le raie ati EAU RAA A ur IHN N, qu AU pe M yet TMO KKL HART RAT No i KON MICH Ra Yan a v JO RT) à RUE ju 1 ý 1 Pr da BLUT IT) N Ca id ARE MCE sup) Nie Abe da s BS) ‘à ka EN DATA TIC ALETE ns Y EN PAL i vn W dla 4 dh PAU NUE ur n 4 Fer) CRM MOTS Feed que fi LIKE Kone BI os Su HA ší HT YYoT pět v) N UNS Jak pt WE nl (Ur IM ALLA v dr hd K jui 4 HALE ai Khan AU fes p jn B LA IR Here wagt ft ii do Ha Aal RH hi | Mi hi Ei MOQUE au REN Hi ann Ant ATEN Jaime FIGE né) ty HIT ' 4 R Harn nl, Koi i IN V ské m 4 HE jui SONO A N Aula ni} Mare N RNA jt HT fut a "à ip. nu to Pre um 4 LIU HA E 3 MU al dh HAN: VÍ Lite Ran A tie i Ů j RI) 913 HUE v na DY) THON 10 IN CAN uni ot pů sk 54 A { | ni a bi M qu And Kansaloıd h PREDEM TE pi Min an ARE 2M "n Hi HET i Ft 2 A Ara | pue AH) de hé i qi 4 DATES HU Ha " 1) f 4 id vi "m Halt Rules HR In tl BLUM NR AM i POL ROLE RUN M “ KV ri Pa OO 30, DM A Te pis M M “ANT Auen N ur hal an He ln (il 1 ji) fn I ‘à Tan + MORIN hf AN rte Tall (EE) jí Wh 7 il AL 4 (FE Hoi LL Mn MA HR AN Ů ih REV à Hi Ab Non ame hi N na (Joe Jy 10064 Hall al un MATNÉ 117 MARITA alla LEDU DETI {| | aus Tre Hari Nate Ar du > A TUE à HANS + ’ in id ANA aa RN RAM HET ET IUTESFTI RI TEN M RUE ES ea RER ten Loir ren OPUS 11 Yan AR AN 6 = HR tl EU taken) ALU FAI MERE i HA o Ai fe RR no all 1 jé ka ji jh A ji ii AN HE an in a PR = Le FES ne TKK be: $ i = ar ah a is A) il 4 fo PPP tí by + Lit ir 4 HAHN, yes NUM EI il Ma al: Hi NATH Ms MES] An S Al anal Irak i Int ale M Ml “ih Rata: TEE rat alas mr MAL TELE en HUEL un Hs RIRE it M HN) oh a dene [IIRRBERTG Lima dr bo Kin) rer Ta dada > RE CAR CE 4 CHE EHE ArN) uns fa 4411 PR Er PVT sa Karen de En Dedspiur “rn PATCH man u au EIFEL RENE We Mi 03 Dear in TE TS Fa ue and er oo. ne HA EN _ M HN ui oo jj une + . Ur % Hu Bi K dns er Ka je CUIR ME Mn fe EHACIBLENTIN fit en In ia aueh A 3 ie Pat INTER CU nl TAN CO ee MEET TEN DEF TEEN "P PLU DEN Nat CH Ae Hra da En m kladl ja tá P TEIL TE EEE PHARE něho " NER Morin) k rád ERLITT ERCRTEL IE CENT DICH EEG Arche en st (LPO Mit ne 4: 3 te ANR it ete pis HAL HQE TETE nr DLRLEIDEITII TITLE ti CRETE h PORTES) LE EL re Ab unten Hi Par a kaší PROV FECHTEN RU ot gt a udaje: Dann "+ M ty Hefe Ho FU as He (4 0 Kirn en “A Henne! Actus pe 4 Mn Be: Br wi O Wü 0 dan Bird: 1, V 0,8 M As af: re NENNEN LIBRARY TANICAL GARDEN YORK 10458 AS ‘ E THE NEW York Bo i | BRONX, NEW TNB rx AL o SITZUNGSBERICHTE . DER KGL. BÖHM. SELLSCHAFT DER WISSENSCHAFTEN. MATHEMATISCH- NATURWISSENSCHAFTLICHE CLASSE. 1911: VESTNI | KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NA TŘÍDA MATHEMATICKO-PŘÍRODOVĚDECKÁ. VESTNIK KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK TRIDA MATHEMATICKO-PRIRODOVÉDECKA. ROCNIK 1911. OBSAHUJE 34 ROZPRAVY, S 21 TABULKAMI A 29 OBRAZCI V TEXTU. AS V PRAZE 1912. NÁKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK V KOMISI U FR. RIVNACE. SITZUNGSBRRICHTR SW, DER KÖNIGL. BÖHMISCHEN boBLLmCHAFT DER WISSENDCHARTEN. MATHEMATISCH-NATURWISSENSCHAFTLICHE CLASSE, JAHRGANG FDL ———— PRAG 1912. VERLAG DER KÔNIGL. BÖHM. GESELLSCHAFT DER WISSENSCHAFTEN. BEI FR. RIVNAC. Seznam přednášek konaných v sezeních třídy mathematicko-přírodovědecké roku 1911. Dne 13. ledna. 1. Pror. De. J. Majcex: O křivce čtvrtého řádu. 2. Dr. J. SmorLacHa: Monografické zpracování českých hub hřibovitých (Bole- tineae). 3. Dr. Cyr Krauz: O nové synthesi aldehydu mléčného. Dne 27. ledna. 1. Pros, Dr. J, VELENovský: O rostlinách sbíraných prof. Dr, Musilem v Arabii. 2. Pror. B. PRocHázka: Poznámka k projektivnému vytvoření ploch 2. stupně. 3. Pror. Dr. E. Sexrra: O nových rodech a druzích Turbellarií českých. Dne 10. února. 1. Pror. Dr. J. MruBaveR: O použití kyslíku pod tlakem ku přípravě minia. 2. VL. Sravěk: Drobná sdělení chemická, Dne 24. února. VL. Sravěk: O lokalisaci betainu v rostlinách. Dne 10. března. 1. Pror. Dn. Fr. Vzspovský. Mohou-li se vykládat mitochondrie za hmotu dědičnou? 2. Pror. DR. J. Mipauer: Drobnosti chemické. 3. V. Sravěk: O pohybu betainu v rostlinách při některých pochodech vegetačních, Übersicht der Vorträge welche in den Sitzungen der mathematisch-naturwissenschaltlichen lasse im J. 1911 abgehalten wurden. Den 15. Januar. 1. Pror. Dr. J. Mascen: Über eine Kurve IV, Ordnung mit einer Spitze 2, Art und einem einfachen Wendeknoten. 2, Dr. J. Smorracxa: Monographische Bearbeitung der Boletineen Böhmens. 3. Dn. Cyrın Krauz: Ueber eine neue Synthese des Milchaldehyds. Den 27. Januar. 1. Pror. Dr. VerenovskY: Ueber die vom prof. Dr, Musilin Arabien gesammelten Pflanzen. 2. Pror. Fr. Procmizxa: Bemerkung zur projektiven Erzeugung von Flächen II. Grades. 3. Pror. De, E. Sexeka: Ueber neue Gattungen und Arten der Turbellarien Böhmens. Den 10. Februar. 1. Pror. Dr. J. Minsaver: Die Anwendung von Sauerstoff unter Druck zur Berei- tung des Miniums. 2. VL. Sravěk: Kurze chemische Mitteilungen. Den 24. Februar. VL. Sravěk: Ueber die Lokalisation des Betains in den Pflanzen. Den 10. März. 1. Pror. Dr, Fr. Vejpovský: Können die Mitochondrien als Vererbungssubstanz gedeutet werden ? 2, Pror, Dr. J. Miwsaver: Chemische Miscellen. 3. VL. Sranëk: Ueber die Bewegung des Betains in der Ptlanze bei einigen Vege- tationsvorgängen. VI Seznam přednášek. 1% 2. Dne 24. března. PRor, Dr. C. ryt. PuRxyvě: Pinus laricio v křemenných valounech u Plzně. En. Baupyš: Příspěvek k výzkumu českých mikroparasitů houbových ze skupin Peronosporaceae, Perisporaceae, Ustilagineae a Uredineae. Dne 28. dubna. Pror. DR. J. Mirsaver : O dvou výhodných způsobách výroby minia. Dne 16. června. Dr. B. ZanArxa: Pásmo II. křídového útvaru v západním Povltaví, Dne 30. června. Pror. DR, Em. Sexera: Monografie skupiny Olisthanellin. R m IS) :* . = EEE 1. 2. 3. Dne 13. října. Dr. Ferv. Scuuzz: O kyselinách oleje pryskyřicového. . R. Krrtser : O uloženinách třetihorních štěrků u Sloupu a Klince v středních Čechách. Dne 27. října. Pror. De, J. Mırsaurr: O přípravě orthoolovičitanu olovnatého. Dr V. VesezŸ: O působivosti tavidel užívaných ve sklářství, Dne 27. listopadu. Pror. Dr. A. Sevinko: O významu isogenických skupin a řad buněčných v hyalinní chrupavce. Dr. B. Česka a Pror. De, FR. ŠAmBeRGER: © kvasnici cizopasící ve vlasech člověka. Dr. L. Pračka: Krátké sdělení o « Herculis, Doc. Dr. J. Daxrs: O fysiografii severovýchodní Australie. Dne 15. prosince. Joszr Rounena : Pátý příspěvek k floře Černé Hory. V. Breınou: Trypanosomy a Trypanoplasmy některých ryb českých, Pror, Dr. Ant. Srozc: O intracellulární agglutinaci a jevech příbuzných u Pelo- myxy a jiných tvorů amoebovitých IV. Verzeichnis der Vorträge. VII Den 24. März. 1 Pror. Dr. C, R. v. Purkyn&: Pinus laricio in Quarzblöcken bei Pilsen. 2. Ep. Baupyš: Beitrag zur Erforschung der böhmischen Pilz-Mikroparasiten aus den Gruppen der Peronosporaceae, Perisporaceae Ustilagineae u. Uredineae. Den 28. April. PRor. Dr. J. Mirsauer: Über zwei günstige Methoden des Miniumbereitung. Den 16. Juni. Dr, B. Zanärra: Die Zone III. der Kreideformation im westlichen Moldaugebiet. Den 30. Juni. Pror. DR, Em. SEKERA: Monographie der Gruppe Olisthanellinae, Den 13. Oktober. 1. Dr. Ferro. Schurz: Über die Säuren der Harzöls. 2. R. Kerrwer: Ueber Ablagerungen tertiären Gebietes und Letten bei Sloup und Klinec im Mittelböhmen Den 27. Oktober. 1. Pror. Dr. J. Minsauer: Ueber die Bereitung des orthobleisäuren Bleis. 2. Dr. V. Veserr: Ueber die Wirksamkeit der in Glasschmelzereien angewandten Schmelzmittel. Den 24. November. 1. Pror. Dr. Or. SRpiNko: Ueber die Bedeutung der isogenen Zell-Gruppen und Reihen im hyalinen Knorpel. 2. Dr. B. Česka u. Pror. Dr. Fr. Sauserger: Ueber einen in den Haaren der Menschen parasitierenden Hefepilz. 3. Dr. L. PRačka: Kurze Mitteilung über x Herculis. 4, Doc. Dr. J. Danes: Ueber die Physiographie vom nordöstlichen Australien. Den 15. Dezember. 1. JoseeH Rontena: Fünfter Beitrag zur Flora im Montenegro, 2, V. Brempr: Trypanosomen und Trypanoplasmen einiger böhmischer Fische, 3. Pror.Dr. Ant. Srorc: Ueber intracelluläre Asglutination und ähnliche Erschei- nungen bei Pelomyxa und anderen amoebenartigen Organismen. IE Vliv předčasného vyhasnutí jiskry na měření útlumu. Napsal Dr. B. Macků, s. docent č. techniky v Brně.. S vyobr. v textu. Předloženo v sezení dne 28, října 1910. Při měření změny útlumu oscillujícího kruhu připnutím jiného kruhu na jeho jiskřiště došel jsem k následujícímu nápadnému vý- sledku. Měření útlumu z resonanční křivky (z její šířky v různých výškách) dávalo značné zmenšení útlumu rostoucí s ubývajícím kmitočtem kruhu připřaženého, naproti tomu měření maximalního effektu ‚pri resonanci a měření proudového effektu v primarním kruhu (kruhem bez kapacity) dávalo zvýšení útlumu (ne příliš značné), jehož průběh je složitější. Příčinu nesrovnalosti této nutno ovšem hle- dati v tom, že theorie resonanční methody neodpovídá úplně skuteč- nosti. Rozdíl proti skutečnosti jest jednak v tom, že odpor jiskry není konstantní a za druhé, že výboj nejde až do amplitud nekonečně ma- lých, nýbrž při jisté amplitudě rázem ustane. Míti při výpočtu theorie na zřeteli závislost odporu jiskry na intensitě proudové, vedlo by k velikým početním komplikacím a nezdá se býti nutným, dokud se jedná o oscillace jediného kruhu (jimiž pouze budu se v dalším obírati,) neboť dle pozorování RoscHANSKÉHO*) jest aspoň při větších kmitočtech předpoklad konstantnosti odporu dostatečné dobře splněn. Naproti tomu vliv předčasného vyhásnutí jiskry dá se početně vystihnouti dosti jednoduše a může míti i při vyhasnutí pozdním na měření útlumu z resonanéni křivky vliv velmi značný. Příčina spo- čívá v následujícím. Představme si, že jsou oba kruhy přesně iso- *) D. RoscHanskY: Jahrbuch d. drahtl. Telegraphie 3. 21. 1909. Věstník král. české spol, náuk. Třída II. 1 9 J. Dr. B. Macků: chronní. Pak kruh primarní působí na kruh měřící tak, že stále pod- poruje a zvětšuje jeho vlastní oscillace. Předčasné vyhasnutí kruhu primarního má v tomto případě za následek, že celkový proudový effekt v kruhu měřícím je menší. Jsou-li však kruhy poněkud rozla- děny, pak oscillace v kruhu měřícím prvními kmity kruhu primarního vzbuzené jsou s počátku. podporovány dalšími kmity kruhu primar- ního, působení tohoto však stále ubývá, neboť fasové posunutí mezi oběma proudy stále roste, až přestává úplně (když fasové posunutí vzrostlo 0 >) a od té chvíle počnou oscillace primarního kruhu pů- sobiti proti vlastním oscillacím kruhu měřícího (dosahujíce maxima při vzrůstu fasového posunutí o x) atd. Vyhasne-li tedy na př. v pri- marním kruhu jiskra, když fasové posunutí vzrostlo o > pak je úči- nek na kruh sekundarní větší, než by byl, kdyby jiskra vůbec nevy- hasla. Jest tedy patrno, že předčasným vyhasnutim maximum reso- nanční křivky se sice vždy snižuje, avšak působení při rozladění může býti i menší ale také i větší než bez vyhasnutí. Nemůže tedy vyjiti resonanëni křivka normalně (t. j. hodnoty útlumu z různých výšek nalezené nemohou souhlasiti) a následkem snížení maxima a případného zvýšení jiných ordinat dá se čekati, že z resonanční křivky vycházející hodnoty budou celkem větší než pravé. Z důvodů zde uvedených řešil jsem nejprve úkol, stanoviti vliv předčasného vyhasnutí jiskry, a to jak početně (v části prvé, theo- retické) tak i pokusem (v části druhá, experimentalné). I. Theorie. Předpokládejme dva kruhy velmi volně induktivně spřažené tak, že možno zanedbati zpětný účinek kruhu sekundarního (měřícího) na kruh primarní. Průběh potencialu pro oba kruhy je dán pak diffe- rencialnými rovnicemi: (1) V SF 20, V == b, V — 0 (2) V = 20, V =P D, V, — ka, ae kdež značí | 20 — RL 20, = = P n k Vliv předčasného vyhasnutí jiskry na měření útlumu. 3 1 # by bir : EC 2 L,, 0, B; k, E 21 = & LC R, a R, jest odpor kruhu primarního a sekundarního, Orac., kapacita „ n 5 L,,a L,, „ samoindukce kruhu otre a sekundarniho, L,, jest vzäjemnä indukce, Vyhasne-li jiskra v čase 7’ pak platí rovnice 2. pro kruh se- kundarný pouze pro čas O — T, pro čas ostatní platí: (8) yo u Thermoelementem v kruhu sekundarním (aneb ve zvláštním kruhu, jenž je volně spřažen s kruhem sekundarním a jehož induk- tance jest veliká proti odporu) měří se proudový effekt v kruhu sekundarním, t. j. veličina : (4) "2,2 =, | Vat 0 Výraz tento rozdělme v proudový effekt od počátku výboje až _ do doby vyhasnuté jiskry (7) a od této doby až do zániku oscillací : © T co na ro 0 0 1% Pro čas od O— T platí differentialní rovnice (2) a násobíme-li ji tedy PV,‘ a integrujeme do 0 — T'dostaneme: ONO Výždí Lo b,?V,(T) =" (0) = — sl V V dt 0 Avsak V(©=0 W@=0 mimo to: vamılıvm=-—- |Ievwenzlcowen Dear re 2 1* 4 (L Dr. B. Macků: Výraz v závorce jest však energie, jež jest obsažena v kruhu sekundarním v čase 7. (Člen prvý značí energii magnetickou, člen druhý elektrostatickou.) Poněvadž veškerá tato energie promění se při dalších oscillacích kruhu sekundarního v Joulovo teplo, jest 1 > 1 Me es. ola Cz" VT) © V, (T)= A, OJ "dí I =90,1,0, | aa T Pomocí tohoto vztahu vychází však: 8 7 20, JI V,?dt | 20, JM V,*dt = ky [ V4, V,dt at 0 0 aneb o m | sl Ch 5) (22 = G Vat = E | 4 vydt 0 N) Způsobem tímto jest vypočtení výrazu aj: V,'? dt převedeno na 0 Ar jednodušší stanovení výrazu E VV dt 0 Differentialnim rovnicím (1) a (2) vyhovují: 7 — rt t V = Ajeñt + Aer Be Be Bee ne kdež je 1 = -— 0, +0? 2, = — 0, + 00 Lo = — 0, — wi 2, = — 0, — w? při čemž znamená Die Vo, — 9? c = Vo, — obe aneb b, = ee =“ Z počátečných podmínek, t. j. že pro čas é — o jest = V = El V a z nutnosti vyhověti rovnici (2) následuje: a Vliv předčasného vyhasnutí jiskry na měření útlumu. A — V, 1 Aa “ X A, = 2, = %, V a ER B=— -= — k,, V, ; (z, Za La) (4 me T3) CA — &,) Ra Else pe 1 Lo k., V 2 =) — 3), zn) ? © DANCE B. — tr k V. . CCE Ja. 2), 2 X, Lo À B = W A à k 17 z (X, by) (7, T- 7) (%; — 4) Fan Pro hledany vyraz vychäzi: T ‘4 V“ Vy dt = u CB a,ent + Bye + Brest 4 B,x,ent] 0 0 [A ,x, ent A; xe“ | dé = zk | z edm nn eat a LL, (4, B,z, + 4,B;x) ala) T +4, ie AB (ati == A Bd gy hn: m T% L T A à 2 2 er T4 em + 24) t +- A, By 0; el? + 23) t | Life Li %, T Le č Poněvadž však: ent — ei [eos2w,t+isin2 ot] ee — et [c0s2w,t —1sin20t] eat) — et [cos(w, + @,)t+isin (©, + ©,)t] Gerra — e-(ěrbě)i [cos (0, + ©,)t — isin (co, + &,)t] eat) — e-(rtd)t [cos(w, — @,)t-+-isin (0, — @,)t] ent — e-(At%)t [cos(w, — w,)t —1isin(e, — w,)t] etat — ge 2 obdržíme: 6 I. Dr. B. Mackü: T i V,“ Vy dt = | Zn x, (A, By a, + A, B, 4) T À Lo 2 2 AR RE cos 2@,t—+ à ARE A, B,x,* x“ sin 20, i Su we... te Jem 3 Me 4 2 Dyk da 3 005 (©, + o,)t = (x + 2) (x, + %,) ( Hr 2/ . AB2’,, + A) — A, B, ry" 0 (a 4%) | \ o u = Pon @,)t T (24 + 43) (de + 4) (0) A, B, x" 2, (x, + 4) + 4 By 24" W (21 + 4) - : cos (©, — @,)t u (©, Fa) (o, Fm) Gr 1 5 A, B, K (Br B; Lo” Lg (x, +%,) S i| À ER ŠÍ = ť au (© Fa) +2) s Dosazením příslušných hodnot nabudeme: T Lo (A, B,%, + A, B; T) % 1 se te CE CE 10) k (7+7) (&— 22) (2 — ©) (% —%,) (T4—%) (X—%) A,B, % +4, B, X" a, ko ae) P (0, D, — 0, b,)] 2 (2, —2) (X — %;) (X1 — 2%) 1) (7) i ah nn Ze 2k,, Vio 0," 0110, b, +0, b, | = 2 2 (© — %&) (a) — 1) (Cr —%;) =D) A, Ba’, +2,) + Bm’ (6 Lay _ (© +2) +2) = -2 | 001 120010; —0,0,)(0,0,-+0,b,) + 0,0, — 82), +9,94 © +®,9,)] Era EL — La (Lo —2,)2, — ER — EN) A, By x" 73 (X + 4) — A, B, x ‚= A) 28 (x, + %) o T 4) a 2 ky Vb [2 (0, © GES d > D 0 DEI: b, (b, +5.) (0, ©; — 0}, 0)| ne (7 +4) (X7, Jx == Ts Ira F x; (X, — LG) —%,) A, By m" x, (7 + %)+ A, B; P La (X +7) (x + 7) (z + %) _ 2 ky V}0d, 12 (d,5,—9,5,) (0,0,—-9,0,) - db, (b, —b,)(b, +0, d,—@,@,)] 7 (m + 2) (844) (mi — 2) (£—7) (rs — T) (2, — U) (2) (es À) Vliv predcasneho vyhasnuti jiskry na mereni ütlumu. 7 E A, Bat, (% + ©) — À, B, %°%(& + x) (2 +2) (X + T) 2 ky Vody“ [2 (8,0,8," + d,@,5,?) — d,(b, + by) (9,0, E: U = (Gr +2) (£, + X) (X, — T) (X — 23) (X4— 7;) (14 — T) (0 4) (0 — 2, ) Společný jmenovatel těchto výrazů jest N = (7, — 2) (7 La) =&,) @& Er) LL) (TT VY% = T) @ D) UD 1 Ta) (Lada) = 1618,0,*0, [(b, — b,)* + 4 (0, + 9.) (9,0, + 9,8) [(d, ET b,)* -F 4 (0, RE 0) (9,6, ER d,6,)] Pro hledany integral plati 44 N V“ Ve, dt — 0 P —810,*m,ky, V,,%b,2[b,—0b,)-4(d,-—d,) (8,8,—0,6,)I(0,8,+d,b,) +4io;k,, Vy97b,"[(b, — b,)" +46, + d:)(d,0, + d,6,]e 7. b,[9, Er 0) b, RE (d,b, ai d,0,)] — 0, [b,(8, — b,) + 2 0, (8,8, — 0,b,)]cos2 ©, T. — 20,0, [d,d, + 9,d,)sin2 o, T) ! —810,0,%,, Vb3 e—(At%)T, ld, + 8, +2 (0,8, — @,@,)] [12 (9,8, — 0,b,) (db, + ö,b,) +; (5, — 4) (6, + 0,8,- 00, Jj cos (0, + ©,) T + 12(8,0,8,* — d8,0,b,?) + b, (b, + by) (8,0, — d,w.)} sin (©,|+ ©,) T] | (6) | FR [5, + be + 2 (9,9, + @,@,)] [12 (9,4, eh 0,b,) (0, b,+0,0,)+-b, (b, DE b,) (5, He 0,0, E @,@)} cos (@, — w) T | + 12 (6,0, b,?+-0,@,5,*) — 5, (b,+b,) (0, Gt 0,0, )} sin (@, —@,) T|; Pravděpodobně vyhasíná jiskra v době, kdy proudová intensita v primarním kruhu jest nullovä,*) t. j., když oscillace v primarním kruhu proběhly celý počet půlkmitů. Pak je: *) Kdyby i vyhasnutí nedálo se zrovna v minimu intensity, nemění se tím další výrazy znatelně, neboť zvětšuje se tím působení primarního kruhu pouze o onu krátkou dobu, jež uplynula od proběhnutí minima až do onoho času, kdy jiskra vyhasla. Vzrůst tento možno pak rozhodně zanedbati, proběhlo-li aspoň několik kmitů, až do vyhasnutí jiskry, což projevuje se v našich výrazech tím, že vliv vzrůstu objeví se jen v členech korrekčních. | 8 I. Dr. B. Macků: o, T — n a tedy' Kod V cos (©, +, T= os(20, T— (o, — w,] T) — cos(w, — 0) T ne + w,) T=sin(20,T —|o, — &,]1)—= —sin (0, —o&,)T Za uvedeného predpokladu nabudeme : ( DRD BO V by (010, z Age. “i i | Lt 40,0,[@—8) 400) 00 -+ 90) 18b B0BJ[B—b)*44 (8-8) (©By-kd, by : [0 ,b, 19,6,][(6,—b,)*-F4 (8, — 0,) (6,8, — 6,5,)] (O 25 ul by (by — 5)? +40, 5, —0,0,)(0,8,+0,8,) : [0 b, +9, b,] [(b, — b,)* = 4(8— 0) (à, b, —0, 0,)] cos (©, — w,) T 0, b,(2b,+b,)(d, — b,) +40,d,—d,b,)(d,8,+0,5,) Tu 10,0, 1, 6) ee Dosadme do toho vyrazu nn 0, n 2 a Vb, Ve (©, a 9, budeme zváti redukovanými ütlumy). V korrekčních členech můžeme s dostatečnou přesností psáti O 25 EEE ER bb, — $ O, = 5 a) d, — = — = Ÿ k zanedbáme-li mimo to É proti 1, neboť členy tyto nemají vlivu pa- trného a mimo to při stanovení redukovaného útlumu z šířky reso- nanční křivky se skoro dokonale vyloučí, nabudeme pro proudový effekt tvaru; Vliv předčasného vyhasnutí jiskry na měření útlumu, 9 | y (2 D) Ly, AO LC Ve, un ale U BM 499,2, 55 4(8+)? 1 Di a ee 14 AE au RI Al): e—24T 8 © AB -aro T40 se. odds 4 T | R +40, —9,) 29, 3544 (9, —9,) (9, Em, S | ey a 97 | 5 am 9) "28, | Pro měření volí se kruh sekundární s útlumem pokud možno malým. Je-li však %, několikráte menší než 9,, pak je možno členy s 9, v korrekcích zanedbati, čímž obdržíme y (2 2) — EC EV VE, LA Hr D AR : 40%“ 814049) P Bp SSM | (te 2e Poe Maximum nastává pro &=0, a má hodnotu: AR D.C 1 PURE OS IE er en! Ait Vyraz tento pravi: Vyhasne-li jiskra, kdyZ amplituda potencia- lová klesne v primarním kruhu na e —7 hodnoty původní, klesne maximalní amplituda v přesně sladěném kruhu měřícím na hodnotu v poměru (I1—e 7%" )*: 1 menší, aneb klesnutí maximalní amplitudy je přibližně procentualně dvakráte tak veliké než procentualní zbytek náboje. Pro redukovanou resonanční křivku vychází ga 49, + 9%)’ de wo KES OBI GO = mam Ray | Poněvadž předpokládáme %, několikráte menší než %,, možno rovnici tuto psáti též ve tvaru eo 5 & OL | = ! ‚| 1 — sin? = "Chm £ n der 20,49) ' 2 315, + 9) (11) Z výrazu tohoto plyne: Všechny resonanční křivky, mě- -. řené kruhem, jehož útlum je značně malý proti útlumu 10 1. Dr. B. Macků: kruhu primarního, při nichž vyhasnutí děje se při klesnutí amplitudy na stejnou procentualní hodnotu, jsou si podobny, aneb jinak řečeno procentualní rozdíl pravé hodnoty redukovaného útlumu a hodnoty nalezené z resonanční křivky jest pro tutéž výšku (7) šířky, z níž útlum stanoven, veličinou kon- stantní pro libovolné hodnoty redukovaného útlamu. Označíme-li 2, normalní hodnotu ordinaty, pak je 9 = In (À + A) kde A>0, při čemž A = 0 platí jen pro ojedinělé body. Pravá hodnota redukovaného útlumu jest u Yn In 4 | Trees Yn (kdež o značí šířku resonanční křivky) hodnota nalezená z resonanční křivky poměr obou A = = = ie aa) čili a 9 t. j hodnota redukovaného útlumu nalezená z reso- nanční křivky jest větší než hodnota pravá, a jen pro ojedinělé body může jí býti rovna. Pro orientaci o velikosti deformace křivky předčasným vyhas- nutím jiskry způsobené a vlivu jejím na měření útlumu nakresleny jsou na obr. 1.*) resonanční křivky jak vychází pro různé hodnoty 0, 1° dle hořejšího vzorce a mimo to křivka normalní (pro à, T= ») a v tabulce I. sestaveny jsou z nich nalezené hodnoty redukovaných útlumů, klademe-li pravý redukovaný útlum roven jedné, pro různé výšky resonanční křivky. Mimo to přidány jsou hodnoty p značící při kolika procentech původní amplitudy jiskra vyhasíná. Utvoříme-li střední hodnoty z údajů pro 7 = 08—04, t.j. z těch jež se dají z resonanční křivky nejpřesněji stanoviti, dostaneme čísla, 1:63 1 39 1°24 1:09 Procentualné odchylky od hodnot pravých jsou velmi přibližně přímo úměrny v tabulce udaní veličině p, a nepřekročíme jistě chyby pozo- = *) Obraz omylem nachází se až na str, 25, Vliv předčasného vyhasnutí jiskry na měření útlumu. Nail rovací, volíme-li za faktor úměrnosti 4:7. To znamená, že střední hodnota útlumu liší se od hodnoty pravé procentualně 4'7kräte tolik než je procentualní zbytek náboje při vyhasnutí jiskry. Rab. I. | 0 T=20| 25 3:0 10 N ETHERNET ZEN Ip 135°), 125 5:0% 18 09 184 154 | 1'36 | 1219 0:8 1:78 15592 1:32 1:19 a anal 145 1:30 Lo 0:6 164 1:40 118045) 1:09 05 1:56 1:33 PL P 04 0:4 1:46 1:25 112 1:05 03 1:35 119 106 1:00 02 | 1:05 101 1:02 Stanovíme-li jako míru deformace procentualny rozdíl hodnoty pro 1==08 a 04 k hodnotě střední (údaje tyto možno experimen- talné stanoviti), pak dostáváme 19:69 19:49/, 16%, 219, Z čísel těchto je patrno, že s rostoucí odchylkou střední hod- noty (počínaje již odchylkou 9°/,) roste deformace křivky poměrně velmi zvolna. Z tohoto důvodu nehodí se velikost deformace k určení velikosti odchylky naměřeného útlumu od hodnoty pravé. Vratme se ještě jednou zpět k výrazu 8) a projednejme jiný specielní případ, který možno realisovati, a sice 9,=8,. S rostoucím 0, ubývá v korrekčních členech jmenovatele, což má však význam jen pro velmi malá $, naproti tomu ubývá však členu prvého následkem rozdílu (+, — #,) a členu druhého velmi prudce následkem vzrůstu negativního exponentu. Poněvadž pak právě tento člen byl v předešlém případě rozhodujícím, dá se čekati, že s ro- stoucím 0, deformace křivky ubývá. Pro zvolený případ 9,=#, jest DAV + nl, EE OH | 207 5 50 5 e? ( cos EEE = om 0, T) (2,2) = Maximum nastává pro &=0 a má hodnotu 12 "Mr B. Macků. Vb 1 49,9, Lo” 4 (9 + 9) +42) os À Srovnäme-li výraz tento s oním pro zanedbatelně malou hodnotu (12) A) max — ©, je patrno, že v nynějším případě jest klesnuti předčasným vyhas- nutím způsobené značně menší. Pro redukovanou resonanční křivku vychází nyní (se zřetelem k tomu, že v korrekcích možno psáti 9, — #4.) 13) - Rae a = — us au 5 3 30,7 + 56 Tr) | dé ze 3 | ee anne 5 \ da ane 2 3 Ike, 20,19, 0, JH T £ cos 65) 2.. | 20.) Též zde platí dřívější věta, t. j. Ze všechny resonanční křivky, měřené kruhem jehož útlum je přiblížně roven kruhu primarního, jsou si podobny, nastane-li vyhasnutí při klesnutí amplitudy na tutéž procentualní hodnotu. Pokud se týče velikosti deformace resonanční křivky je ze srov- nání nynějšího výrazu s předešlým patrno, že deformace jest značně menší, a to zhruba asi taková, jako kdyby se doba do vyhasnutí zdvojnásobila. Jako příklad buďtež udány hodnoty pro 9, T=2. mp0 0081 4070011051104 2037902 1:18 Li 143 vil FAO 1:06 1:04 103 red Su Z příkladu tohoto je patrno, že v tom případě, kdy vy- hasnutí neděje se dříve, než klesla původní potencia- lová amplituda asi na 7°/, původní, vychází resonanenf křivka velmi blízko*) normalní je-li naměřena kru- hem, jehoZütlum je asityz, jako kruhu primarního a nalezené z ní hodnoty pro redukovaný útlum jsou velmi blízko rovny hodnotám správným. +) Se střední chybou asi 2°5°/,, t. j. asi v mezích pozorovacích chyb. Vliv předčasného vyhasnutí jiskry na měření ütlumu. 13 Tímto způsobem nabyväme jednoduché methody k přibliž- nému stanovení doby vyhasnutí jiskry. Naměříme reso- nanční křivku primarního kruhu kruhem o útlumu pokud možno ma- lem a pak zvýšíme útlum kruhu sekundárního o známou hodnotu, přibližně takovou, jako je útlum kruhu primarního a naměříme novou resonanční křivku. Odeëtenfm přidané hodnoty od hodnoty nalezené z druhé resonanční křivky (vyšla-li normalně), nabudeme pravého útlumu, příslušícího křivce prvé. Z procentualního rozdílu střední hodnoty, nalezené z křivky prvé a hodnoty pravé, je možno pomocí proportionalního faktoru — nalézti na kolik procent klesne ampli- tuda než jiskra vyhasne. Odvoďme z předcházejících výrazů ještě některé vztahy pro ten případ, že přidáním odporu zvýšíme útlum v kruhu primarním. Při tom předpokládejme, že zvýšením útlumu primarního nemění se původní útlum jiskrou, a že jiskra bude vyhasínati opět při kles- nutí potencialové amplitudy na tutéž procentualnou hodnotu, čili, že výraz e -AT zůstane konstantním pro libovolné 0, (t. j. že 7 jest üeprimo ümerno 03). Pak je možno změnu útlumu vzniklou přidáním odporu do kruhu primarního měřiti trojím způsobem: . 1. Měřenímresonaněních křivek při primarním útlumu původním a zvýšeném. Měříme-li kruhem o útlumu velmi malém, jsou hodnoty z resonančních křivek nalezené většími než pravé. Poněvadž však resonanční křivky jsou si podobny (na základě druhého předpo- kladu) bude i naměřené zvýšení útlumu větší, přímo úměrno však sku- tečnému. Tedy: Methodou touto nalezená změna útlu- mu je vždy větší než pravá, avšak této přímo úměr- na. Poměr útlumů vychází správně. Volime-li útlum kruhu měřícího značně veliký (tak že by. reso- nanční křivky vyšly normalně) vyjde změna naměřená rovna skuteč- nému zvětšení.*) 2 Z maxim sladěného křuhu měřícíhov HUE nem ütlumu. Maximalni üchylka, odpovídající maximalnému proudovému effektu, je v případě původního útlumu 1 ae Le *) O překážkách bránících praktickému užití této methody pojednäno je obšírněji v oddílu druhém str. 21. a násl, 14 I. Dr. B. Macků: změníme-li », 0 ©: 1 = (9 ne 2) Ku ul ur = D) ox = K a poměr obou: &max PA (V, =: ®,) CA ae M -m D) 2 (dy „+ 9) t. j. poměr bude týž, jako kdyby jiskra vůbec nevyhasínala. Totéž platí, je-li útlum kruhu primarního přibližně roven útlumu primarnímu. Nemusí však platiti pro libovolnou hodnotu útlumu kruhu měřícího. Počítáme-li z nalezeného poměru 9; +8 —-%, předpokládajíce známým #,29,, obdržíme: * & max = 3 2 B + ul Gt Yan 9 (8+8)+ o max a vyjde hodnota správná. Ve skutečnosti však není možno pravidlem považovati za známou pravou hodnotu 9, nýbrž onu hodnotu ®,, jež se najde z resonanënf křivky. Je-li 9, nepatrným pak rozhoduje v horním výrazu člen | —— Na 9, (9, +92), jenž je velmi blízký hodnotě (8, +9) = max Béřeme-li tedy při počtu za známou hodnotu (9, —%,) tu, jež nale- zena byla z resonanční křivky, t. j. hodnotu v určitém poměru větší než pravou, pak jsou i hodnoty (9, +9, 9,) nalezené z ma- ximalní úchylky v témže poměru větší jako hodnoty nalezené z reso- nanční křivky. Tedy: Změna útlumu, vypočtená ze změny maxima, vyjde tážjako z resonanční křivky, je-li za základ vzatá hodnota útlumu (9, + 9,) ta, jež byla nalezena zresonanění křivky. 3. Z proudového effektu v kruhu sekundarním bez kapacity. (Uzavřený vodivý kruh obsahující thermoelement a in- duktivně volně spřažený s kruhem primarním). Proudový effekt v tomto druhu dán je výrazem (7) dosadime-li do něho b, =0 FEUX Je-li možno #,°5 9,” proti 1 zanedbati, pak vyjde: *) Konstanta X je v obou případech táž následkem druhého předpokladu. Vliv předčasného vyhasnutí jiskry na měření útlumu. 15 L, 202 V2 VE nou 21 ANS ne 11(1 a CN) 29 Ÿ RR A) Poněvadž i nyní je možno 0,7 povazovati pro různé d, za konstantní (nyní s větší přesností ještě než v případě předešlém, neboť vyhasnutí jiskry má vliv mnohem menší), jest úchylka dána výrazem: 1 Bi Re Změníme-li 9, o i, = l P pob a poměr obou Ba DYT, an, Dává tedy poměr úchylek správný poměr ütlumüa platí tedy o methodé této totéž jako co o předešlé. Výsledky theorie shrnuty jeví se takto: Předčasné vyhasnutí jiskry má za následek deformaci resonanční křivky takovou, že hodnoty redukovaných útlumů z ní nalezené jsou vždy větší než hodnoty pravé a že jich od vrcholu dolů ubývá (pro pozdní vyhasnutí klesají útlumy od vrcholu jen až k určité výši odkudž jich počne zase přibývati). Deformace tato jest závislou od útlumu měřícího kruhu a sice jest největší, je-li útlum tento značně menší než útlum kruhu pri- marního. S rostoucím útlumem kruhu sekundarního deformace ubývá, až konečně přechází křivka resonanční v normalní, dosáhl-li útlum kruhu sekundarního asi té hodnoty, jako má kruh primarní (před- pokládaje, že vyhasnutí nestalo se dříve než při klesnutí potencialové amplitudy na 7°). Z této vlastnosti deformace možno nalézti správnou hodnotu útlumu a ovšem i zdánlivou změnu jeho, způsobenou předčasným vy- hasnutím jiskry. Změna útlumu kruhu primarního, měřená resonanění křivkou, vychází větší než skutečná, avšak této přímo úměrná, byla-li reso- nanční křivka měřena kruhem o útlumu malém, vychází však správně, je-li měřena kruhem o útlumu značném (rovném útlumu kruhu pri- marního). Změna útlumu kruhu primarního, stanovená z poměru maximal- ních effektů v krubu přesně sladěném, aneb z poměru proudových 16%: I. Dr. B. Mackü: effektü v kruhu bez kapacity, vychází táž jako z resonanënf křivky, byl-li za základ vzat útlum (#,), stanovený z resonanční křivky, správně však, známe-li správnou hodnotu původního útlumu. II. Část pokusná. Nabíjení kapacity kruhu primarního dálo se velkým induktoriem 0 45 cm doskoku od f”Y Max Kohl, napájeným městským proudem střídavým (110 volt, 50 obrátek). Induktorium bylo kapacitou při- bližně naladěno na kmitočet městského proudu. | Kapacitu kruhu primarního tvořily. dvě shodné, vedle sebe spojené lahve ze skla flintoveho o celkove kapacitě 5:28 10-3 Mf (pro užité oscilace) a nepatrném redukovaném útlumu z hysterese (asi 0:0020). Samoindukci tvořila skoro úplně cívka z 2 mm drátu měděného (20 závitů o průměru (1 cm). Mimo to obsahovala vybo- jová dráha jeden závit téhož drátu o průměru 7:0 cm se dvěma 70 cm dlouhými, O5 cm od sebe vzdálenými dráty přívodními. Kruh tento působil indukcí na shodný kruh v kruhu měřícím v proměnné vzdá- lenosti nad ním umístěný. Celková samoindukce byla 20400 em. Ji- skřiště sestávalo ze dvou shodných prstenů zinkových o vnějším prů- měru 15 cm a tlouštce kovu 23 em. Případná záměna: jiskřiště je na příslušném místě udána. Vkládaný odpor byl z drátu argentanového (0:2 mm v průměru) v lázni olejové. kruh měřící skládal se z proměnné. kapacity od f®y H. Boas (kalibrované methodou Maxwellovou), z cívky samoindukční z drátu 2 mm médéného (35 závitů o průměru 11:2 cm) a kruhu s dlouhými rovnoběžnými dráty (shodného s kruhem v primarnim oscillatoru) k docílení vhodné vzájemné indukce. Celková samoindukee byla 87200 cm. Vzájemná indukce měněna mezi 15—60 cm, dle velikosti útlumu v kruhu méřícím, vždy byla však tak malou, že bylo možno výraz IT. proti 1 zanedbati.*) Vklädané odpory byly z tenkého drátu (002 mm) konstantanového. Thermoelement utvořen skřížením drátku konstantanového a platinového (průměru 0'02 mm) a vepjat do zvláštního. kruhu (bez kapacity), jehož induktance byla pro užitý kmitočet velká proti odporu thermoelementu. Kruh tento spřažen volně se samoindukční cívkou kruhu měřícího. Následkem velké indu- klance měří se thermoelementem přímo proudový effekt v kruhu mě- řícím. Galvanometr použit od f*Y Edelmann principu D'Arsonwalova. by *) Tím zabráněno vzniku Wien ovy deformace (viz str. 26.) RÁ 7... Vliv předčasného vyhasnutí jiskry na měření útlumu. 17 Celkový odpor v jeho kruhu byl ca 4000 ©. Úchylka 1 mm na skále odpovídala 2 mikrovoltům. „Nemalé obtíže při měření způsobuje časová proměnnost jiskry, jevící se nápadně jmenovitě změnou maximalní úchylky. Nejlépe osvědčil se způsob následující: Jiskřiště bylo před každou resonanční křivkou očistěno jemným smirkovým papírem. Každá resonanční křivka byla měřena (bez přerušení výbojů) od malých hodnot sekuudarní kapacity k větším a zpět. Dosahoval-li rozdíl úchylek galvanometru 5°%/,, byla křivka taková vyloučena a musila býti znovu naměřena (po novém očistění jiskřiště). Byla-li měřena řada, pak provedena kontrolla, že během pozo- rování poměry se nezměnily tím způsobem, že po ukončení změřeny obráceným postupem maximalní úchylky. Při řadách krátkých (sestá- vajících z 3—4 resonanënich křivek) bylo možno dosíci souhlasu na —2°/,. Při větších rozdílech bylo nutno měřiti řadu znova. — V následujícím podáno je několik ukázek měření ke srovnání, jak daleko theoretické důsledky prakticky se osvědčují. Ubývání deformace resonanöni křivky se vzrůstem útlumu sekundarního jest patrno- z tab. II. (č udává délku jiskry). Tab. €. TI: 1 — 30 mm De — 00038 9% 0:0000 | 0-0120 010264 5 N 9%, 1.9 7: 9,” 0-9 00336 0:0435 00525 0:8 0: 0336) a 0: 0444) = 0:0530) = 07 0:03351 & 0.0441 = 0:0530| S | 006 0: PE 00488, S 0.0033) © 05 0 031615 0:04211 5 0:05341 53 04! 0080815 | 0014 ë 0:0530) 8 0:3 010296 00403 02 0 0272 0:0388 Kdežto křivka měřená kruhem o nepatrném útlumu jeví znač- … nou deformaci, jest křivka poslední, měřená kruhem o útlumu při- bližně tak velkém jako má kruh primarní, v do pozorovacich chyb normalni. Odečteme-li od střední hodnoty 00531 přidanou 0:0254, zbyvä 18 L Dr. P. Macků: pro původní pravý součet útlumu 0‘0277, kdežto křivka prvá ae 0:0323 či hodnotu o 16°/, větší. Jak daleko splněna jest podmínka, že deformované reso- nančníkřivky zůstávajísi při změně primarnfho útlumu podobny, jest patrno z měření shrnutého v tabulku III. Ab) Dé DI: Emmu V — 0 0058 | | 0:0000 | 0:0067 | 0.0181 7 | 9 sb Di i 9, | 09 | 00329 0:0449 00591 08 | 003208 004351 © 0:0582 18 07 |: 0031312 0418| = 0:0576| S 0:6 | 0.0306, 5 0:040198 0:0558, © 05 0 0298! 3 0:03841 5 0 0537] 3 04 | 00283) 3 00361) & 00511) & 03 | 00265 0.0358 0:0481 02 | 00240 0:0303 Ačkoliv v pozorováních těchto zvětšen byl celkový naměřený útlum asi v témže poměru jako v tabulce předcházející s tím rozdílem že nyní zvyšován byl útlum primarní, prve sekundarní, přece zůstala nyní křivka deformovanou. (S tím souhlasí též tab. V. a VL., slou- peca=2) Přepočteme-li z útlumů v tab. III. obsažených šířky resonančních křivek volíce za společnou, stejně dlouhou tu, jež odpovídá střední hodnotě útlumu, a přidáme-li pro srovnání na poslední místo hodnoty pro křivku normalní, nabudeme následujících hodnot pro poměrné šířky resonanönich křivek: Tab: c., Ia: : šířka resonanční křivky | | '09| 036, | 037, 0:35, 033,09 0:80 052, |= 054, 0:52, 050, | 0:7| , 067, | 068, 0:68, 0:65, 06 | -081, | 081, 082 | 081, 051 09, | 096, 0-96, 1:00 O4 | 114 1:10 1:13 1:25 03 | 1:33 1:37 1:32 1:53 | 021.157 | 155 2:00 Vliv předčasného vyhasnutí jiskry na měření útlumu. 19 Srovnáme-li prvé tři sloupce pozorujeme, že šířky shodují se vespolek v mezích možných pozorovacích chyb. Shoda tato dokazuje, že resonanční křivky zůstávají při změně útlumu v kruhu primarním podobnými a že tedy též v mezích pozorovacích chyb splněn jest předpoklad, že jiskra vyhasíná při klesnutí potencialové amplitudy na tutéž procentualnou hodnotu. Ovšem nesmí se při tom zapomínati, že deformace jest pro vyhasínání jiskry kriteriem celkem málo citli- vým (Viz str. 11.). Odečteme-li od střední hodnoty útlumu křivky druhé a třetí střední hodnotu křivky prvé, pak vychází pro změnu primarního ú- tlumu 0:0400—0:0305 = 00095 a 0'0555— 0.0305 — 0 0250, což jsou proti skutečným hodnotám 0 0067 a ©0181 hodnoty 1:42 a 1'38kräte větší. Je-li možno předpokládati, že útlum jiskrou se přidáním odporu do primarního kruhu patrně nezměnil (viz str. násl.) potvrzuje se těmito čísly požadavek theorie, že změny stanovené resonanční křiv- kou jsou větší než skutečné, těmto však přímo úměrné. Maximalní úchylky pro týž případ (tab. III.) byly: 93:9 D24 256 z těchto hodnot vychází pro celkový redukovaný útlum 9+9? +2, volíme-li za původní ten, jejž udává střední hodnota křivky prvé): 0:0406, 0:0572 což jsou proti číslům 00400 a 00555 nalezeným z resonančních křivek hodnoty jen 0 1:5°/, a 9%/, různá. Uchylky naměřené kruhem bez kapacity byly: 73:6 610 396 Poměrný vzrůst útlumu vychází z nich čísly: 127 1:82 kdežto z hodnot stanovených resonanëni křivkou vychází 1:31 108) = což jest opět shoda v mezích pozorovacích chyb. Potvrzuje se tedy požadavek theorie, že vzrůst útlumu stano- vený z resonanční křivky, z maxima effektu v kruhu sladěném, z effektu proudového v kruhu bez kapacity má vyjít stejný. K pozorováním obsaženým v tab. č. III. řadí se následující provedené při téže délce jiskry: 20 I. Dr. B. Mackü: Tab; 4. WW: b = .l1 mm.6d, =,0:0035: 0, | 0-0000 | 0-0233 Din (84840 09 | 0:0352 0.0464 ° 08 0.0333) > 00475) © co 0:7 0:0319|2 0:0473|= 06 0: 05091 0046912 05 0029615 0:0460[5 04 00280] % 0.0460) à 03 0:0260 0:0475 02 00235 Z tabulky je opět patrno, že pro malý útlum kruhu měřícího (9,) je křivka silně deformována, kdežto pro velký jest skoro nor- malni. Odečteme-li přidaný útlum sekundarní (00233) od střední hodnoty 00467, zbývá na původní pravý útlum 00234, kdežto křivka prvá dává 00307, což jest hodnota o 31°/, větší. Poněvadž však i druhá křivka jest ještě poněkud deformována, jest i číslo 00467 ještě poněkud velké, tak že hodnota nalezená z resonanční křivky prvé jest pravděpodobně více než o 31°/, větší. Srovnáme-li výsledek tento s dříve nalezeným rozdilem 40"/, (střed z 42%/; a 38°/,) mezi přidaným útlumem a naměřeným, potvrdíme, že přidáním odporu změnil se útlum jiskry nejvýš jen oněkolik procent přidaného útlumu, a že změna tato mizí proti chybě vznikající proti předčasným vy- hasnutím jiskry.*) Srovnáme-li vespolek tab. č. II. a č. IV. získané při jiskře délky 5'0 mm a 1:1 mm pozorujeme, že tabulka č. IV. dává defor- maci značně větší než tab. II. a v souhlasu 8 tím jest i hodnota na- lezená z resonanční křivky v tab. II. větší o 16°/, a v tab. IV. o 31°/,. Dle toho jiskra kratší dříve vyhasíná, což je v úplném sou- hlasu s pozorováními Wienovými. Budtez však uvedena též pozorování, řídčeji se sice vyskytující, při nichž však souhlas s theorií nebyl tak dobrý. *) Výsledek tento jest v souhlasu s výsledky, jež našel Gerru (Dissertationa Halle 1909). Přepočtením jeho údajů vychází, že útlum jiskry roste přidáním útlumu asi o 10°/, přidaného útlumu, Ovšem není vyloučeno, že i těchto 109, jest nutno přičísti předčasnému vyhasnutí jiskry, neboť Gerth nikde neuvádí, zda jeho křivky byly úplně normální, Vliv předčasného vyhasnutí jiskry na měření útlumu. Tab. CUVE = 10mm 9, =. 00055: CAE 0:0000 0:0181 0:0000 | 00181 9," || 90000 | 0:0000 00234 | 0:0234 1. +++ 09 loo367 |o0so2 0019 (00791 08 00340) | 00578) 00489): 00768) | 0:7 1003253 | 00561] 8 10-0491] % (00748|5 0:6 10031512 |0:0533\5 |0:0487\5 | 0078715 0:5 | 0:0301| = 0:0524|% 00479[ | 00718|5 0-4 10:0289)5 |0:0500)% | 00469] | 00702) 0:3 |0-0274 |0:0467 |0:0465 | 0:2 |0:0251 | | Tab. č. VL = 20 mmi9,=0,0:0055: TY TT TO TIT EN Ÿ,* 00000 | 0:0181 | 0:0000 | 0:0181 9,* 0:0000 0:0000 | 0:0234 | 0 0234 7 5 Seen r A Z 09 |0‘0342 100520. 