sv. Prokopn.
Jinonic, Chuchle (vesměs vápno).

Cl. Cacao sp. n. S. čokoládová. \'elká, statná, vodnatě mas., měkce
e.lastioná, kl. 4 — 8 cm, hluboce nálevkov., s okr. posléz obloukovitr
sehnutým, málo zprohýbaným. často excentrický, hygrof., za vlhka
temně čokoládové hnědý, mastně lesklý, hladký, bez prosv. 1., za
sucha, špinavě še ml ový, v mládí ? úzce podvin. okr. Tř. zdélí pr. k!..
uprostřed 6 mm ti., dolů zvolna ztluštělý. brzo dutý, hrubě vláknitý,
nečistě hnědavý, lysý. L. prořídlé, široké, velmi krátce sbíhavé, nej-
prz- skoro bílé, při okr. a pomačkáním s nádechem lilákovým, záhy
ale kávově hnědé. Výtr. krátce tupě ellipt.. 5 — 6 //. Páchne odporně.
Na černé, holé rašelině v strouze, kde roste v množství Parnassia, Meny-
anthes a Trollíus u er. silnice pod Mandou u Ondřejova. 8, 1919. Divné sta-
novisko! Jest sice příbuzná Cl. cyathif., ale naprosto rozdílná. Okraje kl. jsou
mnohem více rozlož. Pokožka se dobře slupuje. Jest vůbec značně vodnatá a
mastně lesklá. 'i'aké její ranné objevování se jest nápadné.

[i) Malé, drobné druhy, s třeném nejvýš ? mju tlustým.
* Výtrusy kulaté, ostnitě ješaté.

Cl. obolus Fr. 1821. 5". peni.^sková. Drobná, nápadná pravidelné
kruhovitým, rovně uťatým kl. Kl. i>^ — 3 cm, sotva kdy uprostřed

272

malounko vmáčklý, častu s bradavkovitým, tmavým lirbolkem, lysý,
tence lupenitě mas., s rov-ným, tenkým okr., velmi hygrof., za vlhka
smutně hnědé popelavý s prosv. 1. až k temeni, za sucha špinavě
bělavý, trochu rugosní. Tr. 2 — 3krát delší pr. kl., i — 2 mm ti.,
rovný, elast., .lysý, jemně vláknitý, hněďošedý, k basi tmavší. L.
špinavě šedavé, velmi krátce sbíhavé, nehusté a neširoké. Bez zá-
pachu. Výtr. kulaté, jeňaté ostnité, b — 7 /<.

Na lesních holinách a vřesoviiiách jednotlivě a dosti vzácně, na podzim.
Jevanské bučiny, u Mnichovic v smrčině. n Radotína v smrčině. Svými vy-
tru-.y liší se ode všech.

** Výtr. kulaté nebo skoro kulaté, hladké, kl. :zbarvený (šedě, hnědě).

Cl. mortuosa Fr. 1867. 5". frsnafá. Kl. 2 — 6 cm, často nepravidelný
a excentrický, ploše sklen., jamkovitě vmáčklý, mas., ale křehký,
na okr. dlouho podvin., 'plstnatý, vehni hygrof.^ za vlhka hnědý až
kaštanový s prosv. 1., za sucha pleťový. Tř. zdélí pr. kl., 2 — 5 mm
ti., solidní, tuhý. lysý, bledavý, pod 1. pomoučený, všdy velmi aš
lupenitě smáčkly, dolů zvolna ztenčený. L. přirostlé, krátce sbíhavc,
velmi husté, úzké, bílé, často zprohýbané a příčně žilkované. Ne-
voní. Výtr. kulaté ellipt., 4 — 5 i"-

í''zdy trsnatá, ano i 2 — 3 kusV dohromady srostlé, hlavně v suchých smrči-
nách, 4 — 5 .", 8 — 10. Mnichovice, Radotín, Slivenec, l.ysá. — Význačný druli
trsnatostí.

Cl. ditopus Fr. 1821. .V. aromatická. Hustě trsnatá, tenmě hnědá
a šedá, nejvýš vonná. Kl. 2 — 4 cm, tence mas., ploše sklen., hrbo-
latý, posléz ale nálevkovitý, často zpnohýbaný, vsdy </.í do stáří
s okr. sehnnfým neb i podvin., hladký, lysý, mastně lesklý, i'clmi
hygrof., za vlhka tmavé Jinčilošcdý s prosv. 1. u okr., za sucha špi-
navé hnědavě košový, radiálně přehustě žíhaný. Tř. sotva delší pr.
kl, 2 — 4 mm ti., elast.. hladký, na konci bíle pomoučený, šedohnědý
často křivolaký a dole smáčkly. L. široké, tenké. šedé. široce při-
rostlé, sotva sbíhavé. Foní silné příjemně moučně na vzdálenost
i l)ez rozemnutí. Výtr. kulovité, 5 — 6 (t.

V trávě na kraji borovčlio lesa nad .Srbskem (podklad písek) v řijmi 1915
— Jest nanejvýš vyznačn.á Iioiiija. Fnesňi' popis dobře na.ší houhC- odpovídá,
méně však Rickenův. Zda se, že Ricken sám ji neznal a nesbíral.

Cl. depallens s,p. n. .V. vybledlá. l>n,ibný, ■:'(•//;// hygrof. clr.
Kl. 2^_^ cm, tence mas., skoro blanitý, záhy rovně ro^loš., s ostrým
rovným okr., sa vlhka špinavě hnědý, s velice prosv. I.. za sucha

273

.ví'í'7/f L'('íoi'ý. \v. sxčlle Šedohnědý. skt»iM hladký, rovný, soiva
delší pr. kl.. asi 3 — 4 nnii ti. L. husic, obloukuvitě krátce slííhavé,
srčtlť šcdoíměiiavé. Duž. neNonná. \'ýtr. kulov., ellipt.. '> — 7 .".

\ pisčii\\li Ixírccli v L'ola))i u Neratovic a Lysé velmi hojné, na podzim.
Ivorí v/dy kiiiliy a ča^lo bývá i trsnatá. Cl. c}"ith. se vůbec nepodobá, jest
daleko nuiisi.

Cl. obscura >p. n. .V. tiuni-á. Kl. 2 — 3 cm. dosti t\ rdě a ztuha
nia>., dliiulu) sklenuté zvoiícov., uprostřed značné vmáčklý, posléz
skoro nálevkov.. často hrbolatě nerovný, hygrof., šedohnědý
s prosv. I. při saniěm okr., za sncha šcdč kozový, hladký, lysý. Tř.
velmi dl., 3 — 4 mm ti., solidní, liuédý, vlnkaté nerovný, elast., ale
lámavý, hedváb, lesklý, v celé hof-ej.ší čás'ti hustě bíle mrtnatě su-
pinkatý. L. ihistě. široké, nestejně dl.. široce přirostlé a u tř. skoro
vykrojené, nesbíhavé, ši'di>Iinédé, jak. by ojíněné a hustě svraskalé,
dosti husté. l^už. špinavě okrová, příjemně aromatická. Výtr. krá'tce
ellipi.. 8 //.

Jecbioilivé v lesnin-. humuse me/.i borůvk.imi v siarém borovém IcPC u Stru-
hařova, na podzim 1915. — Test p<i(hvnv druh, jenž pni)ominá také rod My-
cena nebo r, Tricholoma. Soudím ale. že má vztahy ku ("1. -^trans^ulata. Nutno
ještě dále sledovati.

Cl. straiijíijlata sj). n. .S". zaškrc(>7'aná. Kl. 2 — 3 cm. okroulilý.
.s okr. nejprv dolTi sehnutým, pak rovným, uprcjstřed vinačklým.
velice hygr(}f., za vlhka temné šedý, až do hnědá, ,« pros7'. 1. až^
k temeni, zíi sucha bélošcdý. liladký. lesklý. Tř. \eími dl, 2 — 3 mm
ti., měkce elast., rourkovi';ý, vlnkatý a průsvitné caškrcovaný, šedý,
hladký, hedváb, lesklý. L. široce přirostlé, málo sbíhavé, husté, ši-
roké, šedé. \'ýtr. skoro kidaté. 3 — () ."•

\' jehličn.it. lo>ich, ve vřesu a smetí na podzim, řidčeji, líadolin. Bée!i<>--
vice, Habr, 'J^hov, Kičany.

Cl. pellucida sp. n. .S\ prííS7'iliiá. Kl. 2 — 3 cm. útle průsvitné bio
nitý, velmi hygrof., za vlhka trochu nahnědlý s prosv. I., za sucha
bílý. ])ravidelný, rozloženě sklenuáý (nikoliv nálevk.). Tř. sotva
delší pr. kl., 2 — 3 mm ti., hladký, lysý, trnové šedý. K. bílé, široké,
velice oddálené, tunohé vidlené, krátce sbíhavé. Nevoní. Výtr. ku-
laté. 6—8 >,.

Mezi travou na vápenných, výslunných kopcích u Raddtm.i. 10, 1915 —
Jest pribuz. Cl. nigripes a Cl. obbata.

Cl. nigripes sp. n. S. écrnonohá. Přeútlá, kl. i — 2''- cm, tence prů-
svitně blaniiý, s '>kr. dlouho podvin., nejprv sklen., pak rovně roz-
lož., slabě vmáčklý, velmi hyg-rof., za vlhka hladký, šedohnědý,

274

uprostřed černý, .v velmi prosv. L, za sucha bledavý. Tř. zdélí pr.
kl., T — 2 mni ti., nuhý, černavý s modrým odstínem, hladký, zakři-
vený. L. prořídlé, bíle, úcké, kratičce sbíhavé. Rozemnuta slahě
příjemně voní. \'ýtr. dokonale huláte, 4 — 6 .«.

V opadalčm jehličí ve vysokém snirkovnn lese 11 Myšlina (u Miiichcn'.").
na /.lile. \' lese Kundratickém na písku (v snirčině). — Zvlášf význačný di uii

Cl. decolorans sp. n. S. temně hnědá. Drobná, velmi hyí^rof.. kl.

2 — 3 cm, mírně sklen., -nehrlvol., nevmačklý, na okr. dlouho podvin...

slabě mas., za vlhka špinavě temně hnědý, bez prosv. 1., za sucha

cistě bílý, s trochu nažloutlým středem, hladký. Tř. asi 3—4 mm

ti., oblý, hnědý, dole ztenčený, na konci mrtnatý, hladký, elast. L.

husté, krátce sbíhavé, tmavohnědé (!). Duž. š^pinavá, nevonná. Výtr.

kulovité, trochu nažloutlé, t, — 4 ,".

\' jehličnatých lesích ti Kutné Hory shíral p. Hejny. 10, 1915. — Zvlášt
iKi.padna niéněniir. barvy za sucha.

*** Výtr. elliptickc, kl. :::a 7'lhka :barz'ený (hnědý, šedý).

Cl. brunialís Fr. 1^3(1. .V. řijiio^ui. Kl. 3 — 4 cm. kožovitý, hladký,
lysý', nízce sklen., hliilhu-e rnKiéklý. pak nálevkov., s okr. dolů se-
hnutým, hygrof., za \lhka šedavý. se soitva prosv. 1. při okr., za
sucha skoro bílý. Tř. málo delší pr. kl. 3 — ^5 mm ti., vláknitý, še-
davý, dole černavý, elast., často zahnutý (dole). L. husté, dosti sir.,
hělavé, krátce sbíha\é. Duž. bledá, nevonná. \'ýtr. ellipt.. 4 — 5 ."•

V mechu, vřesu ncl)0 jehličí v lesích jehličn. od října do zimy dosti řídce.
\'ždy pospolitě, ano i trsnatá. Mnichovice, Hvězda, Radotín.

Cl. fragrans S:.av. I/O/. !.\. i.;ratns Schm.) .S". blahovonná. Kl. 2 až
4 cm, velmi liyj^rof., za vlhka vodnatě průsvitný, světle šedohně-
davý, u okr. s hustě prosv. 1.. za sucha bílý, hladký, lesklý, široce
sklen., uprostřed mírně vmáčklý, jKisléz i tr(xdiu nálevkov., tence
ma.~., s okr. tence lupeniiým. 1'ř. asi zdélí [)r. kl., 2 — 4 umi ti., lysý,
šedavý, hladký, často dole zahnuitý. L. dosti husté, krátce sbíhavé.
hělošedé. Rozenmuta voní fenyklem. Výtr. ellipt.. 5 — '',"

\' trávě a mechu v lesích a hájích, vždy v bohatých koluuiich a často
trsn.-itá. od srpna do p..dziuia všude dosti hojná. Lehce se ? bílými druhy ji-
nými pomíchává, ale vůně její jest význačná.

Cl. ansustlssima Lasch. 1829. .9. ií:::kohipeniiá. Kl. 3—5 cm, skle-
nutý, pak sklenuté rozlož., jen zřídka uprostřed trochu vmáčklý.
nejvýš hygrof., za vlhka světle špinaiu^ nahnědlý, s prosv. 1. na okr.,
za >ucha bčlavé žemlový, i)ravid.. tence lu])enitý. Tř. dvakrát delší

pr. kl., _' — 4 111111 ti., na basi bíle plstnatý, elast., hladký, šedohně-
davý. \ kl. zvolna rozšířený. 1.. z'chni ihhé, obloukovitě zvolna sbí-
havé, husté, čisté bílé. Nevoní. \'ýtr. ellipt., 3 — 4 ."•

V nieclr.i a smeti v lesích, hlavn.i jehličnatých, řídce nu podzim. U Hahrn,
v Potočinách u Mnichovic.

Cl. orbiformls Fr. 1836. 5". kulovitá. Kl. 2 — 4 cm, pravid. polo-
kulovitě sklenutý, pak rovně rozlož., někdy trochu vmáčklý, hladký,
lesklý, velmi hygrof., za vlhka olo7'éné šedavý. s prosv. 1. při okr.,
za sucha sťétle šedavý. elast. tence mas. Tř. 2 — 3krát delší pr. kl.,
3 — 4 mm ti., rovný, tenký, elast. pevný, dole černavý, ostaitně šedý,
hladce vláknitý, nahoře trochu mrtnatý. L. husté, bčlavě šedavé,
krátce obloukovitě sbíhavé. Nevoní. Výir. ellipt.. 4 — 3 ."•

Pospolitě a často trsnatá, v mechu ve vlhkých, jehličn. lesích, řídce, na
podzim. Mnichovice (Potočiny, Plecháč), liadotín. — Za sucha podobá se
obecným špičkán., ale 1. json mnohem hustší, obloukovitě sbíhavé.

Cl. pinctonim sp. n. .S". borová. Drobounká, skoro blanitě tence
mas , kl. 2 — 3 cm, hvo-rof.. rovně rozlož, i" hnědým hrbolkem. za
vlhka medově aš červenavě hnědý s daleko prosv. I., za sucha ko-
zově bílý j- nádechem růžovým. Tř. zdélí pr. kl., teninký (i — 2 mm),
L. husté, obloukovitě sbíhavé, bělavé. Nevr^ťi. Výtr. cllipii.. 3—4."

Na jehličí v koloniích v borových lesich u Lysé, v říjnu 1914- — Zdá
se hýtT příbuz. Cl. diatreta, která jest větší a nehrbolatá.

Cl. concava Scop. 1772. (A. fumi^atus Pers.) .V. vydutá. Menší,
tmavošedý, hygruf. druh. Kl. 2 — 4 cm, skoro blanitě mas., pravid.,
mírně sklen., hluboce a úzce nález/kov., hladký, lysý, ale často ne-
rovný, hygrof. bez prosv. 1., temně šedý, za sucha olivově šedý. Tř.
sotva zdélí pr. kl., 2 — 4 mm ti., ela&t.. v kl. zvolna rozšířený, temně
šedý, lysý. L. temně šedé, trochu tlusté, husté, často dělené, zvolna
dlouze sbíhavé. Nevoněná. Výtr. poměrně velké, klínov. podlouhlé

8 TO //.

-Xa travnatých, suchých pahorcích u \'y?očan v říjnu 1915 sbíral p. dr.
Reicherf.

Cl. adusta sp. n. 6^. osmahlá. Úplně podobná a příbuz. před. Kl.
2 — 3 cm, tence mas., hluboce úzce nálevkov., na ostrém okr. dlouho
podvin., velmi hygrof., za vlhka mourově tmavý s prosv. 1. při okr.,
za sucha nečistě šedý. Tř. sotva delší pr. kl., 2—3 mm ti., stejno-
barevný, rovný, elast., hladký. L. temně šedé, široké, prořídlé,
krátce sbíhavé. Slabě vonná. Výtr. malinké, ellipt., 3 — 5 ,'>.

V lesnín- smetí u Zehušic v Železu. Horách ( Ma.vimovič, 10, 1018).

276

:;;:**

rýtr. clHpt., L'l. řisfř hily.

Cl. plana sp. n. ^\ plochá. Kl. 2 — 4 cm. :(///_v rovnč rozlož, (ne-
vmáčklý), nejvýš pravid. okrouhlý, tence nia?., s okr. rovnjhn,
velmi hygrof., za vlhka světle hnědý, husle ai kii slředu s prosv. i,
za sucha špinavě bílý, hladký, lysý. Tř. siejnč tenký (3 mni), rovný,
elast., vláknitý, lysý, světle šedý. L. dosii husté, světle šedé, tenké,
úsce cárkovité, zúženě přisedlé, vůbec nesbíhavé. Výtr. ellipt., 6 až
7 /'. Voní slabě anýzeni.

Xa traviiatých p.iliorcich nad Malvazinkuini, lo, 1915 (Kavina).

Cl. marginata sp. n. 6^. lemovaná. Trsnatá, kl. i — 3 cm, tence ko-
žovitě mas., védy pravidelně kruhovitý (nikde pokřivený), nízce
sklen., uprostřed mírně vmáčklý a na okr. dlouho podvin., hygrof.,
za vlhka červenavě plefový, za sucha bělově plefový, s červenavým
středem, hladký, lysý, na okr. v stáři bílou páskou lemovaný. Tř.
sotva sdělí pr. kl., rigidně rovný, tenký (i — 2 mm), elast., bíle
vláknitý. L. úzké, husté, přirostlé, sotva sbíhavé, pleťově bílé. Ne-
voní. Výtr. ellipt., 4 — 5 /<•

U Mnichovic na vyprahlých, výslunných krajích starých borii. 8, 9. —
Jest vchce podobou význačná Cl.

Cl. mycenopsis sp. n. 6". helmovkovitá. Bílá, gracilní, zjevu My-
ceny, často trsnatá. Kl. 1V2Í — 2^^ cm, tence až blanite mas., priV
svitný,, nejprv nízce zaobleně sklen., pak rovně rozlož., pravid..
někdy trochu excentrický, bílý, hygrof., s prosv. 1. až do poloviny
kl. Tř. delší pr. kl., vždy nakřivený, teninký (i — 2 mm), bílý, lysý,
hladký, na konci poprášený, sotva vláknitý. L. bílé, tenké, úzké,
velice hustě (hojné kratší při okr.), široce přisedlé a sol7'a sbíha-c-ě.
Anýzově vofiná. Výtr. kulov. ellipt., 3 — 4/'-

V mechu na okraji smrčiny pod Butovicemi na vápně, v houíech. ii, 1917.
Radotín, Kosoř, Hvězda (vesměs na vápně), na Vidovli velmi hojně (opuka).
Připomíná Cl. angn.stissima, ale jest útlejší a vonná.

Cl. iiivalis sp. n. .9. sněhová. Podobná a příbuzná násl. Kl. i až
4 cm, tenký, pravid.. nízce sklen., nevmačklý, hladký, matně bě-
lavý, za sucha jakoby ojíněný, hygrof., s ])rosv. 1. Tř. zdéli pr. kl.,
3—4 mm ti., tuhý, bělavý, pak okrový, lysý (i nahoře), dole bíle
plstnatý. L. husté, zvláště u okr. husté kratšími pr^mísené, u tř.
riejširší, daleko před okr. náhle tenince zúžené, nápadně úzké, ne-
sbíhavé, vždy mnohé vidlcné. Voní anýzem. Výtr. ellipt., 6—7 r-

V trávě v zahradě v Mnichovicích v prosinci pod sněhem (1) velice hojně,
v celých houfech a chomáčícli. Jest bezpochyby pouze zimní dnili. Zúženi I.
jest zde zvlášf nápadné.

277

Cl. pediccllata sp. n. .S. slof^ečkatú. (iriíciliii. iirji-ýš hyí^rof., kl
2 — 4 oni, /a vlhka šedavý, j- f>rosz'. I. ač k temeni, /,a sucha bílý,
hladký, leshlý, ploše sklen., jen slabě hrbolkatý a zde tinarolničdý,
na (►kr. útle rýhov.. tence mas. Tř. málo delší pr. kl.. rovný, tenký
(2 mm), dole časav zakřivený, hladký, lysý, vláknitý, bíle liedvá-
bitý. !.. dosti husté, šiř., široce přirostlé, soti'o sbíhavc. bčlcišedé.
J^oní siliic anýcťin. \'ýir. ellipt.. <") — j n.

V nn.i.liu ve Hvězdě (na opuce) v listn. lese v řijiui, ve StroniDvce, po-
íípolitě. i'ěknv, význačný druli hnědou skvrnkou na temeni. Mladý kl. má ná-
dech růžový. L. .i>ou v stáři příčně žebernatě spojované.

Cl. curvipes s]). n. .9. křivonohá. Jedinotlivě. ale také irsnató. kl

2 — 3 cm. \ žd}' dokonale pravid. okrouhlý, ploše sklen., s dlouho

podrin. o plstnatým okr., v stáří sotva slabě vmáčklý, celý čisté bílý,

hedv. lesklý. Iihidký. velmi hygrof., za vlhka se slabě prosv. 1. při

okr., dosti mas. Tř. dlouhý, asi 2 mm ti., vSdy křii'olaký, solidní,

elast., vláknitý, bílý. hedv. le.<íklý, lysý. nahr.ře útle mrtnatý, na

bosi 7'esniěs 7' praveni úhlu zlomený. L. tlosti husté. ne\idlené,

u kraje četné kratši. bílé, úské, sušeně přisedlé a sotva zřetelně

sbíhavé. k okr. zúžené. Slabě vonná. Výtr. krátce ellipt.. 3 — 5 ,".

Na suchých, nehnojeiiých kompostecli. na pahorcích, pastvinách, vždy ve
velikých houfech a chomáčích, po celé léto, u Mnichovic, Radotina. Černošic
velmi hojně. Kl. mívá někdy i — 2 vyniklé kruhy. l'ri nejlepší vůli nemohu druh
tento se žádným známým stotcžniti, ačkoliv jest tak hojný. Domnívám se, že ně-
který známý jest nesprávně popsán. Nejbližší se mně zdál býti Cl. {lyrons Paul, ale
tento má býti horský a jest větší. Při usychání jeví tmavý pás okrajni.

Cl. papyracea sp. n. .S". papírová. Měkká, lehká, čistě bílá. Kl.
2 — 3 cm, tence mas., nepravid. laločnatý a obyčejné excentrický.
trvale oble sklen, neb i vmáčklý nebo rovně uťatý, se sehntitým
okr., hladký, lysý. čisté bílý. hygrof.. s málo prosv. 1. Tř. zdélí pr.
kl.. 2 — 5 mm ti., bílý. tuhý, solidní, vláknitý, trochu mrtnatý. L.
husté (zvláště na okr.V neširoké, obloukovité dlouze sbíhavé, nečisté
bílé, útlé. v stáří .c nádechem růžovým. Silné anýzové vonná. Xýw
protáhle ellipt. až klínovité, k basi stažené. 5 — 7 ,"■

V listnatých lesích a hájích u Mnichovic. Voděrad, Habru, na Kožen.
vrchu hojně, vždy v houfech. Dobře vyznačený druh bělostí, dlouze sbihav.
1. a vůní. I výtr. jsou podivné. Někdy ústí na tř. 1. v odstálém límečku.

Russuliopsis Schroter. Lakovka. Obr. 45.

Větší houby, sotva vzezření r. Clinocybe. Kl. pravidelný,
s centrálním, dlouhým, vláknitým, záhy rour-kovitým třeném. L
k tř. široce přirostlé, -otva patrně sbíhavé, prořídlé, tlustě masité,

27S

posléz bilýni prachem výtr. jxikryté. \eliini žádno. Kl. tence ma-
sitý, suchý, hyjírofanní. \\vtr. kulaté, velké, bezbarvé, hustě ristnité.
Náleží sem hlavně R. laccata. kterou namnoze kladou pod
r. Cliitocybe, odkudž ji Sciirótcr právem co saim(jsita'tlný ryd vyjmul.
Do příbuzenstva R. laccata počíitajl autorové ale také 6 jiných
druhů, vesměs velmi vzácných, s hladkými výtrusy. Neznám iich.
ale soudil bych, že se z r. Russuliopsis asi trmsí vvlouéiti.

R. laccata Scop. 1772 ( Ag. amethysteus Bull.. A. ro>ellus liai^cii.
.\. farinaceus Bolt.). L. obecná. Kl. 2 — 6 cm. neiprv zvoncov.
sklen., s hlubokou jamkou uprostřed.,
pak plo.še rozlož., lence mas. až pru-
sviiitiiiý, TI a lokr. hrubě mělce rýhiorv'..
červený nebo fialový, hygrof., za
sucha pobledlý, matný. lysý. Tř. 3 až
8 cm vys., 3 — 6 mm ti., hrubě a ztuha
vláknitý, často zkroucený a zahnutý,
pak rourkoviitý, červenohnědý. L. ve-
lice prořidlé, tlusté, zprohýbané, až
I cm šir., přirostle sotva sbíhavé, rů-
žově hnědavé a bílým prachem po-
kr\'té. J^ýfr. velkc, kulaté, s pevnou
hustě ostiiifdu blanou, i^ — 20,11.

\ lesích na vlhkých, inokvavých místech, mezi travou a mechem, v olši-
nách, u potůčků všude z rovin až do hor velmi obecná a ohyčejnč v houtecii
ros.toucí. Mění se neskonale velikostí, tvarem i zbarvením. Nejčastčji má ve-
likost obecných špiček, ale bývá někdy také veliká, statná. Někdy jest celá
krásně fialová, jindy cihlově červená, někdy šedavá neb l)čhivá s masovými
lupeny. Ano, nalezl jsem formy s kl. na povrchu červeným, ale s 1. a tř. mo-
drými. Nechť se však mění jakkoliv, ihned prozradí se pod mikroskopem svými
velikými, ostnitými výtr. - - Jest jedlá, ale málo vydatná.

R. lineata sp. n. L. čárkovauá. Zjev a velik. men.ší, hygr. Naiuoorie
nebo Gaier}- nebo Hydrocyby. Kl. i — 2 cm, mejprv Itupě zvoncov.,
pak rozlDŽ. sklen., uprostřed dosti mias. a někdy slabě hrbol., jinak
průsvitně blanitý, neslizký, velmi hygrof., za vlhka medově hnědý:
na okr. s prosv. L, sa sucha skoro bílý, hladký, matný, lysý. Tř.
2 — 4krát delši pr. kl.. 2 — 3 mm ti., dole neztluštělý, hedváb, vlákn..
hladký, lysv, nahoře bíle mrlťnatý a slabě ocelově naběhlý, i>evně
elast., nelámavý. solidní, pak trochu dutý, bílý. L. u tř. zaobleně
volné, dosti tenké, šir. břichaté, s okr. kl. zaoblené, bílé, pak bík-
poprášené, neměnlivé. Duž. bílá, příjemně moukou vonící. Výtr.

Obr. 45. I. Russuliopsis lineata

\'el., sotva zmenš. 2. R. laccata

Scp., zvětš. výtr.

270

vejčilokul., tlustoblanné, liezbarvc. os'tnitě ježaté. S — q /< Prach

výtr. čistě bílý.

V borovém lese v trávě a mechu jednotlivě (podklad písečný) nad v?i
Srbskem u^ Berouna v červenci 1915. Ve vlhkém mechu na okraji smrčiny
u Myšlina (Mnichov.) v červnu 1018. — Jest jedna z nejpodivnějších hub,
které znám. Dle zevnějšku by ji někdo lehce mohl považovati za nějakou No-
laneu, Hydrocybu, Galéru nebo Mycenu, ale tř. jest olast. vláknitý, nelániavý.
Povahou výtr. připojuje se k před., ale jinak připomíná spíše Cl. tiibesccns.
pachyphylla, grun.ata, absinlhiata, které také podobně voní, ale mají hladké
výtr.

Armillaria Fr. Václavka

Velké houby, mimo první druh vesměs rostoucí na pařezech'
dřiví, kořenech v zemi ukrytých trsnatě. Kl. hygrof. nebo ne-
hygrof.. sklenutý, šupinkami nebo plstí pokry.ý í řidčeji olysalý),
někdy slizký, v mládí s třeném bílým závojem fvelem) spojený,
který zanechává na tř. mohutný, někdy dvojitý prstenec. L. u tr,
zúžené, málo sbíhavé. Tř. pevný, podél vláknitý, v mládí bílou,
botkovitou plsti obalený.

Rod tento bývá v knihách spojován zcela nebo částečně s ji-
nými rody (Clitocybe, Pleurotus, Tricholoma), ale domníváme se,
že přece jen lépe jest ponechati jej samostatně, nebof jest dobrými
znaky vůči jiným vymezen. Saccardo uvádí 56 ár., Ricken 7 pro str.
Evropu. Jsou tu vlastně dva typy, jeden, jenž druží se kolem obecné
václavky (A. mellea") a jest dosti rozčleněn, a tlruhý, značně od-
chylný s jediným druhem A. imperialis. — V ohledu praktickém
jsou to houby důležité, nebof jsou všechny jedlé a chutné a část'
pro svou velikost nebo množs'íví vydatné.

a) Obrovská liouba pozemní, jednotlivá, s dvojitým prstencem.

A. imperialis Fr. 1857. V. císařská. Obrovská, mas. houba, často
trsnalá. Kl. až 25 cm, kompaktně mas., v mládí kulovitě sklen.,
bělavý, pak zvoncov., s okr. hrubě podvinutým, často laločnaiě
zprohýbaným, posléze sklenuté rozlož, a naposled nálevkovitě vy-
dutý, hnědavý, ale skvrnitě žíhaný, na okr. bledší, uprostřed s při-
tisklými šnpinaíiii velovými, jež ale pak mizí, hladký. Tř. až 15 cm
dl. a 3 — 5 cm ti., opak kuželovitý, bílý, solidně pevně mas., hluboko
v zemi vězící, dole velem pošvitě obalený, jež pak nahoře tvoří od-
stálý, hlonitý límeček. Nad tímto rozpínají se ale pavučinatá vlákna
spojená s okr. kl., tvoří pak druhý prstenec. L. bílé, husté, zúžené a

280

obloiikovitě sbíhavé, dosti široké, tlusté. Duž. bílá. příjemně
moučně vonná, mírné chuti. Výtr. válcov. ellipt.. 13 — 17 //.

V jehličn. lesích a dubinách u Kostelce n. O. (nad Zhorí, nad Královými
palouky a ve Velké pasece) v září 1915 sbíral p. prof. /. Prásek. U Netolic
sbíral v srpnu p. řed. Hampl, u Slap sbíral p. řed. Jelínek, u Železnice (Jič.)
sbíral 1914 p. Zvára. — Jest vzácná houba, v Evropě posud jen spoře zazna-
menána. Fries udává ji z boru ve Švédsku, Karpatech a Juře. Před dávnými
lety jsem ji také sám z Karpat obdržel, kdež ji Slováci na ohni opékají a jedí.
A'oní silně jako Tricholomy a jest výbornou jedlou a vydatnou houbou.

Obr. 46. Armillaria mellea ^'a]^l., slabě znienš.

b) Namnoze trsnaté, prostředně tfel. houby, s bílým závojem
a jednoduchým prstencem.

A. mellea Vahl. 1831. Obr. 46. Václavka. V mohutných trsech,
kl. 5 — 10 cm, načervenale hnědý, temnými, hrubými štětinami šu-
pinatý, ale někdy olysalý, v mládí hustě hrubě plstnatý. ploše sklen.,
s rýhovaným okr., tupě hrbolatý, tence mas. Tr. pevný, i — 2 cm ti.,
nad bílým, mohutným plsanatým prstencem masově bledý, hrubě
rýhovaný, dole hnědavý až černavý. L. nejprv bílé, pak červenavé
a bíle pomoučené, prořídlé, přirostlé, zoubkem sbíhavé. Duž. mírná,
nevonná. Výtr. ellipt., 7 — 8 fi.

19

981

Na pařezech nebo kořeiiecli štiomú listnat. i jcliličiiai z rovin a/, do hor
(v Šumavě) všeobecnč rozšířená a v září a říjnu se ol)jevuiící. V té době se
sbírá jako dobrá jedlá houba, triké se do octa na zimu nakládá (jako ryzce).
— Pod korou tvoři sploštilé scierotinvó provazce rozvětvené, zcvnč černavou
korou obdané a měkkou bílou drcni vyplněné (Rhizomorpha fratíilis Rth. !íli.
subcorticalis Pcrs.), jež svými bledými špičkami světélkuji. Ve dřevu rozlizá se
jenuié mycelium, jímž trouchnivé dřevo v noci světélkuje (světélkující pařezy
v lesícii). S počátku drží se václavky pouze na mrtvých pařezech, když ale se
příliš rozbují. přecházejí také do živých stromů, jež úplně umrtvují. Tak na
Šum:i\ě často zahynou václavkami celé kilometry lesiJ. Přítomnost václavek
v lesieh jakýchkoliv jest vždy lesu nebezpečná.

Xáclavky měn! se také dle toho, na jakén) kmenu rostou. Tak forma na
habru, buku a dubu rostoucí má lupeny v mládí bílé, ale roste-li na bříze,
žluté. Xa modřínech roste biologické plemeno . /. laricina P>olt.

A. Cerasl sp. n. / '. višňová. Velice hustě trsnatú, tvarem i velik
])řed. ii])lně podobná, kl. 3 — -6 cm, tupě kuželov. sklenutý, hygrtjf..
v mládí slabě bíle vlásenitý, na temeni tenmeji skrovně plstnatý,
sáhy lysý, hkidký, trochu slizký, \n\ usychání s temnější postranní
páskou, v mládí hrubě příčně svraskalý, medově citrónový, na okr.
zlatožlutý. Tř. velmi dl., solidní, ^\ný, \-láknitý, hladký, pleťově
bílý, lysý, v stáří na basi hnědavý, nahioře s trvalým, blanitým, ši-
rokým, citrónovým límcem. L. v mládí bílé, v stáří slabounce na-
růžovělé, prořídlé, obloukovitě na tř. sbíhavé. Výtr. vejciié, 8— O//.
na basi stažené. Vom dosti silně ovocně nakysle.

Na starých pařezech višfiových a třešňových úplně mimo les na teplých
stráních nad Trójou v říjnu 1018 ve velikém množství. lest jedlá jako \áclavky
obecné. Zbarvením zlatě citrónovým a lysým kl. stává se václavce nepodobnou
Sotva asi jest to pouhé biologické plemeno, nebot nikde jsen: nepozoroval pře-
chodů do před.

A..praecox sp. n. l\ ranná. \'e všem podobná václavce, ale menší
a časná, již v červnu a čer\enci se objevující a k podzinui mizící.
Kl. 3 — 5 cm, tupě kuželi)v. zvonce ivitý, v mládí odstáiými červeno-
hnědými šupinami pokrytý, ale v stáří celý lysý, jen na temeni
s černavým,i šupinkami, ostatně hladký, hygrof., za vlhka bledě na-
růšovělý s prosv. 1., za sticha bělavý. Tř. bílý. pak hnědnoucí, dlouhý,
5 — 7 nnn ti., hrubé vláknitě pruhovaný, lysý, s plstnatým, bílýiti
prstencem, nad tímto rýhovaný, dole náhle v tlustou, šlufě plsinatou
lilísií ndpííchlý, zde posléz černý. L. husté, útlé, široce břich., zú-
ženě přisedlé a sbíhavé, 6í7^, ale pomačkáním masově růžové až
hnědé, v stáří masově hnědé. Výtr. ellipt., k basi šikmo stáž., 7 — 9 /'■
Na bukových a hlavně březových pařezech u Jcvan a Mnichovic v červnu
a červenci hojně. Ti-, jest zvláště v mládí na prstenci a pod nim na tř. posázen

282

žlutými šupiiiúmi. Jest vždy menší a útlejší než obecná václavka, ? niž ji nelze
spojovati. Jest to takřka letní václavka.

A. inflata sp. n. V. nadmitfá. Úplně podobná A. niellea. Kl. 4 -iž
12 cm, zvoncov. >klenutý, nahoře rovně uťatý, na temeni tmavě šu-
pinkatý, ostatně lysý. hladký. 7'c/hí/ liyí^rof., za vlhka masově čer-
vení )hnědý s velmi prosv. 1. Tř. s plstnatým. bílým prstencem, asi
I cm 'ti., pruhovaný, lysý. nejprv bělavý. pak masově hnědavý, na
basi velice niécliaté napuchlý o slutou plstí s oholím spojený. 1.. hu-
sté, tenké, krátce sbíhavé, 1)ílé, pak masově načervenalé. \\vtr. tiii)ě
ellipt.. šikmo k l)asi stáž.. i(> — 12 /f.

Na zemi jcdnutlivt (!) mezi travou podle krajů lesních u Jevan a Mni-
chovic v záři a srpnu 1918, lyiQ. — Lupeny mladé pomačkáním červenají.
Svým jcflnotlivvm vzrůstem a stanovisken: nápadná.

A. phoenicea Fr. 1838. í'. naLhoz'á. Kl. 7 cm. excentrický, sklen..

íiladký, za vlhka slizký, sotva kdy nějakou .šupinkí)u krytý, hnědý

nebo červenohncilý, na okr. hiistc prosvitavč čárkovaný, u okr.

tence lupenitý. Tř. solidní, vláknřte třísuitý, hladký, hnědě žemlový,

^ hlí.z:ovitc (2 — 3 cm) hase kuželovitě zúžený. Výtr. ellipt., k basi

:staž.. 10 ,".

\'e vřesovém lese nad Kadotínem (křemen) ze země jednotlivě (!). Posud
velmi málo známý druii, l-riťSťiii u Petrohradu udávaný.

A. cepaestipes sp. n. J\ drobná. Maličká, jednotlivě na větvičkách.
Kl. 2 — 4 cm. nejprv sploštile zvoncov., pak sklenuitě rozlož., tence
mas., bledě žemlový, s tmavšími, odstálými šupinkami, l)ílou, bo-
hatou kortinou s tř. spojený. Tř. dlouhý, 2 — 3 mm ti., bílý, mi-
zi\ými šupinkami pokrytý, nahoře s bílým prsitencem, na basi ca-
hvufý a v ellipčitoii ldí::u napncldý. L. bílé. Výtr. vejčitokulov., na
basi stáž.. 5 — 6 //.

Na opadalých větvičkách hukových ve \ Ihkém zakouti bučiii Jevanských
v srímu i()[5. — Piší se i drobností výtrusů.

A. Casimiri sp. n. í'. Kazimírova. Velikost i zjev A. mellea. Kl.
4 — ó cm. oble sklen., červenohnědý, uprostřed temně Imědě odstále
plstnatě chlupatý, k okr. hrubými bílými šupinami posá-.ený. Tř.
delší ])r. kl.. 1 cm ti., k basi slabě zitluštělý, bíle plstnatý. ale pomač-
káním rychle krvavě červenající, posléz černohnědý. Prstenec pře-
mohutný, bělavý. člábkrni na dvě lištny rozdělený, s dolejší na-
hnědJMU a čárkovanou. K. masově červené, husté, ťizké. \'ýtr. ve
liké, široce vejčitoellipt. (některé skoro kulaté), 8 — 10 ^.

Jednotlivě (!) ze země v habrovém háji na kopci tladotinském na podzim
1917 sbíral můj syn Kazimír. Od A. mellea odchyluje se tolik, že nemiJže
hýťi o její samostatnosti pochybováno.

283

A. moři Paul. 1793. /'. morušová. Trsnatá, na zťilelém dře\ě,
velikost i zjev obecné václavky. Kl. 3 — 6 cm. oble sklen., liladký,
lysý, špinavě hnědý, na okr. bledší, velice slizký, v mládí bílým, pa-
vučinatým závojem s tř. sprijený. jenž na tř. zanechává záhy mizící
prstenec. Tř. válcov., 5 — 10 mm ti., celý v mládí bíle plstnatý. L.
husité, přirostlé, dosti úzké, v mládí trochu nažloutlé. Výtr. tui)ě

í <^^.

?í^"

Ar

:\

s

Obr. 47. I. Omphalia setipes Fr
a cyst., 2. O. Fibula Bull., slabě
3. O. umbellifera L., sotva zvětš,,
v levo v průřezu, zvětš. výtr., 5.
ze spodu, 6. O. ptychophylla Cda

, trochu zvětš., výpravo v průřezu, zvětš. vvtr_
zvětš., v levo v průřezu, zvětš. výtr. a cyst.,
v průřezu, 4. O. scyphoides Fr., slabě zvětš.,
O. crispula Quél., v přir. vel., zvětš. klob.
, slabě zvětš., 7. O. gracillima Wein., značně
zvětš.

ellipt., nestejnostranné, 6 «. Cyst. na ostří hojné, velikc. tupě kuže-
lovité.

Z dřevěných ohrad v Košířích v říjnu 1916 přinesl p. ř. Reisner. — Xe-
njůže býti vzácná A. denigrata Pers., poněvadž není k! tečkovaný. Udává se
ocuze z jížni Evropy, hlavně na moruších.

Omphalia Pers. Kahchovka. Obr. 47.

Xamnuze drobounké, vodnatě mas. houbičky, nezřídka živě
zbarvené, jež se ve všem shodují s r. Mycena, ale liší se lupeny

284

obloukovitě daleko na u\ >l)iliavými a kl. vmáčklým, posléz i ná-
levkovkým. Okr. kl. jest dílem podvin., dileni rovný. Tř. jest stejně
rourkovitě chrupavčitý, nahoře zvolna v kl. ztluštělý.

Rostou na podobných místech jako Myceny a obsahuji stejně
\eliký počet druhů. V Cechách se dojista dalším výzkumem pwet
zde uvedený zdvojnásobí. Rickeu uvádí 54 dr.. Saccardo všech zná-
mých 142 dr., z nichž 71 evropských. Při sušení chovají se podobně
jako Myceny. Prakcického významu nemají.

I. Collybiariae . Okr. kl. 7> mládí podvinutý.

a) IJnčdé aS černoíinédé dr.uliy.
a) /\7. přťs j cm široký.

O. Iiydrogramina Fr. 1821. K. vodopisná. Kl. 3 — 5 cm, tence a
skoro blanitě mas., velmi hluboce nálevkoz'., na okr. dolů zlomeném
kadeřavě vlnitý a daleko do středu hustě čárkovaný, lysý, žluloše-
davý, za sucha košově hledy. Tř. sotva zdélí pr. kl.. 3 — 4 mm ti.,
bledavý, za sucha hnědě osmahlý, lysý, pak dutý, elast., dlouho plstí
s okolím na basi spojený. L. bělavé. husté, .široké, dlouze sbíhavé
Výtr. kulovitě hruškovitě, inollukě, 3 — 4 ,"

Na opadalém diiiiovém li-^ti u llniíicki- cilielny \ Icsiiim stínu. 8. lQi6.
Vzácná.

O. litua Fr. 1836. K. trubkovitá. Větší druh, kl. 2^/2 — 4 cm, posléz
velmi hluboce nálevkov., s tenkým, průsvitným, zpět ohnutým okr..
temněji ěárkov.. mastně lesklý, hvs^roť., smutně šedohnědý, upro-
střed tmavější. Tř. málo delší pr. kl., dosti silný, posléz dutý, 3 až
4 nnn tl.^ podél vláknitě rýliov.. šedobledý, často smáčkly a pokrou-
cený. L. široké, obloukovitě velice shihavě. nehusté, špinavě bělavé
do Šeda. Výtr. elHpt., (S — 7 //.

Na vrchu Rosičce v Ceskomor. vys. 7, 1015. v mechu vlhkém v smrčinč
(Kav.).

O. leucophylla Fr. 185 i. /\'. hělolupcuuá. Kl. 2 — 4 cm. tence mas.,
z-'elmi hygrof., za vlhka mourově hnědý, hladký, mastně lesklý
s prosv. 1. až k jamkovitě prohlubenému středu a mimo to jenmě
radiálně vráskovaný, za sucha špinavě kozový. L. široké, hně, delší
a kratší střídavé, krátce sbíhavé. Tř. málo delší pr. kl., 2—4 mn\
'il., elast., za vlhka příčně průsvitně kroužkov.. šedohnědý, lysý.
hladký, vycpaný. Duž. bělavá. houbově páchnoucí. Výtr. tupě ellipt.,
7 — 8 '/'. Cvst. nehojné, veliké, tupě kyjovité nebo tyčinkovité.

IťdiK itli\ ě, v skuiniKieli 11,1 n;i>krvi.li .1 nuiluitycli lukácli lonicli. došli
řidce, na podzim. V Jcvaii, Mukarnva, Tlahni. — l")élá dojc-ni Nul.inci

O. pitliya sp. n. K. jcíilicuá. Kl. 2 — ^iV- ^''^^- <1"'^ii iiia<.. [iravid.
sklen., roviic iifatý a hluboce vmáčklý, velmi liy^n)f.. šciié hnedai^ý,
'S prosx . 1., /.a siiiichia hřlošcdtrrý. Iihidký. ncrýlio:'. Tř. ináli) dielší pr.
kl.. 3 — 4 mm ti., dole nezlluštělý, zahnutý, tmavě ro]\ový, nahoře
špinavě bledý, lysý, elast.. nerýbuv., vycpaný. T^. dosti lni>té, sir.,
obloukovitě slahě sbíliavč. čistc bílé. Ne\'oní. Výtr. I<ul'i\-.. elHpt.
5 — 7 /'. Cyst. rovně sl"iii)kín-ité, tupé.

Na opadíilOm íc1i1k'í Miirk' i\\'iii \r vclilvi''in iiiii(i/st\í jiikn na-c-ta v ^línu
staré smrč i n\' (dial)as)ii .sliv nu-c-. Ji-t inílni/, prc-d . ale iuzdíliiá /iiariu". ;n, 1018.

O. paludosa >]). n. K. bučinná. Kl. i>4 — ^y2. zvuncov. -klen..

upros'ti^ed .? nepatrnč vimičkíou tmavohnědou jamkou, dosti mas..

nikdy nálevk., \elmi hygrof., za vlhka mastně lesklý, siiuifiiř Iniřdý

s velmi prosv. 1., za sucha okrový, nerýhow Tř. dvakrát delší pr.

kl.. T — 1/4 nmi ti., lysý, hladký, prňs7'it}ic vJnkatý. mourové hně-

davý^ pod kl. ocelově naběhlý. L. di sti prořídlé, z-ehni sir. a ti., na

■povrchu vrásčité, široce přimstlř a kratičce .'sbíhavé. nečis'tě hělavc.

delší a kratší ve 3 systémech. \'ýtr. /'///ot-. cllipt.. 4 — 5 />. Cyst.

■rehiri dl., tupě sloupkovité.

\ inccliaUMU luokradle lučniiii \i ir. -iliiioc p( id M ciicickým nilýncir. ji-d-
notiivě, v kvřtmi (!) iqiq. Na lesním mcchatém mokřadle u kaple ki^ižovn.
11 -Stráiiťio v červenci 1910. — Jest příbuz. H. ]iliil()ni>tis l.a~rh a oběma pi^ed.
\ ýznačnó ii'>t časné olijevování se toho dniliii.

O. leucorayosotis Cooke Sm. /\. rašeHuná. \'elik. i tvar ni)lné
jako Nolanea ceirata. Celá houba vodiiatě mas. Kl. 2 — 3 cm. záhy
rovně rozlož., uprostřed s malou jafnkoii. na okr. dlouho úzce jwd-
vin.. v mládí zxxmcov. se svraskalým hrbolem, mourově černn-
Jinědý az i čistě hnědý, se stříbřitými mizivými 'rlákěnky. velmi
hygrof., s prosv. 1.. za sucha bělavý. matný, nerýhuv. Tř. \-elnu d!..
poměrně ti. (3—4 mm), dolů zvolna ztluštělý. velice křehký, lá-
m,avý, dutý, průsvitně bělošedý. lysý (i dole). L. ďsti husté, břich.,
neširoké, u tř. vykrojené, nečistě bílé, nemčnlivé. na dně příčně ru-
gosní ano i příčně spojované. \'ýtr. elli])t.. k basi šikmo stáž., po
4 na (11. sterigm.. 6 — <.) u. Cyst. žádmé. Duž. silně flienn'ě páclmoucí.
\' hlubokém lesiiim r.išeliniiíkii v lesnini močále ve společn. Sparganium
minimum a .Mnns scirulata u Mukařova, pospolitě. 6. IQIQ. V močále hičnim
nad Mcnčicemi. 7. IQIO- ^e velikém množství \' raselinách u Dokes a Je-
střábí (Viniklář. 1920). . — \"ýznačná honba, zjevu Myeeny, ale mezi Omi)halie
z příbnz. O. philonotis Lasch a O. sphagnieola fierk. patricí. Nikdy není na-
levkov. a 1. vůbec nesbíhaji. Jisto jest. že Collybía leucoinj-osotis Cooke et .'^ir..

2S6

(z rašclin Anglie) jest toto/novi. \(Kln.ii<.>i kl.. křehkv. duty tř. i jamka na
tcnn-ni kl. svědčí piv r. </)in[)halia.

[i) Kl. mciisi iicč :^ cm.

o. oiiiscus 1'^-. 1Š21. /\. čťntoliiičihi. Kl. i'-j— -3 cm, ifiice hlanitý,
ii[)r()Slrecl velmi hluboce a úzce )iálevkov., s <>kr. ohloukov. sklen,
a často nepravid. laločnatým, cernoíinědě šedý, velice hygrof.,
s ])n).S'V. 1., za sucha šedý, lysý, trochu hrbolatě ruj^Msuí. Tř. sotva
delší ])r. kl., ] — 3 mm 'ti., černošedý, lysý, tuhý, často suiačklý. L,
(/oslí h liste, tenké, široké, syté šedc. shíhavé, často \idleuč. \'\vtr.
kulov. hniškov., k basi sta/.., 7 — S //. Xť\(mí.

N;; lesničil hdlinách p^^ibliž lišejníku, mezi vřesem řídce. L' liahru n,i
lesní cestě, na pískovcích na \ ídovli, nad Chuchli na pískovcích. Od července
do října. Velká se podobá Clitocybáni.

O. epichysium Pers. 1800. K. leptoniovú. Kl. 2 — 3 ciu, pravidelný,
dosti mas., dloiilio s podvin. okr., pak nálevkov. vyhlubený, velmi
hygroi'., mourové šedohnědý, likidký, lysý, hedváb, lesklý, s prosv.
1., s loupíwoii i^iimovitou poko.íkoH, na temeni s mělkou jamkou.
Tř. delší pr. kl., 2 — 3 mm ti., rovný, elast. vodnatý, s prosv. příč-
nými vlnkami, solidní, temné popelové linédý. 1.. bílé. nelnisfé. ši-
roké, krátce sbílHn'é. IVách výtr. bílý. Duž. r. i.zemmuta niakysie
páchnoucí. Výtr. skoro kulaté, 8 — u; /(. C'y-t. hojné, sloupkovité,
zaoblené.

\' tiávč na pahia-cích, hlavně v suclic -tepni Hirmaci ukuli IMa/ského na
podzim dosti hnjnč pospolitě v lionfech. Také n ATnichovic a Řevnic. — .Neoby-
čejně vérnč na))Md<>l)ujc některé l-cjitomc. Kl. jest až k temeni mělce ryhov

O. ítisca >p. n. /\. tinédá. \'elik. i t\ar ( ). oni.scirs. Kl. i/'2 — j cm,
přehluboce a úzec nálevk., s okr. tence lupeni't.. doh°i sehniuým,
hladký, lysý, hyordf., čisté luiédý (skoro do čer\enava~). Tř. delší
])r. kl., lysý, hladký, i — 1 U- mm il., dolři ztenčený, .v7'(-//(- liiiédv.
L. hir^té, neširoké, bílé, dlouze shíhavé. Výtr. elli])t., šikmu stáž.,
6 — 8 n. C'v^t. malé, ni/ké, krátce, tupě sloiipkmité.

\' stepní lorniaci mezi trsy hfr^tnca i.vina na vjpialdycli vápenc. stráních
n;id Tllnbnčepy na podzim lOiS.

O. iiiuralis Sow. i/yO. K. zední. Kl. 1—2 cm, svraskale rýhov.,
iia okr. vroubkovaný, tence hlanitý, hygrof., s prosv. 1., hnědý,,
hladký, mělce vmáčklý, se .sehniu. okr. Tř. Sí)tva delší pr. kl., i až
2 mm ti., elast., hladký, lysý. křivolaký. L. nejvýš prořídlé, široké
shílurvé. tenké, vlnité zprohýbaiié. delší a krďší přičiir spojované,

287

šedolwédavé s odstínem masovým nebo fialovým. Výtr. ellipt..
v 'Stopku zvolna stáž.. 7 — 8 //

Na travnatých -iich.vcli pahorcícli na podzim vzácně. U Mnichovic.

O. griseopallida Desni. 1824. K. šedobledá. Podobná před., ale
menší. Kl. o'5 — i cm, hluboce nálevkov., s okr. vroubkovaným, dolů
sehnutým, hygrof.. hnedošedý, skoro hladký, za sucha bledší, bla-
nitý. Tř. dvakrát delší pr. kl., sotva i mm ti., hnědý neb šedavý,
k dolejšku linsté odstálc bíle pýřitý. L. bílé, pak šedavé, široké,
prořídlé, delší a kratší, dlouze sbíhavé. Nevuní. \'ýtr. široce hruš-
kovité, k basi šikmu s^taž., velmi dlouze sitjpkaté. y — jo //•

\ yzii.ičná lioiibička ve vlhkých liliih(jkých cestách ve stínu v skulinách a
pud v>—pand iia holé zemi v houfcich všude dosti hojná po celé léto.

O. reticulosa sp. n. K. sítnutá. (Iracilní, maličká, kl. 4 — 8 mn;.
dospělý rovně uťatý, j ostře vmáčklou jamkou uprostřed, šedavý,
s tmavšími žebry a příčnými čilkami husté rugosné síf ováný. Tr.
dosti (11.. teninký (V.-; mm), vždy křivolaký. nah-re .slabě ztluštělý,
bělavý, hladký, průsvitný, dole do šedohnědava a zde s hrubými
dlouhými vlásky. L. čis'tě bílé, dosti husté, široké, krátce přirostle
sbíhavé, velmi zprohýbané a na dně příčnými žilkami spojované.
Výtr. ellipi.. n.-i basi stáž.. 7— (S /.-.

Xa zťtleléni humuse v smíšenén; lese ve Stromovce. 11, T917. pospolitě,
netrsnatá. Podividiodrý a síťovou strukturou kl. ihned nápadný druh. z pří-
buz. O. muralis.

O. arenicola Fr. 1867. K. písečná. Asi jako O. epichysium. ki

I — 1>^ cm, záhy nálevkov. vyhlubený, s okr. sehnutým, hrubé

vráskovitč zrnitý, vlnkatě zprohýbaný, hygrof.. za vlhka mourově

hnědý, za sucha šedě hnědaW. Tř. málo delší pr. kl.. Imédý, dole

terny, lysý, nahoře poprášený, 2 — 3 mm ti. h. prořídlé, kratší,

velice krátké, velmi šir., skoro trojhranné, sbíhavé. tmai'ohnědé.

Výtr. elli])t.. 8 — ro /». Cyst. sporé, sloupkovité, tupé.

Na holé, kypré zemi u cesty u sv. Prokopa jednotlivě, io. 1918. — Zbar-
vením lehce poznatelný druh. Jest přib. O. epichysium.

O. carbonaria s|). n. /\. spáleništní. \'el. i Itviar asi jako Myoena
vulgaris. Kl. 8 — 10 mm. nízce sklen., uprostřed mírné vmáčklý .1
černý, hygrof.. za vlhka černohnédý s prosv. 1.. hladký, lysý. na
okr. zuubkatý, blaniiý. Tř. velmi dl.. i nmi ti., dole černý, upro-
střed tmavě mourový, nahoře bledší a pomoučený, tuhý. rohovitý,
suchý, smáčkly a pokroucený. L. dosti řídké, šedavé, s títpým
ostřím, tlusté, celou šířkou přirostlé a sotva sbíhavé, rovně uťaté.
Vvtr. dokonale kulaté aia dl. steniig"m.. ; -j. Cvsit. žádné!

3HS

Na spáleništích na lesních okrajích a vřesovinách u Mnichovic na několika
místech, jednotlivě. 9, T919. Není vlastně Žádné známé příbuzná a tvoíi pře-
chod od r. Omphalia k r. Mycena.

O. umbellifera L. 1755. (A. niveus Fl. Dan., A. ericetoruiii Pers.
A. hygrophilus Pers., A. chrysoleucus Pers.) K. okoHawiá. KI
I — 3 cm, blanitý, uprositřed více mas., :::áhy rovné rozlož., uprostřed
s hlubokou jamkou, paprskovitě rýhovaný, na okr. vroubkov.,
suchý, hladký, bílý, žlutý, hnědý, načervenalý až í do zelena. Tř

Jíví. 'iii-in % '■.•\i^

C

mk c

'^■~»v

/ 00

7

Obr. 48. I. Omphalia hyemalis Vel., trs v přir. vel., průřez a zvětš. výtr.,

2. O. tubaeformis Vel., v přír. vel., v průřezu, zvětš. výtr. a cj^st., 3. O. mu-

ralis Sow., málo zvětš., kl. ze spodu, zvětš. výtr.

zdélí pr. kl., I — 2 mm ti., rovný, elast., bledý, dole hustě, pýřitý.
L. světle žlutavé, velmi prořídlé, značně shíhavé, trojhranné, často
^prohýbané a s kratšíími střídavé. \'ýtr. podlouhle ellipt., v zakři-
venou stopečku zvolna stáž.. 7 — !^/'. Rozemnuta voní nakysle
houbově.

Na holé zemi mezi mechem a vřesem na mokvavých místech z rovin a/,
do vys. hor. Tak jest charakteristickou houbou na rašelinách hřebenů krkonoš-
ských, také všude v Šumavě. Ale rovně/ u Hal)ru, Jevan, ano i v Sárcc, Krči.
Zbirov, Strašíce.

O. hyemalis sp. n. Obr. 48. K. ^iniuí. Velice íuistc trsuatá. kl.
1 — 2 cm, ploše sklen., tupý nebo s malounkým hrbolkem neb i ne-
I.atrně vmáčklý, blanitě mas., hladký, lysý, mastně lesklý, osmalik
hnědý, uprostřed imavší, hustc radiálně rýhovaný a žíhaný, slabě

2S9

hygrof. Tr. delší pr. kl.. i — 1^2 mni ti., hladký, lysý, lesklý, dole
hnědý, nahoře bledý a lysý, rourkovitý. na basi dlouze bledě vláse-
nitý. elast. í.. dosti sir. a husté, ^.řetelně ohloiikovitě shíhoz'é. gu-
inuvitě se při odtržení itáhnoucí. bílé s nádechem rňžovýw. Duž,
bílá, trochu kysele páchnoucí. Xýtr. podlouhle ellijn., 4—.^."- <^ yst-
žádné.

Na zetlelycli pařczcih vrbov\'ch u potoka n Kutné Horj v lednu 1916
(Hejny). IVsy čítají až 50 jedinců. Připomíná také Mycrna Kigelliai-. alt.- tato
má výtr. kulaté, lest to podivný druh. posud neinsnélio příbuzenstva.

b) Masově ěen'ené nebo plefové druhy.

O. hepatica Hatsch 178c). K. )iiasová. Celá masově ruiová, kl.
I — 2 cm, ly.sý, hladkv, na okr. vroubkov., jen u okr. krátce čárkov.,
nejprv rovný, pak mírně nálevkov. Tř. sotva delší pr. kl., i — 2 mm
ti., zakřivený, dutý, dole bíle pýřrlý. L. bledě narňžovělé, tlusťoučké,
úzké, velmi prořidlé, křivolaké a příčně spojované, zvolna sbíhavé.
Nevoní, ^'^ýtr. okrouhle hruškov., (> — 7 /*. hladké.

Xa vlhké, holé zemi mezi mechem v naši zahradě v 'Mnuli^vicich. 7, 1017.

O. trícolor .Sclnv. 1805. K. trojbarevná. .Malinká. I)ledč plefová,
š černavou stoi)k"U a bradavkov. kl. Kl. o"5 — 1 cm. sklen. ^ tence bla-
nitý, v mládí na okr. úzce podvin., bledě plefový. radiálně hrubě
vrásčitý, hladký, lysý, j- nasar.enou bradavkou. 'Vv. delší pr. kl.,
V2 — I mm, nahoře zvolna v kl. rozšiř., lysý, dole brzo ěernavý. na-
hoře bledý. L. široké, ale velice řídké, skoro všechny stejně dl..
některé vidlené. bledě plefové s růživým nádechem. Výtr. vřeienn-
vité až skoro trojhranné nebo kosníkovité, zakřivené, v stopečku
stažené. () — u ."•

Xa suchých niaUřídouškových mezích ve společnosti špiček, řidce, jethiot-
livě ale pospolitě. 7, 8. U Mnichovic spoře. T,ehcc poznatelná.

c^ Žluté driiliy.

O. chrysophylla Vr. 1821. K. zlatolupenná. Kl. 2 — 5 cm. tence
mas., plihý. sklen., vmáčklý, často vlnitý, nerýhov., za vlhka hněilě
člutý, za sucha šedošlutavý nebo hělošedý, více méně vrostle šupin-
katý. Tř. oranžově žlutý, lysý, hladký, dole vlásenitý. 2 — 4 mm ti.,
často smáčkly, dutý, chrupavčitý. L. sivě oranžově sluté, úzké,
skoro husté, oblouk<jvitě sbíhavé. Voní slabě. Yýiv. dlouze ellip'..,
II — 12 ft. Cystidy žádné.

Xa zetlelén; díi\i borovém, na pařezech, na pilmách v okolí pil. v h<>u-
3W

fceli j;iko lia^fta. IiIik i u>ii;itá, \' \vlC-. řidcc, lila\iu'' \ pikUmťí. Jest krásny, ná-
píulný (Inili. \ T)a\iM"sl<n. \ Šuinavr na l'l(H~kcnstciiH- a na f.cntiinr' volnii liojni,'.
(Kav. lOiOj

(1) Bíh' (fniliy I ílrohoitukč).

O. scypholdes l-^r. iSjí. /\. hcloučká. I )riil)Muiilsá, snčliohílá,
měkce křelmučká. Kl. <)'5 — i cm, rovně ro/.ldž., uprostřed .v /////-
bokou jainkoíi, ]);il< ii;'ilť\ kov., na okr. dhuilu' úzce /iix/r/n.. často
s i kniliciii, hedváb, lesklý, měkce blanilý. Tř. sotva del.ší i)r. kl..
pokřivený, i — i Víi nim il., bíle pumouěený, ztluštěUiu basí přísetUý.
L. Iiiisfi'. úzké, úťlé, iibiloukem sbíhavé, s kra'išímí střídavé, jedino-
(luché. \'ýír. elli])t., d-S /.. C"\>t. žádné.

Ozdobná lionhička, vždy na vyprahlých, v>>hnniýťli pahorcích mezi travou
(Hierac. Pilosrlia, líaconiitr. cmesc. 'rhynius). (iltyčcjiič v houfech, v letě
po (eplycli došlich. I' Mnichovic často.

O. ptycliopliylla Curda. K. f-ídkoliipcnná. l'řci'niá. dr^bnimká.
sněhobílá, za vlhka celá průsvitná. Kl. 4 — 7 mm. rovně ufaiý nebo
inálevkov.. na nkr. trochu \roubkov., rýhov., v mládí un-tnaaý. 'Vř.
icíiinký (1 nnn), dvakrát delší ])r. kl., z' kl. rjvolna rocšíř., hladký,
lysý. L. .široké, prořídlé, /lloiizu- sbllurrč, > kratšími >třídavc. \ ýtr.
ellipt., k liasi šikmo siaž., o — 7 ,"•

.\'a liolč, áic -lanii.n pr' niklé zenu v pM-nici na vlhkčni ])<'\\ n Mnichovic
7. 1013.

O. integrella l'er>. iSoo. /\. maličká. l'řeiitla, maličká, celá čisté
bílá. Kl. o'5 — i cm, neii)rv poloknlatý, i)ak rozlož, se sehnutým
okr., tence blanitý, prusxitný. na povrchu drsně mrtnatý. Tř. te-
ninký (>4 mm), hladký, na basi vlásenitý a hlízovitě ztluštělý. L.
dosti šiř., velice prořídlé (jen asi 10), ucotičké. Výlr. vejčité.
6 — 7 ." ■

Na holé zemi nu-zi travou v IcMch, zaln;'dach, ha jich hojnč. v Ictč. Mm-
c!i(-)vice, Ondrejov, v naši zahradě co rok.

O. stellata Fr. 1821. K. livěsdovitá. Velice jíracilni. droboučká,
bílá. Kl. 4—8 mm, tupě zvoncov., blanitý. s prosv. 1.. lysý, hladký,
nervhov., 'cast.> excentrický. Tř. dl, teninký ('li nur,). nahoře
ztluštělv, na basi hlízkovité ztluštělý a věncem dlouhých, hrubých
brv přisedlý. L. velice řídké, sporé (6—8), s kratšími jednoho
stupně střídavě, velmi široké, široce přirostlé a shíhavé. \\vtr.
vejčitoellipt., -6 //. Cyslt. nitovite, některé vidlené.

x\a dřiví a větvičkách vzácně. V Mnichovicich v naši zahradě, 7. >oiS.

291

II. Mvcettariae. C>krai kl. ?■ mlňdí rovný.

a) Bílé druhy.

O. gracillima ^^'einm. 1836. K. přeútlá. Gracilní, celá průsvitně
l>ílá. Kl. 4 — O mm. polokidaté zvoncov. s iwsazeiwu hradavkon na
temeni, průsvitně rýhovaný. Tr. teninký (3^ mm), nahoru ztluštělý,
lysý, na basi zaobleně přisedlý, bez brv. L. prořídlé, široké, delší a
krat.ší. krátce shthavc. Výtr. úzce válcov. ellipt., šikmo stažené.
6 — 7 ,".

Na zetlelých lodyhách v zahradách a krovinách ve vlhkých niistech. V naši
zahradě mezi kopřivarrii v Mnichovicích. 7, 1916.

O. scyphiformis Fr. 1824. K. štíhlá. Celá sněhobílá, nejvýš gra-
cilní, kl. I cm, průsvitné blanitý, lysý. nejprv sklen., pak rovné
rozlož., u okr. trochu mělce rýhov. Tř. předlouhý, teninký {^2 až
I mm), rouťkoviitý. tuhý. lysý, dole dlouze vlásenitý. nvih.oře
ztluštělý a pomoučený. L. široké, prořídlé, s kratšími střídavé, sbí-
havé. Výtr. podlouhle ellipt., k basi stáž.. 6 i>. Páchne kysele.

Mezi vlhkým mechem ve Stromovce jednotlivě, 10, 1917. Patrně vzácná.
Tuhou, rovnou, nahoře ztluštěiou stopkou, sbíhav. 1. a bělostí význačná.

O. decurrens s.p. n. A', sbíhavá. Vět.ší. celá čistě 'bílá. Kl. 1 až
\V2 cm. trvale tupé zvoncov. kuželov.. na temeni zaoblený, blanitě
průsvi'1., hygrof., za vlhka s daleko prosv. 1., za sucha slabé rýho-
vaný. Tř. velice dl.. rovný, i mm ti., hladký, lysý. nahoře zvolna
v kl. rozšířený, na basi j- hrubými, dlouhými vlásky. L. dosti husté.
~c'elmi široké (dl. a krátké^ a předlouze a úzce .^bíhavc. Výtr. ellipt..
k basi klínov. stáž..; — 6 .". Cyst. žádné.

\' kyprém mechu v stinném boru na vypálené, teplé stráni záp. pod Ko-
soři. 8, T918. Jednotlivě. Význačná předlouze a úzce sbihav. I. Příb. pi^ed

O, críspula Ouél. t88o. K. kadeřavá. Přeiítlá. přemalinká. sného-
hílá. Kl. 2 — 4 nmi. sklen., blanitý. prosvitavý a jako tř. zvláště
v mládí jemné pýřitý. Tř. vláskovitý. 1 cm dl. L. jen jako vyniklé
žilky, pouze ^ — 5, kraje kl. nedosahující. Výtr. vejčité, 3 — 4."-

Xa trouchnivých čáítech rostlin v hromadě smetí a nánosů v letě vzácné.
^ naší zahradě v Mnichovicích 7, 1915.

O. tenuispora sp. n. K. tenkovýtrusná. Celá čisté bílá. gracilní,
zjevu Mycena flavoalba. Kl. i — 1V2 cm. průsvitně tence blanřtý.
útlý. nejprv v mládí polokulatý. pak zvoncov. a s hrbolkem. pak
rozlož, rovný se zdviženým okr., hygrof., s prosv. 1.. až k temeni
hluboce rýhovaný, na okr. více méně vroubkovaný. Tř. dl.. tenký
(yi — T mmV nahoře sotva ztluštělý. suchý, průsvitný, lysý. na basi

292

dlouze brvitý, rourkovký. L. prořídlé, dluuhc a kráikc střídavé.
obloukovité široce přirostlé a krátce sbíhavé, na dně příčně ru-
gosni. Výtr. dlouze tyčinkovité, na basi šíknio stáž., to — 12//.
Cyst. žádné.

Pospolitě v .stinncni. hliibokoni, smrkovém lese v mecliatém močále me/i
Trichocolea, Mnium undiilatuni a Thuidium tamariscinum u Mukařova velmi
hojně. 6, 1919. — Stanoviskem a utvářením výtr. zvlášt význačná. Připomíná
Mycena lineata. Krátce sbíhav. 1. se liší od předešlých.

O. albescens sp. n. K. bélavá. Veiliik. i itivar skoro jiaklo; ai, M. vuIl;-.
Kl. sotva I cm, trvale zvoncov. sklen., na temeni málo vmáčklý,
blanitý, až k temeni rýhovaný, bílý, ale na temeni hnědavý. Tř. dl.,
teninký, rovný, hladký, dole temně mourové šedý, nahoře bledý.
L. dosti husté, široké, útlé, bílé, krátce obloukovité sbibavé. Výir.
válcov. ellipt., šikmo stáž., <S //. Cyst. tyčinkovité, často pokřivené,
lupe.

Na jehličí ve vlhké, temné smrčiné v údolí n;ul Menéicemi jednotlivě a
spoře. 7, 1919. Jest příbuz. před., ale rozdílná.

b) Žltitc, hiifdé, oranžové nebo fialové druhy.

O. Fibula Bull. 1783. K. oranžová. Krás,ná. gracilní, v trávě a
mechu v lesích, barvy zářivé oranžové. Kl. 5—8 nmi, blanitý,
sklen., na temeni vmáčklý, pak nálevkov., na okr. Čárkov. a vroub-
kov. a jako tř. pod lupou pýřitý. Tř. dl., štětinkovitý (t mm), na-
hoře zvolna v kl. rozšiř., oranžově žlutý. L. obloukov. sbíhavé.
úzké, prořídlé, bílé. Výtr. válcov. ellipt., 4 — 5 u. Cyst. sporé, dlouze
tyčinkovité. na konci tupé neb skoro paličkovité.

V lesích všeho druhu, v mechu jednotlivě, všude velmi obecná, po celé
léto. Jednotlivě. Mění se značně velikostí. Tak jsem nalezl na spáleništi mezi
Funarií obrovské kousky s kl. i cm, tř. 6 cm vys., dole 5 mm ti. Sem tam
vyškytá se odrůda s kl. i tř. hnědými, s kl. více blanitě rozlož, a výtr. většími
7-8 ,«.

O. vitellina sp. n. K. slout ková. Kl. i — 1>4 cm, tlustě mas.,
zvolna v tuhou, rovinoii, 2— 3krát delší stopku zvolna ztenčený,
v mládí s okr. rovným, uprostřed s malou jamkou, pak mělce vy-
hlub., s mírně sehnut, okr., hladký, lysý, matný, do poloviny ras-
naté brázditý, hygrof.. za vlhka bledě žlutavý, s prosv. 1., za sucha
čisté bílý. L. prořídlé, s kratšími střídavé, ča's.to dělené, velmr .Hr.,
dlouze sbíhavé, v stáří na dné příčné rugosní, sáhy nápadné žlout-
kové. Tř. I — 2 mju, velmi tuhý, pezmý, hladký, lysý, bílý. s úzkým
vycpaným kanálkem. Nevoní. Výtr. hruškov. ellipt.. 8 /'. Cy.st.
žádné.

293

Jednotliví- z luistycli koberců inc-cliov>'oli ii;i čeriK-. lmino~iii piidO v Krč-
ském lese v ílubovém, světlém háji. v květnu mio. I' 'rřclxjnč v květnu 1020
(Weinz). — Ozdobný a xbarvcnim lehce poznateiný druh. v. píibuz. před. lílizkou
zdá ;^e býti O. líjbula Quél.. .de t:itfi má olivové /inty. neiýhnv. kl. a ellii)t. vvtr.

O. tiibaef(trmis ^p. ,1. K. trubkovitá. Úilá. kl. 2 cm. hluboce,
sl.;oru trubkovitě nálevkov., s adstálýni. hlanitě priisv.. rovným okr.,
velmi hygruf., za vlhka medový, iierýliov., se slabě |)n^-\. 1.. za
sucha světle nažloutlý, velmi lesklý. Tv. delší ])r. kl.. 2 mm ti.,
truhkí^vitý, lámavý. leskle hnědavý, v kl. /xdjna ro/šířený. L. husté,
útlé. dosti sir., bílé. \'vtr. dlouze tyěinkovité, šikmo pii.špiěatělé.
na dl. isterií^m.. (> — S ,a. Cysl;. sporé, dtouze zašpičatěné, dok na-
puchlé.

\ trávě na kraji lesa na vrcholu Koženéhu vrchu u Mniciiovic m, um?.
Sv.vmi vvtr. n tvarem kl. zvlášt dobře vyznačeny druh.

O. catnpaiiella Baťsch. I78g. A', zvonečková. Horský druh, pare-
icový. Kl. (i — 20 mm. ztuha hlanitý, hygrof., zvoncov.. pak sklenuté
rozlož., málo jamkovitě vmáčklý, do polov, čárkovaný, rezavě
hnědý. 'i"ř. málo delší pr. kl., i mm ti., rourkov., rohovíte elast.,
kaštanově hnědý, k basi zvolna velice ztenčený, trochu mrtnatý.
L. prořídlé, úzké, příčně žilkami spojované, hnědavé, obloukovitě
zvolna shíhavé. V^ýtr. ellipt.. 7 ,". C"_\st. na ostří i i)loše veliké
lahvicovité, zašpičatělé.

Na borových pařezech v šumavě (Kvilda) v červenci 1014 (Kaviua).

O. conspersa sp. n. K. šiipinkatá. Kl. 5 — 10 nnn. ])růs\'i'ině hla-
nitý, zvoncov. sklen., na temeni vmáčklý, až k temeni rýbov., n-a
bílé půdě útle drobounce hnědě šupinkatý. Tř. velmi dl.. nahoru
zvolna ztluštělý, asi r mm ti., bílý, dole špinavě okrový, tuhý, bez
vlášení, k jehlici jířťsedlý. L. bílé. d^sti husté, na tupém oS'tří
Trochu zoubkaté, šir.. obloukovitě sbíhavé. Výtr. válcov.. k í)asi
šikmro sta/... olnč. ]>rohnuité. 8 — 10 ,u- Cvsí. nwně tyčimkov.

Na smrkovém a borovém jehlici v lesich ví Moiichnice na Moravě v září
10 18 'obíral .'•hladký. \'c velkém množství pohroniadě.

O. setípes Fr. 1821. A', štětinonohá. Kl. 5 — 10 mm. :ence blanitý.
ale upr<^střed tlustě mas. v sloupek třenový přecházející, do němž
zvolna sbíhají 1., uprostřed vyhlubený, s okr. 'sehnutým, posléz ná-
ievkovitý. uprostřed černě fialový, k okr. hnědavý neb fialový. \ ..
úzké, tenké, bílé, dlouze sbíhavé. dosti prořídlé. Tř. velice dl..
V2 — I mm ti., dosti tuhý, hladký, dole slámově žlutý, uprostřed
hnědavý, nahoře fialozý a velmi ztluštělý, dutý. \'ýtr. podlouhle
ellipt., 4 — 5 ,". Cys't. převeliké, lahvic^ v., tupě zaoblené.

294

\' mechu a nie/.i travou, vždy pospolité v lesich z rovni až du p.ulhon
velmi hojná, po celé léto. Úhledný druh, ale velikostí a zbarvením značné měn-
livý. Tř. jest někdy dosti krátký, silný, ano i smáčkly, ale nahoře vždy fialový.

O. pulcherrima sp. n. A', překrásná. Kl. 1—2 cm. nejprv zaobleně
zvoncov., puk roiuíč rodoz. iifatý, jen uprostřed s malounkuu
jamkou, tence průsvitně blanitý, v štétinovitou, tuhou, předlouhou
stopku zvolna zúžený, oranžový, prořídlé rýhovaný, hladký. Stopka
I mm, rovná, solidní, šafránová, k basi velice ztenčená. L. hile,
prořídlé, dosti .sir., příčnými žilkami spojované, obloukovitč pře-
(ilou^e sbíhavé.

V duhových iiájích v Krčském lese v řijnu 1913 sbíral p. Shidlcý. — Jest
překrásný druh z přibuz. před., bohužel, že jsem opomenul ohledati výtr.

c) Šedé, namnoze drobné druhy.

O. Bresadolae Alaire 1913. (O. xanthophylla Bre<. iSSi.) /\. /,';-('-

sadolova. Kl. 2 — 4 cm, zvláště k okr. průsvitně l)lanitý, šedavý neb

i pobledlý, uprostřed nálevkov. a hnědý, radiálně tmavěji vláknitý,

často nepravid. a excemrický. Tř. málo delší pr. kl., 2 — i nini iL,

bledě .šedavý nebo bělavý, vláknitý, elast.. často křivolaký. 1^. nejvýš

prořídlé, bledé žlutavé, velmi tlusté, ale na ostří ostré, delší a

kratší. s])íliavé. \'ýtr. krátce ellijít., šikmo na basi 'Staž., 7 — 8 /'.

často trsnatá, na zotlelých pařezech smrkových v hlubokém, vlhkém lese
u Jevan. 7, 1916. — \'zácný, posud jen v Tyrolsku a Francii pozorovaný druh
.Shoduje se dobře s popisem autorovým.

O. umbratilis Fr. 1836. A', stinná. Kl. 1 — 23'^ cm, tenký, skoro
blanitý, nálevkov., uprostřed s hlubokou skulinou, na okr. nejprv
zpět ohnutý, pak rovně vzpřímený, oddálené čárkovaný, velmi
hyg-rof., s pr.os^'. 1., černošedý, sa suclia šedý, lysý, v '.stáří skoro
útle šupinkatý. Tř. zdélí pr. kl, i — 2 mm li., tuhý, lysý, černošedý
v kl. zvolna rozšiř. L. velmi prořídlé, dosti šiř. a tlusté, krátce
sbíhavé, temné šedé. delší a kratší, některé vidlené. \'ýtr. klínov.
ellipt., TO M. Cys't. s])()ré. tlustě. tu])ě tyčinkov.

Na vlhkých holinách mezi travou a mechem, často na kraji lesních cest.
me/i vřesem, od května do podzima, ale ne hojná, ač všude rozš.

O. grisea Fr. 1821. K. šedá. Velikost i zjev úplně Mycena vul-
garis. Kl. I cm, blanitý, šedavý až do bělava, trvale tupé zvoncov.,
uťatý nebo málo vmáčklý, až k temeni rýhov., matný. Tř. velmi dl.,
I — 2 mm ti., dutý, bílý, ale sotva sklovitý, suchý, hladký, elast. L.
bílé, dosti úzké a prořídlé, obloukovité .dííhavé. Rozemnuta voni
silné m.oučnč. Výtr. vřetenow ellipt., 7 — 8 ,".

29.5

\' lesích ieliličnit.. hlavně \ snirčinách mezi mechen, a jelihčim pospu-
litě. V smrčině u Hriisické cihelny, ii. 1915.

O. plumbea Ft. 1874. K. olin'č}iá. Útlá. veliik. íisi O. l''il^ula. Kl.
3 — 6 mm, zv'incov.. nfatý nebc^ trochu vniačklý. s okr. hlanitč
průsv., až k temeni rýh<^>v.. šedavý neb<:> 11 okr. bela\"ý. uprcstřed
tmavší. Tř. cli., i mm ti., šedavý, celý hladký, lysý, suchý. L. široké,
hile. ohloukovité sbíhavé. Výtr. ellipt. hruškov., 8 ,«.

Na opadalých bukových listech přirtiM jednotlivě přisedlá. U Jevan hojně
v bučinách.

O. Rosarum sp. n. A", šipková. Velice g-racilní. za sucha skoro
bílá. Kl. 5 — JO mm. záhy rovně rozlož., průsvitné blanitý, upro-
střed hrubě ru^osnt. hygrof. s proisv. 1.. za vlhka šedohnědavý. až
k temeni rýhov. Tř. sotva delší pr. kl,, teninký (% mm), bílý,
průsv., zahnutý, velmi tuhý Cskoro rohovitý). přímo přisedlý, ni
konci popráš. L. bílé, široké, velmi prořídlé (sotva to celých),
krátce sbíhavé, s kratšími střídavé, tenké, na dně žebérkaté, nedě-
lené. Výtr. vejčitoellipt.. v stopečku stáž., 8- — 12 /u Cyst. hojné,
dlouhé, nitkov.. tupé. Nevoní.

Na zetlelé větvi šipkové, trčici z v<jdy potoka v hluboké lesni, stinné rokli
pod Košoří v množství ii, 1917. Větev byla celá vodou msáklá. Jest to tedy
vlastně vodní druh. Opět na větévce z vody tičicí pod Struhařovem 9, 1910.

O. Joaiinis sp. n. K. svatojanská. Kl. i — 1V2 cm, trvale tupě
zvoncov., se sehnut, okr., na temeni trochu vmáčklý, prijsvit. bla-
niiý, hygrof., lysý. mourové šedavý, celý aš ku středu hluboce
řasnaté brázditý. Tř. předlouhý, >4 — 1 mm ti., rovný, bledý, skle-
něný, lysý, na ba'?i dlouhými vlákny ke dřevu přirostlý. L. pro-
řídlé (15 — 20). čistě bílé, obloukovitě dlouze sbíhavé. na dně hojné
příčnými žilkami spojované. Výtr. ellipt.. šikmo na basi stáž.. 6 až
7 f* Cyst. velice hojné, křivolace nitkovité, tupé.

Na zetlelvch vělvičkach pod křovím trnkovým a šípkovým v mokvavém,
teplém koutě u potoka u Hrusické cihelny o ^v. Janu v květnu 1018. Jest pří-
buz. před., ale jistě rozdílná.

O. fuscipes ?p. n. K. hnědonohá. Gracilní. kl. 3 — 10 mm. útle
blanitý. rozlož., ale nevmačklý. na temeni hrubé rugosní. hluboce
rýhormný, šedý, matný. Tř. velmi dl.. i mm ti., lysý. hnédý, ne-
prrVúedný, nahoře pomoučený. L. prořídlé, dlouhé a krátké ve
3 pásmech, bílé. široké, dlouze 'sbíhavé, na dné příčné žilkované.
Výtr. krátce ellipt.. 5 — 6 „ Cys-t. z široké base krátce ztížené.

křivolaké.

v bylinném smetí v naší zahradě v Mnichovicích, 11. 1918. Jest příbuz.
před., ale již hnědou stopkou rozdílná.

2.96

My cena Fr. Helmovka. Obr. 49.

Drobounké, útlé, často živě zbarvené houbičky, za sucha se
zkrucují, ale nerozpadají a nezetlívají, ale také znovu neabživují.
Kl. není nálevkovitě vyhluben, blanítě průsvitný, v mládí na okr.
nepodvinutý, zvoncovitý, často rýhovaný. L. netsbíhavé, více méně
k tř. přirostlé, Tř. tenký, dlouhý, často nitovitý, křehce lámavý,
dutý. Prach výtrusný bílý, výtr. bezbarvé, různého tvaru. Cyst. na
ostří často vyvinuty.

\^elmi obsáhlý, bohatý rod a zdá se, že posud málo studovaný.
Ricken uvádí ze střední Evropy 90 dr., při čemž některé druhy
Friesovy, francouzských autorů a Cookovy vynechává. Saccardo
vypočítává všech známých 291. Jsou to iněžné houbičky, často
v trsech nebo v houfech na lesním humuse, mezi mechem a travou,
na větvičkách a listí, na dříví a pařezech rostoucí. Objevují se
hlavně na podzim, kdy v humds.ních lesích pokrývají často celá pro-
stranství jakoby vyseté (M. vulgaris, epipterygia, rosella, aurantio-
margiinata). Nezřídka roste někoHik d)r'uhů 'pohrlomiadě. Ně-
které jsou čistě bílé, jiné krásně červeně, žlutě, fialově zbarvené.
Většina páchne ostrým, kyselým aromátem, jiné čpí odporně (AI.
alcalina, amoniaca, pura). Na 'slunci a v suchu se rychle zcvrkají,
ale nerozplývají, takže se mohou takto dobře uchovávati ve sbír-
kách. \" zimě vloženy do misky s vodou nabudou znovu své podoby
i barvy. Pnoto by někdo měl Myceny takto v létě sbírati, v zimě
pohodlně ohledávati a monograficky zpracovati. Zvláštní vlastností
Mycen jest, že ve výtrusech obsaženo je'st jediné kulaté olejně tě-
lísko, jež zvláště v mladých výtrusech jediné zbývá v praeparatu.
kdežto ostatní výtrus mizí. Tak vídáme množství plovoucích koulí,
ale žádný výitťus pod imikraskoipem. Důležliitým vodítkem v rozezná-
vání druhů jsou cystidy. Nejznámější význačné druhy jsou: jNÍ.
epipierygte, vulgaris, pliooisa, flavoalba, pura, polygramma, galeri-
culata, aurantiomarginata, alcalina.

I. Tř. pokryt mocnou vrstvou slizu.

M. epipterygia Soop. 1772. (A. mutans Sow.) H. slizká. Kl. i až
3 cm, dlouho zvoncov., blanitý, hluboce rýhov., bílý, popelavý, hně-
davý až i žlutavý, ^ velmi slizkou loupavou pokožkou. L. oblouko-
vitě přirostlé, krátce sbíhav., nepříliš šir., dosti husté, tlusté,
bélavc nebo žlutavé. Tř. velmi dl., iV^ — 3 mm ti., tuhý, pevný,
hladký, za vlhka velmi lepkavý, v mládí celý citrónově žlutý, v stáří

20 29?

Obr. 49.

Obr. 49. I, Mycena filopcs. Bull., v přir. vel., zvětš. výtr., 2. M. barbata Vel.,
v přir. vel., zvětš. výtr. a cyst., 3. M. viscosa Maire, jako před., 4. M. pli-
cosa Fr., v přir. vel., 5. M. rosella Fr. v přir. vel., zvétš. výtr. a cyst.
6. M. stylobates P., málo zvětš., silně zvětš. výtr. a cyst., 7. M. corticola P.,
v přir. vel., zvetš. výtr., 8. M. rosiphylla Vel., jako před., 9. M. vestita Vel.,
jako před., 10. M acicula Schff.. slabě zvětš., 11. M. fuscescens Vel., zvětš.
výtr. a cyst. 4, 12. M. plicosa Fr., zvětš. cystidy a výtr., průřez části třeně.

nahoře bílý, dok žlutý a dlouze vlásenitý, vždy dole křivolaký. Výtr.
ellipt., 8 — 10 ft. Cyst. sporé, kyjovité, zaoblené.

Ve vlhkých lesních mechatinách vždy v houfech, na podzim velice hojná.
Kl. pomačkáním rychle hnědne a celá houba ostře kysele páchne. Jest velmi
hygrof., za sucha kl. silně bledne, ano bývá i čistě bílý. Stoupá až do hor.

M. viscosa Maire 1910. H. lepkavá. Příbuz. před., ale zevnějškem
značně rozdílná. Jesl mnohem větší, kl. 2 — 3 cm, šedohnědý, až
k temeni hluboce rýhov. a mimo to jemně rugosní. L. sněhobílé, tř.
isotva dvakrát delší pr. kl., 2 — 4 mm ti., žlutý, dole hnědý. Výtr.
vejčitoellipt., 8 — 10 ft. L. a celá houba pomačkáním masově červe-
nají a páchnou ostře štěničně.

Vždy jen na pařezech jehličn. v trsech, vzácně. Pecny nad Ondřejovem.
8, 19T5. _ Ricken myslí, že jest to odrůda před., což jistě jest nesprávné.

M. citrinella Pers. 1800. H. citrónová. Kl. i cm, nejprv zvoncov.
válcovitý, pak svoncov. kušelov., průsvitně blan., světle citrónový,
do poloviny čárkov., hladký, slizký. Tř. velmi dl., i — 2 mm ti.,
často pokroucený, hnědavě žlutý, slizký, nahoře bíle poprášený. L.
obloukovitě široce připojené, prořídlé, úzké, bílé. \ýXr. ellipt., 7 až
8 ^. Cyst. nitovitě vřetenovité.

Na opadalém jehličí v borových a smrkových lesích, řidčeji. Pecny nad
Ondřejovem, Jevany, Říčany, Radotin.

M. vulgaris Pers. 1797. Obr. 50. H. obecná. Kl. 1—2 cm, tupě
zvoncov., s málo vmáčklým temenem, pak trochu rozlož., průsvitně
blani-tý, dosti tuhý, světle šedý, uprostřed tmavší, hluboce rýhov.,
lesklý, slizký, s gumovitě loupavon pokožkou. Tř. dl., rovný, asi
I mm ti., bělavě šedý, rourkov., na basi vlásenitý, velice slizký. L.
bílé, ddsti prořídlé, značně obloukovitě sbíhavé. Výtr. ellipt. válcov.,
k basii šikmo stáž., 7—8 .»• Cyst. sporé, vakovité, ,osténkaté.

Na podzim na opadalém jehličí, mezi mechem a v smetí vždy jako na-
setá ve velikém množství, všude z rovin až do hor obecná. — U Slivence,
Radotina pozoroval jsem odrůdu větší (var. reticulata m.), s kl. 2 cm, vodo-
rovně rozlož., s 1. nápadně příčně žebérky spojovanými, s tř. tlustsmi a pricne

299

průsvitně prehrádkovaným. — M. vulgaris vlastně by se měla řaditi k r.
Omphalia, ale slizký tř. poukazuje ji k slizkým Mycenám.

M. clavicularis Fr. 1821. H. podobná. Tvarem i velikostí M. vul-
garis podobná, pouze kl. o něco větší, vždy do žlutavá něho hně-
davá, často okrový, suchý, neslizký (i po namočení rychle usychá),
tř-. pleťový, silnější, slizký, 1. čistě bílé. Bez vůně. Výtr. ellipt., k basi
stáž., 8 — 10 .". Cyst. velmi sporé, lysé, kuželovitě sloupkovité.

Yidy v houfech v lesích jehličn., na jehličí nebo v mechu, ale vzácně.
V smičině u Hrusické cihelny. 9, 1910-

Obr, 50. Mycena vulgaris Pers., slabě zmenš.

M. pellículosa Fr. 1836. H. pokožková. Kl. i — 3 cm, nejprv kuže-
lov. s uťatým temenem, pak rozlož., ^ kuželov. rovné ufatým hrho-
lem, až k temeni mělce oddáleně rýhov., za vlhka s prosv. 1. a velice
slizký, s gumovitou loupavou pokožkou, na okr. přesahujícími 1.
zubatý. Tř. delší pr. kl., dutý, 's praskotem se lámající, hladký, \ysý,
slizký, dole mourové nahnédlý a smáčkly, nahoře nažloutlý a po-
motičený. L. velmi prořídlé, velmi tlusté, příčné žebernaté, olovené
šedé, s bílým ostřím, obloukovitě připojené. V^^tr. vejčitoellipt.,
7 — 8 .M. Cyst. přemalinké, nitovité, křivolaké. Voní silně příjemně
ovocně.

300

Charakteristická houba vřesovin, vždy v houfech, na podzim. Na Vidovli
u Prahy. Připomíná r. Hygrophorus.

II. Tř. při zlomení roní bílé nebo zbarvené mléko.

M. lactescens Schrad. 1794. (A. galopus Pers.) H. mléčná. Kl.
I — 2 cm, v mládí 'skoro válcov., pak kuzelov. zvoncov., průsvitně
blanitý, až k černošedému temeni oddálené rýhov., šedý, řídce do
žemlová. Tř. předlouhý, rovný, dutý, 2 — 3 mm ti., rigidní, lámavý,
šedý až černavý, hladký, dole bíle vlásenitý, na lomu hojné bílého
mléka ronící, v mládí bíle ojíněný. L. k tř. ztížené, sotva přirostlé,
úzké, oddálené, bílé, na ostří s dlouhými, jehlico vitými, již lupou
viditelnými cystidami. Výtr. podlouhle ellipt., 5 — 6 ,«. Nevoní.

Význačná houbička v lesních mechatých mokřadlech, obyčejně mezi Po-
lytrichem pospolitě, od srpna do října, všude velmi obecná.

M. pullata Berk et. Cooke. H. černá. Kl. i — 2 cm dl. a sir., trvale
zvoncov. kuželov., tupý, do polov. kl. hrubé rýhov., cernohnédý,
hladký, lysý, blanitý. Tř. velmi dl., i — i^z mm ti., skoro černý,
dutý, lysý, lesklý, často zkroucený. L. bílé, úzké, oddálené, oblou-
kovitě jemně 'sbíhavé a na tř. v útlá žebérka prodloužené. Výtr.
tupě ellipt., 12 — 15 [t. Cyst. na ploše i ostří předlouhé, ostře jehli-
Govité, rovné, dole širší.

Mezi listím v bukových lesích u Jevan velmi hojně, k podzimu, v ha-
břině pod Kutiicemi, Zbraslav, Chuchle, na škopkách v skleníkách bot. zahrady.
Z nalomeného tř. roní se hojné bílé mléko. Cookův obr. pl. 237 věrně naší
houbě se podobá (posud jen z Anglie), ale divím se, že o mléku autor tento
nemluví. Rovněž mně není jasný poměr tohoto druhu k M. parabolica, která
nemá mléka, ale jinak se s M. pullata dosti shoduje. Věc tato musí dále býti
vyšetřena. M. leucogala Cooke jest bezpochyby také totožná. Cooke ji sám
s M. pullata porovnává a poznamenává, že má mléko.

M. sanguinolenta Schw. 1805. H. krvavá. Kl. i — 2 cm, zvoncov.
kuželov., ale také sklen, rozlož., s vyniklým tupým hrbolkem, prů-
svitně blaniitý, smutné masově hnědavý, přes polov, hrubě rýhov.,
hygino*f., za sucha bliedaivý, is temným středem. L. dosti .šir. břich.,
u tř. zaobleně volné, velmi prořídlé a příčné žilkované, bílé, na ostří
červenohnědé, v stáří masově červené. Tř. velmi dl., i mm ti., červe-
nohnédý, ano i lislákově masový, do polovice odstále chloupkatý, na-
hoře červeně pomoučený, dutý, nalomen vodnaté načervenaloii te-
kutinu ronící. Výtr. podlouhle ellipt., k basi klínovitě stáž., 10 — 12 /».
Cyst. z nadmuté base ostře rovně zašpičatělé.

301

\' lesích mezi mechem a jehličím jednotlivě, pospolitá, všude hojná, od
července do zimy. Mléko někdy velice skrovné. Barva houby vždy více do hnědá
než do červena.

1 11. L. na ostří nápadně zbarveny.

M. janthina Fr. 1821. H. fialová. Gracilni, ale také statnější, celá
pěkně fialová, kl. i — 2 cm, trvale tupé kušelov., do poloviny mělce
rýhov., lysý, fialový, uprostřed tmavý, útle blanitý. Tr. velmi dl.,
I — 3 mm ti., dutý, suchý, hladký, fialový, dole brvitý. L. dosti pro-
řidlé, obloukovitě k tř, zúžené, bělavé, j fialovým ostřím. Cyst.
velké, hojné, zaobleně vakovité, fialové, hladké. Výtr. kulov. ellipt.,
7 — 8 /'. Bez vůně.

V mechu v lesích vzácně. V Chuchli, 7, 1918 (Sladký), Krč (5, 1920). Chu-
chelské houby jsou gracilnějši a spíše lilákově zbarvené, s tř. šedě lilákovým,
kl. do šedava uprostřed.

M. avenacea Fr. 1821. H. hnédobřitká. Kl. i — 1><2 cm, blanitý,
tupě zvoncov., lysý, útle rýhov., hnědý, pak šedě modravý. Tř. dl.,
2 mm ti., rourkov., křehký, dole brvitý, lesklý, popelavý. L. bílé,
s hnědým ostřím. Výtr. vejč.. k basi stáž.. 11 — 12 /<. Cyst. břichaté,
zašpičatěné.

V stinných, bukových lesích vzácně. 8, 9. V Šumavě na Plockensteině
(Kav.).

M. sulcata sp. n. H. brázditá. Velik. i tvarem podobná ]\I. sangui-
nolenta. Kl. i — 1V2 cm, trvale tupě kuželov., průsvit, blan., až k so-
lidnímu temně hnědému temeni hluboce hrubě brázditý, bledě šedo-
hnědavý, na okr. bělavý, hladký, lysý. Tř. velmi dl. teninký (i mm)
rourkovitý, bledě skleněný, lysý, suchý, hladký, nahoře nepatrně po-
prášený a zde .y nádechem fialovým. L. velmi prořídlé, bílé, dosti
sir., tlusťoučké, na ostři fialové. Cyst. velmi husté, tence štětinkovité,
křivolaké, často s postranními větévkami. Výtr. ellipt., na basi šikmo
stáž., 8 — 10 /í.

A' tiávě na kraji borov. lesa u Hrusic, 7, 1918. Jednotlivě. Jest příbuz.
M. janthina, ale již cyst. a výtrusy rozdílná.

M. rosella Fr. 1821. H. růžová. Kl. 4 — 8 mm, polokulov., na te-
meni uťatý, pak rozlož., blanitý, sytě růžový, později pobledlý, rý-
hov., hladký, suchý. Tř, dl., asi i mm ti., hladký, rigidní, pevný,
růžový, nahoře oprášený, dole vlásenitý. L. dosti prořídlé, široce
přirostlé, nesbíhavé, světle růžové s temně růžovým ostřím. Cyst.
široce lahvicov., ostře krátce zašpičatěné. Výtr. válcov. ellipt., k basi
krátce sitaž., 7 — 8 |jl.

302

Vždy v smrčinách, na jehličí jako nasetá, na pudziin. Řevnice, Karlštejn
Hrusice, Budějovice, Strašice, Zbirov. Rostává někdy přímo na druzích r.
Mnium. Krásný, lehce poznatelný druh.

M. lateritia sp. n. H. cihlová. Velik. i zjev před. Kl. 5—10 mm,

tupě kuželov. zvoncov., dosti tlustě mas., hladký, lysý, až do polo-
viny rýhov., cihlové červený. Tř. dl., asi i mm ti., lysý, hladký, dole
dlouze bíle vlásenitý, nahoře poprášený, šedohnédavý. L. sir., pro-
řídlé, tlusté, s tupým, temné červeným ostřím, šÍTOce přirostlé.
Výtr. ellipt. klínov.. 6 — 8 /». Cyst. kulovité, k ba'si zúžené, ostén-
katé, na ploše také hojné, podlouhle kyj ovité, tupé, tence dlouze
stopkaté.

V smrkovém lese na jehličí u Mouchnice u Koryčan na Moravě. 9, 1918.
(Sladký). — Jest příbuz. před. a M, strobilina Pers.

M. aurantiomarginata Fr. 1821. H. oranžová. KL i — 2 cm, tupě
kuželov, zvoncov,, pak sklen, rozlož., blanitý, málo hygnof. se sotva
prosv. 1., olivové hnédošlutavý, k okr. žlutý, mélce a slabě u okr.
rýhov., hladký. Tř. dl., i — 2 mm 'ti, tuhý, hladký, žlutavý, dole
vlásenitý. L. úzce připojené, skoro volné, široce břich., bělavě še-
d*avé /nebo žilutaivé, s ostřím krásné šafránovým, na úné příčně že-
Lernaté. Cyst, na ostří i ploše, elliípsoid, nebo kulovité, hrubě ost-
nité, oranžové. Výtr. ellipt.. 8 .». Páchne kysele.

úhledná a na podzim v jehličn. lesích velice rozšířená houba. Vždy po-
spolitě ve velkých houfech. Zbarvením lupenů ihned nápadná.

M. elegans Pens. 1801. H. úhledná. Ve všem podobná a příbuz.
před., ale kl. velice hygrof., s temné prosv. 1. až k temeni, za vlhka

špinavé temné hnédý, za sucha šedý, 1. méně sytě šafránové.

V jehličn. lesích jako před. a často pospolu. Ricken praví, že jsou cyst.
kyjov. vřetenovité, bezostenné, což naprosto jest falešné. Jsou docela takové
jako u před., nač již úzká příbuz. ukazuje. Snad to nejsou ani různé druhy.
Název »elegans« jest nevhodný, spíše by se hodil na před.

M. tricolor sp. n. H. trojbarevná. Velik. a zjev asi jako M. flavo-
alba. Kl. i — 11/2 cm, kuželov., hladký, velmi hygrof., s prosv. 1.,
i?ledé žlutavý, s fialovým temenem, průsvitně blanitý. Tř. dl., asi
I mm ti., průsvitně bledý, suchý, hladký, nahoře hu>stě bíle poprá-
šený, skoro pýřitý, celý s odstínem fialovým, nahoře modrý. L.
hnsté, bílé, úzké, u tř, obloukovitě zúžené, na ostří žluté. Cyst. ši-
roce kulov., vakovité, citrónové. Výtr. tupě krátce ellipt., 6 — 8 ,«.

Mezi m.cchem v modřínovém lese na Boukalově stráni u Mnichovic. 7, 1916.
jest přibuz. následující.

M. ciírinomarginata Gill, 1878. H. žluté obroubená. Kl, trvale tupé
kuželov. zvoncov.. dole i cm š., i>4 cm vys., hladký, lysý, blanitý.

303

až k temeni hhihoce rýhov., bledě nažloutlý, na temeni šedivý. Tň
velmi dl., i mm ti., dosti tuhý, ly*sý, suchý, dole dlouze vlásenitý,
nahoře poprášený, šedohnědavý, nahoře nažloutlý. L. dosti pro-
řídllé, ši.noké, šiirioice ,pnpojené. bílé, na ostří žluté. Výjtr. válcw., na
basi stáž., lo — 12 /«. Cyst. dole baňatě rozš., ostře zašpičatělé.

V listí a smetí v lesích v houfech, ale vzácně. 8 — 10. Hojně ve .Stro-
movce, Hvězda, Plecháč u Mnichovic, Hnusíce, Mouchnice na Mor. (SI.). —
Kl. jest hygiof., za sucha skoro bílý. Zclá se, že se dosti mění, nalezl jsem
také formu s kl. sytě citrónovým, tř. okrově žlutým.

M. plicosa Fr. 1821. H. jesenní. Kl, i — 2% cm, trvale tupě ku-
želov. zvoncov., tence mas., mělce, ale hrubě až k temeni rýhov.,
matný, lysý, olivově šlufový do hnědavá, na okr. vnoubkovaný. Tř.
velmi dl., i — 2 mm ti., dutý, rovný, hladký, dole jemně chloupkatý,
nahoře poprášený, někdy smáčkly, sytě až bledavc žlutý. L. prořídlé,
dosti tlusté, široké, lobloukovitě připojené, u okr. kl. zaoblené, hě-
lavé, na ostří ěervenohnědé, v stáří šedavé a na dně hrubě příčně
žebernaté. Výtr. ellipt., k basi krátce stáž., 10 — 12 //. Cysr. hojné,
dlouze nitkoviité, křivolaké, na basi zluštělé. Nevoní.

\'ždy mimo les (!), v trávě a mechu na suchých pahorcích, mezích^
zvláště na písčité půdě, zpravidla ve velikém množství jako nasetá, na podzim.
Z rovin až do podhoří velmi obecná. — Proč ji autoři nekladou mezi Calo-
dontes, nemohu pochopiti. Ricken ji ialešně popisuje, jmenovitě cyst. Cyst.
jsou někdy větvité.

M. thymícola sp. n. H. mateřídoušková. Ve všem podobná a pří-
buzná před., ale menší, kl. špinavě sytě hnědý, 1. špinavě šedavé, tř.
hnědý, dole temně kávově hnědý, cy^st. krátce tyčinkov,, výtr. za-
obleně ellipt., 10 — 12 fi.

Mezi koberci mateřídoušky na vápně v údolí sv. Prokopa v listop. 1917,
pospolitě a íiojně. Jest asi druh vzniklý na vápencích.

M. aetites Fr. 1836. H. narnžovělá. Kl. i>4; — 2V2 cm, tupě kuželov.
zvoncov., pak rozlož, hrbol., hladký, lysý, až k temeni hrubě bráz-
ditý, velmi hygrof., s prosv. 1., šedohnědavý, s nádechem růžovým,
za sucha bledý. Tř. lysý, hladký, i mm ti., dutý, šedohnědavý, dole
tmavší, nahoře bledší .y nádechem- růžovým a dlouze žebernatý (po
sbíhá vých 1.). L. bledě šedavé, nápadně tlustě mas., velmi prořídlé,
dosti sir., na dně rugo'sní, na ostří červené s odstínem fialovým.
Výtr. široce ellipt., 12 — 14 ft. cyst. malinké, jehlicovité, na basi
napuchlé.

Na suchých pahorcích mimo les, obyč. ve společnosti před., často ve for-
maci Racomitriové, vždy v houíech. Od před. se liší hlavně nedostatkem žluté
barvy. Mnichovice, Krčský les, Běchovice, Lysá.

304

IV. Tř. přisedá k substrátu kulovitou hltskou. Drobné druhy.

M. stylobates Pers. 1801. H. deskovitá. Kl. 4 — 10 mm. tence
blan., ale sotva průsvit., zvoncov. tupý, často různě smáčkly, sem
itam se 'sporými chloupky, útle hustě čárkov., sněhobílý, matný,
někdy s -odstinem šedavým nebo šedohnědavým. St. 2 — 6 cm dl. a
I mm ti., hladká, črstě bílá (nikoliv skelná), na basi j hlízou tlusté
terčovitou (2 — 3 mm), hílou, na okr. zubatou, uprostřed kuželovitott
a rýhovanou. L. dosti husté, delší a kratší, volné, břichaté. Výtr.
ellipt., 7 — 8 fi. Cy^st. na ostří vláskovité.

v trsech a koloniích na opadalém jehličí a listí v lesích, ve vlhku a stínu.
Všude hojná a po celé léto do zimy.

M. tenerrima Bk. 1860. H. přeútlá. Nejvýš gracilní, sněhobílá,
průsvitná. Kl. 3 — 5 mm, sklen., hustě čárkovaný, roztroušenými
zrnečky posetý, pak lysý. St. dl., vláskovitá (V3 mm), lysá, na basi
•do kušelovité, kolem hladce lemované desky vetknutá. L. husté,
delší a kratší, volné. Výtr. skoro vátcov. k basi šikmo stáž.. 10 ,«.
Cyst. velké, kulovité.

Na zeťlel.\'ch listech trav mezi mechem v smrčince Myšlínské. 8, 1015. —
Zdá se, že každý autor druh tento jinak popisuje. Zde diagnosa dle naší houby.

M. echinipes Lasch. 1828. H. ježonohá. Nejvýš útlá, něžná, bílá.
Kl. 4 — 8 mm, tence blanitě průsvitný, kuželov. zvoncov., pak roz-
lož., až ku středu jemně čárkov., hladký, vodnatě křehký. St. 2 až
4 cm dl. a % mm ti., vodnaté průsv., přeútlá, lámavá, z kotouče
tlustého bíle "úšestranné brvitého vynikající. L. daleko od stopky
vetknuté, dosti prořídlé, břichaté, bílé. Výtr. ellipt., 6 — 8 /'•

Na opadalém listí a smetí v lesích, řídce. 8, 9. Hrusice, Mnichovice.

V. Drobné druhy, živě zbarvené, se stopkou tenkou, křehkou (viz ale M. pura).

a) Šedé nebo hnědavé.

M. íilopes Bull. 1786. H. nitonohá. Kl. i — 2 cm, blanitě průsvit.,
tupě kuželov., často 's nasazenou bradavkou, pak rozlož, a tupě
hrbol., smutně šedě hnědavý s prosv. L, za sucha bledší, až k temeyii
rýhov. St. velmi dl., i mm ťl., skelné průsvit., velmi křehká, šťav-
natá, dutá, šedohnědavá, lysá, dole dlouze vlásenitá a v plazivý ko-
řínek prodloužená. L. dosti husté, nečiistě bílé, neširoké, u tř. zúženě
volné. Výtr. válcov. ellipt., k basi' šikmo stáž., 8 — 10 .«• Cyst. sporé,
jehlicovitě vřetenovité. Rozemnuta voní nebo páchne ovocně kysele.

305

v listi a mechu v stínu lesním a v krovinách, pospolitě, v létě. Ne hojně.
Při sesychání svinují se okr. kl. nahoru. Nejvíce se podobá M. vitilis, ale jest
šedá.

M. epiphloea Fr. 1874. H. drobounká. Nejvýš útlá, v trsech nebo
pospolitě na kmenech vrbových riostouci. Kl. 5 — 10 mm, dlouho
špičatě kuželov., ale posléze rozlož., 'S malou špičkou, šedohnédavý,
hygrof., za vlhka s prosv. 1., za sucha pobledlý, slabě útle rýhov.,
na okr. skoro zoubkatý. St. skelné průsvit., bílá, teninká iVi mm),
hisá, hladká, doile dllouze brvitá. L. prořídlé, dlcisti šiir. břich., na
dně rugosní, bílé, zúženě přrsedlé. Výtr. veliké, hruškov. ellipt.,
k basi stáž., 8 — 11 .". Cyst. hojné, nitkov., křivolaké, krátké.

Mezi mechem na star3'ch vrbách ve společnosti M. olida v Dalejích u sv.
Prokopa, lo, 1918.

M. salicina sp. n. H. vrbová. Kl. i — 1V2 cm, trvale kiizelov.
s ostrou černou špičkou, černavé hnědý, k okr. šedý a bělavý, ra-
diálně rýhov., útle jemně černě tečkov. Tř. velmi dl., asi i — 2 mm
ti., šedohnědý, nahoře bledý a poprášený, pevný. L. dosti husté,
bílé, u tř. zúženě volné. Výtr. kiilov., k basi stopečkovitě stáž., 4 až
5 fi. Cysi. štětinkov. dlouhé, na basi napuchlé, sporé.

Na starém vrbovém kmenu mezi mechem v hustých trsech v údolí Rado-
tínském 8, 1915. — Jest příbuz. před., ale daleko statnější.

M. adhaerens sp. n. H. připínavá. Gracilní, šedá, jednotlivě. Kl.
4 — 7 mm, tupě zvoncov., obyčejně s nasazeným solidním hrbolem,
posléz rozlož., blanli'tý. hladký, lysý, mělce do polov, rýhov., šedý,
hygrof., s prasv. 1., s temným středem. St. velice dl., tenká (^ až
I mm), hladká, lysá, suchá, šedá, nahoře bledší, basí dlouze hrubě
vlásenitou a prodlouženou k listí připjatá. L. dosti prořídlé a ne-
široké, poměrně tlusté, j tupým ostřím, čistě bílé, obloukovitě
zúžené. Výtr. krátce a široce ellipt., k basi stáž.. 5 — 6 .«. Cyst. na
ostří z'elice hojné, křivolace nitovité, některé i větvité.

Mezi zetlelým listím ve vlhkých krovinách a hájích vždy jednotlivě, dosti
řídce. Mnichovice, Hrusice, Chuchle, Slivenec, Běchovice. Jest příbuz. M. fi-
lopes, ale má jiné cj'st.

M. barbata sp. n. H. vousatá. Nejvýš gracilní. Kl. 3 — 5 mm, útle
blan., rozlož., s nasazenou bradavkou na temeni, mělce oddálené
rýhov., hladký, lysý, světle šedý, za sucha trochu pobledlý. St. pře-
dlouhá, V2 mm ti., šedá, nahoře bledavá, hladká, lysá, suchá, dole
vždy velice křivolaká a dlouhými chlupy brvitá. L. nejvýš prořídlé,
skoro všechny stejně dl., úzké, špinavě bělavé, úzce připojené.
Výtr. široce ellipt., 7 — 9 f*. Cyst. nitovité, tupé. křivolaké.

306

Na zetlelém dubovém listí v teplé vápencové dubině nad údolím Radotín-
ským 6, 1916. — Jest piíbuz. M. filopes, ale útlejší.

M. rosiphylla sp. n. H. růšolupenná. Gracilní, světle šedá. Kl.
5 — 10 mm, blanitý, trvale polokulaté cvoncov., mělce rýhov., bělo-
šedavý, lysý. St. předLouhá, i mm ti., dole kořínkovitě prodloužená
a vlásenká, lysá, suchá, hladká, šedá, nahoře bílá. L. dosti úzké,
bílé, volné, světle růšové s bílým ostřím. Výtr. kulaté, 7 — 8 .«. Cyst.
na ostří hojné, niitkovité, křivolaké, často s postr. větvičkami.

V opadalém listí v březině nad drahou u Mnichovic. 9, 1916. — Patří do
příbuz. M. tenčila Fr., jež má ale jiné cyst.

M. vestita isp. n. H. oděná. Velmiii giraciliní. Kl. asi i cm, tupě

kuželov., teince průsv., hladký, jen u okr. čárkov., uprostřed šedavý,

k okr. špinavě nažloutlý. St, dl., i mm ti., suchá, tuhá, často po-

kroucená, celá načervenale mrtnatě chloupkafá, na basi pomačkáním

selená. L. oddálené, úzce přirostlé, bělavé. Výtr. ellipt., 5 — 6 fi.

Cyst. hojné, tupě tyčinkovité.

Ve vlhké mechatině lesní na vršku Radotínském, v červnu 1916. — Nepo-
dobá se ničemu známému.

M. corticola Pers. 1801. H. korová. Drobounká, pospolitá, kl.
polokulaté svoncov., 3 — 5 mm, útle blanitý, šedavě hnědý, ojíněný,
mělce rýhov. St. nemnoho dl., % — i mm ti., hnědá, nahoře ojíněná,
ukousnutě ke kůře přisedlá. L. bělavé, prořídlé, velice široké, ši-
roce k tř. přirostlé, skoro rovně uťaté. Výtr. kulaté, 7 — 8^.

y mechu na kůře starých listnat. stromů, řídce, v letě a na podzim. Na
jabloních v Řevnicích (Kav.), v naší zahradě v Mnichov., Hvězda, na vrbách
u sv. Prokopa. — Barvou mění se šedě, hnědavě, červenavě, ano i zelenavě na
tomže místě.

M. perpusilla sp. n. H. nejmenší. Kl. 2 — 4 mm, trvale tupě svon-
cov., na temeni vmáčklý a tmavou bradavkou opatřený, sede mou-
rový, k okr. bledší, rýhovaný, přeútlý. St. velice dl., suchá, lysá.
sotva yí mm ti., na basi vlásenitá, ale neplazivá, sklovitě bílá.
křehká. L. prořídlé, delší a kratší, široké, skoro rovně uťaté, široce
připojené, ale nesbíhavé, čistě bílé. Výtr. krátce ellipt., 6 — 8«.
k basi šikmo stáž. Cyst. sporé, úzce kopinaté, v ostrou špičku za-
špičatěné.

V lesním smetí u Běchovic, 6, 1919. V smetí v naší zahradě v Mnicho-
vicích, 6, 1919. Jednotlivě, ve společnosti M. acicula, jíž se zdá býti příbuznou.

b) Bílé nebo žlutavé.
a) Cistě bílé.
M. debilis Fr. 1836. (A. capillaris Fl. Dan., A. saccharinus Som.)
H. slaboučká. Kl. 5 — 8 mm, tupě zvoncov., matný, přeútlý, ne-

307

hygnof., mělce čárkov., jako st. čistě bílý, jen na temeni trochu še-
davý. L. prořídlé, jen '5e stejně kratšími střídavé, široce přirostlé,
bí'lé. St. dl., I mm ti., hladká, průsvitná, křehká, ukousnuté k sub-
strátu přirostlá, dole pýřitá, nahoře ojíněná. Výtr. válcov. ellipt.,
10 — 12 f(. Cys't. jehlicovité, dlouhé.

\' smetí, listí, mezi mechem, v jehličí v lesích a křovinách dosti hojná,
po celé léto.

M. oHda Bres. 1887. H. snirdufá. Kl. i — 2 cm, tupě zaobleně
zvoncov., pak rozlož, a nízce tupě hrbol., blanitě průsvit., lysý,
hladký, velmi hygrof., v mládí bledě žemlový, pak bílý se žluta-
vým temenem, do polov, s prosv. 1. St. nejvýš dvakrát delši pr. kl.,
obyčejně prohnutá, čisté bílá, suchá, celá hile mrtnatě moučnatá, na
basi ukousnuté přisedlá a dlouze vlásenitá. L. dosii husté, úzké,
■útlé, bílé, u tř. skoro volné, často vidlené neb i příčně žebernatě spo-
jené. Výtr. vejčitokulov., 8 — 9 .". Cyst. sporé, velké, tlustě sloupko-
vité, zaoblené, někdy i luprostřed zaškrcené.

V mechu na starých kmenech vrb v době podzimní stálý obyvatel, jednot-
livě nebo trsnatá. U Prahy všeobecně rozšířená. Páchne nakysle.

M. lineata Bull. 1790. H. čárkovaná. Drobná, bělavá, jednotlivě.
Kl. I cm, průsvit, bla.nitý, tupě zvoncov., hladký, lysý, bílý nebo
na temeni žlutavý, až k temeni rýhov., s prosv. 1. St. dl., i mm ti.,
bílá, hladká, rourkov., křehká, na basi vysoko bíle plstnatá. L. pro-
řídlé, bílé zúženě přisedlé, tenké, dosti' šiř. V^ýtr. ellipt., 8 — io,«.
Cyst. sporé, tyčinkov., křivolaké, často větvité.

V smetí a mechu v lesích a křovinách řidčeji. U Mnichovic spoře. Jest
mnohem vzácnější než M. flavoalba, jíž se dosti podobá.

M. mlcrospora sp. n. H. drobnovýtrusná. Celá čisté bílá. Kl.
I — iVz cm, záhy rovně rozlož, a hrbol., blanitě průsvit., velmi
hygrof., s prosv. 1. až do polov., na okr. skoro vroubkovaný a zře-
telné rýhov. St. dvakrát delší pr. kl., i mm ti., bílá, skelná, přeútle
poprášená. L. husté, útlé, šir. břich., obloukem zúž. a trochu sbí-
havé. Výtr. malinké, 3 — 5 /'• Cyst. velmr hojné, veliké, ellipt., vej-
čité, se zúženým oblým temenem nebo zaobleně sloupkovité neb

skoro palicovité.

V zetlelém listí v stinné olšině u Hrusic ve společn. M. pura. Není určitě
ani M. Micheliana ani M. flavoalba ani M. lineata. Spíše se zdá blízkou M.
ludia Fr., ale popis u autora jest nedostatečný.

M. arborea sp. n. H. stromová. Útlá, celá bílá, jen na temeni kl.
trochu nečislě nažloutlá, kl. 5 — 10 mm, ztuha blan., -neprůsvitný,
rovně rozlož., hladký (nečárkov.!), s okr. trochu dolů sehnutým.

308

St. vlásenitě ukousnuté přisedlá, i cm dl a V2 mm ti., hladká, m-
průsvitná, nahoře trochu ztluštělá, soitva slabě poprášená. L. ne-
stejně dl., velmi prořidlé, uprostřed nejširší, široce přirostlé. Výtr.
vejčitokulov., 6 ,«. Cyst. veliké, baňatě napuchlé, -tence zúžené, na
konci skoro paličkovité.

Význačná houbička v dutinách starých vykotlaných vrb u Mnichovic a
Prahy, na podzim. M. gypsea Fr. jest příbuz., ale má rýhov. kl. a průsv.
stopku a jest větší, výtr. válcov.

M. pithya Fr. 1874. H. jeliličná. Útlá, celá bílá. Kl. 6 — 10 mm.
blanitě průsvitný, nejprv zvoncov., pak ale rovné rozlož., s nasa-
zeným malým hrbolkem, aá k temeni rugosné rýhov., matný. St.
dvakrát delší pr. kl., i mm i\., rovná, hladká, suchá, v mládí ojí-
něná, na basi tlustou vlásenitou hlizkou k jehličí přisedlá. L. husté,
úzké, široce připojené. Výtr. válcov. nebo vřetenovité, k basi šikmo
•stáž., 8 — 10 fi. Cyst. malé, hojné, nitkov. paličkovrtě lokončené.

Na opadalém smrkovém jehličí pospolitě, 9, 10. U sv. Prokopa, u Roblína.
Koryčan na Moravě (SI). — Bělosti a matným, rozlož, kl. význačná.

M. Micheliana Fr. 1824. Obr. 51. H. Micheliova. Jednotlivě, celá
snéhobílá a jemně ojincná. Kl. i — 2 cm, tence mas., záhy ploše
rozlož., nízce tupě hrbol., jen při samém okr. s prosv. 1., hladký
(nerýhov.). Tř. 2 — 3krát delší pr. kl., 2 — 3 mm ti., dutý, matný.
celý ojínéný, dosti pevný, na basi až na i^, cm vysoko dlouhými
odstálými brvami porostlý. L. husté, nestejně dl., úské, obloukem
úzce připojené. Výtr. podlouhle ellipt., šikmo v delší stopečku stáž.,
8 ^i. Cyst. velmi, husté, ale drobné, rovně vřetenovitě jehlicovité.

Na zetlívajících stéblech trav a v naneseném smetí v zahradách, hájích,
v kravinách u Mnichovic v létě (od července) dosti hojná. Koryčany na Mo-
ravě (SI), u sv. Ivana. Lehce se poznává po sněhobílé barvě a hustých, úzkých 1.,
hladkém kl. (někdy excentr.) a skoro rohovitém tř. Posud byla málo známa
z Itálie, Francie a Německa.

d) Trochu nažloutlé nebo žluté.

M. flavoalba Fr. 1836. H. žlutobilá. Útlá, bělavá, kl. 1—2 cm.
tence blanitý, průsvit., kuželovité zvoncov., pak rozlož., s massivnim
hrbolkem, bélové žlutavý, až k hrbolu mělce rýhov. na okr. vroub-
kovaný, hladký, hygrof. St. dl., nitovrtá (>^— i mm), sklovité bledli
na konci pomoučená, dole vlásenitá, suchá. L. bílé, velmi prořídlé,
sotva které kratší. Výtr. ellipt., k basi stáž., 6—8 /'• Cyst. sporé,
veliké, vřetenovité, ostře zašpičatělé.

309

Obr. 51.

Obr. 51. I. Mycena Micheliana Fr., v přir. vel., zvětš. výtr. a cyst., 2. M.
tricolor Vel., jako před., 3. M. Rigelliae Vel., jako před., 4. M. tintinabulum
Fr., jako před., 5. M. sordida Vel., jako před., 6. M. cystidifcra W\., jako
před., 7. M. arborea Vel., jako před., 8. M. sanguinolenta Scbu., jako před.,
9. M. fusco-maculata Vel., zvětš. výtr. a cyst., 10. M. plicosa Fr., jako před.,
II. M. citrino-marginata Gil., jako před.

Ve vlhkých lesních niechatinách, v trávě na lesních holinách, ano i mimo
les po celé léto všude velmi hojná. Jednotlivě, ale pospolitá.

M. sulphurea sp. n. H. sírová. Drobounká, útlá, kl. 4 — 8 mm,
dlouho kuželov., oasto se špičkou nia tememi, pak mírně rozlož., bla-
nitý, suchý, bez loupavé pokožky, málo hygrof., s prosv. 1. při okr.,
celý syté sírošlutý. St. dl., teninká {V2 mm), suchá, lysá, skelně
průsvit., bledě nažloutlá nebo nahnědlá, lysá. L. velmi prořídlé, ne-
široké, skoro volné, bledě nažloutlé, na ostří temněji žluté. Výtr.
podlouhle ellipt., k basi šikmo stáž., 10 — 12 /«. Cyst. velice husté,
z široké base rovně hrotité. Duž. páchne pronikavě therem!

V jehličnat. lesích mezi mechem a travou jednotlivě a vzácně. 8 — 9.
U Mnichovic na více místech, ve Stromovce hojně, u Radotína. Mouchnice
na Mor. (.SI.) Od M. luteoalba Bolt. liší se cystidami.

M. mucronata sp. n. H. hrotitá. Příbuz. a podobná M. flavoalba,
ale menší a útlejší. Kl. 4 — 10 mm, dlouho kuželov. svoncov., s na-
sazenou na temeni špičkou, pak rozlož., 'S. hrbolkem, průsvitně bla-
nitý, hlede žlutavý, ale v mládí často masové načervenalý, jen do
poloviny s prosv. 1., za sucha jen u okr. slabounce rýhov., 'za vlhka
matný. St. bílá, teninká (i mm), sklovitá, suchá, hladká, lysá, na
basi vláknitě brvitá, nahoře 'slabě poprášená. L. husté, čisté bílé,
úzké, s dvojím systémem kratších střídavé. Výtr. ellipt., na basi
stáž., 7—8 !i. Cyst. sporé, velké, ze ztluštělého dolejška rovně
dlouze jehlicovité.

V niechu a jehličí pospolitě v lesích i mimo les u Mnichovic dosti často,

7—9.

e) Bélavé s temenem šedým nebo Jmédavým.

M. zephira Fr. 1821. (M. spinipes Sw. 1809). H. zephirová.
Větší dr., ale nejvýš útlý, .y tenince blanitýni, priisvitným, trvale^
tupé kuzelov., skoro až k temeni mělce rýhov., na temeni červeně
hnědavým, ostatně bílým 2—3 cm š. kl. St. dl., křehká, útlá, dutá,
hladká, celá přejemné poprášená, dole hnědavě načervenalá, nahoře
bledavá, někdy celá pleťově bledá, 2—3 mm ti. L. bílé, šir., pro-

311

řídlé, obloukovitě přirostlé. Bez vůně. \>tr. válcov. klínov., k. basi
stáž.. 9 — II n- Cyst. na ostří i \>\olt hojné, velmi veliké, tupě za-
obleně vakovité, válcov., často uprostřed zaškrcené, někdy s tyčin-
koví:, výrostky.

Xa podzim a v zimě ve vlhkém, hlubokém mechu v starých borech u Ku-
nic. Strašíc, na Šumavě.

M. cyanesceiis 'sp. n. H. modravá. Kl. asi i cm sir. a vys., trvale
tupě zaoblené krátce zvoncov., útle blanitý, nečisté bílý, s šedavým
temenem, na okr. se slutým nádechem, lysý, hladký, lesklý, až k te-
meaii velmi husté a jemné rýhov., is /prosv. 1. Tř. velmi dl., sotva
I mm ti, sklovitý, špinavé šedavý az šedavé lilákový, nahoře bledý,
celý můiicnaté poprášený, suchý, dole plstnatý, pomačkáním modra-
jící. L. velice husté, přeútlé, úzké, bílé, zúženě přisedlé. \'ýtr.
ellipt.. na basi šikmo stáž., 6 — 7 «• Cyst. sporé, kulovité, veliké,
hladké, žlutou šfávou naplněné. Rozemnuta páchne odporně!

Na kraji modřínového lesa u Hrusické cihelny, 7, 1918. V bučinách u Jevan,
7, 1918.

M. laxa sp. n. H. plyhá. Kl. i — lyó cm, rozlož., hrbolatý, bledavý,
s odstínem šedavým, na temeni okrové černošedý, přes polovinu
rýhov., skoro lesklý. Tř. velice dl. a teninký (i — 2 mm), křivolaký,
lysý, hedváb, lesklý, dole mourový a často smáčkly, nahoře čisté
bílý, na basi dlouze hrubé brvitý a plazivý. L. prořídlé, útlé, široce
břich., u tř. skoro volné, čisté bílé jako tř. pomačkáním rezavé.
Výtr. veliké, tupě ellipt., k basi šikmo s\až., 12 — 14 .«. Cyst. dro-
bounké, tyčinkovité, pokřivené, ano i větvité.

Jednotlivě na zetlelých větvičkách v Krči, 7, 1919. V olšině u Hrusic,
9, 1919. Pěkný a lehce poznatelný druh. Kl. se na dlouhé stopce klátí.

M. glaucopa sp. n. H. sivooká. Kl. i — 2 cm, útle blanitý, záhy
rozlož., nehrbol., bílý, ale na temeni černohnédý, útle až k temeni
rýhov. St. dl., rourkov., celá lysá, hladká, bílá, ale k basi černošedá.
L. dosti husté a šir., široce přirostlé, čisté bílé. Výtr. ellipt., 6 — 8^.
Cyst. z širší base zvolna rovně hrotité. Nevoní.

. Jednotlivě nebo po 2 — 3 na listnatém humuse v staré dubině ve Vídrholci

u Běchovic. 6, 1919. Jest příbuz. M. Micheliana, ale zbarvením se blíží také

k šedým druhům.

c) Červené nebo růžové, kl. sotva i cm.

M. juncicola Fr. 1836. H. sítinová. Trsnatá, kl. 2 — 4 mm. velmi
útlý, sklen., lysý. rýhov., žlutočervený až ohnivé červený. St. čer-

312

vená nebo do hnědá, sotva i mm ti., vystoupavá. L. bílé, prořídlé,
přirostlé.

Na sítinách a trávách v močálech, u rj-bníků velmi vzácně. Roku 1888
v červenci nalezl jsem tuto překrásnou houbičku v rákosí u rybníka »Nového«
u Čekanic (Blat.). Radno ji ještě jednou studovati.

M. acicula Schaeff. 1770. (A. Scopolii Lasch., A. coccineus Scop.,
A. Clavus Bolt.) H. jehličková. Velmii gracilní, kl. 3 — 8 mm, útlý,
křehký, nejprv tupě kuželov., pak rozlož, a trochu hrbok, až do polo-
viny čárkov., orančoz^é rumélkový, posléz značně pobledlý. St. "ce-
líce dl., sotva y2 mm ti., dosti tuhá, často křivolaká, suchá, v celé
hořejší čá^ti pýřitá, žlutá, na basi vlásenitá, dutá. L. prořídlé, bě-
lové, posléz na dně žlutavé, nešiř., u tř. volně zaoblené. Výtr. po-
dlouhle ellipit., zviotea v stopeoku zúž., často obloiukovitě zahnuté,
6 — 7 IX. Cyst. žádlné.

Charakteristická houbička ' pro roští a křoví, kdež vyrůstá ve vlhkém
smetí mezi travou, po celé léto a všude velmi hojně. Jednotlivé neb i trsnatá.

M. vitilis Fr. 1836. H. měnlivá. Velice gracilní. kl. 5 — 10 mm,
kuželiovijtě zvonooiv., blainliítý, čosfo s nasazeným, tmavěji šedohně-
davým hrbolkem, ostatně hladký, lysý (nerýhov.), medové žlutavý
až šedobílý a bílý, hygrof., s prosvit. 1. St. předlouhá, teninká,
(>4,Tnm), hladká, lysá, suchá, bíle 'skleněná, dole sedává a v dlouhý,
brvitý kořínek prodloužená, nahoře sotva pomoučená. L. dosti
husté, útlé, často lehlé, úzké, úzce připojené, čisté bílé. Páchne ky-
sele. Výtr. ellipt., 8 .«. Cyst. veliké, kulaté, stopkaté, ježatě ostnité.

V mechu v zahradách, v lesích pospolitě, řidčeji. 8-— 10. U Mnichovic
hojně, Jevany, Říčany, Radotín, Zbirov.

M. adonis Bull. 1791. H. jitřenka. Kl. 5—6 mm š. a 6—8 mm vys.,
trvale ostře kuželov., v mládí s okr. rovným, rumělkově červený,
v stáří bledé růžový, tence blan., až k temeni rýhov. St. předlouhá,
I mm ti, skleněná,"^ hladká, suchá, bezbarvá, nahoře poprášená, dole
dlouhými vlásky připínavá. L. dosti šir., prořídlé, čistě bílé, úzce
připojené. Výtr. ellipt.. 6—7 /'• Cyst. hojné, veliké, rovně ostře za-
špičatělé, dolů zvolna ztluštělé.

Xa vlhkém mechu v olšině u Hrusic, jednotlivě neb í trsnatá. ftevnice
(Kav.), Radotín. 8 — 10.

i) Kl. přes 2 cm šir.

M. rosea Bull. 1790 (A. purus Pers. 1797). B. ředkvičková. \'ětší
dr. barvy růžové fialové, křehký, kl. 2—5 cm. tence, skoro vodnatě

21 '^'

ji 'ížc"nn

\

Obr. 52.

Obr. 52. I. Mycena cimicaria Vel., v přir. vel., zvětš. cystidy s výtr., 2. M.
parabolica Fr., v přir. vel., zvětš. výtr. a cyst., 3. M. galericulata Sccp., v přir.
vel., zvětš. výtr. a cyst., žebernatina mezi lupeny (zvětš.), 4. M. lactcscens
Schrd., v přir. vel., zvětš. výtr. a cyst., 5. M. epipterygia Scop., v přir. vel.,
6. M. pullata Berk et Cooke, v přir. vel., zvětš. výtr. a cyst., 7. M. sr'--=--
Vel., v přir. vel., zvětš. výtr. a cyst., 8. M. ler\errima Bk., málo zvětš.,

salicina
, zvětš.
výtr. a cyst.

mas., zvoncov., pak rozlož, a trochu hrbol., hygrof., s trochu prosv.
1. při okr. Tř. dvakrát delší pr. kl, 3—4 mm ti., často stočený,
křehký, rourkov., nahoře mrtnatý, dole dlouze vlásenitý. L. dosti
prořídlé, skoro trojhranné, šir., u tř. hluboce vykrojené, na dne
příčně čehernaté, fialové. Voní silně ředkvičkou. Výtr. ellipt., 6 — 8 .«.
Cyst. obrovské, válcovitě tupě vakovité neb i napuchlé.

V lesích na opadalém listí, jehličí a v smetí, ve vlhkých koutech a zvláště
v olšinách, jednotlivě, p.le v houfech, od května do zimy po celé zemi všude
•obecná. Mění se barvou i velikostí, ale ředkvičkovým zápachem v každém pří-
padě lehce poznatelná. Někdy jest i celá bílá. Nalezl jsem v potočinách u Mni-
■chovic odrůdu drobnou, s kl. žemlově hnědým, za sucha žlutavým, s výtr. men-
šími (var. discolor m.).

M. sordida sp. n. H. špinavá. Velik. i tvar jako u před. Kl.
2 — 3 cm, kuželov. zvoncov., pak sklenuté rozlož., hrbol., tence mas.,
hladký (nerýhov.), za vlhka špinavě šedavý s prosv. 1. při okr., za
sucha špinavě bělavý. Tř. málo delší pr. kl., 3 — 5 mm ti, rovný,
hladký, lysý, křehce lámavý, solidní, posléz trochu dutý, šedavý,
na konci do olivová, sklovitě průsvitný. L. dosti husté, tenké, šir.
břich., u tř. zaobleně vykrojené, nesbíhavé. Výtr. ellipt., 7 — 8 .".
Cys;t. žádné. Houbově vonná.

Na zetlelém jehličn. nánosu v smrkovém lese v Potočinách u Mnichov.
ve společnosti Psalliota arvensis, v listop. 1915. — Nemohu v literatuře nic
podobného nalézti.

VI. Vdké dr., do sedá něho hnědá (řídce bílé), s tuhým, kořenujícím tř.

a) Cyst. vakovitě kulovité, hladké nebo ostny posázené.

M. galericulata Scop. 1772. Obr. 52. H. sahajavá. Obyčejně
irsnatá, ale také jednotlivě, kl. 3 — 5 cm, dosti ztuha kožoviiý,
dlouho zvoncov., pak rozlož, s nízkým tupým hrbolem, zvláště
k ostrému okr. hlanitě průsvitný, za sucha radiálně hustě svraskalý,
nečistě bělav}', uprostřed šedohnědý, mělce rýhov. Tř. velmi tuhý,
ý, lesklý, elast., často smáčkly, na basi ztluštělý, vlásenitý a

315

v dlouhý kořen prodlouž., někdy skroucený, 2 — 4 mm ti., šedoJinc-
davý, nahoře bledý. L. prořidlé, tuhé, 'tlusté, uprostřed nejširší,
k tř. i ok. ztížené, u tr. zoubkem odsedlé, mléčně bílé, v stáří na-
sedlé s odstínem růžovým,, na dně příčné hrubé žebernatc a čeber-
natě mezi sebou spojované. Výtr. veliké, ellipt. vejčii:é, 8 — 9 f*,
pouze 2 na basidii, dlouze hrubě stopkaté. Cyst. kulovitě vak0'vité.
oslnité.

Obecná houba na pařezech listnat., hlavně olši, dubů, buků, vrb po celý
rok (i v zimě). Mění se značně barvou i velik. — Na vrbách vyškytá se odrůda
menší, celá bílá, s kl. hustě radiálně vráskov., hedvábně lesklým (var. candicans
m.). — Na olších pozoroval jsem form.u (var. furcata m.) gracilnéjší, s kl.
I — 2 cm, šedavě žemlovým, tř. i — 2 mm ti., s 1. velmi prořídlými, širokým a
hlubokým úhlem u tř. odsedlými, často vidienými, jen s i systémem kratších
střídavými. — V starém borovém lese u Radotína našel jsem formu (var.
erubesccns m.) celou čistě bílou, ale pomačkáním rychle růžově se barvící. —
Na zetlelém dubovém listí u Mnichovic sbíral jsem podivnou formu (var. elon-
gata m.), menší, čistě bílou, s tř. velice dl., tenčím, smačklým, dole na listi
plazivým a bi vitým, s 1. užšími, útlejšími, s nádechem růžovým, kl. na temeni
hrubě bradavkatě svraskalým, radiálně hustě vráskov., přehustě rýhov., vý-
trusy 12 — 14 ^ř, cyst. dvojími: jedněmi sporými, kulovitými a ostnitými, dru-
hými malinkými, ve velikém množství, křivolace nitkovitými, ano větvitými.
Třeba ještě dále pozorovati, není-li to samostatný druh.

M. vernalís sfp. n. H. jarní. Vdik. a tvar M. metata. Kl. i — i^-^ cm
vys., trvale tupé kuželov., se ao.lidnim hrbolem, celý až k temeni
hustě rýhov., tence mas., ale nikoliv blan., hygrof., za vlhka mou-
rové šedý, za sucha špinavé bélavý, hladký, lysý. Tř. velice dl.,
I — 2 mm ti., často křivolaký, stuha rigidní, lysý, suchý, celý podél
hluboce rýhov., na basi; hrubé a dlouze bíle štětinatý, kořenující,,
temné mourové šedý, jen nahoře bledý, sotva dutý. L. dosti husté,,
rigidně tlusté, bílé, neménlivé, dosti šir.. ale nebřich., úzce při-
sedlé. \"ýtr. krátce ellipt., tupé, 6 — 8 //. Cyst. kulov., velké, přisedlé,.
krátce ostnité. Bez zápachu.

Na zetlelých větévkách pod starými hlohy v mokrém, teplém (k jihu)
chráněném údolí lučním pod MyšHnem u Mnichov., jednotlivě, již koncem
dubna 1918. — Podivný dr., cystidami a rýhov. kl. ]M. metata připomínající^
ale rýhov. třeněm na M. polygramma poukazující.

M. phyllophila sp. n. H. listomilná. Podlobná M. gailericul., ale
útlejší, menší. Kl. i — 11/2 cm, trvale kuželov., se 'solidním hrbolem,
hladký, lysý, matný, bílý, ale s nádechem růžovým, přes pol0'vinu
rýhov.. tence blaniiým. Tř. velmi dl., 2 — 3 mm ti., k basi zvolna
ztluštělý, průsvitně bílý, záhy dutý, měkký, lysý, hladký, na basi vy-
soko dlouze vlásenitý, ukousnuté k listí přisedlý (neplazivý). L/

316

husté, široce břich., u tř. zaobleně volné, bledé růžové, pomačkáním

a v stáří neměnlivé. Výtr. vejčitoellipt., 6 — 8 /*. Cyst. kulov., veliké,

ostnité.

Na opadalém březovém a dubovém listí v listn. háji u Mnichovic, po-
spolitě, 9, 1918. — Nedá se spojiti s bílými formami M. galerie, stanoviskem a
třeném od nich se liší.

M. Pruni sp. n. H. trnková. Podobná a příbuz. M. galericul. Kl.
I — 3 cm, záhy rozlož, s vyniklým, tupým^ červenohnédým hrbolem,
hygrof., za sucha matně šedavý, jakoby radiálně vláknitý anebo
jinovatkou pokrytý, aš do polov, lirnbé rýhov., tence mas. Tř.
dl0'uhý, lysý, hladký, skelně bledý, všdy plose smáčkly, na basi
ztluštělý a ukousnuté přisedlý, hrubě dlouze vlásenitý, 3 — 4 mm ti.,
dutý. L. prořídlé, široce břich., tlusťoučké, bílé (nerůžovící), u tř.
volně zúžené, na dně přičně rugosní. Výtr. ellipt., k basi stáž., 4
na ibaisidii, 8 — 9 y.. Cyist. f\-e'liké, kuilo-v., o-sitnitté.

Na mrtvých kmenech trnky ve vlhkém koute lesním (netrsnatá!) u Mi-
rešova, jednotlivě. 10, 1918.

M. fagetorum Fr. 1821. H. bučinná. Úplně podob, a příbuz. M.
galerie, ale menší, kl. 1V2 — 2>4 cm, 'tenčeji a měkce blanitý, šedo-
Iinédý s velmi prosv. temnými 1. až k samému středu, rozlož., hrbol.,
velmi hygrof., za sucha šedobélavý, radialné hrubé vrásčitý. L.
bílé, často s růžovým nádechem, velmi prořídlé, na dně příčně ru-
gosní, nepříliš šir., zúženě přisedlé, od tř. se společně (límccvitě)
trhající. Tř. tenčí i — 2 mm, hladký, lysý, velice křehký, lámavý,
mékký, průsvitný, dutý, rohově šedý, dole dlouze pla:;ivý a vláse-
nitý. Výtr. válcov. ellipt., 10 — 12 ,«. Cyst. vakovité, ostnité.

V dubinách abučinách na opadalém listí, v němž se plazivou basí kořeno-
vitě rozlizá. Pospolitě ale netrsnatě. Dosti řídce. Jevany, Mnichovice, Davle,
Chuchle, Zbraslav, Hvězda. j3d července do zimy.

M. excisa Lasch 1829. H. vykrojená. Kl. 2 — 3 cm. záhy rozlož,
s vyniklým tupým hrbol., tence blan., velice hygrof., za vlhka černý,
s prosv. 1., za sucha šedý, hluboce až do polov, rýhov. Tř. trochu
delší pr. kl, 2 — 3 mm ti., měkký, dutý, skleněný, hladký, lysý,
černý, nahoře bledší, skoro vždy ploše smáčkly. L. prořídlé, velice
široce břich., u tř. vykrojeně zúžené, šedé, na okr. bělavé, tenké,
-na ostří hladké. Výtr. krátce ellipt., 8—10 ^. Cyst. hojné, veliké,
kulov. nebo ellipt. vakovité, někdy sem tam na temeni zúžené. Bez

vůně.

Na holé zemi jednotlivě mezi travou na vrcholu Koženého vrchu u Mni-
chovic 9, 1918. — Roste prý také trsnatě na jehlic, pařezech.

317

M. laevigata Lasch 1828. //. hladká. Zjev a velik. M. sud^ra, kl.
I — 2V2 cm, blanitě průsv., bílý, ale na massivním hrbolku žemlový,
hladký, lysý, hygrof., sotva zřetelně rýhov., zvoncov., pak rozlož.
Tř. dl., 2 — 3 mm 'ti., skelně průsv., křcJiký, lámavý, podél se trlui-
jící, dutý, hladký, lysý. L. prořídlé, velmi tlustě mas., široce břich.,
u tř. zaobleně vykroj., bílé, na plose i dně Jirubě příčně žeber naté.
Nevoní. Výtr. široce ellipt.. 8 — 9 ,«. Cyst. nízce kulov., sotva ostnité.

Na opadalém a naneseném listí a smetí v křoví na teplých vápenných
stráních u sv. Prokopa. 10, 1918. — Zde věrný popis dle naší houby. Nemohu
rozhodnouti, je-li shodnou s Laschovou, poněvadž tato jest neúplně popsána.
Dle Rickena trsnatě na jehličn. pařezech.

M. calopus Fr. 1867. H. leponohá. Kl. 2 — 3 cm, dlouho tupě
zvoncov., pak rozlož., šedý, hygrof., za sucha světle šedavý, hladký,
lysý, až k temenr mělce rýhov. Tř. 2 — 3krát delší pr. kl., 2 — 3 mm
ti., tuhý, rovný, hladký, suchý, zářivě zlatožlutý dole do hnědavá,
celý hile poprášený. L. prořídlé, dos'ti tlusté, mléčně bílé, úzké, volné.
Výtr. vejčitokulov., 8 — 10 ,«. Cyst. (dle Rickena) kyjovité, ostnité.
Nevoní.

Na trouchnivých pařezech vzácně. Jest zbarvením překrásný druh. Na
smrkovém pařezu u Kunic, 9, 1916. Šumava (Kav.), Brdy.

M. dissiliens Fr. 1836. H. trhavá. Velik. a zjev skoro IM. alca-
lina. Kl. 2 — 3 cm, tupě zvoncov., pak sklen, rozlož, s velkým, tupým,
hnědým 'hrbo'lem, skoro blan., průsvitný, lysý, ale matný, popelavě
hnědý, k okr. bledší, mělce a hrubě až k temeni rýhozK Tř. sotva
delší pr. kl., poměrně silný (3 — 4 mm), dutý, někdy smáčkly, vod-
natě křehký, šedohnědavý, naboře bledý, hladký, dole vlásenitý, pře-
lomen v pentlice se třepící. L. velmi prořídlé, bílé, nešiir., široce při-
rostlé. Výtr. tupě ellipt., 5' — 6 ,m Cyst. vako'VÍtě kyjov. ostnité.

V lesích mezi mechem a listím vždy v houfech jako nasetá ^' létě a na
podzim, nehojně. Nepáchne, ale rozemnuta připomíná aroma čpavkové. Někdy
podobá se také M. rosea. U Mnichov, v lesích sem tam, Jevany, Brdy.

M. Rigelliae sp. n. H. Rigellové. Hustě trsiuitá, velik. a tvaru asi
^l. g-aleric. Kl. i — 2 cm, dlouho tupě sklen, zvoncov., pak rozlož,
tupě hrbol., na okraji zaúblený, šedě hnědavý, za siicha špisiavě
kozový, uprostřed temně hnědý, mělce do polov, rýhov. Tř. dl.,
2 — 3 mm ti., dosti tuhý, obyčejně smáčkly, pevný, pak dutý, kašta-
nově hnědý, nahoře bíle pomoučený, dole dlouze rezavě vlásenitý a
velice kořenovitě prodlouž. L. dosti husté, čistě bílé, tlusté, velice
šir., u tř. zaoblené, pomačkáním hnědnoucí. Celá houba páchne pro-
nikavě therem! Výtr. krátce široce ellipt., k basi šikmO' stáž., 10 /«-

318

Cyst. veliké, ale sporé, tlusté kyjovité, zaoblené nebo i krátce za-
špičatěné, hladké.

Xa pařezech dubů a lip vzácně. 8 — lo. \' dubinách u Chhimcc n. C. sbírala
si. Alois. Rigellová, 8, 1915. Na dubech u Jevan a Habru, na dubech ve \'idr-
hoki u Jiren, Zehušice v Zel. Hor. (Maximovič). — Trsnatostí, zbarvením a
zápachem vždy lehce poznatelná.

b) Cyst. nitkovité, kopinaté, jeh.licovité, větvité, neostnitc.
a) Kl. hily.

M. fuscescens sp. n. H. hnědnoucí. Jednoitlivě, ale pospolitě, velik.
i zjevu M. gallericulaita. Kl. 3 — 4 om, rozllož., .tupě hrbol., tence ma?.,
až k temeni mělce rýhov., nejprv cistě bílý, ale pak nahnědlý,
hladký, lysý. Tř. dl., 2 — 3 mm ti., rovný, hladký, hnědý, nahoře po-
moučeně mrtnatý, dole vlásenitý, dutý, křehký. L. prořídlé, velmi
široce břich., u okr. kl. zaoblené, zúženě připojené, na dně příčně
šebernafé, nejprv čistě bílé a záhy hnědě skvrnité, pak celé hnědé.
Duž. bílá, hnědnoucí, nevonná. Výtr. tupě ellipt., k basi stáž., 8 až
9 ,M. Cyst. různého tvaru, některé kulovitě vakovité, veliké, jiné
v zoban zúž., jiné dokonce v i — 2 ramena rozdělené, prodloužené,
jiné váloov.

Jednotlivě ale pospolitě v trávě a mechu na krajích lesních u Mnichovic
dosti často, Jevany, Davle, Slapy. V létě až do pdzima. Rychlým hnědnutím a
netrsnatým vzrůstem význačný druh.

M. sudora Fr. 1821. H. bílá. Kl. i>4— 21/2 cm, trvale knželov.
zvoncov., někdy trochu rozlož., pak ale tupě hrbol, blanitě mas.,
celý čistě bílý, hladký, jemně mělce rýhov. Tř. velmi dl., i — 2 mm
ti., bělostný, dole vlásenitý, nahoře útle rýhov. L. úzce připojené,
nešiř., dosti prořídlé, bílé s nádechem růžovým. Výtr. lupě ellipt..
13 — 15 /(. Cyst. velké, rio.vně zašpičatělé, dole širší.

Na pařezech listn. stromů, na zetlelých listech v hájích řídce. V Ra-
dotíně v říjnu* 1913 (Šimek), Kosoř, nad Trójou.

P) Kl. zbarvený.

M. deformata sp. n. H. znetvořená. Kl. 2—3 cm. blanitě průsvit.,
trvale tupě kuželov., posléz trochu rozlož, s vyniklým, tupým
hrbolem, vždy excentrický a různě znetvořený, hy^^rof.,^ šedavý,
matný, až k temeni mělce rýhov., vrásčitý. Tř. málo delší pr. kl.,
2—:^ mm ti., hladký, lysý. skelně bílý, dole trochu nasedly, vždy
nahoru zvolna ztluštělý, na basi dlouze vlásenitý, ale nekořenivý.

319

L. prořídlé, šiř., obloukovitě na tř. sbíhavé, bílé. \'ýtr. ellipt., na

basi šikmo stáž,, 8 — lo ,u. Cyst. sloupkovitě tyčinkov., rigidní, tupé,

tlusté. Nevoní.

Xa opadalém listí a jehličí v lesním stínu u Kunic, trsnatá a hustě po-
spolitá, 8, 1918. — Zde opět přiklad, jak r. Mycena tvoří přechody k r. Omphalia.

M. parabolica Fr. 1836. H. parabolická. Velikost a tvar asi jako
M. polygram. Kl. i — 1I2 cm š. a i — 25'2 cm vys., trvale dlouze kiiše-
lov. tupé zvoncov., trochu hygrof., za vlhka temné mourové hnédý
s černým temenem, za sucha šedý, bíle ojíněný, až k tem. mělce
hrubé rýhov., blanitý, průsvitný. Tř. vehni dl., 3 mm ti., dolů zvolna
ztluštělý, černohnědý, dole dlouze bíle vlásenitý, někdy s odstínem
fialovým, dutý, elast., útle vláknitý. L. dosti tlusté, u tř. skoro volné,
prořídlé, úzké, bílé, na ostří i ploše pokryté již lupou viditelnými
osténky (cystidami). \^ýtr. vejčitoellipt.. k basi šikmo stáž., 12 až
14 //. Cyst. převeliké, rigidní, tyčinkov., na konci často ostře hrotité
■neb přišpičatěné, dole širší. Nevoní.

Xa pařezech v humuse a smetí lesním, v houfech nebo i trsnatá, nehojné.
Hlavně na podzim. Mnichov., Ondřejov, Jevany, Říčany, Strašíce, Šumava,
Hvězda (hojně!). — Tmavou barvou a náprstkovitým kl. lehce poznatelná.

M. atrofusca sp. n. H. černohnědá. Jednotlivě nebo trsnatá, statná,
černohnědá. Kl. trvale tupé kiiželov., s široce odstálým okr., temně
hnědý s černým temen., hygrof., za vlhka trochu slizký, s prosv. 1.
do V3 kl., podle okr. nepravid. krátce rýhov. Tř. dl, 3—4 mm ti.,
temně hnědý, dole černý a brvitý, vždy po celé délce smáčkly, tuhý.
L. dosti husté, tlusté, šir., u tř. skoro volné, čistě bílé, pomačkáním
•trochu hnědnoucí. Výtr. šir. ellipt., k basi krátce stáž., 12 — 15 .".
Cyst. na ostří sporé, nepatrně malinké, tence tyčinkov., jen některé
na basi cthištělé.

Na smrkových pařezech v lesích v Krkonoších, 7, 1919 'Jedlička). Jest pří-
buz. před., ale kl. dole široce rozevřený, větší a cj"st. docela jinaké.

M. polygramma Bull. 1788. H. rýhovaná. Kl. tence mas., tupě ku-,
želov. nebo podlouhle zvoncov., 2 — 4 cm, tuhý, na okr. hustě rýhov...
temné šedý neb i do hnědá, suchý. Tř. velmi dl., 3 — 4 mm ti., tuhý,
šedý neb i ocelové modravý, hedvábně lesklý a ostře podél hustě
rýhov., často pokroucený, dole brvitý. L. k tř. zúž., skoro volné,
bélavé. Výtr. vejčitoellipt.. 8 — 9 i*. Yý^r. vřetenov., rovně za-
špičatělé.

Na pařezech listnat. stromů jednotlivě i trsnatá, po celých Cechách hojná,
po celé léto. Kl. jest posléz kuželov. rozepjatý, radiálně přejemně žilkov., na
okr. hrubě rýhov.. šedý. Již po stopce lehce poznatelná. Kl. i 1. v.istáří bývají

320

hnědě skvrnité. — ■ U Roblína v teplých listn. hájích nalezl jsem formu (var.
fuscowaculatci m.) s tř. dole hnědavým, nahoře bledým, s 1. čistě bílými, kl.
šedým, pomačkáním rychle hnědnoucími, s duž. na řezu rychle červenající.

M. cystidifera sp. n. H. cystidonosná. Kl. i — 2 cm, kuželov., zvon-
cov., průsviitniě Majn-., lískově načervenalý, čárkov., hilaidký, lysý. Tř.
dl., tenký (i — 2 mm), bledý, hladký, dutý, nahoře velice pomoučený.
L. skoro prořídlé, bělavé, dosti šiř., ■skoro volné, na ploše i na dně
příčně žilkované, na ostří cystidami chlupaté. Výtr. kulovitě hruš-
kov., 7 — 8 ,», cyst. na ostři přehusté, předlouhé, nitkovité. Nevoní.

Poblíž dubového pařezu na stráních Radolínských v říjnu 1915. — Svými
cyst. a výtr. zvlášť význačný dr. M. rhaeborhiza Lasch jest asi příbuz., výtr. prý
jsou ale ostnité a o cyst. se nemluví.

M. melina sp. n. H. medová. Trsnafá, kl. 2 — ^^^ cm, velmi
hygrof., nejprv tupě zvoncov., pak nízce rozlož., na tem. uťatý,
'blaniíě průsvit., aň do středu hustě svraskale rýhov., světle medově
žemlový s prosv. L, hladký. Tř. předlouhý, rovný, 2 — 3 mm ti.,
dutý, dosti pevně elast., hladký, bledě žemlo^vý, dole vlásenitý. L>
prořídlé, vlnitě zprohýbané, na dně žebernaté, bledé, široce přirostlé
a často^ zřetelně sbíhavé. Výtr. skoro kulaté, 4 — 5 <«. Cyst. sporé,
krátce nitkovité, někdy s větévkou.

Na trouchnivých pařezech v pralese pod Boubínem v Šumavě v červenci

1914 sbíral p. Hejny. Podivný druh, opět jevící vztahy k r. Omphalia. Snad

jest M. rhaeborhiza L.asch příbuzná.

M. tíntinabulum Fr. 1836. H. pařezová. Velik. i tvar M. galerie,
ale st. vždy krátké. Kl. nejprv tupě zvoncov., pak rozlož., sotva
nízce hrbol., blanitý, 2—^ cm, hnědý, lískově šedý až i bělavý,
Jdadký, slizký, podle okr. rýhov., hygrof. Tř. sotva delší pr. kl,
2 mm ti, k basi ztenč., skoro rohovitý, bledý, dole kaštanově hnědý,
hladký, lysý, tuhý. L. bílé, v stáři načervenalé, tenké, prořídlé,
břich., u tř. zactolené. Výtr. ellipt., k basi šikmo stáž., 7—8 f*- Cyst.
křivolace vláskovité, sporé. Nevoní.

Na kmenech a pařezech, hlavně bukových, jednotlivě i v trsech, celé
léto až do zimy. Řídce. Vídrholec u Běchovic, Jevany, Šumava (Kav.).

M. cimicaria sp. n. H. štěničná. Kl. 1—3 cm, nízce sklen., s tupým
hrbolem, tence mas., hygrof., ■smolně černavý, s prosv. 1., za sucha
olověně šedý, hedvábně lesklý, na okr. vroiubkovaný a krátce mělce
rýhov. Tř. málo delší pr. kl., 3—4 n^m t^- pevný, elast., lysý, hladký,
■oblý, šedý, v dlouhý vlásenitý kořen prodloužený, posléz dutý. ^^L.
tmavošedé, u tř. hluboce vykrojené, nehusté, šiř. a dosti ti., příčně
rugosní, vykrajovaně hrubě zubaté. Duž. v kl. bílá. v tř. šedava,

521

vodnatá, silné štčniccini odporně páchnoucí (po rozemnutí). \'vtr.
4 na bas., podlouhle ellipt., 7 — 8 .". Cys:. přemalinké, nad basidie
sotva vyniklé, křivolace, tence nitkovité.

V starých borových lesích z humusu jednotlivě, patrní": z podzemnich ze-
tlelých kořenů, vzácně. U Ondřejova, Mnichovic, Hrusic, jirna (Zv.), Radotín,
v létě a na podzim. Dosti velká houba, snadno poznatelná. Zápach hlavně z ro-
zemnutého tř. jest hrozný. Chtěl jsem ji dřivé považovati za IM. rugosa Fr.,
zvláště dle podobného obrazu v Cooku, ale vidím, že tento druh jest pochybný.

c) Houba páchne pronikaz'é čpaťkem.

M. alcalina Fr. 1821. H. louJiová. Trsnatá, velká, asi jako M. ga-
lerie. Kl. 2 — 5 cm, kučelov. zvoncov., pak rozlož, s tupým vyniklým
hrholcm, dosti mas., hygríof ., za vl'hlka černohnědý, s 1. do ^ prosv.,
k okr. bělavý, často jako ojíněný. Tř. dl.. 2 — 3 mm ti., černohnědý
s fialovým tonem, lysý, hladký, dole dlouze vlásenitý, rovný, tuhý,
lámavý. L. mléčně bílé, nešiř., dosti tlusté, skoro prořídlé, na dně
příčně žebernaté, obloukovitě připojené a někdy žebernatě sbíhavé.
Páchne silně čpavkem. Výtr. ellipt., na basi šikmo stáž.. 8 — 12 «.
Cyst. hojné, veliké, vakovitě ellipt., někdy s krátkou špičko v.
Na pařezech a dříví v zahradách a lesích hojně, hlavně na podzim.

M. ammoniaca Fr. 1824. H. čpavková. Před. podobná, také dosti
veliká (2 — 4 cm), kl. trvale tupě kuželov., šedavý s odstínem do
hnědavá neb i růžová, velmi hygrof., za sucha skoro bílý, svraskale
rýhov. L. mléčně bílé, dosti tlusté, nešiř., prořídlé. Tř. dl.. 2 — 3 mm
ti.. du'tý, lámavý, hladký, 'Světle po^pelavý, skoro průsvitný. \'ýtr.
ellipt., 10 ,«. Cyst. tyčinkov.. zašpičatělé, často pokřivené, dole širší.
Páchne ostře kysele čpavkovitě.

Jednotlivě na zemi a mezi listím a smetím v lesích, na polích, u cest,
v zahradách všude hojně po celé léto. Hojně ve Stromovce.

M. leptocephala Pers. 1798. H. ojíněná. Útlá, křehká, lámavá.
Vždy jednotlivě. Kl. i>l — 3 cm, hygrof., sklen, rozlož., sotva hrbol..
Jiluboce skoro ač do středu rýhov., tence průsvitný, matný, ojíněný,
smutně šedý do hnědavá, často nepravidelný. Tř. křehký, láma\^',
rourkovitý, velmi dl., i — 2 mm ti., hladký, lysý. šedohnědý, dole
temnější. L. šedé, velmi prořídlé, nešiř., velmi křehké a nápadně na
ploše i mezi sebou příčně žilkované. Výtr. ellipt.. 7 — 8 f^. Cyst.
sporé, malé. krátce zašpičatělé, dole napuchlé. Páchne odporně
čpavkem.

Na pařezech, v trávě, mechu, smetí, často podle lesních potoků a v mo-
křadlech, vždy ojediněle, po celé léto. A sude rozšířená.

322

M. nítrata sp. n. //. dusičná. Daleko drobnější než před. Kl. i až
lYz cm, rozlož, kuželov., skoro se špičatým hrbolkem, útle blan.,
hygrof., lysý, nerýhov., s pros v. 1., šedavý, na temeni do hnědá, za
sucha bělavý. Tr. dl., teninký {V2 mm), hnědavý, nahoře šedý,
křehký, dutý, hladký, nahoře poprášený. L. velmi prořídlé, nešiř.,
uprostřed nejširší, u tř. obloukovitě připojené, mléčně bílé, s kra;-
šími střídavé. Výtr. kulov. ellipt., 5 — 6 /». Cyst. hojné, tyčinkovité,
rovné, tupé, dole ztluštělé. Páchne čpavkem.

Ve vlhkém mechu v modřínovém lese na Boukalově stráni u Mnichovic
v srpnu 1917, ve velikém množství jako nasetá (netrsnatá). Poblíž modřinu
u Hrusic, 5, 1918. S před. nemiiže býti spojována.

VII. Me7iší nebo prostřední druhy, sedavé nebo hnědavé, s křehkým,

nekořenujícím třeném.

. a) Cyst. kulovitě vakovité, ostnité.

M. cyanea sp. n. H. blankytná. Kl. i — 2 cm, trvale kučelov., s na-
sazeným massivním hrbolem, tence blan., hygrof., šedě hnědavý,
za sucha skoro bělavě olověný, až k temeni hustě rýhov. a mimo to
radiálně útle vláknitý. Tř. velmi dl., i — 1>4 mm ti., dosti tuhý,
dutý, hladký, lysý, dole šedavý, nahoře nečistě bělavý, na konci
ocelově modrý. L. husté, tenké, dosti ši-r., břich., u tř. zúž., bílé.
Výtr. ellipt., k basi šikmo stáž., 6 — 7 ^i. Cyst. nízké, kulovité, ost-
nité. Nevoní.

Pospolitě ve vlhkém koutě v mechu pod křovím v teplé rokli nad Trójou,
10, 1018. Jest příbuz. M. vitrea.

M. flavescens m. H. nažloutlá. Kl. 5 — 10 mm, trvale kuželov.,
na temeni skorO' bradavkovitý, útlý, průsvitně blan., hygrol., lysý,
šedě bělavý, ai3 Ik item. útle rýhov., na okr. často nažloutlý a také na
ostří 1. žlutavý. Tř. předlouhý, sotva >4 mm ti., dole vlásenitý, ale
nekořenující, bledý, dole do šedohnědava, lysý, suchý, dutý, lá-
mavý, v mládí útle poprášený. L. mírně břich., dosti prořídlé, u tř.
volné, čistě bílé. Výitr. význačně klinovité, 8 — 10 \i. Cyst. hojné,
kuiliav. viakl3iviité, hiiistě io'stn<ilté. Nevoní.

V kj'prem mechu v modřínovém lese u Mnichovic, 8, 1915- Hojně v písči-
tých borech u Lysé a Čelákovic.

M. vitrea Fr. 1821. H. skleněná. Kl. i— 2>4 cm, tupě zvoncov.,
pak rovně rozlož., sotva hrbol., útle průsvitně blaniiý, mělce
svraskale rýhov., velmi hygrof., s prosv. 1. až k temeni, šedavý
s hnědým tonem, za sucha šedý, hladký. Tř. dvakrát delší pr. kl.,

323

I mm ti., dole šedchnědavý a vlásenitý, nahoře bělavě skelný, dutý,

hladký, L. prořídlé, bélavé, dosti úzké, zúženě přisedlé, na dnč

velice význačné sítnate šehernatc. Výtr. ellipt., 6 — 9 /<. Cyst. velmi

nízké, kulov. hruškov., ostnité.

Na jehličí v starém borovém lese u Mnichovic jako nasetá (netrsnatá).
V létě. Celkem vzácný druh.

M. iiietata Fr. 1821. H. kuzelovitá. Kl. i>4 — 2 cm vvs. a i cm
dole šir., trvale v dlouJiý, solidní, úský zoban kučelovité protáčený,
šedý, hnědě narúžověh'', matný, hygrof., až přes polov, hrubé rý-
hov., blanitě mas. Tř. velmii dl., tenký (i mm), lysý. hladký, ri-
gidní, lámavý, rourkov., pcdél vláknitý, šedavý, nahoře často po-
kroucený. L. dosti úzké, zúženě přisedlé, husté, bílé. Výtr. ellipt.,
10 — II lí. Cyst. veliké, kulov. osténkaté. Nevoní, ale někdy páchne
kvsele.

v trávě, mechu a smetí v lesích hojně, vždy pospolitě. 8 — 10. — Barvou
značně měnlivá, ale úzce kuželov., rýhov. kl. ji vždycky prozradí.

b) Cyst. jchlicovité, lahvicovité nebo nitkovité.

M. balanícola sp. n. H. žaludová. Kl. i — i/^ cm, široce rozlož,
sklen., šedé hnédavý, na temeni tmavší, slabě rýhov., blanitý. Tř.
velmi dl., asi i mm ti., obyčejně smáčkly, tuhý, hladký, černo-
hnědý, dole kořenující a předlouhými vlásky porostlý. L. dosti pro-
řídlé, široké, u tř. vykrojené, bílé, sa sucha trochu krémové. Výtr.
ellipt. válcov., k basi šikmo stáž., 8 /*. Cyst. kopinaté, zašpičatělé,
tlusté, rovné, hojné.

Na opadlém žaludu u Peruce v srpnu 1919 sbíral p. řed. O. Reisner. Jed-
notlivě. Snad jen na žaludech.

M. crystallina sp. n. H. krystalinická. Kl. i — 2 cm vys., trvale
ostře kuželov., blanitý, hladký, lysý, šedohnédý, do poloviny ostře,
husté rýhov., slabě hygrof. Tř. velmi dl., i — 2 mm ti., rovný, pevný,
často zkroucený, podél útle rýhov., hladký, lysý, nahoře poprášený,
šedavý as temné šedohnédý. L. husté, bílé, dosti šir., zúženě při-
sedlé, ťuhé. Výtr. veliké, vejčitoellipt. až skoro kulovité, 10 — 14 \j-
Cyst. hojné, nejvýš různotvaré, křivo^lace nitkov., dole tlustší,
prstnatě větvité, zaškrcované neb paličkovité. V pletivu lupenů
četné krystaly žlutavé, 15 — 24 ,u. Bez zápachu. Duž. zraněním ne-
měnlivá.

Na spáleništi na výslunné, teplé, travnaté mezi v lese Krčském na podzim
r. 1917, 1918. Jednotlivě ale hojně. Jest velice charakteristický druh, ač zev-

324

rejskem nenápadný. Bezpochyby pouze na spáleništích nebo starých stepních
formacích.

M. praecox sp. n. H. ranná. Trsnatá, kl. rozlož., 2 cm š., dlouho
fupě náprstkovitý, hladký, mastně lesklý, hygrof., za vlhka černo-
šedý s prosv. 1. do Vs, sotva rýhov., blanitý, za sucha bělošedý. Tř.
předlouhý, rourkov., sotva tuhý, hladký, lysý, nerýhov., šedavý,
dole vlásenitý, ale nekořenivý, bez mléka. L. dosti husté, sir. břich.,
nejprv bělavé, pak šedé s bílým ostřím, dosti tlusté. Výtr. tupě
krátce ellipt., k basi stáž., 8 — 10 /«. Cys't. na ostří velmi hojné, rušně
utvářené: lahvicovité, tupě kyj ovité, válcovité, rovné i pokřivené,
tupé. Páchne slabě kysele.

Na mokvavých místech kmenů bukových, habrových, na pařezech dubta,
buků, habrů, z jara. U Roblína v starých bučinách v dubnu 1920, ve Hvězdě,
u Kosoře, Karlštejn. Podobá se poněkud M. pullata, ale kl. jest tupý, 1. hustší
a širší, cyst. mnohem menši a jinak utvářené a nemá mléka. Spiše patří do pří-
buz. před., jež má ale výtr. kulovité a cyst. větvité.

M. stannea Fr. 1836. H. cínová. Kl. i — 3 cm, obyčejně nestejně
vel., trvale cvoncov., s tupým massivním hrbolem, pak trochu roz-
lož., velmi hygrof., za vlhka šedohnědavý, s tmavě prosv. 1., za
sucha šedé cínově lesklý, na okr. vroubkov., mělce oddálené bráz-
ditý, doisti ztuha blanitý. Tř. velmi dl., 1—2 mm ti., hladký, lysý,
elast., dutý, šedavý, někdy smáčkly. L. velice tlusté, velmi prořídlé,
široce přirostlé, šedé, ale na ostří bílé. Výtr. ellipt. k basí šikmo
stáž., 10 — 12 /u. Cyst. na ostří veliké, rigidni, kopinaté nebo lahvi-
covité, tupé. Páchne rozemnuta kysele.

V trávě a mechu na suchých pahorcích, výslunných mezích, vždy mimo
les (!), pozdě na podzim. Jednotlivě. Po cínově šedém kl., šedých, řídkých a
tlustých 1. lehce poznatelná. Často bývá na některých stanoviskách sterilní.
Ricken popisuje falešně výtr.

M. atrocyanea Batsch 1786. H. černomodrá. Podobná a příb.
před., kl. 1—3 cm, sklenuté rozlož., tupě hrbol., do polov, hustě
rýhov., šedý, hygrof., s temným temenem. Tř. dl.. rovný, hladký,
dole vlásenitý, nahoře šedé blcdavý, dole tmavý aš černý s^. odstínem
modravým, rourkov., dosti pevný, inahoře ojíněný. L. :S'Otva tlusté,
šedobělavé, husté, dosti úzké, obloukovítě přisedlé, na os,tří hustě
chlupaté. Výtr. tupě krátce ellipt., 10—12 ,». Cyst. na ostří prehusté,
veliké, vřetenov. neb lahvicov., rovně v špičku protažené. Bez zá-
pachu.

Ve vlhké trávě ve Stromovce mezi koni f érami na podzim 1917-

M. atroalba Bdit. 1785. H. černobílá. Kl. jVj^zVo cm, tupě ku-
žetov. zvoncdv., tence mas., někdy mSke rýhfjiv., tmaa-ě šedohněidý

52.5

/

Obr. 33-

Obr. 53. I. CoUybia fasipes Bull., 2. C Hedrychii Vel., 3. C. bohcmica \'el.,

4. C. extuberans Fr., 5. C. rhizophora Vel., 6. C. acervata Fr., 7. C. tenacclla

Pers. — Vše v přir. vel., zvětš. výtr. a cyst.

hygnaf., za sucha smutniě šedý. Tr. -nepřrliiš dl., i — 2V2 mim ti..
tmavě šedloh^nědý, .nahoíe blediší a ipopirášený, ratvřkolv., křehký.
L. špinavě bledé, pak šedé, velmi prořídlé, ddsWi' tliusité a šir., široce
obloukaviitě priiriG)slt(l'é, na ostří i ploše již okem viditelnými cysfi-
dami chlupaté. Duž. špálmavá, velmi šfavnatá, bez zápachu. Výtr.
elUipt., 12 — 13 fi. Cyst. velmi dl. (40 fi), rovriiě tyčinfcoviité, tupé,
ddlle niapiuchlié.

Na pahorcích a mezích mezi travou a mechem, také v starých, světlých
borech u Mnichovic na mnoha místech, na podzim. Vodnatě šedavýrr,, křehkým
kl. a vodnatě skelně průsvit, a přehrádkovaným tř. význačný. — U Roblína (na
vápně) nalezl jsem v smetí lesním formu s kl. hluboce hrubě brázditým, bledě
šedohnědým, s 1. bílými, s cyst. dlouhými, tyčinkov., zašpičatělými, dole neztlu-
štělými, sem tam větvitými.

M. dealbata sp. >r\. H. obílená. Přílbuz. a podob. M. :sťan,nea. Kl
I — 2 cm„ tuípě zvoncidv., iinělce rý1hic(v., bílý, jen na temeni hnědý.
Tr. I — 2 rmm -til., dolk°i zívioilina zitlušitSljý a zde obyčejně smáčkly,
duitý, lysý, ddLe dllouze vtlás^enitý, šedě hnědý. L. prořidlé, itlusté,
nešdiroké, cistě bíle. Výitr. vejčiiťoellliipit., šlikuno isltaž.. 6 — 8«. Cyst.
'dlpuhé, rigiidně tyčiinlkolv., kopinatě zašpičatělé.

V lesním smetí v bučinách u Mouchnice na Moravě (Sladký, 9, 1918).

Collybia Fr., Penizovka. Obr. 53

Malé i! velké houby, naimnoze slabě, šťavnatě, měkce masité, ne-
koinipaktoi, .rtódbžIiKiujici. Tř. ohrupaivciitě až 'skoiro rohbviitě a;uhý
rouirikoivitý, inia baisi oaslto v kioiřen priodtauženiý .nebO' ;s ivětiviitými
kořiinky. Kk 's,klenutý, v niiliáJdi na iokralji pad)vii»n»utý. L. 'U tř. vy-
krojeiné až docek vloil^né, oeslbihavé. V<Ttr. bez:lxiirvé, elUpoične až
kullasté, hladké. Cysitlidy čaislto 'nia úkri 1. vyt)v|o|ře.né. Někdy vyviinuity
scilerotie. Rostou na zem\\ ^allie také nia dříivi, pařezech, kmsnecli
šiškách, tři druhy 'iiaké mia zeitlelých hioiibách-.

Druhy itohotlo rodu jsdu ú\%ú\ TŮméhioi vzezřeni a nesmadnío
daji se povircih/ně od 'sebe rdzeztniati (viz na př. C. pliat>'ii^hylllia a
C. Iiiuberosa). Při ohledáváni vždy třete dbáti iťaké rodu MriTa-sxniius
a Trichiqlloma. Coillybie objeviiíji se ji'ž nia jaře a největši počet
v květnu a čeinvnu. Rcisitoiu tskoro vesměs v lesich rnla humuse nebo
pařezech a kmenech. Něktieré itaiké ,nia stromech v zahradách. Velmi

327

čaisito žeime dok třen dliouhý kořen (C. imacnoura) nelx5^ četné, roiz-
větvené bíllé podzeuniní koří niky (C. 'rhizophoira), některé dělají
hililzky (C. 'ťulberdsla) . Zdá se, že rod teniti | jest dosiťi zanedil^án a
v 's:a(m|é E'vr'o(pě ^miniohem více druhů labsiahiije, než posird Liíteratuira
uivádS. Zvláště okruh C. diryapihiília jeis,t vůbec oeprohadán. Saccardo
uviáldí všech 205 dr, z nichž 118 evíriopisk\'ch. Ricken uvádí 63 dr.
středio(evriopsikýdh. Neijzinámější a výzmačné druhy j^siooi v Cechách:
C. pílatyphyllla, asemiia, niíacTOuira, longiiipes, fulsiíipes, dryophi'la, rhizo-
phoira, teniaoellia, veliutiipeis, tuiberosa.

A. Tř. podél rýhovaný nebo hrubě brázditý, lysý.

a) Velké druhy, v lese v mechu a Juiuiiisc rostoucí (vyjima
pařezioviou C. plíaityph.).
a) Třen na basi sotva nápadně z-tluštělý.

C. platyphylia Pers. 1796. P. širokolupenná. Vždy jednotlivě,
statná, veliká, masitá ihouba. Kl. 8 — 12 cm, .nepříilliš tlustě, vodnaíě
miais., sklen. rozLož., s dlloutiio imaspod zahnuitým tence ostrým, bla-
nitě průsvitným, 1. přesahujícím okr., měkdly s Tiízkým, tupým
hrboleim, tmavě popelový, hladký, nadiilailině tmiavě vlákniíitý, sa sucha
vláknitě trhavý (s běliolstooiu duž. v trhliinách). Tř. siolidní, pevně
elast., hrubě vláknitě rýhov., šedaaý, až také bílý, i — 2 cm ti.,
sotvia delší průmšrti ^\., dole sotva zťllustělý la ufiatý, se dřevem
iSTioiSttllý. L. Yéími prořídlé, nejvýš sir. {1V2 — 3 cm), nestejně šir..
bíle, čiasitq viniííté a zubiaté, úzce, ale hluboce vykrojené, na ploše
příčně vráskované. Výtr. tlulsitositěnné, nepravid. kulaté, k basi
krátce stáž., 8 — 10 f*. Cyst. hruškiov. nebio kuliofv. vakovité.

V hlubokých, vlhkých lesích na pařezech nebo v humuse poblíž pařezů
dosti rozšířená a lehce poznatelná houba. Po celé léto do podzima. Strašíce,
Padrt, Rožmítál, Blatná, Šumava, Písek, Pecny u Ondřej., Jevany, Chuchle,
Blanský les, Krkonoše, Jizer. Hory. — U Karlštejna, Roblína, Rakovníka vy-
škytá se forma (var. sulcata m.) menší, s tř. zvlášf hluboce rýhov., 1. užšími,
jen mělce vykroj., kl. na povrchu neroztrhaným. Vždy na lístn. pařezech.

C. maculata Schw. 1805. P. skvrnatá. Druh zvláště veliiký. Kl.

5 — 13 om, vodniatě, uprostřed tltiistě, k okr. tence pTŮsviitně mias.,
zvomooiv. sklem., hladký, ilysý, hygr/oif., za (ílucha bílý, na temeni
hnědočervený až černavý, imiiimo tio semi taim červeně skvrnitý (tak
i pomačkáním), hrblo!. nieb i bez hrboiPu. Tř. sotva delší pr. kl.. stejně
ti. (i cm:) nieb í dole trochu zitluštSlý, podél hrubě vláknitě rýhov.
(také uvnitř), bílý, ale na basi červenavý a rovněž pomačkáním

328

hnihc rýlun'. brd'

'■^*%-

->6i?í>^

'v:Sy>j^

m

Červenající, clasl. pevný, někdy smáčkly, na basi krátce šikmo ko-
řenující a dlouze A4á(íieniity'. L. \-elmi hiusté. bí'lé, tenké, itské, na
ostří zuhaté, u 'tř. oistrým úhlem xykroijené, volné, cervenč skvnniité
Duž. tólá, slsadce \iotntná, Výtr. kulaité. 5 — 6 /*.

\'e vlhkých niechatinách jeliličn. lesu, řidcc. Pospolitě nebo trsnatá, hlavně
na podzim. Pecny nad Ondřejoveni, \'idrholec u P.cchovic, Stiuhařov, Jevany,
Strašíce, Zehnšice v Želez. Hor. (Maxin..).

C. striatipes s.p. n. F. pnihonohá. Kl. 3 — ó cm, nejprv kuilov., pak
k!UÍ'Qv. zvonicoa.. hladký, lysý, jen nia okr. v m^ládí pýfi'tý, čokolá-
dové nahnědlý, niěkdy do čerA^ema, tence mas. Tř. dl.. asi 8 mrni
ti., elasit., z niadmuté base mahiolrii zívolma zúž.
dítý, červenohnč-
dý, bílým pa vů-
či na týin nebo
h'e(lvábitýan po- '
vlakem potaže-
ný, na basi s dl.
nitkovitými ko-
řínky. L. íiskř.
volné, husté, u
tř. caohlené, 11a
ostří zubaté, k
okr, zvolna zúž..
bílé. Duž. běla-
vá, s odstínem
červeným. Výtr
ellipt., k basi siaž,, 6 — 7 /'. Páchne o\stře kysele!

Ve vlhké mechatině v mladých obecních smrčinách n Struhařova, 8, 1914.
C. distorta Fr. zdá se býti totožnou, ale má míti výtr. kulaté a 1. nezubaté.

fi) Třeú na basi -relice -fluštélý.

C. butyracea Bulil. 1791. Obr. 54. P. máselná. KL 3 — i) om, dosti
flTnals., nejiprv A-ejčifé iskletn., s okr. podvin.. ]>ak roiztož., časito ne-
roiviniě laločmatý a excentrický, s okr. v imládí sliabě pýřitým, blanii'tě
1. ipřesialhujícím, ma povrchai hdadký, tnoicTTU sMzký, ma>stné lesklý
kaštanové hnědý. Tř. kratší pr. kl., 'uprmsitřed la&i 1 cm ti., s na-
dmuté base nahoru smilná súž., měkce houbovitý, yjievine koroviitý
hrubě šebernaté rýhovaný, dole červen ohnědý, niahoře bledý a bí4e
ojíněný, uivoiitř s duž. bídou. L. vellmi, bulsté. tenké, cistě bílé, zu-
baté, u tř. zaobleně volné, velmi široké, k okr. zvotaa zúž. Duž

\

\

'i

Obr. 54. Collybia butyracea Bull.
starší a mladší houba.

Málo zmenš.

22

329

óiistě hilá. x.á'pacliu iKikysléhi ►. \'ýtr. 'krrVtce elli]»t.. k l)as<i sta/..,

4—5 ."•

\ lilubolvvcli lc<icli v iiuclui .1 liuimisii vmuIc na podzim (li>sti hojná.
\' hiičinách JcvatTikych nalezl jsem formu > mcnšim, kaštanovým kl. (4--5 cni)
a s tř. dole tak nadmutvm, že se jeho průměr rovnal skiuo průměru kl. ( t-lý
tr. byl bíle mrtnatý fvar. inílata m.V

C. asenia Vr. 1S21. P. Icitčclovitá. Podob, a .přílm/.. před., ale
menši. Kl. 3 — 5 cm š.. jM-avid. zvoncov. sklen., při(k voidoroívne nv,-
k)ž.. .s- hnědýni hrbolcDi. šedolhnědý, na icfótrém. tenkém okr. l>ělavv.
íence mas., hladký. Tř. mádo 'delší ipr. kl., na basi a/. 2 cm, dole
kužclovitc napuchlý, měchovitý, uvniiitř bíle lnoiobovitý, .^edý, hladký
iemiiř čárkovanc vláknitý, n-abdře ivtle mrtnatý. L. hui.-ité, lehlé
tenké, sir., bílé, cek)kraj'né. u tř. zaoblené. Výtr. elliipt., k basi
šikmo staiž.. 4 — 5 //.

\' le.sním humuse v lesích v létě a n;i podzim vždy v houfech všude veln.i
obecná. Obyčejně ve společnosti Clitocybe odora a Psalliota arvensis. Kl. brzo
světlý, brzo tmavě hnědavý, velmi hygrof., za vlhka s pnisv. 1. Tento druh se
n autorů spojuje nebo zan)ěmije s pi^ed. Tak u Cooka (tah. 143) není C. buty-
racea, nýbrž ('. asema. C. butyracea jest mnohem řidši a větši a jen na podzim
se objevující

C. phaeopodía Bull. t7<)i. /'. nadutá. Velikost i tvar I". l)Uty-
raoea. ale jinak zbarvena. Kl. dosti mas.. 5 — t) cm. rozloiž., sotva
hrbí., hladký, lysý, černošedý, uprostřed černohnědý, soitva hygirof.
Tř. .aisi zdélí ])r. kl., uprTislřed i cm ti., doilů zvolna velice napuchlý,
iTvmitř měkce hionbovitý. zevně .^jtiuha okornatělý, lysý, černohnědý,
hrubě hnědě a bíle rýhov. L. hu'S'té, neipříliš sir., častíc lehlé, tenké,
u tř. zaoblené, nečistě (skr.iro šedavě) bělané. Výtr. kcpinatě elihpt..
k haisi zahn'Utě stáž. 5 ^. Duz. kl. jakož i 1. pomačkáním hnědnoucí.

\' dubovém lese na Chuchelském vršku na podzim 1916 sbírala O. Zvěři-
nová. Jest jistě správně určena, posud málo kde v Kvropě sbírána.

C. funifera sp. n. P. provazcovitá. Kl. 4 — 5 cm. tence a měkce .
ma*., rozilož., upirostřed trcchti 'tupě hrbdl., hladký, lysý. málo
hygirof., kozově bledý, na temeni přihaiědlý. Tř. velmi dl., rudo-
hnědý. lysý, hlladký, podél ostře rýh K.. dole skoro hlízovité na-
puchlý a jakoby z volných provazcú spletený (jsou to žebra s tř.
sbííliiajjící, iDviolněná) a vlášením s oikolími spojený, brzu 1 dutý.
L. doš'ti' hulsté, úzké, u 'tř. volhě zaoblené, bílé. \'ýtr. elHpt., 4 — 5 .<'•

\ Krkonoších v hlubokých lesícli \ humuse v červenci \i)\~ sbíral dr. A'(/-
vina.

330

b) Menši houby, rostoucí vesměs na parezecíi a dřiví.
a ) ] 'šdy jednotlivé.

C. macroura Scup. 1772. Obr. 55. (A. radicanis Relh.. A. unihra-
cukim Btsch., A. clyix^atus Hitdií.i. /'. ocasatá. Kl. 4 — 10 cm, nej-
prve zvonoov., pak sklen, rc-zlož.. často s tui)\iii. vyiiiklňii lirlK)leiii.
za vlhka slizký, vy- ,

7viklc radiálně vrň-
skovaný, šedohně-
dý, hladký, elast - ;
masitý, pnis\itnv
Tf^. "c-cíicr dl.. 5 až
10 mm ti., skon^
dřevěné rigidní
hladký, lysý, hně-
da\ý, ča.^^tn zkrott-
cený. 7' dl. i' pařr-
2:11 tlxvici kořen vy-
bíhajici. }.. šir., ne-
stejně dl.. měkce
ekist., bílé, širocí
přirostlé, krátce sbí
havé. na j)uATchi'.
rtig^osni, od třeně
k okr. zvolna zúž-
\'ýtr. kulov. vej-
čité, 12 až 16 IX.
Cyst. na ostří i plo-
še ^•eliké, vako\itč
nadmtité.

V listiKit. lesích
na pařezecli nebo
n;imo pařezy z pod-
/.emních kořenů jed-
notlivě (!) vyrážející,
nápadná liuuba, po

celé léťi, po cel\'ch Cechách až do podhoří všude hojná. Mění se dosti velikostí.
.Sem tam vyškytá se forma s 1. na ostří černavými. L. bývají dále narň/.ovčlé
a často na dně žebernaté. V Karlštejna pozoroval jsem odrůdu s kl. úplně hlad-
kým s prosv. 1., nehrbolatým. Tř jest někdy na basi napuchle ztlnštělý.

C. loiigipes Bull. 1785. (.\. i>u'dens Pers.. .V. costauis Wallr.)
P. dlouhonolíií. Kl. 3 — 5 cm, ploše skten.. s mzkýni, tupým hrboleni,

( )l)r.

Collybia macroura

dal

)c /men>.

3;n

tence Icožov. mas., /.a siiclui svraskalý. šedavě hnědý neboi kozový,
íirubými, hnědými, o/istálýiui chloiiphy posázený. Tř. předlouhý.
od dola niahoru zvolna /.íenčený, kiořenující. rig^idní. jievrný, pckdél
rýhovaný, bnědý, odsfále hnčdř clilupafý, uvimitř bílý. T.. prorlidlé.
bíré. sir. Iiřich., u tř. kroivžkavditě spojemč a vioILné, na ositří i ploše
již hip(»u \'iditelnýimi c_\^stiidanii převelikými, slotipkovitými. tiipř
caoblenými posázené. \'ý:r. kulo;v., lo — u ."

^' listnat. lesích, hlavně dubinách n:i pařezech řidčeji, vždy jednotliví:.
\" létě a na podzim. Jeviniy, Mnichovicc, Karlštejn, Hvězda. Str'imo\ka, T.etná.
Chlumec n C, (R), Slapy (].)

C. Bezděk! sp. n. /'. Bccdřkova. Zjev a velik. asňi jako statná
C. ni.acroiura. Kl. 4 — 6 cni. uprostřed tlustě, k okr. tence mas., ku-
želov. zvoncov., pak rozilož. a trochu tuípě hrbok, lysý, hladký',
rn/atný, do polovice hrubé a hluboce brázditý, na okr. s 1. velice ši-
roce zaoblený, matně šedavý, se slabým tonem do riižova Tř. dl.,
rovný, k dolejšku zvrikia ztkištělý, pevně ekst., hustě jemně vlá]<-
nitý, hladký, lesklý, lysý, bělostný, dole ve vlásemtý kořem prodlou-
žený, iKvmitř vycpaný. L. přeširoké, prořidlé, ku tř. z\-ol,nia /úž.. zde
šiiroce přirostlé, nesbibavé, záhy se utrhující a volni-. čli'stě bílé.
Bez zápachu. \'ýtr. vejčitoelliipt.. 7 — ■() u. Cyst. na ostří boj'né.
i'eliké, lahvicovitě, hrdlovitě zúž.

\' liřtnat. hájich u ř\ . Ivana z podzcinnich kořenu vyráž. jednotlivě.
5, 1918 íp. dr. A'. Kavina). Houba tato jest podivuhodná, z příbuz. C. ma-
croura, ale hlubokým rýhováuim kl. a šir. u okr. zaoblenými 1. význačná.

?) / 'zdy trsnalé.

C. fusipes Bull. 1782. F. kořeniím. 'Jrsnatá, kl. 4- — 7 cm, tetice

elíasit. mas., zvoncov., pak rozlož., nia cistrém lupenitém okr. prů-

•svitný, často vlnliitý, cervenohnědý, kaštanově skvrnitý, hladký. Tř.

delší pr. kl., uij>rostřed až r om ti., zde nadmutý, k dolejšku v dl.

pokřiz'ený, tenký, tvrdý, skoro černý kořen ztenčený, cervenohnědý

jakoby provazovitě hluboce rýhované stočený. L. prořídlé, .šir..

tlusté, tuhé, bělošedavé, pak nahnědlé a červenohnědě skvrnité, na

ositří vlnité, u tř. kroužkovítě spojené. \'ýtr. vejčitoellipt., 4 — 5 ."

Vo(ní příjenniě houbově.

\'ýznačná houba v dubinách na pařezech a churavých kmenech diibovýcii
v mohutných trsech po celé léto až do podzima. Po provazcovitém tř. barvy
červenohnědě lehce se poznává. Jest jedlá, \elikosti dosti měnlivá.

C. pulla Schaeff. 1770. P. tmavohnědá. Hustě trsnatá, kl. 2 až
4 cm, tence mas., k okr. blanitý, zvoncov. rozlož., hrbolatý neb

3S■^

i bez lirbolu, tmavé až černě kaštanový, na okr. hledši. liygTof.,
s ipi^osv. 1., %! mládí na okr. pýřitý. Tř. tuhý, 3 — 3 cm U.. hladký, čer-
veně kaštanový, niahoře hledši, 'niekořen-ující, podél ostře hustě rý-
hovaný, na konci it mládí šupinkatý, čaisto smiačklý. L. šir. (n tr.
nejširší), u tř. zatoiblené, mehustc. přrčniě žHko^'^lné, hile. na ostří
plistnaité. Výtr. ,podlouhle elíipi., k basi sta/.. 8 — 10 ,".

Xa březových pařezech vzácně. I' Hrusické cihelny v >ipnn iOTř>.

C. densifoiia isp. n. /'. hustolupenná. Velmi hustě trsnatá, velikosti
C. (Iryofíhila, zjeAii ale C. fusipes, jíž jest příbuizná. Kl. 3 — 5 cm.
záhy roivně rozlož., někdiy truchu hribok, dosti* tkiiilě mas., hygroí.,
za \lhka žemlově osmahlý, se slabě prosv. 1. u okr., za >such.a ikožo^'"ě
bledý, hladký, lysý. .Tř. sotva delší pr. kl., nahoře tlustý, dolu zvolna
ztenčený a kořenující, lysý, bledý, hluboce liranafě rýhov. a bráz-
ditý, konečně houbo'vi'iě měkký. L. nejvýš hiistc a úckc, cclě, v ně-
kolika stupních kratší, u tř. volně zaoblené, bílé, ale v stáři jako tř.
rezavé. Výtr. n-ialinké. ellipt.. 4 — 5 ,". \'oní hi;>ubo'vě.

Na smrkových (I) pařezech u Mrusické cihehiy, v červenci iyi8.

C. crassifolia s.p. n. P. tlustolupenná. Jako C. ^jiilla, také na pa-
řezech trsnatá. Kl. 3 — 4 om, sklen., dosti tlustě a ztuílra mas., málo
hygrof., za vlhka jen při samému okr. ise slabě prosw I., žemlově ble-
davý, uprostřed tmiavši, rug"Osině sivrasklalý neb i hladký. Tř. málo
delší pr. Id., poměrně thustý (5 — 8 mm), hladký, elast. |>ev.ný. útle
podél vláknitý, lesklý, vždy silně smáčkly, čcrnolmědý, nahoře Vvledší.
L. prořidlé, k okr. stiipňovitě kratší, široké, nápadně tlusté, na po-
vrchu sítnatě šebernaté a na dně příčně spi)i(^':'aiié. Výiv. kliiiiovitě
^ellipt., 4 — 6 //.

Xa liabrovéni pařezu ve ITvčzdé, v říjnu lOiř-. Tlonštkou ln|)enú a

jich strukturou ode všech toho příbuzenstva se Hši.

C. truncorum isp. n. P. kmenová. Dosti mas., zjevu skoro C. fu-

■si(j>es. Trsnatá, kl. 3 — 5 cm. dosti tluiste mas., sklen., často zpriihýb.,

jvak rovný, nebribol.. velmi hygrof., červenohnědý, na okr. s prosv. 1.

Tř. asi zdéb ;pr. kl., i cm ti., tuhý, elast., lysý, červenohnědý, záhy

dtitý, smáčkly, hrubě brázditý, v předlouhou kořenovitou část,

v dřevě vězící prodloužený. L. husté, bílé, pak špinavé, pomaěkáním

<trochu hmědlnoucí, u tř. zaobleně vohié, nepřihiš šir.. k okr. krátce

ziiž. Výtr. ellipt.. 4 — 5 .". Nevoní.

Xa trouchnivycli listnatých pařezech u Libochovičck (.Slané) v červnu 1916
sbíral p. Feclitner. Od C. íusipes liší se hustými, bílými 1. a hygrof. kl.

S33

P.. 7it-ii hladký, lysý, nrrýlHK'iiný.

a) /■(■•/.v; druhy, s ťr. liolc ne.~tlnštťlý)n (veř^mě? C dryophila
pcxlobné).
a) Liipoiy sedavc něho okrové, vzvtisi trsmiiý.

C Reisiieri s.p. n. F. Reisncrova. V mnohiH:etm'"cli (až 30J, uio-
liHtiiýcIi trsech. Kl. 4 — 6 cm. nepříiliiš mas., skkn.. tupě šiř. hrlx>l..
s «ok'r. ostrým. \- mládí podviii. (bez vela), na povrchu šedé okrov-^
Imedavý n hile ojíněný, hladlcs'-. v stáři 'skoru lesklý, sotva hyg-ríjf..
sucliý, neslizký. Tř. velmi dl., nahi>ře nejtlustší ( 1 cm); dolů zvobia
::fenčriiý a trochu kořenující a velmi plstnatc vlásenitý, pevně elast..
úplně hladký (nerýbdv.. nevlákinitý). podél nepravidelně jamkovitý
nebo brázdoí\'ii*tý, bledě okrový, dole bledavý, posléz měchatě duiý.
!.. dosti prořidlé, tlusté, široké, u tř. zaoblené neib:" slató vykrojeno,
skoro volme, okrové bledavé, pak hnědavě okrové, za sucha olověně
šedé. s blediavým, bíle chloiipkatým ostřím. Výtr. podlouhle ellipt..
O /*. Cyist. tenince štětinkov., ď^isti dlouhé. Duž. bledě okrová, pří-
jeanně houbově vonná.

\' napadaléni, zetlcléni dubovém listi v humosní píidč na Chuclicl^kčni
kopci na pudzini 1917 sbíral p. r. O. Reisncr. — Nemohu tuto podivnou 0>llybii
se žádnou mné známou ztotožniti, ale domnívám se, že nálc/í do přihuz. C.
plexipcs Fr. Huninou na basi tř. jest cely trs spojen i s okolním listím. L^o-
vahou tř. jest to ale pravá Collybia.

^1 Lupeny bílé. vzrůst trsuatý.

C. lacerata Lasch 1831. (Bres. 1881.) P. dřipéná. Xa ])ařezjech
lx)TOvých trsnatá, kl. 2 — 5 cm. nejprv tujjč zvoncoiv., ])ak rozlož, a
šiiroce tupě hrbol., dosti mas., 'tuhý, se zlomciiýiu a podviu., ostrým,
pak trhanýiu okr., hyg^rof.. za vlhka šedě mourový se slal>ě prosv. 1.
při Tikr. a trochu shzký, za sucha syté šedý, hladký, lesknavý, na
povrchu přehustě jemně vrásčité radialué pruhovaný. Tř. a 1.
mléčné bílé Onebo skoro modravě), tř. stejně ti., ohnutý, tuhý, vál-
cov.. hkidice vlákniitý. hedváb, lesklý, nahoře zrnečkatč mirtnatý.
4 — 6 mm ti. T^. prořídlé, .široce břich., u tř. vykrojené. Výtr. ne-
prav. kula"ié. 6-^8 n. C"yst. veliké, rig^idně tyčinkrrvíité. na konci
hrotité. 13ez vůně.

.\'a jehličnatých pařezech v Chuchli vzácně. — Zevnějškem se věru máloColly-
bhm podobá a spíše šedé Myceny připomíná. Byla posud jen málo pozorrivána.

C. acervata Fr. 1821. P. nahloncená. Vždy trsnatá. kl. 4 — 6 cm,
velice tence mas., měkce elast.. dl<.)uho zxuncov.. pak sklen. rozUřž..

334

s tiiirpým hrbcdeiii, lysý, hivgruf., světle )iačcrvc)mle hnědý, za siiioha
bledý, na ternem hnědý, na tence lui>eniiténi okr. v stáří apět
obrnu'iý. St. sotva delší pr. kl., 2 — 4 imm ti., cervenohncdá, dutá,
lysá, na baisi bíle plistmatá a se 'smetím sptijená. L. velice husté,
jemné, uzounce čárkovité, k okr. miižící, bílé. Výtr. široce elliipt.,
6 — 8 /«. Rozemnuta voní anýzem.

\' lesích mezi listím a jehličím, dosti v/.ácně. U Mnichovic a Jcvaii, 8 — 10.

C. rliizophora ii'p. -n. /'. jarní. \"vač méně trsnatá (po 2 — 5 ku-
sech), sotva kdy ojediněle. Kl. 2 — 5 cm, elais-t. ma^s., záhy rozlož, a
vždy iiproslřed vmáčklý, na okr. čast(> zprohýbaný, na pcA-rchu
nápadné kruhovité svraskalý, hladký, leskle nečisté hnědavý, za
sticha bledší. Tř. zdélí pr. kl., 5 — 10 nmi ti., elasit. mais., častto po-
křivený a sanačklý (hliavaiě nia konci), žemlové hčlavý, hladký, na
lyasi tvkotisniUtý, ale .s* četnými předlouhými, až 2 mm ti. bílými větvi-
tými kořeny. L. husté, hélavé žem-lové, zi^iženě přisedlé, k okr.
zvoiloa zúžené, poměriné ťizké. Duž. špinavě bílá, s příjemným hou-
boA-ým aromátem. Výtr. elliipt., 5 — O ,<».

\' jehličném humusu v starších smrčinách vždy pospolitě, časnč 3 jara
(v dubnu a květnu!). JJojně u Jílovištč, Všcnor, Davli, Štěchovic, .Slap, Karl-
štejna, Mníšku, ménč u Mnichovic, Říčan; Jílové, Libochovičky, Třeboň. Jest
omezena pouze na čisté smrčiuy a svým jarním objevováním je zvlášť pozoru-
hodná. A' srpnu a na podzim úplně mizí. Jest jedlá a na jaře i na trhu v Praze
se prodává. — Jest mně jen divno, že houba tato ušla posud pozornosti myko-
logů, neboť jistě i jinde v Evropě bude rozšířena. Aspoň v literatuře ucínuhu
ničeho podobného nalézti. Ostatně by každý jistě o jejím janiini ohjevmání
se poznámku učir.il. Jest příbuz. C. dryophila a C. nitellina l'"r. Tato druliá jest
ale podzimní, s cihlově červeným kl., plyhá. Naše houba jest ale nečisté že-
mlová, nebo príhnčdlá, ztuha mas.

C. tnollis s:p. n. F. měkká. Zjev a velik. malé C. exi-culipta, jíž jest
příbuz., husté pospolitá až husté trsnatá. Kl. 2 — 3 om, frz^ale oble
sklen., tence luijjen., vekni hyg^rof., s prosv. 1. do polov, kl., narůžo-
•véle plefový, na temeni syté hnědý, matný, lehký, měkký. Tř. delší
])r. kl., 2 — 3 mm ti., iiiplně hladký, lysý, celý skelně průsvitný, bledý,
jen dole 'slabě špinavě nahmědlý, cáhy dutý a měkký fač elast.), diole
snadniD podél se trhající. L. nejvýš husté (s někfillikerým, systémem
krátkých) a úzké, ku tř. široce přirostlé, čisté bílé, nápadně na ostři

zubaté, neměnlívé. \^ýtr. elbpT, k basi stáž., 4 — (") /'•

V naneseném smetí ve vlhkém koutě v modřínovém lese na velmi teplém
(záp.) místě u Mnichovic v červenci 1918. — Srovnával jsem zároveň živou
C. e.KSCulpta a shledal, že jsou to dobře rozdílné dva druhy.

C. Reicherti sp. n. P. Reichertova. YeWk. a zjev asi jako C. dryo-
phila. Kl. 2 — 3 cm, nízce sklen., dlouho se zlomeným okr., tupě

335

i>ízce hrbol., hygiut.. /a vlhka icinnč špinaví' hnědavý, s prosv. 1..
za sucha špinavě bledavý is temným tameniem a nikr., mimo to s pře-
jemnými tmavými vlákénky radiálními. ''Vx. -otva delší i)r. kl., po-
měrně tlustý (4 — 5 mmV cťJý temné hnědý, lysý. hladký, nerýhov.,
dole vždy hluboko smáčkly. L. husté, přeútlé. velmi sir., 11 tř. .':n-
oblené, sněhobílé, na ostří hrubě zubaté. \'ýtr. zakřiiveně klínovité,
4 — 5 ."

Trsnatá, v listoven, liumusu v dubinč v Šárce v říjnu lOiO sbiral p. dr.
/ Reichert. Bčlo?tná barva I. ostře se odráži od tmavéiio kl.

; > ÍJipeny bílé. vzrůst netrsnatý.

C. dryophila Hnil. 1789. P. dubová. Jednotlivě, řidčeji po 2. Kl.
3 — 5 cm, dlouho nízce isklen.. s dolů sehnutým okr., pak rozlož.,
bud rav^ný nebo trochu vmáčklý neb i nízce široce hrbol.. velmi
hygrof.. tence vodnatě mas., za vlhka žemlové Juiédý s prosv. /.. z<i
sucha světle žemlový a skoro bílý. při osycháni s tmavou okraj ní
páskou, s tkr. veliite tence lupeni^tým. Tř. trochu delší pr. kl.. dtilu
zVolna ztluštělý, 3 — 6 mm li., plisti s okolím spojený, elast., hladký,
^ysý, j^n dole jnalounko pruhovaný, dole osmahle hnědavý, nah^íe
bledý, nepo])rášený. L. husté, úzké, nestejně šir.. u tř. zaobleně
volné, k tence lupen. okr. zvolna zúž., v několika systémech kratší
(a tím velice u kr. husté), bílé, neměnlivé. Duž. hělavá. ostře hou-
hfy\h páchnoucí. \*ýtr. elHpt.. k basi staz.. 4 — ; /».

Y lesícli všeho (Iruini od kvčtn-i po celé loto až do zimy z rovin až do
hor všude velmi obecná, obyčejně po.spolitá. nikdy na pařezech, nýbrž na hu-
musu, zetlelém listi, smetí. Xcní příliš měnlivá a jen pro začátečníka za obecné
špičky zaměnitelná. Jo-;t jedlá, ale méně cenná.

C. exsculpta Fr. i(S22. /'. tmavší. r'řed. úpkiě podob, a příbuz., kl.
tužší, tmavěji šedohnědý, mourově hnědý až kaštanový, nehrbol.,
jen u samého okr. s prosv. 1. Tř. rohovitě tvrdý, hladký, dole hnědý,
nahoře Medší, na basi hnědavě plstnatý a hnědavě kořenivý. L. inéně
husté, širší, thístší, příčně rug"osní. z'ždy síro7'é nažloutlé. Výtr.
stejné.

Ku?le /.pravidi;i v hustvcli houíecli a kruzích, v lesích na zetlelém listi a
smetí, někdy i mimo les, všude sice, ale méně hojně. 3 — 8. — Myslím, že jest
to dobry drnii. nebot nelze pozorovati přechodních forem k před.

C. luteifolia (ivW. Champ. Fr. p. 328. P. žlutolupenná. Úplně p;>
dobná C. dryophila. K!. častéji hrbol., tence mas., bledavě žemlový,
na temeni hnědavý nebo načenvenale šedavý. na tenkém okr.

336

.> pri.bv. kup. Tř. blcdavc áemlový, nahoře sírošliifý, na lias-i .v hoj-
nými tenkými kořínky. T.. husté, zúženě ipřipoj^aié. úzkc. celé sírově
žluté. Výtr. jako u před.

^' lesní prsti, na lesních travinách jednotlivě, již v květnu, pak až án
srpna, ^'šnde vzácně. Jiloviště. Krč, St. Boleslav, Mnichovice, Hvězda. Udává
se posud jen z Francie. C. niacilcnta Fr. jest také podobná, ale tato jest l)o-
realní a horská. Poměr vŠech těchto tři žlntolupennych ("ollyhií měl hy ale jesté
býti studován.

C. lutescens sp. n. P. našíoutlá. Zjevu C. dryopliiki. ale arochii
statncjší, tušší a masitcjH, celá za vlhka sírové našíoutlá. \\\. 3 až
5 cm, čaisto ziprohýihaný, s malým n.e'bairevným lirbolem. na povrcJiu
svraskalc hrholkatý. liygrof., s prosv. 1. u oikraje. Tř. stejnobareviný,
delší pr. kl., často smáčkly, dosti tlustý (4 — 8 mim), a tuhý, značné
pruhovaný, dole zakriivený a v masitou, tlustou, júuwvité vyhlou-
benou hlízu napuchlý. L. husté, viinii úzké, u -tř. vj-krcj. \'ýlT.
elliipt., 4 //. Páchne z'v]á,štně, odporné.

Na holé zemi v trsech po 3—5 v bažantnici u Modřan (ViniklářK v květnu
1020. — • Neshoduje se ani s předešlými, ani s (,'. macilenta l''r., která dle vy-
obrazení Cookova jest iitlejší, s tenkým, dlouhýn; tř.

C. xaiithopus Fr. 1824. P. řidkolupeuná. Úplné C. dryophuki pn-
dohná, často 'vět.ší. Kl. v mládí slwro kulov., pak rozlož., nejčastéji
hrbol., velmi hygrof., s prosv. 1., kaštanové hnédý, za sucha ko-
zový, často sivrasikalý. Tř. dole neztluštělý, hnědavý neb žemlový',
ilosti ostře pruhovaný, obyčejné hlubokým Mábkcni syyiačkíý. L. pro-
řídlé, značné sir., u okr. kratší ne tak hojné a husté, u iř. skoro
zaoblené, bílé, oelokirajné. Výtr. jako u před. Cyst. často vyi\-iinuiy,
malinké, l)aiiaté, krátce za.špilčatělé. Vim\ houbové.

v lesích a hájich řidčeji než C. dry(jph., velmi často také v trávě v za-
hradách a na pahorcích mimo les! Mnichovice. Babice. T.ibochovičky. Koknřin,
Boubín, Písek.

C. succinea Fr. 1836. P. kaštanová. Zjevem a ^■'el,ik(xstí pfKÍob.
C. dr}'Ophila, ale: kl. kaštanow hnědý nebo jiantarově hnědý, tužší
a masitější, s iméně prosiv. 1., tř. světle jaintarově hnědý, dde
líotva ztluštělý, hladký, velmi tuhý (skoro rohovřtý), 1. bílé, útle,
široké, řidší, obyčejné lehlé, na 'nstří jenmé zoubkaté. Kozemnaita
vomí příjemně.

\' listnal. lesích vzácně. \' habřinách ;i duhinach u Karl>tejna a sv. Ivana
{6. 1920).

C. coitipressa sp. n. P. smáčkla. Menši než C. drycph., jíž >e po-
dobá. Kl. 2 cm, dosti tlusté a ztuha mas., pravád. rozlož, zaoblený,

.H.3?

čcrrciiolinčí/ý, na okr. pobledlý. slal>ě hygrof.. jen ph sainěm okr.

s prosv. 1. Tř. scviva delší pr. kl.. 2 — 3 min ti., dole neztkištělý,

skoro tvrdě rohovitý, celý luičdý a liipoiitě smáčkly, lysý, lesklý.

L. bilé, úzké. husté. \'ýtr. ellipt.. 4 /».

Na liiilé zemi na nejvypálcnčjšíin ňuchém pahorku (mimo IcsJ u Božkova,
11 Mnicliovic. po deštích, jednotlivě. 7, 1919. — Sotva as jen odriida C. dryoph.
Podivné stanovisko.

C. rutescens ?p. n. P. ryšavá. Zevinéjškem i přibuz. C. ďryopli.
podobná, ale )iicuší a útlejší. Kl. i^^ — 3 cm. tence hlinitě mas.,
hygrcif., bez prosv. 1.. rozlož, a často ziprohýbaný, 60tva lirbol..
bledě žemlový, pomačkáním hnědě skvrnitý, někdy svraskale br1x>l-
katý. Tř. sotva delší pr. kl.. 2K' — 3 nim ti., celý bledý, hladký, na
basi s někinlika kořink} . T.. hu,sté. úzké, u tř. zaoblené, k okr. zvi>lna
zviž.. tenké. bílé. ale po mačkán i m a v stáří červen olmědé. Nevoní.
\\'tr. tence ellipt.. 5 — 6 jj^.

Hlíivne v Iiabri:iacli a březinách, ale také v jclilič. IcSe, řidčeji. 7 — 9.
U Mnicliovic na mnoha místech, Říčany, Radotín, Roblin, Kutná Hora (Hei.).
Třeboň (W). Hnědnutí lupenů jest velice nápadné a bezvýjimečné.

C. candícans i?p. n. P. bělostná. Zjev C. dryoph.. ale menši a
úílejší. celá čistě bílá. Kl. 2 — 3 cm, tence lupen., s malým hrbolem
docela hladký, hyj^rof.. za vlhka slabě medový, při okr. s pr<»sv. ]..
za sucha čistě bílý. s tence lupen., dolu sehnutým okr. Tř. málo delší
pr. kl.. 2 — 3 niim ti., celý dokonale hladký a tnhý, dole často za-
hnutý, bílý. L. velmi husté, velmi úzké, ai tř. vohiě zaoblené, tenké.

čistě bílé. ale pomačkáním resavě skvrnité. \'ýtr. ellipt.. 4 — 5.".

již \ květnu, pak až do srpna v teplých světlých dubinách a habřinácii
okoli Prahy a Karlštejna, velmi hojně na Zbraslavi a Závisti (Kodym). Sli-
vcnec, Roblin. — ."^otva se dá spojiti 5 před. nebo s C. dryophila.

C. rosella sp. n. P. růžová. Kl. i — 2 cm, pravidelně okrouhlý
nejprv tupě zvG;ncov., ale záhy rovně rozlož., hygrof., bledě
žemlový, se slabě prosv. 1. na okr., za sucha bílý, s bledě žemloWnn
středem, se slabým nádechem růžovým. Tř. rovný, tuhý. hladký,
lysý, bledě plefm^-, sotva delší pr. kl.. 2 nnn ti., neztluštělý. L. úzké
husté, lehlé, u tř. volme zaoblené, bílé s nádechem růžovým, na ^stří
zonbkaté. neměnlivé. krátké u okr. sporé, tnísty žádné. \'ýtr. jako
u C. dryoph.

Na nejteplejších suchých místech (vápno) v hájích u Radotína, Ccrno-
šic, ^'onoklas, Karlštejna \'zácně. 7, 1016. í^vou drobnosti a pravidelnosti při-
pomíná C. aquosa.

C. collina Scop. 1772. lA. arundiinaceus Bulh) P. chlumní. Ki.
d< '-ti tlustě vodnatě mas.. 2 — 3 cm. v >7.\n7.. sklen., dosti ostře a vy-

5.?S

nikle hrboL, hygrof., světle /.eiuluvě linčdy .v pros:\ I. it okr., za

sucha bledě žemlový. Tř. velmi dl.. 3—4 nvm ti., bledý, dutý, chabý,

útle vláknitý, dole 'tmavší, hladký, Ivsý. T>. velmi sir., dosti husté.

bílé, u tř. zaobleně volné. Diiž. bledá, hnulxného západní. \'vtr

široce ellix>t., 8/>.

V tiávě na pahorcícli, v listí a -meti v listu, hájích u Dvorců u Lysé a
v (ikolí Prah}' sem tam pofídkn, na n:iflzim. Dlonlion stopkou liší >c vlastně

.é^^

\5* -; í .«^^y

Obr. 5(). Collybia bohemica \\-\.. -labě /nun;., zvětš. vytr.

ode všech tohoto ikui;eni (ro\n<.v. vclk.vn)i vytr.) a >pi>e poukazuje na C
macronra. Sem bych ji spise kladl. Jest to, myshm. málo -/namý druh. Naši
houbě dobře odpovidá vyobrazeni u Cooka na tab. 205.

C. aqiiosa B111II. 1780. /'. vodnatá. Alenší než C". dryoph., skí)To
.Marasím. alliatiis připmninající. Kl. 2— 33/j cm, tence blan., na okr.
priiisivitný. s prusv. 1., s\ětle žemlový až kozově liškový, velice pra-
vid. okrouhlý o rovně uťatý. St. rovná, delší pr. kl., tenká, roho^vě
elast., bledá, hladká, dole hnědavá a plstnatá. L. z'elice husté a ve-
lice íhké. u tř. vohiě za- blené, k okr. zvolna ztenčené. \''ýtr. po-
illr)uhle elliipt., 4 — 5 ."•

.=Í39

.\a /.ctltkin ll^ti ;i jehlici v losicli. řidcc. jednotlivé. 7. 8. Mnicliovicc,
Tehov. Mukan.v. Veltrusy (Saf.), Třeboň (W), Želez. H'*ry (K). Kutii.i H..r.i
(Hej.).

C. boiieniica sp. n. ()l>r. 56. F. česká. Velik. a tvar C. dryopli., ale

kompaktnější. Kl. 3 — 4>j cm, záhy rovně rozlož., často uprostřed

vmáčklý a s malým bradavikovitým hrbolem, ďc^sti tlustě mai.>., málo

hyg.rof., čizfé cihlově kaštanový, s i^elmi temnou okrajni páskou.

v stáří hladký, lesklý, bez prosv. I. Tř. sotva delší pr. kl.. 3 — G nim

ti., čeruenohnčdý, nahoře bledší, hladký, lysý. nahoře ne[joprášený

dole trochti tlutstší, náhle v tlustou kořenující část zlomený. L. husté.

došiti šir.. skoro volné, hlcdé žemlové špinavé, na dne silně příčně

žehernatc. Nevuoií. Výtr. elliipt.. 4 — 5 ."

\' listnat. hájich u Lihoclioviček (Slané) v červnu 1016 sliir. p. Fcclitner
Karlštejn, Cernošice. Úhledná zbnrvenín-., jistě z blízkého přibuz. C. nitcllina
Fr. a C. succinea \~r.. ale popis obou těchto ve všem se s naši houbou ne-
shoduje.

b) J'étši druhy, s třcučin dole hlizovitě napuchlým.

C. extuberans Fr. iS3<>. P. srostlá. Přibuz. a podobná sice

C. dryoph., ale stataiější. .-; kl. masitějším a tmavě kaštanovým. Kl

na <'kr. Ix^z profsv. 1., s<!tva hygrof.. částce hrbol.. tř. žemlový, dole

bnědaw. hlizovitě napuchlý a z hlízy 2 — y jiné třeně s kl. ženoucí.

L. bílé. mnohem širší a tlustší. \''ýtr. ellipi., 5 ,".

\' lesích u Mnich., .^t. Boleslavi, ve Ví(lrh<^lci u Běchovic, Ondrejov.
V letě a celkem velmi vzácně.

C. tuberifera sp. n. P. napuchlá. Zjev úplně jako C". dryoph.. ale
menší a irdejší. Kl. 2 — 3 cm. teniuce. prosvifavě lupen., velmi
hygrof., sytě ižemlový, s prosv. 1.. za sucha bledě pleť,ov<' až skoro
l)ílý. hladký, pravid., skoro rovný, i.-píše vmáčklý než hrbol. Tř.
tenký. tuhý. bledě ])leťový, dole temněji žemlový, nahoře iVj ''^
2 mm ti., hladký, neprprášený, dole luíhle v hlízu až t cm 7' pr. ti.
napuchlý. L. husté, velmi úzké, útlé, k okr. zvolna zúž.. u tř. za-
obleně volné, nečistě Ixdavé, pomačkáním trochu okro\'é. na ostří
jemně zou'bkaté. \'ýtr. elliiu.. 4 — 5 ,".

\' černém, listovém humusu v háji u Libochoviček v červnu 1916 sbíral
p. Fcchiner. \' obilí na kopci u Božkova (Mnich.) v červenci IQIQ. Bylo by
těžko klásti ji pod C. dryophila.

c) Drobné druhy, ves)nés jarní.

C. tenacella l*er;s. i8ot. (A. h^-ngicaudus Schum.. A. stolonifer
jnn.gh.) P. houževnatá Či provázková. Kl. i — 2 om, lupenitý, obJs

340

sklen., až rovně rozlož., hygrof.. > prosv. 1., suchý, hladký, špinavě
aš šedě hnědavý. St. velmi dl., -tuha clast., asi i mm il., ro'urkoiv.,
hladká, lysá, medově hnědá, dole prodloužená v tenký, vlášením po-
rostlý provazec, jenž ústí v zetlelé. hluboko pod zemí ukrvté šišce
borové. L. hílé, široce břich., u ti". skoT*. volně zaobl. \"ýir. ellipt.,
čiré, 6 — 8 //. Cyst. na ploše i ositří veHké. kulov., vakovité, sloup-
ktovité, čai5'to se sekreční čapkou na temeini.

\' lesicli horovýcli z rovin až do hor obecná, v/.dy jednotlivě a vžd}^
pod starými horovicemi, kde šišky opadají. Již v Ijřeznu a dubnu a pak a/.
do konce července. Jest jedlá, ale málo vydatná. C. csculenta Wulť. jest
totéž.

C. conigeiia Pers. i8oi. P. šišková. K>1. i — 2 cm, tence hlaniu\
oble sklen., pak rovný, hladký, suchý, žemlově hnědavx. Tř. vehrbi
dl.. I mim ti., tuhý, rourkoiv., žlutavý, dole tmavší, na basi brviitý,
krátce kořcniijici. 1.. čis'tě bílé, široké, husté, břich., volné. Cv&t
na ploše i mistři veliké, dlo»uze tence válcoivité. Výtr. ellipt., 4 — 5 /».
Zpravidla picímu ze šišky pod zemi ukryté smrkové nebo jedlové vy-
rážející, často _'— 4 pohromadC z jedné šišky. Mnohem vzácněji než před.
.Strašíce, Zbirov, Jil«>vé (K).

C. adusta .sp. n. P. osmahlá. Jest často větší než před., ale jim
velimi blízká. Kl. 1 — 2^, om š., 0'ble sklen., lupen., lysý, temně
osmahle šedo'hnědý, často s okrajní nnavou' páskoiu. Tř. 2 — 3krát
delší pir. kl., roviny, rmirkov., 2 mim ti., dlole plsťnatý. ale nekoře-
mtvý, nahnědlý. L. husté, tízké, k okr. zvolna zúž., lúlé. Výtr. ellipt..

.4—5 ."■

Hlavně v listnat, hájích, v březinách, časně z jara. Mnichovice, Krč,

Koblín, Libochovičky, .Struhařov. — Zdánlivě C. tesquoruir. Fr. a C. pro-

tracta Fr. připomínajíci, ale tyto mají šir. l>řich., šedě hnědavé I. Jest spíše
lilizce přibuz. oběma před., jenže neroste na šiškách.

C. strobiiina isp. n. P. smrková. Před. třem příibuz.. ale maiohem

menši. Kl. 5 — 8 mm, tence prirsviit. blan., níí^ce sklen., vždy cx-

centr., s hradovkovitým hrbolkem, bledě .iem,lový, velmi hív^rof.,

s prosv. 1. až k temeni, lysý. Tř. dl., i mm ti., ibledý. celý sametově

pýřitý, dole hrnbými, prstnafě rozdělenými kořínky k piKrcíni šišky

připjatý. L. husté, ti tř. volně zaoblené, bilé, útlé, .široké. Výtr.

přemalinkc, ellipt.. '2^/2 — 3 ,"■ Cyst. na ostří hojené, široce ostře

kuželov.

Na smi kove šišce u Ceruošic v řijnu igiy sbíral p. Fechtner. Autor ku
podivu svou C. conigenu popisuje s pýřitou stopkou, já však jakož i jiní
autoři vždy jen lysou viděli. Mimo to Fries popisuje jakousi var. pallcns
drobné postavy, která by se mohla na náš dr. vztahovati. Ale C. strobiiina
nejen drobností, kořeny, ale i cyst. a výtr. od C. tenac. a C. conig. se liší.

341

o Ticii SLimctový. plstiuitý, cklut^at:
a) J'čtši li ni li w hťz Siicn>lií.

pui)io:iL'^ný

C. velutipes Ctvriis 1778. ()l>r. 57. ^(A. nig^riipes Bull., A. Aesculi
Schiim.) /'. sametová. Vbdy husté trsnatú, kl. 2 — 8 cm, šťavnatě
měkce mas., oble sklen., \YdK rozlož., hladký, lysý, za vlhka sliizký.
medovč .žhitý. uprDstred tma\ší, na okr. ostrý, s ^irasiv. 1. Stopka

solidní, ztuha ela-
stická, málo delší
])r. kl.. 4 — 10 mm
tluítá, nékdy také
smáčkla, zluiá, í/c-
__^^^^_^^^^^^^^^^__ Ic temně kaštanová

dosti ])rořídlé, š]>i-
iiave l)ílé. u tř. vol-
ně zaoblené, k okr.
\\vtr. válcov. ellip-
tické, k basi stáž..

7—9 ."■

\\vznačn;i honI);i.
/.inini na kmeiiecli a
pařezech, hlavně li>t-
natycli. Počne se ob-
jevovati v listup. a
irvá přes zimu do
května. \ Sude vehni
jbecná a dobrá jedlá
lioulia. Roste-li někdy
iia pařezu ojediněle,
/.ene pak do dřeva
|)ícdlouhý kořen.

C. trochilus Lasch
183Í). (Fr.) P. ka-
štanová. Kl. I a.ž
2^ cm, tence mas., nejprv sklen., ale zálhy roi>nř iifatý, uprostřed
viríficklý, byg^rof., bnědý až temně kaštanový, za sucha ižiemlový,
hladký, lysý, }ia okr. hustě jciiině čár kov. St. delší pr. kl. rovná,
I — 2 mm ti., tuhá, elast.. tma\"ohnědá, přejeiiniě pýřitá, dole hustě
bíle ])lstnatá a kořenivá. ]>. dosti prořídlé, bílé, šir.. u tř. vvkrojeně

(Jbr. 57. Collybia velutipes (

n r 1 1 >

lahc /.nu'!!^

342

zaoblené, violné. skoro trochu sl)ih;i\-ť. \'vtr. ixullniihle eUi])t., lo/*.

Rozeininuta páchne otli)orné.

Na zcini v jchličnat. lesich vzácně, jednotlivě. 8 — 9. U BikíCjovíc (Ši-
mek), ve Stromovce ve stínu pod starými smrky. Hvězda.

C. iiaucoriaeforiiiis &p. n. P. naukonová. Zjev a velikost Naucorií
asi z přílj. N. pelluoilda. Kl. 2 — 2% cm. lence a průsvit, mas., nízce
sklem., často excentr., ale pravid., mělce vmáčklý, nejvýš liy^rof.,
hladký, lysý, za vlhka hnědý s prosz'. /., za stieha kožuivě pleťový,
pi^i usychání s tem^nou okraijní páiskou. Tř. málo delší pr. kl., i až
2 mm ti., dutý, elast.. pleťový, dole hnědý a běhivoii, hoiihovitou
koron potažený, ostatně hile útle hustě pýřitý. L. velmi prořídlé,
narůšověle pletově šedavé, u tř. volně zaoblené a zde nej.širši, odtud
k okr. zvolna ziiž. Duž. houbo^vě voainá. Výtr. podlouhle tupě vál-

CQv., k basi šikmo stáž., bezbarvé, 10 — 13 /'.

\' mechu v starém borovém lese u Hrusic v říjnu TO17 jednotlivě. —
Jest prapodivná houba, Naucoriim úplně podobná, ale s bílým prachem výtr.
Jest to isolovaný typ toho rodu.

C. hariolorum Cand. 1804. P. -věštecká. Trsnatá. tence mas., kl.
2 — 3 cim, záhy nízce skkn. rozlož., úplně ly^v. hladký, ale nelesklý.
celý hustě svraskalý, velmi hygrof., za vlhka jasně cihlově hnědavý
za sucha červenavě pleťový, při osychání s okrajiní páskou s temné
prosv. 1. Tř. asi 2ikrát delší pr. kl.. 3 — 4 utui ti., bledý, dole na-
linědlý, měkce elai5't. dutý. často simačklý, celý sametové pistnatý.
L. velmi prořidlé, nestejně šir., u ťř. hluboce vykroj, a cde velmi
sir., k tř. zvolna zi!iž.. tenké, lehlé, bílé. \^'-tr. krátce eUv.pt., k basi
stež.. 4 — 5 /I. Nevoní.

V zetlelém dubovém listí ve Hvězdě a v diabasové rokli u .Slivence v květ-
nu IQ20 (Weiss). Podobá se neobyčejně mnoho Marasmius Orcades. je-li
trochu pobledlá, ano i 1. jsou stejně řídké, stejně zbarvené a stejné podoby
a konsistence.

C. pallida sp. n. P. bledá. Kl. 2^;] cm. trvale kiiželov., s tmavým
hrholem. tence mas., slabě hy.^rof.. š])'inavě bledý, s temenem .šedo-
hnědým, i)ři okr. s prosiv. 1., za i.-trdia bledý, s matným košově měk-
kým povrchem. Tř. rvelimi dl., elast.. pivdél vláknitý, a'si 3—4 mm
ti., dole 'neztluštělý, .šedobnědavý, celý husté hile zrnité mrtnatý. L.
špinavě bělavé, bustě, tenké, šir., široce pfirastlé, slkoro trochu shí-
hai'é, II tř. mělce povykrojené, na ostři vykrajované nerovné. Duž.
bledá, houboivě nonná. Výtr. krátce ellipt., 4 — 5 /'■

Na zetlelém smetí v smíšeném lese ve Hvězdě (opuka) v listop. 1917 •"obí-
rala pí. O. Zvěřinová. — Jest podivná CoUybie. nejasného přibuzenství, nej-
spíše násl. l)lízká.

3á3

C. vestipes op. n. /'. chlupatá. Kl. 4 — 8 cm. měkce "v-odnatě ma>.
pluse sklen., liladký. 'světle ukroNv, s hnědým tu]>3Tni hrbolem. Tř
delší pr. kl.. t cm ti., rovný, zevně tvrdý, diolů z'volna ztltištěly
pruhovaně \láknitý, šed(>hně'davý, jemně pyrity. L. široké, velmi
husté, hílé, útlé, vykrojeně ]ii^itpojené. Duž. bílá. trochu -iistre ]>ách-
noucí.

\ c vlhkých, mechatych březinách a olšinách na Pecnýni u Ondřejova,
jednotlivě, i), 1913. Pnbuzcr.stvo jest mně nejasné, snad by mohla také státi
za C. longipes. V literatuře nenalézám ničeho podobného.

C. marasniiformis sp. n. I\ špičkovitá. Zevnějšek a velik. asi jako
Marasni. alliatus. Kl. 1 — iVi cm, ploše sklen., pak rovně uťatý, ne-
hrbola'tý. pravid. okronihlý. hladký, lesklý, kosově nariižovHe n>a-
hnčdlý, uprostřed tmavší, tence ela'st. mas., slabě hygrof., se sotva
prosiA". 1. Tř. 3 — 3krát delší pr. kl.. i — iV^ mm ti., bledý, dole stahč
rezavý, celý husté bíle odstáfe chloupkatý. L. sir. břich., útlé, bílé.
u tř. úzkým úhlejin vykrojené a '?k'Gro sbíhavé. Dniž. bílá. "l^ez vůně
Výtr. vejčitoellipt., 6 — 7 .".

Xa zetlelém listí v habřině pod Struhařovem jednotlivě. 7, 1915. Pak lakr
u Libochoviček (Fch), Radotína, Karlštejna. — Tř. v stáří zhnědnc. .Snad
jest C. laxipe? Fr. příbuznou. Zdá se byt teplomilnou.

C. myosurus Fr. 1821. P. drobuovýtrnstiá. Drobná, pravid., zjevní
asi C." conií>'ena. Kl. i^í; — 2 cm, pravidelný, nízce oble sklen., hladký,
hyf^rof., smutně červenavě hnědý, za sucha bledší a při okr. přeútlc
šupinkatý (jakoby ojíněný), tence průsv. mas., na okr. ostrý. Tř
málo delší pr. kl., stejně ti. li — 2 mm), na basi zahnutý, pevné
elaist., celý iitle hile pomouěený, hrubými dlouhými kořínky s oko-
líím .spojený, bledě hněda^^ý. L. přehusté, úzké, íitlé, u okr. krátkými
přehustě promíšenc, u tř. zaoblené, volné. Nevoní. Yýir. malinké
ellip-t., 2 — 3 11. Cyst. krátké, jehlicov., dole trochu ztluštělé, sporé.

Xa velmi výslunném, suchém borovém okraji u Mnichovic, jedn(M:livě
ke kůře opadle přirostl.á. 10, 1917.

C. filamentosa sp. n. P. nitovitá. Kl. 3 — 5 cm, tence mas., záhy
rovně rozlož., aiehinbol., dloiibio úzce podvin.. s okr. 1. přesahujícím,
lysý, trochu hygrof., ale l>ez proLSv. 1., celý temně cervenohnědý.
vrostlými vláken ky lakunovitě rugosní, za sucha šedohnědý nebi'
masově červenavý. Tř. kratší pr. kl.. k basi velice měchatě n-apuchlý.
cervenohnědý. celý sametově dlouze bíle chlupatý, nerýhov. L. husté,
tenké, na ostří zubaté, nejvýš šir. břich., bílé. někdy s nádecliem ru-
iový^m, na dně hriilbě žebernaté. Dulž. bílá. houbově vonná. Xýxv.
ellipt., k batíi šikmo stáž., 5 — 6 <x.

344

v jehličném humufeu v suché smrčině nad Radotínem jednotlivě na pod-
zim. Hňra u Tehova, Mnichovice. — Nevím, co mám o této houbé souditi;
má velikou podobnost s C. asema, v jejíž společnosti často rostává, ale vy-
tknuté znaky jsou nápadné. Snad jest to jen variace C. asema. PlsC na basi třeně
totiž někdy vystupuje vysoko u mnohých druhů. Třeba dále sledovati.

C. Hedrychii sp. n. P. Hedrychova. Příbuzná a ipodobná C.
dryoph., čosío trsnatá. Kl. 2 — ^/^ cm, tu|pě zvoncov., sklen. rozLož.,
průsv. blan., hygrof., blediě žemtový, 2a sucha bílý, na celém po-
■zirchu hrubě prořídlé osténkatý. Tř. 3 — skrát delší pr. kl., 2 — 3 mm
li., bledý, tuby, posléz dutý, celý, zvláště nahoře, tuhými ostnitými
šupinkami posázený, ma bia<sii pllsti ,s ckollím. spojený. L. b'ilié, za-
obleně volné, nejvýš husté a přeuzoučké, na ostří osténkaté. Výtr.
kopinaté, 4 — 5 fx.

V stinné smrčině v jehličí u Karlštejna nad vodopády (vápno) v červenci
1917. Jcřt pozoruhodný druh, ničemu známému nepodobný.

b) Drobounké druhy, z hlízovitého sclerotia vyrůstající.

C. tuberosa Bull. 1785. P. hlíznatá. Maličká, útlá, kl. 4 — 12 mm,
do^konale rov;ný, uprostřed s malým hnědaivým. brbolkem, bílý, hlad-
ký, lesklý, blanitý. L. velmi husté, špitnavě bělavé, nestejné dl., sbí-
havé, úzké. St. velmi dl., obyčejně křivolaká, i mm ti., dutá, bě-
lavá, od stále chloupkatá, vyrůstající z tvrdého, 'vřeteno^vitého, 5 až
]o mm dl., uvnitř bílého, zevně hnědého, hladkého sclerotiia. Výtr.
ellipt., 4—5 M.

y lesích, hlavně na podzim velice obecná. Sclerotia vězí v uschlých hou-
Lách Lactarius vellereus Russula nígricans od loňska ve větším počtu.

C. cirrhata Schum. 1803. Obr. 58. P. třásnitá. Ve všem- před. po-
dobiná, pouze značně ji prodloužená, mirmo odstálé chloupiky na do-
le jšku s dlouhými, bílými vlákónky, které se i v ploché šupinky
přeměňují. Sclerotium barvy bledé tvoří se mezi, lupeny r. Hypho-

loma a j. velkých hub.

Jako před. v lesích na podzim, ale řidčeji. Mnichovice, Jevany, Ondřejov,
Třeboň (W.).

D. L. šedé, duž. aromatická.

C. rancida Fr. 1821. P. páchnoucí. Kl. 2—4 om, šedý až černo-
šedý. hladk>', ma okr. podvin., hrbolkatý, tuhý, se stříbřitou jino-
vatkou zvláště na okr., nehygrof., skoro islizký, zvoncov. sklen.,
tence mas. Tř. velmi dl., tuhý, rourkov., šedý až čeťnavý, hladký,
.lysý, rovný, dole vřetenovitě kořenující. L. šedé, husité, úzké, skoro

23

345

břich., volné. Duž. černavá nebo šedá, silně moukou vonící. Výtr.
ellipt.. 7 — 8 fx.

V jehličn. i listn. lesích poblíž pařezů, řídce. Na podzim ipi6 v dubovém
lese u Řevnic hojně (Kav.).

E. Třcň s trvalým prstencem:

C. mucida Schrad. 1794. P. slizká. Celá bílá, kl. 4 — 10 cm, sklen.
rO'zlož., velmi tence mas., velmi slizký, trochu radiálně svraskalý.

■^■''ž<ž^v;,v.'í|;v\'a\\'cv^

Obr. 58. I. Coliybia aquosa Bull., 2. C. tuberifera Vel., 3. C. cirrhata Schm.^
4. C. asema Fr., 5. C. rosella Vel., 6. C. marasmiformis Ye]., 7. C. Casi-
miri Vel. — Vše v přir. vel., zvětš. výtr., C. cirrhata, v levo mladé stadium.

měkký, na temeni temněji olivový. Tr. delší pr. kl., 4 — 8 mm tl.^
válcov., dolů mírně z.tluštělý, bílý, í trvalým, hlanitým, visutým
prstencem. L. bílé, prořidlé, široce břich, u tř. zaoblené, někdy krátce
sbíhavé. Výtr. převeliké, kulaté nebo vejčitokulov.. 15 — 18 ji.

Trsnatá, často na kmenech bukových až vysoko do koruny, na pařezech
bukových. V Železn. Horách na podzim 1918 (K.), u Zlína na Moravě (Holub)..
— Jest ode všech Collybií nejodchylnější a povahou výtrusů skoro na rozdílný
rod poukazující. Má ještě 2 druhy velem a prstencem opatřené blízce příbuzné,
jež jistě ještě v Cechách budou nalezeny (C. megalopus Bres., C. laqueata Fr.).

346

Pleurotus Fr. Hliva.

Veliké i drobounké houby, měkce nias'ké, s bílou dužninou.
bilýimi výtnusy (bílým prachem), jež rostou namnoze na stromech,
pařezech, dříví, řidčeji na bylinách a mechách. Kl. bud bez třeně,
hřbetem přirostlý, buď s třeném pas-tranním nebo víee méně excen-
trickým, vžidy krátkým, solidním, elastioným. Kl. jen u málo kte-
rých bývá v miliádí spojen s třeném blanitým závojem (velem). L.
bílé, vííce méně sbíhavé. Duižniina velikých druhů aromatická.

Objevují seobyčejině nahodile na různých stnomedh, a to skoro
vestměs na podzim, Mmohé jsou velmi vzácné a posud nedoko-nale
známy. V tropech, kde v pralesích jest mnoho druhů ;Stromů, budou
asi bohatě zastoupeny. Saccardo uvádí všech 215 druhů, z nichž
86 evropských. Velké drulhy jsou často masité a dobré, jedlé houby.
Nejobyčejnější jsou: PÍ. corticatus, ulmarius, salignus, ostreatus,
serotiinus. Při určování třeba míti ještě r. Crepidotus na paměti.

a) Kl. s excentrickým třeném.

a) L. daleko sbíhavé.

* Kl. spojen s třeném závojem.

PÍ. dryinus Pers. 1801. (Armil. dimiidiata Schaeff. 1770.) H. du-
bová. Velká, .statná, ztuha mais., kl. 5 — 12 cm, tlustě mas., okrouhlý,
ale silné excentrický, bílý neh bělavý, lysý, hladký nebo s nezřetel-
nými, políč!kov*itým'ií, světle hnědými šupinkaimi, na okr. podvin.
*rř. 2 — 5 cm dl., I — 2 cm ti., tvrdý, skoro dřevnatý, vodorovné
obloukovité vystoupavý, bílý, s třísnitým, ale záhy mizícím prsten-
cem. Závoj jen v mládí vyviinut. L. šiir., bílé, za s-uicha žlutavé.
velmi úzce a dlouze sbíhavé. Výtr. válcov., 9 — 10 \>.-

Na starých kmenech dubových, na dubovém dříví, často trsnatá. Ale také
na jiných listn. stromech. U Budějovic v srpnu 1913 (Simek).

Pí. corticatus Fr. 1821. H. korová. Často trsnatá, velká, měkce a
šťavnatě mias. Kl. 5 — 15 cm, nejprv kulov., pak sklen, rozlož, s pod-
vinutým okr., v mládí spojen s tř. bílým závojem, jenž dlouho ostá-
vá na okr. kl. jako cáry, na povrťhu nejprv s šedavou hrubou plstí.
jež se pak roztrhává v tmavé šupinky, excentrický. Tř. bílý, podél
vlákmltý, kořenující, i>^,— 3 cm ti., solidní. L. bílé, tenké a šir.,
prořídlé, někdy sirožlutě naběhlé, v stáří nažloutlé, na tř. dlouze sbí-
havé a sítnaté spojované. Nevoní. Výtr. válcov., veliké, šikmo na
basi stáž., 15 — 16 fA.

34?

Na kmenech listn. stromů (topolů, vrb, jabloní, habrů atd.). 8 — lO. Ra-
dotin. Mnichov ice. na Cis. ostrově v Praze, Libochovičky (Fch), Třeboň (W).

PÍ. tephrotriclius Fr. 1821. H. nasedla. Kl. 5 — 14 cm, tlustě šfav-
natě nias., šedavý a šedě s.poře šupinatý, excentriioký, na podvin.
okr. bíle vláknité plstnaíý. Tř. i cm ti. a 3 — 5 cm dl., lysý, slizký,
hladký, hec prstence, bělayý neb trochu spimavý. L. velmi šir., tlusté,
čistě 'bílé, dloube sbíJiavé a mutstorinf^sujicí. Nevoní. Výtr. dlouze
válcov., šikmo na biaisi stáž., 14—16 [i..

Xa smrkovém pařezu u Jevan v říjnu 1918. — Velmi vzácný druh, vždy
jen na koni f érách rostoucí, před. velmi podobný, ale nedostatkem velového
prstence se lišící.

** Bec závoje.

Pl. pometí Fr. 1836. H. jabloňová. Kl. 5 — 8 cm, lokrouhlý, silné
excentrický, elast. mas., značné prohliibený, podviin., hladký, bílý
neb slabé žlutavý. L. dosti prořídlé, svolná a oddělené sbíhavé, bílé,
tenké. Tř. 4 — 8 cm dl, i — 2 cm ti., ztuha elast., k basi ztenčený,
bílý, na basi chlupatě třísniltý, prohnutě vzpřímený. Diiž. bílá, aro-
matická. Výtr. vejčité, 10 — 11 m-

Xa kmenech jablcňový-ch u Domažlic (Melzer 1914). Vzácný druh.

Pl. sambuclnus isp. n. Obr. 59. H. bezová. Kl. 6 — 12 cm, velmi

tlustě a měkce mas., oknoulhlý, excentrický, trochu vmáčklý, bělavý,

ale tmavéji vrostle a mékce šupinkatý, na okr. oistrý, v mládí pod-

vinutý, beze všeho vela. Tř. 2 — 3 cm Itllw, 8 — 15 cm dl., dřevnaté

elast., sametové plstnaíý, ve dřevě dlouze kořenující. L. šir., bílé,

liusté, zvolna a dlouze sbíhavé a zde anastomcKSující. Páchne silné

zvláštnrm aromátem. Výtr. válcov., stranou stáž., 12 |ji.

X^^a černém bezu (Sambucus nigra) na Karlově nám. v Praze, 10, I9I3>
Jest podivná houba, snad jen biologická odrůda před.

Pl. spodoleucus Fr. 1821. H. šedobélavá. Kl. 5 — 10 cm, tence elast.
mas., pravid. okroaihlý, neb i spíše širší než dl., nahoře od tř. úzkým
lemem, oddělený, ale i zde ještě krátkými 1. opatřený, rovný, plochý,
hladký, lysý, vždy trochu svraskalý, na okr. rovný, šedavé naokro-
vélý. Tř. asi i cm ti., 2 — 5 cm dl., oblý, bledý, lysý, na samém okr.
kl. vetknntý. L. dotstti husté, šir., tenké, nestejně dl., krátce, oddá-
lené sbíhavé. Dulž. bílá, slabě meučně vonná. \'ýtr. úzce váloov..
ši'kmo stáž., 10 — 11 jx.

Xa dubovém pařezu pod Plecháčem, 10, 1915. Jednotlivě. Od Pl. ostreatus
již tvarem kl. rozdílný. Jest vzácný dr., Ricketi sám jej nezná, Fries praví,
že roste na bucích a dubech, Quélet uvádí ho z Francie.

348

PÍ. cornucopioides Pers. 1828. H. miskovitá. Kl. 6 — 10 cm, tlustě

mas., tuhý, kozový nebo bělá vy, holý, isklen., ale brzo mřskovitě
vmáčklý (s vyzďviižen. okr.), okrouhlý, se silně excentrickým, asi
I — 1>4, om ti., dosti dl., zahnutým, lysým, bílým, tuhým, solidním.
na basi pomačkáním hnčdn-oucím tř. L. husté, sir., čaisito vlnité, bílé.
na tř. svolná dlouze shíhavé a anastomiosující. Voní silnč anýzcm.
Výtr. dlouze válcov., šikmo stáž., 12 — 14 fx-

Na dubových kmenech řídce. Na Chuchelském vršku v řijnu 1919 sbírala
pí. O. Zvěřinová. Srovnej PÍ. corticatus, jenž má velům, šupinatý kl. a nevoní.

Odr. 59. Pleurotus sambucinus Vel., značně zmenš.

ř) L. vykrojené nebo nesbíhavé.

PÍ. lignatilis Fr. 1821. H. dřevní. Kl. 3—6 cm, pravM. okrouhle
sklen., jen někdy laloon., bíle ojíněný, nelesklý, do^ti tlustě a ztuha
mas., na okr. lysý a podvin. Tř. 4 — 10 mim ti., excenitrioký, k ho-
řejšku zúž., tuhý, rovněž bíle ojíněný, trochu útle mttnatý, l^eze
vší koTtiny. L. husté, úzké, tenké, mléčně bílé, přirostle krátce sbí-
havé, ale nespojoivané. 'Páchne nqpříjemmě moukou. Výtr. kulov.
ellipt., 4 M-

Na listnať, kmenech. Na topolech na Císařském ostrově v Praze. 10, I9i(j-
— Význačný jakoby pokřídovaným kl. a třeněm.

349

Pí. ulmarius Bull. 1790. H. jilmová. Statný, velký, bílý druh. Kl.

7 — 30 cm, oble sklen., v mládí skoro krulov., bělavé okrový, lysý,

'V stáři políčkovitě trhaný, pezmč elcnst., velice tlustě mas. Tr. 5 až

8 cm dl. a 2 — 3 cm ti., bílý, v -mládí kuželov., trochu excentrický,

pak válcov., pevně elast., dole plstnatý. L. bílé, dosti husté, sir.,

široce přiroistlé, u tř. skoro zaoblené. Duž. bílá, silně příjemně

vonná. \'^ýtr. malinká, kulaté. 4 — 5 fx-

Xa kmenech listn. stromů, jednotlivě neb i trsnaté, vždy vysoko, na pod-
zim. Xa bucích u levan, na jilmech ve Stromovce, na kaštanu v Karlině (Zv),
u Ml. Boleslavi (Knr). — Jest jedlá.

Pí. gypseus sp. n. H. sádrová. Velká, kompaktně imas., bělostná.

Kl. 5 — 12 cm, tlustě a pcATiě onas., sa sucha skoro rohovíte ztvrdlý,

na povrchu nezměněný a nerozipukaný, s pod\ňn. okr., sklen., lyisý,

bílý, matný, bez struktury. Tř. i — 3 cm ti., na basi velmi ztluštělj',

nekořenující, lysý, .matný, vždy silně prohnutý, za sucha co kost

Ivrdý, excentrický, hlíz k okr. kl. vetknutý. L. husté, dosti' úziké,

celokrajné, nejprv bílé, pak máslově nažloutlé, soitva na 'tř. sbíhavé.

Výtr. kulovité, 5 — 6 ^i. Duž. čistě bílá, silně houbově vonná.

Trsnatá, v dutině starého akátu u Troje v listop. 1917 sbírala pí. O. Zvě-
řinová. Celá houba dělá dojem, jakoby bj-la z bílé sádry vj^modelována, což i
její tvrdost potvrzuje. Domnívám se, že náleží do příb. před. \'elum žádné.

b) Kl. s třeněni postranním něho s tiepatrným třeném.
a) Kl. větší než J cm.

Pí. salignus Pers. 1801. (A. brumaHs Soop.). H. vrbová. Veliká,
šíavnatě mas., v trsech na kmenech topolů a vrb rostoucí houba.
Kl. 6 — 15 am, nízce isklen., s ostr\im, v 'mládí podvin. okr., tlustě
mas., měkký, polokrnhovitý nebo spíše klínovitý, hladký, dosti
hygrof., šedavě fialový, za sucha popela\K'- Tř. kratičký, asi i cm
ti., pevně elast., bílý, hrubě dlouze chlupatý a otstře rýhov. L. až
I cm šir., útlé, husté, sbíhavé, čistě bílé, dělené, nespojované. Prach
výtr. bílý, konečně trochu fialový a nahnědlý. Duž. bílá, měkká,
silně příjemně vonná. Výtr. válcov., šikmo na basi stáž., 8 — 10 ,«•
Xa kmenech a pařezech vrbových na podzim po celých Cechách i Moravě
dosti hojně rozšířen. Tvoří někdy obrovské trsy, až i m v průměru. Kl. na
některj-ch kusech jest klínovitý, basí třen objímající, na jiných skoro centrický
neb trochu excentrický. Jest výborná jedlá houba a svou velikostí vydatná.
V okolí Prahy nejčastěji jsem ji nalézal v údolí Radotínském.

Pí. ostreatus Jcq. 1787. (A. ďí'midiatus Bull., A. glandulosus Bull.,
A. nigricans Fl. Dan.) H. ústřicová. Před. úplně podobný, ale kl.

350

vystcupavý, o něcO' menši, šedě vroistle žíhaný, tř. lysý, jen na basi
útle plstnatý, 1. dlouze sbihavé, jednoduché, hojně sitnatě spojované.
Výtr. podobné.

Obyčejně v trsech na kmenech a pařezech různých listnať, stromů, tak
zvláště na jabloních, vl. ořechách, lípách, bucích atd. Po celé zemi obecný. Jest
dobrá jedlá houba.

PÍ. petaloides Bull. 1784. (A. spathulatus Pers.) H. plátkovitá.
XI. 8 — 15 cm dl. a 4 — 6 om sir., miekce mas., podlouhle jazykovitý,
v předu zaokrouhlený, k stopce zvolna zúž., na povrchu jemné
měkce mrtnatý, hnědý neb i do červemava. L. žlutavé, hui5té, sir., na
basi vidlené, sbíhavě. Tř. až 6 cm dl., asi' i cm ti., elast. solidní,
kořenující, postranní, tmavě plstiifiiý, 1. ostře od kl. oddělené. \'ý:r,
tupě ellipt., 5 — 6 fi. Duž. žlutavá, příjemně anýziorvě vonná.

V smrčí na zetielém pařezu listnatém (buku?) pod Myšlinem u Mnichovic,
v září 1913.

PÍ. serotinus Schirad. 1794. H. pozdní. Kl. 5—8 cm, opak vejčitý,
tlustě a elast. Imas., ploše skten., na okr. podvin., šedohnědý,
s hnědou plstí, která 'se pak roztrhává v drobné, tmavé šupinky. Tř.
postranní, asi 2 cm dl., 4 — 6 mm ti., elast., s kaštanovou plstí.
L. husté, bělozluté, široce přirostlé, pomačkáním černající. Duž.
bělavá, silně aromatická. Výtr. tupě elHIpt., 4 — 5 («■

Na pařezech a podzemních kořenech listnatých stromů, 8 — 10. V habřině
pod Ondřejovem, Jílové (Mašek), Třeboií (W).

PÍ. geogenlus Cand. 1804. H. pozemní. Kl. 5—8 cmí, došiti tence
mas., skoro okrouhlý, na basi v krátkou, i cm ti., vzpřímenou,
elast. solidní, bledou, lysou stopku zúžený, na ostrém okr. dlouho
podvin., lysý, vodnatě lesklý a často nepravidelně jamkovitý, čoko-
ládově hnědý. L. velmi husté, nešÍToké, na úplně postranním tř.
zvolna sbihavé, čistě bílé, pomačkáním červenohnědé. Výtr. kulov.
ellipt., 5 — 6 ^. Cyíst. na ostří i ploše hojné, tlustoblanné, rigidní,
kopinatě špičaté a na konci zoubkaté. Voní slabě moukou.

Ze země v jehličn. lesích, pospolitě, vzácně. V smrčině nad Chuchlí v říjnu
1919 sbírala pí. O. Zvěřinová.

.S) Kl. menší než J cm.

PÍ. limpidus Fr. 1836. H. vodnatá. Kl. 2—3 om, lžicovilt>' nebo
leďvinitý, ploše rozldž., tence mas., v postranní stopku svotna^klíno-
vitě sušený, hygrof., za vlhka vodnaté bílý, za sucha čistě bílý.
L. bílé, husté, až k inserci sbihavé. Výtr. kulaté, 6 ft.

351

Xa bukových a olšových větvích, vzácně. 8 — 9. V Šumavě na Plócken-
steině (Kav. 1919).

PÍ. septicus Fr. 1821. (PÍ. pubescens Sow. 1803.) H. běloučká.
Jilaličký, bílý, přisedlý, úplně jako Crepiidctus variabilis. Kl. 5 až
10 mm, útle lupenký, škebloviltý, polokruhovitý, klínavitý až ledvi-
ni'tý, v postranní kratičkou stopečku ku pavučiinatému myceliu při-
sedající, zúžený, čistě bílý, hladký, ale útle pýřitý, s úzce podvin.
okr. L. husté, útlé, nestejně dl., bílé. Výtr. ellipt., 5 — 6 //.

Na trouchnivých pařezech bukových u Jevan. 8, 1917. Daleko vzácnější
než Crepid. variabilis, jenž se ovšem ihned liší hnědě zbarvenými 1.

PÍ. diabasícus sp. n. H. diabasová. Kl. 5 — 10 mm, útle blan., cb-
vejčitý, obyčejně ■mě'lce laločnatý, na basi ouškatý a postranní ne-
patrnou stopečkou přisedlý, zevně lysý, nerýhov., hladký, šedo-
bělavý, nebrAiitý. L. husté, dosti sir., 'S krátkými střídavé, šedé. Ne-
voní. Výtr. tence čárkovité, dlouhé, 10 — 12 /<.

Na holé zemi mezi travou na vypáleném stepním úklonu diabasového kopce
(s křížem) nad Motoly, v říjnu 1918. — V literatuře není nikde nic podob-
ného.

PÍ. viaticus sp. n. H. pocestná. Maličký, šedý, bez vela. Kl. 3 až
5 mm, škeblovitě sklenutý, matný, lysý, šedý, křehký, s úplně po-
stranním, dobře vyvinutým', asi i mm ti., bělostným (asi 2 mm dl),
dlouze odsfále bíle chlupatým třeném. L. skrovné počtem, velmi
prořídlé, delší a kratší střídavé, šedavé, dosti sir., tlusté. Xýiv. pro-
táhle vákov., na basi šikmo stáž., 5 — 7 //.

Na hladkých stěnách, vyrytých vozem kolejnic a travou zarostlých v lesní
cestě nad Hrusickou cihelnou, jednotlivě. 9, 1919. Jest pouze před. podobný a
příbuzný a představuje s tímto patrně vlastní typ.

Pí. mitis Pens. 1801. H. jemná. Kl. i — 2>^ cm, okrouhlý nebo
poiookrouhlý a k basi klínovitě zúž., tenince mas., s kratičkou po-
stranní plstnatou bílou stopečkou, zevně bílý, jakoby pomo učený,
CLsi do poloviny vráskovité čárkovaný, s pokožkou guuiovitě se
táhnoucí. L. husté, útlé, nestejně dl., pleťově bělavé. Duž. bílá,
houbovitě ostře Axnná. Výtr. tyčinkovité válcov., prohnuté, 5 — 6 f*.

Na kůře trouchnivých, smrkových dřev v trsech a nad sebou v na5í za-
hradě v Mnichovicích, o Vánocích 1915. — Jest to zimní houbička, Panus
stipt. velmi podobná, ale měkkostí, vráskováním a j. rozdílná.

PÍ. tremulus Schaeff. 1770. H. osy ková. (A. epigaeus Sw.,
A. tephromelas Pers.) Kl. tenince mas.. 5 — 12 mm, ledvinitý, upro-
střed vmáčklý, hladký, lysý, šedohnědý. St. postranní, válcov., kra-
tičká, plstnatá. L. líské, prořídlé, šedohnědé, od st. ostře oddělené.
Výtr. skoro kulov., 6 — 7 ,m.

352

Na zemi mezi mechem a travou v škarpách lesních, vzácně, ale spíše snad
pro svou drobnost přehlížen. \' lese u Kunic, 8, 1913.

PÍ. terrestris sp. n. H. tmavolnpenná. Před. příbuz. a podob. Kl.

I — 2 cm, ztuha blan., sevné hily, s šedým tonem, hile plstnatý, na

okr. úzce poďvďn., často laloaiatý. St. 2 — 4 mm dl. a i — 2 mm ti.,

oblá, bílá. L. prořídlé, dosti sir., tuhé, nestejně dl., zvolna na tř.

shíhavé, černošedé. Výtr. vejčitoellipit., 4 — 5 li.
Na holé zemi v smrčině u Habru, v listop. 1914.

c) KL nejprv hřheteni přirostlý, 1. v excentr. hodu shíhavé.

PÍ. applicatus Batsch 1783. (A. tephromelas Pers.) H. připnutá.
Kl. tence mas., dosti ipevný, 4 — 12 mm, okrouhlý, nejprv pohárko-
vitý, pak ploše roisloS., hřbetem přirostlý, zevně popelavý až tmavý,
hladký, zřetelné rýhov., za sucha černavý, na okr. někdy vlnitý neb
vroubkov. L. dúsú iprořidlé, dosti tlusté, vlnité, nestejně dl., světle
šedé, v středu ústící a zde zaoblené, doisti šít. Výtr. krátce ellipt.,

4—5 <"••

Na trouchnivém dříví, hlavně dubů a vrb, na podzim, vzácně. Chudenice

(Čelak.), Radotín.

PÍ. pubescens Sow. 1803. (PÍ. septicus Fr.) H. pýřitá. Kl. i až
2 cm, itence lupen., uschlý skoro kožoviitý, nej'prv' obrácený, 'pak ale
krajeáii daleko odsitálý a tím zdánlivě stranou přirostlý, okrouhlý
nebo různě laíočnatý a ouškatý, na sterilní straně dlouze hile měkce
chlupatý. L. tenké, sbílhavé, prořídlé, nejprv bílé, pak žlutavé. Výtr.
ellipt., k basii šikmo stáž., 5—6 /«. Cyst. velice nápadné, tlustostěnné,

z šir. base ostře kopinatě zašpičatělé.

Na korách stromů, na opadalých větvích, v lesích a zahradách v letě a na
podzim vzácně. Třeboň (8, 1915, W).

PÍ. porrigens Peťs. 1796. H. ušatá. V m&hutných, střechovitých
trsech. Kl. 6 — 12 cm, okrouhle štítioví,tý, na okr. podvin., ušaté
rozlož., měkce plíhý, bílý, lysý, tuh^ý, s plstnatou basí, nejprv te-
menem přirostlý, pak odstálý. L. hí\é, vetmi úzké, čárkovité, v mládí
skioro žilkoivité. Výtr. skoro kulovité, 7 — 8 f*.

Na kmenech jehličn. stromů v pohorských lesích. V pralese na Boubíně,
8, 1919 (K).

PÍ. hypnophilus Bk. 1860. H. mechová. Kl. 5—10 mm>, čisté bílý,
bezstopečný, stranou hřbetem k listům^ mechů přirostlý, útle
svraskale hrbolatý, lysý, jen u okr. trochu pýřitý, okrouhle sklenuté
škeblovitý. L. dosti husité, nestejně dl., kremave nečistě bélavc, dosti
sir., u okr. kl. se sbíhající. Výtr. klínov., ellipt., 3—4 i^-

353

Xa Mniích, Polytrichách, Climaciích ve vlhkých koutech lesních, v olši-
nách, vzácně. V olšině lesní u Kunic, 9, 1916.

Pí. perpusillus Fr. 1821. (Pl. subversus Scbm., A. applicatus
FK D.) //. útloučká. Útlý, drobný, bílý, na 'kůre rostoucí. Kl.
5 — 10 mm, \'y<luté škebli (podobný, jedním bodem' stranou přirostlý,
blanitě průisvitný, skoro lysý ineb jen spoře odstále chlouipkatý.
L. široce břich., bílé, demisí a kratší střídavé, prořídlé, celokrajné,
v postranním bodu se sbíhající. Výtr. tupě a široce válcov., k basi
šikmo krátce stáž., 8 — 10 .".

Xa kůře jabloně u Řevnic v srpnu T916 (K), Šumava (K), Mnichovice,
Chuchle (R). Jest velmi vzácný druh, anebo spíše pro svou nepatrnost přehlí-
žený.

Pí. striatulus Fr. 1821. (Pl. striato-pellucidus Pers.) H. pruho-
vaná. Útlý, drobounký, šedavě bílý, v mládí na povrchu měkce py-
rity, pak ale olysalý, blanitý, 7nélce rýhovaný, miiskovitý nebo
ouškoviiý, 'vykrojeně přisedlý, mestopečkatý, 5^ — 10 mm šir. L. pro-
řídlé, dloube a krátké, šir., bélošedavé, útlé. Výtr. elHpt., 8 — 10 f*.
V duté vrbě v Dalejích u sv. Prokopa. 10, 1918. Jest vzácný druh.

b) Ochrosporeae. Hnědovýtrusné.

Vymezení této skupiny jest dosti nesnadné, poněvadž barva
výtrusů a prachu výtr. jest u r. Paxillus neurčitě hnědavá, hlínová,
ano jisou i výtr. bezbarvé. R. Clitopilus jsme dokonce odtud \'y-
radili a postavili k Rhodo spore ím, protože má červené výtr. Také
v r. Naucoria vyškytají se výtr. skoro bezbarivé nebo šedavě na-
hnědlé. Třeba proto rozuměti skupině této tak, že zástupci její mají
po většině výtr. rezavé, medové, hnědé nebo hlínové. Ostatně inutno
toho dbáti, že i výtr. r. Psalliota, Psilocybe a Psathyra někdy pod
mikroskopem jsou hnědé, i když prach je\'í se býti černým,

I. L. na tř. sbíhavé a více méně sítnatě spojované. Paxillus.

II. L. nesbíhavé nebo sotva sbíhavé, ale nikdy sítnaté.

A. Tř. vice méně masitý, tlustý i tenký, ale ne-
chrupavčitý.

Kl. v mládí závojem is tř. spojený, na povrchu
šupinatý, plstnatý, vláknitě trhaný. Výtr. če-
povi'tě ostnité nebo hladké. Cyst. namnoze
labvico\'ité s ježatou čepičkou. Zvláštní aroma. Inocyhe.
Kl. lysý, .slizký, namnoze žemlový, s velem

354

nebo bez vela. Výtr. hladké. Niitovité cyst. Duž.

hnojně nebo alkoholicky páchnoucí Hebeloma.

Kl. hygrof., neslizký, bez vela a kortiny. \'ýtr.

hnědé, hladké. Cyst. nkovité. Nepáchne, . . Meliderma.

Kl. lysý inebo sametoivý, někdy slizký, pavuči-

natou' korltinou s tř. aspoň v m'ládi .spojený.

Výtr. hnědé, jemine bradavč. Cyst. žádné. . . Cortinarius.

Kl. lysý, slizký, hygrof. Tř. tenký, měkký,

vodnatý, bez kortiny a botky. Výtr. hladké,

hnědé. Cyst. žádné Quercella.

Tř. vlákniitě mas., solidní, závoj vyvitiut silně,
pak trvalý prstenec na tř. zanechávající.

Dřevní, řidčeji pozemské dr PJioIiofa.

Tř. vláknitě mas., solidní, závoj vyvinut, ale
prstenec na tř. nezanechává. Silné aroma.
Dřevní druhy. ...,,... Flammula.

B. Tř. tenký, chrupavčitě rourkovitý.

Okr. dlouho podvin., s tř. spojen bohatou kor-

tinou. Pozemní dr Weinsettlia.

Okr. kl. .v mládí podvin. Pozemní dr. (některé

dřevní) • • • Naucoria.

Okr. kl. rovný. Pozemní druhy, drobné, křehké. Galéra.

Tř. na basi obda^ný miiskovitou, malou pochvou Locellina.

C. Kl. bez tř. (s malými výmink.), přisedlý neb

hřbetem: přirostlý Crepidoius.

Paxillus Fr. Čechratka.

Šťavnatě mas., velké houby, s kl. více méně pravid., často ex-
centrickým, na okr. silně ipodvin., ,s tř. dobře vyvinutým, ,peivným,
mas., tlustým. L. na tř. dlouze sbíhavé a zde .příčnými žebry^ spo-
jované. Výtr. ellipt. neb kuloviité, hladké nebo osténkaté, hnědavé
nebo skoro bezbarvé.

Zdá se mně, že by poslední druh (P. TVicholoma) měl býti
z tohoto rodu vyloučen, neboť liší ,se od ostatních velmi m-noho.
P. inornatus Sow. (velká houba, 5—10 cm) na vápencové půdě
rostoucí, jistě ještě 'v Cechách bude nalezena. Rovněž tak P. ex-
tenuatus Fr.

555

a) Kl. měkce mas., velký, 1. zřetelně sbíJiavě, výfr. hladké,
ellipt.

P. involutus Batsch 1786. (A. contiguus Bull.) C. podvimitá.
Velká, masitá, .zjevu ryzců. Kl. 6 — 15 cm, velmi tlustě mas., záhy
vmačiklý, až skoro nálevkoviitý, s okr. vehni podvin., plstnatc pý-
řitýrn, hustě čárkovaným, hladký, lesklý, okrový, uprostřed slizký-.
Tř. dosti krátký, i — 2 cm ti., dolů ztenčený, tuhý, bleclavý. dole
hnědě vláknitý. L. huisté, sbíhavé, světle žlutavé, pomtačkánlm rychle
hnědnoucí. Duž. žlutavá, na řezu hnědnoucí. Výtr. nestejnostranně
ellipt., 7 — 9 ft- slabě narezavělé, hladké.

V lesích všeho druhu, ale také mimo les pod listnat. stromy, často v ale-
jích, vždy v houfech a někdy i po 2 — 3. Po celé léto a všude obecná. Po rych-
lém hnědnutí dužniny i lupenů neomylně a snadno se poznává. Jest vydatná,
dobrá jedlá houba, jenže se obyčejně nesbírává. V mokrých olšinách a podle
potoků lesních, hlavně v nižších a teplých polohách jest dosti hojnou odrůda
var. leptopus Fr., s kl. nálevkovitě vyhlubeným, tenčím, žlutým a tmavěji šu-
pinkatým, s tenčím tř., s 1. žlutými, na tř. sbíhavými a hojně příčnými žilkami
spojovanými. Konečně také hnědne.

P. aírotoraentosus Batsch 1783. C^. černohuňatá. Statná, měkce
mas. Kl. 5 — 15 cm, tlustý, skoro vždy nepravid., nejprv ploše sklen.,
pak nálevkov., na okr. podvin., celý měkce a jemně sametový,
hnědý, na oikr. do žlutá. Tř. krátký, tlustý (2 — 4 cm), na basi ko-
řenovitě ipr od lo úžený, celý černavou plstí pokrytý. L. husté, krátce
sbíhavé a na tř. spojované, žlutavé. Duž. běložlutavá. Prach \'ýtr.
hlíinový, Výtr. okrouMe ellipt., světle okrové, hladké, 5 — 6 /». Voní
nakysle aromaticky.

\^ lesích jehličnatých na basi pařezů a mezi kořeny nebo i mimo pařezy
z podzemních kořenů, někdy i po 2 — 3, po celé léto a po celé zemi obecná.
Velmi úhledná a černě sametovým tř. lehce poznatelná houba. Jest jedlá, ale
méně chutná. — Jako rozdílný druh popisuje se ještě P. griseotomentosus Secr.,
s tř. šedohnědě sametovým, kl. hlínově hnědavým a jen na okr. plstnatým. Jest
velmi vzácný. Posud obdržel jsem jej pouze ze Šumavy (Žel. Rudy. Hedr.).

P. Pelletieri Lév. 1848. (P. paradoxus Klchb., P. rhodoxanthus
Sdhw. 1805.) C. Pelletierova. Kl. 4 — 7 cm, tlustě mas., ploše roz-
l-olž., s okr. tupým a vlnřtě zprohýbaným, měkce plstnatě kožov.,
kaštanově hnědý. Tř. krátký, i — 2 cm ti., dolů nápadně zúž., žlutý,
červeraohnědě tečkovaný, konečně nahnědlý. L. mas., tlusté, 5 až
8 mm š., na 'tř. sbihavé, vhiitě kadeřhvé, nestejně dl. ^a na dně hojně
'příčnými zebry spojovc^né, chrovioj^ě žluté (!), pomačkáTiím zvolna
hnědnouci. Prach výtr. žlutohnědý. Výtr. podlouhle ellipt., bledě

S56

žlutavé, 10 — 13 fi. Cyst. na ostří Síporé, obrorv-ské, vakovitě protáhlé,
žlutou šťávou naplněné.

V lesích mezi mechem a jehličím jednotlivě a dosti spoře, ač ve všech
krajinách. — Význačný kaštanovým kl. a chromovými lupeny. Tím, že příč-
nými žebry povstávají rourky, činí přechod ke skupení Polyporaceí.

