v sere rs Cig OS 0 vě hd ` 
HPP dým oa ee S 3 ae P prda D B ae T 


eS SM a ~ - a rap s p m E 
Oo E L P ar P es v ae x 7 


Pot atte M 
a 


HARVARD UNIVERSITY 


JR 


VER 
Ls 


= 


s 


LIBRARY 


OF THE 


Museum of Comparative Zoology 


+ 


tee & 
va 
n 


FW nie 
n ky Ly "a 
o, $ 


17 


WA a 
Mae 


"PALABOZOOLOGIE 


RUKOVĚŤ 


Wi 
JE, 


NAPSAL 


D* FILIP POCTA, 


MŘ. PROFESSOR PALAEONTOLOGIE PŘI C. K. ČESKÉ UNIVERSITĚ, 
POKRAČOVATEL v BARRANDOVĚ »SYSTEME SILURIEN DU CENTRE 
DE LA BOHÉME« ATD. 


LIBRARY 
| UUS CON ZOO(OGY 
L část: ML ERIDGE IIL S 


INVERTEBRATA. 


— SE 440 OBRAZY. 


V PRAZE: 


KLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, 


SLOVESNOST A UMĚNÍ. 
1904. 


n z 


v 


V 


sa Me i f Ň ab r, ký 


p 


RUKOVET 


PALAEOZOOLOGIE. 


NAPSAL 


PM POCPAE 
MŘ. PROFESSOR PALAEONTOLOGIE PŘI C. K. ČESKÉ UNIVERSITĚ, 


POKRAČOVATEL v BARRANDOVĚ »SYSTÉME SILURIEN DU CÉNTRE 
DE LA BOHÉME« ATD. 


LE. GCASE: 


INVERTEBRATA: 


SE 440. OBRAZY. 


VEERA E 


NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, 
SLOVESNOST A UMĚNÍ. 


1904. 


ÚVOD. 


1. Vymezení pojmu a úkol palaeontologie. 


Palaeontologie (jméno navrženo Blainvillem r. 1847) jest nauka 
pojednávající o ústrojenstvu, které žilo na zemi v dřívějších dobách 
geologických a jehož zbytky se nám zachovaly ve zkamenělinách. 
V nejširším slova smyslu jedná palaeontologie o těchže předmětech 
jako zoologie a botanika dohromady s tím rozdílem, že předmětem 
kdežto obě poslední vědy zabývají se ústrojenstvem našich dob. 
Z uvedeného jest patrno, že palaeontologii možno je rozděliti ve 
2 hlavní větve: zoopalaeontologti, čili palaeozoologit, která za předmět 
svého bádání má živočichy předvěké a phytopalacontologi, či 
palacobotaniku, která pojednává o rostlinách předvěkých. Hlavním 
předmětem bádání jsou zkameněliny, které dodává palaeontologii 
piibuzna věda geologie, kladouc při tom patřičný důraz na stáří 
vrstev, z nichž zkameněliny pocházejí. Výjimkou také nezkamenělé 
zbytky předvěkého tvorstva jsou předmětem zkoumání palaeonto- 
logických a to mrtvá těla mamuta a nosorožce zamrzlá v ledech 
sibířských a jemné zbytky pavouků, stonožek a hmyzu v jantaru 
uzavřené. Velká většina tvorů předvěkých vymřela, to jest, není 
více zastoupená v nynější zvířeně, avšak ony tvary, které na zemi 
vymřely v dobách historických a to snad i přičiněním lidským, 
nejsou předmětem palaeontolosie. Výsledkem palaeontologických 
studií důležitým jest poznatek, že předvěké tvorstvo, ač často 
ukazuje jiné seskupení znaků než tvorstvo nynější, přece dá se 
zařaditi do soustavy zoologické a botanické; ovšem často třeba 


Dr. Počta: Rukověť palaeozoologie. 1 


pron zřizovati nové rody, čeledi i řády. Ono jest, abychom tak 
řekli, budováno dle téhož plánu jako tvorstvo nynější a jest tudíž 
pojeno s ním mnohými svazky příbuzenskými. Proto palaeontologie 
při zkoumání a určování svém přirovnává zbytky tvorstva geolo- 
gického k živočichům žijícím. Největší překážkou při tom jest 
palaeontologii nedostatečnost zbytků, která má původ svůj v tom, 
že jednak zachovati se mohly jen části tvrdé, jednak že tyto tvrdé 
části často jsou velmi nedostatečně dochovány, tak že jen příznivé 
náhodě jest děkovati, nalezne-li se zbytek lépe vyhovující. 

Palaeontologie rozšířila značně pole disciplinám biologickým 
vykázané, vyplnila velké mezery v soustavách a dokázala, že mnohé 
skupiny zvířat (ramenonožci, hlavonožci, plazi, někteří ssavci) žily 
v dobách geologických život mnohem bujnější, že byly na stupni 
rozvoje daleko vyšším než nyní. Ona poznala dále, že některé jiné 
skupiny tvorstva geologického nemají žádných více příbuzných 
v době nynější, k nimž by je bylo možno přirovnati (j. Recepta- 
culitidae, Conularida, Graptolithi, Rudistae). Vysvětlování takových 
čeledí vymřelých je obtížné a mýlky jsou snadno možné. 

Kdežto systematická zoologie a botanika uvedly a popsaly 
všecky druhy na zemi žijící, tak že nyní jen velmi zřídka objeví 
se nový tvar dosud neznámý, nedostihla palaeontologie dosud 
takového stupně dokonalosti; vědomosti naše stále však se roz- 
šiřují, každým novým často nahodilým nálezem přivádí se nový 
poznatek, který mnohdy mívá znamenitý vliv na znalosti naše. 
Proto pole v tom směru není ještě vyčerpáno; vždyť dosud není 
povrch souše celý geologicky prozkoumán a pak i končiny dnes 
mořem pokryté jsou a zůstanou nám nepřístupny. 


2. Zkameněliny. 


Zkameněliny jsou zbytky těl aneb jen stopy po zvířatech před- 
věkých, které pochodem fossilisačním přeměněny byly z hmoty 
organického původu ve hmotu nerostnou. Pochod fossilisační byl 
rozličný die chemického složení zbytku, dle povahy ústředí, do 
kterého zbytek zapadl a vůbec dle vnějších okolností a jest tudíž 
i stav, ve kterém se nám zkameněliny zachovaly, velmi různý, tu 
příhodný pro studium, tu tak nevýhodný, že o původním tvaru 
zbytku zvířecího se přesvědčiti více není možno. (Celkem možno 


PZ 


pozorovati, že zbytky značnějšího stáří bývají nepříznivěji zachovány 


než zkameněliny z vrstev mladších, ježto mnohem déle byly vydány 
vlivům chemickým i fysikalným, jimiž horniny byly poměňovány. 
Můžeme rozeznati hlavně tyto pochody fossilisační: 


1. suhelnatént (carbonisace); to jest výsledkem procesu des- 
oxydačního, kterým prošly zbytky zapadnuvší pod vodu za nedo- 
statečného přístupu vzduchu; 

2. zetlením mizeji na souši ze zbytků ústrojných uhlíkaté a 
dusíkaté sloučeniny a tvrdé části samy — nebyly-li jinak uchovány — 
po nějakém čase se rozpadají. Tak zachována jest na př. většina 
skořápek plžů a mlžů třetihorních; jsou zbaveny látek klihovitých 
a v brzku se rozpadávají; 

3. zkamenění (fossilisace) jest onen pochod, ve kterém vody 
nasycené nějakou nerostnou sloučeninou (nejčastěji uhličitanem 
vápenatým, jindy kyselinou křemičitou a j.) napájejí tvrdé části 
po zetlení těla ústrojného zbylé. Většina tvrdých koster zvířecích 
jest složena z uhličitanu aneb fosforečňanu vápenatého a poněvadž 
vody vrstvami protékající podobně nejčastěji v sobě uhličitan vá- 
penatý chovají, jest zde pochod chemický nejjednodušší, jakási 
pouhá přeměna molekulů (paramorphosa). Chovala-li voda jinou 
sloučeninu než zbytek ústrojný, tu byly nerostné částky zbytku 
nejdříve vylouženy a pak sloučeninou ve vodě obsaženou nahra- 
ženy (pseudomorphosa); 

4. znkrustace povstává, když nerostná sloučenina vodou při- 
vážená obdá zbytek tvoříc kol něho povlak. Zbytek buď vymizí 
a zanechá negativní otisk, aneb sám zkamení. 


Nejvíce zbytků zachovalo se zkamenénim; zuhelnatění vý- 
jimkou u hmyzu v jantaru uzavřeném a u graptolithů se vyskytuje; 
inkrustace pak nejčastěji za našich dob se děje. 

Často můžeme pozorovati, že v těchže nalezištích některé 
zkameněliny dobře jsou zachovány, kdežto jiné jen nepatrnými 
stopami naznačeny. Tak na př. kosti a zuby obratlovců nejčastěji 
se uchovávají, dále pak i zbytky ustřic, některých mlžů, rameno- 
nožců, mechovek a ostnokožců obyčejně bývají zachovány, kdežto 
v těchže nalezištích tvrdé části břichonožců, některých jiných mlžů, 
koralů nanejvýše otisky bývají naznačeny. Příčina toho jest v che- 
mickém složení zbytků; kosti a zuby jsou z fosforečňanu vápe- 
natého a ten spíše bývá uchován. Kalcit, který buduje kostry 
zvířat na prvém místě uvedených, rovněž lépe vzdoruje pochodu 

ies 


fossilisačnímu než aragonit, který skládá zbytky živočichů na dru- 
hém místě jmenovaných. Podobnou příčinu má ten hojný zjev, že 
jen některé části koster se uchovávají; kostra skládá se totiž 
často z různých odrůd uhličitanu vápenatého. Tak misky mlžů 
sestávají ze 2 vrstev, vnější jest z kalcitu, vnitřní z aragonitu. Ammo- 
nité mívají skořápku z aragonitu, ale víčka (aptychus) z kalcitu. 
Proto objevují se často misky mlžů bez vnitřní vrstvy a v jistých 
uloženinách setkáváme se s velkým množstvím aptychů, aniž by 
jinak stopy po skořápkách ammonitových byly patrny. 

Byla-li zkamenělina zrušena teprvé tehdy, až bahno, do kte- 
rého zbytek zapadl, již bylo utvrdlo, tu zbývá po ní obyčejně 
otisk negativní.  Vylitím otisku takového sádrou, voskem, guta- 
perčou, galvanoplastikou aneb jiným způsobem můžeme obdržeti 
vnější tvar zbytku. Někdy vnikla hmota okolní i do vnitř zbytku 
a vyplnila dutiny jeho. Byla-li v případě tom potom ještě zka- 
menělina předce vyloužená, zbyl nejen negativní otisk, nýbrž 
i výplň vnitřních dutin zbytku, tak zv. Jádro. To neukazuje ovšem 
správně vnější podobu zrušené zkameněliny, zvláště u skořápek 
tlustých, za to ale zachovává obyčejně u mlžů otisky svalové, 
u ramenonožců ramenový přístroj (brachidium) a pod. Zvláštní 
druh jsou jádra se skulpturou, na kterých tlakem hornin povrchní 
ozdoby, které uchovaly se v negativním otisku, vmáčknutím bývají 
zachovány. 

Mimořádným způsobem zachovávají se nám otisky měkkých 
částí těla zvířecího a to jen v prostředí obzvláště jemném, jako 
je na př. litografický vápenec jurského útvaru u Solenhofenu 
Eichstádtu a j. v Bavorsku. 

Z kambria švédského a amerického známy jsou výplně vnitř- 
ních dutin medus. Jiný druh zkamenělin jsou konečně vylitky 
stop, které zanechala rozličná zvířata při plazení, lezení, běhu neb 
skoku na měkké půdě. Hlavním znakem všech takových vylitků 
jest to, že zpodní vrstva má negativní otisk a vylitek sám, že jest 
na svrchní straně. 


3. Vyskytování se zkamenělin. 


Geologie při zkoumání vrstev kůry zemské nalezla četné zka- 
meněliny a došla zkušeností, jichž pak při roztřídění vrstev na 
jednotlivá oddělení s prospěchem použila. Ona seznala, že různé 


vrstvy obsahují různé zkameněliny a z toho právem usuzovala, 
že v dobách geologických vystřídaly se na zemi různé zvířeny za 
sebou. Jiná zkušenost geologií dobytá jest, že stejné vrstvy mají 
stejné zkameněliny. Tyto dvě zkušenosti daly podklad k roztří- 
dění kůry zemské na útvary a menší souvrství, kteréžto celky 
vyznačují se určitou zvířenou. Proto jsou geologii ony zkameně- 
liny, které jen v obzorech menších, a všude po světě hojně se 
vyskytují, vítaným znakem vrstev. Jsou to tak zv. zkameněliny 
vůdčí (Leitfossilien), dle nichž určité vrstvy snadno všude se po- 
znávají. Takových vůdčích zkamenělin poskytují hlavně graptolithi 
v kambriu a silurském útvaru, dále ammoniti v juře a křídě a pak 
mlži někteří a ramenonožci. Zkameněliny tyto mnohdy jsou dů- 
kazem, že v geologických dobách poměry po všem povrchu zem- 
ském byly stejnějšími než za časů našich. Ovšem výjimky, které 
vzaly původ svůj v různých poměrech klimatických a dále i v roz- 
„ličných zázech (facies) s fysikalnými poměry moře souvisících, 
rovněž jsou četné a závažné. Neboť jest patrno, že jako za našich 
časů tak i v dobách geologických byly zvířeny sladkovodní, 
mořské, brákické i pozemní. Z udejů, jež v tom směru nám zka- 
meněliny podávají, můžeme aspoň částečně souditi na rozvržení 
souše a moře jakož i na hlavní oblasti klimatické v dávnověkosti. 
Začasté možno se přesvědčiti, že naše zvířeny jistých větších 
okresů neb pásem jsou přímými potomky předvěkých zvířat, která 
ohraničené celky takové za pradávna obývala a možno mnohdy 
změny povstalé vymřením neb stěhováním sledovati. 

Pokud se hornin zkameněliny obsahujících týče, tu jsou to 
horniny vodou usazené, sedimentarní. Některé z nich, vzavše 
původ svůj z bahna mořského ukazují velmi četné zbytky živo- 
čišné, úlity neb skořápky malých zvířat, ano, jsou jimi druhdy 
přeplněné. Starší horniny prahorní neukazují zkamenělin, proto 
že podlehly během dob tak dalekosáhlým proměnám, že veškeré 
stopy po ústrojenstvu byly zahlazeny. 


Přehled útvarů geologických jest ve stručnosti tento: 


A. Anthropozoicum (Ouaternér). Čtvrtohory. 


Alluvium. 
Diluvium; období předledové, doby ledové a meziledové. 
období poledové. 


B. Kaenozoicum (Tertiér). Třetihory. 


Třetihory mladší, Neogén : 
I. Pliocén, 
II. Miocén. 
Třetihory starší, Palaeogén: 
I. Oligocén, 
II. Eocén, 


III. Palaeocén. 


C. Mesozoicum. Druhohory. 
Kreton, Ch ktidový útvar: 
I. svrchní: 1. Danzen. 

2. Campanien, Mucronatenkreide, Obere Qua- 
dratenkreide. i 

3. Santonien, Untere Quadratenkreide, v Če- 
chách vrstvy chlomecké a březenské. 

4 Emscher. 

5. Turonien, vrstvy teplické, jizerské, malnické 
a bělohorské. 

6. Cenomanien, Tourtia, v Čechách vrstvy kory- 
canské a perucké. 


II. zpodni: 1. Albien, Gault, 
Urgonien. 
2. Aptien, 
3. Baremnien, 
4. Hauterivien, | 


5. Valanginien, 


Neocom, Hils. 
6. Berriassien, Wealden. 


Jurský útvar: 
I. Malm, č. bílý jura: 1. Purbeckien, Tithon, Portland, 
2. Kimmeridgien, 
3. Seguanien. 
4. Oxfordien, Coralrag. 


Il. Dogger, č. hnědý jura: 1. Callovien, Kellaway. 
2. Bathonien, Great Oolith. 
3. Bajocien, Inferior Oolith. 


MI 


III. Zzas, č. černý jura: 1. Toarcien: 
2. Liasien. 
3. Simemurien. 


Trias, čili kamenosolny útvar 
I. Keuper: 1. Rhaetien. 
2. Norien. 
3. Karnien. 
4 Ladinzen. 


II. Muschelkalk, lasturnatý vápenec: 1. svrchní, 
2. střední, 


3. zpodní. 
Ill. Buntsandstein, pestrý pískovec: 1. svrchní, Roth, 
2. střední čili hlavní, 
3. zpodní. 


D. Palaeozoicum. Prvohory. 


Permský útvar (Dyas): 1. svrchní, 
2. střední čili hlavní, 


3. zpodní. 


Karbon č. kamenouhelný útvar: 
I. svrchní: 1. Moskovien | 
COM ii. 
Palm, oal Measures v Anglii 
3. Milstone grits. 
II. zpodni: Kulm, Dinant. 


Devonský útvar (old red sandstone): 
I. svrchní: (Famenien) v Čechách vrstvy H. (břidlice ho- 
stínské, holínské a srbské). 
II. střední: (Eifélien), vrstvy G. (vápenec hlubočepský, břid- 
lice dalejské a vápenec bránický). 
III. zpodni: (Coblenzien), vrstva F—f;, (vápence měňanské 
a koněpruské). 


Stluirskýnůtvat: 
I. svrchní: v Čechách přechodní F—f, a vrstvy E (vápenec 
lochkovský, břidlice liteňské a vápenec bud- 


ňanský). 


II. zpodní: v Čechách vrstvy D, (křemence kosovské, břid- 
lice králodvorské, zahořanské, [trubinskéj, dra- 
bovské, osecké, komárovské, krušnohorské). 


Kambricky Útvar 


I. svrchní: (Olenien). 
II. střední: (Paradoxidien) v Čechách vrstvy C, (břidlice ji- 
necké a skrejské, slepence tejřovické). 
III. zpodní: (Olenellien). 
Algonkian, praekambrium, eozoicum. 


4. Nauka descendenční. 


Je-li u zástupců nynější zvířeny obtížno, přesné hranice druhu 
vymeziti, tu, přibéřeme-li tvary zkamenělé, stává se tato snaha 
vůbec nemožnou. 

A tak poskytuje palaeontologie četné doklady k tomu, že 
druh jest změnitelný, že v řadách, které často bylo možno se- 
staviti, přechází pozvolna v druhy jiné, příbuzné. Tim potvrzuje 
v tomto směru učení evoluční (descendeční, transmutační) a skýtá 
pro ně množství dokladů. Ježto znenáhlé změny, které na zkame- 
nělinách, tedy na zbytcích tvrdých koster živočišných, pozorovati 
můžeme, nelze zároveň přirovnávati ku změnám v měkkých ústrojích 
spolu povstalým, jest přirozeno, že palaeontologie nemůže rozsu- 
zovati o teoriích, které jednají o vlastnostech zárodečného plás- 
matu (Weissmann) a že spíše hledí proměny ve vývoji patrnějšímí 
a přístupnějšími důvody vysvětliti. Protogamericka škola Novola- 
markistů, která pátrajíc po příčinách změn, znovu klade váhu na 
vliv prostředí, na užívání či zanedbávání ústrojů, na bohatou či 
nedostatečnou výživu a pod., čítá mezi svými zakladateli většinu 
palaeontologů (Claus, Cope, Hyatt, Osborn, Roux, Semper 
a H. Spencer). V tomto smyslu bylo možno dokázati změny, 
jež má na př. různé chemické složení vody mořské na měkkýše, 
korýše, ryby a j. 

Jakožto výsledky zkoumání palaeontologických, které ve pro- 
spěch nauky descendenční svědčí, možno ve stručnosti uvésti udaje 
tyto: Přechodní řady zvířat předvěkých postupují několika útvary 
a vycházejíce od tvarů jednodušších pokračují k složitějsím. Tvor- 
stvo v dobách nejstarších nejméně podobá se nynějšímu a sestává 


z valné části z typů ústrojnosti velmi nízké; během dob podobnosť 
se tvorstvem nynějším stává se větší a rovněž i stupeň ústrojnosti 
znenáhla se zvyšuje, tak že všude jest patrná jednak řada podob- 
nosti, jednak řada vývojová. Výjimky od tohoto pravidla jsou 
poměrně nečetné a vysvětlují se podobným způsobem jako za- 
staralé typy ve zvířeně nynější. Dále bylo konstatováno, že tak zv. 
typy embryonálné a kollektivní (viz odst. následující) jsou vždy 
stáří značného a že mění se ve tvary více differencované znenáhla, 
tak že ontogenie pokračuje stejně s postupem chronologickým. 

Pokud se týče proměn tu můžeme v palaeontologii dle W aa- 
gena seznati 2 druhy odrůd; odrůda téhož stáří ale obyčejně 
z jiného naleziště nazývá se variací, odrůda jiného, menšího stáří 
než původní tvar, z něhož pošla, mutacz. 

Při posuzování stupně příbuznosti často možno pozorovati, že 
některá zvířata příbuznosti žádné aneb nepatrné vnějším tvarem 
svým neb úpravou jednotlivých ústrojů sobě se dosti podobají. 
Podobnosť tato vznikla tím, že zástupci čeledí neb i řádů různých, 
kteří žijí v témže prostředí, za těchže okolností vnějších prošli 
změnami stejnými aneb aspoň sobě podobnými, tak zv. vývojem 
souběžným (parallelismus). Tim vysvětluje se na př. tvar těla všech 
obratlovců ve vodě žijících, tvar chrupu vačnatců a ssavců placen- 
tarních, podoba ploutví ryb, ichthyosaurů a velryb, vysoké nohy 
koňů, slonů a šelem, tvar prsní kosti pterosauní, ptáků a neto- 
pýrů a j. v. 


5. Tvary embryonálné — Zákon biogenetický. 


Mezi zkamenělinami nalézáme zhusta tvary, které, přirovná- 
váme-li je k příbuzným, nyní žijícím, nejvíce se podobají embryo- 
nalním stupňům těchto. Takovéto embryondiné typy usnadňují nám 
často velice snahu ustanoviti příbuznosť zvířat vymřelých ke tvor- 
stvu nynějšímu. Jest totiž dokázáno, že velké skupiny nynějších 
živočichů v nejprvnějších počátcích embryonalního života sobě se 
velmi podobají a že směr vývojový v každé veliké skupině tvor- 
stva po jistou dobu pokračuje stejně. Palaeontologie udává velký 
počet takových embryonálných typů, ano značná většina starých 
zvířat vyznamenává se vlastností tou, že ukazuje znaky, jež na 
našich tvorech jen v mládí se vyskytují. Tak na př. lilijice z prvo- 
hor po celý svůj život žily v podobě, jakou po jistou dobu shle- 


10 


dáváme na larvach recentního rodu Anzedon. Mlži z prvohor ro- 
vnají se mladým stadiím, jež ve vývoji našich ustřic a hřebenatek 
můžeme pozorovati. Staré ježovky vesměs mají pole ambulakrálná 
rovná tak, jako nynější druhy v životě embryonálném. Chrupavčitá 
lebka starých obratlovců souhlasí s počátečnou lebkou embryonů 
nynějších. Vymřelá skupina obojživelníků Stegocefala dýchala, jak 
se zdá, po celý život žabrami i plícemi, kdežto nynější zástupci 
této skupiny dýchají žabrami jen v mládí. Ryby a obojživelníci 
staří po celý svůj život setrvali, pokud se kostry týče, na onom 
stupni, na kterém jsou nynější v životě zárodkovém. Dvoukopyt- 
nici nejstarší mají kosti záprstní a přednártní volné, nespojené, 
tak, jak to vidíme v embryonech druhů nynějších. 

Jiný znak, který na zkamenělinách rovněž často můžeme po- 
zorovati, jest ten, že některé typy, tak zv. kollektivnz, mají na sobě 
znaky nakupené, které v nynější zvířeně jsou rozvrženy na více 
čeledí. Jest to jakýsi druh typu embryonalného pokročilý, předce 
však nikoli na tom stupni, aby jednotlivé znaky byly odrůzněny 
(differencovány). Téměř vždy možno dokázati, že pokud se stáří 
týče, tyto typy kollektivní předcházejí tvary differencované. Ta- 
kovými souhrnnými typy jsou na př. jablovci, trilobité, obojživelníci 
z prvohor a druhohor, plazi z permu a j. v. Mezi ssavci jsou to 
kopytnatci a i šelmy značnějšího stáří poskytují nám řady změn, 
které s postupnými stadiemi vývojovými ssavců našich srovnati 
můžeme. 

Na těchto poznatcích postaven tak zv. dzogenetický zákon, jak 
jej byli G. St. Hillaire, Serres, Můller a zvláště Angličan 
Agassiz naznačili a E. Haeckel ustavil. Zákon ten praví, že 
rod ve svém vývoji projde všemi oněmi stupni, které jako předci 
jeho v dobách geologických na zemi žily, čili ontogenie jest zkrá- 
cené a zjednodušené opakování vývojového průběhu (phyllogenie). 
Zákon ten v mnohých případech s výsledkem může býti upotřeben 
v palaeontologii, zvláště vyhledává-li se příbuznost některé vymřelé 
skupiny ke tvorstvu nynějšímu. Přímo dokázati se dá u ammonitů, 
kteří ve svých skořápkách jednotlivé postupné fáse vývojové za- 
znamenávají. Beecher u ramenonožců žijících nalezl, že téměř 
každé přechodní stadium ramenového přístroje (brachidia) rovná 
se některému tvaru zkamenělému. 

Tímto zákonem možno také vysvětliti tak zv. úsťrojí sakrsalá 
č. zudimentarní, to jest taková, která sice tu zřejměji, tu nepatrněji 


11 


jsou naznačená, ale k výkonu již nezpůsobilými a tudíž zvířeti 
bezcennými jsou. V embryonech jsou taková ústrojí vyvinuta buď 
dokonale, aneb aspoň mnohem lépe než v dospělosti. Zjevy tyto 
dokazují, že tělo s takovými zakrsalými ústrojími změněno vývo- 
jovým postupem regressivním a nejsou ve tvorstvu, zvláště při- 
béřeme-li živočišstvo vymřelé, nikterak řidkými. Ptáci mají přední 
okončiny proměněny v křídla, ale Archaeopteryx z jury má ještě 
dobře znatelné 3 prsty; ty jsou také v embryu pštrosa naznačeny. 
Papoušek a pštros ukazují v zárodcích stopy po zubech (lůžka 
a folikule); všecky dosud známé rody ptáků z druhohor měly 
chrup bohatý. Kůň má v embryonálných stadiích postranní prsty 
a záprstní a zanártní kůstky postranní mnohem lépe vytvořeny 
než v dospělosti; předkové koně měli 3 a 4 prsty dokonale vy- 
vinuté a účeli svému plně vyhovující. Velryby v embryonech 
ukazují zuby; předkové jich měli chrup trvalý. 


Ovšem v mnohých případech ve vývoji postup biogenetickým 
zákonem předpokládaný jest zastřen. U některých zvířat počátek 
vývoje děje se zrychleně (accelerace); některá stadia rychle jsou 
probíhána, jiná pak úplně přeskočeňa. Tím ovšem historický původ 
rodu (palingenese) může býti zastíněn. Takový nepravý vývoj 
(coenogenese) vyskytuje se ponejvíce u tvarů, které v dospělosti 
vysoce jsou odrůzněny, tak že by zárodkům jejich, kdyby vývoj 
bral se normálně, veliký počet změn prodělati bylo. 


6. O tvorech vymřelých. 


V dějinách tvorstva na zemi můžeme seznati, že rozličné 
skupiny vykazují rozličně dlouhého trvání. Některé tvary, /rvalé 
(persistentní č. konservativní) od prvního vyskytnutí svého na 
zemi, pokud ovšem nám jest známo, téměř bez změn trvají až do 
dob našich. Nejznámějším příkladem jsou ramenonožci někteří 
jako r. Lingula a Terebratula, z nichž první silurem a druhý de- 
vonem počíná a dosud žije; podobné poměry jsou u hlavonožce 
Nautilus, u ježovky Cidaris, u ssavců hmyzožravých a j. 


Jiné rody proměnlivé (variabilní) vyskytly se v geologických 
dobách pojednou, rychle se změnily, velmi rozšířily a vyvinuly, 
ale potom, obyčejně brzo, na vždy vymiely. Náleží sem všecky 
skupiny zvířat vymřelých, tak graptoliti, jablovci, poupěnci, korale 


12 


čtyrčetné, staré ježovky, trilobiti, rudisti, z obratlovců Stegocefala, 
Ichthyosauria, Pterosauria, Dinosauria, Amblypoda a Toxodontia. 


Často některý rod proměnlivý ještě před vyhynutím změní 
se v trvalý, tím že schopnost rychle se měniti (plastičnost) ztrácí 
a zůstává jako zbytek větve jinak úplně vymřelé jako Lzmulus, 
Fentacrimus, Tapirus. Příčiny, které způsobily vymření, mohou 
býti rozličné. 

Byly to zajisté v přední řadě změny, které udály se ve vněj- 
ších poměrech, v rozvržení souše, v podnebí, ve slanosti vody 
mořské, ve zmenšení potravy a pod. Zajímavý příklad daleko- 
sáhlých změn ve zvířeně a to lokalisovaně vystupujících poskytuje 
nám přechod mezi jurskym a křidovým útvarem. Na severu 
Evropy a v Americe počíná křidový útvar uloženinami sladko- 
vodními, tak že ovšem mořská zvířena jurská rázem vymřela. 
Zjevem tím dána hranice velmi určitá a ostrá, která tyto dva 
útvary v krajinách uvedených odděluje. Ale v Alpách a některých 
zemích okolních není těchto sladkovodních uloženin, poměry jen 
znenáhla se měnily a přechod mezi zvířenou jurskou a křidovou 
jest zcela povlovný, tak že hranici mezi oběma určitě vystihnouti 
jest nemožno. 

Dále zajisté i rozmnožení nepřátel mělo velký vliv na náhlý 
konec takovýchto skupin vymřelých, ač ovšem zřídka nalezáme 
dokladů k domněnce této. 

Jinak mohly to býti ještě jednostranný vývoj jistým určitým 
směrem, nadměrné zveličování vnějších rozměrů, přílišná differen- 
ciace určitých orgánů a pod. Tyto příčiny, zdá se, způsobily 
vymření na př. skupin Dinosauria, Pterosauria, Amblypoda a Toxo- 
dontia. Jindy zdá se, jakoby rod zcela podobně jako jedinec 
propadal po jisté době stařectví (senilita); síla propagační v těch 
případech se ztrácí a rod navždy vymírá. 

Takové změny ve zvířenách dob geologických povstalé vy- 
mřením některých skupin začasté bývají provázeny zároveň změ- 
nami petrografickými ve vrstvách. Uprostřed ve vrstvách obyčejně 
nalezáme málo změn ve zvířeně a až teprvé ve vrstvě následující 
zároveň se změnou petrografickou můžeme poznati i změnu v oby- 
vatelích, která povstala tím, že některá skupina starší vůbec schází, 
aneb zastoupena jest jinou příbuznou. Z toho povstala poučka, 
že ve vrstvách možno nalézti stopy krátkých period jakési nové 


13 


ráše (Umpraegungsperiode), ve kterých změny ve tvorstvu rychle 
a energicky byly provedeny, že tedy po krátkou dobu panoval 
vývoj zrychlený neb vývoj skokem. Takové periody bývají od sebe 
odděleny delšími dobami poměrného klidu. 


7. Soustava. 


Bylo již uvedeno, že zvířena předvěká, pokud se nám ve 
zkamenělinách dochovala, budována jest dle téhož základního 
rysu jako všecko ostatní tvorstvo i z dob našich, tak že se do 
soustav zoologických umistiti dá. Při vypisování života v dobách 
geologických možno říditi se dvojím zřetelem. Buď popisovati vy- 
mřelá zvířata zařaděná do soustavy, jak jí zoologie ustanovuje, 
aneb historickým postupem uváděti jednotlivé tvary, jak po sobě 
na zemi povstaly a žily. Druhý způsob, který vlastně jest metodou 
geologie, neposkytuje však, jedná-li se o zbytky organické, 
jasného přehledu a vyžaduje dále nezbytně mnohého opakování. 
Uvedeme tudíž zvířata z dob geologických v postupu, v jakém 
zoologie pokračuje, při čemž na mnohých místech zjevno bude, 
že právě skupiny zvířat vymřelých vyplňují mezery, jež v soustavě 
nynějšího tvorstva se objevují. Takovým doplňováním přibližujeme 
se k cíli kýženému stanoviti soustavu přirozenou, která dle teorie 
descendenční není než seřadění jednotlivých skupin dle vztahů 
phyllogenetické příbuznosti. 


Soustava zoologická v hlavních rysech jest tato: 


1. Rhizopoda. 
Zablaselata 1 I. Pratazoa. 
3. Infusoria.* (| (Prvoci.) 
4. Gregarina.* 
1. Spongiae. ZP Oriketa. 
1. Anthozoa. | soe bie Coelenterata: 
2. Hydrozoa. | ae Oe (Láčkovci.) 
C. Ctenophora.* 
1. Crinoidea. | l 
2- Cystoidea. } A. Pelmatozoa. } III. Echinodermata. 


3. Blastoidea. (Ostnokožci.) 


14 


. Ophiuroidea. le Asterozoa 


. Asteroidea. | III. Echinodermata. 


. Echinoidea. awe (smoke 
ae eS C. Echinozoa. 


wr Ne 


Platyhelminthes.* 
Nemathelminthes.* 
. Gephyrea* 

. Rotifera.* 

. Annelida. 


IV. Vermes. 
(Cervi.) 


. Bryozoa. | V. Molluscoidea. 
. Brachiopoda. | (Měkkýšovití.) 


DE apr wuye 


Lamellibranchiata. 
. Scaphopoda. 
. Amphineura. 
. Gasteropoda. 
Cephalopoda. 


VI. Mollusca. 
(Měkkýši.) 


OU RB OUWU -F 


Crustacea. | AN Pranchiata 
. Merostomata. | VII. Arthropoda 


A ynonoda (Členovci.) 


. Arachnoidea. | B: Tracheata. 
. Insecta. | 


(9) ISS) SY ARS) T= 


VIET unteatas 
(Pláštěnci., 
Pisces. 
. Amphibia. 
. Reptilia. 
Aves. 
. Mammalia. 


IX? Vertebrata: 
(Obratlovci.) 


OBOU r 


Hvězdičkou * označené skupiny nezanechaly stop ve vrst- 
vách kůry zemské. 


ytty? 


Z přečetné literatury udány jsou nejdůležitější prameny a to 
zvláště v posledních dobách vydané při popisech jednotlivých 
kmenů živočišstva. Hojnější prameny mohou vyhledány býti v pří- 
ručních knihách palaeontologie a sice: 

H. B. Geinitz, Grundriss der Versteinerungskunde, Drážďany 

a Lipsko, 1846. 


AR PASO 


Z ae 


m mm 


. Mantell, The Medals of Creation, Londýn, 1854. 


D'Orbigny, Cours élémentaire de Paléontologie, Paříž, 1852. 


. Pictét, Traité de Paléontologie, Paříž, 1853—57. 


Owen, Palaeontology, Londýn, 1861. 

A. Zittel, Handbuch der Palaeontologie, Mnichov, 1876—93. 
A. Zittel-Ch. Barrois, Traité de Paléontologie, Mnichov 
a Lipsko, 1883—94. 


. Hoernes, Elemente der Palaeontologie, Lipsko, 1884. 


J. Haas, Die Leitfossilien, Lipsko, 1887. 


. Gaudry, Les ancétres des nos animaux, Paříž, 1888. 
. Neumayr, Die Stamme des Thierreichs, Vídeň a Praha 1889 
. A. Nicholson © R. Lydeker, A manual of Palaeontology, 


Edinburk a Londyn, 1889. 


. Steinmann © L. Doederlein, Elemente der Palaeontologie, 


Lipsko, 1890. 


. Koken, Die Vorwelt und ihre Entwickelungsgeschichte, Lipsko, 


1893. 


. Bernard, Éléments de Paléontologie, Paříž, 1895. 
. A. v. Zittel, Grundzüge der Palaeontologie, Mnichov a Lipsko, 


1895; druhé vydani tamtéz I. dil, 1903. 


. Koken, Die Leitfossilien, Lipsko, 1896. 
. Počta, O tvorstvu předvěkém, (Palaeontologie), Praha, 1900. 
. A. Zittel-Ch. Eastman, Textbook of Palaeontology, Londýn, 


1900—1903. 


. Steinmann, Einführung in die Palaeontologie, Lipsko, 1903. 


Kmen Protozoa. Prvoci. 


Živočichové vodní nepatrných rozměrů, jichž tělo sestává 
z jediné buňky protoplasmatu, bez ústrojů a bez různých pletiv. 
Potravu přijímají buď na libovolném místě povrchu, buď ustáleným 
otvorem (cytosom) a vyvrhují zbytky podobně na libovolném, 
neb na určitém místě (cytopyge) je vypouštějíce. V protoplasmatu 
jest 1 neb více jader, která mají důležitý úkol při množení, jez 
děje se pučením a dělením, často i dělením složitým, při němž 
jakýsi druh kopulace se objevuje. Pohybují se pomocí brv, bičíků 
aneb laločnatých, či tenkých výběžků protoplasmatu, tak zv. pa- 
nožek, pseudopodii. 


Ze čtyř tříd, které sem se kladou, jen první K/zzopoda za- 
nechala určité a četné zbytky zkamenělé; třída /lagellata zdá se 
býti zastoupená v některých vrstvách tvary velmi nepatrných 
rozměrů známými pod jméném >»coccolithi«. 


Třída Rhizopoda. Kořenonožci. 


Tělo jest malá hromádka protoplasmatu, která vysílá tenké 
neb laločnaté proměnlivé panožky pseudopodia. V těch možno 
pozorovati pohyb zrnek protoplasmových. Kořenonožci jsou buď 
nazí, aneb budují si vápnité, křemičité neb chitinové schránky 
neb trámečky různých podob. Ze 4 řádů sem slušících (Amoebina, 
Foraminifera, Heliozoa a Radiolaria) zanechali jen dirkonožci, 
Foraminifera a mřížovci Radiolaria zbytky ve vrstvách kůry 
zemské. 


17 


Řád Foraminifera. Dirkonožci. 


C. G. Ehrenberg. Microgeologie 1854. 

W. B. Carpenter, Introduction to the study of F. 1862. 

W. B. Brady, Monograph of carboniferous and permian F. 1876; 
Report on the F. Scientific results of the Challenger Voyage, 
1884. 

A. D'Orbigny, F. fossiles du bassin tertiaire de Vienne, 1846. 

E. A. Reuss, četné články ve Věstníku kr. české spol. náuk a 
cís. akademii ve Vídní, 1860— 66. 

C. Schwager, Saggio di una classificatione dei F. 1876. 

C. Schlumberger & Munier-Chalmas, četné články v Bul- 
letin de la Société géologigue a Bulletin de la Société zoologi- 
que ae France, 19921901. 

eee oherborne, An Index of the Genera and Species of 
F. 1893—96. 

J. Perner, v pojedn. čes. akadem. cís. Frant. Josefa pro vědy atd. 
1892 a 1897. 

R. Jones, Burows, Sherborne, Millet, Holland, Chap- 
mann v Palaeontographical Society 1897. 


Protoplasma jednoduché se stažitelnou bublinou, s jedním 
neb více jádry, vysílá četná pseudopodia, která zevně často spolu 
splývající a proměnlivou síťovinu 
tvoří. Vnější skořápka (plasmo- 
stracum) jest z různých hmot; 
buď chitinovitá u tvarů jedno- 
komůrkatých a sladkovodních 
(Gromia), buď, a to zřídka, kře- 
menitá, buď agglutinovaná, to j. 
z cizích předmětů, jako zrn píseč- 
ných a pod. slepená, aneb vápenitá. 
Stěny skořápek zřídka jsou úplně 

ne Obr. 1. Amphistegina Haueri d’Orb. stěna 
celistvé, jednolité (Imperforata), © skořápková s póry 70':rat zvětš. (Originál.) 
častěji bývají jemně dirkovány, 
až hrubě pórovité (Perforata, obr. 1.). Skladba stěn částečně závisí 
na hloubce a chemické povaze stanoviště. Dále možno nalézti 
2 řady skořápek tvarem sobě podobných, ale pokud se týče 
skladby jednak vápenitých, jednak agglutinovanych, pisčitých 
(tvary isomorfní, stejnotvárné). 


N 


Dr. Počta: Rukověť palaeozoologie. 


18 


Vápenité: Pas Cites 
Cornuspira < S 1.50 201003 ks ADO GISCHS 
Nodosaria :- q 24.0 Z. 5sNodosinella 
Nodosaria, Dentalina, Lara . . . Reofax, Haplostiche 
Marginulina, Cristellaria, Globigerina, Haplophragmium, Haplo- 
Rotalia l 5 stiche. 


Pisčité, agglutinované skořápky v mládí mívají póry, ty později 
bývají zalepovány. w sestávají z jediné komůrky (Mono- 
thalamia, Monostega), aneb z více ko- 
můrek (Polythalamia). Vícekomůrkaté 
počínají kulovitou neb vejčitou po- 
čátečnou, primordialnou komůrkou a 
k ní kladou se komůrky další oddě- 
leny od sebe příčkami (septa). Zřídka 
jsou komůrky nepravidelně nakupeny, 
jinak bývají sestaveny do řady jediné, 
rovné či zahnuté (Stichostega), neb 
jsou ve spirále (Helicostega), neb 
v kruzích soustředných (Cyclostega), 


Obr. 2. Cristellaria rotulata Lam. 0 4 , vie 2 
průřez 30krát zv. (Originál.) neb střídavě ve 2—3 rovných či málo 


zahnutých řadách (Enallostega), neb 
střídavě ve 2 do spirály zatočených řadách (Entomostega), aneb 
konečně v řadě na způsob klubka kol společné osy vinuté (Aga- 
thistega). Příčky mezi komůrkami sestávají ze dvou plátů, mezi 


nimiž často bývá chodbička. V po- 
slední příčce jest ústí a na témže 
místě jsou i v předcházejících příč- 
kách otvory, jimiž jednotlivé komůrky 
souvisí (obr. 2.). 

V počátečných komůrkách ně- Tare 
kterých souměrných skořápek (rodů © obr. 3. Zriloculina trigonula M. Ch. 
Bioculina, Triloculina, Ouingueocu- ° ae Chun a 
lina, Orbulina, Nummulites a u ně- 
kterých Lagenid) vyskytuje se tak zv. dimorfismus. Některé malé 
skořápky totiž mají počátečnou komůrku nepoměrně velkou (mega- 
sféra, na př. u Trioculina trigonula měří as 210 u obr. 3.), kdežto 
velké skořápky téhož druhu mají tuto komůrku nepoměrně malou 
(microsféra, u uvedeného druhu jen 18 u). 


19 


Poměry ty studovali Munier-Chalmas a Schlumberger, 
dále de la Harpe, van den Broeck a j. Lister a Schau- 
dinn*) dovodili u žijících (na př. u rodu Polystomella), že zjev ten 
jest v přímém spojení s rozmnožováním. Protoplasma ve skořápce 
s microsférou rozdělí se v pseudopodiospóry, které vytvoří si menší 
skořápky s megasférou; dělení se opakuje, povstanou tak zv. 
flagellospóry, které se bezpochyby kopulují a pak si vybudují 
zase skořápky s mikrosférou. 

Ve stěnách skořápkových probíhá u některých dirkovaných 
rodů soustava chodeb (Canalsystem), v jednodušších případech 
mezi pláty, ze kterých se skládají příčky, jinak i ve stěnách na 
obvodu vine se svazek chodeb tak 
zvaný provazec hřbetní (Dorsal- 
strang). U těchže dirkovaných 
rodů často se vyskytují části ne- 
dirkované, celistvé, které vnikají 
v podobě klínů neb hřebů do 
skořápky, někdy vnější ozdoby, 
žebra, trny a pod. budují, jindy 
až do komůrek sestupují a je 
aspoň z části vyplňují. Části tyto 
zovou se přidavnou hmotou (Zwi- 
schenskelet), tvoří zvláště ve 
skořápkách do spirály vinutých 
v krajině pištělové čočku a vý- 


: ., Obr. 4. Výbrus opuky z Vinar, 20krát zv. 
jimkou ukazují druhotnou sou- i 3 (Originál. ‘ 


stavu chodeb (Intercanalsystem). 


Velká většina dirkonožců obývá moře a vyskytují se zde na 
řasách pobřežních, na volném moři i v hlubinách. V hloubkách 
as 3000 m pokryto jest moře hlenem hlubinnym (»00ze«, čti úz, 
nazývají jej Angličané), který sestává z rozbitých částek vápenných 
a přečetných skořápek některých rodů (Globigerina, Orbulina, Pulvi- 
nulina, Biloculina a j.). V atlantickém a tichém oceanu převládá rod 
Globigerina, v severním moři Biloculina. Ve větších hloubkách asi 
přes 4000 7z není více stop po schránkách dirkonožců, ježto bývají 
zde částečky vápenité rozrušeny a hlen bývá barvy hnědočervené. 


*) Lister, Phil. Transact. Royal Soc. London. vol. 186. — Schaudinn, 
Sitzungsber. Gesell. natur. Freunde. Berlin, 1895. 


2% 


20 


Ve vrstvách některých útvarů nalezáme polohy, které oběma 
těmto druhům »ooze« se rovnají. Tak křídové horniny, jako psací 
křída, opuka (viz obr. 4.) a j. jsou hlubinné hleny, které se liší 
od »Globigerina ooze« jen tím, že v nich převládá rod Textu- 
laria. Jiné vápence obsahují rody Orbitulina a Miliola, některé 
vápence z třetihorní pánve pařížské skládají se ze skořápek čeledi 
Miliollidae, jiné z rodu Alveolina, neb Orbitulites, zvláště pak jest 
po všem světě rozšířen vápenec nummulitový. V kamenouhelném 
vápenci tvořily skořápky rodu Fusulina mohutné polohy. Někdy 
vápenité skořápky foraminifer byly zrušeny a výplň jejich čili 
jádro složené z glaukonitu zůstalo. Zdá se, ze tím způsobem 
povstaly některé glaukonitické pískovce silurského a křidového 
útvaru. 

Poprvé nalezl skořápky foraminiferové Becari v pliocénu 
u města Bologni r. 1711 a později r. 1730 Bianchi (Plancus) 
recentní na pobřeží u města Rimini. Dále popisovali je Soldani, 
Breyn, Fichtel, dOrbigny a j.; po dlouhou dobu byly po- 
važovány za skořápky zakrsalých hlavonožců (Cephalopoda fora- 
minifera), až teprvé Dujardin r. 1835 poznal v nich prvoky. 
Ehrenberg popsal a vyobrazil četné druhy zkamenělé i žijící 
a považoval je za příbuzné mechovkám. Základní práce podali 
Carpenter, Williamson, Carter a Reuss; vtěchihlavní 
váha kladena byla na tvar a porovitosť stěn skořápkových. Brady 
výzkumem hlubin mořských a Bůtschli studiem žijících, jakož 
i Schwager studiem zkamenělých rozšířili značně znalosť těchto 
prvoků. 

Soustava foraminifer dosud není ustálena; dle návrhu Schwa- 
gera možno je rozvrhnouti ve 4 podřády: Chztinosa, Agglutinantia, 
Porcellanea a Vitrocalcarea. 


Podřád Chitinosa. Schw. 
se skořápkou chitinovou čítá jedinou sladkovodní čeleď (Gro- 
midae), jejíž zástupci zkamenělí nejsou známi. 
Podřád Agglutinantia. Schw. 


Skořápka slepená ze zrnek písečných, vápenitých a křemičitých, 
cizích předmětů, jako úlomků skořápek jiných, jehlic houbových a j. 
Hmota předměty ty pojící jest křemičitá, železitá neb chitinovitá. 


21 


Astrorhizidae Brady. Skořápka pisčitá, velká, z jediné neb 
i z více komůrek, bez příček a často i bez určitě omezeného ústí. 
Čítají se sem tvary z velkých hlubin a nejjednodušší ústrojnosti. 
Saccamina Sars. (obr. 5.) z jediné neb z vice kulo- 
vitých komůrek rourovitými spojkami spojených; 
silur-recentní (t. j. dosud žije). Jiné rody hlubinné 
jako Astrorliza, Brady, Psammosphaera Schultze, 
Hyperamina Brady počínají jurou a dosud žijí. 

Lituolidae Br. Skořápka volná aneb přirůstá, 
pravidelnější, slepená ze zrn různých velikostí, zřídka 
jednokomůrkatá, obyčejně dělená příčkami v ko- Obra Seana 
murky, často nezřetelně omezené aneb i druhotně Boa tate 
rozdělené (labyrinthické). 

Tvary isomorfní a přechodní. Komůrky jednoduché mají: 
Flacopsilina d'Orb. přirůstající, z komůrek kulovitých neb vej- 
čitých; lias-rec. Reophax Montf. z jediné komůrky, aneb častěji 


Obr. 7. Endothyra Pander: 
Obr. 6. Polyphragma cribrosum Reuss. Moll. karbon ruský 35krát 
průřez podélný 20krát zv. (Orig.) zv. (Móller.) 


ze zahnuté neb klikaté řady komůrek vejčitých; karbon-rec. 
Haplophragmium Reuss skořápka celá aneb z části do spirály za- 
vinutá; trias-rec. V Čechách v březenských vrstvách obyčejný 
dr. A. irregulare. Komůrky labyrinthické mají: Polyphragma Reuss 
(obr. 6.) skořápka válcovitá často nepravidelně vinutá; ústí složité, 
z četných kruhovitých otvorů; křída. V korycanských vrstvách 
u nás P. cribrosum. Haplostiche Reuss komůrky v řadě rovné neb 
zahnuté ; jura-tertiér. Lz/uola Lam. (v užším smyslu) aspoň počátek 


22 


skořápky je ve spirále; jura-rec. V Čechách Z. cenomana hojná. 
Jiné rody jsou: Ammodiscus Reuss rourka bez příček do spirály 
vinutá; karbon-rec. /Voďosinella Brady, karbon a perm. Trochamina 
Park. Jones karbon-rec. Eudothyra Brady (obr. 7.) z karbonu, pře- 
chodní tvar, který udává směr od této čeledi k č. Rotalidae, 
Polystomellidae a Globigerinidae. 


Podřád Porcellanea. Schw. 


Stěny skořápkové vápenité, celistvé, neproděravěné póry. Ve 
vodách brakických někdy stěny i chitinovité neb pisčité. 

Orbitolinidae Zit. Skořápka vápenitá, pokrytá často zrnky aneb 
jakousi tenkou pokožkou křemičitou a složena ze soustředných 
kruhů komůrek. Orěztolina d'Orb. jest velmi hojný zjev v křídě. 

Nubecularidae Br. Skořápky přirůstající jsou tvarů velmi 
různých, mnohokomůrkaté, s 1—7 ústími. Nubecularia Defr., trias- 
rec. V miocénu Bessarabie zvlášť hojný rod. 

Cornuspiridae Schwag. Skořápka sestává z jediné rourovité 
komůrky do spirály zavinuté. Cornuspira Schultze lias-rec. C. cre- 
tacea v křídovém útvaru. 

Miltolidae Carp. Cela skořápka aneb aspoň počátek z komůrek, 
které na způsob klubka jsou vinuty a dle 1 neb více os k sobě 
se řadí. Počátečná komůrka často dimorfní. Mzhola 
Schultze jest souhrnné jméno pro více podrodů. Ko- 
murky seřaděné dle 1 osy mají: Aeloculina d'Orb. 
(obr. 8.) komůrky se kryjí úplně, ústí veliké, půl- 
měsíčité; trias-rec. Spiroculina d'Orb. komůrky kryty 


Obra. Bonina JSOU jen částečně, tak že všecky (aspoň “dilem: son 
den. patrny, jura-rec. Komůrky dle 30s, úhel 120° cura. 
kee as jících seřaděné má: 7vzlocu/tna d'Orb. Komůrky se 
kryjí částečně, zevně viděti po jedné straně 3 po 
druhé 2 komůrky; lias-rec. Komůrky v 5 osách svírajících úhel 
729 má: Ouingueocnlina d'Orb. zevně viděti po jedné straně 
3, po druhé 4 kom. tertiér-rec., zvlášť hojný druh A. saxorum 
v pánvi pařížské. Jiné rody jsou: /adularia Defr. jako Biloculina, 
komůrky však nepravidelně vyplněné a ústí sýtu podobné; tertiér. 
Vertebralina d'Orb. přechodní tvar; počátek z komůrek do klubka 
vinutých, později komůrky v jedné řadě; tertiér-rec. 
Peneroplidae Schwag. První závity v klubku, pak ve spirále 
a na konec značně do kruhu rozšířené a přečetné komůrky číta- 


23 


jící. Hauerina d'Orb. počátek jako u Biloculina, pak závity ve 
spirále, mohutně rozšířené, ústí sýtu podobné; jura-rec. Feneroplis 
Montf. rozšiřuje se do široké desky; tertiér-rec. Ordzculina Lam. 
tvoří kruhovité terče z četných závitů; tertiér-rec. Ovrbitolites Lam. 
terč ze soustředných řad komůrek. U tvarů složitějších po obou 
stranách komůrek hlavních menší komůrky vedlejší; lias-rec. 
Alveolina Bosc. Skořápky vřetenovité, ze spirálných závitů, které 
se úplně kryjí. V závitu jistý počet (obyčejně 12) podélných 
hlavních komůrek, rozdělených příčkami ve velký počet dru- 
hotných komůrek. U žijících rozdělení ještě podrobnější. Křída- 
recentní. V eocénu tvoří alveolínové vápence. 


Podřád Vitrocalcarea. Schwager. 


Stěny skořápkové vápenité, velmi jemně pórovité až hrubě 
dirkované, řidčeji křemičité. 

Lagenidae Carpenter. Stěny velmi jemně pórovité, bez při- 
davné hmoty a soustavy chodeb. Příčky často téměř celistvé 
a na povrchu skořápek někdy přilepen ve 
slabé vrstvě jemný písek vápenitý. Lagena 
Walker z jediné komůrky, rourovité ústí po- 
vytaženo. Silur-recentni. © Vodosarta © Lam. 
(obr. 9.) Rovná řada komůrek od sebe na 
zevnějšku zaškrceninou oddělených; silur-re- 
centni. V Čechách v křidovém útvaru hojný 
rod, zvláště dr. V. Zippe: a annulata. Denta- 
lina d'Orb. má řadu slabě zahnutou; karbon- 
recentní. Vaginulina d'Orb. Skořápka smáčklá, 


nízké komůrky v zahnuté řadě; trias-recentni. Obr. 9. Nodosaria bacillum 
Histrix d'Orb. Komůrky spojeny spolu rour- Hai e zní (Oris) 
kami; tertiér. Marginulina d'Orb. Komůrky 

z počátku v řadě zahnuté, pak v přímé; trias-recentní. Přechodní 
tvar. Cristellaria Lam. (viz obr. 2.) Komůrky v řadě spirálné, se 
závity se kryjícími. Ústí kruhovité, vejčité, zřídka hvězdicovité; 
trias-recentní. V křídě celého světa hojný druh C. rotulata 
mimo ten u nás také C. ovalis. Robulina d'Orb. předešlému rodu 
podobný, ale příčky jsou prohnuty a skořápka na zevnějšku kýlem 
ozbrojená. Ústí skulinovité; lias-recentni. Glandulina d'Orb. má 
skořápku vejčitou z jediné řady komůrek, tak že mladší kryjí 


24 


starší; trias-recentní. Zzugulina d'Orb. Skořápka plochá, z jediné 
řady kornůrek se nekryjících. Na povrchu podélná žebra; trias- 
recentní. /70ndicularia Defr. Skořápka listovitá, silně smáčklá. 
Komůrky v jediné řadě přikládají se sedlovitě na sebe. Počátečná 
komůrka naduřelá; trias-recentní. U nás v křídě hojné dr. F. angusta 
a Corda. Flabellina d'Orb. podobný rodu předešlému, ale po- 
čátek do spirály vinutý; trias-miocén. V Čechách zvláště hojně 
v křídě F. cordata a rugosa. Polymorphina d'Orb. Skořápka vejčitá, 
z komůrek do spirály neb do 2 řad sestavených a se kryjících; 
trias-rec. Uvigerina d'Orb. Skořápka vejčitá z komůrek nestejných. 
Ústí povytaženo, eocén-recentní. 

Textularidae Schultze. Skořápky vapenité, pórovité, u větších 
tvarů přibírají na povrchu vrstvu pisčitou. Komůrky uloženy do 


Obr. 10. Zextularia glo- Obr. 11. Bulimina variabilis d’ Orb. Obr. 12 Gaudryina 


bifera Reuss z křídy štýr- s hora ase strany, 20krát zv (Orig.) rugosa d'Orb. z křídy 
ské 20krát zv. (Reuss.) 16kr. zv.(d'Orbigny). 


dvou (zřídka 3) rovnoběžných a do sebe zasahujících řad tak, že 
se střídají. 

Malé vápenité rody: Zextularia Defr. (obr. 10.) Komůrky ve 
2 střídajících se řadách. Ústí skulinovité; karbon-recentní. V české 
křídě nejhojnější 7. conulus a praelonga. Grammostomum Ehrenb. 
Skořápka smáčklá, klasu podobná; karbon-recentní. Bulimina d'Orb. 
(obr. 11.) skořápka kuželovitá, komůrky střídající se ve 2. do 
šroubovité spirály zatočených řadách; trias-recentní. U nás v křídě, 
četné druhy j. varzabilis, ovulum, Presli a j. Ehrenbergia d'Orb. 
komůrky ve 2 řadách zahnutých; tertiér-recentní. Casszdulina 
d’Orb. jako předešlý, ale řady komůrek jsou do úplné spirály za- 
točeny; tertiér-recentní. C/zwacamina Brady. Přechodní tvar; stěna 
sestává z vrstvy vnitřní vápenité a vnější pisčité. Komůrky z po- 
čátku ve 2 řadách, pak 2—3; komůrky větší v řadě jediné. Ústí 
sítovité; karbon. 


i) 
o 


Větší rody pisčité: //ecanrum Reuss. jako r. Textularia, ale 
větších rozměrů; perm-recentni. Azgenerina d'Orb. Počátek ze 
2 řad komůrek, další čásť z komůrek v řadě jediné; tertiér- 
recentní. Gaudryina d'Orb. (obr. 12.). Počátek ze 3, ostatek ze 
2 řad; křída a třetihory. V křídě u nás G. rugosa. Clavulina 
d'Orb. Počátek ze 3 šroubovitě zatočených řad, 
ostatek z jediné řady; křída-recentní. T77/axza 
Reuss. Komůrky ve 3 řadách tak, že skořápka 
má podobu trojbokého jehlance; křída-recentní. 
V Čechách v křídě T. tricarinata. Valvulina 
d'Orbigny (obr. 13.). Komůrky ve 3 šroubovitě 
zatočených řadách;  karbon-tertiér. Tetrataxzs 
Ehrenb. Podobný rodu předešl. Komůrky velmi 
nízké, ústí veliké, laločnaté; karbon. Ataxo- 
phragmium Reuss Podobný r. Bulimina; křída- 
recentní. 


Obr. 13, Valvulina 
palacotrochus Br, A 


jemně pórovitými, sestávají z komůrek střídavě | *£ Strany 4 z dola. 


Chillostomellidae Reuss Skořápky se stěnami 


Karbon angl. 40krát 


ve 2 řadách uložených avšak tak, že mladší za- ZB: 


krývají úplně starší. Chzllostomella Reuss viděti 
jen poslední 2 komůrky; tertiér. A/lomorphina Reuss viděti po- 
slední 3 komůrky; křída a tertiér. 

Globigerinidae Carpenter. Skořápka dosti hrubě pórovitá, 
z 1 neb více nafouklých komůrek do nezřetelné spirály seřaděných. 
Na povrchu obyčejně jemné ostny. Orbulina d'Orb. z jedné kulo- 
vité komůrky, obyčejně bez ústí; 
trias-recentní. Globigerina d'Orb. 
(obr. 14.) kulovité komůrky v ne- 
zřetelné spirále ústí do společného 
otvoru, který v píštělové krajině 


: : vyvěrá; trias-recentní. S předešlým 
Obr, 34 Cline cas Or). pohled velmi hojný rod v hlubinách nyní 
1 v mořích geologických. Někdy 
ve skořápkách rodu Orbulina nalezeny bývají skořápky r. Globi- 
gerina. Všude v křídě obecný druh G. cretacea. Pullenta Parker 
et Jones, stěny jemně pórovité, komůrky ve spirále; křída-recentní. 
Sphaeroidina d'Orb. komůrky starší jsou částečně kryty mladšími; 
křída-recentní. Hojný rod v tertiéru. (S94. austriaca.) 
Rotalidae Carpenter. Stěny skořápkové, vápenité a pórovité, 


26 


zřídka pisčité neb křemenité, do spirály tak vinuté, že na jedné 
straně viděti všecky, na druhé jen poslední závit (uspořádání rota- 
liformní). Dvojité příčky, přidavná hmota i soustava chodeb bývají 
vyvinuty, S čel. Lituoli- 
dae jest spojena tato če- 
leď rodem Endothyra. 
Discorbina Parker et 
Jones, čočkovitá sko- 
řápka hrubě pórovitá, 
po jedné straně plochá, 
po druhé  vypouklá. 


Obr. 15. Rotalia Haidingeri d'Orb. z miocénu vídeňského, Mezi pláty příčkovými 
v levo se svrchní bu zpodu, 30krát zvětš. chodba alu krajině pí- 
štělové má naduřeninu 

přidavné hmoty, někdy hvézdicovitou ( Asterzgerina) ; křída-recentní. 
V korycanských vrstvách našich hojný dr. D. crasstsepta. Flanor- 
bulina Park. Jon. skořápka terčovitá, obyčejně přirostlá, z komůrek 
nepravidelných, do soustředných kruhů seřaděných ; lias-recentní. 
Truncatulina d'Orb. nepři- 
růstá; karbon-recentní. U 
nás v křídě hojná T. /aev- 
gata. Anomalina d'Orb. sko- 
řápky slabě vypouklé ; 
křída-recentní. | Flanulina 
d'Orb. skořápky ploché; 
křída-recentní. Pulvznulina 
Par. Jon. v píštělové krajině 
hvězdovitě rozčleněná ozdo- 
ba z přidavné hmoty; lias- 
recentní. Rozalia Lam. (obr. 


A Obr. 16 Calcarina Spengleri d'Orb. průřez 20krát zvětš., 
15.) příčky ze dvou poloh, křída mastrichtská. Přidavná hmota s druhotnou, sou- 


pk A vE stavou chodeb velmi mocná. (Orig.) 
píštěl vyplněn přidavnou 


hmotou; jura-recentní. U nás v křídě četné druhy, zda, lenticula 
aj. Calcarina d'Orb. (obr. 16.) přidavná hmota tvoří hrboule a 
mohutné trny, které vnikají do vnitř a částečně vyplňují komůrky ; 
křída-recentní, hojný rod ve svrchní křídě u Maastrichtu. (C. 
Spengleri.) Patellina Williamson, skořápka terčovitá v podobě 
dutého nízkého kužele, z četných komůrek; křída-recentní. 720- 
porus Montf. Zhalamopora Roem. 


bw 
I 


Fusulinidae Moeller. Skořápka vápenitá, pórovitá, podoby 
vřetenovité, složená souměrně z četných závitů, z nichž na povrchu 
vidět jen poslední. Závity děleny příčkami z celistvé hmoty 
v hlavní a druhotné komůrky. Fusulina Fischer, vřetenovitá sko- 
řápka z četných závitů, bez chodeb. Velmi hojný rod pro karbon 
význačný a ještě v permu se vyskytující. (F. cylindrica.) Fusuli- 
nella Möller, podobný rod, ale se stěnami celistvými aneb i pisči- 
tými; karbon. Schwagerina Möller skořápka kulovitá, podobná 
r. Fusulina. V komůrkách na dně nízké příčky v podobě hře- 
bínku a ústí složité; karbon a perm. 

Numulitidae Carpenter. Skořápka vápenitá, pórovitá, často 
značných rozměrů. Četné komůrky ve spiralných čarách, aneb 
v soustředných kruzích. Přidavná hmota i soustava chodeb 
obyčejně vyvinuty. Archaediscus Brady, rozdělení v komůrky ne- 
pravidelné, přidavná hmota i chodby scházejí; karbon. Azmphiste- 
gina d'Orb. skořápka čočkovitá, na jedné straně vypouklejší, ze 
závitů do spirály vinutých, které četnými příčkami bez chodeb 
jsou v komůrky rozděleny. Na píštěli knoflíkovitá naduřenina 
přidavné hmoty, jakož i na kýlu všech závitů; tertier-recentní. 
V třetihorní pánví vídeňské A. Hauert velmi hojný. Operculina 
d' Orb. skořápka ze 2—6 závitů rychle se šířících; soustava chodeb 
velmi vyvinutá, provazec hřbetní složitý. Rovněž i hmota přidavná 
tvoří četné čepy a v kýlu pruh; křída-recentní. /eterostegina 
d'Orb. poněkud podobný rodu předešlému. Trny z příček vy- 
bíhající dělí komůrky druhotně; tertiér-recentni. Polystomella d'Orb. 
Čočkovitá skořápka na povrchu bohatě ozdobená žebry často 
ozubenými. Píštěl kryt přidavnou hmotou s druhotnými chodbami. 
Soustava chodeb složitá; křída-recentní. Vonzonina d'Orb. Podobný 
předešlému rodu, ale skořápky na povrchu lysé; křída-recentní. 
Numulites Lam. (obr. 17. a 18.). Skořápky čočkovité, někdy až 
6 cm v průměru (W. gizehensis), z četných závitů do spirály vinu- 
tých, které buď se kryjí (podrod Mummulina) aneb nikoliv (podrod 
Assilina). Příčky jednoho závitu tvoří na závitu předešlém ne- 
pravidelné výběžky (Septalverlángerungen). Soustava chodeb slo- 
žitá, z provazce hřbetního vynikají chodby do příček. Přidavná 
hmota (někdy velmi jemně porésní) tvoří hřeby do vnitř vnikajici. 
Dle výběžků příčkových rozvrhuje se podrod Nummulina v sim- 
plices a reticulatae. V eocénu velmi hojný rod buduje po všem 
světě nummulitový vápenec. Zvláště v eocénu některé vápence plní 


28 


N. distans, Lucasanus, perforatus a j. N. Cuminghi dosud žije. 
Orbitoides d'Orb. Skořápka terčovitá, na píštěli s hřebem přidavné 
hmoty. Komůrky jsou v kruzích soustředných a jsou provázeny 
2 řadami druhotných komůrek menších. Na povrchu přidavná 
hmota tvoří hřeby a lišty, hřeby ty spojující a také chodby jsou 
vyvinuty; křída-tertier. (V nynějších mořích příbuzný Cycloclypeus.) 

V prahorních vápencích Ameriky a Evropy uváděly se shluky 
nazvané Fozoon neb Archaeosphaerina jakožto nejstarší dirkonožec. 
Dle výzkumů některých přírodozpytců (Möbius, Rowney aj), 
zdá se však původ tvaru toho býti nerostný. 


Obr 18 Nummulina numu- 

Obr. 17. Nummulina perforata d'Orb. z eo- laria d'Orb. A pohled na 

cénu uherského, průřez 20krát zv. (Orig.) vnějšek, B průřez. Eocén 
(Nicholson). 


Zkamenělých dirkonožců známo na 1300 druhů, z nichž ně- 
které vyznačují se značným trváním, jiné pak vykazují velmi četné 
přechody, tak že pojem druhu u tohoto kmene živočišného nad 
jiné jest neurčitým. 

Nezřetelné zbytky byly uváděny již z kambria*); s jistotou 
známy jsou v siluru ruském a škotském. Devon rovněž chová 
několik nečetných zbytků. V karbonu pojednou objevuje se bohatá 
zvířena tvarů složitých, z nichž některé plní celé vrstvy. V permu 
udržuje se několik rodů z útvaru předešlého pochodících. Trias, 
vyjímaje alpský, všeobecně jest chudý na skořápky dirkonožců. 
V jurském i křídovém útvaru nalezáme stopy hlubinných hlenů 


*) M. Chapman, Quarterly Journal geolog. Soc. 1900. 


29 


a veliké množství rodů a druhů. Největšího rozkvětu dosahují 
dirkonožci v třetihorách, ve kterých některé vrstvy téměř zcela 
sestávají ze skořápek jistých druhů. Mladší třetihory neliší se téměř 
od zvířeny moří nynějších. 


Řád Radiolaria. Mřižovci. 


. Haeckel, Die R. 1862 

. D. Růst, Palaeontographica, sv. XXXI. 1885, sv. XXXIV. 
1888 a sv. XXXVIII. 1892. 

E. Haeckel, Report on the R. collected by Challenger, 1887. 

F. Dreyer, Jenaische Zeitschr. f. Naturw. sv. XXIV., 1890. 

L. Cayeux, Bulletin géolog. Société de France, 1894. 

G. J. Hinde, Quarterly Journal geolog. Society, sv. LI. 1899, 


2 m 


Kořenonožci mořští, jichž protoplasma kožovitou membranou 
rozděleno ve 2 části: střední báňovou (intrakapsularní) a vnější 
mimobáňovou (extrakapsularní), kteráž poslednější vysílá jemná 
a kořenovitě rozvětvená pseudopodia. Obyčejně vylučují pevnou 
kostru buď mimo báň, buď v podobě ostnů báň protkávajících 
a až do středu vnikajících. Tato kostra jest složena buď z orga- 
nické látky acanthinu, aneb z beztvaré kyseliny křemičité, jest 
velmi úhledná, matematicky přesně budovaná a předčí svou pravi- 
delností schránky všech ostatních dosud známých zvířat. Kostra 
skládá se buď z ojedinělých, celistvých aneb dutých trámečků, 
volně jen spolu spojených, aneb jest to souvislá, pevná, kulovitá 
neb vejčitá schránka přejemnou mřížovinou vybudovaná. V tom 
případě procházejí často jednotlivé mohutnější ostny schránkou 
až do středu. Ostny ty jsou pravidelně dle zákona Můllerova se- 
staveny; bývá jich 20 a mezi oběma těmi poly schránky, které 
nemají silného ostnu, klade se 5 řad, z nichž každá čítá 4 trny 
souměrně rozestavené. Pokud se vnějšího tvaru kostry týče, tu 
sestává z jediného neb dvojitého prsténce (tvar stefidový), z jediné 
neb více koulí do sebe vložených (sfaeroidový), ze zvonce pro- 
dlouženého a po jedné straně otevřeného (cyrtoidový), tak že 
oba poly schránek jsou sobě nestejné (monaxoní), kdežto sfae- 
roidový a i následující tvar jest homaxoní; ze dvou terčovitých 
k sobě spojených plošek (discoidový), aneb konečně z báně vej- 
čité, obdané širokým lemem, který má strukturu pletiva houbového 
(spongoidový tvar). 


30 


Mřižovci žijí ojediněle ve všech hloubkách, nejvíce však na 
volném moři. V hloubce as 8000 zz nalezen radiolarový hlen 
s převahou zbytků křemičitých. 

Známi jsou teprvé počátkem 19. století, kdež první o nich 
zprávu podal Tilesius. Žijící zkoumali Bůtschli, Hertwig, 
Meyer, Huxley a zvláště Joh. Můller r. 1858 a E. Hae- 
ckel r. 1862. Zkamenělí popsání byli hlavně Ehrenbergem 
r. 1875, který zkournal třetihorní tvary z ostrova Barbados a na- 
zyvai je Polycystina, Stohrem r. 1879, Rüstem v letech 1885 
až 1892, jenž studoval zbytky z devonu a křídy, Cayeuxem 
r. 1894 a j. Barrois nalezl je v praekambriu bretaňském. 

Dle hmoty a tvaru schránky mohou se rozděliti mřižovci dle 


návrhu Haeckela ve 4 podřády: Acantharia, Spumellaria, Nassel- 
laria a Phaeodaria. 


` Podřád Acantharia. Haeckel 


má kostru z acanthinu, ústrojné to hmoty a nezanechal stop ve 
vrstvách. 


Podřád Spumellaria. Haeckel. 


Křemičitá schránka jest kulovitá aneb terčovitá, bomaxoní a 
z jemné mřížoviny. 
Monosphaeridae Haec. schránka 
z jediné koule, obyčejně protčené ostny. 
Coenosphaera Ehrenb. (obr. 19.) devon- 
rec. V české křídě C. arteszaca. 
Disphaeridae Haec. Ze 2 dutých, 
do sebe vložených koulí. 
Halomma Ehren. (obr. 
22.) 2 velké ostny; ter- 
= tiér-rec. Heliodiscus 
Haec. vnitřní schránka 
kulovitá, vnější čočkovitá 
Obr. 19. Coenosphae- ap o 
rascitula Hin.z de- Strnitým okrajem. Ostny 
oki zt (Hinds). Četné; tertiér-rec. Stau- Obr- 20, koto eae ML SRNÍ 
rolonche Haec. (obr. 20.). 
Koule drženy jsou 4 trámečky, které zevně prodlužují se v mocné 
ostny; devon-rec. 


ae 


Polysphaeridae Haec. ze 3 neb vice kouli do sebe vlozenych. 
Actinomma Haec. ostny silné, četné; tertiér-rec. Thecosphaera 
Haec. 3 koule drženy 6 ostny radialnými; křída-rec. Z křídy české 
popsán dr. 7. spongiarum. Cromyomma Haec. ze 4 koulí na po- 
vrchu ostnitých; křída-rec. Z našich březenských vrstev znám dr. 
C. perplexum. 


Discidae Haec Schránka plochá, terčovitá a ve směru jedné 
osy zkrácená. Obvod kruhovitý neb laločnatý. Uprostřed je vždy 
ještě menší koule »dřeňová« (Markkugel). Spongosphaera Ehrenb. 
tertiér-rec. Khopalastrum Ehren. schránka trojlaločná; jura-rec. 
Lithocycha Ehren. schránka terčovitá, uprostřed 2 koule dřeňové; 


» 
V 


Obr. 21. A. Stylodictya multispina Haeck. B. Podocyrtis Schomburgi 
Ehren. C. Eucyrtidium lagena Haeck z třetihor ostrova Barbados 
100krát zv. (Haeckel). 


křída-rec. Spongocycha Ehren. schránka terčovitá, jakoby z pletiva 
houbového, bez trnů. Uprostřed malá koule dřeňová; miocén-rec. 
Styloďictya Ehren. (obr. 21.) schránka v podobě řídce mřížo- 
vaného terče. Forodzscus Haec. schránka terčovitá, bez ostnů; 
oba křída-rec. 


Podřád Nassellaria. Haeckel. 


Křemičitá schránka sestává buď z prsténce trny posázeného 
jediného, či z více podobných dohromady spojených, buď ze zvon- 
covité mřížoviny na jedné straně otevřené. Vždy ale jest mo- 
naxonní. 

Stephidae Haec. Prsténce ojedinělé aneb trámečky spolu spo- 
jené. Sphacrosomatites Rothpl. malé úlomky ze siluru. Lzthocubus 
Ehren. v koprolitech křídových. 


32 


Spyridae Haec. Schránka zvoncovitá, podélnou rýhou ve 2 po- 
loviny rozdělená. Na zvonci nahoře hlavní trn, protější základný 
konec opatřen obustim otevřeným, aneb i mřížovinou pokrytým. 
Petalospyris Ehren. zvonec otevřený, na obůstí trny. Dictyospyris 
Ehren. Otvor na základné kryt mřížovinou a obůstí bez trnů; 
LEBCE- (CC, 

Cyrtidae Haec. Schránka vejčitá, kápovitá neb kuželovitá, na 
zpodu otevřená, zřídka mřížovinou zakrytá. Příčnými zaškrceni- 
nami bývá v odstavce rozdělená. Jednotlivé odstavce mají otvory 
mřížoviny různé velikosti. Cyr- 
tocalpis Haec. bez zaškrce- 
niny, schránka vejčitá. Schrán- 
ky jedinou zaškrceninou ve 
2 odstavce oddělené: Dictyo- 
cephalus Ehren. svrchní od- 
stavec knoflíku podobný, bez 
trnu. Authocyrtis Ehren. svrch- 
ní odstavec s trnem (apicál- 
ním), kol obusti věnec trnů; 
Lychnocanium Ehren.(obr.22.) 
schránka 3 neb 4hranná, na 
obůstí 3—4 silné trny. Vesměs 
tertiér-rec. Schránky 2 neb 
Obr. 22 a) Podocyrtis Schomburg? Ehr. b) Dictyomitra více zaškrceninami ve více 


Montgolfieri Ehr. c) Haliomma dixiphos Ehr. d) Dic- A 
tyocha Messanensis Haeck (recentní) e) Eucyrtidium odstavců oddělené: Dictyo 


elegans Ehr, f) Lychnocanium lucerna Ehr. z třetihor ; k 
ostrova Barbados [až na obr. @)] 100krát zvětšeno. 722/7 Zittel (obr. 22.) schrán- 
(Ehrenberg dle Nicholsona). 8 sok S 

ka kápovitá, bez ostnů, s ob- 
ústím jednoduchým ; křída-rec. U nás v křídě DV. multicostata, conulus, 
regularis. Eucyrtidium Ehren. (obr. 21. a 22.) má silný apicální trn; 
tertiér-rec. Přerocoďon Ehren. obyčejně na druhém odstavci a pak 
na obůstí pás ostnů a též apicalni trn; tertiér. Foďocyrtis Ehren. 
(obr. 21. a 22.) schránka zvoncovitá s mocným apicálním trnem 
a silnými ostny na obusti. Lotkryocampe Ehren. schránka nepra- 
videlnymi Sikmymi zaškrceninami rozdělená; otvor kryt mřížovi- 
nou; tertiér-rec. 


Podřád Phaeodaria. Steinmann. (Acanthodesmida.) 


Kostra z trámečků volných neb spojených, vždy ale dutých. 
Dictyocha Ehren. (obr. 22.) prsténec trnitý, dutý; křída rec. 


33 

Geologické stáří mřížovců jest velmi značné, neboť objevují 
se poprvé v praekambrických rohovcích (algonkian) v Bretani. 
Určování zbytků ze starých útvarů jest velmi obtížné, ježto schránky 
jejich během zkamenění často přeměnily svou kyselinu křemičitou 
v uhličitan vápenatý. V kambriu jsou známy z Německa, ze siluru 
z Německa a Anglie, Škotska a Francie. Devon sibířský a ně- 
mecký poskytl několik typů. Podobně i z karbonu byly uvedeny 
malé schránky jejich. Celkem možno pozorovati, že zástupci 
z prvohor vyznamenávají se rozměry poměrně značnějšími a bývají 
dosti dobře zachování. Alpský trias poskytl zbytky jejich z Uher 
a z Krajiny. Jurské zkřemenělé rohovce a koprolithy a rohovce 
vůbec chovají rovněž schránky mřížovců. Křída z téhož prostředí 
podobně poskytuje příspěvky ku znalosti těchto tvarů. 

V útvarech triasovém, jurském, křídovém a třetihorním jsou 
polohy rohovcovité a vůbec křemičité, které zdají se míti původ 
v hlenu radiolarovém. Nejhojněji ale vyskytují se v triplu ostrova 
Barbados v Antillách, pak na Sicilii v jeskyni Caltanissetta a Gir- 
genti, v Oranu, na Aegině, Zante a na ostrovech Nikobarských. 


Řád Flagellata. Bičíkovci. 
K. Lohmann, Archiv fůr Protistenkunde, 1902. 

Nálevníci bičíkovití zřídka mívají vnější kostru z jakéhosi 
druhu chitinu. Částečky velmi nepatrných rozměrů a různých 
podob, zvané »coccolithi«, kte- 
ré při prohlížení značnými zvět- 
šeními (700 —1000kráte) bývají 
nalezány ve vápencích někte- 
rých počínaje křídou, dle vý- 
zkumů Lohmannových 
dlužno  přičísti tomuto řádu 
prvoků. Dříve byly vykládány 
různým způsobem, tak W. 
Thomson, Walicha Mur 


ray považovali Je za jedno- Obr. 23. a) Coccosphaera, b), c) cvatholithi, d), 


ev zd if e) rhabdolithi, f), g) discolitht, z atlantického a 
buněčné rasy aneb za sporan adriatického moře 700krát zvětš. (O. Schmidt a 


Haeckel.) 


gie řas. Haeckel utvořil pro 
ně skupinu Kalkocyteae a Voeltzkow považoval je za zbytky 
prvoků. Jsou to malé terče jednoduché (Discolithi), neb po dvou 


Dr. Počta: Rukověť palaeozoologie. 3 


34 


spolu spojené (Cyatholithi), které často kupí se v koule (Cocco- 
sphaera) a. dále i malé tyčinky na jednom konci v desku roz- 
šířené neb na způsob kříže rozvětvené (Rhabdolithi), které rovněž 
někdy do koulí se sestavují (Rhabdospnaera). V nynějších mořích 
(obr. 23.) nalézají se v hlubinovém hlenu a pak ve slizské hmotě, 
dříve zvané Bathvbius. 


Kmen Coelenterata. Láčkovci. 


Živočichové vodní, volní neb přirůstající, různých podob, těla 
-z více buněk složeného a obyčejně paprskovitě souměrného. 
Uvnitř těla jest dutina gastrovaskularní nahoře ústy otevřená, 
dole slepě ukončená aneb v soustavu chodeb vybíhající. Prostor 
ten slouží jako zažívací ústroj a zároveň jako schránka pro ústroje 
rozmnožovací. Střední vrstva těla, jakož i vnější (mesoderm a ecto- 
derm) vytvořují často kostru vápenitou, křemičitou neb rohovitou. 
Rozmnožování děje se buď pohlavně, neb nepohlavně a vývoj 
probíhá někdy rodozměnou. Nepohlavním pučením vytvářejí se 
celé trsy (kolonie), v nichž jedinci pohromadě trvají. 


Porifera (Spongiae). Houby. 


K. A. Zittel, Studien über fossile Spongien. Abhandl. k. bayer. 
Akad. Wiss. XIII. 1877—78. 

G. J. Hinde, Catalogue of fossil Sponges, 1883. 

G. J. Hinde, Monograph of the british foss. Sponges, Palaeontogr. 
Soc. 1877--93. 

Ph. Počta, Abhandl. kónsl. béhm. Gesell. Wiss. 1883—85. 

H. Rauff, Palaeospongiologie, Palaeontographica, XI. 1893. 


Přirostlí živočichové vodní, velmi různých tvarů, těla mnoho- 
buněčnatého a složeného ze 3 vrstev buněčných. Z nich nej- 
mocnější bývá mesoderm, který tvoří všecky orgány a obyčejně 
vypocuje též i tvrdé částky a to buď rohovitá vlákna, aneb jehlice 
pravidelných podob, křemičité neb vápenité. V těle probíhá sou- 
stava rozvětvených chodeb, které počínají na povrchu, vedou do 
dutin vyložených epitélem a odtud vyvěrají do střední dutiny 
tělesné (paragaster, cloaka), která na venek ústí velikým otvorem. 
Houby jsou tvarů velmi rozmanitých; buď žily ojediněle aneb do 


35 


trsu složitého spojeny; jsou válcovité, hruškovité, lesním houbáin 
podobné, hlízovité, kulovité, ploché listovité, mísovité, pohárovité, 
hroznovité aneb j. Mívají stvol, aneb přisedají přímo tělem a tu 
pak často tvoří povlaky na předmětech jiných. Rozměry jsou 
velmi různé; některé měří sotva několik mz, jiné dosahují délky 
až 1", m. Soustava chodeb ve tvarech s tenkou stěnou jest jedno- 
duchá. Od vnějšího povrchu otvorem či pórem (ostium) počíná 
chodba (epirhiza), probíhá stěnou a končí jiným otvorem (po- 
sticum) ve střední dutině tělesné. Jinými chodbami (aporhiza) běží 
voda obráceně, ze střední dutiny na zevnějšek. Ve tvarech s tlustou 
stěnou jest soustava chodeb siožitější, chodby se mnohonásobně 
rozvětvují a tvoří často obsáhlé dutiny. Střední dutina tělesná 
vyvěrá větším otvorem (osculum) a jest rozličně hluboká. Tvary 
s jedinou střední dutinou jsou považovány za jedince, s více 
takovými dutinami za trsy, či kolonie. Někdy však dutina nahra- 
žena soustavou podélných chodeb, aneb vůbec tak jest nezřetelná, 
aneb složitá, že nelze rozhodnouti mezi jedincem a trsem. V mo- 
hutném mesodermu vytvořují se v buňkách pevné částky buď 
rohovitá vlákna, aneb křemičité či vápenité jehlice. Rohovitá vlákna 
složena jsou ze sponginu a nikdy se nezachovala ve zkamenělinách. 


Křemičité jehlice větších rozměrů (megascléry) jsou buď volné, 
buď v rohovitých vláknech uložené, aneb v pevnou kostru spolu 
spojené. Mimo ty vyskytují se a to ponejvíce na povrchu těla 
a ve stěnách chodeb a dutin vnitřních jehličky velmi malých roz- 
měrů (microscléry). Křemenité jehlice sestávají ze soustředných 
vrstev živočišné kyseliny křemičité, která během dob pochodem 
fossilisačním mění se aspoň částečně v nerostnou kyselinu křemi- 
čitou. Jednotlivá ramena (cladisky) jehlic mají osovou chodbu; 
u žijících jest táž velmi jemná, u zkamenělých obyčejně dosti 
široká. Jednotlivé tvary jehlic se v kostrách, které budují, stále 
opakují, tak že kostra sestává z jediného, aneb — zřídka — 
z několika určitých typů. Dle počtu ramen rozeznávají se jehlice 
křemičité : 

1. jednoosé, monaxoní (obr. 24.), jsou rovné aneb zahnuté, na 
obou koncích přišpičatělé (oxea), neb nahoře zaoblené (styl), neb 
knoflíkovitou naduřeninou ozdobené (tylostyl), aneb na obou koncích 
zaoblené (strongyl). Některé bývají ukončeny malými destičkami 


(amphidisk), jiné na koncích zobanovitě zahnuty. 
3* 


36 


2. čtyrosé, tetraxoní (obr. 25.), se 4 stejnými rameny (cladi). Pravi- 
delný tvar čtyrosový (caltrop) poměňuje se tím, že jedno rameno 
se prodlužuje; tak povstává trojzub (triaen); zakrnělá ramena 
téhož někdy se rozdvojují (dichotriaen), i ve 3, i více větví roz- 
dělují (trichotriaen, phyllotriaen); prodloužené rameno někdy zase 
zakrňuje (symphyllotriaen). Někdy schází v caltropu jedno rameno 
vůbec (tripod) a zbylá jsou v jedné ploše (triod); jindy pro- 
dloužené rameno (rhabdom) na konci svém se mírně rozvětvuje 
(amfitriaen), aneb v četné větvice rozděluje (Candelaber). Některé 
nepravidelné jehlice Lithistid vykládají se za nepravidelný tetraxon 
(desmom), který povstal na základě buď čtyrosého typu (tetra- 


Obr. 24. Jehlice monaxoní, Obr. 25 Jehlice tetraxoní. a) caltrop, 8), c) triaen, 
(Orig.) d) dichotriaen. (Orig.) 


crepidní), aneb jednoosého (monocrepidní). Pravidelnému caltropu 
nejvíce se přibližují jehlice Tetracladin se 4 cladisky na konci 
rozčeřenými (tetraclon). Někdy bývá jeden cladisk jinak vytvořen 
než ostatní (trider), bývá na př. rozvétven (monolofní tetraclon), 
jindy bývají rozvětvená 2 ramena (dilofní tetraclon), jindy konečně 
3 (dichotrider). Jehlice Anomocladin, je-li jednoduchá, sluje enno- 
moclon, sestává-li ze 2 uzlů, didymoclon. Některé jehlice Mega- 
morin jsou velké, málo rozvětvené a hladké (rhabdoclon), jiné, 
Rhizomorin jsou malé a po všem povrchu trnité (rhizoclon). 

3. jehlice Sestosové (hexactin aneb triaxoní, obr. 26.), jichž 
ramena postavena jsou jako osy pravidelného osmistěnu. Některá 
ramena mohou zakrněti a povstávají tím pentakt, tetrakt, triakt, 
diakt a konečně monakt. Někdy rameno hlavní osy jinak jest vytvo- 


37 


řeno, naduřeninou ozdobeno (sphaerohexactin), četnými trny po- 
kryto (pinulhexactin), v desku rozšířeno (discohexactin) a pod. 


Středobod jehlice čili uzel, ve kterém se ramena scházejí 
jest buď plný, aneb dutý (lychnisk). V tom případě jest na místě 
uzlu prázdný prostor, který jest omezen trámečky od jedno- 
tlivých ramen k druhým vycházejícími a jako hrany osmistěnu 
položenými. Uprostřed takového dutého uzlu procházejí křížem 
chodby osové ve zvláštních tenkých rourkách. Microscléry jsou 
velmi četné a úhledné, než velmi zřídka bývají ve zkamenělých 
houbách zachovány. Mívají podobu písmene S (sigmaspir), neb 
mají ramena radialně položená (aster), pravidelně (euaster), aneb 
nepravidelně tak, že jedno jest 
prodlouženo a zahnuto (strept- 
aster). Bývají šestiramenné a jed- 
no neb více ramen jest rozvětveno 
(tylhexaster, oxyhexaster). Dále 
bývají jehličky kulovité, ledvinité 
na povrhu trnité (steraster) a j. 

4. mnohoosé jehlice (heteract) 
mají různý počet ramen (na př. 
8 octact, neb až 30 heteract), 
z nichž 2 jsou v hlavní ose. 


M 


Vápenité jehlice bývají mo- 
ao jednoduché, na obou Obr. 26. Pyritonema excelsum Poč Hexactiny 
koncích přišpičatělé (dor), nebo ze siluru českého 16krat zv. (Originál.) 
trojramenné (triod, tripod, ortho- 
triod a j.) někdy jedno rameno schází (diactin). U zkamenělých 
hub často jsou jehlice tyto ve vláknech, původně bezpochyby 
rohovitých, uloženy. 


Křemičité jehlice spojují se spolu často v kostru tím, že 
jehlice volně k sobě se připojují, aneb pevně přiléhají až se i spolu 
spájejí. 

Rozmnožování jest buď pohlavní aneb nepohlavní. Při prvém 
uchovávají se produkty pohlavních žláz ve zvláštních schrankach,*) 
vajíčko oplozené opouští schránku a po pravidelném dělení pro- 
měňuje se v gastrulu, která vychází osculem. 


*) Počta, Le développement des Eponges fossiles. Archiv slave de 
Biologie, 1886. 


38 


Bezpohlavní rozmnožování děje se puky, zřídka dělením 
(fissio). 

Až na jedinou čeleď (Spongillidae) jsou houby obývateli moří 
a žijí zde poblíže břehu, sestupují však také do hloubek značných. 

Zkamenělé byly od dávna známy a popisovány dle tvaru 
vnějšího. Staří spisovatelé, jako Bauhinus r. 1598, Luidius 
r. 1699, Scheuchzer, Knorr a Walch považovali je dílem 
za rostliny, dílem za »zoophyty«. Podrobněji je zkoumali G u et- 
tard r. 1768—86, Parkinson, Lamouroux a Mantell na 
počátku XIX. století a kladli je do příbuzenstva láčkovců, Alcyo- 
narii. Goldfuss, Michelin a Blainville poukazovali na 
podobu, jakou mají se žijícími houbami rohovými. Pozdější jako 
Geinitz, Quenstedt, Reuss, Romer a j: podebněéh 
zřetel jen na vnější podobu. Toulmin Smith r. 1848 zkoumal 
podrobně rod Ventriculites, nalezl a popsal kostru, na jejímž zá- 
kladě kladl rod uvedený do příbuzenstva mechovek. D'Orbigny 
a po něm Etallon a Fromentel domnívali se, že zkamenělé 
houby měly kostru vápenitou a odloučili tudíž všecky zkamenělé 
od žijících do zvláštní skupiny Petrospongiae, neb Spongitaria. 
Teprvé Čarter a Sollas popsali jehlice a kostru některých 
tvarů a Zittel na základě nového přepracování všech dosud 
známých rodů navrhl soustavu novou. Jeho následovali Počta, 
Hinde, Rauff a j. 


Dle hmoty tvrdých částí možno rozděliti houby: 

1. Myxospongiae, které nemají vůbec tvrdých částek. 

2. Ceratospongiae, houby rohovité, které se nezachovaly. 
Zkameněliny jako Spongites Gein., Achilleum Reuss., Paramudra 
Buckl. a j., které dříve sem byly kladeny, buďto jsou útvary 
neústrojné aneb blíže neurčitelné. 

3. Szcispongiae s jehlicemi křemičitými. 


4. Calcispongiae s jehlicemi vápenitými. 


Skupina Silicispongiae. Marschall. 


V mesodermu jsou vyloučeny křemičité částky, které buď 
volně leží, buď do vláken rohovitých se ukládají, aneb spojeny 
kostru budují. 


39 


Řád Monactinellida. Zittel. 


Jehlice monaxoní (viz obr. 24.), jediného neb několika málo 
typů, buď volné, buď do rohových vláken uložené. Žijí jednak 
v moři, jednak ve vodě sladké a jsou v nynější zvířeně velmi 
hojny. Clmacospongia Hinde rhabdy jsou uloženy do podélných 
řad, které příčnými jehlicemi jsou spojeny; silur. Cona Grant. 
(Vioa) chová význačné tylostyly a vrtá do skořápek chodby; 
jura-rec. C. Conybeart v křídě. Opetionella Zitt. jehlice dlouhé 
až 1 cm; jura. Scoliorhaphis Zitt. jehlice obloukovitě zahnuté; 
křída. Renzera Schmidt jehličky obyčejně malé, jednoduché; karbon- 
rec. V české křídě R. bohemica, Zitteli. Axinella, Haplistion Hinde ; 
karbon. 


Řád Tetractinellida. Marschall. 


Jehličky tetraxoní, (viz obr. 25.) obyčejně caltropy a triaeny, 
volně uloženy a mezi těmi rhabdy jednoduché a jehlice kulovité. 
Počínají již v karbonu. Geoďia Lam. tvoří tvary hlízovité a mívá 
jehlice pravidelně do vrstev seřaděné. V březenských vrstvách 
našich G. gigantea. Stelleta Schmidt; jura-rec. Ophiraphidites 
Carter, télo prodlouzeno z jehlic jednoosych, mezi nimiz nepra- 
videlné triaeny. Tethyopsis Zitt. podobný tvar, kůra složená 
z triaenů; křída. Další rody jsou Pachastrella, P. Carteri v křídě, 
Caminus Schmidt, Tethya Bow., Fachaena Soll. vesměs křída-rec. 


Řád Lithistida. Schmidt. 


Jehlice typu tetraxoního jsou buď na všem povrchu trnité, 
buď na koncích ramen v krátké větve hojně roztřepeny. Těmito díly 
(zygoma) spojují se spolu a spojení to (zygosa) má za výsledek 
tu pevnější, tu chatrnější kostru. Jehlice jsou buď tetraclony, buď 
ennomoclony, buď rhabdoclony, buď megaclony aneb desmomy 
a mezi těmi bývají i typy monaxoní. Mimo ty jsou četné mikro- 
scléry různé podoby. Vnější tvar hub sem slušících jest velmi 
různý; houba přisedá stvolem aneb přímo tělem, které bývá t!usto- 
stěnné a proto i soustava chodeb složitá a velmi různá. 


Podřád Tetracladina Zittel 


Základní tvar jehlic kostrových je tetraclon (obr. 27.), čtyrosová 
jehlice pravidelná s konci ramen roztřepenými (zygoma) a těmi se 


40 


jehlice se sousedními pevně spojují. Často jedno rameno jinak je vy- 
tvořeno (trider), rozvětveno (monolofní tetraclon), někdy rozvětvují 

se 2 (dilofní tetraclon). Ramena jehlic buď 
jsou hladká (tetraleioclon), buď zrnky neb 
valy pokryta (tetramyrmeclon). Jinak bývají 
ještě triaeny, phyllotriaeny, symphyllotriaeny 
a četné mikroscléry. 

Aulocopium Osw. tělo polokouli podobné 
se střední kloakou a radialnými chodbami 
vodními. Tetraclony nepravidelné v rovno- 


Obr. 27. Tetraclon rodu Ca- 2 0 S P : 3 : 
Lymmatina 4'kiát. zv. (Orig) běžných řadách; silur. Avchacoscyphia Hinde 


nezřetelný rod z kambria. Callopegma Zitt. 
tělo mísovité, tlustostěnné; tetraclony mají mohutné zygomy. 
Szphonia Park. (obr. 28. a 29.) tělo má podobu hrušky či fíku, 


Obr. 28.  Svphonia impleta Poč. Obr. 29. Stphonza tulipa Zitt. z kři- 
ze Zbyslavi. (Počta.) dy anglické proříznutá. (Orig.) 


s hlubokou kloakou, do níž vedou radialné chodby; mimo ty 
ještě chodby rovnoběžné k obvodu. Kostra většinou z dicho- 
triderů. V křídě hojný dr. S. ficus. Hallirhoa Lamx. podobný 
předešlému, ale tělo hlubokými kolmými zářezy laločnaté; ce- 
noman. ¥Yerea Lamx. tělo hruškovité, kloaka nahražena svazkem 
podélných rour celým tělem procházejících; tetraclony a dicho- 
tridery. U nás v cenomanu F. decurtata. Paropsites Počta, tělo mí- 
sovité, kostra z malých tetramyrmeclonů. V českém turonu F, 
Hindet. Rhagadinia Zitt. tělo boltci podobné, na povrchu s ryhami, 
velké tetramyrmeclony. R. rimosa v křídě. Folyjerea From. tělo 
rozvětveno, jinak jako Jerea. V českém cenomanu P. congregata. 
Astrocladia Zitt. tělo válcovité, bez kloaky, za to na povrchu větší 


—— 


41 


otvory s paprskovitými ryhami kol. Calymmatina Zitt. tělo hlízo- 
vité, kostra pokryta vrstvou křemičitou. Z%70:a Mich. tělo hlízovité, 
nepravidelné. 7%ecosiphonia Zitt. jednoduchý neb složitý rod; kloaka 
nahražena svazkem podélných rour; na zpodní části trsu krycí 
vrstva. Druh T. erecta zastoupen v teplických vrstvách našich 
velikými trsy. Phymatella Zitt., tělo podoby hruškovité, s nepravi- 
delnymi naduřeninami. Ph. elongata a plicata v křídě. Plinthosella 
Zitt. tělo hlízovité, kostra budována velikými tetramyrmeclony. 
Spongodiscus Zitt. tělo čočkovité nebo polokoulovité, kostra přede- 
šlému podobná. Dále sem náleží rody Aulaxinia, Trachysocon Zitt., 
Nelumbia Pomel a j. pocházející vesměs z křidového útvaru. Jiné 
rody j. Zheonella Gray, Discodermia Boc. a Racodiscula Zitt. počínají, 
křídou a dosud žijí. 


Podřád Eutaxicladia. Rauff. 


Kostru budují nepravidelné jehlice čtyrosé, ennomoclony 
(obr. 30.), se 3 stejnými a čtvrtým krátkým a silným ramenem. 
Ty kladou se pravidelně do řad buď souběžných, buď střídavých 
a spojují se spolu roztře- 
penými konci ramen (zy- 
gomy), které mocně na- 


Obr. 30. Ennomoclon rodu Azxdia Obr. 31. Astylospongia praemorsa Goldf, sp. kostra 
100krát zv. (Rauff.) 25krat zv. (Zittel). 


duřují. Astylospongia Roem. (obr. 31.) tělo kulovité, nahoře mělká 
kloaka, chodby vodní silné, rovnoběžně s povrchem probíhající. 
Kostra dosti pravidelná, uzle jehlic a body, kde ramena se stýkají, 
silně naduřelé. Silur ruský, švédský a americký. Palacomanon Roem. 
(Astylomanon) jako předešlý, ale tělo tu více, tu méně mísovité; silur 
americký. /Ziudzia Dunc. podobně jako předešlý rod volný, tělo 
kulovité, chodby radiální, kostra z jehlic se 3 rameny a čtvrtým 
zakrslym; silur americký. Dále rody Caryospongia, Carpospongia 


42 


z evropského a Caryomanon a Carpomanon Rauff z amerického siluru. 
Mastosta Zitt. hlízovité tělo, jehlice v kostře malé, s uzlem nadu- 
řelým. Lecanella Zitt. tělo mísovité, jehlice nepravidelné; jura. 
Poterionella Poč.*) tělo mísov té s mocným kořenem, jehlice nepra- 
videlné; korycanské vrstvy (P. Zrunciformis). 


Podrad Anomocladina. Zittel. 


, . 


Jehlice pevnou kostru budující jsou didymociony (obr. 32.) 
složené z tlustého prodlouženého uzle, z něhož vybíhají 3 neb více 
ramen, jednoduchých neb rozvětvených, která svými roztřepenými 
konci (zygomy) spojují se v pev- 
nou kostru. Osová chodba v ra- 
meni rovná, jednoduchá. Cy- 


Obr. 32. Didymoclon rodu Cyludrophyma Obr 33. Cylindrophyma milleporata Goldf. 
70krat zv. (Rauff.) sp. kostra 30 crát zv. (Zittel). 


lindrophyma Zitt. (obr. 33.) tělo válcovité, kloaka rourovitá. 
Melonella Zitt. tělo kulovité, kostra pokryta jemnou kozkou kře- 
mičitou; svrchní jura. 


Podřád Megamorina. Zittel. 


Kostra složena z rhabdoclonů velikých, na povrchu hladkých 
a jen nepatrně rozvětvených, které k sobě volně se přikládají. 
V jehlicích chodba osová rovná, jednoduchá. Mimo ty jsou v kostře 
roztrouseny rhizoclony a četné microscléry. Doryderma Zitt. (obr. 34.) 
tělo stromovitě rozvětveno, kloaka svazkem rour nahražena. V kostře 
z velkých rhabdoclonů složené poblíže povrchu triaeny; karbon- 
křída. | Zsoraphinia Zitt. tělo válcovité s rourovitou  kloakou, 
rhabdoclony velmi jednoduché, zřídka rozvětvené, ve svazcích se- 


*) Rozpravy Č. Akademie cís. Frant. Josefa pro vědy atd. Roč. XII 
Tiida 1998) 


43 


stavené; křída. U nás v jizerských vrstvách /. zserica. Carterella 
Zitt. tělo válcovité, kloaka nahražena svazkem rour; rhabdoclony 
veliké, rozvětvené a na povrchu uzly po- 
kryté; křída. Jiné rody sem slušící: Sac- 
cospongia Rauff ze siluru, Megalzthista Zitt. 
Z jury aj. 


Podřád Rhizomorina. Zittel. 


Kostru budují rhizoclony (obr. 35.),’ 
malé to desmomy, na všem povrchu ne- 
pravidelně přečetnými výběžky a trny 
pokryté. Ty zaplétají se v řadách podél- 
ných do sebe svými výběžky a mají jedno- 
duchou rovnou, monocrepidní, aneb ve 
4 větve rozdělenou tetracrepidní chodbu 
osovou. Mimo ty monaxoní neb tetra- 
xoni microscléry aneb i malé desmomy. /Vifterella Hinde pochybný 
tvar z kambria. Cnemidiastrum Zitt. tělo kuželovité neb mísovité, 
četnými chodbami jakoby do plátů radialních rozdělené; rhizoclony 
tlusté; karbon-jura. Hya/otragos Zitt. tělo mísovité neb nálevkovité ; 

jura. Platychonia Zitt. 
jura. Chenendopora 
Lamx tělo  mísovité 
neb nálevkovité, vnitřní 
povrch kryt osculy; 


Obr. 34. Doryderma Roemer? Hinde. 
Průřez tělem 15krát zv. (Originál.) 


rhizoclony | tetracre- 
pidní. Ch. fungiformis 
v křídě obecný druh. 
Verruculina Zitt. jako 


Obr. 35. Dva rhizoclony rodu Scyta/ia 60krát zv. (Originál,) 


předešlý, oscula na 
bradavkách. V české křídě více druhů, obecný V. F%//ipsi, dále 
craterosa, subtilis. Amphithelion Zitt. oscula po obou stranách 
těla. A. tenue, obecný v křídě české. Scytalia Zitt. tělo válco- 
vité, neb fiku podobné, s rourovitou kloakou. S. pertusa hojný 
v cenomanu českém. Cvelocorypha Zitt. tělo hruškovité, často ne- 
pravidelně rostoucí, kloaka mělká. C. obesa mnohotvarný druh 
v českém cenomanu. Szachyspongia Zitt. jako Scytalia, ale na po- 
vrchu nepravidelné výrůstky a hrboule. Bo/idzum Zitt. tělo válcovité 
neb rozvětvené hroznovitě, bez kloaky. B. capreoli a palmatum 


44 


v našich korycanských vrstvách. As/robolia Zitt. tělo hlízovité, na 
povrchu oscula, od nichž radiálně chodby vycházejí. A. conglobata 
a Planensis hojné v cenomanu. Chonella Zitt. (obr. 36.) tělo mísovité až 
nálevkovité, se stvolem 
často stloustlym; obě 
strany maji malé otvory 
pórů. Hojný rod v ko- 
rycanských vrstvách. CZ. 
nitida, patella a j. Stz- 
chophyma Pom. tělo hlí- 
zovité, někdy hroznovitě 
rozvětveno, kloaka nahra- 
Obr. 36. Chonella patella Poč. as %g skut. vel. z Býlan © Žena svazkem podélných 
eee) rour. Seliscothon Zitt. tělo 

mísovité se stvolem. Rhi- 

zoclony řadí se do kolmých řad, tak že kostra sestává z podél- 
ných plátů. U nás v korycanských S. porrectum, callosum. Feretca, 
Fachinion Zitt. Vesměs v křidovém útvaru. Rody ÁVomera, Pleu- 


romera, Marisca Pomel v miocénu oranském. 


Rád Hexactinellida. Schmidt. 


Jehlice hexaxoní buď volné, buď tak spojené, že tvoří pravi- 
delnou mřížovinu. Vnější tvar velmi různý, obyčejně pohárovitý 
neb mísovitý, nálevce podobný, ale také rourovitý, neb listovitý. 
Stěna tělesná bývá poměrně tenká a proto i soustava chodeb 
jednoduchá. Někdy celé tělo sestává z rourek rozličným způsobem 
prohnutých a často společnou krycí vrstvou obdaných (Maeandro- 
spongiae). Spojení v pevnou kostru děje se tím způsobem, že 
jehlice přikládá své rameno rovnoběžně k ramenu jehlice sousední 
a obě tato ramena spájejí se dohromady tím, že vrstvy kyseliny 
křemičité obě obaluji. Že takový sloupek v mřížovině povstal 
vlastně ze 2 ramen jehlic spolu sousedících, možno poznati z toho, 
že chová v sobě 2 chodby osové. Někdy celá kostra budována 
jest jehlicemi s dutými uzly (lychnisk), jindy oba druhy jehlic 
v téže kostře se objevují. Na zevnějšku mění se kostra tím, že 
ramena vybíhající zakrňují. Jindy jest samostatná krycí vrstva ze 
zakrnělých hexaxonů, v níž pak možno nalézti šestipaprskové 
chodby osově. Microscléry jsou velmi četné, úhledné a vždy typu 


/ 


45 


hexaxoního, na zkamenělých ovšem zřídka zachované. V našich 
dobách vyhledávají značné hloubky od 350 až do 5500 7. 


Podřád Lyssacina. Zittel. 


Jehlice jsou volné, aneb jen z části a neúplně spolu spojené, 
tak že netvoří celistvé kostry. Na základné často vyvinut chvost 
dlouhých jehlic. 

Protospongidae Hinde. Těla válcovitá, jejichž stěna sestává 
z jediné polohy čtyrramenných jehlic (stauractin) jednak v po- 
délných, jednak v příčných řadách uložených. Protospongia Salter 
(obr. 37.) a Phormosella Hinde, kambrium a silur. 