100469 (00704 08 100808). | 00510) (0046313 | 00687) -+ 0:7 100291|8 |0:0504|* |0.0457|= 0.0679] 2 | 06 |0028512 | 0048795 |0:0446\3 | 0.066215 | 05 |o'0274|% |00473|3 |0 0442| |00652|7 | 04 |0.0266]& | 0:0453)5 |0:0441)% | 0:0639)% 03 /00256 10.0428 [00438 0.0634 | 0:2 | 0:0239 | | | 21 Pozorování tato potvrzují, že zvyšování primarního útlumu de- formaci křivky znatelně nemění, jak patrno srovnáním sloupce prvého a druhého v každé tabulce (snad deformace poněkud ubývá, úbytek tento jest však nepatrný), naopak zvyšování útlumu sekundarního má za následek značné klesnutí deformace, jak ukazuje přirovnání sloupce třetího a čtvrtého k prvnímu a druhému v obou tabulkách. Srovnání 22 I. Dr. B. Mackü sloupce třetího a čtvrtého ukazuje mimo to, že při značném útlumu primarním (sloupec čtvrtý) nastane přidáním téhož útlumu do kruhu sekundarního menší klesnutí deformace, což je též v souhlasu s the- orif, dle níž záleží ubývání deformace na poměrném vzrůstu útlumu sekundarního k primarnímu. | Naproti tomu však nepotvrzují se na těchto tabulkách změny kvantitativně. Odečtením přidaného útlumu sekundarního (00234) od útlumů sloupců třetích, vychází pro správný odpor sloupce prvého 00483 — 00234 = 00249 a 00450 — 00234 — 00216 proti nimž jsou hodnoty skutečně naměřené (0514 a 00285 o 26°/, a 32%, větší, t. j. pro kratší jiskru vychází pozdější vyhasínání než pro delší.*) Jestliže však odečteme střední hodnoty sloupce druhého a prvého, nabudeme naměřené zvýšení útlumu kruhu primarního 00539 — 0 0314 = 00225 a 0.0485 — 00285 — 010200, což jsou proti správné hodnotě 00181 hodnoty o 24%/, a 10"/, větší, t. j. vychází opačně větší deformace pro jiskru krátkou než dlouhou. Velikost de- formací souhlasí (nemáme-li zřetel ke zbývající deformaci ve sloupci třetím) pro jiskru krátkou, velmi se však liší pro jiskru delší. Příčina neshod tkví v prvé řadě v pozorovacích chybách. Ozna- číme-li 91 útlum nalezený při malém útlumu primarním i sekundar- ním, 9 při zvýšeném primarním, 9m při zvýšeném sekundarním a předpokládáme-li při všech měřeních stejnou procentualní chybu A, pak je počítání korrekce při zvýšení útlumu sekundarního dáno sche- matem: Dal Bay dr U „oe 9m E À) —?; 05) an nu. m., »ı | Jm | u DE EA De dm | LASER Poněvadž pak je 911 přibližně dvakráte tak veliké jako 9°, vychází možná chyba z pozorování v korrekci třikráte tolik, co činí chyba pozorovací. Připustíme-li pozorovací chybu 3°/, (což odpovídá asi ob- tížím při pozorování dříve zmíněným) vychází, že korrekce dříve tímto způsobem vypočtené mohou se od správných lišiti až o + 9. Podobně pro korrekci počítanou ze zvýšení útlumu primar- ního jde: *) Výsledek tento se ani nespraví, kdybychom měli na zřeteli zbývající de- formaci ve sloupcích třetích. Vliv předčasného vyhasnuti jiskry na měření útlumu. 23 Ad (W A)E 0 sn Zu = 9 = an 0 | Poněvadž i zde je Yır skoro dvakráte tak veliké jako 9, následuje, že při téže pozorovací chybě jest opět procentualní korrekce udäna jen na + 9 správně. Mimo to může míti v tomto případě vliv i změna útlumu souvisicf se zvýšením primarního útlumu. Ještě v jednom bodě nesouhlasí však tabulky V—VI s theorii. Je-li totiž při velkém sekundarním útlumu útlum naměřený roven skutečnému, pak by měl dáti rozdíl sloupce čtvrtého a třetího útlum přidaný do kruhu primarního, t. j. 00181, místo toho však máme pro jiskru kratší 0:0737 — 00483 — 00254, pro delší 0'0664 — 0:0450 — 00210. Původ chyby nutno hledati především v tom, že křivky ani těchto sloupců nejsou normalní, a mimo to sloupec čtvrtý vykazuje větší deformaci než třetí (jak bylo již dříve upozorněno) jsou tedy oba členy rozdíl tvořící větší než pravé a mimo to men- šenec jest více zvětšen než mensitel. Z obou těchto důvodů musí nutně vycházeti jako rozdíl číslo veliké. (Ve skutečnosti také i v pří- padech tu neudaných vycházela vždy aspoň křivka odpovídající sloupci IV. deformovaná a následkem toho rozdíl vždy větší než správná hodnota.) Že zvětšení rozdílu má původ v prvé řadě ve zbý- vající deformaci ukazuje i srovnání hodnot pro jiskru krátkou a delší. Jiskra krátká vykazuje větší zbývající deformaci*) a také i větší chybu v rozdílu. Avšak i chyby pozorovací mohou zde způsobiti značnou odchylku od správné hodnoty. Zavedeme-li totéž označení jako dříve, pak je: 9 i) div Hd iv (db A)— Din (IFA) = (Bv — dn) je | IV III Avšak součet (divin) jest přibližně 5kráte větší rozdílu (Aıv— Pi), tak že možná chyba pozorovací by mohla dosáhnouti 15°/, (pfedpo- kládaje jako dříve A — 3°/,). Vliv této chyby, jenž by mohl způ- sobiti i zvětšení aneb i zmenšení výsledku, je menší než vliv zbylé deformace, a proto zůstává vždy nalezený rozdíl větší skutečného. Zdá se, že dalším zvyšováním útlumu sekundarního dalo by se dosíci výsledků uspokojivějších. Avšak ani tato cesta nevede k cíli neboť byla-li deformace značnější,**) pak zůstává křivka vždy poněkud +) Větší zbývající deformace jest též znamením, že jiskra i dříve vyhasíná a že skutečně opačný výsledek plynoucí ze sloupce I. a III. nutno přičísti chy- bám pozorovacím. **) Pro deformace nepatrné, kdy jiskra pozdě vyhasíná, pozbývá zase celé toto měření svého významu. 24 I. Dr. B. Mackü: deformovanou (a v našem případě má i malá deformace, poněvadž se jedná o rozdíly, značný vliv na výsledek), mimo to rozdíl plynoucí z chyb pozorovacích by se tím neumenšoval a konečně vznikala by velmi závažná námitka, že bychom docházeli ktak velikým hodnotám útlumů, při nichž chyby, vznikající jednoduchým, obvyklým počtem útlumu z resonančních křivek nabývají povážlivé velikosti. Z důvodů shora uvedených jest nejvhodnější způsob pro zkoušení vlivu vyhasnutí měření resonanční křivky při nepatrném a Značném útlumu sekundarním (bez umělého zvyšování útlumu primarniho). Zpü- sobem tímto provedena měření dále uvedená, kdy voleny případy, při nichž se dá čekati brzké vyhasnutí jiskry. Jsou to: jiskřiště mnoho- násobné (tab. č. VII.)a jiskřiště nesymmetrické (tab. č. VIII.). Mno- Tab. č. VI. I=5xX 08 mm d, — 00085. ve | 0:0000 0:0156 PD OD Berner | TRE 09 | . 00434 0-0459 | | 08 00415} 004661 | | o0 Ne) | 0:7 0.0402] 0046714 | 0:6 003892 | 0046015 © 05 0:037213 0040815 04 00353] % 0:0464)% |. 0:38 0:0330 0 0456 Tab. č VIII. 1 = 50 mm d, — 00055. 9, 0:0000 | 0:0234 7 | 949,49 5 09 | 00845 0:0515 0:8 | 00355) | 0052 | | = ne) i © OCT" 003418 | 0 051618 06 | 00337 | | 005045 in: 30:5 0032215 | 004915 | 04 00507) | 00483JE | 0:3 0.0294 | 000478 | | 02 0.0262 Vliv předčasného vyhasnutí jiskry na měření útlumu. 25 honásobné jiskřiště sestávalo ze šesti rovnoběžně v ebonitovém rá- mečku upevněných válečků zinkových (průměru 1'1 cm) ve vzdále- nosti 0:8 mm. Tvořilo se tedy za sebou 5 jisker po 0:8 mm. Nesym- metrické jiskřiště utvořeno bylo z desky měděné jako polu jednoho a zakulaceného drátu (2 mm. v průměru). měděného jako polu druhého. Při mnohonásobném jiskřišti jest křivka naměřená při větším sekundarním útlumu opět normalní. Odečteme-li od střední hodnoty útlumu z ní vycházejícího 0:0465 přidaný útlum 00186, zbývá na sku- tečný útlum pro křivku o malém útlumu sekundarnim 0'0279, ve sku- tečnosti vychází však střední hodnota 00886 t. j. o 39°), větší. Při nesymmetrickém jiskřišti ani křivka pro zvětšený sekundarní útlum není normalní, což znamená, že jiskra vyhasíná velmi brzy, což potvrzuje se i velikou deformací křivky pro malý sekundarní útlum. (Kdybychom předpokládali srovnáním s tab. I., že střední útlum druhé křivky je ještě o 8“|, větší než pravý, t.j. že správná hodnota je 0:0464. pak odečtením přidaného útlumu 0:0234 zbývá pro útlum prvé resonanční: křivky 00230, kdežto křivka dává 00336 cež jest hodnota o 46°/, větší.) —= | | | | | | | = 20 -s -ro -0:5 9 05 Délime-li procentualnou odchylku hodnoty pravé a namerene číslem 47, dostaneme (viz str. 10.) procentualní hodnotu poten- cialové amplitudy, při níž jiskra vyhasíná. Tím obdržíme, že jiskra vyhasne, když potencialová amplituda klesne: při jednoduché jiskře 3:0 mm dlouhé na 3°4°/, (dle tab. II.) » » er » » » 669, ( n n IV.) „ mnohonásobné 5X08 „ 4 SIR NA „ nesymmetrické EU nazí, OS, GM ML.) 3» 26 I. Dr. B. Macků: Pro tabulku tuto volena byla čísla plynoucí z křivek pravidelně se vyskytujících a nebrán zřetel k abnormalním případům (Tab. V. a VI.) Hodnoty tu udané nutno bráti sice jen jako zcela hrubá udání, ale i pak zůstává jistě zajímavým fakt, že jest možno aspoň zhruba stanoviti dobu vyhasnutí jiskry z resonanční křivky. Jako bezpečný výsledek pozorování, jichž ukázky byly uvedeny, považuji následující : Vyskytují se deformované resonanční křivky, z nichž stanovené hodnoty útlumu od vrcholu dolů ubývá a jichž deformace nemá svůj původ v těsném spřažení, neboť zmenšováním koefficientu spřažení se nemění.*) Deformace tato se též nemění zvyšováním útlumu primar- ního, klesá však zvyšováním útlumu sekundarniho, tak že pro menší deformace přejde křivka až v normalní. Všechny tyto vlastnosti souhlasí s předpokladem, že deformace jest způsobena předčasným vyhasnutím jiskry. Naměření dvou resonančních křivek (při nepatrném a značném útlumu sekundarním) dává možnost stanoviti aspoň zhruba chybu na- měřeného útlumu i procentualnou hodnotu potencialové amplitudy (neb čas), kdy jiskra vyhasíná. Odtud vychází pro měření útlumu oscillatora obsahujícího jiskru důležité pravidlo: Útlum kruhu měřícího budiž volen ne pokud možno malý (jak se pravidlem udává) nýbrž přibližně roven útlumu měřenémn. Tím vyloučí se chyby vznikající před- časným vyhasnutim jiskry. Dodatek. Deformace resonanëni křivky v těto práci popisovaná mohla by snadno býti zaměněna s deformací pozorovanou M. Wrexgw**) při příliš těsném spřažení kruhu měřícího s měřeným. Deformace tyto rozeznají se však od sebe snadno tím, že deformace Wırnova zmenšením koe- fficientu spřažení zmizí, deformace způsobená předčasným vyhasínáním jiskry však nikoliv, Tím však nemá býti řečeno, Ze © Wi- Nova deformace by byla v podstatě jinou. Wien v citované práci vidí v deformaci resonanční křivky a předčasném vyhasnutí jiskry právem těsnou souvislost, a pravděpodobně jedná se i při jeho deformaci %) Podati příklad měření považoval jsem za zbytečno vzhledem k samo- zřejmosti následkem nepatrných hodnot koefficientu spřažení (viz str. 16) Mimo to odkazuje na dále citovanou práci Druveno. +*) M. Wırn Ann. d. Phys. 25. 625. 1908. Vliv předčasného vyhasnutí jiskry na měření útlumu. 27 o předčasné vyhasnutí způsobené těsnějším připřažením, a z toho dů- vodu i při rostoucím spřažení deformace vzrůstá. Díváme-li se z to- hoto hlediska na deformaci Wrenovu, jeví se jako onen specielní pří- pad deformací způsobených předčasným vyhasnutím jiskry, kdy vy- hasnutí vyvoláno je těsným spřažením, kdežto experimentalní ukázky zde podané se vztahují na ten případ, kdy jiskra samočinně vyhasíná. — V literatuře často uvádějí se stesky, že resonanční křivky namě- řené nebyly normalní, vykazujíce v různých výškách různé hodnoty útlumu. Značná část odchylek těchto (jmenovitě ve starších měřeních) měla svůj původ v deformaci Wrexové. Ne však všechny. Jako příklad uvedena budiž práce Drupe-no.*) Deupe píše výslovně (str. 718—719) že hodnoty logarithmických dekrementů byly nezávisly ná koefficientu spřažení, t. j. že koefficient byl volen dostatečně malý, a přece, jak patrno z udaných jím pří- kladů, byly křivky silně deformovány. Poněvadž délka jiskry byla pra- videlně malá, možno s velkou určitostí hledati původ deformace v před- časném vyhasnutí jiskry. Brno, v červenci 1910. Fysikalní ústav české techniky. *) P. Drude: Ann. d. Phys. 15. 709. 1904. II: Über die intracellulare Agelutination und verwandte Erscheinungen bei Pelomyxa und anderen amoeben- artigen Organismen, III. Mitteilung von Antonin Stolc. Vorgelegt in der Sitzung am 28. Oktober 1910. Gegenstand dieser Mitteilung bilden die im Protoplasma der Pelomyxa und anderer amoebenartigen Organismen sich vorfindenden Sand- oder Quarzkörchen. Ihre Bedeutung habe ich bei der Pelo- myxa des näheren studiert und erstatte darüber hiemit kurzen Bericht. Dass diese Sandkörnchen tatsächlich Quarzkörnchen oder in chemischer Beziehung Siliciumdioxyd sind, davon überzeugt uns die nach den geläufigen Methoden durchgeführte Prüfung ihrer physika- lischen und chemischen Eigenschaften; der Kürze halber will ich es jedoch nicht des näheren ausführen. Diesen Körnchen muss im Leben der Pelomyxa und gewiss auch im Leben anderer amoebenartigen Organismen, bei denen sie sich vorfinden, eine wichtige Rolle zukommen. Diese Ansicht schöpfe ich aus meinen langjährigen, bei der Pelomyxa gewonnenen Erfahrunger. Bei derselben kommen die Quarzkörnchen im Protoplasma ständig vor und bilden somit einen Bestandteil, der im Protoplasma stets ein- geschlossen ist. — Eine Periode natürlich ausgenommen, die mit der Fortfplanzungstätigkeit zusammenhängt. Es ist dies die Encystations- periode, oder jene Periode, im welcher die Schutzhülle (Cyste) ge- Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. I. Classe. l 2 II. Antonín Stole: bildet wird, und dabei der Körper der Pelomyxa in mehrere Teile sich spaltet. Wie ich in meiner diesbezüglichen Mitteilung *) bereits dargelegt habe, enthält der Körper der zur Bildung von Schutzhülle sich vor- © bereitenden Pelomyxa weder Nahrung noch Nahrungsreste, sondern nur Kerne, Glanzkörper und symbiotische Bakterien. Er enthält daher auch keine Quarzkörnchen, und wir müssen annehmen, dass die Sandkörn- chen, die sich früher im Protoplasma befanden, vor der Encystation ansgeschieden wurden, und wohl unter jenen Teilchen zu finden sind, die der äusseren, schleimartigen Partie der Schutzhülle anhaften. Ein eigentümliches, nach unserer Ansicht mit Rücksicht auf ihre Bedeutung sehr wichtiges Verhalten zeigen die Quarzkörnchen während der Zeit, wo die Pelomyxa hungert. Diese Erscheinung habe ich bereits in meiner Abhandlung über die Verdauung und Bildung von Kohlenhydraten bei Pelomyxa erwähnt, und zwar an jener Stelle**), wo ich das Schicksal von Individuen der Pelomyxa schildere, die in der Natur gesammelt und im Kulturglas solange aufbewahrt wurden, bis in demselben die Nahrung gänzlich erchöpft wurde. Während dieser Periode des Hungerns befinden sich die Indivi- duen der Pelomyxa am Boden des Kulturglases im Schlamme ein- gesenkt, ihr Körper ist kugelförmig zusammengezogen, von blass- weisser Farbe und unbeweglich. Er enthält weder Nahrung noch Nahrungsreste, sondern nur Kerne, erschöpfte Glanzkörper, symbio- tische Bakterien undeinen Klumpen von zusammengehauften Quarzkörnchen. Wenn die Pelomyxa hungert, findet bekanntlich eine sichtliche Agglutination erschöpfter Glanzkörper und die Agelutination der Kerne statt. Auch die Quarzkörnchen gruppieren sich dabei zugleich zu einer Masse, die bei grösseren Exemplaren der Pelomyxa schon mit freiem Auge sichtbar ist, als eine kugelige, vom dem übrigen blass- weissen Körper der Pelomyxa sich unterscheidende Masse. In jenen Exemplaren der Pelomyxa, die mit Nahrung versorgt, dem Hungern daher nicht ausgesetzt sind, finden sich die Quarzkörnchen wiederum zerstreut im Protoplasma lagernd vor. *) Über die Cyste nbildun'g bei Pelomyxa. (Résumé des böhm. Textes) (Sitzungsberichte der königl. böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften, 1910.) **) Beobachtungen u. Versuche über die Verdauung u. Bil- dung der Kohlenhydrate bei einem amoebenartigen Organismus, Pelomyxa palustris Greeff (Zeitschrift für wissenschaftliche Zoologie, 68 B., 1900, Seite 631). Über die intracellulare Agglutination u. verwandte Erscheinungen bei Pelomyxa 3 Es ergibt sich nun die Frage, ob das ebenerwähnte Zusammen- haufen von Quarzkôürnchen derselben Reihe von Erscheinungen angehört, wie die Agglutination der Glanzkörper und Kerne, sowie verwandte Erscheinungen bei der Pelomyxa. Schon die Beobachtung, dass die Kanten vieler im Protoplasma der Pelomyxa befindlichen Quarzkörn- chen abgestumpft sind, lässt darrauf schliessen, dass die Körnchen zur Zeit, wo sie sich im Protoplasma befinden, irgend welchen Verände- rungen unterworfen sind. Wir nehmen an, dass im Protoplasma der Pelomyxa ein Stoff vorkommt, welcher durch die oberflächlichen Teile der Quarzkörnchen absorbiert wird und mit der Hilfe eines anderen, ebenfalls im Protoplasma der Pelomyxa befindlichen Stoffes die Quarzkörnchen, wenn auch in minimalem Masse, auflöst. Wir nehmen, praeziser gesagt, an, dass sich im Protoplasma der Pelomyxa ein Ferment, eine Silikase befindet, welche in einem Milieu wirkt, das, wie wir in einer der nächsten Mitteilungen beweisen wollen, von sauerer Reaction ist. Die Wirkung dieser Silikase besteht in einer Auflösung der oberflächlichen Teile der Quarzkörnchen, indem sich nämlich durch einen Hydratationsprozess aus dem Siliciumdioxyd Kieselsäure bildet, welche im aufgelösten Zustande vom Protoplasma resorbiert und von den Molekülen der lebenden Materie gebunden wird. Es entsteht nun die weitere Frage, welchen Zweck diese Auf- lösung der Quarzkörnchen im Protoplasma der Pelomyza und die Bindung des Produktes dieses Auflösungsprozesses an die Moleküle der lebenden Materie hat. Wir müssen annehmen, dass sich die Pelo- myxa auf diese Weise ein Material vorbereitet, welches eine Vorstufe darstellt, aus welcher bei anderen Sarcodinen entweder die äussere Kieselhülle (das äussere Kieselskelett), beziehungsweise das innere Kieselskelett gebildet wird. Dieses Material bildet also bei der Pelo- myxa, einem der Repräsentanten der niedrigsten Sarcodinen, die Vorstufe des Kieselskeletts oder der Kieselhülle und dient, an die Moleküle der lebenden Materie gebunden, dem Protoplasma als Schutz, in dem er demselben grössere Festigkeit verleiht. Das Vorhandensein eines im Protoplasma der Pelomyxa auf einen so schwer auflösbaren Stoff, wie es das Siliciumdioxyd ist, wirkenden Ferments wird uns nicht so sonderbar erscheinen, wenn wir die verschiedenen Fermente ins Auge fassen, welche das Proto- plasma der Pelomyxa enthält, unter denen, wie ich in meiner Ab- 4 = II. Antonin Stole: handlung über die Verdaunng und Bildung von Kohlenhydraten bei Pelomyxa dargelegt habe, sich auch ein Ferment befindet, welches auf einen organischen, sehr schwer auflösbaren Stoff, nämlich die Cellulose wirkt. Zur Zeit, wo die Pelomyxa hungert, bedarf das Proto- plasma augenscheinlich eines ausgiebigeren Schutzes. Hiedurch wird eine erhöhte Tätigkeit der Silikase hervorgerufen, die sich darin äus- sert, dass ein Zusammenhaufen von Quarzkörnchen stattfindet, eine Erscheinung, welche zu derselben Reihe von Erscheinungen gehört, wie die gleichzeitig mit dieser Erscheinung bei der Pelomyxa vorkommende sichtliche Agglutination von erschöpften Glanzkörpern und von Kernen. Zur Zeit der Eneystation (der Bildung von Schutzhülle) ist das Vorhandensein der Quarzkörnchen im Protoplasma der Pelomyxa überflüssig. Der Schutz des Protoplasmas ist auf eine andere Art gesichert, nämlich durch Bildung einer doppelten, chitin- und schleim- artigen Schutzhülle. Diese Hülle ist aus einer organischen, vom Proto- plasma ausgeschiedenen Materie entstanden und ist ausserdem viel- leicht noch verdichtet durch eine unorganische Materie, durch eine Siliciumverbindung, die entstanden ist vom Material, das durch die vermittelnde Tätigkeit der Silikase an die Moleküle der lebenden Materie gebunden wurde. Wir wollen die Ergebnisse dieser Mitteilung in folgende Sätze zusammenfassen. Es ist höchst wahrscheinlich, dass im Protoplasma der Pelomyxa und auch bei anderen amoebenartigen Organismen sich neben anderen Fermenten ein besonderes Ferment, Silikase, befindet, welches auf die im Protoplasma lagernden Quarzkörnchen einwirkt und dessen Wirksamkeit von einer, der intracellularen Agglutination analogen Er- scheinung begleitet ist. Dieses Ferment löst, wenn auch in minimalem Masse, die Quarz- körnchen auf; aus Siliciumdioxyd wird im Wege der Hydratation Kieselsäure gebildet, welche vom Protoplasma resorbiert, als ein das Protoplasma schützendes und verdichtendes Material wirkt und auf diese Weise eine Vorstufe der Kieselhülle oder des Kieselskeletts bildet. i Die lebende Materie der Organismen kann also eine Silicium- verbindung auf zweifache Art anpassen oder assimilieren: entweder erhält sie das Siliciummaterial unmittelbar, d. h. im Milieu, in dem sie lebt, bereits aufgelöst, oder sie erhält es durch die vermittelnde © Über die intracellulare Agglutination u. verwandte Erscheinungen bei Pelomyxa 5 Tätigkeit eines besonderen Fermentes, welches aus fester Silicium- verbindung, aus Siliciumdioxyd, beziehungsweise aus einer anderen Modifikation, die im aufgelösten Zustande befindliche Kieselsäure bildet, welche vom Protoplasma resorbiert, an die Moleküle der le- benden Materie gebunden wird. Die assimilierte Siliciumverbindung bleibt entweder in dauerndem Zusammenhange mit dem Protoplasma, indem sie auf diese Weise eine Vorstufe des Skeletts oder der Hülle bildet, wie es bei der Pelomyxa der Fall ist, oder sie spaltet sich vom Protoplasma ab und bildet auf diese Weise die äussere Kiesel- hülle (das äussere Kieselskelett), beziehungsweise das innere Kiesel- skelett. II Weitere Beiträge zu den Doppelbildungen bei den Turbellarien. Von Prof. Dr. Emil Sekera. (Mit 9 Textfiguren.) Vorgelegt in der Sitzung am 28. Oktober 1910. Zu den schon bekannten Doppelbildungen bei den Turbellarien- arten Macrostoma hystrix und Prorhynchus balticus, welche ich seiner- zeit beschrieben habe *) kann ich noch eine ähnliche beifügen, die in meinen Zuchtgläsern zu Ende Juli d. 1. J. auf einmal erschienen ist — und dies von der Art Pothrioplana bohemica Vejd.**) Ich pflege nämlich schon einige Jahre durch viele Generationen von der letztgenannten Art zu züchten, indem ich Hunderte von Ko- konen im Laufe der Zeit bekommen habe, von denen zeitweise neue Jungen sich entwickeln und fast in vierzehn Tagen bei reichlichem Futter von Neuem Eier abzulegen fähig sind. Auf diese Weise ist es mir gelungen zahlreiche Individuen auszuzüchten, welche im isolierten *) O dvojéatech některých turbellarii sladkovodních. — Ueber die Doppel- bildungen einigor Süsswasserturbellarıen (Sitzungsber. der kön. böhm. Gesell, d. Wiss. 1906. Mit 8 Textfig.) Referate und Reproduktionen der Abbildungen sind auch im Zool. Jahresbericht XV. Bd. S. 471., Naturwiss. Rundschau 1906, und Braun-Graff: Turbellaria 1904—1908. S. 2425 Fig. 98. 99 enthalten. **) Was diese Artbenennug betrifft, muss man so lange die obere Bezeich- nung behalten, bis die Dorpater Brunnenarten in derselben Weise wie die VEJ- Dovský'sche Species in allen Artcharakteren dargestellt sein werden, was offenbar als höchst erwünscht erscheint. Aus demselben Grunde ist auch die Bezeichnung der Art als Representanten einer besonderen Gattung „Zuporobothria* v. Grajf berechtigt. Derzeit bin ich der Ansicht, dass meine vor Jahren beschriebene Art „Bothr. alacris“ mit der angeführten Art B. bohemica identisch sein dürfte doch muss die Frage einer genauen späteren Untersuchung vorbehalten werden. Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 2 IN. Emil Sekera: Zustande auch durch Autogamie eine ebenso verhältnissmässig grosse Zahl der Kokone (20—30) ausbilden können. Die zu beschreibende Doppelbildung von Bothrio- plana muss als ein seltener Fall angesehen werden. Das Tierchen, welches wie alle Jungen derselben Art sich sehr rege benahm, mass 1:4 mm in der Länge und zeigte am vorderen (0'534 mm. breiten) Kopfende eine Ein- schnürung, welche bald zusammengewachsen ist. Dagegen am hinteren Ende war der Körper in zwei Schwanzstücke gespalten. (Fig.1.) Die grösste Breite in der Mitte (0:5 mm) glich allmählich aus, als das Tier zu wachsen begann, so dass die an beiden Seiten des gemeinsamen mittleren Darmrohres befindlichen zwei Schlünde ansehnlich ge- worden sind. Die Lage der betreffenden Organe zeigte auch, dass die Symmetrieebene mit der mittleren hori- zontalen Ebene zusammenfiel, denn der eine Pharynx kam bei dem Kriechen auf die ventrale, der andere da- gegen etwas auf die dorsale Seite zu liegen. Gleichzeitig wurde die zweite geschlitzte Hälfte in die Höhe empor- gehoben, so dass sie mit dem kriechenden übrigen Körper einen Winkel bildete (Fig. 2.) Auch die Darmhöhle füllte zu- erst die vordere Körperhälfte aus und die hinteren geschlitzten Teile hatten nur schwache Stränge des Darme- pitels in der Mitte. Der Wachstum unserer Doppelbildung schritt schnell fort, da sie in einigen Tagen die Länge 1'7 mm erreichte, wobei die hinteren geschlitzten Teile nur 05 mm massen. Dieses Verhältniss wurde auch in folgender Woche erhal- ten, da bei der Länge von 2:2 mm auf den Hinterkörper nur 0:6 mm entfiel, so dass der Wachstum des vorderen Körpers rascher folgte (Fig. 3.) Unser Individuum von Bothrioplana nährte sich zuerst mit ver- schiedenen Detrituspartikeln, so dass ich die Tätigkeit beider Schlünde nicht verfolgen konnte. Deswegen bot ich meinem Zuchttierchen zerschnit- tene Stückchen eines Regenwürmchens an und beobachtete, dass unsere Doppelbildung munter herumkroch und beide Schlünde heraus streckte, — dass sie aber noch nicht wusste, von welcher Seite sie die zerschnit- tenen Stückel angreifen sollte, weil dieselben etwas gross und stark beweglich waren. Erst als unserer Bothrioplana eine zerschnittene Mückenlarve RE Weitere Beiträge zu den Doppelbildungen bei den Turbellarien. 3 vorgelegt wurde, konnte man beobachten, dass sie mit beiden Hinter- stücken das eine Ende der Larve umzuringen und beide Schlünde in die Darmhöhle derselben hineinzustrecken suchte (Fig. 4.). Bald darauf wurde die ganze Darmhöhle der Bothrio- plana bis in die geschlitzten Teile mit dem Inhalt der Mückenlarve vollgepfropft (Fig. 3.) und der Körper selbst wurde in der Umgebung der Schlünde aufgehoben, so dass unser Tierchen einen Eindruck der kriechenden ausgefüllten Hosen machte (Fig. 5.) Binnen vier Tagen wurde dasselbe ausge- hungert, so dass ich solche Fütterungsversuche noch einigemal wiederholen konnte. Da unsere Doppelbildung sich während des Tages häufig in verschiedenen Detrituspartikeln zu verbergen suchte, drangen auch gelegentlich einige Stückehen in die Darmhöhle hinein, wo die unver. dauten Nahrungsteilchen mit ihnen verklebt wurden, so dass sie in der Form eines rostbraunen Spindel- chens im Innern rotirten. Das Tierchen selbst kam dabei in eine peinliche Lage, da es nicht fähig war durch kleinere, seitlich gele- gene Schlünde die erwähnten Concremente heraus- zupressen, so dass später auch die Körperbewegun- gen ihm lästig wurden (Fig. 3.). Bei dieser beschriebenen Lebensweise sind schon drei Wochen verflossen und ich war neugierig, ob es auch zur Bildung der Geschlechtsorgane kom- men wird. Die anderen gleichzeitig ausgeschlüpften Individuen von Bothrioplana haben schon die Dotterstöcke angelegt und auch bei unserem Zucht- tierchen erschienen im Vorderkörper zu beiden Seiten ähnliche Stränge als Anlagen der erwähnten Organe, sowie auch einige Hautverdickungen an der Bauchseite. Besonders interessant möchte es mir scheinen, ob eine oder zwei Geschlechts- öffnungen ausgebildet würden. Aber die Verhältnisse, dass ich damals auf einige Tage abreisen musste, gönnten mir nicht die weiteren Lebensvorgänge der gezüchteten Art zu verfolgen. Ich fütterte nämlich mein Tierchen IPS 4 III. Emil Sekera: vor der Abreise und dasselbe hat so viel gefressen, dass das innere Detritus-klümpfchen vielleicht eine Zerplatzuug des Körpers verursachte. Nach meiner Rückkehr beobachtete ich denn, dass von Bothrioplana nur eine Hälfte mit einem Schlund übrig geblieben ist, dagegen die beiden Hinterstücke mit dem anliegenden zweiten Pharynx verschwunden sind (Fig. 6.). Auf welche Weise diese Verstümmelung geschehen ist, konnte ich im Zuchtgläschen nicht eruiren und schliesse nur, dass bei der Platzung des ganzen Körpers der Bothrioplana dieselbe von den anderen Mitbewohnern wie Cyclopiden und Stenostomiden sowie Ostracoden angefallen und die abgerissenen Teile zerstört wurden. Ich isolierte den Rest in ein anderes Gläschen mit der Absicht, dass diese verstümmelte Bothrioplana vielleicht noch fähig sein wird den Hinterkörper zu regenerieren, — fand aber dagegen, dass die Reste der Doppelbildung durch kleine Stenostomiden überfallen und ver- nichtet wurden, da sie die Darmhöhle mit reicher Nahrung ausge- füllt hatten. Die ganze Lebezeit betrug also bei unserem Zuchttierchen fast 28 Tage. Zu diesen Beobachtungen will ich noch einige Bemerkungen über die Lebensweise der Bothrioplaniden im Allgemeinen beifügen. Bei meinen vieljährigen Fütterungsversuchen beobachtete ich oft, dass das Blut der vorgelegten zerschnittenen Stücke nicht aller Mitbe- wohner denselben zu Gute gieng. Das galt besonders von den Stücken der zerschnittenen Regenwürmer, Ephemeridenlarven und auch von den Aselliden. Alle Exemplare, welche das Blut der letztgenannten Tiere (gewöhnlich mit grosser Gier) angesogen haben, zeigten in folgenden Tagen nur schwache Bewegungen, indem sie oft mit ver- schrumpftem Körper am Grunde der Zuchtgläschen lagen. Bald darauf zerfiel der Körper in einige Klümpchen, welche anderen zahl- reichen Mitbewohnern Nahrung leisteten. Auf solche Weise giengen mir z. B. ganze Generationen (10—20 Stück) der ausgeschlüpften oder heranwachsenden Jungen zu Grunde. Es scheint mir, dass das Blut der obengenannten Beutetiere einige toxische Wirkungen in der Darmhöhle der Bothrioplana ver- ursachte, wogegen das Blut der Tubificiden und Lumbriculiden so- wie der kleinen Mückenlarven ihnen leichter verdaulich war. Noch einen anderen Umstand aus der Lebensweise unserer Gat- tung muss ich berühren. Wie bei den Planarien kommt es auch bei Bothrioplana bei dem Aussaugen und Ringen mit den Beutetierén vor, dass der ausgestreckte Schlund abgerissen wird, sowie dass dabei das Weitere Beiträge zu den Doppelbildungen bei den Turbellarien. 5 angreifende Tierchen auch um den hinteren Körperteil zu kommen pflegt. Die Planarien haben dann eine grosse Fähigkeit fortzuleben, indem sie solche abgerissene Teile allmählich regenerieren können, wie uns schon die alten Autoren zahl- reiche Beweise und Abbildungen da- rüber darboten. Eine solche Erscheinung beo- bachtete ich unlängst auch an eini- gen Exemplaren von Bothrioplana, welche durch irgend eine Verletzung den Pharynx und hinteren Körperteil verloren haben, dass sie im hin- teren Drittel des erhaltenen Vorderkörpers einen neuen Schlund aus- gebildet haben, so dass nur die hintere Körperspitze etwas durch Regeneration ergänzt wurde (Fig. 7.) Durch solche Regenerationsfähigkeit nähert sich Bothrioplana den Planarien mehr als irgend einer anderen Alloiocoelengruppe, obwohl vorlänfig alle Umstände noch nicht beobachtet wurden, so dass ich mich nur auf die Ankündigung der erwähnten Erscheinung beschränken will. Weitere Versuche können vielleicht den genaueren Fortgang aller Regenerationserscheinungen darstellen. Was die Bedeutung unserer Doppelbildung be- trifft, muss ich von Neuem auf die Ursache solcher Erscheinungen hinweisen, welche mit der embryonalen Doppelfurchung zusammenhängen, wie es schon in meiner vorerst zitierten Abhandlung in Uebereinstim- mung mit den VEspovsky’s und KoRscHELT's Ansichten angegeben wurde. Zu den Doppelbildungen, im allgemeineren Sinne will ich noch einen anderen Fall zählen, welcher im Monate November 1910 an einem Individuum von Microstoma lineare Oe. beobachtet wurde (Fig. 8.) Wie alljährlich brachte ich auch in angegebener Herbstzeit viele Exemplare der betreffenden Art, welche in einigen Tümpeln auf den Moldauwiesen bei Zlíchov und Bränik sowie in allen Elbetümpeln in Čelakovitz häuflg erscheint. Alle Individuen hatten schon angeleste weibliche Drüsen, wie ich dieselben schon in meiner Arbeit aus dem J. 1889 beschrieben habe.*) Unterdessen kamen noch geschlechtslose *) Beiträge zur Kenntniss der Süsswasserturbellarien II. Ueber die Geschlechts- verhältnisse bei Microstoma. (Sitzungsber. d. kön. böhm. Gesellschaft d. Wiss.) 6 III. Emil Sekera: Exemplare vor, welche durch Teilung sich rasch fortpflanzten, aber fast keine, oder sehr seltene mánnliche Stůcke. Die Temperatur war damals schon niedrig und alle Sůsswasserbewohner bereiteten sich auf das Ende ihres individuellen Lebens, indem sie Dauereier oder sonstige Aushilfsvorrichtungen bildeten. Bei einigen Microstomiden, welche schon gelbe an- sehnliche Flecke (Keimstöcke) im Hinterkörper besassen, beobachtete ich nach einigen Tagen auf einmal, dass sie eine Teilungsfurche zu bilden begannen, obwohl an der Bauchseite der erwähnte Keimstock mit Geschlechts- scheide ausgebildet wurde. Ich versuchte dann solche Fälle als Dauerpraeparate zu verfertigen, um dieselben als Beweise dieser Beobachtungen aufzubewahren. Als den wahren Grund muss man nur die Erhöhung der Wassertemperatur, welche in meinem Arbeitszimmer vorherrscht, betrachten. Aus meinen früheren Beobach- tungsjahren, besonders als ich am Lande war, habe ich alljährlich einige Fälle notiert, wie manche Individuen, welche schon Eichen ausgebildet und sogar abgelegt hatten, in meinen Aufgüssen von Neuem Zooide zu bilden begannen. [Siehe auch die F. WaaxER's Ansicht in Bronn-Graff-Turbellarien S. 2453]. Manchmal brachte ich solche Stücke bei plötzlich erhöhter Herbsttemperatur (besonders beim Auftreten der warmen südöstlichen, oder südwestlichen Winde). Schon der Umstand, dass ich solche Stücke in der freien Natur aufgefunden habe, lässt sich beurteilen als ein positiver Beleg zur Lösung der betreffenden Fragen vieler Autoren. In einem Falle, der in der Fig. 8. darge- stellt wird, schritt die Teilung so rasch fort, dass die Körperform des neuen Zooids aus der Teilungs- ebene ausgetreten und in etwas schiefer oder um- gedrehter Richtung fortgewachsen ist, dass dadurch eine Zwillingsform entstanden ist. Da der grosse schon gelbliche Keimstock mit der Geschlechts- scheide und Geschlechtsöffnung auf der Bauchseite entwickelt wurde, erschien die regelmässige An- lage aller Kopforgane sowie der Mundöffnung auf der Rückenseite. Aus diesem Grunde versuchte Weitere Beiträge zu den Doppelbildungen bei den Turbellarien. 7 das heranwachsende Zooid, welches mit dem Darmteil des Mutter- individuums eng zusammenhieng, das spitzige Schwanzstück in eigene etwas schiefe Wachstumrichtung einzudrehen, so dass die betreffende Doppelbildung dann eine Hammerform bekam (Fig. 9.) Erst dabei wurde die Mundöffnung etwas auf die untere Seite oder Bauchseite in Bezug auf eigene Richtungslage eingedreht und das Tochterindividuum suchte sich loszureissen. Dieser Fall ist aber nicht eingetreten, da das Tierchen nach der Maze- ration unter dem Deckgläschen über Nacht nicht aushielt. Ich wollte dasselbe gleich nicht konservieren, sondern erwarten, in welcher Weise der Wachstum fortschreiten wird und hegte dabei die Hoffnung, dass es mir wie bei allen vorher ange- gebenen Fällen gelingen wird unsere Doppelbildnng noch einige Tage zu züchten. Dagegen fand ich am anderen Tage das Tierchen in ungeformte Masse zerfallen, Fig. 9. in welcher gelbes Eichen gelegen war. Das ursprüngliche Individuum mit wei- blicher Geschlechtsdrüse mass nur 1’2 mm, der Keimstock mit der Geschlechtscheide 0:4 mm in der Länge; die Doppelbildung erreichte dagegen 2 mm in der Länge. wobei die Breite des vorderen Kopfteiles 0:25 mm, des hinteren Zooides dagegen schon 035 mm betrug. Im ganzen Körper wurden noch grosse, aber seltene Cnido- blasten verbreitet und ich beobachtete öfters, wie alle gepflegten Microstomum-Individuen die Fangarmen der Hydriden in meinen Zuchtgläsern abweideten. Aus den mitgeteilten Tatsachen kann man allgemeine Ueber- zeugung ziehen, dass solche Doppelbildungen, wenn sie jemals auftreten, als Ausnahmefälle für verschiedene Naturverhältnisse nicht so an- passungsfähig erscheinen wie die gewöhnlichen Individuen. ? ji i něnb ‚nor tout k- IV. Zur Theorie der Fokale. Dr. K. Zahradník in Brůnn. Vorgelest in der Sitzung am 2. Dezember 1910. Sechs Punkte w, 4 — 1, 2,..6 der Fokale GR cu O re a (1) (a Eu) (1 Eu)’ liegen an einem Kegelschnitte, bilden ein Pascal-sches Sechseck, wenn deren Parameter der Gleichung 2 U, U, U, U, U, U, Z — i] 2 (2) genügen. Sind zwei der Punkte z. B. u;, u; imagináre Kreispunkte, also &#, — +, U; — — 4, so geht die Gleichung (2) über in U U, U, u, = x? (3) und gibt die Bedingung an, wann vier Punkte der Fokale F ein Kreisviereck bilden. Im Folgenden wollen wir zuerst die Durch- sehnitte eines Kreises mit der Fokale untersuchen und nachher auf die Durchschnitte eines Kegelschnittes überhaupt mit der Fokale übergehen. Kreise durch zwei Punkte der Fokale. 1. Ein durch zwei Punkte «,, u, der Fokale gelegter Kreis schneidet die Fokale in weiteren zwei Punkten «;, #,, welche der Relation Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1 D IV. Dr. K. Zahradnik: v (4) genügen. Schnittpunkte solcher Kreise bestimmen auf F eine zen- trale kvadratische Involution, deren Zentrum © den Parameter es Re hat. Die Doppelpunkte «‘, u“ dieser Ivolution erhalten wir aus der Gleichung = (5) ihr gemeinschaftlicher Tangentialpunkt ist der Punkt m. Die Doppelpunkte uw‘, u“ sind Berührungspunkte der durch %, % gelegten und die F berührenden Kreise. Bezeichnen wir mit v den Schnittpunkt von «, u, mit F, so gilt V0) == | (6) Mit dem Punkte v ist der Punkt © eindeutig bestimmt, was auch geometrisch evident ist, da ve paralell zur reelen Asymptote der F verläuft. Die Berührungspunkte der durch %,%u, an die F gelegten Berührungskreise teilen den Winkel der Tangenten des Doppelpunktes harmonisch. Jedem Punktepaare u, u, auf F entspricht ein Punkt m als Zentrum einer kvadratischen Involution (4), somit auch eine Gerade w u“, welche deren Doppelpunkte verbindet. Allen Punktepaaren auf F entspricht somit eine Einhůllende der ww”. Dieselbe ist eine Parabel (bx +ay— c) —4abay—. und zwar der Weyr-Cayley-sche Involutionskegelschnitt der Fokale F. 2. Ist S der Mittelpunkt der Sehne wu“ und £, n seine Ko- ordinaten, so ist vě bewu“ =O a) & d dd (0) da al RN dns. A UT (a? + b?u’u‘) (1— wu“)’ somit aëLbm—0. Zur Theorie der Fokale. 3 Die letzte Gleichung besagt: Legen wir durch irgend zwei Punkte der F Berührungskreise an die F, so ist der Ort (S) der Mittelpunkte der Entfernung ihrer Berührungspunkte eine Gerade, welche durch den Doppelpunkt der F'parallel zu deren reelen Asym- ptote verläuft. Aus den Gleichungen (3)—(6) folgt unmittelbar: a) Die Schittpunkte der Gegenseiten eines belie- bigen der F eingeschriebenen Kreisviereckes bilden Paare einer zentralen kvadratischen Involution (Gl. 6), deren Zentrum der unendlich ferne Punkt der realen Asymptote ist. B) Es seien v,, w, Schnittpunkte zweier Gegen- seiten z. B. ww, wu, eines der F eingeschriebenen Kreisviereckes w wu,u, mit der F. Die Verbindungs- linien v,%, v,u,, @,%, ©,4, schneiden die Fin Punkten eines Kreises. y) Bilden u, wu,u, ein Kreisviereck, das der F ein- geschrieben ist, und legen wir durch je zwei Gegen- seiten Berührungskreise an die F, so bilden die Be- rührungspunkte wieder ein Kreisviereck. Krümmungskreise durch einen Punkt der Fokale. 3. Fallen von den vier Schnittpunkten eines Kreises mit der F drei zusammen, somit w, =u, — u, —=u, so wird der Kreis zum Os- kulationskreise der F im Punkte u. Seinen weiteren Schnittpunkt «, mit der F bezeichnen wir mit £. Die Gleichung (3) geht über in TR (8) und aus derselben folgt, dass die Schnittpunkte der Oskulations- kreise in den Ecken eines der F eingeschriebenen Kreisviereckes wieder auf einem Kreise liegen. Durch den Punkt ? der F können wir zufolge der Gl. (8) drei Oskulationskreise legen; ihre Oskulationspunkte bilden ein Oskulati- onstripel, das dem Punkte ? zugeordnet ist. Alle Oskulationstripel auf der F bilden eine kubische Punktinvolution.*) Jedes Oskulations- *) Über solche Involutionen siehe Dr. Em. Weyr: Grundzüge einer Theo- rie der kubischen Involulionen. Prag Abhardlungen der kg. böhm. Gesellsch. d. Wissensch. 1874. 