P. acheruntius Hunub. 1793. (,Merul. laniellosus Sow., Ag. pa-
nuoides Fr., Mer. cris,pus Turip., Canťhar. Dutrochetii Mont.)
C. sklepní. Kl. 2 — 6 cm, tente a vodnatě mas., na krátké, velmi
excentr. stopce z povrtíhu kl. visutý, ale také bezstopečné při-
sedlý, bělavý, pak okrový a hnědý, jemně přitislkle vláknitý, na
Tjilém okr. ťrochu podvin., plstnatě pýřitý, pak lysý, elliptičný,
okrouhlý i nestejně laloanatý. L. busté, tenké, k jednomu bodu sli-
zovitým hťboulkQm značenému a na io'kr. pošinutému :sbihavé, na
basi laločnatě zprohýbané a labyrintická políčka tvořící, nejprv
bílé s nádechem růžovým, pak žlutavé, konečně hnědé. Prach \'ýtT.
okrově hnědý. Výtr. krátce ellipt., až skoro kulaté, bledě žlutavé,
4 — 5 fi. Voní trochu anýzově.

Divoce v přírodě roste na starých kmenech a pařezech borových, ale to
bývá dosti vzácně, nejčastěji objevuje se na trámech ve sklepích a dolech, a to
po celé léto a rok co rok. Tak v Mnichovicích v našem sklepě, v dolech na
Kladně (Z), v Duchcově. Lotou š u Slaného (Reis.). — Divoká forma má při-
sedlé, nahloučené kl. barvy olivově žlutavé, plstnaté, vlnité, 1. olivově žlutavé.

b) Kl. bělavý, m-as., drobný, na 0{kr. brvitý, 1. méně zřetelně
sbíhavé, výtr. kulaté, drsně o^ténkkité.

P. Tricholoma Schw^. 1805. C. čirúvková. Ma'lá, bílá, šťavnatě a
měkce mas. houbička tvaru ryzce. Kl. i — 3 cim, ;sklenutě sploštělý,
s dlouho podvin., dlouze bíle brvitým okr., na povrchu s vyniklými,
síťovitými nitkami, uprosťřed někdy žemlový, skoro sli'zlký, lesklý,
konečně rozloiž., s okr. rovným, skoro nálevko'V. Tř. sotva delší pr.
kl., 3 — 4 mim ťl., válcov., hustě plstnatý, bělavý, dole pomačkáním
černající, vycpaný, pak olysalý. L. hlínově špinavé, tenké, úzké, pře-
husté, iskoro sbíhavé. Duž. bledá, mírná, bez vůně. Výtr. bledě re-
zavé, nepravid. kulaté, krátce osténkaté, 4 — 5 /<.

V jehličn. lesích na holé, vlhké zemi, obyčejně pospolitě. U Mnichovic
často od srpna do podzima. Krč, Hodkovičky, Chuchle, Radotín, Řevnice. Bude
asi všeobecně rozšířena, ale pro svou nepatrnost přehlížena.

c) Kl. olivový, mas., velký, 1. s&tv\a sbíhavé, výtr. kulovité.

P. nigricans sp. n. Č. černavá. Zjev, konsistence i barva nějaké
holubinky nebo ryzce. Kl. 5 — 8 cm, dosti tlustě a pevně mas., pra-

557

videlně sklen., nevyhlubený, s okr. velmi osťrým. hladký, lysý, útle
radiálně sítnatě žilkovaný, temné sytě olivově hnědý. Tř. zdéli pr.
kl.. asi I cm ti., do5ti neztluštělý, hladký, lysý. nevlákn., chrupav-
'čifě křehký, záhy velice dutý nahoře jakoby útle matně plstnatý,
na povrchu nerovný, olivově nasedly, nahoře okrově nažloutlý. L.
útlé, husté, nešiř., pevně elast., bílé, tia ostři černé, lua tř. velice sít-
natě příčně žehernaté. Duž. bledá, sotva vonná. Výtr. vejčitokulov.,
tlusioblanné, hladké, žlutavé, 8 — lo .«. Cyst. na ostří hojné, ostře
za&pičatěně jehlicov., dole tlustší. Celá houba konečně zčerná.

V suchých smrčinách na zetlelém jehličí jednotlivě. U Březovjxh Hor
v srpnu 1920 (Fechtner). Jest zde hojná co rok a od lidí jako chutná, jedlá
houba sbírána. — Dle výtr. jakož i dle síEovité sbíhav. 1. jistě k r. Paxillus
náleží, ale žádnému známému se ani nepodobá ani není příbuzná.

Inocybe Fr. Vlákníce. Obr. 60., 61., 62.

Namnoze drobné, až i útlé houby pozemní, s tence mas. kl.
(statnější jest I. friimentacea, dulcamara. rimosa, Bongardii). Kl.
kuželov., hrbolatý, zřídka kdy hladký, obyčejně odstále plstnatý, až
i šupinkatý a ve vlákna sítnatě radiálně roztrhaný. L. špinavě až
hlínově zbarveny, se světlým, 'pýřitým. ostřím. Okr. kl. spojen jest
v mládí ;S tř. mizivou 'kortinou. Tř. dlouhý, tenký, pev^ný, solidní,
na basi někdy hlízovitě ztluštělý. Páchnou zvláště rozemnuty zvlášt-
ním aromátem. \^ýtr. hnědé, bud hladké, ellipt. nebo čepovitě ost-
nité. Cyst. na ostří i ploše (namnoze) veliké, lahvicovité, čepičkou
ostnitou okončené (sekret).

Ačkoliv většinu 'Inocyb na první pohled poznáme, přece jest
dosti těžko u přemnohých stanoviti druh, neboť zevnějškem jsou si
dosti podobny. Trhání kl. ve vlákna jest někdy takové, že nevíme,
je-li to plsť ve vlákna spojovaná nebo již pokožka ve vlákna roztr-
haná. Zde nic jiného nezbý^■á než podrobné ohledání mikroskopické,-
poněvadž tvar a velikost wtr. a cyst. poskytují dobré a spolehlivé
znaky. Aroma hub těchto jest zvláštní, slouží patrně k lákání drob-
ných brouků (drapčíků), kteří v množství houbu rozhlodávají. Ino-
cyby jsou sice od Batailla monograficky zpracovány (120 dr.)
(Besancon 1910), ale jsem si jist, že jen v Cechách jich mnohem
více roste. Tomu nasvědčují také studie Bresadolovy. Také
G. M a s s ee napsal monografii r. Inocybe (Lcndon 1904), ale tato
jest ještě povrchnější než Bataillova. Saccardo uvádí všech
dr. 115. Starší popisy bez analysy mikroskopické jsou naprosto ne-
upotřebitelné. Českým mykologům bych co nejvřeleji doporučoval

358

podrobné monografické zipracování tohoto rodu. Druhy z příbuz.
I. dulcamara a caesariata odchylují se od 'vlastních Inocyb velmi
značně, takže Woní se k r. Hebeloma z příbuz. H. strophosum. Ro-
stou hojně v letě a počnou se v množství objevovat jíž v červnu.
Nejvnce jich nálezném na slunných holinách a cestách lesních, na
písčinádh, suchých pahorcích, vždy spíše mimo les nebo ve světlých
hájích. Nejvíce druhů hostí nižší, teplé polohy, zvláště i podklad
vápenný. Pro svou drobnost a praktickou bezvýznamnost bývají od
hubařů opomíjeny. Jedlé nejsou žádné a mnohé j^sou jistě jedovaté,
tak známo to jest o I. rimo'sa, o I. fastigiata. Otravy špičkové zavi-
něny bývají asi žemlovými druhy, jež na pahorcích ve společnosti
špiček rostávají.

Nejvýzinačnější a nejiznámější druhy jsou: I. asterospora,
praetervisa, carpta, lanuginosa, destricta. descissa, Trinii, geophylla,
scabella, lacera, cincinnata, fastigiata, rimosa, dulcamara, caesariata.

1. Výtrusy ostnité nebo růžkaté.
A) Kl. ve vlákna roztrhaný.

I. umbrina Bres. 1884. V. hnédá. Kl. syté, ale smutné kaštanově
hnédý, 2 — 3 cm, hladce vláknitý, záhy ve vlákna (na bílém podkladu)
roztrhaný, význačné kuželov. s olstroa Špičkou, v mládí s hojnou
Ibílou kortřnou na zlomeném okr. Tř. delší pr. kl., 3 — 4 mm ti., na
basi trochu ztluštělý, červenavé hnédý, válcov., solidní, pevný, hrubé
vláknitý, nahoře ojíněný až moučnatý. L. nejprv šedavČ bélavé, pak
hlínové skořicové, bustě, vykrojeně přisedlé. Sotva páchne. \ ýtr.
obdélné, tupé, krátce hranatě čepovité, 8 — 10 /". Cyst. krátce baňaté,
čepičkou opatřené, ^na ostří i ploše. «

V lesích všeho druhu, jednotlivě, po celé léto všude hojně, ač nikoliv
obecná. Podlouhlými výtr. hned se liší od násled., jíž se velmi podobá. —
V bučinách u Jevan nalezl jsem varietu (var. lacvis m.) s cyst. protáhlejšími,
bez čepičky, výtr. pouze ostře hranatými, čtverečnými neb krátce obdélníkovými,
I. poraněním černě hnědnoucími. Radno ji ještě dále pozorovati.

I. asterospora Quél. 1879. V. hvézdovýtrusná. Kl. 3 — 6 cm, upro-
střed tlustě mias., kuželov. zvoncov., pak rozlož, a hrbol., hSadký,
hnédý až černohnédý, mimo tmavý vrchol v četné žilky na bílé pude
roztrhaný. Tř. červený až černohnédý, hladký, ?i^ basi obřízné kulo-
vité hlízovitý, ztuha vláknitý, :Solidní, celý jemně bíle pomoučený.
L. šir. břich., čisté bílé, pak olivové hlínové, s bílým ostřím, zúženě
přisedlé. Duíž. kl. čisté bílá, v tř. narůžovélá, nesnesitelné páchnoucí.

359

u

U z:^^af

Fíli if^
^ 7Í (.1/ • /- ^

Obr. 60.

Obr. 60. I. Hebel. strophosum Fr., zvětš. výtr. a cyst., 2. Inoc. lacera Fr.,
jako před., 3. I. mammosa Vel., jako před., 4. I. destricta Fr., jako před.,
5. I. Gintliana Vel., jako před., 6. I. umbonata Quél., jako před., 7. I. lucifuga
Fr., jako před., 8. I. geophylla Sow., jako před., 9. 1. cincinnata Fr., jako před.,
10. I. lutescens Vel., jako před., 11. I. perpusilla Vel., jako před., 12. I. relicina
Fr., jako před., 13. I. Cavinae Vel., jako před., 14. I. scabella Fr., jako před.,
(také mladé stadium). 15. 1. caesariataFr.Jako před., (mladé .stadium), 16. 1, abjecta
Karst., zvětš. výtr. a cyst., 17. I. uliginosa Vel., — Celé houby jsou vesměs

slabě zmenš.

Výtr. kulov., čepovitě ostnité (ostny kratší pr. kl.), 8 — lo.w. Cyst.
krátce široce baňaté, s čepičkou, 35 — 40 /«.

V lesích všeho druhu, v trávě na lesních cestách, na jehličí, jednotlivě
z rovin až do podhoří hojná. Statná, velká, lehce již zevnějškem poznatelná
a mikroskopicky hlavně kul. výtr. vyznačená. U Prahy roste hojně ve Stro-
movce. Po celé léto od červ.ia.

I. praetervisa Quél. 1881. V. hlízkovitá. Kl. 3 — 4 cm, tence mas.,
dosti pevn}"-, kuželo-v. až zvoncov. sklen., pak rozlož, a hrhot., že-
mlově žlutý, ihladký, hedvábně lesklý, hrubě husitě radmlně vláknitý
a velmi trhaný. L. husté, u tř. vylkroj*ené, bledé, pak sedavě lilákové,
konečně hnědé. Tř. velmi dl., 3 — 5 mm ti., bílý, ziprohýbaný, stuha
el/ast., lesklý, na konci ipoprášený, na bhsi s kulovitou hlískou. Výtr.
kulov. ellipt., ostnitě ježaté, 10 fi. Cyst. lahvicov., na konci ježaté.
Páchne odstře čpavkem.

V lesích a hájích, poblíž pařezů a mezi travou a mechem jednotlivě, od
června do srpna všude hojně. Tvarem, zbarvením jakož i blízkou snadno po-
znatelná.

I. decipiens Bres. 1892. V. klamivá. Podivný druh, velikostí, tva-
rem a barvou s před. stejný, ale žlutavý kl. se na ipovrchu ve vlá-
kénka netrhá, nýbrž zůstává tímě kuželov. do ipoloviny hladké a
ostatní kl. se trhá 'k okr. v přitisklé, drobné šupinky. Za vlhka jest
velmi slizký a výtr. jsou větší, ostnité a pouze hranatými (často
4hrannými) promíšené. Cyst. lahvicovité, vehni' veliké.

Ve vlhké trávě v údolí podél potoka nad Černošicemi, 7, 1918. Rostla
tu také před., takže jsem mohl obě porovnávati. Bresadola uvádí ji z Tyrol
a Ricken z í^ěmecka. Myslím, že bude hojnější, ale nerozeznává se od před.

I. albipes Gřl. 1880. V. bělonohá. Velikois-ti i ťvarem úplně po-
dobná a příbuz. I. praelterviisa, ak: kl. sytě zjlaltožkitý, dlouho kuže-
k)v., sikorio dlo červeinJohnědava, lesklý, v hrubá vlákna trhaAý, tř.
ztuha solidní, oa basi v hlízu neztluštělý, celý drobounce šupimkatě
ímrtnatý, pak lysý, hladký, skoro rohovitý, v mládí žlutavý, pak bílý,
C)^st. králtké, vedle lahvi covitých úplné kulovité, bez z)oubků.

56i

Obr. 6i.

Obr. 6i. I. Inocybe obscura Pers.. zvětš. výtr. a cyst., j. I. pedicellata Vel.,
jako před.. 3. 1, albomarginsta Vel., jako před., 4. I. glabrescens \\-\.. jako před.,
5. I. avenacea Vel., jako před., 6. I. picetorum Vel., jako jiřed., 7. I castanea
Vel., jako před., 8. I glabripes Vel., jako před., g. I. Fechtneri ^"el., jako před.,
10. I, Rohlenae Vel., jako před.. 1 1. 1, corydalina Quél., jako před , 12. 1 Reisneri
Vel., jako před., 13. I. demitrata Vel., jako před., 14. I. mitracea Vel., jako před.,
15. I. collivaga Vel., jako před., 16. 1. Godeyi Gih. Weinni., jako před.. 17. I. geoph.
violacea, jako před., houba v mládí, 18. I. autumnalis Vel., ig. I. Olgae Vel.

Veškeré druhy jsou o něco zmenšeny.

L. bledé, pak makově šedaivé, konečně hnědé. Vvtr. ellH-pt., oistni.tě
čepovité, 10 — 13 .".

Na výslunném pahorku ve společnosti Leptonií, Helianthem. vulgare, Tri-
folium montanum u Hrusické cihelny, 7, igig, na suchém pahorku u Lodě-
nic mezi pod. vegetací (6, ig2o). — Posud známa jen z Francie. Popis autorův
nápadně se shoduje.

I. hiiilca Fr. 1838. V. roztrhaná. KL i>4.— 3 cm, zvoocov. sklen.,
široce a obyčejně špičaté černě hrboL, olivově hnědý, pak červeno-
íinědý nebo také nažloutle hnědavý, 'V -mláidí bíle p.listoal'ý nebo' bíle
\'liákni'tý, v stáří nia okr. bíile pllis-tnatý, hladký, lysý, hedvábifě vlák-
nitě lesklý, konečně ve viláknia rozcrhianý. Tř. soit-va dMakrált delší
pr. kk, blledlě (niačenvenallý, vliálknítý, n.a konci imrtoaitý, 2 — 4 mm ti.
L. bílé, piak oliivoivě hoědiaivé. priořídlié. neobyčejně široce břich, až
skloTo trojhrainné. Duž. v kl. bíilá, v tř. červenavó, silně páchnoucí.
Výtir. vel'mii podlouhlé, trochu mi křivené a jen nízce hrbolatě hra-
naté, některé -skoiro hladké, 9 — t 1 fi. Cyst. na lostří í ploše, krátce
baňaté (40 — 45 .«), zubaté, na ostří mimo to jiné kiílioviiiě měcbaté.
Na suchých, výslunných mateřídouškových pahorcích u Mnichovic často,
vždy pospolitě. 5—8. Velmi charakteristický druh zbarvením i ostře sešpičatě-
lým kl., jakož i výtr. a malými cyst. Jest to jarní druh, někdy již na konci
dubna se objevující. Také u Modřan (Viniklář). Křivoklátu (Ambrož), Mo-
tol (Kšp.).

I. mírabilis sp. n. J^. podivná. O nědo menší než I. mutica. Kl.
3 — 4 am, rozlož., vždy se středním ostrým hrbolem, hnědě (okrový,
nejprv trochu plstinaftě šupiínkatý. pak hladký, leskna\K' a ve vLáíkna
trhavý, dosti, tuhý a mia-s. Tř. o málio delší pr. kl., noxmý, tuhý, dole
r.ezliluštělý. 3—5 mm ti, hladký, lysý, vlákniltý, nahoře slabě
mirtnatý, nejprv bílý, pak ale (také poimaokáníím) temné špinavě
hnědý. L. haiisté, útlé, sir. břich., u itř. vollné, bílé, pak okrově hlí-
nové, s bílým ostřím. Nevoní. Výtr. 4hranné (sotva obdélník.), nízce
hranatě čepovitě, malé (5—8 ,«). Cyst. prapodivné: předlouze ty-
činkovité, dlole neztlustělé, často zaškreované, některé dokonce

36.H

*

<ř^:

I

řř^ H :í.,

:j.

7^

<r.

TT

11

^

: ss

6

•i.:

r

"«Í/9

iU

70

?5> i 'A

\

I

^^//

lifí".

#^n

77 '^^^ '^

/ i

00

n

i
i

-t^í<

f!

<@í

^":hm73

iÓ

1^

115

Obr. 62.

Obr. 62. I. Inocybe praetervisa Quél., 2. I. asterospora Quél., 3. I. albicans
Vel., 4. I. carpta Scop., 5. laevigata Vel., 6. I. putilla Bres., v levo cyst. a výtr.
var. semiorbicularis Vel., 7. I. umbrina Bres., 8. I. pannosa Fr., 9, I. Casimiri
Vel., 10. 1, pallida Vel., 11. 1, lanuginosa Bull., 12. 1. rostrataA'ťl., 13. 1, petiginosa
Fr., 14. I. macrocystis Vel., 15. I. hiulca Fr., 16. I. globocystis Vel., 17. I, calida
Vel. — Veškeré druhy slabě zmenš., ale výtr. a cyst. velice zvětš.

vidleiiié, 2 — 3krát oliánkované, jen někiteré krátce úzce lahvicovité,
na temeni zubalté.

V teplých píščináoh borových u St. Lysé v květnu 1920 hojně, — Jest
příbuz. I. mutica a hiulca, ale utvářením cystid (i na ploše 1.) ode všech zná-
mých velice rozdílná.

I. putilla Bres. 1887. F. maličká. Kl. i>2 — 3 cm, kuželov., pak
rozlož, a ostře hirbolL, sed ave hnědý neb i světle šedavý, vláknitě
hedvábitě hladký a lesklý, oJiz. v 'stáří triochu ve vlákna trhavý. Tř.
váloov., dole niezitlu.štíělý, bledě narůžovělý, hladký, vláknitý, nahoře
ipOimotučený, 3 — 4 mim iil. L. bělavé, pak šedě hlmoivé. Duž. v kl.
běiljavá, v tř. čarvenaivá, silně páchnoucí. Výtr. skoro podlioiihlé,
ostře hranaté, sotva ccpovitc, 8 — 10 //. Cyst. vešké, baňaté, zubaté.

V různých lesích suchých, vzácně. () — 8. V okolí Mnichovic často. Řev-
nice (K), Hvězda, Radotín, Zbraslav. — Drobný druh, význačný hladkým,
šedým, na okr. bělavým kl., který se sotva trhá na vlákna. — U Roblína v tep-
lých dubinách (na vápně) nalezl jsem odrůdu (var. semiorbicularis m.) s kl.
.šedým, hladkým, lesklým, zaobleně polokulatým. Cyst. jsou předlouze hrdlo-
vitě protáhlé (70— 80 /' ). tlustostěnné, výtr. klínovité, ostře hranaté, menší
(7-8/0.

I. nitida sp. n. V. lesklá. Kl. 2—35^ cm, ostře kužeJov., na temeni
hnědý, oataitně světle šedaivě žemlový, až světle lišklOA^, velice lesklý
a hladký, ve vlákna roztrhaný. Tř. tuhý, hladký, na hnědé půdě
útle bílle vldknký, dole konečně hnědý. L. husté, temně šedé hlínové,
s bělavým ostřím. Výtr. podlouhle klínio^vité, pouze hranaté, 10 až
12 f4. Cyst. kulovidě nadmuté, některé a' krátkou špičku 'Stažené,
s čepičkou nebo bez ní. I nerozeminuta silně páchne.

V lesích Jevanských, v záři 1918. — Před. blízká a snad specificky roz-
dílná.

I. soluta sp. n. V. hladká. Příbluz. a pod. I. putilla. Kl. 2—3 cm,
záhy rozlož., s tupým, nízkým hirbodem, hladký, lysý, hedivábně
lesklý, šedobněidý s černým temenem, záhy v hrubá vlákna ro»z-
trhaný a také při okr. rozštěpený, dosd mas. Tř. delší pr. kl., 2 až
3 mm ti., tuhý, rovný, vlákniitý, na basi málo ztlnštělý a zde pak
nahněclílý, ostatně špinavě bělavý s odstínem masovým, nahoře po-

5(5,5

moučeny. L. luisité, široce břich., nejprv bělavé. pak - knově hnědé,
s bulým oistríni. Výtr. sitejmostranně 4hran.né, sotva čepovilié. jen
hrbolaté. 5 — 6 /t.Cyst. malé. lahvioov.. často bez čepičk}-. Nepáchne.
Na hřbetě Krkonošů sbíral p. dr. A'. KavDW 7, 1918. \' hluboké, vlhké
smrčině u potoka nad Mcnčicemi (podhorská poloha s Arnica mont., velmi
studené stanovisko) v červenci 1919. — Tř. bývá dole bíle plstnatý.

I. calida sp. n. /'. teplá. Gracilmí. s hnědjTm kl. a bělu^itmým tř.
lvi. 1 — iK- cm, itence mas., nejprv ustre kuželov., pak rozloS.
s ostrým lirbolkeui, hnědý, hladký, konečně ve vlákna roztrhaný.
Tř. dl., rovný, 2 mm ti., rohioviitě ]>e\-'ný. čistě bílý, hladký, w celé
hořejší části mrtntaitý. doile ínehMznatý. L. ši/r. břich., hnsté, u tř.
volné, nejiprv bílé, pak šeďohilírncA^^é 15 'bělavým oslířim. \'vtr. krátce
ohdélnikovc.Qt\)o\\\.h rohaté. 8/'. Cyst. veliké, lahvic'^., zoub. Slabě

páchne.

Na výslunných, vyhřívaných jižních úklonech mezi nízkým habřím u Mni-
chovic (nad dráhou). 7, 1919.

B) A7. ve vlákna neroztrhaný, plstnatý něho šupinatý.

a) Kl. plstnatě hladký, nesíipinatý.

I. umbratica Ouéil. 1883. (1. infida Peck.) V. stinná. Statná, mas.*
íjělavá. Kl. 3 — 4 cm, rozlož., častto se zprohýbaným lokr., nizce iiupě
a šiircce hrl»l., dosti tlustě ma-s.. bělový, s odstínem šedozrým, ra-
diálně přitiskle leskle hedvábitě plstnatý. Tř. rovný, pe\-tný. solidní,
tluistý (4 — 6 mm), bělový, hladký, Sídtva vláknitý, nahoře pic mou-
čený, dole s ostře obroubenou hUzkoiL L. husté, široce břich., nej-
prv bělavé, pak hlíinošedé, na ostří bílé. Duž. bílá, neměmlivá, silme
pálchnoiicí. Vý-itr. ^plodiouhilé, h/ribolaté, 10 — 12 /». Cyst. nadmutě
laliAnicov., zoubkaité.

\'e vlhké trávě na kraji lesrí u Kunic, 7, 1917. Ricken uvádí ji jako vzác-
nou. Bresadola praví, že duž. v tř. dole žloutne, což nevidím. Rozhodně roz-
dílný dr. ode všecli s ostnit\'mi výtr., nebof kl. se ve vlákna netrhá a není
šupinatý.

I. pallida sp. n. ]'. bledá. Kl. i>4 — 3 cm, dlouho kuželov., pak
roz,lož., vynikle tupě hrbol., Hence mas., světle šedavě žemlový nebo
špinavě žlutavý, uprostřed tmavěji tckrový, na po^vrchu 2> hustá
jenmiá vlákim, roistrhamý, hladký, hedvábitě měkce plstnatý. Tř.
dvakrát delší pr. kl., !■ — 2 mm ti., čistě bílý, hustě bíle mrtnatě
moučnaiý. i., husté, útlé, sotva břich., volné, nejprv bi'lé, pak šedavé
(do růžová X. s bílým ostřím. Výtr. podlouhlé, krátce hrbolaté. 10 až
12 fi. Cyst. veliké, itupé. baňaté, zoubkaté. Páchne il stře.

366

Na suchých, výslunných, kopcích v okolí Alnichovic často, ve společnosti
Helianthem. vuigare, Th3'mus, Phleuni Boehmeri, Trifol. mont. Větší, stat-
nější dr., bělošedavým, pistnatě vláknitým, hedvábitým kl. a čistě bílým, mrtna-
tým tř. význačný. Také na Řípu (Nov.).

I. laevígaía 'sp. n. V. uhlazená. Kl. 2.^2 — 4 cm, rozlož. ,y vyniklým
tmavohnědým hrb.olem, smutné hnédý, úplně hladký, za vlhka iskoro
slizký, ve vlákna neroztrhaný, paprskovitě hedvábitý, tence mas.
Tř. velmil dl., 23^2 — y/2 mm ti,., k basi zvolna ztluštělý, ale nehlíz-
natý, hladký, nejprv čisté hily, pak bledě červenavě hnědý, nahoře
ponnoučený, solidní. L. břitoh., dfcuho bílé, pak hledě hlínové ^s bílým
osltřím. Duž. hnědé žemlová, bez zápachu. Výtr. obdélníkové, s vy-
niklými ostny, 10 .". Cyst. lahvicov., zonibkaté, 40 — 45 /'.

V pralese pod Boubínem v Šumavě, 7, 1914 (Hejny). V mokvavé raielnié
ve \'ídrholci u Běchovic, 6, 1919. — Jest znamenitý druh.

I. rostrata ,sp. n. V. zobanifá. Menší druh. Kl. 2 cm, sklen., Imě-
davý, s dlouhým, lizkým, tupým zobanem, hladce hedváb. les\kiý,
tence mas. Tř. velmi dl, 2 nnn ti., rovmý, pevný, solidni, inahoře
poprášený, vláknitý, nehlíznatý, bledě okno-vý. L. husté, útíé, široce
přiirosidé, příčně huatě vrásčiité, světle okrové s bílým ostřím. Výtr.
malinké (6 — 7 ,«J, čtyrhrainnié »neb kosníkovité, hrbolaté. Cyst.
•0'brovské (qo 11), válcov., dole troch ti ztluštělé, zubaté. Silně páchne.
A' (liil)iiiách u Chlumce (Rig. 8, 1915), Řevnice (K), Roblín.

I. petiginosa Fr. 1821. V. povučinatá. Gracilliní, malý druh. Kl.
I — 2 cm, kuželoiv. s Madkým, oHiK^ově zahnědlým 'hrbolem, žemlový,
bíle pavuěinatý, neitrhaný. Tř. červena\'ý, soliidiní, Iťuhý, hladký,
vliáknitý, celly bíle poprášený, ma basi s kulov. Mízkou. L. bledé
žlutavé, pak šedě olivové, na ostří bílé, nehusté, volné. Výtr.
3 — 4hra(nné až kl'íinoviité, tupě čepovíté, 6 — cS ft. Cystt. předlouze
lahiVioov., tlustOiStěinné, žluté. Skoro bez zápachu.

V lesích na světlých holinách, v habřinách, 6—8. Hrusice, Struhařov, Mni-
chovice, í.ibochovičky (F), Přelouč (Fricova), Radotín.

I. albicans sp. n. V. bělavá. VeVice f^n-acilní, droboučká. Kl. 5 až

]o mm, sklcro blainitý, kuželov. sklen., s malcu, lysou, hnědou bra-
davlkou na temeríil, celý bělošedou měkkou plsti pokrýitý, na okr.
běkvý. Tř. dvakrát delší pr. kl., teninký (t mm), často křivolaký,
snsL baisi bíle plstnatý a dlouhými brvami věnčený, pleťově bnědavý,
celý jeiTTině bíle poprášené pýfitý. L. husté, útlé, břicb., u Jtr. za-
obleně ivlclné, čisté bílé, pak žlutavě krémové. Výtr. skoro klímov.,
krátce čepovíté. 7 — 8 /'. C}-st. protálile lahvicov., zoubkalté. 50 /».

36?

\' habřině na Boukalově stráni u Mnicliovic. 8 — y. Bučiny u Jevan, Seno-
hraby. Na holé zemi jednotHvě. Podobá se drobným Naucoriím. \' mládí jest
celý kl. mimo hnědé tímě bělostně plstnatý. Nemůže býti spleten se žádným
jiným druhem.

I. pannosa Fr. 1821. V. dnobounká. Nejvýš útlá, drobná, zjevu
Naucorií. Kl. 5 — 10 mm, trvale kušelov. s hnédavýtn zobanem,
tence blamiltý, hygrof., špinavě okrově hnědavý, za sucha bělavě ko-
šový, zvliáště v mláďi bíle vlásenitý, bliadký, ne\trhavý, bez šupi-nelc,
na okr. někdy vroubkovaný. Tř. ďl., teninký (yí — i mm), křivo-
laký, bledý, později hiniěd!ai\'ý mebo žemlový, celý mrtnatě pýřitý.
L. nejprA^ skoro bílé, pak skoricjové is bílým o,střím, tlusté, prořídlé,
volné. Výtr. ellipit., ostnitc ješaté (mebranaté). '8 — 9 /u. Cyst. ba-
ňaté, lahvicov., nápadně tlustostěniné, žlutavé, 40 — 50 \í.

Na holé zemi v dubině na již. teplém ůklonu na Plecháči u Mnichovic
hojně. 7, 1916. Chuchle (R). — A^ýborný, dobře charakterisovaný druh, ale po-
pis autorův jest chudobný. Uvádí se z Ruska a Německa.

b) Kl. odstálýmí šupinkami pokrytý.

* Výtr. podlouhlé, hrmuitě čepovUé.

I. carpta Sdop. 1772. V. vlnatá. K\. 2 — 4 cm, kuželov. zvonicov.,
měkce vlnatě vlálMitý, k temeni odstále drobně šupinkatý, v růz-
ných odstínech hnědý. Tř. válcov., 2 — 4 mm ti., vláknilrý, trochu
šupinkatý, bledě hnědavý is červeným odstínem, nahoře pomoučený.
L. široce vTykrojené, bělavé, pak skořicově hnědé, široce břich.
Výtr. obdélníkové, tupě hranaté, 10 — 12 ^. Cyst. lahvicov. veliké.
Slabě páchne.

V jehličnat. lesích hojně. Struhařov, Hrusice, Hvězda, Radotín, Cesko-
mor. Vys. (K).

I. globocystis sp. n. V. kulocysta. Kl. diostti mas.. 3 — 4^2 cm, roz-
lož, s vyniklým černohnědým hrbolem, hladce leskle plstnatý, ku
středu útle přitřskle šupinkatý, 'měděné hnědavý. Tř. delší pr. kl.,
3 — 5 mm ti., dole hnědý, nehlíznatý, nahoře bledý a poprášený,
hladký, lysý. L. široce břich., husté, u tř. vykrojené, nejprv bledé,
pak šedé s bílým ostřím. Výtr. klínovité nebo 'Obdélníkové, vždy
značně protáhlé, čepovitě hrb., 12 — 14 /'. Cyst. obrovské, přeširoce
ellipsoidicky vakoviité až sikorlo kulov., v hrdlo nezúž. (30 /' šir.).
Jen někdy jsou některé v krátké hrdlo staženy. Páchne inocybově.

Na stěnách potoků v lukách a lesích pospolitě. 6 — 9. U Mnichovic na více
místech, Říčany, Libochovičky (F). — Tř. pomačkáním hnědne, někdy jest
dole až černý. I. flocculosa Berk se zdá býti příbuznou, ale jest nedostatečně

368

popsána. Podivnými cystidami liši se ode všech Tnocyb. \č kulaté, mají na
temeni čepičku.

I. macrocystis sp. n. V. cystidová. Kl. 2 — 4 om, dlouho zvoncov.,
pak liozlož. a tupě hrbcl., žemlový, itprastřed s[ hrubými siru povi-
tými šupinami, osta:tně měkce pltsitnatě vláknitý a xněkice šiupinkatý.
Tř. sotva delší pr. kl., 3 — 5 mni ti., rovný, ituhý, istejně tlustý,
hladký, masové iiačervenalý a skoro celý bíle poprášený. ].. velmi
prořídlé, tlusté, bělaivé, pak hlínově skořicové, nešiř., u tř. volné.
Výtr. malé (6 — 7 (j.). k basi zvolna zúžené klínovité, čepoviitě hrbo-
laté. Cyst. převeliké (65, — 80 ii), tluistostěntné, k basi zvolna ztlušliělé,
rovné, zubaté. Páchne isilně.

V dubmách ve Hvězdě (6, 1916), Lihochovičky (F), v suchých smrčinách
u Mnichov, na jehličí v celých houfech. Význačné jsou obrovské cyst. a hladký,
načervenalý tř. Jinak I. lanuginosa a carpta přib.

I. lanuginosa Bull. 1787. J\ huňatá. Kl. 2 — 4 cm, nejprv skoro
kulatý, pak poiokul. isjclen., (lupě hrbol., tence mas., černohnědý,
s hojnými, zvláště na temeni velikými vzpřímenými tmavými šu-
pinami. Tř. mál)o delší ipr. kl., 3 — 5 mm' ti., hnédý, vláknité plst-
natý a odstále šupinkatý, s p^oonouceinou, červenavou šp'ickou. L. bě-
lavé, pak čokoládově červenavé, konečně skořic, hnědé s bělav.
ostřím, huslié, břich. Výtr. ipodlouhlé, čepoviítě ostnité, 10 — 13 jx.
Cyist. veliké, tupě válcovité neb i dole nadmuté, zoubkaté. Neipáchne.

V lesních mechatinách vzácně. 7 — 8. U Opočna (Ponc), Choteč, Chuchle,
Karl. Vary (Hedr.), Krč. — Lehce poznatelný druh oděním i barvou.

**

Výtr. eldipsoidické, hušié krátce čepovité.

I. Casímíri sp. n. V. Kazimírova. Zjev úpině malé I. lanugin.
KL I — 2 cm, iploše skkn., málo hrboil., syté hlínové hnédý, měkce
plsltnaitý, celý odstálými šupinkami pokrytý, jez jisou na temeni
vzpřímené a tmialvé. Tř. 2 — 3 mm ti., pevný, často dole zakřivený,
do polov, čemohnédé šupinatý, nahoře bíle mrtnatý, uvnitř
hnědý. L. bělavé, pak temně hiLíino^-hnědé s bílým ostřím, hluis,té, šir.
břich., u tř. zaoblené. Výtr. kulaté clHpt., přehusté krátce čepovité,
10 — 12 fi. Cyst. pouze na ostří, nesmírné hojné, křivolace nitkovité
(nebaňaté), nézubaté. Nepáchne.

Na holinách v bučinách Jevanských hojně. 7, 1916. — Utvářením výtr.
a cyst. liší se ode všech druhů s čepovit. výtr. Jest to samostatný typ. Věnuji
jej mému synovi, jenž mně na exkursi jako obyčejně provázel a mě v práci
mykol. vydatně podporuje.

B69

*** P^ýtr. kulovité, hustč dlonce ostnitc.

I. calospora Quél. 1881. V. lepovýtrusná. Prostředně velká, rezavě
hnědá. Kl. 2 — 3 cm, doisiti- mas., 'brzo r( zlož. .9 vyniklým tupým
hrholem, rezavé hnědý, hnthč vlák^nitý, s odstálými šnphikanvv. Tř.
velmi (11., 3 — 4 mm ti., rovný, tnliý, hladký, ' hnédý, na zvolna a
velice ztluštélc basi bílý, na konti ponumčený. 1.. šir. břich, u tř.
volně, šedě bělavé, s bílým osířían. Výtr. kulaté, hojnými, válco-
vitými, dlouhými ostny ježaté, 8 — 10 |x. Cyst. male, Tahvicov.. na
temeni zubatě, 30 — 36 ,u. Bez zápachti.

Na vlhkých místech v hájích vzácnč. V háji na Božkové 7, 1919. — \'ýtr.
upomínají na I. asterospora, ale kl. jest supinkatý. ve vlákna neroztrhaný a tř.
na basi bez hlízk}'.

C. Kl. ve vlákna nerostrhaný, úplnč lysý.

I. nuda SI), n. W holá. Kl. 2 — 3^2 cm, sklen, nozlaž., slabě hrbok,
celý lyš;ý, hladký, matný, hygrof., za vlhka hnědý, za sucha kozově
pobledlý. Tř. .sotva delší pr. kl., iiuhý, elast., rovný, na basi značně
ztluštělý (ale nikoliiw obřízně), 3 — 5 mm t!.. hladký, lysý, okrově
bělavý, nahoře velmi pomoučený. \.. hustě, útllě. šít., u tř. zaobleně,
blietíě okrově, se zubatým, bílým ostřím. Xýxr. čepoViitě hranalté,
podl.o.uhlé nebo klíinovitě, 8 — 10 .u. Cyst. vehkě (70 — 80 .u). dole
velmi šiir. baňaté, v mtos^ÍK^ní, žlu'tavo'U, dlouhou, ježatou špičku
staženě. Bez vůně.

Na znhelnatělých dřevech v dubinách v Krčském lese v květnu 1920 sbí-
rala pí. C). Zvěřinová. Jednotlivě. — Jest podivná vl., zjevem úplně lysé, hnědé
Naucorie připomínající. ATyslim. že asi /. impensibilis Brit/., z Bavorska bude
totožná nebo nejbližší.

II. Výtrusy hladké.
A) Cyst. >ia ostří i ploše lupeyiů.
a) Kl. celistvý, hladký, nešupiímtý, netrhavý.

I. corcontica sp. n. V. krkonošská. Kl. 3 — 4 cm, dosti tlustě a
ztuha mas., tupě kuželov. zvoncov., tlplné hladký (bezšupinný) a ve
vlákna netrkaný, neslizký, v mládí 'př^l lokr. úťlfe přiitiskle světle
hedvábit>', ostatně lysý, cihlový. Tř. delší ipr. kl., 5 — 8 mm ti.,
k černohnědé basí zvolna zúžený, bělozlutavý, hrubě vláknitý a
trochu oirtnatý, nahoře útle poprášený, pevně elast. L. hustě, útlé,
tenkě, sir., široce přirositle a sotva \^r oj., často vlnitě, nejprv bíle,
pak hlínově lilákové, posfjéz nahnědlé. Výtr. krá^tce ellipt., kalně

3?0

hnědožlutavé. hladké, 5 — O ,j. Cyst. ma odstři 'ii iploěe, velké. ellipsoicL,
se zúženým tupým temenem bez čepičky. Táchne inocyhové.

\' travé na iukáeh hřbetu kikonošských 7, 1918 (Kav.). Odlišuje se vlastně
ode všech druhů a jevi vztahj' pouze k náslcd. Viz také Naucoria lugnbris.

i. Whiíei B. et Br. Amin. N. H. Cofoke pl. 404. J\ Whiieova. Úplně
zje\ai hnědých NaucoTÍí (N. pellucida, cerodes). Kl. 1 — 2 cm. 'lupč
kuželov.. pak rozlož., sotva hrbol., iprůsv. bilan., ilplně lysý, hladký,
mírně slický, medové hnědý, až do polov, hluboce rýhov., hygrof.
s prosev. 1., za sucha isvětte ižemlový. Tř. delší pr. kl., i — 2 num ti.,
tuhý, siabě zakriivený, hladký, dole kaštanový, nahoře bledé medový
a husitě mrtnatě šuipinkatý. L. prořidlé, velice šiiroce břich., světle
•okrové, k tř. šfroce ipřiirfosítlé, slaibě sbdiavé. Výtr. vejčiitoelíipt., re-
zavé žluté. 8 — lOiji. Cyst- na 0'Stři i ploše baňatě lahvicov., s mo-
luunou oistnitou čapkou, krátce stopečkaíié, 50 — 60 jj.

Ve .Sphagnu jechictlivě nebo skoro trsnatá v borech u Říčan v pros. 1919.
Jest podivuhodná houba, Naucoriím docela podobná. Velům jsem nepozoroval.
Cookovo vyobrazení dosti dobře naší houbě odpovídá. Posud jen z Anglie.

I. annulata sp. n. V. kronSkovitá. Kl. 3 — 4 cm, pravidel, sklen.
zvonoQiv., nehrbol., šedě okrově 'niahnědilý, jamkovitě :$vraskalý, lysý,
vrstvou sHzii potažený, v mládi závojem 'S' tř. spojený, jenž zane-
chává na tř. trvalý, blanitý, .iiroký, odstálý prsjenec. Tř. málio delší
pr. kl., 3 iTum itl., zťulha elast., hfeďce vlákniitý, lesklý, bělavý, dole
nahnědlý, niahoíe pomoučeiný. L. husté, nepříliš šiilr., k tř. oblou-
kovitě zijž. a zřetelné sbíhavé, nejprv bledé, pak hlrnoivé, s bílým
0'Sitřím. Výtr. ipodlnuhle vřieitenovité, k basi rozšiř, a šikmo stáž.,
Madké, žlutě rezavé, 14 — 17 ,u. Cy's,t. na ploše i o«tří. lahvicov..

dilouze krkaté, obyčejně bez zoaibků. Nepáchne.

Na holé, vlhké stěně v hluboké, vlhké škarpě u potoka v lese Krčském
u Prahy, jednotlivě. 7, 1919. — Jest podivuhodná houba, jež se vůbec žádné
známé Inocybč nepodobá a veleni a prstencem spíše rod Pholiota připomíná.
Utváření cystid, výtrusů a tř. svědčí jen r. Inocybe. Domnívám se, že jest to
vnvý. samostatný rod z příbuz. r. Tnocybe (neclif sluje zatím Cyclocybe m.)-

1. Olgae síp. n. V. Olžina. Velká, sitatná,' masitá, lysá, bílá. Kl.
4— O cm, tupě zvonicov. 'sklen., dosti mas., hladký, lysý, ale sdrva
sjizký (Ibez šupliin, plsti a vliaken), dosti hygrof., bledě špinavě hně-
davý, za sucha nečisté bílý, celý radiálně útle vrásčitý, u okr. s ši-
rokou zónou husté rugosní sítě, jez jest 'temněji a bíle siirakatá.
Tř. málo delší pr. kl., ipřímý, elais;t., isolidní, hrubě vláknitý, nalicřť
bíle mrtnatý, čisté bílý. 4 — 6 nim ti. L. široké, tenké, úzkým úhlem
u itř. vylírojené, ko^nečně hlínové hnědavé, s bledším os'třím. Cyst.
na o'stří i i)loše, převeliké, 7. šiir. base [2^ ,u v pr.) kuželov. zašpi-

371

čatělé, na Ikonci hrubě čepičkovitě ostnité. Výtr. ellipt. nestejno-
istranné, hnědié, hPadké, lo fx.

Nad Trójou v Bohnickéni háji v listop. 1917 sbírala pí. Olga Zvěřinová.
Tato podivná Inocybe není vlastně ničemu podobná. Výtr. i cystidy však ji
jistě co Inocybu prozrazují.

I. autumnalis 's;p. n. V. podzimní. Velká, mas. Kl. 4 — 8 cim, polo-
kiil. sklen, (mehirblcll.), dcsti tilmslitě mas., dokonale hladký (netrhaný),
na temeni černohnědý, ostatně na špinavě okrově žemlové půdě
hustě radiálně hnědě vláknitě sihaný, nešiivpinatý. Tř. soHidní
s úzkým kanálkem, málo delší pr. kl., 8 — 10 mim ti, dlole sotva
ztlnštělý, tuhý, tiladký, 'les;klý, bílý, pak hnědě osmahlý a úitle vlák-
nitě mrtniatý. L. husité, nešiř., nejprv makové, pak temně čokoládové
s bílým ostřím^ u tř. zaoblené. Kortina bohatá, dlouho trvalá. Cvst.
na ploše i lostři, hous,lovité (30 ji) nebo isloupoviité, zaoblené, bez-
zubé. Výtr. temně hnědé, tupě e'lliipt. aiž kliiinov., 8 .". Páchne slabě
inocybově.

V trsech na vápenné půdě v hájích u Kosoře a Chotče. 10, 1919. — Po-
divný druh, pouze na I. annulata poněkud poukazující.

b) KL ve vlákna trhavý.

I. destrícta Fr. 1838. V. odřená. Kl. 3 — 6 cm, hladce červenavě
hnědý, s vyniklým hrholem, žáby v hnědá vlákna trhavý, dosti imas.
Tř. bílý, s nádechem červeným, hedvábně vláknitý, na konci mrt-
naitý, podél lehce se trhající, 4 — 8 mm ti., dole zvolna ztkištělý.
L. tenké, husté, šir., u tř. hluboce vyikrjojené a trochu sbíhiavé,
v mládí bílé, pak špinavě hlínové. Cyst. lahvicov., dlouze krkaté,
veliké, ziubaté. Výtr. mandlov. nebo skoro vřetenov., hnědavé, 8 až
lOiji. Silně, odporně páchne.

V trávě vlhké, u potoků v lesích a hájích z rovin až do podhoří všude
hojně, po celé léto. Význačná a lehce poznatelná.

I. Fechtneri sp. n. V. Fechtnerova. Menší dr., vespjoď fialový.
Kl. I — 3 cm, kuželov. zvoncov. hirbol., úplně hladký, sytě hnědý,
záhy ve vlákna na bílé půdě roztrhaný. Tř. dl., pevný, útle vlákn.,
hladký, 3 mm ti., na kondl pomoučený, celý fialový (i uvnitř).
L. nápadně řídké, sir. břióh., kai tř. zúž., fialové, pak šedavé s bílým
(j'Sttřím. Cys't. na ostří i ploše, jedny lahvicov. zubaté, druhé kulov.
vakovité, bezzubé. Výtr. ellipt. ledvin., 7 — 8 i>.. Páchne slabě.

V listnat. hájích u Karlštejna, 7, 1916 sbíral p. Fr. Fechtner. Jest sice
příbuz. před., ale mimo zbarvení i cyst. a výtr. rozdílná. Snad druh teplých
hájů.

372

I. descissa Fr. 1838. V. ostříhaná. Veliikoslt i tvar I. <^eophylla.
Kl. 21 — 4 cm, itence mas., kuželov. zivoncov. s tupým, hrbolem, ble-
davě slánwMuiý, hedváb, lesklý, hladký, brzo vláknllte ifcrlianý, ano
za sucha i s odtrbanými šuipinkami. Tř. bílý, celý ipjomoučený,
hliadký, tuhý, hedlváb. vlókn,., 3 — 4 mm li., dole sotva ztlušitělý.
L. šedavě hlínpvé 'S bílým ostříím, husté, u tř. zaoibkné. Cyst. veliké,
lahvic, zubaté. Výtr. syH;ě okrové, lieSttejnositranné až ledvinité,
6 — 8 fA. Silně páchne.

V lesích a hájích řidčeji. 5 — 8. Hojně v borech v Polabí, Chuchle, Slivenec,
Mnichovice, Eadotín, Husinec (K). — Na vlhkém jetelovém poli mezi lesy
u Hrusic nalezl jsem odrůdu (var. flava m.), mnohem masit. a větši (4 — 6 cm),
s kl. více rozlož., na okr. s 1. tupě zaobleným, sytě žlutým, pouze při okr. ve
vlákna trhaným, s 1, bledě hlinově olivovými, pak okrově hnědými. Třeba
ještě dále sledovati.

I. leucopoda sp. n. V. bělonohá. Větši, mais. dr., s Siistě bílým,
itlustým tř. Kl. 3 — 5 cm, tupě kuželov. zvoncov., 'se srlně dovnitř
zahnut, okr., pak rozlož, nízce hirbol., hladký, lysý, nešupin., smutně
hnědý, na itemeni 'sytě hnědý, kmečně ve vlákna roztrhaný. Tř.
mállo delší p.r. kl., 6 — 11 mm ti., dole málo ztluštělý, čistě bílý,
mas., pevný, irovný, ceilý bíle pom/o učený, pak do'le olysalý. L. nej-
dřív bledé, paJc krémově špinavé, huisté, volné, s bílým ostřím. Cyst.
lahvicov. zubaté, 50 — 60 p.. Výtr. ledvím nestejnostranné, šiíroce
elBpt., 12 — 14 fx. Duž. bílá, 'slabě páchnoucí.

Podle smrčiny poblíž potoka pod Kosoří v srpnu 1918 hojně. V teplé
dubině nad údolím Radotínským u Chotče. Rakovník (F.). Po nějakém čer-
venání není nikde ani stopy.

I. inodora 'síp. n. V. nezpnná. Kl. 2 — 4 cm, dosti mas., brzo roz-
lož., sotva hrbal., úplně hladký a lys^ý, smutně hnědý, na temeni
hělošedý, na okr,, do poloviny ve vláknu roztrhaný. Tř. 2krát delši
pr. kl., pevně elas't., celý lysý a hladký, útle vlákn., bílý, dole za-
hrnutý a nezitkištělý, 4—8 mm ti. L. husté. útlé. u tř. zúženě volné,
nejprv bledé, záhy hlínově okrlcfvé, s hílým QSitřím. Výtr. široce
vejčitoledvin., veliké, sytě žluté, 12—16 m- Cyst. široce a krátce
lahvico.v., ježaté, 60—70 (i. j'iiné kulo v. nebo šir. elllipt. Vůbec bez
zápachu.

V iistnat. lesích u Bilichova (opuka) sbíral v červnu 1920 p. Viniklář.
Jest příbuz. J. destricta a I. leucopoda, ale vytknutými znaky rozdílná, ^ostatně
značně menší. Trhání kl. jen do poloviny kl. v jemná vlákna jest zvláště cha-
rakteristické.

I. glabrescens 'sp. n. V. olysplá. Kl. 2—3 cm, kuželov. sklen.,
dlouhým., úzkým zobanem oMončený, hladký, lysý, hedváb, lesklý,

378

S7'rtlr hnčdý lú šedavý. ve vláikina .ro/,trh. Tř. dl.. tenký (2 mni),
pokřivený, nelrliiznatý, hladký. Ivsý, bily. vláknitý, nahoře poprá-
šený. L. bledě hlínové s bílým ostřím, ])ak skořicové, došli husté,
šiř. břidi., volné. Cyst. lahviícov., na basi tence stopeókaté, nahoře
veliifce tliisitO'?těnné a zouhkaté. některé kulov. nebo kráitce staž'ené.

50 — 60 ,u- Výtr. nestejncstr. ellipt., 10 — i2řx. l\'ichne inocybově.

Na stěnách lesnílio potoka pod Koženým vrchem u Mnichovic hojně co
rok. v červenci a srpnu. Mukarov, Říčany. Nemění se a zdá se býti dobrým
druhem.

I. uliginosa sp, n. V. hažinná. (jracilni. bílá. Kl. i — 2 cm, špinavř
bílý sť sUh)io-vým \odstmem, hedváb, lesklý, hladký, ^ ostrým zo-
banem, ve vlákna se trhající. Tř. dl., tenký ( i — 2 nim\ tuhý, rovný,
či^té bílý, celý mrtnate pomo\íičený, dolfe neztlu.štělý. L. husté, šít.
břich., oblouko'v. zúž., bílé, pak bledé hlínové s bílým ostřím. Cyst.
na ploše i ostří dlouze tence 'tyčinkov., dole trochu ztluštěle, na
konci ztibaté. \'ý\r. ledlvin. elilip:., 6 — 8 y.. Bez zápachu.

v rákosí v lučním močále nad Motoly, 10, 1918. Jest jistě před. blízce
příbuzná. Připomíná také I. praetervisa.

I. pedunculata sp. n. V. stopkatá. Drobná, útlá, tence mas. Kl.
I — iVj om, nejprv kuželov., pak rozltož.. j^ vyniklým, dosti osirýyn
hrboleyn, kaštamově hnědý, hladký, lysý, suchý, v stáří do poloviny
v hrubá vlákna trhaný. Tř. nápadně dlouhý, za vlhka medově na-
žloutlý, za sucha nečistě bělavý, hladký, lysý, křehký, 2 — 3 mm ti.,
sotva zřetelně vláknitý, nahoře útle poprášeiný. dole nehlíznatý.
L. dosti' prořídlé a tlusté, šir. bři<:'h., u kraje zaoblené, nejprv bě-
lavé, pak špinavě okrové, s bílým ostřím. Výtr. nestejnoměrně
vejčitoellipt., 8 — 12 yx. Cyst. hojné, lahvicov., s ježatou čapkou,
žlutavé, tlivstostěnné, 30 — 35 m- Nepáchne.

V mechu (Climacium) v lesním humusu u Cernošic (5, 1920). — Jest
příbuz. I. uliginosa, ale barvou kl. a zvláště tenkou, dlouhou stopkou význačná.

I. auricoma Batsch. V. zlatohlavá. Gracilní, maličká, kl. i — 2 cm.

kuželov., pak rozlož., málo tupě hrbol., slámově žlutavý, hladký,

lesklý, nešupinatý, pak do potozK ve vlákna trJiaiiý. Tř. sotva delší

pr. kl.. 1 — 2 mm ti., bílý, nahoře velmi mritnatě poprášený. L. dosti

husté, šir. břich., nejprv bledé, pak hlínově okrové s. bílým ostřím.

Výtr. malé, vejčitcdlipt., nestejnostranmé, 8 ii. Cyst. malé, krátce

lahvic, s ježatým .koncem, hojně ellipsoid.. neježatj^-mi promíšené,

35 — 40 UL. Páchne inocybově.

^' teplé, světlé, k jihu obrácené dubině na Plecháči u ^[nichovic v květnu
a červím 1919 hojně. Domnívám se, že jest správně určena, ač popis jest
chudobný.

374

I. lutescens sp. n. J\ člutará. Kl. t>^— 33/2 cm. mpě kuželov.
zvoncov.. .s- nápadně osfře zlomeným okr., pak rozlož., sotva hťbol..
hladký, hnědě vláknitý, na Mitfé půdě zfchni vláknitě trhaný. Tř.
•málo delší pr. kl. 3 — 4 mm ti., hladíce vláknitý, nahoiře bíle poprá-
šený, slutý. L. u itř. úhlem hluboce vykrojené, velmi sir., žlnté.
Duž. žlutavá, silně iovocem páchinoncí. \ý{x. nestejnostranně ellipt..
10 — 13 ,a. Cyst. lahvicov., ježaté. velké, na ploše i ostří.

V borech teplých u Dvorců u Lysé sbíral v ':ťrvnu iok| p. Hedrych
Význačný, všem okolním nepodobný druh. T. fihrosa .Snn. poněkud (dle popisu)
mohla by se podobati, ale totožnou není.

I. castanea 'sp. n. V. kaštanová. Kl. 3 — 5 cm, :iupě kuželov. zvon-
cov., dlosl:'ii m.a's., úplně hladký a za vlhka slizký, ve vlákna na hile
půdě trhaný, záhiy vielmi^ roztrhaný, s ostře zlomeným okr., kašta-
nově hnědý, Mprosýřed černý. Tř. málo delší pr. kl., 6 — 8 mm ti.,
dole neztluštělý, bílý, hladce vlákni-iý a celý jemně pomoučený (bez
tonu červen.). L. hlubokým řihilem. vykroj., šít., husté, bělavé, pak
hlíinové s bíiým ostřím. Duž. bílá, 'siabě páchnoucí. Výtr. tupě
elli5>t., 5 — 8 M. Cyst. vřeteno^viité, ježaté. 50 t^-

Na travnatých, suchých místech mimo les, 6 — 8. U Karlštejna, Roblina,
na er. silnici u Jiloviště. Kl. má v mládí hojnou bílou kortinu, dospělý jest
často excentrický. Snad jest I. fihrosa Sow. příbuznou. Jest to zbarvením
velmi význačný druh.

I. Cordae sp. n. V. Cordova. Prostřední velik., hnědá. Kl. tupě
kuželov., pak zívoncov. sklen., hrbol., 2 — 3 cm, hnědý, hrudě -vláknitý
a ve vtúkna roztrhaný, os'trými, odstálými šupinami ježatý, itence
mas. Tř. tenký, rovný, 2 — 3 man ti., dote mírně ztíuštělý, bledě žlu-
tavý, dole vláknitě mninatý. L. bledě skořicové, útlé, dosti prořídlé,
břich., volné. Výtr. široce mandtov., 10 — 12 lí. Cysi. na ploše
i ostří, předlouhé (80 — 90 n), dkuze hrdloviltě protáhlé a ježaté.

V světlých dubinách mezi travou (vápno) nad údolím Radotínským. 8, 1915-

c) Kl. ve vlákna netrhaný, plstnaŘý a více méně šupinatý.
a) Kl. i tř. bílé.

I. sindonia Fr. 1838. V. sindonská. Statnější, bílý druh. Kl. 3 až
5 cm, tupě zvoncO'V., sotva hrbol., dosti mas., bílý nebo trochu do
žemlová a Šeda, měkce vlnatě plstnatý, 'S teim. alysalým. Tř. málo
delší pr. kl., sollidlní, mas., 4 — 10 mm ti., bílý, v celé hořejší polov,
pomoučený. L. bílé neb do Šeda, pak čokoládově šedé, velmi šiř.
břiích. Duž. bílá, silně páchnoucí. Cyst. lahvic, holé nebo zub..
40 — 50 IX. Výtr. ellip'!., 7 — lo ja.

37.-)

v písčitých borech pod Rípem, 6, 1916 (Nov.), Slivenec (R.), Hvézda, na
holé zemi v lese u Kunic (v záři). Myšlíii. — Jest vzácný druh, posud spoře
ve Francii, Něm. a Švédsku pozorovaný.

I. corydaliiia Ouél. 1875. V. dymnívková. Dosti velká, statná, bílá.
s modrozeleným temenem. Kl. 3 — 5 cm, tupé kuželov. zvoncov.,
leskle hladký, bílý, jen na temeni modravé zelený, ostatně útle
vrostle tmavěji šupinkatý, dosti mas. Tř. pevný, dole mírně
zduštělý, bílý, vláknitý, v celé hořejší polov, bíle mrtnatý. L. husté,
tenké, široce prirosdé, bledě okrové. Výtr. nestej-nostranně ellipt..
8 — 9 [1. Cyst. malé, lahvitov., ježaté, 35 — 40 v- Voní silné příjemné
ovocem.

V světlých, teplých dubinách u Roblína (vápno), 7. Qučlet uvádí ji z Jury.
Lehce poznatelný druh. \' mé tekutině vypouští červené barvivo.

I. Godeyi Gil. V. Godeyova. Velká, maisově červená. Kl. 3 — 5 cm,
nejprv liílý. pak červenohnědý nebo masové červený, hladký, vilák-
mitý, nešupin., ve vlákna netrhaný, rozlož., tupě hrbol. Tř. sotva
dvaikrát delší pr. kl., 3 mm ti., "na basi hlízovité stluštélý, skoro
hladký, hrubě vlákn., bílý, pak masové červený, nahoře bíle popráš.
L. bledé hlínové neb 1 červeně naběhlé, na ostří bělavé a zoubkaté,
skoro volné, sir. břich. A^ýtr. ellipt. ledvin., 10—12 11. Cyst. malé,
lahvicov. ježaté. Pomačkáním a na řezu rychle červená. Páchne
siilně inocybově.

Na okrajích hájíi a na holinách v lesích na podkladu vápenném u Karl-
štejna, Karlíka, Roblína, Mořin, Radotína, sv. Ivana, Chuchle, Slivence, ve
Hvězdě všeobecně rozšířena po celé léto. Zbarvením červeným liší se ode
všech. — U autorů zdá se tu býti zmatek, nebof I. Trinii u Rickena jest asi
naše houba. Baiaille ale označuje tím jménem druh s čep. výtr.

I. geopliyila Sow. 1799. V. hlínohipenná. Kl. 3 — 4 om, kuželov.

zvoncov., dosti 0'Stře hrbol., za sucha rozpukaný, hladký, čisté bílý,

hedvábilé vláknitý. Tř. tuhý, křivolaký. bílý, solidní, dole jen slabě

ziluštělý, nahoře poprášený, 2 mm ti. L. šir.. u tř. \^'kroj., husté,

bledé, pak hlínové šedé, na |olslt<ří bílé. Prach výtr. temně hnědý.

Duž. bíiá, :s'ilně iinccybově páchnoucí. Výtr. nestejnostranně ellipt.,

8 — 12 fi. Cyst. lahvicov., ježaté, velké. •

Na lesních mokřadlech, v olšinách, u potoků, v koutech lesních, často ve
společn. Mycena pura, v houfech, jednotlivě, po celé léto a všude velmi obecná.
Není měnlivá a lehce se poznává. Pouze tu a tam vyškytá se odrůda (var.
violacea Pet.) celá krásně fialová. Tato páchne ještě silněji než bílé plemeno.
Obě mají v mládí hojnou bělavou kortinu.

I. pyriodora Pers. 1801. V. jablečná. Větší, bílý, červeně nabíha-
jící dr. Kl. 3 — 6 cm, tupě kuželov. zvoncov., pak rozlož, a tupě

376

hrbol., s okr. dlouze široce poďvin., hladký, lysý, jen u okr. trochu
vLáseniítý, bílý, ale pamačkáním načervenalý. Tř. asi i cm ti., dole
nez'tluštěliý, bílý, hladký, nahoře pomouč., bíle vtákn. hedváb., po-
niačkánkn červenající. L. husté, tenké, sir. přirostlé, šedavč hlí-
nové, s bílým ostřím. Duž. bílá. silně ovocné páchnoucí. Výtr. led-
viín. elliipt.. 8 — lo |i. Cyst. baňatě lahvic, ježaité.

Na travnatých lesních místech u Jiren, lo, 1915 (Zvára).

I. cervicolor Pers. V. jelení. Statná, kompaktně mas., sňlně
aroDiatická. Kl. 4 — 7 cm, tupě avoncov. s okr. mírně podvin..
hladký, hedváb, vláknitý, skoro slizký, bílý, hnédc útle žilkovaný,
•pomačkáníím žemlově .žloutnotucí, ina okr. často zprohýb.. tlustě
mas. Tř. 'soitva 'delší pr. kl., stejně ti. (i — 2 cm), pevný, tvrdý,
sněhobílý, hladký, lysý, nahoře poprášený, solidní, pomačkáním a
později dole éervenohnědý, často s několika hrubými brázdami.
L. nehusté, úzké, cistě bílé, pak špinavé, 's bílým ostřím, pomačká-
ním rezavě hnědé. D'už. či'stě bílá. v tř. hnědnoucí. Výtr. ledvin,
ellipt., 12 — 15 [i. Cyst. laihvic. ježaté a na ostří mimo .to hdjné ku-
lovité lysé.

V teplých, duhinách na vápně na Chuchelském vršku. 7, 1916 (R.). Má
velké vztah}' k před., ale přec ncni toto/.nuu. Balaillc praví, že jest v Juře
význačnou pro vápence.

I. pallescens 'sp. n. !'. pobledlá. Kl. i — 2^2 cm. tupé hrbol. , bé-
lavý, ale s jenmými' bledě čem.lovýnii šupinkami měkce ]>řitiiskle
plstnaftý, s bílou kortinon. Tř. delší pr. kl.. 2 — 4 mm dl., tuhý. celý
bílý, hladký, nahoře snéhoibílv, dole pomačkáním ■iroclhu špinavě
"žloutnoucí. L. husté, šilr. břich., bílé. pak hlínové s bílým ostřím.
Bez zápachu. Cyst. lahvic, ježaté, 30 — 40 i-i. Výtr. nápadině tence
dlouze válcoz'., 14 — 17 [x.

^* listnatém lese u Jevan v květnu 1920 spoře. Bělostí a výtrusy ode v.šcch
odlišná. A'ýtr. jsou ještě deiši a užší než u T. lacera.

,S)) /\7. zbarvený, ale tř. bílý, hladký.

I. lucifuga Fr. 1821. V. skrytá. Kl. 2 — 5 cm, tupě kuželuv., pak
rozlez, a slabě tupě hrbol'.. tence mais.. hnědavý, hrubými a hustými
vlákny měkce poérytý, někdy drobounce šu;pinka)tý. suchý, m-
trhaný. Tř. bělavý, tuhý, lysý, nahoře pomončený, hladký, 4 mm
ti. L. šir.. sotva břich., volné, husté, nejprv sluté, pak olivové. Cyst.
lahvic, ježaté, velké. Výtr. ellipt.. 9 — 10 \i- Páchne silně.

V borech u I .ysé velmi hojně (6 — 8), Chuchle, Karlštejn, Chlumec n. C,
Tehov.

.0= 377

I. fuscidiila si>. n. F. hněihučká. Drobná, kl. i — 2 cm. ten-ce mas.,
vid\ s ostrým černohnédým hrholkem, hnědý, dokonale v útlá
vlákna rozpředený, ostatnč celý hladký, nešupinatý. Tř. i — 2 mm
ti., tuhý. 'dole l^ez hlizky. hladký, lysý, bílý, nahoře slabě poprášený.
].. skoro prořídlé, sir. břiích., ku tř. ziiž., nejprv bílé, pak špinavé
rccarťé. Páchne inoc}ibově. Výtr. vesměs ledvinité, 7 — 8 ia. Cyst.

menší, velmi "husté, 'lahivicov.. jež., časita sakřiiuené.

U Davle ve vlhkých koutech lesních spoře. 7, 1918 (Kavina). Jest příbuz.
před., ale jisté rozdíhiá.

I. glabripes Bres. 1910. V. lysonohá. Gracilní, asi tvaru a velik.
I. ^eophylia, s oisitě bíillou, tulnou stoipkou a hniědě šupin, hladk. kl.
Kl. 2 — 3 cm, zvoncov., s vyniklým tupým brbolem, hladký, lesiklý,
husté zrostlými červen\ohnédými šupinkami pokrytý. L. hLuboce
vykrojeny, tenké, husté, špinaivě bělavé, pak šedohlínové, s bílým
ostřím. Tř. rovný, čisté bílý, hladký, lysý, jen na konci slabě po-
moučený. \'ýtr. ellip:. ledvin.. 7 — 8 \í. Cyst. lahvic, jež. Páchne

inoc.

\' hájich u Karlštejna (Fch), u Roblína hojně v červenci, Mouchnice na
Mor. CSl.).

I. scabella F,r. 1821. J\ drsná. Kl. i — 3 cm, tence mas., skoro
kulatý, pak rozlož, skkn., často s tupým hrbolem, špinavé hlíno-
hnédý, s drobnými, tlustými, o,dsiálými šupinkami, k okr .plsťnaté
vláknitý. L. nejipnv S7'étle hlínové 'S bílýim ostřím, pak špinavě sko-
řicové, dosti řídké, šir. břilch., úzce vykroj. Tř. 2 — 4 mm ti., tuhý.
hladký, lesktý, vláikinitý, blediý, někdy s tonem červeným. Duž. bě-
lavá, páchne rozemnuta po ředbvičce. Vytr. mandlov., 10 — 13 v-
Cyst. lahvic, jež., velké.

Již v dubnu a květnu v suchých, jehličn. lesich, ale vzácně. Krč, Radotín,
Řevnice, Hrusice, Karlštejn.

I. Bubaci 's:p. n. V . Bubákova. Kl. i — 23^ cm, kuželov., pak roz-
lož, a tupě hrbol., nettrbaný, hladký a slizký, bledé žemlový, tem-
né]i hedvábité vlákni., i v mládí bez kortiny. L. hékwé, pak žlutavé
žepilové, s bílým ostřím, husté, iJtlé, břich., volné. Tř. delší pr. kl..
3 — 4 mm ti., často pokřivený, útle viákn., paik olysalý a lesklý, ne-
hlízn., solidní, bílý, celý bíle nioučnaiý. Páchne silné inoc. Výtr. ne-
ste j nos tranně ellipt., 10 II. Cyst. lahívic, jež., 45 [i.

v suchých jehiičn. lesích, hlavně v smrčinách a borech, od května do
srpna. Krč, (.hmhle, Radotin,. .'-ilivenoc, Karlštejn, Lysá, sv. Prokop. — Hlad-
kým, lesklým, okrově žemlovým kl. význačný. Tvoří vlastně přechod k dr.
s trhaným kl., neboE vlákna na kl. se počínají někdy oddělovati. Domnívám
se, že I. viscidissina Fr. jest velice blízká. Také 1. hirtella Bres. jest příbuz.

3?8

I. albomarginata síp. n. V. hělokrajná. Kl. lYi — 3 cm. pak rozlož.
a tupě hrbol.. měkce přitiskle vlásen., ale nešnpinkalý, temně hnědý,
kolem okr. hělavý, za- sucha na okr. rozpukaný. Tř. sotva delší pr.
kl., rovmý, hladký, lysý, bledý, .5| odstínem do inasoim, na basi
s os^ře oddělenmi hltakpii. L. bělavě sedavc, s bílým ostřím, hustc,
tenké, břich. Cyst. ^llah'vi)c., ježaté. Výtr. krátce ellipt., 7 — 8 n. Skoro
bez záipachu.

V březině nad dráhou u ]\Inichovic v srpnu 1915 hojné. I'atři do pribuz.
I. hicifuga.

I. Rohlenae s;p. n. J\ Rohlenova. Statnější druh, s čistě bílým ;ř.
Kl. 3 — 5 cm, tupě zvoncov., s okr. z:lomeným a dlouho bohati)U
bíjou kortinou s tř. spojený, pak rozlož., nízce tu]>ě hrbol.. měkce
hladc(*\ hojně šemÍ0fi'ě hnědavě plstnatě vláknitý (sotva šupin., ne-
trhaný). Tř. dvakrát de liší pr. kl., 5 — 10 mm ti., dole vždy sáhnutý,
nehlízn., bílý, vHákn., nahoře bohatě ipomotuě. L. bílé, pak hlínově
okrové, s bílým ostřim. Výtr. nestejnos^tranně podlouhle ellipt.,
10 — 12 JI. Cyst. veliikě, dlouze krkatě protáhle, dole málo ztluštělé,
ježaté. Páchne silně imocybově.

V světlých, suchých místech v háji u sv. Prokopa, ve Stromovce, Libo-
chovičky (F.). Jest příbuzná T. glabripes Bres., ale tato jest menší, s menšími
výtr.

I. carbonaria sp. n. J\ uhelná. Statný dr.. 1. lacera velmi přiipo-
mínájící. Kl. 2i — 5 cm, rozlož., vždy špičatě hrbol-., tmavě šedo-
hnědě měkce plstnatě šupinatý a přitiskle pl&tnatý, nelesklý. Tř. dl.,
tuhý, 3 — 5 mm tk, dole neztluštělý, vždy prohnutý, bíle útle vlák-
nitý, nahoře máHo poprášeiný. L. hustě, ši^r., útlé, bílé, v stáří šedo-
resavé. Bez zápachu. Výtr. krátce ítupě ellipt.. 8 — 10 \s.. Cyst.
'lahvic, jež.

Ve velikém množství na spáleništích v lese Běchovickém v červnu lOiO.
Jest příbuz. před. a I. lacera.

T) Kl. i řř. ízhayrvené, tř. vláknitě šupinatý.

I. lacera Fr. 1821. V. plsfovitá. Kl. 2 — 4 cm, špiina^vě šedě uch
IwSově hnědý, nelesklý, suchý, měkce phMfítě leskle hustě šu flin-
káte vlnaiý, sklen, rozlož, a tupě hrbOil., tence mas. Tř. 2 — 4 mm
ti., ztuha elast., vlákniitý, hlínově hnědý, hladký, skoro lesklý, na
konci bledě poprášený. L. bledě hlímové, husté, břich., u tř. zaoblené,
pák hnědé, s bělavým, zoubkatým ostřím. Duž. v kl. bělavá, v tř.
hnědá, bes zápachu. Výtr. veliké, válcov., 12 — 18 ix. Cyst. velké,
dlouze lahvic, jež.

379

li/ \ kvčimi \c vštch Icí^ich na suchých, světlých místech všude vehiu
obecná a po vlnaténi. Imědém kl , hnědém tř. a mikroskopicky po velik., válcov.
vytr. lelice paznatehiá. — Na výslunných, písčitých holinách lesních v lese
Krčském v květnu 1920 rostla v celých houfech odrůda (var. suhfulva m.). s 1.
bleděžlulými, výtr. nápadně nestejně vel. a nestejně utvářenými: válcov., ellipt..
klinov.. vejčit.. ledvin, až skorf> kulatými. Celá houba jest menší a útlejší.

I. demitrata sp. n. ]\ holohlavá. Podobná a příhuz. před. Kl. 2 až
3 cm. rozlož., nízce hrbol., tmavohnědý s černým temenem, hru-
bými, odsitálýini, černohnědými šupinám i li ústě poMzený. Tř. dl..
poměrně ti. (3 — 4 mm), rovný, celý hladký (nahoře soťva pop-ráš.).
masový, útk leskle vlákn. L. husté. šít. připojené, tenké, žlutavě.
Y<,\)r. krátce váloav.. 8 — 10 [i. Cyst. krátce tupě liahvícov.. vždy bes
jež. čepičky. Bez zápachu.

Xa stěnách rašelinných struh ve Vídrholci u Běchovic. 8, lOiQ.

I. longicystis sp. n. / '. dlouhacystidová. Zjevem i velik. I. lacera
(podobná, ale kl. (2 — y/- cm) hladčeji plstnatý. se sotva odstálými
šupinkami, světle hnědavý nebo okrový, hrbol. Tř. dl.. 3 nmi ti..
"hlínově okrový, ale bílými mrřtmtými lúákny potažený, pevný, uti-
hoře bohatě mrtnatě poprášený. L. dosti husté, šir. břich., u tř.
hllubcce vykroj, a úzce :přisedlé, běíavé, pak světle šedě okrově
s bílým ostřím. Páchne slabě. Cyst. převeliké (90 \í). v dl. krk s jež.
čepičko'^ vytažené. \'ýtr. vejčitoellipt., velice nestejnostranné.
8 — 10 [i.

\' habrovém a dubovém háji na teplém záp. ůklonu nad er. silnicí u Hrusic
v červenci 19 18 hojně. Cystidami a výtr. se od 1. lacera podstatně liší.

I. abjecta Karst. 1879. ^^ ■ odhozená. Kl. i — 2^2 cm, kuželov.
zvoncov., pak rozlož, a tupě hrbcl.. vždy měkce vláknitě plstnUtý
s více méně odstálými maliinkými šupinkami, kozové hnědý, tence
mas. Tř. 2 — 3 mm ;1., bledým, vláknivem měkce povlečený a slioro
drobně šupinkatý, na konci poprášený. L. bledé nebo bledě okrové
•neb i do žlutavá, značně přirostlé a úzce vykroj. Páchne silně inoc.
Výtr. úzce dlouze válcofo., ly- — 20 [i. Cyst. krátce baňatě lahvicov.,
jež.. 50—60 [i.

v písčitých borech v Polabí (Lysá, Xeratovice).

I. deglubens I-^r. 1838. ['. rozcuchaná. Zjev a veliik. I. lacera. Kl.
2 — 3 cm. tence mas., rozlož., s ostrým, temně hnědým lirbolem.,
okrový, hrubě vlákn. a plstnatiý, s odstálými šupinami upťoštřed.
Tř. solidní, pevný, 3 — 5 mm ti., uvnitř hnědý, hrubě vláknitý a od-
stále šupi}iatý, nahoře popráš., pomačkánim rychle černohnědý.
L.. vykroj., břich., husté, špinavě bělavé. pak šedě skořicově. Výtr.

380

podlouhle ellipt., na pólech zaoblené, někt. klínovilé. nestejně velké,
8 — 12 \L. Cyst. krátce lahvic, jež. Bez zápachu.

Na lesních liolinách vzácně. Mnichovice, Nová Iliif (Kodyni) 7—8. \'ýtr.
má docelri jint než I. laccra. Co Schroter pod jménem 1. dcglubens popisuje,
jest jistě od naši a F>icsoz'y rozdilno. Černé tečky na tř., o nich/ Fries píše,
zdají se někdy mizeti a nejsou směrodatné.

I. collivaga síp. n. J\ pahorečm. Kl. V2 — lYi cm, tupě kuželov.
zvoncov.. pak rozlož., sotva tupě hrbol., feinnč hnědý, ])ak odstále,
hrubě hnědě šupinatý, netrhaný. suchý, matný. Tř. dvakrát delší
pr. kl., I — 3 nim ti., bělavý, paik špinavě okrově inahnědlý, nahoře
bíle poprášený, dole mrtnatě vlákn., ale nešupin., pomačkáním ne-
ce'nna;vy. L. \'e!lice ši*r. břiích., hiuisté. ne'j|pr\- bělavé, pak hllinoivě
okrové, s bíilým ostřím. Slabě páchne. Výtr. vejčitoelliipt.. nestejno-
■stranné až ledvin., 8 — 10 jx. Cyst. krátce lahviic, jež., 25 n.

Xa nejvýš teplém, výslunném, jižnim úklonu suchého pahorku u Alyštína
(Mnich.) v trávě v květnu 1919. — Před. příbuzná, ale rozdílná, nmohem <lrob-
nější, úplně mimo les.

I. mammosa síp. n. í\ bradavkató. Kl. i — 2]/^ cm, tence mas.,
trviale sklcí% a uuúým hradavkoiňtým hrholkem okončený, s-vétle
žeynlově hnědý, v mládí hladce hedváb. plsUuitý, později droibounce
pŤiitiskle šuipinkatý. Tř. velmi db, 1 — 2 nmi tb, tuhý, jievný, bledý
a nahoře bíle pojpráše'ný,' dole trochu hnědavý, sotva mrtnatý.
L. dostii hiivsté, šir. břilch., u tř. zaolileně volné, bělavé, pak šedě
hlínové, s bělavým ostřÍTn, ěaistc lidilé. Duž. v tř. nacervenalá. v kl.
bělavá, bez zápachu ne'bo slabě páchnoucí. Cyst. malé (30 — 40 11),
kosnikovité, zašpičatělé, ano i lirotřté, skoro vždy nejez., zvolna
v kirátce haňkiavíiitý nebo SilotipkoMiitý tAar ]>řecházející, na ploše
i ostří. Výtr. malé, \''álcov., čárkov., 8 — 12 \i.

Skoro vesměs v kobercích velkých lesních Polytrich na černém humusu
od 'května do srpna, dosti vzácně. \' lesích u Jevan a Mukařova, Hrusic, Te-
hova, Říčan. — Utvářením cystid nejvýš dobře charakterisovaný druh. lira-
davka na kl. bývá nékdy jako růžek prodloužena, l^lst na kl. se v stáří rozdě-
luje často v hrubou, rozvětvenou síf (nikoliv v souběžná vlákna).

I. mitracea sp. n. V. ěepiěkafá. Kl. 2 — 3 cm. tupě kuželov. zvon
cov., tence mas., tmavě hnědý, na 0'bvodíu skoro v plsfovitou siť se
dělící, k temeni ,s- hrubými, halmo odstálými, skoro ostnitýmí šu-
pinami. Tř. zdélí pr. kb, 2 — 4 mm tb. sitejně tb, bělavě vláknitý,
dole konečně černolinědý. L. dosti prořídlé, šir. břich., volné, oli-
vově bledavé, )pak špína \"ě hnědé, pomačkáním tak jako tř. a kl.
čiirně hnědnoucí. Výtr. dlouze válcov., 15 — 17 11. Cyst. lahvicov.,
tence stopkaté, na konci jí- nasacenou o^tnitou čepičUou.
V borových lesích pod Řipem v červnu T916 (p. di. Novák)

,HSl

5) /v7. zbarvený, ťr. vicc inrnr fialový (hlavně uvnitř).

I. obscura l*ers. 1801. V. fialová. Kl. 1 — 2 cm, rozlož., ostře

huédé hrboL, leskle a hUuice žemlové žlutavý, radiálně v.lásenitý,

•sotva přitiskle šiipinkatý, tence mas. Tř. dl.. 2 mm ti., ťuhý, elast.,

hladký, lysý, na konci píniuiuč., celý fialový, v stáří nahinědlý.

L. hrich.. volné. l)led)ě skořicové, husté. Výtr. vejčitě mandlov.,

10 — 12 II. Cyst. baňatě lalivicov., jež. Silně páchne.

Na pisčinách u Třeboně 8, 1915 (\V). — Patrné vzácný druh. 1. confor-
niata Karst. jest sotva rozdílná.

I. cincíniiata Fr. 1821. V. tmavohnědá. Kl. 2 — 4 cm, rozlož, a
luix' hrhilkatý. tmavohnědý, .y hojnými od^!álými šupinkami. Tř.
dl., 2 — 4 nmi Li., celý nebo jen nahoře fialový, vlákénky a hnědými
šupinkami mirtnatý. nahoře útle rýhov. L. špinavě fialové, pak
čokoládové, husté, břich., útlé, na ostři zoubkaté, u tř. zaoblené.
Duž. páchne, v tř. fialová. Výtr. mandlov.. 8 — 9 n. Cyst. lahvicov.,
jež., 50 IX.

V lesích všeho drulni od června do září dosti rozšířená a snadno pozna-
telná. Mnichovice, Hrusicc, Kocerady, Krč, Radotín, Butovice (vápno), Kokořín
(Mick.), Opočno (Ponc), Běchovice. — U Mníchovic na Koženém vrchu sbíral
jsem odrůdu (var. nigrescens m.), trochu statnější, s kl. černohnědým, lesklým,
hladkým, sotva přitiskle šupinkatým, 1. černohnědými, pak hnědé hlínovým.i
s velice tlustým plstnatě zoubkatým, černým ostřím. Vedle lahvic, cyst. jsou
na ostří ještě kulaté, nejez.

I. picetorum iMp. n. V. smrková. Gracilní, hnědá. Kl. i — iVi cm,
záhy rozlož., s dostih ostrým hrbolkem, hnědý, hrubě šupinatě vlák-
nitý, tence mas. Tř. dl., tenký (t mm), křiviolaký, elast., bílý, hnědě
mrtnatě šupinkatý, na konci fialový. L. dosti husté, na ostři brvitě
zoubkaté, bledé, pak hlínově rezavé. Výtr. vejčitokulov., nestejno-
■stranné, 8 — 10 p,. Cysit. převeliké (65 [j.), v dH. krk vytažené, mimo
to jiné kulovité. Nevoní.

y teplé, mladé smrčině pod Pecným u Ondřejova. 7, 1919. — Jest příbuz.
I. cincinnata, ale drobounká, s kulat. výtr.

B. Cystidy drahné, pouze na ostří lupenů, neježatě
a) /v7. vc vlákna trhaný.

1. rimosa RuW. 1788. Obr. 63. V. rozpukaná. Kl. 3—6 cm, dq^i

mas., kuželov. nebo zvoncov., žlutavý neb přihnědlý. na bílé piide
v jemná tnmvější vlákna roztrhaný. Tř. zdélí pr. kl., 3 — 8 mm ti.,
pevyié ckut., .solidní, lysý. nahoře pomouč., vlákn., bělavý, v stáří
nahnědlý, ostře kulatou klíckou přisedlý. L. husté, útlé. lu tř. za-

382

M0mm

i*n«S»ií>5Cí

\^.,.

'CJ^

m ^

cJbr. b3. I. Inocybe fastigiata Schff., 2. I. rimosa Bull., pouze výtr. a cyst„
3. I. caesariata Fr., 4. I cervicolor Pers., 5. I. Bongardii Wcin., 6. I. corcon-
tica \'el., 7. I. annulata Vel., 8. I. Whitei B. Br., g. I. calospora Quel.. —

Vše slabé zmenš.

oblené, světle sede, pak hnědé, s bělavým ostřím. Duž. bílá. odporné
louhovité páchnoucí. Výtr. zakřiveně tupě ledvinité, 9 — lo ^l, Cyst.
íiadmutě kulovité.

V trávě v zahradách, na pahorcích, v lesích všude hojně po celé léto.
Snadno poznatelná houba po kl. žlutavém, vláknitě žíhaném a odporném zá-
pachu. Jest jedovatá.

I. fastigiata Schff. 1762. V. kušelovitá. Sko-ru ještě větší a mas.
než před., jíž se úplně podobá. Kl. jest vždy špičaté kuzeíov., 'slá-
mově žlutý, jemně vláknitý. L. olitvoivě žluté, pak olivově hnědavé.

883

'Pr. až I cm ti.. 'bíliý, dole nehlíznatý. \\vtr. ťupě ledvin., lo — i 2 |i.
(."vst. kulov. až tupě sloupikoviité. Duž. bílá, nepáchne.

Xcjčastčji na lesních cestácli ve vlhké trávě, jednotlivč, po celé léto, všude
hojně.

I. iiiíracta sp. n. /'. ::[o])iená. Ve všem podob. 1. rimosa a fasti.^-.
Kl. mas., dlouho lupě kiižeUm., s ostře zlomeným. ])()dvinuiým. hli-
nitým olor., i)ak ro/dož. a tupě hrbol., blaiUký, žlutě žemlový, s droh-
nými, přitiskly}}!!, hnědavými šupinkami, vie vlákna v stiáří sotva
málo při okr. roztrhaný. Tř. peiMný, elast.. solidní, bílý. Imubě vlákn..
dotle slotva ztliuštěílý, ii;ahoře siotva mrtnatý, tlustý (i cm). L. husté,
úzké. u tř. skorjq valme ivykroj., tenké, v mláďí dlouho cistě hile. pak
citrónové, konečně hlínově olivové, s bílým csdfím. \'ýtr. a cyst.
jaiko u před. Bez zápachu.

V lesích u Bilichova na vlhké, hlinité zemi mezi travou (6, 1920. sbíral
p. Viniklář). — Zbarveni lupenů jest zvláště význačné. Hrbol na kl. jest mnohem
tupější ne/, n 1. tast.

I. perbrevis Weinm. 1836. V. krátká. Příbuz. a podob. 1. rimosa.
Kl. tupě kuželiov., temně hnědý, k okr. červenoilnniědě vlákniitý.
v mládí 'dlouho stříibřikými vlákny potažený. Tř. čistě bily. velmi
krátk}', dolů zi^ižený a nehlíznatý, i cm ti. Výtr. ledvin., 12 — 1411.
ř'osud jsem ji pozoroval pouze v listn. hájích (Karlštejn, Kosoř, Roblín,
Struha rov).

I. Reisneri $p. n. l\ Reisnerova. Větší druh. Kl. 3 — 5 cm, tupě
kuželov. zvoncov., se clomeným okr., Iiladký, ly-^ý,, sliský, skóru
hygrof.. ijtle vláknitý, šedě žemlový, konečně ve vlákna trhaný. Tr.
4 — 8 mm ti., 'soliidní. lysý. nahoře mrtnatý, lilákový. L. vchni sir.
břich., u iř. za»oblené. nestejně sir., lilákovc. \'ýtr. ledvilnité. 10 až
12 11. Cyst. dlouze válcov. zaoblené. Duž. silně inocyb. páchnoucí.

V teplé dubině na Chuchelském vršku v červenci 1916 sbíral p. ř.
O. Reisner. Jest podivuhodná houba, určitě z příbuz. 1. rimosa, ale fialová.

I. frumentacea Bull. 1791. Obr. Ó4. V. mphutná. \'eliká, statná.
Inocybám nepodobná houba. Kl. 6 — 11 cm. dlouho lupě zv-oncov.
kuželov., pak rozlož, a široce brbol., hnědě červenavý na zlutaz^ém
podkladu, poděl hustě hladce vláknitý, záhy ve vlákna trhaný, na te-
meni tlustě mas., ale k okr. velíbe ztenčený, často vlnitý a hrbo-
latý. Tř. i>4 — 2 cm ti., rovný, pevný, poděl hrubě vláknitě rýho-
vaný, 1^ dolejšku s nádechem červenohnědým, stejně ti., solidní.
nahoře litle bífe mrtnatý, podél se třepící. L. l>ílé. pak olirvové. ko-
nečně olivoivě mahinědlé, pomačkáním rychle hanědnouicí, icid tř. k okr.
zvolna rozšířené, husté, s bílým oi.s.třim. Duž. bledá, v tř. narůžo--

384

vělá, sílabě ovocniě pách<niouci. Výtr. válcov. ledvin., t2 — 15 n- Cyst.
viejčiitě vakovité.

Jest velmi vzácná, v Německu jen spoře pozorovaná. .Shiral jsem ji
v staré, světlé jedlině na Hůře u Tcliova, 8, 1917.

I. pedicellata sp. n. J\ sfopcčkatá. Mnohem <íTacilnějši než T. ri-

mďsa, ač této příbiiz. Kl. i — 2]/- cm. zvoncnv. tujK- hrbol., hladký,

lysý, lesklý, na bledém podkladu lemkýiiii liiicdýiui 7'lákny radialmč

po.krytý, tence mas. Tř. dvakrát delší pr. kl., 2 — 3 nnn il.. dole za-

hrmtý, nehlíznatý, špinavě hčíavý

neb htwdíwý, vláknitě mrtnafý, n;a

konci hile mrtnatý. L. sir. hrich.,

volné, sytě okrové, p'ak skořicové,

s bílým os'tŤím<. Dilž. bledá,, tslabě

páchnoucí. Výtr. ťwpě ledvin, ellipt.,

13 — 151J1. Cyst. protáhle zaobleně

vakovité.

U Řevnic sbíral p. dr. K. Ka\ na.

I. Gintliana sp. n. J^. Gintlova.
MaM, útlá. Kl. i — 2 cm, tence mas.,
klí. čel ov., ostře cašpíčoitělý, pak roz-
ložený, s osVrými hrbolem,, hladký,
louskly, šedě žemloz'ý, s hnědavým
temenem^ koineoně ve vlákna roztr-
haný. Tř. tenký (iV:: — 3 mm), dlou-
hý, elast., d jle neztluštělý, útle vlák-
nitý, léikk bíle hedvábí tý, nahoře
málo poprášený. L. tenké, husté, ž'e-
mloivé, pak tmavě hinědé se s\'ětlým
ostřím. Výtr. ledvin, eílipt., 7 — 8 \i.
Cyst. ku lov. vakovité, soWa od ba-
sidií odchylné. N'epáchne.

V listnat. hájich u Roblina (vápin^), v červenci 1916. — Na kl. neni ani
stopy po šupinách. Jest přibuz. před., ale již velikosti výtr. rozdílná. Věnuji ji
p. dr. O. Gintlovi.

Obr. (14. Inocybe frumentacea

l^>nll , Slabě zmenš.

b) Kl. ve vlákna netrhaný.
a) Velké druhy.

I. relicina Fr. V. ko,sifrbatá. Kl. 2>^ — 4 cm, dlouho kuželov., pak
rozlož, s delším tupým hrbolem, koSově hnědavý, nn tenwni s od-
sřálýmí hnědými šupinami, k okr. hladký, hedváb, vláknitý (ve

385

vkikna neirlianý). Tř. velmi dl.. 2 — 4 mm t!., včdy křiifiolabý, ši>i-
navě hiněclý, f>otnačkánÍHi červenající, dole iTirtmatě vláknitý, nahoře
ostře drobné snpinkatý. \.. prořidUé, (Insti tkirté, vehni šiř.
břich., volné, bledé hlínové, pak temně olivové hnědé, s bílým
ostřím, pofuačkáním červenohnédé. Výtr. veliké, nestejnostranně led-
vinité . 15 — 18 |i. Cys;. drobné, tu,pě vakovité. hojné, pouze na
ostří. Duž. špinavá, odporně •páchnoucí.

\' snirčině na kopci u Radotína (vápno), u P>ilicliova na opuce (Vinikl.),
Diagnosa n Rickena nápadně se sliodujc (autor. Hres.). \'ýznačná hrubými, ko-
strbatě odstálými, hnědými šupinami na bilé půdě. Vzácný, ale lehce po/.na-
telný druh.

I. dulcamara Schw. 1805. í'. po.íméchufová. Velká. Inocybám ne-
podobná. Kl. 4 — 6 cm, pleše rozdož., uprostřed vmáčklý a skoro
•tro-ohu hrbol., liškové olivový, mékce phtnaté šiipinkatý, dosti mas.,
s rovným, tenkým, ostrým okr. Tř. zdélí pr. kl.. 4 — 5 mm ti., často
zakřivený, hnědavý, na samé basi trochu napuchlý a zde modravé
nebo zelenavé nabéhlý, s dlouho trvalým, třisniitým kroužkem, třis-
nitě vláknitý, ehusit., vycpaný. L. husté, tenké, zúženě připojené,
skořicpvé hnédé. Duž. nažloutlá, silné inoc. páchnoucí. Výtr. válcov.
eMípt., 10 — T2 \i.. Cvst. válcov., kyjo'\-'iité, tUípé, často s přehrádkou.

\^ borovém lese u Mnichovic. 8, 1916. Roblin 6. 1916. Z Krkonoš přines!
p dr. Kavina formu s tř. hrubě lýhov. vláknitým, na modravé půdě hnědě šu-
pinkatým, dole značně napuchlým, s duž. narůžovělou.

I. caesariata Fr. 1838. V. vlasatá. Kl. 2 — á^V-i cm. mírně mas.,
pravid. sklen., nehrbol., kozově žemlový, přitiskle mékce plshiatý a
bílými vlákny jemně potažený, suchý, s okr. dolů zahnutým. Tř.
málo delší pr. kl., 4 — 6 mm tk, stejně ti., často zakřivený, pevný,
žemlový, hojně mrtnatě vláknitý. L. husté, dosti tlusté, bílé, slabě
nažloutlé, pak nahnědlé, s bílým ostřím, u tř. vykrojené. Duž. bledá,
nevonná. Výtr. tupě ledvinité, 7 — 8 [x. Cyst. velmi husté, nestejné
tvarem, válcov.. kyjo-vitté, vakovité ano i lahvic, četné s přehrádkau.

Na světlinách v různých lesích, často t modřínových porostech nebo v ha-
břinách. Celkem řídce, od června do září. Mnichovice, Struhařov, Libochovičky.
U Cooka vyobrazená I. caesar. (pl. 388) se zdá býti něco jiného. Někdy páchne
dosti silně inoc. Kl. mívá na okr. bilé cáry. Tř. mívá dole žlutavou plsf. —
V háji (vápno) nad Chuchlí, u Cernošic a Kosoře roste v květnu plemeno
(var. chuchlensis m.) (. něco menší, s kl. lískově žemlovým, uprostřed skoro
červeným a často hrbolk., měkce plstnatým, 1. posléz světle skořicovými, výtr.
vcjčitoellipt., cyst. dlouze nitkovitými. zaoblenými, ano i paličkovitými, jen
některými krátce lahvicovitými neb kyjovitými. Nutno je dále sledovati. Oby-
čejně pospolitá a trsnatá.

I. avenacea sp. n. V. ovesyiotá. Kl. 3 — 5 cm, tence mas., v mládí
kuželov., ..f rozmě uťatým hnědým temenem, dlouho podvin. a boha-
tou bílou ikortinou s tř. s]>ojený, suchý, hladký, drobounce žemlové
pHtiikle šupinkatý. Tř. delší pr. kl.. excentrický, 5 — 8 nmi 'ti., dole
slabě ztluštěliý. pevný, uvnitř konečně nahnědlý, hipinkatč pavuči-
natý, nahoře mrtnatý, snlildní. L. husté, u tř. hluboce vykroj..
nejprz.' bílé, pak okrové, široké. Výtr. veliké, žluté, dloube vřeHem)-
viřé, k basi zvolna zúž. a- trochu caJimt-tc, 10 — 12 n. Cyst. kulov.
velké nebo sloupkovité.

Na suché louce pod Struiiarovem, jednotlivě. 7. 1918. Jest přibuz. před.,
ale tvarem výtrusů naprosto odchylná. Dle nich pojmenování.

I. mutica Fr. 1863. l\ tupá. ,KL 3 — 4 cm, tupě zívoncov. s podvin.
plstnatým okr., pak ale rovně rozlož, s hnědavým, hladkým, lesk-
lým, tupým hrbolem, lysý, matný, hustě radiálně rugosní, bělavý,
tence mas. Tř. velmi) dl., 3 — 5 mm ti., dolů zvolna ztkištělý, velice
miékký, dutý, lámaz/ý, hladký, lesklý, lysý, hČlosihiý, nahoře útle
rýhov. L. dosti husté, tenké, do'sti> šir. břich., široce přirostlé, ale
brzo utržené, dlouho čisté bílé, pak slabě hlínové. Výtr. tupě ellipt.
až ledvin., sytě hnědé, 6 — 7 |i. Cyst. na ostří hojné, velké, jedny
kulaté, druhé kulaté se zúž. temenem, nepřehrádkované. Bez zá-
pachu.

V listnat. lese na Icsnim humusu pod Koženým vrchem u Mnichovic
v červenci 1918. — Patrně velice vzácná houba, po Friesovi snad nesbíraná.
Friesův popis se sice dosti shoduje, ale není úplný.

I. rosella sp. n. V. růžová. Kl. 2 — 4 cm, sklen, rozlož., slabě ťupé
hrbol., tence elast. mas., suchý, jemnými, hustými, přitislklýmř šu-
piinkami narůšovélý. Tř. delší pr. kl., 3 nuu ti., elast., podél hrubé
vláknitý a vláknité mrtnatý, dahoře se sřeteUiým kortinov^ým
kroužkem., nad ním jenmě bíle pavučinatý, n^růšovélý. L. čisté bílé,
u tř. volně zaoblené, husté, lehlé, široké. Cyst. malinké, krátce a
tupě 'sloupkovité až ellipt. Výnr. ellipt. mandlov., slabounce na-
žloutlé, 7 — 9 \x. Páchne slabě.

V dubovém háji nad Chuchlí v červnu 1914 sbíral Šimek. Patří do pří-
buz. I. caesariata, jež mívá také bledé výtr. a bílé 1. Připomíná také Lepioty,
které však nemají vláknitý tř.

I. Bongardii Weinm. 1836. V. Bonigardov<a. Velký, istatný dr.,
^ velkými, odstálými, hnědými šupinami na kl. Kl. 4 — 6 cm, dlouho
tupé kuželov. avoncoz/., uprostřed velmi' tlustě mas., hrubými, hně-
dými, tAochii ú(ts'áíými šupinami pokrytý. Tř. dl., asi i cm ti.,
doLe neztluštělý. pevně elast.. poděl vlákn. a mrtnatý. ;/(/ konci spoře

387

Itriibč stípinkafý, po))uičháiiíiii inaso7'ř liiičdmoiicí. L. velmi šir.,
u tř. zaoblené, tenké, hlinavé s hílým ostřím, pomačkánbn linčdc
strahatc, husté. Duž. bělostná, ale na řezu krásně rubová, silné pří-
jemně vouná. Cyst. kráiké. tupé válcov.. pmuze na cstří. \'ýtr. ellipt..

často nestejnostranné. 12 — 15 i^.

\ tťplýcli liájích na vápně 11 Karlštejna, Kosořc, Cliotčc, Roblína v čer-
venci. — Nemohu pochopiti, proč Butaille spojuje I. cervicolor s tímto dr,
vždyf cystidami vůbec ani nejsou přibuzny.

^) Drobounká, s cA'cen'rick\')>i IcL. na locíyhácli ostručiii.

I. perpusilla >]i. n. í'. přcinaliěká. Xejívýš g^iraciilní . Kl. 3^ — i cm,
tence blanitý, nizce zaobl-ené i>klien.. nešupinatý. nevláknáir^ý, ale celý

,.^<^*:^^^^

Obr. 65. I. Hebeloma glutinosum Lnd., 2. H. strophosum Fr., 3. H. clavi-
ceps l"r., 4. H fastibile Vr. — Vesměs slabě zmenš.

odstálc přeútle sametově plsfnatý, bledě šedý. Stopka pevná, solidní,

dvakrát deil.ší pr. kl., >4 — 1 mm ti., bledě žlutavá, dole trochu hUso-

vitě ztluštělá a přínio k substrátu přisedlá, celá jako kl. oděná,

křivá, nejvýš excentrická. L. bledě žlutavé, š.iir., široce přirostlé,

prořidlé, útlé, s bílým osliíím, delší a kratší. Výtr. kiilov. vejěité,

isytě žliutoliinédé, časlto inestejnc'stran'né, 6 — 7 p._ Cyst. jen ra 'otstří,

\elmi hojné, křivolace páličkovťtě stojpkaté.

Xa starých lodyhách ostružin na sluncem vypálené stráni záp. v údolí

Karlíčkem v červenci 1916. — Jest to vůbec nový typ r. Inocybe. již svým
stanoviskem podivný.

Hebeloma 1>. Slsivka. Obr. 65.

líoiuhy s cenl.irálmim. mas. kl., barvy nejčasitěji žemlové mebo
nahnědlé nieb i bílé, obyčejniě slMzIkým. L. záhiV nečisté hlínidvé,
s bělaA'ým opatřím, v mládí obyčejm-é kapky vody ronící. Tř. nahoře

.988

zrin.eč'k]atý až i' mrtniatě ŠLipiinkaíý, někdy celý šupiinkatý. X^ýtr. skoíro
manidliovité, hnědé. Cyst. ina €is'tří hiojinié, raL'k|G|\'itc nebo tyčiřnkaviité.
U 'některých vyivinuta siPná knirtma. jiné bez vekt i kortiny. Duž.
skoro vesměs odporně hnojně páchnoucí.

RlO|d tentCo stiojí uprastřed mezii r. Inocybe a r. CoTUinarkis.
H. crassum jqst již skoro ipriavý Cortiinarius. proto jsme druh ten
postaviH dio zvláštního roidin. Druhy z první skupiiny jsou vlastně
Inotyby s niliiciviltými cysit. Druh}' z 'třetí skupiny jso^u ;si vekn.ii po-
dobné, vairi,abi'l:n.í a itěžko určitelmé. Rositlou na zemi v iesích, hájích,
zalhiraďách a časito mimo les, hllavně na podzim a tvoří vždy hus,té
kolonie nebo veliké kruhy. Dle odporného zápachu, který někdy
alkohoilu se podobá, vždy ihned ;se poznávají. Nejedí se, jsou-li ale
jedovaté, nevím. V Cechách známy jsou skoro všechny druhy, které
Fries uvádí. Ricken popisuje 24 dr.

a) A7. I' iiikidí c:astřcii moluttnc vyvinutou, vláknitou kortinou,
jež zanechává na okr. kl. cáry a na tř. mizivý prstenec.

Drobné druhy.

H. strophosum Fr. 1838. ^\ vláknicová. Útlá, zjevu Inoicybe. Kl
2 — 5 cm, tupě kuželov. avoinaov., pak rozlož, a nízce hirbol.. tence
mas., žemlbvý a.ž běkrvý, upra^^třed více méně hnědý, suchý, matný,
drobně útle vláknitě šupinkatý, na okr. dlouho vláknitými cáry po
bohaté kortině oivěšený, jež na tř. zanechá\'á mizivý vláknitý
kroužek. Tř. značně d.1., často křivoliaký, 3 — 5 mm ti., pevný, vlák-
nitý, velmi mrtnatý, dole v stáří hnědnoucí, uvnitř hnědý. L. dO'Sti
hnsté, .sir., u tř. hlubokými úhlem vykrlcljené a zde nejširší, k okr.
zv.oílna ziiž., nestejně šiir., ziubaitě nerovné, bělavé, pak čokoládově
žemlové, s bílým, tupým ositřím. Páchne silně hnojem.. Výtr. ne-
6'tejno9tranně ledvin., 12—15 i^- ^Y^^- "^ '^'^^^'^ hloljné, dlouze a tupě
tTCÍnikov.

Obyčejně v smrčinácli jednotlivě neb i trochu trsnatá, ale řídce, f, — ii.
Chuchle, Krč, Kokořin (Mick.). Opočno (Punc). — Zjevem spise Tnocybe než
Hebeloma. Barva brzo tmavěji hnědá, brzo až bělavá.

H. caespitosum sp. n. -V. trsnatá. Hustě trsnalá nebo i jednotlivě,
kl. 3 — 4 cm, tupě nízce sklen., pak rozlio'ž., nSkdy s hrbolkem, suchý.
matný, nehygr., běliavý do žemlová až i šedohnědý, matný, lysý,
•v mládí hojnou kortinou s tř. spojený, která na tř. zanechává pavu-
cinatý kroužek. Tř. velmi dl., dcdů slabě so.tva ztiluštělý (3—5 mm),
zduha elasf., pevný, solidní, bělavý, podél třísnitč vláknitý, pomačká-

389

ním hnědnoticí, na konci arnečkatě mrtnaK. T.. husté, špinavě hlede,
pak masově rezian^é, šir. přirostlé, na bílém as tří dncibně zoubkaté.
Diiž. bílá, slal>ě páchnoucí. Výtr. šir. éUlpt., špitnavě hnědé, 8 — 1211.
Cyéi. dlouze niitkov.. tupě paličkovLté.

\' naneseném humusu lesním u Podzámčí u Opočna (8. IQ15, Poiic), v je-
hličí v smrčině u Karlštejna (vápno) v červnu 1920. — Má zjev úplně Inoc.
lacera a p.

H. mesophaeum Fr. 1838. S. opásaná. Kl. 3 — 4 cm, tence mas.,
v mládí tupě kuželiov.. zvoncov., bohatou bitou 'kortinou s tř. spo-
jený, pak rozlož, s nízkým šir. hrbolem. uprostřed) s^lě červeno-
hnédý, velice slizký, úplně hladký, ale kolem kraje ostře omezenou,
bílou, vlásenitě plstnatou páskou lemovaný. Tř. dl, 3 — 6 mm 'il..
dole neztluštělý. tuhý, pevný, nahoře plstnatýin prstencem opatřený,
měkce bíle vláknitě pM.^atý, dfclle kaneoně hnědnoucí, nahoře bílý
a zrnečkatý. L. huisté, nepři liiš šiř., tenké,' vždy lehlé, u tř. vykro-
jené, bílé, pak hlínm^ě okrové, na ostří bílé a trochu ziuteté. Duz.
páchne slabě. X^ýtr. ellipt., ale časito nesl'iej:nio,sitrainné nebo na basi
tlustší, 8 JI. Cyst. Aí^elmi hojné, dlouhé, rovně tyčinkov., tupé.

Ve vlhké trávě v mladém smrčí ve společnosti ryzců pospolitě, ano i
trsnatě, u Hrusické cihelny'. 11, 1918. Šárka (Reich.). Bílou okrajní páskou
od hnědého, slizkého středu velmi nápadná. Páska tato ani v stáří nemizí.

H. birrum Fr. 1838. vS. třísnitá. Kl. 3 — 5 cm. praviid. isklenutě
z\-uncov., sotlva brbol., celý žemlový, hladký, lysý, jen podle okr.
vláknitými bledými hipinkanii posázený (jež ale později mizí\
dltotubo vláknitými cáry na okr. ověšený. Tř. málo dielší pr. kl..
4 — 10 mm ti., zkřiv^ený, ztuha elast.. uvnitř hnědý, zevně bílými
vlákny skoro vlnitě pokrytý, ma konci tečko\^aně mrtnatý, dlouho
s víláknililým kroužkem, dole konečně hnědý. L. husté, nejprv bělavé,
pak špiinavě hnědé, s bílým os'třím. Výtr. bledě hnědavé, ledvin,
elliipt., 7 — 8 \í. Cyst. dllciuze nitkovité, ttipé. PáiChme sladce alko-
holicky.

v trávě v lese u Sli věnce (R. 6, 19 16), v borovém lesíku na suché stráni
nad Hlubočepy ve velikém množství, v tlupách a kruzích (10, 1918). Cáry.
plstí, kortinou a kroužkem řadí se k před., ale barvou ma>. kl. připomíná sku-
pinu čtvrtou.

H. velatum sp. n. 6'. závojová. Menší, často po 2 — 4 trsna',ťá, kl.
2 — 4 cm, nejprv zaobleně sklen., s okr. bílým podvin., v mládí
plstnatým, pak rozllcě., sotva hrbol., ispíše vmáčklý, dosti tlustě a
tvrdě mas., za vlbka slizký, za sucha hladký, lesklý, světle žemlově
okrový, uprostřed hnědaAn^. Tř. málo delší pr. kl., asi i cm ťl., tso-
lidní, pevný, válcov., bílý, podél vlákn., lysý, v mládí s kl. mocným

390

bílým, velem- spojený Jež na ař. zanechává dlouho trvalý prsterwc,
nad tímto znnečkatý, dide pomačkáním hnědnoucí. L. nejprv šedě
narůžovělé, v stáří šeda,vě okrové s bílým ostřím, Irirsté, u tř. vy-
ktrojenié, uprostřed 'niejširší. Výtr. tupé krátce vejčitoellipt., žkité,
8 — 10 v- Cyst. hiojné, křřvolace íuiitovilťé, tupé. Duž. bílá, silně
ředkvičkově páchnoucí.

V mechu na lesní světlině v starém borovém a smrkovém lese u Hrusic.
jednotlivě nebo v trsu po 2—3. Již v květnu! — Jest příbuz. H. punctatum,
ale kl. není bradavkatý a velům jest mohutnějsi, tř. krátký a bez šupinek.
Ki. jest v mládí jako bile ojíněný.

H. vernale síp. n. S. jarní. Kk 2 — 5 cm, dosti ztuha mas., tu|)ě
kužellov. zvoncov., pak rozilož., s dlouho pod vin. okr., často ex-
centrický, úplně lysý, hladký, velmi slizký, hledě okrově šemlofuý,
v mládí bohatou, bílou kortinou s tř. spojený. Tř. dvakrát delší pr.
kl., pevný, často dcxte ohniutý, 8 — 10 mm ti., bílý, dole zvláště po-
mačkáním hnědý, mrtnatě vláknitý, nahoře 'bez prisiten-ce. L. husté,
šir., u tř. široce vykroj., nejprv čistě bílé, pak bledě okrové, s bílým
ostřím. Duž. voní silně lahodně ovocně. Výtr. bledě žlutavé, kulo-
vitě vejčité, 8 — 9 II. Cyst. hojnié, nilibviité, tuipě zaoblené.

V trávě v teplých, vlhkých koutech na okraji lesů a křovin, vždy velmi
pospolitě, časně z jara (3, 4) v okolí Pražském: sv. Prokop, Butovice, Ra-
dotín, Choteč, Chuchle, Slivenec. Jest příbuz. před., ale líbeznou vůní a ne-
dostatkem prstence hned se liší. — Britselm popisuje z Bavor jakousi H.
albidocortinatum (1895), ale popis jest nedostatečný, jmenovitě nečiní se
zmínka o slizkosti kl. a vůni, jinak ale musí býti podobná. — Naše houb^
jest jedlá, znamenitá.

b) Kl. často Útle plstnatě šupink., tř. drobně šupinkatý. Velké dr.

H. glutinosum Liodgr. 1845. ^- lepkavá. K'l. 4 — 6 cm, dlouho polo-
kulov. sklen., pravid., špinavě hnědý, uprostřed tmaivŠí, na okr. bě-
laný, přitisklými vlásenitými šupinkami zvláště k okr. pokrytý,
šupiinky tyto jsou ale hojným, sliccm. pokryty a tím málfoi patrný.
Tř. válcov., ča'sto pokřivený, na basi značně ztluštělý a zde černo-
hnědý, bílý, tuhý, nahoře ostře zrnečkatý, lipraskřed hojně mrtnatý.
L. husté, teinké, slabě vykrtaijené, trochu sbíhiaivé, hnědě skvrnité,
bělavé, pak špilnavě hnědé. Duž. bílá, bez zápachu. Výtr. ne-
steijnosV mandioiv., 9 — 10 11. Cyst. ďlouze nikkovité, tupé.

V lesích jehličnat., v nicchn nebo na trouchnivých dřevech, často trsnatá.
Vzácně. Pecny nad Ondřejovem (8,1915), Řevnice (K). \ýznačný a lehce
poznatelný dr.

391

H. siiujosiim l"r. iS^^S. .V. veliká. Statná, mas., zje\iu velkýcli
Cortiinariu. Kl. 8 — i .^ cm. trvale ploše siklen.. někdy s nízkým sir.
brbolem. na okr. krátce rýhov.. elast. mas., hélavě žemlový, v stáří
více nabnědlý, hladký, lesklý, mák) sliizký. Tř. 2 — 3 cm ti., zdélí
pr. kl.. dalfe značně zjjluštělý. pevně elast., bělavý. dn Ibnými bílými
šupinkami pokryly', dole více vláknitý. L. šir., dosti bustě, obyčejně
iťhlé, bluboce. úzce vykroj., valiné, bledě, pak rezavě červené, ko-
nečně hlrnjové. Duž. bílá, měkká, slabě houbově '\1cinná. \^ýtr. ne-
ste j^nostr a n ně mandlov.. 10 — 12 \i. Cyst. nitkovité.

V humusi: listnat. i jehlic, lesů, vždy na vápně(!), pospolitě a ve vel-
kých kruzích. Karlštejn, Ncratovice, Slivenec, Srbsko, Butovice, Kolín, Chlu-
mec: n. C. (R), sv. Ivan. na Moravě u Koryčan (SI.).

H. firmuni Fr. 1838. 5. křepká. Velký, masitý dr. (věiěí než
II. crustul.). Kl. 5 — 8 cm, sklen, zvoncov., pak rozlliož., tupě a šir.
hrbol., tliisitě mas., hladkv, Iv.siv, za vlihka isTizkv, hnědě červenavv.
na podvin. okr. v mládí bíle vlásenitý. Tr. bud krátký a dole
zlliuštělý, bud dlouhý, často ohndiý, uprostřed tenký, na basi silnější
a kořenoviltě ztemčený, i — 2 cm ti., soliidní. elast., pievTiý. ižiemlcwý,
celý hustě drobnými šupinkami pokrytý. L. tenké, husliě, dosti úzké,
.skoro rovně ufaté, u tř. zaoblené, s bledým vyhilodaným ostřím..
Duž. špinavě bílá, pak hnědavá, slabě sladce vonící. Výtr. maodlov..
12—14 11.

A lesích hstn. i jehličn. řulcc. na podzim. Libochovičky u Slaň. (Fch).
i\obJín, Karlštejn.

H. squamulosum sp. n. 6'. šupinkatá. Kl. 3 — 6 cm, rozlož.. sotv;i
hrlx)!., tlusí.ě mas., uprcstřed špinavě žemlový, ostatně bílý, lysý,
velice slizký. Tř. díl., rovný, i cm ti., elast. pevný, vycpaný, dole
neztlušitělý a zde temně hnědý, nahoře bělavý, na hladkém povrchu
hojnými, blanitými, hilými šupinami pokrytý. T.. husté, dosti úzké,
\\ (lí. volně zaobleně, hlínorv^é, pak skořicově hnědé, s bíilým zoub-
katým ostřím. Duž. 5lal>ě sladce páchne. Výtr. tvarem i velik. velmi
nestejné, něllcteré 12" — 16 jx, ale mnohé 6 — 8 — 10 \i, většina vřete-
nlo^•iltá, jiné vejčiité, všechny v stopcčku stažené, hnědé. Cyst. dl..
nitkoviité. zaoblené.

\' smrkovém lese na diabasu u .Slivence. 11, 1918. — Jest příbuz. před.,
ale zbarvením a plochými šupinami na tř. rozdílná.

H. claviceps Fr. 1851. .S". kyjohlavá. Kl. 3 — 5 cm, tupě zvoncov..
na okr. ostře podvin., často zprohýbamý, hladký, trochu lesklý, hily
nebo světle žemlový, s bílým ckr., tence mais., za vlhka slizký. Tř.
dl., asi I cm k'l., oblý, ztiiiha elast.. bílý. hojně šupinkatý, na basi

392

kuloviič hlízovitý. L. nejprv bílé, pak rezavé až špinavě hnědé, ii tř.
vykroj, a trochu sbíhavé, s bíle zouhkatým ostřím. V^ýtr. hnědé,
nestejinostranině vejčiitoelliíplt., k baisi stáž., lo — 12 \í. Cyst. nitkovité,
Duž. bílá, odporně páchnoucí.

V listn. hájích vzácně, 8 — 11. Struhařov, Plecháč u Mnichovic, Kunice,
Libochovičky (Fch), Rataje (Schustl.), Karlštejn. — Přízemní hlíza bývá až
2 cm š. Lehce poznatelný druh.

H. nigricans sp. n. 5". černavá. Kl. 3 — 5 cm, tupě zvoncov., hladký,
h'sý. na dlouho podviiin. dkr. bíilý, bělavě žemliový, za vlhka slizký.
Tř. dl., rovn}', poměrně ti. (i cm), dole zvolna napuchlý, bílý, ale
skoirlci celý hustě zroitě bíle poprášený, pomačkáním černavý.
L. husté, šir. přirostlé, bílé, pak rezavé až hnědavé, na oskří útle
zoubkaté. Výtr. hnědé, nestejnostraininé, na obou. koncích zašpiča-
těné, 10 ^i. Cyst. hojné, dl., -rovně nitkov., na konci pailičkov. 'za-
oblené.

Na humusu v smrkovém lese (vápno) v údolí Radotínském. 8, 1918.
— Jest příbuz. před., ale přece dosti odchylná. Zvláště černání tř. jest význačné.
V mé tekutině pokrývá se mohutnou vrstvou slizu.

c) A7. vždy za vlhka slizkýr, nešupinatý, tř. nehipinalý, nejvýš
mrtnatý.

H. punctatum Fr. 1828. 5. tečkovaná. Ivll. 2 — 4 cm, tence mas.,
zvoncov. ;sklien., pak rozlož, a tupě hrhol., špinavě kozlově ižemlový,
uprostřed hnědý, často svraskalý, slizkými bradavkami .poPxrytý,
velice slizký, na bělavém okr. zbytiky závoje ověšený. Tř. dl, 2 až
4 mm ti., tuhý, často pokřivený, na basi hnědý aš černavý, celý po-
krytý hedváb., bílými vlákénky a šupinkami měkkými, na konci
mrtnatý. L. uprostřed nejširší, málo hUsté, skořicově červenavé,
pak hnědé se světlým oistřím. Dniž. bledá, odporného hnojného zá-
pachu. Výtr. neste jnoskiranně šřrtcioe vejčiitoellipt., 8 — 11 v- Cyst.
hojné, dloiuhé, niitiorvité, tupé, na basi ztluštělé.

Na vlhkých travinách, na okrajích lesních, na lesních lukách na podzmi
všude hojné a vždy v houfech. — Ricken praví, že nepáchne.

H. fastibile Fr. 1838. S. odporná. Zjev a vehk. jako FI. crustulin.
Kl. 4—8 cm, skoro bílý, pak tncichu žemlový, hladký, lesklý, za
vlhka trochu (slizký, zvonoov. siklen., pak rozlož, nehrb., pevně mas.,
s okr. dlouho podvin. a hustě jemně pýřitým. Tř. málo delší pr. kl..
6 — 12 mm ti., váldoiv., často pokřia^ený, .dole někdy zíiluštělý, bílý,
hedváb, lesklý, dosti pevný, zvláště nahoře hojně bíle mrtnatý.
L. bělavé, pak šedě čokoládové, tenké, husté, hluboce úzce vykroj.,

26 ^^-^

na ostří svčilcjši a brvité. za vlhka s hojnými gumovými kapičkami,
jež za 5iiclia ztubniodi v hnědé 'skvrny. Duž. ])ík'i, silně řcdkzňčkou
páchnoucí. \ýív. hnědié, mandlov., 12 — 15 ^ Cyst. dlouze tyčmkov.,
na konci zaoblené.

^' suchých smrkových i listn. lesích, na travinách, v zahradách řidčeji
8 — 10. U Mnichovic na více místech, Radotín, Hvězda, Chlumec n. C. (R)--

H. versipelle Fr. 1838. 5. měnivá. Kl. 2 — 4 cm, tupě hrbol. sklen.,
s ostře a úzce podvin. vláknitým lokr., tence mas., běkwě kozový
nebo šcdavě žemlový. Tř. dil. (6 — 8 cm), 4 — 6 mm (ťl., někdy krivo-
kký, ďole trochu ztluštěliý a dlou::e kořenovitě v substrátu za-
puštěný, bílý, )ia konci lirubě mrtnatý, soliidml, elaslt., dole hrubé
vláknitě tříiíinitý, v mládí pomačkáním žloutnoucí a hnědnoucí,
v stáří d/ule špinavě kávově hnědý, bez kroužku, hedváb, leskle vlák-
tnitý. L. huSlíé, u tř. vykroj., nejprv narůžověle bělavě, pak hlínově
skořícoité, na oistří v mlláďí s hojnými mléčnými kapkami, ipo-
mačkáním hnědnoucí, ^na ostří bite brvité. Duž. bělavá, silně alko-
holicky páchnoucí. Výtr. vejčiťoellipt., 8 — 10 11. Cyst. dlouze

t3xi^nko\^

V lesích všeho druhu, v hájích, zahradách, vždy v houfech, na podzim.
Stromovka, Plecháč u Mnich., Davle, Roblín, Karlštejn.

H. hiemale Bres. 1898. Obr. 66. 5. zimní. Kl. 2 — 4 cm, ploše

sklen., soiťva hrbol., rovný, na okr. bělavý a v mládí poévin. a bíle

vlásenitý, uprostřed žemlově hnědý a často svraskalý, tence mas.,.

velice slizký, hygrof., za isucha bělavý. Tř. velmi dl. (3 — 8 cm),.

3. — 5 mm 11., elast. vláknitý, bělavý, nahoře jemně mrtnatý, diole

zvolna hnědý a zahnultý. L. volně zaoblené, tenké, husté, bledé, pak

hlínově skořicové. Duž. bledá, 'sotv-a páchnoucí. Výtr. neste jino-

stranně hnuškov. eillipt., na basi šikmo stáž., velmi nestejně vel.,.

10 — 14 (i. Cyst. hicjné, tyčinkov., Hupé.

Na vřesovinách, mýtinách lesních, v křovinách, zahradách, pozdě na pod-
zim (i za mrazů) a často až do jara, všude velmi obecná.

H. odoratum sp. n. S. vonná. Kl. 3 — 4 cm, šťavnatě, dosti tlustě
mas., pravid. isklen.. uprostřed s vyniklou zónou, m okr. trochu
podviin., hladký, lysý, bílý, jen. na temeni žemlový a zde hladký a
slizký. Tř. málo delší pr. kl., došili teniký (3 — 5 mm), neztluštělý^
spíše dole ztenč., solidtií, pevně elast., hladký, lysý, lesklý, bělostný,
jen dole v stáří trochu nahnědlý, nahoíe drobně zrneckatý. L. pro-
řídlé, tenké, velmi šir.. u tř. zaobleně volné, na ostří zoubkaté, hlí-
nově okrové, na plrše příčně žilkované. Výtr. žluté, vejčifovřete-
novité, nestejnostranné, 10 — 12 \i. Cyst. hojné, dlouze, tlustě ty-

394

čiiikov., zaobltené, labvioov., někdy i ipokřrvené a defoTmiované. Voní
silně, nejvýš příjemně.

y okolí Mnichovic ve vlhkých, travnatých koutech lesních dosti rozší-
řena. 8 — 9. Bělostí a vůní snadno se poznává.

H. fragrantissimum sp. n. S. páchnoucí. Veliko&t, ťvaiv i trsnafosf
Hyipbol. fascicul., ale celá bílá. Kl. ij^ — y/2 cm, tupě kuželov.
zvonciov., trochu lir bol., áošú mas., úplně lysý, velmi slizký, bílý,
v stáří v malíínkě, přítiskllé šupinky roztrhaný, i v mládí úplně hez

J

":''K

'•JivAií-'

Obr 66. I. Hebeloma hiemale Bres., i. přir. vel., jeden klob. starší, zvětš. cyst.
a výtr., 2. zvětš. výtr. a cyst. H. crustuliniforme Bl., 3. H. lugens Jng.

Slabě zmenš.

vela, na okr. .piodvin. Tř. dl., obyčejně prohnutý, 3 — 4 mm ti., bílý,
lysý, dole často vlnitě smáčkly a dutý a v stáří citrónově naběhlý
(na hnědo se nebarví), nahoře zrniltý. L. husté, šiir., u tř. zaiobleně
volné, okrové, s bílým brvitým ostřím. Výtr. veliké, jasně žtluté,
nestejnostranně mandlov., 14 — 16 |j.. Cyst. hojné, tupě, skoro pa-
Hčkovitě tyčinkov. Voní sladce jako 'splašky z lihovarů nejvýš silně.

V mohutných trsech (!) v strouhách v Košířích sbíral p. uč. Kašpar.
10, 1919. — H. sacchariolens Quél. zdá se býti příbuz., ale autor praví:
»gregarium in nemoribus salice;s« a kl. prý jest uprostřed rezavý.

H. rubrofuscum sp. n. S. ěervenohnědá. Kl. 2 — 4 cm, záhy rovně
rozlož., často nepravíd. a excenifr., na okr. dlouho úzce po-dviin.,
beze vší stopy vela, úplně hladký, lesklý (jako lakovaný), za vlhka

595

nejvýš siiský. icmně čcrvcnohnčdý až cihlově červenavý. Tř. krátký.
Wrdč tuhý. st.liďnl, s-tejnoměniě válcov., 4 — 5 mm ti., dole obyčejně
zahnutý, bílý, nahoře zrnitě mrtnalý, vlákn. L. husté, u tř. zaoblené
(1 tu nejširší, k dkr. rychle zúž., dlouho bíle, pak bledě okrové. Duž.
bledá, slabě páchnoucí. Výtr. vejčitovřetenovité, nestejnostranné, na
obou palech zašpioatěilé, 10^ — 14 .". Cyst. dlouze nitoviié.

Xa holé zemi pospolitě pode zdí hřbitova v Mnichovicích, 7, 1919. Jest
velice příbuz. H. Qucletii Schulz (Slavonsko). Autor praví pouze, že jest kl.
bíle okrový, pak rezavě hnědý. Také výtr. jinak popisuje.

H. niajalc .sp. n. .S". májová. Veli\k. i zjev H. hiemale. Kl. 2 až
3 cm, nízce sklen., nehrbol., dic6ti mas., dlouho na okr. podvln., za
vlhka sliský, za sucha hladký', lesklý, na temeni bledě čemlový,
ostatně bílý. Tř. delšíi pr. kl., 3 — 4 mm ti., stejně ti., celý bílý, dole
pomačkáním hnědnoucí, vláknitý, tuhý, lysý, nahoře útle mr^tnatý.
L. čistě bílé, pak lokrové, útlé, sir., na ostří zubatě mrtnaté, u tr.
hluboce vykroj. Nevoní. \'ýtr. m.aridl0'V., bledě hnědé, 10 i^. Cysit.
předlouhé, na konci velkou paličkou okončené.

V mokré trávě pod horkými stráněmi (záp.) u silnice mezi Menčicemi
a Mnichoviccmi, jednotlivě, v květnu 1919. — - Jest sice H. hiemale příbuzná,
ale bělostí a cystidami rozdílná.

H. fusipes Bres. 1892. 6". sladká. Zjev žemlových Cortinariů. Kl.
2 — 4 cm, světle žemlový, jako bíle ojíněný, tence mas., zvoincov.,
s široce zlomeným okr., lyisý, slizký, pak rozlož, a tupě šiirio-ce hrbol.
Tř. delší pr. kl., 4 — 10 mm ťl., billý, vlákn., lysý, nahoře šupinkatě
nirtnatý, někdy celý šupinkatý, dole ztenčený a pomačkánun hněd-
noucí, na basi obyčejně kořenovitě prodloužený. L. u tř. vykrojené,
tenké, htisté, sir., bledě žemlové, pak světle skořicové, s bílým
ostřím. Voní silně sladce alkoholicky. \ýiv. vřetenovité, k basi
zvolna zúžené a zakřivené, 10 — 12 11. Cysir. dlouze nitkovité, tupé.

v lesích všeho druhu na podzim hojně, také mimo les. Ricken myslí, že
H. sacchanolens Quél. jest totožný druh.

H. cinereum sp. n. S. popelová. Malá, zjevu malých Inocyb. Kl.
2 — 3 cm, tence mas., rozlož, tupě hrbol., hladký, za vlhka mírně
slizký, nehygr., olověně šedý, na t&meni černohnědý. Tř. dl., rovný,
asi 3 mm ti., ddle neztluštělý, tuhý, bíle vlákn., nahoře po velu
slabě mrtnatě prstenitý, nad iiím bíle zrnitý, v mládí islabší kortinou
s kl. spojený, dole slabě nahnědlý. L. husté, lehlé, šedě hlínové,
u tř. volně zaoblené, na ostří bílé. \^ýtr. elliipt., na basi šikmo stáž..
skoro bezbarvé, 8 — 10 ^i. Cyst. na osirří hojné, tupě tyčinkov. Bez
vůně.

396

v Šárce v říjnu 1919 sbírala si. Fricova. Jednotlivě. Zbarvením a nehy-
grofanností význačný drub.

d) /v7. sofz'a sli::ký, ncšitpinatý, tř. hladký, fen nahoře
smeč katy.

H. crustuliniforme Bull. 1786. (A. fasitrbilis Pers.. A. circinans
Pers.) 5. opraJdá. Kl. 4 — 7 cm, dosti ma's., k okr. velmi ztenč.,
vejčitě svoncov. s podvin. okr., pak ptoše rozlož, se sotva znatelným
hrbodem, za vlhka slizký, hladký, nelesklý, hledě žlutavé kozový, na
okr. skoro bílý, dcsťi pevný. Tř. zdéli pr. kl., 4- — 6 mm ti., na basi
napuchlý, pak dutý, bílý, vliákn., nahoře bíle zmečkatý. L. husté,
nestejně dl., nejprv hělavé, sáhy hlínové, konečně skořicové, útlé,
na bílém ostří zubaté, kapky vody ronící. Prach výtr. hnědý. \'ýtr.
mandlio^v., 10 — 12 [i. Cysit. hojiné. dlouze initoivité, paličkovitě okon-
čené. Páchne silné hnojně. Chul me nqpříijemná.

V lesích, křovinách, na lesnícb lukách od srpna do podzima všude velice
obecná, vždy ve velikých houfech a kruzích, někdy i po 2 — 3 v trsu. Tvoří
několik odrůd, z nichž význačnou jest var. elatum Batsch, s kl. kozově hnědým,
tř. delším, vždy pokřiveným ano i pokrouceným, 1. neslzícími. H. sinapizans
Fr. jest jen statná forma M. crustulin. S. oprahlá považuje se od jedněch za
podezřelou, cd druhých za jedovatou. Radno však ji dobře znáti, protože roste
hojně ve společnosti jiných, podobných jedlých hub. Po hnojném zápachu,
nedostatku závoje a hlínových 1. snadno se poznává.

H. lugens Jun^h. 1830. J?. načervenalá. Příbuz. a podobná před.,
alfe menší. Kl. 3 — 5 cm, zvcncov. tupý, na okr. zprohýbamý a dlouho
jemně plsťnatý, pak rozllož., s nízkým sir. hrbolem, tence ztuha
mas., siuchý neb stotva sliizký, červeně hnědý a jakoby hile ojíněný.
Tř. soitva delší pr. kk, 3 — 5 mm ti., dole sotva ztluštělý, konečně
s úzkým kanálkem, zahnuitý, hílý, hedváb, vlákn., nahoře zrnečkatý.
L. teniké, husté, u tř. široce vykroj., světic šemlové, sáhy sytě sko-
řícové. Duž. bílá, silně hnojně páchnoucí. Výtr. mandtev., 9 — 10 ]í.
Cyst. nitkovité, tupé.

V teplých a světlých dubinách a habřinách v hustých houfech, ano i
v chomáčích, již začátkem července, až do září, mnohem řidčeji než před.
Plecháč u Mnichov., Karlštejn, ' Roblín, sv. Prokop, Butovice. Radotín, Chlu-
mec n. C.

H. longicaudum Pers. 1801. S. dlouhoocasá. iMenší, bílý dr. Kl.
3 — 4 cm, ploše sklen., hladký, sliský, špinavě bílý, uprostřed na-
žlouftlý, tence mas. Tř. zdélí pr. kl., sotva i cm ti., měkce dutý,
křehký, na basi slabě ztluštělý a hnědnoucí, výše pomačkáním hněd-
noucí, hladký, heďváb. vlákni., na .špičce jemně pomoučený. L. husté,

397

tenké, lehlé, na ostří trochu zubaté, zúženě přisedlé, nejprv špinavě
l)llé. pak světle hlínové, hnědě skvrnité. Páchne silně ředkvičkou.
\'\'tr. široce ellipt., nianélov., 9 — 10 m.. Cysit. tyčinkov., tupé.

\' habřinách pod .Striiliařovem v srpnu 1915. Nápadné jest barvení třeně.
Ricken praví, že nepáchne a i jinak druh ten popisuje.

H. virsatum sp. n. S. číhaná. Skono' větší než H. crustul. Kl. 5 až
iS cm, tlustě mas., v mládí na okr, dlouho podvin., pak ploše rozlož.,
za vlhka slizký, za sucha hladký, lesklý, žemlové nahnédlý, s vrost-
lými hnědými vlákny jakoby šupinkatý a žíhaný a mezi vlákny
trhaně výhov. Tř. zdélí pr. kl., asi i cm ti., steJCToměrně válcov.,
pevně elaslt., hladký, vlákn., nahoře s pavučinatýmii vlákny po kor-
tině (jako u Cortinariů), bělavý, pod 1. zrnečkatý. L. husté, tenké,
lehlé, na ostří bílém trochu zubaté, u tř. volně zaoblené, bělavé,
pak rezavé hnédé. Duž. pleťově žemlová, silné sladce aromatická
(jako některá Phlegmacia). Výtr. ellipt. mandlov., 6 — 7 jx. Cyst.
velmi hojné, dlouze krivolace nitko vité.

\' mechatinách jehličn. iesia u Habru (podhorská flora), v srpnu 1914.
Prach výtr. čcrvenohnědý, vlákna kortiny na tř. barvící. Ač tolik význačný
dr., nemohu jej v literatuře zjistiti.

H. macrosporum sp. n. 5. velkovýtrusná. Kl. 4 — 5 cm, tupě sklen.,
dosti mas., na okr. dlouho úzce podvin. a oUe pistnatý, za vlhka
slizký, za sucha hladký, špinavě žemlový, jakioby bíle ojíněný a
podle okr. skoro bílý. Tř. delší pr. kl., 6 — 8 mm ti., bělostný,
hedváb, vlákn. lesklý, nahoře bíle mrtnatý, elast. isolidní, dole ne-
ztluštělý. L. velmi busté, Itenké, nešiř., lehlé, u tř. vykroj., hlínové
s bílým zubatým ostřím,. Výtir. nestejně vel., některé převeliké
(15 — 18 |i), šiiroce mandlov. Cyst. hojné, dlouze nitkov., na konci
zaoblené.

Xa horké záp. stráni v listi akátovém pospolitě nad er. silnicí u Menčic
v srpnu každý rok. Jest to takřka drobná, bledá, střibronohá H. crustulinif.

H. proletaria sp. n. ^". lidová. Kl. 3 — 4 cm, dosti zltuha mas.,
pravid. rozlož, isklen., sotva hrbol., lysý, hladký, matný, úplně bez
vela, velice hygrof. (při usychání s tmavou okraj ní zónou), za
vlhka tmavé okrový, za sucha bílý, s nádechem pleťo^-ým, neslizký.
Tř. zdélí pr. kl., stejně Ú. (4 — 5 mm), tuhý, solidní, vláknitý, lysý,
bílý (neměnící se), nahoře šupinkaHý. L. čokolád oz^é s ostřím bílým,
tenké, šir. břich., u tř. zaoblené. Duž. bílá, nozemnuta příjemně
pryskyřičně vonná. \'ýtr. tupě ellipt. až klínov., šedě okrové, 6 až
8 ]i. Cyst. kulovité, ellipt., houslovité, lahvico-vité. (tupé, krátké, často
na temeni s ostnitou čepičkou (jako u Int)cybe).

39S

v skupině u zdi v údoli podle potoka v lese Krčském prvního května
1920. — Druh dobrý, H. macrosporum a H. odoratum připomínající.

H. diffractum Fr. 1838. 5". ředkvičková. Kl. 2 — 4 cm, dosti mas.,
kuželov. zívoncov., s okr. úzce podvin. hile plstnatým, ,pak sklen.
rozlož., šiirO'oe hrbok, hladký, suchý, okrové nebo načervenale hně-
davý, pak kozově pleťový, se solidně blýskavým ipovrchem. Tř. sotva
delší pr. kl., i 'Cm ti., dolů ztenčený, bílý, hladký, nahoře hojně bíle
zrnitý, pevný. L. nešiř., zavDbleně volné, světle žemlové s bílým
ostřím. Duž. bíl'á, silné ředkvičkové páchnoucí. Výtr. elUipt., 8 iji.

Cyst. krátce vákov.

V jehličn. lesích hornatějších krajin. 6 — 8. U Mnichovic, Jevan, Rado-
tína.

H. suaveolens síp. n. 6'. libovonná. Kl. 3 — 5 cm, pružné mas., oble
ísklen., s okr. úzce podvin. a jemně bíle plstnaítým, pak rozlož, a
nepravid. laločnatý, červenavé žemlový, suchý, jemné plstnaté šii-
pinkafý. Tř. siotva delší pr. kl., i — 1>^ cm ti., pevné elast. solidní,
ddle zakřivený, ale neztluštělý, v dlouhé bílé nitky přecházející, podél
hrubé pruhované vláknitý, ale nelesklý, bílý, nahoře červené naběhlý
a pod 1. hojně bíle mrtnatě supinkatý. L. úzké, u tř. mělce vykroj.,
bílé, pak špinavé okrové s bílým zubatým ostřím. Duž. bílá, silně
sladce příjemné vonná. Výtr. nažloutle hnědavé, vejčitoellipt., 8 i^.
Cyst. hojné, křivolace niltkov., tupé.

V hlubokém, jehličnatém nánosu v starém smrkovém lese ve společnosti
žampionů v Potočinách u Mnichov, v srpnu každý rok. Jest nepopiratelně
Hebeloma, ale ode všech známých velice odchylná. Připomíná skoro Tricho-
lomy, ale výtr. jsou hnědé.

Meliderma gen. n. Medovka.

Kl. hygrof., v mládí s okr. úzce podvin., beze vší kortiny. L.
tupým úhlem od tř. loďsedlé. Výtr. elllipt. nebo skoro kulovité, žlutě
rezavé, hladké, 4 na krátkých stopkách na basidii. Cyst. niit ovité,
dlouhé, tupé, hojné na ostří lupenů.

Rod tento těžko jest spojovati s r. HebeJoma, zjevem podobá
56 spíše některým c];j-uhům r. Hydrocybe, ale naprositým medostatlkem
kortiny a hioijnými cystidami ode všech Cortinariů vůbec se liší.
Druhy r. Meliderma jsou velké, masité houby, vždy zbarvení me-
dově žlutožemlového. Posud známy jsou pouze uvedené 2 druhy.

M. mussivum Fr. 1838. M. kruhatá. Kl. 2 — 5 cm, tvrdé elast. mas.,
trvale zvioncov. sklen., s sir. tupým hrbolem,, na ostrém okr. zlo-
mený a v mládí .podvin., úplně bez kortiny, ale podle okr. v mládí

S99

trochu útile pýřřtý nebo plstnatý. obyčejně 2 — ? osirýini zónami zna-
čenv. suchý. hyj^Tof.. za vlhka medové žlutavý s prosv. 1. při samém
okr. Tř. málo delší pr. kl., asi 1 cm ti., vždy křivý, solidní, ela-t.
pevný, dolů slabě ztluštělý, lysý. jemně vlákn.. nahoře sotva slabé
mrtniatý. L. dosti husté, nestejně šir.. hlubokým úhlem od tř. od-
sedlé, nejprv bledé, pak žemlové. Vý^tr. ellipt. kulovité, isvětle hnědé,
7 — 8 IX. Cyst. dlouze nitkov., křivolaké, tupé. Duž. žemkvá. bez

zápachu.

\' teplyih, chráněných koutech lesů jehličn. i listnat. v některých kraji-
nách dosti často, jinde ale úplně schází, v houfech, ano někdj' také trsnata.
Zpravidla jen v létě (7 — 8), na podzim mizí. U Mnichovic hojné, Karlštejn^
Říp, Radotín, Jíloviště, \'šenory. — Medovým zbarvením a nedostatkem kortiny
a kroužku jest hned nápadnou.

M. crassum Fr. 1838. M. tlustá. Statná, mas. houba, vzezření ve-
likýxh druhů r. Phlegmacium. Kl. 6 — 12 cm. šir. sklen., tlusté,
kompaktně mas., dlouho na jemně plstnatém okr. podvin., nelesklý,
vlihký, okrové žlutý. Tř. 6 — 20 cm dl. a 2 — 4 cm ti., mas., pevně
isolidní. na basi více méně hlíznatě ztluštělý. bledý, vláknitý, pod
kl. bíle útle mrttnatý, beze vší kortiny. L. úzké. husté, nestejně dl.,
zúženě připojené, bledavé, v stáří skořicové. Duž. mírná, bledě
okrová sladce aromatická (na způsob Phlegmacii). Výtr. žlutohnědé,
ellipt., 8 [1. Cyst. dlouze tyčinkoví té, žlutavé, na ploše ii ostří 1.

^' jehličn. lesích podhorských vzácně. U Borové v již. Cechách ršimek),
u Habru. — Divím se, proč Ricken udává jemnou kortinu, já žádnou nepo-
zoroval.

Cortinarius Fr. Pavučinec.

Houby různého vzezření, veliké a kompaktně mas. i útlé. drc-
^bounké, různě zbarvené, s tř. centrálním, solidním, ma?., v stáři
uvnitř houbovitým nebo i rozpadnutím a nozhlodáním pletiva du-
tým, nikoliiv chrupavčitým ani elasti-čně vláknitým, trvale, ale vždy
v mládí pavučinatou kortinou s okr. kl. spojeným: kortina zane-
chává často nahoře vláknitý kroužek, zbarvený v}-padávajícím pra-
chem výcr. ]\Iimo to bývá na haši tř. v>Tv'inuto velům universale
v podolDČ botky, /prstenců nebo nahoru vystoupavých šupin, jimiž
jest tř. strakatý. Jen vzácně kdy u některých Hydrocyb skoro kor-
tina mizí. L. jsou tlusté, dužnaté, bez bílého ostří, v stáří v.židy
prachem výtr. hnědě zbarvené, v mládí bílé, žluté, lilákové, nachové.
U tř. jsou 1. mírně vykrojené a nesbíhavé. Kl. hygrof. i nehygrof.,

4O0

u velkých druhů vehni tliustě mas., v mládí s okr. podvim., na po-
vrchu suchý nebo islkký, holý nebo kozově plstnatý, ale nikdy vlák-
ni'tý a nešupiinatý. Dužnina aromatiícká, na řezu barvu neměnící,
bezmléčná. Vý'tr. elliptičné až kulovité, jemně bradaivčité, sotva kdy
skoro hliadké, žluté neb medové. Cyst. ma csitří vždy scházejí, vyj-ma
poslední druh Hydroc. ,nasuta, který bezpochyby představuje samo-
statný rod (Cystocybe). Vesměs pozemní houby.

Rod tento, poprvé co celek r. 1801 od Penscona přijatý,
rozdělují novější mykologové v 6 samostatných irodlů: MyxaciíMn,
Phlegmacvmn, Inoloma, Dermocybe, Telajiionia, Hydrocybe. Rody
tyto ovšem nejsou iO'Stre od sebe ohraničeny, an-D mnohé druhy mo-
hou dobře státii ve divou rodech záro\-ieň. Také i zkušený hubař ne-
známé mnohé druhy r. Dermocybe nebo Hydrocybe na první ipohled
těžko dle nodu istamcví. Poněvadž ale z praktického ohledu jest
lépe tak veliiké množství druhů nějak roztříditi, doporučuji: sám
rozdělení a uznání jmenovaných 6 rodů k vůli paměiri a přehledu.
Některé skupiny se lebce hned na první pohled poznávají, tak jme-
novitě veliké, kompaktní a hlíznaté druhy r. Phlegmacium, fialové
druhy s mandlo'V. výtr. i". Inoloma, živě zbarvené drobné druhy
r. Dermocybe, hygirofanní a silnou botikou opatřené Telamonie,
drobné, hygrofanní, skoro bez koniny druhy r. Hydrocybe a rovněž
rod Myxacium svou slizkostí. >

Ačkoliv zkušený mykolog lehce každý Cortinarius v lese 00
takový ihned poznává (dle zevnějšku, zbarvení, kortiny, aromátu),
ipřece nedovede často bezpečně i známý již druh určiti, což snadno
ipochopitelno, poněvadž druhů podobných jest převeliké množství
a nezřídka mají rody své paraillelní řady druhů. Tu třeba pečli-
vého šetření doma dle zápisků a literatury a dle analysy mikrosko-
pické. Na podzim bývá pavučinci lesní půda itéměř poseta a na
malé ploše nálezném nezřídka až 50 druhů pohromadě. Při určo-
vání ftřeba dbáti všech znaků. Především iseber vždy mladé a vyvi-
nuté a staré houby. Mladé a staré kusy se od sebe vždy liší značně,
nemají kortiny, jsou jinak zbarveny, lupeny prachem rezavé atd.
Barvu lupenů pozmáš jen v mládí, než uzrají výtrusy. Hygrofannost
jest někdJ)' těžko rozeznati. Když seberem houby Oisohlé, musíme
jednu hoditi do vody a po několika hodiinách pozorova'ti, změní-li
l)arvu a prosvitá jí-li lupeny. Když sbíráme houby za deště, musíme
naopak některý kousek nechati na vzduchu ležeti, aby oschnul a
změnil barvu. Aroma dužniny jest výljorným vodítkem, ale dá se

^01

těžko slovy popisovati. \^ětšina pavučinců má s^xoleómé mandlovitě
prikyslé aroma. Cbut jest jen u některých zvlášť význačnou.

Botka jeví se jako světlý obal na basi třeně a končí různě vy-
soko na třeni ostrým lemem. Nákdy itrhá se v knoužky, někdy
v drobné šupiny. Někdy zanechává na okr. kl. světlé vlášení, řídce
miziivé šupinky. Tam, kde jest silně vyvinuta, poskytuje výborný
znak druhový.

\'ůči Naucorirm, Inccybám nebo Hebelomám poznávají se ípo-
chybné druhy pavučinců dlie tlustě masitých lupenů, jež nemají
tnikdy bíle pýřité ostří, proftože nemají cystid.

\'ýtrusy jsou pro šetření druhové prvním ispolehlivým vo-
dítkem. Již jich velikost jest pro druh význačnou. Jiné pak jsou
kulaté, jiné mandlovité, jiné ellipltič-né atd. Starší autorové neudá-
vají povahu výtrusů, čímž se stávají mnohé jejich druhy pochyb-
nými.

V nás^ledujícim vypočteno noi iprv/ní pohled přiliš mnoho druhů,
ale jsem přesvědčeo, že jích v českém státu roste počet dvojnásobný.
Vřele bych doporučoval venkovským mykologům, aby si obrali za
úfkol monografické jich zpracování. Jen tak lze dospěti k defini^tiiv-
nímu jich poznání. Persoon popsal nejprve 50 druhů. Fries
234. B a t a i 1 1 e 289. Bataillova monografie jest ddbrá a pře-
hfedná. jenže stručné diagnosy našim pochybnostem často málo
zpomohou. Také Britzelmayer popsal z Bavorska hromadu
nových druhů. Obrovské pilemenné rozčlenění r. Cortinarius při-
čítám jich symbiose s různými druhy dřevin a bylin jakož i vlivu
suhsitratu.

Rostou vesměs na zemi, v humusu, mechu i smetí lesním, a to
hlavně na podzim, ačkoliv některé druhy již záhy y letě se objevují.
Těchto posud mykologlové málo si všímali. Jen menší počet druhů
roste mimo les na pahorcích, ve vřeso vinách a na lukách. V nej-
větším množství rostou v lesích podhorských, tak v Brdech, v Šu-
mavě, v Ceskomor. vys. Cernokosteiedké a Jevanské lesy jsou
jich plny.

Pavučince ise jako potravina nikde nesbírají, ač jsou tak hojné
a mnohé svou vdikostí a masitostí lálcavé. Není vyšetřeno, jsou-li
jedovaté (aspoň některé), ale dtravy jimi způsobené se nikde ne-
zaznamenávají. Bataille praví, že jedl bez závady C. largus,
variicolor, balteatus, turmalis, collinifcus a violaceus. Slyšel jsem
také od praktických hubařů, že některé velké druhy jsou požíiva-

402

teilny. Sám jsem nikdy ješltě toho nezkusili, vím jen tolik, že od
lehkomyslných Pražáků, kteří nia letních výletech v lese všechnv
houby sbírají, nezřídka pavučince byly s jinými houbamii jedlými
pomíchány a bez následků snědeny.

Myxacium Fr. Masavec.

Kl. a tř. is počátku nejvýš slizkým velem obaleny, tř. pak vy-
sokou slizkou botkoiu (někdy v [prstence roztrhanou) opatřen. Ža
ísudha jes^t kl. lesklý, hladký, ale smetím polepený. Jsou to celkem
•menší houby, s kl. tence masitým. Nejvýznačnější a v lesích nej-
hojnější jsou M. mucosum a M. collinitum,

a) Lupeny fialové.

M. delibutum Fr. 1838. M. natřený. Menší, iďutý dr. Kl. světle
žlutý (skoro citrónový), hladký, velmi slizký, sklen, zvonoov., pak
ro2Jloiž., 4 — 8 cm, tence mas. s tenkým dkr. Tř. nejprv bílý, pak
žlutavý-, isHzký, lesklý, hladký, s mohutnau slizovitou bledou kor-
tinou, která pak tvoři nahoře červenohnědý kroužek, tvrdě elast.,
dlouhý, 8 — 10 mm ti, dole někdy značně ztluštělý a konečně měkký,
dutý. L. nejprv fialové, pak rezavě 'skořicové, šir., dosti prořídlé,
šít. přlrositlé a čárkovitě sbíhavé, na ostří skoro zubaté, tenké. Duž.
běložlutá, nevonná. Výtr. vejčitohruškovité, sytě žluté, v stopečku
stáž., 6 — 8 iJ..

v listn. i jehličn. lesích sem tam, ale nikde hojný. 8 — 9.

M. fulvoluteum Britz. 1879. ^- žlutavý. Kl. 5 — 8 cm, doisti tlustě
mas., plaz'0Člutý, na zlomeném ostrém okr. špinavé bledý, lesklý,
hladký, za vlhka slizký, zvoncov., .í sir. tupým hrbolem. Tř. dl., asi
I cm ti., dole slabě ztluštělý, pevný, soHdní, dole bílý, nahoře neb
i celý lilákový, s mizivým, nepatrným prstencem. L. hus'té, tenké,
šir, břich., u tř. zaoblené, nejprv bledě lilákové, brzo ale světle re-
zavé, j velmi ostře zubatým, bílým ostřím. Duž. bílá, sladce aroma-
tická. Výtr. hruškov. kulov., bradavč., 6 — 8 m..

Ve vlhké luční mechatině na okraji vys. smrkov. lesa nad Menčicemi,
8, 1919. V smrčině nad Hrusickou cihelnou. S před. se rozhodně spojovati
nemůže.

M. subglutinosum Karst. 1879. (M- i&ubflexuosum Britz.) M. pří-
sliský. Zjev skoro násl. Kl. 4 — 6 cm, nejprv 'skoro kulov, s podvin.
okr., pak rozlož., sotva hrbol., syté žlutý, v mládí drobnými, při-
tisklými, hnědavými šupinkami posetý, jež později mizí, isliziký,
dosti mas, Tř. dl., uprostřed asi i cm ti., dole silné hlísovité na-

403

piiclilý a mčcliatý, bělavý (sotva nažloutlý), v mládí nahoře slabě
lilákový, zřetelným, rezavě hnědým kroužkem velovým a pod tímio
řadou šupin až k basi zdobený, málo slizký. Kortina žlutavá. L.
v mládí slabě fialové, pak tmavě rezavě hnědé, přiros':lé (nevvkro-
jené), dlostii husté, nešiř. Výtr. vejčitckul., hnědožluté, lo — 13 \i.
Duž. l3€z vůně a chuti.

\' habřině u Kunic, 9, 1916. — Kulat. výtr. se sice blíží k M. delib., ale
četnými kroužky na tř. připoniíná M. collinitum. Nepochybuji, že naše houba
jest totožnou s finskou a bavorskou.

M. collinitum Pers. 1801. (C. mucifluus Fr.) M. osy kovy. Kl. 5
až 14 cm, mas., zvoncov., dlouho na okr. podvin., pak rozlož., sotva
hrbol., žlutohnědý >nebo kozově Jinědý, na okr. slabě a hustě čárkov.,
za sucha slámově žlutavý, dio bělavia nebo i olixnova, hladký, lesklý,
velice slizký. Tř. dl., i — 3 cm d., stejnoměrně válcov., solidní, nad
kortinou hladký, bledý, útle čárkov., pod mohutným kroužkem slizký
a pak v šupinovité kroužky roztrhaný až k basi. L. dosti husté, zúž.
přiroistlé, uprostřed nejšiirší, nejpr-v světle fialové, pak hnědě sko-
řicové s bledým ostřím. Duž. bělavá. bez zápachu. Prach vý:r. ka-
štanový. Výtr. význačně mandlov., převeliké, 13 — 16 \\.

V listn. vlhkých lesích, jmenovitě stálý průvodce osyk, vždy v houfech,
8 — 10. Po kroužkovaném tř. lehce poznatelný. Vj-skýtá se ve 2 formách,
jedné velké,* statné, kompaktně mas. a v druhé menší, tenčeji mas. Menší jest
hojnější.

b) Pouze třen fialový.

M. elaííus Fr. 1838. .1/. veliký. Statná, veliká houba, pavučincům
málo podobná. Kl. 8 — 15 cm. nejprv tupě zi\^oncov.. pak sklen.
rozIiQŽ., dosti tence mas., na okr. ěasto cipovitě vykrajovaný a ex-
centrický, s okr. v mládí rovným, na povrchu radiálně vrásk ovitý,
velice slizký, žemlově bledavý, na okr. bledý. Tř. 13; — 20 cm dl. a
2 — 3 cm ti., pevný, nahoru i dolů ztenčený, fialový, velmi slizký,
v mládí slizovitou blankou s kl. spojený, nad kroužkem bílý, rýho-
vaný, lysý. L. sir. při.rostlé, útle. husté, v mládí hlavně na ostří
bledě lílákové, pak bledě rezavé, příčně hustě žebernaté. \'ýtr. ve-
liké, mandlov. k oběma koncům zašpičatěné. 12 — 15 -i. Duž. bkdá,
silně sladce aromďiická.

V starém jedlovém lese na Hůře u Tehova, v bučinách u Jevan, Koblín,
Hvězda. 7 — 9. Xa.še diagnosa jest dle přírody, v mnohém ohledu liší se od
Rickena, méně od Friese. Rovným, tenkým okr. kl. liší se značně od všech
Cortinariů.

404

M. mucifluum Fr. 1838. M. mokvavý. Kl. 5 — 10 cm, zvoncov.,
pak rozlož., tence mas., nejvýš slizký, za sucha lesklý a hladký, še-
dohnědý, v mládí s odstínem fialovým. L. přirostlé, šít., nejprv li-
lákové ,s bílým ostřím, pak skořicové, příčné žilkované. Tř. 10 až
J2 cm dl., I cm ti., dlolů zviolna ztluštělý, solidní, vlákn., nejvýš
slizký, fialové Hlukový, is kroužkem pav'učinaité kortiny, nad tímto
podél rýhiQvaný. Výtr. mandlov., 12 — 14 [x.

V listnať, lesích, řídce. V bučinách u Jevan, na Sázavě u Kocerad (Fch),
Strašíce 8 — 9.

M. arvinaceum Fr. 1838. M. modronohý. Kl. 5 — 8 cm, sklen.
zvoncov., pak sklen, rozlož., značně ma's., hnědý s bledším okr.,
slizký, za sucha hladký a jako lakované lesklý. Tř. váloov., dl.,
I cm ti., pavně solidní, celý obalen lesklým, slizkým, fialovým ve-
lem, nahoře blledý. Prstenec inezřetelný, mizivý. L. tlusté, šir., ne-
husté, šir. ,přiiro'stlé, světle bledé, pak rezavé. Duž. bledě okrová,
bez zápachu. Výtr. vřdíenovité, 15 — 17 ,«.

V lístnat. lesích a hájích nchojný. 7 — 9. Mnichovice, Struhařov, Tehov,
Radotín, Tř-eboň (W), Opočno (Pne).

M. mucosum Bull. 1791. M. slizký. (M. alutipes Lsch.) Kl. 5 až
9 cm, mas., nejprv isklen., s okr. podvin., pak rozlož., nehrbol., živé
kaštanové hnědý, se žkně oranžovým okr., za sucha hladký, lesklý,
za vlhka velice slizký. Kortina bělavá nebo s odstínem fialovým,
splývá na tř. s prstencem zřeteílným a celou dolejší část tř. kryjícím.
Tř. stejnoměrně válcov., dl., i — 2 cm ti., bílý nebo fialoivý, pevný,
posléz nažloutl3\ L. nejprv bělavé. pak šedě okrové, konečně rezavě
hnědé, se světlým zubatým ostřím. Duž. bledá, mírná, bez zápachu.

Výtr. protáhle vřetenovi-té, k aběma koncům zašpičatělé, 12 — 15 /'.

V jehlíčnat. lesích od srpna do podzima všude velmi obecný.

c) Nic fialového.

M. nitidum Schff. 1762. M. lesklý. Kl. 5 — 12 cm, velmi mas.,
pravid. sklen., pevný, žemlové žlutý, nejvýš slizký, za sucha lesklý.
Tř. dl, a I cm ti., dole obyčejně z'tluštělý, bílý, pevný, nahoře po-
rno učený, vlákn., se sporou, bílou, mizivou kortinou. L. bledé, pak
hlínošlnté, husté, zúženě přirostlé a trochu sbíhavé. Duž. bílá, se

slabým zápachem. Výtr. šir. mandlov., 11 — 14 /».

V lístn. i jehličn. lesích vzácně. 7—8. Ve Vídrholci u Jiren, u Struha-
řova. ,

M. liquídum Fr. 1838. M. stékavý. Kl. 4 — 7 cm, pravidelné polo-
kulatý, pak kulov. sklen., tlusté mas., na jemně plstnatém okr,

405

u

Wi

^^

^^

Obr. 67.

Obr. 67. I. Phlegmacium dentatum Vel., 2. Ph. calochroum Pers., 3. Ph.
eburneum Vel., 4. Ph. turmale Fr., 5. Ph. vespertinum Fr., 6. Meliderma
mussivum Fr„ 7. Ph. pulcherrimum Vel., 8. Ph. crocohtum Quel. — Vesměs

trochu zmcnš.

dllouho Úzce podvin., hi^iadký, ilysý, s,lizlký, stejnoměrné světle žem-
lový, v mliádí s bílou kortioou, která ale nezanechává na tř.
prstence. Tř. asi i cm ti., rovný, delší pr. kl., dole sotva ziluštělý,
pevný, hladký, hílý. L. prořídlé, útlé, zúženě přiroistlé, úzké, bílé,
pak okrové, trochu zubaté. Duž. bílá, mírná, trochu sladce vonná.
Výtr. ellipt., 7 — 8 /i.

V mechatinách listnať, lesů vzácně. 8 — 9. Na Boukalově stráni u I\Ini-
cliovic, Cernošice (K).

M. vibratile Fr. 1821. M. míhavý. Menší druh. Kl. 3 — 5 cm^
skoro rovně rozlož., sotva hirbol., tence mas., za vlhka s prosv. 1.,
velice slizký, světle okrové slutý, na okr. skoro bělavý. Tř. dl., asi
I cm ti., rovný, dole trochu napuchlý, čisté bily, hedváb, vlákn.,
uvnitř měkce houbovitý, s rezavými vláfcny koirtinového kroužku.
L. bledé žemlové nebo plavé špinavé, lehlé, tenké, husté, sir. přirostlé
a trochu sbíhavé. Duž. bledá, vodnatá, velice žlučové hořká. \'ýtr.
tupě ellipt., 6 — 7 /"•

V lesích listn. i jeliličn. řídce. Na Hůře u Tehova, 8, 1914.

M. subluteolum Britz. 1879. ^- 'nažloutlý. Kl. 4 — 6 cm, zvonoov.
s'klen., ztuha mas., hladký, svétle žlutý, uprostřed s tonem okrovým,
slizký. L. u tř. íVyikrojené, iskoro sbíhavé, skoro troijhranné, v mládí
bíle žemlové, pak okrové, se 'světlým ostřím. Tř. rovný, dl., i cm ti.,
válcoiv., pevný, solidní, ipod rezavým kroužkem slizký a mrtnatě
žlutý, nad kroužkem bílý. Duž. bílá, sladká, sladce aromatická.
Výtr. ellipt., 8 <«.

V suchých borových lesích u Hrusické cihelny. 8, 1913. — Uvádí se
z Bavorska.

Phlegmacium Fr. Pahřib. Obr. 67.

Kl. nehygrof., za vlhka mírně slizký, ale tř. suchý, na baisi
často hlíziovitě ztluštělý. Namnoze veliké, masité druhy. Výtr. man-
dlovité nebo kulaté.

Náleží sem největší a nejkrásněji zbarvené druhy Cortinariů.
Nejostřeji" vyznačeno jest skupení první, s odsedlou hlízou. Bot-
kou nebo prstencem opatřeny jsou málo které druhy. Phlegmacia
objevují se z Cortinariů nejdříve, již v červnu a červenci, hlavně

A()7

v teplých, světlých lesích. Nejvýznačnější nebo nejznámější druhy
jsou: Pil. subpurpuraiscens, cainphoratum, eleganňus, multiforme,
variicolor, cyanopus. glaiícopus, infractum. emoUítum.

a) Tř. na basi s osiře oddělenou, na okr. ostře vroubenou ku-
latou ač plochou hlízou. Namnoze veliké, kompaktně mas.
druhy.
a) Xěkterá část v mládí fialová nebo nachová.

* Kl. v mládí fialov-ý nebo modrý, později hnědavý nebo žlutavý.

Ph. camphoratum Fr. 1838. P. vonný. \'elmi kompaktně mas.,
v mládí celý pěkně isvětle fialový, kl. ale brzo čokoládově hnědý až
skoro žlutohnědý, lesíklý. hladký, lysý, velmi slizký, temnými vhí-
kénky jemně žíhaný, v mládí s hojnou, fialovou kortinou, 5 až
10 cm. Tř. ilustý (2 — 4 cm), pevný, solidní, dole ve velikou, ostře
obroubenou hlízu rozšířený. L. husté, úzké, lilákové. pomačkáním
temné, posléz hnědé, u tř. vykrojené. Výtr. šir. mandlov., sytě me-
dové, neprůhledtně bradavkaté. 8 — 11 //. Duž. fialová, silně sladce

aromatická.

\' lesích, hlavně v dubinách a bučinách, dosti všude rozšířen a snadno
zbarvením a vůní poznatelný. 8 — 9.

Ph. coerulescens Schff. 1762. F. namodralý. Kl. 5 — 8 cm, mas.,
sklen, rozlez., na okr. dlouho podvin., hladký, nejprv modrý, záhy
ale hlínově fialový, slizký. Tř. modrý, i — 2 cm ti., zdélí pr. kl.,
s hlízou kulatou, ostře obroubenou. L. dlouho modré, nikdy růžové,
celokrajné, husté, u "iř. vykrojené. Duž. modrá, mírná, bez vůně.
Výtr. mandlov., 10 — 12 ,«.

\' lesích u Ondřejova a Struhařova. 8 — 9. Před. velmi podobný, ale ne-
vonný.

Ph. pulcherrimum sp. n. P. překrásný. Kompaktně mas., velik. a
zjevu asi jako Ph. cyanopus. Kl. 6 — 12 cm, zaobleně sklen., tlustě
mas., hladký, slizký, krásně, živě, jasně fialový, stářím neměniivý,
na okr. tence podvin. Tř. zdélí pr. kl., i — 1>4 cm ti., šolidní, pevný,
hla^jce hedváb., jasjíc fialový, pomačkánim hnědnoucí, dole
v 2 — ? cm sir., tlustou, vydutou, fialovou misku vetknutý a s touto
bohatou fialovou kortinou spojený. L. velice uzoučké, u tř. zúž.,
bledě fialové, celokrajné, pomačkáním se neměnící. Duž. bílá, ne-
vonná, na vzduchu neměnlivá. Výtr. mandlov., 10 — 12 /<.

^" habrových hájích u Kosoře na vápně, 10, 1919. — Nádherně zbar-
vený druh, význačný miskovitou hlízou a neodbarvu.iícim se kl. Ale někdy
zjevují se na kl. žluté skvrny.

408

Ph. subpurpurascens Batsch 1786. P. načervenalý. Kl. 6 — 8 cm,
zvoncov. sklen., fialově červenohnédý, pak vybledle žlutavě olivový,
nevláknitý, nemnoho mas., slizký. Tř. 1-^2 cm ti., 5 kulatou, ostře
oddělenou a obroubenou hlízou, fialiový, solidní, hladký. L. bledě
nachové, pak hnědé, zraněním červenající, husté. Duž. fialová, pak
bledá, na řezu červeně nabíhavá, nevonná, mírná. Výtr. mandlov.,
8—9 ,«.

y lesioh všeho druhu dosti hojně. 8 — 9. — Ph. purpurascens Fr., hlavně
v horách domácí, jest vlastně jen plemeno před. (nebo obráceně). Jest stat-
nější, s 1. modrými, zraněním červenajícími, s dužninou sotva červeně na-
bíhající, hlízou méně ostře vroubenou. .Sbíral jsem jej u Ondřejova a .'^tru-
hařova v listn. hájích.

** Kl. nikdy fialový, žlutý, zlatý, oranžový, žemlový.

Ph. calochroum Pers. 1801. P. lepobarvý. Kl. 5 — 7 cm, jasně
citrónově žlutý, uprostřed skoro hnědě strupatý, velmi slizký, velmi
ploše rozlož., doeti tlustě mas., na okr. dlouho podvin. Tř. nízký,
2 — 3 cm ti., ze sploštile obroubené, veliké, žluté hlízy \^''nikající,
solidní, pevný, bělavý. L. husté, tenké, zubaté, u tř. zaoblené, nejprv
bledé lilákové, pak špinavě načerven^alé nebo hlínové. Duž. bělavá,
beze stopy fialové, mírná, bez vůně. Výtr. nestejnostranně mandlo-
vi':é, 10 — 12 ft.

y listnatých lesích, hlavně v bučinách a habřinách. 8 — 10. Pod Struha-
řovem, u Kosoře a Chotče, Karlštejn. — Krásný druh, přízemní hlíza vždy
se širokým, miskovitým okrajem.

Ph. variegatuni Bres. 1881. P. strakatý. Kl. 5 — 10 cm, dlcuho
oble sklen., s okr. tlustým, podvin., dlouho jemnými vlákny běla-
vým, červeno- až i žlutohnědý neb cihlový, hladký, lesklý, trochu
slizký. Tř. krátký, 2 — 3 cm ti., pevně mas., bílý, dole zvolna ztluštělý
a kořinkovitě zakončený ('někdy ale také s kul. obroubeno'U hlízou).
Kortina hojná, bílá. L. nejprv bělavé s odstínem lilákovým, pak
bledě skořicové, dlouho s lilákovým odstínem, na ostří bledší, u tř.
nízce vykroj., husté, tenké. Duž. bila, bez zápachu. \'ýtr. sir. ellipt.
mandlov., 11 — 12 /'.

V listn. i jehličn. lesích, rád na podkladu vápenném. 6 — Q. Roblín, Karl-
štejn, Choteč, Kosoř, Slapy, Dobříš, Radotín, Zbraslav. — Ricken uvádí jej
z Německa, Bresadola z Tyrol.

Ph. pansa Fr. 1838. P. oranžový. Kl. 5 — 12 cm, tlus'iě. tvrdě mas.,
v mládí oble sklen., s podvin. okr., oranžově lískový, tmavěji žilko v.
a skvrnitý, na samém okr. bledší, lesklý, slizký. Tř. krátký, 2 — 3 cm

409

ti., (hile zaoblené obroubený, ale sotva hlízovitě oddělený, bledč člii-
taz'ý, na konci slabé nafialovělý, hojně měkce vlákn. L. husté, tenké,
úzké. nejprv lilákové, ale sáhy hlínové, pak skořicové, u tř. těsně
zaoblené. Dnž. bledavé žlutavá, mírná, skoro bez zápachu. Výtr. ši-
roce mandlov., 9 — 10 ,».

\' bukových a habrových lesích u Mnichovic, Ondřejova, Jevan. 8 — o.

Ph. Caroli sp. n. P. Karlův. Slabší, méně mas. druh. Kl. 4 — 6 cm.
tence mas., nízce sklen., s sir. tupým hrbolem, zlatožlutý, hladký,
lesklý, velmi slizký. Tř. dl., asi i cm ti., jemně vláknitě bílý, nahoře
v mládí slabé fialový, na basi v kulovitou, ostře obroubenou, bílou
hlízu ztluštělý, is duž. slabě fialcvou. L. v mládí růžové fialové, pak
hlínově skořicové, husté, úzké, tenké, mělce u tř. vykroj. Duž. v kl.
bílá, pod pokožkou žlutá, slabě sladce vonná. Výtr. mandlov..

10 — 12 //.

V listnat. hájích u Karlštejna v červenci 1916. Krásný a lehce pozna-
telný druh zbarvením a kulatou hlízou, z příbuz. před. a Ph. calochroum Per?.
\'ěnuji jej památce otce vlasti, Karla IV.

Ph. herpeticum Fr. 1838. P. plazivý. Prostředně vel, žemlově
žlutý, s fialov. tř. Kl. 5 — 8 cm, mírně sklen., mas., k okr. tenký,
hladký, lysý, za vlhka málo islizký, častO' zprohýbaný, žemlově hně-
da\ý nebo žemlové žlutý, k okr. žliMý. Tř. zdélí ipr. kl., i cm ti.,
na basi v kulov. hlízu ztluštělý, hedváb, vlákn., dole bledý, nahoře
vždy fialový. L. nejprv modré, pak hnědě olivové do hnědá, tenké,
husté, nízce u tř. vykroj., trochu sbíhavé. Duž. v tř. fialová, také

v kl. nafialovělá, mírná, bez vůně. Výtr. mandlov., 8 — 9 n-

V mechu v smrčině u Struhařova, 9, 1914. Hrusická cihelna.

Ph. cyanopus Secr. 1833. P. modronohý. Kl. 5 — 10 cm, kom-
paktní, na okr. podvin., hladký, lysý, slizký, olivově šedě žlutavý,
tmavěji žíhaný. Tř. zdiélí pr. kl., i — 2 cm ti., nahoře rezavou kor-
tinou strakatý, dole ostře odsedlon, skoro rhombickou hlízou
opatřený. L. husté, u tř. nápadné sir. a pcík rychle k okr. zúžené,
hrubé vyhlodávané zubaté, fialové, ale brzo špinavě hlínové a,ž čoko-
ládové hnédé. Duž. v 'tř. fialC'vá, v kl. bělavá, v tř. dole žlutavá,
nevonná. Výtr. mandlov., 7 — 10 /u.

V hustých koloniích v smíšených lesích u Hrusic a Chlumce n. C. (R)
na podzim. Celkem řídký druh.

Ph. anserinum sp. n. P. husí. Větší druh, s mohutnou hlízou. Kl.
5 — 8 cm, tlusté mas., bledé žemlový, loupavý, hladký, lesiklý, slizký,
s jemnými vrostlými vlákénky. Tř. zdélí pr. kl., i — 2 cm ti., pevný,
na basi s velikou, kulatou^, ostře zTOubeiiou hlízou, nahoře ocelové

410

fialový, pak bledý, s bohatou fialovou kortinou. L. nejprv fialové,
pak hlcdč skořicové, huisné, tenké, úzké, na ostří zubaté, u tř. vy-
kroj. Duž. kl. bílá, v tř. světle fialová, sladká, silné vonná (jako
pečená husa). Výtr. mandlov., lo — 12 ,«.

Y listnat. hájích u Karlíku, 10, 1913. (Kav.). — Jest sice příbuz. před.,
ale sihiou vůní a bledými, úzkými 1. se liší.

Ph. glaucopus Schff. 1762. P. sivonohý. Kompaktně mas., velik.
i tvaru Ph. elegantius. Kl. 6 — 12 cm, tlustě mas., k okr. velmi zten-
čený, ploše isklen., pak rovně rozlož., v mládí s podvin. okr., hladký,
lysý, slizký, hnědě žlutavý, hnědě 'Olivový až i cihlově oranžový, útle
vros'tle vláknitý a žíhaný. Tř. krátký, tuhý, 2 — 3 cm ti., s Ikuželov.,
sotva ostře oddělencu neb i ploše rozšířenou a vroubenou hlízou,
hedváb, vlákn., žlutavý nebo olivový, nahoře ocelové namodralý.
L. útle přirO'Stlé, úzké, nejprv hlede modravé, pak okrově hlínové
až skořicové. Duž. v kl. bílá, dole v tř. .žlutavá, nahoře bledě
modravá, bez vůně nebo i dosti páchnoucí. Výtr. mandlov. ellipt.,
5—8 ■/*.

v jehličn. lesích, hlavně v smrčinách na podzim všude velice obecná, tvoří
vždy mohutné tlupy a kruhy. Hlíza basalní se podobou značně mění, brzo jest
jen ostrým kruhem značená a sotva .vyvinutá, brzo velice napuchlá, ano i ši-
roce sploštělá. Kl. mívá podle okr. ostře vyniklou zónu.

Kl. nachové červený, na okr. fialový.

Ph. rufooHvaGeum Pers. 1801. P. hnédoolivový. Překrásně zbar-
vený, velký dr. Kl. 5 — 12 cm, kompaktní, sklen, rozlož,, nachové
červený, na okr. dlouho fialový, hladký, lysý, lesklý, sHzký. Tř,
zdéli pr. kl., i^ — 2 cm 'ti., dole kuloviitě a obřízně ztluštělý, vlákn.,
nahoře fialový, dole krvavé červený. L. olivové šhité, šir., husté,
u tř. zúž. přisedlé. Duž. v kl. nejprv fialová, pak nažloutlá až i čer-
vená, slabě sladce vonná. Výtr. nestejnoistranně mandlov., v sto-
pečku stáž., medové, bradavč., 12 — 14 //.

V listnat. lesích, vzácně. 8 — 9. Na Plecháči u Mnichovic, v habřině u
Struhařova, v habřinách u Radotína (vápno). — Hlíza jest potažena mocnou
plstnatou, růžovou blanou velovou, která přechází na tř. v dlouhá, červenavá,
pavučinatá vlákna.

P) Nic fialového ani nachového.

Ph. elegantius Fr. 1818. P. elegantní. Kompaktně, pevně mas.,
veliký, zlatožlutý. Kl. 8 — 14 cm, sklen, rozlož., tlust mas., s tlustým,
dlouho úzce podvin. okr., hladký, lysý, 'slizký, zářivé zlatožlutý,

411

částečně s odstínem cihlově ženiliovýni. Tř. krátký, 2 — 3V2 cm tl.^
pevný, dole s veliikou, ustře oddělenou, kulatou, obroubencu hlízou,,
hladký, krásně žlutý, na basi často červenohnědý, s bohatou kor-
unou. L. sir., tlusté, žluté, pak do olrvcva a iskořicova, často hnědě
skvrnité, coubkaté, u tř. hluboce vykroj. Duž. bledě žlutá, pod pc^k..
rezavá, v hlíze na basi' rebarborově čerirená, mírná, sladce inten-
sivně vonná. Výtr. sir. mandlov., 12 — 14 f*.

V lesích všeho druhu nepřiliš hojný. 7 — 9. Radotín, Zbraslav, KariŠtejn,.
Mnichovice. Spíše v hájích listn.

Ph. prasímum Schff. 1770. P. zelenavý. Podob, před., ale méně
živě zbarvený a menší. Kl. 5 — 7 cm, sírově selenazý, uprostřed re-
zavě hnědý, hladký, lesklý, slizký, tupě sklen. Tř. zelenavé bledý,
asi I cm ti., hladce hedváb., na ostře odsedlé 'hlíze rezavě hnědý.
L. olivově žluté, 'tenké, skoro prořídlé, hrul>ě zubaté. Duž. zeleno-
žlutá, mírná, slabě vonná. Výtr. mandlov., 13 — 15 /«.

Vždy v listn. lesích a na vápně. V starých dubinách (opuka) u Chlumce
n. C. (R), na podzim.

Ph. fulgens Schw. 1805. P. skvělý. Prostředně vel., žlutý. Kl. 5 az
8 cm, živé žemlově žlutý nebo oranžoz^ý, k okr. čistě žlutý, za vlhka
velmi slizký, za sucha hladký, lesklý, radiálně vláknité žíhaný, plose
skr.en., tlustě mas., na ztenčeném okr. zprohýbaný. Tř. zdélí pr. kl.,.
I — 2 cm ti., válcov., sirožlntý, nahoře s rezavým kort. ^kroužkem,,
dole s ostře odsedlou, smačklo'U, velikou, ostře vroubenou, kulatou
hlízou. L. zlatožluté, pak olivově bledě skořicové, tenké, celé, u tř.
v}4<roj. Duž. všude sírožlutá, mírná, 'slabě páchnoucí. V^ýtr.
mandlov., 8 — g /•■

y listn. i jchličn. lesích řídce. 7 — 9. Struharov, Karlštejn (Schustler)^
Kosoř.

Ph. orichalceum Btsch. 1789. P. nádherný. Velikost i zjev jpřed.
Kl. 6 — 10 cm, tlustě, pevně mas., záhy rovný, hladký, lesklý, lysý,,
slizký, cihlově červený, 'nežíhaný, nejvýš při okr. žlutě skvrnitý..
Tř. krá.lký, iMi — 2^ cm ti., válcov., solidní, pevný, dole s opak
kuželov., ostře červenohnědou, vrouT^enou hlízou, sirožlntý, hojně-
červenohnědou kortinou a vlákny pavučinatě povlečený. L. síro-
žluté, pak skořicově žluté, dosti tlusté a husté, velice sir., širokým
úhlem odsedlé nebo iskoro obloukovitó připcjené, husté zubaté. D'už.
vesměs sírožlutá, jen v hlíze trochu do hnědá, mírná, sladce vonná..
\ýtr. mandlov., 12 — 13 fi.

V teplé, jižní dubině na Plecháči u Mnichovic, 9, 1915. Jest zbarvením
překrásná houba. Ricken praví, že roste na vápně. Na Plecháči jest žula.

412

Ph. glutinosum sp. n. P. lepkavý. Nemnoho mas., prostřední velik.
Kl. 4 — 6 cm, pravid. sklen, zvoncov.. 'S dlcuho podvin. okr., celý
■lysý, hladký, velice slkký (bez světlých žilek a povlaku), oranžové
žlutý. Tř. delší pr. kl., uprostřed asi i cm ti., k basi svolná ztlnstělý
<jz i s odsedlou, ale nevronbenou Jilícoit, bílý, hiladce vilákn., dlouho
s bílou hojnou kor.tinou. L. husté, velmi tenké, u tř. skoro oblouko-
vité, máslové bílé, snbaté. Duž. bMlá, bez chuti a zápachu. Výtr.
mandlov., 7 — 8 /<•

V teplých hájích nad Radotínem, 7, 191 6; u sv. Ivana (Špaček). — Po-
chybuji, že náleží mezi formy Ph. multiforme, jest příliš slizký (jako My-
xacium), ale má suchý tř. Na kl. není vlásenitý povlak a celá houba jest slabá.

Ph. suphurinum Ouél. 1883. P- sírový. Podobný Ph. elegantius a
fulgens. Kl. 7 — 9 cm, brzo rO'zlož., liš!kově žlutý, velice slizký,
lesklý. Tř. citrónově žlutý, s bohatou žlutou ko-rtinou, s ikuilov.. dole
kužielov. hlízou. L. citrónové, pak 'skořicové, husté. Duž. bělavá.
v tř. a pcd pokožkou žlutá, bez vůně. Výtr. mandlov., veliké,
12 — 16 fi.

V dubině na Plecháči u Mnichov., v habřinách u Struhařova. 8—9.

Ph. multiforme Fr. 1818. P. mnohotvárný. (A. turbinatus Sow.)
Kl. 6 — 10 cm, ztuha mas., 'nejprv kulo'V., pak sklen., hladký, velmi
sli'zký, červenavě hnědý, na okr. bledší, dlouho bílými šupinkami
posázený, zevně v mládí 'Stříbřitými vlákénky jakoby ojíněný,
v stáří někdy hrubě radiálně svraskalý, na okr. isilně pcdvin.,
s hojnou bílou kortinou. Tř. krátký, i — 2 cm ti., solidní, pevný,
bílý a bíle vat ovité plsťnatý, s ostře oddělenou vroubenou, velkou
hlízou. L. velmi tenké, husté, nejprv bílé, pak hlínové až 'světle sko-
řicové, se zubatým, světlým ostřím. Duž. bledá, skoro bez zápachu,
Výtr. ellipt. vejčité, k basi krátce stáž., sytě hnědlé, 7 — 8 f^i.

V lesích všeho druhu vesměs rozšířený, od července do podzima. Mění se
•značně velikostí i podobou. Některé formy mají tř. dlouhý, dole zvolna ztlu-
štělý a jen s ostrým kroužkem (nikoliv odsedlou hlízou). Za horkých dnů také
sladce voní.

Ph. minus sp. n. P. menší. Dcisti gracilní, menší, ale s ostře vrou-
benou hlízou, žlutý. Kl. 4 — 8 cm, vyj-ma střed tence mas., skoro
pleše rozlož., nehrbol., j ostrým tence lupenitým okr., oranžové
žlutý až i krémově bledě nažloutlý, za vlhka mocnou vrstvou slizu
pokrytý. Tř. zdélí pr. kl., sotva i cm ti., na batsi s kulatou nebo
opak kuželov., ostře vroubenou hlízou, nejprv bílý, v stáří žlutavý,
dole konečně hnědavý, leskle vlákn. L. husté, úzké, útle, u tř. za-
oblené, zubaté, nejprv bélavé, pak bledé okrové, pak šafránové sko-

413

řicovc. Duž. bílá, v tr. k povrchu a pod pokožkou žlutá, niírná^
nevonná. \'ýtr. mandl., bledě žlutavé, hladké. 7 — 8 /*.

\' zetlcléir. listí pospolitě v habrovém háji u Struhařova O, 1915. Na Ple-
cháči u Mnich. 9, 1919. — Význačný druh svou drobností, sotva as plemeno
Fh. multifor., od něhož se liší žlutým tr. a žlutou duž. Velikou slizkostí při-
pomíná Myxacium, ale tř. jest suchý.

Ph. turbinatum Bull. 1782. F. liškový. Ve všeni podobný Ph. inul-
tif., ale kl. masově hnědavý nebo liškově osmahlý, tř. bílý. brzo
měkce dutý, často ismačklý, 1. nejprv bledé, pak masově načerve-
nalé, celokrajné, konečně skořicové. Výtr. ellipt. mandl., 8 — 9 .«.

\' listnat. lesích vzácně. U Myšlína v září 1914.

Ph. napus Fr. 1838. P. řepový. Dosti kompaktní, hnědý, pro-
středně vel. dr. Kl. 5 — 8 cm, ploše sklen., se silně podvin. okr.,
hladký, lysý, slizký, lesklý, osmahle hnědý aš i da ciJiloz'a. Tř.
kratší pr. kl., i — 2 cm ti., elast. pevný, jemně vlálkn., hladký,
s hojnou bledou kort., bělavý, pomačkáním a v stáří rezavě žluto-
hnědý, na basi s ostrým lemem, ale bez hlízy, jen kuželov. zúžený.
L. u tř. .nízce vykroj., tenké, nejprv bledě žemlové, pak skořicové.
Duž. bílá, cstře páchnoucí. Výtr. šiř. a krátce mandl., 6 — 8 /■'.

v teplých, smíšených a listn. lesích, vzácně. 6 — 8. Radotín, Chuchle, Jílo-
viště, Zbraslav. — Friesův popis dosti dobře odpovídá naší houbě. Herpelt
udává ale výtr. 10 — I5^í.

Ph. aleuriosmum Maire 1910. P. statný. Veliký, statný, kom-
paktní. Kl. 8 — 12 cm, ploše rozlož., červenavě, žlutavě a hlínově
zbarvený, slizký. Tř. mohutný, uprostřed 3 — 4 cm ti., na basi
zvoLna ztluštělý a trochu oble lemovanou, kuželov. hlízou okončený,
bitý, hojně bíle vláknitý, hedv. leslklý. L. husté, úzké, hlínově lilá-
kové, u tř. zaoblené, tenké. Duž. bílá, beze stopy modré, silně sladce
vonná. V3''tr. mandLov., k oběma koncům zašpičatěné, 10 — 12 ^.

v březině nad diáhou u Mnichovic, 9, 1915. V listn. lesích v Německu
a Francii posud pozorovaný.

b) Třen sice dole ztluštělý, ale ostře vroubenou hlízu netvořící,
výtr. ma\ndlov.j řídce kiilov., větší než 10 ft.
a) Výtr. kulovité.

Ph. cingulatum sp. n. P. páskovaný. Kl. 5 — 8 cm, mírně mas,,
k 'okr. tenký, rozlož., široce a nízce hrbol., nehygrof., hladký, lysý,
sliz^ký, hnědě -žemlový. Tř. sotva delší pr. kl., i cm ti., dole napuchlý
v hlízu 'skoro kulovitou, ale nevroubenou, nahoru zvolna zúženou,
trochu inažlioutlý, nahoře hrubě vlákn.. s odstínem fialovým, v dolejší

414

polovině s několika kroiižkozntými, žlutými šupinami nad sebou.
L. sir., tenké, široce přirostlé, v mLádí fialové, .pak skořicové. Duž.
v kl. a hoř. tř. fialová, silně sladce ovocně aromatická. Výtr. kulo-
vité, 10 12 fi.

V listnatém háji (habří, břízy) na již. úklonu nad dráhou u Mnichovic,
8, 1916. — Připomíná Telam. armillaía a příb., ale jest slizký a nehygr. Ku-
latými výtr. liší se ode všech této skupiny a snad by jinam měl býti zařaděn.

!i) Výtr. mandlovité.

Ph. cumatile Fr, 1838. F. namodralý. Statný, tlustě kompaktní.
Kl. 8 — 12 cm, polokul., pravid., na okr. dlouho podvin., velmi tlustě
mas., ale k okr. rychle ztenčený, hladký, velmi slizký, v mládí celý
fialový, později na temeni světle zlutošcdý. Tř. tvrdý, dole silně
napuchlý, skoro kuželov., sotva zdélí pr. kl., dole bílou botkou po-
krytý a skoro prstcncovitý, nad prstencem, bledě fialový. L. husté,
úzké, nezřetelně zubaté, u tř. slabě vykroj., bledě fialové, pak hlí-
nové, konečně špitiiavě skořicové. Duž. světle fialová, v kl. brzo
bělavá, silně sladce aromatická. Výtr. jasně žluté, mandlo^v.,
10 — 12 ,«.

V^ březince nad dráiiou u Aínichovic každý rok koncem srpna. Zevněj-
škem připomíná dílem Ph. subpurpurascens, dílem Inoloma traganus.

Ph. variicolor Pers. 1801. P. měnlivý. Statný, veliký dr. Kl. 8 až
15 cm., fialově čokoládově hnědý, s fialovým, svraskalým okr.,
v mládí někdy celý fialový, za sucha lišlkově hnědý, sklen., kom-
pak-lině mais., s podvin. okr., .pak rozlož. Tř. mohutný, massivní, dole
napuchlý, bledý, 2 — j? širokými, nafialovělými prstenci nebo roz-
trhanými šupinami .zdobený. L. fialově bledé, pak čokoládové as
kozové, u tř. vykroj., úzké, husté, na ostři vykrajované. Duž. tuhá.
v tř. nahoře slabě fialová, jvnak bledá, nevonná. Výtr. mandlov.,
15—18 /«.

V listn. i jehličn. lesích dosti řídce. 8 — g. Jevany, Třeboň (W). — Ph.
balteatum Fr. jest pouze forma ještě robustnější, s tlustým, hlízov. tř.

Ph. Berkeleyi Cooke 1890. P. Berkeleyúv. Statná, massivní
houba, lepého vzezření. Kl. 8 — 20 cm, kompaktně mas., čokoládově
hnědý, hladký, lesklý, wochu sHzký, nezřídka se zliytky bílého vela
v podobě velikých šupin, na okr. dlouho hedváb, vlákn. Kort. velice
bohatá, bělavá. Tř. bělavý, pak dole špinavě žlutavý, s několika
bílými pásy nad sebou, kompaktně pevný, 3 — 5 cm ti. L. l)ledé,
někdy do fialová, pak čokoládové, husté, trochu zubaté. Duž. bledá,

415

]>e\niě elast.. bc" viině. Výtr. obrovské, jasně žluté, na obou koncích
zvolna zašpiča'iiěné, i8 — 20 /».

\' liabrinách pod Struhařovem. 9, 1015. — Shoduje se dobře s vyobra-
zením atitoro\yni liul) angiických.

Ph. claricolor Fr. i.S^S. Olir. 68. P. světlobarvý. Kompaktně mas.,
velký. Kl. O — 12 cm, pravkl. nízce sklen., s podvin. okr., '.s pře-
buhatou, bílnu 'kortinou, medově lískový, lesklý, hladký, vcíím
slizký. Tr. 2—3 cm ti., hlízovitč napuchlý, bílý, s několika bílými

i

(}\)v. 68. Phlegmacium claricolor. Dospělá a mladá houba, zmenš.

kr O II 2 k ovitý mi třísněmi nebo měkce vlnatě šupinkatý. L. v mládí
světíc lílákové, pak čokoládově špinavé, zřeielně zubaté. Duž.
v mládí světic ňlitíá, .pak bílá, mírná, bez zápachu. \^ýtr. mandlov.
široké, u> — [2 ,t(.

\' listn. lesích, lilavne v březinách a bučinách vzácně. 8 — 9. Opočno
(Ponc.j, Boukúlcva stráň u Mnichovic, Struhařov, Třeboň (\V).

Ph. crocolitum Quél. 1878. P. slániočliitý. Kompaktně mas. Kl.
5 — 8 cm, velmi tlustě mas., polokul. sklen., na okr. dlouho podvin.,
žemlově šlntavý. skuro jemně šupinatý. Tř. sotva delší pr. kl.,
velmi 'ti. (2 — 3 cm), pevně 'mas., slámočliitý, až do poloviny vclo-
vými plátky kruhatě pokrytý, nahoře hedváb, vlákn. L, úzké, husté,

416

mělce vykroj., nejprv bledé modravé, záhy však bledé žemlové. Duž.
čisté bílá, nevonná. Výtr. mandl., lo — 12 /(.
A' dubinách u Chlumce n. C. 9, 1915 (Rigellová).

Ph. percome Fr. 1838. F. datohnédý. Větši, kompaktně mas. Kl.
5 — 8 cm, tlustě a šťavna'tě mas., brzo rovně rozlož., s podvin. okr.,
hladký, lysý, sliz'ký, oranžové datohnédý. Tř. sotva zdéli pr. kl., asi

1 cm ti., rovně válcov., na basi rovně uťatý, sotva zřetelně a krátce
ztluštělý, sírové citrónový, na basi nahnédlý, s hojnými, hnědými
vlákny kortinovými. L. v mládí sírožluté, pak olivové žluté, ko-
nečně hlínoviě skořicové, husté, tenké, sir., široce vykrojené a skoro
sbíhavé. Duž. ííVof/j/řá, mírná, bez vůně. Výtr. mandlov., 10 — 11 /».

\' jehličn. lesích, obyčejně v houfech, řídce. 8 — lo. U Myšlína, Krč u
Prahy, bory u l-ysé. -— Sírožlutou barvou význačný druh.

Ph. diduchum Fr. 1838. P. zlatoduíý. Kl. 5 — 8 cm, sklen, rozlož..
datožlutý, hladký, slizký, lesklý, nepříliš mas. Tř. sotva delši pr.
kl., I cm ti., na basi Jilízozňté stliištélý, bledý, bledou kortinou vlák-
nitý. L. svétle žemlové okrové, velmi zubaté, šir., široce vykroj.,
husté, často lehlé. Duž. bílá do žlntaz''a, velmi silné ostře páchnoucí.
Výtr. mandlov., 9 — 10 fi.

V bukových a smíšených lesích u Trocnova na Budějov. (Šimek), na
podzim. — Naše houba tvoří vlastně přechod mezi Ph. cliduchum a Ph. in-
tentum Fr.

Ph. leoninum sp. n. P. lví. Velice kompaktné mas., k\. 8 — 15 cm,
pravid. sklen., tlusté mas., slizký, hladký, lysý, syté lvové žemlový,
k okr. jvětlejší, celý jakoby nepravidelně jemně sífovité vrásko-
vaný, s dužninou čisté bílou. Tř. zdéli pr. kl. nebo kratší, 1V2 až

2 cm ti., tvrdý, pevný, doile v kulatou hlízu zvolna napuchlý, nahoře
bélosfný, dole na povrchu rezavý, odtud pak rezavými vlákny
mrtnatě povlečený, s rezavým kortinovým. kroužkem. L. husté,
lehlé, velice lízké (užší ^než duž. kl.), nezuhaté, nejprv bledé, pak
okrové, konečně rezavě hnědé, pomačkáním hnédnoucí. Výtr. krátce
tlustě nestejnostranně mandlov.. 10 /'• Voní příjemně silně sladce.

V teplé, světlé, travnaté dubině na západ, úklonech nad Hrusicemi, jed-
notlivě, 2. srpna 1920. Náleží určitě do okruhu Ph. cliduchum, ale se žádným
se neshoduje. Nejvíce se podobá ještě Ph. affine Allesch, ale tento má výtr.
12 — 16 /( a jest větší. Hliza basalní jest až 4 cm š.

Ph. latum Pers. 1801. P. široký. Veliký, ale nikoliv kompaktní.
Kl. 6 — 10 cm, zvoncov. tupě sklen., uprostřed tlustě, k okr. tence
mas., na okr. vlnitě zprohýbaný, žemlový nebo liškový, na okr.
světlejší, hladký, lysý, trochu slizký. Kl. zdéli pr. kl., i — 2 cm ti.,

417

dole trochu napuchlý, slabě bledou botkou pokrytý, bledý, nahoře
s odstínem fiab výni. L. hlciic nebo blcdč nafialovělé, pak světle
okrově skořicové, velmi šiř., lehlé, hluboce vykroj., zubaté. Duž.
bělavá, pod kl. fialově naběhlá, nevonná. \'ýtr. mandlov., 12. w.

V jehličn. lesích velmi vzácně. 8 — 9. Chlumce n. C. (Rigellová). Roste
jednotlivě, netrsnatý.

Pil. sagínum Fr. 1821. F. tučný. Kcmpaktně mas., prostředni
velik. Kl. 6 — 10 cm, sklen., tlustě mas., žemlový, na velmi podvin.
ckr. bělavě vláknitý, hladký, ale málo slizký. Tř. zdéli pr. kl., i až
2 cm ti., hladký, bílý, dole více méně napuchlý, bohatým, bílým
velem skoro botkovitý a krouškovitý. L. nejprv bledě lilákovc, pak
přisedlé, konečně šedě skořicové, hus-té, mělce vykrojené, úzce při-
rostlé. Duž. bělavá, s odstínem žlutavým nebo lilákovvm, nevonná.
\\vtr. mandlov., 13 — 14 «.

V jehličn. lesích v Karlíčkem údolí u Dobřichovic. 10, 1914 (Hedr.).
Pil. monticolum sp. n. P. chliimní. Vždy v mnoliocetných trsech.

Kl. 5 — 10 cm, mas., tuhý, nejiprv kulov. s okr. podvin., pak 'sklen.

rozlož., s tenkým, ostrým okr., žemlový, hladký, v mládí na okr.

bíle hedvábitý, s hojnoti, bílo\u kortinoit. Tř. sotva delší pr. kl., dolu

zvolna ztluš'iělý, bílý, pomačkáním hnědnoucí, nahoře s kortinovým

kroužkem. L. u tř. zaoblené, husté, bělové, pak hlínově skořicové,

zubaté. \^ýtr. vřetenovité, k ba'íi dlouze zašpičatělé, často zakřivené,

převeliké, 15 — 19 ,«. Duž. bílá, aromatická.

\' jehličnatých lesích na Šumavě u Čert. jezera. 7, 1914 (Hedrych).
Myslím, že patří do příbuz. Ph. latum, ale liší se trsnatostí a výtr. ode všech.

Ph. largům Buxb. 1728. P. masitý. Statný, kompaktně mas. dr.
Kl. 7 — 13 cm, .pravid. polokulov., tlustě mas., s podvin. ckr., lysý,
hladký, v mládí lilákový, záhy však hnědavě lískový (na okr. lilák.).
trochu slizký. Tř. zdélí pr. kl.. i — 3 cm ti., d.le zvolna napuchlý
a kořenovitě ztenč., vlákn. hladký, pevný, bledě lilákcmý, ale brzo
bledavý, í duž. i v stáří lilákovou, 's mizivou bledou kortinou.
L. tlustě mas., prořídlé, zubaté, lilákové, pak hlínově světle skoři-
cové, široce mělce vykroj, neb i obloukovitě sbíhavé. Duž. v kl. bílá,
slabě sladce aromatická. Výtr. mandlov., 12 — 13 .«.

\' lesích všeho druhu, někdj' i trsnatý, nehojný. 7 — 10. Mnicho\ice, Je-
vany, Struhařov, Opočno (Pc), Strašíce, Zbirov. Bývá někdy skoro obrovský
a dosti se podobá Inoloma traganum.

Ph. varium Schff. 1762. P. riizný. \'elký, kompaktně mas. Ki.
5 — 8 cm. tlustě mas., polokulov. s podvin. okr., pak sklen, rozlož.,
hladký, slizký, žlutavě nebo rezavě lískový. Tř. zdéli pr. kl.. dole

418 .

hlisovitč napuchlý, nahoru zvolna zúž., hily, hladký. L. hus'jé, tenké,
nešiř.. 'U tř. sotva vykroj., na ostří vyhledávané, pěkně sytě fialové,
pak skořicové. Diiž. bílá, na řezu trochu žloutnoucí, mírná, ne-
vonná. VjHr. veliké, mandlov., 12 — 14 /<

\' starých, jeliličn. lesích u Mnichovic a Jevan vzácně. 8 — g. Bílým tř.,
žlutavým kl. a krásně fialov. 1. (nelilákov.) úhledný a snadno poznatelný dr.

Ph. Riederi Weinm. 1836. P. Riederův. Kl. 8 — 10 cm, tlustě a
pevně mas., oble sklen., pak rozlož., lysý, hladký, slizký, lesklý,
okrově něho medově žlutý, uprostřed červewohnědý. Tř. zdélí pr.
kl.. I — 3 cm ti., 'solidní, jemně vlákn. hedváb., na hnědavě žlutavé
basi značně hliziiatě ztluštělý, lilákový, jen sporými vlákny kortin.
povlečený. L. modravé, pak čokoládově hnědé, 'tlusté, husté, sir.,
u tř. zaobleně volné. Duž. v kl. žlutavá, v tř. namodralá, mírná, bez
zápachu. Výtr. mandlov., veliké, 15 — 17 fi.

V jehl. i listn. lesích vzácně. U Trocnova na Budějov. (11, 1913) sbíral
/. Simek. Krásně zbarvený druh.

Ph. rugosum sp. 'n. P. svraskalý. Statný, vel., tvrdě mas., jednot-
livě. Kl. 10 — 18 cm, nízce sklen., nehrbol., slizký, '5 loupavou po-
kožkou, sytě lískově lvový, na okr. bledý, bez vláken a šupinek, na
okr. laločnatě zprohýhaný, anO\ i vykrajovaný, zvláště k okr, hruhě
hustě rugosni. Kortina skoro žádná, v mládí brzo mizivá. Tř. dl.,
přetvrdý, sollidní, uprostřed lYži — 2 cm ti., dole zvolna mírně
ztluštělý, přižlputlý až bledý, hladký, lysý, nahoře hedváb, lesklý.
L. hu'sté, sir., tenké, u tř. hluboce vy/kroj., na ostři zubaté, dlouho
Idákové, v stáří rezavé. Duž. bledě sirožlutá, slabě aromatická,
sladká. Výtr. šir., mandlov., 10 //.

\' teplých smrčinách v údolí u Svojetic. 9, 1919. — Jest příbuz. Ph. va-
rium, ale tvarem kl. od tohoto i jiných nejvýš odchylný.

c) Třen pgdél skoro stejně tlustý, dole neztluštělý, výtr. menši
než 10 fi.

a) Lupeny olivově hnědé, výtr. kulaté.

Ph. infractum Pers. 1801. P. olivový. Kl. 7 — 10 cm, uprostřed
velice tlustě kom'pak'tně mas., ale k okr. rychle ztenčený, špinavě
olwově hnědý, za sucha olivově nažloutlý, rozlož., uprostřed široce
hrbol., s okr. dolů sehnutým, slizký. Tř. kratší pr. kl., 1 — 3 cm ti.,
přetvrdý, dole sotva ztLuštělý, válcov., špinavě bledý, nahoře na-
modralý a hedváb, lesklý, se zřetelným kroužkem po bledé kcrtině.
L. špinavě olivové, husté, šir., široce vykroj. Duž. bledá, namodralá,
mírná, 'se slabým zápachem. Výtr. skoro kulovité, 10 ^t.

419

Xyznačný druh pro listnaté háje na podkladu vápenném. 5 — 9. Chuchle,
Radolin, Koí-oř, Roblin, Mořiny, Karlštejn, sv. Ivan, Dobříš. — Zbarvením
(.kIc všech lehce rozeznatelný druh.

Ph. subsimile Pers. í8oi. P. podobný. Prostředně vel., šedě oli-
vový. Kl. 7 — 10 cm, ploše sklen., na okr. zlomený, často nepra-
videlně laločnatě zprohýbaný, 'uprostřed tlustě mas., k okr. tenký,
smutné šedě olivový, sem tam nahnědlý, velmi lesklý, skcro hedváb,
vlákn.. suchý, hladký. Tř. zdéli pr. kl., i — 2 cm íl., rovně vákov.,
špinavě bledý, nahoře bledě lilákový, hedváb vlákn. L. hluboce
vykroj., nejvýš šir. (2 — 2^^ cm), útlé, oliz*ově mourově hnědé, ne-
stejně šiř., nehusté. Duž. bílá, v tř. nahoře -5 odstínem fialovým,
velmi hořká, se slabým zápachem. Vý:r. kulaté, 7 — 8 «.

\' listn., hlavně bukových lesích vzácně. 8 — 9. Na Plecháči u Mnichovic,
v habřině Struhařovské. — Jest podobný před., ale hořký a nikoliv na vápně.

Ph. cupreum sp. n. P. měděný. Tuhý, mas., kl. 6 — 10 cm, tupě
kužele v. zvoncov., j dlouho podvin. masově červeně plstWafým 0'kr.,
měděné hnědý, hladký, útle šupinkatý, sot\'a 'sli^ký. Tř, sotva delši
pr. kl. i — lYi c-m ti., dolů mírně ztluštělý, hrubě vlákn., bělavý, ale
luědéné červenými šupinkami strakatý. L. nehusté, šiř., u tř. vykroj.,
nápadně vlnitě' kadeřavé, bělavé, pak temně hnědé. Duž. špvnavě
bělavá, bez chuti a zápachu. \^'-tr. kulaté, malé, hnědé, 5 — 6 /'.

V starém smrkovém lese u potoka pod Hůrou nad Menčicemi. 8, 1916.
— Jest prapodivný dr., tvarem i zbarvením Tricholoma flavobrun. připomí-
nající. D!e výtrusů jen poblíž před. zařaditelný. Snad není ani Phegmacium.

v) Lupeny fialové, výtr. nekulovité.

Ph. decoloratum .Fr. 1838. P. odbarvený. V nVjádí tvarem a ve-
likostí hřibu podlobTW, kompaktně mas. Kl. 5 — 10 cm, tupě zvcnccv.
sklen., na podvin. okr. bíle hedváb., špinavě hnědavý, často ragosní.
hladký, lysý, slizký, hedváb, vlákny 'sern tam žíhaný, tlustě mas. Tř.
asi zdélí pr. kl., 2 cm ti., nejčastěji hlízovitě napuchlý, tvrdý, bílý.
nahoře v mládí fialově nadechlý, 'diole bnědě vláknitý, s bohatou, bílou
koninou. L. dosti husté, nejprv fialově naběhlé, pak okrově žemlové,
konečně rezavě skořicové. Duž. bílá, v tř. nahoře nafialovělá, se sla-
bým íladkým aromátem. \'ýtr. veliké, kulatě ellipt., 10 — 11 ,«.

U Jiren v říjnu 1915 sbíral p. Jar. Zvára. — jest jistě Friesův druh.
nebof popis se nápadně shoduje. Jest vzácný, Ricken jej nezná, ale Schróter
jej uvádí ze Slezska. Často bývají i 2 — 3 kusy v trsu.

Ph. porphyropus Fr. 1838. P. maličký. Drobný, fialový, vonný.
Kl. 2 — 3 cm, nizce sklen., sotva hrbol., velmi sUzký, hladký, v mládí

420

bledě lilákovy, záhy ale 'bledavý, ^na temeni slabě nažloutlý, tence
mas. Tř. málo delší pr. k\., uprostřed 2 — 4 mm 'ti., dolů zvolna
málo ztluštělý. dosti pevný, celý trvale fialový, 'kroužkem rezavým
kortinovým zdobený, pod tímto trochu vlákn. mrtnaiý. Kortina fia-
lová. L. idosti husté, nešiř., tenké, fialové, záhy hlínově rezavé, u tr.
šir. vykroj., pomačkáním temně fialovící. Duž. mírná, silně vonná
jako Ph. camphor. Výír. význačně mandlov., bradavčitě rugoíní,
medové, 10 fi.

Jednotlivě v humusu pod buky a habry u Mirešovic. 10, 1919. — Jest
jistě nejmenší ze všech Phlegmacii.

Ph. serrulaíum sp. n. P. pilovitý. Menší, ale dosti' kompa\ktní, fia-
lový dr. Kl. 4 — 5 cm, ploše > skleni, s okr. vlnitým, dolů sehnutým,
suchý, lesklý, za vlhka trochu slizký, šeáohnědairý v mládí s odstí-
nem fialovýlri. Tř. 'Stejnoměrně válcov., .1 — 2 cm ti., hedváb, bíle
vlásenitý, zvláš':ě nahoře nafialoifiělý , pevný, uprostřed s botkbvým
bílým prstencem. L. prořídlé, šir., u tř. vykroj., na ostří hrubě vy-
krajovaně subaté, nejprv bledě fialové, pak skořicové. í)už. bílá,
k ,povrchu s 'nádechem iialovým, nevonná. Okr. kl. a 1. pomačkáním

rychle hnědnou. Výtr. šir. ellipt,, 7 — 8 /í.

v suchém, borovém lese na již.*úklonu nad Menčicemi ve společnosti ze-
lenek. II, 1915. — Podivný, ale význačný druh, snad z příbuz. Ph. decoloratum.

Ph. cotnpar Fr. 1838. F. stejný. Prostředně vel., s krásotě žemlově
lvovým kl. a bělostným tř. Kl. 3 — 5 cm, tupě zvoncov. s'klen., oby-
čejně s okrajni zónou, za vlhka velmi slizký, hladký, lesklý, k okr.
ztenčený a úzce zlomený. Tř. delší pr. kl., uprostřed asi i cm ti.,
hedváb, vlákn., dole mírně zvolna ztluštělý, čistě bělostný, nahoře
slabě lilákovy. L. bělavě špinavé, pak trochu mdsově a modravě na-
běhlé, tenké, .hus'jé, úzké, u tř. zúžené, konečně hlíbově skořicové.
Duž. bílá, v tř. nahoře slabě fialově naběhlá, pod pokožkou pěkně
žlutá, mírná, slabě ovccně vonná. Výtr. šir. ellipt., mandlov.,
hladké, 10 /«.

Ve vlhkém mechu v lesích všeho druhu vzácně. V smrčinách u .Struha-
řova, Menčic a Myšlína. 7 — 9.

Ph. platyphyllum sp. n. P. širolistý. Kl. 3 — 6 cm, tence mas.,
rovně ufatý a tupě zvoncov., žlutě žemlový, suchý, hladký, nevlákn.,
nehygrof. Tř. velmi dl., 6 — 10 mm ti., pevně elast., jemně vlákn.,
bez kortiny a šupin, belavě nažemlovělý, nahoře v mládí s odstí-
nem fialovým, dole sotva ztluštělý. L. dosti prořídlé, nejvýš šir.
{iy2 cm), rovně utaté, u tř. hluboce vykrojené, -nejprv bledě lilá-
kové, pak nažloutlé, konečně zařízlé světle rezavé, dosti tluíté. Duž.

*

421

bělavě nažloutlá, mírná, se slabým houbovým arom. Výtr. ellipt..

8 — I o //.

\' (liil)inách na Plecháči u Mnichovic. 9, 1915. Jest příbuz. před., ale již
šiř. lupeny rozdilný.

y) Lupeny bledé šemlcn/é, výtr. nekulovité.

* Kl. mocným tekutým slizem pokrytý.

Ph. emollitum Fr. 1838. P. hořký. Kl. 3 — 8 cm, slabě mas., šircce
tupě ikuželov. zvoncov., s podvm. nebo zlomeným okr., pak rozlož.
'S nízkým hrb., hlede medové žlutavý, velice hygrof., za sucha bílý,
lesklý, na okr. heci/váb. bílý, za vlhka nejvýš slizký. Tř. různě dl.,
5 — 10 mm ti., válcov.. někdy dole napuchlý a kofenovitě ztenč.,
'bledě žlutavý, leskle hile hedváb, vlákn., až pruhovaný , s mizivým
rezavým kort. kroužkem. L. husiě, často lehlé, útle hlánité, bledé
žlutě krémové, široce .přirostlé, ale brzo utržené. Duž. bledě žlutavá,
pronikavé odstře páchnoucí (asi jako bedrník), nejvýš hořká. \'ýtr.
elliipt. mandlov., 7 — 8 .«.

\'e vlhkých mechatinách jehl. i listn. lesů k podzimíi dosti rozšířený a
velice význačný dr. Pecny u Ondřejova, Struhařov, Mukařov, Chlumec n. C.
(R), Mnichov., Strašice. Slizkostí podobá se r. Myxacium, ale nemá velové,
sHzké botky. Ph. crystallinum Fr. jest určitě pouze synonym.

Ph. causticum Fr. 1838. P. přihlédly. Jest před. blízce příbuz. a

podobný. Kl. 3 — 5 cm, 'sklen., často široce hrbol., s okr. zlomeným

a často laločnatým, na povrchu hedváb, bíle 'vlákn. Tř. celý bílý,

tuhý, na basi kořenovitě ztenč. a vysokoi slizkoli botkou' obalený. I..

útlé, tenké, i v stáří bledě žlutě žemlové, nestejně sir., u tf. nejširší

a skoro 'trojhranné, na bělavém ostří zubaté. Jen na pokožce hořký.

Výtr. ellipt., bledě žlutavé, hladké, na basi šikmo stáž., 8 .».

\' lesích na podzim řídce. Pod Koženým vrchem u Mnichov., u Hrusic,
Mirešovic, Struhařova, Jevan.

Ph. eburneum 'sp. n. P. slonovinný. Malý, drobný, tence mas.
Kl. 2 — 5 cm, oble sklen., pak rovně rozlož., čisté ^bí^ý, hladký,
nehygr., ,za vlhka nejvýš slizký. Tř. ^čisté bílý, hladký, dole málo
ztluštělý, v šikmý, delší kořen ztenčený a 'tak vystoupavý. L. široké,
husté, útle, tenké, nejprv bélové okrové, pak sytě okrové, široce při-
rostlé. Výtr. vejčitkulov. k basi stáž., žluté, 5 — 6 fi. Prach výtr.
rezavý. Duž. bílá, neji}ýš hořká.

X habřině a bučině u Kunic v srpnu každý rok. Také u Chlumce n. C.
(R). Nevíme si rady s touto houbou, ale myslím, že velká slizkost kl. a hoř-
kost duž. poukazují na Ph. emollitum. Chtěl jsem ji dříve porovnávati s Der-

422

moc. decumbcns, ale tato jest suchá a sladká. Ale Bataille praví: »chair acidule-
aměre« a »il ressemble a C. cristaninus«. Mimo to Britzelmayer popisuje
z Bavor také jakousi formu čistě bilou co C. evestigiatus. Ze všeho se mně
zdá, že jsou tu popleteny dva různé druhy. Naše diagnosa sestavena věrně dle
přírody.

Ph. papulosum Fr. 1838. P. mokvavý. Kl. 4 — 7 cm, nemnoho ma'S.,
k okr. tenký, ipravid. cblie sklen., hlede žemlový, uprostřed hnědý,
záhy v zrnité šupinky v pokožce rozpukaný, nehygr., ale mocnou
vrstvou tekutého slizii 'pokrytý. Tř. zdélí 'pr. kl., uprostřed asi
I cm ti., bíl\ý, hladký, lysý, bez kroužku, dolů trochu vřetenov. zúž.,
tvrdý, pevný. L. husté, titlé, úzce v)'kroj., bledě okrové. Duž. bílá.
bez chuti a, zápachu. Výtr. 'svě.le žlutohnědé, sir. ellipt., často ne-
stejnostranné až skoro ledvin, nebo kcsníkovité, 8 — 10 /<•

V stinných, vlhkých smrčinách na podzim. Hrusice, Jevany, Mnichov.
Hojným slizem a šupinkami na kl. význačný.

^ ^

KL pouze za vlhka mírně slizký.

Ph. aromaticum sp. n. P. aromatický. Kl. 8 cm, dosti tlustě mas.,
pravid. nízce oble sklen., hladký, lesklý, za vlhka slizký, žlutě že-
mloz'ý. Tř. delŠí pr. kl., asi i cm 'ti., rovně pevně elast., stejnoměrně
válcov., na basi neztluštělý, skoro kořenující, bez vela a botky, pod
rezavou kortinou sírožlutý, spoře mrtnatě vláknitý, nad kortinou
bělavě žlutavý, velmi hedváb, lesklý. L. dosti prořídlé, hleplě okrově
žluté, široké, mělce u tř. vykroj., tenké. Duž. v celé houbě sírožlutá,
silně aromatická. Výtr. mandlov., 10 /'.

Ve smíšeném lese v chráněném teplém koutě na Koženém vrchu u Mni-
chovic. 8, 1917. — Podivný druh, kdyby měl vyvinutou hlízu, náležel by do
příbuz. Ph. sulphureum Quél., ale po hlíze tu není ani stopy.

Ph. dentatum isp. n. P. zubatý. Veliký, mas., krásiný dr. Kl. 6 až
12 cm, zaobleně sklen., na podvin. okr. bíle vtás,enitý, pak rozlož.,
za vlhka slizký, hladký, krásně lišliově oranžový, až do stáří bílými
vlákénky žíhaný. Tř. sctva delší pr. kl., solidni, pevný, 2 — 2>^ cm
ti., rovný, dole značně zaobleně hlízovitý, bílý, na basi trochu bíle
botkovitý, konečně světle žemlový, s mizivou bílou kortinou. L.
dosti husté, tenké, u tř. vykrojené, na astří zubaté, nejprv bílé, pak
špinavě okrově žlutavé. Duž. v kl. bila, mírná, nevonná. Výtr.
ellipt., 8 — 9 fi.

V husté mladé smrčině v jehličí v údolí nad Menčicemi, v srpnu 1916,
pospolitě. — Zevnějškem upomíná na Meliderma crassum, ale myslím, že
patří do příbuz. Ph. papulosum.

423

Pil. vesperíinum Fr. i8ji. F. večer nu Zevně jako Myxacium. ale
tř. není slizký. Kl. 4 — 7 cm, zvoncov.. pak rozlož., pravi-d.. okrcrjc
člutavv, velice slizký, za sucha lesklý, hladký, jakoby radiálně vlák-
nitý, na okr. dlouho bíle vlásenitý, tence ma^. Tř. asi zdéli pr. kl.,
1 cm ti., dole často napuchlý, vodnatě elast., hily, vláknitě lesklý,
pak poniačkánírn žlutavý. L. husté, útlé, hledě okrové, u tř. těsně

zaoblené. Duž. bledá, mírná, nevonná. Výtr. malinké, ellipt., 4 — 5 .«.
Hlavně v jehlic, lesich dosti rozšířen. 8 — 9. Jevany, Mnichov., Hůra u
Pehova, Radotín. — Drobností výtr. ode všech Cortinariů odlišný. Tř. je?t na-
hoře někdy fialově nadechlý, kl. někdy tupě hrbol., za sucha téměř bílý. L. jsou
význačně bledounce žemlové. .Seir. tam i 2 — 3 v trsu.

Ph. turmale Fr. 1838. P. podzimní. Kl. 5 — 10 cm, pravid. íklen.,

ale často na sehnutém okr. zprohýbaný, tlustě mas., hladký, slizký,

lesklý, lískově žemlový, k okr. světlejší, v mládí bíle ojíněný, na

okr. dlouho cáry kortin. ověšený. Tř. soU'a delší pr. kl., Vválcov.,

sotva dole ztluštělý, hilúu plstí větovou vysoko obalený, bílý, elast.,

s bohatou bílO'U kortinou. L. husté, lízké, tenké, u tř. zaoblené, hílé,

pak světle krem^ové. Duž. bílá, nevonná. Výtr. bledě rezavě žluté,

hladké, většinou nestejno'Stranné až leďvi'nité, 7 — 9 .«.

Vždy trsnatý(!), v lesích všeho druhu, pozdě na podzim, ale vzácně.
V obecné smrčině u Struhařova fii, 191 5).

Inoloma Fr. Lilrík.

Kl. neslizký, nehygrof., v mládí vrostle šu^pinkatý nebo vlák-
nitý, kr.nečně hladký, čaisto tlustě mas. amo i imassivní. Tř. tlustě
mas., silný, dole velmi naipuchlý, bez prstence a boťky. Výtr. dílem
mandlovité, dílem kulaté.

Rod slabě charajkterisovaný, lehce s druhy kulatých výtrusů
násled. rodu zaměnitelmý. Tiaké k r. Phlegmáciďm blízce příb'uzný.
Přirozenou skupinu tvcfí fialové druhy s mandlov. výtr. Nejzná-
mější a nejvýznačnější druhy jsou: I. violaceum, hircinum. traga-
num, sublajTiatum, pholide^um.

a) Výtr. mandlovité.
a) Druhy fialové.

I. violacelum L. 1755. L. fialový. Nápadná, krnipaktiní. velká
houba, celá černě fialová. Kl. 8 — 12 cm, velice pravidelný, nízce
tupě kuželov. zvoncovitý, na okr. zaobleně pcdvin., na lesklé, temně
fialové půdě měkce, černě, odstále plstnatě siipinkatý, tlustě mas. Tř.
delší pr. kl., dolů zvolna kyjovitě ztluštělý, pevně elast., podél

424

^

České
HOUBY

SEPSAL

Dh JOS. VELENOVSKÝ,

Ř. PROFESSOR BOTANIKY PŘI UNIVERSITĚ KARLOVĚ
A ŘEDITEL BOTANICKÉ ZAHRADY.

DIL III.

S ČETNÝMI OBRAZY.

PODPOROU MINISTERSTEV ŠKOLSTVÍ
A NÁRODNÍ OSVĚTY A ZEMĚDĚLSTVÍ.

CíBRAEi

sm^iĚ Yom

SOTANICA2

V PRAZE.

NÁKLADEM „ČS, BOTANICKÉ SPOLEČNOSTI" V PRAZE.

I92I.

1 ^^^.0

temné vláknité mrtnatý a krouškovitě černě šupinatý. L. dosti teníké.
šiř., prořídlé, široce přirostlé, alte brzo utržené, černě fialové, pak
skoro černé, rezavě poprášené. D'už. krásně fialová, n,a řezu neměř. -
livá, bez chuti a vůně. Výtr. sir. mandlov., sytě hměde, tlustostěnné.
10 — 14 i-t.

V starých dubinách u Chlumce n. C. (R), Strašíce, Biez. Hora (l'\-h).
8- -10. Nádherná houba, ale všude velmi vzácná.

I. cyanites Fr. 1838. L. modravý. Statný, mas., modrý. Kl. 5 až
8 cm, tupě zvoncov. sklenutý, pak sklenuté rozlož, a široce hrbol.,
šedavě modrý, pak šedohnědý, velmi hojně tmavý-mi vlákny potá-
čený. Tř. fiallově imodrý, velmi tlustý, dole silně kuželov. ztluštělý,
hrubě vláknitý, velmii vlásanitě tříisnitý. L. modré, sir., husté, pak
tmazfě šedohnědé. Duž. modrá, v tř. bledavá, na v,sduchu rychle čer-
venající, slaibě siladce vonná. Výtr. mandlcv., 10 — tt .".

V lesích jehličn. i listn., ale vzácné, v srpnu. U Opočna (Ponc), Chlumce
n. C. (R). Někdy jest na basi naznačena slabá botka.

I. murícinum Fr. 1838. L. nádherný. Celá houba krásně fialově
modrá. Kl. 5 — 15 cm, zvoncov. sklenutý, tlustě mas., hladký, jen
na okr. v mládí jemně pýřítý, suchý, na temeni hnědnoucí. Tf. -^áhy
beze stopy po kortině, k basi kyjovité silně ztluštělý, pevný, solidní.
I — 3 cm ti., v mládí jemně pýřitý, nelesklý. L. temně modré, pálí
skořicově hnědé, tlusté, oddálené, u tišené těsně zaoblené. Duž. fia-
lová, mírná, zvláštní, silné, sladké vůně. Výtr. mandlov.. 13 — 15,".

V borech a hájích u Čelákovic v listop. 1913 sbíral p. Šimek. Jest rovnéž
vzácnj', ale překrásný druh.

I. Aaenkeanum sp. n. L. Haenkeův. Statný, kompaktní, modrý.
Kl. 5 — 12 cm, polokul. sklen., dlouho podvin., tlustě mas., na povrchu
hladký, slizký, v mládí pěkně fialový, pak šedavě hnědý, tmavými
vlákny žíhaný. Tř. tvrdý, pevný, válcovitý, dole iie ztluštělý, hrbolatě
jamkovitý, 2 — 3 cm ti., fialový, ale pomačkáním rychle hněďmuci.
L. nejprv bledé li lákové, pak bledé, konečně červenohnédé, šir.,
tenké, prořídlé. Duž. v kl. i tř. krásné fialová, sladce aromatická.
Výtr. mandlov., 12 — 14,"-

V dubinách na opukách v Chlumci n. C. v září 191 5 sbír. Rigellová.
I. violaceocinereum Pers. jest ji^tě blízce příbuzný.

I. hircinum Bolt. 1785. L. kozí. Celá houba modře liláková, ale
na tř. a 1. s odstínem červeně fialovým. Kl. 3 — 6 cm, mas., polokul..
sklen., v mládí podvin., rychle měnící barvu za sucha do šedohnědá,
hladký, lysý. skoro hygrof. Tř. asi dvakrát delší pr. kl., dole zvolna
vřetenovitě ztluštělý, vláknitě mrtnatý, asi i cm ti., s hojnou kor-

■M 425

Obr. 69.

Obr. 69. I. Inoloma vulpinum Vel., zmenš., zvětš. výtr., 2. I. pubescens Vel.,
zvětš. výtr., 3. I. Bubaci Vel., zmenš., zvětš. výtr., 4. I. pholideum Fr., v přir.
vel., 5. I. arenatum Pers., v přir. vel., 6. I. tremulinum Vel., v přir. vel., 7. I. albo-
violaceum Pers., v přir. vel., 8. I. cervarium Vel., v přir. vel., 9. I. argen-

tatum Pers., slabě zmenš.

tiiiou. L. nepříliš sir., skoro obloukov. sbihavé, pomačkáním rychle
červeně fialové. Dnž. fialuvá, silnc inocybovýin aromátem pách-
noucí. \"ýtr. mandlov., hrubě bradavč., it — 13/'.

V lesích jehličn. i listnat. vzácně, 8 — 10. Chlumec n. C (Iv.), v borech
u Lysé hojně, březinka u Mnichov., Hrusic (bory), Bohnický háj (Zv.).

I. aromatícum sp. n. L. aromaiický. Drobný, kl. 4 — 5 cm, tence
mas., bčlavč kožovč nažloutlý, hladký, lysý, sli::.ký, nízce sklen. Tř.
bledě červeně fialový, dlouhý, uprostřed 6 — 8 mm ti., dok mírně
ztíuštělý, v celé dolejší části pokrytý cárovitými šupinkami, s duž.
bledě lilákovou. L. husté, úzké, tenké, bledavé, pak hlínové, po-
mačkáním rychle nachové pak červené. Duž. v kl. bělavá, hlavně
v tř. silně sladce arom-atická. Výtr. ellipt., sytě hnědě okrové, hustě
bradavč., 10 — 12^/.

V obecní březině u Mnichovic (za Zbuzany), 9, 1919. Ačkoliv je kl. slizký,
přece podle všech známek patří do příbuz. I. hircinum.

I. alboviolaceum Pers. 1801. Obr. ()9. L. bělofialový. Celý mléčně
bíle nafialovělý. Kl. 3 — 6 cm, tence mas., široce zvoncov., někdy
se širokým hrbolem, skoro bíle hedvábitě hladký, na okr. červenazfou
korfinou ověšený. Tř. velmi dl.. asi i cm ti., k dolejšku zvoiLna ztíu-
štělý, asi uprostřed se zřetelnou prstene ovitou botkou, měkce elast.,
pak dutý, měkký. L. šedě fialové, pak skořicové, skoro pro.řídlé,
mírně vykrojené. Duž. jako kl. zbarvená, téměř bez zápachu. Výtr.
ellipt., 10 — II fi.

V listnat., vlhkých lesích, hlavně v dubinách, řídce. 8 — 10. Pod Ondře-
jovem pod duby, u Kosoře, Radotína, Černošic.

I. malachium Fr. 1838. L. malacliitový. Dosti statný a mas., bělavě
nebo bledě nafialovělý. Kl. 5 — 10 cm, tupě zvoncov., nízce hrbol.,
tlustě mas., dlouho podvin., značně hygrof. (bez prosv. 1.), nejprv
bělavě nafialovělý, záhy ale šedavě nahnědiý, matný, suchý, celý
hustě mrtnatě šupinkatý, za sucha šedavě okrový. Tř. sotva delší
pr. kl., uprostřed i — 2 cm ti., dole zvolna ztíuštělý a vysoko bíle
botkovitý, s více m,éně zřetelným prstencem, nad prstencem hedváb,
vláknitý, bledě lilákový, s duž. bledě fialovou. L. v mládí bledě lilá-
kové, v stáří rezavě hlínové, s bílým zubatým ostřím, velice šir. a
velmi prořídlé, široce přirostlé a vykrojené. Výtr. šir. ellipt., slabě
mandlov.. sytě žluté, matné. 8 — 1 1 /'. Bez vůně.

427

Jednotlivě neb i pu 2- — 3 v trsu, v humuse lesním, vzácně. \' staré smrčiné
ve Nídrholci u Jireii, 10. 1919- — Připomíná dílem Dermocybe canina, dílem
Telamonia evernia.

I. argentatuin 1'ers. 1801. L. stříbřitý. MeiiŠí druh fialový. Kl.
4 — 6 cm. tence mas., brzo rozlož, a nízce hrbol. nebo i rovný, s okr.
zlomeným, hedváb, lesklý, hladký. slal3ě hygrof.. stříbřitě bělavě
fialový, konečně kozově nažk)utlý. Tř. i cm ti., ncjprv bledé fialový,
hedváb, leskle vláknitý, úplně hladký, s rezavou kortinou. dole sotva
zťluštělý. T.. dosti prořídlé, tenké, slabě vykrojené, slabě sbíhavé
nejprv bledé, pak rezavé žemlové. Duž. bělavá, v tř. krásně fialová.
ředkvičkové páchnoucí. Yýtv. itzce maridlov., 8 — 9.".

^' iistnat. lesích u KarKštejna v říjnu 1914 (Hedrych), u Chlumce n. \^. (K),
bučiny u Jevan. Často trochu trsnatý.

I. traganum Fr. 1838. L. kozlí. Obr. 70. U. amethystinum Schff.).
Statný, velice kompaktně mas., v prvním mládí formou hřibu po-
dobný, celý pěkně fiaV)vý. Kl. 8 — 10 cm. pravid. sklen., suchý,
hedváb, vláknitý, lilákový, pak bledý nebo bledé žlutavý, lesklý, na
okr. podvin. L. nejprv šafránové okrové, prořídlé, tlusté, vykrojené,
na ostří zoubkaté, pak skořicové. Tř. hJizovité napuchlý, 4 — 5 cm ti..
solidní, fialový, pak bledý. Kortina bohatá, fialová. Duž. žlutavá.
1' tř. šafránová, silně pří jemine vonná. Výtr. široce mandlov.. 8 — 10 /'.
^' suchých, iehličn. lesích, hlavně v horských polohách všude hojná a obj--
čejně pospolitá. Jde až do horního pásma stromového v Krkonoších, rovněž
všude v Šumavě a Rudohoří. Jest velmi úhledná houba, s kl za sucha vždy
rozpukaným.

I. vulpinum sp. n. L. liščí. Kompaktně mas. Kl. 5 — 10 cm, zvláště
uprostřed tlustě mas., nízce pravid. sklen., uprostřed široce nízce
hrbol., dlouho podvin., lískově rezavý, na okr. bělavý, mčkce plstnaté
šupinkatý, na okr. dlouho s bílými cáry kortinovými, suchý,
nehygrof. Tř. pevně solidní, dolů zvolna ztluštělý, bílý, nahoře někdy
s lilákovým odstínem, dole nahnědlý. celý mrtnatý. L. prořídlé.
nešiř., tenké, nejprv bledé ldákoi'é, ale brzo bledě, konečně světle
žemlově okrové. Duž. bílá, se slabým sladkým aromátem. \'ýtr.
kosníkovitě mandlov., někdy skoro trojhranné, šikmo na basi zašpi-
čatělé. 12 — 15 /;.

^' hustém smrkovém houští u rybníka Jevanského, 7, 1916. Xemohu jej
s ničím srovnati, musí to ale býti r. Inoloma.

[i) Drtihy nefialové.

I. argutum Fr. 1838. L. bledavý. 5tatná. velká, bledá houba, s bí-
lým tř. Kl. ; — 10 cm. okrové bledožlutavx. hladkv. Ivsv. sotva

426

hygrof., hojně hedváb, vlášeníni pokrx-tý. tupě rozlnž.. s i)kr. se-
hnut<Tn. Tř. bělaz>ý (s odstínem žemlovým), pevný, i — 2 cm ti., vlák-
nitý, málo mrtiiatý, bez kortiny a botky, na basi kořenující, zúšený
a. často zakřivený, solidní. L. žluta.vě hlínové, bledé, pak žlntavě re-
zavé, na zubatém ostří bledší, tlustě mas., velmi šir., na dně často
příčně spojované, prořídlé, širokým úhlem vykroj. Duž. bělavá,
pronikavě pryskyřične aromatická. Výtr. mandlov.. 12 — 13 ft

V bučinách u Jevan charakteristická houba, 8 — 11. S popisem Rickcno-
vym se dobře shoduje, zdali ale Friesův druh jest stejný, nevím.

Obr. 70. Inoloma traganum Fr. Zmenš.

I. turgidum Fr. 1838. L. nadinulý. Kl. 4 — 8 cm. kuželov. zvoncov.,
pak rozlož, a více méně hrbol.. hladký, nehyj^rof., v mládí jemu\imi
bílými pavučinami potáhly, na okr. bclavé hedváb., žemlové okrový.,
s bílou kortinou. Tř. 3 — 5 cm dl. a i — 2 cm ti.. //(/ basi vždy velice
nadmutý a konečně měchatý. kořenující, nejprv bledý a hedváb,
vláknitý, pak mrtnaté tmavě vláknitý. L. sotva vykroj., široce při-
rostlé, zřetelně sbíhavé, široké, tlusté, nejprv špinavě bělavé, pak
okrově hnědavé. Duž. špinavě žemlová, mírná, odporného zápachu.
Výtr. mandlov., 12 — u. /?.

\" dubině nad Chuchli v červnu lyu ve velkém mno/stvi (Sladký)-

I. graveolens sp. n. L. vonný. Ve všem úplně shodný s 1. traga-
num, pouze barvou odlišný: nemá nikde nic fialového, kl. bledě žem-

429

litvy. k okr. bolavý, uprostřed iniavčji lisk<-.vý. tř. špinavě bělavý,
k<>rtina hilá, \. blediě krémové, pak Itledě rezavé, duí. v tř. čliitá.
7' kl. blcdč čiutará, silně sladce aromatická.

\'e společnosti 1. tr:iganun-. v teplé, staré smrčiné u Jevan v srpnu 1917.
Jest zvláštni, že naprosto se ve všem shoduje s I. tragaiium, jen barvou se
liší (i vytr. jsou stejné).

I, iiiodorum >]>. n. í.. nevonný. Ziev malého T. traí^anum. KI.
5 — 8 cm. tupě zvoncov. sklen., se zlomeným, tenkým okr., hladk\
suchý, .špinavě okrový, bíle vlásenitý, hlavně na okr. Tř. bílý, dole
silně napudhlý, nahoru zvolna zúžený, až do poloviny bílou botkou,
a kroužkem značený. L. husté, tenké, úzké, bledě žemlové, s bílým
£ubotým ostříni. Duž. bílá, se sotva znatelným tonem fialovým, be.:

cápoclni. \'ýtr. krátce a sir. mandlov., světle žluté, 5 — 7 ,".

\ dubinách u Clilumce n. C, 9, 1916 (R), u Mnkařova (Zv. 1918). Při-
pomíná dosti Derni. canina. ale výtr. jsou docela různé.

1. pubescens sp. n. L. pýntý. Statný, mas. druh. Kl. 5 — 10 cm.
dosti mas., brzo ploše rozlož., s malým tupým hrbolem, nehy^roí..
neslizký, bíle žemlový nebo světle šedavý s odstínem slabě fialovým,
uprostřed nahnědlý, celý trvale hustě jemně měkce odstálc plsfnatý.
Tř. pevný, delší pr. kl., i — 2 cm ti., dole slabě ztluštělý a nerovný,
kořenující, hrubě vláknitý, mrtnatý, v dolejší části bílým botkovým
kroužkem značený, masově fialový. L. husté, nctlusté, šir. břich,
u tř. nízce vykrojené, nejprv bledé s odstínem fialovým, ale brzo šedě
hlínové, koruečně špinavě hnědé. Duž. v tř. liláková. v kl. bělavá.
nevonná. \'ýtr. veliké, hnědé, ellij)!.. 12 — 13 ,".
^' staré jedlině na Hůře u Tehova v srpnu 1916.

I. treiniilinuni sp. n. L. osykový. Prostřed, velik., tvrdě, kompaktně
mas. Kl. 3' — 5 cm, uprostřed tlustě mas., dlouho podvin., nepravid..
nízce sklen., s šir., (jblým. černohnědým hrbolem, na okr. s bledými
cáry, neslizký, lysý. hladký, lesklý, nehygrof., šedé osmahlý, často
na jedné straně tmavší, vždy excentrický. Tř. sotva delší pr. kl..
pevný, tvrdý, jen málo dole ztluštělý, i — 1/2 cm ti., hladký, lysý.
hrubě vláknitý, šedě hnědavý, bez kroužku botkového. L. prořídlé.
nešiř., málo vykroj., tenké, nejprv bělavé, pak hlínově šedé, po-
mačkáním rychle černajícíf !J. Duž. špinavě bělavá, bez zápachu.
Výtr. sytě žluté, mandlov., 12 — 14 /».

Pod osykami v březince nad dráhou u Mnichovic,- 8. 1917. Xa celé houbě
není nic fialového.

I. compactuin sp. n. L. kompaktní. Nejvýš tlustě mas., kompaktní.
Kl. 10 — 14 cm. nejvýš tlustě mas. (uprostřed až 2 cm), pravid.

430

sklen., na okr. dloulio velmi putlvin., s bohalnu ])ildn kurtin )U, sytě
žemlový, neslizký, v mládí jakoby přitiskle plstnatě šupinkatý,
v stáří lysý, matný. Tf. kratší pr. ki, tvrdě solidní, 2 — 3 cm ti., dole
slabě ztluštělý, hladký, lysý, hedváb, vlákn., nejprv bílý, pak bledě
žemlový, bez botky. L. husté, poměrně velmi úzké (6 — 8 mim), u tř.
zaoblené, nejprv bilé, pak světle žemlové, s bílým zuhatým ostřím.
Dui. v tř. i kl. čistě bílá, nemčniivá, silně příjemně vonná. Kl. do
polov, loupavý. Výtr. podlouhle mandlov., k basi ostře stažené, me-
dové, hladké, ic — 14 </.

V smrčinách u Jíloviště na konci května 1920. Jednotlivě, l^atři do pnbuz.
1. graveolens, ale duž. jest bílá a tř. dole sotva ztluštělý.

b) Výtr. kulaté.

I. opimum Fr. 1838. L. žemlový. Velmi statný a mas. Kl. 8 — i 2 cm
uprostřed tlustě mas., nehrbol., spíše vmáčklý, pravid. sklen., pak
rozlož., na okr. zprohýbaný, kozově žemlový, suchý, matný, v mládí
jakoby měkce plstnatě šupinkatý, s okrajní zónou, na okr. dlouh »
podvin. Tř. kratší neb delší pr. kl., ztuha elast., dole zvolna mírně
napuchlý, 3 — 4 cm ti., mrtnatě vlákn., nahoře bělostné hedváb., ne-
čistě nažloutlý, solidní. L. nejprv bledě lilákově hlínové, pak hlínově
rezavé, dosti husté, úzké, široce připojené. Duž. v kl. bělostná, v tř.
bílá, slabě sladce aromatická. Výtr. kulaté, žluté, bradavčité, 8-^10 /*.
y lesích všeho druhu, hlavně v smrčinách, často pospolitě. U Hrusické
cihelny na více místech. 8, IQIQ.

I. subianatum Sow. 1799. L. vlnatý. Veliký, hlízovitý, olivově
'žlutý druh. Ki. 6 — 12 cm, tupě zvoncov., velmi mas., s okr. dlouho
podvin., pak sklen, rozlož., s tupým, širokým temenem, měkce
plstnatě vláknitý, olivové šedožlutavý. Tř. světle žlutavě olivový,
nahoře bledší, s bohatou žlutou kortinou, se zřetelným botkovým
kroiižkem a mimo to doie kroiižkovitě mrtnatý, 1 — 3 cm ti., dole
silně hlizovité napuchlý. L. olivové žluté, dosti prořídlé, úzké, nízce
vykrojené. Duž. bledě olivově žlutavá, na basi hlízy hnědavá, ostře
nepříjemně páchnoucí (jako shnilé brambory). Výtr. skoro kulaté,

8 — 10 f(.

V listnat., teplých hájích, velmi ťdiledná a lehce poznatelná houba, f) — 10.
Radotín, Kosoř, Čcrnošice, Karlštejn, Roblín, Karlík, Plecháč u Mnichov.,
Chlumec n. C. (R), Radlštejn (Kašpar). — P. dr.. Kavina uvádí z pralesa
Boubína ještě /. topliaceiim V v., které se před. velmi podobá, ale jest okrově
zlatožluté. Roste vždy v bučinách.

I. pholideum Fr. 1821. (1. lepidomyces Schw.) L. šupiuonohý. Pro-
střední velikosti. Kl. 5 — 8 cm, nízce sklen., dosti pravid., někdy ma-

431

1'ar.ikn lirhul., mas., šcdolunulý, nehygroí.t I ), uprostřed tmavší,
////.s7t' i>dsf('i/\n)ii, hučdýini, tiiiavýiui siipiulcaiiii pokrytý, suchý. Tř.
asi I cm ti., dolů zvolna ztíuštčlý, hnédý, ale nahoře fialový, hru-
bými, hnědými šupinami vysoko botkovitě obalený a nahoře temný
kroušek tvořící, nad tímto hladký. L. prořídlé, těsným úhlem vy-
kroj.. Hlukové, pak skořicové, neširoké, dosti tenké. [)už. krásně
fialově modrá, mírná, bez zápaclui. Výtr. kulaté, 5 — 7 /'.

\' Icsícli listnaíycli, často v březinách, 8 — 10. Plecháč u Mnichov., haljřiny
u Kimic a Stnihařova, Řevnice, J^eština (K). — Krásný chuli. po sihič vyvinuté
liiitcc a hnčdč šniiinatém kl. lehce i5o7natelnv.

1. arenatum Pers. 1801. L. zrnily. Ki. 2 — 4 cm, i'clice pravid.
okrouhlý, skoro polokulovitý, na okr. dlouho dolů oble zahnutý,
nehygroí., liladký. siiehý, drobonnkýiiii bílými šitpinkami jakoby po-
mouěený, na okr. bíle hedváb., šemlový, málo mas. Tř. 4 — 8 mm ti.,
do^e slabě ztluštělý. bíle -i'láknitý a pod botkoA^ým kroužkem mrtnatý.
pak celý žemlový. L. nejprv žemlově nahnědlé, pak skořicové, se
světlým ostřím, hnědě skvrnité, prořídlé, netlusté, u tř. volně za-
oblené. Kortina bílá. Duž. běla\á, se slabým sladkým arom. A'ýtr.
kulaté, 7 — 8 /'.

V suchém smrkovém lese u Kutné Mory (8, 1915, Hejny).

I. cervarluiii sp. n. .S'. jeletii. Kl. 3 — 5. cm, tupě zvoncov., s okr.
zlomeně podvin.. často trhaným, hladký, lysý, lesklý, světle okrově
kozový. Tř. asi dvakrát delší pr. kl., nahoře asi i cm ti., dole zvolna
ztluštělý a měchatý-, nečistě bělavý, do okrová, dlouhými vlákénky
mrtnatý. L. bledavé, pak světle skořicově žemlové, dosti husté, šir.,
široce přirostlé, ale brzo utržené. Duž. okrová, slabě arom. \'ýtr.
kulaté, 7 — 8 /'.

\' lesích n Chlumce n. C. (8, 1015, Ri.tíellóvá). — Patří do příbuz. 1. opi-
mum. ale neshcjduje se.

I. Bubaci sp. n. L. Bubákův. Kl. 5 — 10 cm, pravni., nízce sklen..
nehygrof., nehrhol., hladce radiálně vláknitý, neslizký. žemlový,
uprostřed tmavší. Tř. dlouhý, asi i cm ti., dole z\-olna hlízovitě
ztluštělý. bílý, útle vlál<n., uprostřed často se zřetelným botkoxým
kroužkem, pevně elast. L. prořídlé, tenké, světle rezavě okrové, u tř.
hluboce vykroj., zde nejširší a odtud k okr. zvolna zúžené, na ostří
hrubě zubaté, před blanitě přesahujicim okr. kí. končící. Duž. bílá.

sladce, silně vonná. \^ýtr. vejčitokul., 7^— io/í.

\' trávě mezi ryzci v mladé smrčině v Potočinách u Alnichov. liojnc,
pospolitě (9, 1916), v trávě na pahorku u Božkova mimo les (9, 1916). — • Při-
pomíná mnoho Phlegm. variicolor s tenkým tř., ale výtr. jsou kulaté. Jistě
příbuz. /. callisteum Fr.. který má basi tř. rebarborově hnědou.

432

I. bolare Pers. 1801. L. čcn'riiosii.pnuiý. iMenší druh. Kl. 3 — O cm,
nízce zvoiicO'V., nehyg"rof., saichv, liladk}', /,-(/ .šjv'i!az'č hclavéin pod-
kladu útlými přitisklými červenými šupinkami strakatý. Tř. asi i cm
ti., málo delší pr. kl., dole neztliišlčlv, hčlavě vláknitý, nahoře jakohy
s nádechem fialovýim, .s- dn.iuioii. na lomu červenající. L. prořídlé,
tenké, špinavě hlede, pak hlínové skořicové, zraněním červenající.
nešiř., skoro rovné, šir. iiřirostlé. Duž. bílá. sladce vonná. Vvtr. kii-
latě, 7 II.

V listnať, lesícli, tak v teplé dubiné na Plecháči u Atnichov. (n- iQiď,
u Čelákovic. — Červenáním se lehce od jiných rozeznává.

I. castaneuin sp. n. L. kastano2'ý. Velikost i tvar 1. pholid. Kl.
5 — 8 cm, mas., tupě zaobleně sklen., dosti pravid., všdy suchý a
nehygrof., lysý, ale vrostle temněji vláknitý, kaštanově hnědý, ne-
lesklý. Tř. zdélí pr. kl., i cm ti., tuhý, pevný, dole slabě ztluštěly,
uprostřed se zřetelným botkovým kroužkem, ostatně celý hrubě šu-
pinaté mrtnatý, dole nahnědlý, nahoře nečistě bělavý a na konci fia-
lově naběhlý. L. prořídlé, velmi šir., tenké, u tř. hluboce vykroj..
bledě skořicové neb dřevěně nahnědlé. Duž. bílá, bez zápachu. \'ýtr
kulaté, žlutohnědé, 8 — 1 1 /r

\' lesích smrkových u Jcvan spoře (9, iyi6). — Patří určitě poblíž 1. pho-
iideinn.

c) J^ýtr. velikosti i tvarem z'elice nestejné.

I. Iieterosporum sp. n. L. růsnovýtrusný. \'elký, tlustě mas., žem-
lově lvový. Kl. 5 — 10 cm, pravid. polokulov. sklen, (nehrbol.),
tlustě mas., suchý, nehví^rof., lysý, matný, lvově žemlový. Tř. delší
pr. kl., 1 — i^ cm ti., dole silně napuchlý a trochu kořenovitě zten-
čený, celý hrubě vlákn.. nahoře hedváb, lesklý, trochu ocelově /za-
běhlý, dole bělavý, elast. L. velmi proi-ídlč, šir., jasné žemlově re-
zavé, nestejně šir., u tř. nejširší. Duž. bělavá, bez vůně. Výtr. sytě
žluté, neJ7'ýš neste j)ié velikostí i f-z'areni: velké ellipt. 8 — 12 /',
drobné skoro kulaté 3 — 8 ,//.

jcdnnilivč v humosním, starém, dubovém lese ve Xidrholci u Jiren (if),
1919). — Zevnějškem se podobá T. trag., ale nemá nic fialovéht^ a nevoní. Po-
divtihddné jsou výtr.

Dermocybe Fr. Košohlav. Obr. 71.

Kl. všude stejně tenký, vžd\' suchý, nikdy slizký, nikdy hyg'rof..
jemně plstnatý neb sametový. Tř. tenký, neztluštělý, zevně tuhý.
uvnitř pak dutý. Výtr. ellipt. nebo okrouhlé.

433

Obr. 71-

Obr. 71. I. Dermocybe camura Bull., 2. D. orellana Fr., 3. D. spilomea Fr., 4. D.
Gintliana Vel., 5. D. uliginosa Fr. (mladé stadium), 6. D. canina Fr., 7. D.
azurea Fr., 8. D, purpureobadia Karst., 9. D. anomala Fr. — Vše slabě zmenš.,

vvtr. velmi zvětš.

Zdá se mně býti rod uměl\'. aspoň skupina ])rvní a třetí se od
sebe značně liší představujíce samostatné rody. B a t a i 1 1 e viibec
celý tento rod spojuje s rodem Inoloma. Nejhojnější druh}", s nimiž
se v lesích potkáváme, jsou: D. cinnamomea, anthracina. a/.urea,
canina.

a) Druhy zvláště na 1. o fř. .žiz'^ iiachoTČ uch ř:-hitč dnirvenc.

D. cínnabarina Fr. 1838. K. ruuiclkový. Kompaktnější nez
D. anthracina. Kl. 4 — 5 cm, tupě zvoncov., nádherné zářivě krvavě
červený, hladký, lesklý, v mládí na okr. světle rumělkově plstnatý.
Tř. asi 5 — 10 mm ti., válcov., solidní, trochu dole ztluštělý, měkce
vláknitý, s 'mizivou červenou kortinou, rumělkově červený. L. zá-
řivě šarlatové, šir., skoro prořídlé, úzkým úhlem odsedlé, na dně
příčné žcbernaté. Duž. červená, odporně inocybově páchnoucí. \'ýtr.
šir(tce krátce ellipt., 8 — 9 f^i.

y bučinách Jcvanskych charakteristická, překrásná iuiuba, v bučinácli
u Kutné H(jry (Hejny), Třeboň (W), .Strašice, Zl)irov, l'řibram. 8 — to.

D. anthracina Fr. 1838. K. krvavý. Velikost a podoba D. cinnam.
Kl. 4 — (j cm, kaštanové skořicový, vláknitě hladký, skoro jemnc
plstnatý, sotva lesklý, dlouho zvoncovité zaoblený, pak rozlož, a
tupě hrbol., tence mas. Tř. válcov., asi i cm ti., sotva delší pr. kl.,
na žlutavém podkladu krvavc ěcrvcně vláknitý. L. krvavě červené,
tlustě, nehustě. pak rezavě poprášené. Duž. masově éervcná, mírná,
dosti příjemně vonná. \'ýlr. krátce ellipt., () — 8 ,".

\' sn-.rčinách, bučinách, vřesovinách. hlavně n;i kícmité a písčité půdě
(také v borech v Polabí) v celýcli Cechách hojně. 7 — 10.

D. Gintliana sp. n. K. Gintlnv. Kl. 3 — 4 cm, trvale kuželov. zvon-
cov., s ostrým dlouhým hrholem. na ostrém okr. dovnitř zlomeny.
kaštanové hnědý, silně hedváb, lesklý, hladký, l)ez šupinek. Tř.
2 — 3krát delší pr. kl., krvavé naelio'i'ý. vynikle ostře vláknitý, ne-
šupinkatý, 4 — 10 mm ti., často smáčkly. L. tlustě, ])rořídlě, šir.. při-
rostlé, ale záhy odtržené, oranžově naelnrz'é. \'ýtr. nestejně vel..
mandlo'V., b — 14 fi.

U Chlumce n. C. v srpnu 1015 sbíraht si. Ri^ellová. u Kutné I Tory (Mcjný).
Rozhodně z příbuz. před., ale ruzdílný.

43-^

I), orellana I-r. 1S3S. K. f)l\šoi>ý. Kl. 4 — 7 cm. mas., ttipč kuželov.
zvoiícov., pak rozlož, a široce hrbol.. na okr. zlonicnč podvin., hnědě
ora)tčot'ý, s odstínem červcnavýin, hustými - šupinkami sametově
plstnatý, matný, často nepravid. zprohýbaný. Tř. t — i '/' cm ti., so-
lidní, j>evný. k liasi ztenčený, bez kortiny, hladce vlákn., špinavě
žlutavý, sem tam do hnědavá. Kortina špinavě žemlová. L. úzce a
hlnlioce odsedlé. široké, prořídlé, tlusté, příčně žilkované až spojo-

Obr. J2. Dermocybe cinnamomea L. V i)řir. vel.

váné, šafrán, žluté, pak hnědě oranžové. Duž. žlutavá, zápach silný

ředkvičkový. \'ýtr. široce ellipt., 10 ,«.

V listnať, lesích dosti vzácně, 7 — 9. U Mnichovic na více místech : Za-
dusí, Hrusice, Struhaniv, Plecháč. Bučinj' u Jevan. — Jest úhledná a snadno
poznatelná houba.

D. cinnamomea L. 1755. Obr. J2. (Ag-. croceus Schff., A. betuli-
nus Scop., A. sang-uineus Alb. Schw.) K. skořicový. ]\Ienší druh
v lesích a na vřesovinách. Kl. 3 — 8 cm. tence mas., nejprv vejčitý
nel-) skoro kuželov., pak sklen, rozlož., obyčejně hrbolatý, hnědý, se
žlutým nádechem a vrostlými lesklými vlákny, se žlutou kortinou
v mládí. Tř. 5 — () mm ti., tuhý. solidní, válcov.. často prohnutý.

436

vláknitý, leskle .::liifý, pak nahnědlý. T.. přirostle, hu^^té. ucjprv žluté,
červenošhité až i červené, pak skořicové. Dnž. žlutá, slabé
ředkvičkou páchnoucí. \'ýtr. sir. ellipt.. 8 — lo /». -

A" hoiifocli, ;inr) i trsnaty. po celý rok. i v zimč a na jaro na vřcsovinách.
v lesích všeho druhu, hlavně na písku a křemenu všude velice oDccna. Tvoři
několik odrůd, hlavně různě zbarvených. ZvKáště význačná jest odrůda s kl.
černě kaštanovým a ohnivě oranžovými 1. — Příbuzný dr. D. muUcoria Fr. má
kl. zlatově žlutý s odstínem olivovým, I. olivově žluté s citrónovým, pýřitým
ostřím. Bývá i větší. Kavina udává ji ze Šumavy a iá ji před lety dávnými
pozoroval u .strašíc.

D. purpureobadia Karst. 1871. K. nachově hnědý. Kl. 3 — 4 cm.
pravid. sklen., j ostře kušelovitýni hrboleui. tence mas., sucliý, útle
měkce plstnatý, matný, rumělkově červený. Tř. 3 — 4 mm ti., za-
hnutý, rumclkově měkce vláknitý. Kortina hojná, žlutočervená
L. husté, tenké, nejprv sivě sluté, pak skořic(n'é. VÝtr. sir. ellinl..
8—9 ,<.

U Třclioně v srpnu 1915 sbíral Wcinzettl. ~ Posud popsána byla z Fin-
ska. Také D. fucatophylla Lasch jest blízká.

D. subínfucata Britz. Diajín. 4. K. medově slutý. Zevnějšek i ve-
likost skoro D. cinnam. Kl. 4 — 6 cm, zvoncov. sklen, nel) i trochu
tupě hrbol., velmi tence mas., dokonale hladký, lesklý, u okr. žluté
hedváb., medově šlutavý. Tř. velmi dlouhý, tenký (4 — 8 mm), elast..
vlákn., stejně tlustý, žlutavý, nahoře .skoro sírožlutý, mrtnatý. L. ši-
roké, celou šířkoví přirostlé, tlusté, prořídlé, u tř. nejširší, skořicové,
na ostří bledé. Duž. žlutavá, trochu příjemně vonná, ^;vtr. kulaté.
7 — 8 /f.

y mechatínách lesu jehličnat. u Habru. 8, 1914. — Znám posud jen z pod-
hoří v Bavorsku. Patrně horský druh, nebof stanovisko naše hostí floru prid-
horskou.

D. uliginosa Fr. 1838. K. hažinný. Kl. 3 — 5 cm, ostře kučelovitý.
'pak rozlož, a ostře hrbol., tence mas., jasně .žlutě okrový nebo šluto-
hnědý, hedvábně vlákn. a lesklý. Tř. velm.i dlouhý a tenký, ::.prohý-
baný, tuhý. vlákn., .člutavě okrový, skoro lesklý, s kortinovým
kroužkem. K. nejprxe šemlové, pak skořicové, sir. přirostlé, pro-
řídlé, sir. břich., tlusté, nestejně šir. Kortina žlutavá. Chuť mírná,
zápach slabý. A'ýtr. vejčitookrouhlé, 6 — 8 /f.

V lesních mechatinách močálových u Habru, 8 — 9, 1914. V českomor.
vys. hojně (Kav.), v Šumavě hojně. Jest horský druh a po špičatém kl. snadno
poznatelný.

D. affinis sp. n. K. příbuzný. Tvarem i velikostí D. cinnam. úplně
podobný, ale: kl. hnědě žemlový, hustě měkce šupinkatě plstnatý.

437

!. iiejprv sťčtlc šcmloťé, pak světle skořicové, s bílým ostřím. l"ř.
bčlavč žemlový. \ý\r. ellipt.. 8 — lo /'. Kortina bělavě žemlová. Xa
celé houbě není nic žhitébo ani oranžového ani červeného.

\'e velmi teplen;, vyliřivaném, jižním ůklonu borovém u Hrusické cihelny
ve ?polečn(i«ti D. cinnam. 8, IQIS- Objevuje se tu každý rok.

D. raplianoides Pers. 1801. K. ředkvičkový. Velikost i tvar
1). cinnam., ale olivový. Kl. 3 — 6 cm, tupě zvoncov., málo hrbol.,
tence mas., dokonale hladký, lesklý, světle hedváb., olivově šedo-
hnědý, v mládí na okr. řasnatě vlnkatý, často s okrajní zónou. Tř.
dl, stejnoměrně ti. (4 — 8 mm), pevný, mrtnatě vlákn., nahoře hladce
hedváb., s olivově žlutou kortinou, dole posléz tmavošedý. L. pro-
řídlé, často lehlé, tence mas., široce přirostlé, zoubkaté, olivové, pak
světle skořicové. Duž. žlutavá, silně ředkvičkou páchnoucí. Yýtv.

kulov. ellipt.. sytě žluté, 7 — 8 .«.

\' lesích všeho druhu vzácně. V starém jedlovém lese u Tehova (8, 1914),
v dubinách ve ^ ídrholci u Jiren., Strašíce, Jevany (v bučinách). — Příbuznou
D. veneta Fr. udává ze Šumavy Kavina. Tato má žlutozelený, plstnatý kl. a duž.
nevonnou.

b) Iř. hily, kl. žemlový, bělavý nebo hnědý.

D. ochroleuca Schaeff. 1762. K. nažloutlý. Prostřední velik., celý
bílý. Kl. 3 — 5 cm. nehygrof., tupě kuželov. zvoncov., pak rozlož, a
nehrbol., sotva mas., hladký, lysý, skoro hedváb., čistě bily. Tř.
mnohem delší pr. kl., válcov., asi i cm ti., dole ohnutý a ztenčený,
hladký, lysý, hedváb, lesklý, čistě bílý. Kortina sporá, bílá. L. husté,
tenké, nešiř., nejprv bílé, pak světle žemlové, úzce přirostlé. Duž.
l)ledá, bez zápachu, ale velmi hořká. Výtr. tupě ellipt., 7 u.

V habřinách a dubinách u Kuníc u Mnichovic co rok hojně. 8, 1916.

D. camura Bull. 1789. K. hrbolatý. Dosti velký a mas. Kl. 5 až
8 cm, nehygrof., lysý, hladký, mastně lesklý, nízce sklen., .í širokým
mocným tupým hrbolcm, uprostřed tlustě mas., ale k okr. velmi
tenký, často nepravid. a excentrický, šedohnědý, uprostřed temně
hnědý, na okr. bělavý a vlásenitý. Tř. delší pr. kl., asi 1 cm ti., dole
málo ztluštělý a zde často žlabovitý, sáhy měchovitě dutý, špinavě
bělavý, útle leskle vláknitý. L. nejprv hlínově bledé, pak skořicově
temně hnědé, široce vykrojené, skoro prořídlé, šir., trochu sbíhavé.
Duž. v kl. špinavě bělavá, v tř. hnědavá, nepříjemně páchnoucí.
Výtr. šir. ellipt., 8 — g ,«.

V trsech a mnohočetných koloniích v listnat. lesích, hlavně v bučinách,
řídce. Xa Plecháči u Mnichovic hojně (9, 191 5). — Někdy bývá naznačen
prsten botkový.

43S

D. tabularis Fr. 1821. K. deskovitý. Velikost a příbuznost přecL
Kl. 5—9 cm. často excentrický a nepravid. zprohýbaný, ztuha a
tlustě mas., uprostřed nízce tupě hrbol. a teiiinč hnědý, ostatně bě-
lavý a měkce plstiiatý. Tř. i — 11/2 cm ti, rovný, velmi pevný, dole
neztluštělý, hedváb, hladce vláknitý, ak pod vláknivem hnědý.
L. skoro prořídlé, sir. přirostlé a sbíhá vé, u tř. velice široké, k okr.
náhle zúžené, hledě lilákové, na ostří bílé. Duž. páchne alkoholicky.
Výtr. sir. ellipt., lOi — 12 /í.

\' dubině na Plecháči u Mnichovic (8. 1916). — Do při!)nz. D. azurea,
kamž ji Ricken klade, nepatří.

D. riculata Fr. 1838. 7v. medový. Kl. 4—6 cm, dosti ztuha mas.,
sklenuté zvoncov., nehrbol., na okr. dlouho úzce podvin., nehygTof.,
žemlově medový, v mládí hedváb, vláknitý, na okr. dlouho bíle plsi-
iiatý. Tř. dlouhý, bez kroužku, tuhý, pevný, hrubě vláknitý, asi i cm
ti., dole zvolna ztluštělý, sevně nečistě bělavý, solidní, uvnitř v stáří
bledě okrový. Kortina bílá. L. dosti husté, nemnoho šir., u tř. vy-
krojené, dlouho bílé, pak hlínově rezavé, na ostří bělavé, často mezi
sebou spojované. Duž. bílá, trochu ředkvičkou páchnducí. Výtr. vej-
čitoellipt., nestejně vel., 6 — 9 p.

Jednotlivě nebo po 2—3 v lesích jehlic, i listn. u Roblína na vápně (5,
1019)- Ricken praví, ze jest vzácný. Má vzezření Hydrocyb, ale jest uphiě ne-
h}'grof.

c) Některá část fialová, výtr. kulaté.

D. azurea Fr. 1S38. K. azurový. V mládí celá houba liláková, kl.
4 — 7 cm, nejprv tupě zvoncov., pak rozložený, nehrbol., li lákově
šedý, trochu do žemlová, konečné celý hnědý, s cárovitou kortinou
na okr., dosti šfavnatě mas. Tř. značně dl., hladký, 5 — 10 mm ti.,
dosti tuhý, dole slabě ztluštělý, nápadně leskle hedváb, pruhovaný,
až i podél trhaný, bělavý, s nádechem fialovým, v mládí celý měkce
šupinatě plstnatý. L. fialově modré, pak světle skořicové, tenké,
husté, rovné, široce přirostlé. Kortina fialová. Duž. fialová, slabě
příjemně aromatická. Výtr. skoro kulaté, 9 — to ,».

Hlavně v listnat. lesích, ale na podzim i mimo les na pahorcích, na lesních
Inkách v celých houfech všude vemi obecný. Význačný jest měněním barvy
kl., který jest brzo hladký, brzo hrubě radiálně svraskalý.

D. annulata sp. n. K. prstenovitý. Velik. i tvar úplně jako
u D. azurea, ale hned nápadná mohutným kožovitýni prsiencem,
okončujícím asi uprostřed tř. bílou botku. Nad prstencem jest tř.
fialová, hedváb, vlákn. Kl. dosti mas., tupě zvoncov. kuželov., pak

489

rozlož., nízce zaobleně hrbol., nehygrof.. hladký, na okr. zlomený a
daleko hlanitým okr. 1. přesahující, hile vláseiiitý, s odstupem fialo-
vým. Tř. asi 1 cm ti., dole neztliištčiý. pevný, solidní, uvnitř fialový.
T.. prořídlé, široce přirostlé, břich., k okr. značně zúžené. Výtr. sytě
medové, jemně" bradavčité. sir. ellipt.. k basi stáž.. 8 — \2 ■' \'oni na-
sládle ředkvičkou.

V Habřině pod Struliařovťii; (8, 1916), Hvězda (10. igi6), v dubinách
11 Lysé (5, 1920). — Pod prstencem bývají ještě jiné kroužkovité šupinky.
Mr)hla by snad kladena býti k I), canina. ale tř. neni ztluštělá a výtr. nejsou
kulaté.

D. flavipes sp. n. K. Sliitonohý. Podob, a příbuz. D. azurea. ale:
kl. až 8 cm sir., posléz rovně rozlož., nehrbol.. skoro světle oran-
žově hnědý, matný, nevrásčitý. Tř. sotva delší pr. kl., dole ne-
ztluštělý, hedváb, vlákn.. slamočhitý. 1.. záhy světle rezavé. Ani
v mládí nic fialového. Silně sladce voní.

y starých dubinách ve \idrhoIci u Běchovic. 10. 1919.

D. diabolica Fr. 1838. K. dábelský. Ve všem podob, a příbuz.
D. azurea, ale kl. méně vodnatě mas., hladký, lesklý, košově žlutavý,
na temeni často hrubě svraskalý. Duž. kl. bělavá. v tř. s odstínem
lilákovým. ^^ýtr. kulaté, 10 — 12 //. Tř. má někdy prstenec botko vý.
Na Plecháči u .Mnichovic velmi hojně co rok na podzim, pod dul)y
u Knnic v září, habřiny u Struhařova, Chlumec n. C. Vždy pospoiitč'.

D. spilomea Fr. 1851. K. skvrnitý. Podob, a příbuz. D. azurea, ale
menší. kl. více hnědý než žlutý, k okr. bělavý, často rezavými šupin-
kami pokrytý, tř. tuhý, pevný, bělavý, nahoře fialový, rezavě na-
chovými mrtnatými šupinkami skoro krouškovitě skvrnitý, výtr.
menší, 6 — 7 fi. Duž. bledě okrová, bez zápachu. 1^. tenké, dosti úzké,
prořídlé, bledě žemlové, pak skoro červeně rezavé.

\ zácně, často pod břízami na podzim. Na Plecháči a nad Menčicemi
u Mnichov., Struhařov. Krč. — Kl. někdy uprostřed černohnědý, hladký, lesklý,
na okr. bledý.

D. sericea sp. n. K. hedvábný. Podoba a velik. D. cinnamom. Kl.
3 — 5 ctn, tence mas., nízce sklen., kušelov. hrbol.. nehyg-rof., ne-
slizký. suchý, šedohnědý, hedváb, vláknitě lesklý, uprostřed hladký,
ale k okr. měkce stejnobarevnč plstnatě mrtnatý. Tř. 5 — 8 mm ti.,
dole slabě ztluštělý'^, pevný, hedváb, vlákn., uprostřed se zřetelúým
hobkovitým kroužkein, šedavě bledavý, nahoře s odstínem fialovým.
L. skoro prořídlé, tenké, těsně u tř. vykrojené a zde nejširší, hledě
okrové, pak skořicové. Duž. bledě hnědavá, ředkvičkově vonná.
\ýlr. skoro kulovité, 7 — 8 ,«.

440

v habřinách pod Struhařovem ve společnosti různých jiných Cortinariů.
9, 1915. — Jest ovšem velmi příbuzná D. azurea.

D. anomala Fr. 1838. K. odchylný. Kl. 4 — 6 cm, tence mas., nízce
sklen., s dolů sehnutým okr., v mládí úzce podvin., košově okrový,
v mladí fialově naběhlý, hladký, vlhký. Tř. dl., štíhlý, dole napuchlý,
nahoře 6 — 8 mm ti., hedváb, lesklý, ale nikoliv hrubě vlákn.. Hlu-
kový, skoro celý širokými slutými pláty kruhovitě pokrytý, L. úzké,
husté, útlé, lilákové, pak světle skořicové. Dtiž. liláková, vodnatá,
bez vůně. Výtr. kulaté, 8 — 9 f^.

V listnat. lesích, hlavně bučinách. vzácně. Na Plecháči a Boukalova stráň
u ]\Inichov. 9, 1916. — Do cyklu D. azurea rozhodně patřící.

D. cenina Fr. 1838. K. psí. Kl. 4 — 8 cm, značně mas., sklen, zvon-
cov., tupý, pak rozlož, a široce hrbol., nejprv žemlově hnědý, s ble-
dým ojíněním, pak pěkně hnědě oranžový nebo hlínově kozový,
k podvin. okr. světlejší a vrostle jemně vláknitý. Tř. bledý, dolů
více méně silně napuchlý, až skoro hlízovitý, 3 cm ti., uprostřed
vždy s hnědou botkovou páskou, nahoře leskle bílý s nádechem
fialovým. L. bledě neb špinavě fialové, brzo ale hlinitě skořicové,
konečně hnědé, šir., prořídlé, široce vykrojené, značně sbíhavé. Kor-
tina v mládí hojná, bledá, Duž. v mládl bledě fialová, pak skoro bílá.
Voní slabě kortinariově. Výtr. kulovitě vejčité, jemně bradavčité,
8 — 10 fi.

V hustých smrčinách v letě a na podzim všude velmi hojný. Jednotlivě
nebo i v trsech po 2 — 3. Tř. bílá, někdy celý fialový. Kroužek někdy také mizí.
Bataille neprávem ji klade přímo k D. azurea.

Telamonia Fr. Telamonka. Obr. 73.

Kl. hyg-rof., ale nikdy slizký. Dolejší část tř. obalena botkou,
která tvoří na tř. více méně zřetelný prstenec či kroužek. Nad tímto
teprve spojuje se kortina s kl.

Rod tento botkovým prstencem jest velice dobře charakter i -
sován, ale třeba se míti na pozoru, neboť i v jiných rodech toho pří-
buzenstva (Phlegimacium, Dermocybe) bývá tento prstenec vyvinut
nebo aspoň naznačen. V mládí tvoří velům společný obal na celé
houbě, ale při vzrůstu odtrhává se okr. kl. od botky a zanechává
utržený okraj jako prstenec. Roztrhá-li se tento prstenec, vznikne
jich několik nad sebou (T. armiilata). Neslizkým kl, se hned liší od
r. Phleg-macium a Myxacium, jež jsou někdy také hygrof. a botko-
vité. Hygrofannost tu bývá tak značná, že barva kl. za sucha jest
docela jiná než za vlhka. Výtr. jsou namnoze elliptičné, jen řídce

29 441

^^'■'■.r.'MJ

Obr. 73.