Obr 33. Asteractinella 
expansa, Hindez kar- 


Obr. 37. Protospongia fenestrata ze siluru bonu anglického 10krat 
anglického 4krat zvétSeno. (Nicholson dle zvětš., (Nicholson dle 
Hindea.) Hindea). 


Dictyospongidae Hinde. Velké válcovité neb hranolovité tvary 
s naduřeninami v odstavcích, jichž stěna složena z chvostů jehlic 
do řad podélných sestavených a na příč jinými jehlicemi spojených. 
Dictyophyton, Uphanthema Hall a /ydnoceras Conr. silur a devon. 

Plectospongidae Rauff. Válcovitá těla, jichž stěna sestává 
z mřížoviny podélných a příčných chvostů jehlic. Cyathophycus 
Walc. Palacosaccus, Acanthodictya, Plectoderma Hinde; silur. 

Heteractinellidae Hinde. Volné jehlice s 8 (octactin) az 32 (heter- 
actin) rameny, z nichž 2 v hlavní ose jsou ostatních delší. Větší 
počet ramen povstal tím, že ramena mimo hlavní osu znovu se 
rozdělila. Astraecospongia Roem. jehlice s 8 rameny; silur-devon. 
Thoriasterella Hinde, Asteractinella Hinde (obr. 38.) jehlice až s 32 
rameny; karbon. 


46 


Pyritonemidae Počta. Volné jehličky hexactiny a mimo ty ježky 
ostnité (oxyaster, sphaeraster a j.) bývají uloženy v bohatém chvostu 
jehlic základním. Pyritonema M. Coy silur. P. Barrandei a Feist- 
mantelli v břidlicích oseckých, exelsum (viz obr. 26.) v bud- 
ňanském vápenci. Hyalostelia Zitt., Holasterella Carter, Spěractinella 
Hinde, karbon. 


Podřád Dictyonina. Zittel. 


Kostra sestává z pevné mřížoviny s otvory čtverečnými. He- 
xactiny kladou se rameny svými k sobě a bývají společnou vrstvou 
křemičitou spojeny. Chvost základný schází. Jehlice mají uzly plné, 
neb duté (lychnisk). Jsou hojny počínaje triasem. 


Oophymidae Bruder. Těla 
tlustostěnná s rourovitým para- 
gastrem na zpodu rozvětveným. 
Soustava chodeb složitá, kostra 
z velkých jehlic s uzly plnými. 
Oophyma Br.z bílého jury českého. 


Craticularidae Rauff. Těla po- 
hárovitá, válcovitá, listovitá neb 
i rozvětvená, jichž kostra budo- 

vána z plných bexactinů, poměrně 
S mented ze Zbydasí oee. %9 velkých, Na povrchu ukončena 

kostra tím, že vybíhající ramena 
zakrňují a tvoří hutnou polohu; někdy mívá zde jemnou vrstvu 
mikrosclér. Chodby jednoduché, obyčejně v těle slepě zakončeny. 
Craticularta Zitt. (obr. 39.) uvnitř a často i zevně na povrchu kruhovitá 
neb vejčitá ostia v řadách podélných i příčných; jura-miocén. Rod 
v české křídě hojně zastoupený. C. vulgata obecný druh v cenomanu, 
podobně C. Zitteli, parva a j. Tremadictyon Zitt. Ostia po obou 
stranách těla v řadách střídavých (v pětičetách, guincunx). Na 
vnějšku jemná samostatná krycí vrstva; jura. Sporadopyle Zitt. 
Ostia na vnějšku nepravidelně roztrousená, neb v pětičetách, uvnitř 
v podélných a příčných řadách; jura. Sphenaulax Zitt. stěna do 
záhybů uložená; jura. Verrucocoelia Zitt. tělo hroznovité; jura- 
křída. 

Coscinoporidae Zitt. Těla pohárovitá, neb listovitá a obyčejně 
velmi tenkostěnná, neb válcovitá i, výjimkou, hlízovitá, uvnitř a někdy 


47 
i zevně s otvory v řadách střídavých (v pětičetách) sestavenými. 
Kostra z malých hexactinů plných, které tvoří jemnou a často pro 
četné chodby slepé nepravidelnou mřížovinu. Leptophragma Zitt. 
tělo pohárovité s ostiemi v pětičetách na obou stranách, kostra 
jemná. V cenomanu českém Z. striatopunctata, v turonu exilis a j 
Coscinopora Goldf. tělo pohárovité s kořenem rozvětveným, ostia 
malá, kruhovitá, hustě k sobě v pětičetách seřaděná. V kostře, pro 
četné chodby nepravidelné, roztrouseny lychnisky. Gue/tardia Mich. 
tělo do 3 neb 4 záhybů složeno (G. trilobata a stellata). Pleuro- 
stoma Roem. tělo smáčklé, rourovité, zřídka pohárovité, na vnějšku 
na záhybech větší oscula, na ostatním povrchu malá ostia v pěti- 
četách. Fefalope Poč. tělo boltcovité, na povrchu s kruhovitými 
ostiemi řídce roztrousenými. P. auriformis a foveata. Synaulia Poč. 
trs z více rourovitých neb misovitych jedinců spolu spojených. 
Na povrchu krycí vrstva. S. germinata. 
Lopanella Poč. (obr. 40.) tělo mísovité 
se stonkem, tlustostěnné, všecken po- 
vrch kryt nepravidelnou pokrývkou. 
L. depressa. Botroclonium Poč. tělo stro- 
movitě rozvětveno, poněkud smáčklé, 
na širší straně s kruhovitými osculy. 


B. arborescens a celatum. Vesměs z kři- 
dového útvaru; poslední 4 rody z ko- Obr. 40. Lopanella depressa Pot. z Ka- 
majky o málo zmenšená (Počta). 
rycanských vrstev. 
Staurodermidae Zitt. Těla mísovitá, nálevkovitá, hlízovitá neb 
stromovitá, tlustostěnná, po obou stranách s ostiemi ve střídavých 
řadách aneb nepravidelně roztrousenými. Hexactiny s uzly plnými 
někdy i lychnisky budují mřížovinu, často dosti nepravidelnou. 
Na povrchu jehlice 4ramenné (stauractin) volné, aneb v jemné 
křemičité vrstvě uložené. Cype//ia Zitt. tělo kuželovité neb mísovité, 
bez kořene, mřížovina nepravidelná, z lychnisků, na povrchu samo- 
statná, tenká vrstva křemičitá, se stauractiny; jura. Stauroderma 
Zitt. tělo mísovité, oba povrchy kryty vrstvou křemičitou; jura. 
Casearia Ouenst. (obr. 41.) tělo válcovité, někdy rozvětvené, s dlouhou 
rourovitou kloakou, zaškrceninami v oddíly rozděleno. Křemičitá krycí 
vrstva; jura a křída. U nás v cenomanu C. cretacea. Porospongia 
d’ Orb. tělo plátu podobné, na zevnějšku hustou a tlustou krycí 
vrstvou obdáno, v níž jsou velké vejčité otvory; jura. 


48 


Ventriculitidae Schmith. (Těla pohárovitá neb mísovitá, se 
stěnou do podélných záhybů složenou, tak že na povrchu podélné 
rýhy a valy se střídají. Kostra sestává z jehlic s uzly dutými 
(lychnisk) a bývá na povrchu ukončena tím, že vybíhající ramena 
zakrňují. Kořeny, které upevňují dlouhé často stvoly, skládají se 
z dlouhých, jednoduchých jehlic bez osové chodby. Fachyteichisma 
Zitt. tělo vřetenovité neb mísovité, velmi tlustostěnné, stěna ukládá 
se do podélných záhybů. Mřížovina velmi pravidelná; jura. Ventri- 
culites Mant. tělo nálevkovité se stvolem a kořeny, tenkostěnné, 
stěna do podélných záhy- 
bů složená; křída. U nás 
asi 11 dr. většinou! vytep; 
lických vrstvách, V. Zzppez, 
angustatus, radiatus. Schi- 
zobardus Zitt. tělo válco- 
vité; na povrchu rýhy 
hluboké a v nich ostia. 
Kořen velmi dlouhý. R/z- 
sopoterion Zitt. tělo pohá- 
rovité, s tlustým stvolem 


a rozvětveným kořenem. 
Povrch na obou stranách 


pokryt prodlouženými 0- 
stiemi v řadách střída- 
vých. Sporadoscinia Pom. 
tělo pohárovité neb vál- 


Obr. 41. Casearia cretacea Poč. z korycanských vrstev 
u Kolína. Časť kostry 30krát zv. (Počta.) 


covité, oba povrchy kryty 
porésní vrstvou, ostia nepravidelná. Lzcmosinton Pom. tělo listo- 
vité s krátkým stvolem, ostia roztrousená, na zevnějšku porésní 
vrstva. Polyblastidium Zitt. trs z jedinců kuželovitých, kol střední 
osy rozložených, kteří mají úzkou kloaku. Na povrchu porésní 
vrstva. Cephalites Smith, Lepidospongia Róm.; vesměs křída. 


Cocloptychidae*\ Zitt. Tělo podobné houbám lesním, ze stvolu 
a nahoře z plochého klobouku. Stěna tenká v záhyby paprskovitě 
sestavené složená. Povrch klobouku zahalen v jemnou, porésní 
vrstvu krycí. Otvory na záhybech, na zpodní stěně klobouku. Kostra 


*) K. A. Zittel, Ueber Coeloptychium. Abhand. k. bayr. Akad. d. Wiss. 
Bd. XII. 1876. 


49 


pravidelná, z hexactinů dutých (lychnisk) a na povrchu jemnými 
trny pokrytých. Coelopiychium Goldf. (obr. 42.) svrchní křída. C. 
agaricoides v křídě 
německé, u nás C. 
Friči v teplických (E 
vrstvách. 
Maeandrospon- 
gidae Zitt. Tělo hlí- 
zovité neb hruško- 
vité, složeno z ten- G 
kostěnných rourek 
a plátů stočených a 
srostlých. Mezi tě- 
mito rourkami zů- op, 42 Cocloptychium Seebachi Zitt. kostra 60krát zv. (Nicholson 
stávají větší prázdné Bley Zita: 
prostory © (interka- 
nální dutiny). Hexactiny tu pravidelnou, tu nepravidelnou kostru 
budujici, obého druhu, plné i duté (lychnisky). Někdy nepra- 
videlně s 8 rameny (Cyrtobolia). Na povrchu bývá samostatná 


S À 
Obr. 43 Plocoscyphia fenes- Obr. 44. Camerospongia fungi- 
trata Smith, as 2/; skut. vel. formis Goldf. sp. z křídy ně- 
z Kutné Hory. (Počta.) mecké. 


křemičitá vrstva krycí beze vší struktury. Plocoscyphia Reuss (obr. 43.) 
tělo hlízovité, z kroucených rourek a plátů, bez krycí vrstvy. 
Camerospongia d’Orb. (obr. 44.) tělo fíku podobno, s tenkým 
stvolem, hoření polovina kryta hladkou vrstvou křemičitou a má 


Dr. Počta: Rukověť palaeozoologie. 4 


50 


velký otvor. Uprostřed tělo z rourek. Becksia Schlüter tělo 
nízce mísovité, rourky dole v dlouhé trny vytaženy. Kostra velmi 
pravidelná. Cystispongia Roem. a Cyrtobolia Poč. mají jehlice ne- 
pravidelně 8ramenné, plné. Na povrchu pevná krycí vrstva. Po- 
slední rod zastoupen v cenomanu českém hl. dr. C. formosa. 
Tremabolites Zitt, Etheridgia Tate, Toulminia Zitt. vesměs z kři- 
dového útvaru. 


Skupina Calcispongiae. Houby vápenité. 


Tělo velmi různých podob, u žijících nepatrných, u zkame- 
nělých dosti značných rozměrů. Chodby vodní směřují jednak 
do střední dutiny (epirhiza), jednak od ní vybíhají (aporhiza). 
Jehlice jsou vápenité jednoosé rhabdy, neb trojosé triody; někdy 
jedno rameno schází, diactiny. Jehlice ty, nepatrné velikosti, leží 
buď volně v těle, v jediné ploché vrstvě (Ascones), buď řadí se 
paprskovitě podél chodeb (Sycones), buď jsou nepravidelně na- 
kupeny (Leucones), aneb kladou se k sobě do vláken anastomo- 
sujících, nepravidelně probíhajících (Pharetrones), aneb konečně 
výběžky svými k sobě se kladou a společnou vrstvou vápenitou 
bývají pokryty (Lithonina). 


Řád Sycones. Haeckel. 


Chodby vodní radiálně ke střední dutině probíhající; jehlice 
pravidelně podél chodeb uloženy. Sollasza, Sebargasia Steinm. tělo 
zaškrceninami a uvnitř příčkami v odstavce rozděleno; karbon 
asturský. Barroista Steinm. podobný z křídy. Protosycon Zitt. tělo 
malé, válcovité; jura. 


Řád Pharetrones. Zitt. 


Těla podob různých, rozměrů někdy značných. Kostra složena 
z vláken anastomosujících (původně snad rohovitych), které chovají | 
přečetné jehličky jednoosé a trojosé. Chodby vodní někdy scházejí, | 
jindy jsou tu jednoduché, tu složitější. Eudea Lamx. tělo válco- | 
vité, či kyjovité, s dlouhou rourovitou kloakou; trias a jura. Peroni- | 
della Zitt. (Peronella) tělo válcovité, kyjovité, obyčejně složité, chodby | 
scházejí, vlákna hrubá, z trojosých a jednoosých jehlic; devon- | 


51 


křída. Rod v cenomanu českém hojný, P. furcata, clavata. Corynella 
Zitt. (obr. 45. a 46.) tělo kyjovité, nahoře často laločnaté, s 1 neb 
více kloakami mělkými; trias-křída. V korycanských vrstvách našich 
as 10 dr. C. Zoruta, astoma, fasti- 

eer ml z 
gala a j. Stellispongia d'Orb. = 


LA 


SaN 


> 


N 


Obr. 45. Corynella toruta 
Poč. o málo zmenšená ze Obr. 46. Corynella sp. čásť vlákna 180krát zv. 
Zbyslavi ('očta). (Počta). 


(obr. 47.) tělo hlízovité z nízkých jedinců spolu spojených a osculem, 
od něhož paprskovitě vybíhají rýhy, označených; trias-křída. V čes- 
kém cenomanu více druhů, S. /enticularis, producta, tuberosa, patens 
a j. Colospongia Laube, Celyphia Pom., Himatella Zitt. ; 
trias. Conocoelia Zitt, Elasmocoelia Röm.; křída. 
Sestrostomella Zitt. obyčejně trsy z jedinců polokouli 
podobných neb válcovitých, na jejichž temeni vyvěrají 
podélné chodby; trias-křída. U nas v cenomanu S. 
- gregaria. Rhaphidonema Hinde tělo mísovité, uvnitř ostia 
na bradavkách; křída. R. cenomanense z našich kory- 
canských vrstev. Synopela Zitt. trsy z jedinců bra- 
davkám podobných, na jichž temeni otevírají se 2—4 FAF ie 
podélné chodby; křída. /achytilodia Zitt. tělo znač- stonata ta 
ných rozměrů, kyjovité neb pohárovité, kostra z velmi (Počta). 
hrubých vláken. Chodby scházejí; křída. Z českého 

cenomanu znám dr. P. bohemica, který dosahuje značných rozměrů. 
Pharetrospongia Sollas tělo velké mísovité, neb tlusté pláty tvořící, 
na vnitřním povrchu lysé, zevně nepravidelně porésní; trias-křída. 
Ph. strata v našich korycanských vrstvách. Elasmostoma From. tělo 
listovité, boltcovité neb nálevkovité, uvnitř s hladkou krycí vrstvou 
v níž uloženy jsou velká mělká oscula; křída. U nás v křídě ně- 
kolik druhů. F. acutimargo a consobrinum z cenomanu, subpeziza 
z turonu. Wegalelasma Poéta*) tělo mísovité, největších dosud zná- 


5) O některých nových houbách z křidového útvaru. Rozpravy Č. Akad. 
cis. Frant. Josefa pro vědy atd. II. třída, XII. roč. 1903. 


4* 


52 


mých rozměrů dosahující (40 až 42 cm v průměru); kostra z vláken 
nepříznivě zachovaných; korycanské vrstvy, M. dispansum. 


Rad Lithonina. Rauff. 


Nepravidelné jehlice vapenité spájejí se spolu úplně, tak že 
v dorostlých částech těla budují pevnou kostru z celistvých sloupků 
a příček, jichž struktura často jest zastřena. lectronina, Bactro- 
nella, Tretocallia Hinde; tertiér australský. Porosphaera Steinm. 
kuličky nepatrných rozměrů; křída. P. o/obularis obecný zjev v křídě. 
Plectinia Poéta*) (obr. 48.) rovněž malé válcovité tvary, jichž kostra 
sestává z nepravidelných jehlic dohromady splynulych; korycanské 
vrstvy. P. minuta. 


Houby zastoupeny jsou, a to zvláště volnými jehlicemi, již 
v kambrickém útvaru, podobně i z následujících útvarů silurského, 
devonského a  kamenouhelného 
známo dosti ojedinělých © jehlic 
i druhů s kostrou souvislou. Tria- 
sem pak se houby velmi rozšiřují 
a vyplňují v tomto a pak i v ná- 
sledujících útvarech jurském a 


ky křidovém často celé vrstvy. To týče 
Obr. 48. Schema kostry dr. Plectinia minuta Re: 

Poč. 40krát zv. (Počta). se hub křemičitých; houby vápe- 
nité nejstarší jsou známy z kar- 
bonu; v triasu alpském jest rozvoj jejich bohatý podobně i v juře 
a v křidovém útvaru. Skupina Pharetrones, v geologických dobách 
na rody a druhy tak bohatá, vymírá křídou. Tyetihory jsou na 
křemičité i vápenité houby poměrně chudy. Více rodů houbových 
z křídy, ano některé i z karbonu, dosud žije. Ze způsobu života hub 
v nynějších mořích možno souditi i na poměry v dobách geolo- 
gických. Hexactinellida ze všech nejhlouběji sestupují; potom 

přijdou Lithistida; pobřežní pásma vyhledávají houby vápenité 


*) Příspěvky k poznání vápenitých hub z křidového útvaru. 


53 


Zkameněliny záhadného příbuzenství. 
Skupina Receptaculitidae. Rómer. 


G. J. Hinde, On the Structure and Affinities of the fam. of R. 
Ouart. Journ. geolog. Society, 1884. 

H. Rauff, Abhandl. k. bayr. Akademie d. Wiss. Bd. XVII, 1892. 

J. Girty, 14the Report state Geolog. Albany, 1894. 


Schránka volná, kulovitá, aneb hruškovitá, uvnitř dutá a nahoře, 
jak se zdá, jediným malým otvorem otevřená. Sestává z vápenitých 
desek (meromů) na povrchu do střídavých a pravidelně točených 
řad uložených Na zpodním pólu počínají meromy 4 aneb 8 řadami 
a počet jejich se zvětšuje tím, že nové řady se vsunují. Jednotlivá 
deska na zevnějšku jest obyčejně obrysu kosočtverečného, má na 
vnitřní ploše 4 diagonalně probíhající lišty (tangentialná ramena) 
a z prostředka svého vysílá zde do vnitř tu delší, tu kratší rameno 
(sloupek, radiale), jehož vnitřní konec obyčejně jest naduřen (v tak 
zv. nožku), tak že jest pak jakási druhotná vnitřní stěna vytvořena 
(obr. 49.). Středem sloupku 
probíhá chodba do vnitř 
otevřená. Příbuzenství jest 
dosud  nevysvětlené ; byly 
považovány za vápenité řasy 
(Güm bel), za foraminifery, 
za Hexactinellidy (Hinde) 
aj. Rauff ukázal, že nedají 
se se žádnými známými tvory 
srovnati. Většinou bývají na- 
lézány zpodní části schrá- 
nek a ty byly často po- 
važovány za rody nové 
(Acanthochonia). Receptacu- Oop ga Scien AE RA eer SA 
“ites Defr. sloupky  rozšíře- 
nou »nožkou« svou tvoří vnitřní stěnu; devon. /schadites Murch. 
(Acanthochonia) sloupky končí špicí; silur. Pasceolus Bill. desky 
jsou šestihranné, bez ramen; silur. 


Cnidaria (Nematophora). 


Vodní živočichové s tělem paprskovitě souměrným a s otvorem 
ústním koncovým, chapadly obdaným. Ústa vedou do dutiny ga- 
strovascularné, ve které se děje zažívání a kde uloženy jsou pohlavní 
produkty. V ektodermu a někdy i v mesodermu jsou četné žahavé 
buňky (cnidoblasty), z nichž vynikají nematocysty se žahavou látkou. 
Na povrchu má každý cnidoblast jemnou nitku (cnidocil), která 
jest velmi citlivá na mechanické vodrazdéni. Mesoderm někdy 
schází a za to ekto- a entoderm silně bývají vyvinuty a oba vy- 
lučují často vápenitou či rohovitou kostru. Dělí se v 1. Auw/hozoa 
a 2. Hydrozoa. 


Třída Anthozoa (Actinozoa). 


H. Milne-Edwards & Haime, Histoire naturelle des Coral- 
liaires, Paříž, 1837—60. 

H. Milne-Edwards & Haime, Monographie des Polypiers fos- 
siles des terraines paléozoiques, Paříž, 1851. 

H. Milne-Edwards & Haime, Monograph of the british fossil 
Corals, Palaeontogr. Soc. 1849—64. 

E. Fromentel, Introduction à |’ étude des Polypiers fossiles, 
Paříž, 1858—61. 

M. Ogilvie, Philosoph. Transact. Royal Soc. Londýn, 1896. 

A. E. Reuss, ve spisech cís. Akademie věd ve Vídni v letech 
1859— 1870. 


Tělo jest vakovité, se střední dutinou gastrovascularní, která 
otevírá se ústy skulinovitými nebo vejčitými a chapadly v kruhu 
obdanými. Stěna vaku sestává z mocného ektodermu a z entodermu, 
mezi nimiž je přechodní vrstva mesoderm. Ze stěn vniká uvnitř 
v dutině gastrovascularné 6, 8 neb více kolmých masitých záhybů 
(sarkosepta) mesenterialných, kterými dutina dělena jest v paprs- 
kovitě seřaděné a do vnitř otevřené komory mesenterialné (loculi). 
Z každé komory vyniká na terči ústním duté chapadlo. Záhyby 
mesenterialné někdy jsou sobě stejné, primérní (Alcyonaria), jindy 
však mezi dlouhými jsou kratší, sekundérní, ano i jiné, ještě kratší, 
terciérní. V komorách uloženy jsou genitalie. Záhyby mesenterialné 
někdy bývají proděravěny a jsou tvořeny po obou stranách vlákny 
svalovými a na hraně vnitřní nitkami mesenterialnými pokryty. 


Svaly ty probíhají na jedné straně příčky na podél, na druhé 
vodorovně; podélné svaly tvoří stloustlý val, tak zv. praporec, 
který v příčném řezu ukazuje souměrný obrazec, ježto u některých 
(jako u Octocoralla) na pravé straně tohoto řezu jest praporec 
po pravé straně příček, na levé polovině na levé straně. U jiných 
(jako u Hexacoralla) dvě sousední příčky mají praporec na stranách 
opáčných. 

Tělo vylučuje obyčejně tvrdé části, tak zv. koral a sice: 

1. buď v ektodermu povstávají malé válečky, spiculae vápenité, 
které vnikají do mesodermu a v těle pak ojediněle jsou uloženy 
(některé Alcyonaria), 

2. válečky ty buď uvnitř aneb na povrchu spojují se ve vá- 
penitou neb rohovitou hmotu a tvoří buď pevnou osu (Corallium), 
neb vnější schránku (Tubipora). Jest to koral sklerobasalní. 

3. Jest jen rohovitá hmota sklerobasálná v ose vyvinuta. 

4. Na basalné desce polypa v ektodermu a sice ve zvláštní 
vrstvě zvané calicoblast vyloučí se terč vápenitý a na něm po- 
vstávají paprskovité valy, které rostou do masitých záhybů mesen- 
terialných a tvoří uprostřed nich plát vápenný tak zv. příčku (septum, 
cloison). Podobně povstává pravá stěna korale (theca) na bočných 
plochách těla; nepravá stěna (pseudotheca) srůstá obyčejně ze 
stloustlých vnějších krajů příček a není tudíž samostatně vytvořená. 
Krycí vrstva, epitheca jest jen pokračování basalného terče vápe- 
nitého směrem nahoru a jest vylučována hořejší částí laloku ekto- 
dermalného tak zv. okrajním lemem (Randplatte), který za živa 
bývá přes okraj korale přehrnut. Tak povstává jednoduchý koral 
sklerodermalní. Je-li více jedinců spojeno v trs, kolonii, je-li tudíž 
koral složitý, tu spojují se tyto vnější lemy a tvoří coenosark a 
vylučuje-li tento coenosark kostru, je to coenenchym. 

Hmota aragonitová budující koral sestává jakoby ze svazečků 
jemných vláken aneb hvězdicovitých bodů a nazývá se sclerenchym. 
Tyto jednotlivé svazečky uloženy jsou v řadách tak za sebou, jak 
povstaly a tvoří tak jemné přirůstací vrásky. Plát vápenný v příčkách 
mívá střední tmavší čáru, která není nic jiného než řada středo- 
bodů svazečků aragonitových v mediáně příčky uložených, od níž 
zvápenatění počalo a která se u některých zkamenělých tvarů 
velmi patrně jeví. Některé tvary růstem přibírají druhotné ulože- 
niny vápenité, tak zv. stereoplasma, které obdávají uvnitř stěnu 
1 příčky. 


56 


Hustota plátů aragonitových jest nestejná, někdy jest poloha 
vápenná celistvá (Aporosa), jindy mívá mezery (Porosa). 

Svrchní okraj příček jest buď hladký, buď zrnky pokrytý, neb 
zubatě vykrojovaný a tvoří zpodní část prostou mísovitého, za 
živa tělem vyplněného, tak zv. kalicha (calyx). Na zevnějšku omezen 
jest koral stěnou (theca), tu silnou, tu neúplnou a někdy ještě 
pokožkou vápenitou (epitheca) pokrytou. Na vnějším povrchu stěny 
bývají podélná žebra (costae) jakožto pokračování příček na vnějšek. 
Jsou-li podobná žebra v prostoru mezi 2 příčkami, jsou to žebra 
nepravá (rugae, pseudocostae). Ozdoby a výtvory na vnější straně 

= Stěny nazývají se exothekalnymi, uvnitř 
PAN korále, endothekalnými. Bočné stěny pří- 
ček jsou buď hladké, buď zrnky pokryté. 
Zrnka kladou se často do podélných řad; 
jsou-li pak prodloužená, tak že mají po- 
dobu výběžků neb trnů, nazývají se trá- 


mečky (synapticulae). Ty často ze dvou 
sousedních příček vybíhajíce se spojují, 
ano i z téže příčky srůstají v podélné lišty 
(carinae). Často mezi příčkami jsou malé 
pláty vodorovné. tak zv. dýnka (dissepi- 
menta, traversae), podobně střední dutina 

korale mívá vodorovné tenké pláty, tak 
Bak Boz oodéMý Conese vá Oo" zv. dna (tabulae). Těmi odděluje se zpodní 
UHS re seh dvě, ONEN část korále, když růstem zvíře nahoru 

postoupilo jakožto nepotřebný prostor. 
Dýnka a dna mnohdy velmi hojně jsou vyvinutá a tvoří pak bu- 
blinaté pletivo (obr. 50.). 

Uprostřed příček v korali někdy jest válcovitý neb sploštělý 
sloupek (columella), který jest buď pevný, aneb z točených vláken 
složený. Je-li sloupek ten tvořen z výběžků, které vynikají z vnitřních 
okrajů příček, jest to sloupek nepravý. Kolem sloupku mezi ním 
a příčkami bývá někdy 1 neb více kruhů tenších podélných tyčinek 
(pali). Počet mesenterialných komor a tudíž i příček jest různý a 
zvětšuje se růstem. Záhyby mesenterialné ve vývoji vznikají po 
párech; příček z počátku jest 4, 6, 8 aneb 12 najednou, to jsou 
příčky prvního kruhu, primérní. Obyčejně následuje druhý kruh 
(cyclus) příček sekundérních, rovněž 4, 6, 8 aneb 12. Třetí kruh, 
tertiérní vkládá se mezi starší a čítá, podobně jako všecky další 


počet příček dvojnásobný, tedy 8, 12, 16 neb 24. Výtvory 
v pevném korali dle polohy můžeme rozeznávati: 1. radialné, jimiž 
jsou příčky, žebra a tyčinky, 2. tangentialné, stěna, epithéka a 
pseudothéka, 3. basalné, dna, dýnka, trámečky a sloupek. 

Složitý koral původně jest jednoduchým a teprvé nepohlavním 
rozmnožováním stává se složitým. Při tom někdy žebra prodlužují 
se jako příčky do kalichů jedinců sousedních (septocostae) a i dýnka 
a trámečky rovněž spojují se s koralem sousedním a tvoří tak 
coenenchym. 

Rozmnožování nepohlavní může býti buď vnější, neb vnitřní. 

1. Vnější postranní pučení povstává, když z korale po stranách 
vyrůstají puky, které buď tvoří tvar stromovitý, aneb tak k sobě 
se těsnají, že vzniknou široké pláty. 

2. Mezistěnné pučení vnější. Mezi dlouhými hranolovitými 
jedinci povstane puk, který vniká mezi sousední. Jest to druh 
postranního pučení,který se u některých skupin (Tabulata) vyskytuje. 

3. Základové pučení (stolonové) vnější u Alcyonarií. Ze zpodiny 
korale vynikají výběžky, stolony, z nichž povstanou nové puky. 

4. Kališné pučení vnitřní. Na obvodu kalicha vyvinou se pupence, 
které brzy vyplní celý kalich. Novi jedinci byly vytvořeny buď 
příčkami, puky septálné, aneb dny, puky tabularné. Povstane-li 
však puk jen jediný, jest to vlastně omlazení (rejuvenescence). 

5. Poltění jednoduché, vnitřní (fissio). Kalich počíná se upro- 
střed zaškrcovati, až vyskytne se příčná stěna, která jej rozdělí ve dví. 

6. Foltění složité vyskytuje se u druhu Monotrypa strangulata 
(Počta, Systěme sil. Vol. VIII. partie 2.). V úhlu, ve kterém se 
3—4 jedinci stýkají, oddělí všickní jedinci roh svůj stěnou novou; 
staré stěny vymizí a zůstávají jen stěny jedince nového. 

Anthozoa žijí nyní v moři dílem v hloubkách přes 2500 7, 
dílem na mělčinách a budují pak obsáhlé útesy (coral reefs). Vnější 
okraj útesu jediný chová obyčejně žijící polypy, ostatní část sestává 
z úlomků, rozdrcených částí koster koralových a jiných zvířat, 
která zúčastňují se na stavbě útesů, jako měkkýšů, hydrozoi, alg a j. 
Útesy koralové jsou různé podoby, tak útes laločnatý, lemový, 
náspový, atoll a j Ony známy jsou již z devonského útvaru, ale 
jednotiivé částí jich nebývají již poznatelnými. Teprvé v třetihorách 
přicházejí útesy, které pokud se tvaru týče, od nynějších se neliší. 
Atolly v geologických dobách nejsou známy; jest patrno, že zjev 
ten jest výlučným znakem orografických poměrů tichého okeánu. 


58 
Starší útesy obsahují rody koralů již vymřelé, mladší v té příčině 
nynějším stale se připedobňují. 

Anthozoa rozdělují se ve 2 velká oddělení: 1. Zoantharia a 
2. Alcyonaria. 


Podtřída Zoantharia. 


Polypi jednoduší neb složití, s více než 8 chapadly (výjimkou 6), 
obyčejně v počtu, který je násobkem čísel 4 neb 6. Koral, je-li 
vyvinut, je vápenitý neb rohovitý; jehlice (spiculae) nikdy nebudují 
tvrdé části těla. Ze tří skupin sem slušících (Antipatharia, Actini- 
aria a Madreporaria) jen poslední zanechala četné zbytky ve 
vrstvách zemských. Může býti rozdělena v 1. 7etracoralla a 2. Hexa- 
coralla. 


Řád Tetracoralia Haeckel (Rugosa, Pterocoralla). 


W. N. Dybowski, Monographie der Zoanth. Rugosa. Archiv 
f. Naturk. Liv-, Est- und Kurlands 1874. 

F. Roemer, Lethaea palaeozoica 1883, druhé vydání 1896. 

Fr. Frech, Korallenfauna des Oberdevons. Zeitschr. deutsch. 
geolog. Gesellsch. 1885. 

Cl.Schltiter, Anthozoen des rhein. Mitteldevons. Abhandl. preuss. 
geolog. Landesanst. Bd. VIII 1889. 

M. A. Stuckenberg, Korallen u. Bryozoen der Steinkohlenform. 
Mémoires du Committé géolog. russe. 1895. 

L. Lambe, Ottawa Naturalist 1899. 

Ph. Poéta: Barrande, Systéme silurien du centre de la Bohéme. 
Vol. VIII. Partie 2me, Anthozoaires et Alcyonaires, 1902. 


Původní počet příček v korali jest 4 a k těm druží se další 
kruhy (3, 4 i vice) příček. Tyto 4 příčky bývají i později zřetelny ; 
buďto jsou delší ostatních a sobě stejné, buďto některá z nich, 
a tu obyčejně hlavní, jest patrně nejkratší všech, aneb se vůbec 
jinak od ostatních liší. V rovině souměrnosti (osa sagitální) jest 
příčka hlavní, kardinální, často uložená ve zvláštní jamce utvořené 
posledním dnem a příčkami sousedními; proti ni jest příčka proti- 
lehlá (Gegenseptum) a po stranách jsou 2 příčky postranní. Tak 
rozděluje se kalich ve 4 čtvrti (kvadranty). Svrchní 2 čtvrti mají 
příčky ku příčce hlavní nakloněné a tím vzniká tak zv. uspořádání 


59 


speřené (Fiederstellung). To znatelno jest již na povrchu korale 
(obr. 51.), kde žebra ve svrchních čtvrtěch po obou stranách hlavní 
příčky šikmě probíhají. V koralu jsou četná 
dna, tenké to a zprohýbané pláty uprostřed 
nad sebou ležící a pak i dýnka mezi příčkami, 
která často (Cystiphyllidae) tak hojnými 
jsou, že celý korál bublinatou svou struk- 
turou vyplňují. Stěna obyčejně vytvořena 
bývá stloustlými okraji příček, řidčeji je sa- 
mostatná a na zpodu epithékou kryta. Roz- 
množovánní čtyřčetných koralů obyčejně 
je pohlavní, tak že bývají jedinci osamělí; 
jindy děje se kališným pučením aneb po- 
stranním pučením a tu pak vznikají stro- 
movité neb plátovité trsy. Pravý coenen- 
chym nikdy však není vytvořen. Některé © Fs dodá na 
tvary (Calceolidae) kryjí si kalich jedno- ETEA k S 
duchým, aneb z více kusů sestavenym cholson). 

víčkem. Vyskytují se jen v prvohorách. 


Vymřelá skupina tato již ode dávna jest známa a byla vy- 
obrazována a popisována ve všech spisech pojednávajících o zka- 
menělinách z prvohor j. Goldfussových, Michelinových 
od Orbignyho a j. Znovu systematicky ji zpracovali Milne- 
Edwards a Haime, Dybowski, Roemer a Neumayr. 
V poslední době Ortmann, Ouelch a Ogilwie zrušují skupinu 
tuto a spojují ji s Hexacoralla, ježto obě vyznačují se obojstrannou 
souměrností. 


I. skupina Inexpleta. Dybowski. 


V koralu není výtvorů vnitrobuněčných (dna a dýnka). 

Cvathaxonidae M. Edwards et Haime. Jedinci osamoceni, 
podoby kuželovité, válcovité neb rohovité, s příčkami buď pa- 
prskovitě neb speřeně sestavenými. Cyathaxonia Mich. koral kuže- 
lovitý, hlavní příčka v jamce uložená. Uprostřed příček mohutný 
sloupek; karbon. Duncanella Nichols. (obr. 52.) příčky radiálně 
sestavené tak, že speření není patrno. Uprostřed nepravý sloupek; 
silur. FPetraza Münster. koral kuželovitý, rychle se šířící, příčky 
speřeně sestavené; silur-karbon. Ve svrchním siluru českém 6 dr. 


60 


levis, v devonu 3, delatulla, enigma. Orthophyllum Poéta příčky 
velmi krátké, teprve hluboko v koralu vyvinuté, bývají obyčejně 
šikmo namířeny. Nejjednodušší tvar; silur a devon. U nás ve 
svrchním siluru 3 dr. conicum, praecox, v de- 
vonu 4, bifidum, pingue. Faterophyllum Poč. 
jako Petraia, ale korale značných rozměrů a 
rychle nahoru se šířící; silur a devon. V Če- 
chách ve svrchním siluru F. consimile, v de- 
vonu 3 dr. explanans. 

Falaeocyclidae Dybow. Korale terčovité 


Obr. 52, Duncanella borealis Neb mísovité, s příčkami tlustými, četnými, 
n aes radiálně neb speřeně sestavenymi. Palaeocyclus 
M. Edw. & Haime koral terčovitý neb nizce 
kuželovitý, příčky četné, radialně sestavené a pokud se délky týče, 
se střídající; silur. Combophyllum M. Edw. Haime. Baryphyllum 
M. Edw. Haime. Hadrophyllum M. Edw. Haime příčky speřeně 
sestavené; devon. Mzcrocyclus Meek; devon americký. 
Polycoelidae Rom. Původní čtyry příčky silně vyvinuté, ostatní 
slabší až i zakrnělé. Korale vřetenovité neb válcovité. Fo/ycoelia 
King kalich velmi hluboký, původní 4 příčky dlouhé, ostatní kratší; 
trias. Oligophyllum Poč. původní 4 příčky patrny; hlavní někdy 
velmi krátká, mezi 2 delšími uložená. Jindy hlavní a postranní 
příčky spolu se spojují. Ostatní příčky zakrnělé; devon český. 
(O. permirum.) 


II. skupina Semiplena. Počta. 


Dýnka nepatrně jen vyvinutá, dna bývají naznačena ve střední 
rource, která vzniká tím, že volné kraje příček se spojují. Často 
druhotné uloženiny stereoplasmatické. 


Lindstromidae Poč. Druhotné uloženiny stereoplasmatické spo- 


jují obyčejně volné vnitřní kraje příček buď do silného nepravého | 


sloupku aneb v rourku, ve které jsou dna naznačená. Lindstrémia 


Nichols. stereoplasma tvoří uprostřed plný sloupek; silur. A//evnia | 


Poč. (Nicholsonia, obr. 52.) stereoplasma buduje uprostřed dutou 
rourku, v níž dna jsou naznačená; silur a devon. U nás ve svrch- 
ním siluru 4 dr. major, nana, v devonu 1 bohemica. Barrande- 
ophyllum Poč. stereoplasma schází, příčky uprostřed v rourku spo- 
jeny; devon. (B. perplexum.) 


61 


III. skupina Expleta. Dybowski. 
V koralu dna a dýnka četná, vyplňují někdy ta, jindy ona 
celý koral a jsou vůbec tyto 2 endothekální výtvory k sobě v obrá- 
ceném poměru; čím řidší jedny, tím hojnější druhé. 


Obr. 54. Streptelasma corniculum 
Obr 53. Alleynia bohemica Barr. sp. a) řez podélný, Hall řez příčný ; % hlavní, < proti- 


peA uricay 4krátav. (Počta). Jehlá příčka ; „silur americký (Ni 
Zaphrentidae M. Edw. & Haime. Jedinci kuželovití neb vál- 
covití značných rozměrů, s příčkami speřeně seřaděnými a obyčejně 
s jamkou, v níž je uložena hlavní příčka. Dýnka nečetná, někdy 
úplně scházejí, za to 
dna úplná a hojná. 
Streptelasma Hall 
(obr. 51. a 54.) koral 
kuželovitý zahnutý, 
příčky četné (až 130) 
uprostřed se stáčí 
v tlustý, nepravý slou- 
pek. Seřadění speře- 
né vidět na povrchu; 
O D A A So PA V 
koral kuželovitý neb silur anglický (Nicholson). 
válcovitý, příčky četné, 
hlavní v jamce. Dýnka dosti četná, dna úplná a hojná; silur- 
karbon. Pselophyllum Poč. koral kuželovitý neb válcovitý, příčky 
tlusté, hustě k sobě přitlačeny, tak že dýnka žádná; za to dna 
velmi četná a silná. Hlavní příčka nezřetelná; devon český. 
P. bohemicum, obesum. Omphyma Raf. (obr. 55.) koral kuželovitý, 


62 


značných rozměrů, na zpodu kořenovitými výběžky upevněný. 
Příčky velmi četné, původní 4, někdy i jiné v jamkách; silur. 
U nás dr. O. grande s varietami, dosahuje značných rozměrů. 
Amplexus Low. koral válcovitý; dna úplná a velmi četná, rozdě- 
lují koral v komůrky a mají příčky jen slabě 
naznačené. Hlavní příčka obyčejně v jamce; 
devon. U nás A. hercynicus var. bohemica, glo- 
meratus u Koněprus. Aulacophyllum M. Edw. H. 
koral vřetenovitý, hlavní příčka v hluboké jamce, 
ostatní speřeně seřaděny; silur a devon. Meno- 
phyllum M. Edw. H. (obr. 56) speřené seřa- 
dění příček nejlépe vyvinuto; karbon. Po- 
Obr. 56. Menophyium © dobné rody jsou: Pholidophyllum, Pycnophyllum 


z karbonu francouzské- 
hoa hlavni protien | indstro ze siluru; Axzsophylum MEG: 


PoS pFiëky ostatně. s silur a devon. Combophyllum, Baryphyllum, 
Metriophyllum M. Edw. H. z devonu, Lopho- 

phyllum M. Edw. H. a Pentaphyllum Kon. z karbonu a j. 
Cvathophylliďdae M. Edwards & Haime. Jedinci osamotnělí 
aneb iv trsech; příčky radiálně seřaděny, při čemž delší s kratšími 
se střídají; často však speřené seřadění, aneb aspoň obojstranná 


X 
SN 
Pope at 2 
T v © tet = 
esa SAN RNA SŽ IPR] 
See RB WML Ba 
BAS ata) NN NS Gh =% 
: SY V passes 
SSS hy Woo, NGS 
SN N NSS ei 
SRV 
KN 


tz 
AE: 


Obr. 57. Cyathophyllum heterophyllum Edw. H. A řez přičný, B podélný; 
ź dna, e dýnka; devon německý (Nicholson). 


souměrnost bývají naznačeny. Dna i dýnka jsou velmi hojná. 
Cyathophyllum Goldf. (obr. 50. a 57.) koral jednoduchý, kuželovitý, 
aneb ve stromovitých či plochých deskovitých trsech. Pučení kališné © 
neb postranní. Příčky velmi četné, radiálně sestaveny. Dna i dynka | 
četná. Silur-karbon. U nás ve svrchním siluru 3 dr. nejhojnější 
prosperum, v devonu 2, C. manipulatum tvoří velké kolonie. Cam- 
pophyllum M. Edw. H. jako předešlý; příčky nedosahují však středu; | 


63 


devon a karbon. Heliophyllum Danna (obr. 58.) příčky mají na 
bočných plochách svých lišty (carinae); devon. Chonophyllum 
M. Edw. H. koral sestává z odstavců, které jako kornouty do 
sebe jsou vloženy. Starší jedinci mají tvar polokoulovitý; silur a 


s 
7 Vy, 
P. HWA 
S28 
+ E 
MAN za 
WW A 
R% j GE ae 
BS, AZZ k 
VM Z STK = 
RSV 
HEE. SNN 
SEA X FN 
RNA L SR 
A k | 
) eee 


Obr. 58. Heliophyllum elegantulum Edw. H. A řez příčný, B podélný; 
A hlavní, g protilehlá příčka; ¢dna, e dýnka, v lišty na příčkách ; devon 


americký (Nicholson). 


devon. U nás v devonu velmi hojný rod, budoval u Koněprus 
kolonie, Ch. pseudohelianthoides. Ptychophyllum M. Edw. H. jako 
předešlý ; stereoplasma sesiluje stěnu a příčky a tvoří tlustý sloupek; 
silur a devon. Chlamydophyllum Poč. příčky málo četné, během růstu 


tak obrůstány jsou stereoplasmatickými 
uloženinami, že mizí a koral u zpodu 
celý jest vyplněn; devon český (Z. 
obscurum (obr. 59.) Lithostrotion Llwyd. 
korale rourovité v trsech; uprostřed tenký 
sloupek; význačný rod pro karbon. 
Lonsdaleia M' Coy rovněž v trsech ; příčky 
četné, uprostřed nich tlustý, ze stočených 
lišten budovaný sloupek. Dýnka četná, 
tvoří tak zv. vnitřní stěnu; význačný pro 
karbon. Acervularia Schweig. tlusté pláty, 
aneb i stromovité trsy; příčky četné, 
dýnka tvoří vnitřní stěnu a střed dělen 
četnými dny; silur. a devon. S/aurza 


vex 


Obr. 59. ZLithostrotion Martin: Edw. 
H. řez příčný; 4 hlavní, g protilehla, 
s postranní příčky; karbon anglický 


(Nicholson). 


M. Edw. H. (obr. 60. 


v podobě plátů; čtyry původní příčky delší ostatních spojují se 
uprostřed a tvoří tím v kalichu kříž; svrchní silur. Phz/iipsastraea 
M. Edw. H. tlusté pláty; žebra jedinců prodlužují se a vnikají 
do sousedních kalichů jako příčky; devon a karbon. V našem 


64 


devonu P. cuncta. Strombodes Schweig. tlusté pláty; příčky četné, 


stěny nezřetelné, tak že příčky do sousedních jedinců přecházejí; 
silur a devon. Spongophyllum M. Edw. H. tlusté pláty aneb velké 


4- 5 


D 
jat Ap 
E BA Dd 
DH 


De, 
Pa 


Obr. 60. Staurza astraetformis Edw. H. po- Obr. 61. Dzbunophyllum z karbonu 
vrch zvětš. silur švédský. (Nicholson dle M. anglického, % hlavní, g protilehla 
Edwardse). příčka (Nicholson). 


hlízy; jedinci hranatí mají na obvodu několik bublinek tvo- 
řených dýnky a z těch teprvé vybíhají příčky. Může považována 
býti za přechod k čeledi následující, ve kterém zakrňování příček 
poprvé je naznačeno; silur a devon. U nás 
v siluru S. zuficetum. Dale jsou sem kla- 
deny:  Diphyphyllum Lonsd. Clhstophyllum 
Dana; silur až karbon. Evidophyllum , Pachy- 
phyllum M. Edw. H.; silur. Crepidophyllum 
Nichols., Craspedophyllum Dybow. devon. 
Koninckophyllum Nichols, © Chonaxis M. 
Edw. H., Cyclophyllum Dunc., Aulophyllum 
M. Edw. H, Aspidophyllum, Dibunophyllum 
(obr. 61.) R%odophyllum Nichols. karbon a j. 
Cystiphyllidae M. Edw. & Haime. Oby- 
čejně jedinci osamotnělí, s příčkami zakr- 
nělými, buď tenkými, aneb jen slabě nazna- 
Obr. 62. om ac © čenými. Celý koral sestává z dýnek vypouk- 
meck no lých, která tvoří bublinatou strukturu. Na 
těchto bublinkách bývají řady zrnek, kterými 

příčky jsou naznačeny.  Wicroplasma Dybow. přechod k čeledi 
předešlé, má příčky poblíže stěny naznačeny; silur. U nás M. /čmz- 
tare. Retiophyllum Poč. příčky zakrnělé, střed korále prázdný; 
devon. U nás A. mirum. Cystiphyllum Lonsd. (obr. 62. a 63.) celý 


koral vyplněn bublinatou strukturou Na bublinkách příčky na- 
značeny řadami zrnek; silur a devon. U nás četné druhy zvláště 
v siluru gracile, placidum, v devonu ultimum a bigener. Strephodes 
M’ Coy přechodní tvar s příčkami dobře vyvinutými a středním 
sloupkem; silur karbon. 


JU 


=, 


je 


Nim 
any eee 
: f APO) = a 
wy 

Oe” ge 


Eim 


À 


Obr 63. Cystiphyllum cylindricum Lonsd. A řez příčný, B podélný. Na bublinkách 
patrny jsou řady zrnek. Silur anglicky. (Nicholson). 


g 


Calceolidae Romer.*) Jedinci osamotnělí, hranolovití, aneb 
v průřezu půlkruhovití, z jemných bublinek složeni. Příčky nazna- 
čeny nahoře jen řadami zrnek. Víčko, kterým kryt jest kalich 
z jediného neb ze 4 kusů, má naznačené 
příčky a mezi nimi uprostřed příčku hlavní. 
Calceola Lam. (obr. 64.) podoby střevíce, 
s kalichem hlubokým. Víčko půlkruhovité, 
z jediného kusu, má příčky a mezi nimi hlavní 
naznačené lištarni. Hojný rod v devonu, 
zvláště pro určitou polohu význačný (Calc. 
sandalina). R%zsophyl/um Lindstr. kuželovitý, 
v průřezu půlkruhovitý, dole dutými kořeny 
přirostlý ; silur a devon. AR. dohemicum u nás 
v devonu. Goniophyllum M. Edw. H. (obr. 65.) 


: A Obr. 64. Calceola sandalina 
hranolovitý se 4 hranami. Příčky četné, tlusté, Lam. z devonu německého. 


velmi krátké. Víčko ze 4 párů kusů slo- 
ženo; svrchní silur. Jiné rody sem slušící jsou: Platyophyllum, 
Rhytidophyllum a Araepoma Lindstr. ze siluru švédského. 


*) G. Lindström, Om palaeozoiska formationernas operkel bärende 
koraller. Bihang svensk. vetensk. Akad. handl. 1883. 


Dr. Počta: Rukověť palaeozoologie. 5 


66 


Čtyrčetné korale počínají zpodním silurem, jsou zde zastoupeni 
nečetnými rody a dosahují největšího rozvoje ve svrchním oddělení 
útvaru toho. Budují na mnohých místech 
jako na ostrově Gotlandu, v Anglii, ve 
státu New Yorkském v Americe, u nás 
u Tachlovic zároveň s koraly z oddě- 
lení Tabulata útesy, jichž rozměry a 
obrysy nyní však jen s obtíží mohou 
býti vyhledávány. Hojnými jsou též 
os. S sní S devonu, kdež rovněž zúčastňují se 
His. sp. pohled se strany, zmenšeno; při stavbě útesů (u nás u Koněprus 


silur švédský (Nicholson dle Lind- 7 7 : 
stréma). F— f) V karbonu vyskytají se některé 


mladší rody rovněž četně; v permu 
zastoupeni jsou hojněji jen ve Východní Indii. Tím útvarem vy- 
mírají, ač byly udávány některé výskyty v triasu (Gigantostylis, 
Pinacophyllum), z křídy (Holocystis), ano i z nynějších moří 
(Haplophyllum a Guynia). 


Řád Hexacoralla. Haeckel. 


Ph. Počta, Die Anthozoen der bohm.-Kreideformation. Abhandl. 
k. bohm. Gesell. d. Wiss. VII. F. 2. B. 1887. 

Fr.Frech, Korallenfauna der Nordalpinen-Trias. Palaeontographica 
Bd. XXXVII. 890—91. 

W. Volz, Korallen der Schichten von Sct. Cassian. Palaeonto- 
graphica Bd. XLII. 1896. 

M. Ogilwie, Die Korallen der Stramberger Schichten. Abhandl. 
palaeontol. Museums bayr. Staates 1896. 

M. W. Gregory, The jurasic fauna of Cutch. Corals. Memoir 
geol. Survey East India 1900. 

T. W. Vaughan, Eocene and lower Oligocene Coral Faunas. 
Monographs Unit. States geol. Survey 1900. 

J. Felix, Anthozoen der Gosauschichten. Palaeontographica B. 
XLIX. 1903. 


Mesenteriálné záhyby v dutině tělesné a tudíž i příčky vápenité 
na základě čísla 6 vytvořené. Druhý kruh (cyclus) čítá rovněž 6, 
další kruhy 12 a pak 24 atd. příček. Dle schematu Milne-Edwardso- 
vého vkládají se nové příčky, označíme-li jednotlivé kruhy po: 


67 


řadem čísly, mezi ony 2 starší, jichž součet jest nejmenší. Ovšem 
ale zákon ten nepravidelnostmi a zakrněním některých příček často 
jest poměněn. Stěna samostatná zřídka jest vyvinutá a povstává 
obyčejně splynutím vnějších naduřelých okrajů příčkových. Někdy 
jsou stěna jakož i příčky celistvé (Aporosa), jindy jsou porésní, 
nepravidelnými otvory proděravěny (Perforata). Tento znak dříve 
za třídící byl brán, nyní se ho však více neužívá, ježto přechody 
mezi oběma skupinami jsou četné. Epithéka bývá zvláště na zpodu 
trsu neb jedince vyvinuta. Rozmnožování nepohlavní jest podobné 
jako u koralů čtyrčetných; to jest děje se postranním kališným 
a základovým pučením aneb poltěním. V trsech jedinci často jsou 
spojeni coenenchymem. 

Velmi četní zástupci tohoto řádu různým způsobem byli se- 
skupovani. Ogil wie rozvrhuje je v několik čeledí, v poslední době 
Heider a Ortmann kladou velkou váhu na stěnu a dle toho 
rozdělují je v 3 skupiny (Euthecalia, Pseudothecalia a Athecalia). 

Amphiastraeidae Ogilwie. Polypi zřídka osamotnělí, obyčejně 
v trsech plátovitých neb stromovitých, se stěnou pravou a se silnou 
epithékou. Stěna i příčky celistvé, neproděravěné, příčky na okraji 
celistvé neb málo jen vykrojované, souměrně dle sagitalní osy po- 
stavené. Dýnka hojná, vytvořují často vnitřní stěnu. Pyxacophyllum 
Frech příčky krátké, nahoře jemně vykrojované; trias. Gzganto- 
stylis Frech, trias. Coecophyllum Reuss jedinci hranolovití, stěnami 
v trs spojeni; trias a jura. Amphiastraea Ettal. hlavní příčka 
znatelná a z ostatních prvého kruhu ještě 3 neb 5 patrno. Vnitřní 
stěna; jura. Z jurského útvaru uvedeno ještě: Aulastraea, Opistho- 
phyllum Ogilw. Stylosmilia, Haplosmilia M. Edw. H., Sclerosmilia, 
Cheilosmilia, Lingulosmilia Koby aj. Eusmilia M. Edw. H. tértiér 
a recent. Rhipidogyra M. Edw. H. jedinci obyčejně osamoceni, 
silně smáčklí, sloupek listovitý, široký ; jura-rec. Barysmailia M. Edw. H. 
jedinci v průřezu vejčití, obyčejně v řadách za sebou; sloupek 
listovitý; křída. Pachygyra M. Edw. H. jedinci coenenchymem, 
ve kterém probíhají septální žebra, spojeni; jura a křída. /%yto- 
gyra da’ Orb. jura a křída. Plocophyllia Reuss tertiér. 

Szylinidae Klunz. Trsy tvoří tlusté pláty, jedinci v průřezu 
kruhovití neb hranatí, stěna i příčky celistvé, příčky nečetny (4—12) 
radialně sestaveny, mívají uprostřed často sloupek. Dýnka hojná. 
Jedinci spojeni spolu coenenchymem, aneb septalními žebry. Epi- 
théka obyčejně vyvinuta. SZy/mua Lam. jedinci spojeni septalními 

5* 


68 


žebry, příčky četné, sloupek tenký; trias-křída. S. vadosa v českém 
cenomanu. Cryptocoenia d’ Orb. sloupek schází ; jura a křída. U nás 
v korycanských vrstvách C. obscura. Cyathophora Mich jedinci 
spojeni žebry septalními, příčky krátké, bez sloupku; jura a křída. 
Phyllocoenia M. Edw. H. jedinci v průřezu kruhovití, s příčkami 
dlouhými; sloupek zakrnělý ; trias-tertiér. olocystis Lonsd. (obr. 66.) 
z příček 4 větší ostatních ; křída. Dále rody Fentacoenta, Heterocoenta, 
Szylosmilia, Goniocora M. Edw. H., Acanthocoenia, Placocoenia, Convex- 
astraea d’ Orb. vesměs jura a křída. Sem náleží snad také: Cordzlites 
Poč. trsy kulovité neb hlízovité, jedinci velmi malí, hranolovití, se 
6 krátkými příčkami. Na obvodu jediná poloha dynek. C. cretosus. 
Glenarea Poč. trsy plátovité, jedinci hranolovití, se stěnami často 
vlnitě zprohýbanými; příčky velmi 
krátké, 3—5 v jedinci; G. cretacea 
korycanské vrstvy. 


Obr. 66. Holocystis elegans Edw. H. Obr. 67. Montlivaltia ca- 
několik kalichů zvětš. křída. (Ni- ryophyllata Lamx. z jury 
cholson.) anglického. (Nicholson.) 


Astraeidae M. Edwards & Haime. Trsy tvoří tlusté pláty 
aneb stromovitě rozvětvené tvary; zřídka jsou polypi osamotnělí. 
Jedinci v trsech bývají dlouzí, válcovití, neb hranatí a jsou spojeni 
spolu buď přímo stěnami svými, aneb septalnými žebry. Stěna 
tvořena stloustlými vnějšími kraji příček. Příčky jsou celistvé, četné, 
na svrchním okraji zoubkovány. Dynka jsou četná, dna scházejí. 
A. polypi osamotnéli: Montlvaltia Lamx. (obr. 67.) koral válcovitý, 
kuželovitý, neb terčovitý, s četnými příčkami nahoře zoubkovanými. 
Bez sloupku. Epithéka tlustá, svraštělá; trias-tertiér. Lzthophyllia M. 
Edw. H. stěna s ostnitými žebry; sloupek porésní; miocén-rec. 
Axosmilia M. Edw. H. jura. Osamotnělé polypy a někdy i v trsech 
mívají: Stylophyllum Reuss a Stylophyllopsis Frech z triasu. B. trsy 
stromovité povstalé pučením postranním: C/adocora Ehrenb. trsy 


69 


stromovité, jedinci válcovití, s bradavkovitým sloupkem, tyčinkami 
obklopeným; jura-rec. Stylocora Reuss křída-miocén. Pleurocora 
M. Edw. H. křída. C. Trsy povstalé pučením základným (stolony 
aneb rozšířením základným): A/%zzanoza M. Edw. H. pučení stolony; 
kalichy jedinců mělké, kruhovité; sloupek bradavce podobný; křída 
a tertiér. Latusastraea d' Orb. pučení základné, jedinci vejčití se 
sloupkem a tyčinkami; jura a křída. Astrangia, Cryptangia, Phyll- 
angia, Cladangia M. Edw. H. tertiér a rec. D. Trsy plátovité, 
povstalé pučením postranním: Helzastraca M. Edw. H. (obr. 68.) 
jedinci spojeni spolu septalnými žebry; dýnka velmi četná; sloupek 
porésni; jura-rec. /sastraea M. Edw. H. jedinci hranoloviti spojeni 


stěnami, příčky četné, 
2 
ZS 
Zm 


) 


K 
NÝ 


sloupek slabý, někdy 
i schází; trias-křída 


K) 
Y 


L 


Obr. 68. Heliastraca conoidea Obr. 69. Thecosmilia annularis Edw. H. z jury anglického 
Reuss; miocén vídeňský. (Nicholson). 


V korycanských vrstvách našich /. splendida. Flesiastraea From. 
tertiér a recen. Sty/astraea From. lias. Confusastraca M. Edw. H. jura 
a křída. Leptastraea, Prionastraca M. Edw. H. tertiér. E. Trsy 
plátovité poltěním povstalé: Gonzastraca M. Edw. H. jedinci hrano- 
lovití, s příčkami dlouhými, se sloupkem porésním a tyčinkami; 
křída-rec. Pavia Oken. jedinci vejčití, protaženi, spojeni septalnými 
žebry; jura-rec. Maeandrastraea d' Orb. křída. F. Trsy stromovité, 
poltěním povstalé: Ca/amophy/lia Blainv. jedinci válcovití, ve svazcích 
spolu, aneb tvoří trs stromovitý: sloupek schází; trias-tertiér. 
Thecosmilia M. Edw. H. (obr. 69.) trsy rozvětvené, po poltění se 
jedinec rozdvojí ve 2 větve; sloupek schází, aneb jest zakrnělý; 
trias-tertiér. P/europhyllia From. jura. Cladophyllia M. Edw. H. trias- 
| křída. Aplophyllia jura-tertiér. Symphyllia, Dasyphyllia M. Edw. H. 
| Mussa Oken tertiér-rec. G. Trsy s kalichy spolu splývajícími 


70 


povstalé poltěním: Leptorta M. Edw. H. kalichy jsou v řadě, která 
různě se proplétá; jedinci stěnami spojeni, příčky hustě k sobě 
stlačené, téměř rovnoběžné, sloupek listovity; jura-tertiér. Diplorča 
M. Edw. H. jako předešlý, jedinci spojeni septalnými žebry; křída- 
rec. Mycetophylia M. Edw. H., Hyďnophora Fischer, křída-rec. 
fromentellia Ferry, jura. Maeandrina Lam. křída-rec. <Aspidiscus 
König křída. 

Fungidae Dana. Polypi osamotnělí, ancb v trsech plátovitých, 
bez samostatných stěn, s příčkami celistvými aneb proděravěnými, 
četnými a radiálně sestavenými. Dýnka četná, dna scházejí aneb 
řídká. Trsy někdy epithékou pokryty, jindy mají na zpodu trny. 
A. Polypi osamotnělí nízcí, zřídka v trsech, bez epithéky aneb 
s epithékou zakrnělou, s příčkami celistvými, zoubkovanými a 
s hojnými dýnky (Funginae): Micrabacia M. Edw. koral terčovitý 
má na zpodu epithéku slabě naznačenou a příčky četné, pravidelně 
sestavené. M. coronula hojný druh. Cyc/abacia Bělsche podobný 
předešlému; žebra z příček prvního kruhu vybíhající silná, jdou 
na zpodu ke středu, žebra z příček ostatních kruhů zahnutá a s oněmi © 
silnějšími spojena; křída. 4. Polypi osamotnělí, aneb ploché trsy © 
s celistvou epithékou; podobně i příčky bývají celistvé, zřídka mají 
nečetné póry (Lophoserinae): Wicroseris From. koral terčovitý, 
příčky celistvé četné, silnější až do středu dosahující. Asteroseris 
From. jako předešlý, uprostřed sloupek ; křída. Cyc/oseris M. Edw. H. 
podobný, příčky velmi četné, slabší přikloňují se k silnějším. Epi- 
théka na zpodu vodorovná, žebernatá; křída-rec. F/acoseris From. 
koral válcovitý, stářím se do plochy šíří, příčky četné a uprostřed 
jich tenký listovitý sloupek ; křída. F. Gezmz/sí hojný v korycanských 
vrstvách našich. Gyroseris Reuss koral vřetenovitý ; křída. Cyathoseris 
M. Edw. H. kol matečného jedince povstávají noví pučením kostálním 
a jsou obdáni společnou epithékou ; křída-tertiér. Oroseris M. Edw. H. 
hranice mezi jedinci jen částečně naznačena; jura. Jhammnoseris 
Ettal. jura. C. Polypi osamotnělí, aneb častěji trsy s kalichy 
v sebe splývajícími. Příčky proděravěny póry, které jsou sestaveny 
do pravidelných vějířovitě rozložených řad. Dýnka hojná, ve vodo- 
rovných řadách a také i dna vyvinuta. Epithéka na zpodu trsu. | 
(Thamnastraeinae): Axabacia M. Edw. H. koral terčovitý, s hoření 
stranou vyklenutou a s otvorem kališným, úzké štěrbině podobným. 
Příčky velmi četné a tenké. Genabacia M. Edw. H. jako předešlý, 
tvoří však trs tím, že kolem matečného jedince objevují se noví; 


71 


jura. Cyclolites Lam. terčovitý, svrchní strana vypoukla, kališní 
štěrbina úzká, příčky velmi četné a velmi tenké, spojené dýnky 
a trámečky a silně pórovité; jura-eocén, zvlášť hojný v křídě, 
Protethmos Greg. koral nízce kuželovitý, až terčovitý, příčky na 
vnitřním a svrchním okraji proděravěné, sloupek porésní; jura. 
Leptophyllta Reuss podobný, avšak bez sloupku; jura a křída. 
L. palellata hojný v křídě. Protocyclolites Frech. trias. As/raco- 
morpha Reuss trsy hlízovité, jedinci malí, spojeni tlustými septálnými 
žebry; trias-oligocén. Latimaeandra D’ Orb. trs laločnatý, jedinci 
protaženi, do řad sestaveni a s četnými příčkami; trias-křída. 
Thamnastraea Lesauv. trs podobný předešlému, dole společnou 
stěnou obdán, sestává z jedinců bez stěn v sebe splývajících a 
septalnými žebry spojených. Příčky četné, sestávající z trámečků 
(trabeculae) vějířovitě rozložených. Sloupek tenký, někdy schází; 
trias-oligocén. 7%. decipiens obecný v křídě. Dimorphastraea D’ Orb. 
jako předešlý, ale jedinci staví se do soustředných řad kol matečného 
kalicha; trias-tertiér. V korycanských vrstvách obecný druh Ø. pa- 
rallela. Centrastraea D’ Orb., Stibastraea Ett., Archaeoseris Greg. 
jura. Comoseris D' Orb. jura-tertiér. 


Eupsammidae M. Edw. Haime. Polypi osamotnělí, aneb trsy 
stromovité, postranním pučením povstalé, zřídka plátovité. Stěna 
jedinců povstala srůstem vnějších krajů příček (pseudotheca), někdy 
je kryta epithékou. Příčky četné, proděravěné, tak že sestávají 
z trámečků (trabeculae) nepravidelně probíhajících; často vnitřními 
kraji svými srůstají. Dynka i dna. Calostylis Lindstr. jedinci vál- 
coviti, někdy s postranními puky. Příčky velmi četné, porésní, 
trámečky spojené, neb i srostlé; sloupek tlustý, porésní. Epithéka. 
Svrchní silur.  Eupsamia M. Edw. H. jedinci kuželovití, příčky 
v 5 kruzích. Balanophyllia Wood. koral válcovitý se širokou zá- 
kladnou. Příčky husté, někdy srostlé; někdy porésní; eocén-rec. 
Stephanophyllia Mich. koral terčovitý, nahoře vypouklý. Prvních 
6 příček dosahuje středu, ostatní srůstají spolu poblíže obvodu; 
křída a tertiér. Haplaraca Milasch. jura a křída. Dendrophyllia 
B'ainv. trs stromovitý, povstalý postranním pučením; příčky četné. 
tenké, poslední kruh vysílá příčky až do středu k porésnímu sloupku 
| a srůstá s kruhem předposledním; tertiér a rec. S/ereopsammia 
M. Edw. H. eocén. 


SI 
bo 


Archaeocyathidae © Walcott.*) Korale kuželovité, porésni a 
s dvojí stěnou. Vnější je prodéravéna jemnými, vnitřní hrubšími © 
póry. Uprostřed jest rourovitá střední dutina. Obě stěny jsou 
spojeny trámečky aneb pláty, rovněž porésními. Kambrium jižní 
Evropy, Sev. Ameriky, Sev. Asie a Australie. Postavení nejisté. 
Archaeocyathus Bill. (obr. 70.) obě stěny jsou spojeny radialnými 
deskami. Coscznocyathus Born. mimo radiálné desky jsou mezi stěnami 
ještě pláty vodorovné. Spirvocyathus Hinde mezi stěnami jest síťovina, 
Protopharetra Born. korale rozvětvené, na obvodu se síťovinou 
vláken. Athmophyllum Meek. 


Turbinolidae M. Edwards & Haime. Polypi osamotnělí s čet- 
P nými příčkami, které jsou celistvé, celo- 

a eg krajné a paprskovitě seřaděny. Dynka 
obyčejně jsou vyvinuta, dna scházejí. Oby- 
čejně sloupek a někdy i tyčinky jsou: 
uprostřed korale. Ten často bývá kryt 
epithékou. A. Kalich kruhovitý neb vej- 
city, se sloupkem tenkým, aneb ze 
svazku listen složeným. Dynka a trá- 
mečky scházejí (Turbinolinae): Turbino- 
fia Lam. Koral kuželovitý, v průřezu kru- 
hovitý, příčky přesahují na zevnějšku 
i nahoře stěnu, sloupek tenký; tertiér 

AE es oP a rec. Ceratotrochus M. Edw. H. koral 
zahnutý, četné příčky přesahují stěnu; 

sloupek z lišten složený; křída-rec. Sphenotrochus M. Edw. H. 
kalich prodlouženě vejčitý, sloupek listovitý ; křída-rec. Dasmia M. 
Edw. H. koral se stonkem, žebra na zevnějšku tlustá, bez 
sloupku; křída a tertiér. B. Kalich kruhovitý, sloupek někdy, 
tyčinky vždy v jediném neb ve více kruzích. Dýnka řídká. (Tro- 
chocyathinae): Trochocyathus M. Edw. H. (obr. 71.) příčky tlusté, 
sloupek z lišten, obdán tyčinkami v několika kruzích; lias-rec. 
V březenských vrstvách 7. conulus a Harveyanus. Thecocyathus M. 
Edw. H. koral nízký, až terčovitý, na povrchu silnou epithékou po- 
krytý, příčky četné, uprostřed sloupek z lišten a kol něho několik 
kruhů tyčinek; lias-rec. Caryophyllia Lam. koral vřetenovitý, širší 


© jeji: 3 


Sm- © 


= 


*) J. Bornemann, Versteinerungen des cambrischen System von Sardi- 
nien 1886. J. G. Hinde, Quarterly Journal geolog. Soc. Vol. 45. 1889. 


73 


základnou přirostlý, sloupek z točených lišten, obdán jediným kruhem 
tyčinek; křída-rec. U nás v cenomanu C. cylindracea. Paracyathus 
M. Edw. H. tyčinky vybíhají z příček. Deltocyathus M. Edw. H. 
tertiér a rec. Discocvathus M. Edw. H. koral terčovitý, sloupek 
tenký, tyčinky volné; jura. C. Kalich vejčitý, často protažený, 
sloupek listovity, aneb schází, tyčinky scházejí, dýnka vyvinuta, 
rovněž epithéka (Trochosmilinae): Zrochosmilia M. Edw. H. příčky 
četné, až ke středu sáhající, žebra zrnky ozdobená, sloupek schází, 
dýnka četná. V březenských vrstvách, našich více druhů, v kory- 
canských 7. compressa.  Coelosmilia M. Edw. H. podobný, však 
bez dýnek; křída-rec.  Placosmeě/ia M. Edw. H. koral smačklý, 
příčky četné, sloupek listovitý, dýnka a trámečky četné; křída. 
Fleurosmilia From. sloupek listovitý srůstá s jednou příčkou prvního 
kruhu; jura a křída.  Dzploctenium Goldf. 
koral silně smačklý, postranní částí nazpět 
zahnutý, takže nabývá podoby podkovovité, 
sloupek schází, žebra rozdělují se na 2—3; 
svrchní křída. Farasmilia M. Edw. H. koral 
kůželovitý, příčky po bočných plochách 
zrněné, sloupek porésni; křída-rec. P. cen- 
tralis v březenských vrstvách. Flabellum 
Lesson koral smačklý, příčky četné, na zpodu Tree eee 
korale stloustlé, sloupek zakrnély; tertiér a E Vie BG 

rec. Smilotrochus M. Edw. H. příčky vnitř- 

ním okrajem srůstají; křída. Stylotrochus From. sloupek tenký, 
příčky nepravidelně spolu srostlé; křída. 

Oculinidae M. Edw. Haime. Trsy povstaly postranním pu- 
čením a stěny jedinců stereoplastickými uloženinami tak stloustly, 
že tvoří celistvý coenenchym. Příčky málo četné, dýnka scházejí. 
Oculina Lam. jedinci bez pravidla na trsu roztrouseni, aneb v řadě 
spirální, sloupek bradavce podobný, kol něho kruh tyčinek; ter- 
tiér a rec. Agathelia Reuss podobný, ale trsy hlízovité neb laloč- 
naté; křída a tertiér. Syuhe//ia M. Edw. H. jedinci nepravidelně 
neb ve spirále, příčky tlusté, na bocích zrněné, uvnitř vysílají 
tyčinkovitý výběžek; sloupek tenký; křída; S. 27800sa v křídě obecný 
druh. Eza//ohelia M. Edw. H. jedinci ve 2 střídavých řadách; jura. 
Placohelia Poč. tlusté pláty, do nichž vejčití jedinci bez pravidla 
zapuštění. Příčky ve 3— 4 kruzích, uprostřed široký listovitý sloupek 
v několik částí rozdělený; P. 7zmosa, korycanské vrstvy. Psam- 


74 


mohelia From. sloupek tenký, trsy stromovité; svrchní jura. Ewhelra 
M. Edw. H. jedinci proti sobě ve 2 řadách postaveni, sloupek 
schází; jura. Haplohelia Reuss; oligocén. Astroheha M. Edw. H. 
tertiér. 

Pocilloporidae M. Edw. H. Trsy plátovité, laločnaté neb 
stromovité, jedinci malí, do coentncbymu hutného zapuštění. Příčky 
málo četné, slabé, často zakrnělé, podobně jako stěna, celistvé. 
Dna hojná. Pocillopora Lam. tertiér a rec. 

Stylophoridae M. Edwards & Haime. Trsy plátovité, hlízovité, 
neb stromovité, z coenenchymu hustého, v němž probíhají dutiny 
a v němž jsou uložení malí kruhovití neb hranatí jedinci. Příčky 
dobře vyvinuté, dýnka scházejí. Stylophora Schweig. jedinci malí, 
coenenchym na povrchu ostnitý, příčky nečetné, často s tenkým 
sloupkem spojené; jura-rec. Astrocoenza M. Edw. H. jedinci hranatí 
s četnými a dlouhými příčkami a tenkým sloupkem; trias-tertiér, 
Stephanocoenia M. Edw. H. jako předešlý, ale kolem sloupku 
tyčinky; trias-rec. Stylocoenia M. Edw. H. sloupek tlustý; křída 
a tertiér. Fsammocoenia Koby jura. 

Madreporidae Dana. Trsy plátovité, laločnaté neb stromovité, 
z coenenchymu porésního, v němž uloženi malí rourovití jedinci. 
Příčky obyčejně málo četné. A. Trsy většinou stromovité, příčky 
6— 12 radiální, dvě z nich proti sobě ležící silnější a uprostřed 
spolu spojené. Dna i dýnka scházejí (Madreporinae): Madrepora 
Lin. tertiér a rec. B. Příčky nahraženy trny; stěna silně porésní; 
dna porésní (Alveporinae): Koninckina M. Edw. H. křída. A/veopora 
Quoy; tertiér a rec. C. Příčky (6—-30) dobře vyvinuty, někdy 
však zakrnělé. Tyčinky často, někdy i sloupek vyvinut (Turbina- 
rinae): Turbinaria Oken trsy listovité, coenchym dosti hutný. 
ostnitý, příčky sobě stejné; sloupek porésni; křída-rec. Actznaczs 
d’Orb. coenenchym porésní, příčky silné, téměř stejné, sloupek 
porésní, tyčinky před všemi příčkami; křída a tertiér. Astracopora 
Blainv. coenenchym velmi porésní, příčky nestejné; tertiér a rec. 
Falaeacis M. Edw. H. příčky naznačeny slabými lištami (asi 30); 
karbon. Cryptaxis Reuss; oligocén. 

Poritidae Dana. Trsy plátovité, zřídka stromovité, jedinci bez 
stěn, buď dotýkají se přímo, aneb jsou velmi porésním coenen- 
chymem odděleni. Coenenchym složen z řídké mřížoviny sloupků 
podélných a příčných a na povrchu ozdoben lištami. Příčky 
(6— 12) zřetelné, někdy sloupek i tyčinky. Trsy dole bývají kryty 


75 


epithékou. A. Jedinci nezřetelně od coenenchymu odlišení, příčky 
rovněž nezřetelné. Dýnka řídká (Spongiomorphinae): Spongromorpha 
a Heptastylis Frech mají 6 příček naznačených. Stromatomorpha 
Frech radiálné uspořádání vůbec nezřetelno. Vesměs trias. B. Příčky 
zřetelné, jedinci se dotýkají, aneb jsou slabou vrstvou coenenchymu 
odděleni (Poritinae): Porites Lam. trsy hlízovité zřídka stromovité, 
příčky velmi porésní, rovněž i sloupek a kruh tyčinek; křída-rec. 
V korycanských vrstvách našich P. Michelinz, textilis. V nynějších 
mořích zúčastňuje se valnou Částí při stavbě útesů. Litharaea M. 
Edw. H. příčky obyčejně ve 3 kruzích, sloupek porésní; eocén 
a miocén. Ahodaraea M. Edw. H. stěny jedinců tlusté, uprostřed 
tyčinky; miocén a rec. 

Korale šestičetné (Hexacoralla), zdá se, povstali z čtyrčetných. 
Jsou sice některými vzácnými zástupci naznačení již v siluru 
(Calostylis) a v kartonu (Palaeacis), ale hojněji přicházejí teprvé 
triasem počínaje. Kambrická skupina <Avchaeocyathinae vykazuje 
znaky tak odlišné, že postavení její v soustavě není ustáleno. Již 
od triasu alpského budují korale šestičetné rozsáhlé útesy. 

V liasu jsou útesy známy v Anglii, Lucemburku a Lothrinsku, 
v černém juře ve Švábsku, Badensku a Švýcarech; bílý jura 
chová četná naleziště ve Francii, Lothrinsku, Badensku, Anglii, 
Bavorsku, v Alpách, Karpatech a Apeninnách Útesy stáří neokomu 
známy jsou ve Francii, na Krimu a v Mexiku, urgonien poskytl 
stopy útesů v Alpách švýcarských a bavorských, turon a senon 
rovněž v Alpách (Gosau) a pak v Pyrenejích K útesům těchto 
dob přispěly valnou částí velké skořápky rudistů. V eocénu a 
oligocénu byly útesy na severním i jižním úbočí Alp a Pyrenejí, 
pak v Arabii a Záp. Indii. V miocénu a pliocénu blíží se útesy 
již k rovníku, tedy k poměrům, s jakými se nyní vesměs setkáváme. 
Z těch dob známy jsou útesy na ostrově Javě, u Červeného Moře, 
v Japanu atd. Ze srovnávání míst, na kterých v dobách geologických 
útesy koralové byly dokázány, jest patrno, že ve starších periodách 
byly útesy na sever velmi posunuty a že čím mladší, tím jižněji 
sestupují do pásem teplých poblíže rovníku. 


Řád Tabulata. Milne-Edwards & Haime. 


G. Lindström, Annals and Magazine nat. hist. 4 Ser. vol. 
XVIII. 1876. 


76 


H. A. Nicholson, On the Structure and affinities of the T. 
1879. 

W. Waagen © W. Wentzel, Palaeontologia indica 1866. 

Ph. Počta, Barrande Systěme silurien Vol. VIII. Partie 2. 1902. 


Trsy často značných rozměrů, plátovité neb hlízovité, z vál- 
covitých, aneb častěji hranolovitých jedinců se stěnami tlustými, 
obyčejně proděravěnými póry, které jsou pravidelně a určitě ome- 
zeny, kruhovité a často do řad sestavené. Příčky vůbec nejsou 
vyvinuty; místo nich vyskytují se trny v různém počtu a seřadění; 
podobně scházejí i trámečky i dýnka. Za to dna jsou velmi četná 


Say 
vA 


so 


og, 


Obr. 72. Favosites Gotlandicus Lam. zmenšen; silur americký (Nicholson.) 


a úplná. Rozmnožování děje se postrannym pučením, mezistěnným, 
zřídka kališným pučením neb poltěním. Skupina tato nemá v sou- 
stavě určitého místa. Milne-Edwards © Haime považovali je 
za řád Zoantharií, Zittel kladl je dříve ke koralům šestičetným, 
jiní jako Nicholson, Sardeson, Bourne mají je za příbuzné 
Alcyonarii. 

Favositidae M. Edwards © Haime. Trsy často mohutné, sklá- 
dají se z dlouhých, 5— 7hranných jedinců se stěnami samostat- 
nými. Ty proděravěny jsou kruhovitými póry pravidelně rozlože- 
nými a jsou někdy novými uloženinami stereoplastickými sesíleny. 
Příčky scházejí; někdy trny ze stěn do vnitř vybíhající. Dna četná, 
vodorovná, zřídka vypouklá a bublinám podobná. Favosites Lam. 
(obr. 72.) trsy plátovité, hlízovité, jedinci hranatí s póry v podélných 
řadách. Často trny na místě příček. Hojný rod od siluru-karbonu. 


77 


U nás v siluru a devonu na 19 druhů; v siluru obecný dr. F. 
Tachlovitzensis dále gotlandicus, Forbesi, z devonu intricatus, hemi- 
sphaericus a j. Calapoecia Bill. podobný, ale s krátkými příčkami. 
Příbuznosť nejistá ; silur. Cladopora Hall podobný, menších rozměrů, 
trsy válcovité, póry nezřetelné; silur. Wzche/inia Kon. trsy bochníku 
chleba podobné, velké, na stěnách uvnitř podélné lišty, dna četná, 
bublinatá, póry nepravidelně roztrouseny; devon a karbon. euro- 
dictyum Goldf. trsy nízké, terčovité, kol cizích předmětů narostlé, 
dna scházejí, aneb jsou řídká, póry rovněž řídké; devon. Fachypora 
Lindstr. (obr. 73.) stěny druhotnými uloženinami stloustlé, tak že 
světlost hranatých jedinců jest kruhovitá. Póry veliké, nečetné; silur 
a devon. U nás 5 dr. v siluru Lous- 
dalei, v devonu czzsťata. Trachypora 
M. Edw. H. druhotné  uloženiny 
zvlášť mocné, póry i dna nečetné; 
devon. U nás 7. bohemica. Striatopora 
Hall stěny po celé délce stloustlé; 
silur a devon. Laceripora Eichw. 
póry v řadě jediné; silur. A/veolites 
Lam. jedinci smačklí, tak že průřez 
jest půlkruhovitý; póry velké; silur 
a devon. U nás v devonu A. szm- Obr.73. Pachypora Nicholsoni Frech, A řez 
tangentialní, B podélný; / póry; devon 
plex. Coenttes Eichw. jedinci smačklí, německý (Nicholson). 
tak že ústí je skulinovité, stěny 
stloustlé; silur a devon. V siluru obecné 2 druhy jsou 77/67- 
textus a juniperinus. 

Svringoporidae M. Edwards & Haime. Jedinci v trsích valcoviti, 
postrannými stolony neb základním plátem spolu spojeni. Místo 
příček lišty, neb řady trnů; stěny celistvé, bez pór. Dna četná, 
nálevkovitě prohloubená. Rozmnožování pučením ze základné neb 
ze stolonů. Syringopora Goldf. trsy jsou svazky rourovitých jedinců, 
spolu jinými uzšími rourkami spojených; silur-karbon. Chonostegites 
M. Edw. H. trsy plátovité, rourovití jedinci spojeni listovitými roz- 
šířeninami; devon. T%ecostegites M. Edw. H. jedinci rourovití, 
spojeni tlustými rozšířeninami, na vnitřní stěně 12 lišten příčky 
zastupujících; devon. 

Roemeridae Počta. Trsy značných velikostí, z jedinců hranolo- 
vitých, se stěnami póry proděravenými a stloustlými. Dna bublinatá, 
až nálevkovitě prohloubená.  Roemeria M. Edw. H. dna nepravi- 


marae 


urn 
VD X ENOL gan 


HERA OL LIVIN NST 
1” 


T 


Půda tan be 


TY 


78 


delně bublinatá, póry roztrouseny, řídké; devon. R. dohkemica tvoří 
u nás velké trsy. Sy7zugolites Hinde (obr. 74.) dna nálevkovitě pro- 
hloubená a jako kornouty do sebe zastrčená; póry pravidelně 
rozdělené; silur. 
Thecidae Nicholson. Trsy hlízovité; v jedincích podélné lišty 
naznačují příčky a prodlužují se zevně, 
tak že tvoří jakýsi druh septokostálního 
coenenchymu. Dna tenká, řídká a vodo- 
rovná. 7%ecia M. Edw. H. silur a devon. 
U nás v siluru Swenderenana, v devonu 
minimorum. 
Halysitidae M. Edwards & Haime. 
Jedinci dlouzí, v průřezu vejčití, staví se 
Obr. 74. Syringolites huronensis Hin. do řady k sobě užší stranou, tak že tvoří 
z devonu amerického, v levo po- its 
délný zlom (Nicholson). řetěz (starší jméno Catenipora). Rady 
ty vlnitě i klikatě probíhají a se pro- 
plétají a jsou na bočných plochách společnou vrásčitou epithékou 
pokryty. Jedinci buď sobě stejni, aneb užší a širší, kteří pak pra- 
videlně se střídají. Místo příček řady trnů neb 
i. liStys alysiesvajischet (obe. 35) suť 
Hlavní 2 druhy jsou catenulartus a escharotdes. 
Auloporidae M. Edwards & Haime. Trsy 
plíživé, z jedinců malých, rourovitych, neb 
bruškovitých, s tlustou neprodě- 
ravěnou stěnou. Na vnitřní ploše 
stěny někdy rýhování. Rozmno- 
žování ze základné, neb pučením 
postranním. Dna vzácná. Aulo- 
E Goldf. trs celym télem svym ates BE. 
prirusta; silur-karbon. U nás v si- Gotlandu. 
luru 3, 7epens, v devonu 2 dr. 
P S mince: Pustulipora Duj. trsy z četných jedinců po stranách 
re aay (Ni- společného kmene sestavenych; silur a devon. U nás 
4 dr. symetrica. Cladochonus M. Coy. trsy přirů- 
stají jen dolení špicí, jedinci jsou nálevkovití; devon a karbon. 
V našem devonu C. perantiquus. Romingeria Nichols. (obr. 76.) 
trs v podobě keříku, jedinci rourovití; silur a devon. 
Chaetetidae M. Edwards © Haime. Trsy z jemných, hranolo- 


vitých jedinců, velmi dlouhých. Stěny sousedních 2 jedinců spolu 


79 


srostlé, bez pór. Dna dosti četná a někdy trny či lišty na místo 
příček. Chaetetes Fischer ze stěn v jedinci vybíhají 1 neb 2 podélné 
lišty; karbon-křída, zvláště hojný v karbonu. Dania M. Edw. H. 
podobný, ale bez lišten; dna ve všech jedincích v téže výši; silur. 
Pseudochaetetes Haug; jura. Tetradrum Dana jedinci velmi jemní, 
na vnitřních stěnách 4 podélné lišty; silur. 

i 


Skupina Monticuliporida. Nicholson (Trepostomata). 


W. N. Dybowski, Chaetetiden der ostbaltischen Silurformation. 
Verhandl. russ. mineral. Gesellsch. Petersburg 1877. 

A. Nicholson, Structure and affinities of genus Monticulipora 
1881. 

E. O. Ulrich, Journal of the Cincinnati Society 1879—1884, Geolo- 
gical Survey of Illinois Vol. VIII, 1890. 

M. F. Sardeson, Journal of Geology, Chicago 1901. 


Trsy různého tvaru listovité, tercovité, plátovité, polokouli 
podobné neb stromovité, skládají se z jemných jedinců hranolo- 
vitých, neb rourovitych se stěnami nepro- 
děravěnými a samostatnými. Jedinci jsou 
trojího druhu (obr. 77.): 1. autopory, větší 
buňky, v nichž zvířata žila; 2. mesopory 
menší buňky (interstitiálné), které budují 
coenenchym; 3. acanthopory jakési trny 
vznikající zevně na trsu a mající původ ve 
stěnách jedinců. V trsech jest poblíže po- 
| vrchu čásť dospělá (regio matura), uvnitř 
nedospělá (r. immatura); obě se oby- 
čejně dosti liší. Na povrchu trsu jsou 
hrboulky (monticulae) sestávající z bro- 
mádek mesopór a skvrny (maculae), což 
jsou body, od nichž další růst pokračuje. 
Dna jsou buď rovná (diaphragma) aneb 
bublinkovitě vypouklá (cystiphragma). Obr. 77. Homotrypa sp. ze siluru 
Příčky nejsou naznačeny. Rozmnožování See R r AF a 
jest mezistěnné (intermurální), výjimkou cannon ní 
jest to poltění složité. 
| Vymřelá skupina tato, v prvohorách velmi hojně zastoupená, 
| nemá určitého místa v soustavě. Milne-Edwards, Nichol- 


80 


son, Bourne, a j. kladou je k Alcyonariím, Ulrich a Lind- 
stróm pokládají je za mechovky. 

Monticuliporidae Ulrich. Trsy hutné, terčovité, listovité, neb 
rozvětvené. Autopóry hranaté neb okrouhlé, mesopóry někdy 
scházejí, acanthopóry četné. V dospělé části cystiphragma. Monti- 
culipora d'Orb. autopóry hranaté, mesopóry řídké, acanthopóry 
někdy vyvinuté; silur a devon. U nás ve zpodním siluru 3 dr. 
certa, crassa. Atactoporella Ulr. autopóry vejčité, mesopóry velmi 
četné; silur. Homotrypa Ulr. (obr. 78.) v části nedospělé diaphragma, 
v dospělé cystiphragma, mesopóry řídké; silur. Prasopora Nichols. 
cystiphragma vyvinutá; silur. Další silurské rody: Feronopora 
Nichols., Mesotrypa, Aspidopora Ulr. 


Obr. 78. Homotrypa subramosa Ulr. řez podélný a příčný, silur americký, 14krat zv. 
(Ulrich). 


Heterotrypidae Ulr. Trsy laločnaté, rozvětvené aneb povlaky 
tvořící. Acanthopóry často značných rozměrů, diaphragma četná, 
cystiphragma scházejí. Vesměs silur. Heterotrypa Ulr. acanthopóry 
malé. Dekayia Ulr. acanthopóry veliké, mesopóry nečetné. De- 


kayiella Ulr. acanthopóry dvojího druhu malé i velké. Petzgopora - 


Ulr. bez mesopór. 


Calloporidae Ulrich. Trsy hlízovité neb rozvětvené, jedinci se. 


stěnami tenkými a s ústím obyčejně hranatym; bývají oddělení 


mesopóry. Acanthopóry scházejí. Ca//opora Hall mesopóry tvoří © 


coenenchym, do něhož uloženy obyčejně 8hranné autopóry; silur. 
Diplotrypa Nichols. mesopóry tu řídké, tu četnější, nestejné veli: 
kosti; silur. Monotrypa Nichols. (obr. 79.) bez mesopór a s řídkými 
diaphragmaty. U druhu W. strangulata pozorováno bylo poltění 
složité. Polytezchus Barr. (Poéta) trs terčovitý s vynikajícím, upro- 
střed 3 neb 4 laločným, záhybem. Mesopóry zřídka mezi autopory, 
diaphragma nečetná; králodvorské břidlice Z; P. Nováka. 


( 


81 


Trematoporidae Ulrich. Trsy rozvětvené, aneb povlaky tvořící, 
stěny autopór často se stloustlými valy, mesopóry četné, často 
velké a víčkem uzavřené; acanthopóry četné. Diaphragma v do- 
spělé části. 77ematopora Hall. stěny autopór nepatrně stloustlé, 
mesopóry nečetné. Ve zpodním siluru českém 7. horrida a j. 
Batostoma Ulr. stěny tlusté, diaphragma úplná. Hemiphragma Ulr. 
stěny autopor velmi stloustlé, diaphragma v krajině dospělé ne- 
úplná. Stromatotrypa Ulr. Vesměs silur. 

Constellartidae Ulrich. Jedinci v dospělé části hranatí, se 
stěnami tenkými, v nedospělé rourovití, se stěnami stloustlými. 
Mesopóry jsou hranaté, v hromádkách pospolu, které bývají na- 
hoře uzavřeny síťovaným víčkem. Diaphragma četná. Pravé acan- 
thopóry scházejí, ale malé duté trny a zrnka na povrchu četná. 


Obr. 79. Monotrypa magna Ulr. řez podélný a příčný, silur americký, 7krát zv. 
(Ulrich). 


Constellaria Dana na povrchu trsu hvězdicovité skvrny, hromádky 
to mesopór. S/e//ipora Hall mesopóry kol autopór sestavené. /Vž- 
cholsonella Ulr. mesopóry tlusté a s četnými diaphragmaty. 
Idiotrypa Ulr. Vesměs silur. 

Batostomellidae Ulrich. Trsy často z více vrstev na sobě, jinak 
laločnaté, rozvětvené, i povlaky tvořící. Stěny v dospělé části tlusté, 
diaphragma vodorovná, v dospělé části se středním otvorem (ne- 
úplná). Mesopóry i acanthopóry. Batostomella Ulr. (Geinitzella) 
autopóry obyčejně kruhovité, malé, podobně i mesopóry ; acan- 
thopóry četné, diaphragma řídká; devon až perm. Sythotrypa 
Miller autopóry vejčité, nahoru přiostřené, mesopóry velmi řídké; 
silur. Stenopora Lonsd. v dospělé části stěna v jistých odstavcích 
stloustlá, diaphragma někdy neúplná, mesopóry řídké; silur až 
karbon. Aužsotrypa Ulr karbon. Callotrypa, Lridotrypa Uhr. silur. 

Amplexoporidae Ulr. Stěny jednoduché, mesopóry obyčejně 
scházejí, acanthopóry četné, jindy scházejí. Amplexopora Ulr. acan- 


Dr. Počta: Rukověť palaeozoologie. 6 


82 


thopóry různých velikostí, diaphragma úplná; silur a devon. 
Monotrypella Ulr. bez acanthopór ; silur a devon. Ařactopora Ulr. 
acanthopóry velmi četné, některé autopóry vyplněny úplně dru- 
hotnymi ulozeninami; silur. Holopora Počta trs tenký, plátovitý, 
autopóry vejčité, někdy protažené, mesopóry naznačeny jako 
důlky ve stěnách autopór ; diaphragma nečetná: A. foliacea, za- 
hořanské vrstvy d, Fetalotrypa, Leptotrypa, Discotrypa Ulr. silur 
a devon. 

Ceramoporidae Ulrich. Trsy přirůstající, neb plátovité, terčo- 
vité, s ústími vejčitými, u něhož bývá půlměsíčitý hrboulek (lu- 
narium u mechovek). Mesopóry nepravidelné, bez diaphragmat, 


y 


„2 


am 
am 


A LH 


Obr. 80. Fistulipora grandis Waag. Went. perm indický, 60krát zv. æ řez tangentialní, 
b řez podélný (Waag. Wentz). 


často hojné. Ceramopora Hall trsy terčovité, jedinci nepravidelní | 
a nestejní, ústí obyčejně do řad sestavená; silur. Crepipora Ulr. 
stěny autopór tenké, vlnitě zprohýbané, Chzloporella, Anolotichia, 
Spatiopora, Bythotrypa Ulr. silur. 

Fistuliporidae Ulrich. Trsy hlízovité, laločnaté, neb stromovité; © 
na povrchu se skvrnami i hrboulky, sestavené z jedinců dlouhých, | 
válcovitých, kteří uloženi jsou v síťovině hranatých mesopór, tak 
že mají týž vzhled jako coenenchym čeledi Heliolithidae. Stěny © 
autopór mívají 2 záhyby a ústí bývají někdy uzavřená víčkem, 
uprostřed prodéravénym. Diaphragma četná. Fistulīpora M. Coy 
(obr. 80.) ústí vejčitá, hruškovitá s 2 zřetelnými záhyby; silur-perm. | 
Cyclotrypa Ulr. ústí bez záhybů; devon. Eriďotrypa, Chilotrypa Ulr, 
silur-perm. Lichenotrypa, Buskopora, Selenopora, Pinacotrypa Ulr. 
devon. Meekopora Ulr. karbon. 


83 


Korale desknaté (Tabulata) jsou znakem prvohor a jen ně- 
kolik málo tvarů (Chaetetes) činí v tom vyjímku. Ony tvoří trsy 
značných rozměrů a zúčastnily se vydatně při stavbě útesů kora- 
lových zároveň s koraly čtyrčetnými a Stromatoporoidy. Monti- 
culiporida nemají ustáleného místa v soustavě a rovněž budovaly 
útesy již v siluru a naposléz v permu. 


Podtřída Alcyonaria. M. Edw. Haime. (Octocoralla.) 


Polypi téměř vždy v trsích, mají 8 záhybů mesenteriálných 
ve střední dutině, 8 tykadel kol úst a tudíž i stejný počet příček, 
jsou-li vyvinuty. Ektodermem bývá vylučována pevná hmota různé 
podoby a různého složení. Jsou to ojedinělé jehličky vápenité (sklero- 
dermit), které jsou uloženy v ekto- a 
mesoderrnu, jindy srůstají v pevnou 
osu střední, aneb ve vnější rouro- 
vitou schránku, do které zvíře se 
uschovává. Jindy vylučuje se osa 
střední rohovitá, někdy v ose články 
rohovité střídají se s vapenymi. Roz- 
množování jest buď pohlavní, aneb 
děje se pučením základným, neb po- 
stranným, zřídka poltěním. 


Obr. 81. Nephthya cretacea Poč. 3krát 


Alcyonidae M. Edwards & Haime. zv. (Orig.) 
Válečky v těle jehlicím podobné 
(sklerodermiti) ojedinělé a hrboulky pokryté. Jediný dosud nález.*) 
Nephthya Savig. (obr. 81.) válečky až 1:6 mm dlouhé, rovné nebo 
zahnuté, hrboulky pokryté; M. cretacea koštické plošky (vrstvy 
teplické.. 

Fennatulidae M. Edwards & Haime. Tenké a dlouhé střední 
osy trsu volného vápenité, aneb rohovité. Graphularia M. Edw. H. 
eocén. Glyptosceptron Bohm, Favonaria Cuv.; křída. Prographularia 
Frech., trias. ? Protovireularia M. Coy; silur. 

Gorgonidae M. Edwards & Haime. Osa trsu přirostlého ro- 
hovitá, neb vápenitá, často z obou těchto hmot. Primnoa Lamx. 
Gorgonella Val. tertiér a rec. Corallium Lin. křída-rec. 


*) Ph. Počta, Uber fossile Kalkelemente der Alcyoniden u. Holo- 
thuriden. Sitzgsber. Akad. Wiss. Wien, B. XCII. 1885. 


6* 


Isidinae M. Edwards & Haime. Osa trsů přirostlých z článků 
vápenitých a rohovitých, pravidelně se střídajících. Polypi zane- 
chavaji na povrchu osy stopy v podobě kruhovitých důlků. Jszs 
Lamx. povrch podélnými žebry ozdoben, postranní větve vycházejí 
z vápenitých článků. V cenomanu českém J. tenuzstriata a mí- 
randa. Moltkia Steen. postranní větve vycházejí z rohovitých 
článků; křída-rec. Sztzchobothrion Reuss. povrch jemně rýhovaný; 
postranní větve vycházejí z článků vápenitých. Křída. U nás v kory- 
canských vrstvách S. foveolatum a solidum. 

Helioporidae Moseley. Trsy hlízovité, vápenité, s bohatým 
porésním coenenchymem, ve kterém uloženy jsou autopóry, větší 
rourovité buňky. Ty mají podélnými lištami naznačeny příčky, avšak 
počet těchto listen (12—25) nesouhlasí s počtem záhybů mesen- 
terialních a tudíž i s počtem příček. V coenenchymu probíhají 
menší hranaté neb nepravidelné buňky siphonopóry. Tyto podobně 
jako autopóry mají četná rovná dna, Heliopora Blainv. lišty příčkové 
(pseudosepta) slabě naznačeny; křída-rec. Polytremacis d'Orb. 
příčky dlouhé, až středu dosahující; křída. 

Heliolithidae Lindström. Trsy hlízovité, plátovité, bochníku 
chleba podobné, zřídka rozvětvené, často značných rozměrů. Auto- 
póry kruhovité, vždy jen s 12 pseudosepty, která někdy slabě 
jsou vyvinutá až i zakrnělá, jindy řadami trnů naznačená. Sloupek 
někdy vyvinut. Siphonopóry hranaté, kruhovité, neb i nezřetelně 
omezené. Dna v obou druzích buněk četná, v siphonopórech někdy 
bublinatá. Na bublinkách těch vyskytují se někdy malé výběžky 
šikmé (aculae), na dnech v autopórech malé tyčinky (baculi). 
Čeleď tato nemá ustáleného místa v soustavě*) a vykazuje jen 
vnějším tvarem svým příbuzenství k čeledi předešlé. Proto v poslední 
době bylo návrhů na vysvětlení čeledi podáno několik, žádný 
z nich není však dosud všeobecně přijat. /e/ioliřes Dana (Stelli- 
porella, obr. 82.) coenenchym ze siphonopór mnohohranných; silur 
a devon. V Čechách 6 dr, 4 ve svrchním siluru decipiens, bohemicus, 
parvistella, 2 v devonu porosus. Propora M. Edw. H. coenenchym 
bublinatý, stěna tlustá, aculae i baculi; silur. U nás ve svrchním 
siluru 3 dr. conferta, magnifica. Plasmopora M. Edw. H. stěna 
autopór tlustá, kol nich staví se siphonopóry do hvězdice (aureola), 


*) J. Kiár, Korallenfauna der et. 5 des norweg. Silursystems. Palaeonto- 
graphica Bd XLVI. 1899. — G. Lindström, Remarks on H. K. svenska 
vetensk. Akad. Handl. 1899. 


dna jejich bublinovitá; silur a devon. U nás ve svrchním siluru 
P. petaliformis, excelsa. Cosmiolithes Lindstr., Plasmoporella, Pro- 
heliolites Kiar, silur. 


Coccoseridae Kiar. Coenenchym hutný, z podélných listen 
složený. Autopóry beze stěn, s tlustými a uvnitř laločnatě rozděle- 
nými lištami (pseudosepta) a se sloupkem. Siphonopóry někdy na- 
značeny. Coccoseris Eichw. Protaraea M. Edw. H. silur a devon. 
Acantholithus Lindstr. silur. 


000g 
o 


t 
5) 
S9 


o 


Obr. 82. Heliolithes porosus Goldf. z devonu německého. a trs ve skut. velikosti, 4 povrch 
zvětšen, c podélný průřez zvětšen. 


2. Třída Hydrozoa. Slimýši. 


Polypi obyčejně přirůstající, zřídka jednoduší, častěji v trsích, 
se střední dutinou jednoduchou, záhyby nerozdělenou. Ve vývoji 
jest dimorfismus, aneb i polymorfismus, tak že v trsích jsou často 
jedinci trojího druhu a sice vyživovací, rozmnožovací a jiní, kteří 
mají za účel pohybem přiváděti vodu s potravou. Z přirostlých 
trsů mnohdy vycházejí volné medusy. Rozdělují se ve 2 podtřídy: 
1. Hydromedusae a 2. Acalephae. 


Podtřída Hydromedusae. Vogt. 


Trsy volné, aneb přirostlé, chovají dva druhy polypt, vyži- 
vovací a rozmnožovací, z nichž poslední často jako volné medusy 
žijí. Zachovati se mohly ovšem jen ty tvary, které vápenitou aneb 
chitinovitou kostru vylučují. Ze šesti řádů sem slušících (Hydra- 
riae, Trachymedusae, Siphonophora, Hydrocorallinae, Tubulariae 
a Campanulariae) jsou známy zkamenělé jen poslední tři. 


86 


Řád Hydrocorallinae. Moseley. 


Základna trsů vytvořená jako pevný, vápenitý podklad, s rour- 
kami, do nichž polypy se mohou vtáhnouti. 

Milleporidae Mos. Základ trsů hlízovitých, aneb rozvětvených 
sestává z vápenitých vláken, které různým způsobem se proplétají 
a větší rourky (gastropóry) pro vyživovací a menší dutinky (dactylo- 
póry) pro tykadlovité polypi v sobě chovají. Wi//epora Lin. (obr. 83.) 
Stylaster Gray; tertiér a rec. 


Řád Tubulariae. Allmann. 


Základ trsů (hydrophyton) vápenitý neb chitinový, sestává 
z plátů vodorovných, spojených spolu kolmými sloupky. Na po- 
vrchu vynikají hrboule a probí- 
haji hvězdovitě rozvětvené rýhy 


Obr. 83. Millepora nodosa Esp. 

recentní, průřez podélný, £ ga- 

stropóry, ź dna; c daktylopory, Obr. 84. Lofťusta persica Brady, trs naříznutý ve 
80kráte zv. (Steinmann). skut. vel. (Nicholson). 


(astrorhizy). Hydractinia Bened. trsy tvoří povlaky a sestávají 
z vodorovných plátů (laminae), které mezi sebou nechávají mezery 
(interlaminarni); křída-rec. E//zpsactinia Steinm. pláty skládají se 
z velmi jemných vláken vápenitých; jura. Sphaeractinza Steinm. 
pláty velmi tenké, od sebe oddálené; jura. Loftusia Brady (obr. 84.) 
pláty vinou se do spirály tak, že celek jest vřetenovitý ; eocén perský. 
Parkeria Carp. podobný, trsy kulovité, obyčejně kol cizého před- 
mětu vinuté; cenoman anglický. Aeterastridium Reuss trsy kulo- 
vité, z pletiva jemných vápenitých vláken; trias. Cyc/actimia, Fora- 
ctinta Vinassa tertiér. 


Skupina Stromatoporoidea. Nicholson & Murie. 


A. Bargatzki, Die S. des rheinischen Devons. 1881. 
H. A. Nicholson, Monograph of the british S. Palaeontograph. 
Soc. 1886—1 892. 


Zpodina trsů (hydrophyton) plátovitá, povlaky tvořící, neb 
hlíze podobná, s bradavkami a rozvětvenými rýhami (astrorhiza) na 
povrchu. Sestává z plátů vodorovných (laminae), spojených spolu 
sloupky (pilae) jednoduchými neb rozvětvenými, tak že povstává 
prostor meziplátový (interlaminární). Sloupky jsou celistvé, aneb 
duté a spojují jen 2 pláty 
spolu, neb jsou delší a pro- 
- bíhají několika platy za se- 
bou. Jindy je struktura méně 
zřetelná, nepravidelná a na 
nejvýše možno poznati pláty. 

Tvary vymřelé skupiny 
této nejblíže přistupují ku 
r. Hydractinia a byly dříve 
různým způsobem vykládá- 
ny. Go/dfuss měl je za korale 
a později za zoophyty, Rosen 
za zvápenatělé houby roho- 
vité, Sandberger a Römer je 


považovali za mechovky, Obr. 85. LE eee devon Cesky, 
Sey: 16krat zv. rig.). 
Dawson za © foraminifery, 


Sollas za houby křemičité atd. Základní práci podal /Vzcho/som. 


A. Hydractinoidea Nichols. Pláty i sloupky patrny: 


Actinostromidae Nichols. Pláty v trsech (coenosteum) pravi- 
delné, podobně i sloupky, které spojují jen 2 pláty spolu, aneb 
procházejí několika za sebou. Gastropóry nejsou patrny. Actino- 
stroma Nich. (obr. 85.) sloupky procházejí několika pláty za sebou. 
U nás v devonu 4 dr. contextum, frustulum Clathrodictyon (obr. 86.) 
Nich. sloupky spojují jen 2 pláty; silur a devon. U nás ve svrchním 
siluru 2, dohemicum, socium, v devonu 3 dr. neglectum. Stylodictyon 
Nich devon. 