1 4 IV. Dr. K. Zahradnik: tripel besteht aus einem realem und zwei imaginär konjugierten Ele- menten. Das Oskulationstripel bestimmt ein Dreieck, welches wir Oskulationsdreieck benennen wollen. Ist u ein Oskulationspunkt, so hat die Verbindungslinie der übrigen zwei Punkte des Okulationstripels die Gleichung: [B (u? — 1) u” + au] x + [— alu" — 1) + bu] y + w = Die Einhüllende der Seiten der Oskulationsdrei- ecke ist eine rationale Kurve vierter Klasse; durch je- den Punkt der Ebene der F geht je eine Seite von vier Oskulations- dreiecken. Liegt der Punkt auf der ‚Verbindungslinie des Doppel- punktes der F mit dem Brennpunkte derselben, so liegen die den Seiten gegenüberliegenden Ecken soicher Oskulationsdreiecke auf einem Kreise. Bezeichnen wir mit (w); Kombinationen -ten Ordnung der Wurzeln der Gleichung (8), so ist O ODO D] “ (9) Sind u, u”, w““ die Wurzeln der Gl. (8), so erkennen wir aus der letzten Gleichung (9), nämlich u u u dass der Umkreis des Oskulationstripels auch durch den Punkt č der F geht, dem das Tripel zugeordnet ist.*) Schwerpunkt des Oskulationsdreieckes. 4. Bezeichnen wir mit 7’ den Schwerpunkt des Oskulations- dreieckes u’ u“ u““ und mit &, n seine Koordinaten, so ist mit Růck- sicht auf die Gleichungen (9) „Ba, —ab(w): bd a)? — at Tel FB ,) (AE (0) 0 (at + d)(a* T8* 2 „ab (us + (de a?) a LH +aıb—a)t Ua °C.) u (at 0) (a 60 *) Em. Wevr: Über Durchschnittspunkte von Fokalen mit Kreisen und Lemniskaten. Sitzb. d. kg. böhm. Gesellschaft d. Wissenschaften Prag 23. Mai 1873. Der Satz Geht aus dem Satze vor Steiner mittelst Inversion heraus. Übri- gens siehe nach Em. WrvR: Die Lemniskate. Abh. d. kg. böhm. Gesell. d. Wis- sensch. Prag 1873 und K. Zauraonik: Vlastitosti trojina oskulacije kod strophoide. Rad. 53 Agram 1880 und „Zur Theorie der Lemniskate Grunert-Hoppe Archiv. Leipzig 1889. ( 10) Zur Theorie der Fokale. 5 oder wenn Wir 9 = AV) — T v setzen (b* — a?)v? — abv (av + d?) (1 + v?) „adv + abs” er od) Ist nun M ein Punkt der Fokale, der dem Parameterwerte v entspricht und x, y seine Koordinaten, dann ist tn DC) Be (arom re) TYS EN 9 0 ele (O0) € (a + bv)(av +b°) EC (10°) 7 — somit JE nm Uk: a u N Die letzte Gleichung können wir schreiben E— —c—Ab, (AL) = VSP wo 4 ein Proportionalitátsfaktor ist, den wir fůr einen besonderen Wert von v, z. B. v=1 bestimmen können. Wir erhalten so be(a—b) en somit ist 1 (a — 6) a bi Der Ort (7) der Schwerpunkte der Oskulations- dreiecke ist somit eine zur gegebenen kongruente Fo- kale, nur umgedreht um 180° und verschoben auf den Punkt (Aa, — Ab). Für die Strophoide ist a—b, somit A=0 und der entsprechende Ort (T) der Schwerpunkte der Oskula- tionstripel ist bei der Strophoide ihr Spiegelbild in Bezug auf den Doppelpunkt der Strophoide. 6 IV. Dr. K. Zahradnik: Umkreis des Oskulationsdreickes. 5. Die Gleichung des Umkreises eines dem Punkte ? der F zugeordneten Oskulationstripels ist (at + 8) (bt — a) (2° + y?) — c (a + 2bf) à — c (2a + bt) ty + et—0 (12) Die Koordinaten seines Mittelpunktes sind ach a 2bt _ 8 9 (atd) (dř La) (13) (2a + bt)t é Da a) I | Der Ort der Mitelpunkte (S) der Umkreise der Oskulationstripel ist ein Kegelschnitt und zwar eine Hyperbel wegen der Realität der unendlich fernen Punkte. Die- selbe geht über in eine Parabel für a=b, d. i wenn die Fokale eine gerade Strophoide ist. Setzen wir I = —(a* — b°)E +2abn — be ee 9 = 2abš + (a — b’)n — ac, so ist die Gleichung der Hyperbel (S) Jo 93 — 91 — 0: Bezeichnen wir den Schnittpunkt g, | 9, mit B‘, so halbiert der Brennpunkt B der Fokale die Strecke OB’ und die Gerade g, steht senkrecht in B auf OB. Die Konstruktion des Dreieckes 9, 9, 9, ist somit ersichtlich. Die Koordinaten des Punktes B“ sind be ac pm == y Z. až + b? 4 a? + b° Einhüllende der Umkreise der Oskulationstripel. 6. Die Diskriminante der Gleichung (12) in Bezug auf č gleich Null gesetzt gibt die Gleichung der Einhüllenden der Umkreise aller Zur Theorie der Fokale. 7 Oskulationstripel. Dieselbe ist eine razionale bizirkulare Kurve vierter Ordnung. Setzen wir G) C KL TY — 2 2 Be en K, = x + y — x so können wir die Gleichung (12) schreiben ab K,t? + (a HB) K,t-+abK, —0, (12°) aus der wir erkennen, dass die Einhüllende der Umkreise aller Oskulationstripel eine Hüllkurve des kvadratischen Kreissystems*) (12°) ist, nämlich O, = (a? + >)? K: — 4a?’ K,K,— 0. (14) Verschieben wir das Achsensystem auf den Punkt B’=K,|K,, dessen Koordinaten x be at a? + b m — ac a? +5? ' also anf das Zentrum des Grundkreises der Fokale**) als Koordinaten- anfang, so erhalten wir 4 abc te (a? — DH Hy? T zs (e-hyb| G—a)ae-+- (Baddy, |+ save | a —b? ab 3 pp ee A |- + 20) = 0. (15) Aus dieser Gleichung ersehen wir, dass die Einhüllende der Umkreise‘aller Oskulationstripel eine bizirku- lare, razionale Kvartik ist mit B’ als Doppelpunkt. Nehmen wir die Tangenten dieses Doppelpunktes als Koordi- _natenachsen, so erhalten wir *) G. Koun: Encyklopädie der Mathem, Wissenschaften III, 2. pg. 528, Sarmon Höhere ebene Kurven 2 Aufl. pg. 293. Dr. G. Lorra-Scaürre: Spezielle - alg. und transoc. ebene Kurven, pg. 113. **) ZAHRADNÍK: Einheitliche Erzeugung der bekannten rationalen Kurven dritter Ordnung als Zisscidalen. Sitzb. der kg. böhm. Gesellsch. d. Wissensch, Prag. 1906 pg. 7. 8 IV. Dr. K. Zahradnik: (a? — D)? (02 + y3)?— 4abe (br, + ay,) (x? + 92) + 4 abc? y, —0. | (16) „Wenn Feine gerade Stophoide ist, so zerfällt die Einhüllende der Umkreise der Oskulationstripel in die unendlich ferne Gerade und ineine zur gege- benen kongruente Strophoide, welche auf den Punkt c C ER ei č 5 ze) námlich auf den Symmetriepunkt des Dop pelpunktes der gegebenen Strophoide in Bezug auf ihren Brennpunkt verschoben erscheint.“ Ableitung der Resultate mittelst Inversion. 7. Nimmt man den Anfangspunkt O der Koordinaten als Zen- trum und c als Radius des Inversionskreises, so ergibt sich F als Inverse der Hyperbel E c(a—+ bu) m (17) n=e(a-+ bu), deren Punkte mit den entsprechenden Punkten der F Gl. (1) den Gleichungen genügen. Die Bedingung, dass vier Punkte der Hyperbel (17) auf einem Kreise liegen, lautet und der Schwerpunkt eines beliebigen Oskulationstripels an der Hy- perbel ist ehe N (AG nämlich der Mittelpunkt der Hyperbel, was bekanntlich allgemein für einen Kegelschnitt gilt. Diesem Schwerpunkte entspricht mittelst Inversion der Schnittpunkt B“ der Kreise X,, K, selbst. Einem Oskulationstripel an der Hyperbel entspricht ein Oskulationstripel an der F, und dem Umkreise des Oskulationstripels an der Hyperbel entspricht der Umkreis des Oskulationstripels an der F. So ist die Zur Theorie der Fokale. 9 Gleichung des Umkreises des Oskulationstripels an der Hyperbel, welches dem Punkte ? zugeordnet ist Bi ,et2 oe PP (18) wie sich auch aus der Gleichung (12) durch Inversion ergibt. Der Ort der Mittelpunkte der Umkreise ist wieder eine Hy- perbel = en 5 (19) ne Die Verbindungslinien der entsprechenden Punkte der Hyper- beln (13) und (19) gehen durch den Doppelpunkt der F. Die Ein- hüllende der Umkreise (18) ist [(x — be)? + (y — ac)?” — 4 abc? (x — bc) (y — ac) —0, (20) was sich wieder mittelst der Inversion aus der Gleichung (14) er- gibt. Verschieben wir das Achsensystem auf den Mittelpunkt der Hy- perbel (19) als Koordinatenanfang, so erhalten wir @ + yi) — 4abo x, y, = 0, also wieder eine bizirkulare razionale Kurve 4ter Ordnung als Ein- hüllende der Umkreise der Oskulationstripel der Hyperbel (17). Dieselbe ist von derselben Klasse wie die Kurve (16) und ist eine Lemniskate. IL- 8. Sechs Punkte u, (h — 1, 2.. 6) der Fliegen an einem Kegel- schnitte, wenn deren Parameter der Relation (2) námlich (u) = U, U, u, U, U; W — 4" (2) genügen. Aus dieser Relation folgt eine ganze Reihe von Sätzen für die F, z. B. ©) Sind (u), (v) zwei Pascalsche Sechsecke, welche’ der F eingeschrieben sind, so schneiden die Verbin- dungslinien %, v, die F in den Punkten w, für A =1, 2.. 6, welche wieder ein Pascalsches Sechseck bilden. 10 IV. Dr. K. Zahradník: 6) Sind (u)= (v), soist u, v, =u,", undo, ist ein Tan- entialpunkt von . Die Tangentialpunkte der Ecken eines der F eingeschriebenen Pascalschen Sechseckes bilden wieder ein Pascalsches Sachseck. y) Die verlängerten Seiten eines der Feingeschrie- benen Pascalschen Sechseckes schneiden die F in Punkten, die wieder ein Pascalsches Sechseck bilden. 0) Verbinden wir paarweise die Ecken eines der F eingeschriebenen Pascalschen Sechseckes, so erhalten wir auf F drei neue Punkte, welche auf einer Geraden liegen. 9. Teilen wir die Ecken eines der F eingeschriebenen Pascal- schen Sechseckes in zwei Gruppen von je drei Punkten, und legen durch dieselben Kreise, so schneiden dieselben die F in Punkten, welche einer zentralen kvadratischen Involution angehören, deren Zentrum auf der F liegt. Es seien U, W, W, Wu; U; die zwei Gruppen, und v,, v, die Schnittpunkte ihrer Umkreise mit F, so ist VV M (21) Das Zentrum der durch die Gl. (21) gegebenen kvadratischen Involution hat den Parameter 1 Vo TES ne seine Koordinaten sind pee a*bc me abie =. P rom ený Die Parameter der Doppelpunkte sind v = + x, d.i. der reele unendlich Ferne Punkt der F für v — — z und der ausserordentliche Brennpunkt der F für v = — x. Die Koordinaten des letzteren Brenn- punktes sind 1 bc 1 ac D — Bard“ 2 a Lo Umgekehrt zwei beliebige Kreise, von denen je einer durch einen der zwei Punkte v,, v, geht, welche einer kvadratischen Involution (21) auf F mit dem Zentrum v; = — angehören, schneiden die Fin sechs Punkten eines Kegels chnittes. Zur Theorie der Fokale. 11 Kegelschnitt durch drei Punkte der /' 10. Ein durch drei feste Punkte u,,%,, u, der F gelegter Kegel- schnitt schneidet die F in drei weiteren Punkten v,,v,,v,, deren Umkreis durch einen festen Punkt # der 7 hindurch geht. Denn aus Uk ÚV VV A: und VV VA N folgt für den Schnittpunkt 7 der konstante Wert EZU, U, Uz. o) Legen wir durch drei feste Punkte u u,u, der F dieselbe dreipunktig berührende Kegelschnitte, so liegen ihre Berührungspunkte mit den Punkten uw 4; an einem Kegelschnitte und ihr Umkreis geht durch den Punkt t. Die Parameter der Berührungspunkte sind Wurzeln v' v“ v“ der Gleichung ÚU K5 : (22) ddd woraus sogleich u, u, u, v“ v“ v“ — 4? und vv“ v“ t— 4? folgt. B) Legen wir nun durch drei Ecken eines der F eingeschriebenen Pascalschen Sechseckes dreipunktig berührende Kegelschnitte an die F, eben so durch die übrigen drei Ecken, so bilden die sechs Berührungs- punkte ein Pascalsches Sechseck. y) Projicieren wir die Punkte u,%,%, einer Gruppe aus einem Berührungspunkte v in die Fokale, so erhal- ten wir drei Punkte w', u‘,u‘,, welche in einer Geraden liegen. 0) Die Verbindungslinien je eines Punktes u, der Gruppe 4.4 W, mit je einem Brührungspunktv” schnei- den die Fin Punkten einer Geraden. €) Verbinden wir je einen Berührungspunkt v der einen Gruppe w,%,,u, mit einem Berührungspunkt -v der anderen Gruppe u wu; so erhalten wir drei Schnittpunkte mit F, welche in einer Geraden liegen. Denn aus 12 IV. Dr. K. Zahradnik: y 2 4 4 IFA EZZ 4 dd V K OOM ED 2 roro U, U; U und MO) „» om x lun — 1523 folgt Schwerpunkt der Berührungstripels. 11. Die Parameter der Berührungspunkte «‘, w, u‘ der durch drei Punkte u,,%,u, der F gelegten und dieselbe dreipunktig berührende Kegelschnitte erhalten wir (Art. 10) aus der Gleichung U U, uU = Z (22) Setzen Wir %, W W, —t, so geht diese Gleichung über in WG A (23 Die Parameter des Berührungstripels u“,u“,u““ genügen den Relationen (0), 0,05 0.10), 0 und das Berührungstripel ist somit ein Oskulationstripel der durch den Punkt ? an die F gelegten Oskulationskreise. Der Punkt ?, dessen Parameter dem Produkte der Parameter der drei Punkte u, w, u, gleich ist, benennen wir als dem Dreieck u, u, u, konzyklisch und wir ersehen gleich, dass es co? der F einge- schriebene Dreiecke gibt, welchen derselbe Punkt der F zugeordnet ist. Alle solche Dreiecke haben ein gemeinschaftliches Berührungs- tripel somit auch einen gemeinschaftlichen Schwerpunkt 7 des Be- rührungstripels. Der Ort (7) der Schwerpunkte des Berührungs- tripels aller Kegelschnitte, welche die F dreipunktig berühren und den Dreiecken, deren Ecken an der F liegen, umschrieben sind, ist somit eine zur F kongru- ente Fokale, was mit Hinweis auf den Artikl 4. evident ist. Weitere Untersuchungen sind ganz Analog denen im Art 4, 5, 6, wo nur statt dem Produkte u, u, u, der dem Dreicke konzyklische Punkt # auftritt. 12. Der Umkreis des Berührungstripels u“,w“,u““ schneide die F im Punkte # und der Umkreis des Dreieckes u, u, u, in z. Dann ist Zur Theorie der Fokale. 13 UM UN ET TA, somit (Art. 11, «) U, U, U, ZZ d. i. Der dem Berührungstripel ‘u u‘ zugeordnete Punkt 7 ist identisch mit dem Punkte, der dem Dreiecke u, u, u; zugeordnet ist, und für u, = +, u, = — à geht das Berührungstripel der dreipunktig berührenden Kegelschnitte in ein Oskulationstripel der durch den Punkt u, =t gehenden Oskulationskreise. Da — „2 U Uz Us UZ Z ist, so folgt LU KA (23) © d. i. Einem beliebigen Dreiecke u, u, u, konzyklischer Punkt 7 und der zu dessen Berührungstripel wu“ u‘ zugeordneter Punkt ? bilden Punktepare einer kvadratischen Involution. Ist z konzyklisch mit u, u,u; und z“ konzyklisch mit u, u, 4; und bilden die u, A=1,2,..6 ein Pascalsches Sechseck, welches der F eingeschrieben ist, so bilden die Punkte z,z“ ein Punktepar der kvadratischen'Involution (23), also TU = m Vergleichen wir diese Gleichung mit der Gl. (23), so folgt DA d.i. Teilen wir die Ecken eines Pascaschen Sechseckes (u), das der Feingeschrieben ist, in zweiGruppenu,u,u, und u,u,u,, so ist der mit einer Gruppe konzyklischer Punkt mit dem Punkte identisch, der dem Berührungs- tripel der durch die zweite Gruppe gelegten und die F dreipunktig berührenden Kegelschnitte entspricht. Legen wir durch je einen Punkt eines Punktepaa- res der kvadratischen Involution (23) auf FeinenKreis, so erhalten wir mit F sechs weitere Schnittpunkte, welche ein Pascalsches Sechseck bilden. Folet aus | — 4 ea TU, U U, — HT, TU, U, UZ Legen wir durch einen Punkt «, der Fund durch je einen Punkt z,r“ der kvadratischen Involution auf F Lass 14 IV. Dr. K. Zahradnik: Kreise, so erhalten wir weitere vier Schnittpunkte u,, 45, U, W; mit F. Der Kegelschnitt durch die fünf Punkte WU, U; berührt die F im Punkte «. Aus 2 Z HY TU UU AS EU W U 2 folst 2 en U W Uz U, US Z. Vierpunktig berührende Kegelschnitte. 13. Ein durch zwei Punkte u,,u, der F gelegter Kegelschnitt schneidet dieselbe in weiteren vier Punkten u., u,,u;,u;. Fallen diese vier Punkte zusammen, also u, =, =u, —=u, —u, So berührt der durch die Punkte u,,u, gelegter Kegelschnitt die F vierpunktig. Solcher Kegelschnitte gibt es vier und die Parameter der Berührungs- punkte erhalten wir als Wurzeln der Gleichung 2 ni (24) W u, Die Parameter der Berührungspunkte genügen somit den Rela- tionen (u = u Fu“ ww" = O0. (Aa 0. (u); — 0. 2 Een, uU, Bezeichnen wir mit S, den Schwerpunkt der Berührungspunkte so ist > % _ Aba 6%) [1 — (WW), 4 Alatbu) At) la +" (4) =; u, _ 4a(a?—b?)[1 — (u),] (u), = er Jaru). We) + @)] ’ somit ist d. i. der Ort der Schwerpunkte der Berührungspunkte, der durch zwei Punkte der Fan dieselbe gelegten vier- Zur Theorie der Fokale. 15 punktig berührenden Kegelschnitte ist eine durch den Doppelpunkt zur reelen Asymptote der F parallel ver- laufende Gerade. (Vergl. Art. 2.) 2 Oskultationskegelschnitt. 14. Durch einen Punkt u“ der F können wir fünf Oskultations- kegelschnitte legen und die Parameter der Oskultationspunkte erhalten wir als Wurzeln der Gleichung Man (25) Die Parameter der Oskultationspunkte genügen somit den Rela- tionen @) 0, i — 1,2,3,4 9 Weg (26) Aus der letzten Gleichung folgt L LS pe U U U U, US W = d. i. Die Oskultationspunkte der fůnf durch den Punkt u‘ der F gelegten Oskultationskegelschnitte liegen mit dem entsprechenden Punkte u selbst auf einem Kegel- schnitte. Aus der@l.(25) folgt: Die Schnittpunkte der Osku- lationskegelschnitte in den Ecken eines der F einge- schriebenen Pascalschen Sechseckes mit der Fbilden wieder ein Pascalsches Sechseck. 15. Die Gleichung eines solchen Kegelschnittes ist, wenn wir ď statt u“ schreiben b(at? — 2% La) x? + (a? —d*t*) xy + a (bt° + at + D) y° — — e (20€ + a) x — ct (bř — 2a) y + ct —0 Setzen Wir K= ax” + bay + ay° — cy K, = bz? + a?’y? — 2bex — 2acy + c? K,= bí? + axy + by? — cz so können wir die obige Gleichung schreiben DK, © tK, + aK, = 0. ' 16 IV. Dr. K. Zahradnik: Zur Theorie der Fokale. Die Einhüllende aller solcher Kegelschnitte ist bekanntlich eine Kurve vierter Ordnung, deren Gleichung K: — 4 ab K, K,—0 ist. Schwerpunkt des Oskulationsguintupels. 16. Bezeichnen wir mit S, den Schwerpuukt der Oskultations- punkte der Kegelschnitte, welche durch den Punkt ? der F hindurch- gehen und mit É, n seine Koordinaten, so ist C U, m 5 à (a+5) 1+4) © (a? — a?b?—+b') t— ab (a? BD (27) F3 (a+ bi) ( +) 5 eh V h Br 7 0,5 ar) Aare) ab (a? — B)i— (a — ab + b*) 1? ws (+ 2°) 1 +2) Der Ort der Schwerpunkte aller Oskulationsquintupeln ist somit eine rationale zirkulare Kubik. Setzen wir ab (a — b°) = À a? — ab? + b— B, so erhalten wir n _ A+B le Le de Führen wir mittelst 3 A+ Bi -B AI v als neuen Parameter, so gehen die Gleichungen (27) über in: pisen P SM) $C [tar BD A) — (a A455 Bv]iFv) (28) Matt ee JAM Ne 1 (as 2 —% A) — (a? A+ 5° B)v](1+ 7%?) Im Falle der geraden Strophoide ist a=b, vi; und der Ort der Schwerpunkte der Oskulationsguin- tupeln ist die Strophoide selbst. V. Monographia generis Trioza Foerster. Species regionis palaearcticae. Pars II., No. 11—20. Dr. Karel Šule, Michálkovice-Ostrava, Moravia. Mit 10 Tafeln. Vorgelegt in der Sitzung am 18. Oktober 1910. 11. Trioza eirsii Loew 1881. (Tab. XI.) Kopf. — Scheitel flach, hinten gerade, 0:32 mm breit, 0-20 mm in der Mittellinie lang, die kurz abgestutzten Hinterecken je ein Punktange tragend, die Vorderecken breit abgerundet. — Fühler 0:80 mm lang, die Sinnesorgane wie bei urticae L. beschaffen und verteilt. — Stirnkegel 010 mm lang, rasch schmälert am Ende zugespitzt, kaum merklich divergierend, mäßig behaart. — Färbung: in den ersten sechs Wochen nach dem Ausschlüpfen sind die Imagines am ganzen Kopfe hellgrünlich, hellgelb, später und nach der Überwinterung wird ihre Färbung etwas dunkler; sie erhalten eine gelbe Grundfarbe, die Scheitelgrübchen, Stirnkegel und Klypaeus werden braun bis schwarz, Fühler: die letzten 4 Glieder braunschwarz die Glieder 1—5 entweder ganz gelb oder das 1 Glied ganz, das 2 an der Basis und das 5 an der Spitze schwarzbraun. Thorax: bei unausgefärbten Individuen hellgelb, hellgrün, be- ausgefärbten wird die Zeichnung stufenweise ockergelb, bräunlich bis schwarzbraun. Vorderflügel: 2:40 bis 2:60 mm lang, 0:10 mm die größte Breite in der äußeren Hälfte. — Flügelende stumpfwinklig abge- rundet, der Flügelgipfel liegt etwas hinter der Insertion der MI —+ 2. Sitzber. d kön. böhm, Ges. d. Wiss. II, Classe. 1 2 V. Dr. Karel Šulc: — Flügeladern: € — Sc und Al bogenförmig, Rs beinahe ge- ade, Koordinate seiner Insertion endigt etwas hinter der Einmün- dungsstelle der M3 + 4, M lang, nur schwach gebogen, M1 + 2, M3 +4 beinahe gerade (oder sehr schwach gebogen), mittellang; Cu 1 kreis- bogenförmig, Cu 2 gerade. — Färbung der Adern gelblich, bei den ausgefärbten Individuen (namentlich A 2) nach der Spitze hin bräunlich. — Flügelmembran glashell, ungefärbt bei beiden Geschlechtern. — Dornen: Oberflächedornen bedecken alle Zellen vollständig, gleich- mäßig breite, dornenlose Streifen den Adern entlang freilassend; die Dornen treten nicht zum margo cell. Rs in den cell. M1- 2, M, Cu 1 sind die Dornenfelder von den Seiten abgestutzt; sie stehen auf 0:02 mm in Quadraten und Trapezen von einander. — Unterflächedornen sind nur in den äußeren Teilen der cell. M und cell. C — Sc, dann in der inneren Ecke der cell. R1 vorhanden. — Marginalgruppen sind in cell. M1 + 2, M und Cu 2 vorhanden. Hinterflügel: weicht nicht von dem durchschnittlichen Genus typus ab. Beine blaßgelb, die Schenkel manchmal grünlich. Abdomen bläulichgrün oder grasgrün ; bei ausgefärbten Indi- viduen erhält das Abdomen besonders bei den S oben und unten bräunliche oder braune Binden. G Körperende. — Genitalsegment 0'20 mm hoch und ebenso lang, nach hinten und unten bogenförmig begrenzt, spärlich behaart, hellgrünlich, hellgelb. — Kopulationszange ist von der Seite 0:18 mm hoch, die untere kürzere (0.08 mm) Hälfte ist breit, fast quadratförmig, vorn und hinten leicht ausgebogen, ihr vor- deres Ende ist kurz abgerundet, lappenförmig, das hintere ist im einen gleichbreiten 0'02 mm schmalen, 0:10 mm langen Ast — (obere Hälfte der Zange) — ausgezogen, dessen Ende abgestutzt abgerundet ist und vorn einen kurzen geraden, spitzigen, hinten einen etwaslängeren, hakenförmig gekrümmten, gleichfalls spitzigen Zahn führt. — Von oben ist die, Zacke des Astes kümmelsamenförmig, vorn breiter, breit abgerun- det, nach hinten schmäler werdend, spitzig und nach außen ausgebogen — Von hinten hat der einzelne Zangenast die Form eines hohen Dreieckes; er wird von breiter Basis gleichmäßig nach oben schmäler ; das Ende bildet die schon beschriebene Zacke in entsprechender Per- spektive; der äußere Umriß der geschlossenen Zange ist ein Dreieck, der innere, eine schmale, oben abgestutzte, unten scharfe Ellipse. — Die Ränder sind ziemlich stark behaart, einige längere Haare hinten an der Basis des astförmigen Fortsatzes. — Hellgrün, das Ende Monographia generis Trioza Foerster. 3 des astförmigen Fortsatzes bráunlich. — Analsegment 022 mm hoch, 0:14 mm die größte Breite in der Mitte der Höhe; die vordere Seite der Seitenansicht ist gerade, die hintere gleichmäßig nach hinten ausgebogen, das Ende gerade abgestutzt, Behaarung ziemlich dicht in der oberen Hälfte, hellgelblich, hellgrünlich. — Analring nicht abgesetzt. © Körperende. — Analsegment von oben länglich keil- förmig, der Snabel von den Seiten länglich abgestutzt das Ende ab- gerundet zugespitzt. — Von der Seite: länglich dreieckförmig, 0'55 mm lang, O'15 mm breit, am oberen Umrisse ein deutlicher Buckel; der Rücken des Schnabels eingebogen, das Ende abgerundet, der un- tere Umriß leicht eingebogen; die Partie um die vordere Hälfte des Drüsenringes ist nicht genügend chitinisiert. — Haare: ein Ring von kleinen Haaren um den Analdrüsenring, zerstreute Behaarung auf der Seite, einige längere Haare unter dem glatten Schnabelkiele, einige kürzere über dem unteren Umrisse desselben; der obere Umriß und das Ende kurz und ziemlich dicht behaart. — Anus 020 mm im 1. D., ringsum ein geschlossener Ring mit zweireihigen Drüsen- öffnungen. — Genitalsegment: von der Seite dreieckförmig, obere Seite 0:40) mm lang, gerade, über der Spitze eingebogen, die vordere © 0:25 mm, fast senkrecht und gerade, die untere leicht ausgebogen 0:40 mm; die Spitze lang, allmählich ausgezogen und nach oben ge- bogen; lange zerstreute Haare auf der Seite und dem unteren Um- risse, wo noch dazu mehrere kleinere resp. kürzere beigemengt sind; hellgrůnlich, hellgelblich. — Äußere Legescheiden erreichen kaum das Ende des Genitalsegmentes, sind nach hinten abgerundet, auf der unteren Hälfte fein geritzt. — Äußerer Legestachel, hat gerade Achse; der breite Körper hat oben eine Leiste, die durch ein Leistchen verstärkt wird, unten ist er geritzt; das Endstück ist stark chitinisiert, das Ende scharf zugespitzt, oben und unten mit je zwei scharfen Zähnen. — Innerer Legestachel ist länglich dreieckbeilförmig, hat das Ende abgestutzt, eine Leiste am unteren Umrisse und einen kleinen Nabel. Körpergröße 2—210 mm, die SG sind kleiner. Diese Beschreibung wurde nach den Typen Lorw’s (Hainfeld, Niederösterreich), jetzt coll. K. K. Nat. Hofmuseum in Wien, ange- fertigt; sie stimmem im großen ganzen mit der Originalbeschreibung Lorw’s übereien und alle vorhandenen Exemplare gehören nur einer Art an. Die Art steht morphologisch der Tr. agrophila Lorzw 88 und munda: FoERSTER 48 am nächsten. I 4 V. Dr. Karel Šule: Nährpflanze: Cirsium erisithales Scor. und oleraceum Scor. Lebensweise: die Larven leben an der Unterseite der Blätter, ohne eine Deformation zu bewirken. Die Imagines erscheinen vom August an und überwintern (Loew.). Larven sind von Lorw und FRAvExrELD erwähnt worden. Vorkommen: selten. Geographische Verbreitung: Austria, Hungaria, Gallia, Rossia (Fennia). Literatur und Synonymie. cirsii, Lorw F., Berschreibung v. 10 neuen Psylloden, Ver.d.K.k. z.b.G. Wien 1881. » idem , Jugendstadien d. Psylloden, ibidem 1884. » idem , Neue Beiträge z. K. d. Psyll., ibidem 1886. » idem , Übersicht d. Ps. von Oest. Ung., ibidem 1888. » idem „Katalog, Wiener ent. Ztg., ibidem 1882. „o FRAUExrELD G. v., Verh. d. K. zool. bot. Ges, Wien 1866. „o HoRváru G. A., Magyarorszägi Psyllidäkrol, Budapest 1885. +.. Reurer M. O.,Soc. pro. f. et fl. Fennica, XIII. Helsingfors, 1886. „lidem o; Charakteristik d. Hemipt. fauna d. pal. Koniferen, Acta Soc, Sc. Fenn. T. XXXVI. pg. 62., Helsingfors., 1908. » Purox, Catalogue, Caön, 1899. » Ošani B., Verzeichnis, Petersburg, 1907. 12. Trioza aeogopodii Lozw 1879. (Tab. XIL) Kopf. — Scheitel hinten. mäßig ausgeschnitten, fast gerade, 0:30 mm breit, in der Mittellinie 020 mm lang, die hinteren, kurz abgeschnittenen Ecken je ein Punktauge tragend, die Vorderecken breit abgerundet. — Fühler 0:85 mm lang, Sinnesorgane wie bei Tr. urticae L. — Stirnkegel 12 mm lang, von breiter Basis allmáhlich schmáler werdend, ziemlich dick, stumpf zugespitzt, nicht divergierend, nicht bedeutend nach abwärts geneigt. — Färbung des Scheitels gelb bis blutrot, öfters mit ockergelber oder brauner, unregelmäßig verwischter Zeichnung: die Z sind dunkler; Fühler: weiß, die beiden Basalglieder bräunlich oder rot, das erste dunkler als das zweite, das neunte und zehnte Glied und die Spitze des achten Gliedes sind ganz schwarz. Thorax: gelb bis blutrot, die Zeichnung ockergelb, rotgelb bis bräunlich, unregelmässig begrenzt oder zusammenfließend; das G auf dem Rücken stets dunkler als das ©. - Monographia generis Trioza Foerster. 5 Vorderflügel: 2°24 mm lang, 1:00 mm am breitesten in der äußeren Hälfte. — Flügelende mit stumpfer, aber dennoch deut- licher Spitze, der Gipfel des Flügelendbogens liegt etwas hinter der Einmündung der M1 + 2; die vordere Hälfte des Flügelbogens be- deutend mehr ausgebogen als die hintere. — Adern: C++ Sc und R1 leicht gebogen, Rs leicht wellenförmig, in dem dritten Viertel nach vorn gebogen, Koordinate der Insertion fällt in die Zweiteilung der M1 +2 — M3 +4; M lang, leicht bogenförmig, M1 + 2 und M3 —- 4 sehr kurz, gerade, Cu kreisbogenfórmig. — Färbung der Adern: hellgelb, bei den überwinterndern Exemplaren, bei denen die Vorderflügel eine sehr intensive gelbbraune Färbung haben, sind jedoch C—- Se + R und 42 in der Regel rot. — Flügelmem- bran gleichmäßig gelb, bis gelbbraun tingiert, manchmal sind die Mitten der Zellen heller. — Dornen: Oberfläche und Untertläche- dornen bedecken alle Zellen volständig bis dicht an die Adern he- rantretend, es sind keine dornenfreien Streifen vorhanden; die Dornen sind klein, in Vierecken sehr dicht, nur auf 0:01—0'06 mm von einander stehend; zwischen 4 und © sind in dieser Beziehung keine Unterschiede. — Marginalgruppen sind in den cell. M1 +2, M, Cul vorhanden und wie bei wrticae L. beschaffen. Hinterflügel weicht nicht von der generischen Durchschnitts- type ab. Beine blaß, ockergelb bis fahlbraun, an den überwinterten Exemplaren sind die Schenkel mehr oder weniger rötlich. Abdomen: bei beiden Geschlechtern gleich gefärbt, biaß, ocker- gelb mit roten, schmalen Hinterrändern, zuweilen mit einem Stich ins Grünliche, oben olivenfärbig mit sehr schmalen, lichten Einschnitten. G Körperende. — Genitalsegment von der Seite 0:20 mm lang, 0:15 mm hoch, nach hinten und unten bogenförmig begrenzt, spärlich behaart, schmutzig hellgelb. — Kopulationszange: von der Seite 0:12 mm hoch, die untere Hälfte recht breit, 0:10 mm, ihre vordere Hälfte läuft in einen schmalen, 0015 mm messenden, oben gerade abgestuzten Fortsatz aus, dessen Vorder- und Hinterecke kurzspitzig ausgezogen ist; der hintere, untere, Quadrant der Zange bildet einen Kreisrund nach hinten abgerundeten Lappen, von hinten oben nach unten zieht sich eine stark chitinisierte Leiste hin. Von oben ist das Zangenende breit abgestuzt, leicht ausgeschweift, die vordere und hintere Ecke spitzwinklig; von hinten ist die Zange unten breit, nach oben, namentlich von der inneren Seite her, schmäler werdend, das Ende schräg nach innen und vorn abgestutzt, von oben 6 V. Dr. Karel Šulc: nach unten zieht sich eine deutliche, stark chitinisierte Leiste hin. — Ziemlich dichte und starke Behaarung, namentlich am hinteren Um- risse und an der vorderen Hälfte der Innenfláche; Farbe gelbgrünlich, das Ende bräunlich. — Analsegment 017 mm hoch, 0:10 mm die größte Breite in der Mitte der Höhe; die Vorderseite fast gerade, die hintere gleichmäßig nach hinten ausgebuchtet, das Ende gerade abgestutzt; ziemlich dichte mittellange Behaarung in der oberen Hälfte: namentlich am hinteren Umrisse. Farbe hell rotgelb. — Analring nich abgesetzt. © Körperende. — Analsegment von oben kurz, recht breit, die Seiten eingebogen, das Ende breit abgerundet, nicht spitzig, Anfang der Abstutzung fast beulenfórmig. — Von der Seite kurz dreieckförmig, 0:35 mm lang, 0‘15 mm breit, der obere Umriß unter dem Anus leicht eingebogen, der Schnabel stark vorgewölbt, glatt, ver- kürzt, das Ende abgerundet, nicht spitzig, der untere Umriß vor dem Ende fast beulenförmig aufgetrieben ; die Partie an den Seiten und vor dem Anus ist ungenügend chitinisiert und an den trockenen Exemplaren eingesenkt. — Haare: ein Ring von kleinen Haaren um den Anal- drůsenrine, einige kleine Haare am hinteren Pole desselben; der Schnabel ziemlich dicht, zerstreut mit mittellangen Haaren bedeckt, auf der Seite des Segmentes einige 2—3 unregelmäßig gelegende Haare. — Farbe hell rötlichgelb, hellgelb. — Genitalsegment: von der Seite dreieckförmig, die obere Seite leicht wellenförmig, 0:25 mm, die vordere stumpfwinklig nach vorne ausgezogen, 0:25 mm, die untere 034 mm, gerade; die Spitze abgerundet, nicht ausgezogen, die ganze Fläche spärlich zerstreut mit mittellangen Haaren bedeckt, die nach hinten nicht länger werden; die vordere Hälfte des Seg- mentes feinhöckerig die hintere grobhöckerig strukturiert; hellgelb hellrötlichgelb. - Äußere Legescheiden so lang, wiedas Genital- segment, dessen Spitze sie nicht überragen, nach hinten abgerundet, in der unteren Hälfte fein geritzt. — Äuserer Legestachel: der Körper breit, oben mit stärker chitinisierter Leiste, die durch ein schmales Leistchen verstärkt ist; das Endstück nach oben leicht gebogen, stark chitinisiert, kurz, das Ende zugespitzt, oben und unten mit je zwei Zähnen. — Innerer Legestachel: hat den Endteil länglich dreieckig, kurz abgestutztes Ende, eine Leiste am unteren Umrisse und einen winzigen Nabel. Körpergröße 2—2:70 mm, die Go sind kleiner. Diese Beschreibung wurde nach den Originaltypen Lorw’s coll. K. K. Hofmuseum Wien angefertigt; alle vorhandenen Exemplare Monographia generis Trioza Foerster. 7 sind von eiheintlichem Typus und ensprechen der Originalbeschreibung Lorw’s bis auf Kleinigkeiten, die durch genauere Untersuchungsme- thoden und Mikroskopgebrauch zu erklären sind. Nährpflanze: Aegopodium podagraria. Lebensweiße: Die Larven sitzen an der Unterseite, selten an der Oberseite der Blätter in Vertiefungen, welche zum Teile schon von dem © durch das Eierlegen erzeugt werden und in Folge deren die Blätter höckerig aufgetrieben erscheinen. Die Imagines entwickeln sich vom Juli an und überwintern. (Losw). Larven: sind von Losw 1879 beschrieben worden. Vorkommen: nicht häufig. Geogr. Verbreitung: Austria, Hungaria, Germania, Helvetia, Suecia, Rossia (Fennia). Literatur und Synonymie. aegopodii, Lorr F., Diagnosis of three new species of Psyllidae, Ent. M. Mag. London, 1878. Lorw F., Mitteilungen über Psylloden, Verh. d. k.k.z. b. Ges. Wien,1879. „ idem. Jugendstadien d. Psyll., ibidem, 1884. č idem, Übersicht d. Psyll. v. Ost.-Ung, ibidem 1888. 7 idem, Katalog der. pal. Psyll, Wiener ent. Ztg. 1882. E HoRváru G, A. magyrorszägi Psyllidäkröl, Budapest, 1885. = Reuter M. O., Till k. sv. Psylloder, Ent. Tidskr., Stockholm, 1880. 53 idem, Charakt. d. Hemipt. fauna d. pal. Koniferen., Ac. Soc. Sc. Fenn. t. XXXVI., Helsingfors, 1908. 5 Puron, Catalog, Caën, 1899. vers = Osanın B., Verzeichnis, d. pal. Hem., St. Petersburg, 1907. 13. Trioza rumicis Lorw 1879. (Tab. (XII) Kopf. — Scheitel hinten gerade, 0:30 mm breit, die mäßig abgestutzten Hinterecken je ein Punktauge tragend, die Vorder- ecken breit abgerundet, kahl. — Fühler 060 mm lang, je eine kleine, runde Sinnesgrube auf dem 2., 4., 6., 8., 9. 2 auf dem 10. Gliede wie bei urticae L.. — Stirnkegel kurz, 0:10 mm lang, gleichmäßig zugespitzt, innen und außen gerade, kaum divergierend, ziemlich stark nach abwärts geneigt, behaart. — Färbung: Scheitel blaß rötlichgelb, Stirnkegel mehr weißlich; Fühler gelb, die beiden 8 -V. Dr. Karel Šulc: Basalglieder etwas bráuulich, die zwei letzten Glieder schwarz und etwas verdickt. Thorax: Grund rötlichgelb, die Zeichnung, wenn vorhanden, verschwommen, nicht begrenzt, orangerot. Vorderflügel: 220 mm lang, 090 mm die größte Breite in der äußeren Hälfte Flügelende stumpfwinklig, beinahe gerundet, der Gipfel des Bogens liegt ein Stückchen hinter der Insertion der M1 + 2, die vordere Hälfte ist etwas mehr ausgebogen als die hin- tere. — Flügeladern: C+Sc, RL leicht gebogen, R beinahe ge- rade, leicht wellenförmig, die Koordinate seiner Insertion kommt hinter die Insertion der M3 +4; M lang, bogenförmig, M1 + 2, M3-+-4 gerade, ziemlich kurz, Cul kreisbogenförmig, Cu2 gerade, unter einem scharfen Winkel zum Rande gerichtet. — Färbung der Adern: gelblich. — Flügelmembran: glashell bei beiden Ge- schlechtern. — Dornen: Oberfläche- und Unterflächedornen bedecken alle Zellen vollständig, bis dicht an die Adern und Zellenränder her- antretend; es sind also gar keine dornenfreien Streifen vorhanden; die Dornen stehen in unregelmäßigen Quadraten, jene der Oberfläche auf cca. 0:02 mm voneinander, die der Unterfläche viel dichter. — Marginaldornen sind in den cell. M1-—-2, M und Cul vor- handen. Hinterflügel unterscheidet sicht nicht vom generischen Durch- schnittstypus. Beine blaßgelb. Abdomen unten blaßgelb oder blaßgrün, oben schmutziggelb, bräunlich oder gerötet. G. Kürperende. — Genitalsegment von der Seite 020 mm lang und 0:12 mm hoch, nach unten und hinten bogenför- mig begrenzt, spärlich behaart, blaß rótlichgelb. — Kopulati- onszange: von der Seite 0‘12 mm hoch, in der Mitte der Höhe am breitesten d. i. 0:08 mm, also ziemlich breit, vorn und hinten ausgebogen, das Enddrittel schmäler werdend, das Ende schräg von vorn unten nach hinten oben leicht abgerundet, lappenfórmig abste- hend, seine Hinterecke kurz spitzwinklig ausgezogen. — Von oben: die Leiste des Oberrandes läuft in eine kurze, zungenförmige, vorn und innen rechtwinklige, nach hinten abgerundete und schmäler werdende, lappenförmige Zacke aus. — Von hinten sind die ge- raden, fast im ganzen Verlaufe gleich breiten Zangenäste oben schräg von unten außen, nach oben innen abgestutzt und. lappenför- mig erweitert; die innere Ecke ist gleichmäßig ausgezogen; der Monographia generis Trioza Foerster. 9 äußere Umriß ist ein breites, eben und unten abgeflachtes ©, der innere eine schmale, oben und unten scharfe, in der Mitte ein ein- wärts gebogene Ellipse. — Farbe: gelblich, die Zacke ist braun. — Behaarung: ziemlich dicht und lang, namentlich an den Rändern. — Analsegment O'15 mm hoch, 0:12 mm größte Breite in der Mitte der Höhe, vorn leicht, hinten bedeutend, gleichmäßig ausgebogen, im oberen Drittel gegen das Ende gleichmäßig schmäler werdend, Chitin feinhöckerig struktruriert, zerstreute, mittellange und spärliche Be- haarung am oberen Drittel; hellgelb. — Analring nicht abgesetzt. © Kórperende. — Analsegment von oben: kurz, keil- förmig, das Ende von den Seiten kurz abgestutzt, die Seiten einwärts gebogen. — Von der Seite 0:35 mm lang, 0‘15 mm breit, der obere Umriß unter dem Anus schräg nach unten herabfallend, in der Mitte ein wenig eingesenkt, dann ein kleiner Buckel, der Endteil hinten von oben nach unten abgestutzt, der untere Umriß leicht eingebogen , die Partie um die vordere Hälfte des Anus ist nicht genügend chitini- siert. — Haare: ein Ring von kleinen Haaren um den Analdrüsen- ring, mehrere längere und kürzere Haare an dem Buckel, das Ende behaart, über dem unteren Umrisse 4—5 mittellange Haare. — Farbe: hell rotgelb. — Anus 0‘15 mm lang, ringsum ein geschlos- sener Ring von zweireihigen Drüsenöffnungen. — Genitalsegment von der Seite dreieckförmig, oben 0'23 mm, unten und vorn à 025 lang; die vordere und obere Seite sind leicht auswärts gebogen, die untere ist gerade; die ganze Fläche des Segmentes ist mit mitellan- gen Haaren besetzt, die oberste Reihe derselben ist am längsten ; hell rotgelb. — Äußere Legescheiden: Nach hinten verschmä- lert und abgerundet, fein geritz — Äußerer Legestachel: hat breiten Körper, dessen oberer Teil durch eine Leiste mit Leist- chen verstärkt wird und einen schmalen, stark chitinisierten Endteil, dessen Achse zur Achse des Körpers deutlich nach . oben gebogen ist; das Ende scharfwinklig zugespitzt, oben und unten mit je zwei scharfwinkligen Zähnen. — Innerer Legestachel: hat den Endteil kurz dreieckig, das Ende abgestutzt, eine Leiste am unteren Rande und einen winzigen Nabel. Körpergröße: 270 mm bis um Ende der geschlossenen Flügel. TANT Diese Beschreibung wurde nach den Originaltypen LoEw's, coll. k. k. Hofmuseum in Wien angefertigt; alle vorhandenen Exemplare sind einheitlicher Art, die der Beschreibung Lorw’s im ganzen großen entspricht. 10 V. Dr. Karel Sulc: Nährpflanze: Rumex scutatus L. Lebensweise: die Larven verursachen eine Deformation der Blüten und Früchte und eine fleischig verdiekte Einrollung der Blätter. Die Imagines entwickeln sich vom September an und über- - wintern (Low). Larven sind vom Losw 1879 beschrieben worden. Vorkommen: nicht häufig. Geographische Verbreitung: bisher nur aus dem Alpen- gebiete: Oberösterreich, Niederösterreich, Salzburg, Tirol und Helvetia bekannt (Lorw). Literatur und Synonymie. rumicis, Loew F., Mitteilungen ü. Psylloden, Verh. d. k. k. z. b. Ge: Wien, 1879. idem, Katalog d. Psyll. d. pal. Faunen-Geb. W. ent. Ztg., 1882. idem, Beiträge z. K. d. Jugendstadien d. Ps., V. d. z. b. Ges., Wien. 1884. idem, Neue Beiträge z. k. d. P., ibidem, 1886. idem, Übersicht d. Psyll. v. Oest.-Ung., ibidem, 1888. FrAUENFELD G., K. Bericht d. Erg. m. Ausfl. an d. Plattensee, ibidem, 1870. Puron, Catalog, Caën, 1899. Osanın B., Verzeichnis, St. Petersburg, 1907. 14. Trioza maura Foenster 1848, ŠoLe def. em. (Tab. XIV.) Kopf. — Scheitel hinten mäßig ausgeschnitten, 040 mm breit, 020 mm in der Mittellinie lang, die hinteren, schmal abgerun- deten Ecken je ein Punktauge tragend, die vorderen abgerundet, leicht behaart. — Fühler 155 mm lang, (einzelne Glieder nach der Reihe: 5, 5, 33, 17, 16,.17, 20, 17, 8, 8, in 0'00 mm); die Sinnesorgane auf dem 2, 4, 6, 8, 9 und 10 Gliede, wie bei wr'éicae L. beschaffen. — Stirnkegel 0'12 mm lang, kaum merklich diver- gierend, allmählich gegen das stumpf abgerundete Ende schmäler werdend, behaart. — Färbung: Scheitel an der Peripherie gelb- lich, die Zeichnung ist central, ausgebreitet, schwarz; Fühlergruben schwarz, Fühler: die ersten zwei Basalglieder braunschwarz, das dritte Glied gelb, die übrigen schwarz; Stirnkegel schwarz, manchmal an der Spitze heller; Klypaeus schwarz. Monographia generis Trioza Foerster. 