Obr. 73. I. Telamonia hinnulea Sow., 2. T. majalis Vel., 3. T. Bayeri \^el.,
4 T. crispa Vel., 5. roseipes Vel., 6. T. flexipes Pers., 7. T. atro-fusca Vel..
Š. T. vernalis Vel., 9. T. cystidifera Vel., 10. T. autumnalis Vel., 11. T ochreata
Vel., 12. T. hemitricha Pers., 13. T. punctata Pers., 14. T. pygmaea Vel..
15. T. paleacea Wein., 16. T. acutissima Vel., 17. T. rigida Scop. — Veškeré
druhy značně zmenš., výír. velmi zvětš.

kdy blíží se tvaru kulatému, mnohdy jsou mandlovité. Pozoruhodné
jsou jarní druhy. Poněvadž na jaře posud málo bylo sbíráno, jsou
to skoro vesměs druhy nové.

Nejvýznačnější nebo nejhojnější druhy /^ ■• t*^

■jsou asi tyto: T. armillata. hinnulea, ma-
jalis, atrofusca, hemitricha, torva, evernia,
flexipes. vernalis.

/

- , -rT

a) Tř. ozdobena červenými nebo žlu-
tými kroužky velovými.

T. armillata Fr. 1821. Obr. 74. T. náram-
kovitá. Kl. 5 — 10 cm, sklen, rozlož., široce
hrbul., .y dlouho zlomeným okr., v mládí
trochu mrtnatý, pak hladký, suchý, ne-
hygrof., na okr. dlouho plstnatou bělavou
kortinou ověšený, cihlově červený, pak
hnědý. Tř. velmi dl., asi i cm ti., na basi
v hladkou hlízu napuchlý, hedváb, vlákn.,
bělavý, několika rumělkovými pásy zdo-
bený. Kortinový kroužek dlouho trvalý.
L. prořídlé, sir. přirostlé, mělce vykroj.,
nejprv žlutavé, pak skořicové. Duž. bílá,

bez zápachu. Výtr. šir. ellipt., 10 — 12 /ř.

V mechatinách podhorských lesů dosti rozšířena. 8 — 10. Pod Pecným
u Ondřejova, u Kunic, Řevnice, Jílové, Ceskomor. vysoč. (K), Brdy, ŠLunava,
Rudohoří. — Jest to ozdobný a snadno poznatelný druh.

T. limonia Fr. 1821. T. citrónová. Kl. 3—5 cm, zvoncov. sklen.,
trochu hrbol., až skoro ostře hrbol., na okr. cáry ověšený, často roz-
pukaný, velmi hygrof., za vlhka hnědý, za sucha žlutohnědý až
sírožlutý, hladký, lysý. Tř. velmi dl., 4—6 mm ti., pod trvalým,
žlutavým prstencem opětně několikrát kroužkovaný, na basi mírně
ztluštělý, tvrdý, pevný, žlutavě hnědý. L. liš kove žluté, pak oran-
žově skořicové, velmi prořidlé, široké, u tř. zaoblené. Duž. bez zá-
pachu. Výtr. skoro kulaté, 7 — 9 ř*.

Obr. 74. Telamonia

armillata Fr., poněkud

zmenš., zvětš. výtr.

443

v jehličnat. lesích vzácně. U Veltrus 8, 1915 (Šafař.), u Hrusic v starém
leře. — Posud jen y.e Švédska a vzácně z Německa uváděn.

T. gentilis Fr. 1821. T. příbuzná. Kl. 3 — 6 cm, zvoncov. sklen.,
ostře zašpičatělý, dosti tence mas., na okr. ostrý a vroubkovaně
řasnatý, leskle hedváb, vláknitý, zářivě zlatožlutý, v mládí na okr.
žlutě plstnatý, málo hygrof. Tř. velmi dl., stejně ti. (3 — 5 mm),
často křivolaký, brzo dutý, mrtnatě vlákn., hnědý, s trvalým žlu-
tým prstencem a pod timto s četnými šupinami. L. okrové, pak zá-
řivě oranžové, se žlutým ostřím, prořidlé, velice sir., u tř. nejširší,
nestejně sir., široce přirostlé. Duž. žlutá, ředkvičkou páchnoucí.

\'ýtr. krátce šir. ellipt. až skoro kulov. nebo vejčité, 7 — 9 /ř.

Ve vlhkém mechu v lesích, vždy v koloniích, 8 — 9. U Hrusické cihelny,
Karlštejn, Strašíce. Vzácný, ale zbarvením i podobou hned nápadný druh.

T. Sternbergii sp. n. T. Sternbergova. Drobný druh, s dl., kři-
volakým tř. Kl. 2 — 4 cm. tupě kuželov. zvoncov., pak nízce sklen.,
s tupým hrbolem, tence mas., často trhaný a radiálně nepravid.
brázditý, hedváb, lesklý a hojně mrtnatě šupinkatý, hygrof., za
vlhka rezavě žemlový, za sucha žlutavě žemlový. Tř. velmi dl.,
stejně ti. (2 — 5 mm), vždy pokřivený, leskle slámově vláknitý, po-
dél se trhající, pod velovým prstencem opětně šitpinkatě žlutě
kroužkovaný. L. dosti prořídlé, šir., útlé, šir. přirostlé, trochu sbí-
havé, bledě krémové, pak bledě skořicové. Duž. bledě žemlová, ne-
vonná. Výtr. šir. ellipt., 9 — 12 u.

y jehličnat. lesích vzácně. V husté smrčině u Hrusic. 8, 1916. — 6vovt
hledě krémovou barvou a slámovým tř. hned nápadný. Jest násl. velmi příbuzná.

T. helvelloides Fr. 1821. T. chřapáě ovitá. Drobná, žlutě rezavá,
s dl., křivolakým tř. Kl. 2- — 3 cm, šir. kuželov., pak rozlož, s kuže-
lov., vyniklým hrbolem, tence mas., hygrof., za vlhka rezavý se
sotva prosv. 1., za sucha rezavě žemlový, hojně vlákny a šupinkami
posetý. Tř. předlouhý, tuhý, lámavý, velmi křivolaký, 2 — 4 mm ti.,
dole neztluštěh'", hnědý, ale žlutými šupinkami a žlutým botkovým
kroužkem leskle strakatý. L. tlusté, vehni prořidlé, velice křehké,
úzké, šir. přirostlé a skoro sbíhavé, v mládí špinavě lilákové, pak
temně hnědě skořicové. Duž. rezavá, l)ez vůně a chuti, \\vtr. ellipt. 10 u.
V lesních mokřadlech, hlavně v olšinách, vždy v množství pohromadě.
U Habru a Jevan v srpnu 1916.

b) Rezavé nebo hnědé druhy, tř. rezavý nebo hnědý (zvlášf uvnitř)^
cc) Druhy větši, tlustěji mas., s tlustým tř.

T. brunnea Pers. 1801. T. brunátná. Kl. 5 — 8 cm, mas., nejprv
zvoncov., pak rozlož, s tupým hrbolem, za vlhka šcdavc hnědým

444

s hustými jemnými žilkami, za sucha špinavě ktižový, skoro lysý.
Tř. dl., I — 2 cm ti., na basi silně hlízovitč napuchlý, hnědavý, na-
hoře bělavý, se špinavým velovým prstencem. L. velmi šir., široce
přirostlé, nejprv červenohnědé, pak skořicové, prořídlé. Kortina
hojná, bledě rezavá. Duž. špinavě hnědá, se slabým zápachem. Výtr.
ellipt.. 10 — 12 ft.

v mechatinách jehličnat. lesů, hlavně podhorských. 8_io. U Habru, Jevan,
Brdy, Kuněmily u Něm. Brodu (K).

T. major sp. n. T. větší. Kl. 4—8 cm, tupě kuželov. zvoncov., se
zlomeným okr., pak rozlož, s nizkým šir. hrbolem, dosti mas., sytě

Obr. 75. Telamonia hinnulea Sow. Slabě zmen.š.

hnědý, hladký, k okr. špinavě bledavý, na okr. bíle hedváb, vláknitý.
vůbec nehygrofanní. Tř. všude stejně ti. (i — 1V2 cm), špinavě
hnědý, na povrchu bíle vláknitý, pevný, s bělavým, často mizivým
velovým prstencem. L. prořídlé, velice šir., dosti tlusté, hlubokým
úhlem vykroj., hlínové, pak tmavě špinavě hnědé. Duž. špinavě
okrová, odporně páchnoucí. Výtr. široce ellipt. mandlov., 8 — 10,".
V lesích všeho druhu rozšířená a T. hinnulea velmi podobná, ale tato má

kulaté výtr. 8 lo. — T. alutaceofulva liritz., T. annexa Britz. a T. separabilis

Britz. zdají se blízce příbuznými.

T. hinnulea Sow. 1799. Obr. 75. T. srnčí. Velká, mas., hnědá. Kl.
4 — 8 cm. nejprv zvoncov., pak rozlož. í tupým velkým hrbolev:,

445

vclini hy^irof. (radiálně), za vlhka liškově hnědý, se slabě prosv. 1..
za sucha liškově šlutavý, hladký, hedváb, lesklý, na okr. řasnatě
vlnitý a trhaný, okr. dolů sehnutý, ostrý, tenký. Kl. uprostřed dosti
mas., na okr. v mládí bělavě plstnatý. Kortina bělavá, záhy na tř.
mizící. Tř. málo delší pr. kl., asi i cm ti., dole někdy trochu na-
puchlý, hedváb, vláknitý, nejprv bělavý, pak hnědavý, dole tmavší,
uprostřed i" mocným, trvalým, odstálým, bílým velovým kroužkem
a pod tímto bílými šupinami strakatý, i v stáři tuhý. L. velmi pro-
řídlé, velmi sir., tenké, u tř. nejširší a nestejně sir., u tř. široce vy-
krojené, nejprv světle žemlové, pak kávově hnědé. Dul. světle hnědá,
silně ředkvičkovitě páchnoucí. Výtr. skoro kulaté, 7 — 8 .«.

V lesích všeho druhu, hlavně ale v listnatých, v březinách pospolitě a
velmi rozšířen od srpna do podzima. Charakteristický druh svým aromátem.
Hnědou barvou, prstencem a barvou 1. liší se od příbuz. následujících.

T. olívascens sp. n. T. naolivovělá. Mas., velká, zjevu před., ale
temnější a s tonem olivovým. Kl. 5 — 8 cm, sklen, rozlož., s šir., čer-
navým, tupým, vyniklým hrbolem, hygrof., za vlhka černohnědý
(bez prosv. 1.), za sucha šedavě okrově hnědý, hladký, lysý, na okr.
špinavě hedváb., v stáří jemně tmavě vláknitě roztrhaný (jako
Inocyby). Tř. dl., nejméně i cm ti., dole sotva ztluštělý, hrubě vlák-
nitý, lesklý, hladký, uprostřed s bledým velovým kroužkem, okrově
hnědý, L. prořídlé, dosti tlusté, šir., u tř. hluboce vykroj., v mládí
na ostři bílé, příčně rugosní, nejprv šedě okrové, pak sytě olivově-
hnědé. Duž. šedě okrová, se slabým ředkvičk. zápachem. Výtr.
vejčitokul., okrově hnědé, hustě bradavčité, 8 — 10 /'. Celá houba
Z' stáří zčerná!

V hlubokém mechu v lesním údolí Zvánovickém dosti hojně. 9, 1919. Jest
ovšem před. velmi blízká, ale přece jen rozdílná. Charakteristické jsou tmavé
žilky na kl. jakož i černání v stáří.

T. alutaceofulva Britz. 1880. T. hlínová. Velik. i tvar T. hinnulea.
Kl. 5 — 8 cm, záhy rozlož., rovně uťatý, nehrbol., na okr. vlnitý
s širokou bílou zónou velovou, hladký, skoro hedváb, lesklý, cihlově
žlutohnědý, hygrof., za vlhka temně hnědý až kaštanový' (bez prosv.
1.). Tř. uprostřed i — 2 cm ti., dole velice břichatě napuchlý (až
3^/4 cm ti.), lysý, hedváb, vlákn., světle medově hnědavý, s bílým ve-
lovým prstencem a botkou na dolejšku, pevný, solidní. L. prořídlé,
šir.. u tř. zaoblené, dosti tlusté, světle medově žlutavé. Duž. světle
žlutě okrová, ostře páchnoucí. Výtr. kulov. ellipt., medové, jemně
bradavč., 7 — 9 /<.

V lesích smíšených, u Kunic. 9, 1919. Autor popsal ji z Bavor.

U6

T. Presliana sp. n. T. Prcslova. Menší, drobná. Kl. 3 — 5 cm, tence
mas., tupě zvoncov. sklen., s podvin. okr., hladký, lysý, na okr.
v mládí spoře vlásen., slabě hygrof., za vlhka sytě nečistě hnědý, za
sucha světle žemlově okrový. Tř. stejně ti. (4 — 5 mm), hnědavý, ale
zevně bíle hladce vlákn., s bílým, velovým prstencem uprostřed.
L. velmi řídké, velice tlusté a sir., význačně červen ohnédé. Výtr.
hnědé, široce ell., 7 — 9 /».

V listnatých hájích u Kojetic na Labi. 9, 1916. Příbuz. T. hinnul. a T.
macropus Pers., od obou ale jistě rozdílná.

T. abíetina sp. n. T. jedlová. Menší než T. hinnul., ale podobná.
Kl. 3 — 5 cm, vždy trvak kuželov. zvoncov., s tupým vysokým hrbo-
lem, tence mas., hladký, lysý, velmi hygrof., za vlhka šedavě hnědý,
celý, zvláště ale u okr. hile vlásenitý, za sucha žemlový. Tř. dl.. asi
6—10 mm ti., dole zvolna značně ztluštělý, měkce elast., špinavě
hnědý, zevně bíle vlásenitý, .? mohutnou bílou botkou a bílou páskou
uprostřed. L. husté, nepříliš šir., útlé, nejprv bledě okrové, pak
světle skořicové. Duž. špinavě hnědá, bez zápachu. Výtr. skoro vej-
čitokulovité, žlutohnědé, pouze 5 — 7 (i.

V mechatině v starém jedlovém lese na Hůře u Tehova (8, 1916), v bo--
rech pod Řípem (N). — . Jest patrně blízce příbuzná T. hinnulea.

T. majalis sp. n. T. májová. Kl. 3 — 5 cm, velice hygrof.. za vlhka
tmavě špinavě liškově hnědý, na okr. žlutavý, za sucha citrónově
žlutavý, hladký, nelesklý, suchý, dosti mas., k zlomenému okr. velmi
tenký, v mládí kulov. zvoncov., pak rozlož., sotva kdy metelné
hrbol., často laločnatě zprohýbaný. Kortina velmi hojná, citrónová.
Tř. sotva kdy delší pr. kl., asi i cm ti., tuhý, pevný, hedváb, vlák-
nitý, na basi zahnutý, žlutý až bělavě žlutý, nad basí s trvalou slutou
botkou. L. široce vykrojené, trochu sbíhavé, značně široké, dosti
prořídlé, tlusté, v mládí žlutavé, pak skořicové se žlutým ostřím.
Duž. špinavě žemlová, se slabým, příjeminým aromátem, mírná.
Výtr. ellipt.. trochu nepravid. nebo zakřivené, trochu mandlov.,
10 — 12 fi.

Jednotlivě neb i po 2 — 4 v trsech v suchých borech a smrčinách již časně
v květnu dosti hojně všude. Mnichovicc, Říčany, Karlštejn, Roblin, Jíloviště,
Jílové, Slapy, Říp, Přeštice, Plzeil. Na podzim houba tato mizí úplně, ano již
v srpnu jest vzácností. Divím se, že druh tak rozšířený ušel posud pozornosti
n-.ykologů.

T. conica sp. n. T. kuželovitá. Podob, a příbuz. T. hinnul., ale
menší. Kl. 3 — 5 cm, dosti mas., nejprv pravid. kuželov., pak rozlož,
a tupě hrbol., se zlomeným bělostně plstnatě vlásenitým okr., velmi

44?

liygrof., za vlhka hnědý se sotva prosv. 1., za sucha žemlově hnědý,
hladký. Tř. dl., dole sotva ztluštělý, pevný, nejprv bílý, pak hně-
davý, s bílým b útkovým prstencem uprostřed. L. velmi prořídlé,
velmi sir. a tlusté, u tř. hluboce vykroj., dlouho skoro bílé, pak bledé
žemlové, konečně světle rezavé. Výtr. tupě vejčité, 8 — 9 .«. Páchne

slabě ředkvičkou.

často po 2 — 3 v trsech, v hájích u Kosoře na vápně (10, 1919). Jest sou-
běžný druh k T. hinnulea, vzniklý na vápencích.

T. cinereoolivacea sp. n. T. popelavě olivová. Zjev i velik. T.
glandicolor. Kl. 3 — 4 cm, dosti mas., tupě kuželov. zvoncov., často
nepravid. zprohýbaný, pak rozlož, a široce tupě hrbol., hygrof. (ra-
diálně), za vlhka temně nečistě hnědý, za sucha olivpvě šedý, hladce
hedváb, lesklý. Tř. sotva delší pr. kl., 8 — 10 mm ti., dole sotva ztlu-
štělý, hedváb, bělavě olivově vláknitý, dole se zřetelnou botkou tvo-
řící mizivý prstenec. L. velice husté, tenké, široce přirostlé, jen slabě
vykroj., skoro rovné a neširoké, nejprv bledě šedavé okrové, pak
hlínově skořicové. Výtr. kulov. vejčité, okrové, /■ — 8 fi.

Y starém panském boru u Struhařova (9, 1916). Jest jistě blízce příbuz.
T. majalis, ale nevjmiká barva žlutá, nýbrž šedě olivová.

T. helvola Bull. 1791. T. březová. Velice podob, a- příbuz. T. hin-
nulea, ale: menší o něco (3 — 6 cm), kl. bez vyniklého hrbolu, za
sucha pleťově bledavý, s hnědavým středem, málo lesklý, 1. hustší,
tř. dole neztluštělý, bělejší, s bílým, sotva odstálým prstencem botko-
vým, výtr. široce mandlov., hrubě bradavč., sytě žluté, 8 — lo^íf. Duž.
hez zápachu. L. jsou rovněž kávově až čokoládově hnědé.

\" březinách a habřinách u Křečkova rybníka u Mnichovic (8, 1919).

T. Vranae sp. n. T. Vránova. Prostřední velik., hnědá, velmi
hygrof. Kl. 3 — 6 cm, nízce rozlož, sklen., sotva hrbol., tence mas.,
rezavě červenohnědý, uprostřed tmavý, velmi hygrof., za vlhka
s prosv. 1. při okr., na okr. bíle vlásenitý. Tř. delší pr. kl., asi i cm
ti., dole sotva ztluštělý, záhy vyhlodáním dutý, rezavě hnědavý,
s bílým velovým prstencem a pod tímto strakatý. L. dosti husté,
u tř. skoro zúženě přisedlé, žemlové, pak světle lískové. Duž. žem-
lová, bez zápachu. \'ýtr. ellipt., 7 — ()/(.

V lesích smíšenjxh, v březinách řídce, pospolitě ve velkém počtu. Pod
Koženým vrchem v mechatině na kraji lesa, Jíloviště. — Liší se od před. jinak
zbarveným kl., rezavě hnědým tř. a světlými 1. — Věnuji druh tento mému
příteli, p. učiteli ^^ \^ránovi v Mnichovicích.

T. ileopodia Bull. 1792. T. měchovitá. Menší, kl. 3 — 5 cm, tence
mas., nejprv kuželov., pak rozlož., trochu kuželovitě hrbol., hygrof.,

448

za vlhka kaštaiio-ťč linčdý, uprostřed skoro černý, jen při samém
okr. s prosv. 1., za sucha sytě žemlov}', jemnými vlákénky jakoby ojí-
něný, skoro hedváb, lesklý, hladký. Tř. delší pr. kl., 6 — lo mm ti.,
hladce bíle vláknitý, dole nepatrně bledě botkovitý, sáhy méchovitě
dutý, elast. L. husté, dosti úzké, nejprv skořicově žluté, pak skoro
šafránové rezavé, úzoe připojené. Výtr. ellipt., žlutohnědé, 7 — 8^.
Duž. v tř. šafránová, v kl. hnědá, bez zápachu.

Ve vlhkých mechatinách v lesích u Hrusické cihelny (8, 1917).
T. squamulosa sp. n. T. šupinkatá. Prostřední velik., celá krásně
skořicově hnědá. Kl. 3 — 5 cm, dosti tlustě mas., rozlož, sklen., se
středním špičatým hfholem, skořicové hnědý, hustě odstálými dro-
bounkými šupinkami posetý, hygrof., za sucha více do žlutá. Tř.
málo delší pr. kl., asi i cm ti., na basi napuchlý, vždy pokroucený,
hnědý, dole se zřetelnou žlutou botkou, tvořící žlutý kroužek upro-
střed. Kortina žlutá. L. velice prořídlé, šir., tlusté, široce vykroj.,
nejprv hnědě žemlové, pak skořicové. Duž. hnědá, ředkvičkovitě
páchnoucí. Výtr. vejčitoellipt., 10 — ii^a.

V březovém háji nad dráhou u Mnichovic (9, 1914). Krásný a šupinatostí
a zbarvením úhledný druh.

T. torta sp. n. T. stočená. Větší, massivní, temně hnědá, s krou-
ceným, šupinatýTn tř. Kl. 4 — 7 cm, dosti mas., tupě široce hrbolatě
zvoncov., pak rozlož., velmi nepravidelně hrbol. a často laločnatý,
skoro vesměs excentrický, temně kaštanově hnědý (skoro černý),
hygrof.. za sucha světleji kaštanový, zvláště k okr. až do stáří bíle
vlásenitý. Tř. sotva delší pr. kl., í — 1% cm ti., dole neztluštělý, ne-
pravidelně křivolaký, vlnitý a často kroucený, hrubě leskle vláknitý,
uvnitř hnědý, bílými přitisklými velovými šupinami strakatý. L.
v mládí bílé, pak světle skořicové, dosti husté, tenké, široce u tř. vy-
krojené, dosti šir., na dně vesměs příčně žebernaté. Duž. hnědá, bez
zápachu. Výtr. úzce ellipt., nápadně malé (5 — 6 /*)> světle žluté.

V suchém, světlém, západním sluncem vyhřívaném boru starém v Za-
dusí u Mnichovic každý rok. 7 — 9. Nepodobá se žádnému druhu z tohoto
skupení.

T. glandicolor Fr. 1838. T. malá. Menší, hnědý druh. Kl. 2 — 5 cm,
tupě kuželov. zvoncov., se zlomeným a bíle vlásenitým okr., pak
rozlož., nízce tupě hrbol., velmi hygrof., za vlhka hnědý, za sucha
okrově žlutavý, tenoe mas. Tř. sotva dvakrát delší pr. kl.. skoro
stejně ti. (5 — 10 mm), rovný, špinavě hnědavý, hladký, v mládí Iňle
vlásenitý a mizivým, bílým, vatovitým prstencem uprostřed zdobený.
L. prořídlé, šir., tenké, u tř. nejširší, nejprv bledě okrové s bělovým

449

ostiini, pak S2't-tlc skořicově okrové. Duž. liledě okrová, silně sladce

aromatická. \'ýtr. ellipt., 6 — 8 //.

\' iesích jehličnat. od srpna do podzima všude dosti hojný, \žáy v hou-
fech a často po 2 — 3 v trsech. Tr. v stáří nemá prstence. Ricken popisuje 1.
jako temně červenohnědé, kdežto Fries je nazývá bledé a Bataille »créme-
ooracées«. O aromátu nikdo z nich nemluví.

3) DriíJiy iiioíší, tence mas., s tenkým, dole necthištělým tř.
* /v7. lysý, nejvýš (hlavně v mládí při okr.) přitiskle hedváb, vláknitý.

T. Opizii sp. n. T. Opisová. Kl. 3' — 4 cm, ostře kiišelov., s okr.
dolů sehnutým, často vlnitým, tence mas., hnědý nebo žemlový,
hygrof., dlouho v mládí bílými vlákny hedváb., na okr. kortinou
ověšený. Tř. velmi dl., tuhý, 3 — 4 cm ti., k basi tence zobanovitě zú-
žený, bledě hnědavý, s bílým velovým prstencem uprostřed o pod
tímto četnými bílými, přitisklými šupinami strakatý. L. sir., dosti
husté, krémové, pak skořicové, na ostři bledé, přičně žilkované. Duž.
v kl. špinavá, v tř. světle hnědá, sotva páchnoucí. Výtr. mandlov..
10 — II it.

Xa opukovém podkladu v dubinách u Chlumce n. C. (11. 1915. R.). Ve-
lice význačný druh, z příbuz. T. rigida.

T. rigida Scop. 1772. T. tuhá. Drobná, hnědá. Kl. 2 — 5 cm, mírně
nízce sklen., pak rozlož., obyčejně ostře hrbol., lysý, hedváb, lesklý,
hyg-rof., v mládí na okr. světle vlásenitý, v stáří úzce nahoru ohr-
nutý, za vlhka kaštanový s prosv. 1., za sucha pěkně červenohnědě
žemlový, uprostřed červený. Tř. sotva delší pr. kl.. 3 — 6 mm ti.,
stejně ti., rovný, hnědavý (zvláště dole), na povrchu bělavě hedváb,
vláknitý, nad dolejškem s botkovitým kroužkem a pod tímto šupin-
katý. L. husté, jemné, široce a mělce vykroj., trochu sbíhavé, málo
břichaté, nejprv světle žemlové, pak sz'ětle skořicové. Duž. žemlová,
mírná, slabě pryskyřičně vonná. Výtr. malinké, válcovitě ellipt.,
4—6 .«.

V listnat. i jehličnat. lesích řidčeji, obyčejně pospolitě a také v trsech.
8 — 9. Svojetice, Struhařov, Radotín, Zbirov. Také ve vřesovinách.

T. stemmata Fr. 185 1. T. tmavší. Před. velmi podobná, ale tmavší,
kl. čokoládoz^ě hnědý, uprostřed černý, mastně lesklý, hladký, bez
hrbolku, na okr. s hnědavý^m vlášením. Tř. červennhnědý. 1. červeno-
rezavé, pak hnědavé. Duž. tmavší.

Jako předešlá a často s ní pospolu v bohatých koloniích.

T. incisa Pers. 1801. T. vráskovaná. Drobná, hnědá, slabě hygroř.
Kl. i>2 — 3 cm, kaštanově hnědý, k okr. bledší a vláknitý, obyčejně

4^0

paprskovitě vráskovaný, zvoncov. sklen., konečně rozlož, a tupé neb
i špičatč Jirbol., tence mas., často trhaný. Tř. křivolaký, dvakrát
delší pr. kl., hladký, v mládí hedváb, hile vláknitý a vysoko botko-
vitý, konečně hladký, hnědý, 2 — 4 mm ti. L. sir., prořídlé, široce
vykroj., ano někdy skoro obloukovitě sbíhavé, nejprv světle žemlové,
pak světic skořicové. Dtiž. hnědá, nevonná. Výtr. ellipt., 10 — 1 1 .«.
y trávě na výslunném pahorku žulovém u Mnichovic v listopadu každý
rok hojně a ve velkém množství. Daleko mimo les.

T. armentacea sp. n. T. houfnice. Časně jarní, ve velikých houfech
jako nasetá, kl. i — 2 cm, .y vys. tupým hrbolem, zvoncov., pak rozlož.,
dosti mas., v mládí při okr. měkce vláknitý, pak lysý, mastně lesklý,
velmi hy^rof., za vlhka špinavě kaštanově hnědý, s málo prosv. !.,
za sucha rezavě skořicový. Tř. dvakrát delší pr. kl., 2 — 3 mm ti.,
vždy pokřivený, dosti tuhý, pak dutý, špinavě okrově hnědý, dole
rezavou pak bledavou botkou značený a nad touto vždy s 2 — J šu-
pinkami strakatý. L. dosti husté, nejprv skořicové, pak rezavě sko-
řicové až hnědé, šir., u tř. zaoblené. Výtr. mandlov. ellipt., 10 — 12, ».
Bez zápachu.

Na holé, sluncem jižním vyhřívané zemi na okraji starého Icsa jehlič-
n;;tého (jedle, borovice, smrky) u Hrusic ve společnosti Naucoria tabacina a
Discina ancilis ve velikém množství, na začátku května 1919. Význačná jest
skořicovou barvou, vysokým hrbolem a strakatým tř. Jest příbuz. T. incisa.

T. fulvocinnamomea Britz. 1894. T. žlutě žemlová. Zjev skoro T.
flexipes, ale jinak zbarvená. Kl. 2 — 4 cm, tence mas., kuželov.
zvoncov. se zobanitým hrbolem, hladký, lysý, jen při okr. velovým
bílým vlášením lemovaný, hygrof., za vlhka špinavě hnědavý, za
sucha žlutě žemlový. Tř. dl., stejně ti. (3 — 4 mm), žlutavě žemlový,
ale bíle hedváb, vláknitý, s bílou velovou páskou. L. husté, u tř.
hluboce zaoblené, tenké, dosti úzké, nejprv bledé, pak světle rezavé.
Výtr. rezavé, ellipt., k basi šikmo stáž. 7 — 8 11.

y bučinách u Jevan v srpnu 1916. — Sbírána posud jeti v Bavorsku.

T. pygmaea sp. n. T. maličká. Přeútlá, drobounká, Naucorie při-
pomínající. Kl. I — 2 cm, zvoncov. sklen., vždy s vyniklým zobanem,
velice hygrof., za vlhka světle hnědý (skoro rezavý), s prosv. 1.. za
sucha světle žlutě žemlový, útle mas., křehký, na okr. dlouho cáry
velovými ověšený, jinak hladký, lysý. Tř. dvakrát delší pr. kl., útlý,
křehký, za vlhka medově hnědý, za sucha bílý, nad basi vždy zře-
telnou botkou a kroužkem opatřený. L. řídké, útlé, velmi sir., ši-
roce přirostlé, u tř. krátce vykroj., světle žemlově rezavé. Duž.
bledá, nevonná. Výtr. šir. až vejčitě ellipt., bledě žluté, velice ne-
stejně veliké, mnohé až 15 /<, jiné pouze 5 — 10, «.

J5Í

Na trouclinivých pařezech habrovjxh v halířovém háji na Buukalovi
stráni u Mnicliovic (7, 1916), jednotlivě. Jest věru podivný druh, spíše drobné
Hydrocyby připomínající, ale velová botka s kroužkem jest zřetelná i v stáří.
T. atroíusca sp. n. T. černohnědá. Kl. 2 — 4 cm, dosti mas., zvon-
covitč rozlož., .9 vyniklým, úzkým, ale sotva špičatým zobanem
černoluičdým, ostatně černě kaštanově hnědý (hygrof.), hladký, ale
sotva leskl}', jen při samém okr. s prosv. 1., za sucha světle šedo-
hnědý, hustě radiálně útle i'Iáknitý, v mládí při okr. bíle vlásenitý.
Tř. tuhý, solidní, vždy zakřivený, 3 — 4 mm ti., uvnitř linědý, zevně
bíle vláknitý, později špinavě vláknitý, někdy s velovým kroužkem,
někdy bez něho, na basi brzo tmavý. L. velice prořidlé a tlusté, ši-
roké, u tř. zaoblené, temně nachově hnědé, sir. přirostlé. Výtr.
mandlov. až sir. vejč., sytě hnědé, 8 — 10 //. Páchne ředkvičkou.

v starém smrkovém a jedlovém lese u Hrusické cihelny, u Habru na
kraji starého lesa, u Mukarova v močálové mechatině, ve Vídrholci u Jiren,
od června do září. Jest zbarvením, řídkými a temně nachovými 1. lehce po-
znatelný druh. Připomíná také Hydrocyby (H. nigricans Vel. a H. fistularis
Britz.), ale má vyvinutou botku.

T. alnetorum sp. n. T. olšová. Drobná, gracilní, temně hnědá. Kl.
I — 1 3^ cm, záhy rozlož., s bradavkovitý^m hrbolkem, hladký, lysý,
trochu radiálně útle žíhaný, velmi hygrof., za vlhka temně kašta-
nově hnědý, za sucha hnědě rezavý, tence mas. Tř. tenký (i — 2 mm),
temně hnědý, za sucha hrubě bělavě vlákn., dole načernalý, se zře-
telným kroužkem botkový^m a někdy pod tímto ještě s několika šu-
pinkami. L. tlusté, úzké, prořídlé, u tř. slabě vykrojené, temně ka-
štanově hnědé. Výtr. vejčitoellipt., nestejnostranné a nepravidelné,
temné hnědé, 10 — 14 u.

V mokré, stinné, zetlelým listím pokryté olšině v rokli u Kosoře (vápno)
v iistop. 1917. Jest rozhodně příbuzná před., ale o polovic menší a gracilní,
s úzkými 1. Také stanovisko jest jiné.

T. ochreaía sp. n. T. botkovitá. Kl. i — 25^ cm, tence mas., hygrof.,
za vlhka hnědý, za sucha světle kozový, uprostřed více méně tmavě
hrbol.. hladký, lesklý, zvláště v mládí bělavým vláknivem potažený,
na okr. vlnitý nebo skoro vroubkovaný. Tř. delší pr. kl., tenký
(i/^ — 3 mm), hnědavý, ale lehce světle vlákn., dole obalen vysokou.,
bíloit, blanitou, na konci odstálou botkou. L. prořidlé, šir., oblouko-
vitě zúžené a skoro sbíhavé, nejprv bledě žemlové, pak světle skoři-
cové. Duž. žemlová, se slabým zápachem. Výtr. ellipt., 11 — 12, «.

\ písčitých teplých borech Polabských u Lysé. Dvorců velmi hojné (na
nejvypálenějších pískách), v září 1914.

T. confusa sp. n. T. zmatená. Kl. 2 — ^y2 cm. dosti mas., pravid.
sklen., tupě nízce hrbol., hladký, lysý'', temně kaštanový, mastně

452

lesklý, hygrof. Tř. dvakrát delší pr. kl., rovný, dosti tuhý, 3 — 4 mm

. ti., Jirnbě vlákn. a skoro mrtnatý, dole rezavým velovým prstencem

opatřený, špinavě rezavý, nelesklý. L. prořídlé, útlé, velmi sir., u t?.

hluboce vykroj., nejprv světle hlínové, pak rezavě okrové. Yýiv. ku-

lov. vejč., k basi stáž., 8 /». Diiž. voní silně aromaticky.

V mechu vedle mladé smrčiny u Hrusic jednotlivě v květnu 1919. Lehce
by se mohla pomásti s T. vernalis, ale nemá nic fialového. Výtr. jsou docela
stejné.

T. lateritia sp. n. T. cihlová. Kl. 3 — 4 cm, dosti ztuha mas., dlouho
zvoncov. kuželov., pak sklen, rozlož., vždy se špičatým hrboleni,
hygrof., za vlhka nachové cihlový s prosv. 1. do polovice kl.. za
sucha ěervenohnědý, hedváb, lesklý, hladký, v mládí na okr. s velo-
vým vlášením. Tř. dl., 3 — 4 mm ti., pevný, tuhý, solidní, leskle
vlákn.. za vlhka medově hnědý, za sucha bělavý, v dolejší části
s hnědými botkovými šupinkami, jež ale v stáří mizí. L. prořidlé,
tlusté, u tř. hluboce vykrojené, velmi ěir., na světlém ostři zubaté,
světle bledě žeiidoz'ě. VXtr. vejčitokulov., 8 — lO/'. Rozemnuta vi^ní
slabě ředkvičkou.

Vždy mimo les (!) na slunných pahorcích mezi travou u Božkova a Mi-
rešovic (5 — 7), také v písčitých borech u St. Lysé (5, 1920). Jest to úhledná,
cihlovým zbarvením a špičatým kl. význačná houba. V literatuře nemohu ni-
čeho podobného nalézti.

T. aurantia sp. n. T. oranžová. Podob, a příbuz. před., ale menší.
Kl. 1^2 — 2 cm, často špičatě kuželov., pak rozlož, a ostře hrbol., jen
někdy tupý, ciJdově oranžový, hygrof., za vlhka tmavší s prosv. 1.
při okr., dosti mas., tuhý. Tř. dl., i — 2 mm ti., dole neztluštělý,
temně hnědý, bíle šupinkatě strakatý, na konci ocelově naběhlý.
L. prořídlé, u tř. vykrojené, skořicové, celokrajné, ^nepříliš tlusté.
Výtr. podlouhle mandlov. až skoro vřetenovité, ttestejnostranné,
bledě žlutavé, hladké, 10 ,«. Nevoní.

Jednotlivě v trávě na křovitých stráních u Chotče (vápno) v říjnu 1919

** Kl. posetý bledými šupinkami.

T. punctata Pers. 1801. T. tečkovaná. Gracilní, temně hnědá, špi-
čaté hrbolatá houbička. Kl. 2 — 3 cm, kuželov. rozlož., .í vyniklým
zobanitým hrbolem, tence mas., hygrof., temně hnědý, s prosv. 1.,
radiálně hustě vrásčitý a hojně bělavými vlákny a šupinkami pe-
řestý, na (jkr. cáry kortinovými ověšený. Tř. křivolaký, tenký (2 až
3 mm), hladký, hnědavý, hladce vláknitý, s botkou často mizící.

L. z'clt)ii prořídlt', široce trojJirannc. tciiiiié hnědé. \'ýtr. ellipt. ve-
liké, 12 — 15 /i.

V listnat. lesích vzácně. Na Chuchelském vršku v červenci 19 16 (R).
Ztratí-Ii botku, snadno by mohla bytí hledána pod r. Hydrocybe.

T. psammocephala Bull. 1791. T. nirtuatá. Drobná, gracilní. světle
žemlová. Kl. 2 — 4 cm, nejprv ostře kuželov., pak sklen, rozlož.,
s ostrým zobanem, skoro blanitý, velmi hygrof., 7.2. sucha světle
žemlový, za vlhka více do hnědá, na hladkém povrchu zvláště ke
krajům bílými šupinkami posetý, často trhaný a někdy laločnatě
zprohýbaný a řasnatý. Tř. dl., tenký (i — 3 mm), bělavý, j>bzději re-
zavý, uprostřed s bílým velovým kroužkem a pod tímto s četnými
bílými šupinkami, na basi i v stáří bílý. Výtr. vejčitoellipt., 7 — 8/<.

\' starém jedlovém lese na Hůře u Tehova, 9, 1914. u lirusické cihelny,
v háji u Kunic.

T. aibovaríegata sp. n. T. strakatá. ^lenší, medově hnědý druh.
Kl. 2 — 3 cm, tence mas., brzo rozlož., s vyniklým kuželov. hrbolem,
v mládí na okr. bíle plstnatě vláknitý, velmi hygrof., za vlhka me-
dově hnědý, mastně hedváb, lesklý, lysý, s prosv. 1. do polov. kl.. za
sucha bledě okrový, často radiálně svraskalý'. Tř. velmi dl., měkce
mas., křehký, dole mírně ztluštělý, 3 — 4 mm ti., medový, nad polo-
vinou s bílým botkovitým kroužkem a pod tímto až dolů nepravi-
delnými bílými šupinami strakatý. L. široce vykroj., nešiř., dosti
husté, tenké, nejprv bledě okrové, pak světle rezavé s bílým ostřím.
Výtr. kulov. ellipt., světle rezavě, 5 — 7 (i. Duž. ostře čpavkově
páchnoucí.

Pospolitě, ale netrsnatá, v močálovité mechatině (Sphagnum) v hlubokém
smrkovém lese u Mukařova velmi hojně, v červnu 1919, také v smrčině pod
Struhařovem v červenci za podobných okolností. Po strakatém tř. a světle me-
dovém zbarvení, jímž drobné Hydrocyby připomíná, snadno poznatelná.

T. paleacea Weinm. 1836. T. plevnatá. Podobná násl. Kl. 2 — 4 cm,
v mládí kuželov. s trochu podvin., bíle mrtnatým okr., pak kuželov.
zvoncov. se zašpičatělým hrbolem, hedváb, hladký, velmi hygrof.,
za vlhka šedohnědý, za sucha rezavý, podle okr. bíle šupinkatě mrt-
natý, pak odprýskanými kousky pokožky hustě hrubě rezavě šupin-
katý. tence mas. Tř. málo delší pr. kl., 3 — 5 mm ti., nejprv bíle na-
fialovělý, ale záhy hnědavý, hedváb, bíle vlákn., s bílou velovou
páskou uprostřed. L. dosti husté, u tř. zaoblené, nešiř., zvolna k okr.
ziiž.. tenké, nejprv bélavě krémové, pak šafránově rezavé. Duž. špi-
navé bělavá do žemlová, bez zápachu. \'ýtr. rezavě ellipt., 7 — 8 fi.

\'vznačný druh pro staré bukové lesy. \' bučinách u Jevan hojně 8 — 10.
Vždy pospolitě, ano i po 2 — 3 v trsech.

45 i

T. hemitricha Pers. 1801. T. plstnatá. Kl. 3—6 cm, tence mas.,
nejprv zvoncov., tupč neb i špičatě hrbol. s trochu podvin. a vlnitým
okr., pak rozlož., hygrof., za vlhka kaštanově hnědý, lesklý, za sucha
šedohnědý, celý pokryt bělavými odstálými vlnkatými šupinkami.
Tř. trochu delší pr. kl., 3 — 6 mm ti., dole sotva ztluštělý, tuhý, nej-
prv bílý, pak bledě šupinkatě strakatý, hedváb, vláknitý, lesklý, nad
basi botkou ostře okončenou obalený. Kortina bílá, mizivá. L. nej-
prv světle okrově šedavé, pak skořicově hnědé, dosti prořídlé, úzce
připojené, trochu sbíhavé. Duž. hnědá, nevonná. Výtr. podlouhle
•ellipt., 7 — 8 /(.

\' jehličnat. lesích mezi mechem, hhivně v hlubokých lesích, tak vesměs
íx Říčan, Cern. Kostelce, Jevan, Kunic, Jiren,, Strašíce, Šumava. 8—10.

T. paludosa sp. n. T. bašimiá. Podob, a příbuz. před., ale v mládí
fialová. Kl. nejprv ostře kuželov. se zlomeným okr., pak rozlož,
jr ostrým, kuželov. hrbolem, často zprohýbaný, hygrof., za vlhka
hnědý, za sucha žemlově hnědý, hojně bílými odstálými šupinkami
posetý, na okr. cáry velovými dlouho ověšený, tence mas. Tř. velmi
<11., stejně ti. (3 — 5 mm), často pokřivený, hedváb, vlákn., brzo dutý,
elast., dlouho modře fialový, pak šedohnědý, .y bílou velovou páskou
uprostřed, pod touto ještě s dalšími spiralními páskami. L. dosti
prořídlé, u tř. zaoblené a velmi šir., pak náhle k okr. zúžené, fialové
pak skořicově hnědé. Duž. v tř. nahoře fialová, ostatně hnědavá, bez
zápachu. Výtr. rezavé, krátce tupě a široce ellipt., 7 — 8 fi.

y močálových mechatínách v hlubokých lesích Jevanských, v srpnu co
rok. Jest určitě příbuz. T. hemitricha, o níž Bataille také praví, že někdy bývá
fialová. Zjevem se ale tomu druhu málo podobá. Zdá se to býti druh vy-
hladne močály obývající.

T. acutissima sp. n. T. přeostrá. Gracilní, tence mas., trsnatá nebo
hustě pospolitá. Kl. i — 2>^ cm, kuželov. sklen., v dlouhý, tenký,
ostrý zoban protáhlý, temně šedohnědý, celý drobnými bělavými šu-
pinkami plstnatě pokrytý, na vlnitém okr. bíle plstnatý. Tř. velmi
dl., 2 — 3 mm ti., často pokřivený, špinavě hnědý, nahoře fialový,
l3Íle leskle vlákn., uprostřed ^ bílou trvalou tuhou páskou a pod
touto až dolů hustě hrubě šupinatý. L. husté, tenké, šir. břich., úzce
připojené, nejprv temně mourově šedé, pak šedě hlínové, na ostří
trochu zubaté a bělavé. Duž. rezavě hnědá, zápachu skoro tricho-
lomového. Výtr. široce a krátce ellipt., 7 — 8 ,".

Vlistnat. háji pod Struhařovem hojně 8 — 9. Háj u Kunic, každý rok.
Od T. hemitr. liší se drobností, dlouhým zobanem, tmavohnědým kl. a šir-
šími výtr.

455

c) /v7. čcmlový ač hnědý, tř. bílý nebo bledý.
cc\ PntJiy větší.

T. cystidiíera sp. n. 7". cystidonosiiá. Zjev menší T. hinnul. Kl.
3 — 4 cm. nizce sklen., .s- ryiiiklýni tupým hrbolcui, hustě radiálně
jemně vrásčitě vláknitý, hygrof., za vlhka hnědý, za sucha kozově
žemlový. Tř. sotva delší pr. kl., stejně ti. (4 — 6 mm), hladký, lysý,
špinavě nahnědlý, nahoře bledší, dole s bělavou botkou, ale sotva
patrným prstencem. L. dosti husté, tenké, u tř. hlubokým úhlem vy-
krojené, skoro rovně uťaté, velice vlnité, na bílém ostří drobně zu-
baté, světle skořicové. Duž. žemlová, nevonná. Výtr. ellipt., 10, "• Xa
ostří hojné sloupkovité, tupé neb i kyjovité, dosti dlouhé cystidy.
V lesícli u Rcblína na vápně, v červenci 1916. — Z příbuz. T. biformis.

T. bivela Fr. 1818. T. velkovýtrusná. Kl. 4 — 10 cm. dosti mas.,
tupě kuželov. zvoncov., se zlomeným, ostrým okr., pak rozlož, a
sotva hrbol.. hladký, lesklý, žemlově hnědavý, v stáří jakoby špendlí-
kem propíchaný, na okr. v mládí hedváb, bělavý a za okr. s tmavou
hnědou páskou, slabě hygrof., za sucha bledě žemlový. Tř. dl., dole
mírně ztluštělý, asi i cm ti., často prohnutý, jemně bělavě hedváb,
vlákn., dole botkou útlou obalený. Kortina sporá, bělavá. na tř. záhy
mizící. L dosti prořídlé, šir., široce přirostlé, sotva vykroj., nejprv
bělavě hlínové, pak skořicové s bílým ostřím. Duž. špinavě bělavá,
mírná, slabě aromatická. \^'tr. ellipt., k basi velmi stáž., veliké,

II — 13 n.

y hustých koloniích, ano i v trsech v lesích všeho druhu, hlavně v březi-
nách, 8 — o. U Mnichovic, Kocerad, Benešova, Jílového, Říčan dosti hojné.

T. urbica Fr. 1821. T. městská. Předešlé velmi podobná. Kl. 4 až
8 cm, tupě zvoncov., bělavě žemlový, často bílým vlášením jemně
na povrchu potažený, velice hygrof., za vlhka centricky a radiálně
usychající. Tř. dl., dole sotva ztluštělý, i cm ti., bíle vláknitý, s málo
znatelnou velovou páskou. L. husté, tenké, šir., nejprv bělavě žem-
lové, pak světle rezavé, šir. připojené, slabě vykrojené. Výtr. tupě
ellipt.. 7 — 8 /».

Vždy mimo les v trávě na lukách, podle křoví a vrb sem tam dosti roz-
šířená. 8 — 10.

T. licinipes Fr. 1838. T. vláknonohá. Kl. 4 — 8 cm. tupě zvoncov.,
pak tupě sklen., ,? širokým, nízkým hrbolem, lysý, neslizký, smutně
šedohnědý, uprostřed tmavší, hygrof., na okr. ostrý, tenký, bledavý
a často vlnitý. Tř. delší pr. kl., asi i cm ti., k basi zvolna napuchlý,
špinavě hnědý, ale bíle mrtnatě vláknitý, se zřetelnou bílou páskou

456

uprostřed. L. nejprv blcdč hlíiwrc, pak špinavě skořicové, úzce vy-
kroj., trochu sbihavé, na ostří bledé a coiibkaté. Kortina bledá.
Výtr. ellipt., 8 — 9 <«.

Ve vlhkých mechatinách jehhčnat., pohorských lesů. U Habru a Aluka-
řova v září 1914.

T. triformis Fr. 1838. T. trojtvárná. Kl. 4—8 cm, uprostřed tlustě
mas., nizce sklen., často nepravid. zprohýbaný, v mládí celý, pak
podle okr. bíle vlásenitý (jakoby ojíněný), hladký, lysý, hygrof., za
vlhka špinavě hnědý, za sucha špinavě kozový. Tř. zdélí pr. kl., asi
I cm ti., dole vřetenovitč ztluštělý a měchatý, bílý, s velmi vyvi-
nutou bílou botkou a páskou, s bohatou bílou kortinou, zanecháva-
jící na tř. vláknitý kroužek. L. híisté, úzké, tenké, nejprv bčlavé, pak
bledé žemlové až medové. Duž. bílá, s nádechem do fialová, ne-
vonná. Výtr. ellipt., bledě žluté, skoro hladké, 8 — 10 /<•

X trávě a mechu v starých jehličnat. lesích v okolí IMnichovic řídce, 8 — 9.
Strašíce, Zbirov.

T. biformís Fr. 1838. T. dvojtvárná. Kl. 4 — 8 cm, dosti mas., tupě
kuželov. zvoncov., kaštanové hnědý nebo okrově hnědý, lesklý,
hladký, sotva hygrof., jemně radiálně vlákn., na okr. zprohýbaný,
za sucha trhaný. Tř. málo delší pr. kl., i cm ti., válcov.. k basi sta-
žený, solidní, vláknitý, sz'étle krémový, lesklý, s bílým odstálým ve-
lovýni prstencem. L. dosti prořídlé, sir., tlusté, úzce vykrojené,
světle skořicové, na ostří bílé. Kortina sporá, světle krémová. Duž.
krémově okrová, mírná, slabě páchnoucí. Výtr. rezavé, krátce, skoro
kulatě ellipt., S //.

V smíšeném lese v Šárce v říjnu 1913 sbíral p. dr. Kavina, Jiloviště,
Karlštejn. — - Připomíná T. hinnulea, ale tř. jest bledší, dole zúžený, 1. svět-
lejší, výtr. méně kulaté a méně hygrof.

T. albipes sp. n. T. bélonohá. Alnohem g-racilnějši a menší než
před., jíž jest příbuzná. Kl. i\2 — 35^ cm, tence mas., tupě zvoncov.,
dlouho bělostným vláknivem potažený a bílou kortinou s tř. spo-
jený, pak rozlož., nehrbol., obyčejně rozpukaný, velmi hygrof., za
vlhka hnědý, za sucha špinavě kozový. Tř. tenký (3 — 4 mm), dole
neztluštělý, vždy zahnutý, bílý, vláknitý, s vysokou bílou botkou.
L. prořídlé, velmi šir., na bledším ostří zubaté, nejprv bledé, pak
skořicové. Výtr. ellipt., k basi šikmo stažené, nápadné velké, 12

až 14 V-

V lesích u Třeboně v srpnu 1915 sbíral Weinzettl.

T. quercetorum sp. n. T. dubová. Drobná, s bílým tř. a světle
žemlovým hrbolatým kl. Kl. 2 — 3 cm, tence mas., v mládí tupě ku-

30 ^57

žel(jv. /.voncdv., na okr. nezlomeny, pak nízce sklen, s vyniklým
hrholcm, často nepravid. a na okr, zprohýbaný, velmi hygfrof., za
vlhka rezavě hnědý, za sucha světle žemlový až hělavý, v inládí při-
fisklýni vlášením hedvábitý. Tř. vždy pokřivený, 3 — 5 mm ti., dole
neztliištělý, cistě bílý, hedváb, vláknitý, dole bělostnou botkou ob-
jatý, pevný, sotva dutý. L. nehusté, v mládí bledé, pak szctle šafrá-
nově žemlové, s bílým zubatým ostřím, neširoké. Duž. bělavá, bez

chuti a vůně. \"ytr. kulov. ellipt. až kulaté, maličké (5 — (> 11).

Jednotlivě nebo po 2 — 3 v světlých, starých i mladších dubinách ve Vídr-
holci u Jiren hojně, v květnu a červnu 1919. — Jest příbuz. před., ale již vý-
trus}' rozdílné.

T. brevípes ?p. n. T. krátkonohá. Drobná, hnědá, s krátkým tř.
Kl. 2 — 4 cm. nejprv nízce sklen., nikdy hrboL, nýbrž rovný a
v stáří na způsob ryzců skoro nálevkovitý, vždy nepravidelně zpro-
hýbaný, dosti tuhý, ač tence mas., hygrof., za vlhka kaštanově
hnědý (až skoro černavý), bez prosv. 1., hojně šedě vlásenitý, za
sucha světleji hnědý. Tř. kratší pr. kl., asi i citi ti., tuhý, dole ne-
ztluštělý. uvnitř hnědý, ale zevně bíle vláknitý, na basi s velovou
botkou. L. dosti husté, u tř. hluboce vykroj, a zde nejširší, nejprv
špinavě bělavé, pak okrové a bledé rezavé. Duž. hnědavá, nevonná.
Výtr. úzce ellipt., malinké, světle žlutavé, 6 — y n.

Xa suché, sluncem vypražené humosní zemi pod borovicemi, na jižním
úklonu vrchu »Hůr3-<' u Tehova v srpnu 1915 ve velikém množství. — Drob-
ností výtr. může porovnáván býti pouze s T. rigida, která jest ale docela různá.

P) Druhy menší.

T. caespitosa sp. n. T. trsnatá. Útlá, trsnatá. Kl. lYi — 2y2 cm,
tence mas., nejprv kuželov., pak rovně rozlož., s bradavkovitým
hrbolkem. hladký, lysý, lesklý, radiálně mělce nestejně rýhovaný,
velice hygrof., za vlhka červeně kaštanový s prosvitavými 1. do po-
lov, kl., za sucha žlutě okrový. Tř. předlouhý, tenký (i — 2 mm),
nejvýš křivolaký a vlnkatý, hedváb, lesklý, v dolejší třetině s bílou
velovou páskou, na basi bíle plstnatý. L. dosti husté, rezavě hnědé,
ti okr. nejširší, k tř. zvolna zúžené. Výtr. ellipt.. 6 — 7 .». Duž. žlu-
tavá, bez chuti a vůně.

V mechu a listí v listnatém háji u Kunic v září 1916.

T. crispa sp. n. T. kadeřavá. Kl. 2 — 3 cm. tence mas., velmi
hygrof., za vlhka oranžově hnědý, za sucha žlutě liškový, ozdobně
vlnitě zprohýbaný a tím kadeřavý, s malým hrbolkem, hladký, lysý.
Tř. velmi dlouhý, tenký (3 — 4 mm), křivolaký. jemně hedváb, vlák-

458

nitý, s bílou velovou páskou uprostřed a pod touto někdy ještě šu-
pinkatý, na basi bíle plstnatý. L. husté, tenké, u tř. hluboko vykro-
jené a široké, zubaté, světle rezavě žemlové. Výtr. žluté, ellipt.. 7
až 8 /'. Nevoní.

V mechu a listí v habrovém háji u Kunic, 9, 1916. — Jest podivuhodná
svým tv-arem kl., ale nevím, je-li to trvalým znakem. Rozhodně blíží se mnoho
před. druhu.

T. Bayeri sp. n. T. Baycrova. Drobná, vyznívající do barev žlu-
t3xh a červenohnědých. Kl. i — 3 cm, nízce sklen., pak rovně roz-
lož, a rovné ufatý, obyčejně s černohnědou bradavkou uprostřed,
pravid., tence mas., jemně radiálně vrásěitě zrnečkatý a na okr.
žlutě plstnat3% velmi hygrof., za vlhka kaštanově hnědý se sotva
prosv. 1., za sucha cihlově hnědý, mastně lesklý. Tř. dl., křivolaký,
všude stejně ti. {2 — 3 mm), za vlhka strakatě žlutě šupinatý a
páskovaný, za sucha žlutavě vláknitý. L. prořídlé, široce trojlirainié,
tlusté. Výtr. sytě žluté, mandlov., veliké, 10 — 13.". Nevoní.

\' lesních mechatinách u Mnichovic na podzim hojně. Lehce poznat :lný
druh.

T. flavosquamosa sp. n. T. žlutošupinná. Drobná, útlá, kl. 1 až
2>4 cm. tence mas., tupě zvoncov., s nízkým, tupým hrbolem. na
okr. široce mělce oddálené brázditý, velmi hygrof., za vlhka hnědý,
za sucha špinavě žemlový, celý hustě měkkými, drobnými, žlutými
šupinkami pokrytý. Tř. dl., stejně ti. (2 — 3 mm), křivolaký, hrubě
.slámožlutě vláknitý, žluté šupin katy neb i žlutě páskovaný. L. pro-
řidlé, šir. břich., tlusté, význačné příčně žilkované a na dně příčně
spojované, nejprv hlínově okrové, pak olivové hnědé. Výtr. po-
dlouhle ellipt., 8 — 10 ,a. Nevoní.

V suchém, teplém boru na Plecháči u Mnichov, pospolitě a skoro trsnatč.
9, 1916. T. flabella F^r. zdá se být příbuznou.

T. attenuata sp. n. T. zúžená. Tvar i velikost T. hemitricha. Kl.
■trvale kuželov., zašpičatělý, světle špinavě hnědý, radiálně vláknitý,
hygrof., bílými drobnými vločkami posetý, tence mas. Tř. málo
'delší pr. kl., nahoře 4 — 5 mm ti., odtud dolů zvolna velice ztenčený,
hedváb, vlákn., se slabým tonem naěervenale fialovým, ■ nad basí
s bílou velovou páskou, často mizivou. L. úzké, zprohýbané, často
vidlené a příčně spojované, v prvním mládí bledě ěervenavé, pak
světle žemlové. Výtr. bledě žluté, mandlov., 8 — 10 f. Hez zápachu.

V starých dubinách na opuce ve Hvězdě, 10, 1916. — Nevím, dělá-li pře-
chody k T. hemitricha.

459

d) Xcktcrá část aspoň v mládí fialová.

íc) Pruhy větší (přes s ^"'/- často s tř. (hic ztlitštčlýrn,
uprostřed uauuiocc i cm tlustý}ti.

T. íorva Fr. 1821. T. nevlídná. Kl. 5 — lo cm. kaštanové šedo-
hnědý s odstínem fialovým, sotva hygruí., často vláknitým po-
vlakem žíhaný, na ikr. v mládí bíle vlásenitý. ano i zbytky vela
trochu šnpinkatý. kuželov. zvoncov., pak rozlož, a široce hrbol.,
mas., s dlouho podvin. okr., za sucha velmi trhaný, lesklý. Tř. málo
delší pr. kl.. lYz — 2 cm ti., rovný, tuhý, válcov., dole neztluštělý,
hledě nafialovělý, uprostřed s velovou páskou a pod touto bledě
botkovitý, nahoře leskle hedváb. L. skořicově hnědé, lehlé, šir.,
tlusté, dosti prořídlé, úzce připojené. Duž. fialová, pak hnědavá,
silně sladce aromatická (po jodoformu). Výtr. podlouhle ellipt.,

8-9 ."•

Xa výslunných, travnatých místech- hlavně v lesích listnat. na podzim, ne-
hojně. U Mnichovic a Jevan, Třeboně, Strašíc, Jíren.

T. candicans sp. n. T. bělavá. Kl. 3 — 5 cm, slabě mas., tupě ku-
želov. zvoncov.. málo hygrof., hladký, lesklý, špinavě hnědavý až
okrov}-, s temně hnědým hrbolem, často rozpukaný, na okr. bíle
vlásenitý. na povrchu s roztroušenými velovými šupinkami. Tř.
sotva delší pr. kl., i cm ti., z nadmuté base nahoru zvolna ztenčený,
do poloviny bílou botkou obalený, nad páskou měkce vláknitý, bě-
lostný s ods-tínem lilákovým. L. nejprv bílé. pak žemlové s bílým
zubatým ostřím, kunečně skořicové, šir. břich., u tř. hluboce za-
oblené, tenké. Duž. bělostná s jemným odstínem fialovým, bez zá-
pachu. \\vtr. ellipt., 6 — 8 ,«.

\' jehlidnat. suchých lesích u ^Inichovic na podzim sem tam. Jisté z pří-
buz. T. torva

T. flavida sp. n. T. plavá. Menší, dosti mas., světle žlutožemlový.
Kl. 2y2 — 3VÍ cm, pravid.. nezprohýbaný. nízce sklen, a malounko
hrbolatý, hygrof.. za vlhka medový bez prosv. 1., za sucha bledé
žhitožcmlový, hladký, lysý, na okr. A'lákny velovými ověšený. Tř.
delší pr. kl.. sotva i cm ti., dole slabě ztluštělý. dosti křehký, bílý,
bíle vlákrí., bílou botkou a páskou opatřený, nahoře se. slabounkým
nádechem fialovým. L. husté, útlé, u tř. vykrojené, šir., nejprv bě-
lavé. pak i v stáří bledé žemlové. V^ýtr. krátce, často nestejnostranně
ellipt., bledé rezavé, hladké, 6 — 8 /i. Bez chuti a víme.

Jednotlivě ve hlubokém mechu v romantickém údolí lesním u A'odérad,
O, 1919. Jest příbuz. před., nápadná hladkým, bledě žemlovým kl. a bledými L

460

T. microspora sp. n. 7, drohnovýtriisná. Prostřední velik., hnědá.
Kl. 4 — 6 cm, uprostřed velmi mas., ploše sklen., dospělý špinavě
hnědý, tmavěji radiálně vlákn., sotva hygrof., za sucha šedavý s od-
stínem masově hnědavým, hladký, lesklý, záhy trhavý, na okr. vždy
dlouho se zbytky bčlavého vela. Tř. málo delší pr. kl., asi i cm ti.,
válcov., dole slabě ztluštělý, skoro vřetenovitý, hrubč vláknitý, špi-
navě bělavý, pak masově hnědavý, s velovou páskou uprostřed.
L. prořídlé, tlusté, nejprv hlínové, pak hncdé a černohnědě skvrnité,
u tř. hluboce vykrojené a zde nejširší, velmi šir. (i>2 cm) a k šířce
této poměrně krátké. Duž. v kl. špinavě bělavá, v tř. špinavě hnědá.
Výtr. malinké, široce ellipt.. k basi stažené. 5 — 6 fi.

V mechatině v smíšeném lese na Koženém vrchu u IMnicliovic v září 1915.
— Jest sice nenápadný druh, ale malinkými výtr. a širokými 1. dobře ch:i-
rakterisován. Také masově fialový ton celé houby jest význačný.

T. tremulina sp. n. T. osyková. Často po 2 — 3 trsnatá, dosti tlustě
mas., ale nevelká. Kl. 4 — 5 cm, tlustě mas., nejprv pravid. polo-
kulov. s podvin. okr., pak rozlož, nízce sklen., nehrbol., temně špi-
navě hnědý az černohnědý (smolový), k okr. hnědý a zde dlouho-
trvalým vláknivem bělavým lemovaný, málo hygrof. Tř. krátký,
i — 1 3^ cm ti., z širší base zvolna zúžený, s trvalým odstálým, moc-
ným, bílým prstenem a pod tímto bíle botkovitý, nad ním bíle vlák-
nitý se sotva zřetelným tonem fialovým. Duž. nejprv fialová, pak
okrová, celá base tř. v stáří skoro černá. L. nejvýš tlusté, u tř. w-
krojené, široce břich., velmi prořídlé, šedě hlínové, v prvním mládí
slabě fialové, pak brzo bělavě hlí>iové. Kortina bílá, velmi bohatá.
Voní sladce příjemně. Výtr. široce ellipt., sytě okrově hnědé, lo
až 12 ft.

V lesním humusu v os}'kovém porostu u Kunic, g, 19 19. Jest příbuzná
T. torva a candicans.

T. impennis Fr. 1838. T. špinavě hnědá. Často trsnatá. Kl. 3 až
5 cm, špinavě hnědavý, lysý, k okr. bíle vlásenitý, velmi mas., vehni
hygrof., suchý světle žemlový, ploše sklen., v mládí mohutným bí-
lým velem i s tř. obalený. Tř. velmi dl., asi i cm ti., dole zvolna
značně ztluštělý, bílý, vlákn., fialově naběhlý, nad prstencem
fialový, uprostřed bílým prstencem zdobený. Kortina bílá. L. pro-
řídlé, tlusté, šir. přirostlé, v mládí bledě fialové, pak ěervenavě
skořicové, často lehlé. Duž. špinavě bledá, v tř. nahoře fialová, bez
zápachu. Výtr. skoro kulov. ellipt., to — 12 ft.

V lesích 8 — 10. Pecny u Ondřejova, Jcvany. Chlumec n. C. (R), Kutná
Hora (Hej.). \'yobrazeni Cookovo dobře souhlasí, ale Rickenův popis neúplně.

T. evcrnia Fr. 1821. V. blankytná. Statná, celá krásné fialová.
Kl. 5 — 9 cm, kuželov. zvoncov., s dlouhým, na konci rovně uťatým
hrbolem, na okr. dlouho zlomený, v stáři vždy roztrhaný, dosti
mas., hladký, lysý, fialový, hygrof., za sucha žemlově hnědavý s bí-
lým vláknivem. Tř. velice dl., k dolcjšku ztenčený, někdy také
smáčkly, i — 2 cm ti., pevně elast. vláknitý, lesklý, holý, se slabou
páskou uprostřed, fialový. L. velmi a nestejné sir., tlusté a prořidlé,
u tř. vykrojené, nejprv fialové, pak hnědě skořicové. Duž. kl. na-
hnědlá, v tř. fialová, pronikavě ředkvičkou páchnoucí. Výtr. ellipt.
mandlov., sytě žluté, 10 — 11 /<•

V starých jehličnat. i listnat. lesích, hlavně ale v pohorských polohách.
8 — 9. Pecny u Ondřejova, Hůra u Tehova, Habr, Jevany, Strašíce, Písek. Jest
to překrásně zbarvená, zdaleka nápadná, velká houba.

T. Relsneri sp. n. T. Reisnerova. Značně přibuzná před., ale
menši. Kl. 4 — 5 cm, tupě zaobleně zvoncov., hladký, zvláště k okr.
bělavě vlásenitý, hygrof., za sucha šedohnědý, tence mas. Tř. sotva
dvakrát delši pr. kl., často zakřivený, dole mirně ztluštělý, hladce
vláknitý, dole s mizivou botkou, celý fialový. L. prořídlé, sir., tlusté,
široce přirostlé, skořicové, s fialovým velice rozhlodané zubatým
ostřím. Duž. fialová, slabě ředkvičkově páchnoucí. A^ýtr. mandlov.,
veliké, 12 — 15 i<.

V dubovém háji nad Chuchlí, v červenci 1916 sbíral p. ř. O. Reisner.
Sotva as totožná s před., ač jí velmi blízká.

T. scutulata Fr. 1821. T. štítkovitá. Prostřední velik., dosti kom-
paktní. Kl. 3^ — 4 cm, tupě zvoncov. sklen., hygrof., za vlhka hnědý,
za sucha šedavé čokoládový s odstínem fialovým, často rozpukaný,
dlouho pavučinatý. Tř. málo delší pr. kl., asi i cm ti., pevný, vál-
cov., dole sotva ztluštělý, hrubě vlákn., fialový, za sucha pobledlý,
,f mohutným bélavým prstencem uprostřed a pod tímto s četnými
šupinovitými kroužky. L. prořídlé, velmi sir. břich., skořicově hnědé,
s bílým ostřím, dosti tlusté. Výtr. šir. ellipt., na basi krátce stáž.,
10 — 12 ,M. Páchne ředkvičkou.

V listnat. lesích velmi vzácně. V dubinách u Chlumce n. C. (8, 1916.
Rigel.). Ricken praví, že 1. jsou úzké, ale vyobrazení Cookovo dobře naší houbě
odpovídá. Bataille ale ji spojuje s T. evernia, což asi není správné.

T. mirabilis sp. n. T. podivná. Trsnatá. Kl. 3 — 6 cm, tupě za-
obleně zvoncov., často smáčkly a nepravid. laločnatý, na okr. zlo-
mený, hladký, lysý, hygrof., za vlhka šedé olivový, za sucha kozově
žemlový, lesklý, k okr. tence mas. Tř. dlouhý, asi i cm ti., často po-
křivený, elast. pevný, útle vlákn., bledé lilákový, dole pak bledavý,

462

uprostřed s velovou páskou a pod touto dále krouškovité šiipiuafý,
nahoře rezavou kortinou peřestý. L. prořídlé, šir., u tř. hluboce vy-
krojené, dlouho fialové, pak rezavé, na ziíbaténi ostří helavé. Duž.
všude fialová, v stáří bílá, sladce vonná. Výtr. jedny malinké, jiné
převeliké, většinou kulatě vejčité, jiné protáhle klínovité až ellip--
tičné, ale všechny zvolna v stopku stačené, 5 — 15 /(.

V listnatém háji u Kunic v záři 1916. — Jest určité příbuzná obéma
před. Výtrusy svým utvářenim tak podivuhodné nejsou snad stavem mimo-
řáťhiým, neboť shledal jsem je tak na všech kusech, které jsem v lese sebral.

1'i) Druhy gracilní (sotva 5 cm), s tř. tenkým, dole ne-

ztluštélým.

T. flexipes Pers. 1801. T. namodralá. Maličký, fialový druh, se
zřetelnou basalní botkou. Kl. 2 — 3 cm, špičaté kučelov., tence mas.,
hygrof., v mládí celý obalen fialovou plstí, později s mnošstvím
šedých šíipinek, v stáří mizivých, na okr. trvale s pavučinatým vlá-
šením, konečně úplně hladký, v mládí slabé fialový, pak šedohné-
davý. Tř. tenký i(3 — 5 mm), asi dvakrát delší pr. kl., válcov., rovný,
fialový, pak bélavý s odstínem fialovým, na dolejšku se zřetelnou
botkou, nad touto leskle hedváb, vlákn. Kortína hojná. L. nejprv
nafialovělé, pak temně skořicově hnědé, s bledým ostřím, široké,
prořídlé, u tř. vykroj., dosti tlusté. Duž. fialová, pak hnědavá, silně
alkoholicky páchnoucí. Výtr. kulov. ellipt., sytě hnědé, 8 — Q /'.

V lesích jehličnat. všude dosti rozšířená, 8 — 10. Obyčejně pospolitě. Base
třeně i v stáří bývá obalena fialovým vlášením. U Kunic na lesním mokřadle
(v smrčině) nalezl jsem formu s kl. černým, jen při okr. černohnědým, s od-
stínem fialovým, pavučinatými šupinkami povlečeným, s 1. černohnědými se
světlým ostřím, tř. černohnědým se stříbřitými vlákny na povrchu (var. í/Zra/íMn.).

T. caespitosa sp. n. T. trsnatá. Trsnatá. Kl. i>^ — 2^.' cm. nejprv
tupě kuželov., pak rozlož, sklen, s tupým hrbolem, tence mas., pra-
vid., hygrof., za sucha osmahle nebo rezavě okrový, do šedava, za
vlhka tmavší, celý drobounkými mrtnatými šupinkami posetý a oby-
čejně radiálně tmavě skvrnitý. Tř. delší pr. kl.. 3 — 4 mm ti., dole
vždy značné napuchlý a v delší kořen prodloužený, celý bílý, jen
nahoře se sotva znatelným odstínem fialovým, nad prostředkem
s mocným bílým botkovým kroužkem, pod tímto bíle mrtnatě šu-
pinkatý. L. v mládí bledé krémové, v stáří bledé okrové, husté,
tenké, nepříliš šir., u tř. obloukovitě vykrojené a zde nejširší. Duž.
špinavě bledá, bez zápachu. Výtr. skoro kulaté, hustě bradavčité,
sytě okrově hnědé, 8 — y /?.

463

Xa zetlelém pařezu smrkovém v hustém trsu v údolí Zvánovickém, 9, 1919.
Jest pribuz. před-, dilem T. hemitricha. \'lá.šení na basi tř. jest bílé.

T. alopecura sp. n. T. liškovú. Trsnatá po 2 — 4, gracilní. Kl. i až
2 cm, nízce sklen., iichrboL, hladký, lysý, jen u okr. slabě bíle vláse-
nitý, lesklý, lískově žemlový, uprostřed tmavý, slabě hygrof., bez
prosv. 1. Tř. dlouhý, tenký (2 mm), rovný, tuhý, nahnčdlý, dole
bílou vatovitoií botkou obalený, nad touto bílými šupinkami stra-
katý. L. dosti husté, netlusté, nepříliš sir., na okr. sotva zubaté,
v mládí bledě lilákové, pak hlínově skořicové s lilákovým ostřím.
Bez zápachu. \'\ ir. bledě žluté, hladké, význačně mandlov., se šikmo
stáž. basí. 10 /«.

\' lese u Líbochoviček (Slánsko) na opukovém podkladu, 10, 1919 (Fchtnr.).
Podobá se sice T. flexipes, ale výtr. jsou docela rozdílné.

T. Casimiri sp. n. 7. Kazimírova. \'elikost i zjev T. flexipes. Kl.
2 — 4 cm, rovně rozlož., s vyniklým, tupým, tmavým hrbolem, tence
mas., velmi hygrof., za vlhka hnědý s prosv. 1., za sucha kozově še-
davý a nápadně hluboce hrubě hustě radiálně vrásčitě rýhovaný.
celý bíle vlásenitý, na okr. hustě pavučinatý. Tř. dvakrát delší pr.
kl., 3 — 5 mm ti, bledě fialový, hedváb, vlákn., dole velovými 2 — .;
páskami zdobený. L. prořidlé, šir. břich., úzce připojené, tenké,
bledě žemlové, s bílým ostřím, pak světle rezavé. Výtr. hnědé, ellipt.,
veliké, 10 — 14 ,". Bez zápachu.

^' habrovém háji na Boukalově stráni u Mnichovic 7. 1916 (ve společ-
nosti mého syna Kazimíra). Vráskování kl. jest nejvýš zvláštní a tím odlišuje
se tento druh ode všech Telamonií viibec.

T. Fechtneri sp. n. T. Fechtnerova. Alenší, žemlově hnědý, ostře
kuželovitý druh. Kl. 2 — ^V2 cm, ostře kuželov., dosti tlustě mas.,
hygrof., za vlhka hnědý s bílou hedváb, zónou při okr., za sucha
.světle žemlově rezavý, uprostřed tmavý, hladký, lysý. Tř. málo
delší pr. kl., rigidní, tvrdý, rovný, 3 — 10 mm ti., dole málo ztluštělý,
na povrchu bělavě plstnatě vláknitý, s bílou vysokou botkou, na basi
s fialovou plstí, také špička a kortina nafialovělé. L. šir., tlusté, pro-
řídlé, u tř. vykrojené, skořicové {nikdy fialové). Výtr. ellipt., 5 až
6 /(. Duž. žemlová, nevonná.

\' suchých, teplých smrčinách nad Radotínem v červnu 1919 (Fechtner).
Jest ovšem příbuz. T. flexipes, ale jest masitější, tužší, skoro nefialový, tř.
krátký a zvláště výtr. malé.

T. microcycla Fr. 1863. T. tmavohrbolná. Drobounká, gracilni,
s nádechem fialovým. Kl. 2 — 3 cm, nejprv špičatě kuželov., pak
rovně rozlož, se špičatým černohnědým hrbolem, hygrof., hladký,

464

lesklý, světle sed ave hnědavý neb trochu s nádechem fialovým, na
okr. v mládí úzce bělavě lemovaný, tence mas. Tř. dlouhý, časti:>
pokřivený, 2 — 3 mm ti., bělavý s nádechem fialovým, hedváb, lesklý,
nad dolejškem se zřetelnou páskou. L. nejprv žemlově bledé s více
méně silným nádechem fialovým, pak skořicové, prořídlé, poměrně
široké, břich., hlubokým úhlem vykroj, a trochu sbíhavé. Duž. špi-'
navě žemlová, s odstínem fialovým, bez vůně. Výtr. ellipt., 7 — 9 /*.

V mechu v dubině na Plecháči u Mnichovic a v Struhařovském háji
• hojně. 8 — 10. — Naše diagnosa jest sestavena dle originálů, Friesiiv popis se

poněkud odchyluje.

T. janíhipes Secr. 1838. T. modronohá. Velikost i zjev T. flexi-
pes, ale kl. živě hnědý, na okr. žlutohnědý, vlnitý a řasnatě radiálně
pruhovaný, hladký, hedváb, lesknavý, i — 2 cm š. Tř. 2 — 3 mm ti.,
hedváb, vlákn., jasně fialový, se zvláště velice vyvinutým, nálevko-
vitým, bilým prstencem. L. v mládí lilákové, ale l)rzo světle rezavé,
husté, útlé. Výtr. světle rezavé, ellipt., 6 — 7 /»

V mechu v staré smrčině mezi listnatým křovim u Kunic, 8, 19 16. —
Jest to úhledná houbička. Od T. flexipes se jistě liší, ale je-li totožná se
Secretanovým druhem (Švýcary), těžko říci. Autoři různě druh tento pojímají.

T. roseipes sp. n. T. červenonohá. Kl. 2 — 3>4 cm, kuželov. sklen.,
často s" malým hrbolem, tence mas., suchý, hygrof., za vlhka temně
hnědý, za sucha kozově nahnědlý s temnějším středem, nápadně
hustě radiálně vráskovaný, zvláště v mládí bledým vláknivem
hedváb. Tř, velmi dl., 4 — 8 mm ti., vždy křivolaký, často vlnkatý až
i dole s hlubokou brázdou, hedváb, vlákn., 0' jemným' odstíněni rů-
žovým a s duž. růžovou, s páskou uprostřed. L. prořídlé, tenké,
mělce u tř. vykroj., světle žemlově rezavé, s bílým zoubkatým
ostřím. Výtr. ellipt., 8 — 10 //. Páchne slabě ředkvičkou.

U Motol u Prahy sbíral v říjnu 1915 p. uč. Kašfur. — Určitě jeví vztahy
dílem k T. microcycla Fr., dílem k T. quadricolor Scoj)., ale se žádnou se dobře
neshoduje. Význačné jest bledě růžové zbarvení tř.

T. autumnalis sp. n. T. podzimní. Zjev a velik. docela jako
u T. flexipes, ale zbarvení jinaké. Kl. 2 — 3 cm, tence mas., trvale
zvoncov., .? nasazenou špičkou na temeni, hygrof., za vlhka hnědý,
mastně lesklý, se slabě prosv. 1. při okr., za sucha světle liškově re-
zavý, hladký, hedváb, žlutě vlákn. Tř. dl., rovný, dosti křehký, 3 až
4 mm ti., bíle hedváb, vlákn., světle fialový, uprostřed s kroužkem
botkovým. L. žlutě rezavé, n tř. hluboce vykroj., skoro trojhranné,
zubaté, prořídlé. Výtr. šir( ce ellipt., 10 — 12 //. Duž. v tř. živě čer-
veně fialová.

465

íi^O

u

"N

--^^

^ 2

J '

"I

^ -a I i !íí- I lil

)oíi

N.

ji^

r^>-Í

5

S^

/y

70

m

hí

'.I

/'*\

3

1

^0 1}

I

v/

CJbr. 7(^-

Obr. 76. I. Hydrocybe campanulata Vel., 2, H. subferruginea Eatsoh., 3. H.
acetosa Vel., 4. H. germana Fr., 5. H. umbonata \'el., O. H. striatula \'el.,
7. H. cypriaca Fr., 8. H. leonina Vel., 9. H. tortuosa Fr., 10. H. stňata Vel.

Vše slabé zmenš., vvtr. zvětš.

Na suchých, travnatých, výslunných pahorcích vždy mimo les a pozdě
na podzim (!). Jednotlivě, netrsnatá. Všeobecně u Mnichovic, u Radotina a
Chotče, nad Trójou.

T. ornata sp. n. T. izdohená. Velikost i tvar T. flexipes. Kl. 2 až
4 cm, tence mas., kuželov., pak zvoncov. 0' ostrým temně hnědvni
hrholcui, velmi hygrof., ■:a vlhka hnědý s prosv. /., za sucha trhaný,
Z' mládí bec: fialového odstínu. Tř. vehni dl., 4 — 8 mm ti., světle
hedváb, vlákn., na konci slabě nafialovělý, do poloviny četnými
ěcrvenorezavými kroužky a šupinami strakatý. L. husté, zúženě
přisedlé, tenké, nejprv fialově hlínové, pak smutně skořicové. Duž.
bělavá, v tř. k povrchu slabě fialová, nevonná. Výtr. ellipt., 7 — 8 ,».

Na pokraji starého smrkového lesa v mechu nad FIrusickou cihelnou
v zái^í 1915. Obyčejně ve velkých trsech. Jest krásný a snadno poznatelný ch-uh
z přibuz. T. flexipes.

T. rostrata sp. n. T. zohanitá. Drobná, fialová. Kl. 2 — 3 cm, z.von-
cov. kuželov., s dlouhým tupým, zobanem, tence rňas., hygrof., za
vlhka kaštanově hnědý, s odstínem fialovým, za sucha hnědý,
zvláště k okr. bíle pavitěinkatě šupinkatý. Tř. velmi dl. a tenkv
(2 — 3 mm), pevný, křivolaký, v dolejší části s bělavě fialovou ostře
kroužkovitou botkou, nad kroužkem krásně fialový, hedváb, lesklý,
rýhované vláknitý. L, sir., dosti husté, tenké, nejprv fialové, pak
špinavě žemlové, široce přirostlé a zřetelně sbihavé. Duž. hnědá, se
slabým zápachem. Výtr. ellipt., veliké, 11 — 12 //.

V zetlelém listí v habřině pod Myšlínem, 9, 1914. — Krásný, nápadný
druh, z přibuz. T. flexipes.

T. multisquamulosa sp. n. T. mnohošupinná. Malý, zoban itý, hnědý
druh. Kl. 2 — 3 cm, tence a křehce mas., dlouho kuželov. zvoncov.,
pak rozlož., ^ vyniklým temně hnědým zobanem, hygrof., za vlhka
živě hnědý s prosv. 1. při okr., za sucha špinavě hnědý, hedvál).
lesklý, dlouho na okr. s kortinovými cáry, s okr. blanitým lupeny
přesahujícím. Tř. velmi dl., tenký, stejně ti. (3 mm), nečistě bělavě
hedváb., hnědými, hojnými šupinkami po celé délce strakatý, na-
hoře modravě ocelový, na basi bíle vatovitě obalený. L. prořídlé,
tenké, hluboce u tř. vykrojené a úzce sbihavé, velmi široce břich.,
v mládí bledě žemlové, v stáří rezavé. Výtr. široce ellipt., lO/ř. Duž.
bledá, nevonná.

46?

Obr. 77-

Obr. 77. I. Hydrocybe decipiens Pers , 2. H. sericea Vel., 3. H. odorata \'el.,
4. H. candelaris Fr., 5. H. Cordae Vel., 6. H, naucoriaeformis Vel., 7. H.
unimoda Britz., 8. H. rigens Pers., 9. H. crassifolia Vel. — Vše slabě změnš.,

výtr. velmi zvětš.

V hlubokém, mokrém, rašelinníkem promíšeném mechu podle kraje smr-
kového lesa u Svojetic hojně, jednotlivě, 9, 1919. — Podivná houba, připomí-
nající T. rigida a T. albovariegata.

T. vernalis sp. n. T., jarní. Kl. 2 — 4 cm, nejprv kuzelov., pak
zvoncov. rozlož., více méně hrbolat}^, tence mas., hladký, velmi
hygrof., nejprv fialový, pak šedohnědý až kaštanový. Tř. tenký
(3 — 4 mm), 2 — 3krát delší pr. kl., celý fialový, nahoře bledší, hedvá-
bí fě vlákn., konečně šedavý, často pokroucený a vlnitě křivolaký,
ač do Ys bělavoiL botkou, na konci volně prstencovitě odstálou oba-
lený. L. prořídlé, okrově žlutavé, pak hnědé, široce 11 tř. vykrojené
a skoro sbíhavé, široké. Výtr. kidovité ellipt., 6 — 8 /'. Páchne roze-
mnuta trochu kysele.

Ve vlhkém listí a mechu jednotlivě v stínu lesním na vlhkých místech
časně s jara, od konce března do konce května všude dosti rozšířená. Hvězda,
Radotín, Chuchle, Kosoř, Krč, Mnichovice, Slapy, Strašíce, Dobříš. Jílové. —
Lehce poznatelný druh po fialově naběhlém tř. a mohutné botce. Patří do pří-
buz. T. flexipes. který se objevuje až pozdě v letě. Také T. heterospora Bres.
mohla by býti porovnávána.

Hydrocybe Vr. Vodohlav. Obr. 76.. 77., 78.

Kl. vždy hygrofanní, ale nikoli slizký, vždy bez zřetelného vela
a botky (viz však H. armeniaca, Valentini a isabellina).

Celkem menší druhy, ano i velmi drobné, s tř. sotva kdy patrně
ztluštělým, spíše tence stopkovit>aTi, obyčejně se slabě vyvinutou kor-
tínou nebo i bez ní. Druhy namnoze si podobné a pro začátečníka
těžko stanovitelné. Nejlépe se poznává poslední skupina pro svou
hygrofannost. drobnost, hnědou barvu a tenký tř. bez vela a kortiny.

Zvlášť charakteristické druhy jsou: H. colus, crassiiolia, cande-
laris, sordida, armeniaca, odorata, subferruginea, sericea, decipiens,
rigens, scandens, Cordae, naucoriaeformis.

I. Velké druhy, se sloiiienýin neb podviii. okrajem.

a) Živě zbarvené, v odstínech hnědých neb červených,
cc) I\l. vesměs přes 4 cm z) pr. široký.
* Tř. na basi kulovitě napuchlý, živě rumělkový.

H. colus Fr. 1838. V. rumělkový. Velký, krásný druh. Kl. 4 až
7 cm, tupě zvoncov., tlustě mas., pak rozlož., s širokým hrbolem,

469

•Stiimiai^

t

/

n

/

j

/-.

<r:

r::>

3

O

<Qjf^-?C

Obr. 78.

Obr. 78. I. Hydrocybe minima Vel., 2. H. saniosa Fr., 3. H. diluta Pers.,
4. H. Valentini \'el., 5. H. nigricans Vel., 6. H. scandens Fr., 7. H. albi-
caulis \'el., 8. H. macrospora \'el., 9. H. acuta Fr., 10. H. reticulata \'e!.,
v přir. vel., průřez, zvětš. výtr. a kl. ze spoda, 11. H. Junghuhnii Fr., 12. H.
galeraeformis Vel. — \'še slabě zmenš., výtr. velice zvětš.

velmi hygrof., za vlhka červenohnědý, hladký, lesklý, na okr. dlouho
bíle vlásenitý. Tř. asi i cm ti., značně dl., na basi velmi hlícozňfě
napuchlý a ::de ohnivě i s kořínky runiělkově zbarvený, nahoře hně-
davý, podél hrubě hnědě a bíle strakatě vláknitý, elast. solidní, bez
kortiny a kroužku. L. dosti husté, tlusté, široce přirostlé, červeno-
hnědé, pak skořicově hnědé s bílým ostřím. Duž. bez zápachu. Výtr.
šir. ellipt., nestejnostranně k basi stáž., 10 /», cyst. na ostří četné,
neveliké, hruškovité.

V listnat. lesích vzácně. U Chlumce n. C. (R), nad Chuchlí (R), zde od-
růda s tř. nahoře i uvnitř slabě fialovvm. Xěkdv bývá také trsnatý.

^ ^

Tř. na basi kulovitě uenapiichlý, nezbarvený.

H. angulosa Fr. 1838. V. podvinutý. Kl. 4 — 6 cm, dosti kom-
paktní, oble sklen., ^ okr. silně a dlouho podvin., hygrof., za vlhka
živě rezavě žemlový, za sucha bělavě žemlový, hladký, lesklý, ra-
diálně vlákn. Tř. asi i cm ti., dole zvolna ztluštělý, hladký, lysý,
bělavě žemlový, uvnitř bělavě krémový. L. živě pleťově žemlové,
dosti husté a šir., tenké, na ostří trochu zoubkaté, pak rezavé. Duž.
v kl. bělavá, nevonná. Výtr. žluté, kulov., 6 — 7 ft.

V listnat. háji u Kunic, 9, 1916. Přichází prý také v listnáčích. ť>arva
kl. jde trochu do živě cihlová, nápadná jest radiální vláknitost kl.

H. Hedrychií sp. n. V-. Hedrychúv. Statná, velká, hnědá houba.
Kl. 4 — 10 cm, uprostřed tlustě mas., ploše sklen., s šir. tupým
hrbolem, hygrof., hnědý, uprostřed temně kaštanový, hladký, ne-
lesklý, neslizký, podle celého okr. široce bíle vlásenitý. Tř. dl., asi
I cm ti., dole zvolna ztluštělý, bez botky, zevně bělavě hladce vlákn.,
^ prosvitavou masově hnědavou duž., pomačkáním hnědnoucí.
L. nápadně šir. a velice prořídlé, ale tenké, š-edavě skořicové (bez
světlého ostří), hlubokým úhlem vykroj., pomačkáním neměnlivé.
Duž. špinavě bledá, bez zápachu. Výtr. ellipt., 12 — 16 .".

V listnat. hájích u Karlštejna (vápno) v červenci 1916 sbíral p. insp.
Hedrych. _ Jest příbuzná H. uracea, ale nečerná.

H. Montis albi sp. n. J\ bělohorský. Kl. 4 — 7 cm, tupě zvoncov.,
tlustě mas., široce hrbol., hygrof., za vlhka šedohnědý, hladký,

471

ItiuIviHy. Iťshlý. lui okr. krátce prňsvitiič čárkovaný (prosv. 1.)
ti luulvóh. hlcdř )iirtnaiý. Tř. málo delší pr. kl.. 4 — 10 mm ti., stejně
ti. neb i dole ztenčený, vláknitě hladký, :;cvně i uvnitř hledavý, dole
pomačkánim temně hnédnoncí, bez prstence a kortiny. L. dosti pro-
řiillé, dosti sir., široce připojené, ale nesbíhavé, šedé tmavě skoři-
cové, útle cubaté. Diiž. špinavě hnědavá se zvláštním zápachem.
\'vtr. ellipt.. 8—10 /■..

\ dubinách ve Hvězdě, začátkem června 1916. — Jest příbuzná li. rubn-
cosa a H. candciaris a H. irregularis Fr. Význačná jest hedvábitě lesklým kl.
a *mutné šedi^hnědými, zubatými 1.

n. crassiiolla >p. n. /'. thistohipenný. Dosti statný, špinavě hnědý.
Kl. 4 — 8 cm, rozlož., kuželov. hrbolatý, tlustě mas., na tenkém okr.
zlomený, málo hygrof., za vlhka kaštanové hnědý (bez prosv. 1.), za
sucha kozové hnědý, hedváb, vlákn., někdy také drobně propíchaný,
lesklý. Tř. delší pr. kl., asi i cm ti., dole zvolna značně napuchlý a
i kořenující, elast. měchovitý, špinavě nahnědlý, dole v stáří skoro
černý, leskle útle vlákn., bez vela a kroužku, nahoře bledý. Kortina
bledě špinavá. L. velmi prořidlé, velmi šir., tlusté, u tř. široce vy-
kroj., nejprv olivově hnědé, pak červenohnědě skořicové se světlým
ostřím a bledavě poprášené. Duž. špinavá, v tř. hnědá, ostře pách-
noucí. \'ýtr. veliké, vejéitě ellipt., i2> — 16 n. KL, tř. i 1. pomačkáním
černají a celá houba v stáří zčerná.

\' listnatém háji u Struhařova, u Hrusic, v hájích u Karlštejna a Roblína
velmi hojně. 6 — 8. Jest příbuzná H. illumina Fr., dílem H. subferruginea B.,
dílen: H. uracea Fr., ode všech se ale liší hrubými, šir., tlustými, řídkými 1.
a velikými výtr.

H. Rigelliae sp. n. /'. Rigellové. Kl. 4 — 6 cm., tupě zvoncov. sklen.,

s nízkým, tupým, šiř. hrbolem, hladký, lysý, hygrof., za vlhka re-

barborově hnědý, za sucha žlutavě hnědý, k okr. světle vlásenitý a

liridié mčlce rýhov., na temeni temně kaštanový. Tř. dl., asi i cm ti.,

velmi tvrdý, hladký", dole temně kaštanový, uprostřed rebarborově

hnědý, nahoře žlutohnědý, uvnitř rebarborový, s centrální bledší

duž. L. velmi šir. a prořídlé, u tř. hluboce vykroj, a trochu sbíhavé,

nemnoho ti., zářivé světle červenohnědě. \'ýtr. vejčitoellipt., 7 — 8 .«.

Páchne silně ředkvičkou.

'*' bučinách u Chlumce n. C. 8, 1916 (Rigellcvá). Jest příbuzná H. ba-
laustiua Fr.

H. striata sp. n. J'. pruhovaný. Statný, masitý, kaštanový. Kl.
4 — 8 cm. sklen, rozbiž. s tup<Tn vyniklým hrbolem, hygrof., kašta-
vové hnědý, jen při samém okr. s prosv. 1., za sucha osmahle hné-

472

davy, na okr. světleji vlásenitý, celý jemné husté radiálně vráskovitě
čárkovaný. Tř. velmi dl., dolů zvolna ztluštělý, asi i cm ti., záliy
méchatč elast., hrubě bělavě vláknitý, kaštanově hnědý, ano i na-
hoře masové peřestý, dole bělavě plstnatý, nečernavý, bez botky.
L. velmi šir., u tř. nejširší, prořídlé, nemnobo ti., hnědé okrové, pak
temné kaštanové hnědé. Výtr. kulov. ellipt., veliké, šedé tmavo-
hnědé, lO 12 II.

V mechu v starém jedlovém lese na Hůře u Tehova, 8, 1916. Význačný
druh z příbuz. H. irregularis Fr.

H. rubricosa Fr. 1838. V. kaštanové hnědý. Kl. 4 — 9 cm, :^avnatě
mas., ploše rozlož., s šir. nízkým hrbolem, velmi hygrof.. za vlhka
kaštanové hnědý, za sucha lískově žemlový, hladký, lysý, při okr.
se zbytky kortiny. Tř. 5 — 10 mm ti., zdélí pr. kl., dolů mírně
ztluštělý, hnědavý, vláknitý a na povrchu hojně kroužkovitě mrí-
natý, pomačkáním jako 1. a diiš. černající. L. rezavě hnědé, tenké,
šir., široce přirostlé. Duž. hnědá, sladce slabě aromatická. Výtr.
skoro kulaté, 7 — 8 1^1.

X jeliličnat. lesích vzácně, vždy v bohatých koloniích. Na teplé západní
stráni borem a modřínem porostlé u Mnichovic, 11, 1914.

H. compacta sp. n. V. kompaktní. Statný, tvrdě kompaktní, Phleg-
macia připomínající. Kl. 5 — 8 cm, uprostřed tlustě mas. (lYi cm),
ale k okr. rychle ztenčený, oble šir. hrbolatý, pravid., hygrof., za
vlhka špinavé šedohnědý, za sucha šedě okrový, hladký, lesklý,
jakoby hedváb., na okr. pomačkáním červenohnědý. Tř. zdélí pr. kl.,
I cm ti., dole zvolna někdy velmi značně hlízovitě napuchlý (až
3 cm), tuhý, s botkou límcovitě okončenou, hnědý, hrubě hedváb,
vláknitý, pomačkáním červenohnědý. L. prořídlé, velice šir., méně
ti., břich., u tř. zaoblené, temné hnědé, pomačkáním černající. Duž.
bělošedá, slabě páchnoucí. Výtr. krátce široce ellipt., žlutohnědé,
malé, 5 — 6 u.

V starých borových lesích u Hrusic, 9, 1916; bučiny u Jevan. — Podivný
druh, soudím, že z příbuz. H. rubricosa.

H. conica sp. n. V. kušelovitý. Kl. 4 — 7 cm, tence mas., dlouho
kuželox'.. pak rozlož. .? dlouhým, velkým, tupýiit. Inič/iýin zobanem,
hiladký, lysý, skoro hedváb., radiálně hustě vrásčitý, hygrof., za
vlhka kaštanově hnědý, za sucha žemlově hnědavý, v mládí na okr.
světle vlásenitý. Tř. velice dl., stejně ti. (5 — 8 mm), bělavě hedváb,
vlákn., často potočený. Kortina záhy mizící. L. světle žemlové, pak
skořicové a hnědě skvrnité, husté, dosti tenké, na ostří trochu
zoubkaté, šir. přirostlé, mělce vykroj. Výtr. ellipt., y — 8//.

V starém jedlovém lese na Hůře u Tehova, v koloniích, 9, 1914.

31 . 4?B

H. patcriíítrmis l"r. iS^^S. I', iiasákiý. Kl. 4 — 5 cm, tupě zaobleně
zvoncov.. pak rozlož, s sir., nízkým hrbolem, velmi hys^rof.. za
\Ihka živě kastám )vč hnědý, za sucha žemlově hnědý s temným stře-
dem. Tř. velmi dl.. 5 — 8 mm ti., sotva dole ztluštělý, bledě špinavě
hnědý, bělavě hedváb, vlákn., pak hnědý, bez vela. L. dosti šir.,
husté, icuké, šir. připojené a skoro sbíhavé, nejprv světle žemlové,
pak skoro šafránové rezavé, na zubatém ostří bledé. Duž. špinavá,
bez zápachu. Výtr. ellipt.. 7 — 8 .".

\' listnat. i jehličnat. lesích vzácně. 8 — 9. Posud pouze v háji pod Stru-
h;rřnvem.

H. lacvispora sp. n. /'. liladkovýtrusný. •!<.]. 5 — 8 cm, dosti mas.,
rozlož, s vyniklým, tupým. šir. hrbolem, na okr. ostře zlomený a
kortinou leskle hedváb., hygrof., za vlhka nečisté okrové hnédý, bez
pros\-. 1., za sucha špinavé žemlové lvový, s tmavším středem, hladký,
lysý. Tř. (11.. dole zúžený, asi i cm ti., hrubé vláknité se trhající,
zevné nejvýš leskle hedváb, vlákn., lysý, bez kortiny a vela, nečisté
okrové hledavý. Kortina v mládí mocná, bílá. L. šir. břich., hustě,
u tř. vykroj., nejprv bledavě krémové, pak naolivovéle hnédavé. r»už.
nečistě bělavá. l^ez zápachu. \'ýtr. malé, mandlov., bledé nažloutlé,
hladké, 5 — 8 .".

Jednotlivé v lilubokém mechu na kraji sir.íšeného lesa u Hrusic. 9, 1919-
Zevnčjikeni připomíná Tel. hinnulea, ale nemá kroužku a má tenké, hlínové 1.
a jiné vytr. Také před. jest příbuz., ale dojista rozdílný.

H. jubarina Fr. 1838. V. lesklý. Kl. 4 — 5 cm. tupě hrbolatě
zvoncov., pravid.. tence mas., velmi hygrof., hladký, skoro hedváb,
lesklý, žlutavé skořicový, na okr. hedváb, žlutě lemovaný, za sucha
skoro žlutý, velmi lesklý. Tř. velmi dl., stejně ti. (4 — 6 mm), rovný,
elast. pevný, hedváb, vláknitý, bledé žlutavý, pak nahnědlý, v stáří
beze vší kortiny. L. nehusté, šafránové skořicové, se žlutým ostřím,
široké, široce vykroj, a zřetelné sbíhavé. Duž. žlutavě krémová, ne-
vonná. \'ýtr. tupě ellipt., c — y «.

V jehličnat. lesích u Mnichovic, Jevan a Říčan v srpnu dosti hojně. Ricken
praví, že jest nehygrot., o čemž jiní autoři se nezmiiíují.
(i) Klobouk nejvýš 4 cm z' pr. široký.
H. isabclliiia Batsch. 1783. V. isabellový. Drobný, kl. 3—4 cm.
v mládi kuželov. vejčitý, pak rozlož, a hrbolatý, hladk-ý, tence mas.,
medové žlutý, hedváb, lesklý, hygrof. Tř. dlouhý, dole neztluštělý,
rovný neb i pokřivený. 4—8 mm ti., žlutý, vláknitý. Kortina v mládí
citrónová. L. žluté, pak rezavé žluté, dosti prořídlé, šir.. nestejně
šir.. břichaté. Duž. žlutavá, ředkA'ičkou páchnoucí. \'ýtr. široce a
krátce ellipt.. lo — 1 1 ^.

474

A' lesích jehličnat. mezi mechem pospolitě. 8 — lo. U Radotína hojně,
Ondřejov. Mnichovice.

H. milvina Fr. 1838. V. světle žemlový. Kl. 3 — 5 cm, tupě zvoncov.,
pra\'id., často s malým, tupým hrbolem, tence mas., velmi hygrof.,
za vlhka temně olivově hnědý, s prosv. 1. při okr., za sucha světle
žemlový nebo hnědě lískový, hladký, skorO' lesklý, na okr. zvláště
v mládí j- hledě hedváb, vláknivem. Tř. sotva delší pr. kl, asi i cm
ti., tvrdý, pevný, hnědavý, hladký, bílými vlákny bělavý na povrchu,
dole mírně ztluštělý, na basi s bílou botko-u bez kroužku. L. prořídlé,
u tř. vykrojené a trochu sbíhavé, velmi široké, nejprv hledě okrové,
pak olivově hnědé. Duž. špinavě bledá, s odstínem olivovým, ne-
vonná. Výtr. nestejně veliké, ellipt., 7 — 1 í /•'.

\' trávě na vápencových pastvinách na kopcích u Radotína ve společnosti
žampionů daleko mimo les. 8 — 9. V bučinách u Jevan. Nemohu určitě říci, je-lí
Friesův druli totožný, ale blízce příbuzný s naší houbou jest jistě.

H. fuscoolivacea sp. n. J\ hnědě olivový. Velký, mas., kl. 5 — 10 cm,
z^•onoov. sklen., .s' tupým širokým, ěernohnědým hrbolem, hladký,
lysý, jen na velice ostrém okr. v mládí špinavě hedváb, vlákn., pak
podle okr. s i — 2 zónami, velmi hygrof., za vlhka temně hnědě oli-
vový, neslizký, s prosv. 1. při okr., za sucha špinavě dubově okrový
s hnědým temenem. Tř. pevný, massivní, nejméně i cm ti., dole
vždy velice napuchlý (až 2 cm), hrubě vlákn. a mrtnatý, nahoře
špinavý, dole šedě okrový. L. velmi prořídlé, šir., tlusté, břich., hlu-
boce u tř. vykroj., olivově hnědé, na ostří bělavé. Duž. šedě okrová,
skoro bez zápachu. Výtr. mandlov., hrubě bradavěité, 8 — 10 /'.

Jednotlivě v listnatém háji u Mirešovic (Mnichov.), 7, 1919. — Jest
zbarvením nápadná, velká houba, z příbuz. H. uracea Fr. a před., ale tyto obě
jsou menší, ona s velkými výtr., tato žlutě žemlová.

H. hygrophana sp. n. f'\ vodomilný. Menší, velmi hygrof., za
sucha žlutý. Kl. 3^ — 5 cm,, ploše sklen., tence mas., velmi hygrof.,
za vlhka kávově hnědý s útlým olivově žlutavým vlášenim, za sucha
žlutý, hladký, lysý, někdy propíchaný. Tř. bělavý s odstínem žlu-
tavým, asi I cm ti., dole sotva ztluštělý, sotva delší pr. kl., útle
leskle vlákn. L. nejprv olivově žlutavé, pak kaštanově hnědé, se žlu-
tavým útle vroubkovaným ostřím, prořídlé, tlusté, velmi šir. břich.,
k tř. zúžené. Duž. v kl. bledavá, slabě na vzduchu hnědnoucí, ne-
vonná. Výtr. mandlov., 7 — 8 /;.

V listnatých hájích (vápno) u Karlštejna v červenci 1916. — Jest nápadná
měněním barvy kl. za sucha. Jistě blízce příbuzná H. milvina.

H. leonina sp. n. V. lví. Kl. 3 — 4 cm, dosti tlustě a ztuha mas., za-
obleně zvoncov., pak rozlož, se sotva vyniklým širokým hrbolem,

475

s dlouho jKnlvin. okr., hladký, lysý, ^a sucha žemlové ucho lví barvy,
v mládí se světle vláknitým okr., za vlhka kaštanově hnědý, ale bez
prosv. 1. Tř. tuhý, krátký, asi i cm ti., dole mírně vřetenovitě ztlu-
štělý, útle hedváb, bíle vlákn., bez vela a kroužku. L. dosti prořídlé,
tenké, šir., širokým úhlem vykroj, a vždy trochu sbíhavé. na ble-
davém ostří trochu zubaté, v mládí olivově skořicové, v stáří světle
skořicové. Duž. špinavá, nevonná. Výtr. nápadně malé, bledoiince
žlutavé, podlouhle ellipt., 5 — 6 //.

V smíšeném lese u Hrusické cilielnj- v červenci 1916. — Jest příbuzný
H. milvina.

H. Valentini sp. n. F. Valentinův. Drobný, hnědý, trsnatý. Kl.
2 — 4 cm. tence mas., v mládí tupě zvoncov. jt okr. drobně řasnatým
a zlomeným, dlouho rezavou korťinou věněený, hladký, šedohnědý,
málo hy^rof. Tř. ze širší base nahoru zvolna ztenčený, hladký,
světle žlutošedavý, ,? několika bílými plstnatými páskami, na basi
také bíle plstnatý. L. světle skořicové, široce přirostlé, prořídlé.

\^ýtr. široce a krátce ellipt., 10 fi.

Na lesní písčité půdě mezi mechem u Třeboně v srpnu 1915 sbíral p. ř.
Valent. Weinzettl. — Jest sice dobře charakterisován, ale nevím ani, kam by
měl býti blíže zařaděn. Připomíná také r. Telamonia.

b) Třen bílý.

cc) Druhy velké i menší, kl. více méně hnědý, šedohnědý
neb žemlový za sucha bledý, tř. bez odstínu fialového.

H. candelaris Fr. 1838. r. parabolický. Největší druh. z této sekce,
hnědý, lysý. Kl. 5 — 10 cm, dlouho parabolický, pak rozlož, se šir.,
oblým hrbolem, uprostřed velmi mas., ale na okr. tenký a ostrý,
hygrof., za vlhka kaštanově hnědý, mastně lesklý, hladký, na okr.
s prosv. /., za sucha lískově žemlový a vynikle kruhatý, v mládí na
samém okr. bíle plstnatý. L. dosti husté, tenké, šir., obloukem na
tř. sbíhavé, světle okrově hnědé, v mládí bledé. Tř. pevný, válcov.,
na basi kořenovitě zúžený, hedváb, vlákn., dole hnědý, nahoře bě-
lavý, beze vší kortiny. Kort. v mládí sporá, bílá. Duž. hnědá, vod-
natá, bez zápachu. \'ýtr. ellipt., šikmo na basi stáž., 10.".

\ mechatinč na Plecháči u Mnichovic na podzim hojně co rok, v lesích
u Čelákovic a I^ysc, Budějovice (Šim.), Jílové (Mašek).

H. Poncae sp. n. V. Poncové. Kl. 5 — 8 cm, dosti mas., tupě
zvoncov. kuželov., se zlomeným okr., pak rozlož, a široce hrbol.,
velmi hygrof., za vlhka tmavě šedohnědý, za sucha světle šedoko-
žový, nejvýš hladký' a slizký, na okr. pak trhaný. Tř. poměrně tlustý,

476

pevný, pak dutý, i — 1>4 cm ti., často simičklý. hile přejemně hedváb,
vlaku., hladký, beze vsí kortin}'. dole trochu ztlustlý a kořenující.
L. hlínově hnědavé, sir. přirostlé, prořídlé, na ostří bílé. Duž. bledá,
v kl. sedává, bez zápachu. \'ýtr. nestejnostranně mandlov., 9 — it //.
V jehličnat. lesich u Opočna sltírala dr. Poncová v srpnu 1915. — Jest
příbuzný předešlému, ale zbarvením a hladkým kl. rozdílný.

H. sordida sp. n. V. špiiiavý. Kl. 2 — 6 cm. dosti tlusté mas., tupě
zvoncov. kuželov., ale sotva hrbol., někd)' na temeni přišpičatělý,
na okr. ostře zlomený a bílou kortinou vlásenitý, hladký, lysý, ale
neslizký, velmi hygrof., za vlhka špinavě hnědě hlínošedý, bez prosv.
1.. za sucha špinavě bledě okrový, až nažloutle okrový, na temeni
osmahlý, útle radiálně svraskalý, lesklý, na okr. častO' zprohýbaný.
Kortina bledá, hojná. Tř. sotva delši pr. kl., 4 — 10 mm ti., dole
sotva ztluštělý, vždy trochu zahnutý, pevný, na basi někdy kořeno-
vitě zúžený, vycpaný, hladký, špinavě bělavý, dole pomačkáním
hnědnouci, útle leskle vláknitý, s bledou duž. L. prořidlé, sir., tlusté,
u tř. široce vykrojené, nejprv bledě špinavé, pak smutně hlínově re-
zavé, s bílým ostřím. Výtr. zřetelně mandlov., rezavé, 8 — 10 .".
Duž. páchne silně sladce aromaticky.

v lesích hlavně jehličnat., ale také listnat. od časného jara (března) až
do konce května v nižších a středních polohách Cech všude velmi hojný. Bud
jednotlivě, ale také po 2 — 4 v trsech. Mění se značně velikostí, kl. dosahuje
někdy i 6 cm v pr. Bolkovy kroužek není nikdy vyvinut. Kl. mívá v stáří
okrajní zónu. Nemá nikdy ničeho fialového. Vůně jest vždy nápadná.

H. armeniaca Schaeff. 1770. V. meruňkový. Kl. 5 — 10 cm, mas.,
ploše sklen., široce tupě hrbolatý, hladký, lesklý, velmi hygrof., za
vlhka medově žemlový, na okr. bíle hedváb., za sucha bělavě kozový,
"trhaný. Tř. delši pr. kl., stejně tlustý (i cm), solidní, elast., brzo
dutý, hedváb, bíle vláknitý, s bílou kortinou, záhy mizící, na basi
s více méně zřetelnou botkou a prstencem. L. htisté, nejprv bledě
okrové, pak bledě skořicové. Duž. bělavá, mírná, houbově vonná.
Výtr. šir. ellipt., šikmo stáž., skorO' mandlov., 9 — 10 ,"•

\' jehličnat. lesích v letě a na podzim všude rozšířený dnili. Kl. má skoro
týž tvar a barvu jako opěnky.

H. radicans sp. n. f. kořenující. Rigidně mas., bledě kozový. Kl.
4 — 6 cm, tupě kuželov., pak rozlož, s nízkým, tupým hrb:>lem,
dlouho s tenkým, ostrým, bíle vlásenitým, zlomeným okr., hygrof.,
za vlhka smutně bledě okrový, se sotva prosv. 1. na samém okr., za
sucha bledě košový, hladký, ale matný, obyčejně silně excentrický.
Tř. málo delši pr. kl., asi i cm ti., rigidní, solidní, dole slabě ztlu-

47?

štčlý a t' (iíoiihý kořen protáhlý. bčlosUiě hladce hedváb., bez vela,
],. ílosti úzké. husté, ku tř. zvolna zúžené, nevykrojené, bledě okrové
rezavé, na ostří bílé. l^nž. nečistě bílá. nevonná. \^ýtr. význačně
luaiidlov., 8 — lo //.

Často v tr^ccli. \ suclič smrčiné v jc-liliči n Mj-šlina hojné, 7, i'ji>)- —
Jest i)řibuzná před., nie jinak zbarvená. Xemá nic /.lutého ani medového.

H. pulcherrima sp. n. V. překrásný. Kl. 2 — 4 cm, tupě zvoncov.
sklen., často nepravící., dosti tlustě mas., uiatný, velice hy^rof., za
vlhka i sucha zářivé oranžové cihlový, bez prosv. 1., na okr. bez vlá-
šení, na temeni jakoby jinovatkou nadechlý, na samém okr. s bílým
úzkým lemem. Tř. dvakrát delší pr. kl., 5 — 10 mm ti., čisté bílý,
dole vždy nápadné houbovité- mékký a bílou, matnou botkou obdaný.
].. sir., bledě žemlové. \^ýtr. kulov., bledé žlutavé, hladké, 5 — í) ,"■
Bez vůně.

V smrkovém lese u Říčan v říjnu 1919 sbíral Rohlena. — Jest překrásná
houba, myslím, že z příbuz. H. albicaulis. Také H. diluta bj- mohla býti po-
rovnávána.

H. albicaulis sp. n. F. bélonohý. JNIenší, hygrof. druh, s čistě
bílým tř. Kl. 2 — 4 cm, dosti mas., kuželov. zvoncov., pak rozlož.
.? tupým, často jemné vmáčklým hrbolem, v mládí na okr. značně
podvin.. silně hygrof., hladký, za vlhka žlutě žemlový, za sucha svě-
tlejší, ^- tmavou okraj)ií zónou, lesklý. Tř. sotva delší pr. kl.. asi
1 cm ti., sněhobílý, hladký, lysý, beze vší kortiny a botky, dolů
značně ztluštělý. Kortina v mládí sporá, bledá. L. prořídlé, při-
rostlé, sotva vykrojené, bledé, pak světle žemlové. Duž. světle žem-
lová, l)ez chuti a zápachu. \'ýtr. kulovité ellipt., 5 — 6 <».

\' holých, suchých smrčinách nad Radotínem v červnu 19 14, v bučinách
u Jevan v srpnu, n Habru, Roblína, Karlštejna. — Jest hygrof. centricky jako
opěnk}\ Xýznačná jest zářivá barva kl. Jest přibuz. H. armeniaca, ale menší
a V7x\\ bez vela. Také tvar výtr. jest pozoruhodný.

H. roblinensis sp. n. P'. roblínský. Drobný, kl. okrový, tř. čistě
bílý. Kl. j>i- — 3 cm. dosti mas., tupě kuželov. zvoncov., hladký,
skoro leskl v. na okr. zlomenv. hvg-rof.. za vlhka hnědv s odstínem
růžovým, za sucha okrový (beze vší žlutej. Tř. sotva delší pr. kl.,
sotva I cm ti., dole málo ztluštělý a vždy kořenující, pevný, tvrdý,
hladce útle vlákn.. čisté bílý. L. husté, tenké, světle bledé okrové,
v mládí bledé. Duž. bledá, l)ez vUně. \'ýtr. mandlov., světle
žluté, 10 .".

A' starém, smrkovém lese u Roblína na vápně, pospolitě, 7, 191 5. Jest
příbuzná H. crugata, ale daleko menší.

478

H. odorata sp. n. J\ z'oiiiiý. Zevnějšek a velikost a>i jakn u H.
armeniaca. KL 3 — O cm, tence mas., tnpe ku/.elov. zvnncov., ijak
rozlož., s nízkým hrbolem, se zlomeným okr., hygrof.. za vlhka še-
dohnědý s okr. bíle hedváb, a prosv. /., za sucha šedohělavý s tmav-
ším temenem nebo bělavě žemlo'V3% hladký, hedváb, lesklý, vhiy
s roztrhanou pokožkou (jako n Inocylie), na ostrém okr. \!nítě ka-
deřavý. Tř. o málo delší pr. kl., asi i cm ti., do-le sotva ztluštělý,
vždy v kořen prodloužený, tvrdý, pevný, hedváb, vláknitý, někdy
dole se zřetelnou botkou. L. nejvýš široké a velice prořídlé, vždy
některé vidlené, u tř. široce vykroj., nejprv hledě žemlové, pak hli-
nožlntavé. Duž. bílá. Výtr. kulaté, 8 — 9 />. \'oui silně příjemně jako
J^^iola odorata.

V starém, stoletém boru na Hiire u Tehova, 9, 1915, v lialiřinách pod
Striihařovem.

H. acetosa sp. n. í'. kyselý. J^ždy trsnatý. KI. 5 — 8 cm, kuželov.

zvoncov., tupý, ^' ostře zlomeným okr., pak rozlož., ,? kuželovitým

lirbol., tence mas., v mládí dlouho kortino^vou plstí potažený, slabě

hygrof., za vlhka světle okrově žlutavý, s málo prosv. 1. při okr., za

sucha bělaz'ě nažloutlý, v stáři význaěně hrubě radiálně vrásěitý. Tř.

velice dlouhý, asi i cm ti., hrubě leskle bělostně víěiknitý a také podél

se trhající, na basi dlouze ztenčený. L. u tř. zaol)lené, světle okrově

rezavé, na ostří bělavé, prořídlé a velmi šir., tlusté. Celá houba voní

silně ostře kysele. Výtr. žlutohnědé, vejČitoellipt., 8 — lo /'. Kortina

\' mládí sporá, rezavá. Duž. bledá, mírná.

\' starých listnatých lesích v polohách podhorských vzácně, 8 — o. Pod
Pecným u r)ndíejova, u Kunic, Slap, .Strašíc, Dobříše. — Jest výborně cha-
rakterisovaný a lehce poznatelný druh.

H. globispora sp. n. V. kulatovýtrusný. Kl. 3 — 5 cm. tence mas.,
kuželov., na temeni uťat}" neb i s nasazenou špičkou, .s- okr. široce
zlomeným, vždy kadeřavě vlnitým a kortinově mrtnatým, velmi
hygrof., za vlhka hnědý bez prosv. 1., za sucha žemloxý. Tř. dvakrát
delší pr. kl., vždy pokřivený, 4 — 5 mm ti., často smáčkly, k basí
zvolna ztenčený, čistě bílý, měkce nirtuafě vláknitý. L. šir. břich.,
husté, světle žemlově okrové, na bílém ostří zubaté, na i)loše ]>říčně
rugosní. \'ýtr. skoro kulaté, světle žluiě, malé, 5 — 6». Duž. bledá,

ostře silně páchnoucí.

Na kraji smrkového lesa n Struhařova v červenci 19 iC). — }vM příbuzný
dílem násled., dílem Pí. scandcns, ale od obou hned kulatými výtr. rozdílný.

H. umbonata sp. n. J\ pupkatý. Kl. 3 — 5 cm, tence mas., nejprv
kuželov.. pak rozlož., se zlomeným a i' ndádí bíle lemo-raným okr.,

479

<e střcí/iinu, rovné ufatým a vmáčklým neb i zobaiiitýiii lirholcin,
velice hygrof., za vlhka hnědý, za sucha leskle, hladce kozové žem-
lový, velice trhavý,- pn usychání radiálně strakatý. Tř. dl.. asi
1 cm ti., k basi zúžený, obyčejné smáčkly, mékce inéclioi'itý. bílý,
měkce vláknitý, ale nelesklý, bez kortiny a vela. L. nejprv světle
žemlově, pak skořicově, velmi .šir. bi^ich., na ostři bledši, prořidlě.
Diiž. bledá, kysele páchnoucí. \'ýtr. ellipt., 9 — 10 /(.

V starém smrkovém lese pod Pecnj'm, u Ondřejova, v trsech, 8, 1913. —
Jest přihuzny 11. arniciiiaca a H. erugata. Třeba ještě dále sledovati.

'i) Druhy z'esmés statnéjší, s napuchlými ti-.. :::a Z'lhka
s krásné kaštanovým, í:a sucha hnérlým neb žemlovým
kl. a s tř. někdy v mládí slabé nafialovélým.

H. dihita Pers. 1801. V. kaštanové červený. Kl. 5 — y cm, tupě
zvoncov., pak rozlož. ,s- širokým neb ufatým. hrboleui, se zlomoiým
neb velice podvin. ostrým, úzce bíle vlásenitým, kadeřavé laločnatým
okr., velmi hygrof., za vlhka krásné temné kaštanové červený neb
hnědý, mastně lesklý bez prosv. 1., za sucha si'étle éervenohnédý,
hladký, lysý, na temeni velmi tlustě mas., na okr. tenký. Tř. sotva
delši pr. kl., i3^ — 2 cm ti., dole slabě ztluštělý, pevný, soJidní. bílý,
leskle vláknitý, v mládí se sotva znatelným odstínem fialovým,
s bílou kortinou, sotva zanechávající kroužek. L. nejprv bledě žem-
lové, pak liškově žemlové, konečně skořicové, prořídlé, široce v} -
krojené, trochu sbíhavé, sir., ale nemnoho tlusté. Duž. sotva vonná.
Výtr. kulovité, 5 — 6.

\ yhradně v dubinách a hahřinácli, tak na l^lecháči a Boukalově stráni
u Mnichov., u Jevan, na Hůře u Tehova, habřiny u Kunic, Struhařova, Cern.
Kostelce. Jest krásná a lehce poznatelná houba. Tř. mivá často hlubokou brázdu.

H. erugata Weinm. 1836. V. podobný. Podobný a příbuzný ná-

sled. Kl. 4 — 8 cm, tupě zvoncov., pak rozlož, s nízkým, tu])ým

hrbolem, hladký, h'sý, na okr. dlouho bíle vlásenitý, z'elice hygrof.,

za \lhka žemlové svétle Iniédý, za sucha světle žemlový. Tř. sotva

delší pr. kl.. asi 1 cm ti., dole slabě ztluštělý, nečistě bílý, někdy se

slabounkým odstínem fialovým, hrubé vlaku, a vláknité se trhající.

K. dosti husté. šir.. nejprv bledé žemlové, pak rezavé, se světlým,

trochu vroubkovaným ostřím. Duž. liledá, bez chuti a vůně. Výtr.

světle žluté, ellipt., 8 — '.) ./.-.

\' smrčinách nad Menčicemi, v Potočinách u Mnichov., Strašíce. 8 — o.
Od FJ. subferrugin. se liší světlejším zbarvením kl.. nedostatkem fialové barvy,
m.éně ztluštělým tř. Rozhodně však jsou H. diluta, illumina, erugata, subťer-

480

ruginea, privigna a imbuta velice si příbuzný a snad jechiou některé z nich
musí padnouti. Bataille spojuje v jedno H. diluta a H. crugata, což s ohledem
na výtr. není možno.

H. subferruginea Batsch. 1783. V. kaštanový. Kl. 4 — t2 cm, vcd-
natě mas., nízce zvnncov. sklen., .y šir., nízkým, tupým Jirboleni a se
zlomeným, bíle vlásenitým okr., mastně hladký, hedváb, lesklý,
velmi hygrof., za vlhka červeně kaštanový, bez prosv. 1., za sucha
žlutě žemlový, v stáří na okr. vlnkatě brázditý. Tr. o málo delší ])r.
kl.. uprostřed 1 — 2 cm ti., k basi zvolna v hlízu tlustuu, měkce hou-
bovitou, nepravidelně hrbolatou ztluštělý, ěistě bílý, v mládí s ná-
dechem fialo'vým. I., husté, tenké, často lehlé, u tř. zúženě, vykroj,
a trochu sbíhavě, šir. břich., nejprv bledé okrové, pak jasné rezazh'.
Duž. bílá, v tř. s nádechem fialovým, se slabým, pryskyřicným aro-
mátem. Výtr. rezavě, šir. ellipt. mandlov., 8 — 10 /(.

V lesích jehličnat. nebo i v bučinách, hlavně v podhorských polohách vše-
obecně rozšířený, ač ne obecný, krásný druh. 8 — jo. U Habru, Jevan, nn .Sá-
zavě, Čer. Kostelec, StraŠice, Říčany. Tehov, Cckanice, Rožmitál, Šumava.
Někdy bývá i slabě botka na tř. naznačena.

H. ochraceoleonina sp. n. V. okrové žemlový. Zjev Tel. hinnulea.
Kl. 2 — 5 cm, široce zvoncov. sklen., tupý neb i s nasazenou bra-
davkou, hladký, lysý, skoro lesklý, pravid., na okr. s vlášením,
hygrof., za vlhka špinavě hnědý s trochu prosv. 1., za sucha 7'v-
značné okrové žemlový. Tř. ro^vný, dole neztluštělý, špinavě bílý,
sotva I cm ti., hrubé vlákn. a poděl se trhající, hladký, lesklý.
L. dosti hustě, u tř. mělce vykroj., šir., bledé okrové s bélavým,
skoro zoubkatým ostřím. Duž. bělavě okrová, nevonná. Výtr. světle

žlutě, ellipt., 7 — 8 /'.

V lesích u Habru a Jcvan rozšířený, 8 — 9. — Nemůže býti H. crugata,
s níž jsem ji dřivé stotožňoval. Třeba dále sledovati.

H. pseudoinoloraa sp. n. J\ veliký. Statný, veliký, mas. druh. Kl.
5 — 12 cm, pravid. sklen., s nízkým, šir., tupým hrbolem, v niláili
s okr. l)le(lě vlásenitým a lázce zlomieným, v stáří trochu vlnkalxní,
hygrof., za vlhka temné kaštanové hnědý (l)ez tonu fialov.), se slabě
prosv. 1. při okr., hladký, mastně lesklý, za sucha nečisté okrovv.
Tř. delší pr. kl., nahoře i cm ti., dole v napuchlou, až 3 eni v pr.
tlustou hlízu ztluštělý, velice tvrdý a pevný, nečisté okrové bledý
(bez tonu fialov.), hladce, útle vlákn. L. velice prořídlé, velice šir.
(až 2 cm) a tlusté, u tř. hlubokým úhlem vykrojené, temné šedě
okrově hnědé, s bledším ostřím, v stáři temně hnědě rezavé. Duž.
šedavé okrová, bez zápachu. A'ýtr. šir. mandlov., hrubě bradavc ,
12—14 //.

48V

\'ždy ve sir.rčináoh jednotlivě nebo i po 2 — 3 v trsech. V okolí (Jndře-

jcva, Jevan, Mnichovic, Ccrn. Kostelce, na Sázavě často v srpnu a září. Statný.

lehce poznatelnv druli, připomínající r. Inoloma. Patří do příbuz. H. subfer-

rupíinca, s nimž jej autoři bezpochyby matou. Od 11. subfer. se ale liší na
l>r\ni pniilcd.

H. privigna Fr. 1824. í '. pastorhový. Kl. 5 — 8 cm, tupé zvoncov..
s sir. hrljoleni, na okr. častd zprohýl)aný, uprostřed tlustě mas..
hyj,a-ot.. kaštanovč hnědý, mastně lesklý, hladký, za sucha hnědý,
často rozpukaný,' v mkidí na okr. bíle vlásenitý. Tř. sotva delší pr.
kl., I — lYz cm ti., dolů značně kyjovitě stlnštělý, elast. houbovitý.
bily, v mládí nahoře trochu fialově nadechlý, měkce vlákn., často
s vyvinutou bílou botkou a botkovou páskou. L. světle žemlové, pak
světle skořicové, s bílým ostřím. Kortina bílá. Duž. v kl. hnědavá,
v tř. špinavá, slabě aromatická. Výtr. 'ellipt., 8 — g n.

\ lesích všelio druhu nehojně. Pecny u Ondřejova, 8, 1915.

H. sericea sj!. n. V. hedvábný. \'eliký, mas., nachově černohnědý,
hedvábně lesklý. Kl. 3 — 7 cm, tlustě mas., dlouze tupě kuželov.
zvoncov., s velikým, tupým hrbolem a s okr. ostrým, d.)lů- sehnu-
tým, velmi hyj^roí., za vlhka tmavě kaštanový, silně hedvábně lesklý,
hladký, za sucha košově hnědavý. Tř. delší pr. kl.. nahoře i cm ti.,
dole zvolna silně napuchlý, bělavý, hrubě hnědě vláknitý, bez kor-
tiny a vela. L. velmi prořidlé, velmi tlusté, sir., hrubé, šir. přirostlé,
ale záhy utržené, nestejně šir., od tř. k okr. zvolna zúžené, nejprv
skořicové, pak špinavě temně hnědé. \'<tr. mandlov., 8 — 10 /». Duž.
špinavě žemlová, v liasi tř. skoro černá, nevonná. Celá houlia 7' stáří
zčerná jak úhel.

y listnatých hájích vzácně, 8 — 9. Xa Boukalově stráni u 2^1nicliuvic co
rok hojně. Kožený vrch u Ondřejova, Kutná Hora (Hejny). — Krásná a
lehce poznatelná houba. Vo barvě fialové není ani stopy. \ iz také černavý druh
H. crassifolia, jež jest hnědá a má menší výtr. a útle hladce vlákn. tř.

H. inflata sp. n. í'. nodmutý. Kompaktně mas., ale malý, kl. 3 až
5 cm, pravid. sklen., obyčejně s malým hrbolem, hladký, lysý,
v mládí na okr. bělavě hedváb., dosti hyg-roť., za vlhka černě kašta-
nový, za sucha hnědý s tonem kaštanovým. Tř. sotva delší pr. kl.,
nahoře asi i cm ti., dolů silně nadnuitě hlízovitě zthištělý (až 3V> cm
v pr.). konečně uvnitř dutý, pevný, na povrchu vláknitě špinavě bě-
lavý, l^ez kroužku, l)ez tonu fialového. Duž. špinavě bělavá, slabě
páchnoucí. L. v mládí bledé, pak hlínově rezavé, prořidlé, fhisté,
velmi široké, u tř. vykrojené, na ()stří bledé. \'ýtr. kulov. vejčité,
velké, 10 — 13 //.

482

Jednotlivě nebo po 2 — 3 v smrkovém lese na vápně u Rol)lína hojně
v květnu 1919. — Jest příbuzná H. subferruginea, firma Fr., privigna, ale
se žádnou se úplně neshoduje. Zvláště malými rozměry se ode všecli liší.

H. squamosomarginata sp. n. J\ lemovaný. Zjev Telam. hinnulea,
jen o něco menší. Kl. 4 — 5 cm, zvoiícov. sklen., na temeni vmáčklý,
na okr. zlomený, hygrof., za vlhka okroivě nahnědlý bez prosv. 1., za
sucha bledě okrcwý, radiálně Jiriibč riif^osní, holeni kraje se širokou
zónou jemnýeh odstálých plsfiiafých šupinek. Tř. mák) delší ])v. kl.,
8 — IQ mm ti., dole sotva ztluštělý, dosti tvrdý, pevný, čistě hily,
nahoře s nádechem fialovým, bez kroužku. T.. nejprv bledě pleťové,
pak hlínově okrové, velmi široce l)řich., velmi prořidlé, tenké, u tř.
zaoblené. Duž. bílá, slabě ředkvičko^vě páchnouc! . \'ýtr. široce
mandlov., žluté, mírně bradavkatě, 8 — 9 /'.

V starém borovém lese pod Koženým vrchem ve společnosti klouzků,
9, 1919. Jest příbuz. dílem H. subferrug., dílem H. imbuta. Zóna okrajní ne-
sestává z kortinových vláken, jak to u příbuz. druhů bv\á, nýbrž z plsfovitých
odstálých šupinek, jak to bývá u r. Dermocybe. Proto by se mohl také klásti
k tomuto rodu — ale jest hygrof.

c) í' mládí některá eást fialová.

H. imbuta Fr. 1838. V. zvlhlý. Kl. 3 — 5 cm, dosti pevně mas., za-
obleně sklen., sotva nízce hrbok, hladký, lysý, málo hygrof., za vlhka
hnědý, za sucha hledě žemlový, při okr. lilákově naběhlý a l)ledě
vlásenitý. Tř. bílý, ale dole i nahoře lilákově nadeehlý, uprostřed asi
I cm ti., dole slabě ztluštělý, hladký, lysý, bez vela. L. prořidlé, ve-
lice šir., břich., nejprv hledě lilákově, pak světle skořicově, se svě-
tlým ostřím. Duž. bílá, bez vůně a chuti. Výtr. rezavé, elllípt., 8 — 9,"-
y listnat. i jehličnat. lesích vzácně, 8, 1916. U Kunic, Struhařova. Často
trsnatý.

H. saturnina Fr. 1821. /'. sai umový. Menší druh, s ixlstínem
fialovým. Kl. 4 — 6 cm, zvoincov. rozlož., sotva tupě hrbol., na okr.
trhavý, tence anas., velmi hygrof., za vlhka temně až černě kašta-
nově hnědý s odstínem fialovým, za sucha světle hnědý, lesklý,
hladký, na okr. stříbřitě vláknitý. Tř. bledě fialový, hedváb, vlákn.
s mizivoiu kortinou, málo delší pr. kl., sotva i cm ti., dole sotva
ztluštělý. L. fialové, pak skořicově šedavé, tenké, prořídlé, neširoké,
mělce a málo vykroj., zřetelně sbihavé. Duž. v kl. i tř. fialová, silně
ředkvičkově páchnoucí. Výtr. mandlov., sytě medové, jemně bra-
diavč., 8 — 9 ft.

y listnat. lesích vzácně, často v trsech a koloniích. 5 — 10. IMecháč
u Mnich., Chuchelský háj, Hvězda (Zv), Karlštejn, Roblín. Ricken udává příliš
velké rozměry a praví, že nepáchne.

4«5

H. livor !•>. 1838. l\ šedé olivový. \'elikost a zjev Telam. himnil.,
ale jinak zbarvený. Kl. 4 — 6 cm, dosti mas., rozlož, tupě nízce
hrl)ol., hygrof., za vlhka šedě tmavohnědý, za sucha šedé olivové
hnědavý, hladký, lesklý, jemně zvláště k okr. bíle vláknitý. Tr. delší
pr. kl., asi i cm il., na basi skoro kulovitě ztluštělý a mocnou bílou
plstí obalený, pevný, hrubě vlákn. (strakatě), špinavě šedavý, na-
hoře lilákový, s duž. lilákovou. L. dosti husté, tenké, šir., u tř. široce
vykrojené, nejprv hledě okrové, pak skořicové, na zubatém osiří
bílé. Duž. v kl. špinavá, bez vůně. Výtr. vejčitokul., sytě žluté.
7 — 8 /'.

\' lesícli všeho druhu koleni jVInichovic dosti často (hlavně u Kunic),
8 — 9. Zbarvením jest dobře vj-značen, ale těžko říci, je-li Friesúv druh totožný,
když autor výtr. nepopsal. Také jiným autorům jest špatně znám.

H. cypriaca Fr. 1838. V. cyprický. Menší druh kaštanový, s od-
stínem fialovým. Kl. 3 — 5 cm, tupě kuželov. zvoncov., se zlomeným,
okr., pak rozlož, s nízkým, tupým hrbolem, kaštanové hnědý, velmi
hygrof., za sucha liškově hnědý, na ostrém okr. vlnitě řasnatý, bíle
vlásenitý. Tř. sotva delší pr. kl., asi i cm ti., stejnoměrně válcov.,
bělavě leskle vlákn., na basi bíle plstnatý, na konci nafialovělý, záhy
dutý. L. nejprv nečisté lilákové, pak rezavě hnědé, dosti husté,
tlusté, velmi šir., u tř. hluboce vykroj, a krátce sbíhavé. Duž. v tř.
fialová, pak ale jako v kl. špinavě hnědavá, ředkvičkou páchnoucí.
Výtv. tupé ellipt., 8 — g //.

Na Plecháči v říjnu 1915. — Jest ovšem blízce příbuz. H. saturnina, ale
není tak fialový a výtr. nejsou mandlov.

H. silurica sp. n. V. silurský. Kl. 3 — 4 cm, ztuha a tlustě mas., tupě

kuželov., se zlomeným okr., pak rozlož, s nízkým, tupým hrbol.,

velmi hygrof., za vlhka hnědý, za sucha světle dřevové hnědavý,

skoro hedváb, lesklý, zvláště mladší stříbřité ojíněný. Tř. málo delší

pr. kl., asi i cm ti., dole neztluštělý a vždy zahnutý, hladký, lysý,

útle vlákn., nejprv bílý se slabým tonem fialovým, pak nahnědle

osmahlý. L. husté, dosti úzké, u tř. vykrojené, nejprv nafialovělé,

pak rezavé šedě okrové. Duž. skoro bílá, bez zápachu. \"ýtr. ellipt.,

žluté, skoro hladké, 8 .«.

Jednotlivě, v habrovém háji na silurském vápenci u Chotče, 10, 1919. —
Jest příbuzný H. cypriaca, ale kl. jest světlejí zbarven, 1. užší, výtr. menší.
Kortina bílá.

H. tuberosa sp. n. V. hlíznatý. Kl. 5 — 7 cm, tu]>ě zvoncov., sotva
hrbol., se zlomeným, tenkým okr., hladký, lysý, hygrof., za vlhka
syté hnědý, k okr. bíle hedváb., za sucha žluté žemlový. Tř. zdélí

484

pr. kl., I cm ti., na basi velice tliistc hlízovité napuchlý, útle bíle
vláknitý, nahoře slabě fialový, uvnitř pěkně fialový, se zí-etelnou,
bílou botkoii. Dnž. bez vůně. Výtr. široce a krátce mandlov., 7 — 8 ,«.

V starých, suchých, smrkových lesích v mechu u Jevan, 7, 1916. — Náleží
do příbuz. H. saturnina, ale značně se od této liší. Snad také H. illepida
Brítz. z Bavor jest podobná.

H. tortuosa Fr. 1821. J\ zkroucený. Kl. 3 — 5 cm, tupě kuželov.,

pak kuželov. rozlož., často nepravid. zprobýbaný, ^ tupým, často

vmáčklým Jirbolem, velmi hygrof., za vlhka temně kaštanový, s útle

vlákn., bledým okr., za sucha čokoládově hnědavý, hladce hedváb.

lesklý, tence mas. Tř. velmi dl., 3—5 mm ti., stejně ti., skoro dutý,

vláknitě pokroucený, stříbřitě lesklý, zvláště v mládí ^ nádechem

fialovým. L. nejprv šedě hlínové, pak špinavě skořicové, tlusté,

křehké, dosti husté, šir. přirostlé, krátce sbíhavé, skoro břichaté.

Duž. slabě příjemně vonná. Výtr. bledě žluté, široce ellipt., 8 — 12 n.

Ve vlhké trávě v lesích jehlíčnat., pospolitě neb i v trsech. 8 — 9. \' Po-
točinách u Mnichov., Ondřejov, Říčany.

H. erythrína Fr. 1838. V nafialovělý. Kl. 3 — 4 cm, tence mas.,
tupě kuželov. zvoncov., hygrof., za vlhka temně kaštanově hnědý,
se slabě prosv. 1. u okr., se slabým fialovým odstínem, radiaině
jemně hedváb, vlákn., k okr. bělavý, často i radiaině rugosní, za
sucha šedě hnědavý, hladký. Tř. málo delší pr. kl., stejně ti. (3 až
5 mm), špinavě bělavý, hladký, útle vlákn., více méně fialově na-
běhlý, bez kroužku a botky. L. dosti prořídlé, šir. břich., příčně
vráskované, na dně příčně šebernaté, světle skořicové s bledým
ostřím. Bez vůně. Výtr. vejčitoellipt., až skoro kulaté, 8 — 12 /'.

V dubinách a habřinách vzácně. 5 — 9. U Chlumce n. C. (R), u Jiren co
rok, Čelákovice.

H. emargínata sp. n. V. vykrojený. Zjev asi Telam. hinnul. Kl.
3—5 cm, oble sklen., nehrbolatý, pravid., dosti mas., velmi hygrof.,
za vlhka sytě hnědý, za sucha červenavě žemlový, hladký, lysý, útle
slabě vlásenitý. Tř. dlouhý, asi i cm ti., vždy křivolaký a záhy dutě
měchatý, bledě žemlový, bíle hedváb, vláknitý, na konci bledě
fialový, často smáčkly nebo s hlubokou brázdou, bez kortiny a vela.
L. velmi šir. a prořídlé, bledě skořicově žemlové, pak červeně sko-
řicové, u tř. přehluboce vykrojené, skoro ušaté, odtud k okr. zvolna
zúžené. Duž. bledá, na řezu trochu hnědnoucí nebo červenající, slabě
ředkvičkou páchnoucí. Výtr. bledé, malé, kulaté, 5 — 6 /'.

V dubinách u Chlumce n. C. na opuce, 9, 1916 (Rigellová). Podivný druh
z příbuzenstva předešlého.

485

H. gcrmana Fr. i<S3.S. / '. nčiiiccký. (iracilní, hnědý druh. Kl. i až
2 cm, kuželov., v tupý zoban prodloužený, pak rozlož, a tupě hrbo-
latý, blanitě mas., hygrof., za vlhka hnědý s prosv. 1., za sucha šedě
hnědý až hlínový s temným hrbolem, hladký, hedváb, lesklý, dlouho
hlavně u kraje bílými pavučinkami potažený. Tř. předlouhý, tenký
(2 — 3 mm), světle hedváb, vláknitý, dole jakoby botkovitý neb i ble-
dý^mi šupinami posázený, lUákově nebo masové fialový. L. šir.
břich., prořídlé, šir. přirostlé, světle skořicové, na ostři bélavé. Duž.
špinavá, se slabým zápachem. \"ýtr. světle rezavé, mandlov.. trochu
bradavč.. 10 — 12 n.

V starj''ch dubinách u Chlumce n. C. (R), u Hrusické cihelny v jehličí
pod smrkem, ve vlhké trávě na Híire u Tchova, 8 — 9. — Lehce poznatelm' po
temně hlínově kaštanovém, hrbol. kl. a vždy fialovém tř.

H. muscosa sp. n. V. mechový. Kl. 2 — 3 cm, blanitě mas., tupé
kuželov. hrbolatý, úplně hladký a lysý, mastně lesklý, velmi hygrof.,
za vlhka temné hnédý s černým temenem, s prosv. 1. do "/•; a mimo
to u okr. hluboko rýhovaný, za sucha světle šedě kozový. Tř. dl.,
stejně ti. (2 — 3 mm), vlnkat}', hedvábné vláknitý, svétle fialový, dole
sem tam s malými šupinkami. L. prořídlé, velmi šir. břich., svétle
šedavé okrové, u tř. hluboce vykrojené. Výtr. kulovité, 5 — 7 .<'■

V hlubokém, vlhkém mechu na kraji smrkového lesa nad Hrusickou ci-
helnou u Mnich., 7, 1918. — Jest o něco statnější než před., jemuž jest příbuz.

lí. Drobně druhy, více méně hnědé, s okr. rovným, zjevu Galéry něho Naucorie,
od nicJiž se liší makroskopicky tliístýnii. prořídlými lupeny.

a) Klobouk vždy hladký, bez prosvit, lupenů.

ti. fasciata Fr. 1838. V. sašpiéaténý. Kl. 2 — 3 om, skoro blanitý,
hnědý, s červenohnědým hrbolem, často s rumélkovými vlákny v a
okr., hygrof., za sucha kozově žlutý, hedváb., kuželovitý, pak rozlož.
Tř. delší pr. kl., stejně ti. (2 — 4 mm), bledý, červené vlákn., skoro
rumélkový, často s rumélkovou basi, pak dutý. L. skořicově žluté,
pak temněji skořicové, úzké, husté, vykrojené. Duž. bez vůně. \'ýtr.
ellipt., 7— '; ,'/

JNlezi mechem v jehhč. lesich pospolitě, 8 — 10. Celkem velmi vzácně.
Ondřejov, Senohraby, Mnichovice.

H. saniosa Fr. 1821. ]\ přižloutlý. Kl. 2 — 4 cm, význačné ostře
kuželov., pak rozlož, s ostrým., kuželov. hrbolem, skořicové hnédý,
hedváb, lesklý, málo hygrof., za vlhka temnější (bez prosv. 1.), na
okr. bledě žemlově vlásenitý, tence mas. Tř. dl., vždy vln kafé křizo-
laký, hnédý, žlutavými vlákny potažený, 2 — 5 mm ti., hladký,

486

hedváb. L. prořídlé, u tř. hlulioce vykrojené, šir. břich., dosti tlubté,
rezavě skořicové. Duž. hnědá, bez zápachu. \\W. niandli)V.. lo
až 12 ft.

Na tra\nat.vch pahorcich ve formaci Racomitriuvé u Ainicbovic na podzim
hújnč co rok.

H. cystidifera sp. n. V. cystiJoiiosiiý. Kl. 2 — 3 cm, tence ale ztuha
mas., nízce sklen., s tupým, nízkým, černohnédýui hrbolem, se se-
hnutým a vlnkatýin okr., lysý, suchý, radiálně vrásčitý, slabě
liygTof. se sotva prosv. I. při okr., šedě hnědavý. Tř. delší pr. k!.,
3 m^m ti., tuhý, elast., solidní, křivolaký, hile hedváb, vlákn. L. dosti
prořídlé, tlustě mas., široce přirostlé, světle rezavé, na zubatém ostří
bílé. Výtr. podlouhle niaudlov., hladké, světle hnědé. Cyst. na osiří
hojné, velmi dl., nitovité neb sloupkovité, zaoblené nel) paličkovité,
často přehrádkou článkované.

Xa písčitých, světlých, lesních místech u Přelouče v srpnu 1Q19 sbírala
si. Fricova. Podivuhodná houbička, skoro Inocyby připomínající. \'ýtr. docela
?e podobají J. laccra. Patří do příbuz. před.

H. decipiens l-ers. 1801. V. zaniklý. Kl. 2 — 5 cm, tence mas.,
kuželov., pak rozlož., s ostrým nebo' tupým černohnědým hrbolem,
temně kaštanově hnědý, s prosv. 1., velmi hygrof., hladký, hedváb.
lesklý, k okr. bledší, v prvním mládí uzounce bíle lemovaný. Tř. dl.,
tenký (2 — 3 mm), pevný, křivolaký, bíle hladce vlákn., uvnitř s duž.
žluté rezavou. L. útlé, tenké, lehlé, u tř. velmi vykroj, a značně sbí-

havé, světle skořicově neb šafránově žluté. Výtr. elhpt., 8 — ; fi.

V jehlíčnat. lesích často v trsech a velmi pospolitě, hlavně na podzim
všude velmi hojný. Někdy na basi starých stromů tvoři mohutné trsy. Charak-
teristický tence mas. kloboukem, uprostřed černohnědě hrb-olkatým a ut ým,
bílým třeněm a bleiiými 1.

H. síriaíula sp. n. ['. proužkovaný. Kl. 2 — 4 cm, kuželov. rozh^iž.,
ostrým, dlouhým, černým zobanem okoněeiiý, dosti mas. a pevný,
velice hyg-rof., za vlhka teuině hnědý bez prosx'. 1., za sucha osmahle
světle huědý, na okr. velmi trhavý, na celém povrchu na způsob
Inocybe hustě jemně vláknitý. Tř. dl., pevný, tuhý, hnědý, ale na
povrchu hrubě bělavě vláknitý a huědými mrtuatými vlákny stra-
katý. L. dosti husté, šir. břich., nemnoho tlusté, hlíuově hnědé, pak
tmavohnědé. Duž. špinavě nahnědlá, bez zápachu. \'ýtr. mandlov.,
7 — 8 ,".

V jeiiličnat. lesích u Habru a Jevan spoře. o. ini6. Jest příbuzný li. sa-
niosa a íi. decipiens.

H. leucopus Bull. 1791. J\ bělonohý. Kl. 2 — 4 cm. tupě zvoncov.
kuželov., pak rozlož, a hrbol., tence mas., velmi hygrof., za vlhka

487

slcořicovč liiičííý, nečárkovaný, za sucha světle linědý, skoro lesklý,
často na okr. s bledými zbytky vela. Tř. dl., 3 — 5 mm ti., zevně
bíle vláknitý, uvnitř bledý, stejně ti., dosti tuhý. L. bledě skořicové,
nehusté, šir. břich., u tř. zaoblené, skoro volné. Duž. bledá, vodnatá,
slabého zápachu. Výtr. hnědavé, šir. ellipt.. 7 — H /'•

\' jehličnatých lesích mezi mechem. \' borech u Lysé, 6, 1914.
H. rigens Pers. 1801. I', tuhý. Kl. 2 — 4 cm, kuželov., pak rozlož.
a více méně tui>ě hrbol., velmi hygrof.. za vlhka sytě hnědý, s temně
prosv. 1., za sucha bíle žemlový, hladký, často trhaný, veLmi tence
mias., v mládí bíle hladce vlásenitý. Tř. tenký ,(2 — 5 mm), na basi
kořenovitč ztenčený, tuhý, bílý. L. prořídlé, tenké, bledé žemlové,
pak svétlc skořicové, široce přirostlé a u tř. vykroj. Duž. bledě žem-
lová. Kortina bílá, mizící. \ ýtr. krátce a široce ellipt.. bledě žlu-
tavé, b — 8 /'. Cách ne silné ostře kysele.

Jeden z ncjpozdnějších, podzimních druhů, až v listopadu v lesích je-
hličnatých vždy ve velkém množství se objevující. Také po 2 — 4 v trsech.
Po celých Čechách. Ricken falešné praví »geruchlos«.

H. nigricans sp, n. V. čcrnavý. Kl. i- — 3>4 cm, nejprv kuželov.
zvoncov., pak rozlož, a poněkud hrbol., tence mas., velmi hygrof.,
za vlhka temně kaštanové hnédý, za sucha paprskovitě strakatý,
pak skořicově hnědý, hladký, lesklý, trhaný, pomačkáním zároveň
i s 1. černající. Tř. málo delší pr. kl., 2 — 4 mm ti., hladký, bez
kroužku a kortin}', zevně špinavé vláknitý, uvnitř hnédý. L. velfiii
prořídlé, velmi ti., břichaté, u tř. zaoblené a úzce přirostlé, temné
červenohnédé, pak tmavě skořicové. Duž. hnědá, ředkvičkového zá-
pachu. Výtr. mandlov., 11 — 12 fi.

y písčitých borech u Lj-sé v Polabí rozšířen. 9, 1914.
H. lucorum sp. n. J\ hajní. Kl. 2 — 3 cm, tence mas., rozlož, s tu-
pým, nízkým lirlxjl., hladký, radiálně útle čárkovaný, podle okr.
přitiskle bíle hedváb., velmi hygrof., za vlhka šedohnědý, do polo-
viny s prosv. 1., za sucha šedavý. Tř. málo delší pr. kl., 2 — 3 mm
ti., zevně hedváb, bíle vlákn., pomačkáním JDiědnoucí a černající.
L. dosti prořídlé, tenké, nemnoho šir., břich., u tř. zúženě přisedlé,
hlínově okrové. A ýtr. vejčitoellípt., 8 — 9 <«. Duž. bez zápachu.

V teplém, světlém háji dubovém a habrovém na humuse mezi bylinami
u Roblína v červenci 1918. Jest příbuzná před.

H. unimoda Rritz. Diagn. W. J\ jedinečný. Kl. 3 — 6 cm, dosti
mas., tupě kuželov. zvoncov.. se sehnutým okr., pak rozlož, a široce
a tupě hrbol.. silně hedváb, lesklý, v mládí na okr. světle vlásenitý,
velmi hygrof., za vlhka sytě šedohnědý bez prosv. 1., za sucha ko-

4SS

žový, značně trhaný. Tř. asi zdélí pr. kl., 6 — ii nmi ti., válcov.,
všdy křivolaký, nerovný nebo i smáčkly, na samé basi zúřjcný,
hladce hustě vláknitý, špinavě bledý, uvnitř špinavě nahnědlý (ne-
černavý). L. prořídlé, u tř. široce vykrojené, tenké, velice sir. břich.,
v mládí hlínové, pak kávové hnědé. Duž. v kl. hnědá, ředkvičkově
páchnoucí. \ ýtr. široce nniiu/lov., ío — u /(.

V liabřině pod .Struhařovem pospolitě, v dubině na Plecháči. 7 — 8. Pěkně
charakterisovaíiý druh, z přibuz. H. nigricans Vel. a H. depressa Fr. l'()sud
znám z podhoří v Bavorsku.

b) Kl. nejvýš hygrof., aa vlhka s velmi prosz'. lupeny.
a) Lupeny hez cystid na ostří.

* Výtr. ellipt. nebo mandlovité.

H. scandens Fr. 1838. J'. čpavkový. Kl. 2—4 cm. kuželov.. pak
rozlož., nízce a tupě hrbolatý, křehký, tence a křehce mas., velice
hygrof., za vlhka světle hnědý neb medový, až přes polovinu kl.
s prosv. 1.. za sucha bělavě košový, hladk^^, skoro hedv. lesklý. Tř.
3 — 4 mm ti., k basi vždy ztenčený, pevný, bílý, hladký, hedvábitý,
s duž. bledě žlutavou, někdy pokřivený, bez kortiny. L. prořídlé,
široce přirostlé, ale brzo utržené, žlutavé, pak světle skořicové.
Výtr. bledě žluté, ellipt., k basi stáž., 10— 11 ft. Páchne pronikavé
jako kyselina dusičná.

V jehličnat. lesícli na podzim všude rozšířen, obyčejně ve velikém množství
jako nasetá, často trsnatá. Bafaille druh tento spojuje s násled.

H. obtusa Fr. 1821. V. tupý. Kl. 3 — 5 cm, zvoncov. kuželov., pak
rozlož, a tupě hrbol., tence, skoro blan. mas., v mládí na okr.
vlásen., se slabou, bílou kortinou, velice hygrof., za vlhka olivově
hnědavý, s prosv. 1. do polov, kl., za sucha šedě hnědavý, hladký,
hedvábně lesknavý, trhaný. Tř. značně dl., 3 — 5 mm ti., tuhý, hrbol-
katě nerovný, vláknité hedvábitě bíle lesklý, pak dutý. L. okrové,
pak skořicové, na ostří bíle brvité, úzce hluboko vykrojené, často
lehlé, dosti prořídlé, šir. břich. Duž. špinavě okrová, ředkvičkou
páchnoucí. Výtr. ellipt., 8 — lO .». jemně bradavč.

V Icí^ícii na podzim, méně hojně. Ondřejov, Mnichovice. _ IT Karlštejna
v červnu 1020 sbíral jsem formu vynikle tupě hrbol., s velmi daleko prosv. 1.,
s kl. za vlhka červenavě hnědavým, k temeni naolivovělým, za sucha špinavě
bělavým, s tř. dole trochu ztluštělým, 1. šafránově skořicovými, na ostří bíle
brvitýn-.i. Na ostří docela zřetelné, tlustě sloupkovité, tupé cystidy. Páchne
silně ]'edkvičkou.

H. fulvescens Fr. 1821. V. plavý. Příbuzný a podobný před., kamž
jej Quélet přímo klade. Jest menší, 2—3 cm, kl. vždy špičatě ku-

32

489

želov., za vilika šedě hnědavý s prosv. 1., za sucha hedvái>. bledě
žemlový. Tř. dole zthútélý, bíle vlákn., křehký. I., dosti husté,
u tř. šir. vykrojené, skoro volné, nejprv bledě okrové, pak šafrá-
nově rezavé, s bílým ostřím. Bud úplné hez zápachu nebo slabě
pryskyřičně vonný. Výtr. mandlov.. 8 — lo .".

Yzáy jednotlivě, ale v tlupách. V září pod Koženým vrchem na kraji sta-
rého jedlového lesu u Mnichovic každý rok.

H. finitima Britz. Diajrn. W . V. zakončený. Kl. 2>2^3VL' cm.
tence mas., dlouho kuželovitý s ostře zašpičatělým lirboleiu, pak
sklen, rozlož, s černohnědým, hrbolein, hyg^rof., za vlhka kaštan ovč
červenavý s prosv. 1.. za sucha šedé žlutohnedavý, hedváb, lesklý.
na povrchu s volnými jemnými vlásky. Tř. dl., 3 — 4 mm ti., dole
velmi ztluštělý a bilou plsti obalený, nahoře bíle hladce vlákn.
L. dosti husté, nepříliš šir., u tř. vykrojené, nejprv bledé, pak žlutě
šafránové, napřič hojně rugosní. \'ýtr. mandlov., 8 — io,ti. Bez
zápachu.

\ hlubokém mechu na kraji starého jedlového lesa pod Kožen. vrchem
u Mnichovic v září 1918. Znám posud z Bavor.

H. Joannis sp. n. ]\ svatojanský. Prostřední velikosti, nápadný
silnou hygrofanností a nachovou barvou kl. a 1. Kl. 2 — 3 cm. trvale
tupě kuželov., často zprohýbaný, uprostřed dosti mas., za vlhka
tmavě nachově hnědý, hedváb, lesklý, s prosv. 1. do polov, kl., za
sucha šedě kozový. Tř. dlouhý, 3 — 4 mm ti., často křivolaký, še-
davý, bělavými vlákny potažený, hladký, lysý, bez vel. kroužku,
dole pomačkáním skoro černající. L. prořídlé, nápadně nestejně
šir. a dl., tlusté, široce přisedlé, nejprv temně masově hnědonachové,
pak tmavohnědé. V ýtr. ellipt. na basi krátce šikmo stáž., 6 — 7 .».
Bez zápachu.

Ve světlé smrčině ve společnosti. Telam. majalis a Inocybe lacera u riru-
sické cihelny (Mnichov.) o sv. Janě 1918.

H. macrospora sp. n. ]\ vclkovýtriisný. Drobn}', útlý. medový.
Galéry připomínající dr. Kl. 2 — 3 cm, blanitě průsvitný, kuželov..
pak rozlož. ,? krátkým ostrým hrbolem, velmi hygrof.. za vlhka
medový, s prosv. 1. až k temenu, za sucha žemlový, hladký, lesklý,
radiálně pře jemně vrásčitý. Tř. dl., křivolaký, útlý (2 — 3 mm),
křehký, hladký, bez kortiny, zevně bíle hedváb., uvnitř hnědavý
s odstínem načervenalým. L. nejprv žemlové, pak světle skořicové,
tenké, dosti prořídlé, šir. břich., u tř. zaoblené. Duž. bledá, bez zá-
pachu. Výtr. eHipt., mandlov., převeliké, 12 — iň /(.

^' listnat. háji u Struhařova v říjnu 1914. Jest příbuzná H. acuta řr.
490

H. Junghuhiin Fr. 1838. V. Junghuhnův. Kl. 2 — 3 cm, útle mas..
kušelov. špičatý, velmi hygrof., za vlhka temně hnědý, s prosv. 1.,
za sucha světle kozově hnědý, vlálvny světlými protkaný, útle ra-
diálně vrásčitý. Tř. dl., křivolaký, štíhlý, 3 — 4 mm ti., hedváb,
leskle vlákn., bělavý, uvnitř rezavě hnědý, bez kortiny. L. okrově
sluté, pak skořicové se světlým, zubatým ostřím, dosti šir., u tř.
vykrojené, prořídlé. Duž. kl. tmavě hnědá, bez zápachu. Výtr. krátce
ellipt., 8 — 10 /'.

"\'e vlhkých mechatmách podhorských k-sů vzácně. Pecny u Ondřejova.
9, 1914-

H. campanulata sp. n. V. zvone ovitý. Gracilní, maličký, úplně Ga-
léře podobný. Kl. iVv — 2 cm, tence blanitý, trvale pravidelně svon-
cov. kušelov.. na temeni ostře hrotitý, hygrof., za vlhka kaštanový
s prosv. 1., za sucha ěervenohnědý, hladký, lysý. Tř. dl., teninký
(i — 2 mimj, křivolaký, hladký, lysý, leskle vlákn., dole hnědý, na-
lioře citrónově žlutý. L. prořídlé, úzké, úzce u tř. vykroj., tenké,
bledě žemlové, pak světle rezavé. Výtr. žluté, ellipt., 8 — 10 /».

y březinč n.id drahou u Mnichovic v trávě, 9, 1916. — Jest podivná hou-
bička. ,

H. graminícola sp. n. V. trávný. Jednotlivě, útlý, gracilní. Kl.
1V2 — '2^2 cm, tence mas., velmi křehký, záhy rozlož., nehrbol. spíše
pupkatě vmáčklý, velmi hygrof., za vlhka světle hnědý s velmi
prosv. ]., za sucha žeoilový, u kraje trochu rýhovaný a útle vrásčitý.
Tř. dlouhý, tenký (i — 2 mm), měkký, chabý, zevně i uvnitř bílý.
vln katy, beze vší kortiny. L. prořídlé, velmi šir. břich., šir. při-
rostlé, žlutě okrové. Výtr. veliké, mandlov., 12 — 14 ,«.

Yt vlhké trávě v starém boru na Hůře u Tehova, spoře. 8. 19 18. Je.st
příbuzná H. macrospora, ale tř. nápadně bílý, útlý a kl. nclirbulatý.

H. retículata sp. n. V. sitnatý. Gracilní, drobounký, hnědý. Kl.
I — 1>4 cm. záhy rovně rozlož., s maličkým hrbolkem na temeni,
tence mas., hladký, lysý, radiálně přeútle vrásčitý, velmi hygrof., za
vlhka kaštanově hnědý, do polov. kl. s prosv. 1., za sucha rezavě
nebo červenavě hnědý. Tř. tenký (i — 1V2 mm), dlouhý, rovný, dole
hnědý, nahoře šedavě okrový, hladký, lysý, bez kroužku a kortiny.
L. široké, břich., široce přirostlé, dosti prořídlé, hojně vidlené a
příčně spojované (skoro sítnaté), sytě červenohnědé. Výtr. ellipt.,
skoro mandlov., žlutohnědé, 8 /». Cyst. žádné.

V starých dubinách na holé zemi ve Hvězdě v listop. 1917 sbírala pí.
O. Zvěřinová. Jest příbuzná násled. Svými lupeny liší se ode všech Cortinariú
vůbec.

491

H. minima sp. n. / '. iicjnwiiší. Xejvýš drobný a gracilní, drobným
Naucoriím pcxlobný. Kl. 5 — 10 mm, tence mas., úplně hladký a lysý.
velmi liygrof., za vlhka kaštanově hnědý, za sucha žlutě žemlový,
do polov. kl. s prosv. 1.. se středním tupým hrholkem (spíše 1)ra-
davkou). kolem hrbolku kruhatě vmáčklý a často s i kruhem. Tr.
teninký (i — 1^ mm), stejně ti., křivolaký, hnědý, za sucha bělavě
vlákn., lysý. L. dosti husté, šir. břich., poměrně tlusté, nejprv světle
žemlové, pak rezavé, přičně žilkované, \\vtr. bledě žlutavé, ellipt.,
3 — ^^ ."■

Xa vfesovinné, vlhké, černé zemi v smrčinách u Struhařova spore. Jest
velice příbuzná H. acuta.

H. fascicularis sp. n. V. svazčitý. Drobná, tr sňatá. Kl. i — 2 cm,

dlouho ostře knšelov., pak rozlož, se špičatým hrholem, tence mas.,

velmi hygrof., za vlhka temně kaštanozý' s ěerným temenem,

hedváb, lesklý, hladký, s prosv. I. při okr. Tř. velmi dl., vždy velmi

vlnitě křivolaký, i — 2 mm ti., bledě medový, hedváb, bíle vláknitý.

L. prořidlé, žlutě rezavé, v mládí bělavé. šir. břich., u tř. hluboko

vykrojené. \"ýtr. světle žluté, hladké, podlouhle ellipt., 8 — to ».

Bez vůně.

Xa holé, písčité zemi mezi vřesem ve Vídrholci u Běchovic, 10, I9i9'
Jest příbuzná H. acuta Pers. Ani prstenec ani botka nejsou vj-vinuty.

H. atrocinerea sp. n. V. černě popelavý. Drobná, jedrbotlivě nebo

i po 2 — 3 trsnatá. Kl. i — 2 cm. tence mas., ale tuhý, tupě kuželov..

pak rozlož, a tupě hrbol., málo hygrof., za vlhka černošedý s málo

prosv. 1., na temeni černý, za sucha šedavý s černým temenem,

jakoby bíle ojíněný při okr., útle bíle hedváb, vlákn. Tř. delší pr.

kl., 2 — 3 mm ti., stejně ti., bíle hedváb, vlákn., vlnkatý, tuhý. L. pro-

řídlé, šir.. u tř. vykrojené, nejprve bělavé, pak bledě krémové. V^ýtr.

šir. ellipt., matné bradavč., sytě žluté, 7 — 8 ,u.

V suchých písčitých vřesovinách ve Vídrholci u Běchovic, 10, IQIQ- Ph"
huzná íT. acuta Pers. Xemá nic fialového.

** Výtr. vejčité až kidovité.

íi. maleolens sp. n. V. páchnoucí. Kl. 4 — 5 cm. tence mas., zvon-
cov. rozlož, s širokým, tupým hrbolem, hygrof.. za vlhka žemlově
světle okrový, se slabě prosv. 1., za sucha bělavě žemlový, celý
zvláště k okr. bílými měkkými šupinkami posetý (jakoby l^íle plst-
natý). Tř. dlouhý, válcov., 6 — 11 mm ti., k basi ztenčený, čistě bílý,
leskle, hladce vláknitý, s duž. bílou. L. velice prořídlé, šir. břichaté

492

a tlusté, u tř. širokým úhlem \\krujené, zřetelné sbíJiaz>é, světle
hnédé s bilým ostřím. Výtr. vejčitč aš kulovité ellipt., lo — 12 //.
Páchne velice silně a ostře kyselinou dusičnou.

V teplé dubině ji/.ní na Plecháči u Muichuvic, 7, ii)i6. — Lehce po/.natelny
po zápachu a měkké plsti na kl. Mastně žádnému druhu nepodobný.

H. detonsa Fr. 1874. V. ustřižený. Kl. 2 — 4 cm, velmi tence mas.,
tupě kuželov. sklen., sotva hrbolatý, často vlnitý, hladký, velice
hygrof., za vlhka žlutohnědý, s prosv. 1. do poloviny kl., za sucha
žlutě okrový, s duž. žlutavou. L. u tř. široce vykrojené, útlé, sir..
světle žemlově okrové. Tř. málo delší pr. kl., rovný, dole mírné
ztluštělý. asi 2 — 4 mm ti., hedváb, vláknitý, žlutohnědý, bez kortiny
a kroužku, lysý. Kortina v mládí bledá, sporá. Výtr. krátce široce
ellipt., 7 — 8 fi. Zápach nenápadný.

\ smrkovém lese nad Radotinem v červnu 1914. — Příbuzný H. scandens,
ale ji/, barvou a tupým kl. rozdílný.

!x. leguminosa sp. n. ]' . luskovifý. Zjev a velikost Galéra hypno-
rum, celá houba měkká, lehká. Kl. i — 2 cm, nejprve tiípé kuželov.,
s úzce ostře zlomeným okr., pak rozlož, s nízkým hrbolem, blanitě a
průsvitně mas., velice :hyg"rof., za vlhka živě medový s prosv. 1. do
polov, kl., za sucha bledě kozový, v mládí celý, později na okr. útle
vlásenitý (jako ojíněný), jinak hladký, lysý. Tř. dl., dosti tlustý
(3 mm), uprostřed nejtlustší, k basi a nahoru ztenčený, medový, ale
bíle hedváb, vlákn., měkký, záhy jako lusk měchatý, obyčejně pokři-
vený a vlnkatý. L. husté, tenké, u tř. volně zaoblené, šir. břich., nej-
prv žluté medové, pak rezavě medové se světlým ostřím. Výtr. krátce
vejčitoellipt., 6 — 8 /f Duž. nevoní.

Jednotlivě v rašelinníku a ploníku v hlubokých mechových mokřadlech
lesních u .Struhařova ve společnosti Hypholoma Polj^trichi a Lactarius hclvus,
g, 1919. — Z příbuzenstva H. detonsa.

H. melíta sp. n. V . medový. Kl. 2 — 4 cm, tence a průsvitně mas.,
nízce sklen., s nízkým, tupým hrbolem, nejvýš hygrof., za vlhka
krásné sytě medový, hladký, mastně lesklý, s prosv. 1. do polovin}-
kl., za sucha žlutě kozový (jako Galéra hypn.), beze vší stopy po
kortině. Tř. dl., rovný, 2 — 3 mm ti., měkce šťavnatý, dole neztlu-
štělý, bez botky a kortiny, lysý, hladký, útle vlnkatý, hledě medový,
hedváb, hélavé vlákn. L. husté, šir., u tř. vykrojené, útlé, bledě me-
dově žlutavé. Cyst. žádné. Výtr. žluté, bradavčité, vejčitokulovité.

f>-7."-

\' hlubokém, kyprém mechu v mladé smrčině u Hrusické cihelny v >rpnu
lyiy. jednotlivě. Na první pohled snadno by se mohla zrriásti s dalera
hypnorum.

é93

H. acuta J-"r. 1821. / '. hrotitý. \'elmi útlý, drobný, hnědý, Nau-
ciiriíni podobný. Kl. 1 — iV-i cm, průsvitné blaiňtý, rozlož, a ostře
špičkatý, hygrof., za vlhka prosvitavé čárkovaný až k temeni, za
sucha hladký, lysý, lesklý, kaštanově rezavý. Tr. dl.. teninký (2 až
3 mm), křivolaký, světle hnědý, na basi bíle plstnatý. L. prořidlé,
nešiř., široce a sbíhavé přirostlé (nevykroj.), okrové, pak skořicové.
\"ýtr. šir. krátce ellipt., 8 — 10 /'.

\' lesích jehličnat. vzácně. U Třeboně v srpnu 1915 (Weinz.). Toto jest
pravý Friesův druh.

H. Cordae sp. n. ['. Cardův. Vodnatě mas., křehký, lámavý. Kl.
2- — 4 cm, dlouho kuželov. zvoncov. a ostře zobanitý, pak rozlož.
oř ostrým zobanem, blanitě mas., velmi hygrof., za vlhka Jinédý.
s prosv. 1. až k temeni, za sucha žemlový, lesklý, hladký, světle vlák-
nitý, někdy trhavý. Tř. dl., 3 — 6 m'm ti., stejně ti., často vlnkatý,
chabý, lámavý, brzo dutý, bledě hnědavý, hedváb, bíle vlákn., beze
vší kortiny. L. prořídlé, světle žlutavě skořicové, šir. přirostlé, sotva
vykroj. Duž. špinavě hnědá, ostře páchnoucí, \\vtr. hnědé, skoro
kulov. ellipt.. 8 — 10 II.

V mladé smrčině v kypié, vlhké niechatině u Struhařova v červnu i 914
a opět v červenci 1916 ve velikém množstvi, pospolité. Krásny a zvláště ostrým,
kuželovitým zobanem význačný druh.

H. galeraeforniis sp. n. F. galérový. Gracilní, hnědý. Galérám

úplně podobný. Kl. 2 cm, blanitě průsvitný, velmi hygrof., trvale

kuželov. zvoncov., s ostře odděleným., massivním, tupým hrbolem,

za vlhka hnědý, až k temeni s prosv. 1., za sucha světle hnědý,

hladký, hedváb, lesklý, s vrostlýmii jemnými vlásky. Tř. dl.. tenký

(i — 2 mm), křivolaký, stejně ti., hedváb, vlákn., dole pak trochu na-

hnědlý, bez kortiny. L. prořídlé, útlé. u tř. volně zaoblené, nejprv

bledě žemlové, pak světle okrové (skoro šafránové), s bílým ostřím.

Duž. světle ženilová, bez zápachu. \'ýtr. krátce tupě ellipt., 7 — 8 ,».

\' smrkovém lese na vápně u Roblina co rok v červenci. Také v dubmě
na Plecháči u Mnichovic v červenci 1916. Tento má tř. až do poloviny drobně
bíle šupinkatý a bílou kortinu a radiálně svraskalý kl. .Snad něco jiného.

H. naucoríaeformis sp. n. J\ nankoriový. Drobounký, frsnatý. Kl.
i — 2 cm, tence blanitě mas., sklenuté rozlož., ,? malým massivním
hrbolkem uprostřed, velice hygrof., za vlhka hnědý s prosv. 1. až do
polov, kl., za sucha bělavě žemlový, hladký, lesklý, na sehnutém okr,
trochu vroubkovaný. Tř. dl., křivolaký, stejně ti. (i — 2 mm^, útlý,
měkký, vlnkatý, hedváb, vlákn., bělavě žemlový, se zbytky rezavé
kortiny, někdy dole s nepatrnou stopou velového kroužku, za vlhka

494

medový. L. prořidlé, široce vykrojené, nejprv okrové, pak skoři-
cové. Duž. žemlová, bez zápachu. Výtr. hladké, žluté, kulaté, 5—//'.
\ jehhčnat. lesích (smrkových a jecllovýcli) u lirusické cihehiy co rok
hojné, v červenci, srpnn. Trsy obsahuj; někdy 10-20 houbiček. Jistě výborný,
ničemu známému nepodribiiý druh. Má ale také vztahy k r. Telamr^nia.

^1 Lupeny s dlouhýiiii, nitkovitými cystidamí fCystocybe).

H. nasuta sp. n. P\ nosatý. Drohný, j^racilni, trsnatý. Kl. 1 až
iy2 cm, průsvitně tence mas., nejprv tupě kuieloz:, pak *'o,:.7o£'.
^ vyniklým tupým massivním zobanem, velmi hygrof., za \ihka me-
dové hnédý s prosv. 1. až k temeni, za sucha bledě žemlový, hladký,
nerýhov. Okr. kl. jest v mládi skoro podvin. Tř. dl., tenký (i až
2 mm), vodnatě křehký, dole neztluštělý, trochu křivolaký. medový,
bílými přitisklými šupinkami strakatý, s úzkým kanálkem. L. dosti
prořidlé, tlusté, sir. břich., bledě rezavé, na bílém, ostři zoubkaté.
Duž. bez zápachu. Kortina v mládí hojná, bílá. A'ýtr. pouze 2 na
dl. sterigm. na basidii, mandlovité, medově žluté, hladké, 10 — ^4/^
Cystidy naostři hojné, dlouhé {36 — 40 /» ), nitkovité, pokřivené, na
basi trochu ztluštělé, na konci paličkou kulatou ukončené.

\'e vlhké strouze lesní v smrčinách v naneseném zetlelém jehličí v údolí
nad Menčicemi u Mnichov, v červenci 1918. — Jest ze všech Hydrocyb nejpo-
divnější a vlastně nový rod (Cystocybe m.) představující. Stojí uprostřed mezi
r. Galéra, jejíž má cystidy a výtr. a r. Hydrocybe, jehož má kortinu, lupeny,
třeú a hibol. Zevnějškem ovšem úplně se podobá drobným Hydrocyhám z po-
sledních skupení. Massivní, vyniklý, tupý zoban bývá v mládí pokryi malinkými
bílými šupinkami. Tlusté, prořídlé lupeny náležejí spíše r. Hydrocybe. rovněž
křehký, masitý třen. Rod tento (Cystocybe) nejlépe dokazuje, jak velké Hyme-
non^ycety jsou vlastně terra incognita a že obsahuji v samé Evropě i nové ne-
známé rody.

Quercella gen. n. Doubkovka.

Drobné houb\', zjevu Galér}'. Kl. nej\'ýš slizký. h}g"ri)f.,
s prosv. lupeny. Tř. tenký, vláknitý, vodnatě masitý, bez botky a
koTtiny. L. u tř. ^'olné, dosti tlusté, v stáří bledě rezavé. \'ýtr. man-
dlo\ité, hladké. Cyst. žádné.

Habituelně podobá se úplně r. Ilygrophorus, ale výtr. jsou
hnědé, také připomíná slizké liKjcyby, ale tř. jest měkce, vodnatě-
mas. a žádné cystidy. K r. Phlegmacium nelze připojovati, poněvadž
jest nejvýš hygrofanní, má tenký tř. a žádnou kortinu. ( )d r. liy-
drocybe se liší slizkostí a nedostatkem kortiny. (3(1 jKxlobných druhu

49o

Naucoria Christinae Fr., N. liilaris Fr.. X. sideroides -Bull. liší se
nedostatkem cystid a vrydnatě měkkým třeněm.

Věnuji tento nejvýš památný rod své věrné přítelkyni a nej-
intelli^entnější a nejšlechetnější ženě. kterou jsem kdy poznal, pí. dr.
M árii D o n b k o v é. profesorce na dí\čím gymnasiu v Praze.

O. aurantiaca sp. n. D. oranžová. Drobná, zjevem llygrophorus
vitellinus připomínající. Kl. ostře kuželov., lyi — 2V2 cm. s prosv.
1. do polov, kl., mocnou vrstvou slizii pokrytý, sytě oranžový, na
ostrém okr. bělavý, radiálně útle žíhaný, nerýhov., tence mas. Tř.
málo delší pr. kl., 2 — 3 mm ti., vodnatě měkký, vlákn.. lysý. bledý.
].. dosti husté, delší a kratší, tlusté, šir. břich., u tř. zaoblené, široce
přirostlé, l>ělavé, pak bledě rezavé. Duž. bledá, se slabým kortina-
riovým zápachem. Yýtv. nestejnostranně mandlov.. žluté, hladké.
8—9 «.

\' hlubokém, vliikéni mechu, rašelinnikem promiíeném na kraji vysokého
lesa v údoli u Svojetic v září 1919. Jednotlivě. Tř. na basi pomačkáním trochu
zhnědne. Blanitý okr. kl. přesahuje lupen}\

Pholiota I"r. Šupinovka.

Xamn^oze trsnaté, na dříví a stromech rostoucí houby, různého
vzezření, jx) většině značně rozměrné, ale také prostřední, tenčeji
masité. Kl. hývA pokryt šupinami a v mládí jest zastřen na spodu
blanitým závojem, jen na tř. zanechává blanit}'' prstenec. Tř. tuhý,
solidní, vláknitý, někdy šupinatý. \'ýtr. žluté nebo hnědé, prach
výtr. hnědý.

Náleží sem asi 30 druhů evropských, celkem velmi různého vze-
zření. Skupina družící se kolem Ph. squarrosa by mohla tvořiti sa-
mostatný rod. jedny jsou bílé. jiné žluté nebo hnědé. \^elké bílé
druhy (Ph. důra, radicosa, deslruens) jsou masité a od všech ostat-
ních dosti zjevem odchylné. Pholioty vynikají aromátem, dosti
příjemným, čímž již liší se od r. Hebeloma. jenž páchne hnojem.
Saccardo vypočítává všech druhů 95.

I. Výtr. temně hnědé. I. .skoro hlínové nebo hnědé, kl. běluvý.

Ph. destruens Brondeau 1830. Obr. 79. Š. hlodavá. Statná, tlustě
mas., často trsnatá, stromová houba. Kl. zvoncov. sklen., pak hrbol.
rozložený, 6 — 12 cm, tlustč mas., s tlustým podvin. okr., dřevová
bledý, do žemlová, leskle slizký, .i velikými, řídkými, přitisklými,
bílými šupinami, které také někdy mizí. Tř. zdélí pr. kl.. i — 2 cm ti.,

4.96

dole silnčjši, solidní, pcvue mas., často prohnutý, nestejně mrtnatč
šupinatý, s šupinatým prstencem. Závoj v mládí silný, bílý. \.. bledé,
pak špinavé hnědé, vyhlodávané zubaté, husté, šir., hluboce vykro-
jené, čárkovité sbíhavé. Duž. bledá, odporně páchnoucí. \'ýtr.
vejčitoellipt., temně hnědé, 8 — g n. Cyst. vždy vyvinutv.

Xa živých topolech a vrbách pozdě v letě a na podzim po celých Cechách,
ale nikoliv obecná. Roste-li ojediněle, dosahuje až 25 cm š. Zápach jest nesmírně
intensivní, ale odporný asi jako kolomaz.

( )br. 79. Pholiota desiruens lirnd. Zmenš.

Pil. comosa Fr. 1835. ^- buková. Podobná před., ale menší. Kl.
4 — (^ cm, zvonoov. sklen., ,\' nasazciiým malým lirbolkcm iia trnwiii,
uprostřed velmi mas., bélavé ua.iloutlý. s f^nfislclými .^irok-ými šupi-
nami, velice slizký, hladký. Tv. delší jvr. kl., asi r om ti., uprostřed
s kanálkem, mas., bělavě vláknitý, zvláště k hořejšku mrtnatě šupin-
katý, s širokým blanitým prstencem, jenž pak mizí. L. husté, tenké,
velmi šir., celou šířkou přirostlé, pak odtržené, nejprv bletlc, ])ak
hnědě hlínové, s bílým ostřím. Duž. bílá. velice silně přijeiuiié
sladce vonná. Výtr. hnědé, vejěitoelli])t.. k 1)asi šikmo stopečkovitě
stáž., 7 — 8,". Cyst. nitkovité. tu]>é.

497

N'a hucicli u Jcvan ridcc. 8, igift. Jednotlivč. l'rics uvádi ji ze Švédska,
od té doby ale od niykf)loiiu Ň(_)tva kdy iiozorována.

Ph. radícosa lUill. 17S3. S". kořciiatá. KI. (í — 15 cm, tlustě mas.,
f>ololciilotř shUinitý. v niládi slizký, pak' íiíadký, lcsld\\ bělavý, upro-
střed hnědavý, často hnědě strakatý, při pod\in. okr. měkce plstnatý
a bledě sui>inatý, ale slizem slepený. Tř. 6 — 20 cm dl.. solidní, pevné
mas., na basi napuchlý, 2 — 6 cm ti., bílý, pod zemí i' předlouhý
kořen prodlouí-ený, nad středem s trvalým, velkýin, kozovitým
prstencem, pod tímto s hojnými šupinami. J.. nehustě, volné. nejpr\"
bledě hnědé, pak ěervenohnědé, s bílýan ostřím. \'ýtr. kalně hnědo-
žlutě, krátce a šir. ellipt. (skoro ledvinité), 10 — 12 ,". Cyst. velmi
hojné, tyčinkovité, dlouhé, ke konci zvolna ztluštělé, zaoblené. Voní
silné sladce feny klem.

Na basi starých kmenů listnatých, často zdánlivě ze země (z podzem-
ních kořenů) v mohutných trsech, v letě a na podzim, nehojně. U Mnichovic.
\' lesích listnatých, Jevany, Zbirov, Golčův Jeníkov (Maxim.), Mladá Boleslav
(Knr), Budějovice (Šm.) Chlumec n. C. (R.), Sv. Ivan (Šp.). — Podzemní
kořen dosahuje až 20 cm délky a z něho vyrážejí znovu nové nadzemní plod-
nice. Jest prý jedlá.

Ph. candicans Schaeff. 1770 (Ag-. praecox Pers.). Š. ranná.
V trsech neb i jednotlivě, velikosti asi Ph. mutabilis. Kl. 3 — 6 cm,
měkce mas., nejprv polokulatý, později skoro ploše rozlož., upro-
střed skoro vmáčklý, na okr. velmi tenký a ostrý, hladký, nejprv
čisté bílý, pak nažloutlý, s duž. bílou. Tř. velmi dl., dosti tenkým
Í4 — ^ mm\ často zprohýbaný, stejně ti, pevný, ale lámavý, na basi
rychle napuchlý, bíle lesklý, vlákn., .s" bílým, kozovitým prstencem,
z hojného bílého kořeniva vynikající. L. dosti řídké, uprostřed nej-
širší, u tř. v_\'krojené a čárkovitě sbíhavé, nejprv bélové, pak špinavé
nahnědlé, skoro okrové, s ostřím bílým. A'ýtr. vejčitoellipt.. 7 — 8 .«.
na velmi dlouhých sterigmatech, špinavě žlutavé. Cyst. převeliké,
hruškovité. Rozemnuta voní příjemně moučné.

Xa liavnatých místech v zahradách, u cest, na polích, v hájích, ano i ua
pařezech (ale to řídce kdj-), časně z jara až do července, pak n\izí. Jest to
pravá jarní a velmi chutná houba. Jest všude velmi nljecná.

Ph. dura Híjlt. 1785. .Š^. tuhá. Statná, masitá, bílá, zjevu žampionů.
Kl. 4 — 12 cm. ol)le sklen., nehrbol., dlouho na okr. podvin. a cáry
ověšený, tlustě mas., s bílou aromatickou duž., hladký, lysý, z> stáří
vždy v polička rozpukaný, s pokožkou jen u okr. loupavdu. Tř. so-
lidní, pevný, elast., 2 — 3 cm ti., nahoře nejtlustší, dolii zvolna zten-
čený, s mohutným, bílým prstencem, pod tímto hladký, lysý, útle
jiruhovaný, jemnými šupinkami mrtnatý. nad prstencem pnmoučený.

498

L. dosti husté, nemnoho sir., široce přirostlé a troclui xykrojené,
nejprv hlede, pak olivově hlínové, konečné hlínové hnédé, na ostři
bílé. Výtr. elHpt., hlínově hnědé. Cyst. veliké, vakovitě kulovité.
Chuť mírná, vůně silná, houbová.

Na polích s podkladem vápenným, často jedimtlivě. V Karlštejna a Lo-
děnic v červnu IQ18 sbíral p. prnf. Vlček, Hvězda, l.etná (Zv.), "Morava (Kosík).

TI. Výtr. světle hnédé iieho vczluu-, 1. iicjprv hledě neb žluté, pak hnědé, kl.

žlutý, lískový neb Imědý.

a) Druhy hy^rofanní, kl. lysý, neslizký.

Ph. erebia Fr. 1821. Š. lysá. O něco větší než i*h. candicans, kl.
3 — 5 cm, nejprv tupě nízce zvomcov., pak rozlož., sot\a tupě hrbol.,
mírně mas., na okr. obyčejně zprohýbaný a v mládí zí)ytky vela
ověšený, slabě hygroí., za vlhka špinavé temné kávové hnédý,
hladký, lysý. Tř. dvakrát delší pr. kl., 5 — 10 mm ti., dole trochu
ztluštělý, hladký, hedváb, vláknitý, dlouho nad prostředkem héla-
vým prstencem opatřený, bělavý, k dolejšku hnědý. L. husté, dosti
úzké, tenké, ohloukovité přirostlé a krátce sbíhavc, nejprv špinavé
bélavé, pak špinavé hnédé. Duž. bílá, bez zvlášthího' zápachu. \'ýtr.
hnědé, podlouhle mandlov., 12 — 14 ^i. Cyst. převeliké, kulovitě na-
dmutě nebo vakovitě a lahvicovité.

Na vlhkých, travnatých místech kolem lesů, na lesních cestách, v olšinách,
celkem vzácně. Jednotlivě i v trsech. 7 — 9. Struhaív>v, Plrusice, Jevany, .Stro-
movka u 1'rahy. Tř. bývá dole smáčkly. Voní houbově jako opěnky. Jest jedlá.

Ph. phalerata l^^r. 1838. Š. zdobená. Zjev i velikost Ph. muta1)ilis,
kl. 2 — 4 cm, nejprv nízce zvonoov., pak rozlo^ž., sotva slal>ě hrl)OÍ-
katý, na okr. vždy zprohýbaný, tence mas., s okr. tenkým a ostrým,
velmi hygroí., za vlhka sytě medové hnédý, s prosv. I. i)ři mkr., za
sucha medo'vě žlutý neb kozově okrový, hladký. Tř. dlouhý, rovný
nebo prohnutý, 3—5 mm ti., hnědý, ale svétlýnii šupinkami strakatý
až po přitiskly, blanitý, žlutý prstenec (někdy mizivý), v mládí celý
světle plstnatý a zvláště nad prstencem zrnité mrtnatý, pevný, elast.,
často smáčkly. Prstenec prachem pak červenavě rezavý. L. nehusté,
dosti úzké, široce' ohloukovité přirostlé a krátce sbíhavé, nejprv
bledě okrové, pak skořicově hnědé. Duž. okrová, slabě houbově
vonná. Výtr. vejčitoellipt., 10 /f. C'yst. na ostří hojné, dlouhé, křivo-
lace nitkovité.

Na naneseném smetí v koutech lesních, na dřiví a pai-ezecli, obyčejně
trsnatá. 7 — 11. Mnichovice, bučiny u Jevan, v Krči, Mnichovice, Řevnice (K),
Roblín, Karlštejn, .Strr)m(ivka. Zbirov, P.ěchovice, Slapy (Jel.). Jest jedlá.

499

Pil. rostrata sp. ii. S'. zohanitá. Trsnatá, kl. i — 1V2 cm. kuželo^v.
zvíincov.. massivníni, dlouhým, tupým zobanem okončený, hy^rot..
/ca \llika červenoJinčdý, se sotva prosv. 1., za sucha skoro cihlový,
lysý, hladký. Tř. dl.. tenký (2 — 3 mm), hnědý, hladký, chrupavčitý,
vlnkatý, v mládí spojený s kl. bíle plstnatým velem, které ale na tř.
zanechává jen iiepatniý, mizivý, šuplnkatý prstenec. Pod prstencem
jest tr. l_\'sý nebo jen s několika malinkými, mizivými šupinkami.
Nad prstencem iř. útle poprášený. L. dosti husté, rezavé, u tř. vy-
krojené, s l)ílým ostřím. \ ýtr. medové, nestejniostranně ellipt., na

basi šikmo stáž., 5 — 6 ft Cyst. hojné, dl., nitkovité, zaoblené.

Na tiouclinivých pařezech smrkových v údolí Zvánovickém, (j, 191Q.

Ph. pudica Fr. 1821. (Ag. albus Bull., Ag. fulvellus Bull.) S. pa-
řezová. \'ětší a masitější než Ph. mutab., méně hustě trsnatá. Kl.
3 — 5 cm. neji)rv kulovitý, pak vodorovně sklen, a ro-zloiž., někdy
málo hrbolatý, za sucha hledě žlutavý, v mládí bíle ojíněný a hedvá-
bitý, skoro šupinkatý, tence mas. L. prcířídlé, dosti ti., široce při-
rostlé, skoro, obloukovitě sbíhavé, nejprv bledé, pak světle rezavé
neb žemlové, tuhé, význačně příčně vlnkatě rugosní, v stáří lehlé.
Tř. dvakrát delší pr. kk, 4 — 12 mm ti., bílý, hladký, dole trochu
ztluštělý, nad prstencem mrtnatě šupinkatý, rovný, nahoře trvalým,
blanitým, nahoře čárkovaným prstencem opatřený. Výtr. šir. vej-
čitoellipt., nestejnostranné, k basi stáž., 12 — 14 ,(i.. světle rezavé.
J-*rach výtr. jasně rezavý. Cyst. krátké, sloupkovité neb kyjovité,
rovné. Duž. bledá, příjemně mírně vonná.

Na trouchnivých dubových a habrových pařezech na Clnichclskéni vršku
v květnu a červnu co rok hojně. Také u Roblína a Karlštejna. Od Pli. candicans,
která také nad Chuchlí roste, liší se světle rezavými 1., bíle hedváb, ojíněným,
slabě nažloutlým kl. jest to spíše teplomilný, jihoevropský druh. Také v Anglii
známý. Dobrá, jedlá houba.

Ph. capistrata Cooke 1884. Š. prstenitá. Jednotlivě nebo po něko-
lika v trsech. Kl. 3 — 6 cm, pravid. mírně sklen., oblý neb široce
hrboL, dosti mas., na okr. tence lupenitý, uprostřed žlutavě žemlovV^
ostatně bělavý, v mládí také šedavě olivový, hladký, lysý, daleko
kolem okr. sífovitě tuí^osíií, v mládí bílým závojem zastřený. Tř.
2 — 3krát deláí pr. kl., solidní, pevně elast., hladký, bílý, leskle
hedA^áb. vlákn., s úzkým, bíle vatovitě vycpanýTn kanálkem, dole
pomačkáním rychle hnědnoucí, s duž. hnědou, na basi s hojnými
bílými kořínky, širokým, blanitým prstencem opatřený. L. husté,
u tř. vykroj., trochu sbíhavé, v mládí bílé, pak hlínově nahnědlé,
zubaté, na ostří bílé. Výtr. šir. ellipt., smutně hnědavé, 8 — 10 f<.
Cyst. lahvicovité. Duž. bílá, silně, příjemně vonná (jako májovky).

Na pařezech a opadalém dříví v humuse lesním nad údolím Radotínským
v červnu a červenci co rok hojně (velmi vyhřívané stanovisko). Jest jistě příbuz.
P. aegerita Brig., rostoucí na živých kmenech vrbových a topolových. Popis
Cookin' (z Anglie) i vyobrazení (t. 364) se dobře shoduji. Jest dobrá, jedlá
houba.

Ph. fallax sp. n. Š. klamivá. Dosti útlá, zjevu opěnky. ale menší.
Kl. 2 — 3 cm, zvoncov. kiiželov., s tupiým hrbolem, tence a křehce
mas., lysý, ale nikoliv hladký, nýbrž atomatický matný, nápadně
celý lir libé hradavčité riigosni, hygrof., za vlhka medově hnědý
s prosv. L, za sucha kozově žlutavý, k okr. bledavý. Tř. dl., tenký
(2 — 3 mim), pevný, na basi hlizovitě ztluštělý, bledě medo<\^ý, nahoře
bíle pomoučený, pod velkým, odstálým, hílým prstenem bělavě vlák-
nitě nirtnatý. L. husté, útlé, šir, břich., medově rezavé, na bílém
ostří zoiibkaté. Výtr. ellipt., jasně žluté, 6 — 7 ^íř-Cyst. dlouze nitko-
vité, tupié, skoro paličkovité. Slabě houbově vonná.

Na trouchnivém pařezu listnatém v hluboké rokli vlhké pod Slivcncem,
v květnu 1 918. Jednotlivě neb i spoře trsnatá.

Ph. blattaría Fr. 1821. Š. limcovitá. Jednotlivě neb spoře trsnatá.
Kl. 1 — 3 cm, v mládí kulovitý, pak ploše rozlož, až rovný, nehrbol.,
tence mas., velmi hygrof., za vlhka hnědý s prosv. 1. při okr., za
sucha světle šhitě okrový, hladký. Tř. dl., i — 3 an ti., rourkovitý,
křehký, hnědý, rovný, vlnitě hrbolatý, na povrchu bílou plstí po-
vlečen}^ nahoře s tuhým, celistvým, trvalým- prstencem, v mládí bí-
lým závojem blanitým s kl. spojený. L. husté, šir. přirostlé, trochu
sbíhavé, žlutavé, pak hnědavé s bílým ostřím. Prach výtr. rezavé
hnědý. Výtr. nestejnostranně vejčitoellipt., 9 — -10 /'. Cyst. na ostří
hojné, velké, lahvicovité, tence zašpičatěné.

V lesích všeho druhu (hlavně v smrčinách) na humosní půdě, na paře-
zech, na vřesovinácli, na střechách doškových, na suchých nehnojených sme-
tištích od srpna do- podzima všude dosti hojná. U Prahy na podzim na su-
chých stepních travmách téměř formační houba. Drobností a tuhým, papiro-
vitým prstenem hned se od Ph. mutabilis rozeznává.

Ph. manimilata sp. n. Š. bradavkatá. Drobná, zjevu (_ialera. Kl.
I — 1% cm, blanitý, dlouho zvoncov. kuželov. s bradavkou na te-
meni, hygrof., za vlhka medový s prosv. 1., za sucha bělavý, na-
žemlovclý, hladiny lysý. Tř. dl., i — 2 mm ti., křivolaký, .s- při-
tisklým, trvalým, blanitým prstencem, nahoře mrtnatč moučnatý,
dole bíle vlákn., lysý, žemlový. L. husté, útlé, šir. břich., široce při-
rostlé, bledě krémové. Výtr. sytě žluté, nestejnostranně ellipt., 8 až
10, íř. Cyst. na ostří velmi veliké, z široce napuchlé base dlouze
zúžené, křivolaké, tupé.

501

Na zemi v modrínovén. lese na záp. ?tráních u Mnichovic, ii, 1918.
Jest přibližná před. \\z t.iké Galéra togularis.

Pil, miitabilis Scliaeff. 1762. S. opěnka. V mohutných, mnoho-
četných trsech na pařezech Hstnatých. Kl. 4 — 7 cm, ztuha mas., na
temeni dosti ti., nejprv sklen., pak rozlož., s více méně zřetelným,
tupým hrlxjlem, s bělavou duž., v mládí útle šupinkatý. v stáří lysý
a hladký, velmi hygrof., za vlhka hnědě medový, za sucha bělavě
nažloutlý, při usychání s okrajní tmavou zónou. L. husté, nestejně
šir., široce přirostlé a krátce sbíhavé, nejprv plefově bledé, pak sko-
řicově Jmědé. Tř. zdélí pr. kl., 4 — 8 mm ti., dole neztluštělý, tuhý,
pak dutý, podél vláknitý a se trhající, nahoře se šupinkatým, mizi-
vým kroužkem', pod tímto zvláště v mládí hustě hnědavě drobně
šupinkatý, hnědý, dole černohnědý, nad kroužkem lysý a rýhovaný.
V mládí jsou 1. zastřeny bělavým velem. Výtr. nestejnostranně
ellipt., 7 — 8 ," Cyst. na ostří hojné, krátce a tence tyčinkovité. Voní
velmi příjemně houbovité. Chuť mírná. Prach výtr. červenohnědý.

Xa listnati''ch pařezech (bucích, habrech, břízách, olších, lípách) po celé
léto po teplých deštích v mohutných trsech, často pokrývá celý pařez. Jest
výborná a vděčná jedlá houba, hlavně do polévek se hodící. Xa pařezech, pod-
houbím osazených vyrůstá po celé léto a udržuje se i po více roků. Lze jí také
uměle v zahradách pěstovati. Od podobné jedovaté Hypholoma fasciculare liší
se již nedostatkem sírožluté barvy, mírnou chutí a příjemnou vůní. Jest také
v Praze tržní houbou.

Ph. pseudohypholoma sp. n. Š. třepenitková. Velikost, tvar, kon-
sistence i zbarvení jako u Hypholoma fasciculare. KL 3 — 5 cm.
dosti tlustě mas., zvoncov. sklen., špičatě lirboL, slizký, hladký,
lesklý, často sem tam s nepatrnou šupinkou velovou, uprostřed re-
zavě tiskový, ostatně sírožlutý, nehygrof., bez prosv. 1. Tř. dl.,
pevně elast., vlákn., dole rezavý, nahoře sírožlutý, dole mrtnatě
vlákn., nahoře s mizivým šupinkatým kroužkem, v mládí bledým
velem s kl. spojený. L. husté, rovně ufaté, celou šířkou přirostlé, ale
záhy utržené, nejprv bledavé, pak ale sytě rezavě hnědé, s bílým
ostřini. Duž. sladká, bělavě žlutavá, slabě příjemně moučně vonná
(rozemnuta). \'ýtr. jasně žluté, pravid. ellipt., 8 — 10 .". Cyst. na
ostří hojné, nitkovité, tupé.

V trsech na jabloňovém pařezu v obecní štěpnicí v Mnichovicích, 9, 1918.
Jest podivný druh, zbarvením od Ph. mutabilis velice rozdílný. Jest ještě více
podobna Hyphol. fasciculare, ale nepálí.

Ph. unicolor Fl. Dan. 183 1. Š. jednobarevná. Menší než opěnky.
Kl. 2 — 3 cm, pravid. zvoncov., sklen., obyčejně na temeni krátce
přišpičatěný, dosti mas., hladký, lysý, hygrof.. za vlhka sytě čer-

302

venohnčdý, s prosv. 1. Tř. sotva delší pr. kl.. 2 — 4 mm ti., dok
někdy smáčkly, hrubě vlákn., hnědavý, dole černa\-ý, -í bledým, bla-
iiifýin vzpřímeným prstencem, pod tímto holý nieb jen nepatrně
mrtnatý. L. sir., dosti husté, rovně uťaté, široce přirostlé, ale brzo
utržené, nejprv šafránově skořicové, pak červenohnědé. Duž. pří-
jemně mo'UČně vonná. \'ýtr. nestejnostranně ellipt., 9 — 11 f<. Cyst.
zvlášť veliké, ze ztluštělé base zvolna přišpičatělé. pokřivené, ne-
pravidelné.

V tlupách neb i trsech na trouchnivém dřív i listnatém, i jehličnatém
vzácně. ÍŇa starých vrbách v Dalcjích u sv. Prokopa, v říjnu ioi8. Zbarve-
ním, drobnosti i prstencem lehce se od opěnek rozeznává.

Ph. marginata Batsch 1789. Š. jeliličnatá. \e všem velice podobná
opěnkám, ale roste pouze na pařezech jehličnatých stromů a jest ve
všem menší, s kl. i v mládí lysým. Tř. pod přitisklým, blanitým
prstencem hladký, lysý, světle slámově žemlový, pak hnědý, vlnitě
hedváb, lesklý. Kl. také hygroí., za vlhka medový, s velmi proisv. 1.
Výtr. podobné, světle medové, 6 — 8 fi. Cyst. dlouhé, štětinkovité.
dole ztluštělé.

V jehlic, lesích všude sice, ale dosti vzácná. Mnichovice, Jevany, Krč,
Hvězda, Řevnice, Třeboíí, Strašíce, Jirna atd. 8 — 10. Jedlá.

Ph. decurrens sp. n. 5. shíJiavá. Kl. 3 — 4>4 cm, tupě kuželov., pak
rozlož, a tupě široce hrbol., uprostřed tlustě pevně mas., na okr. la-
locnatě zprohýbaný, v mládí mrtnatě šupinkatý, hladký, lysý.
hygrof., bez prosv. I., líiedově žhiiavý, uprostřed skoro červený. Tř.
dvakrát delší pr. kl., velmi tlustý (i cm), tuhý, pevný, k basi velice
ztenčený, hrubě vláknitý (vláknivo' tvoří tlustou ktiru. obakijící
střední hoiubovitoti dřeň), hnědavý, dole tmavý, nahoře s trvalým,
.Hrokýin, blanitým, bílým, odstálým- prstencem, pod tímto odstále
hnědě šupinkatý. L. husté, úzké, nejprv bělavé, pak okrové, dlouze
a zvolna obloukovitě na tř. sbíhavě. Duž. v kl. bílá, j^říjemně hou-
bově vonná. Výtr. vejčitoellipt., žlutě průsvitné, 4 — 5 ,". Cyst. hojné,

nitkovité, křivolaké.

V mohutných trsech na borovém zetlelém dříví na Koženém vrchu u j\Ini-
chovic, v září 1918. Na podzemnícJT, zetlelých kořenech v Krčském lese v dubnu
1920. Jest to výborný druh, zvlášť význačný dlouze sbíhavými lupeny a mo-
hutným, blanitým prstencem. Jest jedlá, chutná.

b) Druhy nehygrofanní, kl. hrubě šupinatý,
cc) Velké, masité druhy.

Ph. squarrosa Můll. 1776. Š. kostrbatá. Kl. 7 — 10 cm, lirubě mas.,
rezavě hnědý, suchý, měkce plstnatý, zvláště podle okr. pokrytý

503

husté plochými, iiahoni ;(/7';;////v/;?/, tiípýnii, liiičdými šupinami,
kuželov. zvoncov., pak rozlož., na okr. ověšený mocným vlnatým
veleni. Tř. Medč žlutavý, 'rovněž pokrytý podobnými velkými šupi-
nami, \' mládí spojen s kl. tlustě kožovitým velem. L. bledě žlutavě
olivové, pak rezavé, úzké, husté, u tř. vykrojené. Duž. l)ledě žlu-
tavá, sihicho pí'í jemně kořcitiirho zápachu, chuti trochu zvláštní.
Xa tř. skládají šupiny tlustý, vlnatě plstnatý, rezavý prstenec. \'ýtr.
< (krokve hnědé, zaobleně krátce elli])t., 5 — ř) n. C"yst. rťiznotvárné,
lahvicov., sloupk()V., ellipsoid. až i veliké kulovité.

Na basi listnatycli stromů na podzim všude hojně, trsnalá. Xa lipách,
akátech, topolech, klenech atd. Staré lipy v říjnu jíou houbou touto vesměs
osazeny.

Pil. flaminans Fr. 1821. Š. ohnivá. \ mohutných trsech, zjevu
jako před. Celá houba pokryta jest na světle žluté půdě odstálýnii,
ostnitě prišpičatělými, tuhými, tmavými šupinami. Kl. 6 — 10 cm.
velmi mas., nejprv pokulov., až i kuželov. se špičatým temenem, pak
rozlož., suchý, na okr. dlouho se zbytky vela. Tř. sotva delší pr. kl.,
1 — 2 cm ti., tuhý, solidní, nad středem se šupinatým kroužkem, pod
tímto ostnitě šupinatý. L. dosti tuhé, nejprx" bledé do žlutavá, pak
rezavé. Duž. žlutavá, měkká, příjemně houbově vonná. \ ýtr. vál-
cov., malinké. 3 — 4 .».

Na kmenech a pařezech jehličnat. stromů, vzácně. 9 — 10. Na smrcich
11 Kunic, na jedlích u Tehova, Řevnice, Třeboň ÍA\').

Ph. aurivella Batsch 1783. Š. zlatozávojná. Kl. 6 — 10 cm, ploše
sklen., světle žlutý, leskle slizký, s velkými k povrchu přilepenými
hnědými šupinami. Tř. i — 1V2 cm ti., zahnutý, pevně elast.. žlutý,
s hiiědoii basí, nahoře s odstálými hnědými šupinami, dole více
vláknitý, suchý, v mládí se žlutým velem. L. žlutě olivové, pak
kaštanové se světlým ostřím, husté, lehlé, u tř. skoro zaoblené. Duž.
žlutá, chuti trpké, nevonná. Výtr. žlutohnědé, tupě ellipt., 9 — 11 .».
Na živých stromech listnatých vysoko ve větvích (dubj^, buky, kaštany,
jabloně). Koraářice u Budějovic (Šim.), Řevnice, Stroir.ovka (R), na vrbě
v bažantnici u Blahotic (R), na Moravě (Slad.). 9 — 12. Za vlhka jest kl. po-
kryt mocnou vrstvou slizu, v němž splývají šupiny.

Ph. adiposa Fr. 1821. Š. slizká. Celá sírově žlutá, kl. 5 — 13 cm,
tlustě, elast. mas., brz)0 ploše rozlož., někdy uprostřed vmáčklý, na
povrchu slizký s přilepenými hojnými tmavšími šupinami. Tř. i až
1 3^ cm ti., ztuha elast., prohnutý, k basi ztenčený, zde hnědý, s od-
stálými šupinami, slizký. L. žluté, pak hnědé, husté, šir., často lehlé,
u tř. široce vykroj. Duž. žlutá, na basi tř. hnědá, mírná, intensivně

504

:!^-u

\í.

kořennč vunná. Výtr. rezavé, tupě, krátce diipt., hladké, nápadně
malé, 5 — () /'.

Na kamenech a pařezech listnať, stromu, lilavnč buku, na podzim, vzácně-
Na Petříně na starých kaštanecli (Fclitr). v řumavě (K).

Ph. lucifera Lasch 1828. Š. masiiiú. Velice podobná před., ale
menší, bledě sírošlutá neb citrónová. Kl. 3 — 6 cm, slizký, se spo-
rými, přitisklými šupinami, kuzelov. zvoncov., často přišpičatélý.
Tř. s mocným, blanitým prstencem a pod tímto se sporými odstá-
lými šupinami, re-
zavý, nahoře žhitý.
Výtr. ellipt., na basi
stáž., 7—8 /í. Cyst.
krátce tupé tyčinkov.
Na pařezech nebo vedle
nich ze země, v zahra-
dách a parcích řídce. 9 až
II. Stromovka, Roblín,
Jevany, Kosoř, Cibulka,
Lovětínská rokle v Že!.
Hor. (K).

Ph. Maximoviči sp,
n. 5^. Maxiniovičova.
Statná, mas., ne-
hygrof., kl. 5 — 8 cm,
■velmi tlustě mas.,
sklen., hladký, bez
šupin, slizký, bledě
okrový. Tř. velmi
dl., tvrdý, i>evný,
dutý, bledě nažloutlý,
I — 2 cm ti., blani-
tým trvalým prsten-
cem opatřený, pod tímto dlouze, hrubě, vláknitě hnědě odstálc šu-
pinatý, nad ním drobně, hustě, hnědě zrnitý. L. velice šir., ku tř.
celou šířkou přirostlé, pak utržené, prořídlé, u okr. náhle zúžené,
olivově hnědé, s bílým hladkým, ostřím. Dui. bílá, nevonná, ale
velice hořká. Výtr. na obou koncích velmi ztenčené, skoro T/řeře-
novité, hladké, veliké, 12 — 15 /'. Cyst. malé, tupě sloupkov., sotva
větší než basidie.

Na lipovém kmenu u Žehušic v září 1920 sbíral p. R. Maximovič. Patři
do přibuz. předešlých, ale se žádnou se neshoduje. Již výtrusy jsou velmi cha-
rakteristické.

00

Obr. 80. I. Pholiota Rigelliae Vel., 2. Ph. sul-

phurea \ el., v průřezu a zvětš. výtr. s cystid.

Slabě zmcn.í.

S3

.505

Pil. sulpluiroa sp. n. S". sirova. Obr. So. Menší, ale překrásný druh
/. i)ril)ii/.. I'h. siiuarrosa. Kl. 3—5 cm, nejprv tupě zvoncov., pak
rozlož, sklen., s dlouho podvin. okr., mírně mas., velice slizký, za
sucha hladký a lesklý, datošlutý, s přitiskly mi nepatrnými Slutými
šupinami, v stáří na temeni načervenalý. v mládí spojen s tř. bo-
hatým, sirožlutým velem. Tř. 6 — 10 cm ti., delší pr. kl., suchý,
žlutý, dole trochu ztluštělý a červenohnědý, s šafránově žlutým šu-
pinatým prstencem, pod tímto žlutě odstálie šupinatý. 1.. hustě, nej-
])rv sirožluté, pak dlouho zlatožlutě, konečně žlutohnědě, u tř. Iihi-
bdko úzce vykroj., skoro šir. trojhranné, pomačkáním hnědnoucí.
Duž. sírožlutá. silně pryskyřičné vonná, na vzduchu hnědnoucí.
\'ýtr. tupě ellipt.. 5 — 6 ». Cyst. velkě. tupě. baňatě nadmutě.

.\a smrkovém pařc7.u u Třeboně v srpnu 1Q15 a 1916 sbíral p. ř. IVein-
zcttl. Také u Pisku (Macháček), na borovýcli pařezech na Hůře u Tehova, na
borovém dřevu v ohradě na Smíchově (R). 8 — 10.

Pil. Rigelliae sp. n. Š. Rigellové. Zjev a velik. před., ale není tak
sírožlutá. Kl. 3 — 5 cm. Šir. zaoblený, tlustě mas., na okr. dlouho
podvin. a žlutým velem s tř. spojený, který na tř. zanechává ])avu-
činatý. mizivý prstenec, trochu sHzký^ Miitolinédavý, červenohnc-
dými, velice drobnými, sotva odstálým,i šupinkami hustě posetý. Tř.
asi I cm ti., dlouhý, pevný, solidní, pokřivený, žlutý. |X)d prstencem
červenohnědě přitiskle šupinkatý, hrubě vlákn. Duž. žlutá, silné
sladce aromatická. \'ýtr. kulatě, hnědě, 5 — 6 p. Cyst. sporé, veliké,
zaobleně sloupkovité.

\^ dubinách u Chlumce n. C. v září i()iC) sbírala si. Aloisie Rigellová,
má pilná a věrná posluchačk'i.

iU Probiié, útlé druhy, s blanitým kl.

Pil. muricata h>. 1H24. Š. ostnitá. Útlá, skoro drobné Naucorie
])řii)()mínající. Kl. 1 — 2>4 cm, pravid. zvoncov. sklen., nízký, skoro
blanitě mas., světle žlutý, drobnými zlatožlutými, vrostlými šupin-
kami posetý, za vlhka slizký. Tř. delší pr. kl., i — 2 mm ti, žlutý,
útlým prstencem značený a pod tímto tmavěji žlutě odstále šupin-
katý. L. dosti husté, šir. přirostlé, lehlé, na ostří světle pýřité, nej-
prv žlutavě, pak rezavé. Výtr. vejčitoellipt., hnědavě. 6 — 8 .« Cyst.
veliké, dlouhé, rovně zašpičatěné, dole kopinatě ztluštělé.

.\'a trouchnivycli pařezech bukových velmi vzácně. 9 — 10. L' Řevnic (K),
Lovétinská rokle v Želez. Horách, Žehušice (Max.).

Ph. saliclna sp. n. Š. vrbová. Malá, bledá, tence mas. Kl. 2 — 3 cm,
zvoncov. tupě sklen., suchý, bledý s tonem nažloutlým, drobnými

506

cárovitými huědavýini šnpi)ikaini pokrytý. Tř. dvakrát delši pr. kl.,
stejně ti. (2 — 3 mm), tuhý, bily, spoře šupinkatč inrtiiatý, na konci
rozšířený a útle pavnčinkatě mrtnatý. L. husté, tenké, šir. břich.,
u tř. z'olně zaoblené, bolavé s nádechem žlutým, pomačkáním cele-
najíci. A'ýtr. vejčitohruškov., žlutavé. 8 — lO/ř. Cyst. na ostří hojné,
ale jednotlivě také na ploše 1., 7'elmi veliké, houslovité (uprostřed
zaškrcené, palicovité). Duž. bělavá, bez zápachu.'

Na vrbovém pařezu v luloli
Radotínském, v listop. 1917. —
Jest podivný druh, z přibuz.
před. Prstenec jest SDtva vyvi-
nut. Lupeny v mém r(jztoku se-
zelenaji. Význačné jsou cy-
stidy.

c) Druhy nehygrofan-
ní, kl. hladký, ne-
slizký.

Pil. caperata l^ers. 1801.
(Rozites cap. Karst.) í)1ir.
81. .Š". S7'raskalá či sluka.
Dosti mas., velká, bělavá
hiiuba s mohutným prsten-
cem. Kl. 5 — 10 cm, v prv-
ním mliádí úplně kulatý,
mocným velem s tř. spo-
jený, pak tupé kuželov.
zvonoov., konečně zvoncov.
rozlož., lysý, hladký, su-
-hý. na žlutavém podkladu
jakoby bílým plísňovitým

závojem potažený, v stáří radiálně rugosní a bledě žlutavý, ""ř.
mnohem delší pr. kl., i — 1^/2 cm ti., stejnoměrně válcovitý, solidní,
hladký, bělavý, jemně vláknitý, jt mohutným, bílým, Imsté čárko-
vaným prstencem, který ale brzo upadá, na basi s útlou světlou-
botkou. Prstenec jest uprostřed ostrým hřebenem objat. Tř. nad
prstencem posázen bílými, přitisklými šupinkami. L. husté, hlínově
špinavé, přirostlé, zubaté, šir. Duž. bílá, slabě houbově vonná.
Výtr. šir. mandfov., nestejnostranné. na basi v špičku stáž., 12 až
14 fi. Cyst. na ostří dlouze vakovité. tupé.

Obr. 81. Pholiota capcraia P., slabě zmenš.,
v průřezu a v mladém stadiu, zvětš. výtr. a cyst.

50?

\' iehličnat. lesích v mechu, rašelinníku a ploniku v houfech, ale také
v bučinách, hlavně v podhoří. Tak všeobecně v Šumavě, u Blatné, Třeboně,
Litomyšle. Xéni. Brodu (Ros.), Strašíc, Příbrami, Chlumce n. C. (R), Cesko-
mor. \ys. (K), Jevany, Cern. Kostelec, Písek. Jest to velmi chutná jedlá
houba, také pod jménem »masařka« známa. \'ytvářením botky a i jinak (prste-
nec) značně se odchyluje od pravých Pholiot a proto lépe ji řaditi co r. Rosites.

d) Druhy malé, iiehygrof., s kl. velice slizkým, neštipinatým.

Pil. mucosa sp. n. Š. lepkavá. V mohutných trsech, kl. 1V2 až
2^^ cm, dosti mas., nejprv zvoncov. kuželov., záhy ale rozlož., ko-
nečně s vyzdviženým okr., z' mládí šupinaté plstnatý, p)ak ale lysý,
mohutnou vrstvou slizu potažený, na okr. s cáry velovými, špinavé
olivové okrový, sotva hygrof. Tř. dl.. 3 — 5 cm ti., stejně ti., pevný,
jen s úzkým kanálkem, špinavě okrový, nahoře nažloutlý, hez
prstence, celý pokryt husté plstnatými bílými od stálý mi šupinkami.
L. husté, útlé, sir. břich., u tř. zaobleně volné, nejprv bledé okrově
nažloutlé, pak špinavé hnédé, pK)mačkáním hnédnoucí. Duž. pří-
jemně houbově vonná. Výtr. klínovitě tupě ellipt.. žluté, 5 — 6 /«.
Cyst. hojné, nitkovité, paličkou okončené. Prach výtr. červeiio-
hnědý.

Ze země v mladém porostu černé borovice na teplé jižní stráni v lese
Michelském v listopadu 1918. — Podivná houba, od ostatních Pholiot dosti
odchylná. H3'pholon:a to byt nemůže, poněvadž jsou výtr. žluté a velům jest
mohutně vj-vinuto. Odění na tř. jest ještě hrubší než u opěnky.

Flammula Ir. Plamenka.

Houby velké i menši, na dřívi nebo poblíž pařezů a kmenu
rostoucí. Kl. jest v mládí spojen s tř. vláknity-^m velem, jež ostává
na okr. kl. jako plstnaté třísně a na tř. sotva kdy zanechává zře-
telný kroužek. Výtr. žlutavé neb rezavé, hladké. Tř. solidní, vlák-
nitý. L. široce přirostlé, více méně sbíhavé. Cyst. na ostří hojné,
nitkovité.

\>nikají často živými barvami a skoro vesměs silným zá-
pachem. Objevují se již v letních měsících a jsou celkem všude
vzácné. IMnohé druhy vždy radno pečlivě srovnávati s rody Hypho-
loma, Pholiota a Naucoria, jimž se dosti podobají. Od r. Hypho-
loma se liší nečervenými výtr., od r. Naucoria tuhým, hrubě
vláknitým tř. a od r. Pholiota neblanitým velem a nedostatkem
kroužku či prstence. Ricken uvádí 19 dr., Saccardo 79 dr.. z nichž
46 evropských.

568

a) Výtr. špinavč hnědavé, 1. hlínové nahnédlé, kl. na okr. se
zřetelným velem v mládí, na povrchu slický.

F. íenta Pers. 1801. P. šedohlínová. V tlupách, netrsnatá, celá
skoro bělavá nebo špinavě bělavá, prostřední velik. Kl. 4 — 6 cm,
ztuha mas., pravid. nízce sklen., široce hrbol., silné sUzský, s při-
tisklými bledými šupinkami, v mládí vláknitým velem pf-i okr. Tř.
dl., asi I cm ti., dole zakřivený a okrový, ostatně bledý, stejně ti.,
elast. pevně vlákn.. mrtnaté šupinkatý. L. bledě-, pak pěkně žlutavé
hlínové, dosti úzké, přirostle shíhavé. Duž. bledá, bez vůně. Výtr.-
válcov. ellipt., 6- — 7 fé. skoro zakřivené. Cyst. kopinatě vřetenovité.
Na zemi ve smíšeném lese nad Hrusicemi na podzim 1916. Autoři uvá-
dějí ji jako rozšířenou, snad z Cech obdržíme o ní více zpráv.

F. niixta Fr. 1838. P. smíšená. Trsnatá, kl. 3 — 5 cm, tence mas.,
r0'zlož., nehrbol., hladký a lysý, mocnou vrstvou slisu pokrytý, na
okr. hélavý, ostatné čemhvé hnédý. Tř. bledý, nahoře bílý, 4 — 6 mm
ti., stejně ti., konečně dutý, tmavším,i šupinkami dosti hustě po-
krytý, nahoře s nepatrným kroužkeim. L. bledé, tmavými \'ýtr. po-
prášené, pak bledě čokoládo^vě, husté, lehlé, široce vykroj, a čárko-
vitě sbíhavé. Duž. bledá, mírné chuti, bez zápachu. Výtr. ellipt.,
velké, 12 — 15/;. Cyst. dosti velké, tupě lahvicovité.

\ travé u borovélio lesa u Stránčic ve velikém množství, v listop. 1913.
Zjevem upomíná na některé Hj^pholomy.

b) Výtr. rezavé hnédé, 1. žluté rezavé, kl. na povrchu vlhký,
v mládí s velem na okr. Pr sňaté.

F. spumosa Fr. 1821. P. borová. Kl. 3 — 5 cm, dosti ztuha mas.,
ploše sklen., nehrbol., žlutavý, uprostřed více méné hnědý, za sucha
lesklý a hladký, za vlhka velmi slizký, na okr. se zbytky vela. Tř.
elast. tuhý, tvrdý, 4 — 10 mm ti., často smáčkly, válcov., nahoře širší:
bledé žlutavý, lesklý, hnědě vlákn. L. šir., málo vykroj., přirostlé,
husté, často zprohýbané, světle slámožhité. Duž. slámožlutá, skoro
bez zápachu. Výtr. elHpt.. 6 — 7/,. Cyst. na ostří 1 ploše velké,
lahvicovité.

\" jeldičnat. lesích ze země. V borovém lese u Struliařova spoře. 6, 1914-

F. gummosa Lasch. 1828. P. ^^ummovitá. Kl. },—':, cm, mírně mas.,
oble sklen., hladký, lysý, velmi slizký, s přitisklými (jako přilepe-
nými) tmavšími šupinkami, žlutohnédavý, na okr. se zbytky vela.
Tř. delší pr. kl., 3- — 4 mm ti., žlutavý, mrtnatě šupinkatý, na basi
červenavý'. s úzkým kanálkem. F. dosti husté, tenké, velmi sir.,

.'509-

u ti'. \ \ knijené. iwčisfč čhitc, pak nečistě rezíívě hnědé. \'ýtr. eri])t.,
žliilč i)rus\'itně. '> ,". L"yst. na (istří hujné, lahvicovité. na nluše
žádné nebo jen sem tam sporé. Bez zá])aclui.

( íhjčcjnč mimo les, na pařezech nehi) i iia zemi, óasto tisnatá. \ záciié.
I" Mukarova (Zv. 8. 1018), v trávě u lesni silnice u Jevan (9, 1918).

F. flavída Scliff. 1702. /'. řjíutavá. \ trsech neb i jednutlivč pod

strumy nebo jim na blízku. K1. 4 — 7 cm. elast. stejnoměrně dosti

tlustě mas., ploše sklen, nel) rozlož., síro.ílntý, iimstnč Icsknavý,

slizký, lysý. na okr. se zl)}lk_\' ])ntisklých šupinek. (l!ouho potlvin.

Tř. čliifý, elast. pevný, 7 — 10 mm ti., k basi svolná ctenčeiiý a .cv/c

kořenující, tiiliý. hašlaiKrťý, Jwitbě vláknitý, často vlnitý, se zbytky

vláknitého bílélro vela. L. zJutc, pak čcrvenavč rezavé, potom do

čer\ena\a, útlé, ú::.ké, husté, u tř. měloe vykrojené, skoro sbíhavé,

na ostří troL-lui zoubkaté a bledé. Duž. citrónové žlutá, skoro bez

zápachu a chuti. \'ýtr. ellipt., 8 — y fi. zlatožluté, jasné, hladké.

Cyst. zvláštní: jedny převeliké, krátce stopkaté. kulovité, tlusto-

blanné, žlutou šťávou naplněné, jiné menší, tenkoblanné. bledé, ky-

jovité, paličkovité. zaškrcované neb i v tenké nitky vybíhá vé.

^' jehličnatých lesich řídce. \' Krčském lese v řijnu 1913 (Šim.), u Bahic
v borovém lese (11, i()l8. Zv.).

F. astragalina Fr. 1821. P. kozincová. Elast. mas., tvaru a veH-
kosti oi)ěnek. irsnatá. Kl. 3 — 6 cm, šafránové červený, za sucha
žlutavě šafrán(;vý, hladký, lysý, rovně rozlož., dosti mas., na okr.
blanitý a 1. přesahující, v mládí na okr. pýřit\'. Tř. pevně elast..
hedváb, vlákn., málo delší pr. kl., 4 — 7 mm ti., hnědavý a bíle vlák-
nitý, na basi éervenajici. L. husté, úzké, útlé, bledé žlutavé, pak
rezavě hinědé, široce přirostlé a krátce sbíJiavé. Duž. hnědě žlutavá,

nepříjemně páchnoucí, hořká. \'ýtr. krátce ellipt., (> — 7/1.

Xa dřevech a kmenech jehličn. vzácně. \' zahradě pod \'yšehradem. 6,
IQ14 (Hedrych).

F. ahiicola l-"r. 1821. (V. amara Bull.). P. olšová. Trsnatá, kl.
3 — (> cm, dosti mas., pravid., luírně sklenutý, obyčejně bez hrbolu,
s okr. ostrým, dolu sehnutým, hladký, lysý, ale k okr. radialné
vrostle vláknitý, leskle slámové žlutavý, s dužninou bledé žlutou.
Tř. sotva delší pr. kl., velmi tvrdé tuhý, nahoru zvolna rozšířený,
hrubé z'lákn., bledé žlutavý, pomačkáním a v stáří špinavě hnědý,
hrul>ě mrtnatý. L. husté, šir..- žlutě hlínové, pak světle rezavé, při-
rostle krátce sbíhavé. Pácline odporné a chutná hořce. \*ýtr. bledě
žlutavé, tupě ellipt., (> — 8 ,n. Cyst. na ostří sporé, tyčinkov.. na basi
trochu ztluštělé.

5U)

Mimo le:^ na baM kmenu li.stnat. v/.ácnč. Xa l)asi staré olše u Kutné Hory
v prosinci 1Q17 (dr. Aug. Bayer).

F. conissans Fr. 1838. P. ověšená. Trsnatá, mnoho připomínající
Hypiholoma fascic. Kl. 3 — 6 cm, clnsti mas., zvoncov. sklen., trochu
hrbol., praviti., dlouho s podvin. a bílými cáry ověšeným okr., víJicc
hladký, lysý, lesklý, citrónově Slutý, pak zářivě žlutý s trochu hně-
dým temenem. Tř. dl., 5 — 10 mm ti., elast. ]>evný, solidní, hrubě
vlákn.. trochu mTtnatý, nahoře .? věncem cáru velových, žlutý, dole
nahnědlý. L. bledě žluté, pak skořicové^ konečně temně nachově
rezavé, s bělavým ostřím, husté, tenké, u tř. zúženě připojené. Duž.
zářivě žlutá, mírná, bez zápachu nebo se slabým čirůvkovým aro-
mátem. Výtr. vřetenovitě ellipt. až vejčitovřetenuvité, hnědé, to //.
Cyst. tyěinkov., zaoblené.

Mimo les na basi kmenů a pařezů vrb, olší a ovocných strom.ů. 8 — n.
U Hrusické cihelny (olše), u Jevan (olše), Mirešovic (olše), Slivence (olše),
Strašíce, Slané. — . Podobnost s třepenítkou jest veliká, ale nepálí a výtr. jinaké
a větší. \'oní slabě ovocně. Tř. jest na liasi někdy ztenčen.

cj / 'ýtr. okrově žluté, 1. zlatově žluté, kl. skoro lysý, v mládí
bez vela na okr.

F. penetrans Fr. 1817. P. nevonná. Zjevem i veUkdStí podobná F.
sapinea, ale kl. lysý, hladký, vlhký, jen na okr. trochu mrtnatě vlák-
nitý, oranžově žlutý, s temnějším temenem. \.. .šir., okrové, po-
mačkáním se neměnící, také duž. neměnlivá, nehořká a nevonná. Tř.
hěložlutavý, zvláště na basi bílý. \'ýtr. šir. ellipt., 7 — c> //. Cyst.
tyčinkovité, na konci s paličkou.

Na basí jehličnat. pařezů u Třeboně, 8, 1013 (Weinzettl). Cituje se všude
jen jako velká vzácncjst.

F. hybrida Fr. 1817. /'. pařezová. Zjev, barva a velikost jako
některé hnědé druhy z příbuz. Collybia dryophila. KL 3 — 5 cm,
tence, měkce šťavnatě mas., pravid. tupě sklen., pak rozlož., ale
nehrbol., často na okr. zprohýbaně laločnatý s okr. nahoru (, hrnutým,
velmi liyínrof., za vlihka živě hnědý, s trochu prosv. 1., za sucha světle
žemlový, v mládí vláknitým, bledým závojem zastřený, pak dlouho
na. okr. s lemem plstnatým. Tř. sotva delší pr. kl., stejně ti. (4 až
6 mm), světle hnědý, ale bíle leskle vlákn., ěasto na plocho smaěklý.
L. nejprv bělavé, pak skořicové, neskvrnité, dosti řídké, šir., celou
šířkou přirostlé a trochu sbíhavé. Duž. světle hnědá, dosti silně pří-
jemně houbově artímatická. bez chuti. Výtr. tupě ellii)t., na basi

.5//

šikmo stáž., vel mi hlcdř člutavc, 7 — 10 it. Cyst. na ostří dlouze
nitkovité, oblou paličkou okončené.

Xa jchličnatycli pařezech iicb i ze země zctlelýni dřivím proniklé, po ně-
kolika v trsech. \^ ohradě dřevní na Smíchově v červnu IQ16 za deštivého po-
časí. Jest to vzácná honba, posud jen v horách pozorovaná (Německo, Švéd-
sko). Xa Smíchov zanesena byla patrně se dřívím ze Šumavy.

F. sapinea Fr. 1821. Obr. 82. P. dřevní. Velikost i zjev úplně
iako Dermocyl>e cinnam., často v trsech. Kl. 3 — 6 cm, elast. mas.,
v mládí pravid. kulov. s podvin. okr., pak sklenuté rozlož., často
uprostřed vmáčklý, .s- okr. velmi ()strým, na povrchu jemně sametově

%hl

"X

9q

Obr. 82. Flam.mula sapinea'Fr., starší a mladší stadium,
v přir. vel., zvětš. výtr. a cyst.

plstkatý, suchý, na zlatožluté pudě hnědavý. Tř. málo delší pr. kl.,
4 — 10 mm ti., pevný, obyčejně křivolaký a smáčkly, hrubě vlákn. a
mrtnatý, bělavě žlutý, al,e 0' hnědou duš. Kortina žádná. L. zlato-
žluté, iizké, slabé vykroj., krátce sbíhavé, husté, pomačkáníni rychle
hnědnoucí, na Dstří l>ělavé. Duž. kl. žlutá, silně ostře páchnoucí.
V<-tr. vřetenovité ellipt., sytě žluté, 8 — 11 n. Cyst. dlouze nitkov.,
na ko^nci paličkovité, sporé.

(^d května po celé léto až do zirny všude dosti rozšířená na borových
pařezech, ale také ze země dřevním smetím promíšené. Jest to za živa krásná
houba, ale snadno se může pomásti s Derm(_)c. cinnam., která má v mládí hoj-
nou kortínu a jinak žluté 1. U Mníchovic, Říčan, Jevan, Jiren, Sojovice na
Jizeře, Řevnice, .Šumava, Krkoroše, Brdy, Třeboň atd. Páchne pronikavě
therem.

F. squainulosa sp. n. P. šupinkatá. Kl. 3 — 4/^ cm, dosti tlustě
mas., hladký, suchý, rovné rozlož., se sehnutým, tupým okr., na
jasně žlutém podkladu hustě přitiskle červenohnědě šupin katy, upro-

512

střed vůbec splynule červenohnědy, s duž. bledě žlutou, bez zápacbu.
Tř. zdélí pr. kd., nahoře ř>— 8 mm ti., k basi zvolna ztenčený, tuhý,
elast., solidní, vlákn., lysý, beze všeho vela. Iiledě žlutavý, ale po-
mačkáním černě červenohnědy. L. tenké, šir., husté, celou šířkou
přirostlé, sírožluté. Výtr. skoro bezbarvé, vejčitocllipt. aš vejčito-
kulovité, 8 ft Cyst. na ostří malinké, tupě lahvicov. neb zaobleně
sloiiipkovité.

Na pařezech u Koloděj na Pardubicku v září 1918 sbíral p. dr. Schiistler.
Není možno spojovati ji s před.

F. liqulritiae Pers. 1801. F. páchnoucí. Živě zlatožlutě zbarvená,
trsnatá, na pařezech. Kl. 3 — 6 cm, elast. tence mas., pravidelně oble
sklen., dlouho na okr. podvin., clatočlutý ač cililové červený, vlhký,
lysý. Tř. sotva delší pr. kl., 5 — 7 mm ti., tuhý, pevně elast., k basi
málo ztluštělý, nahnědlý, hliadký, ztuha vláikn., nejprv bělavý, pak
dutý, v mládí bílou kortinou s kl. spojený, která ale pak beze stopy
mizí. L. zářivč c.latošlnté, pak skořicové, šir., široce přirostlé, sotva
vykrojené, skoro sbíhavé, od tř. k okr. kl. zvolna zúžené, tenké,
husté,-, elast. Duž. žlutá, velmi hořká a ostře kysele páchnoucí.
Výtr. ellipt., na basi šikmo stáž., jasně žluté, 8 /(. Cyst. sporé, rovně
tyčinkov,

Xa borovycli pařezech v trsech nemnohočetných, na podzim. U Čelákovic
v borech (Šim.), u Zvánovic na smrkov. pařezech, Strašíce, Hiršberg v Šu-
mavě CK).

F. pholiotiformis sp. n. P. opčnková. Zjev úplně Pholiota adiposa.
Kl. 4 — 9 cm. vodnatě mas., sklen., s okr. ostrým, dolů sehnutým,
na povrchu síročlutý, vlhký, hojně posázenV' přitisklýini temně hné-
dýuii, uprostřed velkými, ke krajům drobnými a hustšími, někdy
i růžovými šupinkami. Tř. delší pr. kl., i — 1V2 cm ti., bledé slutý,
hladký, lysý, velnu hrubé vlákn., elast. L. prořídlé, neširoké, tlusté,
na tř. zvolna obloukem sbíhavé, žlutavé. Duž. žlutavá, slabě pách-
noucí. Výtr. dokonale kulaté, rezavé, k basi krátce stáž., 5 — 6 ,«.
Cyst. na ostří veliké, vakovitě kyjovité.

Pobh'ž borových pařezů v lesích u Sojovíc na Jizeře v čer\enci 1914- !*'>-
divná houba, již by ka/.dý za Pholiota adip. považoval, ale nemá vůbec kor-
tinu ani velům a kulaté výtr. Soudil bych, že jest blízká !•". gymnopodia Bull.,
jež vzácně roste v horských lesích.

d) Výtr. průsvitné sluté, /. masové hnědé, kl. iva povrch"
odstále hrubě zrnitý.

F. granulosa sp. n. F. zrnitá. Drobná, jednotlivě, kl. i — 2^2 cm,
oble a pravid. sklen., nehrbol., tence mas., rezavě hnědý, matný, celý

.5/5

kolniýiiii hiLÍrloritýnii bradaťkaiiii jcčatč ::r)iitý. Tř. dvakrát delší
j)r. kl., 3 — 4 mm tL, solidní, pevný, elast.. hrubě vlákn., obyčejnč
siiiačkiý, dulc hncdý, nahoře žlutohnědý. l>ez vela a kroužku. L.
dosti prořídlé, tenké, široce přirostlé, šir. břich., nejprv žlutě
okrové, pak hnčdě masové. \ ýtr. tupě ellipt., obyčejně ledvinitě za-
křivené, průsvitně žluté. 7 — S ,". C"\st. na ostří velké, ku!i»vité,
stopkatě krátce zúžené. Bez zápachu.

Xa mokvavém. vykntlanéiii místě ičivého kmene bukového v lesích Je-
vrmsk.vcli. v září 1918. — Jest i svou podobou i svým stanoviskem podivná
h('ul)ička. /á(hié známé vň])cc ani podobná ani příbuzná.

Weinzettlia gen. n.
Weinsettlovka. (Jbr. 83.

Masitá houba, vzezření
Dermocyi")e cinnabarina. Kl.
sklenutý, vzrostle šupin-
katý. Třen válcovitý, dok
aezthištělý, chrui)avčitě ma-
sitý, zevně vláknitý, již od
mládi dutý a kanálkovitý,
na povrchu mrtnatý. Lu-
peny prořidlé, tlusté. Třen
v mládí spojen s kloboukem
vláknitou kortinou. Výtru-
sv vejčité. hladké, žluté.
Cvstidy na ostří i ploše

Obr. 83. Weinzettlia rubescens \'el.
Slabě zmenš.

krátce sloupkovité, zaoblené. Prach výtrusný rezavý.

W. rubescens s]). n. W. červená. Kl. 3 — 4>2 cm, dosti mas., ploše
sklen., uprostřed trochu vmáčklý, na (jkr. dlouho "^odvin. a útle bíle
plstnatý, hladký, slizký, na bělavém podkladu přitisklými, krvavě
červen\'Tni šupinkami peřestn''. Tř. dvakrát delší pr. kl., 3 — 5 mm ti.,
rovný, elast. |>e\ný, již v mládí rourkovitý. hladký, bílý. ale krva-
vými \lákny povlečený, v mládí s kl. lx>hatou krvavou kortinou s kl.
spojený. L. husté, s kratšími střídavé, tlustě mas., trochu příčně
vráskované, rovné, široce i)řirostlé (nevykroj.). nesbíhavé, nejprv
žemlové, pak skořicové, ])omačkáním tak jako všechna dužnina čer-
venající. \'ýtr. vejčitokulov.. k l)asi krátce stáž., sytě žluté, hladké,

8 — TO /'. Cyst. hojné, sloupkovité. zaoblené.

\' černém humuse v listnat. lese u Třeboně v srpnu 191 5 sbíral Wein-

zcttl. I' Přelouče v srpnu 1919 sbírala si. Fricova. Jednotlivě nebo po 2 — 3
trsnaté. Rozemnuta voní slabě ovocně.

514

líouba zevnějškem nádherná. Byl jsem dlouho na rozpacích, ku kterému
rodu bych ji měl vlastně přiřaditi. Xejspiše by tu mohl být jmenován r. Der-
mocybe, ale ji/, v mládí dutý, chrupavčitý tř., slizký kb, cystidy tomu odporují.
Třen nestává se dutým rozpadnulini pletiva uvnitř, nýbrž jest již v prvním
mládí opatřen ostře odlišeným kanálkem. Od barevných (červených) druhu
r. Inocybe se liší cystidami, nehrbolatým kl., dutým tř., 1. nebrvitými na ostří.
Od r. Hebeloma liší se nebrvitými 1., třeném na konci ne/rnitým, tlustě m.i-
sitými lupeny. Jakousi podobnost má také Limacium fagiucum, ale toto se liší
sbíhavými a jinak zbarvenými 1., solidnini tř., nečervenající duž. Má tekutina
barví se houbou touto zeleně, kdežto Dermocybe cinnabariua oranžově.

Věnuji tento zajímavý rod svému milému a věrnému příteli, p. l''(t[ťufinu
IVeinzettlovi, řediteli gymnasia v Třeboni, jenž mé dílo tak vzácnými a boha-
tými příspěvky nezištně obohatil a tím mykologický výzkum Čech vyd.itnč
podporoval.

Naucoria Fr. Kršatka. Obr. 84

Menši neb i velmi drobné honby, obyčejně hygrof., nejčastěji
žlnté nebil hnědavé barvy, s pravid. kl., jehož okr. jest v mládi
podvinnt a nezřídka útlou kortinou s tř. spojen. Tř. centrální,
tenký, dlonhý, často křivolaký. neokornatělý, mrtnatě vláknitý, dni:- ,
bez botky a prstence. L. nesbíhavé, iitlé, koinečně rezavé. Výtr. re-
zavé neb hnědavé, elliptičné, hladké. Cyst. n.a ostří vždy hojně vy-
vinuté, nitkovité. Prach výtr. rezavý.

Rostou pospolitě nel) i trsnatě po celé léto až do zimy na ky-
přeně a mrvené zemi, na polích, v zahradách, na travinách, kom-
postech, na trouchnivém dříví a tlících lodyhách rostlin. Velký počet
jich se objevuje v květnu a červnu minio les. Zevnějškem jsou si
často velmi podobny a proto také nesnadno určitelný. Tu hlavně
držeti se především znaků mikroskopických. Při určování nutno
stáfe míti také na zřeteli blízký r. Galéra, Inocybe a Pholinta. jen
některé se zevnějškem značně od ostatních odlišují, tak N. lugiubris
nebo N. porri^inosa. Praktický význam nemají žádný, proto také
od praktických mykolog-ů (tak i v Cechách) bývají iiplně opomíjeny.
R i c k e n uvádí 44 dr., S a c c a r d o 131, z nichž yy evropských,
což jest ale dojista sotva polovina skutečně zde rostoucích. !\od
ten jest velice zanedbán a zasloužil by monografického zpracování.
R i c k e n o v a práce jest ubohá.

Nejznámější anebo nejvýznačnější druhy jsou; N. semiorl)icn-
laris, crobula, lugubris, chrysea. porriginosa. pellucida, erinace.i,
furfuracea, inquilina. cucumis.

51 ň

^

- 'O,! li t

r"^

^

-^0 K

^^

Jí

S5^

ú

n

8

y 9

•r''

ty

y

70

77

Obr. 84.

Obr. 84. I. Naucoria melinoides Fr., v přir. vol. a zvětš. výtr. a cyst., 2. N.
centuncula Fr., jako před., 3. N. omphaliaeformis Vel., jako před., 4. N. in-
quilina Fr., jako před., 5. N. suavis Bres., jako před., 6. N. segestria Fr..
jako před., 7. N. erinacea Fr., jako před., 8. N. reducta Fr., jako před., také
v mlad.ším stadiu, 9. N. velutina Vel., slabě zvět.š., silně zvětš. výtr. a cyst.,
10. N. sulcata Vel., v přir. vel., 11. N. crobula Fr., jako před., 12. N. semi-

orbicularis Bull., zvětš. cyst. a výtr.

I. Výtrusy špinavě šedě hlínovc.

a) Kl. s tonem .žlutým, hl\adký, slizký, bez prosv. 1.

N. semíorbícularis Bull. 1788. K. puloktilovitá. Kl. 1 — 4 cm, světle
žemlově žlutavý, hladký, lysý, slizký, lesklý, na okr. tupý, nejprv
pravidelně polokidovitý s okr. bíle plstnatým a skoro podvin., ale
bez kortiny, pak rozlož, nízce sklen., nehrhol., dosti mas., s duž.
bílou neb slabě .nažloutlou. Tř. velmi dl., tenký (2 — 4 mm), světle
žlutavý, hladký, lysý, vehni tuhý, ale přece lámaný, na basi s prstí
spletený a mírně napuchlý, pak dutý. L. vodnatě měkké, křehké,
tenké, nejprv šedavé, pak špinavě hnědé, nestejně dl., sir. břich.,
na ostří světlejší, široce k tř. přirostlé a skoro sbíhavé, brzo ale
utržené. Výtr. široce ellipt. převeliké, 15 — 17/'. hnědé. Cyst. nit-
kovité, dole lahvioovitě ztluštělé. Duž. rozemnuta voní velmi pii-
jemně anýzově, chuti sladké.

Jednotlivě hned po deštích po celé léto od května až do srpna, na pod-
zim ale mizí. Na polích, travinách, pastvinách, podle cest a silnic, často ve
společnosti špiček všude velmi obecná. Po vůni lehce poznatelná. Jest jedlá.
Ricken ku podivu praví, že nevoní.

N. vervacti Fr. 1821. K. úhorX)vá. Kl. 2 — 4 cm, tence mas., nejprv
polokulovitě tupě zvoncov., pravid., pak sklenuté rozkiž., sotva slabě
hrbol., iiplně lysý, hladký, ale neliesklý, vždy trochu svraskale žil-
kovaný, hygroí., bez prosv. 1., v prvním mládí bez vela, světle
okrově žlutavý. Tř. dl., elasť. pevný, hedváb, leskle vlákn., celý
útle pavučinatý, 2 — 3>ž mm ti., dole zahnutý a často kořenující, bě-
lavě žlutavý. L. široce připojené, čárkovitě sbíhavé, u tř. nejširší
a odtud k okr. zvolna zúžené, nejpr\' hlínově bledavé, pak špinavě
rezavé se světlým ostřím. Duž. úpUně bez zápachu-. Výtr. ledvino-
vitě ellipt., hnědavé, 10 — 14 /'. Cyst. na ostří hojné, rovné, dnle
tlustě lahvicov.

Na pastvinách, na hnojených místech, mezi travou u cest, pospolitě, ale
mnohem řidčeji než před. V létě hlavně po dlouhých, suchých vedrech.

N. pediades Fr. 1821. K. plstnatá. Větší než obě před., kl. 2^2 až
6 cm, ploše rozlož.^ malounko tupě hrbol.. tence mas., často vlnitě

51?

zprohýbany. hladký, suchý, s okr. v mládí nápad iič plstnafýiii, světle
okrově hnědý s temnějšnn středem. Tř. velmi dl., 3 — 6 mm ti., dole
špinavě hnědavý, nalmre bělavý, zrnitě plcvnatý, hedváb, vlákn.,
elast.. často zkroucený. L. široce přirostlé, trochu sbíhavé, záhy
utržené, nehusté. nemnoho šir., špinavě hnědavé se světlým ostřím.
Duž. bělavá, hnojně ])áchnoucí. \'ýtr. elliiit., 10 — ■\2u. Cyst. tyčin-
ko v., dloulié.

Xa hnojených policii, pastvinách, na pohiicli cestách, v létě, vzácněji. Mni-
chovicc, (. luiciile, Kič, Radotin atd.

N. arvalis h^r. iSjí. K. polní. Zjev úplně N. semiorbicul.. ale
značně větší, masitější, kl. 3- — 5 cm. pevný, pravid. polokulov. sklen.,
lysý, suchý, matný, kozově žlulý, k nkr. bledší, často na temeni
svraskalý. Tř. málo delší pr. kl.. 3 — h mm ti., ])evně elast., bělavý,
hojně bledě šupinkatý, na basi napuchlý a v tlusté kořeny prodlou-
žený. I., dosti husté, tenké, u tř. hluboce vykroj., záhy utržené, na
dstří bíle brvitě zoubkaté, velmi šir., špinavě bílé, pak hlínové. Výtr.
nepraxid. vejčitoellipt., nestejnostranné. 10 — 14 /'. C'}"st. veliké, na-

]>uchle lahvicovité. Duž. páchne slabě.

Xa hnojených polích, hlavně v bramhorách za deštivého počasí všude
dosti hojná.

N. arenosa sp. n. /\. písečná. A'elikost i tvar X. vervacti. Kl. i až:
2Mi cm. tence mas., knželov. zvoneov., pak rozlož, a hrbol.. na te-
meni trochu bradavčitý, k okr. s mizivými šupinkami, v mládí na
okr. dlouho 0' bílými velovýuií cáry, jasně hnědě šenilový, v mdádí
bohatým bílým velem, zastřený, jež na tř. zanechává trvalý třísnitý-
prstenec. Tř. málo delŠí pr. kl.. 1 — 2 mm ti., tuhý, bledě žlutavý,
hrubě odstále šupinkatý a v mládí brvitě chlupatý. L. dosti husté,,
šir. břich., široce přirostlé. neji)rv fialově lUákové, pak kávově
ěerně s bílým ostřím. Duž. žlutá, slabě moučně vormá. Výtr. po-
dlouhle ellipt., nečistě lilákově hnědé, 12 — 14//. Cyst. na ostří hojné,-

tence nitkovité. křivolaké. na konci ztluštělé.

-Mezi travou na sypkém diluvialním, písčitém nánosu na teplých, západ-
ních stráních nad Trójou pospolitě, sem tam i po 2 — 3 trsnatá. 10, 191b.

N. striaepes Cooke 1884. A', pruhovaná. Statný, veliký druh. zjevu
asi X. myosotis. Kl. 4 — 8 cm. tlustě mas., tupě kuželov., rozlož,
hrbol.. kozově žemlový, hladký, slizký, lysý. 1 ř. předlouhý, 3 až
7 mm ti'., elast. pevný, sotva s iizkým kanálketn. žemlový, jemně
mrtnatý, často pokřivený, podél hluboce rýhovaný (hlavně nahoře),
někdy skroucený. L. široké, široce přirostlé a žebernaté sbíhavé,.
žemlové. Duž. žemlová, silně vonná jako u N. semiorb. Výtr. ši-
roce ellipt., hnědé. t2 — 13 n.

51s

Xa konipeistii zahradním v Mnichtivicícli. 7, I015- Cooke uvádi ji ze za-
hrad}' bntan. v Kcv\ v Anglii. Třeba ještě dále sledovati.

N. pygmaea sp. n. K. zakrslá, (iracilni. iiiaHnká kl. 0*5 — 0*8 cm,,
tenince mas., pravid., nízce sklen., lysý, špinavě žlutavý, siraskale
hrholkatý, bez hrbolu na temeni. Tř. teninký ( Vi' — 1 mm), z<řjdy kři-
volaký, lysý, elast., hledč žlutavý, na konci bíle poprášený. I., šíř.
l)řich., široce připojené, velmi prořídlé, sotva s i systémem kratších,
nejprv šedavé, pak bledé červenavé rezavé, poměrné tlusté. \'ýtr.
elíipt., 8 — 10 /'. Cyst. tyčinkov., dole napuchlé.

Xa snché pastvině mezi mechem v údcilí sv. Prokopa v listop. IQ17.

Jest příbuzná N. semiorbic., ale maličká.

b) Kl. s toiicíu medové hnédým, za vlhka s prosv. 1.

N. tabacina Fr. 1821. K. tabáková. Pospolitá neb i trsnatá, útlá,
celá kaštanově hnědá až černohnědá. Kl. hladký, lysý, yí — i om,
mírně sklen, s malým hrbolkem na temeni, na okr. tupý, trochu
hrubé rýhovaný, vcbni hy^rof., za vlhka temné hnédý s prosv. 1., za
sucha světleji kozový, v mládí ae zřetelným velem, jež ale záhy mizí.
Tř. velmi dl., i — 2 mm ti., tuhý, křivolaký, kaštanový, na konci
bledě rnrtnatý. L. prořídlé, šir. uťaté, celou šířkou přirostlé, hnědé,
s bledším ostřím. Dtiž. bledá, nevonná. \^ýtr monroz'é nafialovélé
nebo špinavě nahnědlé, šir. ellipt.. 7 — 8 /<. Cyst. na ostří malé,
jehlicovité.

\'ždy mimo les, na výslunných pahorcích v Racomitriové a ploníkové
(Pol. pilif.) formaci na holinách na okrajích suchých a slunných borů, na holé
zemi ve vřesovinách časné c jara, v dubnu a květnu všude velmi hojná, ale
obyčejně nepovšimnuta pro svou drobnost. Alá za vlhka barvu, temně tabá-
k(n'ou, ale za sucha od kraje kl. počne žloutnouti.

N. caulíphila sp. n. K. lodvzni. Kl. 0*3 — 0*8 mm, zvoncov. s tupým
hrbolkem, lysý, hladký, v mládí na okr. velem mrtnatý, velmi
hygrof., za vlhka šedavé okrový s prosv. 1., za sucha špiiuwé ble-
davý. Tř. tenký (Mi — i mm\ křivolaký, tuhý, mékce bélaz'é vláknitý
a mrtnatý. L. prořídlé, šir., široce přirostlé, bledé okrové, s bílým
pýřitým ostřím. Výtr. vejcitoellipt., 8 — to ,», Šedě okrové. Cyst.
hojné, křivolace tyčinkov., na basi ztluštělé.

\' tlupách na zetlelých lodyhách bodláků a okoličnatých na teplých, zá-
padních stráních u koupadla u Mnichovic. 11, 1918. — Jest příbuzná před.,
ale již dobou a stanoviskem rozdílná.

N. exalbata sp. n. K. bélavá. Kl. o"6 — 1 cm, tence blanitý, v mládí
s velem, jehož zbytky lpí na okr., pravid. zvoncov., malounko

519'

Iirbol., velmi hyj^n-of., za \Ihka šcdč okrový s prosv. 1.. za sucha

čistě bílý, hladiký. Tř. dl., tenký (i mm), křivolaký, špinavě hnědý.

hladký. I.. husté, útlé, sir., rovně uťaté, ccíoii šířL-oii přirostlé a pak

dloube sbíhai'c, nejprv bledé našedlé, pak lilínové. na ostří l)íle

brvité. Výtr. smutně hlínové, široce a nestejnostranně ellipt.. O až

8 fi. Cyst. tNČinkuv., ]>okřivené.

Xa linojeiičm poli mezi žitem v Krči v červenci 1919. — Jest příbuzná
dílem X. ínquílína. dílem X^. tenax. Bílým kl. význačná.

N. deiiudata sp. n. K. olysalá. Kl. 3^ — iy2 cm, nejprv tuj>é kuže-

lo-v. zvoncov.. pak dlouho ni:^ce sklen., sotva zřetelně hrbol.. potom

Vozlož., tence mas., velmi hygrof., za vlhka liiiědý s dokonale

pros7'. /., meslizký, z' mládí jemně ojíněný, ale beze všeho vela, za

sucha skoro bílý, matný, nerýhovaný. Tř. málo delší pr. kl., tenký

'(i mm), elast. i>evný, všdy pokřivený, hnědý, ale bíle vláknitě

mrtnatý. L. d(^sti husté, šir., celou šířkou přirostlé, skoro sbíhavé.

nejpr\- bílé. pak belavě plefoz>é, na ostří úplně lysé. Bez vůně. \^ýtr.

kulov. vejčité, šedě okrové, malinké, 4 — 5 /'. Cyst. přenialinké,

ellipsioid. v krátkou špičku zúžené.

Na pastvinč mezí travou na pahorcícli u Božkova pospolitě, t^le výtr.
náleží do příbuz. N. tabacina, ale bledými, na ostří holými 1. mimo jiné od
ní i od ostatních naprosto rozdílná.

N. hyperella Fr. 1828. K. mešní. Drobná, smutně šedě hnědavá.
lysá, na holé zemi pospolitě rostoucí. Kl. 0*6 — i cm, sklenutě roz-
lož., někdy tupě hrbol., u okr. rýhovaný, hygrof., za vlhka temně
šedohnědý, s prosv. 1. při okr., za sucha špinavě košový, pravid., na
okr. vroubkovaný, lysý, matn/ý. Tř. dvakrát delší pr. kl., asi i mm
ti., lysý, hladký, šedohnědý, nahoře bledý, hedváb. z'lákn. L. nejprv
světle šedé, pak temně kávově hnědé, s bílým ostřím, velmi šir.
břich., celou šířkou přirostlé, prořídlé, s okr. kl. zaoblené. Výtr.
vejč., 10 ,«. Cyst. na ostří předlouhé, nitovité, křivolaké, zaškrcn-

vané, paličkovité. ano i .některé přehrádkované.

Význačná houbička na holých, výslunných místech v lesích a na pahor-
cích, na holé zemi často mezi Cladonia rancrif., pospolitě, po celé léto a
hlavně na podzim. Jest velmi příbuz. N. tabacina^ ale kl. není hnědě kašta-
nový, nýbrž špinavě šedohnědý, ale výtr. zbarvením i tvarem stejné. Autoři,
rovněž Fries ji kladou mezi rczavovýtrusné, což u naší rozhodně není. Nevím
tudíž, co vlastně Friesova N. hj^perella znamená.

N. reducta Fr. 1874. K. suchomilná. Útlá, drobná, velmi hygrof..
za vlhka i s tř. medově hnědavá až i cihlově medová, kl. i — i^ cm,
tence blanitý, rozlož, sklen. .? bradavkovitým hrbolkeni, za sucha
bledě oranžový nebo bledě člntavý, za vlhka do poloviny s prosv. 1.,

320

lysý (bez vela), matný. L. tenké, rovně uťaté, šir. přirostlé, nejprv
špinavě žkitavé, pak rezavě hnědé, na ostří bílé, široké, husté.
Tř. asi dvakrát delší pr. kl.. asi i mm ti., často křivolaký,
hladce vlákn., jantarový, za sucha špinavě bělavý, nahoře poprá-
šený. Víýtr. šedě okrové, hladké, vejčitoellipt., lo /<. Cyst. hojné,
ztuha tyčinkov., tupé, na basi trochu ztluštělé.

Jednotlivě nebo v trsech na travnatých liolinách lesnicli, na paliorcich a
výslunných mezích na jaře až do července, ale vzácně. Homole u Vraného
(Schustler), v Krči, u Struhařova. Význačná medcTvou barvou, malým lirbol-
kem, lysým kl. a vej čitými výtr.

N. crobula Fr. 1838. K. plevnatá. Kí. i — 2 cm, pravid. zaoblené
sklenutý, dosti mas. a tuhý, hygrof., za vlhka kozově hnědý, slizký
se slupitehwu gumovitoii pokožkou, bez prosv. 1., hladký, lesklý,
v mládí bílými odstálýuii šupinkami strakatý, dlouho na okr. bíle
plstnatý, s mizivým velem v mládí, za sucha světle kozový. Tř.
2 — 3krát delší pr. kl., iVo — 2 mm ti., tuhý, křivolaký, světle žem-
lově vlákn., dole černavý. L. rovně uťaté, široké, široce přirostlé a
trochu sbíhavé, husté, nejprv bílé, pak špijia:'ě hnědé. V'ýtr. vejčito-
ellipt.. skoro čiré, bezbarvé, sotva s odstínem nažloutlým, 8 — 9 /<.
Cyst. křivolace nitkovité, nepravid., tupé. Nevoiií.

Jednotlivě neb po několika trsnatá, na naneseném smetí, kompostech, ve
vlhkých a stinných koutech v zahradách a kravinách od června do podzima
všude rozšířená, ale nehojná.

N. iriquilina Fr. 1821. K. domácí. Jednotlivě neb 1 trsnatá, kl.
I — 2 cm, blanitý, nejprv polokulov. zvoncov., častO' hrboL, pak
sklen, rozlož., velmi hygrof., za vlhka žlutohnědý s velmi prosv. 1.,
slizký, za sucha kozově žlutavý, v mládí s útlým velem na okr. a
velovými šupinkami, jež záhy mizí. Tř. delší pr. kl., tenký (i až
2 mm), tuhly, křivolaký. rourkovitý, kaštanově hnědý, bíle mrtnaté
supinkatý. L. široké, široce přirostlé, často vidlené, záhy utržené,
špinavě hnědé, s bílým ostřím. Výtr. skoro vřetenovitě ellipt. až
skoro kosníkovité, šedé hnědé, 7 — y // Cyst. nitkovité, křivolaké.
Na trouchnivých pařezech, zetlelých větévkách, na naneseném smetí v stin-
ných koutech lesních od června do zimy v lesích všude hojná, z rovin až do
hor (Šumava, Krkonoše). Jest z lesních druhů nejhojnější. Kl. není rýhován.

N. sulcata sp. n. K. rýhovaná. Kl. i — 1>4 cm, blanitý, ploše sklen.,
vždy tupě vynikle hrboL, a vždy mělce do poloviny brázditý,
hyg-rof., za vlhka šedohniědý, s prosv. 1., slizký, za sucha bělavě ko-
žo\fý až skoro bílý. hladký, lesklý, na okr. cáry velovými ověšený
a na povrchu bílými šupinkami posázený. Tř. 2 — 3krát delší pr. kl.,
I — 2 mm ti., tuhý, dole vždy zahnutý neb křivolaký, celý šedavě

34 52t

měkce žemlově vlásenitý a odstálýini bílými šupinkami zdobený,
s dřeněm bílým vlášenim spojený. L. nehusté. tlusté, sir. břich., ši-
roce přirostlé a trochu sbíhavé. nejprv S2'čtlc skořicové, pak hlínově
hnědé ač ěokoládové, s bílým, ostřím. \^ýtr. šedě hnědavé, vejčito-

kosníkovité. 7 — 8,« Cyst. nitkov., křivolaké.

Xa zetlelych větvičkách v habřině, u Struhařova. 7, 1915. Xa zetlelém
kravském výkalu na Koženém vrchu (6, 1918) u Mnichov., u Senohrab v ha-
břině. Xemijže se. spojovali ani s N. crobula ani X. inquilina. Rýhovaným ki.
jest vždj^cky nápadná.

N. tenax Fr. 1821. /\. houževnatá. Kl. i — 2^/2 cm. zvonoov. sklen..
v mládí kulov. a s tř. nepatrnou kortinou spojený, hygrof., za vlíhka
olivově neb šedavě hnědý; úplně lysý, hladký, slizký, s prosv. 1. podle
okr., za sucha kozově bledavý. Tř. dlouhý, tenký, křivolaký, tuhý,
dole hnědý, někdiy také smáčkly, nahoře bledší, světle vláknitý.
L. husté, útlé, v mládí bledé, pak šedě olověné, s bíK*m ostřím, ši-
roce přirostlé, skoro sbíhavé, nemnoho široké. Duž. voní trochu
aromaticky. Výtr. šedé neb okrové, vejčitě kosníkovité až skoro
čtyřhranné, 5 — 6 .m. Cyst. hojné, tyčiiikovité. na basi napuchlé.

Pospolitě neb i trsnatá v smetí mezi travou u silnic a v zahradách, v listí
zetlelém v hájích, ve vlhkých mechatinách od května do zimy všude za dešti-
vého počasí hojná a lehce poznatelná olivovým kl. a skoro lilákovými 1.

N. mirabilís sp. n. A', podivná. Kl. 1^2 cm. tence mas., polokulov.
zaobleny, nehrbol., hladký, atomaticky matný, lysý, ale nad okr.
kruhem velové plstě věnčený, pod tímto kruhem lysý a čebernatý,
Tř. dlouhý, velmi křivolakíý, i^ mm ti., bledě pleťový, elast. pevný,
leskle vlákn.. na konci trochu mrtnatý. L. husté, tenké, úzké, šir.
přirostlé, bledě okrové, na ostří bíle plstnaté. Výtr. nepravid. tupě
ellipt., hnědé, hladké. Cyst. na ostří velmi hojné, jedny nitkovité,
paličkou okončené, jiné kyjovité a v, předlouhou nitku vybíhající.
Xitky tyto jeví se na ostří jako makroskopické chloupky, již lupou
viditelně (i mm). Výtr. 6- — ; ja.

U Roblína v teplých světlých dubinách (vápno) v červenci 19 16. — Vy-
tknut\'mi znaky liší se ode všech Naucorií vůbec.

11. Výfr. průsvitně světle rezavé až medové žluté.

a) J^elum i v mládí schází.

a) Kl. za vlhka slizký, bez prosvit, lupenů.

N. lugubris Fr. 1821. A', špičatá. Kl. 2 — 6 cm, elast. pevně mas..
trvale kuželov. a ostře tvrdě zašpičatěný, dokonale hladký, za vlhka
vrstvou slizu potažený, za sucha velice lesklý, cihlově nebo žemlově

■522

hnědý, netrhaný, iievláknitý. Tř. nrnohem derši pr. kl., 5 — 15 mm
ti., uprostřed n.ejtliistší, dole kořenofuité stienčený a hnědě červený,
ostatně pleťově masový, elast. pevný (jako vosik), hladký, slizký
(nevlákn.). L. husté, málo břich., nestejně šir., u tř. volně zaobleně,
nejprv krémově žlutavě, ale brzo oranžově skořicové (bez světlého
ostří). \'ýtr. vřetcnovité, k oběma koncům zašpičatěné, často zakři-
vené, hladké, 7 — 8 fi. Cyst. malinké (sotva většii než kyjovité ba-
sidie), krátce sloupkovité, zaoblené. Duž. oranžově hnědá, v tř.
skoro červená, se silným nesnesitelným inocybovým zápachem.

V bohaté kolonii v hlubokém mechu v staré smrčině u mysUvny Haber-
ské v červenci 1914 (ale objevuje se tu každý rok). U Jevan v bučinách, na
Pecným u Ondřejova v starém boru (7 — 9). ■— Mění se velmi velikostí, drobné
představují druh .V. festiva Fr. Velké bývají excentrické. Ale mám podezření,
že také Inocybe umbonata Quél. sem patří. N. lugubris se vlastně v ničerr.i
Naucoriím nepodobá (voskovitý, nevlákn. tř.) a má býti bud vyloučena co sa-
mostatný rod nebo při řáděna k r. Inocybe, kteroužto příbuznost prozrazuje sil-
ným specifickým zápachem. Zdá se, že jest to houba velmi vzácná a myko-
logůni málo známá. — Rickcnňv popis částečně falešný.

N. abstrusa Fr. 1838. K. skrytá. Kl. 2 — 4 cm, tence mas., pravid.
okrouhlý, nízce sklen., sotva hrbok, nečárkovaný, zlatožlutý, upro-
střed tmavší, hladký, slizký. Tř. dvakrát delší pr. kl., 2 — 3 mm ti.,
pevně elast., hladký, lysý, bledě žlufrý, vlákn. L. přehusté, přeútlé,
rovné, zúžleně přisedlé, světle žlutohnědé. Výtr. ellipt., jasně žluté,
10^/. Cyst. teninoe vláskovité, dlouhé, na basi cibulkovitě
ztluštělé (!).

U Třeboně sbíral v srpnu 191 5 Weinzettl. Ricken praví, že roste v list-
natých huštinách. Patrně velice vzácná.

N. montana sp. n. K. horská. Zjev a velikost asi jako Dermoc.
cinnam. Kl. 3 — 4 cm, dosti mas., záhy ploše sklen., nehrbol., hladký,
lysý, velmi slizký, se slupitelnou, gummovitou pokožkou, na okr.
zaoblený, nehygrof., žlutohnědavý. Tř. velmi dl., uprostřed 3 až
6 mm ti., k basi zvolna ztenčený, křivolaký, pevný, podél hrn,hě
vláknitě rýhovaný a trochu mrtnatý, nahoře hojně zrnečkatý,
hnědožlutavý-, na basi černohnědý. L. prořidlé, velice šir. a tlusté,
s tupým žlutavým ostřím, nejprv žlutě okrové, pak rezavé, celou
šířkou přirostlé, sotva vykroj., mezi sebou přehrádkami až skoro
k ostří přehrádkované (!). Výtr. jasně žluté, vý^značně mandlov.,
převeliké, 15 — 18 ,/'. Cyst. hojné tyčinkovité, na konci zaoblené,

rovné.

Mezi rašeliníkem jednotlivě na hřbetech Krkonošů v červenci 1918 sbí-
ral p. dr. Kavi>io. — Patří do příbuzenstva před., ale jest to výborný, snad jen
horský druh.

523

N. lutescens >p. n. K. člutavá. Kl. 2 — 4 cm. mírné mas., rozlož.,
kušeiovitt hrboL, hladký, slizký, žlutý, s loupavou pokožkou, 1)ez
vela. Tř. dl., rovný, 3 — 4 mm ti., hledě žlutavý, lysý, nahoře poprá-
šený a sbíhavými 1. žebernatě rýhovaný, elast. L. husté, tenké, dosti
sir., u tř. nízce vykrojené, krátce sbíhavé, v stáří okrově rezavé,
v mládí bledavé. Výtr. bledě žlutavé, podlo-uhle eíHpt., 8 — 10 //.
Cyst. na ostří sporé, ale veliké, na ellipsoidícké, tlusté basi
:s krátkou, nasazenou, tujwu .špičkou.

Xa travině v údolí sv. Prokopa (vápno). 11, 1917. Radotín 1918. — Jest
ipříbuz. X. sideroides Bul]., ale neshoduje se. Zvláště jsou podivné cyst.

N. vlscosa sp. n. A', lepkavá. Kl. 2-^3 ctn. tence mas., trvale tupě
kuželov., často nepravid., pak trochu s pozdviženým okr., hladký,
:za sucha lesklý, hygroí., za vlhka tlustou vrstvou slizu pokrytý,
medový, s prosv. 1. do polov, kl., slámově žlutý. Tř. velmi dl., 3 až
.5 mm ti., elast., brzo dutý a měkký, jemně vlákn., velice křivolaký a
'vlnkatý, silone lesktý, žlutý, mocným, stékavým slizem pokrytý.
L. dosti husté, sir. břich., u tř. zúženě vykroj., šafránově rezavé,
s bílým, tupým ostřím. Diiž. bez zápachu. Výtr. sytě hnědé, kosní-
kovitě vřetenovité^ 12 11. Cyst. pouze na ostří, velké, kulov. neb
vejčité.

V mechu v mladé smrčině u Hrusické cihelny, jednotlivě. 7, 1918. — Jest
příbuzná X^. lugubris. Tř. jest tak slizký jako u mnohých Hygrophoria. Výtr.
ukazují na K. lugtibris, cyst. na N. lutescens.

N. pseudohilaris sp. n. K. falešná. Kl. i — 2 cm, tence mas., záhy
rozlož., tupě vynikle hrbolatý, velmi hy^^rof., za vlhka medově
hnědý, hl'adký, velice slizký, s loupavou pokožkou a s prosv. 1. při
okr., mělce rýhovaný, za sucha světle kozový. Tř. dl., 2 mm ti.,
temriiě hnědý, bíle šupinkatě vlákn. L. nehusté, žlutavě rezavé, útlé,
celou šířkou přirostlé a trochu sbíhavé. Výtr. rezavé, široce vejčito-
mandlov., 6 — 9,". Cyst. na ostří křivolace nitkovité. Nevoní.

Ve vlhkém smetí v stínu křovin na kraji lesa u Kunic. 7, 1019. Za vlhka
se slizem leskne. Jest příbuzná X. hilaris Fr., ale tato jest větší a s vonnou
dužninou.

i'i) Kl. sotva za vlhka slizký, vždy s prosv. 1.

N. glabra sp. n. /v. lysá. Kl. 2 — 3 cm. tence mas., rozlož, s tupým
hrbolem, velmi hygrof., za vlhka temně špinavě hnědý, s prosv. I,
úplně hladký, slizký^ lysý, bez loupavé pokožky, za sucha medově
žlutý, beze všeho vela. Tř. dl., 2 — 4 mm ti., křivolaký, elast., bledě
hnědavý, dole temný, nahoře bledý a hojně pomoučený, za sucha

524

bělavý, lesklý a hrubě vlaku., trochu mrtnatý. L. sir., husté, šiř.
přirostlé, ale brzo utržené, bledavč krčmové. Duž. bledá, bez vňné.
Výtr. čistě žhité, ellipt., 6—7 .«. Cyst. na ostří nehojné, malinké,
nitkovité, na basi tlustší.

Na zemi v Bohnickém háji nad Trójou, jednotlivě. 11, 1917. (Zv.j. Jest
příbuzná N. cerodes Fr.

N. cucumis Pers. 1796. K. slanečková. Kl. i — 4 cm. tence mas.,
kuželov. zvoncov., někdy tupě hrbol., velmi hygrof., za vlhka kašta-
nově hnědý s prosv. 1., za sucha kozově žlutavý. Tř. delší pr. kl.,
3 — 6 mm ti., černo- aš červenohnédý, dole skoro oernfý, elast. tvrdé
rohovitý, nelámavý, nahoře světle ojíněný, křivolaký, dole často
ztenčený, hladký, často smáčkly, nevlákn., posléz dutý. L. skoro
husté, zúženě připojené, skoro volné, sir. břich., nejprv bledé s rů-
žovým nádechem, pak strakatě rezavé, červeně poprášené. Prach
výtr. růžově červený. Výtr. podlouhle mandlov., 9 — 10 «, skoro bez-
barvé. Cyst. na ostří obrovské, kiišelovité, ostře zašpičatěné, na
ostří jako bledá plsť makroskopicky patrné. Páchne rozcuiuuta pro-
nikavě jako slanečky.

Zvláště mimo les, v zahradách, v smetí, trávě, na past\inácli. v hájích od
jara až do podzima všude rozšířená a lehce poznatelná. Obyčejně jednotlivě.
Zápach jest tak zvláštní, že tím ode všech se hned rozeznává.