Labechitdae Nichols. Trsy (coenosteum) tenké, s epithékou 
na základné; pláty nejsou rovné, aneb v kulovitých trsech sou- 


88 


středné, nýbrž zprohýbané; sloupky někdy tlusté, jindy zakrnělé. 
Labechia M. Edw. H. sloupky velmi tlusté; silur. Rosenella Nich., 
Beatricea Bill. silur a devon. Dictyostroma Nich. devon. 
B. Milleporoidea Nichols. Coenosteum nepravidelné, pláty 
i sloupky nezřetelné: 
Stromatoporidae Nichols. Trsy složené z nezřetelné mřížoviny, 
z vláken tlustých, porésních ; gastropóry, rourky pro zvířata, patrny. 
Stromatopora Goldf. silur a devon. U nás ve svrchním siluru 
S. rarissima, v devonu 3 dr. columnaris, florida. Caunopora Lonsd. 
a Diapora Barg. mají 
v trsech jinak r. Stro- 
matopora zcela podob- 
ných rourky zvláštního 
tvaru, které jsou pova- 
žovány buď za zbytky 
živočichů čizích buď za 
výtvory spojené s roz- 
množováním. Stromatopo- 
rella, Syringostroma Nich. 
devon. 
[diostromidae Nichols. 
Coenosteum obyčejně 
Obr = ekon lé clarum Poč. devon český, valcovite, oinn aos 
l6krat zv. (Orig.) kou uprostřed, která má 
dna. Gastropóry zřetelné, 
hmota trsu ze mřížoviny nepravidelné. Hermatostroma Nich. pláty 
velmi zřetelné, v nich i ve sloupcích chodbičky. J/dzostroma 
Winch. uprostřed trsu rourka; devon. Amphipora Schulz, Stachyodes 
Barg. devon. 
Jiné rody Stromatoporoid jsou: Carterina, Circopora, Disjecto- 
pora Wag. © Wentz.; z permokarbonu indického. 
Skupina Stromatoporoidea jest omezena na prahory a súčast- 
ňuje se svými, často velkých rozměrů dosahujícími kostrami vy- 
datně při stavbě útesů koralových. 


Řád Campanulariae. Allman. 
Trsy z chitinu jemné, rostlinám podobné. Rozmnožovací polypi 
jsou v buňkách větších (gonothéky) a u žijících odlučují se od 
trsu jako volné medusy. 


89 


Řád znám jest nečetnými zbytky teprvé z pleistocénu, ale 
do příbuzenstva jeho kladeny jsou některé zajímavé skupiny 
z prvohor a sice 1. Cladophora a 2. Graptoloidea. 


Podřád Cladophora. Hopkinson. (Dendroidea.) 


H. A. Nicholson, Monograph of british Graptolitidae I. 1872. 

J. Hopkinson aC. Lapworth, Quarterly Journ. geolog. Soc. 
XX X18375: 

Ph. Počta, Barrande Systême silurien du cêntre de la Bohême, 
Vol. VIII. Partie 1. — 1894. 


Trsy z chitinu tvoří rozvětvené stromečky, neb košíkovité 
tvary, ve kterých probíhají silnější vlákna podélná, která někdy 
spojena bývají tenšími, či stejně širokými příčkami. V těchto 
vláknech hlavních uloženy jsou 
buňky společnou chodbou 
spojené a ovšem jen velmi 
zřídka zřetelné. Pokožka (pe- 
riderm) ukazuje podobné po- 
měry jako pokožka graptolitů, 
nikdy však není pevná osa v 
trsu viditelná, v některých 
nalezištích (u nás vesměs) jest 
však nepříznivě zachovaná. Tu 
pak zdá se,jakoby celá hmota 
trsu sestávala z několika ten- 
ších vláken točených na způ- 
sob vláken v provazu. 

Thamnograptidae Hopkin- NZ 
Soler Uisy PStEOMOVIt 1 Často ou: 87 oean: aralan Pod. ta ve seat! Vel., 
však nepravidelné a s větvemi vege, Pes ŠK Pp (Recta): 
nezřetelnými, někdy Supina- 
tými. Zhamnograptus Hall ze stonku po obou stranách vycházejí 
větve jednoduché, neb rozvětvené; zpodní silur. Authograptus Hall, 
fnocaulis Hall (obr. 87.) trsy stromovité, větve na povrchu šupinaté 
silur. Ahodonograptus Poč. (obr. 88.) na stvolu krátkém, dole zašpiča- 
tělém, jest trs v podobě hvězdice. R. asteriscus z vrstev budňan- 
ských. Stelechocladia Poč. trsy větší, stromovitě rozvětvené, s hlavní 


90 


větví mohutnější. S. orrida z břidlic králodvorských, fruticosa 
z vápence budňanského. Z%amnocoelum Poč. trsy tvoří velmi jemné 
stromovité kresby na úlitách. Vesměs český silur (7. fruticosum). 


Ptilograptidae Hopkins. Trsy do jemna stromovitě rozvětvené, 
s buňkami nečetnými.  Přilograptus Hall jemný trs stromovitý, 
b s větvicemi po obou stra- 
7 nách kmene střídavě Ka 
Vy ea a 

VA 
REZ meratus, ramale. Sem 
snad také náleží O/dha- 
mia z kambrium, kterážto 
zkamenělina však někte- 


Obr. 88. Rhodonograptus astertscus Poč. a se strany, 


b shora smáčklý trs. (Počta). rými za stopy po lezou- 
cích zvířatech se vykládá. 
Callograptidae Hopkins. Trsy obrysu listovitého, z větví po- 
délných, zprohýbaných, spolu spojených a znovu se rozvětvujících. 
Ve větvích hlavních uloženy buňky. Cal/ograptus Hall větve se 
znovu dělí a jsou spolu spo- 
jeny řidkými tenkými příčkami. 
V Čechách na 7 dr. capzllosus, 
muscosus, nullus v budňanském 
vápenci. Desmograptus Hall příčky 
téže tloušťky jako větve hlavní; 
silur. U nás ve zpodnim siluru D. 
altextus, ve svrchním 4, agrestis, 
textorius. 


Dictyonemidae Hopkins. Trsy 
jsou podoby košíkovité a se- 
stávají ze silnějších podélných 
vláken, ve kterých v řadě posta- 
veny jsou buňky jednoduše váčko- 9" Dictyonema, R aan 
vité neb zúženým trnitým ústím 
vyvěrající. Tato hlavní podélná vlákna spojena jsou jemnými 
příčnými. Dictyonema Hall (obr. 89.); kambrium a silur. V Čechách 
ve svrchním siluru 4 dr. dohkemicum, oraptolithorum, grande. 


91 


Podřád Graptoloidea. Hopk (Rhabdophora.) 


J. Barrande, G. de Bohéme 1850. 

Ch. Lapworth, práce v Geolog. Magazine 1873, 1876, Ouarterly 
Journ. geolog. Soc. 1875, 1881, Annals and Magaz. nat. hist. 
1879, 1880. 

G. Holm, Gotlands G. Bihang svenska vetensk. Akad. Hand- 
lingar 1890. 

J. Perner, Studie o českých G. Česká Akademie cís. Frant. Jo- 
sefa pro vědy atd. 1894, 1895 a 1897. 

C. Wiman, Uber G. Bull. geol. instit. Upsala 1895. 

R. Riidemann, American Journal Scienc. 1895. Report State 
Geologist New York 1894. 


Volné chitinovité trsy v podobě tenkých stonků, jednoduché 
aneb v určitý počet větví rozdělené, aneb nepravidelně rozvětvené. 
Chitinová pokožka (periderm) jest složena ze 3 vrstev hladkých 
neb rýhovaných, z nichž střední jest nejmocnější Někdy (Reti- 
olidae) 2 vrstvy tvoří úhlednou síťovinu a třetí tenká je na po- 
vrchu kryje. Trsem jde po straně neb uprostřed pevná, hutná 
neb, výjímkou, dutá osa (virgula) z chitinu, která zřídka jen 
schází. Podél osy probíhá společná chodba a po straně její jest 
řada šikmo postavených, váčkovitých buněk (hydrotheca), spolu 
chodbou souvisících. Buňky ústí na venek otvorem jednoduchým, 
kruhovitým, čtyrhranným neb zúženým a často trnem ozdobenym 
a jsou sobě stejné a jen ku zpodu znenáhla se umenšují. Ony 
bývají těsně k sobě seřaděny, tak že trs jest jakoby pilovité vy- 
řezán, jindy jsou buňky od sebe vzdáleny a spolu jen osou spo- 
jeny (Rastrites). Osa má buď po jediné straně řadu buněk (Mo- 
noprionidae), buď po obou stranách po jedné řadě buněk (Diprio- 
nidae), aneb na čtyrech stranách po řadě (Tetraprionidae). Někdy 
mají trsy z počátku buňky ve 2 řadách, ale později se řady ty 
spojují v jedinou (Monodiprionidae). Dolení konec trsu bývá bez 
buněk a zove se stvolem (funiculus), při něm bývá embryonálná 
čásť hrotec (sicula) v podobě křidélka neb dýky. Sicula jest 
prvotní čásť, z níž trs povstává. Z ní vyniká nahoře osa z počátku 
velmi tenká a na té objevují se buď po jedné straně, aneb po 
obou a pak střídavě buňky (obr. 90.). Ty u víceřadých trsů zadní 
plochou spolu srůstají. Když byly se první buňky objevily, přestává 
sicula růsti a často zakrňuje, tak že vidět pak jen čásť osy, stvol. 


92 


Jindy proměňuje se sicula v bublinku aneb ve 2 výběžky, trnům 
podobné. Někdy trsy dvouřadové mívají některé buňky zveličeny, 
tak že nabývají obrysu vejčitého až i nepravidelného. Považují se 
za buňky rozmnožovací (gonangie) a ty vyskytují se, jak se zdá, 
též i odloučeny od trsu a byly popsány pod jménem Dawsonza. 
U Diprionidae ve vývoji sestávaly (dle Ride manna) trsy z čet- 
ných (as 40) jedinců spojených společným terčem (discus). Nad 
tím byl vak výseku kruhovému podobný vzduchonoš (pneumato- 
cyst) a mezi oběma bylo 4—8 váčků buněk pohlavních (gonangií). 
Z těch vznikají hrotce, kterými některé buňky byly přeplněny 
a vyrůstají radiálně osy a na nich buňky (obr. 91.). Osa rychleji 
roste než buňky a tím povstává stvol (funiculus). 


= 
= 
=. 
=Œ 
= 


— 


| 


Obr. 90. Climaco- 


graptus kuckerstanus Obr. 91. Diflograptus pristis Hall gonangie, z nichž jedna 
Holm počátek trsu naplněna hrotci Jeden hrotec nejstarší ukazuje již počátky 
s hrotcem 32krat. zv. 2 buněk; 8krát zv. (Riidemann), 

(Wiman). 


Ve vrstvách zachován jest periderm ponejvíce jako jemná 
živičnatá, aneb uhelnatá kožka, často pyritem nahražená aneb 
v silikat Gůmbelit proměněná. Obyčejně jsou trsy silně smáčklé 
a objevují se na břidlicích jako kresby tužkou. Ve vápenci aneb 
v tufech diabasových bývají trsy celistvé, plné, či, jak se říká 
»tělesné«. Vyskytují se hojně na břidlicích, řidčeji ve vápencích 
kambrických a silurských. V palaeozoické pánvi české přicházejí 
ještě ve vápenci lochkovském (7—/;) a ukazují tak, že obzor ten 
byl přechodním, kde mísila se zvířena silurská s devonskou. Po- 
prvé popsáni byli r. 1727 Bromelem, který považoval je za 
otisky trav. Wahlenberg, Schlotheim a Geinitz měli je za 
hlavonožce komůrkaté, Nilsson vydával je za korale, Beck, 
Barrande, Geinitz (později), Murchison stavěli je k Penna- 


93 


tulidům, Salter, Leukart a Richter považovali je za me- 
chovky. Výzkumy posledních dob, které provedli Nicholson, 
Lapworth ,Hopkinson, Hall, Holm, Wiman aj. dokázaly, 
že náleží mezi Hydroidea. 

Monoprionidae Zittel. Hydrothéky jen po jedné straně naproti 
ose, těsně u sebe, aneb výjimkou většími mezerami oddělené. 


N SY 
SS \ XX a 
\ N 
N a 
OS 
A 
Ne 


Y 
EME 


) 
/ 


S. 


S < 
SS a 


y 


Obr. 92. Monograp- Obr. 93. Wonogra- Obr. 94. a Monograptus Becki Barr. 
tus Roemert Barr. ptus colonus Barr. b M. vomerinus Barr, c Climacograp- 
2krát zv. 3krát zv. tus phrygiontus Torn. (Perner). 


Monograptus Gein (obr. 92 —94.) trsy jednoduché, nerozvétvené, 
buňky těsně u sebe; silur. V Čechách na 64 dr., nejhojnější jsou 
Becki, priodon, bohemicus, vomerinus, turriculatus a 
spiralis, v přechodní vrstvě lochkovské poslední 2 zá- 
stupci hercynicus a Kayseri. Rastrites Barr. buňky 
většími mezerami od sebe oddélené; 
svrchní silur. U nás ve svrchním 
siluru 3 dr., obecné jsou AR. Linnéez 
a peregrinus. Cyrtograptus Carr. p 
(obr. 95.) trs zahnutý a z oné strany, 
která má buňky vybíhají postranní 
větve; svrchní silur; u nás C. Murchi- 
TOPO P sont. Leptograptus Lapw. dvě větve jednoduché 
| ekz jediné siculy. Coenograptus Hall ze 2 větví hlavních 
vybíhají po jedné straně v odstavcích stejných větve 
druhotné. Dzdymograpius MCoy (obr. 96.) 2 větve ze společné 
siculy; bydrothéky čtyrhranné. Ve zpodním siluru českém na 


Obr. 95. Cyrtograptus 
Murchisont Carr. 


94 


15 dr. Murchisoni, V fractus. Tetragraptus Salter 4 větve ze spo- 
lečné sikuly. U nás v břidlicích oseckých 7. caduceus. Dicho- 
graptus Salter 8 větví, počátek často ve společném terči. Dicra- 
nograptus Hall 2 větve zpočátku spolu srostlé, později volné; 
vesměs zpodní silur. Dzcellograptus Hopkins. podobný, ale větve 
nesrůstají; silur. 


Diprionidae Zittel hydrothéky hranolovité, po každé straně 
osy v jedné řadě. Sicula zakryta prvními buňkami. Dzplograptus 
MCoy (obr. 91. a 97.) osa uprostřed přečnívá na- 
hoře daleko buňky. Ty jsou hranaté, ve 2 řadách 
naproti sobě a zmenšují se na oba konce řad; 
silur. U nás ve zpodním siluru 10 dr. przsťis, 
teres, ve svrchním a v ko- 
loniích 7 dr. palmeus, ovatus, 
belullus a j. Climacograptus 
Po AA Hall (obr. 90. 94.) podobný, 
ovatus ke zv- ale buňky nikoli těsně k sobě 

seřaděny, nýbrž nechávají mezi 


sebou mezery; silur. Ve zpodním siluru českém 
2 dr. zectus, ve svrchním 3, scalaris. 
Tetraprionidae Lapw. Hydrothéky kol osy 
ve 4 řadách, z nichž vždy 2 a 2 stojí na sobě 
kolmo. Phyllograptus Hall; zpodní silur. 


Retiolitidae Lapw. Hydrothéky hranaté, ve 
2 podélných řadách střídavě uloženy. Osa buď Sbr. 98. S A 
jednoduchá uprostřed trsu, aneb dvojitá poblíže S Saee E 
obou povrchů v pokožce uložená a klikatě pro- 12krát zv. (Holm). 
bihajici. Dvě vrstvy peridermu tvoří velmi 
jemnou a složitou síťovinu. Re/zoližes Barr. dvě osy v pokožce, jedna 
probíhá rovně, druhá klikatě; svrchní silur. U nás 4 dr. perlatus, 
Geinttzianus. Clathrograptus Lapw. vnitřní vrstva tvoří jemnou 
pokožku; silur zpodni. T7igonograptus Nichols. obě osy klikatě 
probíhající; zpodní silur. Glossograpius Emmons osa jediná upro- 
střed trsu. Lassiograptus Lapw. buňky od sebe mezerami oddáleny ; 
zpodni silur. Stomatograptus Holm. (U nás S. grandis obr. 98.) 
Retiograptus Hall; silur. 


Hydrocorallinae počínají v křídě, jsou však hojnějšími teprvé 
v třetihorách a v nynějších mořích. 


95 


Hydractinie naznačeny jsou již v triasu, ale častějšími zjevy 
jsou počínaje jurským útvarem. 

Cladophora a Rhabdophora jsou omezeny na kambrium a silur 
a jsou proto pro tyto 2 útvary význačnými. V siluru zvláště známy 
jsou v Anglii, v Čechách, v Německu, v baltických krajinách ruských, 
ve Skandinavii, Francii, Španělsku, Portugalsku, Sardinii a v Alpách. 
Rovněž hojně přicházejí v sev. Americe, Kanadě, jižní Americe 
a Australii. Z nich graptoliti tvoří určité polohy, čímž nabývají 
velké důležitosti pro stratigrafickou geologii. V Anglii rozeznal 
Lapworth 6 takových obzorů, které možno dokázati po všem 
světě, kde kambrický a silurský útvar jest vyvinut. 


Podtřída Acalephae. Medusy. 


A. Brandt, Úber fossile Medusen, Mém. Acad. imp. Sct. Peters- 
bourgh 1871. 

A. G. Nathorst, Bitrag k. svenska vetensk. Akad. Handl. 1881. 

Ch. D. Walcott, Fossil Medusae. Monogr. Unit. States geol. 
Survey 1898. 


Volné, terčovité, neb zvoncovité medusy s ústy dolů obráce- 
nými a žaludečními torbami. V otiscích mohly se zachovati jen 
v mimořádně příznivém, jemném prostředí. Jinak známy jsou také 
vylitky vnitřních dutin jejich Brooksella, Medusina Walcott, Spatan- 
gopsis Torell, Dactyloidites Hall; vesměs kambrium. Zkamenělinu 
zpodního kambria zv. Eophyton považuje Nathorst za stopy lezení 
medus po měkkém bahně. V jemném litografickém vápenci jurském 
znám jest otisk Ahzzostomites Haeckel. 


Kmen Echinodermata. Ostnokožci. 


Zvířata mořská, stavby buď oboustranně, aneb paprskovitě 
souměrné a to dle čísla 5, kteréžto uspořádání tím vzniká, že 
jisté části těla a ústrojů pětkráte se opakují. Velkou většinou 
mají vnější kostru složenou z tělísek neb desk vápenitých, které 
často pokryty jsou pohyblivými trny. Pevné částky tyto vylučují 
se v kůži a mají velmi typickou strukturu, dle které se každý 
úlomek kostry ostnokožcové snadno poznává. Sestávají totiž 
z jemné síťoviny malých trámečků vápenitých, které do vodo- 
rovných poloh se kladou a zároveň kolmými pilířky jsou spojeny. 


96 


V některých případech síťovina jest velmi úhledná a složitá, 
Zkameněním vyplňují se mezery síťoviny uhličitanem vápenatým, 
který krystalisuje, tak že zbytky kostry snadno dle klence se tříští. 
Ostnokožci mají samostatnou rouru zažívací a složitou soustavu 
vodní, ambulakralní, dále dokonalejší nervovou a krevní soustavu 
a rozmnožují se jen pohlavně.*) 
Dle Haeckela rozvrhují se: 
| Crinoidea, lilijice. 
Cystoidea, jablovci. 
Blastoidea, poupénci. 


A. Pelmatozoa 


E are { Ophiuroidea, hadice. 
ea SS "| Asteroidea, hvězdice 
| Echinoidea, ježovky. 


C. Ebbn9500 1 + | Holothuroidea, sumýši. 


A. Pelmatozoa. Haeckel. 


Ostnokožci, kteří aspoň jistou dobu života jsou přirostlí, buď 
článkovaným stvolem, aneb zpodní (hřbetní) stranou. Tělo jest ve 
schránce vaku neb kalichu podobné, neb kulovité, z desek vápen- 
ných složené. Na svrchní (orální, či břišní) straně téže jest otvor 
ústní a řitní, jakož i ambulakrálná soustava od úst paprskovitě 
se rozbíhající. Na konci jednotlivých větví této soustavy vynikají 
článkovaná ramena, po nichž v rýze větev ambulakrálná probíhá. 
Po obou stranách rýhy této jsou zvláštní jemné a rovněž článko- 
vané přívěsky, pinnulae. Někdy není ramen a větev ambulakra na 
povrchu schránky lemována jest pinnulemi. 


Třída Crinoidea. Lilijice. 


A. Austin, Monograph on recent and fossil C. 1843—49. 

J. Hall, Palaeontology of New-York, 1847, 1852, 1859. 

de Koninck & Hon, Recherches sur les C. du terr. carbo- 
nifere. 1854. 


N. V. Angelin, Iconographia Crinoideorum in stratis fossilium. 
1878. 


*) F. A. Bather, What is an Echinoderm? 1901. 


97 


H. Carpenter, Report on C. Report scientif. result. voyage 
Challenger. 1884, 1888. 

Ch. Wachsmuth, Revision of the Palaeocrinoidea. 1879—86. 
Proceedings Acad. nat. scienc. Philadelphia, 1888, 1890. Me- 
moirs Museum compar. Zoology Harward 1897. 

F. A. Bather, British fossil C. 1890—02. The C. of Gotland. 1893, 

O. Jaeckel, Palaeontolog. Abhandlungen von Dames 1895. 

W. Waagen & J. Jahn, Barrande, Systéme silur. du céntre de 
la Bohéme, Vol. VII. Part. 2. 1899. 


Schranka sestava ze stonku (columna) a z koruny (corona). 
Stonek byva dlouhy, dosahuje délky nékolik cm az 15 m a pii- 
pina se zpodním koncem kořenovitými výběžky k půdě; výjimkou 
jest dole zakulacen neb přišpičatěn a tudíž snad nepřirůstal. Někdy 
stonek schází a koruna přímo přisédala, jindy stonek v mládí jest 
vyvinut a přirůstá, ve stáří však bývá odvržen (Antedon). Stonek 
sestává z četných článků obyčejně sobě stejných, které rovnými 
plochami na sebe se kladou. Jednotlivé články jsou v průřezu 
kruhovité, 5tiboké, neb 5tilaločné, zřídka vejčité neb čtyrhranné. 
Na plochách, kterými k sobě se kladou, mívají 5tipaprsčité jemné 
kresby, otisky to svazů. Stonkem uprostřed probíhá chodba v prů- 
řezu kruhovitá, 5Stihranná, neb Stilaločnatá, ve které u žijících 
uložen jest provazec nervový a ústroj, který vykládá se za srdce. 
Někdy jest ve stonku takových chodeb 5, jindy mimo hlavní 
` chodbu probíhá ještě větší počet vlasovitých rourek. Po straně 
mívá stonek druhotné výrůstky (cirrhi), jež mají ke koruně určité 
postavení. Stonek jest totiž pravidelně postaven proti koruně, tak 
že hrany stonku pětibokého stojí přímo pod ambulakrálnými rýhami, 
tedy radialně. Je-li střední chodba pětilaločnatá, jsou laloky její 
mezi hlavními paprsky, tedy interradialně uloženy. V těchže směrech 
umístěny jsou cirrhi. Růst stonku děje se jednak mohutněním 
článků, jednak tím, že pod kalichem vsunují se články nové. Po- 
slední článek stonku bývá často mohutnější ostatních a rozšířen 
v desku centrodorsalnou, která někdy tak jest mocná, že i desky 
basalné pokrývá. U lilijic, které nemají stonku bývá deska centro- 
dorsalná vždy vyvinuta a možno ji v tom případě za zbytek stonku 
považovati. 

Koruna skládá se z kalichu (calyx) a ramen (brachia, obr. 99.). 
Kalich jest kulovitý, vejčitý, pohárovitý neb mísovitý a sestává z desek 
7 


Dr. Počta: Rukověť palaeozoologie. 


98 


vápenitých, pravidelně seskupených. Svrchní strana kalichu má 
ústa, rit, ambulakrálnou soustavu a ramena a jest tudíž stranou 
břišní. Desky kalich budující uloženy jsou v několika věncích, 
které přímo na sebe aneb střídavě se přikládají. Při posuzování 
desek rozhoduje poloha ambulakrálných rýh a pokračování jich, 
poloha ramen. Směry ty považujeme za hlavní a nazýváme desky, 
které ve směrech těch přímo pod rameny leží radialnými, ty pak, 
které se s nimi střídají a tudíž mezi nimi uloženy jsou, inter- 
radialnými. Na stonek přisédá první kruh desek interradial- 
ných, tak zv. desky basálné. Někdy však 
ještě pod tímto basainym věncem jest 
zpodnější kruh desek se střídajících, tedy 
radialně postavených, desky infrabasálné. 
Proto možno lilijice rozděliti na 2 skupiny: 
monocyklické, u kterých vyvinuta jest jen 
basis a dicyclické, kde mimo basis jest 
ještě infrabasis. V tomto druhém případě 
jmenují někteří desky basalné také para- 
basalnými. Normálný počet desek těchto 
kruhů jest 5, ale často vyskytují se jen 
4, 3, ano i 2 desky. V těch případech 
však 1 neb 2 desky bývají větší ostat- 
ních, tak že můžeme za to míti, že srostly 
z více desek. Zmenšením počtu desek 
objevuje se oboustranná souměrnost místo 
uspořádání paprskovitého a tu v mediáně 
Hee DEBTI O15 830 souměrnosti aneb aspoň poblíže ji leží 
Kon. z karbonu (Koninck). nahoře otvor analní. Interradius ten jest 
význačný a nazývá se analným. Desky 

basálné stýkají se mezi sebou a s kruhem desek nad nimi polo- 
ženým obyčejně hladkými, zřídka rýhovanými švy a jsou svazy 
nepohyblivě spojeny. Na věnec desek basálných ukládá se věnec 
desek radialných, normálně rovněž v počtu 5. Jsou jednoduché, 
někdy však jedna neb více z nich švem rozděleny ve dví (infra- a 
supraradiale). U mnohých lilijic z desek těchto vynikají již ramena. 
U jiných následuje však ještě několik věnců, které se však více 
nestřídají, nýbrž přímo na radialné desky prvního kruhu se kladou. 
Jsou to desky radialné druhého, třetího atd. kruhu, (Někteří na- 
zývají desky ty počínaje druhým kruhem kostálnými.) Poslední 


99 


věnec desek radialných bývá střechovitě seříznut (radiale axillare), 
čímž naznačeno jest rozvětvení a pak následují 2 řady desek 
distichálných; i těch bývá více kruhů a poslední jest zase střecho- 
vitě seříznut (distichalia axillaria). 

Následují pak v počtu zdvojnásobeném menší desky (palmaria) 
a nejsvrchnější mají kloubní plošku (articularia). Na tyto, aneb 
u některých čeledí na některé z dřívějších desek již, přikládají se 
články ramen (brachialia). 

U jednodušších sestává kalich z desek vyjmenovaných. U slo- 
žitějších vkládají se mezi desky radialné jiné; někdy jen v jediném 
interradiu a jest to pak vždy in- 
terradius analní. Jindy vkládají 
se však mezi všecky radialné 
nové desky interradialné (někteří 
nazývají je interbrachialia) a také 
mezi distichalné, interdistichalia 
a rovněž i mezi palmaria, inter- 
palmaria. Počet takových desek 
jest různý, interradius analní 
obsahuje obyčejně desek nejvíce 
a to ještě větších než jsou v in- 
terradiích ostatních (obr. 100.). 
Ramena počínají tam, kde jest 
první deska kloubnatá (někteří 
počítají je již od prvního kruhu 


Obr. 100. Diagram kalicha r. Akodocrinus 


radialního). d infrabasalné, $ basalné, 7 radialné, 7 inter- 
: ed radialné desky, æ interrradius anální. (Ni- 
Ona jsou V primem pokra- cholson.) 


čování ambulakrálných rýh a ob- 

jevují se v různé podobě. Někdy velký kalich má útlá a krátká 
ramena, jindy malý četná a mohutná. Články ramenové (brachialia) 
jsou obyčejně v řadě jediné, řídšeji ve 2 a tu se poněkud střídají. 
Kladou se na sebe buď kloubnatě, aneb pomocí švů syzygiálných. 
V prvním případě mají na ploškách 1—2 lišty, tak že při spojení 
povstává prázdný prostor, za živa vyplněný svazy. V druhém pří- 
padě spojují se 2 články spolu nepohyblivě a nazývá se zpodní 
článek hyposyzygialnym a svrchní episyzygialným. Toto spojení 
střídá se vždy se spojením kloubnatým, tak že můžeme za to míti, 
že při spojení syzygialném vlastně jeden článek rozdělen jest ve dví, 
čemuž nasvědčuje i to, že pinnule má jen část episyzygialna. 

7 


100 


U některýeh zkamenělých probíhají články ramennými 1—2 chod- 
bičky podélné, které až do desek kalicha sestupují a často až 
do základné a sice do tak zv. ústroje komůrkovaného vyvěrají. 
Na vnitřní straně ramen probíhají hluboké rýhy ambulakralné 
buď otevřené, buď malými destičkami dvojího druhu (ambula- 
kralnými a lemujícími) prikryté. U žijících jsou rýby vylozeny epi- 
télem, mají rouru vodní, výběžek genitalní, cévu krevní a provazec 
nervový. Po stranách rýh jsou jemně článkované a péří podobné 
krátké přívěsky, pinnulae, ve kterých u žijících 
uchovány jsou produkty pohlavních žláz. 
Svrchní, či břišní strana kalicha (tegumen) 
u většiny žijících (Pentacrinus, Antedon) jest 
kožovitá (perisom) a chová v sobě malé četné 
vápenité destičky. Uprostřed jsou ústa a od 
těch vybíhá 5 ambulakrálných rýh, které se 
často podvojují a jsou po stranách lemovány 
malými štítky. U žijících jsou vyloženy epitélem 
a obsahují rouru ambulakralné soustavy, cévu 
krevní a provazec nervový. Po obou stranách 
svých vysílá roura nožky ambulakralné a všecky 
roury spojují se uprostřed svrchní stěny kol úst 
v okružní chodbu ambulakrálnou, od níž jde do 
vnitř těla 1-—5 vaků pískových. Otvor analní 
leží mimostředně v interradiu analním. U jiných 
Obr. 101. Larva dr, Aue- žijících (Rhizocrinus, Hyocrinus) jest na svrchní 


don rosaceus o oralné, 7 ra- 


dialné, 4 basalné, cd cen- stěně rozloženo 5 velkých desek oralných, které 
trodorsalná deska, c články aby 
stonku, d základná, někdy lemovány bývají četnými malými destič- 
kami. Tento druhý způsob zařízení svrchní stěny 
jest původnější, ježto přichází u všech žijících ve vývoji a teprve 
později u některých se mění. Lilijice z prvohor mají nad svrchní 
stranou vyklenutou pevnou střechu, která kryje ústa i ambula- 
kralné rýhy a má jediný otvor, kterým voda k ústům přichází 
a výměty odcházejí. Otvor ten bývá mimostředný a často jest na 
konci dlouhé pevné roury, ve kterou střecha na zadní straně vy- 
bíhá a která se nazývá rypákem (proboscis). V této střeše často 
možno nalézti stopy po 5 deskách oralných a zvláště ona, která 
jest uložena v interradiu analním bývá dobře patrna. Vývoj embryo- 
nalní znám důkladněji jen u rodu Antedon. Oplodněná vajíčka 
prodělávají první změny ve vejcových schránkách v pinnulích. 


101 


Uvolněné larvy podobají se červům, mají 4 pruhy brv a po- 
stranní ústa. V těle objeví se 10 vápenných, porésních desek ve 
2 věncích, svrchní jako desky orálné kol jícnu, zpodní desky ba- 
sálné (obr. 101.). Na zpodu těla počíná se vytvořovati řada tenkých 
kroužků vápenných, spojených spolu trámečky, počátek to stonku. 
Na konci jeho jest větší deska, kterou larva přisedá, Po té brvy zmizí 
a mezi věnci desek objeví se nový věnec desek střídavých, radial- 
ných, které rychle rostou a desky orálné nahoru až na svrchní 
stěnu vytlačují. Nad radialnými povstanou články ramen, které 
rychle se množí. To jest stupeň pentacrinový. Potom mizí desky 
orálné i basalia zakrňují a převládá centrodorsale. Tělo oddělí se 
pod touto deskou od stonku a stává se volným. Lilijice žijí nyní 
často pohromadě buď v mírných (120—1800 m), aneb značných 
hloubkách (5—6000 7). V prvohorách byly velmi hojnými a byly 
na vysokém stupni rozvoje; od té doby znenáhla klesají a čítají 
teď v mořích nečetné zástupce. Kalichy vymřelých zřídka jsou za- 
chovány, za to ale tím četnější jsou články stonkové, které někde 
vrstvy vyplňují. 


V popisech užijeme těchto značek: 


K = kalich, Bi basalia, 
CD = centrodorsale, Ram. — ramena, 

D = distichalia, IRA = interradialia analia, 
St. = stonek, IB = infrabasalia, 

ie = radialia, br => brachialia, 
IR = interradiale, O —orala: 


Lilijice zkamenělé byly již v 16. a 17. stol. známy pod jmény 
Trochitae, Encrinitae a j. a popisovali je Agricola r. 1550, 
Gessner r. 1560, Lister 1670, Lang 1710 aj. Žijící rod 
Antedon popsal Linck r. 1733 a r. 1755 Guettard první 
exemplář druhu Pentacrinus caput Medusae, zaslaný z ostrova 
Martinigue. Později psali o žijících Miller r. 1821 a Joh. 
Miller. O zkamenělých vydali popisy Goldfuss, Forbes, de 
Koninck, Hall, dOrbigny, Beyrich, Angelin aj. Celkem 
známo jest zkamenělých na 200 rodů asi s 2000 druhy. Soustava 
dosud není ustálená a návrhů bylo podáno hojně. Můller roz- 
vrhl lilijice na Tesselata (Palaeocrinoidea) s deskami tenkými, ne- 
pohyblivě spolu spojenými a Articulata (Neocrinoidea) s deskami 
tlustými, jaksi kloubnatě spojenými. Neumayr kladl hlavní váhu 


102 


na znaky svrchní stěny a rozdělil lilijice na Hypascocrinoidea 
s pevnou střechou a Epascocrinoidea s rýhami ambulakralnými, 
ústy a řití na venek otevřenými. Jaeckel rozvrhl je ve dvě skupiny 
Cladocrinoidea a Pentacrinoidea, z nichž první zdá se býti přímým 
potomkem Cystoid. Bather r. 1900 položil váhu na basis kalicha 
a rozeznává Monocyclica a Dicyclica. V obou těchto skupinách 
v mnohém směru může býti pozorován souběžný vývoj. Wachs- 
muth a Springer podali návrh soustavy, ve kterém rozdělili 
lilijice ve 4 řády. Soustava tato byla Zittlem opravena, tak že 
rozeznává se nyní řádů 6 a sice: Larviformia, Costata, Fistulata, 
Camerata, Flexibilia a Articulata. 


Řád Larviformia. Wachsmuth. 


Na svrchní stěně 5 O do jehlance postavených. A mono- 
cyklický, z B a jediného věnce X. Všecky desky spolu nepo- 
hyblivě spojeny, povrch švu mezi nimi hladký a rovný. Kam. 
slabá, bez pinnulí. 

Haplocrinidae Roemer. K kulovitý neb hruškovitý, nepravi- 
delný; B 5, R 5, z nich 3 ze dvou kusů, ZR scházejí © veliká 
3—5hranná. Ram. 5 slabých a z jediné řady článků. Haplocrinus 
Steinin. 3 R ze dvou kusů, infraradialia menší; devon. 

Allagecrinidae Etheridge & Carp, K malý, B 3—5, A5, sobě 
nestejná, větší mají 2 ramena, O 5. A/lagecrinus Eth. Carp. B 3 
spolu srostlé; karbon. 

Triacrinidae Angelin. K malý, pohárovitý, z desek tlustých, 
B 3—5, A 5, sobě velmi nestejná, O 5 v jehlanci, Ram. 5 z jediné 
řady článků. Z7zacrinus Můnst. (Pisocrinus) Æ velmi nestejná, jen 
2 dotýkají se B, ostatní uloženy na /RA; silur a devon. 

Symbathocrinidae  Waschm. & Springer. X malý misovity, 
B 3—5, R 5 stejná. Na svrchní straně 5 O a mezi dvěma tenká 
trubice analní. Kloubní plošky pro 5 nerozvětvených Ram. veliké; 
stonek v průřezu kruhovitý. Symdathocrinus Phillips B 3, jedna | 
O nad trubicí analní větší ostatních; karbon. Phimocrinus Schultze 
B5. Stylocrinus Sandb. Stortingocrinus Schultze; devon. 

Cupressocrinidae d'Orbigny. K nízký, mísovitý, kol CD jest | 
5 B. R rovněž 5. Na svrchní stěně pětiboký přístroj konsolidační 
z 5 listovitých O, po straně srostlých. Mezi sebou mají okrouhlý 
otvor pro ambulakrum. Jedna z nich, analní, má uprostřed otvor. 


103 


Ram. 5 z nepohyblivých silných článků 57., kterými prochází 
chodbička. Br. na vnitřních krajích pokryta pinnulemi. Stonek 
čtyrhranný, silný, se střední silnější a 4 slabšími postranními chod- 
bami. Cupressocrinus Goldf. (obr. 102.) devon německý a anglický. 


Řád Costata. J. Müller. 


K z 3 B, které často spolu srůstají v desku jedinou a z 5 ten- 
kých K, vždy dohromady pevně srostlých. O 5 jsou často obklo- 
peny destičkami menšími, četnými (suboralia); Raw. mají postranní 
nedělené větve střídavě vybíhající. 


Obr. 103. Saccocoma pectinata Gldf, 
Obr. 102. Cupressocrinus kalich 3krát. zv. litografický vá- 
crassus Goldf. z devonu penec bavorský. 
německého. (Nich Ison). 


Hapalocrinidae Jaeckel. B 3, někdy spolu srostlá, R 5 veliká, 
prodloužená. O 5, někdy i menší desky suborální. Ram. 5 dělí se 
nad druhým článkem ve dví. Pinnulae střídavé, z dlouhých článků 
(proto též ramuli zvané). S¢ ze článků dlouhých, uprostřed tlustších. 
Hapalocrinus Jaeck. Ram. 10, více se nerozvětvujících. Agriocrinus 
Jaeck. Kam. v různé výši ještě jednou se dělí; devon německý. 
Coccocrinus Müller; devon. Thallocrinus Jaeck. silur. 

Plicatocrinidae Zitt. B v jediný kus srostlá, R 4, 6, 8 (zřídka 
5 neb 7) vysoká, tenká. Ram. se jednou podvojuji; pinnulae ne- 
článkované, střídavě postavené. Sz tenký, články jeho válcovité. 
Plicatocrinus Můnst. svrchní jura. 


Saccocomidae d'Orbigny. K bez stonku, B v jediné malé desce, 
R 5 tenká, uprostřed se středním kýlem. Ram. podvojují se jednou 


104 


a pak mají tenší, střídavé větve. 47 vybíhají na vnitřní straně 
v křídlovitý neb trnu podobný výběžek. Hmota lilijice jest hrubě 
porésní. Saccocoma Ag. (obr. 103.) v litografickém vápenci jurském. 


Řád Fistulata. Zittel. 


K mono- neb dicyklický, ZB 5, malá, někdy jen CĎ deskou 
naznačená, A v jediném věnci. /RA obyčejně vyvinutá; v inter- 
radiu tom bývá mezi B a R 
malá ploška radianale (aezygalní, 
obr. 104.). O redukovaná, kol úst; 
ostatní povrch svrchní stěny kryt 
četnými a tenkými destičkami. 
V interradiu analním vyčnívá vy- 


Obr. 104, Rozložený kalich r. Cromyocrinus a ae i = 
ib infrabasalné, ő basalné, 7 radialné, ra ra- SOKY, neb krátký, kuželovitý ry- 
dialanalní deska, 1, 2, 3, desky interradia , me 
analního. pak (proboscis), aneb naduřelý 
vak. Pokryt jest malými desti- 
čkami, které proděravěny jsou kruhovitými neb skulinovitymi 
póry. Otvor analní jest na přední straně, aneb na konci rypáku. 
Ram. počínaje od R jsou volná, z 1 neb 2 řad článků, obyčejně 

rozvětvená. 

A. K monocyklický: 

Hybocrinidae Zittel. B 5 vysoká, radianale veliké, ZRA schá- 
zejí; vak malý, kuželovitý. Ram. nerozvětvená, z 1 řady článků 
a bez pinnuli. Aybocrinus Bill. Hybocystis Wether, Hoplocrinus 
Grew. Baerocrinus Volb. silur. 


Stephanocrinidae Wachsm. © Springer. B 3 vysoká, R 5 na- 
hoře vykrojena; ZRA 5 malá. O 5 velká pokrývají téměř celou 
svrchní stěnu. Stephanocrinus Conr. (Rhombifera, Mespilocystites) 
zpodní silur Čech a svrchní silur americký. U nás S. mirus 
a bohemicus. 

Feterocrinidae Zittel. B 5, R 5, často z 2 kusů vodorovným 
švem oddělených. /RA mají velkou radianale. Ram. z jediné 
řady článků, rozvětvují se v tenké větve. Zpodní silur. /Zežerocrinus, 
locrinus Hall, Ectenocrinus, Ohiocrinus Wachsm. Spr. Herpetocrinus 
Salter, Anomalocrinus Meek W. 


Calceocrinidae Meek & Worthen. K přehnutý, tak že pravá 
IR přiložena k stonku; B 5. Na ZRA dlouhý rypák Ram. 3—4 


| 


105 


s jemnými větévkami. Ca/ceocrémus Hall; silur a devon. Castocrinus 
Ring. Euchirocrinus Meek. W. silur. Halysiocrinus Ulr. karbon. 

Catillocrinidae Wachsm. & Springer. X nesoumérny, B 5 ne- 
stejná. X velmi nestejna, 2 z nich 5—6kráte větší druhých, s ra- 
meny, ostatní bez ramen. Rypák z dlouhých desek, má napřed 
skulinu. Catillocrinus Wachsm. Spr. karbon. Mycocrinus Schultze, 
devon. 

B. K dicyklicky: 

Gasterocomidae Wachsm. & Springer. ZB malá, někdy v je- 
dinou desku (C D) srostlá, která má pak veliký čtyrhranný otvor 


a 


Obr. 105. a diagram kalicha r. Barycrinus, b Cyathocrinus planus Kon. z karbonu 
(Nicholson). 


uprostřed. X veliká, nahoře podkovovitě vykrojená. Svrchní stěna 
kryta deskami malými. Gas/erocoma Goldf. bez rypáku, ZRA je- 
dina velká deska. S% čtyrhranný; devon německý. Vanocrinus 
Miller, Achradocrinus Schultze, Scoliocrinus Jaeck. devon. Hypocrinus 
Beyr. permokarbon rusky. 


Cyathocrinidae Roemer. JB 3—5, někdy velmi malá, B velká, 
R nahoře podkovovitě vykrojená. JRA a obyčejně i jiná ZA. 
Svrchní stěna má 5 O, vysoký rypák a před ním proděravěnou 
desku madreporovou. fam. dlouhá, mnohokráte podvojená, bez 
pinnulí. 457 nekloubnatě spojená. Cyathocrinus Miller (obr. 105.9) 
IB 5 nízká, B velká, zadní nahoře uťatá a k analní přiléhající. Æ velká 
nedělená. S% kruhovitý v průřezu, články dvojí šířky se střídají; 
silur-trias. Dendrocrinus Hall, rypák dlouhý. S% pětihranný; silur 


106 


americký. Homocrinus Hall podobný, analní deska sešinutá; silur 
a devon.  Porocrinus Bill. Ram. jednoduchá, rozvětvená; zpodní 
silur. Palaeocrinus, Carabocrinus Bill. Gissocrinus, Botryocrinus, 
Ang. Arachnocrinus Meek W. Euspirocrinus, Streptocrinus Wachs 
Spr. Petalocrinus Well, vesměs silur. Bactrocrinus Scheur. Lecy- 
thocrinus Müll, Sphaerocrinus Roem. Codzacrinus. Achradocrinus 
Schultze, Gastrocrinus, Cosmocrinus, Rhadinocrinus Jaeck. devon, 
Barycrinus (obr. 105.a), Atelestocrtnus Wachsm. Spr. Vasocrinus 
Lyon; karbon. i 
Crotalocrinidae Angelin. /B 5, B 51 R5adale JRA z více 
malých desek. Æ mají nahoře půlměsíčitou plošku kloubní. Svrchní 
stěna s malými, sobě nestejnými O, pak 
deskami ambulakralnými a 4 dvojitými 


Obr, 106. Crotalocrinus pulcher His. ze siluru Obr. 107. Marsupites orna- 
švédského, A kalich s rameny, B povrch ramen čus Sow. z křídy německé 
(Nicholson). (Nicholson). 


řadami desek interambulakralných. JRA zde jsou malá četná, 
rypák krátký z velmi malých destiček. Ram hned zdola silně 
rozvětvená, větve však spolu srostlé, tak že tvoří zavinuté listy. 
Pinnulae scházejí. S% kruhovitý, tlustý, na zpodu v četné kořeny 
rozdělený. Cyvotalocrinus Austin (obr. i06.), Exallocrinus d'Orb. 
svrchní silur. 

Poteriocrinidae Roem. ZB často velmi malá, posledním článkem 
stonku zakrytá. B 5, Æ 5 nahoře uťatá, se širokou ploškou kloubní. 
IRA z více desek a obyčejně i deska anální. Rypák obyčejně 
dlouhý. Ram. s dlouhými pinnulemi. Poterzocrinus Miller (obr. 99.) 
rypák velmi vysoký, Ram. dlouhá, rozvětvená, z článků střídavých; 
devon a karbon. Lophocrinus Meyer devon. Woodocrinus Kon. vak 
kýjovitý, Ram 20 z jediné řady velmi nízkých článků, Sz. dolů zašpi- 
čatělý; karbon. Zeacrinus Hall podobný, ale vak hranatý, jehlanci 
podobný; karbon. Cromyocrinus Traut. (obr. 104.), Graphzocrinus 


107 


Kon. Bursacrinus, Erisocrinus Meek. W. Phialocrinus, Stemmeato- 
crinus Traut. Ceriocrinus White, Aestocrinus, Delocrinus, Ulocrinus 
Mill. Gurl. Agasszzocrinus Troost a j. karbon. 

Marsupitidae d'Orbigny. K veliký, bez stonku, z tenkých desek. 
CD pětiboké, /B 5, B5 a podobně R 5, nahoře podkovovitě vy- 
krojená. ZA scházejí. Ram. vícekráte podvojená. Marsupites Mant. 
(obr. 107.) v bílé křídě anglické a německé. 


Řád Camerata. Wachsmuth & Springer. 


K obyčejně z více věnců R a pak z /R, která bývají často 
vyvinuta; vždy ale jsou ZRA. Všecky desky spojeny hladkými 
švy, nepohyblivé. Na svrchní straně pevná střecha z četných 
a pevně spojených desek; ústa jsou pod touto klenbou, fit mimo- 
středná, neb poblíže středu, často na rypáku. O často naznačená. 
Ram. častěji ze 2 řad článků s pinnulemi. 

Platycrinidae Roem. B 3—5, R 5 velká, ZR ve všech směrech, 
ale vyzdvižena až do svrchní strany, kde účastní se při stavbě 
střechy. Ram. 10, 20 i více, rozvětvují se jen na zpodu. FPlatycrinus 
Mill. Æ 3 nestejná, Æ veliká, nahoře podkovovitě vykrojená. IX bu- 
dují střechu, v níž uprostřed možno poznati O.; devon a karbon. 
Marsupiocrinus Phill. podobný, svrchní silur.  Cordylocrinus Ang. 
silur. Cu/icocrinus Müll. devon. 

Hexacrinidae Wachsm. & Spinger. B 2—3, A 5 do věnce 
jejich vniká JRA, jim velikostí i tvarem podobná.  Hexacrinus 
Austin B 3, R 5 vysoká, deska /RA zcela podobná, rypák schází; 
devon. Dichocrinus Můnst. podobný, B 2; karbon.  Hystricrinus 
Hinde podobný, povrch kryt pohyblivými krátkými trny; devon. 
Talarocrinus Wachs. Spr. Pterotocrinus Lyon, Acrocrinus Sand. 
karbon. 

Actinocrinidae Roemer. B 2, R 5 ve třech věncích, druhým 
věncem počínaje /R ve všech směrech, přecházejí zvolna do 
pevné střechy. Rit někdy na rypáku. Ram. 5, 30 i více nerozvět- 
vených, ze 2 neb 1 řady článků a s dlouhými pinnulemi. A 
V IRA jest první deska sedmistranná a k ní pojí se v medianě 
IRA’ (druhého věnce) a po obou stranách destičky postranní 
(Batocrinidae): Pertechocrinus Austin X prodloužený, A 5X 3 
často s podélným kýlem uprostřed, střecha z malých destiček; 
svrchní silur — karbon. Carpocrinus Mill. R 5 X 2, první deska 


108 


IRA veliká a za ní četné menší; na střeše patrno 5 O; svrchní 
silur. Beyrichocrinus Waagen & Jahn B 3 malá, stonkem zakrytá, 
R 5X 3, IR četná, zvláště ZRA. Ram. četná; devon český. Boemi- 
cocrinus Waag. J. (Vletavicrinus) B 3 tvoří šestihran, R 5X 3, 
první deska /RA vstupuje do věnce AR; svrchní silur český. 
Desmidocrinus Ang. R 5 X 2, Ram. četná ; svrchní silur švédský. 
Barrandeocrinus Ang. K malý, Ram. úplně příkrytý. R 5X3 
a mezi nim /RA. Ram. ze 2 řad článků, zpět zahnutá a po straně 
spolu srostlá, tak že kalich úplně přikrývají; silur švédský. Agarz- 
cocrinus Troost střecha mohutně vyklenutá, nahoře se střední deskou 
a kol ní 4 O; karbon. Darycrinus Roem. Ram. oddělena od sebe 
hlubokou rýhou, na střeše desky některé mají pohyblivý trn; devon 
a karbon.  Baťocrinus Casse. střecha 
ZP uprostřed vybíhá v dlouhý rypák, da- 
Sea leko delší ramen; karbon Æretmocrinus, 
D T Alloprosallocrinus Lyon, Dizygocrinus, 
© Lobocrinus Wachsm. Spr.; karbon. B. 
6) CH, První ZRA šestihranná, za ní desky 
a " nejsou uprostřed v medianě (Actino- 
B Cate crinidae): Actimocrinus Mill. (obr. 108.) 
O B 3 tvoří šestihran, R 5 X 3, prvního 
: věnce vysoká, mezi ně vkládá se první 
IRA; střecha pevná, často s rypákem. 
Obes 08 n ere Coder Ram. ze 2 tad článků; karbon. Am- 
radiálné, a interradius analní, phoracrinus Austin, Cactocrinus, Teleto- 
crinus © Wachsm. Spr. Steganocrinus, 

Physetocrinus, Strotocrinus Meek W.; karbon. 

Reteocrinidae Wachsrn. © Springer. Někdy /B 5, jindy scha- 
zejí. B 4—5. V prvním věnci Æ veliká deska ZRA a nad ní celá 
řada /RA velikých. I ostatní ZR vyvinuta. Střecha z malých 
destiček. Reteocrinus Bill. Xenocrinus Mill.; zpodní silur. 

Dimerocrinidae Bather. IB 5, B 5, R 5X3, první věnec R 
v sobě chová /RA, nad níž četné jiné desky. Ve všech směrech 
IR. Dimerocrinus Phill. Hyptiocrinus, Idiocrinus, Ptychocrinus Wachs. 
Spr. Szphonocrinus Mill. Lampterocrinus Roem.; silur. Spiridzocrinus 
Oehl. devon. 

Rhodocrinidae Roemer. IB 5, B 5, R 5 X3, v prvním věnci 
Rk všecky ZR zastoupeny, ZRA málo se liší od ostatních ZR. Ram. 
5 neb 10 nerozdělená, aneb s četnými postranními větvemi. Pin- 


109 


nulae dlouhé. Rhodocrinus Mill. (obr. 100.) základná A misovitého 
rovná, /B malá, R 1 pětiboká, // 1 sedmihranná. Střecha z četných 
pevných desek. Ram. tenká, nerozvětvená, ze 2 řad článků, s dlou- 
hými pinnulemi; karbon. R%pidocrinus Beyr podobný, ale Kam. 
široká s četnými postranními větvemi; Sž tlustý ; devon. Archaeocrinus, 
Diabolocrinus, Raphanocrinus Wachs. Sp.; zpodni silur. Lyriocrinus 
Hall. Anthemocrinus Wachs. Spr. svrchní silur. 7hyladocrinus, Diame- 
nocrinus Oehl. Acanthocrinus Roem. devon, Olacrinus Cumb. karbon. 

Melocrintdae Roemer. K monocyklicky, B 3—5, R 5X3, 
D ve 2—3 kruzích. Druhý věnec A chová JR. Ram. s četnými 
větvemi postranními a s pinnulemi. Welocrinus Goldf. B 4. R šesti- 
hranná, /R četná, střecha s analním otvorem téměř uprostřed 
(Melocrinus), aneb na rypáku (Ctenocrinus), Ram. 5X2 z 1 řady 
článků, po straně spolu srostlá; svrchní silur a devon. Glyptocrinus 
Hall B 5, ZR četná. Ram. tenká, z 1 řady článků, podvojená; 
zpodní silur. Patelliocrinus Ang. B 3, IRA neliší se od ostatních 
IR; svrchní silur. Scyphocrinus Zenker B 4. IR četná, v řadách, 
které nahoru se množí a do střechy přecházejí. Kořen upínal se 
na plovače, kulovité to schránky značných rozměrů, složené 
z četných malých destiček a uvnitř příčkami v několik komůrek 
rozdělené. Komůrky ty (4—6) zevně naznačeny jsou zaškrcením. 
Pojmenovány byly Camarocrinus Hall a Lodolithes Barr. Laube- 
ocrinus Waag. Jahn. X nepravidelný, B 4, R5 X 2. JRA vstupují 
do prvního věnce Æ. Všecky desky jsou vypouklé a na povrchu 
paprskovitě ozdobeny. $% kruhovitý, někdy vejčitý v průřezu, 
střední chodba 5laloénata; svrchní silur český.  Macrostylocrinus 
Hall, Glortocrinus Quenst. silur. Mariacrinus Hall (Zenkericrinus) 
silur a devon. Dolatocrinus Lyon, Technocrinus Hall; devon. 

Calyptocrinidae Angelin. B 4, R 5X 3, všecka jednoho věnce 
sobě stejná, podobně jako i IR, kterých jest 5 X 3. Střecha vy- 
tažena ve střední rypák, který převyšuje Ram. a má podobu 
láhvice. Ram. 20 ze 2 řad článků delší, aneb tak dlouhá jako 
rypák. Každý pár Ram. vkládá se mezi lištovité výběžky svrchní 
hrany kalicha aneb jest uložen ve zvláštní schránce utvořené vý- 
běžky kalichovými. Eucalyptocrinus Goldf. (obr. 109.) B do vnitř 
kalicha vyhloubená, B malá, R 1 veliká, ohnutá. /D úzké proměněny 
v lišty, které tvoří samostatné schránky pro Aam.; silur a devon. 
Callicrinus Angel. podobný, /Dzst tvoří lišty, které páry Ram. od 
sebe dělí; svrchní silur. 


110 


Řád Flexibilia. Zittel. 


IB 3—5, někdy scházejí, B 5, jediný věnec R; ZR někdy 
scházejí. Tři nejzpodnější Br dotýkají se navzájem, aneb jsou /Br 
spojená a zúčatňují se při stavbě svrchní stěny, která byla kožo- 
vitá a pohyblivá a četnými tenkými a malými destičkami pokrytá. 
Rýhy ambulakrálné otevřeny aneb lemujícími, střídavě uloženými 
destičkami pokryty. Kol úst 5 O. Otvor analní mimostředný. 
Ram. po stranách silně rozvětvená a zahnutá, z 1 řady článků. 
Br jsou kloubnatě spojená a mají střední chodbičku. Pinnulae 
jsou vyvinuty, aneb scházejí. 

Ichthyocrinidae Wachsm. Springer. ZB 3 malá, stonkem oby- 
čejně přikrytá, B 5, Æ mají nahoře širokou kloubní plošku. /RA 
bývají naznačena. Ram. bez pinnuli, Sz 


kruhovitý z článků nízkých. J/chthyocrinus EE 
Cone (obr. 110.) JB velmi mala, /X i IBr E 


TE 


Sah cig 


sb 


EE 
KLA 


Obr. 111. Taxocrinus 


Obr. 109. Zucalyptocrinus Obr. 110. Uchthyocrinus tuberculatus M. Coy 
rosaceus Goldf. z devonu levis Conr. ze siluru ze siluru anglického 
německého. amer. (Nicholson). (Nicholson). 


scházejí; svrchní silur a karbon. Zarocrénus Forb. (obr. 111.) mezi 
R velká deska ZRA, za níž další následují. Zpodní Br mají na zpodní 
plošce kloubní obyčejně výběžek, který ukládá se do rýhy zpod- 
nějšího článku; silur až karbon. Calpiocrinus Ang. monocyclický, 
mezi R malá deska /RA, v tomže směru i mezi Br deskami desky 
přídavné; silur svrchní. Ca/e¢docrinus Waag. Jahn. „R jsou vyvinuta 
v podobě malých šupinek, které se kladou mezi AR. Stonek silný, 
z článků nestejně širokých, dlouhy (6kráte delší kalicha s Ram.) 
směrem dolů se šířil; zpodní silur český (d 4). Lecanocrinus Hall, 
silur a devon. Homalocrinus, Anisocrinus, Cyrtidocrinus, Ang. Litho- 


111 


crinus Wachs. Sp. silur. /ordestocrinus, Mespilocrinus Kon. Ony- 
chocrinus Lyon; karbon. 

Uintacrinidae Zittel. AK mono- či dicyklický, bez stonku 
a z tenkých desek. Na zpodu buď CZ, aneb malých 5 /Ba střední 
deska. R 5. Br zpodní spojeny spolu deskami /B7. Svrchní stěna 
pokryta malými, šupinám podobnými destičkami a má uprostřed 
kuželovitý otvor analni. Ústa mimostředná. Ram. dlouhá, tenká, 
z l řady článků, rozvětvená a s dlouhými pinnulemi. U7xtacrinus 
Grin. svrchní křída. 


Řád Articulata. Můller. 


K pravidelně paprsčitý, obyčejně monocyklický, desky k sobě 
jinak se přikládají než u předešlých. B a R spolu spojeny oby- 
čejným švem a jsou nepohyblivé, ale věnce Œ 
navzájem jsou spojeny kloubními ploškarni, tak 
že jsou pohyblivé. Všecky desky jsou tlusté a 
probíhají jimi zvláštní chodbičky. Ty vycházejí 
z přístroje komůrkovaného uprostřed mezi B ulo- 
ženého, jdou těmito deskami, rozdělují se ve dví 
a pokračují do prvního i druhého věnce F a od- 
tud R axillarní deskou do r. V X prvního věnce 
jsou chodby spojeny společnou okružnou. U žijí- 
cích chovají chodbičky v sobě vazivová vlákna a 
nervový provazec a bývají z mládí otevřeny do 
vnitř a teprvé později se rýhy ty zacelují. Svrchní 
stěna jest kožovitá, aneb pokrytá destičkami, které 
volně vedle sebe leží. V mládí vždy jsou 5 O a 
ty často po celý život trvají. Ústa a rýhy ambula- 
krální otevřeny. Ram. většinou z 1, někdy ze 2 řad 
článků s pinulemi. 


NN 


ESSN 


Encrinidae Roemer. IB 5 stonkem přikrytá, 
B5 velka R5 na hoře uťatá, se širokou ploškou © obr. 112. Encrinus 
kloubní. Svrchní stěna vyklenutá, deskami pokrytá. “2o Miha BP 
Ram. 10 neb 20 silná, nedělená, z článků ve 
2 řadách, někdy střídavě postavených. Sz. kruhovitý, kořen roz- 
šiřuje se ve stloustlý terč. Axcrinus Mill. (obr. 112.) Br. nízká, Br. 
axillaria ve druhém věnci. Ram. z počátku v 1, později ve 2 řadách- 
S7. kruhovitý, bez přívěsků se střední chodbou kruhovitou. Rod 


112 


velmi hojný v triasu. Dadocrinus Meyer podobný. Ram. dlouhá ze 
2 střídavých řad; trias. Holocrinus Wachsm. Spr. S%. s přívěsky; 
trias. 


Apiocrinidae d'Orbigny. Všecky desky velmi tlusté. CD veliká, 


podobně i Æ 5, R v 1 až 3 věncích, někdy druhým kruhem F# po- 
čínaje i ZR ve všech směrech. Svrchní stěna destičkami pokrytá. 
Ram. 10, několikráte se podvojujících, z 1 řady článků a s dlou- 
hými pinnulemi. Sz. dlouhý, kruhovitý, na zpodu mohutně rozšířený 
a i nahoře ze článků rozšířených a znenáhla do K přecházejících. 
Apiocrinus Mill. St. nahoře se šíří; CD veliké, s 5 hranami, mezi 
něž se kladou 5 širokých B. Desky A v 1—3 
kruzích po straně švem oddělené, nahoře a dole 
kloubní ploškou opatřené. Nejvyšší články stonku 
jen na zevnějšku se dotýkají, do vnitř se stenšují. 
Millericrinus d'Orb. Někdy 5 /B malých. R v je- 
diném věnci. | Acrochordocrinus Trantsch. jura a 
křída 

Bourgeticrinidae Loriol. K malý, 25 Ba R 
v 1—3 věncích. Ve svrchní kožovité stene 50 
Ram. 5, tenká, ze článků v 1 řadě a s velmi dlou- 
hymi pinnulemi. S. z vysokých, válcovitých, neb 
soudkovitých článků, které se pojí k sobě ploš- 

kami kloubními, příčnou lištou opatřenými. Bowz- 

Z een geticrinus d'Orb. CD veliká a vysoká, nejsvrchnější 

een ber eee ae články stonkové stloustlé; jura-tertiér. Mesocrinus 

ye ere Carp.; křída. U nás v křídě hojné články ston- 
kové, M. ellipticus. 

Eugeniacrinidae Zittel. K sestává pouze z 5 (zřídka 4) A, 
potom následují r. z nichž druhý věnec čítá často desky tenké, 
prohnuté a podobu listu, uprostřed zúženého, na sebe přijímající. 
První věnec r. s druhým spojen švem syzygialnym. Ram. tlustá, 
z 1 řady článků, zatočená. SZ. krátký, bez přívěsku, sestává z ně- 
kolika vysokých článků, které nahoru se rozšiřují. Kořen mohutný. 
Eugeniacrinus Mill. (obr. 113.) R tlustá, spolu pevně spojená, někdy 
i srostlá. B byla vtlačena do vnitř, tak že jsou patrná jen tehdy, 
když chodby jsou zachovány. Br. druhého věnce různě vyvinutá ; někdy 
střechovitě seříznutá, jindy ve výběžek do vnitř zahnutý prodlou- 
žená; jura a křída. V poslední době Jaeckel rozvrhl rod ten 
na 5 (Eugeniacrinus, Cyrtocrinus, Sclerocrinus, Tetanocrinus 


113 


a Gymnocrinus). Euďesicrinus Loriol. St. pouze ze 2 článků; lias. 
Tetracrinus Můnst. Nejsvrchnější článek stonku má 4 (někdy 3 
neb 5) lišty tak, že může býti považován za CD. Desek R oby- 
čejně 4; jura. Phyllocrinus d'Orb. jura a křída 

Holopidae Zittel. K z 5 R srostlých, která někdy kol CD (neb 
B srostlá) se ukládají. Na svrchní stěně 5 velkých tříbokých O 
a četné malé destičky pokrajní. Ram. 10, nerozdělených a za- 
točených. Články tlusté, v 1 řadě. Cotylederma Ouenst. bez stonku, 
přisedá celou zpodinou; /ť nahoře se širokou kloubní ploškou; 
Ilias. Cyathidium Steenstr. bez stonku, desky spolu úplně srostlé, 
k nahoře s ploškou kloubní půlměsíčitou; křída a tertiér. 

Fentacrinidae d'Orbigny. K malý z 5 Ba 5 Fa pak ze 2—3 
věnců Br. složený. Svrchní stěna kožovitá, pokrytá četnými, velmi 
tenkými destičkami. am. mohutná, silně rozvětvená, s pinnulemi. 
St. dlouhý (až 15 m), pětiboký, neb pětilaločný, zřídka kruhovitý, 
články nízké, na ploškách kloubních s kresbou pětilaločnou. 
Přívěsky (cirrhi) ve chvostech. Pentacrinus Mill. R mívají dole 
trnů zahnutému podobný výběžek. Br. v druhém věnci axillarní. 
Ram. silně rozvětvená, ze článků v 1 řadě; trias-rec. Velké exem- 
pláře nalezeny v liasu kdež přichází rod tento nejhojněji (Anglie, 
Virtembersko). Někdy malá 5 ZB (podrod Extracrimus Austin). 
V křídě hojné články stonkové P. lanceolatus. Balanocrinus Ag. 
S¢. z článků kruhovitých; jura a křída. 

Comatulidae d'Orbigny. CD polokouli podobná s přívěsky 
fčitrhi). 5 B zakrnělých, 5 R a 2 neb více věnců Br. Svrchní 
stěna kožovitá, zřídka jemnými, šupinovitými destičkami krytá. 
Ram. 5—20, nerozdělená, ze článků střídavě uložených. V mládí 
B veliká, zakrňují růstem, podobně i SZ. v larvách vyvinut a zvíře 
přisedá (stadium pentacrinové). Později stonek mizí a zvíře stává 
se volným. Dosud žije asi 180 druhů. Antedon Frém. (Comatula) ústa 
střední, Ram. 10 neb více, CD vysoká; lias-rec. Eudiocrinus Carp. 
Ram. 5; neokom a rec. Actinometra Müll. CD nízká, terčovitá, 
ústa mimostředná; jura-rec. Thollericrtnus Etall, část stonku trvá; 
jura a křída. 
| Zkamenělé lilijice vykazují v prvohorách velmi bujný život 
| a velká většina rodů koncem doby té vymírá. Jsou to skupiny 
Larviformia, Camerata, Fistulata a Flexibilia, z těch jen 2 poslední 
po 1 rodu jsou zastoupeny v druhohorách. Skupina Articulata, 
která v nynějších mořích čítá hojné zástupce (asi 200 druhů) po- 


Dr. Počta: Rukověť palaeozoologie. 8 


114 


číná druhohorami. Skupina Costata čítá rody z prvohor, druhohor 
a jediný recentní. Rozšíření jich vždy bylo omezeno, ježto stonkem 
neb zpodinou kalicha přisedaly ke dnu neb břehu mořskému. 
Nejstarší stopy známy jsou z kambria, zpodní silur poskytl málo 
četné a často nezřetelné zbytky a teprvé svrchní oddělení silur- 
ského útvaru chová veliké množství lilijic v Anglii, na ostrově 
Gotlandě (43 rody ze 176 druhy) a v sev. Americe. Český silur 
čítá jen nepatrné množství určitelných zbytků. V devonu jest patrné 
klesnutí rozvoje lilijic; nejbohatšími nalezišti jsou devon porýnský, 
západo-francouzský a severoamerický. Některé vápence kulmové 
v Belgii, Irsku, Rusku, Anglii a zvláště v sev. Americe poskytují 
velmi četné druhy. V permu znám jediný a to nejistý rod. V triasu 
jest rozšířena čeleď Hmcrinidae a mimo tu známo odsud jen ně- 
kolik druhů r. Pentacrinus a Apiocrinus. V juře a křídě dostavují 
se ostatní čeledi skupiny Arteculata a ty trvají až na nepatrné 
výjimky (Eugeniacrinidae) až do moří nynějších. 


Třída Cystoidea. Jablovci. 


J. Barrande, Systéme silurien du centre de la Bohéme, Vol. 
WA IOE 

O. Jaeckel, Uiber die Organisation der C. Verh. deutsch. zoolog. 
Gesell. 1895. 

O. Jaeckel, Uiber Carpoidea. Zeitschrift deutsch. geolog. Gesell. 
Band LII. 1900. 

E. Haeckel, Die Amphoriden und Cystoiden. Festschrift zum 
70. Geburtstage C. Gegenbauer, 1896. 


Jablovci jsou vymřelí ostnokožci stonkem aneb zpodinou 
schránky své přirostlí. Schránka (theca) jest vakovitá, vejčitá, 
kalichovitá, neb terčovitá, zřídka válcovitá, složená ze 4, 5, 6 neb. 
vícehranných desek v počtu rozličném (nejméně 13), které nepra- 
videlně k sobě se kladou a jednoduchými švy nepohyblivě spolu 
spojeny jsou. Schránka buď nahoře i dole je podobná, aneb různá 
(monaxoní); na zpodu na polu aboralním mívá stopy po stonku 
aneb ukazuje místo, kterým přisedala; často vybíhá zde ve vako- 
vitý výběžek, který vykládá Haeckel za přístroj plovací. Na 
oralním polu bývají střední aneb mimostřední ústa, kol obdaná 
destičkami. Od úst někdy vybíhá 2—5 ambulakralných rýh (antho- 


E l > >> > > >> E 


115 


dium u Haeckela), buď jednoduchých, aneb se rozdělujících. 
Někdy rýhy ambulakralné jsou naznačeny jen malými výřezy kol 
úst, jindy jsou však dobře vyvinuty a malými destičkami lemovány. 
Povstání jejich zdá se býti souhlasné se souměrnou. stavbou 
schránky a zvláště když počet jich jest nepatrný, 2—3, bývají 
souměrně vytvořeny. Jsou různé délky, probíhají někdy až k polu 
aboralnému a mívají po stranách jemné přívěsky (pinnuletti). Ra- 
mena (u Haeckela brachioli, u Jaeckela »prsty«) jsou zakrnělá, 
nerozvětvená a často vůbec scházejí. Bývají 2, 3, 6, 9 až 13, po- 
stavena tak, že paprsčitá souměrnost zřejmou není. U některých 
jsou ramena veliká, ovšem nedělená, z článků v 1 neb ve 2 řadách 
složená a na vnitřní straně rýhou opatřená. U jiných jsou malá 
a spíše pinnulím podobná, jindy zase přirůstají hřbetní celou stranou 
ke schránce, aneb jsou v rýze uložená. Tu pak bývají olemována 
pinnuletty, na zvláštních facettovaných destičkách. U některých, 
které na zevnějšku ambulakralných rýh ani ramen nemají, nalezl 
Barrande uvnitř jakési anthodium (hydrophores palmées) Zdá 
se, že obklopovalo v tom případě paprskovitě kruhovitou vodní 
rouru kol úst. 

Dále poblíže oralního polu jest otvor analní, krytý trojhran- 
nými destičkami, které v jehlanec se staví. Mezi tímto, pro Cy- 
stoidéa význačným analním jehlancem a ústy často vyskytuje se 
jiný vejčitý neb kruhovitý, otvor, který zdá se míti souvislost s po- 
chodem rozmnožovacím (gonoporus) a pak ještě u některých sku- 
lina poblíže ust (hydroporus). Desky, které budují schránku, bývají 
porésní a ze stejnorodého vápence. U některých jsou desky po- 
kryty na zevnějšku i uvnitř tenkou a obyčejně hladkou vrstvou 
krycí. V tom případě střední vrstvou probíhají četné prohnuté 
chodbičky ve směru kolmém a vyvěrají otvorem čili pórem pod 
krycí vnější vrstvou, aneb jdou i touto vrstvou. Póry ty obyčejně 
jsou na malé vyvýšenině a staví se do zvláštních skupin. Někdy 
jsou roztrouseny a ojedinělé a tu pak kupí se ku jedné straně 
desky, jindy stojí po dvou spolu spojeny, párové póry, někdy 
konečně tvoří tak zvané routy pórové. V tom případě póry jedno- 
tlivých párů jsou spojeny spolu delší rourkou a staví se souběžně 
tak přes šev dvou sousedních desek, že obrys takové skupiny jest 
kosočtverec. (obr. 114.) Často jsou póry přikryty vnější krycí vrstvou 
a přicházejí na jevo jen tehdy, když vrstva tato jest odstraněna. Jindy 
jest jen malý kousek kosočtverce rout pórových zachován a valem 

g* 


116 


obdán (pectinated rhombs). Póry a chodby je spojující nazvány 
byly Jaecklem hydrophory a měly asi týž účel, jako póry v ka- 
lichu lilijic; jimi, pokud byly na zevnějšek otevřeny, přiváděna byla 
voda do vnitř těla. i 


Stonek, je-li vůbec, bývá krátký, nahoře široký a znenáhla 
dolů se zúžující. Zřídka a jen u tvarů, které za přechodní k lili- 
jicím se považovati mohou, sestává z článků nízkých, kruhovitých 
v průřezu, neb hranatých; obyčejně kryt jest mosaikou, která se 
od ostatní schránky jen tím liší, že sestává z desek mnohem 
menších. Uprostřed stonku jest obsáhlá chodba a to i v článcích 
nízkých, mnohem širší než u lilijic, tak že se za pokračování du- 
tiny tělesné vykládati může. 


Obr. 114. a Eocystites póry mezi deskami, 4 G/yvphosphaerites dvojité póry, 
c Echinosphaerites routy porové. 


Vymřelá skupina tato má velmi blízké vztahy k lilijicím 
a k poupěncům. Soustava není ustálená. J. Můller kladl váhu 
na póry a rozeznával Aporitidae, Diploporitidae a Rhombifera. 
Steinmann dle příbuznosti jednotlivých skupin k ostatním 
třídám ostnokožců rozdělil je na Eucystoidea, Cystblastoidea, 
Cystechinoidea, Cystasteroidea a Cystocrinoidea. Jiní jako Bernard, 
Neu mayr a Zittel uváděli jen čeledi za sebou, anižby sesku- 
povali je do větších oddělení. Haeckel rozdělil je ve dvě sku- 
piny dle toho, mají-li anthodium čili nic a uvedl jednodušší tvary 
bez anthodia pod jménem Amphoroidea jakožto samostatnou sku- 
pinu, ostatní shrnul pak do skupiny Cystoidea. Jaeckel roze- 
znává 3 řády Thecoidea, Carpoidea a Cystoidea, z nichž prvním 
dvěma úplnou samostatnost přičítá a je za rovnocenné s ostatními 
třídami ostnokožců považuje. 


117 


Řád Thecoidea. Jaeckel. 


Schránka vejčitá, mísovitá aneb terčovitá, z desek šupino- 
vitých, bez pravidla sestavených, beze stonku, obyčejně zpodinou 
svou přirůstající. Na orální straně uprostřed ústa destičkami krytá 
a od nich vybíhá 5 jednoduchých rýh ambulakrálných, malými 
šupinkami lemovaných. Otvor anální vždy mimostředný, jehlancem 
desek přikrytý. Brachioli i pinnuletti scházejí. Jest to skupina 
samostatná, málo podobnosti s ostatními třídami ostnokožců 
a i s pravými jablovci vykazující. 


Thecocystidae Jaeckel. Schránka pětiboká, volná aneb zpodinou 
svou přirůstající, z malých destiček, často nepoměrně stloustlých, 
aneb i spolu srostlých. Ryhy am- 
bulakrálné krátké, rovné aneb spi- 
rálně zahnuté. TZkecocystites Jaeck. 
schránka nezřetelně pětiboká, ambula- 
králné rýhy rovné; zpodní silur. 
Stromatocystis Pomp. schránka volná, 
nezřetelně pětiboká, z desek malých, 
bezpochyby do pohyblivé pokožky 
uložených. Ambulakra velmi úzká, 


rovná, lemujícími je destičkami při- 
krytá; kambrium české.  Edrioasfer Obr. 115. Agelacrinites cincinatensis 
r y k Hall, zpodní silur americký. o otvor 

Bill. schránka kulovitá, malou plochou analní (Nicholson). 

přirostlá; ambulakra dlouhá, zahnutá. 

Cvathocystis Schmidt ambulakra krátká, rovná, kol úst 5 desek 


větších. Cyřaster Hall, Dinocystis Jaeck. vesměs zpodni silur. 


Agelacrinidae Hall. Schránka terčovitá, se svrchní stranou vy- 
pouklou, zpodinou přirostlá, z velmi četných, malých destiček, bez 
pravidla uložených, které mívají párové póry. Ambulakra dlouhá, 
rovná, neb do spirály zahnutá, lemující desky velké. Analní otvor 
s jehlancem. Agelacrinites Vanux. (obr. 115.) desky šupinaté, na sobě 
uloženy, uprostřed schránky mezi ambulakry větší než na širokém 
okraji; zpodní silur — karbon. Hemacystites Hall ambulakra krátká, 
široká a rovná; silur. V Čechách ve zpodním siluru 7 dr., které 
dlužno klásti k těmto 2 rodům, na př. A. bohemicus, bellulus, 
tener a j. 


118 


Řád Carpoidea. Jaeckel. 


Schránka souměrná, často smáčklá, monaxoní, se stonkem 
dobře vyvinutým, obyčejně dlouhým a ke zpodnímu konci při- 
špičatělým. Ambulakrální rýhy a brachioli obyčejně slabě vyvinuté, 
někdy i vůbec scházejí. Desky bez pór. 

Anomalocystidae Woodward. Schránka silně smáčklá, bez rýh 
ambulakralných, avšak s rameny. Stonek z článků do 2 aneb i více 
střídavých řad sestavených, ke zpodnímu konci přišpičatělý. Někdy 
mívá trnité neb kulovité přívěsky (bezpochyby genitální). Anoma- 
locystis Hall schránka vejčitá, desky svrchní strany menší desek 
ostatních, brachioli nitkovité, stonek krátký, na- 
silur. U nas ve zpodním siluru 4 dr. dohemz- 
cus, pyramidalis. Trochocystites Barr. schránka 
silně smáčklá, okrajní desky veliké, střední menší, 
články stonku ve více řadách; T. dohemicus 
kambrium. Me/rocystites Barr. jedna strana vej- 
čité schránky z velikých, druhá z malých de- 
sek. M. mitra, Dendrocystites Barr. schránka 
vaku podobná, z četných, malých desek, ústa 
na temeni, u nich jediné, krátké a tlusté ra- 
meno; analní otvor po straně dole. D. Sedgwickz. 
Balanocystites lagenula, Archaeocystites medusa 


a Neocystttes bohemicus Barr. vesměs ze zpod- 
Obr. 116. Placocystites For- ního siluru Čech. Ceratocystis Jaek. schránka 
bestanus Kon, zpodni silur 
český. vybíhá dole ve 2 rohy, analní otvor po straně; 
kambrium české. Placocystites Kon. (obr. 116.) 
schránka vejčitá, postranní kraje ostré, desky souměrně rozložené; 
zpodní silur. Ahipidocystis Jaek. zpodní silur český. Mižrocystella 
Jaek. Ateleocystites Bill zpodní silur. Eocystis Bill. kambrium. 
Malacocystidae Bather. Schránka kulovitá, neb smáčklá, z desek 
bez pravidla uložených, s 2 ambulakry, která někdy se podvojují. 
Někdy volná ramena, která podobně jako ambulakra po levé 
straně mají pinnuletty. Stonek složen ze článků v průřezu kruho- 
vitých a nemá přívěsků. Malacocystites Bill. 2 ambulakra několi- 
kráte podvojená, bez pinnulett; zpodní silur. Amygdďalocystis Bill. 
schránka vejčitá, se 2 ambulakry nerozdělenými a pinnuletty opa- 
trenymi. Comarocystis Bill. Canadocystis Jaek. zpodni silur. 


pravidla seskupených 


119 


Cryptocrinidae Zittel. Desky velké, dosti pravidelně do 3 věnců 
seřaděné, ústa střední, obdána 5 krátkými a podvojenými rýhami 
ambulakralnými, na jejichž konci znáti inserci brachiol. Stonek 
tenký, v průřezu kruhovity. Cryptocrénus Buch upomíná na lilijice ; 
ústa i otvor anální obdány malými destičkami; zpodní silur ruský. 


Řád Cystoidea sens. strict. (Hydrophoridae). 


Schránka vejčitá, kulovitá, neb vaku podobná, s deskami po- 
krytými párovými póry, aneb routami pórovými. Ústa na temeni, 
dále otvor analní, gonoporus a někdy i skulina madreporová (hydro- 
porus). Od úst vybíhají 2—5 ambulakrálných rýh (anthodium), 
které jsou buď krátké a končí brachioly, aneb dlouhé, jednoduché, 
neb rozvětvené a pinnuletty olemované. Brachioli ze článků do 
2 řad sestavených, nedělené, s postranními destičkami, bez pinnu- 
lett. Stonek vyvinut, aneb schází. 


Podřád Rhombifera Zittel (Dichoporita). 


Desky buď všecky, aneb aspoň některé s routami pórovými. 
Echinosphaeritidae Neumayr. Schránka kulovitá, vejčitá, neb 
válcovitá, přisedá buď 
přímo zpodinou svou, 
aneb krátkým stonkem 
a sestává z četných, bez 


L 322mm 


V S HANH 
tify ss = ~ 
GILG ap) RSTS 


desek, které vesměs mají 
routy pórové. (obr. 117.) 
Anthodium slabě nazna- 
čeno, brachioli 2-—5, 
kratké, silné. Stonek, je-li 
vyvinut, z četných, do 
více střídavých řad ulo- 
žených článků. &chz- 
nosphaerites Wahlenb. 
(Deutocystites, obr. 118.) 
schránka kulovitá, bez Obr. 117. Cast povrchu r. Zchinosphaerites. (Orig.) 
stonku, ambulakra krát- 

ká, analní otvor kryt jehlancem, póry pod tenkou vnější vrstvou; 
zpodní silur. Arachnocystites Neum. schránka dole protažená, 


120 


Brachioli obyčejně 3, silné a dlouhé; zpodní silur český, A. Z- 
faustus. Caryocystites Buch desky velké, routy pórové vyvstalé, 
bez stonku; zpodní silur. Orocystiřes Barr. schránka kulovitá, dole 
protažená, desky veliké, nečetné, na povrchu valy ozdobené, které 
probíhají přes švy. Nahoře schránka povytažená ve 2 rourky, na 
b jedné z nich ústa, na druhé fit; 
R O. Helmhackeri zahořanské 
vrstvy (d,). Amorphocystis Jaek. 
schránka válcovitá; zpodní si- 
lur ruský. 
Caryocrinidae Jaekel. Schrán- 
ka vejčitá, neb kalichu podobná 
Maskota, Z se strany, zpodní silar ruský. | Z necetnych, do <ua m 
vených desek (basalia, lateralia 
a desky temenní), z nichž postranní mají routy pórové. Ambula- 
krální rýhy jednoduché, aneb poblíže obvodu podvojené, končí 
ploškami na deskách postranních, kdež vyniká 3—13 volných 
ramen. Stonek z nízkých kruhovitých článků, často dlouhý. Caryo- 
crinus Say (obr. 119.) schránka složena ze 4 basalií, dvou věnců (6 
a 8) lateralií a 6 neb více desek temen- 
ních. Desky postranní a základné s routami 
pórovými. Brachioli 6—13, stonek dlouhý; 
svrchní silur americký. Hemzcosmites Buch 
schránka ze 4 basalii, 2 věnců (6 a 9) 
lateralií a 6 desek temennich. Anthodium 
ze 3 ambulaker, na konci těchže inserce 


so 


3 


pro brachioli; zpodní silur ruský. Corylo- 
crinus Koen. zpodni silur francouzský. 
Macrocystellidae Bat. Schránka z ne- 
četných, pravidelně do 3 neb 4 věnců Obr. 119. Caryocrinus ornatus 
sestavených desek, které pokryty jsou S% °Y7cbm silur americký. 
routami pórovými. Brachioli nepoměrně 
tenké, četné. Stonek © dlouhý, ze článků terči podobných, 
Macrocystella Call. (Mimocystites) schránka kalichu podobná, 
desky ve 4 věncích, na povrchu bohatě ozdobené; stonek široký; 


kambrium a zpodní silur. Lzchenozdes Barr. schránka ze 3 věnců; 
brachioli dlouhé, tenké z 2 řad článků; Z. priscus kambrium 
české. Ascocystites Barr. schránka prodloužená z desek, které 
zdají se býti uloženy do více věnců než 5, a jsou na po- 


121 


vrchu bohatě ozdobeny. Brachioli až 25; A. draboviensis drabovské 
vrstvy (dj). 

Tetracystidae Jaekel. Schránka kulovitá neb válcovitá, z ne- 
četných desek do 3—4 věnců sestavených. Brachioli tenké, zřídka 
zachované. Na povrchu veliké a vysoké routy pórové, na podél 
hluboce rýhované. Tzaracrinus Schliit. (Staurosoma) schránka 
kulovitá. 7. varus z Koněprus. Khomůifera Barr. schránka válco- 
vita, desky ve 3 kruzích; AR. bohemica ve zpodním siluru. 

Chirocrinidae Jaekel. Schránka vejčitá, prodloužená, ze 4 věnců 
desek (4 basalia a 3 věnce po 5 lateralií), nahoře uťatá. Routy 
pórové četné, avšak nepravidelně rozdělené. 5 am- 
bulaker opětně se podvojuje; brachioli krátké, 
četné, otvor anální veliký. Stonek tenkostěnný, 
kořen stloustlý, z četných desek. Chirocrinus 
Eichw. (Homocystites) zpodní silur. Ch. alter. 

Scoliocystidae Jaekel. Schránka vejčitá, či 
hruškovitá, sestává ze 4 věnců desek, které jen 
na některých místech bývají ozdobeny routami 
pórovými (pectinated rhombs). Brachioli kol úst na 
temeni; otvor řitní malý, asi uprostřed schránky. 
Stonek krátký, dolů přišpičatělý, články jeho 
někdy uprostřed širší. Sco/zocystis Jaek. schránka 
k oběma pólům přišpičatěná, brachioli nečetné. 
Erimocystis, Glaphyrocystis, Schtzocystis Jaek. silur. 

Echinoencrinus Meyer desky ozdobeny paprskovitě CRN eee renee Rane 
sestavenými lištami, brachioli 5—10, routy pó- SU americký. 
rové 3; zpodní silur ruský. 

Fleurocystidae Miller & Gurley. Schránka smáčklému vaku po- 
dobná, ze 4 basalií a 3 věnců nepravidelných lateralií; 3 routy 
pórové, analní otvor uprostřed četných malých destiček. Kol úst 
3 silné brachioli; stonek kruhovitý, dutý.  /Veurocystites Bill. 
(obr. 120.) zpodní silur. 

Callocystidae Bernard. Schránka vejčitá, ze 3—4 věnců velkých 
desek, které mají ohraničené kusy rout pórových. Ústa skulinovitá, 
od nich 2—5 dlouhá, mělká aneb i hluboká ambulakra, která se 
někdy podvojují. Po stranách jsou lemována destičkami, mezi nimiž 
byly pinnuletty. Otvor anální malý, obdán velmi malými desti¢kami. 
Stonek široký, dolů přispičatělý. Cadl/ocystites Hall, kusy rout pó- 
rových 4; ambulakra, aspoň některá, podvojená. Aprocystičes Forbes 


122 


desky zrněné na povrchu, ambulakra nedělená, s pinnuletty daleko 
od sebe stojícími. Pseudocrinites Pearce ambulakra široká 2—4, 
nedělená, probíhají až k stonku, kusy rout pórových 3. Ha//icystis 
Jaek. Sphaerocystites Hall; vesměs silur. 

Cystoblastidae Jaekel. Schránka kulovitá, dosti pravidelná, ze 
4 basalií a 2 věnců lateralií po 5 a dále ze 4 deltoidových desek, 
které do svrchního věnce lateralií vnikají. Svrchní lateralia jsou 
vykrojená a ve výkrojcích jest 5 jednoduchých ambulaker s pin- 
nuletty. Otvor řitní je po straně jednoduchý. Kusy rout pórových 
2 mezi základními a postranními deskami, mimo to kol ambulaker 
pásy polovičních rout. Cystoblastus Volb. zpodní silur ruský. 


Podřád Diploporita. Jaekel. 


Desky mají páry pórové. 

Aristocystidae Neumayr. Schránka vejčitá, z četných hranatých 
desek, bez pravidla seskupených, které mají páry pórové, často 
vnější krycí vrstvou zakryté. Ústa a analní otvor na temeni, dále 
gonoporus i madrepórová skulina (hydroporus). Anthodium schází; 
poblíže úst inserční plochy pro ramena, tato však se nezachovala. 
Bez stonku. Avistocystites Barr. schránka velká, vejčitá, analní 
otvor s jehlancem, desky s četnými páry pórovými, 2 inserční 
plošky pro brachioli ; zpodní silur český poskytl 8 dr.; A. boke- 
micus nejhojnější. Deutocystites Barr. schránka vejčitá, nahoře 
v rourku krátkou povytažená, kterou otevírají se ústa. Desky ne- 
stejné velikosti, mezi menšími několik větších, jsou hlavně na ob- 
vodu pokryty párovými póry. Hydroporus schází, jindy vyvinut 
jako cedníková deska madrepórová; D. modestus, modestissimus ; 
zpodní silur český. 77ematfocystis Jaek. desky veliké, u úst 4 in- 
serční plošky; silur. 

Sphaeronitidae Jaekel. Schránka kulovitá, desky mají páry 
pórové nepravidelně roztroušené, kol úst 5 desek, ty mají nazna- 
čeno anthodium. Obyčejně všecky 4 otvory. Bez stonku. Sphaero- 
nites His. (obr. 121.) schránka přirůstá svou zpodinou a sestává zčet- 
ných, malých desek. Kol úst velmi krátké a úzké ambulakrální rýhy 
končí inserční ploškou pro ramena; zpodní silur. Euwcyséis Ang. 
(Proteocystites) schránka vejčitá, z desek dosti velkých, ambulakra 
(5) nepravidelně se rozvětvují a končí četnějšími inserčními ploškami; 
silur a devon, u nás v devonu Æ. flavus. Calix Rouault schránka 


123 


kuželovitá, dolů přiostřená, zpodní silur. Codiacystis Jaek. (Crate- 
rina) schránka vejčitá neb vaku podobná, zpodní plocha vmáčklá. 
Párové póry uloženy v jamkách. Ambulakrální rýhy několikráte se 
podvojují; ve zpodním siluru českém na 14 dr. C. bohemica, simu- 
lans, tecta. Archegocystis Jaek zpodní silur. 


Gomphocystidae Jaekel. Schránka vejčitá neb hruškovitá, dole 
přechází znenáhla v široký, krátký stonek. Ambulakrální rýhy velmi 
úzké, do spirály zatočené, neb zahnuté, mají jen po jedné (levé) 
straně pinnuletty. Párové póry mají kol otvorů dvůrek. Pyrocystites 
Barr. schránka hruškovitá, z četných desek, které mají páry pórové 
uprostřed seskupeny. Ambulaker 5, spirálných, F. pzrum, zpodní 
silur český. Gomphocysittes Bill. ambulaker 5, ve spirále, desky 
podobně ve spirále seřaděné; svrchní silur. 


Obr. 121. Sphaeronites glo- Obr. 122. Protocrinites oviformis Eichw. zpodní 
bulus Ang. zpodní silur silur ruský, @ shora, 4 zdola. 
švédský, o ústa. 


Glyptosphaeridae Jaekel. Schránka kulovitá neb hruškovitá, 
z četných desek, které mají páry pórové stejnoměrně roztroušené. 
Ústa kryta deskami. Ambulakra 5, velmi úzká, klikatá a opět se 
rozdvojující, končí inserční ploškou pro brachioli, aneb pinnuletty. 
Stonek krátký, ze článků ve více řadách. Glyptosphaerites Müll. 
zpodní silur. 


Protocrinidae Bather. Schránka kulovitá neb vejčitá, desky 
tlusté, nepravidelné. 5 ambulaker krátkých, neb i velmi dlouhých 
a až na zpodní stranu schránky dosahujících. Mají po straně často 
četné, krátké větvičky, které na deskách je lemujících měly pin- 
nuletty. Otvor anální s jehlancem ; stonek schází, neb zřídka jen 
je naznačen. Protocrinites Eichw. (Fungocystites obr. 122.) schránka 
hruškovitá, s krátkým stonkem, ve stáří volná. Ambulakra krátká, 
postranní větve nečetné; zpodní silur český a ruský, u nás Z. soli- 
tarius. © Proteroblastus Jaek. ambulakra dlouhá, se střídavými 


124 


postranními větvemi a silnými pinnuletty. Stonek vyvinut; zpodní | 
silur ruský. 


Mesocystidae Jaekel. Schránka kulovitá neb kalichovitá, z čet- 
ných nepravidelných desek s páry pórovými. Ambulakra úzká či 
široká, pravidelná, počínají v jakési vzdálenosti od úst, mají příčné 
rýhy, na jichž konci jsou plošky pro pinnulettv. Kol úst 5 desek 
interradialně položených. Stonek válcovitý, ostře od schránky 
omezen. Mesocystts Bather ambulakra úzká ze střídavých destiček 
složená. Asteroblastus Eichw. (obr. 123.) ambulakra široká, se 


v 


střední rýhou a četnými rýhami příčnými. Zpodní silur ruský. 


Jablovci jsou vymřeli, staří ostnokožci, kteří byli předchůdci 
ostatních Pelmatozoů. Počínají kambriem, kdež zastoupeni jsou 
tvary dosti četnými, málo však od- 
různěnými a většinou nepříznivě 
zachovanými; nejvyššího rozvoje do- 
sahují v siluru. V devonu. klesli 


A 
Obr. 123. Asteroblastus stellatus Eichw. Obr. 124. Pentremites pyri- 
ze siluru ruského, Jformis Say, b basalné, ď ra- 


dialné desky, # ambulakra. 


již velmi ve vývoji a vymírají úplně karbonem. V siluru vyskytují | 
se hojně ve vrstvách zpodního oddělení u Petrohradu, v Cechach, | 
ve Švédsku, pak v Kanadě a Spojených státech amerických. Ze 
svrchního oddělení tohoto útvaru známi jsou v Anglii a pak | 
zvláště v Americe. Devon chová jen nečetné zbytky, karbon po- 
skytl pak nejmladší rody Aselacrinus a Lepadocrinus. Některé rody 
jablovců zdají se býti přímými předky lilijic a sice skupiny Clado- 
crinoidea Jaeklově (rovná se téměř úplně odd. Camerata) a jiné 
tak připodobňují se lilijicím, že postavení jich u jablovců jest ne- 
jisté (Lichenoides, Eocystis a j.). 


125 


Třída Blastoidea. Poupénci. 
E. Etheridge & H. Carpenter, Catalogue of the B. 1886. 


Ostnokožci vymřelí, jichž schránka, čili kalich jest pohárovitý, 
| (obr.124.), neb tvaru poupěte, obyčejně pětihranný a složený z určitého 
počtu (13) desek, nepohyblivě švy spolu spojených, a pravidelně do 
3 věnců nad sebou uložených. Základná, kterou kalich přisedá 
ke krátkému stonku, budována dvěma stejnými a třetí menší 
| (obr. 125.) deskou. Nad těmi jest věnec 5 velkých, sobě stejných radialií 
(Gabelstiicke) a mezi nimi nahoře věnec 5 trojbokých, aneb licho- 
| běžníku podobných desek interradialných či deltoidových. Radialia 
jsou nahoře a uprostřed hluboce vykrojena a v nich ukládají se 
pole ambulakralná. Poměr mezi deskami radialnými a interradial- 

r i nými jest různý; někdy jedny na 


N A úkor druhých se zveličují. Ve 


am —— U H 
= ; Mineo 
2 rc © 


z . ar 
Obr. 125 Diagram dr. Penxtremites Obr 126. Pentremites sulcatus Roem. 
florealis, 6 basalné, r radialné, z inter- am ambulakra, sf spiracula, az otvor 
radialné desky. analní. 


-středu svrchní strany jest pětilaločný otvor ústní, který, jak se zdá, 
byl pokryt četnými malými destičkami. Kol něho paprskovitě uklá- 
dají se ambulakralná pole, která na vnitřním, oralném konci svém 
¿mají 1 neb 2 kruhovité otvory, spiracuia. Dále jest v interradiu 
„patrný otvor analní. U některých pravidelných (Pentremites) jest 
lkol úst 5 otvorů (spiracula), z nichž jeden obsahuje také otvor 
lanalní a jest proto také ostatních větší (obr. 126.). Ostatní 4 jsou 
uvnitř malou listou rozděleny ve dví; větší dvěma lištami ve 3 díly. 
'U jiných (Cryptoblastus) zůstávají rozděleny i na povrchu, tak že 
kol úst jsou tři páry spirakulí, pak dvakráte po jednom spirakulu 
a větší otvor analní. U jiných (Codaster) konečně jsou spirakula 
Iv podobé uzkych skulin po stranach poli ambulakralnych. Pole 
'ambulakralná jsou v ploše povrchu, buď jsou poněkud prohlou- 


126 


bená aneb naopak vyvstalá a jsou složité ústrojnosti. Uprostřed 
jest kopinatý štítek (Lanzettstůck), který na temeni u úst jest | 
stonkem připevněn a střední plochu výkroje v radialiích vyplňuje, | 
Ve středu má podélnou rýhu a uvnitř chodbičku, která ústí do | 
okružní chodby kol úst probíhající. Po stranách kopinatého štítku | 
jest řada malých, na příč protažených destiček postranních s póry | 
(Porenstücke) a mezi ně vkládají se jiné vnější postranní destičky | 
(supplementäre Porenstücke) a ty omezují řadu vejčitých pór. Švy | 
těchto postranních desek jsou prohloubeny a pokračují na kopi- | 
natý štítek jako příčné rýhy. Na postranních destičkách těchto | 
dále jsou patrny inserce vejčité, nahoře ve dvou řadách, dále pak | 
po každé straně v řadě jediné, které ukazují místa, kde vynikaly 
pinnulae. Přímo pod kopinatým štítkem uložen | 
jest rozličný počet podélných a obyčejně silně | 
smáčklých rour (hydrospirae), které po obou 
stranách ambulakralného pole do řady se | 
staví a volně do vnitř těla visí (obr. 127.). | 
Rod Granatocrinus má rouru jedinou, Elaea- © 
crinus dvě, Troostocrinus a Mesoblastus3 a Fen- | 
tremites 3—9. U některých (Codaster) mají 
roury ty skulinovitý otvor podélný, kterým | 
Obr. 127. Přičný rez kali- v deskách radialných a interradialných vyvě- | 
chem dr. Pentremites sulcatus y 
Roem. 7 radialné desky, rají. Každý svazek rour končí se ve spirakulum 
Z štítek, # postranní destičky, 

hy hydrospiry. a proto bývá těchto otvorů po dvou v každém | 

poli. Jsou li blízko sebe, spojují se 2 spirakula | 

spolu, ale jsou dole pod povrchem lištou oddělená. Hydrospiry | 
rovnají se asi routám porovým cystoid a byly zajisté zároveň mi- | 
stem, kde uchovávaly se produkty pohlavní. Stonek zřídka se, 
zachoval a zdá se, že trval pouze v mládí; byl krátký a sestával ` 
z nízkých článků, kterými probíhala chodba. 

Poupěnci nejblíže spřízněni jsou s jablovci; jejich ambulakra | 
dají se přirovnati k anthodiu a brachiolím těchže. Dle znaku, je-li 
schránka pravidelně pětipaprsčitá, či oboustranně souměrná, roz- 
vrhují se v 1. Regulares a 2. Irregulares. 


1. Regulares. Etheridge & Carpenter. 


Pětipaprsčitost dle čísla 5 (až na základnou a otvor analní 
vyvinuta; ambulakra a radialia sobě stejná. Stonek aspoň inserc 
svou naznačen. 


— w 


127 


„Pentremitidae d'Orbigny. 5 spirakulí, dole nejsvrchnějšími po- 
stranními destičkami omezených. Na povrchu možno kopinatý 
štítek aspoň z části viděti. Hydrospiry hluboko uložené a postran- 
ními destičkami přikryté. Pentremites Say (obr. 125.—128.) ambu- 
lakra široká, listovitá, kopinatý štítek celý patrný, pod ním ještě jiný 
zpodní štít. Hydrospir 3—9. Velmi hojný rod v karbonu americkém. 
Pentremitidea d'Orb. základna protažená, ambulakra úzká a krátká, 
kopinatý štítek velkou částí pokryt destičkami, deltoidové desky 


Obr. 128. A Petremites pyriformis Say se suany, B týž zdola, 
b basalné, ď radialné desky, $ ambulakra. C Granatocrinus 
Norwoodi M. W. m ústa krytá malými destičkami, sf spiracula, 
cm ambulakra, az otvor analní; D Pentremites sulcatus Roem. 


velmi malé, zevně neviditelné; devon. WMesoblastus Ether. Carp., 
základna plochá, ambulakra úzká, až k základně prodloužená. 
Kopinatý štítek téměř úplně přikrytý; karbon. 

Troostoblastidae Etheridge © Carpenter. 5 spirakulí, která 
špicí desek deltoidových, obyčejně silně zmenšených jsou ve dví 
rozdělená. Ambulakra úzká. Kopinatý štítek postranními destič- 
kami úplně přikryt. 7700stocrinus Shum. kalich kýjovitý, nahoře 
na způsob jehlance vyvstalý; ambulakra úzká; poslední 2 spira- 
kula splývají s otvorem řitním; svrchní silur americký. Metablastus 
Ether. Carp. podobný, ale poslední 2 spirakula nesplývají s otvorem 
analním; hydrospiry 4 na každé straně ambulakra; silur-karbon. 


128 


Tricoelocrinus Meek Worth. ambulakra velmi úzká a dlouhá, otvor 
anální široký; karbon. 

Nucleoblastidae Etheridge & Carpenter.. Kalich vejčitý, se zá- 
kladnou rovnou neb vydutou. 10 spirakulí, která uložena jsou 
mezi konci desek deltoidových a štítku kopinatého. Někdy zadní 
deltoidová deska bývá zvláštní deskou analní rozdělena ve dví. 
Ambulakra velmi úzká, dlouhá a 
až k základné dosahující. Ælaea- 
crinus Roem. deltoidové desky na 
úkor radialii zmohutnělé, v jedné 
deltoidové desce anální ploška, kte- 
rá dělí desku tu ve dví. Hydro- 
spiry 2 po každé straně ambu- 
lakra; devon. Schzzoblastus Ether. 


Obr. 129. Codaster acutus M. Coy karbon o A A 4 Ž 
anglický, z se strany, 4 zdola, c s hora, Carp. spirakula úzká, poslední splý- 


zvětšeno. 


vají obyčejně s otvorem analnim; 
karbon. Cryptoblastus Ether. Carp. desky základné a deltoidové 
malé, spirakula kruhovitá, poslední s otvorem analním splynulá. 
Kol úst četné malé desky přídavné; karbon. Acentrotremites Ether. 
Carp. radialia veliká a široká; karbon. 


Granatoblastidae Etheridge & Carpenter. Kalich vejčitý, se 
základnou rovnou; ambulakra úzká a dlouhá, spirakulí 5 aneb 10, 
uložených v deskách deltoidových. Granatocrinus (obr. 128.) Troost 
hydrospiry 2—-3 po každé straně ambulakra, tvoří plošku zpodní; 
zadní spirakula spojena s řití. Heteroblastus Eth. Carp. svrchní 
konce deltoidových desek vybíhají v trn a pod ním jest otvor, 
který vede ke spirakulum. Karbon. 


Codasteridae Etheridge © Carpenter. Kalich kýjovitý, se zá- 
kladnou dobře vyvinutou a často prodlouženou. Ambulakra ne- 
mají postranních pór. Hydrospiry vyvěrají podélnými skulinami 
na bočných stranách kalicha a podél ambulaker. Codaster M' Coy 
(obr. 129) kalich se svrchní stěnou širokou a plochou, budovanou 
deskami deltoidovými. Ambulakra úzká, nepřekročují svrchní stěnu ; 
kopinatý štítek částečně patrný. Skuliny hydrospir jsou zřetelné, 
v interradiu analním scházejí; devon a karbon. Fhaenoschisma 
Eth. Carp. ambulakra široká, skuliny hydrospir až u samých po- 
krajních destiček; devon a karbon. Cryptoschisma Eth. Carp. 
ambulakra široká, skuliny hydrospir skryty pod pokrajními destič- 


129 


kami ambulaker; devon. Orophocrinus Seeb. (obr. 130.) ambulakra 
úzká, spirakulí 10 vedle ambulaker, skuliny hydrospir úplně skryty ; 
karbon. 


2. Irregulares. Etheridge & Carpenter. 


Kalich obojstranně souměrný, nikoli paprsčitý, ježto jedno 
ambulakrum a jedna deska radiální jsou větší ostatních. Bez 
stonku. Sem náleží 3 vzácné rody Lleutherocrinus Shum. Jand. 
(obr. 131 ) z devonu severoamerického, Astrocrinus Aust. a Pente- 


phyllum Haug. z karbonu anglického. 
b 


Obr. 131. LZleuthero- 


Obr. 130. a Orophocrinus, uprostřed ústa kryta destičkami crinus Cassedayi Sh. 
a po stranách ambulaker špiracula, 4 Penxtremztes, kolem Jand. z devonu ame- 
úst 5 kruhovitých spiraculí. rického, 2krát zvětš 


Poupěnci jsou postranní oddálenou větví Pelmatozoí, která 
má první počátek svůj v siluru severoamerickém. Poněkud hojněji 
vyskytují se v devonu německém, španělském a severoamerickém, 
ale největšího rozvoje dosahují v karbonu americkém. V těchže 
uloženinách evropských jsou poměrně dosti vzácni. 


B. Asterozoa. Haeckel. 


Ostnokožci bez stonku, v obrysu hvězdicovití, aneb pětihranní, 
složeni ze středního terče a ramen. Ústa otevírají se dolů a od 
nich probíhají paprskovitě rýhy ambulakralné. Schránka skládá 
se z desek vápenitých, volně spolu spojených a různých tvarů, 
s pohyblivými trny. Ve středním terči uloženy soustava chodeb 
vodních, krevní soustava, kruh nervový, zažívací roura a genitalie 
a vysílají odtud větve do ramen. Vyskytují se již ve svrchním 
kambrickém útvaru a jsou tyto staré tvary nynějším již dosti po- 
dobny, ač některými dosti zajímavými znaky od nich se liší. Tak 
mají desky ambulakralné střídavě uloženy a »obratle« v ramenech 
zůstávají volnými. Tento druhý znak možno za embryonalny 
prohlásiti. Náleží sem Ophzuroidea a Asteroidea. 


Dr. Počta: Rukověť palaeozoologie. 


130 


Třída Ophiuroidea. Hadice. 


J. W. Gregory, On the classification of the Palaeozoic Echino- 
derms of the group O. Proceed. Zoolog. Soc. 1896. 


Střední terč ostře ohraničen a v něm uloženy hlavní ústroj 
zažívací a genitalní. Žaludek jest obsáhlý a končí slepě, ústa pěti- 
laločná jsou uprostřed terče, kol nich jest kruh ambulakralný, 
krevní a nervové soustavy a dále 10 genitalných žláz, které vy- 
věrají na zpodní straně terče skulinami, po stranách lištou vápe- 
nitou (bursalnou sponou) opatřenými. V kůži terče bývají ulo- 
ženy malé destičky. V koutech tvořených ústy jsou na zpodní 
straně (tam, kde jsou ústa) velké 
desky ústní (scuta buccalia), které 
po obou stranách svých mají desky 
přiústní (scuta adoralia). Jedna 
deska ústní jest pórovitá a jest to 
deska madreporová. Před deskami 
přiústními někdy jest ještě menší 
štítek přiústní (scutellum orale). Na 
svrchní straně terče a sice nad ra- 
meny bývají 2 desky větší ostatních 
(scutella radialia). Ramena jsou od 
terče ostře oddělena, jsou válcovitá, 
velmi pohyblivá a jsou pokryta 
buď pevnou koží, buď 4 štíty, do řad sestavenými (1 dorsale, 2 
lateralia a 1 ventrale). Na štítech postranních bývají pohyblivé 
trny. V ramenech jsou články vápenité tak zvané »obratle« (obr. 132.). 

Sestávají ze dvou spolu spojených polovin a na základné jich 
ve výkroji probíhá větev soustavy vodní, krevní céva a nervový 
provazec. Uprostřed jsou tyto obratle napřed i vzadu stloustlé 
a kloubnatě spojeny. Roura vodní každým obratlem vysílá 2 po- 
stranní větve a ty vynikají vedle břišních štítů póry na venek jako 
ambulakralné nožky. Póry ty obdány jsou jemnými šupinkami 
(sguamae tentaculares). První obratle v terči u úst jsou pomě- 
něné tím, že se stýkají a tvoří tak zvané kouty, které bývají 
zoubky a hrboulky pokryty. Mezi rameny (v polích interbrachi- 
alných) na svrchní i zpodní straně jsou četné, šupinkám podobné 
destičky, pak zrnka i větší desky. Hadice jsou známy již z prvohor, 
ale bývají obyčejně nepříznivě zachovány. 