1i Thorax gelblich mit ausgedehnter, begrenzter, schwarzer Zeichnung, die oft mit einem schmalen, roten Saume versehen ist. Vorderflügel: 360 mm lang, 1:40 mm die größte Breite am Anfang des äußeren Drittels. — Flügelende: schwach abge- rundet, eher zugespitzt, der Flügelgipfel liegt etwas hinter der Rand- einmündung der M1 —- 2; die vordere Hälfte des Fiügelendbogens hat einen etwas kürzeren Radius als die hintere. — Flügeladerne die äußere Hälfte der C + Sc und Æ1 nur leicht gebogen, Rs schwach wellenförmig, seine Einmündungstelle fällt gerade über die Insertion der M3-+4, cell Rs in der äußeren Hälfte gegen das Ende allmáh- lich schmäler werdend, in der inneren fast gleich breit; M lang bo- genfórmig, M1—- 2, M3 + 4 leicht gebogen, ziemlich lang; Cu 1 lang, kreisbogenförmig, Cu 2 sehr schief gegen den Hinterrand verlaufend. — Färbung der Adern: bräunlich, 2l+ Rs, RL kann heller sein, die Rippen deutlich tiefbraun gefärbt. — Flügelmembran wasser- hell bei beiden Geschlechtern. — Dornen: Oberflächedornen be- decken nur cell ce Sc, Rs, M und Cu; es sind deutliche, dornen- freie Streifen entwickelt; vollständig entwickelt ist nur die Gruppe der Dornen in der cell. Cu, die Gruppen in den cell. Rs, M sind nur in den inneren Hälften der Felder entwickelt, gegen die Mitte ver- schwinden sie sehr rasch, in der äußeren Hälfte fehlen sie vollstän- dig; die Gruppe in der cell. Ü—-Sc pflegt sehr klein zu sein, die dornenlosen Streifen sind also sehr breit; hie und da erscheinen auch einige unregelmäßig zerstreute Dornen im innersten Drittel der cell. R1; die Dornen sind klein und stehen in unregelmäßigen Quad- raten auf 0007—0'01 mm von einander; Marginalgruppen sind in den cell. M1+2, M und Cul vorhanden, wie bei uwrticae L. be- schaffen. Hinterflügel: Aderverlauf wie bei urticae L. Die Adern sind bräunlich, das Ende des inneren Randes und das Ende der C + Sc tiefbräunlich. Beine gelbbraun bis bräunlich, die Oberschenkel mit schwarz- braunen Wischen. Abdomen schwarzbraun, die Verbindungsmembran braun- gelb. — G Körperende: — Genitalsegment von der Seite 0:30 mm lang und 025 mm hoch, nach hinten und unten bogenför- mig begrenzt, spärlich lang behaart, schwarzbraun. — Kopula- tionszange: von der Seite 0:28 mm hoch, fast gerade, im ganzen leicht nach vorn gebogen, überall gleich breit, d. i. 005 mm, jedoch P V. Dr. Karel Šulc: in der Mitte der Hóhe am schmálsten; der Vorderrand in der Mitte leicht eingebogen, im oberen Drittel leicht ausgebogen und nicht ganz glatt, eher leicht sägeförmig gezähnt; vorn, im unteren Drittel sieht man namentlich an den, in KOH ausgekochten Präparaten einen schmalen Lappen; die oberen "/; des Hinterrandes sind gerade, das untere Drittel ist nach hinten leicht ausgebogen; das Ende ist von hinten nach vorn abgerundet, leistenartig verdickt und vorn in eine kurze, scharfe Spitze ausgezogen; von oben ist das Zangenende sensen- förmig, der Grat leistenlörmig gegen das Vorderende leicht verdickt; — von hinten sind die Zangenäste gerade, von der breiten Basis gegen das nach vorn gerichtete und zugespitzte Ende allmählich schmäler werdend, von hochdreieckfórmigem Umriß, der Grat des Endes begrenzt sie nach oben; unten innen zieht sich ein schmaler Lappen bis zur Hälfte der Höhe. — Die ganze hintere und innere Seite ist dicht, lang, die Außenseite nur kurz und spärlich behaart; bräunlichgelb. — Analsegment 0'20 mm hoch, 0:33 breit, vorn leicht ausgebogen, hinten in einen, in der hinteren Hälfte schmalen, von unten nach oben abgerundeten Lappen ausgezogen; die Ober- seite fast gerade; ziemlich dichte, lange Behaarung auf der oberen Hälfte, schwarzbraun, das Ende des Lappens heller. — Analring schmal, kurz, in der hinteren Hälfte abgesetzt. © Körperende. — Analsegment von oben gesehen sehr kurz, breit keilförmig, die Spitzen von den Seiten sehr kurz abge- stutzt; von der Seite 0:42 mm lang, 020 mm breit, der obere Umriß unter dem Anus ein wenig ausgebogen, der Kiel glatt, die Spitze sehr kurz aufgebogen; der untere Umriß stark wellenförmig; die Partie um die vordere Hälfte des Anus ist nicht genügend chitinisiert. — Haare: ein Ring von kleinen Haaren um den Anus; die Partie unter dem Anus hinten mäßig. kurzhaarig, auf dem Schnabelteile einige längere u. kürzere Haare; es sind keine Dornen vorhanden, dafür ist das Chitin des ganzen Segmentes feinhöckerig strukturiert. — Farbe: in der Mitte gelb, der Basal- und Endteil pechschwarz, die Übergangstellen rötlich. — Anus 020 mm im L. D., ringsum ein geschlossener Ring mit zweireihigen Drüsenöffnungen. — Genital- segment länglich viereckig, die untere hintere (leicht ausgebogene) und vordere obere Seite 0:17 mm, die hintere obere (eingebogene) und vordere untere (fast gerade) à 0:30 mm; das Ende kurz, scharf- spitzig, nach oben gebogen; die ganzen hinteren °/, des Segmentes zerstreut langhaarig. — Farbe: die Mitte rötlichgelb, vorn und hin- ten schwarz. — Äußere Legescheiden hinten abgestutzt abge- Monographia generis Trioza Foerster. 13 rundet, fein geritzt. — Äußerer Legestachel hat den Endteil gerade, stark chitinisiert, die Spitze scharfwinklig, nur oben mit zwei scharfen Zähnen. — Innerer. Legestachel: hat den Endteil länglich beilförmig, nach oben ausgebogen, das Ende abgestutzt, die Leiste am unteren Umrisse und einen kleinen Nabel. Körpergröße: 410 bis zum Ende der geschlossenen Flügel. Nährpflanze: Salix alba L., amygdalina, fragilis, purpurea, Russeliana (Low) u. a. Lebeusweise: die Imagines entwickeln sich erst vom Sep- tember an und überwintern ; Kopula und Eierlegen im Frühjahr. Larven: sind vom Lorw 1884 beschrieben worden. Vorkommen: selten. Geographische Verbreitung: Bohemia, Austria, Hun- garia, Helvetia, Gallia. Diese Beschreibung wurde nach den Exemplaren, die Low in Niederösterreich gesammelt hat (Donauauen; Weidling, Purkersdorf etc.), jetzt in coll. k. k. Hofmuseum in Wien, angefertigt ; dieselben stimmen volkommen mit der dasselbst noch erhaltenen Type von P. maura Forster, leg. FonscoromBe in Aix (Gall. mer.); diese ist allerdings gegen die Bemerkung Forrsrers in der Originalbeschrei- bung: „l © aus Aix von Herrn B. d. FonscoLomse erhalten“ ent- schieden ein X; dies kann nicht bei der Kleinheit der zusammen- gelegten äußeren Geschlechtsteile, da Forrster diese überhaupt nir- gends berücksichtigt und beschrieben hat, befremden. Literatur und Synonymie. maura, FoERSTER, Psylloden, 1848. » Mayer-Duer, Psylloden, Schafthausen, 1871. helvetina, idem, eodem. maura, Lorw, Katalog, Wiener ent. Ztg., 1882. „ idem, Revision d. pal. Psylloden, Ver. d. k. k. z, b. Ges. Wien,, 1882. „ idem, Jugengstadien d. Psylloden, eodem, 1884. » idem, Übersicht d. Psyll. von Oest.-Ung., eodem, 1888. » Horvir G., A magyarorszägi Psyllidákról, Budapest, 1885. „ © Duna L., Hmyz polokřídlý v Čechách žijící, Pragae, 1892. » Puron, Catalog, Caön, 1899. » Osanın B., Verzeichnis, St. Petersburg, 1899. 14 V. Dr. Karel Šulc: 15. Trioza Thomasii Loew 1888. ; (Tab. XV.) Kopf.-Scheitel hinten gerade, 0:30 mm breit, 0:20 mm in der Mittellinie lang, die Hinterecken leicht abgerundet, je ein Punkt- auge tragend, die Vorderecken breit abgerundet. — Fühler: 1:55 mm lang (einzelne Glieder: 7, 5, 55, 15,.15, 15, 15, 15,8,7, in den 0:00 mm messend); Sinnesorgane wie bei der Tr. urticae L.; die Fühlergruben recht geräumig. — Stirnkegel von der breiten Basis sehr rasch schmäler werdend, sehr niedrig, höckerförmig, nur 005 mm lang, recht nach hinten gerückt, zerstreut behaart. — Färbung: Scheitel bei helleren Exemplaren hellbräuulich, bei ausgefärbten ein- heitlich pechschwarz; Fühlerkelche und Stirnkegel gleichfalls pech- schwarz; Fühler: gelblichweiß, die beiden Basalglieder bräunlich, die beiden Endglieder pechschwarz. Thorax: gelblichbraun bis pechschwarz, ohne deutliche, be- srenzte Zeichnung. Vorderflügel: 220 mm lang, 0:90 mm die größte breite am Anfang des äußeren Drittels; das Ende des Flügels gleichmässig abgerundet, die vordere Hälfte ist mehr ausgebogen als die hintere, der Flügelgipfel liest in der Mitte der cell. MI--2. — Flügel- adern: Ü—+Sc, kl mäßig gebogen, Rs fast gerade, nur leicht wellen- förmig, schief nach vorne und außen zielend, sein Ende befindet sich gerade über der Insertion der M3--4; R schmiegt sich mit seinem Anfang der M nicht an; M lang, bogenfórmig, M1+2, M3+4 ziemlich kurz, fast gerade, Cul kreisbogenfórmig, lang, Cu2 zielt in einem scharfen Winkel zum Hinterrande. — Färbung der Adern: weißgeiblich, gelblich, A2 pflegt bräunlich zu sein; Rippen kaum angedeutet. — Flügelmembran fein, wasserhell; es sind weder Oberfläche-, noch Unterflächedornen vorhanden; Marginaldornen wie bei urticae L. beschaffen. Hinterflügel entspricht dem durchschnittlich generischen Typus. Beine gelblich, bräunlich. Abdomen bräunlich, bis pechschwarz. O Kórperende. — Genitalsegment 020 mm hoch, 025 mm lang, nach hinten und unten von der Seite bogenförmig abgegrenzt, zerstreut behaart, gelbbraun bis schwarzbraun. — Ko pu- lationzange von der Seite gesehen nach außen vorgewölbt, ge- rade, 0:22 mm hoch, unten am schmälsten, dann allmählich breiter werdend, in der Mitte der Höhe am breitesten d. i. 0:13 mm, im on Monographia generis Trioza Foerster. 15 obersten Drittel gegen das Ende gleichmäßig schmäler werdend, daselbst abgerundet und ein wenig nach hinten ausgezogen. — Von oben sind die Zangenenden nach hinten gerichtet, allmählich schmäler werdend, undendigen mit einer breiten, stumpfwinkling scharf abgestutz- ten Zacke; die inneren Arme des Winkels derselben verlaufen parallel zur Mediane, die hinteren von diesen schief nach hinten und außen; der Vorderrand, die Partie von der Zacke, ist kragenförmig abgesetzt. — Von hinten: die unten ziemlich schmalen Zangenäste werden von der Hälfte der Höhe gegen oben immer breiter, bis breit löffelförmig ; oben endigen sie mit der schon beschriebenen Zacke; der äußere Umriß ist ein nach oben breiteres, oben breit kreisförmig abgerun- detes, nach unten schmäler werdendes 0; der innere Umriß ist breit flaschenförmig. — Die Behaarung ist ziemlich lang, zerstreut. — Die Farbe gelbbráunlich. — Analsegment 032 mm hoch, in der Mitte der Höhe am. breitesten, d. i. 0:16 mm, die Vorderseite nach vorn leicht bogenförmig, die Hinterseite nach hinten recht bauchig. Das oberste Drittel gegen das Ende bedeutend schmäler werdend, das Ende selbst gerade abgestutzt nnd nach hinten spitzwinklig ausge- zogen. — Behaarung zerstreut, lang, in der oberen Hälfte, na- weutlich am Ende und am hinteren Umrisse ; schwarzbraun. © Kórperende. — Analsegment von oben länglich keilför- mig, Die Partie um die vordere Hälfte des Anus nicht genügend chitini- siert; von der Seite an den Präparaten länglich dreieckförmig, mit deutlichem Schnabel; der obere Umriß 0:80 mm lang, unter dem Anus. eingebogen, dann kurz buckelartig vorgewölbt, der Kiel des Schnabels fast gerade, glatt, das Ende von oben nach unten abge- rundet, der untere Umriß gerade, der Einschnitt dann tief und breit; Breite des Basalteiles 020 mm. — Behaarung ziemlich dicht, lang am Basalteile, 4—5 längere Haare am Buckel, einige mittellange am Kiele des Schnabels und ganz kurze am Ende; der Schnabel mit 10 schmalen, konischen, scharfspitzigen Dornenreihen die 020 mm vom Ende endigen und zu 4—5—6 Dornen querüberziehen. — Farbe: bis schwarzbraun. — Anus 020 mm lang, ringsum ein geschlossener Ring mit zweireihigen Drůsenoffnungen. — Genitalsegment: länglich dreieckförmig, die vordere Seite nach vorn winklig ausge- zogen, 0:35 mm lang, die untere 0:65 mm, leicht bogenförmig, mit deutlichem, aber niedrigem Buckel, die obere 060 mm, gerade, die Spitze allmählich lang ausgezogen und nach oben gebogen. — Haare: die ganze Fläche dicht behaart, die oberste Reihe weist die längsten Haare auf; das Ende mit einigen konischen scharfspitzigen Dornen. 16 V. Dr. Karel Šulce: — Fahlbraun bis schwarzbraun. — Äußere Legescheiden: nach hinten allmählich schmäler werdend, am Ende abgerundet und läng- lich fein geritzt, etwa das Ende des Genitalsegmentes erreichend. — Äußerer Legestachel hat den Körper mittelbreit, der Ober- leistenteil ist fein karriert, der Unterleistenteil fein geritzt, die Leiste mit Leistchen zieht durch die Mitte zum oberen Rande des End- stückes, das Endstück ist breit, allmählich schmäler werdend, seine Achse nach oben ausgebogen, das Ende Scharfspitzig, oben und unten mit je zwei scharfen Zähnen. — Innerer Legestachel: lang drei- eckbeilförmig, unten mit einer Leiste, das Ende abgestutzt, ein klei- ner Nabel. Körpergröße: 270 mm. Nährpflanze: Homogyne alpina (Lorw). Lebensweise: Die Verwandlung der Larven zu Imagines erfolgt von Ende Juni an; die letzteren scheinen zu überwintern, „Die Larven leben an der Unterseite der Blätter und bewirken durch ihren Einfluß, daß sich die Blattlamina zwischen den Nerven feder- weise mehr oder minder stark beulig ausbaucht; sie scheiden ein weißes seidenglänzendes Sekret in Form von feinen Fäden aus, wo- durch sie wie in weiße Flocken eingehüllt erscheinen.“ (Low). Larven sind vom Lorw 1888 beschrieben worden. Vorkommen: bisher von der einzigen eben angeführten Lo- kalität bekannt, wahrscheinlich selten. Diese Beschreibung wurde nach den Originaltypen Lorw’s, Ratzes, Tyrolis, jetzt K, k. Nat. Hofmuseum Wien, angefertigt. — Die vor- handenen Typen gehören einer einheitlichen Art an, die der Beschrei- bung Lorw’s vollkommen entspricht. Literatur und Synonymie. Thomasii, Loew Fe., Übersicht d. Ps. v. Oest.-Ung. 1888. Ver. d. K. k. z. b. Ges. Wien. = Puron, Catalogue, Caën, 1899. a Osanın, Verz. d. pal. Hem. Petersburg, 1907. 16. Trioza proxima Fror 1861. (Tab. XVI.) Kopf. — Scheitel flach, hinten gerade, 0:30 mm breit, 0:20 mm in der Mittellinie lang, die hinteren, schmal abgerundeten Ecken je ein Punktauge tragend, die vorderen breit abgerundet, kahl. Monographia generis Trioza Foerster. 17 — Fühler 055 mm lang, die Sinnesorgane auf dem 2, 4, 6, 8, 9 und 10 Gliede, wie bei urticae L. beschaffen. — Stirnkegel kurz, nur 0:10 mm, kaum divergierend, von breiter Basis rasch zugespitzt, ziemlich tief und aneinander stehend, mäßig behaart. — Färbung: Scheitel rötlichgelb, orangenrot, manchmal in der Mitte verschwommen dunkler ; Stirnkegel weißlichgelb, Fühler weißlchgelb, das erste Glied kann bräunlich werden, die zwei letzten Glieder pechschwarz, das 9 hat bisweilen die Basalhälfte gelblich; Klypaeus schwärzlich. Thorax orangenrot, öfters mit undeutlicher bräunlicher Zeich- nung. Vorderflügel 1:80 mm lang, 080 mm die größte Breite am Anfang des äußeren Drittels. — Flügelende gleichmäßig abge- rundet, der Flügelgipfel liegt etwas vor Einmündung der M 1 +2, die vordere und die hintere Hälfte des Flügelendbogens haben gleich langen Radius. — Flügeladern: die äußere Hälfte der C + Sc und der weit größte innere Teil des Æ1 gerade, /s schwach wellen- förmig, mit dem Vorderrande parallel verlaufend, Koordinate seiner Einmündungsstelle fällt vor die Insertion der M3 + 4, etwa in die Hälfte der MI +2; W lang, bogenförmig; M1+2, M3--4 gerade, die erstere länger, etwas schief nach vorne uud außen zielend; Cul gleich- mäßig kreisbogenförmig, Cu2 gerade. — Färbung der Adern: gelb, licht sienabraun, die Rippen ungefärbt, nur die A2 kann schwarzbräunlich sein und ihre Rippe braun gefärbt haben. — Flügelmembran gleich- mäßig weingelb bei den 29, bei den GG heller bis glashell. — Dornen: größere Oberfläche- und kleinere Unterflächedornen bedecken gleichmäßig alle Flügelfelder, dicht bis an die Adern in allen Zellen herantretend; beiderlei Dornen stehen beim © auf 0'01 von einander in Trapezen und Quadraten, beim Ö dagegen stehen so nahe nur die kleinen Unterflächedornen, wogegen die Oberflächedornen im Abstande von 0:02 mm von aneinander zerstreut sind; es ist hier also auch ein greifbarer, obzwar bescheidener Sexualdimorphismus vorhanden. — Marginalgruppen sind in den cell. M1-+-2, M und Cul vor- handen. Hinterflügel wie bei určicae L. Beine heligelb oder schmutzig hellgelb, außen an der Basis der Schenkel manchmal gebräunt. Abdomen hellgelb, Dorsalplatten auch orangenrot bis braun. G Körperende. — Genitalsegment von der Seite 0:20 mm hoch und ebensoviel lang, nach hinten und unten flach bo- genförmig, spärlich behaart, orangenrot. — Kopulationszange 2 18 V. Dr. Karel Šulc: von der Seite 0'15 mm hoch, die unteren zwei Drittel 0 09 mm breit ihre vordere und hintere Seite. abgerundet und stark ausge- buchtet (namentlich die vordere und zwar oben vorne), ohne Fort- sätze; das oberste Drittel ist auf 0:02 mn rasch verschmälert, vorne konkav, hinten konvex, oben abgestutzt abgerundet, die Hinter- ecke abgerundet, die Vorderecke in eine kurze nach vorne gerichtete Spitze ausgezogen; von oben hinten nach unten zur Basis der Zange zieht sich eine stark ausgeprägte Chitinleiste; Behaarung ziemlich stark und reichlich, sowohl auf dem vorderen, wie auf dem hinteren Umriße. — Von oben ist das Zangenende abgestutzt abgerundet, läng- lich kümmelförmig, nach vorne verschmälert und spitzig, nach hinten breiter und abgerundet. — Von hinten sind die Äste unten breit, nach oben allmählich verschmälert, hoch dreieckförmig, nach hinten vorgewölbt, die Chitinleiste bildet den äußeren Umriß, der noch drei- eckförmig ist; der innere Umriß ist dagegen eine ziemlich gleich- mäßige, oben und unten scharfe Ellipse; das Ende wie bei der An- sicht von oben, selbstverständlich in entsprechender Perspektive. — Behaarung ziemlich dicht. — Färbung orangenrot, die Spitze bräun- lich, die Chitinleiste sienabraun. — Aualsegment 020 mm hoch, 0:11 mm die höchste Breite in der Mitte der Höhe; die vordere Seite fast gerade, die hintere schwach nach hinten ausgezogen und abgerundet, das Ende verschmälert, breit abgestutzt, abgerundet, ziemlich dichte und lange Behaarung in der oberen Hälfte, am dich- testen auf der Spitze; orangenrot. — Analring nicht abgesetzt. O Körperende. — Analsegment von oben gesehen kurz keilförmig, das Ende sehr kurz von den Seiten abgestutzt. — Von der Seite 040 mm lang, kurz dreieckig, 0:15 mm breit, der obere Umriß unter dem Anus ein wenig eingebogen, der Kiel des Schnabels glatt und ausgebogen, das Ende breit abgerundet und nach unten geneigt; der untere Umriß des Schnabels seicht eingebogen ; die Partie um die vordere Hälfte des Anus ist selbständig, abgeteilt, sodass hier die ursprüngliche Zusammensetzung des sonst susammen- geschmolzenen Analsegmentes aus zwei Halbbogen, dem Tergit und dem Sternit zur Sicht kommt. — Haare: ein Ring kleiner Haare um den Anus, die Partie unter dem Anus mäßıg behaart, der Schnabel lang, spärlich behaart; es sind keine.Dornen vorhanden, dafür ist Chitin der mittleren Partie des Segmentes feinhöckerig strukturiert. — Farbe orangenrot. — Anus 0:15 mm im 1. D., ringsum ein ge- schlossener Ring mit zweireihigen Drüsenöffnungen. — Genital- segment: von der Seite dreieckfórmig, oben leicht wellig, unten Monographia generis Trioza Foerster. (19 ausgebogen, vorne stumpfwinklig nach vorne ausgezogen; alle drei Seiten 0:30 mm lang; die Spitze kurz, scharf, ein Wenig nach oben gebogen ; die ganze Fläche des Segmentes zerstreut, mittellang behaart; oran- genrot. — Äußere Legescheiden: nach hinten abgerundet, schuppenartig geritzt. — Äußerer Legestachel: hat gerade Achse, breiten Körper, am oberen Rande stärker chitinisierte Leiste, unten kurze spärliche zerstreute Bedornung, das Endstück ist kurz, gerade, stark chitinisiert, das Ende recht scharfspitzig, oben und mit je zwei scharfwirklingen Zähnen. --Innerer Legestachel: hat den Endteil kurz dreieckbeilförmig, das Ende abgestutzt, eine Leiste am unteren Rande und einen winzigen Nabel. Körpergröße: 2 mm. Nährpflanze: Hieratium pilosella und pratense. Lebensweise: Die Larven sind mit weißem, flockigem Sekrete bedeckt und sitzen auf der Oberseite der Blätter in Grüb- chen, welche schon durch das Legen der Eier vom © hervorgerufen werden. Die von ihnen besetzten Blätter biegen sich nach oben zu- sımmen und erhalten hierdurch eine kahnförmige Gestalt. Die Ima- gines entwickeln sich vom Juni an und überwintern. (Loew). Larven: hat Lorw 1873 beschrieben und abgebildet. Vorkommen: seltener. Geographische Verbreitung: Austria, Hungaria, Ger- mania, Helvetia, Gallia, Suecia, Rossia (septentrionalis). Diese Beschreibung wurde nach den Originaltypen Lorw’s coll. K. k. nath. Hofmuseum Wien angefertigt; sie stimmt auch mit der einzigen dortselbst aufbewahrten © Fror’s Type (proxima det. et leg. FLoR, Seewiesen, Styria), die ich untersuchte vo!lkommen, überein; auch die von Meyer-Duxr in Weissenstein und Jura, Helvetia, ge- sammelte und als Juniper? n. sp. beschriebene Exemplare, gleichfalls aus der coll. des K. k. Hofmuseum, sind, wie schon Losw erkannt hat, ganz typische proxima FroR. Literatur und Synonymie. proxima, Fror G., Zur Kenntnis der Rhynchoten, Moskau, 1861. ja Lorw F., Beiträge z. K. d. Psylloden. Ver. d. k. k. z. b. Ges. Wien 1577. Ë VE : “4 idem, Mitteilungen über Psylliden, ibidem, 1879. 25 idem, Revision, ibidem, 1882. » idem, Jugendstadien d, Psylliden, ibidem 1884. „© idem, Übersicht d. Ps. v. Oest.-Ung., ibidem, 1888. 3 idem, Katalog der Psylloden, Wiener ent. Ztg. 1882. DE 20 V. Dr. Karel Šulc: juniperi, MaxeR-DvER, Die Psylloden, Schaffhausen, 1871. proxima, Tuomson, Opusc. entom. Lund, 1878. > Reuter M. O., Sveriges Psylloder, Ent. Tidskrift, Stockholm, 1880. 35 idem, Charakteristik u. Hem. Fauna d. pal. Koniferen, A. S. sc. fenn. Hels., 1908. 5 Puron, Catalogue, Caën, 1899. A Osanın B., Verzeichnis, St. Petersburg, 1907. 17. Trioza dispar LoEw 1879. (Tab. XVII.) Kopf. — Scheitel hinten gerade, 035 mm breit, 020 mm in der Mittellinie lang, die hinteren Ecken je ein Punktauge tragend, die vorderen breit abgerundet, kahl. — Fühler 070 mm lang; die Sinnesgruben am 2, 4, 6, 8, 9 und 10 Gliede, wie bei urticae L. beschaffen. — Stirnkegel sehr kurz, 0‘10 mm lang, von breiter Basis rasch verschmälert, scharf zugespitzt, nicht ausgezogen, ziem- lich tief und nahe aneinander stehend. — Färbung: Scheitel beim G schwarzbraun oder schwarz, vorn mitlichterem, rötlichem, schma- lem Saume, © rotgelb, bis blutrot, unten stets heller; Stirnkegel beim S schwarzbraun oder schwarz, beim © gelb oder gelbrot; Fühler weiß oder weißgelb, die beiden Endglieder ganz schwarz; das erste Glied beim S braun oder schwarz, beim © gelbrot oder rot. Kly- paeus schwarz. Thorax beim G schwarzbraun, mit rötlichen Seitenspitzen, bei Q rot, bisweilen mit brauner, undeutlicher Zeichnung. Vorderflügel 235 mm lang, 1:10 mm die größte Breite am Anfang des äußeren Drittels. — Flügelende mit sehr stumpfer, aber. dennoch deutlich winkliger Spitze, deren Gipfel im Ende des vorderen Drittels im Rande der cell. M1--2 liegt; die vordere Hälfte des Flügelendbogens weit mehr ausgebogen als die hintere, die flacher erscheint. — Flügeladern: C+4Sc ziemlich flach, Rs schwach wellenförmig, schief nach vorn und außen zielend, kurz, senkrecht über der Insertion der M3+4 endigend; M lang, M1-+2 und M3-+4 kurz, beide gerade; Cul stark bogenförmig, Cu2 ziemlich lang, schwach gebogen. — Färbung der Adern: beim G braun, beim © gelb oder bräunlichgelb, das Ende A2 und R+Cu+M pflegt (dunkler zu sein; die Rippen ungefärbt bis auf A 2, wo dieselbe braun ist. — Flügelmembran fein, beim S wasserhell, beim © gleich- mäßig weingelb tingiert, mit verschwommenen länglichen dunkleren Monographia generis Trioza Foerster. 21 Schatten in den Feldern des äußeren Drittels des Flügels und ent- lang der sut. analis, beim S glashell. — Oberflächedornen füllen beim © alle Felder vollständig aus, bis dicht an die Adern herantretend, es sind keine dornenfreien Streifen entlang derselben; die Dornen sind ziemlich groß, knopfförmig; sie stehen in Quadraten auf 0:18 bis 0:02 mm von einander; die Unterflächedornen bedecken die ganze cell. Rs und von den übrigen Zellen nur die äußeren Drittel, mit Ausnahme der cell. Cu, wo nur die äußerste Ecke bedeckt ist; sie sind viel kleiner als die Oberflächedornen und stehen in etwas größeren Distanzen von einander als diese; Marginalgruppen sind in cell. M1+2, M und Cul vorhanden und ähnlich gestaltet wie bei T. urticae L. — Beim S sind die Verhältnisse, was die Dornen an- belangt, ganz verschieden von jenen der 22 gestaltet; im allgemeinen findet hier ein Schwund der Dornen statt, der nicht immer ein ganz regelmäßiger ist; am vollständigsten sind die Dornen in den cell. C+ Sc und cell. Cu erhalten, doch können auch hier die Grup- pen bedeutend reduziert sein; in der cell. Rs ist ein schmales uuregelmäßiges, spärlich bedecktes Dornenfeld, welches das längliche Drittel derselben für sich einnimmt; die übrigen Randzellen mit spär- lichen unregelmäßig begrenzten Dornenflächen in den äußersten Teilen ; die inneren Ecken der cell. Rsund M gleichfalls mit Dornen bedeckt die größten mittleren Partien der Zellen sind dornenfrei; nebstdem sind unregelmäßige, dornenfreie Streifen den Adera entlang entwickelt. — Wir treffen hier also einen ziemlich praegnanten sexuellen Dimor- fismus und zwar einen so hochgradigen, dass die SG und 9© Un- terschiede in Besetzung der Flügelmembran mit Dornen und Färbung je auf beide Geschlechter fixiert einen genügenden Artencharakter liefern würden. Hinterflügel wie bei T. urticae L. Beine fahlbraun, lichtrótlichgelb oder bráulich; alle Schenkel besonders der Hinterbeine, an ihrer Basis mehr oder weniger ausge- dehnt geschwárzt (4) oder gebräunt (©). Abdomen beim 4 schwarzbraun oder schwarz, mit sehr schmalen, gelblichen oder bráunlichen Segmentrándern, unten manch- mal bloß an der Basis schwarz, nach hinten zu heller; die Bauch- platte des dem schwarzen (schwärzlichen) Genitalsegmetite vorange- henden Abdominalsegmentes an lebenden Exemplaren stets graubraun; das erste und letzte Segment oben mit einer weißen, aus Wachssekret gebildeten, schmalen Querbinde; die des ersten Segmentes in der Mitte und an den Seiten kurz unterbrochen, daher aus vier Teilen 22: V. Dr. Karel Sule: bestehend, von denen die beiden inneren oder mittleren läuger als die: seitlichen sind. (Low). G. Körperende. — Genitalsegment: von der Seite 0:20 mm hoch und obenso lang; nach unten bogenförmig hinten flach, zerstreut, spärlich behaart, gelbbráunlich, die vordere Hälfte- schwärzlich. — Kopulationszange von der Seite 0:20 mm hoch, der untere 0:13 mm hohe Teil breit (0:11 mm), der obere. 0:07 mm hohe schmal (0:03 mm); die vordere und hintere Seite des unteren Teiles abgerundet und stark ausgebogen, dieselben des. oberen Teiles gerade, das Ende oben abgestutzt abgerundet, die vordere Spitze ist ausgezogen, scharfeckig, die hintere nur kurz abgerundet; von der hinteren Spitze des Endes zieht sich zur Basis der Zange eine ausgeprägte schmale Chitinleiste; — Behaarung ziemlich stark und reichlich sowohl auf dem vorderen, wie auch auf dem hinteren Umrisse; — Färbung: gelbbraun, die Spitze schwarz- braun, die Chitinleiste sienabraun. — Von oben ist das Zangenende abgestutzt abgerundet, nach vorne schmäler und spitzig, nach hinten breiter und abgerundet. — Von hinten sind die Zangenäste unten breit nach oben allmählich ziemlich gleichmäßig verschmälert, oben mit dem abgestutzten Ende in entsprechender Perspektive endigend: die Innenfläche der Zangenäste ist unten ziemlich ausgebogen und mit winzigen Dornen besät: die Chitinleiste bildet den äußeren Um- riß, der Hinterrand erscheint als schmale vom Ende zur Basis sich ziehende Chitinleiste; der äußere Umriß ist dreieckförmig, der innere. scharfe, im unteren Drittel sehr verschmälerte Ellipse. — Anal segment 0'22 mm hoch, in der Mitte am breitesten — 0:12 mm; die hintere Seite nach hinten ausgebögen, die vordere fast gerade, das Ende abgerundet; ziemlich dichte und lange Behaarung in der oberen Hälfte; rotbraun, bis schwarzbraun. — Analring nicht ab- gesetzt. © Körperende. — Analsegment von oben gesehen kurz. keilförmig, das Ende sehr kurz von den Seiten abgestutzt, fast breit abgerundet. — Von der Seite 0'42 mm lang, kurz dreieckig, 0:18 mm breit, der obere Umriß unter dem Anus ein wenig eingebogen, der Kiel des Schnabels glatt und ausgebogen, das Ende breit abgerundet und nach unten geneigt; der untere Umriß des Schnabels seicht ein- gebogen; die Partie um die vordere Hälfte des Anus ist weich, nicht genügend chitinisiert. — Ein Ring von kleinen Haaren um den analen, Drůsenring; einige, 2—3 längere Haare unter dem hinteren Ende. des Anus, der ganze Schnabel dicht, lang und kurz behaart. Es sind Monographia generis Trioza Foerster. 23 keine Dornen vorhanden, dafür finden. wir eine flach knopfförmige (schuppenförmige) Struktur des Chitins in der Mitte des Segmentes. -—— Farbe rötlich. — Anus: 0'18 mm im 1 D., ringsum ein geschlos- sener Chitinring mit zweireihigen Drůsenoffnungen. — Genital- segment von der Seite oben 030 mm, gerade, unten 030 mm, gerade, vorne stumpfwinklig nach vorne ausgezogen, beide Arme des Winkels 0:20 mm; die Spitze kurz, scharf, ein wenig nach oben ge- bogen; die hinteren zwei Drittel des Segmentes dicht behaart, die Behaarung wird nach hinten dichter und länger. — Äußere Le- gescheiden hinten abgerundet, an der Vorderhälfte geritzt. — Äußerer Legestachel: hat gerade Achse, breiten Körper, am oberen Umrisse eine schmale Leiste, unten dichte, feine, kurze Be- dornung, das Endstück ist kurz, gerade, stark chitinisiert, das Ende scharfspitzig, oben und unten mit je zwei abgerundeten Zähnen. — Innerer Legestachel hat den Endteil kurz dreieckig beilförmig, das Ende abgestutzt, eine Leiste am unteren Rande und einen winzigen Nabel. — Färbung rotgelb. Körpergröße: 22—23 mm gemessen bis zum Ende der ge- schlossenen Flügel. Nährpflanze: Taraxacum officinale Wigg. und Leontodon ha- stilis L. Lebensweise: Die Imagines entwickeln sich vom Juli an und überwintern; Kopula im Frühjahre; die Larven sind mit dichten, weißen, wachsigen Fäden an der Peripherie umgeben, die namentlich am Abdomen eine beträchtliche Länge erlangen; sie sitzen an der Unterseite der Blätter, welche meist zahlreiche kleine Ausstülpungen zeigen, die schon von den © durch das Legen der Eier an die Blattunterseite hervorgerufen werden (Low). Larven beschrieb Loew im J. 1879, in den Verh. d. k. k. zool. bot. Ges. Wien. Vorkommen nicht häufig. = Geographische Verbreitung: Suecia, Germania. Austria, Hinata, Helvetia, Gallia, Rossia. z Diese Beschreibung wurde nach den Originaltypen Done“ s, coll. k. k. Hofmuseum in Wien angefertigt. Literatur und Synonymie. dispar, Lozw F., Diagn. of. three new Psyll., Ent. M. Mag. 1878. "+ Lorw F., Mitteilungen über Psylloden, V. d. K. k. z. b. G. Wien, 1879. = en idem; Iugendktadien d. Psyll., ibidem, 1884. 24 V. Dr. Karel Šulc: dispar, idem, Revision der pal. Psylloden, ibidem, 1882. „ idem, Übersicht d. Ps. von Ost.-Ung., ibidem, 1888. „ idem, Katalog, Wiener. ent. Ztg. 1882. Hogváru G., A magyarorszägi Psyllidäkröl, Budapest, 1885. „o ReurER M. O.. Nya finska Hemiptera, Medd. Soc. faun. fl. fenn Helsing- fors 1886. : idem, Charakt. d. Hem. fauna d. pal. Koniferen, Acta. soc. sc. fenn. 1908 » Puron, Katalogue, Caën, 1899. „ Osanın, Verzeichnis, St. Petersburg 1907. 18. Trioza munda Forrster 48. (Tab. XVIIL) Kopf. — Scheitel hinten, mäßig ausgeschniten, 0'26 mm breit, in der Mitte 0:20 mm lang, die hinteren Ecken je ein Punkt- auge tragend, die vorderen breit abgerundet, kahl. — Fühler 0:80 mm lang, die Sinnesgruben auf dem 2., 4., 6., 8. un 9. Gliede, kleinrundlich wie bei urticae L. — Stirnkegel 012 mm lang, konisch, von breiter Basis zur Spitze gleichmäßig schmäler werdend, ihre Längs- achsen ziemlich divergierend; zerstreut behaart — Färbung: Grundfarbe gelb, die Zeichnung braun, kann injeder Hälfte breit länglich sein, dabei sind die seitlichen Partien und die Partien um die Mittellinie gelb, der Vorderrand braun; Fühlerbecher gelblich, die Stirnkegel schwarzbraun ; die Fühler weißlich, das erste Glied braun, das 2., 7. und 8. bräunlich, das 9. und 10. schwarz-braun ; Klypaeus schwärzlich. Thorax bei dem © gelb, rötlichgelb, bisweilen mit undeut- licher bränlicher Zeichnung, beim G ist der Grund gelblich, die Zeich- nung braun, entwickelt, zusammenfließend, sodaß er regelmäßig recht schwärzlich aussieht. Vorderflügel: 216 mm lang, 0:80 mm die größte Breite in der äußeren Hälfte. — Flügelende abgerundet, nicht spitzwinklig, liegt im Ende des vorderen Drittels des margo cell. M! + 2; die vordere und hintere Hälfte des Flügelbogens fast gleich ausgebogen, die vor- dere scheint doch etwas mehr gebogen zu sein — Flügeladern: R1 gebogen, lis schwach wellenförmig, er endigt über der Mitte des margo cell. M; cell. R1 gegen das Ende gleichmäßig schmäler wer- dend; M lang bogeförmig; M1 + 2, M3 + 4 gerade, Cul lang kreisbogenförmig, ihr innerstes Drittel leicht eingebogen. — Färbung der Adern: gelblich, Anfang der M, Mitte von Cul 1 und die äußere Hälfte von A2 können bräurlich sein; Rippen unge- Monographia generis Trioza Foerster. 95 färbt, nur an den bräunlichen Stellen schwarzbraun, — Flügel- m em bran vollständig wasserheil ; Dornen: Oberfláchedornen bedec- ken alle Felder vollständig, schmale, gleichmäßige, dornenlose Streifen den Adern entlang überall freilassend ; sie stehen in Quadra- ten auf 0:02 mm von einander ; Unterflächedornen sind nur im äuf- ersten Teile der cell. Rs vorhanden; Marginaldornen in cell. MI + 2 M und Cul. Hinterflügel wie bei urficae L. Beine einfárbig gelb oder gelbgrůn. Abdomen sowohl beim ©, wie auch beim G hellgrůn. OG Körperende. — Genitalsegment von der Seite gesehen 0:16 mm hoch, 0'20 mm lang, nach unten und hinten bo- genfórmig begrenzt, spärlich behaart, hellgrün. — Kopulati- onszange: von der Seite unten recht breit, 0:09 mm, die hintere Hälfte läuft in einen 0:05 mm langen, schief nach vorn gerichteten, nach außen und innen gebogenen 0'02 mm breiten Ast aus, dessen Ende nach oben abgestutzt abgerundet, vorn und hinten kurzspitzig ist; der vordere Teil der unteren, breiten Hälfte ist in einen kurzen nur 003 mm messenden, am Ende abgerundeten Lappen ausgezogen; zwischen beiden Lappen befindet sich ein kreisrunder Ausschnitt. — Von oben ist das Ende des hinteren Astes kümmelsamenförmig, nach hinten ein wenig breiter werdend, jenes des vorderen Lappens ei- förmig abgerundet, ohne irgend welche Zähne. — Von hinten ist der breite, untere Teil von dreieckförmigem Umriße und zweiflächig; die breitere Fläche schaut nach außen die hintere, schmälere nach hinten; oben ist er abgerundet und der Ast erscheint in der Perspektive sehr verkürzt, nach vorn und nach innen gerichtet; der äußere Umriß der geschlossenen Zange ist ein hohes Trapez, der innere ein hohes V. — Behaarung ziemlich dicht, namentlich am hinteren Umrisse, Farbe hellsrün. — Analsegment 016 mm hoch, 0:10 mm die höchste Breite, vorn fast gerade, nach hinten ziemlich ausgebreitet, ge- gen das Ende schmäler werdend, dieses breit abgestutzt; ziemlich dichte Behaarung, namentlich in der oberen Hälfte, am dichtesten an der Spitze; hellgrün. — Analring nicht abgesetzt. © Kórperende.— Analsegment von oben gesehen keilförmig, das Ende von den Seiten abgestutzt; von der Seite an den Präparaten lang dreieckförmig, 0:45 mm lang, der obere Umriß flach, lang, bucklig, der Kiel des Schnabels gerade, glatt, das Ende abgerundet, der untere Umriß leicht eingebogen, die breite Partie um den Anus ist nicht genügend chitinisiert ; Breite 0:15 mm. — Haare: ein Ring von kleinen Haa- : 26 aa V. Dr. Karel Sulé:. ren um den Anus, einige längere Haare oben, unter und hinter dem Anus, einige kleinere und 4—5 längere Haare unter dem Kiele des Schnabels, 4—5 mittellange Haare über dem unteren Umrisse des- selben, das Ende behaart; der Buckel feinhöckerig strukturiert. — Hellgrün. — Anus 0:12 mm lang, ringsum ein geschlossener Ring mit zweireihigen Drüsenöffnungen. — Genitalsegment: von der Seite länglich dreieckig, obere Seite 0:33 mm, gerade, untere 040 mm, gerade, vordere 0'283 mm, stumpfwinklig nach vorn ausgezogen ; die Spitze stumpf abgerundet; fast die ganze Seite des Segmentes dicht, zerstreut behaart, die oberste Reihe und die Haare an der Spitze am längsten; hellgrün. Äußere Legescheiden, kurz, nach hinten abgerundet und fein geritzt. — Äußerer Lege- stachel hat eine gerade Achse, breiten Körper, eine am oberen Rande stärker chitinisierte Leiste, unten kurze Bedornung ; das End- stück ist kurz, gerade, stark chitinisiert, das Ende scharfspitzig, oben und unten mit je zwei spitzigen scharfwinkligen Zähnen. — Innerer Legestachel: hat den Endteil kurz dreieckbeilförmig, das Ende abgestutzt, eine Leiste am unteren Rande und einen winzigen Nabel. Körpergröße 2—2:60 mm. Nährpflanze: Knautia sylvatica Du». Lebensweise: die Larven sitzen an der Unterseite der Blätter mit Vorliebe in den Nervenwinkeln. Die Blätter werden durch sie nicht deformiert. Die Imagines erscheinen vom September an und überwintern (Low). Larven: sind von FRAvExrELD 1866 beschrieben worden. Vorkommen: selten. Geographische Verbreitung: Austria, Helvetia, Italia, (Messina, leg. Heypex, coll. K. k. Hofmuseum in Wien), Gallia, Bri- tannia. Diese Beschreibung wurde nach den Originaltypen Loëw's coll. K. k. Hofmuseum ‘in Wien angefertigt ; seine Typen stimmen auch mit der dortselbst noch heute vorhandenen Type FoERsrER's munda (Britan- nia) vollständig überein ; die gleichfalls erhaltenen Typen von distincta, M. D. leg., det. M. D., Burgdorf, Helvetia, sind ganz typische munda Forrsrer, wie schon Lorw erkannt hat. Literatur und Synonymie. munda, Forster A., Psylloden 1848. ©, - MaxER-DvER, Psylloden 1871. distincta, idem, eodem, | © a: Monographia generis Trioza Foerster. 97 Mayer-Dueri, Lorw F., Mitteilungen über Psylloden, Verh. d.k: k. W. z. b. Ges. Wien, 1879. munda, Lozw F., Revision d. pal. Psylloden, ibidem, 1884. » idem, Jugendstadien d. Psylloden, ibidem 1884. 5 idem, Neue Beitr. zur Kenntnis d. Psylloden, ibidem, 1882. » idem, Übersicht d. Ps. v. Öst. Ungarn, ibidem 1888. 5 idem, Katalog d. pal. Psylloden, W. ent. Ztg. 1882. Psylla, FRAUENFELD G. v., Zoologische Miscellen, Verh. d. W. z. b. Ges. 1866. munda (nec), Reuter M. C., Catalog. Psyll. in Fenn. h. lect. 1877. munda idem, Charakt. d. Hem. fauna d. Koniferen, A soc. sc. fenn., Helsingf. 1908. à Epwarps, Hem. Hom Brit. Isl., London, 1896. x Purox A., Catalogue, Caën, 1899. Osanın B., Verzeichnis d. pal. Hem., Sct. Petersburg, 1907. 