N. nuda sp. n. K. holá. Kl. 1% — 2^ cm, blanítě průsvitný, tupě
kuželovitě zvoncov., úplně lysý, matný, trochu vráskovitě zprohý-
baný, hygrof., za vlhka bledě okrový s velice prosv. 1. az k temeni,
za sucha špinavě, běllavě kožovtý (nikoliv do žlutá), bez vela. Tř. dl.,
velmi křivolaký, rohovitě tuhý, lysý, hladký, jen nalioře ojíněný,
dole medově hnědý, nahoře bledý. L. velmi prořídlé, u tř. hluboce
vykrojené a velice sir. (trojhranné), bledě okrové, na zubatém ostří
bílé. Výtr. bledě žluté, skoro kosnikovité, na basi v špičku vytažené,
veliké, 15 fi. Cyst. hojné, dlouze rovně tyčinkov.. na konci skoro
paličkovité. Bez zápachu.

Na lesní půdě v Šárce isbíral v říjnu 1919 p. dr. Rcichcrt. — Jest ná-
padný druh, ode všech útlou blanítostí kl., bledě šedě okrovou l)arvou (špičky
připomínající) zvlášť vyznačený.

N. melinoides Fr. 1821. K. medozuí. Zjevem N. pellucida připo-
mínající. Kl. 2 — 4 cm. tence mas., oble sklen., úplně lysý, velice
hygrof.. za vlhka medový s prosy. 1.. za sucha světle žemlový, bez
vela. Tř. velmi dl., 2 — 3 mm ti., vhikatý, záhy dutý, medový, za
sucha stříbřitě vlákn., nahoíe až do poloviny pom.oučený, dole bíle
vatovitý. L. dosti husté, šir. břich., útlé, u tř. zaoblené, světle sko-

525

ricové, ;/(/ ostří hile l^lstinitc. Výtr. mandlox'., bradavčité, 8 — ii '*,
rezavě žluté. Cyst. hojné, ze širší base dlouze, rovně zašpičatěné.

\' trávě, opadalém listí, podle cest jednotlivě, často pospolitě. Dosti řídce.
Hlavně na pod^^in:. Připomíná také Bnll)itiiis luteolus.

N. truncicola sp. n. K . kmenová. Kl. i^ — 2 cm, blanitě mas., pra-
vid. sklen., .y ostrým Jirbolkem na temeni, hladký, lysý, ale nes li zkrv,
velice hygrof.. za vlhka kaštanově nachový, za sucha kozově žlu-
tavý. Tř. delší pr. kl., tenký (i — 13^ mm), často dole ztluštělý a
bílou plstí se substrátem spojený, lysý, černohnědý, hladký, jen
nahoře s nepatrnými stopami po velu. L. velice husté, rovné, neši-
loké, u tř. zaoblené a široce připojené, syté rezavě hnědé, na ostří
hile zonbkaté. Voní trochu ovocně. Výtr. zaobleně vejčitoellipt.,
jasně medové, 6 — 7 u. Cyst. ro.vně tyčinkov., dole ztluštělé.

Na bukových pařezech v bučinách u Jevan, jednotlivě. 7, 1918. Význačná
kaštanovou barvou, úplně lysým kl. a zubatými 1.

N. centuncula Fr. 1821. K. olivové hnédá. Kl. i — 2 cm, pravid.
polokulatý. tenkoblanný, hygrof., za vlhka temné olivové hnédý,
matný, lysý, jen při okr. s prosv. 1., za sucha do žlutavá. Tř. málo
delší pr. kl.. i — 2 mm ti., světle olivově hniědavý, nahoře temnější
a bíle poprášený, rovný, průsvitně přáčkovaný. L. dosti tlusté, husté,
u tř. zaoblené, dosti sir., temné olivpvé hnědé s bledým ostřím.
Aýtr. svěťe rezavé, Icdvinkoiňté, 6 — 8 n. Cyst. hojné, křivnlace
nitkov., na konci paličkovité.

Xa trouchnivém buku v bučinách u Jevan. 8, 1916. — \'/(ly na bucích,
ale v.šude vzácně. Lehce poznatelná po olivovém kl. a temných 1.

N. cerodes Fr. 1838. (Ag. pumilus Ab. Schw.) K. vosková. Kl.
I — 2 cm. blaniťě mas., pravid. nízce sklen., pak rovně rozlož.,
cihlově hnědý, holý, lysý, neslizký, vehni hygrof., s prosv. 1., za
sucha l)ledě kožoviý, nehrbol. Tř. delší pr. kl.. tenký (i — 2 mm), po-
křivený, nahoře pomoučený, ostatně hladký, lysý, dole hnědý, na-
hoře medový, bez bílých vláken i za sucha (!). L. prořidlé, šir.
břich., medově žlutavé. Kurtina v prvním mládí velmi sporá, záhy
mizící. \'ýtr. bledě žlutavé, nestejnostranně vřetenovité, k oběma
koncům stáž., 9 — 12 ,n. Cyst. nitovité, křivolaké. tupé.

Pospolitě, ale nikdy trsnatá, vzácně. V kobercích Ceratodon na dláždění
v botan. zahradě v Praze co rok hojně. Také v trávě na pastvinách a cestách,
ale všude vzácně. Také na spáleništích. Za sucha červenavým, papírovitě
zcvrklým hladkým, nikoliv však vláknitým tř. a prořídlými 1. lehce se od po-
dobných druhů liší. Ricken popisuje falešně výtr.

N. omphaliaeformls sp. n. K. nálcvkovitá. Gracihii, úplně zjevu
nějaké Omjjhalie, celá rezavé hnědá. Kl. i — 2 cm. tence mas., rovně

526

iifatý a hluboce nálevkovitý, hladký, lesklý, velmi hygrof., za suchi
kozově žemlový, velmi hustě radiálně čárkovaný. Tř. křivolaký,
elast., tenký (i>4 — 2 mm), na basi bíle pavtičinatý, útle bíle vlákn.,
v kl. ::volna ro::šířený. L. dosti husté, tenké, nebřich., široce při-
rostlé a trochu sbihavé. Výtr. vejčitoellipt., bledě nažloutlé, 7 — 8 />.
Cyst. hojné, tupě zaobleně tyčinkovité.

Na zetlelém lupení v teplých hájích u Libochoviček. 6. 1916 (Fchtr). Jest
zevnějškem ode všech Naucoríí ihned rozdílná. Jen X. nucea Bolt. uvádí se
s kl. vmáčklým, ale tento jest kulov. zvoncov. a tř. bílý.

N. alba sp. n. K. bílá. Kl. 0*5 — i om, blanitý, pravid. polokulovit^
sklen., s nasazeným maličkým hrbolkem nia temeni, čistě bílý, jen na
temeni někdy slabě okrový, nehygrof., hladký, suchý, zvláště k ostré-
mu a v mládí podvin. okr. plstnatě pýřitý, běse všeho vela v mládí.
Tř. velmi dl., tenký (i — 2 mm), nahoře zvolna Hustší, čisiě bílý, útle
vláknitě mrtnatý, nahoře poprášený, často pokřivený, pevně elast.
L. útlé, prořídlé, celou šířkou k tř. přirostlé a zřetelné sbihavé,
trvale zlatožluté. Výtr. vejčitoellipt., bledoučce žlulavé, 8 — 9 /<. Cyst.
žádné! Zápach žádný.

Na vlhké zemi pod roštím hlohovým v údolí nad lukami velice proti se-
veru chráněném a teplém u MyšHna (Mnich.). 8, 1918. Jednotlivě. — Jest nej-
výš zvláštní druh, ode všech Naucoríí svou bělostí, od níž nápadně se odrá-
žejí zlatožluté 1., rozdílný. Vzdor pečlivému hledání nenalezl jsem ani stop>
po cystidách, takže i postaveni její v r. Naucoria stává se pochybným. Cha-
rakter tř. ale s tímto rodem souhlasí.

N. rostellata sp. n. /\. zobanifá. Jednotlivě neb i trsnatá. Gracilní.
celá lysá, sytě medově hnědá. Kl. 5 — 10 mm, zvoncov. sklen., hladký,
lysý, u okr. slabě rýhovaný, hygrof., z> solidní tenký zoban, protáhlý.
Tř. velice dl., rovný, elast., lysý, asi Vu mm ti. L. šir. břich., dost;
řídké, u tř. zaoblené. Výtr. mandlbv. ellipt., sytě žlutohnědé. Cyst.
hojné, dlouze nitkov., na konci zaobleně paličk(jvité. Bez vela. h — h' \i.
Na trouchnivém dřiví u Peruce v srpnu 1919 sbíral p. ř. O. Reisncr.
Lysosti, tvarem kl. a cyst. liší se jistě od dřevní N. inquilina. Může býti kla-
dena Doblíž N. centuncula a N. horizontalis Bull., také na dříví rostoucích.

N. bohemica sp. n. K. česká. Kl. i — 2^2 cm, nejprv tupé zvoncov.,
pak sklen. rozlOiž., tupě miírně hrboil., tence mas., velmi hygrof., za
vKhka sytě hnědý, s prosv. 1. do pollov. kl., neslizký, za suoha kožený,
úplně lysý, bez z'^^, bez íloiupavě pokožky. Tř. asi dvakrát delší pr. kl.,
2 — 3 mm ti., často- křivolaký, celý hedváb, bíle vlákn., nahoře velmi
pomoučený, dole pomačkáním hnědnoucí. L. husté, šir. břich., útlé.
u tř. zaoblené, nejprv bílé, pak bledě okrové, na ostří bílé. Výtr.
veliké, široce nestejnostranně vejč., na obou pólech zašpičatěné,

52?

linědť a luisič Itradavčiic, 12 — 14,". Cy-t. nitknvité. zaoblené. Bez

V line.

Na z(.ini v liáji v lese Krčském, pospolitě. 5, 1920 (O. Zvěřinová). Jest
jistě příbuzná X. fl.icca Karst. z Finska, o niž ale autor praví, že má tř. 6 až.
7 cm (II., I. pÍMrostlé a výtr. ellipt.

l»i /■(■/;/;;/ ■:• mládl s,\:jiíji' klobouk s třeném,
cc) ]\lí)btiiik li/sý.

N. adiiata sp. n. A', přirostlá. Gracilní, drobná, hnědá. Kl. i až
i>'2 cm. tence mas., p'k),še sklen., nehrbol., včdy s dolu sehnutým,
vroubko7'aiiýni a řasnaté rýhovaným, tupým okr., lysý, matný,
jakoby šupi)ikatč kočoiňté vráskovaný, kozově žemlový, nehygrof.,
bez prosv. 1. Tř. dlouhý, tenký (o'5 — i mm), na basi trochu ztlu-
Štělý a bíle plstnat|ý. ostatně lysý, hladký, sklovitě průsvitný a
příčně průsvitně krouškov. i(mkoliv vlákn. nebo mrtnatý), tuhý,
olivově špinavě nahnědlý. L. nápadně sir., celou šířkou přirostlé
a krátce sbíhavé, špinavě olivově nahnědlé, dosti prořídlé. Výtr.
hnědé, neste jnostranně vejčite, 8. — 10, «. Cyst. na ostří hojné, křivo-
lace nitkov., na konci oblé paličkovité.

Mezi traviiu na silnici u Mnichovic v srpnu 1917 sbíral syn Kazimír. —
Jest ode v.šech Naucorii rozdílný šir. na okr. zaoblenými 1., olivovou barvou,
skelné průsvitným tř. X. centnncula Fr. jest nejbližší.

N. applaiiata s]). n. K. plochá. Kl. i — 2 cm. tence blanitý, v mládí
poloknl. tupě zvoncov., cáhy z'šak rozlož., rovně iifatý, konečně vy-
hloubený, veltmii hygroí., za vlhka hnědě rezavý s prosv. 1., za sucha
košově bílý. hrubě brázditý a skoro rugosní, lysý, matný, na okr.
vroubkov., v mkulí na okr. plstnaťý, bez vela. Tř. zdělí pr. kl.,
tenínký (i mm), solidní, křivolaký, nahoře trochu ztluštělý, na basi
napuchlý, bíle plstnatý, pevně elast., vláknitý, lysý, žemlové hnědý,
suchý, bělavý. L. široce trojhranně, dosti prořídlé, rezavé, celou
šířkou přirostlé a sbíhaz'ě. V'ýtr. ellipt. vejč. až klínovité, 4 — 6 fi,
bledě žhne. Cyst. hojné, kulovité, válcovitě neb z'akovité, krátké.

Mezi travou na vlhčině u louky u obecního rybníka u Mnichovic v srpnu
1917 velmi hojně (co rok), také jinde na cestách, u sv. Prokopa, Radotína,
Libochoviček (F), Peruce (R).- Velmi pospolitě, ale netrsnatá. V stáří sbíha-
vými, trojhrannými 1. a vylilubcným tř. upomíná na Omphalie. Jest výborně
charakterisována a jistě se žádnou popsanou identická.

N. innocua Lasch. 1828. A', neškodná. Kl. i — 3 cm, nejprv polo-
kulovitý. ]>ak tupě zvoncov., konečně rozlož, se sotva znatelným-

526

hrbolem, celý lysý, jakoby přcútíe košově criicčkatý, nelou]>avtýr
liygrof., za vlhka červenohnédý nebo cihlové medový, s pros v. 1., za
sucha bledě kozový, tence mas. Tř. delší pr. kl., i — 2 mm ti., elast.,
dole hnědrý, nahore blediě medový, bíle víáku. T.. bledě medově, pak
špinavě rezavé, dosti hustě, břich., široce přirostlé, skoro sbíhavě.
Výtr. vřeicnovité, často nestejnostranně. žkitohnědavé, 10 — 12 ,«.
Cyst. předlouhé, fcnincc rovně jcJilidovitc. Bez vňne.

\' lesních mokřadlech mezi travou, netrsnatá, ale husté pospolitá, vzácně.
5 — 7. U Habru, Hrusic, Jevan, Cern. Kostelce. Kl. v mládí má útlé vclum,
pak mizivé.

N. scolecina Fr. 1838. K. bašinná. \>likost i zjev před. Kl.
1V2 — 2 cm, cáhy rovnc rozlož., buď s malým hrbolkem nebo rovný,
v stáří úplnč lysý, v mládí útle šupinkatě mrtnatý, velmi hygróf.,
za vlhka temaiě kaštanově hnědý, s daleko prosv. 1., za sucha žlutavě
kozový. Tř. vehiii dl., i — 2 mm ti., často dole pokřivený, hladký,
lysý, nahoře medově linědý, dole ěerúohnědý, jen, na basis bílým
vlášením. L. velmi šir. břich., široce přirostlé, nejpřv šafránově
žemlové, pak rezavě hnědé. Výtr. hnědě rezavé, vřetenovité, k obě-
ma koncům zašpičatěné. Cyst. z široké base dlouze tence tyčinkov.
Bez zápachu. Výtr. 8 — 10 [í.

V mechu v močálech, téměř ve vodě, v olšinových mokřadlech ve společ-
nosti Alitrula phalloides ve Mdrholci u Jiren v červnu 1919. — • Jest snad to-
tožná s Friesovým druhem, který však má míti bíle pon:oučený tř.

N. chrysea Wettst. 1886. K. zlatá. Dosti mas. a velká, zevnějškem
skoro na opěnky upomímající. Kl. 2 — 4 cm, dlouho na okr. podvin.
a v mládí vláknitým velem s tř. spojený, pak ale lysý, velmi hygrof.,
za vlhka medově rezavý, s prosv. 1., za siucha skoro bílý i(& medovým
okr. při usycháni), záhy rozlož., uprostřed trochu vmaěkhý, ano
v stáří skoTO nákvkovitě vyhloubený. Tř. sotva delší pr. kl., 3 — 5 mm
ti., válcovitý, podél vlákn., záhy houbově dutý, elast., žemlový.
L. dosti šir., prořídlé, u tř. zaoblené, dosti široce přirostlé, nejprv
bělavě žemlové, pak světle žemlově rezavé, s bělavým ostřím. Duž.
nečistě bělavá, bez zápachu. Výtr. kulov. ellipt., hladké, jasně žlu-
tavé, 5 — 6 (I. Cyst. velmi liojné, dlouhé, nitkov., na ko'nci paličkovité.

Na zetlelých pařezech listnatých (bříza, jabloň) ve Hvězdě časně z jara,
obyčejně v trsech. 4, 1918. Na zetlelých větévkách v háji nad Radotínem
v květnu 1919. Velům zanechává na tř. šupinkatý prstenec, který ale brzo zmizí.
Podobá se Pholiota mutabilis velice, ale tř. není pod prstencem hnědý ani šu-
pinatý. Patrně pouze jarní houba. IVeftstein ji popsal na pařezech v botan. za-
hradě ve \ ídni.

525ř

\. caespitosa sp. n. K. hroimííhui. Trsnatá a v hustých houfech,
kl. 3 — 4 cm, (li)sti mas., tupě zvoncov., pak rozlož, sklen., Z'čdy tupě
hrbol., s ostrým, úzce světle plstnatým okr., často s i — 2 zónami,
lysý. )iiatiiý. hyjírof.. ale úplnč bez prosv. /., za vlhka cihlově me-
dový, za sucha žemlový, v mládí útlou kortinou s tř. spojený, ale bez
prstence. Tř. lasi 2krát delší pr. kl., 3 — 5 mm ti., elast., rovný,
hladký, hladce hedváb, lesklý, l^íělavý, bez šupinek, význačně dutý
(rourkovitý již v mládí). L. dosti prořídlé, nestejně šir., šir. při-
rostlé, u tř. trochu vykroj., medově rezavé, v stáří cihlové, na ostří
nebělavc a lysé, úplně beze všech cystid. XX-tr. kulov. vejč., bledě
žlutavé. 6 — 8 .". Páchne značně ředkvičkově.

U silnice z Karlíka do Dobřichovic v trávě ve vlhkém přikopu v ne-
smírném množství v přehustých chomáčích, v dubnu 1920. — Jest nápadná
cihlovýnt, mastným kl. Patří do příbuz. před., ale od této i od jiných nedo-
statkem cystid rozdílná.

N. denticulata sp. n. K. zoubkovaná. Drobná, útlá, v hustých
společnostech neb i trsnatá. Kl. i — i!íi cm. blanitě mias.. šedavé
hnědavý, jakoby bíle omšený, nízce sklen, a vždy trochu vmáčklý a
na ostrém okr. zprohýbaný, v mládí podvin. a bělostnými šu-
pinkami zoubkatý, pak lysý, suchn'', ale jako kožovitý, matný
a nehygrof., nerýhovaný. Tř. 2 — 3krát delší pr. kl., tenký
'íi — 2 mm), často křivolaký. útle vlnkatý, trochu smáčkly, hladký,
lysý. šedě hnědavý do masová, nahoře s bělostnými šupinkami, na
konci nepomouoený. L. dosti husté, útíé, neširoké, široce přisedlé,
šedavě okrové do masová. Výtr. vejčitoellipt., jasně žkitavě prů-
svitné. 5 — 6 fi. Cyst. hojné, křivolace nitkov., tupé. Duž. hnědavá,
bez zápachu.

Mezi travou v strouze vlhké u silnice u Bílé Hory v dubnu 1919. V pří-
kopu u ^lalvazínek v říjnu 1919.

ii) Kl. aspoň Z' mládi a při okr. plstnatý nebo šupinatý.
* Větši druhy.

N. rubicunda sp. n. /\. ěervenavá. Kl. 2 — 4 cm, dosti pevně mas.,
mírně sklen., ale sotva hrbol., hladký, hedváb, lesklý, velmi hygrof.,
za vlhka temně hnědý, za sucha šedě kozový s masovým odstínem,
na podvin. okr. hedváb, plstnatý a na povrchu roztroušeně mrtnatě
šupinkatý. Tř. delší pr. kL, 3 — 5 mm ti., leskle hedváb, vlákn., bě-
lavý s odstínem fialovým, pak vycpané elast., pomačkáním hněd-
noucí. L. dosti prořídlé, tenké, u tř. vykrojené, sbíhavé, světle re-

530

zavé, na zubatém ostří bílé. Duž. špinavá, ovocně páchnoucí. Výtr.
jasně rezavé, mandlov., 7—8 >>. Cyst. krátce nitkov. tupé.

L) Jircn sbíral p. ofí. Zzuha v říjnu 1013. — Soudím, že jest příbuzná
N. furfuracea.

N. crocea sp. n. K. šafránová. Kl. 3—4 cm, tlitstč mas., sklen.,
s nízkým, tupým hrbolem, slabě hygrof. bez prosv. 1., kaštanové ci-
hlový, hliadký, lysý, jen podle okr. slatočlutou plstí zdobený. Tř.
sotva delší pr. kl., 4—6 mm ti., hladký, lysn'-, solidní, dole jamko-
vitě hrbolatý, hnědě okrový. L. dosti husté, šir., u tř. hluboce vy-
krojené, nestejně šir., hrubě vykrajované, šafránové íluté ntho oran-
žové. Prach výtr. šafránové červený, ^^'•tr. malinké, vejčitokulov.,
zlatožluté, 4 — 5 /'. Cyst. tenince vláskovité, dliouhé. na konci palič-
kovitě ztluštělé. Bez vůně.

V trávě a smetí na Vidovli u Prahy (opuka) jednotlivě. Zářivým zbar-
vením nápadný, krásný druh, z příbuz. N. sobria. Kl. zvláště uprostřed velmi
mas.

N. porriginosa Fr. 1838. K. skleníková. Kl. 3 — 4 cm, dosti tlustě

mas., zvoncov. sklfen., nehrbol.. žlutý, na okr. rezavými cáry velo-

vými a mizivt^-mi šupinkami oděný, hladký, lysý, trochu slizký. Tř.

značně delší pr. kl., 3 — 6 m'm ti., z velmi ztluštélé, žluté rezavé base

zvolna nahoru ztenčený, elast. pevný, žlutý, vlákn. a měkce mrtnatý.

L. husté, iJtlé, dosti šir., rovné, široce přirostlé a žebernaté sbíhavé,

šafránové žluté, na ostří bílé. Výtr. tupé ellipt.. nestejnostranné,

7 — 8 /'. Cyst. tyčinkoiV., tupé.

Na kořenáčích v horkém skleníku v botan. zahradě v Praze, 11, 1915
Ricken tuto krásnou a jiným Naucoriím nepodobnou houbu z Německa ne-
uvádí. Frics praví, že roste mezi angreštem. Jest asi velmi vzácný druh.

N. pellucida Biill. 1791. K. průsvitná. Jednotlivě, ale vždy pospr)-
litě, v houfech. Celá houba okrové žemlová nebo medová, velmi
hygroi., kl. i — 3 cm, tence mas., kulovibě zvoncov., pak rovně
rozlož., nehrbol., v mládí na okr. bíle hedváb, a zbytky vela ově-
šený, pak holý, matný, za sucha běiliavě žemloW-, za vlhka medový
s prosv. 1. \{tím temné čárkovaný). Tř. delší pr. kl.. dosti silný
{2 — 3 mm), měkce elast., často příčně vlnkatý, na basi bíle vatovitý,
nahoře miěkce mrtnatě šupinkatý, pak ale olysalý. L. dosti prořídlé,
ce\ou šířkou přirostlé a trochu sbíhavé, okrově sikoíicové, s bílým
ostřím. Výtr. vejčitoellipt., bledožluté, 0—8 i<. Cyst. nitkovité,

dlouhé, tupé nebo i paličkovité.

Význačná houba zimní (!), od podzima přes celou zimu až do března
mimo les všude v zahradách, na pastvinách, u cest, mezi křovím, na polích,
v škarpách velmi obecná a vždy lehce poznatelná. Nevymizí, i když sněliem

531

zapadne. — P. učit. Mašek sbiral v listop. 1913 na zetlclém rákosí u rybníka
divnou formu obrovského vzrůstu, s kl. 3 — 6 cm š., s tr. až i — ij/s cm ti. Ale
vzdor tomu nemohu jiných znaků nalézti/ Nechf sluje prozatím var. arun-
difuicca n:. — X. pellucida a příbuzné násled. kladou mnozí do zvláštního rodu
Tuharia. Prstenec na tř. u X. pclluc. bývá v mládí někdy slabounce naznačen,
šupinkatý, ale záhy vždy beze stopy zmizí.

N. lateritia sp. n. K cihlová. C) mářo větší n-ež před., kl. 3 — 4 cm,
nejprv pulukulov., pravici., pak rozlož., nehrbol., na okr. zprohý-
baný, dosti tjiistč mas., itejprv s cáry valovými při okr., pak ale lysý,
matný, velmi hygrof., za vlhka teninč červené cihlový, s prosv. 1. při
okr., za sucha červenavě kozový, matný, sko-ro atomatick»ý. Tř. zdéli
pr. kl., 3 — 4 mm il., hladký, lysý, okrově hnědý, útle bíle vlákn.,
v mládí se šiipinkatýin, brzo ale mizícím prstencem. L. dosti pro-
řídlé, tlusté, u tř. nejširší a zde zúženě přisedlé, nejprv okrové ble-
liavé, pak rezavě načervenalé. Výtr. vejčitoellipt., bledě žluté, 6 — gft.
Cyst. dlouze nitkov., na kotici s kulatou paličkou.

Xa podzim v listop. a pros. ve vlhkých strouhách a v naneseném smetí
v zahradách a ostružinách u Mnichovic a Jevan dosti hojně co rok.

N. annulata sp. n. K. prstenovitá. Zjev i velikost úplně jako u N,
pellucida. Kl. i — 2 cm, tence mas., plpše nízce sklen., pravid.,
hygrof., za vlhka temné červeně kaštanový , s prosv. 1. při okr., se
světlou plstí při okr., za sucha kozově bledý, hladký-, jakoby měkce
plstnatý, matný. Tř. dl., pokřivený, 2 mm ti., červeně nahnědlý, za
ST-ioha hrubě bíle vláknitý a celý mrtnatě pýřitý, elast., nezliomitelný.
nahoře blanitým, trvalým, brvitým, širokým prsteíícem opatřený.
L. dosti husté, šir., sytě okrové, sir. přirostlé nebo slabě vykroj., na
ostří brvité. Výtr. žluté, tupě ellipt., 7 — 8 ,m. Cyst. hojné, křivolace
nitkov., kulatou, velkou paličkou okončené. Bez vůně.

Xa písčité půdě v Bohnickém háji u Prahy v listop. 1917 sbírala pí.
O. Zvěřinová. Ve Hvězdě v dubnu 1920 (p. uč. Kašpar). — Význačná jest pře-
devším mohutně vyvinutým prstencem.

N. furfuracea Pers. 1801. K. koženná. Kl. 2 — 3 cm, tence mas.,
sklenuté zvoncov., pak rozlOižený, často uprostřed vmáčklý,
hygrof., ale bez prosv. /., za vlhka světle masově hnědavrý,
za sucha kozově bledý, celý, zvláště ale k okr. hojně přifisklými plst-
natými šupinkami pokrytý, v prvním mládí vejčitokulov. s bohatým,
bledý-m velem. Tř. dl, 2 — 3 mm ti, bíle hojně vlákn., na basi
s bohatým vatovitým obalem. L. dosti prořídlé, světle skořicově
bledé, šir., obloukovitě daleko sbíhavé, na ostří bílé. Výtr. vejčito-
kulovité. rezavě žluté, 8 — 9 fi. Cyst. dlouze nitkov., křivolaké, tupé.
Bez zápachu.

532

v letě i na podzijn ve vlhkých olšinách, v ostružinách lesních vždy po-
spolitě všude velmi obecná. Někdy také na trouchnivých pařezech olšových.
Od N. pelluc. se liší světlejší barvou a větší plstnatostí.

N. escharoides Fr. 1821. K. odcná. Velikost i tvar před. Kl. i až
3 cm, v mládí tupě kuželov., zprohýbaný, bílým bohatým velem s tř.
spojenrý, které zanechává na tř. šupinatý prstenec, pak rozlož., ne-
hrbalatv, 2 — 3 kruhy značený, dosti mas., na okr. hriibc vrubovaný,
nehygrof., bíiou hrubou plstí pokrytý, bledě pJeťově rezavý. Tř. velimi
ál, 3 — 4 mm ti., měkce měchatý, často smáčkly nebo vlnkaK". pleťově
okrový, bílou plstí vláknitý. L. sir. břich., široce přirOiStlé a sbíhavé,
blediě okrové, na ploše sífovitě žilnaté, pak světle rezavě červenavé,
prořídlé. \\ir. vejčitGkulbv., bledě žLuté, 6 — (S .». Cyst. hojné tlustě
nitkov., tupě zaoblené až i vakovité. Nevoní.

Ve vlhké zemi na lesních cestách, v olšinách pospolitě a trsnatá, v.^ude
vzácně. 8 — 10. U Habru, Jevan, Strašíc, Zbirova. — V trávě v údolí pod Ko-
soří v dubnu 1920 sbíral jsem formu, zevnějškem špičkám nápadně podobnou.
Má kl. tupě hrbol., bělavě pleťový, bez kruhů, s velovými cáry na okr. a šu-
pínk. prstencem na tř. Výtr. krátce ellipt., skoro bezbarvé. L. prořídlé, nc-
břich., bledě krémově pleťové (var. oreadiformis m.).

N. pallída sp. n. K. bledá. Kl. i — 2 cm, Imčelov. sklen. ,'^3kv0'z\o7..
a tupě hrbol., útle blanitý, suichý, nehygrof., belozlntavý as bílý,
jemné měkce přitiskle plstnatý, sotva šupinkatý, na okr. s cáry ve-
lovými, v mládí bílým velem s tř. spojený, které ale prstenec neza-
nechává. Tř. delší pr. kl., asi i mm ti., často křivolaký, hladký,
lysý, pevný, doile nahnědlý, vláknitě 'mrtnatý, ostatně bílý, lesklý,
oaihoře poprášený. L. husté, útlé, úzké, široce přirostlé a zřetelně
sbíhavé, ncjprv bílé, pak bledě hlínové, na ostří soubkaté. Výtr.
mandlov., jasně medové, 10 — 12 fi. Cyst. rovně tyčinkov.

V olšových mokřadlech v okolí Mnichovic a Jevan od srpna do podzima
vůbec rozšířená, hustě trsnatá a pospolitá. Jest příbuzná N. furfuracea, ale
bělostí a menšími rozměry ihned rozdílná a vůbec nápadná. Kl, jest v prvním
mládí tupě kuželov.

N. straminea sp. n. K. slámová. Kl. 0-5 — i cm, nejprv vejčiťý
■s podvin. okr. a vláknitým velem s tř. spojený, pak sklen, zvoncov.
se sehnutým, hedváb, vlákn. okr., pak úplně lysý, leskle hladký,
často kolem vrcholové bradavky vmáčklý, bílý ale s tonem slá/mo-
vým, asi do poloviny mělce nýhov., hygrof., za vlhka medově na-
žloutlý s prosv. 1. Tř. dl., často křivolaký, asi i mm ti., dole vždy
značně zvolna ztluštělý, čistě bílý, hladký, lesklý, nahoře slabé po-
prášený, nezřídka skroucený, tuhý, pevný. L. dosti prořídlé, sir.
brioh., široce jyřirostlé a trochu sbíhavé. řJoutkové žluté. Výtr. pru-

533

í^vitně žluté, podlouhle cllipi. nebo podlouhle klínovitc. 5 — 8 /<. Cyst.
hojné, přcdloucc z'láskoz'itč, paličkou ukončené.

Jednutlivč nebo v trsech na vj'prah!vch, jižních kavilových stráních nad
Chuchlí, v říjnu 1918 hojně. Jeřt nejvýš charakteristický druh, svou bělostí a
odrážejícími se šafránově žloutkovýmí I. nejvýš nápadný. Není vlastně žádné
známé příbuzná. Také v listopadu 1918 ji sbíral u Libochoviček p. Fechtner.

N. sobria Fr. 181 7. K. mizna. Trsnatá, kl. i — 2^2 cm, tence mas.,
nejprv tupť zvoncov., pak rovně rozlož, nehrbol.. lysý, matný, jen
při okr. v mládí útle plstnatý bez vela, nehygrof., bez prosv. 1., za
\ Ihka i sucha helavý, na temeni žemlový nebo' kozový. Tř. dl., asi
2 mm ti., celý hladce hedváb, vlákn. (nemrtnatý), často zkroucený,
rovný, hily, dole špinavě nahnědlý, nahoře málo pomoučený. I..
husté, útlé, úzké, u tř. zaobleně volné, nejprv hile, pak šafránově na-
žloutlé, v stáři rezavě skvrnité. \'ýtr. široce vřetenovité, světle
žlutě. Cyst. hojně, z ellipt. napuchlé base rovně tence dlouze zašpi-
čatělé. \'ýtr. 10 — 12 JI

Xa holé zemi ve vlhké olšině u potoka u Kunic. 8, 1918. Zde věrný popis
dle přírody. Ve všem se s Friesovou diagnosou neshoduje, ale z toho příbu-
zenstva býti musí. Poněkud upomíná na X. pallida, ale tř. jest hladký, výtr.
širší, cyst. jiné. 1. nezubaté, vclum žádné.

N. suavis Bres. 1881. A^. sladká. Kl. 3 — 5 cm. tence mas., nízce
sklen., pak rozlož.. vel'mi pravid., nehrbol.. hygrof.. za vlhka tahá-
kově stnutně hnědý, s černým temenem, matný, s prosv. 1., jakoby
přeútlými šupinkami posetý, za sucha kozově žlutavý, jen při okr.
útle šupinkatě vlákn. Tř. dl. JV2 — 3 mm ti., všude stejně ti., pak
dutý, vláknitě elast., zaŠkrcovaně průsvitně vlnkatý, šedohnědý, na-
hoře bledý a poprášen^'. L. velice husté a úzké, široce přirostlé, ale
nesbííhavé, nev^ykroj., záhy utržené, v mládí bělavé, pak šedavé, ko-
nečně skořicové, se s\^tlým ostřím, v stáří hruědě tečkované. \"ýtr.
mandlovitě vřetenovité, na obou koncích zašpičatěné, jasně hniědé.
9 — 10 ,". Cyst. hojné, na basi kulovitě napuchlé, náhle v předlouhou,
tupou nitku ztenčené. V oni při jemným ovocným aromátem.

V mnohých olšinách, v písku podle lesních potoků, mezi ostružinami vždy
v houfech a často také trsnatá. 8 — 10. \'šude rozšířený, ale obyčejně přehlí-
žený druh. Ale snadno se poznává makro- i mikroskopicky.

N. graminicola sp. n. K. trávomilná. Kl. i — 3 cm, tence vodnatě
mas., nejprve sklen, zvoncov., pak rozlož, bez hrboki, velmi křehký.
na okr. mělce rýhovaný, jen, v prvním mládí na okr. slabě pl&tnat^'
a sporým velem s tř. spojený, pak úplně lysý, hladký, velice hygrof.,
za vlhka světle medový, za sucha bledě kozový. Tř. dvakrát delší pr.
kl.. 2 — 4 mm ti., k dolejšku značně ztluštělý, zde černohnědý a bílVin

534

vláknivem peřestý, nahoře bělavý a pomoiičený. L. bledé krémové^
pak s\TětIe rezavé, na ostří bíle zoubkaté, tenké, sir. břich,, široce
přirostlé, ale záhy utržené. Výtr. světle žluté, nepravid. vejčitoellipi.,
8 — lo ,". Cyst. z baňaté base zúžené, tupé, nepravid., tkistostěnné.
Ve vlhké trávě na lesní cestě u Kunic po celé léto a každý rok hojně.
Jednotlivě, ale pospolitě.

N. umbonata sp. n. K. pupkaiá. Menší a gracilnější než N. pellu-
cida. Kl. I — 1 1/2 cm, tence mas., dlouho zvoooov., pak rozlož., vždy
(již v mládí) na temeni jamkovité vmáčklý, velmi hygrof., za vlhka
sytě hnědý s prosv. 1., za sucha šedě. kozový, jakoby svčtle ojíněný,
při okr. hrubě hustě šebernatě rýhovaný a vraubkovaný, s šupin-
kami po velu. Tř. d^^akrát delší pr. ikl, i — 2 mm, ti., ztuha elast.,
s>1;ě okrově hnědý, nevlákn., v mládí bílými šupinkami posetý,
k basi ztenčený a zde dlouze bíle brvitý. L. nehusté, nejprv okrově
hnědě, pak sytě červenohnědé, velmi široké, celou šířkou přirostlé a
u tř. nevykrojené (skoTO sbíhavé a trojhranné), tuhé, na ostří bělavé
a zoubkaté. V\1:r. světle žluté, vejčitokulov., 5 — 8 fi. Cyst. hojné,
dlouze nitovité, velikou palicí okončené neb i kyjovité a lahvicovité.
Na kyprém, vlhkém humuse v mechaté rokli u Slivence (diabas), velmi
pospolitě. 5, 1920.

**

Drobné, malé druhy.

N. segestria Fr. 1821. K. svazčitá. Kl. i — 3 cm, tence mas., nej-
prv zvonicov. kulov., pak rovně rozlož, a malounce hrbolkatý,
v mládí se zřetelným velem, které na tř. zanechává mizivý nepatrný
prstenec, velmi hygrof., za vlhka hnědfý s prosv. I., za sucha světle
žemloivý až bělavý, lysý, hladký. Tř. delší pr. kl., 2 — 3 mm ti., křivo-
laký, hnědavý, nahoře bledý, hedvá;b. vlákn. a mrtnatý. elast., na
basi bílie plstnatý. L. úzké, Jiusté, skořicové, na ostři bělavé, široce
přirostlé a sbíhavé. Prach "VTtr. temně hnědý. Výtr. rezavé, válcov.
ellipt., 8 — 10 jM. Cyst. jehlicovité, sotva ztluštělé.

Zpravidla v hustých trsech, často až 50 kusů v jednom chomáči. Na tlící
slámě, třískách, smetí u cest, plotů, na polích, vždy mimo les, po celé léto všude
hojná.

N. erinacea Fr. 1828. K. ježatá. Menší druh, hnědý, ježatý. Kl.
I cm, polokulov. sklen., rezavý, suchý, celý trvale odstálými štétin-
kami ježatý. Tř. asi dtvakrát delší pr. kl., sotva i mm ti., rezavě
hnědý, tuhý, odstále štětinkatě drsný. L. skořicové, dosti prořídlé,
široce přirostlé. Výtr. kulov. vejčité, veliké, 12 — 14 .«. Cyst. malé,
štětinkovitě křivolaké, hojné na ostří.

535

Na opadalycli. zetlclych větvičkách listnat. stromů vzácně. U TřeLoně
pod diil)y. 8, 1915 (Weinzettl).

N. velutina sp. n. K. sametová. \"elmi gracilní, maličká. Kl. 5 až
"8 mm, ix)l I 'kulovitý, čivě liškově hnědavý, nečárkov., hustě šupinka-
týini chloupky porostlý. Tř. tenink»ý, dlouhý, slámově slutý, lesklý.
útle rýhovaný, nahoře tlustší. L. sir. břich., velmi prořídlé, delší a
kratší střídavé, rezavé, široce přirostlé. \'ýtr. žlutorezavé, široce

ellipt., převeliké, 15 — 17 ,». Cyst. dlouze tyčinkov., dole ztluštělé.

Mezi travou u cesty ve společnosti Galéra gracilis u Mnichovic, 7, 191 5. —
Náleží do příbuzenstva X. graminicola Nees a X. pitjTodes Brig. Připomíná
také poněkud N. tabacina, od níž ale již barvou a oděním se liší.

N. carpophila Fr. 1818. K. plodomilná. Útlounká, maličká, Nau-
coriím nepodobná, spíše ]\Jyceny připomínající. Kl. 3 — 6 mm, tupě
polokulov., útle blanitý. se slabě prosv. 1. za vlhka, bledě pleťový až
nahnědlý, za sucha bílý, lys»ý, útlými zrnečky leskle atomatický,
\ mládí slabým velem s tř. spojený. Tř. dlouhý, teninký (j/2 mm),
křivolaký, vlnkatý, sklovitě průhledný, bílý. L. prořídlé, sporé, šir.
a šir. přirostlé, pleťově bledé. \Xtr. bledě žlutavé, hruškovité, k basi
stáž., 6 — 7 |Ji Cyst; tence nitkov.

\'e vlhkých lesích na starých šupinách, květenstvich a číškách buku velmi
vzácně, také v zahradách mezi travou na odpadcích bylinných (v naší zahradě
v Mnichov.). Jevany-, Černošice, Karlštejn. 9, 1918.

N. oligophylla sp. n. K. chudolupenná. Gracilní, jednotlivě neb

trsnatá, ale vždy v houfech mezi travou. Kl. 3 — -10 mm, blanitý,

záhy sklen, rozlož., obyčejně se špičatým malým Jirholkeni, někdy

s I zónou, vůbec nehygrof.. hrubě radiálně přitiskle plstnatý, v stáří

olysalý, rugosní, šedavě okrový. Tř. dl., křivolaký, teninký, tuhý,

iemně hnědě červený, útle a spoře žlutě mrtnatý. L. velice prořídlé,

tuhé, tlusté, šir. břich., šir. přirostlé, skoro sbíhavé, vždy i — 2vidlič-

naté, nejprv bledě žlutavé, pak šafránově sluté. Výtv. jasně žluté.

•ellipt., 8 — 10 tt. Cyst. hojné, dlouhé, křivolace nitkovité, tupé. Roze-

mnuta voní slabě ovocem.

^'ýznačná houbička na suchých stepních stráních na diluvialní hlíně okolí
Pražského na podzim, často ve společnosti X. hyperella, Chuchle, sv. Prokop,
.Zlíchov, Trója.

N. iarinosa sp. n. K. pomoučená. Útlá, kl. i — lYi cm, průsvitné
blanitý. pravid. sklen., pak rozlož, a trochu hrbol., při okr. mělce
rýhovaný, v mládí spoře ^iáknitě plstnatý, ostatně lysý, na medově
hnědém podkladu jakoby bíle pomoučený, hygrof. Tř. málo delší pr.
kl., velmi tenký (i mm), elast., vlnkatě :: prohýbaný, na hnědavém
povrchu bíle vláknitě mrtnatý. L. dosti řídké, poměrně tlusté, šir.

536

přirostlé, skoro sbíhavé, masově načervcnalé, na ostří nebělavé.
VjHr. čisté průhledné, skoro bezbarvé, elMpt., 6 — 8 /». Cyst. na ostří
skoro žádné, jen sem tam některé krátce, tlustě vakovité.

Na suchých, výslunných mezích polních mezi mateřídouškou u Menčic
v červenci a srpnu každý rok, pospolitě.

N. disserainata sp. n. K. nasetá. Nejvýš hustě trsnatá, jako na-
setá, kl. I — 2 cm, blanitě lupenitý, nejprv nízce skLen., s podvin.,
0'Strým, tenkým okr., pak rozlož, a obyčejně vyhloubený, v stáří na
okr. zprohýbaný a mělce nepravící, brázditý, nehygrof., šedé okrový,
matný, lysý. Tř. sotva delší pr. kl., 2 — 3 mm ti., ztuha elast., velice
zprohýbaný, nahoře širší a smáčkly, zvláště dole sytě hnědý, nejprv
s roztroušenými bílými šupinkami, poizdějí mizícími, hladký, lysý,
skoro rohovitý, nevláknitý. V mládí vyvinuté velům zanechává na
okr. kl. cáry, ale žádný prstenec. L. prořídlé, okrové, pak okrově
rezavé, sir. přirostlé, nesbíhavé, u tř. nejširší, k okr. rychle ztížené,
na ostří bíle plstnaté, zoubkaté. Výtr. bledě žltité, ledvinítě ellipt.,
6 — 8 fjt. Cyst. na ostří hojné, veliké, rozmanitě utvářené: baňaté se
ztenčenou špičkou, z širší base kopinatě ztížené, válcovitě křivolaké,
tupé.

Na vlhké zemi v trávě ve vlhkém údolí pod jasany u potoka nad Cernoši-
cemi v dubnu 1920. Ve společnosti májovek. Dobře charakterisovaný druh vy-
tknutými znaky. Snad z příbuzenstva N. segestria.

Galéra Fr. Galéra čili čepičatka. Obr. 85.

Drobné, titlé, křehké houbičky, obyčejně barvy hnědé. Kl. ku-
želoviťý nebo zvoincovítý, s okrajem i v mládí rovným, k tř. přilo-
ženým, títle, průsvitně blanitý, na povrchu často rýhovaný, velmi
hygrofanní, za vlhka s prosvitá vými 1. Velům bud jen v mládí vy-
vinuto nebo vůbec sdíází. Tř. dlouhý, tenký, rourkoví tý, křehký.
L. vždy do rezavá. Prach wtr. rezavý. Výtr. elliptičné, hladké, ve-
liké, medové až rezavé. Cyst. vždy na ostří hojné, obyčejně na konci
v paličku odškrcené, ale také tupě sloiipkovité neb i štětinkovité, na
basi ztkištělé.

Rostou pospolitě zvláště v trávě na pastvinách, na polích, podle
cest na mrvených místech, v mechu v lesích, řidčeji na trouchniívých
pařezech, také v mechatých mokřadleoh lučních. Zjevují se v létě za
horkého počasí poi teplých deštích. Začínají již v květnu a trvají až
do zimy, mnohé jsou pouze jarní a jiné pouze podzimní. Jsou krát-
kého trvání a při určování třeba dbáti stavu za sucha nebo za vlhka.
Zevnějškem jsou si velmi podobny, proto ohledání mikroskopické

35 ,5.?7

Obr. 8s.

Obr. 85. I. Galéra hypnorum Schrk., 2. G. mycenopsis l'r., 3. G. conferta
Bolt., 4. G. schoeniphila Vel., 5. G. siliginea Fr., 6. G, obscura Vel., 7. G. ra-
vida Fr., 8. G. aquatilis Fr., 9. G. apala Fr., 10. G. macrospora Vel., 11. G.
tenera Schff., 12. G. mniophila Lsch. — Veškeré druhy nepatrně znienš., výtr.

a cyst. velmi zvětš.

jest tu jedině bezpečným vodítkem. Z té příčiny jsou druhy starších
autorů (tak i Friese) nejisté, zvláště když se nyní ukazuje, že Gaier
jest jen v Evropě veliké množství. Soiidím, že jen v Cechách jicli
bude na 100 druhů.

Ricken uvádí 21 dr., Saccardo 49 dr., z nichž 27 evropských.
Z toho již patrno, že rod tentO' jest velmi zanedbán a monogra-
fického zpracování jest nev}diniutelně zapotřebí. Zabýval jsem se po-
drobným studiem Galér po dva roky a přesvědčil se, že tu panuje
nesmírná rozmanitost druhů a že dle starých diagnos vůbec ne-
možno nalezené houby zjišťovati. Velikost, podoba výtrusů a tvar
■cystid poskytují dobré znaky. Poznamenati pouze dlužno, že ony
dva typy cystid (paHčkovité a nepaličkovité) mají přechody u ně-
kterých druhů. Paličky první skupiny se v stáří lehce ulamují a leží
volně mezi výtrusy.

I. Kl. ku.čclovitť svoncovitý. Cyst. opak vejčitc, s odškrccnon, icncc slopkalpu

paličkou.

a) Tř. bes prodlonšeného kořene, kl. tence blanitý.
a) KL čistě bílý, slabé hygrof., trvale kuželovitý.

G. apala Fr. 1821. G. bujná. Největší druh toho rodu. Kl. 3 — 6 cm
•dl. a při ústí dole i — 2>4 cm sir., trvale kušelovité svoncov., blanitý,
za sucha čistě bílý neb slabounce nažloutlý, podél jemně rugosní,
s okr. nerovným, více méně cípovitým. Tř. předlouhý {8 — 25 cm) a
2—3 mm ti., dutý, bílý, vláknitý, celý moučnatě poprášený, elast.
nezlooiitelný. L. úzké, velice tenké, úzce připojené, dlouho bílé, pak
skořicově hnědé. Výtr. ellipt., 12—14 Cyst. kyjovité, s dlouze

stopkatou paličkou.

Jest podivuhodná houba, kl. její se v stáři rozplývá jako u hnojniků.
Roste jednotlivě na hnojených travinách u cest a na pastvinách a objevuje se
náhle po deštích v letě, ale rychle zmizí. Všude vzácně. Tak u Jiren a Sesta-
jovic r. 1914, u Mnichovic v červenci 1916 několikráte. Autoi^i uvádějí ji zg
Švédska a Ruska.

G. lateritia Fr. 1821. G. cihlová. Kl. 2—3 cm dl., tence blanitý,
křehký, trvale podlouhle ellipt., pak tupé kušelov., vždy delší neč

539

Ml-., La>iu ixxJél hrubě svraskalý, málo hygrof., za vlhka hladký,
slizký, hlcdč kozový, za sucha bílý, lesklý. Tř. velmi dl., 2 — 3 mm ti ,
křehký, lámavý, rourkovitý, čistě bily, lesklý, hladký, nahoře spoře
mrtuatý, na basi bíle vlásenitý, L. úzké, úzce připojené, Inisté,
tenké, rezavě žluté. \'<i:r. široce tupě ellipt., velmi veliké, sytě žkité,

J5 — 19/'. Cyst. s odškrcenou paličkou, 3 — 4 .».

\' trávě u cest, na kompostech, v polich, hlavně v bramborách v letě všude
dosti hojná. Dlouze kuželovitj'm kl. význačná. Yýtr. jsou na basi uťaté.

/3) Kl. iiví^rof., zbarvený, rozloženě zvonec ovitý.
* J'ýtr. na obou pólech tupě elliptiěné až vejčité.

G. siliginea Fr. 1824. G. sedává. Nejvýš útlá a křehounká. Kl. 5
až 12 mm, zvonoovitě 'kulov., tenký', hygrof., za vlhka žkitavě na-
hnědlý. za sucha světle šedý, s odstínem žlutavým, hladký, zrnéčky
atomatický'. Tř. dl., i — 2 mm ti., bledý, sklovitě průsvitný, často
zprohýbaný, rourkovitý, slabě ojíněný. L. dosti husté, útlé, šir.
břich., u tř. volné, světle rezavé. Výtr. šir. ellipt. až vejčitoellipt.,
často nestejnostranné, 10 — 12 11. Cyst. s paličkou velmi malinkou,
I II.

v trávě na pa-tvinách, podle cest v létě všude velmi obecná.

G. tenera Schff. 1762. G. útlá. Kl. i — 2 cm, trvale tnpc kuželov.,
útle blanitý, křehký, velmi hygrof., za vlhka rezavě medový, s prosv.
1. až k temeni, za sucha hladkn^-, slabě rýhovaný, matně šedě okrový,
s jemnými lesklými zrnečky. Tř. nejvýš útlý, dl., i — 2 mm ti., me-
dový nebo rezaw, rovný, lámavý, nahoře mrtnatý. L. úzké, dosti
husté, útlé, skořicové, úzce připojené. \ýtr. světle rezavé, široce
pravid. ellipt., 10 — 12 n. Cyst. vejčité, o něco větší než výtr., s pa-
ličkou. 4 — 5 II.

\ trávě u cesi a na pastvinách, v mechu v lesích po celé léto velmi roz-
šířená. — Význačná tupě z\-oncov. až kuželov. kl., tř. medovým, tupě ellipt. výtr.
a žlutě rezavými 1.

G. major sp. n. G. větší. Kl. i — 4 cm, blanitě průsvitný, tupě
zvoncov., hygrof., za vlhka sytě ěervenohnědý až cihlový, s prosv.
1., za sucha temně okrový až okrově nahněďlý, matný, nerýhov. Tř.
dlouhý, 2 — 4 irun ti., dut^'-, za sucha bělavý, lesklý, útle poprášený.
L. dosti husté a šir., sytě červeně rezavé. Výtr. tupě ellipt.. sytě
žluté. 8 — 10 n- žluté. Cyst. se stopkatou paličkou. 2 — 3 ,».

\'ýi.načný druli na kopcích a mezích vápenatého okolí Pražského na podzim.
Jest príbuz. G. tenera, ale větší a temněji zbarvena. Dle Cookova vyobrazení
zdá se býti G. ovalis Fr. příbuzná a podobná, ale popis autorův jest nedo-
statečnj'.

540

G. stenophylla sp. n. G. úzkolnpcnná. Statná, velká, s ploše roz-
lož, kl. Kl. 3—4 cm, tence mas., křehký, záhy ploše rozlož., jen málo
sklen., pravid., lysý, nerýhov., hygrof., za vlhka špinavě okrový, na
temeni temně mourově hnědý, s prosv. 1., za sucha špinavě bledý,
obyčejně popraskaný. Tř. dl., pevný, okrový (nikoliv bíle vlákn.).
lysý, jen nahoře pomoučený, dutý, podél vláknitě se trhající. L. ná-
padně úzké, husté, rovné, u tř. i na okr. kl. zaoblené, hledě okrové.
,Duž. bělavá, nevonná. Výtr. ellipt., bledě žluté, malé, 6 — 8 fi.

Na lesní louce u Řevnic v říjnu 1917. Velikostí, zbarvením (nikde nic
žlutého ani medového) a tmavou skvrnou na temeni od okolních se snadni >
rozeznává.

G. sordida sp. n. G. špinavá. Kl. 2 cm, tupě trvale kuželov., tence
blan., velmi hygrof., za vlhka smutně šedohnědavý, s temným te-
menem, hladký, mastně lesklý, s málo prosv. 1., za sucha bělavě
šedý. Tř. velmi dl., i — 2 mm ti., průsvitný, hlínově okrový, celý útle
rýhovaný a útle poprášený. L. špinavě šedě hlínové, dosti husté a
dosti šir. Výtr. bled-ě žluté, krátce vejěitoellipt., 10 — 12 /«. Cyst.
opak veičité, s krátce stopkatO'U paličkou, 2 — 2^1' /'.

Na slarvch, hovězích výkalech u Hrusícké cihelny. 7, 1917. Příbuzná
G. tenera. ale barvou a tvarem výtr. rozdílná.

G. melea sp. n. G. medová. Kl. trvale tupě kuželovitý, i — 2 cm
vys. a dole i — 1V2 cm šir., blanitý, velmi hygroif., za vlhka živě me-
dový, s prosv. 1., za sucha bledě žemlový, nelesklý, atomatický, ne-
rýhov. Tř. velmi dl., i — 2 mm ti., průsvitně medový, hladký, lysý,
jen nahoře málo poprášený. L. dosti husté a šir., bledě okrové. Výtr.
průsvitně medové, elHpt., převeliké, 20 — 24.". Cystidy obvejčité,
maličké, s krátce stopkatou paličkou, 2 — 2>2/ř.

Po deštích na výkalech koňských a hovězích u Mnichovic v letě hojně.
Také v Krči hojně. Jest podobná G. tenera, ale větší, s velkými výtr. Barva kl.
jest zářivě medová.

G. dumetorum sp. n. G. křovinná. Nejvýš gracilní, maličká. Kl.
3 — 10 niin, kuželov. tupě zvoiícov. neb rozlož, s tupým hrbolem,
špinavě hnědavý, k okr. bledší, na temeni černě kaštanový, do po-
lov, útle rýhovaný, s prosv. 1. Tř. dl., V2—1 mm ti., bělavý, dole na-
hnědlý, celý zvláště nahoře mrťnatě moučnatý, nahoře rýhovaný.
L. bílé (s odstínem kremov.), šir. břich., šir. přirostlé, na okr.^ kl.
zaoiblené, na ostří zubaté, pak bledě rezavé. Výtr. malé, vejčitoeMipt.,
skoro neste jnostranně ledvinité, 6— 7 li. Cyst. obvejč., s velkou
stopkatou paličkou, 4 — 5 i^-

541

Xa černém liiiimisu v roští v okolí Mnichovic, také v travé podle cest
u llrusic a Jevan, Hvězda, Radotín. 6 — 8. Temně zbarveným kl., bílými 1. a
tvarem výtrusů se lehce poznává.

(i. reticulata sp. n. G. sítnatá. KI. i — 2 cm, trvale tiipč široce
zvDiicúv., blanitý, lysý, nehygrof,, bélavý, s odstínem krémovým,
celý hriibč jamhovitě síťovaný. Tř. veLmi dl., tuhý, pevný, bílý,
lesklý, celý podél pruhov., nahoře mrtnatý, dutý. L. velice sir., bledé,
pak bledě krémové. Výtr. vejčitoellipt., veliké, I2 — 15/-. sytě žluté.

Cyst. dvakrát menší, s malinkou paličkou, i — 2 .».

V trávě na pahorku u cest}' z Mnichov, do Struhařova v červenci každý
rok, ve společnosti Psiloc. foenisecii a jiných Galér. Jest nejvýš podivuhodná,
jiným nepodobná Galéra. Sífovité .svraskání kl. jest na první pohled zvláštní.

G. microcystis sp. n. G. drobnocystidová. KI. 2 — 3 cm, záhy nízce
skleji. rozlož., sotva hrbol., na povrchu hrubě jamkovifě nerovný,
velmi hygrof., při usychání význačně mramorovaný, za vlhka šedave
hnědý, za saicha šedavý, matný, nerýhov., průsvitně blanitý, ale
tuhý. Tř. dl., silný 1(2 — 3 mm), vždy křivolaký, krouceně podél pru-
hovaný, až do polov, mrtnatě poprášený, bělošedavý, dole hnědý,
dutý. L. prořídlé, nemnoho sir. břich., bledě okrově nažloutlé. Výtr.
zaobleně ellipt., 8 — 10 ,». Cyst. zvící výtr., s paličkou, 2>^ fi.

Xa starém popeli v naší zahradě v Mnichovicích, 7, 1919. — l^ělá dojem
šedých Inocyb.

G. microspora sp. n. G. drobnovýtrusná. Velmi gracilní, bledá.
Kl. I cm, tupě kuželov. zvoncov., blanitý, lysý, hygrof.. za vlhka
bledě okrový, s daleko prosv. 1., za sucha šedavě bělavý. Tř. nejvýš
útlý, chabý, dl., Yz — i mm ti., čistě bílý, vlákn. pruhov., lesklý, dutý.
nahoře poprášený. L. husté, tenké, úzké, šir. přirostlé, bledě kré-
mové. Výtr. zaobleně elhpt., malé, 5 — 6 ji. Cyst. se stopkatou pa-
ličkou, 3 |i.

V trávě ve vlhkém drnu pod Kosoří. 8, 1918. Jednotlivě.

G. pygmaeoaffinís Fr. 1863. G. bledá. Statnější a větší než G. te-
nera a hypnor. Kl. i — 3 cm, trvale kuželov. neb i tupě zvoncov.,
hygrof., za vlhka medově bledá vý neb i šedě okrový, bez prosv. >.,
za sucha bělavě krémový, nerýhov., hladký, ale .mělce rugosně jam-
kovitý, dosti tuhý a mas. Tř. velmi dl., dosti ztuha elast., hladký,
lysý, lesklý, jen nahoře pomoučený, bílý, útle podél vlákn. ač i hrubě
mrtnatě rýhovaný, 3 — 4 mm ti. L. husté, dosti úzké, nejprv bílé, pak
světle krémové. Výtr. sytě žluté, šir. ellipt., na obou pólech za-
oblené, převeliké, 15 — 20//. Cyst. s dlouze stopkatou paličkou, 3 /<•

Zvláště hojně po deštích na loňských koňských a hovězích výkalech, ale
také na polích mezi obilím po celé léto všude hojná. Od G. tenera již docela

542

jiným zbarvením, statnosti a tuhostí rozdílná. Tř. jest vůbec leskle bílý, pru-
hovaný. Mladý kl. jest šedivý.

G. spicula Lasch 1828. G. velkohlavá. Zjev úplně G. hypnoriim.
Kl. I — 2^/2 cm, tenince mas., tupě sklen, zvonoov., velmi hy^rof.,
za vlhka okrově hnědý, s prosv. L, za sucha bělavě okrový .? hnědým
temenem, matný, skoro atomatický, jen při samém okr. mělce bráz-
ditý. Tř. okrově 'hnědý, hladký, celý až nahoru hile útle mrtnatý, na-
hoře bledý. L. sir. břicJi., prořídlé, šir. přirostlé, ale záhy utržené,
dosti tlusté, nejprv okrové, pak skoro oranžově hnědé. Výtr. tupě
elLipt., 12 — 14, řř. Cyst. veliké, ,y neobyčejně velikou, stopkatou pa-
ličkou, 8 — 10 ,».

Na jehličím poseté, holé půdě v starém smrkovém lese v Potočinách
u Alnichovic. 11, 1917. — Barvou kl., v níz žlutomedový ton mizí, liší se již
od G. tenera. Tak veliké paličky na cyst. nemá žádný jiný druh.

G. bulbosa sp. n. G. hlísnatá. Kl. i — 2 cm, tupě kuželov. zvoncov.,
hygrof., za vlhka i sucha smutně šedavě okrový, s hnědým teme-
nem, lysý, hladký, tence blan. Tř. velmi dl., i — 2 mm ti., pevně tuhý,
hělavý, celý hluboce rýhovaný a mrtnatČ poprášený, na basi v ku-
latou hlizu napuchlý. L. u tř. zaoblené, velmi husté, dosti šir., nej-
prv bílé, pak světle okrové, dosti tlusté a tuhé. Výtr. ellipt., O — 10 /*.
Cyst. široce obvejč. se stopkatou paličkou, 4 \i.

V hájích u Roblína v červenci 1918. Dosti se podobá G. pygmaeoaff., ale
má menši výtr.

G. pulchella sp. n. G. hezouěká. Menši, nehygrof. Kl. i cm, trvale
zvoncoiv., j nasazenou lesklou oranžovou bradavkou, dosti ztuha
mas., hladký, nerýhov., ale trochu u okr. svraskalý, šwě liškové
žlutý až oranžový. Tř. dl., i mm ti., dole medbvý, v celé hořejší po-
lov, bledý, hladký, lesklý, nahoře malounko poprášený. L. dosti pro-
řídlé a úzké, bledě žemlové, na ostří bílé, rezavě poprášené. Výtr.
zaobleně ellipt., m.edově žluté, převeliké, 17 — 20//. Cyst. menši než
výtr., na konci zvolna v dlouhou stopku zúžené a ukončené pa-
ličkou, 4 ft.

v trávě po deštích v naší zahradě v Mnichovicích. 7, 1919. — Zbarvením
kl. i tř. velmi úhledná a utvářením cystid ode všech tohoto skupení odchylná.

**

Výtrusy mandlovité.

G. microcephala sp. n. G. drobnohlavá. Kl. i>4 — 2 cm, tence bla-
nitý, hygrof., za vlhka rezavě medový, často s tmavohnědým te-
menem, za sucha bledě žemlový, tupě zvoncov. kuželov., slabě rý-
hov. Tř. dl., 2 mm ti., za vlhka skoro bílý, hladký, hedváb, lesklý,

543

nalmře maloiinko poprášený, dosti tuh^', dole pomačkáním rychle
hnědnoucí, za sucha hílý. L. hlede žemlové, pak rezavé, husté, dosti
široké. \'\tr. zřetehiě mandlovité, k basi šikmo přišpičatěné, 12 až-
24 // Cyst. malé se stopkatou paličkou. 1^2 — 2 //.

\'yznačná, časně jarní houba, později mizící! Ve vlhké trávě a zetlelém
smetl na vlhké až i mokvavé půdě, hlavně podle vody. U Mnichovic a Hrusic
na lučních močálech, u Cernošic, Chuchle, Radotína, Karlštejna. 4 — 5. Každý
rok v dubnu u rybníčka v botan. zahradě. Rozemnutá voní silně houbově.

b) l^řeň s dlouhým kořenem, kl. velký, dosti masitý.

G. coiiierta Bolt. 1791. G. nahlotičcná. Zjevem Gakrám nepo-
dobná. Kl. 2 — 3 cm, zvo'noov. sklen., často zproh3''baný, s okr. dolů
sehnutjTO, s vyniklým tupým hrholem, pod tímto radiálně vrásko-
vaný, dosti tvrdé mas., nehy^rof., světle žemlový. Tř. bílý, málo
delší pr. kl., 3 — 5 mm ti., rýhovaný a mrtnatý, dok prodloužený
v jednoduchý až pětkrát delší, pevný, šemlový, jednoduchý kořen.
L. neširoké, dosti husté, brzo utržené, hledě žemlové. Výtr. hnědé,
vejčitoellipt., 14 — 15 fi. Cyst. kyjovité, se stopkatou paličkou.

V hnojené zemi v pařeništi na podzim v botan. zahradě v Praze, v hu-
stAxh skupinách. Také autor a jiní mykologové udávají tento druh z paře-
nišť. Fries praví o kl., že jest hygrof.

II. Kl. svoncovitě sklenutý. Cystidy sloupkovité, tyčinkovité neb i nitkovité, na
konci zaoblené nebo skoro paličkovité (ale tenkou stopečkon neodskrcené).

a) Třen hes velového prstence.

a) Výtrusy na ohou pólech zaohlené.

G. stagnlna Fr. 1821. G. hašinná. Kl. i — 2 cm, blanitý, kuželov.
zvoncov., .y tupým hrholem, velmi hygrof., za vlhka medově hnědý,
medově cihlový, s velani prosv. 1., lysý, za suchá kozově žlutý,
hladký, přes polov, rýhovaný, bez vela. Tř. velmi dl.. i — 2 mm ti.,
tuhý, často křivolaký, nelámavý, rourkov., hladký, temně kašta-
nový, nahoře bledší a hrubě hustě mrtnatý. L. prořídlé, velmi šir.,
skoro trojhranné, šir. přirostlé, sotva sbíhavé, rezavě hnědé až
šafránové, na \ehni tupém ostří bělavě plstnaté. Výtr. medové,
vejčitokulov., neste jnostranné, 8 — 12 ». Cyst. z baňaté base rychle
ztenč.. tupé.

Vždy mimo les (!), na mechat\'ch močálových lukách na podzim zářím
počínaje všude velmi rozšířena a takřka formační houba. Jednotlivě, ale po-
spolitě. Po sytě hnědé barvě, hrbolatém kl. snadno se vždj-ckj- poznává. \' tomto
smyslu všichni mykologové G. stagnina přijímají, ale domnívám se. že Fries

544

pod tím jménem rozuměl jiný druh, ncbof výslovné praví, že kl. jest posázen
u kraje Šupinkami a že má velům a že roste v horách. }*Iimo to Saccardo
udává výtr. 14 — 16 .". Proto by se doporučovalo místo G. stagnina v střední
Evropě zavésti jiné pojmenování.

G. globispora sp. n. G. kulatovýtrusná. Kl. i — 2 cm, blanitý, tupě
a pravid. zvoncov., velmi hygrof., za vlhka sytě medový, s prosv. 1..
za sucha žemlově kozový, sotva rýhovaný. Tř. dl., 2 mm ti., rovný
neb křivolaký, velmi křehký, dole medový, nahoře bledý, skoro celý
pomoučcný. L. dosti husté, šir. přirostlé, světle okrové, na ostři
bíle chloupkaté a zouhkaté. Výtr. vejčité až vejčitokulov., veliké.
12 — 15 /ř. Cyst. hojné, ze široké base zúžené, rovné, tyčinkov.

V lučních močálech u Mnichovic a Říčan v květnu co rok. Jest to jaksi
jarní G. stagnina, od níž se liší nehrbol. kl., bledší barvou, delšími cystidami
a většími výtr.

G. Fechtneri sp. n. G. Fcchiner.ova. Velikost i tvar G. stagnina.
Kl. I — 1/2 cm, blamtý, tupě kuželov. zvoncov., velice hygrof., za
vlhka tcniiič medově hnědý, s prosv. 1. až k temeni, za sucha šedavě
okrový, matný, nerýhov. Tř. dl., i mm ti., medový, nahoře poprá-
šen'ý, dutý, křehký. L. husté, volně zaoblené, nepříliš šir., útlé, sytě
rezavé ač červenavě rezavé, na ostří bílé, brvitě zouhkaté. Výtr.
podlouhle ellipt., na obou pólech zaoblené, medové. Cyst. z polovin}-
kulovitě vakovité, z poloviny v kratší špičku ziižené. A^'"tr. 10 — 12 \>..

U Libochoviček v červenci 1919 sbíral p. Fechtner. Opuka.

G. umbonata sp. n. G. pnpkatá. Útlá, medová. Kl. i — ij/2 cm.
útle blanitč průsvitný, záhy rozlož., s ostrým, solidním hrbolkem
na temeni, medově hnědý, velmi hygroí., s prosvit. 1. až k temeni.
Tř. dl.. I mm ti., jako kl. zbarvený, v celé hořejší polov, bíle
mrtnatě zrnečkatý. L. prořídlé, šir. břich., šir. přirostlé, bledě re-
zavé, na ostří hrubě zubaté. Výtr. vejčitokulov., často nestejno-
stranné, k basi stáž., 5— 8.«. Cyst. hojné, ze širší base rovně tyčin-
kovitě ztenčené.

\' lesním mechatém močále u Myšlína. 6, 1919. ^' krčském lese 7,_ I9i9-
Na mechaté louce u Menčic ve společnosti Spiranthes aut. 7—8, 1919- Ivrasny,
dobrý a lehce poznatelný druh.

G. paludosa Fr. 1863. G. močálová. Kl. i>4'— 21/2 cm, dlouho tupě
zvoncov., pak trochu rozlož., ale nehrbol., blanitě průsvitný, velmi
hygrof.. za vlhka bledě šedavě neb olivově okrový, s prosv. 1.^.
matný, za sucha bílý se žlutavým temenem. Tř. předlouhý, i až
2 mm ti., křivolace vlnkatý, světle bledý, skelně průsvitný, dutý,
nahoře útle zrnečkatý, za sucha bílý, vláknitý. L. bledě krémové.

545

ulic. i-ťiini šir., široce přirostle a vždy zřetelně shihavé. \'ýtr. ne-

stejnosíranně ellipt.. \2 — 14 .«. Cyst. hojné, z široce ellipt. l»ase

v tupou nitku zúžené.

V močálových mechatinách, hlavni mezi ploníkem v uzavřených lesích,
hlavně podhorských dosti vzácně. U Jevan, Habru, Ričan, Mukařova, Strašíc.
Ač popis i-riesův jest dosti odchylný, domnívám se přece, že jest totožnou
Rickcn falešně píše, že roste také na polích.

n. macrospora sp. n. G. velkovýtrusná. \'elikost i tvar před., ale
siaméjši, sytě hnídá. Kl. i3^ — 2 cm, dosti mas., trvale tupě svon-
eoz'., ano i na temeni trochu vmáčklý, lysý, hladk<', velmi hygrof.,
za vlhka sytě hnědý, jen při okr. s málo prosv. 1., za sucha žlutavě
kozový. Tř. předlouhý, dutý, vlnkatý, sytě, dole skoro černě hnědý,
nahoře světlejší, 2 — 4 mm ti. L. hnědé, na ostří bílé, dosti prořídlé,
ostrým úhlem svolná a dlouze shihavé. \'ýtr. tupě ellipt., hnědé,
převeliké, 16 — 22 «. Cyst. hojné, nitkovité, pokřivené, tupé.

Mezi mechem v močále podle smrkového iesa u Struhařova. 7, 1916.

G. decolorans sp. n. G. odbarvená. Příbuzná a podobná G. hyp-
nor. Kl. I — iVL' cm, záhy rovně rozlož., slabě tupě hrboL, tence bla-
nitý, velice hygrof., za vlhka špinavě medoW', s prosv. 1. až k te-
meni, za sucha rychle odbarvující, žlutavě bělavý, hrubě až ku
středu brázditý, i v mládí bez vela. Tř. velice dl., i — 2 mm ti., často
křivolaký, medový, nahoře bledý, hladký, lesklý, nahoře jemně po-
prášený. L. velice prořidlé, šir. břich., šir. přirostlé, ale nesbíhavé,
nejprv bledé, pak bledě krémové. Výtr. kulov. vejč., žluté, 6 — 8 .«.

Cyst. ze širší base dlouze nitkovité.

\' mechu v mladém borovém lese na záp. teplých stráních u ^^ínichovic
v červenci 1918, u Senohrab v srpnu 1918. — Nemůže se spojovati s G. hypno-
rum pro tvar a veliké výtr. Také zbarvení jest jiné.

G. hypnorum Schrk. 1789. G. mechová. Kl. i — 2 cm, křehce, útle
blanitý, průsvitně vodnatý, nejprv tupě kuželov., zvoncov., pak
rozlož., velmi hygrof., za vlhka medový, s prosv. 1. přes polov, kl.,
za sucha žlutavě okrový, podle okr. trochu mělce brázditý. Tř.
velmi dl., t — 2 mm ti., dutý, křehce lámavý, medoW", hladký, dole
nahnědlý. nahoře bledý a slabě poprášený, nevlákn. L. prořídlé, šir.
břich., brzo utržené, nesbíhavé, skořicové. \''ýtr. žluté, ellipt., 10 až
12//. CyFt. ze ztluštělé base dlouze válcovité, tupé.

\'elmi obecná na podzim všude v mechu a trávě v lesích i mimo les, ano
i v zahradách a parcích, obyčejně pospolitě. Mění se značně velikostí, někdy
jc?t i 3 cm š. \'clkou hygrofanností nápadný.

G. ravida Fr. 1838. G. smutná. Kl. i — zYi cm, útlý, křehký, za-
obleně zvoncov., lysý, matný, velmi hygrof., za vlhka smutně me-

546

dový, s prosv. 1., za sucha žlutavě kozový, dlouho na okr. šlutavými
zoubky po velu zdohený, Tř. velmi dl., i — 2 mm ti., křehký, me-
dový, za sucha bíle hediváb. vLákn., nahoře sotva znatelně poprá-
šený. L. dosti husté, šir. břich., u tř. zaoblené, brzr) utržené, neprv
bílé, pak krémově rezavé s bledým ostřím. Výtr. ellipt., malé, 6 az
8 /ř. Cyst. hojné, obvejčité, ale rychle v dlouhott stopečku paličkou
okončenou stažené.

\' chráněném mechatém a zetlelém lesním smeti v háji u Roblína, po-
spolitě, 7, 1918. — Význačný velovými zoubky na kl. Cystidy tvoří přechod
k první skupině. Mikroskopické charaktery nejsou u Friese udány, takže zji-
štění identity s jeho druhem stává se pochybným. Zde jest diagnosa, dle pří-
rody.

G. velata sp. n. G. závojová. Kl. i — iV-i m, tence a křehce mas.,
tupě, sotva hrbol. zvoncov., hygrof., za vlhka medové sedavý,
s prosv. I. až k temeni, za sucha kozově žlutavý, na okr. ověšený
cáry bílclio vela. Tř. dl., i — 2 mm ti., dutý, i^itlý, nejprv celý bílý,
hladký, stříbřité lesklý, pak dole šedohnědavý, nahoře poprášený.
L. dosti husté, šir., brzo utržené, bledě rezavé s bílým ostřím. \'ýtr.
jasně žluté, tupě ellipt., malé, 6 — 8 /<. Gyst. křivolace nitkov., tupé.

V smetí ve vlhkých koutech v naší zahradě v Mnichovicích v srpnu každý
rok hojně. 8 — 9. Jest příbuzná před. Také G. badipes Fr. zdá se býti blízkou,

ale popis autorův jest nedostatečný.

G. calcarea sp. n. G. vápenná. Velice gracilní, maličká. Kl. o"5
až I cm, tupě zaobleně polokul., pak sklen, rozlož., blanitý, na okr.
zoubkatý, velmi hygrof., za vlhka popelavě hnědý s temným teme-
nem, s prosv. 1., za sucha bělavě nažloutlý, lysý, matný. Tř. nepříliš
dl., teninký (i mm), lysý, jen nahoře pomoučený, bledý, jirůsvitný,
dole osmahlý, útle vlákn. L. šir. břich., velmi prořídlé, šir. při-
rostlé, nesbíhavé, poměrně tlusté. Výtr. vejčitoellipt. (na jednom
polu tupě zaobl., na druhém užší), bledě žluté, 6 — 8 .</. Cyst. z velmi
ztluštělé base dlouze tenince vláskovité, tupé.

A"ýznačný druh pro suché kopce a stráně vápenné okolí Pražského, hlavně
na podzim. ]\Iimo tento okruh vůbec se nevyskýtá. Jest příbuzná G. hypnor.,
ale drolinořtí, zbarvením a výtrusy a cyst. rozdílná.

G. aquaíílis Fr. 1821. G. vodní. Nejwš útlá, sklovitě průsvitná,
připomínající malý Bolbitius. Kl. i — iV-2 cm, za vlhka sklovité bla-
■nité průsvitný, do polov, hluboce rýhovaný, lysý, hladký, bélavý.
Tř. dl., I mm ti., bílý, hladký, dutý, nahoře hrubě mrtnatý. L. pro-
řídlé, přcútlé, u tř. zaoblené, bledé rezavé. Výtr. nestejnostranně
ellipt., rezavé, 10 — 13 .». Cyst. hojné, oble vakovité nebo hoiislovité
zaškrcené.

54?

\ inočalcťli, olMnáťli, mokrýcli křovinách, velmi vzácně. U Jevan v srpnu
" ' \ ÍMiciiiáoli v miikřadlech olšových. Jest ode všech Galér značně odchylná.

(j. iraKÍlis sp. n. (/. křehká. Kl. i — 2 cm, vodnatě tence mas., nej-
]>r\- iui)ě kuželov., pak rozlož, a tupě hrbol. (s massivnim temenem),
liladky za vlhka skořicově hnědý s velmi prosv. /., velmi křehký, za
sucha žlutavý, heze všeho vela. Tř. velmi d!.. i — 2 mm ti., ■Z'chiii
křehký cj lániavý, dutý, hnědý, ale bíle pavučinatě vláknitý. L. pro-
řidlé, medově hnědé, tlustě mas., sir. břich., sir. přirostlé a skoro
sldhavé. \'ýtr. medové, nestejnostranně ellipt., í) — to ,». Cyst. hojné,

veliké, z tlustší base zvolna rovně ztenčené a paličkou okončené.

Charakteristická v močálech mechatých v kyselkách Polabských u Lysé
a A'šetat. 6, 1914. — Jest nejbližši ku G. mniophila. — V močálech lučních
a v příkopech u Hrusic, Mnichovic, Troje, Chuchle nalezl jsem podobnou
formu s bilým tř., s medovým kl., s nesbíhavými 1., s cyst. nitkovit., velkou
palici okončenýnii a výtr. 12 — 15 /'• (\ar. cUrťuta m.)

G. albitla sp. n. G. bělostná. Celá sněhobílá, teprv v stáří 1. hnědě
rezavé. Kl. 1 — iM cm, zvoncov. kuželov., s massivní bradavkoví na
temeni, hladký, lysý, s prosv. 1. do polov., bez vela, hygrof., i za
vlhka čistě bílý. Tř. dl., tenký 1(1 — 2 mm), rovný, dole vlásenitý,
rýhov.. bustě poprášený, pak dutý. L. nehusté, velmi sir., šir. při-
rostlé, u tř. úzce vykrojené. Výtr. hnědé, pravici, ellipt., 15 — iS <i.

Cyst. tlustě válcov., zaoblené, dole tlustší.

Xa zetlelém listí v hlubokých listnat. lesich u Koryčan na Aloravě v srpnu
1916 sbíral p. Sladký. — Jest podivná Galéra, svou bělostí vůbec Galérám ne-
podobná. Přisedá přímo jednotlivě na plochý dubový list.

(i) Výtr. k jednomu nebo oběma koncům .zašpičatěné
ímandlozňté, vřetenovité).

G. mycenopsis Fr. 1818. G. helmovkovitá. Kl. i — .3 cm. blanitě
mas., tupě široce zvoncov. sklen., pak rozlož, nízký, velmi byí^rof..
za vlhka .zářivě medově šlittý, s prosv. 1., hladký. slí:zký, za sucha
kozově žlutavý. Tř. dlouhý, 2 — 4 mm ti., měkce elast., nezlomitelný,
dut»ý, žlutavý, nahoře bíle poprášený. L. dosti prořídlé, .^luté až
okrově žluté, šir. břich., u tř. zúžené, na dně příčně žebernaté. \ ýtr.
žluté, podlouhle ellipt., k basi šikmo stáž., 10 — 15.". Cyst. dlouze
rovně tyčinkov., paličkou okončené.

\'e vlhkých mechatinách v lesích všude sice rozšířená, ale nikde hojná.
8 — 10. f5ývá namnoze statnější než G. hypnor.. kl. skoro plochý, dosti mas.,
zářivě zbarvený a slizký.

G. graminea sp. n. G. trávní. Drol)ná, gracilni. křehká. Kl. 5 až
10 mm. záhy ploše rozlož, a často hrbol., útle průsvitně blanitý, na

548

okr. vroubkovaný, až ku středu hnědému rýhovaný, hy^^rof., za
vlhka světle mediový s prosv. 1., za sudia bíle žlutavý, jakol^v slíd-
iiatý. Tř. přeútlý, dl., 1/2 mm ti., bíle hedváb, vlákn., průsvitný. T..
velice prořídlé, sir. přirostlé, velmi sir. břich., bledě žLutavé. \'ýtr.
mandlov., na basi šikmo stáž., 8 — 9 fi. Cyst. ze ztluštělé base zvolna
předlouze štětinkovité, paličkou okončené.

Vždy mimo les, na suchých, výslunných pahorcích xe. formaci Racomitriově
jednotlivě. 8 — -ii. Mnichovice, Jevany, Říčany, Radotín, SHvencc (diabas),
sv. FVokop (vápno), Motoly, Šárka.

G. eAcentrica sp. n. G. výstřední. Kl. i cm, všdy excentrický, záhy
rovné roz:loč. s niským tupým hrbolem, hladký, lysý, nerýhov., velm.i
hygrof., za vlhka kalně medový s prosv. 1. do polov, kl., za sucha ko-
zově žlutý. Tř. dl., celý lysK', hladký, nahoře sotva poprášený, me-
dový, šťavnatě mas., solidiní, trochu průsvitný. L. sir břich., sir. při-
rostlé, velice prořidlé, v stáři hrubé rugosní, nejprv bledě pleťové,
pak světle okrově. Výtr. nestejnostranně vejčitoellipt., na obou pólech
zaoblené 10 |i. Cyst. z šir. base zvolna ztenčené, paličkou okončené.

Jednotlivě, v mokrém rašeliníku na lesní louce u Svojetic. 9, 1919. Jest
již stanoviskem pozoruhodná.

G. mnioplíila Lasch. 1828. G. meřiková. Velikost 1 tvar G. hypnor.,
ale zcela jinak zbarvena. Kl. i — 2 om, pravid., zvoncov., lysý, ne-
slizký, hygrof., za vlhka hnédé smutné okrový, s prosv. 1., za sucha
bělavě kozový, tence blaniťý, bez vela. Tř. dlouhý, 2 mm ti., chabý,
často hrbolatě křivolaký, okrový, bíle vlákn. L. útlé, šir., celou
šířkou přirostlé a sbíhavé, načervenale okrové, na ostří bíle pýřité.
Výtr. krátce vejčitomandloz'., 10 — 12 \i bledé nažloutlé. Cyst. dlouze
nitkov., křivolaké, různě zformované, pahčkou (někdy klanou)

okončené, zaškrcované.

V mechu ve vlhkých lesích vzácně. lO— 11. Hvězda, Stromovka. \'e zbar-
vení není nic žlutého ani medového, čímž na první pohled se liší od G. hyp-
noruin.

G. atripes sp. n. G. éernonohá. Kl. 1 — i^L- cm. trvale tupě
zvoncov. kuželov., blanitý, nejvýš hygroí., za vlhka syté cihlové me-
dový s prosv. 1., za sucha bledlě kozový, a5 k temeni hluboce husté
rýhovaný. Tř. dl., i — 2 mm ti., tuhý, pevný, éernohnédý, nahoře
šedo'hnědavý, neprůhledný, celý husté odstále chloupkatý, pátí
hladký, nerýhov., dole bíle vatovitý. L. prořídlé, šir. břich., šafrá-
nové medové, hnědě tečkované. Výtr. žluté, mandlov., 10 — 12 /(.
Cyst. převeliké, z širší base zvolna zúžené, rovné, tupé.

V trávě kolem lesa na diabase u Slivence, pospolitě, n. 1918. — Ode
všech Galér tohoto skupení velice odchylná. Blíží se nejvíce ku G. vittaeforínis.

54.9

\" mukré trávě a lesní přesličce v mladé smrčině u Hrusické cihelny hojně
v srpnu 1919. — Tr. jest pninčině tlustv. pevný a dlouhý.

G. Leucobryi sp. n. C. Leucobryová. Kl. trvale zvoncov. kuzelov.,
skoro pnšfyičatčlý, sotva i cm vys., hygrof., za vlhka červeně me-
dový, s prosv. 1.. za sucha sytě žemlový, lysý, matný, blanitý. Tř
dl.. I mm ti., vhikatý, medový, nahoře bledší a poprášený, dost,
tuhý. dole červenavě medový, světle šupinkatě mrtnatý. L. prořídlé
sir. přirostlé, neširoké. Výtr. sluté, mandlov. ač skoro vřetenovité
Cyst. ze široké base zvolna ztenč., kyjovitč ctlitštělé. Výtr. 10 — 12 ti
\'ýhradně v kobercích Leucobrj^um glaucum, jednotlivě, ale pospolitě
obyčejně ve velkém množství na stanovisku. \'c Vídrholci u Jiren v říjnu 1919
hojně. Již zbarvením nápadná.

G. vittaeťorniis Fr. 1838. G. kaštanová. Kl. i — 2 cm. trvale ku-
želovitě zvoncov., blanitý, velmi hygrof., za vlhka smutně hnědý až
kaštanově hnědý s prosv. 1., za sucha špinavě šedě kozový. Tř. delší
pr. kl.. I — 2 mm ti., dutý, průsvitný, nahoře světleji hnědě medový,
dole kaštanově hnědý, celý jemně hustě chloupkatý. L. velmi pro-
řídlé, špincwě hlínově rezavé, široce přirostlé a žebernatě sbíhavé,
■u tř. nejširší, odtud k okr. velice zúžené, kratší velice úzké. laloč-
natě křivolaké. ^^ýtr. špinavě hlínově hnědé, mandlov., veliké 14 až
18//. Cyst. nehojné, veliké, ze širší base zvolna rovně zúžené.

Mezi mechem v starém borovém lese u Kunic, ráda v mechu na žulových
balvanech. 9 — 10. Jest to statný druh, zbarvením ihned od G. hypnor., jež tu
s ní společně roste, rozdílný. Objevuje se tu každý rok

G. obscura sp. n. G. temná. Kl. i — 2 cm, tupě zvoncov.. velmi
hygrof.. temně hnědý, hladký, nerýhov., s prosv. 1. při okr. Tř. dl.,
2 mm ti., bledě nahnědlý, útle rourkov., nahoře pomoučený. L. skoro
volné, kávově černohnědé. Výtr. temně hnědé, široce vejčitomandlov.,
15 — 18 ."• Cyst. rovně dlouze tyčinkov. na konci zaoblené, na basi
ztluštělé.

Xa výslunném mateřídouškovém pahorku u Mnichovic v srpnu 1915. —
Jest podivný druh, hned nápadný skoro černě kávovými 1. a temně hnědými,
velikými výtr.

G. solida sp. n. G. solidní. \'elká. pevně mas., temně hnědá. Kl.
I — 2 cm. tupě kuželov. zvoncov.. na temeni ufatý a útle zrnečkatý,
na (jkr. zahnutě podvin., dosti mas., hladk}'-, lysý, hygrof.. za vlhka
temně tabákově hnědý, s prosv. 1. do polov. kl.. za sucha šedavě
hnědý. Tř. dl., 2 — 3 mm ti, pevný, temně hnědý, hladký, lysý,
pruhovaný, nahoře poprášený, dutý. L. dosti husté, široké, u tř.
zaobloiě volné, hlínově hnědavé se světlým ostřím. Yýiv. mandlov.

až vřetenovité, k basi zašpičatěné, 8—12 /t. Cyst. na basi napuchlé,
v tenkou tupou špičku rychle ztenčené.

V stinné, mokré olšině nad Hrusickou cihelnou ve společnosti Marasmius
rotula, Clitocybe infundib. a Psathyr. 8, 19 19. — Jest příbuzná před., jež má ale
větší výtr. a řidší I. Okraj kl. vypadá, jakoby byl podvinut, nemám ale
mladých hub.

G. hydrocyboides sp. n. G. vodohlavá. Kl. 2 — 23^ cm, tence mas.,
v dospělosti rozlož, s vyniklým vysokým, černohnědým l^rholcm,
úplné lysý a hladký, velice hygrof., za vlhka kaštanově hnědý
s prosv. ]., za sucha sedě okrový. Tř. dl., 2 mm ti., dutý, křehký,
lámavý, hladký, hedváb, bíle lesklý, pomačkáním hnědnoucí, v celé
hořejší části bohaté zrnečkaté moučnatý. L. dosti řídké, nejvýš
šir. břicli., šedé hlínové, tenké, u tř. zaoblené volné, na ostří bílé.
Výtr. veliké, zlatožluté, nestejnostranné vejéitovřetenovité, k basi
vždy stopečkovitě stažené. Cyst. na ostří hojné, krátce sloupkov.,
paličkovité až i kyjovité, vždy tupě zaoblené. \ ýtr. 12 — 15;;.

Alezi travou na písčité vlhké zemi v stinné olšině u potoka u lesa u Kunic
(kout s velkými žul. balvany) v srpnu 1918. — Houba tato mnoho připomíná
na drobné, hj-grof. Hydrocyby, ale má cystidy. Také Xaucorie by m^uhly být
porovnávány. Galerár.T se málo podobá.

G. pubescens sp. n. G. pyritu. Kl. i — 2 cm, polokulov. sklen.,
tence mas., hygrof., za vlhka šedavé okrový (se sotva prosv. 1.). zi
sucha šedožhitavý, zvláště k okr. útle, hustě odstále šupinkatý (ja-
koby plstnatý), matný. Tř. dl., 2 mm ti., bledý, nahoře bélavý, dole
tmavé ínourový, často křivolaký, leskle hedváb, vlákn., Iys'ý. L.
velmi liiisté a velmi úzké, úzce připojené, bledé okrové, na ostří
bělavé a zoubkaté. Výtr. skoro vřetenovité, žluté. Cyst. dlouhé,
tenince vláskovité, na basi náhle kulovité napuchlé. \ ýtr. 10 — 12 [i.

Ve vlhké trávě v křoví na okraji bukového lesa u Kunic, pospolitě a čá-
stečně trsnatá. 9, 1918. Liší se na první pohled ode všech.

G. caespitosa sp. n. G. trsnaiá. Drobná, po 2 — 5 ťrsnafá, kl. >2 až
I cm vys. a dole 5 — 8 mm šir., trvale podlouhle svoncov., hriědý,
na temeni tmavý, přes polov, hluboce ťýhov., hygrof., za sucha ko-
žový, velmi útle blanítý. Tř. dlouhý, teninký CA — i mim), křivolaký,
medové nahnědlý, v celé hořejší části poprášený. L. prořídlé, dosti
sir., bledě nažloutlé, pak bledě rezavé. \Ttr. široce mandlov.,
skoro vřetenovité, k obéma koncům zašpičatélé, 8 — ii/'. Cyst. po-
měrné malé, tence tyčinkov., rovné, zaoblené.

>^a lesním vlhkém humuse v teplém údolí pod Struhařovem. 7, 1919. Trsna-
tostí a drobností význačný druh.

551

n. iiiiiiiiiKi s]). n. (7. iicjiuciiší. Nejvýš maličká, gracilní, s rozlož,
kl. Kl. 4 — 8 mm. pravici., útlý, cúJiy rovně rozlož., sotva sklen.,
málo hy^rot., za vlhka špinavě hnědě okrový, s málo prosv. 1., za
sucha špinavě Icočoz^ý, niatný, nerýhov., nehrbol. Tř. nepříliš di..
teninký ( K' mm), křehký, blcdavě nažloutlý, celý útle poprášeným
L. šir. břich., široce přirostlé, útlé, dosti husté, nejprv bledé, pak
hlínově šedé, pomačkáním hnědnoucí. Výtr. vejcité, k basi zašpiča-
tělé, šcdavě okrové / i-i. Cyst. krátké, tlustě sloupkovité, zaoblené.
Xa naplaveném pisku a blátě v trávě na pahorku u Božkova. ~, 1919.
\'clice význačná, přeútlá houbička, Galérám ani nepodobná.

b) Třeíi s trvalým blan i tým prstencem.

G. togularis Bull. 1792. G. prstcnitá. Kl. i — 2 cm, průsvitně bla-
nitý. ])ravid., sklenuté rozlož., častO' s hnědou, ostrou, malou bra-
davkou na temeni, velmi hygrof., za vlhka medo\K', s prosv. 1. do
polov. kl.. za sucha hladký, kozový-, matný. Tř. velmi dl., tenký
(i — 2 mm), dole hnědý, uprostřed medový, nahoře bledý a zrnitě
poprášený, hedváb, lesklý a trochu vlnkatý, pak dutý, uprostřed,
blanitým, niiskovitě rozloženým prstencem opatřený. L. liusté,.
břich., u tř. volně zaoblené, nejprv bledavé, pak medově rezavé,
hnědě poprášené, na ostří bílé. Výtr. medové, tupě ellipt., 8 — 10 /'.
Cyst. z elliptické base dlouze ostře zašpičatěné.

Mezi Oxalis Acetosella v olšině u potoka u Myšlína. 7, 1919. — Jest
vzácná, širokým, miskovitým prstencem hluboko na tř. nápadná. Celým zev-
nějškem jest pravou Galérou, ale mnozí ji kladou také k r. Pholiota, poblíž Ph.
blattaria.

G. argentea sp. n. G. stříbrná. Trochu větší než před., ale také
útlá. Kl. I — 2 cm, rozlož, a z'ždy tupě hrbol.. hy<j^rof., za vlhka me-
dově hnědý, s prosv. 1., za sucha žlutě kozový, matný. Tř. delŠí pr.
kl., vždy velmi křivolaký, dosti tuhý, 2 — 3 mm ti., celý leskle bě-
lostně stříbřitý, nahoře s bílým, blanitým prstencem, dolů svislým,
hladkým, nad tímto zrnitě mrtnatý. L. husté. šir. břich., světle
okrové, na ostří bělavé. \'ýtr. žluté, ellipt.. 6 — 8 .«. Cyst. iiitko-
vité, tupě zaoblené až skoro paličkovité.

Jednotlivě na holé zemi v stínu pod křovím v naší zahradě v Mnicho-
vicích (9, 1920). — Nemůže býti stejnou s před., má menší výtr. a jiné cyst.
Mohla by také dobře státi vedle Pholiota blattaria. Bělostným tř. a pěkně zbar-
veným kl. hned nápadná.

G. schoeniphila sp. n. G. kyselková. Gracilní. křehká. Kl. i — 2 cm,
vodnatč blanitě mas., ploše a někdy skoro vmáčklý a tupě hrbol.,

5.52

velmi liys^Tof., za \llika blcdč medový s prosv. 1., za sucha hledy,

hliadký, skoTO slizJcý. Tr. velmi dl., i — 2 mm ti., roairkov., bledý,

hladk'ý, lysý, dlouho hlanitýni prstciicciii pod kl. opatřený. L. ne-

liiisté, špinavc rů.ž:ovc, velmi šiř. břich., široce přirostlé, ale nesbí-

liavé. Výtr. široce ellipt., hnědé, 8 — 10 n. Cyst. //(/ ploše i ostří,

iiadinutě kulovité, na temeni krátce tupé sušené.

y mechatém močále v kyselkách u Dvorců 11 L.ysé. 6, 1914. - Jest jisté
fialera a určitě od před. rozdiluá. .Snad jen pro kyselky charakteristická.
r cyst. jsou zvláštni.

G. mycenoides i^^r. 1821. G. lielmovkoTutá. \\\. 1 — 2 cm, tence
mas., na okr. průsvitný, zvoncov. sklen., s malým bradavkovitým
hrbo'ulkem, pravid., hladký, lysý, velmi iTyj^Tof.. za vlhka dosti
slizký, rerja2'ě medový s velmi prosv. /., suchý, žemlový. Tv. dl.,
lysý, elast., niezlomitelný, asi i — 2 mm ti., vlákn., dole hnědý, na-
hoře medový a hojné mrtnatý, šiipinkatým kroučkem nahoře opa-
třený. L. husté, tenké, .sir., s\-étle /hité meílo\é. pak rezavé, celou
šířkou přirostlé, rovné a skoro sbíhavé. Výtr. sytě hnědé, vejčito-
elliptické, nestejnostranné, 10 — 14 /» Cyst. velice hojné, t}'čink'OV.,
cLole zvolna ztluštělé.

V mechatých močálech u Ouval v listop. 1917 sbírala dr. M. Doubliová.
y^ vlhkém borovém lese u Křečk. rylMiíka u Mnichov. 5, 19 18. Jest značně
příbuzná před., ale již cystidami rozdílná. Jest nejvýš vzácná a mykologůii;
málo známá houba. Uvádí se ze Švédska a k^rancie. (Ricken pouze opisuje.)
AI nozi ji opět k r. ]'holiota kladoii.

Locellina (iill. ( Acetabidaria llerk.) Čiškovka.

Zjevil drobných, hnědých Phohot. Kl. lysý, hnědý. ]>. břichaté,
volné, hnědé. Tř. dutý. rovný, dole malou miskovitoii. celokrajnou
pochvou obdaný. Výtr. hladké, hnědé. Jest jaksi souběžný rod s r.
Volvaria. ale má hnědé výtr. Jeden druh v l^vropě (Anglie), jeden
v Austrálii.

L. acetabulosa Smv. t. 303. C. hnědá. Kl. 2 — 3 cm, pravid. sklen.,
pak rozlož. ."^nehrbol., na okr. čárkovaný, okrově hnědý. Tř. asi
dvakrát delší pr. kl.. bílý, rovný. dutý. 2 — 3 mm ti., dole bílou, mi-
skovitoii pochvou olxlaný. L. volné, ťizké, okrově hnědé. \''ýtr. hlí-
nově plavé.

Ve vlhkém mechu pod smrky v srpnu nni pi>d Kluky u liradce Král.
sbíral p. <lr. .Smotlaclia íCas. česk. h. TO20). Sám jsem houbu neviděl. Sběratel
(Ic.) ani podrobný r.jzbor, ano ani mikroskopickou analysu neudává.

36

553

Crcpidolus l'r. Trepkovitka. < )br. 86.

I)ře\ni (ri('ťoii na mediu nebo na zemi rostoiK-í), masité, ano
i jb^elatinosně masité, drobné i velké boiiby, namnoze l>ez tř. (kl.
Ix^kem neb temenem přisedlý^ jen některé s krátkým postranním
nebo excentrickým treněm, s tenkými, konečně hnědnoucími neb
načervenalx nn !. Prach výtrusný červenohnědý. \ ýtr. nehraiiaté
(kulaté neb elIiptJ, naiuiédlé až i do červenava. — Jest to takřka
souběžný rod s r. i' 1 e u r o t u s. který ale má prach výtr. bílý a
výtr. l>ezbarvě. \' lCvroi>ě asi 18 dr.

a) Třen dosti (Uoiiliý, c.vcciitncký.

Cr, Rubí P). et \h\ T. ostrnšinová. Drobdunký,
ntly. Kl. I cm. skoro l)lanitý, okrouhlý, ale na jedné
straně trochu skrojený, nízc klen., bledě okrový,
jemné bělavé poprášený. Tř. k-ratší pr. kl., teninký
(Ví' mm), excentrický při okr. veiknntý (nikoliv
postranní), útle poprášený, na basi dlouze hustě
hile vlásenitý. L. dosti husté, .Air., tenké, přirostlé,
ale nesbíhavé, bledě okrové, iia ostří bíle inrtnatě.
\'ýtr. okrově žluté, nestejnostranně vejčitoellipt. až
skoro ledvinité, 8 — lo/ř. Cyst. hojné, krátké, sloup-
kovitě kyjovité, zaoblené.

Xu odumÍTlycli starýcli ludj^liácli (jstružin (l^ubiis) \clnii

vzácné. U Peruce sbíral v srpnu 1910 p. ř. Rcisncr.
Ubr.8Ď.Crepidotub n n ' -r / -' ' t^,

variabilis Pers., ^^' (^Jraminum sp. n. /. travní. Kl. 0*4 — t cm,

v pnr. vel., zvět.';. průsvitně blanitý, s prosv. 1., špinavě bělavý, upro-
střed do okrová, na okr. vroubkovaně laločnatý,
okrouhlý, rovný, se silné excentrickým, asi i mm ti., zahnu-
tým, žlutavým, lysým tř., celý lysý, hladký. Ukr. kl. ostrý,
v mládií široce ]x>dvin. L. dosti husté, útlé, široké, šir. přirostlé,,
střídavé celé a krátké ve 3 stupních, u tř. nejširší, k okr. zvolna
zúžené, špinavě bělavé. I 'rach \'ýtr. hnědý. Výtr. ellipt., bledě hnědé.

hladké, 4^3 .". (.j si. na ostří hojné, krátké, nitkov., na basi ztluštělé.

\' husté trávě po dešti na živých stéblech trav (Agrostis) pospolitě každý
rok v červnu a v červenci v naší zahradě v Mnichovicích. — Pouze Cr. Scu-
tellina Quél. z Jury francouzské jest příbuzný (také na trávách), ale dle
diagnosy rozdiiný (iř. chlupatý, kl. hrotitý, plsnatý, brázditý, výtr. 7 ti)

bi Iřeň postranní nebo skoro žádný (kl. bokem přisedlý).

Cr. paliiiatus liull. 1784. 7". véjířovitá. Kl. 5 — 10 cm, tlusté ztuha
mas., polookroiihlý, ploše sklen., pak rovně rozlož., hnědě červe-

55 i

navy, hladiký, lysý, tř. i — 2 cm ti., tvrdě elasl., 4 — 8 cm dl., solidní,
hladký, blediý, dole zúžený. L. rezavě hnědé, dosti husté, tuhé;
tlusté, sir., krátce na tř. sbihavě a zde zúžené. Duž. bledá, pevná,
houbového zápachu. Výtr. sir. ellipt., na basi krátce stáž., 10 ,«.
Na kmenech dubů v údolí Karlíčkem v říjnu 1913 sbíral p. dr. Kavina.
Jest velmi vzácný druh, zevnějškem vějíři podobný.

Cr. haustellaris Fr. 1821. T. jazykovitá. Kl. i — 3 cm, tence blanitě
mas., kipenovitý, tupě nepravid. laločnatý, bělavý neb kozový,
dlouze a měkce vlásenitě plistnatý, postranní, bílou, asi 3 mm
tlustou stopkou (skoro kuželovitou) přisedlý. L. útlé, bledé, pak
šedohnědavé, dosti husté. Výtr. podlouhle elHpt., k basi stáž..
7 — 8 /'.

Na odumřelých větvích osyky u Tí^eboně v srpnu 1915 sbíral p. ř. ílcin-
cettl.

Cr. applanatus Pers. lygS. T. splostilá. Docela podobný Cr. mollis,
ale giracilnější, menší, často k basi klínovitě zúžený a krátce stop-
katý, velmi hygroí., za zdhka s prosv. 1., za sucha bělavě žlutavý,
hladký, lysý, tence lupenitý, sotva mírně sklen., 3 — 4 cm. L. tenké,
sir. břich., dosti busté, nejprv bledé, pak čokoládově šedavé. Duž.
není rosolovitá. Výtr. vejčitoellipt. nebo krátce ellipt., nestéjno-
stranné, bledě niažloutlé, 7 — 8 ,m. Cyst. nitovité, tupé.

Na listnatých kmenech a pařezech tem tam, často více kusů pohromadě
nad sebou. Na březovém pařezu u Mnichovic. 7, 1918. U Struhařova, Ra-
dotína.

Cr. Pruni sp. n. T. švestková. Kl. 2 — 4 cm dl. a v předu 1 — ■! cm
š., zvolna klínovitý, v předu podvin., kozově nažloutlý, dosti mas.,
v kratičkou, postranuí stopku zúžený, hrubšími odstálými šupin-
kami nehusté posetý. L. husté, dosti tlusté, s tupým ostřím, zvolna
sbíhavé, nejprv bledavé, pak nažloutle rezavé, skoro do červena.
Výtr. okrově nažloutlé, kulovitoellipt., 4 — 5 /*. Cyst. žádné..

Na kůře švestkové v Košířích u Prahy v červenci 1920 sbíral p ř. Reisner.

Cr. depluens Batsch. 1783. T. pozemní. Kl. 1V2 — 3 cm š., okrouhlý
až jazykoviťý, slabě sklen., v krátkou, dokonale postranní stopku
klínovitě stažený, tenký, na okr. rýhovaný, bledý, uprostřed odstále
šedavě plstnatý. L. husté, sir., zvolna k stopce sbíhavé, nejprv
bledě okrové, pak skořicové. Výtr. krátce ellipt., rezavé, 8 — 10 /'.
Cyst. na ostří i ploše ze širší base krátce zúžené, často křivolaké a
bradavčitě drsné.

V lese na humosni a mechuvíté pudě vzácně. Na Chuchelském vršku, 10,
1919. — Zde diagnosa dle naší houby, ale popis autorův trochu se liší, jme-
novitě praví, že kl. jest bílý.

5.55

Cr. iiiollis Scliacíť. 1770. V. iiičkká. Kl. 3 — 6 cm v pr.. /'o/o-

okroiihlý neb i ledvinitý nel) jazykovitt>', v kratičkou bíle plstnat/jii

stopku zúšeiiý, stranou přisedlý, velmi hy;^rof.. za sucha bílý, do

zeanlova. ra vlhka }^elaiinosnč měkce mas. (při usychání s průsvit..

neryliov. okr.), na basi bík plstnatý, pak lysý. L. husté, tenké.

niékkť. k okr. zvohia zúžené, sbihavé, špinavě hnědavé. \'\'tr.

ne])ravid. elHpt.. () — 10 /r Cyst. tence nitov., tupé.

Xa listiiatych knienedi a pařezech v létě, pospolitě ano i trsnatě, všude
ikisti ro/íšiřen. Za vlhka, deště svmi rosolovitou průsvitností ihned nápadný.

Cr. alveoliis I.asch. 1829. 'i. člábkoritá. Kl. 2 — 7 cm. be.z třené,
hwkem pri>edlv. vejčit^'' až skf)ro okrouhlý, tence mas., tr(x:hu elast.,
okrově Jniědý až i nažloutlý, hladký, lysý. na okr. ostře a úzce
podvin.. na místě inserce bíle plstnatý, za vlhka na okr. s prosv. 1.
J,. \elmi husté, jemné, tenké, nestejně dl., hlínové, na ostří bílé, pak
hnědavé. Duž. měkká, tuhá, bílá. \'ýtr. hnědavé, tkistoblanné, ku-
laté, krátce k basi stáž.. 7 — 8//. Cyst. na ostří hojné, velké, kyjo-

vite, tlusté, tupé.

Xa l)ukov\'ch pařezech v hlubokých lesích u Jevan. 7, 1913, 19 18. LI Tře-
boně 9, 1915 (\\"), Strašice.

Cr. reniformis sp. n. 7". ledvinitá. Útlý, i — 2 cm š., skoro rovně
rozl(.ž.. ])rus\itně blanitý. zevně přitiskle vatovitý, nečistě bílý, led-
vinitě. hluboce vykrojený, širší )iež dlouhý, s kratičkou, lysou, pa-
stranni stopečkou. L. husté, útlé. sir., ku stopce krátce zúžené, bledě
okroA-é. v mládí bělavé. \'ýtr. skoro kulovité, žluté. 5 — 6 //. Nevoní.
Xa ťluiclielskéni vršku na větvičkách s))írala v říjnu 1919 pí. O. Zvčii-
ncreá.

c) Klobouk hřbetem přirostlý.

Cr. variabilis Pers. 1799. (C. sessilis lUill. 1783.) 7. měnlivá. Kl.
I — 2 cm. tenince mas., křehký, útlý. okrouhle ledvinitý nebo lastu-
rovitý, nejprv bokem, pak temenem k větévce přisedlý, sněhobílý,
vatovitě plstnatý, pak hladký. L. nejprv bledé, pak narůšovělé neb
i do hnědá, tenké, šir., dosti prořídlé, v excentrickém bodu .\^bíhavé.
\'ýtr. tuj)ě, krátce ellipt., bledě hnědavé, 5 — 6//.

Na opadalých větvičkách ve vllikých, hlavně listnatýcli lesích a hájích
po celé léto, hlavně na podzim po celých Cechách obecná. \'/.dy více kousků na
jedné větvičce, ale nikoliv trsnatá. Nápadná, úhledná houbička, škeblím podobná.

c) Melanosporeae Cernozýirusné

Prach výtruso\ý černý, černé nachový, nebo čer\enohnědý. Vý-
trusy pod mikroskopem v mládí nachové, lilákové, hnědé, v stáří

556

temně nachové, temně hnědě až i neprůhlechiě černě, lloul)}' růz-
ného vzezření a organisace, na různ'ých stanoviskácli rostoucí. —
Skupenií toto přesně vymeziti jest těžké, neboť barva výtrusů
v mládí a stáří bývá jin.á a mění se i v těmže ro(Ui. Tak jest prach
výtr. r. l'salhota vesměs ěerný, ale výtrus}' potí miki-oskopem velmi
často jsou hnědě a v mládí růžové. l'ndobně těžko charakterisovati
výtr. r. Psilocybe, Psathyra a "j. Mnozí dělí skupinu ttito- na »Nacho-
výtrusné« a »Cernovýtrusné«, kladouce r. Tsatln-rella a ranaef>lus
k drubým. To jest ale nesprávné, neboť oba tyto rod}' příbuzensky
*:ěsně přiléhají k r. ^Psathyra a Psilocybe. A nač říkati, že žampiony
jsou nachovýtrusně, když každý ví, že prach výtr. jejich jest černý.

A. 7v7. zastřen tlustýni blajiitýiii závojciu, zanc-
cíiávajícini na třeni blanitý prstence (a'Íz ale

r. Alel. a některé dr. Psali, bez prstence).

a) L. úplně u tř. \olne, častO' kollárem oddě-
leně, kl. suchý Psalhota.

])) L- přirostlé k tř., kl. slizký Siropharia.

c) L. u tř. volně zaoblené, kl. suchý, tř. tenký,

chrupavěitý, bez prstence M clanopíiyUnm.

B. A7. vúhee bez závoje nebo s plst>iatýiii zá-
vojem, jenž ale na tř. nezanechává prstenec. I / ypholoiua.

C A7. bez záT'oje, bez prstence. ^

a) \'ýtr. průhledné, hnědonacl-iové nebo černo-
nachové.

cc) (Jkr. kl. v mk'idi podvinulv rsiloeybe.

?>} Okr. kl. v mládí rovný Psatliyra.

b) Zralé výtr. pod mikrosk. černě, neprů-
hledné, prach černý.

a) Kl. za vlhka s prosv. 1., \ytr. elliptičné. rsalhyrella.

^} Kl. za vlhka bez prosv. 1., vytr. citro-

novité í\inaei>his.

;•) Kl. velice slizký, s mocným velem, zane-
chávajícím na tř. prstenec, výtr. cilro-
novité Inellaria.

Psalliota Fr. Pečárka.

Dílem veliké, měkce masité, dílem drobné a ůtlc liouh}, vždy
bílé, jen na tupě sklenutém kl, na temeni nebo na celém povrchu

žlutavé neb IiikhIc nebo hnědč šupinaté. Kl. neslizky, na okr. pod-
viiiiiťy. neh}'^r<)l'anní, ^• mládí mocným blanitým závojefm zastřený,
ktiTv na tr. zanechává bílý, Manitý prstenec a na okr. často cáry.
L. širo^ké, u tř. volně zaoblené, ano i zvláštním hladkým kroužkem
(kollárem) oiUlélené. nei])r\- bílé. pak růžové, konečně černé, lirách
výtrusný černý. Výlr. pod mikrosko|>em elliptičné, hladké, nejprv
růžové, pak temné hnědé.

Lehce poznatelné honby, zvláště JX) růžových a pak černfv'cii 1.
Téměř všechny se vyznačují aspoň v mládí líbeznou vůní (asi jako
hořké mandle nebo šípkový květ) a barvením na vzduchu, byly-!i
poškrabán}'. Pečárky nebo žampiony rostou nejčastěji na hnojených
půdách (kompostech. ])astvinách. cestách. ])or!ch), jen některé také
v lesích na zetlelých nánosech jehličí a listí, vždy v teplých, sluncem
vyhřívaných a před severními a východními vétry chráněných
místech. Objevují se \- létě po deštích za teplého počasí. A^^šechny
druhy jsou jedlé a \elké z nich jsou vzácnou pochoutkou. Nejchut-
nější jest Ps. arvensis, perrara, augusta, silvatica, méně chutná Ps.
campestris a její plemena a nejšpatnější jsou uměle pěstované, tržní
žampiony. Do polévky méně se hodí, ale na omáčky, k zadělávaným
masům, zvěřinám jsou výborné. Také výtažek (extrakt), který
lehce se získává, ijest znamenitý.

Není posud jasno. mnoho-li existuje druhů, nmozí autoři jich
uvádějí veliký počet, jiní ale většinu jich jen jako odrůdy uznávají.
Myslím, že oboje jest správné, jest jistě mnoho dobrých druhů,
posud i nejxjpsaných a mnoho také měnlivých dle stanovisk a kraje
plemen a odrůd. Zde uvedené zjistil jsem dle vlastní zku,šenosti.
Saccardo vypočítává asi 80 druhů, z nichž 28 evropských, jest po-
zoruhodno, že jest rod tento bohatě rozšířen v tropech, hlavně
v pásmech stepních a travinných.

a) íb'uliy velké, masité, výtr. vetší než 5 /'•

Ps. aususta J'r. 1838. F. velká. Statný, někdy obrovský druh. Kl.
15 — 3^^ i-'!"- velmi mas., v mládí kulovitý nebo polokulovitý, píil<
široce rozlož., nažloutlý, hladký, s hojnýuii, střechovitými, okro-
vými a.č Jiiiédými šupinami, pomačkáním se nebarvící. Tř. siln'ý
(3 — 5 cm), mnohem delší pr. kl., solidní, pevný, až v stáří uvnitř
dutý, dole svolná ztluštélý. Prstenec velmi mohutný, měkký, jxxl
ním hojné, měkké, odstálé, vatovité šupiny na celém tř. P. dlouho
bílé. pak čokoládově hnědé, daleko od tř. vetknuté, husté, mas. Duž.

558

bílá, ale na ře/Ai (hlavně v tř.) linčcln<iucí, ivří jemně aromatická.
Výtr. ellipt., přcvdikc, 12 — i; 11.

V lesích jehličnat. na nanescJiéiu jehličí vehni vzácně. 7 — o. Posud ináni ji
pouze od Roblína, Karlštejna a Radotína. Statná, veliká houba, iiásled. dosti
podobná, ale velikými \ýtr. (ul ni lehce rozeznatelná.

Ps. perrara Bres. 1887. P. vzácná. Statná, veliká jako před. \\\.
10 — 25 cm, v mládí spíše zvoncov. než kulatý, na temeni často
ufaťý, někdy i laločnatý, na sláiiiočliitéiii podkladu červenohnědými,.
pHtisklými šupinami Iiiisfr hruhatč posázený, hladký (šupiny na
temieni splývají v cervenoíhnědý povrch). Tř. fll.. tlustý (t — 2 cm).
s úzkým kanálkem, pod mocným, l)ilým prstencem cáhy Jiolý (jen
^■ mládí mizivě šupinkatý), dole často dosti široce hllznatý a zde
hrubými šupinami posázený, nahoře v mládí jako kl. poinačkániín
Moutnouci a pak hnednouci. L. husté, ďosti iizkě, úzkým kollárem
od tř. odděleně, dlouho bílé, pak pěkně rňzové, pak našedlě, konečně
sedolinědě. Výtr. vejčitoklínovitě, malé, 7 — 8,". Voní silně jako Ps.
arvensis.

V suchých smrčináeh sem tam, vždy pospolité. 7 — 9. U Mnichovic, Jevan,
Říčan, Cern. Kostelec, Jilového dosti často, Řevnice, Radotín, Zbraslav (K;. —
Jest krásná, aromatická houba, výborné chuti jako Ps. arvensis. Dlouho bíle
h začátečníka snadno mohou zmásti, aby ji za pečárku nepovažoval.

Ps. cretacea Fr. 1821. P. kříiiová. Statná, velká. Kl. 7 — 30 cm,
sněhobílý, úplně hladký a lesklý, v mládí kulatý, pak nízce sklenuté
rozlož., tenkým okr. daleko 1. přesahující, v mládí pomačkáním ne-
žloutnoucí, v stáří někdy v tvrdé, malé šupínkv rozpukaný. Tř.
velmi dl., stejnoměrně válcovitý, bílý, hladký, lesklý, pod kl. v stáři
černající, s blanitýru, velmi šir., visutým prstencem, na basi sofra
ztluštělý. ].. dlouho bledé, pak pěkně růžové, konečně černé. Htiž.
bílá. Sflabě vonná. \Vtr. skoro kulov. eliipt., hnědé, 6 — 8 /'.

\' listnatých lesích, řidčeji v jehličnat., \'ž(ly suchých a tcijlých, po ceL-
léto. Znám tuto pečarkn vlastně jen z hájů kolem Kohlína, Karlštejna a z Ra-
dotína. Zdá se, že jest domovem pouze v nejteplejších, nižších polohách Čech.
Ostatně třeba ještě vyšetřiti, co rozuměl Frics svým druhem, nebof jeho popis
jest málo názorný. Riclceii druh tento ani neznal, nebof jeho diagnosa vztr^-
huje se na Ps. arvensis.

Ps. arvensis Schaeff. P. o7'ěi. Obr. 87. Knzně velká, hladká, iVilá.
Kl. 6 — 25 cm. Z' mládí tupě kiiželov., na okr. s několika podélnými,
mělkými brázdami, dospělý ploše sklenuté rozlož., bílý neb na le-
meni žlutavý, hladký, bez šupin, v mládí poškrábáním rychle citró-
nově žloutnkiucí. Tř. dl., 1—2 cm ti., stejnoměrně válcov., úzce
rourkovítý. na basi s ostře odsedhu kulatou nebo trochu plochou,

550

rin'iii' nfatoii hliz-ou, tuli>'. úllf \lákn.. ])m /.IniiR-ní na v/.dticiui slané
žlutočervenajlci, s prstenem .širokým, visuťým, \- stáří nahoře
tmavošedý, lesklý, i-, dloiilio hílr, pale šcdavé (sotva nariižovělé),
koneČMiě čcnic, útlé. luislé. volné. 1 )n/. bílá. si])ič mandlově vonná,
\ý\r. ellipt., hnídé, S — \) n.

Xa ])i)lícli, v zaliradáťli. v kr<i\ iiiacli, lilavnř alr v siiirkuvých lesích
v ťliránčnycli, teplycli Uontrcli na lilnhi ikcni liumn-r \ k-U- po t(.'i)lycli deštích
vůbrc rozšiřcná, x/dy ixi-ixihté. Jest to ze všccli žair.piotitt nejaromatičtější
;i neicliutnějsí (haih. Xěkdy dosahnje ol)rovskýc1i rozměrů. .Sám jsem několi-

01)r. <S7. Psalliota arvensis Schff. Slabě znienš.

krátc sbíral kusy na 2 kg těžké, s obrovským kl. Xeni ])ravda, jak praví Ricken,
že niiino les se nevyskytá. Lesní forma uvádí se pod jménem Ps. .«;iivícola
\ itt. (Krombh. a j.). Jen zřídka se stává, že objevují se na kl. sporé, útlé,
přitisklc, žlutavé .šupinky. Žloutnutí kl. v mládí jest nejvýš dobré vodítko
k poznávání tohoto druhu. Poněvadž 1. vlastně nejsou nikdy růžové, nebývá od
hubařů slíírána. Dobužel, že často roste v lesích ve společnosti Amanita mappa,
s níž v prvním mládí může lehce býti popletena. T'roto rarlno býti opatrným při
sbírání v lese. Tam. kde se objevuje, roste nejen celé léto. ale i i^adu let za
sebou, ni-l)o{ vytrvává i>od zemí přes zimu pomocí provázkovitých, bílých scle-
rotií.

Ps. pratensis .Schaeff. 1762. /'. hičiii Kl. 5 — 7 cm, vejcitý, pak
sklen, rozlož., mas., špinavě bílý, iasio nalinčdlý, šedě vláknitý, ale
ještě hladký a lesklý. Tř. sotva zdélí pr. kl., liiadký, válcov., solidním

otíu

na basi mirnč ztluštělý, ano spíše zúžený, i — i,'-;; cin li. 1.. l)r/..:>
červenošcdc, pak Šcdohncdé. Dn/. pomačkáním se nebarvící, aný-
zově vonná. \' ýtr. ellipt.. hnědé, 7 — 8 /r

Na liikácli, pastvinácli řidčeji, vždy pospolitě. Tfiiti) dndi stoii vlastně
tiprostřed n.ezi i!, arvensis a Ps. campestris.

Ps. praťicola Vittad 1835. ^'- pustviiiiiá. Menši a slabší ncz Ps.
campestris a Ps. arvensis. Kl. 4 — 5 cm, tence mas., nejprv skoro
kiiilovítý, pak pravici, nízce sklen., v mládi poškrabáním se nebar-
vící, bílý, hladký', pozdcjí přitiskJc íiladcc luičdč šii piiilcdfý. Tř. zdclí
pr. kl. neb i kratší, i — iy2 cm ti., válcov., Siolidni, pevný, na bosi
ztenčený, celý hladký, lysý, bílý, dole pal< nrdmědlý, trvalým, bia-
nitým prstencem opatřený, nad ním v stáří šedavý, hladký, lesklý.
L. husté, imcd v mládí krásně růžové, pak ale šednoucí, konečně
černohnědé. Duž. nevonná, bílá. \^ýtr. hnědé, vejčitoellipt., 6 — 8 ,".

Na vlhkých, mechatych pasl\inách u Struhai^ova ve společnosti i)vchavck
po deštích v letě co rok ve velikém množstvi. Ale také jinde jsem ji pozoroval:
Zbirov, Cekanice, Písek, Strakonice, Strašíce.

Ps. colHvaga sp-. n. F. paJioreční. Tvar, veIik'ost 1 příbuz. Ps.
campestris. Kl. 3 — 6 cm, oble sklen., mas., v mládí jakož i tř. celý
růžově naběhlý, pak hustě a hriihě ěervenohnědě šupinatý, poškra-
báníím neměnlivý. Tř. válcdA., krátký, 1 cm ti., dnle neztluštělý,,
konečně zvláště nahoře ohn'ěně šedý a -ťelice íiedváh. lesklý, s hrzn
mizivým prstencem. L. záhy masově červené, pak černohnédé. Duž.
i'ůžová, bez zápachu. \"ýlr. hnědé, široce ellipt., 8 11.

Na V3'prahlých, sluncem vypálených, pískových kopcích nad Motoly ve íor-
niaci h'estuca ovina v řijnu loiS. Nápadně se podobá i's. sUvatica, ale diiž.
v mládí nečervená.

Ps. campestris L. 1755. /'. obeená. Kl. 5 — 8 cm, tlustě mas., liilý.
ale často také hn.ědai'ý, měkee plsfnatý neb i šiipinkalý, piolokulnv..
sploštělý, pak sklen, rozlož., v mládí poškrabáním .se iiiel);u-\ lei. Tř.
bílý, asi I cm ti., sotva delší pr. kl., válcov., dole sot\a ztluštělý,
s odstálým, často třísniťým prstencem, nxnitř xycpaný. L. sir..
husté, skorO' břich., ;:á//v pěkně růžové, pak černoluiedé. Duž. bílá,
v stáří hnědnoucí, sot\a \onná. \"ýtr. luiiědé, prusxitné, \ejčito-
ellipt., 8 — 9/ř.

Na travnrtíých pastvinách, cestách a silnicicli, na policii a v zahradách p' ■
teplých deštích od května do pod/im.a vsiide velmi rozšíi^ená, oh_\čejn.ě jedni>tlivě
neb v malém počtu pohromadě. Také se pěstuje uměle v pařeništích a sklepích,
dokonce í v době zimní. Plodnice vyrůstají z podzen-.ních, bílých, provázko-
vitých sclerotií. Forma pěstovaná má vždy trochu nahnědlý kl. Ncdíjsahuje
nikdy zvlášf velikých rozměrů. V lidovém rčení sluje také »žampioii, zemanka,.

b6í

•coiiralka, pečurka, cikánka, uhelka, kobyli l)Z(linky«. Ovšem že se předešlé
(li lihy zvláš( nerozeznávají a neoznačuji.

Ps. calcarea s]). n. /*. vápencová. 'Husto mas., veliká, bílá. Kl.
5 — 10 cm. nejpr\- tupě /.voncov., na temeni rovně uťatý, pak rozlož,
mínró sklen., nejvýš tlustě mas. (1. u/ši než tlou.štkn kl.). c.tenčenýin
okr. c/aleho I. přesahnjicí, bílý, v mládí nažloutlý, drcjhnými, při-
(isklýnii, imawšími šui)iiikami hustě pc^kryťý, s tuhým, hladkým, ale
■brzo opadavým ]>rstenoeni. Tř. solidní, i — 2 ctti ti., dole mírně
ztluštělý. ale nehlíznatý, hladký, l\sý, nahoře v stáří nasedly, na
basi nápadně oranžoi'ý. L. daleko kollárem od tř. odsedlé, tenké,
břich., husté, i> mládí dlouho bílé, pak bledě narůšovělé, konečné
šedé. Duž. bílá, slabě aromatická. Kl. \- mládí poškrabáním žlout-
i-íouci. Aýtr. Nejěitě nebo široce kosníkovitě, 5 — 7//.

Na ?ucli\'cli travinách na vápencových kopciclt nad údolím Radotínskún
T letě po deštích hojně, pospolitě. Nedá se dobře spojiti ani s L's. arvensis ani
Ps. cainpestris. Neobyčejně tlustě masitým kl. jest zvlášf charaktcrisována.

Ps. silvatica Schaeff. 1770. P. lesní. Kl. 4 — 8 cm, mas., kulov.
_zvoncov.. pak rozlož., na temeni rovtTČ uťaťý, hustě měkce ěerveno-
Jmědě šupinatý. Tř. sotva delší pr. kl., i cm ti., uvnitř s úzkým ka-
nálkem, k dolejšku zvolna a málo ztluštělý, bílý, měkce mrtnatý,
pak lysý a hladký, nahoře s trvalým prstencem. K. husté, tenké,
n€J|>rv bílé, pak šedavé, konečně šedavě červenavé až černohnědé.
Dužnina voní silně pryskyřičně nebo tříslem. KL, I. i tř. v ndádi
poškrabáním krimvě červenají. Výtr. krátce ellipt., šikmo na basi
stáž., hnědé, 5 /'■

V jehličnatém humusu v suchých smrčinách pospolitě, často ve .společ-
nosti Ps. arvensis, všude po celých Cechách v letě hojná. Jest výborná, jedlá
houba, ačkoliv rychlým červenáním pi^i loupání mnohého zaráží. V listnatých,
teplých hájich u Roblína, Radotina a Karlštejna vyškytá se odrůda bud čistě
bílá, sotva Supinkatá nch<> velkými šupinami na bílé jnulě oděná. Tasto stit-
niější -{var. luconim n:.).

Ps. bivelata sp. n. /'. dvojzávojná. Obr. 88. Irsnatá, kl. 4 — 10 cm,
zaobleně zvoncov., i)ak rozlož., dosti tlustě mas., velice hrubými,
.širokýnii, odstálými, hnědými šupinami (mimo hladký, hnědý
střed) pokrytý. Tř. tuhý, dole vřetenovitý a kořenoviťč ztenčený,
-šedě bílý. Pod velice tlustým, trvalým, šedým, širokým, nahoře rý-
hovaným prstencem ještě i — j další prstence, povstalé z univers.
\ela na zpiisob botek u r. Telamonia nebo Amanita. L. husté, sir.
břich., u tř. volně zaoblené, v mládí bledé, pak šedé, konečně černo-
hnědé. Voní slabě. Duž. se nebarví. \^'tr. kulaté, cerver.ohnědé.
s — ^ ."

£62

Pod lipami v Žehušickém parku v srpnu 1020 sbíral p. uč. Maxiniovtč.
Tvoři vždj^ mohutné chomáče a trsy. Liší se ode všech Psalliot vytvořováním
trvalého, rýhovaného prstence závojového a pod ním ještě řadou dalších
prstenců botkových, z nichž hořejší jsou dobře vyvinuty, ddlejši nezřetelné.
Také kulalé výtr. jsou tu význačné. Soudím, že tu jde o nový typ r. l'salliota.

Ps. autumnalis sp. n. /■. pod-iiuiií. Menší, ale dosti mas. Kl. 4 až
5 cm, nízce sklen, rozlož., tciiiiič larťozu^ liiičdý, hrubými vlákny.

Obr. 88. Psalliota bivelata \'el. Slabě zmenš. Dle Maximoviče.

ješ ale šupiny netvoří, na poi'rchu protkaný, hladký, na okr. zl)_\iky
vela ověšený. Tř. zdiélí pr. kl., i cm tk, hladký, dolů ztcniený, bledý,
nahoře šedě mourový, s mizivým prstencem. L. Imsté, břich., do-
spělé černohnědé (v mládí ř). Výtr. vejčitoeUipt., nrestejnostraimé,
prfihledně hnědé, vcliícc, to — 1311. IHiž. na řezu tmavé šedě fialová.

Xa začátku listopadu 1917 na travině pod lomy u Alnichovic na místě
v letě velice vyhřívaném a vyprahlém. Jest podivná pečárka, již nelze ani
s Ps. campestris ani s l's. arveiisis ani Ps. praticola spojiti. Bohužel, nalezl
jsem jen dospělé houby.

b) Druhx drobné, ano i gracilni, tence mas., výtr. menší 5 i^.

Ps. nigricans sp. n. P. ěernavá. Obr. 89. Kl. 3 — 5 cm, tence mas.,
pra\-id. iikniuhlý. mírně sklen., hladký, na bílé pňdé hnsté drobné

o<i8

.'•(•;-;/<■• šiiMiihatý, )ia Uiiiciii icniý. Tř. delší i)r. kl.. 3 — 8 mm ti..
hladký, trvalým prstencem /.dol>ený. bílý. pouiačkáním .žloutnoucí,
pak ale černohnědý, na basi 7' kulatou íil\::.u napuchlý. L. luisté.
voliK', na dospělé hruhč čcrnoíinčdč. \'ýtr. ellipt., dolp siranuu slr.ž..
tmavohnčdv. male. 4 — 5 .".

r \cltri's na lra\ inč sbírala si. Šaíařiková v srpnu 1015. Olxlr/.el jsem
p(<nzc dospělé exempláre, jez nehodí se na /.ádny známy druh

Ps. latcritla sp. n. /'. cihlová.

jh-dbná. k!. 3— 4,/-j cm. tence

mas., nízce olile sklen., celý

'""^^ cihlové čer7'cuý. na temeni černě

N , , , .

:.: .• " nachový, hladkv. drohounkvmi

"T ..."/..." ". .

I přitisklými šupinkami skvrnitý

. L skoro lesklý. Tř. zdélí pr. kl.

T^' ^ asi 3 — 4 mm ti., ďole mírně

'^ eT^ ztluštělý nel) xubec neztkištělý,

^ bílý, míst}' rezavě nažloutlý, na-

hoře trvalým. vcUni širokým, od-
sfálýiu. hílýin, blanitýni prsten-
cem :::dohený, nad tímto hladk\'.
hluboce rýlun^iiiv. i>od ním-

■^

V-. '^ měkce mrtnatě Šupinkatv. T.

•-•Cv'-"^ nusté, šir., ostře omezeným kol-

,,, y o ,,. , . . ,■ , lárem od tř. odsedlé. neiprv ru-

Ubr. 89. Psalliota nigncans \ ci., ^ ^ ■'^

v přir. vel., se zvětš. vytr. žové, pak makové ač čokoládové.

s bílým z:ubatým ostřím. .Silně.
l)říjemně voní. Výtr. temně hnědé, kulaté. 5 .". l'vst. veliké, bez-
Itarvé. kulovité.

Xa suehxeh, výslunných, stei)nic]i stránicli v INxlhabě v řijnu iqk) sbí-
rala si. fricoiá. Radotinský kopec, 5. lOJO (Kašpar). Jest krářuá, zbarvením
ihned nápadná pečárka.

Ps. minuta sp. n. /^. maličká. Nejvýš drobounká, gracilní, kl. 1 a/.
2 cm. tence mas., nejprv vejčitý, pak rovné rozlož., hladký, hedváb,
lesklv. s radiálním útlým vláknivem. špina7'é bélavý. uprostřed še-
davé červenavý. Tř. málo delší ])r. kl.. 2 — 3 mm ti., stejnoměrně
válcov., dole neztluštélý, s prstencem ňtle blanitým, trvalým, dole
pomačkáním hnédé šafránový, bělaW', hladký, nahoře potom še-
davý. \'oní příjemně aromaticky. \'ýtr. hnědé, ellipt.. 5 ,".

\ r-uché smrčině pod Myšlínem v srpnu 1914 hojně.

Ps. sagata Fr. i<S_>i. V. Iinčiloiiohú. Dnhiiá, kl. _' — 4 cm, tence
mas., nejprv vejčitokuželov., často laločnaťý. pak sklenuté rozlož.,
trochu hrboL, hladký, lesklý, hclavý, ale ke středu vrostle vláknitč
íinědavý až i iiarůžovělý, pomačkáním hnědnoucí. Tr. sotva delší
])i-. kl., 4 — 6 nim ti., doLe sotva ztluštélý, zahnutý, nad bílým, írva-
lým, blanitýui, nálcvkovitým. prstencem hladký, bílý, hedváb, lesklý,
pod ním Vlč kec šupin kate vláknitý, brzo dutý, bílý, ale pomačká-
ním šloiitiioiieí, pak hnědnoucí ač skoro černající. L. husté, nejprv
čistč bilč, pak šedé, konečné tmavé černohnédé (nikdy růžové).
•Voní silné aromaticky. Výtr. krátce ellipt., hnědé, 5 — 6 />.

V lesích, hájích, na travinách, stepních stráních všude hfijnč rozšiř'ená
po celé léto, ač ne piávě obecná. Rickeiiůi' popis není úplné správný, jmeno-
vitě praví, že výtr. json fialové.

Ps. comtula Fr. 1821. P. ozdobná. Útlá, malá, kl. 2 — 4 cm, tenoe
mas., praAÍd. okrouhlý, nízce sklen., úplně hladký a lysý, bíl'ý, na
temeni nažloutlý, někdy více méně rňšovými přitisklými šnpinkauú
strakatý, v mládí zz'oiicovité podlouhlý neb eUiptičný. Tř. delší pr.
kl., 3 — 5 mm ti., dole málo neb více ztluštěl'ý, rovný, s iizkým ka-
nálkem, úplné hladký, bílý, ale dole pomačkáním hnědnoiucí,
s prstencem blanitýni, dlouho trvalým. L. husté, útlé, u tř. volně
iiaoblené, nemnoho sir., ji z z' pnntíui mládí pěkné růšové, pak
černé. V stáří sešediví kl. i tř. V mládí kl. i tř. pomačkáním rychle
žloutnou a pak hnědnou. Výtr. nestejnostranně krátce ellipt., hnědé,
malinké, 4 — 5 |ji. Fříjemně voní.

Na pahorcích, pastvinách, v lesích a hájích v lete sem tam dosti hojna.
Od Ps. rusiophylla se velice liší, ale spíše se podobá Ps. sagata, ale od této
se rozeznává krásně růžr)vými 1. Někdy bývá kl. šedavý s červenavým ln'bi>lkeni.

Ps. rusiopliylla Lasch 183 1. F. červenolupenná. Drobná, kl. 2 až
4 om, tence mas., nejprv kulov., pak pravid. rovně rozlož., čistě
bílý, uprostřed nažloutlý nebo narůžovělý, na okr. s velovými cáry,
sotva vrostle šupinkatý. Tř. zdélí pr. kl., 3 — 4 mm ti., dutý, na basi
kulovité ztluštélý a žlutý, s trvalým prstencem. L. sir. břich., u tř.
zaoblené, pěkné masové červené, pak černohnědé. Výtr. ellipt.,
hnědé, 4 — 5 \\..

\ smrčni.ách njid iíadotínem velmi hojně co rok, v létě.

{i) Prstenec žádný nebo brzo mizivý.

Ps. exannulata sp. n. P. bezprstenná. Drobná, maličká. Kl. 2 až
3 cm, záhy rovně rozlož, nehrbolatý, hladký, lysý, radiálně vlákn..
ale sotva lesklý, bélavé růžový. Tř. málo delší pr. kl., 3 — 5 mm ti.,

o65

času) krivolíiky, ilolc iicctluštčlý, hladký, lysý, hedváb, lesklý, bčj
larv, Z' stáří šedý, vždy bez prstence. Velům v mládí slabounce vy-
vinuto. L. husté, břich., v mládí růžové, i>ak černohnědé. Duž. bez
\uné a i>omačkáním neménlivá. \'ýtr. malinké, hnědé, ellipt., 3 až.

\'e vilike trávč na diabasovém kupci nad Motol}', pospolitě. lo, iyi8.

Ps. xerophila sp. n. P. suchomilná. Kl. 3 — 5 cm, dosti mas., sklen.
rozlož., hladký, hedváb. lesklý, na temeni červené hnědavý a odtud
/; bílému okr. útle hnědé vlákn., nešupinatý, pomačkáním neměn-
livý. '17. úplně hladký, lysý-, uprostřed 8 mm ti., dolů zvolna ztlu-
.Hělý, pK>mačkáním žloutnoucí. Prstenec slabé vyvinut, pouze z plst-
natýcli šupinek složený a záhy mizivý. L. husté, břich., u tř. za-
obleně volné, nejprv bílé, pak slabě bledě narůžovélé, konečně ká-
7'ově hnědé. \'ýtr. krátce ellipt., hnědé, průsvitné. 4 — 5 jj- Slabě
aromatická.

Na vypraiilém bylinném humuse v stepni vegetaci na skalách u koste-
líčka sv. Prokopa, to, 1918. — Jest sice příbuzná Ps. comtula, ale větší, s tlust-
ším tř. a slabě vyvinutým prstencem a pak hnědými 1.

Ps. semota Fr. 1S63. /'. odlišná. Kl. 3 — 6 cm, tence mas., nejprv
kulovitý, pak sklen, rozlož., bledý, uprostřed hnědavý, jemnými
hnědými nebo ěervenavými šupinkami pijkr\tý, pomačkáním světic
oranžový. Tř. sotva delší pi'. kl., asi i cm ti . dole silně náhle v ku-
latou hlízu napuchlý, s širokým, blanitým, visutým, někdy miziW-m
])rstencem. na řezu a dole oranžově ěervenavý. L. sir. břich., husté,
nejprv bílé, pak šedavé, konečně tmavošedé (nikdy růžové). \"oní
silně aromaticky. \'ýtr. krátce ellipi., 4 — 5 11.

V suchýcli smrčinách u Trnové velmi hojně v květnu 1914, v smrčinách
ve \'ídrholci u Jiren v červnu 1920. — Jest vzácný, ale basalni hlízou a še-
dými 1. význačný druh.

Ps. odoratissiina sp. n. P. vonná. Kl. 6 — 10 an. dosti tlustě mas.,
rozlož., nejprv bělavý, hladký, brzo ale žlutě až šafránově zbar-
vený a v drobné, přitisklé, nahnédlé šupinky rozdělený, na okr. až
I cm šir.. blanitými, žlut<Tni cáry závojovými lemovaný. Tř. zdélí
pr. kl., asi i cm ti., dole v kulatou hlízu napuchlý, hladký, lesklý.
bílý, v stáří žlutě šafránově zbarzfený (nikoliv nasedly). L. dospělé
husté, šir. břich., u tř. zaobleně volné, černohnědé. Výtr. ellipt..
^ — 9 i^- linédé. Celá houba voní velmi silně aromaticky.

V starých smrčinách na Pecn^^m u Ondřejova ve společnosti P. arvensis,
id níž na první pohled nesmírně se lišila. Od této, jakož i od P. semota, kamž.
myslím, náleží, liší se velkými výtr. mimo jiné znaky. Nejnápadnější jest

066

šafránové zbarveni a papírtn-ité široké cáry nu okr. k!. Prstenec jest šir., pa-
pírovitý, ale brzo opadá. Vůně jest nádherná. Mladé houby jsem tu nenalezl -

Ps. squamulosa sp. n. P. šupinkatá. Kl. 3 — 5 cm, prostředně mas.,,
záhy rozlož., nehrbol., pravid., bělavý, hladce leskle vlákn. a při-
tisklými, uprostřed vclkýtni, it okr. (/robnyiiii tniavšíini šupinkami
strakatý. Tv. velice tuhý, solidní, s uzoučkým kanálkem, stejně ti..
(5 — 7 mim), válcov., dole zahnutjý, bílý, uprostřed nebo dole mi-
zivým útlým prstencem opatřený, celý drobnými, liiiědavými šu-
pinkami posetý. L. šir. břich., v mládí červené, pak černavé. Výtr..
hnědé, veliké, šir. ellipt., S — 10 i^.

Xa mechaté mezi u cesty pod .'^truhařoveni, 7, 1919. — Xáleži mezi-
drobné druhy, ale má velké výtr., takže stojí na přechodu mezi oběma sku-
pinami, ."^upmy na třeni na basi tvoří prstenovité splynuliny.

Stropharia Fr. Litncovka.

Houb}- velikostí i zjevem r. Psalliota podobné. Kl. pravideln.w.
masit»ý, za \lhka vždy slizký, nehygrofanni, nejčastěji l/dý nebo
žlutavý, hladký neb i šupinatý, v mláidi na spodu závojem za-
střený, jenž zanechává na třeni blanitý prstenec. L. široké, k třeni
přirostlé, nejprv růžové neb fialové, pak temmě hnědé až čemaxé..
Výlr. elliptičné, hladké, červenohnědé. Cyst. na ostří lupenu ky-
jovité.

Rostou na podobných místech jako pečárky, vždy mimo les,.
v době letní. Jednotlivě nebo pospolitě. Ode všech pečárek, s nimiž
by někdy na první pohled mohly býti pomíšeny, liší se odpornýin
hnojným zápachem (vyjma S. viridula). Praví se o nich, že jsou
jedovaté. Ricken vypočítává () druhů, Fries 13 druhů. Některé
druhy jsou si velmi podobny. Zajímavo jest, že rod tento jest
zvláště hojně zastoupen v trojxích.

a) V^ýtrusy sotva 10 n

S. viridula Schaeff. 1762. t.Ag. beryllus Batsch. aeruginosus
Curt. 1778.) L. méděnková. Brzo menší, brzo velká, masitá houba,
zjevu pečárek. Kl. 3 — 12 cm, mas., ploše sklen., s vyniklým, často-
špičatým hrbolem, za deště mcděnkovým slizem pokrytý, za sucha
lesklý, žlutavý. Tř. zdélí pr. kl., 3—8 mm ti., dutý, modrozelený,
s šupinatém, ale pomíjejícím, niolnilným prstencem, pod tímto bíle
šupinkatý a v mládí slizký. L. husté, tenké, u tř. nejširší a k tř.
široce přirostlé a trochu sbíhavé, šir., bledě červenohnědé. Pokožka

iKi kl. Iiiupavá. Du/. /elenavč bílá. příjeninč rirdtnatická. \'\tr.
ťllipi.. červenohnčdť. 7 — S :i. Cyst. kyjovité, často se špičkou.

Koste ohyčojnč v knloniicli celé léto, hhivné ale iia podzim, v zahradách,
ii;i policii, lukách všude velmi hojně. .Nápadná a zb.irvenim lehce poznatelná.
Měni se značně velikosti i zharvenim. — Na travinách (tak hf>jně na \'I(lov1i,
11 .Srbska. Kadotína) na podzim objevuje se odríida ó'. ulbocyanea J)esm.
(A. i)scud<>cyan. Let.), mnohem menši, gracilní, s kl. 1 — 2 cm, bělavým nebo
/hltavým, jen jiři okr. olivovým, s tenkým (2 — 3 mm) ti^. bez prstence. Po-
chybuji, že jest to dobrý druh.

S. alboiiiteiis l"r. 11X03. /.. bílá. Kl. 1^2—3 cm, v mládí tupě ku-
£cloi'. zvoncov., záli}' ale rovně rozlož, s vyniklým hrholciu. )}c'j-iýš
slizký, hladký, lysý, čistě bílý. v dospělostí s odstínem lilákovým,
tence mas. Tř. dl., 3 — 5 mm ti., často křivolaký, solidní, mas. elast.,
ěistě bílý, nahoře zrnitý, s blanitým. trvalým, neslizkým prstencem.
L. husté, dosti úzké. u tr. vykrojené, nejprv bílé, pak šedě lilákové,
konečně černošedé, na ostří bílé. v mládí orosené. Výtr. ellipt.,
<3 — 8 \i. Cyst. hojné, krátké, lahvicovité, často křivolaké a defor-
mované.

\'e vlhké trávě ráda ve spcjlečnosti ryzců v mladých smrčinách. aU- dosti
řídce. 8 — o. U i\Inicho\ic na více místech.

S. melaspcrma Ihill. 1791. L. čcnu>z'ýtnisná. Kl. 3 — 5 cm. tlusté
mas., j>ravid. jxjlokulov. sklen., pak rozlož., bělavý nebo slabě žlu-
tavý, hladký, suchem často políěkovitc rozpukaný, bez loupavé po-
kožk}'. Tř. zdélí ])r. kl., asi 1 cm ti., bílý, s trvalým blanitým prsten-
cem, jenž jest v hořejší polovině rýhovaný, dole často ztenčený.
L. husté, šir., široce přirostlé, skoro břich., bělavé, záhy fialové.
l^ak šedocernavé. Duž. bílá, v tř. pak žlutavá, slal>ě páchnoucí.
\"ýtr. šir. ellipt.. fialoxé, lOji.

Xa travnatých místech, u cest, celkem řidce. 7 — (;. Mnichovice, \'šesimy
Světlá n. S. (K). Jirna, Lysá, Čelákovice.

S. coroiiilla lluU. 1792. L. věnčená. Kl. 3 — 5 cm, tlusté mas.,
okrově nebo citrónové zhitý, pravid. ]X)lokulov., pak sklen, rozlož.,
hladký, v mládí na okr. bílý a zbytky vela ověšený. Tř. zdélí pr.
kl.. 3" — 6 mm ti., čisté bílý, 0" odstálým, blanitýin, fhistýni. rýhova-
ným prstencem. ]>od tímto šupinkaté vláknitý, nad nim hladký,
lesklý a rýho\'aný. L. husté, íizké, nejprv .iedč riižové, pak čoko-
ládové s bílým ostřím. Duž. čistě bila, sladce aromatická. Výtr.
\ ejčité, růžové, 6 — 8 [x.

\' trávě na pastvinách, u cest, obyčejně nahodile a jednotlivě. 7 — 9. \'šude
dosti hojná.

568

b) 1-ýtnisy přes to ii.

S. squamosa Pers. 1801. L. šupinatá. Velká, žlutá houba, s ten-
kým tř. a tmavými !. Kl. 3 — 6 cm, dosti silně šťavnatě mas., nejprv
polokulov., později ploše sklen., Slutý, s tmavším středem, slabě
slizký, za sucha lesklý, s velkými, tmavšími, přitisklými šupinauii.
Tř. dl., válcovitý, 5 — 10 mm ti., snadno lámavý, s úzkým kanálkem,
bělavý, někdy nahnědlý, ^^ blanitým, hrzo mizícím prstencem, nad
tímto útle rýhovaný a jemně pýřitý. L. husté, měkké, vodnaté, šir.,
široce přirostlé, nejprv zelenavé žluté, pak černohnědé se světlým
ostřím. A'ýtr. nachové, široce ellipt., t2 — 14 ;i. Cyst. dlouze va-
kovité.

Xa pustých hnojených místech, v zahradách, na polích, na podzim po
deštích někdy ve velikém množství. Často v bramborách. Ricken uvádí odrůdu
s kl. oranžově červeným, bíle šupinatým.

S. paucisquamosa sp. n. L. nékolikašupínná. Mnohem menší než
před. Kl. 3 cm, tvrdiě a tlustě mas., hladký, lesklý, na bílé půdé
s několika velikými, červenohnédými, přitisklými šupinann, na
okr. červenohnědě vlákn., nízce sklen., nehrboh L. šedé fialové,
husté. Tř. zdélí pr. kl'., 6—8 mm ti., vál€0'V., čistě bílý, s prstencem
ííáhy mizivým. Výtr. vejčitokulov., 10 — t2 i^.

A' jediném kousku na suchém, písčitém pahorku u Mnichovic. 8, igis.
Bylo by těžko spojovati tuto Str. s předešlou. Třeba dále ještě sledovati.

Melanophyllum gen. n. Černolupen. Obr. go.

Drobné houby, předešlým dvěma rodům vůbec nepodobné,
spíše Psathyru připomínající. Kl. s tř. spojen v mládí blanitým
závojem, jenž nějaký čas ostává na okr. jako cáry, ale na třeni
prstenec netvoří. L. břichaté, u třené zaoblené, v mládí masové,
v stáří úplně černé. Tř. tenký, chrupavčitý, nevláknitý, křivolaký,
úzce kanálkovitý, lysý. Prach výtrusný černý. Výtr. hladké, dlouho
bledé, pak průsvitně žluté. Cyst. žádné.

Rod tento nedá se dobře se žádným z této skupiny spojiti. Že
jsou výtr. žluté, nevadí, neboť mnohé pečárky mají barvou i tva-
rem zcela podobné výtrusy. Má také vztahy k r. Hypholoma, a sice
k druhům s dokonalým velem. Ale od těchto se liší chrupavčit>m
tř. a černými 1. Ostatně oba zde uvedené druhy se značně od sebe
liší, takže není vyloučeno, že rod náš bude obsahovati více druhů
rozčleněných.

37 569

dZ

S\. Caiiali s]). n. C". I\in!álii7'. Mi-dhiia. imavá Imuhička. Kl.
7, ťiii, tence, křehce mas., ale iiei)iulile(ln\ , v iiiiádi /voikoa-. kuže-
lov., irochu hnihě radiálně vrásčitý, černavý, tmavě poixílavvm, ale
brzo mizícím závojem zastřeny, pak rcjzíož. s tu])vm hrboleni,
trochu zproliýhaný. černošedý nebo niainé černohnědí- pupelavý,
celý crnečhy atoinatický. Tř. dvakrát delší pr. kl., tvrdý, pevný,
cliriipiri'čifý, lehce zlouiiielný, úzce kanálkovitý, často křivolaký,
liladký. Ivsý. v mládí ponioučený. bez prstence, dole černý, nahoře
tmavě nachový. L. husté, sir. břich., u tř. volně zaoblené, příčně
hustě rii<;os)ií. tenké, mékce mas., nejprv tnuwě masově červené.

Obr. yo. i. Melanophyllum Canali Vel., 4- M. collariatum Vel., 2. Quercella
auraniiaca Vel., 3. Cystocybe nasuta Vel. — Vše v přir. vel. Výtr. a cyst. zvětš.

pak Černé. Bez zápachu. \ýiv. ellipt., hladké, dlouho l)ledé, pak
průsvitně žhité, 4 — 5 i^. Cyst. žádné, ale na ostří i ploše veliké,
tenkosténné. okrově bledé, krátce stopečkaté koule, 20 — 30 i^.

Xa holé vlhké zemi v starých dubinách u Mouchnicc u Knryčan na Mo-
ravě v záři 1918 sbíral p. prof. Sladký. — Mou tekutinu ve válečku zbarvila
houba tato fialově.

Věnuji tento nový druh památce hraběte Canala cle Malabaila, jenž v době
Preslově byl horlivým podporovatelem botaniku. Zaln-ada »Kanálka« (nyní za-
stavená) mela skvostné exotické sklenníky.

M. collariatum sp. n. C. kollárový. Jednotlivě, kl. i — iJ/j cm,
blan. mas., nerozpl^-vavý, za sucha kožovitý. nízce sklen., uprostřed
vmáčklý a massivní bradavkou opatřený, nepravid. rugosní, matný,
černošedý, na okr. zbytky bílého vela zubatý. Tř. 4krát delší pr. kl.,
rigidní, rovný, sotva i mm ti., lámavn'-. tmavě nachový, pak černý,
lysý, rourkovitý, na konci Z' sir., ostře omezený kollár rozšířený.
1.. dosti husté. sir. břich., nestejně dl., celokrajné, neiprv masově-

5?0

)iach(n'c\ pak černé. \'vtr. tupě ellipt.. hladké, žlutohnědé, 4 — 5 li..
Cyst. žádné.

Xa holé zemi v trá\'é, kde stála vmla, n Peruce v srpnu IQU) sbíral p. ř.
O. Reisner. Jest zřejn;o, že náleží do příbuz. před., ale liší se především dobře
vyvinutým kollárem.

Hypholoma Fr. Třepenitka.

Namn. ;ze husté trsnaté, na pařezech a dříví rostoucí houby,
lvi. tence masitý, často do žlutá zharvený, s třeném dlouhým, ten-
kým. Závoj sice v mládí vyvinut, ale v stáří mizí, nejčastěji co
šupiny nebo třísnié na okr. kl., řídce co slabý prstenec na třeni. L.
často žluté, pak fialové nebo tmavé zbarvené. Výtr. hladké, tenmé
nachové, černobniédé až černé. Cyst. na ostří vždy vyvinuty, často
lahvicovité.

Houby vlastně dvojího typu, první skupiny od ostatních
značně odchylné a také od některých autoru pod jiným rodem řá-
děné. Druhy druhé skupiny jsou ale lehce poznatelné po žlutavém
zbarvení a stářím jinak se barvícími lupeny. Tyto. také se vyzna-
čují zvláštním, někdy nesnesitelným zápachem. Některé z nich jso-u
praobyčejným zjevem po celý skoro rok (H. fascicul). Také těmto
rod v samé Evropě jest dosti zanedbán a zaslouží revise. Ricken
tivádí pouze 18 drtihů, kdežto Saccardo 45 druhů. Ricken vynechal
jen 9 druhů z Německa známých. Praktický význam nemají, leda
že jsou mnohé nebezpečné.

I. A7. hví^rotaniií, vodnatý, bledé neb nahnědlc zbdrvciiý.

a) Velům vyvinulo, opadavý prstenec zaiieehávajkí.

H. Caput Medusae Fr. 1838. Tř. hlava medusina. Trsnatá, kl. 3
až 6 cm, mírně mas., nejprv tupě kuželov, zvoncov., pak rozlož.,
čokoládově ualiiičdlý, lysý, při okr. nezřetelně čárkov., za sucha
(Iřevěně nahnědlý, dlouho na okr. pavučinatým závojem potažený,
s tř. bílým velem spojený, který na tř. zanechává bílý, tlustý, rý-
hovaný prstenec. Tř. delší pr. kl., 4 — 6 mm ti., zakřivený, tuhý,
vlákn., útle mrtnatý, stejné ti., nahoře dutý, bělostný. L. husté,
břich., skoro volně zúžené, nejprv bledavé, pak hnědě čokoládové
s bílým ostřím. Duž. l)ílá bez zápachu. Výtr. ellipt., červenohnědé,
10 — 12 iJi. Cyst. hojné, veliké, lahvicov., tupé.

Na trouchnivých pařezech jehličnatých, vzácně. 7 — 9. Ve vlhké smrčině
u Hrusic, u Roblina a Karlštejna.

5?l

H. Icucotepliruin Ucrk 185-'. 7'r. hčlopopclavá. Kl. 5 — 7 cm, tence
mas., k okr. velice ztencetw a křehký, tupě zvoncuv., pak toz-Idž.,
Ivsý. raďuihii- vrásčitý, nečistě bílý. na temeni slabě žemlový. Tř.
dl.. I cm ti., pevný, ale lámavý, čistě bílý, s blanitým, opadavým
prsti-nci-iii (někdy cáry na okr. kl.), nad tímto rýhov. a mrtnatě
šupinkatý. na basi žlutavě ])lstnatý. ].. husté, útlé, skoro volné,
iiprustřed nejširší, nejprv bledé, pak šedč kouřové, s bíl\im ostřím.

Obr. 91. Hypholoma lacrimabundum Bull. Slabě zmenš.

Duž. bělostná, houbově vonná. Výtr. temně hnědé, nestejnostranně
ellipt.. 6 — 8 li. Cyst. hojné, baňatě lahvicov., tupé.

Jednotlivě i trsnatě, na pařezech neb vedle nich, řidčeji. 5 — 9- \ bu-
činách n Jcvan hojně, Kundratice, Jirna, Zbraslav (Kodym). Dělá dojem statné
H. Candoll. Zápach někdj' silný, nepříjemný. Tř. tvoři na basi kořenovité
výbé/.kj-.

b) í\'liíiii i prstenec schásejí, kl. plstuotě vláknitý až skoro
šupinatý.

H. lacriniabuiidiitn Bidl. 1783. ( Curtiniopsis 1. Schr.. H. velutinum
Pers. i8oi.T 7'ř. slzivá. Obr. 91. \'elká. statná, mas., obyčejně
v mohutných trsech a pospolitě. Kl. 5 — 10 cm. nejprv zvoncov.,

572

pak kuželov. sklen, až skoro plochý, .::cnil(n'č Iw.čdý, se světlejším
okr., iiíékkoii plstí pokrytý, na o/rr. .v hohafoii fřísiiitoii plstí, jeiz
k tř. přiléhala. Tř. dl.. t — 2 cm ti., dolu zvolna ztluštčlý, dosti
tuhý. křehký, p()dél se trhající, rourkovitý, bělavý, v mláďí s bíl?ým
vlášením. L. husté, u tř. zaohleně volné, šir. břicli., v mládí šcdo-
červené, pak černohnědé s hlcdýui ostřííu, s velkými kapkami mléčné
tekutiny, která zanechává pak černé bradavky. i'rach výtr. černý.
Výtr. citronovité, neprůhledné černé, bradavčitě drsné, 12 — 13 \i.
Cyst. hojné, skoTo ve svazcích, převeliké, na dlouhé, tenké nitce na
konci kyjovité až kulovité (12 |i š.).

\' létě po deštích \/Ay miniu les, v zahradách, podle plotu, na lukách,
polích, vždy v obrovských chomáčích. Nápadná houba, křeliká, na lupenech ku-
tálejí se veliké kapky. Po celých Cechách rozšířená. Tvar cystid jest neoby-
čejný a skoro koule u Aíejan. připomínající. Schriitcr má pravdu, když
houbu tut(j klade do zvláštního rodu. S Hyph. fascicul. na př. ni-má věru pra-
žádnou podobnost. — \' listnat. lese (habry, buky) na teplých, jižních úklo-
nech Pecnýho nad .Střimelicemi (16. srpna 1920) nalezl jsem formu (var. sil-
vaticiim m.) s kl. temně čokoládově hnědým, hladkým, lesklým, sotva zřetelně
přitiskle šupinkatým, duž. dosti příjemně vonn<ju, tř. bílým, velmi pevně
tvrdým, výtr. 8 — 10 [ji, vždy průhledně hnědými, cyst. kratšími, thistě sloupkov.,
v paličku neoddělenou zvolna ztluštělými. Není H. pyrotrichun: Hamsk. Radno
ílále pozorovati.

H. melantinuin Fr. 1863. 'fy. čcniavá. Trsnatá. kl. 4 — 8 cm,
zvoncov., pak sklen, rozlož., sotva tupě hrlii)!.. bčlwťý, na temeni
žlutavý, hojně přitisklými tmavými šupinkami pokrxtý, jakoby
slizký, vlhký, na okr. ostrý a eáry po bledém velu ovčšený, s duž.
čisté bílou. Tř. velmi dl., asi i cm ti., často vlnitý a křivolaký,
uvnitř měchatě dutý, vláknité bíle heiíváb., dole pomačkáním černavý
a černavými vlákny nirtnatý, nahoře Inlý a hustě rýhov. L. husté,
tenké, šir., u tř. volně zaoblené, nejprv bledé, ])ak červen ošedé, ko-
nečně čokoládové s bílým ostřím. \Xtr. tu|>ě \á!covité nebo válcov.
ellipt., často zakřivené, žlutohnědé. 8 ;i. lyst. hojné, tlustě nitkov.,
na basi ztluštělé.

Na pařezech listnatých stromů (břizy. oKe, vrby) v hustýcli trsech vzácně.
9 II. Na jabloňovém pařezu u \ y/luvky. u Habic (Zv), Radotín.

H. cascum Fr. 1883. Ml. macropus Pers. l8oi.) 7 ř. stará. \''eli-
kost i zjev před., kl. 4 — S cm. dosti mas., tupé zvoncov., s čistě
bílou duž., na povrchu hladký, špinavé bledý, ale zvláště v mládí
hustě přitisklými hnčdými šupinami strakatý, na okr. cáry ově-
šený. Tř. delší pr. kl., asi 1 cm ti, válcov., pevný, hladký, bílý,
tmavými, volnými vlákny zvláště dole peřestý, nahoře bíle mouč-

573

\

natý. L. lui>ic. u-nkt'-. čt-rvenavě šedé, pak šedě čokoládovc, s bílým
ostřím. >ir. liřich.. u tř. zaoblené, \\vtr. krátce tupě válcov., temně
hnětlo. 7 — S n. Cyst. hojně, na l)asi napuchlé, rovně přišpičatěné.
\'oni sladce navinule.

\' Icsich a křovinácli ze země, pospolitě, na p(x!ziin, vzácně. Xa I^etříné
v listop. 1016 sbíral p. prof. Hčck. Kl. jest v stáří celý bledý, oljsalý.

H. coriariuin l"r. 1S74. 7"r. košový. \ triech neb í jednotlivě, ale
vždv v hduíech. Kl. 2 — 3 cm. tupě krátce zvoncov., pak tui>ě kuže-

iovitě rozlož., tence
mas., křehký, se se-
hnutým, ostrým, bí
lými třísněmi věnče-
ným okr., hladký, su-
chý, světic čemlový,
s udstálými stcjiwko-'
rcvn-ýjini šupinkami,
v mládí bílým velem
zastřený, jež zane-
chává na okr. cár}'.
"~^ Tř. delší pr. kl., ť až

Obr. 02. Hypholoma CandolleanuiTi Fr., tr> se j^ mm ti., nahoru
staršími a mladšími klob.. slabé zmens., zvets.

výtr. a cyst. rozšířený, pak dutý.

vlákn., hedváb, lesklý.
L. přirostlé, sotva vykrojené, nejprv bledé, pak hnědě nachové, ko-
nečně čokoládové s bledým ostřím. \'ýtr. tupě ellipt., černě fialové.
8 — 9 [i. Prach výtr. tmavě nachově kávový. Cyst. na ostří veliké,
tupě válcov. nebo na konci kyjovité. Duž. bílá. slabě houbově vonná.
Xa pisti palmových kořenáčů v sklenících botan. zahrady každý rok hojné
od května do července. Také Frics uvádí ji pouze ze skleníků.

c) Bcc prst etice, bez plsti a šupin.

H. Candolleanum Fr. 1821. Tř. Candollova. Ul. stipatum Pers.j
Obr. 92. \ míjhutných trsech, kl. 4 — 8 cm. tence mas., velmi křehk> ,
tenký, lupenitý. zprohýbaný, radiálně svraskalý, nejprv vejč.. pak
kušelov. zvoncov., pak široce rozlož, s tupým temenem, bily a žem-
lovým odstínem na temeni, v mládí mrtnatý. pak lysý. jen na okr.
mrtnatě šupinkatý a zbytky velp bílého ověšený. Tř. zdélí pr. kl.,
3 — 5 mm ti., dutý, bílý, od dola nahoru ztenčen'ý. nejprv mrtnatý.
pak hladký, lesklý, nahoře rýhov. L. velmi husté, úzké, útle přirostlé,
skoro trochu sbihavé. nejprv bílé, pak šedě růžové, konečně hnědé

574

J

s 1)íle brvitým ostřím. 1'rach \ýlr. černohnědx. \'ýtr. hnčclc. ellipt.,
6 — 7 (J.. Cyst. hojné, sloupkov., laluicovité. tupé.

\ trsech a chomáčícli na pařezech nebo poblíž pařezu, v zetlelém listi
v zahradách, sadech, hájích, lesích, zvláště stálým obyvatelem pařezů a kmenů
akátových po celé léto všude velmi obecná a lehce poznatelná. Páchne trochu
nepříjemně.

H. appendiculatum Bull. 1788. 7'r. pÝivčsková. Obr. (j3. J histě
trsnatá, kl. 2 — 4 cm, tence a křehce mas., tup-ě zvoncov., pak skle-
nuté rozlož., vchni hyi^rof., za
vlhka šenilově hnědý, s prosv. ^^

1., za sucha žemlový, při osy-
cháni s temnější okrajní zó-
nou, jemně vrásčitý, na okr.
v mládí s bílými cárv po velu, ; ' VV ■

které záhy mizí. Tř. velmi \\

dl. 2 — 3 mm ti., velmi křehký,
lámavý, často pokřivený, bě-
lostný, hladký, lesklý, rour-
kovitý, nahoře pomoučený. L.
dlouho' bělavé, pak šedavé,
konečně nachově hnědé s bí-
lým ostřím, husté, šir. při-
rostlé. Duž. bledá, mírná, ne-
vonná. Výtr. válcov. ellipt..
žluté, 10 — 12 |i. Cyst. tupě

lahvicov.

Xa listnat. pařezech a poblíž
nich v mohutných trsech v letě, ale
hlavně na podzim po celých Čechách
velmi obecná a po hnědavých, velice
hygrof kl. a bělostném třeni snad-
no poznatelná. Alůže býti příkladem
tangentialního osýchání.

H. praecox sp. n. Tř. ranná. Ve všem putlobná před., ale stat-
nější a jarní a nikoliv hustě trsnatá, nýbrž jednotlivě nebo po 2 — 3
v trsech. Kl. nejprv zvoncov., v mládí s vlákn. velem, pak kušelov.
rozlož., 2 — 5 cm, hygrof., hladký, lysý, radiálně vrásčitý, dosti
mas. a pevn'ý. Tř. sotva dvakrát delší pr. kl.. pevný, dosti tlustý
(6 — lomm), ;; Husté, bíle chlupaté base nahoru zvolna zúžený,
■mrtnatě vlákn., nahoře hluboce rýliov.. matný, nelesklý, i., husté,
dosti šir., ztíženě přisedlé, dlouho bliedé, ])ak nečistě temně šedé

Hii:^

Obr. 93. Hypholoma appendicul-

latum Bull., celý trs v přir. vel..

zvětš. cvst. a výtr.

.575

s (xlstineni červeným, s bílým usirím. \'ýtr. c'lli])i.. žlutohnědé.
nicnsí (6 — y^.) Cyst. krátce lahvicov. tupé.

\' listnat. hájich okolí Pražského záhy z jara (dubnu, květnu), tak u Ra-
(lotina, Chuclilc. Karlštejna, Libochoviček. Dojem dělá docela jiný nci podzimní
H. appcndioul.

H. Iiydropliilum lUiU. i7t)i. 7"r. vodomUná. Jak(j II. append.. ale
vět.-^í a statnější. Kl. 3 — 5 cm, záhy rozlož, a hrhoL, za vlhka oli-
vové hnědý s prosv. 1.. A^elmi radiálně vrásčitý, za sucha žemlový,
na okr. se zbytky vela tmavými. ].. nejprv hiičdavě hlede, i)ak tcnnič
čokoládové. Duž. v kl. šedožlutavá, příjemně aromatická. \'ýtr.
tupě válcov. ellipt., malé, 5 — 6 -i. Cyst. na ostří vakovitě nadmuté
až krátce slaupkovité.

.\'a pařezech listnat. stromů, hlavně bukii na podzim v lesich víudc hojné.
Krčsky les. Pecny, Jevany, Kutná Hora, Chlumec n. C, Karlštejn. Tř. jest
-piíc jen bledý, příčně vlnkatý, jemně rýhov. a útle mrtnatý.

H. pertinax Fr. 1863. Tř. čokoládová. Kl. 4 — 7 nn. cIIduIm
polokuiov. zvoncov., pak sklen, rozlož., dosti mas., mainý, sotva
hyg-rof., temné čokoládové hnědý, na celém povrchu hrubé sítnaté
siraskalý. na okr. v mládí bledými vlásky velovými věnčen^x'. Tř,
sotva dekší pr. kl., 3 — 5 mm ti., tuhý, pevný, špinavě bělavý, hrubě
vlákn.. dole plst)iaté hnědavé šupinkatý, nahoře pomoučený. L. tuhé,
šir. břich., od tř. záhy utržené, kávové hnědé se světlým ostřím,
Duž. špinavě okrová, mírná, nevonná. Výtr. tupě ellipt., sytě čer-
venohnědé. Cyst. hojné, nápadně veliké, různě utvářené: kyjovité,
slotipkovité se zaoblenou paličkou, ellipt., lahvicovité. Prach výtr.
kávově hnědý. Výtr. S.u.

Trsnatá, na borových, trouchnivých kládách na Koženém vrchu u Mni-
chovic, 9, 1918. — Podivná a zevnějškem třepcnitkám nepodobná, spíše Psilo-
cybe nebo Panaeolus připomínající. Jest všude vzácná a málo známá. Fnes
ji pf)pisuje od Ipsaly. Ricken vzácně z Německa.

li. Klobouk něhy graf anní, hladký, lysý, lískově, žemlově žlutě zbarveny.

a) Druhy lysé nebo plstnaté, nesliské.

cc) Jednotlivě rostoucí.

H. lateritium Schaeff. 1762. (H. sublater. Fr. 1838.) Tř. cihlová.
jednotlivě neb i po několika v trsech. Kl. 5 — 12 cm. kompaktně
mas., tupě zvoncov., pak rozlož., uprostřed syté cihlové červený,
k okr. bledý a dlouho bíle vláseniiý, pak olysalý, žemlový, hladký,,
suchý, nehygrof. Tř. válcov., 6 — 12 mm ti., ztuha vlákn. a mrtnaťý,
pak měkce vycpaný, nejprv bledý, pak dole rezavý až hnědý, nahoře

576

bledý (nikdy žlutý), u mládí liusfýiii bílým veleni s tí\ spojený, jeř
ale nezanechává prstenec. L. nejprv hělavé, pak špinavé šedé, potonr
ěokoládové hnédé s bledým ostřím, husté, sir., u tř. vykrojené a
nejširši. Duž. hledá, na basi tř. rezavá, skoro mírná, slabé odporně
páchnoucí. Výtr. vejčitoellipt., O — 7 [i. Cyst. válcov. kyjovité, nit-
kovité, zaoblené, žlutavé.

Na pařezech a vedle nich ve víecli lesícli všude (>l)ecná p(j celý rok. Jest
mnohem větší než H. fascicul., jemuž se zvláště v mládí ani nepodobá, nemá
vůbec nic žlutého. Roste-li jednotlivě, jest větší a kumpaktnějši. Praví se, ze
jest jedlá, jiní tvrdí, že jest jedovatá, rozhodně ale k požívání se nehodí.

H. elongatum Pers. 1798. Vř. protáhlá. \'eliui útlá, je.ště slabší
než TI. Polytrichi. Kl. i — 3 cm, tence mas., trvale zvoneov., někd}"
s tupým hrboiem, az do polov, svraskale rýlioi'., h}i;"rof., s prosv. 1.,
kozové žlutavým Tř. velíee dl., i — 2 mm ti., pokřivený, tuhý, červeno-
hnédý, mahore bledý, rýhov., mrtnaitý, hladl<'ý, dole bíle vatovitý. T..
prořídlé, široce přirostlé a skoro sbíhavé, velmi sir., žlutavě olivové,.
pak olivově hnědé s bledým ostřím. \^ýtr. vejčitoellipt., šedě čer-
vené, 10 — 12,«. Cyst. obrovské na ostří i ploše, ellipt. vakovité,
žlutou šťávou naplněné.

V lesních mechatych mokřadlech ve společností Caler, jimž se mnoho po-
dobá, vždy jednotlivě. Někdy také na jehličí v močále lesním. 8 — to. Páchne
ředkvičkově a chutná hořce palčivě. \' celých Cechách až do pohoří (Šumav.a,
Krkonoše).

H. Polytrichi Fr. 1828. Tř. ploníková. Gracilní, jednotHvá. Kl. 1 až
3 cm, zvoncov., pak skoro rovně rozlož, a tupě hrbol.. uprostřed
hnědý, ostatně bledě žhitavý, hladký, lesklý, za vlhka s prosv. 1. a
slizký, na okr. bíle plstnatý, s okr. blanitým 1. přesahujícím, v mládí
cáry velov. ověšeným. Tř. tenký, dl.. 2 — 3 mm ti., pokři\'ený, bledě
hnědavý, nahoře bledší, vlákn., tuhý. K. šir. břich., šir. i)řirostlé a
mírně vykroj., skoro sbíhavé. hledě šlutavé, pak světle olivové, dosti
husté. Výtr. bledě žluté, elhpt.. k basi stáž., () — 12.". Cyst. velké,
hruškovité, na temeni v teninikou, různě dlouhou špičku stažené.

V starých borových lesích \e vlhkých mechatínách, hlavně ve formacích
pleníkových, hlavně na podzim. _Kvany. Ričany, Habr. Mnkann.-, .Strašíce, Tře-
boň. .Šumava.

/i) Vždy svazcifě trsnaté.

H. capnoides Fr. 1821. Vř. maková. Xelice hustě trsnatá. kl. 3 až.
3 cm, tence mas., rozlož, tupě hrliol., často nepraxid., hladkn% citró-
nově žlutý, uprostřed oranžový, hygrof., při usychání s tmavší
okrajní zónou. Tř. tuhý, hladký, lesklý, hélavý. dole hnědnoucí.

577

L. luislé. nejprv hlede. \K\k kouřové šedé n-ebo makové. Duž. bělavá,
sotva naliorklá. hcz zápacíwi. \'\'tr. krátce tupě ellipt.. 4 — 7 //. Cyst.
krátké, tupě sloupkov.

.\a jclilitn.it. pařezccli, hlavnč borovycli v letě až do podzima všude dosti
rozšiřená. Hvězda, Krč, Zbraslav, strašíce. Mnichovice atd. Po zvláštním zbar-
veni lupenů lehce poznatclná.

H. epixantiiuin 1-^r. 1838. 7ř. suirdiitá. \'elikust i podoba H.
fascic. Kl. 4 — (> cm. tence mas., ztuha elast., světle žlutavý s hně-
dým středem a jako ' tř. liedváb. hélavýin vlášením povlečený,
v mládí bily, lesklý, pak holý, jen i)n okr. vlásenitý. Tř. dl., 5 až

10 mm ti., na basi obyčejné v předlouhý kořen přecházející, dole
rezavé hnédý, nahoře l)ledý, bíle mrtnatý. tuhý. leskK. L. husté,

11 tř. vykroj., šir., nejprv bílé, pak hlín.ové šlutavé, konečně kávové
hnédé s bílým osiřím. Duž. v kl. bělavě ž^utá. v tř. hnědavá, ostré
chuti a pronikavého nakyslého zápachu, \\vtr. žlutohnédé. ellipt.,
7 — 8 //. Cyst. t}činkov.. tupé.

Xa pařezech různých stromů v lesích vlhkých, hlavnč borových v n.ohut-
ných trsech. \' Jevanských bučinách pokrývá někdy v spoustách veškeré bukovt
pařezy. Rostc-li jednotlivě, nabývá značné velikosti ;i má obrovský kořen. Xa-
padá vlastně dřiví všeho druhu a ode všech podobných druhů se okamžitě po-
znává po odporném zápachu, který v pokoji ceh' prostor naplňuje. Jest prý je-
dovatá. Tř. bývá v stáří červeně skvrnitý. \' mládí mohutné, bledé velům.

H. igneuin sp. n. Tř. ohnivá. \>likost. zjev iiplně před. Kl. 3 až
5 an, dosti mas., tupě kuželov. zvoncoiV., pak rozlož, a hrbol., v mládí
bledou kortinou s tř. spojený, lysý, hladký, ohnivé červený neb oran-
žový, se stejné zbarvenou duž., na povrchu v mládí bíle vláknitý,
s okr. ostrým, tenkým. Tř. dl.. 1 cm ti., mas., válcov.. v dl. kořen
přecházející, bledý, hrubé mrtnaté vlákn., dole ]jak hnědý. L. husté,
šir.. šir. přirostlé, sirožluté. \''ýtr. tupě elli])t.. až vejěitoellipt.. ne-
stejnostranné. žluté, 5 — 6 u. Cyst. hojné, rovné, dlouze ostře jehli-
covité. Páchne stejně odporně jako před.

Xa olšových pařezech v lesích Jevanských, trsnatá, každý rok 8 — 9. Jest
zbarvením nádherná houba. L. i kl. v mládí pomačkáním ihned černají!

H. perolldum sp. n. Tř. páchnoucí. Zjev i velik. H. fascicul., k ně-
muž blízko se víže. Trsnatá. kl. 2 — 4 cm. tence mas., suchý, vždy
nálevkovitě V}hloubený, jemně radialné svraskalý, uprostřed hně-
davý, ostatně bledě žlutý, na okr. s bílými zbytky vela. L. husté,
u tř. mělce vykroj., zde nejširší, dlouho sírožluté. v stáří špinavě
olivové. Tř. dl., elast., často smáčkly, vlákn. mrtnatý. bledě žlu-
tavý, dole hnědavý, nekořenující. i3už. žlutá. \'ýtr. tupě ellipt..

i? 8

6 — 7 ,n. Cyst. sotva vyxiniité. Páchne velice silně jako H. epixanth.
Prach výtr. černohnědý.

V mírném skleiiiku botan. zahrarly \ 1'raze na bukových kuřenáčích kaž-
doročně. Myslím, že jest původu exotického.

H. fasciculare Bolt. 1791. Tř. svazčitá. Ultr. (^4. í',7/cť luistč
irsnatá, kl., 1. i tř. v mládí živě sírožliitc, kl. pak na temeni oran-

Obr. 94. Hypholoma fasciculare Bolt. Slal)ě zmenš.

žově liškový, 3 — 7 cm, n€Í])r\- kuželow zvoncov., pak sklen, rozlož.,
nehrbol., hladiký, lysý, nehygrof., na okr. černavými zl)}tk}' vela
ověšený, tenký s ostrým okr., mírně mas. L. hnsté, nemnoho sir.,
u tř. mírně vykroj., nejprv sírošlufc, pak ale zelené, konečně finavě-
■šedč olivové, s bledým ostřím. Tř. válcov., hladiký. pe\'ný, tlole pak
hnjědno'iicí a vlásenitě mrtnatý, 4^ — 8 mm ti., [)oclél se trhající, pak
uvnitř dutý, v mládli nepatrným, vlásenitým, žluttým velem s kl.
spojený, bez prstence. Duž. sírožkitá, hořká, slal>ě kysele páchnoucí.
Výtr. krátce ellipt., na basi stáž., hladké, špinavě žlutohnědé, 5 až
7 /'. Cyst. na ostří hojné, rovně nitkovité, paličkovitě zthištělé.

579

Xa pařc;'*.cli a dnvi vicho druhu, ča^^to ze zcirč (z kořenů) v lesích, za-
hraihich. alejích po cely rok, ano i po celou zimu z rovin až do hor nejvýš
iihocná houba. Jest jedovatá a často již otravy způsobila, což tím spíše se státi
niň/.ť. že rostává ve společnosti opěnck. jimž se na pi vhled dosti podobá, ačkoliv
zbarvením na spodu jest docela odlišná.

H. qiiercimim s]). n. Tř. duhová. \'e všem ixnlobná TI. fascicul.,
ale jjj-racilnejši a menší. kl. i — 3 cm, uprostřed vyhloubený a v jamce
s hnědou bradavkou, často zprohýbaný, konečně skoro niálevkov.,
skoro lupeniťý. radiálně vráskovitý. L. nejvýš husté, úzké, dlouho
sirožlutě, pak čermvhnědé. Tř. tenký, tuhý. \'ýtr. nestejnostranně,
široce, krátce ellipt.. 5 — í) ,". Lyst. dílem nitkov., zaoblené, dílem
s nasazenou špičkou. Páchne silně jako 11. epixanthum.

Zpravidla na pai"c-zech a kmenech dubovvclT v létě, dosti řídce. \ Krči.
11 Jíloviště, Hvězda, \'i(h holec u Jiren. Lochovice u Peruce (R), Cldumec n. L.
(R). — listě dobry druh, nebof nedělá nikde přechodů k před.

H. eiaeodes Vr. 1838. Tř. stříbřitá. Velik. i zjev H. fascicul.. kl.
2 — 3 cm, tence mas., obyčejně ^.prohýbaně lal.očnatý, nehygrof..
radiaínč hnibč vráskovaný, liškovč hnědý, suchý, do poloviny stří-
břitě vlásťiiitý, beze všeho vela. Tř. d^lši pr. kl.. dole kořeniw,
hladký, lysý, elast. pe\ný. \-lákn., zářivě siročliifý, lesklý, často
xlnkatý. L. přcíuisté, velice úzkc, šír. přirostlé, dlouho krásně siro-
žlutě, pak olivově. Yýiv. elH])t.. 3 — ()i'. C\^t. nepatrné, tupě krátce
sloupkow Páchne jako TI. epíxant.

Xa trv)uchnivýcli pařezech v Měchcnickém údolí u Davlí (Kav.) 7, 1917.
\'e \'ídrholci u Jiren 8. jpip. — Jest překrásný a lehce poznatelnv dr. Rickcnův
popis jest částečně nesprávný.

H. pseudofasciculare sp. n. Tr. iiuiisi. jako H. fascicul. ale menší,
litlejší. Kl. I ' í> — 3 cm. tence mas., pravidelně zaobicnc sklen., žlu-
tavě žemlový, do polov, bíle 7'lásenifý, suchý. Tř. 2 — 4 mm ti.,
rovný, nekořenujicí, sírožlutý. dole nahnědlý, hladký, lysý, nahoře
prachem výtr. černě skvrnitý. L. 7'eliee ú::kě. hustě, sirožhité, v stáří
hnědé. Duž. žlutá, ostře páchnoucí a velmi hořká. Výtr. ellipt.,
5 — 6/. Cyst. nitkov. zaoblené.

Na šňůrkových pařezech v lesích pod Koženým vrchem u llrusic. 8, 1918,
na dubu u Roblina. Jest útlá. žlutnu barvou zářící houbička, značně menši než
H. tascic.

H. puslllum sp. n. Tř. drobná. Drobná, trsnatá. Kl. V2 — 3 cm,
tence mas., pravidelné okrouhlý, skoro rovný, sotva skl-en., nehrbol.,
na okr. dlouho podvin., žlutavě žemlový, málo slizký. Tř. málo
delší pr. kl., rovný, tenký (1 — 3 mm), pevně elast., oranžový, na-
hoře žlmý. L. tenké, husté, nejprv žlnfé. pak orajižo-ťé. konečně

580

skořicově oranžovč. \\ir. lupě ellipi., lo — u /f. C}st. krátké. lu]>ě
vejčitokuželov.

Na borových pařezecli v lesícli u ']"í-eb<inú, 8, 191 5 sbíral p. ř. Weinzetil.
Jest přibližná >1. viscosuni, ale není tak slizká a má větši vytr., ale ir.cnši, tupé
fvst. \'vznačné jest zbar\eni hipemi.

ři. bohemicism sp. n. Tř. česká. Svazčilá. ale drobnější než H.

íasciciik Kk i — 3 cm, tence mas., osířv ku::.clov., \'ú\\< rozlož., se
špičatým nel)(> rugds. temenem, za vilika slizký, hladk^ý, nikdy zhiíý,
uprostřed lískový až liiiédavý, k okr. stříbřitč hčlavý na temném
podkladu. Tř. 3 — 4krát dielši pr. kk, ze sihic base iiahoni zvolna
ztenčený, špinavě světle žlutavý, dole pak hnědý, nněchatě dutý, na
konci pomoiučený. L. velice iizké, šir. přisedlé, k okr. nzotičce zten-
čené, nejprv hlínové, pak kávově hnědě (nikdy žluté!). \ yir. krátce
ellipt., 5—6/'. Cyst. na ostří i ploše válcov., na konci ztluštělé a
špičkaté. Duž. v kk hnědá, v tř. žlutá, palčivá.

Na pařezech dubů a lip v lesich u Chlumce n. C. v srpnu 1015 sbírala
si. Aloisie Rigellová. — Kl. jest v mládi bilým velem zastřen. Špičatým kl. ode
všech známých mimo zbarvení rozdílný. H. fascicul. se vůbec nepodobá.

b) Druhy uiocnýni slizem pokrvté.

H. viscosum sp. n. 77'. slizká. 1^-snatá, kl. i — 3 cm, tence mas.,
nejprv spiloštile sklen., se silně podvin. velem s tř. spojeným okr.,
žemlově naJiuědlý, za vlhka fyokrytý mohutnou (až 3 mm ti.)
vrstvoii slizu. za sucha hladký, lesklý, na okr. bliedavý. Tř. sotva
delší pr. kk, 2 — 4 mm tk, tenký, tuhý, ]>evn'ý, .solidní, slutý, tmavěji
mrtnatý. L. u tř. široce vykroj., úzce připojené, u tř. nejširší, k okr.
ztenčené, hčlošlutavé, pak olivově šedě s bilým ostřím. Duž. bčla\'á.
se slabým kyselým zápachem, \\vtr. ellipt., 5 — (> /». Cyst. hojné,
velké, lahvicov., na dolejšku ztluštělé.

Xa smrkovém pařezu v lesích Jevanských v srpnu 1014. — Sliz tvoří za
deště na kl. velikou čepici, z niž kl. prosvitá. Saccardo uvádí z Evrop}- 4 dr.
slizké: H. Bnxhuiiiiiii Weinm. {v borech Ruska) s kl. 5 — 8 cn*., s bilým ti'-, a
černavými 1., H .'1'rescotii Weinm. (Rusko) s kl. 5 — 9 cm, rezavým, bílým tř.,
1. fialově hnědými, H. GUletii Fr. (1'rancie) s kl. 8 cm, červeným, na okr. lilá-
knvým. //. Oedit^its Conke (Anglie) s kl. 2i/j cm, tmavým na okr. bledýir., s tř.
bílým, dole hlínovým, 1. bílými pak popelavými (na tn)uchiiivých větvích).

H. aelopus Fr. 1873. Tř. smrková. VeHk. i zjev H. fascicul. .
jemuž jest příbuzná. Trsnatá, kl. 2 — 4 cm, sklen, rozlož., se zahnu-
tým, blanitiým okr., často s malým hrbolkem, lysý, hladký, lesklý,
velice slizký, s loupá vou pokožkou, cihlově hnědý, s nepatrnými
:zbytky vela při okr. Tř. delší \)y. kk, 3 — 5 mm tk, dutý. bledé slutý,

581

<I(>ltí linčdy. Iiojnč liiiřdýiin, linibýiiii šiif^inkanii fyosctý, nahoře
skoro šiipinkatý krou/.ek tvi)řicími. L. Inisté. u tř. skrojené, ncjprv
čhitr, i)ak oln'ín>i\ kiiiiečně tčiiiiič oliinnu'' liiičdč s l)ledš'n'n ostřím.
Dli/. l)ť/. zápachu, sladká. /diUaxá. \'\'tr. ehipt., hnědé. 4 — 5.". Cyst.
na ostři txčinkov.. krátké, tupé.

Xa smrkovóm kořenu u MnioliDvic, 7, 1918. X;i staré vrbě v Dalejích
u >v. Prokopa. 10, 1918. — l'opis l'riesuv se nápadně s naší houbou shoduje.
1'rics ji udává >;a<l truncos Abietis et Laricis in Ostrogotliia«. Jest patrn' n-.y-
kologíim málo známý druli.

H. foetidissimum sp. n. Tř. pronikavá, j ednotlivč, kl. 5 — 8 cm^
široce zvoncov. zan1)lený (nehrhol.), nikdy rozlož., dosti tl'ustě mas..
špinavě žemiový, ale k okr. špinavě l)ělavý (nikdy vlásenit}'' ) , ra-
diálně celý hnědě žil'kovaně žíhan'ý až skoro vláknitě mrtnatý, za
vlhka lepkavě slizký. Tř. skoro 1 cm ti., zdélí pr. kl., válcov., elast.,.
hladký, dole nckořcíinjici, iifatý, nahoře leskle hile hedváb., dole
hnědý. ].. husté, u/.ké, sir. přirostlé, nevykroj., špinavě žluté. \'ýtr.
tupě ledvinkov. ellipt., O — 7 // Cyst. na ostří hojné, ze širší base
protáhlé, zvolna dlouze zašpičatělé. Páchne nesnesitelně jako H.
epixant.

Xa zetlelýcii třiskácli ze zen-.ě v ohradě dřevní na Smíchově, 10, 1916 (Reis-
ucr). — ^růžc byt porovnávána jen s H. epix., ale pro vj^tčené znaky nedá se
5 tímto spojiti.

H. dispersum l-^-. 1S38. Tř. roztroušená. (H. marginatum Pers.).
Kl. 2 — 5 cm, tence mas., dlouho zvoncov. sklen., pak ploše rozlož.,
s dk)uho podvin. okr., na temeni s malým, často špičatým hrbolkem,
na tenlcém okr. zbytky vela v mládí ověšený a trochu bíle hedváb.,
za vlhka slizký, za sucha hladký, žlutavý aš cihlově oraněový. Tř.
zdélí pr. kJ., rovný, tuhý, dole hnědý, nahoře nažloutle bělavý, celý
hrubými, hnědými šupinkami hustě posetý. L. husté, iitle přirostlé,
rovné, hledě žlutavé, pak okrově hnědé s bílým ostřím. Výtr. ellipt.^
6 — 8 /(. Cyst. velké, na ostří i ploše sloupkovité až tyčinkovité, dole
tlustší. Dtiž. kysele nepříjemně páchnoucí.

Xa holé zemi ve vlhkých, starých lesích, často mezi pleníkem, pravidelný
ale obyvatel spálenišť (I), kdež objevuje se někdy ve velikém množství. Roste
obyčejně jednotlivě, ale někdy tvoří také trsy, rostc-li bujně na stanovisku. Tak
v spoustách rostl na spáleništích podle dráhy ve Vídrholci u Jiren, ale i na ohni-
štích pasáků v lesích a na krajích lesů na podzim se vyškytá. Ku podivu i na
opálených pařezech jsem ji nalezl. Barva kl. se dosti mění. Tř. bývá dole někdy
značně ztenčený.

H. squamosum Cooke III, 558. Tř. šupinatá. Jednotlivě, kl. 4 až
7 cm, ztuha mas., v mládí tupě kuželov., pak rozlož, a sotva nízce

582

široce hrl)ol., iiioliiou znsťroii slicii pokrytý, který se ?' stáří trhá
v tmavohnčdc šupiny na bledě žemlové piulč, na okr. bělavý a vl»ák-
nitcHi kortinou ověšený, špinavč hiiédý. Tř. bílý, i cm il., l)íle měkce
plstnatě vláknitý, doLe kořenovitě ztenčený, hnědý. L. bílé, pak hlí-
nové, dosti sir. břich. Diiž. slabě páchne. Výtr. tupě eLlipt., 5 — 6 fi.
Cyst. velké, tupě lahvicovité (Inocybám podobné).

Na lesnini liumusu ve vlhkém smrkovém lese v teplém údoli pod .Slruha-
řovem, 7, 1919. — Jest jistě Cookova houba, kterou Saccurdo neprávem klade
k H. lateritium. Patří mezi slizké druhy a již barvou a tvarem kl. v mládí se
liší. Jest menší než H. later.

Psilocybe Fr. LysoJtlávka Obr. 95.

\ yjmia V. cernua a spadicea vesměs na hnojených pastvinách
a travinách, v zahradách a u cest rostoucí, tence mas., křehké,
drobné, dlouze a tence stopkaté houby, s tence mas., hygrof. kl.,
jehož okraj jest v mládí podvinut a u některých nepatrným, pýřitým
velem opatřen. Prstenec schází. Výtr. hladké, nejprv nachové, pak
nachově hnědé, hnědé až skoro černé. Prach \ýtrusný černý, černě-
nachový až černohnědý.

Rod tento neobsahuje mnoho druhů, ale druhy jeho zevnějškem
i znaky lehce se mohou pomásti s rodem Panaeolus, Psathyra nei)
i Hypholoma. Proto při určování nutno dbáti i těchto. Často také
ve společnosti jejich rostou. U autorů rozházeny bývají pod rod}-
Coprinarius, Psathyrella, Panaeolus, Plypholoma. Ricken uvádí
14 druhů.

a) V mládí s pýřitým neb vláknitým slabým' velem.

P. merdaria Fr. 1821. L. hnojní. Kl. i — 3 cm, dosti tlustě mas.,
tupě zaobleně sklen., skoro dokonale polokulatý, olivově žlutavý neb
1 kozově neb slámově žlutý, hladký, lesklý, trochu slizký, na okr.
v mládí zbytky vela bíle šupinkatý a zoubkatý. Tř. velmi dl., 2 až
4 mm ti., na l)asi často napuchlý ano i kořenivý, tuhý, bledě žlutavý,
zrnitě mrtnatý. L. nejprv šlntavé, pak nachově fialové, konečně čo-
koládově hnědé, celou šířkou přirostlé a čárkovitě sbíhavé, dosti
husté, šir., rovně ufaté, na ostří bledé, v stáří černě skvrnité. Duž.
bílá, mírná, slabě hnojně páchnoucí. Výtr. převeliké, nestejnostranně
elHpt., na basi uťaté, nejprv fialové, pak hnědé, 14 — 17 ,"• Cyst..
dlouze tence nitovité.

Na starých koňských výkalech pospolitě, v zahradách, na hnojených po-
lích, mezi travou po celé léto všude velmi obecná.

583^

P. iiiaxíiiia >\). n. L. veliká. Veliká, masitá. Kl. 6 — 12 cm, nejprv
praviti, sklen. /-\<»ncov.. ])ak rozlož, nehrbol.. tlustě, vlhce a měkce
mas., hladký, lysý, bledý až hlede pleťový, okrajem lupeny ]>řesahu-
jíci. hese všeho vela. 'Vv. velmi dl.. rovný, pevný, solidní (jen s čár-
kovitým kanálkem), nahoře rýhovaný a pomoučený, nise pruho-
vaný, dole slabě ztluštělý. bělavý. L. dosti sir., široce připojené.

^'^itr-

I

2

j /

P

*..■ 1 ! ; / -5

;i

^

\

t^br. 95. I. Psilocybe coprophila Bull., v i^řir. vel., v průřezu a ze spodu,
I výtr. zvětš., 2. Ps. foenisecii P., stará a mladá houba, v přir. vel. s hygrof.
páskou, v průřezu a zvětš. výt. s cyst., 3. Ps. semilanceolata Vr.. v přir. vel.,
v různém stáří. 4. Ps. adnata Vel., v přir. vel., zvětš. výtr. a cystily. 5. Ps.
rugosa \"el., v přir. vel., zvětš. výtr. a cyst.

husté, nejprv temně nachové, pak černé, s bílým ostřím, vodnatě ma-
sité. \''ýtr. ellipt.. uiejprv hnědé, pak černé, neprůhledné, veliké. 22
až 25 ,". Cyst. hojné, malinké, tupě sloupkov. Bez zápachu.

Xa kravincích na past\'inách u Labské boudy v Krkonoších, 7, 1919 (Jed-
lička). Jest takřka obrovská P. ir.erdaria, ale mimo jiné velikými výtr. od ní
odchylná.

P. coprophila Bull. 1792. L. výkalová. Kl. i — 3 cm. dosti pevně
mas., polokulov. .v hrbolkem, později sklen, rozlož., hladký, lesklý,

o84

za vlhka :::}iačiič slizký, šedohnědý neb kávově hnědý s prosv. I.,
velmi hy^rof., za sucha kozově žlutavý, na okr. v mládí spoře
mrtnatý. Tř. dl., 2—3 mm ti., rourkovitý, vliáknitý, nahoře čárko-
\-aný. mrtnatý, špinavě okrový. L. celou šířkou přirostlé, rovně
uťaté, nejprv špinavě žlutavé, pak tabákově černohnědé. Duž. špi-
navě bělavá, bez zápachu. \'ýtr. citronovité, tmavohnědé, 12 /«.
Cyst. tupě tyčinkov., dole tlustší.

X;i koňských výkalech u silnic po deštích v letě všude obecná, vždy po-
spolitě. \ ýznačná velkou hygrofanností, při usycháni vzniká okrajní tmavá
páska. Velům jest praskrovně jen co chmýří vyvinuto.

P. bullacea Bull. 1792. L. ověšená. Kl. i — 2 cm, tence mas.,
zvoncov. sklen., velice hy^rof., za vlhka kaštanově hnědý, velmi
slizký, s loupavou pokožkoii, s prosv. 1., za sucha cihlově oranžový,
v mládí velem zastřený. Tř. dvakrát delší pr. kl., 2 — 3 mm ti.,
hladce, leskle, bledě vllákn. J.. široce přirostlé, dosti husté, nejprv
bledé, pak masově červené, konečně rezavě červenavé, na ostří
bledší. Výtr. vejčitoellipt., průsvitně žlutavé, malé, 5 — 7 /». Cyst.
hojné, nito\áté.

Xa nirvenýcli místech, vzácně. Na poli u ÍMnichovic, 5, 1918. --- Malými
výtr. a načervenale hnědým kl. od příbuzných rozdílná.

P. atrorufa Schff. 1770. L. černohnědá. Ze všech toho příbuz.
nejmenší, gracilní. Kl. 0*5 — i cm, polokulov., často s tupým hrboil-
kem, tence mas., hladký, lysý, ale neslizký, v mládí při okr. mrt-
natý, ale bez vela, velice hyg-rof., za vlihka kaštanově hnědý s prosv.
I., za sucha kozový-. Tř. dl., tenký (i mm), tuhý, vždy křivplaký,
hladký, dole tmavohnědý, nahoře medový a trochu poprášený. L.
husté, útlé, nejprv smutně žlutavé, pak okrové, posléz hnědavé, šir.,
široce přirostlé, uprostřed obloukovitě prohnuté. Výtr. šir. ellipt.,
malé, 6 — 8 /'. Cyst. tyčinkov., dole tlustší.

V lesích na humuse, zetlelém smetí a také v trávě a mechu iia mrvených
místech, ale vi^ácně. U Mnichovic v srpnu 1918.

P. physaloides Bull. 1787. L. drobná. Drolx)unká, útlá, kl. i až
1% cm, útle mas., trvale polokulov. zvoncov., bez hrboliku, velice
hygrof., za vlihka slizký, kaštanově hnědý, s prosv. 1., za sucha ko-
zově žemlový až btedý, hladký, lysý. Tř. dl., 1—2 mm ti., nečistě
žlutavý', dole do hnědá, hladký, lysý, vlnkatý. L. útlé, šir., celou
šířkou přirostlé, uťaté, útlé, nejprv bledavé, pak okrově makové.
Výtr. vejčitoellipt., šedě makové, průsvitné, 8 — 10 //. Cyst. ze širší
base dlouze nitkovité. rigiidní. Bez zápachu.

3ti

585

ruípolitč na vřesovimió Iiolé pudě, velice vyhřiv.iné, na kraji starého lesa
(hlavně v dolíkách, kde nedávno stála voda) ve společnosti Naucoria tabacina
11 TIrusic, 5, 1910. Od předch. trvale polokulov. kl. a většinii výtr. rozdílná.

P. iimhrospora sp. n. T.. tmavovýtrusuá. Zjev i zbarveni jako
u P. coprophila. Kl. i — i^í cm, široce zvoncov. sklen., vždy tupé
hrboL, tence a křelice mas., lysý, hladký, úplně hes vela, velice
hygroi., za vlhka sniiitnč medově hnědý s prosv. 1., za sucha ko-
zově načervenalý s hnědým temenem. Tř. dvakrát delši pr. kl., i až

2 mm ti., rovný, nečistě hnědavý, slabě bíle vlákn., měkký, lámavý,
nahoře žehernatý. L. sir. břichaté, útlé, měkké, celou sirkou při-
rostlé a zřetelně sbíhavc. čokoládové nachové, tmavě poprášené.
\'ýtr. .široce ellipt., šedě lilákové, průsvitné, 6 — 8 {,. Cyst. nitkov..
dole tlustší. Bez zápachu.

Xa řtepnim luiniusu na travnatém, suchém, teplém, jižním úklonu v Krč-
ském lese jednotlivě, 11, 1918. — Zbarvením lupenů se ode všech Psilocyb liší.
\ y^^načná svuu ítavnatou měkkosti. Od Naucoria tabacina, na podobných mí-
stech rostoucí liší se měkkostí, většími rozměrj% hustšími 1., užšími vytr., ne-
dostatkem vela.

b» ])czc všeho vela. kl. živě zbarven, dosti tuhý.

P. ericaea Pers. 1801. L. vřesová. Kl. 2 — 4 cm, polokul. sklen.,
pravid., tence mas., ale dosti pevný, málo hygroi.. za vlhka jasně
ěervenohnědý, za sucha kozový, hladký, lysý, skoro lesklý, v mládí
se zřetelným velem, někdy s tupý-m malým hrbolem. Tř. dl., tuhý,
křivolaký. 2 — 4 mm ti., podél rýhované žebernatý, skoro lesklý,
hnědavý, nahoře jemně mrtnatý. L. nejprv bělavé. pak fialově šedé,
konečně černohnědé se světlým ostřím, prořídlé, velmi šir., celou
šířkou přirostlé, uťaté. V^ýtr. temně fialové, pravid. ellipt.. 15 až
18 //. Cyst. poměrně malé. tupě tyčinkov., křivolaké, dole tlustší.
Bez zápachu.

Jednotlivě, ale pospolitě v trávě a mechu na divokých pastvinách u ryb-
níků u Struhařova co rok velice hojná a na první pohled nápadná houbička.
5 — O- ^ trávě v Krči na lesní holině. Jinak vzácná.

P. rugosa sp. n. L. vrásčitá: V^elikost i tvar P. ericaea. Kl. 2 až

3 cm. pravid. zvoncov. sklen., nízce tupě hrbol.. tuhý, nehygrof.,
s okr. v mládí dlouho podvin., beze všeho vela, oranžově žlutavý,
zvláště n okr. jaiukovitě rugosní, hladký, lysý. Tř. dvakrát delší pr.
kl., stejně ti. (2 — 3 mm), tuhý, pokřivený, skoro vlnkatý, lesklý,
bílý, celý jemně poprášený. L. dosti husté, tenké, .Uroce přirostlé,
rovně ufatc. nejprv bělavé. pak hlínově šedé se světlý)n ostřím,

586

tmavě poprášené. \X'tr. ellipt., žlutohnědé, 8 jjl. Cyst. hojné, dlouze
rovně tyčinkov., na basi širší, na konci paličkovité.

Xa liolé zemi na kraji lesa u Libochoviček, 6, 1916 (Feclitner). • — Ze-
vnějškem sice před. velice podobná, ale naprosto rozdílná. Povaliou výtrusů a
cystid připomíná také r. Naucoria. Ufaté a celou šiřkou přirostlé a tn.avč po-
prášené lupeny ale svědči r. Psilocybe.

P. semilanceaía Fr. 1818. L. kopinatá. Kl. 132 cm dl. a 5 — 8 mm

š., trvale kopinaté zašpičatělý, s odsedlým hrotem na temeni, velmi

hygrof., za vlhka velmi slizký, temné šedohnédý, za sucha kozové

žlutavý, hladký, lysý, útle podél čárkovaný. Kortina v mládí sotva

patrná. Tř. dl., 2 — 3 mim ti., tuhý,- křivolaký, solidní, světle hnědý

až bledý, hedváb, lesklý, pevně eliast. (nelámavý). L. sir. přirostlé,

oliA^^^Qvě šedé s nádechem fialovým, pak čer\enohnědé až cerniohnčdé

s bílým ostřím. Prach výtr. temně kaštano-vy. Výtr. sir. ellipt..

hnědé, 12 — it f^t. Cyst. štětinkovité. Bez zápachu.

V trávě na pastvinách a lesních lukách dosti řídce. 8 — 10. Pastviny u Stru-
hařova, Říčany, Zbirov, Českomor. vys. (K). — Tvarem kl. nejvýš význačný
dr. Seschnutím jest kl. zcvrkle kožovitý. Tř. jest na basi spojen s okolím mo-
dravým vlášením. Jednotlivě i po 2 — 3 v trsu.

P. vernalis sp. n. L. jarní. Kl. 1/2 — 3^/2 cm, dosti mas., bledý,

masové nadechlý, nejprv tup-ě kuželov., pak zvoncov. rozlož, a tupě

hrbí.;]., iiehyfjrof., hladký, lysý, suchý, nerýhov., často jamkovitě

nerovný, s pokožkou neslupitelnou, bez vela. Tř. 2 — 3krát delši pr.

kl., 3 — 8 mm ti., dosti pevný, uvnitř duťý, hladký, hedváb, vlákn.,

bledý s nádechem masovým, nahoře pomoučený. L. dosti husté, sir.

břich., úzce připojené, černohnědé s bílým ostřím. Duž. bledá, dosti

silně sladce vonná. Výtr. temně hnědé, průsvitné, široce vejčito-

ellipt., se špičatě krátce staženým temenem a uťatou basí, často ne-

stejnostranné. Cyst. dlouze nitkov., na konci oble zatupělé. Prach

výtr. skoro ČT^rný. Výtr. 10 — 13 |jl.

\' pařeništi v zahradě p. Dvorského v Praze na jaře 1918. Jednotlivé, ne-
trsnatá. Velikostí se značně mění, jedny kousky jsou jako P. foenisec-, druhé
až jako velké Stropharie. Jest rozhodné Psilocybe, z příbuz. P'. callosa Fr., jež
jest nedostatečně známa a špatně popsána.

c) Beze všeho vela, kl. hygrof., měkký.

P. sarcocephala Fr. 1818. L. masitá. Kompaktně, tlusté, štavn^^até
mas., kl. 5 — 8 cm, rozlož., často zprohýbaný, hygrof., za vlhka
s prosv. 1. při samém okr., za sucha hladký, lysý, žlutavě špinavý.
Tř. elast. pevný, solidní, i — 1V2 cm ti., asi zdélí pr. kl., zahnutý,

58?

hladký. Ivsý, iiahi)ře pomoučem'-. J.. dosti husté, velmi šir. l)řich.,
tenké, ii tř. zaoblené, čeruč nachové. Výtr. tupé ellipt., temné hnédé.
g — I o „. c"yst. na osti^í h^jnié, tupé lahvicovité.

Na starycli kinenccii listu, stromů trsnatá, 8 — lo. V Jiren (/vára). Ccr-
nošicc. — Jest ir.nohem statnější luv. násl.. ji/ se ale zevnějškem a zharvenini
podobá. /"//Ví uvádí ji co vzácnost ze Švédska, Cooke z Anglie. \'yf)l)ra/eni Coo-
kovo dobře naší houbě odpovídá.

P. spadicea Schff. 1762. L. tisavá. Kl. 3 — 5 cni, dosti mas., pra-
vid., oble iiiínič sklen., sotva kdy hrbol., velmi hygrof.. špinavé čo-
koládově olivový, s prosv. 1.. za sucha žemlový, více méně radialnč
riigosní. Tř. pevný, tlustý (4 — 8 mm), s úzkvm kanálkem, dole
značné ztenčený, Wúý, pruhovaný, nahoře poprášený. L. husté, šir..
skoro uťaté, u tř. zaobleně volné, čokoládové červcnolinédé, pak
černě kávové, s bílým ostřím. Prach výtr. černě kávový. \\\tr.
ellipt., sytě hnědé, pak fialově tmavé, 6 — 8 //. Cyst. vakovitě ellipt.
až tlustě lahvicov. neb sloupkovité. tupé. Bez zápachu.

A* nevelkých trsech na starých kmenech lip ve Stromovce a Krči na pod-
zim. Radotin (dub), Motoly, Jirna, Chuchle. .Struhařov (jabloň). \ /.dy mimo
les. Jest vzácnější než násled.

P. cernua Fl. Dan. L. ničí. Trsnatá, za sucha úplně podobná
Hyphol. CandoU. Kl. 2 — 4 cm, tence mas., tupě zvoncov., beze všeho
vela, úplné lysý, pak rozlož., trochu kuželov. hrbol., velmi hygrof.,
za vlhka špinavě šedavý nebo špinavě hnědý, c-a sucha bílý, často
roztrhanrý a nepravid. laločnatý, radiálně svraskalý. Tř. dvakrát
delší pr. kl., 3 — 4 mm ti., hladký, lysý, pevný, ale lámavý, s úzkým
kanálkem, nahoře poprášený, bílý. L. husté, šir., u tř. trochu vy-
kroj., pak volné, nejprv bledé, pak okrové, konečně hnědě nacho^^é.
s bílým ostřím, tmavě poprášené. Duž. bělavá, nevvjnná. Prach,
výtr. černohněcK. Výtr. válcov. ellipt.. sytě hnědé, 6 — 8 .</. Cyst.
velké, kyjovitě ellipsoidické, vždy s čepičkou na temeni.

v mohutných trsech na basi lip. kaštanii, jabloní dosti řídce, na podzim.
Stromovka, Hvězda, Šárka, Střelecký ostrov, Radotín.

P. foenísecií Pers. 1798. L. otavní. Kl. i — 3 cm, nípé kuželov.,
hladký, ale nelesklý, velmi hygrof., za vlhka temné čokoládový až
hnědě čokoládo\K-. s prosv. 1., za sucha šedavý, při osycháni
s okrajní tmavou zónou. Tř. předl., 2 — 3 mm ti., r.jvný, hladký,
dosti tuhý, špinavé bledý, lámavý, nahoře poprášený. L. dosti pro-
řídlé, šir. břich., u tř. hluboce zaoblené, skoro volné, nejprv šedavé,
pak čokoládové, konečně mourově hnědé. Výtr. neste jnost ranně
ellipt., k oběma koncům přišpičatěné, hnědé, veliké, 13 — 17 /«•

.588

Na pažitech, posekaných hikách, v sadech na trávnících v letě po deštích
t)byčejně ve velikém množství všude obecná. Dle Rickena jest prý jedlá.

P. desertorum sp. n. L. stcpiií. Kl. i — 2y:> cm, nejprv zvoncov.,
l>ak nízce sklen, rozlož, s nasazenoii bradavkou na temeni, tenký,
na okr. skoro vr()nl>k(jv.. jen uprostřed hy^rof.. nečistě bílý, do
polov, měkce rýhov., matný, zrnečkatě atomatický. Tř. chrnpavčitě
fiihý, láiuavý, hladký, lysý, lesklý, bílý, dole hrubě vlásenitý, nahoře
jetTmě poprášenrý, tenký (i — iV^ mm), s iizkým kanálkem. L. pro-
řídlé, velice sir. břich., tuhé, sir. přirostlé, ale trhavé, dlouho bílé
pak bledě našeďle mourové, poprášené. Výtr. s)'tě čer\'enO'hnédé.
ellipt. až skoro ledvin., sytě červenohnědé, t2 — 15 f,. Cyst. na ostří,
hojné, lahvicov., některé kulovité.

Význačná houbička vzezřeni špiček na nej vypálené- jších stráních vápenco-
vých a díabasových okolí Pražského (Sv. Prokop, Hlubočepy, Butovice. Chuchle,
ivadotín) ve lormaci stepní (Andropogon, Stipa, Helianthen.um oelandicuni,
rhymus pannonicus). Na podzim, jednotlivě. Jest příbuzná pi"ed. Tuhostí, bě-
lostí i podobou připomíná r. Marasmius. Bez vela.

P. zonalis sp. n. L. pásovitá. Kl. 2 — 3!/^^ cm, tence mas., nízce
sklen, a tupě hrbolatý, na okr. význačně vlnitě ::prohýbaný, hygrof.
za vlhka tcnině olivově hnědý, na okr. bělavý, uprostřed s tmavou
páskou, atomatický matný, suchý, temně šedý a políckovitč rozpu-
kaný. Tř. dvakrát delší pr. kl., 2 — 3 mm ti., ztuha pevný, ale lámavý;
skoro solidní. hed\'ál). leskle vlákn.. bělavý. nahoře nn-tnatý. L.
husté, široce přirostlé, velmi šir. břich., sáhy černé, s bílým ostřím.
\'ýtr. válcov. ellipt., temně hnědé, průsvitné. Cyst. husté, křivolace
nitkov., tupé. \^ýtr. 10 — 12 </.

Jednotlivě mezi travou na vápencových pahorcích nad Chuchli, v říjnu
TQiS. — \'ýznačný druh z příbuz. P. toenisecii. L. jsou jak úhel černé.

Psathyra Fr. Křehutka Obr. 96.

Drobné houby, s tence blanitým. křehkým kl. a ňtlým. tenkým,
dlouhým, rourkovitým, lámavým tř. bez prstence. Kl. kuželovitě
zvoncovitíý, hygrofanní, s okrajem v mládí rovným, obyčejně rý-
hovaným, bez vela nebo se slabým, vláseriitým velem, zanechávajícím
na okraji kl. cáry. L. přirostlé, nesbíhavé, v stáří černé. Výtr.
hladké, průsvitně červenohnědé nebo červeně nach<)\'é. Cyst. na ostří
vždy vyvinuty.

Celkem vzácnější houby, rostoucí nahodile a jednotlivě v letě
a hlavně na podzim mezi travou, smetím, v zetlívajících zbytcích
rostlin a dříví v zahradách, lesích, hlavně v olšinách, na pastvinách.

589

r

i'n Lcplvcii desiicli náhle se objevují, ale rychle opOt zmizí. Jsou si
celkem velmi podobny a nesnadno se určují. Konsistence jsou útlé.
křehounké. některé i hnojníky připomínající. K i c k e n uxádi
JO dr.. 1»l'ž;í.jh studii o rodu tom není.

A) Pauitucia Karst. A7. k tř. ť mládí spojeny mrtnalým velem.
P. semívestita llk, 183^). K. poluodéná. Kl. i — 3 cm, špinavé
hnědý, hygrof., za sucha šedavě nahnédlý, trvale vejčitozvoncov..

bílými . šupinkami bohatě posetý
za vlhka s prosv. 1. Tř. dl., 2 až
3 mm ti., dolů zvolna ztluštělý.
bělostný, hedváb, vákn., na basi
/ \ vlásenitý, křehkf>^ L. dosti husté.

-šir., široce příroste, nejprv šedavé,.
jakoby nafiailovělé, s bledým
ostřím, pak černavé. Výtr. ipro-
svitavě červenohnědé, válcoi'. cl-
lipt., 12 — 14 fi. Cyst. hojné, ze ztlu-

štělé base zvolna zúžené, tupé.

V trávě na lukácli a v zahradách
vzácně, na podzim. Mnichovice.

P. fibrillosa Pers. 1801. A', vlá-
senitá. Velká, statná, křehká. Kl.
3 — 4 cm. tence mas., záhy tupé ku-
želov. rozlož., velmi bygrof., za
vlhka šedohnédavý s prosv. 1., za
'SUcha šedý, radiálně hustě vrás-
čitý, atomatický, na celém povrchu
útlými šupinkami posetý, jež ale
brzo mizí, v mládí na okr. s cáry
velowmí. Tř. delší pr. kl., 3 až
4 mm ti., k basi z\olna tlustší, křehkn, nahoře poprášený, vlákn.,
dutý, leskle bílý, lysý. L. široce břich., u tř. zaobleně volné, útlé, čo-
koládově červené, pak černohnědé s bledšítni zoubky na ostří. Výtr.
tupě ellipt., průsvitně hnědé, 8— 9/ř. Cyst. velké, paličkovitě až tupě
sloupkov.

Ve vlhké trávě v ťidoličkách u Černošic a Roblina dosti hojně, v olšinách
n Hrusic hojně. 7—9. Svou velikostí význačný.

P. microrhiza Lasch. 1826. K. tenkokořenná. Křehká, drobná.
tence mas. Kl. 1 — 3 cm, tupě kuželov., hygrof., žlutavý neb i šedo-
bílý, k okr. slabě rýhov., radiálně svraskalý, jemně zrnečkatý. L.

Dbr. 96. 1. Psathyra semivestita

I'>k., v přir. vel., 2. P. pseudo-

mycena Vel., v přir. \v\. Zvět.š.

vvtr. a cvst.

.590

útlé, šir. přirostlé, brzo utržené, šedavě bledé, pak temně nachové,
konečně čokoládově černavé, se světlrým ostříni. Tř. dl., tenký (i až
2 mm), bělavě žlutavý, plstnatě mrtnatý, pak lysý. hladký, nahoře
pod kl. rýhov., na basi hlízovitě napuchlý a kořciiovifč prodloužený,
vlásenitý, v mládi dloniho vatovitým velem s kl. spojenky. \'ýtr. šir.
ellipt., fialové, pak černavé, lo — 12 f,. Cyst. na ostří i ploše kopi-
naté, tupé.

^' zahradách a na polích vzácně. 8 — 10. Mnichovicť.

P. corrugis Pers. 1801. K. svraskalá. Kl. 2 — 4 cm, kuželov. zvon-
covitý, blan. mas., křehký, celý hrubě sítiiaté vrásčitý, lysý, velmi
hygrof., za vlihka šedohnědý, s žemlovým temenem, s prosv. 1.. za
sucha iiarušovělý, se žlutým středem. Tř. velmi dl., 2 mm ti., křehký,
dutý, hladký, leskle bílý, nahoře poprášený, v mlátí i velem s kl.
spojený. L. úzké, husté, šedočernavé s nádechem červena\'ým, na
ostří bledší. Duž. bledá, bez vůně. Výtr. černohnědé, skoro neprů-
hledné, nestejnostranně tupě ellipt., 10 — 13/í. Cyst. vehni sporé,
tupě lahvicov.

A trávě a lesním smetí, vzácně. 10 — 11. Mnichovice, Hvězda. — Svra-
skalým, růžovým kl. charakteristický. — U potoka v Mnichovicích mezí tra-
vou v bažinné půdě v květnu 1918 sbíral jsem formu příbuznou, ale gracilnější,
s kl. I — lyj cm, dlouho zvonce v., s bradavkov. hrbolkem barvj' žlutt>hně'lé.
silně atomatickým, nehygrof., šedě popelavým, s výtr. 13- i/,"- průsvitně hně-
dýn;i (var. aquaiica m.).

P. laricína sp. n. 7v. modřínová. Kl. i — 2 cm, útle křehce mas.,
trvale kuželov. zuoncov., s bradavkou, hrbolkem, hygrof., za vlhka
špinavě šedohnědý s prosv. 1., za sucha bledě šenilovc okrový,
h^adkrý, lysý, nestejně miělce rýhov., na okr. dlouho cáry velovými
oděný. Tř. dl., tenký (i — 2 mm), rovný, křehký, bělostně lesklý,
Celý šupinkatě mrtnatý. L. prořídlé, šir., široce přirostlé, bledě špi-
navě hnědavé, na ostří bílé. Výtr. průsvitně hnědé, krátce ellipt. až
vejěitoellipt., 6 — 8," Cyst. krátké, ellips., sloupkov. až lahvicov.

Na zetlelém jehličí v lese modřínovém na teplé západní stráni n ]\lni-
chovic, II, 1018. — Tvarem kl. a bledé hnědými 1. význačná.

P. gossypina Bull. 1788. K. šupinatá. Kl. útlý, 3 — 4 cm, velice
hygrof., za vlhka šedě hnědavý, matný, s prosv. 1. až k tem.eni. hustě
rýhovaný, za sucha smutně kozový, záhy nízce rozlož., nehrliol., na
okr. dlouho bílými, velkými šupinami velovými věnčený. Tř. velmi
dl., 3 — 4 mm ti., záhy dutý, podél se trhající, bělostně hedváb, lesklý,
bohatě vlnkatý a aš nahoru mrtnatě šupinkatý. L. husté, břich.,
u tř. široce vvkroj. a široce připojené, útk-, olověně šedé, s bělavým

b9l

ostřím. \'ýtr. ollipt.. C\'rvw:\yv hnědc. 8 ,«. C'}-st. hojné, lalivicov..
tupé.

\e vlhkém nurliii jcdnodivč v smrkovém lese u llnisic. 9, 1918.

11) Psathyra Tř. i />■/. :■ niiailí !ysc\, bec rcla.

cc) l\l. :::áliy roz'iič .ro.zlo.iciiý.

P. hydrophora Bull. i7gi. /v. vláho}ios)\á. Útlá, velmi křehká. Kl.
2 — 3 nii. záíiy rozlož., olivově hnědý, matný, vehni hygrof.. /.a
sucha bledé žemlový, radiálně hustě rýhoi'a)iý a S7'raslcalý. prů-
svitné blaniťý. s pr(is\'. 1. Tř.. \elmi dl.. 2 — 3 mm ti., trf)chu křiv)-
laký, velmi lámaxý, vodnatě bělostný, útle až nahoru ]>o])rásen>.
L. husté, útlé, popelově, na ostří bělavé. sir. břich., .cúženě ])řipoi..
brzo utržené, křehké. Výtr. průsvitné hnč-dé, ellipt.. 8 — (; u. lyst.
ria ostří hojné, jehlicovité, na basi ztluštěle.

X:i zetlelém březovém pařezu u Mnichovic, 7, 1918, v olšiné nad Menči-
cemi. Jest vzácnější dnili.

P. murcida Fr. 1821. K. líná. Kl. 2 — 4 cm, blanitě mas., nízce
sklen, rozlož., hladký, lysý, ncrýhov., velice hyj^rof., tmavě šedý
s odstínem červenavým, s prosv. 1., za sucha bělavý, s tmavou
páskou okrajni při usychání. '.Fř. bílý, hladký. 2 — 3 mm ti., křehký,
nahoře málo poprášený, dutý. L. velice sir. břich., prořídlé, úzce
přisedlé, šedočerné se světlejším ostřím, \\vtr. průsvitně hnědé,
ellipt.. />řť7'r/;A'('. if) — 18/'.

Ve \'Ihki' trávě v listnat. U-m' pod K<>/.rnvni xrclicni u Mnicbtivic, K), idij.

P. faííicola Lasch 1S28. K. hiiková. Kl. 3 — 4 cm. ])l()Še rozlož..

průsvitně blanitý, šedavý. trochu do modravá, až k tmavěnin

lirbolhii Jmstě rýhov., za vlhka slizký. Tv. dl., rovný, stejně ti. (3 až

4 mm), bílý, rourkov.. hedváb, lesklý, celý drsně uirtnatý. L. útlé.

slabě břich., široce přirostlé, čokoládově hnědě. \'ýtr. hnědé, ne-

stejnostranně elli])t., 7 — qn. ("yst. lah\icov.

V lesích bukových a dubových v imniuse nc-ho trávě, jednotlivě nch
i v trsech, 7 — 9. U Čelákovic n. T.. ( l-'echtncr).

P. obtusata Fr. 1821. K. otupělá. Jednotlivě neb i trsnatá. veli-
kostí i zjevem dujsti podobná llyphol. appendic. Kl. 2 — 4 cm. tence
mas., nejvýš křehlo', nejprv zvoncov., záhy rovně rozlož., velmi
hygrof., za vlhka smutně šedohnědý (jakoby rozmazaně peřestý,
atomatický), s i)rosv. 1.. za sucha špinavě žemlový, lysý, suchý, ra-
diálně svraskaiý. Tř. sotva delší pr. kl.. 2 — 4 mm ti., velmi křehkv,
dtitý, čistě bílý, hladký, lysý. lesklý, nahoře rýhov. K. tlosti pro-

.592

ridlé, sir., široce pi"irostlé, čokoládově hnědé, s bílým ostřím. Výtr.
čcrvenohnčdc, ellipt. podloinhlě. 7 — g u. C}-st. veliké, tupé lahvicov.

^' trávě, smetí, listí v zahradách, hájích, kontech leMiich všude hojna,
5- — 10. Hojně v záhonccli v hotan. zatiradč v Vy:v/x\ Chuclile. Radotín, Cerno-
.šice, Mnichovice atd.

P, alnetorum sp. n. /v. olšiiiná. Nejvýš gracilní. křeliká. K\. 4 až
6 mm. záh}' rozlož.. prfis\'itně l)lan.. na temeni čcriiolDiči/ý. oistatně
sedavý s tonem Hlukovým, radiainč útle vlák)]., matný, l)ez vela a
šupinek, nehygrof., nehrbok Tř. útK', dl., í/2 mm tk. lysý, hladký,
bledě- sklovité průhledný. L. velmi prořídlé, tlusté, šir. bř-ich., k tř.
zúžené, šedé kouřové (bez světlého neb ěer\'. ostří, černě nepopráš.).
Výtr. hladké, šir. ellipt., syté okrové, huédé, 10 — t2/». Cyst. žádné.
^'e vlhkém Inimnsu v stinné olšině pod Koženým vrchem u ^Inichovic,
jednotlivě, 9, IQ19. — Podivná houbička, jež se vlastně doljíx' nchodi ani na
r. Psathyra ani Psathyrclla.

P. torpens Fr. 1821. K. tului. Kl. i — žjA cm, tence mas., košové
bledý, hladký, lysý, sotva hygrof., nejprv zvoncov., pak ploše roz-
lož., nehrbok Tř. dk, i — 2 mm tk, ronrkov., leskle bělavý, hladký,
lysý. nahoře poprášený a jemně rýhov. T.. husté, šir. břich., ziiženě
přisedlé, šedohnědé, s bílým ostřím, tmavě poprášené. A\vtr. hnědé,
šir. ellipt., k basi stáž., veHké, 9 — io/í. Cyst. nitkuvitě, křivolaké.
A' trávě u cest, na past\inách v létě po deštích, vzácně. Mnichovice.

P. spadiceogrisea Schff. 1170. K. osmaJile šedá. Kl. 2 — 4 cm,
tence a křehce mas., záhy sklen, rozlož., úplně bez vela, velnu
hygrof., za vlhka hnédošedý, s prosv. k, za sucha žemlový až bě-
lavý, hladký, neěárkov. Tř. velmi dk, 3—6 mm ti., rovný, rourkov.,
lámavý, bílý, hedváb, vlákn., lysý. L. husté, úzké, útlé, éokoládové
červené, pak écrnavé, s bledým ostřím, zúženě přisedlé. \'ýív. hnědé,
ledvinité válcov., 7 — 9,". Cyst. vakovitě nadmuté.

\' trávě v lesích, olšinách sem tam, nehojně. 5 — 10. ^[nichovicc, TT-ihr,
Jevany, Cernošice.

/i) Kl. trvale zvonco-iňtý.

P. pseudomycena sp. n. K. helmovková. L'tlá, zjevu Alycen z pří-
buz. M. lineata. Kk 1 — 2 cm. blanitě mas., trvale tupě zvonoov.,
velice
matný.

hoíe poprášený
šedivé, na ostří červené, temně poprášené. Výtr. temně hnědé.

M. lineata. Kk 1—2 cm. blanitě mas., trvale tupě zvonoov.,

t hygrof., za vlhka syté hnédý s pros v. 1., radialné rýhov., lysý,

ý. Tř. velimi dk, i — 2 mm tk, hnědý, lysý, dutý, křehký, na-

poprášený. L. dosti šir., široce přirostlé, brzo utržené, útlé,

59S

ellipt.. ohrorsk-c. 15 — iS u. Lyst. hojné, baňatě naclmuté, v rovnou,

ostrou špičku stáž.

Mc/.i nicclicm pod jabloněni v naši zahradě v ^Inichovicích v červenci
1016. /. pril)iiz. P. obtusata Fr., ale jisté nový, význačný velikými výtrusy.
V červnu 1918 opět na pýřavce u Hrusic.

P. g>Tořle\a l-"r, K. křivoiahá. Kl. i — 2^2 cm. křehce blanitě
mas., pravid. zvoncov., hladký, lysý, hygrof., za vlhka černošedý
s žemlovým temenem a prosv. 1., za sucha bělavě šedý. lesklými
zrnky atomatický. Tř. velmi dl., 1 — 1>2 mm ti., vlnkaté zprohý-
baný, lámavý, dutý, nápadně bělostně lesklý, nahoře pomoiučený.
L. husté, úzké, úzce přisedlé, černošedé se světlým ostřím. Výtr.
průsvitně hnědé, ellipt., 8 — 10 /<. Cyst. hojné, malé, krátce kuželov.,
tupé.

\' tr.ívě v naši zahradě v roští v ^Inichovicich. 10, 1917.

P. conopilea Fr. 1821. K. kušelovitá. Dosti statná a pevná. kl.
2 — 5 cm, dloulio tupě kiičclov., pak rozlož., pravid., hladký, lysý,
velmi hygrof., za vlhka šedě okrový s prosv. 1., za sucha bělošedý
a.7. bílý. Tř. dvakrát delší pr. kl., pak dutý, hladký, lysý, čistě bílý,
lesklý, nahoře poprášený. L. husté, nemnoho šir., zúženě přisedlé,
nejprv bílé, pak temně nachově šedavé, konečně orověně šedé s čer-
venavým ostřím. A^^ýtr. hnědé, velikostí i tvarem velmi nestejné,
vejčité, ellipt.. podlouhle ellipt., 8 — 15 /(. Cyst. velké, lahvicov., tupě
zaoblené.

\ e vlhké trávě v údolí Radotínském pod Kosoří ve velikém množství
každý rok, 5 — 9. ^lěni se velikostí, někdy jest i dosti drobná. Také jinde v okolí
Pražském rozšířena.

P. rusíosa sp. n. K. svraskalá. Kl. i — 2 cm, tence mas., nejprv
tupé polokulov. zv^oncov.. pak rozlož, sklen., nehrbol., na okr. s 1.
tupě zaoblený, v mládí na okr. plstnatý, ak bez patrného vela. slabě
hygrof., šedavý, nejvýš hustě sítnatě svraskalý až k hladkému, hně-
dému temeni. Tř. dl.. i — 1^2 mm ti., rovný, dosti pevný, čistě bílý,
hladký', nahoře pomoučený, pak dntý. L. velmi šiř., široce přirostlé,
šedé. pak černě poprášené, husté, tenké. \'ýtr. hnědé, průsvitné,
tupě krátce ellipt., 6 — 8 /,. Cyst. velmi hojné, velké, kulovitě vako-
vité. Bez zápachu.

Xa zetlelých lodyhách bylin v hustém roští v naší zahradě v Mnichovi-
cích, 8, 1 91 7. — Pi^ehustě radiálně svraskalým kl. a kulovitými cyst. zvlášť
význačná.

P. heterospora sp. n. K. různovýtrusná. Malinká, útlá, bez vela.
Kl. I cm., blanitý, kuželov. zvoncov., hygrof., za vlhka šedavě na-

594

hnědly s prosv. ]., za sucha šedavý s odstínem žkitavým, radiálu č
hustě vráskovitý, atomatick}- zrnečkatý, l}-sv. Tř. teninký, sotva
I mm, knvoíace vliikatý, vlákníte lesklý, lysý, nahoře bohatě poprá-
šený. L. dosti husté, sir., široce přirostle, nejprv světle ritšové, pak
hnědavé. Výtr. různě utvářené, skoro kulov., krátce tupě elHpt..
klinovité, cárkovitě vákov., průsvitně hnědé, nestejně vel, 5 — 13."-
Cyst. zaobleně vakov. až lahvicov., tupé.

A' trávě teplých hájví u Roblina jeduotlivč (vápno), 7, igi8. Jistě nová,

neznámá. Utváření výtrusů jest zde podivuhodné. S počátku jsem myslel, že
jest to směs výtrusů z několika různých druhů hub. Jest to houbička přeútlá,
droboimká.

Psathyrella Ir. Křehtiiitka.

Drobné, křehké, útlé houbičky, zjevu Psathyra nebo Psilocybe.
Kl. tence masitý, nerýhovaný, hygrofanní, s prosvitavými lupeny,
kuželovitě zvoncovitý, s rovným okrajem, bez vela. Tř. dlouhý,
tenký, roiurkovitý, křehký. L. nesl3Íhavé, útlé, břichaté, konečně
vždy černé, nerozplývavé. Výtr. velké, elliptičné, hladké, dospělé
černé a neprůhledné. Cyst. vždy vyviniuté na ostří lupenů.

Na kypré zemi mrvené u cest, v zahradácli, na policii, jednotlivé, ale často
pospolitě. V létě po deštích náhle se objevují, ale zase rychle mizí. Rickeii uvádí
6 dr., Fries 15 dr. Různí autoí'-! ale mnohé druhy khidmi dileni k rodu předeš-
lému, dílem následujícímu.

P. graciiis Pers. 1801. K. útlá. Kl. 1 — 3 cm, tence, vodnatě mas.,
křehký, kuželov., pak rozlož., šedý s nádechcni červenavým, za
sucha šedobílý, hladký, matný. Tř. velmi dl., i mm ti., roi^ný. dutý,
lámavý, hladký, lesklý, bílý, nahoíe útle mrtnatý, na basi 1)1 le vláse-
niťý. L. dosti prořídlé, dosti sir., široce přirostlé, nejprv šedohnědé.
pak černohnědé se světlým ostřím. Výtr. široce ellipt., temnohnědé,
pak černé, 12 — 15 /t. Cyst. lahvicov., ])řiš]>iťatěiié. Prach výtr.

černohnědý.

Velmi obecná na mrvených místech, kompostech, pastvinách, u cest, po
celé léto až do podzima.

P. trepida Fr. 1838. K. větši. Kl. 2—4 cm, velice křehce l)lanitý.
trvale kuželov., hygrof., za vlhka temně šedý s hnědým temenem,
s hustě prosv. 1. až k tetneni, za sucha bledě- šedavý, hladký, u okr.
trochu brázditý, bez vela. Tř. velmi dl., 2—3 nm) ti., roiirkov.,
velmi křehký, útle sklovitě průsvitný. P. nešiř., husté, černé. Výtr.
ellipt., černohnědě fialové, ne])nihle(lné, 12 — 14 ," Cyst. vřete-
novité.

Na mokrých místech, v močálech vzácně. \' mokřadle u potoka nad Čer-
nošicemi, 5, 1919.

595

P. sulcata >!>. n. K. brácditá. Kl. i — 2 cm. blan., křehce mas.,

trvale tuiK- zvoncov.. hladký, lysý. hyí^rof.. za vlhka tmavošedý, za

sucha bčlarč šedý s žemlovým ioncncm, bez červeného odstínu, ph

okr. hluboce rýJioz'a>iý. Tr. dl.. i — 2 mm ti., průsvitně bily. liladký.

lysý, dosti tuhý, nahoře sbíhavými 1. dlouze žebeniatý. L. prořidlé.

sir. břich., široce přirostlé, s okr. kl. tupé, černušedé s bělavým

ostřim. \'ýtr. ellipt.. neprůhledně černé. 15 — 18 /(. C"yst. krátce

jehlicov., na basi ztluštělé.

Mezi vlhkou travou v luloli Radotínském a pahorku u Mnichovic, 3 — 7.

P. caudata Fr. 1824. K. ocasatá. Kl. 1 — 2 cm. tence útle blanitý,
křehký, zvoncov. s tupým hrbolem. velmi hyjírof.. za vlhka hnědě
olivový s prosv. 1.. za sucha šedavý s nádechem červeným, ač h te-
meni útle vráskovaný, hladký, lysý. neatomatický. Tř. dl.. 2 — 3 mm
ti., leskle bílý, hladkn'-, dutý. křehký, ale pevný, vždy křivolaký a
v předlouhý podzemní kořen prodloužený, nahoře p/í)prášený. L. ši-
roké, sir. přirostlé, pak černé s bílým ostřím. Výtr. ellipt.. neprů-
hledně černé, 15 — 17 ,«. Cyst. hojné, jehlicov., na basi ztluštělé.

Xa mrvené zeir.i. u cest. v zahradách, a- létě do podzima. L Troje sbí-
rala pí. Zvěřino-i^á.

P. atomata Fr. 1821. K. blisknavá. Kl. 1 — 2^ -j cm. pnisvitně
l>lan.. trvak tupě zvoncov., velmi hy^rof.. za vlhka hnědě ]X)pelavý.
s prosv. 1.. za sucha světle šedý. leskle zrnečkatý. Tř. předloubý.
útlý. tenký ( i — 2 mm ). křehký, hladký, le.sklý, bělavý, často zpro-
hýbaný. na basi vlásenitý. nahoře pomoučený. L. dosti husté, sir.,
šir. přirostlé, šcdavé s ěervenavým ostřím. \'ýtr. ellipt.. neprů-
hledně černé, 15 — 17. «. Cyst. dole baňaté, přišpičatěné.

A' trávě a smetí v roští a zahradách všude po celé léto rozšířená.

P. prona Fr. 1838. /\'. maličká. Velice ^racilní. kl.''i cm. prů-
svitně blan., tupě kuželov. zvoncov.. hygrof.. s prosv. 1.. šedý.
s trochu žemlovým temenem, s atomatickými zrnky. Tř. dl., nito-
vitý (i mm), bledě skelně průsvitný, křehký, křivolaký. nahoře po-
moučený, na samé basi někdy hlízkovitý. L. šir., celou šířkou při-
rostlé, nehusté, šedé, pak černé s bílým ostřím. Výtr. neprůhledně
černé, válcov. ellipt.. 14 — 18 .«. Cyst. na ostří baňaté, v tenkou

špičku stáž.

Na silnicích po deštích v létě dosti často, ale vždy jednotlivě. Snadno se
přehlédne.

Panaeolus Fr. Krnpcnatec. Obr. 97.

Drobné, velmi křehké houbv. Kl. tence masitv. zvoncovitý'.
hygrofanní neb i nehygrofanní, suchý. l}"sý. Tř. dlouhý, rovný.

596

tenký, lámavý. dutý. liez jírstence, ale někdy v mkidí se slab>'-m ve-
lem, jež na okr. klobouku zanechává zoubk}-. L. křehké, břichaté,
nesbíhavé, v stáří černě skvrnitě poprášené. Výtr. veliké, hladké,
citronovité, nq>růhledně černé. Cyst. na ostří nitkovité nelxv pa-
ličkovité.

í'

^ \^

H^

^^W]- \i^

^'^^■^

N . X',

; f^ w

- »■;■ .

♦

' 1

yjBJHr^Bg -^

. /

■ ,^'. ■;:

.^ . V«».' -"■«. -

■v-

jji- TOí- ^^

Obr. Q7. Panaeolus papillonaceus Bull. \' píir. vel.

Rostou naníuoze na hnojených místech, na konii)ostech, pastvinách, na vý-
kalccli dobytka, zvláště jsou stálými obyvateli veřejných silnic. l*o deštích
v lété objevují se náhle v mnt^žstvi, ale prsním sluncem sežehnuty mizí. Nej-
obyčejnější druhj' jsou P. pa]iilionaceus, campanulatus.

P. campanulatus L. 1755. /v. zvoncovitý. Kl. trvale zvoncovitě
náprstkovitý, i — 2 cm vys.. tence mas., dosti tuhý, na temeni trochu
bradavkovitě zúžený. Jiladký, s malinkými lesklými zrnečky, šcďý

r)'j7

iiťb trochu do hučda. nehyj^rc^f.. //(/ okr. kl. s bílými velovými
zoubky. 'Vv. ztuha přímý, rovný, velmi dl.. 2 — 3 mm ti., lámavý.
červenavě hnědý, cliitý. celý útle mrtnatě poprášený, pak ale olysalý.
].. dosti husté, vchui sir., k tř. zúžené a sbíhavě přirostlé, šedé
čcrnč Jiustč tcčkov., na ostří bledé, pak černé. \'ýtr. význačně citro-
novité. široké fs bradavkou na obou pólech), neprůhledně černé, ve-
liké. 15 — 18 .". Cvst. křivolace nitovité, tupé. nepaličkov. Páchne
slabě hnojem.

Typický zjev na kravincích po deštích po celé léto, pospolité. P(.> dlouhé,
mvné stopce, zoubkatém, náprstkovitém kl. lehce poznatelná, dosti úhledná
houbička. *

P. papilionaceus Bull. ijyi. K. motýlovitý. Kl. 2 — 4 cm, dosti
mas., dosti pevný, kitšelov. hrbolatý, rozloš., obyčejně zprohýbaný.
liladký, nehygrof., za sucha obyčejně poličkovitě rozpukaný, špinavě
bčlavý, v mládi s velem, záhy mizícím. Tř. velmi dl.. 2 — 4 mm ti..
pevný, tuhý, rovný, s praskotem lámavý, bledavý, s nádechem do
hnědá, hladký, nahoře poprášený a rýhovaný. L. husté, šir. břich.,
tenké, šir. přirostlé, černě poprášené, na ostří bílé. A''ýtr. neprů-
hledně černé, citronovité. 14 — 18.". Cyst. hojně, tlustě sloupkov..
paličkovité nebo kyjovité.

Xa podobných stanoviskách jako před. a často pospolu. Jest vždy větší
a kl. jiné podoby.

P. retirugis Fr. 1838. ( P. carbonarius Batsch 1786.) K. síťiiatý.
Kl. 2 — 4 cm, dosti mas., dlouho zvoncov., tupě hrbol., na okr. cáry
vela ověšený, za vlhka trochu masově nahnědlý, v mládí cihlově
hnědý, za sucha pobledlý, hustě drobně jamkovitý a radiálně žilnatě
vrásčitý, lysý, hladký, velmi tuhý a pevný. Tř. dl.. rovný, tuhý, špi-
navě bledavý do červenava, celý tmavými malinkými šupinkami
posetý, nahoře hrubě rýhov. a hustě bíle plstnatě mrtnatý. L. husté,
šir. břich., k tř. obloukovitě zúžené, černošedé s bílým ostřím. Výtr.
široce ellipt.. skoro citronovité, nejprv šedě olivové, pak černé, ne-
průhledné, 12, — 15 íi. Cyst. hojné, krátké, s kulatou paličkou.

Xa kravincích v lc~ích a hájích dosti řídce. U Mnichovic v květnu až
červenci na několika místech.

P. h>grophanus sp. n. K. vláhomilný. \'elikost. i zjev P. canipa-
nul., ale hygrof. a úplně bez vela. K\. 2 — 4 cm, trvale tupě zvon-
cov., tence mas., za vlhka šedohnědý, matiiý, lysý, neatomatický,
hustě radiálně lítle svraskalý, s prosv. 1. Tř. veimi dl., 2 — 3 mm ti.,
rovný, celý moučnatě mrtnatn'- a nahoře kapkami posetý, temně
hnědý, nahoře bledý. L. šiř., útlé, široce přirostlé, ale brzo utržené,

.0.98

šedavé, pak černě strakaté. Výtr. kulovitě citronovité, (kxspělé ne-
průhledně černé, 13 — 15 ft. Cyst. nitkov., křivolaké.

Na starých kravincícli na kraji borového lesa u Hrusické cihchiy, 7, i(;i8.
P. squamulosus sp. n. K. šupinkatý. Kl. 1 — 2 cm vys. a dole i až
2 cm š., trvale tupé zvoncov., tence mas., hladký, nerýhov., za sucha
skoro kožovitý, bělavý, s hojnými odstálými, temné hnědými, plo-
chými šupinkami. Tř. velmi dl., rovný, tuhý, nelámavý, hladký,
lysý. útle vlákn., čisté bílý. L. husté, nešiř., zúženě přisedlé, pak
černé, s bíle bnníýui ostřím. Velům žádné. Výtr. kulovité citrono-
vité, nejprv temně hnědé, pak neprůhledně černé, 8 — 10 /». Cyst.
na ostři nitovité. Prach výtr. černý.

Ve Stromovce sbírala si. Fricova, 11, 1917. — Jest určitě Panaeolus, ale
svou bělostí a šupiriatostí velice se od jiných rozeznává.

P. niveus sp. n. K. snéšný. Statná, masitá, velká houba. Kl. 4 až
8 cm, nejprv tupě kuželov., pak zvoncov. rozlož, zaoblený, nehrboL,
bez loupavé pokožky, pravid., hladký, lysý, nehygrof., velice mas.,
snéhobílý, bez kruhů a pásky. Tř. dl., 5 — 8 mm ti., stejně ti.,
s úzkým kanálkem, zevně bělavý, ale uvnitř okrový, nahoře po-
moučený a hluboce brázditý. L. nehusté, sir. břich., v mládí šedé,
brzo ale černé s bílým, ostřím. Prach výtr. černý. Výtr. sir. ellipt.,
skoro citronovité, nejprv průsvitně šedavé, dospělé neprůhledně
černé, 12—16 /<. Cyst. velice krátké, válcov. s kulatou, velkou {)a-
ličkou. Páchne hnojem.

Xa hnojených záhonech na jaře 1918, v botan. zaliradě v Praze. A litera-
tuře neuvádí se nikde nic podobného.

P. acuminatus Fr. 1838. K. okoučitý. Kl. dole 2 — 3 cm š., 2 cm

vys., trvale kuželov. zvoncov., bez vela, hladký, velmi hygrof., za
vlhka černý, ■' za sucha šedohnědý s temně hnědým temenem, za
vlhka s prosv. 1. při okr., skoro blanitě mas. Tř. velmi dl., 2 — 3 mm
ti., elast. pevný, nezlomitelný, v tuhá, rudé hnédá vlákna se třepící,
dole solidní, nahoře s uzounkým kanálkem, celý pomoučený. L.
husté, tenké, šir. břich., skoro volné, černé s trochu bledším ostřím.
Výtr. typicky citronovité, černé, 12 — 14 /'. Cyst. nitoAité. liez zá-
pachu.

Na močálovitých, mechatých lukách na podzim u Mnichovic dosti hojná,
vždy pospolitě. Nápadná houba. Kl. v prvním mládí jest skoro válcovitě zvon-
covitý. Myslím, že Friesiiv druh odpovídá našemu.

P. subbalteatus lik. iS3r). K. lemovaný. Kl. 2 — 3 cm, měk:e mas.,
rozlož, zvoncov., tupě hrbol., často na okr. laločnatý a na povrchu
trochu jamko vitý až i vrásčit?ý, neatomatický, hygrof., lysý, na

599

okr. hi>lý (l>ez vela), červcnoíuičdý. za sucha šedavý, mourový,
.v temně hnědým temenem. Tv. dl.. rtivný, dutý, křehký, útle vlákn..
Jiladce lesklý. š])inavě červenohnědavý. na slalxř rýhované špičce
poprášený. L. dosti husté, velice útlé, křehké, šir. břich., na okr. kl.
tupé, šir. přii>ojené, ale brzo utržené, u tř. zaoblené, konečně
ěernošeilé, skvrnité, s bílým ostřím. Doiž. bez zápachu. \'ýtr. šir.
ellipt.. skoro citronov.. nejpr\" průsvitně hnědé, pak neprůhledně
černé, 13 — 15 ^/. Cyst. hojné, tupě nitovité.

Na mrvených, vlhkých, travnatých místech u cest, na pastvinách a v za-
hradách dosti řídce, jednotlivě 5 — 9. ]\Iniclicivicc, Radotín, Strašíce. Jest ne-
sporno, že tento druh těsně přiithá k Psíhx". foenisecii, čímž souvislost obou
rodů vyznačena.

P. fimicola Fr. 1S21. A', hnojný. Kl. 1V2 — 3 cm, tence mas., tupě
2Voncov. sklen., hladký, nelesklý, \elmi hyg^rof.. za vlhka černo-
hnědý, u okr. s tmavší zónou, za sucha čhitohnědý, bez vela. Tr.
velmi dl.,, 2 — 3 mm ti., dosti tuhý, elast., s úzkým kanálkem, žluto-
hnědý neb mourový, nahoře bíle poprášený. L. šir. břich., u tř. úzce
připojené, tmavohnědé, pak černé, na ostří bledé. Prach výtr. černý.
Výtr. šir. ellipt. n^andlov., černohnědé, trochu průsvitné, 12 — 14 /*.
Cyst. hojné, dlouze nitkovité, tupě zaoblené.

Na mezích, kikách, pastvinách, travinách brzo z jara (4, 5J, vždy v množ-
ství pohromadě. Mníchovice, Šárkj', Radotín, Jílové, Slapy atd.

Anellaria Karst. Žltiťák.

Menší houby, s kl. obyčejně žlutavým, dosti masiťým, skoro
polokulovitým, velice slizkým, za sucha hladkým, s dlouhým, rov-
ným, lysým, rourkovitým třeném, na němž jest trvalý prstenec bla-
nit?ý po velu, které spojovalo třen s kloboukem. L. široce břichaté,
rovně uťaté, široce přirostlé, pak skvrnitě strakaté, s bílým ostřím.
Výtr. veliké, citronovité, neprůhledně černé. Cyst. na ostří hojné,
nitkovité až nadmuté.

Na výkalech, hnojí, kompostech, u cest v létě po deštích obecné houbj-
o nemnohých druzích, vesměs si velmi podobných. Zjevem se r. Panaeolus ne-
podobají a zvláště mocným prstencem jsou jistě co zvláštní rod odchylný. Ně-
kteří autoři kladou je také k r. Stropharia neb i Psiloc3'be, k nimž ovšem
mají úzké vztahy.

A. semiglobata Batsch 1783. Ž. polokulatý. Kb 2 — 4 cm, nejprv
polokulatý, pravid., pak rozlož, sklen., tence mas., citrónově bledě
slutý, velice slí::ký, za sucha hladký, lesklý. Tř. velmi dl., 3 — 5 mm
tk, rovný, tuhý, žlutavý, za vlhka slizký, za sucha lesklý, v mládí
průhlednou blankou s kl. spojený, která zanechává široký, útlý

600

prsteniec, nad tímto nelesklý, rýhovaný, mrtnatý. T.. velmi sir., ale
rovně nfatc, celou šířkou přirostlé, tmavošedé, ])ak skoro černé se
■světlým ostřím, prořídlé, křehké. Duž. bledá, slabě páchnoucí. Prach
výtr. černavý. Výtr. ellipt., nejprv fialové, pak temně hnědé, 20 až
22 fi. Cyst. nitov., tupé.

v trávě na hnojoných místech, hlavně na koňských výkalech v létě po
deštích všude hojná.

A. separata L. 1755. Ž. kroužkovitý. Kl. 2 — 4 cm, trvale tupé
zvoncov., dosti mas., bledé hlínový, do žlutá nebo hnědá, za Alhka
slizký, za sucha hladký, lesklý. Tř. hily, pod odstálýui blanilým
prstencem slizký, lesklý, dl.. 2 — 4 mm ti., tuhý, rovný. T.. černavé,
•strakaté, s bílým ostřím, neširoké, obloukovifč připojené. Výtr.
■ellipt., 16 — 22 fi. Cyst. lahvícov.

Na hnojených místech, pastvinách dosti řídce. 8 — 10. Mnichovice, Rado-
tín. — Na podobných stanoviskách rostou ještě P. fimiputris Bull., phaluena-
riim Fr. a Icucophuncs Bk. (tento nejmenší), ale celkem vzácně. Z Cech jsem
je posud nemohl zjistiti.

A. stercoraria Fr. 1821. Ž. výkalová. Kl. 2 — 4 cm, tence mas.,
nejvfýš pravid. poíokulovitý, citrónové žlutý, v stáří do zelenavá,
hladký, lysý, za vlhka velice slizký, nehygrot. Tř. velmi dl., 4 až
5 mm ti., k basi ztluštělý a zde vodorovné odehnutou hlízou okon-
éený, bělavý, až po mizivý, blanitý prstenec houbovitým, slizkýin
velem potažený, pevný, s úzkým kanálkem. L. prořídlé, velice sir..
celou šířkou přirostlé, rovné ufaté, šedě nachové, tmavě poprášcr-é,
s bílým ostřím. Výtr. ellipt., s uťatou basi, fialové, pak hnědé, 20
až 24 fi. Cyst. na ostří i ploše stopkaiě vakovité, tupé ellipt. Duž.
bledá, bez zápachu.

Na starých kra\-incích v lesích v létě a na podzim dosti hojně. Mnicho-
vice, Radotín, Strašice, Davle.

A. conica sp. n. 2. kuželovitý. Kl. 1—1/2 cm vys. a tolikéž š.,
irvale kušelov., s ostrým, hrotitým temenem, bledě žlutavý, hladlcý'.
velmi slizký', nehygrof. Tř. velmi dl., tenký (1^2 mm), bledě žlu-
tavý, uprostřed s hlanitým prstencem, pod tímto slizký, nad ním
zrnitě mrtnatý. L. husté, sir., sir. připojené, brzo utržené, břich.,
u tř. nejširší, makové šedé, poprášené, na ostří bílé. Výtr. šedavě
lilákové. šir. ellipt., 18 — 22 //. Cyst. drobné, sloupkov., skoro pa-
liokov. Páchne silně asi jako Hyphok epixant.

V trávě u cesty u Božkova po deštích, jednotlivě, 8, 1919. — Jest to zna-
tnenitý, lehce ihned od předešlých rozeznatelný druh.

39 601

d) Rhodosporeae. Červenovýirusné.

Prach výtrusnrý masově nebo růžově červený, proto jsou lu-
peny v stáří vždy růžově nelx) masově zbarveny. Výtrusy jsou bud
liladké, elliptičně nebo kulaté (ale to jen u menšiny rodůV bud hra-
naté a čejxDvitě ostnité, pod mikroskopem bledě růžové. Houby
různého vzezření, velké, masité i drobné útlé. Zařadil jsem luto
také r. Clitopilus. který jiní autoři jistě neprávem kladou k r. Pa-
xillus. Také radno míti na zřeteli, že mnohé druhy r. Lepiota a
Crepidotus mívají prach výtrusný červený a tedy také lupeny
v stáří červené nebo růžové. Prvé tři rody stojí každý pr") sebe
o samotě, kdežto všechny ostatní tvoří přirozenou skupinu.

I. Výtrusy hladké.

A. Lupeny volné, široce břichaté.

R) Třen na basi objata volnou pochvou . . . Volvaria.
b) Třen l>ez pochvy, na pařezech a dříví . . Pluteus.

B. Lupeny na třeni obloukovitě sbíJiavé, neširoké . Clitopilus,

JI. Výtrusy Jiraruité až ostnité cepovité.

a) Třen solidně masitý, nebo později vycpaný,

větší houby Entoloma.

h) Třen chrupavčitý, voskovitý nebo tence rour-
kovitý, drobné houby.
«) Lupeny nesbíhavé.

* Klobouk podvinutý, uprostřed \mačklý a
šupinatý Leptonia.

* Klobouk s okrajem rovným, na teineni
nevmačklý Nolanea,

1^) Lupeny na třeni zvolna sbíhavé, klobouk

vyhlubený Eccilia.

c) Klobouk bez třeně, excentrick'ý nebo bokem

přisedlý ■ . . Claudopus.

Volvaria Fr. Kukmák. Obr. 98.

Namnoze velké, měkce masité houby, jejichž plodnice jest
v mládí zaobalena pevnou blanou, která při vyrůstání třeně se
protrhává a zanechává na basi třeně v cípy roztrhanou pošvu
řvolva"). Kl. jest bez závoje. Tř. bez prstence. L. široké, břichaté,

eo2

u třeně volné. Výtv. elliptičné, hladké, cystidy na ostří i ploše lu-
penů. Prach výtr. růžov} jímž se 1. barví v stáří červeně.

Malý celkem rod (asi o 30 dr.) s 13 dr. v Evropě domácími,
jenž dosti upomíná na r. Amanita. \'šechny druhy jsoit jedovaté.
K. r. Volvaría druží se blízce r. Annularia Schulz Í1868), jenž ne-
má žádnou pošvu, ale prstenec jako Lepiota, ale červené výtrusy
jako Volvaría. Uvádí se 5 dr. z jižnější Evropy.

Obr. 98. Volvaría Taylori

Eerkl., V. pusilla Per>., v přir.

vel. Zvětš. výtr.

a) Klobouk černý nebo šedý.

V. gloiocephala Cand. 1815. K. rýhovaný. Kl. 4 — 10 cm, mou-
rový, na okr. rýhovaný, slizký, lysý, zvoncov., pak hrl)olaté rozlož.,
mas. Tř. hnědavý, lysý, solidní, delší
pr. kl., I — ly^ cm ti., s pošvou na
basi bíilou nebo šedou, Laločiíatou.
L. bílé, pak masové, sir. břich. \'ýtr.
vejčité, 12 — 15 /ř.

Na kompostech, podle cest, v zahradách,
5 — 7. U M. Boleslavi sbíral pan ing. Fr. Kiior.
Jest prý prudce jedovatá a snadno by mohla
býti popletena s A. vaginata.

V. rhodomelas Lasch 1829. A*, na-
sedly. Kl. 5-^8 cm, tupě zvon€(')V.
rozlož., nehrbol., na dkr. s 1. za-
oblený, hladký, velmi slizký, šedavý, na temeni nezřetelmě vrostle
tmiavěji šupinkatý, nerýho-v., masitý. Tř. zdélí pr. kl.. asi i cm ti.,
dolů zvolna ztluštělý a na basi přitiskliou pošvou 3 — 4laločnou oba-
lený, čisté bílý, matný, jakoby pomoučený, dosti pevný, šťavnaté
mas., solidní. L. husté, velice šir. břicb., u tř. volné zaoblené, brzo
masové růžové. Výtr. růžové, šir. ellipt.. 12 — 15,". Páchne odporně

hmojem.,

V zahradní zemi v zahradě p. Dvorského v Praze, v červnu 1020. — Ricken
praví, že roste v bukových lesích, což by naší houbě neodpovídalo. Ale popis
autorův se shoduje. — Příbuzná a podobná V. volvacca Bull. má kl. černě
vlákn., suchý, ale jest podobně veliká a roste také na zahradní zemi.

V. Taylori Berkl. 1836. K. Taylorův. Kl. 2—3 cm, tence ^mas^.,
mírně sklen., sotva hrbol., šedý, k okr. rýhov. a trhaný, suchý. Tř.
zdélí pr. kl., bílý, lysý, obdaný 2—3 velkými, šedavými neb žluto-
hnědými laloky volné pošvy. Výtr. tupě ellipt., k basi krátce šikmo
stáž., 6 — y fi. slabě růžové. ^

Na dvoře mezi smetím v Domažlicích v červnu 1916 sbíral p. uc. Melzer.
Jest to posud málo sbíraný druh.

603

v. murinella Uuél. 1882. /\. myší. Kl. 2 — y/2 cm, dosti mas.,
šedý. jemně plstnatý, radiálně vláknit^'', suchý, pak olysalý, matný,
zvoncov. sklen., pak rovně rozlož., na okr. zaoblený. Tr. delši pr.
kl.. 2 — 4 mm ti., rovný. lysý. bílý, útle vlákn., štíhlý, křehký, vy-
cpaný, dole s 3 — 4cipou bílou ])ošvou. L. bílé, pak masově růžové,
velmi sir. břich., n tř. volné. Výtr. ellipt., 6 — 8 /<. bledě růžové,

s velký-m tělískem.

\' mechatých, jehličn. lesích vzácně. 5 — 9. U Slaného (Reisn.), Domažlic
(Melzer), Xehušice (Maxim.).

b) Klobouk bílý nebo bledý.

V. speciosa Fr. 181 8. A.'. oká::alý. \'ys., statná houba, kl. 6 až
10 cm. dosti mas., k okr. ale tenký, nejprv tupě kuželov. zvoncov.,
pak rovně rozlož., hladký, slizký, lesklý, šedobélavý, uprostřed
tmavší. Tř. nápadně vys., rovnv, od dola nahoru zvolna ztenčený,
I — 3 cm ti., solidní, pevný, bílý, nahoře mrtnatý, dole hladký, na
basi skoro hlízovitý a blanitou pošvou obalený. L. u tř. volně za-
oblené, husté, šir.. bělavé. pak masově červené. \'ýtr. ellipt., 12 až
18 ti. Cyst. na ploše i ostří kyjov. tlusté. Duž. bílá, asi jako nahnilé
ovoce i>áchnoucí.

Na hnojené zemi v zahradách, polich, zelnicích po celé léto dosti hojně.
Záběhlice (Mašek), Trója, Podbaba, Mnichovice. Jest jedovatá.

V. bombycina Schff. 1762. K. bělovlnný. Velký, měkce mas., kl.
8 — 20 cm, tupě hrbol. rozlož., čisté bílý, hedváb, vlákn. šupinatý.
Tř. zdélí pr. kl, i cm ti., bílý, hladký, na basi širokou, laločnatou,
vlnatou pošvou obalený. L. bílé, pak masové, šir., husté, břich.,
volné. Duž. bílá, chutná. Yýtv. krátce ellipt., 8 — 10 ,». Cyst. ky-
jovité.

Na živjxh nebo poražených bucích, topolech, vrbácli, ořechách, b — 10.
Řídce. Chlum u Ml. Bolaslavi (Knor), Žehušice u Čáslavi (Maxim.). Raben-
horst tvrdí, že jest jedlá.

V. pusilla Pers. 1799. (\^ parvula Weinm.) K. maličký. V mládí
obaluje 3 — 5chlopná pošva vejčitokulov., bělavý klobouček, chlopně
jsou bílé, kopinaté. Stopka se s kl. lehce z pochvy vylamuje. Kl.
I cm, bělaW-, útle mas., hedváb, vlákn.. slizký, brzo ale suchý,
:zvoincov., pak rozlož., uprostřed hrbolatý. Stopka bílá, hedváb., i
až 2 mm ti., skoro rourkov. L. l_>rzo růžové, prořídlé, velmi břich.,
volné. \'ýtr. vejčitokulov., 5 — 6 a. Cyst. velké, baňatě, široce, za-
obleně lahvicov.

\' trávě na výslunných mezích u Mnichovic jednotlivě, 5 — 8.

604

v. plumulosa Lasch. 1831. K. pýřitý. Příbuzný před., ale dvakrát
větší, kl. 2 cm, lysý, uprostřed šedavý, 1. daleko od tř. vetknuté, za
sucha okrové rezavé. Výtr. ellipt., 6 fi. Cyst. veliké, lahvicov. nebo
skoro houslovité.

Na holé zemi mimo les u Smečna v září 1918 ř^bíral p. ř. O. Reisner.

Pluteus Fr. Štitovka.

Namnoze velké, vodnatě masité houby, jež rostou vesmés na
pařezech a dříví. Kl. pravidelně sklenutý, často vrásčiťý, v mládí
bez vela a kortiny. L. široké, měkké, tenké, zcela volné, brzo narů-
žovělé. Prach výtr. červený. V^ýtr. kulovité, hladké, narůžovělé.
Cyst. na ostří i ploše 1., veliké, vřetemovitě kyjovité, u některých
s 3 háčky na konci.

Objevují se po deštích náhle na pařezech a zetlelém dříví, ale
brzo opět mizí. Mnohé jsou jen zjevy ojedinělými a vzácnými.
Známost hub těchto jest nedostatečná. S a c c a r d o uvádí 62 dr.,
ale v nové době poskytly tropy mnoho nových druhia, což lehce po-
chopitelno, neboť tropické pralesy obsahují množství různých dřevin.
Většina druhu beztoho vznikla jen vlivem různé povahy chemické
dířeva, na němž rostou. O tom svědčí na př. druhy l'I. violarius
Moss. (Angil.), cinereus Ouél. (Franc), exiguus Pat. (Franc),
praesitabiilis (Bav.), cyanopus Oirél. (Franc), imiilírinellus Som.
(Lap.), tenuiculus Ouél. (Franc), jež v díle Rickenovč
scházejí.

a) Kl. hladký, ucvrásčitý.

a) Cystidy Juíčky no temeni opatřené.

PÍ. cervinus Schff. 1762 (A. atricapillus Btsch., A. latus Bolt., A.
Pluteus Pers., A. Neesii Kltsch.). Š. jelení. Statná, měkce šťavnatě
mas., na listnatých pařezech rostoucí houba. Kl. () — 13 cm, nejprv
zvoncov., pak skoro ploše rozlož., na okr. ro\ný, hladký, skoro
hedváb, lesklý, šedo- ač ěernohnědý, na povrchu konečně vláknitý.
L. husté, sir. břich., tenké, měkké, u tř. volně zaoblené, nejprv bílé,
pak růžové. Tř. zdélí pr. kl., i — i^ cm ti., k hořejšku slabě zten-
čený, solidní, křehký, bílý, s jemnými tmavšími vlákny na povrchu.
Výtr. hranatě okrouhlé, 8 — Q ,». Cyst. lahvicov. na ostří i ploše, se
3 zuby dlouhými na konci. Zápach skoro hnojný.

Na trouchnivých pařezech v lesích a parcích v.šude po celé léto obecná,
vždy ale jednotlivě. Někdy dosahuje velikých rozn-.ěrň. Jest s-ce jedlá, ale ne-

fíOn

chutná a odporná. Tu a tam vyškytá se odrůda s 1. na ostří černými. Není
mnč posud jasno, patřiTli snad k následujícímu druhu.

Pl. uuibrosus í^ers. I/QS. .^'. stinná. Podobná a příljuzná před.,
ale tužší, bez zái>achu, kl. temmě popela vě hnědavý, vždy tmavě
vláknitě šupinkatý, radiaJmě vrásčitý, na okr. jemně l^rvitý, /. na
ostři černé. Cyst. na ploše 2 — jzubě, lahvicov., na ostři ale tupě
vakovité. temnou tekutinou naplněné. Ostatně jako před.

Xa starých pařezech vzácně. Na dubových pařezech u Dvorců za Lysou,
6, 1914. — Myslím, že jest to dobrý druh a nikoliv odrůda Pl. cerviiius. Ricken
nesprávně píše, že cyst. nemají zubů.

Pí. affinis sp. n. S. příbuzná. Kl. 3 — 5 cm, nejprv nízce sklen., pak
rozlož., tence mas., hladký, šedavý, uprostřed tmavě šupinatý, na
okr. s bílým, blanitým lemem. Tř. dvakrát delší pr. kl., 3 — 4 mm
ti., na basi sotva ztkištělý, dosti pevný, neprůhledný čistc bílý, v celé
hořejší polovině odstále hustě plst natě chlupatý. J^. husté, bledé,
brzo růžové, volné, šir. břich. Cyst. na ploše převeliké, lahvicov.,

3 háky okončené. Výtr. podlouhle kulov., tlustoblanné, g— 10 fi.

Duž. bílá, hnojem páchnoucí.

Na listnatém pařezu u Karlštejna, v červenci 1915. Jest blÍ7ce příbuzný
Pl. Roberti Fr., který ale má míti lysý tř.

Pí. pellitus Pers. 1801. Š. bílá. Velikost i tvar Pl. cervinus, kl.
8 — 14 cm, tlustě mas., rozlož., mírně hrbol., na okr. tupý, čistě bílý,
hladce hedváb, lesklý, na temeni někdy s tmavšími šupinkami. Tř.
pevný, bílý, solidní, hrubě vlákn., dole někdy tmavě šupinkaúý. L.
velmi šir. břich., brzo růžové, u tř. zaobleně volné. Výtr. vejčito-
kulovité, 7 — 8 .«. dokonale oblé. Cyst. veliké, na ostří i ploše, dlouze

vřetenovité, na konci s 2 háky. Páchne silně čpavkem.

V trávě na ICarlovč náměstí v srpnu 1917, Veltruský park (Šaf.), Mni-
chovice. — Zde uvedený popis jest zhotoven dle přírody. Nevím, proč Fries
i Ricken praví, že jest bez zápachu.

' ) Cystidy bez háčků.

Pí. roseoalbus Fr. 1821. S. růžově bílá. Menší než Pl. cervinus.
Kl. 4 — 6 cm, vodnatě ale tence mas., zvoncov., ^ak rozlož., hladký,
hedváb, vláknitě lesklý, na okr. jemně rýhovaný, bílý, ale narůšovělý,
na temeni trochu přitiskle šupinkat^■. Tř. sotva cLelší pr. kl., 3 až

4 mm ti., hedváb, vlákn., bílý, jemně poprášený. L. husté, šir. břich.,
volné, růžové. Cyst. lahvicovitě vakovité. veliké, bez háčků. \^ýtr.

skoro kulaté, 7 — 8 ,"•

Na pařezech v lesích u Jevan v srpnu 1915- — Opět r. 1918. — Popis
Friesúv jest neúplný, ale nepochybuji, že máme zde tentýž druh.

606

Pl. puberuius sp. n. Š. pýřitá. Kl. 3 — 4 cm, zvoncov. sklen., nia-
lounko tupě hrbol., hladký, nevrásko\^, košové okrový, ale hnědé
šíhaný, místy skoro přitiskle hipinkatý, na temeni tmavší, celý
okrové zrnité mouénatý . Tř. málo delší pr. kl., 3 — 5 mm ti., šťavnatě
vlákn., rýhovaný, husté sametové pýřitý, špinavé žlutavý. L. husté,
útlé, .velmi šir., 11 tř. volně zaoblené, nejprv bledé, pak masově čer-
vené. Cyst. na ostří velmi veliké, vakovité nebo lahvicov., žlutavé,
na ploše spoiré, menší, lahvicov. neib válco^v., tupé, bez :háčků. Výtr.
vejičitokulov., malé, 5— 6/'.

Xa tronclmivém pařezu olšovém v údolí Radotínském pod Cliotčí, 8, 1918.
Káleží do příbuz. před., ale velice rozdílný a význačný.

Pl. tiliaceus sp. n. Š. lipová. Kl. i — 2 cm, tenký, útlý, ale dosti tuhý,
pravid. nízce sklen., nehrbol., hladký, lysý, radialné vlákn., bílý.
trochu lesklý. Ti. dvalkrát delší pr. kl., oblý, hlaidlký, lysý, dole
trochu ztluštělý, dutý, křehký, bíí,ý, dioile nažloutlý, 2 mm ti. !..
husté, šir. břich., u tř. zaobleně volné, bílé, pak masové. V'ýtr. ku-
laté, pfcmalinké, 4 //. Cyst. podlouhle kyjovité, bez ostnů.

Na trouchnivém, lipovém pařezu u Křečkova rybníka u Mnichovic, 9, 1918.
Pl. opponendus Britz. z Bavor zdá se příbuzným, ale autor měří výtr. na 8 — 9,"-

Pl. aestivus sp. n. Š. letní. Malý, nejvýš křehký, vodnatč mas. Kl.
2 — 3 cm. pravid. zvoncov., lysý, pleťově hnědavý nebo bledý, hladký,
do dvou třetin hluboce rýhovaný. Tř. delší pr. kl., 2 — 3 mm ti., útle
pruhovaný, bělavý, vodnatý, na basi hlízovité napuchlý. L. útlé,
bledé, šir., u tř. volné. Výtr. klinovité ellipt., skoro neprůhledné
hnédé, 6—8 /'. Cyst. na ploše i ostří veliké, kulovitě vakovité, ně-
které na temeni v špičku zúžené, bez háčků.