Obr. 132. Ústní přístroj a kostra ramen hadice. 


131 


Řád Euryaleae. Müller. 


Ramena zřídka jsou jednoduchá, obyčejně se podvojují, jsou 
zrněnou neb šupinatou koží krytá a k ústům zatočená. Ústní štíty 
zakrnělé, často scházejí. Místo skulin genitalních bývá řada pórů; 
madreporová deska buď v jediném aneb ve všech směrech inter- 
brachialných. Onychaster Meek Worth. (obr. 133.) ramen 5 dlouhých, 
jednoduchých, pokrytých zrněnou koží se šupinkami; karbon. 
Eucladia Woodw. ramena se rozvětvují; jediná veliká deska madre- 
porova; silur. Helanthaster Rom. se 
16 dlouhými a zrnénou koží pokrytými 
rameny ; devon. 


Obr. 133. Onychaster flexilis M. W. karbon americký, Obr. 134.  Protaster Sedgwickz Sal. ze 
a jedinec s rameny zatočenými, 8 přístroj kusadlový siluru anglického. (Nicholson). 
zvětšený. 


Řád Ophiureae. Můller. 


Ramena jsou jednoduchá, nerozvětvená, štíty pokrytá, tak že 
se k ústům stočiti nemohou. U žijících bývají štíty ústní obyčejně 
vyvinuty, u zkamenělých bývají však štíty ty zřídka zachovány. 


Podřád Ophio-Encrinasteriae. Stůrtz. 


Jednotlivé poloviny obratlů v ramenech jsou odděleny a stří- 
davě uloženy; ventralní štíty na ramenech scházejí. Terč jest ko- 
žovitý neb šupinatý, někdy trny pokrytý; ústní štíty scházejí. 
Protaster Forbes (obr. 134.) terč pokryt šupinovitými destičkami; 
ramena dlouhá a tenká; silur. 7aenzaster Bill. terč velmi malý, ramena 
dlouhá a ohybná; silur. Eugaster Hall břišní strana terče pokrytá 
malými zrněnými destičkami; u úst 10 oralných; devon. Palae- 
ophiura Stůrtz devon. 

Q* 


Podřád Photophiureae. Stůrtz. 


Poloviny obratlů v ramenech spolu nedokonale spojeny, ale 
proti sobě, tedy nikoli střídavě, postaveny. Štíty ústní, radialní na 
svrchní straně terče, dorsalní a často i ventralní na ramenech 
scházejí. Sem náleží ze siluru rod Prořaster (některé druhy), z de- 
vonu pak Ophzurina a Furcaster Stůrtz. 


Podřád Euophiureae. Sladen. 


Poloviny obratlů jsou pevně spolu srostlé ; štíty na ramenech 
obyčejně všecky vyvinuty. Zpravidla dvě 
bursalné skuliny vinterradiích. Ophiderma 
Můll. má výjimkou 4 bursalné skuliny; 
desky ústní nerozdělené; Asprdura Ag. 
na svrchní straně terče 16 velkých desek 
pětibokých; desky ústní rozdělené vý- 
krojem středním. <Acrura Ag. vesměs 
z triasu. Geocoma d'Orb. (obr. 135.) jura 
a křída; zbytky u nás v křídě. Op/zurella 
Obr. 135. Geocoma carinata Goldf. Ag. jura. Ophiocten, Ophioglypha a Ophio- 


svrchní strana terče, jura bavorský. 


musium Lyman jura-rec. O. ferrugineum 
hojný ve svrchních polohách hnědého jury. 


Třída Asteroidea. Hvězdice. 


W. P. Sladen, Report on the A. Scientif. Results Challenger 
Expedition 1889. 


Ramena, jichž bývá obyčejně 5 (ale také 8, 10, 12, 20 i více) 
od terče ostře neohraničená; jsou to spíše výběžky terče, do nichž 
větve všech vnitřních ústrojů vnikají. Schránka složená z desek 
neb trámečků vápenných, které koží jsou spojeny. Na nich jsou 
pohyblivé trny neb zrnka. Na zpodní straně jest uprostřed ústní 
otvor a kolem něho 5 oralných desek. Od úst rozbíhá se 5 ši- 
rokých ambulakralných rýh do ramen, probíhají zde stále se 
zuzujice, až končí na konci ramen malou destičkou ocellarní. 
V rýze ambulakralné jsou dvě řady šikmo postavených a pro- 
dloužených desek ambulakralných, které rovnají se polovinám 
obratlů v ramenech hadic. Ony jsou svazy spolu spojeny, k sobě 


133 


nakloněny a pod nimi probíhají větev soustavy vodní, céva krevní 
a nerv. U mladších dotýkají se tyto desky hořenními konci svými, 
u starých jsou střídavě položeny. Mezi nimi vysílá roura vodní 
postranní větev, z níž dolů vybíhají ambulakralné nožky, nahoru 
a dovnitř se pak vakovité ampully rozšiřují. Pod ambulakralnými 
deskami jsou menší kusy adambulakralné. Ramena bývají kryta 
se strany 2 páry desek pokrajních a sice svrchními a zpodními; 
tyto poslednější kladou se k adambulakralným přímo, aneb jest 
mezi nimi ještě několik menších mezistředních desek (intermedi- 
arných). Na hřbetní straně uprostřed, aneb blízko středu hvězdic 
je otvor analní a ve směru interbrachialném bývá velká porovitá 
deska madreporová, kterou voda do pískového vaku a pak do 
soustavy vodní proudí. 

Hvězdice jsou poměrně řídkým zjevem mezi zkamenělinami 
a nebývají obyčejně příznivě zachovány. Bronn rozdělil je na 
Encrinasteriae a Asteriae verae; poslední skupinu pojmenoval 
Zittel Euasteriae. 


Rad Encrinasteriae. Bronn. 


Ambulakrálné desky v ramenech jsou slabě k sobě naklo 
nény a střídavě položeny. Madreporova deska na zpodní, břišní 


Obr. 136. Palazaster eucharis H. A zpodní strana, B svrchní strana. z ambulakrálné, 
6 adambulakrálné desky,  marginalni štíty, o orální deska, síto madreporové. 
(Nicholson dle Halla.) 


straně. Pokrajní desky, které nejčastěji bývají zachovány, mají: 
Palaeaster Hall. (obr. 136.) ze siluru až karbonu, Asýzdďosoma Gold- 


134 


fuss, Salteraster Stůrtz z devonu. Falasterina M. Coy kambrium- 
devon. Urastella M. Coy silur. Pokrajní desky zakrnělé aneb vůbec 


scházejí: Falavocoma, Rhopalocoma Sal. silur. Falastericus Stiirz 
devon. 


Řád Euasteriae. Zittel. 


Ambulakralné desky v ramenech jsou nakloněny a přímo proti 
sobě postaveny; ony se navzájem uprostřed rýh ambulakralných 
dotýkají. Madreporová deska jest na hřbetní straně. 


Podřád Phanerozonia. Sladen. 


Ramena mají okrajní desky mohutné a desky ambulakralné 
široké. Xenaster Simon. mezi deskami okrajními a adambulakral- 


Obr. 137. Pentaceros jurasicus Zitt. jura bavorský. 


nými jsou ještě intermediarní. Astropecten Linck jedinci velcí, s ra- 
meny smáčklými a 2 řadami svrchních okrajních desek: devon; 
poslední rod dosud žije. Zentaceros Linck (obr. 137.) jura-rec. 
Goniaster Ag. jest kollektivní jméno pro různé rody. U nás G. 
marginatus v cenomanu. Pentagonaster Linck okrajní desky jsou ne- 
četné a směrem ke konci ramen se zmenšují; křída-rec. Meto- 
paster Slad. okrajní desky mají trny a na konci ramen jsou 


135 


o něco větší; křída. Sphaerites Quenst. jednotlivé okrajní desky 
z jury blíže neurčitelné. Leptaster Lor. jura-tertiér. Ca/iderma Gray 
křída-rec. 


Podřád Cryptozonia. Sladen. 


Okrajní desky ramen malé a v dospělosti často zakrnělé; 
někdy mezi okrajní desky svrchní a zpodní vkládají se malé při- 
davné destičky. Ambulakralné desky četné a úzké. Lepidaster 
Forbes silur. Roemeraster Stůrtz devon: oba tyto rody jsou pří- 
buzné k žijícímu Linckia. Solaster Forb. má četná ramena. 7ropzd- 
aster Forb. jura. Khopia Gray křída. 

Hadice i hvězdice naznačeny již v kambriu, hojněji se pak 
vyskytují v silurském útvaru, kdež jsou již velmi zřetelně od sebe 
odděleny. Poněvadž však přechod mezi oběma četnými doklady 
jest zjištěn, jest patrno, že rozvětvení Asterozoí událo se již před 
silurskou dobou. 


C. Echinozoa. Haeckel. 


Ostnokožci bez stonku i ramen, obrysu kulovitého, terčovi- 
tého aneb válcovitého, na povrchu chráněni buď schránkou z desek 
vápenitých složenou, aneb tlustou svalnatou koží, ve které jemná 
vápenitá těliska jsou roztroušená. Náleží sem ZEchinozdea a Ho- 
lothuroidea 


Trida Echinoidea. Jezovky. 


O. Novák, Studien an Echinodermen der bóhm. Kreideform. 


No. I. 1887. 

P. Loriol, Notes pour servir a l'étude des Echinodermes, 
1500901: 

J. Lambert, Bullet. Soc. sciences histor. et naturelles de Yonne, 
1899. 


Ostnokožci podoby kulovité neb vejčité, obdaní pevnou schrán- 
kou, složenou z vápenitých, mnohohranných desek. Desky, které 
budují skořápku (corona) jsou 5—6hranné a pojí se k sobě švy, 
tak že skořápka jest pevná, nepohyblivá; zřídka jsou řady desek 
poněkud posunutelné. Ve skořápce jsou 2 větší otvory, ústní 


136 


(peristoma), který jest vždy na zpodní straně uprostřed aneb mimo 
střed a otvor analní (periproct), který jest buď na druhé straně 
ústům naproti, čili, jak se říká, na vrcholi, aneb na jiném místě 
v medianní čáře, dle které skořápka jest souměrná. Schránky, na 
kterých periproct je na vrcholi, jsou endocyclické, není-li tomu tak, 
jsou to skořápky exocyclické (obr. 138.). Periproct je supramarginalní, 
je-li mezi vrcholem a okrajem, marginalní, je-li na okraji a inframar- 
ginalni, je-li na zpodní straně. Peristoma, otvor ústní jest buď 
kruhovity, pětilaločný, desítihranný, vejčitý neb dvoupyský, u ži- 
jících má pokožku s četnými malými destičkami; on má buď 
kraje celé (Holostomata), aneb vykrojené (Glyphostomata). Výkrojů 
takových jest buď 5, neb 10 a jsou v nich uloženy žabry ústní. 
Uvnitř za ústy jest žvýkací přístroj (obr. 139.) složený z 5 jehlan- 
covitých, často na poloviny rozdělených 
čelistí (maxillae), mezi něž 5 úzkých zubů 


Obr. 138. Ananchytes ovata Les. křída něm. PD sy se 
Skořápka exocyclická. stroj r. C/ypeaster (Lověn). 


jest uloženo. K těm druží se ještě jiné kusy u rozličných 
typů různě vytvořené. U pravidelných ježovek endocyclických 
(Gnathostomata) nazývá se přístoj lampou Aristotelovou a mívá 
na široké základné kloubnaté výběžky (epiphysy), 5 příčných 
trámců (rotulae či falces) a nad těmi ještě kusy (kompasy), na nichž 
se upínají svaly. Svaly ty držány jsou zvláštními boltcovitými násadci 
(auriculae, apophyses myophores) na okraji peristomu, které buď 
zůstávají samostatnými, aneb se spojují v jakousi branku. Nepravi- 
delným exocyclickým ježovkám přístroj ten schází (Atelostomata). 
Jindy čelisti nejsou sobě rovny (Heterognathi). 

Na vrcholi skořápky (apex) bývá sestaveno 10 destiček do 
rosety, která se nazývá přístrojem vrcholovým. Přístroj vrcholový 
(aparatus apicalis) sestává ze dvou druhů destiček: 1. větší radi- 
alné, 3 až 5hranné, mají velmi jemný otvor, o němž se dříve 
myslelo, že propouští nerv zrakový. 2. menší interradialné neb 
basalné, 4, 5, obyčejně ale nepravidelně Ghranné s 1, zřídka 2 


137 


většími otvory, jimiž vycházejí produkty pohlavních žláz, dle čehož 
destičky ty také genitalnými se nazývají. Pod nimi v těle uloženo 
5 žláz pohlavních; zakrní-li některá, zůstává destička nad ní ne- 
proděravěná. Jedna z těchto destiček a sice u exocyclických ona, 
která je v předním pravém interradiu položená, jest proměněná 
v pórovitou desku madreporovou (obr. 140.). U vymřelé skupiny 
z prvohor mívají oba druhy destiček větší počet otvorů (2—5). Přístroj 
vrcholový u ježovek endocyclických obkličuje periproct; není-li peri- 
proct úplně ve středu, bývá místo to vyplněno 1 neb více destičkami 


Obr. 140. Vrcholový přístroj a r. Peltastes. b r. Clypeaster. c r. Galeropygus. 
d r. Pyrina. e r. Echinobrissus. 


ve 


přidavnými, centralními. U jezovek exocyclických jest vrcholový 
přístroj mimo periproct, destičky jeho dotýkají se na vzájem a 
přístroj je kompaktní. Jindy bývá přístroj do délky protažen a tu 
zadní 2 radialné destičky tvoří skupinu (bivium) od ostatních od- 
dalenou, kdežto zbývající tři destičky radialné (trivium) jsou ku 
předu posunuty (obr. 163.). Někdy přístroj jest ve dví roztržen, 
bivium jest od trivia delším prostorem oddáleno. Jindy je přístroj 
vrcholový složen z 5 velmi malých radialných desek, mezi nimiž jest 
jediná madreporová deska, která bezpochyby povstala srůstem 5 desek 
interradialných (obr. 140%). Někdy z desek interradialných 2 neb 3 
jsou pórovité a vykonávají funkci desky madreporové. Voda madre- 
orovou deskou dostává se do pískového vaku a odtud do okružní 


138 


hlavní chodby vodní, která kol jícnu probíhá a k vrcholi 5 rour vysílá. 
Okružní tato chodba ve směrech interradialných rozšiřuje se 
v Polliho měchy a vysílá 5 radialných větví do ramen, které zase 
samy mají postranní větve, jež do vnitř ve váčky se rozšiřují, na 
venek pak jako ambulakralné nožky vystupují. Tyto podvojují se 
a vynikají párem pór. Jest tudíž na povrchu podél radialných. 
větví pruh pór a tvoří tento pruh tak zvané pole ambulakralné- 
Pole to sestává u žijících a u většiny zkamenělých ze 2 střídavě 
položených řad menších destiček a jsou jednotlivá pole tato od 
sebe oddělena rovněž 2 se střídajícími většími deskami interambul 
akralnými, tak že celá skořápka pravidlem složena jest z dvakráte 
desíti pásů desek, které u endocyclických od vrcholového přístroje 
po celé skořápce k ústům se táhnou. Výjimku tvoří staré tvary 
některé, u nichž je desek jednak více, jednak 
méně. Desky (assulae) pole ambulakralného 
či interambulakralného připojují se k sou- 
sednímu poli rovným švem, s druhou řadou 
svého pole souvisí však švem klikatě pro- 
bíhajícím, tak že jsou obyčejně vesměs | 
pétiboké. Interambulakralna pole jsou bu- 
dována deskami méně četnými, za to ale 
většími; ambulakralná pole sestávají z de- | 


Obr. 141 Collyrites elliptica 
Desm. z jury. (Zittel.) 


stiček mnohem menších, četnějších a póry. 
proděravěných. Póry jsou kruhovité neb vej- | 
čité, někdy rýhou (jhem) spojené. A*) jsou jednoduchá (simplex), 
probíhají-li jako rovný pás od vrchole k ústům, aneb jsou listovitá, 
petaloidní (circumscriptum), když vybíhajíce od vrchole úst nedosa- | 
hují, nýbrž se zatáčejí, tak že listům podobné obrazce tvoří (peta- 
loidy). Na konci takových petaloid póry obyčejně nepřestávají, 
nýbrž, někdy s přerušením, pokračují až k ústům. Jsou-li petaloidy 
dlouhé a rovné a mají-li páry pór jednoduché, nikoli jhem spolu 
spojené, nazývají se A subpetaloidní. V polích A mezi destičkami 
póry proděravěnými bývají někdy desky celistvé, hutné, meziporové 
(interpori). A u pravidelných endocyclických ježovek jsou sobě. 
stejná, u nepravidelných bývá přední a zadní od ostatních rozdílné 
(obr. 141.). Destičky s póry mívají stejný tvar a velikost; někdy ale 
vsunují se do jejich řad poloviční desky, které středu A pole nedo- | 


*) A znamená ambulakrum aneb ambulakra ; ZA interambulakrum. 


139 


sahují a ještě častěji srůstají 5—10 malých destiček v jedinou desku 
velikou a bývají na nich švy jednotlivých původních desek aspoň 
na zevním okraji patrny. Na destičkách obou polí jsou bradavky a 
zrnka, na které se připínají trny (radioli). Bradavky (tubercula) jsou 
pokud se velikosti týče hlavní, se- a 

kundarní, miliarní a granulace 
Větší mívají hlavici (mamelon) 
hladkou aneb střední, kruhovi- 
tou a hlubokou jamkou opatře- 
nou (bradavky proděravěné) a 
na zpodu krček hlavice (conus), 
který mívá někdy pásek (annulus), 
jímž od hlavice jest oddělen. Na 
desce kol bradavky bývá plochý 
a poněkud vyhloubený kruh, tak 
zv. dvůrek (aureola) olemovaný 
zrněným valem (circulus scrobicu- 
laris). Trny (obr. 142.) jsou pohyb- 
livé, svazy k hlavici bradavkové 
připevněné tyčinky neb palice vá- 
penité, velmi různé podoby. Jsou 
válcovité, kýjovité, kulovité, splo- 


TE 


V i 
i” 
3 


štělé a často rozměrů značných. 
Dole mají prohloubenou základnou 
(acetabulum), kterou přisedají a 
hlavici obdanou pásem kruhovitým. 


Hlavice zúžuje se v krček a pře- 
chází pak do trnu samého, který 


na povrchu jest ostnitý, rýhovaný, 
neb jinak ozdobený. U některých 
(Spatangidae) kolem  periproctu 
neb kolem petaloid probíhají 
hladké pruhy (fasciolae), které 
jinou ozdobu povrchu přerušují a jemnými ostny pokryty bývají. 
Ježovky žijí vesměs v moři nejvíce poblíže břehu; některé však 
vyhledávají největší hlubiny. V embryonalním vývoji žijících jsou 
mnohá stadia, která podobají se larvám hadic a hvězdic. Některá 


Obr. 142. Trny a Rhabdocidaris, b Acrocidaris, 
c Porocidaris, d e Cidarts. 


z těchto stadií nalézáme u jistých starých a vymřelých čeledí, 
tak že je vším právem můžeme považovati za typy embry- 


140 
onalné. Přirovnávání jednotlivých ústrojí ježovek k obdobným 
ostatních ostnokožců., dává sice zříti příbuznosť některých ústrojů 
jako na př. ambulaker o pod., ale homologie desek na př. neni 
úplná a zdá se, že dlužno příbuznost tuto spíše souběžným a 
sbíhavým vývojem (parallelismem a konvergencí) vysvětliti. 

Již Aristoteles zmiňuje se o ježovkách a sice, jak se zdá, 
o zkamenělém druhu, jejž nazývá Echinus. Rondelet r. 1554- 
uváděl žijící pod jménem Echini a zkamenělé Echinidae; těchto 
poslednějších rozeznával 7 čeledí. Breyn 1732. a Klein 1734. 
popisovali zkamenělé i žijící, podobně Knor a Walch. V de- 
vatenáctém století setkáváme se s podrobnějšími popisy v pracích 
jež uveřejnili Lamarck, Desmoulin, Goldfuss a j. Hlavní, 
základ položili však v létech 1830-47. Agassiz a Desor. Na 
tom budovali dále Cotteau, Wright, Loriol, Ouenstedt, 
Laube, Novák a j. Z prvohor popsali ježovky Mc. Coy, 
J. Miller, F. Roemer Hall, Meek & Worthen, Etheridge; 
Kieping aj. Embryogenetická pozorování uveřejnili J. Müller, 
Agassiz a Lovén.*) 

Rozdělují se na Falechinoidea a Euechinoidea. 


Podtřída Palechinoidea. Zittel. 
R. J. Jackson, Studies of P. Bulletin geolog. Soc. America, 1896. 


Skořápka sestává buď z více, aneb (a to výjimkou) z méně 
než dvakráte desíti řad desek. Peristoma uprostřed, se žvýkacím 
přístrojem; periproct na vrcholi, aneb v interradiu. 


Řád Cystocidarida. Zittel. 


Na kulovité, či vejčité skořápce jsou A složená ze 4 řad desek 
s póry, mezi nimiž jsou 2 řady destiček bez pór. IA široká, 
z četných nepravidelně sestavených desek, které mají bradavky 
a trny. Peristoma ve středu, se žvýkacím přístrojem dokonale vy- 
vinutým; periproct interradialně, poblíže vrchole. Cystoczdaris Zitt. 
(Echinocystites, obr. 143.) ze siluru škotského může býti pova- 
žován za přechodní tvar mezi ježovkami a jablovci. 


*) Echinologica. Bihang. svensk. vetensk Akadem. handling. B. XVIII., 
1892. 


141 


Rád Bothriocidarida. Zittel. 


Na kulovité skořápce jsou A ze 2 řad, JA z jediné řady 
desek. Vrcholový přístroj z 10 střídavých desek, které mají 
2 otvory. Peristoma ve středu, periproct na vrcholi. Bo/kriocidaris 
Eichw. zpodní silur baltský. 


Řád Perischoechinida. Mc Coy. 


Skořápka pravidelná, kulovitá neb vejčitá; ZÁ a někdy i A 
s více než 2 řadami desek tlustých neb šupinovitých a částečně 
přes sebe uložených. Peristoma ve středu se žvýkacím přístrojem, 
periproct na vrcholi. 


A Obr. 144. Palaechinus ellipticus Coy A skořápka 
Obr. 143. Cast skořápky Cystoczdaris se strany, B čásť ambulakralného pole, zvětšeno. 
fomum W.Thoms. zvětš. (Steinmann.) (Nicholson). 


Lepidocentridae Lov. Desky JA pohyblivé, v5 neb více řadách 
jako šupiny se částečně kryjící. Lepedocentrus Mill. A se 2 řadami 
malých, střídavě uložených desek; devon. Pholdocidaris Meek. W. 
A se 6 řadami malých desek. Ferischodďomus M. Coy. A s četnými 
malými deskami, mezi něž se vkládají jiné desky přidavné. Karbon. 
| Melonttidae Zitt. IA v 5—7, A v 2—6 řadách. Ve vrcholovém 
přístroji genitalní plošky a obyčejně i radialné s více otvory 
Palechinus Scoul. (obr. 144.) A ve 2, IA ve 4—7 řadách; genitalní 
desky mají 3, radialné 2 otvory; silur-karbon. Me/onites Norw. 
(obr. 145. a 146.) A jsou v hlubokých rýhách uložená a sestávají 
ze 6—12 řad, JA z 7—8; genitalní desky mají 4—5, radialné 
1 otvor, aneb jsou vůbec neproděravěny. Oligoporus Meek W. 
(obr. 146.) podobný; A se 4, JA s 5—9 řadami. Karbon. 

Archaeocidaridae M. Coy. A úzká, se 2 řadami desek, které 
mají po 1 páru pór; JÁ v 4—8 řadách desek s velkou bradavkou, 
na které byl dlouhý válcovitý trn. Archaeocidaris M. Coy IA desky 


142 


mohly se poněkud posunovati, mají silnou bradavku s dvůrkem a 
trny dlouhé, válcovité. Zepidocidaris Meek W. JA velmi široká 
z 8 řad. Lepidechinus Hall. IA velmi široká z 9—11 řad. Vesměs ý, 
karbon. Xexoctdaris Schult. devon německý. 
Tiarechinidae Zitt. IA v 3 
řadách, na zpodní straně sko- 
řápky s velikými bradavkami. 
Vrcholový přístroj velmi široký, 


OZ E 
bd / ETS 


{ 


A 
ení 


SA A Obr. 146. Části ambulakralných polí A Melo- 

Obr. 145. Vrchol rodu Ie/oxz/es. Kol otvoru nites multiporus M. W. B Oligoporus Danae 

analního přístroj vrcholový (Meek, Worthen). M. W. (Nicholson dle Meek-Worthena) 7 desky 
interambulakralné. 


genitalní plošky velké, s 2 otvory,radialné menší, bez otvoru. A rovná, | 
se 2 řadami desek. Zzarechinus Neum. (obr. 147.) IA čítají jen | 
4 desky. Lyssechinus Greg. IA ze 3 řad, A krátká; jedna radialná | 

Ji ploška velmi veliká. Trias alpský. 


Podtřída Euechinoidea. Bronn. 


: IA i A s deskami ve 2 řas| 
Obr. 147. abe ee Z Laube trias idách“ periproct na temeni, aneb | 
alpský. PẸ: ; 

v zadním interradiu. 


Rád Regulares. Desor. 


Pravidelné pětipaprsčité ježovky endocyclické s 5 sobě stej- i 
nými A a podobně i JA. Peristoma ve středu skořápky s »lampou 
Aristotelovou« ; periproct uprostřed vrcholového přístroje. Genitalní 
plošky mají jediný otvor. 


143 


Podřád Holostomata. Pomel. 


Peristoma velké, s okrajem celým, pokryto malými destičkami, 
které jsou pokračováním desek A a JA. Na konci desek JA auri- 
culae Vesměs ježovky endocyclické 

Cidaridae Wright. Skořápka pravidelně 
endocyclická ; A úzká v podobě rovné, zřídka 
zahnuté pásky, ze 2 řad četných a malých 
destiček s póry. JA široká, ze 2 řad vel- 
kých desek, které mají velkou bradavku 
a více menších a na nich silné trny (obr. 142.). 
Peristoma celokrajné, žabry ústní uvnitř. 
Cidaris Klein. (obr. 148.) A úzká, málo zvl- 
něná, póry jednoduché, nespojené, trny MO- © obr. 148. Cíďaris vesiculosa 
hutné, různého tvaru. Rod čítající více než © (Nicholson dle Wa i 
200 druhů, které seskupují se do podrodů ; 
karbon-rec. V Čechách v křídě as 8 dr. C. vesiculosa má trny 
válcovité, Sozzenmetíř palicovité, oba v cenomanu; v březenských 
sceptifera. Rhabdocidaris Des. (obr. 149.) 
ADesigsi; = póry spojenés.jhem; ~ trny 
dlouhé; jura-rec. /ezcctdaris Des. po- 


dobný; hlavice bradavek neprodéra- 
věná; trny mohutné, na povrchu hladké ; 
křída-rec. Orthocidaris Cott. A rovná, 
bradavky malé; křída. Forocidaris Des. 
bradavky jsou obklíčeny věncem pór; 
tertiér a rec. Zemnocidaris Cott. křída. 
Polycidaris  Ouenst. jura. Diplocidaris 
Des. A úzká, destičky s 2 páry pór; 
jura. Zetracidaris Cott. (obr. 150.) LA 
ze 4 řad desek, A s destičkami, z nichž 
každá má 2 páry pór. 


Obr. 149. Rhabdocidaris d'Orbignvana Echinothuridae Zittel. Desky celé 
Des. z kus skořápky, 4 několik ambu- < 
lakralných desek. schránky tenké, šupinovité, poněkud 


pohyblivé a přesahující částečně vedlejší 
řadu desek. A široká, destičky jejich jednoduché aneb i složité (z více 
desek srostlé). Trny tenké, krátké; žabry ústní dílem uvnitř, dílem 
zevně. Echinothuria Woodw. z křídy a Pelanechinus Keep. z doggru 
představují starý typ, který dosud v mořích jest zachován 
(Asthenosoma, Phormosoma). 


Podřád Glyphostomata. Pomel. 


Ježovky endocyklické, s A deskami jednoduchými, aneb slo- 
žitými, často i s více páry pór. Peristoma má 10 výřezů pro vnější 
žabry ústní a bývá buď kozkou, neb šupinkami pokryto. Na konci A 
jsou auriculae. 

Salenidae Desor. Periproct na vrcholi, ale něco málo mimo 
střed posunut. Pravý střed ve vrcholovém přístroji kryt jest 1 
neb 2 nadpočetnými deskami centralními (viz obr. 1402). Tyto 
poměry nalezáme v embryonalních stupních žijících ježovek, tak že 
čeleď můžeme za embryonalní typ považovati. Peristoma kruhovité, 
se slabými zářezy a pokryto slabými šupinkami 
a mimo ty v kruhu 10 deskami proděravěnými 
(buccalnimi). Salenta Gray A úzká, vlnitě 


Obr. 159. Tetracidaris Obr. 151. Část skořápky Pseudodiadema Fitton: 
Reynest Cott. pole am- Wr. zvětš. 3krát. @ ambulakralné, z interambula- 
bulakralné zvětš. kralné desky Nicholson dle Wrighta). 


prohnutá, vrcholový přístroj veliký, velká centralní ploška uprostřed 
a periproct na pravo posunut; křída-rec. Fel/tastes Ag. podobný; 
vrcholový přístroj pravidelný, periproct v mediáně za centralní 
ploškou; jura a křída. Acrosalenta Ag. centralních plošek i 
lias-křída, Heterosalenia Cott. Goniophorus Ag. křída. 
Diadematidae Wright A úzká, obyčejně z desek složitých, 
s páry pór ve 2 řadách a jen poblíže úst a vrchole někdy ve 
více řadách. Ústa jsou pokryta koží, v níž uloženy malé destičky. 
Pseudodiadema Des. (obr. 151. a 152.) skořápka nízká, A téměř 
stejně široká jako JA, poblíže úst mají více párů pór, u vrchole 
stejně jako po celé délce jen 2 páry; jura-tertiér. /emzcidďaris Ag. 
(obr. 153.) A prohnutá, mnohem užší než ZA; na zpodní straně 
mají destičky vysoké a trnité bradavky; trny velmi dlouhé, hladké 
neb na podél žebernaté; jura a křída. Hypodiadema Ag. trnité 
bradavky i na svrchní straně; trias. Acrocidaris Ag. A užší než IA, 


145 


bradavky silné, zrnité, destičky s póry poblíže úst ve více řadách; 

jura a křída. Glypticus Ag. A úzká, s 2 bradavkami na jedné desce; 
| IA desky mají roztřepené bradavky; jura. Hetero- 
diadema Cott. vrcholový přístroj velmi rozšířený ; 
křída. Diplopodia M. Coy řady pór poblíže vrchole 
i úst rozmnozeny; jura a křída. Hemipedina Wright 
podobný, ale bradavky hladké a vrcholový přístroj 
rozšířený; jura-rec. Codiopsis Ag. bradavky jsou 
zrněné a jen na zpodní straně skořápky; na svrchní 
mají desky jen zrnka; křída. U nás C. doma 


Obr. 152. Pseudo- 
diadema neglectum 
Thurm. jura švý- 
carský, pole am- 

bulakralné zv. Obr. 153. Hemictdaris crenularis, Wr. z jury (Nicholson). 


v cenomanu. Cyphosoma Ag. (Phymosoma, obr. 154.) A s 7—8 
| řadami párů pórových, bradavky neproděravěné a hladké; jura- 
eocén. V křídě hojný dr. C. ra- 
diatum. Coelopleurus Ag.bradavky 
| jsou jen na zpodní straně; eocén- 
rec. Glyphocyphus Haime A úzká, 
rovná, se zrněnými a proděravě- 
nými bradavkarni; křída a eocén. 
Micropsis Cott. křída a eocén. 
> Psendocidaris Ett. Magnosia Mich. 
jura a křída. Gonzopygus Ag. křída 
la eocén. Diademopsis Des. lias. 
Cottaldia Des. ktida-rec. Codechi- 
nus Des. křída. 


Obr. 154. Cyphosoma Koenigi Mant. křída 


Echinidae Wright. Skořápka anglická. 
souměrná, Aa IA téměř stejně 
široká, póry ve 2 neb 3 (Oligopori) aneb i více (Polypori) řadách 
dvojnásobných na deskách složitých. Peristoma pokryto koží, která 


„někdy chová jemné šupinky. Oligopori: Echinus Ron. A rovná, 


Dr. Počta: Rukověť palaeozoologie. 10 


146 


bradavky malé, ploché, někdy obklíčeny zrnky menšími; JA s 2 
řadami bradavek velkých a s četnými menšími; křída-rec. Pedina 
Ag. A rovná, široká, bradavky proděravěné; jura. Pseudopedina 
Cott. velké bradavky na deskách A pouze na obvodu; svrchní 
jura. Micropedina Cott. bradavky velmi malé, ve více řadách; 
křída. Stomechinus Des. (obr. 155.) 
bradavky neprodéravéné, A široká; 
jura a křída. Lezopedina Cott. A 
úzká s 2 řadami malých bradavek, 
podobně i JA; eocén. Glyptechinus 
Obr. 155. Ambulakralná deska složitá rodu ( Des. křída. Polyport: Sphaer 
a oo echinus Des. A široká, páry pó- 
rové 4—8 v oblouku, JA 2—6 řad 

bradavek neproděravěných a mimo ty menší zrnka; pliocén a rec. | 
Strongylocentrotus Brandt. A na obvodu skořápky širší, páry pórové 
4—10 v oblouku kol bradavek. ZA s 2 řadami neproděravěných | 
bradavek a menšími zrnky; eocén-rec. Stomopneustes Ag A mají © 
3 páry pór v oblouku, na obvodu skořápky se počet ten zvětšuje; 


tertiér a rec. 


Řád Irregulares. Desor. 


Skořápky oboustraně souměrné, exocyklické, periproct mimo“ | 
středný, peristoma ve středu aneb před středem. 


Podřád Gnathostomata. Loriol. 


Peristoma i periproct uprostřed, A sobě stejná, jednoduchá © 
neb listovitá Žvýkací přístroj i auriculae u úst. 

Holectypidae Duncan. A pásovitá, od vrchole až k peristoma 
z malých jednoduchých destiček, s párem pór aneb jen s porem 
jediným a často i s destičkami mezipórovými. Auriculae krátké, | 
na konci A spojené s deskami ZA. Žvýkací přístroj kuželovitý, 
čelisti jeho sobě stejné. Vrcholový přístroj kompaktní. Periproct 
v zadním interradiu. Bradavky malé. ZZolectypus Des. A velmi, 
úzká, periproct veliký, mezi ústy a zadním okrajem (inframargi- | 
nální). Ve vrcholovém přístroji madreporová deska velmi rozšířená; 
jura a křída. U nás A Zuromiensis.  Discoidea Klein podobný, 
A omezena po stranách 2 vynikajícími lištami; křída. Echznoconus 
Breyn skořápka kuželovitá, dole plochá, bradavky velini malé, 


147 


auriculae vyvinuté; křída. Pygaster Ag. peristoma s 10 zářezy, 
periproct veliký, hned za vrcholovým přístrojem; jura a křída. 
Pileus Des. periproct supramarginální; jura. 

Conoclypeidae Zitt. Skořápka vysoko klenutá, na zpodní straně 
plochá; A subpetaloidní; JA široká; vrcholový přístroj kompaktní, 
jeho genitalní plošky slabými švy odděleny a jen 4 proděravěny- 
Peristoma pětilaločné, s auriculae. Čelisti žvýkacího přístroje sobě 
stejné. Bradavky malé. Periproct inframarginální. Conoclypeus Ag. 
(obr. 156.) křída a tertiér. Oviclypeus Dam. tertiér. 


> = 
a > A2 


“Uo 


vec 


Obr 156. Conoclypeus conoideus Goldf. sp. eocén bavorský. 


Clypeastridae Agassiz. Skořápka terčovitá, často nahoře vykle- 
nutá, obyčejně značných rozměrů, A subpetaloidní neb petaloidní, 
na zpodní straně, tam kde přestávají petaloidy A desky podobají 
se IA. Peristoma kruhovité, s paprskovitými, prohloubenými rý- 
hami; žvýkací přístroj z 10 částí, z nichž ony, které jsou ulo- 
ženy v zadním JA jsou menší neb větší ostatních. Bradavky četné, 
malé. Periproct marginální neb inframarginální. Vrcholový přístroj 
| tvořen velkou deskou madreporovou, genitalní plošky mnohdy 
| nezřetelné, často mimo přístroj, 4—5 otvory naznačeny. /%Óu/arza 
| Lam. A krátká, otevřená, póry jhem spojené; křída-rec. Scztel- 
| lina Des. póry jednoduché; tertiér. Echznocyamus Phels podobný, 

kol úst vysoké auriculae; křída rec. Clypeaster Lam. velké sko- 
| řápky z obrysu pětihranného, dole ploché či vyduté, nahoře vy- 
| * 
| 10 


148 


klenuté, mají uvnitř četné vápenité sloupky, které obě stěny sko- 
řápkové spojují. Od úst vybíhá 5 rýh. Laganum Klein. Tertiér 
a rec. Scutella Lam. (obr. 157.) skořápky nízké, terčovité, kol úst 
desky A i IA spolu tvoří růžici. Od úst vybíhající rýhy opětně 
se rozvétvuji; tertiér a rec. Amphiope Ag. za zadními petaloidy 


kruhovitý neb vejčitý otvor. Eucope Ag. Melitta Klein; vesměs 
tertiér a rec. 


Obr. 157. Scutella subrotundata Lam. z miocénu francouzského. æ zdola, 4 shora, 
c průřez. 


Podřád Atelostomata. Loriol 


Ježovky exocyklické, paprsčitost skořápek jejich počíná se | 
měniti v obojstrannou souměrnost. Žvýkacího přístroje není, rovněž © 
auriculae scházejí. 

Cassidulidae Agassiz. A sobě stejná; vrcholový přístroj kom- 
paktní, z 5 genitalnich a 5 radialných plošek, madreporová deska 
často rozšířená a někdy uprostřed přístroje několik desek nad- 
početných. Peristoma poblíže středu obyčejně s růžicí (floscella), 
která tvořena tím, že od úst vvbíhá 5 rýh vystupujícími valy od- 
dělených. Hyéoclypeus Ag. periproct hned za vrcholovým přístrojem, | 
který je prodloužen. A úzká, na zpodní straně mizí; doger. Fy- 


149 


rina Desm. úzká A od vrchole jdou až k ústům, periproct mar- 
ginalní; svrchní jura-eocén. Pygaulus Ag. póry jhem spojené; 
periproct inframarginální; křída. Caratomus Ag. A téměř rovná, 
jednoduchá, póry nespojené, ve vrcholovém přístroji 4 póry geni- 
talni, periproct inframarginální; křída. C. Laudei u nás ve vrst- 
vách jizerských. Echinobrissus Breyn (obr. 158. a 159.) vrcholový 
přístroj se 4 póry genitalnimi; A subpetaloidní, póry jhem spojené; 
periproct v hluboké rýze, která počíná za vrcholovým přístrojem ; 
jura a zpodní křída. Vuc/eolites Lam. póry jednoduché, nespojené; 
křída-rec. V. bohemicus u nás v jizerských vrstvách. Clypeus Klein 
kol úst floscella, A pe- b 

taloidní, póry jhem spo- 
jené, periproct v rýze 


Obr. 158. Echinodrissus clunt- 
cularis Lwyd z jury, (Nichol- Obr. 159. a Echinobrissus scutatus Lam. b Ech'nočr. cluni- 
son dle Wrighta). cularis Lwyd. 


za vrcholovým přístrojem ; dogger. Catopygus Ag. A petaloidní, otev- 
tena, póry jhem spojené, ústa s floscellou, periproct v rýze supra- 
marginální; křída-rec. C. alĎensis, fastigatus u nás v křídě. Cassz- 
dulus Lam. A petaloidní krátká, ústa s floscellou, periproct supra- 
marginalní; křída a tertiér.  Echinanthus Breyn A krátká, peta- 
loidni, ústa před středem, s floscellou, periproct prodloužený, 
v kolmé rýze poblíže okraje; křída a tertiér. Echinolampas Gray 
(obr. 160.) veliké skořápky vejčité, A petaloidní, otevřená, pruhy pór 
úzké, ústa s floscellou, periproct na příč protažený inframarginální; 
tertiér a rec. Lothriopygus d'Orb. madreporová deska veliká, plošky 
genitalní malé, k sobě sraženy; ústa s floscellou, před středem; 
křída. Pygurus d'Orb. A petaloidní dlouhá, póry vnější řady sku- 
linovitě protažené, peristoma s floscellou, periproct na plošce in- 
framarginální; jura a křída. P. lampas v českém cenomanu. S/«- 
deria, Necatopygus Dunc. Slad.; eocén. 


150 


Holasteridae Loriol. Skořápky vysoko vyklenuté, vejčité s vrcho- 
lovým přístrojem prodlouženým, až na 2 části (trivium a bivium) 
roztrženým. A jednoduchá, pruhy pór úzké. Peristoma dvojpyské 


Obr. 160. Echinolampas Kleini Goldf. oligocén německý. 


neb desítihranné, bez floscelly. Periproct poblíže okraje, někdy 
páskami (fasciolae) obtočený. Holaster Ag. (obr. 161.) vrcholový 
přístroj prodloužený, A široká, přední v prohlubenině, periproct 


Obr. 161. Holaster suiglobosus Ag. z cenomanu francouzského, æ shora, 4 zdola. 


okrajní; křída a tertiér. Ananchytes Merc. (Echinocorys, obr. 162.) 
pruhy pór úzké, rovné, vrcholový přístroj prodloužen. 4 genitalní 
plošky odděleny radiálnými, peristoma dvojpyské, periproct infra- 
marginální; křída; pro turon a senon vyznačený druh A. ovata. 


151 


Stenonia Des. vicholovy přístroj nepatrně prodloužen; křída. 
Offaster Des. přední A v prohlubenině, peristoma  nezřetelně 
_dvojpyské, periproct marginalní; kří- 
da, v teplických vrstvách našich ©. 
corculum. Cardiaster For. přední A 
v hluboké prohlubenině ostře ome- 
zené, periproct na plošce, za ním 
páska; křída. Obecný dr. C. anan- 
chytis. Hemipneustes Ag. přední A 
v hluboké prohlubenině, která jde až 
k vrcholovému přístroji. Póry ne- 
stejné, vnější skulinovité a jhem spo- 
jené; periproct marginální; křída. 
Infulaster Hag. vrchol posunut silně 
do předu, pod periproctem fasciolae ; 

křída. Coraster, Stegaster Seun. Ha- See Lee Komes oo 
genowia Dunc. křída. Collyrites Desm. 

(obr. 163.) vrcholový přístroj roztržen, v trivium desky genitalní 
odděleny od sebe 2 radialnými, peristoma zaobleně desítihranné, 

F periproct okrajní. Dyza- 
ster Ag. v trivium desky 
genitalní u sebe, neoddě- 
leny. Mctaporhinus Mich. 
přední A od ostatních 
patrně se liší, i póry jsou 
v něm jednodušší ; jura a 
křída. 

Spatangidae Agassiz. 
Skořápky v obrysu srd- 
čité, oboustranně souměr- 
né; peristoma ku předu 


posunuto, u tvarů více od- 
různěných až na předním 
okraji a tu pak dvoj- 


| Obr. 163. Collyrites elliptica Desm. z jury francouzského, pyskaté 7 výjimkou pěti- 
a se strany, 6 shora, c vrcholový přístroj zvětšený. hranné. A petaloidní, u- 


zavřené, přední jinak vy- 
vinuto než ostatní Kolem periproctu často fasciolae. Vrcholový 
přístroj má 2 —4 plošky genitalní proděravěné, madreporová deska 


152 


jest různé velikosti. Na zadním JA jest ploška omezená bradavkami 
většími (plastron), která splošťuje se na druhé straně okraje a tvoří 
obloukovitou desku ústní. Za tou bývají ještě větší deska (sternum) 
a 2 menší (episternalní). Bez fasciolí: 7oxaster Ag. přední A v široké 
prohlubině, má pruhy pór jhem spojených úzké. Peristoma pěti- 
Jaločnaté, bradavky malé, zrněné a proděravěné. Ezal/aster d'Orb. 
přední 2 A mají pruhy pór úzké, póry kruhovité a šikmě sesta- 
vené, zadní 2 A mají vnější póry skulinovité. Peristoma dvoj- 
pyskaté. Hpzaster d' Orb. Heteraster d'Orb. póry vnější předního 
A skulinovité. J/saster Des. A neuzavřená. Vesměs křída. Hemi- 
patagus Des. (obr. 164.) postranní párová JA s velkými bradavkami; 
tertiér. Fasciolae pod periproctem 
(f. subanales) scházejí, za to z ostat- 


Obr. 164. Hemzpatagus Hofmann Goldf. Obr. 165. Linthia Heberti Cott. 
oligocén némecky. eocén italský: 


ních pásek a sice kol A (f. peripetalae), okrajní (marginales), 
vnitřní kol vrchole přes přední A (f. internae), postranní, které 
spojují pásky kol Á s páskami kol periproctu (laterales) některé 
vyvinuty: Hemiaster Des. přední A v prohlubině, póry na příč 
protaženy, pásky peripetalní. Lzzthza Mer. (obr. 165 ) póry předního 
A kruhovité, malé, přední pár postranních A delší zadního páru; pásky 
peripetalni a postranní; křída-rec. Schizaster Ag. podobný, vrcho- 
lový přístroj do zadu posunut, A sobě velmi nestejná, křída (?), 
tertiér a rec., z březenských vrstev udáván jest Sch. Roemeri. Feri- 
cosmus Ag. póry předního A velmi malé, páska peripetalní a okrajní; 
křída. Prenaster Des. Ornithaster, Coraster Cott. eocén. Agassčzza 
Val. Moira Ag. tertiér a rec. Pásky pod periproctem (subanalní) 
jsou vyvinuty: Micraster Ag. (obr. 166 ) přední A s malými póry, zadní 
postranní par A s póry jhem spojenými; subanalní páska široká; 
křída a tertiér. V křídě hojné dr. W. Michelini a cor testudinarum. 


153 


Brissus Klein přední A málo znatelné, přední pár postranních A 
silně odkloněný, páska peripetalní s hlubokými zářezy mezi A, 
subanalní poblíže periproctu, Arzssopsis Ag. tertiér a rec. Spatangus 
Klein přední A v široké prohlubině ; páry pór od sebe vzdáleny. 
Pouze páska subanalni. Eupalagus 
Ag. párová A dlouhá a široká 
s póry nestejnými. Páska peri- 
petalní a subanalni. Breynia Des. 
Lovénia Ag. Echinocardium Gray. 
Vesměs tertiér a rec. Macro- 
pneustes Ag. přední A nezřetelné, 
BUTOV k -emipnenstes DES. * opr: 166. Mirate cor testuciinartum Colds. 
podobný, přední 4 ZA s velikými ianc ouzes ea: 
bradavkami; tertiér. 

Ježovky poprvé vyskytují se v siluru, kdež jsou zastoupeny 
starými tvary, jež ode všech nynějších patrně se liší. Devon, 
karbon i perm rovněž chovají staré čeledi a v posledním z jme- 
novaných útvarů vyskytuje se poprvé typ nový. Trias má jen re- 
gularní zástupce. V juře počíná bohatství některých čeledí (Echi- 
noconus, Cassidulus, Collyrites) a to trvá ještě ve zpodní křídě. 
Ve střední a s-rchní křídě mění se čeledi a nastupují nové (Hol- 
aster, Spatangus). V tertiéru znenáhla zmenšuje se bohatství 
starých čeledí a rozšiřují se typy nové po všem světě a to také 
takové, které nyní vyhledávají pásma teplá. 


Třída Holothuroidea. Sumýši. 


Ostnokožci, kteří vylučují ve tlusté svalnaté kůži své vápe- 
nité malé jehličky, kotvice, proděravěné desky a pod. Uvedeny 
byly malé částky tyto z karbonu anglického, jury lothrinské 
a z křídy české*) (Psolus). Hojnějšími jsou v tertiéru pánve pa- 
řížské, kdež vyskytují se tvary náležející rodům dosud žijícím. 


Kmen Vermes. Červi. 

Z kmene, který takové množství druhů v nynější zvířeně čítá, 
mohly zanechati stopy jen tvary ty, které mají části tvrdé, tedy 
jen řád Annelida. 

*) Ph. Počta, Ueber fossille Kalkelemente der Aicyoniden und Holo- 
thuriden. Sitzgsber. kais. Akad. Wien 1885. 


154 


Podřád Tubicola (Sedentaria). 


Vypocují vápenité rourky nepravidelně vyvinuté a obyčejně 
celou délkou, aneb jen zpodním koncem přirostlé. Rourky tyto 
sestávají ze soustředných poloh vápenných, které často bublino- 
vitými vložkami rozdělovány jsou. Serpula Lin. (obr. 167.) jest kol- 


Obr. 167. a Serpula limax Goldf. sp. jura, 8, c Serp. gordialis Schlot. křída, d Spirorbis 
convoluta Goldf. jura, e, f Galeolaria socialis Goldf. jura, g Serpula septemsulcata Reich. 
křída, Æ Rotulartz spirulaea Lam. třetihory, z Terebella lapilloides Miiast_ jura. 


lektivní jméno pro rourky volně přirůstající, které nyní rozvedeno ve 
více samostatných rodů (Galeolaria, Rotularia, Spirorbis a j.). Rourky 
bývají nepravidelně zahnuté, někdy do klubka vinuté, jindy do 
rovnoběžných svazků sestavené, aneb i do spirály zatočené; silur- 
rec. Terebella Cuv. (obr 167.) buduje si rourky ze zrn pískových a 
cizích předmětů; lias-rec. Dále bývají sem kladeny jiné tvary příbu- 
zenství záhadného: Serpulites Murch. úzké velmi dlouhé rourky, 
rovné aneb málo zahnuté; silur. Cornzd/ztes Schlot. (obr. 168.) rourky 
tlustostěnné, zatočené do spirály a rychle se šířící Na povrchu 


155 


kroužky, aneb podélné jemné rýhy; silur a devon. Ortonia Nich. 
malé rourky kuZelovité zúžené, tlustostěnné a celou zpodní plochou 
přirostlé. Na povrchu krouzkované;  silur-karbon. 
Conchicolites Nich. rourky kuželovité, tenkostěnné, 
slabě zahnuté a do svazků spolu spojené. Zpodním 
koncem přirůstají; silur. 


Podřád Errantia (Nereidae). 


Zanechaly stopy celými otisky v litografickém 
vápenci jurském. Eumicifes Ehlers dlouhé válcovité 
otisky se stopami po Stétinach; Zumóricarfa Můns. 
pod jménem tím uváděny bývají nepravidelné chu- 
chvalce z pásek neb válcovitých pruhů, které vyklá- 
dají se za výměty červů; litografický vápenec jurský. obr. 168. Cornul 
V článcích stonkových některých lilijic jurských na- eD: 
lezeny stopy po červech z čeledi Myzostomidae. Cono- Padá 
dontes (obr. 169.) jsou malé, lesklé zpodní čelisti červů, 
původně z chitinu. Jsou různé podoby, zoubkům podobné, s četnými 
špicemi různé velikosti Pander popsal je z prvohor ruských 
a považoval je za zoubky ryb. Hinde*) první poznal v nich ku- 


a b C 


Obr. 169. Conodonti: a Eunzcites varians Grin., 6 Arabellites cornutus Hinde, c Glycerites 
sulcatus Hin. ze siluru amerického (Nicholson). 


| 

sadla červů a popsal četné tvary z prvohor Anglie a Ameriky. 

| Zittel a Rohon**) uvedli další druhy dříve za zoubky ryb po- 
važované. Jsou to rody Oenonites, Arabellites, Glycerites, Stauro- 
cephalites, Lumbriconereites Hinde, Prioniodus, Paltodus Pander a j., 
které vyskytují se poprvé v kambriu a jsou ještě v karbonu za- 
stoupeny. Dále sem náleží z litografického jurského vápence po- 
psané rody /schyracanthus Marsh. Meringosoma, Ctenosolex Ehlers aj. 


*) On Annelid jaws from the Cambro-silurian atd. Ouartely Journ. geol. 
Soc. 1879, 1880 a Bihang k. svensk. vetensk. Akad. handl. 1882. 
**) Uber Conodonten. Sitzgsber. k. bayr. Akad. Wiss. 1886. 


156 


Za otisky, stopy po vrtání, neb vůbec zbytky červů považují 
se také rourky různé podoby, rovné neb zatočené, které uvádějí 
se pod jmény Scolithus Hall, Arenicola Salt. Histioderma Kin. 
Diplocraterion, Micrapium, Spiroscolex Tor. Walcottia Mill. Stella- 
scolites Eth. Scolecoderma Sal. a j. Počínají kambriem a trvají ještě 
v karbonu. 

Některé prodloužené a všelijak vinuté otisky, po straně oby- 
čejně souměrně vytvořené podobně považovaly se za zbytky červů. 
O většině těchto, blíže neurčitelných tvarů dokázal Nathorst, 
že jsou to stopy, které v blátě zanechali lezoucí korýši, červi neb 
měkkýši. Je to ze siluru Nereztes, Myrianites, Nemertites M. Leay, 
Nemapodia, Gordia Emm., z devonu Nercograptus, Phyllodocites, 
Naites Gein. Myriodocites Marc. Helminthites Sal. Psammichnites 
Tor. a jiné z karbonu. 


Kmen Molluscoidea. Měkkýšovití. 


V kmen měkkýšovitých kladou se 2 třídy živočichů vodních 
v dospělosti různých, které mimo společný znak, že kol úst mají 
věnec tykadel (lophophor) ukazují ještě ve vývoji značnou pří- 
buznost. Zažívací roura často jest slepá, soustava nervová dobře | 
vyvinuta a vybíhá z ganglia hlavního mezi ústy a řití položeného. 
Rozmnožování buď jest pohlavní, buď děje se pučením. Ve vývoji 
přibližují se nejvíce červům a to zvláště skupině Rotifera. Vypo- 
cují schránku buď rohovitou neb vápenitou, aneb kryjí tělo své 
2 miskami rohovitými neb vápenitými. Náleží sem dvě třídy. 
1. Bryozoa, mechovky, a 2. Brachiopoda, ramenonožci. V geologii 
obě tyto třídy vyskytují se od počátku samostatně a úplně ne- 
závisle. 


Tiida Bryozoa. Mechovky. 


D'Orbigny, Paléontologie francaise, Terr. cretac. T. V. 1850—51 | 
Hagenow, Die B. der Mastrichter Kreidebild. 1851. 
Th. Hinks, History of the british marine Polyzoa. 1880. 
G. Busk, Report on the Polyzoa, Scientif results Challenger 
voyage. 1884 a 1886. 
E. O. Ulrich, Journal Cincinnati Societ. nat. history. 1882— 84. 
— Contribution to Amer. Palaeontology. 1886. 


E. Pergens, Bulletin société belge de Géologie, Paléont. et 
Hydrolog. 1889, 1891 a 1892. 

F. Počta, O mechovkách z korycanských vrst. pod Kaňkem. 
Česká akad. cís. Frant. Jos. 1892. 

W. Gregory, Catalogue of the jurasic & cretac. B. 1896 a 1899. 


Živočichové vodní, velkou většinou mořští, v trsích mnoho- 
tvárných žijící a v malých váčkovitých buňkách uložení. Zažívací 
roura sestává z jícnu, žaludku a střeva, které jest ohnnto a končí 
řití, Řiť jest buď uprostřed kruhu tykadlového (Entoprocta), aneb 
mimo něj (Ectoprocta). Mezi ústy a řití jest nervová zauzlina, 
z níž vybíhají jemná vlákna k tykadlům a jícnu. Dutina tělesná 
jest vyplněná tekutinou a v ni probíhají rozličným směrem podélné 
a příčné svazy svalové. Pokožka vytvořena často v rohovitou nebo 
vápenitou schránku (ectocyst), která sestává z jednotlivých buněk 
(cella, zoecium) různých podob, tu rourovitých, tu vakovitých. 
Jedinci jsou samostatní, nespojují se nikdy coenenchymem (jako 
korale) a nanejvýše souvisí se sousedy jemnými chodbičkami. 
Z rozmnožovacích ústrojů bývá sperma ve zpodní a vajíčka ve 
svrchní části a to poslednější ve zvláštním váčku (marsupium) 
který přiléhá k buňkám. Na zevnějšku bývají ovicelly, čili oecia, 
váčky to obsahující vajíčka, které dle účele svého jsou buď gono- 
cysty, aneb gonoecia. Na zevnějšku trsu bývají dále často 2 druhy 
přeměněných buněk; aviculariae, podoby zobanovité, přístroje 
k uchopování, které skládají se ze svrchního kusu zahnutého a 
zpodní jakési »čelisti«; dale vibraculariae, bičíkovité a pohyblivé 
přivěsky, obyčejně na přední straně buňky v jamce, neb na brada- 
vici připevněné (specialní pór), které zdají se sloužiti k nepatrnému 
pohybu trsu a k víření vody. 

Rozmnožováním nepohlavním puci noví jedinci na všech 
stranách mateřského zvířete a buduje se tak často složitý trs. 
Mechovky až na nepatrnou výjimku žijí v moři; soustava jejich 
dosud není ustálená. Nitsche rozdělil je na 2 skupiny, Ento- 
procta, která má řiť uvnitř chvostonoše a Ectoprocta, která má 
rit mimo chvostonoš. Poslední skupinu rozvrhl Allmann ve 
2 oddělení, Phylactolaemata a Gymnolaemata. Jen poslední oddíl 
vyznačuje se schránkami pevnými a sem možno také zařaditi 
všecky zkamenělé, které kupí se do 3 podřádů (nepočítáme-li 
Treptostomata = Monticuliporidae, které Ulrich a j. rovněž sem 
kladou) a sice Cyclostomata, Cryptostomata a Cheilostomata. 


158 


Podřád Cyclostomata. Busk. Mechovky kruhoústé. 


Trsy jsou různých podob, s buňkami jednoduchými, rouro- 
vitými, obyčejně na příč nedělenými, které mají ústí jednoduché, 
nezúžené, zřídka poněkud rozšířené a bez víčka. Některé stromo- 

7 b c vité tvary mají zvláštní se- 
sílovací rourky na zadní 
stěně trsu a dále výjimkou 
kol buněk hlavních, které 
chovají zvířata, objevují 
se rourky menších roz- 
měrů. Růst trsů děje se 
pupenci na konci větévek. 
Po straně matečné buňky 
povstane příčka a za ni 
několik jiných, které u- 
tvoří svazek mladých je- 


Obr. 170. a Entalophora proboscidea Edw , b Idmonea o o č , 
plana Poč. c Stomatopora dizaricata Rom 8krat zvětš. dinců, tak zv. klín pupen- 


ISA SUSIE) covy. Jsou-li ve vétévce 2 

takové kliny, rozdéluje se 

větev ve dví a buňky uprostřed bývají roztahovány do šíře; jsou 

to tak zv. buňky dřeňové. Marsupia a vibraculariae scházejí. Oecia 

jsou přetvořené a zmohutnělé buňky. 

Cristidae Busk. Trsy stromovité, 

sestávají z dílců, které se pojí k sobě 

rohovitými články. Buňky rourovité 

v jedné neb dvojité řadě. Crzsza Lam. 
tertiér a rec. 

Diastoporidae Busk. Trsy plíživé, 
přirostlé celou plochou svou neb jen 
středem, neb tvoří listovité pláty. Buňky 
rourovité, s ústím jednoduchým; oecia 
v podobě rozšířených buněk, s 1 neb 
více otvory. Sřomatopora Bronn (Proboscina, obr. 170.) buňky rouro- 
vité, v jediné neb více řadách, ústí na konci kruhovité; silur-rec. 
V křídě hojný rod, u nás v cenomanu S. divaricata, constricta a j. 
Diastopora Busk (Berenicea, obr. 171.) buňky rourovité, uložené vě- 
jířovitě do plátů listovitých. Ústí kruhovitá, nepravidelně do řad 
střídavých uložena; silur-rec. V české křídě 16 dr. confluens, 


Obr. 171. Déastopora diluviana Lamx. 
jura francouzský, v levo 5krat zv. 


159 


echinata, procera. Diastoporina Ulr. silur. Hederella, Hernodia Hall. 
Reptaria Rol. devon. Brdiastopora d'Orb. křída. 

Idmoneidae Busk. Trsy stromovité, zpodinou, aneb celé při- 
rostlé, s větvemi různě sploštěnými. Ústí buněk kruhovitá, obyčejně 
v příčných řadách na 2 plochách trsu, kdežto zadní plocha jest 
bez otvoru a tvořená podélnými rourkami sesilovacimi. Ovicelly 
váčkovité, s jediným otvorem. /dmonea Lam. (obr. 170.) větve obyčejně 
třihranné, přední 2 plochy mají ústí v řadách příčných, šikmých; 
jura-rec. V české křídě 3 dr. Z. decurrens, prima. Filisțarsa d'Orb. 
větve ploské, ústi bez pravidla roztrousená; křída. Hornera Lam. 
větve válcovité, ústí nepravidelně roztrousená ; křída-rec. Biszďmonea 
d'Orb. větve v průřezu čtyrhranné, ústí 
na všech plochách; křída, Profocrisina 
Ulr. silur. /%/icavea, Filicrisina, Reticu- 
lipora, Bicrisina, Retecava, Sulcocava 
d'Orb křída. 

Enthaloporidae Reuss. Trsy stro- 
movité, volné, větve válcovité, po všem 
povrchu ústími buněk pokryté. Exta/o- 
phora Lam. (obr.170) buňky rouro- 
vité, od střední myšlené osy trsu na 
všecky strany vybíhající; jura- rec. 
Spiropora Lam. (obr. 172.) ústí na po- | 
vrchu sestavená do vodorovných, aneb opr. 172. Spiropora verticillata d'Orb 
spirá'ně točených řad; jura-rec. S. ver- Prove? Podélný a příčný. (Originál) 
tictllata v křídě obecný druh. Dzplocle- 
ma Ulr. větve z trsu vybíhají v téže výši; silur. Dzscosparsa d'Orb. 
trsy nahoře rozšiřují se v kruhovitou desku, na jejímž obvodu 
jsou ústí roztrousená; křída. U nas v cenomanu Ď. extranea. 
Mitroclema Ulr. silur. Clonopora Hall devon, Peripora d'Orb. křída. 

Fasctporidae d'Orbigny. Plátovité trsy různě srostlé, složeny 
jsou z buněk rourovitých, jichž ústí vyvěrají nahoře a po straně. 
Fascipora d'Orb. trsy sploštělé, laločnaté a rozvětvené. Ústí v pěti- 
četách (v řadách střídavých) po obou plochách trsu; křída a 
tertiér. Semifascipora d'Orb. laločnaté a často srostlé pláty mají 
kruhovitá ústí jen na vnější straně, na užší hraně plátu a pak na- 
hoře; křída. Conotubigera, Seriotubigera d'Orb.; křída 

Fascigeridae d'Orbigny. Trsy plíživé neb vzpřímené, rozvětvené 
neb laločnaté, ústí v hromádkách od sebe vzdálených. /2/fascigera 


160 


d'Orb. trsy plíživé, nepravidelně rozvětvené, ústí v hromádkách 
(2, 5 i více) vyvstalá; křída a tertiér. F. dohemica v našem ceno- 
manu. Reptofascigera d'Orb. trsy plíživé, ústí ve 2 řadách, do 
hromádek na pravo a na levo namířených seskupená; křída. 
Theonoa Lam. trsy laločnaté, někdy celistvé hlízy budující a na 
zpodu epithékou pokryté. Ústí ve vyvstalých hromádkách, někdy 
též i nepravidelně roztrousená; jura-tertiér. Pasciculipora d'Orb. 
(obr. 173.) trsy vzpřímené, jednoduché neb stromovité, ústí kruhovitá 
na rozšířených koncích vétévek ; jura-tertiér. /. bohemica u nás v ceno- 
manu. Z%o0udipora Imp. trsy stromovité, vzpřímené, ústí jen po 
jedné straně; křída-rec. Osculipora d'Orb. trsy s větévkami 
krátkými, speřenými, které končí rovnou nebo vypouklou plochou 


Obr. 173. Fasciculipora incras- 
sata d'Orb. svrchní křída 
francouzská, v levo skutečná Obr. 174. Discocytis diadema Goldt. 
velikost, v pravo 3krát zv. sp. zv. „rs z křidového útvaru. 


s ústími; křída. O. p/ebeia hojný druh u nás v cenomanu. Trun- 
catula Hag. podobný, ale zadní stěna trsu budována četnými se- 
silovacími rourkami; křída. Cyrtopora Hag. větve válcovité, hro- 
mádky s ústími (4 neb více) vyvstalé a po všem povrchu; křída- 
rec. Flethopora Hag. podobný, povrch mezi hromádkami ústí 
pokryt otvory menších (interstitialních) buněk; křída. Unzcytes, 
Discofascigera d'Orb. Desmeopora Lonsd. křída. 

Lichenoporidae Ulrich. Trsy jednoduché, či složité, zpodinou 
přirostlé, někdy terčovité, s ústími buněk na svrchní, vypouklé 
straně v řadách paprskovitých sestavenými. Lichenopora Defr. trsy 
terčovité, neb kýjovité, přirostlé stonkem, nebo celou zpodinou. 
Nahoře nízké valy paprskovitě sestavené a pokryté ústími kruho- 
vitými. Mezi valy těmi často druhotné menší buňky (interstitialné). 
L. discus u nás v korycanských vrstvách. Aýsendesia Lam. podobný, 
ale bez druhotných buněk; valy radialné někdy velmi mohutné; 
oba jura-rec. Discocytis d'Orb. (obr. 174.) trsy misce podobné, oby- 


161 


čejně na stonku; uvnitř radialné přiostřené valy pokryté ústími, zevně 
póry druhotných buněk; křída. Jiné rody od mnohých za synonyma 
považované jsou Defrancea Bronn, Bicavea, Radiocavea, Radiofasci- 
gera d'Orb. atd. Svellocavea d'Orb. trs terčovitý, nahoře četné 
radialné valy, které na bočných plochách svých mají ústí; dru- 
hotné buňky v rýhách. Multicavea d'Orb.; křída. 

Cerioporidae Busk. Trsy tvoří povlaky, aneb jsou plátovité, 
stromovité, neb hlizovité a sestávají z buněk, které mají stěny 
tenké, se stěnami sousedních buněk srostlé a četnými póry pro- 
děravěné. Mezi těmito buňkami četné a menší druhotné. Cerzopora 
Goldf. trsy tvoří povlaky, aneb jsou terčovité, na stonku. Zpodní 
strana kryta epithékou, svrchní pokryta velkými ústími kruhovi- 
tými, aneb též nepravidelnými; trias-křída. /Zdežeropora Blain. trsy 
stromovité, po všem povrchu s ústími kruhovitými, která jsou roz- 
trousena, aneb pravidelně seřaděna mezi otvory buněk druhotných; 
jura-rec. V křídě hojný rod, u nás v cenomanu costata, ramosa, 
variabilis. Heteroporella Busk. tvoří povlaky, jinak podobný přede- 
šlému; křída a tertiér. Diřfaxia Hag. trsy plátovité, ze 2 vrstev 
buněk, vzadu spolu spojených, s ústími kruhovitými, mezi četnými 
otvory druhotných buněk roztrousenými; křída. Chzlopora Haime 
trsy plátovité, ústí široká, šikmá, druhotné buňky velmi četné a 
velmi malé; jura. Veuropora Bronn (Filicava) nepravidelně stromo- 
vité trsy, které po všem povrchu mají ústí. Ta často bývají se- 
stavena do řad někdy i lištami vynikajícími naznačených. Acantho- 
pora d'Orb. jura a křída. 

Ceidae d'Orbigny. Trsy stromovité neb laločnaté, z jediné neb 
ze 2 vrstev buněčných. Stěny z počátku tenké, tloustnou k ústí, 
které jest užší než průměr buňky a leží na dně šestihranné jamky. 
Druhotné buňky scházejí. Křída. Cea d'Orb. trsy laločnaté s větvi- 
cemi sploštělými a ze 2 vrstev buněčných. V českém cenomanu 
význačný druh C modesta. Semicea d'Orb. podobný, ale jen z jediné 
vrstvy buněčné. Filicea d'Orb. trsy stromovité, větve málo sploštělé, 
buňky vycházejí ze střední myšlené osy. 

Melicertitidae Marsson. Trsy laločnaté neb stromovité, z 1 

neb 2 vrstev buněčných, stěny buněk k zevnějšku velmi tloustnou 
a jsou pórovité. Ústí jest do poloviny zakryto deskou. Přechodní 
= skupina mezi kruhoústými a oružnatými mechovkami upomínající 
zároveň na podř. Cryptostomata z prvohor. Semielea d'Orb. tvoří 
pláty z buněk velmi útlých a jen po jedné straně ústících. U nás 


Dr: Počta: Rukověť palaeozoologie. 11 


162 


v cenomanu hojný dr. S. acupunctata a velamen. Elea d'Orb. trsy 
laločnaté, rozvětvené, s buňkami po obou stranách. Melicertites 
Róm trsy stromovité, buňky vyvěrají po všem povrchu. V křídě 
hojný rod, v našem cenomanu M. docens. Retelea, Clausimultelea 
d’Orb.; vesměs křída. 


Podřád Cryptostomata. Vine. 


Trsy plátovité, rozvětvené aneb síťovinu tvořící, s buňkami 
rourovitými, hruškovitými, aneb hranolovitými a pak šestihrannými. 
Ústí kruhovité, na konci krátké rourky (vestibulum), ve kterou 
buňka vybíhá. V této rource bývají někdy diaphragma, často ne- 
úplná a zpodek její bývá porésní. Vibraculariae aviculariae a mar- 
supia scházejí. Zdají se býti skupinou na prvohory omezenou, ze 
které vznikly mechovky kruhoústé i orůžnaté. 


Ptilodictyonidae Ulrich. Trsy listovité, ze 2 vrstev buněčných, 
které zadem spolu srůstají. Mezi oběma vrstvami jednoduchá tenká 
lamella (mesiální). Ústí vnější kruhovitá, do řad sestavená a někdy 
vynikajícím valem lemována. Péz/odictya Lonsd. trs listovitý, z buněk 
dlouhých, čtyrhranných, jichž ústí lemováno valem stloustlym; silur 
a devon. Lemmatopora Poč. trsy listovité neb rozvětvené, z buněk 
prodlouženě vejčitých, do šikmých řad sestavených. Kol hlavních 
buněk menší otvory. V Čechách 4 dr. L. angulosa, frondosa, silut» 
vrstvy zahořanské (d,). Escharopora Hall kol ústí šestiboké, ostře 
ohraničené poličko; silur. Clathropora Hall trsy tvoří sitovinu pra- 
videlnou, ústí v řadách podélných; silur a devon. Phaenopora Hall 
menší otvory mezi buňkami četné; silur. Szctotrypa Ulr. trsy keřo- 
vitě rozvětvené, ústí valem obdáno; silur. Arťhkropora, Graptodictya 
Ptilotrypa Ulr. silur. Intrapora, Coscinella Hall devon. Stictoporella 
Ulr. silur karbon. Taeniodictya U!r. devon a karbon. 


Rhinidictyonidae Ulrich. Trsy laločnaté, plátovité neb listovité, 
ze 2 vrstev buněk kostkovitých, do podélných řad sestavených. 
Ústí kruhovité, někdy vzadu rovně uťato. Mezi oběma vrstvami 
buněk jest střední poloha mesiáiní z podélných rourek. R/zni- 
dictya Ulr. Trsy laločnaté, rozvětvené, zpodinou přirostlé. F/y/o- 
dictya Ulr. buňky rourovité, prodloužené, s diaphragmaty. Bury- 
dictya, Gontotrypa, Fachydictya, Trigonodictya Ulr. vesměs silur. 
Euspilopora Ulr. devon. 


163 


Cystodictyonidae Ulrich. Trsy laločnaté neb listovité, ze 2—3 
vrstev buněk váčkovitých, do podélných řad sestavených. Ústí 
obdáno obůstím a má často půlměsíčitou plošku (lunarium). Mezi 
buňkami bublinkovitá tkáň. Cystodictya Ulr. Trsy rozvětvené, okraje 
bez ústí buněk. Mezi buňkami mezery hladké neb zrněné, neb 
čárami ozdobené; silur-karbon. Coscinium Key. Dichotrypa Ulr. 
silur-karbon. Zaeniopora Ulr. uprostřed větví probíhá podélný kýl. 
Prismopora, Scabaripora Hall devon. Evactinopora Meek W. 4 neb 
více kolmých plátů staví se radiálně. Glyptopora Ulr. karbon. 

Arthrostylidae Ulrich. Trsy stromovité, z četných válcovitých 
článků složené; buňky rourovité, šikmé, vyvěrají buď po všem po- 
vrchu, aneb na jedné straně trsu. Silur. Avthrostylus Ulr. keříkovité 
trsy složeny z krátkých článků, jakoby kloubnatě spojených. Ústí 
seřaděna, tak že vyvěrají na třech plochách hranatých větví, kdežto 
čtvrtá jest bez ústí. /Zelopora Hall články 
jsou Širší a ústí po všem povrchu. Sceptropora 
Ulr. Arthroclema Bill. Nematopora Ulr. 

Rhabdomesontidae Vine. Trsy stromovité 
neb jednoduché, mají uprostřed v ose úzké 
primitivní buňky, aneb širší rouru. Ústí kru- 
hovitá, do řad sestavená, ukazují někdy ne- k Oe 
úplné kolmé příčky. Bývají uložena v šesti- | Obr 175. [eneee vnitřní 
hranné jamce. Khabdomeson Young uprostřed 
trsu rozvětveného probíhá rourka, od níž vynikají na všecky strany 
buňky tlustosténné. Ústí seřaděná do podélných neb šikmých řad; 
karbon. AKhombopora Meek podobný, ale bez střední rourky; silur- 
karbon. Bactropora Hall, Coeloconus Ulr. karbon. 

Fenestellidae King. Trsy tvoří rozšířenou síťovinu složenou 
z podélných větví, v nichž uloženy jsou buňky a z příčných spojek, 
které bývají bez buněk. Buňky jsou váčkovité, uloženy po jedné 
straně trsu v porésní vápenité hmotě podélných větví. Ústí 
kruhovitá, s obUstim a víčkem, často prodéravénym přikrytá. Fene- 
stella Lonsd. (obr. 175.) síťovina tvoří košík neb kornout, buňky ve 
2 řadách v podélných větvích do vnitř vyvěrající. Řady odděleny 
kýlem, který podél ve větvích probíhá. Spojky bez buněk; silur-perm. 
Podrody U/ropora Poč. buňky otevírají se do ok síťoviny, Serto- 
pora Poč buňky v řadách vlnitě zohybanych; Reteporina d'Orb. 
vesměs devon. U nás r. /enestella 7 dr. ve svrchním siluru dedz/is, 
obesa, 14 v devonu gracilis, pannosa aj. Dále hojný druh Utropora 

11* 


164 


nobilis, Seriopora petala, Reteporina gracilis v devonu. Hemitrypa 
Phill. trsy v podobě úzkých zvonců; kýl mezi řadami buněk na 
zevnějšek se rozšiřuje a tvoří zde druhou zevnější stěnu; silur 
a devon. V Čechách v devonu 4 dr. H. bohemica, sacculus. Semi- 
cosminium Prout buňky vyvěrají na vnější stranu, kýl střední vy- 
nikající; silur a devon. Polypora M. Coy má v hlavních větvích 
více než 2 řady buněk (až 8) a kýl schází; silur-karbon, v devonu 
u nás disciformis. Phyllopora King buňky ve více řadách také i ve 
spojkách; devon-perm. /ewestropora Hall devon. J/sotrypa, Loculi- 
pora, Unitrypa Ulr. HHelicopora Clayp. Ptiloporina, Ptiloporella Hall 
silur a devon. Archimedes Les. trs má pevnou střední osu a kol 
té spirálně točí se síťovina podobná jako u r. Fenestella; karbon. 
Lyropora Hall, Fenestralia Prout karbon, FžiZopora M. Coy devon 
a karbon. 

Acanthocladidae Zittel. Trsy speřené neb síťovinu tvořící, ze 
středního kmene, z něhož vybíhají četné postranní větve. Buňky 
vyvěrají pouze po jedné straně <Acanthocladia King trsy jemné, 
rozvětvené, s větvemi ve stejných odstavcích, buňky ve 3 neb více 
řadách; karbon a perm. /%/ěes Barr. (Počta) podobný, ale buňky 
vyvěrají jen na oddálených hrboulcích. V českém devonu 3 dr. 
F. bohemicus, spinosus. Pinnatopora Vine trsy velmi jemné, buňky 
ve 2 řadách a mezi těmi podélný kýl; silur-karbon. Septopora 
Prout trsy listoviié, ústrojností podobné; karbon. Synocladia King 
perm. Diplopora Young karbon. Penniretepora d'Orb. Ramipora 
Toula perm. 

Fhylloporinidae Ulrich. Trsy rozvětvené, buňky vyvěrají jen 
na jedné straně, kdežto druhá je podélně čárkovaná, jsou rouro- 
vité a často s diaphragmaty. Půhy/loporina Ulr. v nepravidelně 
rozvětvených trsech buňky ve 2—8 řadách; mezi nimi menší buňky 
s diaphragmaty, nahoře víčkem přikryté. Drymotrypa Ulr. silur. 
Chainodictyon Foerst. karbon, ? Cyclopora Prout. Faleschara Hall, 
Worthenopora Ulr. karbon. 


Podřád Cheilostomata. Busk. Mechovky oružnaté. 


Buňky váčkovité, kostkovité neb kulovité, vedle sebe seřaděné. 
Ústí jest užší než průměr buněk a bývá přikryto pohyblivým 
víčkem. Jest na přední stěně buněčné, která často bývá rohovitá, 
tak že se nezachovala. Jednotlivé buňky souvisí spolu malými pro- 


165 


děravěnými ploškami růžicovými, které jsou ve stěnách, Marsupia, 
aviculariae i vibraculariae jsou časty. Poslednější upínají se na 
přední stěně buněčné pod neb nad ústím a zanechávají často 
inserci v podobě malé proděravěné bradavky (speciální pór). Nej- 
mladší podřád, který povstal bezpochyby z podřádu Cryptostomata, 
počíná v juře a čím dále tím většího nabývá rozvoje. 

_ Hippothoiďae Busk. Trsy rozvětvené, vzpřímené či plíživé, 
z buněk váčkovitých, protažených, v jediné neb více řadách. Ústí 
obyčejně půlměsíčité. Přívěsky aviculariae a vibraculariae scházejí. 
Hippothoa Lamx (Eucratea, obr. 176.) 
trsy plíživé, buňky protažené. U nás 
v křídě zastoupen několika druhy, 
H. labiata v cenomanu. Mollia Lamx. 
křída-rec. 

Cellulariidae Busk. Trsy vzpří- 
mené, několikráte se podvojujici, 
s buňkami ve 2 neb více 
řadách, k sobě přitlače- 
nými. Aviculariae i vibra- 
culariae obyčejně jsou 
vyvinuty. Cellularia Pall. 
Mentpea, Caberea Lamx. 
miocén-rec. Obr. 176. Hippothoa labiata Nov. z křídy české zvětšeno 


Cellariidae Hincks. P 
Trsy vzpřímené, s buň- 
kami kosočtverečnými neb šestihrannými, střídavě seradénymi ve 
vrstvě, která stočena jest do rourky. Ústí měsícovité neb půl- 
kruhovité, téměř uprostřed přední stěny. Aviculariae obyčejné. 
Cellaria Lam (Salicornaria) křída-rec. 

Selenariidae Busk. Trsy velké, terčovité, zpodni strana plochá 
neb vydutá, svrchní vypoukla a s kruhovitýni neb půlkruhovitými 
ústími buněk váčkovitých. Kol ústí plocha prohloubená. Malé 
vibraculariae. Lunulites Lamx. buňky v radialných řadách často 
se podvojujících. Vibraculariae velmi prodloužené, do rovných řad 
sestavené; křída-rec. Stéchopora Hag. buňky nikoli v řadách ra- 
dialných, šestihranné; vibraculariae scházejí; křída. Se/enaria Busk 
křída-rec. 

Onychocellidae Jullien. Trsy mnohotvárné, vzpřímené či plí- 
živé neb laločnaté, z buněk do kruhu sestavených, neb do 2 vrstev 


166 


uložených. Buňky šestihranné, s okrajem vyvstalým a s ústím polo- 
kruhovitym. Aviculariae jsou vyvinuty, speciální póry scházejí. 
Onychocella Wat. trsy plíživé, buňky nepravidelně šestihranné, ústí 
půlkruhovité, aviculariae jednoduché, vybíhají nahoru v trn; křída- 
rec. Vincularia Defr. podobný, ale trsy stromovité, buňky staví se 
do kruhu; křída-rec. Vzbracella Wat. má vibraculariae; křída 
a tertiér. Sem náleží snad také Cumulipora Můnst. (obr. 177.) 
s trsy hlízovitými a jedinci rourovitými; třetihory. 

Membraniporidae Busk. Trsy jsou plíživé, zřídka vzpřímené 
a pak dvouvrstevnaté; buňky kosočtverečné, neb šestihranné, 
s přední stěnou vápenitou neb rohovitou, a pak nezachovanou, do řad 
sestavené Membranipora Blainv. okraje buněk zvápenatělé, buňky 
nepravidelné neb do řad spořá- 
dané; křída-rec. U nás v křídě 
hojný rod; v cenomanu W. con- 
Jinens, depressa, elliptica aj., v tu- 
ronu tyže druhy. 

Cribrilinidae Hincks. Trsy 
pliživé neb vzpřímené. Přední 
stěna buněk vápenitá, se sku- 


Obr. 177. Cumulipora angulata Můnst. a podélný linkami neb rýhami radialně 

řez, 6p vrch zv. 16krat (Reuss). Ten > 
sestavenými. Membraniporella 
Smith na přední stěně rýhy radialné; ústí kruhovité. C770ri/mna 
Gray na přední stěně radiálné řady jemných direk v rýhách; ústí 
polokruhovité; křída až rec. 

Microporidae Smitt. Trsy plíživé z buněk velmi malých, šesti- 
hranných a se stěnou přední vápenitou. Mzcropora Gray okraje 
buněk vyvstalé, pod polokruhovitým ústím na pravo podélná sku- 
linka; křída-rec. 

Microporellidae Hincks. Buňky jsou prodloužené váčky s ústími 
kruhovitými. Přední stěna na obvodu mívá jemné otvory neb 
skuliny a pak 1—3 speciální póry, z nichž jeden bývá až u ústí. 
Microporella Hincks tertiér a rec. Monoporella Hincks křída-rec. 

Porinidae d'Orb. Ústí vytaženo v rourku a na přední stěně 
buňky speciální pór. Porina d'Orb. křída rec. 

Escharidae Hincks. Trsy vzpřímené, z 1 neb 2 vrstev buněk 
váčkovitých. Ústí polokruhovité neb podkovovité, zpodní okraj jeho 
stloustlý, neb s výřezem, neb zrnkovaný; někdy bývá ještě jiné 
ústí vedlejší. Aviculariae časté, speciální póry scházejí. Eschara 


167 


Busk (obr. 178.) ze 2 vrstev buněk sestavených do řad střídavých; 
jura-rec. U nás v cenomanu Æ. /abiata, mumia. Lepralia Johns. 
(obr. 179.) buňky vejčité, přední stěna tenká, často tečkovaná, ob- 
ústí celé, jednoduché; křída-rec. L. exglypha v našem cenomanu. 
Forella Gray ústí polokruhovité neb podkovovité, aviculariae četné, 
s »čelistí« trojhrannou; tertiér a rec. Schzzoporella Hincks ústí 
kruhovité neb polokruhovité, obusti dole s výřezem; křída-rec. 
Myriozoum Don. trsy palicovité, rozvětvené, buňky kol střední osy 
sestavené; ústí kruhovitá, obůstí se zářezem širokým. Ústí často 
víčky uzavřená; křída-rec. KeZepora Imp. trsy plátovité, stočené, 
ústí buněk veliká, vejčitá, aviculariae málo hojné. Swetza, Mucro- 
nella Hincks; vesměs tertiér a rec. 


Obr. 178. Eschara rudis Reuss, Obr. 179. Zeprala complanata 
oligocén německý. d’Orb. tertiér pařížský. 


Celleporidae Busk. Buňky váčkovité, v trsích hlízovitých ne- 
pravidelně nakupeny. Vedle ústí otvor aviculární, tak že se zdá, 
jakoby byla ústí dvě. Ce//epora Fabr. tertiér a rec. 

Mechovky počínají silurem a jsou zde zastoupeny četnými 
čeleděmi vymřelými, ač mimo ty vyskytují se v útvaru tom i některé 
rody kruhoústé, které podobnosti s mladšími typy vykazují. Vy- 
mřelá skupina C7yptostomata jest omezena na prvohory; v těch 
však béřou také počátek některé kruhoústé rody, které až dosud 
žijí. V triasu a liasu panují kruhoústé, v juře nejsou mechovky 
příliš hojnými, ale vyskytují se zde první zástupci oružnatých. 
Ještě v křidovém útvaru většina mechovek náleží kruhoústým, 
V tertiéru však skupina tato ve vývoji svém klesá a počínají pře- 
vládati oružnaté, které pak v nynějších mořích velkého rozšíření 
dosahují. Svrchní křída jest bohatá na zbytky mechovek, zvlášť 
(opuka v Německu, vápenec v Čechách, bílá křída ve Francii 
a Anglii, písek křidový ve Francii u Mansu, pak u Cách a Maas- 


168 


trichtu. V eocénu a oligocénu pod Alpami jsou mechovky velmi 
hojné (»žulový« mramor bavorský, Priabona, Mossano a j); 
miocén francouzský v Touraine, švábský a vídeňský rovněž chovají 
četné tvary, podobně i pliocén italský, na ostrově cyperském, na 
Rhodu, pak v Anglii a Belgii obsahuje četné tvary mechovek. 


Třída Brachiopoda. Ramenonožci. 


T. Davidson, Monograph of british fossil B.Palaeontol. Soc.1851-86. 

J. Hall, Description and figures of the foss. B. of the devonian. 
Palaeontol. New York, Vol. IV. 1867. 

J. Barrande, Uiber die B. der silur. Schichten in Bohmem 
Naturwiss. Abhandl. Haidinger, 1847-48. 

C. A. Schuchert, Classific. of the B. Americ. Geologist 1893-94. 

— Synopsis of americ. fossil. B. Bullet. United states nat. Museum, 1896. 


Měkkýšovití mořští, se 2 nestejnými, ale stejnostrannymi 
miskami, přisedající aspoň na čas buď svalnatým stvolem, aneb 
jednou miskou. 

Misky jsou různých podob, obyčejně obě vypouklé, někdy 
však jedna jest plochá, ano i vydutá. 

Umístění úst podmiňuje rozvržení těla na stranu břišní a hřbetní 
a proto také nazývá se zpodní miska břišní (ventrální), svrchní 
hřbetní (dorsální). První z nich bývá větší misky druhé a vybíhá 
ve vrchol tu méně, tu značněji vynikající. 

Délkou misek nazýváme přímku od vrchole k protějšímu 
okraji, šířkou kolmici v rovině okraje a tlouštkou kolmici na tuto 
přímku vedenou. Onen kraj, kolem něhož při otevírání pohyb se 
děje, sluje okrajem zámkovým, jemu naproti ležící okrajem předním 
aneb i čelním. Při uzavření misek působí buď svaly a přístroj 
zámkový složený ze zubů a jamek zubových (odd. zubatých, Arti- | 
culata), aneb jen svaly (odd. bezzubych, Inarticulata). Hmota, | 
z níž misky jsou složeny, jest u ramenonožců zubatých uhličitan 
neb fosforečňan vápenatý, aneb obě tyto sloučeniny ve vrstvách 
střídavých, u bezzubých velkou většinou organická látka rohovitá 
tak zv. ceratin. Skladba misek jest u ramenonožců velmi typická: 
U tvarů se zámkem sestává stěna z malých hranolků vápenných 
rovnoběžně uložených a šikmo na misku postavených (obr. 180.), tak 
že s povrchem uzavírají ostrý úhel (asi 10—12"). U některých probí- 


169 


hají stěnou kolmé rourky, které uvnitř jsou užší, na vnějšek se trochu 
rozšiřují a na povrchu vnějším i vnitřním vývody svými malé tečky 
tvoří. Proto rozeznávaly se dříve misky tečkované (punctatae, 
obr. 181.) a bez teček (inpunctatae). Čeleď 7hecididae má hranolky 
jakoby slité a tudíž nezřetelné. U bezzubých ona čeleď, která jediná 
má misky vápenité (Craniidae) ukazuje stěnu misek ze soustředných 
vrstev uhličitanu vápenatého, ve kterých probíhají jemné a roz- 
větvené chodbičky dovnitř se rozšiřující. U čeledi Lingulidae 
a Discinidae sestávají stěny ze střídavých poloh fosforečňanu vá- 
penatého, jemně porovitých a rohovité hmoty ceratinu. 

U žijících na zevnějšku misek bývá 
tlustá vrstva epidermální (periostracum). 


Obr. 180. a Povrch tečkovaný misek r. Zerebratula, Obr. 181 A příčný, B po- 


b kolmý průře. misky r. Waldheimia, c vnitřní po- délný řez stěnou skořáp- 
vrch misky téhož rodu, (Carpenter). kovou. 


Misky přirůstají k podkladu někdy stvolem svalnatým, často 
rohovitou pokožkou obdaným, který buď vyniká mezi oběmi mis- 
kami, aneb prochází zvláštním otvorem (foramen, delthyrium) na 
vrcholi neb pod vrcholem břišní misky, aneb otvorem na jiném 
místě této misky uloženým. Stářím odpadává tento stvol (pedun- 
culus), tak že misky se stávají volnými. Někdy přichycují se misky 
dlouhými a dutými trny, jindy přirůstá miska svou částí břišní, 
a některé tvary, zvláště z mládí, zavrtávají se do bahna. Misky 
ramenonožců nemají svazů, nýbrž jsou držány jen svaly, které 
jsou mohutně vyvinuty. U ramenonožců zubatých (Articulata) jsou 
svaly trojího druhu (obr. 182.): 

1. svaly zavírači (m. adductores) připínají se na příč miskami 
a stopy jejich na vnitřním povrchu misek mívají obrysy srdčité. 


170 


V břišní misce jest jediný otisk ve středu, v hřbetní jsou 2 páry 
otisků a to přední (add. anteriores) a zadní (add. posteriores). 

2 svaly otevírači (m. divaricatores, č. diductores) běží šikmě 
od bodu pod vrcholem misky hřbetní, rozdělují se ve 2 prameny 
a upevňují se před a za otiskem svalu zavírače v misce břišní 
Na této objevují se tedy otisky předního páru (divar. anteriores) 
i zadního páru (div. posteriores aneb accessorii) tohoto svalu. 

3 svaly stvolové (adjustores) upínají se ve hřbetní misce pod 
vrcholem ve 2 párech, ve břišní mají pod vrcholem jed ný široký 
otisk zadní a po stranách svalu zavírače dva velké otisky přední. 


Obr. 182. Waldheimia flavescens Val. (recentni) A hřbetní miska, B břišní. z adduc- 
tores, 4 divaricatores, c adjustores, z zubní ploška, v násadec zubový, ž delti- 
dium, f foramen, 7 brachidium, 


U mnohých rodů možno pozorovati změny v tomto uspořá- 
dání, kteréž povstaly hlavně tím, že některé otisky svalové scházejí. 

U ramenonožců bezzubých jsou poměry složitější a možno 
zde rozeznati svaly tyto: 

1. Svaly zavírači (adductores) jsou v obou miskách dobře 
naznačeny. 

2. Otevírač (divaricator č. diductor) má jediný otisk pod 
vrcholem. 

3. Otáčeči (rotatores) upínají se po stranách a jdou uvnitř 
misek křížem z pravé strany na levou. Po jedné straně bývá 
jediný otisk, po druhé otisky dva. 

4. Protahovači (protractores) ve 2 párech připínají se v misce 
břišní napřed, v hřbetní vzadu. 

5. Zatahovači (retractores) mají otisky v misce břišní vzadu, 
v hřbetní uprostřed. 


171 


Tři poslední druhy svalů posunují jednu misku podél druhé 
(posunovači). 

Mezi vrcholem a zámkovým okrajem bývá trojboké políčko 
(deltidium) ze dvou plošek složené Mívá uprostřed otvor pro stvol 
(delthyrium) souměrně v čáře střední uložený (deltidium am- 
plectens), jindy jest otvor tento na základné deltidia (delt. sectans), 
jindy nechávají plošky deltidia mezi sebou skulinu (delt. discretum). 
Místo delitidia jest někdy jednoduchá ploška trojboká, deltidium 
nepravé (pseudodeltidium) a u čeledi Orthzdae deltidium stářím mizí. 

Otvor pro stvol (delthyrium) někdy uložen jest na vrcholi, 
jindy pod ním; někdy stářím zarůstá (Strophomena, Merista a j.), 
jindy vůbec schází. Po obou stranách deltidia jest větší trojboké 
poličko area na misce břišní a někdy také na hřbetní. Jest oby- 
čejně vodorovně rýhováno a tím se odlišuje od ostatního povrchu 
misek. Neliší-li se od ozdoby misek, jest to area nepravá (pseudo- 
area). Ve hřbetní misce některých ramenonožců (Protremata) 
zvláštní obloukovitě prohnutá ploška (chilidium) kryje výběžek 
zámkový. Vyskytuje se jen v miskách tvarů dospělých. U ně- 
kterých (Neotremata) jiná malá deska (listrium) pokrývá počátek 
stvolu. Misky v obrysu jsou vejčité neb trojboké a mívají často 
na předním okraji výkroj (sinus), jemuž na druhé misce odpovídá 
lalok (jugum). Na povrchu ozdobeny jsou paprsčitými, to jest od 
vrchole vybíhajícími žebry, neb jemnými rýhami (striatae), neb 
i záhyby (plicatae). Při uzavření misek bývají žebra misky jedné 
zrovna proti žebrům misky druhé (cinctae), aneb se střídají (lori 
catae). Stářím vyvyšují se žebra a zároveň počtem umenšují. 

Na miskách s výkrojem a lalokem bývá po stranách laloku 
záhyb (biplicatae). Misky žijících hlubinných druhů jsou bezbarvé, 
jinak jsou hnědé neb na zeleno, červeno, žluto i tmavomodro 
stejnoměrně zbarvené. Po barvách těchto možno i u zkamenělých 
často stopy nalézti. U ramenonožců zubatých možno pozorovati 
různým způsobem vytvořený zámek. 

Někdy sestává pouze ze 2 násadců zubových (processus car- 
dinales) na misce hřbetní, na které se upínají svaly. Jindy má 
miska břišní po straně delthyria po jednom zubu, které zapadají 
do jamek v misce hřbetní. Jak zuby, tak jamky uloženy bývají na 
plošce zubové (Zahnplatte), která u některých mohutně se rozši- 
řuje Zubové násadce (processus) hřbetní misky vnikají často mezi 
zuby břišní misky a tvoří tak uzavření pevnějším. Pod ploškou 


172 


zámkovou a někdy s ní spojena bývá střední lišta (septum me- 
dianum), která jde na vnitřním povrchu misky až od vrchole 
a někdy se téměř až k přednímu okraji prodlužuje. U některých 
rodů rozšiřuje se střední lišta v lžícovitou plošku (spondylium) 
pod vrcholem břišní misky. Zvláštní mohutnosti nabývá spondylium 
v čeledi Pentameracea. Masitá ramena uvnitř misek často bývají 
podporována pevným vápenitým přístrojem ramenovým (brachi- 
dium), který ve hřbetní misce jest upevněn a velmi různého tvaru 
u jednotlivých čeledí nabývá. Dále se také růstem velmi pomě- 
ňuje a typickou svou podobu má jen u jedinců dospělých. V čel. 
Rhynchonellidae jest nejjednodušší. Sestává zde ze 2 násadců 
(crura) souměrně vynikajících, které 
pak i složitějším přístrojům základ 
tvoří. V takových případech spojují 


Obr. 183. Magellania resupinata Obr. 184. Merista herculea Barr. 
Sow. jura anglicky; brachidium. z Koněprus f brachidium. 


vey 


se násadce spolu a tvoří příčný pás (cruralium, u Pentameraceae). 
Složitější případy jsou ty, když od těchto násadců vybíhají pásy 
volně do misek zavěsené a zpět nahoru se obracející (obr. 183.). 
Možno rozeznati zde pásky sbíhající (vincula descendentia), vzhůru. 
stoupající (vin. ascendentia) a příčný pás obě pásky spojující 
(vinculum transversale). Někdy zjednodušuje se tvar přístroje tím, 
že pásky brzy se spojují pasem příčným, jindy že i násadce jsou 
spojeny (cruralium) tak, že jakýsi kruh z pásek se vytvořuje. 
U některých střední lišta připojuje se středním jhem (vinculum 
jugale) k přístroji ramenovému. U rodu Megathyris probíhají pásky 
souběžně s obrysem misek a na některých místech k vnitřnímu 
povrchu misek přirůstají. 

Ve vývoji žijících objevují se, pokud se tvaru ramenového 
přístroje týče, stupně, které u některých tvarů dosud trvají. Tak 
na př. rody žijící Magellania a Macandrewia vykazují stadia pře- 
chodná, která u jiných žijících rodů v dospělosti jsou známa. 


173 


U velké skupiny vymřelých ramenonožců má přístroj rame- 
nový jinou podobu (obr. 184.). Od násadců (crura) vybíhají pásky 
každá pro sebe do kužele spirálného (spiralium). Dříve ještě bývají 
pásky ty spojeny jhem (jugum), zřídka jsou samostatné. Kužele (spi- 
ralia) jsou tudíž vždy 2 (diplospir) a jsou namířeny opačně, zřídka 
rovnoběžně nahoru. I toto brachidium růstem se mění, zvláště 
počet závitů v kuželích se rozmnožuje. 

Na vnitřním povrchu misek objevují se někdy souměrné 
otisky záhybů plášťových (sinus paliales). 

Původní počátečné misky, které se objevují v jistém stupni 
vývoje (Phylembryo) a nazývají se protegulum, bývají někdy i na 
dospělých miskách obrysem svým patrny. 

Ramenonožci žijí a žili i v dobách geologických společně ve 
všech hloubkách. Za našich dob milují teplá moře a jsou zde 
rozšířeni nejvíce až do hloubky 500 74, ač některé (Liothyrina) 
až na 5300 m sestupují. Hlubinné rody bývají zároveň po všem 
světě rozšířeny, ač rozdíl mezi obyvately studených a teplých moří, 
jak dnes, tak i v pravěku jest patrný. 

Velikosti bývají nejvíce 2—10 mm}; největší dosahují až 25 cm. 

Nalézáme mezi nimi jednak tvary velmi proměnlivé (plastické), 
jednak zase velmi ustálené. Některé rody (Lingulella) dochovaly 
se z nejstarších kambrických uloženin téměř beze změny až na 
naše dny. 

Zkamenělé nejdříve popsal Fabio Colona 1616 pod jménem 
Conchae anomiae; téhož jména užili Lister i Linnée. Žijící 
první popsal Grundler 1774. O zkamenělých psali Lamarck, 
Blainville, Buch, Deshayes, Barrande, Davidson, King, 
Sealey aacen Beecher, Clarke, Schuchert a je - Návrhů 
na soustavu podáno bylo několik. Opravená soustava Buchova 
rozeznává 2 řády hlavně dle vyskytování se zubů a ramenového 
přístroje a sice 1. /mar/iculata (Lyopomata, Ecardina, Pleuro- 
pyga, Tetrenterata) a 2. Articulata (Arthropomata, Testicardina, 
Apygia, Clistenterata). 


Rad Inarticulata. Huxley. 


Misky obyčejně dílem z ceratinu, dílem z fosforečňanu vápe- 
natého, zřídka pouze z uhličitanu vápenatého. Bez zubů a brachidia. 
Mezi četnými svaly také posunovači; otvor řitní po pravé straně úst. 
Dle Beechera dělí se ve 2 podřády 1. Atremata a 2. Neotremata. 


174 


Podřád Atremata. Beecher. 


Stvol vyniká volně mezi oběma miskami a prochází skulinou, 
která tvořena miskami oběma. Embryonálné deltidium (prodelti- 
dium) přikládá se k hřbetní misce. 

Obolacea*) Schuchert. Misky tlusté, kruhovité neb půlkruho- 
vité, bez arei, nejjednodušší všech ramenonožců, embryonálním 
(protegulum) podobné; kambrium 
americké. Odolus Eichwald (obr. 185.). 
Misky kruhovité, nestejné, area dosti 
zřetelná. Kambrium-silur. U nas 
v kambriu O. bohemicus, ve zpodním 
siluru advena, minimus. Obolella 


Obr. 185. Obolus Apollinis Eichw. 
aia aE inane Billings. Podobny rod, okraj zamkovy 


rovný; kambrium. Dznxobelus Hall. 
Misky velké, nestejné, area mala, svaly (adjustor a adductor 
anter.) upínají se na vynikající lišty. Kambrium-silur. Z72merella 
Billings (obr. 186.). Břišní miska s vynikajícím vrcholem, lišty mocné; 


silur. 

Lingulacea Waagen. Mi- 
sky tenké, obrysu jazýkovi- 
tého, s prodlouženým stvo- 
lem. Lingulella Salter. Pře- 
chodní tvar; misky nestejné, 
málo protažené, svaly ne- 
četné; kambrium. Zzugulepis 


, y 3 Obr. 186. Trůmerella Lindstromi Dall. sp. silur 
Hall. Area malo zřetelná. švédský !/; skut. vel. 


Lingula Bruguière. Misky 

prodloužené, téměř sobě stejné, hladké neb soustředně rýhované, 
s rourovitým stvolem. Svaly četné (6 párů); silur-recentní. U nás 
přes 40 dr. v siluru a devonu. Ve zpodním siluru Z. Feistmantelli, 
regulata, ve svrchním xzegricans, perlonga, attenuata, v devonu 
attenuata, lingua. Podobné jsou  Dignomia Hall z devonu a 
Thomasina Hall Cl. ze siluru. Zzugulasma Ulrich. Podobný rod, 
ale svaly se upínají na lišty; silur. 


*) Beecher označuje větší skupiny koncovkou -ea nazývaje je »super- 
familye. Ty možno roztřídi i na menší čeledi, zde na př. na VPaterinidae, 
Obolidae a Trimerellidae. 


Podřád Neotremata. Beecher. 


Misky kruhovité neb ovální, břišní má otvor pro stvol, při 
kterém jest deltidium a někdy také listrium. Prodeltidium přikládá 
se k břišní misce. 

Acrotretacea Schuchert. Misky z fosforečňanu, s deltidiem 
obyčejně dobře vyvinutým.  Dorsální protegulum jest pokrajní. 
Acrotreta Kutorga. Stvol vyniká na vrcholi břišní misky; hřbetní 
jest plochá až vydutá; kambrium-silur. Kambrické rody podobné 
jsou: Acrothele Linnarsson a Linnarssonia Walcot. Siphonotreta Vern. 
Nema arei ani deltidia; stvol na vrcholi, do vnitř misky jde krátkou 
rourkou; silur. Tzematobolus Matthew má jakési stopy zakrnělého 
zámku; kambrium. 

Discinacea Waagen. Misky z fosforečňanu, mají listrium, nikoliv 
však deltidium. Hřbetní protegulum jest téměř uprostřed. 77emafis 
Sharpe otvor pro stvol široký od vrchole 
až k zadnímu okraji. ečky na mt- 
skách pravidelně rozvrzeny; silur. Ordz- 
culoidea d'Orbigny misky kruhovité, 
nestejné, s vrcholem mimostředným. 


| bh oe dl Obr 187. Cranza Ignabergensis Retz. 
@iver pro stvol skulinovity, prodlou- křída švédská: vnitřek zpodoi misky. 


zeny od vrchole téměř až k okraji 
zadnímu; silur-křída. Disczna Lam. Otvor pod vrcholem krátký; 
silur-rec. U nás na 54 dr. nejvíce ve svrchním siluru zruncata, 
triangularis, ve zpodnim elevata, hamifera, v devonu zarda, de- 
pressa. Schisotreta Kutorga; silur. 

Crantacea Waagen. Skořápky tlusté z uhličitanu vápenatého, 
v dospělosti bez stvolu. Cvanza Retzius (obr. 187.). Misky nestejné, 
břišní přirůstá se širokým lemem. Otisky svalové četné (7), rovněž 
i otisky genitálních žlaz; silur-recentní. U nás ve zpodním siluru 
C. inexpectata, v juře porosa, v křídě všude obecná Jenabergensis 
a pak darbata. Craniella Oehlert. Široké misky mají uvnitř prohnuté 
otisky ústrojů; silur-devon. 


Řád Articulata. Huxley. 


Misky vápenité, se zuby na misce zpodní, které vnikají do 
jamek misky svrchní, hřbetní. Brachidium u většiny vyvinuto. Svaly 
méně četné, posunovači scházejí. Otvor řitní nevyvinut. Dle Bee- 
Chera dělí se ve 2 podřády 1. Protremata a 2. Telotremata. 


Podřád Protremata. Beecher. 


Stvol aspoň v mládí prochází otvorem na vrcholi neb poblíže 
vrchole břišní misky. Prodeltidium počíná na hřbetní straně a spo- 
juje se s miskou břišní. Delthyrium omezeno deltidiem. Mimo 
Pentameracea není brachidia. 

Strophomenacea Schuchert. Primitivnější tvary se slabě na- 
značeným zámkem, bez spondylia a bez násadců ramenových 
(crura). Kutorgina Billings. Nejprimitivnější tvar s velkým delthyriem 
a slabš naznačenými násadci zubovými; kambrium. Ezc/waldia 
Billings. Delthyrium uzavřeno ploškou, stvol prochází vrcholem 
břišní misky; silur a devon, u nás 3 dr. Æ. bohemica ve svrchním 
siluru. Bz/znosela Hall et Clarke. Area a deltidium dobře vy- 
vinuté, zámek velmi zakrnělý; kambrium. Sztrophomena Blainville 


Obr. 189. Thectdea papillata Schloth. 
a břišní, 9 hřbetní miska, křída bel- 
Obr. 188. Strophomena alternata gicka. 

Hall silur americky (Nicholson): 


(obr. 188.). Misky sploštělé, širší než vysoké, s dlouhým a rovným 
okrajem zámkovým. Area na obou miskách, pseudodeltidium uzavírá 
trojboké delthyrium. Násadce zubové; silur-karbon, u nás na 72 dr, 
ve zpodním siluru S. caďuca, folium, ve svrchním depressa, bracteola, 
v devonu emarginata, orbicularis. Leptaena Dalman s břišní miskou 
vypouklou a hřbetní vydutou.. Násadec zubový trojlaločný; silur- 
karbon. V siluru a devonu našem druhy, jež často nemožno od pře- 
dešlého rodu rozlišiti. O7/hothetes Fischer. Zámkový okraj velmi pro- 
dloužený, uprostřed lista; silur-karbon. Streptorhynchus King s vyso- 
kou areou na břišní misce, bez střední lišty; perm. Mīmuľus Barrande 
na břišní misce střední záhyb; svrchní silur český, M. contrarius, 
moera. Dawidsonta Bouchard devon, Weeke/a White karbon, Theci- 
dea Defrance (obr. 189.). Přitahovači upínají se na lžícovité pro- 
dlouženině ze zámkového okraje. Ve hřbetní misce silné násadce 
zámkové a od nich lišty paprskovitě rozložené; křída. Podobné jsou 


177 


Lacazella, Thecidella, Dawidsonella M. Chalmas a Pterophloios Giimb. 
Richthofenia Waag. nepravidelný rod, koralu podobný. Hřbetní miska 
víčkovitá ; karbon, Chometes Fischer. Misky na příč prodloužené, s areou 
a nepravým deltidiem. Na povrchu, aneb poblíže okraje zámkového 
s dutými trny. Zuby silné, neb zakrnělé. Ramena zanechávají otisky; 
silur-perm. U nás na 16dr. Cz. raďiatu/us ve zpodním siluru, margarita, 
soror ve svrchním, zove//us v devonu. Productus Sow. (obr. 190.) 
podobný rod, area úzká, delthyrium schází, otisky svalové roz- 
větvené; karbon a perm. S/ropžalosia King. Area s nepravym delti- 
diem, na břišní misce 2 zuby. Přirůstá vrcholem; devon perm. Po- 
ductella Hall, Proboscidella Oehlert. Orthis Dalm. (obr. 191.). 