19. Trioza chrysanthemi Lorw 1877. (Tab. IX.) Kopf. —Scheitel: hinten 032 mm breit, gerade, 022 mm in der Mittellinie lang, die hinteren schmal abgerundeten Ecken je ein Punktauge tragend, die vorderen breit abgerundet, kahl. — Füh- ler 0:80 mm lang; die Sinnesorgane wie bei urficae L. Stirnkegel 0:14 mm lang, aus mäßig breiter Basis gleichmäßig zugespitzt, diver- gierend, nur schwach nach abwärts geneigt, mäßig behaart. — Fär- bung: Scheitel beim © meist gelb, rötlichgelb, bei den G ist der Grund gelblich, rötlichgelb, die Zeichnung rotbraun bis schwarzbraun fast die ganze Fläche einnehmend, nur die Ränder der Grudfarbe freilassend: Fühlernäpfe hellgelb; Fühler weißgelb, das erste und die beiden letzten Glieder braun, das 2. und 8. Glied manchmal am Ende etwas gebräunt; Stirnkegel gelblich, grünlich, bis schwarzbraun, in der Mitte heller, mäßig behaart. Thorax bei dem © gelb, rötlichgelb, mit rötlichbrauner, even- tuell bráunlicher, bescheidener Zeichnung; beim G rötlichgelb mit bräunlicher bis schwarzbrauner Zeichnuvg, die entweder begrenzt oder so ausgedehnt ist, daß sie den ganzen Thorax einnimmt, der dann einfärbig schwarz erscheint. Vorderflügel 260 mm lang, 0‘10 mm die größte Breite in, der äußeren Hälfte. — Flügelende deutlich zugespitzt und abge- rundet, der Flügelgipfel liegt etwas hinter. der Einmündung der. M1<+2; die vordere Hälfte des Flügelendbogens hat einen kürzeren, Radius als die hintere. — Flügeladern: Al ziemlich flach, Rs in. 28 V. Dr. Karel Sule: seiner Endhälfte etwas nach vorn ausgebogen, seine Koordinate fällt ein Stückchen hinter die Einmündung der M3 +4; M lang, flach bogenförmig, M1 +2, M3 + 4 gerade, Cul kreisbogenförmig. — Fär- bung der Adern: hellgelb, die Rippen ungefärbt. — Flügelmem- bran: wasserhell, bisweilen mit gelbem Anfluge, in der cell. Cu ent- lang der sut. analis öfters deutliche, gelbliche Wische. — Dornen : Oberflächedornen bedecken alle Zellen gleichmäßig, nur schmale, dor- nenlose Streifen den Adern entlang freilassend ; sie stehen in Qua- draten und Trapezen auf 0‘02 von einander; beim © reichen sie bis dicht an den Rand, beim lassen sie hier einen schmalen Streifen dornenfrei (in allen Randzellen); Unterflächedornen nehmen nur den äußersten Teil der cell. Rs ein, sonst fehlen sie vollständig. — Margi- naldornen wie bei urticae L. in der cell. M1 +2, M, Cul vorhanden. Hinterflügel wie bei urficae L. Beine gelb, schmutzig grünlichgelb, die Schenkel bräunlich. Abdomen unten gelbgrün, oben grün, öfters mit schwarzgrü- nen Wischen. G Körperende. — Genitalsegment von der Seite ge- sehen 0'15 mm hoch, 020 mm lang, nach hinten und unten bogen- förmig begrenzt, schwach behaart, hellgrün. — Kopulationszange, tlach, schuppenförmig, vorne und hinten fast gerade, (jedoch ein we- nig ausgebogen), oben gleichmäßig abgerundet, 0:10 mm hoch, 0:07 mm breit, der hintere Umriß läuft oben in einen 003 hohen, 0:02 mm gleichmäßig breiten Ast aus, der oben abgestutzt abgerundet ist und vorn in eine kleine zweizähnige, hinten in eine einzähnige Zacke aus- läuft (die erstere ist jedenfalls nur auf Präparaten bei starker Ver- größerung zu sehen); die Zange ist samt dem Aste 0'13 mm hoch. — Von oben ist das Ende der Zange gleichmäßig abgerundet, jenes des Astes kümmelsamenförmig, vorn schmäler, hinten breiter. werdend und abgerundet. — Von hinten: der niedrige, nach oben und außen ab- gerundete Zangenteil läuft am inneren oberen Ende in den schmalen Ast aus, der in entsprechender Perspektive zur Sicht kommt; der in- nere Umriß der geschlossenen Zange ist ein V mit ausgebogenen Seiten. — Behaarung ziemlich dicht, namentlich am hinteren Rande- Farbe hellgrün, der astförmige Fortsatz braun. — Analsegment 0:16 mm hoch, 0:13 mm die größte Breite in der Mitte der Höhe; vorn fast gerade, hinten bedeutend, gleichmäßig nach hinten ausge- zogen, oben. abgestutzt ; ziemlich dichte und lange Behaarung in der oberen Hälfte, namentlich am hinteren Umrisse ; hellgelb; — Anal- ring nicht abgesetzt. Monographia generis Trioza Foerster. 99 © Körperende. — Analsegment von oben gesehen kurz keilfórmig, das Ende von den Seiten kurz abgestutzt, das Genital- segment sieht man deutlich seitlich überragen; — von der Seite ist es an den Präparaten länglich dreieckig, 0:45 mm lang, 0'15 mm lang, der obere Umriß in der Mitte ziemlich tief eingeschnitten, so- daß zwei bucklige Wölbungen enstehen, eine gleich unter dem Anus, die zweite über der Endhälfte, der Kiel des Schnabels glatt und aus- gebogen, das Ende abgerundet, der untere Umriß seicht einge- bogen ; die Partie um die vordere Hälfte des Anusist nicht genügend chitinisiert. — Haare: ein Ring von kurzen Haaren um den Anus, einige längere und einige kürzere Haare auf der buckligen Wölbung unter dem Anus, 3—4 sehr lange Haare auf dem Kiele und an dem abgerundeten Ende mehrere kleinere ; eine Reihe von mittelgroßen Haaren über dem unteren Umriße; es sind keine Dornen vorhanden; Farbe hellgrün, das Ende geschwärzt. — Anus 020 mm im LD, ringsum ein geschlossener Ring mit zweireihigen Düsenöffnungen. — Genitalsegment bildet von der Seite ein gleichseitiges Dreieck, jede Seite ist 025 mm lang, die obere vor der Spitze stark nach oben ausgebogen, die vordere nach vorn stumpfwinlig ausgezogen ; die untere gerade; Spitze scharf, kurz, dünn ausgezogen, nach oben gebogen ; die ganze Seite des Segmentes mittellang zerstreut behaart die oberste Reihe der Haare und die Haare an der Spitze länger ; hellgrůn. — Äußere Legescheiden: hinten gleichmäßig abgerundet, die untere Hälfte fein geritzt. — ÄAußerer Legestachel hat gerade Achse, breiten Körper, am oberen Rande stärker chitinisierte Leiste, der untere, weiche Teil nur chagrainiert, nicht deutlich bedorut ; das Endstück ist kurz, stark chitinisiert, das Ende scharfspitzig, oben und unten mit je zwei spitzigen Zähnen. — Innerer Legestachel: hat den Endteil kurz dreieckförmig, das Ende abgestutzt, eine Leiste am unteren Rande und einen winzigen Nabel. Körpergröße: 250—3 mm. Nährpflanze: Chrysanthemum leucanthemum L. Lebensweise: die Larven sitzen an der Unterseite der Blätter in Grübchen, welche schon durch das Legen der Eier vom © herforgerufen werden. Die Imagines entwickeln sich vom Septem- ber an und überwintern. (Loew). Larven: eine Beschreibung der Larve dieser Art gab Lorw r..1879: Vorkomen: selten. Geographische Verbreitung: Austria, Hungaria, Ger- 30 v. Dr. Karel Sule: mania (Partenkirch, Bavaria, coll. Lorw, K. k. „doom Wien), Helvetia (ibidem), Rossia (Fennia). Diese Beschreibung, wurde nach den er Logw's, coll. K. k. Hofmuseum in Wien angefertigt. — Alle vorhangenen Exem- plare sind von einheitlichem Typus, welcher der Beschreibung Logw's vollkomen entspricht. Literatur und Synonymie. chrysanthemi, Lorw F., Beiträge z. Keuntnis d. Psylloden, Verb. d. k. k. z. b. G. Wien, 1979. 5 idem, Mitteillungen über Psyllodem, 1879. E idem, Revision d. pal. Psylloden, ibidem, 1882. à idem, Jugenstadien der Psylloden, ibidem, 1884. ñ idem, Übersicht d. Ps. v. Öst.-Ungarn, ibidem, 1888. 5 idem, Katalog, Wiener ent, Ztg. 1882. 5 Reuter, Medd. faun., fl. fenn. XIII. 1886. = HoRváru, A. magyarorszägi Psyllidákról, Budapest, 1875. 5 Purox, Catalog, Caën, 1899. 5 Osanın, Verzeichnis, St. Petersburg, 1907. 5 Reuter, Charakteristik d. Hem. fauna d. pal. Konif. Acta. Soc. sc. fenn. 1908. 20. Trioza remota Forrsrer 1848. (Tab. XX.) Kopf. — Scheitel 0:35 mm breit, 018 mm in der Mittellinie lang, hinten genügend winklig ausgeschnitten, die Hinterpunktaugen in den abgerundeten Hinterecken, die Vorderecken breit abgerundet, bei dem vorderen Punktauge ein deutlicher Einschnitt. — Fühler 0:70 mm lang; die Sinnesorgane wie bei der vorgehenden. — Stirn- kegel nur 015 mm lang, allmählich verschmälert, an der stumpfen Spitze etwas divergierend, spärlich behaar. — Färbung: Grund hellrotgelb, die Zeichnung schwarzbraun, unregelmäßig, verschwommen, Fühlernäpfe schwarz, Fühler rotbraun, in der äußeren Hälfte schwarzbraun; Stirnkegel schwarzbraun; mit unregelmäßigen helleren Flecken (ausgefärbtes Exemplar, gefangen im Frühjahr; diese Art variert mit dem Vorrücken der Jahreszeiten in ihrer! Färbung von hellgelb bis rot, braunrot und schwarzbraun.) Thorax: Prothorax gelblichwe'k mit schmalem schwarzbraunem Saume, Meso und Metathorax rotbraun, auf den Seiten weißlich, mit undeutlich verschwommener rotgelben bis schwarzbrauner Zeichnung. Monographia generis Trioza Foerster. 31 Vorderflügel. — Länge 2:90 mm, die größte Breite am An- fang des äußeren Drittels, d. i. 1:10 mm. — Flügelende winklig zugespitzt, der Flügelgipfel liegt etwas hinter der Einmündung. de M1 +2; die vordere und hintere Flügelendbogenhälfte haben fast gleich langen Radius, die vordere ist aber doch etwas mehr ausge- bogen. — Flügeladern: C-+ Sc und Al nur leicht gebogen; die innersten 2/3 des Rs, nach hinten ausgebogen, das äußerste 1/3 ist fast gerade, Ende gerade, über der Insertion der Cul, Anfang des R frei, nicht anliegend; M sehr lang, nur leicht gebogen M1-+2, M3 + 4, recht kurz, gerade; Cul vergleichmäßig kreisbogenförmig, sehr lang, Cu verläuft zum Hinterflügelrande unter einem scharfen Winkel von cca. 45°. — Färbung der Adern: hellbraun, mit feinen braunen Rippen. — Flügelmembran vollständig wasserhell, bei dem auf- fallenden Lichte milchweiß. — Dornen: Oberflächedornen: alle Zellen sind mit ihnen bedeckt, aber es können auch alle Zellen Dornenfrei sein bis auf cell. Cu, die immer mit Dornen bedeckt zu sein pflegt; es sind zwischen Vorhandensein und Nichtvorhandensein der Dornen alle mögliche Übergänge. Am meisten pflegt die Dornen- gruppe in cell. R1 und cell. C-- Sc abortiv zu sein; in cell. Rs ver- schwinden die Dornen im innersten Dritel vollständig; in cell. M1 + 2, M und Cul sind sie von den Seiten recht verschmälert. Es sind immer beim Vorhandensein der Dornen breite dornenlose Streifen vorhanden, in cell. Rs auch entlang des Raudes; die Dornen stehen auf 0:01—0:02 mm von einander in unregelmäßigen Quadraten. Es sind keine Unterflächedornen. — Marginaldornen wie bei Tr. urticae L. Hinterflügel gewöhnlich. Beine rotbraun, gelbbraun mit schwarzbrauuen Wischen. Abdomen schwarzbraun, die Verbindungsmembran rotbraun. O Körperende. — Genitalsegment 025 mm lang 020 mm hoch, nach hinten und unten kreisbogenförmig begrenzt, zerstreut behaart, schwarzbraun. — Kopulationszange: von der Seite gerade, niedrig, 0:17 mm, .breit (in den unteren 2,3 0:09 mm) schuppenförmig, das Ende vom Anfang des obersten Drittels an von vorne und von hinten gleichmäßig verschmälert und abgerundet: — von oben: der breite Ast verschmälert sich rasch in eine breite gartenmesserartige, kurz, scharf ausgezogene Zacke; am. hinteren Umriße am Anfang der Schmälerung eine lappenförmige Verbreiterung; — von hinten: die Zangenäste sind unten am breitesten, gegen den Gipfel werden sie allmählich schmäler, das Ende biegt sich plötzlich zur Mittelinie und endigt mit abgerunderter Spitze; am Anfang der 32 V. Dr. Karel Šulc: Biegung befindet sich am inneren Unriße ein abgerundeter Ausschnitt und vor diesem breite Abrundung; äußerer Umriß in von der Form eines abgestutzten, nach oben mäßig sich verschmälernden 0, der innere ist der Kontur einer P/anaria nicht unáhnlich. — Behaarung zerstreut, namentlich dicht am hinteren Umriße. — Färbung: rotbraun. — Analsegment 020 mm hoch, von breiter Basis nach oben allmählich verschmälert, oben schräg von hinten nach vorne abgestutzt; die hintere Ecke schwarfwinklig nach hinten verzogen; Haare auf der oberen Hälfte zerstreut. — Färbung: schwarzbraun. — Analring nicht abgesetzt. © Kórperende. — Analsegment von oben gesehen länglich keilförmig, die Seiten unter dem Anus sind leicht eingebogen, das Ende von den Seiten abgestutzt. — Von der Seite 050 mm lang, der obere Umriß leicht eingebogen, der Kiel glatt, der Schnabel schmal, das Ende abgerundet, der untere Umriß leicht eingebogen; die Partie um die vordere Hälfte des Anus ist nicht genügend chitinisiert. — Behaarung: ein Ring kleiner Haare um den Anus, einige längere Haare hinter und unter dem Anus, 3—4 längere Haare auf dem Grunde des Schnabels und 4—5 kleinere eingemischt unter denselben; Kiel und Ende des Schnabels mit kurzen Haaren, ober dem unteren Umriße 3—4 dornartige Haare; Chitinstruktur feinhöckerig. — Farbe: schwarzbraun, die Mitte heller. — Anus 018 mm lang, ringsum ein geschloßener Ring mit zweireihigen Drüsenöffnungen. — Genital- segment: obere Seite wellig, 040 mm, die vordere winklig nach vorn auszogen, 038 mm, die untere fast gerade, nur in der Mitte leicht augebogen, 0:50 mm; Schnabelspitze allmählich lang ausgezogen, gerade; die hinteren 2/3 des Segmentes ziemlich behaart, die obersten Haare sind am längsten, gegen den unteren Umriß werden die Haare gradweise kleiner und auf demselben sind sie am kleinsten; es sind keine Dornen vorhanden. — Farbe: schwarzbraun, die Mitte hellgelb. — Äußere Legescheiden erreichen etwa das Ende des unteren Segmentes, sie werden nach hinten gleichmäßig :schmäler und sind fein länglich geritzt. — ÄußerreLegestachel: Körper geradachsig Oberleistenteil fein karriert, Unterleistenteil fein geritzt, nicht stachelig, das Endstück lang, schmal, stark chitinisiert, nach oben ausgebogen, das Ende abgerundet, unten mit zwei kleinen Zähnen von welchen der hintere sekundär fein sägeartig gezähnt ist. Innerer Lege- stachel: mittellang, dreieckförmig, der obere Umriß leicht ein- gebogen, das Ende abgestutzt, am unteren Umriße eingebogene Leiste, ein kleiner Nabel. 9 Monographia generis Trioza Foerster. 33 Körpergröße: 340 mm. Nährpflanze: Auercus pedunculata, sessiflora. Lebensweise: Die Larven leben an der Unterseite der Blátter und verwandeln sich von Ende August an zu lmagines, welche überwintern. (Lorw.) Larven: sind vom Lorw 1884 beschrieben worden. Vorkommen: überal aber spärlicher. Geographische Verbreitung: Austria. Bohemia, Germania, Helvetia, Gallia, Britannia, Suecia, Rossia (Livonia) Romania (OSanıs), Algeria. Diese Beschreibung wurde nach den Exemplaren, die ich teils in Michalkowitz, Teschner Kreis, im XI. 1905 aus den Larven erzogen, teils, am 11. III. 1906 (die überwinterten) auf den Koni- feren geschöpft habe, angefertigt; in der coll. k. k. Hofmuseum be- finden sich noch Originaltypen der Tr. haematodes FOERSTER, cinna- barina Forrster aus Frankfurt in Deutschland, dann Tr. dryobia Fror aus Segewold in Livonia; alle diese Typen sind eine und dieselbe Species, die meiner eben gegebener Beschreibung vollständig entspricht. Literatur und Synonymie. remota, FoERsTER A., Psylloden, 1848. cinnabarina, idem, eodem. haematodes, idem, eodem. dryobia, FLoR G., Rhynch, Livlands, 1861. » idem, Z. Kenntnis d. Psyll. Moskva, 1861. remota, Low F., Beiträge z. Kenntnis d. Psylloden Ver. d. k. k. z. b. Ges. Wien, 1877. idem, Revision d. pal. Psylloden, eodem, 1882. idem, Jugendstadien d. Psylloden, eodem, 1888. idem, Uebersicht d. Ps. v. Oest.-Ung., eodem 1888. idem, Katalog d. pal. Psylloden, Wiener ent. Ztg. 1882. Meyer-Duer, Psylloden, Mitt. Schw. Ent. Ges. 1871. cinnabarina, idem, eodem. haematodes, idem, eodem. Scorr, Monogr. of. Brit. Psyll., Trans. ent. soc., London, 1876. Duras J. W., Scarcity of autun. Hom. Ent. M. Mag. XIII. 1876. » » remota, Reıser-Puron, Cat. d. Hém. d. lAlsace etc, Bull. Soc. d’hist. nat, Colmar 1876. dryobia, Tuomson, Opusc. entom., Lund.. 1878. remota, Reuter M. O. Sveriges Psylloder, Stockholm, 1880. Reuter M. 0., Trioza remota fran Finnland; Medd. Soc. f, et. fl. fenn, XXIII.. p. 35., 1898. n "34 V. Dr. Karel Šulc: Monographia generis Trioza Foerster. remola, idem, Char. d. Hem. fauna d. pal. Koniferen, A. S. Sc. Fenn, Hel- singfors, 1908. HoRváru G., A mygyarorsz. Psyll., Budapest, 1885. Dusois M., Cat. d. Hém. d. 1. Somme. Mém, Soc. Lin. d. N. d. 1. France, Dupa L., Hmyz polokřídlý v Čechách žijící, Pragae 1892. CAxPENTIER L., Matériaux p. 1. faune d. sm d. L'Oise. Soc. Linn. d. N. d. 1. France. Eowarps, Hem. hom. Brit. Isl. 1894. Purrox A., Catalogue, Caën., 1899. Laurerrie M., Contr. 41 F. a Hém. etc. d. s. 0. d. 1. France, Bordeaux 1901. Osanın, Ver zeichnie St. Petersburg, 1907. Dr. K. Sule: Gen. Trioza. Tab. XI. 11. Trioza eirsii Lokw 1881. 1. Kopf von oben. — 2. Fühler. — 3. Vorderflůgel. — 4. Z' Genital- segment, Kopulationszange und Analsegment von der Seite. — 5. Ende der Ko- pulationszange von oben. — 6. Genitalsegment und Kopulationszange von hinten. — 7. © Analsegment von oben. — 8. © Anal- und Genitalsegment von der Seite (Präparat). — 9. Äußerer Legestachel von der Seite. — 10. Innerer Legestachel. Dr. K. Sule: Gen. Trioza. Tab. XII. 12. Trioza aegopodii Lorw 1879. 1. Kopf von oben. — 2. Fühler. — 3. Vorderflůgel. — 4. £ Genitalseg- ment, Kopulationszange und Analsesment von der Seite. — 5. Ende der Kopu- lationszange von oben. — 6. S Genitalseoment und Kopulationszange von hinten. — 7. © Analsegment von oben. — 8. © Anal- und Genitalsegment von der Seite (Präparat). — 9. Äußerer Legestachel. — 10. Innerer Legestachel. Dr. K. Sule: Gen. Trioza. Tab. XIII, 13. Trioza rumieis Losw 1879. 1. Kopf von oben. — 2. Fühler. — 3. Vorderflügel. — 4. £ Genitalsegment, Kopulationszange und Analsegment von der Seite. — 5. Kopulationszange von oben. — 6. Genitalsegment und Kopulationszange von hinten. — 7. © Analsegment von oben. — 8. © Anal- und Genitalsegment von der Seite (Präparat). — 9. Au- Berer Legestachel. — 10. Innerer Legestachel. Dr. K. Sule: Gen. Trioza. AD XV: se N ee en 14. Trioza maura Forrsrer 1848, Sunc def. em. 1. Kopf von oben. — 2. Fühler. — 3. Vorderflügel. — 4. G Genital- segment, Kopulationszange und Analsegment von der Seite (Präparat). — 5. Ko- pulationszange von oben (Ende). — 6. £ Genitalsegment und Kopulationszange von hiuten. — 7. © Analsegment von oben. — 8. © Anal- und Genitalsegment von der Seite (Präparat). — 9. Äußerer Legestachel von der Seite. — 10. Innerer Legestachel von der Seite. Dr. K. Sule: Gen. Trioza. Tab. XV. 2 Be EEE age Ba GE — £ nn % re # = ě N 15. Trioza Thomasii Lozw 1888. 1. Kopf von oben. — 2. Fühler. — 3. Vorderflügel. — 4. S Genital- segment, Kopulationszange und Analsegment von der Seite. — 5. Ende der Ko- pulationszange von oben. — 6. Genitalsegment und Kopulationszange von hinten. — 7. © Analsegment von oben. — 8. © Anal- nud Genitalsegment von der Seite (Präparat). — 9. Äußerer Legestachel von der Seite. — 10. Innerer Legestachel von der Seite. v ER (5 SE ol mr line Len i voly: fi Ee re AC Dr, K. Šulc: Gen. Trioza. Lab VE Pr YOKO © ET TEN 2 Fe > 5 16. Trioza proxima Fror 1861. 1. Kopf von oben. — 2. Fühler. — 3. Vorderfiügel. — 4. Oberfláche- (größere) und Unterflächedornen (kleinere) des £ Vorderflügels. — 5. Dieselben des © Vorderflügels. — 6. £ Genitalsegment, Kopulationszange und Analsegment von der Seite. — 7. Ende der Kopulationszange von oben. — 8. £ Genital- segment und Kopulationszange von hinten. — 9. © Analsegment vou oben. — 10. © Anal- und Genitalsegment von der Seite (Präparat). — 11. Äußerer Lege- stachel. —- 12. Innerer Legestachel. Dr. K. Sule: Gen. Trioza. Tab. XVII. 17. Trioza dispar 1879. 1. Kopf von oben. — 2. Fühler. — 3. Vorderflügel des ©. — 4. Derselbe des S. — 5. Oberfläche (größere) und Unterflächedornen (kleinere) des Flügels. — 6. S Genitalsegment, Kopulationszange und Analsegment von der Seite. — 7. Ende der Kopulationszange von oben. — S. Genitalsegment und Kopula- tionszange von hinten. — 9. © Analsegment von oben. — 10. © Anal- und Ge- nitalsegment von der Seite (Präparat). — 11. Äußerer Legestachel. — 12. Innerer Legestachel. HAS AM d Be 4 a Im Dr. K. Sule: Gen. Trioza. Tab. XVIII. 18. Trioza munda Forster 1845. 1. Kopf von oben. — 2. Fühler. — 3. Vorderflügel.e. — 4. 4 Genital- segment, Kopulationszange und Analsegment von der Seite. — 5. Ende der Ko- pulationszange von oben. — 6. S Genitalsegment und Kopulationszange von hinten. — 7. © Analsegment von oben. — 8. © Anal- und Genitalsegment von der Seite (Präparat). — 9. Äußerer Legestachel. — 10. Innerer Legestachel. Dr. K. Sule: Gen. Trioza. Tab. XIX, 19. Trioza ehrysanthemi Low 1877. 1. Kopf von oben. — 2. Flügel. — 3. Vorderflügel. — 4. S Genitalsegment, Kopulationszange nnd Analsegment von der Seite. — 5. Ende der Kopulations- zange von der Seite (starke Vergrößerung, Präparat) — 6. Ende der Zange von oben. — 7. S Genitalsezment und Kopulationszange von hinten. — 8. © Anal- segment von oben. — 9. © Anal- und Genitalsegment von der Seite (Präparat). — 10. Äußerer Legestachel. — 11. Innerer Legestachel. ae lg Sn Dr. K. Sulc: Gen. Trioza. Tab x 20. Trioza remota Forrster 1848. 1. Kopf von oben. — 2. Fühler. — 3. Vorderflügel. — 4. F Genital- segment, Kopulationszange und Analsegment von der Seite. — 5. Ende der Ko- pulationszange von oben. — 6. F Genitalsegment und Kopulationszange von hinten. — 7. © Analsegment von oben. — 8. © Anal- und Genitalsegment von der Seite. — 9. Äußerer Legestachel. — 10. Innerer Legestachel. | VI. Vyvoj blanitého labyrintu ryb kostnatych. Napsal Dr. Jaromir Wenig. S 1 tabulkou a 6 vyobrazenimi v textu. Předloženo dne 2. prosince 1910. Při studiu vývoje ryb kostnatých, které jsem loňského roku konal na embryich pstruha, sledoval jsem veškerá stadia vývoje la- byrintu: od prvého objevení se sluchové plakody až do úplného vývoje polokružných chodeb, ampull, sacculu i vytvoření okolní chrupavky. V hojné literatuře, jednající o vývoji sluchových orgánů nižších obrat- lovců, nalezl jsem pouze dvě práce, které obšírněji se zabývají rybami kostnatými. Je to starší práce C. v. Noonpexa (41) a novější Runoura Krause (37), podávající souhrn výsledků o vývoji sluchových orgánů u obratlovců vůbec. Obě studie mají své nedostatky, hlavně pokud jde o vývoj po- lokružných chodeb labyrintu, vlastní blanité stěny a ductu endolym- phaticu. Z toho důvodu rozhodl jsem se sděliti v této studii svá 1 v jiných směrech odchylná pozorování. Tato opírají se o velké množství materiálu: embrya vyvíjela se ve zvláštní k tomu účelu zřízené nádržce, kterou stále protékal slabý proud vodovodu po dobu tří měsíců, konservována byla i dvakráte denně, tak že získal jsem veliké množství stadií. Na malá embrya užíval jsem methody Korsox- ovy (31), od stáří asi 30 dnů radno jest však embrya vypraeparovati živá a fixovati sublimätem, ježto methoda KorscH-ova nezachovävä plasmu bezvadně; hodí se hlavně k pozorování embryí v celku a pra- cuje se dle ní snadno, ježto embrya před vyjmutím z chorionu jsou již poněkud utvrzena a skrze blánu patrna. Z takto získaného mate- riälu zhotoveny byly řezy příčné, horizontální i sagitální, k barvení 1 Věstník král. č. spol. náuk. Třída II. 2 VI. Dr. Jaromir Wenig: použito běžných method, hlavně železitého haematoxylinu Heidenhei- nova, k dobarveni červéni Congo a světlé zeleni. Též methody van Giesox-ovy bylo užito. Podotýkám ještě, že vývoj postupoval velice zvolna, ač teplota vody byla značně vyšší (as 7° C.) vody potoční, v níž embrya oby- čejně svůj vývoj prodělávají. Stadia tříměsíční nebyla ještě volná; volné rybky s vakem žloutkovým i bez něho obdržel jsem již fixované a stáří jich dle dnů není mi známo. I. Vývoj polokružných chodeb a ampull labyrintu. Vývoj vaku sluchového ze ztloustlé vrstvy ektodermové u Ichthyo- psid jest dostatečně znám z prací četných autorů (PoLı, ScHENK, Krause, NooRDENX, HELLMANN). Kurprer, Gorre a hlavně GoRoNow1č pojednávají též o účastenství t. zv. listen gangliových na vývoji jed- noduchého vaku sluchového. Těmito orgány hodlám specielně zabý- vati se v práci pozdější a názory GoRoNowró-ovy a hlavně BARBIE- Ri-h0*) o vývoji ganglií nervů mozkových dle možnosti na pravou míru uvésti. V novější době vyslovuje též RaBiNowirscH domněnku, žeu Emys europaea sluchový vak není původu čistě epidermoidálního, nýbrž že též soustava nervová dodává mu materiál, a poukazuje na udání KurrrER-ova týkající se vývoje Cyclostom. Fueıssıe, kritisuje náhled RasivowirscH-ův, dodává, že též u embryí Platydactylus mauretanicus nelze přesně stanoviti hranic mezi vakem sluchovým a gangliem aku- stickým, a že skutečná výměna buněk těchto dvou útvarů existuje nepochybně u Sceyllium canicula. K tomu pouze podotýkám — ježto věc sama nespadá v rámec této práce — že u žraloků dochází skutečně ke splynutí stěny vaku sluchového a ganglia akustikofacialního na více místech, ale mám za to; že nastává pochod opačný: stěna sluchového vaku proliferuje své buňky do ganglia, jež následkem toho vzrůstá. Soudím tak dle polohy jader na některých řezech. Na ob. 19. spatřujeme řez embryem Scyl- lium canicula (7 mm. dlouhým) v končině ductu endolymphaticu. Ganglion souvisí tu se stěnou vaku, kde tento přechází v ektoderm a přijímá z ní buňky. Na řezech více proximálně vedených (06. 20.) nacházíme podobné splývání obou orgánů, daleko však mohutnější, ale všudy jde asi o proliferaci buněk ze stěny vaku do ganglia, a +) BaRBreRr Cymo, Ricerche sullo sviluppo dei nervi cranici nei Teleostei. Morph. Jahrb. Bd. 37. Vyvoj blanitého labyrintu ryb kostnatych. 3 pikoliv naopak. Ostatně již ze sluchové plakody- proliferuje množství buněk.*) Ježto nejmarkantnější změny prodělává sluchový orgán tvořením se polokružných chodeb, počínám tímto. — Způsob, jak vyvinují se polo- kružné chodby labyrintu, jest u obratlovců dle RunoLFa Krause dvojí: u ssavců, ptáků, plazů a zryb u žraloků jest to proces vychlipo- vací, u ryb kostnatých a obojživelníků naopak proces vchlipo- Va IC 1.77) Vývojem chodeb polokružných u vyšších obratlovců zabývali se hlavně VALENTIN, RarTHKE, Reissner, BÖTTCHER, RopiveER a R. Krause. Práce tohoto (34) na základě method rekonstrukčních potvrdila theorii RATHRE-ovu, respektive BorrcHER-ovu. V ní dokázal Krauss na em- bryích králíka a vepře, že polokružné chodby vznikají z vakovitých vychlípenin (Falten) vaku sluchového, a sice: oba kanály vertikální, z velké vychlípeniny společné, kanál horizontální, nejpozději se tvo- řící, ze základu samostatného (Bôrroner). Druhý způsob vývoje chodeb, „vchlipování“, pozoroval již roku 1842 K. Voar (68) na embryích Coregonus palea. VoGT popisuje ja- kousi hmotu pojivnou, z níž vzniká později chrupavka lebky (viz později „Knorpelige Metamorphose“ Krause-ova). Hmota tato obklo- puje vak sluchový, vniká posléze do něho, vtlačujíc násilně stěny jeho dovnitř; konečně vzniknou příčky, oddělující jednotlivé chodby. Vchli- pování stěny vaku sluchového jest tedy dle Vocra zcela passivním, jest způsobeno tlakem okolní, stále přibývající hmoty pojivné, pozdější „Basalmasse“ Noonpen-ovy. Takto vzniklé chodby jsou z počátku značně rozměrné a široké, a teprve stálým přibýváním oné hmoty pojivné redukují se znenáhla na úzké rozměry, jak je nalézáme na labyrintu úplně vyvinutém. Po Vocr-ovi byl NooRpEN prvý, který se podrobněji zabýval vý- vojem labyrintu ryb kostnatých; přibral i jiné zástupce ryb Clupea harengus, Gobius niger, Gastrosteus aculeatus, Cottus scorpio. Hlavním materiálem však i pro tohoto badatele byly ryby lososovité Salmo salar, Salmo trutta, Salmo fario. Jest zajisté nejsnáze k po- zorování potřebné množství stadií zaopatřiti si od těchto ryb, a je- likož i jich vývoj děje se velice pozvolna, lze za těchto okolností ) Údaje Goronovic-ovy týkají se zcela mladých stadií Salmo fario, kde ganglia dosud nejsou vyvinuta. **) Výraz „vychlípení“ užívám pro Kzausk-ovo „Taschenbildung“ neb „Faltenbildung“ ; autoři, kteří o obojživelnících pracovali, též těchto neb podobných výrazů užívali. di 4 VI. Dr. Jaromir Wenig: postup vývoje u nich sledovati spolehlivěji, než u těch, které se rychle vyvíjejí (zvláště rychlý vývoj labyrintu zjistil NooRpEN u Clupea harengus). Noorpex basální hmotu popsal podrobněji nežli Vocr a shledal, že příčky, oddělující jednotlivé polokružné chodby, povstávají splynutím dvou proti sobě rostoucích hrbolü (Wůlste und Gegenwůlste). Takovýto dvojí, naprosto různý způsob vývoje labyrintu u obrat- lovců byl všeobecně uznáván až do objevení se důležité práce Jura Frrrssrea (12); důležité proto, že v ní autor ukázal, že NooRpEN-ova „Pasalmasse“ není hmotou pouze rybám kostnatým vlastní, nýbrž že vyskytuje se též u Sauropsidü, jež zkoumal, t. j. u reptilií (Gecko, Lacerta, Anguis) a ptáků (Vanellus). V práci Fueissıs-ov& nacházíme pouze tři vyobrazení týkající se histologických poměrů (všecka ostatní věnována celkovému tvaru labyrintu), ale jeho obrázek 20., znázor- ňující řez labyrintem embrya Vanellus, zaráží přímo podobností s po- měry, jaké nacházíme u ryb kostnatych. Fruprssre nalezl basální hmotu v rýhách, kterými jsou vyznačeny vychlípeniny pro budoucí chodby polokružné. Frersste nepodává nikde výkladu o původu „basälni hmoty“, ba . prohlašuje: „Es ist aber auch unklar, woher die Basalmasse, deren Menge ja oft geradezu enorm genannt werden muss, stammt.“ Později (u embryí Platydactylus 5 mm) nachází FLeıssıg basální hmotu nejen v ryhäch na laterální straně orgánu, nýbrž i v mělké jamce (Delle) na straně mediální. Basälni hmota v tomto stadiu jest © již částečně prostoupena elementy mesodermovými. Objevem basální hmoty při vývoji labyrintu u Sauropsidü pře- stává platnost Krause-ova rozdělení obratlovců na „Sáugertyp“ a „Te- leostiertyp“, neboť vidíme, že oba způsoby — vychlipování a tvoření se basální hmoty — kombinují se u reptilií a ptáků. Čistě vychlipo- vací process v Krause-ové smyslu platí tedy dosud pouze pro ssavce a žraloky. Jestit třeba i u těchto zástupců obratlovců konati nová pozorování, a snad se podaří ukázati, že vývoj labyrintu, tohoto u všech obratlovců — aspoň pokud se týče t. zv. pars superior — stejně stavěného orgánu, nepostupuje dvěma různými, navzájem se vylučujícími cestami. Basální hmota sauropsidů, po tak dlouhou dobu pozornosti uniknuvší, slibuje zajisté novým pokusům naději na výsledky příznivé. Co týče se vývoje polokružných kanálů, shledal Frrrssre, Ze nejdříve (embrya 2:5 mm) tvoří se jediná veliká vychlípenina. Tato rozdělí se rýhou, basální hmotou vyplněnou, na dvě části: na základ Vyvoj blanitého labyrintu ryb kostnatych. 5 chodby zadní vertikální, a společný základ pro obě druhé chodby (jinak Krause u ssavcü!), které se teprve později rozlišují. . Pochody, jimiž mění se původně jednoduchý vak sluchový v slo- žité bludiště, nastávají u salmonidů poměrně pozdě.*) U embryí 54 dny starých (délka 6 mm) nelze dosud velkých změn pozorovati. Vak sluchový prodělal od svého uzavření do této doby rozmanité, celkem však nepodstatné změny svého přibližně sférického tvaru, lumen jeho nabylo značných rozměrů, při čemž jeho stěny valně se ztenčily. Je- nom jejich ventrální partie zůstala stejnoměrně vysokou — z této vznikají později makuly a cristy akustické. — Pozorujeme-li příčné řezy embryem o jeden nebo dva dny starším, shledáme, že vak pro- táhl se značně ve směru dorsoventrálním, čímž nabyl podoby hruško- vité a vtlačil se těsně mezi ektoderm a centrální nervovou soustavu (ob. 1). Přímým následkem fohoto pochodu jest, že veliká část jeho laterální i mediální stěny nestýká se vůbec s buňkami mesenchymo- vými, nýbrž s útvary nahoře jmenovanými. V místech, kde orgán přiléhá k ektodermu, počíná se u Stadií nejblíže starších objevovati hmota basální. Prvé stopy skutečného vchlipování nalezl jsem u embryí 58 dne (délka až 7 mm). V proximální prvé třetině sluchového vaku obje- _ vuje se mělké prohnuti laterální stěny dovnitř, a sice té její části, kterou přiléhá těsně k ektodermu. Podobné, ale ještě nepatrnější prohnutí pozorujeme též v zadní třetině orgánu. Toto vchlípení považuji za proces čistě aktivní, ni- koli vynucený hromaděním se nějaké hmoty okolní, jak domníval se Vocr; basální hmoty dosud pozorovati nelze. NooRDEN 6 tomto pro- cesu specielně se nevyjadřuje, ale z jeho popisu lze souditi, že i on měl za to, že „Basalmasse“ vtlačuje epithel vaku sluchového dovnitř. Též Krause píše v podobném smyslu. Nepochybně nedostatek prvých stadií vchlipování a pohled na praeparáty, na nichž basální hmota jest již značně vyvinuta, svádí k těmto názorům. Prvé stopy basální hmoty pozoroval jsem u embryí 59 dní sta- rých. Již v tomto stadiu počíná někdy děliti se ventrální stěna vaku v část dolejší mediální, která připadne na saceulus, a hořejší laterální, připadající na utriculus. #) Z udání různých autorů (Goronovic, RaBL RůcKHARD a j.) vyplývá, že vývoj u jednoho a téhož drubu (Salmo fario) postupuje rychlostí nestejnou. Em- brya, která jsem letošního roku pozoroval, vyvíjela se značně rychleji než loňská za stejných okolností vnějších. ® 6 VI. Dr. Jaromír Wenig: Prostor mezi ektodermem a dosud mělce vchlípenou stěnou vaku sluchového počíná se plniti žlutavou, průsvitnou hmotou, které u starších stadií rychle přibývá. Noorpen považoval tuto hmotu za vyloučeninu buněk sluchového vaku, Krause však má za to, že jest spíše produktem okolních buněk mesenchymových. Byl jsem po dlou- hou dobu téhož mínění jako NooRDEN, ježto hmota basální počíná se po prvé objevovati v místech, kde orgán sluchový přiléhá těsně k ek- todermu, byl jsem však panem prof. drem MRrAZkEm upozorněn, že jde zde o hmotu základní, o hmotu původu mesenchymového. — Hmota ta hromadí se v místech, kde vzniká prázdný prostor násled- kem vchlipoväni se stěn alveu. NooppEN i Fueissıc- srovnávají ba- sální hmotu s onou hmotou, která tvoří se při vývoji ocasu larev amfibii (HENSEN). Basální hmota jeví vždy určitou strukturu, jest ve všech svých částech jakoby rozprýskána a mírně zvlněna; tato struktura jest zvláště zřetelna, dokud basální hmota není prostoupena mesenchymo- vými buňkami. Rovnoběžné zvrstvení hmoty nikdy jsem nezpozoroval. — Barviva na ni téměř nepůsobí, jak souhlasně autoři udávají. Shledal jsem, že červeň Congo barví ji dosti rychle, skoro cihlově červeně; slabou barvitelnost Bismarkovou hnědí konstatoval NooRDExN, jiná barviva však nepůsobila. Ježto Freıssıc-ovi podařilo se Bismar- kovou hnědí zbarviti hmotu, vyplňující rýhy na labyrintu Platyda- ctyla intensivně na hnědo, soudí týž, že identita její u ryb kostna- tých a sauropsidů jest prokázána. Výklad i příslušný čtvrtý obrázek NooRpEN-ův o tomto prvém objevení se basální hmoty, to jest o jejím rozsahu a tvaru tohoto, není úplně jasný. Dle něho objevuje se hmota u Salmonidů v podobě trojcípého „ztluštění“. Z tohoto společného ztluštění vrůstají pak dle Noorpena dovnitř alveu 3 výčnělky (Wülste), „immer auf den Breitseiten der dreizipfeligen Figur.“ — Z těchto výčnělků jeden míří ku předu, druhý vzad, třetí dolů, Skoro současně tvoří se proti těmto třem vý- čnělkům jiné nové (Gegenwůlste), a sice: dva z přední a zadní partie mediální stěny vaku, třetí z jeho spodiny. Povstävä tedy dle Noor- DENA Šest zvláštních výčnělků, z nichž vždy dva rostou proti sobě, stýkají se konečně, a po následující resorpci epithelu na styčných plochách splynou v jednolitou příčku (Balken), oddělující příslušnou polokružnou chodbu. Jak se později ukáže, není výklad tento úplně správným, ani co týče se povstávání výčnělků, ani co týče se resorpce epithelu. Vývoj blanitého labyrintu ryb kostnatých. 7 Krause vývoj horizontální chodby polokružné nepopsal správně. Dle něho tvoří se dvě vchlípeniny (Gruben oder Dellen) na laterální stěně alveu, a teprve, když tyto dosáhly značné hloubky, vyvíjejí se na korrespondujících místech mediální stěny dvě podobné jamky. Všecky vyplněny jsou basální hmotou. — Krause nazývá je „Mesen- chymzapfen“. Další postup vývoje jest dle něho týž, jako dle Noorpex-a pro canalis membranaceus anterior a posterior — styk výčnělků a re- sorpce epithelu. Ale pro canalis externus udává Krause vývoj jiný než Noorpen. V jeho práci (37) čteme: „Auch bei den Teleostieren bildet sich zuerst der vordere Bogengang, dann folgen die beiden anderen ungefáhr gleichzeitig nach. Der hintere laterale Basal- zapfen spaltet sich nämlich in zwei Teile, von denen der eine, schon beschriebene, sich direkt me- dial, der andere aber sich ventral wendet. Diesem letzteren entspricht ein weiterer Basalzapfen, welcher entsteht in der ventralen Hälfte der lateralen Wand und in den Fig. 99 und 101 bei ad zu sehen ist. Er | Ob. 1. Horizontální rez labyrintem wendet sich schräg nach hinten und mbrya Trutta fario 73 dny staré- dorsal und trifft hier mit dem vorher 08, n ae onen k asální hmoty, ventrální to počátek beschriebenen zusammen. Dadurch příčky oddělující canalis externus; wird die laterale Wand der Hörblase ds — basální hmota, m — mesenchym, stark nach aussen vorgebuchtet und ch — buňky budoucí chrupky. es entsteht durch Vereinigung der beiden Zapfen der äussere Bogengang . . ..“ Dle Krause súčast- ňuje se tedy vytvoření příčky pro canalis membranaceus externus příčka, která odděluje canalis membranaceus posterior. Abychom zjistili správnost těchto udání, sledujme bezvadnou serii horizontálních řezů embryem 73 dny starým (délky 8 mm). U tohoto splynuly již veškeré výčnělky, vždy dva v jednu souvislou příčku, následkem čehož jsou již veškeré polokružné chodby úplně odděleny. Sotva mineme aparát Zaberni a řezy zasáhnou venträlni partie chordy, objeví se oválné průřezy nejspodnější části budoucího saceulu; těsně před ním leží ganglion acusticofaciale, za ním ganglion nervi glossopharyngei, mezi ním a chordou chrupka. Postupujeme-li 8 | VI. Dr. Jaromir Wenig: k řezům výše položeným, dospějeme k místu, kde sacullus přechází v utriculus. Zde jest celý orgán mírně zaškrcen, tak že na řezu jeví se v podobě osmy, což patrno ještě na text. ob. 1. Na tomto znázorněn jest řez, kde při laterální stěně alveu obje- vuje se ložisko basální hmoty. Textový ob. 2. jest kreslen dle 4. řezu nad řezem předcházejícím (tlouštka řezů obnáší 0:05 mm); tu vidíme, že zmíněná basální hmota přechází v příčku vertikálně stou- pající. Uprostřed basální hmoty leží jádra buněk mesenchymových, které v tomto stadiu již do ní vnikají. Pro- ximálně od příčky je stěna labyrintu značně zvýšena — to jest budoucí crista ampully horizontální chodby. — Čtvrtý výše ležící řez znázorněn text. ob. 3. Canalis externus jest tu již zasažen, leží mezi stěnou labyrintu a příčkou. I v této výši jsou již mesenchy- mová jádra v basální hmotě patrna, ale v počtu Obr. 2. Embryo 73 dny ještě velmi skrovném. Sledujeme-li řezy od staré, táž serie, dle níž tohoto posledního stále výše, pozorujeme, že kreslen ob. 1., čtvrtý řez příčka, z počátku vertikálně stoupající, zatáčí výše (tloušťka řezů 005 © nähle ku předu, tak že její obrys na řezu mm); basální hmota pře- . TER PR chází ve příčku vertikálně jest již eliptický. stoupající. ere - crista am- Jest to znázorněno na text. ob. 4., kre- pullae canalis externi. sleném dle jedenáctého řezu nad řezem po- sledně zobrazeným. Canalis anterior jest již příslušnou jemu příčkou úplně oddělen, a řez zachycuje ventrální její epithelový povlak. Basälni hmota příčky chodby horizontální neob- sahuje v této výši dosud buněk mesenchymových. Posléze přechází sledovaná příčka, oddělující horizontální chodbu v příčku chodby přední. Šestý řez nad posledně zobrazeným ukazuje tento přechod jasně: příčka pro canalis anterior zachycena jest zde ve svém nejširším průměru, všudy jsouc již prostoupena elementy mesenchymovými ; do ní pak ze zadu vüstuje slabší dosud příčka pro canalis externus (text. ob. 5.). Postupujeme-li ještě výše, mizí na řezech příčka pro canalis ex- ternus, a basální hmota její i příčky chodby přední přecházejí ve značné ložisko této hmoty při laterální stěně labyrintu. Již jen příčka přední chodby vychází z této vrstvy až ku stěně mediální. Konečně míjejí řezy i tuto příčku — přicházíme k místu, kde ústí canalis anterior v širokou dosud střední část labyrintu — alveus communis. A v této výši teprve pozorujeme, že z laterální mocné vrstvy hmoty basální Vyvoj blaniteho labyrintu ryb kostnatych 9 odchází příčka pro canalis posterior. Text. ob. 6. znázorňuje řez dvanáctý nad oním, dle něhož kreslen jest od. 5. V předu vidíme široké ústí chodby přední do alveus communis, vzadu pak příčku -chodby zadní, mířící na zad a mediálně, kterou řez tento zachycuje jen as do poloviny její délky. Hmota basální při laterální stěně má zde typicky- vlnitou strukturu a jest dosud všudy prosta mesenchy- mových buněk. — Čtvrtý vyšší řez zastihuje příčku zadní již v celé její délce, až ku mediální stěně labyrintu a canalis posterior jest na tomto řezu úplně již oddělen od vesti- bula. Z popisu tohoto průběhu příček jest zřejmo, že příčka horizontální chodby nic nemá společného s příčkou zadní chodby vertikální, neboť vüstuje do příčky chodby přední. Canalis externus nemá přirozeně dosud polohy zcela ho- rizontální, nýbrž jest skloněn poněkud: DIE CAR : : zu. er dešlých; čtvrtý řez nad předchá- teprve dalším vývojem příček uveden Fein te AT stou: jest do definitivní polohy horizontální. pající jest již vzdálena od stěny Vznikl pak tuto popsaný labyrint labyrintu. způsobem následujícím: u embryí při- bližně 60 dní starých (délka asi 6 mm) počíná se při stěně alveu objevovati popsaná již basální hmota. Hromadění hmoty děje se záhy při celé ploše stěny, která přiléhá těsně k ektodermu, tak že vak sluchový od tohoto se oddaluje. Určité trojcípé podoby, jak ji Noor- DEN líčí, místo toto nemá. — | Zároveň děje se, jak již řečeno, vchli- pování epithelu dovnitř vaku na dvou místech, v přední a zadní jeho části. Povstalé takto vyhloubeniny vyplňují se stále přibývající ba- sální hmotou. — V brzku na to počne se vchlipovati také mediální stěna vaku a dotčená hmota počne se i zde tvořiti, ale nikoliv na rozloze tak velké, jako laterálně, nýbrž právě jen tam, kde se tvoří vchlípení. Také zde nikdy nedojde k pokrytí velké části stěny laby- rintu onou hmotou. Sledujeme-li dále serii embrya 63 dny starého, přicházíme k násle- dujícímu poznání: nejvíce v předu leží vchlípení stěny mediální, a teprve, když řezy toto úplně minuly, objeví se ve stejné výši přední vchlípení stěny laterální. Tato dvě splývají později v příčku předního vertikálního oblouku. Dále distálně přijdeme na zadní vchlípení la- terální, pod nímž hluboko ventrálně, ale přece ještě v laterální stěně labyrintu, zdvihá se vchlípení pro příští chodbu horizontální: jest to Ob. 3. Táž serie jako na ob. pře- N O LEE 10 VI. Dr. Jaromír Wenig: ventrální základ její vertikální příčky. — Konečně v nejzazších částech alveu jeví se mělké dosud vchlípení stěny mediální. — Toto a zadní laterální vytvoří později příčku pro zadní vertikální oblouk. Další vývoj děje se pozvolna a nikoliv stejně rychle u všech embryí. Shledal jsem právě popsané poměry, to jest pět mělkých vchlípení, vyplněných basální hmotou, též u embryí 66 -dní starých. V 67 dnech jest již vrstva této hmoty při laterální stěně značně silna; u těchto embryí pozorujeme na příčných řezech těsně za proximälnim laterälnim výčnělkem slabé vchlípení epithelu směrem ventrálním — jest to prvý počátek dor- sálního výčnělku pro canalis externus, který dosud scházel. Jest tedy již pro každou chodbu polokružnou založeno po páru vchlípení. Z těch laterální pro chodbu přední vertikální, a dorsální pro chodbu horizontální vznikají z jednoho a téhož místa v přední partii labyrintu, ostatní povstävaji samostatně. Zadní „Pasalzapfen“ Krause-üv neštěpí se te- Ob. 4. Serie táž jako na ob. pře- dy anijak neúčastní se vývoje oblouku dešlých, jedenáctý řez nad posled- horizontálního. Kdybychom chtěli vý- ním; příčka oddělující canalis eX- Lau „štěpí se“ použíti, musili bychom ternus zahýbá se do předu, její avons 3 7 kenn. D cp ern if se tak vyjádřiti o předním laterál- tická; proximálně jest již úplně © NIM výčnělku. oddělen canalis anterior ca; u — Ještě patrněji vysvítá uvedený utriculus. postup z řezů horizontálních embryem 70 a 71 dní starým. (U jednoho sedm- desátidenního jest canalis anterior již úplně oddělen, příslušná mu vchlí- pení setkala se již a splynula — u dvaasedmdesátidenního již i externus, posterior dosud nikoliv). Horizontální řez labyrintem těchto stadií zná- zorněn jest obr. 16. U proximálního laterálního ložiska hmoty basální pozorujeme dvojí vchlípení epithelu: jedno směřující ku protější stěně mediální pro budoucí canalis anterior, druhé do zadu a dolů mířící pro canalis externus. Desátý řez nad právě popsaným (řezy 0:06 mm) za- chycuje teprve vchlípení mediální stěny (obr. 17.) pro canalis poste- rior a další šestý výše laterální vchlípení pro tutéž chodbu (obr. 18.). Jest tedy naprosto jisto, že toto poslední neúčastní se vzniku chodby horizontälni.