Na zetlelém dubovém listí v lisUiat. lesích u Jevíčka na Moravě v čer-
venci 1919 sbíral p. uč. Bunl. — Jest podobný a příbuzný Pl. semibulbosus,
ale od tohoto i jiných povahou výtrusů odchylný.

Pl. leoninus Schaeff. 1762. S. žlutá. Kl. 3—6 cm, tence mas., tupě
kuželov. sklen., pak rozlož, a tupě hrbol., hladký, jasné citrónové
slutý, v mládí hnédavé sametový. Tř. delší pr. kl., 3—6 mm ti.,
dosti pevný, dole málo ztluštělý, bledý, dole někdy nažloutlý, útle
vlákn. L. husté, měkké, šir. břich., volné, bledé, brzo masové, ke
kraji a na ostří žlutavé. Duž. bílá, měkká, bez zápachu. Výtr. kulaté,
6—7 f,. Cyst. na ostří i ploše, kyjovité, vakovité. lu])é nebo šidlo-

vitě zašpičatěné.

Na trouchnivých pařezech všeho druhu, ale také ve vlhké trávě a smeli
v lesích jednotlivě a dosti řídce. 5-10. Mám doklady z celých Cech i Morav>.
Jest to krásná a vždy lehce poznatelná houba.

607

PÍ. sulphureus sp. n. S". sir()Z'á. Rl. 3 cm, tence mas., rozli)/,., troclni
hrbol., bledavý, ale tmavými, přitiskl ýjni, útlými šupinkami pokrytý,
uprostřed černohnědý. Tř. cWakrát delší pr. kl., 3 — 4 mm ti., na
basi trochu hlíznatý, hladký, lysý, vodnatě mas., vlákn., pevné elast.,
nezlomitelný, žlutý. L. husté, sir., tenké. sir. přirostlé a krátce sbi-
havé, citrónově sluté. Výtr. vejčitokulov., s velkým těliskem, bez-
barvé, 4 — 5 .". C}'st. jsem nepozoroval žádné.

V jediném kusu v teplých světlých dubinách u Roblína v červenci I9if>.
Zdá se, že se ode všech druhů značně odchyluje, ale musí se dále sledovati.
V mém roztoku se žlutá barva ztráci, 1. i tř. blednou.

Pl. semibulbosus Lasch. 183Ó. Š. iilíznatá. Gracilni, malá, útlá.
Kl. I — 2 cm, dlouho polokulatě sklen., pak rozlož., tence mas.,
jemně mrtnatč šupinkatý, as do poloviny hluboce husté rýhovaný,.
l)ledě pleťový, na temeni trochu tmavší. Tř. dvakrát delši pr. kl.,
I — 2 mm ti., bílý, jemně rýhov. a husté pýřitý, rourkov., křehký,
na basi hlizovité napuchlý. L. volné, šir. břich., masově červené, se
světlým ostřím. Výtr. kulov., 3 — 6 u. Cyst. na ploše i ostří veliké,
nadmutě lahvicov., tupé, bez háčků.

Na trouchnivých listn. pařezech u Sv. Ivana, Karlštejna a Roblína v létě
jednotlivě a dosti vzácně. 5 — 9.

Pl. stylobates sp. n. Š. přisedlá. Velice gracilni, bílá. Kl. i — 1^2
cm. pravid. oble sklen., lysý, v mládí jakoby přeijtlými, tmavými
šupinkami posetý, hladký, ale matný, do V.-, hrubé brázditý a tu pru-
sz'it)ié blanitý, ostatně mas. solidní, konečně bledě narůžovělý, na
temeni trochu okrový. Tř. dl., teninký (i mm), bílý. rovn»ý, skelně
průsvitný, rýhov. a poprášené mrtnatý, na basi k terčovité, brvité
desce přisedlý. L. dosti husté, útlé, šir. břich., u tř. zaobleně volné.
\'ýtr. kulov., 5 — y ft. cyst. veliké, vakovité, bez háčků.

Xa bukových pařezech v bučinách Jevanských vzácně, ale každý rok, 7 — 9.
Jest příbuzná před., ale rozdílná. Destička na basi tř. připomíná druh Mycena
stylobates.

b) Kl. radiálně vrásčitý, někdy chlupatý.
a) /\7. chlupatý nebo plyšově zrnečkatý.

Pl. praestabllis Britz. 1894. Š. plyšová. Asi jako Pl. nanus, vodnatě
měkce mas. Kl. 4 — 5 cm, sklenuté rozlož., tupě hrbol., na temeni
s hrubými, černohnědými vráskami, ostatně matně černolinědé ply-
šově zrnečkatý, při okr. sotva znatelně rýhov. Tř. delší pr. kl., 4 až
5 nmi ti., bílý, rýhov., celý jemně tmavě tečkovaný, měkce mas.

L. husté, velmi sir. břich., bělostné, volné, pak růžo\c. Vxiw >koro
kulaté, růžové. O — 8 ,». Cyst. na ostří i ploše kyjoivitě vakovité. za-
oblené, veliké, bez háčků. Bez zápachu.

Xa trouchnivém borovém pražci v naší zahradě v Mnichovicích, 8, igjo.
Britzelmaycnn' popis výborně se s naší houbou shoduje. Kl. neni plstnatý,
nýbrž plyšově liusté zrnečkatý, jen na temeni hrubě rugosní, ostatně hhidký.
Znám posud jen z Bavorska.

PÍ. granulatus Bres. 1881. Š. zrnitá. Kl. 3—4 cm, hnědavý až ple-
ťově narůžovélý, skoro plochý, tupě hrbol., tence mas., hluboce aš
do -/, rýhov., obyčejně s temnými zr necky, hyf^rof. Tř. l)ílý, prů-
svitný, skoro rýhov., 2 — 4 mm ti., rourkov., skoro kořenujíci, široce
smáčkly. L. bělavé, pak masové, s brvitým ostřím, husté, šir.. u tř.
i okr. zaoblené. Výtr. kulaté, 6 — /^t/. cyst. vřetenovité.

Na topolovém pařezu u silnice v Zaliořanech u Domažlic sbíral v čer-
venci 1916 p. uč. Melser. Autor udává svůj druh z pařezů jehličn. u Tridentu.

Pl. inflatus sp. n. Š. nadutá. Drobný, útlý. Kl. i — i\'-z cm, zvoncov.
sklen., pak rozlož., sotva hrbol., hnědý, uprostřed skoro černý, suchý,
nerýhovaniý, hustě plyšově zrnečkatý. Tř. útlý, dlouhý, 2 mm ti.,
bílý, spoře tmavě zrnečkatý. L. husté, velmi Šir. břich., bílé. záliy
růžové. \'ýtv. kulov., tlustoblanné, 7 — 8/(, cyst. pouze na (.stři. tupě
vakovitě baňaté.

Na starých pařezech habrových nad údolím Radotínským, 8, 11115.

/i) /v7. lysý.

Pí. chrysophaeus Schff. 1770. S. zlatová. Kl. 3 — 4 cm, pak r.jvne
rozlož., nehrbol., šťavinatě tenoe mas., skoiřicově hnědý, celý jemně
vrásčitý, na okr. průsvitně čárkov. Tř. dvakrát delší i)r. kl., 3 — 4 mm
ti., na basi skoro hlizovitě ztluštělý, jemně rýhov., hladký. lesklý,
šťavnatý, dutý, křehký, bledě žlutý. L. prořídlé, velmi šir. l)řich.,
nejprv bledé, pak masové, volné. Duž. páchne hnujem. Yýiw kulov.,
7 — 8,řř, c\'st. na ploše veliké, tupě kyjovité až lalnici)\ité, l)ez zoubků.
Na dubových pařezech u Karlštejna, 7, 1915, Knblin, Slivcncc. Ciiuclile
(R), Hvězda, Kosoř.

Pl. phlebopliorus Dittm. 1817. .š". sítnatá. Menší, tenčeji mas., kl.
3 — 5 cm, brzo rozlož., obyčejně s nasazeným hrbolkem, hrid?ě síťo-
vitě radiálně vrásčitý, matně mourově nahnědlý, často v radiální
tmavé pruhy na bílé půdě roztrhaný. Tv. málo delší i)r. kl., 3 — 5 mm
ti., tuhý, bílý, Jdadký, vlákn., dole mírně ztluštělý. L. husté, tenké,
velmi šir. břich., bílé, ale brzo růžové, u tř. volně zaoblené. \^ýtr.

609

vťičitukulov.. riJŽ«"'vé. 7 — 8 ». Cyst. na ostří kyjovité. se zaitbleaým
zú/eným temenem.

\' hal)rinách n:i pařezech u Karlštejna vzácně. 7, 1920. Nedostatkem žluté
barxy od I', naniis lehce rozeznatelnj'.

Pl. nanus Pers. 1801. Š. nízká. Celá houba šťavnatě mas., konečně
voclnatě se rozplývající, kl. 3 — 5 cm, sklen, rozlož., tupý, tence mas.,
hncclý. paprskovité sífkovaně svraskalý. Tř. slutý, lysý, hladký, zdélí
pr. kl.. 4 — 8 mm ti., solidní, tuhý, rýhovauč vláknitý, dosti křehký.
L. bledé sluté, velmi sir. břich., u tř. zaobleně volně, konečně na-
hnčdle červenavé. Výtr. kulaté, 6 — 7 ,". cyst. převeliké, nadmutě
kyjovité, bezzubé.

Na pařezech dubových a březových vzácně. Nad Chuchlí v červnu 1914
(Slad.), Karlštejn, Koblín.

Pl. saliclnus Pers. 1801. Š. vrbová. Kl. 3 — 4 cm, šťavnatě tence
mas., pak rozlož., nehrbol, ocelově šedomodravý až i do hnědavá,
uprostřed temný a velice hrubé svraskalý, k okr. průsvitné čárkov.
Tř. delší pr. kl., 3 — 4 mm ti., nahoře smáčkly, rýhov. a útle mrtnatý,
bélavý, ale modravé nabéhlý, pak dutý. L. prořídlé, velmi šir. břich.,
volné, bledé, potom masové. Výtr. kulov., 8 — 10 [i, cyst. vakovitě
tupé.

Na pařezu v lesích u Karlštejna v červenci 1915. — Jinak udává se na
vrbách a olších. — Na olšovém pařezu u Hrusic sbíral jsem formu trochu
odchj-lnou, menší, s kl. skoro hrbol., až do Yz hrubě rýhov., s tř. tenčim, skelně
bílým, namodralým, s výtr. 6 — 8 M-

Pl. Sternbergii sp. n. Š. Sternbergova. Maličká, vihledná. Kl.
I — 1>4 cm, blan. mas., zvoncov. sklen., nízce tupě hřbol., linédý, na
povrchu velmi rugosní, lysý, průsvitný. Tř. delší pr. kl.. 2 mm ti.,
útlý, průsvitný, žlutý, hladký''. L. husté, šir. břich., u tř. zaobleně
volné, bílé, brzo růžové. Výtr. kulaté, tenkoblanné, 7 — 8 ii. Cyst.
pouze na ostří, veliké, tupě zaobleně baňaté.

Na topolovém pařezu v údolí Radotínském u Cikánky, každý rok od května
do července. — Věnuji jej šlechetnému zakladateli Musea, hrab. Kasty. Stern-

Pl. Reisneri sp. n. Š. Rcisnerova. Kl. 2 — 3 cm, blanitě a průsvitně
mas., brzo rovně rozlož., úplně lysý, matný, šedé hnédavý, uprostřed
se síf ovitými vyniklými vráskami, na okr. útle rýhovaný, s prosv. 1.
Tř. málo delší pr. kl., 2 — 3 mm ti., k substrátu bílými vlásky při-
sedlý, na basi neztluštělý, rourko\'itý.- čisté bílý, vláknité pruhovaný.
nahoře trochu poprášený, křehký. L. dosti husté, útlé, šir. břich.,
u tř. volně zaoblené, brzo růžové. \'ýtr. skoro kulov., tlustoblanné.

fílO

7 — 8 \í. cyst. na ostří veliké, tupě vakovité, mnohé ale v tenk<3u,

dlouhou, ostrou špičku protažené.

Na odumřelé lodyze ostružin ve vlhké rokli u Slivence, jednotlivě, 5, 1918,
ve společnosti přítele, p. ř. O. Reísnera. Jest zajisté příbuzný PÍ. phlebophorus
Dittm., ale tento má vrásky až k okr. kl. a nerýhov. kl., n-imo to roste na
kmenech a pařezech. — \^ červenci 1919 sbíral jsem tutéž lioubu v naší za-
hradě v Mnichovicích, v mechu mezi travou, patrně z odumřelé lodyhy nějaké
tyliny. Tato měla tř. trochu mrtnatý a nahoře modravě naběhly.

PÍ. excentricus sp. n. S. výsířcdni. Kl. i — 2 cm, tence mas., velmi
hygrof., s prosv. 1., až k temeni mělce rýhov., kolem temene hrubě
radiálně vráskovaný, lysý, smutně hnědavý, vždy velice excentrický.
Tř. dl.. I — 1V2 mm ti., bílý, skelně průsvitný, lysý. L. velmi prořídlé,
velmi tlusté, široké a široce přirostlé, skoro sbíhavé. 1)ilé, jakoby
poprášené. A''ýtr. veliké, vejčitokulov., k basi šikmo^ stáž., 12 — 16 a.
Cyst. na ostří i ploše, z'eliké, kyjovité, ua temeni sploštile hlavaté,
hnědavé, trochu rugosní.

Na bukových pařezech v starých bučinách u Mouchnice (Korj'čany) na
Moravě v říjnu 1918 sbíral p. proř. Sladký. — Druh tento odchyluje se vlastně
■ode všech ostatních přirostlými 1., velikými výtrusy a utvářenim cystid.

Clitopilus Fr. Mechovka. Obr. 99.

Větší, masité, aromatické houby, s kl. pravidelným, na okraji
dlouho podvinutým, konečně nálevkovitým, nehygrofanním. L.
husté, tenké, na třeni sbíhavé, bílé, šedé, konečně růžové. Výtrusy
hladké, elliptíčné neb skoro kulaté, růžové.

Rod na různá místa kladený, ale dle mého přesvědčení jen do
příbuzenstva rodu Pluteus a Entoloma příslušný.

Cl. Prunulus Scop. 1772. (Ag. pallidus Sow., Ag. obesus Hatsch,
Ag. SoAverbi Krombh.) M. bílá. V trsech i jednotlivě, kl. 4—10 cm,
měkce mas., v mládí s okr. podvin., matným, nízce sklen., pak roz-
lož, až skoro nálevkov., hladkn;^, za vlhka slizký, s počátku nasedly,
pak bílý, vždy trochu výstředný. Tř. poměrně tenký (4—10 mm),
krátký, bílý. do kl. zvolna rozšířený. L. útlé, husté, dosti úzké, da-
leko na tř. sbíhavé, nejprv bílé, pak světle rňšové. Duž. bílá, měkká,
neměnlivá, silně moučně, příjemně vonná. \'ýtr. vřetenovitě ellipt.,
hladké, k basi stáž., s 3 podélnými brázdami, 10—13."- Cyst. dlouze
nitkovité, tupé.

A'e vlhké trávě a mechu podle krajů lesních, na lesních lukách, ráda ve

společností ryzců v mladých smrčinách, vždy pospolitě a po celé léto až do

zimy, z rovin až do ht-r všude obecná. Jest výborná jedlá houba a snadno se po-
znává po zvláštní vůní a růžových 1.

r,n

Cl. muiululiis Lasch i8j(). M. čistil iiá. Kl. lepista l-'r.. A. alnta-
ceus Hatsch.) Kl. 3 — 5 cm. roviK- sklen., na i-kr. dlouho podvin.,
tlustě nias.. hladk^^, Čisté bílý, suchý, na nkr. jeninč i)\'nt\'. Tř. sotva
delší pr. kl., na basi niál.> zlluštčlý. asi 1 cm ť... bílý, lysý, hladký,
nahoř^e jemně i)ýntý. L. i'clini hiisic, úzké, krátce sbíhavé. bílé, ale
brzo .'>■ ihklccJu-in r//i:;7'v;//. \'ytr. knlu\-., vejčité. 7 — 8 \i. Voní
ovocně.

\' lesích, v snicti nebo listí, s nimž spojuje se vystoupavým myceliem.
Vziícnč. 8 — iT. \' Kaiiickéni údolí, Karlštejn, n TTrusické ciheln}'.

CI. undatus Fr. 1838. M. či-rnošcdá. Kl. 3 — 4 cm, mírně sklen.,

v stáří skoro nále\'kov. vmáčklý, často ne])ra\id., měkce a křehce

Obr. 99. Clitopilus Prunulus Scop. Slabě zmcnš.

mas.. tmai'č šedý, až někdy černošedý a skoro kruhatý, hladký^

lesklý. Tř. asi zdélí pr. kl.. 3 — 4 mm ti., často zahniitý. .špinavě šedo-

hnědrý, elast. měkký, v kl. zvoLna přecházející. L. černošedé, ihusté..

tenké, zvolna sbíhavé. Duž. špinavě bělavá, příjeiimč oz'ociič Z'onná.

Výtr. žlutohnědé, skoro kulaté, 6 — 7 11.

^Y•značná houba pro suchou, stopni formaci na vyprahlých vápencových
skalách v okolí Prahy, Radolina, Karlštejna, mimu les. 8 — <)• Připomíná po-
někud šedé Clitocyb)', ale jest měkce mas. a jinak aromatická.

Entoloma Fr. Závojenka Obr. 100.

Pouze pozemní, dosti veliké houb}-, s kl. ])ravidehiým, měkce
masitým, v mládí na okraji podvinutým, s tř. namnoze silným, so-
lidním (nikoliv rourkoviťým). L. u třeně úhlem vykrojené nebo při-
rostlé, brzo růžové. \'ýtr. hranaté. Závoj žádný. Pomačkány voní
silně zvláštním aromátem.

612

Nevelký rod. RicIcl-ii uvíuVi ze střední I-'\r(ijiy jd dr., Cooke ale
jen z Anglie popisuje o i6 dr. více. Xčtšina jich jest si velmi p<^-
■dobná. České pojmen()\áni jest jistě nevhodné, když tu závoj není
vvvinut.

Olir. 100. Entoloma clypeatum J>. ."^labč změn-
Dle \laxini<i\iče.

a) Druhy vicc luciič namodrale.

E. griseocyaneum Fr. 1821. Z. šedomodrá. Kl. 2 — 5 cm, tence
mas., tupé zvoncov., i>ak sklen, rozlož., nehygroť., nejprv světle
šedtý s modravým odstínem, pak šedoihnědavý. lesklý, pntiskle
eírobuč šupinkatý. Tř. z>chni (JI., rigidní. 2 — 5 mm ti., pak dutý, oce-
lové fialový, lámavý, dole sotva ztlustělý. L. velmi sir., přirostlé,

613

ale brzo utržené, nejprv bělavé, pak růžové. \'ýtr. podlouhlé, 5 ař
jhranné. 10 — 12 [a. Bez zápachu.

V trávě na pahorcích a pastvinách ve společnosti Lcptonii všude v červenci
a srpnu po deštích hojná. Zjevem se od všech násl. značně liši.

E. niadidum Fr. 1836. Z. vlhká. Kl. 4 — 6 cm. dosti pevně a tlustě
mas., rozlož, s nízkým, tupým hrbolem, nehygrof.. suchý, lysý,
šmoJkovč modrý, ale často s bledšími skvrnami, radiálně hrubě-
svraskalý. Tř. zdélí pr. kl., asi i cm ti., rovný. tuhý. stejně ti., so-
lidní, hladce vlákn., hladký, modrý, dole bledší. L. husté, tenké, ši-
rokým úhlem odsedlé, šir. břich., bílé, pak růžové. Výtr. tupé hra-
natě kulcv.. 8 li. Duž. páchne odporně.

i\a vllikých, mechatých lukách, jednotlivě a vzácně. Na le-ní louce
(.Trollius, Lycop. caud.) pod Koženým vrchem u Hrusické cihelny. — Krásná,,
nápadná houba.

b) Druhy bělavé uch šcdavé ař šedohnědé.

E. sericeura Bull. 1788. Z. hedvábná. Kl. 2 — 4 cm, dosti mas.,

sklen, rozlož., s okr. podvin.. hladký, lysý, hygrof.. za vlhka écrno-

šedohnědavý, hedváb. lesklý, na okr. s prosv. 1., za sucha bledší. Tř.

sotva delší pr. kl.. 4 — 6 mm ti., šedohnědavý, lesklý, hladký, vlákn.,

dosti křehk'ý, pak rourkov. I., husté, úzkým úhlem vykroj., bělavé,

pak červenavé. Duž. dosti vodnatá, silně moukou páchnoucí. Výtr.

isodiametrické, hranaté, 8 — 911.

Ve vlhké trávě v letě po de.štích, vždy v houfech, ale nepřiliš hojná. Mni-
chovice, .Struhařov, Radotín, Krč, Chuchle.

E. nidorosum Fr. 1836. Z. páchnoucí, Kl. 5 — 8 cm. tence mas., na
okr. velmi tenký, průsvitný a často laločnatý, ploše sklen., hygrof.,
šedavě žemlový, hladký, hedváb, lesklý, s prosv. 1. Tř. mnohem delší
pr. kl.. 4 — 10 mm ti., dolů často ztenčený, bílý, hedváb, lesklý,
vlákn.. někdy pokruttcený, brzo dutý. křehký. L. dosti prořídlé, šir.,
u tř. vykroj, a trochu sbíhavé, tenké, brzo růžové. Výtr. isodia-
metr., tupě hranaté, 9 — lo u. Páchne odporně čpavkem.

V listnatých hájích, obyčejně v houfech, pod osykami, topoly, habry, lipami
všude v letě rozšířena, ale nikoliv obecná. Pronikavým zápachem lehce pozna-
tclná.

E. prunuloides Fr. 1836. Z. inechovkovitá. Kl. 4 — 7 cm, dosti
mas., kuželov. zvoncov., pak rozlož, s tupým hrbolem, hladký,
lesklý, nažloutle nebo žemlově nečistě bělavý, slizký, nevláknitý. Tř.
delší pr. kl.. asi i cm ti., hladký, lysý, elast. pevný, solidní, čisté
bílý, často excentrický. L. husté, tenké, šir. břich., u tř. hlul:)Oce vy-

614

kroj., čistě bílé, ale brzo růžové. Voní silné moukou jako mechovka.
Výtr. skoro kulov., slabě hranaté, 6 — 7 ji.

Vždy mimo les, na slunných, křovitych a travnatých pahorcích pozdě
v letě a na podzim, dcsti řídce. U Mnichovic sem tam. Jest menší než násl.,
s kl. více kuželov. Bledou (nikoliv šedou) barvou se od tohoto hned liší.

E. rhodopolium Fr. 1821. Z. vmáčklá. Velikost a podoba úplně
E. clypeat. Kl. 4 — 8 cm, dosti mas., neprav, sklen., pak rozlož., ko-
nečně vyhlubený, na okr. tupý, trhaný, často excentrický, šedé oli-
vový, mastně lesklý, za sucha šedavý. Tř. asi zdélí pr. kl., válcov.,
vlákn., I — 2 cm ti., bílý, nahoře pomoučený. L. husté, šir., hlulx)-
kým úhlem vykroj., slabounce sbíhavé, bílé, pak růžové. Výtr. í>o-
diametr., ostře hranaté. 8 — 10 [i. Bez zápachu, ale rozemnuta
páchne moučně.

Význačná houba v teplých hájích, v hustých habřinách, pod lískami v letě
(7 — 9) všude dosti hojná. Někdy v trsech, ale také jednotlivě. \' příbuzenstvu
tomto zdá se, že vládne zmatek u autorů. Není na př. jasno, co iníní Schroter
svým E. hydrogrammum Bull., k němuž klade co synonyma E. repandum Bolt.
a E. llexuosum Schuh.

E. clypeatum L. 1755. (A. fertílis A. S., A. phonospermus Bull.)
Z. jarní. Namnoze v trsech po 2 — ^ kl. 4 — 10 cm, zvoncov. kuže-
lov., pak rozlož, s tupým hrbolem, často laločnatý, dosti mas., s okr.
velmi ostrým, hygrof., šcdavč hclavý až i bílý, hladký, lesklý, tmavě
hustě BÍhaný. Tř. zdélí pr. kl., i — 2 cm ti., válcov., dole neztluštělý,
často prohnutý, čistě hily, hedváb, vlákn., pevný, solidní. L. husté,
šir. břich., skoro trochu zubaté, u tř. hluboce vykroj., bílé, pak na-
růšovělé. Prach výtr. oihlově červený. Výtr. isodiam., tupě
5 — 6hranné, 8 — 10 \í. Ro-zemnuta z'jní silně moukou.

Objevuje se zpravidla v květnu a červnu v houfech pod trnkami a švest-
kami v zahradách, u silnic, na stráních, vždy mimo les. Jest dobrá, jedlá houba
a lid ji sbírá pod jménem >poJtrnky«. Ovšem někde ji zaměňují za májovku.
Také hojně na Pražském trhu.

E. majale Fr. 1821. Z. májová.' Ve všem před. podobná a také
v květnu se objevující, liší se ale o něco menší postavou, kl. více
kuželov., vždy celým, temně mourově nebo skořicově hnědým, hlad-
kým, nežíhaným, pak rozlož, a zřetelněji hrbolaťým, třeném tužším,
hruběji vláknitým a často pokrouceným, 1. jinak bílými (jakoby do
máslovaV Výtr. stejné. Voní podobně a jest také jedlá.

Nikdy pod švestkami, nýbrž pod hlohy, jabloněmi a jinými listn. stromy.
V okolí Pražském dosti hojná (Strahov, Petřín, Stromovka, Hvězda, Kladno).
Pries praví, že roste v jehličn. lesích, což bude asi omyl. Britzelmayer popisuje
ještě jednu příbuznou a podobnoti E. apnle z Bavor, která ale má tř. hnědý a

615

takc 1. nalinčdlé. Kl. F.. majalc b}'vá někdy Iirubč radiálně jamkovité svraskalý
a tř. piminčkánini trochu černá. Xa rozdíl od podtrnky navrhuji, abj' se popu-
lárně jmenovala »hloženka«.

E. lividum líull. 1787. (A. sinuatns var. cavipes Lasch.) Z. z'ťl{há.
Statná, tvrdě kompaktní houba. Kl. 7 — 15 cm, často laločnatě /.pro-
hýbaný, nízce sklen., na okr. dlouho podvin., lysý. nehyg-rof.,
hladko", suchý, hčlošedavý, jakoby ojíněný, s tmavšími žílkami. Tř.
mohutný, tvrdý, 3 — 4 cm ti., nahoru zúžený, bílý. hrubě vl.ákn.,
hladký, pod kl. útle mrtnatý. L. prořídlé, úzké, tenké, u tř. volně
zaoblené, nejprv bledé žluté, pak šedé krčmové, konečně načerve-
nalé. Duž. bílá, rozemnuta tricholomově vonná. \'ýtr. isodiametr.
hranaté, v stopečku stáž., 10 |i.

V starých lesích listnať., hlavně bučinách všude vzácně. 8, 9. U Hrusické
cihelny pod duby, v dubinách u sv. Ivana (Špaček), Boubín (K.). — Veliká
houba, zjevu Tricholoma, což i aroma potvrzuje, ale výtr. jsou jinaké. Pova-
žuje se za jedovatou.

E. speculum Fr. 1867. Z. bledá. Alnuhem menší než E. clyp. Kl.
3 — 5 cm, tence mas., ostře ktiželov., pak rozlož, s ostrým hrbol..
často nepravid. laločnatý, na okr. dlouho podvin., hygrof.. vodnatě
šedavý s prosv. 1. při okr., za sucha čisté bílý, stříbřité lesklý. Tř.
bílý, stejně ti. (3 — 5 mm\ hrubé hluboce rýhov., často smáčkly,
tvrdě tuhý, pak dutý. L. dosti prořídlé, sir. břich., čisté bílé, pak
růžové, u tř. volné, trcjchu zubaté. \'ýtr. podlouhlé, ostře hranaté,
veliké, 12 — 14 \í.

\ hájích a křovínách, na travnatých, výslunných pahorcích dosti vzácně.
7 — 9. Mnichovice, .'^truhařov, Zvánovice, Říčany, Benešov.

E. porphyrophaeum Fr. 1867. (E. phaeocephalum Bull.) Z. šedo-
hnédá. Statná, velká, šedá houba. Kl. 5 — 8 cm, dosti mas., zvoncov.,
v dlouhý hrbol kuželovité sušený, suchý, nehygrof., lysý. ale jem-
nými vlák}iy na povrchu protkaný a zrnečkatý, trochu lesklý,
snadno se trhající, šedý, s tonem hnédavým. Tř, dvakrát delší pr.
kl., rigidné rovný, stejné ti. (i cm), vlákn., hladký, šeďý. L. husté,
břich., u tř. volně zaoblené, nečistě šedavé, nestejné šir. a hrubé vy-
krajůvané nerovné, konečně červené. Duž. bílá, slabě příjemně
vonná. Výtr. podlouhlé, hranaté, 8 — 9 jí.

Jednotlivě, ale pospolitě na vlhkých, mechatých lukách, vzácně. V září
1918 na louce u Kunic. Podobá se velké Tricholomě (T. terr.), Kl. jako i tř.
jeví vespod odstín fialový. Při zlomení třeně loupe se pentlicovitě vrchní kůra.

E. involutum sp. n. Z. podvinntá. Zjev a velik. E. sericeum. Kl.
2 — 3 cm, tence mas., křehký, hladký, lysý, hedváb, lesklý, velice
hygrof.. za vlhka tmavé olivové hnédý. za sucha bledý, uprostřed

616

■^iluhokr^ íi:::cc iii'ilrT'ki)-c'ifý. s dkr. (lloiilm pi xlvin. '!'r. dl.. 2 — 3 mm
ti., křehký, vlákn., lysý (i nahoře), jako kl. zbarvený. L. prořidlé,
•šir., celou šířkou přirostlé a krátce .sbihavé. popelavé. pak načerve-
nalé. útlé. Výtr. hranaté, 7 — 8 \i na ]iře(llouhých steri.y-matech
pouze T — 2 na basidiích.

\ travé v liújich u Roblína (vápno). 7, 1918. Zjev viplně Xolaiiei, ale kl.
.na okr. podvinuíý.

Leptonia Fr. Trávnička. (Jhr. loi.

Drobné, v horkém letě mezi travou na pahiyrcich a pastvinách,
řidčeji na pařezech rostoucí houbv. Kl. pravidelný, na temeni část.)
vmáčklý, tence, ale ztuha masiťý, často drobné šupinkatý, na okraji

>

Obr. 101. I. Leptonia xanthopa Vel., v přir. vel.. 2. L. serrulata Fr., v i>íir.
vel., v průřezu a zvětš. výtr., 3. L. brunnea \'el., jako před., 4. L. lampropus
Fr., v přir. vel., mladší stadium a zvětš. vytr., 5. L. cocles Fr. Zvětš. basidie a cyst.

v mládí podvinutý. Tř. tenký, dlouhý, hladký, rohovíte chrupav-
čitý, s pra.skotem lámavý, s úzkým, liílou dření vyplněným kanál-
kem, na basí lulou plstí obalený, u nmohých druhu nahoře černě
tečkoivaný. L. brzo růžové, nesbíhavé, u mnohých na zubatém ostří
•černé. Zevnějškem se některé druh}- neliší od r. Nolanea. \^''tr.
hranaté.

A yjma několik pařezových drtdiú rostou skoro \-esměs na
sluncem vyhřívaných, travnatých a vřesovinných pahorcích, strá-
ních a pastvinách, A-ždy" brzo po dešti, obyčejné více druhu dohro-
mady, takže neznalci s počátku velkou nesnáz ]>úsobi je rozezná-

4'-|

61T

váti. češti niykologové zavedli jméno rodové »něženka«. ale naše
]K)jmen<ivání »trávnička« jest vhodnější. Jest to dosti obsáhlý rod
l Kicken a Fries uvádějí 24 dr.). který by zasloužil podrobného
zpracdvání. Zvlášť ozdobné a lehce poznatelné jsou druli}' m^dré.

a) Pruhy hile, selené neb žlutavé (aspoň třen).

L. sericella Fr. 1821. (A. inodorus Bull.. A. moUiusculu-- Lasch.)
T. hedvábná. Kl. 2 — 3 crn, tence mas., tupě zvoncov., dosti pevný,
pak rozlož., bílý, někdy uprostřed nažloutlý, hedvábné lesklý,
hladký, na okr. podvin. Tř. dl., 2 — 3 mm ti., dutý, pevný, voskové
bílý, hladký, nahoře pomoučený. v pásky se trhající. L. bílé. pak
růžové, prořídlé, široce přirostlé, ale nesbíhavé. AXtr. tupě obranné,
9 — 10 n.

Na pastvinách mezi travou v srpnu a červenci dosti hojně. Lehce pozna-
telny drul).

L. aurea sp. n. T. zlatá. Drobná, kl. i — lYi cm. nejprv tupé zvon-
cov., pak rovně rozlož., nehrboL, tence mas., datově čhttý. upro-
střed oranžo7'ý, vwfný, drobně odstále supinkatý. Tř. pevný, rovný,
I — 2 mm ti., lysý. hladký, bílý nebo žlutaW'. L. prořídlé, sir. břich..
přirostlé, bílé, pak světle růžové. \Atr. poď.ouhlé, ostře hranaté,
10 [i.

V trávě na výslunném místě v lesích Jevanských. 7, 1918. — .socva as
stejná s L. stric. var. sublutescens Fr. Jinak v litcratui^e nenalézám ničeho po-
dobného.

L. chloropolía Fr. 1867. T. člutomodrá. Kl. t>2 — 2V2 cm, tence
mas., tupě zvoncov. sklen., na temeni černě supinkatý, ostatně
hladký, lesklý. Jinstě temně čárkovaný, hygrof., šedavý do hnědá.
Tř. předl., 2 — 3 mm ti., rourkov., rovný, dosti pevný, hladký, na-
modrale žlutavý. L. bledé, brzo růžové, šir. přirostlé a krátce sbí-
havé, útlé. Duž. zelenavá, sotva vonná. \'ýtr. 5 — óhranné, veliké,
12— T4 ^l.

Xa slunných, mateřídouškových pahorcích u Mnichovic spoře. 7, 8.

h) Druhy modré (aspoň třen).

L. euchroa Pers. i8ot. 7\ modrá. Trsnatá, celá šmolkově modrá,
kl. 2 — 4 cm, tence mas., rozlož, s poněkud vmáčklým středem,
lesklý, suchý, odstálými šupinkami posetý. Tř. 3— 4krát delší pr.
kl., 3 — 4 mm ti., dutý, snadno podél trhavý, hrubě rýhované vlákn.,
na konci odstále modře štětinkatý. F. skoro prořídlé, šir. břich., šiř.
přirostlé, modré, s nezubatým ostřím. Dtiž. modravá, silně tricho-
lomově vonná. Výtr. hranaté, dole v špičku stáž., 10 \s..

6is

Na trouchnivých pařezech listn. stromů vzácně. 7 — 9. U Hrusické ci-
helny, Kunic, Kutné Hory (olše). ^ Nádherná houba, ostatním Leptoniím ne-
podobná, také trsnatým vzrůstem a stanoviskem rozdílná.

L. serrulata Fr. 1821. ( L. serrula Pers.. .\. cnlunibinus I5ull.).
T. pilovitá. Kl. I — 3 cm. ztuha mas., trvale skloíiifč cvoiícor., na
temeni jamkovité vmáčklý, na okr. tupý, černomodrý, velice mastně
lesklý, hladký, hladce vláknitě šupinkatý, za sucha vláknitě trhaný.
Tř. velmi cil.. 2 — 3 mm ti., tence rourkov., elast. pevný, černo-
modrý, na basi bíle plstnatý, na konci spoře černě zrnitý. L. ne-
stejně šir., u tř. nejširší, šir. přirostlé, ale pak utržené, šedocervené,
s černým ostnitč zubatým ostřím (zuby tyto tvořeny jsou splete-
nými, modrými hyfami), v mládí bělomodré. Výtr. podlouhle hra-
naté, 9 — 1 1 !i. Duž. modrá, nevonná.

Na travnatých pahorcích v letě všeobecně rozšířený, nápadný druh. 8, 9.

L. chalybaea Pers. 1801. T. oeelozm. Kl. 2 — 4 cm, ztuha mas.,
pravid. brzo sklen, rozlož., jt úzce podvin. okr., černomodrý, ko-
nečně do hnědá, brzo hrvibě šupinkatý, nerýhctv.. sotva hygrof., na
temeni s malou jamkou. Tř. dl., 2 — 3 mm ti., rohovíte pevný, s pra-
skotem lámavý, s lízkým bílým kanálkem, často smáčkly, hladkV',
ocelově černomodrý, dole bílou plstí obalený, nahoře slabě poprá-
šený, netečkovaný. L. prořídlé, nejprv namodralé, pak šedobělavé,
konečně iiačervenalé. břich., brzo utržené, .? bílým, ncznbotým
ostřím. Výtr. 10 p..

v trávě na výslunných pahorcích v letě všude hojná, pospolitě.

L. scabrosa Fr. 1836. T. modronohá. Kl. i^/íj — 21-2 cm. skoro
blanitě elast., zvoncov., na temeni s hlubokou jamkou, hygrof.,
tmavošedý, prosvitavě čárkovaný, za sucha bledší, lysý. Tř. dl.,
2 mm ti., přímý, lámavý, rourkov., hladký, ocelově modrý, dole
bíle plstnatý. L. dosti prořídlé, nestejně šir., šir. přirostlé, bílé, pak
červené. Výtr. tupě hranaté, 10 — 12 p.. Duž. šedavá. slabě aroma-
tická.

Na travnatých pahorcích v letě u Mnichovic často.

L. lampropus Fr. 1821. T. naběhlá. Kl. 2 — 3 cm, tence mas., brzo
rozlož., slabě vmáčklý, nehygrof., šedavý nebo ocelově naběhlý,
mrtnatý. vláknitý, skoro vráskovitě rýhovaný. Tř. dl., 2 — 3 mm ti.,
pevně rourkov., modravý, hladký a lysý, netečkovaný. L. prořídlé,
břich., vykrojeně sbíhavé, bílé, pak červené. Nevoní. Výtr. zaobleně
hranaté, 10 — -1211.

Na travinách, pastvinách v letě hojně. Jest dosti podobná L. chalybaea. —
U Libochoviček v červnu 1916 sbíral p. Fechtner formu gracilní (i — 2 cm),

6t9

s kl. kužclov. i)nšpičatěl.vin, čcrnolinódýin. hustě ryhovaným, matné siipinkatyni
(var. conica ni.). Třeba dále sledovati.

L. lazulina Vr. 1836. T. Čcnioinodrú. Kl. 2 — 4 cm. zvoncov.. pak
ale rnzlož.. hladký, hcdi^áh. Icshlý. čcnioinodrý, šupinkatě strakatý,
radialnt' )'ýli()7'aiiý, hyj^rof., s i)n)sv. k, sť svctkvni podkladem. Tř.
dl., 2- — 3 mm ti., tuhý, rohovitý, s ťizkým kanálkem, světlou duž-
ninou \\pliK'ným, ocelově černoniodrý. nahoře bíle pnprášený, dole
liilou plstí obalený. T.. husté. sir. břich., brzo utržené, hícdč modrč,
])ak šedě čer\ena\é, na tstří bledé, nezubaté. \'ýtr. tupě hranaté,
trochu protáhlé, 8 — 13 |ji, v špičku stáž.

Xa výslunných pahorcích v trávě v létě všude hojná.

L. ariatina Lasch i8:2(;. 7". kachní. \'elká. statná, šedá. šupinatá.
Kl. 3 — 5 cm. tupé zvoncov., na temeni s tmavou jamkou nebo uťatý,
šedý, drahně odsfáh' šiipiukatý, ncJiygrof., konečně lesklý a podél
vrásčitý. Tř. dk. 3 — 4 mm tk, často smáčkly, dutý. vláknitě čárko-
vaný, nelesklý, šedě ocelově modrý, nahoře poprášený. L. šir. břich.,
u tř. zaoblené, útlé, bílé, pak růžové. Bez zápachu. \'ýtr. hranaté,
na basi stáž.. 12 — 1411.

Xa výslunných, travnatých pahorcích v letě hojná. Jest větši než před. ;l
dosti se podobá Entoloma griseocyaneum.

L. aethiops Fr. 1836. T. černá. Černá, s tonem ocelovým. Kl. 1V2
až 3 cm, dosti tuhý. trvale sklenutý, se sehniifýiii. osfrý)ii okr., 7'.ídy
nepravidelný, často excentrický, na temeni s mělkou jamkou, /_v,!>\v,
velmi lesklý, radiálně z'rosťe černě c'lákn. (jako u Inocyb), nc-
hygrof. Tř. dk. 2 — 3 mm tk. rovný, tuhý, dole bílý. černohnědý,
nahoře černě tcčko':'aný. L. nckě, u tř. zaiíblené, přirostlé, bilé, pak
červenavé. s bí vm ostřím. \'ýtr. ostře hranaté, 10 — 12 i-i. Nevonná.

Xa výslunných, travnatých ;i vřcsovinných stráních v létě po deštích po-
spolitě. 7. 8. Mníchí.více. Radotín, Chuchle. .Srbsko'. Zvlášť význačný druh.

L. asprella P"r. 1821. 7\ víáknitěi. Kl. 1 — 3 cm, kuželov. zvoncov.,
pak rozlož., až skoro nálevkov., vždy s hlubokon, černou jaiiikou na
temeni, hladký, lesklý, velmi hyg^rof., černohnědý, za sucha špinavě
šedožemlový. na okr. konečně zubatý, hustě paprskovitě hrubě vlák-
nitý na bílém podkladu. Tř. dk. 2 — 3 mm tk, křehký, rourkov..
hladký, ocelově modraz'ý, do žemlová. L. prořídlé, velmi šir.. u tř.
zaoblené, šir. přir<.:^tlé, lírzo utržené, nejprv bledé, pak šedě načer-
venalé, .? černým, ale rovným ostřím. Výtr. podlouhle hranaté. !•>
až i-j ij.. ]_)už. špina\á, nevonná.

Xa pastvinách, paliorcícli v trávě v létě po deštích velmi hojná. Radiálně
řasnatě vláknitá struktura kl. nejlépe druh tento vyznačuje.

6^0

L. involuta sp. n. 7'. podvuniíá. \'elká, >c(lč iianindralá. su])inkatá.
KI. 2 — 3^2 cm. dosti mas.. ní::.cc skicu, s -rcliui Ijíubokou jiunkoii,
s okr. dlouho podvin.. / 7' stáří sclniiifýiii a rjďthicnýiii. na ])()\Tchu
šcHavč namodralý, Icskiiwrý. celý liiistč šiipiiikafý, ncrýhoz'.. ne-
hygrof. Tř. velice dl., 2 — 3 mm ti.. r(ilii)\-itč ])C'\nv, S7'čflc occlovc
modrý, hladký, nahoře hojně mrtnatě sede zrnitý, dole hily. L. dosti
husté, rovné, u tř. zaoblené, bíle, pak naéervenalc, na tui^ém ostři
drobně ímavčjí stctinhatč .citubkatc. \'\'tr. podlouhle hranaté. 8 až
10 -i Voní příjemné ovocem.

Na výslunných, suchých pahorcích ve společnosti jinýcli i.cptonií u .My-
Šlína, v červenci 1919. — L. Bresadolae Schnlz llcdw. 1885 ztlá se býti po-
(iiibnou. ale autor ne/.miňuje re o zoubkatém ostří 1.

L. brunnea sp. n. T. bnináfiui. Kl. 1 — 2^2 cm. tence blan. mas.,
zvoncov. sklen., na temeni s černavou jamkou nebo rovně uťatý,
scdoJinčdý, // \'_í[;-()/., .v [^rosz'. /., zvláště kti středti Iiiisfč odstálc šn-
pinkatý, k okr. útle rýlioi'. Tř. dik, 1 — 2 mtn ti., dtitý, hladký, bledé
ocelově niodra7'ý, nahoře bledý a bíle po-pirášený, dole bílý. L. sir.
V;řich., u tř. zaoblené, diosti prořídlé, s rovným ostřím. \'ýtr. hra-
naté, podlouhlé, 12 — 14 i-t.

V trávě na pahorcích a mezích po celé léto všiulc velice obecná, jedna
z nejhojnějších. Divím se pouze, že ji v literatuře poiis.uiou nenalézám \z(lor
pilnému srovnávání a hledání.

L. densífolia sp. n. T. hiistoliipcnná. (".racilni, hnědá, nerýhovana.
Kl I — 2 cm. tence mas., pravid., nízce sklen., matný, na černavém
temeni uťatý, ostatně šedohnědý, přehustc jemně šiipinkaíě pisfnatý,
sotva hyg-rof., nerýhov., bez prosv. 1. Tř. dl.. i— ]'- mm ti., roho-
vitý, hladký, dole bílý, nahoře spoře černě tečkov., celý occloi'c na-
modralý. L. nejz'ý.š hustě a ilckě, u tř. volně zao1)lené, bUě. útle. na
ostří rovné, pak načervenalé. \ýtr. tupě kulovitě hranatě. 8 — 10 /'.

Xa vřcso\-inných, výslunných pahorcích u .Myšlína spoře. 7, \nin.

c) Pruhy linědai'ě, šedě nebo ěer>iaz'ě.
L. solstitialis Fr. 1836. T. letní. Kl. 1—2 cm. tenký, hnědý nebo
do ohvova, vláknitě vrá.šcitý, nehygrol"., neryhov., sklen, rozlož.,
]iak vmáčklý, .v bradavkovitým hrbolkem. Tř. til., tenký 1—2 lum,
mourový, Ivsý, nahoře pomoučený. 1.. husté, šir., ti tř. zaoblené při-
rostlé, bledé, pak růžové. Nevoní. \'ýtr. skoro ětyrhranně, 9—11 ^■

\'c vřesovinách a travinách v létě hojně.

L. sarcita Vr. 1830. 7'. paprskovitá. Kb blan., 1— 2>'-' cm, luzce
sklen., málo vmáčklý, hygrof., špinavě hnědý s ])rosv, I.. ::a sucha

621

šedý s (>i/prýsk-a:'ýiiii, drobnýini šiipiiikami. StDjjka sedává, teninká
(j mm), často pokřivená, sotvo delší pr. A'/., hedváb, vlákn., lysá.
L. útlé. prořidlé, sir. přirostlé, pak utržené, bledé, brzo šedočerve-
navé, s bledým ostřim. \ ýtr. tupě zaobleně isodiam., lo — 12 pi.

Na výslunném, mateřídouškovém paliorkn 11 obecnílm r3l)iiička u IMni-
cliovic. 8. 1915.

L. cocles Fr. 1836. T. jednooká. Kl. 1 — 2 cm. křehce blan., tupě
kuželov. zvoncov.. pak rovně rozlož.., nehyi^rof., velice lesklý, hladký,
na temeni s temnou, vmáčklou jamkou, odtud rozbíhají se temně
hnědé, hnsté, radiální žilky. Stopka dl., 2 mm ti., bledě hnědá,
hladká, dutá, nahoře poprášená. L. prořídlé, útlé, u tř. obloukovitě
krátce sbíhavé, bělavé, pak žemlově červenavé. Bez vůně. \'ýtr. hra-
naté, 10 — 12. a.

Xa travnatých pahorcich a mezich vzácně. 7, 1916 u Mnichovic.

L. xanthopa sp. n. 7". tiuavooká. Kl. 2 cm. dlouho tupě zvoncov.,
pak trochu rozlož., na temeni vmáčklý a zde hrubými, černými šu-
pinami značený, ostatně hladký, šedý, hedváb, lesklý, hygrof., za
vlhka až k teineni s prosv. 1.. za sucha jemně tmavě vlásenitý. Tř.
velmi dl.. 2 mm ti., tuhý. lysý, hladk^^ ocelově namodralý nebo olo-
věně šedý. dole bílou plstí obalený. T>. prořídlé, tenké, široce při-
rostlé, bledé, pak růžové, na tmavším ostří brz'itě zubaté. \'ýtr. hra-
naté, trochu protáhlé. 10 — 12 .u.

\' trávě mezi rj'zci v mladé smrčině v Potočinách u Mnichovic. pospi ilitc.
8. 1915- ^růžc se řaditi k této nebo před. skupině.'

L. papillata sp. n. T. bradavkatá. Kl. i — ilá cm. blanitý. dlouho
zvoncov. ,s- nasazenou na temeni bradavkou neb i rovně uťatý, ale
nikdy vmáčklý, tmavě šedohnědý, hygrof.. za sucha až k teineni
rýhov. a radiálně, ostře, hrubě vlákn., šedavý. lesklý, hladký. Tř.
dl., í mm ti., tuhý, lysý. rohově hnědý, nahoře bledší a bíle mrtnatý.
dole vysoko bílou plstí obalený. L. prořídlé, tlusté, šir. břich., u tř.
zaoblené. nej]>rv bílé. pak šedavě načervenalé. \'ýtr. hranaté, po-
dlouhlé. 8 — 10 u.

^' trávě na pahorcích u oMnichovic v červenci a srpnu hojná. — Úhlertna
honhička, s kl. jako lakovaným, hladkým, úplně lysým, s vyniklými vlákny jako
u Inocyb. 1.. nejsou na ostří tmavé. V mládí dělá dojem Myceny.

L. mammilata s]). n. T. cecíčkatá. Gracilní. hnědá. kl. i — iVí cm,
blan., s ostrvm okr., dlouho pravid. zvoncov., pak rozlož, oř nasa-
zenou bradavkou na temeni, nevmačklý, úplně hladký, lysý, lesk-
navý, často s i — 3 zónami, velice hygrof., za vlhka temně hnědý
s prosz'. /., za sucha šedý. Tř. dl., rovný, tuhý, s praskotem lámav-ý.
nevlákn.. hladkn''. hnědý, nahoře hojně bíle poprášený. L. nejprv

fí22

bílé, pak narůžovělé, konečniě hlínoiyě hnědavé, ii tř. zaobleně vy-
kroj., prořídlé, nestejně šir. \\vtr. hranaté, podlouhle, v dl. stopku

klínovitc cúšené, veliké, 12 — 16 ^i.

Xa travnatých pahorcích v okoli Mnichovic v létě dosti hojná. Lehce po-
znatelný, úliledrý druh. poněkud Nolaneu připomínající, ale rohovity tř. svědči
r. Leptonia.

L. conica sp. n. T. kučelovitá. Kl. na l)asi 2 — 3 cm Š. a tolikéž
\ys.. trvale ostře kušelov., pravid. s rovnými stěnami, tence mas.,
radiálně útle vlákn., slahč hedváb, lesklý, hladký, velmi hyí^rof., za
vlhka temně hnědý, s prosv. 1., za sucha šedě hnědavý. Tř. sotva
delší pr. kl., tenký i — 2 mm, rovný, rohovity, hladký, šedoJinědý,
dole bíle plstnatý. L. prořídlé, šir. břich., u tř. volné, nejprv špi-
navě bledé, pak hlínově skořicové, konečně načervenalé. PáciMie

hnojně. \'ýtr. hranaté, podlouhlé. 8^ — 10 ix.

Xa výslunných, travnatých kopcích u Božkova ve společnosti jinýcli Lep-
tonií. 7, TOTO. Xemá nic namodralého, tvarem kl. se ihned liši ode všech.

L. nígrella sp. n. T. tmavá. Černošedá, kl. 2- — 3 cm. zvoncov. s na-
sazenou bradavkou, pak rozlož., slabě hyjírof., jen při okr. s prosv.
1., uprostřed drobně šupinkatý, ostatně hedváb, vlákn., za sucha šedý.
Tř. dl.. 2 mm ti., tmavošedý, nahoře bíle poprášený, netečkov. L.
prořídlé, u tř. velmi hluboko ostrým úhlem vykroj., velice šir.,
k okr. zúž.. temně šedé, pak načervenalé. V'ýtr. ostře hranaté, po-
dlouhlé. 10 — 12 \j..

X travinách u Bahic v červenci lOiO shírala pí. O. Zvn-mová.

L. clnerascens sp. n. 7'. popelavá. Drobná, útlá, s šedým, hedváb,
lesklým kl. Kl. i — 1/2 cm, pravid. polokulovitě sklen., na temeni
sotva zřetelně bradavkaťý, ale tmavý, hygrof., za vlhka hnědošedavý,
radiálně přeútle vláknitě žíhaný, s prosv. 1., za sucha šedý, hladký,
hedváb, lesklý. Tř. dl.. teninký (sotva i mm), temně šedý, nahoře
bíle poprášený, dole bíle plstnatý. L. prořídlé, břich., u tř. volně za-
oblené, bělavé, pak růžové. Výtr. tupě hranaté, krátce na basi stáž..
8 — 10 tji.

Xa sucliém kopci v trávě mezí .Strančicemi a Božkovem. 7. njnj.

L. cinerea sp. n. T. šedá. Kl. 1—2 cm, kučelovitý s tupým hrbolem,
tence mas., ale dosti tuhý, nehyf!:rof., celý hedváb, šedě plstnatý, na
okr. drobně vlnkatě vroubkov. Tř. dvakrát delší ])r. kl., 1 mm ti.,
tuhý, hladký, šedý. ].. dosti hustě, tupé, tlusté, šir. břich., u tř. za-
oblieně volné, šedé, pak načervenalé. \'ýtr. podlouhle ellipt., k basi
stač., hrbolaté, 12 — 14 .a.

■ \e vlhké trávě v naší zahradě v Mníchovicích, 8. 1010. Liší se ode všech
í.eptonií tupým hrholcm a hrhnlkatýmí výtrusy.

o;í3

L, neírens l'"r. iSji. T. Iiolorjiibá. \\\. 2 — 3 cm. velice hluhocc a
úcce nálcvkovitý. obyčejně dvěma kruliy značený. liy_LCn't., na 'ikr.
š prtisv. 1.. Imavě šedohněďý, .v rad ml uč přitisklýiui i'lákci\k\. Tř.
ubyč. excenirický, delŠí pr. kl., 1 — 2 mm li, tmavě šedohnědý, lysý,,
hladký. 1-. tn>ihranné, sir., sbíhavé, dosti hustě, tlustě, šedě, pak
nacervenalě. liez černěho ostři, \\vtr. ol)dělníkově, hrubé bradav-
citě. 10 — I - ," l\i!zenuuita \'()ni trochu tricholiuuově.

Xa vlhké zemi mezi travou na kraji lesa u M irešovie. 8, lOiQ. v Ú(1<j1í l\a-
tlotínskéni. Jest trsnalá. Popis l-ricsňi' jest nedostatečný, ale snad pícce jen sou-
hlasí s naší houhou. L. mají miti ostří černé. Ricken udává vélsi ro/.mčry.
\'.vznačné jsou kruhy na kl. Zjevem upomíná na ( )mphalia hlpieln -inm.

L. decurreiis sp. n. T. shíhavá. Kl. i'- — 2)^2 cm. dosti tuhv.
pravid., sklen., na okr. podvin.. uprostřed s íilubokou jamkou, sotva
hví^Tof., i'clicc lesklý, s-c'čtic šedý. radiahié liiisté si'raskale šupin-
katý. uprostřed tmavý, s malými, odstálými šupinkaiui. Tř. dl..
I — 2 mm ti., rovný, hladký, netečkov., bělošedaz-ý (nikoliv modravý).
L. nejprv bílé, pak růSové, trojhran., celou šířkou přirostlé (nevykro-
jeně) a krátce sbíhaz'é. \'ýtr. podlouhlé, tupě 5 — Ohr., jo — 12 >x.

Na suchých, vřesovinných pahorcích u Mnichovic dosti často. 7, 8. Ode
všech drulm hlavně trojhranně shíhavými 1. rozdílná. Tim hliží se r. Eccilia,.
ale tuhostí a strukturou kl. a tř. jest jen f.eptoni.a.

Nolanea l'r. Zvonovka. Obr. 102

Drobně, vodnatě masitě, křehkě houb}- píjzemní, s kl. šedavýp.i,

nahnědlým nebo i žhitovo^tu. velmi hygrofannim, s ])rosvitav. 1..

zvoncovitým, pak rozloženým, tence masitým, na okrajích rovným.

Tř. dlouhý, rovný, rourkovitý, křehký'. L. bledě, brzo n!ižo\ě, široké.

nesbihavě. Prach W-tr. červený, výtr. hran., červenavé. \ eltmi žádné.
Celkem si |)odobné houby, zjevu (ialer nebo Mycen, ale vždy s masově čer-
venými lupeny. Křehkým, tenkým, rourkovitým tř. liší se od některých dosti
podobných druhu r. Entoloma. Jsou všechny velmi hygrofanní, s velmi prosv. 1.,
za vlhka jinak zbarveny než za sucha. Rostou od jara do podzíma. hlavně v te-
jjjých měsících letních, objevujíce se hned po deštích. \'lhké. mechaté huštiny,
mokré olšiny, močály, vlhké louky a pastviny jsou jich oblíbenými místy. Ricken
uvádí ze stř. I'.\ rojiy i<S dr., Saccardo v. 1887 50 dr. evropských, od kteréžto
doby jich ještě několik přibylo. Většina dr. jest si velmi podobná, takže zevní
rozeznáváni jest dosti nesnadné. Všude nutno přihlížeti k analyse mikroskopické.
L autorů zdá se býti dosti velký zmatek, vesměs následkem nedostatečné diagnosy.
Proto jest také uvádění synonymiky dosti nebezpečné. Praktického významu nemají.

a) Klobouk čliitý nebo bílý.

N. pleopodia Ibill. 1791. Z. .•:////(/. Kl. 2—4 cm. velmi tenký, tupé-
Z7".>nco7'., vodnatý. l}"sý, vrostle \-lákn.. skoro he(l\'áb.. bélaz'é siro-

624

,:7///v, jen \ň\ okr. i)roužikoA'an.v. Tř. dl., 1—2 min t!.. r. lurk- i\itý,
velmi křeliký, nahoře pomoiičený, skoro bílý, piůsvilný. I.. šiř. i)ři-
rostlé, neširoké, nejprv bledé. ])ak masově červené. \'ýtr. piHllunlilé.,
ostře hranaté, 10 — i2,u. Nevonná.

\' trávě na paliorcích a pastvinácli. v/(l\- mimo les. 7 — 9. U Mnichovic,.
Třehnně, -Strašíc.

Obr. 102. I. Nolanea pascua P., v přir. vel., zvěiš. výtr., 2. N. erophila l'r.,
jako před., 3. N. paludosa Vel., jako před., 4. N. mammosa L.. Jak" před.

N. ícterína Fr. 1821. Z. cclciunui. KL 1 — ,^ cm. hlaiiitč pni>vitný,
z:áliy rozlož., s iifatýiu, tiinnuiluičdým tcmcuciii a nprostřetl se zlo-
menou zónou, hladký, mastné lesklý, xclnu liN^t^rot.. za \llil<a naze-
lenale žlntý, s 1. až k temeni ])r()svit., za sucha hlede šlntavý. Tř.
velmi dl., i — 2 mm ti., vždy veliee excentneký. křehký, dutý. ])ru-
svitně bledé nahnědlý, eelý bíle nirtiuifř šupin koty. L. -vehni pro-
řídlé, n tř. volně zaoblené, nešiř., břich., nej])rv bělavé, pak růžové.
Výtr. (istře ^ — 6hranné. (S — 10 ji. Rdzemnuta \Mni líbezné.

6á.5

\ c vllikč trávě v koutě v naši zííhradé v Mnichovicich, jednotlivé. 9, 1918.
Píitpnč velmi vzácná. Ricken ku pixlivu pravi, /.e nevoni.

b) Klobouk za vHika hnédý, šedý až černý.

cc) ]'ýtr. roJiatč, isodiametricky čtyřhranné až křižkovité.
\. pascua Pers. 1801. (A. mammosus 1.., A. fnli<íineus Pers.. X.
umbonata Quél.) Z. pastvinná. Kl. 2 — 5 cm, tence, křehce, vodnatě
ma>.. nejprv tupě zvoncov., pak rozlož., velmi hygrof.. za vlhka
šedohnědý, s prosv. /., za sucha světle šedý. hedváb, hladký, lesklý.
Tř. velmi dl. a 2 — 4 mm ti, rourkovitý, snadno s praskotem lá-
mavý. W-značně hustě hedvábně leskle vlákn., často zkroucený.
šedostříbřitý. L. husté, velmi sir., u tř. zúženě volné, k okr. kl.
zvolna rozšiř., často lehlé, nejprv bělavé. pak světle šedé. konečně ma-
sové, útlé. \'ýtr. ostře rohatě ^hranné. Rozemnuta voní moučně.

Xa vlhkých lesních lukách, v mechatinách lesních, v huštinách, zahradách
po celé léto až do zimy všude velmi obecná. Vždj' jednotlivě a v málo kusech
pohromadě. Jest snad ze všech největší a po vůní a výtrusech snadno pozna-
telný druh. Praví se, že jest jedovatá. — N' Krkonoších v pásmu nejvy.-^Sím
sbíral p. dr. Kavina odrůdu s kl. kuželovitým, šedým, v tupý zoban - solidní
náhle zúženým, s výtr. význačně křížkovitýmí (ve 4 rohy protáhlými) 10 — 12 ja
(var. cniriafa m.).

N. versatilis I'r. 18O3. Z. lesklá. Jest X. pascua ve v.šem podobná.

ale jest tužši, s kl. velmi lesklým, zelenavým, s 1. řidšími a tužšími.

s výtr. více podlouhle hranatými.

I' Mnichovic na podobných místech jako před., také u Radotína, Zbirova.
v Krči atd. Mnozí chtí jí považovati za odrůdu předešlé, ale povahou výtru=;ň
k ní rozhr>dně řáděna býti nemůže a náleží vlastně do násled. skupiny.

N. pusilla sp. n. Z. maličká. Gráciím, útlá, malá, nejvýš křehká.
Kl. I — 2 cm. útle blanifý. brzo sklen, rozlož., se sotva naznačeným
hrbolem. velmi hy<.,rrfif.. za vlhka šedohnědavý, s prosv. 1., s tma-
vým rugosním temenem, za sucha šedavý, radiálně hrubě vrásčitě
žíhaný, matný. Tř. vehni dl., 2 mm ti., dolu zvolna ztluštělý, dutý,
křehký, podél se třepící, lysý, vodnatě bílý, za sucha bělostně hedváb,
vlákn. L. útlé. šir. břich., husté, volné, nejprv bílé, pak růžové. \ ýtr.
křížatě 4rohé, málokteré 5rohé. 10 — \2u- Rozemnuta slabě voní.
Xa zellelém pařezu v hlubokém, starém borovém lese pod Koženým vrchem
u ^Inichovic, v červnu IQIQ, opět v červenci t. r. u Senohrab (Kaz.). Xápadně
se tenlo druh podobá r. Pluteusl Stanoviskem í znaky zna.nenitý.

(i) Výtr. obdélníkové, hranaté až přioblé, skoro kulaté.
* Výtr. tupě hranaté až kulovitě zaoblené.
iN. limosa Fr. 1828. Z. rybničná. Podobná X. pascua. ale ve všem
tužší a menší. Kl. tupě zvoncov.. na temeni lUatý neb 1 i trochu

(i26

A^mačklý. hygrof., za sncha světle šedý, hedváb, lesklý. L. široce při-
rostlé, růžové. Tř. šedobledý, vlákn., křelice lámavý. Výtr. zaobleně,
kulovitě hranaté, v stopečku zúžené, lo — 12 y.. Voní silně moučně.

Mezi travou na dně vyschlých louží v lesích, parcícli, zahradách vzácně.
/ — Q. Mnichovice, Kunice, Běchovice.

N. nitens sp. n. Z. bledá. Kl. 2 — 3 cm, trvale astre kiičelov., často
vlnitě zprohýbaný, křehký, \'elmi ihygroí., za vlihka světle šedavé hnědý
s prosv. 1., za sucha světle šedavý až bělavý, velice hedváb, lesklý.
Tř. velmi dl., 3 — 4 mm ti., k basi zvolna a značně ztluštělý, křehký,
za sucha bělavý, za vlhka bledě. okrový, útle pruhovaný, dutý, dole
bíle phtnatý, nahoře po.moučený. L. skoro prořídlé, tlusté, volné,
íir. břich., nejprv bledé, pak masově červenavé. Výtr. isodiam. tupě
hranaté, 4 na dl. sterigm., 10 — -12 jí. Nevonná.

^' mechu jednotlivě, hlavně v modřínových, ale také v borových starých
lesích od dubna do července dosti rozšířená. ^Inichovice, Běchovice, Slapy. Do-
bříš, Strašíce, Jince, Zbírov, Jevany. — Kuželovitým. bledým, lesklým kl. dobře
vyznačený druli, sice příbuzný N. cetrata Fr., ale má vždy 4 sterigmata.

N. crassipes sp. n. Z. tlustonohá. Kl. 2y-i — 33^^ cm, sklen, rozlož.,
■V nieiišíin ostrým hrbuleni, hygrof., za vlhka bledě medově okrový,
za sucha bledě slámový, úplně hladký, velice lesklý. Tř. velmi dl.,
nahf)ře 4 — 5 mm ti., dolií velmi silně zvolna ztluštělý, zde až 13 mm
ti., diisti tuhý, celý dvěma brázdami ploše smaěklý, h\Q:^h pleťový,
jemně [nmhov., celý bíle jenině plstnatě pýřitý. L. dosti husté, šir.
břich., dosti tuhé. u tř. hluboce vykroj., na ostří zoubkaté, příčně
rugoisní, bledě okrové, pak čer\-ené. \^ýtr. zaobleně vejč.. až tupě
hranatě cbdélníkové, v stopku stáž., 8 — 10 fx. Páchne ostře kysele.

^" smetí a mechu v dubinách ve Hvězdě v dubnu 1020 sbírala pi. O. Zvě-
řinová. Podobá se značně před., ale vytknuté znaky jsou přece jen pozoruhodné.

N. undulata sp. n. Z. vlnitá. Statná, velká. Kl. 3 — 4 cm, kuželov.
zvoncov.. na hrbolatém temeni uťatý neb i -rmaěkH', liustě jemně
košovitě vrásčitý, hygrof., za vlhka tmavě šeduhnědý, s prosv. 1., za
sucha šedý, na okr. vlnitě i'rubovaný a brázditý. Tř. celý úplné
smaěklý a dvojbrázdý, lysý, šedaxý. L. nejvýš sir., skoro trojhranné,
u tř. volné, šedavé, pak červené. \ ýtr. skoro dokonale kulovité,
sotva hranaté, 6 — 8 ,u.

\' tr;.\ě, v starém boru na Huřc u 'J"ehova, 8, 1918. — \lnitý kl. i vmáčklý
vrchol by mohly býti nahodilé, ale kulaté a malé výtr. svědčí o druhové samo-
statnost'.

N. mammosa Fr. 183O. Z. bradavkatá. Kl. i — 3 cm, tenký, křehký,
nejprv Šir. zvoncox ., pak sklen, rozlož, až téměř vmáčklý, .v malou

627

so/idni hnuicrťkou iiprostvcd, holý, h}'^'r()t.. za \llika kožoxc hnědý..
za sucha h-dč žlutavý, silnč hedváb, lesklý. Tř. dl.. i — 2 nim ti., lá-
mavý. nnirkov.. tuhý. holý. lesklý, šedohnědý, nah iře popráš. L.
hustě, Air., hiv.n ulr/eně. neji)r\ hile, \rdk šedai'é, koneě-ně červené.
\''ýtr. isodiam. tui)ě 5 — ()hran., k - i2,a. /'(;;;/ příjemně uioiiaiě.

Xa pastvinách mezi travou v létě po deštích všude vehni hojná a obyčejně
v množství pohromadě. — X- nianimosa .S c lir ót rovu jest jistě s tinito druliem
totožná, rovněž tak Fricsova. Zdali právem od ni odlišuje Brcsadola X. \y.\-
pill.ita, nc\im. J/mučara X. nianimosa má i)rv byli X. pasena.

N. globispora s]). n. Z. kiilatovýfnisná. Dnilmá. kl. iV' — 2^2 cm,
\elmi křehký, .sklen, zvoncíjv., ,s- iiasacenýni sniidniiii hrholkein,
\elmi li}<4Tiif.. za \lhka hnědý s j)rosv. 1. až k temeni, za sucha
šedý až bílý. hladký, hedv. lesklý. Tř. velmi dl.. 2 mm ti., hedváb.
\lákn.. křehký, sknro l)íl'ý. L. prořídlě, bledě. sir. \'ýtr. .zaobleně
kiilov.. :• stopku stač., 8 — i2,u. Nevonná.

\' mechatých močálech lesničil jednotlivě a řidce. 7 — o. Habr, Jevany,
Jehov, lírusice, TVcný.

N. paludosa s]). n. Z. Intiiiiiio. ixl. 2 — ^'i: cm. dk)\iho polokulatý'
.\ iia^a-jeiii))! ini temeni S(>lidní biwUwkoii . pak sklen, rozlož, s okr.
blanitým, daleko I. pi-esahiijíeíni, \elmi hygrof.. /-a \ Ihka sko7-0'
ěeniý. hedváb, lesklý, lysý. do ])o|o\-. s prosv. 1., za sucha šedohnědv,
tence mas. Tř. velmi dl.. i)řimý, rovný, dolů zvolna ztluštěK, 2 až
3 mm ti.. dtiiOý, křehký, rýhov. vlákn., špinavý, bledavý. L. hustě,
šir.. u tř. zaobleně, tenkě. nejj)rv bělavé. pak šedavě, konečné červe-
navě. \"ýtr. skoro kuloi'., v tenkou stopečku stáž., jo jji. Duž. vod-
natá, šedohnědá, silné entolomovč vonná.

Charaktci istická linnha pozdě na pinlzim v mechatých močálech lučních,
vždy (lalck(j mimo les. 9 — 10. L' \[nichovic, Říčan, Jevan, .Strašíc vůbec rozší-
řená. Z podobných stanovisk z Bavor popsal Biitzclmayer dva druhy X. macra
a X. placenda. ale popisy jsou nedostatečně, takže nevim, který z nich se -hodí
n.i naši houbu.

"^^ / ' ýtr. ostře hranaté.
t .\'(/ hasídií pouze 2 ster\g]nata.

N. cetrata Fr. i<S2i. Z. štítovítá. Kl. 2 — 4 cm. zaobleně zvoncov..
pak rozlož., vodnatě, křehce, tence mas., velmi h}'grof.. za \lhka
.\'7'étle okro7'é hnédý, s prosv. 1., za sucha bělaxý. s tmavším teme-
nem. Tř. dl.. rovný, velmi křehký. 2 — 4 mm ti., hedváb, vlákn..
dolů mirnč ztluštěiý a někdy takě smáčkly, dutý, bělavý. nahoře
j)oprášený. tlule dlouze vlásenitý. L. prořidlě. šir. břich., nejprv
bledě, pak růžové. \"ýtr. trochu protáhle hranatě, v stopku stáž.,
pouze 2 na dl. steripn., 10 — 12 ,u. J>ez vůně.

62S

Xikdy mimo ics, v nictliatinácli vlhkycli koutů a luiítin losnícli. \ /.liy
jednotlivě. 7 — 10. T\i celycii Cechách, aé ne iiojiu-.

tt \a basiflii / stcri^^uuila a i'ýinisx.

N. inodora sp. n. Z. lu-voiiuá. l''plnč jxjdubná X. ni;imini>>:i. Kl.
^ — 3 cm, pravici, zvoncov. sklen., často excentr.. lenký, í nasaccnon
solidní bradavkou, velice hyíJ:rof., za vlhka nečistě hnčdavč smolový,
s prosv. 1., za sucha svčtlc šedý, velice íicdváb. hladký. Tř. cil., i až
2 mm ti., skcliič bčlavé průsvitný, (hity, křehký, nelesklý, nahoře
velmi poprášený. T.. husté, u tř. sir. vykroj., nejprv bUc, pak načer-
venalé. V'ýtr. 5 — óhranné, olulélníki.vé, 1 2 ,a. Bez vtmč. nehi) slahě
kysele přijemně páchnoucí.

Na slunných pahorcích u Myšlína, 7, 1919. Snad jest to X. paiňUata Bres.,
aie dle autora má býti tato za sucha skořicová a tř. lesklá.

N. alba sj). n. Z. bUá. Kl. 2 — 4 cm. tupě sklen., uprostřed někdy
trochu hrbol., tence vodnatě mas., s okr. vroubkovaně vlnitým, velmi
hv^rof., za vlhka světíc šedý s prosv. k, za sucha bílý, hladký, stří-
břitý, radiálně útle vrásěitý. Tř. dvakrát delší pr. kl., 2 — 4 mm tk.
bily, hladký, dutý, křehbý, nahoíe mrtnatý. L. šir. břich.. nehu>té,
luhě, na ostři nápadně znbatě a na ptoše rug-osni, bílé, pak růžové.
\ ýtr. velmi ostře hranaté, slabě protáhlé, v dlouhou stopku prota-
žené, 1 2. a. Nevonná.

Pod lískami v okolí Mnichovic v srpnu co rok. v lesní mccliatiné na ilůře
u Tehova v červenci 19 iq.

N. juncea Fr. 1821. Z. sítinová. k)robounká, ťitlá, kl. 1 — 2 cm,
zvoiucov. sklen., .^ nasazenou černou bradavkou, tniavoíinědý,
hygrof., s prosv. 1., radiálně hustě pruhovaně vrásěitý. Tř. dk, te-
ninký (i mm), tuhý, ěernohnědý, často excentr. \^. dosti proř., šir.
[■■řich., nejprv bledé s masovým nádechem, pak hnědě rezavé. Výtr.

isodiam. ostře 6— /hran., 8 — iOjx. Pomačkáním páchne slabě rybinou.
\ lesích na mechatých močálech, velmi vzácně. Na Hůře u Teliova v srpnu.
N. clandestina Fr. 1836. Z. tajná. Kl. 2 — 3 cm. křehký, tenký,
sklen, rozlož., vždy v ostrý hrbol protažený, velmi hygrof.. za vlhka
tmavohnědý s prosv. k, za sucha žembivý, lesklý, obyčejně s 1 — 3
kruhy. Tř. dk, 2 mm ti., křehký, rourkov., nahoře bíle poprášený.
L. prořídlé, šir., u tř. zaoblené, šedě růžové, pak ěervenohnědé.

\\ir. podlouhlé, ostře hranaté, 10 — 12 y.. Nevonná.

Na pastvinách, v křovinách, na lesních lukách v letě, dosti řídce. Mni-
chovice. Radotín, Běchovice.

N. proletaria Fr. 183C). Z. obecná. Kl. 2 — 4 cm, tupě zvoncijv..
řidčeji s menším hrbolem, velmi h^grof., smutně šedohnědý s prosv.

629

1.. za sucha žemlově hnědý, hladký, hedváb, lesklý. Tř. sotva delší
pr. kl.. 3 — 5 mm ti., žlutohnědý, holý. dutý, křehký, vždy smačklc
(ivoubrázdý. L. velmi Sir., břich., zaobleně volnié, hnědé, pak červeně
pupráš. Výtr. podlouhle hran., stopečkovitě stáž.. 8 — 9 k- Nevonná.

\' smetí, listí, mechu, trávě, v lesích a huštinách řidčeji. 7 — o. Mnicho-
vice, Mníšek, Slapy. Dobříš. Jevíčko na Moravě. — U Struhařova sbíral jsem
podivnou formu s tř. lupenitě smačklým, kl. rovně rozlož., nehrbolatým, černo-
hnědým, ncpravidelnýpn, radiálně skvrnitým, výtr. značně protáhlými (var.
compnssa m.).

N. erophila Vr. 1874. Z. jarní. Kl. 3 — 3 cm, nejprv tupě kuželov.,
pak rozlož, s tnpýni hrhoíem, na okr. sotva slabě podvin.. tence,
křehce mas., značně hygrof., za vlhka černohnědý, hedváb, lesklý,
za sticha šedohnědý. Tř. sotva delší pr. kl., velmi dutý a křehký,
často smáčkly, 5 — 8 mm ti., šedohnědý, hladký, vlákn. hedváb. L.
nehusté, nestejně šir., u tř. nejširší, širokým úhlem vykroj., špi-
navé, pak růžové. Výtr. 5 — obranné, k basi stáž., trochu delší než
sir., 12 .«•• \'<'ní dosti silně, ale nikoliv jako N. mammosa.

Význačná časně jarní houba (!), objevující se již v březnu a dubnu na vý-
slunných, suchých pahorcích v trávě, ve vřesovinách. na suchých lukách, vždy
v houfech, ano i v kruzích. Každému jest z jara nápadnou. Uschlá úplně zčerná.
Fries i Ricken ji kladou k r. Entoloma, ačkoliv má křehký, duty tř. a celý zev-
nějšek svědčí pro podobné druhy r. Nolanea. Okraj kl. jest skoro rovný nebo
nepatrně podvin. Stejně se to má také s blízce příbuznými druhy Ent. plebejum
Klchbr. a Knt. holophaeum Bres.

N. variegata sp. n. Z. strakatá. Statná, velká. kl. 3 — 5 cm, sklen.

rozlož., tupě hrbolatý, matný, radiálně hrubě vrásčitý, hygrof.,

tmavohnědý, na temeni nažloutlý, při usycháni radiálně strakatý,

za sticha bledě šedý. Tř. velmi dl., 31 — 4 mm ti., dolů zvolna

ztluštělý. brzo dutý. chabě křehký, okrově žemlový, nelesklý, hrubě

rýhovaný. L. prořídlé, velmi sir. břich., temně hlínově okrové, pak

masově. \'ýtr. podlouhlé, ostře hranaté, 12 ,u. Nevonná.

V hlubokém, vlhkém mechu v mladé smrčině u Hrusic (7, 1919). Jest po-
divný, od všech uvedených velmi odchylný druh.

N. tristis sp. n. Z. smutná. Kl. i — 2 cm, tence mas., rozlož, s vy-
niklým, ostrým hrbolem černým, radiálně svraskale žilkov. a při
usychání černohnědě strakatý, velmi hygrof., za sucha smutně šedý.
matný. Tř. dl., 3 — -4 mm ti., dole sotva ztluštělý, tuhý. křehký,
temně šedě okrový, vláknitě rýhov., za sucha jako ojíněný. L. husté,
tenké, velmi šir. břich., u tř. zaoblené, šedě okrové, pak masové.
Výtr. tupě hranaté, podlouhlé, 8—10 m.. Voní příjemně.

6H0

\' trse (!) ve vlhké tr.ávě v starém boru za restaurací v Krči, 5, 1920. —
Jest sice blízce příbuzná před., ale nedá se stotožniti. Snad si tvoří zvláštní
skupinu.

Eccilia Fr. Ekcilie.

Drobné, šťavnaté houbičky, vzezření Omphalií. nanniDze živě
zbarvené, mezi travou na zemi rostoucí, s kl. v mládí podvinutým,
pak vyhlubeným až nálevkovitým. L. zvolna a obloukovitě na třeni
sbíhavé, rfižové. Tř. tenký, rourkovitý, v kl. nahoře zvolna roz-
šířený. \\Xx. hranaté, masově červené. Z Evropy uvádí se a.si
18 druhu. Všechny celkem vzácné, bez praktického významu.

E. cancrlna Fr. 1836. E. slídiiatá. Drobná, šťavnatě mas., kl. 1
až 3 cm. ploše sk'.en., uprostřed málo vmáčklý, t' stáří ale skoro ná-
levkovitý, s (kr. ostrým, dolů sehnutým, často laločnaťým, nepravid.
vrásčitý a vlnkatý, drobně leskle crnečkatý, velmi hyg-rof.. bez
prosv. 1.. za vlhka špinaz-ě .čeinlo7'ý, za sucha skoro bílý. Tř. zdéli
pr. kl., I — 3 m-m ti., solidiní, elastičné nclámavý, čistě bílý, bi'e plst-
natý, nerýhov., dole zakřivený. L. oblouko'VÍtě dlouze sbíhavé, pro-
řídlé, široké, bílé, pak růžové. Duž. bílá, silně uioukou vonici, ne-
měnlivá. Výtr. 5 — obranné, 10 -i.

U cest v trávě, na pastvinách, v zahradách vždy pospolitě, vždy mimo les,
ale ne všude, spíše pro svou nepatrnost přehlížena. U Mnichovic a Říčan hojně
(r — 9)> Radotín, Běchovice, Strašíce, Butovice, Davle. — Ricken a Fries ku
podivu praví, že nevoní.

E. carneoalba With. 1796. E. rakovitá. Kl. i — 3 cm, zvoncov.
sklen., na temeni uťatý a obyčejně málo vmáčklý a odstúle šupin-
katý, žemlový nebo žlutavý, ostatně bělavě nažloutlý, útle vláknitě
plstnatý, tence lupenitý. Tř. sotva delší pr. kl., 1 — 2 mm, pevný,
hladký, bílý. L. řídké, sir., šir. přirostlé, sbíhavé, bílé, brzo karmi-
nově červené. Výír. ()])déIníkové, ostře hranaté, 10 — 12 ix.

Na travinách, podle cest, dosti rozšířená. Mnichovice, nad Chuchli. 7 — ■).

E. rusticoides Gill. 1878. E. venkovská. Kl. i — 2 cm, tence lu])en.,
sklen, rozícž.. hluboce nálevkovitě vmáčklý, hyg^rof.. za vlhka
temně špinavě hnědý, zdi sucha temně popelavy a šedě útle šupin-
katý, pak olysalý a trochu plstnatě le.sklý. Tř. velice tenký (i mm),
nahoru ztluštělý, rovný, krátký, hnědý, hladký, pevný, lysý. K. pro-
řídlé, velice šir., trojhranné, celou šířkou přirostlé a sbíhavé, nejprv
šedé, pak hnědé a masioivě poprášené. Výtr. kulovité, stopkatě stáž.,

sotva hranaté, 6 — 9 ,u.

U cest na holé zemí, na pastvinách mezi travou, 8 — 10. Vzácně. Nad Chu-
chlí na travinách.

631

E. parkensis l-"r. icSd-. /■.. parko-i'á. Kl. 1—2 cm. tence nia>., nej-

pr\ i)ki>e sklen.. i><'ik rn\nč uťatý, iiprustřed ostře \">liln]>env. šedo-

IdičíÍv, Í/.Í do středu liiistč čárkov., lysý. Tř. 2 — 4krát delší pr. kl.,

2 — 3 mm ti., lys'ý, hladký, šedohnědý, i., prořidlé, zvolna sbihavé,

špinavč hčlavé, pak červenavé. \'ýtr. zaobleně obranné, 7 — 8 .u.

\'c vllikú Irávč v zahradách, u cest vzácně, 7, 8. Mnichovice, Ondřejov,
Iv.-ulolin. — Udá\á se posud z Anglie, Švédska, Itálie, Finska.

E. ardosiaca lUill. 1787. (K. Moujíeotii Fr.i /:. lUáková. Kl. i až
j cm. iitle blan., rovné uťatý, vmáčklý, pak nálevkovitý. temněji
čárkovaný, šedc lilákový. Tř. 3krát delší i)r. kl., i — 2 mm ti., oce-
lově Hlukový, hladký. L. prořídlé, sbíhavc, bledé liláko7'é, ]>ak na-

cervenalé. Výtr. tupě Obranné, 8 — 10 fx.

\'e vlhké trávě v naší zahradě v Mnichovicích, v hután, zahradě v l*razo,
Radotín. Chuclile. Jinak velmi vzácná. Mění se značně velikostí.

E. rhodocalyx Lascb 1829. E. sedává. Gracílní. zjexu Alycena
xnij^aris. kl. (> — 14 mm, průsvitně blan., s prosv. 1., hygrof.. nálev-
kovitý, dlculio na okr. podvín.. šedavý s okrovým odstínem, upro-
střed tmavší. Tř. velmi dl.. tenínký, v kl. zvolna rozšířený, lysý,
šedý. L. velmi prořídlé, sir., dvouřadé, dlouze sbihavé, hčlavé. pak

masové. \'ýtr. hranaté, na basi stopkatě stáž. 10 — 12 ,a.

Na černém lesním hnmusc v hučinách u Jevan. 7. 1016. — \'zácná hou-
hička. také na olšových pařezech udávaná.

Claudopus Sm. Knlháček.

Malé, masité houbičky, s postranním, nepatrným třeném nebo
skoro bokem přirostlé. L. i>řirostlé, sotva sbihavé, pak červenavé.
A'ýtr. hranaté, růžové. Nepatrný rod, pouze o 2 druzích, jež při-
pomínají některé drobné druhy rodi!i Crepidotus a Pleurotus.

Cl. pusilius sp. n. A', maličký. Bělostná, přeútlá, nejvýš křehká,
droboučká houbička, zjevu malých Mycen. Kl. 3 — 10 mm, blan. prů-
svitný, šťavnatý, sklen., slabě hrbol., pak rozlož., v mládí podvin.,
líělostný. měkce, bíle. mrtnatě plstnatý, skoro hedváb. Tř. centrický
nebo excentrický, velmi dl., i mm ti., nahoru neztluštělý, průsvitné
bíK', trochu pomoučený, solidní. L. sporé, prořídlé, dosti šír. břich..
sem tam některé kratší, u tř. trochu vykrojené, nesbíhavé, čistě
bílé, pak slabě narůžovělé, velice křehké. V^ťr. nepravid. hranaté.
v st<>pku stáž., růžové, 8 — 10 ^x.

Xa zetlelém listí ve vlhkých olšinách u Mnichovic, Hrusic, Menčic, Stran-
čic. Ričan, Cern. Kostelce, jednotlivě i trsnatá. 7 — 9. Pro povahu lupenů nemůže
hýti Mccilia. Patři do příbuzenstva Cl. parasiticus Quél.

632

československá Botanická Společnost,

jejíž účelem jest pěstovati vědy botaniické v ne-jširším slova
smyslu, pořádá přednášky a rozpravy, jak čistě vědecké tak
také populární, podniká kratší i delší vědecké exkurse, vydává
periodické i neperiodické publikace, vydává prodejné herbáře
a sbírky atd.

Zakládajícím členem může se státi ten, kdož zaplatí pří-
spěvek 60 K a jest výborem schválen. Rádným člťnem se
může státi ten, kdo prokáže odborné vzdělání botanické, vy-
hoví § 12. spolkových stanov a zaplatí roční příspěvek, jehož
výši stanoví valná hromada (pro období 1920 — 21 činí 10 K,
pro posluchače vysokých škol 4 K). Cleném mimořádným
stane se každý, kdo vyhoví § 12. spol. stanov a zaplatí roční
příspěvek, jehož výši stanoví valná hromada (pro období
1920—21 činí 6 K).

§ 12. (spolkových stanov): Členové řádní i mimořádní jsou
voleni k návrhu dvou členů spolku výborem a dvoutřeti-
novou většinou; na přání některého člena výboru musí býti
hlasování tajné.

Práva a povinnost! členů, jakož 1 ostatní podrobnosti uve-
deny jsou ve stanovách spolku, jež rozesílají se interesentům
zdarma.

Má-li naše věda botanická opravdu rozkvétat, jest nutná
spolupráce všech botaniků — a ústředí jejich jest právě Cs.
Botanická Společnost. Proto každý, kdo zajímá se
o vědu botanickou, každý přítel dítek Floři-
ných, přistoupiž za člena Cs. Botanické Spo-
lečnosti!

Cs. Botanická Společnost vydává právě velké myko-
logické dílo proí. Dra J. Velenovského

» České houby «,

jehož první díl (cena 30 K, pro členy Cs. B. S. 25 K), druhý
díl ^cena 34 K, pro členy Cs. B. S. 28 K) a třetí díl již vyšly
a díl čtvrtý a pátý vyjde v době nejbližší. — Objednati lze
u všech knihkupců neb přímo u Cs. Botanické Společnosti.
»Ceskoslovenská Botanická Společnost«
spoluúčinkuje píi vydávání

»Vědy pnrodní«,

illustrovaného měsíčníku pro šíření a pěstování věd přírod-
ních, v jejíž redakci soustředěná jsou první naši vědečtí od-
borníci přírodních věd, a jež v každém čísle kromě řady vě-
deckých článků ze všech oborů přírodních věd, obsahuje také
»Mykologickou hlídku«, v níž uveřejňují se jednak nové ob-
jevy a nové práce samostatné, jednak referáty a posudky
o nových spisech mykologických našich i cizích.

»V ě d a p ř í r o d n í«, jež jest orgánem Cs. Botanické Spo-
lečnosti i Klubu Přírodovědeckého v Praze, vychází jednou
měsíčně, vyjímaje měsíce 'Srpen a září v rozsahu jeden a půl
tiskového archu a přílohy na křídovém papíře. Předplatné
na celý ročník 65 Kč. '^

Bliižší informace sdělí »CsBotanická Společnost«
Praha Ví. Na Slupi, Benátská ul. č. 433.

Tiskem E. Leschingra v Praze.

ČESKÉ

HOUBY

SEPSAL

Dt JOS. VELENOVSKÝ,

Ř. PROFESSOR BOTANIKY PŘI UNIVERSITĚ KARLOVÉ
A ŘEDITEL BOTANICKÉ ZAHRADY.

D I L IV. A V.

(ukončení).
S ČETNÝMI OBRAZY.

PODPOROU MINISTERSTEV ŠKOLSTVÍ
A NÁRODNÍ OSVĚTY A ZEMĚDĚLSTVÍ.

V PRAZE.

NÁKLADEM „ČS. BOTANICKÉ SPOLEČNOSTI" V PRAZE.

1922.

Polyporaceae. Honby chorošovité.

A) Dužnina dřevnatá nebo kožovitá, řidčeji ztuha ma-
sitá, rourky více méně prodloužené, spolu souvislé.

od dužniny sice rozlišené, ale od ní neoddělitelné Pnlyporca-:.

B) Dužnina měkce masitá, třen vetknut do klobouku,
rourlky srostlé, od klobouku ostře rcjzlišené a lehce
oddělitelné Boletcac.

C) Dužnma masitá, klobo-uky bez třeně, rourky ne-

^rostlé, mezi sebou volné I-istiiliiicac.

D) Dužnina masitě voskovitá, plodnice rozlitá nebo lu-
penitá, roiušika povlóká nepravidelně větvité, laby-
rintické, nízké lištny Mcrulicac.

Polyporeae. Chorošovité.

a) Stélka rozlitá nebo klobouk bokem přirostlý nebo

s třeněm na spodu, ústí rourek okrouhlá nebo hranatá Polyporiis.

b) Stélka bokem přirostlá, kloboukovitá, dřevnatá, ústí

rourek labyrinticky zprohýbaná Dacdalea.

c) Stélka Uokem přirostlá, kloboukovitá, dřevnatá, ra-
diálně rod)íhavé lupeny, úplně volné nebo spoře pře-
hrádkované, takže povstávají hranatá ústí .... Lc>i::itc's.

d) Stélka elastičně masitá, kloboukovitě kipenitá, bo-
kem v stopku stažená, lupeny na spodu lištnovité, ra-
diálně vidlené, s hojnými postranními výběžky, jež

i někdy tvoří přehrádku Fa7'()liis.

Polyporus Mích. Choroš. Olir. 103.

Plodnice namnoze veliké, dřevnaté, korkovité nebo kožovité, s kl.
bud na substrátu roizlitým, nebo bokem přirostlým, nebo okrofuhlým
se spodním třeněm. \'rstva rourková na spodní straně kl. Ústi sou-
vislých rourek okrouhlá nebo hranatá, obyčejně velmi drobná.
Výtr. tyčinkovité, elliptičné až i kulaté, hladké, bezbarvé nebo hnědé.
Mezi výtr. často krystalky šťavelanu vápenatého.

Veliký rod o četných druzích, rostoucích na kmenech, paře-
zech a různém dříví, a to tak, že každý druh vázán jest na určitý

41 633

V

%

r

/■

,.>^

•^%. qQP

^ ^

.^.:^^

j.if.-Krj.,

^

á

Jíff -íT^ *!^Sh

<SP

^

V

s\

nbr. 103.

Obr. 103. I. Polyporus Montagnei l'r., v přir. vel., v právo sotva zvětš. iistí
rourek a jedna rourka se strany, \- levo zvětš. výtrusy, 2. P. limonius \cl.,
mladá houba v přir. vel., 3. P. Pes Caprae P., mladá houba v přir. vel., 4. P.
Gintlianus Vel., v přir. vel., s výtr., 5. P. orbicularis Vel., v přir. vel., v pravt)
v průřezu a zvětš. rourky, zvětš. výtr., 6. P.Wynnei B. Br., v přir. vel., dole
jedna plodn. se hřbetu, zvětš. výtr., 7. P. conicus \'el., v přir. vel., v levo
průřez, ústí rourek a výtr., 8. P. Reisneri ^'cl., v přir. vel., v právo zvětš.
výtr. a v levo rourky, 9. P. Preslianus ^ cl., v přir. vel, v právo kl. v průřezu,

v levo ústí rourek a zvctš. vvtr.

drnh stromu, nebo rostou jedny druhy na listnatých, jiné pouze na
jehHčnatých kmenech. Proto jest důležito, aby při sbíráni vždy za-
znamenán byl strom, na němž choroš byl nalezen. Jedny jsou vy-
trvalé, nasazujíce každý rok noivou vrstvu roiurek na staré a zvěi-
šujíce se na obvodu, čímž mohou dosáhnouti obrovsikých roz^měrů
(P. fomentarius, igniarius), jiné jsou poiize jednoleté, jiné konečně
2 — 3leté. Některé druhy proinikaji svým myceliem živé nebo mrtvé
dřevo, rozhlodávajíce je, takže toto ztrácí svou pevnost. Tím hynou
živé stromiy a užitkové dřevo (ve stavbách) mnoho trpí. Tak vzniká
choroši velká škoda na ovocných stromech nebo v lesních kulturách.
Zdá se však, že mycelium osazuje vždy churavá místa na kmenech,
odkudž se pak ro'zleze i do zdravých jeho částí. Nezdolatelnost těchto
mycelií jest podobná jako u Meruliu. Se snadným vegetativním roz-
ninožováním souvisí bezpochyby okolnost, že některé druhy vzácně
kdy vytvořují výtrusy. Rostou po celý rok, hlavně ale na podzim.
V pletivech tvoří se hojné krystalky osmistěnové různé velikosti. Při
ohledávání výtrusů třeba dáti pozor (hlavně u druhů vytrvalých),
al)ychom nezmátli vlastní výtrusy s jinými, které na rourky z okolí
nalítaly. Mnohdy nálezném pod mikroskopem cizích výtrusů více
než vlastních.

R. PolypoTUS jest vlastně hlavně v tropech ro^zšířen, kdež známo
již na sta druhů, což pochází odtud, že v tropických lesích jest množ-
st\-í druhů dřevin, na nichž se biologické choroše během věků vy-
vinuly. Posud odtud popsáno přes 800 dr. a stále nové se popisují.
Také v E.vropě jsou hojné, ale posud nedostatečně studovány. Vět-
šina jest jen nahodilou vzácností, jiné ale jsou všude nesimírně hojné.
Velikost i zevnějšek jich jest velmi rozmanitý.

Autoři tvoří z r. Polyporus několik rodů (naše sekce), což ne-
schvaluji, neboť rody ty nedají se dobře vymeziti. Za dělidlo bére se
barva pletiva dužniny a výtrusů, tvar plodnice a ikonsistence její.

I. Eupolyporus Piičnina plo<hiicc bílá (liyíy pixl mikroskopem
hezharvé), řídce žlutá, červená nebo fialová. \'\'tr. bezbarvé.

A) Physisporus {Porta). Plodiiice na substrátu roslitá a celou plochou
přirostlá, rourky na je jim povrchu.

a) Rourky a jich ústí roztroušeně oddálené.

P. corticola Fries. (P. pertiisus Pers.). Ch. kovový. Plodn. na kůře
rozlitá, okrouhlá a nepravidelně na obvodu laločnatá, 4 — lo cm š.,
čistě bílá, dosti ctuJia kočovitá, asi i mm ti., na okr. ostře omezená
a široký plstnatý sterilní lem tvořící, uprostřed oddálené a nestejně
husté porami jakoby jemně propíchaná.

Xa kcjrách hlavné listnat. stromů vzácně. Xa Karlovu náměstí v Praze
II, 1914.

P. tenax sp. n. (Poria t.). Ch. vláčný. Plodn. na substrátu široce
rozlitá, ale lehce slupitelná, nikoliv solidně korovitá, nýbrž vláčně
měkce vatovitá, z tuhých hyf spletená. 3 — 10 cm v pr., bílá, v stáří
trochu do žlutá, za sucha nažloutlá, přes léto vícekrát vrstevnatě se
•obnovující, na okr. měkce plstnatě byssovitá. Rour. žádné, nýbrž
v stélce roztroušené, nestejně veliké jamky, mnohé daleko od sebe
vzdálené, největší ^ mm v pr. Okraj stélky byssovitě se ztrácející.
Hyfy dlouhé, bezbarvé, větvité, tuhé, tlusté (5 — 7,"), často s oušky
nad předhrádkou. Výtr. velmi hojné, 4 na basidiích, krátce stopkaté..
kulov. ellipt., bezbarvé, s i velkým těl.. 3- — 4/í.

Povléká ve velikých plochách ve vlhkých děrách myší. krtků a rejsků
nebo v dutinách humusu vlhkého a břehů malých potůčků lesních holou zemi
nebo holé kamení, přechází ale také na okolní vegetaci. Xikdy na dříví. Zai
živa vylučují se na receptaculích čiré kapky. Dle mého soudu představuje tato
houba samostatný rod vedle r. Pf)lyporus se znaky: Plodn. rozlitá, slupitelná,
vatovitá, z tuhých pevných vláken složená, tím pevně vláčná, výtr. na stěnách
miskovitých receptaculí na plodnici nestejně roztroušených. — Co jest Poria
reticulata Fr., těžko z chatrné diagnosy souditi, ale může býti tak, jakq
J\ fu.^ax Pers. příbuznou,

b) Rourky a jich ústi Jiiístě spojeny; více méně Jiranaté.
^) Fludnice bílá.

* Plodn. suchá, papírovitá nebo korkovitá.
t Plodn. na obvodu neurčitě omezená, často byssovitá.

P. ínhalatus sp. n. Cli. nadechlý. Cistě bílý. jako jemný nálet na
substrátu daleko široko rozlehlý, na okr. bez vlášení jako jemný nálet
(neslupitelný). Rourky husté, V2 — 4 mm dl., s ústím malinkým, hra-

636

natým. celo^krajným. Výtr. přďcliké, lo — 14 fi, hojné, vejčitoellip-
t i čilé.

Na stěnách duté, staré ]'\py na zctlelém dřevu jako jemný nálet ve veli-
kých plochách. Lisí se ode všech Porií velikými výtr. í^řipomíná poněkud
P. fanncUus Ir., na bucich uváděný, ale špatně popsaný. Stromovka 1916.

P. bombycinus Fr. 1821 (Bol. terrestris Soav., Pol. rhacodioide.s
Pers.). Ch. hedvábný. Plodn. široce na substrátu rozlitá, asi 3 mm
ti, neslupitelná, téméř jen z rourek složená, na okr. v škoký, útle
pavučinatý, neomesený lem zvolna se ::trácející. Rourk}' nejprv jam-
koviité, dospělé prodloužené, nečistě krémově žlutavé, s ústím širo-
kým, nestejně velikým, hranatým, se stěnami tenkými a zubatými.
\ ýtr. kulaté, bezbarvé, 4 — 6.</.

Na zetlelé smrkové kůře v naší zahradě v Mniclunicích (10, 1916), na
starých vrbách na Zlíchově (i, 1919. R.).

P. vaporarius Pers. 1797. Ch. pařeništni. Plodn. jako tenký, bil-ý.
•neslupitelný, nepravid.. 6 — 20 cm š. poivlak, s byssovitým, širokým
plstnaté brvitým lemem. Rourky 2 — 5 mm dl., s ústím nestejně vel-
kým., nepravid. hranatým, pak nečistě nažloutlým. Výtr. úzce válcov.
ellhpt., velmi bohaté, 5 — G/t.

Na dříví všeho druhu, ve vlhkých b\'tech, kdež se rychle rozlézá a škodí,
v dolech, v lesích na pařezech, s nich/, slézá i na okolí (mech, smetí a byliny)
všude velmi hojný. Povléká někdy veliké plochy, ano celé pařezy.

P. Vaillantií DC. 1815. Ch. Vaillantiiv. Ve všem podob, před., ale
plodn. na substr. rozlitá, celá sněhobílá, na okr. útle pavnčinatě se
ztrácející a v dlouhé, teninké, rozvětvené a do dřeva vnikající nitky
přecházející. Rour. 3 — 5 mm dl., iitle vatovitě měkké, ústí hranatá,
dosti velká. Výtr. bojme, nepravid. kulov., 3 — 5 /<•

Na trouchnivých pařezecli a dříví, hlavně borovém, dosti rozšířen. V le-
sích na tnjuchnivých pařezech nebo v domech na vlhkém stavebnim dříví.
^'šude rozšířen.

P. uríneus sp. n. Cli. močový. Povléká v smrkovém lese jehličí a
smetí jako útlý, 1)ílý. neslupitelný, sotva r mm ti. povlak ve velikých
plochách, na obvodu ale útle plstnatý, neomezený, nebyssovitý.
Rourky nizoučké i(sotva i mm) .? ústím velikým, hranatým. Xýir.

krátce ellipt., 3 — 4^<.

\ smrkových lesích ve vlhkých, stinných, krytých místech, hlavně v hVm-
štinách, řídce. Za živa i po usušení pácliue odporně močem. Suchý trochu
sežloutne a ztuhne. Jest pribuz. před., ale již výtr. se liší. V Saccardu nikde
nic podobného nenalézám.

P. Radula Pers. 1799. Ch. papírový. Plodn. tvoří 4 — 12 cm š..
měkké, bílé, papírovité, lehce slupitelné povlaky, na okr. úzce brvitě

63?

vláknité. l\onrky 2 — 10 mm dl.. s ústím nestejně velkým, neprav,
hrauatýiii. \'\'lr. ellipt.. 4 — 5 .".

Na trouclinivýcli, smrkových pařezech n Řevnic (K.), přechází na okolní
pudu a kamení. 8, 1916. Dřevní ohrady na Smíchově (12, 1917, R.). V kla-
denských (Inkch povléká smrkové trámy (Ž.). Zde voní anýzově.

P. vulgaris Fr. 1821. Ch. obecný. Plodn. tvoří tenké, tenince koro-
vité, nepraxid.. 3 — 10 cm š., bílé, na ckr. bysseui nelemovanc povlaky.
Ronrkv i — 3 mm dl., velmi husté, s ústím nwlinkýin, okronlilýin.
\'\tr. ellipt., 3 — 4/'.

Xa trouciinivém dříví, na pařezech, v dutinách mezi kořeny, také na
zemi všude obecný po celý rok.

P. micans Ehrnb. 1818. C7;. lesklý. Plíxln. na substrátu rozlitá,
tence a ztuha lupenitá neb blanitá, nepravid. laločnatá, 4 — 10 cm š.,
na okr. s měkce vatovitým, bílým, ? — 4 mm š. lemem. Rourky kra-
tičké, ústí masově bledě narůžovělá, hustá, hranatá, nápadně lesklá.
Výtr. kulatě ellipt., 3 — 4 .«.

Na starém dříví listnat. stromů vzácné. Na klenových dřevech u ]\lni-
chovic, 10, 1914.

P. laciiilatus sp. n. (Poria lac, Schizopora lac). Ch. dfípatý. Plodn.
na kůře široce rozlitá, 5 — 10 cm v pr., neslupitelná, suše korkovitá,
asi I mm ti., blanitá, na okr. zvolna pavučinatě se ztrácející, celá
dřevnatě bila. Rour. velmi sir. hranaté, jieh stěny nízké, ač k basi
v nestejné, ostré, trojhranné cípy rozdělené, někde cípy splývají v zu-
baté, dlouhé hřebínky. Výtr. kulov., bezbarvé, 3 — 4 /'•

Na bukové kůře na Cerchově v srpnu 1918 sbíral p. uč. V. Mchcr. Jest
podivná Poria, jistě samostatný rod představující (Schizopora). ^Nlisto rourek
jsou tu vlastně hranaté sítě, z jichž stran vnikají dřípaté cípy.

tt Plodn. na okr. ostře omezená, ano i trochu odstálá a začátek

kl. tvořici.

O Rourky jednovrstevné.

P. medulla panis Pers. 1801. Ch. chlebový. Plodn. až i cm ti., //'-'-
čistě až nažloutle bílá, široce rozlitá (10 — 20 cm), tvrdě dřevnatá,
na okr. ostře omezená, s lemem ztlnštělým, i — 2 mm š., tupě vrubo-
vané laločnatým. Rourky V2 — i cm dl., husté, bílé, ústí nestejně hra-
natá, tlustostěnná, bílá. \Atr. kulaté, 4 — 5 .».

Na starém dříví listnat. stromu po celý rok. Karlštejn, Roblín (habry),
Dobříš (Starý), Cibulka (R.), Třeboň (Nešpor, borovice), Mnichovice, Strašíce,
Cerchov. Statný, tvrdě korkovitý, bílý druh.

63S

P. pallidissimus sp. n. CJi. bělostný. \'e všem před. podobný, ale

sterilní okraj neztliištělý, plstnatý, ale ostře omezený, celá plodnice

sučhohílá, pomočkáuíiu fialovicí, výtr. vejčitokulov., sporé, 3 — 4 ."■

Xa listnať, pařezu nad Sázavou v září 1921 shíral yi. ]"rt. l'cclitncr.

.''■arvou se liší od P. nu-dulla panis velice.

P. carpineus sp. n. C7;. íuibrový. Plodn. celá bílá, rozlitá, 3 — 8 cm
š., jako fiiliý papír shipitcliuí, okr. ostře celistz'ýni, asi i mm š.,
skoro odstálým lemovaná. Rourky sotva i mm dl., dospělé nálcvko-
vitě k basi súžcnc, ústí nestejně vel. (až i mm š.), hranatá, tenko-
blanná, s okr. z:nbatým. Výtr. kulatě, maliiikě, 2^1' — 3/'-

Xa habrových pařezech v lese u Kunic (AJnich.J. 12, IQ17. Jest sice
přibuz. před., ale podivně utvářenými rourkami a výtr. rozdílný.

P. subfuscoílavidus Rostk. C7ř. plavohnědý. Xa substrátu rozlitý,
až 20 cm š., korkovitý, velmi neprav, laločnatý, s dužninou bílou,
sotva I mm ti., sotva i mm š., plstnatým, troehn ohrnutým, tuhým
okr. lemovaný. Rourky 2 — 3 mm dl., s ústím hranatým, nestejné vel.,
barvy čemlově bledavé (nevrstevnaté). Jest vždy sterilní, ale v ple-
tivu množství vel. i malých osmistěnu.

Xa zetlelém -smrkovém dříví Vzácně. Chudenice (Cel. 1884). na smrkových
trámech na Smíchově (R, iQi/). V mládí jest bílý, v stáří nažemlovělý!
Winter praví, že roste na dříví smrkovém, Fries na dubovém.

P. hexagonoides Fr. íin Quél. Jur.\ Ch. šestiboký. Celý ěiste bílý,
kožovitě elast., za sucha tvrdý, široko roizlitý (až 20 cm š.), výčnělky
i holou půdu povlěkající, rourkami nahoře i vesipod posázený, sem
tam volné, zevně plstnaté laloky jako začátky kl. tvořící. Duž. bě-
lostná, nevonná, 5 — 8 mm ti. Rourky 3 — 5 mm dl., s tenkými stě-
nami, ústí veliká .(i — 2 mm), neprav, hranatá, ano i protáhlá. Výtr.
bezljarvé, kulo^v. vejčité, 5 — Gf. Pomačkáním hnědne.

\'edle dubového pařezu na zemi daleko rozlitý, ve Aídrholci u Jírcn,
8, 1919. Popis Fríesův se dosti dobře shoduje. Znářn posud z l>ancie.

P. eminens sp. n. Ch. vyniklý. Na substrátu široce rozlitý (15 cm"),
papirovitý, l)ílý, slupitelný, i — 3 mm ti., na okr. nebrvitý, uvnitř
bělavý s odstínem okrovým. Sem tam vyvstává trojboký klobouček
(až 2 cm š.), širokou basí s plodn. splynitlý, ostrohranný, na povrchu
l)ílý, lysý, hladký, za sucha na okr. černavý, vespod s rourkami 8 nnu
dl. Ústí hranatá, v mládí bělavá piak okrově hnědavá, přehrádky
ostré, celokrajné. Výtr. kulaté, bezbarvé, ^ — 7/'- ^'^^Y ^'^'"^^ h"jné.
Na kůře starého klenu na jaře u Slaného (R, 1917), v dutém kmenu javo-
rovém ve Stromovce (12, 1917). Duž. jest v mládí dosti měkce masitá. Tvoří
přechod k násl. skupině.

6S9

OO Rourky 7'ícci'rsti'Z'iu\

P. obduceiis Pers. 1822. Alyc. Kur. Cli. puvlakový. Pcrcnnující,
suše korkovitý, v rourkách bledě žemlový, ústí bělavá. duž. čistě l)ílá.
Xa trouchnivém dřevu široko rozHtý (a/. 50 cm), z dužniny sla-
boučké 1(1 — 2 mm) se substrátem splývající sestávající, na okr.
s uzoučkým (i mm), bílým, hrbolkatě plstnatým, dí)sti ostře ome-
zeným, neslupitelným lemem. Rourky 2 — 3 mm dl. tvoří četné
(až 12) vrstvy ini sebe položené, takže se celá houba skládá jen
z vrstevnatých rourek v tlouštce celkové i — 2^2 cm. Ústí rourek
přemalinká (Vs mim), hranatá, s přehrádkami tlustými, celými, uťa-
tými. V'ýtr. hojné, krátce ellipt. až skoro kulov. ellipt. \'oní slabě
anýzově.

\' dutém kmenu jasanovém v bažantnici u Libochovic. 8, 1918 (R). Jest
ze všech Porii největší a vrstevnatostí rourek a perennováním ihned nápadný
druh. Jc?t ale vzácný. Někteří se domnívají, že jest to > jen resupinatní lorm.i
drului r. conatus Fr., tvořícího tkisté kloboučk^^ Roste také na jiných listn.
stromech.

** Ploduice šfínnuité luekee iiiasitú.

P. cavernosus sp. n. C7;. dutinný. Plodn. rozlitá, 4 — 10 cm
.š., za živa čisté bílá a šfavnatě měkce mas., za sucha tvrdě
rohovitá a zvláště v rourkách špinavé okrová, na okr. byssovité š;i-
roce lemovaná. Rourky i — jYi cm dl.. s ústím dosti šir.. skoro hra-
natým, bílým, za sucha hnědým. \'ýtr. vejčitoellipt.. 3 — 5 «, hojné.
\' dutině staré jabloně v Struhařově, 9, 1916, na jabloni u Slaného (20,
1917, R.j. XemiJŽc býti P. mucidus Pers., který roste 'na borovicícli.

P. Iiians Karst. Fl. Fenn. (Fr. Hym. Bur. 574). Ch. finský. Plodn.
na substrátu široce rozlitá, s duž. 1 — 2 mm ti. a s rourkami až i cm
dl., na okr. šir., byssoivitě plstnatým lemem obroubená, v stáří na
okr. se loupající, bílá, uhasité šíavnatá, za sucha velmi křehká.
Rourky suché okrové nažloutlé, ošklivé páchnoucí. Ústí velká, hra-
natá, tenkostěnná, na okr. dlouze brvité dřipatá. \X'tr. kulaté, 2/2
až y/2 .".

Na tiinichnivém borovém dřevě v Oboře u .Smečna, 8, 1918 (1\). \'e
Finsku také na borovém dřevě sbíral Karsten.

P. iodinarum sp. n. Ch. důlní. Plodn. na substrátu rozlitá, až
50 cm v pr., siklenutá, čistě bílá a dosti mék-ce }iias., z rourek i — 2 cm
dl. složená, s ústími hustými, drobouiikými, okrouhlými, tlustých a
celokrajných stěn. Plodn. tato spočívá na bláné pergamenové, bílé
neb žlutavé, z níž vybíhají provazce sklerotiové, až jako brk silné,

bílé nel) žlntavč, tvrdé a pevné, plstnalé. az i ni dl., které daleko
dříví prolézají. Páchne silně anýzové. \'ýtr. kulaté, l)ezl)arvé. 2 — } 11.
V Kladenských dolech obyčejný /.jev (prof. Žofka, 1016). Jest a«i \n\\n\y..
druhu P. i-A-i-ridus Sow.

P. saní;uinoIentus A. S. Liisat. p. 257. Vv. llyni. Eur. --.y^. ( Toria
s.j. th. krvavý. Plotln. na substr. rozlitá, ale slu.pitelná, na okr. ostře
omezená, ale tlustě plstnatá, drobná (1 — ^cni vi)r.). různě lalocnatá.
s menšími v}idenutými {/olštářky kolem obvodu, sní-hohííá, za živa
měkce elasticná, při dotyku ihned krvavč červená, za sucha posléz
špinavě hnědá, sotva 3—10 mm ti. Ústí rour. dosti velká, hranatá.
V'ýtr. hojné, bezbarvé, kuluv.. s r velikým tělískem, k basi pošinu-
tým, rour. 3 — 10 mm dl.. 4 — i) u.

Na trouchnivýcli kořenech vrbj-, jív, olší. v stinné vilike dulnié v břehu
lesního potoka nad Hrusicemi (Mnichov.) v září 1021, v olšinových mokřa-
dlech nad Hrusicemi hojně (y. IQ21). Jest podivuhodná a lehce poznatelná
houbička. Za sucha po bělosti není ani stopy. Někdy sestupuje i na holou
zemi. Nejradčji roste v dutinách kořenů i;a zemi a v dutinách mechového
humusu.

P. excavatus sp. n. (1'oria exc). Ch. vyhloubený. Plodn. na sul)-
stratu rozlitá, dučnatě elasf. uias., 3 — lo cm š., až 2 mm ti., s duž.
bílou, lehce slupitelná, ncjprv vyduté. hluboké (a/, t cm) misky tvo-
řící, s tMetými, kolmými, sametovými stěnami, asi 1 — i^j cm v i)r ,
pak splývá několik takových misek dohromady a tvoři laločnatý ])o-
vlak a na okr. tlustý bily sametový z'al, vnitřní j)locha jest pak tu-
pými žebry v polička i cm š. rozdělená, iitle ruj^osní, barvy osmahle
hnědé. Rourky překrátké. vlastně jen hranatá siť a pouze na sténácli
valů Jiebo misek. Yýtr. kulov. ellipt., l)ezbar\-é, hojné. 5 — 6 /♦.

Na mokrém, bezkorém bukovém dřevu na šumavě v září 1921 sbíral j). ř.
O. Rcisner, na kůře dubu u Cernošic (1921, 10, l"echtr). Jest podivuhodná Poria,
vlastně tvořící přechod k r. Stcreum. neboť rourková plocha mění se v hladkou,
rugosní, takže mikroskopicky by každý houi)u tu za Stereum považoval. Ale
na stěnách postranních valů jsou nizcnmké sítky s výtrusy.

P. Reiclierťi sp. n. (Poria R.). Ch. Keieliertúv. Plodn. nu subslratti
široko rozlitá (6 — 20 cm), asi 5 — 8 mm ti., s bílou duž., za živa
šfavnafě mas., za sucha co tuhá. snadno slupitelná kin-a. na okr.
omezená ostře plstnatým lemem. Rour. a li. za živa čisté bílé, ale
pomačkáním hnědnouci, posléz celé černající, ústí okrouhlá, s tupým
-okr., drobná, hustá. \'ýtr. bezbarvé, hladké, kidaté. hojné. 4 — 5 ,".
Voní silně aromaticky, asi jako P. squamosus.

\' dutinách starých, trouchnivých olšových pařezů u \'yžlovky 28. října
IQ2I. Černáním, vůní a šťavnatostí lehce poznatelný dridi. Povlékal veškeré

641

plocliy vnitra pařezu. \'ěnuji jej svému příteli, p. dr. J. i\eicliertovi, pilnému
mykologiivi a předsedovi »\'olného sdružení čs. myk(>l(!gů«.

13) Plúduicc Šedá. -

P. ciiierasceiis sp. n. Lh. popclavý. 1'lodn. široce rozlitá, 4 — 12 cm
š., uprostřed 2 — 4 mm ti., za sucha jako per.ííamen se slupujicí.
s okr. ostře omezený>m, hladkým, 2 — 4 mm š., šedohnědým a lehce
slnpitelným, často vlnitým'. Duž. čistě bílá, kožovitá. Rourky pope-
lavé, I — 3 mm dl., s ústím přemalinkým, bělavým, okrouhlým, Výtr.
velmi hojné, krátce tupě ellipt., 3 — 4 .<'.

Vyrůstá ze štěrbin kůry ra starých kmenech dul)Ovj'ch u Košíř. 3. 1916
(O. Reisner). Jest velmi význačný druh. ile nemohu jej se žádným známým
Ktoložniti. Xejbližší zdá se býti I', umbrinus Rostk.

/) Plod nice červená.

P. incarnatus Alb. & Schw. 1805 (V. Xiskiensis Pers.'). Lh. ma-
sový. Xa substrátu rozlitý, 3 — 8 cm š.. ale ostře omezenými, celist-
vými okr. trochu volný, nepra\id.. pevně korkovitý, suchý, celv
zevně i uvnitř masově živě ěevvený. Rourky značně prodloužené 4 až
6 mm. Ústi rour. nestejně velká, hustá, hranatá. \'ýtr. sporé, kulaté,
bezbarvé, 3 — 4 ,".

Xa starém, trouchnivém, borovém trámu v ohradě na Smíchové v březnu
1916 sbíral p. ř. Ot. Eeisner. Jest úhledný, zbarvením hned nápadný, ale
v/.ácný druh. Z Německa spoře zaznamenán.

P. albocarneus sp. n. Ch. hěločervený. Xa substrátu rozlitý, až
10 — 20 cm .š., tence blanitě pergamenový, loupavý, masové Červoni-
hnědý, s duž. a okr. bílými, za vlhka dužnatý. za sucha hladký,
mastně lesklý, popraskaný, s okr. širokým, pavučinatým. vatovitě
zvolna omezeným. Rourky 1 — 3 mm dl., červené, ostře se od bilého
podkladu odrážející, nevrstevnaté, s ústím dosti š., síťovitým. Duž.
čistě bílá, asi 1 mm ti. \'ýtr. luiědočervené, tupě a nestejnostranně
ellipt., s velkým centrálním tělískem, hojné, 10 ft.

Na kůře starých borovic v ohradách na Smíchově v květnu 1916 sbíral
p. ř. Ot. Reisner. Krásný, nápadný druh. i*. Placenta Vr. jest s naší houbou
sice příbuzný, ale sotva totožný. Autor praví, že jsou rourky »substratosi«,
s okr. ostře omezeným, volným, s ústím r. malinkým. Pro zbarvení výtr. by se
náš druh ani klásti neměl do této skupiny, ale jest to určitě Poria.

642

B. Apodoporus. Plodnicc bokem přirostlé, klohoukovití\ s rourkaint na spodu.

a) Flodíiice v mládí nebo ca čiva masitá a šťai'iiatá. ca siiclhr
ztvrdlá, bez ccznií kůry.

«) Plodnicc velká, sýrozňtč mčlcká.

P. caudicinus Schaeff. 1703 (1*. sulphureus Vv.. \). citrinus IMj.
Obr. 104. Cli. sirovy. Kl. \eliké, 20 — 40 cm, pulukruhovité, širokým
bokem přisedlé, vodoTOvné, obyčejně více kusů vedle sebe a naď
sebou spojených, na vrchu |)aprskovitě svraskalé a ele^íantně vlnitě
zprohýibané, skoTo hladké, nahoře oranžové, vespod a na okr. síro-
žluté, konečně bělavé, měkce mas., za vlhka šfcLvnaté s diič. žlutou.
Rour. 4 mm dl., sírožluté, s ústím jemným, žlutým. Voní asi jako
vepřová pečené. \'ýtr. xejčitokul., 5 — 7 ."■

V létě za teplj'ch dešťů pu celých Cechách na kmenech ořechů, akátů, dubí:,
topolů rozšířený, za živa v mohutných, ozdobných trsech. Na zimu se rozpadá,
ale příštím rokem znova se objevuje. Čerstvá může se dávati do polévky.

;i) Plodnicc za živa měkká, za sucha drobivě perníková,
nehtem rýpatelná, bila.

P. alutaceus Fr. 1821 (P. epixanthus Rostk.'). Ch. okrový. Bledé
kozový, na obvodu s hnědou páskou (za suchaj, v trsech střechovi-
tých, vodorovně odstálý, 5 — 20 cm š., 5 — 10 cm dl., polokruhatý,
na zaobleném okr. tenký (4 — 5 mm), uprostřed asi 1 cm ti., na basi
až 3 om ti., na povrchu dusti pevný ale nekorovitý, hladký neb ojí-
něný, nepravid. hrbolatý a vlnitý, nekruhatý, za živa měkce mas ,
za sucha tvrdý, ale nehtem rýpatclný a jako trouchnivé dřevo dro-
livý, duž. bělavá. Roiu". krátké, na starých kl. až i cm dl., nejpr\-
bílé, za sucha žemJové s ústim nestejně velkým, hranatým. Páchne
slabě sladce houbově. Výtr. hojné, přemalinké. ellipt. kul., 2'j — 3.".
Na kmenech rozličných listn. stnunů z rovin a/, do podhoří, ale neliojně.
Trvá jen rok, ale příštím rokem se z téhož základu obnovuje. \'e sbírkách jest
velice napadána annf)hicrn. Prics i jiní autoři druh tento nesprávně a nedosta-
tečně popisují a jmenovitě o výtr. se ani nezmiňuji. \'šichni pak píší (patrně
z Friesc opisují), že roste na borovicích.

P. epileucus Fr. 182 1. Ch. kašový. i'lodn. kloboukatá, 5 — 10 cm
v pr., 2 — 5 om ti., na okr. tlustě zaoblená, bokem přisedlá, na spodu
rovná, nahoíe mírně sklen, a měkce jemné plstnatá (nikoliv hladká,
nikoliv korovitá). celá hilá, za živa skoro kašovitě vodnatě mas., za
sucha měkce sýrovítá. Rourky asi 1 cm dl., bílé, ústí nestejně vel.,

643

7.aol)lené okrouhlé, na hranách (ikistých) cele. \'vtr. vejčitokulov.,
1)ezbarvé, s i velkým těl.. 5 — 8/'. Diiž. neměnlivá, slabě aromatická.

Na akátech ve Stromovce v září 1921 sbira! ]). ř. O. Rcisner. Od P. aliitac.
a chioiíciis liši se mimo vytr. měkce plstnatým kl. l'oi)is l'riť<uv je ubohý,
praví »ad triincos Fagi«.

%.w-

Obr. 104. Polyporus caudicinus Schaeff., značně zmenš.
ť ]'ot. Maxímovič.

P. stipticus Fr. 1821 (Pers. 1801. P. acidulus Fr.). Ch. stavící.

\'^€ všem příl). a po(lol)ný před., alekl. v trsu menší, s ostřejším okr.,

s duž čistě bílou (jako tvaroh!), rour. nejprv bledě žemlové, uschlé

hlínově hnědavé. Pácluic strašně odporně asi jako splašky z lihovaru

nebo cukrovaru.

Znám jej posud toliko z kmenů starých akátů okolí pražského (1910 — 1918).
IVics udává jej z borovic ze Švédska, ne\ im proto, je-li s našim totožný.

64á

P. lacteus Fr. 1821. C7;. nilcčný. jako iiřecL, plodn. sněhobílá, na
povrchu olysalá, ústí rour. 7.ul)atá. pak lal\\rinticky točitá.

Xa vrbových kmentcli u Zál)člilic na podzim 1914 sbiral p. >ič. Mašek.

P. chioneus Fr. 1821 (!'. caudichis Fers.). C7;. cliioiishý. Konsi-
stence i tvar jako u P. ahu., ale innoliein menší a čistč bílý. \\\.
3 — 5 cm, 2 — 3 cm' do předu vyniklý, poliikruh(»\-.. bokem asi 1 cm
ti. přiro'Stl'ý, k okr. zvolna ztenčený, rovný, na ])>)vrclur/_v.^"v. hladký,
nieprav. hrubě svraskalý a lirboilatý. Rouirky krátké a jako okrouhlá,
droibná ústí čistě bílé. Duž. čistě bílá, nehtem rýpatelná. \'ýtr. hojné,
válcov. ellipt., sem tam zakřiv.. 3 .«. l^íchne slabě kysele.

Na březovém pařezu 11 Jevan lOi.S sbíral dr .Kavina. \'zácný (Irnli.

P. candídissimus sp. n. Ch. nejbělejší. Kl. 4 — 6 cm v pr., širokým
bokem (2 — 3 cm) přisedlý, polookroublý, velmi tlustý, .v okr. ostrým
(průřez trojhranný), na spodu vyklen., nahoře rovný, lysý, hladký,
bezkorý, svraskale hrbolkatý, nekruhatý, celý čistč bčlostný, za živa
vodnate nejvýš měkce mas., vláknitý, za sucha velice tvrdě rohovitý.
Rour. 6 — 10 mm dl., bílé, ústí dosti velká, ostře hranatá, s tenkými,
celými okr. Výtr. bezbarvé, krátce tupě válcov., 4 — 5 f*. Nevoní.

Xa trouchnivém, smrkovém pařezu u Kunic (11, 1921). Jednoletý a jed-
notlivě, nikoliv v skupinách. Lehce poznatelný druh po své měkkosti a vodna-
telnosti, zářící bělosti a veliké tlouštce. Příbuzné jsou P. molluscus Karst.,
P. destructor Fr., P. caesius b'r., P. mollis Fr.

P. pomaceus sp. n. Ch. jabloňový. Kl. bokem přirostlý. 3 — O cut,
sotva I cm ti., k ostrému okr. ztenč.. na okr. někdy zubatý, jako celá
houba čistč bílý, bezkorý, hladký, lysý, hrnbč radiálně Zflákn., šťav-
natě měkce mas., za sucha roho\itý. pomačkáním rňžovící. Rour.
asi /^ cm dl., s ústím dosti velkým, oblým. \'ýtr. kulaté, nažloutlé, 8 fi.
V dutém, starém jabloni pod Okořem. 7, 1019 ((3t. Reisner). T příbu-
zenstvo tohoto podivného choroše jest nejasné. \'elikvmi, kulatými výtr. se
ale z příbuzenstva P. alut. vymyká. Proto třeba jej dále sledovati.

P. piceus sp. n. Ch. smrkový. Kl. 6 — 12 crn v ])r.. jednotlivě ínetrs-
naťý), polokruho^vitý, v tlustou krátkou stopku stranou stáž., nízce
sklen., na okr. velmi ostrý a skoro hřebenitě ostře zubatý, 1 — 2 cm
ti., k okr. málo ztenč.,, bez kruhu,i za žiiva nečistě bílý a šťavnatě
měkký, za sucha trochu nažloutlý, přetvrdý, ale na lo.mu bílý a
nehtem rýpatelný, na povrchu bez kůry, nelesklý, hrubě nepravid.
jamkovitě vrásk ovitý a místy ostře tvrdě osten katy a hřebenitý,
k okr. hrubě vláknitý. Rour. a ústí bílé, pak nažloiitlé, nestejně vel.,
velmi š., nepravid. hranatá až protáhlá, nezubatá. \'ýtr. zaobleně
tupě ellipt., 6 — 8 ^,, hojné. Páchne jako si)lašky z cukrr)varu.

645

iNa smrkovém pařezu u Jevan a u Sázavy na podzim 1918. Náleží určité
tli.> přibuz. 1*. alut. l'o\rch. kl. není plstnaty, nvl)rž tvrdé ostře vráskovaný a
šupinkatě lirebenity.

Tj FLodnice za sucha co kosf tvrdá, zevnč lakovou íunotou
potáčená, jež vyrůstá v ostré hrbolky a ostny.

P. aculeatifs sp. n. Ch. ostnitý. Netvoří řady, nýbrž jednotlivě, kl.
laločnatě vykrajov., 10 — 14 cm š. a 4 — 5 cm dl., vodorovný, tenký.
k okr. velmi ztenč. a ostrý (u boku 4 — 10 mm ti.), velmi tvrdé dřev-
natý, nekruhatý, útle pýřitý, žemlový, na radiálně vráskovaném okr.
bílý, celý ostrými, i — 3 mm dl., kolmými, kučelovitými ostny oddá-
leně posázený. Rour. kratičké, busté, bílé, duž. bílá, nevonná. Ústi
rour. drobounká, okrouhlá, bílá. \\vtr. neměl.

Xa dubových pařezech v hájích u Karlštejna, 10, 1915. — P. inodorus Fr.
(Švédsko) uvádí se také iia dubech, ale popis jest nedostatečný. Praví se, že jest
blízký k F. suaveolens.

P. perdurus sp. n. Cli. přetvrdý. Kl. polokruhov., 3 — 5 cm v pr..
bokem asi i cm ti. přisedlý, uprostřed 6 mm ti., nekruhatý, na okr.
ostrý, za živa měkce mas., za sucha co kámen tvrdý, ale s duž.
nehtem rýpatelnou bělavou s nádechem riižovým, na T>0'vrchu lysý.
jakoby tvrdým lakem potažený, jenž tvoří tvrdé husté hrbolky, jamky
a vrásky, bělavý, za sucha osmahlý. Rour. krátké, ústí přemalinká.
hustá, hranatá, trochu zoubkatá. špinavě žemlová. Výtr. podlouhle
ellipt., 3 — 4 ."• Páchne slabě.

Na smrkových pařezech ve vlhkém lese u Třeboné (8, 1915, Weinz.), rovněž
na smrk. pařezu u Jevan (8, 1918). Jest jednoletý. Qstí rour. jest třikrát menší
než u P. alut.

c) Plodnice za živa mékce mcLsitá, za sucha také měkká,
zevně červenavé zbarvená, uvnitř hnědavá, žemlová neb
bílá.

P. quercicola sp. n. Ch. dubový. I za živa měkce clast., drobivě
rýpatelný, s duž. bílou, na řezu rychle hnědnoucí, za živa šťavnaté
mas., s povrchem bezkorým, žemlovým, jemně hustě nachově ostře
.zrnečkatým. Kl. bokem- široce přirostlý, trsnatý nebo střechovitý,
nízce sklen., uhlazený, na okr. tupě zahnutý, vespod s plochou rourk.
rovnou, 3 — 5 cm v pr. Rour. 3 — 5 mm dl., za sucha osmahle na-
žloutlé, s ústím velkým, hranatým, brvitě zoubkatým. \'ýtv. po-
dlouhle válcov., bezbarvé, 6 ft. Zápach mírný, houbový.

Si6

Na starcni dubu u ['cruce, 8, 1917 (Ot. JvlÍsuci). - Jc^t jednoletý. Tvíři
rád sterilní kuldvité podložky, z nichž po stranách ki. vyrážejí. .Snad patří do
přibuz. P. mollis Pcrs.

P. ramicola s[). n. Cli. 7'čti-:niý. K\. 5 — 10 cm v i)r., polokruliov..
bokem přisodlý, uprostřed 2 — 3 cm ti., k zaoblenému okr. /.volna
ztenč., nejprv velice měkce mas., pak ale tvrdě korkov., :;evně lysý.
hladký, neknihatý, slabě sklen., špinavě masově rMový, před okr.
hustě ru^osně jamkovitý, uvnitř světle rezavý. Rourky poměrně
krátké (O mm\ s ťistím nestejně sir., nepravid. zaobleným, nejprv
skořicově žemlovým, pak ěervenohnědýiu. Rour. poinaěkáním červe-
nají. Hyfy pod mikrosk. žluté. Výtr. hojné, ellipt. válcov., trochu za-
křivené, nažloutlé, 3 — 4 /'.

Na kmenu a větvích vypoko na bříze a také na jeřábu v Košířích (2, iQiCi.
O. Reisner), na olšových opadlých větvích u Poruče (R), u líabru a Alnichovic
(8, 1916). — Plodn. bez kůry. Jest nejvýš význačný, ničemu nepodobný druh.

£) Jiriihy drobné, za sucha vesiněs ztvrdlé.

'=' Zelenavě namodralé.

P. caesius Schrad. 1794. Ch. modravý. Menši druh. Kl. 3 — O cm
.š., 2 cm ti., obyčejně více kusů nad sebou, šir. bokem přisedlé, řídce
trochu stOipkatě stáž., měkce šťavnatě mas., bílé, ale pomaěkáním
modrající, konečně za sucha šedozelenavé. Poivrch nerovný, s krát-
kými vlákny. Roitr. poměrně dl. (až i cm), s ústím bílým, nestejně
ostře vykrajovaným až i dlouze ostuitým. Výtr. válcov., zakřivené,
bezbarvě, 4 — 5 (W

Na pařezech a kmenech lísln. stromů všude rozšířen, ač ne obecný. Hlavně
n,i podzim. .Scliroclcr udává falešně výtr.

Ý ^

Rudolinědé nebo hnědaz'é.

P. Weinmanni Fr. 1828. (Bol. mollis Alb. Schw., \\ ]al)yrinlhicu>
WeiiTim.j. Ch. IV einmanniiv . Plodn. nejprv měkce a vodnatě mas..
pak rohoi'ítě ztvrdlá, 8 — to cm š., bokem přirostlá,, za sucha hrubc
fadialně svraskalá, nezřetelně kruhatá, černě rudohnědá, hrubými
štětinami drsná, na okr. bělavá. u boku i cm ti., k okr. zvolna ztenč.
Ústí r. krátkých přemalinká, hranatá, za živa pomačkáním hněd-
noucí. Duž. l)ílá. \\vtr. bezbarvé, kulaté, velmi sporé 4 <".

Na kmenech a pařazech borových velmi vzácně. Ostrolov Újezd (Simek
1013). Vzácná, ale lehce poznatehiá houba. Posud zaznamenána ze 3 míst
z Německa. Klsaska, Švédska a od Petrohradu. Jest přibuz. P. borcalis.

61?

P. Cavinae sp. n. C7;. Kavinuv. Za živa měkce mas., za sucha
tvrdý, pokvkruhdvitý. troLini v stopku stáž., na okr. ostrém rovný,
na ba.-^i '> mm ti., k okr. tenký a lu])enitý, l)ez kruhu a kůry. zevně
liílý ale sušením rezavě osmahlý, na okr. černohnědý, iuhými od-
stálýnii červenohnédými chlupy oděný. Duž. bčlavá, s odstínem ple-
ťovým. Roair. dosti dl., bělavě. ale pomačkáním rudohnčdé, suché
okrově hnědé. Ústí převeliká, hranatá, Z' dl., ostře zašpičatěné cípy
rozeklaná, s tenkými stěnami. \'ýtr. Icjiince a tupě ěárkovité, za-
hnuté, 4."-

Xa smrkovém pařezu u .Struhařova v lese, o, 1916. — Skvostná a lehce
poznatelná houha z příbuz. před. n P. adustiis. Nemohu v literatuře nic po-
(k)bného nalézti.

*** Sušením ěernavé.

P. adustus Willd. J787 (Hol. suiberosus Batsch, B. pelleporus
iiull., li. concentricus Schum.). Ch. osmahlý. Plodn. za živa šťav-
natě elast., pak za sucha rohovíte ztvrdlá, 2 — 5 cm v pr. a 2 — 4 mm
ti., vodorovná, polokruhov., v četných kusech nad sebou, na povrchu
útle chlupatý, světle popelavý, pak okrový, sotva kruhatý, okr. bílý
pak ěerný. Rour. 2 mm dl.. šedé, ústí jemná, hustá, okrouhlá, nejprv
bílá, pak černošedá, pomačkáním černající, \\vtr. hojné, krátce
ellipt.. 3—4 //.

Xa kmenech a pařezech listnat. stromů, obyčejně v ninožstvi pohromadě,
po celých Cechách obecný. Na vrbácli u Kunic sbíral jsem v zimě odrůdu (var.
uter m.), jež v stáří celá iin úhel zčerná.

**** Bledavé nebo bílé.

t Druhy přes ? cm i' pr.

P. spumeus Fr. 1821. ÍB. pulvínatus Whlb., B. suberosus Whlb.).

Ch. pěnový. Celý bílý, 5 — 6 cm, za živa houbovitě mas., suchý tuhý,

pevný, 2 — 3 cm ti., bokem přirostlý, nekruhatý, dolů dlouze klínovitě

ztížený, s duž. bílou, asi i cm ti., s okr. ostrCm, málo ztenč., nahoře

drsně odstále chlvípatý, bez kiiry. Rour. i cm, ústí bílá, malá. hustá.

celokrajná. tupě hranatá. \'ýtr. vejčitokul., 6 — 7/<, bezbarvé. Nevoní.

\'ždy na jilmech, v zahradě Kinských na Smíchově v zimě 1918 (R"). Jest
jednoletý, ale dlouho trvalý, zevnějškem P. suaveolens připomínající, ale nevoní
a rour. ostrou čarou od duž. oddělené, menší ú^^tí a jiné výtr.

P. borealis Whlnb. 1826 (Bol. albus Schaef.). Ch. severní. Plodn.
za živa mas. houbovitá, pak uschlá tvrdě rohovitá, zaobleně klíno-

6áS

vitá, k basi skoro stoplcatč síii., dosti ti. ( i — j cm), ii;i ]>u\rciiu bílá,
později žlutavá, bez kruhii, mrtnatě nepravili, radiálně vrásčitá a
hrbolatá. Rour. až i cm, bělavé, ústí velice nestejná, některá velnu
veliká, neprav, hranatá a laloěnatá. l)už. světle žemlová. \'\tr. vej-
čito-ellipt., k basi stáž.. 5/'.

Na starých kmenech a pařezech jedli a snirkň v horách. Hora Kohout
na Šumavě (Šim.ek), Boubín, Krkonoše (K). Rudohoři (L).

P. fumosus Pers. 1801. CJi. kouřový. Kl. () — 10 cm š.. vždy u vel-
kém počtu trsnatě nad seboti, rovný, na okr. laločnate af^roliýbaný.
na basi 4 — 7 mm ti., k tupémti a dosti ti. okr. zvolna ztenč., nekru-
hatý, za živa měkce kožov. mas., za sucha co kosť tvrdý, s duž. špi-
navé hélavou až hledeokrovon, houbově vonnou, na povrchu kozově
měkký, nažloutlý, matný. Rour. velmi kratičké, s ústím nestejně vel.,
tupě hranat., nečisté hélavým, pomačkáním rychle temné kávově
hnédnoucím až skoro černajícím. Výtr. velmi s]>oré, podlouhle ellipt .

3—5/'- ^. ^

Na jívách, Vrbách, jasanech, bucicli. 11a pařezech. Blansky les (Sim.).
v Bažantnici u Budynč (R), Ccrnošice (8), 1918), Jevany, Senohraby (Kar.),
Stromovka (R).

P. scanicus Fr. Mo^nogr. Ch. skotský. Jako před., kl. 5 — 10 cm.
nekruhatý, laločnatý, za sucha velmi tvrdý, na basi 4 — 6 mm, rovný,
k ostrému okr. zvolna ztenč., šedé okrový, suchý útle plstnatě same-
tový ale ne:hlupatý, s duž. bělavoit, odporně páchnoucí. Rour. 5 — 10
mm dl., ústí velká, nestejná, ostře hranatá, špinavé šedoJinédavá.
s tenkými stěnami. Výtr. hojné, tupě krátce ellipt., 4 — 5 ."■

Na vrbovém pařezu u Siivcncc, g, H)!^ (Reisner), na topolech ve Stro-
rr;ovce (R). Liší se od před. temnou barvou rour. a jich délkou a daleko většími
ústími. Posud sbírán jen ve Skotsku.

P. albus lluds. Fl. angl. 1778. r>ol. salicinus Hulí., fliol. fag-ineus
Schrad.). Ch. bílý. Plodn. 3—4 cm š., za sucha tzfrdé rohov., velmi
tence lupenitá, na ostrém okr. silné ohnutá a hnédé osmahlá, na basi
zúžená a 6 mm ti., vždy ve velikém množství husté nad sebou, takže
povstávají veliké trsy. Povrch svétle košové žemlový, matný, jakoby
plstnatý, pak vybledlý a bélavý, lysý, nekruhatý, radiálně hrubé vrásčitý.
Rour. 2—3 mm, bledé, ústí rour. světle nažloutle okrová, pomačká-
ním hnédnoucí, s tenkými, ostrými stČnami hranatá, fasetovaně
lesklá, někdy i s odstínem načervenalým. Duz. kož(jvě nažloutki,
měkce korkovitá, houtově vonná. Výtr. tupě ellipt. 4— 5 /'•

Zpravidla na topolech, vždy v trsech až o 100 plodn., také na jívách.
Chuchle (co rok na podzim), v údolí Radotínském (11, iQi;)- ••'•if^ "vádí jej
z buku a vrb.

42 64V

Pfil. (Bol.) albus Miils. dle Fricsc bude asi špatně a nedostatečně popsán,
ncbot by p.ik naše houba musela představovati jinj' druh.

P. tabuíosus s]). n. C7;. l^rkciniý. Kl. 3 — 4 cm, polokruhov.. v t — 2
cm dl. a I cm š., plochou stopku klíiiov. stáž., liipcnitý, za živa
měkce kožov., za sucha tvrdě rohovitý, celý sněhobílý, úplné lysý a
hladký, ale nelesklý, se sotva zřetelnými i — 2 kruhy, radialnč pře-
hnstč ostře pruhovaný. Rour. kratičké (i mm), ústí přemalinká, hra-
natá, hílá. \'ýtr. hojné, ellipt., malinké 2>4 — 3 /'. i^áchne nakysle.
Xa trouchnivých borových prknech v pařeništi v botan. zahradě v Praze,
8, 1919. Tvoří mnohořadé, husté trsy až o 50 kl. Patři do přibuz. pfed., liší se
bělostí, lysostí, vráskováním a ncbarevným okr. kl.

P. řoetens sp. n. Ch. páchnoucí. Celý bílý, jen při usy,c]uíní na
ostrém lupcnitém okr. hnédavý, málo trsnatý, na boku i cm ti., 3 — 4
cm š.. k okr. zvolna ztenč., na basi někdy trochu stáž., hladký, lysý,
za sucha zcvrklý a tvrdý, za živa měkce mas. Rour. krátké, bílé,
s ústím nestejně vel., hranatým, bílým. Výtr. ellipt. 4 — 5 //• Páchne
silné jako splašky z cukrovaru.

Xa borových pařezech u Hodkoviček, n, 1918 (Reisner). Jest blízce přibuz.
P. albus, ale tlustší ;a méně trsnatý. Z borovic z toho přibuz. uvádí se toliko
P. kymathodes Rostk., ale tento má šedé rourky.

P. dentatus sp. n. Ch. zubatý. Menší než P. albus, drobnější. KL
2 — 3 cm š. a I — 2 cm do předu vyniklý, často v střechovitých řa-
dách, bokem přisedlý, rovný, 3 — 4 mm ti., celý bílý, lysý, za sucha
radiálně vrásčitý, na ostrém okr. hnědavě osmahlý. Duž. bílá, bez
zápachu. Rour. a ústí bílé, potom za sucha trochu okrové, nejwš
husté a drobné, krátké, s okr. ostře zubatým. Yýtr. hojné, krátce vál-
cov. 5 — 6 ^t

Xa bucích u Jevan, 9, 1916. — Povahou ústi rour. daleko drobnějších
od P. albus odchylný. Snad biologický druh.

tt Druhy nejvýš J cm v pr.

P. Alni sp. n. Ch. olšový. Drobounký, ale tlustý, bílý. Kl. i — 1^2

cm, bokem přirostlý, ale někdy skoro stopkatě stáž., polokruhov.,

velice tlustý (i cm), k okr. ostře ztenč.. s lemem dolu sehnutým,

sklen., nejprv plstnatý, pak lysý a radiálně svraskalý. Rour. značné

dl. a jako drobounká, v ostré zuby rozeklaná ústí šedavé. Duž.

suchá velmi tvrdá, bílá. A\vtr. vejčitokulov., 4 — 5 /'

X*a suchých trouchnivých větévkách olše jednotlivě. Mouchnice na Mo-
ravě, 8, 19T8 (Sladký).

650

P. fragilis sp. n. C7/. L-řcIiký. \'čtsi ne/. I*. aiiK/rpluis. často více
kusů nad sel>ou, celý za živa i za sucha čistě bílý, za živa 7'clice měk-
ký, houbovitý (ale nešťavnalý), za sucha také měkký a zvláště rour.
velice křehké. Kl. 4 — 5 cm, široce přirostlý, jen málo ostrým okr.
odstálý, na povrchu rugosní, lysý, duž. sněhobílá, 3 — 5 mm ti. Rour.
až I cm dl., ústí hranatá, dosti š. Výtr. skoro kul. 4 .». Nevoní,

Na borových pulencch v dřevařské oluadé na .Smíchove, 3, 1919 (Reisner).
Jest určitě príbuz. P. aniorphus Fr., ale rozdílný dr.

P. amorphus 1m-. 1815. (i>. aureolus i'ers., roseoporus Kostk.,
B. irregularis Sow.). CJi. beztvarý. Plodn. drobné (i — 2 cm), ale
hustě trsnaté, za živa toicc mas., ra siicJia tvrdě clirupavěité, na po-
vrchti málo kruhaté, čistě bílé, odstále chlupaté, na okr. ostré a laloč-
naté, bokem nebo hřbetem přisedlé, lupenité. Rour. překrátké, bledě
žluté ařs zlatožluté a oranžové, ano i krvavé. Ústí hustá, hranatá, bě-
lavá. Výtr. ktd., spoře se vyvinující, bezbarvě, malinké 3 — 4 /(.

Ve vlhkých lesích na pařezech borových všude velmi obecný, hlavně

na zimu.

P. pertenuis sp. n. Ch. přetenký. Podobný a ])říl)uz.před., ale útlejší
a menší, celý čistě bílý. Kl. >^ — i cm, hříbetem přirostlý, ouškatý,
odstálý, nejvýš tence lupenitý (sotva i mm), brvitě chlupatý, živý
měkce mas., suchý tvrdý. Rour. dosti krátké, ústí hranatá, bílá.
Výtr. skoro kul. 4 /<.

Na trouchnivém smrkovém pařezu u Kunic, 8, 1918. P. ciliatulus Karst.
(Finsko) zdá se být podobný, ale roste na olši a má podlouhlé výtr.

P. Hcraci sp. n. Ch. Horákův. Kl. 2—4 cm š., 1—2 cm do předu
vyniklé, hustě střechovité, obyčejně z hladké, i>řitisklé, lupenité
plachty vyrůstající, bokem přisedlé, 6 — 10 mm ti., k okr. ztenčené,
vlnitě zprohýbané, za vlhka měkce gumovitě elast., za sucha ztvrdlé,
na povrchu neokornatělé, bělavé, krátce plstnaté, slabě kruhaté, na
okr. gelatinosním, bezrourkovým (asi 2 — 3 mm) lemem vroubené.
Rour. bílé, ústí bílá, okrouhlá až trochu hranatá, zvící P. versic,
s okr. tupým. Mezi^ bílou, měkce houbovitou vrstvou zevní a rour.
vrstva solidní, gumovitě rosolovitá. Výtr. podlouhlé, trochu zakři-
vené, bezbarvé, hojné 8—12^. Páchne silně jako splašky z lihovaru.
Na dřevě borového pařezu u Rokycan sbíral v říjnu 1921 .p. A'. Cejp.
Jest nejvýš podivný choroš s dvojitou duž. \ enuji jej svému věrnému a šle-
chetnému žáku, p. dr. B. Horákovi, prof. v Rokycanech. .

6.51

1)) Plodil, od uiládi suchá, hočo7'itá iwbo korkovitá, tenká, jed-
noletá, bez cévní kůry.

cc) Kl. iiwiiší. tenké, obyčejně střeelunňté.

* Ústí rourek fialová.

P. abietinus Dicks. 1801. Cli. jedlový. (B. purpurascens Pers., Bol.

incarnatus Schum.). Plodn. i — 2 cm, tence lupen., kožovitá, stře-

chovitá, nahoře světle popelavá. na okr. l)ílá. nezřetelně kruhatá, od-

stále plstnatá. Rour. velmi krátké, nejprv nachové, pak fialové, ústí

poměrné velká, sífovitě hranatá, nepravid., na okr. zubaté klaná.

Výtr. velmi význačné, úzce válcovité, zakřivené, hojné, bezbarvé.
Na borových pařezech vzácně. Jilové (K), Klenová (Vrba), Chudenice
(Cel.), Mnichov., Dobříš (Stan), Strašice, Šumava. Druh tento nápadně se
podobá Irpex fuscoviolaccus a roste na stejných místech. \"ýtr. 10 /'-

*'^ l^sti rourek bílá, kl. odstále chlupatý, kruhatý.

P. versicolor L. 1775. (Bol. variei^atus Sch., B. imbricatus Se.
P. argyraceus Pers.). Ch. různobarevný. (Obr. T05.) Plodn. v ob-
sáhlých, střechov. trsech, 3 — 5 cm. 2 — 3 mm ti., suše ikorkovité, na
povrchu leskle sametově chlupaté, olivové, černé, žlutavé kruhy tvo-
řící, na okr. bílé. Duž. bílá. Rour. i — 2 mm dl., ústí okrouhlá, bílá,
pak trochu přižloutlá. Výtr. válcov., často zahnuté, sporé neb žádné

6 — 7 /'. \'oní slabě houbově.

Xa pařezech a kmenech listnať, stromů všude velmi obecný, hlavně na
podzim. Jest to ozdobný a dle stanoviska podkladu dosti měnlivý druh. Pod-
léhá silně annobiím. Tvoří několik odrůd, z nichž tuto pouze tři uvedeme:
Var. cyaneus m. Kl. zvlášf tence lupenité, na povrchu ocelově modravé, četnými
přitiskle hladce lesklými kruhy zdobené, k basi klinovitč zvolna zúž. U Jičína
sbírala pí. Štětková (g, 1915), na jasanovém pařezu v údolí Radotínském (11,
1918). Var. rosiphilus m. Menší, gracilnější, kl. tenčí, rourky a ústí v mládí
masově narůžovělé, ale v stáří kaštanově hnědnoucí, s okr. dlouze ostře cípatým,
ústí hranatá, o něco větší. Ka kmenech starého šípku nad Chuchli (4, 1916).
Jest jistě biolog, plemeno. Var productiis m. Kl. zvlášt tenince lupenitý,
škeblovitě sbihavý (z poloviny hřbetem přirostlý, s laloky volnými, jazykovitě
do předu protáhlými, s povrchem sotva zonickým, stejnoměrně pl}'50vým, s okr.
lysým, průsvitně pergamenovým, ústími rour. menšími, bělostně mléčnými.
Na klenech u Karlštejna sbíral v srpnu 1921 p. Fr. Fcch.iner. (Může býti
i dobrý druh).

P. vitellinus sp. n. Ch. žloutkový. Kl. 2 — 3 cm. bokem přirostlý,
ale dolů trochu sbihavý, polookrouhlý, značně sklen., kruhatý, za
živa měkce kožovitý, za sucha tvrdě rohovitý, na ostrém okr. vln-
kaťý, na basi 4 — 6 mm ti., odstále hustě sametově chlupatý, krásně

1

€32

šloiitlcový, s biU.ii duz. Ústí ríuir. hranatá, o něco větši než u před.,
se stěnami tenkými, zoubkatými. 1)ilá s nádechem růžovým. \'ýtr.
úzce válcov. 7 — 8 /<.

Na dubu u Čcsk. Brodu v lednu 1921 sbíral ]). J. Sýkora. Xeniohu souditi,
je-li stejný s P. lutescens Ant., ale I', lutescens l"r. to rozhotlně neni. Jest to
drobný óh. z příbuz. před.

P. zonatus Nees 1816. (Bol multicoior Schaef., B. ochraceus
Pers.). C7/. kniliatý. l'odol)á se I*, versicol.. ale kl více sklen., na

I

Obr. 105. Polyporus versicolor L., v pi^ir. velikosti.

basi stáž., matně krátce plstnatý a na starší části skoro olysalý s vy-
nikající hnědou barvou. Jest vždy větší a tkistší.

Nu pařezech listnat. stromů dosti hojně všude, hlavně na podzim.

P. velutinus Pers. 1797. C7/. hedvábný. Dosti podobný P. hirsutus,

ale plodn. více sklen., méně hruibě chlupatá a méně ostře kruhatá,

bílá, v stáří šlutavá. Výtr. podk)uhle cárkox-. 5 — () n.

Na pařezech a kmenech listnat. stromů, řidčeji, v letě a na podzim.

P. hirsutus Wulf. 1788. Cil. <-lilnpatý. Kl. 5 — 8 cm. na boku 1 cm
ti., korkovitě kožovité. polokruhov.. rovné, velmi dlouze odstálc
hustě chlupaté, šedé, ostře kruhaté. Rour. 3 mm dl., iistí drobná, hra-
natá, bílá, pak do žemlová, s okr. zubatým. Duž. bílá. \'ýtr. tence
válcov. 4,"-

653

Ivo^tc časlo v množství na břizácli, ale takt na dubech a liabrech, v létě
a na podzim všude hojně. Větší než P. versicol.

P. fagicola sp. n. Cli. bukový. Podobný a příbuz. před. Kl. 4 — 6 cm.
uprostřed b — 10 mm ti., polokruhov., u předu rovný, tupý, pravid.,
hluboce kruhatý, tmavošedý a odstálc dlouze husté chlupatý, s duž.
kožovitě korkovitou, bělošedavou, bez zápachu. Rourky krátké a
jako ústí šedé, ústi veliká, okrouhlá, pak tupě hranatá, celá. Xýir.

dlouze tence válcov., často pokřivené 6 — 7 //

Hojný na bukových pařezech a kmenech u Jevan na podzim. Ohrady na
.Smíchově (R). Jest patrně biolog, plemeno před., s nímž se od mykologů jisté
ztotožňuje.

P. línearisporus sp. n. Ch. čárkovýtrusný. Celý čistě bílý (i s duž.),
suše korkov., lehký, za sucha pevný, 2 — 4 cm. velmi tlusté sklen.
(u boku I cm), s okr. krátce zaostřeným, nahoru obyčejně protáhlý,
vespod rovně uťatý, nekruhatý, lysý, matný. Rour. pouze i — 2 mm,
s ústim tenkostěnným, hranatým, přemalinkvm, bílým. A ýtr. )ua-
linké 2^^ — y/2 II, tenincc tyčmkov.. často zakřivené, velmi hojné.

Nevoní.

Xa smrkovém pařezu v hlubokých lesích u Jevan, 8, 1918. Jednotlivě nebo
po několika. Zjev, tlouštka a lysost poukazovaly by na P. borealis, ale nešfav-
natý, korkov. kl. a teninké výtr. svědčí více P. hirsutus a příbuz.

P. Wynnei Berk. et Br. Ch. Wynneův. Kl. i — 3 cm. tence lupen.,
kožovitě suchý, nejprv na substrátu rozlitý, s okr. volným, skoro
byssovitým, pak jednou stranou volné odstálý, často vykrojované zu-
batý, kozově bledý, nezřetelně kruhaťý a radiálně žíhaný, dlouze
měkce chlupatý, jednotlivý (nikdy v trsech). Rour. bílé. husté, ústí
hustá, hranatá, často zubatá, bílá pak nažloutlá. Výlv. čárkov. ty-

činkov. 5 ,"■ hojné.

Na opadalých, starých větévkách listň^ v lesích vzácně. Mnicliovice (8,
1918). Jest sice podoben drobnému P. versicolor, ale nestřechovitý a netrsnatý.
útlý.

P. Reisned sp. n. Ch. Reisneriiv. \'ytrvalý ale nevrstevnatý. Plodn.

4 cm, korovitě pevná, stejně ti., okrouhlá, hřbetem přirostlá, hořejší

i dolejší částí široce odstálú, laločnaté zpr ohýbaná a i uč kdy laloč-

natá, na povrchu odstále husté šedé sametové chlupatá, trochu kru-

hatá. za živa žlutavým okr. lemovaná. Rour. krátké, ústí nejprv

pleťové nažloutlá, pak popelové hnédá, velice nestejná, vetší nálev-

kovitá. Duž. bílá. -nevonná. Výtr. podlouhle ellipt. 6 — 7 /».

Xa kmeni T.oniccra tatarica ve Stromovce v imoru 1916 sbíral p. ř. O.
Reisner. Xáleží sice do příbuz. P. versicol., ale zbarvením, tvarem rourek na-
prosto rozdílný. Později jsem jej sbíral také na habrových pařezech u Mni-
chovic.

654

P Rolilenae sp. n. C7;. RoJilcnuv. Kl. 3 — 5 cm v pr.. okrouhlý, áo-
lejsí části přirostlý, hořejši odstálý, tence lupen., tvrdě kožov., často
laločnatý, jemně sametově chlupatý, kruhatý, šcdočliitavý. Rmir.
krátké (2 mm) a jako hranatá ústi šedoUutavé, s tenkými celými
stěnami. Výtr. ellipt. 3 — 4 n. velmi skrovné. Duž. bílá, nevonná.

Na dubových pařezech v lese Chuchelském (4, 19 16). Rourky se při
změně polohy blýskají jako u P. radiatus.

P. albidus Trog. 1828. Ch. úhélový. Celý sněhobílý, maličký. Kl.
2 — 4 ^,m, I — 2 m'm ti., suše, matně kožov., klinovitý, vějiřkovitý.
často v stopečku stáž., s ostrým lalo-čnatým okr., bokem přirostlý,
v houfech nebo střechovitý, na povrchu svraskale jamkov., jemně
pýřitý. Rourky 2 — 3 mm dl.. ústi jemná, bílá. Voiui slabě anýzem
Výtr. kulov. ellipt., 3 ,". . , ,

Na smrkových kůlecli, na plotech, smrkov. pařezech u Mnichovic a Libo-
chovic. 8, 1016.

P. fibula Fr. 1821. Ch. sponový. Kl. 3 — 5 cm, poldkruhov. nebo
nepravid., k basi zvolna klínovitě zúžený, často trsnatý, sklen., tence
lupen., měkce mas., za sucha tvrdý, nekruhatý, nepravid. Jirbotalý a
radiálně hrubě brázditě rugosní, měkce bíle sametový, na ostrém
okr. bez rourek. Rour. dosti dl., s ústím hranatým, dosti velkým,
posléz bledě žemlově a v plochě lištny roztrhaně. \'ýtr. tyčinkov.,
k basi stáž., trochu zahnuté, 5 /i.

Na starých listnatých kmenech, ano i na zpracovaném dřívi. Kbelnice
u Přeštic (5, 1915, Hedrych), na akátovém pařezu v Mnichov. 8. 1915)-
Nápadný, úhledný a lehce poznatekiý druh, větší než P. albulns.

ji) Kl. tcnkě, hustě střechovitě, malé, rourky v stáří ve volně
lištny se dělící.

P. picicola sp. n. Ch. smr činný. Zjev drobného, nažloutlého P. ver-
cilor. Kl. 3 — 4 cm, tence lupen., laločnatý, radiálně rýhov., ozdobně
kruhatý, kruhy lyse, lesklé, žluté s odstále měkce dlouze chlupatými
bledě žemlovými střídavé. Rour. krátké, s ústím hranatým, tenko-
stěnným, záhy v zuby a cípy ostře rozdřípeným, barvy žloutkovč{\).
Výtr. válcovité, tupé, 5 — ()^t. Nevoní.

Na smrkovém pařezu v lesích Jevanských v srpnu 1918. Domnívám se,
že jest to jen biolog, plemeno 'P. versicol., přicházejícího pouze na listn.
kmenech. Na borovicích z toho přibuz. uvádí se toliko T*. pulchellus Sace. ze
sev. Itálie, ale ten je velmi rozdílný.

P. irpiciforinis sp. n. Ch. bránovitkový. Velmi podobný P. zijnatus.
kl. kruhovitý, krajem nahoře odstálý, osmahle hnědý, kruhatý, sa-

655

metONý, nelesklý. Rour. suché osmalilr hnědavé nebo žemlové, hra-
naté, nestejně velké, v stáří 'i'čdy rozdřípené ve volné, klané neb zu-
baté lištny. \'ýtr. válcov., zaoblené, 4 — 6 fi, vždy hojné.

Na pařezech listn. stromů, javorů, habrů, topolů, vrb, bříz řidčeji, v létě
a na podzim. Chuchle, Závist (R), Mnichovice, Karlštejn.

Obr. 106. Polyporus Mali Vel , značně zmenšeno.

P. Mali sp. n. CJi. jabloňový. Obr. 106. Plodn. zpravidla ve velikém
množství střechovité a trsnaté (skupiny až 50 cm v pr.), kl. 4 — 12 cm
š. a 2 — 4 cm do předu vyniklý, dosti tenký, na boku i — 2 cm ti.,
s okr. ostrým, dolů sklenutým, nečisté žlutavě bílé, radiálně plstnaiě
vrásčité, spoře a oddálené kruhaté, suché tvrdě korkovité. Rour.
u boku I — 2 cm dl., k okr. zvolna zkrácené, nestejně sítnatě hranaté,
pak ve volné, nestejně dl., ploché, zubaté lištny rozdělené, bílé, pak

606

okrové nebo žlutě osmahlé. Dnž. l)ílá, korkovitá, nevonná. \'ýtr.
přemalinké, kulaté, sporé, 2 — 3 n.

Na starých kmenech jabloňových u Libocliovičck 11 .Shiného v srpiui !()i4
sbíral p. Fr. Fcchtner. — Jest podivuhodná houba, zjevu a^i jako Pol. scrialis.
ale tvoří vlastně přechod mezi r. Irpex a Polyporus Irpex Pavichii Kaichbr.
bude asi velmi příbuz. Snad také Pol. ravidus Im". by mohl býti porovnáván,
ale ze stručné diagnosy nelze cos určitého souditi. Koste prý na vrbách. Také
Daedaiea unicolor má některé vztahy, ač jest specificky rozdilná.

v) Plodu, jako okrouhlá, pergamenová plachta k substrátu
přirostlá a jen hořejší polovinou v stáří jako tenký, volný
kl. odstálá.

P. eme<rgens sp. n. Ch. ojnezený. Suše kožovitý, s duž. bílou be/.
zevní kůry, 4 — 10 cm, ua substrátu rozlitý, jako hladká, lesklá, hně-
davá, na okr. bělavá blána, na níž v řadách nad sebou vyrůstají malé
a velké kl., bokem přirostlé 2 — 4 cm š. ;a i cm ti.,- lo okr. velice ostré
(průměr trojhranný), na povrchu bílé a hladké. Rour. až i an dl.,
husté, ústí hustá, okrouhlá, šedavé žemlová. A'ýtr. krátce ellipt..
5 — 6 fi, hojné. Voní anýzově.

Na vrbách u Kunic v zimě co rok hojně, na vrbách u .Slaného (12, 19T7).
na topolech ve Stromovce (12, 1917). Svým plachtovitým podkladem podivuhodný
choroš. Někdy tvoří plachty až 20 cm š. a až i cm ti., s dužninou Jvorkovitou,
bělavě nažemlovělou, z velké části hladkou, bez rourek.

P. decurreins sp. n. Ch. sbíhavý. Kl. 4 — 8 cm, za živa měkce kožov.
za sucha tvrdý, pevný, jen hořejší částí odstálý, dolejší dolu sbíhavÝ
jako tuhá blána, obyčejně několik nad sebou, 3 — 4 mm ti., na okr.
ostrý, na povrchu hnědavý, za sucha kozově bledý, ale na pomačka-
ných místech hnědý, nepravid. hrbolatý, matně útle plstnatý, ne-
kruhatý. s duž. nečistě bílou, nevonnou. Rourky 2 — 3 mm. ústí
drobounká, bílá, okrouhlá. Výtr. kid. nebo vejčitokuL, 4 — 3 ."■

Xa listnat. pařezech vzácně, v zimě. Chuchle, Zbraslav. Jest příbuz. před.,
ale jinaké výtr.

P. scabeT sp. n. Ch. drsný. Kl. 3 — 5 cm, volnou částí do předu
2 — 3 cm vyniklý, na boku i — 2 cm ti., ale k okr. velmi ztenč. (tedy
trojhranný), dolů perg-aimenovou plachtou sbíhavý a přirostlý, bílý,
zevně tuhými ostrými štětinami a plochými ostny hustě posetý a tím
velice drsný, v stáří do žlutavá, živý dosti iněkce mas., suchý co kosf
tvrdý, s duž. bílou, bez vůně. l\^)ur. 6 mm dl.. ústí hustá, bílá,
v stáří ipleťově nažloutlá, hranatá, tenko-stěnná, hrntc cípmntá.

Výtr. přemalinké, kulaté, hojné, 2 — 3,".

Na bukových kmenech u Jevun spoře. 8, 1917. — Duž. není nehtem
rýpatelná.

fíoT

5) /v7. T' Inistých řadách nad sebou i vedle sebe, tlusté
dřevnaté.
P. serialis Fr. 1821. Ch. řadový. Kl. ce společné base v hustých
řadách za sebou celé plochy pokrývající, 2 — 4 cm š., na lx>ku i — 2 cm
ti., k okr. ostře zúž., na okr. často zprohýbané a zahnuté, nejprv bílé,
pak okrově žluté, tvrdě korkovité, kratičce hustě plstnatě vrásčité.
i<.our. a ústí bílé, ústí hranatá, nestejná. Duž. bílá. \'ýtr. tenince

čárkovitě vřetenovité, skrovně se vyvinující, 4 — <') ,«•

Na borovém dříví, borov. pařezech, prknecli a trámech řidčeji, na podzim.
Komářice (Šim.), Dobříš (St.), Mnichovice, Řevn-ce (K), Golčův Jenikov (K).

Zevnějškem lehce poznatelný druh

P. Robiniae sp n. Ch. akátový. Obr.

107, Kl. 3 — 6 cm š., 2 — 4 cm do pře-
du vyniklé, velice tlusté (i — lYi cm),
četné v řadách za sebou i vedle sebe.
nejvýš suše a tvrdé korkovité, široce
přisedlé a splývavé, na okr. ostré,
hrubě hrbolaté a strupaté, plstnatě
tnatné, l)ez kůry, jen při okr. světlejší,
celé i s duž. a rour. svétle šedé. tJstí
rour. veliká, hranatá, nestejně velká,
nezubatá. \'ýtr. tupě krátce ellipt.,
5 — 6 .". Nevoní.

Na uschlém kmenu akátovém ve Stro-
movce, 12, 1917 (O. Reisncr). Jest určitě
příbuz. P. serialis, ale již barvou a výtr.
rozdílnv.

Obr. 107. PolyporusRobiniae
Vel., v přir. vel.

c) Kl. velký, jednotlivý, tlustým bo-
kem přisedlý, rourky v rúzyié
hloubce v duž. ponořené (Tra-
metes).

P. suaveolens L. 1775 (Trametes sua. Fr.). Ch. libovonný. Kl.
8 cm .š.. na boku 4 cm ti.. jX)lokruh. pravid., k ostrému okr. zvolna
ztenč., neknihatý, sklen., měkce bíle dlouze plstnatý, měkký, elast.,
bily. Rour. 4 — 8 mm dl.. bílé. rovnou čarou od duž. neoddělené, ústí
veliká, hranatá, nejprv bílá, pak okrově šedá, s okr. ostrým. \'ýtr.
válcov. ellipt.. hojné. 12 — 14 a. Wmí silné anýzem.

Na kmenech vrh charakteristický a všude hojný, hlavně v zimě. Ye sbír-
kách trpí velice annobiem.

P. rubescens Alb. Schw. (Tram., Daedal. r.). Ch. naéervenalý.
Kl. () — 10 cm š.. I — 1>2 cm ti., sploštile rozlož., polokruhov., na okr.

608

zaoblený, na basi skoro srdčitý a v dlouhou, tlustou (4 — 5 cm),
měkce mas. stopku stáž., zevně krátce plstnatý, celý nejprv čisté bílý,
brzo však (také pomačkáním) cihlovc rezavý, měkce houbov.. duž.
bílá, sladce anýzové aromatická. Ústí rour. laločnatč čtyřhranná až.
i protáhlá a radiálně řáděná, tlustostěnná. \'ýtr. vřetenovitě válcov.,
trochu nažloutlé, cS — 10 /r

Na trouchnivých starých kmcnccli listnat., hlavní na vrbách a jivách, ale
vzácně. V dolech Kladenských na spuchřelých trámech dubových hojně (Žolka),
1916). Zde tvoří také sterilní, parohovité tvary (až 50 cm dl.), oblé, měkké,
hnědé, na konci zaoblené až i kulovitě zaškrcované.

P. Bulliardi Fr. Hym. Kur. 5<S4. Lh. Bulliardúv. (Bol. suaveol.

Bull.) Jako P. suaveolens, ale: na hřbetě skoro rovný, hladký, lesk-

navý, zřetelně kruhatý, okrově špinavý, na okr. přihnědlý, uvnitř

bledě okrový. Rour. velmi dl., ťistí značně š., hranatá, ale radiálně

protáhlá, se stěnami tenkými, ostrými nebo i zubatými. Kl. na boku

2 — 3 cm ti., k okr. zvolna ztenč., rovný.

Na vrbách a topolech u Radotína, sv. Prokopa v zimě 192 1.

P. pseudoannosus sp. n. (Trametes ps. Vel.). Ch. nepravý. Plodn.
tvrdě suše korkovitá, na kuře daleko rozlitá (5 — 15 cm), i s rour.
asi I cm ti., na okr. ostrým lemem odstálá a sem tam klobouček vy-
vstalý I — 2 cm vysoiký tvořící, na povrchu okrově šedý, matný, ne-
kruhatý, lysý, neokornatělý. Xové plodnice narůstají po 2 — 3 roky
na sobě, ale netvoří jednotný celek (jako u P. annosus). Duž. sněho-
bílá, v stáří nehtem rýpatelná. Rourky i ústí bílé, ústí okrouhlá,
tlustostěnná, celokrajná, asi jako u P. versicolor veliká. Rourky
v duž. nestejně hluboko vetknuty. \'ýtr. nejvý.š sporé, vejčitokulov.,
4 — 5jí/, bezbarvé. Slabě voní. Osmistěny šťavelové hojné, 3 — 6 /<.

Na kůře velikého smrkového pařezu u Kunic v srpnu 102 1. Jest určitě
příbuz. P. suaveolens, to jest pravý Trametes, má také podobnou duž. \' mládí
tvoří plodn. okrouhlý tvar jako u P. conchatus, pak ale sem tam vyvstane na okr.
až na 2 cm vysoko klobouk s šedookrovým hřbetem. Plodnice narůstají na
staré, ale okraje nekryjí se s okrajem starých, jako to jest u P. annosus.

P. Fechtneri sp. n. (Trametes Fecht.). Cli. rcchtncrirr. Plodn. suše
pevně korkovitá, složená z velikého množstvi klobouků, více méně
splývajících, i — 2 cm vys. a 3 — 6 cm .^ir., velice husté k sobě při-
tisklých, takže jen úzké štěrbiny mezi nimi ostávají, kl. jsou nahoře
rovné, na spodu rovné uťaté (asi i cm ti.), nahoře šedé. sotva
plstnaté, hrubě jamkovitě svraskalé. Rourky až i cm d!.. vrstevnaté,
ústí dosti velká, okrouhlá, s okr. tlustým, tupým, celým. Duž. čistě
bílá, do dřeva nebo kůry hlulioce pronikající. \'ýtr. bezbarvé, ne-
pravidelně kulaté, 12 — 15 //.

659

Na kmenech a pařezech listnat. stromů nad Sázavou v září 1921 sbírá!
p. Frant. Fechtner. Pokrývá plochy až 20 cm v pr. a tím, že rourkové spody
padnou do jedné roviny, dělá dojem Porie(!), ale celek jest štěrbinami roz-
sedalý. Perennuje, rourky se vrstevnatě obnovují. Druh tento představuje vlastně
nový typ r. Polyporus, což i veliké, kul. výtr. potvrzují. Rourky jsou nestejně
hluboko v duž. ponořeny (Trametes).

c) Plodil, vždy tvrdé dřevnatá, vytrvalá, velká, zevně pevnou
korou potažená.

P. annosus Fr. 1821 (P. subpileatus Weinm., P. serpentarius Pers.,
P. scoticus Kl., Tr. radiciperda Hart.). Ch. vrstevnatý. Plodn. suše a
tvrdě dřevnatá, vytrvalá, kl. 3 — 10 cm v pr.. bokem přirostlý, ale
také obrácený, každým rokem novou vrstvu nasazující, čímž vzni-
kají ostré valovité kruhy, za živa masitě měkce elast., za sucha ztuha
kožovitý, na okr. vlnitý, nejprv hélavý, pak v kruhu nachový, pak
hnědý a černohnědý, lysý, hrubě hrbolatý, korou potažený. Dnž.
tenká, bělavá. Rour. dosti dl. ( i cm), jako dosti velká, hranatá, tlii-
stosténná, někdy i protáhlá a laločnatá ústí barvy bélavč máslové.
Výtr. nepravid. kulaté až vejčité, bezbarvé, 4 — 5 11. Voní slabě hou-

lx>vě.

Na kmenech a pařezech borových, smrkových, ba i listnatých stromů všude
rozšířená a velice škodlivá houba, po celý rok. Usazuje se nejprv na chorých
částech, pak ale vniká i do živého kmene a zničí jej. Z výtrusů prý se tvoří
plísňovité konidiové stadium.. Wstevnatý kl. dosahuje v stáří až 4 cm tlouštky.
Dle vrstev lze i stáří spočítati.

P. connatus Fr. Hym. Eur. (Fomes c). Ch. srostlý. Plodn. více-
letá, na substrátu daleko rozlitá (až 20 cm), jen na okr. volně od-
stálá a zaoblená co klobouček, často více takových kl. srostlých, na
povrchu sametově plstnatá, sem tam zeleně naběhlá, jinak zevně
i uvnitř cistě bílá. Duž. suše korkovitá, bílá. Rour. 4 — 8 mm, bílé,
až 1' 12 vrstvách nad sebou, ústí přemalinká (menší než u P.
versicol.), hranatá, bílá, se stěnami tenkými, celými. \'ýtr. vzácně
kdy se vyvinují, ellipt., a — 5 ,/'. Nevoní.

Xa starých vykotlaných klenech u Peruce v červenci 1919 (O. Reisner).
Dělá dojem bílé Porie, ale na okr. vyvstávají volné, 2 — 3 cm š. kl. Rourky
nasazují se vrstevnatě jako u před., ale sterilní okr. je.~t slabý a netvoři zóny,
Fries a jiní autf)ři udávají jej také z javorů.

P. pinlcola Schwartz 1810 (Bol. mar.yinatus Pers.). Obr. 108. Ch.
borový. Kl. přepevné dřevnatý, polokruhov., 15 — 20 cm, poměrně
málo ti. (4 — 8 cm), uvnitř bělavé nažemlovélý, lysý, hladký, pancé-
řově inkrustovaný, hluboce a hustě kťuhatý a jemně hrbolatý, nejprv

660

bélavý, pak leskle červený, poslés černý, za sucha útle červíkovitč
svraskalý, na o^kr. oblý. Rour. vrstevnaté, až t mi dl.. ústí okrouhlá,
hustá, jemná, bílá, pomačkáním sírožlutá, pak do žemlová, \\vtr.
ellipt., 4 — 5 //. Za živa páchne odporně kysele.

Na starých kmenech borovic, smrků a jedlí v.šiulc rozSircn po cely rr-k.
Hyfy pod mikroskopem nažloutlé. Base kl. někdy dosti shíhavá.

P. marginaíus Fr. Hym. Eur. Ch. lemovaný. Kl. 8—15 cm s., vel-
mi tlustý a širokým bokem přisedlý, dřevnatý, přepevný, polokruhav.,

■-^'SHPl

-iaíviíGařítí^*Xá. \ -» i'ttt'ar if ex m .

.OJ

Obr. 108. Polyporus pinicola .S\v., značně zmenš.

na obvodu tlustě zaohlenč lemovaný, v mládí na okr. bělavý, v ná-
sledující zóně žlutohnědý, v dalších nachově černavý, na povrchu
hladký, husté svraskalý s černavě voskovitým povlakem, s duž. he-
lavé žemlovou. Rour. 3 — 6 mm, vrstevnaté, ústí bledě hnědavá, bíle

ojíněná, pomačkáním červenavá, dosti hrubá. A'ýtrusy jsem nenalezl.
Na dubech a bucích vzácíě. Třemšín, jjrdy u Strašíc, Boubín (K), Šumava.

P. ulmarius Fr. Syst. Myc. i, 365 (\\ sitaneus Sow.. Fomes ul.
Fr.). Ch. jilmový. Kl. suše a přetvrdě korkov., 6 — 10 cm \- ])r., polo-
okrouhlý, bokem přisedlý, sklen., na sehnutém okr. velnu ostrý a

601

ctcíičciiý, na boku 2 — 3 cni ti., s ročními hlubokými kruhy, tvrdou,
hladkou, drobně hustě svraskale hrbolatou, nejprv bčlavou, pak čer-
venou korou ix)tažený. Duž. hile slabě naokrověíá. Rour. vrstevnaté,
nejvýš husté, asi Ví.' cm dl., ústí okrijuhle hranatá, přcmalinká (menší
než u P. igniar.), hlcdč krčmová, skoro bělavá. Výtr. bezbarvé, ku-
laté. 3—5 .".

Na jilmech u Žehvišic r. 1919 sbíral p. uč. R. Maximovič. Byl posud jen
vzácně sbírán, ale také ze sev. Amer. znám. Saccardo uvádí výtr. 7 — 8. Jinak
se popis Friesův , nápadně shoduje. Připomíná poněkud Trametes suaveolens,
ale má hustší ústi, nevoní a rourky vrstevnaté.

C) Pleuroporus. i'lodnicc s pos-trannUn něho excentrickým třeném.

a) Plodnice třencui ucho kloboukein dohromady srostle, takíe
povstávají objemné trsy.

P, acanthoides Bull. 1787 (Sistostrema rufescens Pers.). Cli. akan-
tový. Plodn. ze společné base ro^zvětvené, stopkaté, kl. náievkov.
nebo poloviční, 6 — 8 cm š. a poměrně tlusté (až i cm), nejprv měkce
mas., pak tvrdě rohovíte, uvnitř houbovité, načervenale bělavé, na
povrchu rezavě hnědavé, potom skoro černavé, radiálně hrubě svra-
skale, lysé. Stopky černohnědé. Rour. a ústí bila, pak ěervenohnědá,
veliká, nepravid. laločnatá.

Na basi kmenů neb i ze země. Todeňská Hora na Šumavě (Šimek, 1913)-
Patrně velmi vzácný druh.

P. cristatus Pers. 1801 OBol. flabelliformis Schaef., Bol. subsqua-
mosus Secret.). Ch. hřchcnatý. Plodn. nejprv měkce mas., za sucha
pak tvrdě rohov., stopkaté, stopky po několika dohromady srostlé,
ale kl. volné, nebo i jednotlivé, nesrostlé, až 8 cm š., celé nebo polo-
viční, 4 — 10 mm ti., uprostřed vmáčklé, uvnitř běložluté, pak zele-
navé nebO' žluté, na povrchu jemně mrtnaté, potom šupinkatě trhané,
ostatně lysé, žhitozelenavé s červeným nádechem. Stopky bělavé.
Rourky až 3 mm dl., na stopce sbíhavé.* ústí bílá, pak žlutavá, hra-
natá. Výtr. vejčíté, 5 — 7 /'.

A* listn. lesích, hlavně v bučinách, někdy i v jehličnat. Dosti řídce. Ostr.
Újezd fšim., 1913), Brdy, Písek, Blatná. Při usýchání silně páchne. Přichází
také forma s kl. jednoduchým nebo málo laločnatým, s tř. válcov., tvrdým,
dosti dl., excentrickým (Habr, Jevany).

P. confluens Alb. Schw. 1805 (P. ArtemidoTus Lenz. P. aurantius
Trog.). Ch. splývavý. Plodn. tvrdě a tlustě mas., snadno- lámavé, ze
společné stopky v několik dohrotiiady splývajicích kl. přecházející.

662

čímž celý trs nabývá 20 — 50 cm Šířky. kl. a/, i cm il., iiiatíic same-
tové, sirožluté, v stáří šnpinkatě popraskanc, různě ^prohýbané a
laločnaté. Rour. 3 — 10 mm dl., na tř. sbíhavé, ústí okrouhlá, čistě
bílá, chloupkatá. Výtr. vejčitokulaté, 5 — 6 ,». Duž. bílá, příjemně
aromatická.

V lesích listnat. i jchličnat. z holé země mezi travou a vřesem vyrážející,
v srpnu a září, často obrovských rozměrů. Čekaiiice, Strašíce, Šumava, Rudohnří,
Mnichov ice, Chotěboř.

P. giganteus Fr. 1821. Cíi. ob-
rovský. Plodn. z hlízoA-íté base
minobonásobně roizdělené v kl.
polokruhovité, klinovitě zúžené
20 — 30 cmí š., uiprostřed i — 2 cm
ti., na basi 5 — 10 cm ti., na okr.
zvolna tence Inpenité, uvnitř
měkce elastičně vláknitě mas.,
na povrchu kaštanově hnědě,
měkce šnpinkatě košovité, ne-
lesklé, zřetelně krnhaté, tvořící
dohromady trs až i m v pr.
Rour. sotva i cm dl., ústí dro-
bounká, bila, pomačkáním jako
celá houba černající. Duž. čistě
bílá, honboivě vonná. V^Hr. ku-
latě, hojně, 4 — 6 /í.

Na bukových pařezech v buči-
nách Jevanských na podzim hojně.
Na jadlov. pařezech u Březnice (Zvá-
ra). Mouchnice na Moravě (Si). .Svou
velikostí imposantní houba a i ozdob-
ného vzezření. Fries uvádí ji ze Švédska.

P. frondosus Fl. Dan. Ch. veliký. Obr. 109. Z mohutně base kme-
nové rozdělují se četné větve, jež se opět mnohonásobně dělí v ploché
větvičky, až konečně přecházejí ve veliké množství plochých 4 až
10 cm š., klínovitých, nekruhaťých, kozově mas., 5 — 10 mm ti., zevně
šedohnědých, radiálně tmavěji vláknitých, drobně mrtnatě šupinka-
tých, vespod bílých kloboučku. Rour. bílé, velmi krátké, dolů zvolna
sbíhavé, ústí neprav, ellipt., dole značně protáhlá, malinká. Výtr.
kul., hojné, 3 — 4,". Voní silně aromaticky (jako P. ramos.).

Na basi starých kmeníi dubových v srpnu a září řídce. R. 1020 v záři
objevil se na l.ánech dosti hojně v obrovských kusech, z nichž některé měřily

Obr. loQ. Polyporus frondosus bl.]).,

velice zmenšen. l'ot. Farský.

663

Kj.S (.111 v uljJLimi a vážily 18 kg (l'arsk\J. Xa ba>i dubu u 'ircboiič (,\Veinz. 9,
1021). Může se požívati, ale je kožovitý.

P. Pauletii l"r. Epicr. 449. llyni. luir. 541. C7/. Paulctiiv. Plodn.
xa /iva masitě kožov., za sucha ztuha ale inekce korkovitú, duž.
vláknitá, čistě bílá. KL po 10 — 20 srostlé, s i — 4 více méně srostlými
třeni, dolu značně prodlouž. a kořenujícími, kl. hořejší celé,
nepraxitl. laločnaté, postranní střechovité, poloviční, 5 — 8 cm v pr.,
s okr. ostrým, tenkým, hncdč okrové, matné, útle přitiskle zrnité,
suché, nekruhaté. Rourky na volných kl. 4 — 5 mm dl., na třeni
zvolna a dlouze sbíhavé, ústí nestejně veliká, hranatá, nejprv bílá,
pak za sucha šedě okrová. Výtr. kulov., bezliarvé, hladké, velmi
hojné, 6 — 8|«. Voní za sucha houbo^vě.

Na basi kmenů a pařezů listnat. nad Sázavou v září 1021 sbíral p. Fr.
Pechtner. Popis Friesův dobře naší houbě odpovídá. Od P. frondosus a gigan-
teus se liší suše korkovitou duž, a menšími rozmary. Posud se uvádí pouze
z Francie.

b) Florhiíce jednotlivé. '

P. betulinus Bull. 1787 (B. suberosus L., B. sutorius Scop.). CJi.

březový. Kl. méně sklen., až 10 cm v pr., pravidelně polokruhov. nel)

i ledvinitý, na basi v krátkou stopku staS., s tlustě podvin., bílým

okr., na povrchu hladký, žemlově naěervenaíý, bez kruhů, za sucha

šedaw. Duž. měkká, houbovitá, bílá. Rour. asi 4 mm dl., bílé,

v stáří loupavé, ústí jemná, hustá, okrouhlá, bílá. Plocha rourková

rovná, pravid. \'ýtr. vejčitoellipt., sporé, í) /'•

Xa knicnech bříz}-, někdy ve velkém počtu z kůry ven se prodírá (!).
Svým mj'celiem jcí^t břízám nebezpečným parasitem. V pletivu rourek jest
liojnost velikých osmistěnů. Po Cechách všude rozšířen, ač ne obecný.

P. squamosus iluds. 1778 (Bol. Juglandis Schaef., B. platyporus
Pers., P. flabeíliformis Pers.). Ch. šupinatý. Obr. iio. KL často •
v trsech, namnoze obroz'skě, několik kg těžké, 20 — 60 cm v pr.,
]X>lokruhov. až ledvinité, mírně sklen., s postranní, až 8 cm dl. a
3 cm ti., hladkou, bělavou, dole černou stoipkou, ztuha mas., pak za
sucha tvrdé, uvnitř bílé, na povrchu běložlutavé nebo okrové, veli-
kými, hnědými, pntisklýíui šupinami posázené. Rour. až 2 cm dl..
ústí bílá, 7'eliká, síťovitá, na tř. sbíhavá. Výtr. skoro vřetenov. po-
dlouhlé. 10 — 12/ř. Zápach silný, fenyklově moučný.

Na kmenech listn. stromů v létě po deštích všude hojný a rychle rostoucí.
Hlavně na ořechách, javorech, dubech, jilmech, hruškách, lípách, jimž velm'
škodí. .Sluje také »vazovka«. Dává dobrou polévku. — SI. Šafaříková přinesla
mně z \'cltruského parku zvláštní odrůdu (var maculatus m.) ; daleko menší

S64

(8 cm), s íupinair.i iinawihnědými, splynulými, na ostrém ukr. pi>dvin., ústi asi
I mm š., hranatá, nebrvitá, tř. na basi nečerný, bílý, ale pomačkáním černavý.
— P. dr. Novák přinesl od Roudnice opět jinou formu: kl. menši, úplně bez-
šupinny, běložlutavý, radiálně tmavěji vláknitý, s tř. černým. Snad P. Rost-
kowii Fr.

P. Boucheanus Klotsch 1833. Cli. Boiiclicnz'. Kl. za živa dosti
měkce mas., za sucha tvrdý, jednostranný a excentrický, někdy nč-

Obr. 1 10. Polyporus squamosus Huds., značně zmenš. l-^ot. Maximovič.

kolik v trsu, uprostřed až 1 cm ti., sklen., 5—8 cm š., na okr. vroiib-
kovaný, na povrchu v, tlusté, hrubé, hnědavé ač černavc supiny roz-
trhaný, mezi šupinami žlutý. Tř. postranní, v kl. zvolna rozšířen,
asi I cm ti., jemně plstnatý, nahoře běla\ý, dole hnědavý. Rour.
nizké, ale sir., ústí sífovitá, žlutá, sir. Duž. sirožhitá. Výtr. krátce
vejčitoellipt.. na basi šikmo stáž., 4 — 5."-

43

ee.^i

Na pařczctli různých stromu v Icsich vzácně, v létě. Ondřejov a Sázava,
Habr, Jevany, StraMce, Zbirov, Příbram, l'ísclc, Žel. Hory.

P. melanopus Pers. 1797 i(Bol. infundibuliformis Pers., Bol. umbi-
licatus Scop., P. flavescens Rostk.). Ch. čcrnonoíiý. Kl. 4 — S cm
v pr., elast. kožovitý, za sucha tvrdý, tenký, nejprv plochý, pak hlu-
boce nálevkovitý, nelesklý, \' mládí jemně pýritý, okrový nebo še-
davý, pak hladký, nekruhatý, jednotlivě nebo v trsech (často se tř.
rozděluje ve vice kl.), na spodu v tř. excentrický, 3 — 5 cm dl., zvolna
zúžený. Tř. dole ccrnč pýřitý. Rour. asi i mm dl., daleko na tř. sbí-
havé, astč bílé, s ústím malinkým, bílým, okrouhle Jircuiatýiii. Výtr.
úzce válcov. ellipt., 5 — 7,". \'oní slabě anýzem.

\' lesích na starých pařezech nebo na kořenech v zemi ukrytých v létě
všude velmi hojně. Často v březinách.

P. cyathoides Pers. (P. nummularius Fr.?). Ch. nálevkovitý.
Mnohem menší než před., kl. 2 — 3 cm Š., rovný (nikoliv nálevko-
vitý), lysý, hnědý, tvrdě kozový, lupenitý, s okr. rovným, v tř. náhle
zužen'ým. Rour. a ústí bílá. Tř. tenký (2 mm), černý, excentrický.

Výtr. ellipt. 3—4,"-

Xa větévkách a dříví. Xa uschlých a zetlelých trnkách u Myšína (8, 1918).
Připomíná skoro druhy z příbuz. P. arcularis, brumalis. Domnívám se, že
P. nummularius Fr. jest totožný.

P. piclpes Fr. 1821 (P. melanopus var. infundiljul. Pers., P. ni-
gripes Wallr.). Ch. smolonohý. Veliká, statná, tlustě mas. houba,
vždy ve velkýxh trsech, kl. až 2^ cm v pr., nepravid. laločnatě zpro-
hýbaný, pak nálevkovitě prohlubený, na ostrém, tenkém okr. dlouho
podvin., hladký, lysý, hrnbč zvláště uprostřed rugosní, nekruhatý,
okrově hnědý, až i uprostřed smolně tmavohnědý, tlustě clast. )]ias..
excentrický, po několika v mohutných trsech. Tř. krátký, tlustý
(2 — 3 cm), pevně elast., lysý, ěcrný. Rour. krátké, s ústím okrou-
hlým, čistě bílým, sotva ^ mm a' pr. \'oní příjemně anýzově. Výtr.
válcov. ellipt., 8 ,».

Xa pařezech a kořenech vrb a topolů vzácně. \' údolí Radotínském 6,
1918. Jest daleko větší a masitější a jinak zbarvený než před.

P. varius Pers. 1796 (Bol. calceolus Bul., Pol. Boltoni Rostk.. Pol.
badius \\'einm.). Ch. měnlivý. Kl. 8 — 14 cm, ztuha mas., suchý pevně
ztA'rdlý, postranní nebo excentrický, krátce stopkatý, nálevkovitě
trochu vmáčklý, uprostřed asi V2 cm ti., k okr. tence lupenitý a často
laločnatý, lysý, hladký, okrový, pak šedohnědý, radiálně tmavě ží-
haný. Rourky krátké, sbíhavé, ústí malá, hranatá, nejprv bílá i)ak
žlutohnědá. Tř. 2 — 8 cm dl., 5 — 1V2 cm ti, lysý. elast. tuhý, dole
černý (někdy celý černý). \*ýtr. ellipt., 6 — 8/'.

6i}6

Na basi nebo kí)řenech starých kmonů listn. řidcc-. Často na akátech
í^Mnichov., Strašíce, Třeboň), na bucích (Jevany. Žel. Hory, Doupovské Ilt>ry.
Šumava). Celé léto. Od drului tohoto liší se značně následující odrůda (snad
dobrý druh): var. montanus m. Daleko větší a statnější, kl. tlustší (i — i;/ cm),
na okr. také tlustý (I/2 cm) a zaoblený neb podvin., bledé /luté okrový, lesklý,
za. sucha tvrdé korkovitý, s duž. okrově žemlovou, rour. a ústí bledě okrové,
tlustostěnné, hranaté. Stopka od rour. ostře oddělená, asi i cm ti., černavá. Výtr.
tence válcov. .S— 8 <«. Na lípách na r..>ubiné 1913 sbíral Šimek. Na bukových
kmenech u Báň. Bystřice nalezl p. dr. Trapl kusy až přes i/žm široké. — P.
elegans JjulJ. to nemůže býti. nebof jest tento »2 uncialis« dle Friesc.

P. elegans Fr. Ch. úlilcdiiý. Podobný a příl)uz. V. varius. ale menší

(4 — 5 cm), tlustěji mas., i u okr. tlustý (5 — (> mm), za sucha tvrdý
co kosť, stejně zbarvený, rourky podobné. Tř. excentr., lysý, bledý,
jen na basi černý. Výtr. válcov., 10 ,».

Na jasanových pařezech u Libochovic (8, 1918, O. Reisner). Fries udává
jej z buků. Souhlasí s Friesový;n popisem, ale je-li rozdílný od před., nevím.

D) Mesopus. Plodnice s ccntráUihn trenčiii.

a) Mekce mas., mnohonásohně 7' sfopkafé kloboučky rocděloiý.
veliký.

P. ramoslssimus Schaef. 1770 (Bol. umbellatus Pers., Bol. polyce-
phalus Pers., Bol. ramosus Miill.). Ch. mnohovetevný. Měkce a šťav-
natě mas., fenyklově vonný. Společný tlustý kmen rozděluje se po-
stupně v množství (až 200) maličkých klobouků (i — 4 cm), tyto jsou
okrouhlé, tence mas., ploše sklen., hladké, bledě žemlové s šedavým
vláknivem, s duž. čistě bílou, uprostřed dlouze stopkaté. Rour. velmi
krátké, sbíhavé, i^isti neprav, okrouhlá, bílá (všechny stopky jsou
rourkami pokryté). Výtr. válcov., k basi šikmo stáž., 7 — 8/'.

\' lesích teplých poloh, hlavně v okolí Pražském a v Polabí, hlavně na basi
istarých listn. stromů (dubů, habrů, javorů) v létě po teplých deštích, místy
íiosti často. Struhařov, Třeboň, Dolní Královice, Písek, Plzeň, Herm. Městec.
Slapy, Beroun, Kyjov. Přichází na Pražský trh pod jménem »kotrč«. Jest vý-
borná jedlá houba, jež nezřídka dosahuje až 50 cm v pr. a až 4 kg váhy. \'oni
silným aromátem, někomu příjemným, jinému nepříjemným.

b) Velké druhy, šťavnatě měkce mas., s tlustým kl.

P. Pes Caprae Pers. 1797 (Bol. scobinaceus C\imin.). C7;. kočí
noha. Zjev zvláště v mládí nějakého hřibu, elast. pevně mas. Kl.
sklen. 4 — JO cm, s okr. v mládí ])ílým podvin., dospělý sklen, rozlož..
mourově hnědý, přitiskle drobně šupinkatý, nelesklý, často laločnatý.
Tř. centrální, 3 — 4 cm ti., hlízovitě napuchlý, hrbolatý, žlutavý.

(I6T

Kuur. krátké, zvolna na tř. jako hrubá síf sbíhavé, s ústím bílým
neb žlutavým, velmi široce hranatým. Duž. bílá. neměnlivá, nevonná.
Výtr. hojné, vejčitokul., vždy v stopečku stáž., s velkým tělískem,
6—7 ."■

v lesích všeho druhu, ale hlavně podhorskj'ch v létě. Jevany, Třeboň (W),
Žchušice (Mx), Opočno (Ponc), Trh. SvLny (Šim.), Krkonoše (K), Šumava (H).
B řeznice (Zvára).

P. leucomelas Pers. 1801. Ch. bcločerný. Před. tvarem i velikostí
podoben, i^lodn. měkce mas., zraněním červenající, za sucha nepra-
videlně zcvrklá a svraskalá a více méně počernalá. Tř. hlízovitě na-
puchlý, I — 3 cm ti., šedavý. Kl. až 6 cm, pravid. sklen., na okr.
podvin., mourově šedý, uprostřed někdy hnědý, sotva zřetelně šupi-
natý. Ústí rour. bělavá, pak šedá, hranatě síťovitá, s ostrými hra-
nami, na tř. zvolna sbíhavá.

\' Krkonoších v Kotelní Jámě r. 1913 sbíral p. dr. Kavina. Dospílá houba
podobá se hřibu.

P. limonius sp. n. Cli. citrónový. Kl. 2 — 3 cm š., ploše sklen, s okr.
skoro podvin., suše jakoby sametový, nelesklý, citrónově žlutý jako
celá ostatní houba, křehce a ztuha mas., na okr. ostrý. Tř. uprostřed
vřetenovitě ztluštělý, dole zúžený, elast. tvrdý, dole bělavý a útle šu-
pinkatý, nahoře žlutý, pod rour. hrubými rezavými rýhami značený
(hustě podél rugosní). Rour. kratičké, s ústím přemalinkým, nepra-
videlně okrouhlým, sírožhitým. Výtr. posud nevyvinuté.

V jediném m.ladém kusu z opukových lesů u Chlumce n. C. 9, 1015 (Ri-
gellová). Nápadná houba, z příbuz. P. fuligineus Pers. Třeba ještě dále sledovati.

P. Preslianus sp. n. Ch. Preslův. Šťavnatě elast. mas., kl. 5 — 8 cm,
hladký, velice slizký, kaštanově červený, uprostřed velice tlustý, ale
kokr. velmi ztenč. a ostrý. Tř. excentr., v kl. zvolna rozšiř., i — 2 cm
ti., hladký, lysý, hnědavý, solidní. Rour. ostře od duž. oddělené.
I — 15^ mm dl., s ústím labyrinticky laločnatým, asi Vs mm š., barvy
sírožluté. Duž. žlutá, ale rychle na řezu hnědnoucí, pryskyřičné vůně.
Výtr. ellipt. s tělískem 4 — 5 /(.

\' listnat. lesích na holé zemi u Chlumce n. C. r. 1915 sbírala si. Rigellová.
Jest příbuz. P. Pes Caprae, ale velice rozdílný. V novější době popsal Britzel-
maj^er celou řadu nových druhů z této skupiny, ale dle popisu se žádný neshoduje.

P. ovinus Schaef. 1763 {Bol. fragilis Pers., B. albidus Pers.).
Ch. ovčí. Plodn. elast. ztuha mas., za sucha lámavá, kl. 6 — 10 cm,
I — 2 cm ti., oble sklen., na tenkém okr. dlouho podvin., hladký, lysý,
načervenale masový, pak ve velké, sotva odstálé šupiny rozdělený,
na okr. bledý a plstnatý. Tř. excentr. a někdy skoro postranní,

668

pevný, soUd)ií, kratší pr. kl.. i — 3 cni iL, zahnuly, l)ílý, hUadký. R<iur.
velice krátké, zvolna a daleko na tř. sbíJiavé. Ústi přemalinká. hra-
natá, bílá, plstnatá. Výtr. kulov.. v stopku stáž.. 3 — 4.". Duž. čisti'
bílá, neměnlivá, příjemně aromatická.

V lesích všeho druliu, lilavně suclivíh a světlých, obyčejně v mohutných
trsech a vždy pospolitě. Objeví se v srpnu a trvá až do sv. Václava. Lid mu
říká »mlynářky« a sbírá k jídlui (také na Pražském trhu), ale jest to nezáživná
houba. Po celých Cechách obecný.

P. lutescens sp. n. Ch. čliitavý. Ve všem podob, a přílmz. P. ovinus.
ale často menší a útlejší a méně trsnatý, nezřídka i jednotlivě. Kl.
se na povrchu v šupiny neroizpukává, jest přeútle plstnatě zrnečkatý.
nečistě okrový, na okr. bílý. útle pýřitý, pak lysý. Tř. delší, vždy ve-
lice jámovitě pomačkán nebo smáčkly a deformovaný. Rour. mno-
hem menší, ústí mnohem naenší, pomačkáním rychle sírově žlout-
noucí Duž. sotva voní. \'ýtr. stejné.

Roste více ve \lhkém, vysokém mechu v stinných lesích v létě. LJ .\Ini-

chovic sem tam, Jcvany, Sázava.

P. luteolus Beck. Ch. člufoučký. Jest \e všem úplně podob. 1*. ovi-
nus, pouze kl. jest hustě skoro cihlově šupinatý, duž. na řezu citró-
nově žlutá a silně aromatická.

V lesích u Bělohradu v červenci 1020 sbíral p. prof. J. \'lček. — Saccardo
jej klade k P. subsquamosus L., který se liší velikým, jednoduchým kl. (ne-
trsnatý) a jenž zdá se býti velmi vzácný (viz u Schrotra).

P. lepideus Fr. 1815. Cli. šupinkovitý. Kl. okrouhlý, pravid. sklen..
3 — 5 cm v ]>r., dosti mas., hladký, lysý, šedohnědý, s podvin. okr.
Tř. centrální, dosti ti. (až i cm), dolii zvolna ztluštělý, bledý, jemně,
tmavě, sítnatě htpinkatý. Rour. kratičké, ústí malá, hustá, okrouhlá,
čistě hílá, na tř. krátce shíhavá. Výtr. válcov. tyčinkov., 5 — 6 /».

Vždy na trouchnivých pařezech, v létě: Roblín. Chuchle, Karlštejn.
Slapy, Jíloviště, hojně nad Radotínem, Lány, Strašice. Význačný jest sněhobílou
barvou rourek a sítnatě šupinatým tř. Kl. dosahuje někdy až 10 cm v pr. a
uprostřed až i cm tlouštky a jest elast. ztuha mas., na povrchu lysý, leda jen
na okr. hustě plstnalý, tř. husté plstnatý, až i cm ti. — Tuto velkou formu
přinášejí venkované v květnu a červnu také na Pražský trh.

P. Maximoviči sp. n. Ch. 'Maxiwovicúv. Kl. 5 — 12 cm v pr.. křehce
šfavnatě mas., i — 2 cm ti., na povrchu bělavý aš hledě šedavý, lysx,
hladký ale neslizký, pomačkáním jako duž. černající, na dloulu^
podvin. okr. ostrý, pak ale rovný. Rour. krátké (2 — 3 cm), našedlé,
s ústím hranatým, velmi malým (sotva Vs mm), bílým, ostře od duž.
odlišené, krátce na tř. sbíhavé. Tř. kratší pr. kl.. centrický, 1—2 cm

669

li.. dol€ napuchlý a v četné kořínky přecházející, hladký a lysý. na-
sedly. \'.vtr. kulaté, 3 — 5 «, bezbarvé. Nevoní.

\' borovém lese v pisku v 2clez. Horách nad Bořkem (Horušický rcvir)
a v smrkovém lese u Smrdova na podzim 1920 sbiral můj věrný přitel, p. uč.
K. ^ilaxiniovič. — Jest podivný choroš, skoro šfavnatě mas. hřiby připomínajici,
ale duž. jest ztuha elast. Mezi evropskými druhy nemohu nikde nic podobného
nalézti, ale americký P. griseus Peck musi býti velmi podobný.

c) Drobné druhy suše ztuha kožovité, s kl. tenkým.

a) Kl. aspoň z' mládí plstiiatý ucho chlupatý ucho Šupiukafý,
tř. vždy šupin katy.
P, brumalis Pers. 1797. Ch. zinuií. PÍ. nejprv mékce elast., pak za
sucha kožovitě tvrdá, kl. 3 — 6 cnr. okrouhlý, nejprv sklen., pak
rozlož., tenký, na okr. úzce podvín., na p!)vrchu dlouho husté při-
tiskle chlupaté šupijikatý, skoro sametový, v různých odstínech šedo-
hnědý. Stopka 4 — 5 cm dl., 3 — 5 mm ti., tuhá, pevná, mékce same-
tové šupinkatú, ostře od rour. oddělená. Rour. krátké, husté, bílé.
ústí hranatá, vehni malá. \'ýtr. rovně válcov., tupé, 5 /(.

Xa dříví, kmenech a větévkách listn. stromů v létě, ale ne hojně. Xa Ple-
cháči u Mnichovic na hlchu, na lískovém kořenu u Chotče, Karlštejn. \'ar. ex-
Ninsiis m. kl. 8 — 12 cm v pr., často excentr., na okr. sehnuténx nepravid. laloč-
natý, měkce elast., lupenitý, na povrchu žemlově hnědém dosti dlouze, ale řídce,
bíle, měkce až k okr. chlupatý. Stopka 6 cm dl. a 8 mm uprostřed ti., celá
plstnatá. Ostatně W-tr., rour. a t. d. stejné jako u I', brum. L' Zbirova v srpnu
1 92 1 sbíral p. Alh. Pilát.

P. arcularis Batsch 1783 fP. rhombiporus Pers.). Ch. plástvový.
l*lodn. nejprve mas., za sucha tvrdě kožov., uvnitř bělavá. Kl. 2 až
4 cm v pr., 3 — 5 mm ti., pravid. sklen., pak trochu nálevkov., na okr.
podvin., v prvním mládí útle hnědě šupinkatý nebo chlotipkatý, pak
hladký, okrový, na okr. ostře osténkaté chlupatý. Tř. i — 4 cm dl..
2 — 5 mm ti., šedavě hnědý, útle šupinkatě chlupatý. Rour. krátké,
bělavé, ústí žemlová, nápadné veliká, tenkostcnná, hranaté podlouhlá
(skoro radiální). \'ýtr. tence tyčínkov. zahnuté, 7 — 8 «.

Na pařezech, dříví, větévkách ve vlhkých koutech lesních a v rošti všude
sice rozšířený, ale ne hojný. Význačný velikými ústími rour. (2—3 mm), včelí
plásty připomínajícími. Třen obyčejně excentrický a zahnutý.

P, ciliatus Fr. 1815, Ch. brvitý. Obr. iii. Útlejší a menší než oba
před. Kl. I — 13<2 cm, tenký, nejprv sklen., pak plochý, žlutohnédý..
hladký, na okr. hrubé brvité štétinkatý. Tř. dl., tenký (i — 2 mm),
žlutohnědý, dole husté dlouze svétle chlupatý. Rour. krátké, bledé,

670

sotva ostře od tř. oddělené. Ústí malinká, bledá, i>ak hnědavá. \ >' tr.

tyčinko v., 4 — 5 fi.

i\'a zetlelých včtvičkácli listn. struniu řídce. Ct:ló Ičtn. Mnicliov., Karlštejn,
Kadotín, TJěchovice, Budyně (R), Chlumec n. C, Řin (Jedl.). Někdy velmi
maličký a gracilni, se stopkou osténkatč drsnou. Kl. Inistč linédé /.ihanč šedo-
hnědě šupinkaty. Na větvičkách jako před. vždy jednotlivě.

P. rubripes Rostk., 1838. Ch. červenonoJiý. (Iracilní. malinká hou-
bička. Kl. 1 — 2 cm Vi ipr., sklen., pravid. okniuhlý. \-mačklý, tenký,
lysý, hladký, nekrnhatý, člutave žemlový, na okr. útle šfčtiiikatý. Tř.
I — 2 cm dl. a I — 2 mm ti.. Jiladký, červený. Ústi rour. síť(jvitě hra-
natá, útlá, hledá. Xýir. malinkě, tyěinkov., k basi šikmo sta/-.. 3 — 4."-

Na větvičkách v lese u Mnichovic,
10, 1914. — Vzácný a posud málo po-
lorovaný druh. Příbuzný a podobný
P. ciliatus Fr. má tř. žlutoimědý, dole
chlupatý, ústi rour. posléz skořic(-vě
hnědá.

P. zonatus sp. n. Ch. rjatiihlý.

Za vlhka kožovitě elast., suchý
ztvrdlý, kl. 4 — 5 cm v pr., tence
lupenitý, rozlož., laločnatě zpro-
hýbaný, ano i vykrajovaný, světle
okrově hnědavý, ^ sir., ěer navou
zónou uprostřed, k okr. útle šu-
pinkaty a na okr. hruhč brvitý.
Tř. asi I cm dl. a tolikéž ti.,

celý šedavě okrový, útle chloupkatý. Rourky krátké (1-2 mm), ústi
velmi hustá, malinká, hranatá, bílá. \'ýtr. vejčitokulov., hojné,
5 — 7 //. Četné krystaly.

Na zetlelé větvičce v liabrověm lese u Mnichovic, 8, 1919. Jest sice po-
doben drobnému I', varius, ale chlupatostí přibuz. P. ciliatus, od obou ale
tvarem výtr. rozdiiný.

P. ustálíš sp. n. Lli. osmahlý. Kl. 3 — 4>4 cm v i)r.. dosti tlustě
mas, osmahle hnědavý, uprostřed červenohnědý, hladký, lysý, lesklý,
jen při okr. spoře kratičce osténkatč drs}iý nebo drsně šupinkaty.
někdy celý lysý, v mládí s okr. z' sir. šupinkatou Idáukit rozšířeným.
Tř. vždy excentrický, delši pr. kl., 4 — (j mm ti., pe\ný, špinavě
hnědý, celý hustě šupinkaté chlupatý, nahoře s krátce sbihavými
rour. Rour. krátké, ústí předroboutiká a přehustá, hranatá, plefovč
okrová. Duž. liílá, bez zápachu. XýXv. hojné, tence tyěinkov.. 3 — 4.".

Na bukuvýcli pařezecli u Jcvan, jednotlivě, 8, 1018, Zdice ( l"irbas), Bla-
hotice u .-^laného (K), Jílově (5, 1919, Hol.), Roblin (5, 1918J. Zehušicc fM).

Obr. III. I. Polyporus coffeaceusVel.,

2. P. ciliatus L"r., v i)řir. vel., zvětš.

výtrusy.

671

Blanka v mládí zakrývá kl. na spodu až do poloviny, v stáří se zcvrkne a svine
pod okr. kl. a zdánlivé zmizí. Touto blánkou liší se ode všech druhů toho
skupení.

,')) /v7. včdy lysý, třeít lysý.

P. leptocephalus Jacq. 1771. (Bol. pallescens Schrad.). Ch. Jilavatý.

Kl. 2 — 3 cm v pr., ploše sklen., ztuha kožov., tenký, na okr. podvin..

hladký, lysý, šedohnčdavý, jen v mládí při okr. trochu plstnatý. Tř.

zdélí pr. kl.. šedavý, hladký, lysý. Ústí rour. okroiiJilá. dosti sir.,

bílá. VýtY. válcov., 6 — 7 /<.

Xa větévkách listn. stromů v hájích u Cernošic v létě hojně, u sv. Prokopa
na starém dubovém kmenu (R). Habituelně podobá se také malým formám
P. lepideus. ale kl. a tr. jest úplně hladký a ústí rour. větší.

P. fuscídulus Schrad. 1794. Ch. hnědoiičký. Velikost a tvar asi P.

brumalis, kl. 2 — 5 cm. v pr., ztuha mas., skoro kožov., ploše sklen.j

uprostřed často jamkovite vmáčklý, hnědý nebo žlutohnědý,- hladký,

lesklý, lysý, často trochu excentrický. Tr. zdélí pr. kl.. 4 — 6 mm ti,

válcov., nahoře v kl. rozšiř., žlutohnědý, hladký, lysý, trochu sítnotý.

Rour. husté, krátké, ústí malinká, okrouhle hranatá, ^^ýtr.' kulov.

vejčité, 3—4 ,n.

Xa kmenech a dříví vzácně. V Šumavě u Čert. jezera sbíral r. 1914 Hejny.

P. coerulescens sp. n. Ch. modravý. Kl. 2 — 4 cm v pr.. dosti mas.,
s ostrým, rovným okr., na povrchu lysý, hladký, bělavě žemlový, za
sii-cha ale černě Mhavý a skvrnitý. Tř. sotva delší pr. kl.. 3 — 5 mm t!..
hnědaW-, slabě a krátce mrtnatý, pak lysý a ostře podél rýhovaný,
nahoře se sbíhavými rour. Rour. krátké, husté, ústí drobounká,
hustá, hranatá, žemlová, pomačkáním rychle modrající a pak černá.
Výtr. krátce ellipt., přemalinké 2V2 — 3/'. Pletivo nažloutlé.

Xa bukovýcli pařezech u Jevan. 8, ii)t8. ^íodráním a černáním snadno
poznatelný. Za sucha jest celý okr. kl. černý a povrch černě žíhaný.

11. Ochroporus, Duí. hnědá (vlákna pod mikrosk. hnědá),

výtrusy bezbarvé.
a") Plodu, na substrátu rozlitá, bez vyvstalého kl.
P. contiguus Pers. 1801. Ch. dotýkavý. Plodn. nepravid. na kůře
nebo dřevu rozlitá, 3 — 4 mm ti., tvrdě dřevnatá, s okr. sterilním 2 — 4
mm. š., ostře omezeným, útle rezavě plstnatým, uvniář i zevně skoři-
cově hnědá. Rour. až i cm dl., šikmo nebo souběžně se substrátem
položené, ústí hustá, okrouhlá, drobná. Výtr. nepravid. oble hranatě

kulov., bezbarvé, 8 — q /».

Význačný pro staié lísky, na jichž kmenech se usazuje. Ostr. Újezd
(Šimek, 1913). Šárka (1913. Sladký).

672

P. Holubyanus sp. n. Ch. Ilohtbyho. Úplně podob, před., ale rourky

a ústí jsou dvakrát širší, rour. až i^ cm dl.. celá houba brul)ší.
Výtr. kulov., žlutavé, 2 — 3 //. IModn. až 25 cui ]>r., ztuha a suše kor-
kovitá, na okr. vroubená lemem dosti širokým, pevně přirostlým,
ostře omezeným, útle plstnatým, hnědým. Duž. téměř žádná. Rour.
za vlhka temné hnědé, za sucha sedě okrové, ústí rour. tlustostěnná.
celokrajná, okrouhlá. Na stěnách rourek ostré, hnědé, nejvýš tlitsto-
stěnné, na basi zrlinv ctliištělé ostny, 30 — fx)/'. cU.

Na kůře Lonicera tatarica ve Stromovce v listop. 1916 sbíral p. ř. O.
Reisner. Xa kůře starých akátů ve Stromovce v září 1919 (Reisner). Jest po-
divný, aie lelice poznatclný druh. — Věnuji tento druh dobrému a šlechetnému
faráři, p. Holubymu, na Slovensku, jclio/. b\l trpícím učitelem a pastýřem
v dobách macTarské hrůzovlády.

P. ferruginosus Schrad. 1794. Cli. rezavý. Plodn. na dřevě rozlitá,
protáhlá, 10 — 20 cm dl. a 5 — 10 cm š., celá rezavě skořicová, hou-
bovitě měkká, s lemem sterilním asi i — 2 mm š., rezavým, odstále
plstnatým. Rour. husté, 5 — 20 mm dl., ústí hranatá, velká, velnu ne-
stejná, nerovný a hrbolatě zubatý povrch tvořící, vždy kolmo na sub-
strát postavené. \V)ní příjemně anýzem. \\vtr. krátce ellij)t., l>ez-

barvé. ale vzácné, 4 — ^ ,".

Xa troudmívéni dříví a starých kmcnccli. A' starém, zpuchřelém stole
V" altanu v naší zahradě v Mnichovicích po celý rok 1906 — 1914- Mycelium této
lK)uby jest stejně nebezpečné jako Merulius lacr., nebof prolézá prkna, podlahy,
trámj', dvéře a rozrušuje je.

P. Weinzettlii sp. n. Ch. Weinzettliiv. (Obr. 112.) Na dřevě neb
kůře rozlitý a pevně přirostlý, 20 — 40 cm dl. a 4 — 12 cm š., téměř
jen z tuha korkovitých, až přes i cm dl., světle skořicových rour.
sestávající. Ústí rour. okrouhlá, širší než u před., v stáří hranatá,
bíle ojíněná. Plodn. na okr. lemem ostře omezeným, s — 7 mm .hr..
bělově okrovým,, měkce plstnatým ohraničená. Rour. vylučují v staří
kolem ústí hnědou hmotu pryskyřičnou. Hyfy světle žhitavé, výtr.
hojné, převeliké, podlouhle ellipt., tenkostenné, čiré, 15 — i8/f. \'i)ni

silně anýzově.

Xa kůře starých, zetlelých dubu na hrází rybníka Světa v Třeboni v zimě
každý rok (1913—1920) sbíral věrný přítel, p. řed. ^■. Weinzettl. Určitě patří
do příbuz. obou před. Význačná jest pryskyřice na rourkách. Mycelium roz-
hlodává obrovské kmeny dubové.

P. dentifer sp. n. Cli. zubonosný. Na substrátu široce rozlitý (10—
20 cm), za vlhka měkce šťavnatě mas., za sucha křehce ztvrdlý,
s okr. lysým, sterilním, ostře omezeným, blanitým (nebyss.), lehce
shipitelným, celý rezavý až skořicový, za sucha až černobnědý. Rour.

t)?3

I cm (11.. ústi dosti veliká, hranatá, konečně v <ll. zakončíte zuby

klaná. \ vtr. skoro kulov., malé. bezbarvé. 4 ,"•

Na bukové kůře v ohradě dřevní na Smichuvě, v květnu 1918 (O. Reisner).
\ vznačný, statný druh. snad z přibuz. rovněž mas. P. subspadiceus Fr., také na
buku pozorovaného, ale diagnosa jeho praví »ambitu byssino albo«.

b) A7. bokem přirostlý (průřez trojhrannýj, řidčeji na hřbete
přirostlý s volným, odstiálýiJi okrajem. R. fomes autoru.
P. resinosus Schracl. 1794. ( B. velutinus Fl. Dan., P). riibiginosus
Schrad.. B. fuscus Pers.). Ch. pryskyřičný. Kl. 6 — 15 cm š.. nej-
prve masité šfavnatý, za sucha rohovité ztvrdlý, bokem přirostlý, ně-
kdy více nad sebou, polokruhovitý, poměrně tenký (4 — 10 min),
nekruhatý. nevrstevnatý. namnoze radiálně svraskalý, rezavé hnědý,
tvrdou pokožkou potažený, ojíněně kozový (nelesklý, neplstnatý).
uvnitř žemlový. Rour. krátké, ústí všechna stejná, stejnoměrně hra-
natá, přemalinká, přehustá, rezavě hnědá. \ýtv. vejčité. bledě žlu-
tavé. 5 — 6 .". Hyfy pod mikrosk. žluté. Bez zápachu.

Xa kmcrech listnatých. U Třeboně sbíral p. uč. Nešpor (1915) a mně
zaslal co P. holmiensis, je;iž jest ale naprosto rozdílný a nepříbuzný. Jest po-
divno, že Schróter jej udává na jedlích a borov.cích (na rozdíl ode všech
autorů). Prý také v Krkonoších, patrně více horský druli. \' mládí prý vj-lučuje
kapky hmoty pryskyřičné. \' Evropě celkem vzácný.

P. radíatus Sow. 1799. Ch. lesknavý. Plodn. nejprv houbovitě
měkká. i)ak ale korkovitě dřevnatá. polokruhov., 4 — 6 cm š., až 4
cm ti., bokem velmi sir. přisedlá, k tupému okr. velmi ztenčená, vždy
ve velkém počtu řadově nad sebou a částečně basemi srostlé, uvnitř
žlutohnědé. Povrch na okr. nejprv žlutý, pak žlutohnědý, posléz
lysý, sotva kruhatý. Rour. u base až 8 mm dl.. k okr. kratší, ústí
nepravid. hranatá, dosti vel., za živa při šikmé poloze nápadně stří-
břitě lesklá, konečně rezavě hnědá, často na okr. dřípená. A^ýtr. ne-
stejnostranně vejčitokulov.. bezbarvé, vždy hojné, 5 ,«.

Xa starých kmenech olše lepké (Almus glutinosa) někdy ve velikém
množství od dola až do výše v hustých řadách a strom úplně ničící. V olšinách
v lesích po celých Cechách velmi dbecný. Jest jen roční, ale obnovuje se z my-
celia příštím rokem.

P. triqueter Al]>. et Schw. 1805. CJi. trojboký. Alenší druh, rezavě
hnědý. Kl. tvrdě korkovitý. 3 — 5 cm v pr.. bokem přisedlý, ale na
basi trochu sbíhavý, i — 1^4 cm ti., s okr. ostrým, dolů sehnutým, na
povrchu hrubě plstnatě rezavě chlupatý, hrbolatý, kruhatý. Rour.
-2 — 5 mm dl.. ústí nepravid. hranatá, dosti vel., bělavá, pak okrová.
\ ýtr. kulov.. bezbarvé. 4 — ; /<.

674

Na borovém dřiví na piulzim vzácně. I" Třeboně r. 1915 sbíral \\ i-inzettl.
Jest před. dosti podobny.

P. salicinus Fr. 1821. CJi. vrbový. Plodn. na substrátu rozlitá, v pc-

době tuhého, asi i mm tlustého, na obvodu sterilním, 2 — 3 nim sir..

celistv3m, plstnatým lemem ol)davého pergamenu, s rotu-, krátkými.

vše i s duž. barvy žluté skořicové. jVlimo to tvoří také vrstevnaté

kůry a povlaky na výčnělcích dřeva různé podoby, zřídka kdy tvoří

nejvýš i cm v}^stalý, bokem přisedlý kl. Rour. až i cm dl., ústí

Obr. 112. Polyporus Weinzettlii Ve!., značně zmenšen.

okrouhlá, droboimká. \'ýtr. nepravící, kiilov., bezbarvé, 4 — 5 ."• Hyf\-

žlutohnědé.

Na dřívi a kmenech vrbových u Slivence na podzim igi/ sbiral O. Reisner.
Na kaštanech u N. Bydžova (\'iníkh\ř). Jest sice velice příbnz. W ÍRniariiis, ale
mi.ohcm drobnější a svou polymorfií těžko popísatclný. Podobá se jednou Poni.
jindy tvoři tlusté koule a rohy, brzo kůry vrstevnaté. Výtr. jsou o něco menši
než u P. ingiar. Zdá se, že jej autoři špatně znají. Dle mého soudu patří spíše
do přibuz. P. Ribis. Jsem přesvědčen, že I'i>n(t I-ricscaiia J'.res. 1908 jest s P.
salicinus totožná (z vrb. lísek, buků z Francie, Itálie, Německa a .'švédska).

P. Ribis Schum. t8o3. Ch. rybizový. Plodn. dřevnatá, polokru-
hov. neb i kruhov. (s hřbetni insercí). 6 — 12 cm v pr., !í' — 2 cm ti..

675

obyčejně v skupinách nad sebou, na poATchu rovná, na okr. tenká
ale tupá, v mládí žlutohnědá, na povrchu rezavě husté plstnatá, ne-
pravid. hrbolatá a vrásčitá, jen při okr. se zřetelnými kruhy. Rour.
asi 3 mm dl., mnoJiovrstevnč, ústi velmi hustá, okrouhlá, hnědá.

Duž. hnědá, nevonná. \^'-tr. skoro kul.. 4 — 5 ."•

Na basi starých kmenů rybízových v okolí Pražském hojně, zvláště ve
vlhkých zahradách. \' naší zahradě v Mnichovicích co rok. Jest neodbytný a
velmi zhoubný škůdce rybízů. Všechny prostředky, kterých jsem. užil na jeho
vypuzení, ukázaly se marnými. K omezení jeho šíření nezbývá než onemocnělé
kmeny vyřezávati a spalovati. Xa mladé keře neusedá. Také z více míst po
Cechách jsem obdržel doklady. P. ř. Reisner nalezl v Košířích druh tento také
na trnkách. Já pozoroval, že se odstěhoval v naší zahradě v Mnichov, z rybízů
i na růže stolisté a tu vytvořil trochu odchylnou odrůdu (var. Rosae m.). Jest
mnohem drobnější, útlejší, kl. tenčí, zvláště na okr., více laločnatý, nekruhatý,
hrubě hrbolatý, lysý, na omladinách bledě žlutavý. Výtr. menší 3— 4 ."•

P. conchatus Pers. 1796. Ch. suitový. Zjev i tvar jako u před., ale
statnější, korkovitě pevný, v mládí sice v průřezu trojhranný, bo-
kem asi I — 2 crrt ti. přirostlý s okr. ostrým, tenkým, ale v stáří celý
obrácený, nepravid. zprohýhaný a laločnatý, až 10 — 12 cm v pr., ce-
lým uzavřeným okruhem rozlitý, rourkové vrstvy po více roků na-
sazující a tím značně tloustnoucí, zevně v mládí sametově pýřitý,
s několika ostrými kruhy, v stáří ale celý mechem zarostlý. Duž.
živě, skoro oranžově rezavá, silně houbově vonná. Rour. až 6 mm
dl., ústí hustá, drobounká, okrouhlá. Yýtr. kulov. ellipt., krátce k1)asi

stáž., čiré. s velkým tělískem, 4 — 6 /(.

X'a basi (!) kmenů a pařezů dubových a habrových v Chuchelském háji
hojně. Poněvadž jest celý zarostlý mechem, bývá obyčejně přehlížen. Také u Ra-
dotína a Karlštejna v zimě i létě.

P. Evonymi Kalchbr. 1873. Cli. brslenový. Přetvrdě dřevnaty.
Menší než P. igniar. a více rezavý, až skoro cihlově rezavý a na
staré zevní kůře posle z černým bud rozliťý a větévku objímající nebo
málo vyvstalý ,? ostrou hranou, sotva kruhov., lysý (v mládí na ob-
novách útle sametový), vrstevnatě perennující. Ústí rour. okrouhlá,
skoro větší než u P. igniar. Duž. temně rezavá. Výtr. skoro ku-
lov., čiré neb slabě nažloutlé, 4 — 5 ."•

Xa basi kmenů a na jich kořenech dřínek (Cornus mas) v teplém koutě
údolí Radotínského r. 1917. V mládí vyrůstá jako drobné a cihlově rezavé
bradavice pospolitě. Připomíná P. Ribis, ale jest cihlovější a jeví více snahu
tvořiti odstálý, nahoru vystoupavý kl. P. Lonicerae Wnni. dlužno sem také klásti.

P. fomentarius L. 1775. Ch. troudový. Podobá se P. igniar., ale
bývá ještě větší, v Šumavě bývají kusy až 80 cm v pr.. okr. jest
tenčí, povrch hladkou tvrdou světle šedou korou potažený, kruhatý\

676

nepravid. hrbo-aty. Ústí rour. v mládí velmi bledé, potom světle
rezavé. V stavu největšího vývoje na rour. vždy hojnost kai>ek čiré
vody. Výtv. jsem posud nikdy nenašel, patrné se vzácně kdy tvoří.
Xa kmenech starých buků, hlavně v horách (.Šuinava. Krkonoše, Blansky
les, Rudohoří, Doupovské hory, Středohoří a t. d.) velmi rozšířen. Xčkdy ve
velikém množství a pak bučinám velmi škodlivý. V Šumavě macerací ve vodě
připravují z něho zápalnou hubku, z níž i části oděvů zhotovují (čepice, vesty,
kabáty), jež jsou velmi teplé a lehké. — Na břízách v ohradě na Smíchové
r. 1917 nalezl p. ř. Reisner zvláštní odrůdu (var. lineatus m.) Daleko menší,
na hřbetě přehustě koncentrickými kruhy čárkovaný, nikoliv brázditý, na omak
jemně sametový.

P. igniarius L. 1755. Ch. zápalný. Plodn. dvcvnatá, vytrvalá, pev-
ná, tvrdá, uvnitř rezavě hnědá, 6 — 20 cm v pr.. až 10 cm ti, 3)olo-
krtihov., na okr. zaoblená, někdy skoro celá kulovitá, zevně tvrdou
korou barvy šedavé až černavé pokrytá, o^byčejně v mládí liíle ojí-
něná, ročními přírostky pravid. kruhovitá, matná. Rour. \TStevnaté.
až I cm dl.. ústí velmi jemná, okrouhlá, skořicové hnědá, v mládí
šedě ojíněná. Výtr. vejčitoellipt., 5 — tu, bezbarvé. Hyfy pod mikro-
skop, tuhé. hnědé.

Význačná dřevní houba na švestkách, třešních, jabloních (na hruškách,
ořechách nikdy se neobjevuje), hlavně ale na vrbách, také na dubech. — Na
starých višních a 'zpravidla na spodu starých ringlí roste zvláštní forma (var.
cffusoreflexus m.), ^ plcdn. kolmo v řadě sestavenými, okrouhle koláčovitými,
U — 10 cm S. a I — 2 cm ti., vrstevnatými, barvy trvale světle šedé, jež nikdy
nevzrů^-tají v odstálý kl. Jest to snad jen biol. plemeno.

P. Hartigi Allesch. (P. fulvus Hart., P. igniar. var. Pini Bres.).
Ch. Hartigfw. Velikost, tvar i barva jako u před., ale plodn. tvoří
10 — 20 cm v pr. š., hlízovitou kouli, rourkovou vrstvu co rf>k na-
sazující, velmi tvrdou, žemlově hnědou, pak černošedou, hladkou,
lysou. Duž. čokoládově hnědá. Ústí drobná, okrouhlá. (Jstává ale
namnoze sterilní, bez rourek.

Na suchých borových (!) kmenech u Hlubočep, v zimě 1016 (Reisner).
Jest podivuhodná houba, snad jen biolog, plemeno před., již také ve Francii,
Itálii a Německu vždy na koni f érách pozorované. Rour. se loupou vrstevnatě
(0-5—1 cm).

P. assimilis sp. n. Ch. podobný. Zjev, tvar i konsistence drobného
P. igniarius, kl. 5 — 8 cm, fpolookrouhlý, bokem přirostlý, velmi ti.,
na okr. tupě a tlustě zaoblený, perennující, nezřetelně kruhatý, hrubě
hrbol., nejprve jasně žlutě rezavý a hustě sametově plstnatý, pak
tmavošedý, lysý, s méně zřetelně v>^-inutou korou, s duž. jasně žlu-
tohnědou, elast. korkovitou. Rour. asi 6 — 8 mm dl., jen v jedné

67?

7rj/7v( !), ústí velmi hustá, drobná, okrouhlá. \'vtr. kuUjv., bez-
barvé. 3 — 4,", s hojnými, o málo většími osmistěny.

X;t smrku (!) u Řevnic v srpnu 1916 sbíral p. dr. A'. Kavina. Na basi
boK/vicc u Davlí r. 1916 sbíral O. Reisner.

Nevím, jak (Utnilio pcrennujc. mé exempláře js<ju dvouleté. Povrch kl. nemá
hladkou kůru jako I', igniar., nýbrž jest měkce plstnatý. Z borovic a smrku
uvádí se pouze podobné druhy P. tenuis Karst. a P. thelephoroidcs Karst.
(Finsko), které ale ji^ou rozdílné. Průměr plodnicí jeví trojúhelník rovno-
ramenný. Duž. jest stejné existence jako u P. igniar., ale světlej i žlutorezavá.
Rour. a ústí jakii u 1'. igniar.

P. roburneus Fr. 1821. Ch. dubový. Jako V. ip;-niar., plodn. nm-

hutná, až 40 cm v i)r., velmi ti. (až 20 cm), na okr. široce zaoblená,

neztenčená, zevně hustě kruhatá, černá, jako hladce lakovaná, co

kámen ivrda. Rour. krátké (5 — 10 mm), ústí tciniič tabákově hnédá,

přehustá, okrouhlá, přemalinká. Duž. temně hnědá. \'ýtr. kulov. a

V'ej;čitoku!ov.. velmi tlustostěuné, slabě nažloutlé, dosti hojiiié, 4 — 6/<.

Xa staletém dubu v romantickém Zvánovickém údolí na podzim 1919-
Tvarem se vlastně P. igniar. nepodobá. Dle kruhů napočetl jsem stáří jeho nri
32 roků. Fries uvádí jej z dubů ve Švédsku a Wintcr z Německa, ale bude asi
všude vzácný. Od P. laccatus se rozhodně liší již tlouštkou a širokým okr.

P. nigricans P"r. 1821. Ch. černý. Velikost i tvar P. ig-niar., ale
plo;ln. na povrchu s přetvrdon, hladkou, černou korou, oddálené kru-
hatá, hrboilajtá, na okr. tuípě zaoblená. Duž. ztuha konkov., hedváb.
lesklá, světle hnědá. Rour. husté, až i cm dl.. ústí hustá, okrouhlá,
konečně také černavá. Perermu-je a vrstevnatí.

Na starých kmenech březových (!) vzácně. Pěkný kus přinesl p. ř. Reisner
z ohrady na Smíchově v dubnu 1917. Uvádí se z různých zemí, ale jest myko-
logům málo znám. Co odrůdu i-*, fomentar. nebo P. igniar. bych jej nespojoval.

P. laccatus sp. n. Cli. lakovaný. Jako P. igniar., ale kl. přetvrdý,
pra\id. polokruhov., dosti smáčkly a nepříliš ti., na okr. ostrý, na
povrchu úplně rovný a ostře pravidelně kruhatý', lysý, s korou hlad-
kou, jako lakovanou, černou. Duž. temně nachově hnědá, rour.
pěkně vrstevnaté, temně kaštanově hnědé, ústí sytě hnědá, hustá
jako u P. igniar. Výtr. bezbarvé, vejčitokulov., 6 — 7 /».

Zpravidla toliko na starých vrbách v nejteplejších polohách, tak u sv.
Prokopa, u Radotína hojně, u L.ibochoviček (Fch), Slivenec, .Slané, ii P)áňské
Bystřice (Trapl). — Na průřezu tvoří rovnostranný trojúhelník.

Tonnito podobný sbíral na olši n }iInichovic můj syn Kazimír r. 1921.
Má kl. při okr. ve 2 Kruzích dosti tenký, ale u boku velmi tlustý, velmi hrubě
hrbolatý a ostatně nejvýš hluboko kruhatý, lysou, šedou, tvrdou korou potažený,
ústí a rour. a duž. kaštanově hnědé. Výtr. jako u P. igniar. Silně fenyklově
voní. Třeba ještě dále sledovati. Prozatím nechť sluje P; foeniculaccus. m.

67i»

P. fulvus Scop. 1772. Ch. plaz'ý. (Obr. 113.) TIikIu. 15 — 30 cm
v pr., 10 — 15 cm ti., tvrdě dřevnatá, polokruhov.. širokým a často
nahoru vytaseným bokem přisedlá, z>ysoko sklenutá, nepravid. lirbo-
latá, nekriihatá, na obvodu tupě zaoblená, korou liladkou šcdobělavoii
pokrytá, na okr. světle žemlová a jenniě sametová, rourky a ústí

Obr. 113. Polyporus fulvus Scop., značně zmenšen.

světle skořicová, v mládí bělavě pota/.ená. Duž. světle hledě recavá.
suše měkká, bez macerace lehce jako hubka zápalná. Ústí rour. hu-
stá, oblá, rour. nevrstevnaté. Vntr. kulov., bledě. 10 — 12.".

Na kmenech listnat. stromů, lilavni na topolech a lípácli. Ces. líudéjovice
(Šimek), Mělnik, Radotin, r. 191;- na starém usclilcm černém topok- ve Stro-

Ii7íl

movcc v korunč na větvích ve velkém počtu a v obrovškýcli kusech (až 50 cm
v pr.). — - \'vznačný jest velikou tlouštkou, kl. silně sklenutým, skoro bílým,
(luž. bledě plavou, hladkou korou, vespod rour. plochou rovnou, okr. tupým.
Za živa rozkrojen ostře páchne. Jcřt přepevný a jen sekerou pracně se dá od
kmene odděliti. V prvním mládí jest celá houba elast. měkká (ale nešfavnatá)
a bílou vrstvou potažena. V té době voní příjemně. Schrotrův P. fulvus (p. 487)
jest patrně s jiným popleten, nebo' se uvádí na kmenech jedlí. Xáš zde jest
ve smyslu Friesově.

P. Pini Thore 1803. CJi. borový. Plodn. tvrdě dřevnatá, vytrvalá,

uvnitř .žlutohnědá, polokruhov., velmi tlustá a velmi sir. bokem při-
sedlá, na okr. ale ostře ztenčená, 4 — 10 cm v pr., často více kusů nad
sebou, na povrchu nejprv hrubě hnědě chlupatá, v stáří černá, kor-
kovitě rozpukaná, ostře hluboko kruliatá. Rour. 5 — 8 mm dl., ústí
velká, nepravid. hranatá, světle šedošlutavá. Vjtr. krátce ellipt., \yez-
barvé, 5 — 6 .».

Xa starých kmenech borovic. :\'[nichovice, Dobříš (St-), Dobřichovice,
Příbr;im. Zbirov, Písek, Blatná, Čekanice.

P. odoratus Wulf.1796. (Trametes- od. Fr.). Cli. vonný. Plodn.
perenu u jící, tlusté (ale sotva trojhranné na řezu), rovné, 5 — 8 cm
v pr., korkově měkké, za sucha ale přetvrdé, dřevnaté, uvnitř rezavě
hnědé, okrouhlé, laločnaté, na okr. velmi ztenčené a skoro ostré, nej-
prv žlutavé, pak červenohnědé, konečně černavé, hustě plstnaté,
hrubě hrbolaté a kruhaté. Rour. 5 — 6 mm dl., žlutohnědé, ústí
okrouhlá, veliká, skořicová, pak světle okrová. \'ýtr. skoro kul., ma-
lounko nažloutlé, spoře se vj^vinující, 5 ,«. ]'^oiií silně fenykleni.

Xa kmenech a pařezech smrků a jedlí všude v hlubokých lesích hojný.
Ústí rour. jest třikrát širší než u P. igniar., kl. oproti P. igniar jest tenčí, rovný,"
od boku k okr. zvolna zlenčený, rour. v stáří světle okrové, nikoliv hnédé.

P. armatus sp. n. Ch. vyzbrojený. Plodn. 3 — 6 cm v pr., bokem
přirostlá, sklenutá, nekruhatá, na boku sotva i cm ti., uprostřed
3 — 4 mm ti., u okr. skoro ostře lu pěnitá, zevně kamennou, černou
korou pokrytá a v tvrdé, krátké ostny a vyniklá radiální žeber ka a
tvrdé šupiny přetvořená barvy černohnědé. Duž. skořicově hnědá,
za živa měkce mas., za sucha rohovitá. Rour. od duž. ostře oddě-
lené, hnědé, ústí nestejně vel., hranatá, se stěnami rovnými, po-
mačkáním černající, za sucha bílá. Zápach houbový. Výtr. skoro
kul., bezbarvé, 4 — 5 //.

Jednotlivě na bukové kůře na Smíchově v ohradě v lednu 1920 (O. Reisner),
patrně sem řekou dovezené buky ze Šumavy.

6S0

c) Klobouk s cciifrahiíin }iťho excentrickým třeném.

P. perennis L. 1755 (Bol. coriaceus lUill., 15. leucoiJoru:^ I lim..
B. fimbriatus Ser., B. confluens Schum.). Cli. vytrvalý. Plodn. elast.
kožovitá. tence lupenitá, nej]>r\- \álc(»\itč sloiipkovitá, pak nahoře
rovně uťatá, pak nálevkovitá, posléz ale rovně rozlož., ve stopku
zvolna zúžená, okrouhlá, 3 — 8 cm v ,pr.,. někdy 2 až více kl. dohro-
mady srostlých, na povrchu luěkce ]>lstnatá, kozové hnědá, za such?
ale pobledlá, s četnými koncentrickými kruh\-. s okr. ostrým. Stoi^k?-.
2 — 3 cm dl. a 3 — 6 cm ti., elast. tuhá, rezavě plstnatá, ostře od rour.
oddělená. Rour. na tř. sbíhavě, 2 — 3 mm dl., ústí dosti veliká, hra-
natá, temně hnědá, nebrvitá. Duiž. hnědá. Výtr. ellipt., 1>ezl>arvé, tlu-
stostěnně, slabě nažlontlě, 7 — 9 ,".

\' písčitých, suchých lesích jehlíčn.at., hlavně borových po celýcli Cechách
až do podhoří hojný a velmi úhledný druh, po celé léto až do podzima. Zvláště
stálý průvodce borů Polabských.

P. Baudyšii Kavina in litt. Ch. Baiidysuv. Obr. 114. Podob, a
příbuz. P. perennis, ale tnenší a gracilnější. Kl. ] — 2 cm v {)r., nízce
sklen., se sehnutým, tence blanitým okr., uprostřed málo vmaěklý,
'(nikoliv nálevkov.), a tenkými výrůstky opatřený, hladký, skoro
lesklý, hustě radiálně vláknitý, lysý, sotva zřetelně kruhatý. temně
skoro nachově hnědý, tence lupenitý, v tř. kuželovité nezazený. Tř.
zdélí pr. kl., tuhý, hnědě iplstnatý, i — 2 mm ti. Rourky (krátké, hnědé,
-na tř. nesbíliavé, ústí hranatá, stejně velká jako u před., ale limbě
zubatě brvitá. Výtr. kulovité, bledé, 5 — 7,"-

Roste parasiticky na kloboucích P. odoratus v lesíku Pinus uliginosa
n Zálší u Korkovic, v červnu igio sbíral p. dr. K. Kavina. Roste často v trsech
po 2- -3 srostlých, anebo v skupinách. Jest to dobrý druh, již svým stanoviskem
znamenitý.

P. Caslmiri sp. n. Ch. Kazimírův. Obr. 114. Kl. i — 2 cm v i)r..
tenký, na okr. s rourkami široce tlusté zaoblený, okrouhlý, rovně
ufatý, ale uprostřed jamkovité vmáčklý, kruhatý, radiálně plstnatý,
hedváb, měděné lesklý, sotva 2 mm ti., ale rour. asi 4 mm dl., ústí
hranatá, asi >2 — i mm š., celokrajná. tabákově hnědá. rour. k tř.
nepřirostle, nesbíhavé, nýbrž vodorovně ufaté. Tř. centrický, 2 až
3krát delší pr. kl., tenký (i — 2 mm), tuhý, hnědě sametově chlupatý,
dole ztluštělý. Duž. kožov. hnědá. \'ýtr. vejčitoellirpt., hnědé. 6— 8 /«.
Na zemi v březině u Mirešovic v srpnu 1018 sbíral můj syn, Kazimír.
Tvoří trsy po 2—4 kusech, s volnými tř. Činí dojem skoro llydnum Auris-
calpium. Příbuz. sice P. perennis, ale naprosto rozdílný, tř. volně mezi rourkami
vetknutý.

P. Sistostrema Alb. Schw. 1803 ti'. Schweinizii Fr., Daedalea
eiMjj^aea Lenz. Sistostr. spadiceum Sw.). Cli. rocdčrkový. Plodn.
z hlíz(i\itó, ne])ravid.. s dkolím srostlé l^ase na tlusté fi — 2 cm) a
krátké stopce vynikající, nejprv měkce Jioubovitá, vodu ssajici, pak
tvrdě korkovitá. j:cvuč i uvnitř oranžová, až konečně rezavá. Kl.
okrouhlý nebo polookrouhlý, nepravící, laločnatý, v, stopku tlustou

zúž.. f) — 20 cm š. a asi i — 1>4 cm ti. Povrch jamkovitě nepravid.
lirholafý, černonachově plyšově chlu])alý, v mládí útlou sírožlutou
plsti ])(i\ léčený. Knur. 5 — 7 mm dl.. na hnědé stopce sífovitě

sbíhavé, sírověžluté až ze-

lenavé, ústí veliká, nestej-

VL-"^" "-^ii'^'^1 '^Sl ^/iSÉ®^ ně šir., hranatá, labyrinti-

^ ■\-'^:^^^ ^^^-^^^^ ,^ eká, se silnými stěnami.

^<»^.| [ >!7 \'vtr. nažloutlé, ellipt., S až

7^ il^ ^x <n'^^ 7."- ^'■^^- rebarborově žlu-

7

^

tá. Nevoní.

-'-W í^lJ -^^ borových pařezech vzá-

■VťSě' 'ÍJ-^''"' cně. Na podzim r. 1913 u Straž-

Obr. 114. I. Polyporus Casimiri Vel., kovic u Budějovic sbíral^^m^fe.

v přir. vel., 2, P. Baudyšii Kav., v pru- Na zemi v smetí a jehličí u Rev-

řezu, zvětš. vytr. nic v srpnu 1916 (Kav.). Na

Kožen. vrchu u Mnichov, v ze-
tlelém listí a smetí povléká a slévá celé okolí v jednu hmotu. Také u Ondřejova,
v Brdech a na Šumavě, Rychmburk (Zv.). Kl. na okr. hustě svalovitě zaoblený,
žlutohnědý, v starších částech kávově hnědý, za sucha tvrdý, ale křehce a moučnatě
lámavý. Soudil bych, že P. Herbergii Rostk. jest pouhým synonymem.

P. rufescens Pers. 1801. Ch. naryšavčlý. Plodn. nejprv měkce
houbovitá, uschlá ale tvrdě korkovitá, uvnitř světle červenavá. KL
3 — 8 cm v pr., neprav, okrouhlý, hrbolatý, ccrvcnavě hnědý, posléze
hnědý. Tř. 2 — 3 cm dl., asi 1 cm ti., dule hlízovitě ztluštělý, ěerveno-
hnědý. Rour. 4 — 5 mm dl., nejprv bílé, pak masově ěervené, ko-
nečně hnědavé. Ústí zuliká, iiestejiui, hranatá, někdy i zkřivená,
tenkostěnná, červenavá. Xýtr. bezbarvé, válcov. ellipt.. 4 — 5,".

Na zemi mezi travou na basi starých kmenů v lesích u Mnichovic (9.
1914) vzácně

P. circinatus Fr. 1815. Ch. okrouhlý. Mnohem větší než P. pe-
rennis, jemuž se podobá, tlustěji mas., plochý, sklenuté ro^zlož,,
nepravid. hrbolatý a sotva kruhatý, měkce odstále plstnatě houbo-
vitý, žlutě rezavý, za sucha co kosf tvrdý, ale zevně ostře oddělenou,.

682

měkkou, lioiibovitou vrstvou potáčený. Rour. dosti dl. (3 — 5 mm),
hnědé, ústi velká, nepravid., bile ojíněná.

Koste na podobných mi&tech jako P. perennis, ale vzácně, ťosud jej sbíral
na podzim r. 1Q15 pouze u Dobřišc p. uč. Stai)ý.

P. Montagnei Fr. 1815. C7;. Moiitoíineúv. Velikost, konsistence a
barva jako P. perennis, kl. 3 — 5 cm v pr., suše kožov., okrouhlý,
ale různě laločnatý a zprohýbaný, rovný, uprostřed nepravid. hrbo-
latý, celý světle rezavý a dlouze přilehle plstnatý, sotva kruhatý,
uprostřed až i cm ti., v tlustý (i cm). dlou::.e rezavě plstnatý tř.
zvolna zúž. Rour. a ústi okrově rezavé, tenkostěniné, přesiroké (až
5 mm), nestejně vel., hranaté, ke dnu nálevkovité. Duž. rezavá.
Yýiv. nepravid. kulov., s velkým těliskem, světle hnědé, 5 — yn.

Mezi travou v březině u Mnichovic v srpnu 1916. Vzácný druh, posud jen
v Belgii a Francii sbíraný. Ode všech z príbuz. P. perennis odchylný obrovi-
tými ústími rourek, čímž už se blíží r. Favolus.

I li. Phaeoporus Ditžmua hnědá a výtrusy rovněž hnědé nebo iliité. (NěJiteré
druhy s před. posledních ovšem činí sem přechod).

a) Plodu, na substrátu rozlitá, bez vyvstalých klobouku.

P. obliquus Pers. 1801 (P. incrustans Pers., Poria o. aut.). Ch.

šikmý. Plodn. koTkovitě tuhá tvoři jako podešev tlusté, tuhé, temně

nebo špinavě hnědé kůry na kmenu, jehož kůru protrhává a s něhož

lehce se slupuje. Složena skoro jen z rour. asi i cm dl., s ústím

nepravid. hranatým neb laločnatým, často protáhlým, nejprv hnědým

pak skoro černým. Tuhá vlákna hyfová jsou pod mikrosk. hnědá.

Výtr. ellipt., žlutohnědé, 5 — ď^k. Páchne silně anýzově.

U Třeboně v srpnu 1915 sbíral p. ř. V. Weinzettl. — Za sucha tlusté
okraje (bez byssového lemu) odstávají a trochu se svinují.

b) Klobouk od stálý, bokem přirostlý.

P. conicus sp. n. CV;. kuzelovitý. Neveliký, kl. 4 — 7 cm v pr.,
pravid. polookrouhlý, uprostřed i — 1^2 cm ti., k ostrému okr.
zvolna ztenč., vespod rovně uťatý, mírně sklen., nahoru kušelovitč
protáhlý, bokem přisedlý, za živa měkce dužnatý, za s,ucha měkce
korkovitý, tenkou, tuhou, hladkou, svraskalou, tmavošedou, nckru-
haton pokožkou potažený. Rour. dlouhé, ostrou čarou od duž. oddě-
lené, ústi dosti, veliká, ostře hranatá, s ostrými, tenkými, celými
stěnami, za sucha barvy ěerveuoíinědé. Duž. světle hnědá. Výtr.

široce ellipt., žlutohnědé, 5 — í)/(.

Na poraženém dubu u sv. l*rokopa v zimě 191G. — Alyslini, že náleží do
přibuz. P. hispidus, ale ani s tímto ani s jiným známým se neshoduje.

683

P. coffeaceus sp. n. C7;. k-ávtn'ý. IMudn. menší, 2 — 4 cm v pr.,
nepravili, ivaru, bokem sice přirostlá, ale dolů sbíhající, málo odstálá
(asi T cm), sterilní tenká (3 — 4 mm), za U) ale rourková vrstva až
1 cm ti., v mládí šťavnatě mas., za sucha pevná, kruchá (jako u P.
hispidus), nekruhatá, hladká, lysá, celá i s rour. kávově černohnědá.
Rour. husté, ústí hranatá, zubatě brvilá. Duž. hnědá, hyfy pod
mikrosk. žlutohnědé. Výtr. kulov. ellii>t., žlutohnědé, 4 — 5 /*.

Jest iaksi trpasličí I', liispidus, patrně velmi vzácný a ien na šípky ome-
zený. Na starém kmenu šípkovém v zimě u Mnicliovic (1916).

P. hispidus l)ull. 1785 (B. velutimis Sonv.). Ch. štčtinatý. Plodn.
neprv šfavnatč lioiibovitá (množství vody obsahující), hrubě vlák-
nitá, uvnitř žlutohnědá, za sucha ztuha perníkovitá. uvnitř černo-
hnědá, 6 — 15 cm v pr., 8 — 10 cm ti., pravid. polokruhovitá. na po-
vrchu pokrytá nejprv nachovými, pak čcniohiiědými křehkými dlou-
hými štětinami (ve svazečkách). Rour. 2 — 4 cm dl., nejprv zlato-
žluté, pak rezavě hnědé, ústí drobná, okrouhlá, datově oranžová.
Výtr. vejčité až skoro kulaté, hnědé. 7 — to^<-

Na kmcwccli rozličných stromů listnat. (jilmech, jasanech, platanech, mo-
ruších), hlavně ale na jabloních, jichž jest neodbytným škůdcem. Objevuje se
v letě po deštích, rychle roste, ale v zimě odumírá a upadá. A' letě se znovu
z mycelia obnovuje. Za živa ždímána vypoušti proudem vodu. Usadí-li se na
některém místě kmenu jabloňového, může v několika rocích zničiti celý strom.

P. hispidoídes Peck, Rep. p. 21. Ch. americký. \'e všem podob,
před., ale trochu menší, rour. kratší a výtr. široce ellipt.. k basi
šikmo stáž., bledě žluté, menší. 5 — 7 ."• .

Na kmenech živých starých vejmutovek (1'inus Strobus) v lese Běcho-
vickém, v červnu 1919. Jest zajimavo. že tento severoamerický druh na ame-
rické borovici také v Evropě se objevuje.

P. applanatus Pers. 1799. Cíi. ploský. Obr. 113. Kl. často převe-
liký (15 — 60 cm), ale poměrně tenký, sploštilý (nesklen.), často na
boku zúžený, polookrouhlý, ale často laločnatý, na povrchu nejprv
rezavě poprášený, pak šedavě hladký, tvrdě korkovitý. hrbolatý, na
obvodu hustě kruhatý. Rour. vespod rezavě hnědé, bíle ojíněné, ko-
lem ostrými knihy omezené, uprostřed s okrouhlými otvory, i — 3 cm
dl., vrstevnaté, ústí hnědá, hustá, okrouhlá. Prach výtr. kaštanově
hnědý, výtr. vejč. kulaté, hnědé, 5 — 6/*. Dnž. houbov. elast., hnědá,
příjemně aromatická.

Na starých pařezech listn. stromů hojně, celý rok. Roste rychle a při tom
obrůstá okolní předměty (kamení, dříví, rostliny). Dosahuje místy obrov.ských
rozměrů a jest svou placatostí hned nápadný.

684

P. vegetus Fr. 1838 (Fomes v.). Cli. 2'cu:ový. Statný, velký, peren-
nující, dřevnatý, asi jako P. i^niar., ale více ploclvý. Kl. 10 — 20 cm
dl. a 6 — 13 cm š., až 5 cm ti., bokem široce .přisedlý, s duž. ztuha
elast. kožovitou, za živa dosti miěkkoii, rebarborově hnědou, na okr.
zaoblený, široce hnědě lemovaný, mělkce plstnatý, hrubě hrbolatý,
nezřetelně kruhatý, konečně lysý, trochu okornatělý, tmavý. Rour.
až I cm dl., vrstevnatě, temně hnědé, ústí přemalinká. okrouhlá,
nejprv světle okrová, pak skořicově hnědá. Nevoní. \'ýtr. tupě
vejčitoellipt., sinii't)ič Jničdc, 8 — 10//.

<.)bT. 11$. Polyporus applanatus P., velmi zmenš. J'"ot. Alaxiniovič.

Na jilmu ve Stromovce v zimě IQ16 sbíral p. dv. Kavina. Xa jilmu
v Chuchli v zimé 191 8. \zácný druh, posud v Evropě na jilmech a lípách
řídce pozorovaný. Jest měkčí než 1'. igniar., tenčí, s povrchem hrubě hrbola-
tým. Klobouky \ždy jednotlivé.

P. fraxineus Bull. 1780. CV;. jasanový. Zjev, tvar, konsistence asi
jako u P. igniar., ale menši, kl. 6 — 15 cm v pr., vytrvalý a nevrstev-
natý, polookrouhlý, tlustým bokem přisedlý, tlustý, na okr. zaoble-
ný, tvrdě dřevnatý, zevně hladký, s tvrdou, .u'doii korou, nepravi-
delně brázditý a kruhatý, nejprv celý čistě bílý, pak v stáří a po-
mačkáním hnědý. Duž. hnědá, ostře od rour. oddělená. Kouř.

695

1 — 1\-2 cm (11., luičdé, ústí drubuLinká, Dkruiihlá, bílá. Výtr. hruško-
vitě vejč., na basi uťaté, hnědé. lo — 12 .«. l'.ří jemně voní anýzově.
Na pařezech a kmenech jasanových vzácně: Lil)ochovičky (Fch), Blaho-
ticť u Slaného íR). Závist (R). Radoiín, Stromovka. — Krásny, nápadný druh;
okr. kl. a celý spod jest jak sádra bělostný, ale nitro temně hnědé. Druh ten
málo kdo asi viděl, neboť diagnosu všichni z I-riese opisují. Klade se neprávem
vedle P. igniarius. od něhož již barvou výtr. se daleko liší.

P. Tyttlianus sp. n. Ch. Tyttliiv. Kl. za živa elast. kožovitý, /.a

sucha kostnatč tvrdý, bokem sir. přisedlý, napříč velmi protáhlý

(10 — 20 cm), do předu jen 3 — 5 cm vyniklý, hustě střechovitý, na

vlnitě zprohýbaném okr. ostrý, tenký, na boku 3 — 6 cm ti., mírně

sklen., hladký, lysý, matn'ý, 'nekruhatý, bílý, ale kolem okr. na 1 cm

široko kávové temně hnědý, vespod rovný s rour. nejprv bílými, pak

v stáří špinavě hnědými, velmi hustými a hranatými. Duž. špinavě

okrově hnědavá. \'ýtr. kul., smutně hnědě okrově, 5 — 6 ,». Páchne

odporně.

Xa vlašských topolech ve Stromovce v únoru 1917 (O. Reisner). Připo-
míná sice zevnějškem P. adustus, ale^ jest mnohem větší a od něho jakož i od
P. albus odchjMný hnědou duž. Rour. jsou asi 3 — 4 mm dl. a jednovrstevné.
— \'ěnuji jej památce pilného mj-kologa Plzeňského, p. uč. /. Tyttla.

P. dryadeus Fr. 1821 (Pers. sub Bol.. P. pseudoigniarius Bull.).
Ch. drnákový. Jednoletý, kl. 12 — 30 cm v pr.. polookrouhlý, v trsech
někdy až 1 m š.. za živa šťavnatě měkce mas., za sucha tvrdě roho-
vitý, s duž. kaštanovou, radiálně vláknitou, na boku 3 — 8 cm ti.,
k velmi ostrému okr. zvolna zteně., na povrchu červeně rezavý, lysý,
hladký, tvrdou pokožkou povlečený, hrubě hrbolatý, nekruhatý, za
sucha černavý. Rour. jednovrstevné, i — 1>4 cm dl.. ústí hranatá,
dosti velká, rezavě hnědá, za sucha počernalá. \'ýtr. skoro ku!..
okrově nahnědlé. 6 — 8 «• Hyfy žlutohnědé. Xevoní.

Xa dubu v bažantnici u Libochovic v červenci 1918 sbíral p. ř. O. Reisner.
U Žehušic (Mxm.). Tvarem a velikostí dosti se podobá P. applanatus. konsi-
stence jest ale jako u F. hispidus. Roste vždy na dubech a jest hlavně v jižní
Evropě dvímovem. Diagnosy autorů praví, že jsou výtr. bezbarvé, což jest
určitě nesprávné.

P. Vajsií (Trametes AM. Ch. J^ajstiv. Kl. 5—10 cm v pr., bo-
kem (2 — 3 cm ti.) široce přísedl'ý. na volné části asi i cm ti., na
okr. zaoblený, dole trochu sbíhavý, nepravid. hrbolatý, nekruhatx .
matně, měkce kožovitý, bledě okrový. Duž. skoro světle oranžově
rezavá, velice měkce korkovitá (mezi prsty lehce se smáčkne), su-
chá. Rour. krátké, nestejně dl.. ústí hranatá, dosti šiř. (větší než
u P. odorat.'), žlutavě okrová. \'ýtr. kul., přemalinkě, sytě žlutě,
2 — 3 ,". Sihiě do dálky příjemně ovocně vonný.

686

Na smikovém ijařczu u Padrtě v květnu 1920 sbiral p. uč. A. \'ajs. Jest
pravý TrametLS, vyznačený líbeznou vůní, zbarvením a měkkostí. 'J'r. erubescens
Schulz (Slavonic) musí býti podobný druh. Mezi pletivem jest hojnost velikých
krystalů.

P. Sorbi sp. n. Cli. jeřábový. \'elikost a tvar asi jako u P. igniar.,
kl. bokem (až lo cm tk) přisedlý, 5 — 12 cm v pr., kruhatý, tvrdou,
černavou koroii potažený, ttrdě dřevnatý, na letošním kruhu okrově
žemlový nebo olysalý temně nachový, s okr. dosti ostrým, vytrvalý,
s vrstvami rourek asi i cm dl. Duž. nachově hnědá, ústi rour.
okrouhlá, asi jako u J'. ig^niar. .sir., žlutě okrová. \^'tr. kul., syté
hnědé, 5 — 6 ,«. Voní slabě přijemně.

Na jeřábovém pařezu u silnice u Bud před Mukařovem v květnu 1920.
^ literatuře se nic podobného neuxcádí. Zjev úplně P. igniarius, ale výtr. hnědé!

c) Klobouk okroiililý, 2>šcnii okrajf z'oliiý, jcduiui bodem na
hřbete přirostlý nebo centrickýiu nebo excentrickým tř.
opatřený.

P. orbicularis sp. n. Ch. štítkový. Plodn. korkovitá, jednoletá,
ísodiametricky okrouhlá, 2 — 4 cm v pr., v hoření části asi 1 cm tk.
v doiení tence lupenitá, uprostřed přirostlá, ale všemi okr. volná, na
obvodu úzce podvin., zevně i uvnitř rezavé skořicová, na povrchu
měkce košovité plsťnatá (bez kůry). Rour. 4 — 8 mm dl., ústí hra-
natá, nestejně vel., nepravid. ostře zubatá a brvitá. \'ýtr. kul..
osténkaté, s malým tělískem, rezavé, 5 /' Hyťy žlutohnědě.

Na smrkovém, zetlelém dřevu v Šumavě u Eisensteina sbíral jsem v srpnu
r. 1898. Snad P. polymorphus Rostk. nebo F. gílvus .Schw. jsou poněkud pří-
buzné, ale ostnitými. hnědými výtr. ode všech známých se liší.

P. Gintlianus sp. n. Ch. Gintlnv. Kl. 3 — 6 cm v pr., tvrdé korko-
zntý, pravici, okrouhlý, na okr. sice ostrý, ale jako ostatní část ti.
(až 3 — 8 mm), v mládí podvin., hladký, lysý, kožo«vě žemlový, ra-
diálně trochu žíhaný, tvrdou slabou pokožkou potažený, jen u okr.
s jedním kruhem nebo nekruhatý. Duž. žemlová, hyfy bledě na-
žloutlé. Rour. od duž. ostře odděleně, 2 — 3 mim dl., ústí okroiihlá,
přemalinká, hustá, hnédá ale bíle ojíněná. Tř. excentrický, 2 — 4 mm
ti., co kosť tvrdý, vždy kratší pr. kl., na dolejšku černý, lysý ale

nelesklý, nahoře hnědý a sítnatý. Výtr. syté hnédé, kul., ro — 12 /».
Na bukových pařezech v bučinách u Jevan 8, i()i_'. - Jest podivný
choroš, připomínající sice P. varius, ale má hnědé výtr. a žluté hyfy. Zdá se
mně dvou- až tříletý, ale rour. nejsou vrstevnaté. \'ěnuji jej seniorovi čcsk.
botaniků, dr. Ot. GiiUlmn.

P. lucidus Peyss. 1783. (P. laccatus Pers.). (Obr. 116.) Ch. lesklý.
Kl. až 8 cm v pr.. stranou k nepravid. hrbolatému, kolmému, až 10

08?

cm (JI. a 2 cm ti., zevně leskle lakované kaštanovému tř. přisedlý,
okrouhlý nebo ledvinitý, i — 3 cm ti., nejprv reza-xé poprášený, pak
kaštanově lakovaný, na okr. tupý. Duž. v tř. pod bílou korou světle
žem.lová. v kl. čokoládová. Rour. asi i cm dl., od kl. ostře oddělené,

Obr. 116. Polyporus lucidus Leys., značně zmenš.

rezavě hnědé, ústí okrouhlá, hustá, drobná, bělavá pak hnědá. Ně-
kdy rourky vrstevnaté. \'ýtr. vejčité, hnědé, 12 /'.

Na pařezech list. stromů, někdy skoro ze země, v hlubokých lesích po
celých Cechách hojný. V mládí vyrůstají nejprv kolmé sloupce, na nichž vzroste
kl. Jen zřídka je<t tř. vetknut na spodu do středu kl. Za to se často stává,
že plodn. tvoří bokem přirostlé, polookrouhlé, kruhaté kl. s vrstevnatými rour-

688

kami. Mezi rourkami na spodu bývají četné dirky. V. lucidus jest kosmopoli-
tický, ale jemu příbuzné druhy náležejí výhradně pralesnímu tropickému pásmu.

Daedales Pers. Siťkovec.

Velikost i z}ev úplně jako ii r. Polyporus. Kl. nejčastěji bokem
přirostlý, řidčeji obrácený nebo plodnice rozlitá, ztuha a suše kožo-
vitý nebo korkovitý. Ústí rourek nepravidelně zprohýbaná, pro-
táhlá laločnatá až i labyrintická. Přehrádky tlusté, hrubé, pevn^.

Rostou podobně na pařezech, stromech a dřiví a bývají rovněž
nepříjemnými škůdci stromů. Celkem asi 70 druhů, z nichž 14
evropských. Mnohé druhy ostávají sterilni, nevytvo-řujíce výtrusů,
což určování znesnadňuje.

a) Dušnina měkká, masitá, hnědá, výtrusy aluté.

D. fusca sp. n. 5". íinědý. Velikost a zjev dosti připomíiná P. hispi-
dus. Kl. 10 — 2^ cm v pr.. okrouhlý, v partie střechovitě se kryjící
sem tam rozdělený, u kraje i — 2 cm ti., uprostřed až 6 cm ti. a zde
zvolna v centrální, krátkou, lysou, kávově hnědou, 4 — 6 cm il.
stopku zúžený, hnědý ale více méně 'S odstíněni fialovým, hustě,
dlouze, měkce, sametově chlupatý, i — 2 kruhy značený. Duž. za
živa šťavnatě měkká, za. sucha jako zápalná hubka měkká, lehká,
hnědá, ostře od rour. oddělená. Rour. 1 — 1/2 cm dl., hnědé, ústi la-
byrintická, ale později ve volně, podlouhlé, hrubě zubaté lištny ro'Z-
dělená. Výtr. zlatožluté, krátce široce ellipt., na basi šikmo stáž..
s oiejným těliskem, 5 — 6 /». Ilyfy pod mikrosk. žlutohnědé. Nevoní.

Na smrkových pařezech ve vlhkých le-^ích vzácně, v letě a na podzim.
Třeboň (W), Peruc (R), Padrf (Weiss), Pacov (Štěpánek), Hořice (Dvořák).
— Jest nejvýš podivná houba, představující vlastně samostatný rod (Chori-
phyllum m.). Divno jest mně toliko, že tak velká houba ušla posud pozornosti
mykologů, což jest opět dokladem, jak houby posud málo od schopných bada-
telů byly studovány.

b) Dužnina měkce masiitá a jako výtrusy bílá.

D. Schulzeri Poetsch. 1879. S. Schulzeriiv. Za živa šťavnatě ma-
sitý, za sucha pevný, špinavě bělavý, 10 — 20 cm v pr., polookrouhlý,
bokem přirostlý, často napříč širší, i cm ti., s ostrým okr., na po-
vrchu lysý, hrbo'latý, na okr. s hnědavou páskou. Rour. ostře od
bělavé duž. oddělené, bělavé, v stáří do hnědavá, ústí nejvýš drobná
a hustá, bílá, labyrintická. Rour. se rozpadají sem tam ve volné
lištny. Výtr. bezbarvé, krátce tupě ellipt., 7 — 8 .«. Páchne trochu
anýzově.

669

Na topolovém pařezu u Troje v zimč 1916 — 1918 sbiral p. ř. O. Reisner.
]v<l /cela určitě roetscluu' druh. jenž ho sbíral také na topcjlu u \'ídně.

D. aquosa sp. n. .V. 7'tuhuitý. Plodn. na subsfratii rozlitá, 3 — 8 cm
v \n-.. 5 — 10 nini ti., na tenkém okr. ostře omezená a nékdy v od-
stály. ostrý, kloboučkovitý. lysý lem vyniklá, celá měkce vodnatč
sfaz'natč mas., bílá (i na rour.), pomačkáním luiřdnoucí. Rourky
nizké, s ústím hranatč laločnatým a labyriiitickým, s okr. celým, tu-
•i>vm. \'vtr. kulov., bezbarvé, t. — S /'■

.\a borovém pařezu na rovné uříznuté ploše v mechatém močále ve Vídr-
holci u JiuMi v řijini 1Q21, na borov. pařezu u Habru 1921. Nepodobá se ničemu
známému.

D. parasitíca sp. n. P. •cizopasný. Plodn. na kl. katmanky rozlitá.
3 — 5 cm v pr.. asi 4 — 6 mm ti., zaobleného, nebyssovitého okr.,
inčkcc mas., barvy bledé. Rour. radiálně protáhlé, husté, labyrin-
tické, dosti hlijboké. \'ýtr. kulaté. 3 — 5 f.

Na klobouku živé katmanky Aman. spis^-i u Jindř. Hradce r. 1919 sbíral
p. prot. Fr. NeuwirfJi. Jest podivuhodná houba, již nic podobného v literatuře
nenalézám.

c) Diič. a z'ýtnisy bílé' duz. kožovitá nebo korkovitá.
cí) Plodnice na snbstratu rozlitá, obrácená.

D. latissima Fr. 182 1. .V. přesiroky. Plodn. na dřevu rozlitá, ne-
určitého tvaru a rozměru (5 — 50 cm v pr.), ale v partiích obvodů za-
okrouhlených, s okr. slabě odstálým, velice úzkým, nebrvitým, )}c-
čistě bílá, perennujicí, (nové a nové na sobě narůstajicí ), 5 — 15 mm
ti.. pez'ně tvrdě kočovitá. Rour. daleko hustší než u D. quercina', ústi
okrouhlá, sotva 0"5 m.m, tliistostěnná, pak labyrinticky křivolaká a
čárkovitá. Xalezl jsem všechny plodnice sterilní.

Na dříví a kůře bukové, na zpracovaných prknech a trámech ve vlhku,
řídce. V dřevních ohradách na Smíchově na jaře 1917 sbíral p. ř. O. Reisner.
Zevnějškem připomíná Porii, ale ústí rour. jsou labyrintická.

D. mollis sp. n. S. měkký. Zjev Porií. Plodn. na substrátu široko
rozlitá, pouze z rourek (asi 2 — 3 mm dl.) složená, nevrstevnatá, na
obvodu s myceliem měkce vatovitým, bílým, širokým, neloupavým.
Rour. i ústí nejprv bílé, pak dřevově nažloutlé, měkce korkovité,
s tenkými stěnami, ústí labyrintická, mnohem šir.^í než u před. Výtr.
v'elmi hojné, kulaté, okrové, 3 — j /'.

Na vlhké staré, trouchnivé kůře dubové v ohradě na Smíchově v zimě
IQ20 sbíral p. ř. O. Reisner; na kůře dubové u Třeboně (Nešpor). Jest sice
příbuzný před., ale nevrstevnatostí, měkkostí a daleko většími ústími rour.
rozdílný. \'f)ni příjemně houbově. Podivné jest zbarvení výtrusů.

690

li) Plodnicc kloboiikozutá, odstálá, bokem přirostlá.