TE Misky čtyrhranné až vejčité, area 
s delthyriem. Zuby břišní misky 


M | MENAR, 
CU 


Obr. 190 Productus senureticulatus 
Mart. z karbonu belgického. 


Obr. 191. Orthzs porcata M Coy, 
silur anglicky (Nicholson). 


a ploška zámková hřbetní lištami zámkovými drzany. Zakrnělé 
násadce (crura); kambrium-perm; v poslední době kambrické druhy 
kladou se do zvláštních rodů (Protorthis, Polytoechia a j). Rod 
u nás hojný, čítající na 102 dr. V kambriu O. Kuthanti, perpasta 
a Romingeri, ve zpodním siluru desiderata, Grimmi, ve svrchním 
cognata, pecten, v devonu distorta, decipiens, elongata a j. 

Pentameracea Schuchert. Lišty zámkové v břišní misce rozšiřují 
se ve lžícovitou plošku spondylium, na kterou se upínají svaly. Oby- 
čejně cruralia jsou vyvinuta. Orźhisina d'Orb. (Clitambonites). Area 
břišní misky vysoká, delthyrium vejčité, spondylium zřejmé, se střední 
lištou. Bez cruralif; silur, u nás O. moesta ve zpod. siluru. Porambonites 
Pander s tlustými miskami; silur. Pen/amerus Sow (obr. 192.). Břišní 
miska vysoko klenutá, spondylium hluboké, s lištou střední; silur a 
devon. V Čechách na 54 dr. ve svrchním siluru Z. Knighti, proximus, 
v devonu Szeberi, galeatus, optatus. Stricklandinza Billings. Spondylium 
úzké a krátké; silur. C/orínda Barrande. Spondylium bez střední 
lišty; silur a devon. CZ. armata. Camarophoria King. Misky s vysokým; 
žebry na povrchu, spondylium na dlouhé střední liště; devon-perm. 
12 


Dr. Počta: Rukověť palaeozoologie. 


178 


Podřád Telotremata. Beecher. 


Zubatí ramenonožci s delthyriem v dospělosti ohraničeným 
deltidiem. Ramena na násadcích (crura) neb na páskách do spirály 
zatočených (spiralia). 

Rhynchonellacea Schuchert. Jsou to primitivní Telotremata 
s vynikajícím vrcholem a obyčejně s násadci (crura). Protorhyncha: 
Hall & Clarke. Primitivní rod bez deltidia 
a bez násadců; silur. Ahkynchonella Fischer. 
(obr. 193.) Misky vláknité bez arei, delthy- 
rium na břišní misce obdáno deltydiem. 
Zuby vyvinuté na zámkové plošce aneb za- 
krnělé. Crura se střední lištou; silur-rec. 
Velmi bohatý rod tento rozvádí se nyní ve 
více rodů. Rhynchonella v užším smyslu má 
deltidium amplectens, žádných zubů a 
Obr. 192. Pentamerus conchidium Střední lištu slabou. U nás v siluru a de- 
2 ploška E E ol PAP E: vonu známo na 68 dr. Ve zpodním siluru 

ambigena, ve svrchním Funo, Niobe, mar- 
ginalis, v devonu Henrici, famula, Circe, v křídě as 5 dr. obecný 
jest Cuvieri, plicatilis Jiné rody jsou Hemithyris d'Orb. Acantho- 
thyris, A’ Orb. Rhynchopora King, Eatonia Hall a j. 


I \ 
Mf Ina oe 


Obr. 193. Rhynchonella ve- 
spertilio Broc. křída francouz- 
ská 


Obr. 194. Terebratula coarctata Park. jura anglický. 
a z povrchu, 4 uvnitř. 


Terebratulacea Waagen. Zámkový okraj zahnutý, brachidium 

z pásek sestupujících, buď jednoduchých neb složitých. Cenxtronella 
Hall. Pásky brzo spojují se širokou ploškou spolu; devon. Renssel- 
laerta Hall. Pásky kolenovitě zahnuté a se střední lištou spojené; 
silur a devon. Fuvavella Bittner podobná předešlému rodu, pásky 
krátké; trias. Stringocephalus Defr. Vrchol břišní misky vynikající, 
zatočený. Násadec zámkový silný a dlouhý. Crura dlouhá, od nich 
` pásky kol obvodu misky probíhající široké; devon, význačný dr. S 


179 


Burtim. U nás S bohemicus. Megalanteris Oehlert. Vystupující 
pásky slabě naznačeny; devon. Dvze/asma King se silnými lištami 
zubovými. Vzestupující pásky naznačeny; devon-perm. Teredratula 
Klein (obr. 194.). Brachidium krátké, crura nespojená; devon-rec. 
Hojný rod rozvržený v četné podrody j. Dielasmina, Hemiptychina, 
Rhaetina a j} U nás v křídě 2 dr. v cenomanu 7. půaseolina, 
pro teplické vrstvy význačný semiglobosa. Pygope Link (obr. 195.). 
Krátké brachidium; hluboký zářez, který později se spojením obou 
křídel vyrovnává, ale silný záhyb a otvor v miskách zanechává ; jura. 
Terebratulina d'Orb. Hřbetní miska má 2 krátká ucha. Bra- 
chidium velmi krátké; jura-rec. U nás v křídě T. striatula a ri- 
gida. Megathyris d'Orb. Misky na příč prodloužené. Brachidium 


l RÁ ma 


u 
| 
M N y ) ly 
\ ) M 
wg Dy fifty 
F 


Ly 


Obr. 196. Zygospira modesta Hall, 
zpodní silur americký, 3krát zvětš. 


(Hall.) 


jen z pásek sestupných, 3—4 příčky paprskovité tvoří na pásce 
záhyby; jura-recentní. Z7zgonosemus Konig. Vrchol vynikající; se- 
stupující pásy spojeny spolu a se střední lištou; křída. Lyra 
Cumberl. Podobný rod, vrchol silně prodloužený. Aulacothyris Dou- 
villé; trias-křída. Magellania Bayle (Waldheimia, viz obr. 182. 
a 183.) Brachidium dobře vyvinuté, s dlouhými páskami; silur- 
recentní | Terebratella d'Orb. Brachidium podobné, ale sestupující 
pásky spojené spolu a se střední lištou; jura rec. Meger/ea King. 
Sestupující pásky spolů a se střední lištou spojeny, vzestupující 
rozšířené a se sestupujícími srostlé; jura-rec. U nás v juře M. lori- 
cata. Kingenia Davids. Jako Megerlea, vzestupující pásky se sestu- 
pujícími jen vnějšími konci srostlé; jura-křída. Magas Sow. Střední 
lišta vynikající, s páskami sestupujícími srostlá; křída. W. Geznztze 
u nás hojný. 

Spiriferacea Waagen. Brachidium sestává z kuželů (spiralia), 
které v dospělosti mohutně jsou vyvinuty. Zygospira Hall 

12* 


180 


(obr. 196.) Od násadců přímo sbíhají pásky, které mají kužele 
do vnitř namířené a spojují se jhem napřed; silur. Glassza David- 
son (obr. 197.). Kužele do vnitř namířené, smáčklé, jho vzadu; 
silur-devon. Atrypa Dalman (obr. 198.). Kužele do vnitř obrácené, 
však téměř souběžné, jho na nej- 
zadnějším konci; silur-devon. A. 
reticularis všude obecný druh. U nás 
mimo ten na 88 dr. Ařrypina Hall 


Obr. 197. Glassia obovata Obr. 198. Atrypa reticularis Lin. sp. 
Sow. sp. svrchní silur an- silur americký, hřbetní miska odstra- 
glický. něna. (Hall.) 


CI. podobný rod. Daya Davids. (obr. 199.) podobný rod, ale 
jho je na přední straně; silur. Spzzzfer Sow. Pásky sbíhají jedno- 
duše od násadců a nesou kužele na zevnějšek namířené. Jho ne- 
úplné; silur-karbon. U nás na 90 dr., ve zpodním siluru tenebrosus, 


Obr. 199. Dava navicula 


Sow. ze siluru anglického, Obr. 200. Cyrtia heteroclyta Defr. sp. z devonu 
brachidium. (Nicholson.) německého. æ skut. velikosť, 6 miska odlome- 
na,“/2. 


ve svrchním vzator, trapezoidalis, armatus, v devonu Nerei, viator, 
togatus a j. Cyrtia Dalman (obr. 200.). Na břišní misce neobyčejně 
vysoká area s delthyriem; silur-devon. C. Zrapezoidalis obecný. 
Cyrtina Davids. podobný rod. Lišty zubové spojené se střední lištou. 
Jho úplné a kužele do zadu a na vnějšek namířené; silur-trias. 


181 


Spiriferina d'Orb. (obr. 201.) jako Spirifer, misky tečkované 
a střední lišta mocná; karbon-jura. Uncites Defr. (obr. 202.). 
Břišní miska s mocným vrcholem, plošky deltidia tvoří úhel; devon, 
význačný dr. U. gryphus. Athyris Mc Coy. Vrchol nepatrný, jho 
složité. V plošce zámkové otvor (foramen viscerale); devon a 
karbon. Nuc/eospira Hall. Jho s dlouhým výběžkem; silur-karbon. 
Rhynchospira Hall. Jho v podobě písmena V; devon-karbon. Ke/zza 
King. Kužele jednoduché, výběžek od jha vidličnatý; silur a devon. 
U nás K. bohemica ze siluru, electa, Haidingeri z devonu. Jiné rody 
Trematospira Hall, Ptychospira Hall Cl. Coelospira Hall. Tetracte- 
nella Bittner. Na povrchu. sko- 
řápky čtyři vyvstalé valy; trias. 


Obr. 202. Uncites gryphus 

; : Schlot. devon německy, čásť 
Obr. 201. Spěriferina rostrata hřbetní misky odstranéna. 
Sow. jura německý. (Nicholson.) 


Koninckina Suess. Zámek u dospělých zakrnělý, kužele počínají 
od svrchního povrchu jha; trias. Amphzclina Laube podobný rod; 
trias. Merista Suess. Jho složité, spondylium vyvinuté; silur, devon. 
M. Baucis, passer u nás. Meristella, Hall. Podobný rod, však bez 
spondylia; silur a devon. W. ypsilon, simplex v siluru, Ceres v de- 
vonu českém. 


Ramenonožci zanechali velmi četné zbytky ve vrstvách kůry 
zemské a jsou proto v geologii důležitými zkamenělinami. V nej- 
zpodnějším kambriu objevují se zástupci ramenonožců bezzubých 
a dosvědčují tak, že původ jich třeba klásti do dob dřívějších. 
Ve středním a svrchním kambriu vyskytují se již oba podřády 
ramenonožců zubatých. V siluru jest rozvoj ramenonožců velmi 
bohatý a známo odsud velké množství tvarů z nalezišť v severní 
Americe, v Čechách, Anglii, Skandinávii, Rusku, Portugalech, jižní 
Americe, Austrálii, Číně a Sibiři. V devonu se bohatství jejich 


182 


poněkud umírňuje, ač čítá tento útvar ještě množství rodů zná- 
mých z Čech, sev. Ameriky, z porýnské krajiny Eifel, z Harcu, 
Vestfalska, Belgie, Anglie, Francie a Urálu. Rovněž i kameno- 
uhelné uloženiny poskytly značný počet rodů i druhů starého 
rázu z nalezišť v sev. Americe, vých. Asii, v Salt-Range v Indii 
a pak ještě v četných nalezištích evropských. V alpském triasu 
může býti veliký rozvoj ramenonožců pozorován. V juře a křídě 
panují ponejvíce tvary z příbuzenstva rodů: Teredratulla, Rhyn- 
chonella, Thecidea a Crania. Čeleď Spiriferacea vymírá zpodním 
jurou. Třetihory nemají samostatného rázu, pokud se zvířeny ra- 
menonožců týče; jsouť zde velkou většinou tvary z nynějších moří 
známé. Nyní žije téměř 150 druhů, které většinou náležejí rodům 
starým. Tato ustálenost a trvání vlastností jest znakem rameno- 
nožců význačným. Pokud se brachidia týče, tu možno ve vývoji 
poznati jednak směr od jednoduššího k složitějšímu, jednak směr 
právě opačný. 


Kmen Mollusca. Měkkýši. 


Jsou bezobratlovci těla oboustranně souměrného, nečlánko- 
vaného a obdaného dupplikaturou kůže, čili tak zv. pláštěm, kteří 
ve vývoji svém procházejí stadiem známým pod jménem trocho- 
sohaera a pak stadiem Veligerovým. Oni mají larvální žlázu sko- 
řápkovou, z níž vnější (zřídka vnitřní) skořápka jest vypocována. 
Dále mají zažívací rouru s ústy a řití, cirkulaci krevní uzavřenou, 
částečně však neúplnou, srdce s jednou neb s dvěma předsíněmi 
a s krví bezbarvou (haemolympha); dále nervovou soustavu na- 
nejméně ze tří párů ganglií spojených komissurami a ze slucho- 
vého a ekvilibračního nervu v otocystech. Pohyb děje se zvláštním 
svalnatým ústrojem, tak zv. nohou a dýchání buď celým povrchem 
těla neb ctenidialními žabrami, aneb konečně plicními vaky. Roz- 
množování jest pouze pohlavní, obyčejně jsou pohlaví odděleného, 
někdy však také cvikýři, kteří však nemohou se sami oplodnit. 
Mohou se rozděliti v: 1. Lamellibranchiata, 2. Scaphopoda, 3. Gastro- 
poda a 4. Cephalopoda. 


S 


183 


Třída Lamellibranchiata. Mlži. 


K. A. Zittel, Die Bivalven der Gosaugebilde, Denkschrift. kais. 
Akad. Wien, 1865—66. 

F. Stoliczka, Memoirs geolog. Survey of India, 1871. 

J. Barrande, Systéme silurien du centre de la Bohéme, Vol. VI. 
1881. 

G. Boh m, Die Bivalven der Stramberger Schichten. 1883. 

J. Hall, Geolog. Survey of the Staate of New York, Palaeonto- 
logy, Vol. V. 1884—85. 

M. Neumayr, Denkschrift. Wiener Akad. der Wiss. Bd. LVIII. 
1891. 

H. Woods, Cretaceous L. Palaeontograph. Soc. 1899. 

L. Benshausen, L. des Oberdevon, Abhandl. k. preuss. geolog. 
Landesanst. 1895. : 

A. Bittner, L. der alpinen Trias, Abhandl. k. k. geolog. Reichs- 
anstalt. 1895. 

R. A. Phillipi, Fossiles secundarios de Chile, Santjago, 1899. 

W. H. Dall, Transact. Wagner Institut of Sciences. Phila- 
delphia, 1900. 


Měkkýši vodní, bez hlavy, oboustranně soumérni a uložení 
do 2 misek (Bivalvia), vylučovaných postranní částí pláště a spojených 
spolu svazem a pohyblivých pomocí svalů, které se upínají na vnitřní 
jich ploše. Dýchají postrannírni žabrami, ústa jejich nejsou ozbro- 
jena čelistmi a nervová soustava sestává z ganglií spojených příč- 
nými páskami, ale bez pedovisceralné kommissury; dále mají 
bradavky hmatací, čichový orgán osphradium, sluchový a ekvili- 
brační ústroj otocyst, nedostatečně čijí světlo a zřídka mají na 
obvodu pláště primitivní očka. Krevní soustava obsahující haemo- 
lymphu jest dobře vyvinutá a srdce má jednoduchou neb dvojitou 
komoru a 2 předsíně. Zažívací roura jest zatočená a obsahuje 
žaludek, ústa a řiť; obě poslední jsou na protilehlých koncích 
těla. Párové nephridie jsou spojeny s pericardiem a vyvěrají ne- 
odvisle od rectum. Rozmnožování jest pohlavní, avšak bez kopu- 
lace; vejce setkávají se s chámem mimo tělo. Jsou pohlaví od- 
děleného aneb cvikýři. Vývoj děje se mimo vaječník. 

Embryo mlže má sedlovitě vykrojenou žlázu, z níž vylučuje 
se kožka, která během vývoje vápenatí, tak zv. prodissoconcha 


184 


(obr. 203.). Ta složena jest ze dvou misek stejného tvaru, vejčitých a 
s vrcholem vynikajícím. Někdy jsou misky ty kruhovité, jindy pro- 
dloužené. V dalším stadiu vývoje (nepionickém) někteří mlžové 
(j. Unio, Anodon, Philobrya a j.) žijí přiživně v žabrách ryb. 
Tělo mlžů jest obdáno 2 tenkými, 
masitými laloky, či půlemi pláště, které 
jsou nahoře na hřbetní straně spojeny a 
na ostatním obvodu obyčejně volné. Plášť 
yyy přiléhá k vnitřní ploše misek a zvláště 
nL okraj jeho zanechává patrnou čáru plášťo- 
O 208. odissovonéhá. © vou, pallialní (obr. 204.), která v oblouku 
táhne se od předního otisku svalového 
k zadnímu (u dvojsvalnatých). Za touto čarou čásť okraje plášťo- 
vého jest volná, stloustlá a obsahuje žlázy skořápkové a pigmentové. 
Jinak okraj má bradavky, tykadlovité výrůstky a často primitivní 
oči. Některé staré tvary nemají čáry plášťové. 


Obr. 201. Venus cincta Eichw. 
miocén vídeňský, s čarou plášťo- 
vou. 


Obr. 205. Crassatella plumbea Chen. a přední, 
a’ zadní otisk svalový ; Zresilifer ; třetihorní 
pánev francouzská. 


Někdy zadní okraje plášťové srůstají spolu ve 2 rourky (si- 
fony), které bývají často takové délky, že nemohou býti do sko- 
řápek vtaženy. Rourky ty jsou uloženy nad sebou a jest hoření, 
hřbetní sifon analní a jím vyvěrá zažívací roura, dolení břišní jest 
pak branchialní a vede vodu do žaber. Na čáře pallialné bývají 
sifony naznačeny výřezem (sinus pallialní), tu hlubokým, tu mělkým; 
dle toho, je-li tento výřez naznačen možno rozděliti mlže na sku- 
pinu, která má čáru plášťovou celistvou (Integripalliata) a s vý- 
řezem (Sinupalliata), ač v některých případech (jako u r. Lucina) 
sifony dobře vyvinuté na čáře plášťové naznačeny nebývají. Většina 
mlžů má dva svaly, buď sobě stejné (Homomyaria, obr. 205.) buď 


185 


nestejné (Heteromyaria, čili Anisomyaria); u jiných však přední sval 
zakrňuje až úplně mizí (Monomyaria). 

Uvnitř mezi polovinami pláště jsou ústroje vnitřní jako žabry 
(ctenidia), zažívací roura, srdce, genitalie, ledviny, jiné žlázy a noha. 
Střevo (rectum) probíhá před zadním svalem a vyvěrá v analním sifonu, 
je-li vyvinut. Ústa jsou před předním svalem a mají obyčejně po obou 
stranách pár lištovitých rozšířenin integumentu tak zv. palpi, které 
pohybem přivádějí vodu s potravou. Na břišní straně jest pružný 
svalnatý přístroj tak zv. noha (pes), která může býti vystrčena 
částečně z misek a obyčejně úplně do nich vtažena. Svaly v noze 
upínají se na vnitřním povrchu misek poblíže otisků svalů sko- 


řápkových a zanechávají zde malé stopy inserční. Obyčejně jest 
noha podoby klínovité, ale dle změněného účele svého mění se 
i tvar její. Některé rody (Ostrea) mají nohu zakrnělou, jiné (Pho- 
ladomya, Halicardia) mají na zadním konci dutiny tělesné ještě 
přidavný ústroj (opisthopodium). Někdy v noze jest žláza vyluču- 
jící rohovitou bmotu vláknitou tak zv. byssus, kterým misky se 
upevňují k předmětům cizím. Byssus u některých vápenatí, u ji- 
ných prochází otvorem v misce. Některé čeledi (na př. Pectinidae) 
mají hřebínkovitou řadu zoubků (ctenolium) na konci byssalného 
výřezu, na které se vlákna byssová upínají. Žabry (ctenidia) pro- 
stírají se od úst k zadnímu svalu, sestávají z hlavního kmene ob- 
sahujícího nerv a krevní trubici, z níž po každé straně vybíhají 
jemné větvičky. Ve starých typech (Nucula, Soleromya) jsou žabry 
listovité, spolu spojeny jen kmenem, který často bývá velmi silný. 
Žabry bývají ploché, často do záhybů složeny (Foliobranchiata), 
neb mívají podobu prodloužených pásek (Filibranchiata), aneb 
jsou ploché, listovité žabry síťovitě proděravěny (Reticulatae). 


Misky mlžů jsou obyčejně dvě, zevně spojené svazem (ligament), 
který snaží se je rozevříti a uvnitř svaly na příč jdoucími, které 
je uzavřené drží. Některé vrtající tvary mají sifony ve zvláštní 
vápenité rource, se kterou misky někdy srůstají. Jina skupina 
(Pholadidae) po obou stranách misek mívají nadpočetné kusy vá- 
penité a jiní vrtači ochraňují si počátek sifonů přídavnými deskami 
vápenitými. Hmota misek jest vylučována okrajními žlázami v plášti 
a roste zároveň s tělem zvířete na okrajích, často však nikoli 
stejně ve všech směrech. Nejstarší část misek vyniká a jest to 
| vrchol (umbo). Ten buď jest namířen do předu (prosogyrní), buď 
| do zadu (opisthogyrní), aneb na zevnějšek (spirogyrní). 


186 


Misky skládají se z uhličitanu vápenatého a sice do dvou 
vrstev uloženého. Vnější bývá z kalcitu, vnitřní z aragonitu. 
Vnější vrstva sestává z hranolků vápenitých, tu více tu méně 


kolmo na misku postavených; vnitřní z četných rovnoběžných W 
lístků vzhledu porculánovitého neb perleťového, uložených kolmo M 


na sloupky vnější vrstvy. U žijících misky kryty jsou na zevnějšku 
tmavou a pružnou pokrývkou (epidermis, periostracum), z větší | 
části z konchylionu sestávající. 

Hranolky vnější vrstvy různí se velmi rozměry svými; velké 
mají na př. rody /noceramus a Pinna (obr. 206.), menší Anatina, Mya, 
a jiné; úplně scházejí u rodu Chama, u rodu Pecten a Lima jest © 
vrstva hranolkovitá jen z mládí a jest velmi tenká. Rudisti mají hra- 
nolky velké, duté a šikmo, až téměř rovnoběžně k povrchu misek 


Obr. 206. Vrstvy skořápkové r. Přínna. A vnější, B vnitřní vrstva. (Nicholson 
dle Carpentra.) 


postavené. Vnitřní vrstva jest vypocována povrchem plášťovým 


a irisací tvoří známý optický zjev perleťový. Cizí předměty, které © | 


se dostaly mezi plášť a misku bývají obalovány touto vrstvou 
(perle). Misky obyčejně pokrývají celé tělo, u některých vrtačů 
a jiných degenerovaných tvarů jsou však menší, ano bývají i pláštěm 
zpět zahnutým zakryty. U čeledi Chlamydoconchidae jsou úplně 
uvnitř. Misky jsou sobě stejny, aneb nestejny a to hlavně u rodů 
přirůstajících, u kterých často svrchní volná miska béře na sebe 
úlohu víčka. 

Výškou misek zove se kolmice vedená od vrcholu k proti- 
lehlému břišnímu okraji; délkou čára na výšku kolmá od před- 
ního okraje k zadnímu; tloušťkou přímka spojující 2 nejvíce vy- 
pouklé body misek. Výška rozděluje misky na 2 stejné poloviny, 
přední a zadní, misky stejnostranné ; nejsou-li oba díly sobě stejné, 


187 


jsou misky nestejnostranné. Přední část tu bývá menší, výjimkou 
větší (Donax, Nucula) části zadní. 

Na vnějším povrchu misek jsou patrny soustředné přirůstací 
vrásky, které ukazují znenáhlý růst misek a pak různé ozdoby, 
jako čáry, rýhy, valy, záhyby a na nich uzle, trny, roztřepené 
listy a pod. Směr jejich jest buď soustředný neb paprskovitý, 
a povstaly asi modifikací okrajů plášťových, tedy bradavkami, 
výběžky, tykadly a pod. 

Na starých typech mlžových pod vrcholem na vnějšku a nad 
zámkem jest omezené políčko area kardinální. U mladších tvarů 
jest obyčejně rozděleno ve dví, v srdčité políčko před vrcholy 
(lunula) a protažený štít (area) od vrchole do zadu probíhající. 
Obě tato pole často bývají jinak ozdobená než ostatní povrch 
misek. 

Dále bývají hranou označena na povrchu misek ještě jiná 
pole, která pojmenována byla krajinou, ve které se vyskytují 
(pedální, sifonální, intestinální a pod.) Pod vrcholem po obou 
stranách bývají často ploché rozšířeniny, tak zv. křídla. 

K pevnějšímu uzavření mívají misky přístroj zvaný zámkem 
(cardo) na hřbetním č. zámkovém okraji pod vrcholy. 

Zámek sestává z lišten či zoubků, které vsunují se při uza- 
vření do jamek na misce druhé. Okraj zámkový jest proto roz- 
šířen a tvoří tak zv. plochu zámkovou (Schlossplatte). Osa zámku, 
tedy přímka, ve které pohyb při uzavírání se provádí, různě jest 
| položena k ose těla. Bývá k ní rovnoběžná, jindy tvoří úhel. Zuby 
zámkové jsou buď přímo pod vrcholem a jsou to zuby hlavní či 
kardinální, aneb jsou po stranách plochy zámkové, zuby vedlejší 
čili postranní. 

Zámek počíná tím, že pod vrcholem, po obou stranách svazu 
objeví se řada malých hrboulků, primitivní stadium zámkové tak 
zvané provinculum. Definitivní zámek počne později; pod vrcholem 
vyniknou kuželovité zuby hlavní a po stranách plochy zámkové 
dlouhé lišty, zuby vedlejší. Sestavení zoubků v zámku jest různé 
a značeny jednotlivé typy rozličnými jmény: 

Dysodontní zámek má zuby velmi nepatrně naznačené; před- 
pokládá-li se o něm, že degenerací byl zjednodušen, nazývá se 
též cryptodoninim. 

Taxodontní sestává ze řady malých zoubků střídajících se 
s jamkami. 


188 


Schizodontní jest ten, v němž hlavní trojhranný zub rozděluje 
se pod vrcholem ve dví a vniká do jednoduché, nerozdělené 
jamky misky druhé. 

Isodontní čítá na každé misce 2 zuby a 2 jamky souměrně 
postavené. 

Cyclodontní nemá zuby na ploše zámkové, nýbrž přímo zpod 
vrchole vynikající a na venek se zatáčející. 

Desmoďontní sestává z lžícovité lišty 
pod vrcholem vynikající, s podélnými valy, 
na něž se svaz upíná. 

Flagiodontní tvořen nečetnými, lišto- 
vitými zuby, šikmě neb téměř rovnoběžně 
se zámkovým okrajem uloženými. 

Heterodďontní (obr. 207.) složen z více 
zubů hlavních, sobě nestejných, k nimž 
po straně lištovité zuby vedlejší přistupují. 

Asthenodontní zámek vyskytuje se 
u vrtačů bezzubých, kde zuby nahraženy 
Obr. 207. Mactra podolica Eichw. bývají kolmou lištou. 
se zámkem heterodontním, tertiér 

vídeňský. Fachyodontní zámek jest modifikace 
zámku heterodontního; sestává z 1—3. 
nesouměrných, tlustých, zahnutých či rovných zubů. 

Bylo navrženo několik způsobů, jak jednotlivé typy zámkové 
vzorci znázorniti. Obyčejně děje se tak zlomkem; nahoře je miska 
levá, dole pravá, zuby označeny 1, jamky 0. Vzorec pre zámek 


f 10(101)01 ; L001 5 
schizodontní by byl ROP 0 isodontní ono? desmodontní 
01010 nose" ez úd jo Ae A 
rT ee atd. Později přibrány ještě značky / pro svaz, C pro zuby 


hlavní atd., čímž vzorce stávají se ovšem složitějšími. 

Svaz (ligament) původně spojuje obě misky prodissoconchy 
přímo a není tudíž ani vnitřní, ani vnější. Teprvé později poši- 
nuje se buď na vnějšek, neb do vnitř. Výjimkou zakrňuje u těch 
tvarů, jichž misky se nepohybují, aneb jsou přirostlé. Vnější uložen 
jest pod vrcholem často v lištách vystupujících (nymphae, fulcra). 
Zde často se mění dle toho, jaký pohyb jest miskám vykonávati, 
zda jednoduchý, či točivý a kterým směrem. Vnější svaz jest ro- 
hovitý a velmi pružný a jest rozložen buď po obou stranách 
vrchole (amphidetický), buď jen za vrcholem (opisthodetický); 


189 


u mladších čeledí bývá v podobě příčné pásky, jejíž konce na 
miskách se upínají (parivincularní); někdy páska ta je širší, srdči- 
tého obrysu (alivincularní), jindy je několik takových pásek v řadě 
za sebou (multivincularní). 

Vnitřní svaz (resilium) jest vláknitý a mívá v sobě často čá- 
stici vápenitou (ossiculum č. lithodesma). Někdy bývá na koncích 
širší než uprostřed. Upíná se na ploše zámkové, aneb poblíže jí 
v jamce (resilifer č. chondrofor, obr. 2057)) a někdy bývá inserce 
jeho lištou (clavicula) podepřena. 

Misky mlžů zajisté od dávna byly předmětem pozornosti 
lidské a byly zprvu v krajinách přimořských popisovány v dílech 
přírodovědeckých hlavně tvary žijící. Linnée poprvé shrnul mlže 
pod jménem Bivalvia a rozeznával 14 čeledí, z nichž některých až 
dosud se užívá. On všímal si nejvíce vnějších znaků misek. A dan- 


| son poprvé věnoval pozornosť zvířeti a popsal r. 1757 několik 


nových druhů. Bruguiére a mnozí jiní následovali příklad Lin- 
néův a omezili se na to popisovati nové rody na základě vnějšího 


tvaru. Vnitřní ústrojností zvířete počali se zabývati Pallas a Poli, 


z nichž poslednější zavedl! úplně nová pojmenování tvarů známých, 
Cuvier rozvrhl měkkýše vůbec v 5 tříd a mezi mlži rozeznával 
2 skupiny, mlže miskaté a bez misek. 

Lamarck podrobně rozvedl soustavu Cuvierovu a rozdělii 
mlže na jednosvalnaté a dvousvalnaté. Tohoto rozvržení přidržoval 
se Deshayes a zavedl je do palaeontologie, kdež brzo ve vše- 
obecné užívání vešlo. 

Nové pokusy o soustavu, jak je podali Montfort, Me- 
gerle, Můhlfeldt a j., zůstaly právem nepovšimnuty. V ten čas 
Blainville navrhl jméno Lamellibranchiata, kteréž se dosud 
udrželo, ač návrhů v tom směru bylo více. Tak jmenoval mlže 
Cuvier Acephala, Lamarck Conchifera Menke Elatobran- 
chiata, Goldfuss Pelecypoda, Burmeister Cormopoda a j. 
Alc. d'Orbigny rozvrhl mlže na souměrné s miskami stej- 
nými (Orthoconchae) a nesoumérné, kde zvíře leželo po jedné 
straně a misky byly nestejné (Pleuroconchae). První oddělení 
z nich čítalo skupinu bez sinofálního výkroje v čáře plášťové 


 (Integripalliata) a jinou s výkrojem, sifonálním (Sinupalliata). 


W oodward přikládal největší váhu vývoji sifonů a rozeznával 
oddělení bez sifonů (Asiphonidae) a se sifony (Siphonidae). Gray 
rozvrhl mlže dle podoby a tvaru nohy v 6 čeledí. Neumayr 


190 


porovnával typy zámkové a dle znaků nabytých podal novou: 
soustavu. 

On oddělil tvary z prvohor pocházející jakožto zvláštní řád 
Palaeoconchae. Bratří A da ms rozvedli jednotlivé staré typy v nové 
rody, čímž povstalo množství nových jmén. 

Dall ustanovil 3 řády: Prionodesmacea, obsahující typy jedno- 
duché s půlemi pláště volnými, Anomalodesmacea s pláštěm tu 
více, tu nepatrnéji na obvodu srostlým a Teleodesmacea s rody, | 
které mají žabry síťovité a rectum srdcem procházející. Barrande. 
popsal přečetné tvary z prvohorní pánve české a volil pro ně 
nová jména česká, ne vždy příhodně volená, která v době novější 
latinskými nahražována bývají. V knize této užito bude soustavy 
starší, dle níž možno mlže rozvrhnouti ve 2 řády 1. Anisomyaria 
a 2. Homomyaria. 


Řád Anisomyaria. Neumayr. 


Zadní sval silný, silnější než přední (Heteromyaria), který často. © 
úplně zakrňuje (Monomyaria). Čára zámková s přímkou, která oba 
svaly, jsou-li vyvinuty, spojuje, tvoří úhel a tudíž misky jsou šikmé. 
Zámek slabý, někdy bezzubý, nejčastěji plagiodontní. 4 pláty ža- © 
berní stejnoměrně vyvinuté. Poloviny plášťové nesrostlé, noha slabá 
aneb i zakrnělá. 

Pteriidae Meek. Misky nestejné, s křídiy před i za vrcholem. 
Svaz alivinkulární, byssus vychází výřezem na pravé misce. Z mládí 
s 2 svaly, z nichž přední během růstu zakrňuje. Čeleď tato může 
býti považována za nejprimitivnější všech mlžů jednosvalných. 
Pteria Scop. (Avicula, obr. 208.) misky tenké, šikmé, v mládí se 
2 zoubky, které stářím mizí; silur-rec. Hojný rod s četnými pod- 
rody. (Actinopteria, Leiopteria, Pteronites, Meleagrina a j.) Zimo- 
plera Hall přední ucho zakrnělé, zadní veliké; devon a karbon. 
Pseudomonotis Beyr. (obr. 208.) levá miska vypouklá, pravá plochá, 
přední ucho zakrnělé; devon-křída Monotis Bronn misky sobě 
stejné, bezzubé, vrchol nízký, přední ucho malé, zaoblené, zadní 
krátké, šikmo uťaté neb vyříznuté. W. salínarta druh význačný. 
Halobia Bronn (Daonella, obr. 209.) misky stejné, vrchol uprostřed, 
jen přední ucho malé, někdy i to schází. H. Lomelli trias. Posido- 
nomya Bronn (obr. 208.) misky tenké, stejné, soustředně rýhované, 
bez křídel a bez zubů, vrchol uprostřed; silur-jura. Hojný rod 


191 


| zvláště v juře. Casszane/la Beyr. levá miska vysoko vypouklá, pravá 
| plochá, stočená, area široká, amphidetická; zoubky malé uprostřed 
a lištovitý zub po straně; trias. Pteroperna Morr. L. jura. 


N 


\ 


Obr. 208. A Pteria Cottaldiana Sow. z křídy; B Pt. contorta Port. z triasu; C Vulsela falcata 
| Desm. z eocénu; D Fseudomonotis speluncaria Meek z permu; E táž, pohled do vnitř; F Post- 
| donomya Becheré Bronn z karbonu (Nicholson). 


Iterineidae Dall. Misky šikmé, nestejné a nestejnostranné, 
|s křídly a s 2 nestejnými svaly. Zámek nezřetelný, zdá se na- 
značovati první počátky uspořádání jednak taxodontního, jednak 
|schizodontního. Svaz amphideticky; byssus jde výřezem menší 
(misky. Rhombopteria Jack. přední ucho 
(krátké, zadní rýhou neodděleno. 2 lišto- 
vité zadní zoubky; silur. Přerinea Goldf. 
levá miska vypouklá, pravá plochá, 
Přední ucho krátké, zadní křídlo ši- 
'roké; svaz parivinkularní. Pod vrcholem 
několik malých zoubků a vzadu dlouhé 
'lištovité zuby. Zadní otisk svalový ve- 


ba : Obr. 209. Halobia Lommel: Wissm 
liky, přední malý; silur-karbon, hlavně trias alpský. 


iv devonu. Podobné rody: Actinodesma 
|Sandb. s křídly prodlouženými a zašpičatěnými, Zeptoďesma Hall 
a Frech z devonu. Barrande popsal z české pánve prvo- 


+ 


horní značný počet misek blíže těžko určitelných a uvedl je pod 
Avicula | | Avecula l | Avicula | 


pnacenim | Fterinea, |’ | Pteronitella (3 | Myalina 


Ambonychiidae Miller. Misky protažené, se zadním uchem, 
sobě stejné, avšak velmi nestejnostranné, zámek schází, aneb je 


192 


skrytě schizodontní; svaz jest multivinkularní a byssus prochází 
mezi miskami. Ambonychia Hall (obr. 210.) misky sobě stejné, napřed 
uťaté, s rýhami na povrchu radialnými, vrchol přiostřený; zámek 
bezzubý; Byssonychia Ulr. podobný, ale se zuby hlavními a 2—3 lišto- 
vitými postranními. Clonychia Ulr. bez zubů. Falacocardia, Amphi- 
coelia Hall; vesměs silur. Gosseletza Barr. misky tlusté, často sou- | 
středně rýhované, zámek silný, z četných zubů; devon. | 
Pinnidae Gray. Misky prodloužené, stejné, 
s otiskem svalů předního mnohem menším, | 
v zadu široce zející, bezzubé. Skládají se. 
z mocné vnější hranolkovité vrstvy; vnitřní © 
jest velmi tenká. Upínají se byssem a svaz. 
mají parivinkularní, čá- 
stečně vnitřní. Pinna 
Lam. (obr. 211.) misky 
jsou tenké, hranaté, 
trojboké a mají dlouhý 
p ee zámkový okraj; jura- 
Hall, silur americký (Nich.). rec. P, decussata v české 
křídě obecný druh. 4- 
viculopinna Meek před vrcholem jest slabé 
křídlo; karbon a perm. Palaeopinna Hall z de- 
vonu. Pinnigena Sauss. (Trichites) otisky sva- 
lové jsou široké, hranolkovitá vrstva velmi 
mohutná; jura a křída. 


y M 
V 
APU 
cay 


sm 


Pernidae Zittel. Misky často prodloužené, KEŘE NO uy iy 

M IAT. ve , m NG sagen | velit f When 
stejné neb nestejné, se širokým zadním (WNK ‘iat HW | 
idelné a EPAR VÁNÍ |) 

uchem; zuby buď nepravidelné neb scházejí; PRA 


svaz multivinkularní, v řadě jamek uložen; Obr. 211. Pinna flabelifor- 
k mis Sow. z křídy, zmenšeno 
sval jediný. Bakewe/řa King misky malé, (Nicholson). 
šikmo protažené, 3—4 malé zoubky; perm. 
Gervillia Defr. zadní ucho zakrnělé, zámková ploška tlustá, zuby: 
nezřetelné; trias-eocén. /loernesita Laube má silný zub hlavní 
a vedlejší taxodontní; trias. Perna Brug. misky stejné, čtyrhranné, | 
s koncovým vrcholem; napřed výřez pro byssus, bez zubů; četné“ 
jamky svazové; trias-rec. Znoceramus Sow. misky velké, vejčité, 
obyčejně s rýhami soustřdnými, zámek bezzubý, četné jamky, 
svazové; jura a křída. Uvádějí se podrody: Actinoceramus s ozdobou 
radialnou, Volviceramus a Anopaea. V české křídě asi 9 dr. 


| 


193 


I. striatus v cenomanu, labiatus, Brongniarti a Cuvieri v turonu, 
Geinitzianus v senonu. 

Limidae d'Orbigny. Misky šikmo vejčité, s jediným svalem, 
zející, z hmoty vláknité s tenkými rourkami; zámek bezzubý, aneb 
se stopami taxodontními; chvost prochází mezi miskami; area 
amphidetická. Svaz vnější, neb i vnitřní. Zima Brug. (obr. 212.) 
s podrody Radula, Mimaea, Plagiostoma, Limatula a Ctenostreon. 
V české křídě hojný rod (as 26 dr.) aspera, multicostata, dicho- 
toma a j. 

Vulsellidae Adams. Jediný sval, misky nestejné, bezzubé, svaz 
alivinkularní. Vu/sella Lam. (obr. 208.) misky prodloužené, nepravi- 
delné, mají trojboký resilifer pro 
svaz; eocén rec. 


(Obr. 212. Lima gigantea Sow. jura Obr. 213. Pecten varius Lin, plio- 
anglický (Nicholson). cén, ostrov Rhodus. 


Pectinidae Lamarck. Misky nestejné, s jediným svalem 
a s křídly; area amphidetická neb nezřetelná, vnější svaz zakrnělý, 
vnitřní resilium. Zámek v mládí provinculum taxodontní, později 
zakrňuje. Resilifer trojhranný. Misky po stranách mají ucha. Ao- 
culopecten M. Coy misky radialně ozdobeny, s výřezem pro byssus 
na pravé; svaz v četných jamkách radialně uložených; silur- 
karbon. U nás v siluru a devonu. Cvenipecten Hall podobný, ale 
zámek taxodontní; karbon. Pecten Müll. (obr. 213.) misky téměř stejno- 
stranné, jedna o něco vypouklejší, hladké neb radialně rýhované; silné 
střední resilium; výřez pro byssus nepatrný; devon-rec. Podrody: 
Vola, Fanira, Chlamys, Camptonectes, Entolium, Amusium, Pseuda- 
musium, Pallium a j. U nás v křídě hojný rod, na př. Chlamys 
asper, pulchellum, Pseudamusium glabrum, Entolium levis, Nilssons, 
Amustum acuminatum, aequicostatum a j. Vola quadricostata, quinque- 
costata. Hinnttes Defr. ucha jsou nestejna; ve stáří přirůstá ; trias-rec. 


Dr. Počta: Rukověť palaeozoologie. 13 


194 


Spondylidae Gray. Misky nestejné, téměř stejnostranné, vrcho- 
lem pravé přirůstající, area amphidetická, širší na misce přirostlé, 
svaz alivinkularní, resilium v hluboké jamce pod vrcholem. Zámek 
z počátku s taxodontním provinkulum, pak typicky isodontní. 
Zadní jediný sval velký; někdy malý otisk svalu nožního. Plica- 
tula Lam. misky ploché, často dutými trny ozobené, zuby roz- 
bíhavé, area malá; trias-rec. Spondylus Linn. (obr. 214.) misky 
vypouklé, radialně ozdobené s listy a trny, area vysoká, po stra- 
nách resilia silný zahnutý zub; jura-rec. V křídě význačný druh 
S. spinosus. 

Dimyidae Fischer. Svaly oba, zámek taxodontni, resilium ali- 
vinkulární, misky nepravidelné, přirostlé. Dimya Rou. trias-rec. 

Anomudae Gray. Sval jediný; misky 
tenké, byssem, který stářím vápenatí a pro- 
tkává misku pravou, přirostlé; area malá, 
amphidetická, svaz rovněž amphidetický, 
zároveň s resilium. Zámek bezzuby. Azomia 
Müll. misky nepravidelné, tenké, zpodní má 
veliký otvor, aneb hluboký výřez na zám- 
kovém okraji pro byssus a resilifer; jura- 
rec. Hojný v tertiéru. U nás v křídě A. 
SRS SPL MPSV subtruncata, semiglobosa a j. Carolia Cant. 

Sem beria sasa misky kruhovité ploché, pravá s otvorem 

stářím zarůstajícím; resilifer v pravé misce 
na liště; eocén. lacuna Brug. pravá miska s otvorem na vrcholi; 
resilifer na 2 lištách rozbíhavých misky pravé a ve 2 jamkách misky 
levé; tertiér-rec. Placunopsis Morr. L. jura. 


Ostreidae Lamarck. Misky nepravidelné, levou (zřídka pravou} 
přirostlé, vnější hranolovitá vrstva stěny skořápkové silná, zámek 
bezzubý, aneb zakrytě schizodontní; noha zakrnělá, byssus schází. 
Area amphidetická, svaz alivinkularní. V dospělosti sval jediný. 
Ostrea Linn. (obr. 215.) misky z listů soustředných nestejně vykle- 
nuté a jinak ozdobené, resilifer trojhranný, příčně rýhovaný; trias- 
rec. U nás v křídě několik druhů Aippopodium, vesicularis, semi- 
plana a j. Alectryonia Fischer na povrchu silná žebra aneb záhyby, 
okraje misek vlnitě neb klikatě zohybané; trias-rec. A. diuviana, 
frons v křídě obecné. Gryphaea Lam. (obr. 216.) levá miska silně 
vyklenutá s vrcholem zatočeným, kterým v mládí přirůstá: pravá 
plochá, víčkovitá; lias-rec. hlavně v juře. (G. arcuata.) Erogyra Say 


195 


(obr. 217.) misky dosti ploché, zpodní hlubší, s vrcholy zatoče- 
nými; jura a křída. U nás v křídě Æ. columba, sigmoidea obecné. 
Terquemia Tate, trias, a jura. 


Ob: 215. Ostrea digttalina Dub. miocén vídeňský. 


Myalinidae Frech. Misky šikmo vejčité, do zadu rozšířené, 
napřed často s malým uchem, pod nímž vyniká byssus, se 2 svaly. 
Zámek bezzubý, svaz parivinkulární, area amphidetická. Wya/ina 
Kon. misky tlusté, vejčité či 
tříhranné, zámkový okraj ši- 
roký, rovnoběžně  rýhovaný ; 
silur a devon. Aucella Keys. 
misky nestejné, tenké, okraj 
zámkový krátký. Levá miska 


Obr. 216. Gryphkaea incurva z liasu Obr. 217. Zsogyra columba Lam. cenoman 
(Nicholson). německý. 


vypouklá se zatočeným vrcholem a trojbokým výřezem na okraji 
zámkovém. Pravá miska plochá, s malým předním uchem; jura 
a nejzpodnější křída. 

Modtiolopsidae Fischer. Misky sobě stejné, velmi nestejno- 


stranné, napřed úzké, do zadu rozšířené, svaz opisthodetický, 
igh 


196 


zámek bezzubý aneb dysodontní, otisky svalové sobě téměř stejné, 
přední zanechává zvlášť hluboký otisk. Modzolopsis Hall misky pro- 
dloužené, s vrcholy téměř koncovými a rovným zámkovým okrajem, 
bez zubů; silur a devon. U nás na 35 dr., ve zpodním siluru dra- 
boviensis, veterana, ve svrchním zuvoluta, v devonu plebeia a j. 
Modiomorpha Hall zámkový okraj Širší, s jediným zahnutým zubem; 
devon. Myoconcha Sow. zámek obyčejně s dlouhým hlavním a li- 
štovitým vedlejším zubem; karbon-křída. Nyassa Hall má jediný 
lištovitý postranní zub; devon. Megambonia Hall, Modzolodon, 
Eurymya, Aristella Ulr. silur. Hippopodium Sow. misky tlusté, vy- 
pouklé, zámkový okraj stloustlý, bez zubů aneb s jediným dlouhým 
a šikmě postaveným zubem hlavním; jura. 


Obr.219. Modiola sub- 
Obr. 218. Mytilus sublaevis carinata Desh. tertiér 

Sow. z jury anglického. pařížský. 
Mytilidae Fleming. Misky sobě stejné, velmi nestejnostranné, © 
bez vnější hranolkovité vrstvy; zámek dysodontní, svaz opistho- | 
detický, zřídka resilium. Čára plášťová jednoduchá; byssus pro- 
chází mezi miskami na předním okraji. Mytilus Lin. (obr. 218.) misky © 
tenké, šikmé, s ostrým vrcholem, bez zubů; trias-rec. Barrandem 
popsané druhy (43) z prvohor náleží jiným rodům. Septifer Réc. 
s radialními čarami na povrchu; tertiér a rec. Fachymytilus Zitt. - 
misky tlusté, trojhranné, pod vrcholem hluboký záhyb okraje | 
předního ; svrchní jura. Modiola Lam. (obr. 219.) vrchol není koncový | 
a jest zaoblený a širší; devon-rec. V křídě u nás M. typica, capitata. | 
Lithodomus Cuv. téměř válcovitý, s konci zaokrouhlenými; karbon- | 
rec. Vrtá do pobřeží aneb jiných předmětů chodby. U nás v křídě | 
L. elongatus, rostratus. | 
Dretssensiidae Gr. Misky stejné, protažené, velkou částí z hranol- 
kovité vrstvy, area amphidetická, přední sval a nožní svaly upjaty 


+197 


na liště, svaz téměř vnitřní, sifony analní i branchiální, plášťová 
čára však jednoduchá. Dreissensia Bened. zaobleně trojhranné 
misky mají pod vrcholi lištu, na níž upíná se sval nohy; pravá 


Obr. 220. Congerza subglobosa Partsch z miocénu, zmenšeno (Zittel). 


miska někdy má slabý zub; okraje plášťové srostlé; eocén-rec. 
Congeria Partsch (obr. 220.) misky větší, u předního otisku svalového 
lžícovitá lišta pro sval nožní; tertiér a rec. Velmi hojný zjev v mio- 
cénu a pliocénu (C. subglobosa, Fartschi). 


Řád Homomyaria. Zittel. 


Oba otisky svalové sobě stejné, aneb téměř stejné. Noha silná, 
plášť volný, aneb srostlý a sifony tudíž buď scházejí, aneb jsou 
tu naznačeny, tu dokonale vyvinuty. Zámek různého druhu, zřídka 
bezzubý. Žabry 2 neb 4. Dle tvaru zámku možno seskupiti stejno- 
svalnaté v 6 podřádů: 1. Taxodonča, 2. Rudistae, 3. Heterodonta, 
4. Schizodonta a 5. Desmodonta. 


Podřád Taxodonta. Neumayr 


Misky sobě stejné, rovněž otisky svalů. Zámek taxodontní, 
Okraje plášťové volné, aneb srostlé a pak s krátkými sifony. Noha 
obyčejně s byssem, aneb s podélnou skulinou; svaz amphidetický, 
ali- či multivinkulární. 

Ctenodontidae Dall. Zuby v jediné obloukovité řadě. Cteno- 
donta Salt. malé misky vejčité, na povrchu hladké; kambrium- 
karbon. Cucullella M. Coy (obr. 221.) misky tenké, zámková ploška 
silná, zadní sval na liště; silur. 

Nuculidae Adams. Zámek ze 2 řad v úhlu pod vrcholem se 
se sbíhajících, mezi nimi chondrofor (= resilifer); area naznačena; 


198 


svaz, je-li vůbec, tož resilium. Bez sifonů. Nucu/a Lam. misky vej- 
čité neb oble trojhranné, na povrchu soustředně rýhované; silur- 
rec. Známo přes 200 zkamenělých druhů. Acz/a Adams s rýhami 
radialnými; křída-rec. 

Ledidae Adams. Misky prodloužené, svaz různý, často i vnější“ 
někdy schází. Plášťové okraje srostlé v sifony, někdy prodloužené ; 
plášťová čára mívá výřez. Leda Schum. (obr. 221.) misky prodloužené, 
často s ostrou hranou na povrchu, soustředně rýhované; plášťový 
výřez mělký; silur-rec. Auuscu/a (Bábinka) Barr. misky stejné, téměř 
stejnostranné, mezi oběma otisky svalů ještě 4—5 malých otisků 
svalů nožních; zpodní silur (Z,). C/ezďophorus Hall misky prodlou- 
žené, velmi nestejnostranné, přední díl větší, uvnitř sval zadní na 


Obr 221. A Leda lanceolata Sow. pliocén, B Cuculel/a ovata M. Coy silur, C Yoldia striatula 
Phil. křída, D Yoldza myalzs Broc. pliocén. Vesměs z Anglie (Nicholson). 


liště; silur a devon. Cytherodon Hall silur a devon. ? Reďonia Rou. 
Tellinomya, Falaeoneilo Hal, Myoplusta Neum. silur. Yoldza Moll. 
(obr. 221.) misky vzadu zejí; křída-rec.  Vuculína d' Orb. zámek 
z nečetných silnějších zoubků a napřed lištovitý zub postranní; tertiér. 
Deeruska (Filiola) D. primula, Synek (Filius) Barr. silur, S. antiquus. 

Parallelodontidae Dall. Misky na příč vejčité, až čtyřhranné, 
mimo řadu zoubků taxodontních zadní zuby lištovité; svaz multi- 
vinkulární; Parallelodon Meek (Macrodon) misky oble čtyrhranné, 
vrchol ku předu posunut, area úzká, souběžně rýhovaná, zadní 
lištovitý zub rovnoběžný s okrajem; devon-tertiér. Cuculiaea Lam. 
misky čtyrhranné, vypouklé, zoubky pod vrcholem malé, po- 
stranní lištovité napřed i vzadu a sokrajem rovnoběžné; zadní sval 
obyčejně na radialní liště; jura-rec. Grammatodon Meek W. karbon. 


199 


Cyrtodontidae Ulrich. Misky krátké, se zámkem. taxodontním, 
slabým; svaz parivinkulární. Přechod k čeledi Arcidae. Cyrtodonta 
Bill. misky zaokrouhlené, s areou úzkou a málo zřetelnou, hlavní 
zuby 2—4, postranní zub silný, prodloužený; čára plášťová 
bez výřezu. Cypricardites Conr. s 5 zuby hlavními. Wazhéria Bill. 
Whttella Ulr. vesměs silur. 


Limnopsidae Dall. Misky kruhovité, svaz alivinkulární, částečně 
vnitřní. Lčwnopsis Sassi misky kruhovité; trias-rec. Trinacria 
Mayer misky oble trojhranné; eocén. 


Arcidae Dall. Misky v obrysu lichoběžníku podobné, někdy 
zaoblené, svaz obyčejně multivinkulární, taxodontní zámek ze 
2 řad zoubků spojujících se pod 
vrcholem a slabě obloukovitě za- 
hnutých. Azca Lam. (obr. 222.) 
misky stejné, lichobéznikovité, area 


Obr. 222. Mládě r. Arca s prodi- Obr. 223. Pectunculus obovatns Lam. 
soconchou. oligocén německý. 


široká, amphidetická, vrchol vynikající, na povrchu radiálné rýhy. 
Zámkový okraj dlouhý s malými zoubky; silur-rec. Známo přes 
500 dr. zkamenělých, ale zdá se, že druhý z prvohor uvedené 
patří spíše do příbuzenstva Parallelodontidae (Podrody: Barbatia, 
Anadara, Scapharca, Noetia, Argina, Scaphula). U nás v siluru 
3 dr. A. disputabilis, v juře as 2, v křídě na 16 dr. A. subgladbra, 
propringua, v miocénu 7 dr. /soazca Můnst. misky hladké, vy- 
pouklé, vrchole naduřelé a zatočené, zámek slabě naznačený; 
jura a křída. 7. terata z českého jury. Pectunculus Lam. (obr. 223.) 
misky stejnostranné, zaokrouhlené, okraj hrboulky opatřen. Zuby 
v řadách obloukovitě zahnutých, uprostřed širokou areou přeruše- 
ných. Svaz multivinkulární; křída-rec. nejhojnéji v miocénu. V křídě 
naší význačné F. ventruosus a Geinitzt. 


200 


Podřád Rudistae. Počta*) (Pachyodonta). 


Misky tlusté, velmi nestejné, jedna z nich přirůstá, druhá 
během vývoje přejímá úkol pouhého víčka. Vrcholy vynikají 
a bývají do spirály zatočené. Zámek jest pachyodontní, sestává 
z 1 až 3 tlustých, nesouměrných a čepům podobných zubů, které 
ukládají se do hlubokých jamek a bývají často zahnuté, jindy zas 
rovné, kuželovitě prodloužené, neb sploštělé. Na levé misce bývá 
zub jediný uprostřed zámkového okraje, na pravé 2 po každé 
straně hluboké jamky. To jest uspořádání normální. Jindy jsou 
však 2 zuby na misce levé a jediný na misce pravé; uspořádání 
inversní, zvrácené. Otisky svalové jsou mohutné, často uloženy na 
polštářovitých vyvýšeninách aneb i na vysokých násadcích, které 
zubům se připodobňují. Svaz jest buď vnější neb vnitřní. Vnější 
jest parivinkulární a opisthodetický, probíhá v rýze hluboké, někdy 
dovnitř rozšířené od okraje zámkového až k vrcholu. U nejvýše 
specialisovaných jest rýha svazová ve vnější vrstvě jen naznačena 
čarou a resilium ukládá se do trojhranného chondrophoru. Plášťová 
čára celistvá, ač sifony někdy bývají vyvinuty a místo jejich ve 
skořápce naznačeno. Vnější vrstva misek jest velmi mocná, pod 
ní bývá jakási střední vrstva, ve které probíhají tu řídké, tu velmi 
četné chodby, vnitřní vrstva jest porcelanovitá. U nejvýše speci- 
alisovaných sestává vnější vrstva z hranolků dutých, dny často 
dělených, které staví se k misce šikmo. Zámkem svým upomíná 
podřád tento, až na jediný rod, vymřelý dosti na čeleď Megalo- 
dontidae a zdají se býti potomky téže. 

Chamidae Lamarck. Misky nestejné, s vrcholy prosogyrními, 
tu levou (častěji), tu pravou přirůstající. Svaz rozděluje se ve dvi 
a probíhá k vrcholům obou misek; area jest prosodetická. Uspo- 
řádání normální i inversní, ve volné misce 2 zuby a mezi nimi 
jamka, v přirostlé jediný a po stranách po jamce. Přední zub ši- 
roký, často rýhovaný, až i ve dví rozdělený; čára plášťová celo- 
krajná. Chama Lin. (obr. 224.) povrch misek z lístkových pruhů sou- 
středných, které někdy v trny vybíhají; křída-rec. Ch. gryphoides 
v našem miocénu obecný druh. Echénochama Fisch. snad podrod 
předešlého; v mládí ukazuje podobnosť k čel. Carditidae; tertiér 
A rec. 

*) O rudistech, vymřelé čeledi mlžů. Pojednání kr. české společnosti 
náuk, ř. VIL, sv. 3. 1889. 


ja silně do spirály zatočenými. Otisky svalové 
| ploché, neb na liště. Zuby mohutné, v uspořádání 
| normálním (vzácnou výjimkou zvráceným). Dö- 
| ceras Lam. (obr. 225.) misky velmi tlusté, přisedá 


i zub střední. Svaz z počátku na lištách (nymphae) : 
mev rýze probíhá až k vrcholu; zadní sval © obr 224. Chama lamel: 


201 


Diceratidae Dall. Misky nestejné, s vrcholy prodlouzenymi 


buď pravá buď levá, na pravé přední zub menší, 
zadní mohutný, na levé veliký, boltci podobný 


losa Lam. eocén angli- 


I upíná se na plocho, aneb na lištu; svrchní jura E ORS BOL 
(D. arietinum). Requienia Math. (obr. 226.) levá 


miska mocná, silně zatočená 
přirůstá, pravá plochá, víčko- 
vitá; s vrcholem do spirály za- 
točeným ; zuby slabé, zadní sval 
na liště, zpodní křída. A am- 
monta. Toucasta M. Chalm. na 
pravé misce zadní zub mo- 
hutný, plochý a na venek za- 
hnutý; zpodní křída, 7. Lons- 
dalei z urgonien. <Apricardia 
Guer. Matheronia M. Cha'm. 
Bayleidae M. Chalmas. 
Obr. 225 Diceras arietinum Lam. jura francouzký- © Uspořádání normální. Misky 


obě vypouklé s vrcholem za- 


| točeným. Na pravé misce oba zuby slabé, zadní 


otisk svalový na násadci. Ve stěně této misky 
probíhají dvě široké chodby, vývody jejich jsou 
poblíže násadce svalového.  Bay/eza M. Chalm. 
turon. B. Fouechi. 

Monopleuridae Mathéron. Uspořádání zvrá- 
cené, podobně jako všecky následující čeledi. 
Misky nestejné, přisedají pravou jednozubou 7 
miskou, svaly ploché. Wonopleura Math. zpodní ee Golden. 
miska rovná neb zahnutá, svrchní kápovitá; zámek * Sate wee 
se silnymi zuby; zadni otisk svalovy na siabé 
liště; urgonien-cenoman. W. cumulus u nás v korycanských. Gyro- 
pleura Douv. zadní otisk svalový na pravé misce na násadci; 
cenoman senon. Stenopleura Poč. misky silně smáčklé, zpodní 


202 


s vrcholem v ploše zatočeným, svrchní kápovitá, úzká se 2 slabými 
zuby. Otisky svalové málo vyvstalé. Ve svrchní misce jde slepá 
chodba k vrcholu; korycanské vrstvy, as 
5 dr., obecný S. angustissima. Simacta Poč. 
misky malé, se zatočeným vrcholem. Tvoří 
kolonie. S. minima korycanské vrstvy. Val- 
Zetia M. Chalm. misky tlusté, s vrcholy mo- 
hutnými, zatočenými. Přední zub misky levé 
mohutný, rýhovaný, otisky svalové povrchní; 
neocom; u nás V. aliena z cenomanu. 
Caprotinidae d'Orbigny. Levá dvojzubá 
miska má za zadním zubem vysoký násadec 
pro zadní sval. Ve stěně téže misky pro- 
Obr. 227. Plagioptychus Aguil. Díhá 2—5 chodeb, které počínají pod ná- 
en Ze or sadcem a jdou k vrcholu. Caprotina d'Orb. 
zpodní pravá miska má smáčklý trojhranný 

zub; svrchní zuby 2 a mohutný násadec Pod tímto aneb i na druhém 
okraji vyvěrá 4—5 chodeb; neocom-turon. U nás v korycanských 


Obr. 228. Plagioptychus Aguil/oni d'Orb. křída francouzská, A pravá, B levá miska, 
a přední a’ z dní sval, / rýha svazová, c přední c’ zadní zub, d ď jamky zubové, 
s příčka, C průřez stěnou, 7 chodby. 


vrstvách na 13 dr. C. paradoxa, vadosa a j. Folyconites Roul. 
zadní otisk svalový plochý, násadec schází. Široké (4—5) chodby 
radiálně rozestavené; neocom. Cryptaulia Poč. známy jen zpodni 
dlouhé misky, které mají ve stěně podél rýhy svazové slepou 


203 


chodbu a dále ještě 1—2 chodby záhybem naznačené; kory- 
canské vrstvy. C. paradoxa. 

Caprinidae d'Orbigny. Misky zpodní mohutné, svrchní kápo- 
vité. Ve svrchní jamka určená pro zub misky zpodni není po 
straně omezená, nýbrž rozšiřuje se v obsáhlou dutinu. Ve stě- 
nách svrchní a často i zpodní misky soustava hustých chodeb, 
mezi sebou tu úplnými, tu neúplnými příčkami oddělených. Ca- 
prina d'Orb. zpodní miska velká, protáhlá neb silně zatočená. 
Rýha svazová rozšiřuje se dovnitř. Stěna svrchní 
misky sestává ze 2 od sebe oddálených vrstev, 
které hustými a tenkými příčkami se pojí; cenoman. N 
Plagioptychus Math. (obr. 227 a 228.) podobný; \\ 
příčky, které obě vrstvy ve stěně misky svrchní “Ws 
spojují pravidelně se střídají a zatáčejí, tak že tvoří 
složitou strukturu; cenoman a turon. Hojný drub 
v křídě jest P. Aguzllont, u nás v cenomanu 
Haueri. Schiosta Böhm. jemné chodby ve stěnách 
obou misek; cenoman italský. Caprinula d'Orb. 
(obr. 229.). Zpodni miska velmi dlouhá, s dlou- 
hými chodbami; zámek se zuby slabými Svrchní 
miska kápovitá; cenoman a turon; u nás C. incerta 
v cenomanu. 

Radiolitidae Gray. Misky mohutné, zpodní 
kuželovitá, svrchní víčkovitá neb kápovitá. Vnější E Mesa teda 
stěna misek složená z dutých, velkých hranolků, Pe 
dny dělených, které jsou postaveny k misce 
šikmo aneb rovnoběžně. Rýha svazová schází, bývá ve vnější stěně 
naznačena čarou. Resilium v trojhranném chondroforu. Zuby oby- 
čejně mocné, často ploché a na povrchu rýhované. Na svrchní 
misce upínají se svaly na vysokých lištách, ve zpodní na polštá- 
řovitých vyvýšeninách. Biradiolites d'Orb. (obr. 230.) miska zpodní 
mohutná, na povrchu jdou 2 široké podélné pruhy, jinak ozdobené 
než ostatní povrch. Ty naznačují místo, kde ústily sifony. Jamky pro 
zuby svrchní misky neúplně uzavřené. Na svrchní m'sce upínají 


> 


se otisky svalové na mohutných vyvýšeninách za zuby; křída. 
Radiolites Lam. (Sphaerulites obr. 231.) rýha svazová slabě naznačená, 
někdy vůbec nezřetelná, zpodní miska se zubem slabým a trojhranným 
chondroforem. Svrchní miska plochá, zuby mohutné, přední větší 
zadního, svaly upínají se na lištách, které omezují dutinu pro 


204 


zvíře; urgon-senon. U nás více dr. R. Sanctae Barbarae, saxonicus, 
tener, vesměs v cenomanu, /uroniensis. Fetalodontia Poč. rýha sva- 
zová nezřetelná. Svrchní miska plo- 
chá, s velmi dlouhými, sploštěnými 
zuby, od těch jdou lišty svalové kol 
dutiny pro zvíře; v korycanských 
vrstvách asi 7 dr. P. Germari, folio- 
dentata, planoperculata. Bournonia 
Fisch. bez svazu; křída. 


Obr. 230. Biradiolites cornufastoris d'Orb, na levo úplný jedinec, B a C pruhy 
podélné, v pravo svrchní miska se strany; c c’, zuby, a a’, inserce svalů. 


Hippuritidae Gray. Misky značných rozměrů (až 1 77), tlusté, 
kuželovité, svrchní kápovitá. Vnější vrstva stěny jest porésní, 


= Thi 


Obr. 232. Hippurites Gosavien- 
Obr. 231. Radzolites Sanctae Barbarae Poč. z Mezholes sts Douv. z křídy alpské, po- 
u Kutné Hory (Počta). lovina skut. velik. 


vnitřní porcelánovitá. Zpodní miska dole dny oddělená, má na 
povrchu tři rýhy, z nichž dvě uvnitř sloupky (předním a zadním) 


205 


jsou naznačeny. Ukazují mista, kde byly branchiální a anální 
sifony. Jedna rýha je svazová. Svrchní miska víčkovitá, ve stěně 
Její probíhají četné chodby od okrajů k vyzdviženému vrcholu. 
Má 2 dlouhé mohutné zuby (clithrum) a za zadním zubem sva- 
lový násadec zubu podobný. Ve zpodní misce zub střední nízký, 
vedle něj jamka pro zub přední a na druhé straně 2 jamky pro 
zadní zub a násadec misky svrchní. Přední sval ve dví rozdělen; 
otisky svalové ve zpodní misce na polštářovitých vyvýšeninách. 
Hojné druhy ve střední a svrchní křídě, budovaly mohutné útesy 
v Alpách, Pyrenejích, zemích kol středozemního moře a j. /ippu- 
rites Lam. (obr. 232. a 233.) obecné druhy cornu-vaceinum, radiosus, 
organisans, gosaviensis a j. Barretia Woodw. z křídy jihoamerické. 


‘Obr. 233. Hippurites radiosus Desm. z křídy francouzské. I. svrchní miska se strany. A rýha 


svazová, B, C ostatní 2 rýhy, c přední c' zadní zub. c” násadec svalový, a inserce svalu. 
TI. zpodní miska. A rýha švazová, B přední C zadní sloupek, æ inserce předního, a' zadního 
svalu, ď jamka pro přední @’, d? zadní 2 zuby, © resilifer. 


Ichthyosarcolithidae d'Orbigny. Zpodní miska velmi dlouhá, 
zatočená, svrchní kápovitá, rovná © Podélné chodby velmi četné 
v obou miskách, ve svrchní širší. Zámek jako u Radiolitidae. 
Ichthyosarcolithes Desm.; cenoman; u nás Z. ensis v cenomanu. 


Podřád Heterodonta. Neumayr. 


Misky zřídka sobě nestejné, obyčejně volné. Zámek hetero- 
dontní, s několika listovitými, zřídka kuželovitými zuby, které se 
střídají s jamkami. Zubů celkem nanejvýše 7 (zřídka více), pod 
vrcholem jsou hlavní, krátké, po straně jsou vedlejší lištovité. Svaz 


206 


obyčejně vnější, sifony většinou vyvinuty; čára plášťová jednoduchá 
aneb s výřezem. Dle toho, je-li výřez na čáře plášťové zřetelný 
čili nic, možno je rozvrhnouti v 1. lutegripalliata a 2. Sinupalliata. 


Skupina Integripalliata. 


Plášťová čára jednoduchá, sifony krátké a nevztažitelné, někdy 
i vůbec scházejí. 

Anthracostidae Amalitzky. Misky prodlouženě vejčité, neb 
trojhranné, na povrchu hladké, neb soustředně rýhovaně, svaz 
vnější, opisthodetický. Zámek měnlivý, někdy upomíná na schizo- 
dontní, jindy jest nezřetelný. Obyčejně jeden hlavní zub, někdy 
i dlouhý postranní vzadu. Vedle předního otisku svalového, upíná 
se malý sval nožní. Vymřelá čeleď z brakickych vod. Antra- 
cosia King misky tenké, prodlouženě vejčité; zámkový okraj 
stloustlý, tupý zub hlavní a vzadu slabý lištovitý postranní; perm. 
V českém permu A. stegocephalum a bohemica. Palaeomutella Am ~ 
zuby četné, na příč postavené; perm ruský. Anoplophora Sandb. 
v pravé misce tupý, tlustý zub hlavní, na levé dlouhý postranní 
zub v zadu; trias. Anthracomya Salt. Asthenodonta Whit. Carboni- 
cola M. Coy; karbon. Amnzgenia Hall; devon. 


Cardiniidae Zittel. Misky prodlouzené vejčité, zámek silný, 
aneb zakrnělý, zadní zuby postranní dlouhé, přední krátké. Otisk 
svalu nožního schází. Cardinia Ag. zámek zakrnělý, přední zuby 
postranní krátké, zadní tlusté; zpodni lias. Y7zgonodus Sandb. 
v levé misce hlavní zub tlustý, tříhranný, někdy i ve dví rozdě- 
lený, přední postranní krátký, 2 zadní postranní dlouhé. V pravé 
misce hlavní zub, přední postranní velmi krátký a zadní dlouhý; 
trias. Pachycardia Hauer hlavní zuby 2 a jediný zadní postranní; 
trias. Heminajas Neum. trias. 

Uniodiae Fleming (Nayadidae). Misky stejné, zámek někdy 
nezřetelný, sestává jinak z hlavních zubů tlustých, rýhovaných 
a postranních lištovitých. Uvnitř misek perleť. Svaz vnější opistho- 
detický, analní sifon a naznačený branchiální, noha smáčklá. Za 
předním otiskem svalovým 2, za zadním 1 inserce svalu nožního. 
V sladké vodě. Uno Retz. misky tlusté, obyčejně hladké, zámek 
měnlivý, obyčejně 2 zuby hlavní, přední tlustý, aneb listovitý, zadní 
slabý; vzadu postranní zub lištovitý s okrajem souběžný. Přední 


207 


otisk svalový vysoko uložený. Rod velmi hojný, rozdělený v četné 
podrody, počíná permem a dosud žije. V peruckých vrstvách 
| našich U. perucensis, regularis, scrobicularis. Anodonta Cuv. misky 
tenké, bezzubé; eocén-rec. Spatha Lea, křída-rec. 


Curtonotidae Dall. Misky krátké, s vrcholem téměř uprostřed, 
stejné, area nezřetelná, svaz vnitřní i vnější, čára plášťová jedno- 
duchá, zámkový okraj tlustý, zámek ze 2 zubů hlavních. Curtonotus 
Salt. v levé misce jediný velmi silný zub, v pravé přední silný, 
zadní tenký; devon. /rořoschizoďus Kon. karbon. 

Astartidae d'Orbigny. Misky okrouhlé neb oble trojhranné, na 
povrchu soustředně rýhované, sobě stejné, area zřetelná, svaz vnější, 
opisthodetický, resilium na okraji, plášťová čára jednoduchá. Zámek 
obyčejně slabý až zakrnělý, s 2 postranními a hlavním zubem ne- 
rozdélenym. As/arte Sow. V 
„misky zaokrouhlené, tlu- 
sté, hladké, neb sou- 
středně rýhované, přední 
hlavní zub na pravé misce 
silný; karbon-rec. Bar- 
rande uvádí 16 dr. ze 
siluru a devonu českého. 


tady: Astartella, Coe: Obr. 234. Venericardia imbricata Lam, eocén pařížsíčy. 
lastarte, Preconia, Crassi- 

nella, Prorokia, Eriphylla, Grotriania, Goodalia, Rhectocyma, 
Woodia. Ofzs Defr. misky trojhranné neb srdčité, vrchole vyni- 
|kající, prosocoelní, hlavní zub dlouhý a úzký; trias-křída. Opisoma 
Stol. jura. Seebachta Neum. křída. 


Carditidae Gill. Čeleď podobná předeslé, avšak se žebry pa- 
prskovitě na povrchu probíhajícími. Resilium slabé, svaz vnější 
| Parivinkulární. Cardita Brug. misky čtyrhranné, s vrcholem vyni- 


|zakrnělé aneb i vůbec scházejí; křída-rec. Falaeocardita Cour. 
| trias-křída. 

Crassatellidae Dall. Misky vejčité, neb prodloužené, tlusté, 
|resilium v jamce pod vrcholem za hlavním zubem, postranní zuby 
slabé, střídají se s jamkami. Crassatella Lam. (obr. 235.) misky tlusté, 
napřed mívají pole měsícovité (lunula), hlavní zuby 2. Hojný rod, 
'křída-rec. V české křídě asi 7 dr. Scambula Conr. Remondia, Antho- 


208 


nyia Gabb. Crassatellina Meek. křída. Gouldia Ad. Crassinellily 
(Gup. tertiér a rec. f 


Megalodontidae Zittel. Misky protažené, velmi tlusté, na po- 


wrchu hladké neb slabě soustředně rýhované, area amphidetická, 


Obr, 235. Grassatella ponderosa Mer. z eocénu anglického (Nicholson). 


svaz na lištách (fulcra) opisthodetický. 2—3 silné zuby hlavní, po- 
stranní zub slabý. Zadní otisk svalový obdán vyvstávající lištou. 
Mohou považování býti za předchůdce rudistů.*) Megalodon Sow. 
(obr. 236.) vrchole prosogyrní, zámková ploška rozšířená, hlavní zuby 
tlusté, postranní scházejí; devon-křída. W. cuculatus v triasu. Pachy- 


Obr. 236. Megalodon Giimbeli Stop. z triasu tirolského, v levo pravá a na pravo levá miska. 


risma Morr. L. postranní přední zub zaokrouhlený, zadní silný; 
trias-jura. Durga, FProtodiceras Bohm, lias.  Dicerocardium Stop. 
trias. 


*) F. Počta, O vztazích rudistů k ostatním mlžům. Rozpr. Č. Akad. 
cís. Frant. Jos. pro vědy, slov. a um. roč. I. 1891. 


209 


Isocarditdae Gray. Misky stejné, vypouklé, s vynikajícími vrcholy 
prosogyrními, svaz parivinkulární v hluboké rýze, 2 hlavní zuby 
a někdy i postranní, lištovité. /socardia Lam. vrchole vynikající, 
od sebe oddálené, svaz v rýze probíhá až k vrcholům. 2 zuby 
hlavní a jeden postranní vzadu; jura-rec. Barrande v tomto rodu 
uvedl 36 dr., ze siluru a devonu. V naší křídě asi 5 dr. /. cretacea, 
turgida, sublunulata. Physocardia \Nébr. pravá miska 1 zahnutý 
lištovitý zub hlavní, levá 2 zuby; postranní scházejí; trias. 

Galeommidae Gray. Misky stejné, tenké, zející, zámek bez 
zubů aneb s 1—2 slabými zoubky hlavními. Resilium ve vyhlou- 
bené jamce. Galeomma Tur. Sczntila, Sportella, Passyia Desh. 
Hindsiella Stol. tertiér a rec. F 


Obr. 237. Tancredia secu- 

riformis Dunk. sp. Na- 

hoře pravá, dole levá mi- 
ska; lias (Zittel). 


Erycinidae Deshayes. Misky stejné, malé, tenké, uzavřené. 
Zámek ze 1—2 hlavních zubů. Přední postranní někdy schází 
a zadní přikládá se ke chondroforu. Svaz vnější, často schází, jindy 
jest parivinkulární a opisthodeticky, resilium pod vrcholem. 47y- 
cina Lam. Spaniodon Reuss. Kelliella Sars. Montacuta, Lepton Tur. 
Fabella Conr. tertiér a rec. 

Tancredudae Fischer. Misky stejné, trojhranné, s okrajem 
hladkým. Zámek v levé misce z 1—2, v pravé ze 2 hlavních a 2 po- 
stranních zubů; z těch přední postranní někdy schází. Svaz parivin- 
kulární. Zancredia Lyc. (obr. 237.) čásť misek před vrcholem delší 
než čásť zadní, která se zúžuje. Vzadu misky zejí; trias-křída. 
Meekia Gabb. křída. 

Lucinidae Deshayes. Misky okrouhlé, přední svalový otisk 
prodloužený. Zámek ze 2 hlavních zubů silně odkloněných a z po- 
stranních lištovitých. Resilium v hluboké jamce, na vnějšku patrné. 


Dr. Počta: Rukověť palaeozoologie, 14 


210 


Lucina Brug. (obr. 238.) misky velké, kruhovité, s políčkem měsíčitým 
(lunula), na povrchu jemně soustředně (zřídka radiálně) rýhované. 
Zámek z 2 hlavních a 2 postranních zubů ; silur-rec. Podrody: Pro- 
lucina, Myrtea, Codakia, Miltha, Divaricella. V křídě české nečetné 
stopy Z. lenticularis, v miocénu 7 dr. Faracyclas Hall bez lunuly; 
devon. 

Diplodontidae Dall. Postranní zuby, jakož i hlavní slabé, aneb 
vůbec scházejí. Diplodonta Bronn misky tenké, jemně soustředně 
rýhované, neb bradavkami pokryté. Zuby hlavní 2, v levé misce 
přední a v pravé zadní ve dví rozdělen; postranní slabé, zakrnělé; 
tertiér a rec. Sphaerella, Tenea Conr. křída. 

Corbidae Dall. Misky na příč 
vejčité, tlusté, na povrchu silný- 
mi soustřednými rýhami pokryté. 
V zámku 2—3 hlavní zuby silné 


Obr. 239. Corbis pectunculus Lam. Obr. 240. Corbis lamellosa Lamk. z třeti- 
tertiér francouzský (Nicholson). horní pánve pařížské. 


a 1—2 postranní. Svaz parivinkulární. Cordis Cuv. (obr. 239. a 240.) 
misky okrouhlé, vypouklé, v každé 2 krátké zuby hlavní a přední 
i zadní postranní; jura-rec. Wužiel/a Stol. misky vypouklé, zuby v pravé 
2, v levé 2 neb 1, a mimo ty napřed jiné malé zoubky naznačeny; 
křída. U nás obecný druh W. regnemerensis. Gonodon Schafh. 
v pravé 1, v levé 2 zuby hlavní a zadní postranní; trias a jura. 
Sphaera Sow. křída. Sphaeriota Stol. trias-rec. 

Lunulicardiidae Fischer. Misky trojboké, prodloužené a stejné. 
Z vrchole probíhá zřetelná hrana k zadnímu okraji, která omezuje 
sploštělou areu. Lunulicardium Můnst. napřed jest skulina pro 
byssus; svrchní silur a devon. Barrande popsal na 105 dr. 
z nichž však některé náleží asi jinam Z. dohemicum, jacens a j. 
Fatrocardium Fisch. (Hemicardium) podobný, ale bez skuliny pro 
byssus; silur. U nás na 23 dr. P. baro, elevatum, tectum. Dilecta 


211 


(Milá) Barr. zadní křídlo naznačeno záhybem, který není však na 
| obou miskách na témže místě; silur. U nás 11 dr. D. insolita. 
| Amita (Tetinka, Spanilá- Venusta, Tenka-Tenuis) Barr. misky úzké, 
trojboké, od vrchole jde hrana a podél ní záhyb téměř rovno- 
běžně se zámkovým okrajem; silur. Barrande pod uvedenými 
jmény popsal 16 dr. Matercu/a (Maminka) Barr. podobný, radiálné 
ozdoby na povrchu velmi slabé; silur; 3 druhy, W. comata. 

Conocarditdae Fischer. Misky na příč 
| prodloužené, sobě stejné, trojboké, na povrchu 
"žebry radialnými ozdobené; přední okraj 
|uťat a rourovitě protažen, zadní křídlovitý, 
| zející. Okraj zámkový velmi dlouhý, bezzubý, 
"aneb se slabým hlavním a postranním zu- 
bem. Svaz parivinkulární. Conocardrum Bronn 
| (obr. 241.) silur-karbon; hojný rod u nás ve 
|svrchním siluru a devonu čítající 36 dr. 
C. ornatissimum, bohemicum. 

Praecardiidae Neumayr. Misky stejné, 

tenké, na příč vejčité, s mocnou radiální 
ozdobou na povrchu. Zámek, pokud jest pa- 
trný, upomíná na typ taxodontni. Praecar- 
dium Barr. misky vypouklé, hrubě rýhované, 
Ipod vynikajícími vrcholy tříboká area a pod m a ode 
"ní několik malých zoubků; v českém siluru 4m M. Coy, karbon angli- 
145 dr. P. Procopi, bohemicum © Paracardium ja věcí 
Barr. okraj zámkový v úhlu. Povrch se slab- 
‘Simi žebry, mezi nimiž jsou užší rýhy; silur a devon; 48 dr. 
| P. benignum, delicatum. Panenka (Puella) Barr. misky vejčité, neb 
oble čtyrhranné, na povrchu se žebry nízkými a mírně širokými, 
"rýhy mezi nimi mělké a obyčejně nízké. Před vrcholy lunula, area 
schází, okraj zámkový v úhlu, bez zubů, svaz v úzké rýze; silur 
ja devon; Barrande popsal 231 druhů. F. lugens, normalis, 
| subaegnalis. Regina (Královna) Barr. misky velké, široké, mají na 
povrchu úzká žebra nestejně široká a poměrně daleko od sebe 
Į vzdálená; devon, známo 61 dr. Praelima Barr. misky vejčité, 
| vrchole vynikající, ozdoba radiálná; silur a devon. U nás 9 dr. 
|P. gracilis, proaeva. Praelucina Barr. misky ploské, na povrchu 
"ozdobeny slabými paprskovitými rýhami; svrchní silur a devon. 
U nás 31 dr. P. communis, libens, soror. Buchiola Neum. (Cardiola 
14* 


212 


retrostriata) žebra velmi široká a silná, mezi nimi úzké, hluboké 
rýhy a na žebrech příčné rýhování; devon. Pantata (Pater) Barr. 
misky velké, šikmo vejčité, nestejnostranné, s vrcholy dobře na- 
značenými. Na povrchu radiálné rýhy mělké, zároveň s rýhami 
soustřednými. Area schází, svaz v úzké rovné rýze; v českém siluru 
a devonu 5 dr. P. regens. Pleurodonta Conr. Pararca Hall; silur 
český a devon. Serva (Služka) Barr. misky malé, na povrchu jemně 
žebernaté, silur a devon. U nás 7 dr. S. fugax, nana. 


Silurinidae Neumayr. Misky sobě stejné, kruhovité, nestejno- 
stranné, vrchol slabě vyniká. Po jedné straně probíhá záhyb od 
vrchole podél okraje. Na povrchu radialná žebra slabá. Sz/urina 
Barr. silur a devon 8 dr. S. artifex, nuntia. 


Antipleuridae Neumayr. Misky nestejné, na 
povrchu slabě paprskovitě rýhované, nesou- 
měrné tím, že vrchole nejsou proti sobě, nýbrž 
směřují na strany opáčné. Area amphidetická. 
Okraj zámkový má četné jemné hrboule, jimiž 
typus taxodontní jest naznačen. <Antipleura 
Barr. misky jsou sobě úplně stejné, takže se 
zdá, jakoby 2 pravé neb levé misky k sobě se © 
Obr. 242. Cardio'a inter- Pojily. Vrchole proto nesouhlasně probíhají 
a PT nme (postavení antipleuralné) ; A. bohemica a translata 

ve svrchním siluru. Dualina Barr. jedna miska 
vypouklejší než druhá; silur. Barrande popsal 101 dr. Datla Barr. © 
misky vejčité, jedna vypouklejší druhé, s vrcholy velmi nízkými,- 
jakoby utatymi, silur a devon. U nás 19 dr. D. zesecta. Gibbo- 
pleura Barr. podobný rod, ale na povrchu probíhá val od vrchole 
k přednímu okraji; devon. G. recumbens, invita. 


Cardtolidae Neumayr. Misky stejné, šikmě vejčité, vypouklé 
s vrcholy vynikajícími, bezzubé. Zebra radiálná, soustřednými rý- 
hami přerušená. Carďio/a Brod. (obr. 242.) misky na povrchu se žebry 
radialnými a rýhami soustřednými, tak že ozdoba rozpadává se v sou- 
stavu uzlů. Malá area pod vrcholem. Okraj zámkový někdy zrněný; 
svrchní silur a snad i devon. C. interrupta všude obecná, dále 
bohemica, Sosia, decurtata a j. Gloria (Slava) Barr. počátek misek 
týž jako u r. Cardiola, obvodová čásť jest však plochá a hladká, 
aneb jemně soustředně a paprskovitě ozdobená, area schází; 
svrchní silur, u nás 18 dr. G. bohemica, imperficiens, fibrosa. 


hi 


213 


Cardiidae Lamarck. Misky stejné, srdčité, někdy do zadu pro- 
tažené, s okraji hrboulky pokrytými. Zámek ze 2 kuželovitých 
zubů hlavních a v levé misce jeden přední a zadní, v pravé 2 přední 
a 1 zadní postranní. Typ ten mění se často tím, že některé schá- 
zejí. Svaz vnější parivinkularni. Cardium Lin. (obr. 243.) misky srdčité, 
vypouklé, s radialnými žebry, obyčejně uzavřené, nezející. Vrcholy 
vynikající, slabě zatočené, okraje misek s hrboulky. Zámek ze 
2 silných hlavních a na před i v zadu s postranním zubem; trias- 
rec. Hojný rod s podrody: Discors, Laevicardium, Serripes, Hemi- 
cardium, Papyridea, Didacna. U nás v křídě as 
8 dr. C. deforme, lineolatum, v miocénu 2 dr. 
Protocardia Beyr. má hranu od vrchole k okrají 
břišnímu vybíhající, která dělí povrch ve 2 části 
různým způsobem ozdobené. Přední mívá rýhy 
radiálné, zadní jemné čáry soustředné; křída. 
P. hillana u nás obecným zjevem v pískovci. 

Adacnidae Dall. Misky srdčité, tenké, s ozdo- 
bou radiálnou, obyčejně zející. Sifony bývají 


vey 


dosti dlouhé a zanechávají v čáře plášťové 


výřez. Zámek zakrnělý. Tvary brakické a f >z 


sladkovodní. Adacna Eichw. misky prodlouženě 
vejčité, po obou stranách zející; zámek zakrnělý, 
sifony velmi dlouhé; tertiér a rec. (v kaspickém 
moři). Zčmnocardium Stol. misky oble čtyr- 
hranné, vzadu zející; zámek naznačen hlavním gays Bast. z miocénu fran- 


Obr. 243. Cardium discre- 


couzského. 


a dlouhým postranním zubem; výřez v plášťové 
čáře nehluboký; tertiér a rec. 
Tridacnidae Cuv. Misky porcelánovité, stejné, zející, na po- 
„vrchu radiálně žebernaté, často velmi značných rozměrů (Trida- 
cna). Svaz vnější, parivinkulární. Zámek z 1 hlavního 
a 1 lištovitého postranního v levé a s 2 postranními 
\ zuby v pravé misce. Byssocardium M. Chalm. Litho- 
| cardium Woodw. tertiér. 
Cyrenidae Adams. Misky vejčité, s ozdobou sou- 
kán rc střednou, zámek ze 2—3 hlavních a napřed s 1, vzadu 
diluvium německé. 2 postranními zuby. Svaz opisthodetický, parivinku- 
larní. Plášťová čára jednoduchá neb slabě vykrojená. 
Tvary brakické. Cyrena Lam. misky vejčité neb oble trojhranné; 
zámek ze 3 hlavních zubů; lias-rec. Corbicula Meg. (obr. 244.) 


214 


postranní zuby jsou na příč rýhované; křída-rec. Ba/issa Gray | 
přední zub v pravé a zadní v levé misce slabé; křída-rec. Velo- 
ritina, Leptestes Meek, křída. | 

Sphaeriidae Dall. Misky malé, bez plošky zubové, 2 hlavní 
a 1 napřed a 2 vzadu zuby postranní. Svaz slabý a krátký. Sladko- 
vodní. Sphaertum Scop. (Cyclas) misky. 
zaokrouhlené, vypouklé, tenké; křída-rec. 
Pisidium Defr. misky prodlouženě vejčité; © 
tertiér a rec. 

Cyprinidae Lamarck. Misky vejčité, 
protažené, vypouklé, stejné a uzavřené; 
zámek z 2—3 hlavních a v levé s 1, 
v pravé 1—2 postranními zuby zadními. 
Area nezřetelná, svaz vnější parivinkulární 
na lištách (nymphae). Čára plášťová celá, 
Gig, SOV zde LY neb s mělkým výřezem. Cyprina Lam. 

z jury nizozemského, (obr. 245.) misky vypouklé, kruhovité, se. 

soustřednými čarami. Zámek se 3 rozbíha- 
vými zuby; jura-rec. V křídě obecným zjevem C. guadrata. Cypri- 
cardia Lam. misky šikmě vejčité, ze 3 zubů hlavních, poslední bývá © 
podvojen; jura-rec. Kouďazria M. Chalm. area hladká, napřed ostrá © 
hrana; křída. Anisocarďia M. Chalm. 2 zuby, z nichž zadní silný 
bývá podvojen; jura-tertiér. Pleszocyprina M. Chalm. jura. Czcatrea © 
Stol. Coralliophaga Blain. Basterotia Mayer. Anisodonta Desh. * 
tertiér a rec. 


Skupina Sinupalliata. 


Plášťové okraje srostlé v sifony tu kratší, tu delší, aspoň čá“ © 
stečně vztažitelné. Výřez na čáře plášťové slabší neb silnější. 

Veneridae Gray. Misky vejčité, či prodloužené, zámek s 2—3 hl. | 
zuby a pod nimi ještě s postranními při lunule (lunulární zub). | 
Svaz vnější na silných lištách, resilium někdy až na samém ob- 
vodu. Výřez čáry plášťové různé hloubky. Tvary z druhohor nelze 
dobře od Cyprinidae oddéliti. Venus Lin. (obr. 246.) misky tlusté, | 
vejčité, či oble trojhranné, různě ozdobené. Ploška zámková široká, | 
se 3 se rozbíhajícími zuby; jura-rec. Hojný rod s podrody Merce- | 
naria, Chione, Gemma, Parastarte, Circe aj. V křídě u nás asi 12 dr. 
V. laminosa, parva, subdecussata. Pronoe Ag. misky sploštělé, zuby | 


215 


3 a postranní zadní; jura. Cyprimeria Cour. pravá miska má jen 
2 zuby, zadní rozštěpen; křída. Doszuza Scop lunula hluboká, 
výřez na čáře plášťové rovněž hluboký, přišpičatělý; křída-rec. 
Cyclina Desh. Meroe Schum. Grateloupia Desm. tertiér a rec. Pty- 
chomya Ag. křída. Cytherea Lam. v levé misce mimo 3 zuby ještě 
zub lunární; jura-rec. Podrody: Meretrix, Doine, Tivela. Tapes 
Meg. misky na příč vejčité, prodloužené. Ploška zámková úzká, 
postranní zuby scházejí. Výřez hluboký; křída-rec. Podrody: Ba- 
roda a j. Oucophora Rzeh. podobný, výřez krátký, na pravé misce 2, 
na levé 3 zuby jednoduché; miocén. Venerupis Lam. misky pro- 
dloužené, až oble čtyrhranné, na povrchu listnaté; tertiér-rec, 
Circe Shum, u nás v miocénu. 
Donacidae Deshayes. Misky na 
příč trojhranné, napřed prodloužené. 
Svaz krátký, opisthodetický, resilium 


Obr. 246. Venus cincta E.chw. Obr. 247. Donax lucida Eichw. třetihorní 
miocén vídeňský. pánev vídeňská. 


na samém okraji. Hlavní zuby 1—2, také postranní. Výřez krátký, 
vejčitý. /sodonta Buv. misky téměř stejnostranné, vypouklé, po- 
stranní zuby silné; výřez hluboký; jura. Donax Lin. (obr. 247.) 
misky oble trojhranné, přední čásť delší zadní; postranní zuby 
slabé, hlavní 1—2; tertiér a rec. Hojný rod. 


Tellinidae Deshayes. Misky málo nestejné, na příč protažené 
a vzadu zející, s vrcholy nízkými a povrchní ozdobou soustřednou. 
Přední otisk svalový širší. Svaz s resiliem spojený na silných 
lištách, area rovná, malá, hlavní zuby malé, zadní postranní od 
hlavních oddálený. Výřez plášťový hluboký a široký. Telina Lin. 
(obr. 248.) misky vejčité, či na příč protažené, smáčklé a vzadu se 
záhybem od vrcholu k zadnímu okraji probíhajícím. 2 hl. a napřed 
i vzadu postranní zub; jura-rec. Podrody: Macoma, Strigilla, Telli- 
dora, Linearia a j. U nás v křídě asi 8 dr. T. concentrica, semi- 
costata. Quenstedtia Morr. L. prodloužené vejčité misky s jediným 
zubem. Výřez plášťový mělký; jura. 


216 


Semelidae Dall. Misky jako u Tellinidae, resilium vnitřní, po 
stranní zuby silné. Výřez plášťový hluboký. Seme/e Schum. misky 
široké, zaokrouhlené, tlusté, se silnou ozdobou. Scrobicularia Schum. 
bez postranních zubů. Czmingia 
Sow. malé misky tenké s resiliferem © 
lžícovitým. Adra Leach misky malé, 
tenké, hl. zuby 2, napřed i vzadu po- 
stranní. Věsměs tertiér a rec. 

Solenidae Lam. Misky silně pro- 
dloužené, jakési pochvě podobné, na. 
pred i vzadu široce zejí. Zuby na obou 
miskách po 2, malé, jen hlavní, z nichž | 
zadní někdy jsou rozpoltěné Svaz 
parivinkulární na lištách, area zakrytá 
aneb schází. Solen Linn. misky na- 
před i vzadu utaté, vrchol koncový; — 
or ČOS T, tertiér a rec. bývá však také udáván. 

vídeňský z křídy, tak u nás S. Guerangeri, 

lamellosus. Siliqua Meg. misky jsou 
zahnuté; tertiér a rec. podobně udáván z křídy. Solecurtus Blainv. 
(obr. 249.) vrcholy téměř uprostřed, misky napřed i vzadu za- 
okrouhlené; křída-rec. Azszs Schum. misky úzké, velmi dlouhé, 
vrchol téměř koncový; tertiér a rec. 


Obr. 250. Psammobia rudis Desh. 
Obr. 249. Solecurtus Deshayest Desm. sp. eocén. 
eocén pařížský. 


Psammobudae Dall. Misky sobě téměř stejné, zámková ploška 
široká, hlavní zuby 2—3 slabé, postranní scházejí. Svaz silný na. 
vyčnívajících lištách. Psammobza Lam. (obr. 250.) misky na příč vejš 
čité smáčklé, napřed i vzadu' poněkud zející; křída-rec. Sangui- — 
nolaria Lam. Pliorhytis Conr. tertiér a rec. J 

Mesodesmatidae Deshayes. Misky tlusté, na příč prodloužené, 
neb oble trojhranné, resilium v trojbokém chondroforu. 1, zřídka © 
2 hl. zuby, výřez plášťový slabý. Mesodesma Desh. Mactropis Conr. $ 


Atactodea Dall, Davila Gray, Ervilia Tur. tertiér a rec. 


Mactridae Deshayes. Misky vejčité, na příč prodloužené, neb 
trojhranné, uzavřené, neb napřed i vzadu zející. Resilium vnitřní, 
chondrofor velká trojhranná jamka. V levé 
misce tříhranný zub, v pravé jamka proň. 
Postranní zuby buď silné, buď vůbec schá- 
zejí. Výřez plášťový tu slabý, tu hluboký. 
Mactra Lin. (obr. 251.) misky trojboké 
neb vejčité, uzavřené, aneb vzadu zejí. 
V levé zub rozštěpený, v pravé jamka a 
lištovitý zub za ní. Postranní zuby velmi 
silné, v levé po 1, v pravé po 2. Mimo re- 
silium i krátký vnější svaz; křída-rec. U nás 
v chlomeckých W. porrecta. Lutraria Lam. 


misky silně prodloužené, napřed i vzadu Obr. 251. Mactra podolica Bichw. 
tertiér vídeňský. 


zejí, chondrofor Izicovity, v levé misce roz- 
štěpený silný, v pravé slabý zub. Wacrella, Racta, Spisula Gray; 
tertiér a rec. 


Podřád Schizodonta. Steinmann. 


Misky tlusté, oble trojhranné, s vrcholy ku předu posunutými, 
stejné. Povrch hladký, se soustřednými rýhami, obyčejně vy- 
vstalou hranou arealní ve dví rozdělen. Každá část jinak bývá 
ozdobena, hlavně přední mívá radiálná, často mohutná žebra s uzly. 
Zámek typicky schizodontní. Pravá miska má 2 rozbíhavé zuby, 
mezi nimiž jest jamka, do které vniká silný a často rozštěpený 
zub misky levé. Zuby bývají na povrchu rýhovány, aneb zrněny. 
Svaz vnější jest opisthodeticky a parivinkulární. Čára plášťová 
jednoduchá, zřídka s mělkým výřezem. 

Trigoniidae Lamarck. Misky stejné, se zámkem schizodotním, 
zevně z vrstvy hranolkovité, uvnitř perleťové. Svalové otisky silné. 
Okraje plášťové volné, bez sifonů, noha terčovitá; area nezřetelná, 
Schizodus King misky vejčité neb oble čtyrhranné, hladké. Přední 
otisk svalový od zámku vzdálený, zuby hladké; perm. Wyophoria 
Bronn misky ozdobené, přední otisk svalový těsně u zámku, týž 
i zadní otisk omezen lištou; zuby zřídka rýhované; žebra na po- 
vrchu bez uzlů; trias. 777gonza Brug. (obr. 252.) zub misky levé roz- 
štěpený, zuby vždy rýhované, žebra často přeměňují se v řadu uzlů; 
jura-rec. U nás v křídě přicházejí druhy rodu toho v pískovcích, 


218 


T. sulcataria význačný pro cenoman, v turonu a/aeformis, limbata. 
Myophoriopsis, Griinewaldia Wohr.; trias. Remondia Gabb. kiida 


Podřád Desmodonta. Neumayr. 


Misky tenké, málo nestejné, vzadu obyčejně, někdy 1 napřed 
zející, se zámkem bezzubým, aneb velmi slabým. Svaz vnější, aneb 
vnitřní a ten často se upíná na lžícovitý výběžek chondrofor, který 
od zámkového okraje do vnitř vy- 
niká. Často okraje chondroforu 
bývají ostré a vynikající, tak že se 
v jakési zuby přetvořují. Otisky 
svalové mělké, výřez plášťový 
hluboký. V poslední době čítají 
se sem i čeledi, které Neumayr 
seskupil do podřádu Palaeo- 
conchae, ač ovšem staré tvary 
tyto o vnitřním zařízení zámko- 
Obr. 252, Trzvonia navis Lam. jura elsaský. vém ao poměrech resilia málo 

poskytují bezpečných zpráv. 


Solemyacidae Dall. Misky prodloužené, sobě stejné, bezzubé; 
area nezřetelná aneb vůbec schází; svaz amphidetický, parivinku- 
lární, čára plášťová nezřetelná, plášť dole srostlý, svaly sobě téměř 
stejné. Solemya Lam misky mají podobu pochvy, zejí na obou 
stranách, svaz na stloustlých lištách; karbon rec. Orthodesma Hall, 
silur. Phthonia Hall, devon. 7aneia King. Clinopistha Meek W. 
karbon. 

Solenopsidae Neumayr. Misky tenké, prodloužené, stejné, 
s vrcholy silně do předu posunutými, bezzubé. Svaz amphidetický, 
čára plášťová bez výřezu. © 
Solenopsis M. Coy (obr. 253.) 
misky silně | prodloužené, 
Obr. 253. Solenopsis pelagica Goldf. devon německý. hladké, napřed širší a vzadu 

zející; devon-trias. Sangui- 
nolites M. Coy misky vzadu šikmě utaté, vrchole nízké, soustředně 
rýhované. Přední otisk svalový na liště; karbon. Avcomyopsis Sandb. 
misky silně protažené, zahnuté, s vrcholy vynikajícími. Zadní area 
radiálně, přední čásť soustředně ozdobená; devon. Orthonota Conr. 
Orthodesma Hall; silur. Promacrus, Prothyris Meek; karbon. 


219 


Viastidae Neumayr. Misky tenké, velmi nestejné, s vrcholy 
vynikajícími, bezzubé, zámkový okraj tvoří pod vrcholem úhel. 
Vlasta Barr. misky značných rozměrů, vrcholy směřují tu napřed, 
tu do zadu; silur. U nás 28 dr. V. bohemica, superba, tumescens a j. 
Dux (Vévoda) Barr. podobný, povrch ozdoben rýhami soustřed- 
nými a slabšími radiálnými. V siluru českém 6 dr. D. contrastans, exul. 

Grammysiidae Fischer. Misky tenké, vejčité, či prodloužené, 
zámek bezzubý, okraj zámkový někdy stloustlý. Svaz emphidetický, 
čára plášťová bez výřezu. Grammysia Vern. 
(obr. 254.) msky na příč prodloužené, vypouklé, 
se soustřednými rýhami a hlubokou.  lunulou. 
Vrcholy vynikající, zahnuté. Od vrcholu jde ně- 
kolik záhybů k okraji; silur a devon. Protomya 
Hall bez záhybů ; silur. E/ymella, Glossites, Euthy- 
desma, Falaeanatina Hall, devon. Leptodomus M. 
Coy; silur. Cardiomorpha Kon. misky srdčité, vy- 
pouklé, soustředně rýhované. Vrcholy vynikající 
prosogyrni; silur-karbon. ? Fordilla Barr. malé, 
jemně rýhované misky (snad korýš?); kambrium. 
Isoculia M. Coy. Broeckta Kon. Choenomya Meek; oy, 254. Grammysia 
karbon. hamiltonensis Vern. de- 

von némecky. 

Fleuromyidae Zittel. Misky velmi tenké, sobě 
téměř stejné, na příč prodloužené, vzadu a někdy i napřed zející. 
Zámek bezzubý, na samém okraji někdy 
slabá lišta. Sval upjat přímo na okraji, 
tenký a dlouhý. Výřez plášťový hluboký. 
Fleuromya Ag. (obr. 255.) obě misky mají 

pod vrcholem vodorovnou lištu; svaz pari- 

d'Orb, Be ce Sn vinkulární, misky nestejnostranné; trias- 

křída. Gressleya Ag. pravá miska přesahuje 

levou, svaz téměř vnitřní, upíná se na zduřeninu v misce pravé; 
jura. Ceromya Ag. na zámkovém okraji lišta; jura. 

Pholadellidae Miller. Misky vejčité, zámkový okraj bezzubý, 
svaz vnější, parivinkulární. P%o/ade//a Hall devon. Adllorisma King 
misky stejné, prodloužené, málo zející. Někdy lunula; karbon 
a perm. Ahytimya Ulr. lunula úzká, misky na povrchu ozdobené 
radialnými žebry s uzly; silur. Czitarza Hall devon. 

Pholadomyidae Fischer. Misky velmi tenké, stejné, vypouklé, 
vzadu a někdy i napřed zející, s vrcholy vynikajícími. Přední Cast 


220 


misek kratší, povrch ozdoben paprskovitými, často uzlovitými žebry. 
Svaz opisthodetický na lištách, area nezřetelná. Zámkový okraj 
bezzubý, někdy s lištou. Noha s opisthopodium, čára plášťová s vý- 
řezem. Pholadomya Sow. (obr. 256.) na povrchu radialná žebra, vzadu 
slabá a soustředné rýhování; lias-rec. Bohatý rod čítající na 120 dr. 
zkamenělých. U nás v juře 1 dr. v křídě as 6. P. aequivalvis, 
nodulifera, designata. Procardia Meek má lunulu; jura. Goniomya 
Ag. radialná žebra na povrchu v úhlu zahnutá; lias-křída. Homo- 
mya Ag. (obr. 257.) ozdoba povrchní jemná; trias křída. Mactromya 
Ag. jura a křída. 


Obr. 257. Homomya cal- 

he cetformis Ag. jura fran- 
Obr. 256. Pholadomya Mur- couzsky, as “/; skut. vel. 
chisont Sow. jura haličský. (Zittel). 


Panopaeidae Zittel Misky stejné, na příč prodloužené, napřed 
slabě, vzadu silně zející, na povrchu soustředně rýhované. Svaz 
vnější, parivinkularní, na silných lištách. Zámek bezzubý, aneb 
s lištou z okraje zámkového vybíhající. Výřez plášťový hluboký, 
Panopaea Men. (Glycimeris) misky velké, ze zámkového okraje jde 
lišta; nymphae silné, naduřelé; křída-rec. Z české křídy uvedeno 
asi 6 dr. P. gurgitis. Cyrtodaria Daud. Saxicava Fleur. tertiér 
a rec. 