*) Samozřejmo jest také, že u těchto stadií *) Vyobrazení plastické rekon trukce labyrintu v práci Krause-ové (37) těžko jest ve shodu uvésti s výkladem téhož o vzniku vertikální příčky. Vývoj blanitého labyrintu ryb kostnatých. _ 11 jsou založena a stejně as pokročilá vchlipeni přední mediální pro ca- nalis anterior, a ventrální laterální pro canalis externus, obě leží ve ventrálnějších partiích alveu. Z uvedeného postupu jest zřejmo, jakým způsobem vznikl la- byrint embrya 73 dni starého, v předu popsaný, a proč příčka, oddě- lující chodbu horizontální, přechází v příčku chodby vertikální přední (text. obr. 5.). Srovnáme-li text obr. 5. s obr. 16, seznáme, že mo- hutným nahromaděním se basální hmoty posunul se dorsální kořen. příčky horizontální chodby daleko do labyrintu.*) Obrázky 16. až 18. ukazují, že vchlípení pro jednotlivé příčky nejsou úplně vyplněna basální hmotou, a že mezi ní a epithelem jest prostor prázdný; basální hmo- i tu s epithelem alveu spojují a jen teničké její praménky či z vlákna. Na základě podob- © +4 ných praeparátů, jak z obráz- ků možno posouditi, mluví snad NooRDEN © vakuoläch v basální hmotě. — Z tohoto neúplného vyplnění soudím, že vchlipování stěn labyrintu jest pochod aktivní, že ba- e sälni hmota vznikajici präzd- Ob. 5. Táž serie jako na ob. předešlých, šestý ný prostor nestačí vyplniti ‘7 OU oo Po r dd canalis externus ce přechází v příčku oddělující Co se týče časového PO- canalis anterior ca; na celém řezu není stopy stupu,**) ve kterém tvoří se po příčce pro canalis posterior. chodby polokružné, uvádím následující: dle mých pozorování oddělen jest u Salmonidü canalis anterior nejdříve, po něm následuje canalis externus, a nejposléze tvoří se canalis posterior. Tento postup shledal též Vırıy (67) u am- *) Ke kontrole uvedených výsledků u Salmonidů použil jsem embryírybích, která v hojném množství nalezl jsem v planktonu mořském za svého pobytu na zoologické stanici v Terstu. Ač ovšem nemám souvislé řady stadií, přece nalezl jsem taková, na nichž zřejmo, že příčka horizontální chodby vzniká z příčky pro přední chodbu vertikální — jako u Salmonidů. Příčky u embryí z planktonu jsou u porovnání se Salmonidy velice tenké, basální hmoty množství pramalé, a zůstává tato dlouho prosta mesenchymových buněk. Jinak vyvíjejí se polokružné chodby způsobem stejným. **) Mylně udává Wıepersurın (70), že u ryb kostnatých tvoří se nejprve oba oblouky vertikální, nejpozději oblouk horizontální. — Dle Krause vzniká nej- dříve přední vertikální, druhé dva na to skoro současně, — NooRDEN 0 této věci 12 VL Dr. Jaromír Wenig: phibii (Rana, Bufo). Leë nalezl jsem i odchylky od postupu vyvoje právě uvedeného. Tak u jednoho embrya ze 71. dne jest úplně oddě- len canalis externus, vchlípení pro oba ostatní jsou však dosud da- leko od sebe vzdálena. Tento postup odpovídá postupu u urodel, kde horizontální chodba jest oddělena nejdříve (Norris (43)). Zajímavo jest, že popsaná právě výjimka vyskytuje se pouze v levém labyrintu embrya; v pravém dosud žádná z chodeb úplně není oddělena. Podobné menší případy nesouměrného vývoje labyrintů několikrát se mi nahodily. Tak na př. u stadia 72denního, u něhož chodba přední jest již úplně oddělena, zasahuje horizontální řez (ob. 4.) ventrální laterální vchlipeni pro canalis exter- nus a zároveň též ventrální konec dorsálního vchlipeni pro tutéž chodbu — oba konce vzájemně se skoro do- týkají a splynou v době nej- bližší v příčku odčleňující ca- nalis externus. Na druhé, levé straně na řezech dávno Ob. 6. Táž serie jako na ob. předešlých; dva- © zmizelo vchlípení ventrální a náctý řez nad posledně zobrazeným; tento řez teprve na místě mnohem vyš- zastibuje teprve příčku pro canalis Dosterior ším objevují se průřezy vchlí- cp, kterou protíná asi do polovice její délky. pení dorsálního. Obě vehli- pení pro horizontální chodbu na této straně dosud značně jsou vzdálena. Nesouměrnost ve vývoji polokružných chodeb konstatoval též Fressre u embrya Anguis 6 mm dlouhého. Orgán levé strany oproti orgánu strany pravé značně se ve vývoji opozdil (na straně levé od- škrcen byl jakožto prvý oblouk vertikální zadní). Rovněž vývoj basální hmoty u Platydactyla dál se dle Fueissısa na obou stranách nesouměrně. Polokružné chodby labyrintu ryb kostnatých vznikají tedy sply- nutím dvou proti sobě rostoucích vchlípení stěny. Krause domnívá se, že nastává resorpce epithelu na styčných plochách obou vchlípení, NooRDEN pak píše: „An der Berührungsstelle schwindet das Epithel dann bald...“ a dále: „Zur Zeit der Vereinigung der beiden Bal- vůbec se nezmiňuje. — Frxıssıe má za to, že chodba horiontální u Platydactyla povstává nejposleze. Soudí tak pouze z té příčiny, že průměr její u stadia 7 mm dlouhého širší jest než průměr obou vertikálních chodeb. Vyvoj blanitého labyrintu ryb kostnatych. 13 kenhälften sind die Umgrenzungen der Balken noch mehr weniger unregelmássie und eckig.“ — Shledal jsem však na svých serifch, že zde nejde o resorpci buněk epithelových. Všudy, kde setkají se dvě protilehlä vchlipeni, nastává brzy násilné trhání se epithelu, který uprostřed dosud dělí vzniklou příčku (ob. 5.). (Na to asi vztahuje se nahoře uvedený popis Noornex-üv). Za krátko basální hmota vy- plňuje příčku v celé její délce. Na místě dřívější hranice, tedy asi uprostřed příčky, jest epithel vždy mnohem vyšší než kdekoli jinde. Ukazuje to ob. 6. Dle toho jest epithel uprostřed příčky zřejmě dvojvrstevný, a povstalo zajisté ztluštění toto přiložením se buněk epithelu dřívějších styčných ploch k normálnímu jednovrstevnému . epithelu stěny. Ztluštění toto možno pozorovati u všech mých stadií. Nedochází tedy při tvoření se příček k resorpci epithelu, nýbrž jde tu o proces čistě mechanický. Na základě právě uvedeného nemůže býti sporu o původu tak zvané „Raphe“ různých autorů. Tímto jménem označuje se úzký vy- výšený val na konvexní stěně polokružných chodeb. Raphe pozoroval Huscake již r. 1844, později též Hasse, který označil ji jako následek srůstu vychlípenin alveu po odškrcení polokružných chodeb (dle theo- rie Ratake-ovy). U ryb.kostnatých v dospělém stavu není dle Has- se-ho tento útvar v obloucích vždy patrný.*“) Noornen na ob. 16. kreslí „Raphe“ jako zvýšený epithel uprostřed příčky pro zadní ver- tikální chodbu, leč z jeho výkladu o resorpei epithelu i vzniku „Raphe“ není jasno, proč epithel uprostřed příčky jest vyšší. Uvědomíme-li si dle mého výkladu, že nenastává resorpce na styčných plochách, nýbrž Ze se epithe: těchto trhá a přikládá prostě k epithelu ostatnímu, vysvětlíme si, proč ve středu příček jest epithel vyšší a vzniká tedy tak zvaná „Raphe“. U embryí, která jsou starší 70 dní, přibývá rychle basální hmoty při laterální stěně labyrintu. Ob. 2. znázorňuje tangenciální, sagitální, poněkud šikmý řez labyrintem stadia 73denního. Řez pro- chází vrstvou basální hmoty, která pokrývá zvenčí labyrint na velké rozloze a ventrálně zachycuje již vyvinuté vysoké cristy chodby ver- tikální přední a chodby horizontální. Hmota basální u těchto stadií není dosud prostoupena buňkami mesenchymovými. Jaké pak tlouštky vrstva této hmoty dosahuje, vysvítá z ob. 3. Jest to řez stadiem 89- *) Denis (10) dle Freıssıca jménem „Raphe“ označuje zvýšený pruh epi- thelu v labyrintu ssavců a sice na laterální a částečně i mediální stěně erus commune; označení to jest tedy nesprávné. 14 VI. Dr. Jaromir Wenig: denním asi v těch místech, kde basální hmota příčky přední chodby přechází v příčku chodby horizontální dolů směřující. Zde všudy pa- trny jsou mesenchymové elementy roztroušené ve hmotě basální, jež jimi stále více jest rozrušována. Basální hmotu příček prostupují me- senchymové buňky v tom pořádku, jak tyto vznikají, — tak na př. u stadia 74denniho jest příčka přední chodby v celé své délce buň- kami prostoupena, v příčce však zadní chodby není ani jediné, ježto příčka tato ze všech vznikla nejpozději. Ampully polokružných chodeb ryb kóstnatífch vyvíjejí se ten po delším čase po úplném oddělení se chodeb. Ani u stadií tříměsíč- ních nelze zjistiti patrné jich „rozšíření“ v místech, kde ústí do utri- kulu. Jinak shledal Krause při vývoji labyrintu ssavců. V jeho práci (34) čteme: „Aus diesem Befund, ,.., geht deutlich hervor, dass die Ampullen schon angelegt sind, bevor sich die Bogengänge abgeschnürt haben...“ a dále tamtéž: „Die Ampullen bilden sich gleichzeitig mit den Bogengängen.“ Take Freissıe (12) při vývoji Platydactyla udává, Ze ampully jsou založeny již před vytvořením se polokružných chodeb, ba již před objevením se rýh na povrchu orgánu. Leč na obrázku osmém v jeho práci jest těžko označená místa za základ ampull uznati. Ostatně nezdá se býti dosti přesvědčivým, že různé nerovnosti a mělké rozsáhlé vypoukliny přibližně sférického orgánu představují základy budoucích ampull. Dle Norris-e (43) u Ambiystoma jeffersonianum a punctatum vznikají ampully současně neb velmi brzy po vytvoření se chodeb. U ryb kostnatých tvoří se ampully, jak již uvedeno, pozdě po vzniku chodeb. Otázku, jakým způsobem vzniká ampulla, nechává NooRDEN nerozhodnutou, kloní se však k názoru, že zúžují se ty části chodeb, které neobsahují eristy. Uvažujeme-li o postupu vývoje polokružných chodeb u ryb kostnatých, přicházíme k poznání, že jediné domněnka NooppEx-ova jest správnou. Stěny orgánu od uzavření původního vaku (ve stáří 18 dnů u Trutta fario dle mých stadií) až do úplného vývoje podléhají ustavičnému ztenčování za stálého rozvoje vnitřní dutiny. Ve stáří tří měsíců jsou již stěny po- lokružných chodeb i jiných částí orgánu složeny z jednovrstevného, velmi nízkého epithelu. Tímto teničkým epithelem ohraničené kanály mají u tříměsíčních stadií lumen značně široké, jehož průměr u všech jest větší než prů- měr příček, které je oddělují. Prostor, v němž leží crista, nikterak není jako ampulla odlišen, ale přechází celou šířkou v chodbu vlastní. Avšak později nastává zúžení chodeb, any „příčky“ stále mohutní Vyvoj blanitého labyrintu ryb kostnatych. 15 přibýváním basální hmoty, vnikáním stále většího množství mesenchy. mových buněk, posléze pak vrůstáním chrupavky z laterální strany do vnitřku příčky a tvořením se prostoru perilymfatického. U stadií, u nichž labyrint se strany ventrální, laterální i dorsální úplně jest obklopen chrupavkou (délka 15 mm), nalezl jsem již zcela patrné ampully všech kanálů — původní široký prostor kol cristy zůstal (přibližně řečeno vzhledem k celkovému vzrůstu) zachován, chodba však se zúžila. Jak stále mohutnějící, většího průměru nabývající „příčky“ působí na zmenšení původně velkých (poměrně) prostorů la- byrintu, jest patrno na stadiích, u nichž dorsální část partis superi- oris labyrinti, kam ústí konce vertikálních kanálů bez ampull, stla- čena byla na úzkou chodbu — známý sinus superior či crus com- mune. U těchto stadií jest vlastně teprve možno mluviti o utrikulu v užším slova smyslu, t. j. o nezúžené ventrální Části partis supe- rioris. IL. Zanik basälni hmoty, vyvoj vlastni blanité stény labyrintu a cavum perilymphaticum. Další změny tvaru labyrintu nastávají po vyvinutí set. zv. cavum perilymphaticum. Do této doby (u mých stadií ještě ve stáří tří mě- síců) jest labyrint se všech stran obklopen pevnými pletivy, která ne- připouštějí větší jeho změny. Basální hmota vyplňuje dosud úplně všecky příčky, schází však stále nadobro při mediální stěně labyrintu, kterou tento těsně přiléhá na mozek a basis cranii (právě na této mediální straně jest v dospělém stavu nahromaděno nejvíce bělavé, kypré, „bezové duši“ ne nepodobné bmoty, jež vyplňuje cavum pert- lymphaticum). Basälni hmota prodělává však již v této době zřejmě histolo- gické změny: nezbarvuje se více ani červení Congo, a mimo dosavadní svou vláknitou a vlnitou strukturu jeví tu i tam též strukturu zrnitou nebo tečkovanou. Buňky mesenchymové jsou velice hojné, jsou po- divuhodnè rozvětveny a nestejnoměrně v basální hmotě rozloženy. Na některých řezech patrno jest, kterak buňky ty jako v hustém proudu vstupují do basální hmoty z ventrální strany úzkým prostorem mezi ektodermem, horizontálním obloukem a chrupavkou, která tento oblouk počíná se spodu obrůstati. Přistěhovavším se buňkám připadá důležitý úkol pro vytvoření budoucích blanitých stěn labyrintu. O těchto, do histologie náležejících pochodech, jsou zprávy v litera- tuře velice kusé. Jak známo již z prací Hasse-ovÿch, sestává stěna labyrintu ze 16 VI. Dr. Jaromir Wenig: tri vrstev a to: ze hmoty podobné chrupavce se Stihlymi, nestejn& velikými, parallelně kol dutin uloženými buňkami,*) pak z homogen- ního lemu (Basalsaum), konečně z vlastního epithelu, vzniklého z pů- vodních stěn vaku sluchového. NooRDEN (41) přiznává, že nemohl zjistiti, z čeho povstává vlastní blanitá sténa labyrintu a jak vzniká t. zv. cavum perilympha- ticum.**) Krause pak líčí osud basální hmoty slovy: „In späteren Stadien verfállt die Basalmasse zunáchst einer bin- degewebigen, dann einer knorpeligen Metamorphose.“ — Výklad tento jest naprosto nesprávný, a mohl by při povrehnim uvážení svésti k chybnému názoru © vývoji chrupky, která v po- zdějších stadiích prostupuje příčkami labyrintu (ob. 7.), vyplněnými dříve hmotou basální. Veškerá chrupka, která nejdříve na ventrální, později na late- rální straně labyrint obrůstá a později do jednotlivých příček vniká, pochází z chrupavky, jež vytvořila se ze sklerotomů somitů blavy po stranách proximálního konce chordy (parachordalia). Již NooRDEN tušil tento původ chrupavky v příčkách labyrintu. Jeho vyobrazení tohoto obrůstání labyrintu chrupkou jsou však velmi drobná a primitivní. Chrupka z parachordalií se rozšiřující vrůstá znenáhla mezi labyrint a ektoderm a postupujíc stále výše, přimyká se na některých místech těsně k povrchu labyrintu, jinde naproti tomu zůstává poněkud od tohoto vzdálena. Tak přiléhá těsně ku laterálním stěnám chodeb a jen silnějšími zvětšeními lze pozorovati, že v těchto místech uzavřeno jest mezi epithelem chodby a chrupkou něco drobných mesenchymo- vých buněk. Jinde zůstává však mezi epithelem a chrupkou prostor značně velký, vyplněný zbytky bývalé basální hmoty a buňkami ji prostoupivšími. Jak již podotčeno, prodělává basální hmota v určitém stáří (u mých stadií přibližně v době 3 měsíců) důležité změny. Jest pa- trno, že propadá rozpadu. Dříve massivní, tuhá, vláknitá tato hmota jeví se nyní jako množství drobounkých zrneček; řídké toto pletivo nevyplňuje již zcela prostory příček, tak že povstávají četná, prázdná, velikým vakuolám podobná místa. A v tomto pletivu roztroušeno jest množství mesenchymových buněk bez jakéhokoliv uspořádání. Jsou *) Tyto jsou na vnějším povréhu orgánu u dospělých ryb (Tinca vulgaris Squalius cephalus), jak jsem shledal, hustě sestaveny a upraveny téměř jako epithel. Chrupavku samu nazval Hrnsen „Spindelknorpel“. **) Výklady Noorpen-ovy © zúžování polokružných chodeb a domněnka o novém vylučování basální hmoty na straně 258. nejsou jasny, Vyvoj blanitého labyrintu ryb kostnatych. 17 rozvétveny, a dotykajice se vzájemně svými výběžky, tvoří jakési sí- tivo. Tak tomu jest v době, kdy příčky nejsou ještě prostoupeny chrupkou rostoucí z ventrální strany. Brzy však lze pozorovati, že tyto buňky opouštějí své nepravidelné rozestavení a staví se svou dlou- hou osou parallelně k epithelovým stěnám labyrintu (0b. 7.). Ty pak z nich, které leží nejblíže stěn, přikládají se těsně na basální lem stěn orgánu. Tento lem Congo červení barví se ohnivě červeně a stává se patrným i tam, kde jest téhož vrstva nejslabší. Změny polohy přikládajících se buněk možno pozorovati až k jich úplnému přiložení se k lemu basálnímu. Tímto vystěhováním se buněk z původní hmoty basální povstává ještě více prázdného místa v příč- kách i při laterární stěně orgánu, než ho povstalo rozpadnutím se hmoty basální. Tato jeví se již jen jako velmi řídké, zrnité sítivo v prostorách budoucího cavum perilymphaticum. Když u stadií ještě starších (15 mm) počne vrůstati chrupka do jednotlivých příček, přikládají se k ní zbývající buňky mesenchy- move jakožto základ perichondria. Ty pak, které přiložily se k epi- thelu labyrintu, jsou základem vnější vrstvy jeho stěn, onoho pletiva elastických vláken, vlastní blánité stěny labyrintu (HENsEN-ovy „Spin- delknorpel“). Tak zůstal prostor mezi chrupavkou a stěnou labyrintu*), základ to cavum perilymphaticum, vyplněný pouze zbytky basální hmoty. Jen tu a tam spatřujeme ojedinělé buňky mesenchymové, ostatní byly spotřebovány ku vytvoření blanité stěny labyrintu a perichondria. V dospělém stavu jest, jak známo, cavum perilymphaticum vyplněno - kyprým pletivem tukovým, v némž mimo tukové buňky nacházíme řídké síťovité pojivo. Mimo to dle Rerzıus-a hlavně v okolí polokruz- ných chodeb jest uloženo zvláštní pojivo, jež týž autor nazval „Schleim- gewebe“. Z uvedeného jest zřejmo, že Krause-üv výklad o osudu basální hmoty není správný. Tato nemění se naprosto v chrupavku (,knor- pelige Metamorphose“). Stejně nesprávným jest ovšem i starý výklad Vocr-ův, dle kterého z pojivné hmoty (NooRpEN-ovy basální hmoty) povstává chrupavčité pletivo lebky. Chrupavka příček vrůstá do těchto z laterální strany, a pochází z chrupavky ventrálních zákiadů lebky. - Chrupavčitá pak vrstva blanitých stěn („Spindelknorpel“) vzniká z mesenchymových buněk, které prostoupily hmotu basální. Tato vy- *) U všech mých stadií přiléhá chrupka těsně k laterální stěně polokruž- ných chodeb. . 2 18 VI. Dr. Jaromir Wenig: plüovala z počátku sama příčky, později však, když místo ni nastu pují pletiva pevnější, podléhá rozpadu. Zbytky její nacházíme nepo- chybně v pletivu vyplňujícím cavum perilymphaticum — s vytvořením se pletiva chrupavčitého však nic nemá společného. Hlavní úkol ba- sální hmoty byl tedy ten, že vyplnila prázdné prostory, vznikající vchlipováním epithelu a poskytla tím prostředí, jímž mohou mesen- chymové buňky dospěti na místo svého pozdějšího určení. Pak dege- neruje buď nadobro neb udržuje se nejvýš jako nepatrné zbytky v cavum perilymphaticum. Kol části labyrintu povstal takto poznenáhlu prostor vyplněný jen řídkým pojivem; v době té nastávají další změny vnějšího tvaru labyrintu, a Sice tvořením se různých vychlípení. Podobné útvary různí autoři popsali i u jiných zůstupců obratlovců. Tak RapivowrrscH nalezl u embryí Emys europaea slepě končící nepárovitý přívěsek, který kommunikuje S ampullou horizontální chodby; Frerssre shledal dva takové přívěsky téže ampully u Platydactylus mauretanicus. Jsou to vychlípeniny ampully na laterální straně po obou stranách cristy, které u dospělého zvířete persistují. Podobné poměry popisuje též Rerziws u Lacerta. Nepatrné postranní vychlípeniny labyrintu pozoroval jsem též n Trutta fario v době, kdy počíná se tvořiti cavum perilymphaticum. Jedno takové vychlípení pozoroval jsem jako mediální, slepě končící přívěsek proximální části přední ampully, druhé při laterální stěně těsně před ampullou chodby horizontální. Zdali se některé z těchto útvarů udržují trvale, pokusil jsem se zjistiti na labyrintech ryb dospělých. Po rozříznutí lebky řezem sagitálním, odstranění mozku a perilymphatického pletiva možno vy- praeparovati blanité bludiště téměř neporušené; pouze kanály polo- kružné nutno přestřihnouti za účelem vybavení jich z příček. Učinil jsem tak — mimo ku zjištění tvaru a polohy ductu endolym- phaticu — hlavně proto, Ze do,velikého díla Rerzıus-ova druh Trutta fario pojat není. Shledal jsem však ampully i stěny, před nimi ležící, úplně hladké, bez jakýchkoli přívěsků, jak to nacházíme u ostatních ryb kostnatých. Popsané embryonální vychlípeniny zajisté významu nemají. U stadií 16 mm dlouhých počíná tvořiti se v distální části laby- rintu hluboký záhyb do předu mířící. Tímto záhybem počíná oddělo- vati se ampulla zadní vertikální chodby s příslušnou cristou od late- rální části dutiny labyrintové — vzniká z této distální zatáčka hori- zontální chodby. Zähyb, oddělující zadní ampullu od zadní. zatáčky Vyvoj blaniteho labyrintu ryb kostnatych. 19 horizontální chodby, sahá u dospělých ryb neobyčejně daleko do předu. Na příčných řezech jeví se nejdistálnější část horizontální chodby jako samostatný laterální divertikl labyrintu, oddělený právě popsa- ným dorsoventrálním záhybem. Na těchto distálních místech v této době celý labyrint s prostorami perilymphatickými i centrální ner- vová soustava úplně jsou chrupkou obrostlé, pouze ventrálně jest vrstva chrupavky přerušena chordou. V partiích proximálně ležících jest pouzdro chrupavčité nahoře dosud otevřené. III. Dělení neuroepithelu, vývoj sacculu a ductu endo- lymphaticu. Vývojem sacculu počíná dělení labyrintu na tak zv. pars supe- mor (pars dorsalis) — utriculus s ampullami a polokružnými chod- bami — a pars inferior (pars ventrahs) — saceulus s lagenou. Tu počíná též dělení ventrální silné vrstvy neuroepithelu, které po- kračuje až k úplnému vývoji makul a crist v jednotlivých ampullách. NooRDEN (41) zmiňuje se o vývoji sacculu jen několika slovy. Dle něho místo, na kterém leží zadní ze dvou otolithů, se prohloubí, prostor takto vzniklý znenáhla se rozšiřuje, tak že vzniká veliký, s dorsální částí širokým otvorem kommunikující divertikl. U stadií 120 dní starých jest dle jeho udání sacculus ještě zcela nepatrně od utrikulu oddělen. © ohraničení sacculu se strany dorsální se Noor- DEN vůbec nevyslovuje, ač u stadií tak pokročilých určitě jest již vy- vinuto. | Dle Krause (37) u ryb kostnatých vychlipuje se sacculus nej- dříve směrem na zad, později vsunuje se pod ventrální stěnu utrikulu ; u exemplářů 30 mm dlouhých zúžuje se kommunikace obou částí — tím vzniká známé foramen utriculosacculare. Norris (42) popisuje u Amblystoma jeffersonianum a punctatum čtyři vychlípeniny“) sluchového vaku, z nichž tři jsou základem oblouků, čtvrtá pak základem lageny. Z toho patrno, že pars infe- rior differencuje se u amphibií velmi záhy. Totéž vysvítá z práce Frrrssra-ovy (12) pro reptilie. Již u em- bryí 2 mm dlouhých, u nichž o polokružných chodbách není dosud ani zdání, kreslí ventrální část orgánu zúženu, označuje ji jako zá- klad pro cochleu. Sacculus sám vyvíjí se později a stává se patrným u embryí 4 mm dlouhých, u nichž chodby jsou již naznateny. t) Někteří autoři, zabývající se obojživelníky, nečiní valných rozdílů mezi výrazy „vychlipování“ a „vchlipování“, z nichž poslední pro obojživelníky je posud platný. 9% 20 VI. Dr. Jaromír Wenig: U Salmonidů nastává naproti tomu vytváření se ventrální části, jak z NooRpEN-ovy i Krause-ovy práce vysvítá, mnohem později. Jisto však, že sacculus jest na straně dorsální dříve odškrcen od utriculu, než Krause uvádí. U svých stadií, přibližně 61 den starých (délka asi 7 mm), na- cházím sluchový vak ještě velmi široký v předních jeho partiích ; zde průměr jeho od stěny laterální k mediální jest větší než průměr. vertikální, a na příčném řezu má tvár přibližně trojúhelníkovitý. Ventrální jeho stěna tvořena jest vícevrstevným vysokým neuroepithe- lem. Tento dosahuje největší tlouštky při straně laterální a přechází znenáhla v ostatní jednovrstevny epithel, který podléhá stále pokra- čujícímu zplošťování. Na příčných řezech, distálně ležících, pozoru- jeme, že se dno vaku nepatrně prohnulo, tak že mediální část vaku míří poněkud ventrálně. Zároveň patrno jest jakési zúžení, kterým dělen jest neuroepithel — přibližně řečeno — na část laterální (utri- kulární) a část mediální (sacculérni).*) Na sagitálním, poněkud šikmo vedeném řezu vidíme u stadia 61 den starého, že vysoký neuroepithel rozdělen jest již na tři části. Nejdistálnější z nich jest základem pro cristu zadní ampully; oddě- luje se od sacculární části neuroepithelu, která nyní leží uprostřed, a posunuje se značně vysoko na distální stěnu alveu. Není tedy správ- ným výklad Krause-üv, že cristy všech ampull vznikají z části utri- kulární; zadní crista má původ v části sacculární, jak Norris nalezl u Amblystoma. Asi o 2 dny později (tedy v 63 dnech), stává se mělké pro- hnutí spodiny zadní části alveu hlubším, protahuje se směrem ven- trálním a mediálním k chordě. V nejblíže příštích dnech se základ ventrální části labyrintu téměř nemění. Za to nalezl jsem u stadií 67 dní starých utrikulární partii neuroepithelu již zřetelně rozdělenu *) Z prvé vzniká dle Krause mimo cristy ampull (jak z popisu vyplývá, všechny) macula acustica recessus utriculi, ze druhé macula acustica sacculi a pa- pilla lagenae (u amphibií i papilla basilaris). Malá část společného neuroepithelu se dle tohoto autora odéleni při rozdělení na obě hlavní části, utrikulární a sac- culární, jakožto základ pro macula neglecta, jež zůstává vždy v blízkosti foramen utriculosacculare. Die Norrise však u Amblystoma crista ampullae canalis poste- rioris má původ v části saccularní, z níž vzniká dle autora tohoto pět míst pro zakončení větví nervu sluchového (crista ampullae posterioris, macula sacculi, ma- oula neglecta, papilla lagenae, papilla basilaris). Důležité práce o makulách jsou mimo jiné Rerzıus-ovy a Sarasınd, kteří nalezli u Gymnophionů (Coecilia) deváté místo smyslové —macula accustica fundi utriculi (Rerzıus přičítá prioritu tohoto nálezu sobě). Vyvoj blanitého labyrintu ryb kostnatych. 21 na tři části — základy pro cristy obou předních ampull a část zů- stávající trvale v utrikulu — základ to pro macula recessus utriculi. Zvláště přední crista stala se již značně samostatnou, t. j. mezi ní a ostatním neuroepithelem jest již zcela nízký epithel. Hlavní změny prodělává v této době orgán vývojem jednotlivých příček. Teprve u stadií 15—16 mm dlouhých, která byla mými nej- staršími, jest crista ampullae externae úplně oddělena od macula re- cessus utriculi. Též macula neglecta jest již samostatnou, za to však papilla lagenae není dosud odlišena od macula sacculi. (Na pečlivě vypraeparovaných labyrintech dospělých ryb (Trutia fario)není lagena nijak odlišena od sacculu, jen zubaty asteriscus, prosvítající blanou, označuje její místo.) Objevuje se tedy papilla lagenae jakožto samo- statný oddíl neuroepithelu nejpozději ze všech ostatních.“) Vratme se k vývoji sacculu od 67. dne dále (stadia 8 mm dlouhá). Popsané prohloubení ventrální stěny alveu jest základem fundu saceulu a.lageny; nedostává se však dosud jakéhokoliv ohra- ničení sacculu proti utriculu se strany dorsälni. Toto neobjevuje se ani u mých stadií 88denních (délka 10 mem), a souvisí úzce s pokro- čilým vývojem ductu endolymphaticu, který počíná se tvořiti sice mnohem dříve, jehož prvé základy jsou však tak nepatrny, že úplně unikly pozornosti Noorpex-0vé i Krause-ové. "Tento mimo to nepo- chybně nedostatkem postupných stadií veden byl k nesprávnému vý- kladu o původu tohoto orgánu. U stadií 12 mm dlouhých přechází pars superior dosud celou šířkou v pars inferior. Tato, mimo zmíněné již prohloubení směrem ventrálním a mediálním, nejeví žádných podstatných změn. Teprve u stadií 15 mm dlouhých sbledal jsem sacculus protažený směrem vpřed, tak že týž na příčném řezu objevuje se jakožto samostatná dutina. V této době jest již dorsálně od utrikulu oddělen, třeba že foramen utriculosacculare jest dosud značně široké. Ductus endolymphaticus či aguaeductus vestibuli (u ryb kost- natých dle Krause správně recessus dorsalis sacculi) vyvíjí se u ryb kostnatých způsobem, který v této práci po prvé jest popsán správně. Ductus endolymphaticus obratlovců vůbec byl předmětem nejrůzněj- ších výkladů a sporů. Ježto můj výklad vývoje ductu endolymphaticu u ryb kostnatých, na nepřetržité řadě stadií založený, vyvrací dosa- vadní zprávy a blíží se nejnovějšímu výkladu Frrrssra-ovu (12) ( Platy- *) Totéž konstatoval Vrrry u Amphibif (Anura), kde neuroepithel lageny jest též dlouho ve spojení s neuroepithelem sacculu. 99 VI. Dr. Jaromír Wenig: dactylus), jest nutno uvésti zde stručný přehled prací, jež zabývaly se dosud řešením vývoje toho orgánu. Bazrour označil ductus endolymphaticus za homologický s chod- bou, která u žraloků spojuje trvale labyrint s vnějškem. Hlavními přívrženci Baurour-ovy theorie byli Herrwic, Horrmann a Krause, ktery ve své präci (35) pojednävä o vyvoji ductu endolymphaticu u všech zástupců obratlovců, od ryb az kssavcům. Také Norris (42, 43) přidává se v hlavních věcech k této theorii, v novější době též Rıgınowitsch (50), který u Emys europaea mimo jiné popisuje značné rozměry tohoto orgánu a otevřené jeho vyústění na venek po jistou dobu. Zajímavým jest sdělení Rasınowırsche, že dolní část ductu vy- tvořila se odškrcením části alveu jakousi rýhou (Falte). S otázkou homologie ductu endolymphaticu souvisela otázka, zdali jeho dorsální konec odpovídá místu, kde se sluchový vak uza- vřel a tím ztratil komunikaci s vnějškem. Positivně odpověděli k otázce té RórHro a Brucscx (55), zkoumajíce poměry u Gallus, i považují místo, kde vak naposledy s ektodermem byl ve styku, za „matrix“ ductu endolymphaticu. Mezi místem uzavření a ektodermem jest dle těchto autorů pruh buněk (Epithelbrůcke), který později za- niká. Z místa uzavření roste pak ductus do délky směrem krani- álním. Též KerBez (32) shledal u embrya Gallus, 72 hodiny starého, tento ductus pruhem buněk spojený s ektodermem a vyvozoval, že jest homologickým s ductem žraloků. Dle těchto dvou prací prvotné dorsální zakončení ductu souhlasí s místem uzavření vaku, což nepo- dařilo se však dokäzatiu Reptilií a Cyclostom (Krause, Kupprer, Peter). Krause (30) poukazuje na nevalnou důležitost této otázky (uzavření vaku) při řešení homologie ductu endolymphaticu (práce tato není všudy jasná, zejména fotogramy nevystihují přesvědčivě věc, kterou mají objasniti (fig. 1. Coluber, fig. 17. Rana). V podstatě dle Krause představuje ductus endolymphaticus dor- sální, ve špičku vybíhající část' vaku sluchového. Zde odškrtil se vak od vnějšku (a sice u ssavců nejdříve, u ptáků později, u žraloků ni- kdy). Za krátko vychlípením (Ausbuchtung) vaku směrem k laterální stěně jest jeho ústí do alveu přesunuto na mediální stranu. Ductus netvoří se nikdy sekundárně vychlípením nebo jiným nějakým pro- cesem. Jednou založen, roste ductus mitosami buněk vlastních stěn do délky. U ptáků, též u ssavců odpovídá místo odškrcení skutečně dorsálnímu konci ductu endolymphaticu; u plazů však směřuje ductus dorsálně, jsa slepě uzavřen, co zatím vak sám kommunikuje s vnějškem Vyvoj blanitého labyrintu ryb kostnatych. 23 | při laterální straně jakousi chodbou, která teprve později se odškrtí (Abschnůrunesstelle).*) Z toho jest dle Krauss vidno, že otázka kommunikace vaku s vnějškem nemá souvislosti s otázkou homologie ductu endolympha- ticu a jest otázkou podřízenou. O základu pak ductu u Axolotla píše: „D.... ist ein Theil der Hörblase, der bei der Kinstülpung, hier richtiger gesagt Umstülpung der Hörplatte zuerst gebildet wird.“ Na základé toho vyvozuje Krause, Ze ductus endolymphaticus všech obratlovců, vyjímaje ryby kostnate, jest úplně homologickym s vývodnou chodbou žraloků. Definitivní své délky nabývá ductus dělením se vlastních buněk, jak Roórnie a BRvoscu (55) o ptácích, a Hecvuann (21) o žralocích se domnívají. Vyvody Krauss-ovy nezdály se mi býti naprosto přesvědčujícími ani před poznáním práce Freıssıc-ovy (12). Není jasno, proč máme považovati část vaku, ohraničenou překlopením okraje sluchové ztlust- liny u Amphibií za homologickou s vývodnou chodbou žraloků. © Ne- mohlo ono přemístění ústí ductu do vaku na stranu mediální**) po- vstati vytvořením se rýhy, která ductus odškrcuje? Jest nutno vy- ložiti je vychlípením („Ausbuchtung“) vaku ke straně laterální? Vak ovšem stále mění více méně svůj vnější tvar. Theorie Barrour-Krau- se-ova nedošla potvrzení v pracích Ponı-ho (48), Prrer-a (47), Nerra (40). V nejnovější dene delší úvahu této otázce věnuje Freıssıa (12) u Platydactylus mauretanicus. Nevěří, že se Krause-ovi podařilo odstra- niti všecky pochybnosti o homologii ductu s chodbou žraloků. FrErs- sıs dokazuje, že materiál ke vzrůstu a prodlužování ductu nedodává místo, kde odškrtil se sluchový vak od ektodermu,***) že neroste dě- lením se buněk, tvořících jeho stěnu, kde nachází jen výjimečně mitosy. Těchto jest tak málo, že by jimi ductus naprosto nemohl dosá- hnouti své značné délky. Vzrůst, to jest prodlužování se ductu endolymphaticu, vykládá Freissie přehledně svými textovými vyobrazeními. Nejdůležitějším z nich jest ob. 5. a 6., kde vkreslena jest projekce ampully předního vertikálního kanálu. Obr. 5. ukazuje poměry u jeho stadia II. Duetus i 5 *) Tato okolnost činí zajisté homologii ductu reptilií a žraloků nejasnou. **) „.. seine Mündung kommt an die mediale Fläche der Hörblase zu liegen.“ (Krause, 37.) ##*) "Tak domnívají se Ben Bunascu a snadi Denis, který však pozoroval též růst ductu směrem ventrálním. 24 VI. Dr. Jaromir Wenig: endolymphaticus nepřesahuje téměř dorsälni klenby plica communis (základ oblouků) a jest od této jen mělkou rýhou oddělen. Ob. 6. (embryo y) znázorňuje již ductus značně dlouhý a nahoře v saccus endolymphaticus zduřený. Ze srovnání vzdáleností mezi ampullou a vrcholem plica communis na jedné a fundem alveu na druhé straně vyplývá, že vzrůst labyrintu, pokud orgán v tuto dobu tak nazvati možno, dál se ve všech částech do tohoto času stejnoměrně. Ústí ductu u stadia staršího jest daleko blíže projekci ampully než u stadia mladšího. Veliká vzdálenost vrcholu plica communis od ústí ductu do alveu u staršího embrya nevznikla excessivním vzrůstem pliky do výše, nýbrž odškrcením ductu zvláštní rýhou. Oproti RaBrNowrrscH-ovi, který podobný vývoj uvádí u Emys | europaea jen pro ventrální část ductu, praví Frrrssre. „Ich glaube | aber gezeigt zu haben, dass der ganze Ductus sich durch Abschnü- rung gebildet hat, und bin der Meinung, dass er selbst ein aktives Wachstum nur in geringem und vor allem wesentlich schwächerem | Grade als das übrige Labyrint besitzt; wenn seine Spitze bei dem Embryo (Fig. 6.) die der Plica verticalis überragt, so ist der Grund dafür in der starken Auftreibung des Saccus endolymphaticus zu suchen.“ Přejlěme nyní ku rybám kostnatym. Hasse (19) i RETzrus ve svém klassickém díle (54) označují jménem ductus endolymphaticus | známý ve špičku vybíhající přívěsek labyrintu při mediální stěně, přihlížejíce nepochybně jen k jeho podobnosti s týmž orgánem obra- tlovců vyšších, neboť jeho vývoj byl jim neznám. Pozdější pozorování nepotvrdila homologii tohoto orgánu ryb kostnatych s ductem endo- lymphatikem jiných obratlovců. To pak, co Vocr pokládal za základ ductu endolymphaticu u Coregonus palea, vyložil NooRDEN jako útvar, který nemá s vlastním labyrintem nic společného (jest to dle něho nepochybně céva, která v místech VocT-em označených vždy probíhá). — NooRDEN sám přehlédl nadobro tvoření se ductu, ač byl u jeho stadií beze vší pochyby ve značné míře již vyvinut; dle něho nelze ani © u stadií 120 dní starých tvoření se ductu pozorovati. Sdílel jsem z počátku tento názor s NoopRDENEM a teprve po - opětném přehlížení serií seznal jsem, že počátek tvoření se ductu spadá do doby daleko kratší 120 dnů, u mých stadií do 54. dne,*) ač vývoj postupoval nápadně pomalu. à Krause nejen Ze nepovsiml si prvých začátků vývoje, ale vy- ložil vznik ductu chybně, a to až u stadií značně již pokročilých, 22 *) Délka stadií jest v ten čas 6 mm. Vyvoj blanitého labyrintu ryb kostnatych. 25 až 25 mm dlouhých. I vyvozuje Krause, Ze ductu endolymphaticu u ryb kostnatých není*) a orgán. dosud za takový označovaný na- zývati jest recessus dorsalis sacculi. To, co Krause v práci své (35) popisuje a ob. 21. znázorňuje, odpovídá přibližně skutečnosti — pokud z fotogramu možno posou- diti, ale vývoj jest naprosto jiný, než Krause uvádí. Řez, který na obrázku tom jest reprodukován, leží někde mezi těmi, jež vyobrazeny jsou v mé práci na ob. 12. a 13. Není mi známo, jaké Krause užíval methody k barvení svých serií. Na řezech HErpExHEiNovým haemato- xylinem barvených a silně oddifferencovaných jest patrno, že epithel, recessus Krause-üv od ventrální části utriculu oddělující, není jed- noduchý, jako epithel vystýlající labyrint. Tento úkaz přivedl mne ku správnému poznání vývoje ductu. Vývoji tohoto orgánu věnuje Krause v dotčené práci jen málo místa. V pozdější své práci (37) píše pak autor přímo: „Die ersten Andeutungen dieses, wohl am besten als Recessus dorsalis saceuli zu bezeichnenden Gebildes treten auf bei Forellen von 22—25 mm TWäangje:..... Es schiebt sich nämlich dabei die mediale Wand des Sacculus hinter der medialen Wand des Utriculus etwasin die Höhe. Es entsteht soeine kleine Ausstülpung des Sacculus...“ K témto mylnÿra vykladüm byl Krause bez pochyby veden praeparäty příliš pokročilých stadií, asi takovými, jaký znázorňuje jeho ob. 21. ve starší jeho práci a snad i nedokonalostí praeparátů po stránce technické. Hlavní vinu nesl však určitě nedostatek všech potřebných stadií vývoje. Prvé počátky vývoje ductu endolymphaticu nalezl jsem u stadií přibližně 54 dní starých (délka 5—6 mm). V této době nemožno mluviti o nějakém vytvoření se sacculu, jehož vychlípením k mediální stěně dle Krause recessus povstává. Sacculus jest až ve stáří při- bližně 61 dnů naznačen toliko prohnutím distální části dna vaku a rozdělením neuroepithelu na dva základní okrsky — utrikulärni a sacculärnf. Ohraničení se strany dorsální dosud není. Pozorujme řez přední částí orgánu stadia asi 65denniho, který zastihuje utrikulární neuroepithel a při laterální stěně vznikající lo- žisko basální hmoty. Vak na řezu jest široký, podoby přibližně rov- nostranného trojúhelníka, jehož nejrovnější stranou jest ta, která při- *) „Eine Ausnahmestellung unter den Wirbeltieren nehmen in dieser Be- ziehung die Knochenfische ein, sie besitzen überhaupt keinen Ductus endolymphaticus. (Krause 37.) 