D. quercina L. 1755. (sub. Agar.). (Obr. 11;.) .V. dubový. Kl.
tvrdě korkovitý, víceletý, .šedě okrový, 5 — 20 cm \- ])r.. polookrouhlý,
bokem přirostlý a zde značně ti., k zaobleněniii okr. rovně ztenč.,
na povrchu šedý, hladký, hrbolatý, jen při okr. kruhatý. Ústí rour.
veliká, široká, nejprv podlouhlá, později ale labyrinticky zprohý-
baná, s tlustými, celými stěnami. Výtr. vzácně kdy vyvinutě, l>e.^.-
barvé, klínov. válcovitě, 4 — 5 /(

#fe'-

■ ;-s:to^^.i>^g.y;=^. --■■■?

■iV-tfffíi^V^W-Tr'

f^mQ

Obr. 117. Daedalea quercina 1-., slabě zmenšeno.

Na kmenech, pařezech a zpracovaném dřiví dubu, hahríi a buků po celý
rok. Jest zvláště charakteristickým obyvatelem dříví dubového, z učhož nedá
se ničím vypuditi. Někdy tvoří zde i klobouky obrácené. Z niycelia vytvoří
se někdy široké sterilní, světlé povlaky (Xylostroma giganteum Tode). na nichž
vyrůstají kulaté, až jako hlava veliké, sterilní útvary. Daedalea tato usazuje
se někdy ve vlhkých bytech jako Merulíns do dubových podlah, trámů a schodu.

D. gibbosa Pers. 1796. (IJol. suberois. L., líol. sinuosus Sow.).

^\ hrbatý. 1'odobný před., ale menší a ústí rour. daleko menší, užší,

hustší, protáhle čárkovité, paprskovité řáděné, sut\a laločnatě zpro-

hýbaně, bělavě neb trochu do žemlová, ano růžová. Kl. ztuha dřev-

natý, šedě plstnatý, sotva kruhatý, na okr. oblý a bledý, skoro rovný

691

(prurc/ jesl proiahie irajliranny. u boku velmi ti., k okr. zvolna
/tťiič.). Duž. 'bílá. \'ýtr. válcov., trochu zahnuté. 3 — 4 ."■

Xa kmenech a pařezech listn. stromů (břizy, kleny, topoly, jívy), hlavně
ale na bucích (tak jest obecný v biičinách u Jevan), po celý rok, hlavně na
p< dzim. Po celých Čechách, v Šumavě, Krkonoších, Karpatech.

D. zonata Schwein. 1822. .V. kruhatý. ]\ I nohem menší než D. quer-
cina, bokem asi i cm ti. přirostlý, na okr. velmi ostrý, na povrchu
ííphič hladký, lysý, radiálně svraskalý a jamkovitý, nejprv špinavě
bělavý, ale brzo. zvláště k okr. hnědavý a hnédč kruhatý. Ústí rour.
bila. za sucha trochu nažloutlá, hustě labyrintická. Duž. měkce,
skoro masitě kočovitá, dosti silně houbově vonná. \'ýtr. bohatě vy-
rimité, krátce a na pólech tupě zaobleně ellipt., 5 — 6 .«, bezbarvé.

Xa trouchnivém kmenu u Kutné Hory v lednu IQ16 sbíral p. Hejny.
\'elmi vzácný druh, posud jen na listn. stromech ve Švýcarech sbíraný. Jest
i drobnější než D. cinerea.

D. unicolor Bull. 1790. (Sistostrema cín. Pers.). S. jednobarevný.
Kl. kožozútý, tenký, ohnutelný, polookrouhlý, 3 — 8 cm v pr., na okr.
tence lupen., uvnitř šedavý, kruhatý. šedavý neb okrový, dlouze chlu-
patý. Ústí rour. velice hustá, 2 — 3 mm hluboká, labyrintická, ko-
nečně ve volné a zubaté lištny klaná, šedá nebo šedohnědá. \'ýtr. do-
konale kul., žlutavé. 3 — 4 ,"■

Xa kmenech listnat. stromů (vrby, javory, habry, lípy, buky) z rovin až
do podhoři všude hojný, po celý rok, hlavně na podzim. Rour. se v stáří vždycky
rozpadávají ve volné ploché lamelly. Mezi výtr. jest hojnost osmistěnů.

D. Oudemansii Fr. 1821. 6\ Oudemansův. Kl. 4 — 5 cm v pr., polo-
okrouhlý nebo i k basi trochu zúž., velmi tenký (2 — 3 mm), sotva
na boku tlustší, rovně sklen., s velmi ostrým, hnědavým okr., dosti
kruhatý, tmavošedý, nejprv sametově chlupatý, pak olysalý, radiálně
hrubě vrásčitý, tvrdě kozový, s duž. bělavě okrovou. Rour. velmi
krátké, ústí přehustá, radiálně dlouze protáhlá a uzounká, se čtyř-
hrannými laločnatými střídavá, barvy okrově šedaz'é. Výtr. jsem ne-
nenalezl.

Xa b(n<)vém pařezu v Chuchli na podzim 1Q16. Příbuz. a podob. před..
ale ústi rour. jsou docela jinak utvářena a nikdy se neštěpí ve volné lištny,
jsou všechna radiálně řáděna a mnohá dlouze čárkov., takže povstávají volné
lupeny a tvoří tak přechod k r. Lenzites. Ústí rour. jsou hustší a užší než
u Lenz. saepiar. Druh ten sbírán pouze na borovicích v Bavorsku a Finsku.
Friesuv popis dobře se shoduje.

D. lobata sp. n. .S". laločnatý. Kl. 5 — 10 cm v pr., tvrdě korkov.. ale
netlustý (3 — 5 mm), polookrouhlý, mírně sklen., na boku sotva
tlustší, laloěnatě, často do druhého stupně opětně hluboce klaný, kru-
hatý, hrubě sametově chlupatý, temně šedý, s duž. bílou. Rour. asi

692

4 — 6 mm dl. a jako liiisfá, drohoiDiká, velice lahyrintická ústí bílé.
Rour. se ve volné lištny neděli, ale často vice rour. tvoři šir., i — 2
cm dl. lupeny, radiálně neřaděně. \'rstvy rour. korkovitých nasazují

se po 2 — j roky. \\vtr. krátce ellipt., bezbarvé, 4 — 5 /».

Na habrových pařezech v Karlíčkem údolí nad Berounkou, v červnu njiS.
Pěkný druh, ústí rour. jsou asi tak velká jako u 1). unicolor, ale docela jinak
zbarvena.

D. cinerea Fr. Syst. Myc. I. S.
popelavý. Kl. malý, drobný, 3 — 5
cm v pr., korkov., zjevu jako D.
unicolor. ale tlustší a hrubší
okrouhlý, bokem přisedlý, vžd}-
střechovitě v skupinách, na boku
sotva I cm ti., šedě sametově
chlupatý, kruhatv. Rour. u okr.
velmi krátké, s ústím drobným
okrouhlým, teprv u base jsou
ústí protáhlá a labyrintická.
v mládí špinavá, v stáří šedá.
Duž. špinavě bílá. \^ýtr. jsem
nenalezl.

Na listnat. kmenech. Na jaře
1916 na kaštanu ve Stromovce (O.
Reisner). Na javoru u Třeboně (Ne-
špor, 12, 1920). Rour. se nikdy ne-
štěpí ve volné lištny a jsou velmi
tlustostěnné.

D. ochracea sp. n. 6'. okrový.
(Obr. 118.) Velikost a tvar D,
quercina a skoro ještě tvrději

dřevnatý, bokem 3 — 5 cm ti. přisedlý, obyčejně 2 — 3 nad sebou, kl.
6 — 12 cm v pr., polookrouhlý, pravid., s ostrým okr., nekruhatý.
hladký, lysý, lesklý, šedě okrový. Rour. a ústí bělavě okrová, ústí
podlouhle čárkovitá (dvakrát užší než u D. querc), s tenkými, ostrý-
mi, vlnitými stěnami. Duž. bělošedavá, nevonná. Výtr. žádné. Hyfy

šedě okroivé.

Na kůře jilmu u Prahy r. 1920 sbíral p. prof. /. Vlček.. Zdá se to býti
souběžný biologický druh s D. quercina.

D. Reisneri sp. n. S. Rcisnerův. KoTkovitý- sice jako D. querc, ale
mnohem drobnější, í s rour. 4 — 8 mm ti., bokem přirostlý, pravid.
okrouhlý, někdy více do šířky protáhlý, sotva 2 — 3 cm do předu vy-

( )br. 118. Daedalca ochracea \'el.,
slabě zmenšeno.

693

nikly, hrbolatý, nekruhatý, lysý, ccrnavý, s duž. spinavč hnčdou.

Ústí rour. protáhle čárkov.. labyrintická (v mládí hranatá), velice

hustá a bčlavá. Tfyfy okrově šedé. Výtr. sporé, bezbarvé, válcov ,

k l)asi šikmo stáž., 8 — 12 .».

Na listnatém dřevu v ohradě na Smíchově na jaře 191 6 sbíral p. ř. O.
Reisner. Na basi višně u Modřan (3, 1916, Reisner). Hnědou dužninou blíží
se k D. confragTOsa. Zdá se mně, že rour. za živa pomačkáním zhnědnou.

D. confragrosa Fr. (Holt. 1791, B. labyrinthiformis P)ull.). 5. čer-
■:'ciiý. Kl. 4 — () cm v ])r.. tvrdě korkovitý, cihlovč červený, bokem
2 — 3 cm ti. přirostlý, s okrajem ostrým, často střechovitě splývavý,
zevně jemně plstnatý, konečně temně hnědý. Ústí rour. protáhle
labyrintická, k okr. skoro v lupeny přecházející. Duž. cihlová, hyfy
oranžové. Zápach slabě houbový. Výtr. žádné.

Na li£tn. kmenech posud jen vzácně kdy pozorován. Na jeřábu v Košířích,
v vmoru 1916 sbíral p. ř. O Reisner.

(]) Diiz. suše korkovitá, hnědá, výtr. bílé.
D. indurata sp. n. .S". ztvrdlý. Plodn. 3 — 6 cm v pr., velice tvrdc
korkovitá, na kůře rozlož, a hřbetem přirostlá, 3 — 5 mm ti., nepra-
vid. okrouhlá, s odstálými, hnědými okr., tmavá, s duž. hnědě re-
zavou, často laločnatá. Rour. sotva 3 mm dl., ústí labyrint., se stě-
nami celými, tupými, tuhými, okrově hnědá. \'ýtr. skoro kulaté, bez-
barvé, 5 .". ífyfy hnědé.

Na smrcích u ^Inichovic v říjnu 1916. Žehušice u Čáslavi (Mxm). —
D. Pcetschii Schulz jest mně podezřelou, nebof popis se dobře hodí na oby-
čejný Lenzites saepiaria. Náš druh jest od Lenz. saep. jistě rozdílný nejen po-
vahou lourek, ale i výtrusy.

Lenzites. i r. Lenzovnik.

Zjev i velikost r. Daedalea, klobouk bokem přirostlý, suše
korkovitý, často na povrchu chlupatý. Xa spodu kl. lupeny
bud úplně volné, radiální, nestejně dlouhé, bud příčně více méně
přehrádkované, takže povstávají hranatá neb i skoro prohýbaná
ústí. Konečně se mohou přehrádky proměniti ve volné lištny.

Rod tento stojí uprostřed mezi Polypory a .\<íaricaceami a také
brzo sem, brzo tam se od autorů klade. Také r. Irpex má úzké
vztahy k r. Lenzites. Zjevem a korkovitou konsistencí patří k r. Dae-
dalea. Sacc^rdo uvádí 67 dr., z nichž t8 evropských, vesměs na stro-
mech a dříví rostoucích. Mnohé jsou jen velkou vzácností.

L. betulina L. 1755. ( Ag. flabelliformis Scop., Ag. coriaceus Bull.).
L.. březový. Kl. 4 — 10 cm v pr., i cm ti., polookrouhlý, často stře-

594

chov., korkovitý, na rovném povrchu hustě kruhatý, liiistč smnctově
plstnatý, šedavý, někdy do okrová, s okr. ostrým, s duž. bílou. L. asi
I cm š., husté, hélavč neb šedavě okrové, tenké, za sucha zprohýbané,
s kratšími střídavé, jednoduché neb spoŤe dělené a příčně spojované.
Výtr. bezbarvé, válcov., trochu prohnuté, k basi zašpičatěné, 4 — '5 <"■
Na pařezccli březových (řidčeji dul)(>vých) po celé léto všude obecný druh.

L. variegata Fr. 1838. L. strakatý. Před. příbuz., ale menší, 2 — 4

cm, ztuha korkovitý, na povrchu ocdobné samctovc hnědě a bledě

knihovaný, vespod čistě bílý, 1. tlusté, více vidlené a spojované. \^ýtr.

jsem nikdy nenalezl.

Na listnatých kmenech vzácně, v lete. ^Inichovice, Jevany, Karlštejn,
Třeboň (W), Řevnice (K), Cernošice (K), Chlumec n. C. (R), Radotín.

L. saepiaria Fr. 1821. (Ag. s. Sch., Daed. s. Sw., Gleophyllum
s. Wiilf., Ag. boletifoirm. So-w.). L. plotní. Plodn. 4 — 10 cm š., brzo
hřbetem, brzo bokem přirostlá, i cm ti., tvrdě suše korkovitá, zevně
i umiitř hnědá, na povrchu sametově chlupatá, kaštanově hnědá,
kruhatá neb hrbolatá. L. kožovité, rozvětvené a sem tam spojované,
nejprv bělavě žlutavé, pak rezavě hnědé, dosti husté a tlusté, nezu-
baté, nebo na basi kl. v zuby klané, ale na dně ještě souvislé, asi
0*5 cm š. Prach výtr. bílý. Výtr. bezbarvé, válcov. ellipt., 6 — 7 ,<»,
k basi šikmo stáž., vzácně se vyvinující.

Na pařezech a kmenech borových, na borov. trámech, kůlech, plotech,
prknách po celé leto za dešťů všude obecný. — Na borovém pařezu nad Chuchlí
r. 1916 sbíral p. dr. Kavina podivnou odrůdu (var. Pini m.) s kl. jen malým,
místem po straně přirostlým, 4- -6 cm š., srdčitě polookrouhlým, tenčím, na
vrchu lysým, kruhatým, temně šedým, na obvodu ostrým a bělavým. L. mnohem
hustší, mnohonásobně příčně spojované, takže povstávají čtyřhrané a obdél-
níkové otvory barvy šedavě žemlové.

L. abíetína Fr. 1821. (Gleophyl. ab. Bull., Ag. senescens Wlld.V
L. jedlový. Vždy větší než před., jinak ale podob. Kl. měkce kor-
kovité, na povrchu skoro hladké a nezřetelně kruhaté neb vůbec bez-
kruhé, nejprv šedohnědé, pak šedé až černé, v mládí na okr. bělavě.
L. širší (i cm), namno^ze v lamelly volné až ke dnu rozdělené, málo
kde spojované, na povrchu v mládí masově naěervenalé, pak bělavě
sivé, na ostří červenohnědé až (kaštanoivé neb oernavé. Výtr. bez-
barvé, válcov. ellipt., k basi stáž., 10 — 12 /*, sporé.

Na pařezech a trámech jedlových a smrkovj'ch v lesích a v budovách vlhkých
po celý lok všude hojně, ale řidčeji než před. V mykologiích autorů bývají
vesměs popisy neúplné a nesprávné, zde diagnosa původní, dle přírody.

695

Favolus Fr. MěJíkýš.. Obr. iig.

Klobouk jednoletý, tence a měkce masitě elastičný, lupenitý, za
sucha ztvrdlý, sklenutý, kruhatý, krátkou stopkou vodorovně ve-
tknutý. Lupeny husté, radiální, velmi vlnité, s příčnými \ýběžky ano
i příčně spojované, hojně vidlené. na ostří tupé. \'ýtrusy bezbarvé,
kulaté.

F. europaeus Fr. Ed. 1. p. 498. (Merul. alveolarius DC. Canthar.
alv. l-"r.). M. evropský. Kl. 2 — 3 cm š., tence lupenitý, za vlhka
měkce elast., za sucha kožov. ztuhlý, trojhranně klínov., u předu
laločnatě zprohýbaný. v kratičkou stopku stáž., zevně žemlově na-

hnědlý. kruhatý. matný, nad basí
dliiuze měkce chlupatý, vespod
l)ílý. ale sem tam modravě na-
běhlý. L. dosti tlusté, radiálně
z Ijase rozbíhavé, husté, dosti
sir., tupé a hladké na ostří, ve-
lice vlnité, s postranními laloky,
Obr. 119. Favolus europaeus Ir., ano i často příčně spojované

v přir. vel. s obou stran, zvětš. ^ • . vidlené. \'vtr. dokonale

vytr. a krystal. J

kulaté, bezbarvé, hladké, velmi

hojné, malinké 3 — 4 /<. Krystalky osmistěnové hojné, 3 ,"•

Zpravi-.ila v trsech mnohočetných, stopečkou vodorovně ke kůře starých
buků přirostlý. V bukových pralesích Tatry u Báňské Bystřice na Slovensku
v březnu 1920 sbíral p. dr. 5. Trapl. — Jest to památná houba, posud jen
vzácně pozorovaná (in Gallia merid. Fr.). Utvářením 1. a měkkými kl. připo-
míná vlastně r. Merulius, kamí jejž ni také mnozí kladli. Ano i Cantharellus
mívá podobné I. Vyobrazení jeho jsou nesprávná. \' Evropě z toho rodu více
není známo, ale z tropů popisuje se více druhů.

Boleteae. Hřibovité.

a) Ústí rourek okrouhlá nebo hranatá, rourky znač-
ně prodloužené, od třeně buď zářezem odsedlé

nebo přirostlé, nesbíhavé nebo nepatrně sbíhavé Boletiis.

b) Ústí rourek labyrinticky zprohýbaná, rourk}- ča-
sto velmi krátké, k třeni přirostlé a obyčejně

dlouze na třeni sbíhavé Gyrodon.

q) ústí rourek hranatá, veliká a jako rourky nejprv
bílá, rourky dlouhé, k třeni přirostlé, nesbíhavé.
Klobouk pokryt velikými, hrubými, odstálými
šupinami a s třeném spojen závojem Strohilomyces.

696

Boletus Dillcii. (i, inu. ex parte) Hřib.

Měkce masité, velké houby, s kloboukem pravidelným, skle-
nutým, s centrálním třeném, namnoze tlustým, solidním. \'rstva
rourková od dužniny klobouku ostře oddělená a lehce slopitelná,
s rourkami od sebe snadno se oddělujícími. Ústí rourek okrouhlá,
hranatá, řidčeji u třeně někdy protáhlá, různě velká. Rourky u třené
buď vykrojené a volné nebo přirostlé a trochu sbíhavé. Výtrusy
namnoze protáhle vřetenovité, bezbarvé nebo žlutavě (řídce červeně)
zbarvené.

Rod tento obsahuje mnoho druhů, z nichž většina jest ale
vzácná a jen nahodile se objevující. Vzdor mo^nografickému zpra-
cování B a t a i 1 1 o v u není o příbuzenstvu mnohých popsaných
druhů posud jasno. Ze ještě mnoho nových a dobrých druhů lze
objeviti, sám jsem se v Cechách přesvědčil a totéž potvrzují zprávy
jiných autorů ÍBritzelmayer, Boudier, Massee. Martin, Leuba, Ja-
cobasch), kteří také nové druhy v novější době popsali. Má-li býti
druh dobře zjištěn, musí býti diagnosa co možno přesná a úplná.
Často ro'zhoduje tu na prvním místě zbarvení zevní i dužniny, které
se ale' na řezu (na vzduchu) různě mění. Také chut za živa bývá
tu rozhodující. Třeba dáti také pozor, zdali jest třen hladký, zrnitý
nebo sífkoivaný. Síť na třeni není nic jiného než přeměněné, na třeni
sbíhavé rounky. Dobrým znakem jest i loupavá nebo neloupavá,
suchá nebo slizká nebo plyšová pokožka. Studium hřibů stíženo jest
tím, že brzo se kazí, takže v letě za horkých dnů se ani poštou ne-
mobou posílati. Pak i v mé tekutině konservovány ztrácí barvu dosti
brzo. Tu platí proto především poříditi si dobré vyobrazení, mož-
no-li i kolorované. Hřiby objevují se v letě po teplých deštích, ale
za nastalého sucha nebo při severním a východním větru ihned
zmizí. Rostou pouze v humusové zemi v lesích a určité druhy jsou
vázány na určité stromy a keře. Zřídka kdy některé objevují se
mimo obvod lesů (B. castaneus, flavidus, granulatus). Ně-
které druhy sprovází určitě jen jeden druh stromů (na př. modřín).
Není pochyby, že takto jen symbiosou většina druhů se vyvinula.
Celkem lze říci, že nejvíce zajímavých a vzácných druhů roste v te-
plých, starých listnatých lesích (dubinách, bučinách, habřinách). Vy-
datná stanoviska jsou v okolí Karlštejna, háje Polabské, dubiny
u Chlumce n. C, v Železu. Horách, v Středohoří atd. Obecný hřib,
kovář, klouzky a špičníky jdou až vysoko do hor v Šumavě a
v Krkonoších.

45 697

\cliká většina všech druhů r. Boletus jest jedlá, ano mnohé ná-
leží k nejhledanějším výborným houbám. Pochybuji, že některý Bo-
letus jest jedovatý. Jedovatost B. Satanáš jest posud sporná. Poží-
vati lze hřiby v různé úpravě, ale také v polévce čerstvé se zname-
nitě osvědčují íhřib obecný, špičník, klouzky, kovář). Na zimu se
mladé nakládají do octa jako ryzce. Jinak doporučuje se na zimu je
ukládati do soli, neboť usušeny brzo vyčichnou a ztrácejí chuť.
\' letě za vedrných dnů rychle červiví, což také jich prodej ve velkém
(v Praze) ztěžuje. Také v době hromadného jich růstu v nůších a
■koších lehce se zapařují a tak snadno i mohou se státi zdraví škodli-
vými. Zkušení hubaři Jevanští proto dovážejí svou kořist na praž-
ský trh v noci.

Rod Boletus od různých autorů pojímán v rozličném rozsahu.
Starší (tak i Linné) řadili pod rod tento i jiné rourkaté rody (Poly-
porus). Ale i novější různě si počínají. Dle mého soudu dal by se
dobře odděliti co samostatný rod B. cavipes (Boletinus) a B. por-
phyrosporus. Rozhodně pochybeno jest uměle rozeznávati rod Bo-
letus a Tuhiporus, jak to dělá Ricken. Naše rozdělení jest zajisté
přehledné a praktické, v němž každý lehce kterýkoliv druh dle pří-
buznosti nalezne.

R. 191 1 uveřejnil dr. F r. S m o 1 1 a c h a ve V^ěstníku král. čes.
spol. n. »Monografii českých hub hřibovitých«, v níž pečlivě ,a
přesně sebráno všechno, co té doby známo bylo a autor obohatil
i četnými vlastními příspěvky. Jmenovitě kriticky probral i druhy
Krombholzovy, z Cech zaznamenané. Od té doby objeveno v Ce-
chách ještě více nových druhů, čímž ale dojista řada hřibů českých
není vyčerpána. ,

I. Suillus. Prach výtriisný bílý, výtrusy bezbarvé, podlouhle elliptičné.

Klobouk bez závoje.

B. castancus Bull. 1788. H. kaštanový. Kl. 5 — 8 cm š., 2 — 3 cm
ti., nejprv sklen., pak skoro rovně rozlož., velmi mas., tuhý. na po-
vrchu cihlově hnědý, trochu lesklý, přejemně v.rostle plstnatý, s duž.
bílou, neměnlivou, bez vůně. Tř. 5 — 6 cm dl., 2 — 3 cm ti., nejvýš
pevný, tvrdý, válcovitý, cihlově červený, uvnitř bílý, soLidní, pak
dutý. Rour. asi i cm dl., od tř. odsedlé, nejprv čistě bílé, pak sluté,
ústí nejvýš malá. hustá, okrouhlá. Prach výtr. bílý. Výtv. bezbarvé,
krátce ellipt. na olx>u koncích zaoblené a obyčejně trochu zakřivené
(někdy slabounce nažloutlé). 10 /<■

698

v listn. nebo smíšených lesích, v březoví ;i na vřesovinácli, mezi travou
a obyčejně přímo ze zemé v trsech. Rád reste mimo les v strouhách, na mezích
nebo na křovitých pahorcích. Někde řídce, ale v některých krajinách hojně.
Ondřejov, Sázava, Tábor, Benešov, Radotín, Řevnice, Mníšek, Srbsko, Král.
Hradec (Sm), Herm. Městec (Zv), Ml. Boleslav (Kur), Neratovice, i.ysá,
Slapy, Trnová, Dobříš, Polná (Neu.). — Na Plecháči u Mnichovic v teplé
jižní dubině nalezl jsem odrůdu (var. vcíutinus m.) postavy menší, s kl. a tr.
až do stáří nápadně cihlově sametovými, kl. jamkovitě rugosním, rour. žlu-
tými, ústím bílým, pomačkáním hnědnoucími. — Fries uvádí var. lividus Fr.
s kl. olysalým, duž. na vzduchu trochu nažloutlou. — Jest výborná, jedlá houba.
B. cyanescens Bul. 1788. H. modravý (B. constrictus Pers.) Kl.
4' — 12 cm v, pr., kompaktně tlustě mas., tvrdý, na povrchu žlutavě
nahnědlý nebo slámově žemlový, mckce plstnatý, s plstí obyčejně
v šupinky roztrhanou. Tř. kratší pr. kl., 2 — 4 cm ti., tvrdý, brzo
dutý, nahoře žlutavý, dole slabé nahnědlý, celý měkce plstnatý. Rour.
nejprv čistě bílé, pomačákním rychle modravé. Duž. kl. bílá, na
řezu indigově modrajíci, potom 0(pět blednoucí, usušená žlutavá.
Duž. tř. tvoří zevní pevnou kůru a vnitřní měkkou dřeň. \\vtr.

krátce zaobleně ellipt., slabounce nažloutlé, 10 — 12,".

Hřib velmi znatelný bledo.stí a zvláštním rychlým modráním. Jest cha-
rakteristický pro pisčiny v Polabí, u Kokořina a Turnova, jinde opět roste
rád v starých bučinách nebo v pisčit\'ch vřesovinách. Mám doklady z celých
Cech a Moravy. U Prahy obdržel jsem nejednou formu s kl. i tř. čistě bílými
a plstnatými (var. lacteiis Lev.i. Má duž. nasládlou. Jest jedlý a často sbírán
pod jménem ^>modrák, modračka, siiiák«.

II. Boletus. Prach vytrusný hnědý, výtrusy žluté neb hnědé,
podlouhle ellipfičné aš válcovitě vřetenovité. Klobouk bez závoje neb i v mládl

závojem zastřen.

A) Rourky a jich ústí bílé, pak scdavé (zřídka rour. žluté B. nigrescens).
Tř. pokryt hustě hrubými šupinkami zbarvenými, tř. protáhle válcovitý^ nena-

puchlý. Závoj schází.

B. scaber Bull. 1782 (B. bovinus Schaeff.). Špičnik. Obr. 120. Kl.
4 — 15 cm v pr., měkce mas., nejprv pravid. sklen., někdy skoro kuže-
lovitý, pak oble sklen, a rozlož., na povrchu hladký, matný, .šedo-
hnědý až kaštanový, tlusté mas., na okr. bez blánky. Tř. vždy daleko
delší než pr. kl, od dola nahoru zvolna ztenč., tuhý, podél hrabě
vláknitý, na povrchu rýhovaný a hojně tmavými šupinkami posetý.
Rour. bílé, konečně velmi vyklenuté, dlouhé, hlulxKe od tř. odsedlé,
ústí bílá, okrouhlá. Duž. bílá, na řezu sice neměnlivá, ale posléz

černá. Výtr. válcov. vřetenov., bledě hnědavé, 13 — 15 /'.

V listnatých hájích, hlavně v březinách, na vlhkých travnatých
místech, po deštích po celé léto všude až do podhoří obecný. Hojně se sbírá

699

a jako dobrá houba poživa, také na Pražském trhu. U lidu sluje »špičník,
kozák, bí(zák«. Sfávy vymačkané lze užíti jako inkoustu na podpisy důležtých
lis-tin, ncbuí dloubá léta vytrvává a nedá se ničím napodobiti. Dělá několik
variet, z nichž jedna s kl. zelenavým byla mně nejnápadnější (v březině).
Var. nivcus Vr. má kl. i tř. čistě bilé. Misty hojně, tak na Pecným u Ondře-
jova, Chuchle, Třemošná a Bolevcc u Plzně (T), Král. Hradec, Smidary, Bořek,
Roudnicky (Srn), Ml. Boleslav (Knr).

B. versipellis Smotl. (Fr.?) Kozák březový. Ve všem podobný B.
scaber. ale; kl. masitějši, cihlově hnědý nelx) šedavě hnědý, na okr.

,»'

Obr. 120. Boletus scaber Bull., málo zmenšen. Fot. Maximovič.

uzoučkou blanou lemovaný. Tř. jest stejně hustě a hrubě černě šu-
pinatý. Duž. na řezu nemodrá jako u B. rufus a jest jen v mládí

na basi slabě zelenavě naběhlá. Výtr. válcov. vřeten.. 15 — 18 .«.

Zpravidla pod břízami, a to již v květnu, ale celkem řídce. — Souhlasím
úplně se Smotlachou, že tento druh radno odděliti od B. scaber a B. rufus,
stoji mezi nimi asi uprositřed. Od B. rufus se liši mimo barvu kl. mnohem
užším lemem a sotva modrající duž. Mám doklady z celých Cech.

B. griseus Quél. (non Frost.). H. zelenavý. Velikost i tvar B.
scaber. Kl. matný, velmi měkký, šedě okrový, rourky a ústi bíle. Tř.
na povrchu příjemně šedě mrtnatě zrnečkatý, nesiťnatý, na řezu a
zraněním trvale zelený. Kl. s blanitvm. dosti sir. lemem na okr.

700

v li-tnatych teplých hájich kolem Roblína v červenci 1920 sbíral p. Fr.
Fcchiiicr. Od B. scaher nápadným zelenánim lehce rozeznatelný. Blanitým
lemem více se blíží k před. a jest snad jen jeho plemenem. Zrnečka na tř. jsou
daleko jemnější než u B. scabcr a i!, nifus. Balaillc klade jej neprávem co
odrůdu k B. scabcr. Patrně jej neznal.

B. rugosus Fr. 1815. II. habrový neb vrásčitý. Jako B. scaber,
ale kl'. tužší, na povrchu hladký, temně kaštano\'ě hnědý, janíkovi tě
svraskalý, tř. v mktdi dosti napuchlý, pak válcovitý, Jirubc sitnatě
šebernatý a hruhc tmavě zrnitě šiipiiikatý. ]')xv/.. na řezu rychle
černá, \\vtr. 13 — 15 /i.

Roste zpravidla pod habry po celých Čechách hojně. \' mládí se dosti po-
dobá h.řibu obecnému. Kl. za sucha lehce rozpukává. L' lidu sluje »koza,
kozák černý nebo habrový«. Jest stejně chutný jako kozák březový.

B. rufus Schaeff. 1763 (B. aurantiacus Bull.), il. osyčník, křeme-
náč. Kl. 6 — 20 cm v pr., tlustě měkce mas., v mládí kulatý, s přitisk-
lým ku tř.. blanitým okrajem, pak polokulovitě pravid. sklen., pak
sklen, rozlož., lysý, matný, <cihlově oranžový, v stáří s loupavou po-
kožkou. Tř. velmi dlouhý, až 3 cm ti., masitý, válcovitý, hrubě sit-
natý a hrubě šupinkatý. šupinky nejprv bílé, i)ak hnědé. Rourky
bílé, ústí hustá, l:)ílá. Duž. v kl. na ře/u nejprx' bílá, pak slabě červe-
nající, pak hnědnoucí, ko^iečně černá, v tř. dole modrozelená, pal>:

černá. Výtr. podlouhle vřetenovité, 15 — 18 ,". '

\^ždy pod osykami po celých Čechách v letě hojný a co jedlá houba vše-
obecně sbíraný pod jménem. )-křemenáč, osykáč,^ červenáč«. Jasným cihlovým
zbarvením kl. jest zdaleka hned poznatelný. Tř. jest mnohem silnější, měkčcji
mas. než u B. scaber.

B. sanguinescens sp. n. Kozák krvavý. Zjev i velik. B. rufus a také
jako tento zvláště v mládí na okr. kl. s šir. blanitým lemem, přilé-
hajícím k tř. Ale: kl. na ])ovrchu sytě temně kaštanově nachový (ni-
koliv jasně ruměllkový nebo cihlový), na temeni trochu lesklý, tř.
velmi hrubě síťovaný a hrubými černými šupinkami posázený (jako
u před.), zraněním a na řezu rychle a trvale krvavé červený.

V červenci 1020 na Pražském trhu ve velikém množství zároveň s B. rufus,
od něhož se na první pohled ihned nápadně lisTl. líyl donesen z lesů u Čcrn.
Kostelce. Jest nádherně zbarvená houba. Kl. bývá na temeni až černý. B. du-
riusculus Kalchbr. klade BataiUc jako odrůdu k B. rufus a praví, že má tř.
červenající, ale originální popis autorův popisuje zcela určitě jinou houbu. Tak
na př. jest kl. >;all)o-fusce?cens subcastaneus viscidus«. V>. duriusculus uvádí
se ze Slavon.';ka pod osykami. — Náš B. sanguinescens přinesl pak na pf»dzim
1920 p. Fcchtner od Březových Ilor, kdež rošt pod břízami!

B. nigrescens Róze et Rich. (B. luteoporus Bouchinot, Bull. Soc.
Myc. HJ04, \'elenovskyi Smotlacha 1. c). //. ěernavý. Zjev i velik.

701

B. scaber, kl. iiiatný, sniutnč okrový, na <ikr. lic/. lemu. Kouř. a ústí

jasně čliitc. Duž. kk bílá, na řezu /volna l)ledě růžová. Tř. sotva

sítnatý, přejemně šedě zrnečkatý, dole zraněním slabě zelenající, pak

hnědnoucí, ťosléz celá houba zčerná.

\' listii;itvch lesicli v tcplejšicli ix>l(>liách vzácné. Snicjtlaclia uvú li stano-
viska: Hradec Král., Vysoká n. !.., Borck. Žernov u Holic, Chvojno. Chlumec
n. C, Poříčany. Já [lak obdržel doklady: Petřín v Praze, Radotín, Karlštejn,
Zbraslav (R), Roblin (Fchtr, hojně), Jevany (K), Poříčany (Zvára, Vlček,
hojně), Ml. I)olcslav (Knor), Babice (Zv.), Jabkenice fŠtcp.), Chlumec n. C.
(R). — ■ Žlutými rouikami velmi význačný a od B. scaber (k němuž jej co var.
nepraven; klade Bataille) jistě rozdílný druh. Znám byl posud z Francie. —
U Cernošic v listnáčích sbíral p. Zvára odrůdu (var. Zvarce m.) s kl. hnědě
žlutavým, uprc. střed hnědě tmavším, s rour. a ústími nečistě okrově žlutými,
s tř. pod kl. rýhovaným, na basi kořenovitě ztenčeným. Výtr. hnědavé 20 f*.
Xa jílovité pudě v lese u Lískovic (u Hořic) v srpnu 1920 a 1921 sbírala
si. .1/. Charvátová zevnějškem podobnou houbu s kl. temně matně okrově hně-
dým, sametovým, rour. a x'istími citrónově žlutými, s tř. bledě nažloutlým,
pevně solidním, na povrchu sotva rýhovaným a nesítnatým (hladkým), přejemně
hnědě přitiskle šupinkatA'm, na řezu jasně sytě rumělkově červenajícím, posléz
černá jícim, duž. v kl. nažloutlou, na řezu slabě červenající — Červenání tř.
jest nápadné a intensivní. Snad jest to dobrý druh, který třeba dále sledovati
(var. cinr.abarini>s m.).

B) Rourky a jich ústí žluté něho červené. Kl. bez závoje.

a) Tř. íilízovitč napuchlým bledý, žlutý uch Jiiičdý. Rour. 11 tř.
vykrojené, tř. volný. Ústí rour. žluté.
«) Duž. bílá, na vzduchu se neměnící.
B. bulbosus Schaeff. 1763 (B. edulis Pers., Bull. a j., 15. esculentus
Pers.). H. obecný nebo hlíznatý. Kl. 6 — 15 cm v pr., dosti ztuha
mas., pravid. sklen., pak rozlož., matný, světle až temně kaštanově
hnědý, často ojíněný, s pokožkou jen v stáří trochu loupavou, s duž.
bílou neměnil vou, sladkou, pod pokožkou načervenalou. Tř. na-
puchlý, v stáří uvnitř houbovitý, zevně ryšavý, až do poloviny ostře
vyniklou jemnou síťkou značený. Rour. a ústí žluté, ústí v mládí
bílá, drobná, okrouhlá. Výtr. válcov. vřetenovité, žluté, 15 — 17 »'.

\' celých Cechách z rovin až do hor obecný, ačkoliv dává přednost drsněj-
ším, vlhkým polohám. Žije v symbiope hlavně se smrkem a proto hlavně se vy-
skj-iá v mechu, trávě a jehličí v smrčinách. Jest nejhledanější jedlou houbou a
přiváží se v množství na Pražský trh. \'' chráněných vlhkých polohách dosahuje
někdy velikých rozměrů (až 2 kg). V stáří změkne a tu za horkých dnů líbezně
d<^ dálky voní. U lidu sluje »hřib, hříbek, tvrzík«. Mladé, pod mechem ještě
ukryté, bledé hříbky se nakládají do octa.

B. reticulatus Schaeff. 1763 (Bol. edulis var. reticul. Schaeff.).
H. dubák. Jako před., ale kl. šedavě okrový nebo smutně šedohně-

702

davy, matný, s duž. biloii, neměnlivou, pod pokožkou bílou. Sít na tř.

celé velmi ostře vyni^klá s políčky velikými hranatými. Ústi rour.

v mládí bílé, pak žlutavé. Tř. šedavě nahnědlý, hlízovitě napuchlý,

krátký.

Význačný v listnatých hájích, hlavně v nižších, teplých polohách. Tak vše-
obecně v celém okolí Pražském, v Polabí, v Středohoří, na Slánsku a Lounsku.
Miluje zvláště dubiny a habřiny a počne se vždy objevovati již v květnu a
červnu. V bučinách má kl. temněji kaštanový, hrbolatě svraskalý, tř. neobyčejně
hrubě vynikle sitnatý, skoro žebernatý. Lid nazývá jej »dubák« a stejně hojně
se na trh dováží, ale snadno červiví.

B. lucídus &p. n. //. lesklý. Kl. 5 — 10 cm v (pr., tlustě ale měkce
mas., pravid. slklen.. s duž. pod pokožkou čistě hilou, na povrchu
leskle šedohnědavý. Tř. zdélí pr. kl., sotva k dolejšku ztluštělý,
světle hnědavý, pokryťý velice hustou, málo vyniklou šití z malin-
kých polygonalnich políček. Rour. a ústí nápadně zlatožhité, velíce
husté, mahčké, hranaté, nestejně velké. Rour. zdélí duž., od tř. hlu-
boce odsedlé. Duž. bílá, na vzduchu neměnlívá. Výtr. dlouze válcov.
vřetenovité, smutně okrově nažloutlé. 12 — 14 /'.

V listnatých, suchých, teplých hájích v okolí Roblína na vápně ve společ-
nosti B. reticulatus v červenci 1920. Jest sice příbuz. před., ale liší se nápadně
žlutými rour. (jsou asi jako u B. subtonient.), lesklým šedohnědým kl., málo
ztluStělým tř. a mnohem hustší, jemnou sítí. B. reticulatus má rour. a ústí
dlouho bílé a konečně bledě žluté a ústí větší a nestejně velká. Myslím, že jest
B. lucidus obyvatelem pouze nejteplejších poloh v listnat. hájích.

B. edulis PjuII. 1781 i(B. aereus Gill.). H. jedlý nebo borový. Kl.
10 — 20 cm v pr., tlustě a ztuha mas., s povrchem temně kaštanově
nebo nachově hnědým, často svraskalým a někdy ojíněným. Tř.
krátký, napuchlý, ryšavě hnědý, .í jemnou, hiistou sífkou. Duž. bílá,
pevná, pod pokožkou načervenalá, na vzduchu neměnlívá, ale v octě
trochu zelenající. Rour. a ústí husté, v mládí dlouho bílé, pak žluto-
zelenavé. Výtr. válcov. vřetenov., 15 — 17."- hnědavé. Duž. sladká.
Význačný pro suché, borové lesy (žije v symbiose s borovicí), pročež od lidu
nazýván jest xborovák, borovík, borák«. Mnozí jej kladou jen jako odrůdu
k B. bulbosus, ale souhlasím se Smotlachou, že radno jej oddělovati jako samo-
statný druh. V literatuře se někdy zaměňuje za B. aereus Bull., který ani do
tohoto příbuz. nepatří. Rostkov uvádí jej pod jménem B. aeneus.

B. vaccinus Fr. 181 5. H. kravský. Kl. 6 — 9 cm v pr., pravid. sklen.,
temně kaštanový, suchý, sametový, na okr. tupý, matný, neloupavý.
Tř. hlízovitě napuchlý, hnědý, pod kl. nažloutlý, hladký, matně sa-
metový. Duž. bílá, neměnlívá, pod pokožkou slabě narůžovělá. Rour.
a ústí dlouho bílé, pak hledě žluté. Výtr. válcovité, žlutavé, 15 ^k.

705

\ yhradné v bučinách, tak v Brdech a řumavě r. 1919 sbíral dr. Kavina
(Cas. Miis. 1919). Sám jsem jej posud neviděl, ale dle všeho musí býti mnoho
podoben B. badius, jenž ale nemá ztluštělý tr. 1>. impolitus Fr jest dle Kaviny
totožný druh.

/i) Duž. žlutá, na řezu učkdy slabě modrající.
B. regius Kruiiibh. 1832. //. královský. Kl. 8 — 20 cm v pr.. tlustč
a tvrdč mas., ploše sklen., suchý, hladký, růžový. Tř. 4 — 6 cm ti.,
málo dole ztluštělý, hladký, celý jemně žlutě sítnatý, velmi tvrdě
mas., solidní, sotva zdélí pr. kl. Rour. přehusté a jako tř. jcLsně zlato-
žluté, u tř. vykrojené, ústí zlatožlutá, neměnlivá. drobounká. Duži
sírožhitá, příjemně vonná, 11a řezu se neměnící, sladká. \'ýtr. vře-
tenovitě tyčinkovité, bledožluté, 12 — 14 f.

V teplých listnat. hájích okolí Pražského v létě po deštích dosti hojný.
Také u Tábora (Bern.), Třeboně (W), Ml. Boleslav (Knr), Lysá, Neratovice,
Chlumec n. C. l'oděbrady. ^' lese nedaleko železničního tarasu, porostlého kj'-
vorem (Ceterach ofíicinarum) u Žloukovic u Křivoklátu (p. uč. Vajs). Také na
Moravě (Macků, Neuwirth). Přichází často na Pražský trh pod jménem »hnbu
královského« a zvlášt draze jest placen. Jest to krásná a výborná jedlá houba.
Jako následující netrpí hmyzem.

B. aereus Bull 1791 (,B. aereus Frank, W. irrideus Rostk.").
H. panenský. Kl. 6 — 15 cm v pr.. ipravid. sklen., skoro tvrdě mas.,
hnědošedavý nebo do olivová, hladký, jako ojíněný, suchý. Tř.
kuželov. ztluštělý, později skoro válcov., na basi v krátký kořínek
prodlouž., žlutý, jen někdy dole slabounce narůžověl\', nejvýš tvrdý
a solidní, posléz na basi hnědnoucí, až do poloviny přehustou, drob-
nou sítí žlutou pokrytý. Rour. nejprv krátké, nejvýš husté, pak
delší (i cm), u tř. odsedlé, jako ústí zlatožluté, ústí malinká, okrou-
hlá, neměnlivá. Duž. velmi pevná, sladká, žlutá, nejprv na řezu sla-
bounce modrající, pak červenající. A'ýtr. podlouhle válcov., bledo-
žluté, 10 /'.

\' listnatých i jehličnatých lesích na suchých, výslunných místech vyráží
z hloubky ze země, objxejně v hnízdech nebo trsech. Poněvadž má mycelium
hluboko, vyráží i za suchého počasí. Jest sice po celých Cechách, hlavně v teplých
polohách rozšířen, ale není tak hojný jako hřib obecný. Také na Moravě a na
Slovensku. Přichází také na Pražský trh pod jménem »hřib kamenný nebo pa-
nenský* a jest co lahůdka velice vážen.

B. Fechtneri sp. n. H. Pechtneruv. Kompaktně, tvrdě mas. (jako
před.). Kl. G — 14 cm v pr., pravid. sklen., tlustě mas., úplně hladký
a lysý (nesametový), světle okrově nasedly, bílou jinovatkou na-
dechlý a radiálně tmavými žilkami přejemně žíhaný. Rour. od tř.
odsedlé. přehusté a jako drobounká ústí krásně žluté, ale pomaěká-

704

11ÍI1! okanLŽitč :::clciioii}o<lrc. Tř. Krátký, silně hlíznvitě napuchlý,
pevný, solidní, od dola do polo\'iny růžově nadechlý, nahoře clato-
Miitý, a.š do poloviny ostrou, hustou sítí zdobený. Duž. kl. i tř. dato-
šhitá, na řezu okamžitě intensivně modrá (jako u B. erythropus a
luridus,), ale za chvilku znova žlutá, sladká, v tř. na basi červeně

mramorovaná. Xýir. ellipf., k basi šikmo stáž., žlutavé, 7 — 10 ^(.

V teplých hájícl-i (vápno) n Roblína co rok přináší p. Fr. Feclihicr, pilný
můj sběratel hub. Jest nejvíce příbuz. a podob. B. aereus a B. calopus. Od
prvého se liší barvou kl., silným modráním, od druhého barvou kl.. silným
modráním a nikoliv rudým tř. Fries praví o B. calopus: »pileo impolito, subto-
mentoso, olivaceo, štípíte undique apiceve coccineo«.

B. fuscoroseus Smotl. 1910. H. riižovník. Kl. 10 — 20 cm v pr.,
tlustě měkce mas., polokuL, pak sklen., hnědý s nádechem růžovým,
v stáří okrově na temeni pobledlý, trochu slizký. Tř. dole silně hlizov.
napuchlý, nahoru kuželovitě zteně., nejvýš pevně elast., dole až 4 cm
ti., celý žlutý, se žlutou duž., nahoře ^^ přejemuou, bledou sífkou.
Rour. hlubokým tihlem odsedlé, jako' předrobná ústí jasně žlutě,
pomaěkáním rycJile modrozeleué. Duž. kl. běložlutavá, na řezu
ryclde modrající, mírná. Výtr. podlouhle válcov., žlutě, nestejně vel.,
většinou 8 — 10/1. ale některé také 12 — 15 /(.

V dubinách u Peruce v srpnu 1920 sbíral p. ř. O. Rcisner. Poprvé jej
sbíral a popsal autor u Žernova u Holic (pod duby). U Roblína kadý rok (Fchr,
Žvára). Správně jej klade autor k B. aereus Bull. a B. regius Krombh., od nichž
s,-; liší především značným a rj^chlým modráním a tlupíě hlízovitým tř. Někde
jsem také viděl, že žlutá ústí nabíhají slabě oranžově. Od B. pachypus a B. ca-
lopus liší se nečerveným tř. Kl. v stáří nádech růžový ztrácí. Jest jedlý a sbírá
se. — B. macrocephalus Leuba z-e Švýcar jest blízce příbuzný.

B. Obsonium Paulet (Fr.V (B. leoninus Pers., B. buxeus Rostk.,
Smotl. 1. c. str. 45.) //. skvrnitý. Statný, pevně mas. (jako B. aereus),
kl. 8 — 15 cm v pr., pravid. sklen., sz'ětle okrově nahnědlý, lysý, dosti
hrubě rugosně jamkoT>itý. Tř. skoro delší pr. kl., napuchlý lysý, bělo-
žlutavý, nahoře žlutý, sem tam nepatrně rtižově nadechlý, úplně bez
Sítě, nahoře jemně zrnitý, dole podél vrásčitý, s duž. bledě žlutavou.
Rour. odsedlé, ústí drobounká, okrouhlá, přehustá, sirově žlutá. Duž.
kl. bělavá, na řezu neměnlivá, sladká. Výtr. podlouhle ellipt., k basi
šikmo stáž., 8 — 10 ^t.

y listnatém lese u Libochoviček u Slaného v červnu 1921 sbíral p. Fecht-
ner, u Karlštejna (Smotl.). Popis zde uvedený jest dle přírody sestaven. Celkem
dosti dobře odpovídá diagnose originální i Friesově. \'ýznačný jest tento druh
nedostatkem síťky, >žlutostí rour. a ústí, čímž řadí se k B. aereus. Tento ze
střední Evropy vzácně kdy udávaný druh popsal a vyobrazil z Čech poprvé
Krombholz. Nověji sbíral jej častě ji p. Zvára u Chrastě.

705

li. traiírans \'itUul. Funií. mang-. I li. xanthoporus Krombh.).
//. i'()í;hv. K1. (i — i2cnivpr., sklen., pak rozlož., olivově neb i šedě-
Imědý. Tř. krátký, tlustý, dole zúž., často sploštělý, bez síťky nebo
se siťkou nezřetelnou. Rour. krátké, žluté, ku tř. připojené, s ústím
dosti šir. okrouhlým. 1 )už. tuhá, jemná, bledožlutá, neměnlivá,
chutná. \'ýtr. válcov. ellipt.. i i ."•

\' listnat. lesich na hlinitých půdich, na Kopci u sv. Jaiia u Vysoké n. L.
u Král. Jlr. (Smotl.). Pro Čech}- uvádí poprvé Krombh. Jest jedlý. — Zde
mcdcný popis přijal jsem doslovně od Smotlachy. Mně těmto hřib posud do
rukou nepřišel. Popis u Friese jest nedostatečný a podezřelý (»pileo subtomen-
toirO, fuscoumbrino, stipite valido, laevi, luteolo rubroque variegato, poris luteis,
virescentibus; caro lutea, nunc imniutabilis, nunc virescens 1. coerulescens,
dcmum rubescens«). Ricken uvádí: »Hut braun, ófter purpurngefleckt oder
gerandet, fast fílzig. Stiel gelbrot, bunt, glatt. Rohren gelbgriinlich, halbfreí.«
Michael jej vyobrazuje. Jest bezpochyby pochybný druh, z té také příčiny jej
Batiiilli' ve své monografii vynechal.

B. aestivalis Fr. 1815 ( Ix vitellinus Pers.). H. letní. Kl. až 20 cm

\' ])r., sklen., tuhý, tlustě mas., hladký, bílý, šedě ojíněný, po doteku

tmavý, v stáří běložlutavý. Tř. solidní, napuchlý, velice ti., siro-

žlutý, teprv později síťkovaný. Rour. připojené, velmi krátké, ústí

drobná, jemná, člntá. Duž. siročlutá, při porušení zvláště ve stáří

stejně jako rour. modrající.

Zvláště pod hloh( vými keři (odtud sluje také ^>niodrákem hlohovým«).
\' listn. hájích a jcdlinách v létě. U Král. Hradce a u Radotína (Smotl.).
U Heřman. Městce pod duby cc rok hojně (Zvára). Jest jedlý a chutný. —
Uvedená zde diagnosa jest ze Smotlachy (1. c). Sám drah ten neznám. Fries
o něm píše: píleo laevi, glabro, albido, stipite crassissimo, bulboso, laevi, glabro,
ílavido, poris minutis, luteis; caro interně lutea, superne alba, in stipitis basi
rubens«. V Anglii a Švédsku prý jest hojný. Ricken uvádí jej také z Německa
(»in sandigen Gehólzen und auf Heideplátzen«). Baiaille jej ku podivu řadí
jako varietu k B. edulis.

B. suspeictus Kromljh. 1846. H. podezřelý. ^Masitý, veliký hřib,
zjevu B. Satanáš. Kl. 10 — 20 cm, pravid. sklen., tlustě a dosti měkce
mas., šedohčlarý až naokrovělý, zvláště v mládí jako ojíněný, v stáří
za vlhka dosti slizký. Rour. velmi dl. (i — 1>4 cm) jakož i ústí
bledavé žluté, v stáří celetiočliité. pomačkáním rychle celené mo-
dravé, u tř. hluljoce odsedlé a jako jemná síťka na tř. sbíhavé. Tř.
solidní, dole silně napuchlý, 4 — 5 cm ti., hladký, matný, jen v ho-
řejší části prořídlou, přeútlou, snadno mizící síťkou značený, nahoře
hledě žlutý, dole hledavý až nasedly, v stáří místy zeleně naběhlý,
nahoře sem tam někdy růžově nadechlý. Duž. v tř. í kl. hílá, na
řezu rychle modrající, ale brzo se znovu odbarvující, chuti nepří-

706

jemně nahofklc, silně aromatická. \'.vtr. /.huč, válcov. elUipt..

10 — 12 u.

Pod lipami v Žchušickém parku v létě ka/.dy rok (Maximovič, 1920).
Popis Krombholzův (iosti dobře se shoduje a také Smotlachův (str. 54). Srno-
tlachá jej sbír;;l v dubiné u HoHc. U Lískovic u Hořic r. 1920 sbírala si. Ciiar-
vátová. Jest to jistě dobrý, samostatný druh z příbuz. dílem B. pachj'pus, dílem
B. aereus Bull. Snad jest stejný s B. amarus Pers. — Duž. nad rourkami v ki.
po odloupnuti zvolna zčervená.

b) Tř. hlízovité napuchlý, červeně zbarvený. Rour. n tr. zkrá-
cené, ústi červená. Duž. na řezu .<;iíuč worirá.

B. luridus Schaeff. 1763 (I), rulieniarius lUill.). //. inodrák. Kl.
8 — 1 8 cm v pr., polokulovitě siklen., pak sklen, rozlož., sametově
plstnatý, tmavě šedohnědý a/, hnědý. Rour. žlutě, ústí drobounká,
hustá, červená, u tř. zkráceně rour., ])ři doteku 'rychle modrozeleně.
Tř. 4 — 5 cm ti., soliidni. pevně mas., dole břichatý. krvaz'ě červený,
nahoře žlutavý, ostrou sítí do poloviny zdobený. Duž. v kl. i tř.
sírožlufá, pevná, na řezu- okamžitě sytě modrá, nad rour. žlulá. \'ýtr.
podkmhle válcov., 15 — 18 ,".

A'e vlhkých lesích všeho druhu, hlavně v trávě na lesních cestách nebo
u krajů lesních, často v olšinách po celých Cechách hojně za letních dešfii. Sbírá
se všeobecně co jedlý a výborný hřib pod jménem »sametáček, modrák, kovář,
koloděj«. Poznámky o jeho jedovatosti v některých knihách jsou naprosto fa-
lešné. Vařením zbělá a modrou barvu ztrácí. Smotlacha má úplně pravdu, že se
druh tento nejen s 15. erythropus, ale i s jinými v knihách pomíchává. Skoro
neuvěřitelné jest, že Ricken a Fries praví, že B. erythropus mění se na tomže
stanovisku v B. luridus. — V písčitých borech Polabských, v teplých hájích
okolí pražského a i jinde po Čechách jest rozšířeno plemeno, jež Bezděk nazval
B. erythroteron. Zvláště rád rostává pod lipami. Tento má kl. bledší, žlutavě
olivový, někdy růžově nadechlý (ale také hnědý), s ústím rour. oranžovým,
tř. méně nachovým, síti zvláště hrubou, dolů jako žebra sbíhající zdobeným.
Duž. jest spíše bledá než žlutá, na řezu nejprv červená a pak slabě modrá až
zelená, nad rourkami jest červená, v tř. bělavá, v dolejší části červená. B. lu-
ridus u Bataillea jest určitě B. erythroteron. B. cnientus \'enturi, s kterým jej
Bezděk chtěl porovnávati, jest pochybný druh, z Itálie popsaný.

V jedlovém lese ti Cechtic u Ledče sbíral v srpnu 1020 p. uč. Mclzer po-
divuhodný hřib z tohoto příbuz., s kl. také temně hnědým, sametovým, s duž.
v kl. a tř. ("nahoře) žlutou, ale na řezu rychle vínově červenající, pak na ta
šedavě žlutavý fnikdy nemodrající). Duž. v dolejší části tř. červenohnědá. Tř.
skoro celý nachový, bez síttky, s ústím rour. cihlovými. Snad má podobnost
v B. rtibeolarius Pers. Nechť prozatím sluje B. Melzeri m.

B. erythropus Pers. 1801. //. rudonohý či koloděj. Zjev i konsi-
stence před., kl. až 20 cm v pr., velmi tlustě mas. ( i — 2 cm), sa)n,'-
tově hnědý, v stáří kaštanově hnědý a lysý. Kouř. žlutě, pak dl. (až

707

_> cm), lehce se odlii.pujicí, ústi okniuhlá, tlrubná. tcninč nachová,
n»ur. u tř. /.aobleně volné. Tř. solidní, velmi pevný, mírně napuchlý,
kratší i>r. kl.. 4 — O cm ti., čcrvenohnědý, hustě červeně zrnečkatý,
bez sítě. Duž. na řezu a pod rour. krásné čliitá, rychle zelenomodrá,
za nedlouho ale znovu blednoucí, v tř. zvláště zlatožlutá, šťavnatá a
jakoby slizká. Yýtr. dlouze vřetenovité, žluté, 17 — 20,". Chuti mírně.
\'c vllik\'ch lesích všeho druhu, lilavně ve vlhké trávě a mechu po celých
Cechách všude za dešťů hojný. Jde zvláště vysoko do hor pohraničných, tak jest
rozšířen všeobecně v Šumavě a Krkonoších. Jcřt jedlý a od lidu se namnoze
od předešlého nerozeznává. Podle nedostatku sítky na tř. se od něho ale vždycky
lehce liší, ač jest mu docela podoben. — Zdali Persoon myslel naši zde popsanou
houbu, nevím, poznámka u něho »caro sanguineorubra« by tomu nasvědčovala.
Ale zdá se mně, že B. lupinus Fr., B. rubeolarius Pers. a B. erythropus Pers.
mykologové v různém smyslu pojímají. B. lupinus jest na př. u Bataillea co
.synonym B. erytliropus. Jiní (líicken) jej kladou k B. Satanáš.

B. Satanáš J.enz 1831. Kronibliolz tab. 38. //. satan. Statný, měkce

mas., kl. až 20 cm v pr., pravid. ploše siklen., úplně hladký, za deště

slizký, 7' mládí špinavě bílý (nikdy s hnědým odstínem!), v stáří

někdv světle kožovv, s duž. velmi tlustou, daleko tlnstší ncč rour.,

špinavě bělavoii, nad rour. nejprv žlutavou, pak zvulna šmolkově

modrající, konečně znovu odbarvující. Duž. v tř. bělavá, na basi* a

nahoře žlutavá, ale zde slabě zelenající a modrající. Rour. u tř. málo

zkráceně, sotva odsedlě, žlutavé, ústí drobounká, oranžově cihlová,

pomačkáním trochu zelenající až modrající. Tř. neobyčejně pevný.

tvrdý, krátký, 5 — 6 cm ti., silně napuchlý, v celé hořejší polovině

bledě pleťový a nažloutlý, v dolejší karmínově nadechlý, ale v stáří

skoro celý nažloutlý, v hořejší polovině hiistoii jemnou sítí zdobený.

A'ýtr. cllipt. až podlouhle ellipt., na temeni zaol)lené. k basi šikmo

stáž., bledě žlutavé, 8 — 10 /(. Chuť nasládlá. Vůně za čerstva silná,

pryskyřičně houbová.

Význačný pro habrové a dubové háje v nejteplejších polohách Cech, hlavně
na vápně a opuce, v červenci a srpnu. A'šeobecně v okolí Karlštejna, Berouna,
sv. Ivana, Radotína, sv. Prokopa, Dušníky, Slané, Peruc, Chlumec n. C, Louny,
Kr. Hradec, Ml. Boleslav, Štěnovice u Plzně (Tyttl), Žehušice (Mx"), na Aíoravě
(Macků), u Mohelna (Dvořák). Jsem přesvědčen, že v jehličnaitém pásmu na kře-
menitém podkladu a žulách nikde neroste a že to, co se odtud v různých myko-
logiích uvádí, jsou formy s pobledlým kl. B. luridus nebo B. erythropus, tak
jmenovitě údaje z Německa. Vyobrazení v cit. díle Krombholzově není úplně
správné, nebot iř. ncnt nikdy temně rudě nachový. Pravý Karlštejnský B. Sa-
tanáš má vždy bílý, lysý kl. a sotva bledě karmínově naběhlý třen. Zde uvedená
diagnosa jest právě dle Karlštejnských hub sestavena. Soudě dle drobnosti a
tvaru výtrusů a pevnosti třeně, myslím, že B. .Satanáš (náš) nepatří ani do okruhu
B. luridus, nýbrž poblíž B. olivaceus. Ze sporů, vedených mezi německými

708

mjkoldgy. co B. Satanáš jest, jsem přesvědčen, že nikdo z nicli pravý B. Satanáš
ani nezná.

Rovněž i u nás velké iiádky se o tom vedly, je-li B. Satanáš jedovatý, r.idé
v okolí Herouna a Karlštejna jej všeobecně jedí a sami jsme jej v l)otan. ústavě
jedli. L' Karlštejna mu říkají »jenerál«, ale v některých krajinách sluje také
»bliják«, což by na jeho jedovatosi poukazovalo. Věc má se asi tak: syrová
anebo nedobře uvařená nebo udušená houba působí prudké a bolestné dávení
(jež Lenz líčí), ale uvařena dokonale jest neškodná, ano dokonce chutná houba.
Mnozí konali pokusy, že požili kousky v stavu syrovém. A tu se dostavilo
vždycky prudké dáveni, a to po dlouhé době. Ze "by se jím mcjhlo přivoditi
smirtelné otráveni pochybuji velice.

B. purpureus Fr. 1815. H. nachový. Velmi kompaktně mas., statný
asi jako B. Satanáš. Kl. 10 — 25 cm v pr., tlustě mas., sklen, rozlož.,
lysý, hladký, lesklý, masové červený. Rour. od tř. oddělené, krátké,
jemné, úzké, syté žluté, ústi přemalinká, okrouhlá, temné nachová.
Tř. hlizovitě napuchlý, 5 — 7 cm ti., elast. tvrdý, v mládí žlutý,
v stáři nahoře nachový a husté drobné síf kovaný, dole masové čer-
vený. Duž. syté zlatožlutá, na vzduchu rychle modrající, nad rour-
kami v kl. rovněž žlutá, v tř. na basi masově červená. \^'tr. po-
dlouhle válcOV., TO 13 [t.

V teplých hstnatých lesích, hlavně v dubinách v létě, ale vzácné. V dubině
na Plecháči u Mnichovíc.v červenci co rok, Hradec Král. (Smotl.), Chlumec
n. C, (R), Rychmbark (Zvára), Lískovíce u Hořic, v dubinách (Charvátová),
v oboře Kerské u Poříčan (Vlček), Čelákovice, Lysá. Na venkově mu říkají
»červeňák«. Jc^t náš nejkrásnější hřib. ,

c) Tř. hlízovitč napuchlý, žlutý nebo bledý, více méně červené
nabéhlý, sítnatý. Rour. k tř. přiros,tlé, žluté, tistí žlutá.
B. pachypus Fr. 1815. //. kříšf. Statný, veliký, mas., kl. až 20 cm
V pr., tlustě mas., pravid. sklen., lysý, kozově šedý neb hnědý, s duž.
na řezu nečistě bělavou, mírně modrající, nad rour. žlutou. Rour.
nepříliš dl., žluté, u tř. zkrácené a zvolna na tř. sbíhavé, ústí drobná,
okrouhlá, žlutá, pomačkáním modrající a zelenající. Tř. dole málo
ztluštělý (3 — 4 cm ti.), tvrdě solidní, celý krásné krvavé červený, jen
nahoře žlutý, dole posíéz černavý, až do poloviny s jemnou velkookou
síti. Duž. slabě nahořklá, ale povrch kl. velíce hořký. Yýtv. vřeten.

válcov , bledě žluté, veHké, 15 — 18 /'.

V lesích jehličn. i listnatých, také ve smrčínách po celých Cechách i na
Moravě (Macků). V hájích u Prahy a Karlštejna hojně, na Plzeňsku (Tyttl),
Chotěboř, .Šumava, Světlá n. S. (K), Jevany, Cern. Kostelec, Křivoklát (Sm.),
Hradec Král. (Sm.), Strašíce, Příbram, Břez. Hory (Fchr), Slané (Fchr.),
J. Hradec, Polná, Rumburk (Neu.). Podle nachového tř., žlutých rour. a od-
porné hořkosti snadno se poznává. Lidé jej nesbíraji :i také jako »bliják':<
označují.

709

B. calopus l'ers. 1821. //. červenka. Statný, kompaktně mas..
přeci, jxxlobný. Kl. 15 — 2^ cm, tlustě mas., sklen, rozlož., olivový,
olivově šedý neb hnědavý, ale hlavně na temeni červeně nadechlý,
nad rour. žlutý, pak ale modrající, ano i červenající. Rour. dosti dl.
(1 — i^. cm), žlutě, ústí člíitá, porušením zelenající. Tř. mohutný,
pevný, solidní, dole mírně napuchlý, celý rudé nachově červený, na-
hoře jemně sítnatý. uvnitř temné ač černě nachově krvavý. Sifka
nahoře bledá neb i červená, v rour. přecházející. Duž. bledá, na
vzduchu modrající, sladká. \'ýtr. válcov. vřetenov., sytě žluté,

14 — 16 fi.

y listnatjxh lesích (habřiny, dubiny), ale také v jedlinách, v létě do pod-
zima, ale celkem řídce. Kolem Roblína a Mořin, Libochovičky (Fchr.), Hradce
Klál. (.Sm.), u Tábora (Bernard), v dubinách u Jevan, Říčany, Lysá. Celkem
se před. dosti podobá, ale větší červeností a nehořkostí se liší.

Siiiotlccha uvádí ještě za před. druhem ve své monografii B. diilcis Persoon
1821 (h. nedotrpký), který z Cech uvádí Krombholz a autor jmenovaný popisuje
od Karlštejna. Praví o i^ěm, že má kl. oliv. hnědý, ústí rour. zlatožlutá, velká,
tř. nahoře žlutý, dole olivově hnědý, s hvistou sítí. duž. bledožlutou, na řezu
červenou neb modrou, chuti odporné, nejprv sladké, později hořké. (To jest
vlastně opsáno z Krombholze). — Tento druh jest jistě pochybný. Bataille jej
do své monografie ani nepřijal a také Ricken se o něm nezmiňuje. Fries jej
chce dokonce srovnávati s B. impolitus. «

B. clivactius Schaeff. lyf^T, (B. tesselatus Rostk.^. H. olivový nebo
hořký. Velikost a tvar asi malého hříbku, kompaktní a tvrdě mas.
Kl. 4 — 6 cm v pr., nejprv sklen, a na okr. často vroubkovaný a
podvin., ostrý, velmi tvrdě mas., na povrchu olivový neb olivově
hnědý, s duž. špinavě bělavou. na řezu málo sice. ale rychle modra-
jící. Tř. 5 — 7 cm vys., mírně napuchlý, nejvýš tvrdý, solidní, nahoře
žlutý, dole červený, útle síťkovaný, s červenými tečkami a skvrnami,
s duž. žlutou a modrající. Rour. ostrým úhlem odsedlé. husté.
krátké, žluté, ústí přemalinká, špinavé žlutavá. Voní příjemné
chvojí a chutná velice hořce. Výtr. válcov. ellipt.. bledě žluté. 12 až
14." Není jedovatý.

V lesích jedlových, smíšených, hlavně ale bučinách po celé Icto a všude
hojně rozšířen. Od B. pachypus i B. calopus svou drobností, třeném tvrdým,
uprostřed jasně červeným, nahoře žlutým a útle síťkovaným ihned rozdílný.

B. lapideiis sp. n. //. kamenný. Podobný a stejně velký jako před.,
jemuž snad stojí nejblíže. Kl. 4 — 6 cm v pr.. ztuha a tlustě mas.,
v mládí kulatý, pak pravid. sklen., hnědý až olivový, matný, suchý,
neloupavý, s duž. na řezu bílou, nebarvící se, sladkou. Tř. sotva
zdélí pr. kl., asi 2 cm ti., k basi zúžený, přetvrdý, úplné hladký (bez
sítě a teček), nahoře bélavě žlutavý, dole nahnédlý. s duž. bílou.

710

Rour. bledě žluté, zdélí duž. kl., od tř. odsedlé, ústí malinká, okrou-
hlá, bledavě našloiitla, pomačkáním slabounce zelenavá. \'oní pří-
jemně chvojí. Výtr. vřetenovité, slabě nažloutlé, u — 14 /'.

V starých smíšených lesích ve Vídrholci u Běchovic v srpnu každý rok.
Jest to vlastně druh, který se do žádné skupiny dobře nehodí. Postavil jsem jej
sem, protože má největší podobnost s před. Nejnápadnějším jest hladký třen.
jenž jest jako kámen tvrdý, ani v prstech se smáčknouti nedá.

S) Tř. nehlísnatý, válcovitý, rourky ku tř. přirostlé, žluté,
okrové nebo hnědavé, kl. na povrchu slizký, hladký, často
dokonale loupavý.
B, badius Fr. 1821. H. hncdý. Kl. 4 — 6 cm v pr., pravid. sklen..
v mládí skoro kul., temné kaštanové hnédý, suchý, matné sametový,
neloupavý, posléz olysalý, s duž. pevnou, na řezu bílou, zvolna slabě
modrající. Tř. zdélí pr. kl., slabě uprostřed napuchlý nebo i stejno-
měrně válcov., dole kořenovitě zúž., nahoře bledý, uesífnatý, podél
řídce vrásčitý, hnédavými stroupky jakoby sametový. Rour. od tř.
odsedlé, zdélí duž. kl., žlutavé, ústí drobná, bélavé žlutavá, hranatá,
pomačlkáním rychle zelenající a bledé modrající. Výtr. vřetenov.
válcov., žlutavé, 12 — 14."- Duž. sladká, ])ří jemně aromatická, pry-
skyřičná.

\' lesích všeho druhu, v stínu a vlhku, v mechu a humusu po celé léto,
v celých Cechách všude obecný. Duž. nad rour. bílá, pod pokožkou červená. Jest
lehce poznatelný druh menších rozměrů. Znamenitá, dobrá houba. Sbírá se
í od lidu všeobecně. Sluje »poddoubník, podborovník«. Kl. jest v mládí úzce
na okr. podvinutý.

B. psetidobadius sp. n. //. nepravý. VeLikostí i podobou tiplně jako
před., ale kl. svétle kaštanový, skoro červenohnédý, velice slizký,
s dokonale až k temeni loupavou pokožkou, pod pokožkou načerve-
nale hnědavý. Tř. neztluštělý, nahoře žlutavý, ostatně bledě hnědý
nebo červenohnédý, podél hrubě sítnatě vráskovaný, úplné lysý.
Ústí rour. syté žlutá, pomačkáním velmi modrající, poněkud větší.

\'ýtr. úzce válcov. vřetenovité, 14 — 16^1 (užší než u před.).

Ve vlhkém mechu v borových lesích u Jiren ve společnosti B. badius.
k němuž nedělal přechodů, dosti hojně (8, 1919, 1921). V lesích u Břez. Hor
v říjnu 1920 sbíral p. Fechtner. — Jsem přesvědčen, že jest to od před. roz-
dílný druh. Co jest to B. badius var. glutinosus Krombh., nelze z nedostatečné
diagnosy souditi. B. viscosus Vent. z tohoto příbuz. má také loupavou pokožku,
ale tř. nahoře červený, dole hnědý.

B. rubellus Ouél. 1888. II. červený. Kl. pravid. sklen., 3—6 cm
v pr., matný, sametový, krásné krvavé nachový, ale trochu jako se
smutným lilákovým odstínem, v stáří na temeni skoro čertrý, nikdy

r//

/.pukány. \)oá nelcupanou pukožkoii červený. Rour. i ústi cifro-
člutr. pomaikánUn zelenající. Tř. i — lY- cm ti., tuhý, solidní,
i;c.M pr. kl.. válcovitý, na basi ztenčený a zakřivený, podél hrubě
žebcrtiatý, nachový jako kl., matnc sametový, pomačkáním hněd-
noucí, pod kl. žlutý. Duž. v kl. na řezu nejprv bledé žlutá, pak po-
malu slabé modrající, v tř. žlutá. \'ýtr. vřetenovité. 12 — 15 «. Jedlý,
cimtný.

Zpravidla pod lislnatymi stromy, hlavně duby, vždy v houfech, všude
vzácně, od července do září. U ^Inichovic a Ondřejova každý rok na více
místech, Chlumec n. C. (R), v Kersku u Poříčan (Smotl.), Ces. Brod (Smotl.).
Krásný a ihned nápadný neměnlivý druh, jenž ani s předešlými ani s B. subto-
ment. a lí. chrysenteron nemůže býti spojován. Rourky jsou u tř. ostrým úhlem
c>dsedlé, ústí mnohem menši než u B. chrysent. Tř. jest bez sífky, ale hrubě
podél žebernatě rýhován. V mládí jest kl. pravidelně sklen, a krásně tmavě
nachově sametový, duž. v mládí v tř. žlutá, v kl. bělavě žlutavá, málo a zvolna
m.odrající. Ziie dle všeho v symbiose s dubem.

B. spadiccTJS Schaeff. 1770. ÍViz Schroter. Schles.). H. osmahlý.
Zjevu a velik. B. subtomentosus nebo i před., kl. 6 — 10 cm v pr..
1 raviil. sklen., dosti mas., na p^ovrchu matné sametový, syté hnédý,
pod neloupavou pokožkou červenohnědý. nerozpukaný. Rour. a
ústí žluté, pomačkáním neměnlivé. u tř. trochu vykrojené, stejně
.^ir. jako u B. subtoment. Tř. i — 2 cm ti., dole slabé vřetenovitě
ztluštělý, na basi -ztenč., podél hrubě žebernatý, matně sametový,
dole hnédý, nahoře žlutý. Duž. v kl. hélavá, neménlivá. Výtr. vře-
tenov.. 12 ti.

V lesích, lilavně listnatých, velmi vzácné. Schroter udává jej ze Slezska,
já jej několikráte sbíral v dubině pod Pecnj'm u Ondřejova. Proč jej Ricken
ve svém Vademecum vj-nechává, nemohu pochopiti. Smotlacha jej nesprávně
klade co synonym k B. badius Fr., jemuž vůbec není příbuzen. Fries jej klade
za B. subtoment. a B. tomentosus Krombh. považuje za stejný. Také Bataille
staví jej za B. subtomentosus.

B. pipcTatus Bull. 1790. (B. ferruginatus Batsch.) H. peprný.
Menší druh. často .po několika v trsech, kl. 2 — 6 cm v pr., nejprv
polokul.. pak ploše sklen., za deště slizký, za sucha hladký, lesklý,
obyčejně bledě ojíněný. Rour. přirostlé, skoro sbíhavé, rezavě hnědé,
ústí v mládí skoro éervenohnédá, velká, nestejné sir., hranatá. Tř.
tenký, válcov., vždy zahnutý, zdélí pr. kl., sotva i cm ti., velmi tuhý,
hnědý, hladký, na basi žlutý. Duž. v kl. hnédožlutavá, peprná. Výtr.
úzce válcov. vřetenov., bleděžluté. 10 — 14 .«.

\ lesích všeho druhu, hlavně v smrkových huštinách v létě za dešfů všude
velmi obecná houba. Také po celé sev. polokouli domovem. Chuť jest sice pe-
^'--'-r',, ale ne nepříjemná. Sbírá se a požívá pod jménem »peprník«. Sám jej

71 >

liojně sbírám. — B. Pierrhugcsii Boud. (Francie) jest dle Bataillea jen
odrůda.

B. bovinus L. 1755. (B. greg-arius Fl. Dan.. R. rnitis Pers.).
H. kravský. Kl. ploše sklen., 5 — 10 cm v pr., kozově žlutavý neb ple-
ťově narůžovělý, v prvním mládí na okr. úzce podvin. a fialový,
pak bělavý, hladký, suchý lesklý, za vlhka slizký. Tř. zdélí pr. kl.,
I — i^ cm ti., žlutavý, červenohnědě sítnatě žíhaný, válcov., ne-
ztluštělý. Rour. krátké, přirostlé a trochu sbíhavé, iistí dosti sir.,
hranatá, protáhlá a radiálně řáděná, uvnitř s nižšími přehrádkami.
špinavě žlutavá, šedošlutavá, později skoro nahnědlá. Duž. slabě na-
ěervenale hledě okrová, na řezu zvolna a slabě modrající, příjemné,

ovocně pryskyřiěné vůně. Výtr. válcov. ellipt., bleděžluté, 10 ."■

V lesích borových a i listnáčích ve vlhkých strouhách, mokřadlech, vřeso-
vinách, někdy ve velkém množství jako nasetý, v létě a na podzim z rovin
až do hor všude velmi obecný. Jest dosti chutný, ale málo kdy se sbírá. U lidu
sluje »k]ouzek kravský, kravina, kravák«. \'ařením zčerná.

B. granulatus L. 1755. ( B. circinans Pers., B. lactifluus Wahl..
B. flavorufus Schaeff., B. inquinans, Schrad.). H. zrnitý. Kl. 3 — 8
cm v pr., nejprv. kulov., pak sklen, rozlož., v mládí s úzce podvin.
okr., tlustě, měkce mas., za sucha hladký, lesiklý, za vlhka ^ moc-
nou vrstvou slizu, s dokonale loupavou pokožkou, světle žemlově
hnědavý, s duž. máslově bílou, neměnlivou, příjemně pryskyřičně
Amonnou. Tř. válcov.. neztluštělý, tuhý, solidní, žlutavý, žlutavými
zrneěky hustě posetý. Rour. krátké, přirostlé, ústí bleděžlufá, stejně
vel., hustá, drobná, hranatá, hustě zrnečkatá a v mládí kapky mléě-
né ronící. Závoj schází. Duž. v tř. žlutá, neměnlivá. Výtr. válcov.,

nažloutlé, 6—7 /<.

Ve světlých lesích všeho druhu, hlavně v trávě a vlhkém mechu na vlhkých
lesních cestách a lesních holinách, vždy v houfech, hlavně v létě po celých
Cechách. Význačný jest pro písčité bory Polabské. Jest výborná, jedlá houba,
jmenovitě do polévek. Na Pražském trhu oblíbený a známý pod jménem
^>klouzek, podmásník nebo másník«.

B. Bcudieri Quél. (B. collinitus Fr., B. fusipes Heufler, !>. pictilis
Ouél., B. Oudemansii Harts.). H. Boudieriiv. Zjev před., ale trochu
statnější a masitější. Kl. 5 — 10 cm v ])r., tlustě a vodnatě mas., oble
sklen., hladký, velmi slizký, bílý, k okr. někdy citrónově nažloutlý,
s pokožkou jen do polov. kl. loupavou, s duž. bílou, neměnlivou,
k rour. žlutou. Rour. krátké, k tř. přirostlé a obloukovitě dlouze sbí-
havé, žluté, ústí velká, nepravící, hranatá, uvnitř tenčeji přehrádko-
vaná. Tř. válcov.. pevný, neztluštělý. i — 1/4 cm ti., často zahnutý,
í>ílý, někdy s nádechem slabě růžoW-m. celý až nahoru posetý bra-

46 713

(Javhovitými šuf>i}íkawi barvy červené neb Hlukové (tím strakatýV
s du/. špinavě červenohnědavou, na basi žlutou. \'vtr. úzce válcov.,
citrónové, lo ,"• Jedlý, chutný.

V jehličn, lesich, hlavně smrkových sem tam po Cechách, ale řídce. Také
z Xt-mecka a Francie známý. Říčany, Hořice, Plostomice, Dobříš, Řevnice, Nová
Páka, Babice, Špičák na Šumavě (Zubatý), Slatina u Král. Hradce, Písek,
Tábor, Jablonec n. N. (Neuw.).

B. ploraiis Roli. lUill. Soc. ]\lycol. 5, 169. H. (klouzek) voštinatý.
Kl. bez závoje, 8 — 14 cm v pr., nízce sklen., tlustě měkce mas., p>od
dokonale loupavou pokožkou bělavě žlutavý, ale místy trochu (hlav-
ně na temeni) hnědavý a trochu radiálně svraskalý, na povrchu nej-
výš slizký, temně šedohnědý, tmavšími žilkami žíhaný, v mládí na
okr. úzce podvin. Tř. kratší pr. kl.. pevný, solidní, i — 2 cm ti., vždy
zahnutý a k basi ztenčený, bledé žlutý, hladký, celý hrubými, nacho-
vými zrnky strakatý. Rourky krátké, jako ústí žluté, pomačkáním ne-
měnlivé, na tř. přirostlé a krátce sbihavé. Ústí rour. převeliká, ra-
diálně koisnikovitá, užšími a nižšími přchrádkami přepasená, bez
mléčných kapek. Duž. bledě žlutavá, na řezu neměnlivá, příjemně
chvojí vonná. A'ýtr. žluté, podlouhle ellipt., tlustostěnné, 10 — 13 f-

Jednotlivě, ale pospolitě na kraji lesa černé borovice vedle močálové louky
v trávě nad Velkou Chuchlí v říjnu iQ2i velmi hojně. Patří do příbuz. B. fusipes,
ale kl. jest temně zbarvený. Zjevem podobá se úplně borovému B. luteus. Ode
všech toho příbuzenstva se liší velikými ústími rourek. B. eleutheros Roli. jest
synonym. Znám byl posud toliko ze Švýcarska. Jest jedlý, chutný.

B. bohemicus sp. n. H. ěeský. Kl. 4 — 8 cm v pr., pravid. sklen.,
ztuha mas., bez závoje, na povrchu lysý, slizký, s pokožkou neloii-
pavou, žloutkový, ale rychle bíle blednoucí, s duž. cistě bílou, nemén-
livou, silně příjemně aromatickou. Tř. sotva delší pr. kl., solidní,
dole neztluštělý, bílý, nahoře nažloutlý, hladký. Rour. kratší duž.
kl., ústí okrově nacihlovělá, přehustá, neměnlivá, rour. u tř. trochu
vykrojené, přirostlé, a krátce sbihavé. Ústí rour. v polovině k tř.
obrácené radiálně protáhlá a labyrinticky laločnatá, v polovině k ob-
vodu kl. nepravid. hranatá, malinká. Výtr. vřetenov. ellipt., sla-
bounce nažloutlé (skoro bezbarvé), 6 — y /*.

Z lesů u Slap na Vltavě v červenci 1921 přinesli hubaři na Pražský tph
ve větším počtu. Aroma houby jest silné, B. variegatus připomínající, jehož má
podobné zbarvení rourek (asi jako kdoulová povidla). Žádnému známému hřibu
či klouzku se nepodobá a představuje vlastně přechodní tvar mezi r. Boletus
a Gyrodon. Kourky u tř. jsou rozhodně jako u Gyrodon (uvnitř také přehrád-
kované) labyrintické n sbihavé. Gyrodon alneti Fr. jest snad příbuzný, ale popis
jeho jest chatrný.

?14

B. variegatus Sw. rSio. (B. cruttatns Pers., B. aureus Schaeff.),
H. strakoš. Kl. 4 — 12 cm v pr., kulov., pak sklen, rozlož., za vlhka
slizký (ale nikoliv jako u B. granul.), žemlový, s tonem do žlutavá,
tmavšími šupinkami plstnatý, v stáři také olysalý, tlustě mas. Tř.
dole málo napuchlý, žlutavý, nesíťkovaný, zdéli pr. kl., asi i — 2 cm
ti. Rour. a ústi špinavě hlínovc krčmové, pomačkánim modrajici,
velmi husté. Duž. Mutavě okrová, na řezu málo modrajici, příjemné
pryskyřičné vonná, sladká. Výtr. úzce válcov., skoro bezbarvé, 10
až 12 .«<.

Význačná houba pro mechaté bory, v nichž se za letních dešfů objevuje
hromadně. Po celých Cechách 1 Moravě obecný, v Krkonoších na rašelinách ještě
p^ři 1350 m (Kavina). V borech Polabských všeobecně. Jest jedlý, ale málo
se sbírá. Hodí se dobře ku připravování tresti. U lidu má různá pojmenování:
»písečník, kožešník, kožíšek, doupník, strakoš, švec, kačenky«.

B. conspersus sp. n. //. skropený. Ve všem přibuz. a podobný
před., ale kl. na povrchu velmi slizkém a žlutém narúzovělý a hru-
bými červenými, šupinkami posetý, tř. sice žlutý, ale červeně stra-
katý, dole celý červený (i uvnitř), nahoře husté jemné síťkovaný.
Výtr. válcov., bledě žluté, 8 — 10 /< Duž. v kl. zářivě žlutá, neměn-
livá, pod pokožkou žlutá.

V teplé, chráněné dubině u Habru za Struhařovem v srpnu 19 19. V srpnu
1920 poslal mně tutéž houbu přítel Weins^ettl z Třeboně. Není pomyšlení, aby
to byla jen odrůda před. B. validus C. Mart. (Švýcary) Bull. Soc. Bot. Gen.
1892 musí býti našemu druhu velice příbuzný, autor nepopisuje ale výtr. a
o příbuzenstvu nemluví. Kl. má býti 14 — 17 cm š., tř. 4 — 5 cm ti., kl. hnědo-
žlutý. Jest prý to jen var druhu B. chrysenteron.

e) Tř. nehlíznatý, stejnoměrné válcovitý, kl. pokryt suchou
plstí. Rour. k třeni přirostlé, trochu shíhavé.

B. radicans Pers. 1801. //. brotanový. (Obr. 121.) Velký, šťavnatě
mas., těžký. Kl. 8 — 12 cm v pr. (někdy až 20 cm), v mládí kulov.,
s velmi ostrým okr., na okr. laloonatý, tuhý, na povrchu olivové
hnědavý, sem tam- s nádechem červeným, silné sametový, nelesklý,
pak sklen, rozlož., s duž. až ij^ cm ti., žlutou, okamžité intensivně
modrající, v stáři na okr. světle žlutý. Tř. 5 — 12 cm dl. a 3 — 5 cm
ti., velice pevný, tvrdý, válcov., na basi kořenovitě ztenč., bez sítky,
zářivé žlutý s červenavým ojíněním, při pomačkání ihned modrající.
Rour. ku tř. přirostlé a trochu sbíhavé, ústí velká, nestejně hranatá,
citrónově žlutá, pomačkáním rychle zelenající. Duž. v třeni na basi
červenavá. Výtr. válcov. vřetenov., sytě žluté, 12 — 14 //. Chutná pří-
kysele neb i sladce. Jest jedlý a chutný.

\' x.iln-.-ulách, trávě, na polích pod listnatými stromy, v zahradách v letě,
v/ily pospolitě a často v trsech. \' okolí Mnichovic, Ondřejova, Benešova, Říčan
litijnř, — Drínov u Veltrus (Šafař.), Cibulka (R), Libochovičky (Fchr). Ra-
dotin. \'ždy mimo les, nebo nejvýš na okraji lesa listn. Není pochybnosti, že
naše houba jest správně určena. Kyselost dužniny není směrodatnou, nebof se
značně mění. Dle popisu jest Smotlachův B. hortensis (Král. Hradec) určité
nás druh B. radicans. Smotlacha patrně mnoho důraz kladl na chuf dužniny. —
Na IMccháči u Mnichovic nalezl jsem v srpnu 1915 odrůdu (var. nigricans m.),
mnohem menší a gracilněj^í, s kl. na povrchu lysým, hladkým, lesklým, za
vlhka slizkým, hnědavým až načcrvcnalým, s tenkým tr., lysým, hladkým, ďile

\

'^

v'

■'f^

\ '

Obr. 121. Boletus radicans Pers., slabě zmenš.,
mladé houby. Fot. Maximovič.

červenavým, nahoře sírožlutým, pomačkáním nejprv okamžitě zelenajícím, ale
potom úplně černým, s ústími rour. rychle zelenajícími, duž. m.írnou, žlutou
okamžitě a trvale modrající.

J3. subtomentosus I.. 1755. (1>. crassipes Schaeff., B. communis
Bull., B. radicatus Krombh.j. //. plstnatý. Kl. 4 — 10 cm v pr., pra-
vici, polokul., pak sklen, rozlož., s iizce podvin. okr. v mládí, 11a
pdvTchu význačné sametový, kožené okrový, suchý, políčkovitě ne-
trhaný, tlustě mas., s duž. .s-7't~^f/í' žlutou, nemodrající (neb nepartně),
za sucha zlatožlutou, pod pokožkou žlutou. Tř. solidní, tvrdý, pevný,
dosti tenký (r cm"), neztluštělý, k basi vždy ztenc., nahoře hrubé
Sítnatě zebernatý a zde narůžovělý, ostatně žlutavý. Rour. ku tř. při-
rostlé, trochu sbíhavé. u tř. vždy delší než u okr. kl.. ústí nepravid.

716

hranatá, dosti veliká a jako rour. krástič chromové žlutá, neměnlivá.
Výtr. vřetenov., 8 — lo .".

V lesích všeho druhu v letě íiž do podzima v celých Čechách hojný, nikdy
v houfech, spíše jednotlivě. Jest výborná, jedlá houba, »kožák« také nazývaná.
Po koženě sametovém kl. a nádherně chromových rour. se lehce poznává.

Dle stanovisk dělá několik odrůd. Tak var. striaepes Secr. Tř. zvláště
ostrými a sitnatě spojovanými žebry pruhovaný, dole nahnědlý, duž. pod po-
kožkou načervenalá, kl. olivově až hnědavě plstnalý, pomačkáním hnědnoucí.
Chlumec n. C. (R), v Krčském lese, Hostomice (Stejskal). Ostře vyniklá síf,
z velkých, podlouhlých polí složená, sahá někdy až k basi třeně. Sem jistě také
náleží var. reticulatipes Mart. a var. costatipes Mart. Smotlachova var. cras-
sipes (1. c. 39) jest určitě totéž (ale nikoliv Bol. crassipes Scháff.). — • Dále var.
pannosus Rotsk. Duž. v tř. i kl. bílá, neměnlivá, tř. tenký, pevný, hnědě žeber-
natý a hnědě naběhlý. U Třeboně, Strašíc a j. — Dále var. liiteolus m. Menší,
celý kl. na povrchu krásně citrónově žlutý, sametový, tř. tenký. Často pod lí-
skami u Mnichovic a Ondřejova. Jest podivná odrůda, ale nikoliv B. sulphu-
reus Fr.

B. Rigelliae sp. n. H. RiíícUovc. Tvar i příbuz. R. suhtoment. Kl.
3 — 5 cm v pr., polokulov. sklen., iměkce a tlustě mas., na povrchu
hladký, slizký, za sucha v stáří trochu políčkovitě roztrhaný, karmí-
nově nariižovělý s duš. růžovou, sladkou, s pokožkou neloupavou.
Rour. zdélí duž. (i cm), žluté, měkké, u ti", odsedle vykrojené, ústi
hranatá, nestejné vel., větší uvnitř přepažená, chromově jasně žlutá,
pomačkáním červen ohnědá. Tř. značně dl., asi i — 2 cm ti., tence vál-
cov., dole kořenovitě ztenč. a zde temně hnědý, nahoře sírožlutý a
pod rour. žebernatý, ostatně hladký a lysý, pomačkáním jako kl.
zvolna hnědnoucí, ^ duž. bělostnou. Výtr. válcov., na basi šikmo
stáž., 15—17^.

Na jílovité, opukové půdě v dubinách panských u Chlumce n. C. v září
IQ17 sbírala moje posluchačka si. Aloisie Rigellová. U Třebotova v háji r. 1920
pěkně vyvinuté exempláře sbíral p. ř. O. Reisner. Jest překrásná houba z příbuz.
B. subtomentosus, od něhož se liší již daleko většími výtr. \'oní příjemně hou-
bově a chutná sladce.

B. chrysenteron Bull. 1791. (B. pascuus Pers.). //. babka. (Obr.
T22.) Kl. 5 — 7 cm v pr., až 2 cm ti., nejprv polokul., temně hnědě
sametový, suchý, pak sklen, rozlož., kozově hnědavý, 'VŽdy políčko-
vitě rozpukaný, s duž. v trhlinách žlutou a růžovou, .? měkkou, žlu-
tavou, neměnlivou duž., pod pokožkou růžovou. Tř. tenký, neztlu-
štělý, zahnutý, dole ztenč., tuhý, podél vláknitý, žlutavý, nahoře čer-
veně naběhlý, ale nesíťovaný. Rour. k tř. přirostlé a sbíhavé. jasně
žluté, v stáří špinavě zelenavě žluté, iistí hranatá, veliká. Výtr.
podlouhle vřetenovité, 15 — 16,». Duž. uschlá v kl. trvale žlutá, sladká.

7í?

\' lilubokycli lesích všeho ďuhii, v listí a humusu, na stinných místech,
všude velmi obecný a vždy v bohatých koloniích. Dokud jest mhidý a tuhý,
se žlut rour., jest dobrá, aromatická houba, v stáří změkne a nestojí za mnoho.
Mimo to bývá pak potažen plísní. Sbírá se ale málo, sluje »habka, pupek, mra-
činka, Ševčík, ovčí hříbek«. Úhledná jest odrůda var. rcseus .Smotl. s kl. pěkně
sametově plstnatým, broskvově červeným, s mocnou červenou vrstvou pod po-
kožkou a žlutou, nemčnlivou duž.. nahoře žlutým, v celé dolejší polovině ma-

Obr. 122. Boletus chrysenteron Bull., slabě zmenšen.
Fot. Maximovič.

sově- červeným tř. \' bučinách u Mnichovic a Jevan (19 lo), ve Stromovce
(6, 1916) sbíral p. dr. Reichert.

B. versicolor Rostk. Bolet. H. různobarevný. Velik., tvar i příbuz.
B. chrysenteron. Kl. 5 — 10 cm v pr., tlustě mas., pak rozlož., na po-
vrchu lysý, ale matné ojíněný, červeně olivový, pod pokožkou červe-
nající, nerozpnkaný. s duž. zlatožlutou, iněkkou, na řezu sotva zře-
telně zelenající. Rour. sbíhavé, dlouhé a jako hranaté, nestejně
velké (menší než u B. chrysent.) sírožluté. Tř. válcov.. neztluštělý.

718

asi I cm ti., červeně mrtnatč tečkovaný, nahoře žlutý a čárkovaný,
s duž. žlutou, na vzduchu zelenavou. Výtr. válcov. vřetenov., 15 až
18 /ť, žluté.

V dubinácli ve Hvězdě v říjnu 1916 (podklad opuka). Jest jistě příbuzný
B. chrysenteron, ale kl. jest i v mládí lysý, více méně červený, duž. nápadně
zlatožlutá, asi jako u B. subtoment. Bol. pruinatus Fr. zdá se býti také pří-
buzný, ale má dle Friese duž. bílou neb zelenavou. Ale zdá se, že po Friesovi
nikdo tento druh nesbíral. Bol. chrysenteron má v mládí kl. plstnatě sametový,
v stáří vždy rozpukaný, duž. bledě žlutavou, skoro bělavou, ústí rour. větší.
Autoři kladou B. versicolor Rostk. obyčejně co var. k B. chrysenteron Smo-
tlacha zcela nesprávně jej klade k B. rubellus Fr.

JObr. 123. Boletus parasiticus Bul., slabě zmenšen. Fot. Maximovič

B. collivagus sp. n. H. pahorečný. Zjev, tvar a příbuz. B. chrysen-
teron. Kl. 5 — 8 cm v pr., pravid. sklen., měkce mas., na povrchu
světle košově žlutavý, suše sametově plstnatý, nikdy v políčka ne-
roztrhaný, pod pokožkou bělavý (nikoliv červený), s duž. na řezu
bělavou, pak rychle narůšovělou, konečně značně modrající a za
sucha opět zbledlou s nádechem růžovým. Rour. přirostlé, ostře a
dlouze sbíhavé, ústí hustší a menší než u B. chrysent., žlutá, pomač-
káním zelenající. Tř .jako u B. chrysent., ale často celý červený.
Výtr. válcov. vřetenov., 15 — t6 ^.

719

\/.«ly daleko mimo les (!), na suchých, výsluniiých pahorcích, stránícli,
mezích mezi mateři douškou, devaternikcm a jetelem horským (Trif. montan.).
r Mnithovic u Ilalaši.va mlýna (7. 1918, Kazimír), nad Křečkovým rybníkem
(7, 19>5. Kaziníir), pod Střuharovem. 11 Menčič (1914, iQió). u Hrusíc (1921).
Jest znamenitý druh a již svým stanoviskem památný.

B. parasiticus Hul.. 1812. (H. Betula Schwein.) //. cicopasný. (Obr.
123.) Kl. 3 — 5 cm v pr., pravici, oble sklen., ztuha tlustě mas., hlad-
ký, matný, v stáří trochu lesklý, nerozpukaný, člutohnčdavý,
v mládí okrově žlutý. Duž. v kl. i tř. jasně žlutá, pod pokožkou
šlufú, )ic))iě)il{z'á. Rour. daleko kratší než duž. kl., jako ústí chro-
inoz'č jasnč sluté, v stáří ústí červeně tečkovaná, pomačkáním nejprv
červenající pak černající. Ústí okrouhlá, s velmi ti. stěnami, u tř.
daleko větší, k okr. velmi zmenšená. Rour. u tř. nevykrojené, ohloii-
kovitě shíhavé. Tř. válcov.. i cm ti., tuhý, zahnutý, hladký bez sítě,
bez žeber, dole ztenč.. žlutý, ale útle tmavě zrnečkatč inrtnatý, pod
kl. zdobený nachovou páskou. \'ýtr. žluté, dlouze válcov.. k basi
stáž., !/'■ — 18 w.

Vyrůstá parasiticky na živých plodnicích Scleroderma verrucosum. z base
a často po 2- -.1 v trsu. \' borech ve formaci Leucobryum glaucum u Třeboně
v srpnu 1920 sbíral ve velkém počtu p. prof. Alois Mráz-ek. Téhož roku sbíral
tutéž houbu u Zehušic p. uč. R. Maximovič. U Zbirova CTI). Dle sdělení
p. Zváry měl ve sbírce 3 kusy také Bezděk z okolí Police n. M. Tento velice
vzácný a posud málo pozorovaný hřib udává se ze Švédska, Ruska, Francie,
Německa, ano i Sev. Amer. Jest to výborný druh z přibuz. B. chrysenteron.
Naše diagnosa jest původní dle přírody, autorova diagnosa jest kusá a částečně
nesprávná. O význačné červené pásce na tř. se autor nezmiňuje. Pěkné
exempláře uložil jsem do sbírek boían. ústavu.

B. formicarius sp. n. H. mraveneční. Maličký, vzezření B. sub-
toment. nebo B. chrysent., jimž jest nejbližší. Kl. 3 — 4 cm v pr.,
měkce mas., pravid. sklen., suše sametově okrový, asi 6 — 8 mm ti.,
ze dvou zriizněných, stejně ti. vrstev složený, dolejší kompaktnější,
žluté, hořejší měkké, nečistě hčlavé, obou hranicí masově červenou
od sebe oddělených. Tř. sotva delší pr. kl.. pevný, solidní, dole zvolna
značně napuchlý a kořenovitě ztenč., nečistě nahnědlý uprostřed bě-
lavý a nahoře celý jemně červeně mrtnatý, zevně sem tam hrubě ne-
pravid. sítnatě žebernatý. Rour. zdélí duž. kl., přirostlé, žlutavé,
ústí dosti vel., nepravid. hranatá, bledě žlutá, pomačkáním neměn-
livá. Výtr. 12—15 .". válcov., žluté.

Na mravenčí hromadě v lese u Hostomic p. Br. v říjnu 1920 sbíral ve
více exemplářích p. r. Vád. Stejskal. Kl. se v stáří trhá poněkud v políčka.
Duž. pod pokožkou bledá, nikoliv červená. Myslím, že jest to dobrý druh. vý-
značný pouze pro mraveneční kolonie.

720

B. armeniacus Ouél. 13. Suppl. p. 5, tab. 8. //. meruňkový. Ve-
likost i tvar B. chrysenteron, jemuž jest nejbližší. Kl. 3 — 7 cm v pr..
mírně sklen., tlustě mas., oranžové masový nebo oraiičově růžový,
jemně plstnatý, neslizký, neloupavý, matný. Tř. sotva zdéli pr. kl.,
I — 2 cm ti., solidní, pevný, dole ztenč., hladký, v mládí jemně ojí-
něně poprášený, nerýhov., nesítnatý, masově načervenalý, s duž.
uvnitř oranšovoH. Duž. v kl. nejprv žlutavá, pak zvolna slabě mo-
dravá, posléz bílá. Rour. dusti dl. (8 — 10 mm), bledě citrónové, po-

(Jbr. 124. Boletus luteus L., slabě zmenšen , stará a mladé plodnice.

mačkáním zvolna zelenavě, od tř. hlubokým úhlem vykrojené. Ústí
veliká, hranatá. Výtr. válcov., žlutě 12 — 14 .». Voní příjemně pry-
skyřičně. Jest jedlý.

V lesích nad Radotínem v květnu 1920 sbíral p. ř. Ant. Kašpar. Jest určité
druh Quéletuv, posud vzácně jen ve I-"rancii sbíraný (Gironde). Od B. chry-
senteron liší se mimo zbarvení kl. hladsíni, nerozpukaným, pod pokožkou bělo-
žlutým a hladkým tř., jakož i hluboce vykrojenými Fourkami.

D) Kl. v mládí zastřen závojem, zanecliávajíchyi na tř. přischly prstenec.
Pokcčka loupavá^ mocnou vrstvou slizu pokrytá. Rour. přirostlé, žluté nebo bílé.

B. luteus L. 1755. (R. annulatus Bull.). //. podmásník. (Obr. 124.)
Kl. 5 — 10 cm v pr., dosti tlustě a měkce, šťavnatě mas., v mládí ku-
želdv. sklen., pak rozlož., i)ravid., s okr. tui)ým. tlustým, v mládí

721

bilýni, tlustým závojem zastřený, jenž na tř. zanechává přischlý
prstenec. Pokožka na kl. hnědavá, řidčeji špinavě bělavá a žíhaná,
dokonale loupavá, za deště mohutnou vrstvou sHzu pokrytá. Trubky
až 1 cm dL, ku tř. ]>řirostlě, žhité, neměnlivé, v stáří trochu nahnědlé.
ústi drobná, hustá, hranatá, žhitá. Tř. stejnoměrně válcov., i — 2 cm
ti., žlutý, pod ]>rstencem tmavě tečkovaný. Duž. jemná, bílá, ne-
měnlivá, uschlá žlutá, pryskyřičně aromatická. \'ýtr. válcov. ellipt.,
nažloutlé, 6 — 7 /'

Na lesničil travinácli, cestách, v mladých sinrčinách (ve společnosti ryzců),
hlavně ale v borech někdy ve velikém množství z rovin až do hor všude velmi
obecný po celé léto. Sbirá se všade co výborný jedlý drr.h (hlavně do polévek)
pod jménem >.klouzek, podmásník, kluzák, máslenka, lonpák, podborovica«. Také
obyčejný zjev na Pražském trhu. — - Podivný druh (snad jen forma) z tohoto
příbuzenstva jest B. lacfescois Jacobasch, sbíraný v Německu (Poznaň), s du-
žniiiou mléko ronící. Jinak se s B. lutens shoduje.

B. fJavus Wither. 1897. Klouzek plavý. Kl. 5 — 12 cm v pr., tlustě
mas., nízce sklen., sotva hrbol., mocnou vrstvou slizu potažený,
smutně nahnédlý as hnčdošlutavý, nesnadno do poloviny loupavý.
v mládí závojem bíKin, slizkým s tř. spojený, jenž na tř. zanechává
jen světlé, stopy, ale nikoliv trvalý prstenec. Tř. zdélí pr. kl., vál-
cov., na basi kořenovitě ztenč., bledě žlutavý, v stáří špinavě hnědý,
do poloviny ostrou sítí zdobený a uprostřed hrubé zrnitý. Rour. ne-
dlouhé, přirostlé, zvolna sbíhavé, ústí mnohem menší nez u násled.,
blcdounce žlutošedavc, v stáří proiáhlé a kři^olace laločnaté, s hoj-
nými vnitřními příčkami, pomačkáním jako tř. trochu červenající.
Duž. bélavá s tonem žlutavým, na řezu slabě růžově nabíhající. Výtr.
bledě žlutavé, válcov. ellipt.. 8 — to /'.

\' lesích a zahradách jednotlivě i v trsech, v letě, ale velmi vzácně. Posud
jsem jej sám sbíral pouze u Kosoře a pěkné kusy poslal z Třeboně přítel Wein-
zettl r. ;920. — Je=t určitě rozdílný od B. elegans Schum. a zdá se, že jest
u mykoiogů málo znám. Pod modříny neroste Smotlacha neprávem jako jiní
autoři jej spojuje s B. elegans Schum.

B. elegans Schum. I^d. p. 409. (Fr. H. Eur. 497). Klouzek modří-
nový. Kl. 4 — 12 cm v pr., tlustě ztuha mas., sklen, a sotva slabě
hrlx)l., mocnou vrstvou slizu pokrytý, nesnadno do poloviny loupavý,
zářivě oranžově žlutý, v mládí s tř. bílým, slizkým závojem spojený,
jenž na tř. zanechává dosti dlouho trvalý, bílý prstenec. Tř. zdélí
pr. kl., válcov., dole sotva ztluštělý, žlutý, ale jemně hnědavě zrnitý,
nahoře žlutý a krátce, mizivě síťkovaný. Rour. nedlouhé, přirostlé a
krátce sbíhavé, ústí jasně chromově žlutá, veliká, hranatá, uvnitř

722

spoře přepasená. Duž. zářivé slutá, neměnlivá, příjemně prysky řičně
vonná. Výtr. válcov. ellipt., žluté lo — 12 .». l-iour. u tř. pomačká-
ním mírně hnědnou.

Zpravidla pod modřiny (!), po teplých deštích v letě někdy ve velkém
množství, z rovin až do hor obecný. Po zářivém zbarvení lehce poznatelný
druh. Jest velmi chutný, ale sbírá se méně, protože se špatně loupe.

Nověji popsán podobný druh B. pseudovolvatus Leuba (Švýcary), snad
jen odrůda. Rovněž tak B. auiantiacus Jacob. (Sasko). B. flavidus Fr. Hym.
Eur. 498 jest patrně dobrý druh, ale jen na borealní krajiny a alpinské pásmo
omezený. Quélet uvádí jej ale také z Francie,' mohl by tudíž býti také v Šumavě
nebo Krkonoších. Priesova diagnosa zni. Gracilní, útlý, tenký, kl. hrbol., slizký,
žlutý, tř. s prstencem gelatinosním, nad tímto žlázkami posetý, rour. sbíhavé,
ústí široká, hranatá, složená, špinavě žlutá. Bcifaille praví, že duž. na vzduchu
růžoví a kl. jest »ridé-radié«. Krombholz přináší jeho vyobrazení, ale nepraví,
kde v Čechách roste.

B. viscidus L. 1755. II. sliský. Kl. nejprv polokul. s okr. podvin
a hílým závojem s tř. spojený, pak sklen, rozlož. 4 — 10 cm v pr.
tlustě mas., velmi slizký, nejprv helavý pak špinavé žlutavý do hnědá
neb červenava, jakoby tmavě šupinkatý, s pokožkou loupavou, s duž.
hílou, na řezu slabé modravou., posléz žlutohnědou. Tř. solidní, vál-
cov., dole sotva ztluštělý, i — 2 cm ti., pod prstencem hladký, slizký,
nad ním sítnatý, bělavý, vláknitý. Rour. k tř. přirostlé, nejprv bílé.
pak špinavé, pak do hnéda, ústí velká, nepravid. hranatá. Duž. v tř.
žlutavá, v kl. bílá, příjemně slabě aromatická. Výtr. podlouhle ellipt.,
10 — 12 ft.

V lesích ve vlhkém mechu zpravidla pod modříny, někdy ve velikém
množství. V mládí jest dosti chutná, jedlá houba. Celé léto do podzima. Roste
na jakékoliv půdě, nikoliv jen na vápně, jak mylně Ricken praví. — ■ B. lari-
cinus Fr. (p. 513) (Berkl.) jest určitě totožný druh. Také B. larignus Britz.
(Bavory) jest asi jen odrůda.

B. Bresadolae Qiiél., také modřínový, jest jen plemeno před., s duž. žlu-
tavou, ve vzduchu růžově do šedofialova nabíhající, s kl. červenohnědavým,
se žlutým závojem a rour. u okr. kl. citrónovými. Posud jsem jej v Čechách
nepozoroval, ale jistě zde také jest domovem.

B. tridentinus Bres. (Trid. 1892.). (B. fulvescens Smotl. igii.).
H. tridentský. Velikost i podoba B. viscidus, ale kl. rudohnédý,
zvláště k okr. ZTostle tmavéji šupinatý, s duž. pleťovou až rebarbo-
rovou, nemodravou. Rour. přirostlé, sl)íhavé, žhité, krátké, ústí vel-
ká, hranatá, s drobnými přepážkami, oranžová. Závoj tuhý, bílý,
Tř. válcov., hnědavý, nahoře chromové žlutý. Výtr. žhité, podlouhle

ellipt., 8 /'.

V starém smrkovém lese u Jedomilic u Slaného (stanovisko T.athyrus he-
tcrophyllus) sbíral p. í. O. Rcisner (7, 1919). V lese u Roudnicky n. L. (Smotl).

?2H

III. Tslopilus. Prach výtr. ručtn'\', vytr. vfctenovité, skoro bezbarvé, s červe-
ii\i>ii ičlíikx. Rour. posléz růžově. Tř. ztluštělý, sttnatý.

U. icllcus liiill. 1 79 1. //. žlučový. Zevnějšek i zbarveni úplně jako
hřib obecný! Kl. 6 — \2 cm v pr., pravici, sklen., pak rozlož., lysý,
hnědý. Rour. dlouhé, u tř. široce odsedlé, nejprv bílé. ústi dosti sir.,
hranatá, bílá, pak ale jako rour. růžová. Tř. 2 — 5 cm ti., zdéli pr. kl..
břichatě ztluštělý, nahnědlý, s tonem nažloutlým, skoro celý ostře
vyniklou sítí zdobený, uvnitř měkký. Duž. měkká, bila. neměnlivá.
velice hořká. Xýiv. dlouze úzce válcov.. 15 — 18 ^m-

\' lesích všeho druhu, často ve společnosti obecných hřibů, za něž v mládí
snadno se muže zaměniti, ale po hořké chuti lehce se poznává. V stáří ovšem
má měkké, vyklenuté, růžové rour. Někteří o něm píší, že jest jedovatý, což
není pravda. Jedl jsem jej několikráte a lidé nezkušení mladé kusy s hříbky
také beze škody snědí. Populárně sluje »žlučník, podhřib«.

B. alutaríus Fr. Ilym. FAir. p. 516. \^e všem před. podobný, kl.
tlustě mas., pravid. sklen., na povrchu sazové hnědý, matný. Rour.
dlouhé, v stáři odsedlé, bilé, ústi okrouhlá, drobná, bílá, pak narů-
šovélá. Tř. mohutný, břichatý, přes polovinu hrubě sitnatý (oka ši-
široká), bledě okrový. Duž. bílá, neměnlivá, přitrpklá, nasládlá.

\' lesích vzácně. V Jizerských horách sbíral Smotlaclia. U Cernošic zh
rasovnou v červenci 1919 sbíral p. Zvára. Z Čech uvádí jej poprvé Swalb (1895).
Jest to celkem B. felleus, se sladkou neb natrpklou duž. Posud zaznamenán byl
pouze ze Švédska a Anglie.

IV. Porphyrosportts. Prach vytr. nachový, výtr. červenohnědé, válcovité.
Tř. neziluštělý. Rour. a ústi sedožluté, posléz tmavošedé.

B. porpliyrosporus Fr. 1815. H. nachovýtrusný. Statný, masitý.
tmavý. Kl. 6 — 15 cm v pr., měkce a tlustě mas., suše sametový,
temně olivově hnědý, pomačkáním červenající, pak černající, s duž.
bílou, na řezu zdlouhavě slabě modrající, pak trvale špinavé rúžovící.
Rour. šedožlutavé, široce od tř. odsedlé, ústi nestejně velká, špinavě
žlutavá, pomačkáním černohnědá, pak temně šedookrová. Tř. mno-
hem delší pr. kl., i — 2 cm ti., neztluštělý, podélně hrubě oddálené
žebernatě sitnatý, v celé hořejší části černohnědě sametový, dole bě-
lavy. \ oni pryskyřičně a chutná mírně. \"ýtr. dlouze válcov., červe-
nohnědé, 16 18 f4.

Ve vlhkém iiumusu a mechu v hlubokých lesích listn. i jehličn. po celých
Cechách až do hor pohraničních rozšířen, ač ne právě hojný. V lesích Cern.
Kosteleckých a Jevanských všeobecně, rovněž v Brdech a na Šumavě. Druh
tento na první pohled po tmavé barvě se poznává a nemůže býti se žádným

724

jiným zaměněn. Jest jedlý a chutný. — B. fuligineus Fr. jest jen odrůda s lysým
tř. a duž. na vzduchu šednoucí. Rovněž B. indecisus Britz. (Bavory) bude jen
odrůdou.

V. Boletinus. Kl. zastřen cávojem, který pak tvoří prstenec na tř., na povrcliu

suše plsinaiý. Rour. žluté, od tř. neoddělitelné, krátké, na tř. dlouze sbíhavé,

ústí veliká, f menši polička rozdělená. Výtr. žluté, podlouhlé.

B. cavipes Opatowski 1836. H. (Iiitoiiohý. (Obr. 125.) KI. 5 — 8 cm
v pr.. měkce mas., nejprv kužéiov. sklen., s podvin. okr., pak rozlož.

Obr. 125. Boletus cavipes Opat., slabě zmenšen.

a trochu hrbol., suchý, žlutohnědý až černavě cihlový, plstnaté šupin-
katý, na okr. ostře ztenč., v mládí se silným, bílým závojem, jenž
na tř. zanechává trvalý, hnhiý, sir. prstenec. Duž. v kl. světlá, ne-
m-ěnlivá. Tř. i — 2 cm ti., kratší pr. kl., mčchaté dutý, dole napuchlý,
hnědavý, nad prstencem síťovaný. Rour. žluté, krátké, na tř. dlou:ZC
sbíhavé, ústí veliká, v men.ší rozdělená, tenkostěnná, paprskovité se-
stavená a protáhlá. Pokožka neloupavá. Voní pryskyřičně. \^''tr.
krátce válcov., žluté, 8>«.

A^e vlhkých, mechatých borových i smrkových lesích, často ve společn.
B. variegat. po celých Čechách rozšířen, ale nehojný. Hlavně v lesích pohra-
ničních hor. Jest lehce poznatelná, úhledná houba. Ústí rour. jest tu ze všech
druhů největší. — Druh tento by po právu měl býti oddělen co samostatný rod.

725

Strobilomyces Rerkcl. Černoch.
Klol>ouk masitý, pravidelně sklenutý, v mládí s třeněm závojem
spojený, na třeni pak s mizivým prstencem, na povrchu s velikými,
odstálými, černými, plstnaťými, střechovitými šupinami. Rourky
bílé, dlouhé, k třeni přirostlé, jako velká, hranatá ústí bílé, pomač-
káním černající, pak šedé. Výtrusy vejčitokulovité, nejprv růžové,
pak temně hnědé. Prach výtrusný černý.

Náleží sem jediný druh, v Evropě daleko rozšířený. Svými
znaky i zevnějškem tak nápadný a ode všech hřibů odchylný, že se

doporučuje po příkladu Ber-
keleyovu jej co zvláštní rod
uznávati.

S. strobílaceus Scop. 1770.
(Obr. 126.J (Bol. strobiliform.
\'ill., B. stygius Wallr. B. Le-
piota Vent., B. squarrosus
Pers.) Č. šiškovitý. Kl. 5 — 12
cm v pr., nejprv skoro kulov.,
pak oble sklen., na povrchu
potažen měkce plstnatou bě-
lavou vrstvou, z níž vyčnívají
odstálé, veliké, černě zašpiča-
těné šupiny. Duž. kl. měkká,
houbovitá, bělavá, na řezu
červenající, pak černající. Zá-
voj bílý. Tř. dl., válcov., pev-
ný, šedavý, pak černý, hrubě
podél síťnatý a dole drobně
mrtnatý. Rour. dl., přirostlé,
nejprv bílé, pak šedé, pomač-
káním černé. Ústí široká, ne-
pravidelně hranatá. \'ýtr. temně hnědé, vejčitokulovité, k basi krátce

stáž., útle síťkované, 10 <«.

v hlubokých lesích v mechu a humuse jednotlivě, v letě až do zimy všude
velmi rozšířen. Neni jedovatý, ale pro ošklivé vzezření se nesbírá. S. floccopus
Vahl. jest jen odrůda s duž. nečervenající.

Gyrodon Opatov. Podloubnik.

Rourky velmi krátké, na třeni obloukovitě dlouze sbíhavé, od
dužniny klobouku neoddělitelné, ústí laločnatá až labyrinticky zpro-
hvbaná.

■m

k'

Obr. 126, Strobylomyces strocilaceus

Scop., zmenšen.

726

Rourky jsou velmi krátké, od daleko tlustší duž. kl. sice ostře
odlišené, ale neodlupitelné, ústi často protáhlá se stěnami vlniitě
zprohýbanými. Tř. nahoře zvolna v kl. rozšířený. Závoj žádný.
Náleží sem celkem asi 8 druhů evropských, vesměs vzácných a na-
mnoze špatně známých. Nejčastěji se v mykologiích uvádí G. lividus.
G. lividus Bull. 1791 (Bol. brachyporus Pers.) P. nažloutlý. Kl.
5 — 9 cm v pr., velmi ztuha elast. mas., ploše sklen., lysý, za vlhka
slizký, bledé košově nažloutlý, v stáří na temeni drobně přitiskle
šupinkatý, dosti dobře louipavý, pod pokožkou bělavý, pak bledě
okrový, s okr. velmi ostrým, dolů sehnutým, tlusté mas. Dui. na
řezu bledě žlutá, rychle slabé modrající, pak narůšovélá. Tř. zdělí
pr. kl., vždy trochu excentrický, pevný, solidní, dole sotva mírně
ztluštělý, asi i cm ti., někdy smáčkly, v kl. zvolna rozšířený, nejprv
žlutavě ojíněný, pak v stáří sytě hnědý, dole útle síťovitě vláknitý.
Rour. překrátké (2 — 3 mm), přehusté, na tř. obloukovitě dlouze
sbíhavé, ústí radiálně protáhlá, předrobounká a přehustá, labyrin-
tická, sírošlutú, pomačkáním rychle zelenomodrá. Výtr. kulovitě
ellipt., sytě žluté, 5 — 6 f^. Voní příjemně pryskyřičně.

V olšinových mokřadlech v letě a na podzim, vzácně. SmotlacJia udává
jej od Nov. Plesu u Josefova (1910). P. ř. O. Reisner jej sbíral u Modřan,
Peruce a Mšena (1915). Já jsem jej nalezl ve velkém houfu v trávě v mokré
olšině u Mnichovic v záři 1921. Zjevem z daleka připominá žluté klouzky.
Diagnosa zde uvedená jest originální, nejvíce odpovídá popisu Batailleovu.
Autoři různě houbu tu popisují, sám Fries nebyl si jist. co mě! v rukou Bul-
liard. Popis u Rickena jest veskrz falešný.

G. rubescens Trog. 1844. P. cervenavý. (Obr. 127.) Kl. 5 — 10 cm
v pr., pravid. nízce sklen., k okr. zvolna a ostře ztenč., skoro vesměs
excentrický, na temeni tlustě, měkce mas., na povrchu úplné lysý,
hladký, trochu slizký, nejprv bělavý, pak žemlové okrový, pomačká-
ním v mládí černající, s duž. okrově nažloutlou, velice měkkou.
Rour. 2 — 3 mm dl., ústí éárkovité protáhlá i(sotva J4 mm š.), velice
labyrinticky zpr ohýbaná, žlutá, brzo do okrová, konečně temně
hnědá. Tř. sotva zdélí pr. kl., asi i cm ti., dole neztluštělý, oby-
čejně zahnutý, nejvýš tvrdý, solidní, nejprv rezavě žlutavý, pak na-
chové hnédý, hlubokými vlákny podél sífovaný, nahoře zvolna v kl.
rozšiř. Výtr. žlutavé, hladké, vejčitokulov., 5 — 6 fi.

V suchém listí pod lískou v olšině »Kačina u N. Dvorij« (bažantnice)
u Zehušic v srpnu 1920 sbíral p. uč. K. Maximovič. Reakci na pomačkání duž.
nemohu zaznamenati, protože došlé houby byly všechny dokonale vyvinuté a den
staré. Jsemx si jist, že jest to Trogův druh, ačkoliv původní diagnosa se ve všem
neshoduje. Bataille jej klade co varietu ke G. lividus.

727

o. Stejskali liresad. (Stejskal, Cas. Přír. věd. 1920). Velice tlustě
a /.tuha nia>.. kl. 4 — S cm v ])r.. neji)rv sklen., pak rozlož., nehrbol.,
velice tlustě a/, k okr. mas., syté a tmavc hnědý, siicJiý, matný, bez
loupavé pokožk}', s duž. bčlavou, na řezu v mládí slabé růžovicí,
v stáří neměnlivou. pod pokožkou načervenalou. Tr. válcov., někdy
dole trochu napuchlý, i — 3 cm ti., na basi skoro kořenovitě ztenč.,
pevný, solidní, matný, hladký, svétlc resaué hnědý, bez sítě a žel)er.
hnědě mrtnatě zrnitý, s duž. bělavou, neměnlivou. Rour. v mládí

Obr. 127. Gyrodon rubescens Trog., slabě zmenš. Fot. Alaximovič.

velmi krátké (2 mm), v stáří 4 — 5 mm dl.. dobře se od duž. kl. odlu-
pující, ústí přcmalinká, hledě nažloutlá, nejvýš labyrinticky laločnatá.
pomačkáním se nebarvící, rour. sice k tř. připojené, ale ncsbihavé.
Výtr. tence dlouze válcov., 12 — 15 u.

Na okraji borového a jedlového lesa u Ho?tomic pod Brdy v srpnu 1920
sbíral p. r. Václ. Stejskal po více roků za sebou. U Kosoře na vápencích ve
smíšeném lese v září 1920 sbíral p. Fr. Fechtner. Jest to houba podivuhodná,
zevnějškem V>. badius velmi připomínající. Ústí rour. rozhodně poukazují
k r. Gyrodon, také krátké rourky by se s tímto rodem srovnávaly, ale nesbíhají
na tř. a kl. není k okr. tenký, jak to u druhů r. Gyrodon bývá. Ale o druhu
G. Sistostrema Fr. praví diagnosa, že nemá sbíhavé rourky, jež se také od kl.
odlupují a má duž. neměnlivou, ale tř. a kl. tenké. \ýtr. jsou rovněž 15 /'

728

a válcovité. Tyto okolnosti a fakt, že G. Sistostrcma nikdo vlaslnč nezná a jen
diagnosu Friesovu opisuji, soudím, že G. Sistostrema jest špatně popsáno a že
jest s naší houbou totožný druh.

Fistulineae. Pstřeňovité.

Fistulina Bull. Pstřeň. Obr. 128.

Plodnice kloboukovitá nebo jazykovitá, šťavnatě masitá, na
spodu hustě sestavené, dlouhé, tyčinkovité, ale úpln^č mezi sebou volné
rourky, jichž dutinu povlóká hymenium. líasidie se 4 stopkaťými,
luiědými výtrusy. Jediný známý druh.

Obr. 128. Fistulina hepatica Pers., značně zmenš. Fot. Adamovič.

F. hepatica Schaeff. J763 (Buglossus quercinus Wahlnb., Hy-
podrys hep. Pers.). P. duhový či maso jed. KI. 6 — 20 cm v pr. a
3 — 6 om ti., okrouhlý nebo jazykovitě protáhlý, polštářovitý, šťav-
natě mas., červenou šťávou prosáklý, uvnitř krvavě červený, bile
protkaný, bokem přirostlý, na povrchu červený, svazčitě chlupatý,
pak olysalý a hladce slizký. Vrstva rourek ostře od duž. kl. oddělená,
rour. oblé, i — lYi cm dl., tenké, nejprv žluté, pak červenohnědé
s okrouhlým ústím. Výtr. ellipt., 4 — 5 /» hladké, hnědé. Na vrchní
straně plodnice tvoří se konidie, v malých dutinkách na konci rozvět-
vených vlákének. Je-li celá plodn. vrstvou konidií potažena, ostává
sterilní a netvoří rourek.

47

729

Xa kmenech živých dubů hlavně v teplé a rovinné části Cech dosti roz-
šiřená a za léta plodná houba. V okolí Pražském všeobecně, rovněž v celém
Polabí, Chlumec n. C, Dobříš, Ti^eboři, Písek, Tábor, Mnichovicc, Zelezn. Hory
atd. Houba tato podobá se kusům červeného masa hovězího a jest jednou z nej-
lepších, lahodných, vydatných, hlavně polévkových druhů. Lid dobře ji zná a pod
jménem »masojed« sbírá. Také na Pražském trhu se někdy objevuje.

Merulieae. Dřevokazovité.

Merulius Fr. Dřevokas.

Plodnice měkká, rozlitá, k substrátu přilehlá nebo přirostlá,
hebce masitá, často na okr. myceliem lemovaná a s tímto spo-
jená, nejprv vlnkatě z-prohýbané, konečně nepravidelně laločnaté.
velké, krátké rourky tvořící, \\vtrusy hladké, Kezbarvé nebo hnědé.
— Žijí na rozličném dříví, jež svým myceliem rozrušují a ničí. Asi
8 druhů.

M. lacrymans Schum. i8ot (Serpula 1. WwM. 1788, ]\Ier. de-
struens Pers.). D. slzivý čili dřevomorka. Plodn. měkce vatovitá.
uprostřed mas., za sucha vatovitě kožovitá, na substrátu rozlitá, 8 až
20 cm v pr.. zevní A-ýtrusná vrstva složená z nízkých, laločnatě zpro-
hýbaných a sem tam sítnatě nepravid. spojovaných, hnědých příček.
Tato plodná část obdána jest kolem narůžovělou. až i cm sir. obrubou
a pak bíle plstnatým. až 2 cm sir. lemem. Výtr. ellipt. válcov.. trochu
zakřivené, slatošluté, hladké, 10 ."- Prach výtr. hnědý.

Jest to známá a obávaná xdomovní houba« nebo »dřevokaz«, která jest
pravým postrachem vlhkých domů a příbytků, nebof tam, kde se dn dřevěných
podlah, dvéří, trámů u.sadila, těžko se dá vyhubiti. Dřevo jí nakažené změkne
až jako perník a lehce se rozlamuje. čímž může se budova sesouti. Bílé mjxelium
prolézá jako nitě a třásně až na několik metrů daleko celé okolí, vnikajíc i mez
kamení, cihly a opět na různých místech ven vyniká a tvoří nové plodnice. Pro-
lézá a prorůstá i jakékoliv organické předměty (kůži, papír, šatstvo, nábytek)
ničíc je. Viděl jsem i celou knihovnu takto zničenou. Usazuje se hlavně v bytech
vlhkých a nevětran}'ch, jmenovitě kam nemá slunce přístupu, jež jest dřevo-
morky největším nepřítelem. Proto se mají vlhké byty dobře větrati a opatrní
stavitelé dělají pod podlahami volně otevřené kanály vzdušné, ústící ve zdi.
Natírání dřeva různými žíravinami sice místně houbu ničí na nějakou dobu, ale
trvale nikoliv. Sám jsem dlouho zápasil s houbou touto ve své vile na venkově,
až konečně mne napadlo nasaditi na živé plodnice dřevokazu různé druhy plísně
a výsledek byl znamenitý. Plísně spojily se s ploduicemi dřevokazu, pronikly
i do dřeva v jeho mycelium a dřevokaz uschl a zmizel navždy. Houba snědla
houbu. Doporučuji tudíž toto umělé očkování dřevokazu všem stavitelům co
nejvřeleji. Roste-li divoce na kmenech a dříví v lese, nevím a autoři o tom také
zmínky nečiní. Ale pochybuji o tom.

780

M, tremellosus Schrad. 1794. IK rosolozňtý. Pludn. z větší části
ze substrátu odstálá, volná, tence lupenitá, niasitč rosolovitá, laloč-
natá, na hoření straně bílou tlustou plstí, na dolení labyrintickými.
nízkými, různě zprohýbanými rourkamíi barvy žemlové. Okraj lu-
penů často do červena. Voní příjemně sladce anýzově. Výtr. krátce
ellipt., bezbarvé, 5 — 6 .«.

Na starých kmenech a pařezech listn. stromů, hlavně ale břiz, topolu a vrb
v létě a na podzim všude velmi obecný. Ano i v dolech (Kladno, Žofka 1916).

M. sulphureus sp. n. 7^. sírožlutý. Mnohem drobnější než M. lacry-
mans, plodnice rozlitá, sotva 0'5 cm ti., šťavnatě měkce mas., 5 až
10 cm š., s okrouhlým obvodem, sírově žlutá, zevně pavučinatým,
nejvýš útlým, plísňovitým lemem obdaná. Lištny výtrusné částečně
volné, jen sem tam v labyrintická ústí spojené. \'ýtr. kulovité neb
trochu ellipt., hladké, s^tě žluté, 4 — 5 //.

Na trouchnivých borových prknech v naší zahradě v Mnichovicich, 8, 1917.
Neshoduje se se žádným známým druhem. Již t\'arem a velikostí výtr. od M.
lacrymans rozdílný. Rour. jsou také mnohem hustší, sotva i mm v pr.

M. corium Fr. 1828. D. košový. (Bol. purpurascens DC, Aur. pa-
pyrina Bull.) Plodn. papírovítá, celou plotíhou přirostlá, jen v stáří
na obvodu trochu odstálá, měkce plstnatá, hílá, vrstva výtrusná
hrubě sítnatá. porosní, uiasovč červená. Výtr. kulov. ellipt., he::--
barvé, 5 fi.

Na dřiví a větvích listn. stroma vzácněji. ^' dřevních ohradách na Smí-
chově (12, 1917, Reisner), v dolech Kladenských hojně (Žofka). Slupuje se
jako široké, za živa elastičně dužnaté plachty.

M. affínis sp. n. D. příbuzný. Úplně podobný a příbuzný M. sul-
phureus. ale byssovitě plstnatý široký lem plodnice čistě bílý, laby-
rintické hymenium nejprv bílé, pak žlutohnědé, konečně hnědé, la-
melly často v kolmé, kuželovité růžky vytažené. Výtr. kulov.. 4 — 5 /<
žlutohnědavé.

\' botan. zahradě v Praze na basi kmenů ve studeném skleníku v říjnu 1921.

M. papyraceus Fr. 1828. D. papírovitý. Plodn. povlóká dřevo jako
útlá, papíruvitá. hnědá, suchá, na obvodu světlejší blána, 5 — 10 cm
v pr. Povrch výtrusný rozdělen až 3 mm vysokými lištnami v síťo-
vitě laločnatá políčka v průměru 3 — 5 mm, barvy rezavě hnědé, na-
dechlá hnědým práškem. \'ýtr. žlutohnědé, tupě ellipt., 8 — 10 /♦•
Xa otesaném měkkém dřevě v ohradě na Smíchově (5, 1916, Reisner).

M. cyatheus sp. n. D. pohárovitý. Plodn. i — 2 cm v pr., v podobě
dutého pohárku se sevřeným, měkce, bíle byssovitým, kožíškatým
okr., tence blanitá. basí přisedlá,, bílá, uvnitř výtrusnými rourkami,
měkce šfazmatýiui, červcnýiiii pi)kr}tá. Ústí úplně uzavřených rourek

731

9

^=^

' ©O

^í

5

/

1Z

Obr. 129.

Obr. 129. I. Sistostrema Cavinae Vel., v přir. vel., dole zvětš. výtr., v levo
ostny, 2. Irpex deformis Fr., v přir. vel., s výtr., 3. Hydnum sericeum Vel.,
v přir. velik., v právo s výtr., 4. H. murinum Vel., v přir. vel., s výtr a ostny,
v levo a vpravo, 5. Radulum quercinum Pers.. zvětš. skupiny ostnů, 6. Hydnum
niveuin Pers., zvětš. ostny, zvětš. výtr.. 7. Irppx paradoxus Sehrad., zvětš.
ostny, 8. Irpex carneoalbus Fr., v přir. vel., zvětš. výtr. a ostny, 9. Odontia
fímbriata Pers., v přir. vel., zvětš. ostny a výtr., 10. Hydnum Fechtneri Vel.,
v přir. vel., v levo zvětš. ostny a výtr., 11. H. bohemicum Vel., v přir. vel.,
v právo zvětš. výtr., 12. H. velutinum Vel., v přir. vel., v levo zvětš. výtr.

labyrintická, protáhlá a okrouhlá, také l)ílvm byssem porostlá. Výtr.
načervenalié, vejčitoellipt., hladké, 5 — 6 />. Vedle toho hojné kulaté,
bezbarvé konidie na byssových vláknech, 2 /'. Na hyfách vylučuje
se strupatý sekret.

ISia vlhkých smrkových pařezech na .Svatoboru u Sušice (na hladké ploše
dřeva) v záři sbíral p. Vikt. Jedlička. Náleží jako M. rufus Pers. k oněm
formám, jež mají uzavřené rourky a tvoří přechod k Polyporus nebo Daedalea.

Hydnaceae. Lošakovité.

Obr. ijQ.

Plodnice v podobě korovitého nebo blanitého povlaku nebo jako
přisedlý nebo stopkatý klobouk neb i korálovitě rozvětvená. Na
svrchní nebo spodní straně plodnice hustě seřaděné jehlice neb ostny,
řidčeji sploštilé lištny neb hřebínky, hymeniem povlečené. Konsi-
stence plodnice kožovitá, masitá neb i dřevnatá. Basidie kyjovité se
4 sterigmaty, uložené mezí parafysami. Také cystidy bývají vyvi-
nut}'. jVIímo basidiospory vytvořují se často drobné oidíe rozpad-
nutím se vláken myceliových.

Hydnaceae se těsně připojují k Thelephoraceím, neboť rody ( Iran-
dinia a Odontia mají na hladkém hymenophoru jen oddálené tupé,
nízké hrbolky, což do jisté míry někdy v r. Corticium, Stereum a
Coniophora také přichází. Rod Irpex pak zřetelně poukazuje dílem
"k r. Daedalea, dílem k y\g-aricaceím. Náleží sem evropské rody:
Grandinia, Odontia, Kneiffia, Múcronella, Phlebia, Radulum, Heri-
cium, Iveisneria, Irpex, Sistostrema, Hydnum.

Grandinia Fr. Grandinie.

Plodn. jako jemná, na substrátu rozlitá kůra, měkká nebo syro-
víte drobivá, na obvodu útle byssovitě obroubená neb i ostře ome-
zená, zevně malými (sotva Yz mm), kulatými, více méně splývavými
bradavkami pokrytá. Hyímenium povléká celý povrch. Na korách,
^etlelém dříví, starých dřevnatých houbách (Polyporus, Daedalea").
Z Evropy posud popsáno asi 10 druhů.

733

(ir. jíramilosa l'ťrs. 1801 Synops. Gr. zrnitá. Plodn. rozlitá, koro-
vila. kužovč bílá, na ukr. ostře omezená. Bradavky kulaté, 2 — 3 mm
veliké, tupé zaoblené. \'ýtr. vejčité až kulaté, bezbarvé, 8 — 10 /'.

Na korách různjxli stromu a křovin, všude v době zimní. Dosti velký
a znatelný druh.

Gr. sulpliurea sp. n. Gr. síročlutá. Plodn. měkce voskovitá, sírově
čhitá, na obvodu ostře omezená, lysá, jemnými, přemaličkými
zrnečky (V.-, mm) pokrytá. \'\'tr. bezbarvé, hladké, kulov. ellipt..

21/2—3 fi.

Na starém zetlívajícím choroši (Polyp. odoratus) v údolí Zvánovickém,
8. 1919. Patrně specialita, jen na choroších se vj'skytnjící.

Gr. Abrotani sp. n. Gr. hrotanová. Plodn. tvoři moučně bílé po-
vlaky ostrého omezeni, neslupitelné, neblanité, matné, velkých roz-
měrů (až 10 cm), na nichž sedí hustě kulaté, bílé bradavky, hráškům
podobné, sotva Ví mm v pr. jeví se co prášek na povrchu. Výtr.

krátce ellipt., na obou pólech tupě zaoblené, 12 — 13 /'.

Na odumřelýcTi, starých větvích brotánu ve vlhké trávě v naší zahradě
v Mnichovicích ve velikém množství každý rok. Vždy jen na spodní strané větví.
Snad ze všech známých druhů nejmenší.

Gr. ceracca sp. n. Gr. vosková. Mycelium tvoří na substrátu útlý,
vatovitě pavučinatý povlak, na okr. neomezený, v jehož nitru tvoři
se kuličky šfavnatč voskovité, hělavé, 2 — 3 mm v pr., často nahlou-
čené neb i jednotlivé, snadno od substrátu opadavé, dospělé matné,
nikoliv hladké a tuhé. \ýir. kul., bezbarvé. 5 — 8 /'■ Za sucha

zcvrkají se kuličky na nepatrná zrnka žlutavá.

Na trouchnivém dříví v dutinách olšových pařezů u Jevan v říjnu 1921.
Myslím, že tato podivná houba představuie samostatný rod (Tuberculinia m.),
lišící se od r. Grandinia voskově mas. plodnicí, jež není na povrchu hladká
a pavučinatým, plísiiovitým myceliem.

Gr. crustosa Pers. (Hydn.) 1796. Fr. Hym. Eur. 627. Gr. luouč-
natá. Plodn. po vleká substrát jako daleko rozlehlý, bílý, moučná tý
povlak, na okr. se jevící jako přejemný bílý nálet (neblanitý. neslu-
pitelný). Hymeniem povlečené kuličky i mm v pr., nepravid. na-
hloučené. nestejně veliké, často do šířky valovitě protáhlé. \"ýtr.

bezbarvé, velmi hojné, čárkovitě válcov., rovné. 4 — 7 ,».

Na spadalých trouchnivých větvích a klackách ve vlhkých koutech lesních
u ^Tnichovic o, tqi6. Klacky vypadají jako vápnem natřené.

Odontia Pers. Zubatka.

Plodnice blanitá nebo masitá, na substrátu pevně rozlitá, na po-
vrchu maličkými, kuželovitými, jednoduchými neb dělenými hrbolky
posázená, jež jsou povlečeny hymeniem a končí obyčejně brvkami.

73 1

o. íimbriata Pers. i7<)6. Z. hrvitá. riodii. blanitá, n:i ukr. l)ělavá.
kožovitá, až několik cm \- pr., čokoládově hnědavá a pevnějšími
vlákny proniklá, trochu mas., zvláště dosahuJ€-li tlouštky 5 — 8 mm.
Z ní vyrůstají hustě vedle se1>e hrbolky kuželovitě, 1 — 3 mm dl., oljy-
čejnč na konci v ostré hroty nebo brvky ro/.děleně, liarvy masově
hnědě. Výtr. potUouhle ellipt., zakřiveně, k basi trochu zúžené,

3 — 4,<(, hladké, bezbarvé.

Na podzim na trouchr.ivém dřívi v Icsicli a huštinách vzácně. \' Šárce
a na Moravě r. 1913 sbíral p. Sladký. Kutná tlora (Hejny).

O. hirta Fuckel (Symb.). Z. buková. Plodn. na dřevě rozlitá, bílá,

sotva I mm ti., na okr. krátce plstuatc byssoinfá. \\vrustky na této

husté, žemlové žluté, 2 — 3 mm vys., hipénkovité, v ostré brvky a

ostny klané. A^ýtr. podlouhle ellipt.. na basi stáž., bezbarvé, 3 — 4 .".
Na trouchnivých bukových pařezech v lesích Jevanských hojně, v létě
a na podzim. Na habrových pařezech u Perucc (Rcisner). Jest přibuz. O. Barba
Jcvis Bull., ale mnohem menší.

O. salícína sp. n. Z. vrbová. Plodn. bílá, na substrátu široko roz-
litá (10 — 2^ cm), mech i kuru inkrustující, na obvodu širokým
dlouze a hrubě brvitým lemem věnčená, splývající v nepravidelné
shluky (až i cm v pr.) podlouhle kuželovitých ostnů, ve všech smě-
rech rozestálých, na špičce i — j" brvami ukončených, na povrchu
chloupkatých. Konsistence m>ěkce šťavnatě mas. Výtr. vejčitokul.,
hladké, často s i těl., 8 — 10 /'.

Na kůře staré vrby u Hrusic (11, 1921) ve Aclikém množství. Velice pří-
buzná O. melleo-alba Britz. (na bucích) jest také měkce voskovitá. Ostny na-
šeho druhu neivoří hřebínky, nýbrž kulovité skupiny a drůzy.

Mucronella Fr. Ostenatka.

Plodnice není vyvinuta žádná, takže ostny oblé, dlouhé, ostré
vyrůstají přímo ze substrátu (obyčejně trouchnivého dřeva boro-
vého) v hustých skupinách. Rod tento ovšem blízce se druží k sekci
Hydna Microdon. Uvádějí se 3 druhy, ale posud, málo známé a
sbírané. Niejznáměj-ší jest M. fascicularis A. Schw., jejíž výtr.
měří Britz. na 8 /'.

M. polyporacea sp. n. O. chorošová. Ostny 3 — () mm dl., zvolna
ostře zašpičatěné, někdy ve dvě rozdělené, někdy ])o 3 — 4 na basi
spojené, hustě velké plochy pokrývající, nejprv čistě bílé, i)ak na-
žloutlé, posléz rezavé a tuhé. Výtr. velmi hojné, krátce kulov. ellipt.,

malinké, bezbarvé, hladké, 3 — 4 fi.

Na rourkách choroše Polyporus odoratus v takovém množství, že se zdá,
jakoby tento choroš místo rourek nesl ostny, čili jakoby se přeměnil v Hydnum,

což tim vice víry nabývá, že ostny se pak barví jako rourky choroše. Myceliovy
podklad není žádny. \' pletivu nalézají se hojné krystalky (osmistěny) až
12 ft v pr. V ňdoli Zvánovickém u Aoděrad na smrkových pařezech v září 1919.

Phlebia Ir. ZJhtatka.

Plodnice měkce voskovitá, na substrátu korovitě rozlitá, na ob-
vodu nebo na vyniklých hrbolcich hřebenité, brvité lupénce, hyme-
niem povlečené tvořící. Výtr. bezbarvé, hladké. — Jen asi 5 druhu
evropských, žijících na korách různých stromů nebo na starém dříví.
Ph. cristata sp. n. Ž. břebenitá. Plodn. 3 — lo cm v pr., na sul)-
stratu rozlitá, masitě šťavnatě voskovitá, nepravid. hrbolatá, masově
načervenalá, na obvodu a na vyniklých hrl)olech hřebínky ploché,
polookrouhlé, asi i cm š. a dl., na okr. zoubkaté brvité, živé oran-
žové, na ploše hrbolkaté tvořící. \'ýtr. vejčitohruškovité, 10 — 12 /'.
Na kůře březových pařezů na podzim u Mnichovic. Liší se od Ph. auran-
tiaca Sow. vyniklvn.i, plochými, zoubkatě brvitými hřebínky, jakož i výtrusy.

Ph. Alni sp. n. Ž. olšová. Plodn. na substrátu rozlitá, i — 5 cm v pr.,
sotva 1 mm ti., bílá neb do žlutavá, na okr. paprskovité brvitá, na
povrchu hrboulky pnšpičatélými, paprskovité lehlými husté posá-
zená. \^ýtr. zaobleně krátce ellipt., bezbarvé, hladké, 8 — 10 ,"•

Xa kůře trouchnivého, na zemi ve vlhkém mechu ležícího klacku olšového
v lesním údolí u Vonoklas v říjnu 1921 sbíral p. Fr. Frchtner. Jest příbuz.
Pil. vaga Fr. (na borovici) a Ph. alhida Fr. a Pli. centrifuga Karst. (jedle).
Blízce příbuznou jest také Ph. Kricgeriaua Henn. (1902), která má ale výtr.
válcov. 3—5 fi.

Radulum Fr. Struhák.

Plodnice jako tenká blánka, na dřevě přilehlá, z níž vyrůstají
prořídlé stojící hrbolky neb ostny. \'ýtr. bezbarvé, hladké. Celkem
22 dr., z nichž 11 dr. evro-pských. Houbičky korové, nepatrné.

R. orbiculare' Fr. 1828 (Hydn. Radula Fr.). S. okrouhlý. Plodn.
v podobě bílého, rozlitého. 2 — 8 cm š., se substrátem pevně srostlého
povlaku, na obvodu zaokrouhlená, někdy nažloutlá. Ostny nepravi-
delné, namnoze řídce skupené, nestejné, oblé, tenké i tlusté, na konci
často štětinkaté, bílé. \'ýtr. bezbarvé, kulaté, hladké, přema-
linkc (i íí).

Xa březové kiife v lesích sem tam, na podzim a v zimě. Mnichovice, Újezd
Ostalov (Šim.), Košíře, Dejvice (R).

R. quercinum Pers. 1799. -^^ dubový. Plodn. za sucha tence a tvrdě
korovitá, na kůře rozlitá, slupitelná, bělavá neb světle okrová. Ostny
tlusté, 5 — 10 mm dl., v kuželovité skupiny spojené, na konci tupé.
Výtr. veliké, zaoblené krátce elliipt.. hladké, bezbarvé, 12 — 14/(.

736

Na zetlelých větévkách dubovýcli na podzim a v zinič. Mnichovice, Řevnice
hojně (Kav.), Dobříš (Starý), Chuchle (Fchtr), Košiře, Motoly (R), Hvězda. —
U Řevnic sbíral p. dr. Kavina podivnou lormu, snad sem také patřící, jež má
ostny až 8 mm dl. a prstnatě v nifovité, oblé větvičky dělené, na basi vesměs
splývající. Nemají bohužel výtrusů, za to ale hojné cystidy tence vřetenovité,
protáhlé, na konci s kulatou paličkou 4 — 5/'.

R. tomentosum Fr. Epicr. 1836. 5". plstnatý. Plodn. daleko rozlitá,
bílá, měkce papirovitá, na okr. plstnatě vláknitá. TTymenium vosko-
vitě pevné, bílé, hladké, sem tam tvořící skupiny kuliček až i mm
v pr., jež někdy sedí jako hlavička na vyzdviženém sloupku a za
sucha temně hnědě se
zbarvuji. \\vtr. tupě
vejčito-ellipt., čiré, na
basi stáž., 10 — 12 ^,.
Na dřevě a korách
starých vrb všude dosti
hojně. Pokrývá někdy až
50 cm velké plochy. U Mni-
chovic často, také u Rado-
tína a sv. Prokopa. Hlavně
na podzim.

Sistostrema Pers.
Rozděrka.

Obr. 130. Reisneria papyracea Vel., slabě zmenš.,
zvětš. lištnv a výtr.

Plodnice plochá, lu-
řpenitá neb klobouko-

vitá, velká, neurčitého tvaru, kožovitá, nebo masitá, přisedlá nebo
i v excentrický třen zúžená, na spodu úplně volné, pcntlicovité, úzké.
špičaté neb zubaté lištny, hymenietn povlečené nesoucí. Celkem
v Evropě toliko 4 — 5 druhů známých. Rostou na kmenech, v mechu
a zemi v lesích, často v souvislých kolo-niích neb massách.

S. confluens Pers. 1797. A', splývavá. Plodn. 1 — 3 cm v pr., krátce
stopkatá, střední nebo postranní, v stopku kuželovitě ziiž., kožovité
mas., tuhá, často nepravid. laločnatá, nahoře rovně uťatá, jamkovitá,
plstnatá, bílá, pak nažloutlá nebo okrová. Ostny vespod kl. husté.
bílé, ploše lupenité, různě vytvořené, často zubaté a často také ně-
kolik rourkovitě si-ostlých. Výtr. kulov., hladké, bezbarvé, 3 — 4 f*-
V lesích mezi mechem, jehličím a listím, s nímž srůstá dohromady a tvoří
bílé kolonie, z drobných kousků složené. Často srůstá několik plodnic dohro-
mady. Jest to houbička drobná, nenápadná. \' lesích všeho druhu v létě a na
podzim dosti hojná.

S. Cavinae sp. n. R. Kavinova. Plodn. veliká (8 — 12 cm), lupe-
nitá, měkce kožovitá. celá čistě bílá. nepravid. laločnatá, často podko-

\(.viič \e ilva zaoblené, pentlicovité laloky rozdělená, stranou v tlu-
>;l,,i, (3 — _^ cmj, krátkou (2 — 4 cm) stopku přecházející, hladká,
Ixsá, za sucha pokrouceně svraskalá. Na spodu jejím vyrůstají 2—^
^~^•^^^ ^ll^ 1 — ^ nim šir., ploché, úplné mezi sebou volné pentlice vý-
tnisiié. jež na konci jsou zaoblené a hřebenité zubaté neb u kraje
plodnicc v úzké, dlouze zašpičatěné, ale také ploché jehlice přechá-
zející, barvy bílé, na tř. zvolna sbíhající. A'ýtr. nepravíd. kulov.,
hladké, slabě nažloutlé. 7 — 10 ."• Nyfy bezbarvé. Za sucha voní
silně houbově.

Obr. 131. Reisneria papyracea Vel., málo zmenš.

\'yiůstala v smrkovém lese ze země u Řevnic v září 1916 (p. dr. Karel
Kavina). — Jest nejvýš podivná houba, dle pentlicovitého hj^mcnia jen k r. Sisto-
strema náležející, .'^le svým tvarem a velikostí žádným popsaným druhům se
nepodobá. Friesův druh Irpex }adicalus (viz násl.) jest rozhodně blízký, jest
rovněž veliký, má ale dlouhý tíeň. zevně plstnatou plodnici a jehlice popisuje
autor »aculeis basi favosa ad medium connexis, fuscis«. Ještě více příbuznou
zdá se býti "^. puchyodon Fr., která se popisuje co »dimidiatum, sessile, albi-
cans, pilco carnoso, basi efíuso, subrepando, glabro, lamellis crassls, planis,
difformibus, immixtis subulatis«. Roste prý na dubech ve Francii. Saccardo
praví, že kl. jest 4 — ,t cm š. a 6 mmi ti. Irpex heterodon jest prý totožný. Z toho
a.spoň tolik jistého vyplývá, že naše houba v obou jmenovaných druzích má
blízkou příbuznost a nestojí v systémiu osamocena.

Reisneria jjen. nov. Reisuerka. Obr. 130, 131.

^lycelium tvoří daleko rozlehlé, vatovité, tlusté, hnědé po-
vlaky, na nichž narůstají okrouhlé, tupě laločnaté, papírovité lu-
peny, na kterých pak vyrůstají nejprv labyrinticky síťovitá žebra,
z kterých vynikají konečně parohovitě rozvětvené, hymeniem pota-
žené, až k basí volné útvary. TTyfy i výtrusv temně hnědé.

738

R. papyracea sp. n. Rcisiicrha papírová. Mycelium poviéká jako
měkce plstnatá, suchá, měkká (asi jako zápalná Inibka), až 2 mm il..
hnědá vata veliké pbchy zetlelěho dřeva. Na této tvoři se ostře ome-
zeně, cele přirostle, ztuha blanité, tupě laloěnaté lupeny těže barvy,
na nichž vznikaji nejprv labyrintické lištny, jež pak vzrostou ve
volně, plochě, až i cm dl., hnědě, kožovitě. v různý počet ostrých
cípů nepravid. rozdělené plátky, povlečené hymeniem. Tlyfy i výtr.

hnědé, tyto kulov. neb vejčitokulov., hladké, 3 — 4,".

Na trouchnivém, smrkovém
prknu v Košířích v zimě 10 16
sbíral můj přítel, p. ředitel Otfn
Rcisner, nezištný, pilný a obě-
tavý podporovatel mého díla a
bystrý pozorovatel mykologický.
Z dolů Kladenských r. 1010 při-
nesl p. proř. Žofka pěkné, až 25
cm š. kusy, jež nesou na vatovi-
tém podkladu parohovitě rozvět-
vené útvary, jež ale také pře-
cházejí v četné, střcchovité klo-
boučky 2 až 5 cm v pr.. zevně
sklenuté, měkce hnědě plstnaté
a vespod plodnými lištnami po-
sázené, takže celý kus má bizarní
podobu (obr. 131.). Také v do-
lech u Kyjova na Mor. (Neuw.).
— Jest to podivuhodná houba,
kterou by někdo mohl také po-
važovati za deformovanou Len-
zites abietina nebo nějaký írpex
nebo Daedaleu, ale kulaté, hnědé
výtr. a hnědé hyfy k této pří-
buznosti neukazují. Jest to spíše
skutečně samostatný rod, žijící

na způsob Merulius lacrym. hlavně v myocliovém, vatovitém stadiu, jež roz-
rušuje prkna a trámy ve vlhkých stavbách a jen řídce kdy vstupuje do stadia
fertilního. Tím také ušel posud pozornosti mykologů.

Irpex Ir. Bránovitka. (31)r. 132.
riodnice brzo jako bokem přirostlý nebo hřbetem připojený
neb i v stopku zúžený klobouk, brzo jako blanitý, na sul)Stratu roz-
litý povlak. Na spodu kl. nebo na lupenité stélce volné, ploché, pen-
tlicovité, obyčejně dřípeně lištny, jež ale na basi splývaji v hranatě
stěny jako u chorošů. \' mládí také vyrůstá nejprv hranatá síť, z níž
teprv vyrůstají volné lištny.

Obr. 132. I. Irpex daedaleaeformis Vel.,
v přir. vel., zvětš. lištny a výtr., 2. I. de-
formis Fr., v přir. vel., zvětš. lištny a výtr.,
3. I, candidus Wein., zvětš. výtr., 4. I. obli-
quus Schr., pi^ir. vel. a zvětš. lištny a výtr.,

5. I. paradoxus Schr., zvětš. lištny a výtr.,

6. I. glaberrimus P., zvětš. lištny a výtr.,
7. I. Johnstoni Fr., zvětš. lištny a výtr.

7.5.9

Na ríi/néni dřívi, pařezech a kmenech rostoucí lioul)}-, malé
i velké různého vzezřeni. Někdy také rostou na zemi a humusu. Asi
15 druhů v Evropě uváděných, z nichž většina špatně jest známa.
l\od tento tvoří přechody k rodům Lenzites, Polyporus, Radulum,
Sistostrema, Daedalea i Reisneria. Druhy r. Polyporus a IMedalea,
jichž rourky se v stáří dělí v cípy a laloky, snadno by mohly býti
]X)kládány za r. Irpex. Myslím, že, až budou známosti o všech právě
jmenovaných rodech více prohloubeny, nastati mu>í jiné rozdě-
lení a vvmezení druhu i rodů.

^M.

' íh-Sr.'

X

^

1^

TÍf?'

Obr. 133. Irpex radicatus Fuck., I. hydniformis Vel., slabě zmenš.

a) Plodil, velká, stopkatá, v ndlevkovitý^ centrický nebo po-
stranní kl. rozšířená.

I. radicatus Fuck. Fr. Hym. Eur. 619. B. kořenatá. (Obr. 133.)
Plodn. suše měkce a nápadně lehce korkovitá, 6 — 10 cm vys., nahoře
v kl. poloviční, 10 — 15 cm š., nálevkovitě rozlož., v postranní třen
zvolna zúžená. Kl. uprostřed asi 1 cm ti., k okr. tence lupenitému a
dolů sehnutému zvolna ztenčený, vlnkatě zprohýbaný. celý měkce
světle okrově plstnafý. Tř. rovný, i — 2 cm ti., dole často kořenující,
delší pr. kl.. měkce korkov., nepravid. hrbol. a mnohdy ve více kl.
rozdělený. Lištny na spodu kl. vesměs radiálně sestavené, tenké, lu-
penité, většinou v souvislé lupeny dlouze splynulé, na staré houbě
v užší pásky rozdělené, příčně vlnkaté. nejprv bělavé, pak hnědé.
Výtr. bezbarvé, velmi hojné, kulov. ellipt.. 4 — 5 f.

740

\ trávě v starých dubinách u Lískovic u Holic v srpnu lojo sbírala sL
Charvátová. — Nejvýš vzácná a podivná houba. Nelze pochybovati, že jest to-
druh autorův, popis se nápadně shoduje. Lištny jsou nejprv v dlouhé lamelly
splynulé, ale na staré houbě páskovité, uvolněné, tupé, 2 — 4 mm š. a 5 — 8 mxn
dl. Posud mimo Fuckela (Badensko) ji nikdo nesbíral.

I. hydniforinis sp. n. B. lošáková. Kl 5—12 cm v pr., kozově bě-
lavý, nálevkovitý, nepravidelně laločnatý a často až dolii v ťikrojky
rozdělený, na okr. trochu sehnutém lupenitý, uprostřed až 5 mm tk.
matně měkce sametový, na spodu zvolna v centrální, tlustou (i cm),
asi I — 3 cm dl. stopku zúžený. Kolem stopky na basi vyrůstají v ne-
pravid. skupinách hlízovité útvary, z nichž může vyriisti nová plodn.
Často několik kl. dohromady srůstá. Rour. na spodu kl. s nepravid.
laločnatým. až i mm sir. ústím, jež se ale v stáří rozděluje v dlouhé,
volné, ploché, zašpičatěné lištny barvy načervenale okrové. Celá
houba jest bílá, ale pomačkáním a v stáří barví se červenavě nebo
hnědavě. Výtr. kulov. ellipt., hladké, bezbarvě, 5 — 8 /'.

Na písčité zemi v smrkovém lese u Slaného v říjnu 1917 sbíral p. ř. O.
Rcisner. ]'atři určitě do příbuz. před., ale jest od něho rozdílný.

b) Plodil, lupcnitá, volně odstálá neb bokem přirostlá.

I. fuscoviolaceus Schrad. 1794. B. hnedofialová. Plodn. tvrdé ko-
Áovitá, tence lupenitá, bokem přisedlá, obyčejně několik nad sebou,
někdy také hřbetem přisedlá a okrajem odstálá, i — 4 cm š., zevně
bíle plstnatá, svraskalá a kruhovitá, vespod i s ostny nejprv masové
červená, pak fialová, za sucha konečně hnědá. Ostny husté, lupenité,
velmi různého tvaru, často na konci zubaté, na basi v řadách spo-
jované. Výtr. sporé, bezbarvé, válcov., ik basi stáž., 3 — 5 n.

Na kíjře borových pařezů, kmenů a větvi zetlívajících po celé léto až do
zimy všude sice rozšířená, ale ne obecná. Zbarvením jest ihned nápadná.
V' mládí tvoří vždy okrouhlé, ploché, celou plochou přirostlé lupeny, jež se pak
jedním okrajem počnou zvedati jako odstálý klobouček.

I. carneoalbus Fr. 1828. B. červenobílá. Kl. 2 — 4 cm š., p^ilri-
okrouhlý, zúženou basí přisedlý, dosti mas. kožovitý, nejprv bílý,
ale pomačkáním a v stáří hnědnoucí, radiálně hrubě sífovitě vlák-
nitý, s hrubými sem tam odsiálými chlupy, nekruhatý. Zuby na spo-
du husté. 3 — 8 mm dl., ploché, dlouze šidlovitě zašpičatěné, 2 — ./-
klané, na basi blánítě srostlé, masově růžové. Výtr. úzce čárkovitě
obloukovité zahnuté, bezbarvé, 4 — 5 jn- Páchne jako ztuchlé máslo.
Na starých jedlích u Domažlic v lednu 1916 sbíral p. uč. ^ Melzer. Friesův
popis jest nedostatečný.

I. glaberrimus Pers. 1797. B. lysá. Plodn. sice odstálá, ale dolů na
substrátu sbíhavá a zde často hladká, bez zubů, 3 — 5 cm š., tence

74 v

iupL-nitá neb i na basi značně ztluštělá íaž i cm) a k ostrému okr.
zvolna ztenčená, na povrchu trochu kruhatú, úplně lysá, rezavč hnědá,
za živa elast. mas., za sucha co kosť tvrdá a na okr. počernalá. Zuby
světleji hnědé. 4 — 8 mm dl., n^pravid. zubaté neb laločnaté, ploché.
Duž. bělavá do žemlová. Výtr. kulov. ellipt., bezbarvé, 2 — 3,«,

Xa vrbovém pařezu u Radotína v dubnu 1916 (O. Reisner). Zevní podobou
i velikostí připomíná Polyp. versicolor. Nápadná jest drobnost výtr. Stručný
popis autorův dobře naší houbě odpovídá. Persoon ji sbíral na luglans regia
ve Francii.

I. caiiescens !■>. 1828. B. hělavá. Plodn. 2 — 5 cm š., tvrdě dřevnatě
kožovitá, velmi tenká, ploše rozlož., bokem přirostlá (v mládí okrou-
hlá a celým hřbetem přirostlá) ostře krnhatá. hustě chlupatá, sedává,
ves]X)d bělavá, s hustými, sploštělými, velmi nestejnými, některýmJ.

u předu zubatými a po několika spojovanými ostny.

Na kmenech různých stromů, hlavně listnatých. U Karlštejna, 10, 1912.
vídá se být velmi vzácná. Podobá se nápadně Daedalea unicolor, ale jest třikrát
menší a tenčí.

c) Plodn. na substrátu rozlitá, často neslupitelná a na okr.
byssovitá, někdy jen jako myceliový povlak.

I. Johnstoni Fr. 1874 p. 621. B. Jolinstonova. Plodn. povléká kůru
jako bílá tuhá papírová blána zaoblených obrysů, 5 — 25 cm v pr.,
s okr. celistvým (nikoliv byssovitým), iltle plstnatým, volně odstálým,
celá lehce slupitclná. Lištny u okr. plodn. nízké jako zul>até hře-
bí nky, u středu až 1 cm dl.. v řadách spojené, ploché, čárkovité. ne-
stejné, na konci namnoze tupé, celé nebo zubaté neb i prstnatě dělené,
na basi ale spojované, okrově špinavé. Cystidy hymenia válcovitě
ellipt. na konci se strupatou čepičkou. \'ýtrusy j&em nenalezl.

Na borové kůre v ohradě na Smíchově v dubnu 1917 (O. Reisner). Dříví
toto přineseno z \'\'soké u Bezděze. Jest význačný, velký druh, nápadný bě-
lostnou, na okr. odstávající blanou. Popis Friesův se sice shoduje, ale jest
uboze krátký. Y Anglii »ad ramos emortuos«.

I. paradoxus Schrad. 1794 (.Sistostrema digitatum Pers., 1. Cerasi
Fr.). B. podivná. Plodn. široce na kůře rozlitá', bílá, neslupitelná.
na okr. iitle pavučinatě byssovitá, nejprve hranatou sítí pokrytá,
z níž pak vyrůstají ploché lištny .(3 — 5 mm d.1.), na konci dřípatě
brvité neb i prstnatě dělené, na basi ale s okolními spojované, ztuha
kožovité. Výtr. bezbarvé, krátce ellipt., k basi staž.^ s centrálním
tělískem. 5 — 6/f.

Na kůře kmenů a větví listn. stromů vzácně, hlavně v bučinách. Někdy
pokrývá celé větve jako drsný, bílý povlak. Jevany, Řevnice (K), Kuněmily
u Světlé n. S. (K).

7-J2

I. candidus Weinm. J83O. I'>. bělost iiá. Tlodn. i — 3 cm š., celá čistč
bílá, leda jen sem tam nažloutlá, nejprve k substrátu přitiskla, roz-
litá, na okr. brvitě byssovitá, pak ale jako tuhá blána odchlíplá a la-
sturovitě vydutá, neurčitého^ obvodu, s ostny 3 — 8 mm dl., kuželovi-
tými, prsťnatě dělen'ými nebo lupenitými a v hřebínky spojenými neb
lištnovitými. Výtr. válcovité, k basi stáž. a trochu zahnuté, 2 — 3 /'.
Na kůře a dřevu borovém u Třeboně v září 1915 sbíral Weinzettl. Jest
apí velmi vzácný drnli. Uvádí se z Rnska a od Berlína. Připomíná Radulum
orbiculare.

I. obliquus Schrad. 1794. B. šikmá. Plodn. tvoři útlý, bílý, bysso-
vitý povlak, na němž v skupinách stojí jako svazečky lištny ploché,
čárkovité, na konci šikmo tupě uťaté nebo různě hluboce vykrojené,
na basi v mládi rourkovitě splynulé, 2 — 4 mm dl., měkké, čistě bílé.
Výtr. ellipt.. l)ezbarvé. 5 — 6 /».

Drobounká houbička na zctlclé kůře listn. stromů. \' naší zahradě v Mni-
chovících na zetlelé kůře švestek v zimě 1915.

I. deíormis Fr. Elench. 1828. (Hydn. pseudoboletus DC). D.

zrůdná. Plodil, jako útlá, bílá, na okr. ojíněně plstnatá blánka.

Zuby až i cm dl., nepravid. dělené, na konci ostře ostnitě zubaté, na

basi síťovitě spojované, bílé, kožovité, suché. \'ýtr. bezbarvé, vejčitě

ellipt., na basi šikmo stáž., s kulatým tělískem, 6 — 7 ,".

Na zetlelých větvičkách listn. stromů, hlavně dubů vzácně. U Dobříše
na podzim 1915 sbíral p. uč. Starý. Jest blízce příbuz. I. paradoxus a snad jen
jeho odrůda s jinak vytvářenými zuby.

I. daedaleaeformis sp. n. 7^. sífkovcová. Plodn. rozlitá, bez i>evné
ko'nsistence, s pavučinaťým, byssovitým, útlým, bílým okr. l\our.
bílé. až I cm dl., na basi trochu nažloutlé, ztuha ko^žovité, některé
ve volné, dlouhé, celokrajné, ploché lištny rozdělené, jiné však do-
hromady více méně srostlé, labyrintioké, drobounká ústí tvořící a
svazečky obdélníkové na dřevě skládající. Výtr. bezbarvé, ellipt.,

3—4."-

Na trouchnivém pařezu habrovém ve Hvězdě v říjnu iot6. T. obliquus
Schr. zdá se mně býti nejbližší, má zcela takovou podobu, ale jest o mnoho
menší a lištny nejsou tolik srostlé. Náš druh ukazuje již silně k r. Daedalca.

Hydnum L. Lošdk.

Plodnice různě vytvořená, brzo kloboukovitě s centrálním nebo
postranním třeném, brzo l)okem nebo hřbetem přirostlá, brzo křovitě
větvitá, brzo na substrátu rozlitá neb i dokonce žádná. Ostny oblé,
jehlicovité, i až více cm dlouhé, oblé, na basi volné, nesplývající. Vý-
trusy a hyfy bezbarvé nebo hnědé nebo i jinak zbarvené.

743

Xeliký rod, svým utvářením i svým genetickým rozčleněním
r. l'olyporus docela souběžný. Roste také na podobných stanoviskách
a také jest v troi>ech bohatě zastoupen, ačkoliv i Evropa hostí značný
l>ocet (asi 120 dr.). Sace ar do uvádí všech známých 233. Mnohé
druhy vyznačují se silnou, zvláštní vůní, která ani u chorošii ani
u jiných dřevnatých hub nepřichází. Masité jsou jedlé, ale těžko
ztravitelné. Objevují se až v pozdním letě a hlavně na podzim.
Rostou na lesním humusu, opadalém jehličí, listí a smetí, na stro-
mech, pařezech, dřevech, vždy na vlhkých a stinných místech.

I. Microdon. Stčlka jako blána substrát povlékající, na níž kolmo vyrůstají

volné ostny.

H. macrodon Pers. 1801. L. dlouhoostný. Plodn. blanitá, bíle
plstnatá, nepravid. dřevo povlékající. Ostny i — 1>4 cm dl., tenké,
dlouze jemně zašpičatělé, červenohnědé, hustě, volně z blány vyrů-
stající. \'ýtr. hladké, hruškovité, 4 — 5 ,".

Xa bonn-tm dříví vzácně. V naší zahradě v Alnichovicích v září 1915.

H. mucidum Pers. 1801. L. mokrý. Plodn. na dřevě paprskovitě
rozlezlá, měkce útle pýřitá, čistě bílá (jako bílá plíseň). Z ní vyrů-
stají husté ostny až i cm dl., ositře zašpičatělé, dole žemlově hnědé,
na konci bílé, často ve 2 — 3 ramena klané, husté, volné, nepravid.

velké plochy pokrývající. Výtr. kulovité, 4 ,".

\' dutinách kmenů starjxh vrb v Mnichovicích (9, 1915), v údolí Rado-
tínském, ve Hvězdě, žárce.

H. niveum Pers. 1797. L. sněžný. Plodn. nejvýš jemná, dotknu-
tím se dá snadno setříti. Tvoří plísňovité povlaky na dřevě, na nichž
vyrůstají v chomáčích jehlice v podobě bělostných, teninkýcJi, 3 až

4 mm dl., křivolakýcli, tupých nitek, \\vtr. široce ellipt., hladké, čiré,
veliké, 15 — 16 //.

Na starém, trouchnivém dřevě borovém, na kůlech, plotech, trámech ve
vlhku a stínu po celé léto a všude dosti hojný.

H. foetidutn sp. n. L. snirdutý. Duž. stélky měkce vatovitá, sotva
2 mm ti., široce na dřevě rozlitá, bílá, na ní ostny přehusté, i cm
dl., oblé, sírožluté, na špičce bílé, krátce špičaté, ve 4 — 8 vrstvách
nad sebou. Výtr. hladké, bezbarvé, kulaté. 3 — 4 /'. velmi hojné. Celá
houba páchne odporně kysele na velikou vzdálenost.

Tvoří dosti měkce mas., beztvaré komplexy, až i m dl. a 10 cm šir a 12 cm
ti. na větvích a kmenech stoletých jabloňů v naší zahradě v Mnichovicích.

5 počátku roste pod korou, pak ale protrhává kůru a proniká ven. Zápach jest
tak nesnesitelný, že až závratě působí. Neshoduje se se žádným žlutým druhem
z toho příbuz. H. Schieónrmayeri Heufler 1870., rovněž na jabloních, má dle

744

popisu mohutnou, různě (krápnikovitč) utvářenou, velikou stolku, duž. síro-
žlutou, uvnitř s dutinami, výtr. ellipt. 5 — 6 /'

H. farinaceum Pers. 1797. L. moučný. Plodn. jako nejvýš útlý, bílý,
za sucha poličkovitě rozpukaný, neslupitelný povlak, na okr. jako
bílý, zvolna se ztrácející nálet. Ostny tuhé, bílé, i — 3 mm dl., často
ve 2 klané, ostře dlouze zašpičatěné, nepravidelně oddálené roztrou-
šené. Výtr. bezbarvé, Idadké, kulaté, 2 — 3 n.

Na trouchnivém, borovém dřevě, často na prknech, kůlech. V botan. za-
hradě v Praze v pařeništi v lednu 1918.

H. stipatum Fr. Syst. Myc. 1,425. Hym. Kur. 617. L. tupý. Bílý,
plodn. jako jemný, vatovitý, měkký povlak, na němž objevují se
drobné, tupé hrboulky, které na některých místech vzrůstají v husté,
rovné, 3 — 5 mm dl. ostny, barvy bílé, pak nažloutlé, měkké, na konci
tupé, obyčejně 2 — 3 zoubky dělené. Výtr. nepravid. kulov., hladké,
bezbarvé , 5 ,«. Na konci ostnů cystidy dlouze vláknité, tlustou, ku-
latou paličkou okončené.

Na olšových a akátových pařezech v rokli pod Slivencem v říjnu 1921.
Pokrývá ploch}^ 5 — 12 cm široké.

H. alnicolum sp. n. L. olšový. Plodn. jako útlá, teninká, bílá blánka
0*5 — I cm v pr., s šir., pevně přirostlým, ostře omezeným., útle plstna-
tým lemem. Ostny teninké, 2 — 4 mm dl., ostře přišpičatěné, sotva
kde dělené neb zoubkem opatřené, pleťové načervenalé. Výtr. krátce,

tupé ellipt., hladké, přcmalinké, 1^2 — 2% /'.

Na olšové kůře u Nov. Kdyně v srpnu 1918 (Mr). Od H. stipatum liši
se plodnicí mnohem útlejší a drobnější. H. bicolor Alb. Sch. liší se plodnicí
široce rozlitou, o?tny kratšími a řidšími. H. argutum Fr., také na olších, liší
se zubatými ostny a velkými kulatými výtr

H. bicolor Alb. et Schwein. 1815. L. dvoubarevný. Plod, jako útiá,
ostře omezená, k substrátu přirostlá blánka, barvy bílé, útle plstnatá.
Ostny různě husté, nejvýš teninké, štětinkovité, asi 2 mm dl., ma-
sově červenavé, pak do hnědá. Výtrusy jsem nenalezl.

Na trouchnivém dřevu smrkovém v lesích nad Menčicemi v srpnu 19 15.

H. echinosporum sp. n. L. ješatovýtrusný. Plodn. široko na dřevu
rozlitá, neslupitelná, sotva >2 mm ti., na okr. jako moučnatý nádech,
bílá. Ostny namnoze jen jako drobounké (Vr, mm) tupé bradavky,
spojující se tu a tam v kulovité shluky větších rozměrů, místy ale
vyvinuté jako krátce kušelovité, ostře špičaté ostny (sotva i mm dl.).
Povlak i ostny mékce šťavnaté mas. Výtr. kidaté, ostrými, dlouhými

ostny ješaté, 8 p.

Na stěnách zetlelého dřeva v dutém pařezu smrkovém u Kunic povlékal
celé plochy (11, 1921). Jest podivuhodný druh svou měkkostí a utvářením ostnů
a výtrusů. Snad různý rod.

48

745

©8 "/í i»!p

í

II. Dryodott 1'lodn. stronikovitě rocz'čtvená, na větévkácli v přeslenech neb

sfazeckách vyrůstají dlouhé^ volné, oblé ostny.

H. coralloides Sa>p. 1772 (H. ramosum Bull., H. abietinum Schr..
II. nuiscoides Schum.). (Obr. 134.) L. korálový. Plodn. 6 — 40 cm
cil., měkce mas., čistě bílá, pak nažloutlá, mnohonásobně rozvětvená,
s oblými, na konci stranou visutými větévkami, jež nesou svazečky
visutých, 1 — 2 cm dl.. tence jehlicovitých, jemně zašpičatělých ostnů.
\'ýtr. kulov.. hladké, bezbarvé, 4 ^t-

Na větvích a prknech bukových a jedlových v stínu a vlhku. Casio ve
sklepech. Jest jedlý. Dosti řídce a jen nahodile. Třeboň (10, 1915, Weinz.),

Tirna (Zvára), Strašnice.

H. Caput ursi Fr. 1857. L. hla-
va medvědí. Plodn. elast. měkce
mas., z velmi tlustého (až 10 cm)
kmene mnohonásobně dělená ve
větve husté, posléze tenkými,
I — 2 cm dl., ostře a zahnutě špi-
čatými ostny posázené, barvy
bílé, ale ve větvích a ostnech
bledě okrové s růžovým náde-
chem. Duž. sladká, houbově silně
aromatická. X^ýtr. hladké, vej-
čitokulovité, s kulatým tělískem,
4 — 5 fi. Jest jedlý a chutný.

Na dříví ve sklepech, ve vlhkých místech, vzácně. Z Třeboně v srpnu 1917
poslal mně pěkný exemplář přítel Weinzeitl. Dospělá houba tvoří mohutný trs,
až 20 cm v průměru. V mládí nemálo připomíná Clavaria Botrytis.

III. Pleurodon. Plodu, plochá, skoro okrouhlá, na spodní straně ostny posázená
a ve středu neb i po straně k dlouhé, kolmé stopce přisedlá, brvitě štětinatá.

H. Auriscalpium L. 1755. L. stopkatý. Kl. i — 2 cm v pr., okrouhlý,
ledvinitý. kožovitý, tmavě hnědě štětinkatý, temně hnědý, pak čer-
navý, tenký. Stopka postranní, elast. tuhá, přímá. 5 — 8 cm dl.
I — 2 mm ti., temně hnědá, hrubě odstále štětinatá, uvnitř černá, vy-
nikající z hnědého vlášení na šiškách borových. Ostny tuhé, dlouhé,

hnědé, ojíněné. V^ýtr. vejčitokulov., hladké, bezbarvé, 4 — 5 ."•

ÍNia starých, zetlívajících, borových šiškách v mechatých, vlhkých borech
všude sice rozšířená, ale ne obecná, v letě a na podzim. Český název »ušní
lžička« jest jistě nepěkný, proto bych navrhoval jiný: »šišatka«. V stáří celá
houba zčerná.

H. Fechtneri sp. n. L. Pcclitiierňv. Suše kožovitý, celý černý, kl.
2 — 3 cm v pr.. tenký (2 — 3 mm), okrouhlý, vodorovně rozlož., upro-

:!>'

Obr. 134. Hydnum coralloides Scp.,
část plodnice v přir. vel., zvětš. výtr.

M/?

střed jamkov. vmáčklý, i — 2 kruliy značený, n*a okr. vlnitě zprohý-
baný, krátce odstále chlupatý, u kraje hrvitý. Stopka centrální, dva-
krát delší pr. kl., kolmá, rovná, nahoře neroz.šiřená. 3 mm ti., na
basi napuchlá a odstále štětinatá, podél smáčkla, celá hustě odstále
sametově štětinkatá. Ostny vespod na tř. nesbíhavě, tlustě válcov..
tupé, 2—3 mm dl., šedě namodralé. Výtr. bezbarvé, skoro kul .
hladké, 5 !<.

Na borových šiškách u Libochoviček v srpnu 1916 sbíral p. Fr. Fechtner.
y říjnu 1919 opět sbíral p. Fechtner u Slaného. Jest nádherný druh 7. přibuz.
před., dělá dojem černých Leptonií.

IV. Phellodon. 1'lodn. nálevkovitá neb terčovitá, na spodu ostny posázená
a svolná v centrální stopku zúž., kožovitá nebo korkov., dospělá suchá.

a) J'ýfnisy bezbarvé.

c;) D'vé ač více plodu k krajem klobouka srostlých.
H. cyaíhiřorme Schaeff. 1770. L. nálevkový. Kl. 3—5 cm v pr.,
ztuha kožov.. suchý, tence lupen., plochý nebo nálevkov., světle hnědý,
se světlými a tmavými kruhy, vrostle plsitnatý. St. tenké, 2 — 3 cm
vys. a 2 — 4 mm ti., tuhé, šedobnědé, centralni, v kl. zvolna rozšiř.
Ostny bílé, tenké, ostré, husté, suché narůžovělé. Prach výtr. bílý.
Výtr. bezbarvé, hranatě kulov., ostenkatě tečkov., 3 /<.

V mechu a smetí jehličn. lesů všude v letě a na podzim rozšířen. Srůstá
vždy až 10 — 15 klobouků dohromady a tvoří široké kolonie, čímž jest zdaleka
znatelný. Mam doklady z celých Cech.

H. nudum sp. n. L. holý. Příbuz. a podobný před., ale větší, tlustší

a často jednotlivý nebo jen po 2 — 3 srostlý. Kl. 3 — 6 cm v pr., tenký,

obyčejně nepravidelný, nízce sklen.. ])ak rozlož., iiplnč hladký a lysý,

nekruhatý, špinavé bélavý, do éervenohněda více méně naběhlý,

uprostřed bradavéité hrbolkatý a jamkovitý (bez hřebínkiV). St.

2 — 3 cm vys., 5 — 10 mm ti., lysá, hladká, syté hnédá, zvolna v kl.

rozšířená. Ostny teninké, ale dlouhé (5 — 8 mm), bílé. Duž. bělavá.

Výtr. kulaté, hladké, bezbarxé , 3 — 4 /f . I' oni silné při jemné.
\' smrkových lesích u Říčan v říjnu 1919 sbíral ]). uč. /. Rohlena.

11. raelaleucum Fr. 1818. (II. atroalbum Alb. et Schw.). /.. tmavý.
Drobnější druh, kl. 2 — 5 cm š., tence ko5ovité Ittpenitý, nálevkov.,
často nepravid. laločnatý, sotva znatelně kruhatý, černý, na okr.
bélavý a fiakn^ý, hedváb, lesiklý, uprostřed s hřebínky, hladký, lysv.
St. asi zdélí pr. kl., 2 — 5 mm ti., hladká, lysá, černá. ( )stny útlé.
krátké, bílé, za sucha šedé fialové. \'ýtr. bezbarvé, jemně drsné, ku-
lov., 3 ,M. I-)ez zápachu.

74?

\' trsech nebo vice 1^u?íi srostlých. V písčitých, suchých borech Polabských.
u Čelákovic. Lysé, Kolína, Mnichovic, Ondřejov, Sázava. Jevíčko na Moravě
(Buřil). Rořte v borech i smrčinách. Tvořívá celé kolonie a bývá až lo kusů
dohromady srostlých. Úhledný a snadno poznatelný druh.

H. sericeum sp. n. L. hedvábný. Plodn. 3 — 5 srostlé, kl. 3—5 cm š.,
tence kozov. Inpenitý, posléz široce a hluboce nálevkov., uprostřed
s ostrými hřebí nky, na povrchu hedváb, lesklý, hladký, lysý, šedo-
hnědý, četnými čcrnavými kruhy značený a radiálně jemně vláknitý,
za živa na okr. fialový. St. i — 3 cm dl., černá a hiistě sametová.
Ostny husté, jemné, dlouhé, za živa fialové, za sucha šedé. V^ýtr. kul.,
útle drsné, bezbarvé, 3 .«. \'oní slabě pižmově.

\' smrčmách u Mnichovic na více místech. Zbarvením nápadný druh,
z přibliž, před., ale větší a statnější. V letě.

H. nigrům Fr. 1815. L. černý. (H. cinereum Pers.). Vždy více
plodn. dohromady srostlých, kl. 3 — 8 cm š., nálevkov. rozlož.,
,í ostrým, vlnitývi, v mládí, bílým, pak černým okr., nekruhatý, ne-
piavid. hrbolatý, útle plstnatý, za vlhka černomodrý, za sucha pope-
lavě modravý, měkce suše kožovitý. Ostny přehusté, ittlé, tenké,
dlouhé, bílé, poslez šedé. St. 2 — 4 cm vys. a i — 3 cm ti., černá, pak
šedavá. Výtr. kulov., bezbarvé, ostnité, 3 — 4 .". ' .

\' jehličn. lesích, hlavně v starých, mechatých borech, vzácně, v letě a na
podzim. U Mnichovic a Sázavy, Třeboň (Weinz.).

ii) Plod nice jednotlivé, nesrostlé.

H. laevigatum Sw. 18 10. L. hladký. Velikost i tvar H. compactum,
ale kl. celý hladký, šedý nebo rezavě hnědý, nekruhatý, tlustě a
pevně mas., na dlouho podvin. okr. tenký a široce bělavý, dosti pra-
vid., za sucha pevně tvrdý. St. hnědavá nebo šedavá, nahoře bílá,
hladká a lesklá, velmi krátká, asi 2 cm ti. Ostny nejprv bí^é nebo na-
rúžovělé s bílou špičkou, pak šedavé, sotva i cm dl., krátce přišpi-
čatěné až skoro tupé. Výtr. kulaté, bezbarvé, slabě drsně ostenkaté,
3 — 4 /'• Páchne nepříjemně pižmově.

\' suchých, písčitých borech na Sázavě u Kocerad a Ondřejova, v Polabí,
v letě a na podzim. Alnichovice, Zbirov.

H. cdoratum sp. n. L. vonný. Plodn. jednotlivé, kožov. elast., tlusté
mas., kl. 4 — 6 cm v pr., sklen, rozlož., zvolna v ti. tř. ztenč., vždy
velmi excentrický, na povrchu hladký, jen někdy v hrubé, růžkatč
hrbolaté šupiny rozpukaný, osmahle hnědý, matný, s okrajní bílou
páskou. St. krátká, tvrdá, hladká, i — 2 cm ti., tmavohnědá. Ostny
asi 6 mm dl., tupé, již v mládí masově červené, na tř. zvolna sbí-
ráš

havé. Duž. nahnědlá. Výtr. kulov., l)e/J)arvé, ostenkaté. 3 — 4 ."■ Nej-
výš silně, sladce pičniově vonný.

V smrkovém lese nad H-usickou cihelnou n Mnichovic, v srpnu 19 IQ-

H. infundíbulum Sw. 1810. L. podobný. \'e všem podobný ÍI. lac-
vigatum, ale kl. více do červenohněda, st. bílá, ostny nejprv čistě
bílé, pak masově načervenalé. Duž. také bílá, silně pižmově vonná.

V starém boru na Pccným nad Ondřejovem v září 1915. Posud znám ze
Švédska a Francie. V mládí je celý klobouk bílý.

H. fusipes Pers. 1828. L. šedohnědý. Kl. 5 — 6 cm š., sklen., hladký,
v mládí jakoby kožovitě plstnatý, šedavě hnědavý, velmi tlustě mas.
kožov., pevně elast. St. asi i cm ti., krátká, tvrdě pevná, hladká
špinavě bledá. Ostny krátce z.ašpičatěné, nejprv bledé, pak šedě hně-
davé. Výtr. bezbarvé, kulaté, hladké. 3 ,".

V smrkovém lese u eramí silnice pod Ondřejovem v srpnu 1919.

H. moschatellinum sp. n. L. pizmový. Plodn. jednotlivé, dosti tlusté,

kl. elast. pevně kožovitý, 2 — 4 cm š., nejprv rovný, pak prohlubený,

hladký, nekriihatý, světle šedohnědavý, na okr. bledý, s nádechem na-

červenalým, vespod zvolna v rovnou i — 4 cm dl. a 4 — -10 mm ti.,

tmavou, hladkou stopku zúž. Ostny husté, k okr. kl. krátké, bělavc

s nádechem růžovým, oblé, špičaté. Výtr. kulaté, bezbarvé, skoro

hladké, 3 — 4/'. Voní silně jako komonice.

v borových, suchých lesích v letě a na podzim. Hojně u Strašic a Zbirova,
Ondřejov, vSázava, Jevany, Libochovičky (Fch), Řevnice (K), Cekanice, Blatná,
Písek, Mnichovice, Benešov. — Houba tato usušena voní stejně silně třeba
po 20 roků a hodí ?e proto jako vonička do šatníků. Bývá ale ráda napadána
hmyzem.

b) Výtrusy žluté nebo hnědé.

y-) Velké, kompaktní druhy, s kl. přes 6 cm v pr.

H. compactum Pers. 1828. (H. floriforme Sch.). L. veliký. {i)hv.
135.) Statný, veliký, kl. 6 — 12 cm v pr., korkovitě plstnatý, okrouhlý,
splO'štilý, nepravidelně jamkovitý a vráskovitý, hnědavý a na okr.
bíle plstnatý, sem tam zevně i uvnitř fialově žíhaný. Ostny husté, špi-
čaté, tenké, dlouhé (až 8 mm), u okr. kratší, hnědé, na špičce bledé.
St. velnu krátká, skoro mizící, se zemí a prstí spojená, hnědá. Duž.
hnědavá anebo bíle a fialově peřestá. Prach výtr. hnědý. Výtr. hně-
dé, hustě ostnitě bradavčité, 4 — 5 ,"• \"oní slabě.

V jehličn., hlavně borových všude dosti hojně, z rovin až do pohraničných
hor (Šumava, Krkonoše, Rudohoří). Jest ze všech největší a svou kompakt-
ností a fialovou barvou význačný.

H. aurantiacum Batsch. 1789. L. oranžový. Velikost i tvar H. com-
pactum a H. suaveolens, ale kl. na povrchu měkce přitiskle plstnatý

749

[^koro hladký), radiálně hrubě svraskalý, oraiičový a červeně (cih
lově^ hruJiatý, na okr. bílý. Ostny husté, tenké, špičaté, bledé, skoro
bílé, posléz hnědé. St. velmi krátká, i — 2 cm ti., rezavě oranžová.
\'ýtr. hnědavé, ellipt. kul., hrubě bradavčité. 5 — 6 fi.

\ jehličnatch lesích v lete .'i na podzim rozšířen -šice, ale neliojný. Hůra
u Tehova, Jevanj'. Cndrejov, Sázava, Strašíce, Rožmitál, Šumava.

H. suaveolens Scop. 1772. (Calodon su.). L. fialový. Zevnějškem
i rozměry II. compactum podobný, ale kl. zevně bíle plstnatý, ve-
spod fialový, uvnitř celý fialový, st. fialově plstnatá, ostny bílé, pak

fialové, konečně hnědé. Výtr.

'"'' -^.^^^^ krátce ellipt., hrubě bradav.,

.^_^ V" " 5 — 6 ,". Voní silně anýzově.

- '^-'"'' ' ' V jehličn. lesích na podzim

_ ; po celých Cechách. V Šumavě vše-

obecně, často v obrovských kusech
(.K). Po fialové vůni a barvě snadno
se poznává.-

H. ferrugineum Fr. 1815. (H.
hybridům Bull., H. Carbun-
culus Secr.). L. rezavý. Ze-
vnějšek jako u H. com-
pactum a H. suaveolens. celá
plodn. rezavě hnědá, kl. s tupým okr., trochu tmavě kruhatý,
v mládí bíhm plsti potažený a krvavé kapky vylučující, posléz dosti
hladký. 5t. kratičká, hnědá. Ostny husté, tenké, špičaté, rezavě hně-
dé. Prach výtr. rezavě hnědý. Výtr. ellipt.. hnědé, hrubě bradavčité
osténkaté. = — 6 .«. Voní slabě moukou.

\' jehličn. lesích, vlhkých a mechatých z rovin až do hor všeobecně roz-
šířen v srpnu a září. Ki-vavé, velké kapky na bílém kl. jsou i laikům nápadné.

H. fennicum Karst. 1887. L. finský. Suše, pevně, elast. kožovitý,
ki. 4 — 8 cm v pr.. někdy 2 — 3 dohromady srostlé, nekruhatý, záhy
rozlož., sotva laločn., rovně sklen., bezšupinný, hladký, útle šupin-
katě plstnatý, kozově okrově nažloutlý, dolů zvolna v tř. i — 2 cm ti.,
dosti dlouhý ztenčený. Tř. zdélí pr. kl., velmi tvrdý, pevný, hladký,
matný, šedě okrový, na basi černavý až nafialovělý. Ostny 4 rrum dl.,
ostře zašpičatělé, okrově nahnědlé, na špičce bělavé, zvolna daleko
na tř. sbíhavé. Duž. špinavě bělavá. velice hořká. Výtr. žlutohnědé.
ellipt., hrubě bradavčité, 8 .«. Páchne ztuchlinou.

\' starých borech u Babic v srpnu 1919 sbírala pí. Olga Zvěřinová. Posud
znám jen z Finska. Zvláštním odporným zápachem, hořkostí a zbarvením mezi
všemi hned nápadný.

Obr. 135. Hydnum compactum Pers.,
slabě zmenš., zvétš. výtr.

750

ři. scrobiculatum Vv. 1818. L. dčrnatý. KI. 4—7 cm v pr., korko-
vitý, skoro miskovitč vyhlubený, na okr. tenký, uprostřed až i cm
ti., světle okrově hnědý, celý velmi liiistč hriihč dčrnatý a hrubými,
udstálými supiiianii, hrcbcnitý, i — 2 kruhy značený. Ostny černo-
hnědé, tenké, krátké (5 mm), přejemně zašpičatělé. Tř. velmi krátký,
pevný, korkov., velmi tlustý (i — ij^ cm), oblý, lysý, hnědavý. Ostny
od tř. ostře odd člene a sotva sbíhavé. Výtr. dokonale kulaté, žlutavé,
jemně bradavčité, 3 — 4^ř. Sotva slabě páchne.

V dubinách u Lískovic (Iloricko) v září 1920 sbírala si. Charvátová.
Vzácný druh, o něm/. Frics praví. »in pinelis montanis«.

í^) Menší, útlejší druhy, s kl. nejvýš 5 en> v pr.

H. zonatum Batsch 1789. (H. concrescens Pers.). L. kruliatý. Stoji
asi uprostřed mezi H. ferrugineum a H. cyathiforme. Mnohem
menši a gracilnějši než H. ferrugin., kl. 2 — 5 cm v pr., dosti tenký,
s okr. ostrým, tenkým, bledým, okrouhlý, nálevkov., hladce lesk-
navý, rezavé hnědý, s četnými zřetelnými kruhy, uprostřed v stáří
s kolmými hřebinky. Tř. 3 — 6 mm ti., dole trochu tlustši, plstnatě
červenohnědý. Ostny husté, tenké, dlouhé, hnědé, útlé. Výtr. bledě-
žluté, skoro kulaté, 3 — 4 /«. bradavčité. Bez zápachu.

V habří pod Myšlinem (Mnich.) v ,-rpnn 1918. Udává se vždy z listn.
lesů, ale všude vzácně.

H. velutinum Fr. 18 18. L. sametový. Kl. 3 — 5 cm v pr., dosti tenký,
rezavě hnědý, rovný, pak nálevkovitě vmáčklý, nekruhatý, celý
měkce sametový, kožovitý, na okr. v mládí bělavý. Tř. pevný, hnědý,
plstnatý, asi zdélí pr. kl. a 3 — 6 mm ti. Ostny hnědavé, na konci
bledé. Duž. hnědavá, nevonná. Výtr. krátce ellipt., žlutavé, hrubě
bradavčité, 3 — 4 f^.

V borech vzácně. TJ Třebíjně v záři 1915 sbíral IVcumcttl. Posud znám
pouze z Francie.

H. tnurinum sp. n. L. myší. Kl. 4 — 5 cm v ])r., často dvojušatně roz-
dělený (tř. postranní), se zaoblenými laloky, tence lu pěnitý, kožov.,
uprostřed nejvýš 3 — 8 mm ti., v šedý, lysý tř. zvolna zúž., šedý,
plstnatý, nekruhatý, uprostřed hřebenitě ostnitý. Ostny přehusté, te-
ninké. dlouhé, štětinkovitě zašpičatělé, světle šedé, v stáří černo-
hnědé. Výtr. kul., bradavčité, bledě žlutavé, 3 — 4 ,». Páchne silně a
odporně myšinou.

\' starých dubinách mezi Polytrichum a Leucobryum u Ciilumce n. C.
v září 1916 sbírala si. Aloisie Rigeilová. Velice význačný druh a ode všech
známých odchylný.

75/

H. Ouéletí Fr. 1874. L. Ouéletův. Menší, hnědý druh. Kl. 2 — 4 cm
v pr., kožov., tenký, hluboce nálcvkov., lysý, hnědý, nekruhatý, velmi
hojné hřehínky a odstálými ostny posázený, na okr. bělavý, zvolna
v krátký, 3 — 6 mm ti., hnědý, lysý tř. zvolna zúžený. Ostny čoko-
ládově hnědé, zvolna a daleko na basi tř. sbíhající. Duž. čokoládová,
bez zápachu. \'ýtr. krátce ellipt., hrubě hrbolkaté , žlutohnědavé,
3—4 ."■

Často trsnatý, ano 1 více kl. dohromady srostlých. Aelik. i tvarem dosti
podob. H. cyathiforme, ale hluboce nálevkov., hnědý a výtr. hnědavé. Na Dří-
nově u \'eltriis v ."áří 191 5 sbírala si. M. Šafaříková. Vzácný, posud jen na
^'ogesách sbíraný druh.

H. bohemicum sp. n. L. český. Kl. 2 — y/2 cm v pr., tence lupenitý
a ztuha kožov.. okrouhlý, mělce nálevkov., lysý, hladký, jen spo-
rými lištnami uprostřed zdobený, nekruhatý, šedé nafialovělý, za su-
cha na okr. černavý. Ostny tenince štětinkovité, nápadně dlouhé,
temné hnědé až černé, husté. Tř. 2 cm dl., teninký (3 — 4 mm), temně
hnědý, matný. Výtr. žluté, bradavkaté, ellipt., 4 — 5 /<. Voní dosti
silně komonicí.

V smrčinách a bučinách u Jevan spoře, 9, 1916. Náleží rozhodně do příbuz.
H. velutinum.

V. Sarcodon. J'lodn. kloboiikovitá, měkce a Hustě masitá, velká, v centrální
třen sušená. Druhy bílé nebo bledě nažloutlé.

a) Výtrusy bezbarvé, kulaté, hladké.

H. repandum L. 1755. L. zpr ohýbaný. Elast. mas., s bílou duž., ze-
vně bělavý nebo více méně žlutavě okrový. Kl. křehký, 4 — 14 cm
v pr., hladký, sklen., různě laločnatě zprohýbaný, zřídka kdy pravid.,
mdlý, lysý, tlustě mas. Ostny velmi křehké, husté, některé oblé, jiné
smačklé, jako kl. zbarvené. Výtr. podlouhle ellipt.. hladké, 9 — 11 ft-
Prach výtr. bílý.

\' lesích všeho druhu v letě až do zimy všude obecný, často i v množství
Někde se sbírá, ale jest těžce ztravitelná, nechutná houba.

H. rufescens Pers. 1799. L. ryšavý. Menší než před., kl. sklen.,
hladký, pravid. okrouhlý, tenčeji mas., žemlově hnědý až červenavě
hnědý, v tenčí, hladký tř., centrální zúž. Ostny všechny oblé, stejné.
Výtr. tupě hranatě kulaté, 5 — 6 /«.

V lesích všeobecně v letě a na podzim, nikdy v houfech, nýbrž jednotlivě.
Podobá se nápadně obecným liškám, v jejichž společnosti rostává. — Tu a tam
v habřinách a křovinách vyškytá se podivná odrůda (var. Avellanae m.) s kl.
vejčitojazykovitým, ku postranní, tenké, kolmé, vysoké stopce připojený, s ostny
na stopce sbíhavými, dlouhými, oblými, často postranně ostnitými. Jest po-

752

divno, proč Rickcn H. ruícscens ve své knize neuvádí, ač jest to tak obecná
houba.

H. brunnescens sp. n. L. naíincdlý. Velikost i podoba jako II. ru-
fescens, ale kl. zevně hílý, tř. bílý, až i cin ti., v kl. zvolna rozší-
řený. Ostny čisté bílé, na tř. zvolna a dlouze sbíhající a se umenšii-
jící, posléz nápadné kávové hnědé. Vše ostatní jako u před. H. ru-
fescens jest celý narůžo^věle hnědavý, ostny delší, u třeně nahoře
náhle přestávající, narůžovělé, poslěz se barvou neměnící.

V borových, mechatých lesích u Jcvan, Říčan, Habru, na Sázavě tu a tam
jednotlivě. Zdá se mně býti dobrým druhem, ale budiž ještě dále pozorován.

b) Výtrusy žluté nebo hnédavé, elliptičné, bradavkaté.

H. imbrícatum L. 1755. (H. cervínum Pers., H. squamosum DC).
L. stře<chovitý. Veliká, elast. ztuha mas., kloboukatá houba. Kl. 5 až
22 cm v pr., tlustě mas., s ostrým, ostnů prostým okr., uprostřed
hluboce vmáčklý, šedohnědý, s odstálými, hrubými, hnědými šupi-
nami, na obvodu měkce plstnatý, s ostny na spodu na tř. krátce sbí-
havými. Tř. 2 — 3 cm ti., krátcí pr. kl., oblý, dole hnědý, nahoře
bledý, elast. pevně mas. Ostny husté, dlouhé (až i cm), šedohnědé,
na špičce bílé. Duž. špinavě bělavá, slabě páchnoucí. Výtr. ellipt.

kulo'V., žlutohnědé, hrubě hrbolatě ostnité, 7 — 8 ,».

V jehličnat. lesích z rovin až do hor všude velmi obecný a vždy pospolitý,
od srpna do října. Tu a tam se také sbírá jako jedlá houba pod jménem »srnky«.
Ale jest to špatný, těžko ztravitelný druh.

H. subsquamosura Batsch. 1783. L. ncšupinatý. Podob, a příbuz.
před., ale kl. na povrchu skoro hladký, se sotva vyvinutými a sotva
odstálými šupinami na temeni, červenohnědý. Ostny hnědé, ostře
dlouze zašpičatěné, na krátkém tř. sotva sbíhavé. Výtrusy menší,
5—6 /'.

v jehličn. lesích vzácně. Na kraji starého smrkového lesa na výslunném.,
teplém místě pod Ondřejovem v srpnu 19 15.

H. squamosum Schaeff. 1763. L. šupinatý. (II. foetidum Secr., K.
leucopus Pers.) Podob, a příbuz. 11. imbricatum, ale menší a j^racil-
nější, kl. na povrchu kaštanové hnédý, hustě v drobné šupiny rozpu-
kaný, ostny kratší, tř. bílý. duž. bílá, silně tricholomově páchnoucí.

Výtr. žluté, menší, 5 — O /'.

V borových lesích vzácně, na pcKl/.im. I' Mnichovic. Babice (Zv.), Husinec,

Bučina (K).

H. scabrosum Fr. 1821. L. drsný. Velikost a tvar jako u 11. imbri-
catum, ale ještě kompalctnější, kl. tlustší, tř. pevnější a tlustší. Kl.
nepravid. sklen. 10 — 18 cm v pr., na okr. velmi ostrý a bíle útle

753

físinaiy, ostatnc mckcc odstálc sametové plstnatý a drobounce šn-
piiihatý (šupinky tvoři se z. nahloučených chloupků), hnédý, elast. bíle
mas., v mládl celý bílý. Tř. 3 — 4 cm ti., k basi zúž., často celý sbíha-
7'ým.; ostny posetý. Ostny dlouhé, na basi hnědé, na konci bílé a
/.ašpičatělé, posléz celé hnědé. Výtr. ellipt., hrubě hrbolatě bradav-
čité. 7 — 8 .«. \'oní silně anýzově.

\' suchých, borových lesich u Ondřejova, Sázavy, Mnichovic v srpnu
a v září hojné. Koloděje u Pardubic (Schustler). Uvádí se z Německa, Švédska
a Anglie. Ricken o něm neví.

\'l. Plodu, velká, měkce mas.^ nestopkatá, kloboukovitá nebo nepravidelná,

bokem nebo hřbetem přirostlá.

H. cirrhatum Pers. 1797. L. ježatý. Plodn. kloboukatá, polokru-
hovitá. měkce houbovitě mas., ale nešťavnatá, uprostřed i cm ti., asi
5 — 10 cm v pr., k ostrému okr. zvolna ztenč., velmi tlustým bokem
přirostlá a s jinými v trs spojená, bělavě okrová až bílá, s duž.
bílou, příjemně vonnou, zevně hladká, ale spoře měkkými křivola-
kými ostny posázená, na okr. brvitá. Ostny husté, předlouhé
(1^/2 cm), v předlouhou, teninkou. zahnutou špičku vytažené, válcov.,
měkké, bílé, uschlé rezavé. \'ýtr. kul., bezbarvé, hladké, malinké,
3—4 ."■

Veliká, charakteristická houba na bukových pařezech, v letě a na podzim.
Tevany, Řevnice (K), Slapy (Jelínek). 7.elez. hory (^laxm.).

H. dlversídens Fr. 1821. L. riiznozubý. Xepravid. rozvětvené a na-
hloučené kloboučky 4 — 10 cm š. a až 3 cm ti., měkce mas., bílé nebo
slabě narůžovělé. zevně pokryté ostny zřídka kdy jednoduchými,
1- — 2 cm dlouhými, často dělen<-mi a prstnatě hřebenítýmí, mnohými
kratšími, dosti hustými. \'ýtr. kul., maHnké, 3 — 4 ,"■

Xa bukcvých pařezech řídce, v letě. Jevany, Řevnice (K), Strašíce.

.Thelephoraceae. Plesňákovité.

Plodnice suše ztuha kožovítá (nemasitá, výminkou u Aun-
cularia rosolov.), brzo v podobě lupenitého nebo korovitého po-
vlaku, brzo miskovitá, hřbetem přirostlá a okrajem odstálá, brzo lu-
penitá a bokem přirostlá, trsnatá nebo střechovitá, brzo nálevkovitá
neb i trubkovitá, brzo prstnatě neb i křovitě rozvětvená a vzpřímená,
celá neb jen na jedné straně hladkým hymeniem povlečená (tedy není
tu ani lupenii ani ostnů ani rourek ani hrbolků). Basídíe se 2 nel) 4
sterigmaty, promíšené parafysami nebo i někdy daleko vyniklými
dlouhými chlupy.

754

Houby ruznéhn vzezření, drobné i velké. Rostou v lesích na
dříví, pařezech, opadalých větvičkách, řidčeji na holé zemi nebo hu-
musu. Některé nápadně se podobají (Stereum) lupenitým Polypo-
rúm, ale hladkým hymeniem na spodu hned se lehce rozeznávají.
Náležejí sem rody: Corticium, Stereum, Auricularia, Aleurodicus,
Coniophora, Thelephora, Cyphella, Solenia, Craterellus.

Corticium Pcrs. Kornatka

Plodnice jako kúra nebo blána, těsně na substrátu přirostlá,
stejnoměrné struktury, to jest. hymenium přirůstá přímo k sub-
strátu. Hymenium hladké. Basidie kyjovité, se 4 sterigmaty. Vý-
trusy bezbarvé, hladké, drobné.

Žijí na korách. dříví a větvích opadalých v lesích, křovinách
a zahradách po celý rok. hlavně ale v zimě. Jsou velmi obecným
zjevem. Ze střední Evropy uvádí se asi í)0 druhů, ale většina jest
nedostatečně popsána, jmenovitě nedbáno analysy mikroskopické,
takže určování jest nejvýš nesnadné. Dobré monografie jest tu ve-
liká potřeba. To platí také o násled. roilu. Určování jest stíženo
i tím, že většina druhu (jako u Stereí) netvoří výtrusy, takže u mno-
hých posud výtrusy nejsou známy.

a) Hynienium porostle tnJiýnii štětinkami.
C. velutinum sp. n. /\. sametová. Plodn. daleko na kůře rozlitá,
s okr. ostře omezeným, nebyssovitým. pevně přirostlým, bcc- sterilní
vrstvy, nevrstevnatá. sotva \^:, mm ti., matně hnědě tabáková, same-
tově chlupatá. Chlupy velice tlustostěnné, jednobuněčné, hnědé, velmi
špičaté, ostré 100 — 150 X 3 — 4 ,». \'ýtr. sporé, ellipt. až vejčitoellipt.

hnědé, 6 — 8 //.

Na kůře ])řezové n Smečna v září 1920 sbíral p. ř. O. Reisner. Příbuz.
C. ťorru.aatum, ale nevrstevnatá a bez sterilní duž.

C. corrugatum Fr. 181 5. (Thelephora Padi Pers., Hymenochaete
c. Berk.j. /v. štětinatá. IModn. tvoří na kůře rozlité, až 15 cm v pr.
š., skořicově Jinědé, Jiithkovitě měkké povlaky, pevně k substrátu
přirostlé, na povrchu sametově chlupaté následkem tlustoblanných.
tuhých, dlouhých, štětinových vláken (nepravých cystid), které vy-
nikají mezi basidiemi z liymenia. Stélka s hymeniem obnovuje se
každý rok novou vrstvíju, takže se skládá někdy až z 20 vrstev nad
sebou. Výtr. ellipt., 8 í^■

Na kůře listnatých stromů (břízy, střemchy, bezu) vzácně. Na bříze
v Šárce v říjnu 1913 sbíral p. proí. Sladký. Na černém bezu na Malvazinkách

755

v březnu jyi6 sbiral p. ř. O. Rcisner Jest ode všech Corticií nejodchylnější
a představuje vlastně samostatný rod.

1)') 1 1 yiiiciiiiiin lysé, nevrstcvnaté.

a I Druhy bílé nebo bčlavé.

C. giganteuni J-r. 1815 Tih. jjer^^anienea Pers., Th. fimbriata

Sow.). K. obrovská. Plodn. povléká celé pařezy borové, hlavně kůry

zbavené jako souvislá, vosková, bílá, neslupitelná blána. ( ^kraj útle

bíle byssovitě brvitý. V stáři za sucha se podobá hladkému, špinavě

biléniu, nerozpukanému, loupajicimu se pergamenu. Výtr. bezbarvé,

krátce ellipt., přemalinké, 2 — 3 ,«.

V lesích, hlavně v zimě na borových pařezech všude hojný a nápadný druh.

C. lacteum Fr. 1815. (Th. cariosa Pers.). K. mléčná. Plodn. na
kuře daleko rozlitá, 10 — 30 cm š., pevně přirostlá, pergamenová,
hladká, bílá, často bradavkatá, neslupitelná, na okr. paprskovitě
krátce třísnitá ale neodstálá, v stáří políčkovitě rozpukaná, nažloutle
mléčné bílá blána. Výtr. bílé, hojné, ellipt. kulov., 7 — 9 ft-

Na kůře rozličných stromů, hlavně listnatých, po celý rok všude velmi
obecná. Hlavně v habřinách a dubinách.

C. aracliiioideum Berk. Outl. 273. — Fr. Hym. Eur. O49. K. pa-
vučinatá. Mnohem jemmější než C. lacteum, tenčí, křehčí a měkčí,
bílé, plodn. pevně jako nálet přirostlá, na okr. zvolna se ztrácí jako
útlá pavučin ka. Za sucha se políčkovitě rozpukává. Výtr. podlouhle
ellipt., bezbarvé, 5 — 7 ,/'.

Povléká v lesích a křovinách různé trouchnivějící lodyhy bylin, lišejníky
a smetí, dosti řídce, v letě a na podzim. Sbíral jsem. pod Koženým vrchem
M Mnichovic na zetlclých lodyhách ostružin, 7, 1021.

C. acerinum sp. n. K. klenová. Plodn. široko na kůře rozlitá, až
14 cm v pr., tltle měkce blanitá, slupítelná, na okr. laločnatá, ostře
omezená, útle vatovitá (nikoliv vláknitě byssovitá), neodstálá, těsně
přitiskla, suchem nerozpukaná, bílá s odstínem plefovým. Výtr. vel-
mi sporé, bezbarvé ellipt., 5 — 7 /«.

Na kůře klenů u Karlštejna v červenci 1917. Jest příbuz. před., ale jinak
zbarveno, ostře omezeno a nerozpukané.

C. tenerrimum s]). n. K. přeiítlá. Nejvýš útlá, jemná. Plodn. na
kůře rozlitá, až 10 cm š., na obvodu zvolna jako pavučina se ztrá-
cející a dlouhé tenké, paprskovité rozvětvené nitky tvořící, sněho-
bílá, hladká, matná, jako přetenká blánka (tenčí než nejjemnější
hedvábný papír), křehká, lehce slupítelná, sotva kde roztržená. Výtr.
krátce, široce ellipt., bezbarvé, hladké, 3 — 5 ,».

Na trouchnivých větvích v trávě v naší zahradě v Mnichovících a v okol-
ních lesích velmi hojně, v srpnu 1921. Blánka výtrusná jest oddělena od sub-

736

stratu vatovitcu, přejemnou vrstvičkou, proto se lehce shipuje. V stavu sterilníni
tvoří pouze dlouhé nitky, často pod korou rozlezlé.

C. heterosporum sp. n. K. různovýtrusná. Plodn. na substrátu ši-
roce rO'zlitá, neslupitelná, sotva M mm ti., až 12 cm š., na okr. s ši-
rokým, bílým, pavučinatě byssovitým, pevně přirostlým lemem, na
hymeniu košové našloutlá, nerO'zpukaná, dosti měkká, suchá, útlá.

Výtr. hojné, dokonale kulaté, bezbarvé, velice nestejné veliké, 2 — 5 ,«.
Na oloupaném borovém, hladkém kmenu borovice u Třeboně sbíral Nešpor
(9, 1920). Blíží se dosti C. tcnerrimum, ale jest nažloutlé a netvoří myceliové
nitky.

C. fagineum sp. n. K. buková. Plodn. pevně ke kůře přirostlá, ne-
slupitelná, asi Ví: mm ti., na okr. nikoliv byssovitá, nýbrž jako jeuiiiý
bily nálet se strácejíci, bělavá, nebo do žlutavá, hladká, za sucha ši-
rokými trJilinami v hranatá polička rozpukaná, okrouhlá, malá
I — 2 cm v pr., ale ve velkém počtu vedle sebe a pak i několik dohro-
mady splývajících. Výtr. kulaté, bezbarvé, hladké, 4 — 5/^. V pletivu
veliké shluky krystalové barvy žluté, 12 — 22 /'.

Ve velikém množství na kijře starých buků v Šumavě. (9, 1921, O. Reisner).
Charakteristický druh rozpukávánim se ve volná polička!

C. peziziforme sp. n. K. pezizovitá. Plodn. 2 — 5 cm v pr. š., různě
laločnatá a zprohýbaná, nejprv okrouhlá a tvaru Bulgaria inq. dosti
podobná, 2 — 4 mm ti., za vlhka elast. mas., za sucha rohovíte
ztvrdlá, smadno slupitelná. Okr. tlustý, valovité zaoblený, lysý, nej-
prv bílý pak ale jako spod černý. Hymenium hladké, za živa šedé
zelenavé, pak svétle šedavé, za sucha hrubé svraskalé. Výtr. hojné,
podlouhle ellipt., I)ezbarvé, 5 — 6 /».

Na basi starých knienii ořechových v Klamovce u Prahy každý rok
v době zimní a jarní. Na poraženém starém dubu u Mnichovic v září 1916.

I'i) Druhy zbarvené.
C. ferrugineum Pers. 1797. (Th. Persoo^nii DC). K. rezavá. Plodn.
rozlitá, V2 — 3 cm v pr., dosti tlustá (>4 mm), ostře omezená, ellipt.
a laločnatá, hnédá, na okr. s bílým (asi Vs rrum) lemem, zevně od-
stále jemně plstnatě měkce chlupatá.

Na kůře starého, v trávě ležícího pařezu jabloňového v naší zahradě
v Mnichovicích v zimě 1914.

C. Nešpoři sp. n. K. Nešporova. Plodn. na kůře jedle široko roz-
litá (15 cm), sotva i mm ti., hladká, matná, na okr. ostře omezená
(nebyssovitá), lysá, neodstálá, neloupavá, barvy smutné lilákové
červené. Výtrusy jsem nenalezl.

Na jedli u Třeboně v prosinci 1020 .sbíral p. ř. Jan Nešpor. Třeba dále
ještě sledovati, neboť zaslané kusy byly vesměs sterilní.

7,57

C. roseuiii rci>. iSoi. /\. riíčová. Tvoři n;i (ipadalých, zatlivaji-
cicli včtt-vkách lisln. stroiini těsně přirostlé, Meclě rňžové, teninké
]X>vlaky, s hymeniem nerozptikanýni. ale jemně vrásčitým a zrneč-

katým. na <ikr. neodstálé, byssovitě bíle brvité.

\' Icsicli, háiích, zahradách ve vlhkých koutech a naneseném smetí dosti
všade rozšířený, útlý, menší druli.

C. Reisneri sp. n. /\'. Ixťisiu-rozui. IModn. na kiiře rozlitá, 5 — 12 cm
\- pr.. ctiiha kočovitá. osfřc oiuccciiá a lehce slupiitelná, na spodu bíle
chlu];atá. na okr. sem tam vlnitě z,])robýbaná a řasnatá, bymeniímt
liladké. ■zlutohnčdé, uprostřed čeniolinedé, ::řctclne kruhaté, radiálně
hustě útle sífoiňtě trliaué (jako u Inocybe). \\vtr. vejčitoktilov., na-
žloutlé, 4 — 5 ítř., ale velmi sporé.

Na kůře starého dubu u Košíř v březnu 1916 sbíral p. ř. O. Rcisner.
Úhledný a lehce poznatelný druh, z příbuzenstva C. evolvens Fr. (od autora
bídně popsaného).

Coniophora DC. Koniofora.

J'lodnice jako korovitý, těsně přirostlý povlak na kůře a dříví,
neurčitého obvodu. Ilymenium hladké nebo nepravidelně bradav-
katé. Basidie se 4 sterigmaty. Xýtrusy hladké, žlutohnědé. — l'ouze
2 druhy, z nichž zde uvedenv jest všude velmi obecný.

C. cerebella l*ers. 1801. (Th. ]nneanea Schum.). K. plotui. Plodii,
celou plochou k substrátu pevně přirostlá, ale v stáří lehce loupavá,
až i několik decimetrů v pr., na okr. zaoblená, plstnatě. měkce, bíle
ale nikoliv ostře lemovaná, posléz žlutavě hnědavá a olivově hně-
dým prachem pokrytá, jemně l)radavčitá a nepra\id. vlnitá. Výtr.

široce ellipt.. hladké, žlutohnědé, 12 — 14 /'.

Na starém, trouchnivém dříví všeho druhu, spíše v domech a stavbách
než ve volné přírodě (ve vlhkých sklepích, kolnách, plotech, dolech) pokrývá
v-eškeré plochy a jest téměř nevyhubítelná a stejně nebezpečná jako JMerul.
lacr. V naší zahradě v Mníchovicích zničila nám celou partii plotu smrkového.
Pak si zalezla do dřcvníku, který celý rozhlodala.

Stereum Pers. Pevnik. Obr. 136.

Plodnice ztuha kožovitá až korkovitá, s vrstvou hymeniálni
ostře od sterilní vrstvy, dužninu plodnice tvořící odlišenou, lupe-
nitá, jako volné, bokem přirostlé klobouky nebo lasturovité s vol-
nými, oidstálými okraji. Často v trsech nebo střechovitě ve velkém
počtu nad sebou. Ilymenium hladké, lysé.

Rostou na kmenech a ])ařezech v lesích a jsou nesmírně hojné,
často pokrývají s Corticiemi všechny pařezy v lesích a base starých
kmenů. Podobají se drobným chorošum, ale mají hymenium hladké,

?5S

bez rourek a lupenu. Jest lu patrně velká rozmanitost tlruhu, ale jsou
špatně známy a od starých autorů nedostatečně popsány. Z Evropy
uvádí se asi 30 druliTi. V popisech Friesových se nikdo nevyzná,
zvláště když nejsou výtr. uvedeny.

Veliké množství druhů jest domovem v tropických lesích. Zde
jest také zastoupena sekce Merisma, z něhož na jihu Evropy rostou

Obr. 136. I. Stereum rugosum Pers., v přir. vel., 2. St. rufum l'r., v přir.
vel., 3. C. fagineum Vel., v přir. vel., 4. St. azonum Ve!., v přir. vel., 5. St.
nummularium Vel., v přir. vel., zvětš. průřez, 6. Hypochnus subfuscus Karst.,
zvětš. pletivo, ježaté výtr., 8. Ster. Traplianum Vel., zmenš., 7. St. mirabile
Vel., v přir. vel., průřez zvětš., 9. Cyphella muscigena Pers., v přir. vel., 10.
C. flos albus Vel, zvětš., 11. C. laeta Fr., zvětš., 12. C. cupula Fr., zvětš.

pouze 2 druhy. V tropech rozšířen také typ s kloboukem okrouhle
nálevkovitým a centrální stopkou.

A) Plodnice liipenitč kloboukovité, celé volné a v stopku postranní stažené,

trsnaté ( Mefisma ).

S. Traplianum sp. n. I\ Trapliiv. Kl. 3 — 6 cm v pr.. tence lupenitý
(i mm), za sucha tvrdě rohovitý, sklenuté okrouhlý, na basi v krát-

759

kou uisi 4 mm) a tlusiou ló mm), oblou, černou stopku stáž., kru-
hatý, na okr. laločnatě zprohýbaný a vykrajovaný, černohnědý nebo
temně špinavě hnědý, krátce hrubě mrtnatě pýřitý, ale místy oly-
salý. Ilymenium bledě pleťové, hladké, sem tam zraněním hnědě

skvrnité. Výtr. jsem nenalezl.

\'e volných trsech na starých bucích v pralesích Tatry u Báňské Bj^střice
na Slovensku sbíral můj dobrý a věrný žák, p. proť. dr. S. Trapl v březnu
1920. Liší se již zevnějškem ode všech našich Stereí.

B) Plodnice iupenite kloboukovité, celé volné, ale bokem k substrátu přirostlé,

obyčejně v množství hustě střechovité.

S. hirsutum Willd. 1787. (Auric. reflexa Bull., Auric. aurantiaca
Schum.j. /'. chlupatý. Plo-dn. 3 — 5 cm š., ztuha kožovitá, s duž. bílou,
skoro celá odstálá, bokem přirostlá, hustě střechovitá, vlnitě zprohý-
baná, na povrchu Jirubč husté odstále chlupatá, kruhatá, šedá, hnědá
nebo žemlová, na ostrém okr. bledavá. Hymenium hladké, za živa

oranžové, za sucha bledší. Výtr. podlouhlé, 6 — 8 ,«.

Na kmenech, kůlech, prknech listn. stromů v lesích a zahradách v celé
zemi velmi obecný a oranžovou barvou velmi význačný druh. Zvláště v habři-
nách a dubinách hojný.

S. ochroleucum Fr. Epicr. 557., Hym. Eiur. 639. P. nažloutlý. Před.
příbuz. a podob., ale kl. šedožlutavý, hedvábité lesklý, hymenium še-

dožlutavé, hladké, často políčkovitě rozpukané.

Také na kmenech lism. stromů, hlavně na břízách všade hojně rozšířen.

S. Neuwirthi sp. n. P. Neuwirthův. Plodn. 4 — 8 cm v pr., na
dřevě široce rozlitá, tvrdé korkovitá, tlustá 1(1 3^ — 2^^ mm), na okr.
více méně odstálá a tu a tam poloviční malé kloboučky, bledě že-
mlové, kruhaté, hrubé jamkovité a sítnaté třísnité tvořící. Mimo to
z plochého hymenia vyrůstají různě vysoké, hladké kužele, které nesou
i často okrouhlé (i — i/^ cm), uprostřed hluboce nálevkovité vmáčklé,
kruhaté, centrické klobouky. Hymenium šedavé, hrubě rozpukané,

při okr. nažloutlé. Výtr. kulaté, bezbarvé, 3 — 5 ,"•

Xa listnatém pařezu u Jindř. Hradce 1919 sbíral p. prol". Fr. Neuwirth.
Podobá se S. rugosum, ale jest tlustší a tvrdší. Kulatými výtrusy liší se od
celého tohoto příbuzenstva.

S. purpureum Pers. 1797 (Auric. persistens Sow.). P. nachový.
Plodn.- 3 — 5 cm v pr., ztuha kožov., odstálá, na okr. vlnitě zprohý-
baná, hustě střechov., na povrchu odstále plstnaté plyšová, bílá nebo
šedá, nezřetelně kruhatá, na samém okr. fialová, za sucha tmavá.
PTymenium hladké, £a živa fialové, za sucha konečně hnědavé a mo-
dravě ojíněně. Výtr. podlouhle obvejčité, na basi stáž., bezbarvé,
7 — 8 ,u.

760

Obyčejný zjev v dube zimni na pařc^.ech březových .1 olšových. U Roblína
sbíral jsem var. lilacinitm Pers. (violaceum Thiim.) na jedlovém pařezu, na
větvičkách modřinových. Jest to jen biolog, odrůda .S. purpureum.

S. sanguinolentum (iVlib. Schw.) Fr. Epicr. 549. (S. nitidum Pers.).
P. krvavý. Plodn. 2 — 3 om š., tvrdě ko^žov., velmi tenká, bokem při-
rostlá, ostatně volná, vždy velmi Jiiistč střechovitá. přitiskle radiálně
chlupatě hcdváhitá, okrová, sedává, ostře kruhatá, na ostrém okr.
kadeřavě vlnitá a bílá. Hymenium hladké, nejprv šedé, pak světle
šedé, sa Sivá ::raněníin rychle krvavě červenající. Výtr. tenince vál-

cov., 7 — 10 /(.

Na kmenech a pařezech borových, smrkových a jedlových po celý rok.
hlavně na podzim všude velice obecný. Jest mnohem drobnější než S. hirsutum.
Krvavěním hjanenia nejvýš charakteristický druh. Děje se i na sušených hou-
bách ze sbírky, smočí-li se vodou.

S. spadiceum Pers. 1801. P. osmahlý. Plodn. 2 — 4 cm š., tvrdě
kožov., velmi kadeřavě vlnitá, rovně odstálá, hustě střechov.. na
povrchu odstále hustě plyšová, čivě rezavá nebo hnědě žemlová, ostře
kruhatá. Hymenium hladké, bledé nebo hnědé, za živa zraněnhii čer-
vené. Výtr. podlouhle ellipt., 7 — 9 <«•

Na starých pařezech dubových a habrových všude hojně, na podzim. Libo-
chcvičky u Slaného (Fchtnr), Karlštejn, Mnichovice, Radotín, Chlumec n. C,
Čelákovice, Písek.

S. rubiginosum Dicks. 1785 (Hymenochaete rub. Lév.). P. rezavý.

Plodn. 3 — 5 cm š., velice tvrdě dřevnatá ale tenká, plochá, sotva

zprohýbaná, bokem přisedlá nebo také na poloivic hřbetem přirostlá

(sbíhavá), neminohé v střechov. skupinách, na povrchu hnědá, nejpr\-

přitiskle plstnatá, pak lysá, hustě ostře kruhatá, na okr. v mládí

žlutá. Hymenium šedohnědé neboi skořicové, hustě tuhými, hnědými

štětinami posázené. V^ýtr. válcov., zaJkřivené, 5 — 6,«,

Na kmenech habríi, dubů a buků v hlubokých lesích v stinných a vlhkých
místech, na p(jdzim a v zimě. Řidčeji. Ano i v kladenských dolech (Žofka).
Struhařov, Jevany, Karlštejn, Hvězda, Chuchle, Strašíce, N. Bydžov, také na
Moravě (Sladký). Nápadný a chlupatosti hymema lehce poznatelný druh.

S. azcnum sp. n. P. nekruhatý. Plodn. tvrdě korkovitá, asi 1 mm
ti., s duž. bělavou, dílem jako tuhý lupen slupitelný, na substrátu
rozložeiiá, až 10 cm v pr., s okr. ostře oinezeným a volně odstálým,
dilem v ostálé, 3 — 4 cm š. kloboiičky přeměněná (někde jen odstálé,
hustě střechovité kl.), na povrchu šedá nebo okrová, nekruhatá, od-
stále měkce jemně sametově chlupatá, na okr. mírně vlnitá. Hyme-
nium hladké, okrové, nerozpukaiié. \Xtr. dokonale kulaté, bledě-
ú krove, 3 — 4 .«•

761

U Řevnic na kůře jilmů (K, 1915), na dubech u Karlštejna a Scnohrab
(1915). "51 linkách u Mnichovic (1916). Jest výborně charakterisovaný druh
a již výtrusy zbarvenými a kulatými ode všech odlišný. Výtr. sporé, ale přece
jen vždy \yvinuté.

C) Plodnicc korkovitě lupenitá. na substrátu rozlitá, jen na okraji trochu

odstálá {nikoliv volné kloboučky).

S. rufum Fr. Epicr. 187. Hym. Eur. 644. P. lipový. Plodn. lupe-
nitá, ďloii plochou přilehlá, ale lehce slupitelná, v stáří na okr. od-
cJilíplá a skoro nahoru svinutá, za živa voskově tuhá, za sucha chru-
pa včitá, nevrstevnatá, sotva i mm ti., neveliká (i — 3 cm v pr.), za
to ale houfně poispolitá, na spodu lysá, za sucha na spodním okr.
skoro černá. Hymen, velice vypoukle hrbolkaté, osmahle mourově
okrové. \^'tr. kulaté, k basi trochu stáž., 3 — 4/*, bezbarvé, dosti

hojné.

Na kůře kmenů a větví lipových ve Stromovce v únoru 1917 sbiral p. ř.
O. Reisner, u Rokycan (Cejp). Výborně odpovídá popisu autorově. Jest příbuz.
S. rugosum, ale již zbarvením, drobnf>stí a výtr. velmi rozdílná.

S. Fechtneri sp. n. F. Fechtneríiv. Plodn. široko rozlitá (až 20 cm),
asi I mm ti., jednovrstevná, neslupitelná, na těsně přirostlém okr.
široce hile byssovitá, na hymen, slout ková, za sucha trochu rozpu-
kaná, tvrdé korovitá, s duž. čistě bílou. Yýtr. bezbarvé, nepravid.

kulaté, hladké, hojné, 5 — 7 f^.

Na kůře vrbové u Černošic v říjnu 1921 sbíral p. Fr. Fechtner. Jest
pěkný a nápadný druh z příbuz. S. rugosum, od něhož se liší mimo jiné tvarem
výtr. a okrajem.

S. tuberculosum sp. n. P. hradavéitý. Plodn. 3 — 5 cm, rozlitá, jak(»
kožovitý, tuhý lupen, na okr. odstálý a ostře omezený se slupující,
asi T mm ti., na hymen, tmavé okrové hnédý, ale hile ojínéný, hustě
bradavkatý (brad. 2 — 3 mm). Prach výtr. kávové hnědý. \'ýtr. tupé
ellipt., syté hnědé, velmi hojné, 5 — 7,", Duž. hnědá.

Xa listn. pařezech u N. Bydžova v říjnu 1921 sbíral p. L. Viniklář.

S. rugosum Fr. Epicr. p. 552. (S. Corydi Pers., Thel. sanguinolenta
Sommerf.). P. korkovitý. Plodn. na kůre široko rozlitá (až 20 cm),
zaobleně nepravidelně laločnatá, tvrdé korkovitá, asi i mm ti, na
okr. tuípě, tlustě a ostře omezená, ale nikoliv odstálá a nikdy klo-
boučky netvořící. Hymenium šedě osmahlé, ojíněné, v stáří útle
políčkovitě rozpukané, za živa příjemně anýzové vonné, pomačkáním
červenající. Výtr. bezbarvé, válcov. ellipt., 6 — <^u.

Na korách listn. kmenů (olše, habru, dubu, lísky, vrby, lípy") všude velmi
obecný a snad nejznámější a největší druh. Nedělá odstálé kl. a proto by jej
mnohý kladl spíše ke Corticiím, ale má korkov. duž. pod hymeniem. Tvoří výtr.,.
ale ne hojně. O vůni se autoři nezmiňují, ač jest tak nápadná.

762

S. stratosum sp. n. P. 7'i'stcz'iiatý. Plodnice korlcí)i'itc hnulá, lastn-
rovitá, O — 20 cm š., na okr. zaobleně laločnatá, ostře oble ometená,
s okr. sem tam značně odstál'ým a ua povreliii ostře vrstevnaté rý-
hovaným, Jiladkýin, éer)iaz'ýin. Pludn. až 5 mm ti., :: mnohýcii
vrstev Jiymeniovýeli sločená (neboť vždy ndvě vrstvy narůstají a po
více roků vytrvávaji). Nová vrstva liymenioivá bledě zlontková,
živá, pomačkán íni eervenavá, bledě ojíněná, nevonná. Sterilní (bez

výtr.).

A'ždy na kcrách živycl) kmenů olší, často velké plochy pokrývající. O této
houbě se Fries xmiňuje u St. rugosum, pravě, že jest to forma »stratose revi-
viscens« a že roste na olších. Ale od St. rugosum, které jsem současně v tomže
údolí na olších sbíral, se určitě liší vrstevnatostí, žlutou barvou, nevonností.
Vrstev v starých plodnicích napočítal jsem až 20. V okolí jNlnichovic (7, 1921),
Karlštejn, Radotín, Zbirov.

S. lacunosum sp. n. P. lakiinosní. Plodn. rozlitá, 2 — 5 cm v pr.,
tlustě koTkovitá (i — 2 mm), na okr. vlnkatá, neodstálá, a neztluštělá,
hrubě bíle byssovitá, na hymen, oranžová, hrbolkatá, při okr. ,? vod-
natými, okrouhlými lakunami. V^Hr. bezbarvé, sporé, kul., malinké,
I — 3,«. Krystalky hojnié, i — 2 ,« (řídce větší).

V dutinách olšových pařezu u Jevan spoře, v říjnu 1921. Jest příbuz.
S. rugosum, také pomačkáním červená. Nevrstevnatý.

S. mirabile sp. n. P. podivný. Plodn. i — 3 cm v pr., na- substrátu
rozlitá, bělošedá, matná, na spodu okrO'vě žlutá, úplně lysá, uprostřed
až 5 mm ti. a vrstevnatá, co kost' tvrdá; okr. letošní vrstvy přerůstá
starou a byssozňtým lemem sť k substrátu připíná, později ale od
substrátu odtrhává. Hymenium matné, často hluboce rozpukané.
Výtr. vejčitokulov., bezbarvé, hojné, obrovské, 20 — 24 /«.

Na jilmové kůře u MniclTOvic v srpnu H)20. — Jest ze všech druhů nejpo-
divnější a mohl by představovati i samostatný rod. Tím, že nová vrstva starou
přerůstá, povstává ixkI liymcnicm kuželovitá stélka, co kost tvrdá, lysá.

S. aculeatum sp. n. P. osténkatý. Plodn. na substr. rozlitá, 4 — 6 cm
v pr., na obvodu ostře omezená a zaoblená, laločnatá, s duž. bílou
T — i/^ mm ti., fz'rdě rohovitou. Hymenium okrově šedé, matné, ža
sucha hustě jemně políčkovltě rozpukané, hustě hnědými, jen lupou
viditelnými mnohobuněčnými osténky poseté. Okraje stélky brzo od
kůry odstávají. \^vtr. velmi hojné, bezbarvé, podlouhle ellipt., k basi
šikmo stáž., 8 /'•

Na vrbových kmenech na kůře v lučním údolí u Kunic v zimě 1917. —
Jest podivný druh, osténky na hymeniu nejsou štětiny jako u S. rubigin., nýbrž
mnohobuněčné kužele, jen lupou viditelné. — Co jest S. tuberculosum Fr Hym.
Eur. 644 7. mizerného popisu těžkou souditi. Snad jest příbuzná.

763

S. řnli.niiiosum Ters. 1797 (llymenochaete ful. Lev.). P. skořicový.
Plmln. na substrátu rozlitá, nejprv pevně přirostlá, v stáří ale slupi-
telná. na uípčni, ostře omezeném okr. trochu odstálá, 2 — 5 cm v pr.
a asi 1 mm ti. (jedna vrstva). Plodnice opětným narůstáním vrstev-
naté a perennujicí. Ilymenium i dužn. rezavé skořicové, hym. ne-
pravidelně hrbolaté, nerozpukavé, hustě štétinkami posázené. Ště-
tlnky oranžově hnědě, ostré, válco^v. vřetenovité, nejvýš tlustostěnné,
50 — 60 X 6 fi. \'ýtr. jsem nenalezl.

Xa bukových prkénkách starého, zetlelého sudu ve sklepě v naší zahradě
v Mnichovicích ve velikém množství celý rok. Od St. rubiginosum liší se nedo-
statkem volných kloboučků, vrstevnatostí, kratšími štětinami. 'J'aké autoři
výtr. neudávají.

S. piiiicolum sp. n. P. borový. Plodnice tvrdě korovitá, na sub-
strátu rozlitá, I — 2 mm ti., 2 — 6 cm v pr., na okr. lemem i — 2 mm
sir., tlustým, špinavě okrovým obdaná, na hymeniu světle šedavc
okrová, jako ojíněná, útle sametově chlupatá, s duž. hnědou, často
vrstevnatou. Štětiny na hymen. 100 — 180 X 6 — 8 ,«. jednobuněčné,
nejivýš tlustostěnné, sytě hnědé. Výtr. světle hnědé, kulaté, hladké,
5—8 ."•

Na starém borovém dřevu u Nové Kdýrié (igi8, Mr). Jest sice příbuz.
S. íuliginos., ale zbarvení docela jiné, štětiny delší. Snad jest totožný se S. Ste-
vensoni Jj- Br.. na tisu v Anglii sbíraným. Popis autorů jest ale chatrný.

S. nummularíum sp. n. P. penízkový. Plodn. na substrátu pevně
rozlitá, složená z vypouklých, ^ cm v pr. š., V2 — i/^ mm ti., na okr.
ostře zaoblených, ale neodstálých penízků, jež ale uprostřed splývají.
Plodn. vrste\Tiatě narůstají a perennují. Duž. okrově rezavá, silně
fenyklově vonná. Hymenium lysé, bělošedé. \'ýtr.- velmi hojné, vej-
čitokulovité, 4 — 6 fi.

Na bukových prkénkách ve sklepě v naší zahradě v Mn-chovicích có rok
hojně. Jest tak pěkně charakterisovaný druh, že jej každý musí ilmed určiti.

Auricularia Bull. Ušičko.

Plodnice lupenovitá, na substrátu rozlitá, ale sem tam okrajem
volně odstávající klobouček, zevně chlupatý a kruhatý tvořící, roso-
lovité podstaty, s jamkami nepravidelnými a tupými, vyniklými
lištnami na povrchu hymenia. Basidie válcovité, ve 4 články rozdě-
lené, z každého článku dlouhé, tenké sterigma, velkým, zakřiveným
výtrusem okončené. Výtr. válcovité, hladké, bezbarvé, trochu zakři-
vené. Na mAxeliu tvoří se množství konidií mnohem menších, vál-
covitých a podkovovitě zakřivený'-ch,

764

UvnieuÍLivá vrstva jest ostře odlišena od duz. plodnice, čimž,
jakož i zevnějškem připomíná r. Stereum, ale rosolovitoiu konsi-
stencí a podivnými basidiemi náleži spíše k r. Ilirneola. V Evroipě
známy jsou hlavně naše 2 druhy, ale nověji popsány ještě 3 jiné (A.
Bresadolae Schlz. na topolech v Slavonsku, A. Schul'zeri Quél. na
habrech v Slavonsku a A. Syringae Fuck. na šeříku v jiz. Německu).
A. mesenterica (Diaks.) Fr. Epicr. p. 555. (A. corrugata Sow., A.
tremelloides Bull.). L^ fialové. Plodn. na substrátu ro^zložená, 5 až
15 cm v pr., lupenitá, za živa rosoloivitá, za sucha ztvrdlá, na okr.
sem tam odstálá, tvořící polookrouhlé až i cm v |)r. š. kloboučky,
vyklenuté, zevně kruhaté a chlupaté, tmavě hnědé, na okr. bledé.
Hymenium jest vyniklými žebérky a kýly mělce jamkovité a okrouhle
políčkaté, ca áiva hnědé, za sucha šedé fialové. Ostře oddělená
vrstva hymenio'vá spočívá na rosolovité, mocné vrstvě stélky. Výtr.
poloměsíčitě zahnuté, tupé, bezbarvé nebo malounko nažloutlé.

Na dřevech a pařezech listnatých stromů řídce. Na jasanových pařezech
u Zbraslavi a Peruce r. 1019 sbiral p. ř. O. Reisner. Bučovice-Cerčin na Mor.
(Neuwirth). V pletivu ralézá se veliké množství krystalů (osmistěny) az 20 — 32 ^ff
velikých.

A. lobata Somerf. 1827. U. laločnaté. Liší se od před. kloboučky
laločnatými, bíle kruhatými. hymeniovou vrstvou hnědě nažloutlou.
Ještě řidčeji ne/ před. Na Moravě sbíral p. prol. Sludký.

Craterellus Pers. Stroček. Obr. 137.

Plodnice velká, lupsnitá, ztuha kožovitá, nálevkoivitě trubkovitá,
v kolmou stopku zúžená. Hymenium hladké nebo rugosně žilkoivané
povléká spodní stranai trubky, liasídie normální, s 2 nebo 4 výtrusy
hladkými, bezbarvými.

Na zemi v lesích pospolitě rostoucí, necelně druhy. Mno7.í auto-
rové kladou sem také Cantharellus clavatus a C. lutescens a jich pří-
buzné. Ze k nim r. Craterellus vztahy má. nelze popírati.

C. cornucopioides L. 1763. .V. trubkovitý. Plodn. tence kožo'VÍtě
mas., dlouze trubkovitá, až k basi dutá, přímá, nahoře rozšířená,
4 — 6 cm dl. a 2 — 4 om) š., s okr. vlnitým nebo roivným, podvin.,
uvnitř skoro černá, šupinkatá, zevně prořídlé žilkované vrásčitá,
hladká, šedá nebo' modročerná, bíle poprášená. Basidie s 2 sterigmaty
a 2 výtr. Prach výtr. bílý. Výtr. vejčitě ellípt., hladké, bezbarvé,
12 — T4/'. Bez zápachu.

V lesích všeh<:-. diuliu nd ^rpna du zimy na hnnins\i a \' mechu v stinných
a vlhkých niistcch, \ zdy iiospolitě and i v tr-^cch. Někdy vyškytá se íorma s plod-

7fíň

nici tllouzc trubkovitou, s okr. rovným, málo rozšířeným a hymeniem nepatrné
nigosnim. \' některých krajinách se sbírá pod jménem »trubců« a požívá se.

C. crispus Sow. 1797. ^". kadeřavý. (C. pusillus Fr.). Drobný, gra-
cilni. Kl. 1 — 2 cm š., kožuvitě tence lupeniťý, na okr. dolů sehnutý
a lalocnatý. uprostřed vyhlnhený, ale neprovrtauý, světle šedý, Jirubč
odstále šupin katě ječatý, dolů zvolna v tenkou bělošedou stopku
(I — 2 mm ti.), podél nepatrně rugosní zúžený. Hymenium bélo-
šedavé, s žilkami slabě vyniklými, hustými, příčně nespojovanými.
\'ý\.r. na basidiich 4. kulo\-itě ellipt.. 12 — J4/Í.

Obr. 137. Craterellus cornucopioides L. Slabé zmenš. Fot. Maximovič.

Xa suchých, teplých a výslunných místech v lesích a hájích sem tam,
dosti vzácné. \' létě a na podzim. Dospělá houba jest více kožovitá, bělejší,
v stáří také se někdj- kl. provrtává. Srovnati dlužno ještě také Cantharellus
cinereus Pers., jenž jest větší t tmavší. Cr. sinuosus Fr. představuje formu-
s kl. více kadeřavě zprohýbaným, častu větším, skoro hladkým.

Cyphella Ir. Čišovec.

Plodnice jednotlivé, namnoze v houfech, malinké (nejxýš i cm),,
tence blanité, misíkovité. pohárkovité nebo zvonkovité a často stop-
katé, jediným bodem k substrátu připevněné (mechům, dřivi. vět-
vičkám, lodyhám. ši.škám), zevně plstnaté nebo lysé, uvnitř hladkým
■hymeniem potažené. Výtr. bezbarvé nebo žlutavé, elliptičné neb>>
vejčité, hladké.

'W

Nepatrné, drobounké, snadno přehlédnutelné houbičky, v lesích
rostoucí. x\si 24 dr. evropských. Dílem pro drobnost, dílem pro jich
vzácné se vyskytování jsou velmi špatné známy a nedostatečně po-
psány.

C. muscigena 1'ers. 1801. Č. mechový. Plodn. 4 — 12 mm š., měkce
blanitá, nejprv ničkce miskomtá neb pohárkovitá, pak ploše rozlož.,
úzce hřbetem přirostlá, sněhobílá, zevně hedvábitě vlásenitá, hyme-

nium hladké, bílé. \'.vtr. ellipt., hladké, bezbarvé, o fi.

Na různých velkycli mechách přirostlý a tak ihned barvou l)ílou nápadný
(Webera nutans, Polytrichum, Mnium, Hylocomium splendens). \' lesích ve-
likých vzácně. V lesích u Mnichovic a Jevan na podzim.

C. laeta Fr. 1836 (Epicr. p. 568). C. svěilý. Plodn. drobounká,
4- — 6 mm dl., na teninké stopečce visutá, kornoiitkovitá, voskovitá,
průsvitná, sírošlutá, lysá, věrně nějakou Pezízu připomínající.

Xa odumřelých lodyhách (kopřivách, ostružinách a p.) ve vlhkých koutech
lesních, v křoví a trávě, vzácně. \'ýtrusy jsem nenalezl. U Mnichovic a Hrusic
v květnu 1 9 18.

C. cupula Fr. Hym. luir. 664. C". svonkďý. Plodn. podobná před.,

ale okraj pohárku vykrajovaně s — i^ipý, pilodn. bílá, lysá, v sto-

pečku visutou složená. Výtrusy jsem nenalezl.

Na uschlých starých lodyhách okoličnatých a jiných bylin v hustých
houícch. U Budyně v červenci iqiS sbíral p. ř. O. Reisner.

C. flos albus sp. n. C. bílý květ. Plodn. kalichovitá, dole nezúžená,

nýbrž zaoblená, v předu rovně uťatá, celokrajná, 3 — 4 m^m dl., útle

blanitá, ěi\stě bílá, zevně i uvnitř úplně lysá, stopka stejně dlouhá,

teninká, bílá. dlouze bíle chlupatá. Výtr. ellipt., na basi šikmo stáž.,

bezbarvé, 8 — io,«.-

Na zetlelém kořenu v dutině pařezu vrbového "pod Myšlíncm u Icsííího
potoka v srpnu t()i8.

Thelephora Khr. Plrsňák. Obr. 138.

Plodnice kožovitá, tuhá, za sucha skoro lišejníkům podobná,
různě utvářená a různě velká, ploše lupenitá, pentlicovitá, křovitá,
nálevkovitá neb i nepravidelně rozlitá, předměty povlékající, u nás
sotva živě zbarvená, často na povrchu nebo okraji brvitá a třísnitá.
Pletivo dužniny vesměs jednostejné. Hymeniuni hladké, na s])odu
lupenité.stélky nebo celou stélku povlékající. Výtrusy tiepravidelně
kulovité, elliptičné, žluté neb skoTO bezbarvé, více méně krátce
ostnitě bradavčité, řídce hladké.

Jest to vlastně tropický rod, neboť v horkých krajinách jest již
známo na 200 druhů a stále nové se objevují. \" střední Evropě asi

767

j^ druhu. Zevnějšek jest dosti rozmanitý, nezřidka na lišejníky upu-
minající. Mnohé odporně páchnou. Praktický význam nemají
žádný.

a) Plodnicc neurčitého tvaru, různé předměty široce povléka-
jící. Hymenium na vrchní straně něho na výčnělcích.

T. fusca Schr(')ter FI. Schles. i.SSy. P. hnědý. Povléká trouchnivé
větévky olšové jako Corticium v podobě pevně přilehlého, na okraji

v

Xi^>

Obr. 138. Thelephora rhipidium Vel., v přir. vel., 2. Th. cristata Pers., v přir.
vel., 3. Th. radiata Hlm., v přir. vel., 4. Th. multizonata B. Br., málo zvětš.,
5. Th. carbonaria Vel., zvětš., 6. Th. pterula Vel., značně zvětš., 7. Th. minor
\'el., v přir. vel., 8. Th. cladoniaeformis Vel., v přir. vel., 9. Tn. fusca Schrot.,

v přir. vel.

dosti ostře omezenéh(_>, ale moučnatě l>ělavě lemovaného, sotva
y2 mm ti., na povrchu matně šeděfialového, ,pak nahnědlého, jemně
nestejně zrnitě hrbolkatého. Hyphy pletiva okrové, tuhé. Výtr.

hranaté, okrově hnědé, hustě osténkaté, 7 — 8 ,".

\' mokřadlu olšinovém u .Mnichovic v množství, v srpnu 1921. Tvoří útlé
povlaky jako Corticium J/ž — i cm šir. a 5—15 cm dl. Podle povahy výtrusů
určitě jen u r.Thelephora má své místo, což i barva hyf potvrzuje. Nesprávné
jest klásti ji k r. Hypochnus (Saccardo). Schrot er utvořil pro ni rod Tomentella.
T. sebacea l^ers. 1801 (Syn.). P. korálovitý. Povléká jehličí, mech,
větévky a kiiru jako bílý, kožovitě měkký pancíř, jenž pak vyrůstá

7(8

v kolmé, kiirálovitč nebo krápnikovité, až 2 cm vvs. útvary s tu-
pými hrbolky, dole hymeniem krytými, nahoře hnčtlavým plstnatým
kožíškem končícími, inkrustace tyto dosahují 10 — 30 cm v pr. Výtr.
válcov. ellipt., trochu zakřivené a zrnité, slabě nažloutlé io/(. Mimo
to tvoří na hyfách hojnost kulovitých gonidií, 12 — 14/'.

Ve vlhkých, stinných lesních liuštinách v okolí iMnichovic, Ondřejova a
Jevan v srpnu řídce.

T. crustacea Schum. LH03. P. horovitý. Plodn. kožovitá, jako da-
leko ro'zldilý, šedohněclavý povlak, mech a třísky pokrývající, na ob-
vodu bíle plstnatý, neodstálý. Výtr. hnědavé, okrouhle hranaté,
ostnité, 8 — 10 ft.

Ye vlhkých lesicli /a deštivého počasí od srpna do podzimu všude hojný.

T. cristata Pers. 1797. P. hřebenitý. (Clav. laciniata Bull.,
■Marismacr. P.) Plodn. tvoří husté, mnohonásobně rozvětvené, klí-
novité, ploché neb pentlícovité úkrojky na kolmtých nebo šikmých
větévkách. Úkrojky hnědé, 2 — 4 cm dl. a 2 — 4 mm š., kolem bělavě
plstnatě třísnité, na konci v brvité štětinky rozdělené, na starých
částech rezavě načervenalé. Hymenium vespod šedohnědé. V\1;r.
Ikulov., ostnité, čokoládově hnědé, 6 — 7 /(•

Na mechách, trávě, smetích v lesích, hlavně v bučinách v létě a na podzim
sem tam 'rozšířený. Alerisma penicillatum Pers. sem také náleží. Rovněž T. spi-
culosa Fr. Povléká někdy byssovitě plochy v lese až na i m široké.

b) Plodnice tence Inpenitá, bokem nebo uprostřed sfopkatě při-
sedlá, rozložená. Hymeniinii na spodu.

T. terrestrls Ehrh. 1789. /'. pozeuini. (()l)r. 139.) Plodn. 3 — 6 cm
š., ploše nálevkovitě ro::lo.::., okrouhlá, lupenitá, kožov., uprostřed
skoro stopkatě vetknutá, zevně hrubě kruhatá, hrubě mrtnatá, hnědá
az černavá, na okr. světlejší, na spodu radiálně svraskalá, šedohnědá.
Výtr. hranatě kulov., hrubě krátce ostnité, žlutohnědé, 7 — 8 /«.

Na holé zemi, hlavně písčité, často v množství a v nu^hutných trsech, od
srpna do podzima všude obecná v lesích zvláště borových. \'ýzndčnou jest ob-
zvláště pro Polabské bory. — Na polštářích Leucobry.nn glaucum sbíral v srpnu
1921 p. Alb. Pilát var. (v. Leucobryi) 3 kl. menším (2 — 3 cm), klínovitě v stopku
zúženým., nekruhatým, ale černě hustě šupinatým, s některými zevními šupi-
nami v menší volné kiolxuičky se měnícími. ]>arva jako u Th. terrestris šedo-
hnědá. Snad dobrý druh. \'ýtr. stejné.

T. laciniata Pers. I79<'). /'. dřípafý. Plodn. kožov., v ploché, laloč-
naté, nepravid. klLnovíté, ve velkém počtu nahUmčené úkrojky roz-
dělená, zevně špinavě hnědá, v mládí na okr. Ijílá, hrubě třísnítá a

769

šupinatá, na akr. brviič dřípcná. ilynieniuni na spodu šedohnědé.

Výtr. kul. hranaté. l)radavčité. hnědé, 6 — 9 //.

\e vlhkýcli Icsícli jeliličn. povléká obyčejně celé okolí (rostliny, mech a j.)
a způsobuje na mladých lesních kulturách značné škody. \'' létě a na podzim.

T. ininor sp. n. P. menší. Zjev T. terrestris. ale mnohem menší,
lvi. I — 2 om š., polokruhovitý, hranatě vykrajovaný, často v ostrý
cíp protažený, tenký, kožov., větvičky, mech porůstající, často trsnatý
a v sltopečku zúž., na okr. s měkce plstnatou, bílou páskou, ostatně

Obr. 139. Thelephora terrestris Khr. Značně zmenš. Fot. Maximovič.

.hrbolatý, červenohnědý a dlouze tmavě brvitý. \\vtr. bradavčitě hra-
naté, 7 — 8 ,M, okrové.

\ humosním borovém lese na teplé, západní stráni u Mnichovic (nad
koupadlem), v srpiui 1918.

c) Plodnicc kolmá, křovitč větvitá, pentlicovitá, hipcnitá neb
nálcvkovitá a sfopkatá. I lyiiwiiiiiii! na spodu nebo na celém
povrchu.

T. intybacea Pers. 1796. P. čekankový. (Mer. strigosum Pers.)
Plodn. trsnatě, křovitč rozvětvená, s kloboučky klínovitě dolů zúže-
nými, na okr. ztluštělými a hřebenovitě zubatými a laločnatými,

7rn

temně špinavě hnědými, na pi)\rchii spoře štětinkatýnii neb i lysými.
Hymenium vespod hrubě bradavčité. Výtr. hranatě elHpt., žluté,
hrubě ostnité, 7 — 8 .«.

V lesích všeho (h"iiliu, ak^ řidčeji, v letě. CIolčův Jeníkov (Procházka),
Strašíce.

T. palraata Scop. 1772 ,()j\ierisma foetichnri i?ers.). (Obr. 140.)
P. smrdutý. Plodn. kožovitá, s krátkým, thistým kmenem, který se
děh mnohonásobně ve větve ploché, kožovité, pcntlicovité, 2 — 4 cm
díl. a 2 — 4 mm š., l)arvy šedavé, na konci bělavé a uťaté, podél rýho-
vané, často klinovité. Výtr. podlouhlé, hranaté, kolcovitě ostnité,
hnědé, 8 — 10 ^. Páchne za živa odporně.

\ lecích, hlavně horových mezi mechem všude velmi ohecný, v létě a
i;a podzim. Nezřídka pospolitý.

T. anthocephala Fr. E|picr. 535. (T. clavularis Fr., T. digitata Fr.,
A. verticillaris Bull.) /'. měnlivý. Plodn. hnědavá, kožov., z hlavního
kmene rozvětvená v úkrojky nahoře ro^zsířené, brvité nebo' ve větve
'Obié, hladké, lysé, na konci špičaté a bělavé, vzpřímené. Výtr. bra-
davčité, 7 — 9 //.

A borecii sucliyth v létě a na podzim řidčeji. Jest velmi měnlivá tvarem.
Nikdy nepácljne, čímž ie od před. ihned hší.

T. contorta Karst. Fl. Fenn. P. .^kroucený. Jako T. palmata, ale
plodn. v polovici mniohonásobně v tenké, úzké, některé na konci spli;-
-štilé, jiné přišpiičatělé úkrojky dělená, úkrojky bývají stočeně a po-
krouccuc. Zbarvení a konsistence jako u T. palmata. Fvfr. vcjcito-
kulovité, hustě kolcatě ostnité, menší 6 — 8 ,«.

L Peiuce v lese v srpnu 1919 sbíral p. ř. O. Reisner. Posud známa jen
ve Finsku a Německu.

T. cladoniaeformis sp. n. P. lišejníkový. Plodn. trsnatá, 2 — 3 cm
vys., z oblé. bíle plstnatě base kolmO' v ostrých úhlecli v četné,
i — 2 mm ti., oblé větévky rozdělené, větévky šcdavě, na konci v 3 — 4
štětinky až >2, cm dl., prsfnatc rozděleně. Výtr. knlov., skoro bez-
barvě, slabě bradavéitě 7 — o f*. Duž. bílá, liez zápachu.

Na výslunných, holých místech v teplých vápencových hájích u Karl-
štejna řídce, ve společnosti mechů (7, 1916). Podobá ^e větvitým (Jladoniím.

T. muítizonata Berk. et Br. 1837. P. masový. Plodn. asi iK' — 3 cm
vys., ze stopkaté, bíle pVtnaté l)ase klínovitě nebo vějířovitě neb i ná-
levkovitě rozšířená, l)n í úzce dřípatá, nel) zubatá, neb i v úzké
úkrojky dělená, hrubě podél žilnatá, žízjc masově červeněl, za živa
měkce kožovitá, za sucha ztuha utvrdlá a odbarvená. Bez zápachu.
Výtr. jsem nenalezl.

Na holé zemi jiokrývá cele plochy a svou barvou zdaleka jest nápadná.
Zvláště v habrových a bukových lesích: Jevany, lla1)r, Struhařov. \' srpnu

771

H)i6. Liší se značně ode všech zde uvedených. Posud udávána byla z bučin
Anglie a v Německu.

T. rlilpidiiim sp. n. P. včjířovitý. Plodn. má věrnou podobu rozlo-
icučho véjiřc, 2 — 3 cm s. a rovněž tak dl., na basi klínovitě zúž.
v krátkou stopku, plochá, jednoduchá (nedělená!), asi i mm t!.
(tlustší než n T.caryoph.), ztuha kožovitá, suchá, vespod radiálně
rýhovaná, tmavě okrové hnědá, lysá, hymeniem potaž., na tupém a
celém okr. hile i)lstnatá, zevně hrubě radiálně vrásčitá a spoře

Obr. 140. Thelephora palmata Scop. Zmenšena. Fot. Maximovič.

mrtnatě šupinkatá, světle šcdavě nahnědlá. \\tr. veliké, podlouhle
hranaté a hrubě hrlx)laté, šedohnědé, s centrálním velkým tělískem,
12— 14 ».

\'ýznačně ozdobná houbička v skulinách pcruckých pískovců u .Slaného
v srpnu 191 7 sbíral p. ř. O. Reisner. Jistě i na jiných pískovcích v Cechách.
Test sice přibuz. T. caryophyl a T. radiata. ale vždy nedělená, tlustší a hrubší
konsistence.

T. caryophyliea^Schaeff. 1761. P. karafiátový. Plodn. kokná, krátce
tence. stopkatá (0*5 — i cm), nálcvkovitá, 2 — j^ cm vys., hojně v pásky
podél rozdělená, kožov., podél hustě vráskovaná, hnědá, na okr.
vroubkovaná, uvnitř šupinkatá. Ilymenium na spodu pohárku šedo-
hnědé. Výtr. nepravid. hranaté, hnědavé, ostnité, 9 — 10 /'.

T5

v pisčitých, buchycli borech a ve vřesovinách \ létě a na podzim všude
hojně.

T. radiata Holmsk. (Merulius) 1799. P. paprskovitý. Plodn. tvoří
krátce stopkaté pohárky, nálevkovitě ro^zevřené, při ústí i — 2 cm š.,
na dně úzce rourkovité, kolem na okr. cele, hnědé, temněji radiahiě
pruhované, vespod podél vráskované, tmavošedé, tivnitř drobně šu-
pinkaté. Stopka pleťově plstnatá, \'\'tr. hrtiškovitě kulov., okrové,
krátce ostnité, 7 — 9 fi.

V písčitých, světlých borech obyčejně pospolitá, od května po celé létu
všude hojná. Zvláště význačná pro Polabské bory, kdež se místy objevuje
v spoustách jako nasetá. Jest to úhledná a lehce poznatelná houbička kožovitá.

T. carbonaria sp. n. P. spáleništní. Gracilní, maličká. Plodn. jed-
notlivé, pravid. nálevkovité, v teninkou (>4 mm\ tuhou, šedě plsltna-
tou, rovnou, jako pohárek dlouhou stopečku zvolna zúž., 5 — 10 mm
dl. a rovněž tatl<: šir., průsvitně pevně blanitá, pleťově sedává, lysá.
matná, na okr. ostře zoubkatá a podél hluboce řásnatě rýhovaná.
Výtr. červeno'hnědé. podlouhle ellipt., hrubě bradavčité, 6 ,«•

Na spáleništích podle dráhy ve společnosti Barlaea Polytrichi ve Vídrholci
u Jiren v srpnu 1919 velice hojně. V literatuře není nikde nic podobnélro
uvedeno, patrně jen prO' spáleniště význačná. Lehce se přehlédne.

T. pterula sp. n. P. peříčko. Plodn. asi i cm vys., na teninké
(K mm), oblé stopečce vzpřímená, lysá, pleťově bledá nebo světle
okrová, polokruhovitá, klínovitě v stejně dl. stopeoku zúž., tenince.
útle, blanitě průsvitná, ale přece ztuha elast., s několika soustředě-
nými zónami. Sem tam bývá ve 2 — 3 díly ro^ztržená nebo' vyrůstá
z čepele nový stopeěkatý lupínek. Stopka přisedá přímo na m.echu.
Výtr. sporé, hnědé, 4 — óhranné, krátce bradavčitě ostnité, 5 — O n.

Jednotlivě na polštářích mechů na lesním, mechatém ostřicovém mokřadle
u Mnicliovic v září 1921. Jest to velmi útlá houbiči-ca, v mechu se ztrácející.
Vypadá jako jnalé, průsvitné peříčko. Nic podobného nenalézám v literatuře.

Hypochnus Fr. Vatička.

Hyfy netvoří pevnou, korovitou nebo voskovitou nebo masitou
plodnici, nýbrž měkký vatovitý povlak, bez určitého omezení, z tu-
hých, suchých vláken složený, barvy bílé, žluté, fialové, hnědé.
Někdy má vzezření plísňovité. Povlóká někdy celé okolí, živé i ne-
živé části rostlinné. Basidie netvoří souvislé hymenium, nýbrž tvoři
se volně kdekoliv na hyfách, nesou 4 stopkaté, namnoze vejčité a ku-
laté hladiké nebO' ostnité, bezbarvé nebo barevné výtrusy. Jest mnoho
druhů, posud málo studovaných, rostoucích ve vlhkých koutech les-

773

nich mezi rostlinným smetím a mechem nebo i na dřiví a pařezech

a korách. LK-ádím zde jen tři příklady, zvlášť nápadné

H. suhíiisciis Karsl. llattsv. 11, 163. F. hnědá. V podobě tuhého.

suchého, tabákově tmavohnědého vlákniva, povlékajícího veškeré

okolí (Iřstí, větvičky, metíh, smetí) na vlhkých místech, bez vrstvy

hymeniové. Basidie v tlupách na hyfách, se 4 stopkaťými výtr. Výtr.

kulaté, hrubě ostnité, tmavohnědé, průsvitné, 10 — 12 ,«. Hyfy tuhé,

větvité, temněhnědé, 6 — 8 /< ti.

\' listnatém lese na Plecháči u Mnichovic, ve vlhkých místech povléká plochy
až 50 cm v pr., ale sotva kde vyniká na povrch, v září 1921.

H. Biibaci sp. n. / '. Bubákova. Na substrátu rozlézá se mycelium
jako útlá, rezavá vatička, bez zřetelného' omezení a bez hymenia, po-
setá rezavě skořicovým práškem spousty výtriisil, v průměru 10 až
12 cm. Vlákna jsou dvojí: plazivá. tenká, bezbarvá, hojně a krátce
větvitá, krátce článkovaná,, jejichž větvičky nesou 4 — i výtr., takže
ani zvláštní basidie nejsou vytvořeny. Z vláken těchto vyrůstají
vzpřím.ená, tlustá (12 — if) 11)^ dlouhočlenná, světle hnědá, sotva kde
rozdělená, vejčitou palicí okončená vlákna. Výtr. vejčitoellipt., tenko-
stěnné, hladké, bez těl., světle hnědé, průsvitné, nesmírně hojné,
12 — 20,«. Mimo to tvoří se ještě výtr. daleko větši, kulaté, 25 — 30 ft
na těchže vláknech.

Xa kůře smrkové u Stra.šic v srpnu 1906, také u Třeboně r. 1920 sbíral
p. ř. Xešpór. Dle mého zdání představuje tato houba nový, samostatný rod
vedle r. Hypochnus (Bubacia hypochniformis m.). Věnuji ji p. prof. dr. Fr.
Bubákovi, zasloužilému českému mykologovi.

H. gracíiUtnus sp. n. í'. pfeňtlá. Jako' nejvýš jemný, pavučinatý, bílý

nádech, bez určitéhO' omezeni, bez celistvého' hym-enia, měkký, jako

vláčná pavučinka s kůry stažitelný. Bas. kyjovité, tupé, na konci se

4 delšími sterigmaty. Výtr. podlouhle ellipt., bezbarvé, k basi šikmo

stáž., 5 — 6 /<. Hyfy bezbarvé, tenkostěnné, dlouze článkov., 3 /'. ti.
Na spodní straně kůry dubového pařezu u Senohrab (ii, 1921). Jest sice
více bílých druhů z tohoto příbuz. (H. granulatus Bon., coronatus Schr.. fusis-
porus Schr., centrifugus Lév.), ale všechny mají výtr. více méně vejčité nebo
kulaté. Od bílých, podobných Corticií se liší vláčným pletivem a nedostatkem
hymenia.

Clavariaceae. Kyjankovité.

Plodnice měkce masitá, veliká až obrovská, ale také drobounká,
jednotlivá, válcovitá, ikyjovitá, jednoduchá nebo více méně dělená až
korálovitě větvitá z mohutné solidní hase, větve oblé, parohaté nebo
lupenitě smaěklé, celé hladkým hymeniem povlečené. Basidie se 2
nebo 4 sterigmaty. A^ýtrusy hladké, bezbarvé neb nažloutlé.

774:

Neveliká čeled" s rody: i'istillaria. l'terula, 1'yphula. Clavaria,
Sparassis. Posledni dva představují lK)nli}- xeliké. ostatní houby dro-
bounké. Nejobsažnější rod jest Clavaria a také nejznámnější.

Pterula Fr. Štětináček.

Plodnice malá. chrupavčitá, velmi bohatě od base opětné rozvět-
vená, s větvičkami tenkými, štětinkovitými, tvořící daleko rozlehlé,
kartáčovité povlaky na trouchnivých dřevech neb i na zemi v lesídi.
— Jest vlastně rod exo-
tický, asi i6 druhů číta-
jící, z nichž dva také v
Evropě se vy skýtá jící,
ale vzácně.

P. multifida Fr. Mo-
no'gr. 282, Hym. Eur.
682. Š. bělavý. Plodn.
bělavá. pak nažloutlá,
velice bohatě větvitá, i
až 2 cm vys., s větévka-
mi štětinkovitými, tenin-
kými, opětně štětičko ví-
te dělenými, hustými, tu-
hými, na konci ostnatě
špičat. Výtr. vejčité, 5 /*.

Na opadalých větvič-
kách jedlových u Alnichovic
vzácně, v srpnu 1916. Uvádí
se z Anglie, Švédska a Ně-
mecka.

Obr. 141. I. Typhula juncea Fr. v přir. vel.,

2. T.complanata DeBa., sclerotia stopečkatá.

3. Clavaria rugosa Bull. v přir. vel., 4. Cl. lila-
cina Fr. v přir. vel., 5. Cl. hortulana Vel.

v přir. vel.

Typhula hV. Paluška. Obr. 141.

Plodnice malinké, měkce masité, snadno pomíjivé nebO' vosko-
vité, s nitovitou stopečkou, válcovité nebo kyjovité, jednoduché. Ba-
sidie se 4 sterigmaty. — Většina druhů tvoří kulaté neb čočkovité,
tvrdé, hladkou korou potažené, různě zbarvené sclerotium (semín-
kům podobné), jež přezimuje a z něliMŽ ])ak v letě vyrůstá malá, ky-
jovitá plodnice.

Celkem asi 50 druhu známých, z nichž asi 15 v Evropě, ale
posud špatně známých. Semínko\^itá sclerotia nalézáme v zimě velmi
hojně v naneseném listí, smetí a odpadcích bylinných v zahradách,
hájích, křovinách. Vyvinuté pak v letě houbičky mykologové zpra-
vidla přehlédnou neb nenaleznou.

775

T. juiicca l-Y. 1819 I Li. l^iu^,ciali^ var. j. A. Schu.). /'. sítinová.
Plocln.. 4 — ó cm (11. a /> — i mm li., dlouze nitkovitá, voskově hladká,
zašpičatělá, bledá, dole v předlouhou, bledou, odstále vlásenitou nitku
zúžená. Tyto nitky vyrůstají přímo z listu (bez s-clerotia) a často
proplétají se mezi opadalým listím až na 12 cm délky a také sem tam
se větví, větve pak vyrůstají v kohné plodnice. Výtr. klínovitě pro-
táhlé, k basi šikmo stáž. a zahnuté, bezbarvé, 5 — 8 .».

Vždy pospolitě, na zctlclém opadalém listí hřezovém v listopadu 1016
v březině u INIotol. L" Kokořína (K). Jest podivná a hned ka/.dómu nápadná
lioiiba.

T. complanata De Bary 1866. P. smáčkla. Plodn. nitkovitá, 4 až
ó cm dl.. nejprxe přímá, pak plyhá, okrová až hnědavá, kyjovitá část
asi I cm dl., na konci zúžená, od stopky nezřetelně oddělená. Sclero-
tium peckovitě tvrdé, hladké, trojhranné až srdčité, smačklé, 2 — 4
mm v pr., nejprv bílé, pak světle hnědé, uvnitř bílé, s ostře oddě-
lenou, I — 2 mm dl. stopečkou.

Na trouchnivěj ícich listech a lodyhách v smetí ve vlhkých koutech v za-
hradách, na podzim plodná, sclerotia z jara. \' naši zahradě v }kInichovicích
co rok v množství velikém. Sclerotia vypadají jako semena lnu nebo Melampyra.

T. variabills Ríess. 1853. P. mhilivá. Plodn. i — 2 cm vys., stopka
nitovitá, bílá neb žlutavá, na basi brvitá, kyj i — 2 mm dl., válcovitý,
na konci zúž., bílý. Výtr. válcov., zaoblené, bezbarvé. 6 — 7 /(. Scle-
rotia v zimě na opadalém listí dokonale kulatá, 2 mm v pr., k sto-
pečce přisedlá, nejprv bílá, pak černá, trochu rugosini. Plodn. na
jaře nebo na podzim.

v opadalém listi a smetí ve vlhkých koutech zahrad a křovin všude
velmi hojně.