Anatinidae Gray. Misky tenké, málo zející. Zámkový okraj 
tenký se lžícovitou claviculou pro resilium, které mívá v sobě 
lithodesma. Svaz prodlužuje se do zadu a jest zevně patrný. Výřez 
plášťový hluboký. Anačína Lam. misky velmi tenké, téměř stejné, 
na příč protažené. Clavicula patrná; jura-rec. U nás v chlomeckých 
A. lanceolata. Thracia Leach misky nestejné, smáčklé, zámkový 


221 


okraj pod vrcholem vyříznut, clavicula slabá; trias-rec. ZZopistha 
Meek misky stejné, vypouklé. Vedle claviculy ještě zubová lišta; 
křída. Veaera Gray clavicula malá, lithodesma patrno; výřez plášťový 
mělký; trias-rec. Corburella Lyc. jura. Spheniopsis Sandb. tertiér. 
Periploma Schum. Lyousia Tur. Poromya Forb. tertiér a rec. 
Myidae Woodward. Misky tlusté, nestejné, vzadu zející. Resi- 
lium v levé misce upjato na široké clavicule, v pravé v malém 
chondroforu pod vrcholem. Zámek bezzubý, výřez plášťový hlu- 
boký. Tvary mořské a brakické. "T 
Mya Lin. (obr. 258.) misky 
hladké; tertiér a rec. ; 
Corbulidae Fleming. Misky i 


malé, svaz oddělený od resilia, * a == = A /) 
vnější alivinkularni. amphide- ta === = In A 
tický. Zámek s 2—3 zoubky, ao a 

{x z Obr. 258. Mya arenarza Lin, ledovcové uloženiny 
slabě pod vrcholem naznače- diluvialné ve Švédsku. 


nými. Plastovy výřez někdy 
mělký. Corbula Lam. misky malé, vejčité, velmi nestejné, pravá 
vypouklá, větší s vyvstalým zoubkem nad chondroforem, levá se 
širokým chondroforem a zadním zoubkem; trias-rec. Podrody: 
Erodona, Bothrocorbula, Corbullamella, Anisothyris, Paramya, Cor- 
bulomyia. V české křídě rozšířen C. caudata, v miocénu C. gibba. 
Gastrochaenidae Gray. Misky tenké, stejné, napřed a dole 
zející, volné aneb ve vápenité rouře uložené, se kterou však misky 
nesrůstají. Svaz vnější, parivinkuJarni. Zámek bezzubý, aneb s malým 
zoubkem. Výřez plášťový hluboký. Gastrochaena Speng. bez roury, 
vrtá válcovité neb hruškovité dutiny do skal a korálů; trias-rec. 
V české křídě obecný druh G. amphisbaena. Fistulana Brug. bu- 
duje rourky, které vězí kolmo v písku neb bahně; křída-rec. 
Clavagellidae Fischer. Misky jsou 2, malé, degenerované, změ- 
něné ve víčka v dlouhé a vzadu otevřené rouře, s níž jedna neb 
obě misky srůstají. Svaz vnější, opisthodetický na lištách. Výřez 
plášťový hluboký. Clavagel/la Lam. levá miska srůstá s rourou, 
svaly oba trvají; křída-rec. Aspergillum Lam. obě misky srostlé 
s rourou, přední otisk svalový slabý zadní schází; tertiér a rec. 
Fholadidae Leach. Misky stejné, napřed silně zející, vejčité 
a s okrajem zámkovým bezzubým. Svaz schází a kol vrcholu jsou 
přídavné desky vápenné. Před vrcholem přidavná deska protoplax, 
za ní mesoplax a za vrcholem hypoplax. Misky mají povrchní 


ozdobu velmi ostrou na přední části aneb v noze zrna křemičitá. 
Pod zámkovým okrajem někdy lžícovitá lišta (callum), na niž se 
upíná sval nohy. Výřez plášťový hluboký. Vrtaji ve skále. Polas 
Lin. (obr. 259.) jura-rec. V české křídě Ph. reticulata. Turnus 
Gab. křída Martesia Leach karbon-rec. Youanettia Desm. tertiér a 
rec. Teredina Lam. misky srůstají úplně s rourou; eocén. 

Teredidae Scachi. Misky trojlaločné, široce zející ; sifony ozbro- 
jeny šípům podobnými částicemi vápennými. Uvnitř od vrcholu 
vybíhá dlouhá lišta, na kterou se upíná sval nohy. Přední sval 
degenerovaný, zámkový okraj bezzubý, svaz schází aneb zakrnělý. 
Čára plášťová probíhá souběžně s okrajem misek. Vrtají ve dřevě. 
Teredo Lin. šípovité částice vápenité jednoduché, jura-rec. Xylotrya 
Leach. šípovité částice speřené; tertiér a rec. 

Mlži počínají kambriem a jsou zde zastoupeni několika rody, 
hlavně z uloženin sev. Ameriky a 
pak z Durinska známými, které se 
vyznačují zámky buď bezzubymi, 
aneb řadozubými. V siluru se tvary 
se zámkem řadozubým rozmnožují 


a k nim přistupují rody, u nichž 
zámek slabě jen jest naznačen. Ovšem 


P o anak S vyskytují se zde již i heterodonti a 
BV desmodonti. Všecky ale vyznačují 
se miskami tenkými, svaly slabými 
a zámkem rovněž jen slabě naznačeným. V devonu nově při- 
stupuje málo rodů; z karbonu a i z permu jest však známa 
bohatá zvířena mlžů palaeozoickych, sestávající z brakických 
Anthracosid, Trigomí, Astartid, Lucinid, Pinnid, Pectinid a Limid 
a zde poprvé se objevují mlži s čárou plášťovou vykrojenou 
(Allorisma). V triasu jest zvířena mlžů poměněná; staré čeledi 
nahraženy jsou novými a mnohé skupiny nestejnosvalnatých a 
pak heterodontů stávají se bohatými. V juře se některé čeledi 
na úkor jiných velmi rozšiřují. Křída jest vyznačená bohatým roz- 
vojem rudistů, kteří v mocných útesích se objevují. Mimo ty jest 
zvířena křidová pokračováním zvířeny jurské ač některé skupiny 
(Inoceramus, Pecten a j.) jsou pro křídu význačnými. V třeti- 
horách přibližuje se seskupení rodů poměrům v našich mořích 
a zvláště tvary silně odrůzněné, jako na př. vrtači, hojností se vy- 
znamenávají 


Třída Scaphopoda. Přídonožci. 


Měkkýši mořští, oboustranně souměrní, bez hlavy, ukrytí v rou- 
| rovité skořápce na obou koncích otevřené. Ústa rypákovitá ozbro- 
| jena jsou radulou a mají do kola věnec listovitých přívěsků, od 
jichž základné vybíhají dlouhé nitky (captacula). Oči a tykadla 
scházejí, otocysty jsou vyvinuty. Noha jest kuželovitá, prodloužená, 
s postranními laloky. Žabry scházejí, dýchání děje se celým po- 
vrchem těla; srdce jest zakrnělé, s jedinou komorou. Rozmnožování 
jest bez kopulace. Za našich dob žijí na volném moři Ps 

a v hlubinách. Schránka jejich jest význačná, na před- ` 


ním širším konci roste, na zadním užším stále bývá 
resorbována a sestává ze 3 vrstev. 


Dentaliidae Gray. Skořápka rourovitá, rovná neb 
málo zahnutá, napřed nezůžená, na povrchu hladká či 
| ozdobená. Dentalium Lin. (obr. 260.) rourky obyčejně 
| ozdobeny žebry podélnými, zřídka čáry příčné. Ústí 
rourek jednoduché; silur-rec. V české křídě asi 6 dr. 
| obecný jest D. medium. Antalis Adams (Entalis) zadní 
|konec se skulinou krátkou; kfida-rec. Fustiarza Stol. 
zadní konec se skulinou dlouhou;  křída-rec. | Zacuz- 
| talinm Cossm. silur. Ze zpodního kambria ame- 
'rického udávány jsou rody Spzrodentalium Walc. a 
Flyolithellus Bill., které však spíše zařaditi jest do čeledi 
Tentaculitidae. 

| Siphonodentalisdae Simroth. Skořápka malá, váčku  „ Den. 
podobná, aneb jen slabě prodloužená, směrem k před- ‘wm seran- 


gulare Lam. 


'nímu konci zúžená. Emčalína Monts. miocén a rec. Pliocénitalský. 


= 


Siphonodentalium Sars okraj na zadním konci obyčejně 

výřezy rozdělen v laloky; pliocén a rec. Cadulus Phil. rourka 
uprostřed nafouklá a k oběma koncům zúžená. Zadní konec 
rozdělený výřezy; křída-rec. Gadi/a Gray podobný, zadní konec 
jednoduchý; tertiér-rec. Dischides Jeffr. zadní konec s 2 zářezy, 
olyschides Pils. s více zářezy; eocén a rec. 


Třída Amphineura. Chitoni. 


Měkkýši mořští, oboustranně souměrní, s hlavou nezřetelně od- 
dělenou, buď pokryti řadou vápenitých desek na hřbetě, aneb chovají 
pokožce vápenitá tělíska. Žabry jsou buď v páru jediném, aneb jsou 


224 


četné, oči, tykadla a otocyst scházejí; jazyk jest radulou ozbrojený. | 
Degenerovaná skupina chitonů bez pevných štítů (Aplacophora) | 
nezanechala stop. | 


Rad Polyplacophora. Blainville. 


Na hřbetě jest řada 8 štítů pohyblivě spolu spojených; hlava © 
jest naznačená a na břišní straně jest široká noha. Žabry jsou. 
četné, uloženy mezi pláštěm a nohou, srdce má 3 komory. Přední © 
a zadní štít v řadě jsou polokruhovité, uprostřed ve vrchol (apex, 
mucro) vyvýšené; ostatních 6 má obrys obdélníka. Sestavaji ze 
2 vrstev, vnější pórovité (tegumentum) a vnitřní porcelánovité © 
(articulamentum). Obě vrstvy jsou někdy stejně široké, jindy jest 
articulamentum širší než tegumentum a přečnívá tvoříc obrubu, tak © 
zv. inserční plošky. Vzadu vybíhá articulamentum ve 2lišty (laminae 
suturales), které vkládají se pod štít sousední. Tegumentum má 
četné jemné chodbičky, které vyvěrají na venek a chovají tykadlo- © 
vité štětiny. U nejvýše organisovaných vynikají většími dirkami í 
oční nervy. 


Gryphochitonidae Pilsbry. Inserční plošky scházejí, sutularní 1 
laminae malé, přední a někdy i nejzadnější štít s okrajem vy- 
vstalým. Gryphochiton Gray laminae velmi úzké, koncové štíty“ 
s okrajem silně vynikajícím; karbon. Helminthochiton Salt. štíty 
tenké, vrcholy téměř uprostřed, okraje slabé; silur. Fyzscochéton | 
Bill. vrcholy vynikající, do zadu posunuty; silur. Fterochiton, Cho- 
nechiton, Loricites Carp. karbon. Probolaeum Carp. devon. Cymalo= 
chiton Dall, perm. ` 


Risso; eocén. a rec. 


[schnochitonidae Pilsbry. Vnější vrstva štítů kryje vrstvu vnitřní, | 
plošky inserční však vyvinuty. Štíty jsou na povrchu rozděleny. 
žebrem od vrcholu k zevnímu úhlu tegumentu probíhajícím. Všecky 
štíty mají skulinu. Jschnochiton Gray, Callistoplax Carp. tertiér | 
a ec: 


Mopalidae Pilsbry. Plošky inserční vyvinuty. Zadní štít ma) 


vzadu výkroj a 1—2 skuliny po každé straně. Mopalia Gray;| 
Placiphorella Carp. pleistocén a rec. | 


pos 


» 225 


Acanthochitidae Pilsbry. Inserční plošky vyvinuté, tegumentum 
mnohem menší než articulamentum, povrch rozdělen v liché střední 
a párové postranní pole. Acanthochites 
Risso, Spongtochiton Carp. pliocén a rec, 

Chitonidae Pilsbry. Štíty mají inserční 
plošky a na povrchu lišty se skulptu- 
rou. Chiton Lin. (obr. 261.), Zrachyodon 
Dall, tertiér a rec. 

Poprvé zbytky chitonů vyskytují se 
v siluru*); rovněž z devonu několik tvarů 


je známo, ale hojněji přicházejí teprvé 
ické M Obr. 261. Chiton priscus Miinst. 
W karbonu. Tyto palaeozoické tvary vy- Z karbonu beleického a více 


a A 7 štítů za sebou, 4 konečný štít 
mírají permem. V druhohorách jsou Shora a ze spodu (Ae. 
stopy po chitonech vzácné, v třetihorách 


objevují se zástupci jich již hojněji a souhlasí se zvířenou nynější. 


Třída Gasteropoda. Břichonožci. 


D'Orbigny, Paléontologie francaise, 1842-—43, 1850—82. 

E. Billings, Palaeozoic fossils, G.; 1865—74. 

F. Stoliczka, Cretaceous fauna of Southern India, 1868. 

R. Hoernes © Auinger, Die G. der Meeresablag. der 1 und 2 
Mediterranstufe, 1879—91. 

W. H. Hudleston, A Monograph of brit. jur. G. 1887—94. 

E. Koken, Uiber die Entwickelung der G. vom Kambrium bis 
Trias, 1889. 

J. M. Clarke, Palaeozoic faunas of Para, 1886, 1899. 

M. Cossmann, Essai de Paléoconchyliologie comparée, od 


r. 1895. 
J. Perner, Systéme silurien du centre de la Bohéme, Vol. IV. 
1904. 


Měkkýši vodní neb pozemní, se zřetelnou hlavou a masitou 
nohou, buď nazí, aneb s jedinou mísovitou, či do spirály točenou 
skořápkou. Na hlavě jsou tykadla, oči a sluchové bubliny. Noha 


*) Nový rod Dus/ža, který prof. Jahnem popsán byl z drabovských kře- 
menců Z, (Sitzgsber. kais. Akad. Wien 1893) zdá se spíše patřiti k trilo- 
bitům. 


Dr: Počta: Rukověť palaeozoologie. 15 


226 


jest obyčejně široká, u některých (Heteropoda) v podobě kolmého | 
vesla, u jiných (Pteropoda) v podobě malých křidélek po obou | 
stranách hlavy. Základná nohy bývá široká a u některých ke skoku | 
zařízená. Plášť dosahuje až k hlavě, kryje hřbet a vylučuje sko- | 
řápku, do které může se zvíře vtáhnouti. Tělo upíná se uvnitř 
skořápky buď svalem, buď na cívce ve skořápkách prodloužených, | 
neb na vnějším povrchu ve skořápkách měikých. Nervová soustava | 
složena ze dvou mozkových ganglií, z párových nožních a útrob- | 
ních a pak ze dvou 2—3 dalších ganglií spojených kommissus © 
rami, které u souměrných jsou rovné (Orthoneura), u stočených © 
do spirály křížem položené (Chiastoneura). V ústech na patru. 
jsou 2 rohovité desky a na jazyku jest dlouhá páska (radula, či. 
odontophor) pokrytá v řadách příčných sestavenými zoubky, či. 


háčky chitinovými. Zažívací roura jest několikráte zahnutá, ledvi- 


nami a jinými žlázami opatřená a vyvěrá poblíže úst. Srdce má, 


jedinou (Monotocardia), aneb 2 (Diotocardia) předsíně a soustava. 


cév krevních jest bohatě rozvětvená. Některé čeledi dýchají celým | 
povrchem těla, jiné mají listovité či rozvětvené žabry, jiné konečně 


plícní vaky se stěnami, hojnými cévami pokrytými. Výjimkou mají 


některé čeledi (Ampullaridae a Siphonaridae) žabry i vaky plicní. 
Zaber jest počet různý, zřídka jest jich více a jsou soumérné) 


uloženy; obyčejně ze dvou žaber levé zakrňují a pravé stáčejí se 


doprostřed těla, ano i na druhou, levou stranu. Otvor vaku plic- 
ního (spiraculum) bývá kruhovitý, neb měsíčitý, někdy jest pro- | 
tažen v rouru uzavřenou, aneb skulinou rozevřenou a ukládá sel 
do stoky skořápkové. Žabry i vaky plícní buď jsou uloženy před! 
srdcem (Prosobranchiata a Pulmonata), aneb za ním (Opistho- 


branchiata a Pteropoda). Pohlaví jsou buď odděleného, aneb jsou 


cvikýři a v tom případě setkávají se produkty obou žláz ve spo- 
lečné kloace, aneb ústí samostatně. Skořápka složena jest z ara- 
gonitu, zřídka z konchyolinu. Vnější vrstva jest vzhledu porce- 
lánovitého a pod touto u některých čeledí jest tenká vrstva 


perleťová (obr. 262.). 


Tvar skořápky není přímo na ústrojí tělesném závislý, tak Ze 


druhy různého ústrojí mají podobné skořápky. 
Některé skořápky jsou souměrné, mísovíté neb kuželovité, 


vyjímkou do spirály v ploše vinuté (Bellerophon), aneb různým) 


způsobem spletené roury (Vermetus), obyčejně ale jest skořápka, 
do Srotibovité spirály točená a tak k tělu zvířecímu položená, že| 


| 


227 


ústím směřuje do předu, vrcholem do zadu. Velká většina sko- 
řápek je na pravo točená, to jest, postavíme-li skořápku s vrcholem 
nahoru jest ústí na pravé straně (conchae dextrorsae); některé 
skořápky však (Clausilia, Physa, Spirialis) jsou na levo točeny 
(C. sinistrorsae). Skořápky opáčně točené než obyčejem u rodu 
jest (C. perversae) jsou vyjímkou. Kotouč skořápky (spira), ona 
čásť od vrcholu (apex) až k ústí, jest buď prodloužen (sp. elata), 
neb vypouklý (emersa), plochý (plana), neb vydutý (demersa) a se- 
stává z jistého počtu závitů (anfractus). Závity kryjí někdy závity 
předešlé (anfr. imbricati) a to sice tak, že jsou jen části závitů 
starších patrny, skořápka zavinutá (concha convoluta), aneb jsou 
starší závity úplně přikryty, sko- 
řápka dovinutá (involuta). Jinak 


s OX PD 


Y 


ŞI 


S 


jest skořápka volně vinutá (evo- (© 

+ . ZAN Í 
luta). Závity vyjímkou sebe se VA 
nedotýkají (anf. liberi či soluti), WS 


dotýkají-li se, nazývá se Čára 
doteku švem (sutura). Ten jest 
buď čárkovitý (linealis), hlu- 
boký (profunda), rýze podobný NSS A 
(canaliculata), buď hrboulky SASS 
pokrytý (crenata), aneb i ne- i i HH 
zřetelný (obtecta). Zpodní plo- PATU 
cha posledního závitu nazývá 
se základnou (basis). Dotýka- S e ali aeae 
jí-li se uprostřed kotouče závity 
sebe, vytvořují střední pevnou cívku (columella či axis), nedotýkají-li 
se uvnitř, povstává prázdný rourovitý prostor, tak zv. píštěl (umbi- 
licus, umbo), který jest různé šíře a někdy jen skulinou píštělovou 
naznačen (fissura umbilicaris) a uprostřed základné vyvěrá. Jde-li 
píštěl uvnitř až k vrcholu, jest to píštěl pravý (umbo verus), je-li 
jen v posledním závitu, nepravý (spurius). Základní plocha často 
bývá povytažena ve žlábek či stoku (cauda, rostrum), do níž se 
sifo dýchací ukládá. Závity od špice vrcholu rostou pravidelně 
na tlouštce a úhel, který postranní obrys kotouče ve špici tvoří, 
jest úhel vrcholový (angulus apicalis) a býval dříve měřen úhlo- 
měrem (helicometr). U některých nepostupuje růst závitů pravi- 
elně a jsou pak čáry obrysu kotouče vypouklé aneb vyduté. 
kořápky již brzo ve vývoji bývají naznačeny embryonální 
15* 


228 


ulitou (protoconcha, nucleus), někdy z více závitů složenou, která | 
často jiné podoby jest než skořápka zvířete dospělého, téměř vždy © 
však jiným směrem se vine (heterostrofní). Později protoconcha © 
odpadá a skořápka trvalá uzavírá se na místě tom zvláštní deskou. © 
Ústí (apertura) jest otvor posledního závitu, jest lemováno obůstím | 
(peristoma) a bývá poněkud šikmo k závitu seříznuto. Ústí samo | 
může býti celé (ap. integra, u skupiny Holostomata), nemá-li nikde ` 
výkroje, aneb jen málo vyříznuté (incissa), silně vykrojené (excissa), | 
aneb i stokou opatřené (canalifera, u skup. Siphonostomata). Někdy | 
mívá dole protažený lalok (effusa). Obústí jest celé (perist. conti- | 
nuum), tvoří-li souvislý lem; obyčejně bývá však ve 2 poloviny. 
rozděleno (disjunctum), na vnější polovinu čili pysk vnější, pravý. 
(labium externum, dextrum) a na pysk vnitřní či levý (internum, 
sinistrum), ovšem na skořápkách normalně vinutých. Vnější pysk | 
jest rovný (rectum), jde-li v témže směru jako závit; někdy pře: 
hýbá se na vnějšek (reflexum), jindy jde do vnitř (involutum).. 
Casto jest pysk vnější křídlovitě povytažen (alatum, dilatatum), | 
jindy prstovitě rozdělen (digitatum). Vnitřní pysk prostírá se na. 
cívce (margo columellaris) a bývá tvořen perletovou ploškou často 
záhyby, lištami neb jakýmisi zoubky ozdobenou. 

Na povrchu skořápky bývají ozdobeny čarami, rýhami, žebry, 
valy, záhyby, uzly i trny. Probíhají-li rovnoběžně se švem, jsou to. 
ozdoby podélné; kolmo na tyto a tudíž i na Sev, ozdoby příčné.. 
Žijící mají skořápky pestře barvené a tlustou, někdy i rohovitou | 
pokozkou pokryté. 

Mnohé čeledi uzavírají si ústí víčkem (operculum) vapenitym | 


(ungulatum, obr. 263.). 
Břichonožci se žabrami žijí ve vodě, většinou ve vodě mořské, 
oni s vaky plicními na souši. Z mořských většina miluje pobřeží“ 
a jen nečetní sestupují do značnějších hloubek až 2000 7. Ploutvo- 
nožci a kýlonožci žijí na volném moři. Některé mořské tvary (Ce) 
rithium, Trochus, Purpura, Rissoa a j.) mohou Ziti také ve vodách | 
brakických a z rodů sladkovodních některé (Melania, Melanopsis, | 


229 


Neritina, Planorbis, Limnaeus) snášejí vodu brakickou i dosti 
slanou. 

Linné r. 1758 popisoval břichonožce ve skupině Univalvia 
a rozeznával již 14 rodů. Adanson, Polli a Pallas obrátili 
pozornosť na tělo zvířecí a na základě znaků vnitřních rozvrhl 
Cuvier r. 1804 břichonožce na 7 čeledí. Lamarck omezil velmi 
přesně tehdá známé čeledi i rody. Oken a Blainville pokusili 
se o soustavu. Montfort r. 1810 popsal četné nové rody. 
D'Orbigny budoval na základech daných Cuvierem a ustanovil 
několik nových čeledí. Swaison obohatil systematiku o mnoho 
nových rodů. Značný pokrok učinil Milne-Edwards r. 1848 


Obr. 263 Víčka břichonožců: æ soustředné (Po/véropis), B artikularní (Verztopsis), c (Nerita), 
d multispiralní (Zrochus), e soustředné (Paludinza), f paucispiralní (Turdo). 


svým bádáním o respiraci a srdci břichonožců a navrhl roztřídění, 
jehož se v hlavních rysech dosud užívá. Ve spisech, které uve- 
řejnil Gray, poprvé byl při roztříďování vrat zřetel ke tvaru pásky 
jazykové a jeho následovali Lověn a Troschel. Někteří jako 
S. Woodward a Phillipi ve svých souborných pracích při- 
držují se soustavy Milne-Edwardse, bratří Adamsové zase vice 
Graye. Poslední navrhli přečetná nová jména a roztřídili známé 
rody v množství podrodů. V poslední době četní zoologové za- 
bývali se studiem břichonožců a kladli váhu na způsob srovnávací 
mors pence! Ihering, Bela, Hallér-Perrier) Bernard, 
Thiele, Brock, Bouvier, Cossmann aj, o zkamenělých 
pojednali Koken, Lindstróm, Koninck, Dall, Vinassa 


230 


de Regny, Harris a j. Obyčejně rozdělují se nyní břichonožci 
v 5 řádů: 1. Prosobranchia, 2. Heteropoda, 3. Opisthobranchia, 
4. Pteropoda a 5. Pulmonata. 


Řád Prosobranchia. Cuvier. Přídožabří. 


Břichonožci vodní s 2 aneb 1 žabrami, které položeny jsou 
před srdcem. Srdce má 1—2 předsíně a kommissury nervové jsou © 
křížem přeloženy (Chiastoneura). Ústa jsou rypákovitá. Skořápka 
obyčejně jest do šroubovité spirály zatočená, zřídka jest souměrná © 
a pak mísovitá neb kuželovitá. Tělo jest z leva na pravo za- 
točeno, tak že ústroje pravé strany (na př. žabry, jsou-li jen 
jedny) sešinuty jsou na stranu levou. 


Skupina Aspidobranchia. Schweigger. 


Nervová soustava do předu jest málo soustředěna, penis oby- © 
čejně schází a radula jest z četných řad zoubků. 


Podřád Docoglossa. Troschel. (Cyclobranchia.) 


Břichonožci souměrní se skořápkou kuželovitou neb mísovitou, © 
bez víčka. Žabry pravé hřebenovité, někdy nahraženy jsou věncem | 
plátů pod okrajem plášťovým upevněných. Radula se zoubky trá- © 
mečkům podobnými; srdce s jedinou předsíní; otisk svalu, kterým | 
zvíře ve skořápce se přidržuje, obyčejně podkovovitý. | 

Patellidae Carpenter. Otisk svalový podkovovitý, nerozdělený. 
Patella Lin. skořápka mísovitá, kruhovitá neb vejčitá, nízce kuže- © 
lovitá, s vrcholem téměř středním. Povrch obyčejně radiálně 
ozdoben; silur-rec. Acmaea Esch. podobný, ale skořápka menší | 
a tenší, vrchol před středem; silur-rec. Metoptoma Phil. skořápka | 
nízká, otupenému kuželi podobná, na zadní straně vykrojená; 
silur-karbon. Scurria Gray skořápka kuželovitá, vysoká, vrchol 
uprostřed, ústí vejčité; jura-rec. Palaeacmaea Hall, Archinacella | 
Ulr. A. modesta, ovata. Ftychopeltis Perner ze siluru českého, 
P. incola. Scenella Bill kambrium. Lepetopsis Whitf. silur karbon. 
U nás Z. umbo v siluru. 


Trybludae Pilsbry. Otisk svalový rozdělen ve více otisků 
menších, do oblouku seřaděných. Tryó/idium Lindst. skořápka 


W 
Gə 
jm 


nízká, velmi tlustá, na povrchu soustřednými listy ozdobená; silur. 
U nás T. rugatum. Helcionopsis Ulr. silur a devon, Falaeoscuria 
Perner (Calloconus) silur. P. infidelis. 


Podřád Rhipidoglossa. Troschel. (Aspidobranchia.) 


Břichonožci souměrní, se skořápkou mísovitou aneb do šrou- 
bovité spirály zatočenou. Žabry dvojí spéřené, sobě podobné a sou- 
měrné, zřídka jen jedny. Radula uprostřed s několika širokými 
pláty neb zuby a po stranách s velmi četnými rovnými, neb za- 
hnutými háčky. Víčko často vyvinuto. 

Haliotidae Fleming. Skořápka plochá, boltci podobná, bez 
víčka, uvnitř perleťová a se řadou 
otvorů na levém okraji. Haliotis 
Lin. řídký zjev, počínající křídou 
BŽ rec. ditt 

Pleurotomaridae d'Orbigny. i 
Skořápka ve šroubovité spirale 
kuželovitá aneb sploštělá, uvnitř 
perleťová. Vnější pysk má výřez 
od něhož páska (fasciola analis) 
jde po závitech. Někdy místo vý- 
řezu řada otvorů. Víčko jest roho- 
vité. Pleurotomaria Defr. (obr. 264.) 


Obr. 264. Pleurotomaria subscalaris Desh. 
skořápka široce kuželovitá, závity jae PEO  ae Po eiai w 


různé šíře, s píštělem, neb bez 

něho. Vnější pysk má hluboký a úzký výřez, který zanechává 
stopy na závitech starších; silur-rec. Ve starých vrstvách velmi 
hojný rod, v nynějších mořích 4 druhy zastoupeny. Podrody jsou 
četné: Ptychomphalus, Mourlonia, Worthenia, Agnesia, Gosseletina, 
Ivania, Raphistomella, Zygites, Laubella, Stuorella, Schizodiscus, 
Brilonella, Hesperiella, Cryptaenia, Leptomaria a j. V Čechách 
v siluru na př. P. crassior, regulosa, sulcatula, v devonu occidens, 
Calliaudi; v křídě obecný druh serriatogranulata, pak linearis, 
baculitarum a j. Rhaphistoma Hall kotouč nízký, sploštělý; závity 
nahoře mají hranu, vnější pysk má krátký výřez; kambrium 
a silur. U nás R. primum ve zpodním siluru. Pərcellia Lev. sko- 
řápka terčovitá, se širokým píštělem, téměř souměrná; vnější pysk 
ostrý s hlubokým výřezem ; devon a karbon. Kokene//a Kittl sko- 


232 


řápka plochá, páska po výřezu velmi široká; trias. Murchisonia 
d' Arch. V. (obr. 265.) skořápka věžovitá, vysoká, s četnými závity; 
vnější pysk s výřezem; kambrium-trias. Hojný rod s podrody: Hor- 
motoma, Lophospira, Goniostropha a Cheilotoma. U nás četné druhy. 
Polytremaria Kon. skořápka kuželovitá, místo výřezu na vnějším 
okraji řada otvorů; karbon. Ditremaria d'Orb. místo výřezu 2 vej- 
čité otvory; píštěl zakryt naduřeninou (callus); jura. Trochotoma 
Desl. místo výřezu podlouhlý jediný otvor; trias a jura. Cantanto- 
stoma Sandb. devon. Schizogonium Kok. Temnotropis Laub. trias. 


Bellerophontidae M. Coy. Skořápka oboustranně souměrná, 
točená v jediné rovině, s ústím širokým, vejčitým. Vnější pysk má 
: uprostřed výřez aneb skulinu, od nichž jde 

páska někdy s řadou otvorů po závitu. Vnitřek 
závitů někdy příčnými stěnami v několik 


Obr. 265. Murchz- 
sonia gracilis Hall 


A SES ONS 
silur ne (Ni Obr. 266. Bellerophon bicarenus Leo. karbon belgický. 


(2—4) komůrek rozdělen. Skořápky někdy zachovaly stopy po 
zbarvení. Bellerophon Montf. (obr. 266.) skořápka kulovitá neb 
terčovitá, tu více, tu méně konvolutní, často s píštělem. Ústí kruho- 
vité neb vejčité, uprostřed s hlubokým výřezem. Ten zanechává na 
závitu posledním stopu v podobě pásky, někdy lištami ohraničené. 
Jindy místo pásky kýl. Vnitřní pysk často naduřelý. Povrch hladký, 
jen s přirůstacími vráskami; silur perm. Podrody: Bucania, Warthia, 
Sphaerocyclus, Mogulia. V Čechách asi 9 dr. Euphenus M. Coy 
povrch ozdoben podélnými rýhami; karbon. Sa/pingostoma Roem. 
široký píštěl, závity se skulinou; silur a devon. Zrematonotus Hali 
místo pásky řada otvorů; silur a devon. V Čechách ze siluru 
beraunensis, z devonu fortis. Cyrtolites Conr. bez výřezu, místo 
pásky kýl a na povrchu silná příčná žebra; kambrium-karbon. 
V Čechách četné druhy. Sinuites, Oxydiscus, Temnodiscus, Iso- 
spira, Cymbularia Koken, Sinuitopsis, Tremagyrus, Ptychosphaera 


233 


Perner, Carinartopsis, Phragmostoma Hall, Bucantella Meek, Buca- 
nopsis, Conradella Ulr. vesměs silur. 


Fissurellidae Risso. Skořápka souměrná, mísovitá, bez vrstvy 
perleťové a bez víčka. Vrchol vynikající, někdy zahnutý, s otvorem. 
Přední okraj často se skulinou. Protoconcha spi- 
rální. Z%ssuridea Swains. skořápka nízce kuželovitá, 
vejčitá, vrchol před středem, s otvorem, který má 
okraje naduřelé; karbon-rec. Sem dlužno klásti ony 
tvary, které vykládány byly za žijící rod Fissurella. 
Lucapina Gray otvor široký; pliocén a rec. Zmar- 
ginula Lam. (obr. 267.) vrchol vynikající a zatočený, 
na okraji naproti vrcholu výřez. Povrch se silnými 9r. 267. “morse. 
podélnými žebry ; karbon-rec. Aimula Defr. podobný, S Rk 
místo výřezu otvor nedaleko okraje; lias-rec. Scutus 
Montf. skořápka smáčklá, bez výřezu neb otvoru i bez pásky; 
FOCENÍ a- tec: 


Enomphalidae Koninck. Skořápky jsou do šroubovité spirály 
vinuté, mají kotouč nízký, s píštělem tu užším, tu širším. Závity 
někdy volné a to zvláště poslední. První závity často kolmými 


Obr. 269. Straparollus Dionysi 
Obr. 268. Zuomphalus pentangulatus Montf. karbon belgicky (Zittel). 
Wood. karbon irsky (Nicholson). 


přepážkami odděleny. Víčko jest vápenité. Vnější pysk často mělce 
vykrojen. Ewomphalus Sow. (obr. 268.) skořápka smáčklá, se širokým 
píštělem, závity hranaté, vnější pysk vykrojen; silur-trias. Pod- 
rody: Phymatifer, Omphalocirrus, Coelocentrus. Stvaparollus Montf. 
(obr. 269) skořápka kuželovitá, neb plochá, se širokým píštělem. 
Závity rourovité, hladké neb s jemnými čárami příčnými; silur-jura. 
U nás několik druhů v siluru a devonu. Straparollina Bill. kam- 
brium. Platyschisma M. Coy skořápka tenká, hladká, píštěl úzký, 
vnější pysk se širokým výkrojem; silur- karbon. Ophzleta Van. kam- 
brium a silur. Maclurea Les. silur. Phanerotinus Sow. karbon. 
Morphotropis, Umbotropis Pern. silur. 


Stomatitdae Gray. Skořápka nízká, závity rozšiřují se velmi 
rychle a jsou uvnitř perleťovou vrstvou pokryté. Ústí obsáhlé. Szo- 
matia Gray. Stomatella Lam. jura-rec. 

Turbinidae Adams. Skořápka terčovitá, až věžovitá, s ústím 
okrouhlým a uvnitř s perleťovou vrstvou. Vnější pysk jednoduše 
zaoblen; vnitřní někdy naduřený. Víčko vápe- 
nité, tlusté. Přečetné žijící druhy rozeznávají se 
ponejvíce víčkem a proto určování zkamenělých 
velmi nejisté. Turbo Lin. (obr. 270.) skořápka 
B kuželovitá, až věžovitá, s ústím téměř kruhovi- 

tym. Víčko tlusté, uvnitř ploché zevně vypouklé, 
multispirální, s jádrem téměř uprostřed; silur- 
Obr. 270. Turbo Parkin. Yec. Podrody: Sarmaticus, Ninella, Modelia, 
mis oa fran- Callopoma, Senectus, Batillus, Collonia a j. 
V Čechách zastoupen rod ten silurem počínaje, 
v křídě obecný 7. decemcostatus. Astralium Link. skořápka kuželo- 
vitá, povrch drsný, závity s kýlem neb i hrbouly a trny, ústí vej- 
čité, necelé; základní plocha rovná, víčko spiralné s jádrem mimo- 
středním; trias-rec. Podrody: Bolma, Pachypoma, 
Lithopoma, Uvanilla, Guilfordia (G  acanthochilla 
v březenských vrstvách.) Calcar a j. Cyclonema Hall 
(obr. 271.) skořápka kuželovitá, závity nafouklé, ústí 
kruhovité, necelé; silur a devon. Omphalotrochus Meek 
skořápka smáčklá, se širokým píštělem, závity rouro- obr. 271. Cyclone- 
vité, s podélnými žebry na povrchu. Víčko velmi aa o o 
stloustlé, zevně kuželovité, multispirální ; silur-karbon. 
Podobné rody, od některých za synonyma považované jsou Zo- 
lytropis Kon. Oviostoma Linds. a j. V české 
palaeozoické pánvi četné druhy často dobře za- 


\ 


chované i s viékem. 
Phastanellidae Troschel. Skořápka prodlou- 
žená, tenká a na povrchu hladká, bez píštěle. 
Poslední závit široký, ústí vejčité. Víčko vápe- 
phe pace meee nité. Phasianella Lam. křída-rec. Skořápka tlustá, 
nízce kuželovitá, uvnitř s perletovou vrstvou a 
na povrchu obyčejně bohatě ozdobená. Ústí kruhovité, celé; 
vnější pysk stloustlý aneb rozšířený. Víčko rohovité, na zevnějšku 
často vrstvou vápenitou pokryté Delphinulla Lam. (obr. 272.) 


skoř. nízce kuželovitá, s píštělem, obusti tlusté, vnější pysk nadu- 


23D 


řený; trias-rec. Craspedostoma Lindst. skoř. kulovitá s úzkým pí- 
štělem, poslední závit obsáhlý. Obústí přehozeno, na cívce křídlo- 
vitě povytaženo; silur. Cvossostoma Morr. L. skoř. nízká, hladká, 
obusti celé naduřené, kruhovité; trias a jura. Liotta Gray na po- 
vrchu příčné valy; jura-rec. 

Trochonematidae Zittel. Skořápka věžovitá, zřídka terčovitá, 
uvnitř perleťová. Závity jsou vypouklé a ozdobeny podélnými kýly 
s jemnými příčnými čarami Ústí zaokrouhleno, někdy se slabým 
vylevem. T7o0chonema Salt. skoř. kuželovitá neb věžovitá, s hlu- 
bokým píštělem. Ústí kruhovité, píštěl obdán kýlem; kambrium 
a silur. Eunema Salt. (obr. 273.) kotouč prodloužený, přišpičatěný, bez 
píštěle. Na závitech 2 neb více 
podé'ných kýlů a příčné rýho- 
vání. Ústí kruhovité, napřed 
slabě zahnuto ; silur a devon. 


Obr. 273. Zune- i 
ma strigillata Obr. 274. Amberleva 


Sal. silur ameri- capitanea Můnst., z Obr. 275. Trochus patulus Broc. 
cký (Nicholson). jury francouzského. miocén vídeňský. 


Amberleya Morr. L. (obr. 274.) šev hluboký, skoř. bez píštěle, kýly 
na povrchu s uzly neb trny; příčné čáry jsou četnější na zpodu 
závitu než na svrchu; trias-křída. Oncospīíra Zittel každý závit 
s 1—2 příčnými valy; jura. /amusina Gemm. na levo točená skoř. 
bez píštěle a s kýly uzlovatými; lias. Platyacra Amm. podobný, ale 
počátek skoř. do plochy vinuty; lias. Czrrus Sow. na levo točená 
skoř. s hlubokým píštělem a mohutnou ozdobou; trias-střední jura. 


Trochidae Adams. Skořápka kuželovitá až věžovitá, uvnitř 
perleťová s ústím okrouhlym až étyrhrannym. Obůústí rozděleno, 
vnitřní pysk mívá záhyb. Víčko rohovité. Určování rodů jest velmi 
obtížné a staré tvary vykazují často znaky pohromadě, které v ny- 
nější zvířeně na různé rody jsou rozvrženy, tak že jsou to typy 
kollektivni. Z70c4“us Lin. (obr. 275.) skoř. kuželovitá až věžovitá, zá- 
vity slabě vypouklé aneb ploché, základná na obvodu ostře omezená, 
vnitřní pysk uťat, stloustlý aneb se zoubky (záhyby); silur-rec. Pod- 
rody: Tectus, Polydonta, Ziziphinus, Eutrochus, Elenchus, Turcia, 
Gibbula, Oxystele, Monodonta, Clanculus, Craspedotus, Chlorostoma’ 


236 


Osilinus, Lewisiella a j. V siluru u nás zastoupen několika druhy. 
V křídě nalezeno asi 9 dr. 7. Getnitet, Engelharti. Z české pelaeo- 
zoické pánve uvádějí se jiní příbuzní rodové: Planitrochus, Pseudo- 
tectus, Pycnotrochus, Otospira, Falaconustus Pern. a j. Dále sem 
sluší rody: /leminoia, Glyptobasis Kon. Microdoma Meek W. 
z karbonu, Turbina, Turbonellina Kon. karbon-trias. Margarita 
Leach, Solarzella Wood. Cantharidus Montf. tertiér a rec. 


Umboniidae Adams. Skořápka malá, bez perleťové vrstvy, 
s vnějším pyskem ostrým a obústím rozděleným. Píštěl někdy jest 
naduřeninou zakryt. Víčko rohovité. Sem klade se několik rodů 
starších, jejichž příbuzenství není však nad pochybnosť zjištěno. 
Pycnomphalus Linds. silur a devon. 
Anomphalus Meek W. Rotellina 


Obr. 276. a Neritopsts moniliformis 
Grat. miocén sedmihradský, 4 Wer, spí- Obr. 277. Naticopsis ampliata Phil. karbon 
nosa Desl, jura francouzský. belgický. 


Kon. karbon.  Zeznostoma, Vitrinella Ad. karbon-tertiér. Helt- 
cocryptus d'Orb. jura a křída. Cyclostrema Mar. Adeorbis Wood. 
terticn tay rec: 


Neritopsidae Fischer. Skořápka vejčitá nebo polokoulovitá, 
s kotoučem velmi krátkým, bez píštěle a perletové vrstvy. Poslední 
závit velmi obsáhlý, ústí vejčité neb půlkruhovité, vnitřní pysk na- 
duřený, někdy se záhyby. Víčko uvnitř s naduřelým okrajem 
a středním násadcem, nikoli spirální. (Popsáno pod jmény. Pelta- 
rion, Scaphanidia, Cyclidia, Rhynchidia.) eritopsis Grat. (obr. 276.) 
kotouč nízký, poslední závit velmi obsáhlý. Povrch ozdoben příčnými 
i podélnými žebry, často uzlovitými. Vnitřní pysk stloustlý, se 
širokým výkrojem uprostřed; trias-rec. V jurském útvaru našem 
N. Friči, v křídě WV. costulata. Naticopsis M. Coy (obr. 277.) skoř. 
vejčitá až kulovitá, hladká neb příčně rýhovaná. Ústí vejčité, vnitřní 
pysk sploštěný, poněkud stloustlý, zahnutý a někdy rýhovaný; silur- 
trias. U nás několik druhů. Hologyra Kok. kotouč na stranu se- 
šinut, vnitřní pysk zakrývá píštěl. Často barvy zachovány; trias. 


237 


Marmoratella Kittl kotouč velmi malý, na stranu sešinut; trias. 
Natiria Kon. silur-karbon. JVaticella Můnst. Platychilina Kok. 
Delphinulopsis Laube trias. 

Neritidae Lamarck. Skořápka  polokoulovitá, bez píštěle 
a perletě. Kotouč velmi krátký, někdy na stranu sešinutý, závity 
starší uvnitř jsou resorbovány, poslední velmi 
obsáhlý. Ústí půlkruhovité, vnitřní pysk sploštělý 
neb naduřelý, často se záhybem. Víčko vápenité, 
spirální, na zpodu často se záhybem. Obyvatelé 
dílem moří, dílem brakickych vod. /Verzta Lin. skoř. 
tlustá, vejčitá až kulovitá, na povrchu hladká aneb 
spirálně rýhovaná. Vnitřní pysk stloustlý, s okra- 
jem rovným, často pilovaným. Víčko nezřetelně 
spirální; trias-rec. U nás v křídě i miocénu. 
Neritaria Kok. kotouč zašpičatělý ; trias. Oucochilus 
Peth. (obr. 278.) na vnitřním pysku 2—3 zoubky; 
trias a jura. Lessochelus Peth. Neritoďomus Morr. Obr, 278. Oxcochilus 

s PG ee chromaticus Zitt. jura 

L. Neritoma Morr. Otostoma Arch. Dejanira Stol. Strambersky. 
křída. Velates Montf. kotouč naznačen jen vrcholem, 
poslední závit velmi obsáhlý, vnitřní pysk zoubkován; eocén. Werz- 
tina Lam. skoř. malá, vnitřní pysk s okrajem ostrým neb jemně 
pilovanym. Brakický rod; tertiér a rec. //eolus Sow. skoř. kuželi 
podobná, jen poslední závit patrný, ústí půlkruhovité; jura-eocén. 


Podřád Ctenobranchia. Schweigger. 


Pravé zabry na hřbetě hřebenovité, mocné a obyčejně ná- 
sledkem stočení těla na levou stranu těla sešinuté; levé žabry za- 
krnělé. Srdce s jedinou komorou. Radula úzká, různé struktury, 
obyčejně z nečetných háčků, do příčných řad sestavených. Noha 
tvoří masitý lalok, jimž zvíře se pohybuje. Skořápka kuželovitá 
neb věžovitá, zřídka mísovitá. Většina rodů sem slušících žije 
v moři, některé ve vodách sladkých jiné na souši. Dle tvaru jazy- 
kové pásky možno roznati 5 skupin: 1. Gymmnoglossa, 2. Pteno- 
glossa, 3. Taenioglossa, 4. Rachiglossa a 5. Toxoglossa. 


Gymnoglossa. Troschel. 


Tvary často parasitické, s radulou bez zoubků. 
Eulimidae Fischer. Skořápka malá, prodlouženě kuželovitá, 
s ústím vejčitým a cívkou často stočenou. Ew/ima Risso skoř. 


238 


hladká, bez píštěle Miso Ris. podobný, ale s hlubokým píštělem ; 
trias-rec. 

Pyramidellidae Gray. Skořápka věžovitá, s ústím vejčitým, 
napřed zaokrouhleným, aneb slabě vylitým, vnější pysk ostrý a víčko 
rohovité. Protoconcha spirální, z více závitů, u starších tvarů 
v témže směru vinutých jako ve skoř. dospělé (homostrofní), 
u mladších heterostrofní. Pyramidella Lam. skoř. malá věžovitá, 
vnější pysk jednoduchý, se slabými záhyby, vnitřní se 3 zoubky. 
Odontostoma Flem. podobný, vnitřní pysk 1 zoubek, 
vnější větší počet zoubků; křída-rec | Wacrocheilus 
Phil. (obr. 279.) skoř. prodlouženě vejčitá, bez píštěle, 
s kotoučem nevysokým. Poslední závit obsáhlý, se sla- 
bým výlevem. Vnitřní pysk má široký záhyb; silur- 
trias. Loxonema Phil. skoř. věžovitá, zá- 
vity Vypoukl 5, Sev prohloubeny. Usti 
vyšší než široké, slabě vylité; silur- 
trias. Oba rody u nás v pánví prvo- 
horní. Pseudomelania Pict. (Chemnitzia, 
obr. 280.) skoř. věžovitá, z četných, té- 
měř plochých závitů, bez píštěle aneb 
jen se skulinou píštělovou; ústí napřed 
zaoblené, aneb slabě vylité; karbon-eocén. 
Podrody: Oonia, Microschiza, Coelosty- 

: : Obr. 280. Pseudo- 
ooo emek, ADA, Eustylus, Spirostylus, Hypsipleura, em 
mm) Anoptychia, Bayania. U nás v křídě a jurafranceuzský. 

ý 
v miocénu několik druhů. Fuséularia 

Kok. z triasu. Bourgetia Desh. karbon-jura. Zygopleura Kok. devon- 
křída. Catosira Kok. trias a jura. Diastoma Desh. křída a tertiér. 
Mathilda Sem. jura-rec. Kei/ostoma Desh. skoř. věžovitá, spirálnými 
čarami ozdobená, vnější pysk stloustlý; eocén Turbonilla Risso 
skoř. malá, na povrchu hladká, neb s příčnými žebry, vnitřní pysk 
rovný, někdy se záhybem; tertiér-rec. 


Ptenoglossa. Gray. 


Zoubky na radule šídlovité, četné a sobě podobné, v příčných 
řadách. 

Scalartidae Broderip. Skořápka věžovitá, obyčejně s úzkým 
píštělem, závity vypouklé, na povrchu na příč i na podél žeber- 


239 


naté. Ústí kruhovité, obůstí celé. Víčko rohovité. Sca/aria Lam. 
(obr. 281.) skoř. věžovitá, na povrchu vypouklých závitů příčnými 
a často i podélnými žabry ozdobená. Vnější pysk někdy stloustly ; 
trias-rec. Ca/lonema Hall skoř. věžovitá, neb vejčitá, 
aneb i kulovitá, na povrchu příčnými lištami; pokrytá ; 
silur a devon. Holopella M. Coy skoř. úzká, věžo- 
vitá na povrchu jemně na příč rýhovaná aneb i mří- 
žovaná ; silur-karbon. Scoliostoma Braun devon. (%y- 
locyctus Br. trias. 

Solaritdae Chenu. Skořápky 
smáčklé, se širokým a blubokym 
píštělem, bez perleťové vrstvy. 
Závity mají hrany široké; pro- 
toconcha jest heterostrofní. Ob- famslosa Broc mie. 


cén vídeňský. 


Obr. 282. Solarium Leymerier 


Ryck. cenoman belgický. ústí celé. Víčko buď rohovité, 
buď vápenité. Solarium Lam. 

(obr. 282.) skoř. nízce kuželovitá, na obvodu ostře hranatá, ústí 
čtyrhranné. Píštěl široký a hluboký, hrana jeho zrněná, jindy ostrá. 
Víčko rohovité; jura-rec. V křídě naší S. daculitorum i v miocénu 
několik druhů. Torinia Gray tertiér a rec. Bifrontia Desh. eocén. 


Taenioglossa. Bouvier. 


Zoubků v každé příčné řadě na raduli 7. 

Purpurinidae Zittel. Skořápky tlusté, se závity hranatými 
a stupňovitě na sobě uloženými, bez per- 
leťové vrstvy. Povrch ozdoben obyčejně tlu- 
stými trny, které bývají na oblých hranách 
závitů. Poslední závit obsáhlý, obůstí roz- 
děleno. Furpurina d'Orb. skoř. prodlouženě 
vejčitá, závity nahoře hranaté, s rýhami spi- 
rálnými a příčnými žebry. Ústí vejčité, na- 
před s výlevem ; trias-jura. Purpuroidea Lyc. 
(obr. 283.) skoř. vejčitá, závity stupňovitě 
uložené, na hranách s uzly a tlustými trny. 
Ústí napřed má výřez stokový a vnější pysk 
fenky; jura a křída. Scalites Conr: kotouč 0) 28. z jery aneliekého i 
krátký, přiostřený, ze závitů stupňovitě ulo- 
žených, na povrchu kýlem ozdobených. Poslední závit mohutný 


240 


silur-trias. Zzachydomia Meek W. karbon. Trachynerita, Pseudo- 
Scalites, Tretospira Kok. trias. 
Littorinidae Gray. Skořápka vejčitá, na povrchu hladká aneb 
s podélnými, řidčeji příčnými žebry, bez perleťové vrstvy. Ústí 
vejčité, vnější pysk ostrý, víčko rohovité. Lzttorina Fér. skoř. 
tlustá, kuželovitá až kulovitá, hladká aneb spirálně rýhovaná, bez 
píštěle; ústí vejčité; jura-rec. Z. vrotundata 
u nás v cenomanu. Lacuna Tur. podobný, ale 
ústí napřed s výřezem; tertiér a rec. Holopea 
Hall silur a devon. Turbonitella Kon. (obr. 284.) 
devon a karbon. fortlockia, Turbinilopsis, Rhab- 
dopleura Kon. karbon. Lacunina Kittl trias. 
Lacunella Desh. eocén. Litiope Rang. Planaxis 
. Lam Quoyza Desh. tertiér a rec. 
Se rs Pc ae Fossaridae Fischer. Skořápka vejčitá neb 
> polokoulovitá, s pístělem širokým, poslední závit 
velmi obsáhlý, poněkud se uvolňující. Na po- 
vrchu silná podélná žebra. Ústí vejčité, celé. Fossarus Phil. 
eocén a rec. Fossariopsis Laube bez píštěle; trias. 


Cyclostomidae Menke. Skořápka terčovitá až věžovitá, s ústím 
kruhovitým a s obůstím obyčejně celým. Víčko 
rohovité neb vápenité, spirální. Žijí na souši a mají 
místo žaber vaky k respiraci, ale jinak velmi se při- 
bližují k čeledi Littorinidae. Cyclostoma Lam. skoř. 
vřetenovitá, víčko vápenité; tertiér a rec. Mega- 
lomostoma Guil. skoř. vřetenovitá, obyčejně hladká, 
obůstí tlusté, vnější pysk přehozený, víčko rohovité; obr. 285. Stropkosto- 
křída-rec. Pomatias Stud. skoř. věžovitá, příčně rý- ma aA 
hovaná, obústí stloustlé, víčko rohovité; tertiér 
a rec. Leptopoma Pfeif. Cyclophorus Montf. Craspedopoma Pfeif. 
Cyclotus Guil.; křída-rec. Strophostoma Desh. (obr. 285.) křída- 
miocén. Ožopoma, Tudora Gray; tertiér a rec. 

Capulidae Cuvier. Skořápka mísovitá, kuželovitá, rohu po- 
dobná, s vrcholem do spirály zatočeným, zřídka z více závitů se- 
stávající. Poslední závit velmi obsáhlý, ústí široké. Víčko schází. 
Často skořápky připínají se k cizím předmětům a obrysy těchže 
na sebe přijímají. Capu/us Montf. skoř. nepravidelně kuželovitá 
neb kápovitá, s vrcholem do zadu posunutým a zatočeným. Ústí 
široké; na vnitřní stěně otisk svalu podkovitý. Hojný rod, kam- 


=o À 


241 


brium-karbon, řidší trias-rec. Stenotheca Salt. skoř. malá kápovitá, 
soustředně rýhovaná, s vrcholem slabě zatočeným a do zadu po- 
sunutym; zpodní kambrium. Ovéonychia Hall (obr. 286.) skoř. kuže- 
lovitá, rovná neb slabě zahnutá, často se záhyby ; vrchol téměř rovný. 
Platyceras Conr. (Acroculia) skoř. z několika závitů nízkých, po- 
slední velmi obsáhlý. Vnitřní pysk přehozen a stloustlý; silur- 
karbon. Horiostoma M. Chalm. devon. Tubina Barr. silur a devon. 
V prvohorní pánvi české četné druhy. /Zipponyx Defr. skoř. šikmě 
kuželovitá až mísovitá, vrchol téměř rovný, do zadu posunut, ústí 
vejčité, či kruhovité, na vnitřní stěně podkovitý otisk svalový. 
Někdy tlusté, vápenité víčko. Ga/erus Gray (Calyptraea) skoř. 
kuželovitá, tenká, s vrcholem zatočeným, střed- 


ním. Závity ploché, často ostnité, základná vodo- 
rovná. Crepidula Lam. (obr. 287.) skořápka 


Obr. 287, Crepidula co- Obr. 288. Natica patula 
Obr 286. Orthonychia ele- stata Desh. miocén fran- Lam. tertiér francouzský. 
gans Barr. z Lochkova cg. couzský (Nicholson). 


prodlouženě vejčitá, plochá aneb vypouklá, střevíci podobná. 
Vrchol téměř u kraje, slabě zatočený. Ústí prodlouženo, vnitřní 
pysk tvořen lištou vápenitou; vesměs křída-rec. Rothpletzia Sim. 
tertiér. Czucibulum Schum. Calyptraea Lam. tertiér a rec. 
Naticidae Forbes. Skořápka s kotoučem krátkým a s po- 
sledním závitem velmi zmohutnělým. Ústí polokruhovité, neb vej- 
čité, tvoří vzadu úhel, napřed je zaokrouhleno. Víčko vápenité neb 
rohovité, z nečetných spiral. Vatzca Lam. (obr. 288.) skoř. kulovitá 
neb polokoulovitá, hladká, zřídka podélně rýhovaná, s píštělem aneb 
bez něho, často i s naduřeninou v krajině píštělové. Ústí půlkruhovité 
neb vejčité, vnější pysk ostrý, vnitřní zduřelý. Víčko buď rohovité, 
buď vápenité s jádrem mimostředným; trias-rec. Podrody: Am- 
pullina, Amauropsis, Amaura, Lunatia, Cernina, Neverita, Ma- 
milla a j. V křídě u nás na 10 dr. WV. vulgaris, Genti, Roemeri, 
v miocénu 2 dr. Deshayesia Raul. vnitřní pysk pilovaný; miocén 


Dr. Počta: Rukověť palaeozoologie. 16 


242 


a pliocén. Sigaretus Lam. skoř. smáčklá, boltcovitá, kotouč velmi 
nízký, ústí velmi rozšířeno; víčko rohovité; tertiér a rec. 
Xenophoridae Deshayes. Skořápka kuželovitá, bez perletě, se 
závity plochými, často cizími předměty polepenymi. Základná 
kuželovitá aneb plochá, na obvodu kýlem 
lemovaná, ústí šikmo čtyrhranné. Víčko roho- 
vité Vnějším tvarem skořápek jest čeleď 
tato blízce příbuzná s čel. Trochidae. Xeno- 
phora Fischer (obr. 289.) skoř. kuželovitá, 
s úzkým píštělem, na povrchu cizími předměty 
> polepená; křída-rec. U nás v chlomeckych 
Obr, 289. Xenophora asgluti- X, onusta. Onustus Hump. skoř. kuželovitá, 


nans Lam. eocén francouzský. 


tenká, se širokým píštělem a se závity plo- 
chými. Základná lemovaná listovitým okrajem; silur-rec. Clisospira 
Bill. Aztodetus Lindst. Omphalopterus Roem. silur. 


Obr. 291. a Tulotoma Forbesi Neum., 
6 Hoernest Neum. pliocén slavonsky. 


Obr. 290. Paludina Brusinai Neum. 
pliocén ostrova Cos. 


Ampullariidae Gray. Čeledi Naticidae velmi podobná, mimo 
žabrami dýchají i vakem plicním a žijí ve vodách sladkých a bra- 
kickych. Ampullaria Lam. křída-rec. 

Valvatidae Gray. Skořápka malá, z nečetných závitů a s pí- 
štělem. Ústí kruhovité, celé; víčko rohovité. Valvata Müll. skoř. 
vřetenovitá neb terčovitá; křída-rec. U nás v pleistocénu V. cristata. 

Paludinidae Gray. Skořápka kuželovitá neb věžovitá, někdy 
s úzkým píštělem, závity v průřezu kruhovité neb hranaté, ústí 
kruhovité, vejčité neb v zadu hranaté, celé. Víčko rohovité. Sladko- 
vodní čeleď počínající v juře. Pa/udzna Lam. (obr. 291.) Hladké tenké 
tvary uvádějí se jako podrod Vivipara, tlusté hladké skořápky ze 
sev. Ameriky pod jm. Campeloma a skořápky se závity hranatými 
jako Tulotoma. Jiné podrody jsou: Lioplax, Laguncula, Tylo: 
poma a Boskovicia. V paludinových vrstvách již. Uher, Slavonska, 
Rumunska, Chorvatska a na ostrovech dalmatských přicházejí četné 


243 


přechody pokud se týče povrchních ozdob, tak že mohl Neu- 
mayr sestaviti úplnou řadu od hladkých (Vivipara) k bohatě 
ozdobeným (Tulotoma, obr. 291.). 


Hydrobiidae Fischer. Skořápka věžovitá, malá a tenká, s ústím 
vejčitým, na povrchu ozdobená žebry příčnými. Víčko rohovité 
neb vápenité, spirální neb soustředné. Obývají vody sladké neb 
brakické. Hydrobia Hart. skoř. věžovitá s vrcholem přišpičatělým, 
hladká. Ústí vejčité. Víčko rohovité, z nečetných spirál; křída-rec. 
Podrody: Bithynella, Amnicola, Belgrandia, Lartetia, Lapparentia 
a j. U nás v miocénu několik druhů. Aythinia Leach. skoř. vřete- 
novitá, tenká, se skulinou píštělovou; obústí celé, vnější pysk ostrý; 
víčko vápenité, soustredné; křída-rec. Sza- 
lioa Brus. křída miocén. /ossarulus Neum. 
miocén. Nematura Ben. Nystia Tourn. 
Asstminea Leach tertiér a rec. Pyrgula 
Christ. J. skoř. věžovitá, závity ozdobeny 
kýlem neb příčnými žebry, obůstí celé; 
tertiér a rec Podrody: Micromelania, 
Mohrensternia, Pyrgidium, Prososthenia. 
Lithoglyphus Ziegl. tertiér a rec. 


Rissoidae Troschel. Skořápka mala, 
tlustá, věžovitá, na povrchu s podélnými, 
někdy i příčnými žebry, zřídka hladká. 
Ústí jest vejčité, vzadu tvoří úhel a má l 

s čí > E Obr. 292 a Turritella turris Bast. 
někdy v předu krátkou stoku. Víčko ro- miocén bavorský, 8 Turr. imbri- 
sae ž t X y pee k cata Lam. tertiér pařížský. 

hovité. ARzssoa Frém. skoř. vřetenovitá až 

věžovitá, na povrchu mřížovaná, bez stoky. 

Mě křídě naší 3 dr., obecný jest R. Keussz, v miocénu 6 dr. 
R. inflata. Rissoina d'Orb. obtsti se stokou, vnější pysk zduřelý 
a zahnutý; jura-rec. 


Turritellidae Gray. Skořápka věžovitá, s prodlouženým ko- 
oučem z četných závitů, které obyčejně jsou na podél žebernaté. 
stí vejčité neb čtyrhranné, někdy se slabým zářezem, obůstí roz- 
členo. Vnější pysk tenký. Víčko rohovité. Turritelľa Lam. (obr. 292.) 
koř. dlouhá, ústí kruhovité neb až čtyrhranné, celé, vnější pysk tenký ; 
rias tec. Podrody: Mesalia, Protoma a j. V české křídě as 11 dr. 
. multistriata, acicularis, Fittontana, v miocénu 4 dr. Glauconia 
ieb. (Omphalia) skoř. tlustá, kuželovitá až věžovitá, s úzkým 

16* 


244 


píštělem. Ústí vejčité, se slabým zářezem. Vnější pysk má napřed 
a uprostřed výkroj; křída. 

Vermetidae Adams. Skořápka rourovitá, se závity volnými, 
z počátku do spirály, pak nepravidelně vinutá. Ústí okrouhlé; 
víčko někdy rohovité, jindy schází. Skořápky 
zvláště ze starých útvarů mohou snadno za 
rourky červa Serpula zaměněny býti. Vermetus 
Ad. skoř. nepravidelně rourovitá, obyčejně 
přirostlá, často s podélnými lištami uvnitř; 
karbon-rec. S%/iguaria Brug. (obr. 293.) při ústí 
skulina, která po závitu pokračuje aneb v řadu 
malých direk je proměněna; křída-rec. Sem — 
kladeny jsou také velmi malé ulity Spzvoglyphus © 
vorax, které tvoří trsy v kamenouhelných lup- 
cích u Nýřan. 


Obr 293. Sz/zgua- 
ria striata Desh. 


tertiér pařížský; Obr. 294. Melanopsis Obr. 295. Nerinea Goodhalli 
polovina skuteč. Martiniana Fer, ter- M Coy, jura anglický, na levo 
velikosti. tiér vídeňský. skoř. proříznutá (Nicholson). 


Caecidae Adams. Skořápka malá, v mládí terčovitá, později: 
rourovitá. Víčko rohovité. Caecum Flem. tertiér a rec. Origoceras 
Brus. pliocén. 


Melaniidae Gray. Skořápka vejčitá až věžovitá, s vrcholem 
obyčejně uraženým. Ústí vejčité, někdy se slabým výřezem. Víčko 
rohovité. Ve vodách brakických aneb sladkých. Melania Lam. 
skoř. vejčitá až věžovitá, hladká aneb ozdobená příčně i podélně, 
ústí vejčité, napřed zaokrouhlené; jura-rec. Pyreulifera Mech. skoř. 
prodlouženě vejčitá, tlustá, závity ukládají se stupnovitě. Ústí 
vejčité, někdy se slabým výřezem. Fascinella Stache, Coptostylus 
Sandb. Faunus Montf. Hemisinus Sw. Melanopsis Fer. (obr. 294.) 
skoř. vejčitá až věžovitá, s vrcholem přišpičatělým, vnitřní pysk 


245 


sduřelý. Ústí s krátkým výřezem; vesměs křída-rec. Stomatopsis 
Stache eocén. Gontobasis Lea, Leptoxis Raf. křída-rec. 


Nerineidae Zittel. Skořápka vejčitá až věžovitá, s píštělem aneb 
bez něho; ústí napřed s krátkým výřezem. Cívka a pysk vnější 
| uvnitř se silnými spirálnými záhyby. Pysk vnější tenký, vzadu s vý- 
| řezem, který zanechává stopy na povrchu všech závitů. /Verinea 
| Defr. (obr. 295.) skoř. věžovitá, někdy velmi prodloužená, obyčejně 
bez píštěle; cívka vždy a obyčejně i vnější pysk s jednoduchými zá- 
hyby ; jura a křída. V české křídě několik druhů. WV. Zonezsstma bývá 
zastoupen dlouhými šroubovitými jádry. Aptyxzel/a Fisch. skoř. úzká, 

věžovitá, s ústím čtyrhranným, bez záhybu na pyscich; trias a jura. 
| Trochalia Shar. na vnitřním pysku jednoduchý záhyb. /ierie Math. 
cívka, vnitřní i vnější pysk se záhyby. U nás v ceno- 
manu I. carznata. Ptygmatis Shar. záhyby na obou 
pyscích se druhotnými zaškrceninami rozvětvují a roz- 
šiřují; vesměs jura a křída. 


Cerithitdae Menke. Skořápka věžovitá, ústí pro- 
taženo, vejčité či čtyrhranné, napřed s krátkou sto- 
kou; vnější pysk tenký aneb zduřelý, někdy i pře- 
| hozený. Na cívce někdy 1—2 záhyby. Víčko roho- 
| vité. V mořské neb brakické vodě. Cerzthium Ad 
skoř. věžovitá, ústí se stokou do zadu zahnutou; Ona 
vnější pysk prehozeny a na cívce 1—2 záhyby; jura- geen sa Sg 
rec. Nejhojněji v eocénu, kde přicházejí skoř. až socén německý. 
| na '/, m dlouhé (C. giganteum). Podrody: Vicarya, 
| Vertagus, Bellardia a j- V křídě naší asi 9 dr. /rzmomi/e, bino- 
dosum, fasciatum, v miocénu 8 dr. pictum, scabrum. Potamides 
Brongt. (obr. 296.) ústí s výřezem aneb slabou stokou. Žije ve vodách 
brakických nejčastěji při ústí řek; křída-rec. Podrody: Tympano- 
tomus, Telescopium, Pyrazus, Cerithidea, Lampania, Pyrenella, 
| Sandbergeria. Certhinella Gemm. skoř. věžovitá, úzká, s četnými 
| závity; ústí čtyrhranné se slabým výřezem. Exelissa Piet. skoř. 
| malá, na povrchu ozdobena příčnými žebry, která přes šev pře- 
| cházejí. Ústí bez stoky. Pseudalaria Hud. Ditretus Piet. vesměs 
| jura. Cryptaulax Tat. skoř. malá, na povrchu šikmými žebry, která 
| pokračují přes švy, ozdobená; trias a jura. Cerztel/a Morr. L. trias 
| a jura. Aitium Leach ústí s krátkou rovnou stokou; jura-rec. 
| Triforis Desh. Cerithiopsis Forb. tertiér a rec. 


246 


Aporrhaidae Phillipi. Skořápka vřetenovitá až věžovitá, obůstí 
s dlouhou stokou. Vnější pysk křídlovitě rozšířený, prstovitě roz- 
dělený aneb zduřelý. Víčko rohovité. Aporrhais Costa (Chenopus) 
skoř. věžovitá, na povrchu zanechala dřívější ústí často stopy.. 
Obůstí vybíhá v laloku do zadu až téměř k vrcholi. Vnější pysk. 
prstovitě aneb v laloky rozdělen; 
jura-rec. Podrody: Alipes, Ar- 
rhoges, Ceratosiphon, Cuphoso- 
lenus, Dimorphosoma, Helicaulax, 
Lispodesthes, Malaptera, Ptero- 
cerella, Tessarolax a j. V české 
křídě asi 9 dr. A. megaloptera, 
Reussi, stenoptera, v miocénu 2 dr. 
Alaria Morr. L. (obr. 297.) podob- 


ný, vnější pysk prstovitě rozdělen 


Obr 297 Alaria cart- 
nata Mant. z křídy Obr. 298. Zippochrenes Murchtsoni Desh. 
anglické. tertiér francouzský. 


aneb laločnatý, ale do zadu neprodloužen; jura a křída. Podrody: 
Dicroloma, Anchura, Diempterus a j. Spzuzgera d'Orb. jura. 
Strombidae d'Orbigny. Skořápka vřetenovitá, věžovitá neb na- 
fouklá, obústí se stokou, vnější pysk rozšířený, napřed s výřezem. 
Víčko rohovité. Strombus Lin. kotouč krátký, poslední závit ob- | 
sáhlý; ústí úzké, dlouhé, s krátkou zahnutou stokou; vnější pysk | 
křídlovitě rozšířen; křída-rec Harpagodes Gill. stoka velmi dlouhá, | 
do zadu obloukovitě zahnutá. Vnější pysk rozdělen v úzké a dlouhé | 
výběžky, z nichž zadní probíhá podél kotouče; jura a křída ZZero- 
donta d'Orb. Thersitea Cog. Pugnellus Conr. křída. Rostellaria Lam. 
kotouč vysoký, ze závitů hladkých. Stoka zobanovitě prodloužená, | 


247 


ústí vzadu vybíhá v lalok. Vnější pysk s výběžky laločnatými; 
křída-rec. V české křídě asi 8 dr. Terebellum Lam. ústí úzké, 
vnější pysk ostrý, nerozšířený; tertiér a rec. Kzmella Ag. vnější 
pysk zduřelý, stoka krátká, vzadu lalok často se prodlužuje; 
křída-rec.  Hippochrenes Montf. (obr. 298.) kotouč vysoký, vnější 
pysk křídlovitě, ale zaobleně rozšířen; křída a eocén. 
Columbellariidae Fischer. Skořápka tlustá, vejčitá, s krátkým 
kuželovitým kotoučem a posledním závitem obsáhlým. Ústí úzké, 
napřed s krátkou stokou a vzadu s výřezem šikmo nahoru na- 
mířeným. Vnitřní pysk naduřelý, vnější rovněž stloustlý, někdy až 
přehozený, aneb se zahybem. Columbellaria Rol. skoř. prodlouženě 
vejčitá, ústí dlouhé, napřed trochu rozšířené, vnější pysk uvnitř 
ozuben; jura. Zttelia Gemm. jura. Columbellina d'Orb. křída. 
Cypraeidae Cray. Skořápka vejčitá, dovinutá, 
kotouč krátký, téměř úplně přikrytý posledním zá- 
vitem velmi obsáhlým. Ústí skulinovité, dlouhé, na 
obou koncích vyříznuté, vzadu se stokou. Vnější 
pysk stloustlý, se záhyby. Bez víčka. Cypraea Lin. 
skoř. vejčitá, dovinutá, hladká, kotouč přikrytý. Ústí 
dlouhé, skulinovité, na obou stranách s výřezem a 


oběma pysky ozubenými; jura-rec. 77zvza Gray PO- Obr. 299. Cassidaria 
dobný, ale menší a na povrchu s příčnými žebry, ee cam gore 
a uzly; tertiér a rec. Ærato Risso skoř. malá, s krát- 

kým kuželem, ústí úzké, napřed se stokou, vnitřní pysk hladký, 
se záhyby cívkovými, vnější ozubený; křída-rec. 

Ovulidae Pilsbry. Skořápka úplně dovinuta a na radule po- 
krajní zoubky zvláštním způsobem vytvořeny. Ovz/a Brug. tertiér 
a rec. Gzsortia Jus. velká skořápka tlustá, poslední závit s tupou 
hranou; eocén. 

Cassididae Adams. Skořápka tlustá, nafouklá, s kotoučem 
krátkým a s posledním závitem velmi obsáhlým. Ústí úzké, dlouhé, 
napřed s krátkou stokou. Vnitřní pysk zduřelý, zrnky neb záhyby 
pokrytý, vnější rovněž zduřelý. Víčko rohovité. Cassz7s Lam. vnější 
pysk zduřelý, přehozený, obyčejně ozubený, vnitřní rovněž stloustlý, 
rozšířený, vrásčitý, zrnitý neb ozubený. Stoka krátká, náhle do 
zadu zahnutá; tertiér a rec. Casstdaria Lam. (obr. 299.) skoř. 
nafoukla, s vnitřním pyskem rozšířeným a stokou prodlouženou, 
zpět zahnutou; křída-rec. Podr. Sconsia má na posledním závitu 
příčný val. 


248 


Dolitdae Adams. Skořápka tenká, nafouklá, s kotoučem velmi 
krátkým. Poslední závit velmi obsáhlý, obyčejně na povrchu na 
podél žebernatý. Ústí veliké, vejčité, se stokou rovnou či zahnutou. 
Bez víčka. Dolium Lam. ústí široké, vnější pysk uvnitř zoubkován, 
stoka krátká, šikmá. Povrch podél žebernatý. Pyrula Lam. (Fi- 
cula) skoř. tenká, nafouklá, ústí velmi obsáhlé, vnější pysk ostrý, 
stoka široká, rovná; křída-rec. 

Tritonidae Adams. Skořápka tlustá, vřetenovitá či vejčitá, 
závity na povrchu s příčnými valy. Ústí vejčité, vnější pysk zduřelý, 
stoka mírně prodloužená. Víčko rohovité. Z7ztonzum Link. (Triton) 
kotouč prodloužený, valy příčné nepřecházejí na závit sousední, 
vnější pysk zduřelý a zoubkovaný, vnitřní rovněž zduřelý; křída- 
rec. Ranella Lam (obr. 300.), příčné valy (2) prodlužují se přes 
všecky závity. Disťortrix Link tertiér a rec. 


Obr. 300. Ranella mar- Obr. 301. Pseudoliva Zit- 
ginata Broc miocén ví- żeli Pethó křída uherská 
deňský. 


Rachiglossa. Gray. 


Na radule v příčné řadě 1—3 zoubky. Tvary mořské, masožravé. 

Columbellidae Troschel. Skořápka malá, vejčitá neb vřeteno- | 
vitá, bez píštěle. Ústí úzké, s krátkou stokou. Vnější pysk se | 
zoubky, a uprostřed stloustlý. Coľumbella Lam. tertiér a rec. | 

Buccinidae Troschel. Skořápka vejčitá, prodloužená, ústí ob- | 
sáhlé, s krátkou stokou, vnější pysk ostrý neb zduřený. Víčko. 
rohovité. Buccinum Lin. kotouč mírně vysoký, ústí široké, vnější | 
pysk ostrý neb zduřený, vnitřní málo zduřelý. Stoka krátká, široká. 
Žije ve studenějších mořích; tertiér-rec. Cominella Gray poslední | 
závit nahoře se splošťuje, takže ústí vzadu je zúženo. Pseudoliva Sw. | 
(obr. 301.) vnější pysk se záhybem neb výkrojem, který zanechává 


249 


stopu na povrchu; křída-rec. Po/lia Gray cívka se záhyby, vnější 
pysk zduřený. Prsanza Biv. prodlouženě vejčitý, kotouč vysoký, vnější 
pysk zduřený. Phos Montf. kotouč prodloužený, přispičatělý, cívka 
se záhybem; tertiér a rec. Nassa Mart. skoř. nafouklá, vejčitá, 
stoka krátká, zahnutá, vnitřní pysk stloustlý, vnější uvnitř se zá- 
hyby; kiida-rec. Héurna Lam. Sev prohloubeny. Cyclonassa Ag. 
Arcularia Link, Cyllene Gray a j. tertiér a rec. 

Muricidae Tryon. Skořápka stloustlá, závity na povrchu příč- 
nými valy ozdobené, které často mají trny. Ústí zaokrouhleno; 
stoka prodloužená, po stranách lemovaná kraji vnitřního a vnějšího 
pysku. Víčko rohovité. Murex Lin. (obr. 302.) skoř. vejčitá, nafouklá, 
na povrchu se 3 1 více příčnými valy, které mají uzly neb trny. 


< Obr. 203. Typhis 
Obr. 302. Murex spi- tubifer Monti, ter- Obr. 304. Rapana laxeca- 


nicosta Bronn z mio- tiér pařížský (Ni- rinata Micht. tertiér ital- 
cénu vídeňského. cholson). ský. 


Vnitřní pysk hladký, vnější stloustlý, stoka dlouhá; křída-rec. 
Podrody: Haustellum, Rhinacantha, Chicoreus, Phyllonotus, Pte- 
ronotus, Ocinebra a j. Zyphis Montf. (obr. 303.) trny jsou duté, 
kraje stoky srůstají tak, že stoka má podobu rourky; křída-rec. 
Trophon Montf. místo valů na povrchu příčné lišty; tertiér a rec. 

Purpuridae Gray. Skořápka tlustá, vejčitá, kotouč krátký, po- 
slední závit obsáhlý. Ústí široké, vnitřní pysk sploštělý, stoka 
krátká. Víčko rohovité. Purpura Brug. bez píštěle; poslední závit 
veliký, ústí vejčité, stoka krátká, cívka sploštěná. Kicznul/a, Mono- 
ceros, Concholepas Lam. tertiér a rec. Rapana Schum. (obr. 304) 
s pístělem, vnitřní pysk zduřelý; křída-rec. Lyszs Gabb. Senom- 
phalus Sandb. křída a tertiér. 

Fusidae Tryon. Skořápka vejčitá neb věžovitá, se stokou prodlou- 
ženou. Vnitřní pysk hladký neb se slabými záhyby, vnější ostrý. 


250 


Víčko rohovité. Fusus Klein (obr. 305 ) skoř. vřetenovitá s kotoučem 
dlouhým, ústí vejčité, stoka prodloužená, rovná; vnější pysk ostrý. 
Chrysodomus Sw. skoř. prodlouženě vejčitá, nafouklá, někdy v levo 
točená, stoka krátká; křída-rec. Clavella Sw. skoř. tlustá, hladká, 
aneb jemně na podél rýhovaná, poslední závit napřed náhle zúžený ; 
eocén-rec. Leiostoma Sw. poslední závit velmi obsáhlý. S/repsidura 
Sw. stoka zahnutá; eocén a miocén. Fasciolaria Lam. podobný 
r. Fusus. Cívka s 2—3 záhyby, stoka zahnutá. Zudzc/a Link (obr. 306.) 
kotouč velmi nízký, poslední zavit obsáhlý s 2 řadami trnů. Stoka 
velmi dlouhá, rovná; křída-rec. Pyru/a Lam. kotouč nízký, poslední 


Obr. 305. Fusus I 
longirostris Broc. Obr. 306. Tudicla rusticula Bast. 
miocén vídeňský. sp. miocén vídeňský. 


závit a ústí rozšířeno a přechází znenáhla do dlouhé stoky. Fuleur 
Montf. Semzfusus Sw. Siphonalia, Metula Ad. Euthria, Leucozonia 
Gray, Latyrus Montf. tertiér a rec. 


Turbinellidae Pilsbry. Skořápka jako u čeledi předešlé a na 
cívce jsou silné záhyby. Zurbinella Lam. eocén-rec. 


Volutidae Gray. Skořápka tlustá, vejčitá neb vřetenovitá, 
s obsáhlým posledním závitem. Ústí prodlouženo, s krátkou stokou 
aneb jen s výřezem; vnitřní pysk se záhyby. Obyčejně bez víčka. 
Voluta Lin. skoř. prodlouženě vejčitá neb vřetenovitá, protoconcha 
velká. Vnitřní pysk s několika záhyby, zpodní jsou silnější; tertiér 
a rec. Podrody: Fulguraria, Scapha, Volutella, Aurinia a j. Tur- 
ricula Klein skoř. vřetenovitá, na povrchu na příč žebernatá, kotouč 


251 


vysoký, přišpičatěný, stoka velmi široká. Vnitřní pysk se záhyby, 
dole silnějšími, vnější uvnitř ryhovan Voluitzlithes Sw. závity stup- 
ňovitě uložené, bohatě ozdobené, stoka krátká, široká, záhyby na 
cívce slabé; křída-rec. Podrody: Gosavia, Leioderma, Rostellites, 
Volutoderma, Volutomorpha a j. Atleta Conr. vnější pysk zduřelý, 
vnitřní se 3 silnými a několika slabými záhyby; eocén a miocén. 
Musica Hum. Strigatella Sw. Volutomitra Gray, Imbricaria Schum. 
Cylindromitra Fisch Lyria Gray tertiér a rec. I/i/ra Lam. skoř. 
vřetenovitá, s kotoučem vysokým, ústí úzké s krátkou širokou 
stokou. Vnitřní pysk se záhyby. Marginella Lam. (obr. 307.) skoř. 
prodlouženě vejčitá, hladká s kotoučem krátkým, ústí úzké, pro- 
tažené, s krátkou širokou stokou. Vnitřní pysk s 3—4 stejně 
silnými záhyby; tertiér a rec. 


= 


Obr. 307.. Mar- Obr. 309. Oliva 


ginella crassula Obr. 308. Harpa mu- clavula Lam. mi- 
Desh. tertiér pa- tica Lam. tertiér fran- océn | francouz- 
řížské pánve. couzský ský. 


Harpidae Troschel. Skořápka vejčitá, s kotoučem krátkým, 
na povrchu obyčejně silnými a od sebe oddálenými žebry příčnými 
ozdobená. Poslední závit obsáhlý. Ústí široké, s krátkou a širokou 
stokou; vnitřní pysk stloustlý. Bez víčka. Harpa Lam. (obr. 308.) 
eocén-rec. Cryptochorda Mor. /Harpopsis May. eocén. 

Olividae d'Orbigny. Skořápka prodlouženě vejčitá až válco- 
vita, na povrchu hladká, s kotoučem krátkým. Vnější pysk ostrý, 
vnitřní naduřený. Stoka velmi krátká. O/va Brug. (obr. 309.) skoř. 
téměř válcovitá, šev prohloubený, na pysku vnitřním šikmé záhyby. 
Ancillaria Lam. skoř. prodlouženě vejčitá, šev zakryt. Ústí končí 
stokou rozšířenou; vnitřní pysk naduřený a stočený; křída-rec. 


Toxoglossa. Troschel. 


V každé příčné řadě na raduli jen 2 (zřídka více až 5) zoubky 
šípovité. Tvary mořské a masožravé. 


252 


Cancellaridae Adams. Skořápka vejčitá až věžovitá, poslední 
závit nafouklý, povrch příčnými valy a často též podélnými žebry 
ozdoben. Stoka krátká, aneb jen obústí vylito; na vnitřním i vněj- 
ším pysku několik silných záhybů. Cancellaria Lam. (obr. 310.) 
křída-rec 

Terebridae Adams. Skořápka věžovitá, pozvolna přišpičatěná, 
s ústím vejčitým či čtyrhranným a se stokou krátkou, zahnutou. 
Vnější pysk ostrý. Víčko rohovité. Terebra Lam. podél švu pro- 
bíhá souběžná čára, stopa to smáčknutí. závitu. Acus Hum. 
tertiér a rec. 

Pleurotomidae Stoliczka. Skořápka vřetenovitá, závity nafouklé, 
často hranaté. Ústí prodlouženo, se stokou dlouhou. Vnější pysk 
má nahoře po- ; 
blíže švu výkroj. 
Víčko buď roho- 
vité, buď schází. 


Obr. 310. Cancella- Obr. 313. Conus 


ria cancellata Lin, Obr. 311. Clavatula Obr. 312. Conus ponde- parisiensis Desh. 
miocén vídeňský asperula Lam. ter- rosus Broc. z miocénu eocén francouz- 
tiér uherský. sedmihradského. ský. 


Pleurotoma Lam. skoř. vretenovita, se stokou rovnou, uvnitř pysk 
hladký; křída-rec. Podrody: Cryptoconus, Drillia, Dolichotoma, 
Bela, Genota, Beisselia, Lachesis, Oligotoma, Pholidotoma, Rouaultia, 
Surcula a j. Clavatula Lam. (obr. 311.) vnější pysk má trojhranný 
mělký vykroj; křída-rec. Podrody: Pseudotoma, Clinura. Aorsonta 
Bell. na cívce 1—2 záhyby. Mangzlia Risso vnější pysk zduřelý, 
cívka hladká; tertiér a rec. Podrody: Atoma, Clathurella, Daph- 
nella, Eucithara, Homotoma a j. 

Conidae Adams. Skořápka zavinutá, vřetenovitá, neb válcovitá, 
obyčejně na povrchu hladká. Kotouč krátký, kuželovitý neb plochý. 
Ústí dlouhé, úzké, napřed s výřezem. Vnější pysk ostrý, někdy 
má v zadu poblíže švu (analní) chobot. Cívka hladká. Víčko ro- 
hovité. Starší závity bývají úplně resorbovány. Conus Lin. (obr. 312. 


253 


a 313.) velmi bohatý rod, zvláště v nynějších mořích hojný; křída- 
rec Podrody jsou velmi četné. Conxorbis Sw. kotouč vysoký, vnější 
pysk zahnut a hluboce vykrojen; eocén a oligocén. 


Řád Heteropoda. Lamarck. Kýlonožci. 


Břichonožci nazí neb se skořápkou, s hlavou zřetelně oddě- 
lenou a s nohou přeměněnou v kolmou ploutev. Radula podobná 
jako u skup. Taenioglossa, nervová soustava na vysokém 'stupni 
ústrojnosti, žabry jediné a srdce s jedinou komorou. Skořápky 
jsou malé, velmi tenké a lehké, kápovité neb do spirály vinuté, 
v dospělosti souměrné. V mládí však patrná jest nesouměrnost. 
Některé z nich mají výkroj na obůstí aneb na místě jeho kýl 
a vtom možno poznati příbuzenské vztahy k vymřelé čeledi Belle- 
rophontidae. Žijící rody Carinaria Lam. Atlanta Less. známy jsou 
Per Z LErtiéru. 


Řad Opistobranchia. Milne-Edwards Zadožabří. 


Břichonožci mořští, nazí, aneb se skořápkou podobnou sko- 
řápce přídožabrých. Skořápka jest do spirály točená aneb míso- 
vitá, během vývoje se redukuje jednak tím, že bývá tělem obdána 
a stává se vnitřní, jednak že jest rohovitá, hyalinní, až úplně mizí. 
Žabry jsou volné, uloženy za srdcem, které má jedinou předsíň. 
Kommissury nervové jsou jednoduché (orthoneura) a pohlaví bývá 
spojeno. Rozdělují se ve 2 skupiny Nudzbranchia a Tectibranchia. 
První z nich nemá skořápky vůbec a nezachovala tudíž zbytků ve 
vrstvách. 

Actaeonidae d'Orbigny. Skořápka vejčitá, kotouč obyčejně nízký, 
povrch bývá tečkovaný aneb hladký. Ústí jest dlouhé, úzké, dole 
zaokrouhleno, cívka bývá stočená, někdy záhyby pokrytá. Víčko 
rohovité. Actacon Montf. kotouč dosti vysoký, s povrchem tečko- 
vaným neb jemně rýhovaným, cívka s 1—3 záhyby; trias rec. 
V české křídě několik druhů, A. ovum, doliolum. Actaeonina d'Orb. 
skoř. vejčitá až vřetenovitá, kotouč kuželovitý, poslední závit vy- 
soký, vnější pysk ostrý, cívka hladká; karbon-rec. Podrody: Euco- 
nactaeon, Conactaeon, Douvilleia a j. V naší křídě několik dr. 
A. lineolata. Actaeonella d'Orb. (obr. 314.) skoř. tlustá, hladká, kotouč 
nízký, poslední závit vysoký, ústí dlouhé. Cívka se 3 ostrými záhyby; 


254 


křída. Podrod: Volvulina. U nás hojný rod, obecný druh A. Brčarti. 
Cylindrites Fer. skoř. téměř válcovitá, kotouč krátký, cívka se zá- 
hybem; trias-křída. Bullina Fer. jura-rec. Etallonia Desh. jura- 
tertiér. Volvaria Lam. skoř. téměř válcovitá, kotouč přikrytý, ústí 
úzké, cívka s několika záhyby; eocén. 
Cinulia Gray (obr. 315.) skoř. kulovitá, 
poslední závit nafouklý, vnější pysk 
stloustlý a přehozený, cívka se záhyby ; 
křída. Podrody: Avellana. (A. Archiacina 


Obr. 314. Actaconella Obr. 315. Cinulia tnucrassata 
voluta Lam. turon Mant. z křídy francouzské ; na- 
alpský. hoře povrch zvětšený. 


u nás obecný druh v malnických vrstvách.) Ringinella, Eriptycha, 
Fortisia a j. ARrnozcula Desh. skoř. malá, vejčitá či kulovitá, ústí 
s výřezem; křída-rec. U nás v chlomeckých A. Hagenomwi. 


Akeratidae Pilsbry. Skořápka vejčitá neb válcovitá, tenká, 
závity odděleny od sebe hlubokými švy; kotouč nízký. Akera Mil. 
kotouč zkornolený, Hamznuea Leach; tertiér a rec. 


Flydatinidae Pilsbry. Skořápka kulovitá, se 
závity plochými. Aydatina Leach jura-rec. 

Bullidae d'Orbigny. Skořápka vejčitá neb ku- 
lovitá, na povrchu hladká; kotouč krátký, vpadlý 
neb zakrytý, ústí dlouhé, napřed zaokrouhlené, 
vnější pysk ostrý. Bulla Klein (obr. 316.) skoř. 
nafouklá, kotouč vpadlý, tak že vrchol ukazuje 


Obr. 316. Bulla am- Otvor. Ustí napřed rozšířené; jura-rec. 
pulla Lin. pliocén ETON ] 
italský. Tornatinidae Fischer. Radula ez zoubků. 707- 


natina Ad. skoř. válcovitá, kotouč nízký, cívka se 
zahybem. Refusa Crown. Volvula Ad. tertiér a rec. 


Scaphandridae Pilsbry. Kotouč zakrytý, radula s nečetnými 
zoubky v příčných řadách. Scaphander Montf. skoř. téměř válco- 
vitá, poslední závit vysoký, ústí napřed silně rozšířeno. V bře- 
zenských vrstvách našich S. cretaceus. Atys Montf. křída-rec. Cy- 


255 


lichna Low. skoř. malá, válcovitá, kotouč vpadlý, ústí skulinovité, 
cívka stloustlá, se slabým zahybem; trias-rec. 
Philinidae Pilsbry. Skořápka podobná čeledi předešlé, ale 
vnitřní a se závity uvolněnými. /lz/ine Asc. křída-rec. 
Umbracnlidae Pilsbry. Skořápka mísovitá s vrcholem nízkým, 
téměř středním. Umbraculum Schum. (Umbrella) jura-rec. 


Řád Pteropoda. Cuvier. Ploutvonožci. 


Zadožabří břichonožci mořští, kteří stali se zvířaty pela- 
gickymi. Oni jsou nazí (Gymnosomata), neb se skořápkou (Theco- 
somata), bez určitě omezené hlavy. Oči mají zakrnělé, pohlaví jsou 
obojetného a noha proměněna jest ve 2 křídlovitá vesla na přední 
části těla. Skořápky jsou tenké, rourovité, kápovité neb i spirální 
a mají někdy rohovité víčko. Nalezány bývají v třetihorách, ale 
v prvohorách jest bohatá, kambriem počínající zvířena tvarů (Conu- 
laria, Tentaculites, Hyolithes), které mohou se jim přirovnati, ač 
mají mnohé rozlišné znaky. Jsou to zkameněliny rozměrů mnohem 
značnějších, které dříve (Archiac, Verneuil, Sandberger, 
Barrande a j.) přímo k ploutvonožcům byly kladeny. Teprve 
Neumayr upozornil na mnohé různé znaky a stavěl je k červům, 
jichž struktura stěn skořápkových, jak dokázal Nicholson, jest 
však jiná. Později Pelseneer uvedl ještě jiné rozdíly, tak že 
umístění těchto starých tvarů v soustavě dosud jest nejisté. 

Limacinidae d'Orbigny. Skořápka tenká, do spirály vinutá, 
s víčkem. Limacina Cuv. Spirialis Eyd. Embolus Jef. tertiér a rec. 
Valvatina Wat. na levo točená. Planorbella Gabb. tertiér. 


Cavoliniidae Fischer. Skořápka tenká, rourovitá, hranolovita 
neb kuželovitá. Cavolinia Giv. skoř. vejčitá, po straně s kýlem a se 
| skulinou, sestává ze 2 kusů, u ústí přes sebe sahajících; C/eodora 
| Per. L. skoř. hranolovitá, se 3 hranami; Balantium Leach skoř. 
| v průřezu vejčitá; vesměs tertiér a rec. Vaginella Dau. skoř. krátká, 
někdy smáčklá a dole přišpičatěná, rource podobná; křída a tertiér. 
| Szyliola Les. (Creseis) skoř. rourovitá, vzadu přišpičatěná, napřed 
| rozšířená, v průřezu kruhovitá; tertiér a rec. Tímže jménem bývají 
| uváděny četné otisky z prvohor podobné to rourky, často na po- 
| vrchu příčnými žebry ozdobené, které mívají někdy zachovanou 
kulovitou počátečnou komůrku. 


256 


Podřád Conularida Miller © Gurley. 


J. Barrande, Systéme silurien du centre de la Bohéme. Vol. 
M0807. 


P. Pelseneer, Report on the Pteropoda. Report Challenger 
Expedition 1888. 


O. Novák, Revision der palaeozoischen Hyolithiden Bohmens 


1891. 
G. Hohn, Sveriges kambrisk siluriska Hyolithidae och Conula- 
ridae 1893. 


Vymřelé tvary z prvohor, největší příbuznost k ploutvo- 
nožcům vykazující, ale přece různými znaky od nich se líšící. 

Tentaculitidae Walcott. Skořápka rourovitá, tlustá, počínající 
jednoduchou špicí aneb kulovitou komůrkou počátečnou a na po- 
vrchu obyčejně příčnými žebry ozdobená. Zpodní konec 
rourky vyplněn vápencem aneb rozdělen vodorovnými 
dny. TZentaculites Schloth. (obr. 317.) skoř. sestává 
z vnější celistvé a vnitřní z lupínků složené vrstvy. Hojný 
rod v siluru a devonu, v Čechách zastoupen as 18 dr. 
Chonocotyle Nov. skořápka širší, špice její znenáhla při- 
ostřená; devon v Čechách. 

Torellellidae Holm. Skořápka tlustá, rourovitá, rovná 
aneb zahnutá, na podél aneb i příčně týhovaná. To- 
rellella Holm. skoř. smáčklá, napřed i vzadu sploštěná, 
v průřezu vejčitá a na povrchu jemně na příč rýho- 
vaná; kambrium a silur. Sa/erella Bill. Coleoloides 
Wal. kambrium. 

Hyoltthidae Nicholson. Skořápka vápenitá, sou- 
Obr. 317. Tenta- Měrná, rourovitá, smáčklá až trojhranná, aneb po 
Sán jedné straně plochá a po druhé v polokruhu vy- 
o sobě: pouklá. Mívá uprostřed někdy podélný kýl a dole je 

přišpičatěná. Povrch jest buď hladký, buď jemnými příč- 
nými vráskami, s obistim souběžnými ozdoben. Ústí jest vodo- 
rovné aneb na sploštěné straně povytaženo a pokrývá se vejčitým 
víčkem, jenž uvnitř mívá násadce pro svaly. Někdy zpodek rozdělen 
několika dny. /Zvolithes Eichw. (Bactrotheca, Ceratotheca, Centro- 
theca, Pugiunculus, obr. 318.) ústí na straně sploštělé povytaženo; 
kambrium-perm. U nás popsáno z kambria 5, ze spodního siluru 
22, ze svrchního 8 a z devonu 9 dr. H, indistinctus, cinctus, ultimus. 


257 


Orthotheca Nov. ústí vodorovné; silur a devon. Ve svrchním siluru 
Čech 5, v devonu 10 dr. Phragmotheca Barr. Pterotheca Salt. silur. 
Matthewia Wal. kambrium. Pterygotheca Nov. Ústí na sploštělé 
straně povytaženo v lalok, na přední straně vykrojeno. Po stranách 
skořápky podélné lišty. P. Barrandei v devonu českém. 


Conulariidae Walcott. Skořápka hrano- 
lovitá, značných rozměrů, dolů znenáhla se 
zúžující. Bočné plochy ozdobeny příčnými 


AN 


— NN aN 


RE 


Obr. 318. Hyolithes elegans Bair. aze x 
širší, 4 z užší strany. Loděnice ad. H. Obr. 319. Conularia 


maximus Barr, c hořenní konec s víčkem, anomala Barr. z Dra- 
d víčko, kambrium. bova dz. 


rýhami aneb mřížovanou, velmi jemnou skulpturou a mají uprostřed 
podélnou rýhu, která na vnitřní straně naznačena jest lištou. 
Zpodní čásť někdy rozdělena vodorovnými dny. Ústí jest zúženo 
tím, že bočné plochy do vnitř se zahýbají. Conularia Mil. (obr. 319.) 
zpodni silur-jura. V české prvohorni pánvi popsáno 28 dr. C. 20- 
hemica, conferta, nobilis, imperialis s ). 


Řád Pulmonata. Cuvier. Plži plícnatí. 


F. Sandberger, Land- und Sůsswasser-Conchylien der Vorwelt 
1870—73. 


Břichonožci, jejichž žabry přeměněny jsou v dýchací vaky, 
výjimkou zároveň s vaky trvají. Žijí velkou většinou ve vodách 
sladkých aneb na souši. Víčko schází, někdy uzavírá se skořápka 
netrvalou, tenkou deskou vápenitou (epiphragma). 


Dr. Počta: Rukověť palaeozoologie. ily, 


258 


Podřád Thalassophila. Gray. 


Skořápka mísovitá, bez kotouče, poněkud nesouměrná. Mimo 
plícní vak Je jedny žabry. Tykadla s terčovitou hlavou srostlá, 
oči usedlé. Na pobřeží mořském a ve vo- 
dach brakických. Szphonarza Blainv. skoř. 
mísovitá, vrchol poněkud zahnutý, povrch 
s radialnými žebry. Uvnitř 2 nestejné otisky 
svalové; tertiér a rec. Hercynella Kayser 
(obr. 320.) skoř. mísovitá, vrchol ze středu 
posunutý, od něho probíhá zábyb k okraji; 
o EO. BE aie bohemica Silur a devon. H. bohemica a nobilis obecné 

Harr aoc une dě u nás v devonu. Auzsomycn Meek H. jura 
a křída. Valenciennesia Ron. tertiér. 


Podřád Basommatophora. Schmidt. 


Skořápka vyvinutá, obyčejně spirální, oči na základně ty- 
kadel. Žijí ve vodě aneb poblíže vod. V Čechách zanechal tento 
podřád četné stopy ve sladkovodním vápenci třeti- 
horním (miocén) u Tuchořic. 

Auriculidae Blainville. Skořápka tlustá, vejčitá, 
s kotoučem krátkým a s posledním závitem ob- 
sáhlým. Vnitřní pysk má záhyby. Žijí na pobřeží 
mořském. Auricula Lam. skoř. prodlouženě vejčitá, 
s ústím úzkým, napřed zaobleným. Na. vnitřním 
pysku 2—3 záhyby, vnější pysk poněkud stloustlý, 
někdy rovněž ozubený; jura-rec. Podrody: Cassi- 
dula, Plecotrema, Alexia, Pythiopsis a j. Carychium 
Men. skoř. malá, na vnitřním pysku 1—2 záhyby, 
vnější stloustlý, někdy se zubem; jura-rec. V Tu- oe MIS 2 
chořicích 2 dr. C. minutissimum. Scarabus, Me- P 
lampus Montf. Leuconia Gray, tertiér a rec. 

Chilinidae Dall. Skořápka vejčitá, se širokým ústím, na vnitř- 
ním pysku záhyby. Sladkovodní. Chzlima Gray, tertiér a rec. 

Physidae Dall. Skořápka vejčitá, s ústím širokým a s cívkou 
často stočenou. Na levo vinutá. Sladkovodní. Physa Drap. 
(obr. 321.) jura-rec. 

Limnaeidae Keferstein. Skořápka tenká, věžovitá neb i terčo- 
vita. Sladkovodní. Limnaeus Cuv. kotouč. dosti vysoký, přišpiča- 


259 


těný, poslední závit obsáhlý, ústí veliké, vejčité, vnější pysk ostrý ; 
jura-rec.; v tertiéru hojný rod. Planorbis Guett. (obr. 322.) skoř. 
terčovitá, kotouč zcela plochý, zřídka 
vyšší, závity četné, ústí kruhovité neb 
vejčité, vnější pysk ostrý; lias-rec. 
V miocénu virtemberském druh, Z/ 
multiformis ma velmi četné mutace. 
U nás v miocénu asi 6 dr. P. cognatus. 
Ancylidae Pilsbry. Skořápka míso- 

Obr. 322. Planorbis cornu Br. var. 
vita, malá, někdy s vrcholem poněkud Mantelli Dun. miocén německý. 
na stranu a do zadu zahnutým. Sladko- 
vodní. Ancylus Geof. (u nás A. decussatus). Gundlachia Pfeif. 
tertiér a rec. 


Podřád Stylomatophora. Schmidt. 


Oči na konci tykadel, která mohou vchlípena býti. Před těmi 
obyčejně pár kratších tykadel (labiálních). Nazi neb se skořápkou, 
na souši žijící. Vývody obou pohlavních žláz vedle sebe, aneb ve 
společné předsíni. 

Helicidae Keferstein. Skořápka nízká, polokoulovitá, neb i vej- 
čitá, s kotoučem dokonale vyvinutým Čeleď velmi bohatá v nynější 
zvířeně, jednotlivé rody i podrody rozlišují se 
ponejvíce dle znaků genitálních ústrojů. Helix 
Lin. (obr. 323.) skoř. plochá, polokoulovitá až 
vejčitá, ústí šikmé, zaoblené, obusti rozděleno. 
Rozeznává se přes 100 podrodů asi s 2000 | obr. 323 Helix (Campy- 
druhy. V českém miocénu na 21 dr. v 10 pod- eee ae cary i 
rodech, H. nana, plicatella, osculum a j. Polygyra 
Say vnější pysk přehozený, někdy i ozubený. Sagda Beck vnější 
pysk ostrý, se záhyby. Helicodonta Fer. podobný r. Helix, ale vnější 
{pysk stloustlý a ozubený. Pleurodonta Fisch. skoř. široká, sploštělá, 
l obyčejně kýlnatá, ústí často ozubené. Vesměs tertiér a rec. Bu- 
limus Brug. skoř. vejčitá až věžovitá, ústí prodlouženo, vnější pysk 
často zduřelý ; křída-rec. 

Bulimulidae Fischer. Skořápka prodloužená, vejčitá, píštěl 
úzký, aneb schází. Budimulus Leach. Amphidromus Alb. tertiér a rec. 

Fupidae Pilsbry. Skořápka malá, prodlouženě vejčitá až válco- 
vita, z četných úzkých závitů. Vnitřní pysk aneb celé obústí se 
yf 


260 


závity. Pupa Lam. skoř. malá, válcovitá neb vejčitá, ústí polo- | 
kruhovité, vnější pysk poněkud přehozený, vnitřní se zoubky. 
Z příbuzenstva rodu toho známo z Tuchořic několik tvarů, které 
považovány jsou mnohdy za podrody j. Zorguilla intrusa, Orcula, 
Negulus, Leucochilus, Isthmia a Coryna. Clausilia Drap. (obr. 324.) 
skoř. vřetenovitá až věžovitá, na levo točená. Ústí v obrysu hruškovité, 
vnitřní pysk se 2 záhyby, vnější přehozený. Ústí bývá uzavíráno 
pohyblivou deskou vápenitou (závorka, clausilium). V českém 
miocénu 6 dr. Vertigo Müll. skoř. malá, vejčitá, ústí zúženo a celé © 
obusti se zoubky. Bulimznus Ehrb. kotouč vysoký, ústí obyčejně 
bez zoubků. Vesměs tertiér a rec. U nás v miocénu 3 dr. Dendro- 
pupa Daw. (obr. 325.) podobný r. Pupa, ale obústí bez zoubků; 


Obr. 324. Clau- Obr. 325. Dendro- 

stlia bulimoides pupa vetusta Daw. Obr. 326. Glandina 

Braun miocén karbon anglický, inflata Reuss z mi- 
německý. zvětš. (Nicholson). océnu německého. 


karbon. D. vestuta nalezen v dutém pni sigillarie v Novém Skotsku, 
D. vermilionis v karbonu americkém. 


Achatinidae Pilsbry. Skořápka vejčitá neb prodloužená, bez 
píštěle. Cívka dole utata, se záhyby. Cvzonella Jef. skoř. malá, 
s vrcholem tupým, poslední závit vyšší. Azeca Leach. tertiér a rec. 
Megaspira Lea kotouč vysoký, cívka se záhyby; křída-rec. 

Testacellidae Gray. Zvíře jest červu podobné a nese vzadu 
malou skořápku na hřbetě. TZestacella Cuv. skoř. boltcovitá; ter- 
tiér a rec. Daudebardia Har. pliocén a rec. 


Glandinidae Pilsbry. Skořápka vejčitá neb prodloužená, pojme 
celé zvíře do sebe. Glandina Schum. (obr. 326.) skoř. prodloužená, 
poslední závit obsáhlý, ústí napřed s výřezem, cívka uťatá; křída- 
rec. V českém miocénu G. znata. 


261 


Zonitidae Pilsbry. Skořápka kulovitá, závity její někdy uvol- 
něny. Pokrajní zoubky na radule trnům podobné. Zonztes Montf. 
skoř. půlkoulovitá, tenká, s hlubokým píštělem, dole ze nahoře 
zrnitá; tertiér a rec. Archavozonites Sandb. | 
(obr. 327.) skoř. tlustá, kulovitá, s kotoučem 
vysokým a s píštělem úzkým. Vnější pysk 
ostrý; karbon-tertiér. A. priscus z karbonu, 
u nás v miocénu A. Haiďingeri. Vitrina 
Přabmskot malá; hyalinni,~s krátkým, ko- 3, 2 M sub. 
toučem a obsáhlým posledním závitem ;tertiér | 777/'c://s Tea miocén ně- 
a rec. Lychnus Montf. poslední závit obsáhlý, 
nejdříve nahoru namířený, pak dolů zahnutý; obůstí v ploše 
základné položeno; svrchní křída. 

Limacidae Lamarck. Nazí plžové s malou prohnutou deskou. 
Limax Lin. Amalia Moq., tertiér a rec. Sansania Brug 

Succinidae Piisbry. Skořápka tenká, vejčitá, s kotoučem 
krátkým. Poslední závit obsáhlý, ústí vejčité, vzadu poněkud zúženo. 
Succinea Pfeif. tertiér-rec. 

Břichonožci počínají zpodnim kambriem a jsou zde zastou- 
peni několika rody j. Pleurotomaria, Platyceras, Raphistoma, Sce- 
nella a Stenotheca, a pak rody, jež kladeny bývají do příbuzenstva 
ploutvonožců Conularida. Ve svrchním kambriu jest počet těchto 
zástupců rozmnožen, ač bývají vesměs nepříznivě zachování. V si- 
luru jest bohatství na druhy větší a vyskytují se zde poprvé nové 
čeledi s obústím celým; podobně i v devonu. I z následujících dvou 
útvarů, z karbonu a permu známy jsou skořápky břichonožců 
vesměs typu starého. Prvohorami vymírají četné staré čeledi 
a hlavně skupina Conularida nepřekročuje (s jedinou vyjímkou) 
hranice prvohor. V triasu a juře některé starší čeledi dosahují 
nejvyššího stupně rozvoje. Jsou to většinou skupiny jednodušší 
s obůstím vykrojeným. V křídě vzrůstají čeledi s obůstím vykro- 
jeným a v třetihorách pak vesměs převládají nad ostatními. 
Některé tvary, které v druhohorách velkého rozšíření nabyly, 
křídou vymíra'í (Nerinea, Pyramidella, Aporrhais). V třetihorách 
znenáhla připodobňuje se zvířena břichonožců poměrům nynějších 
moří, ale obsahuje velkou většinou rody tropické a teprvé na 
konci třetihor v pliocénu a pak v pleistocénu počínají se objevo- 
vati hranice nynějších geografických oblastí. V eocénu možno 
celkem 2 takové oblasti poznati; zvířena Evropy, sev. Ameriky, 


262 


Asie a sev. Afriky čítá četné společné rody a liší se od zvířeny 
Australie, Nového Zélandu a již. Ameriky. Plícnatí plžové objevují 
se rovněž poměrně brzo; tak známi jsou mořští z devonu, na souši 
žijící pak počínají v karbonu. V juře a křídě jsou dosti hojni, 
v třetihorách pak upomínají již velmi na zvířenu našich dob, ač 
ovšem čítají četné druhy vymřelé. Všech žijících břichonožců 
známo více než 20.000 druhů. 


Třída Cephalopoda. Hlavonozci. 