26 VI. Dr. Jaromír Wenig: léhá těsně k mozku. V dorsálním mediálním úhlu jest vak poněkud pro- tažen a vsunut nepatrně nad mozek směrem mediálním. Při bedlivém pozorování shledáváme, že stěna mediální jest v dorsální části ztlu- štěna. Toto ztluštění leží v přední části alveu a možno je pozorovati v různém stupni vývoje již od 54. dne (ob. 1.). Na ob. 8. nakresleno jest u stadia 60 dní starého; leží těsně pod místem, kde stěna me- diální přechází ve stěnu dorsální. Ztluštění tvořeno jest jednovrstev- ným epithelem, jehož vysoké buňky směrem ventrálním jsou stále nižší a přecházejí konečně v normální stěnu alveu. Povrch ztluštění, do alveu obrácený, jeví mělké prohloubení, buňky samy mají pak vzhled buněk žlaznatých. Zdá se, že skutečně nějakou hmotu vylu- čují. Tmavý lem na jejich povrchu objeví se immersí jako drobounká zrnéčka. Podstatné změny nastávají u mých stadií teprve v 66 dnech (délka asi 7 mm); tu přehrne se tenký epithel, ležící dorsälne nad ztluštěním, přes toto. Ob. 9. znázorňuje tento proces u stadia 67 denního. Tím vznikne zatím mělké vchlípení mediální stěny dovnitř alveu. Ztlušténý epithel dorsální třetiny stěny určuje dorsální hranici vchlípení a výšku prvého základu ductu endolymphaticu — tenký epithel nejdorsálnější části alveu tvoří v tomto stadiu jakousi pře- vislou řasu přes ztlustlou ventrálnější část epithelu. U embryí o den | starších přečnívá již vchlípení dále dovnitř, ale děje se jen na zcela úzkém okrsku, pouze 4 řezy 005 mm silné je zasahují. Když dosáhla ventrálně směřující řasa značnější délky, srůstají její okraje se stěnou alveu, kol níž řasa či lamella dolů roste. Tím vznikl jakýsi se všech stran ohraničený divertikl, který ventrálně do alveu ústí — dor- sální to hrot ductu endolymphaticu. U starších stadií možno pozorovati pouze postupující růst vchlí- pení směrem ventrálním, čímž chodba od alveu odškrcená se prodlu- žuje. Ob. 10. odpovídá stadiu 72. dne. Překlopená lamella epithelu sestává zřejmě ze dvou vrstev, z nichž laterální, to jest sekundární mediální stěnu labyrintu tvořící, jest tenčí než mediální, která tvoří laterální stěnu ductu. Obě jsou těsně k sobě přiloženy, tak že mezi nimi žádného není prostoru.*) Tento výklad vývoje ductu endolymphaticu musí potvrditi i řezy horizontální. Na těch skutečně nalézáme v určité výši (dle stáří sta- dia) při mediální stěně v přední části alveu odškrcenou chodbu, jejíž *) U jednoho stadia 71denního nalezl jsem popisovaný právě vývoj jeviti se v nejdorsál něj ším cípu labyrintu. Vyvoj blanitého labyrintu ryb kostnatych. 97 světlost jest štěrbinovitá. Na ob. 14. znázorněn jest horizontální řez stadiem 70 duí starým. Ductus endolymphaticus zasažen jest téměř na přechodu stěny mediální v sténu přední. Jest zřejmo, že stěna odskreujici ductus od alveu jest dvojvrstevná, přesně tak, jak vyvo- zeno bylo z řezů příčných. Původní mediální stěna alveu, nyní ductu endolymphaticu, pro- hne se u starších stadií (72 dny) tak, že lumen nejdorsálnější části ductu se rozšíří (připomíná to saccus endolymphaticus) a venträlni okraj dolů rostoucí lamelly dotkne se téměř mediální stěny, tak že světlost ductu jest sotva patrná. Při dalším vývoji zůstávají stěny vznikajícího ductu silné, kdežto okolní stěna mediální podléhá stálému ztenčování, což nejlépe možno pozorovati na horizontálních řezech. Dolů rostoucí lamella sune se stále těsně dle stěny mediální. Rozšíření v dorsální části trvá stále. V 77 dnech jsou již epithely tak srovnány a upraveny, že tenká vrstva lamelly přechází hladce v okolní epithel stěny labyrintu, a ductus endolymphaticus jest vtěsnán mezi tento a mozek. Tím stává se orgánem již samostatnějším a posunuje se později, jak se zdá, po- někud do zadu. Ob. 15. představuje vylíčené právě. poměry u stadia 79denniho: ductus jest labyrintem zatlačen směrem mediálním. U stadií. 84denních, (délka asi 11 mm), dosahuje ductus endo- které protínají podélně jeho lumen, zasahují příčku horizontálního kanálu v celé její šířce: tím jest poloha jeho k labyrintu určena. Epithely se stále stejnoměrně splošťují, zduření v dorsální části stále dobře jest patrné. Příčný řez ductem v této době znázorňuje ob. 11. Na něm jest patrno, že odškrcení ductu dospělo téměř k polovině mediální stěny, jeho lumen jest úzké a epithely již značně zploštělé. V dorsální části ductus značně jest rozšířen. | U stadií 12 mm dlouhých (stáří dle dnů není mi známo) dosa- huje odškrcený ductus až k ventrální třetině mediální stěny. Tato v místech těch má již vyšší epithel, který ponenáhlu přechází ve vy- soký epithel partis inferioris. Stěna, ductus endolymphaticus odškrcu- jící, jest již tak tenká, že jen silným zvětšením možno její dvojvr- stevnost dokázati, zejména vrstva laterální jest teničká s jádry úplně sploštělými. Ventrální okraj lamelly zahýbá se laterálně do labyrintu. Konečně u stadií 13—14 mm dlouhých ventrální okraj lamelly trčí daleko do dutiny labyrintu a tam, kde postranní jeho části srůstají s mediální stěnou alveu, rozprostírá se daleko po mediální stěně, tvoře s epithelem doleji ležícím záhyb, který stále víc a více zaškr- Ee -r 28 VI. Dr. Jaromir Wenig: cuje labyrint v pars superior a pars inferior. Tim teprve jest sacculus i dorsálně od pars superior oddělen a vzniklo toto odlišení či ohra- ničení sacculu se strany dorsální teprve po vytvoření ductu endo- lymphaticu, nikoliv tento po ohraničení saceulu. Sacculus stává se zřetelnějším ještě tím, Zeiz protější laterální stěny o něco ventrálněji tvoří se vchlípení epithelu dovnitř orgánu (ob. 13.) Sledujeme-li obě popsané, proti sobě mířící lamelly na řezech dále distálně, dojdeme konečně k řezu, kde obě v sebe přecházejí, tak že sacculus na tomto a dalších řezech jest úplně od pars supe- rior oddělen. Jest to v těch místech, kde řez zachycuje počátek příčky zadní chodby vertikální. Distálně ztrácí se sacculus, či vlastně nezřetelně differencovaná *) lagena sacculi, na řezech, které jdou celou délkou jmenované příčky, prorostlé v tomto čase skoro již úplně chrupavkou. V předu končí sacculus v době této (16 mm dlouhá stadia) na řezu protínajícím příčku předního vertikálního kanálu v největší její šířce, a vutriculus přechází na řezu, který seřízl epi- thelový povlak na proximální ploše příčky chodby horizontální. Z toho vyplývá rozsah kommunikace utriculu se sacculem (foramen utriculo-sacculare). Celý průběh ductu endolymphatiku u stadií 16 mm dlouhých ukazuje můj ob. 12., kombinovaný dle dvou řezů téže serie. Dvojvr- stevná lamella dospěla až k místu, kde mediální stěna labyrintu pro- hnula se směrem k chordě, čímž celá pars inferior nabývá polohy více mediální. Lamella sama vyčnívá do dutiny labyrintu, čímž jest v těchto místech sacculus od utriculu oddělen. U mladších stadií, jak pohled na příslušné obrázky dokazuje, nebylo žádného oddělení. Ježto ob. 10., 11., 12. kresleny jsou při témž zvětšení, jest z nich patrno, jak rychle roste labyrint v této době vývoje. Jak již uvedeno, měl ductus endolymphaticus v prvých stadiích vývoje dorsální konec roz- šířený, což připomínalo saccus endolymphaticus. U mých nejstarších stadií (15—16 mm) toto rozšíření trvá, dorsální konec protahuje se ve hrot a přiléhá těsně ke stěně labyrintu (od. 12.), ač týž v těchto končinách jest již vzdálen od mozku. U těchto stadií dosahuje, jak z obrázku patrno, ductus téměř k nejdorsálnější části labyrintu ; jeho volný povrch pokryt jest vrstvičkou zrnité hmoty (snad jeho se- kretu?). Dvojvrstevnost lamelly již pouze apochromaty můžeme bez- pečně rozeznati. +) Ani na blanitých labyrintech dospělých exemplářů Trutta fario není lagena nějakým zúžením či zaškrcením od sacculu oddělena. Vývoj blanitého labyrintu ryb kostnatych. 29 Na ob. 13. znázorněna jest ventrální část labyrintu téhož stadia dle řezu distálněji ležícího; kommunikace sacculu s utriculem jest zde mnohem užší — lamelly, obě části oddělující, jsou již značně sblí- ženy. Na obrázku vidíme, že teničký epithel, který při vývoji ductu endolymphaticu pronikl až v tyto ventrální končiny, rozšiřuje se po vnitřní stěně labyrintu a přechází až na mediální lamellu, která v těchto místech odškrcuje sacculus; svým temnějším zbarvením jest tato vrstvička dobře rozeznatelna. Pars inferior dosahuje u těchto stadií až k chrupce parachordální a na její povrch přikládají se všude buňky mesenchymové. Na vypraeparovanych labyrintech dospělých exemplářů Trutta fario nalezl jsem ductus endolymphaticus ležící těsně na sinus supe- rior (crus commune), k jehož mediální stěně jest přirostlý. Ductus jest nahoře špičatý a dole přechází značně širokým ústím v sacculus. Podstatně neliší se v ničem od orgánu toho u jiných ryb kost- natých. Po popisu vývoje budiž věnována krátká úvaha homologii me- diálního přívěsku labyrintu. Jestliže kanál spojující labyrint žraloků s vnějškem vznikl tak, jak učí Krause, pak ovšem není homologi- ckým s ductem ryb kostnatých a název ductus endolymphaticus ne- hodí se pro oba, různým způsobem vzniklé orgány stejně jako ne- hodil by se pro ductus Ascalabotü, kde dle Fressiea vznikl celý odškrcením uzavřeného již vaku sluchového. Práce RABINowITScH-ova (Chelonia) a Denıs-ova (Mammalia) připouštějí domněnku, že i u skupin těchto roste ductus směrem ventrálním a odškrcuje se od alveu. Jest ovšem třeba nových přesných pozorování, avšak již uvedené výsledky zdají se nasvědčovati tomu, že mediální přívěsek labyrintu povstává - všudy stejným pochodem — odškrcováním se části alveu. Frrrssra skutečně má za to, že tento způsob vývoje jest již prokázán pro ve- škery obratlovce, žraloky nevyjímaje. Myslím, že tento závěr jest ukvapený a že neměl k němu. positivních důvodů, alespoň pro žra- loky a ryby kostnaté. Vývoj duktu u těchto sám prohlašuje za dosud neobjasněný. Výsledek této části mé práce potvrzuje názor FLerssre-üv, jest však třeba dalších pozorování, abychom mohli prohlásiti úplnou homologii ductu u všech obratlovců. Nepodaří-li se, bude po případě nutno upraviti terminologii. Theorie o homologii ductu Barrour- KRavsE-ova (růst směrem vzhůru mitosami buněk) se novými pracemi nepotvrzuje, theorie Freissis-ova (odškrcování části prostoru laby- rintu, tedy růst směrem ventrálním) vyžaduje ještě nových dokladů. 30 VI. Dr. Jaromir Wenig: IV. Statolithy a cupula terminalis. O prvém objevení se statolithů nemohu ničeho sdeliti. Uzival jsem totiž k vybavení nejmladších, velice útlých embryí methody WiırcHow-Kopsch-ovy, při níž důležitým činitelem jest kyselina chro- © mová. Zredoval jsem však kyselinu mnohem více než jest udáno v návodu Korscu-ově (31). — Po působení as 5minutovém možno část chorionu pod embryem, které působením kyseliny stalo se dobře pa- trným, odstřihnouti, což nejpohodlněji daří se po nabodnutí celku na jehlu praeparační. Embryo i se zbytky blány, jež žloutek obrůstá, zúžujíc stále otvor žloutkový (Dotterloch), lze pak širokou pipetou bezpečně vyjmouti. Pak následuje sublimát. U starších stadií, která jsou již poněkud pevnější konsistence, netřeba ani kyseliny užívati; embrya živá mohou býti hned sublimátem konservována. U takových nalezl jsem však statolithy již značně vyvinute.”) Všecky tři otolithy (statolithy) nalezl jsem u stadia 88denniho, spočívající přesně na příslušných částech neuroepithelu. Statolith v sacculu proximálně ležící (sagitta) jest v tomto čase menší než zadní, asteriscus, ač u dospělých ryb nacházíme poměry opačné. Statolithy zřejmě obsahují uvnitř pevnější centra a lze je v ten čas mikrotomem řezati, aniž by se tříštily nebo z polohy své se vyšinuly. Fuchsinem van Gresov-ovým zbarvují se jasně fialově. Stavba a složení statolithů dosud málo jsou známy (CANESTRINI, ImmERMANx),. Odvápnil jsem statolithy dorostlých ryb (Tinca vulgaris, Squalius cephalus) zředěnou kyselinou siřičitou; zbylá část organická jest o málo menší celého statolithu. Strukturu této organické části, jak objeví se na zbarvených řezech, bylo by Ize znázorniti pouze cestou fotografickou. Jest to hustá síť vlakének rozmanité tlouštky, která silnějšími vlákny jest rozdělena na nepravidelná nestejně veliká pole. Uvnitř leží četné, také nepravidelné dutiny, zejména jest jich mnoho při laločnatém okraji. Prostory mezi jednotlivými laloky vy- plněny jsou množstvím krůpějí, které svým vzhledem připomínají krů- peje tukové. Na cristách nalezl jsem dobře vyvinutou kloboukovitou cupulu terminalis. Na zvlášť zdařených praeparátech jest patrno, jak tento přejemný útvar spočívá na silných smyslových brvách crist, které v cupulu téměř přecházejí. Na ob. 7. znázorněna jest cupula termi- *) V novější době zavádí de Vescovı nové názvy pro statolithy, a sice; pro sagittu — saccolithus, pro lapillus — ascidiolithus, pro asteriscus — lageno- lithus, čímž, alespoň u dvou, byla by poloha v labyrintu naznačena, Vyvoj blaniteho labyrintu ryb kostnatych. 31 nalis na cristě horizontální polokružné chodby. Existence cupuly, kterýžto útvar Rerzrem tak často byl zobrazen, byla, jak známo, ně- kterými autory popřena, a cupula prohlášena za artefakt. Zejména Hessen (23, 24) pochyboval o existenci cupuly, Krauss (37) ne příliš určitě označuje ji za produkt umělý, Köruıxer domníval Se, že jsou to slepené brvy smyslové. Pro existenci cupuly mluví Lana (29), který ji nalezl u Cyprinoidů a Hasse (20), který ji nalezl u téže skupiny a srovnává ji s membrana tectoria jiných obratlovců. Jak již pověděno, vyskytuje se cupulu terminalis iu Salmonidů ve svém typickém kloboukovitém tvaru. Nelze zajisté připustiti, že by nějaký artefakt tvořil se tak konstantně vždy na témž místě. Resume des böhmischen Textes. 1, Die Basalmasse, welche die Einstülpungen der Labyrinth- wand bei Trufta fario erfüllt, hat stets ihre eigenartige, wellen- oder streifenförmige Struktur, ist nie parallel geschichtet und färbt sich mit Congorot fast ziegelrot. 2. Die Einstülpung der Alveuswand ist ein aktiver Prozess, denn sie beginnt, bevor noch die ersten Spuren der Basalmasse er- scheinen ; auch später erfüllt die Basalmasse die schon vorgeschritte- nen Einstülpungen nicht völlig. Die Alveuswand ist also nicht von der Basalmasse in das Innere des Organs eingedrückt worden. 3. Die Basalmasse verfällt keiner knorpeligen Metamorphose, wie Voer und Kravusz angeben. Sie degeneriert und zerfällt in eine lockere, körnige Masse, die das Cavum perilym- phaticum noch bei den 16 mm langen Stadien spärlich, fast netzartig erfüllt. So ist in den Balken für den einwuchernden Knorpel, der ausschliesslich von den Parachordalia stammt und emporwächst, Platz geschaffen. 4. Die Mesenchymzellen, welche in die Basalmasse in frühen Stadien aus der Umgebung eingewandert sind, schmiegen sich später dem Alveusepithel an und bilden so die Anlage der eigent- lichen häutigen Schicht der Labyrinthwand — des „Spindelknorpels“ Hexser’s. Fig. 7. — Andere von ihnen betei- ligen sich an der Bildung des Perichondriums des einwach- senden Knorpels und nur wenige von ihnen bleiben bei meinen älte- sten Stadien (16 mm) im Cavum perilymphaticum. 32 VI. Dr. Jaromir Wenig: 5. An den Berührungsflächen der zwei gegeneinander wachsen- den „Wůlste“ findet nach der Berührung keine Resorp- tion vom Epithel statt. Seine Zellen legen sich an das übrige Epithel an, und so entsteht in der Mitte des Balkens eine Epithel- verdiekung — die Anlage der sogenannten Raphe, (Fig. 5 u. 6). 6. Der hintere laterale Basalzapfen spaltet sich nicht und beteiligt sich keineswegs an derBil- dung des Balkens, der den Canalis externus ab- schnürt. Dieser Balken entsteht aus zwei Basalzapfen, von denen sich der eine in der ventralen Partie der lateralen Alveuswand bil- det; der andere, dorsale entsteht aber an demselben Orte, wie der vordere laterale (Fig. 16.), der den Ca- nalis anterior abschnürt — aber etwas später als dieser, so dass anfangs nur fünf Basalzapfen angelegt sind. (Siehe auch die Textfiguren und deren Erklärung Seite 38). 7. Der Canalis externus bildet sich nie als der letzte. Ausnahmsweise ist er als der erste abgeschnürt. Zuletzt schnürt sich der Canalis posterior ab. 8. Hie und da kommt eine unsymetrische Bildung der Labyrinthe eines und desselben Stadiums vor. Auch NooRDEN hat ähnliche Fälle beschrieben. 9. Die Ampullen der Bogengänge bilden sich ziemlich spät nach der Abschnürung der Bogengänge. 10. Die Crista ampullae canalis posterioris schnůrt sich vom Saccularteile des Neuroepithels sehr bald ab, und schiebt sich hoch auf die hintere Wand des Alveus empor. 11. Die Bildung des Ductus endolymphaticus bei den Kno- chenfischen ist bis jetzt unrichtig beschrieben worden. Dieser entsteht nicht durch Emporschiebung der medialen Wand des schon fertigen oder wenigstens angedeuteten Sacculus hinter der medialen Wand des Utriculus (Krause). Bevor noch die kleinsten Spuren der dorsalen Abgrenzung des Sacculus vorhanden sind, beginnt sich der Ductus endolymphaticus zu bilden, und zwar in den dorsalen Partien des Alveus bei den Stadien von 6—7 mm Länge. Die mediale Wand des Alveus verdickt in einer gewissen Höhe (Fig. 8.), die Zellen der Verdickung sehen wie drüsige aus, und das dünn gebliebene, dorsal gelegene Epithel stülpt sich um diese Wandverdickung ein. (Fig. 9) — Die so ent- standene zweischichtige Lamelle wächst nun ventralwärts, so dass Vývoj blanitého labyrintu ryb kostnatých. 33 sich ein kleiner Teil des Labyrinthraumes abschnürt. (Fig. 10, 11.) — Sobald die Lamelle eine gewisse Höhe erreicht hat, verbreitet sich ihr Rand auf der medialen Wand; diese beginnt erst jetzt das Labyrinth in Utriculus und Sacculus einzuschnüren. (Fig. 13.) Diese Weise der Bildung des Ductus ist von den Forschern bisher über- sehen worden, wohl nur ihrer Unauffälligkeit oder Mangels an hin- reichenden Stadien wegen. In seiner Arbeit (12) hat auch Freıssıc ähnlichen Adschnürungsvorgang bei der Bildung des Ductus endo- lymphaticus beim Platydactylus mauretanicus beschrieben und spricht die Vermutung aus, dass dieser Vorgang bei allen Wirbeltieren der- selbe sei. Obwohl meine Arbeit über die Knochenfische diese Ver- mutung bestätigt, und auch andere Arbeiten (RaBrNowirscH, Dexıs) zu bestätigen scheinen, sind wohl noch weitere neue Forschungen, besonders über die Haifische, erforderlich, um konstatieren zu können, ob der seitliche, bisher überall (ausser Krause) gleich genannte Ductus sich wirklich auf eine und dieselbe Weise bei allen Wirbeltieren bildet. Im Falle, dass seine bisher vermutliche Homologie nicht bestätigt werden sollte, wird es notwendig sein, die anatomische Terminologie zu corrigieren. 12. Die Cupula terminalis ist bei allen meinen älteren Stadien (12—16 mm) entwickelt, Fig. 7. Literatura. * označená díla nebyla mi přístupna. 1. ALExaxpER, G., Zur Entwickelung des Ductus endolymphaticus. Arch. Ohren- heilkunde Bd. 52. 1901. (ref. ze Zool. Jahresbericht). 2. Bacivskr, B., Entwickelung der Gehörschnecke. Arch. mikr. Anat. Bd. 28., 1886. 3. Baru, Die Darstellung d. häutigen Labyrinthes. Arch. Anatom. Physiol. 1889. 4. Bear», J., On the segmental sense organs of the lateral line and the morpho- logy of the vertebrate auditory organ. Zool. Anz. Bd. 7. 1884. 5, *Beckwırz, The early development of the lateral line system of Amia calva Biol. Bull. Woods. Holl. Vol. 14. 6. BórrcHER, ARrHva, Ueber Bau und Entwickelung des Gehôrlabyrinths. Ver- handl. d. Kais. Leop Carol. Acad. Bd. 35. (referát z Krausr). 7. CAnestrını E Prrmicıanı, Gli otoliti dei pesci, Att. Soc. Veneto-Trent. Padova Vol. 8. (ref, ze Zool. Jahresbericht). 8. Cısow, Über das Gehörorgan der Ganoiden. Arch mikr. Anat. Bd. 18. 9. Cornıng, H., Über einige Entwickelungsvorgánge am Kopf der Anuren. Morph. Jahrb, Bd. 27., 1899. 3 32. 33. VI. Dr. Jaromir Wenig: . Denis, Recherches sur le devellopement de Voreille interne chez les Mam- miferes. Arch. de Biologie, Liege T XCIII. (citováno z FrErss16A.) . Doues, Ant., Studien zur Urgeschichte des Wirbeltierkörpers VII. Mitt. zool. St. Neapel. Bd. 6. . Freissıg, JuL., Die Entwickelung des Geckolabyrinthes. Anat. Hefte. Bd. 37.. 3. FLeissıs, Jur., Zur Entwickelung d. häutigen Geckolabyrinthes. Centralbl. Phys. Bd. 22. . Fürst, C., Haarzellen und Flimmerzellen. Anat. Anz. Bd. 17. 1900. - . GoroxowırscH, N., Untersuchungen über die erste Anlage der Kranialnerven bei Salmo fario Nouveaux mémoires de la société impériale des naturalis- tes de Moscou Tome 16. . GórTE, Die Entwickelungsgeschichte der Unke Leipzig. 1873. . *Gray, The labyrinth of Animals, including Mammals, Birds, Reptiles and Amphibians. Vol. 1 London 1307. . HassE, C., Beiträge zur Entwickelung d. Gewebe der häutigen Vogelschnecke Zeitsch. wiss. Zool. Bd. 17. 1867. . Hasse, C., Zur vergleichenden Morphologie u. Histologie des häutigen Ge- hörorgans d. Wirbeltiere. Supplement z. d. anatom. Studien. Leipzig. 1873. . Hasse, C., Die Cupula terminalis der Cyprinoiden. Anat. Studien v. C. Hasse- Leipzig 1870. . Heczwaxx, Die Entwickelung des Labyrinths bei Torpedo ocellata. Verh. d. deutschen otol. Ges. Bd. 7. 1898 (ref. ze Zool Jahresbericht). 2, Hexsex, Uber die Entwickelung der Nerven im Schwauz deı Froschlarve. Arch. path. Anat. Bd. 31. . Hensen, Bemerkungen gegen die Cupula terminalis. Arch. Anatom. Phys 1878. . Hessen, Nachtrag zu meinen Bemerkungen gegen die Cupula terminalis. Arch. Anat. Phys. 1881. . Horruaxx, Entwickelungsgeschichte d. Reptilien. Bronns Tierreich. . Iurrıng, Uber die zoologisch systematische Bedeutung der Fischotolithen. Sitz. Ber. Ges. Nat. Freunde, Berlin 1891. Inmervann, Bau der Sagitta bei Pleuronectes platessa Wissenschaft- liche Meeresuntersuchungen, Abth. Helgoland Bd. 8 (ref. ze Zool. Jabres- bericht). . "Jenny, R., Die Entwickelung des Gehörorgans und das Hören. Bericht über d. Thätigkeit der St. Gallischen Ges. 1891.*) . Lang, Das Gehörorgan der Cyprinoiden mit bes. Berücksicht. d. Nervenend- apparates. Zeitschr. f. Wiss. Zool. 1863. . List, Die Entwickelungsgeschichte d. Labriden. Zeit. wiss. Zool. 1885. . Korscu, Fr., Die Entwickelung der äusseren Form der Forellen- Embryonen. Arch. mikr. Anat. Bd. 51. Krrekr, Uber die Entwickelung“ des Labyrinthanhangs. Anat. Anz. Bd. 16. 1899. Keser, H., Uber d. Gehörorgan der Cyclostomen. Anat. Studien von C. Hasse. Heft 3. Leipzig 1872, *) Nesprávný údaj Krausr-üv; nepodařilo se mizjistiti, kde uvedená práce vyšla. 58. 59. Vývoj blanitého labyrintu ryb kostnatých. 35 . Krause, R., Entwickelungsgeschichte d. häutigen Bogengánge. Arch. mikr. Anat. Bd. 35. 1890. . Krause, R., Die Entwickelung des Aguaeductus vestibuli s. Ductus endolym- phaticus. Anat. Anz. Bd. 19. 1901. . Krause, R., Das Gehörorgan der Petromyzonten. Verh. Anat. Ges. 20. Vers. 1906. . Krause, R., Entwickelungsceschichte des Gehôrorgans. Herrwıss Handbuch d. vergleichenden u. experimentellen Entwickelungslehre der Wirbel- tiere 1906. 38. Kun, Uber das häutige Labyrinth d. Reptilien. Arch. mikr. Anat. Bd. 20. 1881. . MrrRorHaNvov, Uber die erste Anlage d. Gehörorgans bei niederen Wirbel- tieren. Biolog. Centralbl. Bd. 10. 1890. . Nerro, Die Entwickelung des Labyrinths beim Axolotl. Berlin 1898. (Dis.) (Ci- továno z Krause.) . NooRDEN, C. v., Die Entwickelung des Labyrinths der Knochenfische. Arch, Anat. u. Phys. 1883. » Norris, H., The Ductus endolymphaticus in the Axolotl. Anat. Anz. Bd. 19. . Norris, H., Studies on the development of the ear of Ambiystoma. Journ, Morphol. Boston. Vol. 7. 1892. (ref.) . OKasima, Zur Anatomie des inneren Gehörorgans von Cryptobranchus japo- nicus. Anat. Hefte. Bd. 32. . Ürracuer, Entwickelungsgeschichte der Forelle. Zeitsch. wiss. Zool. Bd. 23. 1873. ;. "Owssanıkov, Über das Gehörorgan von Petromyzon fluviatilis. Mém. de l’Acad. des sc’ de St. Petersbourg. T. 8. 1864. . Perer, K., Der Schluss des Ohrgrübchen d. Eidechse. Arch. f. Ohrenheilkunde Bd. 51. (ref.) . Poux, C., Zur Entwickelung der Gehörblase bei den Wirbeltieren. Arch. mikr. Anat. Bd. 48. 1897. . Port, C., Sviluppo della vesicola uditiva nei vertebrati. Genova 1896. . RasınowisscH, Über die Entwickelung des häutigen Labyrinths v. Emys eu- ropea. Berlin 1903. (ref.) . *RarukE, Geschichte des Embryos der Fische. Burpacus Physiologie. Bd. II. 1828. Rarake, Entwicklungsgeschichte der Wirbeltiere. Leipzig 1861. (Citoväno z Krause.) . Rerzrus, Gusrar, Das Gehörlabyrinth der Knochenfische, Stockholm 1872. . Rerzıus, Gusrar, Das Gehörorgan der Wirbeltiere. Stockholm 1881- 84. . Rormre und Brusscı, Die Entwickelung d. Labyrinths beim Huhn. Arch. mikr. Anat. Bd. 59. . Rönıneer, N., Zur Entwickelung d. háutigen Bogengänge des Ohres. Sitzungs- ber. d. math. phys. Cl. d. bair. Akad. d. Wiss. 1888. (ref.) . Rünınger, N., Zur Anatomie und Entwickelung des inneren Ohres. Berlin ‚1888. (ref.) Sarasın, P. und F., Uber das Gehörorgan der Caeciliiden. Anat. Anz. Bd. 7. 1892. Scmexx, Untersuchungen über die erste Anlage des Gehörorgans der Batra- chier. Sitz. Ber. Ak. Wiss. Wien. 1864. 3* 70 . Sivoriak, Zur Entwickelung des endolymphatischen Apparats bei den Fischen. . Stewart, On the Membranous Labyrinths of certain Sharks. Journ. Linn. Soc. 2. *Srewarr, On the Membranous Labyrinths of Echinorhinus, Cestracion and 3. Trromepsox-D’Arcy, On the auditory Labyrinth of Orthagoriscus mola. Anat. . Trervaxorr, Die Entstehung der äusseren Ampulle. Anat. Anz. Bd. 32. . Varensın, Handbuch der Entwicklungsgeschichte des Menschen. Berlin 1835. . Vescovi DE Pırrrö, Ricerche anatomo fisiologiche intorno all’ apparato udi- . VıLıy, Francıs, The development of the ear and the accessory organs in the VI. Dr. Jaromír Wenig: Anat. Anz. Bd. 15. 1898. London Vol. 29. (ref.) Rhina. ibidem. Anz. Bd. 3. 1888. (ref. z Krause). tivo dei Teleostei, Atti Acad. Torino Vol. 26. (ref. ze Zool. Jahresb.) common Frog. Quart. Journ. mikr. Sc. Vol. 30. 1890. . Voar, C., Embryologie des Salmones. Neuchatel. 1842. (Citováno z NooR- DEN-A.) 9. Wırson, The Embryology of the Sea Bass (Serranus atrarius). Bulletin of the United States Fish Commission. Vol. 9. (ref.) WiırversHeIn, R., Lehrbuch der vergleichenden Anatomie der Wirbelthiere, Jena, Yyklad tabulky. Označení jsou platná i pro obrázky v textu. acf — ganghon acusticofaciale, ds — basälni hmota (Basalmasse), ca — canalis anterior, ce — canalis externus, cp — canalis posterior, era — crista ampullae canalis anterioris, cre — crista ampullae canalis externi, erp — crista ampullae canalis posterioris, de — ductus endolymphaticus, ch — základ chrupavky neb chrupavka (Knorpel), chd — chorda dorsalis, m — bunky mesenchymové (Mesenchymzellen). i ms — macula statica (acustica) sacculi, mu — macula statica recessus utriculi, mz — mozek (Gehirn), ne — ramus cristae ampullae canalis externi, pa — parachordale, pi — pars inferior labyrinthi, » — základ t. zv. ‚raphe“ S — sagitta maculae sacculi, Vyvoj blanit&ho labyrintu ryb kostnatych. 37 u — utriculus, zd — dorsální základ (výčnělek) pro příčku chodby horizontální (dursaler Basalzapfen), zv — ventrální základ pro příčku chodby horizontální (ventraler Basal- zapfen). Obrázky 1—18. vztahují se na Trutta fario, 19. a 20. na Scyllium canicula. Při reprodukci zmenšeny byly obrazy na polovinu. 05. 1. Příčný řez sluchovým vakem stadia 59 dní starého; basální hmota počne se u nejblíže starších stadií objevovati v místě označeném písmenem «, tedy v místě, kde orgán přiléhá těsně k ektodermu; ztluštění mediální stěny, přes něž později vchlípí se epithel k odškrcení ductu endolymphatiku, jest již patrné. Zmss obj. DD, comp. ok. 6. Ob. 2. Stadium 73 dny staré; sagitälni řez laterální částí labyrintu; jest patrno, že basální hmota netvoří pouze příčky, oddělující jednotlivé kanály, nýbrž po- krývá mohutnou vrstvou velkou část laterální stěny labyrintu. Cristy jsou již vy- vinuty. Reich. obj. 4b, ok. Zeiss 5. Ob. 3. Příčný řez labyrintem stadia 83denniho (délka 11 mm) na přechodu příčky chodby přední v příčku chodby horizontální. Vrstva basální hmoty dosáhla značné tlouštky, hmota sama jest již prostoupena buňkami mesenchymovými; neuroepithel jest již rozdělen, na sacculární části leží sagitta; chrupka ze spodu obrůstá canalis externus. Totéž zvětšení, Ob. 4. Horizontální řez labyrintem stadia 72 dny starého ; ventrálníi dor- sální základ pro příčku chodby horizontální se téměř dotýkají; v labyrintu pro- tější strany jsou dosud značně od sebe vzdáleny. Totéž zvětšení. Ob. 5. Příčný řez stadiem 72dennim; základy pro příčku horizontální- chodby se právě setkaly; na styčné ploše nastalo trhání epithelu, nikoli resorpce Zeiss obj. DD, comp. ok. 6, délka tubu 165 mm. Ob. 6. Stadium 72 dny ; řez hotovou příčkou, oddělující canalis anterior; epithel styčných ploch přiložil se k normálnímu epithelu jakožto základ tak zv. raphe. Zeiss apochromat 3 mm, apertura 0:95, ok. comp. 6. Ob. 7. Příčný řež labyrintem stadia 16 mm dlouhého; basální hmota příčky jest v rozpadu, buňky, které jikdysi prostoupily, přikládají se jednak k epithelu labyrintu jako základ vlastní blánité stěny, jednak k chrupce, která vniká do příčky, jakožto základ perichondria. Na cristě jest kloboukovitá cupula terminalis spočívající na brvách. RErcHERT obj. 4b, ok. 4, délka tubu 180 mm. Ob. 8. Stadium 60 dní staré; příčný řez mediální stěnou labyrintu a je- jím přechodem ve stěnu dorsální; mediální stěna vykazuje značné žlaznaté zduření — prvý počátek tvoření se ductu endolymphaticu. Zœiss DD, ok 5. Ob. 9. Stadium 67 dní; příčný řez touž partií; tenký dorsální epithel vchlípil se přes ztluštěnou část stěny mediální. Totéž zvětšení. Ob. 10. Stadium 72denní; příčný řez labyrintem; dorsälni vchlípení medi- ální stěny postoupilo dálesměrem ventrálním, čímž vznikla dvojvrstevná 38 VI. Dr. Jaromír Wenig: lamella, odškrcující část alveu; laterální vrstva lamelly jest značně tenší než mediální. Zeiss DD, ok. Reicu. 2. Ob. 11. Stadium 84 dny staré (11 mm); příčný řez mediální stěnou laby- rintu a ductem eudolymphatikcm; dvojvrstevná lamella, sunouci se těsně podél stěny mediální dospěla již do poloviny této stěny; ductus endolympha- ticus jest nahoře rozšířen. Totéž zvětšení. Ob. 12. Stadium nejstarší (16 mm); příčný řez celou mediální částí la- byrintu (kombinováno dle dvou řezů téže serie). Ductus endolymphaticus vybíhá nahoře ve špičku a přikládá se těsně ke stěně labyrintu; dvojvrstevná lamella dospěla až k místu, kde mediální stěna uhýbá se v tomto stadiu k chrupce pa- rachordální ; lamella přečnívá svým ventrálním okrajem do nitra labyrintu, tvoříc tak dorsální ohraničení partis inferioris; též z protější strany jest sac- culus již částečně odškrcen. Totéž zvětšení. Ob. 13. Příčný řez distálnější částí téhož stadia; vrstva lamelly, která od- škrtila ductus endolymphaticus, rozprostírá se po mediální stěně labyrintu a pře- chází až na vcblípení této, jímž pars inferior jest oddělena od utriculu. Totéž zvětšení. : Ob. 14. Stadium 70denní (7 mm); horizontální řez ductem endolymphati- kem ; lamella dělící ho od alveu jest zřetelně dvojvrstevná. Zeiss DD, ok. 5. Ob. 15. Stadium 79 dní; horizontální řez ductem endolymphatikem, který v této době jest již značně samostatným; leží na přechodu mediální stěny laby- rintu v stěnu přední. Zeiss DD, ok. 5, délka tubu 180 mm. Ob. 16. Stadium 71. dne; horizontální řez labyrintem; polokružné chodby nejsou dosud odškrceny; základy příček pro canalis anterior a externus vychá- zejíz jednoho atéhož místa při proximální laterální partii labyrintu. Reıcn. obj. 4b, ok. Zeiss 5. Ob. 17. Táž serie; devátý řez nad předchozím, tlouštka řezů 0006 mm; v distální části vaku sluchového při mediální stěně tvoří se základ pro příčku, která později odděluje canalis posterior. Totéž zvětšení. Ob. 18. Táž serie; šestý řez nad předcházejícím ; teprve zde tvoří se zá- klad při laterální stěně pro příčku canalis posterioris. Totéž zvětšení. Ob. 19. Scyllium canicula ; řez distální částí ganglia acusticofaciálního v kon- čině ductu endolymphatiku ; ganglion na dvou místech splývá s vakem slucho- vým; embryo 7 mm, Zeiss DD, ok. Rercu 2. Ob. 20. Scyllium canicula, totéž embryo; příčný řez ventrální částí vaku sluchového, kde tento splývá s gangliem akustickým. Zeiss DD, ok. 3. Hrklárung der Abbildungen. A. Textfiguren (Trulta fario ) Fig. 1. Stadium-Länge 8 mm, 73 Tage alt; horizontaler Schnitt durch das Labyrinth; bei der lateralen Wand liegt die Basalmasse — der ven- tralste Teildes Balkens, der den Canalis externus abschnürt. Schnittdicke 0:05 mm, Fig. 2. Dasselbe Stadium ; vierter Schnitt über dem vorhergehenden ; die Bysalmasse geht in den Balken über. Vývoj blaniteho labyrintu ryb kostnatých. 39 Fig. 3. Dasselbe Stadium; vierter Schnitt höher ; der Balken ist schon von der Alveuswand entfernt. Fig. 4. Dieselbe Serie; elfter Schnitt über dem vorhergehenden ; der Bal- ken des Canalis externus wendet sich nach vorne, erscheint also am Schnitte elliptisch ; der Canalis anterior ist schon vollkommen abgeschnürt getroffen. Fig. 5. Dieselbe Serie; der Balken des Canalis externus geht in den Balken des Canális anterior ů ber; noch keine Spur von dem Balken des Canalis posterior. Fig. 6. Dieselbe Serie; zwölfter Schvitt höher; erst da ist der Balken des Canalis posterior getroffen. B. Tafelfiguren. Fig. 1. Schnitt durch das Gehörorgan eines 59 Tage alten Stadiums; beix beginnt sich die Basalmasse bei nächstälteren Stadien zu bilden. Fig. 2. Stadium 73 Tage alt; sagitaler Schnitt durch die laterale Wand des Labyrinths; die Basalmasse erfüllt nicht nur die Balken der einzelnen Bo- gengängen, sondern bedeckt in mächtiger Schicht die laterale Wand auf grosser Fläche. Fig. 8. Stadium 11 mm lang, 83 Tage alt; Querschnitt dnreh das Labyrinth am Uebergange des Balkens des Canalis anterior in den Balken des Canalis ex- ternus; die Schicht der Basalmasse ist enorm dick; die Mesenchymzellen sind schon in dieselbe eingewandert ; am Neuroepithel des Sacculus liegt die Sagitta ; der Knorpel beginnt den Canalis externus von unten umzuwachsen. Fig. 4. Horizontaler Schnitt durch das Labyrinth eines 72 Tage alten Sta- diums; der ventrale und der dorsale Wulst für den Balken des Canalis externus berühren sich fast; im Labyrinthe der anderen Seite sind beide noch weit von einander entfernt. (Asymmetrie in der.Bildung der Bogengánge). Fig. 5. Querschnitt durch das 72tágige Stadium; die Wülste für den Balken des Canalis externus berühren sich bereits; an den Contaktflächen findet keine Resorption des Epithels statt, sondern das Epithel wird zerrissen. Fig. 6. Stadium 72 Tage; Schnitt durch den bereits fertigen Balken des Canalis anterior; das Epithel der Contaktflächen hat sieh dem übrigeu Epithel zuge- schmiegt; dieso entstandene Verdickung des Epithels in der MittedesBalkensbildetdieAnlagedersog. „Raphe“. Fig. 7. Querschnitt durch das Labyrinth eines 16 mm langen Stadiums; die Basalmasse ist schon stark degeneriert; die Mesenchymzellen in dem Balken schmiegen sich zum Teil der Labyrinthwand als Anlage des „Spindel- knorpels“, zum Teil dem einwuchernden Knorpel als Anlage des Perichondriums an; in der Ampulla horizontalis ist die gut ausgebildete hutförmige Cupula ter. minalis sichtbar. Fig. 8. Stadium 60 Tage alt; Querschnitt durch die mediale Wand des Labyrinths an ihrem Uebergange in die dorsale Wand; die mediale Wand weist eine mächtige drüsenartige Verdickung aus — von jetzt an be- ginntdie Bildung des Ductus endolymphaticus. Fig. 9. Stadium 67 Tage alt; Querschnitt durch dieselbe Partie; der dünne dorsale Epithel hat sich in das Labyrinth eingestülpt. Fig. 10. Stadium 72 Tage alt; Querschnitt durch das Labyrinth; die dor- sale Einstülpung hat einen Teil des Alveusraumes abgeschnürt. 40 VI. Dr. Jaromir Wenig: Vyvoj blaniteho labyrintu ryb kostnatych. Fig. 11. Stadium 84 Tage alt (11 mm lang); Querschnitt durch die mediale Wand; die den Ductus endolymphaticus abschnürende zweischichtige Lamelle hat bereits die Mitte der medialen Wand erreicht; der Ductus ist oben erweitert. Fig. 12. Mein ältestes Stadium (16 mm); Schnitt durch die ganze mediale Wand (aus zwei Schnitten derselben Serie combiniert). Der Ductus endolymphaticus ist oben zugespitzt; die zweischichtige Lamelle ragt mit ihrem Ventralrande in das Innere des Labyrinths; die Pars ınferior labyrinthi ist erst jetzt dorsal vom Utriculus abgegrenzt. Fig. 13. Die Lamelle, welche den Ductus endolymphaticus abgeschnürt hat, verbreitet sich auf der medialen Wand des Utriculus. Fig. 14. Stadium 70 Tage alt (7 mm); horizontaler Schnitt durch den Ductus endolymphaticus und die mediale Wand. Fig. 15. Stadium 79 Tage alt. Horizontaler Schnitt; der Ductus ist schon ziemlich selbständig geworden; seine Wände sind noch dick. Fig. 16. Stadium 71 Tage alt; horizontaler Schnitt durch das Labyrinth, die Bogengänge sind noch nicht abgeschnürt; der laterale Wulst für den Canalis anterior und der dorsale für den Canalis externus gehen von einem und dem- selben Orte bei der proximalen Partie der Labyrinthwand ab. %g. 17. Diese'be Serie; neunter Schnitt höher, Schnittdicke 0906 mm; bei der medialen Wand bildet sich der Wulst für den Balken des Canalis posterior. Fig. 18. Dieselbe Serie; sechster Schnitt über dem vorhergehenden; erst da bildet sich der laterale Wulst für den Balken des Canalis posterior. Fig. 19. Scyllium canicula; Schnitt durch die distale Partie des Ganglion acusticofaciale im Bereiche des Ductus endolymphaticus; das Ganglion steht auf zwei Stellen in Verbindung mit dem Gehörbläschen. Embryo 7 mm lang. Fig. 20. Seyllium canicula; Querschnitt durch die ventrale Partie des Gehörbläschens in Verbindung mit dem Ganglion acusticofaciale. Embryo 7 mm lang. — J. WENIG. VÝVOJ LABYRINTU. m D8 \ ! i 1 m Ina“ ju E UE Autor del. J. WENIG. VYVOJ LABYRINTU. Autordel. Věstník Král č Spol Nauk Tr math-přírod. 1911 č.6 opona VII. Úber die Kurve vierter Ordnune mit einer Spitze 2. Art und einem einfachen Wendeknoten. Von Prof. Dr. Georg Majcen (Agram). In einer Reihe von Arbeiten über solche Kurven vierter Ordnung, welche eine Spitze 2. Art besitzen, habe ich auch die beiden Kurven behandelt, deren Gleichungen sind: (mx; I NE Lo) — Li (a?x, — bys) =:0 KA RNCS Re, Mm na, M) he 00 Z LEER ED BK HB, Die erstere Kurve!) besitzt außer der Spitze 2. Art (im Eck- punkt A des Grunddreiecks mit x, —0 als Spitzentangente) noch einen einfachen Knoten im Eckpunkt 2. Die Kurve c, hat wieder eine Spitze 2. Art im Eckpukt A (mit %, — 0 als Spitzentangente) und noch eine Spitze 1. Art im Eck- punkt B, mit x, —0 als Spitzentangente *) | Ich habe weiter darauf hingewiesen, daß die Kurve c, durch eine inverse Transformation . o ir, 4 de P. 2 . d 4 CRT Ne D D Le in die Kurve (PES 2\9 2 = ce, = (Mat, + nxi) + 1422, ZO !) Siehe meine Arbeit: „On guartic curve of deficiency zero, with a rhamphoid cusp and a node“, Versl. Koninkl. Akademie van We- tenschappen, Amsterdam, 1910., p. 768. k 2) Siehe meine Abh.: „Über die rationale Kurve 4. Ordnung mi Spitzen von der 1. und 2. Art“, Sitzungsber, der K. Akademie der Wissen- schaften in Wien, 1910., p. 1755. Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. il 2 VIL Dr. Georg Majcen : übergeht (wenn statt x‘; wieder x; geschrieben wird), und daß diese Kurve zu dem Typus 4, gehört, mit dem Unterschiede, daß an die Stelle eines einfachen Knotens der Kurve k, hier ein einfacher Wendeknoten tritt. Weil die Kurve c‘, eine Doppeltangente besitzt, eine solche aber der inversen Kurve c, nicht zukommt, so kann man einige Re- lationen, welche im Zusammenhange mit der Doppeltangente bei C, vorkommen, nicht direkt aus der Kurve c, erhalten. Andererseits, kann man wegen dem Vorhandensein eines Wendeknotens die Eigen- schaften der c“, nicht unmittelbar denen der Kurve k, unterordnen. Auch kommt bei c‘, die Anzahl drei der Wendepunkte in Betracht, wogegen c, nur-einen Wendepunkt aufweist. Es sei also gestattet, hier einige Eigenschaften der Kurve c‘, als einer besonderen Kurven- gattung abzuleiten. 