T. erythropus Fr. System. Myc. 1, 495 (,Sclerot. crustuliniforme
Desm.). P. červená. Plodn. celá i — 2 cm vys., hymeniová část kyjo-
vitě válcov., čistě bílá, matná, měkká, asi Vz mm ti., ostře od dolejší
stopky oddělená, sotva i cm dl. Stopka tuhá, dole tlustší, asi V2 mm
ti., dole červenohnědá, nahoře bledá, ze sclerotia hnědého, tvrdého,
kulatého nebo válcovitého, 4 — 6 mm dl., po 2 — 4 vynikající. Výtr.
bezbarvé, válcov.. vpředu tupé, dole šikmo stáž., 3 — 4 .«.

Na smetí a zetlelých lodyžkách na podzim. U Chuchle a Slivence v háji
ve vlhkých koutech (10, 192 1). Krásná, něžná houbička.

Clavaria L. Kyjanka. Obr. 142.

Plodnice masitá, jednoduchá nebo korálovitě větvená, s větvemi
oblými, hymeniem potaženými. Hymenium hladké, od sterilní base

ostře neodlišené. Basidie se 2 nebo 4 sterigmaty. \ vir. hladké, bez-
barvé, žluté nel>(> okrové.

Veliký rod, jehož četné dridi}' rostou v leskli na huniusní zemi
nebo mimo les ve vlhké trávě a děrách. Některé dosahuji značné ve-
likosti a jsou jedlé, ale. méně chutné, neboť jsou nakyslé, odporné
chuti. Diagnosiy druhu u autorů jsou chatrné, takže téměř nemožno
starší druhy bezpečně zjišťovati. Rozdělováni dle barvy výtrusů
(Schr(")ter) nezdá se mně býti vhodným', protože často nemožno říci,
je-li výtrus bezbarvý nel)o nažloutlý. Větveni velkých druhů jest
sice velmi charakteristiciké, ale dá se znázorniti pouze obrazem, ni-
koliv slovem. Také barva bývá měnlivá a nesnadno jest její odstíny
popisem vystihnouti. \' mé tekutině konservační se ale ztrácí. F r i e s
uvádí yT) druhů evropských, ale jsem jist, že jich bude dvakrát tobk.
V S a c ca r d u mimo VI. díl uvádí se v dodatcích T^y druhů evr. od
různých autorů popsaných (Ouélet, Britzelmayer. Bresadola, Bou-
dier a j.). Z toho viděti, jak rod tento jest zanedbán. Českým myko-
log"ům radím, aby monoorraficky české kyjanky zpracovali.

A) Plodil, knrálovitě mnoíiovčtevnč, s tlustou, solidní, jednoduchou basí.

a) J^ýtr. bezbarvé nebo bledé nažloutlé.

(X) Žluté, červené neb fialové pozemní druhy.

Cl. flava Schaeff..i77o. K. žlutá. Plodn. jasné >citronové žlutá, zra-
néním červenající, 5 — 12 cm vys. a sir., solidní base 3 — 5 cm ti., tuhá,
bledá, větve hladké, oblé, skoro stejně dl., vzpřímené, křehké, vět-
vičky na konci tupé. Výtr. skoro válcov., bezbarvé, 10 — 12 /<. Prach
výtr. bledý.

V lesích, hlavně listn., v bučinách v létě a na podzim dosti rozšířená.
Často na pražském trhu.

Cl. Botrytis Pers. 1797 (Cl. plebeja Wulf.). K. jarniucová. Veliká,
statná, masitá, v objemu vejčitá neb kulov., z tlusté (3 — 5 cm v pr.),
bledé, solidní, pevné base mnoíhonásobně rozvětv., s hus'tými, podél
svraskalými, masové červenými, na konci tupými větvičkami, jež
v stáří trochu zhnědnoii. Duž. elast.. Čisté bílá. Výtr. podlouhle vře-
tenoviité, na basi šikmo stáž., bledě žlutavé. 14 — iGii. Prach výtr.
nažloutlý.

V lesích všeho druhu, zvláště v jedlinách a bučinách. v létě až do zimy
všude rozšiř, druh. Hojně na Pražském trhu. Sbírá se jako před. pod jménem
»kuřátek«, ale jest to houba špatnější, nakyslá. Již aroma jest ostré, což platí
ale také o všech ostatních velkých druzích. V již. Čechách jim říkají také
»prstíčky«.

50 777

Obr. 142.

Obr. 142. I. Clavaria aurea Vel., menší exemplář, nahoře přesně prove-
dená větvička, v právo zvětš. výtr., 2. Cl. corrugata Karst., mladší plodnice,
níže část větévky přesně provedena, se špičkami větviček a zvětš. výtr., 3. Cl.
cristata Holmsk., v přir. vel., 4. Cl. ochracea Vel., v přir. vel., zvětš. výtr.,
5. Cl. formosa Pers., část větévek plodnice, v právo zvětš. výtr., 6. Cl. mus-
coides L., plodn. v přir. vel. se zvětš. výtr. 7. Cl. coralloides L., v přir vel.,
8. Cl. cinerea Bull., v přir. vel., se zvětš. výtr., 9- Cl. grisea Pers., v přir. vel.

Cl. amethysťina Bull. 1789. K. ametystová. Velká, statná, zjevu
před. Plodn. ze společné, celistvé, solidní, 3 — 5 cm. š. a 3 — 4 cm ivys.
base korálovitě mnohonásobně rO'Z větvená, celá pěkně fialová, matná,
ztuha mas., na basi pobledlá. Větévky oblé, hladké, tupé. Výtr. ku-
laté, bezbarvé, 10 ,". Duž. bělostná, příjemně aromatická.

V lesích mezi mechem a travou, dosti vzácně. U Černošic v srpnu 1920
sbíral p. ř. O. Keisncr. Úhledná, pěkně zbarvená, velká houba.

Cl. lilacina Fr. 1819 (Cl. purpurea Schaeff.). K. liláková. Jed-
notlivě nebo v trsech, plodn. 3 — 5 cm vys., dole jednoduchá, asi 3 až
4 mm ti., bílá, nahoře v několik vzpřímených, velmi ostrým úhlem
dělených, rugosních a ostře zubatých větévek rozdělená, lilákově se-
dává, ojíněná. Výtr. kulov., čiré, v stopečíku stáž;, s velikým tě-
lískem, 10 fi.

V humosních lesích na holé zemi, vzácněji, v léič. U Mnichovic a Jevan
a na Sázavě hojně. Lomnice n. P (Kop.), Kutná Hora (Haj.), Karlštejn. Ostré
špičky větviček brzo černají.

Cl. muscoides L. 1755. K. mechová. Plodn. velmi útlá, 2 — 4 cm
vys., na basi teninká (1 — 2 mm), bíle vlásenitá, pak dichotomicky
3 — 4krát v teninká (1 mm), oblá, obloukovitě vystoupavá ramena
dělená, barvy okrově žluté, konsistence ztuha elastičné. Větvičky
na konci 2 — 3 zoubky opatřené. Výtr. žlutavé, kulaté, v stopečku

;staž., maličké, 4 na bas., 3 — 4 ^i.

V mechu a trávě v lesích, ale ještě častěji na mezích a pahorcích mimo
:ies ve vlhké trávě v létě všude dosti hojná, ale pro drobnost přehlížená.

Cl. corrugata Karst. 1879. ^- vrásčitá. Plodn. i — 4 cm vys., od

dola v tlusté (2 — 4 mm) větve ro^zdělená, větve podél hrubě vrásčité,
na konci přeslenitě krátce dělené a nahloučenými, krátkými špičkami
okončené, barvy šedě okrové, na krátce hrotitých špičkách šafránové
.žluté. Výtr. krátce ellipt., žlutavé, 5 — 6í/. Duž. pomačkáním a su-
šením sezelená.

V smrčinách tvořívá celé kruhy a rozsáhlé kolonie, v létě po celých
*Čechách velmi obecná.

Cl. flaccida Fr. System. Myc, Hym. Eur. G71. K. pariížkatá.
Plodn. z bílé, asi 1 cm ti., krátké base mnohonásobně, opětně, hustě

779

TVíiw/i/, iíhw Au kul(jv., ^^ — <) cm v pr.. elast. ztuha mas., nažloutle
okrová, s větvemi oblými, neriigosními, s větvičkami dosti tenkými.
dlouhými, na kon':i jcdnod. neb parňžkatě rozdělenými a špičatými.
Duž. bílá, pomačkáním se neměnící. \'ýtr. válcov., k basi zvolna
šikmo stáž., sytě žluté, 8 — '^ ,«.

\' lesich jehličnatých na podzim tu a tam; Mnichovice, Jílové, Strašíce,
Klatovy. Barvou i velik. před. podobná, ale jinak větvitá.

Ij) Bílé nebo našedlé, pozemní druhy.

CI. coralloides L. 1755. /v. korálovú. Plodn. sněhobífá, 5 — 10 cm
vys., již od tenké base v dl.. oblé, 3 — 5 mm ti., opětně ostrým úhlem
dělené větve rozdělená, konce větví jednoduché nebo ve 2 špičaté
špičky rozdělené, dosti křehké, matné. \'ýtr. kulaté, k basi stáž.,
5 — 6 .", bezbarvé.

\ c vlliké trávě v zahradách, hájích, kravinách v létě řidčeji. \' naší za-
hradě v Mnichovicích co rok velice hojně.

Cl. cinerea Hulí. 1791 |(lCl. grisea Krombh.). A.', popelavá. Plodn.
až 6 cm \ys.. z 1 — 1>4 om t!., bělavé base parohatě v několik ti.
(4 — 8 mm) větví rozdělená, větve na konci opět krátce v tupé vět-
vičky rozdělené. Větve rugosní, nepravid. oble hranaté, šedavé s od-
stínem fialovým, jakoby ojíněné, šťavnatě mas., skoro duté, s duž.
bělavou. Výtr. kulaté, na basi stáž., bezbarvé, 8 — ic n.
y le&ích všeho druhu v létě všeobecně rozšířená.

Cl. cristata Holmsk. 1799 (Cl. albida Schaeff., Cl. fallax Pers., O.
fimbriata Pers.). K. hřeben-^Aí. Plodn. maíá, jen asi 2 — 4 cm vys., od
dola křovitě v mnohé větve 2 — 4 mm ti., oblé, často rugosní neprav,
rozdělená, čistě bílá, elast. mas. \'ětévky na konci vějířovitě v ostré
a brvité špičky rozdělené, \\vtr. bezbarvé, kulaté, na basi stáž., s\ vel-
kým tělískem, pouze 2 na bas., 8 — 10 ,".

\' lesích všeho druhu na stinných a vlhkých místech na zemi. vždy ve
velikém množství pohromadě (jako nasetá). Maličká, bílá, hřebeníté brvitými
větvičkami lehce poznatelná.

Cl. rugosa Bull. 1791. A', svraskalá. Plodn. suše kožov. mas., elast..
3 — (^ cm vys. a 3 — 5 mm ti., jednoduše válcovitá, na konci tupá, nebo
na konci ve 2 — 4 tupé krátké větve rozdělená, někdy na konci rozší-
řená a vroubkovaně zubatá, na povrchu bílá a značně hrbolatě svra-
skalá. \'ýtr. kulov.. na basi stáž., bezbarvé, pouze 2 na dl. sterigm..
9 — 1 1 ."•

^'e vlhké trávě v lesích jehličn. jednotlivě ale v houfech, řidčeji. \' létě
a na podzim. Mnichovice.Ondřejov, Sázava, Strašíce, Kuněmily (K).

79,0

y) IVilc )icbo šedavé dřevní druhy.
Cl. Reisneri sp. n. K. Reisnerova. Plodn. 4 — 5 cm š., v obrysu
kulov., z šir. tlusté base (i — 2 cm) v mohutné, ti. větve rozdělená,
větve opět postupně v menší větévky hustě křovitě děleny, až se po-
slední rozdělují prstnatě v 4 — 6 cm dl. a sotva i luiii fl., válcovité,
štětinkovitč zakončené větvičky. Barva za živa bílá, za sucha kozově
bledá, konsistence pevně elast. mas., za sucha tvrdě rohovitá. \^vtr.

kulaté, bezbarvé, 4 — 5 ,".

Na borových polenech v dřevní olTradč na Sinícliově v řijnu 1916 sbíral
p. ř. O. Reisner. — Jest určitě příbuzná Cl. pyxidata Pers., ale menší (Cl. pyx.
8 cm v pr.) a netvoří pohárkov. útvary na větvích. Také Cl. aculeata Blonski
z Polska jest přibuz., ale jest růžová. Od podobné Cl. cristata liší se větvením,
statností a daleko menšími výtrusy.

b) Výtr. okrové nebo skořicové.

cc) ?Juté, šafránové sluté, pozemní druhy.
Cl. aurea Schaeff. 1770. K. zlatá. Masitá, velikosti a vzezření jako
Cl. Botrytis, ale větve krásně syté zlatožluté. Kmen až 5 cm ti., ve
větve až 6 — 12 cm vys. mnohonásobně ro^zdělený. Větve a větvičky
dělí se skoro pravým úhlem, jsou tedy parohatě rozestálé. Poslední
větvičky a zoubky jsou kuželovitě zašpičatělé. Duž. čistě bílá, velmi
křehká. Větve oblé nevrásčité. Výtr. úzce válcov., k basi šikmo stáž.,
bledě žluté, 7 — 9 ^ř.

Hlaviiě v listn. lesích, v dubinách a habřinách v létě. Pěkným zbarvením
nápadná. Mnichovice, Karlštejn, Radotín.

Cl. Rigelliae sp. n. K. Rigellové. Plodn. mas., 8 — 12 cm vys., ze so-
lidní base mnohonásobně rozvětvená, větve velmi tlusté, oblé, ostrým
úhlem dělené, slabounce rugosní, na konci ve větvičky tupě krátce
kyjovité, tlusté, tupě 2 — 7,zuhé rozvětvené, žluté, dole běložlutavé,
někdy masově načervenalé. Duž. máslově bílá, někdy růžově naběhlá.

Výtr. ellipt., bleďounce nažloutlé, 8 — 10 /'.

U Karlštejna, K.idntma v nrd)řinácli, í^cvnice (K), u f.ískovic (Hořice)
sbírala si. Charvátová, u Chlumce n. C. sbírala si. ///. Rigcllomi (1916). Mni-
chovice (březina).

Cl. ochracea sp. n. K. okrová. Plodn. mas., 5 — 7 cm vys.. z bílé,
soHdní, asi 2 — 3 cm ti. a vys. baF>ie v přečetné větve rozdělená. Větve
prostřední 3 — 4 mm ti., hladké, oblé (nevrásčité), nahoře opětně tu-,
pým, obloukem vystoii]>avé větvičky rozdělené. TytO' konečně v 3 — 5
krátkých, ostře hrotitých špiček okončené, barvy smutně okrové (bez
tonu žHitého nebo červeného). Výtr. žlutavé, dlouze úzce válcov., na
basi šikmo stáž., veliké, 12 — 15,"-

781

\' habřině pod Strubarovem v srpau 1917. Blízce příbuznou se zdá býti
CI. fculptn F.cck z D. Rakous popsaná.

Cl. íoriiiosa Pers. 1801. K. sličná. Kmen basální 3 — 5 cm ti., mas.,

v mohutné, tlusté, až 15 cm vys. větve mnohonástobně rozdělený,

větve opětně ostrým úhlem dělené, velmi husté, podél rýhované, ale

sotva rugosní, na konci svazčité z* teninké husté větvičky a zoubky

Wo

ůt^

Obr. 143.

Clavaria abietina Pers.
Slabě zmenš.,

větvička a vvtr.

skoro hrotité rozdělené, barvy plefové, často do masová naběhlé, ale
špičky nažloutlé. \'ýtr. žluté, krátce válcov.. k basi šikmo stáž..
10 — 12 fi.

\ listn. lesích všude rozšířena a zbarvením a hustým větvením lehce po-
znatelná. V létě a na podzim,

CI. abietina Pers. 1797. K. jedlová. Obr. 143. Veliká, masitá jako
Cl. Botrytis. Kmen na ba&i 3 — 6 cm ti a stejně tak vys., nahoru

782

I

mnohonásobně ve větve hustě, až 12 cm cU. rozdělený, pevný,
uvnitř s duž. čistě bílou. Větve i větvičky stejnomérné okrové zbar-
vené (nikde žlutě ani červené), podél rugosně pruhované a rýho-
vané. Poslední větvičky děli se v ostrých úhlech, ale nejsou tak hu-
sté jako u Cl. formosa, i — 2 mm ti., na konci ostře kušelovitě zu-
baté. Výtr. ellipt.. na basi šikmo stáž., nažloutlé, 7 — ^ ^t-

V listn. lesich u sv. Ivana sbíral v září 1916 p. dr. J. Špaček. — Nemohu
ovšem určitě tvrditi, že jest to Persoonův druh. Od popisu Schrótrova se
značně liší, jmenovitě pomačkáním nezelená, nýbrž spíše hnědne. Ale popis
Wintrův se dosti shoduje.

Cl. acetosa sp. n. K. kyselá. Statná, velká, asd jako Cl. abietina,
jejíž má podobné větvení. Z tlustého (až 4 cm), bílého kmene více-
kráte opětně dělená, větve ostrým úhlem dělené v oblé větvičky, na
konci tupé drobounce j — jzubé. Větve i větvičky hnědé, bez odstí-
nu žlutého nebo červeného, pomačkáním neménUvé, hladké, jen po-
dél přeútle čárkované, ale nerugosní, dosti tuhé. Výtr. slabě na-
žloutlé, válcov., k basi šikmo stáž., ic — 12/<. Páchne a chutná ostře
kysele.

V bučinách u Všenor v srpnu 1920 sbíral p. ř. O. Reisner. — Jest příbuz.
před., ale čistě hnědou barvou, nezelenáním a kyselostí význačná. Lidé ji ne-
sbírají pro kyselou chuf. /

S) Bílé, Špinavě bílé neb fialové pozemní druhy.

Cl. grisea Pers. 1797. K. šedivá. Plodn. kouřově šedá, 8 — 12 cm
vys., na basi 3 cm ti., mnohonásobně větvitá, větve temně šedé,
slabě vrásčité, větvičky na konci tupé. Výtr. válcov., temně hnědé,
8 — II /'. Prach výtr. žlutohnědý.

V lesích všeho druhu, hlavně v bučinách tu a tam, v létě. Jevany, Zel.
Hory, Strašíce. Jest poněkud podobná Cl. cinerea Bul., ale hnědými výtr. se liší.

Cl. nigricans sp. n. K. cernavá. Plodn. 4 — 6 cm vys., dole jedno-
duchá (nikoHv s tlustým kmenem), trsnatě nakloněná, na basi 3 až
4 mm ti., pak ve větve nemnohé, ostrým úhlem rozdělená, na špič-
kách skoro osinatá, smutně šedavá, dole konečně černající. Výtr.
kulov., v stopečku stáž., bledě žluté, 8 — 9/<.

A' lesích starých všeho druhu vzácně. Ko.řený vrch u Mnichovic ("8, 1916),
Chlumec n C. (R.).

v) Bělavé, dřevní druhy.

Cl. byssiseda Pers. 1822. Fr. Hym. Eur. 6y2)- K. dřevní. Plodn.
vvniká z byssovitého vlákniva, v dřevu dlouze kořenující, kolmá,
4 — 6 cm vys., málovětevná, větve i — 2krát dělené nebo uprostřed

783

přeslťiiiič v 5 — 8 větvi jednoducliých ro/.dčlené. Větve válcov., hlad-
ké, dlouhé, tupé. ncjprv bledé, pak v stáří nečistě nahnědlé, měkce
masité. V'ýtr. kulaté, hlad^ké, temně okrové, lo — iIíM.

Nil trouchnivých pařezech dubových u Jevan v říjnu 1921. Jest to drobný
druh, nenápadný, ale velikými, temně okrovými výtrusy ode všech hned
rozdílný.

B) Flodiiice jednoduché, neb sotva jednou dělené, na basi Irsnatě spojené.

Cl. inaequalis Alúll. 1776. (Cl. bifurca IJull., Cl. vermiculata Sow.,
Cl. aurantia Pers.. Cl. anj^ustata Pers.). K. nestejná. Plodn. litlá,
3 — 5 cm dl. a 1 — 3 mm ti., živě oranžově žlutá, nitovitá, oble válco-
vitá, tupá, k l)asi zúž., jednoduchá, řídce klaná, rovHá neb zakřivená,

trochu podél vráskovitá. Výtr. kulaté, žluté, 6 — 8 ,m.

V trávě v zahradách, na lukách a pahorcích všude dosti hojná, v létě a
na podzim. — Ve vlhké trávě u Habru nalezl jsem var. (var. bisulcata m.)
mriohem statnější, až 12 cm dl. a i cm šir., po obou stranách s hlubokou
brázdou a příčně rugosní, obyčejně po několika v trsu spojené, na konci oby-
čejně sploštilé.

Cl. argillacea Pers. 1797. K. hlínová. Plodn. 2 — 6 cm dl., nahoře
3 — 6 mm ti., křehce mas., jednoduchá, nahoře kyjovitě ztluštělá ri
trochu smáčkla, nezřídka ve 2 laloky vykrojená, tupě zaoblená, s po-
délnou rýhou, bledě žlutavá, nelesklá. Stopečkovitá'část velmi tenká,
průsvitně a leskle sytě žlutá. Obyčejně více plodn ic trsnatě sblíženo.
Bas. se 4 výtr. Výtr. tlustě válcov., zaoblené, na basi šikmo stáž.,
10 — 12 11.

Na vřescvinách. holinách lesních, v mechu a lišejnících řídce. V obecním
lese u Srbska velmi hojně, 10, 1915.

Cl. fragilis Holmsk. 1799. (Cl. vermiculata Scop., Cl. eburnea
Pers.). /\. křehká. Plodn. tvrdě mas., solidní, rigidní, nejvýš křehké
a lámové, 3 — 6 cm dl. a 3 — 4 mm ti., dlouze tence válcov., dolu zvol-
na ziiš., na konci tupé, často kroucené, híU\ matné, někdy nažloutlé,

iia basi trsnaté spojené, \\vtr. ellipt.. 4 — ť ,«■

Ve vlhl<é trávě nri lukách, pastvinácl;. zahradách, v létě, ne hojně.

C) Plodntce jednoduché neb sotva jednou dělené, k basi ztížené, jednotlivé

(netrsnaté).

Cl. pistillaris L. 1755. (Cl. spathulata Chev.). K. Herkulova. Plodn.
8 — 16 cm (II. a 3 — 5 cm ti., knžov. mas., tuhá, suchá, kyjovitá, so-
lidní, okrová neb kozová, s bílou duž., kyjovitá část zaoblená, hrubě
podél svraskalá. v oblou stopku zvolna zúž. Prach výtr. bílý. \'ýtr.

tupě a široce válcov., k basi šikmo stáž., bledě žluté, 12 — jT,fi.

y lesích, zvláště listn. rozšířena až do podhoří. \' létě. .Snadno poznatclná,
dosti velká houba. Schróter falešně popisuje výtr. jako bezbarvé.

7^-4

Cl. Ligula Schaeff. (Cl. caespitosa Wnlf., C'l. pulvinata Pers.).
K. stuÁkovitá. Plodn. 3 — 5 cm dl. a 3 — O mm ti., kyjovitá. stopkatá,
suše, měkce, elast. mas., solidní, jednodueíhá, plefoiJé žlutavá, ojíněná,
na basi dlouhým, bílým vlášením s okolím spojená. Kyj přechází
zvolna do tenké, oblé stopky. Výtr. válcov. ellipt., bezbarvé, 10, «.

\' jehličn. lesícli. hhivně v smrčinácli na opadalém jehlici, obyčejně ve
velikém množstvi, jako nasetá. \' létě :i na podzim. Z rovin až do hor obecná.
Význačná, smrčinová lioul)ička.

Cl. Ardenia Srnv. 1706. /v. ardenie. Obr. 144. Plodn. až 12 cm dl.,
I qm š., dlouze protáhlé, nahoře smačklé, dok oblé a bílým vláše-
ním obalené, na Jconci zvolna přišpičatělé, velmi křehké, za živa fia-
lově šcdavé nebo rezavě červenavé, za sucha špinavě bílé, na konci
hnědavé, na povrchu trochu svraskalé. \^ýtr. vejčité, k Ikisí stáž..

bezbarvé, 14 — lO /'-

\" lesích v hlubokém stinu, v hušiinách mezi mechem, zpravidla v bohatých
koloniích, od srpna do podzima všude hojná. I v horách. — Nevím, v jakém
jest poměru ku Cl. juncea Schu. Ricken na př. ani Cl. Ardenia neuvádí. Jedlá.

Cl. falcaía Pers. 1801. (Cl. delicatula Tode). /\. srporitá. Plodn.
útlá, bílá, 2, — 4 cm vys.. 1)4 — 3 mm ti., vákov., na konci tupá, ano
i vykrojená, často srpovitě zahnutá, matná. Stopka tenči, průszntiví,

hedváb, lesklá, křivolaká. Výtr. kulov., 7,".

Xa holé zemi v trávě v lesích vzácně. Na Plecháči u ^Inichovic v dubne
(8, 1915), v smrčině u Hrusické cihelny (8, 1919).

Cl. luticola Lasch. exs. Fr. Ilym. Eur. 678. K . uailouthí. Plodn.

2 — 3 cm vys., 2 — 4 mm ti., elast. mas. (nekřehká), dole zvolna ztenč.,

nahoře kyjovitě ztluštělá, tupá neb i ve dva zuby rozdělená, matná,

nažkutle pleťová, pak i nahnědlá. Xyti'- kulov., slabě nažloutlé, 10 /',

tlustostěnné.

Jednotlivě na čc-vcné, hlinité píulě u Jevíčk;i n;i Moravě (8, n>io, Buřil).

Cl. íenulpes Perkl. Pr. Fr. Ilym. Eur. 678. K. tenkou oJiá. Plodn.

nadmutě široce kyjovitá, jednoduchá, v 1 cm dl. a 2 — 3 mm li. bílou

stopku stáž., nahoře asi i cm ti. a 2 cm dl., nečis'tě bílá, matná, pře-

hustě mozkovitě svras kalá, ■ křehce mas. \'ýtr. nažloiulé. kulov.,

8—12 /'.

\' trávě na suchém, výslunném, kopci u Loděnic spoře a jednotlivě, v červnu
1920. Lehce poznatelný, charakteristický druh. Popis autorů dobře se shoduje.
Cl. hortulana sp. n. /\'. zahradní. Plodn. dokonale oble válcov., na-
hoře n.eztluštělá, skoro rohovíte tuhá, i — 2 mm ti. a 6 — t2 cm dl.,
dole v dlouhou, teninkou stopku stáž., matná, zářivě zlatožlutá, na
konci do hnědavá a tupá. Puž. žlutá. \'ýtr. široce hruškovité, hladké.
zelenožluté, '^ ,"•

?85

Jeciiiotlivč VL' vlhkem mechu a bylinném smetí v naší zahradě v Mnicho-
vicirh, o, io_o. Není žádné známé příbuzné.

Cl. canaliculata Fr. 1821. (CI. ingrica Weinm.). K. člábkovitá.
riotln. jako jeJnodujhc, 3—8 cm vys. a 2 — 4 mni ti. tyčinky, nahoře
mírně zúž., ale nešpicaté, bílé, nejvýš křehké, šťavnatě masV, nejprv
solidní, v stáří trochu duté a pak po obou stranách hlubokou brázdou
(.ipatřené a nezřídka ve dvé ro-ztrhlé nebo i pokroucené. Výtr. ellipt.,
k basi krátce šikmo stáž., 4 — 5 f-

v trávě na pahorcích kolem Mniciiovic v létě říílce. Tvořivá někdy trsy
o 4 — 8 kusech. Také u Opočna (Punčová).

Sparassis l"r. Kotrč.

Plodnice z tlusté, solidní base mnohonásobně rozvětvená, velmi
veliká, měkce masitá, s posledními větévkami lupenitými, po obou
stranách h>meniem povlečenými. Basidie kyjovité se 4 sterigmaty
a výtruííy. Prach výtrusný bílý, výtrusy bezbarvé.

\" Evropě pouze 2 druhy, rovněž dva druhy příbuzné v sev. Americe.

S. crispa Wulf. 1796. (S. ramosa Schaeff. 1763). K. obecný.
Plodn. až 35 cm v pr., kulovitá, ze solidní tlusté base mnohonásobně
rozvětvená, bělavá, posléz trochu okrová, větvičky lupenitě smačklé,
svinuté, na konci ohnuté a zubaté. Výtr. bezbarvé, skoro kulaté,

4—7/'-

V jehličn. lesích, hlavně v starých borech na basi kmenů borových v létě

po teplých deštích po celých Cechách rozšířená, ač v některých krajinách řídce.
Hojná jest v borech Polabských, v okolí Kokořína a Prachovských skal. Sbírá
se všeobecně jako výborná jedlá houba a také na Pražském trhu se často
objevuje. Sluje »kotič« nebo »oři.š«. Je-li trvale deštivé počasí, může se z obrov-
ské houby v lese každý den kus ukrojiti a ukrojená část znovu do rána naroste.
Nedospělá houba doma na míse s vodou roste ještě několik dnů nabývajíc ve-
likých rozměrů.

S. laminosa Fr. 1821. K. širokolupenný. Podobný před., ale slá-
mově žlutý, s větvemi silnějšrmi, tvrdými, dlouze vzpřímenými, ne-
spletenými, s lupeny vzpřímenými, většími, celokrajnými.

Poprvé z Cech uvádí Krcmbholz, ale pod jménem S. brevipes a mate ji
s S. crispa. Pěkné kusy sbíral u Král. Dvora p. prof. Cíp, rovněž u Kychmburka
u Skuče p. Zvára. Roste vždy v dubinách na basi kmenů dubových. Jest jedlá
jako před., ale jest špatnější.

Dacryomyceteae. Slzečníkovité.

\ elké houby, rostoucí saprofyticky na trouchnivém dříví, oran-
žově žluté, rosolovité nebo rohovíte elastičné, hlízkovité, kulovité
nebo parohatě větvité neb i tyčinkovité. Basidie jsou uloženy v ro-
solovité hmotě, válcovité, na konci ve 2 ramena rozdělené fale bez

786

přehrádky. jednobuněčné) a na ztenčených ramenech velikou sporu
odškrcujici. Z v\ trusu vyklíčelé vlákno myceliové tvoří ihned drobné
konidie. Mimo to vyrůstají z mycelia plodni-cim podobná, kulatá tě-

lisika, jejichž hyfy na povrchu se rozpadávají v elliptičné ■ buňky
(oidie). Teprv druhým rokem vytvoří se pravá plodnice, na povrchu
zprohýbaná.

787

Dvouramenné hasiclie připuminaji r. Tremella, rovněž tvoření
koiiiilii jest clnlobiu' a také rosolovitá konsistence plodnice na Tře-
nic llaceae ukazuje. Proto mnozí Dacryomycety přímo k Tremella-
ceim kladou. Příbuzný jsou obě skupiny dojista. Náleží í^em nemno-
ho rodu a druhů: Dacryomyces. (iuepinia, Calocera, Dacryomitra.
Nejznámější jest Calocera viscosa a Dacyomyces deliquescens.

Dacryomyces Necs. Slsečuik.

Plodnice ztuKa rosolovitá, kulovitá,
přisedlá, na povrchu křivolace brázditá,
celá hymeniem povlečená. \ ýtrusy jed-
noduché, válcovité neb vejčité. před klí-
če.iim ve 4 buňky rozdělené. — Dro-
bounké houby dřevní, celkem asi 50
druhů, hlavně z Evropy popsaných, ale
spatně známých a kriticky nesp )lehlivě
vv mezených.

D. deliquescens Bull. 1790 (Trém. la-
crymalis Pers.). ^. rosolovitý. Plodn. ro-
solovitá, kulovitá nebo trochu smáčkla.
I — 8 cm v pr., čloutkovč žlutá, konečně
na povrchu mozkovitú zprohýhaná. Výtr.
podlouhle válcov., se zaoblenými konci,
slabě zakřivené. 15 — 22 /». Vejčité ko-

nidie 5.".

Na starých prknech, trámech, kůlech, plo-
tech po celý rok, hlavně v zimě, všude nejvýš
obecná. VjTáží pospolitě, často v řadách z trhlin
dřeva.

Obr. 145. Calocera viscosa

Pers. V přir. veiik., zvětš.

bas. a vvtrusv

Calocera Fr. Krasorňžek. Obr. 145.

Plodnice oranžově žlutá, rohovíte

elastičná, válcovitá, kyjovitá, jednoduchá

nebo parohovitě dělená, celá hymeniem povlečená. Dolejší neplodná

část není ostře oddělena. Basidie kyjovité. dvouramenné. \'ýtrusy

válcovité, před klíčením dvojbuněčné.

Obecné houby v lesích na pařezech a v zahradách na stromech a
různém dříví. Některé nápadně se podobají rozvětveným žlutým
Clavariím. Saccardo uvádí 30 druhů, z nichž 13 evropských.

C. cornea Fr. Syst. Myc. Hym. Eur. 680. /\. rohovlíý. Plodn. jako
jednotlivé, ze dřeva vyrůstající, asi 1 cm dl. a i — 2 mm ti., přišpiča-

788

těle, na kanci zahnuté, medově žluté, za živa elast. kluzké růžky.
Výtr. vejčitoellipt., nestejnostranné, hladké, bezliarvé, 5 — S }*•

Na holém dřevu pařezů ja^anovýcli u Jevan v říjnu 1921. jest drobounký
snadno přehlédnutelný druh. \'ýtr. udává každý autor jinak. Také ncni trsnatá.

C. viscosa Pers. 1797. (Clav. aculeiformis Bull.). /\. lepký. Plodn.
za sucha roh(_)vitá, hladká, za vlhka slizká, zlatožlutá nelio oranžová,
až 6 cm vys., od dola nebo z líro-středka v dlouhé, špičaté větve roz-
dělená, v dřevu liliibocc kořenující. Výtr. válcov., zaoblené, slabě za-
křivené, 10 — 12 fi, bezl)arvé.

\' lesích na jehličn. pařezech trouchnivých po celý rok velmi obecná. Od
nezkušených zpravidla se považuje za Clavarii.

C. palmata Schum. 1803. K. prstuatý. Mensi (i — 2 cm vys.), v ko-
rálovitých trsech, větve rohovitě elast., slizké, kyjovité, smačklé, na
konci ve 2 — -/ krátké, oblé ručky rozdělené, oranžově žluté. Výtr.
válcov., 10 — 12 II.

Na trouchnivých pařezech v lesích, hlavně na bucích a dubecli. Jevany,
Roblín, Karlštejn, .Strašíce, Šumava (K).

V Cechách nebo na Moravě a jistě ale na Slovensku v lesích nalezena
bude na kmenech dubových zajímavá příbuzná Guepinia pcsica Tul. (G. meru-
lina Pers., G. buccina Sace, G. contorta De Bary, G. cochlcaris Kr.). Roste
nejspíše na kmenech kůry zbavených. Plodn. 2 — 4 cm vys., nálevkovitá, dole
v stopku krátkou stáž., nahcjře i — 3 cm v pr., s okr. zprohýbaným, uvnitř po-
hárku s hymeniem, zevně podél řásnatá, konsistence rosolovité, barvy oranžové
nebo žluté. Výtr. válcov., prohnuté 10 — 12 ^_ — Sám jsem pf)sud houhu tuto
nenalezl ani neobdržel. Známa jest z více míst v Německu, ITancií, Itálii.
I'hrách.

Tremellaceae. Rosoloznié.

Skupina hub podobná předešlé. Plodnice zvící hrášku až i ně-
kolik cm v průměru, z kůry nebo dřeva za vlhkjého počasí vyrůsta-
jící, rosolovitá, měkká, ikulovitá, tlustě lupenitá, řasnatě laločnatá,
různě zbarvená (často oranžová, červená nebo oliv(yeá), za sucha
křehká, lámavá, ve vodě znovu ol)živující. Ilymenium povléká celý
povrch. Basidie nejprv kyjovité, pak se dělí dvěma kolmými rovina-
mi ve 4 podélné segmenty, jež se stopkovitě prodlouží a na konci
velký výtrus odškrtí. Mimo to tvoří se hojně konidie. U r. Exidi;i
vznikají na vláknech mycelia, jsioii válcovité, podkovovitě ohnuté a
věrně připorrúnající r. .\uricularia, čímž příbuznost obou rodů pa-
trná. L' r. Tremella tvoří se kulaté 'konidie opětným pučením samé
basidiospory nebo na vlákneLii sterilních na hymeniu. V r. Cratero-
colla tvoří se zvláštní pohárovité ])'()dnice, v nichž na vláknech vid-

789

ličnalých odškrcuji se válcovité, zahr.utc konidie. Jsou to tedy vlast-
ně inknidy.

Xáleži sem houljy rostoucí hlavně na podzim v lesích a zahra-
dách na trouchnivém dříví, kmenech a opadalých větévkách. Známě
rody jsou: E>idia. Tremella, Ulocolla, Craterocolla, Tremellodon,
Gyrocephalus. Ilirneula.

Tremella Dill. Rosolovka.

Plodnice kulatá, zevně s mozkovitými záhyby nebo i v ploché
iupsny rozšířená, rozdělaná, velikosti hrášku až i několik cm v prů-
měru, za vlhka měkce rosolovitá, za sucha rohovitá. Hymenium po-
vléká celý povrch. Výtrusy a konidie kulovité.

Čítá veliké množství druhů domácích i cizokrajných. ale špatně
známých a nedostatečně popsaných. Jmenovitě mikroskopická ana-.
lysá namnoze schází. Sačcardo uvádí 96 druhů, z nichž 38 evrop-
ských. Spolehlivá m.onog-rafie jest tu nevyhnutelnou.

a) Plodil, kulovitá nebo hUsovifá, sušenou basí přisedlá, na po-
vrchu s nízkými, mozkovitými záhyby.
Tr. cncephala Willd. Bot. ^fag. (Naematelia enc. Fr.). R. prů-
svitná. Plodn. I — 2 cm v pr.. kulovitá, m.ělce laločnatá. na povrchu
průsvitné rosolovitá, uvnitř ale s jádrem bílým, neprůhledným, ne-
rosolovitým, barv}' bJedé nebo narůžovělé neb i do žlutavá. A ýtr. vej-
čité, 15 — 18.M

Xa borovém nebo smrkovém dřevě vzácně. \' Šumavě u Kvilch'. 7 1914
(K). — Podobný, ale čistě bílý druh nalezl jsem na starém kmenu jabloňovém
v naší zahr.ndč v Aínichovicích (Tr. Mali m.).

Tr. indecorata Sommerf. 1826. A', neozdobná. Plodn. kulov., až
i>4 cm v pr., na povrchu zprohýbaná, nejprv bělavá, pak hnědavá
až tmavá, za živa rosolovitá, za sucha pevná, tvrdá. A ýtr. kulov.
neb trochu ellipt., bezbarvé, 7 — y/;.

Vždy jen na vrbových km.enech a dříví. V Mnichovicich na vrbovém
kmenu (9, ]9i;0- Za sucha tvrdá, pevná, hnědá až tmavá, asi jako lískový ořech
veliká.

Tr. mesenterica Schaeff. 1763. (Tr. chrysocoma Bull.K R. moz-
ková. Plodn. rosolovitá, 2 — 4 cm v pr., dosti tuhá, úzkým spodem
přisedlá, živě zlatožlutá, ojíněná, různého tvaru, v hojné mozkovité
laloky rozdělená. Výtr. krátce ellipt. nebo vejčité. 12 — 15 «. Za živa

velmi líbezně voní.

Na starých opadalých větvích habrij, dubů, buků v lesích od podzima až
do jara všude velmi hojná.

790

Tr. lutescens Pers. 1801. R. žlutavá. Plodn. o něco menši (i — 3
cm), měkce rosolovitá, průsvitně světle žlutá, neojiněná, s nemnohý-
mi, tupými laloky. Výtr. okrouhlé neb vejč., 12 — i^ft- Mezi výtr.

hojné konidie na zvláštních stopkách '(jako u předoh.).

Na opadalých větvičkách listn. stromů na podzim a v zimě obecná.

Tr. mycetophila Peck Rep. p. 53. R. houbomilná. Plodn. 2 — 3 cm

v pr., v moizkovité, sploštilé laloky minohonásobně rozdělena, měkce

rosolovitá, bar\-y okrově žlutavé, klobouk CoUybia dryophila pokrý-

vajici. Výtrusy přemalinké, kulovitě elliptičné, 2^ ^m.

Na Collybia drj^ophila v lese u Domažlic v zim.ě 1918 sbiral p. uč. V á c 1.
M e 1 z e r. — Ku podivu posud sbírána jen na ' dvou místech v sev Americe.

Tr. pisiformis sp. n. R. hrachová. Plodn. v podobě hlrzek vyklenu-
tých zvíci hrášku (4 — 8 mm v pr.), jen na basi trochu laločnatě vy-
krojených, ostatně hladkých, nikoliv rosolovitých, nýbrž pevně ma-
sitých, bledě žlutých, na povrchu kratičce chloupkatých. Výtr. obrov-
ské, nepravid. kulov., hladké, tlustostěnné, 50 /».

Jednotlivě na zetlívajících smetích lesních v děrách mezi rašelinníkem
u Struhařova, 9, 1919. — Představuje bezpochyby samostatný nový rod.

b) Plodn. veliká, v lupenité, ploché laloky nebo lupeny rozdělená.
Tr. frondosa Fr. 1821. (Tr. undulata Hffm., Tr. quercina Poli.).
R. lupenitá. Plodn. velká, rosolovitá, 4 — 8 cm v pr., v obrysu ku-
latá, v ploché, tlusté, mozkovitě vinuté, na okr. tlusté a oblé lupeny
neb laloky mnohonásobně rozdělená, průsvitná, světle žlutavá až

hnědá, suchá chrupavčitá, hladká. Výtr. kulaté, bledě hnědé, 12 — 14,*'.
Na kmenech a dříví dubovém a bukovém v letě a na podzim, dosti řídce.
Jevany, Tirna (Zvára), Mouchnice na Moravě (Sladký), Karlštejn, Křivoklát.

Tr. iimbríata Pers. 1801. (Tr. verticalis Bull, Tr. tinctoria Pers.).
R. hrvitá. Plodn. 5 — 8 cm v pr., průsvitně rosolovitá, rozdělená v lu-
peny ploché, na okr. kadeřavě vlnité a vykrajovaně brvité, barvy

olivově zelené až tmavě neb černě olivové. Výtr. kulaté, 10 fi.

Na větvích a kinenech olše a břízy, v letě a na podzim, řídce. Krč,
Karlštejn, Jevany, Sázava, Šumava.

Exidia Fr. Černorosol. Obr. 146.

Plodnice rosolovitá, dosti velká, jen na hořejši straně hyme-
niem povlečená a často bradavkami posázená. Výtrusy válcovité, za-
křivené, před kličením ve dvě buňky se dělící. Na vlákně vyklíče-
lém tvoří se hojné konidie. — Rod celkem předešlému podobný, čí-
tající dle Saccarda 30 druhů, z nichž 16 evropsk»ých. Ricken uvádí
pro Německo 8 druhů. V Cechách bude zajisté více druhů, ale ne-
měl jsem příležitost je studovati.

791

t. Klaiidulusa HuIl. 178S. iTr. arburea 1 huls.. Tr. si^iculíjsa Pers.,
'IV. aira i-l. Dan.). C". btik(n'ý. IModn. za živa a vlhka jako čcmr,
rosolovité, a/. 10 cm š. a 1 cm ti. povlaky, s mozkovitými záhyby na
povrchu, jež pokrvty jsou ostrýim, roztroušenými,, kiičelovitýnn, tu-
hými bradavkami. Plíxln. na spodu špinavě bledá, za sucha jako pa-
pi ro vit v. láma vy povlak nebo jako kamenná, černá, mozk ovité zbráz-
děná hmota. \vtr. podlouhle válcov., zakřivené, na obou koncích
tupé, 12 — i;/í.

Xa kmcnccli n i)arezcch dubů, buků, ol.ši, jabloňů dosti hojnč. lilavně na
podzim a v zimě. Na švestkách u Corv. Kostelce sbíral p. uč. Kolařík odrůdu
var. slrii:<>sa Karst. s jilodn. méně lalvičnato-.i, vespod čcrnoii a hrubě krátce

'''aat««?<

Obr. 146. Exidia glandulosa Bull . v přir. velik., zvětš výtr.

štětinatě jilstnatou. — \' Cechách jistě nalezeny ještě budou E. recisa Dittm.
(na opadalých větvích vrbových) a E. truncata Fr. (na opadalých větvích lípo-
vých), jež mají plodn. terčovitou, okrouhlou neb miskovitou, i — 3 cm š., na
krátké stopce, prvá jantarově hnědavou, druhá černou, ovšem obě rosolovitou.

Tremellodon Pers. Rosolosub.

l^lodnice měkká, rosolovitá, průsvitná, za sucha rohovitá, plo-
chá, jazykovitá, celokrajná, bokem ku kmenu přirostlá, nahoře ste-
rilni. na spodu s dlouhými ostny jako u lošákň, jež jsou potaženy
hymeniem. Basidie jako u r. Tremella. — Náleží sem jediný druh, po
celém světě rozšířený, který úplně se podobá lošákům, k nimž jej
také Saccardo postavil. Povahou basidií a výtrusů prozrazuje se
však jako příbuzný r. Tremella.

Tr. gelatinosus (Scop.). (Hydn. gelat., H. crystalHnum FI. Dan.,
Pseudohydnum Karst.). A', huspeninový. Plodn. 2 — 6 cm š., opak
vejč., jazykovitá, na basi až 1 cm ti., mléčně bílá, nebo i s odstínem
modravým neb šedavým. naihoře krátce odstále plstnatá, vespod

792

s ostny I cm dl., ostrými, jednoduchými nebo i se 2 — -3 špičkami.
Výtr. kulov. neb krátce ellipt., bezbarvé, hladiké, ú — 8 fi

Na starých kmenech a pařezech jehličn. stromů ve vlhkých, liluhokých
lesích od července do podzima. Význačný jest zvláště pro horské pásmo v Šu-
mavě, Krkonoších a Kndohoři. Jevany, Strašíce, Jírna, Písek, Padrť, Opočno,
Chotěboř, Kruimlov. — Houba každému nápadná, ostnitému jazyku podobná.

K r. Tremellodon řadí se ještě r. Gyrocephalus ruftis Icq. (Trém.), (Trém.
helvelioidcs DC, Guepinía helv. Fr.), rostoucí v různých zemích střední Evropy
na trouchnivém dříví, ale také na zemi v lesích, která jistě také ještě v Čechách

Obr. 147. Hirneola Auricula Judae L., v přir. velik. Fot. Maximovič.

bude nakzcnri. Jest 5 — 8 cm vys. a 4 — 6 cm š., růžově oranžová, rosolovitá,
rozličné ;)od(;by: jazykovitá. kyjovitá, nálevkovitá, rozeklaná, sploštilá, s hlad-
kým liymeniem na spodu. \ ytr. válcov. zakřivené 9 — 11 /'•

Hirneola Fr. liezovka. Obr. 147.

Konljy velké, lupenité, přisedlé, uchovitě vydíité a lištnovitě
zprohýbané, za živa měkce gelatinosní, elastičné, průsvitné, za su-
cha rohovitě ztvrdlé, ale ve vodě znovu -oživující, zevně chlupaté,
uvnitř hladkou hymeniální vrstvou potažené. Basidie dlouhé, vál-
covité, příčně článkované, z článků dlouhá, tenká steri^mata že-
noucí, s vvtrusv velkvmi, válcovitě ledvinitvmi.

51

793

\' trsccli rosil iiici liouby n;i kincncch různých stromví; četné (Iruliy, ale
vi^nii-s cxotiťki'. jediný druli v I-lvropč.

H. Aiiricula Jiidae L. 1753. (sub. Trém.). ( Anricularia sambiícina

Mari.j. JI ucho .Jidákovo. Plcdii. úzkou liasi ke kuře přisedlá, nej-

prv i>ohárovilá. ])ak miskcvitě rozlož.. ne])ravidelně záhyby laloč-

natá. Iui)enitá, i)růsvitně ^-elatinosní, 3 — 12 cm v pr., šedohnědavá,

za sucha černá, s šedým h}-meniem, vespod sametově chlupatá. \"ýtr.

válcovité, tupé. prohnuté, bezbarvé. 12 — 15/'-

Charakteristická houba na starých bězích (Samb, nigra) v letě a na pod-
zim po celých Cechách roz.šířená. Platila dříve za velmi mocné léčivo. V Praze
objevuje se často na akátech a javorech v odrůdě bledě průsvitně okrově hnědé
(vi.r. Robiniae m.). Snad sem patří H. rubescenti-fusca Bull.

'.'y/

Gasteromycetes. Houby břichatkovité.

Na podhoubí (myceliu) tvoří se plodnice kulovitá nebo hlízo-
vitá, kolem stejnoměrně uzavřená, buď celá ze stejné dužniny sle-
zena, ale časlěji zevně korovou vrstvou (někdy i dvěma) obalená
(peridie) a uvnitř měkkou dužninu (gleba) obsahující. V dužnině
rozpletená vlákna (hyfy) tu a tam nepravidelně tvoří ztluštělé ba-
sidie, nasazující pak výtrusy (spory). Castěji však vznikají v glebě
duté kanálky nebo komůrky, neb i dokonce pevné pecičky (peridioly),
na jichž stěnách vyvinují se basidie s výtrusy. Peridioly včas zralosti
z plodnice vypadávají, kdežto u ostatních mění se gkba v suchý
prach, simíšený s výtrusy. Tento prach propleten bývá ztuhlými hy-
fami, jež se nero^zpadají, nýbrž ostávají jako jemná vata v plodnici
(capillitium) nebo se v kousky rozpadá a jako obláčky prachu
z plodnice s výtrusy vyletuje. Peridie se mění za plodu v tuhé blány,
trhající se nepravidelně, nebo pouze otvorem na temeni. Někdy se
chová zevní peridie jinak, než vnitřní (Geaster).

Gasteromycety jsou houby makroskopické zvící malého hrášku
až jako hlava veliké a masité. Rostou na zemi a humusu, řidčeji na
dříví. Mnoho jich roste hluboko pod zemí, čímž stávají se lanýžům
podobny. Poněvadž na zevnějšku plodnice obyčejně žádných odliše-
ných orgánů nenalézáme, spočívá stanovení rodů a druhů hlavně
na vnitřní organisaci a mikroskopickém ohledání. Podzemní druhy
ovšem naleznou se obyčejně jen náhodou, takže jsou namnoze vzác-
ností a málo známy. Proto možno očekávati ještě mnoho objevů no-
vých rodů a druhů podzemních.

Gasteromycety neobsahují mnoho čeledí, proto jich rozbor
v přehledu nepodáváme, ale jednotlivé čeledi jsou ostře od sebe od-
lišeny; proto není správné vypočítávati pouze rody, jak činí Ricken
nebo dělával Celakovský.

795

Phallaceae. yelenkozůté.

Plodnice veliké, masité představuji v mládí tvar kulovitý, ze-
vně kožovitou peridií obalený, pod níž rosolovitá vrstva odděluje
vnitrní glebu dužnatou, která včas zralosti vyrůstá v kolmou vy-
sokou nohu či třen ( receptaculum). ukončenou namnoze hlavatou

neb různě utvářenou

výtrusnou částí. Tato
skládá se v mládí z roz-
větvených chodbiček, vy-
ložených basidiemi. Ko-
nečně rozpadá se výtrus-
ná vrstva v kaši, v níž
obsaženy jsou zralé vý-
trusy. Basidic jsou kyjo-
vité a nesou kratičce
stopkatých 6 — 8 přema-
linkých. bezbarvých vý-
trusů.

\'yvinuté plodnice mí-
vají receptaculum často
podivuhodně vytvářené,
skoro pol}"py nebo hyd-
ry připomínající anebo i
jiné ozdoby nesoucí.
Tak jmenujeme na př.
Aseroě rubra, Cahathis-
I cus Sepia, Kalchbrechn-
nera corallocephala, Di-
ctyophora phalloidea.
Bývají také krásně zbar-
veny, čímž bizarrnost
jejich se ještě zvětšuje.
Jest to nevelká čeled.
skoro vesměs jen tropy obývající, a pro rychlou pomíjivost
plodnic bezpochyby málo posud známá. Čítá asi 50 druhů,
7. nichž pouze 4 v Evropě. V Cechách máme jen 2 druhy. Praktický
význam nemají žádný, leda že sloužívá Jelenka na venkově jako
lékařský prostředek. Rostou vesměs v humusu lesním a jich myce-
Hum žije v sNTnbiose s kořenv různých stromů a keřů.

Obr. 148. Phallus impudicus L., zmenš., zralá
plodn. a mladé perid.

706

Phallus L. Jelenka. Obr. 148.

Plodnice v mládí kulatá neb elliptičná, na basi kořínkem opa-
třená, pod zemí ukrytá. V dospělosti roztrhává se zevní peridie tvo-
říc blanitou pochvu, dříve vrstvou rosolu od vnitřní- "^^y odděle-
nou. Z pochvy vystupuje kolmá, nadzemní, válcovitá, dutá a nahoře
otvorem ústící noha či třen, na konci vrstvou kašovitou pokrytá.
Někdy tvoří se na konci volný, lištnovitě žebernatý klobouček, vý-
trusnou kaší pokrytý. Stěny nohy jsou ko-můrkovitě rozhlodané, vel-
mi křehké. Výtrusy přemalinké, válcovitě elliptíčné.

Náleží sem 14 druhů, různě v zemích obou polokoulí rozšíře-
n>Tch, hlavně ale v zemích teplejších.

Ph. impudícus L. 1755. (Ph. vulgaris Mich., Ph. volvatus Rothm.,
Ph. foetidus Sow., Hymenophallus Hadrianí Nees, Ph. imperíalis
Schulz., Ph. iosmos Berk., Ichthyphallus imp. Fr.). Jelenka nebo
hadovka smrdiiťá. Plodn. kulatá, bílá, těžká, měkká, dole kořínkem
opatřená, 4 — 6 cm v pr., zevní obal kožovitý, tenký, hladký, lysý.
Ireň válcovitý, dutý. 10 — 15 cm dl. a 2 — 3 cm ti., porosně žebernatý,
křehký, bílý, dole přišpičatěný a lehce se z pochvy vylamující. Kl.
na konci zvoncov., 3 — 4 cm dl., žebernatý, s otvorem na temeni, ze-
lenavým, dolů stékajícím mokem pokrytý. Basidie s 8 výtr. Výtr.
válcov. elllpt., hladké, bezbarvé, 3 — 4 fi.

Roste hojně po celých Čechách i Moravě v stinných lesích pod listnatými
stromy a keři (bezy, habry, hlohy). Zpravidla v bučinách. Od června do pod-
zima. Kulaté plodnice odpočívají pod zemí třeba několik týdnů, hlavně za sucha
nebo studeného počasí, ale třen s kloboučkem vyroste rychle za noc a také rychle
klesá. V té době vydává houba ta hrozný mršinový zápach, šířící se větrem až
na několik set metrů. Tím jsou lákány mouchy masařky a brouci mršinoví,
kteří přicházejí a olizují mok na kl. a tím po lese výtr. rozšiřují. Jelenky se
užívalo na venkově proti rheumatismu a jako aphrodisiacum. Také v čarodějství
hrála úlohu. Jedovatá není. Ph. impudícus jest kosmopolitický.

Ph. caninus Huds. 1798. ÍMutinus can. Fr., Cynophallus Fr.).
/. psí. Plodn. mnohem menší než u před., podlouhle ellipt., k basi
zúž., 2 — 4 cm dl., zevně bíle papírovité, také kořínkem opatřené.
Třen tenčí a kratší, i cm ti., narůšověle pleťová, končící nahoře pří-
mo kiišelovitou plodní částí (netvoří kl.), na povrchu srnečkatou a
rumělkově červenou, posléz olivovou kaší pokrytou. Zápach slabší,
příjemné ovocný. Výtr. válcovité, na obou koncích tupé, bezbarvé,

3—4 ."■

v hájích a křovinách v humosních, teplých a stinných koutech, vždy po-
spolitě, od června do září. V Čechách dosti vzácně, ale co rok na tomže sta-
novisku. Karlštejn, Libochovičky u Slaného (Fchr), Hláska na Sáz. (Vilh.),

79?

Ml. Boleslav (Kiir). Sim-čiio (R), Chrudim (Žv), Poděbrady (Kl), Jevíčko na
Moravě (Uuřil). — Jest po celé již. ]-lvropě rozšířena a stejně v sev. Americe.
\' Uhrách, Slavonsku, Srbsku, Bulharsku, Itálii, Francii, již. Německu
(prý také v JJuryn-^ku) rozšířen jest Chitlirus cancellatus Tourn. a jest pravdě-
pod\>hno, /c roste také na Slovensku a snad i na Moravě. Udání z Cech posud
nebyla potvrzena. /. pochvy basální vyrůstá reccplaculum 6 — 12 cm vys. a
5 — IQ cm ti., obvcjčité, bez třené, v polygonální, tlustá žebra rozdělené, jež
jsou velmi tlustá, zevně ohnivé červená, uvnitř mrsinovč, odporně páchnoucím
mokem potažená. Roste také v sev. Americe je.ště s druhým druhem Cl. colum-
natus Bose.

Hymenogastraceae. PodzemnikovHé.

Plodnice hlízovitá, obyčejně puvlzemní, složená z masité gleby
a jen zřídka zevně korou nebo blanou obalená. Gleba proniknuta J€St
množstvím různě velikých a různě uspořádaných, dutých komůrek,
často laločnatých neb i kanálkoviťých. Stěny komůrek pokrývá hy-
menium s basidiemi. \' dospělostí rozplývá se gleba v kaši nebo
prach. CapíUítium se nikdy nevyvinuje.

K čeledi této počítají se tak zv. Secotiaceae, rozšířeně hlavně
v teplých cizích zemích, z nichž ale rod Secotium s 5 dr. vyškytá se
také v již. Evropě (již také v Uhrách — snad také na Slovensku).
To jsou houby nadzemní, s pldon. stopkatou, někdy také pošvatou
^Gyrophragmium), jež nese na konci kulatou peridii, v níž uloženy
jsou v lamellách výtrusiné komůrky. Včas zralosti odtrhne se plodný
klobouk od sloupce a třeně a lamelly se uvolní a prach výtrusný vy-
nikne ven. Tak vlastně vzniká z hlízovité plodnice Gasteromycet klo-
boukatá Agaricacea.

\'lastní Hymenogastraceae jsou ale podzemní, hlízovité houby,
rostoucí v lesích a křovinách, s nimiž jako lanýže žijí v symbiose.
\ zralosti kašovatí gleba a vydává silné aroma jako lanýž, aby lá-
kána byla lesní zvěř, která je vyhrabuje, požírá a tak výtrusy vý-
kaly po lese rozšiřuje. Rod Hysterangium svou korovou peridii a
elastičným obsahem, jakož i utvářením komůrek jeví jisté vztahy
k čel. Phallaceae.

Nejznámější rody jsou f evropské) : Secotium, Gyrophragmium,
Gautiera, Hysterangium, Hymenogaster, Octaviania, Hydnangium.
Leuzogaster. Rhizopogon. Sclerogaster. Nejol/ecnější jsnu Gautiera.
Hysterangium a Rhizopogon.

Gautiera \'itta(l. Gotera.
Plodnice elastičně masitá, hlízovitá, na basi se silnými mycelio-
vými kořínky. Peridie žádná, labyrintické, husté ch')dby končí přímo

79S

na povrchu hlízy, (ilel)a uvnitř s velikými, laločnatými komůrkami,
potaženými hnědým hymeniem. Basidie se 2 sterig"maty. Výtrusy
elliptičné, s podélnými žebry a malou stopečkou. Včas zralosti voní
houby silně lanýžovitě. Z base rozbíhají se sterilní větve pletiva.
V Evropě pouze 3 druhy, sobě velmi podobné. Rostou pod zemí. ale
dospělé provalují se částečně ven ze země. V lesích v.šeho druhu
v letě. Jsou jedlé.

G. graveolens Vittad. 1831. (;. libovonná. Plodnice hlízovitá, .šedo-
hnědá, 2 — 3 cm v pr., na povrchu s hustými pletitými chodbičkami.
Stěny komůrek v stáří hnědočervené, Výtr. podlouhle- ellipt., za-
oblené, k basi zúž., rezavě hnědé, s podélnými křivolakými žebry,
s krátkou stopečkou, kj — 22 /».

\' lesích jehličn. i listnat. z rovin n/. do hor vehni rozšířena, v letě a na
podzim, ['zralá změkne a zhnědne a vydává silný, lanýžový zápach na velikon
vzdálenost. — \ smrčinách na kopci Radotínském jest velmi hojnou odrůda
vět.ší (var. lacunosa m.), až 5 cm v pr., bledavá, nevonná, < vvtr. většími
24 — 26 ,», opak vejčitými. Třeba ještě dále její poměr k typu. sledovati.

G. morchellaeformis Vittad. 1831. G. smršovitá. Plodn. jako G.

graveolens, ale hlubokými jamkami na způsob smržů lakunosni,

uvnitř více cihlová, s většími komůrkami. Výtr. podlouhle ellipt.,

k oběma pólům zúž., 20 — 22 /*.

\ listnatých lesích, hlavně dubinách vzácně, v letě. Silně voní. U Ondře-
jova v srpnu igi3 (Rohlcna), u Babic (Zvěř.), Strašíce, Karlštejn, Bučovice
na M. fXeuw.)

Hysterangium Vittad. Loupavka.

Plodnice kulovitě hlízovitá, zvící lískov. ořechu, bělavá, hladká;
na basi se silným kořínkem, na povrchu s tlustou, lehce loiipavou,
křehkou blanwu. (lleba pevně elastičně masitá (jako kaučuková),
z tenkých, radiálně z basálního sloupku rozbíhavých chodbiček slo
zená. Basidie se 2 sterigmaty. Výtrusy iizce válcovité, na basi uťaté,
bezbarvé, hladké.

Rostou v lesním humusu v lesích všeho druhu, \- letě. Obyčejně
v hnízdech vícečetných, jež se pak nad zem prodírají. \ stáří mnohé
voní. I T e s s e uvádí z Německa 10 druhů.

H. clathroides \'ittad. 1831 (Splanchnomyces Corda). L. mřcžov-
koruítá. Plodn. i — 4 cm v pr., hlízovitá, často hrbolatě laločnatá,
ncjprv čistě bílá, pak nečišíte načervenale hnědá, na l)asi s chvostem
tenkých kořínků. Per. silná,, koríjvitá, hladká, lámaxá, lehce se lou-
pající. (ilel)a ztuha masitě gum(,)vitá, šedě oli\-!;vá, z hustých lab}-

799

riiuiťkych kanálku složená, zápachu řeJkvičkovitého. \\vtr. úzce
válcov., na basi uťaté, se zbytkem stupečky. 17 — 19,".

V lesích, hlavně smrkových v červnu a červenci v celých Cechách i na
Moravc hojná. \/.dy v hnízdech pod zemí, kterou pak nadzvedává a roztrháva.
Dle Bezděka jest pry jedlá.

H. stoloniierum Tul. 18O2. L. výbéškatá. Tlodn. dokonale kulovitá,
hladká, 1 — 2 cm. na basi kořínkem dknrhým opatřená, šedavá. Gleba
nejprv namodralá, pak šedohnědá, na basi se sterilním centrálním

pletivem. \'\'tr. větší. 18 — 22 (M.

V lesích, u Karlštejna a Radotína v letě, Plzeň, Slané. Mnichovice, Kyjov,
Jindř. Hradec (Neuw.). — H. rubricatum Hesse v Německu vícekráte sbírané
(jistě také v Cechách) má per. na vzduchu červenající, glebu červenou, výtr.
široce cllipt.

Hymenogaster ^'ittad. Hliza. Obr. 149.

Plodnice nepravidelně hlízovitě, podzemní, ekstičně masité.
v stáří se rozplývající a tu pak aromatické. Peridie tenká, hladká,
neslupitelná, zvolna do vnitřní gleby přecházející, bez kořínků.
Gleba z hustých. íizkých chodbiček složená a různě zbarvená. Ba •
sídie se 2 stopečkatými výtrusy. Výtrusy široce elliptické. hnědé
na basi s krátkou barevnou stopečkou, drobně bradavčité.

Bílé nebo hnědavé druhy zvící hrachu až vlašského ořechu,
hlavně v humusu listnatých lesů a hájů (duby, buky) rostoucí. Zev-
nějškem jsou si dosti podobny. He s s e čítá ze střední Evropy 28
druhů. \' Cechách v teplých hájích okolí Pražs^kého a v Polabí jistě
bude více ještě druhu, ale jest je nesnadno pod zemí hledati.

H. aromaticus sp. n. H . vonná. Plodn. zvící vlašského ořechu, kulo-
vitá, ale na basi stopkovitě riíi. a hrubé janikovité hranatá, beze
všech myceliových vláken, nejprv čistě bílá, hladká, pak špinavě že-
mlová, dosti silná, pevná, skoro loupavá. Gleba elast. houbovitá,
s dosti velkými, žlutohnědými komůrkami, s bílými stěnami. Výtr.
medově sytě žluté, vejčitoellipt., na temeni zaoblené, slabě bradavčité,
12 — 14/', se stopečkou 2 fi dl.. tuhou, žlutě zbarvenou.

\' černém kyprém humusu, v mladé smrčině (!), na teplém jižním úklonu
u Jíloviště na začátku května 1015, hluboko pod zemí. \"oní silné příjemně
ovocně. — Jest příbuzná H. muticus Berk. Br.. H. luteus ^'itt., H. lycoperdineus
Vitt., ale vyznačuje se hlavně malými výtrusy.

H. arenarius Tul. 1862 (Hesse, Monogr. p. 124, I). H. písečná.
Plodn. kulov., zvící lískového ořechu neb i menší, hladká, trochu
lesklá, bez kořínků, bělavá až do žlutavá. Per. nejvýš slabá (takže
při smáčknutí ihned hnědá, labyrintická gleba vyniká). Gleba
z velkých, laločnatých, cihlově hnědých komůrek složená. Stěny ko-

soo

můrek bílé. Výtr. zlatožluté, obvejčité, drsně bradavčité, se zřetelnou
žlutou stO'pečkou a bez bradavky na temeni, lo — 12/*.

V sucliém, jehličnatém humusu v husté smrčině, liluboko pod povrchem
v červnu 1914 u Ondřejova. Jest velmi vzácný druh, posud jen z Francie a Ně-
mecka uváděný.

H. Klotzschii Tul. 1862. H. Klot::schova. Plodn. kulatá, 0*5 až
rS .cm, per. útle blanitá, bílá, posléz v žlutavé šupinky rozpukaná,
bez kořínku. Gleba z širokých, prořídlých, nejprv bělavých, pak re-
zavě čokoládových chodbiček složená, měkká. Výtr. ellipt., hladké,
žluté, na basi stáž., sotva stopečkaté, 15 — 18 ^.

\' prsti zahradni v kořenáčích botan. zahrady v Praze na podzim a v zimě
každý rok hojně. Také jinde v Evropě v botan. zahradách takto byla již mnoho-
kráte pozorována.

Rhizopogon Fr. Kořenovec.

Plodnice nepravidelně hlízovitá, často na basi řasnatč stažená,
ano i hranatá, zvící vlašského ořechu neb i menší, jen částečně v zemi
ukrytá, na basi z jednoho neb několika bodů s dlouhými, větvitými
kořínky, které někdy peridii oplétají. Peridie jako slabá, těžce slu-
pitelná blána, hladká, lysá, na vzduchu se červeně barvící. Gleba
elastičně masitá, s hustými, teninkými chodbičkami, olivová, v stáří
kašovitá a obyčejně páchnoucí. Basidie s 6 — 8 sterigmaty. Výtrusy
podlouhle vřetenovité. hladké, bezbarvé.

H e s s e uvádí 4 druhy, sobě velmi podobné, z nichž R. luteolus
jest v borových lesích u nás velmi známý a rozšířený. Ale i v Ame-
rice a Asii a Austrálii jsou některé druhy domovem ;(,asi 10).

Rh. luteolus Fr. 1821. K. našloutlý. Plodn. namnoze velké, 2 — 5 cm
v pr., nepravid. hlízovité, dolů vždy řasnatě stas., různě hranaté
smačklé, často několik pospolu, na basi s četnými kořínky, jež na
povrchu per. do žlábků se rozbíhají. Per. dosti silná, kočoviťá, žlu-
tavá. Gleba elast. houbovitá, nejprv hltá, pak olivová, bez zápachu
nebo jen slabě aromatická. \'ýtr. úzce ellipt., bezbarvé, hladké,

5—7 .«.

V suchých borových lesích v celýcli Cechách velmi obecný, někdy ve
velikém množství. Vyčnívá vždy jen z poloviny ze země a vždy jest několik
kusů jako v hnízdě pohromadě. Objevuje se po celé léto, ano již z jara. Jest
dosti chutná, jedlá houba.

Rh. aestivus Wulf. 1788 (Rh. rubescens Tul., Tuber album A.
Schw.). K. letní. Plodn. hlízovitě (kulatá, i — 4 cm v pr., na basi
s dlouhým kořínkem, ale na per. bez kořínků. Per. hladká, velmi
tenká, nejprv bílá, pak uarůžovelá, při pomačkání na vzduchu rychle
červenající, konečně hnědavá. Gleba nejprv bílá, pak žlutohnědá nebo

801

Obr. IJ9.

Obr. 149. I. Crucibulum vulgare Tul, na dřevě v přir. vel., v právo pendioly
a výtr. zvětš., 2. Cyathus striatus Huds. v přir. vel. a zvětš. výtr., 3. C. Olla
Btsch., 4. C. stercoreus Schwcin., v přir. vel., vj'tr., a peridiola zvětš., 5. C.
Olla var. fuscus \'c\.. 6. Nidularia farcta Rth. v přir. vel., 7. Octaviana
asterospora \'it. zvětš. výtr., 15. O. laevis Hes. v přir. vel. a zvětš. výtr.,

8. Hymenogaster arenarius Tul. zvčtí. výtr., 14. H. Klotzschii Tul. v přir.
pel,, dole zvětš. výtr., 19. H. aromaticus Vel. v přir. vel., dole zvětš. výtr.,

9. Rhizopogon luteolus Fr. v přir. vel., v levo zvětš. výtr., 10. R. comatus
Vel. v přir. vel., dole zvětš. výtr., 11. R. reticarpus Vel. v přir. vel., nahoře
zvětš výtr., 12. Hysterangium elathroides Vit. v přir. vel., v právo v průřezu,
dole zvětš. výtr., 13. Gautiera graveolens Vit. v přir. vel., v právo zvětš. gleba.
dole zvětš. výtr., 16. Leucogaster floccosus Hes. v přir. vel., dole v průřezu
a zvětš. výtr., 17. Melanogastermagrosporus Vel. v přir. vel., v pravb v prů-
řezu zvětš., v levo zvětš. Wtr., 18. IVI. rubescens Tul. zvětš. výtr., 20. M. am-

bignus Tul. zvětš. výtr.

Špinavě olivová, z hustých chcTílbiček složená, konečně se rozplýva-
jící. Výtr. tyčinkovitě válcovité. 12 — 15/'-

V' lesích všeho druhu po celé Icto hojně. Nevoní. l'eridie se na vzduchu
rozpukává.

Rh. comatus sp. n. K. copatý. Plodn. 1 — 2 cm v pr., elastičně hou-
bovitá, dokonale a hladce kulatá, bez vláken na per., ale na spodu
ze 2 — 3 bodů s I — 2 cm dl. ch':'Ostcm rozvětvených kořvn.ki°i. Per.
jemná, měkká, bledavá, pak šedá. Gleba l)ílá. pak šedě olivová, z hu-
stých chodbiček složená. \'ýtr. tyčinkovitě, bezbarvě, hladké,
10 — 12 /(.

\" zemi ponořená v starém borovém lese »Záduší« u Alnichovic, 8, 1913.
Před. příbuzná, ale těžko s ni slučitelná.

Rh. virescens Karst. 1879. K. celený. Plodn. i — 2 cm v pr., kulov.
hlízovitá, skoro beze vší zevní kůry, takže labyrintické chodbičky
jsou zevně znatelný, nejprv bledá, pak temněji šedohnědavá. Koří-
nek na basi jediný, dlouhý. Gleba olivová, včas zralosti slabě aro-
matická. V^^ýtr. podlouhle vřetenovité, 10 — 12, ».

\' zemi v F.mišcném lesíku pod Struhařovem (7, 1918), u Mořic (Buřil).
Temně hnědavým povrchem peridie a olivovou glebou význačná. Karsten popsal
ji z Finska.

Rh. graveolens Tul. 1862. /\'. lilnrťoiniý. Plodn. nepravid. hlízovitá,
I — 2 cm v pr., k jedné straně protáhlá. Per. tenká, nejprv světle
olivová, na vzduchu však růžová, sporými vlákny obetkaná. Gleba
nejprv světle olivová, pevná, později olivově ž'lutá, hustě labyrintická.
Výtr. podlouhle ellipt., hladké, s i — 2 tělísky, g — 11 .c \T'as zralosti
páchne celá houba silně benzinem.

\'e vysokém smrkovém lese »Černý les* u Kunčmil (Kavina, 8, 1917),
v starém borovém lese u Cekanic (1884), Babice u Říčan (Zv., 1918, 7). Po-
dobá se ve všem Rh. aestivus, ale hrozným zápachem se liší. Jediný kousek

803

v pokoji stači, aby se cely pokoj naplnil nesnesitelným zápachem. Tulasne druii
lvu pojiisuje z jehlic, lesů u Milána, Hesse se o něm ani nezmiňuje.

Rli. reticarpus sp. n. K. sífnatý. IModn. dokonale kulatá, velká
(j — (, cm v pr.), na povrchu s tvrdou, od gleby ostře odlišenou,
rr7'»t' / irťnitř čcmlovč žlutou, měkce mrtnatou pieridií, jež jest trvale
potažena Z'clice luistou, polygonální sítí myceUových nitek barvy
hnědě žemlové. Na basi vyrůstá hustý chvost dlouhých podobných
kořínků. Gleba olivová, složená z velkých komůrek. Výtr. ellipt..
iiladké. slabě nažloutlé, 5—7 /<• Stěny komůrek pak hlínově žluté.
v lesích u Mělníka, hluboko pod zemí, jednotlivě, v září 1916 sbíral p. ř.
(Ir. /. Xeidl. Památný a svou sítí podivný druh. Plodnicc vypadá jako koule
v >iti zabalená. Nic podobného se v literatuiře neuvádí.

Leucogaster Hesse. Hlizečka.

l'lodnice hlizovitá. nepravidelně laloěnatá a hrbolatá, pevná,
zevní peridie nejvýš tenká, od gleby neoddělitelná, kořínky slabě po-
tažená, obyčejně žlutavá, pýřitá nebo hladká. Gleba složena z ku-
latých nebo ellipsoidických komůrek, v mládí i stáří bílá, pak žlutavá.
Komůrky naplněny í^elatinosní hmotou. \'ýtrusy velké, kulaté, na-
žloutlé, bez sterigmat, 4 na basidii.

Pouze 2 druhy, rostoucí úplně pod zemí poblíž dubů a buků.
Hesse uvádí je posud jen z Hessenska. Kulatými výtrusy řadí se
k r. Octaviania.

L. floccosus Hesse 1891. H. bčlavá. Hlízky 2 — 4 cm v pr., nepra-
videlně hluboce laločnaté, kozově žlutavé, s několika kořínky na basi.
jež táhnou se na per. v žlábcích laloků, za sucha pevná, tvrdá. Per.
trochu plstnatá. uschlá útle bradavčitá, s vynikajícími glebovýmí
pecičkami. Gleba massivní, bílá. pak žlutá, silně aromatická. .Výtr.
žlutavé, tlustoblanné, hladké, kulaté. 13 — 15 ,"•

\' lesním humusu pod starou jedlí u Domažlic v červenci 1916 sbíral
pv uč. Vád. Melzer. Popis Hessův naší houbě dobře odpovídá. Komůrky jsou
v průměru 1 — 2 mm, k obvodu plodnice se zvolna umenšují.

L. Rundensteineri sp. n. H. Rundcnsteinerova. Plodn. hlizovitá,
elastičně massivní, 3 — 6 cm v pr.. okrově žlutavá, na povrchu hladká,
okrouhlými, nestejně velikými porami nestejně posetá, nerovně hrbo-
latá, k basi často stáž. a i — 2 kořínky opatřená, sevné velmi tvrdou,
dosti silnou, neslupitelnou korou obalená. Gleba gumovitě elast.,
tuhá, z laločnatých, dosti velikých (2 — 4 mm), skoro isodiamc-
trických komůrek složená. Výtr. nepravidelně vejčité až kulovité
neb i elliptičné. hladké, bezbarvé. 5 — 9 /«.

804

U Jindřichova Hradce sbíral p. prof. Fr. Neuwirtli. Jest příbuz. L. lio-
sporus Hesse, íile větší, s menšími výtr. a tvrdou korou. Věnuji tuto vzácnou
podzemní lioulni páteru Ant. Rundcnsteinerovi, muži šlechetnému, botaniku
Jindřichohradeckému, jenž mnoho znal a trpěl.

Octaviania Vittad. Oktavianka.

Plodnice masitá, kulatá, s koro\'itou, ostře oddělenou, hladkou,
bílou peridií, jež se často dobře slupuje, se sterilní basí. Gleba s vel-
kými, laločnatými komůrkami, jež se k obvodu plodnice umenšují.
Basidie se 4 sterigmaty. Výtrusy kulaté, ostnité, žluté neb hnědé,
dlouze stopečkaté.

Rostou skoro ves/měs v bukových lesích, řidčeji pod jedlemi,
v zemi pod povrchem. Dříve znám byl pouze jeden druh, ale Hesse
uvádí nyní jen z Německa 7 druhů.

O. asterospora Vittad. 1838. O. hvězdovýtrusná. Plodn. kulatá
nebo shora smáčkla, i — 3 cm v pr., per. tenkoblanná, snadno slupi-
telná, bílá, na vzduchu více méně zelenavá, trochu jemně plstnatá.
Gleba nejprv bílá, pak červenohnědá. Prach červenohnědý. Výtr.
kulaté, světle hnědé, ostnité, 11 — 14/'. Vůně dosti silná, asi jako ba-
salka.

v listn. lesích, hlavně dubových a bukových pod samým humusovým po-
vrchem, dosti řídce, v srpnu a září. Štěchovice a Davle Í1890), Strašíce, Jevany.

O. laevis Hesse 1891. O. hladká. Plodn. ledvinitě kulov., 2 — 4 cm
v pr., obyčejně s kořínkem na basi, per. velmi tvrdá, pevná, hladká,
nápadně světle žlutá, na řezu bílá, neslupitelná. Gleba v mládí bílá,
pak žlutá, s komůrkami velkými, volnými, na stěnách jasně žlutými,
ve stěnách bílými. Výtr. žluté, kulaté a vejčitokul., ostnité, se sto-
pečkou zdélí průměru výtr. 12 — 15 ,». Zápach za živa slabě ovocný.

Pod \'clikou horou u Karlštejna v habřině v kyprém humusu pod po-
vrchem, v červenci 1915. V okolí nebyla žádná konifera. Dobře se shoduje
s popisem autorovým. Posud jen z Německa známa.

V Cechách určitě bude ještě nalezeno Hydnangium carnr.um Wallr., jež
jest v stř. I'.vr. rozšířeno na vřesovinách a někdy také v kořenáčích se objevuje.
Jest jen na pclo v zemi ukryto. Hlízy i — 5 cm v pr., s velmi tenkou, neslupi-
telnou, masově červenou peridií, bez kořínků a vláken na povrchu. Gleba slo-
žena z dosti velkých komůrek, k obvodu nezmenšených, bez sterilní basalní
části, barvy masově nebo růžově červené. Nevoní. Výtr. kulaté, ostnité, bělavé
14 //. — Jsou ale známy v stř. Evr. ještě 4 jiné druhy.

Vandasia gen. nov. Vandasovka. Obr. 150.
Plodnice podzemní, kulovitá, nepukavá, se sotva znatelným ba-
salním kořínkem, zevně hladká, matná. Peridie zevní asi i mm ti.,
z volných, tlustostěnných, plstnatě propletených hyf složená, pod ní

805

Obr. 150. I. Bovista nigrescens Pers., zmenš., 2. B. plumbea Pers., 3. B.
nigrescens Per.s., 4. B. pallida Vel., 5. B. brevicauda Vel, \"ýtr. zvětš., 6. Scle-
roderma vulgars Horn., zvětš. vj'tr., 7. Sel. Bovista Fr., zmenš., 8. Sphaero-
bolus Carpobolus I,., v právo zvětš., 9. Vandasia rosea Vel. a) chrupavč.
vrstva, v právo zvětš. výtr., 10. Bovista hungarica Holi., zvětš., výtr. a capillit.,
II. B. paludosa I.ČV., 12. Geaster stellatus Scop., i3.Tulostoma mammosum

Mich., zvětš. výtr.

ale následuje 4 — 5 mm ti., tuhá, rohovitá vrstva, od níž ostře se
odlišuje vnitřní bělostná, nejvýš měkká gleba, složená z uzounkých,
z base radiálně se rozbíhajících pruhů bezbarvých hyf, mezi nimiž
uložena jest spousta slepených výtrusů. ]\Iezi rohovou vrstvou a gle-
bou jest ještě jedna tuhá, pergamenová blána. Gleba se od této blány
iehce celá odlupuje. \'ýtrusy kulaté, bezbarvé, hladké, bez sto]>ečky,
tenkostěnné, 4 — 5 /(.

806

jest to prapodivná houba, žádnému známému rodu vůbec nepří-
buzná. Snad jen Hydnangium a Hysterangium dají se poněkud po-
rovnávati. Poněvadž mám pouze úplně dozra'.'ý jediný kus, nemohu
vyšetřiti vznikání výtrusů, takže nevím, tvoří-li se komůrky na
způsob Hymenogaster nebo Sclerodermy. Spíše druhé se zdá
správné. Tvrdý, massivní obal, složený z polygonálního velkobu-
něčného pseudoparenchymu, připomíná r. Elaphomyces, který má ale
naprosto jiné výtrusy. Jsem přesvědčen, že houba tato představuje
vůbec nový typ a snad novou čeled. Prozatím jsem ji postavil sem.
— Věnuji rod tento svému věrnému a drahému příteli a soudruhu
z mládí, p. prof. dr. Karlu \' a n d a s o v i, vysoce zasloužilému
badateli ve floře české a balkánské, muži p. ictivému a šlechetnému.
V. rosea sp. n. V. růžová. Plodn. 2 — 4 cm v pr., peridie zevně i na
řezu růšovící. Gleba vatovité měkká, suchá, sučliobílá. Tvrdá vrstva
tvoří široký, isodiametrický pseudoparenchym. Aroma slabé, nakysle
ovocné. Hlubolko v černé humusní půdě v habrovém háji nad Rado-
tínem v červenci 1920 sbíral p. řed. O t. R e i s ne r. Pouze jediný
a již dospělý kus, takže ohledání basidií a glebových kanálků již ne-
bylo možné. Gleba byla změněna v bílou, vatovitou hmotu, bez ca-
pillitia. Komůrky jsou rovněž nezřetelné, takže by nebyla vylou-
čena možnost, že sie rod ten stavěti má do příbuzenstva r. Sclero-
derma. Proto jsem jej zde na přechodu ku Sclerodermaceím po-
stavil. Spíše se ale domnívám, že tu máme zcela novou čeled Ga-
steromvTetů, neboť plodn. jest hluboko podzemní a komůrky asi
nejsou žádné vyvinuty, ale také žádné capillitium. Na Ascomycety
povaha výtrusů neukazuje, ačkoliv dosti připomíná r. Elaphomyces.

Sclerodermataceae. Pestřecovité

Plodnice podzemní nebo nadzemní, kulatá, velká, bez sterilní
bas€ a stopky, ale někdy s kořeny. Peridie jednoduchá, od gleby
ostře odlišená, často kožovitá, nepravidelně se roztrhávající. Gleba
s ostře odlišenými, okrouhlými nebo nepravidelnými výtrusnými
partiemi (komůrikami nepravými), od sebe sterilním pletivem oddě-
lenými, uvnitř na pletivu kdekoliv se v basidie vyvinujícími (tedy
nikoliv hymenium na stěnách komůrek). Gleba mění se posléz v kaši
nebo prach. BaSidie hruškovité až kyjovité s 3 — 5 přisedlými nebe
stopkaťými výtrusy. Capillitium nevyvinuté.

Celed tato svými různě utvářenými rody zasahuje na různé
strany skupení Gastercvmycet. Scleroderma zřetelně ukazuje na rod

807

Lycoperdon, Melanogaster, na Ilymenogastraceae, Pisolithus má
vztaliy k Xidulariaceim. Evropské rody jsou : Melanogaster, Sclero-
derma. Pisolithus.

Melanogaster Corda. Černoušek.

1'lodnice p*)d;:emní, hlí/ovitá, nepravidelně zpruhýbaná, bezsto-
pečná, na povrchu opletená rozvětvenými kořínky. Peridie pevná,
zvolna do g:leby přecházející. Gleba s 'kulovitými komůrkami, jež se
k obvodu peridie zmenšují, llyphové pletivo se včas zralosti roz-
plývá v kaši. Basidie s 3 — 4 výtrusy, krátce stopkatými, na temeni.
Výtrusy ellipsoidické, hladké.

Druhy t()ho rodu rostou v černém listnatém humusu těsně pod
povrchem země často přikryty zetlelým Iónským listím. Tam, kde
rostou, povalují se také na zemi kusy, byvše od zvěře vyhrabány.
Celá houba v dospělosti jest černohnědá, těžká, šťavnatě masitá, sil-
ně aromatická. Xa první pohled lehce se poznávají, ale druhy lze
stanoviti jen analysou mikroskopickou. Hesse uvádí z Německa
5 druhů.

jM. ambisuus Tul. 1862. (AI. Klotzschii Cda, Hyperrhiza liquami-
nosa KL, H. tuberosa Fr.). C. obojetný. Plodn. hlízovitá, zvící lí-
skového ořechu, kulatá, hladká, peridie tuhá, šedohnědavá, jemně
plstnatá, několika kořínky potažená. Gleba bílá, ale obsah komůrek
modročerný, silně česnekem páchnoucí. \'ýtr. krátce kosníkovitě
zaoblené, na obou koncích stáž., tupé, skoro citronovité, prusiútne

hnědé, 13 — 16 ft-

\' zetlelém listi habrovém a dubovém v háji Chuchelském (podklad vá-
pencový) v červnu 1015.

M. rubescens Tul. 1862. C. nacervenalý. Plodn. hlízovitá, 2 — 4 cm
v pr., těžká, elast. mas., nepravid. laločnatá nebo hrbolatá, matná,
kožovitě červenohnědá, jen sporými kořínky potažená. Gleba červe-
nohnčdá, s červenavými stěnami. Per. značně tlustá a pevná. Výtr.
úzce válcov., někdy i zakřivené, na obou koncích tupě uťaté, sytě
hnědé, hladké, 8 — 10 «.

\' humusu habrového háje pod Struhařovem (8. 1915), ve Hvězdě (Zv.,
1918), Netolice (Hampl, 1916), Roblín (5, 1919), Jindř. Hradec (Neu.). Páchne
silně a nepříjemně. Vzácný druh, posud jen v Sasku, Francii a Itálii sbíraný.
Zjevem podobá se před., ale výtr. má docela jinaké.

M. macrosporus sp. n. C. velkovýtrusný. Plodn. hlízovitá, laloč-
natá, zvící vlašského ořecha neb i větší, v mládí hnědá, pak temně
kaštanově hnědá, měkká, matná, jemně plstnatá, dlouhými černými
kořínky hojně opletená. Per. velmi tenká, černá, neloupavá. Gleba

808

složena z černých komůrek se stěnami žlutavými nebo bčlavými,
v zralo'Sti co hmota mokvavá, černavá, žlutými ži'lkami protkaná.
A^ýtr. obvejčitoellipt., k basi zúž. a tu uťaté, s 3 — 4 tělísky, černo-
hnědé, hladké, '5 — 18,0. Páchne Velice lanýžovitě.

y listovém humusu v listnatých lesích, v letě. Nad Chuchlí velmi hojně,
Trnová (R), Běchovice, Karlštejn. — Zdá se mně, že tato naše houba jest
-1/. varicgatus Vitt., který se z "Německa hojně popisuje a i jinde jest rozšířen,
jehož výlr. se ale označují jako ellipt. 6 — 10 /'. Bud jest tedy udání toto ne-
správné, nebo jest náš druh nový, ale blízce příbuzný. Ohledával jsem výtr.
pečlivě ze všech stanovisk.

M. microsporus sp. n. C. (/robnovýtrusný. Ve všem podobný M. ru-

bescens, ale plodn. větší, nezřídka až 8 cm v pr., duž. bez zápachu,

nebo se slabým, masovým zápachem, výtr. malinké, ellipt., na obou

pólech zaoblené, 4 — ^ fi, tlustostěnné, sytě hnědé.

V zetlelém listí Tuchoměřickélio háje sbíral v červenci 1018 p. /. Lissal.

Scleroderma Pers. Pestřec.
Plodnice nadz-emní, ve'lká, kulovitá, pýchavkám podobná, těžce
masitá, na basi s dlouhými, větvitými kořínky. Peridie suchá, bílá,
pevně kožovitá, jednoduchá, od gleby ostře odlišená, pak nepravi-
delně se trhající. Gleba dužnatá, s kulovitými výtrusnými komůrka-
mi, nejprv bílá, pak tmavá, žilkovitě protkaná, pak v kašovitou a
konečně prachovitou hmotu (bez capillitia) se měnící. Výtr. 2 — 6
nepravidelně na kyjovitých basidiích přisedlé, kulovité, černohnědé,
bradavčitě ostnité. U některých druhů jest výtrus obalen hyfami.
Houby velmi pýchavkám podobné, ale makroskopicky od nich
hned massivním, pevným, vnitřním, pak černajícím obsahem rozdíl-
né. Čítá asi 30 druhů, z nichž zde uvedené jsou všude velmi rozší-
řeny v lesích a křovinách, hlavně na půdě písčité.

Sel. vulgare Horném. Fl. Dan. (L. cervinum Bolt., L. aurantia-
cum lUill., L. tesselatum Schum., S. citrinum ,Pers.). P. obecný.
Plodn. 3 — 5 cm v pr., pravid. knlov., na zaoblené basi s krátkými
kořínky. Per. tence kožov., zevně skoro hladká (nebo jen slabě po-
líčkovitá"), nejprv bílá, pak kožovitá, konečně nepravidelně se trha-
jící. Gleba nejprv bílá, pak narůžovělá, posléz černá se světlými
žilkami, v zralosti v černý prach přeměněná. Výtr. kulovité, černo-
hnědé, bradavčitě ostnité, 8 — 12 /'. Zralá páchne slabě.

V písčité půdě v jehličn. lesích jednotlivě a s počátku na pólo v zemi po-
nořená, od srpna do podzima všude velmi obecná. Zvláště v množství v písčitých
borech Polabských. V Praze roste na Petříně na pískovcích. V mládí jest tato
houba (dokud černá gleba nezmčkne) jedlá a neškodná. \' pokrmech dodává
chuti jako lanýže. Proto ji lidé horlivě sbírají a také na trh pod jménem »ko-

52 609

/

.y>

^^^^^^

\

Obr. 151.

Obr. 151. I. Lycoperdon hungaricum Holi., v přir. vel. a v průřezu, 2. L. de-

sertorum Vel. v ])rir. vol. a v průřezu, 3. L. pynforme Schaeff. v přir. vel.,

4. L. dermoxanthum Vitt. v přir. vel., 5. L. uteriforme Bull. v přir. vel.

linskych lanvý,ů« přivá/cji. Řeže se na kolečka a suší nebo do soli a octa na-
kládá. Znal jsem lovce, kteří pestřece jedli syrové beze všech následků. Ale
stávají se také po požití jeho smrtelné otravy, což se dá vysvětliti jen tím, že
požity byly staré houby, jejichž gleba nalézala se již v rozkladu. Proto při krá-
jení mají se kusy s černou, změklou dužninou zahoditi. — Sel. vulgare rozší-
řeno jest po celém světě.

Sel. verrucosum Bull. 1780. (Lyc. defossum Sow., Lyc. sípadice-
um Schaeff.). P. bradavkatý. Plodn. kulov., ale často nepravid., 3 až
8 cm v pr., s krátkým sivazkem koŤenů na basi. Per. tvrdá, pevná,
bělavá, pak žemlová, všdy s citrónovým odstínem, na povrchu v šu-
pinovitá políčka hrubě rozpukaná, konečně na temeni se trhající.
Prach výtr. šedohnědý, žlutými vlákny promíšený. V^ýtr. černohnědé,

osténkaté, kulaté, 10 — 1-],«.

V lesích všeho druhu, hlavně v písčité půdě, na podzim. Dosahuje někdy
velkých rozměrů a bývá i nepravid. laločnatá. Dospělá houba silně, pronikavě
páchne. Po celých Cechách obecná.

Sel. Bovista Fr. 1829. (Lyc. po'lyrhizum Baťsch.). P. prášiPm.
Plodn. 3 — 5 cm v pr., kulatá, hladká, tvrdá, solidní, na basi s cho-
máčem dlouhých rozvětvených kořínků (delších jak plodn.), stop-
katě spojených. Per. kožovitá, tuhá, bílá, pak hnědavá, na temeni
pak nepravid. se trhající a množství šedohnědého prachu vypouště-
jící. Gleba v zralosti sedává, se žlutými vlákny. Výtr. černohnědé,

osténkaté, kulaté, 10 — 15 i*.

Na suchých, výslunných místech na stráních mezi křovím, v zahradách,
na mezích a v polích (sotva kdy v lese) všude od srpna velmi obecná. Tvořívá
obyčejně celá hnízda nebo aspoň skupiny. Po dlouhém kořenovém chvostu lehce
poznatelná (kořínky se i mezi sebou spojují).

Pompholyx sapidum Corda, z Cech popsaný, jest ptxrhybný rod i druh a
bezpochyby toliko obyčejný Sel. vulgare představující. — Sekce r, Scleroderma,
zvaná Sterrebeckia (i.k) obsahuje několik druhů ve Francii a Itálii domácích
(také v Uhrách), jež mají velkou podobnost s r. Geaster, nebot se per. roz-
trhává hvězdovitě v cípy a gleba sedí uprostřed, obalena jemnou blánkou (Sel.
Geaster Fr.). Mohla by býti objevena také na Slovensku.

Pisolithus .-\lb. et Schw. Měcháč.

Plodníce veliké, nadzemní, kyjovité nel>o kulaté, dole v sterilní
stopku a mohutné kořeny zúžené, massivně masité, nejprv bílé,
pak tmavé. Peridie tenká, křehká, lámavá. Gleba složena z kulať>'ch
komůrek, k obvodu se umenšujících, v dospělosti tuhou stěnou oba-

811

'-f

-v^.

0^

k
1

a.-

<ií

'Q

n

) ©

'U

©

:j

i_z:

y

1»

Obr. 152.

Obr. 152. I. Lycoperdon gemmatum Batsch, v přir. vel. 2. L. montanum
Quél., v přir. vel. a ostny v levo a výtr. v právo zvětš., 3. L. hyemale Bull.,
v přir. vel. a bradavky a výtr. zvčts., 4. L. glabratum Vel., v přir. vel.,,
5. L. Opizii \ťl., v přir. vel, 6. L. bohemicum Vel., v přir. vel., v právo

zvětš. výtr.

lených, takže povstávají pevné pecičky (peridioly), posléz v prachu
volně uložených. Výtrusy kulovité, hnědé, bradavčité.

\ elké houby s massivní, na řezu žlutě a černohnědě strakatou
glebou, rostoucí na suchých, písčitých pahorcích, mezích, vřesovi-
nách, vždy mimo les. Z Evropy uvádí se 6 druhů, z nichž zde uve-
dené jsou nejobyčejnější.

P. arenarius* Alb. Schw. 1805 ^(Polysaccum acaule DC, Pisocar-

pium arén. Nees). M. písečný. Plodn. kulovitá až téměř ledvinitá,
krátce a tence stopkatá, 3 — 6 cm v pr. Per. tenká, lámavá , rezavě
hnědá až i červenohnědá, shora se rozpadávající. Gleba houbovitá,
bílá až žlutavá, pak tvrdnoucí a hnědá. Peridioly skoro hranaté.
Prach výtr. kaštanově hnědý. Výtr. kulaté, bradavčité, kaštanové,

7—9 ."•

Na suchých a slunných okrajích lesních, zvláště na sypkém písku, na vře-
scvinách v létě až do podzima v celé zemi hojně. V mládí jest jako následující
jedlá, ale špatné jakosti.

P. crasslpes DC. 1807. (Pisocarpium clavat. Nees, Polysac. crass.
DC, Lycop. capitatum Batsch). M. tlustonohý. Plodn. kyjovitá, na-
hoře zaoblená, 3 — 10 cm ti., dolil svolná stopkatě zúž. a v dlouhé,
mohutné 2 — 4 kořeny přecházející. Per. okrová, pak hnědá, nahoře
zvolna se lámající. Peridioly nestejně velké, žluté, pak hnědé.
Prach vý-tr. kaštanově hnědý. Výtr. kulaté, bradavčité, hnědé, 8 /'.
V pisčinách Polabských charakteristická houba, rovněž na pískovcích ceno-
manských v sev. Čechách, někdy ve velikém množství. Často se sbírá jako la-
nýže. \^ letě a na podzim.

Lycoperdaceae. Pýchavkomté.

Plodnice veliká, nadzemní, kulatá nebo kyjovitá, často na basi
stopkatá a sterilní, v mládí měkce masitá. Peridie ostře od gleby roz-
lišena, buď jednoduchá nebo rozlišena ve dvě, z nichž každá se v zrč<
losti jinak vyvinuje, obyčejně papírovitá nebo blanitá, na temeni
otvorem nebo nepravidelně se otvírající, zevně často různými bra-
davkami nebo ostny porostlá. Gleba z drobných komůrek složená,
posléz se v prach měnící, při čemž se z hyf tvoří jemné, vatovité ca-

613

alfAái i-f

^

V

i 7

/

é(3

■-e£=-^

•.VY,>V>'"-

Obr. 153-

Obr. 153. 1. Lycoperdon echinatum Pers., v přir. vel., v právo zvětš. vytr.
se sterigmaty.. 2. L. umbrinuni Pcrs., zvětš. výtr. se sterigmaty., 3. L sac-
catum Valil., v přir. vel., 4. L. adustum \ el., v přir. vel., 5. L. xeroph. Vel.,
v přir. vel., (>. L caudatum Schrot., v přir. vel., v právo zvétš. ostny, výtr.
se sterigm. a capiilit., 7. L. pusillum Batsch. v právo v průřezu, přir. vel.,
8. L. furfuraceum Schaeíf., přir. vel., 9. L. pseudocepiforme Holi., v přir. vel..

10. L. scrobiculatum \'el., přir. vel.

pillitium, dutinu plodnice vyplňující. Basidie 'kyjovité, se 4 — 8 stop-
katými výtrusy.

Rody sem náležející jsou: Lycoperdon, Bovista, Geaster, Ca-
tastoma, Myoenastrum.

Lycoperdon Tournef. Pýchavka. Obr. 151, 152, 153.

Plodnice kulovitá nebo obvejčitá až 'kyjovitá, dole v různě dlou-
hou sterilní, stopkatou část zúžená. Peridie v dospělosti blanitá, ze-
vně bradavkami, mrtí neb ostny porostlá, suchá, bud otvorem na
temeni se otvírající, nebo nepravidelně se trhající. Prach výtrusný
vyletuje ze zralé plodnice v podobě obláčku. Capiliitium z vláken
málo rozvětvených, dosti tenkostěnných a stejných, silnějších a slab-
ších. Výtrusy bezbarvé nebo žluté až okrové, kulaté, hladké nebo ost-
nité, bez siopeček (sterigmat), nebo různě dlouze stopečkaté, nebo
leží mezi výtrusy ulámaná sterigmata.

Pýchavky rostou v letě až do zimy na pastvinách, pahorcích,
stráních, hlavně k jihu a západu obrácených, suchých a sluncem vy-
hřívaných. Jen některé jsou v lesích. Objevují se vždy brzo po
deštích, často pospolitě ve velkém počtu. Jen málokteré rostou na pa-
řezech nebo v močálech. Nezřídka roste až 10 druhů pohromadě.
Za živa vypadají si velmi podobně, ale uschlé zralé jeví pěkné znaky
v barvě, konsistenci a hlavně v povaze výtrusů. Odění na peridii ně-
kdy se značně mění. Proto musí býti v diagnose rozhodující ana-
lysa mikroskopická, bez níž nelze pýchavky určovati. Poněvadž diag-
nosy starších mykologů (ani Bonordena nevyjímaje) jsou příliš
stručné a bez analysy mikroskopické, stávají se vlastně nepotřebnými
a měly by z literatury vůbec býti vyloučeny. To jest také příčinou,
proč nalézáme i v monografiích (Vittadini 1843, Bonorden 1857,
Alassee 1887, Toni ÍSaccardo) 1888, Morgan (Amerika) 1889) plno
zmatků, zvláště v udávání synonymilky. Ani nejnovější monografie
HoUosova (Gasterom. Hungariae 1903) zmatky tyto neurovnala.
ano spíše ještě více rozmnožila. Ricken ve svém Vademecum věc od-
bvl jednoduše tím, že řadu druhů z Bnnnrdena a Wintra vybral, do-

slovně opsal, sám nic nepřidal ani neohledával. Také rozdělení syste-
matické nalezneme u každého autora jinaké. Někteří chtí rozezná-
vati rod Calvatia a Globaria, Spoji-li se pak Globaria Bovista a Gl.
piisilla. jest to hotový nesmysl.

\ >ech druhů r. I.ycoperdon udává se na loo, ale soudím určitě.
že jen v Cecliách roste loo dobrých druhů. Naše zde uvedené druhy
jsem pečlivě ohledával a vlastní diagnosou opatřil, z literatury si pak
snesl všechny spolehlivě popsané druhy, s nimiž jsem svůj materiál
srovnával. Studium pýchavek jest tím výhodné, že se mohou sbí-
rané druhy usušené nechati na zimu. Dobře se zachovávají a hmy-
zem vůbec netrpí. Všechny pýchavkv jsou neškodné, ale k požíváni
se hodí hlavně L. caelatum a L. Bovista. Rozšířeny jsou po celém
světě a mnohé jsou kosmopolitické. Doklady k druhům zde uvede-
ným nalézají se ve sbírkách Botan. ústavu.

T. Pcridic na ťlodnč části rozpuková se posléz nepravidelně na celém povrchu,
takže potom zbývá jen miskovitá hase (Calvatia Fr.).

a) Gleba vyplňuje celou plodnici, takže sterilní base schácí.

L. Bovista L. 1753. (L. maximum Schaeff., L. gíganteum Batsch).
P. obrovská. Plodn. pravid. kulovitá, převeliká (15 — 30 cm v pr.), na
basi jednoduchým kořínkem opatřená. Per. loupavá, tuhá, bílá, hlad-
ká, pak za sucha žlutavě okrová, v hoření části se nepravidelně roz-
pukávající. Gleba měkce houbovitá, bílá. pak s capillitíem a výtrusy
žlutavě olivová, až k samé basi sahající (bez sterilní partie). \'ýtr.
kulaté, žluté, hladké, s kratičkou stopečkou. 4 — 5 /*•

Ze země za dešťů v letě v zahradách, hájích, ne příliš hojně, jen v nej-
teplejších polohách Cech. U Prahy často (co rok v botan. zahradě), Karlštejn,
Radotín, Ronov n. Doubr. (K), Mnich. Hradiště (Studn.), Budyně (R), Dolo-
vice a Bratronice (Knr), Beroun, Chrudim. Jest to obrovská pýchavka, za
čerstva příjemně aromatická a mladá chuti lahodné. Změklá a zažloutlá už se
k jídlu nehodí.

b) Gleba zanechává na basi stopkatoii, krátkou, sterilní část,
takže po vyprášení vzniká dřípatá miska.

L. caelatum Bull. 1796. Obr. 154. ( L. bovista Pers., Utraria cael.
Quel., L. areolatum Schaeff.). P. jedlá. Plodn. 5 — 12 cm v pr., opak
vejč., k sterilní basi zúž. a zde podél řasnatě jamkovítá, na temeni
skoro rovně uťatá. Per. bílá, v široká políčka roztrhaná, dole jemně
zrnitá, pak za sucha ztuha papírovitá, šedě okrová, nepravid. se trha-
jící, takže zbude miskovitá sterilní base s roztrhanými cípy. Capillit.

816

a prach výtr. filivoxc hnědé. \'\'tr. kul, nestopkaté, (nd>o se sotva

znatelnou stopeckou), sytě hnědě, tlusi;)blanně, j — ", /<.

A^ýznačná liouba na pastvinách v době letní, obyčejně ve společnosti žam-
pionů a špiček. Za živa jest ztuha mas. a dosti nepříjemně aromatická. V mla-
dém stavu jest dobrou, jedlou houbou, ale obyčejně se nesbírá. Lidé ji na ven-
kově nazývají »pýchavky, pytlíky, koňský sýr, kobylák«. l'o vyprášení povalují
se až do příštího jara na pastvině 12 — 15 cm šir. misky, se stopkou hluboce

Obr. 154. Lycoperdon caelatum IkiU. a Bovista plumbea l'ers.,

málo zmenš.

řasnatou, kolem s dřípcnýmí laloky peridíe, šcilohnědavé. — /.. cyathiforme
Bose, druh severoamerický, udává z Uher llollos; mohl by býti také na Slo-
vensku. Liší se hlavně fialovýTii v.i:h červeným nádechem na per., capillitiem
a výtr. nachově fialovými, výtr. drsnými 5 — 6,".

L. exlguum sp. n. /'. drobná. Plodn. t>4 — 2^ cm, sphšhlc okrouh-
lá, s mishovitoii sH'ri/ní hasí, ::c"i'iiř luisfč sífoiňfř jainkoiňlou, za su-
cha šedě okrová, skoro lysá, sotva slabě roztroušeně mrtnatá, tuho-
blanná, nepravidelně se trhající. Prach výtr. okrový, ve vodě v prae-

81?

paratu rccavý. \'vtr. i^cjčitč, hladké, prusviiiič žluté, bez stopečky,
3—4f*-

Na písčité, sterilní půdě v křemenném lomu u Mnichovic v srpnu 1920.
Jes^t určitě Calvatia, ale řádné známé se nepodobá. Pril)uzné L. depressum Bon.
má plodn. o ncco větši, kulaté výtr. a roste v mokrých lukách.

L. bohemicum sp. n. /'. česká. Plodn. hruškovitá, tupě zaoblená, na-
hoře 5 — 8 cm v pr., dole v sterilní části 3 — 4 cm ti., nejprv bílá.
v stáří okrovč nažloutlá, v celé dolejší zúm části sterilní a zde hru-
bými, velkými jamkami nestejné vrásčitá a řasnatá, hladká nebo
v mládí moučnatě mrtnatá, v zralosti nepravid. se trhající. Capilli-
tium a prach olivové. Výtr. kulaté, hnědé, nejvýš tlustostěnné, krátce

špičatě bradavčité, bez stopečky, 6 — //(.

\' lesích všeho druhu v létě. Chuchelský les (Zvěř.), Vonoklasy (Bayer),
Mníchovice, Kokořín (Micková), Karlštejn, .Srbsko, Sv. Ivan, Radotín, Pý-
chavka tato jest dobře charakterisována a vždy snadno poznatelná. Stará uschlá
má zbytky peridie jako pohár. S L. caelatum vůbec nemůže býti porovnána a L.
uteri formě se nepodobá.

L. írasile sp. n. (Calvatia fr.). /'. křehká. Plodn. malá, 2 — 3 cm
v pr., kulatá, hez zúžené, sterilní hase, celá měkkou glebou vyplněná.
1'erid. nejvýš útlá, tenká, hladká, nepatrně oddálené zrnitě tečko-
vaná, nejprv bílá, pak nažloutle okrová, v zralosti přetenká, pfeútlá,
křehce rozlámaná, bez otvoru na temeni. Capillit. a prach výtr. siro-
čliité. \^ýtr. kulaté, bezstopečné, hladké, sírožluté, tenkostěnné, prů-
hledné, 4 — ^ fi.

L' Cernošic v srpnu 1020 na suchopárech mime les, na podkladu vápenném.
Podobá se velmi L. pseudocepi formě Holi., ale per. neotvírá se na temeni, jest
přetenká a výtrusy větší.

L. Piláti sp. n. (Calvatia P.V P. Pilátova. Plodn. obvejčitá, 2 — 3
cm v pr., na sterilní, nízké basi zvolna stáž., celá posázená křÍTAola-
kými, černohnědými, tenkými, opadavými ostny, v stáří zbývá per.
šedá. hladká, nejvýš měkce a tence papírovitá, nepravid. se trha-
jící. Prach výtr. a capillit. šedě čokoládové. Výtr. kul., hladké, tlusto-
stěnné, sytě okrově hnědé, s čirou stopkou zdélí poloměru výtr..
4 — 5 f*-

Mezi ploníkem na basi pařezů u \'yžlovky 28. října 1921. Ostny připo-
mínají L. montanum, ale přeútlá per. a barva capill. jsou docela jinaké. Věnuji
tento druh pilnému a nadějnému mladému botaniku, p. Alb. Pilátovi v Praze.

L. papillosum sp. n. P. mrtnatá. Velká, statná, za sucha nažloutle
okrová, per. nejvýš měkká, tenká, křehká, jemně mrtnatá neb i hlad-
ká, nepravid. se lámající, kulov., 3 — 10 cm v pr., dolii zvolna v tlu-
stou, hladkou, dosti dlouhou, sterilní část hruškovitě zúž. Prach

81S

výtr. šedý do okrová. \''ýtr. hladké, s bledou stopečkon zdélí polo-
měru výtr., průsvitné hnědavé, 3 — 4 /«.

U Karlštejna v í;uché snirčině na vápenci v létě 1920 velmi hojně
(mimo les). Na suchých, výslunných žulových pahorcích u Mnichovic. Jest
podobná L. caelatum, ale měkčí, bez políček na per., s velmi vysokou sterilní
nohou. Má spíše vzezření L. uteriforme. Plodnice má často věrnou podobu
L. uteríf., od něhož se liší jemnější peridií a docela jinými výtr. Někdy bývá
také hruskov. s krátkou stopkou. Našel jsem také kusy s hustými, krátkými,
bílými, měkkými ostny.

L. uteriforme Bull. 1791. (L. punctat. Bonord., L. acukat. Bonord.,
flavescens Bonord., Utraria Quél.). P. stopkatá. Plodn. kujovitá
nebu palicovitá, 10—20 cm vys., plodná hořenni část kulovitá, 5 — 7
cm v pr., sterilní stopkovitá vysoká, váloov., na basa ztluštělá a drob-
né krátce řasnatá. Per. bílé neb okrová, jemně zrneékátá nebo hru-
běji šupinkatá, posléz šedožliitá, měkká, nepravid. se rozpadající.
Prach a capilJ. špinavě olivové. Výtr. kul., nestopkaté, hustě kratičce
osténkaté, velice tlustostěnné , temné hnědé, 5 — ()/».

V listn. lesích, v křovinách v teplých polohách Cech nehojně, v létě. V pís-
čitých borech kolem Kokořína hojně (K), Lysá, Čelákovice, Karlštejn, Rndotín,
Kolín, Mělník. — L. pistilhforme Bonord. jest jen varieta s dlouhými, jehlan-
covitě skloněnými, světle hnědými ostny na per., se stopkom bradavčitě drsnou
a dole více jámovítou. Sbíral isem ji u Karlštejna a Mnichovic r. 1918, 1920.

L. Bayerí sp. n. P. Bayerova. Příbuz. a podobná před., ale o po-
lovic menší, per. i stará bílá, rugosní, capillit. čokoládově šedé, ko-
můrkatá duž. sterilní stopky růžová(!). Výtr. bledě šedavé, sotva
zřetelně bradavčitě, 3 — 4 /t.

Na lonolítu na Milešovce v květnu i<5i6 sbíral p. prof. dr. A. Bayer. Jest
jistě dobrý druh a snad jen na suché, stepní čedičové formace omezený.

L. denudatum sp. n. Plodn. kulatá, 3- — 4 cm v pr., dolů zvolna
v delší sterilní stopku zúž., hladká, lysá, lesklá, na stopce i basi s vel-
kými jámami, bledě okrová, per. přeútle papírovitá, záhy se rozplý-
vající, takže ostává obnažený capilliti)Dvý, vatovitý, šedě olivový po-
vrch, suchá velice lehounká. Výtr. temně olivově hnědě, hustě hrubě
krátce ostnité, bez stopky, 5 — y /i.

Ve vysokém Polytrichu v starých I)učinách u Jevan v září lOiS. • — Jest
nejvýš podivná pýchavka, z příbuz. L. uteriforme. Per. jest jen jako útlá blána,
jež brzo mizí, takže v zralosti na plodné kulaté hořejší části není žádného obalu.

L. assimne sp. n. P. podobná. Plodn. 4 — 5 cm vys. a nahoře 3 cm š.,
dolů zvolna v stejně dl., 2 cm ti., oblou, hladkou, sterilní stopku stáž..
měkkými, bílými, tenkými, dosti dlouhými a oddálenými, kuželovitě
skloněnými ostny po-sázená. Per. uzrálá bledě okrová, velice iitle
blaniťá, nepravidelně brzo se trhající. IVách výtr. a capillit. temně

819

olivové, výtr. kul., pol mikroskopem sytč žluté, útle bradavčitř.
r -r, f,.

Xa pastvinách na Svatoboru u Sušice sbíral p. ]'ikt. Jedlička. Jest pravá
Calvatia, z přibuz. 1.. nteri formě Bull., ale nedá se ani s var. pistilliforme
lionord. spojiti.

L. hun.s;aricum Uollos 1903. (Calvatia h. IIollos.) /'. uherská.
Plodn. obvejťitá. 3 — 6 cm v pr.. na basi zvolna v tlustý kořen zúž.,
nejprv čisté bílá. pak okrově žlutavá. Per. kožovitě blanitá, k basi
hrubé řasnaté stač., hladká, nepravid. se trhající. Po vyprášení tvoří
sterilní base širokou misku. Prach a capillit. nejprv žluté, pak bledě
okrové. \'ýtr. kul., hladké, bezstopečné, bledě žluté. 5 — 6 .«.

Xa jižních, velice teplých a suchých, výslunných stráních, na holé zemi
(žula) pod Struhařovem, mezi mateří douškou v srpnu IQ15. na vyprahlém
kopečku u Halašova mlýna u Mnichovic (Helianthem. vulg., Artemisia camp.)
v srpnu 10,20. — 2'a živa jest nápadná svou hladkostí a sněhobílou barvou.
Poněvadž má hladké výtr., domnívám se, že jest totožnou s HoUosovým druhem
z Uher. — U Karlštejna sbíral p. Fechlnei odrůdu (var. asperulum m.) s per.
útle blanitou, s výtr. menšími (4 — 5."), bezstopečnými, jasně žlutj-mi, hustě
bradavčitými. Třeba dále sledovati.

L. cupreum sp. n. P. médéná. Plodn. hruškovitá. 3 — 4 cm v pr..
dole v sterilní, asi i cm dl. a i cm ti. stopku dosti rychle stáž. Per.
tlustá (nikoliv papírovitá), nepravid. a křehce se v kusy lámající.
celá médéně hnědá, na temeni tmavá, hrubými, neopadavými, jedno-
duchými bradavkami husté až na stopku poseta a tím ostře drsná.
Prach výtr. a capillit. olivové. Výtr. kul., hladké, bezstopečné, tlu-
stostěnné, olivově hnědé, malinké, 4 — 5 ,"■

v suchém, smrkovém lese u Smrdova bliž Světlé n. S. na rule ve společ-
nosti Polytrichum piliferum v srpnu 1917 sbíral p. dr. K. Kavina. Druh tento
žádnému známému se nepodobá a hned svým krásně oranžově měděným zbar-
vením jest nápadný. Per. jest skoro křehce chrupavčitá.

L. viaticum sp. n. P. pocestná. Plodn. obvejčitá. 3 — 5 cm v pr .
v krátkou, tlustou, sterilní, málo řasnatou stopku zvolna zúž., čistě
bílá, za sucha žlutavá, husté mrtnaté pntiskle plstnatá, bez areol,
per. v dospělosti nažloutlá, dosti tuhá, křehká a lámavá. Prach výtr.
a capilHt. jasné olivové žluté. Výtr. kulaté, jasně sírožluté, hladké.
bezstopečné, 4 — 5 ," íněkdy nepatrná, teninká, čirá stopečka. lehce
mizící).

Xa cestách a silnicích ve společnosti žampionů a práSivek všude v lete
hojná. Mohla by porovnána býti s L. hyemale, která má ale hrubé ostny
v kužele skloněné, kdežto zde jsou jen jako přilehlé, jemné trísně.

S20

II. Peridic zralá otvírá se otvorem na temeni, takže má podobu ucavTenéha

vaku ( Lycoperdon aut.).
A) Stcriginata dlouhá, tyčinkovitá (delší neč průměr výtr.), bud s výtr. sou-~

visláj bud ))iecl výtr. ulámaná ležící.

L. umbrinum l'ers. 1797 (].. atroipurpureum \'itt., cinereuni
Bonorcl., cupricum Bonord., namniiforme Pers., rimulatum Peck.).
P. čokoládová. Plodn. obvejčitá, 3 — 5 cm v ])!-., v krátkou sterilní
nohu stáž., hladká, pouze moučnatč uirtnatá, bUá, pak šedě čokolá-
dová. Per. pevné blaiiifá. Prach A^ýtr. a capilHt. tiiiavč čokoládově na-
chové. \'ýtr. kul., temně čokoládově hnědé, skoro n^eprůhlcdné, ku-
laté, hustě osténkaté, promíšené hojnýiui, bezbarvými, i'chui dlouJiými
ulámanými sterigmaty, 5 — 8 //.

Na suchých stráních a pahorcich, hlavně v teplejších polohách všude velmi
rozšířený druh, v létě. Velmi lehce se poznává makroskopicky po hladké per.
a čokoládově nachovém capillitiu a ještě snadněji analysou mikroskopickou.
Mám doklady z celých Cech i Moravy. — • V Oboře u Roudnice sbíral p. dr.
Fr, Novák odrůdu (var. pedicellatum m.) s plodn. malou, v delší, tenkou ster.
stopku staženou a také k ústí zúženoiu, výtr. pouze bradavčitými. — ■ Na past-
vinách u Sušice v září 1921 sbíral p. /. Pekárek podivnou odrůdu (snad druh?)
s per. téměř hladkou, sotva oddálené útle bíle šupinkatou, dole v předlouhý,
silný kořen vytaženou, masově načervenalou, s capillitiem tabákově hnědým,
výtr. ostnit., sytě hnědými, průsvitnými 5 — 7/í. (var. rubicans m.).

L. olivaceum sp. n. P. olivová. Plodn. obvejčitá, 2 — 3 cm x pr.,
v dosti dl. (i cm), tlustou, sterilní stopku zvolna zúž., nejprv bílá,
pak špinavě nažloutlá, celá útle nirtnatú, na temeni otvorem vypra-
šující, zralá per. útle měkce blanitá. Prach výtr. a capillit. olivové.
\"ýtr. kul., .žluté, krátce tupě ostuitě bradavčité, s dlouhými, bezbar-
vými, ulámanými sterigmaty, 4 — 5/(. Vlákna capillitia hnědá.

Xa suchých, výslunných holinách (vápno) na kopcích kolem Karl-
štejn;! v srpnu 1921 sbíral p. Fr. Ferhtner. Jest podivná pýchavka, podle výtr.
a sterigmat a odění L. umbrimmi připomínající, ale menšími a žlutými výtr.,
útleji blar.itou, žlutou pcridií značně se liší. Barva prachu výtr. jest docela
jiná. Šťastnou náhodou přinesl současně od Karlštejna p. Fechtner i L. um-
brinum, takže obě za živa porovnávám.

L. echinatum l'ers. 1797. P. je.žatá. Plodn. vejčitá nebo kulov.,
3 — 6 cm v pr., v krátkou, sterilní nohu stáž., na per. posázená hu-
stými, dlouhým-i, posléz temně Jinědými, obloukovitými, volnými
ostny, mezi nimiž jest níizká sametová plsť. Per. nejprv bílá, pak
hnědá, až měkce papírová a žlutohnědavá. Prach výtr. čokoládově
hnědý. Výtr. kul., průsvitně hnědé, nestopkatě, krátce ostnité. ^—-'/ťi<

mezi nimi ulámaná, bezbarvá, útlá, tenká sterigmata.

v lesích a na lesních loukách vzácně, v létě a na podzim. U Řevnic (K.,
1015), Mnichovice, Tehov (8, 9, 1916, 1918), Dobříš (Jedlička, 1921), bučiny

821

u Jcvaii U'Hri>, Hrusicc, Sázava. — Makroskopicky poznatelná po hnědé barvě,
často iia/.loiitlť stopce, hnědých, jež itých ostnecli. Druh tento mykologové špatně
znají a s jinými pomichávaji. Tak neprávem Schrbter jej spojuje s L. umbri-
niim Pers. HoIIos některé své kusy má správné, ale jiné patři asi k L. caudatum.
Snad sem patři co synonyma I-, h i rtům Mart. a L. hirtum Pers.

L. cmídatiim Schrčiter 1889. P. ocasatá. Plodn. 3 — 5 cm v pr.,
kiilov.. ale obyčejně shora trochu zmačkla, dolů skoro v stejně dlou-
hou. I — 2 cm ti., sterilní stojíku zúž., na povrchu přehusté až
4 — 5 mm dl.. bílými], niékkými, kuželovité skloněnými ostny posázená
(jež ale velice lehce odpadají, takže ostává špinavě nažloutlá, pak
šedá, papirovitá per. holou); na stopce se ostny umenšují na malé
bradavky. Prach výtr. a capillit. hlínově šedé. Výtr. kul., hladké,
tlustostěnné. žlutohnědé, 4 — 5 ,«, opatřené až 20 — ?o // dl. rovnou,
nculamiijící se, tuhou, trocJnt načloiitlou stopkou.

Vždy výhradně na mokrých, mechatých, močálových loukách, v srpnu až do
zimy, pospolitě a vzácně. U Mnichovic na několika místech každý rok, u Stru-
hařova a Říčan. Krčský les (Opiz 1851), Dobříš (jedlička, 1921), Šumava
(Jedl.). — Jest tak význačný druh (husté, bílé, dlouhé, opadavé ostny), že na
první pf>hlcd musí býti poznán. \ ždy pak jen na močálových lukách. Vzhledem
k výtrusům by vlastně představoval samostatný rod mezi r. Lycoperdon a
Bcvista. Schrótcr jej popisuje ze Slezska. Hollos spojuje s ním 1.. pedicellatum
Peck, americké, což asi sotva bude správné. L. pedic. dle Pecka roste na holé
suché zemi anebo na trouchnivém dříví. Někdy jen objevují se na peridii tenké,
útlé, kratší ostny, což jest asi forma, kterou uvádějí autoři co I., rusticum
Bcnord. A tato forma se vyvine, když houba roste na suchém místě, ano
i v lese. Na Černé Hoře roste příbuzný druh L. Bubakii Bresad.

L. lieterosporum sp. n. /'. iiestejjioz^ýtnisiuí. Plodn. 4 — 5 cm v pr.,
hruškovitá, nejprv bílá. pak nažloutlá, v sterilní, tlustou, krátkou
stopku stáž., úplně hladká (v mládí jen pomoučená). Prach výtr.
a capillit. bledě olivové. \'ýtr. nápadně nestejně iMlké, nejmenší 2 /*,
největší 5/'., hnědé, hladké, mezi nimi množství ulámaných, dlou-
hých, tuhých, bí>ých sterií^at. jen některé souvisí ještě s výtr.

\ háji na Chuchelském vršku (8, 1919), u Karlštejna (1920). Zevnějškem
se úplné podobá L. molle a L. dermoxantBum, ale výtrusy a stengmaty se
velíce liší.

L. adustum sp. n. /'. osmahlá. Plodn. 2 — 3 cm v pr.. kulov., trochu
shora smáčkla, černohnědá, per. ztuha blanitá, černohnědými, krát-
kými ostny nebo bradavkami pokrytá, na basi a krátké stopce pře-
hlubok-ý-mi jámami řasnatě žebernatá. Prach výtr. a capillit, šedavé.
Výtr. hladké, skoro bezbarvé, kul.. 3 — 4,tt, opatřené bezbarvou sto-
pcěkou cdélí průměru výtr., někdy se stopečky ulamují.

822

U Ml. Boleslavi v 6i-[nu lyiO sbiral ]). dr. Fr. Novák, na suchých p;i-
horcích u Mnichovic v srpnu 1920. — Ostnj' per. v stáří snadno upadají, takže
jest pak hlanitá per. lysá.

L. fuscum Bonord. 1859. /'. luičdá. Plodn. ubvejčitá nebo kulov.,
na basi krátce a úccc stač., s velmi nízkou, stcriliit stopkou, 2 — 3 cm
v pr., per. tence papírovitá, sedává nebo do žlutohnědá, posázená
přehiiste krátkými, malinkými, obloukovitými štétinkaiui (sotva i
mm), sem tam v pouhé bradavky se měnícniii. Prach výtr. sede oli-
vový. \'vtr. kul., žlutohnědé, hladké, 3 — 5 ,«, ,? četnými, tuhými,
dlouhými, ulámanýym (řídce souvislými), bezbarvými sterigmaty.
Ve vlhkých, hlubokých mechatinách v jehličn. lesích ve Vídrholccí u Jiren
v srpnu 1919 hojně. Jevíčko na Moravě (Buřil). Popis autorův jakož i mono-
grafie HoUosovy dobře se s naší houbou shoduji.

L. laevisporum sp. n. P. hladkovýtrusná. Plodn. hruškovitá, 2 — 3
cm v pr., dolů zvolna a mírně zúž., per. za sucha ztuha papírovitá,
hnědá, dole světleji okrová, hustě tuhými, dlouhými, obloukovitými,
hnědými ostny posázená. Prach výtr. a capillit. šedé. Výtr. temně
hnědé, hladké, tlustoblanné, s předlouhými bezbarvými, tuhými, oby-
čejně ulámanými sterigmaty, 3 — 4^*.

Na suchiých, slunných místech u Karlštejna v létě velmi hojná. Jest velice
podobná 1^. ecninatum, ale menší a vždy s hladkými výtrusy.

B) Steriginatu bud vůbec žádná, bud jen co riialinkč sfot^cčky, sotva zdélí pólo--

mčru -1'^' trusu.

a) Plodn. na povrchu bez ostnů a bradavek, jen útle mrtnatá
nebo moučnatá, pak lysá.

cc) Plodn. rozdělena z' hoře jsi z'ýtrusnou a dolejší sterilní
část.
L. dermoxanthum Vitt. 1841. P. ostnovýtrusná. Plodn. 3 — 4 cm
v pr., vejčitokulov., v 2 — 4 cm dl., sterilní nohu zvolna zúž., na basi
trochu kořínkatá, bílá, pak špinavě nažloutlá, až i šedě žlutavá, na
povrchu hustč měkce mrtnatá neb plevnatá (neostnitá), per. měkce
papírovitá, na temeni bradavkovitě zúž. Prach výtr. šedě okrový.
Výtr. kul., hnědé, hustě osínlté, bezstopečné, 5 — 7/*.

Na suchých pahorcícch mezi travou všude dosti hojně, význačná pro
suchomilné kavilové stráně okolí Pražského. Od července do podzima. Ze-
vnějškem se mák) liší od obecných pýchavck, ale výtrusy se ihned prozradí.

L. thermophylum sp. n. P. teplomilná. Plodn. hruškov., 3 — 4 cm
v pr., na sterilní basi krátce stáž. a dlouhým koňenem okončená, za
sucha světle okrová, per. ztuha blanitá, pokrytá jehlancovitě skloně-
nými pentlicemi (asi jako L. hyemale), neopadavými. Prach výtr.

8'<!3

a capillit. nachoTč liiičdé. Výtr. žlutohnědé, krátce tupč bradavkatč
ostniíi', bezstopečné, 5 — í> ,"■

Nil velmi vypálené, jižr.i mezi u Křečkova rybníka v srpnu 1020. Jest při-
buzná L. dermoxanthum, ale prach výtr. docela jinak zbarvený a také výtr. pod
mikrosk., ostatně menší. Odění per. jest silněji vyvinuto.

I.. Opizii sp. n. P. Opiz(n'a. IModn. kulov.. 3 — 5 cm v i)r., dolů v ste-
rilní, tlustou, stejně dl. stopku zvolna zúž., per. útle bradavčitě
iiirtnatú, ale brzo olysalá (bez areol), pevně papírovitá, na temeni
otvorem se prá-šici, na stopce hlubokými jamkaím síf ovitá, hnědavá,
trochu kořenující. Prach výtr. okrový. Výtr. kul., žlutavě okrové,
ostcnkaté, se stopečkou ť/ro;/- asi zdélí poloměru výtrusu, 5 — (> ,».

Nt pokraji lučních mokřadel u Cibulky na podzim 1854 sbíral Opiz (Herb.
Mus.). jest rozhodně blízký druh L. dermoxanthum, ale povahou výtr. a zvlášť
zdoben" u stopkou vý^-načná.

L. subnioiitanum sp. n. /'. podhorská. Plodn. 3 — 4 cm š., hruško-
vitá, v sterilní, skoro stejně dl.. hladkou stopku zvolna zúž., per.
ztuha papírovitá, za sucha šedě okrová, skoro hladká, jen kratičce,
měkce, iitle mrtnatá. Prach výtr. a capillit. olivové. Výtr. kulaté,
tlustostěnné. sytě žluté, slabě přeútle "bradavčitě. se stopečkou bledou,
asi Yi délky průměru výtr., 5 — 6 /(.

\"a pastvmách v podhorském pásmu u Sušice sbíral p. Pekarek v září 1921.
•Pýchavka tato zevnějškem nečiní dojem zvláštní, ale podrobné znaky nepři-
pouštějí, .lby byla zařazena pod některý ze známých druhů.

L. glabratum sp. n. P. olysalá. Plodn. 2 — 3 cm v pr., vejčitá nebo
sploštile kul., cistě bila, pak špinavě nažemlovělá, v krátkou ster.
stopku zijž. Per. dosti tuhá, plevnatě pomouěeuá neb útle mrtnatá,
posléz lysá, na temeni otvorem prášící. Prach výtr. a capillit. šedavě
olivové. Výtr. kul., hladké, bledě okrové, bezstopečné, a — ^ ,"•

\ trávě v hájích, na okrajích lesních, na pahorcích v létě dosti rozšířena.
U Mnichovic hojně, Radotín, Říčany, Benešov, Kutná Hora (Hej.). Podobá se
menším formám L. gemmatum, ale nemá nikdy bradavky ani ostny. Mohla by
to snad býti odrůda bezostenná L. hyemale, jemuž jest nejvíce příbuzná. L.
aestivale Bonord. musí býti podobné, ale dle autora mají výtrusy stopečky.
Srovnej také L. viaticum.

L. moravicum sp. n. /'. moravská. Plodn. 3 — 4 cm v pr., obvejčitá,
shora značně sploštělá, na basi rychle zíiž., vlnitě zpr ohýbanými la-
loky v tenči stopku přecházející, bledě nažloutlá, bíle šupinkatě
mrtnatá, ale brzo olysalá. Prach výtr. olivový. Výtr. kul., žlutavé,,
bezstopečné, hladké, 4 ,".

Xa suchvch. vápenitých paliorcích u Macocliy na Moravě v srpnu 1918
sbíral p. /. Kosík. Jest příbuz. před., ale jistě samostatný druh.

824

L. pileatum sp. n. P. klohoukatá. Plodn. 2 — 3 cm v pr., pravid.
smačkle klohoiikovité rozšířená, sklen., na per. dosti tuhá, náhle ve
válcov., I cm ti. (2 cm dl.), bílou, hladkou stopku stáž., nejprv bíU'i.
ale brzo šedá, útle svraskale kočoviitá, hladká, úplně lysfá, jen na noze
trochu mrtnatá. J^rach a capillit. .čliité. \\vtr. kul., jasně žluté, bez-
stopečné, hladké, 4 — 5 /'■

Význačná pýchavka pro nejsušší, sluncem vypálené stepní kopce diahasové
a vápencové ve společnosti Stipa capillata, AUium strictuni a Seseli glaucum
u Butovic a sv. l'rokopa na podzim 1918, u Roblina a Cernošic (Fchtr, 1921). —
Lehce poznatelný druh utvářením fertilní části plodn. Stopka ostává i po vy-
prášení. Jest to stepní houba a jistě znamenitý a samostatný druh.

L. molle sp. n. (non Pers. ). /'. měkká. Plodn. dosti veliká (3 — 5 cm
v pr.\ nejprv bílá, dospělá suchá, šedavá, řidčeji s odstínem okro-
\ ým, per. nejvýš tence a měkce papír ovitá; skoro lesklá, nahoře trochu
shora smáčkla, dolů obkonicky v sterilní, stejně dl. stopku zúž., celá
hladká, jen útle poprášená. Prach výtr. a capillit. šedé. Výtr. kul.,
žlutohnědavě, bezstopečné, útle hradavcité, 4 — 5 /'.

A koloniích nebo po 2 — 3 v trsech, m.ezi travou ve světlých hájích v létě
n ?\[nichovic dosti hojná, Karlštejn (Fchr), Želez. Hory (K). Benešov, Tábor.
■ — Zevnějškem připomíná L. umbrinum, ale prach jinak zbarven a výtrusy
neostnité a bez sterigmat. Myslím, že druh tento jest značně rozšířen, ale
od mykologii nerozeznáván.

L. pyriforme Schaeff. 1763 i(|L. ovoideum Bull., L. quercinum
Pers., L. ramosum Icq., L. serotinum Bonord.). P. hruškovitá. Plodn.
včdyzf hibstýeh trsech, protáhle kyjovitá, iV-y^ — 2>4 cm. ti., dolu v ste-
rilní velmi dl. stopku zvolna zú.::., na samé basi s dlouhými, vodo-
rovně rozbíhavými kořínky. Per. jevnně zrnitá, bělavá, okrová, pak
různě nahnědlá, suše hlanitá, k ústí na temeni zúz. Prach výtr. a
capillit. .šedě olivové. Výtr. kul., bledě žemlově, bezstopečné, hladké,

3—4 /'•

\' lesích, na písčitých vřesovinách, často na trouchnivých pařezech v létě
a na podzim dosti řídce, Radotín, Mokropsy, Kutná Hora (Hej.), Mnichovice,
v zahradě mezi růžemi v mohutném trsu. — Ze sterilní base vniká do gleby
krátká columclla.

L. xerophilum sj). n. P. suchomilná. IModn. malá, jen asi i — 2 cm

v pr., asi 3 cm vys., nahoře vejč.. A* tem-ení zúž., v sterilní stopku
zvolna zúž., stopka na basi ozdobena hlubokými jámami (čímž stává
se žebernatá). Per. posléz šedavá, papír ovitá, hladká ,(j)ez ostnů ;i
bradavek), pomoučená, v stáří lesklá, s hojnými tenkými kořínky,
na samé basi žlutavá. Prach výtr. a capillit. sírožluté. Výtr. jasně
průsvitně žluté, hladké, s čirou bradavkou sterigmatovou, 3 — 4 ^w.

53 825

Na diabasových. kavilovýcli stráních stepních u Chuchle (Kav. 1916),
diabasy u Slivencc (ve společn. Tulostoma), v množství na památné stepi nad
údohm Radotínskym (Muscari tenuifior., Stipa capil. a pen., Antherictim Lil.,
Thesium, Tulostoma), vřesoviny u Struhařova a Ondi^ejova. :Milešovka (mezi
Grimmii, Bayer). Velmi ozdobný a lehce poznatelný druh, patrně stálý prů-
vodce stepních formací.

L. calcareum sp. n. P. vápenná. Plodn. kulov., 2 — 3 cm v pr., Ufihlc
v dosti dlouhou, sterilní, oblou, úplnč hladkou neb i dole slabé jam-
kďitou a okrově nahnědlou stopku stačená, za sucha papírovitá a
bíle sedává, na temeni otvorem prášící. Prach výtr. a capillit. světle
bledě šedavé. Výtr. bledounce okrové, bez papilky, 5 — 6 fi.

Jednotlivě ale v houfech, nebo i v trsech po 2—4, na suchých, stepních,
slunných travinách u Kosoře a Řeporyje na podzim 1920 hojně (silur, vápence).
Také na vápencích u Chotče a Radotína (Vlček). Jest příbuz. před. ale stopka
hladká nebo málo jamkovitá a vždy načervenale okrová a prach význačně bělo-
šedý. Patrně jen pro suché vápence význačný druh.

(i) Celá plodnice ač k basi vyplněna glebou (výtrusy), bez
sterilní base.
L. íurfuraceum Schaeff. 1770 (L. ericaeum Bonord., L. molle Pers..
L. cepiforme Bull.). P. plevn-atá. Plodn. i — 3 cm dl. a i — iV-2 cm š.,
opak vejčitá neb podlouhlá, k basi zvolna zúž. a aš k samé basi vý-
třasnou glebou vyplněná, bez sterilní stopky, útle mrtnatá, brzo ale
olysalá a hladká. Per. měkce útle blanitá, bílá, pak člutohnědá.
Prach výtr. a capillit. olivově hnědé. Výtr. kulaté, hladké, bledě

okrové do žlutá, s kratičkou stopečkou, 4 — 5 ,".

Na suchých výslunných krajích lesních, ve vřesovinách a slunných pahorcích
řidčeji. Ondřejov, Neratovice, Radotín, Mnichovice, Žitná brána v Praze (Opiz,
1844). Malá houba, žlutohnědá, tence blanitá, skoro lesklá.

L. pusillum Batsch 1789. P. maličká. Před. podobná a příbuz., ale
ještě menší i(,i — 2 cm v pr.), kulatá, védy dlouhým kořínkem opa-
třená. Per. jako jemný, hedvábný papír měkká a tenká. Prach šedě
olivoNT. \'ýtr. hladké, bledě krémové, bezstopečné. 3 — 4/'-

iN'a suchých, výslunných, zvláště písečných pahorcích tu a tam v létě po
deštích. U Mnichovic často, Petřín u Prahy (Opiz),- Kladno, Hvězda, Radotín,
Karlštejn, Nový Lvůr (Feyl), Trója (K), Veltrusy (Šaf.), na Moravě (SI).

L. pseudocepiíorme Holi. 1903. P. kulatá. Plodn. i — 2 cm v pr.,
dokonale kulatá, na basi s dlouhým kořínkem, čistě bílá, pak člu-tú,
člntoěervená a oranžová, útle měkce papírovitá, mrtnatě moučnatá.
pak olysalá, až k basi glebou vyplněná. Prach výtr. a capillit. síro-
žhité. Výtr. hladké, bezstopečné, síročluté, 3 — 4/'.

Význačná lujubička na suchých, stepních stráních okolí Pražského (vá-
penec, diabas), Slané (Fchr), Krč, Kosoř, Černošice, Karlštejn, Řevnice, Mni-

826

chovice. l'l(.dii. iL■^t často na temeni stáž. a iiaké na basi i^asnatč zú/.. 01)jevuje
se už v kvčtnu a červnu. Hollos ji popsal z Uher. -

L. ericetorum sp. n. F. vřcsoviiuuá. Plodn. i — 2 cm, v pr., kulatá,
na basi Jilubokými jáiJiaini řasuatč staS., papirovitá, síročliitá, na po-
vrchu ve velká šcstihoká políčka rozdělená, jež nesou uprostřed
měkký, bílý, krátký osten; basalni sterilní část schází. Prach výtr.
olivově člutý. \\tr. kul., hladké, sytě žlutohnědé, veliké, 5 — 6 fi.

Ve vřesovině na výslunném pahorku- (žula) u Myšlína u Mnichovic jed-
notlivě (8, J919). jSI edostatkem- sterilní base řadí se k předešlým, ale již veli-
kými výtrusy se liší.

b) Plodn. pokrytá ostny n\eho hrubými bradavkami.
cc)Bez vela na peridii.

L. geramatum Batsch 1783 (L. Próteus Bull., L. pratense L., L,
perlatum L.). F. obecná. Plodn. velmi měnlivá podobou i velikostí,
plodná hoíenní část kulovitá 2 — 4 cm v pr., dolů dosti náhle pali-
covitě zúžena v dosti dlouhou, válcov., tlustou stopku sterilní. Per.
bílá, pak nasedla až okrová, pokryta bustě ostrými, hrubými, jednotli-
vými bradavkami neb ostny, jež lehce odpadají zanechávajíce kruho-
vité bledé areály obdané kolem menšími okrouhlými. Per. ztuha
blanitá. na temeni malým otvorem prášící. Prach výtr. a capillit.
olivové. \^ýtr. kul., bledě žlutavé, hladké, s kratičkou stopečkoii,

'^ T ,"•

A^ lesích na pastvinách, lukách, vřesovinách z rovin až do- hor nejobecnější
druh, často pospolitě, ano i v trsech. Mění se velikostí i tvarem, ale areoly
po opadalýcli ostnech ji vždycky prozradí. V lesích na pařezech nezřídka vy-
škytá se podivný zjev: malinké pýchavky, sotva přes i cm vys. v přehustých
trsecli až po 100 kusech tvoří obrovská hnízda nebo trsy a nikdy ve velké plodn.
nedorůstají (var. milliare m.). Co jest to za biologický zjev, posud nerozumím.

L. albidum sp. n. P. bílá. Plodn. 3 — 5 cm v pr., kulovitá, shora
smaěkle zaoblená, od sterilní, kuzelovité, dole tenké (i cm), hladké,
čistě bílé stopky ostrou brázdou oddělená a zde řasnatě jamkovitá,
bělavě nasedla, s řídce roztroušenými, bílými, krátkými, ostrými je-
hlanci, ve 2 — 3 ploché šupiny se dělícími, mezi nimi nepatrně šupin-
katá, na basi hrubě zrnitá. Blána per. ztuha papírovitá. Capillit. a
prach výtr. bělošedé. Výtr. kul. hladké, bezstop., bledé, 3 — 4/'-

\a suchých travinách u Cernošic v říjnu 1921 sbíral p. Fr. Fechtner.
rříbuz. L. gemmatum se liší barvou nažloutlou, capillitiem olivovým, tlustou
stopkou, zvolna do per. přecházející, osmahle nažloutlými ostny. L. albidum
r.emá nic nažloutlého. Ostny také odpadají zanechávajíce areolu. Stopka jest
význačná, do!ů kužclovitě ztenčená, na basi i cm ti. a válcovitá.

82?

L. li> ciiiak' llull. ijijS ( L. (.■xcipulií" irnie Scop., L. caiuliduni i'ers.,
].. ilepressuin líononl.. I.. Curlisii lierk.). /'. rjiiiiiií. IModn. vejčitá
až kuliiv. 3 — 6 cm v pr., ve velmi llusldu a až 3 — 4krát delší, ste-
rilní stopku zúž., nejprv čistě bílá, pak nažloutlá. Per. pevně blanitá.
pokrytá hrubými, jrlilancovitými bradav^kaiui , ječ se také v hrubé,
bílé, kužchwité sklo\ičné ostny rozdělují. Jehlance tvoří šestihoká
]X)iíčka a neodpadají. l'racli výtr. a capillit. v mládí živé žluté, pak

olivové. \vir. kul., bledě žlutavé, hladké, bezstopečné, 3 — 4 ,».

Xa pastvinách, u cest, na pahorcích s předešlou velmi rozšířená pycliavka

a jak se zdá, také s \.. genimatnm pomíchávaná. Po velkých, bílých jehlancích
na per. lehce se poznává. Jest podivno, že Quclet označuje spory jako ostnité,
kdežto llollos úplně hladké. Tu viděti, jaké zmatkj' jsou v systcmaticc toho rodu.

L. muricatum lionord. 1859 (L. crucíatum Rostk.. L. papillatum
Schaeff., L. pratense Pers., L. calvescens Berk., Currt., P. separans
Peck, P. Wri^htií Peck). /'. loupavá. Plodn. kulov. 3 — 5 cm v pr..
v krátkou, dosti tenkou, sterilní stopku rychle zúž., čistě bílá, pak na-
žloutlá. Per. posázena lirubýim, hranatými jehlanci, jež se nékdy
rozdělují ve ? — 4 široké, ploché, hrubé, bílé ostny, jež ale brzo i se
svrchu i korou lehce odpadají, zanechávajíce holou, pppírovitou per.
Prach výtr. a capillit. olivové, pak hlínově šedavé. \'\'tr. kul., hladké,
]>ezstoptečné, průsvitně šedožlutavé, malinké, 2y2 — 3/4 f4.

Na pastvinách a pahorcích, v suchých borech v létě ve společnosti jiných
pýchavck, celkem řidčeji. IMnichovice, Hrusice, bory u Lysé, Opočno (Ponc.),
Srbsko, Karlštejn, Žehušice (Mxm), v smrčinách u Jílovištč v množství,

L. retinosum sp. n. P. sífovitá. Plodn. sotva zvící vlašského ořechu
'(2cm v ])r.), kulatá, v kratičkou, tenkou, sterilní stopku rychle stáž.,
celá na po\rchu pokrytá dlouhými, strunovitě tuhými, jednoduchými
nebo na basi dělenými, bílými štětinami, jež se v kužel sklání a v delší
špičku srůstají (celé 4 — 5 mm dl.). Mezi nimi rozprostírá se síť hu-
stých hnědých vláken, celou per. povlékajících. Výtr. kul., hladké,
žluté, bezstopečné, 4 — 5 //.

\ hlubokém, starém, dubovém lese Xídrliolci u Jiren v srpnu 1910, bohužel
jen v jediném kuse, jehož gieba ještě nebyla uzrálá, takže nevím, jak jest prach
zbarven. Připomíná mnoho L. caudatum, ale výtr. nejsou ocasaté. Soudím, že
se tu jedná o nový typ r. Lycxjperdon.

L. itiacrosporum sp. n. P. velkovýtrusná. Zevnějškem P. hyemale
mnoho připomínající. Plodn. 3—6 cm vys., k basi v sterilní stejně dl.
stopku zvolna zúž., bílá, v stáří šedavá nebo žlutavá, na povrchu
pokrytá přehustě tenkými, bílými, obloukovite v kužeť sklotiénými
ostny, jež neopadají a jsou promíšeny hustými pýřitými chlupy.
Prach výtr. a capillit. žluté, pak olivové, konečně sedě olivové. Výtr.

S2S

kul., hladké, bicdč £:/itkn'c, neb i okrové, kratičce stopečkaté. nápadiič
veliké, 5 — 7/ť.

Na b^ucllých, tra\nat\'cli pahorcích a stráních v nejteplejších polohách Cech,
hlavně na vápně a (ii)uce, v létě. Sv. Prokop, Slivcncc (diahas). Roblín, Slané
(Rei,), Chlumec n. C. (R). Karl.stejn hojně, u Ml. Boleslavi a Roudnice (Nov.),
Ronov (K), ^Inichovicc vzácně. Podobá se sice L. hyemale, ale ku podivu jsou
tu výtr. vždy veliké, kdežto u onoho jsou nápadně malé.

L. saccatum \'ahl. Fl. Dan. /'. z'okoz'itá. V\. 4- — O cm v pr., shora
sploMčlá, téměř se caoblenýiii, klohoukoiňiým okr., na jehož spodu
zužuje se v sterilní, tenkou stopku, ibílá, pak nažloutlá nebo' hnědavá,
tam, kde se zužuje v stopku, velmi řasnaté jámovitá. Per. posléz pa-
pírovitá, posázená prořidlé krátkými, drobnými bradavkami '(tím
drsná). Prach výtr. a capillit. olivové. Výtr. hladké, světle žemlové,

s kratinkou stopeckou, 5 — 6 ft.

Velmi hojně na obecních pastivnách u Strinhařova v srpnu a záři každý
rok, u Strašíc. Jest celkem vzácný, ale tvarem lehce poznatehiý druh. S L.
uteriíorme ovšem nemá co činiti.

L. montanum Ouél. 1875 '(|L. echinulatum B. et Br.). P. horská.
Zjev a velikost jako u P. j^emmatum, ale plodn. hnědá, ano až i černo-
hnědá, hustě krivplakými, ohloukovitými, nejprv bílými, pak hně-
dými nebo ěernavými, dlouhými, tenkými ostny posáaená, jež se sice
snadno ulamují, ale neopadají a nezanechávají' areoly, na basi vžd}'
,s- bílými, dlouhýmii kořínky. Prach výtr. Slutý aš olivový. \ýtv.
světle hnědé, hladké, kul., se stopeckou bezbarvou zdélí polomiěru
výtr., 4 — 5>4 í'. D.O ^leby vniká ze sterilní base krátká columella.

Na travinách, lesních lukách, v lesích všeho druhu hojná, hlavně v drsných
a pohorských krajinách, v srpnu a září. Mnichovice, bučiny u Jcvan (hojně),
Hvězda, Karlštejn, Chlumec n. C, (R), Kutná Hora (Hej.), Třeboň (W),
Řevnice (K). Zbarvením a černavými, strunkovitými ostny snadno poznatelná.
L. echinulatum R. Br. jest snad jen odrůda se žlutým prachem.

L. scrobiculatum sp. n. P. jamkovitá. Plodn. 2 — 3 cm v pr., k otvoru
na temeni trochu zúž., v neplodnou, 2 — 4 cm dl., brzo hustě svraskale
nebo sítnatě jamkovitou stopku stáž. Per. belavá, pak šedě kozová,
útle papírovitá, většími i menšími bradavkami posázená, jež zane-
chávají areoly. Prach výtr. a capillit. šedé. Výtr. kul., hladké, bledě

olivové, bezstopečné, 4^1.

Na suché písčité pí^ulě, ve vi-csovínách, ale také hojně na trouchnivých
pařezech lístn; t. stronn^i, a to obyčejně trsnatá. Jest v srpnu a září daleko roz-
šířena a po jamkovitě situace stopce lehce poznatelná. ]\Iohla by nejvýš spo-
jena býti jako odrůda s L. uemmatum. Třeba ji dále sledovati.

L. desertorum sp. n. P. stepní. Plodn. 3 — 4 cm vys. a 2 — 3 cm š.,
obvejěitá, nahoře jen mírně, nízce sklen., dolů v sterilní ěási sotva

829

slabč zút. (plodná část polokulov.). Ter. tence papírovitá, sněhobílá,
suchá hlede sedává, hustě jednoduchými, útlými, osténkovitými bra-
davkami i)osázená. Pr.ach výtr. a capillit. bčlošedavé. Výív. kul.,

hladké, bezstopečné, 3 — 4 /'.

Xyznaéný druli pro suché, sluncem vypálené stepní stráně a pahorky, na
jakémkoliv geolog, podkladu, v srpnu a záři. Hojná všude v okoli Pražském,
u Mnichovic na vyprahlých žulových pahorcích, Karlštejn, Karlíjk, Davle,
llencšov. Po zvláštnim tvaru plodu. (ster. stopka neni od plodné hoř. části
odřkrcena) a bělošedém prachu ihned se poznává. Plodn. jest nahoře často
skoK- iifatá. Trst to stálý průvodce stepi skalních i rovinných.

L. betulinura sp. n. F. březová. Plodn. hruškovitá, 2 — 3 cm v pr. š..
v krátkou, hladkou, sterilní stopku zvolna zúž., celá tenkK-mi, oblou-
kovitě skloněnými, pokřivenými, dosti dlouhými, posléz tmavými
ostny bez areol hustě posázená. Suchá peridie ztuha papírovitá. bílá.
hladká, skoro lesklá. Prach výtr. a capillit. a duž. v sterilní stopce
rebarborovč červené. Výtr. hladké, bezstopečné, kul., průhledně žlu-
tavé, 3 — 4ft

Na březovém pařezu, na kůře jednotlivě u Mnichovic v září 1921. I stano-
viskem podivná pýchavka, z příbuz. L. montanum. Živě červené zbarvení
dužniny a capillitia jest ihned nápadné. Někdy přechází do oranžova. Jistě
biologický druh, jen na břízj- vázaný.

L. truncicolum sp. n. P. pařezová. Per. 2 — 3 cm v i^r.. obvejčitá.

v tlustou sterilní stopku zvolna stáž., na basi řasnatě jamkovitá.

tvrdě blanitá, za živa plefové nažloutlá, za sucha okrová s masovým

nádechem, hustě drobně svraskale strupatá ,(,strupy neopadavé). na

stopce lysá. Na basi hojné, dlouhé, rozvětvené, bílé kořínky. Gleba

a capillit. žluté. výtr. kul., žluté, hladké, 4 — 5 ,«.

Na habrovém pařezu v skupinách v údolí Cikánském pod mj^slivnou
u Jíiovištč. v říjnu 1921.

L. cystidifcrum sp. n. /'. cystidoiwsná. Plodn. 2 — 3 cm v pr., obvej-
čitá, v krátkou, sterilní stopku stáž., bledě nažloutlá, posázená pro-
řídlé oddálenými, většími, kulatými bradavkami a mezi těmito hu-
stými, drobounkými zrnéčky. Capillit. a prach výtr. žlutavé. \'ýtr.
žlutavé, hladki, bezstopečné, nestejně veliké, větší 8 — 10 fi, malé
3 — 5.". Mezi nimi žluté, tlustostěnné lahvice, v tenké hrdlo zúž. a
paličkou okončené (cystidy). zdélí 12 — i5íf.

\' trávě na opukách u Libochoviček (Slané) v říjnu 1921 sbíral p. Fr.
fcchtner. Jest nejvýš podivná pýchavka svými výtrusy a cystidami. Třeba ještě
dále sledovati, není-li to zplodina nahodilá a abnormní.

L. gregaríum sp. n. P. hromadná. Plodn. zre velikém množství po-
hromadě, takže jsou tlakem na basi ktínovitě nebo na plocho smaěklé,
2 — 3 cm v pr. š.. ku kratičké, sterilní hasí klínozntě zúž., na povrchu

S30

drobounce strupatě drsné, dospělé naliiiědle osmahle, na l)asi kožo-

vitě nažloutlé. Prach výtr. a capillit. popelavé. Výtr. kul., hladké.

biezstopečné, bledě okrové, 3 — 4f(. Capillitio\^á vlákna kávově hnědá,

tlustostěnná, nestejně tlustá, hojně větvená, vlnkatě křivolaká.

V Menčicích u Mnichovic na trouchnivém, v zemi zapuštěném trámu
u stodoly v přehustých skupinách asi 500 kusů čítajících. Podobně nalezl
v ohromnj'ch trsech v dutém stromě u Třeboně přítel Weinzeítl — oboje
v SI pnu 1918. Nepatrná sterilní base, capillitum podobné r. Bovista, zvláštní
růst poukazují k tomu, že druh tento představuje bezpochyby nový rod.

(i) Peridie vedle odění s velkými stnipy velovými, na basí
s velovou pochvou.
L. velatum sp. n. P. závojová. Plodn. opak vejč., nahoře sploštile
zaoblená, dole řasnatě krátce stáž., jen s krátkou sterilní basi, za živa
bila, suchá uzrálá hledě okrová, s dosti tuhou, blanitou peridii, na
temieni se otvirajicí. Per. hustě, bíle, mrtnatě chlupatá, na basi do já
obalena dolsti t-lustým velem, jež se na per. roztrhává ve veliké, bílé,
lehce odpadové bradavice a samo na okr. volným límcem odstává.
Prach a capillit. hledě okrové. Výtr. kulaté, bledé, hladké, bezsto-
pečné. 4 — 5 ft.

Xa zctlelém lupení, jíiovitým blátem proniklém v dubině u Cernošic v létě

1020 sbíral p ř. O. Reisaer. Jest ze všech pýchavek nejpodivnější, nebof mimo

obvyklé oděni na peridii 'nese veliké velové strupy, docela jako u r. Amanita.

Strupy ale lehce odpad.ají, basalni pochva však na okr. límcem odhrnutým

končící trvale ostává. _, „ , . ,

Bovista Fers. Prastvka.

. Plodnice kulovitá neb i k basi stopkatě stažená, ale výtrusnou
j^lebou až k samé basi vy]>lněná. Peridie rozlišena ve dvě vrstvy:
zevní masitou, dosti silnou, v dospělosti v kusy korovité se ro^zpadá-
vající a vnitřní vytrvalou, ztuha papírovitou, na temeni otvorem se
vyprašující. Capillitium složeno z hlavních, velmi tlustých, tlusto-
stěnných a zbarvených hyf, od kterých se odvětvují nepravidelně
a postupně tenké a tenčí větvičky. Basidie kyjovitě kulovité, se 4
dlouze stopkatými výtrusy. Vtýtrusy kulovité, hladké, hnědé, spojené
s dlouhými stopkami (sterigmaty).

Zjevem se rod tento úplně podobá r. Lycoperdon, liší se vlastně
pouze křovitě rozvětveným capillitiem, neboť některé druhy Lyco-
perdon mají také ocasaté výtrusy. Na papírovité peridii vylučuje se
hílý prášek, složený z bílých zrnéček (vápna?).

a) Plodn. 1' dlouhou stopku (nikoliv sterilní) zúžena.

B. paludosa L.év. i<S48 (Calvatia pal. Lév.). P. bažinná. Plodn. kul.,
I — 3 cm v pr., zúž. v stejné dlouhou, válcovitou, glebon až k basi

831

Z'\pliii-iioii stof^ku. nejprv bílá, hladká, pak papírovitá, šedá, na basi
hnčdá. se zevní peridií sotva jako útlý povlak znatelnou. Prach \ýtr.
a capillit. šedohnědé. \'lákna capillitia sytě hnědá, tlustostěnná, ale se
značnou světlostí. Výtr. kul., hladké, tlustostěnné. hnědé, 5 //• se
>topkou dvakráte delší průměru výtr.. bezbarvou.

Mezi mechem v močálové iouce u Kunic (Mnichov.) jednotlivě, každý
rt k od srpna do podzima hojně. Mezi rašelinníkem ve společnosti Diosery na
močťdové louce u Leština (Kavina 1917, 8). Svým stanoviskem liší se ode
všech ostatních Bovist. Popis franconjzské houby dobře odpovídá našL

IJ. nijírescens Pers. 1797 (L. arrhizum Batsch, L. ^lobosum Bolt..
Globaria nig-r. Ouél.). P. černavá. Plodn. kulov., ale často shora
smáčkla. 3 — 5 cm v pr. Zevní per. jako bílá, pak žlutavá, hladká,
tlustá, lehce se lámající a odlupiijící kúra. Vnitřní per. nejprv žlutá.
pak černavá, papírovitá, hladká, na temeni zubatým ústím se otvíra-
jící. Prach výtr. a capillit. temně fialově hnědé, vlákna capillit.
pevná, jako trvalou vatu tvořící, nejvýš tlustostěnná, s nepatrnou
světlostí, skoro neprůhledná, silně větevnatá. Výtr. kul., temně
hnědé, skoro neprůhledné, tlustostěnné, hladké, 5 — 6/*, s čirou stop-
kr»u. málo delší pr. výtr.

2Na pastvinách, lukách, pahorcích po celé léto po deštích dosti hojná; někdy
v kusech značně velikých. Uschlé plodn. s vato vitým, fialovým capillit. vy trvá-
vá ji dlouho až do příštího jara. lu a tam vyškytá se odiůda var. hiingarica
Holloř. jež má stopky na výtr. silně obloukovitě zahnuté.

L. plumbea Pers. 1796 (Lyc. ardosiacum Bull., B. tunicata F^ř.i.
P. šedá. Plodn. kulov., i — 3 cm v pr.. zevní per. bílá, hladká, na te-
meni posléz políčkovitě pukající, ale velmi slabá, vnitrní per. pa-
pírovitá, temně modrošedá, na temeni malým otvorem prášící, dleba
nejprv bílá, pak jako zelenavá kaše, pak hnědá. Mákna capillit. tlu-
stostěnná. průsvitně žlutohnědá, s velkou světlostí. Výtr. hruškovité,
průsvitně žlutohnědé, 5 .«, hladké, se stopkou dvakrát delší pr. výtr.,
rovnou, trochu nažloutlou.

\ ýznačná houbička na všech cestách a silnicích (tažným dobytkem mrve-
ných), v létě po deštích v množství. Také na pastvinách." \' mládí jest jedlá.
Uschlé plodn. po vj'prášení jsou lehounké a dlouho vytrvávají.

B. brevicauda sp. n. P. krátkoocasá. Plodn. 2 — 3 cm v pr., obvej-
éifá, Aj basi krátce stáž. a na basi trochu jamkovitě řasnatá, hladká.
čistě bílá, se zevní per. sotva se slupující. Capillit. a prach výtr.
^rětle šedé. \'ýtr. skoro kulov., nemnoho tlustostěnné, 5 — 6 ,«, s čirou,
slabě cahnutou, zvolna ostře zašpičatělou stopeěkou asi zdélí pr. výtr.

832

Na vápenných ftránicli u Cernošic a Karlštejna v červnu 192 1 sbíral
p. prof, F. Vlček. Těžko jest jí s před. spojovati, výtr. jsou poměrně veliké :i
stopka krátká.

B. nucíformis Wallr. F\. crypt. Germ. /'. ořechová. Velikostí i tva-
rem B. plumibea podobná, ale plodn. nečistě bilc, tvrdší, pevnější,
hlouběji v zemi ponořené, zevní per. korovitá, tlustá, brzo a IcJicc se
slíipiíjkí a lámající, vnitřní papírovitá, světle šedá. Prach výtr. a
capillit. dlouho sírošluté, pak šlufě olivové, výtr. větší, 5 — 6>^ fi:
žlutavé, průhledné, tenkostěnné, hruškovité, s čirou, dlouhou stopkou.
Na vj'slunných, suchých, teplých stráních řidčeji, v létě, vždy pospolitě.
MyšHn, Mnichovice, okolí Prahy, Lysá a t d. Jest to doljrý druh. Zevní per.
se loupe, jako u B. nigrescens.

B. pallida sp. n. P. bledá. \>likostí i tvarem B. plumbea podobná,
ale prach výtr. a capillit. v dospělosti šedě bělavé, výtr. kulaté, skoro
bezbarvé, průsvitné, malinké (3 — 4."\ tenkostěnné, s velmi dlouhou,
čirou stopkou. Zevní per. vehm tenká, bíM, neloupavá, na uschlé
plodn. jako' bílý nálet vytrvalá.

Na suchých pahorcích u I\Tr.ichovic a Prahy vzácně, v srpnu,

Diseiseda Cernajev. Žaludice.

Plodnice zevně obalena peridií tence korovitou, křehkou, v do-
spělosti basi vnitřní peridie jako miska objímající. V misce této sedí
vnitřní kulovitá peridiě s tuhou, papírovitou, hladkou blanou, jež se
na temeni otvírá malým okrouhlým ústím, věnčeným vatovitou,
zbarvenou plstí a jež se celá jako koule z misky vylupuje (na způsob
žaludu). Capillitium složenO' ze stejně tlustých, tlustostěnných, vět-
vitých, dlouhých, zbarvenýdh vláken. Výtrusy kulaté, zbarvené, bra-
davčité, s různě dlouhou stopečkou.

Rod tentO', čítající asi 5 druhů, byl dříve spojován dílem s r.
Catastoma, dílem s r. Bovista, ale vším právem jej TI o 11 os znovu
odloučil. HoUos uvádí z Uher 2 druhy, ostatní jsou známy z Ame-
riky a Ruska.

D. circumscissa IJerk. et Curtis (sub Bovista), (Catastoma circ.
Morg.). /t. obřísná. Zevní per. jako tmavohnědá, křehká slupka basi
vnitřní per. objímající, zevně smetím polepená, nepravidelně obřízná.
Vnitřní per. kulov., asi 1 cm v pr., někdy shora smáčkla, hladká, pa-
pi rovitá, šedá; ústí na temeni malé, rezavou ])lstí vyložené. Capill.
černohnědé. Výtr. sytě hnědé, hrubě bradavčité, 4 — 5,". s čirou stop-
kou zdélí polomiěru výtr. Vlákna capill. hnědá, stejně ti. (2 — 3,").
větvitá, velmi vlnitě křivolaká.

833

.\;i vypralilých, vápeniivcli a ilial)a>ových stepních stráních u Motol v srpnu
1910 sbíral p. ř. O. Kcisncr, na suchých stráních u sv. Prokopa (11, 1921,
Rcisncr). Cliuchlc, Illubočcpy hojně. S vyobrazením a popisem Hollosovým
z Uher dokonale se shoduje. Také z Ruska známá.

Geaster Mich. Hvězdice nebo proměnik.

Plodnice nadzemní, kulatá, bělavá. dvojitou peridií obalená.
Zevní ztuha kožovitá, tlustší, v zralosti se roztrhující od temene dolu
v cípy hvězdovité, na zemi vodorovně se rozkládající, hygroskopické.
Vnitřní peridie papírovitá, na basi někdy stopkatá, na temeni zúže-
ným ústím prášící. Obě peridie jsou v mládí od sebe odděleny roso-
lovitou vrstvou. Basidie kulovitě kyjovité, s 6 — 8 krátkými sio-
pečkami. \'ýtrusy kulaté, bezstopsčné, hladké.

Úhledné, zevnějškem ihned nápadné houby, rostoucí v letě v le-
sích v naneseném listí, smetí a jehličí, na pahorcích a v zahradách.
Hol los uvádí z Evroipy 20 druhů. Rozšířených druhů jest asi
8 druhů, z nichž nejobyčejnější jest G. stellatus, G. coronatusi a G.
fimbriatus. Myslím ale. že v Cechách nalezeno bude mimo zde uve-
dené ještě více druhů.

\) Vnitřní peridie bez pravidelného ťí-^ti, nepravidelně se trhající.
G. stellatus Scop. 1772 (G. hygrometricus Pers. 1801, G. vulgaris
Cda). //. uDiohopramenná. Plodn. kulov., 1 — 3 cm v pr. Zevní per.
velmi tlustá, dřevnatě kor ovitá, v 7 — 10 špičatých laloků a6 k basi
roztrhaná, laloky objímají za sucha vnitřní per. khibkovitc , za vlhka
ale jsou hA'ězdovitě rozložené, na vnitřní straně s mocnou vrstvou
rosolovitou, za sucha rozpukanou. Vnitřní per. kulov.. i — 2 cm v pr.,
přisedlá, šedá, hladká, na temeni nepravidelně se otvírající. Prach
výtr. a capillit. čokoládové, vlákna capillit. mnohonásobně větvitá.

Výtr. šedě okrové, kulaté, bradavčité, 8 — 11 ,".

Na pokrajích lesních, na slunných místech na podzim všude hojná.
Uschlé vytrvávají až do jara. \'elkými výtr. a rozvětveným capillit. liší se
ode všech náslcd.

B) Vnitřní per. ziižena v kuželovitou, hladkou, brvitou špičku.
G. fimbriatus Fr. 1829. H. brvitá. Plodn. 2 — 3 cm v pr.. zevní per.
za sucha zpět ohnutá nebo svinutá (3 — 6 cm), papírovitě blanitá, až
doprostřed v 6 — 12 cípu rozeklaná, uvnitř světle hnědá, hladká,
zevně bělavá. \^nitřní per. kulov., přisedlá, k temeni zúž., okrová,
hladká, .? ústím špičatě protaženým, hladce brvitým, bez kroužku.

Prach výtr. hlínovč bledý. Výtr. kul., skoro bezbarvé, hladké, 3 — 4,"-
\' suchých jehličn. lesích pospolitě a v srpnu a září všude hojně.

83á

G. limbatus Fr. 1829 (G. multifidiis DC). //. laločuatá. Zevní per.
až doprostřed rozdělená v 5 — 10 laloku, suše papírovitá, v mládí
tlustě maiS., za sucha se zl)ylky duž. na vnitřiji straně, červervohnédúi
zevně bledě okrová. Vnitřní per. kulov.. 2 — 4 cm v pr., na tlustí:
krátké stopce, papírovitá, hnědá, hladká, s ústím hladkým, brvitým.
špičatým, bez zřetelného kroužku. Prach tmavohnědý. Výtr. kul.,
temně hnědé, Jiriibě bradavčité, 4 — 5 ,«.

V lesich. hlavnř borových vzácně, na podzim. Lysá (Šini.), Chuchle, Šárka
(Reich.), Peruc (R). T.iší se od před. většími rozměry, temným capill, tem-
nými většími výtr. ]*nl)u/ný (hnh, G. rufescens Pers. má špičku vnitřní per,
kroužkem ostře omezenou, na konci zubatou, vnitřní per. přisedlou, zevní per.
velmi tlustou, rozpukanou. Roste jistě také v Čechách. Jest také statný.

G. coronatus Schaeff. 1770 (G. quadrifidus Pers.). H. smrková.

Zevní per. obalená přilepenými součástkami humusu odděluje se co

basaliií miska, k níž přisedají 4 laloky, zevně bílé, uvnitř nahnědlé,

nahoru vzpřímené a krátce, tence stopečkatoii, kulatou, i — 2 cm

v pr. š., šedou, ojíněnou, ťi'rdě blanitou vnitřní per. nesoucí. Ustr

per. ::.obanitě zašpičatěné, ostrým kroužkem omezené. Prach výtr.

a capillít. šedohnědé. Vý^tr. kul., hnědé", bradavčité, 4 — 5,". Capíllit.

vlákna křivolaká, málo větvitá. W4iřímené 4 cíipy jsou 2 — 3 cm vys.

^' suchých smrčinách na opadalém jehličí na podzim v bohatých koloniích
po celých Čechách vehni obecná. Uschlá vytrvává až do jara. Jest to nápadná
a ozdobná houbička.

G. fornicatus Huds. (G. fornic. Fr. p. p., G. coronatus Schrot.
p. p.). //. ětyrlaloěná. Ve všem 3 — 4krát větší než před., ale podob-
ného tvaru a složení. Vnitřní per. hnědá, nepoprášená (neojíněná),
se špičkou krátkou, měkkou, sotva znatelným kroužkem oddělenou.
Capillít. vlákna ro\-ná a dvakrát silnější.

Tuto krásnf)n hnubu (viz i)ěknou fotogr. v časopisu »Vesmír«) sleduji již
přes 30 roků v roští na jjískovci pod Hladovou zdí na Petříně, kdež v červenci
a srpnu budí pozornost Pražanů. Jest to dobrý, od před. rozdílný druh, které
Fries i Schrofcr pomíchávají. Hollos vším právem je odděluje. C marchlcus
Henn. jest dle liollose s G. fornicatus totožný.

G. lageniformis Vittad. Mono^^r. Fyc. H. zobanitá. Plodn. i — 2 cm
v pr., vejčitá, na temeni z' ostrý zoban zíiz., cípy zevní per. počtem
8 — 14, úzce kopinaté, zevně bělavé, uvnitř masité, temně hnědé,
v dlouhou tenkou nitku prořáhlé, hyj^roskopicky se svinující. Vnitřní
per. vejčitá, hladká, papírovitá, přisedlá, s ústím krátce zobanitým,
měkce ěárkovaným a brvitým, s dosti zřetelným kroužkem. Prach
temně hnědý, výtr. hrubě bradavčité, hnědé, 5 {^.

835

yprahlvili diiibiiMcli v ;>kolí Motol hojně, v zimě 1921 sbíral p. ř.
O. K,,iii,r ve společnosti Disciscdy. Znám posud z Francie, Itálie, Uher a sev.
•Ameriky. I. chce poznatclný, ozdobný druh.

n. aspcr Micli. 1729 ((i. pseiidomammosus Ileiin., L. pedicellatum
R:ii>cli, (i. nrininius Cliev., G. campestris Mor.j. //. drsná. Malíčků,
cipv zevní \)€r. /řrcr hopinaté, dlouze přišpičatěné, uvnitř hladké.
počteni <S — /_'. ca sucha v kuličku se svinující. \'nitřní per. 6 — 10 mm,
vcjčitá. přisedlá, trochu drsná, měk-ce papírovitá, okrová, ^' krátkým,
sotva zohanitým, brvitč měkce hedváhitým ústím bez zřetelného
kroužku. \ vir. temně hnědc. hrubě hradavčité, 6 — Sft-

Xa suchých pahorcích u Motol r. 1919 sbíral p. ř. O. Reisner. Podobá se
G. Schmicdcli a d. striatulus, ale ústím měkce brvitým, četnějšími cípy ri
nedostatkem kroužku í>c liší. Synonymika těchto druhň jest popletená (viz
Hollos).

L; Lsti vnitřní per. kužclovité, ostře podél rýhovciié.

G. Berkeleyí Alassee 1889. //. Berkeleyova. \'elíkost asi vlašského
ořechu, zevní per. tvrdě kožovitá, do poloviny v 7 — 10 pravidelně
hvězdovitých cípťi rozdělená, uvnitř šedohnědá. \'nitřní per. kulo-
vitá, na basi ufafá a zde náhle a tlustě stopkatá, šedě žemlová,
na povrchu ostře zrnitě drsná; ústí ostře dlouze zobaníté, podél hlu-
boce rýhované.

Sbíral jsem r. 1913 u Roztok u Prahy. Formou ozdobný druh, shoduje se
dobře s vj-obrazenim u Hollose Lászla, tab. IX, 5 — 6.

G. calyculatus Fuckel Symb. Myc. p. t^j. H. kalichovitá. Zevní per.
tlustoblanná, doprostřed v () — 10 lalukú, za sucha rozložených, až 8
cm dl. rozdělená, zevně špinavá, uvnitř červenohnědá, za sucha hru-
bými, stopkatými bradavicemi posázená. \'nitřní per. 2 — 3 cm š., ku-
\o\\. dlouze stopkatp, temně hnědá, v dlouhé, zobanité, ostře rýhova-
né, pak štětinaté ústí zúž. Stopka tenká, dlouhá, zvolna v per. zúž.
a podél rýhovaná, na basi s širokým prstencovitým valem. Prach
výtr. šedohnědý. Výtr. kul., hnědé, hrubě tečkov., 4 — 6 .«.

\' jchlicn. lesích v létě vzácně; dle Wintra často u mravenčích hromad.
I' Jílového (Mašek 1913), Peruce (Reis. 1917), v smrčinách u Jíloviště hojně
(5. 1919)- — jest prý to jen forma G. Bryantii Bcrk.

G. Schmideli \ittad. 1842. id. nanus Pers. 1809, G. Rabenhorstii
Kze, (i. striatus Klchbr.). //. Schmidelova. Zevní per. roz-
trhává se v 5 — 6 široce kopinatých, žemlových, uvnitř hlad-
kých, blanitých, tenkých, na basi spojených cípů. \'nitřní per. vejčitá,
zvící hrachu, bledavá, měkce blanitá, hladká, na basi v krátkou, ku-
želov. apofysu stáž., bezstopecná, na temeni v kuželov. zoban,

8H6

z ostrých žeber složený a zevně ostrým kroužkem omezený stáž.

Výtr. kul., temně hněilé, híadkc, 4 — 5 /'■

Na ^ypralllé, holé, sypké zemi sluneční na diabasovém kopci v ^Motolech
(u kříže) v jediném kousku (9, 1917). Ozdobná, maličká houbička, jež určitě
ku G. Schmideli náleží, ale liší se bezstopečnou vnitřní peridií a hladkými vý-
trusy (var. parvulus ni.). Vyobrazení u Hollose (tab. IX) dobře souhlasí. Jest
všude vzácný druh (Něm., Uhry, Franc.).

G. pectinatus Pers. 1801. //. rýíiovaná. Zevní per. v šir. kopinaté,
ztuha l)Ianité, uvnitř hhulké, l)ílé cípy 8 — 12 rozdělené, 4 — 6 cm
v pr., vnitřní per. kulov., asi i cm v pr., v tuliou, dosti dlouhou stop-
ku rychle zúž., na basi z'čncciu Jilitbokých rýh .zdobená, ztuha bla-
nitá, šedá, hladká, na temeni v tenký, předlouhý, hluboce seber natý
^■oban prodloužená, be:; kroniku. \A'-tr. kulov., sytě hnědé, hrubě bra-

davčité, 5 — 7 ,".

U Peruce v srpnu 1017 sbíral p. v. O. Rcisncr, Bučovice na Mor. (Xeu.).
Jest určitě tctéž, co IHollos na tab. Ylíl, 6, 7 kresli. Nejsem však přesvědčen,
že jest to druh. ťersoonův a rovněž nevěrini synonymice rioUosem uvedené. Jest
druh velice vzácný a úhledný.

G. umbiHcatus Fr. Syst. Myc. 1821. (G. mammosus GrevilL, L.

multifidum Retz.). H. pupkafá. Zevní per. 2 — 3 cm v pr., v tlustě

5 — 7 cípy kopinaté, uvnitř rozpukané a špinavě ivkrové rozdělená,

'vnitřní per. asi i cm v pr., kulatá, ztuha papírovitá. hladká, na-

hnědlá, v ostrý, čebern^ařý .zoban prodloužená, bez kroužku, na basi

v hluboký, kolem lenwvaný pupek zniiačklá, z něhož vyniká krátká

stopka. Prach výtr. ěernaz'ý, výtr. kul., hrubě 1)radavcité, temně

■okr. hnědé, 4 — 5 /'.

U Peruce 1919 sbíral p ř. O. /?ťKs-;;ťr. Utvářením vnitřní peridie liší se ode všech

G. striatulus Kalchbr. 1880 (G. ambiguus Mont., G. Drummondii
Berk., G. avellaneus Klchbr., G. Schweinfurthii llenn.V //. krou.ž-
kovitá. Zevní per. i — 2 cm v pr., v 6 — 8 kopinatých, tlustých, hněda-
vých cípů rozdělená, vnitřní per. kulatá, kratičce stopkatá, ztuha pa-
pírovitá, šedá, hladká, z< krátký, rýhovaný zoban zúž., .s- ostře ozna-
čeným kroužkem. \'ýtr. sytě hnědé, kul., hrubě bradavěité, O — 7,".
U Peruce vzácně, v srpnu i()20 sbíral p. ř. O. Rrisner. Maličký druh.

Tulostomaceae. Palečkovité.

Peridie nej]3rve podzemní, kulovitá, pak vyrůstá v dlouhou, tu-
hou, tenkou, nadzemní stopku, jejíž basi objímá volná, mizivá
pochva. Anitřní plodná peridie kulatá, papírovitá, na k:)nci otvorem
se vyprašující. Capillitium síťovitě mnohonásobně větvité, tuhé, vlák--
nitě, k peridii přirostlé. Basidie podlouhlé, na krátkých, postranních
sterij^matech 4 kulaté, ostnité výtrusy nesoucí.

837

Jest to čeleJ neveliká, hlavně v teplých zemích zastoupená. Rody
sem patřící jsou: Tulostoma. Oueletia, Battarrea, Husseya. Mitre-
mvces. 7. nich jsou první tři také v Evropě a první v Cechách

znáni).

Tulostoma Pers. Palečka.

Plodnice malá. kulatá, podzemní, bílá, zevně obalená dužnatou
peridií. která se pak přeměňuje v luizivou, volnou, basalní pochvu.
\'nitřní i>eridie jest kulovitá, papírovitá neb knžovitá, na temeni
otvorem se vyprašující, sedící na dlouhé, tenké, tuhé, podél vláknité,
nadzemní stopce. Capillitium trvalé, rozvětvené, zbarvené, větvité.
\ytrusy kulaté, ostnité, žluté neb hnědavé.

Rostou na vyprahlé, suché, sluneční půdě, hlavně na podzim,
vždy mimo les, na pisčinách, skalách, stráních. Saccardo čítá 20 dru-
hů, z nichž 4 jsou evropské. Ostatní jsou exotické. Xověji popsal ně-
kolik nových druhů z Itálie Bresadola.

T. nianimosum Mích. 1729. (L. pedunculatum L.. L. squamosum
Gmel., T. brumale Pers.). P. stopkatá. \'nitřní per. kul., až jako lí-
skový ořech veliká, papírovitá, bělavá nebo žlutavá, na temeni s tu-
hou, ostře a celistvě^ ufatou, hladkou rourkou. Stopka 4 — 6 cm dl. a
2 mm ti., tuhá, hnědavá, rourkovitá, podél rýhovaná, odstále šupin-
katá, pak hladká, na basi z hustých kořenových vlákének vyrůstající.
\'ýtr. kulaté, žlutavé, krátce ostenkaté, 4 — 5 ^i- Prach žlutavě rezavý.

Xa sucliých pahorcích, mezích, tarasech, na písčité a vápeníte půdě, na
podzim, hlavně v teplých polohách dosti rozšířená. Jest význačnou stepní honbou
v okolí Pražském, všude tam, kde Stipa capillata, Andropogon a Helianthemum
oelandicum rostou. Karlštejn, Sri)sko, Slané, Peruc, Libochovičky, Říp, Rou-
dnice (X), Milešovka. — T. squamosum Gm. jest jen odrůda s per. temněji
hnědou, stopknn více šupinatou a uvnitř dření vyplněnou.

T. fímbriatum Fr. 1829. P. brvitá. Před. ipodobná, ale větší a hrub-
ší, vnitřní per. není na temeni prodloužena v rourku, nýbrž puká
dřipcným, zuhatc hrzktýyn ústím. Stopka je na basi šupinatá a sil-
nější. \\vtr. 4 — 6«.

U Mokropes na suché, písčité půdě v říjnu 1913 sbíral p. Fr. Fechtner.

Battarrea phalloides Pers. tvoří v mládí podzemní, kulovitou plodnici,
ze\'ně kožovitou blanou obdanou, jež oddělena jest od vnitřní ploché peridie
rosolovou vrstvou. ^' dospělosti tvoři zevní per. volnou, basalní pochvu, z níž
\'3'růstá až 15 cm vys. a i cm ti., uvnitř masitá, zevně třisnitá stopka, nesoucí
na konci peridií vnitřní zvoncovitou, vespod lysou, hladkou, zevně rezavým
prachem \-ýtr. pokrytou. Stopka plodní jest nejprv krá.tká, ale náhle rychle se
prodlužuje a nad zem vyniká, ačkoliv větší část ostává v zemi. Houba tato jest
svou organisací podivná a poněkud rod Phallus připomínající (kamž také byla
již kladena), V I v ropě roste ještě jeden druh na \'oIze v Rusku a druhý v Itálii.

S3S

B. plialloidcs sbírána posud v Anglii, Francii, Itálii a Uhrách (Hollos). Mimo
to pozorována v sev. Americe. Roste ne j raději ve vyhřívaných, suchých pískách.
Přichází proto asi také v Polabských písčinách. K. 1918 sbíral ji dle dr. Smo-
tlachy v pískách u Kokořína p. J. Křížcnecký. Doklad pro toto stanovisko sice
schází, ale považuji nález tento za správný, nebof okolí Kokořínské jest pro
zdar této houby velmi vhodné.

Jiné druhy r. Battarrea rostou v tropech.

Sphaerobolaceae. Hrachovcovité.

Plodnice kulovitá, malá, zevně složena ze 2 vrstev, z nichž zevní
jest kožovitá, plstnatá, bílá, uvnitř však slizovitá. Vnitřní jest útle
blanitá, hladká; odlupuje se od zevní následkem nabobtnání vrstvy
slizové. Když se zevní miskovitě rozloží a v cípy hvězdovitě roztrhá,
vymrští se rychle nahoru (hygroskopicky), při čemž odletí jediná,
tvrdá, kulatá peridiola, jež dříve seděla na dně rozpuklé misky.
Uvnitř peridioly jsou kyjovité basidie s 6 — 8 výtrusy.

Sphaerobolus Tode. Hrachovec.

Rodové znaky vytknuty výše v diagnose čeledi. Čítá 3 druhy
evropské, velmi si podobné a dva americké.

Sph. Carpobolus L. 1762 (Sph. stellatus Tode, Carpob. albicans
W.). H. hvěsdovitý. Plodn. v mládí kulov. i — 3 mm' v pr., bílá nebo
nažloutlá, zevně plstnatá, pak hnězdovitě rozpuklá, s 5 — 8 ostrými
cípy. Vnitřní blána oranžová neb zlatožlutá, s cípy zevní per. spo-
jená. Peridiola kulatá, hnědá. Výtr. hladké, bezbarvé, nepravidelně

vejčité, často nestejnostranné, 10 — 12,"

Na trouchnivém dříví, na zetlelých lodyhách bylin, na větvičkách, na
starých hovězích výkalech v lesích, zahradách, křovinách v letě a na podzim
všude obecná. Vždy v trsech a skupinách. Vymršfování peridiol děje se rychle
v ranních hodinách nebo po dešti. Obyčejně najdeme všechny plodnice již vy-
stříleny. Peridioly odletují až na metr daleko. — Podivná houba tato tvoří
vlastně přechod mezi r. Gcastcr, Tulostoma a Cyathus.

Nidulariaceae. Hnisdozikovité.

Plodnice nejprv kulovitá nel>o kyjr)vitá, nejvýš i cm vysoká,
kolem uzavřená, zevně vlá:knivem plstnatá, uvnitř dutá, teprv v do-
spělosti nahoře se pohárkovitě otvírající nebo. pO' celý věk uzavřená,
Peridie suše kožovitá, na vnitřní straně hladká, lysá. Na dně po-
hárku sedí různý počet volných, malých, tvrdých čočiček (peridioly),
■někdy dlouhou šňůrou s peridií spojených. \" peridiolách nikdy se
neotvírajících tvoří se na vnitřní straně hymenium s basidiemi o 4
sterigmatech. Výtrusy bezbarvé, hladké, elliptičné.

839

J'eridioly jsou vždy uzavřeny přetvrdým, hustým pletivem, ni-
kdy se nerozpadají. Výtrusy dostávají se ven hud zetlíváním, nebo
je roznášejí brouci po okolí nebo jich výkaly dostanou se na nová
stanoviska. Nidulariaceae čítají pouze tři rody asi v 60 druzích,
rozšířených po celém světě. Některé jsou kosmopolity (C. striatus,
C\ ( )lla. Crucibulum vulgare). Rostou na trouchnivém dříví, větév-
kácii, lodyhách, výkalech, obyčejně v trsech a houfech v íi^tě a

Nidularia Duli. Hnisdovka.

lM(»dnice kulovitá, blanitou, plstnatou peridií obdaná, bud ne-
l>ravidelně pukající nebo pravidelným, kruhovitým otvorem na te-
meni se otvírající, ale nepohárkovitá. Uvnitř v hojném slizu jsou
uloženy četné, tvrdé peridioly bez šňůry, jež protlačujíce zevní blá-
nu, činí ji hrbolatou.

Celkem 16 druhu, z nichž v střední Evropvě roste 6 druhů. Na
trouchnivém dříví, na zetlívajícím smetí a lodyhách, celkem ale
dosti vzácně. Všechny druhy jsou si podobny.

N. denudata Vr. 1826. //. obnažená. Plodn. 2 — 5 mm v pr., ku-
latá, často několik splynulých, bledá, četnými peridiolami nacpaná,
zevní per. tence blanitá, v zralosti nepravidelně se rozpadající. Pe-
ridioly žlutohnědé, i mm, čočkovité, svraskalé.

Xa různýcli dřevech a opadalých větévkách, hlavně jehličnatých v. letě a
na podzim, řidce. Ondřejův (8, 1919), Ronov n. Doubr. (K).

N. farcta Roth 1797. H. nacpaná. Plodn. namnoze jednotlivé, ku-
laté, nacpanými peridiolami na povrchu hrbolatá, 5 — 10 mm v pr..
na basi s hojnými vlákny kořenovými, na temeni konečně otvorem
okrouhlým, celokrajným se otvírající. Peridioly hnědé, brázdité,
čočkovité, asi 2 mm v pr. Výtr. ellipt., hladké, 10 /i.

Na trouchnivém dříví, opadalých větévkách borových a smrkových, v letě
a na podzim, řídce. Pecny u Ondřejova, Kožený vrch u Mnichovic, na dříví
borovém u Chuchle (K).

Crucibulum Tulasne. Pohárovka.

Plodnice nejprv kulovitá, pak tlustě a krátce válcovitá, uza-
vřená, konečně plstnatým, žlutavým víčkem obřízně se otvírající,
čímž vzniká pravidelný pohárek, na jehož dně leží několik šňůrou
s peridií spojených peridiol' (sporangioly). Peridie kožovitá, pouze
z jedné vrstvy složená, na okraji uťatá, bez lemu.

Pouze jediný druh. ale v několika odrůdách známý, na trouch-
nivém dříví, bylinných odpadcích a větvičkách v lesích, zahradách
a na polích velmi rozšířený.

840

Cr. vulgare Tul. 1844. (Cyathus Crucib. Pers. 1801. Nidul. laevis

Bull., Cyath. crucibuliformis Hoffm., Cyat. cylindricus W., Pe-

ziza crucibuliform. Schaeff., Pez. lentifera Poli., Pez. Pyxis Batsch).

P. obecná. Plodn. v skupinách nebo 'hustých trsech, k sobě přitisklé,

nejprv kul., pak válcovité, širokou basí přisedlé, 5 — 8 mm vys. a

5 — 6 mm š., nahoře rovně ufaté a čhitavou blanou zastřené, pak

ale otevřené, pohárkovité, s celým okr. Per. zevně měkce plstnatá,

okrové žlutavá, pak bélošedá. Peridioly čockovité, bělavé. uvnitř

bělavé. Výtr. elMpt.. bezbarvé, hladké, 10 ,".

Na zetleléin dříví, prknech, kůlech, na zetlelých lodyhách, na starých kra-
vincích, na poli na zetlelé mrvě po celé léto až do zimy všude velmi hojná.
Tu a tam odrůda s plodn. rozloženě miskovitou (var. pafcllifonnis m.). Na
trouchnivé, staré vrbě u Mnichovic nalezl jsem odrůdu (var. minus m.) s plodn.
menší, útlejší, užší, déle válcovitou, dolů zúženou, s peridiolami menšími, bílými.

Cyathus Halí. Čišenka.

Plodnice tlustě válcovitá nebo kyjovitá, nejprv blanou (epi-
phragma) zastřená, pak ale otevřený pohárek tvořící, na jehož dně
leží několik tvrdých, šňůrou dfuniculus) s peridií spojených peri-
diol (sporangiol). Peridie zevně kožovitá neb třísnitá, uvnitř hlad-
ká, lesklá, na okraji se zbytky závoje ostře lemovaná, ze 3 zrůzně-

ných vrstev složená.

Cišenky rostou na trouchnivém dříví, opadalých větvičkách, zetlelých lo-
dyhách v lesích, zahradách, na polích v letě až do zimy, obyčejně pospolitě.
Jsou to velmi úhledné houbičky, tuhým, dlouhotrvalým pohárkům podobné,
.s pecičkami na dně. Saccardo uvádí 35 druhů, z nichž 6 evropských, \"ětšinou
exotické a tropické.

C. striatus Huds. 1778. (Peziza hirsuta Schr.). C. pruhovaná.
Plodn. v hustých skupinách, nejprv tlustě kyjovité, pak podlouhle
pohárkovité, 10 — 16 mm dl. a 8 — 10 mm v pr. š., s ústím rovně uťa-
tým, k basi zvolna ztížené, zevně rezavě hnédé, dlouze odstále ješaté
chlupaté, uvnitř šedavé, hladké, hustě podél rýhované (rýhovaná část
delší než dolejší nerýhovaná). Ústí s počátku zastřené bělavou bla-
nou. Peridioly na dně pohárku čockovité, 2 mm š., bělostříbřité,
tvrdé. Výtr. váloov. ellipt., na obou koncích zaoblené, tlustostěnné,

bezbarvé, hladké, 20 /'.

V lesích a zahradách na trouchnivém dříví, větvičkách, na bylinných od-
padcích, smetí, pilinách po celé léto až do zimy všude velmi rozšířený, lehce
poznatelný a úhledný druh, ze všech největší. Plodn. vyrůstají z předlouhých,
podzemních, hnědých, plstnatých nitek.

C. Olla Batsch 1763. (Nidul. vernicosa Bull., C. nitidus Roth,
Pez. lentifera Huds.. Pez. sericea IMúll., Cyat. laevis floffm., Nidul.

54 841

canipaiiLiuiLa Siblh., Nid. plunibea Pers., Cyat. canipan. Cda).
C. hrnečková. Plodn. sice pospolitě, ale volně od sebe, nejprv ky-
jovité. pak ale pohárkovité, opak kuželovité, k basi stopkaíě zii.ž.,
s úsfítn širohýin, vodorovné rozloženým (až skoro zpět ohnutým),
10 — 1.;. mm dl. a 6 — lo mm §. Per. ztuha kožovitá, zevně krátce
plstnatá, šedé žemlová, uvnitř hladká, bčlošedá, lesklá. Peridioly
éočkovité 2 — 3 mm š., světle šedé, lesklé, šňůrou k per. přirostlé.
\'ýtr. vejéiti>ellipt., l>ezbarvé. hladké, 12 — 14.".

Na trouchnivém dřívi, větvičkách, tlících lodyhách, smetí, také i na holé
zemi (zbytky bylin proniklé) v zahradách, na polích, vždy mimo les. \' letě aZ
do zimy všude hojná. Peridioly nejsou četné a nejprv v slizu uložené.

C. stercoreus Schwein. 1888. (Saccardo \'1[, 40). Č. výkalová.
Plodn. podlouhle nálevkovitá, asi iVa cm dl., dole zvolna v delší ten-
kou stopku zúč., zevně bledá, dlouze brvitě chlupatá, uvnitř hladká,
nerýhovaná, černá, s ústím nerozšířeným, rovně iifatým, hnědě plst-
natým. Peridioly menší než u C. Olla, skoro čtyřhranné, leskle čer-
né, málo sklen., na okr. oddálené žebernaté. Výtr. kulovité, hladké.

tlustoblanné, nápadné veliké, 2"^ fi.

Na písčité, zhnojené půdě u Michle v dubnu 1916 sbíral p. uč. /. Mašek.
Nepochybuji, že naše houbj' jsou totožný s naznačeným druhem. Hollos uvádí
jej z Uher, posud znám byl pouze z Ameriky sev. Jest tak charakterisován, že
mezi formy C. Olla počítán býti nemůže.

Ze sti^ední l^vropj' uvádí se ještě C. complanalus DC. (C. fimetarius DC,
C. scutellaris T?oth), jenž má míti malou, šedavou, mískovitě sploštělou per.,
s šedými neb bělavými perídíolamí (7 — 15). Mám ale vážné podezření, že jest
to forma Crucibulum vulgare. kterou jsme označili co var. patelliformis. Často
se vyškytá na polích. — C. deformis Wlld. sbírán byl jen jednou na větvičkách
u Berlína. Popisuje se takto: »per. irregularí rugoso vel villosulo, sporangiolis
minoribus oblongis vel subrotundis, colore per. extus albo.« A ku podivu prý
nemá v pohárku ani v mládí epiphragmu. To všechno považuji za omyl a jme-
novaný druh za neexistující.

842

Ascomycetes. Houby vřeckaté.

Rozbor ;i výklad na str. 9. a 28.

Discomycetes. Terčoplodé.

Plodnice mají podobu pohárků, misek, terčů, stopkatých kyjů
a palic neb i velkých hub s kolmým třeněm a s volným nebo při-
rostlým kloboukem. Jsou vesměs makroskopické, často i několik
centimetrů vysoké, měkce masité, šťavnaté podstaty. Vřeckonosná
vrstva (hym/enium) povléká vnitřní povrch misky nebo povrch klo-
iDOuku a skládá se z kolmo a hustě stojícich vřecek (asci) ulože-
ných mezi hojnými parafysami, vlákny to tenbými, jednoduchými
neb i větvitými, obyčejně článkovanými, na konci ztluštělými a často
zbarvenými. Stěna mis6k bývá zevně složena z jinak vytvářených
hyf, tvořicich jakousi kůru. Zevně jsou misky hladké neb i různě
chlupaté a brvité. Misky přisedají budto přímo k substrátu nebo
jsou i déle stopkaté (Acetabula) . V mládí jsou vždy kulovité, až se
později na temeni počnou rozevírati v pohánkovitý tvar. Hymenium
jest namnoze živě zbarveno, ano i v barvách zářivých (Sarco-
scypha). Vřeoka bývají válcovitá neb kyjovitá, tenkostěnná, na te-
meni otvorem resorbovaným neb i víčkem v čas zralosti výtrusy
vymetávajíci. Vymetávání výtrusů dozralých děje se jako explose,
při čemž spatřujeme nad miskou bčlavý, rychle se rozplývající oblá-
ček. Tyto explose opakují se několikráte pO' několikahodinných
přestávkách, než celá miska jest vyprášena. Tinkturou jodovou se
jedny asky barví modře (hlavně na temeni), jiné hnědě a jiné ostá-
vají bezbarvé. Výtrusy bývají veliké, elliptičné, kulaté, válcovité,
vřetenovité, nejčastěji v jedné řadě v počtu 8 ve vřecku uložené,
vzácně kdy více nebo méně. Výtrusy se jodem modře nebarví. Stěna
výtrusů jest hladká, bradavčitá, ostnitá neb i síťovitá. V čirém
plasmatickém obsahu výtrusů nalézají se často veliká, světlo ostře

843

lámající, olejna těliska, iK>čtein 13. Xejčastéji jsou výtrusy jedno-
buněčné, ale válcovité nezřidka se dělí přehrádkou ve 2 — 3 buňky.
Vicebuněčné výtrusy vyskytují se jen zřídka.

'Misky nebo pohárky (apothecium) sotva kdy sedí na massivním
podkladu (stroma), nebo vynikají z trvanlivého, pevného sclerotia
(Sclerotinia). Vyvinují se obyčejně přímo z hyf myceliových. Srov-
náme-li je s terčoplodými Pyrenomycety, rovná se miska Aleurie
nebo celá ]\Iorchella a Pustularia jednomu peritheciu, ponořenému
v kyjovité nebo parohovité stélce .(stroma) rodu Xylaria.

Discomycety obsahují veliký počet rodů, jež novější mykolo-
gové rozřadují v množství čeledí, celkem málo odchylných a sotva
oprávněných. Často nelze podle zevních znaků ani čeled ani rod
stanoviti. Reakce jodové sice dobře můžeme upotřebiti k rozezná-
vání druhů, ale rozeznávati dle ní rod Humaria a Plicaria jest jistě
nesprávné. Poněvadž veliká většina rodů oněch obsahuje druhy dro-
1>ounké, na kterých širší obecenstvo zájmu míti nemůže, a poněvadž
by zpracováním jich dílo naše vzrostlo na dvojnásobný objem, bu-
deme zde vypočítávati pouze v pořadí rody za sebou s rozborem
rodovým. Podrobné zpracování všech (i nejmenších) Pezizaceí po-
nechávám si pro samostatnou monografii, kterou pak jako zvláštní
dílo vydám.

Discomycety jsou saprofytické i parasitické houby, rostou na
nejrůznějších organických substrátech. Většina objevuje se jen na-
hodile a proto jsou velkou vzácností a proto známost jich jest
místy velmi nedokonalá. Bez mikroskopické analysy nelze je vůbec
studovati, neboť mnohé miskovité rody na pohled nelze ani rozeznati.
Některé dosahují velikých rozměrů a pak stávají se v ohledu prak-
tickém důležitými (Pustularia. Discina, Gyromitra, Alorchella, Hel-
vella). Rostou v lesích i mimo les a skoro polovina jich náleží ob-
dobí podzimnímu a jarnímu.

Pro mykologa mají tu praktickou výhodu, že se dají usušiti,
aniž by se rozpadaly a měnily a kdykoliv (i v zimě) ve vodě znovu
oživiti a jako za živa ohledávati. Drobné druhy pohodlně lze pře-
chovávati usušené ve sbírce v skleněných malých válečkách, zavře-
ných niklovým víčkem, takže jsou i proti hmyzu dobře chráněny.

A) Pesizaceae. Kustřebkomié.

Plodnice má podobu masité misky, pohárku neb i v stáří na
plocho rozloženého terče. V mládí tvoří kulovitou, dutou nádobku,
na temeni se pak rozevírající a misku nebo pohárek tvořící (apo-

844

z lili

>^í'

ui Em m i m

Mi

■9 ■^'■^^■-W^nv

-\1:7 7 '^^^ag^-'^'-^'-^.^^^

Obr. 155. I. Sarcosoma globosum Schrti., značně zinenš. zvětš. výtr., 2. Ace-
tabula vulgaris Fuck., v přir. vel., zvětš. výtr., 3. Otidella nigrella Pers.,
slabě zmenš., zvětš. výtr., 4. Helvella pezizoides Afz., slabě zmenš., zvětš.
výtr., 5. Geopyxis carbonaria A. Schw., v přir. vel., zvětš. vř., 6. Cenargium
furfuraceum Rth., v přir. ve!., zvětš. výtr., 7. Bulgaria polymorpha Oed.,
zmenš. výtr. a konidie. 8. Ombrophila linteosa Vel., v přir. vel., zvětš. výtr.

thecium). Misky a pohárky buď přisedají přímo k sulistratu \yni-
kajíce z mycelia, v substrátu rozlezlého, řidčeji z massivního pod-
kladu (stroma) neb tvrdého sclerotia. Jedny jsou přisedlé (bezsto-
ipečné), druhé se značně prodlouženou stopkou. Na povrchu jsou
lysé neb různě plstnaté, chlupaté, na okraji nezřídka dlouze brvité.
Hymenium povléká vnitřní stranu apothecia. Apothecia objevují
se jednotlivě, nebo (hlavně drobné druhy) pospolitě v tlupách a ko-
loniích, neb dokonce tvoří celé splynuliny a trsy. Rostou na dříví,
zetlelých rostlinách, výkalech, smetí, některé parasitují i na živých
rostlinách. Objevují se celý rok, ale většina na jaře a na podzim.

Cenangium. Fr. Komice. Obr. 155.

Jen málo od rodu liulgaria rozdílný rod. Liší se pouze nevy-
vinutým hypotheciem a světlou barvou plodnice, jež stejně vyráží
z kůry, jest ztuha masitá, nejprv kulovitě uzavřená, pak pohárkovitě

nebo miskovitě otevřená.

Rostou vesměs na uschlých větvích a kmenech různých stromů a keřů.
Rehm vypočítává ze střední Evropy 18 druhů, ale .skoro vesměs maličkých, sotva

845

^_3 mni velikých. Z velkých (asi jako zde uvedený) jePt pou7e C. popnlneiím
Pcrs. (i'M ..-'.IcáclO :i ( '. tiluucHHi Vr. (na lípách).

C. íiiríiiraccmii Rotli (sul) Teziza). (Cen. Coryli Cela, Dermatea
furf. Fr.) K. lísková. Apoth. nahloučeny v husté skupině po 4 — 10,
pr<.>trliá\aji kůru, vynikajíce ze dřeva na povrch. Jsou 1 — 2 cm
v pr. š.. nejprv kulovitě zavřené, s okr. dovnitř zahnutým, pak mi-
skovitě rozlož., i — 2 mm ti., gumovité, k basi stáž. a skoro kratičce
stopkaté. zevně hustě svčtle okrově plstnaté, uvríitř bélavé, hyme-
nium hladké. Imčdc. \r. dlouze válcov., na konci uťatá, s 8 výtr.
v 1 řadě. \'\'tr. zaobleně ellipt., hladké, bezbarvé, s i veHkým těl.
uprostřed. 20 — 24,". \'ř. jodem nemodrají, nýbrž hnědnou. Parat,
vláskovité, článkované, dole dělené, na konci kyjovitě slabě ztluštělé.

Xa starém kmenu lískovém u Chotče, v dubnu 1905, na lískách u Libocho-
viček (i, 1916, Fchtr). Napadá také živé lísky a škodí jim velíce. Objevuje se
také na olších. \'a p(;vrchu apothecií tvoří se také kulatá, 15 — 20 ft š., okrově
hpědá, zevně vrásčitá těliska.

Ombrophila Ir. Plátenice.
Apothecie jednotlivě nebo pospolitě, krátce neb dlouze, tlustě
stopkaté, nejprv kulovitě uzavřené, pak džbánovité nebo miskovité,
posléz ploché, s okrajem sehnut>TTi, rosolovitě nebo gumovitě ma-
sité nebo voskové, suché pevné, zevně lysé nebo trochu pýřité.
\'řecka válcovitá, s 8 elliptičnými. jednobuněčnými výtrusy bez tě-
lísek. Parafysy hojné, nitovité, jednoduché.

Rehiii vypočítává pro stř. Evropu 12 druhů, skoro vesměs drobounkých,
na dřívi, jehličí a větvičkách rostoucích. Náš zde uvedený druh se liší ode všech
značně.

O. linteosa sp. n. /'/. masitá. Apoth. již v časném mládí miskovitě
rozlož., v stáří až 2 cm v pr., miskovitě rozlož., uprostřed hluboce a
lizce nálevkovité, s okr. tenkým a zpét podvinuiým, žemlové, elast.
mas., zevně tmavšími šupinkami poseté, v tlustou i cm dl. a ši-
rokou, mas. stopku zúž. Hym. hladké, matné, bledé. Vřecka dlouze
válcov. mezi hojnými vláskovitými. na konci neztluštělými, bezbar-
vý-mi parafysami. \ýtr. jednořadé, hladké, tupě ellipt., bez tělísek,

18 — 22 /I. Vřecka barví se na temeni jodem na modro.

Na starém pytli (patrně konopném) v mokrém, stinném koutě ve sklepě
v Mnichovicích v září 1914. Nemohu nikde nic podobného v literatuře nalézti.
Nejpodivnější jest nálevkovité prohloubení apothecia.

O. janthina Karst. Fl. Fenn. (Molisia rubicunda Rehm). Pl. fia-
lová. Apoth. gelatinosně měkké, celé Vúákové, 2 — 5 mm v pr., na
spodu krátce kuželov. zúž., s hymeniovou deskou posléz kloboukatě
sklen. \'řec. 80 — 100 X 8.'.-, na temeni trochu zúž., jodem hnědnoucí,

846

paraf. neliojné, tenince nitov., na konci neztluštělé. Výtr. vřeteno-
vitě váicov., bez těl., lo — 12 f-i. ^

Xa zetlelých borových jehlicich a kůře větviček v lesním močále u Jevan
u rybníka hojné, 28. října IQ21. Rehm udává trochu menší vřec. a výtr.

Coryne Tul. Čihovitka.
Apothecie obyčejně v trsech a skupinácli, nejprv kulovitě za-
vřené, přisedlé neb krátce stopkaté, pak kalichovité. posléz misikovité,
různě zprohýbané, zbarvené, rosolovitě masité, za sucha zcvrklé.
A^řecka válcovitá, na konci zaoblená, s 8 jecinořaclými výtrusy. \^'ý-
trusy jVřetenovité, rovné nebO' zahnuté, dodatečným dělením
2 — 4buněčné, bezbarvé. Vřecka barvi .se na temeni jodem na modro.

Někdy objevuji se také veíjetativní konidie.

Asi 10 druhů, rostoucích na pařezech, dříví, větévkách v lesích a zahra-
dách. Mimo oba zde uvedené druhy všechny drobounké.

C. sarcoides Jacq. 1781 (Bulgaria s. Fr.). Č. masová. Plodn. vy-
nikají ze dřeva nejprv jako bradavky nebO' kyjovité útvary, pak pře-
mění se v rozlož., tlustě, měkce rosolovité terčíky, uprostřed nepra-
videlně vyhliubené, lalocnaté a vráskov., i — 1V2 cm .š., barvy čer-
venavě fialové. Vřec. váicov., uprostřed hojných, nitovitých parafys.
Výtr. dlouze vřetenov., často zahnuté, 10 — t8 ." dl. a 4 — 5 /' š.,

dvouřadé, často ve 2 — 4 přehrádkou rozdělené. Vřec. jodem modrají.

Na uříznuté, rovné ploše pařezů olší, břiz a buků v lesích v srpnu a září
všude velmi hojně. Často najdeme jen sterilní hrbolky bez plodných apothec.

Na kmenech jedlových neb i šiškách jedlových objevuje se podf:bná, ale
ještě větší (až 3 cm), s apoth. zevně nachově hnědými, na hymeniu do žlutavá
C. versiforviis l'ers. Jistě také v Cechách (v Brdech, na Šumavě).

Bulgaria Fr. Klihatka.

Apothecie jednotlivě i v trsech, z kůry se provalující, nejprv
kulovité, zavřené, pak miskovité, posléz terčovité, rosolovitě elastičně
masité, zevně lysé, černé. Vřecka jodem modrající, válcovitá,
s 8 — 4 výtrusy. Výtrusy zbarvené, elliptičné, jednobuněčné, s i — 2
tělísky, jednořadé. Parafysy nitovité, na konci trochu ztlustělé, sle-
pené, zbarvené.

Pouze jediný, ale velice rozšířený druh.
B. polymorpha Oeder Fl. Dan. 1768 (.Elvella undecima Schaeff.,
Pez. brunnea Batsch, Pez. inquinans Pers., Pez. nigra Bull.).
K. černá. Apoth. nejprv zvící hrachu, ellipsoid.. pak obkonické,
rovně uťaté, s hladkou hymen, plochou, pak v černou, lesklou misku
rozš., zevně rezavě plstnaté a bradavčité. Xyvinutá jest celá co úhel
černá, s černým hymen.. u\nitř pružně rosolov. \'řec. úzce váicov.,

847

lupa, s množstvím tence nitovitých, na konci srpovitě zahnutých,
hnědých, mnohem delších parafys. Výtr. 8, jednoř.. neprav, ellipt ,
černohnědé, s 2 — 3 těl. Prach výtr. černý. — Na povrchu apoth.
tvoří se tlusté, řetízkovité hyfy, jež odškrcují hladké, kul. (neprav.),
bezbarvé nebo rezavé konidie, 12 — 15,". Výtr. 12 — 14^.

■\'v/.načn.-x houba na poražených kmenech dubových, řidčeji bukových, v letě
i v zimě všude velice hojná a svou gumovitou konstistencí a černým zbarvením
každému nápadná.

Sarcosoma Caspary. Masecttik.

Apothecie jako pěsť veliké, jednotlivé, na zemi přisedlé, tlustě
válcovité, na temeni mělkou miskou vyhlubené, gumovitě masité,
průsvitné, hnědé, hladké, uvnitř tekutinou naplněné. A'ýtrusy elli[)-
tičné, jednořadé, bez tělísek, bezbarvé. Parafysy tence vláskovité,
vidličnaté a členité, na konci kyjovité. \'řecka jodem se nebarví.

Jediný posud známý druh.
S. globosum Schmidel. (Bulg. glób. Fr., Burkardia glób. Schm.").
M. kulozňtý. Apoth. veliké (5 — 12 cm vys. a 4 — 6 cm š.), těžké, tlustě
válcov., nahoře uťaté a mělkou, lemovanou miskou vyhlubené, pružně
rosolovité, zevně nepravid. svraskalé. matné, trochu pýřité, šedavé,
uvnitř duté a vodou naplněné. Vřec. válcov., s 8 ellipt., bezbar-

vý-mi výtr. se zrnitým obsahem. 30 — 38 ,«. Parat, nitovité.

Xa vlhkém mechu v starých borových lesích vzácně. V starém borovém
lese u Cekanic (^, 1880), Chudenice (Čelak,), Liberec (Hahn). Jest to podivu-
hodná a následkem kácení starých lesů vždy vzácnější houba. Voda uvnitř se
pohybuje jako v průsvitné nádobě, ^*yskýtá se také v odrůdě var. platy discus
Casp. s apoth. shora placatě smačklým.

Helotium Fr. Heloika. Obr. 156.
.\pothecie namnoze drobounké, voskovitě masité, bud ze sub-
strátu vyrážející nebo přisedlé, v mládí kulovité, ale brzo otevřené,
miskovité nebo terčovité, uzounce lemované, lysé, v dlouhou, pev-
nou, tenkou, lysou stopku zúžené. \'řecka válcovitá, s 8 nahoře
dvou-, dole jednořadými výtrusy. Xytrusy vřetenovitě válcovité,

někdy s 2 — 4 tělísky, pak ve 2 — 4 buňky rozdělené.

Helotií jest velký počet druhů, namnoze si ffodobných, drobounkých (1^2
mm), obyčejně dlouze tence stopkatých. Některé jsou velmi hojné a žijí na
zetlíva jících větvičkách, lodyhách, listech, ve smetí a vlhkých koutech v lesích,
křovinách a zahradách celý rok,

H. quercinum sp. n. H. duhová. Apoth. nejprv pohárkovité, upro-
střed nálevkovitě vmáčklé, pak rovně rozlož., ale dlouho se střední
jamkou, olivové žlutavé, v stáří linédé, zevně žlutavé, v mládí na
okr. trochu zoubkaté, 6 — 12 mm v pr., v tenkou (^^ — i mm), tuhou,

848

Obr. 156. I. Cudoniella aquatira Lib., v přir. vel., zvětš. výtr., 2. Vibrisse
dezizoídes ],':b.. v přir. vel., průřez a zvětš. výtr., 3. Psilopezia bohemica Vel.,
v přir. vel., zvětš. výtr., 4. Helotium Pruni Vel., v přir. vel., zvětš. výtr.,
5. Helotium graminum Vel., v přir. vel., zvětš. výtr., 6. Vibrissea truncorum
A. Sch.. zvětš., 7. Lachnea ciliata Vel., v přir. vel., zvětš. výtr., 8. Marcopodia
macropus l^ers., v přir. vel., zvětš. výtr., 9. Sclerotinia lentiformis Vel.,
zvětš., 10. Cudoniella rugosa Vel., v přir. vel., zvětš. výtr., 11. Helotium
brevisporum Vel., v přir. vel., 12. H. quercinum Vel., v přir. vel., 13. Asco-

bolus stercorarius Bull., málo zvětš.

Černohnědou, i — 2 cm ill. stopku, z kůry vyrážející zúž. Vřec. na
konci stas. a rovně ufatá, 125 ,» cil. a 8 /' ti. Paraf. tence nitov.
(asi V2 f). na konci sotva ztluštělé, jednodiuché, dosti sporé. \ ýtr.
jednořadé, podlouhle válcov., na pólech zaoblené, s 3 — 4 těl. malými,
jednobuněčné, žlutozelené, 16 i^i.

Na opadalých, zetlelých větvičkách dubových, mezi listim, v staré dubině
na Vídrholci u Jiren v červenci 1919. Vřec. barví se na temeni slabě jodem.
Jistě největší druh toho rodu.

H. brevisporum sp. n. //. krátkovýtrusná. Apoth. brzo rovně mi-
skovitě rozlož., 6 — 10 mm v ])r., okrové, bez zúžení k tenké, zakři-
vené, stejně zbarv., O — 10 mm dl. stopce přisedlé, holé. \"řec.
100 — 120 /< dl. a 8 ." ti., na uťatém temeni slabě jodem modrající.
Výtr. nahoře často 2řadé. 8 — 10 ,« dl., nestejnostrannč vcjčitoellipt.,

849

hez tčl.. jodem linčdnnucí. Paraf. jednoduché, nitovité, na kmici
slabě ztluštělé, z>cliui spore.

Na zctUlých ccld;^ncích bylin v lese »Brůdku« n Křeslic sbiral p. uč.
/ íinír (3, 1021). Tcdnotlivě. Svou velikostí připomíná před., ale jest jinak
/"barvena a má ducoia jiné vytr. V literatuře ničeho nenalézám.

H. pileatuin sp. n. //. kíohoukatá. Apoth. dospělé 8 — 12» mm v pr..
rozlož, až sklentitě kloboukaté. tence lupenité, s okr. vlnitým, vo-
skově pleťové, lysé. stopka centrální, nahoře málo ztluštělá, často
smáčkla. iV-; — 2 cm dl.. i mm (1.. l)í]á, lysá. Vřec. y^ — 80 X 6 — 7 /<,
tn,pá, paraf. sporé, nitov.. jednod.. nahoře sotva ztluštělé, Ys ," ti.,
\'ýtr. šikmo ulož., podlouhle válcov., tupé, rovné nebo trochu zakřiv..
6 — 8 /'■ dl., s obsahem zrnitým. Jodem vřec. žloutnou.

Na trouchnivém dřevu v údolí vlhkém v btarém doubí nad Hrusicemi
v září 1921, 2 — 3 kusy v trsu. Ode všech známých Helotií liší se apoth. lupenité
kli.boukovitým, malými vřec. a výtr., dlouhou stopkou.

H. graiiiinum sp. n. //. trávní. Apoth. záhy terčovite otevřen}-, jen
uzounkým valem lemovány, pak rovně rozlož., konečně i s okr. se-
hnutým (skoro kloboukaté), 5 — 10 mm v pr., s h}m. voskově žlutým,
dole v opak kuželov., 10 — 14 mm dl.. bledou, trochu nariižovělou,
tuhou, lysou stopku ziiž. Vřec. 62 ^t dl. a 4 — 5 /' ti., válcov., tupá,
jodem hnědnoucí. Paraf. sporé, málo tenčí, na konci sotva ztlu-
štělé, zašpičatělé. \^ýtr. 2řadé, tenince tyčinkov., sotva i ," ti.,
12 — \() n dl., bez těl., jednobíměčné.

Zprrividla pospolitě (10 — 50 kusů) na odumřelých trsech trav (Nardus,
Knelcria, Festuca), na teplých výslunných stráních v letě, dosti řídce. U IMni-
cliovic, Prahy v letě vícekráte,

H. virsultorum \ ahl. M. Dan. //. olšová. Apoth. v houfech na ze-
tlelých, černých větvičkách olší, z povrchu vyrážející, voskově žlu-
tavé, 2 — 5 mm v ])r., na 3 — 10 mm dl., tenké stopečce, nejprv
pohárkov.. ipak miskov. rozlož., dosti tlustě mas., zevně bledší.
\'řecka 120 /( dl. a to /< ti., nahoře zaoblená. Paraf. nitov., nahoře
3 ." ti. \'ýtr. válcov. vřetenov., vždy na basi tlustší než na druhém
konci, někdy slabě zakřiv., se zrnitým obsahetn. 15 — 20 ,(».

\'e vlhkých olšinách všude velmi obecná po celý rok. \'ř. modrají na te-
meni judem slrdjč.

H. Pliialae \ahl. PÍ. Dan. Apoth. z kury větviček vynikající,
pospolitě, záhy rovně rozlož., miskov., 3 — 7 mm v pr., dolů kuže-
lovitě v tenkou, křivou, až iK cm dl. a 1 mm ti., lysou neb dole
bile plstnatou stopku zúž., hledě voskové, se žloutkovýni hymen.
\'řec. dlouze válcov.. s 8 výtr. Paraf. tenince vláskov., nahoře ne-

830

ztluštělé. \''ýtr. dlouze vákov., k oběma pólům zúž.. bez těl., jedno-
buněčné, 15 — 20 <í/. Jod barví vřec. Imědě.

Na zetlelých olšových větvičkách v lesním údolí pod Koženým vrchem
u Mnichovic v srpnu každý rok hojně. Jest jaksi zvětšený druh předešlý.

H. herbářům Pers. 1797 (i^ez. Ebali, Ces., Pez. ITymenula Fudk.).
//. hylinná. Apoth. v houfech, často mnohočetných. záhy rovné
miskov., v kratičkou, mnohdy lakunosní stopku zúž., voskově žluté,
lysé, I — 4 mm v pr. Vřec. válcov., často zakřiv., mezi hojnými, člán-
kovanými, na konci sotva ztlušť., asi i /' ti. paraf. uložená, tupá,
100 /' dl., 8 — 10 II ti., jodem hnědnoucí a na temeni slabě modra-
jící, s 8 jednořad. výtr. Výtr. podlouhle válcov., na pólech tupé,
s 3 — 4 malými těl., 12 — 15 ,».

Na zetlelých odpadcích bylinných, v nánosech, smetí a koutech v lesích,
zahradách, křovinách všude velmi hojně, po celý rok.

H. Equiseti sp. n. H . přcsličková. Apoth. dlouze a tence stopkaté,

vždy pO' 3 — 5 trsnaté, miskovitě rozlož., 2 — 3 mm š., na hymeniu

tcuinc mourové až černé, ostatně nečistě bělavé. \'řec. válcov.,

50 — 60 X 5 fi, uťatá, s výtr. šikmo^ nakloněnými, čárkovitě vřetenov.,

10 — 16 f^i. Paraf. vláskovité, hojné, na konci neztluštělé.

Na odumřelých, starých lodyhách přesliček u Aelké Úpy v Krkonoších
v srpnu 1921 sbíral p. /. Zhitnik. ATimo zbarvení vyznačuje se neobyčejně ma-
lými vřecky.

H. lunatum sp. n. //. měsičitá. Apoth. 2 — 5 mm v pr., miskov., vo-
skově žlutavé až medo^vé, lysé, dosti mas., zvolna v tlustou, krátkou
stopku zúž., obyčejně pospolité. Vřec. dlouze válcov., na konci uťatá,
jodem hnědnoucí, s jednoř. výtr. Paraf. teninké i ,". hojné, na konci
sotva ztluštělé. Výtr. dlouze tence válcov., na obou polecíi přispi-
čatělé, srpovitě caJinuté, bledě zelenavé, s 3 — 4' malými těl. 20 — 22 ,»

dl. a 4 jLi ti. Vřec. 150 /t dl. a 8 /< ti.

Na uříznuté ploše starého dubového pařezu ve \idrholci n Jiren, v čer-
venci 1919. Tvarem a velikostí výtr. ode všech podobných druhu se liší.

H. Pruni sp. n. //. trnková. Apoth. 3 — 8 mm v pr., voskově bělavé,
stopkou I — 2 mm dl. přisedlé, rovně uťaté, v stopku kuželovitě stáž,,
lysé, jednotlivé neb v řadě. Vřec. válcov., tupá, 80 X 7 /', jodem
žlutavá, paraf. dosti hojné, jednod., nahoře sotva ztluštělé, Y^ ," ti.

Výtr. válcov., jednobuněč., 6 — 10 n.

Na starých, trouchnivých větvích trnek u potoka lesního u Ilrusic ve ve-
likém množství, v září 1921.

Sclerotinia Fuckel. Hlisenka.
Apothecie někdy dosti veliké, z hlízovitého, tvrdého sclerotia,
uvnitř živých částí rostlinných se tvořícího vyrustajicí, kalichovité.

851

tence lUou/.e stopkaté, zevně hladké, voskovité. Vřecka kyjovitá
s S jed no řad v mi výtrusy. \'ýtrusy elliptičné, tupé, bezbarvé, s tělísky
nelxi bez těchto. Parafysy nitovité, jednoduché. Jod barví konec
vřecka.

\'clmi četné ilruliy význačné pro určité druhy bylin, na jichž hlízách, ci-
bulích, rhizomech nebo i plodech a živých listech se usazují. Většina napidá
živé rostliny a ničí je jako nebezpečný parasit. Tak působí veliké škody na pě-
stovaných jetelích druh Sel. Trifolionim Eriks. (Sel. ciborioides Rhm). Sel.
bulborum Wak. napadá v Hollandsku pěstované hlízy hyacintů a scill.

Sel. tiiberosa Hedw. 1789 (Octospora t., Pez. t. Bull., Hymeno-
scypha t. Phil.). H. sasanková. Podzemní hlízovitá sclerotia hrbo-
latá, nepravid., zevně černá, uvnitř bílá, i — 2 cm v. pr. Apoth.
I — 2 cm v pr.. pohárkovité. pak skoro miskovité, ztuha elast., uvnitř
vráskov., hnědé, hladké, stopka tuhá, tenká, křivolaká, delší než
apoth., černavá. Hym. kaštanově hnědé. \"řec. dlouze válcov., tupá,
s velmi sporými, nitov. paraf. \^ýtr. podlouhle ellipt., tupé, bezbarvé,

s 2 těl. malými vi pólech neb i bez těchto, 15 — 18 ,".

časně z jara (v březnu a dubnu) na oddencích bílých sasanek (Anemone
nemorosa) v hájích, na lukách všude hojně a často ve velkých houfech. Zničí
často všechny sasanky na stanovisku.

Sel. lentiformis sp. n. //. čočkovitá. Apoth. tlustostěnné, mas.,
poháťkov., celokrajné, okrově nahnědlé, 2 — 4 mm. v pr., v stejně dl.,
tlustou, zakřivenou, bledší stopku stáž., vynikající z černého, čočko-
vitě zmačklého (s ostrým okr.) sclerotia (asi 3 — 4 mm v pr.). \''řec.
kyjovitě válcov. 100 ,» dl., 8 — 10 11 ti., na temeni stáž., jodem nepa-
trně se barvící. Paraf. nitkov., jednoduché, na konci sotva ztluštělé,
dosti hojné. \'ýtr. dlouze vřetenovité, k oběma koncům zúž. a často

zakřivené, 18 — 20 ,u dl., bez tělísek. Apoth. na scler. po i — 3.

^' lese »Rrudku« u Uhříněvsi v březnu 1921 sbíral p. uč. /. Siinr. Liší se
(.Kle všech Sclerotinií čočkov. scleroticm a vřetenov. výtr. Od Sel. tuber, svou
drobností.

Ciboria Fuck. Jehnědka.

Apothecie pohárkovité, dosti velké, lysé, obyčejně v skupinách,
s velmi dlouhou, tenkou stopkou, voskovité, zbarvené. \'ř€cka vál-
covitá, s 8 jednoř. výtrusy, jodem modrající. Parafysy nitovité,
jednoduché, na konci mírně ztluštělé. Výtrusy elliptičné, bezbarvé,
hladké, bez tělísek.

Asi 10 druhů rostoucích na zetlelých listech, odumřelých částech bylinných,
na opadalých jehnědách, zetlelých šiškách konifer. Liší se od Sclerotinie nedo-
statkem sclerotií.

C. amentaeea Balb. (sub. Pez.j 1805 (Pez. julacea Pers.). /. olšová.

Apoth. v skupinách, nejprv kulov., pa)k nálevkovité, konečně misko-

8b2

vitě rozlož., na hymeniu l^ledě hnědé, 5 — 10 mm v pr. Stopka i až
4 cm dl., velmi teninká, lysá, křivolaká. Vřec. válcov.. 100 — 140 //,
výtr. vejčitoellipt., bez těl., hladké, q — 12 {<.

Na zetlívajících jehnědách olší v olšinách na jaře vzácně. U Jindř, Hradce
sbíral p. prof. Fr. Ncinvirth. Velmi podobná C. Cancus Reb. objevuje se na
jehnědách topolů. C. rufofusca Web. až 2 cm v pr., kaštanově hnědá roste na
zetlívajících šupinách jedlí, ale vzácně.

Barlaea Sace. Barlea.

Apothecie masité, miskovité až terčovité, lysé, červené, bezsto-
pečně přisedlé. \Tecka s 8 jednořadými výtrusy, jodem nemodra-
jící. Výtrusy kulaté, hladké nebo vrásčité a ostnité, s i tělískem.
Rehm uvádí 12 druhů, rostoucích v letě na mokré, písčité zemi,
hlavně u studánek, potoků a mezi mechem.

B. Polytrichi Schum. (Pez. Pol., Plant. Sáli.).) B. plomková.
Apoth. 4 — 10 mm v pr., přisedlé, vždy v houfech, dokonale okrouhlé,
v stáří někdy zprohýbané, rovné, terčovité, kolem úzkým, pýřitým
lemem vroubené, cihlové hnědé, lysé, dosti mas. Hym. stejnoba-
revné, rovné, matné. Vřec. hojná, zaoblená, s řadou 8 kul., bezbar-
vých, hladkých, jedno veliké těl. obsahujících výtr. Paraf. hojné,
jednoduché, nahoře kyjovitě ztluštělé. Jod barví vřec. sytě žlutě.

Výtr. 12/'.

Na spáleništích v lese podle dráhy ve Vídrholci u Jiren (8, 1919) pokrý-
vala v ohromném množství metrové plochj'. Posud sbírána jen jednou v Ně-
mecku (Sasku). Autor udává malé rozměry apothecií (2 mm).

B. humosa Fuckel 1869 (B. Constellatio B. Br., B. cinnabarina
Fuck.). B. písečná. Apoth. 2 — 4 mm v pr., záhy bochníkovitě vykle-
nuté, přisedlé, tlustě mas., žLoutkové, matné, jednotlivé, ale pospo-
litě. Vřec. (220 fi) dlouze vakovitá, zaoblená, jodem žloutnoucí,
s řadou výtr. Výtr. kul., hladké, 2 — 3 těl. .obsahující, 12 — 14. m.
Paraf. velice husté, nejvýš tence vláskov., na konci neztluštělé, há-

kovitě zahnuté.

Na mokré, písčité půdě na stěně studánky u louky u Mnichovic (8, 1919).

B. modesta Karst. Mycol. Fenn. B. studánková. Apoth. 3 — 5 mm,

vyklen., nejprv rovné a obroubené, lysé, šťavnatě mas., oranžové,

přisedlé, pospolité. Vřec. 250 ,«, tupá, s 8 kul. výtr. v i řadě. Paraf.

stejně hojné jako^ vřec, nahoíe kyjovitě ztluštělé, jednoduché, jodem

žloutnoucí. Výtr. kul., dlouho hladké, konečně hustě osténkaté,

16 — 20 (í*.

Na holé mokré stěně studánky u ilrusic, na mokré písčité stěně potoka
Zvánovického údolí (8, 9, 1919). — Popsána z Finska, ale také z Něm. známá.

855

l{. cilrimi s|). n. /■>. citroiurzu'!. Aptjth. 8 — lo mm v pr., mělce mi-

skuvité, přisedlé, lysé, pěkné citrónové. \ řec. válcov., tupá, jodem

hiiédnouci, výtr. kul., tlustostěnné, hladké, 5-— 7/'- Paraf. nitovité,

nehojné. neztluštělé.

Xa zemi u Pcnice 'vzácně, sbíral p. ř. O. Rcisner. Drobnými, hladkými
výtr. a barvou apothccii význačný druh.

Humaria I'r. Htimarie.
Aputhecie pospolité až i trsnaté, namnoze jen drobné, přisedlé,
mélce miskovité, zevně hladké, masité. Výtrusy elliptičné nebo vře-
teiiovité, bezbarvé, s i — 2 tělísky. Paraf ysy nitovité. \'řecka jodem
nemodrají.

\'clicc četné, ale skoro jen drobounké druhy, rostoucí na holé zemi, ze-
tlelých částech rostlinných, výkalech, na dříví, ano i ve vodě na větvičkách.

H. violasceiis sp. n. //. fialová. Apoth. jednotlivé nebo po 2 — 3
trsnaté, 1 — 3 cm v pr.. miskovité, sevné i na okr. lysé a hladké, při-
sedlé, bezstopečné, dosti tlustě mas. (t mm), zevně temně hnědé,
v propadajícím světle červenohnědé, v stáří černohnědé. Vřec.
uťatá, jodem v mládí se nebarvící, ale v stáří vyprázdněná se modře
(slabě) barví. Paraf. sporé, nahoře zvolna značně ztlustélé, bez-
barvé. V\-tr. ellipt., 16 — 18 ,", s 2 velkými těl. a hrubé ostenkaté.

Na mokrem píí-ku na stěně potoka v Mnichovicích v srpnu 1918. Na vlhké,
písčité, holé zemi v starém borovém lese u Hrusic (7, 1919). — Domnívám se,
že Plicaria brunneo-atra Desm. " (Dol. Rakousy) jest totožná. Autor praví, že
jod barví špičku vřecek. Ale to třeba bráti opatrně, nebof barvení toto děje se
až v pozdním stáří. Rovněž PÍ. macrospora Wallr. sem asi náleží.

H. oUaris Fr. Syst. m. II. 68. H. miskovitá. Apoth. miskovité.
i — 3 cm v pr., asi 2 mm ti., (^uniovitě mas., zevně lysé, koncentricky
krihhaté. oranžové, s okr. zaobleným, lysým, oranžovým neb bělavým.
Hymen, temně kaštanové. Vřec. úzce válcov., paraf. tenčí, na konci
ztluštělé a hnědé, daleko vřec. přesahující. \''ýtr. bezl^arvé, vřetcno-

vité, na obou koncích zašpičatělé, s t — 3 těl., 28 — 30 „.

v lese mezi mechem na holé zemi u Třeboně v září 1915 sbíral Weinzettl.
Vzácná houba, u autorů různě popisovaná, ale myslím, že k Friesovu druhu
náleží. Podobné výtr. nemá žádný druh toho rodu.

H. granuláte lUill. (sub Pez.). fCoprobia Boud.) H . zrnitá. Apoth.
jednotlivě, přisedlé, dosti tlusté, miskov., lysé, zevně i na hymeniu
bledé nažloutlé. Vřec. 180 — 200 ,«, válcov., 10 — 12 ,» ti., jodem ne-
modrající. Paraf. jednoduché, hojné, nahoře slabě ztluštělé. Výtr.
tupě ellipt.. 15 — ij /I, bez těl., hladké.

Na trouchnivé slámě v Domažlicích v květnu 1920 sbíral p. V. Melser.
Udává se obyčejně na starých hovězích neb koňských výkalech. H. subhirsuta
.Schum. a Pí. theleboloides AI. Schw. jsou jistě totožné.

8.54 ■

H. lechitliina Cooke. Alycugr. p. 41). //. :::loutko2'á. Aputli. v množ-
ství nahloučené, velmi tlustostěnné, na okr. zprohýbané, dole za-
oblené, miskov., pěkně žlontkové, 4 — 5 mm \- pr. \r. dlouze válcov.,
10 ," ti., na temeni uťatá, nemoclrajici. Výtr. zaobleně ellipt., bez těl.,
hladké, bezbarvé, 20 — 25 ,". Parat, hojné, rovně nitkov., nahoře
sotva ztluštělé, asi 5 /' ti.

Na písčité holé zemi u Uohatcc v záři 1920 sbíral A. Maxitnovič. Posud
jen z Anglie a Štýrska známa.

H. albodiscina sp. n. //. bčlotcrčová, Apoth. 4 — 8 mmi v pr., tlustě
mas., mírně misikov. v}hlubeně, na okr. zúubkatc, přisedlé, lysé.
zevně osmáhle pleťově, liyineníum bílé. Yřec. předl otiliá (350 — 400 ^m)
a šir. (25/í ), zaoblená, jodem se nebarvící. Paraf. dlouhé, nitovité
(d jLi ti.), na ko^nci mírně ztluštělé, jodem temně hnědé, velice hojné.
Výtr. převeliké, vřetenov. ellipt., na pólech tupé, hustě bradavěité.
s 2 těl. v pólech, 35 — 40 /'.

Na vrstvě Oflumřel3'ch mechů na stěně lesní studánky u jNIyšlína, jednot-
livě (8, 1019). Má bílé hymen, jako Lachn. hemisphaer. \' literatuře se neuvádí
nic podobného.

H. rubricosa Fr. Syst. Myc. (sub. Pez.). //. rumélková. Apoth.
nejprv miskov., pak terčov. až i vyklen., 4 — ro mm v pr., na okr.
ostré a v mládí trochu títle chlupaté, zevně i na hytnen. ohnivě ru-
mělkově červené, až i žlutě rumělkové, na basi kuželov.. stáž. Vřec.
válcov., tupá, 150 — 200 /í, 12 ti., jodem hnědnoucí. Výtr. ellipt.,
hladké, bezbarvé, s 2 velkými těl. Paraf. asi 5 ," ti, na konci mírně
ztluštěl'é, srpovitě ohnnté, hojně přehrádkované.

Na zetlelém smetí a mechách ve vlhkém borovém lese u Struhařova, jed-
notlivé ale pospolitě (9, 1-919). Krásná, z daleka nápadná houbička. V Německu
sbírána posud jen dvakráte.

íl. subvirescens sp. n. //. olivovíi. Apoth. brzo terěov. rozlož. 4 až
TO rram v pr., přisedlé, kolem na, 'okr. obroiibené, lysé, žlutě olivové.
V7ec. velmi dl. (300 — 350 /t) a dosti tlustá (17 — 20 /t), jodem bledě
žlutá, víčkem se otvírající, na konci rovně uťatá. Výtr. tupě ellipt.
(23 — 26 ft), hladké, bez těl. l^araf. hojné, rovné, asi r /' ti., na konci
kyjovitě ztluštělé.

Na zetlelém lesním smetí mezi vlhkým mechem v borech u Struhařova
(9, 1919)-

H. combusta sp. n. //. spáleništní. Apoth. 5 — 8 mm v pr., ve ve-
likém množství pohromadě, rovně uťaté, tlustě mas., dolů zúž.,
tmavě hnědě supinkatým vyniklým lemem vroubené, světle smutně
hnědavé. Vřec. 200 — 250 X 12 //, jodem hnědnoucí, tupá, paraf.

tence nitov.. i — 2 11, na konci ncztluštčlé. \'\'lr. podlouhle ellii)t.,

hladké, s 2 těl. v i)olech, 24 — 28 //.

.\a spáleništi podle dráhy u Libochoviček v listop. 1921 sbíral p. l^echtner.
Na spáleništi 1: Dobřichovic v ohromnó:->i množství ( lelinc-k). Jest příbuz. H.
riiliricosa Vr. na polštářích Grimmií rostoucí.

H. Sydowii Rehm. Iledw. 1883 (l.eucoloma S.). Apoth. vždy po

3 — 5 v skupině ualiloučoiy. často laločnatě zprahýbané, voskovitě

tlustě mas., v mládí mělce miskovité, celé oranžové nebo žloutkové,

3 — :; nim v pr., zívl. spodem ])řisedilé. Vřec. dlouze vakovitá

250 y. i^ II' nahoře rovně uťatá, jodem hnědnoucí. Paraf. velmi

hojné. 2 II ti., jednod., nahoře silně kyjovHě ztluštělc. V3'tr. tupě

ellipt.. hlatlké. s 1 — 2 velkými těl., 18 — 22 //.

Na bukovém kmenu u .Sázavy v září 1921 sbíral p. Fr. Fechtner. Patří
rozhodně poblíž H. Sydowii, ale liší se od diagnosy autorovy většími rozměry
vřecek a výtrusů. .Snad se dle stanoviska mění. Houba rozmočena voní violkami.

Pyronema Carus. Ohnivka.

Drobounké- apothecie s kulatě vyklenutou hymeniovou deskou
splývající v souvislé massy, povlékající substrát, vynikajíce z byto-
vého pletiva. Vřecka válcovitá s 8 jednořadými výtrusy. Výtrusy
elliptičné, hladké, s tělísky nebo bez nicb. Jod vřeclka nebarví. —
Jen asi 6 druhů si podobných.

P. omplialodes Bull. 1796 (Pez. confluens Pers.). O. spáleništní.
.Vp>oth. 2 — 4 mm, jako zaoblené kuličky ve velikém množství dohro-
mady splývavé v rozloženou, až mnoho cm šir., nepravid. omezenou,
ohnivě červenou hmotu, jež proniká a vyplňuje skuliny substrátu.
Červená massa obdána jest kolem měkkým. l)ílým vatovitým my-
celiem. \'řec. válcov., 10 ,« š., zaoblená, v stejném počtu jako o málo
tenčí, nahoru zvolna ztluštělé paraf. Výtr. ellipt., hladké, bez těl..

14 — 18 /'■ Jod vřec. nebarví modře. i(;Schroter má mylné udání.)

Na spáleništích, milířích pokrývá celé plochy. Strašíce, Řevnice, Roblín,
\'idrholec. U Mnichovx pokrývala celou hromadu červeného (železitého). vyrý-
paného jílu lučního. ■ — Na vatovitých hyfách odškrcují se růžencovité konidie.
De Í5ary popsal u této houby pohlavní kopulaci, což Kihlmann popírá,

Aleuria Fuck. Misenka.

Apothecie veliké, masité, obyčejně trsnaté nebo nahloučené, ]>ři-
sedlé, nejprv kulovité, pak miskovité, zevně jemně pýřité, živě čer-
vené. \'ýtrusy ellipčité, s 2 tělísky, zevně se síťovitou strukturou.
\'řecka se jodem nebarví.

Náležejí sem pouze 3 druhy, význačné nádherným zbarvením a zvlášť
strukturovanými výtrusy.

856

A. aurantia Alúll. FI. Dan. 1776. (Vez. aiir., Pez. coccinea
Scháff., Pez. cochleata í'atscli, Pez. anrantiaca llarzer.) M. ohnivá.
Apoth. jednotlivě nebo v trsech, dosti tlustě mas., křehké, nejprv
polokulov., pak miskov.. s okr. doVinitř zahnut., konečně dokonale
rozlož., často zprohýbané a laločnaté, i — 6 cm v pr., na okr. holé,
vespod žlutavé a měkce pýřité, hymen, ohnivé rumčlkově červené.
Vřec. 250 f.1 dl., 10 — \2 II ti., zaoblená. Vytr. ellipt., j- vyniklou sífo-
vitou strukturou, v mládí se špičatým přívěskem na temeni, se 2 těl.
velkými 15 — 20^/. Paraf. teninké, jednoduché, na konci paličkovitě
ztluštělé a oranžovou šťávou naplněné.

Krásná, velká houba, objevující se v létě a na podzim na okrajích lesních,
lesních holinách, ve vřesovinách za doby deštů a hlavně v podhoří. Cekanice,
Písek, Šumava, Strašíce, Chudenice (Cel.). Jevany, Sázava, Blanský les, Krč
(Mašek). Z rozmačkané suché houby vychází líbezná vůně.

A. bicucuUata Boud. (sub Pez.) Bull. Soc. myc. 1,103. ^^- '^nenM.
Apoth. tlustě mas., na tupém okr. celé, miskov. až terčovité, 5 — 12 mm
v pr., ohnivé oranžové, v hustých tlupách na substrátu přisedlé, lysé,
matné. Vřec. 200- — 500 /li, asi 10 ,u ti., jodem žloutnoucí, asi v stej-
ném počtu s paraf. Tyto tenince vláskov., vidlené, na konci kyjo-
vitě ztluštělé, Výtr. ellipt., s 2 těl., hrubé vynikle špičaté hradavkaté ,
iia pólech s Jirubou, špičatou bradavkou, 12 — 14,"-

Na holé, jílovité půdě v mladé dubině u Lískovic u Hořic sbírala si. Char-
vátová v srpnu TO20. Na mokrém jílu mezi Juncus bufcnius na lesní louce
nad Menčicemi 28. října 1921. Svou drobností se ovšem před. nepodobá, ala
povaha výtr. rod Aleuria prozrazuje. Sbírána posud vzácně v Tyrolsku a ve
Francii.

Geopyxis Pcrs. Zvoneček.

Apothecie velké, kalichovité, masité, s tenkou, delší stopkou,

zevně hladké, jemně pýřité. Výtrusy podlouhlé nebo elliptičné, tupé,

hladké, s i — 2 tělísky, nel) i bez nich, bezbarvé, jednořadé. Parafysy

nitovité, nahoru trochu ztluštělé a často zbarvené. \'řecka jodem

nemodrají.

úhledné, stopkaté, dosti velké Pczizy, pouze o 7 druzích, na milířích, spále-
ništích, vlhké zemi a pařezech nebo větévkách hlavně na jaře.

G. Craterium Schwein. Syn. fun^. Car. 91. (Urnula Cr. Fr., Pez.
adusta Schlz, Plectania lagubris Sace.) Zv. pohárový. Apoth. ná-
levkov., elast. mas., černé, 2 — 5 cm v pr., zvolna v 2 — 5 cm dl. a
4 — 6 mm ti., tuhou, trochu smačklou a podél rýhovanou stopku
zvolna zúžená, na povrchu hladké, síťovitě mělce žilkované. Hymen.
leskle černé. Stopka vyniká z černého, plsťovitého mycelia. Vřec.
400 — 500 /,t a 14 /t ti., válcov., tupě uťatá, s 8 jednořadými výtr.

55 8^^?

raraí. t.^nince nitov. (2 — 3,"), článkované, větvité, velmi hojné, na
ki>nci neztluštělé a ttnavé. \'ýtr. podlouhlé, tupé, hladké, bez těl,
bezbarvé. 28 — 30/í.

Na trouchnivých větévkách na zemi v listnat. lesích velmi vzácně, z jara.
Chuchle, Hvězda U, IQIS). "^i Moravě n Mouchnice (Sladký). Jest velká,
černá, nápadná Peziza, Nejprv popsána z Ameriky, pak několikráte z Uher,
nověji z Ruska.

n. cupiilaris L. (sub Pez.) Spec. pl. 1757. Zv. žloutkový. Apoth.
I — 2\-^ cm v pr., dosti tlustě a křehce mas., celé žluté, často v trsech,
nejprv široce pohárkov., dole zaoblené, pak miskov. rozlož., na okr.
více méně vroubkov., zevně lysé a nažloutlé, hymen, krásně ::latové
žloutkové, stopka zlatožlutá, ^ — 1>4 cm dl a 2—3 mm ti., křehce
mas. \'řec. 230 u dl.. 12 u ti., velice hustá, zaoblená, jcxiem
rychle hnědnouci. Výtr. hustě jednořadé, ellipt., s 2 většími těl. a
několika malými 15 — 16.". Parat, nitoy., 3 — 4 ,« ti., na konci slabě
ztluštělé, jednoduché.

\' naneseném jehličí v borových lesích ve Mdrholci u Jiren v květnu 1920
sbíral p. dr. /. VilheUn. Vzácná, zbarvením lehce poznatelná houbička.

G. carbonaria Alb. Schw. (sub Fez.). Zv. uhelný. Apoth. Yi — 2>2
cm v pr., pravid. pohárkov., rovné ufaté, dole krátce v stopku stáž.,
na okr. světle plstnatě lemované a zoubkované, tence mas., zevně
lysé, matné, v mládí kulaté, s menším, bledě zoubkatým ústím, zevně
okrově žlutavé, hymen, světle hnědé až cihlové, posléz miskov.. v ně-
kolik cípů roztržené. Stopka až i cm dl. a i mm ti., bledá, tuhá,
zevně obyčejně bíle plstnatá. Vřec. 250 /< a 8 ,« ti., tupá, válcov.,
s velmi sporými, nitkov., přehrádkovanými, na konci ztluštělýrai
paraf.. jodem se nebarvící. AXtr. ellipt., bez těl. 12 — 15 ,"■

Zpravidla na spáleništích a milířích, hlavně z jara, a to často v ohromném
množství pohromadě pokrývá široké plochy, čímž stává se obdobnou. Stopka
bývá někdy celá v zemi ponořena. Velikostí se dosti mění. Jevany, Libochovičky
(Fchr), Hrusice, Strašíce. Šumava.

G. foetida sp. n. Zv. smrdutý. Apoth. i — 2 cm v pr., obyčejně
trsnaté, tence mas., nahoře uťaté, nálevkov., k basi zvolna zíiž. a zde
jamkovitě hrubé svraskalé, se stopkou i — 3 cm dl., tuhou, bělavou.
krivolakou a i — iVj mm ti., na okr. bíle zoubkaté, zevně hladké, lysé.
pleťově okrové, hymen, krásné zlatožluté. Yřec. počtem parafys}'
velice převyšující, válcov., na temeni tupé, s 8 jednořad\'"mi výtr.
Výtr. ellipt.. hladké, bez těl. 15 — 18 ,«. Paraf. tenince vláskov.. na-
hoře neztluštělé. Jodem vřec. hnědnou.

Ve vlhké hlíně ve společnosti Marchantie u Třeboně v srpnu 1918 sbíral

858

p. ř. Wcinzettl. Jest přílniz. před., ale jistě rcizdílná. Za živa nejvýš odporně
páchne,

G. pusilla sp. 11. Zv. drobný. Apoth. pravid. pohárkov. 2 — 4 mm
vys. a lYi — 3 mm v pr. š., šedé okrové, na okr. bledě zoubkaté,
rovně uťaté, v skoro stejně dk)uhou, hčlavou, průsvitnou, teninkoti
stopečku zúž., hymen, hlede okrové. Vřec. válcov., tupá, s 8 výtr..
jodem žlutě se barvící. \'ýtr. ellipt., bez těl. 12 — 15 /'. Paraf. nej-
výš tence vláskovité, na konci nestluštělé.

Xa spáleništích v houfech ve Vídrholci u Jiren ve společnosti G. carbo-
naria, od níž se liší drobností, zbarvením a tenčími parafysamii.

G. Cavínae sp. n. Zv. Kavinův. Apoth. asi i cm vys. a sir., po-
hárlkov., na basi zaoblené, s kratičkou stopkou, zevně i uznrifř pope-
lavé nebo bělavé, na povrchu m.oucnaté, na okr. (někdy také 'sta-
ženém) ozdobně zoubkaté. Vřec. dlouze válcov., na konci uťatá,
s I řadou výtr. Paraf. velmi hojné, tence nitov., nahoře sotva ztlu-
štělé. Výtr. krátce, široce, zaobleně ellipt., s 2 irelkýnii těi, 21 — 24 /(.

Jodem nemodrá.

Na holé, vlhké zemi v habřinách a dubinách v květnu a červnu, jednotlivě
Libochovičky u Slaného (Fchr), v Krčském lese. Tobolka za Kodou (\'lček)
Jest příbuzná G. carbonaria, ale zbarvením, krátkou stopkou a výtr. se velmi
liší Netvoří shluky.

G. expallens sp. n. Zv. vybledlý. Apoth. i — 2 cm v pr., tupě za-
obleně pohárkov., s tenkou, tvrdou, zdélí polov. prům. apoth.. bílou
stopkou, často na jedné straně ledvinitě vehnuté, tence mas., zevně
neěistě bělavé, hustě bradavěitě mrtnaté, na okr. ozdobně zoubko-
vané, hymenium bledé. Vřec. dlouhá, dosti tlustá (250 /' a 12 fi ti.),
na konci uťatá, jodem nemodravá. Paraf. vláskovité, mnohokráte
větvité, na konci sotva ztluštělé, hojné. V^ýtr. kidov. ellipt., s 2 ma-
lými těl., 14 — 16, (í.

Na holé zemi mezi bylinným smetím, ve vlhkém koutě v naší zahradě
v Mnichovicích v září 1918, — Jest přibuz., ne-lí totožná s G. sepulcralis
Rebent a G. verrucosa Pers., ale nedostatečný popis obou srovnáni stěžuje.

G. bufoiiia Pers. Mycol. eur. (sub Pez.). Zv. kaštanový. Apoth.
2 — 4 cm v pr. š., brzo miskov. rozlož., na okr. vlnitě zprohýbané,
celé a dovnitř dlouho iizce svinuté, k basi krátce stáž. v kratičkou
(4 — 6 mm ti.), trochu řasnatě jamkovitou stopku, dosti mas., zevně
lysé, špinavě okrové, hustě bradavkami posázené, hym. kaštanově
hnědé, matné. Vřec. dlouze válcov., zaoblená, jodem nemodravá,
s 8 jednoŤ. výtr. Výtr. tupě a široce ellipt., bez těl., 20 — 23 ^«. Paraf.
nitov., sporé, jednoduché, přehrádkované, bezbarvé, na konci sotva
ztluštělé.

859

.\a liulc, vllikO xfiiii v křoví střemcliovém v údolí Šáreckém jednotlivě,
v dubnu 1918. Pěkná, velká Pezíza, význačná bradavičnatým povrchem a hnědým
hym. I 'vádí se vzácně z Německa a Francie.

(i. Cčitíiiiis llolmsk. (Pez. sphacelata Schum., Pez. hypocrateri-
formis Fl. 1).. Pez. varia var. Alb. Schw.). 7.v. žlutavý. Apoth. po
2 — }^ v trsech, řídce jednotlivě, nejprv kulov., pak miskovitě rozlož ,
s okr. dovnitř svinutým, ceKm, 2 — 4 cm v ])r., krátce, tlustě, bíle
stopkaté, tlustě mas., zevně špinavě bělavé, hymen, okrově žluté.
Paraf. nitovité, hojné, jednoduché, na konci slabě ztluštělé. \A'tr.

jednořadě, ellipt., s i centrálním těl., 28 ^t*.

Na lesním humusu na Medníku nad Sázavou v společnosti Erythronia,
v březnu 1916 sbíral p. dr. K. Kavina.

Discina Fr. Věstice. Obr. 157.

Apothecie jednotlivé, tlustě masité, veliké, nejprv kalichovité,
pak miskovité, posléz rozložené a na okraji trhané, v tlustou, krátkou
stopku stažené. Vřecka válcovitá, s 8 jednořadými výtrusy. Výtrusy
elliptičné, hladké, s i — 2 tělísky. Parafysy nitovité, nahoře ztluštělé
a zbarvené. \"řecka jodem nemodrají.

]*ouze 6 druhů, nn zem.i rostoucích. Jsou jalc^i souběžným rodem k r. Pu-
stularia, jenže vřecka jodem nemodrají.

D. ancilis Pers. <(sub. Pez.). (Rhizina helvetica Fuck., D. perlata
Boud.) D. chřapáčová. Ajx)th. tvarem a velikostí připomínají po-
někud Rhizinu. ale barvou hymenia (iyromitru, nejprv pravid.
okrouhle miskovité, brzo ale ploše rozlož., veliké 3 — 12 cm v pr.,
neprazňdclně laločnaté cprohýbané, na hnědě tabákovém hynieniu
ruiiosuč hrbolaté, zevně bledé, hustě plstnaté, s nádechem narůžo-
včlýin, ku rasnaté, tlusté (2 — 3 cm), krátké stopce náhle stáž. Vřec.
dlouze válcov., zaoblená, paraf. hojné, nitov., slabě na konci ztluštělé
a nahnědlé. Výtr. ellipt., na obou koncích hrotité, bezbarvé, hladké,
s I velkým centrálním těl. a 2 v pólech malých, t,^ — jo/(.

.\a holých, m.okvavých, teplých a výslunných místech v lesícli. hlavně
v drsných a podhorských polohách v dubnu a v květnu v Cechách dosti rozšířena.
Medník nad .Sázavou (Kav.), Mníšek, Slapy (Jel.), Jílové (Hol.), Úpice (Studn.),
Hořice (Buř.), Strašíce, Čekanice, Písek, Klatovy, Mnichovice, Sázava. Na jaře
na Pražském trhu s D. reticuláta někdy ve velikém množství. Na venkově
jí říkají také »prasečí uši«. Jest jedlá, pikantní, jarní houba. V stáří se plodnice
okrajem na spod značně svinuje, čímž vzniká laločnatá hlava a tak napodobuje
věrně r. Gyromitra, ku kterému činí přirozený přechod.

D. reticuláta Grev. Scott. (sub Pez.). D. sítnatá. Apoth. až 20 cm
v pr., tlustě mas. (až 8 mm), rozlož., nepravid. zprohýbané, na
hymen, labyrinticky vynikle vrásčité a vlnitě laločnaté, bledě okrově

860

šlííté, až skořicové, vespod bíle vláseiiité, s krátkou, tlustou stopkou.
Vřec. dlouze válcov., na konci rovně uťatá. Paraf. velmi sporé,
jednoduché, na konci ztluštělé a žlutohnědě zbarvené. Výtr. ellipt.,

hladké, bez těl., 25 — 30 //.

V dubnu a květnu na holé zemi na teplých, vyhřívaných sluncem lesních
holinách po celých Cechách rozšířená, jedlá, chutná houba. Přichází také
v množství každý rok na Pražský trh pod jménem »ucháče«. Objevuje se do-
konce někdy v samých Pražských sadech. Páchne kysele asi jako chřapáče.

D. venosa Pers. Syn. 638 (sub Pez.). (Elvella octava Scháff., E.
cochleata Wlf.). D. šilnatá. Apoth. 2 — 4 cm v pr., elast. mas., nejprv
kalichovité a miskovité, pak rozlož., s okr. prohýbaným, zevně bě-
lavé a jemně mrtnaté, hymen, rovné, nejprv okrově žluté, pak sytě
hnědé. Stopka krátká, i — 2 cm ti., velmi jiamkovitě řasnatá. Vřec.

Obr. 157. Discina ancilis Pers., značně zmenš., zvětš. výtrusy.

400 /' dl., válcov., zaoblená. Výtr. ellipt. zaoblené, bez těl., 24 /i.

Paraf. sporé, dole dělené, nahoře ztluštělé, žluté, uprostřed 6 ^i.

V borových lesích z jara velmi vzácně. U Domažlic sbíral p. uč. V.
Melzer (1913). Ve Slezsku často.

D. urnula sp. n. D. hrnkovitá. Apoth. 5 — 12 cm v pr., trvale kiilov.
pohárkovité, jen v stáři více rozevřené, ale nikdy ploše miskovité,
s okr. dlouho dovnitř zavinutým, celým a rovným, často různě zpro-
hýbané, tlustě mas., na basi rychle v tlustou (2 — 3 cm), krátkou,
hluboce jamkovitou stopku stáž., Bevně hlede bélavé, lysé, uvnitř
■mourově syté hnédé. Vřec. přehojná, zaoblená, jodem hnědnoucí, ve-
liká (250 X 18 /*), paraf. sporé, jednoduché, ělánkov., nahoře mírně
ztluštělé. \\vtr. tupě ellipt., bez těl., 25 ft. Páchne odporné čpavkem.

861

\c vllikún lululi v trávč nad Cernošiccmi a v údolí Karlickém v dubna
iyi4 velnu hojně. lV)dobá se značně Pustularia vesiculosa. Od D. reticulata se
liši tím, že se apoth. nikdy nerozkládají v pUjchou, ušatou podobu.

D. pallida •^\). n. P. hledá. Apoth. trvale pohárkov., na basi více
méně dlouhou stopkou do země zapuštěné, 2 — 4 cm v pr., na do-
lejšku často řasnatě jamkovité, na okr. drobounce vroubkované.
zevně hustě bíle zrnečkatě mrtnaté, belavě průsvitné, hymen, be-
lavé ač slabč žemlové. Vřec. válcov., uťatá, s i řadou výtr., paraf.
velice hojné, tenince nitovité, nahoře nestluštělé. \'\tr. zaobleně,
široce ellipt.. hladké s 2 velikými těl., 25 /<. Jod vřec. nebarví.

V hájích na vlhké zemi v houfech neb i jednotlivě, v květnu. Hojně
v okolí RobJína a Karlštejna (vápno), sv. Prokop, Radotín, Žehušice u Čáslavi
(Max.), Mnichovice, — Dle popisu jest D. leucoxantha sice podobná, ale výtr.
jsou 30 — 36 ft, s kuželov. přívěsky na pólech.

Acetabula Pers. Kališnik. Obr. 158.
Apothecie velké, masité, kalichovité, zevně ojíněné a často sít-
natě žebernaté, na okr. často trhané, šedé, s dlouhou, žebernatou
stopkou. Výtrusy elliptičné, hladké, bezbarvé, s i velkým, centrálním
tělískem. Parafysy nitovité, větvité, článkované, nahoře ztluštělé
a barevné. Vřecka jodem nemodrají.

Pouze 5 diuhů, časně z jara na vlhké zemi rostoucí.

A. vulgaris Fuckel. (Pez. Acet. L., Helv. Acet. Ouél., Aleuria Ac.
Gil.). A.', obecný. Apoth. elast. mas., pohárovité. pak miskovitě vy-
duté. 2 — 5 cm v pr.. na okr. bíle zoubkaté, na basi rychle v tlustou
( I — 2 cm) a vysokou (2 — 4 cm) stopku zúž., zevně bčlavé, na do-
lejší části liriibč vynikle šebernatě sííovité, s žebry na stopku sbí-
hajícími, hymen, šedohnědé. \'řec. dlouze válcov., tupě zaoblená,
s 1 řadou výtr.. paraf. velmi hojné, teninké, článkov.. na konci
ztluštělé, dole větvité. \'ýtr. zaobleně krátce ellipt., skoro kulov.

ellipt., s I velikým centrálním těl., 20 — 24 ,".

\' dubnu a květnu na vlhké zemi v lesích a hájích po celých Cechách roz-
šířená, ač ne právě obecná a jedlá houba. Objevuje se také často na Pražském
trhu. Žebernatostí apothecií musí býti každému nápadnou,

A. ochroleuca sj). n. K. nažloutlý. Příbuz. a podob. před., ale

menší, apoth. k stopce zvolna stáž., s kratší stopkou, s mnohem

tlustšími stěnami, zevně nejprv bílé, pak nažloutlé, záhy miskovitě

rozlož. Hymen, světle okrově žemlové, v stáří někdy světle hnědé,

vždy velice rugosně hrbolaté. \'ýtr. menší, 18 — 20 ,«.

U Prahy na několika místech v květnu 1920, Loučenský park (Štěpánek).

A. sulcata Pers. Synop. 643. (Ac. calyx Sace. Helv. calycíformis
Batt.). K. brázditý. Apoth. menší než u A. vulgaris. kalichov.. jen

862

na samé basi jamkovitě řasnaté, ostatně hladké, posléz v tcrčovité
ploché, okrouhlé lupeny rozlož., zevně lysé, bělavé, stopka 2 — 4 cm
dl., 3 — 8 mm ti., hkihoce rýiiovaná a žebernatá., Hymen, světle šedé.
Vřec a paraf. jako u A. vuIít- \A''tr. podobné, ale větší 2.'i — 28 //.
Na vlhké, stinné zemi v hájích, hlavně s podkladem vápenným, časně
z jara, objxejně pospolitě. V okolí Pražském hojně, Karlštejn, Roblín, Cernošice,
Chuchle, JRadotín, Sv. Prokop, v Polabí velmi často, Ml. Boleslav, Slané, Louny,
J. Hiadec (N.) Na TVažskcm trlui nri jaře pod jménem »myších oušek« hojná.

Obr. 158. Acetabula sulcata Pers., slabě ziuenš.

A. leucomelas Pers. Myc. eur. 219. K. bělonohý. Příbiiz. před., ale
větší a masitější, apoth. hluboce miskov., zevně šedohnědé, hymen.
černohnědé. Stopka i cm ti., zdéli apoth., hluboce rýhovaná, bez ja-
mek na stopce a basi apothecia. Výtr. menší, 16 — 18/í.

V háji v květnu 191Ó u Libochoviček u Slaného sbíral p. Fr. Fcchtner.

Macropodia l"uck. Stopečka.

Apothecie polokulovité, nejprv zavřené, pak miskovitě nebo po-
hárovitě otevřené, zevně nežel>ernaté, s velmi dlouhou, tenkou, ce-
listvou, tuhou stopkou. Vřeoka válcovitá, zaoblená, s 8 jednoř. vý-
trusy. Výtrusy široce elliptiěné, hladké, bezbarvé, s i velikým, cen-
trálním tělískem. Parafysy nitovité, jednoduché, nahoře ztluštělé,
článkované. Vřecka jodem namodrají.

863

M. macropus Pers. 1796. (Pez. macr. Pers., Helvella hispida
Scliaff.. Octospara villosa íldw. ) .S7. pýřitá. Apoth. i — 4 cm v pr.,
široce pohárkov., rychle v stejně dlouhou, tuhou, válcov., solidní,
nerýhovanou, 2 — 3 mm ti. stopku zúž., zevně i se stopkou hustě,
šedě. zrnité pýřité. Hymen, šedohnědě. Vřec. 350X14 — 16 /f, za-
t)blená, paraf. velmi hojně, nahoře značně kyjovitě ztluštělě. \'ýtr.
široce ellipt., s i velikým tělískem, 25 ,«.

Na travinách, v mechatinách poblíž a uvnitř lesů všude dosti hojná,
hlavně z jara a/ do července. Mnichovice, Krč, Chuchle, Zbraslav, Dobříš,
Žehušice (Maxim,).

Plicaria Fuck. Éasnatka Obr. 159.

Namnoze veliké (přes i cm v pr.), masitě, pospolité apothecie,

zevně lysé, bezstopečně přisedlé, nejprv pohárkovité, ale záhy mi-

skovitě rozložené. \'řecka válcovitá, s 8 jednořadými výtrusy. \\v-

trusy hladké nebo bradavčité. ellipticně. s i — 2 tělísky neb i bez

těchto (třeba u téhož druhu). \'řecka rychle modrají jodem.

Na holé zemi, spáleništích, na rostlinných, odumřelých částech, na pařezech
a dříví rostoucí, velmi četné druhy, z nichž některé velmi hojné (PÍ. badia Pers.).

a) Výtrusy hladké.
PÍ. violacea Pers. (sub. Pez.) Synop. 639. R. fialová. Apoth. nej-
prv kulovité, ale brzo široce miskov.. 2 — 3 cm v pr.. tence mas.,
s rovným, celým okr., zevně lysé, mléčně lilákové, na l)asi kratičce
stopkovitě stáž. a bíle plstnaté. hymen, mourové fialové. Vřec. dlou-
ze a úzce válcov. (200X 10 ^tt), na konci uťatá, s i řadou výtr. Výtr.
hladké, ellipt.. s 2 malými těl. v pólech, 10 — 13 f,. Paraf. hojné.
vláskovité, na konci v hnédavou kuličku ztluštělě. Vřecka barví se
jodem na temeni modře, ale ostatně temně hnědě. Páchne ostře
kysele.

Na spáleništi v lese borovém u Libochoviček v dubnu 1916 (Fcchtner).

PÍ. ampelina Ouěl. 1875. Ř. modrá. Podobá se před., ale bývá větší,
vřec. také větší, zaoblená a skoro celá se barví sytě modře. Paraf.
jsou silnější, v skrovném počtu, na konci málo a zvolna ztluštělě.
Výtr. daleko větší, 17 — 22 /».

Na vlhkém, lesním humusu v listnat. hájich u Karlštejna. Roblína. Ra-
dotína, Chuchle v létě dosti hojně. — Usušené plodnice při rozmáčení vy-
pouštějí množství hnědého barviva a samy zhnědnou.

PÍ. sepíatra Cooke Grevill. III. Ň. tmavá. \'elikost i zjev jako u PÍ.
violacea, apoth. i — 2 cm v pr., na basi nestopečkaté, •celé zevnč
i uvnitř tmavé šcdohnédé, zevně světle pomoučeně. Paraf. velmi spo-
ré, nitovité, bezbarvé, na konci sotva ztluštělě, vřec. dlouhá, uťatá,

864

Obr. 159. I. Plicaria violacea Pers., 2. Lachnea hemisphaedca Wigg., 3.

Sarcoscypha hiemalis Bern., 4. Sarc. melastoma Sovv., 5. Coryne sarcoides

Jacq., 6. Otidea leporina Batsch., 7. Discina pallida Vel., 8. Plicaria badia

Pers. — Vesměs v přir. velik. Výtr. a vřecka zvětš.

865

jodem modravá. Výtr. ellipt.. hladké, s 2 malými těl. v pólech,

tS — 22 fi.

.\'a lesní pudě u Řevnic v červnu 1916 sbíral p. dr. K. Kavina. Ve Švý-
fíircch jest prý hojná, ale v Německu, Anglii a Belgii řídká.

Pl. aquatica sp. n. k. vodní. Apoth. jednotlivé, 2 — 5 cm v pr., nej-

pr\- iiiiskov., pak ploše rozlož, a obyčejně zprohx^bané, tence mas.

[ I mm), na liasi v sotva zřetelnou stopeěku stáž., na okr. nezřetelně

zduhkaté, zevné mrtnaté, pak lysé, průsvitné, světle šedé okrové.

\'řec. včdy prolinutá, na konci široce níaiá, 250 — 280 /< s 8 jednoř.

výtr. Výtr. pravid. ellipt., bezbarvé, hladké, bez tel., 18 — 20 jm. Pa-

raf. léméř schází, nitov., sotva na 'konci ztluštělé.

Na trouchnivém listí, smetí a částech rostlinných v lesním potůčku na-
nesených, částečně ve vodě ponořených v lese Krčském u Prahy, v červnu 1921.
Jest vlastně vodní houba, nebof bývá i částečně ve vodě ponořena. \'yznačuje
se tenkostí a křehkostí.

Pí. succosa Berk. Ř. šfavnatá. x\poth. 3 — 5 cm v pr.. hluboce mi-

skov., zevně mléčně bílé, křehce mas., se sotva zřetelnou stopkou,

na lomu rychle nápadné žloutnoucí, bez vůně, zevně útle mrtnaté, na

hymeniu našedivélé. Vvec. tlustě válcov., zaoblená, s i řadou výtr.,

paraf. hojné, jednoduché, nahoře zvolna málo ztluštělé. A^ýtr. krátce,

zaobleně, široce ellipt., s 2 těl. v pólech, 12 — 16 //.

Na jehličí v smrkovém lese u Mnichovic v srpnu 1916. ■ — Popsána byla
z Anglie.

Pl. Maxinioviči sp. n. Ř. Maximovičova. Apoth. i — 2 cm v pr.,
brzo ploše miskov., dosti tlustě mas., bezstopečně přisedlé, zevně
lysé, bělavé, na hymeniu kouřové šedé uaJiiiédlé. Vřec. válcov., uťatá,
170 X 10 //. jodem silně modrající, paraf. nitov., sotva 4 u ti., na
konci slabě ztluštělé, bezbarvé, slabě zahnuté, velmi sporé. Výtr. ši-
roce ellipt., hladké, s 2 těl. v pólech, jednořadé, 12 — 1; /'.

Jednotlivě na písčité zemi ve skleníku u Žehušic v březnu 1921 sbíral
p. uč. R. Maximovič. — Jest příbuz. Pl. viridaria Berk et Br., jež jest ale
menší, apoth. nachově hnědé, paraf. na konci nahnědlé.

Pí. muralis Sow. 1796. Ř. zední. Apoth. i — 2 cm v pr., mělce mi-
skov., bezstop. přisedlé, dosti tlusté mas., na okr. trochu vroubkov.,
okrové hnédé, na hymen, temnější, zevně trochu strupatě mrtnaté,
pak lysé. \'řec. dlouze válcov.. uťatá, s 8 jednoř. výtr., jodem celé,
hlavné ale na temeni modrající. Paraf. hojné, přetenké, na konci tupě
ztluštělé, dole dělené. Výtr. ellipt., bez těl., úplně hladké, 16 — 19 .«.
\'řec. 250X15 //.

Na holé zemi vápeníte ve vlhkém údolí u Slivence hojně, pospolitě, v květnu
1918, v zahradě v Libni (.^těp). Známa posud z Anglie a Německa.

866

Pí. crenulata sp. n. A', aubatá. Apoth. mělce miskov., 2 — 4 cm v pr.,
diosti tlustě mas., přisedlé, bezstop., zevně zaoblené a lirnbč šiipin-
katč mrtnaté, okrově hnědé, bledé zubatým lemem vroubené, na hy-
men, feinné tabákové hnédé. Vřec. válcov. dlouhá, na temeni uťatá,
s 8 jednoř. výtr., jodem celá rychle modrající. Paraf. hojné, na konci
v paličku (8/í) tlustou kyjovitě ztluštělé a zde jodem hnědé. Výtr.
ellipt., bez těl., 22 — 26 ^/.