A. d'Orbigny, Palaeontologie francaise, terrain crétacé, 1840, 
ter. jurassigue 1852. 

F. v. Hauer, Die C. des Salzkammergutes etc. 1846, Neue C 
von Hallstadt u. Aussee, 1847—50. 

J. Hall, Palaeontology of New York. Vol. I —IlT, V. 1847—79 

J. F. Pictet & G. Campiche, Description des fossiles du terg@ 
crétacé des environs de Sct. Croix. 1858 —72. 

F. Stoliczka © F. H. Blanford, Fossil C. of the cretaceous} 
rocks of Southern India, 1861—66. 

J. Barrande, Systěme silurien du centre de la Bohéme. Vol. II, 
1867—77. 

K- "A. Zittel, C. der Stramberger’ Schichten. 18683 

A. Frič © U. Schloónbach, C. der bóhm. Kreideformatiom 
1872. 

C. Schlůter, C. der oberen deutschen Kreide, 1872—77. 

W. Waagen, The jurassic Fauna of Kutch 1873—76. Salt Range 
Fossils 1879—88. 

W. Branco, Beitráge zur Entwickelungsgeschichte der fossilen 
C. 1880—81. 

E. v. Mojsisovics, Die C der mediterranen Triasprovinz 1882. 

A. Hyatt, Genera of fossil C. 1884. 

F. A. Ouenstedt, Die Ammoniten des schwábischen Jura, 
1885—88. 

C. G. Laube & G. Bruder, Ammoniten der bohm. Kreide, 1887. 

J. M. Clarke, The lower silurian C. of Minnesota 1897. 


Měkkýši mořští na nejvyšším stupni vývoje, s hlavou tu zře- 
telněji, tu méně zřejmě od těla ohraničenou. Masitý plášť směrem 
do zadu otevřený, obkličuje dutinu tělesnou, ve které jsou žabry 


263 


(2 neb 4), srdce se soustavou arterií a vén, zažívací soustava 
a rozmnožovací ústrojí. Mozkové ganglion v hlavě spojeno jest 
kommissurami s podjícnovými a bývá u některých chráněno chru- 
pavčitou schránkou. Noha jest přetvořená v nálevkovitý svalnatý 
přístroj (hyponom), ústa jsou ozbrojena uvnitř čelistmi a radulou, 
zevně pak obklíčena buď meuším počtem (8—10) silných cha- 
padel, buď kruhem četných tykadlovitých přívěsků; pohlaví jest 
odděleno. Původně měli skořápku vnější, rovnou neb do spirály 
točenou, během vývoje měnila se skořápka tím, že stávala se buď 
vnitřní, až degenerovala na tenký štít v těle, buď uvolňovala se tak, 
že jest se zvířetem ve spojení velmi volném. Žijící rozdělují se dle 
počtu žaber, kterýžto znak u zkamenělých ovšem nikdy nemůže 
býti pozorován, na Tetrabranchiata a Dibranchiata. 


Řád Tetrabranchiata. Owen. Čtyržabří. 


Skořápka značných rozměrů jest dlouhá, rourovitá, rovná, neb 
zahnutá, zatočená, až do spirály v ploše zřídka šroubovitě vinutá. 
Příčkami rozdělena jest v komůrky, které jsou vzduchem naplněny 
a proto vzdušnými slovou a jimiž prochází sifo. V poslední ko- 
můrce nejobsáhlejší žije zvíře. Tělo jeho jest krátké a tlusté, hlava 
zaškrceninou od trupu ohraničena a kol úst jest asi 90 tenkých, 
v masitých pochvách uložených tykadel, z nichž skupina, která jest 
na břišní straně, srůstá spolu ve svalnatý lalok, tak zv. čapku, 
která, když zvíře vtáhlo se do komůrky, ústí skořápky uzavírá. 
Na vnější straně pod hlavou jest svalnatý orgán do 
rourky zavinut tím, že kraje laloku plochého kladou 
se přes sebe, tak zv. nálevka (hyponom), kterou 
možno přirovnati k noze ostatních měkkýšů. Na 
levkou vyniká ze žaber upotřebená voda a rhyt- 
mickým postrkem vyrážená pohání zároveň zvíře 
ku předu. Pod tykadly po obou stranách je velké 
oko na krátké stopce. V ústech je masitý jazyk 
s radulou, na které tvoří chitinové pláty a zoubky Obr, 928. Zineko: 
více příčných řad. Mimo to jsou ozbrojena ústa %“, intichdlaany 
čelistmi rohovitými, jichž špice a pak i vrstvy uvnitř 
bývají zvápenatělé. Svrchní čelisti jsou v předu širší, střechovitě 
vyklenuty a bývají ve větší míře zvápenatělé. Jsou známy pod 
jmény Rhyncholithes, Rhynchoteuthis (obr. 328.), FPalacoteuthis. 


204 


Zpodní čelisti jsou jednoduše zobákovitě zahnuty a bývají uvá- 
děny pod jménem Conchorhynchus. Žabry jsou velké, rozvětvené 
a jsou ve 2 párech pod nálevkou. Mezi nimi jest otvor analní 
a za ním vývody pohlavních žláz. Žláza barvivo vylučující schází. 
Na zpodu dutiny žaberní samičky mají velkou trojlaločnou žlázu 
nidamentalní. Trup jest vakovitý, vzadu zaokrouhlený a pláštěm 
obdaný; na konci jeho vybíhá kožovitý provazec (sifo) cévy obsa- 
hující, který kruhovitými otvory v příčkách prochází všemi ko- 
můrkami vzdušnými až do počátečné komůrky (protoconcha). 
Mimo to zvíře ve skořápce upevněno jest zvláštními 2 svaly, které 
připínají se pod očima na vnitřní stěnu skořápkovou. Zde i plášť 
přirůstá páskou ku předu vypouklou (annulus), která, podobně jako 
svaly připínající, zanechává stopy své inserce. Skořápka rodu Vau- 
tilus, jediného dosud žijícího zástupce, jest v ploše do spirály vi- 
nutá, sestává z více závitů, které buď úplně se kryjí (skoř. konvo- 
lutní) aneb uprostřed mezeru, píštěl (umbo) nechávají. Skořápka 
rozdělena jest příčkami vydutými, jimiž všemi sifo prochází. Stěna 
složena jest ze 2 vrstev; vnější jest porcelánovitá, na povrchu 
pruhy červené neb hnědé barvy ozdobená; vnitřní sestává z četných 
jemných plátů vápenných, které interferencí světla tvoří optický 
zjev perletě. 

Nautilus žije ponejvíce v hloubi 4—700 m, obyčejně leze po 
dnu mořském, zřídka plove na volném moři, při čemž skořápka 
přejímá úlohu hydrostatického přístroje; zatahuje-li se zvíře do 
vnitř, klesá, vychlipuje-li se ze skořápky, vstoupá do výše. Rozmno- 
žování a vývoj Nautila dosud málo jsou známy.*) Zdá se, že po- 
dobné jako rod Orthoceras měl vápenitou a kulovitou komůrku 
počátečnou, která však během růstu odpadává. Sifo vnikalo první 
příčkou do této počátečné komůrky a jeho slepý konec (coecum) 
rozšiřoval se zde knoflíkovitě. Při růstu posunuje se zvíře do předu 
a v periodických dobách odpočinku vytvořuje novou příčku. Sifo 
není než výběžek těla zvířecího, které jím po celý život k první 
komůrce bývá připojeno. U některých starých tvarů jest sifo velmi 
široké a obsahovalo zajisté některé vnitřní ústroje. Skořápky hlavo- 
nožců (Goniatites, Ammonites) rodu Nautilus velmi podobné na- 
lézají se velmi hojně ve vrstvách kůry zemské. Ježto o vnitřní 
ústrojnosti a zvláště o počtu žaber nýní se již nikdy přesvědčiti 


*) Dean Bashford, American Naturalist 1901. 


nemůžeme, jest nejlépe klásti tyto tvary do příbuzenstva r. Nautilus 
s nímž, pokud se podoby skořápek týče, nejvíce souhlasí, Proto 
můžeme rozděliti hlavonožce étvrzabré na: 1. Vautiloždea a 2. Am- 
monoidea. 


Podřád Nautiloidea. Owen. 


Skořápky jsou podoby velmi různé, rourovité, rovné, kuže- 
lovité a rychle se rozšiřující, zahnuté, neb do spirály volné, či 
uzavřené, v ploše aneb i šroubovitě vinuté. Na povrchu některé 
skořápky jsou hladké a jen jemnými čarami přirůstacími ozdobené, 
jiné mají skulpturu bohatou 
-s vysedlými žebry a hrbouly, 
podélně neb na příč probíhají- 
cími. Výjimkou u zkamenělých 
možno i stopy po zbarvení 
nalézti. Poslední komora, v níž 
zvíře žilo, obsahuje ve vinutých 
skořápkách !/, az */, posled- 
niho zavitu, u rourovitych oby- 
čejně menší dil skořápky za- 


chované. Ústí jest lemováno © obr. 329. Gomphoceras tenerum Barr. se strany 
obůstím, které u r. Nautilus jest MENLO NÝ ea 
slabě napřed vypouklé a na 

vnější (břišní) straně skořápky má mělký výkroj, který označuje 
místo, kde byla nálevka. U jiných vymřelých skupin jest obusti 
vodorovně neb šikmě uťato, aneb bočné strany jebo jsou v laloky 
povytaženy. Zvláštním zjevem jest tak zv. ústí složité neb zúžené 
(obr. 229.), když bočné strany aneb vůbec celé obůstí do vnitř se 
zahýbá a tak ústí silně zúžuje. V tom případě má ústí pak podobu 
písmena T, širší příčná skulina udává místo, kde byla nálevka 
a jest tedy ventrální, jemu protilehlá, podélná neb kruhovitá sku- 
lina sloužila za otvor tykadlům a čapce. Příčná skulina ventrální 
často se ve více pobočných rozděluje. Nálevka a výkroj pro ni 
jest u r. Nautilus a u většiny zkamenělých na vnější obvodové 
straně skořápky (tvary exogastrické), výjimkou uložena jest na 
vnitřní straně téže (tvary endogastrické). Vnitřní stěna skořápková 
mívá jemné příčné neb podélné vrásky (epidermides u Barrandea), 
u r. Orthoceras probíhá na podél jemná rýha, tak zv. normální. 
Žijící Nautilus na místě, kde čapka přiléhá na závit předcházející 


266 


ukládá černou organickou hmotu, která často i u zkamenělých 
bývá patrná Počet příček jest velmi různý (u r. Orthoceras 10—180) 
a následují většinou v pravidelných odstavcích za sebou, v částech 
skořápky pozdějších, tedy mladších, jsou o něco dále od sebe a jen 
předposlední 2 často nepravidelně k sobě se přibližují. U zkame- 
nělých jsou komůrky vzdušné obyčejně, následkem infiltrace, která 
vnikla otvorem sifonálním, vyplněny drůzami krystalickými. Čára, 
ve které příčky přiléhají ku stěně skořápkové, sluje švem (sutura) 
který na zevnějšku patrný jest jen tehdy, je-li skořápka odstraněna. 
Tento šev jest jednoduchá neb slabě prohnutá čára, která poskytuje 
důležitý systematický znak a kreslí se rozvinutá (viz obr. 343.). 
U podř. Nautiloidea zřídka šev na bočných stranách vybíhá do předu, 
směrem k ústí a tvoří tak postranní sedla (sellae laterales), vedle 
nichž jsou podobně zaoblené, avšak do zadu prohnuté laloky (lobi), 
Sifo prochází všemi příčkami obyčejně poblíže středu (je sub- 
centrální) aneb aspoň v mediáně mezi vnitřním a vnějším okrajein 
skořápky a poloha jeho není v určitých rodech ustálená, ježto 
často i během růstu místo své zaměňuje. Tam, kde sifo příčkou 
prochází vytvořuje příčka krátkou límcovitou rourku, oblinu sifo- 
nální (Siphonaldute, goulot), která sifo po jistou vzdálenost provází. 
Tyto obliny u Nautiloid jsou na oné straně příček, která jest na © 
zad obrácená (Retrosiphonata). Výjimku tvoří rod JVothoceras, 
který má obliny na přední straně příček (Prosiphonata). Obyčejně 
obliny jsou krátké, někdy ale mimořádně tak jsou prodlouženy, 
že až k nejbližší příčce, ano i za ní sahají a tu pak do sebe jako | 
kournouty jsou zastrčeny. V mla- 
dých skořápkách zkamenělých sifo 
vůbec není naznačen, stářím teprvé 
přibírá membrana jeho do sebe vápno 
a zanechává pak stopy. Jest pak 
tenký, válcovitý, v komůrkách nepa- 
trně naduřelý, aneb zde velmi stlou- 
stlý, tak že sňůře perel se podobá. 
Tlustý sifo nebývá obyčejně jedno- 
Obr. 330. Příčný řez sifem r. Půragmoceras. Smena slož 
(Originál.) pokožky své do záhybů radiálných 

(obr. 330.), jindy sestává z paprsko- 

vitě složených vápenitých lístků, aneb konečně ukazuje strukturu 
takovou, jakoby z nálevek do sebe zastrčených byl povstal. U ně- 


267 


kterých druhů sifo na místech, kde příčkou prochází, chová v sobě 
tlusté kruhovité valy, jak se zdá, cizí hmoty (snad organické), tak 
zv. obstrukční kroužky, které světlost jeho velmi zúžují. V tomto 
případě a pak i jindy bývá možno pozorovati uprostřed sifa svět- 
lejší duši (prosifo, endosifo), která až do konce sifa pokračuje, 
Sifo hned za přední příčkou končí naduřeninou (coecum), která 
někdy tak jest objemná, že špici skořápky tvoří. 


Pravou počátečnou komůrku u r. Orthoceras nalezl Počta*) 
a poznal, že u rodu toho protoconcha, podobně jako ostatní sko- 
řápka jest vápenitá, váčku podobná (obr. 331.); oblina v první 
příčce zevně poněkud límcovitě se zahybá a tvoří tak zv. jízvu 
(cicatrix u Barrandea). Dříve byla u rodu toho a u všech Nau- 
tiloid známa jen první vzdušná 
komůrka, která na zevnějšku 
ukazuje onu jízvu podélnou, kru- 
hovitou aneb, vyjímkou, v podobě 
Brizes Mělo se za to; Ze proto- 
concha Nautiloid je z konchyolinu 
(Hyatt, Zittel Koken a j.) 
a byly na základě tohoto před- 
pokladu vymýšleny i dobrodružné 
teorie (Jaeckei). Protoconcha 
u r. Orthoceras zaškrceninou tu 


S EY ae À Obr. 331. Počátečné komůrky r. Orthoceras 
vice, tu mene zřejmou jest od a protoconcha bez zaškrceniny, 4 s patrnou 


ostatní skořápky ohraničena a GAL ee 

v této čáře velmi brzo se odlamuje. 

U rodů do spirály vinutých známa dosud jen první kuželovitá 
a poněkud zahnutá komůrka vzdušná, ale stopy protoconchy 
váčkovité aneb kulovité byly také i u rodu Nautilus nalezeny 
a zdá se, že poměry byly zde tyže jako u r. Orthoceras. 


Pokud se soustavy týče, tu skupinu Nautiloidea poprvé usta- 
novil Owen a jeho následovali, ač často jiných jmén užívali, 
EE-DoDv v.. buch, Minster, Haan, Ouenstedt alj- 
Barrande kladl hlavní váhu na stupeň zavinutí, tvar obůstí, směr, 
oblin a podobu sifa. Soustavu jeho opravili Sandberger, 
Branco a j. kteří poměrům počátečné komůrky, pokud ovšem 


*) Úber die Anfangskammer der Gatt. Orthoceras. Věstník kr. české 
společ. náuk 1902. 


268 


byly známy, důležitosť přikládali. Hyatt přijal za třídítko tvar 
oblin a zvláště povrchní skulpturu, takže až dosud známé rody 
úplně rozpoutal a rozvrhl v množství rodů nových. Poslední nálezy 
do jisté míry aspoň potvrdily názor jeho, ježto na př. se ukázalo, 
že v r. Orthoceras, pokud se počátečné komůrky týče, možno ně- 
kolik různých typů ustanoviti. Všecky rody, vyjímaje jediný Nozho- 
ceras, mají obliny na zadní stěně příček. 

Endoceratidae Hyatt. Skořápka rovná neb zahnutá, rourovitá, 
se sifem velmi tlustým a s oblinami tak prodlouženými, že až k sou- 
sední příčce, ano ještě i dále zasahují. Axdoceras 
Hall skoř. rourovitá, sifo okrajní, velmi široký, ob- 
liny často až do poloviny komůrky třetí zasa- 
hující jsou podobny rource několikráte slabě 
zaškrcené. Na zpodu sifo vyplňuje celou první 
komůrku a ukazuje po celé délce své prosifo (en- 
dosipho); zpodní silur. Æ. vaginatum jest význač- 
nou zkamenělinou v baltickém zpodnim siluru 
(vaginatový vápenec). Diaphragmoceras Hyatt sifo 
rozdělen dny, která se střídají s příčkami; silur. 
Piloceras Salt. skoř. krátká, kuželovitá, mírně 
zahnutá, sifo široký, má více nálevkovitých pochev 
a uvnitř prosifo; kambrium a zpodní silur. Cyz- 
tendoceras Rem. skoř. silně zahnutá; silur. 

Conoceratidae Počta. Skořápka rovná neb za- 
hnutá, komůrka pro zvíře krátká, ústí jednoduché, 
poslední příčky obyčejně neúplné. Sifo okrajní, 
eae ele tlustý, složený z lišten klonících se uprostřed 
řez podélný (Barrande). šikmo k sobě. Ko'em sifa jsou příčky ku předu 

vypouklé. Conoceras Bronn (Bathmoceras) skoř. 
rovná. V českém zpodním siluru 2 dr. C. complexum a praeposte- 
zum. Cyrtocerina Bill. skoř. zahnutá, sifo ukazuje podobnou struk- 
turu jako rod předešlý; zpodní silur. 

Othoceratidae M. Coy. Skořápka rovná neb zahnutá, se sifem po- 
blíže středu, aneb v mediáně skořápky uloženým, často stloustlým a 
obstrukčními kroužky zúženým. Protoconcha kulovitá neb váčkovitá. 
Obůstí jednoduché mají: Orthoceras Breyn (obr. 332 a 333.) skoř. 
rovná, rourovitá, v průřezu kruhovitá, zřídka vejčitá, s oblinami krát- 
kými, zřídka až k sousední příčce dosahujícími. Možno rozeznati krátce 
kuželovité (brevicones) a válcovitě kuželovité (longicones), z nichž 


269 


poslední dosahují až 2 m délky. Povrch hladký neb podéinymi, 
neb příčnými žebry s valy ozdobený. Protoconcha zachována jen 
ve velmi mladých skořápkách, později odpadává. Velmi četný rod 
(známo na 1200 dr.), počíná ve svrchním kambriu a končí v triasu. 
Z Čech popsal Barrande 554 dr., které vyskytují se ve zpod- 
ním a svrchním siluru a devonu Americký badatel Hyatt roz- 
vrhl je do více samostatných rodů. Možno rozeznati skořápky, 
které k ústí znenáhla se šiří (longicones) a 
jiné, které rychle na šíři nabývají (brevico- 
nes). Jiné rozdělení udává 3 sekce: 1. sifo 
široký, ze článků kulovitých. O. cochleatum ; 
2. sifo rourovitý, na povrchu skoř. valy příčné, 
O. bohemicum a 3. sifo rourovitý, úzký, příčné 
valy scházejí, O. Zzmidum. Actinoceras Bronn 
podobný; sifo v počátcích skořápky velmi 
mocný, vyplňuje první komůrku a úží se 
směrem ke komůrce pro zvíře. Jest zúžen 
četnými obstrukénimi kroužky, uprostřed 
nichž probíhá prosifo; 
kambrium - karbon. U 
nás A. docens ve svrch- 
ním siluru. Dzscosurus 
Hall sifo velmi široký, 
vkomůrkách rozšířený, 
tak že se šňůře tlustých 
perel podobá. Prosifo 
vyvinut. Sifo nahoře u- 
končen nálevkou dole 
zašpičatělou ; silur. Hu- 


Z : Obr. 333. Orthoceras Keyserlingt 
Obr. 334. Cyrtoceras Mur- VOMA Stok. podoba S€ Barr. Z e průřez podélný 


chisont Barr. z Lochkova ez. A Actinoceras, lesa (Barrande). 

šíří se směrem opáč- 

ným ke komůrce pro zvíře; silur. ovellania Bayle  skoř. 
v průřezu trojhranná, sifo vyplněn kolmými lístky vápenitými; 
silur a devon. Sactroceras Holm skoř. útlá, se sifem tenkým, 
okrajním; silur. Vo/borthella Schm. skoř. malá, r. Orthoceras po- 
dobná; zpodní kambrium. Cyrtoceras Goldf. (obr. 334.) skoř. zahnutá, 
na konci přišpičatělá, v průřezu kruhovitá neb vejčitá, zřídka oble 
trojhranná. Sifo rourovitý, neb šňůře perel podobný, obyčejně při 


břišním okraji. Většinou tvary exogastrické. Povrch bývá na příč 
rýhován, zřídka má podélná žebra neb mřížovitou strukturu; kam- 
brium- perm. Barrande popsal z prvohor českých 331 dr. Ně- 
které mají mřížovitou ozdobu na povrchu C. corbulatum. Obůstí složité 
mají: Gomphoceras Sow. (obr. 329. a 335.) skoř. krátká, rovná, upro- 
střed nafouklá, s komůrkami nízkými, které byly periodicky odvr- 
hovány. Příčný průřez kruhovitý neb vejčitý, sifo obyčejně z článků 
kulovitých složený, leží poblíže břišní strany. Obústí zúženo, široký 
otvor pro nálevku buď jest jednoduchý, buď rozdělen v laloky 2 
(Trimeroceras), 3 (Tetrameroceras), 4 (Pentameroceras), 5 (Hexa- 
meroceras), neb 6 (Heptameroceras); silur-karbon. Barrande popsal 
a z Cech 78 dr. Poterioceras 
M. Coy skoř. vřetenovitá, 
slabě zahnutá, komůrka 
pro zvíře k jednoduchému 
obusti se zúžuje; zpodní 
silur-karbon. Phragmoce- 
zas Brod. (obr. 336 ) skoř. 
tu slabě, tu silněji zahnutá, 
ke komoře pro zvíře rychle 
se šířící a smáčklá, tak že 
průřez jest vejčitý. Obústí 
zuženo v podobě písmena 
Obr. 335. S peha z Dvorce e, a se qT příčná skulina vejčitá, 
jednoduchá, neb rozdě- 
lená ve 2 laloky (Hemiphragmoceras), neb ve 4, 6 (Sexameroceras) 
neb konečně v 8 laloků (Octameroceras). Sifo přiblížen k vnitřní 
(hřbetní) straně, rourovitý, někdy v záhybech radiálných, neb 
kolmými lístky vyplněný; silur a devon. U nás 47 dr. Ph. Bro- 
deripi, pavidum, callistoma. 


Ascoceratidae Barrande. Skořápka slabě zahnutá, z počátku 
jako Orthoceras se sifem tenkým; později se skořápka rozšiřuje, 
několik příček následuje rychle za sebou a komůrky vzdušné jsou 
pak na hřbetní stranu nahoru vytlačeny a komůrka pro zvíře je 
vedle nich (nikoli za nimi). Obústí jednoduché aneb zúženo. Celá 
skořápka jest řídkým zjevem, obyčejně nalezány bývají jen části roz- 
rozšířené komory pro zvíře. Ascoceras Barr. (Aphragmites, obr. 337) 
sifo tenký, komůrka pro zvíře vaku podobná, nafouklá a k ústí 
poněkud zase zúžená; obůstí jednoduché; silur. V našich budňan- 


271 


ských vápencích 11 dr. Glossoceras Barr. obůstí zúženo tím, že ze 
hřbetní strany zatáčí se do vnitř vytažený lalok; silur. G. gracile 
ve vápenci budňanském. Choanoceras Lind. Billingsites Hyatt; silur. 


Obr. 336. Phragmoceras Broderifi Barr z Lochkova eg. 


Nautilidae Owen. Skořápka jest v ploše do spirály vinutá, s ob- 
ústím jednoduchým neb zúženým. Gyroceras Meyer skoř z 1—3 
závitů volných ve spirále otevřené, na průřezu vejčitá 
neb i oble trojhranná. Obústí jednoduché. Sifo na 
vnitřní, řídčeji na vnější straně; silur-karbon. U nás 
v devonu 10 dr. Lztuztes Breyn skoř. z počátku v uza- 
vřené spirále, poslední závit však se vzpřímuje a pro- 
bíhá rovně (»berlac). Obústí jednoduché, postranní 
ucha slabě naznačená, sifo válcovitý, poblíže středu neb 
vnitřního okraje. Z. primulus u nás ve zpodním siluru. 
Ophidtoceras Barr. podobný, »berla« krátká, obisti 
zuzeno. U nás známo 6 dr. v siluru. Hercoceras Barr. 
(obr. 338.) skoř. velká, v uzavřené spirále, se širokým 9Þr.337. Sche- 
pistélem, Na povrchu v řadě podélné mohutné hrboule; ZE 
závity na průřezu čtyrhranné a obůstí silně zúženo, tím 
že ze všech 4 stran laloky do vnitř jsou zahnuty. V Čechách 
H. mirum v devonském vápenci hlubočepském. JVothoceras Barr. 
skoř. v uzavřené spirále s píštělem širokým. Jediný rod mezi 


272 


Nautiloideí, který ma obliny na přední stěně příček. WM. boke- 
micum v devonském vápenci hluboéepském. Nautilus Breyn 
(obr. 339.) píštěl široký až velmi úzký, závity v průřezu vejčité 
aneb i hranaté, předcházejícím závitem na vniřní straně vyříznuté. 
Obůústí jednoduché, s výkrojem pro nálevku. Sev jednoduchý; 
někdy ukazuje však na vnější straně lalok vnější a proti němu 
ležící lalok vnitřní a také i mezi nimi bývají sedla i laloky 
naznačené. Sifo uprostřed aneb aspoň v mediáně, válcovitý, zřídka 
tlustý a šňůře perel podobný; obliny krátké. Povrch obyčejně 
hladký, zřídka podélnými žebry a valy neb i příčnými ozdobami 


Obr. 338. Hercoceras mirum Barr. Obr. 339. Nautilus franconicus Opp. jura 
z Hlubočep gy. německý. 


a hrbouly pokryt; silur-rec. Podrody: Temnocheilus, Discites, 
Barrandeoceras, Pleuronautilus, Pteronautilus, Trematodiscus a j. 
Ze siluru známo z Čech 5 dr. bohemicus, desideratus, Sternbergi, 
z devonu 3, zusperatus, anomalus a vetustus. Z jury uvádí se 
jfranconicus. V křídě vyskytuje se 6 dr., obecný jest sublaevigatus; 
pro korycanské vrstvy jest význačný columbinus, v jizerských při- 
chází galea. Aturia Bronn skoř. dovitá, závity vysoké, na povrchu 
hladké, sifo na vnitřním okraji s oblinami velmi dlouhými, které 
jako kornouty do sebe jsou zastrčeny. Šev s vnějším a vnitřním 
lalokem a mezi těmi ještě s postranním hlubokým lalokem; eocén 
a miocén. 


Trochoceratidae Zittel. Skořápka spirálně vinutá, nikoliv však 
v rovině, nýbrž v čáře šroubovité, tu v pravo, tu v levo zatocena. 
Ústí jednoduché; sifo v mediáně. 
Trochoceras Barr. (obr. 340.) Sko- 
řápka na povrchu obyčejně šikmými 
žebry ozdobená, se závity nečet- 
nými, ústí jednoduché; silur a de- 
von. U nás známo 49 dr. Adel- 
phoceras Barr. podobný, ale ústí do 
příčné skuliny zůženo. V hlubočep- 
ském vápenci devonském 2 dr. 

Nautiloidea počínají již kam- 
briem, kdež zastoupena jsou ně- AY 
kterými necetnymi a obyčejně Seu 3 A 
dosti nepříznivě zachovanými rody. 
Zpodní silur čítá značný počet 
tvarů a nalezáme zde již velkou 
většinu všech známých rodů. Nej- 
vyšší stupeň rozvoje svého dosahují Obr. 340. Zrochoceras optatum Barr. z Loch- 
Nautiloidea však ve svrchním siluru, Bee eee eee 
odkud popsáno přes 1500 druhů. 
V devonu a karbonu však vývoj jejich rychle klesá a v permu 
setkáváme se již jen s 4 rody, z nichž Nautilus a Orthoceras 
v triasu zbývají. Jediný Nautilus pokračuje až do dob našich. 
V karbonu a také v druhohorách čítá rod tento přečetné druhy 
a v tertiéru přistupuje příbuzný rod Aturia. 


Podřád Ammonoidea. Owen. 


W. Waagen, Die Formenreihe des Am. subradiatus 1869. 

E. Suess, Úber A. 1865, 1870. 

M. Neumayr, Die Ammoniten der Kreide u. die Systematik 
ei An S75: 

Skořápky jsou obyčejně spirálně v ploše vinuty a souměrné, 
při čemž mediána jde kýlem hřbetním ; zřídka jsou poněkud ne- 
souměrné. Podobně řídšeji vyskytují se skořápky rovné, zahnuté, 
volně vinuté aneb do spirály šroubovité zatočené (tak zv. vedlejší 
tvary). Vnější ozdoba bývá zvláště u geologicky mladých velmi 
bohatá, sestává z příčných pruhů a záhybů i žeber často po- 


Dr. Počta: Rukověť palaeozoologie. 18 


274 


dvojených a hrbouly opatřených, řídšeji z ozdob podélně probíha- 
jících. Stářím však ozdoby velmi se poměňují a můžeme odlupo- 
váním závitů jednotlivé fáse skulptury, kterými skořápky prošly, 
pozorovati. Jen v jistém, tak zv. normálním stadiu skulptura pro 
jednotlivé skupiny neb rody význačná nejlépe jest vyvinutá; po- 
zději, zvláště ve stáří značnějším ozdoby se splošťují až úplně mizí. 
Obtisti u geologicky starších (Goniatitidae a Clymeniidae) jest 
jednoduché, bočné stěny vybíhají v krátké laloky ku předu. 
U mladších (Ammonitidae) bývá na místě výkroje pro nálevku (jak 
to bylo u Nautilidae) vybíhající střední lalok, který až v jakýsi 
hrot kýlní se prodlužuje a někdy v úhlu nazpět zahýbá. Bočné 
stěny obústí u těchto mladších tvarů často mocněji se prodlužují 
a tvoří tak zvaná ucha (obr. 341.), která se někdy rozšiřují a do vnitř 
tak zahýbají, že obusti tím značně bývá zú- 
ženo. V tom případě značí lichý kýl místo, 
kde byla nálevka, skulina střední polohu 
úst, dvojité výkroje napřed otvory pro oči 
a hřbetní skulina místo, kde byly silné pří- 
věsky. Často bývá komora pro zvíře jinak 
s obústím jednoduchým poblíže ústí zúžena 
neb valem, který povstal stloustnutím stěny 
skořápkové, do předu ohraničena. Tyto valy 
(varices) bývají nalezány také na starších 
cus Rein. z jury bavorského. Závitech a označují předešlá ústí. Komora 


vw 


pro zvíře jest délky různé; u starších měří 
Wor az 2 závity a ukazuje tak Ze tělo těchto tvarů bylo červo- 
vitě protaženo; u mladších neobsahuje často více než '/;, závitu, 
tak že tělo těchto rodů bylo asi krátké, vakovité. Někdy komora 
pro zvíře nepravidelně jest budována tím, že uprostřed jest jakoby 
v kolenu zabnutá aneb jinak zúžená. Taková abnormální stavba 
ukazuje stadium stařecké, senilní. Uvnitř komůrky pro zvíře bývá 
často znatelný, obloukovitě prohnutý otisk pásky svalové (annulus), 
jíž zvíře se ke skořápce připínalo. Před ústím na závitu předpo- 
sledním bývají stopy vrásčité vrstvy, často temně zbarvené, která 
uložena byla čapkou. Sifo umístěn jest při okraji a sice u geo- 
logicky staré čeledi Clymeniidae při vnitřním, u všech ostatních 
při vnějším okraji. Ve vývoji bylo pozorováno, že sifo v prvních 
komůrkách mívá různé místo, tu jest poblíže okraje vnitřního, tu 
hřbetního a někdy i uprostřed a teprvé později trvale umísťuje se 


275 


(vyjímaje Clymeniidae) při okraji hrbetnim. Obliny sifonální jsou 
krátké, límcovité rourky, které u geologicky starších (Clymeniidae, 
Goniatitidae) jsou na zadní straně příček (Retrosiphonata) u všech 
ostatních mladších na přední straně (Prosiphonata). Ve vývoji 
těchto mladších tvarů dle Branca jsou obliny v prvních 2—3 
příčkách do zadu obráceny a teprvé ve třetí, či čtvrté obracejí se 
do předu. Sifo je tenký, rourovity, nemá nikdy obstrukénich 
kroužků, aniž naduřelých článků. Protoconcha jest kulovitá neb 
vejčitá a v ní na první příčce počíná sifo a sice knoflíkovitě na- 
duřelým koncem (coecum). Munier-Chalmas nalezl u žijícího 
rodu dvojžabrých hlavonožců Spzru/a a pak u některých Ammo- 
nitů, že tento slepý konec ještě připevněn bývá tenkou, širokou 


a d c 


Obr. 342. Počátečné komůrky ammonoid, nahoře ze strany, dole z předu; æ komůrka bezsedlá 
(Beloceras), 6 širokosedlá (Trachyceras), c úzkosedlá (Phylloceras). 


kožkou (prosifo) k protější stěně protoconchy. Tvar počátečné ko- 
můrky a zvláště průběh první příčky jest velmi důležitý a dle 
těchto znaků rozvrhují se Ammonoidea. U rodu Orthoceras, hlav- 
ního zástupce Nautiloid, byla podobná kulovitá neb váčkovitá proto- 
concha nalezena a proto odpadá hlavní rozdíl mezi oběma pod- 
řády dříve uváděný. Ovšem jest protoconcha u Ammonoid za- 
hnutá, ježto celá skořápka jest spirálně vinutá. První příčka, která 
odděluje počátečnou komůrku od první vzdušné jest buď jedno- 
duchá a šev její nemá žádného sedla (Asellati) buď tvoří uprostřed 
široký oblouk, tak že na švu objevuje se široké sedlo (Latisellati), 
aneb má úzké sedlo uprostřed a na stranách úzký lalok (Angusti- 
sellati, obr. 342). Skupina Clymeniidae a nejstarší Goniatitidae jsou 
bezsedlí, mladší Goniatitidae a pak čeledi Prolecanitidae, Cyclolobi- 
18* 


276 


dae, Ceratitidae, Tropitidae a Acestidae širokosedlí a všickni ostatní 
mladší ammonité úzkosedlí. U širokosedlých během růstu stávají 
se švy následujících příček složitějšími a to tím, že objevuje se 
na kýlu skořápky všude dobře znatelný lalok vnější (lobus exter- 
nus), po stranách jeho sedlo vnější (sella externa), dále potom 
přistupují další laloky a sedla a to směrem od hřbetní, kýlové 
čáry první a druhý lalok postranní (lobi laterales) a pak ještě 
laloky pomocné (lobi auxiliares, obr. 343.). Podobně i sedla se vyvi- 
nují, první a druhé sedlo postranní (sellae laterales) a po těch sedla 
pomocná (sellae auxiliares). Laloky i sedla kresleny jsou u starých 
rodů čarami jednoduchými (stadium goniatitové). Tímto stupněm 
počíná Sev iu všech ostatních Ammonoid, jenže brzy nastane dru- 
hotné zvlnění čar sedlovych a lalokových až pak končí složitým 
rozčeřením švu u různých čeledí různým. Nejdříve počnou dru- 


TrA E 


NT AS 
pA M Yall aH p T K We 


Obr. 343. Čáry švu a r. Nautilus, b r. Brancoceras, c r. Ceratites, e vnější, 1, 2 postranní, 
3, 4, pomocné laloky; s vnější sedlo. 


hotně se vlniti laloky, kdežto sedla zůstávají ještě nedělená (sta- 
dium ceratitové), později vlní se i sedla po straně, takže jen hlavice 
jejich zůstávají celistvými (stupeň popanoceratový, či fyloidní), až 
konečně rozčeřují se i hlavice sedel (stupeň brachyfylní). Tato 
všecka stadia většina ammonoid mladších prodělává ve svých sko- 
řápkách až na stupeň ceratitový, který obyčejně bývá přeskočen 
a můžeme se o nenáhlém vývoji čáry švu přesvědčiti, odlamujeme-li 
ve skořápkách závit jeden po druhém. Některé skořápky mladých 
ammonitů ukazují zpětný pochod vývojový, který ze stadia brachy- 
fylního vrací se ke stupni ceratitovému. Naproti vnějšímu laloku 
(který často zove se lalokem sifonálním) na vnitřním okraji po- 
ložen jest druhý lichý lalok vnitřní (lobus internus, či antisifonalis), 
který bývá úzký a hluboký a vybíhá dolů v 1 neb 2 špice. Lichý 
vnější lalok bývá širší, mívá uprostřed druhotné sedlo a jest kýlem 
skořápky rozdělen ve dví. Druhotné sčeření čáry švu nejpatrnější 


Bee; 


om 


bo 
y 
“J 


bývá na vnějších sedlech, ač jinde také se jeví a povstávají jim 
menší a pod rovinou švu uložené laloky a sedla druhotné (adven- 
tivní). Fyloidní sedla mívají nerozdělenou hlavici jedinou, neb 2, 
neb 3 (mono», di-, triphyllická). Sedla a laloky počínaje od druhého 
postranního laloku až k čáře, kde závit přiléhá na závit před- 
cházející jsou pomocnými; často laloky ty jsou široké a sedla po- 
mocná tak nízká, že se zdá, jakoby za druhým postranním la- 
lokém byl jediný veliký lalok (suspensivní, Nathlobus), v němž jsou 
sedla druhotná. Laloky a sedla počínaje čarou, kde závit přiléhá 
na závit předcházející, nazývají se vnitřními pomocnými. Tvar, 
velikost a počet laloků i sedel velmi se mění a souvisí s tvarem 
skořápky. 

Často vyskytují se v bohatých nálezištích jedinci stejné po- 
doby, ale různých rozměrů a tu domnívá se Munier-Chalmas, 

uaa fee že menší skořápky ná- 
ležely samcům. 


eo 


Obr. 344. Aptychus levis Meyer z jury bavorského, v levo Obr. 345. Kolmý řez Aptychem 
povrch vnější, v pravo vnitřní. (Menenghini a Bornemann). 


V komůrce pro zvíře nalezeny byly vápenité, či rohovitovape- 
nité, tu hladké, tu ozdobené, víčku podobné desky, buď ze 2 souměr- 
ných částí, aptychus, buď z kusu jediného, anaptychus. Poloviny 
aptychu (obr. 344.) jsou trojboké, k sobě rovným okrajem přiložené, 
napřed široké, slabě vykrojené, vzadu zaokrouhlené a na svrchní 
straně vypouklé, dole pak mírně vyduté. Sestavaji ze 3 vrstev; 
svrchní a zpodní bývají hutné, celistvé, střední jest ostatních mocnější 
a hrubě porésní (obr. 345.). Jinak jsou tvaru a struktury různé. Ně- 
které desky takové mají ve svrchní vrstvě četné dirky a jsou tlusté 
(cellulosi), jiné jsou ozdobeny šikmými záhyby a rýhami (imbricati), jiné 
mají na sobě záhyby tak upravené jako tašky na střeše a jsou dirko- 
vány (punctati), jiné jsou tenké a na povrchu řadami hrboulů 
a trnů ozdobené (granulosi), některé jsou tlusté a nepravidelnými 
zrny a hrbouly pokryté (rugosi), některé mají na zpodu vrstvu 


278 


tmavé uhelnaté hmoty (nigrescentes), jiné oběma polovinami svými 
srůstají (coalescentes) atd. 

Anaptychus jest z jediného kusu, tenký, rohovito-vápenatý, 
na zevnějšek slabě vyklenutý a na utatém kraji slabě vykrojený. 
Vysvětlení o účeli těchto desek podána byla mnohá; pravdě nej- 
podobnější jest ono, které desky ty za víčka považuje, jimiž ústí 
skořápky bylo uzavíráno. V mnohých nalezištích svrchního jur- 
ského a zpodního křidového útvaru vyskytuje se množství tako- 
výchto desek, kdežto skořápek ammonitových zde nenalezeno; 
zdá se, že buď byly rozrušeny sestávajíce z čistého aragonitu bez 
vrstvy rohovité, buď vodou odplaveny. 

Skořápky ammonoid pro časté vyskytování a typický svůj 
tvar neušly pozornosti lidské již v dávnověku a často nalézají se 
v praehistorických hrobech mezi šperky. Pokud se soustavného 
popisu jich týče, tu podali Cuvier 1817, Schweigger 1820 
a Lamarck 1822 první pokusy soustavy, do níž řadili jen ne- 
patrný počet tvarů, tehdá známých Denis Montfort, So- 
werby a Parkinson rozmnožili počet ten značně. De Haan 
první roztřiďoval hlavonožce v Nautilea, Goniatitea a Ammonitea; - 
Buch na základě této myšlénky vypracoval potom podrobný 
nárys soustavy. Další pozorovatelé dOrbigny, Pictet, Quen- 
stedt, Hauer, Oppel a j. popsali množství nových tvarů. Až 
dosud bylo užíváno souborného jména Ammonites a veliké množství 
druhů bylo seskupováno do zvláštních sekcí. R 1865 E. Suess 
upozornil na některé důležité znaky, na něž se při popisování 
druhů dosud patřičný zřetel nebral, jako tvar obůstí, rozměry 
komůrky pro zvíře a j. v a navrhl, aby znaky jednotlivých sekcí 
považovány byly za znaky rodové a aby sekce označeny byly 
jmény rodovými. Na tomto novém základě pracovali pak Bayle, 
Mojsisovics, Zittel; Laube. aj. 

O vývoji a příbuzenských vztazích pracovali Waagen 
a Neumavr, kteří dokázali že rodové ammonitů tvoří gene- 
tickou řadu vývojovou a že povstali jedni z druhých. Sledovali 
časové rozdělení příbuzných rodů, jak ve vrstvách se vyskytují 
a snažili se přesně ustanoviti dobu, kdy nastaly u typů značnější 
změny ve znacích. Tím určili jednotlivým čeledím i rodům při- 
rozené hranice a zároveň zamezili, aby tvary sobě sice podobné, 
ale dlouhou časovou mezerou od sebe oddálené a tudíž zajisté 
i geneticky od sebe velmi vzdálené, nebyly kladeny do stejných rodů. 


279 


Vývoj ontogenetický u ammonitů pokračoval velmi zvolna a proto 
téměř každý jedinec ukazuje nám změny, jež na něm během 
vývoje povstaly. Stupeň vývojový, který předcházel stupeň, jejž 
považujeme za stadium dospělosti, bývá jiné podoby a rovná se 
často úplně dospělým skořápkám druhu jiného, který v těchže 
vrstvách bývá nalezán. Tak ve vývoji jediného druhu můžeme 
konstatovati množství stupňů odpovídajících předkům. Tato studia 
dokázala pak i častý vývoj sbíhavý (konvergenci), hlavně pokud 
se vnější ozdoby týče, tvarů jinak od sebe se lišících, z čehož ná- 
sleduje, že mnoho rodů dosud omezovaných a uznávaných sestává 
snad z tvarů příbuznosti různé (heterogenních). 

Ammonoidea rozděluje Branco dle prvního švu na Asellati, 
Latisellati a Angustisellati. Fischer rozeznává Retrosiphonata 
a Prosiphonata, Mojsisovics dělí je na Leiostraca se skořápkou 
hladkou neb slabě ozdobenou a s četnými pomocnými laloky a na 


Trachyostraca se skofapkou silně 
ozdobenou a normálním počtem la- Ware AMAS 
loků. Hyath ustanovil 9 skupin dle V v 
tvaru sedel. Dle Zittla možno ro- A 


zeznati 1. /ntrasiphonata a 2. Extra- 
siphonata. 


Skupina Intrasiphonata. 
Zittel. 


Sifo probíhá poblíže vnitřního 
okraje. 

Clymeniidae Münster. Skořápka 
terčovitá, smáčklá, na povrchu hladká, k 
neb jemně na příč rýhovaná, zřídka obr. 346. Clymenia speciosa Mist. devon 
silnějšími žebry ozdobená, se širokým poe ee eg eg A 
píštělem. Komůrka pro zvíře zaujímá 
1/,—1 závit. Obústí má slabý výkroj hřbetní, někdy i krátká ucha 
postranní. Obliny jsou na zadní straně příček (Retrosiphonata), 
někdy jsou prodlouženy tak, že dosahují až k příčce sousední. 
Počátečná komůrka je bezsedlá. Čára švu prokazuje jednoduché 
laloky i sedla; vnější lalok někdy schází. CZymenza Můns. (obr. 346.) 
vyskytuje se ve svrchním devonu. Podrody : Cymaclymenia, Cyrtocly- 
menia, Gonioclymenia, Oxvclymenia. 


280 


Skupina Extrasiphonata. Zittel. 


Sifo probíhá na vnějším okraji. 
Goniatitidae Buch. Nejstarší zástupci arnmonoid se skořápkou 
terčovitou, do spirály točenou, zřídka rourovitou a vzpřímenou, 
s píštělem aneb dovinutou, na zevnějšku obyčejně široce zaoblenou. 
Na povrchu bývá skořápka 
na příč neb na podél rýho- 
vaná aneb žebernatá. Ko- 
mora pro zvíře obsahuje 
1—1", závitu. Komůrka po- 
čátečná má první příčku bez 
sedla neb širokosedlou. Ústí 
na zevnějším zaobleném o- 
W kraji mívá obyčejně výkroj 
Obr. 347. Amarcestes plebejus Barr. z Hlubočep G, ai někdy 1 postrannímchéé 
Laloky a sedla jsou jedno- 
duché, zřídka druhotně rozdělené, starší tvary mají jediný, mladší 
2 postranní laloky. Sactrites Sandb. skoř. rourovitá, rovná, sifo 
tenký, pokrajní, vnější lalok nálevkovitý, protoconcha prodlouženě 
vejčitá; silur a devon. 
U nás B. Sandbergeri ve 
zpodním siluru. Anarcestes 
Mojs. (obr. 347.) skoř. do 4 
spirály vinutá, se širokým f 
píštělem ; vnější lalok ná- | 
levkovitý, druhotně nedě- (A 
lený, 1 slabý lalok po- Ñ 
stranní; zpodní a střední He 


Se 2 : iy j) j A 
devon. U nás 6 dr. /a/e- < 


septatus (= plebeius), cre- Obr. 348. Aphyllites occultus Barr. z Hlubočep G. 


re at 3 
i 


briseptatus, solus, crispus. 

Mimoceras Hyatt první závity jsou uvolněny; devon. V hlubo- 
čepském vápenci u nás M. ambigena. Aphyllites Mojs. (Agoniatites, 
obr. 348.) píštěl úzký, vnější obvod skořápky sploštělý, jediný postranní 
lalok široký a plochý; svrchní silur a devon. V Čechách známo 
7 dr. fidelis, amoenus, bohemicus, ocultus, fecundus, verna. Tornoceras 
Hyatt píštěl úzký aneb schází, vnější lalok krátký, postranní hlu- 
boký, zaoblený, zřídka zašpičatělý, postranní sedlo široké; svrchní 


281 


devon. Maeneceras Hyatt bez píštěle, postranní lalok přišpičatělý, 
vnější sedlo s lalokem adventivnim. /%zaci/es Mojs. (obr. 349.) devon 
P. emaciatus v hlubočepském vápenci. Brancoceras Hyatt bez píštěle, 
zevně zaoblená; vnější lalok nerozdělený, postranní úzký, často 
přispičatělý, postranní sedlo široké, nedělené; devon a karbon. 
Sporadoceras Hyatt 2 stejné postranní laloky, druhé postranní 
sedlo široké; devon. /bergiceras Karp. podobný, vnější lalok hlu- 
boký, se širokým sedlem adventivním, 2 postranní laloky; devon. 
Timanites Mojs. skoř. zevně přiostřená 1—2 laloky pomocné; 
devon. Vomismoceras Hyatt se širokým píštělem; karbon. Ce/ae- 
ceras Hyatt píštěl úzký, postranní lalok hluboký; devon. U nás 
C. praematurum. Dimorphoceras Hyatt vnější a obyčejně i po- 
stranní lalok s adventivním sedlem; karbon. Fro/ecanites Mojs. skoř. 
se širokým píštělem a závity nízkými, 


vnější lalok nedělený, 2 postranní a 1 neb p 
více pomocných laloků, poněkud. zašpi Ay f 
čatělých; devon a karbon. Boloceras Hyatt A 


| laloky a sedla přišpičatělé, četné laloky / 
| pomocné i adventivní; devon. Glyphioceras p 
| Hyatt píštěl úzký, aneb schází, skoř. zevně V 
| zaoblená; vnější lalok druhotně rozdělen, 
| postranní přiostřen, často vnitřní pomocný 
lalok, karbon a perm. Gastrioceras Hyatt 
pistél Siroky, na povrchu podélné ryhy 

| aneb i hrbouly v řadách. Vnější lalok ši- DE E (Batej. 
roký a hluboký, s adventivním sedlem, 

| jediný postranní jazýkovitý lalok; karbon a perm. /vericyclus 
| Mojs. podobný, povrch ozdoben příčnými žebry; karbon. Aga- 
| thiceras Gemm. píštěl tu široký, tu úzký, vnějšek široce za- 
| oblen, povrch ozdoben podélně neb příčně, ústí trochu zúženo. 
| Sedla mají obrys kýjovitý a jsou druhotně nerozdělená, laloky 
| jednoduché, přišpičatělé; perm sicilský a uralsky. Sandbergeroceras 
Hyatt skoř. terčovitá, se širokým píštělem, na povrchu příčná 
| žebra, vnějšek široce zaoblen. Laloky i sedla četná, vnější lalok 
| nedélen aneb se 3 špicemi; svrchní devon. Pronorites Mojs. vnější 
| lalok se 3 špicemi, postranní se 2, vnější sedlo malé; karbon 

a perm. 

| Medlicottiidae Karpinsky. Skořápka plochá, terčovitá, s úzkým 
| píštělem a vysokým ústím. Závity jsou smáčklé, na povrchu hladké, 


7 « + v oe OTE 


282 


zřídka na podél rýhované. Na vnějším obvodě obyčejně rýhy aneb. 
2 kýly rovnoběžné, aneb příčné rýhy. Obvod zřídka jest přiostřený 
a ještě řídčeji zaoblený. V čáře švu hojné pomocné laloky dru- 
hotně rozdělené; sedla jazýkovitá, ku předu zaoblená neb při- 
špičatělá, obyčejně jednoduchá, zřídka po stranách dělená. Laloky | 
obyčejně se 2 špicemi. Medlicottza Waag. skoř. plochá, terčovitá, 
na obvodu se 2 kýly, mezi nimiž jest rýha. Vnější sedlo úzké, 
velmi vysoké, nahoře zaoblené, na stranách dělené. Laloky se 


2 špicemi; perm a trias. Fropinacoceras Gemm. bez píštěle, na 
obvodě kýl a příčné rýhy. Laloky se 2 špicemi, sedla úzká. Vnější 
a první postranní lalok hlubší ostatních. Vnější sedlo široké, se 
2 adventivními laloky, z nichž 
druhý jest hluboký a se 2 
Spicemi; perm. Sageceras Mojs. 
(obr. 350.) skoř. terčovitá, 
s vysokým ústím, na obvodu 
s 2 kýly. Laloky a sedla velmi 
četné, sedla úzká, jazýkovitá, 
napřed zaoblená a po stra- 
nách nedělená, laloky se 2 
špicemi, druhý postranní nej- 
hlubší; trias. Fyseudosageceras 
Gemm. perm. 
Ceratitidae Buch. Skoř. oby- 
čejně plochá, terčovitá, zřídka 
rm he Ai ey ets šroubovitě vinutá neb rovná, 
na povrchu s příčnými žebry 
is řadami hrboulů. Ústí jednoduché, zevně málo protaženo. Komůrka 
pro zvíře krátká. Čára švu jednoduchá, ale laloky druhotně zvlněny 
(stadium ceratitové), sedla napřed široká, celistvá, zřídka slabě 
zoubkovaná, vnější lalok druhotnými sedly zvlněn a často hlubší 
než první postranní. Lecanites Mojs. skoř. se širokým píštělem, 
závity nízké, ploché, obvod sploštělý. Laloky i sedla celistvá; 
trias. Ophiceras Gries. píštěl široký, obvod zaoblený, laloky jemně 
dělené, sedla nedělená, 1 pomocný lalok; perm a trias. Priono- 
lobus Waag. (Meekoceras) 1 pomocný lalok dělený. Faranorites 
Waag. trias. Alemingites Waag laloky hrubě dělené, 1 pomocný. 
Aspidites Waag. laloky hrubě dělené, pomocné malé, četné. Be- 
neckta Mojs. laloky a sedla celistvé, vnější lalok krátký. Cedtites 


283 


Mojs. závity nízké, hranaté, se silnými šikmými žebry. Laloky po- 
stranní 2 nedélené. S72rčťes Mojs. na povrchu silná příčná žebra, 
která poblíže obvodu se poltí a přes obvod pokračují; laloky 
a sedla nečetné, celistvé. Dinarites Mojs. laloky: nečetné, celistvé 
aneb slabě dělené. Tzrolites Mojs. ze 2 postranních laloků první 
jemně dělený. Ceratites Haan (obr. 351.) píštěl široký, obvod široký, 
zaoblený neb sploštělý, na povrchu jednoduchá neb rozpoltěná žebra, 
která mívají hrbouly. Sedla celistvá, laloky jemně dělené, vnější lalok 
krátký, široký, vnitřní úzký, hluboký, se 2 špicemi. Hojný rod. 
Arpadites Mojs. podobný, skoř. plochá, terčovitá, obyčejně se 2 kýly 
na obvodu. Tzóetites Mojs. postranní lalok hluboko rozpoltěný. 
Choristoceras Hauer první po- 
stranní lalok se 2 špicemi, 
ostatní celistvé. Cochloceras 
Hauer skořápka do šroubovité 


Obr. 351. Ceratites nodosus Haan ; 
z triasu něm: ckého. Obr. 352. Ptychites flexuosus Mojs. trias alpský. 


spirály na levo točená, na povrchu s příčnými žebry. Rhabdoceras 
Hauer skoř. rovná, rourovita. Heraclites, Phormedites, Thtsbites, Clio- 
nites, Steinmannites, Glyphidites, Badiotites, Danubites, Faponites, 
Balatonites Mojs., Kontnckites, Proptychites, Stephanites Waag., Pro- 
teusites, Clydonites Hauer, vesměs trias. Xenodzscus W aag. perm a trias. 

Ptychitidae Mojsisovics. Skořápka terčovitá, k obvodu ztenčená, 
někdy i s kýlem a s úzkým píštělem. Na povrchu slabé prohnuté 
záhyby příčné. Komůrka pro zvíře krátká, obsahuje nanejvýš 
1 závit. Čára švu s četnými pomocnými laloky, které jsou jemně 
děleny až hluboko rozčeřeny a podobně jako sedla úzké a vysoké. 
Sedla rovněž dělená. Ptychites Mojs. (obr. 352.) píštěl úzký, skoř. 


284 


v podobě tlustého terče. Vnější lalok mělký, laloky a sedla slabě dě- 
lené, vnější sedlo kratší prvního postranniho. Leyrichztes Waag. laloky 
a sedla slaběji dělené, hlavice sedel celistvé. Szurza Mojs. vnější 
lalok veliký, se širokým druhotným sedlem. Laloky obyčejně 
s 2 špicemi. Gymnztes Mojs. čára švu zvláště u druhů s úzkým 
píštělem silně rozdělená, pomocné laloky tvoří lalok suspensivní. 
Vesměs trias. 

Pinacoceratidae Mojsisovics. Skořápka plochá, terčovitá, s úzkým 
píštělem, na povrchu hladká, aneb se slabými záhyby. Komora 
pro zvíře krátká; ústí vysoké. Komůrka počátečná se švem úzko- 
sedlým. Šev s četnými laloky i sedly, velmi jemně rozčeřenými. 
Mezi vnějším a prvním postranním lalokem jsou laloky adventivní. 
Pinacoceras Mojs. obvod přiostřený. Náležejí sem druhy 1—1'/; 72 
v průměru. Placites Mojs. obvod zaoblený. Trias. 

Tropitidae Mojsisovics. Skořápka buď dovinutá, buď s úzkým 
neb i se širokým píštělem, na povrchu bohatě příčnými žebry 
a hrbouly ozdobená. Komora pro zvíře buď krátká, buď dlouhá 
(az 1%/, závitu). Počátečná komůrka širokosedlá. Čára švu jedno- 
dušší, vnější lalok hluboký, dole se 2 špicemi, jen 2 postranní 
laloky. Tropites Mojs. píštěl hluboký, obvod velmi široký, s úzkým 
kýlem, hrana závitů mívá řadu hrboulů. Margarites Mojs. píštěl © 
široký. Acrochorďiceras Hyatt píštěl úzký, na povrchu vybíhají 
z hrboulu na hraně závitu postaveného 2—3 žebra, která po- 
kračují přes obvod. Laloky hluboko, sedla slabě dělená. Tracy- 
ceras Lau. Halorites Mojs. skoř. nafouklá, s úzkým píštělem, ko- 
mora pro zvíře dlouhá. Sagenites Mojs. píštěl úzký, obvod za- 
oblený, povrch příčnými a podélnými žebry neb záhyby ozdoben. 
Fuvavites, Isculites, Miltites, Distichites, Drepanites, Dionites, Da- 
phnites, Cyrtopleurites, Sirenites, Sandlingites Mojs. Vesměs trias. 

Cyclolobidae Zittel. Skořápka tlustá, dovinutá aneb s úzkým 
píštělem, hladká aneb rýhovaná, obyčejně s valy (varices). Ko- 

a mora pro zvíře dlouhá, asi 1—1'/, závitu. 

JA Čára švu monophyllická, laloky i sedla četné, 
W { úzké, laloky dole obyčejně se 2 špicemi (sta- 

Obr. 353. Čára švu r. Popa. dİUM Popanoceratové, obr. 353.).  Cyclolobus 
noceras, a kýl. Waag. skoř. kulovitá, tlustá, s úzkým píštělem, 
obvod široce zaoblený. Varices. Sedla po 

straně dělená, nahoře se širokou hlavicí, laloky se 2—3 špicemi. S7a- 
cheoceras Gemm. sedla v obrysu kyjovitá, po straně nedělená, laloky 


se 2—3 špicemi. Hyathoceras Gem.; perm. Popanoceras Hyatt 
píštěl velmi úzký, skoř. sploštělá, čarami vlnitými ozdobená. Sedla 
v obrysu kýjovitá, po straně dělená; perm a trias. Lodztes Mojs. 
skoř. malá, při ústí zúžená a jaksi v koleně ohnutá. Čára švů 
jednoduchá, druhotně nedělená. /Vorz/es Mojs. skoř. plochá, terčo- 
vitá, s úzkým píštělem. Vnější lalok a sedlo krátké, sedla nahoře 
zaoblená, laloky jemně dělené. Megaphyllites Mojs. sedla úzká, po 
straně dělená, laloky většinou se 3 špicemi. Monophyllites Mojs. 
skoř. terčovitá, se širokým píštělem, na obvodu zaoblená. Sedla 
nahoře s hlavicí listovi- 
tou, dole hluboce rozdě- 
lena. Laloků 6—7. Po- 
claďiscites Mojs.; trias. 
Arcestidae Mojsisovics. 
Skořápka dovinutá, aneb 
s úzkým píštělem, hladká, 
aneb rýhovaná, valy (va- 
rices) často vinuté. Obůstí 
stloustlé, na obvodu pro- 
tažené. Počátečná ko- 
můrka širokosedlá. Ko- 
mora pro zvíře velmi 
dlouhá (1'/, závitu). Čára 
švu z četných laloků a 


sedel, jemně  rozčeřená. 
Arcestes Suess skořápka Po ec 
nafouklá, dovinutá neb 

s úzkým píštělem, na obvodu zaoblená, komora pro zvíře často 
abnormální. Laloky a sedla jemně rozčeřené, velmi úzké, vnější 
lalok se 2 Spicemi. Sphingites Mojs. podobný, skoř. se širokým 
pistélem. Yoaunites Mojs. (obr. 354.). Čára švu obloukovitě prohnutá, 
sedla nahoře se širokou hlavicí. Vesměs trias. 

Cladiscitidae Mojsisovics. Skořápka dovinutá, na obvodu splo- 
štělá, na povrchu hladká aneb s podélnými čarami. Komora pro 
zvíře zaujímá 1 závit. Počátečná komůrka úzkosedlá. Laloky 
a sedla četné, velmi jemné a úzké, sedla zvlášť tenká. (Cladzscites 
Mojs. trias. 

Phylloceratidae Zittel. Skořápka s úzkým či širokým píštělem, 


v 


hladká neb jemně na příč rýhovaná, s obústím na obvodu pro- 


286 


taženým. Komůrka pro zvíře as '/„—"/, závitu, počátečná úzko- 
sedlá. Čára švu z četných laloků a sedel v rovné řadě a znenáhla 
k vnitřnímu laloku se zinenšujících; sedla vybíhají nahoru ve. 
2—4 listovité hlavice. Phylloceras Suess (obr. 355. a 356.) skoř. dovi- 
nutá aneb s úzkým píštělem, hladká neb se slabými příčnými rýhami. 
Laloky a sedla četné, 6—7 ; jura-křída. U nás F. dizonatum ve vrst- 
vách březenských. Ahacophyliites Zitt. skoř. terčovitá, se širokým pí- 
štělem, sedla méně četná, ve 2—4 hlavice rozdělená; trias a jura. 


Obr. 355. Phylloceras heterophyllum Sow. jura anglický, se strany a pohled na příčku AL. 


Lytoceratidae Neumayr. Skoř. se širokým píštělem aneb ve 
volné, neb šroubovitě točené spirále, aneb hákovitě zahnutá (tvary 
vedlejší). Závity v průřezu kruhovité. Komora pro zvíře */;—, 
závitu; počátečná komůrka úzkosedlá. Čára švu hluboko roz- 

a čeřená, první a někdy i druhý 


č V, postranní lalok souměrný, 
na nÝ 32 2 5 Sy Si a -a 
ae Zp All 18 uess (obr. 357.) obůstí jed- 


noduché neb trubkovitě roz- 
Obr. 356. Čára švu r. o kýl šířené, na vnitřním okraji s vý- 
bézkem ; lias-křída. Gaudryo- 

ceras Gross. G. Alexandri u nás v březenských vrstvách. Tetragonites 
Pseudophyllites Koss. křída. Macroscaphites Meek (obr. 358.) počátek 
skorapky ve spirale, posledni zavit vzprimeny a hakovité zahnuty. Ha- 
mites Park. skoř. hakovité v úhlu zahnutá a sice jednou (Hamulina) 


287 


neb dvakráte. Za kolenem závity jsou volné, aneb se dotýkají (Ptycho- 
ceras); křída. V senonu českém na 8 dr. bohemicus, striatus, 
Geinitzi, verus. Turrilites Lam. skoř. ve šroubovité spirále, na po- 
vrchu s příčnými žebry. Závity všecky se dotýkají, aneb poslední- 
se uvolňují (Heteroceras, obr. 359.) aneb všecky jsou volné (Helico- 
ceras). U nás Helic. Reussianum. Baculites Lam. skoř. rourovitá, splo- 
štělá, volná, s dlouhou komorou pro zvíře. Čára švu se 6 laloky. 
Počátek skoř. jest točen do spirály, ale obyčejně schází. Aptychus 
zrněnými čarami pokryt; křída. 
U nás B. baculoides, Faujassi 
var. bohemica, incurvatus, undu- 
latus. Fictétia Uhlig skoř. ve 
volné spirále; zpodní křída. 


Obr. 357. Lytoceras Liebigi Opp. jura štramberský. Obr. 358. Macroscaphites 
Nahoře polovina švu, æ vnější lalok, z plocha Ivani d'Orb. sp. neokom 
předcházejícího závitu. Karpat (Nicholson). 


Aegoceratidae Neumayr. Skořápka terčovitá, obyčejně se ši- 
rokým píštělem, na povrchu hladká aneb s rovnými příčnými žebry, 
která na zevnějšek se podvojují. Růstem se ozdoba velmi mění. 
Obústí na obvodu vybíhá v lalok neb kýl. Komora pro zvíře 
3 —1!/, závitu; počátečná komůrka jako u všech následujících 
čeledí úzkosedlá. Čára švu rozčeřená, pomocné laloky tvoří lalok 
suspensivní. Vnitřní lalok má 2 špice. Často anaptychus. Psi/oceras 
Hyatt skoř. se širokým píštělem, hladká aneb s jednoduchými 
ebry, která nepokračují přes hřbet zaoblený; lias. Avrzetites Waag. 


288 


sae gle ag 


skoř. plochá, obvod sploštělý neb zaoblený, zebra příčná, silná. 
Rod dosahuje rozměrů až 1 ⁄ v průměru; zpodní lias. Ophioceras 
Hyatt obvod zaoblený, kýl slabý; zpodní lias. Schlothezmia Bayle 
skoř. plochá, žebra prohnutá, na obvodu zaobleném úzkou rýhou 
přerušená; zpodní lias. Aegoceras Waag. (obr. 360.) žebra pokračují 
přes zaoblený obvod a často se rozvětvují; las. Podrody: Micro- 
ceras, Microderoceras, Deroceras, Androgynoceras a j. Agassizoceras. 
Hyatt skoř. malá, na obvodu přiostřená, s ústím slabě zúženým. 
Šev slabě rozčeřený; sedla široká; zpodní 
lias. Liparoceras Hyatt závity rychle se roz- 
šiřují, mladší se žebry uzlovatými ; střední lias. 
Polymorphites Sut. široký píštěl, příčná žebra 
s hrbouly, šev z počátku slabě dělený, po- 
zději silně rozčeřený ; lias. Yumortierta Haug. 


Obr. 359. Heteroceras polyplo- . Aegoceras capricornu Schlot. 
cum Rom sp. křída vestfalská. jura virtemberský. 


Amphiceras Gemm. lias. Cycloceras Hyatt skoř. se širokým píštělem 
a na povrchu s jednoduchými žebry, která často 2 řady uzlů mají. 
Sev rozčeřený; lias. Hammatoceras Hyatt na obvodu kýl; žebra 
silná, vycházejí od uzlů na hraně postavených a dělí se. Sev hlu- 
boko rozčeřený, první postranní lalok hlubší druhého; jura. So- 
nima Bay. žebra s vynikajícími hrbouly neb trny, k obvodu roz- 
dělená; kýl ostrý; dogger. 

Amaltheidae Fischer. Skořápka s úzkým píštělem, na povrchu 
se záhyby neb žebry, na obvodu povytaženými a často i podél 
nými rýhami. Obvod přiostřený, někdy s kýlem, žebry zoubkova- 
ným. Obústí jednoduché aneb se slabým výběžkem vnějším: Sev 
silně rozčeřený, vnější sedlo veliké, s četnými druhotnými laloky, 


ná 


289 


vnější lalok hluboký. Pomocné laloky 2 neb více. Oxynoticeras 
Hyatt skoř. plochá, s ostrým dutým kýlem, v mládí obvod za- 
oblený. Šev slabě rozčeřen, vnější sedlo ve dví rozděleno; jura. 
Amaltheus Montf. kýl ostrý aneb hrbouly pokrytý, někdy dutý, 
povrch hladký neb s uzlovitými žebry. Laloky a sedla velmi hlu- 
boké a jemně rozčeřené; 3 neb více laloků pomocných; jura. 
Strigoceras Quenst. kýl zubaty; dogger. 


Harpoceratidae Neumayr. Skoř. terčovitá, na obvodu s kýlem 
buď hladkým, buď hrbouly pokrytým, na povrchu čarami neb 
žebry srpovitě zahnutými ozdobená. Obústí s postranními stěnami 
v ucha prohnutými a zevně v lalok neb kýl prodlouženo. Aptychus 


Obr. 361. Harfoceras Thouarsense d'Orb. jura virten- 
berský. 


zevně se záhyby. Šev rozčeřený, v jedné rovině a s více pomoc- 
nými sedly. Harpoceras Waag. (obr. 361.) kýl hladký, šev málo rozče- 
řený, první lalok postranní hluboký. Aptychus nigrescens; jura, Pod- 
rody: Arieticeras, Grammoceras, Hildoceras, Leioceras, Hecticeceras, 
Lillia, Ludwigia, Poecilomorphus, Hypolioceras, Witchellia a ji 
Oppelia Waag. (obr. 362.) kýl zrněný neb zubatý, sifo tlustý, laloky 
jemně rozčeřené a nesouměrně dělené; Aptychus imbricatus ; dogger- 
křída. Význačný dr. O. tenuilobata v našem juře. Ochetoceras Haug., 
Oecotraustes Waag., Distichoceras M. Chal. jura. 


Haploceratidae Zittel. Skoř. s hřbetem zaobleným, na povrchu 
hladká aneb jemně rýhovaná. Obtsti v ucha povytaženo. Ap- 
tychus punctatus. Šev jemně rozčeřen. Haploceras Zitt. skoř. s pí- 
štělem, hladká aneb jemně rýhovaná, komora pro zvíře mívá ob- 


Dr. Počta: Rukověť palaeozoologie. 19 


290 


ústí zúžené, s dlouhými uchami. Sev rozčeřen, 2—4 pomocné 
laloky; jura a křída; v české juře /7. falcula a tecticum. 


Stephanoceratidae Neumayr. Skoř. na obvodu zaoblená, se 
žebry často dělenými, která přes obvod pokračují, obůstí zúženo 
aneb má ucha. Aptychus tenký, zevně zrnitý. Šev silně rozčeřen, 
za druhým postranním lalokem lalok suspensivní. Coeloceras Hyatt 
píštěl široký, žebra z počátku jednoduchá, poblíže hrany od 
hrboulu 2 i vícekráte rozdělená, obtsti bez uch, vnitřní lalok 
s 2 špicemi; lias. Dactylioceras Hyatt žebra bez hrboulů; Pime- 
lites, Diaphorites Fuc. lias. Stephanoceras Waag. (obr. 363.) závity 
širší než vysoké, obvod velmi nízký. Na hranách vysoké hrbouly a 
i nich od žebra přes obvod se dělící. 
Šev hluboko rozčeřený, vnitřní lalok 
s 1 špicí; jura. Sphaeroceras Bay. zá- 
vity tlusté, píštěl úzký, žebra dělí se 
již před hrbouly. Komora pro zvíře 
abnormální, obůstí bez uch; jura. 
Morphoceras Douv. varices v pravi- 
delných odstavcích obůstí s uchy; 
dogger. Macrocephalites Sut. (obr. 
364.) skoř. velká, s úzkým píštělem, 
žebra dělí se již po straně, jsou 
bez hrboulů. Varices scházejí, rov- 
něž ucha. Ouenstedtoceras Hyatt 


Obr. 363. Stephanoceras coronatum Brug. zebra sr ovita odvojena šev slabě 
jura francouzský. p „P J ' 


rozčeřen a jen 2—3 krátké po- 
mocné laloky. Cardioceras Neum. na obvodu mezi podvojená žebra 
vkládají se krátká žebra přídavná; jura. Holcostephanus Neum. žebra 
ve svazcích, k zevnějšku dělená, pokračují přes obvod. Varices; jura 
a křída. Recneckia Bay. žebra dělí se na bočných plochách sko- 
řápky a mají zde uzle. Obústí s uchy. Oecoptychius Neum. komora 
pro zvíře v úhlu zlomená, obusti s uchy a vnějším kápovitým vý- 
bézkem. Swžneria Zitt. komora pro zvíře sploštělá abnormálně, 
obusti s uchy. Proplanulites Teiss. Vesměs jura. Perisphinctes W aag. 
skoř. se širokým píštělem, žebra se podvojují a mezi nimi krátká 
přidavná, pokračují přes obvod. Varices a ucha. Šev jemně roz- 
čeřený. Pomocný lalok hluboký; jura a křída; velmi hojný 
v doggru, v našem juře 9 dr. 


291 


Aspidoceratidae. Skoř. s obvodem široce zaobleným, na po- 
vrchu starších závitů žebry, v mladší části 1—2 řadami hrboulů 
ozdobená. Čára švu jen mělce rozčeřená, sedla jsou široká, 1—2 
pomocné laloky mělké. Aspzdoceras Zitt. závity tlusté, na obvodu 
Široce zaoblené, žebra na závitech starších, později nahražena 
2 hrbouly; jura a křída. Szmoceras Zitt. má varices. Waagenia 
Neum. podobný, ale skoř. plochá, terčovitá a na obvodu rýha; jura. 


Desmoceratidae Zittel. Skořápka s obvodem zaobleným, přes 
nějž na povrchu pokračují žebra prohnutá, tu jednoduchá, tu roz- 
větvená. Obůústí zúženo valy (varices), obyčejně v odstavcích pravi- 


Obr. 364. Macrocephalites macrocephalus Schlot. jura virtembersky. 


delných. Čára švu jemně rozčeřená, pomocné laloky v jedné ro- 
vině. Desmoceras Zitt. obyčejně se širokým píštělem, na povrchu 
s příčnými čarami neb žebry, která pokračují přes obvod. Varices. 
Šev jemně rozčeřený ; křída. U nás D. planulatum v korycanských 
vrstvách, montis albi a Austeni v turonu. Holcodiscus Uhl. na po- 
vrchu četná žebra, která tam, kde se rozdělují, mají hrboul. Fachy- 
discus Zitt. skoř. tlustá, značných rozměrů (až 1/,—2 m v průměru), 
závity tlusté, na obvodu zaoblené. Žebra silná, tlustá, jednoduchá 
aneb rozdělená, někdy s hrbouly. Stářím ozdoba mizí. Varices jen 
na závitech starších. U nás P. juvenus. lewestensis, peramplus, 
Tanendergicus. Silesites Uhl. Haunericeras Gros. Vesměs křída. 


19* 


292 


Cosmoceratidae Zittel. Skořápka s obvodem zaobleným, bohatě 
ozdobená, s žebry obyčejně se podvojujícími a hrbouly neb trny 
opatřenými. Zebra na obvodu přerušená. Obústí často s uchy. 
Šev hluboko rozčeřený, první postranní lalok hluboký, dole v je- 
dinou špici vybíhající, pomocné laloky 1—2. Cosmoceras Waag. 
žebra četná, hustá, vybíhají poblíže obvodu a pak i na vnitřní 
hraně závitů a na místech, kde se rozdělují v hrbouly. Varices 
scházejí. Vnější lalok kratší než první postranní; jura a křída. 
Parkinsonia Bay. (obr. 365.) skoř. se širokým píštělem, na povrchu 
se žebry ostrými, k obvodu rozdělenými, zde rýhou přerušenými aneb 
seslabenými. Šev silně rozčeřen, vnější a první postranní lalok 
hluboké; dogger. Hoplites Neum. žebra s hrbouly na hranách; 

À jura a křída. Placenticeras 

Meek skořápka terčovitá, 
s úzkým píštělem, na ob- 
vodu  přiostřená aneb 
s kýlem. Laloky a sedla 
četné, jemně rozčeřené, 
vnější sedlo se 2 adven- 
tivními laloky; | křída. 
U nás P. d Orbignyanum, 
memoria Schlonbachi a 
Friči v křídě. Acanthoce- 
; zas Neum. (obr. 366.) 
ni Sow, jura francouzský. | žebra jednoduchá neb po- 

dvojená, k obvodu stlou- 

stlá, s hrbouly širokými. Obvod široký, se střední řadou hrboulů. 
Sedla široká, slabě rozdělená, laloky dole s 2 špicemi. Velmi bohatý 
rod, známo z křídy na 100 dr. U nás asi 13 dr. A. carolinum, 
Mantelli, papaliforme, rhotomagense, Wolgart a j. Příbuzný rod 
Mammites Lau. obvod s kýlem. U nás přichází jen v malnickych 
vrstvách 722chelobensis, nodosotdes, Tischert. Douvilléiceras Gros. 
žebra přeměněna v řady hrboult, které pokračují přes zaoblený 
obvod, ale jsou zde mělkou rýhou odděleny. Vnější sedlo široké 
a vyšší než první postranní. S%o/iczkaza Neum. Sonneratia Bay. 
Vesměs křída. V této čeledi vyskytují se také tvary vedlejší: 
Criocéras Lev. (obr. 367.) skoř. ve volné spirále ze závitů nečetných, 
odloučených, ozdobených příčnými žebry silnými, často hrbouly 
opatřenými. Šev se 4 laloky, sedla jsou nesouměrná. Ancyloceras 


BIC 


VS 


293 


d’Orb. poslední závit prodlužuje se rovně. Zoxoceras d'Orb. skoř. 
v oblouku zahnutá Scaphites Park. (obr. 368 ) počátek ve spirále 
s píštělem úzkým, poslední závit vybíhá rovně a pak se v kolenu 


Obr. 366. Acaužhoceras rhotomagense Defr. z cenomanu francouzského. 


vsv r 


zahýbá. Povrch bohatě ozdoben žebry příčnými s hrbouly neb ostny. 
Obústí poněkud zúženo. Šev jemně rozčeřen s více laloky pomoc- 
nými. Aptychus tenký, zrněný. Vesměs křída. U nás několik 
druhů S. aequalis, Lamberti, Get- 
nitzi. 


Obr. 367. Crioceras Emerici Obr. 368. Scaphites spiniger Schlüt. křída 
d'Orb. křída francouzská, německá. 


Engenoceratidae Hyatt. Skořápka terčovitá, s úzkým píštělem, 
na povrchu se širokými záhyby neb i hrbouly. Šev zpětným vý- 
vojem zjednodušený. Laloky i sedla četné, avšak obyčejně jen 


294 


laloky jsou druhotně děleny. Emgenoceras Neum. skoř. terčovitá. 
Šev jednoduchý. Laloky četné na zpodu děleny; sedla celá aneb 
nepatrně dělená; cenoman a turon. /udoceras Nöt. (obr. 369.) skoř. 
plochá terčovitá. Šev slabě prohnutý, sedla celistvá, vnější lalok 
s jediným druhotným lalokem; senon libycké pouště. Sphenodiscus 
Meek. křída. 

Pulchelliidae Douvillé. Skořápka obyčejně s úzkým píštělem, 
na obvodu sploštělá, zaoblená neb přiostřená, na povrchu plochými 
žebry neb nečetnými hrbouly ozdobená. Šev degenerovaný, na 
stupni ceratitovém aneb i goniatitovém. Pulľchellia Uhl. žebra silná, 
na zevnějšek stloustlá, často s hrbouly na hraně. Šev ceratitový, 


Obr. 369. /udoceras Ismaeli Zitt. svrchní křída libycké pouště. 


vnější sedlo s 1 adventivním lalokem; zpodní křída. Auchiceras 
Hyatt sedla zřídka mají nečetné adventivní laloky. Vnější má 
3 advent. laloky; křída. /Veo/obiřes Fisch. Sev goniatitový; cenoman. 
Tissotia Douv. Sev ceratitový. ? Garnzeria Sayn. Lenticeras Ger. 
Mojsisovicsia Stein. Vesměs křída. 


Prionotropidae Zittel. Skořápka bohatě ozdobená žebry sil- 
nými s hrbouly, obvod s hladkým neb hrboulnatým kýlem. Šev 
slabě rozčeřený, sedla široká, laloky dole s 2 špicemi. Vnější 
a první postranní lalok široký, pouze jediný lalok pomocný. 
Schloenbachia Neum. píštěl široký, obvod s kýlem, povrch se žebry 
ku předu zahnutými. Obtsti na obvodu vybíhá v dlouhý kýl. 
Zpodina sedel široká, první postranní lalok přišpičatělý. U nás 
v křídě 4 dr. S. albina, Germari, texana. Barrotsiceras Gros. 


píštěl úzký, žebra obyčejně s hrbouly na hraně závitu, obvod se 
řadou hrboulů. Laloky i sedla široké, mělce dělené. V březenských 
vrstvách Čech B. Haberfellneri. Peroniceras Gros. píštěl široký 
žebra jednoduchá, s hrbouly na straně, obvod s kýlem. Šev hlu- 
boce rozčeřený. P. subtricarinatum u nás v senonu. Mortoniceras 
Meek (Gauthiericeras), kýl na obvodu často se slabými hrbouly, 
sedla mělce dělená, vnější lalok široký, ve dví rozdělený. W. baju- 
varicum v březenských vrstvách našich. /rzonočropis Meek žebra 
jednoduchá, silná; obvod se řadou hrboulů; vesměs křída. 

Ammonoidea jsou význačnými zkamenělinami druhohor, v nichž 
vyskytují se ve velkém počtu — jeť známo na 5000 druhů. Po- 
čínají starší větví svou Goniatitidae již ve svrchním siluru; hoj- 
nější jsou v devonu; v permu pak objevují se již zástupci mladších 
čeledí. Bohatství v druhohorách velmi stoupá a to již v triasu, 
kde ukazují se již různé stupně složitostí švu od stadia goniatito- 
vého až do nejjemnějšího rozčeření. Počínaje jurským útvarem 
mění se zvířena ammonoid velmi podstatně; až na Phylloceratidae 
vymírají všecky čeledi triasové. Podobně počátkem křidového 
útvaru zmírají ony četné a bohaté rody jurské a jen nečetné 
tvary překročují z jury do vrstev vyšších. Ammonoidea křidového 
útvaru náleží velkou většinou rodům novým a jsou bohaty na tak 
zv. tvary vedlejší. Některé čeledi vyznamenávají se tím, že zpětným 
pochodem vývojovým zjednodušily šev až na stadium goniatitové. 
Koncem křidového útvaru vymírají ammonoidea po všem světě 
náhle a jest příčina tohoto náhlého jich vymizení neznáma. 


Řád Dibranchiata. Dvoužabří. 


Hlavonožci mořští se 2 stromovitě rozvětvenými zabrami, 
s nálevkou celistvou, nerozčísnutou a obyčejně s vakem sepiovým. 
Tělo žijících jest vakovité neb válcovité a mívá po straně roz- 
šířeniny pláště k veslování upravené. Napřed na hlavě, která jest 
určitě omezená, jest v kruhu 8—10 silných svalnatých ramen, jež 
na vnitřní straně mají příssavní misky rohovité (acetabula) aneb 
háčky do 2 řad sestavené. Čelisti v ústech jsou rohovité, tvaru 
podobného jako u r. Nautilus, avšak nezvápenatělé. Soustava ner- 
vová jest na vysokém stupni a chrupavka v hlavě tvoří schránku 
pro hlavní ganglii nervovou. Většina má vnitřní, v těle uloženou 
a pláštěm zakrytou skořápku, jen samice rodu s osmi rameny 


296 


Argonauta má vnější do spirály točenou skořápku, ve které však 
zvíře není svaly připevněno. Vnitřní skořápka bývá vejčitá neb 
listovitá, prodloužená šupina (gladius, calamus), která složena jest 
z konchyolinu aneb z vápna. Zřídka na zadním konci má stopy 
po rozdělení v komůrky. Jindy (Spirula) jest vnitřní skořápka 
rourovitá, zahnutá, příčkami a sifem opatřená, někdy konečně 
trámečky a pláty rohovitými nahražená. Zvlášť silnou vnitřní sko- 
řápku měla vymřelá skup. Belemnitidae, která také zprostředkuje 
přechod, pokud se skořápek týče, od Nautiloid ku dvoužabrým. 

Žijící hlavonožci dvoužabří zdržují se dílem při pobřeží a na 
dně mořském, dílem plovou v houfech na volném moři a jsou 
krutými dravcí. Někteří dosahují obrovských rozměrů až 12 m 
(Architheuthis). Možno je roztříditi v 1. Belemnoidea, 2. Sepioidea 
a 3. Octopoda. 


Podřád Belemnoidea. (Phragmophora.) 


Kolem úst rozestaveno 10 ramen obyčejně háčky pokrytých. 
Skořápka vnitřní, v komůrky rozdělená, rovná, výjimkou zahnutá, 
se sifem. Skupina tato nejvíce souvisí se čtyržabrými, ač ovšem 
skořápka jak strukturou, tak polohou svou se liší. Zároveň po- 
ukazuje na žijící rod Sepia, který z ní povstal. 

Belemnitidae Blainville. Skořápka vnitřní, silná, složená ze 
3 kusů: 1. hrot (rostrum) prodloužený, pevný, vápenitý roubík, 
dole přišpičatělý a nahoře pravidelně knželovitou jamkou hlu- 
bokou (alveola) opatřený; 2. kužel (phragmocon), který podobá 
se skořápce r. Orthoceras. Počíná kulovitou protoconchou a jest 
rozdělen slabě vydutými příčkami v nízké komůrky vzdušné, jimiž 
sifo na břišní stranu posunutý prochází. Stěna kuželu (conotheca) 
jest velmi jemná; 3. štít (proostracum), tenká listovitá to šupina, 
která na hřbetní straně z conothéky kuželu vybíhá. Na povrchu 
bývá střední čásť štítu ozdobená vráskami obloukovitě klenutými. 
Tato střední část jest oddělená šikmými čarami »assymptotovymi« 
od postranních »hyperbolarnich« polí, která mají vrásky opáčně 
vyklenuté. Štít rovná se šupině čel. Sepioidea. Celá tato ze 3 kusů 
složená skořápka, z nichž nejčastěji hrot bývá zachován, byla 
ukryta v těle a povstala během vývoje tím, že ku hlavní součástce 
kuželu přibyly 2 části nové. Na otiscích těla čeledi této možno 
mimo 10 ramen háčky ozbrojených také ještě zbytky vaku s bar- 


297 


vivem (sepiového) spatřiti. Největší jedinci dosahovali až 25 
délky. Aulacoceras Hauer hrot silně prodloužený, uprostřed nej- 
tenší, po obou stranách s podélnou rýhou. Kužel prodloužený, 
velmi skořápce r. Orthoceras podobný, komůrky dosti vysoké, 
sifo okrajní; alpský trias. Asteroconites Tel. hrot s podélnými 
žebry; alpský trias. A/racéiťes Güm. hrot hladký, na kuželi stopy 
po počínajících assymptotových čarách; lias a jura Alp. Azpho- 
teuthis Hux. lias Anglie. Belemnites List. (obr. 370. a 371.) hrot kuže- 
lovitý neb válcovitý, tu krátký, tu c 

delší, silný. Od počátečné komůrky Bh 


Obr. 371, Actinocamax qua- 

dratus křída německá a hrot 

z částí kuželu smáčklého, 6 

Obr. 370. Belemnitella mucronata Schl. z břišní strany c pohled do 
z křídy německé. kuželu. 


kuželu probíhá jemná čára osová ke konci hrotu a kol této osy 
ukládá se vápenec soustředně. Povrch kuželu hladký, zrněný, často 
otisky po vnitřních ústrojích pokrytý. Někdy probíhá na břišní, řídčeji 
na hřbetní straně různě dlouhá rýha. Na hřbetní straně bývají 
často 2 znenáhla mizící ryhy. Kužel uložen v alveole hluboké, 
komůrky (loculi) nízké, poslední obsáhlejší a konothéka její roz- 
šiřuje se ve štít a má velmi jemnou skulpturu. Štíty jen malými 
zbytky bývají uchovány. Rod tento jest velmi hojný v jurském 
a křidovém útvaru a rozděluje se ve více podrodů: Actinocamax 
má na předním konci hrotu dlouhou skulinu a kužel jest jen 


298 


Be u ad cin 


malou částí svou ponořen do hrotu. A. quadratus vůdčí zkame- 
nělina ve svrchní křídě. Belemnitella má skulinu kratší, kužel 
celý v alveole uložený a na povrchu hrotu otisky vnitřních ústrojů. 
B. mucronata vůdčí zkamenělina ve svrchní křídě. Dále Pachy- 
teuthis, Megateuthis, Belemnopsis, Pseudobelus, Duvalia a j. U nás 

a b v juře 4 dr., v křídě dva a sice Janceolatus 
a strehlensis. Diploconus Zitt. hrot krátký, 
tupý, z vrstev soustředných, snadno se odlu= 
pujících; jura. Bayanoteuthis M. Chal. hrot 
válcovitý, dole přišpičatělý. Kužel dlouhý 
a úzký; eocén. Vasseuria M. Chal. hrot 
úzký se 3 rýhami, obliny v kuželi dosahují. 
až k příčce sousední. Be/emnosis Edw. Be- 
loptera Edw. krátký hrot sestává ze 2 kusů 
Spicemi k sobě postavených a ploškou 
střední spolu držaných. Be/opřerina M. Chal. 
Obr, 372. Spirulirostra Bellar- © podobný, střední ploška schází. Vesměs 


di Mich. miocén italský. a se > 
strany, 4 proříznuto, 7 rostrum, eocen. 


Ha ae Belemnoteuthidae Zittel. Hrot zakrnély, 
pokrývá v podobě tenké vrstvy dolení špici kuželu. Lelemnoteuthis” 
Pea. znám jen kužel; jura. Conoteuthis d'Orb křída. Phragmoteuthis 
Mojs. kužel široký, dole vrstvou (hrotem) pokrytý, nahoře v štít. 
rozšířený. Na štítu ozdoba s assymptotovými čarami a hyperbo- 
larnými polemi; trias. Glyfhiteuthis Reuss štít dlouhý, ku předu: 
přišpičatěný, s postranními křídlovitými výčnělky. G. ornata a 
minor v českém turonu. 

Spirulidae Zittel. Cast skořápky, která jest komůrkovaná, 
stočená do volné spirály. Z ramen 2 jsou dlouhá. Spirulirostra 
d' Orb. (obr. 372.) má hrot ještě dobře naznačený. Spirulirostrina 
Can. hrot v podobě dvou křídlovitých výběžků; tertiér. 


© Podřád Sepioidea. 


Skořápka vnitřní, vápenitá neb rohovitá (konchyolin) hrot. 
i kužel velmi slabě naznačené aneb vůbec scházejí, štít vyvinut. 
Ramen 10, s přissavnými deskami neb s háčky. 

Sepiophoridae Fischer. Skořápka vápenitá, obyčejně ze 2 vrstev 
vápenitých, od sebe polohou rohovitou oddělených. Štít rozšířený, 
vejčitý, hrot a kužel jen slabě naznačeny. Belosepia Voltz (obr. 373.) 


299 


na zpodním konci štítu je dutý široký trn, obdoba to kuželu a hrotu. 
Kužel sestává z řady komůrek slabě zahnuté. Místo sifa široká 
álevkovitá roura, hrot naznačen silným celistvým trnem. Sefza Lam. 
(obr. 374.) štít vybíhá v krátký výběžek, který jest obdobný hrotu a má 
v přední části mělkou prohlubinu, zbytek to kuželu. Na zpodním 
konci štítu č. šupiny jest tak zv. vidlice, uloženina vápenitá, hutná, 
která obdává vyhloubenou zpodní čásť a obchází v podobě úzké 
pásky vnitřní čásť skořápky sestávající z houbovitě porésní hmoty 
vapenité. Tyto pásky Ñ 
rovnají se čarám assy m- 
ptotovým u belemnitů 


Obr. 373. Belosepia Blain- 


villei Desh. eocén fran- Obr. 374. Sepra officina- Obr. 375. Trachytenthis hasti- 
couzský, zadní konec ští- Zs Lin. a vnitřní vrstva formis Riipp. jura bavorský; 
tu se strany a z předu. listovitá, 4 vidlice. polovina skut. vel. 


a vedle nich můžeme nalézti obdoby pro pole hyperbolárná. Třeti- 
hory, poslední rod dosud v mořích hojný. 

Chondrophoridae Fischer. Jediný štít zbyl, jest prodloužený, 
tenký, z rohovitého konchyolinu, aneb z poloh vápenitých a roho- 
vitých střídavě uložených. Po kuželi a hrotu není stop. Zrachyteuthis 
Mey. (obr. 375.) štít z poloh střídavých, prodloužený, se skulpturou 
belemnitům podobnou. Někdy i otisky měkkých částí těla. Zepto- 
teuthis Mey. štíty značných rozměrů, úzké, se střední částí a polemi 
hyperbolárnými. Geoteuthis Můnst. štíty napřed široké vzadu za- 
oblené, uprostřed v mediáně probíhá čára podélná. Barvivo často 


300 


zachované. Leloteuthts Miinst. štít velmi tenký, napřed zašpičatělý, 
uprostřed s kýlem. Plestoteuíhis Wag. štít úzký, velmi tenký se 
středním kýlem. Kelaeno Můnst. Vesměs jura. Phylloteuthis Meek.¥ 
H. křída. 


Podřád Octopoda. Osmiramenní. 


Ramen 8, silných, s přissavnými deskami. Skořápka obyčejně í 
schází, aneb jest to vnitřní rohovitý tenký štít, aneb konečně vápe- 
nitá, tenká do spirály vinutá schránka bez příček a tudíž nedělená, 
již samice jen se přidržují. Ca/azs Sow. tělo krátké, s postranmmi 
ploutvemi trojbokými, hlava malá, ramena silná. Otisky v křídě 
libanonské. Argonauta Lin. samice vypocuje tělem a 2 rameny 
skořápku tenkou, ve spirále vinutou a na povrchu žebry, jakož 
1 2 kýly s obvodem souběžnými ozdobenou. Tuto schránku samice 
si rameny přidržují; tertiér a rec. 

Hlavonožci dvoužabří objevují se poprvé v triasu, obyčejně 
v nepříznivém stavu zachování, jsou velmi hojní v juře a křídě 
a to v přední řadě skupiny se skořápkou silnou, Belemnitidae. Ty 
v třetihorách rozvojem svým velrni klesly a jsou v nynějších mořích 
jen r. Spirula, který má vnitřní skořápku komůrkovanou, zastou- 
peni. Čeleď nynějších sepií možno za potomky jich považovati. 
Ostatní všecky čeledi vyskytují se poměrně vzácně a mají tudíž 
pro geologii významu nepatrného. 


Kmen Arthropoda. Členovci. 


Tělo rozděleno v metaméry č. segmenty, uložené v podélné 
ose těla. Každý článek těla může míti pár přívěsků k pohybu, 
cítění, rozmělňování potravy atd. rovněž článkovaných; obyčejně 
jest však počet menší. Povrch těla i přívěsků bývá sesílen chi- 
tinem aneb i uloženinami vápenými (vnější kostra) a soustava: 
svalová, zvláště v přívěscích velmi jest vyvinuta. Dle účele mohou: 
přívěsky rozeznány býti: tykadla (antennae), čelisti (mandibulae), 
kusadla (maxillae) a nohy (pedes). Přední články těla srůstají do- 
hromady a tvoří hlavu (caput), druhý odstavec těla, ve kterém 
rovněž články spolu bývají spojeny je hruď (thorax). Není-li tato 
od hlavy dobře odlíšena, jest to hlavohruď (cefalothorax). Třetí 
odstavec těla jest břich (abdomen), který mívá články spolu málo 


301 


pojené a často je bez přívěsků. Nervová soustava obsahuje za- 
zlinu mozkovou a sestává pak z dvojitého řetězce ganglii spo- 
jených kommissurami; počet ganglií závisí na počtu článků. Oči 
jsou velmi dobře vyvinuty a zřídka scházejí. Rozmnožování děje 
e vejci a zárodek prodělává tu jednodušší, tu složitější rodozměnu 
metamorfosu), při čemž larvy několikráte kůži svou svlékají. Dý- 
hání děje se u nedokonalých vším povrchem těla, u vyšších, 
odních žabrami, vně u nožek položenými, u pozemních zvláštními 
ozvětvenými rourkami dýchacími trachejemi aneb vaky plícními. 
Dle způsobu dýchání rozeznáváme: 1. Aranchiata a 2. Tra- 
Veheata. Obě velké skupiny hojnými zbytky jsou zastoupeny v ulo- 
Pženinách, hlavně ovšem zvířata vodní, ježto pozemní zvířata vůbec 
zřídka se zachovávají. Mezi nimi jsou skupiny vymřelé, které mají 
málo příbuzných v nynější zvířeně. 


Skupina Branchiata. 


Třída Crustacea. Korýši. 


Brongniart & Desmarest, Histoire naturelle des C. fossiles, 


1822. 
M. Edwards & Haime, Histoire naturelle des C. 1834—40. 


H. Woodward & Salter, Catalogue and Chart of fossil C. 
1865. 

H. Woodward, Catalogue of the british fossil C. 1877. 

. S. Kingsley, Classification of the Arthropoda 1894. 


Členovci s tělem zřetelně článkovaným (zřídka jsou u tvarů 
regressivních články nezřetelné); první dva odstavce těla často 
[slučují se spolu v hlavohruď (cefalothorax); břich (abdomen) jest 
fsložen z různého počtu článků. Tělo bývá často pokryto chiti- 
[novou neb i vápenitou schránkou, která sestává ze štítu hřbetního 
(Trilobita, Merostomata), neb ze 2 misek (Ostracoda) neb z více 
desek vápenitých (Cirripedia) a j. Přívěsky a hlavně nohy dle 
účelu k jakému jsou zařízeny, nabývají podob velmi různých. 
Typus nožky sestává z 1 neb 2 základních kusů (protopodit), 
nichž vycházejí 2 větve, vnější (exopodit) a vnitřní (endopodit). 
Většina nižších korýšů ve vývoji svém prochází larválním stadiem 
Nauplius, které má 3 páry nožek. U vyšších bývá ve vývoji sta- 


302 


$ 
dium toto překročeno a larvální stupeň počátečný je Zoa se 
7 páry přívěsků a článkovaným břichem. Rozdělují se ve 2 pod- 
třídy 1. Entomostraca a 2. Malacostraca 


Podtřída Entomostraca. 


Nižší korýši velmi různých podob s neustáleným počtem 
článků a různě přizpůsobenými nožkami. Ve vývoji stadium nau- 
phové. 


Řád Cirripedia. Svijonožci. 

Oddálená větev korýšů přirůstajících Tělo buď jen kožo- 
vitým pláštěm (integumentem) aneb deskami vápenými, do kruhu 
sestavenými kryto, bývá nezřetelně článkováno a přirůstá k zpo- 
dině své hlavou. Břich mívá 6 párů svinutých nožek, často však 
jest počet ten menší, ano někdy přívěsky vůbec scházejí. Cvikýři. 
Zachovati se mohla jen skupina se schránkou vnější, pevnou (Tho- 
racica). 

Lepidocoleidae Clarke. Tělo pokryto 2 řadami střídavě ulo= 
žených desek, které přes sousední přesahují a na zpodu trochu 
zahnuty jsou. Zepidocoleus Faber silur a devon. 

Turrilepadidae Clarke. Tělo pokryto 4—6 řadami trojbokýc 
a ve 3 pole rozdělených desek. Střední řada vyklenutá a tvoří 
zaoblenou hranu. Plumulites 
Barr. Jména toho bylo dříve 
užíváno k označení jednotlivé 
desky, kdežto celá schránka 
uváděna byla pod jm. Tur- 
rilepas Wood. (obr. 376); 
silur. U nás 10 dr. 7. dele 
catus. Strobilepis Clar. 4 řady 
desek, po 2 sobě stejné; 


Obr. 376. A Turrilepas Wrighti Wood. ze siluru an- 
glického, æ jednotlivá destička. B Zorzcula pulchella devon. 


Sawa eh he Lepadidae Darwin. Schran- 

ka složena z desek kožkou 

spolu spojených a přirůstá obyčejně dlouhým stvolem (pedunculus), 
který buď jest nahý aneb vápenitou vrstvou pokrytý. Hlavních desek 
jest 5; jsou to párové štíty (scutum) a střechy (tergum) a pak 
lichý kýl (carina). Mimo ty jest větší počet menších desek (zoban, 


f 


* 


> 
+ 
i 


303 


rostrum, subrostrum, rostrolaterale, supralaterale, subcarina atd.), 
které buď již stvol pokrývají aneb na hlavici (capitulum) jsou. 
Všecky desky jsou samostatné, nespojené. Archacolepas Zitt. stvol 
sploštělý, uprostřed 4—6 řadami větších, po straně 2 řadami 
menších desek pokrytý. Hlavice z 2 štítů, 2 střech, 1 kýlu a za- 
krnélého zobanu; jura. Loricula Sow. (obr. 376.) stvol deskami po- 
krytý; hlavice ze 2 štítů, 2 střech, 4 bočných desek (lateralia) a 
velmi úzkého kýlu; křída. U nás v turonu Z. pulchella. Pollicipes Leach 
hlavice z četných (8—100) desek, hlavně 2 štíty, 2 střechy, kýl 
a zoban, dále bočných desek obyčejně 2 řady; rovněž i stvol bývá 


Obr. 3:7. Schema r. Scalpe- 
llum 1 carina, 2 tergum, 3 
scutum, 4 subcarina, 5 svr- 
chní laterale, 6—8 zpodni 
lateralia, 9 rostrum, 10 sub- Obr. 378. Balanus concavus Bron. jura, 7 rostrum, / 
rostrum, laterale, c/ carinolaterale, c carina (Darwin). 


pokryt destičkami Supinovitymi; jura-rec. U nas v křídě 9 dr. 
P. aber, fallax a j. Scalpellum Leach, (obr. 377.) hlavice z 12 
až 15 desek, štít a střecha větší, kýl úzký; stvol šupinovitými desti- 
čkami pokryt, zřídka nahý; křída-rec. U nás v křídě as 8 dr. 
S. quadratum, maximum. Lepas Lin. Poecilasma Dar. tertiér a rec. 

Verrucidae Darwin. Schránka přímo přisedá, bez stvolu a se- 
stává ze 6 desek. Jeden štít a jedna střecha volné, druhé srostlé 
se zobanem a s kýlem. Verruca Schum. křída-rec. 

Balanidae Darwin. Schránka přirůstá širokou vápenitou deskou 
základnou, jest kuželovitá, nahoře jakoby uťatá a z 4—8 desek 
po straně srostlých složená. Každá deska (compartiment) sestává ze 
středního pole (paries) a z postranních částí buď plochých (ra- 
dius) neb křídlovitě prohnutých (ala). V rovině souměrnosti leží 


304 


kýl (carina), naproti němu zoban (rostrum), ostatní desky jsou po- 


stranní (laterale) a bližší určení jich děje se dle poměru jejich. 


k deskám hlavním (carinolaterale, rostrolaterale). Schránka bývá 


nahoře uzavřená víčkem, které složeno z páru štítů (scutum) a páru 


střech (tergum). Protobalanus Whit. schránka z 12 desek. Pa/aveo- 
creusia Clar. desky spolu úplně srostlé; devon. Fyrgoma Leach 


(Creusia) schránka z jediného kusu, pohárovitá neb válcovitá; 


devon, tertiér a rec. Acasta Leach schránka ze 6 desek. Balanus 
List. (obr. 378.) schránka nízká, kuželovitá či válcovitá, ze 6 desek; 
terier a rec: 


Řád Ostracoda. Skořepatci. 


Malí korýši zcela ukryti ve dvou miskách vápenitých neb ro- 
hovitých, na hřbetní straně kožkou svazovitou spojených, a často 
svaly, jež zanechávají stopy, držaných. Tělo jest nezřetelně článko- 
váno a má 7 párů přívěsků, z nichž první 2 bývají tykadla, pak 
kusadla a ostatní nožky k lezení neb plování. Obyčejně zachovány 
bývají jen misky vápenité, které jsou na povrchu hladké, drsné, 
rýhované, žebernaté neb i trny ozdobené. Napřed bývá hrboulek, 
který označuje místo, kde byly oči. Určování zkamenělých jest 
velmi obtížné. ježto čeledi mají podobný tvar. Také kladou se sem 


prozatím některé zkameněliny značného stáří, avšak příbuznosti © 
nejisté. Geologicky starší byli obyvatelé moře, mladší vyskytují 


se i ve vodách sladkých. 

Leperditidae Jones. Misky tlusté, hladké, dosti pravidelně vy- 
pouklé, se zámkovým okrajem rovným. ZLeperditza Rou. (obr. 379.) 
misky od 2—22 mm dlouhé, nestejné, 


povrch hladký, často s očním hrbou- 
P A lem; silur-karbon. U nás v siluru 
iio be tý EO: sta ae nia dr Ly Isola: Leperditella Ulr. 
silur. /sochilina Jon. misky značně 

veliké, sobě stejné; silur. Aparchztes Jon. silur. 


Beyrichidae Jones. Misky s téměř rovným okrajem zámkovým, 


na povrchu uprostřed s jamkou aneb vyvstalými hrbouly. Beyri- 
chta M. Coy misky malé, na povrchu uprostřed se 3 valy neb 
hrbouly spolu spojenými neb i odloučenými. Valy zrněny; silur- 
karbon, bývá však udáván již z kambria. U nás ve zpodním siluru 


NÉ 


pravá přes levou přesahuje okrajem, © 


305 


3 dr. B. bohemica, oculifera. Primitia Jon. H. misky vejčité, malé, 
uprostřed na povrchu rýha poblíže středu, která táhne se k okraji 
zámkovému; kambrium-karbon. U nás v siluru a devonu 12 dr. 
? Callizoe, Nothozoe Barr. silur a devon. Rody neznámé příbuznosti. 
První C. bohemica z devonu má misky prodloužené a zahnuté, 
druhý JV. pollens ze zpodního siluru oválné, vyduté a k obrubě se 
splošťující. Bo//ia Jon. na povrchu uprostřed vmačklina zahnutá, 
někdy podkovovita ; silur-karbon. Dicranella, Eurychilina, Tetradella, 
Ceratopsis, Drepanella Ulr. silur. ? Caryon Barr. rod záhadné pří- 
buznosti; jedna miska vyhloubená s hrboulem po straně, druhá 
víčkovitá; zpodní silur. C. dohkemicum z vrstev drabovských. 

Cytheridae Zenker. Misky malé, prodloužené, vejčité, na po- 
vrchu hladké, tečkované aneb s hrbouly a trny. Okraj zámkový 
často zrněn Cythere Müll. (obr. 380.) misky bobovité neb i oble sie 
hranné, napřed širší, na povrchu obyčejně bohatě 7 
ozdobené. Zrnka zámková silná Podrod Cythereis 
nemá zrnek zámkových; křída-rec. U nás v siluru 
a devonu po 1, v křídě 11 dr. tak C. Karsteni, 
reticulata a j. Cytheridea Bos. na pravé misce 2 od 
sebe vzdálené zoubky, na levé 2 jamky; jura-rec. i 
Cytheridets Jon. misky oble trojboké; křída-rec. e Rach se. 

Thlipsuridae Jones. Misky malé, nestejné, jedna T 
okrajem přesahuje druhou; na povrchu 2 neb více 
jamek. Zhlipsura Jon. H. 2 jamky napřed a 1 vzadu; silur. Octo- 
naria Jon. jamka v podobě číslice 8; silur a devon. 7hreatura Jon. 
K. misky vzadu sploštělé, napřed malá, vzadu větší půlkruhovitá 
jamka; karbon. 

Cypridae Zenker. Misky malé, bobovité neb prodlouženě vej- 
čité, rohovité neb rohovito-vápenité, nestejné. Žijí nyní ve sladkých 
vodách, starší byly obyvately moře. Falaeocypris Brong. misky 
malé, nahoře tečkované; karbon. Cygris Müll. misky tenké, prů- 
svitné, hladké neb tečkované, zámkový okraj často stloustlý a břišní 
okraj zahnutý; tertiér a rec. Cypridea Bos. podobný, na okraji 
předním dole je výběžek; jura a křída. Bairdia M. Coy misky 
oble troj- či čtyrhranné, na hřbetě jedna druhou přesahující, 
okraj zámkový prohnuty; silur-rec. U nás v křídě 4 dr. Macro- 
cypris Br. jura-rec. Pontocypris Sars. silur-rec. 