Na vlhké zemi pod Koženým vrcliern u Mnichovic pospolitě ,1 hojně,
v květnu iQic). Jest přihuz. před., ale větší, sytě hnědá n nápadně zuhatá.

PÍ. epixyla sp. n. Ř. dřevní. Apoth. jednotlivě, bezstopečné při-
sedlé, miskovité, i — 2 cm v pr., dosti tlustě mas., vždy laločnatě
zprohýbané, na okr. vroubkov., zevně tmavěji šupinkaté, pleťově
í>ílé, na hymeniu bledé naokrovélé. Vřec. válcov. 200X12//, nahoře
uťatá, jodem na^ temeni modrající. Paraf. velmi sporé, skoro žádné,
jednod., nahoře slabě ztluštělé. Výtr. ellipt., hladké, bez těl., 15 až
18 f,.

Na oišových pařezech v rokli pod Slivencem v říjnu 1921. Jest příbuz.
Pí. rcpanda \\ hbib., ale tato má hjanen. hnědé a výtr. s 2 těl., mimo to jest
větší (2 — 5 cm).

b) J'ýtrusy více niéné hrubé bradavcité.
Pí. badia Pers. 1796. (llelv. cochleata Bolt.). Ň. Jinédú. Apoth.
I — 5 cm v pr., nejprv kulov., pak hluboce miskov., konečně rozlož.,
s okr. celým a v mJádí dovnitř vehnutým, často laločnatě zprohý-
bané, přisedl'é, obyčejně v trsech nahloučené, v mládí žemlové, do-
spělé zevně bledě hnědavé, na hymen, sytě hnědé. Vřec. dlouze vál-
cov., zaoblená, 300X14 ,«, jodem rychle modrající. \'ýtr. ellipt.,
skoro neprůhledně drsně bradavcité, s i — 2 těl., 15 — 20 /<. Paraf.
sporé, dole dělené, článkov., nahoru zvolna ztluštělé.

Nci mokrých, pisčilých stěnách a holinách lesních na podzim dosti rozšiř.
a pc hnědé barvě poznatelný, velký druh. Mnichovice, Řevnice (K), Zehušice
(Max.), Zbraslav, Závist, Strašíce.

Pí. bruiineoatra iJesm. 1842. Ň. éernohnédá. O málo menší než
před., ale stejného tvaru, apoth. zevně černohnědé, k okr. skoro na-
chové, hymen, černohnědé. Výtr. a vřec. jako u 1'1. badia.

Na písku u Žehušic v červenci 1920 (iVIaxim.). Sbírána také v D. Rakousích
(Beck).

PÍ. olívacea sp. n. A', olwová. A])()th. 2 — 4 cm v pr., dosti tlustě
mas., přisedlé, mělce miskov., na celém okr. úzce hnědě lemované,
lysé, matné, zevně temně hnědé, na okr. načervenalé, na hymeniu
pékné olivové. \'řec. velice dlouhá (300 — 360 ,</), iia konci ufatá,

867

jodem rychle modravá, s 8 jednoř. výtr. Paraf. velice sporé, tence
nitov., článkov., na konci sotz'a ctliištčlé. \'ýtr. ellipt., s 2 tčl., velmi
linihě bradavčité. 16 — 18 .".

Xa jilovitc. vlhké půdě u Jevíčka na Moravě (8, 1919) sbíral p. uč. /. Biďil,
na niokvavé stěně potoka pod le?em u řlrusic (9, 1919), na stěnách lesního potoka
ve \'idrholci u Jiren (10, 1919). Obyčejně v houfech, ano i trsnatá. Olivové
zbarveni hymcnia jest na první pohled nápadné. Pl. cervina Fuck. se zdá býti
příbuz., ale hymen, jest prý olivově černohnědé a výtr. přes 22 fi.

Pí. Fuckelii Rehm. 1896, p. 1012. R. Fnckelova. Podobá se úplně
Pl. badia. ale apoth. masitější, tlustší, zevně jemně zrnité, temně
hnědé, hymen, tmavě nachové, posléz skoro černé, paraf. hojné, na-
hoře slabě ztluštělé, vřec. jodem silně modravá, výtr. slabě bradav-
čité, s I velikým těl. uprostřed. \'řec. 300 .".

Na rašelině Polabské kyselky u ^'rbky na konci srpna 1919 sbíral p. dr.
Fr. Xovák. Sbírána byla posud jen v Bavorsku (Britz).

Pl. dlscolor sp. n. R. různobarevná. \t všem podobná Pl. badia,
ale apoth. zevně bledě žluté, na hymen, sytě tmavohnědé, výtr. ve-
liké, 20 — 26 //. s 2 velkými těl., hrubě bradavč., vřec. tlustší a kratčí,
paraf. hojné.

Na holé :ícrni v Obore u Bechlína v srpnu 19 18 sbíral p. dr, Fr. Xovák.

Pl. verrucosa sp. n. Ř. bradavčitá. Apoth. 3 — 6 cm v pr., tence
mas. (i mm), miskov. rozlož., na okr. trochu zprohýbané, ale ne-
trhané, přisedlé, zevně lysé, světle hnědé. Hymen, světle hnědé,
uprostřed .y hustými ii — 2 mm v pr.), kulovitě vypouklými bradav-
kami, jež se k okr. umenšují, až docela zmizí. Vřec. dlouze vako-
vitá (220/, )^ na konci uťatá, $ 8 jednoř. wtr., jodem v hořejší tře-
tině silně modrající, v dolejší třetině silně červenohnědě. Paraf.
dosti hojné, tenké, jednoduché, nahoru zvolna ztluštělé. \'ýtr. ellipt.,
s 2 těl., velmi drsně bradavčité, 18 — 24,".

Na vlhké, holé zemi v hájích u Karlštejna v srpnu 1916. — Bradavčitým
hymenicm na první pohled poznatelná.

Pl. lactosa sp. n. R. mléčná. x\poth. i — 3 cm v pr., dosti tlusto-
stěnné, nejvýš křehké, brzo ploše miskov. rozlož., bezstop. přisedlé,
průsvitně bledavé. zevně lysé. hladké, mléčně bělavé, na hymeniu
hledě okrové, uprostřed s malou jamkou. Vřec. válcov., tupě za-
oblená, 300 — 350X12 .", jodem nahoře silně modrající. Paraf. nito-
vité, na konci značně kyjovitě ztluštělé, hojné. \^'tr. ellipt., silně
bradavčité, s 2 těl., 20 — 22 n-

Na holé, vlhké zemi u Uhříněvsi v květnu 1920 sbíral p. uč. /. Simr.
Bledosti a vodnatou průsvitností význačná.

868

Pí. pustulata Hedw. (sub. Oclosponi, Pez. assimilata Karst.). A'.
lesní. Apoth. 1 — 5 cm v i)r., v tlupách přisedlé, kulov., pak banko-
vité a miskov., zevně útle mrtnatc, rezavé, na hymen, sytě hnědé,
často zprobýbané a trhané. \'řec. v.ílcov., nahoře zaobleně uťatá,
300 II dl. a 12 // ti., jodem na temeni slabě modrající. Parat, tenké
(3,"), článkov., nahoře mírně ztluštělé. A\vtr. ellípt.. útle bradavcitě
drsné, s 2 těl., 1=^ — t8(M.

Na jehličí, luimusu v lesích všeho dnihu v létě a na líodzim všude dost:
hojně rozšířená, veliká Peziza.

Obr. 160. Pustularia vesiculosa liull., značně zmenš. Fot. Maximovič.

Pustularia Fuck. Baňka. Obr. 160, 161.

Apothecie převeliké, tlustě masité, jednotlivé nebo trsnaté, nej-
prv v substrátu ponořené, pak vyniklé, ale přisedlé, kulaté, pak
trhaně otevřené, zevně hladké. Výtrusy elliptičné, hladké, bezbarvé,
s olejnými tělísky nebo bez těchto. Vřecka jodem modrají.

Jen tři druhy. Ze všech Peziz největší a nejmasitější,

P, vesiculosa linii. 1796. (Fdvella lycoperdioides Scop.). B. dutá.
Apoth. často po 2 — 4 v trsech, 3 — 7 cm v pr., tlustě mas., baňko-
vité nebo pohárovité až skoro vydutč miskov., s okr. rovným, útle
zoubkatým a často trhaným, přisedlé nebo trochu stopkatě stáž.,

869

zevně inrtnalé a hlede, hymen, nahnědlé a uprostřed trochu hrbo-
latě vhiité. \'řec. dlouze válcov.. tupá. 300 — 500 « a 18 /, ti. Výtr.
tui)ě ellipt.. bez těl., 18 — 24 /*. Paraf. sporé, nahoře kyjovitě ztlu-

.^tělé. žluté. Jod barví zvláště konce vřec. na modro.

Na mrvené půdě zahradní, na kompostech, v pařeništích celé léto až do zimy
všude hojná. Jest jedlá, ale nesbírá se.

P. macrocalyx Riess 1852. B. velkokališná. .\]>oth. neprav, kulov..
v zemi ponořené, pak se ale otvírají v široce miskov. tvar s 4 — 8
velk<mi. trojhrannými cípy v prům., 8 — 25 cm, stěny tlustě mas.
(4 — 6 mm), s duž. čistě bílou, neprůhlednou, zevně bělavé, sem tam
s nádechem žlutavým, lysé, hymen, uprostřed zprohýbané, fialové,
v stáří hustě bíle tečkované. \'řec. úzce válcov., 180 — 200 ,» a 12 n
ti., jodem silně modravá, paraf. velmi hojné, mák> tenčí vřecek, na
konci značně palicovitě ztluštělé. Výtr. tupě ellipt., bezbarvé, hladké,

s 1 — 2 těl., 15 — 18 i(.

\ mechatinách smrkovýcli n Staré Boleslavi v červnu 1914, rovněž tak
u Vonoklas (Kašpar, 1916), v lesích u Bilichova (Mniklář, 1920), u Aíacoch}''
na Moravě (Kudrna). Objevuje se obyčejně v červnu. Jest to obrovská Peziza,
svvm zjevem neobyčejná a památná. Ze střední Evropy uvádí se posud jen málo
stanovisk.

P. ccronaria Jacq. (P. amplissima Fr., P. cximia Lév., P. geaster Rbh.,
P. Clissonii Rip.) jest jen plemeno před., často značně menší, ale vřec. a výtr.
trochu větší. Na podobných místech u sv. Ivana (Špaček), Bučovice na Mo-
ravě (Neuw,).

Podivnou Pezizu. snad příbnz. k r. Plicaria patřící, nalezl jsem v březnu
1916 v botan. zahradě n;i kypré prsti pod Latanií ve skleníku. Apoth. 2 — 3 cm dl.
a \y2 cm ti., v mládí podlouhle cllipsoidické, pak podlouhle pohárkov., k dolejšku
zi'iž. (obkonické), zevně bílé a bradavčitě mrtnaté, s hymen, fialovým a také
s duž. lilákovou, k zemi přisedlé, s nezřetelnou stopečkou. \'ýtr. ellipt. 27 — 30,",
vřecka jodem modrají. .Snad i exotického původu. Nechf zatím sluje P. lUacca
sp, n.

Otidea Pers. Ouško.

Apothecie velké, kolmé, lysé, obyčejně žlutých nebo hnědavě
žlutých barev, stranou podél až k basi rozdělené, se svinutými okra-
ji, často krátce stopkaté. \'řecka válcovitá, s 8 jednořadými výtrusy.
\'ýtrusy elliptičné, hladké, obyčejně s 2 malými tělísky. Vřecka jo-
dem nanmoze nemodrají. Paraf ysy někdy na konci hákovitě zahnuté.

Rehm uvádí pro Evropu 7 druhů. Většinou jsou si podobny, rostou hlavně
pozdě v létě a na podzim v lesích v mechatinách a vlhké trávě, obyčejně po-
spolitě, někdy i trsnatě.

O. leporina Batsch 1783 (sub. i^ez.j. O. zaječí. Apoth. 2 — 4 ctii
vys. a 1 — 3 cm š., uchovitě podél rozčíslé, podlouhle ellipt., se svi-
nutými okr., oranžové, mas. kožovité, kratičce stopkaté (na stopce

870

bíle plstnaté), na hymen, rezavě žluté, často v trsech. Paraf. tence
nitov., čhinkov., na konci málo ztliištělé a hákovitě zahnuté. Výtr.

ellipt., s 2 těl., 12 — 15 fi-

V mechu a lišejnících ncho i ve vřesovinách v Icsicli na podzim velmi
rozšiř, houba a na první pohled nápadná.

O. onotica Pers. 1796. O. kornoutové. Apoth. konioutovité, na-
hoře nejširší, dolů v stopku zúž., stranou až k l)asi rozčíslé, zevně
jasně žlutě krémové, více méně červeně nabíhající, na hymeníu

Obr.. 160. Pustularia macrocalyx Riess., značně zmenš.

skoro oranžové a vžtly ccrvcnč iiabcJtlc. \\vtr. ellipt., s 2 těl., 10 — 14

.«. Paraf. jako u před.

V hájích u Kosoře v září 1920 sbíral p. /■>. Fcchtner.

O. cocliíeata P. 17O3 (sub. Pez.). O. skehlovitc. Větší než O. le-

porina, apoth. široce miskov., 3 — 6 cm š., s okr. zprohýbanými a
dovnitř svinut., zevyié světle hnědé, pak temně hnědé, na hymeniu
světle hnědé. Ostatně jako C). leporina. Výtr. o něco větší, 18 — 20 /«.
Na podobných stanoviskách jako O, leporina, ale vzácně. U Třeboně
v srpnu in]5 (Weinz.), Kosoř, Ccrnošice. Kdežto u obou před. vyniká více barva
žlutá, zde vyniká barva hnědá.

O. grandis l'ers. 1796. (i*ez. abietina var. Fr., O. abielína Puck.).
O. velké. Jest před. velmi blízká, ale liší se barvou zevně i uvnitř

871

tciiinc Hiiibrovč hnědou, apoth. zevně celými Jinibč nigosuími. Výtr.

J4 — 18 (I.

U Roliatoc v září 1920 sbíral p. uč. R. Maximovu. Jest rovněž veliká.

O. Reisiieri sp. 11. O. Rcisnerovo. Celkem O. leporina velikostí
i tvarem podobná, ale apoth. zevně bíle bradavčitč mrtnaté, na hy-
meniii oranžové žluté. Paraf. na konci slabě ztluštělé, bud rovné
nebo v krátký zobánek povytažené. Výtr., 15 — 20 ,», s 2 těl.

Na cestě u smrkového lesa u Sinečna v červenci 1916 sbíral p. ř O. Reisner.
/-barvení liynienía jest nápadné. Povahou paraf ys náleží vlastně k O. auricula.

O. auricula Schff. Rehm. Hedw. 1883. O. horské. Apoth. velmi ve-
liké. 5 — 8 cm šir. a dl., ušatě svinuté, po straně až k basi rozčislé,
kratičce stopkaté, ztuha kožov. mas., zevně žlutě okrové, lysé, na
hymeniu temně hnědé. A^řec. 350 — 400 X 15 /<, paraf. rovné, na konci
kyjovitě ztluštělé, nahnědlé. Výtr. tupě zaobleně ellipt., iiphiě hladké,

s I velkým centrálním těl., 2; ,".

Xa úpatí Belanských Alp pod Železnou branou (1000 m) v srpnu 1919 sbíral
p. dr. /. Vilhelm. Jest sice příbuz. násled., ale většími výtr., rozčislými apoth.
rozdílná.

O. pleurota Phill. (sub. Pez.). O. šedohnědé. Apoth. 2 — 4 cm vys.
a šiř., jednotlivé, přisedlé (se sotva znatelnou stopkou), tupé vejčité,
posléz široce niiskov.. se vzpřímenými okr., na jedné straně vykro-
jené (ale nikoliv až k basiX dosti tlustě mas., tmavě šedohnědé,
zevně mrtnatě poprášené, průsvitné. \'řec. válcov., na temeni za-
oblená a zahnutá, s 8 jednoř. výtr., jodem na konci modře se bar-
vící, dole krásné hnědé. Paraf. sporé, tence nitkov., na konci sotva

ztluštělé a rovné. Výtr. ellipt., drsné, s 2 těl.. 15 — 20 /*.

Na zemi v mladém borovém lese u Mnichovic, v červenci 1918. Sbírána
posud jen v Anglii a Švýcarech. Celkem se ani Otideám nepodobá a jsem
přesvědčen, že náleží spíše k r. Plicaria.

Sepultaria Cooke. Podsemka. Obr. 162.

Apothecie velké, kulaté, v zemi ponořené, zevně vlásenité, na
temeni posléz hrubými cípy se otvírající. Vřecka válcovitá, s 8 jed-
noř. výtrusy, jodem modrající. \'ýtrusy široce elliptičné, s i vel-
kým, centrálním tělískem. — Pouze 3 druhy, málo od sebe odchylné,
vždy v písčité půdě.

S. arenosa Fuck. (sub. Humaria). (Lachnea arén. Sace). P. pí-
sečná. Apoth. obyčejně ve větším počtu pohromadě, skoro celé v ze-
mi ponořené, jen cípatým temenem posléz nad zemi vynikající, ku-
lovité, I — 3 cm v pr.. mas. (asi 1V2 mm), zevně hnědé a hnědě vlá-
senité, na hymeniu uvnitř bílé, dlouho uzavřené, pak trojhrannými

872

několika cípy se i)í\írajicí. \'řec. dlouze válcov., zaoblená, s S jed-

nor. xýtr.. paraf. nilovilé, na konci zvolna zthištělé, 5 i*- ti. \'Ýtr.

široce tupě ellipt., s 1 velik'ým centrálním těl.. 27 — 30 ,«.

\' piř-éité zemi v lesích vzácně. U Domažlic sbíral p. uč. ř'. Melzer,
n Lotmis 11 Slaného v sri)nii i()i8 >l)iral p. ř. O. Rcisner. — Udává se v Evropě
všude vzácně, snad proto, že jest v zemi ukryta.

Sarcoscypha Vv. Ohnivec.

Apothecie veliké, často \- houfech. kalicho\ite nebo džbánkovité,
posléz rozloženě niiskoxité. s kratší, v zemi zapuštěnou stopkou,
zevně plstiiatc. tlustě masitě. Parafysy nitovitě, jednodtichě, nahoře

( )br. 162. Sepultaria arenosa l'nck., \ přir. vel, zvčtš. výtr.
tuberosa Hdw,, v přir. vel., zvétš. výtr.

Sclerotinia

ztluštělě. Výtrusy elliptičně, hladké, bezbar\'é. jednořadé, s i neb

\íce tělisky.

\ eliké, nádherně červeně zbarvené druh> (vyjma S. melast.), v i.vropě
ixaize J známé. Rostou na zetlelém dříví nebo i na zemi.

S. hyemalis Uernst. [841. (i'ez. protracta Vr., Sclerotinia baccata
Fuck.). O. rjiinní. .\poth. ve svazečkách po 3 — 10 z podsanního,
vytrvalclio, černého sclcrotia vyrůstající, s tenkou (2 mm) a tllouhou
(I — 3 cm), bělavou: a jako povrch číšky (iloticc chlupatou st. Číška
nálevkov., nejprv ellipt., i — 2 cm v ])r., v sto])ku stáž., posléz •cípatě
klaná, na h}'meniu šarlatově červená. Paraf. nitov., větvitě, na konci
/.tluštělé. Aýtr. ])odlouhle vřetenov., ale na koncích zaoblené, 53
velkými a několika menšími těl., hladké, bezbarvé, 60 — 70 (t.

56

873

v zimě až do března na trouchnivých pařezech nebo i ze země (zde patrnC-
z kořenů) v listnatých hájích. Jest to nádlierná houba, je-li číška rozeklána
v cipy, podo1)á se h<niha z daleka červenému kvčtn. Sv. Prokop, Radotín, Cerno-
šice, Karlštejn, Roblín, Jince (Trapl), Mednik n. S. íK), Štěp. Přívoz n. L. (K).
ílvězda. Křivá na Bečvě (Dušánek).

S. aestiva sp. n. O. letní. Apoth. V-i — i cm v pr.. pohárkov., v krát-
kou stopku stáž., zevně bělavé. l)ílými chlupy plstnaté, jež tvoří na
ckr. věnec dosti dlouhých brv, na hymeniu ohnivě červené (trochu
do oranžova). Vřec. válcov., uťatá, 12 — 15 ,« ti., s 8 jednoř. výtr.,
paraf. velmi hojně, na konci kyJDvitě ztluštělě a oranžově, jodem
zelené. \'\'tr. králce, tlustí-, .caohlciič cííi\pt., hladké, s 2 velibými těl.,

25—30 ."•

V pisku n Žchusic mezi Folylrichum piliteruni. v červenci 1920 sbíral
p. uč, R. Maximovič. Po 3 — 6 v skupinách. Od před., jíž jest příbuz., Uší se
krátkou stopkou, výtrusy a letnín' se objevováním.

S. coccinea Scop. ^yyz. (Pez. epidendra Bull., Plectania coc. Fuck.,
].achnea austriaca Sace). O. šarlatový. Apoth. nejprv neprav, ku-
lov., pak miskovité rozevř., často zprohýbaně a trhané, křehce mas.,
zevně bledavě, 2 — 5 cm v ])r., dlouze bíle chlupatě, z' krátkou tlustou
stopku stáž., na h}"meniu iiádíwnič ruinřikové červené. Vřec. vál-
cov., zoablená, 400 — ^00X15,". paraf. nitovitě (2 /'\ nahoře málo
ztluštělě, s červenou šťávou, \\vtr. jednoř.. hladké, elhpt. podlouhlé,
s 2 těl. v pólech, 30 — 40 .».

Xa v zemi ukrytých zetlelých větévkách listn. stromů v zimě v lesích
liřtn. a v sadech dosti vzácně. Nádherná houba, jež svou zářící červení ve sněhu
každému musí býti nápadnou. Les v Krči. Radotín, Karlštejn. R 10 13 velmi
hojně v Rieíjrových sadech v únoru a březnu,

S, melastoma Sow. 1796. ( Pez. crenulata Fuck.. Pez. atrorufa
Grev.). O. černý. Apoth. obyčejně po několika pohromadě, baňko-
vitě až i hluboce miskov., často laločn.. na okr. drahné vrouhkov. a
rezavé červeným práškem lemované, černé, na povrchu měkce plst-
naté, ale na basi dlouze černě chlupaté. 1 — 3 cm šir.. na basi v krát-
kou, v zemi ukrytou stopku stáž., na hymeniu černé. \''řec. dlouze
válcov., tupá. 300 — 400X12 /», paraf. tenké (12 /m. hojné, nahoře
sotva ztlu.štělě, s hnědavým obsahem. Výtr. hladké, ellipt., bez tél..
20 — 25 II.

Na zetlelých větvičkách, listí a jehličí v lesích vzácně. U Jílového
v květnu 1914.

Lachnea Fr. Koswatka.

Apothecie nejprv kulovité, ale brzo misikovitě rozloženě, bez-
stopečně přisedlé, jednotlivě nebo v houfech, obyčejně menší (4 až
10 mm), zevně chlupaté a často na okraji brvité. Vřecka válcovitá,

874

s 8 jednoř. výtrusy, jodem iiemodrajíci. Výtrusy hladké, elliptičné,

bezbarvé, s i — 2 tělísky nebo bez tělísek. Parafysy jedmoduché, na

konci kyjovitě ztluštělé, tupé, článkované.

Veliký rod o četných dru/^ich (přes 50) na různém sail)stratu celý rok
rostoucích. Mnohé v. nich jsou velmi obyčejné a význačné (I.. hirta, hemisphae-
rica). Drobounké, jen málo millimetrů dosahujicí druhy tuto neuvádím.

L. scutellata L. (sub. i'ez.) 1775. (Octospora se. Fuck., llumaria
se. Fuck., Ciliaria se. Boud., Flvella cil. Scháff.). K. štitovitá.
Apoth. 0'5 — 1 cm v pr., m;iskov., pak rovně rozlož, terče )vité, tlustě
mas., přisedlé, jednotlivé nebo po 2 — 3 pohromadě, zevně tuhými,
dlouhými, hnědě tmavými, zvlá.ště okraj věnčícími štětinami posá-
zené, na hymeniu ()liiiri'č ruDičlkovc. Vřec. dlouze válcov., uťatá,
300 X 18 //, paraf. jednoduché, nahoře kyjovitě a červené, 3 f.i ti.

Výtr. ellipt., hladké, bezbarvé, s 2 těl. v pólech, i(S — 24 //.

Celé léto a podzim na zetleKxh. vllikých pařezech, na trouchnivých větvič-
kách ve vlhkých koutech, zvláště v mokřadlech lesních a u lesních potůčků
všude hojná a podt bou i zbarvením na první pohled poznatelná. E^ři rozmačkání
voní líbezně violkami. Na olšovém pařezu u Všenor na podzim 1021 sbíral jsem
formu fvar. alnea m.) s .apoth. menšími (4 — 6 mm) s hymen, temně nachovým,
na okr. s i — 2 mm dl. hnědými brvami, článkovanými, špičatými, 20 — 25 fi ti.,
Vřec. poměrně krátká, tupá (120 — ^150 — 12 — 15 „ ). Tarai. na konci ztluštělé,
hojné. \ ytr. kulovitě ellipt., hrubě bradavčité, bez těl. 20 — 24 /'■ — L. hirta
Schum. jest dle mého mínění tentýž druh, rostoucí na vlhké zemi. Často jsem
našel obě vedle sebe, sestoupily se dříví na zemi.

L. Gintlii sp. n. K. Ginthn^a. Apotli. i — 2 cm z' /r. i., terčovitě
roztož., jednotlivé, pravid. okrouhlé, na hymeniu nádherně ohnivé
červené, zevně dlouhými, hnědými, jednoduše článkovanými chlupy
posázené, c. nicíib krajní jsou i cm dl., rovné, tuhé, štétinovité, tlu-
stostěnné. Vř. tlustě válcov., 250 — 300 X 2~, f(, nahoře zaoblená, paraf.
hojně, nitov., na konci červené a tlustě kyjovitě. Výtr. krátce za-
obleně ellipt.. skoro liladké, se srniťým, neprůhledným obsahem, bez

těl., 18 — 24 ,M.

Na polštářcích jatrovek v lesích Ko/.mitálských (flora podhorská jako
v Šumavě) v srpnu 192 1 sbíral p. Fr. Fcchtner. Na zetlelém smetí a větvičkách
smrkových u rybníků Jevanských (10, 1921). Jest nádherná houba, již svou
velikostí od I., scutellata f.. a L. hirta .Schm. rozdílná. \'ěnuji ji dr. O. Gintlovi,
dííbrému Cechu a podporovateli mladých 1)otaniků.

L. ignea sp. n. /\'. ohnivá. Apoth. dosti tlustě mas., terčovité,
okrouhlé, 3 — 5 mm v pr., ohnifvé oranžové (nikoliv rumělkové jako
u ]>řed.), na okr. velmi spoře krátkými bezbarvými chloupky posá-
zené, v stáří vůbec lysé, také zevně jen v mládí spoře pýřité, zevně
žloutkově bledé. Vřec. dlouze válcov., 10 it ti., na temeni uťatá, s 8

8?5

jfdnor. výtr., JíkIciii /.IoiUikiulm. Taral. liojíK-. nitoxité, na konci
niírně kyjovitě zllušlčk'. \ vir. ellipi.. hcv.harx ú. hlat/kc, bc:: tři.,.
15 — iS //.

.\";i hláti- 11 r\l)iiika u /ilni>.ic v sri)nu lOio sl)ir;il n. uč. I\. M'i.vi iiKnnč.
Xciiiii/t- i)\ti se /.ádnoii '/náimm ^tiito/.ňdvána. Význačná jest zl»ar\cnini a
iillými clilt)npky na ukr. aixith.

L. Cliateri Siintli. C.ard. C"lir. \H/2. K . Cimtcvova. .Xpoth. zjevu
L. scutellata, ale hymen, tenine krvavé nachové, zevné cernohnédé,
trochu pyrite, na okr. hustě krátkými, článkovanými, tlustými, ie:l-
noduch'ými, luiédými chlupy ]>osázené. (> — 10 mm v ])r. \ řec. 200 až
250X14//. na konci uťatá, i)araf. hojné, okrové cihlové, na konci
kyjovité. \ ýtr. skoro kulovité ellipt., husté ruj,íosní, 20 — 2^n.

W vllikčni pisku u Žchušic (6, 1920, Maximovič). na bJátč u potdka
n l\uuié lldry (sk J. K«ldovská), Apoth. menší než u l>. scutell. Jest to
(li)brv druh.

L. pseudotrechispora Schroter uSS ) (llumariella). /\. polabská.
Apoht. tlusté terčov., 2 — 4 mm v pr., zevné jasné červené a krátce-
:íliitohiič(lč iiiřkcr brritč (l)rvy 200 //), na h}-men. tcmnc šarlatovč
červené. Vřec. 220 X it) //, na temeni uťatá, paraf. přehojné, husté.
nitovité. vétvité. na konci kyjovité ztluštélé. syté oranžíivé. \'ýtr.
skoTo kulaté ellipt., husté siťované, s obsahem zrnitým, 20 //.

Xa holé zemi v ťolabi u Xšetat v květnu 1020 sbíral p. Alb. Filár. Nád-
herná licnibička zl),irvením, daleko menší ;i kratčeji chlupatá ne/. L scutell.

L. hemisphaerica \\i--. i;S() (L. carniíilica Lm., Pez. hispida
Sow.. P. hii-suta llolms.). /\. polokulatá. Apoth. jednotlivé nebr,
v malNch skupinách, 1 — 3 cm v pr., ])řisedlc, nejprv kulovité, jmk
poharkovité, rovné uťaté, zevné temné hnédou, hustou plstí, dlou-
'hymi chlupy promíšenou pokryté, za sucha s okr. dovnitř svinutým.
na hymeniu čistc bilc, hladké. \'řec. dlouze válcov., 300—400 X 20 /'.
paraf. clánkov., jednoduché, hojné, na konci velice kyjovité ztlu-
stelé. 3 u il. \-ýt,-. široce tupé ellipt.. útlie spoře bradavc.. s 2 tél.
y pólech. 20—26 fi. Vřec. jodem žloutnou.

Xa zemi písčité 1 lesním humusu v lesích všeho druhu v letč všude dost;
rozšířený, vehkosti í zbarvením zevně hnědým, ale na hymen, hílým lehce
poznatclný druh. liymenium i)ři rozmáčení jest slizké.

L. gresaria Uehm. ,(sul). Ilum. i8();j). (I>ez. brunnea Cooke.)
/\. hroiiiafhiá. Úplně podob. před., ale nniohcni menši (2—^ mm
v pr.) a ve velikém množství luisté pohrouiadé. tlusté úzce miskov..
zevně a na (.kr. dlouze kaštanově chlupaté, na hymen, bělošedavá.
Na vlhké zemi y ksích, travou zarostlých, na stěnách struh a cest od srpna
do zimy pokrývá někdy veliké plochy. V,šudc obecná.

876

L. livida Scluiin. ( Tc/.. liv.) riant. Sáli. 422. K . hUá. Ajioili. 3 — 8
mm \- ]M-.. praviti, okmuhlč, terčovitč a tlustě masitě sklen., v mládl
lirxitym valem olxlané, zevně tuhými, špičatými, článkiov., tmavo-
hnědými štětinkami hojně posázené (300 X 20 /ř), na hymeniu mléč-
ně l)ilé, bezstóp. přisedlé. \ řec. tupě uťatá, s 8 jednor. výtr. l'araf.
nitov., nahoře značně ztluštělé. velmi li^jné. Výtr. široce, ikrátce,
zaobleně ellipt., s i centra), těl. a několika drobnými, 20 — 26 u.
\ řec. 300 X 20 /<.

-Xa vllikóin starém nilviiřkéni kolu n Zbirova v sri)mi t02t ^liiral p. .-//'\
Pilát. Jednotlivě ncI)o po 2 v trsu. Jodem nemodrá.

L. cilíata sp. n. K. hri'itá. Apoth. záh\1 terěovitě rozlož., okrouhlé,
' — 8 mm v pr., ])řisedlé, zevně i uvnitř bíle, lyse, na okr. s dloii-
hýini (přes 1 mm), nnniýiiii. bílými, oddálciiýiiii, bmuiu. \ řec. vál-
covitá, tupá, 100 — no X 6 — 8 //, jodem hnědá, s 8 \- předu (hťouřadč
sestavenými výtr. \'ýtr. podlouhle ellipt., hladké, be-^ těl., ]>() vy-
])adnuti záh}- přehrádkím se dělící, 12 — 14 //. Paraf. daLeko hojnější
než vřec, tenince vláskov. (.sotva /<2 fi), jednod., na konci neztlu-

štělé. přehusté.

\a borových jelilicicli nuvi mechem starých liorů u .StruhaiX)va v září
1019. Nápa(hiá -; dlouliými brvami na okr. I*eziza. Podivná tato lioubička vlastně
k r. í-aclinea ani nepatří, postavil jsem ji prozatím sem k vůli dlouliým brvám
na okr. apoth. Náleží spíše k Heloliím, asi poblíž r. Pezizella a představuje jistě
r:ový rod (CiMatiila m.).

Otidella .Schr(iter. Ušičko.

.\pothecie dosti veliké, masité, miskovité. ])ra\'id'eliié, ze\'ně
chlu])até, ale na okraji nebrvité, přisedlé, na h)'meniu černé. Vřeck.i
dlouze válcovitá, parafysy jednoduché, nahoře má^) ztluštělé. \'ý-
trusy 8 jednořadé, dokonale kulaté, hladké, bezbarvé, bez tělísek.

Pouze 2 druh}', jarní, na lesním humusu nebo na ]>ařezech ro-
stoucí (O. melaena Fr.).

O. nigrella Ters. 1801. ( I 'seudo])lectania n. Fuck.'). I', černé.
.\])oth. bezstopečně při.sedlé, nej])rv kulov., pak inlskoidté, 1 — 2 ciu
v i)r., éeriié, na ])o\rclni tlustostěraiými chlupy ])lstnaté. Hymen,
nejprv leskle černé, ])ak matně černé. \ řec. dlouze a ťizce (200 až
300 X i2/t) válcov., nahoře zaoblená, paraf. nitovité, 3 /' ti., na
konci málo ztluštělé a hnědé. \''ýtr. kulaté, hladké, l)ezbar\'é, 10 až

\'ýznačná, časně jarní honba, na jehličí v smrčinách na teplých, výslnn-
iiých, suchých místech, \ž(ly pospolitě a často v trsech. .Mnichovice, Říčany,
.Sázava, Řevnice, Strašíce, Zliirov, Příbram, Dobřichovice, Jiloviště, Davlc,
.•i!ěi>ánský Přívoz (K). Domažlice (Miz). Křivoklát (Wciss), Třeboň (W), Písek.

877

Ascobolus Pers. Hovnik.

Apoihecie voskavité, i)řisedlc, tlustě masité, nejprv kulovité,
pak rovně uťaté, hymenium vyniklými vřecky černě tečkované, ne-
hrvité. \'řecka víčkem se otvírajíci, se 4 — 8 dvouřadými výtrusy.
\'ýtrusy elliptičné, nejprv fialové, pak temně hnědé, rosolem oba-
lené. Parafysy nitovité, v rosolu uložené.

Drobné lioubičky, sotva kdv 10 mm dosahující, lilavně na výkalech růz-
ných zvírat houfně se objevující. Rod tento náleží do čeledi Ascobolaceae, ob-
sahující 8 různých rodů, ale vesměs s druhy drobnými.

A. stercorarius lUill. 1787 (sub. Pez.). //. obecný. (líelvella fime-
taria Scop.). Apoth. v tlupách přisedlé, nejprv kulovitě zavřené,
pak rovně uťaté, pak miskovitě vyhlubené, celokrajné nebo malounko
zoubkaté, olivově nažloutlé, na hymeniu černé tečkované, 5 — to mm
v pr., voskovité, zevně trochu pýřité. \'řec. zralá nad povrch hy-
menia vyniklá (odtud tečkováni), s 2 řadami výtr., výtr. ellipt., po-
dél čárkov., nejprv bledé, pak fialové, posléz temně hnědé, 21 — 30 /<.
J*araf. tenince nitkov., nahoře neztluštělé, v žlutém rosolu uložené.
Vřec. barvi se jodem hnědě.

Na kravincích v letě po deštích všude obecný druh.

R ) Helvellaceae ChrapáčiwHé

Plodnice netvoři misk\', nýbrž kolmé, kyjovité, stopkaté, řid-
čeji lx>chníčkovité nebo lupenité útvary, často kloboukatým houbám
podobné (Morchella). v třen a klobouk rozlišené. Hymenium po-
vleká bud celou plodnici na zevní straně nebo jen některou část,
ostře oddělenou (kyj. klobouk). \'řecka protáhle vakovitá, s 8 vý-
trusy.

Oddělení toto rozděluje se na čeledi následující: i. Rhisineae
(Psilopezia, Rhizina, Si)haerosoma), 2. Geoglosseae (Mitrula, Mi-
croglossum, Geoglossum, Spathularia, T.eotia, Cudoniella, Cudonia,
Vibrissea), 3. Helvelleae (Helvella, Gyromitra, Verpa, Morchella).

Psilopezia Berk. Bochníček.

Plodnice okrouhlá, malá, masitá, hned od mládí bochničkovitě
vyklenutá, přisedlá, ale nestopkatá. Hymenium povléká celou vrchní
stranu. \ řecká válcovitá, víčkem se otvírající, s 8 jednořadými vý-
trusy, jodem hnědnoucí. Parafysy nitovité, jednoduché, nahoře ne-
ztluštělé. V<-trusy elliptičné, hladké, bezbarvé, s i — 2 tělísky.

Pouze 2 — 3 druhy, dosti si podobné, nápadně terčovité apothecie Pezizaceí
připomínající, jenže plodnice není ani v mládí pohárkovitá nebo iniskovitá.

878

Ps. bohemica sp. n. D. čcsL-ý. Plodn. od počátku bochničkovitě
sklen., tlustě mas., 5 — 12 mm v ])r., okrouhlá, jednotlivě nebO' po
2 — 3 v trsu, na okr. vroubkovaná a na spod trochu řasnatě stáž.,
přisedlá, lysá, šedě okrová. \'řec. dlouze válcov. (250 — 300 X 15 ^),
nahoře zúženě zaoblená a 7'íčlcciii s.' oivírajcí, jode-r, síjně hněd-
noucí. Parat, hojné, jednod., 3 — 3 //, nahoře mírně kyjovitě ztlu-
štělé. Výtr. j-ednoř., krátce, široce, zaobleně ellipt., bezbarvé, hladké,
s 2 těl. v pólech, 15 — 18 /-/.

Na zctlelých větvičkách (luhových v k-snim mučálc u Mirošovic (Mnich.),
v ^rpnu 1921. Jest blízce přibuz. Ps. aurantiaca ("lill. ( l'"raiicie) a Ps. flavichi.
B. C. (.Amerika). Dčlá dujein úplně nějaké Pezizy.

Rhizina 1>. Kořenka. ( )hr. 163.

Plod nice lupení tá, na
spodu několika kořínkovi-
tými vlákny k zemi připev-
něná, nejprv kukjvitá, pak
rozložená, dosti široká, ze-
vně hymeniem hladkým po-
vlečená. Vřecka válcovitá,
s 8 jednořadými výtrusy.
Výtrusy poďouhle vřete-
novité, bezbarvé, na obou
koncích přišpiěatělé. Para-
fysy nitovité, na konci
ztluátělé a barevné. — S jediným druhem.

Rh. inflata Scháff. (sub. l'dvella) 1770. (Kb. undulata í^^r., Ilelv.
acaulis Pers., Pez. rhizophora W ., Octospora rhiz. l!ed\v.)./\. nad-
miitá. Plodn. nejprve kulov., ])ak zevně rozlož., 3 — 10 cm v pr., až
4 mm t!., na j>ovrchu matným, kaštanovým hymeniem potažená, ale
kolem bílým pásem lemovaná, vespod žlutobílá, s bílými kořéno-
vitýml provázky, jimiž jest k zemi upevněna. Vřec. válcov., za-
oblená, 250 X 12 //, paraf. nitov., jednoduché, nečlánkov., na konci
mírně ztluštělé. 3 ti ti. Výtr. vřetenov., na ol>ou koncích zašpiča-
těné, s I — 4 těl., nestejně veHkými. 36 — 40 //.

V starých, vlhkých, jehličn. lesích na písčitých holinách, ale zvláště ráda
na milířích a sp'áleništích, hlavně v podhiří a horách roz.šířená. Řevnice, Dobři-
chovice, Vídrholec u Jircn, koU-in Kokoíina, '!7cboň (\'V), Hoříce (Buř.), Chru-
dim (Kdr.), Strašíce, i'a(lrf, ("ckanice, Písek, Šumava. Krkonošv, Rudohoří,
Chotčboř.

Olir. 1Ó3. Rhizina inflata Schtf.
zvětš. vvtr

zmens.,

879

Myccliuni prý (Ihirtig) parasitiije na mladých konitcrách, jež niči. Pak
z kůry vyrůstají bila vlákna, ncsouci dvoubuněčné konidic. Jest to tedy lesním
kulturám nebezpečná houba.

Sphaerosoma T\.i()t7,sch. Cuntelka.
riodnice hlizkovitá. laločnatě labyrintická. na celém povrchu
hynienieni povlečená, na basi vlášenim opatřená. Vařečka podlouhle
vakovitá, s 8 kulatými, bradavčitými výtrusy. Parafysy článkované,
jednoduché, na konci velice silně kyjovitě ztluštělé a vřecka přesa-
hující. — i'ouze 2 druhy.

Obr. 164. Mitrula phalloides Bull., málo zmenš.

F. fragile Tie^se, Pringsh. Jhrb. lí). C. křehká. Tllízky nepravid.

kulov., I — 2 cm v pr., hnědé, skoro malině podobné, posléz velmi

křehké. \'ýtr. černohnědé, hrubě bradavč.. kulaté, 20 jli.

\ bukových lesích ve vlhkém listí opadalém nejvýš vzácně. Hesse ji sbíral
v bučinách u Marburgu. Já ji sbírá! r. 1900 v hojnosti v srpnu pod Čertov.
jezerem v 5>umavé v staré bučinč mezi naneseným, opadaným listím.

Mitrula Pers. Čopulka. Obr. 164.
Plodnice kyjf»vité, tence stopkaté, živě žlutě zbarvené nebo i do
hnědá, plodná část ostře od stopky oddělená. Xřecka podlouhle k\-
jovitá, s 8 dvouřadými, vřetenovitými nebo jehlicovitými, nejprv

830

jeclnolHiněčnynii, l)e/.l)ar\ ýnii \'ýtrnsy. I'arat}sy nit()\'itL-, na 'konci
sotva ztluštělé. l)arevné.

Celkem f, druhů, rostor.cicli na mechách, listi, jehličí, často tČMněř ve vodě.
Některé na mechách parasitují.

M. phalloides lUill. ijcSij (snli. Clav.j. (AI. ]>alncl. isa l-"i-.. Leotia
Ludwio^ii Dicks., I.. ulií^^inosa (irev., ITelvella laricina \'ill.). C. bu-
Í7 //;/(/. Plodn. 2 — S cm \ys., plodní i)alice kyJDvitá až hruškuvitú,
více méně tui)ě laločnatá a jamkovitá, od íítopky ostře odlišená, .ilotiť
ková, matná, vodnatě mas., t — 2^ cm dl. a 1 cm ti. Stopka prů-
svitně bílá, 2 — 4 mm ti., ronrkovitá. \'řecka kyjoxitá, na temeni
trochu jodem modrající ( 1 20 X 8 /O, se sporými, nitov. (2 /< ) parat.
\ ýtr. šikmo jednořadc, čárkov. vřetenov., tupé, někdy zakřiv., he/
těl., 12—18 //.

V lesních močálech n;i zctlivajicích listech, jehličí ncho mezi mechem v/.dy
v houfech pohromadě, wlmi iddedná a nápadná houbička, od května do srpna
po celých Cechách ri>zšiřená. \ ídrholec u Jiren, Habr, Říčany, 'I řeboii, Pisek.
Hluboká. Jindř. Hradec (N), Vrané. Bilichov, Rudohoří, .Šumava, na Krkono-
-ších v rašeliništích formační hoidia (K). — l-schlá i)ri rozmačkání voni violkami.

M. cucullata l^atsch 1789. (Clav. ferru^inea Soav., M. Heyderi
Pers., M. Abietis Fr.). C. jcíiíičná. Plodn. t — 5 mm dl. oranžově
žlutavá, vejčitě podlouhlá neb i yáloov., ostře od 1 — 2 cm dl., tuhé,
tvrdé, křivolaké. temně Imčdé stopky oddělená. Base stopky s dl.
rezaxými vlásk}-. Stopka vyríistá ]iřímo z jehlice smrkové. \'řec.
podloidde vakovitá Í60 X O//), s 8 nahloucenými \ýtr., paraf. tv^ninké.
jednod., 2 // ti. Jod barví tem. vř. Výtr. čárkov., na obou koncích
zašpičatěné, s 2 malými těl. \- rozích, často zahnuté. 14 — r/ /;.

iNa opadalém jehličí smrko\éni v mladých smrčinách, vždy pospolitě, ale
dosti "řídce. Malinká. j)i;divná houbička, v letě. Mnichovict'. Jevany, Onílřejov,
Sázava, Strašíce, Jmdr. lir.-idec (Neuw.). — Na jehlicích modřínových u Ja-
blonce n. N. sbíral p. prof. Neuwirth varietu (v. globosa m.) s plodným kyjem
iiplně kulatým, stopkou tuhou, kaštanovou, jen asi i .-m dl. Xcunl/.e být M-
sphaerccephala lires. (také ni modřín.), neboť tato má výtr. válcov., tuiié, ( — 7,"
tlusté.

Geoglossum Pers. Jasourek. Obr. 1O5.

I'lodnice kyjovitá, nezřetelně od stopky oddělená, smáčkla.
\^řecka vakovitá, na temeni jodem modravá, s 8 souběžně ulo-že-
iiými výtrusy. Výtrusy dlouze tyčinkovité, příčnými jiřehrádkami
vícekráte dělené, hnědé. Parafysy hojné, nito\'ilé. hojně článkované.

Ze střední Ivvropy uvádí se 8 druhu. Od rodu toho se nyní odděluje
r. Microglossitm s druhy .Ni. viride l^ers. a M. atropurpureum ]>atsch, jež
také v Cechách jsou domovem.

881

G. ophioRlossoides 1.. (sub. Clav.) 17O3. J. černý. IModn. jeilnot-
!i\ O \' niecliu a trávě. 2 — () cm dl.. j)říniá. někdy ohnutá, černá, tro-
chu lesklá, smáčkla, černá, v oblou, tuhou, elast. stopku zvolna zúž..
I — 2 mm ť. a asi 1 cm sir., trochu svraskalá, na konci tupá. Vřec.
ixnllouhle vakovitá, tupá, s 8 čárkov., dolů zašpičatělými, na konci
vaku souběžně uloženými, temně hnědými, osmibuněčnými výtr.,
00 — 90 X 7 //. Parat, nitov. a hojně přehrádkov.. kulatou buňkou
ukončeně, nad vřec. obloukovitými konci skloněné.

Na mccliatých lesních lukách dosti v/cácvič, v srpnu, záři. \'řcsiny, jkkI
Ondřejovem u silnice do Mnichov, {u křiže), Rohatec (Maxim.).

Obr. 165. Geoglossum ophioglossoides L. v přir. vel.

G. hirsutum l'ers. 1797. ./. chlupatý. Plodn. kyjovitá, 3 — 7 cm dl.
až I cm š., čcriíá, se stopkou hrubě hustě chlupatou. Plodní část
I — 2 cm dl.. smáčkla, na konci s bledoai bradavkou, krátce, hrubě,
ostře štětinatá. Duž. stopky uvnitř hnědá, dřeňovitá. \'řec. kyjo-
vitá, výtr. tyčinkov., s 10 — ló přehrádkami, hnědě. 100 — 200X5 ^^
7 u. Paraf. hojné, tence nitov.. článkov., na konci háčkovitě za-
hnuté. Štětiny mezi paraf. předlouhé, tlustostěnné. temně hnědé, ne-
článkov.

Na močálových lesnich lukách v srpnu a záři řídce, vždy v houfech. Pod
Ondřejovem, u Strašíc, Padrtě, Uožmítála, Šumava, Třeboň.

SS2

Microglossum Gill. Pasoubek.

Zjevem i znaky rodovými s r. Geog-lossum shodný, ale vý-
trusy dpočtem 8, dvouřadé) vřetenovité nebo elliptičné, rovné nebo
zahnuté, jednobuněčné, te])rv později přehrádikami 2 — 4 rozdělené.
bezbarvé.

M. viride Pers. (sub. Geogl.), (Clavaria viridis Fuckel, Alitrula vi-
ridis Karst., Cdav. serpentina MiilL, Leotia g-eo0ossoides Cda).
P. celený. Plodn. obyčejně v trsech, přímá, až 4 cm vys., mas., s ky-
jem 3 — 8 mm š., ja-
zykovitým, smačkl>-TO
tupým, barvy olivově
zelené. Stopka zdéli
kyje, válcov., lepkavě
šupinkatá. asi 2 mm
ti., nikoliv ostře od-
dělená. Vřec. válcov.
ťupá. 1 00 n dl. a ]0 íř
š. \'ýtr. vřetenovité.
často zahnuté, s 3 — 4
velkými těl., 15 — 18/?
Parafysy nitov.. na-
hoře ztluštělé a ze-
lené. Jod barvi mo-
dře vřec.

Na vlhké lesni půdě
Yzácně. Posud sbíral p.

prof. l'"r. Ňeuwirth u Kardašovy Řcčice. Jistě hojnější, ale přehlížen. Příbuzný
M. alyopurpurcum Batsch má kyj černolinédý až černý s krvavým odstínem.
SI) i rán byl ve Slezsku (^Schróter).

Spathularia Pers. Lopatička. Obr. 166.

l^lodnice lopatkovitá, stopkatá, masitá, plodní část ostře od
stopky oblé odlišená, smáčkla, okraji sbíhavá. Vřecka kyjovitá, s 8
dlouhými, nitovitými, bezbarvými, nečlánkovanými, souběžně ve
vřecku uloženými výtrusy. Parafysy nitovité, na konci hákovité. —
Pouze 3, velmi si podobné druhy.

Sp. clavata Schaeft. 1774. (S. flavida Pers., Sp. flava i'ers., Sp.
crispa Cda, Elvella clav. Fl. D.). L. kyjovitá. Plodn. šťavnatě mas ,
2 — 4 cm| vys., plO'še smačk^á, klínovitá, po oblé stopce zvolna okraji
sbíhavá, žlutá, hladká, zřídka klaná. Vřec. válcov., na konci ziáž..

Obr. 166. I. Spathularia clavata Sch., 2 Geoglos-
sum hirsutum Pers., v přir. vel., zvétš. výtr.

883

])aral. hojné, nitnv.. rw/.\ťlveiK'. \ ýtr. nitnvité. jednol-mnččné, s m.i-
Kmi tělisky olejnými. obalené slizem 50 X 3 /'.

\' trávč a vllikčin mccliu v nilad.vcli ksicli jehličnatycli, zpravidla ve spo-
lečnosti obecných ryzců, hlavně- na podzim, v celé zemi rozšiř, až do hor.

Leotia Hiil. Patyčka. Obr. 167.

Plodnice rosolovitě voskovitá, stopkatá, stopka stejnoměrně vá'-
coyitá, plodni hořenni část kulovitá, laločnatá, na okraji volná, skoro
kloboukovitá, zevně hymeniem i>ovlečená. \'řec. válcovitě kyjovitá.

s 8 dvouřadými \\' trusy. Vý-
trusy podlouhle vřetenovité.
bezbarvé, jednobuněčné, po-
zději s I — 2 přehrádkami.
l^arafysy vidlené, nitovité.
zbarvené. — Pouze 3 druhy
v Evropě.

L. gelatinosa I lili. 1751
(Elvella lubrica Scop.). P. ro-
solovitá. Jednotlivě, ale vždy
v mnohočetných houfech.
1 plodn. 2 — 5 cm vys.. stopka

Obr. 167. I. Leotia gelatinosa Hili., ^ — 2 cm ti., válcov., dutá.

2. L. atrovirens Pers., v přir. vel., ,, , , , ^. . v . ,

zvčtš. výtr. žlutavá, bradavcite supmka-

tá. .slizká, í^elatinosní. Kl.
sklen., laločnatý, na okr. podvin.. hnědavě žlutý, 2 — 3 cm v ])r.,
hrubě laločnatě zprohýbaný. \'řec. vakov., s 8 výtr., parat, nitkov..
větvité, na konci ztluštělé a článkov.. hojné. \'ýtr. vřetenov. válcov..
hladké, často slabě zakřiv., s 6 olejnými těl., 20 — 22X 5 /*.

\" mecliat.vcli močálech lesních vzácně. U Habru ve sphagnetu každý rnk
v srpnu. Řevnice (K). 'i^řclxiň (W), Strašice, Jevany, J. Hradec (Xeuu.).

L. atrovirens Pers. 1798. P. černozelená. Plodn. v tlupách neb
i trsech, přímá. 2 — 4 cm vys., kl. 8 — 12 mm v ])r.. málo laločnatý,
tmavě zelený, stopka s)naěk'lá, tuhá, pevná, bledá, sotva s odstínem
zelenavým, hladká, s hlubokým člábkem uprostřed. 3 — 5 mm ti.
\^řec. válcov.. zaoblená, paraf. nitov., přehusté. jen dole dělené, na
ko'nci neztluštělé. \'ýtr. protáhle vřetenov.. někdy zakřiv., bezbarvé,
s několika těl. nel) i bez nich, 22 // db a 5 /< ti.

Na vlhké zemi v hájich. !)řezinách po trvalých deštích v letě tu a tam.
U Mnichovic a Jevan často, na Řípu (Nov.), Karlštejn. Skoro vždy v množství
pohromadě, ivelim praví, že jest velmi vzácná.

h84

L. unctuosa IJatsch. (sub. I^^lv.'). ( Fr. Syst. m. JI, 31). Menší ne>:
před., celá čliitá, kl. lalučnatý, pudvin., asi (j mm š., iltitč medový,
hladký. Stopka 2 cm dl., 2 — 3 mm ti., blcdč pleťově žlutavá, oblá,
tuhá, neslizká, roztruiišeně zrnečkatá. \'řec. 200 // dk, válcov., pa-
raf. tenince nitov.. větvité, čkuikov., na konci nezthi.štělé. \'ýtr.

válcov., s 4' — 5 těk v řadě, 25 //.

Mezi mccliem na mokrém l)řehu Zvánovického potuka n \ oděríul v září
i(>iy. .\ut!)r luiává druh tento ze dřeva v Německu, od té doby ji nikdo nesbirril.
Popis autorův s naší lioubou dosti se shoduje.

Cudoniella Sace Vodníčka.

i'l(.dnice voskovitě masitá, nejprv ri)vně tercovitá, pak kdoboti-
kovitě sklenutá, ano i podviniutá, s centráhii, tenkou, rovnou stop-
kou na spodu. Vřecka válcovitá, s 8 výtrusy v 1 — 2 řadách. Vý-
trusy válcovitě protáhlé, často zakřivené, ttipé. l)ezbarvé, i — 2 l)ti-
něčné, s tělísky nebo bez těchto. Taraf^sy nitovité. jednoduché neb
málo dělené, bezbarvé, nahoře málo ztluštělé.

Náleží sem asi 5 vlruhů. cirobnych, rostoucích na zetlclycli větvičkách v les-
ních potocích přímo ve vodě. Všechny jsou vzácné a málo známé.

C. aquatica Libert (sub. Leotia). (Cudonia ai|ti. Ouék). ]'. po-
toční. Plodn. vosikovitě mas., ]irtlsvitná. bledě pletová až naokrověUi,
5 — 12 mm v pr.. nejprv s okr. dolu zahnutým, pak ale rovně roz-
lož., uprostřed jamkovitě vmáčklá, trochu s\'raskalá, lysá. Stopka
sotva delší pr. kl.. 1 — 2 mm tk, mrtnatá, v terč zvolna rozšířená.
\ řecká xálcov., zaoblená, sporá med množstiim teuinkých, bezbar-
•r'v.7ř, jednod., nahoře sotz'a ztluštělýeh paraf., jež o'bsahují řadti ma-
lých těl. \^vtr. 8. jednořadé, bezliarvé. bez těk.^ellipt.. 7 — 9 a.

Na zotlivajicích starých větvičkách a lodyhách ve vodě ponořených v les-
ničil potocích s čistou, studenou vodou vzácně, pouze v květnu a červnu. L' ^Ini-
chcvic ( if). k^ět^a iQi?'. vždy ve velikém nuiož-tví pohromadě. \' lesním po-
toce u jíloviště (24. května lOio), na Závisti (dr. Fr. Novák, na začátku června
Í919), ve Vidrholci u Jiren (v červnu 1919).

C. rugosa sp. n. / '. vrásěvtá. Plodn. i cm v pr., brzo rovně roz-
lož., pak klol;oukovitě sklen., ale nepodvin.. medově hnědě, na hy-
meniu hladké a matné, vespod hustě ostře a hrubě žilnatě rugosní.
Stopka asi 1 mm tk, sotva pokndnu kl. dosahující, přímo do suí)-
stratti vetknutá. \'řecka dlouze válcov., na konci stáž. a zde slabě
jodem modrající, 150 X 4 — 5 //. Paraf. nitkovité, 1 — 2 /< tk, nahoře
sotva ztluštělé. \'ýtr. jednořadé. podlouhle válcov., na pólech za-
oblené, obyčejně tro::hu zakřivené, jednobuněčné, bez tělísek, 23 až
26 //.

885-

J<.(iii< -tlivě na /.ttklýcli včtvickácli v mokré strouze ve llvézclč, v dubnu
1920 í-birala pi. Ol}i'.i Zvěřinová. — Jest jistě Cudonieila a nikoliv Hclotium.
ITiul)ě sitnatyni spodem kl. liši se od před., ale i od C. acicularis Bul!., ktcri
také bývá hnědavá.

Vibrissea Fr. Mihavka.

l^lodnice voskovitě masitá, dlouze, tence stopkatá (řídce krátce
stopečkatá), terčovitá. ])ak sklenutá, na okr. jKulvinutá. /.e\ně hy-
meniem potažená. Xýtrusy 8, souběžně ve vřecku uložené, tenincc
tyčinkovité. jednobuněčné, ]>ak článk()\-ané, bezbarvé, s řadou tělí-
sek. Tarafys}' bi)jnc, teninkě, jednoduché nebo málo dělené.

Jsou to ])()divné houby, rostoucí pod vodou na starých větév-
kách a dříví, hlavně v potocích horských. Celkem 3 druhy, málo
známé.

V. truncoruin Alb. Schwein. 1805. (Leotia Clavus L'ers.). M. kme-
nová. Plodní apoth. tercovítě sklen., hladké, 2 — 5 mm v ])r. čer-
nohnědé, na okr. trochu podvin., v 3 — 5 cm dl. a 2 mm ti., hlad-
kou, bílou, dutou stopku stáž. \'řec. válcov., 150 — 200X5 /'. s 8
\ýtr. \\vtr. nitovité, nejiprv jednobuněčné, pak přehrádkované, až
200 /í dl. a I /ř ti. Paraf. trochu větvité, bezbarvé, nahoře sotva
ztluštělé. hojné.

Na kořenech úplně ponořena ve vodě v trsech v Labi u .Spindelmúhle
v Krkonoších r. iQio sbíral p. dr. Dušánek. Mykologové ji udávají z Krkonf)š
ode dávna (Hirschberg, Melzergrund, \"elký rybník), pak také z Voges a Ty-
rolska.

V. pezizoides Lib. (iPhill. Rev. ^^en. \'ibr.). M. přisedlá. Plodn.
čočkovitá, 2 — 3 mm v pr., zevně kulov. sklen., voskově žlutK^m hy-
meniem potažená, vespod tmavošedá, kratičkou stopkou přisedlá.
Vřec. dlouze válcov., tupá, 2 // ti., dolu zvolna ztenč., paraf. teninké,
hojné, článkov., na konci v několik ramen, paličkou okončených roz-
dělené. \'ýtr. tenince vláskovíté, 250 X Yi /<, souběžně' uložené, pro-
hnuté obloukovítě, bezbarvé, bez těl., jednobuněčné.

Na zetlelých ol.šových větvičkách ve vodě studeného, čistého potoka v hlu-
boké, stinné rokli u Jíloviště velmi hojně, v květnu iQig. — Posud sbírána jet*
jednou v Ardennách.

Hel vel) a L. Chřapáč.

Velké houby letní nebo podzimní. Plodnice kolmá, stopkatá.
voskovitě masitá, křehká, plodní část tvoří plochý, volný, různě
laločnatý, rovný nebo nestejně zprohýbaný. častO' dolii sehnutý klo-
bouk, zevně hymeniem potažený. Vřecka válcovitá, s 8 jednoř. vý-
trusy. Výtrus}' elliptičné. jednobuněčné, hladké, s 1 velkým, cen-

886

trálním tělískem. I^arafysy nitovité, jednoduché, na konci ztluštělé a

obyčejně zbarvené.

ReJim uvádí pro střední I*".vropn 15 druliů, rostoucích na zemi vlhké v le-
sích, hájích, často v mokřadlech. Jedny jsou drobné, druhé dosti veliké (H.
crispa, H. nigra).

a) Stopka podél hrihicHtá a čcbernatá.
H, crispa Scop. 1772. (II. nivea Schrad.). C7/. kadeřavý. Plodn.
3 — 7 cm vys.. se síopkoii 2 — 3 cm ti., oblou, hUibokynii brázdami
zevně i uvnitř proTvanou, I)ílou, křehkou. Kl. 2^^ cm š., kulov.

Obr. 168. Helvella lacunosa Afz., v přir. vel. Fot. .Maxímovič.

sklen., s okr. vohiým, tence lupenitý, různě lalo-čnatý, liilý, křehký,
Vřec. dlouze válcov. (300 X 15 /<), zaoblená, paraf. sporé, teninké
(3 /')> jednod.. nahoře ztluštělé. Výtr. zaobleně krátce ellipt., bez-
barvé, hladké, s i velikým těl. 17 — 20 /t.

Na jílovité pu(iě listn. i jehličn. lesů, zvláště na podkladu vápenném v letě
a na podzim dosti rozšiř., ač nehojná. Radotín, Krč, Karlštejn, Roblin, Mořiny,
Roudnice, Jirnj', Mnichovice. — \ stáří silně páchne aromaticky, .Sbírá se a jí.

H. pallescens Scháff. 1770. Icon. t. 332. Ch. bledý. Kl. bledě ko-
zový, vespod útle pýřitý, stopka sedává, zevně hojně žebernatá,
ale méně lakunosní, výtr. kidatější, o něco menší. Ostatně jako před.

887

-C 7.

r,;

ivor :i

r Ki^kuřina sl)iral;; si. .1/. Mickin'á v říjnu u>i9. — L'vá(li
'J"\rt)lska, ale pochybuji, že jest lo samostatný druh.

H. lacunosa Afzel 1783. (()l)r. 168.) (11. Aliira Schaff.. II. numa-
cella Scii.. II. sulcata Wlld.) Lli. rýhovaný. Plodn. kolmá. 3 — O cm
vys.. kl. nejprv miskov.. 2 — 4 cm v pr.. pak ale dolu dvojlaločnč
sehnutý, uprostřed sedlovitč vykrojeivý, volný, na ixjvrchu rovný,
hladký, šedohnědý a/, hnědý. Stopka šedá. dvakrát delší kl., i cm.
ti., poděl hluhoce rýhov. a ostře žebernatá. \'řec. 400 X 13 /(.
válcov.. zaoblená, paraf. nitov.. velice hojně. 3 /< ti., jednod.. nahoře
mírně ztluštělě. \'ýtr. jednoř.. zaobleně krátce ellipt.. bezbarvé,
s-i velkým těl. uprostřed. 15 — 17 n.

\ ic>ích. lilavnč listnat. na holé '/cmi. ale
1 na pařezech jednotlivě, ne hojná, od května do
podzima. Roblín, Chuchle. Slapy (Jel.). Rip (N,),
.\lnicht)vice. Žehušice. Rakovník (Fch), Klatovy
(\'r). Jindř. Hradec (X). — ■ Stará houba páchne
odporně slanečkem. Xa travnatém pahorku u Mire-
šovic v květnu 1920 sbíral jsem ve větším počtu ve
společnosti Orchis Morio var. tricuspidata Krombli-
Kl. černý, laločnatě zprohýbaný a jamkovitě mozko-
vitý, ve 3 — 4 rohaté cípv pnjtáhlý, 3 — 4 cm v pr..
na okr. trochu v tř. srostlý, tř. šedá, i — 2 cm ti.,
zdélí pr. kl. \'elmi dobře se shoduje s vyobrazením
Krombholzovým na tab. 21. — \'ar. cinerea Bresad.,
s plodn. maličkou (jen 2 cm vys.), s kl. laločnatě
mozkovitě zprohýbaným, černavě šedjTn a zrnitě
tečkovaným, s tř. hlubfjcc rýhovaným a žcbematým.
bez příček. Xa lesním močále v úvale pod dráhou
I! .Mirešovic v srpnu jQ2i.

H. nigra sp. n. Ch. černý. lUbr. ihíj.) \'e-
likost i tvar 11. cripsa. Celá plodn. jako uhel
černá, jen na samě basi tř. trochu bělavá. kl.
4 — 3 cm v pr., kulov. vejčitý, veliee mozkovitě laločnatý a drobné
hrbolkatý. dutý. na nkr. často k tř. přirostlý. Tř. 5 — 8 cm vys.. upr( -
střed I — 1^2 cm ti., dohi značně ztluštělv, hluboce lakunosně rýhov.
a až do prostřed jámovitý. \'řec. 300 a dl.. tupá. zaoblená, paraf.
hojně, na konci málo ztluštělě. jednod. \'ýtr. krátce tupě zaobleně.

s vel. těl., 17 — 20 ii.

Xa vápenatých, kcrnatých stráních u Kosořc v říjnu 1919 sbíral p. Fr.
Fechtncr. Krásný a podivný druh. mimo černou barvu laločnatým a hrbolatým
kl. od H. crispa rozdílný. Tím značně již přechází k r. Gyromitra.

H. Ouéletii Bres. 1882. (Obr. T70 ) (Fez. helvelloides Ouěl.)
Ch. Onéletňv. Plodn. 2 — 3^ cm v pr.. po celý život miskovitá, jen

Obr. ibo. Helvella nigra

Vel., .slabě zmenš , zvětš.

výtru-^y.

888

později sniačklá, na basi ledvinitě vyknjjená, tence mas., zevně šedě
bělavá a hustě zrnečkatě mrtnatá, na hymeniu černohnědá. Tř. zdélí
pr. kk, -;, — 7 mm tk, ztuha elast., solidní, bledý, nahoře nahnědlý,
podél hluboce tupě čcbernatý a rýhovaný, dole sotva ztluštělý. Vřec.
velmi hojná, váloov., tupě zaoblená, 300 X 15 ^. Výtr. krátce za-
obleně ellipt., s I velikým těl., 18 — 20 /.i. Paraf. nahoíe mírně ztlu-
štělé, 6 — 8 II tk, hojné.

Obr. 170. Helvclla Quéletii Bres., v přir. vel. Fot. Maximovič.

Na pastvině v trávě u Rohožce v květnu 1920 ve velikém množství (R.
Maximovič). Posud udávána pouze z Tyrol a Francie. Na našich houbách se
obě polovice kl. dolů vůbec neohýbaji jsouce k sobě přiloženy.

b) Stopka nerýhovaná a nešehernatá.
H. elastica Bull. 1785. (Obr. 171.) ((H. all)ida Pers., H. fistulosa
Alb. Schw.) Ch. clastičný. Celá houba elast. m., barvy bledě pleťové,
tř. 2 — 6 cm vys., 2 — 10 mm tk, dutý, válcov., ča^to smáčkly, dole
tlustší a nepravid. jamkov,, lysý, křehký. Kl. 2 — 4 cm v pr., ostrým
úhlem ve 2 laloky vykrojený, s laloky dolů sehnutými a k tř. 'při-
loženými, hladký, tenký, řídce 3laločný, často zprohýbaný. Vřec.
dloiuze válcov., 15 ju tk, paraf. nitov., jednod., na konci málo ztluštělé.
Výtr. zaobleně ellipt., s velk. centrálním těl., 18 — 20 /li.

57

889

Ve vllikýcli, jcliliCn. i listn. lesích od července do řijna dosti řídce. U Mni-
clit.vit často, líahice (Zv), Karlštejn, Strašíce, Jílové, Křivoklát, Jindř. Hradec.

' H. albipes Inickel (Sym. myc), ( H. bioolor Schulz.). C7;. bclo-

iioliý. Přeil. \elmi podob., ale kl. na hyniLMiiu íinčdý, s tř. tenkým

(3- — 5 mm), Ninačklým, stejně tk, bledým, hnstč sametově pýřitým.

U Mniclidvic v/Ácnč, 8, iQid, 1918. — Tvádi se z několika stanovisk

z Něnuck.a, 1 r.incíe a 'J'yroI. Zdá se, že niykologové ji od před. nerozeznává ji-

H. monachcila 1^-. Syst. Myc. Ik S. Cli. laločnatý. Kk 3 — 6 cm
v pr., kiilo7'.. iičkdy írojhoký (nikdy sedk)vitý), s okr. dolu sehnutým,

ruznč laločnaté a hrhu-
latč zproíiýbanýin, na
hymen iu kaštanově
iiučdý, vespod a na tř.
bílý. Tř. velmi dlou-
hý, oblý, Idadhý, du-
tý, asi 1 cm tk \'ře'.-.
velmi dl. (250 — 300
X 10 /ř), s jednou řa-
dou výtr. Paraf. vel-
mi hojné, 3 — Ť ,". na-
hoře kyjovitě ztluště-
lě. \\vtr. tupě ellipt.,
s centrál, velkým těl.,
17 — ig íi.

V lesicii u J indř.
Hradce sbíral p. prot. F,
Neuzvirtli. Utvářením tmavohnědě zbarveného klobouku liší se od H. elastica,
kt. má kl. ^(.(Uovitý, s rovně plochými, bledými polovičkami.

H. Ephippium l^év. 1841. Cli. kalichový. Plodn. i — 2 cm v pr., s kl.
mělce miskov., elast. ma-s.. tence lupeniťým, na hymeniu ší'daz'é luič-
dým., zevně světle sedě hustě j^lstuatým, po'zději sedlovitě vykroje-
ným, dvoiilalocným. Tř. asi 2 cm vys., i V2 mm tk, válcov., o:l dola
nahoru ztenč., hustě šedě chlupatý. \'řec. válcov., 300 X 12 /ř, parař.
sporé, tenké (3 /<), jednod., nahoře mirně ztluštělé. \'ýtr. široce

ellipt., tupě zaoblené, s i velikým centrálním těl., 15 — 18 /<.

Pospolitě v listn. vlhkých lesích dosti řídce. Mnichovice (8, 1915), Radotín,
Roblín, (Jhlumec n. C. (R), Karlštejn, sv. Ivan, Jindř. Hradec (N). Mouchnice
na Mf>ravě f.S!.). Srovnej také podobnou Macropodia macropus.

H. aifinis sp. n. Ch. příbuzný. Ve všem podob, a ])řil)uz. před., ale
statnější, větší, stopka cernějši. tlustší (3 — 6 mm), hojně jamkov. .i
brázditá, výtr. větší, ellipt., 22 — 25 ju.

Obr. 171. i. Helvella elastíca Bull., 2. Morchella
hybrida Sow., slal é zmonš., zvětš. výtrusy.

S90

v habřině nad Křečkovým rybníkem u Mnicliovic, 9, 1918, Třeba ještě
dále sledovati.

H. pezizoides Afzel 1783 (Fez. helvelloides Fr.). CJi. kustřehko-
vitý. Plodn. okrouhle nmkovitá, sotva i mm ti., i — 3 cm v pr., brzo
oběma poiLovičkami dolů schnutá a nelaločnaté, hrubě husté Šedé
chlupatá, na hymeniu hladká a černá. Stopka 2 — 4 cm dl., i — 3 mra
ti., dole trochu tlustší a hruliě jamkov., tvrdá, tuhá, zevně černou
korou obalená, uvnitř mčkce bíle houbovitá, zevně hustě sametová.
Vřec. dlouze válcov., paraf. jednod., tenké, nahoře mírně ztluštělé.
Výtr. široce zaobleně ellipt., s i velk. centr, těl., 15 — 20 /í.

V hájích u sv. Prokopa sbíral v říjnu 1913 p. dr. Reichert. — Domnívám
se, že toto jest pravý druh Bresadolův a nikoliv H. atra Kón., kterou Schróter
ze Slezska uvádí, nebof naše houba nedělá laloky,

H. scrobiculata sp. n. Ch. jainkovitý. Statná, velká, plstnatá,
s jamkov., tlustým* třeněm. Kl. trvale miskov., 3 — 5 cm v pr., náhle
od tř. oddělený, :;evuč bčlošedaz>ý, útle pýřitý, na hymeniu hladký,
hnédý. Tř. málo delší pr. kl., dutý, uprostřed i cm ti., dole rozší-
řený, celý hlubokými podlouhlými jámami proniklý, šedý, husté
měkce plstnatý. Výtr. ellipt., s i velkým centrálním těl. a někoilika
menšími po stranách, 28' — 32 /<.

V listn. lesích u Rakovníka v červenci 1919 sbíral p. Fr. Fechtner. Ne-
shoduje se ani s H. pezizoides Afz. ani s H. atra Kón, Tvoří přechod k druhům
první skupiny, jámy se ale na tř. ještě nespojily v celé rýhy.

Gyromytra Fries. Ucháč. Obr. 172.

Velké houby jarní. Plodnice krátce stopikatá, masitá, křehká.
Třen dutý, dole často jámovitě řasnatý. Klobouk kulovitý, na okraji
volný nabo více méně s třeněm srostlý, nepravidelně laločnatý a
mozkovitě zvlněný, více méně hnědý. Hymenium povléká celý
povrch klobouku. Vřecka válcovitá, tupá, parafysy nitovité, jedno-
duché, na konci kyjovitě ztluštělé. Výtrusy jednořadé, široce za-
obleně ellíptičné, bezbarvé, s i centráním tělískem a několika men-
šími, anebo s 2 tělísky v pólech. Za živa všechny ostře páchnou.

Ucháče objevují se pouze časně z jara (vyjma G. infula) na
vlhké zemi v lesích listnatých i jehličnatých, často na půdě písčité
neb i na spáleništích. V některých krajinách jsou velmi hojné
(lesy Křivoklátské, Brdy, Polabí), jinde ale {y suchých polohách)
do'áti řídké. Jsou jedlé, ale musí se dříve vroucí vodoui spařiti. Ne-
dovařené jsou nebezpečné. R e h m uvádí pouze 7 druhů ze stř.
Evropy, ale domnívám se, že jsou nedostatečně studovány.

891

a) 'ířcň tlustý,- dutý, velké druhy.
Q. esculenta Pers. 1800 (sub. Helv.). V. jedlý. Kl. 3 — 8 v ]>r..
kulov., mnohanásol)ně mozkovitě laločnatrý, dutý, na okr. k tř. více
méně přirostlý, uvnitř l)ělavý. na hymeniu (zevně) kaštanově hnědý.
Tř. ] — 3 cm vys. a tolikéž ti., dutý, bííý, jemně mrtnatý, křehký, často
nepravid. jámovit^'', neb i smáčkly. \'řec. 300 X 14 /<, paraf. větvité,
nahoře zvolna ztluštělé a hnědavé, velmi hojné. 4 // ti. Výtr. za-
obleně krátce ellipt.. s 2 těl. v pólech, 18 — 24 //.

V březnu a dubnu v písčitých borech, řidčeji v listn. lesích, ale také
v smrčinách po celycli Cechách rozšířena. Po spaření vroucí vodou jest jedlá.
Sbírá se všeobecně a také na trzích prodává.

Obr. 172. I. Morchella esculenta L., zvětš. vřecka a parafys}', 2. Verpa bohe-

mica Krmbh., zvětš. vřecko s 2 velkými výtr., 3. Gyromitra fastigiata Krmbh.,

zvětš. vřecka s parafysami. v právo 2 zvětš výtr., 4. Gyr. gigas Krmbh.,

zvětš. vřecka s parafysami a v levo zvětš. výtr.

Q, fastigiata Krombh. 1834. I\ sz'a.zčitý. \^elikastí i podobou

před. přílniz.. ale kl. mnohem hustěji záhyby a hrbolky zdobený.

vždy ve 2 — 4 ostré rohy vybíhavý. kaštanově hnědý, tř. delší (zdélí

kl.), podél hluboce brázditý, často ve 2 — 3 větve rozdělený. Výtr.

značně větší, ale také bez bradavic na pólech.

V teplých písčitých borech v Polabí (Lysá, Neratovice, Kolín), odkudž
se přináší na Pražský trh ve velikém množství. Nepochybuji, že naše houba
souhlasí s Krombholzovou. Krombholz beztoho měl k popisu kusy z Pražského
trhu. Doklady obdržel jsem také z Úpice (St.), Příbrami; u Třeboně je v písči-
tých borech hojná (Weinz.). G. Krombholzii Bezděk jest synonym, Bezděk ale
žádné diagnosy k obrazu nepřipojuje.

892

G. in fiala Cuniino 1805, kterou Krombholz udává také z Cecli (na spále-
ništích v bučinách) jest dle všeho pochybný druh. Má míti kl. kaštanový, velmi
nadmutý, mělce a málo rýhovaný, tř. rýhovaný, načervenalý. Na Pražském trhu
jsem nalezl podobné houbj' (jsou v bot, úst.), ale nem.ají ještě vřec. dozralá.
G. Bubaci sp. n. Ch. Bubákův. Podobný G. esculenta, ale kl. menší
(3 — 5 cm), kulov. zvoncov., nepravící, mozkovítě laločnatý, temně
kaštanovč hnčdý, vespod pleťové narůžovělý, na okr. vždy volný.
Tř. 2 — ^krát delší kl., i — 2 cm ti., bílý, často žlábkem ve dvé rozdě-
lený, dole hrubě jamkov. Vřec. hojná, delší než u G. escul. Paraf.

Obr. 173. Gyromitra gigas Krmbh., značně zmenš.

na konci značně palicovitě ztluštělé, temně hnědé. Výtr. podlouhle
elli.pt., s 2 těl. v pólech, 30 — 34 //..

V lesní strouze u Dobříše v květnu 1921 sbíral p. assist. Vikt. Jedlička.
Nemůže býti spojována s G. esculenta, ncbof výtrusy jsou skoro válcovité a da-
leko větší.

G. gigas Krombh. 1S34 (G. curtípes Fr.). Ch. obroz'ský. (Obr. 173.)
Kl. ku'()v., lu-liký {() — 15 cm v pr.), světle okrový, celým okrajem
ku krátkému (3 — 5 cm), tlustému, bělavému, zprohýbanému, jemně
];'ýřitému tř. přirostlý. Výtr. podlouhle ellipt., s malou bradavkou
na poleeh, 30 — 40 //, s jedním centrálním velkým těl. a několika
menšími. Paraf. nitov.,. velmi husté, na konci kyjovitě ztluštělé,
5 /^ ti.

893

Ve vlhkých, naninoze listnatých lesích časně na jaře. V hájích okolí Praž-
ského všeobecně, také hojně na Pra/.skóm trhu. Barvou i velikosti ihned lehce
se od G. esculenta makroskopicky rozeznává.

G. Síispecta Krombchlz má prý míti také výtr. s bradavkou na pcjlech, ale
kl. jest temně kaštanově hnědý a tř. jamkov. brázditý s nádechem červeným.
Domnívám se, že (■. suspecta vůbec neexistuje a to, co pod tímto jménem popsal
Krombholz, jest obyčejná G. esculenta s narů/.ovčlým treněm, jak se také G.
esculenta nezřídka vyškytá. Otravy chřapáčem jedlým dějí se také dnes (viz

»Vcsmír«). Otravu způsobuje kyselina hel-
vellová (CiiHiuO-), jež se vroucí vodou
rozpouští a tak z houby odstraňuje. Jest
tudíž 1 G. esculenta nejvýš nebezpečnou
. ... >_ 7ií«^^^ houbou. Zdali jest také G. gigas jedovatá,

hák 'wk ií^^^l^k '■"^"' "^"S známo. Požívá se v Praze vše-

jp^p. ■ ^^HHbL A vá''*^ obecně a nikdy se otravy nepřihodily.

G. infula Scháff. 1770 (Helv.
brunnea (ím., Helv. Mitra Scháff.,
Tlelv. rhodopoda Krombh.). Ch.
čepcovitý. (Obr. 174.) Kl. 5 — 12 cm
v pr., nepravid. laločnatý, vždy s 2
až 4 veHkými, špičatě kušelovitými
rohy, na povrchu ničíce sprohýba-
ný, kaštanově hnědý, na basi stáž.
a sem tam přirostlý. Tr. 4 — 10 cm
vys., I — -3 cm ti., nejprv dřeňo-
vitý pak dutý, pevný, často smáčkly,
dole jamkov., bělavý nebo červe-
navý, jemně plstnatý. Vřec. válcov.,
zaoblené, 14 /< ti., paraf. nitov.,
jednoduché, nahoře ztluštělé, 3 /< ti.
Výtr. ellipt., s 2 těl. v pólech. 18
až 24 jLi.

Liší se ode všech druhů chřapáčů svým objevováním se na podzim, na
vlhčinách v jehličn. lesích, v roklích a na hrázích rybníků, někdy i na pařezech.
U Jílového (Mašek), Rokycan (Horák), u Police (Krmbh.), v ohradě v Koší-
řích (R). — - .Zevnějškem, hlavně rohatým kl. lehce se prznává.

b) l^cň tenký, solidní, malý druh.
G, Neuwirthi sp. n. Ch. Neuwirthův. Kl. 2 — 3 cm v pr., kulov. za-
oblený, nepravid. laločnatý, nikoliv labyrintický, všemi okr. volný,
na okr. podvin., na hymeniu černč kaštanový, na spodu čistě bílý.
Tř. málo' z kl. vyniklý. 4 — 8 mm ti., pevný, solidni, pravid. válcov.,
bílý, lysý. Xřec. tlustě válcov., tupá, 100 — 120 X 12 — 14 /<, paraf.

Obr. 174. Gyromitra infula Schff.,
zmenšena.

Siiá

hojné, tlusté (5 — 7 /O, jednod., nahoře kyjovitě ztkištělé, sytě hnědé.
Výtr. elHpt., bez bradavky na pólech, s 2 těl. v pólech, 17 — 19 /*.

U Jindř. Hradce r. 1919 sbíral p, prof. Fr. Neuwirth. Liší se svou drob-
ností, nelabyrintickým, vohiě zvoncovitým, kulovité nadmutým kl. a skoro čer-
nou barvou hymenia a tenkým, tuhým, solidním třeném ode všech známých
druhů. KI. v mládí není ani miskovitý ani sedlovitý, nemůže tedy býti r. Helvella.

Verpa Swartz. Kačenka. Obr. 175.
Plodnice masitá, stopkatá, třen válcovitý, dutý. Klobouk zvon-
covitý, jen v temeni na konci třeně vetknutý, úplně volný, tenký.

mm^

Hř^^

Obr. 175. Verpa bohemica Kmbh., v přir. vel.

Hymenium hladké, povrch klobouku různě zprohýbaný poklekající.
Vřecka dlouhá, válcovitá. Paralysy nitovité, jednoduché, nahoře
mírně ztluštělé. Výtrusy elliptičné, bezbarvé, hladké, bez tělísek.

Jarní velké houby, rostoucí v trávě na lukách, v hájích. Celkem
6 druhů. Jsou vesměs jedlé.

V. bohemica Krombh. 1828 (sub. Morch.). (Morilla b. Quél., V.
dubia Lév., Morch. bisipora Sorokin, Morch. ^ngaspora Cooke).
K. česká. Kl. zvoncov., 2 — 3 cm š., okrově hnedýi s hustými, podél-
nými, laločnatými žebry, uvnitř bělavý, při okr. dosti tenký. Tř.
válcov., nahoru zvolna ztenč., 7 — 14 cm vys., i — 2 cm ti., dutý,
křehký, bělavý, trochu svraskal'ý a drobně šupinkatý. Vřec. válcov..

89^

uťatá, 200 X 24 //, .s- 2 — 7 vclikýini výtr. Výtr. podlouhle elliiK.. na-
žloutlé, obrovské, 60 — 80 u. Paraf. jednod., nahoře sotva ztluštělé,

hojné. Za živa voní ostře lanýžovitě.

V listnatycli hájích na vlhkých travinách v březnu a dubnu. V okolí Praž-
ském hojně. Udržuje se po léta na tomže stanovisku. Také u sv. Ivana, Karl-
štejna. Slap. Na Pražském trhu velmi obecná a první jarní houba. Sluje vše-
obecně »kačenky«. Na Moravě v lese Ždánském velice hojně na mnoha stano-
viskách, zpravidla pod osykami (Neuvvirth).

V. conica Alill. (Fl. Dan.), {V. digitaliformis Pers., V. Krombholzii
Cdaj. K. kuzelovitá. Kl. zvoncov. nebo uáprskovitý, vejěitý, i — 2 cm
vys., 1 — 1V2 cm ti., uvnitř bělavý, zevně světle hnědý, hladký, sotva
kde trochu zprohýbaný. Tř. 5 — 10 cm vys.. i — 1^/2 cm ti., válcov.,
dolů trochu ztluštělý. brzo dutý, velmi křehký, bělavý neb do žlu-
tavá. ATec. válcov., uťatá, s 8 jednoř. výtr. Paraf. nitov., hojné,
článkov., jednod., nahoře značně kyjov. ztluštělé a nahnědlé. Yýtr.
ellipt., nažloutlé, bez těl., 20 — 25 //.

Ve světlých, listn. hájich z jara vzácně. \' údolí Šáreckém (5, 1899), sv.
Prokop, Karlštejn. Děd u Berouna (5, 1919, Buřil), Jílové (Holík), Kyjov na
Mor. (Neuw.). Kl, bývá posléz na okr. poodhrnutý. Menší, houba, s dlouhým tř.
a malou, zvoncov. hlavičkou — \" háji u P.adotína sbíral jsem var. Jielvelloides
Krombh., s kl. laločnatě hrJjolatým, s tř. dutým, příčně drobně bradavčitě šu-
pinkatým. .

V. uiroalba Vv. jest před. příbuzná, ale kl. zevně leskle černý, uvnitř jakož
i tř, bílý. Ule Coidy a Friese v mokrých listnatých lesích v Cechách. .Sám
jsem houbu tuto sbíral před 25 roky v lesním údoli u Doubravčic u Čerň. Kost.,
ale houba =e mně pcz;lěji ve sbírce ztratila.

Morchella D-lleii. Smrž

■-Velké, jarní houby. -Plodnice masitá, křehká; Klobouk zvonco-
vitý, bud" až k l>asi s třeném! srostlý, bud jen do polovice volný (M.
hybrida), na povrchu hlubokými jámami (lakunami) a vynikají-
cími žebry nepravidelně nebo podél souběžně zprohýbaný, na povrchu
hnědým hymeniem povlečený. Třen dlouhý, válcovitý, dutý, bledý.
Vředka válcovitá, s 8 jednoř. výtrusy. Výtrusy elliptičné, hladké,
bezbarvé, bez tělísek. Parafysy jednoduché, nitovité, nahoru
ztluštělé, článkované, bcirevné.

Rostou časně z jara v lesích, hájích, zahradách a objevují se jen
\ době teplých nocí a teplých dešťů. V dubnu, kdy tak často se
u nás dostavují noční mrazíky, bývá jejich vývoj potlačen, takže
některé jaro se smrže vůbec neukážou. Smrže všechny jsou velice
lahodné houby a také vydatné. Proto jsou také hledanou potravinou
na trzích. K r o m b h o 1 z popsal z Cech mimo uvedené druhy ještě

několik forem, ale nedostatečně, takže o jich samostatnosti mnsime
pochybovati. Stejně soudi o tom R e h m. V Cechách skije Mor-
chella všeobecně »smrž'.<.

M, esculenta L. 1753 (sub Phallus). S. jedlý. (Obr. 176.) Kl.
4 — 8 cm v pr., vejčitý až kulov., okrové žemlový, často nepravid.
laločnatý, hlubokými lakunami a vyniklými žebry jako voštiny pro-
lamovaný, kf-ehký. Tř. kratší kl., 2 — 3 cm ti., doliť nadmutý a různě

Obr. 176. Morchella esculenta L., slabě zmenš.

jamkovitě zprohýbaný, bělavý, jeinně pýřiťý, dutý, křehký. Výtr.
kulov. ellipt., 8 na konci vřec. nahloučené i(,řidčeji 4 — 6), bezbarvé,
18 — 20 ji(. Paraf. na konci velmi kyjovitě ztluštělé, hojné. Vřec.
300—350 X 16 //.

Ve světlých lesích, hlavně v listí a smetí, na vlhkých lukách a v zahradách
v březnu a dubnu, nejvýš do poloviny května, všude rozšířený, obyčejně v hou-
fech. Výborná jedlá houba'. Obecná na Pražském trhu.

M. praerosa Krombh, má míti dle autora kl. 6 — 7 cm vys., tupě kuželov.,
s velkými lakunami, šedoolivový, na místě, kde se spojuje v tř., odstálým valem

897

značený. Stěny lakun rovné a hladké. Tř. dosti tenký, hladký, rovný, kratčí kl.
Výtr, ellipt., tupé 15 — 18 /«. — \' stinných křovinách v Cechách (Krombh.) a
v Porýnsku (Rehm). Jc-li dosti od před. rozdílná, nemohu souditi.

M. crassipes \'enlen. (sub Phallo). .S". tlustonohý. Mnohem statnější
než M. escul. Kl. vejčitokušelov., krátce přišpičatélý, 4 — 8 cm vys.
a šir., barvy žemlové, hluboce a nepravidelně lakunosní, s přehrád-
kami na stěnách husté bradavčitě lirbolkatými. Tr. včdy delší než kl.
(Často dvakrát deíší). .:: nadmuté hase nahoru kušelovitě zúž., často
málo tenčí než kl., po cele délce v řadách hluboce jamkovitý až
skoro brázditý, bělavý. a pýřiťý. \\vtr. tupě ellipt., daleko větší,

22 2y jil.

V dubnu na vlhkých místech mezi listím a sm.etim, posud jen z okolí
Prahy, odkudž druh ten také Krombholz udává. Já jej sbíral ve Hvězdě
r. 1918 a p. red. Kašpar dostává jej každý rok ze Šárek od hochů. U Kyjova
na Moravě (Neuwirth). Udává se také z Ukrajiny. — Jest to jistě dobrý druh,
od M. esculenta již svou velikostí rozdílný. Dospělá houba příjemně voní.
Každé jaro objevuje se také na Pražském trhu. Krombholzův obraz naší houbě
dobře odpovídá. U autorů neklade se důraz na zbrázdění a lakunosní třen. Jest
to nejvýš chutná houba.

M. Neuwirthi sp. n. S. Xeuz^^^irthňv. Kl. 3 — 5 cm dl., vejčité tupé
kušelovitý, s lakimami hlubokými, laločnatymi, isodiametrickými,
mnohem menšími a hustšími než u ^I. escul., se stěnami nebradavči-
tými, tuhými, oble tupými, barvy šedé okrové. Tr. kratší kl.. oblý.
as'i I cm ti., jemně pýřitý. bílý. na basi řasnatě jamkovitý. Výtr.

tupě krátce ellipt.. s 2 těl. v palech. 20 — 24 ,«.

U Kyjova na Moravě a u Koryčan ve velikém množství shiral p. prof.
Fr, Neuwirth. Také na pražském trhu. Jest drobnější než M. esculenta, která
má iakuny větší a i^lubší. kl. světle žemlový až hnědý, více kulovitý M. con má kl.
podlouhle kužel., špičatý, barvy temnější až tmav..šelé.s Inkunami podél protáhlými

M. conica Pers. 18 18. 5". kušelovitý. Kl. 2 — 5 cm dl. a i — 3 cm
ti., podlouhle kušelovitý, přišpičatélý, do^e s tř. srostlý, s lakunami
kolmo řáděnými, slkoro čtyřhrannými, šedavé olivovéšedý až tmavý.
Tř. 2 — 4 cm dl. a i — 1^/2 cm ti., válcov.. křehký, bělavý, útle

mrtnatý. \'ýtr. ellipt.. bez těl.. 18 — 21 u. \'řec. 250 X 16 i-i.

y březnu a dubnu na vlhkých místech v zahradách, hájích mezi opadalým
listím a travou, zvláště ve společnosti violek vonných a kopřiv (pod trnkami)
z rovin až do hor v celých Cechách hojně. Lze ale rozeznávati dvě formy, jednu
nízkou drobnou, s úzce kuželov. kl. a druhou statnější s kl. siřeji a kratčeji
kuželov. a kratčeji špičatým. Přichází také velmi hojně na trh. Xavlékají ji
také na nitě a suší. M. tleliciosa Fr. jest synonym.

M. elata Fr. 1822. S. vysoký. Nápadný, statný druh, s podlouhlým

kl. Plodn. 20 — ^^ cm vys., dutá. křehká. Kl. dlouze válcov. kuželo-

-vitý, dole s tř. srostlý. 8 — 16 cm dl. a 4 — 6 cm ti., s ostrými soubéž-

898

nými žebry, jež jsou příčkami ve 4hranné, velmi hluboké lakuny
ro:;děleny, hnědý nebo' olivově hnědý, posléz šcdočernavý. Tř. zdélí
kl., 3 — 5 cm ti., válcov., dole trochu ztluštělý, nepravid. podél jamko-
vitý, bělavý, pevný, hojně plstnatý. Vřeoka válcov.. s 8 jednoř. výtr.,
paraf. velmi sporé, tence nitov., na konci kyjovitě ztluštělé. jen na
basi čIánko'V. Výtr. tupě, krátce ellipt., 24 — 30 /<.

'\' křovinách a travinách v dubnu a květnu, celkem ale vzácně. Co rok
na Pražském trhu. Zbraslav, Hvězda, Komorný Hrádek (Krombholz), Šumava,
Jílové (Mašek), Plzeň (Tyttl), Chrudim (Kudrna), Písek (xMacháček).

M. costata Vent. (sub Phallo). S. žebernaťiý. Menší než příbuz.
M. elata, kl. 7* — 10 cm a 2 — 3 cm ti., dlonae válcovitý, na konci při-
špičatélý, temné olivové hnédý, & žebry podél celou délkou kl. rovné
probíhá] ícímii, jen nahoře a dole spoře spojovanými, uvnitř v rýhách
příčně kolmo žebernatými. Tř. kratší kl., nahoře asi i cm ti., dole
silně nadmuté cthištélý, bily. útle pýřitý. bez jamek. \'řec. neobyčejné
tlusté (25 — 35 //) vakovitá. trochu zahnutá, s výtr. ve 2 řadách na
konci nahloučenými. Výtr. 17 — 24 //. krátce tupě ellipt.. bez těl.
Paraf. tlustě vláknité, nahoře sotva ztluštělé.

U Jindi^. Hradce r. 1920 sbíral p. prol. Fr. Ncuwirth U Bélčic u P>1 itn:
r. 1918 p. uč. /. Kučera (»Venkov« 1918). Od ^I. elata j'stě rozdílný druh.
nevím toliko, zdali Bresadolova houba se úplně s naši shoduje. Zvlášf nápadná
jsou vřecka. Jest to krásná honba. Uložena v ústavu botan.

M. hybrida Sow. 1797 (M. semilibera DC, M. Rete Pers.)..

S. obojeťný. Plodn. 6 — 12 cm vys., dutá. křehká. Kl. krátce zvonco-

vité kušelov., poměrné malý (2 — 4 cm), z' hořenni polovici s tř.

srostlý, Z' dolejší z'olný, s okr. široce Z'olné odsťálým. olivově hnědý.

na temeni ěasto niačernalý, vespo:l bílý, .t podélnými ostrými žebry

a sporými příčkamé. Výtr. 22 — 2-;, //. tupě ellipt. \^řec. válcov., téměř

bez paraf.

\ křovinách, zahradách, hájích na vlhkých místech, vzácně, \' kapucínské
zahradě v Hájku u Tachlovic (Krmbh.), Kinského sady v Praze (Fri'-.), Chuchle
(R), Příbram (Trapl), v Kičském lese co rok, ve Stromovce každý rok, také
na Moravě (S).

M. rimoslpes DC. 1805 (M. Mitra Lenz). .V. brázdonohý. (Obr.
I77-) Tvarem i velikosti před. podf)b., ale křehči, vodnatéjší, prů-
svitnější, žebra k. tenči, ostřejši, tř. podélně rýhovaný a s nepravid..
podélnými jamkami. Výtr. ellipt.. 24 — 27 //.

V Cechách u Bíliny na jaře (Krmbh.). ve \'ratislavi na trhu velmi hojně
(Schróter). také často u Berlína. V Oboře u Čáskavi každé jaro hojně (Maxi-
movič). U Kyjova na Moravě a u Jindř. Hradec (Ncuwirth). Jistě ještě na
jiných stanoviskách.

899

/>/. gigaj Britscli. (Morilla speciosa QučlJ jest příbuz. před., ale statnějši.

až 30 cm vys., s kl. jen málo na temeni přirostlým (tim r. \'crpa ještě bližší),

až 7 cm d!.. s tř. až 4 cm ti.; mohla by také v Cechách býti nalezena. Jest
ale velmi vzácná, hlavně v l*(;iýnsku a Francii sbíraná.

M. patula Tratt. (iMoriťa patula Ouél.). S: nízký. Kl. iVj — 3 cm
vys., na dolejšku i — 2y2 cm š., ostře kučelovitý, s žebry celou délkou
rovně probíhajícími, sotva kde vidlenými a spoře na dně příčkova-

Obr. 177. Morchella rimosipes DC, v přir. vel. Fot. Maximovič.

nými. Ijarvy hnědé až kaštanově hnědé. Tř. málo z kl. vyčnívající,

tenký (4 — 6 mm), oblý, hladký, l)ílý, }ia basi náhle kulovité ztluštélý

a řasnatč brázditý. Kl. nad polovici volný, s volnými okr., široce

odstálými. \'řec. válcov. (12 /< š.), tupá. s jednou řadou ellipt. výtr.

Výtr. bez těl., 15 — 20 ^u.

\' -Milotické bažantnici u Kyjova sbíral p. proi. Fr. Nemvirth. Jest jistě
autorův druh. S M. hybrida nebo ^I, gigas nemůže býti spojována.

'.'00

Pyrenomycetes. Tvrdohouby.

Vřecka !(;asci ) js(}u ve velikém množství seřaděna na dně kulovi-
tého nebo lahvicovitého peritJiccia, jež ústi na temeni malým otvo-
rem, kterým pak také vynikají výtrusy. Vřecka uložena jsou ve
vrstvě nitO'VÍtých parafys, jež vykládají také vnitřek hrdla perithecia.
Perithecia jsou různé konsistence, bud" jednotlivě z mycelia se tvo-
řící, bud do zvláštního korovitého, dřevnatého neb masitého- tělesa
(stroma) zapuštěné. Stroma může míti podobu bradavky, hlizky,
paličky, kyje, parohu atd. Častým zjevem jsou tu různé konidie a
chlamydospory, jež tvořívají se i na zvláštních plodnicích, předsta-
\ujících zvláštní stadium, střídající se s plodním stadiem (Xylaria,
Cordyceps, Nectria, Claviceps). Stadia ona bývají také omezena na
určitá období roční.

Tvrdohouby jsou veliké skupení, z množství rodů, namnoze si
nepodobných složené. Jsou ale po většině drobné, až skoro přema-
linké, jen lupou poznatelné. Veliké, jichž zde skrovné příklady jsme
vybrali, jsou vzácné. Žijí- parasiticky i saprofyticky. Nejvíce se jich
vyškytá na dříví, korách, uschlých lodyhách, listech, jevíce se jako
malé bradavky a kuličky.

Známější rody k vůli orientaci uvádíme: Nectria ixervčaé l_)ra-
dávky na uschlých větvích keřů a stromů), Hypomycesi (barevné
povlaky na velkých houbách kloboukatých), Polystig-ma (červené
skvrny na listech švestek), Rhytisma (černé skvrny na listech javo-
rových), Epichloe (bílé obaly na stéblech trav), Claviceps (námel),
Cordyceps, Hypocrea, Sordaria, Sphaeria, Pleospora, Sphaerella,
Teichospora. Valsa, Xylaria, Ustulina.

Xylaria Hill. Dřevnatka.

Plodnice tvrdě dřevnatá, přímá, velká, stopkatá, kyjovitá, jedno-
duchá nebo větvitá, nahoře bradavkovitými peritheciemi pokrytá.
Perithecie ponořené, kulovité neb vejčité, s bradavkovitým, krátkým

901

ústím. Zevní pericliová vrstva černá. Vřecka válcovitá, s jednořa-
dými, jednobuněčnými, černými výtrusy.

X. clavata Scop. 1772 (X. polymorpha Grev.). D. kyjovitá. Pkxln.
v trsech, veliké, tvrdě dřevnatě, zevně černé, uvnitř čistě bílé, jedno-
duché, tlustě stopkatě kyjovité, lysé, válcovité neb i trochu smačklé,
4 — 10 cm vys. a 3 cm ti., na konci zaoblené. 1'erithecie co útlé ahusté
bradavky s černou ])eri(lii. \7ec. válcov., dlíjuze stopkatá, výtr.

ellipt., černé, 20 — 30 /t .

Na kmenech a pařezech listu, stromů, hlavně dubíi a buků, skoro po celý
rok, v lesích, parcích, zahradách, všude sice rozšířena, ale ne obecná.

X. Hypoxylon L. 1755 (Clav. hirta Batsch, Clav. cornuta Bulk,

Valsa di^ntata Scop., Hvpoxylon vul^are Lnk.). D. parohatá. Plodn.

suše kožovitá, tuhá, kolmá, 3 — 8 cm vys., nejprv jednoduchá.

smáčkla, později parohatě rozvětvená, s větvemi špičatými, dole

černá, plstnatč chlupatá, nahoře bílá, práškem konidiovým pokrytá,

Je-li plodná, jest nahoře kyjovitě ztluštělá a bradavčitá, na špičce

sterilní, černá, uvnitř bílá. Perithec. vejčité, s černou peridií. \^řec.

válcov.. s 8 výtr. Výtr. černé, ellipt.. 12 — 16 u.

Na pařezech, dříví, kmenech v lesích velmi obecná houba, v konidiovém
stadiu po celý rok, zevnějškem na velké Cladf>nie upomínající. Plodné stadium
vzácně a hlavně na jaře. — O této houbě mnozí tvrdí, že její mycelium, rozlezlé
v dřevě, světélkuje jako mycelium václavek. Že světélkování dřeva trouchnivého
neděje se pouze myceliem václavek, přesvědčil jsem se sám. Když vykopal jsem
staré keře rybízů v Mnichovicích a večer je počal dávati do plotny, shledal jsem,
že všechny větve až ke kořenu krásně světélkovaly. Na rybizech v zahradě ale
nikdy žádné václavky ani jejich vláknitá sclerotia se neobjevují. Žijí na nich
pouze některé Porie a Polyporus Ribis.

Cordyceps Fr. Housenice.

Plodnice vyrůstá z mrt\ých hmyzu nebo hub, dlouze stopkatá,
válcoviíá, kyjovitá nebo kulovitá, živě červeně nebo černě zbarvená.
J^erithecie ponořené, kulovité nebo vejčité, s plochým nebo kužel 0-
\itým ústím. Vřecka válcovitá, s 8 nitovitými, článkovanými, bez-
barvými výtrusy.

Houbyl tyto cizopasí na živých hmyzech a tvoří často jen koni-
diové stadium (Isaria), vyrůstající z mycelia v podobě stopkatých
klásků, pokrytých kulatými, bezbarvými konidiemi.

C. militarís L. 1735. //. čcn-oiá. Plodnice vyrůstají z mrtvé hou-
senky nelx) pupy. jednotlivé, až 8 cm dl. a 4 — 10 mm ti., ze stopkaté,
tenké l)ase zvolna nahoru kyjovitě ztluštělé. oblé, elast. měkce
mas., vyniklými bradavkami hustě posázené, barvy krásně rumělkově

902

červené. Vřec. teninká, předlouhá, s 8 výtr. podél souběžně ulože-
nými. Výtr. tenince vláskovité, bezbarvé, příčně článkované, loo ^
dl. a sotva i /t ti. Parafysy tenké, vláskovité. — Konidiové stadium
(Isaria farinosa Dicks.) tvoří až 4 cm vys., rozvětvené, bělavé ke-
říky, s konidiemi i /.t.

V borových, písčitých lesích u Lysé na podzim r. 1913 sbíral p V. Simek.
Tamže jsem je nalezl v říjnu sám r. 1914. — Mycelium proniká pupy, řidčeji
housenky nočních motýlů, čímž je usmrcuje. Houba vyrůstá nad zemi, kdežto
pupa jest hluboko pod zemí. Konidiové stadium objevuje se v květnu a červnu.

C. parasitica Willd. 1787 (Sphaeria ophio-
glossoides Ehr., Clav. radicosa Bull.). H.
cizopasná. Plodn. ])římá, podlouhle kyjovi-
tá. 4 — 10 cm vys., stopkatá, stopka 2 — 3 mm
ti., válcov., nejprv žlutá, pak olivové hnědá,
posléz černá, na basi kořenující. Plodná
část ellipsoidická, 2 cm dl. a 5 mm ti., čer-
ná, hladká, peritheciemi jemně bradavčitá,
pak bílým prachem výtr. pokrytá. Výtr.
vláskovité, 200 /t dl. a 2 — 3 // ti., bezbarvé,
přeh řádkované.

Na plodnicích Klaphomyces cervinus, z nichž
nad zemi vyniká a jež úplně usmrcuje, od srpna do
podzima. .Sem tam v 'eších u Říčan, Mnichovic a
Jevan (19 10 — 19 18). Tábf)r (Bubák).

C. capitata Holmsk. vyskytuje se často s před.
a také na Elaphomj^ces, ale má plodnou část kulo-
vitou, červenohiiědou. Posud jsem ji z Cech neviděl,
ale jistě u nás také se vyškytá.

Obr. 178. Hypocrea cor-

dyceps Vel., slabě zmenš.,

perithecie a asci s výtr.

zvětš.

Hypocrea Tr. Masenka. Obr. 178.

Plodnice vyrůstá ze dříví, zetlelého listí, bylin neb i cizopasí
na velkých houbách, často v podobě polštářk ovité, korovité neb bra-
davkovité, masité konsistence. Perithecie kulaté nebo vejčité, v po-
vrchu ponořené, zevně bradavkovité. Vřecka válcovitá, 16 — 24
jednoŤadých, kulatých, malinkých, obyčejně bezbarvých, hladkých
výtrusů obsahujících.

H. citrína Pers. (sub S,phaer.). M. citrónová. Plodn. rozlitá na sub-
strátu, 4 — 10 cm š., na obvodu plstnatě pavučinatá, bílá, uprostřed
4 — 10 mm ti., šťavnatě mas., zevně žlutá, bradavkatě tečkovaná. Pe-
rithecie ikulov., hojné. Vřecka tence válcov., často zakřivená, na te-

yO.9

meni zaoblená, s jednou řadou i6 výtr., jodem žloutnoucí. \'ýtr.

kulov. ellipt., liladké. l>e/. těl.. 5 — C) u. Paraf. sporé, nitov., jedncxl.,

na konci ztluštělé.

Xa listnatém luiinusii v listnatém křovi 11 Mnichovic v srpnu 1918. Dělá
dojem rozlitého Mjrxomycetu, ale jest ztuha masitá.

H. cordyceps sp. n. .1/. Iwusenicová. Plodn. křehce a šťavnaté mas.,

válcovitá. 10 — 20 cm d!. a 4 — 8 mm ti., oblá, nahoře sotva ztluštělá,

dole špinavé bélavá, lysá, nahoře osmahle nahnědlá a husté hné-

dými bradavkami posázená. Perithecie pod samým j>ovrchem kulaté.

\'řecka přehojná, bez paraf.. tence nitovitá, tupá, s i řadxi 16 — 24

kulatých, bezbarvých výtr. \'ýtr. hladké, s malým tél.. přema-

linké. 2 LI.

y hlubokém, vlhkém mechu pod modřinc.n v srpnu 1917 na IMccháč.
u -Mnichovic, ve společnosti Spathular. Patrně asi velmi vzácná houba. \'álco-
vitým, velikým stromatem liší se od všech známých druhů á připomíná spíše
r. Cord3'ceps. ale výtrusy jsou jako u r. Hypocrea. \ zdor pečlivému ohledání
nenalezl jsem žádný hmyz, z něhož by houba vyrůstala.

904

Tuberaceae. Lanýžovité.

Velké, makroskopické houby, jejichž plodnice má podobu kulo-
vitých hlíz, na povrchu obyčejně tvrdou, z pseudoparenchymu slože-
nou korou potažených, masitých a solidních. Vnitřní dužninu (glebu)
pro^nikají labyrintické kanálky nebo uizavřené komůrky nebo jsou
vřecka rozložena stejnoměrně v celém pletivu. V kanálcích jsou
vřecka uložena v hymeniové vrstvě nebo nepravidelně mezi hyfami
roizloženy. Vřecka válcovitá až kulovitá, s 2 — 8 často kulatými,
tmavými výtrusy.

Mycelium těchto hub proniká humusem pro^míšenou prsť v le-
sích a křovinách a žijí v symbiose s kořínky stro^můi okolních. Hlu-
boko pod zemí uzrávají pak plodnice, kdež také konečně zetlívají.
V té době vydávají silné aroma, kterým lákána jest zvěř, jež je vy-
hrabává, požírá, a tím také výtrusy po lese roznáší. Jest to proto
jen náhoda, když někdy lanýžovitou houbu v lese vyhrabanou na-
lezneme. Odtud pochází, že známost jejich jest nedostatečná.

Tuberaceae tvoří přirozenou skupinu a rodem Genea, jenž má
velkou centrální dutinu, hymeniem povlečenou, jež ústí otvorem na
temeni, tvoří přechod k apotheciím Discomycetů. Na druhé straně
ovšem poiukazují k Perisporiaceím. Jsou namnoze v teplejších ze-
mích domácí, v Evropě zvláště na jihu rozšířené, ale posud málo
známé a sbírané. Autoři roizděkijí je na skupiny Tuberinae, Balsa-
miaceae, Elaphomycetaceae, Terfeziaceae.

Genea Vittad. Genea.

Plodnice kulaté, malé, zevně sice korou obdané, na basi s my-
celiovými kořínky, ale uvnitř s velkou dutinou, častO' v laloky a ka-
nálky zprohýbanou, na temeni s okrouhlým otvorem. Stěny dutiny
povléká hymenium, složené z kolmých válcovitých vřecek a hojných
nitovitých parafys. Výtrusy kulovité, bradavčité nebo ostnité, 8

v jedné řadě.

Asi 5 druhů, rostoucích hlavně v starých dubinách a bučinách v zetleléai
humusu nehluboko pod povrchem. Ale jsou všude vzácností.

G. pulchra Corda Icon. Fung. Tab. XI. G. úhledná. Plodn.
I — lYi cm v pr., kulovité, bradavčitou žlutohnědou korou potažené,

58 .905

chloupky porostlé. Dutina žlutohnědá, hymenium bělavé. Vřec. vál-
covitá, zaoblená, 250 // dl. a 25 ^ š., výtr. ellipt., 28 — 31 //, kuželo-

vitými, ostrými ostny nehustě posázené.

U Prahy (Corda). Bezpochyby v okolních liájích (Chuchle, Radotín,
Hvězda) na podkladu vápenném. Blízce příbuzná G*. hispidula Bcrk a snad i jiné
jistě také v Cechách budou nalezeny.

G. Neuwirthi sp. n. G. Neuwirthova. Plodn. i — 2^ cm, laločnatě
hlízovitá, zevně úplně hladká, okrově světle nahnědlá, uvnitř na hy-
meniu temně okrově hnědá, se stěnami asi 2 mm ti. Stěny vnitřní
buď úplně rovné, takže povstává jednotná dutina, bud jen slabě do-
vnitř zvlněné. Výtr. 35 — 40 [á, kulovitě ellipt., hnědé, s bradavkami

hustými, dotýkavými, velmi vyniklými, na konci tupě zaoblenými.
U Jindř. Hradce r. 1919 sbíral p. prof. Fr. Neuwirth. Jest určitě od G.
verrucosa Vitt. i G. Klotzschii B, Br, rozdílná, nebof plodn. není ani chlupatá
ani bradavčitá a světle zbarvená. Výtr. jsou si ale podobny.

Hydnotria Berk. et Broome. Ořiškovec. Obr. 179.

Plodnice hlízovitá, zevně s hladkou, laločnatě točitou, tenkou
korou. Uvnitř hojné, duté, labyrintické chodby, ústící v rýhách po-
vrchu plodnice. Hymenium pokrývá stěny chodeb. Parafysy článko-
vané, na konci ztluštělé, mezi nimi kyjovitá vřecka, s 6 — 8 kulovi-
tými, hrubě bradavčitými, barevnými výtrusy.

H. Tulasnei Berk. et Br. 1844. O. Tulasneův. Plodn. i — 4 cm
v pr., hlízovitá, tvrdá, nepravid. zprohýbaná, na povrchu s vinutými
záhyby a otvory dovnitř vedoucími, za živa masově červená nebo
okrově červenavá, za sucha skoro okrově hnědá, jemně hustě pýřitá.
Gleba sestává z labyrintických chodeb, vyplněných bílou plstí, chodby
samy jsou ale masově červené. Vřec. vakovitá s 8 výtr. v i — 2 řa-
dách. Výtr. kulaté, s tlustou, hnědou, mělce bradavčitou blanou,

25 — 30 jii. Voní slabě kořenně.

V listn. i jehlíčn. lesích blízko pod povrchem, obyčejně několik pohromadě,
v letě a na podzim, Chuchle (Sl.\ Bohnický háj, habřina u Struhařova, Karl-
štejn, Proseč u Chrudimi (Kudrna), Chotěboř (Bayer), Krkonoše, Šumava,
Strašice, Domažlice (Melzer), na Moravě (S).

H. carnea Corda 1837. (Hydnobolites c.) má plodn. až jako pěst velikou,
červenohnědou, jemně bradavčitou, s točitými záhyby, vřec. skoro válcov.,
s 8 jednoř. výtr. barvy červenohnědé, velikými 33 — 34/'- Corda udává ji z Cech,
bez bližšího stanoviska. Dále Zackenfall v Krkonoších (Badl). V Německu
u Marburgu (Hesse). V Praze prý se často prodávala, z čehož plyne, že roste
v okolí Pražském. P. prof. Neuwirth udává ji od Jablonce n. N. a Rumburka.
Kusy, které jsem ve formalinu od p. prof. Neuwirtha obdržel, nemají výtr., jsou
až 6 cm v pr,, na povrchu hustě labyrintické a také uvnitř hustě komůrkaté.

906

Hydnoboliies cerebriformis Tul. jest rovněž příbuzný rod s plodn. i — 2 cm
v pr., bledě okrově žlutavou, s počátku s byssovitým povlakem, také zevně
s vinutými záhyby, uvnitř s glebou bělavou nebo žlutavou s labyrintickými
chodbami. Výtr. kul. 19 — 12 ,", se sífovitými lištnami, hnědé. Ve světlých listn.
lesích. V Německu na více místech. Jistě také v Čechách. ,

Geopora Michaelis Fisch. Hlízky 3-5 cm v pr., bělavé nebo žlutohnědé, útle
pýřité, s hrubými vinutými záhyby, uvnitř s širokými labyrintickými chodbami.

Obr. 179. I. Tuber aestivum Vitt., v přir. vel., zvětš. výtr., 2. Choiromyces

gibbosus Dicks., v přir. vel., zvětš. výtr., 3. Elaphomyces cervinus L., v přir.

vel., zvětš. výtr., 4. Hydnotria Tulasnei B. B., v přir. vel., zvětš. výtr.

(Michael III, 215). V listn. lesích při povrchu humusové půdy. V Německu,
Rudohoří. Bezděk udává ji z více míst v Čechách, já ji však posud z Čech ne-
viděl. Druhý druh G, Cooperi Hark. roste v Kalifornii.

Tuber Mich. Lanýž.

Plodnice hlízovitá, namnoze několik cm veliká, kolem uzavřená,
na basi trochu vmáčklá. Zevní kůra tlustá, pevná, hladká, často
hrubě bradavkatá, zvolna v glebu přecházející. Gleba elastičně, kom-
paktně masitá, různě točitými, zbarvenými chodbami mramorovitě
protkaná. V chodbách uloženo jest h)Tnenium. Vřecka skoro kulo-

90?

vitá, i^ — Svýtrusná. Výtrusy kulaté, tmavě hnědé, hojně ostnité,
s ostny často v hřebí nky splývajícími.

Sem náležejí pravé lanýže, jež se všeobecně v světovém obchodu
prodávají. V teplejších, hlavně jižnějších zemích rostou mimo náš
český druh ještě T. macrosporum Vitt., T. melanosporum Vitt., T.
brumale Vitt., T. mesentcricmn Vitt. Mimo tyto velké druhy udává
Hesse pouze z Německa ještě; 14 druhů, namnoze drobných, které
se sotva hodí k požívání. V Cechách budou jistě i z těchto některé na-
lezeny. Lanýže všechny rostou hluboko pod zemí v listnatých lesích,
a to hlavně na podzim. Ale také v kompostech a rostlinnýxh nánosech
mimo les mohou drobné druhy býti nalezeny. Půda vápenitá a jík)-
vitá jich vývin vždy více podporuje než křemitá a písčitá. Pravé la-
nýže slují v lidovém názvosloví také »homolika. tartofle, orešák«.

T. aestivum Vittad. (T. albidum Fr., T. nigrům AlL, T. bohemi-
crmi Corda.). L. letní. Plodn. kulov. hlízovité, zvící vlašského oře-
chu až i jako pěsť veliké, černé nebo do hnědá, s pevnou peridií,
na níž sedí četné, velké, kuželovité bradavice, jež jsou na temeni
vmáčklé a podél rýhované. Vnitřní gleba nejprv bělavá, pak šedo-
žlutá neb okrová, posléz hnědavá, s bělavými žilkami. A^řec. kulov.,
s I — 6 velkými kulov. elHpt. výtr.. barvy hnědé, s velkými políčk}-,

z nichž vyvstávají lištny, 40 — 50 ,«. Voní silně aromaticky.

Na podzim a v zimě v listnat. lesích (hlavně v dubinách a habřinách na
vápeníte hornině, hluboko pod zemí. Jest bezpochyby v Čechách a na Moravě
v teplém pásmu vápenném dosti rozšířen. Doklady obdržel jsem z Křivoklátu,
od Karlštejna. Radotína, z Pardubicka a Poděbradská. Z Čech znal již Cordp..
Také z jNíoravy zaslal mně pěkné kusy p. prof. Macků, V lesích na úpatí Karpat
u Velké (Strážnice) (Neuwirth). — Jsem přesvědčen, že by se tento druh dal
dobře uměle v lesích českých pěstovati jako se děje ve' Francii, kde tvoří hlavně
s druhem T. brumale důležité a výnosné odvětví lesního hospodářství. Jmeno-
vitě okolí Karlštejna a Roblína poskytuje ke kultuře lanýžové skvělé podmínky.
P. prof. dr, ] . Macků činí pokusy s pěstováním lanýžů na Moravě.

Pravé lanýže jsou velmi chutnou, aromatickou houbou, ažívanou hlavně
k masit>'m pokrmům. Již staří Římané lanýže pilně sbírali a v kuchyních užívali.
K hledání lanýžů hodí se nejlépe zvlášf vycvičení psi. Jejich škůdcem jest ale
lesní zvěř, která je vyhrabává a požírá (divocí vepři, jeleni, srnčí, vev-erky).

Balsamia Vittad. Balsamovka.
Plodnice hlízovitá<, s pevnou, korovitou peridií na povrchu a
s měkkou glebou uvnitř, v níž tdoženy nepravidelné četné komůrky,
jichž stěny povléká hymenium. Vřecka vakovitá, s 8 podlouhle ellip-
tičnými, hladkými, bezbarvými výtrusy.

B. vulgaris Vittad. 1835. B. obecná. Plodn. hlízovitá, zvící vlaš-
ského ořecha, často nepravid. laločnatá, na povrchu jemně bradav-

90S

čitá neb skoro hLadká, rezavě hnědá. Per. korovitá, složená z pev-
nější zevní a měkčí vnitřní vrstvy. Gleba bělavá nebo žlutavá, pro-
niklá nepravidelnými dutinami. Vřec. vakovitá, paraf. nitovité.
Výtr. podlouhle ellipt., hladké, bezbarvé, 25^ — 40 /*. V stáří silně

aromatické.

Na podzim a v zimě pod zemí v humuse starých bukových lesů, také
v sadech. U Schwarzbachu na Krumlovsku (Hrách, 1903). Také v Německu
na více místech, Hesse uvádí ještě 2 příbuz. druhy. Všechny jsou jedlé, ale
méně cenné.

Choiromyces Viitad. Bělolanýž.

Plodnice veliká, kulovitě hlízovitá na povrchu bledá a hladká,
málo rozlišenou, pevnou, tenkou korou pokrytá. Tileba bílá, přehoj-
nými, teninlcými, labyrintickými chodbičkami protkaná, v nichž
uložena jsou palissadovitě vřecka. Vřecka kyjovitá, s 8 kulatými,
nažloutlými, oddálené ostnitrými výtrusy.

Ch. gibbosus Dicks. 1790. (Ch. maeandriformis Vitt., Rhiz. albus
Cda.). B. obecný. Plodn. hlízovitá, nepravidelně hrbolatá, 5—15
cm v pr., těžká, ko^mpaktní, tvrdá, na povrchu hladká, pak suchem
popraskaná, bělavá, posléz nahnědlá. Gleba pevná, bíle a hnědě žil-
kovaná, zevně tenkou,, pevnou korou obalená. Vřecka kyjovitá, výtr.
kulaté, oddálené hrubě ostnité, bledě žlutavé, 19 — 21 //. V stáří silně
aromatická.

V lesích všeho druhu, hlavně na vlhkých, pisčitych místech při samém
povrchu země, někdy i částečně ze země vyniklá. Od červencec do zimy po celých
Čechách rozšířená. Sbírá se a dováží také na trhy pod jménem »bílých lanýžů«.
y pokrmech jest sice aromatická, ale tuhá. V dospělosti stává se skoro nesne-
sitelně aromatickou. Mnohem váženější jest v jižnější Evropě rostoucí druh
Ch. magnátům Pico, s povrchem okrově žlutým, glebou načervenalou. Hesse
nvháí z Německa ještě 3 druhy, menších rozměrů (2 — -3 cm).

Elaphomyces Nees. Jelenka.

Plodnice pravidelně kulatá, velká, zevně tlustou, tvrdou, často
bradavčitou korou obdaná, pod níž jest ještě měkčí, dužnatá, sterilní
vrstva. Gleba měkká, houbovitá, s hyfami radiálně rozbíhavými,
v ní nepravidelně uložena jsou vřecka v hnízdech, beze všech komů-
rek. Vřecka kulatá nebo vejčitá, s 8 kulatými, posléz černými, hlad-
kými nebo ostnitými, velkými, tlustoblannými výtrusy. Celý vnitřní
obs.ah se konečně přeměňuje v černý prach (bez capillitia), zevní
kůra ale vytrvává a se neotvírá.

V lesích hluboko pod zemí rostoucí houby. Z Evropy, uvádí se 24 druhů,
většinou na jihu rostoucích. V Cechách budou asi ještě nalezeny E. rubesccens

909

Hesse, E. plitmbeus Hesse, E. uliginosus Hesse, £. mutabilis Y'\tt. Jedovaté
nejsou, ale k poživárií se nehodí. Za to velmi jsou oblíbeny u lesní zvěře,

E. cervinus L. 1762. (E. officinalis Nees, E. granulatus Fr., E. \ul-
garis var. Cda.). /. obecná. Plodn. kulovitá, shora smáčkla, 2 — 4
cm v pr., zevní peridie jako pevná, tvrdá skořápka, na řezu stejno-
měrně žlutavá, na povrchu žlutavé žemlová, s drobnými, hustými,
nízkými, tupými bradavkami. Vřecka s 8 výtr. Prach výtr. černý.

Výtr. kul., černohnědé, hustě bradavčité, tlustoblanné, 40 ju.

V jehličnatých lesích, hlavně smrkových všude až do hor velmi rozšířená.
Nalézáme ji nezřídka v lese ležeti, když byla v noci od zvěře vyhrabána. Někdy
ze země vyrážející černá Cordyceps ophioglossoides ji také prozrazuje, nebof
na ní parasituje.

E. scaber Willd. 1787. (E. muricatus Fr., E. variegatus Vittad.).
/. drsná. Zjevem před. úplně podobná, ale plodn. menší, bradavky
na tvrdé per. ostře kuželovitě vyniklé, uvnitř s vrstvou silnou, čo-
koládově nahnědlou a vlákny proniklou. Výtrusy menší.

V písčitých borech u Čečelic v Polabí v květnu 1916 ve velikém množství
(Kavina), Strašíce, Hvězda, IMnichovice.

E. maculatus Mttad. 1831. J. skvrnitá. Plodn. kulatá, 2 — 3 cm
v pr., tvrdá peridie snadno ve dvě vrstvy se rozlamující, na povrchu
černohnédá, jen pod lupou nejvýš jemné bradavčitá, sem tam se ze-
lenými skvrnami (po myceliu). Vnitřní per. žlutobělavá, vlákny

proniklá. Výtr. kul., černohnědé, neprůhledné, 40 «.

Sbíral jsem jen jednou v dubových lesích u Mnichovic (1913).

E. hassiacus Hesse 1894. /. hessenská. Plodn. jako u před. m.alá.

zvící lískového ořecha, kulatá, zevní peridie žlutě žemlová, nejvýš

hustě a jemně bradavčitá. Gleba nejprv růžová, pak hnědavě pestrá.

Výtr. kulaté, červenohnědé, hladké, 35 /<.

\*e smíšeném lese pod zemí v kyprém humuse ve Hvězdě v červnu 1916. —
Hesse praví, že nalezl druh ten v Německu pouze pod jedlemi. Od E, cervinus
i E. scaber liší se hladkými výtrusy, což Hesse s důrazem vytýká.

E. plicatus Hesse. 1894. /. řasnatá. Plodn. zvící lískov. ořecha.
často trochu smáčkla. Zevní peridie v mládí světle žlutá, pak špi-
navě nahnědlá nebo hrachové barvy, suše slupkovitá (nikoliv tvrdě
korovitá), četnými, různé' točitými žebry a rýhami značená. Vnitřní
peridie hladká, šedohnědavá. Gleba fialovými chodbami protkaná,
pak v černý prach se měnící. \'ýtr. kulaté, černé, hustě a tupě bra-
davčité. 30 //.

\' písčitém, boru u Herm. Městce v květnu 1916 sbíral p. Jar. Zvára. Posud
sbírána jen v Hessensku, liší se strukturou peridie ode všech druhů. Na pohled
vypadá skoro jako nějaká Gautiera. Zevní slupka se lehce od vnitřní odlupuje.
Objevuje prý se vždy již v květnu.

910

Dodatky.

Cantharellus Stejskali sp. n. L. Stejskalova. Velikostí, tvarem i ma-

sitostí úplně C. cibarius podobná, ale kl. zevně oranžový, 1. nižší,

lištnovité, cihlově červené, málo vidlené, rovné (neviníte), tř. žlutý.

Výtr. krátce tupě ellipt., 8 — lo ju. Silně voní.

U Hostomic v září 1920 sbíral p. r, Vác. Stejskal, pilný niykolog český.

C. candidissimus sp. n. L. bělostná. Drobná, útlá, křehká, tence
mas., kl. 0*6 — 1*5 cm, pravid. okrouhlý až i excentrický a nepravící,
laločnatý, na povrchu bělostnou jinovatkou potažený, s i kruhem,
slabounce hrbolkatý nebo i vmáčklý, krátce v i — 2 mm ti., křehký,
bílý tř. stáž. L. útlé, tenké, husté, dosti šír., s kratšími střídavé,
mnohé i — 2krát vidlené, na tř. krátce sbíhavé, nečistě (skoro más-
lově) bíle. Výtr. bezbarvé, ellipt., 3 — 5 ^. Voní slabě moučně.

Mezi mateří douškou a devaterníkem na suchém, křemitém, slunném pa-
horku u Loděnic pospolitě a hojně v červnu 1920. Svou bělostí svití mezi travou.
Maličká a lehce poznatelná houbička, z příbuz. C. niveus Vel., který jest dvakrát
větší a na uhlí rostoucí. Pro křehkost duž. nemůže být Clitocybe.

C. Peltigerae sp. n. L. havnatková. Kl. i — 2 cm š., průsvitně

blanítý, na okr. trochu vroubkovaný a sehnutý, často vykrojený,

rozloženě sklen., uprostřed slabě vmáčklý, nepravid. hrbolatě ru-

gosní, centrický nebo excentrický, hygrof., jako /. sedě okrový.

Tř. zdélí pr. kl., oblý, solidní, 2 mm ti., bledavý, stejně ti., jemně,

hustě pýřitý: L, asi i mm sir., na ostří tupé, vidlené a hojně příčně

spojované. Výtr. krátce vejčitoellipt., 8 //.

Na starých, odumírajících stélkách Peltigery jednotlivě nebo po 2 — 3 v trsu,
v dubnu 1920 sbíral nad Chuchlí p. ř. O. Reisner, u Jince-Zdic (Novák), u jevan
a Habru v srpnu 1920 velmi hojně. Tvoří vlastně přechod mezi r, Cantharellus
a Leptoglossum, zevnějškem spíše upomíná na Leptoglossum.

C. Fechtneti sp. n. L. Fechtnerova. Kl. i — 3 cm, dosti mas., ná-
levkovitě mělce vmáčklý, často laločnatý neb i excentrický a vy-
krojený, velmi hygrof., za vlhka šedě tmavě okrový, s pros v, 1. při

911

okr., za sucha šedavý, lysý, matný. Tř. zdélí pr. kl., 2 — 4 mm li..
Často smáčkly, lysý, stejnobarevný. L. prořídlé, ísir., tlusté, s tupým
ostřím, mourově šedé, četné vidlené, vlnité, krátce sbíhavé. Výtr.
podlouhlé, k basi stáž., 10 — 12 /<. Nevoní.

Na vlhké, hlinité půdě v lese u Libochoviček v listop. 1921 sbíral p. i- .
Fechtner. Jest blízce příbuz. C. radiatus, ale jest masitější, větší a není svraskale
rýhovaná,

Leptoglossum niuscorum Fr. var. integrnin m. Kl. nu okr. celý,
nelaločnatý, sklenutý, šedý, výtr. stejné. Na mechách na skalách u Zlíchova
v listop. 1921 sbíral p. O. Reisner. .Snad samostatný druh.

Limacilim liinacinmn a L. gliocyclum str. 90 a 92 mají od sazeče pře-
měněné V3'světlivky pod obrazy.

Hygrophorus spadiceus Scop. 1772. Š. osmahlá. Menší než H. pu-
niceus, kl. 3 — 5 cm, tenčeji mas., tupě kuželov., pak rozlož., mou-
rově hnědý, na temeni tmavší, hladký, slizký, lesklý,^ radiálně jemně
žíhaný, ale ve vlákna netrhaný a nešupinatý. Tř. sotva delší pr. kl.,
8 — 10 mm ti., dole neztluštělý, žlutý, ale jemně hnědě vláknitý, ne-
průhledný. L. prořídlé, tlusté, velmi sir. břich., n tř. zaoblené, zlato-
žluté. Duž. žlutá, pod loupavou pokožkou zlatožlutá. Výtr. tupě vál-
covité, 12 /.í.

V mechu na lesních lukách vzácně. Z okolí Jilového přinesl v květnu 1920
p. /. Stefanides, také u Mnichovic a Říčan. Náleží do příbuz. H. mtermedius,
ale pokožka se netrhá ve vlákna a není šupinatá.

H. sordidus sp. n. Š. špinavá. Velikost i tvar jako u II. niveus,
do jehož příbuz. náleží. Kl. i^ — 2 cm, dosti mas., ale na okr. bia-
nitě průsvitný, rovný nebo slabě hrbok, častO' nepraviti., velmi hy-
grof., za vlhka špinavě naokrovělý, mastně lesklý, s prosv. /., za
sucha hladký, nečistě bílý. Tř. málo delší pr. kl., 3 — 5 mm ti., hlad-
ký, lesklý, dolů ztenč., jako kl. zbarvený, ztuha elast., útle vláknitý,
Jia basi nezřídka masově naběhlý. L. prořídlé, velmi sir., zvolna sbí-
havé, sem tam vidlené, hojně příčně šebernaté, nečistě bílé. AXtr.
tupě ellipt., 8 — II //. Páchne slabě jako Trich. lascivum.

V trávě ve velikém množství na teplém, suchém miste pod silurskými
vápenci u Řeporyje, v říjnu 1920.

RuSSUla elephantina Fr. H. sloni, v dubovém lese Krčském sbíral
jsem holubinku, která sem jistě náleží. Jest přetvrdá, zjevu R. adusta, ale kl.
bílý, hladký, trochu na temeni žemlový (jako slonová kosť). L. úzké, prořídlé,
četné krátké, nikoliv čistě bílé, nýbrž s odstínem slabě masovým, v stáří ple-
ťovým. L. jako duž., tř. a kl. pomačkáním slabě okrovějí, ale oečernají. Výtr.
kul. ellipt., nažloutlé, krátce, spoře ostnité 8 — 10 .«• Tato holubinka ovšem
nemůže býti spojována s R. delica, představujíc samostatný druh.

91i^

R. badia Ouél. 1888. H. klamivá. Prostřední veliik., kl. 6 — 8 cm,
nejprv pravici, kulo^v., pak rozlož, a trochu vmáčklý, sytě až tmavé
nachový, na okr. v stáří krátce hrubě zrnitě žebernatý, za vlhka
slizký, s pokožkou jen do třetiny loupavou,. dosti mas., na okr. tupě
zaoblený, pod pokožkou syté růšový. Tř. válcov., dole ztenčený,
hrubě podél vrásčitý, lysý, více méně růžové naběhlý, elast. pevný,
vycpaný. L. dosti úzké, křehké, nehusté, s četnými krátkými a vidle-
nými, u tř. zúž. a úzce připojené, syté kr-enwvé žluté. Duž. nejprv
sladká, pak ale nejvýš palčivá. Výtr. vejcitokuL, hrubě ostnité,
žluté, 10 — II /f.

V borových a smrkových lesích v okolí Pražském v srpnu a Zcáří dosti
hojná. Jirna (Zvára), Chrudim (Kudrna), Lysá, Mnichovice, Tato holubinka
se nápadně podobá nachovým formám R. alutacea, ale prudce pálí a má užší
lupeny.

R. Zvarae sp. n. H. Zvárova. Kl. 5 — 8 cm, brzo rozlož., značně
vmáčklý, málo mas., křehký, s okr. průsvitně lupenitým, pak rýho-
vaným, zaobleným, tupým. Pokožka růžová, na okr. a uprostřed
bledší, dobře loupavá, v stáří jemné tečkovitě rozpukaná. L. bílé,
pak sametově bílé, široké, řídké, dosti tlusté, některé vidlené, křehké,
na dně žebernaté. Tř. kratší pr. kl., i — 2 cm ti, bíiý, dole často
narůžovělý, pomoučený pak lysý, trochu svraskalý, uvnitř houbo-
vitý, pak dutý. Duž. bílá (i pod pokožkou), mírná, nevonná. Prach
výtr. čistě bílý, výtr. bezbarvé, kulov., drobně bradavčité, 6 — 7 /-<.
Pod nízkými doubci mezi travou u Černošic v červenci 1920 sbíral p. /.
Zvára, pilný český mykolog a znatel holubinek. Podobná R. rosea má prach výtr.
nažloutlý , duž. pod pokožkou načervenalou, duž. sulfovanilinem růžové se bar-
vící a tužší.

Lactarius subdulcis Bull. 1784^ R. naskídtý. Menší, méně mas., kl.
4 — 7 cm, měkce mas., čcLsto excentrický, živé červenohnédý, až i oran-
žové hnědý, nekruhatý nebo s nezřetelnými i — 2 kruhy při okr.,
matný, lysý, neslizký, hladkýj mírně vmáčklý. Tř. zdélí pr. kl., 8 až
10 mm ti., brzo měkce dutý, jamkovitý, nahoře žlutohnědý, dole
sytě červenohnédý a hnědými chlupy sdímetový. L. dosti husté a dosti
šir., pleťově bledé, na tř. sbíhavé. Ml. vodnatě bílé, neměnlivé, slad-
ké, ale v krku škrablavé. Výtr. kul., krátce ostnité, sotva nažloutlé,
7 — 8 /(. Nevoní.

Na Chuchelském vršku v dubinách v květnu 1920 sbíral p. ř. O. Rcisner,
hojně v habřinách u sv. Ivana (6, 1920). Není pochyby, že toto jest správný
druh Buliiardův, který jsem posud z Čech neznal. Zevnějškem připomíná skoro
L. aurant., jest ale sytě červený. Štětinkatou basí tř. řadí se k příbuz. druhům
L. Marci panis Vel., L. vestipes Vel. a L. camphoratus Bull. Zbarvením oranžově

913

červeným a nevonnoítí se ale ihned od nich liší. L. Marci panis jest mnohem
statnější (zvící L. delicios.) a masitější, smutně šedohnědý, úplně hladký s pře-
úzkými 1. L. vestipes v}'značuje se přehustou, hrubou rugosností kl. a šedohnědou
barvou a silnou vůní. L. camphoratus jest také rugosní, ale jen k okr, a méně
hustě a má barvu čokoládově cihlovou s odstínem fialovým. Jest menší, asi
jako L. subdulcis, ale tomuto vůbec nepodobný. \'yskytá se v jehličnatých lesích
ze všech jmenovaných nejčastěji. L. subdulcis je velmi vzácný, L. vestipes
častější a L, Marci panis jen v listnat. lesích vzácně kde pozorovaný V okolí
Pražském byl nověji několikráte sbírán.

L. carnosus sp. n. R. )nasový. Kl. 2 — 5 cm, slaběji mas., skoro ve-
sínés excentr., úplné lysý, nepatrně slizký, neloupaný, málo vmáčklý,
často se špičatým hrbolkem, vždy více méně nepravid. hrbolkatý a
vrásčitý, na okr. slabě oddáleně žebernatý, bledě masový až i cihlové
nachový, často s i — 2 kruhy. Tř. šikmo vetknuíý, bledě pleťový,
hrul)č rugosní a jamkov., hlavně pod lupeny podél brázditý, hladký,
asi 1 cm ti. T.. husté, útlé, úzké, nejprv bílé, pak narůžověle pleťotvé.
Ml. hojné, bílé, neměnlivé, velmi palčivé. Výtr. kul. neb trochu
ellipt., hrubě ostnité, 8 //.

\^ dubinách v Krči velmi hojně v květnu 1920 (Zvěř^.), u Zbraslavi, Ra-
dotína, Chuchle, v Šárce, Modřanech, také u Babic (Zvěř.). Někdy bývá značně
pobledlý. Jest příbuz. L. hysginus Fr., ale již drobností odchylný, L. hysginus
jest mnohem \ětší (6 — 12 cm), masitější, nikdy excentr., často na kl. s odstínem
lilákovým a s pokožkou nejvýš slizkou. Náš nový druh jest značně menši a
tenčeji mas. než L. rufus. Připomíná také mnoho L. mitissimus.

Amanita granulata Zvára in litt. K. zrnitá. K. pošvaté var. fidva
Sch. docela podobná, ale namnoze větší (8 — 12 cm). Kl. na po-
vrchu pla\'n'. uprostřed temněji hnědý. Duž. i tř. pomačkáním ví-
nové nabíhající. Tř. z největší části v zemi ponoříen a na basi místo
volné pochvy věncem hrubých zrn opatřen, jichž pokračování na-
lézá se v mládí' na kl. v podobě bradavic. Zrna snadno opadají.

\' hlinité půdě na lesní pasece u Herm. Městce v červenci 1920 sbíral
p. off. 7. Zvára. Podivné přetvoření volné basalní pochvy v zrna souvisí asi
s hlubokým ponořením iřeně v zemi.

A. junquillea Quél. 1876. (A. citrina G. Rob.). K. žonkylová. Viz
str. 195. Menší, drO'bný dr., kl. 5 — 8 cm, v mládí skoro kulovitý,
pak rozlož., s dlouho dolů sehnutým, jemně rýhov. okr., citrónově
žlutý, s bílými, drobnými bradavicemi, jež ale brzo mizí, za vlhka
trochu slizký. Tř. asi dvakrát delší pr. kl., dole mírně napuchlý,
měkký, šťavnatý, celý bílý, nad basí s odstálým, obřizné ufatým,
volným, úzkým límečkem botkovým, nad nímž v mládí bývají ještě
I — 2 mizivé kroužky. Bílý prstenec nahoře brzo mizí. L. bílé. útlé,
šir. Výtr. široce krátce ellipt., k basi stáž., s velkým těl.. 10 — 12 u.

914

v teplých písčitých borech ve společnosti lišek a Am. rubescens u St. Lysé
a Dvorců v k\ětnu 1920 velmi hojně. Od Kosátek přinesl p. inž. Firbas. Toto
zde jest originální popis druhu Quéletova. Druh ten nemožno s jiným pomíchati.
To, co jsem na str. 195. popsal jako zvláštní plemeno od Chlumce n. C. (Rig.),
n&prosto se odlišuje od této houby dílem silně kulovitě napuchlým třeněm,
dílem zbarvením kl. Ale nemůže to býti A. mappa, neboť nad hlízou podlužuje
se volná pochva a nemá nic žlutého ani zeleného. Jest to patrně nový druh,
stojící uprostřed mezi A. věrna, junquillea a mappa. Necht sluje A. Rigelliae,
jakž jsem ji původně v rukopise označil.

A. Spissa Fr. jest velikostí i zbarvením velice měnlivý druh a zevnějškem
se často nesnadno od A. pantherina (A. umbrína) rozeznává. Dobrým znakem
jejím jest rýhování prstence na třeni, kdežto A. pantherina má prstenec hladký,
nerýhovaný. Oba druhy jsou jedlé, takže záměna jich nemůže zaviniti nějakou
nehodu.

A. sublutescefis Vel. vyškytá se také v staré dubmě u Čelákovic. Prstenec
jest hladký, na okr. trochu žlutavý a také tř. dole malými žlutými šupinkami
posázený. A'ýtr. vejčitoelliptičné 10 f^- Zdá se, že jest stálým obyvatelem dubin.

A. muscaria L. var. aureola Fr.(pnella Pers.lDrobná, útlá, kl.vždy

lysý, bez bradavic, tř. s nízkým límečkem na ztluštělé basi. U Sázavy, Jevan,
Mnichovic, na Boubíně (Kav), Krkonoše (Kav), Ještěd (Kav). Dělá přechody
k var. minor. A'el.

Lepiota varicíiata Vel. Nalezl jsem ji také ve Vídrholci u jiren. Třen má
na basi nepatrně ztluštělý, prstenec opět s čepelí hořejší velice širokou, pohár-
kovitě vzpřímenou, s dolejší jen jakoi ostiý lem nízký vyvinutou. Jest to dobrý
druh stojící uprostřed mezi L. procera a L. excoriata.

Tricholoma Ambrosii Bres. 1883. Kl. 3 — 5 cm, sklen., bílý do žem-
lová, někdy přeútle drobně přitiskle šupinkatý, hladký, ztuha mas.
Tř. málo delší pr. kl. 5 — 8 mm ti., dole neztluštělý, bělostný, pod
trvalým bllanitým prstencem útle žemlově šupinkaté tečkovaný. Zá-
voj zanechává na okr. kl. dlouho cáry. L. husté, útlé, šir., u tř.
širokým a hlubokým úhlem vykrojené, neměnlivé. Diiž. bílá. ne-
vonná. Výtr. krátce ellipt., 3 — 5 //.

Hlavně pod modříny ve světlých lesích, velmi vzácně. U Černošic a Zbra-
slavi v červnu 1021, Jest drobná houbička, Tr. verrucipes dosti podobná, ale
nevonná.

T. Zvarae sp. n. C. Zvárova. Malá, mírně, ztuha mas., kl, 4 — 6 cm,
zvoncov. kuželov., pak roizlož., .y tupým hrbolem, špinavě naokro-
vělý, někdy skoro do olivová, posléz tefnně hnědý, s pokožkou vlák-
nitou, slupitelnou. L. špinavě bledé, pak .y ostřím hnědým a pilova-
ným, dosti sir., u tř, vykrojené, Tř, málo delší' pr. kl., asi icmtl.,
okrově nahnědlý, vlálknitý, pružně křehký, solidní, dole neztluštělý.

915

Duž. bkdá, mírná, pak trpká, se siluýni zelenkavým zápachem.
\'ýtr. bílé, kul, hladké, 5 — 7 /<.

\ e smrčinách od srpna do podzima u Rychmhurku r. 1920 sbíral p. oíf.
/. Zvára. Jest rozhodně příbuzná T. ílavobrunncum a T, sejunctum Sow. Houba
tato jest prudce jedovatá, celá rodina se jí otrávila, což právě i potvrzuje
jedovatost druhu T. flavobrunneuni. Lidé u Prahy sbírají také a jedí T. ustale,
ale před smažením ji dobře vařící vodou spárují.

Collybia reticulata sp. n. P. sífovitá. Kl. 8 — 16 cm, rovně pravid.

rozlož., sotva, trochu hrbol., hnědý, lysý, na temeni přehiisté ostře

hrubě svraskalý, odtud pak k okr. kl. radiální, žebernatě vyniklá síf

barvy hnědé .(mezi sítí hluboké ellipt. jamky). T., šir. l)řichaté, dosti

prořídlé, šir. připojené, ale žebernatě dlouze sbíhavé. Tř. 20 — 25

cm ti., dolů zvolna ztluštělý, hladký, lysý, podél pruhovaný, ale ne-

rýhov., v koíen prodloužený, pevný, v stáří nahnědlý. \ ýtr. vej-

čitoellipt., 17 — 20 /í.

U Slap v lesích listn, v červenci 192 1 sbíral p. uč. Jelínek. Jest podivná

C. macroura, obrovské postavy, se sítnatou ornamentikou na kl. C. macrcmriu

sice také někdy má kl. nahnědlý a svraskalý, ale nikdy v takové míře.

C. rcblinensis sp. n. P. roblínská. Velikost i masitost a vzezření
C. platyphylla, jíž jest příbuz. Kl. 10 — 16 cm, pravid. sklen., s ten-
kým, luipenitým okr. podvin. a 1. přesahujícím, nežíJianý, tmavě
mourově okrový, matný, plyšově útle šupinkatý. Tř. zdélí pr. kl..
elast. pevný, dole sotva ztluštělý, i>4 — 3 cm ti., bílý ale trochu tmavě
poprášený, hladký, nerýhovaný, jen vláknitý. L. prořídlé, nejvýš
šir., u tř. hluboce vykrojené, u okr. náhle zúž., na ostří trochu zu-
baté a příčně vráskov., nečistě krémově bělavé. Duž. bílá, nevonná.

Výtr. nepravid. vejčité, 8 — 15 ju. Cyst. vakovitě hruškov.

Xa lesní humusové půdě v staré dubině u Roblína v červnu 192X sbíral
p. Fr. Fcchtner, jednotlivě. Od C. platyphylla plyšovým kl., nebílými 1. a nerýho-
vaným tř. rozdílná. Neroste na dřevě.

C. picetorum sp. n. P. smrěinná. Vždy jednotlivě, kl. i — 2 cm š.,
nízce pravid. sklen., uprostřed trochu vmáčklý, tence mas., hladký'',
lysý, velmi hygroí., za vlhka šedě okrový, bez prosv. 1., za sucha
žlutě kozový. Tř. málo delší pr kl., dosti křehký, brzo dutý, 3 — 4
mm ti., lysý, na basi zlomený, nahoře velmi bíle mrtnatý, bledě
okrový, podél hrubě vláknitě rýhov. 3. ve vlákna trhaný, na basí
vlášením s okolím spojený, L. nehusté, dosti šir., u tř. nejširší, za-
oblené, nesbíhavé, brzd utržené, bledě okrové. Yýiv. krátce zaobleně
ellipt., 3 — 5 //. Cyst. žádné. Bez 'vůně.

V houfech na naneseném jehličí v hustém smrčí pod Ondřcjovem v srpnu
1020. Náleží mezi druhy s rýhov. tř., ale jest maličká. L. nejsou bílé, nýbrž již

916

v mládí bledě okrové, v stáří okrové. Rýhování jest nápadné, vlákna se od sebe
'Odtrhávají.

Pleurotus circinatus Fr. 1836. H. okrouhlá. Celý čistě bílý, kl. 5 až
•8 cm, velice pravid. okrouhlý, ztuha mas., slabě s'klen., na povrchu
hladiký, lysý, na okr. dlouho podvin. Tř. siolidní, velmi dl., i — 2 cm
ti., ipod kl. zahnutý, hladký, lysý, pevný, slabé exccntr. L. husté,
.bílé, u tř. nejširši a zaobleně připojené, k okr. ztenčené. Výtr. kul.,
.5 — 6 //. Voní moučně.

Na březových kmenech vzácně. V říjnu 1921 na Karlově náměstí v Praze,
u Jíloviště (Reiniš). Úhledná a lehce poznatelná houba svou bělostí, pravidelností
a tuhostí.

Pl. patitoleucus Fr. 1863. H. březová. Kl. 8 — 12 cm, obyčejně pro-
táhlý a nepravid. laločnatý, elast. mas., mírně sklen., hladký, bílý
neb slabě nažloutlý, s okr. velmi tenkým, sehnutým. Tř. silné excentr.,
o málo krátcí pr. kl, asi i cm ti., tuhý, elast., k basi st\cnč. a za-
křiv., sbíhajícími lupeny šebernatý, lysý, bílý. L. husté, útlé, sir.,
::volna dlouze sbíhavé, nečisté bílé. Výtr. válcov., na basi šikmo stáž.,
10 — 12 //. Voní silině moučně.

Na břízách vzácně. Na Ďáblickém vrchu na břízách každý rolcj na podzim
'(Zvára).

Paxillus odoratus sp. n. C. vonná. Kl. i — 2 cm, tenký, elast.
kožovitý, ro'zlož., uprostřed vmáčklý, na ostrém okr. dlouho
podvin. a pak elegantně vlnkaté vrubovaný, nehygrof., bílý s to-
nem šedým, mastný, lysý (jakoby ojíněný). Tř. zdélí pr. kl. (3 až
4 mm), posléz dutý, hladký, lysý, kl. stejnoba řevný, nahoře často
smáčkly. L. husté, tenké, dosti sir., četné i — 2krát vidlené, zvolna
sbíhavé, ale nespojované. Výtr. kul., slabě okrové, 5^ — 6 jli. Duž.
i bez rozemnutí silné líbezné vonná.

V trávě na lesní cestě v Potočinách u Mnichovic pospolitě a také trsnatý.
Podivná lioubička, vzezření malých Cantharellů, ale prach, výtr. jest bledé
■okrový a 1. posléz načervenaie okrové. Jest určitě příbuz. Pax. helomorphus Fr.,
ale rozdílný.

Inocybe caespitosa sp. n. VI. trsnatý. Velice trsnatá, kl. i až
lYz. cm, nízce sklen., s okr. dlouho dolů zlomeným, více méně hrbol.,
nečistě šedě okrový, hladký, lesklý, tence mas., uprostřed hrubé tvrdé
šupinatý, do poloviny ve vlákna trhaný. L. husté, sir., u tř. zaoblené,
tenké, nejprv šedě hlínové, pak šedohnědé, na ostří bílé. Tř. trochu
delší pr, kl., 2 — 3 mm ti., nečistě bílý, pokřivený, s duž. bílou, ze-
vně hrubě mrtnaté šupinkatý, v stáří olysalý. Výtr. vejčitoellipt..

917

často nestejnostranné, hladké, 7 — 10 //. Cyst. dlouze lahvicov., ježaté,
40 //. Páchne inocybově.

Na ovesném strništi vedle sinrkovclio lesa u Myšlína (Mn.) ve velikém
množství, v trsech po 5 — 20, v září 1920. Nevím ani, kam by se měla zařaditi.
Trpnatost jest tu nápadnou, poněvadž Inocyby rostou obyčejně jednotlivě.

Naucoria pcllucida Bull. var. conglobata m. Ve všem se shoduje,
ale kl. není hygrof. a roste na zedelém dříví v trsech přehustých, až 50 plodnic
obsahujících, dole třeni bílou plstí slitých. Nevím posud, jedná-li se tu o nový
druh, nebo je-li to jen nahodilý zjev N. pelluc. K N. furfuracea nemiiže se
klásti, protože má ellipt. výtr.

Pholiota spectabills Fr. El., Hym. Eur. 221. (A. aureus Sow., .V.
quercicola Lasch., A. rhabarbarinus Krombh.). Š. nádherná. Stat-
ná, mas., kl. 12 — 20 cm v pr., tlustě mas., nízce sklen., n€hyj:];Tof.,
na povrchu zlatožlutý, jemn^tni přitisklými šupinkami a vlákny
Jiedvábiťý. Tř. mohutný, zdélí pr. kl., 2 — 3 cm ti., hladký, lysý, pru-
hovaný, žluťý, nad mizivým blanitým prstencem hustě drobně zrnitý.
L. široké, široce přirostlé a trochu sbihavé, ku okr. kl. spíše rozš.
než stenč., tenké, sir., jasně žlutorezavé, bez bílého ostří. Duž. žlutá,
velmi hořká. Výtr. nestejnostranné vejčitoellipt., k basi šikmo stáž.,

jemně, drsně bradavčité, jasně žluté, 8 — 10 /n.

Na basi kmenů dubových velmi vzácně. Ve Hvězdě u Prahy sbírala si. M.
Charvátová (lo, 1921). Jest krásná, veliká houba. Od Ph. aurea šupinkatým kl.,
žlutou a hořkou duž., širokými 1. a výtrusy ihned rozeznatelná.

Ph. aurea Pers. 1801. Š. zlatá. Velká, mas. houba, kl. 8 — 15 cm
v pr., mírně sklen., tlustě a elast. mas., k okr. velmi ztenčený a často
zpět ohrnutý (bezlupenný) , hladký a bezšupinný, v mládí matně sa-
metový, krásně cihlově červený. Tř. asi zdélí pr. kl., dole mírně
ztluštělý, také červenohnědě nebo oranžově naběhlý, nahoře drobně
zrnitě šupinkatý, s kl. mohutným závojem spojený. L. dosti úzké,
na tř. zúženě sbihavé, při okr. kl. velmi zúž. a mizící, nejprv bledé
pak okrové, na ostří hladké. Výtr. ellipt., 8 — 10 //, žlutohnědé, hlad-
ké. Cyst. nepatrné, sporé, krátce sloupkovité.

Na zemi v trsu u Král. Dvora sbíral p. prof. /. Cíp v září 1921. Jest nád-
herná houba, v mládí tvar hřibů napodobující, v stáří s velikým, rozlož, kl.
Duž. prý byla mírná, Ph. aurea jest velmi vzácná a mykologům málo známá.
Rickcn neprávem plete Ph. aurea Pers. s Ph. spectabilis Fr.

Ph. psendohypholoma Vel. ^.ajímavou a úhlednou tuto houbu nalez'
jsem v listopadu 1921 ve velkém množství na olšových pařezech u Jíloviště.
Kl. jest brzo oblý, brzo hrbol., v mládí celý pěkně sírožlutý, v stáří uprostřeci
nahnědlý. Velům v mládí hojné, pavučinaté, čistě bílé. L. v stáří u tř. nejširší,
k okr. ztenčené. Výtr. ellipt. až nestejnostranné ellipt., cyst. nitkov. neb palič-
kovité. Páchne silně jako Ph. squarrosa.

918

Crepidotus Sarabuci sp. .n. Tr. bezová. Plodn. škeblovitá, tenká,
okrouhlá, sklen., na okr. úzce ipodvin., i cm v pr., zevně lysá, bílá,
jen na basi dlouze iplstnatá, křehká, stranou kratičkou stopkou při-
sedlá. L. hojné, široce břich., na okr. útle zoubkaté, tenké, nestejně
dl., nejprv slabě nažloutlé, pak ale šedě okrové. Výtr. vejčitoellipt.,
bledě žlutě okrové až hnědavé, 6 — 9 fi. Cyst. hojné, válcov.,
paličko v., lahvicov.

Na trouchnivém pařezu bezovém v rokli u Slivence v říjnu 1921. Jest sice
příbuz. Cr. variabilis, ale lysostí, barvou 1. a výtr. se liší.

Hypholoma Piláti sp. n. Tř. Pilátova. Drobná, velikosti i podoby
H. elongatum. Kl. ,1 — 2 cm, .nejprv zvoncov. kužel., pak rozlož,
.s- tupým hrbolcm, na povrchu vždy hrubě svraskalý, nerýhov., velmi
hygrof., lysý, za vlhka sytě hnědý, matný, suchý, za sucha světle
žlutě kozový, v mládí bilým velem s tř. spojený, které zanechává bílý
prstenec. Tř. zdélí pr. kl., tenký (2 mm), chrupavčitý, lysý, vlnkatč
průsvitný, s tenkým kanálkem, doJe červenohnědý, nahoře bledý.
L. tenké, šir. břich., u tř. zaoblené a trhavé, nejprv bělavé, pak ma-
sově nahnědlé. Výtr. vejčitoellipt., nestejnostranné, 11 — 13 //. Cyst.
lahvicovité. Páchne silně jako H. epix. Diiž. mírná.

jednotlivě nebo pc 2 — 3 na černé kyselkové půdě v lukách u Čelákovic
v říjnu 1921 sbíral p. Alb. Pilát, nadšený mladý botanik. Nemůže se s H. eloti-
gatum spojovati.

Stropharia luteonitens Fl. Dan. (Anellaria lut. Vel.). L. nažloutlá.

Kl. I — 2 cm, tupě kuželov., hladký, lesklý, velice slizký, nehygrof.,

nerýhov,, světle žemlový, uprostřed] hnědý, tence mas. L. šir., uťaté,

krátce sbíhavé, nejprv nachové, pak černavé, s bílým ostřím, husté,

šir. připojené. Tř, velmi dl., rovný, bledě žlutavý, lesklý, uprostřed

a miiziivým blanitým kroužkem, 2 — 3 mm ti., nahoře jemně mrtnatý

a žebernatý. Výtr. ellipt., velmi veliké, fialově šedé, 16 — 19 jn. Cyst.

nitov., rov,né, skoro palicov. Páchne silně jako Hyphol. epixanth.

V zetlelém smetí v lese u Roblína hojně, v červnu 1921. Jest příbuz.
Anellaria conica Vel., ale větší a jinak zbarvena, kl. není ostrý a 1. jsou sbíhavé.

Psilocybei insilíens Britz. Derm. et M. p. 173. L. páchnoucí. Kl.
13^, — 3 cm, zvoiucov. hrbok, pak rozlož., tence ztuha mas., hladký,
lysý, neslizký, za sucha lesklý, velmi hygrof., při usychání s po-
stranní tem,ně okrově hnědou páskou bez prosv. 1., za sucha žlutavě
kozový, na okr. s bílými, zrnky. Tř. velmi dl., vlnitě křivolaký,
elast, nezlomitelný, hedváb, vláknitý, s uzounkým kanálkem, nahoře
bledý, dole hnědý, hedváb, vlákn., na basi bílým myoeliem' obalený.
2 — 4 mm ti. L. šir. břich., nehusté, šir. připojené a sllabě sbíhavé,

919

nejprVi bledé, pak okrové, konečně temně kávové hnédé, s biíým
ostřím. Výtv. podlouhle nestejnostranně ellipt., k oběma koncům
zúž., smutně okrově žlutavé, 8 — lo f.i. Cyst. krátké, křivolace nitkov.
Páchne pronikavé jako Hyphol. epixant.

Na starých suchých kravinách v Šárkách v říjnu 1921 sbíral p. Alb. Pilát
ve velkém počtu. Diagnosa autorova se s naší houbou nápadně shoduje (z Bavor).
Zápach jest nesmírný.

Polyporus sonalus \'c\. str. 671 budiž přejmenován v P. circulatus m.
Telanionia caespitosa Vel. str. 463 nechf sluje Td. Svantoviti Vel.

290

LITERATURA.

(Uvádím tuto příslušnou literaturu, ačkoliv u každého drulni autor a původní
diagnosa jsou uvedeny. Úplná česká mykografie tu zaznamenána není, což pro-
vésti musí autor, který celou českou mykologii jednou bude sestavovati.)

Alhertini L. B. von. Viz Schweinitz. Alb. et Schw . Conspectus fungorum.

Lipsiae 1805.
Allescher. Verzeíchn. in Siidbayern beob. Pilze 1886 — 91.

Barhier Maurice. Descriptíon synthetíque des Russules de France. Dijon, 1908.
Bataille Fréder. Monograph. des Astérosporés (Factar., Russula). 1908. — Mono-

graph. des Marasmes ďEurope. 1919. — Monograph. des Morilles et des

říelvelles. 191 1. — Monogr. des Flygrophores. 1910. — Monogr, des Corti-

naires ďEurope. 1912. — Monogr. des Inocybes ďEurope. 1910. — Monogr.

des Bolets. 1908. — A"esměs Besangon ve Francii.
Batsch Aug. Joh. G. Elenchus Fungorum 1783 — 89. Jena.
Buttara J. A. Fungorum agri Ariminensis historia. Favent. 1759.
Berkeley Mil. Jos. Notices ot British Fungi. Lond. 1837. — On new Fungi.

Lond. 1852 — 65. — Outlínes of British Fungology. Lond. 1860.
Be:,děk Jan. Houby jedlé a jim podobné jedovaté. Praha looi. K tomu Luňá-

čkův atlas.
Bigeard-Guillemin. Floře des champignons snpérieurs de France. Chalons 1909.
Bclla J. Die Pilze der Pressburger Flora. Verh. Verein. fiir Xaturk. Pressburg.

1857.
BoltoH James. Hystory of Funguses about Halifax. 1788—91- Německé vydání

v Berlíně. 1795 — 1820.
Bonorden H. F. Handl)uch der allgem. :Mykologie. Atlas 12 tab. Stuttg. 1851.

— Mykol. Beobacht. Bot. Zeit. 1851. — Die Gatt. Lycoperdon und Bovista,

Bot. Zeit. 1857.
Boudier E. Bullet. de la SfKÍété mycol. de France. Paris. 1887, 89, 1900, 1904-
Ercsadola Giac. Fungi Tridentini noví vel nondum descr. Trident. 1881 — 92.
Briganti \. De fungis Neapolitanis. 1824. — Historia fung. regni Neapol.

Neapoli 1848.
Britzelmayer M. Die Hymenomyceten aus Súdbayern. 10 dílu, s 616 ručně malov,

tab. Berlín. 1879 — 94- Důležité pro Čechy dílo.
Bruns E. Beitr. zur Kenntn. d. Goth. Polysaccum. Flora 1894.
Bulliard P. Herb. de la France, sec. Divíš. Champignons. 1870 — 1812. (Venten.).

59 921

BucIioUs F. llypogaecii .-lus Russland. Hedwigia 1901. — \'erzeiclin. d. bis jetzt

im I5altik-iim Russlands gofund. Hypog. Riga 1901. — Bcitr. zuř Morphol.

u. System, d. rij'pogaccn Russlands. 5 Taf. Riga 1902.
Cooki- M. C. Handbook of llritish Fiingi. London 1871. — Illustrations of Bri-

tisli Fnngi. 1198 tabulí. Lond. 1881 — qo, — Mycograpli. of Br. F. Lond. 1804.

Cookc — Berkeley. Les champignons Paris 1878.
Cordier M. Les Champignons do France. 1870. 60 pl.
Corda A. Anleitung z. Studium d. Mykologie. 8 Taf. Prag. 1842. — Icones

Fungor. liucusque cognitor. Pragae. 64 tab. 1838 — 56.
Destréc C. Révision dcs Geaster observés dans les Pays-Bas. Nederl. Kruidk.

Arch. Xijmcpen 1894.
De Toni J. I;. Revisio monograph. generis Geasteris. Rev. Mycol. 1887. 2 tab.

— Nidulariaceae, Lycx>perdaceae, Hymenogastr. Saccardo, Sylloge lung.
Patavii 1888.

Dickson Jac. lasciculi phiutar. cryptogamic. Brijannic. I.ond. 1785 — 1801. 12 t.

Díifaur L. Atlas des ciiampignons coroestibles et vénéneux 180T. Paris 80 pl.

Diimče Paul, L'Amateur des champignons 1907 — 13. Paris.

Ditmar L. P. Die Pilze Deutschlands. Xiirnberg 181 7. 64 tab.

Enghr A. und Pruntl K. Die Natiirl. Pflanzenfamilien. Hymenomyc, von Hen-

nings. — Phalin. von Fischer. — Gasteromyc. von Fischer. — Auricul. Tre-

mell. von L.indau. Důležité orientační dílo.

Flora Danica (Fl. D,). Icones plantarum in r.egnis Daniae et Xorwegiae nascen-

tium ad illustrandam Florám Danicam. Hafniae 176Ď — 1831. Fol. Chr. Oeder,

O. Vr. .Múllcr, Mart. \'ahl, \Yilk. ílornemann.
Forqingnon L. Les champignons supcrieurs. Paris, l88().
Fischer Ed. Rabenh. Kryptcgam. Flora, Pilze. Ascomyc. Tuberaceae. Leipzig

1897. — Zuř Entwick. gesch. der Gasteromyc. Bot. Zeitg. 1884.
Fries El. ]\Lignus (1794 — 1878). Zakladatel Mykologie, Observationes mycolo-

gicae 1815 — 18. — Systema mycologicum 1821 — 29. — Elenchus fungorum

1828. — Epicrisis systematis mycologici 1836 — 38. — Icones selectae 1867

až 1875. 20 tab. — Monographia Cortinarior. Sueciae 1851. — Monograph.

Hymenomycetum Sueciae 1857 — 62. — Hymcnomycetes Europaei, Upsala

1874. — Boleti generis illustratio. Upsaliae 1835.
Gillet C, C. Les Champignons de la France. Hymenomycet, Discomycetes.

AleuQon 1877 — 98.
Hazslinský Ir. Hungarian Geasters. Grevill. 1874. 47 pl. — Bemerkungen zu

d. deutschen u. ungar. Geaster-Arten. Abh. d. Bot. Ver. Brandenburg. 1882.

— Beitr z. Kenntn. d. ungar. Pilzflora. Fungi Hypogaei. Verh, Z<x>l. Bot.
Ges. Wien. 1875. Trichogasteren, 1876.

Hcnnings V. Die Tylostoma-Arten d. Umgeb. Berlins. Abh. Bor. \'e\\ Brandcn-

burg, 34. — Clathrus cancell. bei Berlin. Tamže 1900. — L^eber márkische

Gasteromyceteu. Tamže 1901.
Hesse Rud. Die Hypogaeen Deiitschlands. i, II.Tuberac, Hymenogastr. 1891

až 1894. 22 tab.
Hoffman Vr. Georg. Vegetabilia cryptoganiica. Erlangen 1787 — 99. 6 tab.' —

Xomenclator fungorum. Berlin 1789 — 99. 6 tab.

922

Hoffiuun H. Tcones analyticae fungorum. Giess. 1861 — 65. — Index mycologicus.

Lipsiae 1860. — ■ Index fungorum. Lips. 1863.
Hcllós Laszló. Gasteromycetes Hungariae. 31 tab. Velké folio. Budapest 1903.

Madarské a něm. vydání.
Holmskiold T. Beata ruris otia fungis Danicis impensa. Hafniae 1790 — 99.

75 tab.
Hornemann J. Wilk. Viz Flora Danica.

Hussey T. j. Illustrations of British Mycology. London 1847 — 55. 140 tab.
Jacsewsky A. Notě sur le Pompholyx sapidum Cda. Bull. de la Soc. mycol. de

France. 1893.
Kalchbrcchtitr K. Icones selectae Hymenomycetum Hungariae. 1873. — Fungi

Sibinse occident. 1878. — Gasteromycet. novi vel minus cognlti. Magyar

Akademia. Budapest 1884, 1867.
Karsien P, A. Mycologia Fennica, Helsingfors 187 1 — 79. — Icones selectae

Hymenomycetum b^enniae. 25 tab. Helsingfors 1883 — 89.
Kavina Karel. Houby. Úvod do všeob. mykologie. Duch a Svět. Praha 191^.

146 str. — O cystidách Hymenomycetů. Král. čes, spol. nauk, Praha 1920.

45 str.
I\i onibholc Jul. \'in/.. Xaturgctreue Abbiklungen u. Beschreibungcn d. essbaren,

schadlichen u. verdáchtigcn Schvvámmc. Prag, 183 1 — 49. 76 ručně kolor, ta-
bulí, velké folio. Důležité dílo pro české mykology.
Lafar J. Handbuch d. technisch. Mykologie. Jena 1904 — 1914.
Lasch Wilh.. Četné příspěvky v Schlechtendalově Linnaei 1828 — 31,
Lens Har. Oth. Die mitzlichen u. schadlichen Schwámme. Godia 1836.
Lčveillé Jos. Flen. Mémoires mycologiques, Paris 1825. — Consideratifins my-

colog., Paris 1846. — Descript. des Champignons de Thcrbiar du Museum

dc Paris, 1846.
Lindou L. K ryptcigamenflora fur Anffmger. I, II. Berlin iQii — 17.
Link Ileinr. Fr. Observationes mycologicae. 1809 — 15. Berlin.
Maire M. René. Četné práce v »Bullet. de la Société Mycol. de France, 1910 — 18.

Rovněž »Annales mycologici«. — Les bases de la classification dans le genre

Russula. 1910.

Martin Ch. Ed. Le Boletus subtomentosus de la region Genevoise. Berne 1003.

18 pl. 39 p.
Musscc G. líritish Fungus l'^lora. i — 4. London 1892—93. Text book of fungi.

London 1906. — A monograpli of the British Gastromycet. Annals of Bot.

London 1889 — 91. — A mcnograph of the genus Lycoperdon. Journ. Roy.

Micr. Soc 1887. — A rcvision of the genus Bovista. Journ. of Bot. 1888. —

Revision of Polysaccum, Grevillea 1887.
Matoušík O. Dr. a \'. Albrechtova. Sběratel hub. lUustr. klič. Praha 192 1. 70

str. — Pěkná, praktická knížka pro začátečníky. — Jak rozeznáváme jedlé

houby. Milotice n. B. 1921.
Mattirolo O. Elenco dei »h\mgi Hypogaei« raccolti nelle foreste di Vallombrosa.

Malpighia 1900. — Gíi Ipogei di Sardegna e di Sicilia, Genová 1900.
Melzer Vád, Praktický houbař. Praha 1919.
Macku Jan. Český houbař. Oloniouc 1913.
Michael F.dm. Fiihrer fiir Pilzfreunde. Zwickau 1918 — 19. I, II, III.

023

Mií^tila W. Kr3'pt(>gamonflor.i- von Ueutschlaiul. Pilzc. 1912 — 1913.

Mkhcli l'ct. Ant. Xuva plantarum gcncra 1729.

Miiller O. Fr. \ \z Mora Danica.

Necs loii Esenbcck Christ. Gottfr. System der Pilze 1817.

N eis von Eseheck Theod. Fr. L. Das System der Pilzc. líonn 1837. Pokračování

od Th. Baila 1858.
Kuesch Emil. Die Rohrlingc (P>oletus). Bestimniungsschlussel aller Rohrlinge

Mittelcuropas. 1920. 435.
Opatozvski Guilvelmo. Commentatio liistor. nátur, de familia íungorum boletoi-

deornni. (Wicgm. Naturg.) 1.836. 1.
OudemuHs C. .\. Matériaux poiir la floře mycologiqiic de la Xeérlandie. 11

tab. La Haye 1867 — 73. — Révision des Champignons tant supérieurs trouvés

qiriníérieurs juFC|u'á ce jour dans les Pays-P>as. Amsterdam 1893. (Hymen.

a Gas^erom.).
Ottú \. G. System. Anordnung u. Beschreibung der Agaricorum. Lcipz. 1816.
Patouillard A. Tabulae analyticae fungorum 1883 — 89. -- Les Hyménomycetes

ďEurope. 1887.
Paiilet J. Traité des cbampignons. 1793. — Tconogr. d. Chani]). (I.éveillé).

Paris 1855.
Planchon G. Cbampignons comestibles et vénéneux 1884.
Passerini G. r'"ungbi Parmensi enumerati. Firenze 1872.
Persoon Cbnst. Heinr. (zemř. v Paříži 1837). Observationes mycologicae.

Leipz. 179b — 99. — Icones et descriptioncs fungorum minus cognitorum.

Lcipz. 1798 — 1800. — Synopsis methodica fungorum, Gott. 1801. — Icones

pictae rariorum fungorum. Paris 1803 — 06. — Mycologia Europaea. Erlang.

1822-28.
Pit! a A. Zur Kenntn. des Spbaerobolus stellatus. Bot. Zeitg. 1870.
Ouéirt Luc. Les cbampignons thi Jura et des Vosges. Montbeliard 1872 — 75. 34

tab. — Encbiridion Fungorum in Europa media. Paris 1886. — Floře my-

cologigue de la France. Paris 1888. — L'interpretation des planches de Bul-

liard. Toulouse. — Supplem. aux Champign. du Jura et des Vosges. Bull.

de la -Sec. botan, de France, des Mém. de TAssoc. franc. pour Favancm. d. se.
Quclet-Cooke. Clavis synoptica bymenomyc. europ. London 1878.
Rabenhcst Ludw. Deutscblands Kryptogamenflora. L Bd. Pilze, 1844. \'iz také

\\'inter.
Reliiii H. ])ie Pilze Deutscblands. 111. Abt. Ascomyceten (Discomyc.)- Leipz.

1896. Rabenborst Krypt; gamenfl.

Ricken Adalb. Die Blátterpilze (Agaricaceae) Deutscblands. Leipz. 1915. 2 svaz.

112 tab. — Dílo v poslední době mnoho užívané.
Rostkovius F. W. jMonogr. d. deutscb. Arten der Gatt. Boletus. Niimberg 1884.

48 Taf. — Monogr. d. d. Art. d. G. l'olyporus. Xiirnb. 1848, 88 Taf,
Saccardo P. A. Sylloge fungorum omnium bucusc[ue cognitorum. Patavii 1882

až 1910. 29 svazků, v poslednícb 2 index všeobecný. — Dílo toto jest nade

všecbny nejdůležitější, neboť obsabuje všechny houby popsané i z těch spisů,

které si nelze opatřiti.
Sachs J. Morphologie des Crucibulum vulgare. Bot. Zeitg. 1855. 2 tab.

924

Scháffer Jacob Christ. Natiirliche ausgewáhlte Abhildungen Bayerischer und

Pfálzisches Schuámme. 4 kvart, svazky. 330 tab. Regcnsb. 1762 — 70. Důležité

dílo pro Čechy.
Scherffel A. Bemerkungen uber Geaster-Artcn. Ber. d. dcutsch. Bot. Ges. 1896.
Schniit:: ]. Beitrage zur J'^nt\\ ickcl, gesch. einiger Schw amine aus d. Klase d.

(iasteromyc. u. Hymenomyc. Linuaea, Halle.
Schróter J. Die Pilze Schlesiens. In Cohn, Cryptogamenfl. von Schlesien, Bre-

slau 1885 — 1880. 3 Bde. — Die Stellung u. Entwickl. van Tulostoma. Breslau

1887,
Schulcer St. Systeniatische Aufzahlung der Schwamme Ungarns, Slavoniens,

d. Banates. \ erb. d. zool. bot. Ges. Wien, — Mycolog. Beobacbt, aus Nord-

Ungarns im Herbste 1869. Tamže 1870. — 1865, 1866, 1875, 1877. — Emige
> neue Pilz-Species aus Slavonien. Hedwigia 1885. — Schwamme u. Pilze aus

Ungarn u. .Slavonien. Vinkovce 1869.
Scliunnulicr Christ. Vy. (zemř. 1830). Enumcratio plantarum iu partibus Sáelan-

diae. Hafniae i8oi. «

Sclnveiiiitc- Ludw. Dav. (zemřel 1834). Zároveň s Albcrtmim vydal v Eipsku

1805 Conspectus fvmgorum in Lusatiae superioris agro Xiskiensi crescen-

tium e methodo Persooniana. — P>yl zakladatelem mykologie v Americe.
Scopdli Job, Ant. (zemř. 1788). 1'lora Carniolica, Wien 1772. — Dissertationes

ad scienliam naturalem pertinentes. Pragae 1772. 4G tab. Plantác subterraneae

p. 84 — :20.
Secretan T.. Mycographie .Suisse, descriptif>ns des Cbaminguíms, qui croissent

en .Suisse. Geněve 1833.
Siiiofluclia Fr. Monografie českých hub hřibovitych. Věstník král. čcs. spol.

nauk. Praha 1911. — ■ Houby rouškaté. Hymenomyc. Jandův illustrov. pří-
rodopis, ni.
Sydow-LiiiiUiH. Thesaurus litterat. mycolog. Lipsiae. 1911.
So-cvcrby James. Coloured figUTCS of English fungi. Londdu 1796.
Tavcl A. \'ergleichende Morphologie der Pilze. Jena 1892. Důležité dílo.
Trog J. G. \'erzeichnis d. in d. Umgegend von Thun vorkom. Schwamme.

Bern 1844. — Die .Schwamme des Waldes als Nahrungsmittel. Bein 1848.

20 tab.
Tiílasiic Cli. i)e la fructi fication de Sclcroderma comparée á celle de Eycoperdon
et Bovista. Ann. .Se. Nat. 1842. — Champignons hypogés de la íamille des

l.ycoperdacées. observés dans les environs de Paris et les départments de la

Vienne. Ann. Se. Nat. T843. — Récherches sut Torganisation et le mode

de fructification des Champignons de la tribu des Nidulariées. Ann. Se.

Nat. 1844. — Fungi Hypogaei. Paris 1851, 21 tab. fol. — Mo-nographia

Lycoperdineorum, auct. Car. \'ittadinio. Ann. .Se. Nat. 1843.

]'ahl Mart. Viz Flora Danica.

l'ill(i(lini C. Amanitarum illustratio, Mediolani 1826. 4 tab. — Descripz. dei

l''unghi mang. e velen. ďTtalia. Milano 1835. — Monographia Tuberacearum.

.Mediolani Eycoperdin. 3 tab, Torino 1843. Mem. della realc Academia.
I'iz'iu)ii \). !"unghi ďltalia descr. en illustr. Genová 1834. 00 tab.
l'iiilleiiii)i J. Ees bases aotuelles de la systém, en mycologie. Jena iQo;

v-

925

irciiiniiinii C. G. Hymcno — ct Gasteromycctes hiicusque in inipcrio Rossico

observati. Pctropoli 1836.
Wcltstcin R. ^'orarl>citc^ zu cincr l'ilzf!ora der Stcicrmark. 1888. \'crhaiull.

ci. zool. botan. des. ^\'ic^.
IViiiter G, Rabcnlitirst Kryptt)gament"lora voii Deutsclil. Pilzc. l.oipz. 1884. --

Špatný, nekriticky kompilát.
IVithcriníi \\. Botanical arrangement of Rriti^h pkmts. Lond. 1706. 31 tab.

IVoodward Th. J. Esř-ay tovvards an Mistory of thc British StelKated l.ycoper-

dons. Transact. of Linn. Soc. London 1794. ■
Worthington G. Smith. Ontlincs of British Fungology. l^ondon 1891.
Wiilfeu Vv. Xav. von. .Mycol. studie v Jacquins Misceilania et Collcctanea

ad Ixlan. 1778 — 96.

9-i6

INDEX LATINSKY.

Acetabula P. 8O2.
A. leuco-melas P. 863.

» ochroleuca \'el. 862.

>; sulcata P. 862.

» vulgaris l''uck. 8&2.
Aleuria aurantia F. I). 857.
A. hicucullata Boud. 857.
.\nianita P. igo.
A. aureola Fr. 915.

» caesarea Scp. 193.

» cariosa Fr. 199.

» citrina Schff. 194.

» Cordae Vel. 191.

» excelsa Fr. 198.

» formicaria Vel. igó.

» glutinosa Ve], 192.

» granulata Zvára 914.

» juniitiillea Quél. 914, 195.

» mappa Btřch. 194.

» mu.scaria F. 197.

;> pantherina DC. 196.

» phalloides Fr. 194.

» porphyria A. Schw. 196.

» Rigelliae Ye]. 915.

» rubescens Fr. 200.

» solitaria Bull. 198.

» spissa Fr. 915, 199.

» Sternbergii \'el. 192.

)^ stransjulata Fr. 191.

» stmbiliformis A itt. 108.

» subiutescens Vel. 915, 200.

>^ umbrina P. tq6. 915.

» vaginata Bull. 191.

» věrna Bull. 194.
Anellaria Karst. 600.
.\. conica \'el. 60 r.

; semiglobata Btsch. fcn.

» separata L. 601.

» stercoraria Fr. 601.
Apodoporus 643.
.\rmillaria Fr. 280.
.\. Casimiri \'el. 283.

» cepaestipes Vel. 283.

» Cerasi Vel. 282.

;; imperialis Fr. 280.

» inflata Vel. 283.

A. mellea \ahl. 281.

» Alori Paul. 284.

;> phoenicea Vr. 283.

» praecox \ cl. 282.
Ascobolup stercorarius Bull.
Auricularia lobata Som. 765.

A. niesenterica Fr. 765.

Balsamia vulgaris \'itt. 908.
Barlaea Sace. 853.

B. citrina Vel. 854.

» modesta Karst. 853.

» humosa Fuck. 853.
-» Polytrichi .Schm. 853.
Battarea phalloides P. 838.
Bolbitius Vr. 119.
B. flavidus Bolt. 120.

» fragilis L. 120.

» luteolus Fsch. 120.

» reticulatus P. 119.

» titubans Bull. 120.
]^)oletinus 725.
Boletus Dill. 697-
B. aereusi Bull. 704.

» aestivalis Fr. 706.

» alutarius Fr. 724.

» armeniacus Quél. 721.

» badius Fr. 711.

» bohemicus Ael. 714.

-■ Boudieri Quél. 7i3-

» bovinus F. 713.
■ * ■ bulbosus Schff. 702.

:> calopus P. 710.

» castaneus 698.

» cavipes Opat. 725.

» chrysenteron Bull. 717.

» collivagus Vel. 719.

» conspe'.'sus \e\. 715-

» cyanescens Bull. 690.

» edulis Bull. 703.

» elegans Schm. 722.

» erythropus P. 707.

» Fechtneri \'el. 704

» felleus Bull. 724.

» flavus Wt. 722.

» formicarius Yel. 720.

92?

J5. frangrans \itt. jol).

» fuscoroseus Smot. 705.

» granulatus L. 713.

» griscus Quól. 700.

» lapidcus '\'cl. 710.

» Incidiis \'cl. 703.

» iuridus Schfť. 707.

» lutciis L. 721.

» nigrcsccns li. R.

» Obsonium Paul. 705.

» olivaceus Schff. 710.

» pachypus ]'r. 7oy.

» parasiticus Jkill. 720.

» pipcratus ]>ull. 712.

;■ plorans Roli. 714.

» porphyrosporr.s Fr. 724.

» psciulobadins Ve]. 711.

» purpurcus 1- r. 700.

» radicans P. 715.

>> regius Kr. 704.

» retiťulatns Schff. 702. ■

» Ri.tíťlliae \'ťl. 717.

» rubcllus Quél. 711.

» rufus Schff. 701.

» rugosus V v. 701.

» sanguinesceiitf \ el. 701.

» Satanáš Fenz. 708.

» scaber Bull. 699.

» spadiccus Schff. 712.

» subtomentnsus L. 716.

» siispoctu." Kr. 706.

» tiidentinus Bres. 723.

» vaccinus fr. 703.

» variegatus S\v. 715.

» vcrsicolor Rostk. 718.

» vcrsipcllis Smot. 700.

» vifcidus T.. 723.
Bovista P. 831.

B. brevicruda ^'cl. 832.

» nigrcsccns V. 832.

» nuciíormis Wllr. 833.

» pailida ^'cl. 833.

» palhlGOSa ÍA'V. 83 T.

>^ pr.nnbca P. 832.
Bnl-íTi;; p()lym(>r|)ha Oed. 847.

Calvatia 816.
Calocera Fr. 788.
C cornca Fr. 788.
» palmata Selím. 789.
» viscosa P. 789.
Cantharellns Ads. 76.

albidus Fr. 81.
amethysteus Quél. 78.
aurantiacus Wlf. 80.
candidissimus Vel. 911.
Cavinae Ve]. 70.
cibarius l-"r. 78.
clavatuí P. 78.

C. collinus \'cl. 83.

>; corconticus \'cl. 82.

» discolor \'cl. 81.

» J'"echtncri \'cl. 911.

» (iintlii \'cl. 84.

» glaucus Yv\. 80.

» Hydrolips l>ull. 80.

» infundibuliformis Scp. 79.

» lacunosus \'el. 79.

» lutescens P. 79.

» minutus \'cl. 84.

» muscoides Wlf. 81.

y niveus \'el. 81.

» odoratissimus \'el. 83.

» pallidus \'el. 78.

» Pelti.gcrae \'cl. 911.

» Preslii Vel. 82.

» profundus \c\. 83.

» radiatus \'cl. 82.

» rcplexus Fr. 82.

» Stejskali \'cl. 911.

» Stcvcnsonii I!. \'>r. 84.

» thymiphilus \ cl. 84.

» tubaeformis l-^". ~().

» \'alentini \'cl. 83.
Cenangium -furfuraceum Rt. 846.
Choiromyces gibbosus Dicks. 909.
Ciboria amcntacca Balb. 852.
Clathrus canccllatus Tourn. 798.
Claudopus pusillus \'el. 632.
Clavaria L. 776.

Cl. abietina P. 782.

» acetosa Vel. 783.

» amethystina Bull. 770.

» Ardenia S\v. 785.

» argillacea P. 784.

» aurea Schff. 781

» Botrytis P. 777-

» byssiseda P. 783.

» cinerea Bull. 780.

» canaliculata Fr. 786.

» coralloides L. 780.

» corrugata Krst. 779-

» cristata Hlm. 780.

» falcata P. 785.

» flaccida Fr. 779.

» flava Schff. 777.

» formosa P. 782.

» fragilis Film. 784.

» grisca P. 783.

» hortulana ^'el. 78^.

» inacqualis Miill. 7S4.

» Ligula Schff. 785.

••> lilacina Fr. 770.

» luticola Lsch. 785.

» mnscnides F. 770

» nigricans ^*el. 783.

» ochracea ^'el. 781.

» pistillaris F. 784.

928

Cl. Reisneri Vel. 781.

» Rigelliae Vel. 781.

» rugosa Bull. 780.

» teiiuipes Brk. 785.
Clitocybe Fr. 251.

Cl. adusta Vel. 276.

» angustissima Lsch. 275.

» anisata Vel. 256.

» arvensis \e\. 261.

» attenuata Vel. 257.

» brumalis Fr. 275.

» Cacabus Fr. 262.

» Cacao Vel. 272.

» calcarea Vel. 2Ď3.

» candida Bres. 253.

» candicans P. 255.

» Casimiri Vel. 260.

» catina Fr. 253.

» cerussata Fr. 254.

» cinerea ^"el. 250.

» clavipes P. 267.

» concava Scop. 276.

» curvipes \'el. 278.

» cyathiformis Bull. 271.

» dealbata Sow. 255.

» decnlorans ^'cl. 275.

» depallens \'el. jy.^,.

» diatreta Fr. 270.

-» dilnvialis A'e]. 258.

» discolor ^'cI. 254.

» ditopus Fr. 273.

» ericetorum Bull. 253.

» erubescens Acl. 257.

» expallens P. 272.

» explanata Ael. 267.

» Fechtueri A'el. 26G.

» flaccida Sow. 262.

» fragrans Sow. 275.

» fritilliformis Fr. 271.

^> gilva P. 268.

» hirneola Fr. 259.

>^ humicola Ael. 256.

» inaequrilis Yq]. 266.

» incilis Fr. 265.

» infundibuliformis Schff. 2fi4.

» inversa Scp. 262.

» lobata \ el. 266.

» majalis \'el. 271.

» marasmiíormis \ cl. 258.

» marginata Vel. 277.

» maxima Quél. 264.

-■> metachroa Fr. 270.

» mortilosa Fr. 273.

» mycenopsis \'el. 277.

» nebularis Btscli. 2bC).

» nigripes \'el. 274

» nivalis Vel. 277.

» nivea Yel. 255.

y> obbat.a Fr. 272.

Cl. obolus Fr. 272.
» obscura Vel. 274.
» obsoleta Btsch. 269.
» orbiformis Fr. 276.
»■ odora Bull. 267.
» olida Vel. 260.
» omphaliaeformis A cl. 256.
» ornameutalis A'el. 255.
» opaca Vel. 268.
» papyr acea Vel. 278.
» pedicellata \'el. 278.
» pellucida Acl. 274.
» phyllophila P. 254.
» pinetoruim A'el. 276.
» plana Vel. 277.
» pratensis Ael. 2fo.
» pruino.sa Fr. 270.
» pusilla \'el. 259.
» sinopioa Fr. 263.
» .sordida VqI. 258.
» squamosa A'cl. 2f 8.
» squamulosa P. 265.
» splendcns P. 262.
» stannea Vel. 261.
» stipaephila A"el. 261.
» sftolonifcra W-\. 257.
» strangulata \ el. 274.
» striata Ael. 2ř)i.
» striatipes A cl. 2O0.
» suaveolens Schm. 269.
» suavis A'cl. 269.
» tencrrima \ cl. 257.
» tuba Fr. 253.
» vcntricosa Ael. 269.
» vibccina Fr. 270.
» xanthophylla Acl. 256.
Clitopilus mundulus I.sch. 612.
Cl. I*runulu,s Scop. 611.

» undatus Fr. 612.
CoUybia Fr. 327.
C. acervata Fr. 334.
» adusta \'cl. 341.
» aquosa Bull. 339.
» asema l''r. 330.
» Bezděki \'cl. ,^32.
v bohcmica \'cl. 340.
» butyricca Bull. 320.
» candicans \ cl. 338.
» cirrhata Schm. 345.
» collina Scop. 338.
» compressa \"cl. 337.
» conigcna 1". 341.
» crassifolia A'el. ^,33.
» dcnsiíolia \'cl. 333-
» dryophda líull. 336.
» cxsculpta l''r. 336.
» extuberans Fr. 340.
» filamentosa \'cl. 344.
y funifera \'el. 330.

929

C. fusipcs ilull. .^.U'.

liariolorum Caiul. 343.

Hcdrychii \\'\. 345.

hiccrata l.-cli. Ti;^4.

l(>niiii)cs iiull. 331.

huiiínlia (/lili. ^^(h

lute.sccns \\1. 337-

macroura Se. 331.

niaculata Schw. 328.

marasmih)rmis \'cl. 344.

mollis \el. 335.

mucida Sch. 346.

niyosurus l'V. 344.

naucoriaeformis \'el. 343.

pallida \'el. 343-

phacopudia Bull. 330.

picetorum \'el. (;i6.

platyphylla P. 328.

pulla Schff. 33J.

rancida Fr. 345.

Reisneri \'el. 334.

Rcicherti \'el. 33;^.

rcticulata Vel. 916.

rhizophora Vel. 335.

roblinensis Vel. 916.

rosella Vel. 338-

rufescens Vel. 338.

stipitaria Fr. 185.

strobilina Vel. 341.

striatipes Vel. 329.

saiccinea Vr. 337.

tenacella P. 340.

tnichilus Lsch. 342.

truncorum \"el. 333.

tuberifera \\-\. 340.

tubercsa P-ull. 345.

velntipes Curt. 3:2.

vestipes ^'el. 344.

xanthopus Fr. 337.
Conif>phnra cerebella !'. 758.
Coprinus P. no.
C. atramentarius Vnú\. 115.
» comatus I"l. 1). ii2.
» crenatus Lsch. 117.
» diaphamis Qučl. U9.
» disseminatus P. 118.
» echinatus Vel. 114.
•>> epliL-iiK-roides Bull. 113.
» cphemerus Bull. iiO.
» extinctorius Bull. 114.
» fimetarius L. 113.
» hemerobius IV. T17.
» hiascens Fr. 1 17.
» impatiens Fr. 1 17.
» micaceus Bull. 116.
» niveus P. 113.
» ovatus Schff. 112.
» papillatus Btsch IIO.
» plicatilis Curt. 116.

C. radians 1 )sni. 1 1().

» roris Qučl. i 18.

» sccptruui ini^h. 1 i().

» silvaticus Vel. 1 14.

» similis B. Br. i 14.

» vtcrcorarius líull. 113.

» sterquilinus hV. i 12.
Cordyceps militaris L. 902.
C. parasitica Wlkl. 903.
Corticium P. 755.
C. acerinum Vel. 756.

» arachnoidcum Brk. 756.

» corruKatuui l"r. 755.

>^ fagincuni \ cl. 757.

» ferrugiiu-um i*. 757.

» gigautcum Fr. 756.

» hcterosporum Ye]. 757.

» lacteum Fr. 756.

» Nešpoři \ el. 757.

» pezizi formě Vel. 757.

» Reisneri Vel. 758.

» roseum P. 758.

» tcnerrimuni \ el. 756.

» velutinum \'el. 755.
Cortinarius Fr. 400.
Cortiniopsis 572.
Coryne sarcoides Toq. 847.
Craterellus cornucopioides L. 765.
C. crispus Sovv. 766.
Crepidotus Fr. 554.
Cr. alveolus Lsch. 556.

» applanatus P. 555.

» depluens Btsch. 555.

» (iraminum V'el. 554.

» haustellari.^ Fr. 555.

» mollis Schff. 556.

» palmatus Bull. 554 •

» Pruni Vel. 555.

» reniformis P. 556.

» Rubi B. Br. 554.

» .Sambuci \'e\. 010.

» variabilis P. 556.
Crucibulum vulgare Tul 841.
Cudoniella aquatica Lib. 885.
C. rugosa A"el. 885.
Cyathus FTall. 841.
C. complanatus DC. 842.
» deformis W. 842.
» Olla Btsch. 841.
» stcrcoreus Sch^v. 842.
» striatus FIds. 841.
Cyclocybe Vel. 371.
Cyphella Fr. 766.
C. cupula Fr. 767.
» flos albus Vel. 767.
» laeta Fr. 767.
» muscigena P. 767.
Cystocybe Vel. 495.

930

D;ii-'i'Voni3'Ccs cleliqiicscens Bull. 788.
Daeďalea P. 689.
D. aquosa Vel, ''89
» cinerea Fr. 603.
> confragrosa Vi'. 604.
» fusca Vel. 689.
;> gibbosa P. 691.
» indurata \'el. 694.
» latissima Fr. 690.
» lobata \'el. 692.
» mollis Vel. 690.
» cchracea Vel. 693.
» parasitica \'el. 690.
:> qnercina L. ř;9i.
^> Reisneri \"el. f,93.
••> Schulzeri Poet. 689.
•■> iiiiicíjlor Bull. 692.
-•) zunata Sclr^-. C92.
Dermocybe Fr. 433.
D. affinis \'el. 437.

annulata Vel. 439.

anomala Fr. 44T.

anthracina Fr. 435.

azurea Fr. 439.

camura Bull. 438.

canina l-"r. 441.

cinnabarina Fr, 435.

cinnamomea 1.. 436.

diabolioa Fr. 440.

flavipcs \'el. 440.

(iintliana Acl. 435.

ochrr)Ieuca Schff. 438.

orellana Fr. 436

purpureobadia Karst. 437.

raphanoides P. 438.

riculata Fr. 439.

řericea \ cl. 440.

spilomca Fr. 440.

subinfucata Britz. 437.

tabularis Fr. 439.

uliginosa Vr. 437.
Discina Fr. 8^n.

D. ancilis P. 860.

>^ pallida \'el. 862.
» rcticulata Grev. 860.
» uiTiula \'el. 861.
» venosa I*. 861.
Disciseda circiumsciss.u B. C. 833.

Eccilia Fr. 631.
F. ardosiaca Bull. 632.
» cancrina Fr. 631.
» carneoalba Wt. 631.
» parkensis Fr. 632.
>; rhodocalyx Lsch. 632.
» rusticoides Gill. 631.
Elaphomyces Nees. 909.

E. cervinus L. 910.

» hassiacus Hesse. 910. ,

»

»
»
»

E. maculatus \'itt. o 10.

» plicacus Hesse. 010.

» scaber Wlld. 910.
Entoloma Fr. 612.

ií. clypeatum 1^. 615.

» griseocyancuni Fr. 613.

» invnlutum \'el. 616.

» lividum Bull. 616.

» madidum Fr. 614.

» majale Fr. 615.

» nidorosum Fr. 614.

» porphyrophaeum Fr. 616.

» prunuloides Fr. 614.

» rhodopolium Fr. 615.

» sericeum lUill. 614.

» speculum l^r. 616.
Exidia glandulořa Bull. 7()2.

Favolus europaeus Fr. 696.
Fistulina hepatica Schff. :;29.
Flammula Fr. 508.
Fl. alnicola Fr. 510.

» astragalina Fr. 510.

» conissans T'"r. 511.

» flavida Schff. 510.

» granulosa \'el. 513.

» gummosa Leh. 509

» hybrida Fr. 511 .

» Icnta P. 500.

» liquiritiae P. 513.

» mixta Fr. 509.

» pcnetrans Fr. 511.

» plidliotiformis \'el. 513.

» sapinea Fr. 512.

» spumosa l'r. 509.

» sqnamulosa \'el. 5T2.
l-"nincs (574.

Galéra Fr. 537.

G. albida \"el. 548.

» apala Fr. 539.

» aquatilis Fr. 547.

» argentea \'cl. 552.

» atripes \e\. 549

» bulbosa ^'el. 543.

» caespitosa \'el. 551.

» calcarea \'el. 547.

» conferta Bolt. 544.

» decolorans \'el. 54O.

» dumetorum \'cl. 541.

» excentrica A el. 549.

» Fechtncri A'el. 545.

» fragiliň \'el. 548.

» globispora \'el. 545.

» graminea \e\. 548.

» hydrocyboides A el. 551.

» hypnorum Schr. 546.

» lateritia Fr. 539.

» Leucobryi Ael. 550.

931

G. macrospora \ ol. 54O.

» major \ ti. 540.

» mel ca ^'cl. 541.

» microcystis \'cl. 542.

» microorphala \ ti. 543.

» microsporn \ cl. 54J.

» mniopliila Lsch. 549.

» minima \'el. 552.

» myct-noidcs Fr. 553.

» mycenopsis Fr. 548.

» ob sen r a \'el. 530.

» paliulosa Fr. 545.

» pubescens \'el. 351.

» pulchella \ cl. 543.

ř> pygmacoaffinis Fr. 542.

» ravida Fr. 546.

» reticulata \'cl. 342.

» schooniphila \'cl. 352.

» siliíiiiira Ir. 340.

» solida \ cl. 330.

» sordida \ cl. 341.

» spicula Fsch. 343.

» stagnina Fr. 344.

» stenophylla \ cl. 341.

» tencra Schff. 340.

» to.Líularis Bull. 332.

v umhonata \"cl. 343.

>-> velata Vel. 547.

» vittaeformis Fr: 330.
( iauticra gravcolcns \'itt. 700.

» nidrcbcUaeformis \'itt. 709.

Geaster Micb. 834.
G. asper Mich. 836.

» Berkelcyi Mas. 83ri.

>^ calyculatus Fiick. 836.

» cnronatn.s Schff. 833.

» fimbriatus Fr. 834.

» fornicatu.s Hds. 833.

» lagcniformis ^'itt. 833.

» limbatus Fr. 833.

» pectinatus P. 837.

» Scbmideli ^'itt. 836.

» stellatus Scnp. 834.

» striatulus Klch. 837.

» umbilicatUŘ Fr. 837.
Genea Neuwirthi \ cl. 006.

» pnlcbra Cda. 903.
GcoglosMim hirsiitum P. 882.

» ophioglossoides L. 882.

Gcopora ^Ticliaclis Fscb. 007.
Gcopyxis Scbn . 837.
G. bufonia P. 839.

» carbonaria A. Scb. 838.

» Catinus Hlm. 8řiO.

» Cavinae ^'el. 851).

» Craterium Schw. 837.

» cupularis L. 838.

» expallens \'el. 859.

» foetida \'el. 838.

' i. pusill.i \cl. 850.
Goniphidius b'r. 88.
(i. glutinosus Schlf 88.
» maculatus Scp. 80.
» roseus !•>. 8<).
» viscidus F. 88.
Grandinia br. 733.
Gr.Abrotani \"cl. 734.
» ceracca \ cl. 734.
» crustosa 1'. 734.
» granulosa P. 734. -
» sulphurca Vel. 734.
Guepinia peziza T. 780.
Gyrocephalns mfiu^ lcc|. 793.
Gyromitra Ir. 8()i.
G. Bul)aci \ cl. 893.
» esculenta P. 892.
» fastigiata Krmb. 892.
» .gigas Krmb. 893.
» inflata Cum. 8cj3.
» infula Schli". 804.
» Xeuu irthi \'cl. 894.
» suspecta Krmb. 894.
Gyrodon Stejskali Bres. 728.
» rubescens Fr. 727.

» lividns P>ull. 727.

Hcbeloma Vx. 388.

H. birrnm br. 390.

» caespitosum \ cl. 381J.

» cinereuni \'cl. 396.

» claviceps- Fr. 392.

» crustulini formě Bull. 307.

» diffractum Fr. 300.

» fastibile Fr. 393.

» firmum b'r. 392.

» fragrantissimum \'cl. 3(13.

» fusipes Bres. 396.

» glutinosum Ldg. 39!.

» hiemale Bres. 394.

» longicaudum P. 397.

» lugens Ingh. 397-

» macrosporum \'el. 308,

» majale \ cl. 30O.

» mesophacum Vx. 3()0.

» nigricans Vel. 393.

» odoratum ^'c!. 304.

>:■ proletarium \ cl. 398.

» punctatum Fr. 393.

» rubrofuscum \'el. 393.

» sinuosum Fr. 392.

» squamulosum \'el. 302.

» strophosum Fr. 380.

» suaveolcns \ cl. 399.

» velatum \'el. 3go.

» vernale \'el. 391.

» versipellc Fr. 394.

» virgatum \'el. 398.
Helotium Fr. 848.

95^

H. brevisporum Ve). 849.

» Equiseti Ve]. 851.

» gramineum A el. 850.

» herbářům 1*. 851.

» lunatum \ el. 851.

» pileatum V'el. 8so.

» Phialae Vhl 850.

» Pruni Vel. 851.

» c|uercinum Vel. 848.

» virejultonim Vhl. 8=;o.
Helvella L. 886.
H. afíinis \el. 890.

» albipes l-\ick. 890.

» crispa Scp. 887.

» elastica liull. 880.

» Ephippium Lév 890.

» lacunosa Afz. 888.

» monachella T'^'. 890.

» nigra A'el. 888.

» palle.scens Schff. 887.

» pezizdides Afz. 891.

» Quéletii Bres. 888.

» scrobiculata Vel. 891.
Hirnenla Auricula Indae L. 794.
Humaria Fr. 854.
H. albodiscina Vel. 855.

» combusta Vel. 855.

> granulata Bull. 854.

» lechithina CfKjk. 855.

» ollaris Fr. 8.S4.

» rui.iricosa Fr. 855.

» sul)virescens \'el. 855.

^> .Sydcnvii Rhm. 856.

» violascens \ el. 854.
Tlydnobolites cerebrif. T. 907.
Hychidtria carnea Cda. 906.

» Tulasnei B. B. 906.

Hydnum L. 743.
H. alnicolum Vel. 745.

» aiirantiacum Btsch. 749.

» Auriscalpimm L-. 746.

» bicolor A. .Schw. 745.
hohemicum Vel. 752.

> bruunescer.s A'el. 753.
» Caput ursi Fr. 7J6.

» cirrhatnm P. 754.

» compactum P. 7-i9.

:> coralloides Se. 746.

» cj'athifnrme Schff. 747.

» diversidcns P"r. 75J,

\ echinosporum Vel. 745.

)> farinaccum Vel. 745.

> Fechtnen \ el. 746.

» fennicum Karst. 750.
» íerrugineum Fr. 750.
^> fnetidum Vel. 744.
» íusipes P. 749.
>■> imbricatum J^. 753.
^> inuindibukim S\v. 749.

H. laevigatum .S\v. 748.

» macrodon P. 744.

» melaleucuin Fr. 747.

i> moschatellinum Vel. 7-;9.

» mucidum P. 7-!4.

» mnrinum \'el. 751.

» nigrům Fr. 748.

» niveum P. 744.

» nudum \'el 747.

» odoratum \'el. 748.

« Qnéleti Fr. 752.

> repandum F. 752.

» rufescens P. 7.S2.

» scabrosum Vr. 753.

» scrobiculatum l'r. 751.

» sericeum \'el. 748.

» squamosum Schff. 753.

» stipatum Fr. 745.

» subsquamosum Btsch. 753.

» suaveolens Se. 750.

» velutinum Fr. 751.

» znnatum P)tsch .751.
llydrocybe Fr. 469.

H. acetosa A'el. 479.

» acuta \-v. 494-

» albicaulis Ael. a78

» angulosa Fr. 471.

armcniaca Schff. 477.

» atrocinerea \ el. 492.

>•> campanulata Vel. 491.

» candclaris F"r. 476.

» colus F r. 469.

» compacta Vel. 473.

» conica Vel. 473.

» Cordae Vel. 494.

» crassifolia Vel. 472.

cypriaca Fr. 484.

'> cystidifera Ael. 487.

^> decipiens P. 487.

■> detonsa Fr. 493.

» diluta P. 480.

» emarginata \'el. 485.

-' erugata AA"m. 480.

» erythrina F"r. 485.

» fasciata Fr. 486.

» fascicularis Vel. 492.,

» finitima Britz. 490.

fulvescens Fr. 489.

^> fuscoolivacea Ael 475.

s galeraeformis \'el. 494.

» germana Fr. 486.

» globispora Ael. 479.

» graminicola \'cl. 401.

'» Fíedrychii \'el. 471.

» hygrophana \'cl. 475.

» imbuta Fr. 483.

» inflata A'el. 482.

» loannis Vel. 490.

» ifiabellina Btsch. 474.

933

ij. iiil);irina !• r. 474.

» liiiíglutnii l->. 401.

» lacvispura \'d. 474.

» legununosa \'el. 493.

» leonina \'c\. 475.

» leucopus Bull. 487.

» livur l'V. 484.

» lucorum \'cl. 488.

» macrospora \ el. 400.

» maleolens \'el. 492.

» melita \'el. 493.

» milvina Fr. 475.

» minima Vel. 492.

» Montis albi \ el. 471.

» mucosa \ el. 486.

■» nasuta \'e\. 495.

» naiícoriaeformi? \'f\. 4^4.

» nigricaiis \'cl. 488.

» obtusa Fr. 489.

» cxrhraccoleonina \'c\. 481.

» odorata VeJ. 479.

» patcriformis l-"r. 474.

» Poncae Vel. 476.

» privigna i-r. 48-'.

» pseiuloinoloma \'cl. 481.

» pulclierrima \'el. 478.

» radicans \"el. 477.

» reticulata \'el. 491.

» Rigeiiiae \'el. 472.

>' rigen.-^ P. 488.

» riibricosa T"r. 473.

» saniosa ¥r. 480.

» saturnina Fr. 483.

■» scandens Fr. 481).

» sericea Vel. 482.

» silurica Vel. 484.

> sordida Vel. 477.

» squamosomarginata \'cl. 483.

» striata Vel. 472.

» .striatula \'e\. 487.

■y: subferruginca P>t?ch. 481.

» tortunsa Fr. 48-.

» tubcrosa \'el. 484.

" uinbonata \'el. 479.

» uninioda Eritz. 488.

;> \'alcntini \'e\. 476.
ilygropborus Fr. 97.

H. caespitosus ^'el. 102.

» ceraceus Wlf. 109.

» chlorophanus ¥r. 107.

» cinereus \'el. 101.

» coccineus Schff. 108.

» Colemannianus P>1. loi.

» compressus \'el. 104.

» conicus Scp. 106.

•» fornicatus Fr. 104.

^> furcatus Ve). 100.

» hispidus Vel. 104.

» igncus \'el. Tio.

iJ. impudicu.s \ cl. 108.

» intermedius P. loG.

» irrigatus P. 102.

» laetus P. 109.

» leporinus Fr. 100.

» luteus \'el. 103.

» mclapodius IV. 103.

» miniatus Fr. no.

» mucronellus Fr. 109.

» nemoreus Lsch. 99.

» nitratus i'. 103.

■ » niveus Scp. loi.

» olivaceus \"el. 104.

» ovinus lUili. 103.

» pratensis P. 100.

>^ pseudococcineus \ el 106.

» psittacinns .Schff. 107.

» piilchcrrimus \'cl. 107.

» pimiceus Fr. 105.

» pusillus Vel. 109.

» RigcUiac \'e\. lOi.

» rubcácens \'e\. 102.

» rubripes ^'el. lOi.

>' sciophanus Fr. 108.

y. siccus Vel. 107.

» sordidu? \'el. 912.

» spadiceus .Scp. 912.

» squalidiis Lsch. 106.

» subradiatus Schm. 102.

» unguinosus Fr. 108.

» virgineus Wlf. TOO.

» vitcllinus Fr. log.
Hym.enogaster aromaticus \'cl. 800.

» arenarius Tul. 800.

» Klotzpchii Tul. 801.

líypholoma Fr. 571.

H. aelopus Fr. 581.

» appendiculatum Bull. 575.

>^ bohemicum Ye\. 581.

» Candolleanum Fr. 574.

» Caput Medusae Fr. 371.

» capnoides Fr. 577.

y cascum Fr. 573.

/> collariatum Vel. 570.

» coriariími Fr. 574.

» elaeodes Fr. 580.

~- elongatum P. 57Ó.

» epixanthum Fr. 578.

» íascicnlare Bolt. 579.

■" íoetidissinium ^"el. 582.

» hydrophiium Bull. 576.

X- igneurn \'ei. 578.

>. lacrimalnmdum Bull. 572.

^> lateritium Schff. 576.

» leucotephrum Berk. 572.

/> mclanthiniím Fr. 373.

» perolidum \ el. 578.

-> pertinax Fr. 570.

» Piláti Vo]. oiQ.

934

H. Polytrichi Fr. 577.

» praecox Vel. 575.

» pseutiofuscicuhire \ el. 380.

» pusilluni \'el. 580.

» quercinuin \ el. 580.

» squaniosuni Cookc 582.

» disper.sum Fr. 58-'.

» viscosum ^'el. 581.
Hypochnus Bubaci A el. 774.
H. gracillimus \'el. 774.

» subfuscus Karst. 774.
Hypocrea citrina 1'. 903.
H. cordyceps Vel. 904.
Hysterangiiim clathroides \'itt. 709.
H. stolunifcrum Tul. 800.

Inocybe Fr. 358.
I. abjecta Karst. 380.

» albicans Vel. 3(>7-

» albipes Gil. 361.

» albomarginata \'el. 370.

» annulata Vel. 371.

» asterospora Quél. 359.

» auricoma Btsch. 374.

» autumnalis Vel. 372.

» avenacea Vel. 387.

» Bongardii Wm. 387.

» Bubaci A'el. 378.

» caesariata Fr. 38^.

» caespitosa Vel. 917.

. » calida Vel. 366.

» calospora Quél. 370.

» carbonaria Vel. 379.

» carpta Scop. 368.

» Casimiri Vel. 369.

» castanea ^"61. 375.

» cervicolor P. 377.

» cincinuata Fr. 382.

» collivaga Vel. 381,

» Cordae A'el. 375.

» corcontica A'el. 370.

» corydalina Quél. 376.

» decipiens Bres. 361.

» deglubens Fr. 380.

» demitrata Vel. 380.

» descissa Fr. 373.

» destricta 372.

>:■ dulcamara Schw. 386.

» fastigiata Schff. 383.

» Fechtneri Vel. 372.

» frumentacea Bull. 384.

» fuscidula A'el. 3t8.

» geophylla .Sow. 376.

» Gintliana Vel. 383.

» glabripes Bres. 378.

» glabrescens Vel. 372-

» Godeyi Gil. 376.

» globocystis Vel. 368.

» hiuloa Fr. 363.

í. iníracla Vel. 384.
» inodora A'el. 373.
» lacera Fr. 379.
» laevigata \'el. 367.
» lanuginosa V,u\. 369.
» leucopoda \'el. 373.
» longicystis A'el. 380.
» lucifuga Fr. 377.
» lutescens Vel. 375.
» macrocystis 369.
» mammosa Vel. 381.
•> mirabilis Vel. 363.
» mitracea A'el. 381.
» mutica Fr. 387.
» nitida A'el. 365.
» nufda \'el. 370.
» obscura V. 382.
» Olgae Vel. 371.
» pallescens Ve]. 377.
» pallida A'cl. 36G.
» pannosa Fr. T,f8.
» pedicellata Vel. 385.
» pedunculata \'el. 374.
» perbrevis Wm. 384.
» perpusilla A'el. 388.
>^ pctiginosa F'r. 367.
» picetorum \'el. 382.
» praetervisa Quél. 3^1.
» putilla Bres. 363.
» pyriodora P. 376.
» Reisneri \'cl. 384.
» relicina Fr. 385.
» rimosa Bull. 382.
» Rohlenae Vel. 370.
» rosella Vel. 387.
» rostrata Ve\. 3(17.
» scabella Fr. 378.
» sindonia Fr. 375.
:> soluta \'el. 365.
» umbratica Quél. 366.
» umbrina Bres. 359.
» uliginosa Vel. 374.
» Whitei B. Br. 371.
Tnoloma Fr. 424.
T. alboviolaceum P. 427.
» arenatum P. 432.
» argentatum P. 428.
» argutum Fr. 428.
» arířmaticuni Ael. 427.
» bolare P. 433.
» Bubaci Ael. 432.
» castaneum \'el. 433.
» cervarium A'el. 432.
» compactum Vel. 430.
» cyanites Fr. 425.
» graveolens \'el. 429.
» Fíaenkeanum V'el. 425.
» heterosporum Vel. 433.
» bircinnm Bolt. 425.

.9.95

I. inodoruni \'el. 430.
malachium Fr. 427.

» miiricimmi l-r. 423.

» t)piniuin Vr. 431.

» pholidcimi Fr. 431.

» pubcscens \'el. 430.

» sublanatum Sow. 431.

» trasíamim Fr. 428.

» trcmulinum \'cl. 430.

» turgidum Fr. 429.

» vnlpinum \'e]. 428.

»• violaccum L. 424.
Irpex Fr. 730.

I. candidus Wm. 743.

> cancsccns Fr. 742.

s carneoalbu.s Fr. 741.

':> daedaleaeformis \'cl. 743.

>^ deformis Fr. 743.

» fuscoviolaceus Sclir. 741.

» glabcrrimus P. 741.

» hj'dniformis \ e]. 741.

'> Johnstoni Fr. 742.

» obliquus Schr. 743.

» paradoxus Schr. 742.

» radicatus Fuck. 740.

Lachnea Fr. 874.
L. Cháter i Sm. 876.

» ciliata \'el. S77.

» Gintlii \'el. 875.

» grcgaria Rhm. 876.

» hcmisphaerica W g- S76.

» hirta Schni. 87^

» ignea Vel. 875.

» livida Schm. 877.

'> pseudf>trechi spora Schr. 876.

» scutcllata L. 875.
Lactarius P. 156.
F. acris Bolt. 160.

» albus \'el. 164.

> aurantiacus F. D. 162.
>; azoiiites Bull. i6g.

» camphoratu.s Bull. 173.

» carnosus Vel. 914.

» Cavinae ^'el. 172.

» chrysorheus Fr. 171.

» cilicioides Fr. 157.

» cimicarius Btsch. 173.

» circellatus Fr. 164.

» controversus P. 170.

» cremor Fr. 165.

» cyathulus Fr. 161.

» deliciosus L. 159.

» glyceosmus Fr. 167.

» helvus Fr. 168.

» hortensis Vel. 163.

» hysginus Fr. 164.

» insulsus Fr. 163.

~> involutus ^'el. 16^

L. lignyotus Vr. 169.
lilacinus Lsch. 170.

> Fimacium \'el. 166.
» mammosus Fr. 1^9

» Marci i)anis \'cl. 165.
» mitissimus Fr. 171.
>i musco.sus Vel. 161.
» nccator P. 159.
» obnubilus Lsch. 172.
» odoratus \'cl. 168.
» pallidus P. 162.
» piperatus Scp. 170.
» polyzonus V ti. 163.
» pubescens Fr. 166.
» pyrogalus Bull. 164.
» quietus Fr. 166.
» resimus Fr. 158.
» rubescens Bres. 171.
» rufus Scp. 168.
» rugosus \'el. 162.
» sanguifluus Paul. iTio.
» scrobiculatus .Scp. 158.
» serifluus Cand. 173.

> siccus \'el. 169.

» sordidus Vel. 165.

» subdulcis Bull. 913.
thejogalus Bull. 160.

•> tithymalinus Scp. iř8.

» torminosus Schff. 157.

» umbrinus Paul. 169.

» uvidus Fr. i()0.

» vcllcreus Fr. 166.

» vestipcs \'cl. 173.

» vietus.Fr. 161.

» violascens Ott. 159.

» viridiň Paul. 165.

» viscosus \'el. 161.

» volenius Fr. 172.

» zonarius Bull. 162.
Lentinus Fr. 185.
L. adhaerens .Schw. 186.

» cochleatus P. 187.

»• flabťlliformis Bolt. 187.
Icpideus Fr. 186.

» Alc-lzcri ^'el. 186.

» suť frutescens Brot. 187.

» tigrinus Bull. 185.
Lenzites abietina Fr. 695.
L. saepiaria Fr. 665.

» variegata Fr. ^95.
Leotia atrovirens P. 884.
L. gelatinosa Hill. 884.

» unctuosa Btsch. 885.
Lepiota Fr. 201.
L. affinis ^'el. 208.

» amianthina Fr. 216.

» bulbosa Ve]. 207.

» Carcharias P. 216.

» castanea Quél. 211.

936

L. cepaestipes Sow. 210.

» clypeularia Bull. 213.

» Cosici Vel. 212.

» cristata Bolt. 210.

» crustata Vel. 203.

» delicata Fr. 202.

» densesquaniusa \ el. 20G.

» erminea Fr. 213.

;> cxannulata \'cl. 215.

» excoriata Schfí. 208.

» Friesii Lsch. 211.

» Forquignonii Quél. 214.

» glabra \'el. 205.

» granulosa Btsch. 216.

» gradienta Kr. 207.

» haematites Bk. 216.

'» Hedrychii ^'el. 212.

» hispida Lcsch. 211.

» holosericea Fr. 210.

» latisquamosa \"el. 212.

» liiacea Bres. 211.

» raastoidea I'"r. 209.

» medj-illata Fr. 202.

» mesomorpha Bull. 217.

» naucina Fr. 209.

» Olgae Vel. 210.

» oreadiformis \'e\. 215.

» parvula \'el. 217.

» pinguis Fr. 203.

» pomacea Vel. 214.

'> pratensis Fr. 213.

» procera Scp. 204.

» prominens ť^r. 205.

» pseudfK-ristaťi \ el. 208.

» i^usilla \ el. 209.

» rhacodes Vitt. 205.

» rubescens Vel. 207.

» rufovelutina ^'cl. 217.

» seminuda Lsch. 214.

■^ Sladkyi Vel. 215.

varicgata \'el. 205. 915.
I .eptoglossum hryophilum P. Sř).

F. glaucum Btsch. 86.

» muscorum h>. 85, 912.

» retijugum Bul. 86.
Leptonia Vr. 617.

I - aethiops Fr. 620.

» anatina Lsch. 620.

» asprella Fr. 620.

;> aurea Vel. 618.

;> brunnea Ve]. 621.

» chalybea P. .619.

» chloropolia Fr. 618.

» cinerascens \ el. 623.

» cinerea Xd. 623.

>■ cocles Fr. 622.

» conica Vel. 623.

» decurrcns \'el. 624.

» densifolia Vel. 621.

L. euchroa P. 618.

» involuta \ el. 621.

» lampropus Fr. 619.

» lazulina Fr. 620.

» mammilata Vel. 622.

» nefrens Fr. 624.

» nigrella Vel. 623.

» papillata Vel. 622.

» sarcita Fr. 621.

» scabrosa Fr. 619.

» sericella l-^r. 618.

» serrulata Fr. 619.

» solstitialis Fr. 621.

» xanthopa Vel. 622.
Leucogaster floccosus Hesse 804.

]^. Rundensteineri Vel. 804.
Limaciuni Fr. 90.

L. agatliosmum Fr. 96.

» arbustivum Fr. 93.

» aureum Arh. 95.

» chrysc>don Btsch. 95.

» cossum Fr. 96.

» eburneum Bull. 95.

» erubescens P. 91.

» fagineum Vel. 91.

» gliocyclum Fr. 95, 912.

» Fiedrychii \'el. 96.

» leucophaeum .Scp. 93.

;> limacinum Scp. 92, 912.

» lucorum Klch. 94.

» marzuf>lum Fr. 96.

» nitidum Vr. 94.

» olivaceoalbum Fr. 93.

» penarium Fr. 97.

^> Poncae Vel. 92.

» pustulatum P. <>4.

:■ Quéletii ?>res. 94.
Russul-i Schff. 91.

;> tephroleucum P. 92.

» \'itellum A. Sch. 93. '

» vulpinum \'el. 93.
Locellina acetabulosa Sow. 553.
Lycoperdon Tourn. 815.

L. adustum Vel. 822.

» albidum Vel. 827.

» assimile Vel. 819.

» Baj'eri Vel. 819.

» betulinum Ael. 830.

» bohemicum \'el. 818.

» Bnvista L. 816.

» caclatum Bull. 8t6

» caudatuni Schr. 822.

» calcareum Vel. 826.

» cupreum Vel. 820.

» cystidiferum \'e\. 830.

» dermoxanthum \'itt. 823.

» echinatum 1'. ■821.-

» ericetorum Vel. 827.

» exigmiím Vel. 817.

60

93T:

L. íragilc \cl. 8i8.

» ínríuracoum Solili. 826.

» fuscum Bon. 823.

» gťinmatnm Btscli. 827.

» giegariuin \ cl. 830.

» heterosporum \ cl. 82J.

» hungaricum Holi. 820.

» hycmalc Bull. 828.

» laevisporum \'cl. 823.

» macrdsporuni \ cl. 828.

» iiiolle \ cl. 825.

» nKJiitanuni Qučl. 829.

» muravicuni \'cl. 824.

» muricatum Bon. 828.

» olivačcum \'el. 82 1.

» Opizii Vel. 82-1.

» papillosum \c\. 818.

» 1'ilati \'cl. 818.

» pileatum \"cl. 825.

» pseiuioccpifoFmc Holi. 826.

» pusillum Btsch. 826.

» pyriforme Schff. 825.

» rctinosum 828.

» rusticu.n lUm. 822.

» saccatum Vahl. 820.

» scrobicnlatum \'cl. 829.

» siihmontanuin \'el. 824.

» thťrmopliyllum \'el. 823.

» truncicdhim \'cl. 830.

» iimbrimim P. 821.

» utcriforme Bull. 819.

» velatum Vel. 831.

;> viaticuni \"el. 820.

» xer(>i)liilnm \'el. 825.-

Maoro]iii{lia macropns P. 8^/4.
.Marasmius Fr. 174.
M. alliatus Schff. 181.

» amadelphus Bull. 182.

» anclrosaceu^ L. 184.

» cac^iíitosus \'cl. 183.

» caryophylleus .^chff. I77-

» cohaerens P. 180.

» contluens P. 175.

» cpi])hyllus Fr. i8-|.

» c-podius Bres. 183.

» graminum Pih. 183.

» impndicus Fr. 179.

» iiisititius Fr. 181.

» languidus Psch. 181.

» laricinus Vel. 175.

» lupuletorum Wnt. 180.

» mirabilis Vel. 173.

» perforans Hfin. 183.

» peronatus Bf)lt. 177.

» plancus F"r. 178.

>> putillus Fr. 178.

:> ramealis Bull. 181.

» rosellus Vel. 179.

M. r.italis i;. B. 182.

» rotula Scp. 182.

» rufocarncus Vel. 180.

» scabcllus Sch^v. 185.

» umbonatus \'el. 179.

» vitrcus \'el. 184.

» Wj^nnei Berk. 179.
Melanogaster ambiguus Tul. 808.
M. macrosporu.s Vel. 808.

» microsporus Ve). 809.

» rubcscens Tul. 808.
Mclanopliylluni Canali \'cl. 570.
AI. collariatum Vel. 570.
Meliderma crassum Fr. 400.
M. mussivum Fr. 399.
.Mcruliu.'^ affinis Vel. 73:.
M. corium Vr. 731.

» cyathcus \'cl. 731.

» lacrymans .Schm. 730.

» papyraccus l-V. 731.

» sulphureus \'cl. 731.

» trcmellosus Schr. 731.
Microglossum viride P. 88 v
Mitrula cucullata Btsch. 881.
M. phalloides Bull. 881.
Morchclla Dill. 896.
M. conica P. 898.

» costata \'ent. 899.

» crassipcs \ ont. 898.

» elata Fr. 898.

» esculenta 1-. 897.

» gigas Btsch. 900.

» hybrida Sow. 899.

» Neuwirthi Vel. 898.

» patula Trtt. 900.

» riniosipes DC. 890.
Mucronella polyporacea Vel. 735.
Mycena Fr. 297.
M. acicula Schff. 3^.3-

» adhaercns \'c1. 306.

» adonis Bull. 313.

» aetites Fr. 304.

» al'Mlina Fr. 322.

» ammoniaca Fr. 322.

» arborea Vel. 308.

» atroalba Bolt. 325.

» atrocyanea Btsch. 325.

» atrofusca Vel. 320.

» aurantiomarginata Fr. 303.

» avenacea Fr. 302.

» balanicola Vel. 324.

» barbnta \'el. 306.

-> calopus Fr. 318 .

» cimicaria Vel. 321.

» citrinclla P. 299.

» citronomarginata Gill. 303.

» clavicularis Fr. 300.

» corticnla P. 307.

» crystallina Vel. 324.

938

M. cyanca \'el. ^,2^,.

» cyanescens \'el. 312.

» cystidifera Vel. 321.

» dealbata Vel. 327.

» debilis Fr. 307.

» deformata Vel, 319.

» dissiliens Fr. 318.

» echinipes Lsch. 305.

» elegans P. 303.

» epipliloea Fr. 306.

» epipterygia Scp. 297.

» excisa Lsch. 317.

» fagetorum Fr. 317.

» filopes Bull. 305.

» flavescens Vel. 323.

» flavoalba Fr. 309.

» fuscescens Vel. 319.

-v galericulata Scp., 315.

» glaucopa Vel. 312.

» janthina Fr. 302.

)> juncicola Fr. 312.

» lactescens Schr. 301.

» laevigata Lsch. 318.

» lateritia Vel. 303.

» laxa Vel. 312.

» leptocephala Fr. 322.

» lineata Bull. 308.

» metata Fr. 324.

» melina Vel. 321.

» Alicheliana Fr. 309.

» microspora Vel. 308.

» mucronata Vel. 311.

» nitrata Vel. 323.

» olida Rres. 308.

» parabolica Fr. 320.

» pelliculosa Fr. 300.

» pcrpiisilla Vel. 307.

» phyllophila Vel. 316.

» pithya Fr. 309.

» plicosa Fr. 304.

» polygramma Bull. 320.

» praecox Vel. 325.

» Pruni Vel. 317.

» puUata B. C. 30T.

» ■Rigelliac \'el. 318.

» rosea Bul. 313.

» rosella Fr. 302.

» rosiphylla A'el. 307.

» salicina Vel. 306.

» sanguinolenta .Schw. 301.

» sordida Vel. 315.

» stannea Fr. 325.

» stylobates P. 305.

» fiulcata Vel. 302.

» sudora Fr. 319.

» sulphurea Vel. 311.

» tricolor Vel. 303.

» tenerrima Bk. 305.

» thymicola Vel. 304.

M. tintinabuluni Vv. 321.

» vernalis Vel. 31O.

» vestita Vel. 307.

» viscosa Maire 299.

» vitilis Fr. 313.

» vitrea Fr. 323.

» vulgaris P. 299.

» zephira Fr. 311.
Myxacium Fr. 403.

M. arvinaceum Fr. 405.

» collinitum P. 404.

» delibutum 1'^-. 403.

» elatius Im". 404.

» fulvoluteum Britz. 403.

» liquidum Fr. 405.

» mucifluum Fr. 405.

» mucosum Bull. 405.

» nitidum Schff. 405.

» subglutinosun; Krst. 403.

» subluteolum liritz. 407.

» A'ibratilc Vr. 407.

Naucoria Fr. 515.

N. abstrusa Fr. ^^23.

» adnata Vel. 528.

» alba ^''el. 527.

» íuinulata Vel. 532.

» applanatd Vel. 528.

» arenosa ^'e]. 518.

» arvalis Fr. 518.

» bohemica Vel. 527.

» carpophila Fr. 536.

» cauliphila Ye]. 519.

» caespitosa \'e\. 530.

» centuncula Fr. 526.

» cerodes Fr. 526.

» chrysea Wetts. 529.

» crobula Fr. 521.

» crocea Vel. 531.

» cucumis P. 525.

» denticulata \'cl. 530.

» denudata Vel. 520.

» disseminata Vel. 537.

>- erinacea Fr. 533.

» escharoides Fr. 533.

» exalbata Vel. 319.

» fari.iosa Vel. 536.

» furfuracea P. 532.

» glabra Vel. 324.

» graminicola Vel. 534.

» hyperella Fr. 520.

» innocua Lsch. 528.

» inquilina Fr. 521

» lateritia Vel. 532.

» lugubris Fr. 522.

» lutescens 524.

» mirabilis . Vel. 522.

» melinoides Fr. 525.

» niontana Vel. 523.

939

N. mula \ cl. 523.
» oligophylla \'ťl. ^3b.
» oniphaliaelormis \ cl. 526.
» palíida \el. 533.
» pediades Fr. 517.
» pclhicida ]5ull. 531, 918.
» porrigiiiosa Vt. 531.
» pseudohilaris \'el. 524.
» pygniaea \'el. 510.
» reducta Fr. 520.
» rostellata Vel. 527.
» rubicunda Vel. 530.
» scolecina Fr. 529.
» segestria Fr. 535.
» semiorbicularis l)ull. 317.
» sobria Fr. 534.
» straminea \'el. 533.
» striaepes Cooke 518.
» sulcata \"el. 521.
<> suavis Bres. 534.
> tabacina Fr. 519.
'> tenax Fr. 522.
» truncicola Val. 526.
» umbonata \'el. 535.
» velutina \ el. 536.
» vervacti Fr. 517.
» viscosa Vel. 524.
Xidularia denudata Fr. 840.
X. farcta Rth. 840.
Nolanea Fr. 624.
N. alba Vel. 629.

cetrata Fr. 628.

crassipes Vel. 627.

clandestina Fr. 629.

erophila Fr. 630.

globispora Vel. 628.

icterina Fr. 625.

inodora Vel. 629.

juncea Fr. 629.

mammosa Fr. 627.

nitens Vel. 627.

pleopodia Bull. 624.

paludosa Vel. Ď28.

pascua P. 626.

proletaria Fr. 629.

pusilla Vel. 626.

tristis ^'el. 630.

undulata Vel. 627.

variegata \'el. 630.

versatilis Fr. 626.
Nyctalis lycoperdi. )ides IWiil. 87.
N. parasitica Bull. 88.

Octaviania asterospora \'itt. 805.
O. laevis Hesse. 803.
Odontia hirta Fuck. 733.
O. fimbriata P. 733.
» salicina \'el. 735.
C^mbrophila janthina Krst. 84'!.

O. linteosa \ cl. 84Í).
Omphalia P. 284.

O. albcsceiLS \'e\. 293.

» arcnicola ¥r. 288.

» Bresadolac Mair. 295.

» cainpanella Btscli. 294.

» carbonaria Vel. 288.

» chrysophylla Fr. 290.

» conspersa \'el. 294.

>• crispula Quél. 292.

» decurrens Vel. 292.

» epichysium I'. 287.

» Fibula Bull. 293.

» fusca \e\. 287.

» fuícipes ^'el. 296.

» gracillima \\'. 292.

» grisea Fr. 295.

» griseopallida Dsm. 288.

» hepatica Btsch. 290.

» hydrogramma Fr. 285.

» hyemali.s \'cl. 289.

» integrella P. 291.

» Joannis ^'el. 296.

» leucophylla Fr. 283.

» leucomyosotis Cooke. 286.

» litua Fr. 285.

» muralis Sow. 287.

» oniscus Fr. 287.

» paludosa Vel. 286.

» pithya Vel. 286.

» plumbea Fr. 296.

» ptychophyll-i Cda. 291.

» pulcherrima \'el. 295.

» reticulosa Vel. 288.

» Rosarum Vel. 296.

» scyphiformis Fr. 292.

» scyphoides Fr. 291.

» setipes Fr. 294.

» stellata Fr. 291.

» tenui spora Vel. 292.

» tricolor Schw. 290.

» tubaeformis Vel. 294.

» uinbellifera L. 289.

» umbratilis Fr. 295.

» vitellina Vel. 293.
Otidea auricula .Schfí. 872.

C). cochleata L. 871.

» grandis P. 871.

» leporina Btsch. 870.

» onotica P. 871.

» pleurota Phil. 872.

» Reisneri Ye]. 872.
(^tidelia nigrella P. 877.

Panaeolus acuminatus Fr. 599.

>- ciinpanulatuí; L. 39"

>' fimicoia Fr. 600.

» hygrophanus Vel. 598:

» niveus \'el. 399.

940

Panaeolus papilionaceus 15ul. 598.
» retirugis Fr. 598.

>: sqnamulosus \'el. 599.

» subbalteatus Bk. 599.

Faniis Pruni ^'e'. 188.
:> rudis Fr. 188.
» stipticus Bull. 188.
» torulosus Fr. 188.
Paxillus acheruntius ilmb. 357.
» atrotomentosus Btsch. 35Ó.

» involutus Btsch. 356.

» nigricans Vel. 357.

» odoratus Vel. 917.

» Pelletieri Lev. 356.

» Tricholoma .Schw. 357.

Phallus caninus Hds. 797.
» impudicus L. 797.
Phlebia Alni \'el. 736.

» cristata Vel. 73O.
Phlegmacium Fr. 407.
Phl. alcuriosmum Mair. 414.
» anserinum \"el. 410.
» aromaticum \'el. 423.
» Berkelcyi Cuoke 415.
» calochroum P. 409.
» camphoratum Fr. 408.
» Caroli \'cl. 410.
» causticum Fr. 422.
» cingulatum \ el. 414.
» claricolor Fr. 416.
» cliduchum Fr. 417.
» coeriilescens Scbff. 408.
» compar Fr. 421.
» crocolitum Quél. 416.
» cumatile Fr. 415.
» cuprevím \*el. -'20.
» cyanopus .Secr. 4 to.
» decoloratum Fr. 420.
» » dentatum Acl. 123.
» elegantius ¥v. 411.
» eburneum ^'el. 422.
» emollitum Fr. 422.
» fulgens Schm. 412.
:> glaiícopns Schff. ^'ii.
» glntinnsum Vel. 413.
» herpeticum Fr. 410.
» infractimi P. 419.
» largům Bxb. 418.
^> latum P. 417.

leoninum \c\. 417.
minus A''el. 413.

> monticolum Vel. 418.
^> mullifnrmc Fr. 413.

:> napus Fr. 41J.

;> orichalceum Btscli. 412.

» pansa Fr. 409.

;> papulosum Fr. 423.

> percome Fr. 417.

» platyphyllum Vel. 421.

Phl. purphyropus Fr. 420.

» prasimum Schff. 412.

» pulcherrimum Vel. 408.

» Riederi Wm. 419-

» rufoolivaceum P. 411.

» rugosum Vel. 419.

» saginum Fr. 418.

» serrulatum Vel. 421.

>) subpurpurascens Btsch. 409.

» subsimile P. 420.

^- snlphurinum Quél. 413.

» turbinatum Bull. 414.

» turmale Fr. 424.

» variegatum Bres. 409.

» variicolor P. 4i5-

» varium .Schff. 418.

» vespertinum Fr. 424.
Pholiota Fr. 496.

Ph. adiposa hr. 504.

» aurea P. 918.

:-^ aurivella řitsch. 504.

» blattaria Fr. 501.

» candicans Schff. 498.

» caperata P. 507.

» capistrata Cook. 500.

» comosa Fr. 497.

» decurrens Vel. 503.

» destruens Br. 496.

» důra Bolt. 408.

> erebia Fr. 499.

» fallax Vel. 501.

» flammans Fr. 504.

» lucifera I..sch. .S05.

» mammilata Vel. 50T.

» marginata Btsch. 503.

» Maximoviči A'el. 505.

» mucosa Vel. 508.

» muricata Fr. 506.

» mutabilis Schff. 502.

» phalerata Fr. 490.

» pseudohypholoma \'el. 502, 918.

>^ pudica F'r. 500.

» radicosa Bull. 498.

» Rigelliae Vel. 506.

» rostrata A^el. 500.

» salicina Vel. 506.

» spectabilis Fr. Q18.

» squarrosa Múll. 503.

» sulphurea Vel. 506.

>. unicolor Fl. D. 502.
Pisolithus crassipes I)C. 813.

» arenarius A. .*^ch. 813.

Pleurotiis Fr. 347-

PÍ. applicatus Btsch. 3=;3.

» circinatus Fr. 017.

» cornu copioides P. 349.

» corticatus Fr. 347.

» diabasicus Ye]. 352.

» dryinus P. 347.

941

PÍ. jícogcnius C. 351.
» gypseus \'e]. 350.
» liyhnophilus Hk. 353.
» lignatilis Fr. 340.
» limpidus Fr. 351.
» mitis P. 352.
» ostreatiis Tcq. 350.
» pantoleuciis IV. 917.
» perpusillus Ir. 334.
» petaloides líull. 351.
» pometi Fr. 348.
» porrigens 1'. 353.
» pubescens Sow. 353.
» Scilignus P. 350.
» sambucinus Vel. 348.
X septicus Fr. 2)32.
» scrotinus Schr. 331.
» spodoleucus Fr. 348.
» striatulus Fr. 334.
» ícphrotrichus Fr. 348.
» terrestris \"el. 353.
» tremulns Schff. 332.
» iilmariiis Bull. 330.
» viaticus \'el. 332.
Plicaria Fuck. 8f)j.
PÍ. ampelina Quél. 864.
» aquatica Vel. 866.
» badia P. 867.
» bruiineoatra Dsm. 867.
» crenulata A'''el. 867.
» discolor \'c\. 868.
» epixyla A\l. 867.
» Fuckelii Khm. 8^8.
» lactosa A'el. 868.
» Ma.ximoviči A'el. 866.
» muralis Sow. 8fi().
» olivacea Vel. 867.
» pustulata Hd-.v. 869.
» .'■•epiatra Conkc 864.
» sucoi:>sa lícrk. 86().
>/ verrucosa Vel. 868.
-> violacea P. 864.
Pluteus Fr. 603.
PÍ. aestivus Vel. 607.

affinis Vel. 606.

cervinus Schff 603.

clirysophacus .Schff. 600.

excentricus \'c\. 611.

granulatu.s Bres. 609.

inflatus Vel. 6o().

leoninus Schff. 607.

nanus P. 610.

pellitus P. 606.

phlebophorus Dit. 609.

praestabilis Britz. 608.

puberulus \'e!. 607.

Reisneri Ael. 610.

roseoalbus Fr. 606.

saliciniis P. 610.

PÍ. seniihulhosus I.sch. 608.

» Stcrnbergii \'el. 610.

» sulphureus Vel. 608.

» styloh.ites \'el. 608.

» tiliaceus Vel. 607.

» umbrosus P. 606.
Polyporus Meh. 633.

P. abictinus Dicks. 652.

» acanthoides Bull. 662.

» aculcatus Vel. Ó46.

» adustus W. 648.

» albidus Trg. 653.

» albocarneus \'el. 642.

» albus Hds. 640.

» Alni Vel. 630.

» alutaceus Fr. 643.

» amorphus Fr. 631.

» annosus Fr. 660.

» applanatus P. 684.

» arcularis Btsch. 670.

v armatus Vel. 680.

» assimilis Yq\. 677.

» Baudyšii Kav. 681.

» hetulinus Bull. 664.

» bombycinus Fr. 6^7

» borcalis V/hl. 648.

» Bouchcanus Kl. 663.

» brumalis P. 670.

» Bulliardi Fr. 639.

» caeňius .Schr. 647.

» candidissimup Vel. 643.

» carpineus Yt\. 630.

» Casimiri \'e\. 681.

» caudicinus .Schff. 643.

» cavernosus \'t\. 640.

» Cavinae Vel. 648.

» chioneus Fr. 643.

» ciliatus Fr. 670.

» cinerascens Vel. 642.

» circinatus Fr. 682.

» circulatus A'cl. 920.

» coerulescen.s A"el. 672.

» coffeaceus Y&\. 684.

» conchatus P. 676.

» confluens A. .Sch. 662.

» conicus \e\. 683.

» connatus Fr. 660.

» contiguus P. 672.

» corticola Fr. 636.

» cristatus P. 662.

» cyathoides P. 666.

» decurren? A'cl. 637.

» dentatus Vel. 630.

» dentifer Vel. 673.

» dryadeus Fr. 686.

» elegans Fr. 667.

» emergens Vel. 637.

» eminens \'el. 630.

» epileucus Fr. 643.

942

P. Evonymi Klch. 676.

» excavatus \'el. 641.

» fagicola Ael. 654.

» Fechtneri A el. 659.

» fibula Fr. 655-

» ferruginosus Scbr. 673.

^> fodinarum Vel. 640.

» foetens Vel. 650.

» fomentarius Vel. O76.

» fragilis Vel. 651.

» fraxineus Bull. ()85.

» frondosus Fl. D. O63.

» fulvus Scp. 679.

» íumosus P. (^49-

» tuiscidulus Schr. 672.

» giganteus Fr. 663.

» Gintlianus Vel. 687.

» Hartigi All. 677.

» hcx.-igonoides F^r. 639.

» hians Krst. 640.

» hirsutus Wlf. 653.

» hispidoides Peck. 084.

» hispidus Bull. 684.

» llolubyanus Vel. (>73-

» l-íoraci Vel. 651.

» igniarius L. 677.

» incarnatus A. Seli. 642.

» inhalatus Vel. 639.

» irpiciřorniis Vel. 655.

» laccatus Vel. 678.

» laciniatus Vel. 638.

» lacteus Fr. 645

» leptocephalus Icq. 672.

Y- lepideuis Fr. 669.

» leucoTnelas P. 668.

» limonius Vel. 668.

» linearisporus Vel. 654.

» lucidus LeysiS. 687.

» luteolus Beck. 660.

» lutescens Vel. 669.

>•- Mali Vel. 656

^> marginatus Fr. 661.

» Maximoviči Vel. 669.

» nieduUa panis P. 638.

» melanopus P. 666.

» micans Ehr. 638.

» Montagnei Fr. 683.

» nigricans Fr. 678.

» nbducens P. 640.

» obliquus P. 683.

» idoratus Wlf. 680.

» orbicularis A^el. 687.

» ovinus Schff .608.

» pallidissimus Ael. 639.

» Pauletii Fr. 664.

» perdurus Vel. 64Í).

^> perennis L. 681.

» pcrtenuis Vel. 651.

» Pes Caprae P. 667.

P. piceu.s \ el. 645.
» picicola Vel. 655.
» picipes Fr. 666.
» pini Thor. 680.
» pinicola Schw. 660.
» po^maceus \ cl. 645.
» Preslianus \ cl. 668.
» pseudoannosus Vel. 659.
» quercicola Vel. 646.
» radiatus Sow. 674.
» Radula P. 637-
» ramicola Vel. 647.
» ramosissimus Schff. 667.
» Reicherti \'el. 641-
» Reisneri Vel. 654.
» resinosus Schr. 674.
» Ribis Sch. 675.
» Robinjae Vel. 658.
» roburneus Fr. 678.
» Rohlenae A'el. 655.
» rubescens A. Sch. 658.
» rubripes Rstk. 671.
» rufescens P. 682.
» salicinus Fr. (173.
» sanguinolentus A. Sch. 641.
» scaber Vel. 657.
» Fcanicus F^r. 649.
» serialis F'r. ^58.
» Sistostrema A. Sch. 682.
» Sorbi Vel. 687.
» spumeus Fr. 648.
» pnuamopU'í FTd?. 664.
» stipticus Fr. 644.
^^ subfuscoflavidus Rstk. 639.
>■ suaveolens L. 638.
» tabulosus \'cl. 630.
^> tenax Vel. 636.
» triaueter A. Sch. 674.
» Tittlianus Vel. 686.
» ulmarius Fr. 6í)T.
» urineus Vel. 637.
» ustalis Vel. 671.
» A'aillantii DC. 637.
» Vajsii Vel. 68f>.
» vaporarius P. 637.
» varius P. 666.
» vegetus Fr. 683.
» Weinmanni Fr. 647.
» Weinzettlii Vel. 673.
» velutinus P. 6^3.
» versicolor F. 632.
» vitellinus A'el. 632.
» vulgaris Fr. 638.
» Wynnei R. Br. 634.
» zonatus Nees 633.
» zonatus Vel. 671, 920.
Pompholyx 81 t.
Poria 636.
Psalliota Fr. 337.

943

Ps. arvensis Scliťí. 550.
» angusta Fr. 558.
» autumnalis Vel. 563.
» bivelata \'el. 562.
» calcarea \'el. 562.
» campcsfris L. 561.
» collivaga \'el. 561.
» comtula l'T. 565.
» cretacea Fr. 559.
» exannulata Vel. 565.
» lateritia Vel. 564.
» minuta \'el. 564.
» nigricans ^'el. 563.
» odoratissima \'el. 566.
» perrara Bres. 559.
» pratensis Schfí. 5G0.
>; praticola Vitt. 5Ó1.
» rusiophylla J,sch. 565.
» sagata Fr. 565.
» samota Fr. 566.
» silvatica Schff. 562.
» squamulosa Vel. 5f~.7.
» xerophila \ e\. 566.
Psathyra Fr. 589.
Ps. alnctoriim \'el. 593.

conopilea Fr. 594.

corrugis P. 591.

fagicola Fsch. 592.

fibrillosa P. 590.

goss3-pina Bull. 591.

gyroflexa Fr. 594.

heterospora Vel. 594.

hydrophora Bull. 592.

laricina A'eL 591.

microrhiza Lsch. 590.

murcida Fr. 592.

obtusata Fr. 592.

pseudomycena Ve]. 593.

rugosa Ve]. 594.

semivestita Bk. 590.

spadiceogrisea Schff. 593.

torpens Fr. 593.
Psathj-rella atomata Fr. 596.

» caudata Fr. 596.

» gracilis p. 595.

» prona Fr. 596.

» sulcata Vel. 596.

» trepida Fr. 595.

Psilocybe atrorufa Schff. 585.

» bullacea Bull. 585.

» cernua Fl. D. 588.

» coprophila Bull. 584.

» desertorum Ve]. 580.

» ericaea P. 586.

» foenisecii P. 588.

» maxima Vel. 584.

» merdaria Fr. 583.

» phvsaloides Bull. 585.

» insiliens Britz. 919.

Psilocybe rugosa \"el. 38().

» sarcocenh;'.la l"r. 587.

» semilanceata Ir. 587.

» spadicea Schff. 588.

» umbrospora \'cl. 586.

» vernalis \'el. 587.

» zonalis \'el. 589.

Psilopezia bohemica \'el. 879.
Pterula multifida Fr. 775.
Pustularia coronaria Icq. 870.

» macrocalyx R. 870. ,

» vesiculosa Bull. 869.

P3'ronema omphalodes Bull. 856.

Qucrcella aurantiaca \'cl. 496.

Radulum orbiculare J"r. 736.
» quercinum J^. 736.

» tomentosum Fr. 737.

Reisneria papyracea \'el. 739.
Rhizina inflata Schff. 879.
Rhizomorpha 282.
Rhizopogon aestivus Wlf. 801.
» comatus Vel. 803.

» graveolens Tul. 803.

» luteolus Fr. 801.

» reticarpus \'el. 804.

» virescens Krst. 803.

Rozites 507.
Rus?.ula P. 121.
R. adusta P. 123.

aeruginea Fr. 127.

alba \'d. IJ9.

albonigra Krmb. 123.

alutacea P. 150.

amethystina Quél. I-17.

atropurpurea Krmb. 131.

atrosanguinea Vel. 143.

aurata \Vf. 149.

aurora Krmb. 135.

autumnalis Ve]. 130.

azurea Bres. 134.

badia Quél. 913.

carnicolor Bres. 132.

chamaeleontina Fr. 145.

chlorantha Vel. 128.
» citrina Quél. 153.
» clavipes ^'el. ]43.

claroflava Gr. 128.

Clusii Fr. 139.

coerulea P. 147-

collina Vel. I34-

columbaria ^'el. 12Q.

confusa Vel. 141.

conjugata ^'el. 137.

cutefracta Cook. 135.

cyanoxantha Schff. 130.

decolorans Fr. 142.

delica Fr. 122.

944

R. depallcns Rick. 13J.
v drimeja Ccxjk. 155.
:> dulcis ^'el. I3-.
^ clephantina Fr. 123.
' tmctica Šchff. 138.
» erythropus Fr. 154.
» excentrica Ael. 151.

fagetorum \e\. 128.

fellea Fr. 137.

foetens P. 136.

fragilis P. 138.

furcata Fr. 124.

1)1.

íusca Quél. 151.
fuscescens Vel. 149.
fuscolilacea \'el. 144.
fuscoocliracea Vel. 148.
graniilosa Vel. 134.
heterophylla Fr. 130.
inconspicua Ve]. 134.
integra L. 152.
lactea P. 123.
laricina A'el. 148.
lateritia Quél. 147.
lepida Fr. 135.
lilacea Quél. 132.
Linnaei Fr. 155.
livescens Btsch. 126.
lutea Hds. 144-
maxima Vel. 150.
minutula Vel. 133.
mollis Quel. I4ř^i.
moravica Vel. 141.
mul ti furcata Ael. 1.S2.
mustelina Fr. 125.
nauseosa P. 14(1.
nigricans Bull. 123.
nitida P. 153.
nobilis Vel. 138.
nchracea Sch. 150.
ochroleuca P. 137.
olivacea Schff. 153.
Olgae Vel. 125.
olivascens Fr. 154.
palumbina Quél. T51.
pectinata Bull. 136.
piperata Vel. 156.
pruinosa Vel. 154.
pubescens Vel. 142.
pulcherrima Vel. 139.
pucllaris Fr. 141.
Qnéleti Fr. 140.
quercetorum Vel. 143.
ravida Fr. 148.
Rcisneri Vel. 156.
Rigelliae Vel. 142.
rigida Vel. 127.
rosea Schff. 133.
roseipe? Secr. 145.
rubra Krmb. 155.

R. sanguinca P)ull. 140.
Slacíkyi Vel. 148.
sub foetens .'^m. 136.
substiptica P. 152.
sulphurea \ cl. 140.
tristis Vel. 137.
Turci Bres. 147.
undulata Vel. 131.
velutipes Ve]. 133.
venosa Vel. 14C.
vesca Aut. 132.
veternosa Fr. 136.
violacea Quél. 138.

vitellina P. 144.
virentirubens A'cl. 129.
virescens Schff. 126.
virginea CK. 130.
viridis Ael. 128.
xanthophaea B-.)ud. 145.
xerampelina Schff. 154.
Zvarae Aol. 913.

»
»
»
»
»
»

»
»
»
»
»
»
»
»
»
»
»
»
>■/

Russuliopsis laccata Scp. 279.
» lincata A'cl 279.

»

Sarcnscypha acstiva A'el. 874.

» coccinea Scp. 874.

» hyemalis Brn. 873.

» melnstoma Sow. 874.

.Sarcosoma gi( ►bosům Schni. 848.
Schizophyllum ahieum F. 1.80.
Scleroderma Bovista Fr. 811.

» verrucosum l>ull. 811.

» vulgare Hrn. 809.

Sclerritinia Icntiformis A'el. 852.
» tuberosa Hdw. 852.

Sepultaria arenosa Fuck. 872.
Sistostrema Cavinae A^el. 737.

» confluens P. 737.

.Sparassis crispa AVlf. 786.

» laminosa Fr. 786.

Spathularia clavata Schff. 883.
Sphaerosoma fragile Hesře 880.
Sphaerobolus Carpobolus F. 830.
Strobilomyces strobilaceus Scp. 726.
.Stropharia viridida Schff. 567.

albonitens Fr. 568.

melaspermn Bull. 568.

coronilla Bull. 5G8.

squamosa P. 560.

paucisquamosa A'el. 569.

luteonitens Fl. D. oi9-
.Stereum P. 758.
.St. aculeateum A'el. 763.

azonum A>1. 761.
Fechtneri A^el. 762.
fuliginosum P. 764.
hirsutum AA''. 760.
lacunosum A'el. "63.
mirabilc A'cl. 763.

:^45

St. Neuuirthi \'cl. 700.

» niininiiilririuin \'cl. 764.

» ochrolcucum l"r. 760.

» pinicoluni \ il. 764.

» purpurciim 1'. 760.

'> rul)i.tíin(vsuni Dicks. j6i.

» rufum Fr. 762.

» rugosum I-^r. 762.

» sanguinolentum A. Sch. 761.

» spadiccum P. 761.

» stratořum \'el. 763.

» Traplianum \'el. 756.

» tubcrciilo-íum \'cl. 7G2.
Suillus 698.

Telanionia Fr. 441.

T. abietina \'e\. 447.

» acutissima \'el. 453.

» albipes Vel. 457.

» albovariegata \ cl. 454.

» alnetoruni \'el. 452.

» alopecura \'e[. 464.

» alutaceofulva Britz. 446.

» arniejitacea Vel. 451.

» armillata Fr. 443.

» atrofusca \'cl. 452.

» attenuata \'cl. 459.

» aurantia ^'ci. 453-

» autumnalis \'el. 465.

» Fínveri Vel. 450.

» biformis Fr. 457.

» bivcla Fr. 456.

» brevipes \'e\. 458.

» brunnea P. 444.

» caespitosa ^'cl. 463. 020. 438.

» Casimiri \'e\. 464.

» candicans Vel. 460.

» cinereoolivacea ^"e]. 448.

» confusa \ e\. 452.

» conica Vel. 447.

» crispa Vel. 458.

» cystidifera Vel. 456.

» evernia Fr. 462.

» Fecbtneri Vel. 464.

» flavosquamosa ^'cl. 459.

» flavida Vel. 460.

» flexipes P. 463.

» fiilvocinnamomea Brit/. 431.

» gentilis Fr. 444.

» giandicolor Fr. 449.

» helvelloides Fr. 444.

» helvola Bull. 448.

» hemitriclia P. 455.

» hinnulea Sow. 445.

» janthipes Sacr. 465.

» ileopodia Bull. 448.

» impennis Fr. 461.

» inciřa P. 450.

» iateritia ^'el. 453.

r. licinipes l"r. 450.

limonia Vr. 443.

niajalis \'el. 447.

major Vel. 445.

microcycla Fr. 464.

niicrospora \'el. 461.

niirabilis \'e\. 462.

iimltisquamulosa \ el. 407.

uthreata Vel. 452.

olivascens Vel. 446.

Opizii \'el. 450.

ornata \'el. 467.

paleacea \Vm. 454,

paludosa \'el. 455.

Presliana Vel. 447.

psammocephala Bull. 454.

punctata P. 453.

pygmaca \'el. 451.

quercetorum Vel. 457.

Reisneri \'el. 462.

rigida Scp. 450.

roseipes \'el. 465.

rostrata \'el. 467.

scutellata Fr. 462.

squamulosa \'el. 449.

stemmata Fr. 450.

.Sternbergii Vel. 444.

.Svantoviti Vel. 920.

torta ^'el. 449-

torvci Fr. 460.

tremulina \'el. 461.

triformis Fr. 457.

urbica Fr. 456.

vernalis ^"el. 469.

\ ranae \'el. 448.
Ihelephora Ehr. 767.
T. authrxrephala Fr. 771.

carbonaria \'el. 773.

caryophyllea Schff. 772.

cladoniaeformi? \"el. 771.

contorta Krst. 771.

cristata P .769.

crustacea Schni. 769.

fusca Schr. 7^8.

intybacea P. 770.

laciniata P. 769.

minor Vel. 770.

multizonata B. Br. 771.

palmata Scp. 771.

pterula Vel. 773.

radiata Hlm. 773.

rhipidium ^'el. 772.

scbacea P. 768.

terrestris Ehr. 769.
Trametes 658.

Tremella encephala \\'. 790.
». fimbriata P. 791.

» frondosa Fr. 791.

» indecorata Sm. 790.

946

Tremella lutescens P. 79i-

mesentericíi Schtí. 700.
mycetophila Peck. 791.
pisiformis Vel. 791.
Tremellodon gelatinosus Scp. 79^
Tricholoma Fr. 218.
T. abietinum Vel. 245.
obscurum A'el. 243.
acerbum Bull. 227.
aestivum Ve]. 228.
albatum \'el. 249.
alboluteum \'cl. 234.
album Schff. 233.
Ambrosii Bres. 915.
arcuatum Bull. 247.
argyraceum Bull. 22^.
aromaticum Vel. 242.
aurantium Schff. 219.
Bezděki Vel. 247.
brevipes Bull. 247.
bulbigerum A. Seli. 219.
candidum A'el. 248.
carbonicum Vel. 244.
cartilagineum Bull. 248.
cerinum P. 231.
cinerascens Bull. 239.
coffeaceum Vel. 246.
collybiaeformis Vel. 243.
colossum Fr. 221.
conglobatum \'itt. 239.
connatum Schm. 240.

Cordae Vel. 232.
edentulum A'el. 24f).

equestre L. 223.

excissum Fr. 243.

flavifolium Ve]. 240.

flavrvbrunneum Fr. 222.

focale Fr. 220.

fractipes Vel. 235.

fumosum P. 238.

fucatum Fr. 223.
gambosum Fr. 233.

gausapatum Fr. 226.

graminicolum \'el. 244.

grammopodium Bull. 248.

Holiči Vel. 249.

humile Fr. 246.

imbricatum Fr. 229.

inodermum Fr. 229.

ionides Bull. 231.

lacunosum Vel. 227.

lascivum Fr. 232.

lixivium Fr. 245.

melaleucum P. 243.

miculatum Fr. 231.

molybdinum Bull. 239.

nigripes \'el. 242.

nudum Bull. 237.

T. Olgae \'el. 232.

» olidum \'e\. 241.

» oreinum Fr. 240.

» pauaeolum Fr. 235.

» persicinum Fr. 242.

» pessundatum Fr. 221.

» Pes Caprae Fr. 235.

» portentosum Fr. 224.

» Preslii Vel. 229.

» psam.mopus Klch. 227.

» pseudolimacium \'el. 222.

» putidum Fr. 2^6.

» pygmaeum \'cl. 228.

» quinquepartitum Fr. 223.

» rasile Fr. 244.

» resplendens Fr. 224.

» rostratum A'el. 225.

» rubescens \*el. 241.

» rutilans Schff. 230.

» saponaceum Fr. 230.

» scalpturatum Fr. 226.

» Schumacherei Fr. 240

» Schustleri \'e\. 226.

» sejunctuni Sovv. 222.

» sordidum Schm. 241.

» striatum Schff. 220.

» subfuscum Vel. 223.

» subimbricatum A'cl. 229.
■ .» sudům Fr. 234.

» sulphureum Bull. 232.

» sulcatum Vel. 237.

» terreum Schff. 225.

» trigonosporum Bres. 238.

» turritum Fr. 245.

» uliginosum Vel. 244.

» umbrinum P. 231.

» ustale Fr. 221.

» vaccinum P. 228.

» vernale Vel. 236.

» verrucipes Fr. 22T.

» versicolor A'c]. 241.

» vcstipes Vel. 236.

» virgatum Fr. 226.

» Zvarae Ye]. 91 -.

Trogia crispa P. 86.

Tuber aestivum \'itt. 908.

» melanosporum \'itt. 908.
» brumale A^itt. 908.

Tulostoma mammo.^um Meh. 838.
» fimbrjatum Fr. 838.

Typhula juncea Fr. 776.

» complanata De B. 776.

» erythropus Fr. 776.

» variabilis Riess. 776.

Vandasia rosea A'el. 807.
Veinzettlia rubescens \'d. 514-
\'erpa atroalba l^r. 896.

94?

\'iTpa bohemica Krnilj. 895. \'olvaria plumulořa L-cli. 605.

» conica Milí. 896. » pusilla P. 604.

Vibrissea pczizoidcs Lib. 886. ' » rhodomclas Lschc. 603.

» tnmcoriim .\. Scliu. 886. » speciosa ]'t. 604.

Volvaria bombycina Schff. 604. » Taylori Berk. 603.

» gloicxcpbala Cand. 603. Xylaria clavata Scp. 002.

» miirinclla Qiiél. 60.1. » Hypoxylon T.. Q02.

948

INDEX ČESKY.

anýzky 267.

babka 718.
balsamovka Q08.
baňka 869.
barlea 853.
bedla 201.
bělolanýž 909.
bezovka 793.
bliják 709.
bochníček 8~8.
borovák 703.
bránovitka 73n.
b řezák 700.
Inikovka 130.

čapulka 880.
čechratka 355.
čepičatka 537.
černoch 726.
černolupen 5(^9.
černorosol 791.
černoušek 808.
červenka 710.
česnečky iSi.
čihovitka 8-17.
čirůvka 218.
císařka 193.
číšenka 841.
číšovec 766.
číškovka 553.
cumelka 880.

deštice 860.
doubkovka 4()5.
dřevnatka 901.
dřevomorka 730.
dřcvokaz 729.
dubák 703.

ckcilie 631.

genea 905.
gotěra 798.

grandhiie 733.
liadovka 797.
havelky 224.
hehnuvka 297.
helotka 848. *

lilíva 347.
lilíza 800.
lilízenka 851.
Idízečka 804.
hnízdovka 840.
bnojník iio.
liolubinka 121.
housenice 902.
houževnatcť 185.
hovník 878.
hrachovec 839.
hřib 697, 702.

» krcálovsky 704.

» ovčí 718.

» panensky 704.
hubka zápalná 677.
liumarie 854.
hvězdice 834.

choroš 633.
cliřapáč 886.

jazourek 881.
jehnědka 852.
Jelenka 909, 797.

kačenky 895.
kalichovka 284.
kališník 862.
katmanka 190.
klihatka 847.
klouzek 713, 722.

» modřínový 722.
kobyhik 817.
kočičky 224.
koloděj 707.
koniofora 758.
kořenka 879.
kořenovec 801.

kornatka 755.
kornice 845.
kosmatka 874.
kotrč 786.
kovář 707.
kozák 700.
kozák 717.
kožešník 715.
kožohhiv 433.
krasorůžek 788.
kravina 713.
křehutička 595.
křehutka 589.
křemenáč 701.
křiste 123, 709.
kropcnatec 596.
kržatka 515.
kukmák 602.
kuHiáček 632.
kuřátka 776.
kyjanka 776.

iakovka 27S.
kmýže kolínské 810.
lanyž 907.
lenxovník 694.
iilák -;2^.
límcovka 567.
I'.ška 77, 7(1.
iopatičkn 883.
lošák 743.
ioupák 722.
loupavka 799.
bsohlávka 583.

májovka 233.
ma?ák 200.
masařka 508.
mastčník 848.
nisienka 903.
maso jed 730.
mazanec 403.
meouvka 399.
měcJiáč 811.

949

mechovka 61 1.
měkkýš 6<)6.
mesíouško 85.
míscnka 856.
mlynáiky 660.
mlženka 266.
modrák 707, 699.
rnuchoníúrka 197.

ohnivec 873.
ohnivka 856.
oktaviánka 805.
olšovka 189.
opěnkj' 502.
oříškovec 906.
ostenatka 735.
os3'káč 70 T.
• niško 870.

pahřib 407.
palečka 8,38.
paluška 775.
pařezník 187.
patjxka 88-;.
pavučincc 400.
pazoubek 883.
pečárka 537.
penízovka 327.
peprník i~o, 712.
pcstfec 809.
pevník 758.
pisečník 715.
plamenka 508.
plátenice 846.
plesňák 767.
plžatka 90.
pohárovka 84Ó.
poddoubnik 711.
podloubník 726.

podmásnik 722. 713.
podtrnky 615.
podzemka 872.
podzemky 225.
piášivka 831.
proměník 834.
pstřeň 729.
pýchavka 815.
pytlíky 816.

řasnatka 864.
rcisnerka 738.
rosolovka 790.
rosolozub 792.
rovetka 87.
I ozdérka 737.
růžovka 200.
ryzec 156, 159.

sametácek 707.
satan 708.
šedivky 224.
Ševčík 71S.
siňák 699.
sítkovec tSg.
slizíík 88.
sluka 507.
.slzečnik 119, 78S.
slzivka .38S.
snnrz 896.
špička 174, 177.
špičky lesní 264.
špičnik 699.
srrky 753-
Šfavnatka 97.
štětináček 775.
štítovka 605.
řtcpcčka S64.
strakoš 715.

strmčlka 251.
stročck 765.
struhák 736.
šnpinovka 496.
syrovinka 172.

telamonka 441.
trávnička 017.
třepen itka 571.
ticpkovitka 554.
tro;,'ovka 86.
trubec 766.
tvrzík 702.

iiheika 562.
licháč 891.
ušičko 764, 877.

václavka 280.
vandasovka 805.
vatička 773.
v.einzettlovka 514.
Vlákníce ,158.
vodníčka 885.
vodohlav 4(^9.

žaludice 833.

žampion 561.
závo]enka 612.
zelenka 223.
zemanka 561.
žilnatka 736.
žliifák 600.

zvoneček 857.
zvonovka 624.
zubatka 734.
zuby 78.

95f>

ČESKÉ

HOUBY

SEPSAL

Di: JOS. VELENOVSKÝ,

Ř. PROFESSOR BOTANIKY PŘI UNIVERSITĚ KARLOVĚ
A ŘEDITEL BOTANICKÉ ZAHRADV.

DIL II.

S ČETNÝMI OBRAZY.

PODPOROU MINISTERSTEV ŠKOLSTVÍ
A NÁRODNÍ OSVĚTY A ZEMĚDĚLSTVÍ.

V PRAZE.

NÁKLADEM „ČS, BOTANICKÉ SPOLEČNOSTI" V PRAZE.

1922.

TISKEM EDV. LBSCHISGKA V PKAZE.

Československá Botanická Společnost,

jejíž účelem jest pěstovati vědy botaniické v nejširším slova
smyslu, pořádá přednášky a rozpravy, jak čistě vědecké tak
také populární, podniká kratší i delší vědecké exkurse, vydává
periodické i neperiodické publikace, vydává prodejné herbáře
a sbírky atd.

Zakládajícím členem může se státi ten. kdož zaplatí pří-
spěvek 60 K a jest výborem schválen. Rádným členem se
může státii ten, ikdo prokáže odborné vzdělání botanické, vy-
ho\í § 12. spolkových stanov a zaplatí roční příspěvek, jehož
výši stanoví valná hromada (pro období 1920 — 21 činí 10 K,
pro posluchače vysokých škol 4 K). Cleném mimořádným
stane se každý, kdo vyhoví § 12. spol. stanov a zaplatí roční
příspěvek, jehož výši stanoví valná hromada (pro období
1920—21 činí 6 K).

§ 12. (spolkových stanov): Členové řádní i mimořádní jsou
voleni k návrhu dvou členů spolku výborem a dvoutřeti-
novou většinou; na přání některého člena výboru musí býti
hlasování tajné.

Práva a povinnosti členů, jakož i ostatní podrobnosti uve-
deny jsou ve stanovách spolku, jež rozesílají se interesentům
zdarma.

Má-li naše věda botanická opravdu rozkvétat, jest nutná
spolupráce všech botaniků — a ústředí jejiich jest právě Cs.
Botanická Společnost. Proto každý, kdo zajímá se
o vědu botanickou, každý přítel dítek Floři-
ných, přistoupiž za člena Cs. Botanické Spo-
lečností!

Cs. Boitanioká Spoleičnost vydala právě velké myko-
logické dílo prof. Dra J. Velenovského

»České houby «,

v 5 dílech o 928 str., jež lze koupiti v každém Ikmihkinpectví a
hlavně v Botan. ústavu Praha II., 433.

»C esko slovenská Botanická Společnost*
spoluúčinkuje při vydávání

^>Vědy přírodní «,

illustrovaného měsíčníku pro šíření a pěstování věd přírod-
ních, v jejíž redakci soustředěni jsou první naši vědečtí od-
borníci přírodních věd, a jež v každém čísle kromě řady vě-
deckých článků ze všech oborů přírodních věd, obsahuje^ také
»Mykologickou hlidku«, v níž uveřejňují se jednak nové ob-
jevjr a nové práce samostatné, jednak referáty a posudky
o nových spisech mykologických našich i cizích.

»V ě d a p ř í r o d n í«, jež jest orgánem Cs. Botanické Spo-
lečnosti i Klubu Přírodovědeckého v Praze, vychází jednou
měsíčně, vyjímaje měsíce srpen a září v rozsahu jeden a půl
tiskového archu a přílohy na křídovém papíře. Předplatné
na celý ročník 65 Kč.

Bliižší informace sdělí »Cs Botanická Společnost«
Praha VI. Na Slupi, Benátská ul. č. 433.

Tiskem E. Leschingra v Praze.

New York Botanical Garden Library

QK608.C9V45Cdil 1-5- gen

Velenovsky, Josef/Ceske houby

3 5185 00024 3897

">,