Cytherellidae Sars. Misky malé, nestejné, tlusté, napřed bez 
hrboulu i výběžku. Cytherella Jon. misky prodloužené, na okraji 


Dr. Počta: Rukověť palaeozoologie. 20 


306 


větší pravé misky rýha, do které zapadá miska levá; silur-rec. 
U nás v teplických vrstvách 3 dr. Cytherellina Jon. silur. 
Entomidae Ulrich. Misky krátké, ledvinité neb kruhovité, s rýhou 
plochou uprostřed hřbetního okraje, někdy uprostřed misky. Na 
povrchu ryhované soustředně neb paprskovitě. Ænźzomis Jon. misky 
bobovité, na povrchu rýha kolmo na okraj zámkový, napřed často 
hrboul; silur-karbon. U nás v siluru a devonu několik druhů, 
E. dimidiata. Elpe Barr. misky bobovité neb kulovité, vmáčklina 
uprostřed misky, zadní část mnohdy nafouklá. V českém devonu. 
2 dr. E. inchoata. Entomidella Jon. kambrium a silur. 
Cypridinidae Sars. Misky vejčité, stejné, na povrchu hladké, 
tečkované, aneb i na zadní části žebernaté. Napřed zejí a skulinou 
tou vynikají tykadla. Na povrchu často mocný hrboul. Cypridina 


Obr. 381. Cyfridella Wrighti J. K. z kare Obr. 382. Cyprella chry- 
bonu irského, se strany a z předu, 8krát salidea Kon. karbon 
zvětšeno. irský. 


M. Edw. misky napřed přiostřené a v krátký zoban vybíhající, 
zde také zejí; silur-rec. Cyprznzdella J. K. otvor zející je vejčitý, 
na povrchu mocný hrboul. Cyprzdellina Jon. K. hrboul nad středem 
misky. Cypridella Kon. (obr. 381.) za hrboulem zahnutá rýha. 
Cyprella Kon. (obr. 382.), Cyprosis Jon. Vesměs karbon. 

Entomoconchidae Ulrich. Misky kulovité, nestejné, přední okraj 
uťatý, takže zde zejí. Antomoconchus M. Coy, Offa Jon. karbon. 

Svijonožci objevují se poprvé v kambriu svrchním, v siluru 
se velmi rozmnožují, v devonu jest jich méně, však zvířena se 
podstatně nemění. Ještě několik starých typů zůstává v karbonu. 
Nové tvary počínají se vyskytovati v křídě a jdou až do nynějších 
mořích. 


Řád Phyllopoda. Lupenonoici. 


Tělo prodlouženo, obyčejně zřetelně článkováno, pokryto kru- 
nýřem, plochou to aneb miskám podobnou duplikaturou kůže. 
Nanejméně 4 páry rozšířených a laločnatých nožek plovacích. 


307 


Podřád Cladocera. Milne Edwards. 


Se 4 páry noh. Zkamenělé s určitostí neznámí, snad sem 
náleží Lynceites Goldf. z karbonu. 


Podřád Branchiopoda. Latreille. 


10, i více párů noh listovitých; tělo pokryto krunýřem neb mis- 
kami. 

Limnadiidae Baird. Tělo pokryto dvěma miskami spojenými 
spolu svaly a pokrývajícími celé tělo. Fstkerza Růp. (obr. 383.) 
misky malé, tenké, se 
zámkovým okrajem rov- 
ným, na povrchu sou- 
středně ozdobené; de- 


von-rec. U nás v permu 


misky obrysu hranatého, Obr. 383. A Zstherza ovata Goldf. B Leata Leidyi Jones. 
se 2 rýhami od hřbet- zvětš. z karbonu anglického (Nicholson). 

ního okraje vycházející- 

mi; karbon. Es/heriel/a Weiss perm. Schzzodiscus Clar. devon. 


Apodidae Burmeister. Krunýř štítu podobný, biich nekryjící. 
Nohy listovité, v 30—40 párech. Protocaris Walc. podobný r. Apus, 
konečný článek (telson) ze 2 trnů; zpodní kambrium. Agus Schäf., 
trias-rec. 


Branchiopodidae Baird. Bez krunýře. 11—19 párů noh. ? Ano- 
- malocaris Whit. kambrium. Lranchipodites Wood. podobný žijícímu 
r. Branchipus; oligocén. 


Řád Trilobita. 


Barrande J., Systéme silurien du centre de la Bohéme. Vol. I. 
1852. Vol. I. Supplement 1872. 

J. W. Salter & H. Woodward, A Monograph of british T. 
1867— 84. 

C. D. Walcott, The Trilobite 1881. 

C. E. Beecher, American Journal of Sciences 1893, 1894, 1896, 
1897. American Geologist 1894, 1895. 

F. R. Reed, Geological Magazine 1896, 1898. 

20* 


3u8 


Vymřelí korýši z prvohor, jichž tělo jest složeno z různého 
počtu“ článků. Na hřbetě mají pevný štít, či skořápku rýhami po 
délce i po šíři ve tři laloky rozdělenou. Po délce sestává sko- 
řápka: 1. ze štítu na hlavě (caput) nečlánkovaného, 2. z trupu 
(thorax) skládajícího se z rozličného počtu, aspoň částečně pohyb- 
livých článků a 3. z štítu ocasního (pygidium), který složen jest 
rovněž z více článků nepohyblivých, spolu srostlych, avšak 
zřejmých. Štíty jsou velmi tenké, nanejvýše asi 1 mm tlusté, na 
povrchu hladké, neb zrnité, rýhované, neb jemnými vráskami 
(plis-sillons u Barrandea), až i trny po- 
kryté. Na průřezu možno pozorovati, 
že sestává štít asi z 10 rovnoběžných 
vrstev uhličitanu vápenatého a fosfo- 
rečňanu vápenatého a že bývá prostou- 
pen póry. Štíty bývají vypouklé, či na- 
horu vyklenuté, obyčejně dlouze vejčité 


b 
4 
Obr. 384. Schema r. Dalmanttes, a šev z 
licní, č čelo, 1, 2, 3 vrásky postranní Obr. 385. Štíty na před ozubené a Odontocephalus 
(Barrande). Aegeria Hall, 6 Corycephalus regalis Geen. (Oehlert). 


a napřed i vzadu zaokrouhlené. Při týchž druzích pozorujeme velmi 
často tvar dlouhý a úzký a pak tvar krátký a široký. Barrande 
předpokládá, že těmito nestejnými rozměry naznačeno jest pohlaví 
a připisuje tvar dlouhý a úzký samcům, krátký a široký samičkám. 
Na štítu probíhají 2 podélné rýhy hřbetní, které celé tělo roz- 
dělují ve tři podélné části a sice střední osu (rhachis) a postranní 
části (pleurae). Hlava jest v obrysu půlkruhovitá; zadní, či vnitřní 
okraj její (margo occipitalis) bývá rovný a připojuje se k trupu 
(obr. 384.). Dělí se v šířce na tři části, střední část jest prsténec týlní 
(annulus occipitalis) a postranní 2 části zadního okraje. Rovnoběžně 
téměř se zadním okrajem probíhá zadní rýha týlní (sulcus occipi- 
talis) a tato odděluje také prsténec týlní. Přední, či vnější okraj 
jest půlkruhovitý a tvoří vzadu, tam kde se spojuje s okrajem | 


309 


zadním úhel lícní, který často prodloužen bývá v trn (cornua 
angulorum). Přední okraj obyčejně jest celistvý, výjimkou jest 
zoubkován (obr. 385.). Na něm bývá rýha krajová (sulcus margi- 
nalis), která omezuje buď okrajní val (bourrelet du limbe), aneb jen 
jednoduchý lem okrajní (limbus). Přední část předního okraje 
nazývá se čelním okrajem, po obou stranách jeho jsou okraje 
postranní. Štít hlavy trilobitů nekončí v předu jednoduše, nýbrž 
vždy zahybá se dolů pod skořápku a tvoří tak zv. duplikaturu, 
která jest rovnoběžná se skořápkou svrchní, avšak jest od ní od- 
dálená. Prodlužují-li se lícní úhly v trny, tu zúčastní se obyčejně 
při stavbě jich také i duplikatura zpodní a to sice tak, že trny: 
jsou na jednu stranu otevřeny, čili duté; výjimkou jsou trny lícní 
plné. Hlava jest i dle šíře rozdělená ve tři části: střední část bývá 
vysoko klenutá a sluje průčelím (glabella). Části, které jsou mezi 
průčelím a postranním okrajem nazývají se lícemi (joues, genae, 
cheeks). Je-li průčelí nad míru vyvinuto, jsou líce omezeny na úzké 
postranní kraje. Někdy bývá i hranice mezi průčelím a lícemi 
nezřetelná. Průčelí někdy jest zúplna hladké, jindy má 1—4 páry 
vrásek postranních (sulci laterales) nepočítaje v to zadní rýhu 
týlní. Zdá se, že tyto vrásky souhlasily s roztříděním přívěsků 
ústních neb nožek na zpodní straně štítu. Obyčejně bývají 3 páry 
takových vrásek přední, střední a zadní pár. Někdy spojují se 
vrásky uprostřed dohromady (sulci lat. conjuncti), aneb staví se 
šikmě do zadu a tvoří spojitou vrásku po straně (r. Lichas a Aci- 
daspis). Dílce, které jsou omezeny vráskami postranními, nazýváme 
laloky postranními (lobi laterales) a rozeznáváme lalok přední, 
střední a zadní Ty bývají někdy vráskou dokola obtočeny (circum- 
cincti). Přední dílec průčelí před přední vráskou bývá rozšířen 
a vypouklejší, čelo (frons, lobe frontal). Na něm jsou někdy malé 
vrásky aneb důlky (impressiones auxiliaires). Čelo obyčejně ne- 
dosahuje předního okraje hlavy, nýbrž končí v jisté vzdálenosti, 
někdy však jde až k okraji, aneb jej i přečnívá. Tvar lící závisí 
hlavně na zvláštních švech (suturae), které na hlavě probíhají 
a skořápku na jistý počet kusů rozdělují, které mohly se aspoň 
částečně pohybovati. Nejdůležitější jest šev lícní (sutura facialis), 
který chybí jen výjimkou. Šev tento probíhá souměrně dle mediány 
vedené středem čela a počínají větve jeho buď na zadním okraji 
hlavy, neb v úhlech lícních, aneb na okraji postranním a jdou 
odtud v oblouku k očím, které na vnitřní straně obíhají, dále 


310 


v předu potom rozličně se staví. Barrande rozeznává 3 polohy: 
1. poloha lícní (station faciale), při které větve spojují se před 
průčelím na okraji čelním; 2. poloha okrajová (st. marginale), 
když obě větve probíhají částečně na předním obrysu hlavy 
a 3. poloha chobotní (st. rostrale), při které obě větve švu stejně 
asi jsou oddáleny od mediány a přecházejí na zpodní stranu 
štítu. Na této zpodní straně se větve švu spojují, aneb bývají 
spolu spojeny příčným krátkým švem chobotním (sutura rostralis). 
Tyto švy, šev lícní a šev chobotní dělí skořápku hlavy v tyto 
kusy: 1. prostřední část, která zaujímá průčelí a nepohyblivou 
část lící (scutum centrale); 2. postranní pohyblivé líce (scuta margi- 
nalia), které mívají oční lalok; 3. malý štítek chobotní na zpodu 
hlavy (scutum rostrale). Dle toho sestává i štít hlavy u trilobitů 
z různého počtu kusů. Ze dvou dílů sestává, je-li šev v poloze 
lícní, z prostřední části štítu a pak z lící hybných, spolu v jediný 
kus srostlých (Phacops, Remopleurides). Ze tří kusů sestává, je-li 
Sev v poloze okrajní a sice ze střední části a ze 2 lici hybných 
od sebe oddělených (Harpes, Paradoxides, Asaphus). Ze čtyr dílů 
skládá se hlava, je-li poloha švu chobotní a zároveň i chobotní 
šev vyvinut. Pak jsou to střední část, 2 líce hybné a štítek cho- 
botní (Homalonotus, Acidaspis, Deiphon, Agraulus, Proetus, Illae- 
nus). Lícní šev schází u rodu Agnostus a příbuzného cizího rodu 
Shumardia; tyto dva rody nemají ani švu ani očí. Dále dva druhy 
rodu Acidaspis nemají švu. Na zpodní straně štítu, kde přestává 
duplikatura, se na štítek chobotní, aneb přímo na duplikaturu při- 
kládá, oddělen zvláštním švem (sutura hypostomalis) lichý štít 
rovnající se svrchnímu pysku ostatních korýšů tak zv. hypostoma 
(labrum). Obyčejně jest v obrysu čtyrhrané neb vejčité, na zadním 
konci zaokrouhleno, přišpičatěno, neb vykrojeno. Střední část 
(corpus centrale) jest vypouklá, bývá omezena mělkou rýhou 
a někdy mimo to jinou rýhou ve středu na dvě části, lalok přední 
a zadní rozdělena. Postranní části prodlužují se často v zadní 
křídla. Jindy tvoří postranní kraje duplikaturu jako štít hlavy. 
Beecher nalezl také zpodní pysk (metastoma). Oči jsou 
u většiny trilobitů na hoře na štítu hlavy patrny; u některých 
(Agnostus, Dindymene, Dionide, Ampyx, Conocoryphe, Placoparia 
a Telephus) scházejí u druhů všech; jiné rody (Trinucleus) mají 
druhy jednak vidoucí, jednak slepé. Některé tvary (Trinucleus 
concentricus, obr. 386.) mají v mládí oči dobře naznačeny a lištu 


311 


je spojující patrnou; růstem však obě oči i lišta úplně mizejí. Jiné 
rody mívají oči tak nezřetelně vyvinuty, že bylo dříve předpokládáno, 
že jsou slepé (Agraulus, Ellipsocephalus a Sao.). Oči umístěny 
jsou na lících přímo u švu lícního a jsou 
to buď oči složité (facettované), aneb jed- 
noduché. Oči složité mají plochu zřecí srost- 
lou s lícemi hybnými; ta vystupuje příkře 
z plochy skořápkové a pozdvihuje Cast líCÍ Obr. 386. Štít hlavy mláděte 
nehybných zároveň ssebou tak, že povstává +" mee Sa Fat: 
lalok oční (ala palpebralis) Tento jest 

ohraničen zevně švem licnim tak, že má 

obrys půlkruhovitý. Jindy je lalok oční prodloužen a oči jakoby 
byly na konci násadce jakéhosi. Plocha zřecí složitých očí 
jest síťovaná (facettovaná) a v jednotlivých mezerách této sítě 
uloženy jsou kulovité čočky, které bývají obyčejně pokryty spo- 
. lečnou hladkou, aneb hrbolatou rohovkou, která na zkamenělých 
liší se od povrchu ostatního (holochroal). U některých (Pbacops) 
jest pokryta zřecí plocha touž pokožkou jakou i celé ostatní tělo 
proděravěnou kruhovitými aneb mnohohrannými otvory (schizo- 
chroal). Čočky měří asi 0'07 mm, až O5 mm. Počet jich a seřadění 
jest velmi rozdílné. R. Trimerocephalus má čoček 14, jiné rody, 
blízce příbuzné 200 až 300, Dalmania Hausmanni na 600, Bronteus 
palifer asi 4000, Asaphus nobilis 12000 a Remopleurides až 15000. 
Čočky jsou obyčejně sestaveny do pravidelných řad. Tvar očí 
složitých jest různý; obyčejně tvoří s lalokem očním kuželovitou 


neb měsíčitou vyvýšeninu, jejíž plocha zřecí na vnějšek je obrácená 
(Phacops, Trimerocephalus, Asaphus). Jindy mají oči podobu 
kroužku aneb úseku prsténce (Bronteus palifer), někdy nemají 
laloku očního a jsou tedy bez vyvýšeniny v rovině lícní (Aeglina), 
jindy jsou na konci násadcovitého laloku očního (Asaphus Kowa- 
lewskýi, Acidaspis mira, Deiphon). Někdy mají oči podobu vej- 
čitou, neb se podobají vejci v půli rozdělenému (Acidaspis mira), 
jindy jsou podkovovité (Aeglina armata) Jednoduché oči jsou 
u rodu Harpes; a sestávají ze 2—3 hrboulků (stemmata), které se 
kladou k sobě do vejčité hromádky. V poslední době Lindström 
nalezl na hypostomatech některých trilobitů po obou stranách rýh 
postranních skvrny souměrně uložené, které považuje za ústroj 
zrakový. Tvar a rozvržení těchto skvrn jsou rozdílny dle různých 
rodů; tak v čeledi Asaphidae jsou vejčité, u čel. Bronteidae a 


312 


Illaenidae podobají se hrboulkům. Byly by to vesměs oči embryo- — 
nálné, to jest takové, které trvají jen ve stupni larvovém, což již 
z toho je patrno, že lépe vyvinuty jsou u tvarů mladých než do- 
spělých. Barrande a později Jaekel skvrny ty považovali za 
místo, kde upínaly se svaly kusadel. Na hlavách trilobitů jsou často 
v rýze, která odděluje průčelí od lící, ještě malé otvory neznámého 
účelu. Mc Coy považoval je za místa, kde vynikala tykadla. 
Barrande je měl za pouhé vmáčkliny štítu a Woodward vy- 
kládal je jako body oční, jednoduché (ocelli). 

Trup (thorax) sestává z rozličného počtu úzkých, na příč pro- 
táhlých a na vzájem pohyblivých článků (segmenta, articuli thoracis). 
Každý článek jest dvěma hřbetními rýhami rozdělen na příč na střední 
část, prsténec osový (annulus) a dvě postranní částí, žebra (pleura, 
plévres, epimera) Souhrn prsténců tvoří střední osu, souhrn žeber 
postranní části pleuralné. Osa je rozličné šířky; úzká (Harpes a Are- 


thusina), neb široká (Homalonotus, Illaenus). Prsténce osní jsou se | 


žebry srostlé, obyčejně značně klenuté a na předu ploškou opatřené, 
která rýhou jest omezena a pod svrchní, sousední prsténec vniká. 
Jest to kloubová ploška (artikulační), po které články mohou se 
do jisté míry pošinovati a která jen u jedinců stočitelných jest 
vyvinuta. Zadní okraj prsténce jest do vnitř zahnutý a tvoří tak 
úzkou duplikaturu. Zebra na povrchu svém zřídka bývají úplně 
hladká (Ilaenus, Nileus), nýbrž bývají rýhou opatřena (plévres 
a sillons), aneb mají někdy protáhlý val neb lištu (plévres à bour- 
relet). Ryha i lišta na žebru neprobíhají zcela vodorovně, nýbrž © 
šikmě a nechávají tudíž obyčejně u prsténce osového nahoře. 
a pak na zevnějšku žebra dole místo prázdné, přední a zadní 
pásku žebrovou. Na vnější straně se žebro do zadu ohýbá a tvoří 
úhel, který se nazývá kolenem (fulcrum); vnější dil žebra od kolena 
počínaje buď zůstává stejně širokým a končí okrouhle, aneb se 
zúžuje a končí trnem. Zebra podobně mívají kloubovou plošku 
na přední straně, obyčejně jen na oné části, která jest mezi pr- 
sténcem a kolenem, někdy však také i na vnějším dílu za kolenem. 
Koleno někdy jest ozdobeno hrboulkem, aneb jest zaškrceno; jindy 
vybíhá ku předu v úhel. Počet článků trupových jest rozličný ; 
nejméně má rod Agnostus a to sice 2, nejvíce rod Harpes, 29. Dále 
čítá na př. Trinucleus a Dionide článků 6, Asaphus a Nileus 8, 
Deiphon a Areia 9, Bronteus, Dindymene, Sphaeroxochus a Stauro- 
cephalus 10, Phacops, Trimerocephalus, Encrinurus, Lichas, Remo- 


313 


pleurides 11, Cybele 12, Calymene a Homalonotus 13, Triarthus 
14—15, Agraulus 16, Sao 17, Amphion 18 a Arethusina 22. Poéet 
článků se často mění; tak na př. u rodů Ampyx a Aeglina bývá 
článků 5—6, u Phillipsia 6—15, Acidaspis 9—10, Olenus 9—15, 
Cheirurus 10—12, Cyphaspis 10—17, Ellipsocephalus 10—14, Para- 
doxides 16—20 a j. Ustálený počet článků hrudních jest jen 
u malého počtu rodů. Dále není počet článků po celý život stejný, 
nýbrž se růstem zvětšuje. Mezi počtem článků hrudních a velikostí, 
štítu ocasního možno pozorovati obrácený poměr: je-li počet článků 
thorakalních velký, jest ocasní štít malý a obráceně. Ocasní štít 
(pygidium) sestává z jediného kusu skořápky, který podobá se 
celkem trupu, má rovněž střední osu s článkováním aspoň nazna- 
čeným a postranní ploché laloky. Někdy má ocasní štít velikou 
podobu s hlavou (Agnostus, Aeglina, Illaenus). Napřed bývají na 
ocasním štítě jednotlivé články dosti zřetelně naznačeny v ob- 
rysech tak, že často hranice mezi trupem a štítem ocasním nebývá 
zcela určitá. Zvláště přední dílec štítu mívá ještě podobu žebra 
i s kloubovou ploškou, Barrande nazval jej proto půlžebrem 
(demicóte, Arethusina, Harpes a Cyphaspis). U jiných však člán- 
kování na štítě mizí. Obrys jeho bývá půlkruhovitý neb vejčitý, 
zadní okraj celý, zřídka vykrojovaný. Tento okraj na zpodní straně 
štítu má duplikaturu, podobnou jako okraj hlavy a často dosti 
širokou. Osa střední na štítě ocasním pokračuje buď až k okraji 
zadnímu, přes který někdy vyniká trnem, aneb jde jen asi do 
poloviny štítu, aneb konečně zakrňuje v nepatrný hrboul (Bronteus), 
aneb vůbec schází (Nileus). Od zakrnělé osy vybíhají žebra pa- 
prskovitě a počet jejich naznačuje často počet článků, ze kterých 
štít ocasní vznikl. Bývá jich 8 až 28; avšak počet žeber na 
štítu ocasním zřejmých neshoduje se často s počtem prsténců na 
střední ose naznačených a bývá obyčejně těchto prsténců méně. 
Zadní okraj štítu bývá buď celý, buď vykrojen a výběžky neb trny 
opatřen. Jsou-li tyto trny pokračováním žeber, jsou to trny hlavní, 
nejsou-li jim, jsou to trny vedlejší. Zpodní strana trilobita bývá 
téměř vždy pevně v kámen vrostlá. Obyčejně po pozorném od- 
krytí zpodní strany skořápky trilobitové objeví se prázdná dutina 
prostírající se mezi hypostomatem a duplikaturou štítu ocasního. 
Roku 1870 Billings popsal zpodní stranu druhu Asaphus (Iso- 
telus) gigas z trentonského vápence od Otawy v Kanadě. Tu bylo 
viděti 8 párů nožek po každé straně podélné rýhy. O něco později 


314 


W oodward popsal tykadlo a nožce podobný přivěsek štítu hlavy 
po straně hypostomatu u téhož druhu. W allcot v letech 1875 
až 1894 zkoumáním na rodech Ceraurus a Calymmene pomocí 
podélných i příčných řezů jedinci stočenými vedených valně přispěl 
k osvětlení poměrů zpodní strany. Dle těchto výzkumů měli trilo- 
bité na zpodní, či břišní straně připnutou kožku na duplikaturu 
hlavy, článků hrudních a štítu ocasního. Tato kožka byla pode- 
přená příčnými výběžky, které stářím vápenatěly a tak při- 
věskům pevný podklad tvořily. Zazivaci roura (tak zvaná 
interstitialní chodba), jejíž stopy na mnohých jedincích (Trinucleus) 
jsou patrné, šla od úst a sice od zadního okraje hypostomatu, 
zahýbala se v oblouku a šla rovně mezi štítem hřbetním a po- 
kožkou břišní k řiti pod zpodním krajem štítu ocasního. Poměry 


Obr. 387. Schematický řez tělem trilobita, æ hřbetní štít, 4 dutina tělesná,"c endopodit, 
d exopodit, e spiralné žabry (Walcott). 


zpodní strany skořápky trilobitů nejvíce osvětleny byly však stu- 
diemi Beecherovými velmi příznivě zachovaných jedinců druhu 
Triarthrus Beckt z jutajských břidlic zpodnosilurských poblíže 
města Rome ve státě Njuorském. Nepopiratelna tykadla nalezl 
r. 1893 Mathew a pak Valiant.. Pod štítem hlavy na před 
uloženo jest hypostoma a bezprostředně pod ním jest otvor ústní. 
Někteří trilobité (Triarthrus) mají též zpodní pysk (metastoma), 
plošku to obloukovitě prohnutou hned za hypostomatem polože- 
nou. Poblíže bodu, kde oba rty se stýkají, jsou malé vyvýšeniny. 
Každý článek štítu blavy, hrudi a štítu ocasního, vyjímaje po- 
slední článek řitní, má párové přivěsky, které štěpí se všecky, 
vyjma první pár ve dvě větve (obr. 387.). Typická nožka trilobita má 
dvě větve vybíhající ze zpodního dílce (coxopodit), který prodlužuje 
se do vnitř v lištu základnou (gnathobasis); vnitřní větev (endo- 
podit), která má obyčejně 6 článků; vnější větev (exopodit) se 


315 


znovu rozvětvuje a má vnější dlouhý článek a vnitřní mnoho- 
článkovanou část. Dlouhé brvy jsou vzadu a vnitřní část jest tak 
jemně roztřepená, že tvoří svazek tenkých plátů, který jest pod- 
statnou části nohy a vykonával zajisté úkol žaber. Nozky zadní 
části trupu mají články jednotlivé širší než nožky na přední části 
a mnohdy ve špičatý lalok vytažené (obr. 388.). Přední tykadla 
(antenullae) jsou upevněná po obou stranách hypostomatu a se- 
stávají z jednoduchého, jednočlánkového bičíku. Za tykadly má 
štít hlavy na zpodu 4 páry nožce podobných přivěsků, jichž zá- 
kladní lišta (gnathobasis) účinkuje jako kusadlo. Z těch první pár 
může přirovnáván býti k zadním tykadlům ostatních korýšů. 
Druhý pár rovná se kusadlům 
(mandibulae) vyšších tvarů ko- 
rýšů a třetí a čtvrtý pár jsou če- 
listi (maxillae, obr. 389.). Všem 
společný tvar jest nožka se širo- 
kým dílcem základným a obrve- 


es 0 


yt X 
DNS : 
m 


„ 
RU 


4 


N 


Obr. 389. Zpodní strana hlavy tri- 
Obr. 388. Nožky dr. Zrzarčhrus Becki Walc. lobita Zriarthrus Becki Walc. 
a pod trupem, 4 pod štítem ocasním (Walc.) (Beecher). 


nou vnější větví, tedy tvar, který se v téže podobě vyskytá u larvy 
zvané Nauplius. Nožky pod hrudí a štítem ocasním jsou podobného 
tvaru a jsou rovněž ve dvě větve rozděleny. Vnitřní větve (endo- 
poditi) jsou článkované nožky k lezení, vzadu, hlavně pod štítem 
ocasním stávají se širšími a nabývají tak podoby listovité, mají 
chumáče brv a jsou upraveny k plování. Někdy zvláště jeden aneb 
dva páry těchto větví prodlužují se v delší vesla. Vnější větve 
(exopoditi) bývají obrveny na zadní části rovnými aneb zahnutými 
třepenitými pláty, které se na konci dělí a činí tak z nožky 
jednak ústroj k plování, jednak k dýchání. 

Mnohé rody trilobitů mohly se tak stočiti, že tvrdá a pevná 
svrchní skořápka úplně kryla měkkou zpodní stranu. Jednoduché 
stočení dálo se tak, že zadní okraj štítu ocasního vsunul se 


316 


pod přední okraj hlavy (obr. 390.); dvojnásobné stočení po- 
zorováno bylo jen u několik málo rodů (Conocoryphe, Trinu- 
cleus, Sao a Agraulus) a záleželo v tom, že štít ocasní krajem 


svým přiložil se asi do prostřed těla na zpodní straně a byl- 


ostatním trupem téměř celý ovinut. Stočení se vyžaduje po- 


hyblivost článků, které se při tom od sebe poněkud oddálí — 


a jaksi prodlouží; žebra pak se nad sebe vsunou. Vůbec jest 
stočení umožněno kloubovymi (artikulaénimi) ploškami, které 
jsou na prsténcích osových trupu a také na žebrách. Některé 
rody trilobitů stočené dosud nalezeny nebyly (Areia, Bohemilla, 
Deiphon, Dindymene, Dikelocephalus, Harpides, Lichas, Olenus, 
Telephus, Triarthrus, Triopus). Některé z nich jako Dindymene 


neměly vůbec kloubových plošek, jiné, jako Lichas a Olenus © 


měly plošky ty velmi nepatrně 
vyvinuté. Jiné rody jen | zřídka 


Obr. 390. Phacops fecundus var. degener Barr. 
z Chotče gı. Stočený jedinec z předu a se strany Obr. 391. Stadium protaspis dr. Zrzar- 
(Barrande). thrus Becki Walc. ze zpodu. 


bývají stočené (Paradoxides, Ellipsocephalus, Barrandia, Dionide, 
Ogygia), kdežto jiné (Calymmene, Phacops, Amphion, Illaenus, 
Asaphus, Harpes) přicházejí asi ve stejném počtu stočené jako 
rozvinuté. Pokud tvaru se týče, tu bývají stočení jedinci kulovití, 
výjimkou mají ploský, deskovitý tvar. 

Vývoj trilobitů sledovali hlavně Barrande, Walcott, 
Matthew a Beecher. Vejce jejich mají podobu malých čer- 
ných a lesklých kuliček v průměru asi 06—07 mm a nacházejí 
se dosti zhusta v břidlicích a vápencích na trilobity bohatých. 
První stupeň ve vývoji trilobitů, stadium larvalni nazván byl 
Beecherem protaspis. Jest to tvar společný všem trilobitům 
a z toho důvodu vydáván jest mnohými za původní larvu (proto- 
nauplius) všech korýšů. Znaky má velmi primitivní, a u všech 
čeledí stejné. Beecher podal schematický obraz tohoto stadia 
u dr. Triarthrus Becki (obr. 391.). V té době tvoří skořápka 


vy 


trilobitová malý, O1—1 mm v průměru měřící kruh nebo vejčitý 


s hd dan 


317 


- terč, jehož daleko největší čásť zaujata jest hlavou. Střední osa 
bývá zřetelná, tu zřejměji, tu slaběji příčnými vráskami v články 
rozdělená a hřbetními rýhami omezená. Na průčelí je obyčejně 
5 oddílů vráskami naznačených, oči, jsou-li vůbec vyvinuty, jsou 
uloženy na předním okraji nebo poblíže jeho a pohyblivé líce, 
jsou-li patrny, jsou úzké a při okraji. Hruď i ocasní štít v tomto 
stupni nezaujímají ani třetinu štítu a ukazují střední osu nazna- 
čenou s 1 nebo více články. Změny, jež prodělává tento primi- 
tivní terč během růstu, jsou velmi zajímavé. Tělo se prodlužuje 
tím, že počet pohyblivých článků hrudi se postupně zvětšuje, oči 
se posunují, pohybují se totiž od kraje do středu lící a hybné 
líce rostou a sice rovněž směrem od kraje do středu. I průčelí 
doznává různých změn, hlavně pokud se týče uspořádání vrásek 
postranních. Ocasní štít, který byl velmi slabě naznačený, teprve 


c 
a b 


Obr. 392, Dalľmanītes a ana-, b meta-, c paraprotaspis (Beecher). 


pozdě se vytváří a objevují se na něm znaky, jimiž druh se vy- 
znamenává. S ním zároveň povstane i povrchní ozdoba skořápky. 
Počet článků u rodů, jichž vývoj ze řad úplných jest znám, pra- 
videlně se zvětšuje o jeden tak, že možno dle počtu toho stupeň 
ve více stadií rozděliti, jak to na př. Barrande činí u rodu Sao. 
Jiní užívají k označení různých stupňů v růstu larvy protaspis 
pojmenování jiného. Nazývají anaprotaspis stupeň nejprimitivnější, 
kdy jest viděti jen hlavu, metaprotaspis, kde hlava jest již od trupu 
oddělená a ocasní štít naznačen a konečně paraprotaspis, kde 
všecky tři části těla jsou již patrné a trup čítá jeden článek (obr. 392.). 

K označování dálších stupňů užívá se pojmenování, které 
u amerických spisovatelů vesměs, také i v jiných kmenech živo- 
čišstva platí. Nepionicky stupeň má hlavu a štít ocasní zřetelné, 
ale hruď neúplnou. Neanické stadium vyznačuje se tím, že zvíře 
je sice již úplné, ale růst jeho dosud není dokončen. Na stupni 
ephebickém jest zvíře úplně dorostlé a ve stadium gerontickém 


318 


počínají se objevovati znaky, které můžeme nazvati stařeckými. 
Důležité znaky poskytuje objevení se očí a hybných lící. Nejprvé 
jsou oči a hybné líce na zpodní straně štítu, pak přesunují se 
přes přední okraj na svrchní stranu poblíže předního či postran- 
ního okraje. Hybné líce prostiraji se někdy tak mocně na zad, 
že jdou až za licní úhly a obsahují licní trny, jindy však až 
k licním úhlům nedosahují a tudíž trny neobsahují. Někdy u do- 
spělých zůstávají líce hybné na zpodní straně a jest to znak pri- 
mitivní. Těchto zajímavých poměrů užil Beecher k rozvržení 
trilobitů. 

Pokud se týče historického vývoje známosti o trilobitech, tu 
již Walch r. 1771 uvedl je pod jménem Trilobitae, které se 
dosud udrželo. Linné popsal několik tvarů pod jménem Ento- 
molithus ze siluru gotlandského. Dále zpracoval je Brongniart 
r. 1822, Ouenstedt r. 1837 a Beyrich, který (psala 
o českých trilobitech r. 1845—46. Corda vydal r. 1847 v po- 
jednáních král. české společnosti nauk obsáhlou monografii. Zá- 
klad k vědeckému zpracování podal J. Barrande r. 1852 prvním 
svazkem svého velikého díla o českém siluru, jemuž r. 1872 ná- 
sledoval doplněk. Salter a Woodward _ popsali. trilobity 
z Anglie, Schmidt a Niezskowski z Ruska. Dále pracovali | 
Angelin r. 1847—54, Hall 1847—52, Walcott 1881, Novák, 
který uvedl některé nové trilobity české r. 1883. 

Příbuznosť ukazují trilobité největší k řádu Merostomata a 
vyskytuje se ve vývoji r. Lzmulus do řádu toho slušícího larvální 
tak zv. trilobitové stadium, které v mnohém se tělu trilobitovému 
podobá. Předce však dlužno v trilobitech viděti primitivní samo- 
statnou skupinu, která proti všem ostatním korýšům postavena 
býti může. Trilobité byli zvířaty výlučně mořskými a žili, pokud 
z geologických poměrů usuzovati možno, jak při bahnitém pobřeží 
tak i v hloubkách značných. Beecher rozděluje je ve 3 skupiny: 
1. Hypoparia, 2. Opistoparia a 3. Proparia. 


Skupina Hypoparia. Beecher. 


Hybné líce zůstávají na zpodní straně štítu a zřídka malou 
částí přesahují na svrchní stranu poblíže úhlů licních (obr. 393. a). 
Složité oči scházejí; někdy jsou jednoduché oči (stemmata) vy- 
vinuty. Sev jest na zpodu aneb okrajni. 


319 


Agnostidae Dalman. Štíty hlavy a ocasní jsou sobě podobny ; 
Sev a oči scházejí, hruď ze 2—3 čl., žebra s rýhou.  Aonostus 
Brong. (obr. 394.) má v hrudi 2 čl. Hojný rod v kambriu a zpodním 
siluru. V Čechách v kambriu A. integer, rex, v siluru A. tardus. 
Microdiscus Walc. v hrudi 3 čl. kambrium. 

Harpedidae Barr. Štít hlavy široký, obdaný širokým tečkovaným 
lemem, který vybíhá v ploché trny lícní. Oči jednoduché (stemmata), 
v 1—3 párech. Šev probíhá na samém okraji. 


Obr. 394. Agno- 

stus granulatus 

Obr. 393. Schema štítů hlav a r. Ampyx, 6 Placoparia, Lice Barr. Skreje, 
hybné jsou čárkovány. (Original). c, zvětšeno. 


Harpes Goldf. (obr. 395.) trup z 25—29 čl., žebra s rýhou, pygidium 
malé; hojný rod v siluru a devonu. V Cechach Æ. denignensis 


v oseckych břidlicích, Æ. ungula v budňanském pásmu, Æ. ve- 
nulosus, reticulatus © v. devonu. 


Obr. 395. Harpes ungula 
Sternb. sp. z Dlouhé 
Hory ez. 


Obr. 396. Zrzuucleus concentricus Eat. 
silur anglicky (Nicholson). 


FHlarpides Beyr. nemá širokého plochého lemu aniž ploských trnů 
licnich; kambrium a silur. Æ. Grimmi v Čechách z břidlic oseckych. 

Trinucleidae Salter. Hlava širší trupu, často se širokým a 
zřetelně tečkovaným lemem, který vybíhá v tenké a ostré trny 
licní. Oči u dospělých scházejí, líce hybné poblíže úhlů licních 
přecházejí na svrchní stranu a obsahují trny licni. Sev na samém 
okraji. Trup z 5—6 čl. Zrimucleus Lwyd (obr. 396.) na hlavě široký 


320 


lem vybíhající v tenké dlouhé trny. Trup z 6 čl., pygidium malé, 
trojhranné. V Čechách 7. Reuss? a Goldfussi ve zpodním siluru. 
Ampyx Dal. (viz obr. 393.) hlava trojhranná, bez lemu, průčelí 
vybíhá v dlouhý lichý trn, lícní trny rovněž dlouhé. Trup z 6 čl., 
pygidium trojhranné. V Čechách A. Fortlocki ve zpodnim, Rouaulti 
ve svrchním siluru. Dion:de Barr. lem kol hlavy nepravidelný, trup 
ze 6 čl., prsténce osové s krátkým trnem. D. formosa ve zpodním 
siluru Čech. Eudďymionia Bill. Vesměs silur. 


Skupina Opistoparia. Beecher. 


Volné líce, od sebe obyčejně odděleny, zaujímají úhly licní. 
Šev od zadní části hlavy uvnitř mezi úhly licními jde k přednímu 
okraji. Oči jsou složité, někdy scházejí. 

Conocoryphidae Angelin. Hlava velká, volné líce velmi úzké, 
tvoří postranní okraje štítu, nepohyblivé líce široké. Šev jde od 
úhlů licních téměř rovně k přednímu okraji. 
Oči zakrnělé aneb vůbec scházejí. Trup 
obyčejně z 14—17 čl., pygidium malé, z ne- 
četných čl. Conocoryphe Cor. (Conocephali- 
tes, obr. 397.) hlava půlkruhovitá, průčelí do 
předu zúženo, kol předního okraje hluboká 
rýha. Oči scházejí, hypostoma s 2 krátkými 
křídly. Trup z 14—16 čl., pygidium krátké, 
půlkruhovité; kambrium. V Čechách C. 
Sulzeri. Ctenocephalus Cor. před průčelím 
samostatně odděleno jest čelo; volné líce 

l Sulzeri širší, pygidium menší. Trup z 15 čl U nás 
Barr. z Jince. Pohyblivé líce i 
s trny licnimi scházejí. C. coronatus v kambriu. „Ařops Emm. prů- 
čelí dlouhé, válcovité, trup ze 17 čl. Bathy- 
notus Hall osa široká, volné líce spojují se na před. Trup z 13 čl. 
Vesměs kambrium. Carmon Barr. Trup z 11 čl.; silur. C. mutzllus 
v břidlicích králodvorských. 

Olenidae Salter. Hlava větší než pygidium, volné líce odděleny, 
obsahují úhly licní a širší pruhy postranních okrajů. Šev uvnitř 
uhlů licních, jde šikmo do předu a přestupuje přední okraj aneb 
se na kraji tom spojuje. Oči půlkruhovité, často lištou oční spo- 
jeny. Trup z 8—28 čl., pygidium malé. Odenus Dal. hlava půl- 
kruhovitá neb půlměsíčitá, s okrajním valem a ostrými trny licními; 


hl 


321 


oči malé, do předu posunuté. Průčelí zřetelné; od něj vybíhají 
lišty k předním koncům očí. Trup z 12—15 čl. nízkých, osa úzká. 
Pygidium malé, tříboké, osa nedosahuje zadního okraje; svrchní 
kambrium. Faradorides Bronn hlava půlkruhovitá, s mocnými trny 
licními. Trup prodloužený, z 16—20 čl., pygidium malé, osa zře- 
telně článkovaná. Mladá stadia uvedená jménem Hydrocephalus; 
střední kambrium. V Čechách na 13 dr., z nichž nejobyčejnější 
P. spinosus s 18 čl. a bohemicus 

s 20 čl.; dále má zugulosus 16 a , A 

Lyelli 17 čl. atd. Olenellus Bill. po- 5 F 
dobný, kratší, trup z 15—26 čl. 
povrch štítu jemně mřížovaný. Py- 
gidium malé, osa málo zřetelná; 
zpodni kambrium. Remopleurides 
Port. licni trny široké, hlava napřed 


Obr. 398. Piychoparia a ana-, b meta- Obr. 399. Ellipsocephalus Germari Barr. 
protaspis (Beecher). z kambria u Mlečic (Barrande). 


zakulacená, průčelí široké, ploské, se 3 vráskami; Sev spojuje se 
před průčelím, oči dlouhé, v půlkruhu, trup z 11—13 čl., pygidium 
malé, protažené v lalok ozubený, osa málo zřetelná; zpodní silur. 
V Čechách jediný druh R. radians v břidlicích králodvorských. 
Ptychoparia Cor. (obr. 398.) hlava velká s trny licními, průčelí do 
předu zúženo, se 3—4 vráskami; trup obyčejně z 14 čl., osa vysoko, 
klenutá, žebra hluboce ryhovana, pygidium oble trojboké, ze 4—8 čl. ; 
střední kambrium. U nás Mt. striata, ornata, marginata a j. Agraulus 
Cor. (Arionellus) hlava velká, přední okraj se širokým lemem, oči 
malé, trup z 16 čl., pygidium malé, okrouhlé, z 3 čl.; kambrium. 
V Čechách jediný druh A. ceticephalus. Ellipsocephalus Zen. (obr. 399.) 
hlava půlkruhovitá, úhly licní obyčejně bez trnů, průčelí hladké aneb 
s 2 slabými vráskami, napřed přišpičatělé. Trup z 12—14 čl., pygi- 
dium velmi malé; kambrium. U nás ze slepenců »na Hůrkách « znám 
E. vetustus, dále v kambriu hojný jest E. Hoffi. Sao Barr. (obr. 400.) 


Dr. Počta: Rukověť palaeozoologie. 21 


322 


hlava půlkruhovitá, s krátkými ostrými trny licními, průčelí se 
3 vráskami, trup ze 17 čl., pygidium velmi malé. Povrch zrnky 
pokryt. Rod znám tím, že poskytl stadia vývojová; kambrium. 

c V Cechách jediný druh 
S. hirsuta. Eurycare 
Ang. licni trny dlouhé, 
zahnuté, oči lištou spo- 
jené, trup z 7—19 €L 
Dikelocephalus Ow. 
průčelí se 2 vráskami 
Obr. 400. Sao a ana-, 6 meta-, c paraprotaspis (Beecher). trup z 6 cl: které 


vybíhají v trn, pygi- 
dium téže šíře j. hlava. Holmza Matt. trup ze 16 čl. Carausza Hicks, 
Solenopleura, Anomocare, Eryx, Enloma, Dolichometopus, Ceratopyge, 
Acerocare Ang. Farabolina, Holocephalina, Angelina Salt. vesměs 
kambrium. 77zarthrus Gr. licni trny scházejí, trup ze 14—16 čl., 
pygidium velké, osa pokračuje až k okraji; 
zpodní silur. Rod známý tím, že okončiny 
mívá zachované. 

Asaphidae Emmrich. Štíty obyčejně 
značných rozměrů. Průčelí často nezře- 
telně omezeno, volné líce obyčejně od- 
děleny. Šev jde od zadního okraje 
k postrannímu neb přednímu, zřídka 
spojuje se před čelem. Oči dobře vy- 
vinuté, někdy velké, až celý povrch vol- 
ných lící pokrývající. Hruď z 8—10 čl., 
někdy jen z 5. Pygidium velké, často se 
širokou duplikaturou. Asaphus Bron. 
štíty někdy az 40cm dlouhé, hlava a 
pygidium téměř stejně veliké, průčelí 

Obr. 401. Z/aenus Katari Barr. © Obyčejně bez vrásek. Hypostoma vzadu 
SLUR aL FEAR A hluboce vykrojeno. Hruď z 8 čl., osa pa- 
trná, pygidium s osou nezřetelně článko- 

vanou. Podrody: Ptychopyge, Megalaspis, Basilicus, Isotelus, Oncho- 
metopus, Cryptonymus, Symphysurus a j. kambrium a zpodní silur. 
Z Čech známy ze zpodního siluru 4 druhy, z nichž nejhojnější 
A. nobilis. Jiný druh A. ingens dosahuje značných rozměrů. Jménem 
Ptychocheilus Nov. pojmenovány úlomky štítu příbuzného tvaru. 


S 


323 


Illaenus Dal. (obr. 401.) hlava a pygidium veliké, půlkruhovité, průčelí 
nezřetelně omezeno, hladké, hruď z 10 (zřídka 8—9) čl., žebra oby- 
čejně plochá. Pygidium hlavě podobno. Podrody: Panderia, Dy- 
planus, Ectillaenus a j.; zpodní silur. V Čechách 15 dr. ve zpod- 
ním siluru; I. Katgert, Fanderi a Saltert jsou nejhojnější. Bumastus 
Murch. osa v hrudi slabě omezená; silur. U nás v budňanském 
vápenci B. Bouchardi a tardus. Aeglina Barr. (obr. 402.) průčelí vy- 
klenuté, hladké, zřetelně omezené, oči složité, velmi rozsáhlé, hruď z 5 
až 6 čl.; zpodní silur. V Čechách 9 dr., A. rediviva a prisca nejča- 
stější. /Vi/eus Dal. štíty vyklenuté, se slabými rýhami podélnými, 
hypostoma vzadu slabě prohnuto, pygidium bez osy; zpodní silur. 
Ogygia Bron. průčelí omezeno, s 4—5 slabými vráskami, hypo- 
stoma pětihranné, vzadu zaoblené, hruď z 8 čl., pygidium velké, 
z 10 neb více čl.; kambrium a silur. V Čechách ve zpodním siluru 


Obr. 402. Aeglina pris- 
ca Barr. ze Svaté Do- Obr. 403. Proetus a meta-, b parapro- 
brotivé @, (Barrande). taspis (Beecher). 


3 dr., O. desiderata a discreta hojnější. Barrandia M. Coy hlava 


do předu zúžená, s mocnými trny lícními, průčelí velmi široké, 
hladké, hruď z 8 čl., osa velmi široká, pygidium velké, půlkruho- 
vité, osa slabě naznačená. U nás B. crassa v oseckých břidlicích. 
Nzobe Ang. hypostoma zaokrouhleno; zpodni silur. 

Proetidae Barr. Hlava as '/; celého štítu, průčelí zřetelně ome- 
zeno, dole obyčejně s 2 postranními laloky, volné líce široké, od- 
dělené, šev jde od zadního okraje kol očí a přestupuje přední 
okraj. Oči často veliké, vyvstalé. Hruď z 8—22 čl., pygidium s osou 
ostře omezenou. Proečus Stein. (obr. 403.) hlava půlkruhovitá, s valem 
okrajním, průčelí široké, nedosahuje okraje, vrásky velmi slabé. Hruď 
z 8—10 čl., pygidium půlkruhovité, osa s 4—13 čl. Hojný rod. 
V Čechách známo na 40 dr., ze zpodního siluru 3, ze svrchního 
8 a z devonu 29. Ve zpodním řídkým zjevem jest P. perditus, ve 
svrchním hojně se vyskytují Archzaci, decorus, v devonu Jepidus, 

21% 


324 


bohemicus, complanatus, neglectus, ovbitatus, tuberculatus a j. Phil- 
lipsia Port. průčelí téměř válcovité, 2—3 postranní vrásky, poslední 
tvoří kulovitý lalok, oči velké. Hruď z 9 čl., pygidium z 12—18čl.; 
silur-perm. V Čechách ve vrstvách králodvorských Pk. paradolla. 
Arethusina Barr. hlava půlkruhovitá, s krátkými trny lícními; prů- 
čelí krátké, jen do poloviny hlavy, ku předu zúžené, vrásky šikmé. 
Oči malé, spojené lištou. Hruď z 22 čl., pygidium hrudi podobné. 
Mladé tvary vykazují 8 čl. v hrudi a rozmnožují tento počet 
růstem; silur a devon. V Čechách nejrozšířenější A. Konzucki ve 
svrchním siluru a v koloniích. Cyphaspis Bur. hlava půlkruhovitá, 
s delšími trny lícními, průčelí krátké, málo přes polovinu hlavy, 
dole s kulovitým lalokem postranním. Hruď z 10—17 čl., pygi- 
dium půlkruhovité, z 6—8 čl.; silur a devon. V Čechách C. Bur- 
meisteri v siluru nejhojnější; Bazrande: v devonu. 

Bronteidae Barr. Štít široce vejčitý, hlava méně než 1/, délky 
těla, průčelí do předu rychle rozšířeno, s vráskami slabými. Volné 
líce širší než nepohyblivé, šev jde od zadního okraje kol očí a pře- 
stupuje na předním okraji. Oči půlměsíčité. Hruď z 10 čl., žebra 
se slabým valem. Pygidium větší hlavy, s osou velmi krátkou, z níž 
vybíhají žebra paprskovitě. Duplikatura pygidia široká. Aronteus 
Goldf. silur a devon. V Čech známo na 50 dr., ze svrchního si- 
lura 9, ostatní z devonu. V siluru hojnějšími jsou B. Fartschi, 
Haidingeri, umbellifer (pro lochkovské vrstvy význačný), v devonu 
palifer (pro koněpruské význačný) Dormitzeri, Ivanensis a j. 

Lichadidae Barr. Štít široký, plochý, na povrchu zrnky po- 
krytý. Hlava malá, nízká, jen asi '/„, délky těla; úhly lícní oby- 
čejně v trny povytaženy. Volné líce rozděleny; šev jde od zadního 
okraje v oblouku k očím a odsud skoro přímo k přednímu okraji, 
který přestupuje. Průčelí široké, se středním lalokem trny ozdo- 
beným a 1--3 postranními. Oči malé. Hruď z 9—10 čl., žebra 
s rýhou a na konci přiostřená. Pygidium často trnité, se širokou 
duplikaturou. Zzc/as Dalm. čítá trilobity největších rozměrů. Pod- 
rody: Arges, Dicranogmus, Conolichas, Ceratolichas a j. silur 
a devon. V Čechách známo 10 dr., ve zpodním siluru 3, zucola, 
rudis, ve svrchním 7, palmata, scabra a v devonu 3, Haueri. 


Acidaspidae Barr. Štít po všem povrchu trnitý. Hlava napříč 
polovejčitá, neb i v obrysu lichoběžníka, úhly lícní povytaženy 
v trny. Volné líce široké, odděleny. Šev jde z úhlů lícních k očím 
a protíná přední okraj po stranách průčelí. Oči malé, často na vy- 


325 


sokych násadcích. Hruď z 8—10% čl, žebra s valem, vybíhají 
v dlouhé trny. Pygidium malé, trnité. Acidaspis Murch. (obr. 404. 
a 405.) silur a devon. Podrody: Dicranurus, Ancyropyge, Seleno- 
peltis. U nás známo na 43 dr., ve zpodním siluru 
9, A. Bucht, Keyserlingt, ve svrchním 22, Leonhard, 
mira, Prévostt, radiata, Roemeri, Verneuili, v de- 
vonu 22, Hoernesi, Leonhardt, vesiculosa a j. 


Skupina Proparia, Beecher. 


Vo'né líce nezaujímají úhly lícní a jsou opr. 404. Acidaspis para- 
někdy spolu spojeny (obr. 406.). Sev jde od po- | P7°t#sPis (Beecher). 
stranního okraje k očím a odtud buď spojuje 
se před průčelím, aneb přestupuje odděleně přední okraj. Oči u nej- 
nižších tvarů zakrnělé, jinak velmi dobře vyvinuty (schizochroalní). 

Encrinuridae Linnarson. Volné líce úzké, dlouhé, odděleny. 
Pod hlavou často štít rostrální. Šev z postranního okraje jde kol 
očí a přestupuje přední okraj před 
průčelím. (Oči malé, aneb schá- 
zejí. Hruď z 9—12 čl., žebra s rý- 
hou. Pygidium obyčejně z více 


Obr. 406. Schema štítu hlavy r. Cže:- 
rurus. Hybné líce jsou čárkovány 
Obr. 405. Acidaspis Vernenili Barr. (dle Barrandea). 


článků. Ezceinurus Em. povrch zrnky pokrytý, průčelí rozšiřuje 
se do předu, volné líce úzké, odděleny před čelem malým pruhem, 
oči malé, vyvsta é, hruď z 11 čl., pygidium trojhranné; Cromus 
Barr. úhly lícní zaoblené, průčelí do předu silně rozšířeno, se 
4 vráskami, hypostoma trojhranné, do zadu přišpičatělé, hruď 
z 11 čl., pygidium velké z 11—28 čl. U nás ve svrchním siluru 
5 dr., C. Beaumonti a bohemicus nejhojnější. Cybele Lov. štít zrnky 


326 


pokrytý, průčelí kyjovité, se 4 vráskami, hruď z 12 čl., pygidium 
dlouhé, z četných článků, do zadu v lalok vytaženo. Diudymene 
Cor. bez očí a bez švu. Průčelí bez vrásek, líce nehybné vypouklé, 
hruď z 10 čl. V Čechách 3 druhy ve zpodním siluru; bokemica 
a Haidingeri v břidlicích oseckých. Placoparia Cor. (viz obr. 393.) 
průčelí vypouklé, rýha hřbetní, která průčelí omezuje, napřed roz- 
dvojená. Vrásky 3, silné. Oči a šev scházejí. Pygidium malé. Vesměs 
silur. V Čechách pro osecké břidlice význačný druh PL. Zipped. 
Calymmenidae Brongniart. Úhly lícní zaoblené, neb trnem 
ukončené, průčelí se do předu zúžuje. Na zpodní straně často štít 
rostrální. Volné líce úzké. Sev počíná hned za úhly lícními, jde 
kol očí a protíná přední okraj odděleně. Oči malé, s četnými fa- 
cettami. Hruď z 13 čl., žebra s rýhou. Pygidium z 6—14 čl. Ca- 
lymmene Br. podélné rýhy hluboké, hlava širší než vysoká, čelní 
okraj se stloustlým valem; průčelí vypouklé, s 3—4 vráskami, 
poslední podvojená. Oči malé. Hypostoma prodlouženě čtyrhranné, 
s okrajem zadním vykrojenym. Pygidium z 6—11 čl.; silur. U nás 
11 druhů, ve zpodním siluru 7, Blumenbachi, incerta, ve svrchním 4, 
Baylei, diademata a j. Homalonotus Koen. štíty velké, prodloužené. 
Průčelí nezřetelné, široké, oči malé. Na hrudi osa široká, ne- 
zřetelně omezená. Pygidium prodlouženo, osa široká, článkovaná; 
silur a devon. Podrody: Trimerus, Dipleura, Calymenella a j. 
V Čechách 5 dr. ve zpodním siluru, varus, medius. 
Cheiruridae Salter. Průčelí ostře omezeno, volné líce úzké, 
často redukovány. Šev počíná poblíže úhlů lícních, jde k očím 
a v oblouku k přednímu okraji, který přestupuje. Oči malé. Hruď 
obyčejně z 11 čl. (zřídka 9—18 čl.) žebra tlustá, s rýhou aneb 
i svalem, v duté trny vybíhající. Pygidium malé, z 3—5 čl. obyčejně 
vzadu ostnité. Cheirurus Beyr. (obr. 407.) hlava půlkruhovitá, průčelí 
s 3 vráskami, poslední se spojují; oči malé. Hruď z 11 (zřídka 
9—13) čl. Pygidium v tlusté ploché trny rozděleno; kambrium- 
devon. V Čechách 25 dr., ve zpodním siluru 15, claviger, ve svrch- 
ním 10, zzsignis, Quenstedti a j. Amphion Pan. hlava krátká, široká, 
val krajní silný. Průčelí slabě klenuto, se silnými vráskami. Oči 
malé. Hruď z 15 —18 čl, žebra s valem; svrchní kambrium a silur. 
U nás A. Lindaueri a senilis ve vrstvách oseckých. Sphaeroxochus 
Beyr. průčelí kulovité, se 3 vráskami, z nichž zadní jsou zahnuty. 
Oči malé. Hruď z 10 čl., žebra vypouklá, bez rýhy. Pygidium velmi 
malé; silur. V Čechách 4 dr., ve zpodním siluru S. lažens, ve 


327 


svrchním mirus a bohemicus, v devonu ultimus. Staurocephalus Barr. 
průčelí vysoko klenuto, čelo vyčnívá daleko přes přední okraj, 
který jest zubatý. Hruď z 10 čl., žebra s valem, v trn vybíhající. 
Pygidium malé, ze 4 čl. St Murchisoni ve vrstvách budňanských. 
Areia Barr. štít krátký, široký, hlava rovněž široká, s mocným 
okrajním valem. Průčelí válcovité, se 3 vráskami, do zadu směřu- 
jícími. Hruď z 9 čl., žebra uvnitř se řadou jamek. Pygidium malé, 
z 2 čl. U nás ve zpodním siluru A. bohemica a Frič. Deiphon 
Barr. hlava z kulovitého průčelí, bez vrásek, líce nehybné vybíhají 
v dlouhé a zahnuté rohy. Hruď z 9 čl., žebra jsou volné trny 
málo zahnuté. Pygidium ze 4—5 
čl., části postranní prodloužené 


' OF Obr. 408. Phacops fecundus var. 
Obr. 407. Chezrurus insignis degener Barr.’ z Chotče g, (Bar- 
Beyr. z Kozolup 23. rande), 


v trny, z nichž poslední 2 jsou nejmocnější. Povrch zrnky pokrytý. 
D. Forbesi ve vrstvách budňanských. Bokemilla Barr. vrásky na 
průčelí spojené, oči velké, líce volné vybíhají v dlouhé rohy. 
Hruď z 6 čl., osa široká; zpodní silur. B. stupenda ve břidlicích 
oseckých. Diaphanometopus Schm. Youngia Lindst. Vesměs silur. 


Phacopidae Salter. Průčelí mocně do předu rozšířené, volné 
líce spojují se napřed. Šev jde od postranního okraje nad úhly 
lícními k očím a spojuje se před čelem. Oči velké, dobře vyvi- 
nuté, schizochroální, s četnými facettami. Hruď z 11 čl, žebra 
s rýhou. Pygidium velké, z několika článků. Phacops Emm. (obr. 408.) 


328 


hlava v obrysu paraboly, se zaoblenými úhly lícními. Vrásky slabé. 
Pygidium vzadu zaobleno. U nás 26 dr., ve svrchním siluru 8, Glo- 
ckeri, bulliceps, fecundus, trapeziceps, Volborthi, ostatní v devonu, 
fecundus, Boecki a j. Trimerocephalus M. Coy oči malé, s ne- 
četnými velikými facettami. Dalmania Em. úhly lícní vybíhají 
v trny, vrásky silné, pygidium z více než 11 čl, vzadu přišpičatěno 
neb v trn prodlouženo. Silur a devon. V Čechách 21 dr, 12 ve 
zpodním siluru D. atava, socialis, ve svrchním D. orba, ostatní 
v devonu rugosa, auriculata, Hausmanni a j. Pterygometopus Schm. 
jako Phacops, hlava oble trojhranná, vrásky silné; silur. Chasmops 
M. Coy druhý lalok na průčelí mocný a samostatný; silur. Acasze 
Goldf. podobný r. Dalmania, hlava nízká, vrásky silné; silur. 
Odontocephalus Conr. (viz. obr. 389.) podobný r. Dalmania, přední 
okraj zoubkovaný, aneb s 9 otvory. Cryphaeus Gr. průčelí ploché, 
do předu málo rozšířené. 


Trilobité objevují se již ve zpodním kambriu a jsou zde za- 
stoupeni rody nízké ústrojnosti, které můžeme považovati za blízké 
larvalním stadiim. Útvarem tím mnoho rodů vymírá. Největšího 
rozvoje dosahují v siluru; z kambria jen málo rodů zde se za- 
chovává, takže povstávají většinou rody nové, na druhy bohaté. 
V devonu klesá bohatství na rody značně, v karbonu zůstává jen 
5 rodů z čeledi Proetidae a v permu konečně jediný rod PAi- 
lipsia. Některé rody jsou kosmopolitické, ale pokud druhů se 
týče, možno poznati 2 oblasti, severní a jižní, které od sebe dosti 
se liší. 


Podtřída Malacostraca. Latreille. 
Korýši vyšší, s ustáleným počtem (20—21) článků a přivěsků; 


hlavohruď z 13 články a s tolikéž přivěsky, břich se 6 (u řádu 
Phyllocarida 8) články a koncovým segmentem tak zv. telsonem. 


Řád Phyllocarida. Packard. 


A. S. Packard, A Monograph of the Phyllopod Crustacea 
ete. 1809- 

J. Barrande, Systéme silurien du centre de la Bohéme, Vol. I. 
Supplement 1872. 


329 


J. R. Jones & H. Woodward, Monograph of the british Pa- 
laeozoic Phyllopoda 1898. 
J. M. Clarke, American Naturalist 1893. 
— 14the Report State Geologist 1898. 


Tělo složeno z 21 čl., hlava z 5, hruď z 8 a břich rovněž 
z 8. Hlava a hruď jsou kryty kožovitou, chitinovou aneb zvápe- 
natělou duplikaturou, která často sestává ze 2 souměrných chlopní. 
Před krunýřem jest úzký zoban (rostrum). Na hlavě jsou 2 páry 


Obr. 409. a Ceratiocaris papilio Sal. ze siluru, 6 Hymenocarits vermicauda Sal. z kambria, 
c Discinocaris Browniana Nich., d Peltocaris aptychotdes Sal. ze siluru (Nicholson). 


tykadel (antennae). Nožky jsou široké, listovité. Břich končí tel- 
sonem, který bývá často ve 3 trny rozvětvený. Skupina tato dosud 
zastoupená zajímavými rody rázu starého Nedalia, Paranebalia a j., 
které spojují Entomostraca s podtř. Malacostraca. 

Hymenocaridae Salter. Krunýř vejčitý, hladký, telson se 6 trny. 
Hymenocaris Sal. (obr. 409.6) kambrium. 

Ceratiocaridae Salter. Krunýř ze 2 polovin spojených nahoře 
rovným okrajem. Oči na povrchu hrbouly nenaznačeny. Ceratzocaris 
M. Coy (obr. 409. a) krunýř kryje 1—3 články břicha, telson se silným 
trnem, s kterým kloubnatě spojeny jsou 2 trny menší (cercopod); 
silur-karbon. Carvocaris Sal. krunýř tlustý, telson se 3 trny; kam- 
brium. Nothozoe Barr. krunýř vejčitý, hladký; zpodní silur. Pxas- 


330 


ganocaris Nov. předposlední článek břicha dlouhý, telson vybíhá 
v trn po stranách menšími trny ozdobený; devon. Crypřozoe Pack. 
karbon. Acanthocaris Peach 7 čl. břišních nekrytých, telson z dlou- 
hého trnu, druhotné trny (cercopodi) zakrnělé; karbon. Physocarts 
Salt. silur. Azphidzocaris Jon. W. telson listovitě rozšířený; silur. 


Echinocaridae Clarke. Na povrchu krunýře hrbouly zvláště 
oční, a po stranách obyčejně podélné hrany. Rostrum volné. Fchz- 
nocaris Whit. (obr. 410.) po stranách na krunýři podélná, někdy pro- 

A hnutá hrana, telson se 3 trny; devon. Pephrz- 

MA ES-N caris Clar. na krunýři není hrany, ale obvod 
>V. ozdoben silnými trny; rovněž články břicha 
A \ s trny. Telson má 2 stejné trny a 1 menší. 
| ll Aristozoe Barr. krunýř bez hrany, za to ale 
Jj} s 1—5 kulovitými hrbouly.*) Předposlední člá- 
nek (Bactropus u Barrandea) válcovitý, vzadu 
s ploškou kloubovou, do níž se vklíňuje telson 
(Ceratiocaris debilis). A. regina v devonu. Zo- 
nozoe Barr. krunýř protažený, napřed přišpi- 
čatělý, vzadu zaoblený, na povrchu uprostřed 
jamka tvořená 2 příčnými valy, které končí 
hrbouly; zpodní silur. Z. draboviensis ve vrst- 
vách drabovských. Orozoe Barr. krunýř menší, 
hrbouly 4—5, z nichž 2 velmi mocné a vyni- 
kající. O. mira v českém devonu. Fžychocaris 
Nov. krunýř prodlouženě čtyrhranný, napřed 
„ několik malých, za nimi 2 větší hrbouly. Hrana 

Obr. 410. Echinocaris punc- f $ ; 
fata Hall sp. devon ame- prohnutá v podobě S. Elymocaris Bee. Ve- 
EF směs devon. Emmelezoe Jon. W. jediný hrboul 

oční ; silur. 

Rhinocaridae Clarke. Krunýř ze 2 polovin, které dotýkají se 
na hřbetě pouze v jediném bodě. Biich složen jen ze 2—3 čl. 
Rhinocaris Clar. krunýř s podélnými čarami a postranní hranou, 
telson se 3 trny. Mesothyra Hall C. devon. 


) 


Ta 

M 
à 
J 


Discinocariďae Woodward. Krunýř z jediného štítu, někdy se 
střední rýhou. Discinocaris Wood. (obr. 409.c) krunýř kruhovitý, 
napřed s vykrojem; Dipřerocaris Cl. krunýř ze 2 kusů, spolu částí 


*) Viz O. Novák, Remargues sur le genre Aristozoe. Věstník kr. čes. 
spol. náuk 1885. 


331 


srostlych; silur a devon. Cardiocaris Woodw. krunýř z jediného 
kusu, protažený, s výkrojem napřed; devon. Aspzdocaris Reuss trias. 

Peltocaridae Salter. Na štítu střední podélný šev patrný. Někdy 
rostrální štít trojhranny. /e/tocaris Sal. (obr. 409. Z) štít kruhovitý, 
rostrální štít zaoblený. Aptychopsis Barr. podobný, štít rostrální troj- 
hranný. A. primus u nás v siluru. Pinnocaris Eth. obě poloviny štítu 
oddělené; silur. Crescentilla Barr. poloviny vykrojené, rostrální štít 
napřed zaoblený. C. pugnax ve zpodním siluru Cech. Přerocaris 
Barr. krunýř velmi malý, poloviny zahnuté, vzadu zející. PZ. boke- 
micus ve vrstvách drabovskych. Cryftocaris Barr. krunýř velmi 
malý, poloviny uprostřed vypouklé, bez rostrálního štítu. 7 dr. 
v siluru a devonu českém. C. pulchra ve vrstvách budňanských. 


Řád Schizopoda. Latreille. Vidlonožci. 

Korýši vodní, nízké ústrojnosti s krunýřem jemným, přikrýva- 
jícím hrudní články. Na hrudi 8 párů nožek stejných, ve 2 větve 
(exo- a endopodit) rozděle- 
ných. Oči obyčejně na po- 
hyblivém stonku. Určování 
zbytků jest nesnadné, ježto 
jemné znaky se nezachovaly. 

Anthrapalaemon Sal. telson — Opr, 411. Palacocaris typus M. W. z karbonu 
rozdělen ve velký počet (as americkeho sen) 

12) štítů. Falacocaris M. W. 

(obr. 411.) Pygocephalus Hux. Crangopsis Sal. (obr. 412.) z kar- 
bonu. Faraprosopon, Oonocarcinus Gem. z permokarbonu. Ga- 
psonychus Jor. (obr. 413). G. fimbriatus v permu. Uronectes Br. 


Obr. 412. Crangopsis problematica Sp. B. Obr. 413. Gampsonychus fimbriatus Jor. z permu 
z permu anglického (Nicholson). německého (Frič) 


Palaeorchestia Zitt. Nectotelson Broc. z karbonu. Prof. Frič klade 
tyto malé korýše do čeledi Szmplicipoda s těmito hlavními znaky: 
7 párů nožek jednoduchých, tudíž nerozštěpených, telson z 5 la- 
loků. Náleží sem také Gasocaris Fr. Krejčí? z permu. 


332 


Řád Isopoda. Latreille. Stejnonožci. 


Tělo sploštělé, v obrysu vejčité, stočitelné, se 7 hrudními 
články nekrytými, bez krunýře. Oči facettované, vrostlé. Články 
břišní velmi nízké, často srostlé. U nožek bývají vnější přivěsky 
žaberní. Zkamenělí jsou vzácni. Arthropleura Jor. z karbonu má hruď 
až 50 cm dlouhou. Fraearcturus Wood. z permu. Zřetelnější jsou 
rody z jurského litografického vápence. Urda Můnst., 
(obr. 414.) Aegites Amm. a j. Dále v juře hojným 
bývá <Archaconiscus M. Edw. Z křídy uváděny jsou 
Falaega a Eosphaeroma Woodw. V třetihorách jest 
Archaeosphaeroma Nov. A. Friči u nas, Eosphaeroma 
Woodw. a pak četnější zástupci rodů dosud žijících. 


ij Řád Amphipoda. Latreille. Blešivci. 
Seo Manet, Tělo se stran sploštělé, prodloužené, hlava srostlá 
sks Satta OG s prvním článkem hrudním, oči vrostlé. Na hrudi 7 párů 
fenskY-  nogek s přivěsky žaberními. Břich prodloužen, 3 první 
články s plovacími nožkami ku předu namířenými, 
3 zadní články s nožkami skákavými do zadu směřujícími. Žijící 
lezením v bahně zanechávají stopy, které podobají se zkameně- 
linám nazvaným /Vereiřes (viz červy). Zbytky vzácné, většinou 
z uloženin sladkovodních. Ze siluru popsal Woodward Jecroga- 
marus Salweyt. Jiné Diplostylus Dawsont Sal.,  Bostrichopus Goldf. 
a Prosoponiscus problematicus Sal. z karbonu a permu jsou pří- 
buzností záhadné. V tertiéru jsou rody nynějším podobné Typis 
Ris., Falacogammarus Zad. a j. ; 


Řád Stomatopoda. Latreille. Ústonožci. 


Tělo jest prodlouženo, krunýř kryje hlavu a 5 předních článků 
hrudních. Oči jsou na násadcích. Břich delší ostatního těla. Na 
hlavě tykadla a kusadlové nožky. Hruď má 5 párů nožek, břich 
nožky plovací a přivěsky žaberní. Zkamenělí jsou vzácní. Necro- 
scylla Wilsoni Woodw. pochází z karbonu anglického. Sculda 
Můns. (obr. 415) známa z litografického vápence jurského a 
Squilla Lin. z křídy. 


333 


Řád Decapoda. Latreille. Desitinozi. 


G. Můnster. Úber die fossilen langzschwánzigen Krebse etc. 1839. 

H. Meyer. Jurassische und triasische Crustaceen 1854. 

E. A. Reuss. Úber fossile Krebse aus Raibler Schichten 1858. 

A. Frič. Úber Callianassen der bohm. Kreide 1868. Die Crusta- 
ceen der bohm. Kreideformation 1887. 

H. Woodward. Macrureous Decapoda etc. 1872—76. 

A. E. Ortmann. Das System der Decapoden-Krebse 1896. 

J. Carter. Decapod Crustaceans of Oxford Clay 1898. 


Korýši na nejvyšším stupni ústrojnosti, kteří mají hlavu a hruď 
kryté krunýřem vybíhajícím napřed v rostrum. 
Někdy jediný článek hrudi nekrytý. Oči jsou 
na násadcích. Pod hlavohrudí 5 párů nožek 
velkých, klepety neb ostny ozbrojených. Zabry 
-v těle ve zvláštní dutině uloženy a připevněny 
na coxopoditech nožek. Břich (ocas) prodlou- 
žený či krátký, zahnutý do předu pod hlavo- 
hruď. Dle délky ocasu dělí se v 1. Macrura, 
2. Anomura a 3. Brachyura. 


Podřád Macrura. Latreille. Dlouhorepí. 
Obr. 415. Sculda pennata 


Ocas je téže délky aneb i delší než hlavo- eed ne (een 
hruď. 4—5 párů noh a telson jest široká ploutev. 

Carididae. Krunýř tenký, smáčklý, vnější tykadla pod vnitř- 
ními. Hruď má nožky dlouhé a tenké, a některé klepýtky ozbro- 
jené. Zástupci této čeledi jsou známi z jury: Penaeus Fabr., Ayleza, 
Drobna, Aeger, Udora, Elder Můnst., Udorella Opp. Z křídy Pseu- 
docrangon Schliit., Hoplophorus M. Edw.; z tertiéru: Palaemon Fabr., 
u nas P. exul, Homelys Meyer a j. 

Eryonidae. Krunýř tenký, velmi široký, plochý, se středním 
kýlem. Přední 4 páry noh s klepety.  Teřrachela Reuss z triasu, 
Eryon Desm. s krunýřem téměř čtverečným pochází z jury. 

Palinuridae. Krunýř málo širší ocasu; nožky drápky ozbrojené. 
Počíná liasem a je zde zastoupená rody: Scapheus a Praeatya 
W oodw., ostatní v jute: Wecochirus Ger. s (obr. 416.) prvním párem 
noh velmi dlouhým, dále Cancrznus, Palinurina Můnst. V křídě se 
vyskytují: Podocrates Becks. U nás v jizerských vrstvách P. dul- 


334 


mensis. Eurycarpus Schlůt. R. Palinurus Fabr. s břichem mohut- 
ným, počíná křídou a dosud žije. V bělohorské opuce u nás 
P. Woodwardi. Archaeocabarus M. Coy, Scyllaridia Bell; tertiér. 


Glyphaeidae. Krunýř pevný, drsný, s ostrým zobanem (rostrum), 
vnější tykadla dlouhá, vnitřní krátká. Nožky ozbrojeny drápky. 
Nejstarší Pemphix, Lithogaster Meyer pocházejí z triasu. Glyphaca 
Meyer, trias-křída. G. Bohemica z Bílé Hory. Pseudoglyphae a Opp. — 
lias. Meyeria M. Coy křída. 


Astacidae mají na předním páru noh silná klepeta, někdy 
nestejná. Tvary mořské i sladkovodní. Eryma, Magila Můnst., Pseu- 
doastacus, Stenochirus, Ettalonia Opp.; jura. Enoploclythia M. Coy 
(obr.417.) silný rod s mohutnými klepety. U nás hojný druh Æ. Leachz. 


Obr. 416. Mecochirus longimanus Schot. jurský vápenec bavorský, !/; skut. vel. (Zittel). 


Schliteria Frič podobný, druhý pár s malými, plochými klepýtky, 
třetí dlouhý bez klepet, pátý velmi krátký. Sch tetracheles z Bílé 
Hory. Stenocheles Frič s klepety velmi dlouhými a uvnitř trny 
ozbrojenými. S. esocínus a parvulus u nás. Nymphaeops Schl. N. 
lunatus z turonu. Hoploparia M. Coy. H. biserialis a falcifer -u nás 
v turonu. Falaeastacus Beel; křída. Homarus M. Edw. Astacus Fabr., 
Nephros Leach křída-rec. Paraclytia Frič podobný, ale rostrum po © 
každé straně se 4 trny; křída P. nephropica. 


Thalassinidae. Tělo kryto tenkou, měkkou koží. Krunýř krátký 
a měkký. První 2 a poslední pár noh s pokožkou tvrdou a ne- 
stejnými klepety. 7a/assina Latr. tertiér a rec. Callianassa Leach, 
křída-rec. U nás v křídě 6 dr, C. Touriiae v cenomanu, bohemica, 
antiqua v turonu, brevis v senonu. 


335 


Podřád Anomura. Milne Edwards. Měkkorepí. 


Ocas kratší krunýře, protažený, neb zahnutý aneb měkký, se 
slabými přívěsky. První a někdy i pátý pár nožek s klepety. 
Známy jen nejisté otisky r. 
Galathea z křídy a Pagurus 
z eocénu. 


Podřád Brachyura. Latreille. 
Krátkorepí. 


Ocas krátký, do předu za- 
hnutý a v rýze pod krunýřem 
uložený, bez koncové ploutve. 
Krunýř často širší než dlouhý. 

Dromiidae. Krunýř troj- či 
čtyřboký, pátý pár noh někdy 
s klepýtky, držán jest vzhůru 
na hřbetě. Gz/ocrangom Rich. 
devon a Brachypyge Woodw. 
z karbonu jsou nejstarší. Z jury 
jsou známí rodové Frosopon 
Mey., z křídy Dromzopsis, Poly- 
cnemidium Reuss, F. pustulosum 
u nás v senonu. Běnkhorstia 


Not. a j. 
Raninidae. Krunýř pro- 
dlouzeny napřed rozšířený a Obr. 417. Enoploclythia Leachi z českého turonu 
) (Frič). 


uťatý. Klepeta široká. Ran- 
nella, Raninoides M. Edw. křída. Ranina Lam. tertiér a rec. 

Oxystomiďae. Krunýř kruhovitý, napřed zaobaleny. Eucorystes, 
Neocarcinus Bell. křída. Palacocorystes Cell. křída a tertier. U nás 
P. isericus v turonu, callanassarum v senonu. /Vecrocarcinus Bell. 
u nás avicularis, perlatus v křídě. Hepatiscus Bitt. Callappa Fabr. 
bertiér. 

Oxyrhynchidae. Krunýř napřed přišpičatělý, trojhranný. Sem 
náleží snad r. Lissopsis Frič krunýř v obrysu pětiboký, napřed 
s četnými ostny, uprostřed se silnými hrbouly; jizerské vrstvy, 
L. transiens. Lupeites Frič, L. granulatus z teplických vrstev. Micro- 
maja, Periacanthus Bitt., Lambrus Leach tertiér. 


336 


Cyclometopidae. Krunyt široký, do zadu zúžený, napřed za- 
oblený, bez vyčnívajícího rostra. FPalaeocarpilius M. Edw. křída 
a tertiér. Dále z eocénu Neptunus Haan, Charybdis Dan., Partumites 
Bell, Psammocarcinus M. Edw., Lobocarcinus Reuss (obr. 418.), Xan- 
thopsts M. Coy. . 

Catometopidae. Krunýř čtyrboký, napřed utaty. Galenopsis M. 
Edw. Ziforicola Woodw., Palaeograpsus Bitt; eocén. Telphusa, 
Gecarcinus Latr. tertiér a rec. 


st 


DZ 


px: 


6 


Třída Merostomata. Woodward. Hrotnatci. 


M Oe N shia he ot: 


l 


Korýši obyčejně značnějších rozměrů, dokonale článkovaní, a 
v hlavu, hruď a břich rozděleni. Přivěsky na zpodní straně hlavy 


Obr. 418. Lobocarcinus Paulino-Wirtenbergicus Meyer, eocén u Kaira. 


slouží jako kusadla a k pohybu, přivěsky pod hrudí jsou tenké, 
listovité a mají na vnitřní straně žabry. Telson není vklouben. 
Za ústy jest metastoma. Krunýř smáčklý, obyčejně s postranníma 
očima složitými a mimo ty i jednoduchými (ocelli). Dělí se na 
1. Gigantostraca a 2. Xiphosura. a 


v 


Rad Gigantostraca. Haeckel. 


Th. Husky & J. Salter, On the Anatomy and Affinity o 
Pterygotus 1859. 
J. W. Salter, On some fossil Crustacea from Coal M. etc. 1863. 
H. Woodward, Geological Magazine 1864, 1872. 
— Ouarterly Journal geolog. Society 1865. 
= A monograph of british foss. Crustacea belonging 
to the order M. 1866—78. i 


frr 


337 


J. Hall & J. Clarke, Palaeontology of New York VII. 1888. 

M. Laurie, Anatomy and Relations of Eurypterida 1892. 

M. Semper, G. des álteren bóhm. Palaeozoicums 1897. 

G Holm, Geologiska Förenings i Stockholm Fórhandl. 1899. 
— Mémoires Académie impér. des sc. Pétersbourgh 1899. 


Tělo značných rozměrů, prodlouženo a kryto tenkou chiti- 
novitou a na povrchu šupinatě ozdobenou pokožkou. Na hlavě 
2 velké, složité oči postranní a uprostřed 2 ocelli. Na zpodní 
straně hlavy před ústy pár přivěsků s klepýtky a 5 párů silných 


Obr. 419. Zurypterus Fischeri Eichw. Obr. 420. Prerygotus anglicus Agas. as 
ze siluru švédského, asi 1g skut. vel. 1/; skut. vel. z devonu anglického. 


nožek. Hiuď ze 6 čl., na zpodu obdána 5 břišními deskami, které 
žabry přikrývají. Břich rovněž ze 6 čl. bez přivěsků, končí ploutví 
ocasní neb hrotem. Vymřelí korýši tito byli dobrými plavci a obý- 
vali v silurské době moře, později v karbonu žili i ve vodách 
brakických a snad i sladkých. Eurypterus Dek. (obr. 419.) před ústy 
pár tykadel s klepýtky a pak 5 párů kusadlových nožek ze 6-——7 čl. 
složených. Ústa skulinovitá, za nimi metastoma vejčité. Pátý pár 
nožek z 8 čl. a delší předních, šestý přetvořen v silná vesla. 
Telson jest dlouhý, úzký trn; silur-perm. U nás Æ. acrocephalus 
v siluru. Sžylonurus Pag. 2 zadní páry nožek pod hlavou nepo- 
měrně prodlouženy. Telson jest velmi dlouhý trn.  S/emonze Pag. 


Dr. Počta: Rukověť palaeozoologie. 22 


338 


krunýř čtverhranný, telson široké veslo; silur a devon U nás 
S. accuminata v siluru, Dolichopterus Hall, Eusarcus Gr. P., Echt- 
nognatus Walc. silur. Přerygotus Ag. (obr. 420.) místo tykadel 
pár dlouhých nožek kusadlových s klepytky. Telson jest vejčitá 
deska s vyvstalou střední lištou; silur a devon. V Čechách ze 
siluru známo 5 dr. Pt. dohemicus. Sem náleží snad také z našeho 
karbonu Lepidoderma Reuss, kterýž rod od některých považován 
za blízce příbuzného r. Eurypterus. 


Řád Xiphosura. Claus. 


Tělo prodlouženo, zřetelně ve 3 odstavce rozděleno. Krunýř 
na hlavě veliký a široký, na zpodu s tykadly klepýtky opatřenými 
a 6 silnými kusadlovými nožkami. Místo 
metastoma 2 malé laloky. Hruď ze 6—7 
článků buď samostatných, aneb v jeden 
kus srostlých a se 6 páry listovitých 
nožek, které mívají listy žaberní. Břich 
nemá přivěsků, sestává ze 3 čl. a z dlou- 
hého klonbnatě připojeného  telsonu. 
Někdy břich vůbec neukazuje článko- 
vání. 


Cyclidae Packard. Krunýř malý, kru- 
hovitý, se zřetelným lemem. Cyc/us Kon. 


Obr. 421. Prestwichia rotundata E b 
Woodw. z karbonu anglického arbon. 


(Nicholson). 


Belinuridae Packard. Krunýř hlavy 
s dlouhými. lícními trny a břich zřetelně 
článkován. Podobaji se larvám žijícího rodu Limulus. Selznurus 
Kön. břich z 8 čl. ostnitých a s dlouhým trnem telsonu. Prest- 
wichia Woodw. (obr. 421.) břich z 7 čl., telson krátký; karbon, 
Protolimulus Pack. břich ze 6 čl., telson tlustý a široký trn; devon. 

Aglaspidae Clarke.  Krunýř široký, hruď se zřetelnou střední 
osou a postranními žebry. Telson dlouhý trn. Aglaspis Hall. 
kambrium. 

Limulidae Zittel. Krunýř ze 2 částí; první půlkruhovitá, kryje 
hlavu, jest na podél ve 3 pole rozdělená a má široký okraj za- 
hnutý. Oči velké, facettované, po straně; jednoduché (ocelli) poblíže 
středu. Druhá čásť kryje hruď a má po straně 6 pohyblivých trnů. 
Telson mocný dlouhý trn. Lzmulus Müll. (obr. 422.) trias-rec. 


339 


flemiaspidae Zittel. Krunýř na hlavě mívá Sev licní. Hruď 
z 5—-6 čl., břich ze 3 a mocného telsonu. Veolzmulus Woodw. 
hlava krátká a široká, Sev licní jde od licních úhlů k očím. Biich 
široký; Hemiaspis Woodw. (obr. 423.) hlava široká, po zadní straně 
s trny. Břich napřed široký, končí mohutným telsonem; Bunodes 
Eichw. bez licních trnů a bez očí. Břich napřed široký, ze 6 čl. na 
podél ve tři části rozdělených. Uzší čásť ze 4 čl. a ze silného telsonu, 
Bunodella Mat., Pseudoniscus Niesz. hruď z 9 čl., telson krátký 
trn. Vesměs silur. Sem náleží snad 
prof. Fričem z permu českého 
popsaný Prolimulus Woodwardi. 


V ) 2 7 
ZZ 
fe wer = W 
i 
E 
Obr. 422. Limulus molucanus Desm. Obr. 423. Hemiaspis limulozdes 
(recentní), pohled na hřbetní stranu Wood. ze siluru anglického (Ni- 
(Nicholson). 


cholson). 

Merostomata jsou vymřelá skupina korýšů, která počíná st- 
lurem a až na 2 rody prvohorami vymírá. Jeden rod jest v triasu 
(Halycine), druhý počíná tímto útvarem a žije jakožto pozůstalý 
zbytek staré větve dosud (Limulus), 


Skupina Tracheata. 
Třída Arachnoidea. Pavoukovití. 


A. Frič, Palaeozoische Arachniden 1904. 


Členovci, kteří mají hlavu a hruď srostlé, 1 pár makadel 
a 4 páry noh. Břich jakož i zadní břich (postabdomen), který 


22* 


340 


někdy je vyvinut, bez noh. Oči jsou jednoduché. Dýchadla, jsou-li 
vyvinutá, jsou plicní vaky neb tracheje. Pokožka je stvrdlý chitin 
s pórovitou strukturou a četnými ovalními jamkami. Na místě 
tykadel jsou makadla (chelicerae, falces), dále pár kusadel s dlou- 
hým přivěskem (maxillarní palpi); někdy přivěsky ty jsou podobny 
nožkám kráčivým (pedipalpi). Za ústy je zpodní pysk (labium), 
lichý neb rozdělený. První článek břišní má u štírů jemné víčko 
(operculum) kryjící otvor pohlavní, druhý zvláštní jemný ústroj 
hřebínek. Poslední článek břicha má buď bradavky snovací neb 
žíhadlo. Dělí se obyčejně v 7 řádů: 1. Acari 2. Chelonethi 3. Anthra- 
comarti 4. Fedipalpi 5. Scorpiones 
6. Opiliones a 7. Araneae. 


Acari. Roztoči mají hlavohruď 
splynulou s břichem v jediný celek. 
Některé čeledi většinou dosud žijící 
známy jsou z jantaru. V hnědém uhlí 
nalezeny byly duběnky, které po- 
vstaly prací roztočů. 


Chelonethi. Štírkové mají břich 
článkovaný (10—11 čl.). Z jantaru 


vs., 


Cheridium a j. 


Anthracomartht Karsch s tělem 

smáčklým, hlavohruď od břicha do- 

Aa ea bře oddělenou a břich z různého 

počtu čl. složený (4—9). Arthroly-_ 

cosa Har. hlavohruď kulovitá, břich © 

ze 7 čl. U nás v permu A. prolifera a carcinoides. Rakovnicia 

Kus. hlavohruď menší než břich. Anthracomarthus Kar. hlavohruď 

oble čtyřhranná.  Architarbus Scud. hlavohruď kruhovitou, břich 

z 9 čl. Polochera Scud. hlavohruď čtyřhranná, málo menší než 

břich, který sestává ze 4 čl. Eophrynus Woodw. (obr. 424.) 

hlavohruď trojhranná, břich aspoň 2kráte delší. Petrovicza, Froto- 

lycosa Fr. Geralycosa Kus. Geraphrynus Scud. Kreischeria Gein,, 
Brachypyge Woodw. Vesměs karbon. 


Pedipalpi. Pološtíři, hlavohruď zřejmě odlíšená, někdy ve dví 
rozdělená. Postabdomen z více než 7 čl., končí ostnem. Gerali- 
nura Scud. (Telyphonus) hlavohruď vejčitá, ve dví rozdělená, 


341 


břich z 9 čl., poslední par nožek silný a dlouhý; Protelyphonus Fr.; 
karbon. PArynus Lat. tertiér. 

Scorpiones. Štíři Praeabdomen ze 7 čl., postabdomen ze 6 čl. ; 
poslední z nich duté žíhadlo, vývod to jedové žlázy. Druhý čl. 
s hřebínkem (pectines), všecky po otvoru dýchacím (stigmata). 
Makadlo s jemnými klepýtky. Palaeophonus Tor. hlavohruď napřed 
vykrojená, kusadla mocná, nožky kráčivé, drápkem ozbrojené; silur 
ostrova Gotlandu. Proscorpius Whit. (obr. 425.) devon americký. 


Obr. 425. Proscorýius Os- Obr. 426. Promygale bohemica Fr. 
borni Wlutf. ze siluru ame- z Nýřan, 21/,krat zv. (Frič). 
rického. 


Eoscorpius Meek W. Centromachus Thor. Cyclophthalmus Cor. kle- 
pýtka mocná, prodloužená; střední bradavka oční veliká, zaujímá 
téměř polovinu hlavohrudi, postranní oči v polokruhu. Vesměs 
karbon. C. senzor nalezen hr. Sternbergem r. 1834. u Chomle. 

Opiliones. Sekáči. Hlavohruď srůstá s hrudí. 
Dinopilio Fr. z karbonu, Stexarthron Mey. jura. 
Některé rody dosud žijící nalezeny v jantaru. 

Araneae Pavouci. Hlavohrud od břicha 
ostře omezená, zvláštním jakýmsi »stonkem« 
spojená. Břich nezřetelně článkován, na konci 


s bradavkami snovacími. Pročolycosa Rom, Fa- opr. 427. Attoides eresifor- 
laranea Frič z karbonu, P. dorassifoliae. Dale """ prancoveského mie 
uvádí prof. Frič z permu: Hemzphrynus longipes 

a Hoffmanni, Promygale bohemica (obr. 426.) a jiné 2 dr. Pyrttaranea 
tubifera. Z tertiéru a hlavně z jantaru známo na 70 rodů, většinou 
dosud žijících (obr. 427.). Vymřelé jsou rody Paratlus, Archaea, 
Therea, Gerdia, Phalangopus, Schellenbergia, Corynitis, Clya a }. v. 


342 


Pavoukovití zanechali jen vzácné zbytky ve vrstvách a hlavně jest 
to příznivé prostředí jantar tertierní, který jemná těla jejich až 
na naše dny uchoval. Z prvohor známo asi 28 druhů, z nichž na 
silur připadají 3 a ostatní na karbon. Nejbohatší jest zde skupina 
Anthracomarti, která ale zdá se býti umělou. Druhy z jantaru a 
třetihor vůbec známé, zřejmě jsou obyvateli pásma tropického. 


Třída Myriopoda. Stonožky. 


S. H. Scudder. On the carboniferous M. preserved in Sigillaria 
1873. 

B. N. Peach. On some fossils M from lower old red sandstone 
1882. 

A. Frič. Faune der Gaskohle und Kalksteine der Permformation 
Bohmens. IV., 1901. 


Tělo červovité, prodloužené, z četných článků, z nichž každý 
1 neb 2 páry noh má. Rozdílu mezi články trupu a břicha není 
žádného. Na hlavě je pár krátkých makadel, oči a pohyblivé 2 páry 
kusadel. Nožek je různý počet, nanejméně 11 párů (jediná výjimka 
Pauropus má 9 párů). Zkamenělé náleží do 3 řádů: 1. Chilopoda 
2. Diplopoda a 3. Archipolypoda. 

Chilopoda. Každý článek kryt jednoduchou hřbetní a břišní 
deskou, na této jediný pár: noh. Falavocamýa Meek tělo z ne- 
četných čl. se silnými trny; karbon. V jantaru uzavřeno více 
rodů j. Cermaniia, Lithobius, Geo- 
philus a j. 

Diplopoda. Každý článek má 
2 ventrální desky a 2 páry noh. 

es A3 Z tretihor četné rody: 

Psa k bon PRE tee ities : Archipolypoda Scud. Tělo 
z četných článků pokrytých párem 

břišních desek a lichou deskou hřbetní. Hlava z jediného článku. 
Nožky na základně jsou k sobě přiblíženy. Prof. Frič nenznává 
tuto skupinu, nýbrž klade zbytky stonožek z českého permu přímo 
do skupiny Diplopoda.  Archidesmus Peach a Kampecaris Page 
pocházejí z devonu. Více jich známo z karbonu a permu. Acan- 
therpestes Meek W. z českého permu známy 4 dr. na př. A. gigas. 
Euphoberia Meek W. (obr. 428.) u nás v permu varians, hystrix, 
absens, Trichiurus Scud. V čeledi Acroglomeridae uvadi prof. Frič. 


343 


Amynilispes Scud. 2 dr. A. typicus. Proglomeridae obsahují Archi- 
scudderia Fr. u nás A. paupera, tapeta a ještě 3 dr. Sphaerherpestidae 
zastoupeny Glomeropsis Fr. ovalis, magna a ještě 2 dr. Dále uvádí 
prof. Frič nové rody z čeledi Projulidae /sojulus constans a 
2 jiné druhy. Pleurojulus (obr. 429.) 
biornatus a 5 jiných druhů, Anthraco- 
julus pictus. Jiný rod Xylobius Daw- 
son (Pylobius) zastoupen u nás 4 dr. 
Dále z českého permu popsány prof. 
Fričem nedostatečně zachované tvary: 
Hemiphoberia alternans, Purkyma lata, 
Heterovorhoeffia crassa a  Sandtneria 
gemmata. Z křídy popsán r. Fulopsis 
Heer. Obr. 429. Pleurojulus levis Fr. 
Otisky stonožek jsou vzácným zjevem eee k 
ve vrstvách kůry zemské. V prvohorách 
známo asi 35 druhů, které vesměs kladeny jsou do skupiny 4Arc/z- 
polypoda. Jantar zachoval i zde většinu nálezů. 


Třída Insecta. Hmyz. 


J. Deich müller, Fossile Insecten aus dem Diatomeenschiefer 
von Kučlin 1881. 

A. Frič, Fossille Arthropoden aus der Steinkoblen- u. Kreide- 
formation Bohmens 1882. 

S. H. Scudder v Buletin United States geolog. Survey 1877, 
Renta. ol, ©2, $0, 90, 99, 98. 

S. H. Scudder, Fossil Insects of North America 1890. 

O. Novák, Fauna der Cyprisschiefer des Egerer Tertiárbeckens 
1878. 

C. Brongniart, Recherches pour servir a l'histoire des insects 
fossiles etc. 1893. 


Tělo v dospělosti sestává ze 3 zřetelných odstavců, hlavy, 
hrudi a břicha. Na hlavě pár makadel, 3 páry přivěsků přiústních 
(mandibulae, maxillae a labium) a oči obyčejně složité. Hruď se- 
stává ze 3 článků (pro- meso- a metathorax), které někdy na- 
značeny bývají švy. Meso- a metathorax mívají na hřbetě po páru 
křídel a každý článek hrudi po páru noh kráčivých či plovacích, 
ze 6—9 článků (coxa, trochanter, femur, tibia a tarsus) složených. 


344 


Křídla jsou chitinovité rozšířeniny v podobě jemné sítě, která ; 
sesilovana jest silnějšími žilkami tak zv. nervaturou. Nervy v křídlech. 
jsou širší rourky krevní, v nichž probíhá tracheje, tak že křídlo. 
jest zároveň i přístrojem dýchacím. Rovnokřídlí (Orthoptera) mají ` 
v křídlech 6 hlavních žilek (obr.430.). Marginalní žilka lemuje často 
přední okraj, mediastinální a scapulární probíhají středem a končí. 
na předním okraji, externomediání jest v polovině a dělí křídlo ve. 
2 poloviny, internomediání a anální zahýbají se dolů. Břich sestává 
z 9—11 čl. (zřídka z méně), ty bývají obyčejně volně pohyblivé 
a poslední mívá přivěsky k obraně neb k rozmnožování (oviposi- 
me s tores). Vývoj obyčejně. 

| prochází rodozměnou (me- 

tamorfosa). Dle toho. 


an tn 


Obr. 430. Křídlo hmyzu rovnokřídlého z prvohor, 


ma žilka okrajní, me mediastialní, sc scapularni, Obr. 431. Fallacoblattina Dou- 
ex externomedianí, az analní, zz internomediani ville? Brong. střední silur fran- 
(Scudder). couzský. 


rozeznáváme: 1. ametabola bez rodozměny; mladý hmyz po- 
dobá se dospělému. 2. hemimetabola s rodozměnou neúplnou, 
mladý hmyz jest rozdílný, prodělává změny, ale po celou tu dobu 
se pohybuje a vyživuje. 3. holometabola s rodozměnou úplnou; 
mladý hmyz prodělává stadia: larva, pupa, nympha a imago a po | 
dobu změn nemůže se pohybovati. 

Hmyz v nynější zvířeně jest velmi bohatě zastoupen a také 
ve vrstvách zemských čítá značné množství zbytků (celkem asi 
28.000), které ovšem velikou většinou vyskytují se v útvarech. 
mladších. Hmyz z prvohor kladen byl dříve do zvláštního řádu 
Palaeodictyoptera, nyní však rozvrhuje se do skupin hmyzu žijícího. | 

Aptera. Bezkřídlí. Ústrojnosti jednoduché, bez křídel, břich. 
často nezřetelně článkován, s přivěsky zakrnělými. Vývoj bez rodo- 
změny. Ze šupinušek (Thysanura) nejstarší jest Dasyleptus Bri 
z karbonu. V jantaru a pak v oligocénu Francie vyskytují se 
četné druhy rodu většinou z nynější zvířeny známých. Petrodius, 
Lepidion, Forbicina atd. i 


345 


Orthoptera. Rovnokřídlí. Přední pár křídel kožovitý, zadní 
tenší, složitelný, s jemnějšími nervy. Prothorax poněkud pohyblivý. 
V křídlech 5 hlavních žilek dosahuje až k okraji vnějšímu. Rodo- 
změna neúplná. Sem náleží nejstarší známý zbytek hmyzový, 
Palacoblattina Douvilléi Br. (obr. 431.) ze siluru francouzského. 
Je známo jediné křídlo, jehož nervatura jest velmi jednoduchá. 
Z karbonu byly uvedeny: Aedocophasma, Mylacris, Lithomylacris, 
Etoblattina (obr. 432.), Progonoblattina (obr. 433.) a j. U nás 
v permu několik druhů. Geradlattina, Goldenbergia Scud. Faolia 
Sm. Polioptenus, Dictyoneura Gold. Čeleď Forficularidae známa 
z triasu a z tertiéru. Čeleď Blattariae 
počíná triasem — Spsrodlattina, Neorthro- 
blattina Scud., dále známa jest z jury 
Blattidium West. Rithma Gieb. Čeledi 
Locustidae a Gryllidae počínají již v liasu; 
čeledi Mantidae a Phasmidae zastoupeny 
jsou v tertiéru. 


k : Obr. 433. Progonoblattina hel- 
Obr. 432. Etoblattina menebachonsis Gold. vetica Heer z karbonu švýcar- 


karbon německý. ského (Nicholson). 


Neuroptera. Síťokřídlí. Obě křídla velká, blánitá, tenká, se 
žilkami četnými a často rozvětvenými, tak že vzniká nervatura 
síťovitá. Rodozměna tu neúplná, tu úplná. Nejstarší zástupci po- 
cházejí z devonu německého Lithentomum, Xenoneura, Homothetus 
Scud., pak jest znám značný počet rodů z karbonu. Acriďiřes Andr 
U nas A. priscus. Falingema Frič, P. Feistmantelli z Votvovic. 
Pachytylopsis Bar. Miamia, Hemeristia Dana, Lithomantus Wood. 
Genopteryx, Propteticus, Chrestotes, Gerarus, Meganthotemum, Plate- 
phemera Scud. Čeleď Termitidae počíná liasem; v litografickém 
vápenci bavorském vyskytuje se velký rod Gigantotermes Haase 
v tertiéru pak čítá četné druhy. Čeleď Ephemeridae počíná jurou. 
Čeleď Odonata zastoupena v juře četnými rody j. Aeschna, Hete- 
rophlebia, Isophlebia, Petaha, (obr. 434.) Sřenophlebia a j. a v tertiéru 
čítá četné rody. Jurou počínají také čeledi Sialidae, Hemerobidae, 


346 


Panorpidae a Phryganidae. Rod Phryganea rourkami svými vy- 
skytuje se také v našem permu, Phr. Kolbi, arenacea, solitaria, 
v křídě (u nás P%r. micacea) a jest četně zastoupená v tertiéru. 


Pie, 


Obr. 434. Petalia longialata Můnst. sp., jura bavorský. 


aN Sig ie) ns ol ake be lat tas 


Hemiptera. Polokřídlí. Přední křídla kožovitá, větší a hrubéji 
žilnatá než zadní, která nemohou býti složená. Ústroje ústní v po- 
době sosáku článkovaného ku píchání a ssaní způsobilého. Permský 


O ly 


s Tě ma 4 


mete z — 


polokřídlých, nervaturu však síťokřídlých. Fu/gorina Gold. rovněž 


Obr. 435. Zugereon Böckingi Dohrn, perm německý (Zittel) 
rod Eugereon Dohrn (obr. 435.) má mnohé znaky souborné, sosák má 
z permu. Phthanocoris Scud. karbon. Většina ostatních čeledí na- 


347 


značena jest řídkými zbytky v liasu a v ostatním juře, hojněji se 
potom vyskytují v tertiéru. Z těchto možno uvésti rody SArachy- 
peltus, Cercopis, Lygaeus, Monathia, Notonecta, Thrips, F 
Naucoris, Berytopsis, Acanthosoma, Cephalocoris N 
(obr. 436.) a j. 

Coleoptera. Brouci. Přední křídla jsou rohovité 
krovky (elythra) se žilkami nezřetelnými, zadní kožo- 
vitá, složitelná, se řídkou síťovinou žilek. Ústa při- 
způsobena k žvýkání. Rodozměna úplná. Prof. Frič 
udává z permu českého Archicarabides pater. Chodby ) 
v kmenech z karbonu a permu přičítají se činnosti opr. 435. Cephalo- 
jejich, Xyloryctes. V triasu jsou zastoupeni čeleděmi migi 6 ningen 
Buprestidae, Curculionidae a Chrysometidae. V juře 
zastoupena pak většina čeledí, rovněž i v křídě často se vyskytují, 
ač zbytky jejich nebývají příznivě zachovány. Lamrīīítes, Szlphites, 
Brachinites, Otiorhynchites, Velenovskýa, Feronites a mn. j. V třeti- 
horách jest pak takové bohatství, že všecky čeledi a množství dosud 


Obr. 437. Brouci z miocénu z Oningen; a Lytta Aesculapi Heer 1/2, 6 Hister marmoratus Heer ?|ı, 
c d Clerus Adonis Heer, e Protactus Erichsoni Heer, f Nitidula maculigera Heer 2/1, g Escheria 
bella Heer. 


žijících rodů má zde své zástupce. Na př. Melolontha, Chalco- 
dermus, Balaninus, Thylacites, Anisorhynchus, Dorcus, Bolboceras, 
Elaterites, Campsosternus, Mesosites, Lytta (obr. 431.) Hister, Clerus, 
Protactus, Nitidula, Escheria a j. 

Diptera. Mouchy. Přední křídla jsou kožovitá, žilkovaná 
a úzká, zadní v kyvadélko přeměněná. Ústa k ssání a bodání při- 
způsobená. Rodozměna úplná. Nezanechaly četných zbytků. Nej- 
starší stopy nalezeny v liasu Wacropeza, Asilus, Chironomus, čet- 


348 


nější jsou v ostatním juře a křídě a hojné v tertiéru. Ten vy- 
kazuje na př. rody: Tipula, Bibio, Bibtopsis, Ptychoptera, Palem- 
bolus (obr. 438.), Sciara, Plecia, Protomyia a j. 
Lepidoptera. Motýli. Oba páry křídel sobě podobné, šupin- 
kami pokryté a obyčejně sytě zbarvené. Ústrojí ústní upraveno 
4 ve sosák stočitelný. Rodozměna úplná. 
Zbytky zkamenělé jsou velmi vzácné. 
Nejstarší uvádějí se již ze sibiřského a 
bavorského jury Sphinx, Protosirex a jsou 
to zástupci skupiny (Ripidorhabdi), která 
nervaturou od ostatních se liší. V tertiéru 
jsou již hojnější (obr. 439.) a zvláště Mi- 
crolepidoptera vyskytují se v jantaru. 


f 


Obr. 438. Palembolus flori- 4 
gerus Scud. oligocén ame- Obr. 439. Prodryas Persephonae Scud. 
rický (Scudder). oligocén americký. 


Hymenoptera. Blánokřídlí. Přední pár křídel větší zadního, oba. 
tenké, blanité, s nečetnými a oddálenými žilkami. Ústroje ústní — 
zařízené k rozmnělňování a lízání potravy. Rodozměna úplná. Nej- 
starší zástupci pocházejí z liasu, tak mravenco- 
vitý rod Falacomyrmex Heer. Z jury známo 
více rodů Apiaria, Lelostomum, Pseudosirex, 
z křídy Wyrmidium, Nematus. V třetihorách za- 
nechalo zbytky asi 17 čeledí a z těch nejhoj- 
nější jsou mravenci. Jsou to na př. /ypoc/i- 
nea, Oecophylla (obr. 440.), Formica, Phetdole- OO Be 
geton, Myrmica, dále Bombus, Cynips a mnoho českých (Deichmüller). 
jiných. 


Nejstarším zbytkem hmyzu jest otisk Palacoblatiina ze silur- 
ského naleziště Jurques v Calvados ve Francii, pak přicházejí 
některé stopy hmyzu rovnokřídlého z devonu amerického. Četnější 
jsou zbytky v karbonu, náležející zvířeně, která jednak chová 
znaky souborné, málo rozrůzněné, jednak dokazuje, že rozvržení 


349 


do jednotlivých řádů hmyzovych tehdy již bylo naznačeno. Z ná- 
lezišť nejhlavnější jsou: Commentry a Allier ve Francii, okolí Halle 
a Manebach v Německu, Radnice v Čechách, Mazon Creek, Nové 
Škotsko a Pennsylvania v Americe. Perm poskytl malý počet 
zbytky hmyzových, hlavně jsou to náleziště v Sasku. Z triasu 
známo as 25 druhů, lias ukazuje již bohatou zvířenu, podobně 
i sladkovodní Purbeck anglický. Z jury nejbohatší jest litografický 
vápenec bavorský. Křída dochovala nečetné stopy, velká většina 
jich pochází z peruckého pískovce a lupků z okolí Vyšerovic. 
Počátek třetihor palaeocén a eocén (ostrov Wight, Ouercy) rovněž 
poskytuje velmi málo zbytků hmyzových. Největší bohatství třeti- 
horní zvířeny jest v oligocénu a jsou to známá náleziště Aix 
v Provencii, Florissant v Coloradu a Green River v Americe 
Velmi příhodným ústředím pro jemné zbytky hmyzové jest jantar 
z baltických zemí, který obsahuje největší množství těchto zka- 
menělin dosud známých. V miocénu bohatá náleziště jsou Oningen, 
Radoboj, Parschlug, Rott a j. V pleistocénu zachovaly zvláště mezi- 
ledové jíly Švýcarska, rašeliny sev. Francie a Anglie a hnědé uhlí 
Německa některé, nečetné rody hmyzové. 


„M 
i 
SS 


Tiskem Aloisa Wiesnera v Praze, knihe cat 
pro vědy, Riovesnons a umění. — Papir. ze sklada České sp 


it 

4 eu) 
váha 

{ 5 


MOV 


k ne ns 
Ce ee pei ae ort 
SS oo K le ae 
ee a 
- kr p če P Oe is 


Tre ní 
dě DP A 


- : a 
V O op o e a 
e nee a jf je AP 


E j me >. 
nn Pra 
alt zal Cerny’