1. Die Kurve C, (mr m, NEE +22, — 0. 2 hat ihre Spitze 2. Art im Eckpunkt B des Grunddreiecks; die Seite 7, —0 ist die zugehörige Spitzentangente (£). Der Wende- knotenpunkt ist in den Eckpunkt A gelegt, und es ist x, —0 die zugehörige Wendetangente (w). Man kann die Kurvengleichung 1) auch in der Form schreiben: (max, — nxi) + 28,0, (x, + 4mnx,) =0. . . . 2), aus welcher die Gleichung der von der Spitze B an c‘, kommenden, noch möglichen einfachen Tangente folgt, u. zw. BB, = x, + 4mnx, —0. oa) Man findet aus 1) die Gleichungen der beiden Tangenten des - Knotens A: 07 mx, + 2, — Winans) und man sieht, daß zu diesen zwei Strahlen, sowie zu x, — 0 der vierte harmonische (zu x, —0 konjugierte) Strahl die Glei- chung haben wird: Om, ty =0......D. Das System der eine Kurve 4. O. vierfach berührenden Kegelschnitte') hat für die Kurve c, eine Gleichung von der Form (aus 2): !) Siehe über dieses System weiter unten in Art. 3. 2 | Über die Kurve vierter Ordnung mit einer Spitze 2. Art. 3 TX; + 28 (ma, W, — než) — &°%, (x, + 4 mnx.) —0 mit dem variablen Parameter s. Wählt man für E—2M, so zerfällt die Gleichung des zugehörigen Kegelschnittes in die beiden linearen Gleichungen: 0, 4 — 4 mna; — 16 m°nx,; — 0... . 6), und da ein Teil (x, —0) dieses zerfallenen Kegelschnittes mit c“, zwei mal zwei gemeinsame Punkte hat, so ist der andere Teil 6) die Doppeltangente (d), welche der Kurve c’, notwendig zukommt. Man kann die Gleichung der Doppeltangente auch in der Form schreiben: (x, + 4 mnx,) — 8 mn (2 m’, +%,)=0. . .. 6"), und es ist aus dieser Form ersichtlich, daß d durch den Schnittpunkt (D) der Geraden 3) und 5) hindurchgeht. Es folgt daraus, daß die Verbindungslinie A D (des Wendeknotenpunktes (A) mit dem Schnitt- punkte D der Doppeltangente (d) und der von der Spitze (B) an €, noch kommenden Tangente) der zur Verbindungslinie AB = x, =o konjugierte vierte harmonische Strahl ist zu den beiden Tan- genten des Wendeknotenpunktes (A). Die Doppeltangente d trifft die Spitzentangente Z in einem Punkte D‘, welcher aus A durch die Gerade (mit Rücksicht auf Gl. 6) AD = x, +4 m’x, — 0 projiziert wird. Die vier Strahlen, deren Gleichungen sind: WL a, US 22,0) x —0,4m?’z, T x; —0 bilden eine harmonische Gruppe, und es sind die oberen zwei sowie die unteren je ein konjugiertes Paar. 2. Projiziert man die beiden Berührungspunkte D,, D, der Doppeltangente aus der Spitze B, so erhält man für beide Projek- tionsstrahlen die Gleichung: BD BD ne (x, — 4 mnx,) + 16 m’n?x; ]? -E 16mn (x, — tmnx,) xx, —0, deren linke Seite ein vollständiges Quadrat sein muß, also: BD, .BD, = x, (x, + 4 mnz,) — 16m’n’z, = 0. 4 VII. Dr. Georg Majcen: Man kann diese quadratische Gleichung in lineare Gleichungen zerlegen wenn man sie in der Form schreibt: (x, + 2 mnz,)? — 20 m°n°x° = 0, also: x BD BD, SE AO) Diese beiden Geraden bilden mit dem Strahlenpaar x, —0, x, —0 ein Doppelverhältnis, dessen Wert für beide letztere Strahlen als Grundstrahlen ist: eg also ein für alle Kurven vom Typus ec‘, absolut konstanter Wert. Der inversen Kurve c, kommt kein invarianter Wert des gleich gebildeten Doppelverhältnisses zu. Projizieren wir wieder die beiden Berührungspunkte D,,D, der Doppeltangente aus dem Wendeknotenpunkt A, so erhalten wir nach Elimination der Koordinate x, aus den Gleichungen 1) und 6): (mx, (£mna, + 16 m*nx,) + nx} |? + x,x, (4 mnx, + 16m*nx,)* = 0 also mx, (m?X, + X3) (4%, +16 m’x,)’ +2 m?’x, x? (4, + 16m°x,) +2} —=0 oder 256 mx, + 384 môxix, + 176 mini} + 24 mění 4%, = 0. Die linke Seite dieser Gleichung ist in der Tat ein vollständiges Quadrat von 16 m*x; + 12 m’x,X, + 14, und die Gleichung beider Geraden AD,, AD, ist daher: 16 mx; + 12 m°x, x, + x — 0. Man erhält daraus die beiden Gleichungen: 2 = PRÉSENT) ea = AD, Dm8— 5) O0) Man sieht also, daß die Verbindungslinie (x, —0) beider sin- gulären Punkte, die Wendetangente des Wendeknotens (x, =0) und die beiden Strahlen AD,, AD, ein Doppelverhältnis bilden, dessen Wert für beide erstgenannte Strahlen als Grundstrahlen sein wird: Über die Kurve vierter Ordnung mit einer Spitze 2. Art. 5 also ein für alle Kurven vom Typus c, absolut konstanter Wert. Die aus der Spitze B an c‘, noch kommende Tangente BB, (Gl. 3), die Verbindungslinie beider singulären Punkte A, B, und das Geradenpaar B D,, B D, (Gl. 7) haben Gleichungen von der Form G X, +2%,=0 mit den entsprechenden Parameterwerten: ji 1 1,08 eD 2 mn (1 + V5) * — 2mn(i—15)" Das Doppelverhältnis dieser vier Strahlen für beide letz- tere als Grundstrahlen hat den Wert: Nimmt man in dem soeben erwähnten Vierstrahl statt der Ver- bindungslinie AB=xr,=0 die Spitzentangente x —0,; dann haben die vier Strahlen die Parameterwerte Am, 0, 2Zmn(1 +)5), 2mn(1— Y5) und das Doppelverhältnis hat den Wert 4" Bee al) ar sro | Beide Doppelverhältnisse 4“ und «<““ haben also für alle Kurven vom Typus c‘, absolut konstante Werte. 3. Der Strahl A D,, d. i. ma Date de. AD, , trifft die Kurve c‘, außer in A und D, noch in einem vierten Punkte D’. Will man den Projektionsstrahl BD’, erhalten, so wird man aus den Gleichungen für e‘, und AD, die Koordinate x, eliminieren. Die Elimination ergibt: 1 [F a+2n08+V5) 1? —2(8+V5) x: =0 oder 8 mn (1+ 3Y5) zí — 4mn(8 + V) x, x, — (5 + 25) x =0. Da diese Gleichung die beiden Geraden BD,, BD‘, vorstellt, so muß ihre linke Seite durch die linke Seite einer von den beiden | 6 VII. Dr. Georg Majcen: Gleichungen (7) teilbar sein. Man findet leicht, daß zur Division die Gleichung = 2mn (1 — V5) x, + x, —0 0) zu nehmen ist. Die Division gibt die Gleichung des gesuchten Pro- jektionsstrahles: BD, = 2mn (11 +5 V5) x, + (6 +2 15) x, =0. Wiederholt man dasselbe für den Strahl AD,, welcher c, in einem vierten Punkte D’, trifft, so findet man die Gleichung des Projektionsstrahles : BD, = 2mn (11 — 5 V5) + (5 — 2 Y5)x, —=0. Die Gleichungen der Strahlen BD,, BD,, BD’, BD‘, haben die Form ox,+x, =0; die zugehörigen Parameter o liefern also das Doppelverhältnis für beide letztgenannte Strahlen als Grund- strahlen: AN=16, d. h. wieder einen für alle Kurven vom Typus c, konstanten Wert. 4. Das System der Kegelschnitte 2%, + 28 (mx, — nxi) — Ex, (x, + Imnz,) —0...... (8) liefert in Verbindung mit der Kurve c’, je acht Schnittpunkte, von welchen zwei mal zwei in den singulären Punkten A und B enthalten sind. Wir projizieren die übrigen vier Schnittpunkte aus der Spitze B und erhalten die Gleichung der vier Projektionsstrahlen, indem wir aus den Gleichungen (1) und (8) die Koordinate x, eliminieren. Der Wert von x, aus (8), d. i. Du ZNEL, — TL 2mex, — E?x, — Amne’r, EEE er eek (8) Lo in die Gleichung (1) eingesetzt gibt die Gleichung der beiden Pro- : jektionsstrahlen in der Form: 16m*n*s*xí + Bmn?e? (e — Am) xyz, + ne? (e* + 24m? — 16me) x°x; + — 2ne (bme — 4m? —e?) 7,0%, + (m — e)?’ at —0; die linke Seite ist ein vollständiges Quadrat, so daß die beiden Paare von Projektionsstrahlen die Gleichung haben : Amn?e?x: — ne (8 — Am) x,x, + (m — s) x? —=0..... (©) Über die Kurve vierter Ordnung mit einer Spitze 2. Art. 7 Ein jeder Kegelschnitt des Systems (8) geht daher durch die beiden singulären Punkte A und B und berührt noch die Kurve c‘, an zwei verschiedenen Stellen (M,, N.). Wir wollen nun die Gleichung der Verbindugslinie beider Berührungspunkte M. und N, aufsuchen. Man kann die Gleichung (9) in der Form schreiben: (m — &) x} — nz, [2mex, — 8*x, — 4mne’z,] — 2mnex,x, — 0. Eliminiert man den Ausdruck in der eckigen Klammer aus dieser Gleichung und aus (8“), so erhält man (m — s) x, — (2nex; — ©) ne; — 2mnex,x,x, —0. Eliminiert man aus dieser Gleichung und aus (1) den Wert n x;, so bekommt man e°xix, + Anžežní — 4nex, x + 2%, — 0 oder me?x°æ, + x, (Amn?s?x; — 4mnex, x.) + mxix, = 0 also mit Rücksicht auf (9): MEL LT, — (m — 8) XF; — ne°x; + mar, = 0 und daher MERK, + XT — nex; = 0, d. i. die Gleichung eines Kegelschnittes, welcher in der Spitze B mit der Kurve c‘, vier Punkte, im Wendeknoten A zwei Punkte und die beiden Berührungspunkte M., N. gemein hat. Eine neuer- liche Kombination dieser letzteren Gleichung mit der Gleichung der beiden Geraden (9) gibt schließlich: (m — 8) x, + (ne? — Amne) x, + Amne (mex, + z) = 0 oder die gesuchte Verbindungslinie : M.N,=(m—e)x,+ne2,+4m?’ne2,—0. Man kann diese Gleichung auch in der Form schreiben: (m— 8) 7, + ně? (x, +4mx,)—0...... (10), weiche zeigt, daß sämtliche Verbindungslinien M, N. durch den Schnitt- punkt von © =0 und x, + 4m°x, —0 mb nn ne ré Ve = mn em fl | k p 8 VIL Dr. Georg Majcen: hindurchgehen. Dieser Schnittpunkt ist der schon früher erwähnte gemeinsame Punkt (D‘) der Spitzentangente und der Doppeltangente d (siehe Art. 1). Setzt man in (10) ne? m — € 0 — so hat man die Verwandtschaftsgleichung zwischen den Parametern des Bůschels um den Punkt D’ und des Systems der Kegelschnitte 9), d. 1 ne? + ge — mo = 0 welche in « quadratisch, in o linear ist. Ein jeder durch den Schnittpunkt D‘ der Spitzentangente und der Doppeltangente von c, gezogene Strahl trifft die Kurve ec‘, in zwei Paaren von Punkten der Art, daß durch die beiden singu- lären Punkte A und B zwei Kegelschnitte gelegt werden können, deren jeder die Kurve c, noch in je einem von den genannten Punktpeaaren berührt. Die Kurve c‘, kann aus dem eindeutigen Strahlenbůschel [ D‘ und aus dem zweideutigen Kegelschnittsysteme 9) erzeugt werden. Beide Gebilde haben einen gemeinsamen entsprechenden Strahl; es folgt in der Tat für e=0 auch =0 aus der Verwandtschaftsglei- chung, und diese Werte in die Gleichungen 8) und 10) eingesetzt liefern zugleich die gemeinsam entsprechende Gerade z, — 0. Beide ein-zweideutige Büschel erzeugen also eine Kurve von der 5. Ordnung, welche in die Gerade x, —0 und in unsere Kurve C, zerfällt. Wenn ein Kegelschnitt des Systems 8) die Kurve c, vier- punktig berühren soll, so müssen beide Berührungspunkte MN, zusammenfallen; wir erhalten aus 9) hierfür die Bedingung: 16 (m — €) mn?e? = (e — 4 m)?e?n? und daraus einen einzigen Wert für e, d. i. 6, = — 8m. Dieser Wert, eingesetzt in die Gleichung 9), gibt den Projektions- strahl, durch welchen der vierpunktige Berührungspunkt M, aus B projiziert wird. Es ist nämlich die linke Seite der Gleichung 9xi + 96 mnz, 2, + 256 m°n°x; —0 Über die Kurve vierter Ordnung mit einer Spitze 2. Art. 9 „ein vollständiges Quadrat, und die Gleichung des Strahles BW, ist BM aj- 16imna, OR. Eh. NEN end). Wird wieder der vorhin gefundene Wert für =, in die Gleichung 10) der Verbindungslinie M,N. eingesetzt, so erhält man die Gleichung der fünften vom Schnittpunkte (D‘) der Spitzentangente und der Doppeltangente an die Kurve c‘, kommenden Tangente (ť), u. zw. in der Form: 9 x, +64 mnt, + 256 měny, = 0 oder 6— 91, + 64 mn(z 44m) = 0. 1. . 12). Nimmt man zur Gleichung 11) noch die Gleichung der von B an c“, kommenden Tangente 35, (B), d. i. Ry 4 mnt, — 0.4 2.0.08) hinzu, so kann man für die vier Strahlen BM,, BB, t=x —0 und AB das Doppelverhältnis bilden 2 9) DIN Ze A welches also für alle Kurven vom Typus c‘, absolut konstant ist. Nimmt man wieder zur Gleichung 12) die Gleichung der Dop- peltangente hinzu, welche in der Form X, — mn (x, + 4m’x,) —= 0 geschrieben werden kann, so sieht man, daß die Doppeltangente d, die vom Punkte D‘ an c‘, noch kommende Tangente #, die Spitzen- tangente č und die Verbindungslinie des Punktes D' mit dem Wende- knotenpunkt 4 ein Doppelverhältnis bilden, dessen Wert 312 ZP 1) eine absolut konstante Größe für alle Kurven vom Typus C, ist. 9. Die einfache Tangente im Wendeknotenpunkte hat die bereits erwähnte Gleichung aa a a 0 er iA): Es sei der vierte Schnittpunkt von a, und c‘, mit A, bezeichnet; man findet für den Projektionsstrahl BA, die Gleichung: 10 VII. Dr. Georg Majcen: bys 2x man, = 0. Dieser Strahl triff die Kurve c‘, außer im Punkte A,, noch in einem zweiten Punkte A,, und es soll die Gleichung des Projektions- strahls AA, = a, ermittelt werden. Die Elimination von x, aus den Gleichungen für d, und c, gibt die Gleichung měněn: + 5 mn, + A4 n°x° = 0, deren linke Seite durch die linke Seite von «a, teilbar sein muß. Die Division liefert die Gleichung des gesuchten Strahles: NES sum x, FA = 07 Dieser Strahl trifft wieder die Kurve c‘, außer in A, noch im Punkte A‘. Die Elimination von x, aus a, und c, gibt wieder — 4%, mn, +22, =0, also den Strahl 5, und den Strahl BA“ d. i. b,... : — 64, + mnx, —=0. Man kann dieses Projizieren in der angegebenen Weise fort- setzen. Eine längere Rechnung liefert die allgemeinen Formen der Gleichungen für die Projektionsstrahlen beider Systeme a; und 9; in der Form: az). 2 mr, RE Wp By <. — (EL) (k-+2) x, + mm; =0 Ein jeder Strahi a; wird von zwei Strahlen des Systems D; in zwei Punkten auf der Kurve c‘, geschnitten, so daß in der Verwandt- schaft beider Systeme je einem Strahle a, die beiden Strahlen d;-+, b; entsprechen und speziell dem Strahle a, das Paar 4, £; — 0. | (k 125 Die Punkte der Kurve können also aus dem Systeme EAN (0 rel D... -(k+D) (8+2) x, + mnx, —0O|} (k=0,1,2,3,...)... 13) D... —k(k+1)x, + mnx, =0 ermittelt werden, wobei die Koeffizienten von dx d;_ı so eingerichtet sind, daß sie für dieselben Werte des Parameters k (ganze posi- tive Zahlen) das zum entsprechenden Strahle a; zugehörige Paar bilden. Man findet also die Gleichung der Kurve c‘,, wenn man die Gleichungen ká Über die Kurve vierter Ordnung mit einer Spitze 2. Art. : 11 m’X, + (k +1)? x, —0 ED (6+2) z +mnz, 1. (k +1) zm, = zusammen bestehen läßt. Schreibt man die zweite Gleichung in der Form: mn, — mnaz &, .2(k +1) -xi .(k3-1)? .[(k3-1)* — 1]=0 und eliminiert man die Grösse (%—- 1)” aus den Gleichungen des letzten Systems, so erhält man in der Tat 0, 2.300) (mx, x, + nz;)’ + 114,4; = 0, also die Gleichung der Kurve c/,. Man hätte ebensogut die Kurve aus den Strahlen 8; und den entsprechenden Paaren az , 4:11 herstellen können. Es ist einerseits daraus ersichtlich, wie man eine Anzahl dis- kreter Punkte der Kurve c‘, konstruktiv einfach finden kann aus den beiden nicht-konsekutiven Strahlensystemen in 1-2- deutiger Beziehung, andererseits ist einfach zu ersehen, daß irgend welche vier Strahlen aus der Gruppe a; oder vier Strahlen aus der Gruppe 5; Doppelverhältnisse liefern, welche von keiner Konstante der Kurvengleichung abhängen, sondern nur Funktionen der Werte von % allein sind, also für alle Kurven vom Typus c“, gleich sind, insofern für verschiedene Kurven die- selben Werte des Parameters % gewählt werden. Nimmt man zu dieser Konstruktion auch diejenige hinzu, welche hier aus den 1-2- deutigen Verwandtschaft der Projektions- strahlensysteme gerade so entsteht, wie sie für die in der Einleitung erwähnte Kurve vom Typus 4, verwendet wurde,') so kann man eine Anzahl von Punkten für verschiedene Teile des Kurvenzuges einfach bestimmen. 6. Unsere Kurve c‘, besitzt bekanntlich drei Wendepunkte wovon hier der eine im Knotenpunkte A enthalten ist. Da also noch zwei Wendepunkte J,, J, übrig bleiben, so muß es möglich sein, die Gleichung eines Kegelschnittes k? zu bestimmen, welcher die Wendepunkte J,, J, und den Punkt A enthält, und die Kurve c‘, noch in der Spitze B auf der Tangente x,—0 berührt. Dieser Kegelschnitt ist in der Tat durch drei Punkte J,, J,, A und eine Tangente (x, = 0) mit Berührungspunkt B bestimmt. Von den acht Schnittpunkten des Kegelschnittes £* mit der Kurve c‘, sind zwei in À, vier in B und je einer in den Wendepunkten J, und J, enthalten. 1) Siehe die in der 1. Fußnote zitierte Arbeit. 12 VII. Dr. Georg Majcen: Bildet man die Hesse’sche Determinante, so erhält man nach längerer Rechnung die Gleichung der Hesse’schen Kurve für c, in der Form: H == 8m°n°x + 16mn?x,x; + 24mn°x,x,ri + 8n°xix, + + 16m’n’x7x,0; — Amna)2,0; + 24m'n° x Ait — EiRyK, — — mai; + Bměnrix; — 0. Wir schreiben die ersten vier Glieder dieser Gleichung in der Form: nazí .8 (m’n’x? + 2mna,x, — I3m’nz x, Lx!) und eliminieren die Größe n°x} aus den fleichungen für Æ und c‘,. Diese Elimination liefert die Gleichung einer Kurve vierter Ordnung, welche auch die beiden Wendepunkte J,, J, enthält u. ZW. 16m’ne}x; + 392m°n°x,x,x; + 16m°n°xe, 4- 24m'n*a, x; + + 40m?na} ro; + 36mnxix; + I9m’xriax, + ri, = 0. Schreiben wir diese Gleichung in der Form: 16m°n (mx, X, + nx})” + (24m*nže,eí + 40Omnx/x,x, 4 36mnxix; + + Měnín, + 9x) = 0 und eliminieren dann die Größe (æ#x,x, + nx})” aus dieser Gleichung und aus derjenigen von c‘,, so erhalten wir die Gleichung einer Kurve dritter Ordnung, welche die beiden Wendepunkte J,, J, enthält, u. zw. 8mnx, %,X, + 8m°n°x; + 12mnx, x: + Sm°xix, + 315%, — 0, oder m (max, + nx;) (8mnx, + 37) + 3xix, + Imnx, x; = 0. Eliminieren wir wieder aus dieser Gleichung und aus der Glei- chung der Kurve e‘, die Größe (mx,x, + než), so erhalten wir die Gleichung des gesuchten Kegelschnittes k? in der Form: — X 8,0; m (Bmžna, + I3mz,) + (Brd + mna, zz). AMR Te + nt;) = 0 also: k MT Ba 0MRT =D... Sr MONA Außer in den in A und B enthaltenen Schnittpunkten trifft dieser Kegelschnittk? die Kurve c‘, nur noch in den beiden Wende- Über die Kurve vierter Ordnung mit einer Spitze 2. Art. 13 punkten J, und J,. Wir suchen nun die Projektionsstrahlen, durch welche J, und J, aus der Spitze B projiziert werden. Zu diesem Zwecke eliminieren wir aus den Gleichungen für 4? und c‘, die Ko- ordinate x, indem wir die Größe #x,x, aus (14) in c‘, substituieren. Wir erhalten: (3x, + Imnx, — mnz,)? — x, (32, + Imnx,) = 0 oder 627 + 39mnx,x, — 64m*n*a; — 0. . . . . (15). Diese quadratische Gleichung beider Projektionsstrahlen BJ, BJ, zerfällt in die linearen Gleichungen: | j il À EN BIS = 107,159: VUE) nr, 0... 34 (15). Es ist aus dieser Gleichung zu ersehen, daß für einen reellen Wendeknotenpunkt (und ein reelles Grunddreieck ABC) nur der im Knoten enthaltene Wendepunkt reell sein kann. Die beiden Geraden in Gl. (15°) bilden mit den Geraden x, —0, x; —0 ein Doppelver- hältnis, dessen Wert ist: AVI — 39 + V15 39 — 2115 Wir können also sagen: Projiziert man aus der Spitze 2. Art einer Kurve 4. Ordnung vom Typus c’, die drei Wendepunkte, so bilden diese Pro- jektionsstrahlen mit der Spitzentangente ein Doppelverhältnis (AY!), dessen Wert für alle Kurven desselben Typus mit einem reellen Wendepunkt absolut konstant ist. Man findet wieder ein absolut konstantes Doppel- verhältnis, wenn man aus dem Wendeknotenpunkt (4) die beiden Wendepunkte J,, J, projiziert und zu diesen Strahlen die Wendetan- gente x, —0 und die Verbindungslinie (AB) beider singulären Punkte hinzunimmt. Man erhält den Wert: am iii Vis 11 23; V15 Die Wendetangenten in J, und J, führen zu weiteren invarianten Größen. Um die Gleichung der Verbindungslinie beider Wendepunkte J, J, zu erhalten, eliminieren wir aus den Gleichungen des Kegel- 14 VIE. Dr. Georg Majcen: Über die Kurve vierter Ordnung mit einer Spitze. schnittes (14) und des Geradenpaares (15) die Grüße x’. Die Elimi- nation. gibt JJ, = 51x, — 64m*nx, + 159mnx, —0...... (16). Diese Gerade trifft die Kurve c‘, außer in den Punkten J, und J, noch in zwei Punkten J‘,, J‘,. Wir projizieren diese beiden Punkte aus der Spitze B Die Gleichung der Projektionsstrahlen BJ‘, BJ‘, wird durch Elimination von x, aus (16) und c, erhalten. Wir be- kommen 42369m?n?x? x: |- 20628mnx* x, + 54?x: + 20352mdn?r, x} + + 64’m®n?x} — 0. Die linke Seite dieser Gleichung muß durch die linke Seite der Gleichung (15) teilbar sein. In der Tat gibt die Division die Glei- chung des Geradenpaares: 3 BJ, BJ, = 486x; + 279mnx,x, + 64m?n’x, = 0. Die Zerlegung dieser Gleichung ergibt: | BI BI, = 9(81:£5128) x, 1 128mne, —0. 2 2 dm: Man sieht also, daß das Doppelverhältnis für die vier Strahlen BJ,, BJ, (159), Monografie českých Boletinei. 53 hradském trhu jsem nalezl. Tuto formu v okolí. Radotina, jak jsem se přímo pře- svědčil, sbírají a pojídají. Podobně požívají u Srbska i typickou formu B.satanas. ScHwaB sbíral B. satanas r. 1895 v Krkonoších. - B. satana s v obou svých formách podobá se z našich hřibů nikel B. ca- lopus, který někdy iu velikosti jeho dorůstá a odlišuje se od něho obyčejně tmavším kloboukem a žlutou nebo šedožlutou barvou trubek. Dle popisů značnou podobnost k němu jeví též i B. lupinus, jenž však kyselou chutí a žlutými neb oranžovými trubkami od B. satanas značně se liší. Úerveným spodkem podobá se značně typickému B. erythropus, který však ihned rozeznáme dle tmavé barvy klobouku, značně podobný je též k B. cruentus (erythrotheron). © Menší podob- nost jeví B. satanas k B. luridus, pachypus, olivaceus a aestivalis. Jak již v části všeobecné jsem se zmínil, jest typický B. satanas podezřelý z jedovatosti, ba většina autorů, počínaje Lexzem, který B. satanas poprvé co samostatný druh popsal a pojmenoval, pokládá jej za prudce jedovatý. Také já dle zpráv z lite- ratury (Lenz 1831, Kromsnorz 1836, Bezp&e 1901) a z výsledků dvou zkoušek, které jsem s ním podnikl, soudím, že je za syrova zdraví lidskému škodlivý, ba i životu nebezpečný. Často již pouhé ochutnání čerstvé dužiny tohoto druhu pů- sobí příznaky otravy (vrhnuti), požití pak větších kousků syrových neb usmažených (neúplně ?) může přivoditi otravu rázu smrtelného. Při prvé zkoušce okusil jsem jen nepatrně syrové dužiny a vrhl jsem po dvě hodiny. Podruhé (za několik dní na to) snědl jsem ıaly kousek, domnívaje se, že příčinou vrhnutí poprvé nebyla houba. Zvracení však dostavilo se zase a trvalo skoro 16 hodin. Jinych následků nebylo. Zvláštní však jest, že venkované (v Rokytně na Pardubicku), kteří se mnou téže plodnice okusili, nepocítili žádných obtíží. Soudím tedy, že i autosugesce tu měla nějaký vliv. Vzhledem k tomu však, že venkované v okolí Radotína, u-Srbska a pak v okolí často zmíněného Žernova B. satanas uvařený zvláště v polévce beze škody pojídají, usuzuji, že řádným uvařením ztrácí svou jedovatost a stává se neskodnym. Proto pravdu pro tento případ má prof. VELENovský, který soudí (na základě zkoušky v c. k. bot. ústavu v Praze pod- niknuté), že B. satanas jest nejedovatý. Z uvedeného patrno, že nelze B. satanas pokládati za absolutně jedovatý, jakoje na př. Amanita phalloides Varrr., nýbrž pouze za jedovatý za syrova. Roz- hodně pak ke konečnému úsudku o tom je třeba chemického rozboru jeho du- žiny, jak syrové, tak uvařené. B. satanas uvádí pro Čechy poprvé KromsHorz 1836, který jej též pěkně zobrazuje. Jedno vyobrazení z KRomBHorzova Atlasu bylo přijato do Ottova N. SI. Dosti dobré vyobrazení nalezneme též u MrcHAEra. 27. B. eruentus Vexrur (B. erythrotheron Bzx). Hřib rudomasý. Pod tímto jménem uvádím dle Brzvěka druh, který tento poprvé v Če- chách nalezl, ve svých Houbách (str. 176) kuse popsal a B. erythrotheron (B. erythrotheron Houby str. 181) pojmenoval. Dle některých znaků, na př. zbarvení dužiny, shoduje se jediné s B. cruentus (Venrur T. 43, f. 34, Fxres H. Eur. p. 507, Sacc. VI. 4737), ovšem že se též poněkud odlišuje. Je tedy možno, že se zde opravdu jedná o nový druh. Klobouk polokulovitý. později rozšířený, až 20 cm široký, bar- vou B. satanas podobný, světle hnědý (?), hladký. Třeň plný, bři- 54 VIII. František Smotlacha: chatý, k hořejšímu konci süZeny. Dužina bělavá, místy, zvláště na špici třeně krvavá. Podle BEzpěka při porušení nejprve silně a rychle fialoví, pak modrá. Trubky připojené s ústími malými, jednoduchými, purpurovými (žlutými Saccarpo) V létě na travnatých lukách, stráních, smíšeným lesním stromovím po- rostlych. Dle BezpěkA ve východních Čechách na Hejdě u Police n. M., u Ma- chova, Křivic (u Tyniště nad O.). Je dle téhož autora jedlý. Blíží se značně, jak i Bezpěk uvádí, B. satanas a podobá se zvláště jeho odrůdě B. satanas £, od níž liší se červenou dužinou, kdežto její dužina je bledožlutá, leda pod pokožkou nepatrně načervenalá. 28. B. suspectus KromsnoLz 1846. Hřib (modrák) podezřelý. B. suspectus KRomsu, T. 74 (f. 12—13), H. X. p. 21; B. pachypus Kromsn. T. 35 (f. 10—12), non (f. 13-15), H. V.9 pp.; Klobouk polokulovitý, později rozšířený, tlustý až 25 cm široký. šedo- bílý, později žlutavý. Trubky žluté, porušením modrající, později opět žlutavé. Vrstva jich nízká, od třeně oddělená. Ústí malá, špinavě žlutá. Třeň plný, až 10 cm dlouhý, břichatý, až 8 cm tlustý, ve stáří zelenými tečkami pokrytý, nahoře se síťkou sotva znatelnou, tmavou, na špinavě žlutobílém poli. Dužina celé plodnice bílá, zažloutlá, při porušení rychle, modrá brzo však se odbarvuje, konečně opět bělavá. B. suspectus barvou a často i habitem podobá se B. bulbosus a někdy tvarem i B. satanas, s nímž na podobných stanovištích roste. Barvou svou ovšem liší se od něho velice význačně. 3 Sbíral jsem tento druh po několik let (1907—1910) vždy v srpnu v Zer- nově u Holic, kde roste na půdě jílovité v dubovém lese na příkopech. Jest ne- jedlý a pro svou chuť podezřelý. Ode mnou popsané formy liší se poněkudforma popsaná a zobrazená KRomgHozzem (1. c.), avšak ne podstatně. 29. B. calopus Persoon 1821. Hřib (modrák) červenka, B. calopus Prrsoon 8. f. p. 513, FRres Obs. m. I. p. 119, Ep. p. 41, Nes T. 26, f. 208 p. 55, Rosrk. p. 83, T. 27, KRomBu. T. 37 (f. 4, 5) non (f. 1, 2, 3, 6, 7), PREsL VŠ. R. 1913, RABENH. 3251, Sacc. VI. 4726, SoHROETER 1038, Ceraxovsky-Lour. str. 33, BERNARD str. 161, Bezp&k str. 166. Klobouk polokulovitý, později polštářovitý, až 20 cm v prů- měru, masitý, šedý, až olivově hnědý, ojínéný, po doteku tmavý, často i do červena zabarvený. Trubky krátké, jemné, žluté, v mládí připo- jene, později částečně volné. Ústí jich jsou nejprve šedá, později žlutá, místy narůžovělá. Spory 7—10 u dlouhé, 3—4 u široké, elli- psoidní, hrotité, žlutohnědé. Třeň plný, z počátku břichatý, tlustý, později často válcovitý, až 10 cm dlouhý, nahoře žlutý, ostatně čer- Monografie českých Boletinei. 55 vený s význačnou sitkou. Dužina žlutá, křehká, příjemně chutnající, při porušení stejně jako trubky modrající. Roste v jedlinách a listnatých lesích na jílovitých a hlinitých těžkých pů- dách od června do října. Podobá se jednak B. pachypus a olivaceus, jednak B. satanas 6. Od oněch liší se ihned chutí dužiny a zcela červeným třeněm, od to- hoto žlutým ústím trubek. Také od B. lupinus chutí a barvou ústí se odlišuje. Na Královéhradecku s jinými modráky se pojídá. Druh tento pro Čechy poprvé uvádí Kromsmorz 1886 (vlašská červenka). Sám sbíral jsem jej často ve východních Čechách a to vždy v jedlinách (Žernov u Holic, Nový Hradec Králové, Kluky a Roudnička u Hradce Králové). V okolí táborském sbíral jej Brrnarn. Obr. viz svrchu. 30. B. pachypus Fkres. Hřib (modrák) kříšť, (PREsL). B. pachypus Fries Obs. m. I. p. 118, Winter 1136, Rosrk. p. 91 T. 28 SCHROETER 1037, SACCARDO 4728, KRoupm, T. 35 (13—15) H. V. p. 1, non Krousn. T. 35 (10—12), CeLakovský-LounR. str. 34, T, 5 f. 1, non BERNARD L. b. str. 161, J. h. str. 31, P. Henn. p. 192, Macků 201, Bezpěk str. 167. Klobouk zprvu polokulovitý, později polštářovitý, rozšířený, ně- kde až 20 cm široký, světle nebo tmavě hnědý. Trubky dosti dlouhé, při třeni zkrácené, žluté, s drobnými, nejprve šedými, později žlu- tými, konečně zelenavými otvůrky. Spory okrově žluté, 14 u dlouhé, 5 u široké, ellipsoidní. "Třeň až 10 cm dlouhý, z počátku břichatý, až 4 cm tlustý, později často válcovitý, k hořejšímu konci súžený, vždy plný. U mladších plodnic uprostřed červenohnědý, nahoře žlutý, dole hnědý, u starších všude žlutobnědý, Dužina na lomu bělavá, slabě nažloutlá, brzo modře se barvící, později však opět se odbar- vující, chuti velice hořké. B. pachypus roste vlétě dosti hojně ve smrčinách nebo v lesích smíšených v Evropě a Sev. Americe. V Cechách zjistil jej poprvé KrouBxozz 1836. Na Moravě nalezl jej Macků. Sbíral jsem jej velice často na četných místech. Roud- nička, Vysoká nad Labem, Kluky, Nový Hradec Kr, Chvojno, Černý Kostelec křivoklátské lesy. Pro velmi odpornou hořkost je nepožívatelný, pročež za jedo- vatý nebo podezřelý je považován (Kromsnorz, Bezpëk, Macků). Správné vy- obrazení má Micxaez a BEzpĚK, 31. B. olivaceus SchArrrer 1763. Hřib (modrák) hořký. . olivaceus SCHAEFFER T. 105 FRrEs 163, Ep. p. 416, H. Eur. 506, ScHROETER 1039; . pachypus BERNARD J. h. str. 31; . amarus PERsooxN, BEZDER str. 167 (hřib trojpásý); . pierodes Rosrk. p. 83 T. 21; . calopus KRomBH. T. 37 (f. 1, 2, 3, 6, 7) nor (f. 4, 5). u & & & & 56 VIII. František Smotlacha: Klobouk z počátku polokulovitý, později rozšířený, jen 12 cm široký, olivově hnědý, za sucha rozpukaný. Trubky žluté, při třeni zkrácené, připojené, s drobnými, zprvu šedými, později žlutými, ko- nečně zelenavými otvůrky. Třeň plný, 5—8 cm dlouhý, 1—2 cm tlustý, zprvu často břichatý, pestře zbarvený. Uprostřed význačně červený, nahoře žlutý, dole hnědý, se síťkou. Dužina bledá, na lomu modrající, konečně bělavá, nahnědlá. B. olivaceus jest nejmenší ze skupiny Luridů a podobá se IEEE neve- likým kloboukem druhům ze skupiny Subtomentosi. : Roste v Evropě a Sev. Americe. V Čechách je hojnější než B. zel jemuž značně se podobá. Odlišuje se celkovým habitem, velikostí a barvou třeně. Je to nejspíše biologická, velice stálá, ol července do října i listopadu rostoucí odrůda B. pachypus, neboť se objevuje v jedlinách a lesích listnatých, kdežto onen ve smrčinách. Často podobá se i B. calopus, od něhož liší se ihned svou odpornou, velice hořkou chutí, pro kterou je nepožívatelný a za podezřelý pova- žován. Zajímavé však je, že na více stanovištích, od sebe vzdálených, vždy v jed- linách (Kluky, Roudnička, les Žernov u Holic), nalezl jsem oba tıto druhy ve stejný čas pospolu. Mimo uvedená místa sbíral jsem jej též na Kopci sv. Jana, u Nového Hradce Králové, Radotina, Jevan, Karlštejna a j. V okolí táborském sbíral jej BERNARD (1910), který jej pod jménem B. pachypus uvádí. Zmínku o něm činí i Bezpěk. Vyobrazení u Rosrkovıa, KromBmorze (pode jménem B. calopus) T. 87 (fig. 1, 2, 3, 6, 7), nikoliv (fig. 4 a 5). 32. B. duleis Persoon 1821. Hřib (modrák) medotrpký (KR... B, dulcis Persoon Myc. Eur. Ii. p. 185, KRomBu. T. 74 (8—9), Heft X p. 20 (pod- doubník medotrpký). Klobouk polštářovitý, až 18 cm široký, později plochý, tlustý, suchý, nepatrně lesklý, olivově hnědý. Trubky dlouhé, hranaté, připo- jené, olivově zbarvené, s ústím zlatožlutým, velikým. Třeň plný, až 15 cm dlouný, tlustý, na spodu břichatý, nahoře žlutý, dole olivově hnědý, s hnědými skvrnami, krytý hustou sítí, tvořenou přechodem trubek na třeň. Dužina v mládí bledožlutá, při doteku jednak čer- vená, jednak modrá. Chuti odporné, nejprve sladké, později hořké. (KromBHoLz.) Roste v létě ve smíšených lesích střední Evropy. V Čechách sbíral jej po- prvé Kromsuorz (1846), který pokládá jej pro onu odpornou chuť za podezřelý. Nalezl jsem dosud pouze tři mladé plodnice (v červnu 1909) na Karlštejně. Monografie éeskÿch Boletinei. 57 II. subg. Krombholzia Kansrex 1882. Kozák. A. Seabri. 39. B. versipellis Fries. Kozák křemenáč. B. versipellis WRres Bol. p. 13, Ep. p. 424, H. Eur. 515, Winter 1113 pp., Du- FOUR T. 52 No. 130, Sacc. VI. 4791, BeRxaRD L. b. str. 159 (hřib měnivý) pp., Macků č. 185; B. aurantius Pers. Syn. p. 204; B. scaber var. &: aurantiacus pp. RABENH. p. 436, Winter 1112 pp.; B. floccopus Rosrk. p. 113 T. 39. Klobouk polokulovitý, tlustý, později polštářovitý, až 20 cm ši- roký, barvy různé, žlutohnědé až oranžové, často též plavé a šedo- žluté, na povrchu zřídka jemně plstnatý, obyčejně hladký, bez jamek a hrbolků, na okraji s 1—2 mm širokým rudimentem závoje. Vrstva trubiček poduškovitě dolů vyklenutá. Trubky dlouhé, kolem třeně zkrácené, nepatrně připojené neb volné, bílé, později šedé až rezavě hnědé, s ústím okrouhlým, prostředně širokým, stejně jako trubky zbarveným. Spory hnědé, ellipsoidni, hrotité, 14—20 u dlouhé, 5— 7 u široké. Třeň často až 4 cm tlustý, válcovitý, někdy i 20 cm vysoký, na suchých půdách krátký, plný, význačně třásnitě šupinatý, bělavý, na spodu modrozeleně zabarvený, se šupinami šedými, tma- vými, zřídka plavými. Dužina plodnice tuhá, velice jemná, ve třeni v stáří dřevnatá, v klobouku měkká, bílá, při porušení za Cerstva po- někud rezavící, po usušení rezavohnědá. — Vždy pod břízou. B versipellis roste pravděpodobně v celém mírném pásu severní polokoule. V Čechách nalezneme jej po různu všude, kde rostou břízy. Jest však mnohem řidčí než B. scaber, na těchže a vlhčích místech rostoucí. Objevuje se od jara do podzimu. R. 1908 sbírat jsem jej již 2. května v purkrabském lesíku a v háji Hlásku u Nebušic; též na stráních v Sárce, v okolí Skalky, Příbrami, Německého Brodu hojně se vyskytá. Na půdě písčité sbíral jsem jej na Kopci sv. Jana, na hlinité u Roudničky na Královéhradecku. Jsa chuti a vůně příjemné, je hojně sbírán a na trhy do měst donášen. Slove křemenáč neb křemenák. Vyobrazení viz svrchu. Pro Čechy uvádí jej poprvé BrRvaRD (1910), ovšem zahrnuje pod jeho jméno i B. rufus. Kromě typické formy B. versipellis vyskytá se v Čechách ještě odrůda: B. versipellis B. Klobouk význačně popelavý, třeň šedý, krytý šupinkami téměř tmavými. Celá plodnice mohutná, často s tlustým, dlouhým dřeněm, formě typické vždy podobná. Pod osykou. Odrůda tato je velice stálá. Vyskytä se místy často současně s B. rufus pod osykami. Sbíral jsem ji na Kopci sv. Jana a pod Kluky u Hradce Králové, Od B. scaber odlišuje se mohutnou plodnicí, barvou klobouku a jemnějšími šu- pinami na třeni. 58 VIII. František Smotlacha: 34 B. rufus ScHAErrER 1763. Kozák osykový, červenáč. B. rufus SCHAEFFER 1763 T. 103, RABENH. 3239 pp., Kromsı. Consp. p. 27 No 28 (vosyčník) 1821, PREsL Vš, R. 1916 (hřib osík), ScHROETER 1030, Mi- CHAEL I. No. 4, P. Henx. p. 191, VELEnovskY Arcby I. str. 245, Macků č. 186, BERNARD J. h. str. 28; B. aurantiacus Burn. 1795 p. 320, T. 236, Wrrw. 312, Sow. T. 110, ČELAKOVSKÝ- Lonr. str. 32, Ottův N. Sl. XL, VrLENovský Arcby I. str. 245; B. vufus et aurantiacus KRomBu. T. 32, H. V. p. 2—3 (kozák osykovy); B. versipellis BERNARD L. b. str. 158 pp., Bezpěx Houby str. 15 pp; B. aurantiacus B, y PErs. S. f. p. 504, Obs. m II. p 112; Suillus Mıc#Eui p. 128 pp.; Suillus aurantiacus PREsL VŠ. R. 1918 pp; Klobouk 12—25 em široký, oranžový (aurantiacus) až červený (rufus), zprvu polokulovitý, později rozšířený, na okrajích s rudimentem závoje '/„—"/, cm širokým, v mládí jako prstenec třeň obalujícím, u starších plodnic pod okraj klobouku podhrnutým. Pokožka klobouku jemně plstnatá. Trubičky bílé, později šedé až hnědě rezavé, poduš- kovitou vrstvu tvořící, kolem třeně přikrácené, nepatrně připojené neb volné. Spory ellipsoidní, hnědavé, 15—20 u dlouhé, 6—7 u Ši- roké, prihrocene. Třeň válcovitý, tuhý, plný, přímý, až 5 cm vysoký, 4 em tlustý, s třásnitými, různě zbarvenými bílými, šedými neb i čer- venymi Šupinami; na spodu po doteku často modrozelený. Dužina tuhá, zprvu jemná, šťavnatá, později ve třeni téměř dřevnatá a Stipa- telná, v klobouku měkká. B. rufus podobá se značně druhu předešlému, odlišuje se červenějším, plstnatějším kloboukem, mnohem větším rudimentem závoje, pro něž jej Presu do zvláštního rodu zařadil. Někteří autoři dle barvy šupin rozeznávají více odrůd. — Objevuje se po celé léto až do zimy, zvláště však za vlhkého počasí všude pod osykami. Je chutný, jedlý a hojně sbírán. Slove osykáč, křemenák osykový nebo i červenáč. Pro Čechy poprvé uvádí jej Krombholz 1821. Vyobrazení svrchu. 35. B. scaber BurriaRp 1782. Kozák březový (špičník). B. scaber Burcranp p. 319 T. 132, T. 489 f. 1, ScHum. Sael. 1930, Fries S. m. I 293, H. Eur. p. 515. Obs. m. I. p. 112, KRomBnorz Consp. p. 27, (špičník, špičák), T. 35 (1—6), Rosrk. T. 40, Lenz T. 8 f. 32, p. 66, RaBENH. 3238, Presz Vš. R. 1917, ScHRADER Spicil. 150, Winrer 1113 pp., Durour T, 59 No. 131, ČeLak.-Loux. str 32 T.4f.6, Gırver p. 636 pp., ScHROERTER 1029, MicuaArr I. No. 9, P. Henn. p. 191 f. 102, BrRNaRD L. b. str. 159, J. h. str. 29, Bezpěk Houby str. 182, Macků No. 184, VeLENovský Archy I. str. 245; B. bovinus SCHAEFFER T. 104 No. 113, Klobouk z počátku polokulovitý, často mírně konický, později Monografie éeskÿch Boletinei. 59 rozšířený a polštářovitý, S—-15 cm široký. Barva jeho rozmanitá, světle, tmavě, šedě hnědá, někdy skoro černá. Vrstva dlouhých trubek ve stáří poduškovitě dolů vyklenutá, od třeně žlábkem oddělená, na jehož dně slabě připojená, neb volná, z počátku bílá, později šednoucí a Špinavící. Ústí trubek jemná, malá, skoro okrouhlá, zprvu bílá, později Špinavá. Spory žlutohnědé 12—1S u dlouhé, 4—6 u široké, ellipsoidní, hrotité. Třeň plný, dlouhý, 1—2 cm tlustý, válcovitý, 12 až 20 cm vysoký, s význačnými, třásnitými šupinami. Šupiny zprvu bílé, pozdéji šedé až Cervenave, obyčejně však světlejší než klobouk, ba někdy i zcela bílé. Dužina plodnice bílá, jemná, při porušení po- někud rezavící, u třeně ve stáří vyschlá a dřevnatá, v klobouku na- opak měknoucí. Pod břízou. B. scaber odlišuje se od předcházejících dvou druhů poměrně menší plod- nicí a většími šupinami. Roste jako B. versipellis vždy pod břízami od jara do podzimu, nejvíce však v červenci a v srpnu. Domovem jest v Evropě, ‚Sibifi a Sev. Americe. S břízou jde daleko na sever a vystupuje i do Alp. V Čechách je všude hojný. Hojně se sbírá a donáší do měst na trhy. Lid nazývá jej kozák, kozár, kozák březový, břízník, březák, špičník, špičák; formu s tmavým kloboukem zovou ka- pucínek. Pro Moravu uvádí jej Macků. Pro Čechy poprvé Kromenozz 1821. Vy- obrazení: Rosrk. T, 40, MicHaEL I. No. 9, Lonrınser T. 4 f. 6, Kromsu. T. 35 (1—6), Lenz T. 8 f. 32, ScHagrFER T.104, Ottův N. SI. XI, GrLLErT, P. Hennines f. 102, Jaxpa: Procházky přírodou T. XIX. B. scaber na vlhkých, bažinatých půdách, zvláště na rašeliništích východo- českých pod břízami vytvořuje varietu: B. scaber B. B. niveus FpiEs. B. niveus Frres Obs. m, I. p. 111, Gitter (var.) p. 636; B. holopus Rosrk. p. 131 T. 48. Povrch klobouku a třeně úplně bílý. Klobouk po doteku tmavě hnědý. V královéhradeckých lesích na více místech (u Kluků, Nového Hradce Králové, Bělče, Smidar), pak u Roudničky, Borku, Bohdanče. Prof. VELENovský sbíral tuto formu též u Mnichovic na bažině pod břízami. B. Rugosi. 36. B. rugosus Frırs 1815. Kozák habrovy. B. rugosus FRres Ep. Syst. m. p. 425, M. Eur. p. 516, Borerı p. 14, Rosrk. p 118 T. 44, Winter 1191, SowERB. T. 420, P. Henn. p. 191; B. leucophaeus Pers. M. Eur. II. 140. Klobouk zprvu vypouklý, 8—15 cm široký, masitý, bez závoje, vlhký, různě dle stanovišť zbarvený, šedo-žlutohnědý, ba někdy i bě- 60 VIII. František Smotlacha: lavý, nerovný, s prohlubinkami a hrbolky, za sucha rozpukaný, na slunci jak uhel černý. Bez rudimentu závoje. Trubky zřídka polštá- řovitou vrstvu tvořící, volné, s ústím jemným, skoro okrouhlym, stejně jako ony zbarveným. Spory ellipsoidní, hnědavé, 12—15 u dlouhé, 4—5 u široké. Třeň dle stanovišť různě dlouhý, 1—3 cm tlustý, kuželovitý, nahoře súžený, plný, v mládí šťavnatý, bílý, mírně rýhovaný, ve stáří dřevnatý. Šupiny jemné, třásnité, bílé, na spodu často černé. Dužina celé plodnice šťavnatá, jemná, vodově bílá, při porušení šednoucí až černající. Též po usušení celá plodnice na po- vrchu i uvnitř černá. Roste vždy pod habry. B. rugosus roste v celé střední a západní Evropě. V Čechách je velice hojný všude v habřinách a lesích habry promíšených.. Jen jednou sbíral jsem jej též pod liskami (Kluky). Je zajímavo, že dosud v Čechách nebyl stanoven. Patrně ušel pozornosti pro velkou svou podobnost s B. scaber. Při pečlivějším ohledání nalezneme však mnohé znaky, kterými se od B. scaber liší a které jej jakodruh dobře charakterisují. (Povrch klobouku nerovný, třeň kuželovitý, jemně rýhovaný, dužina černající.) 5 Je to chutná vonná houba, která v teplém létě velice hojně v Cechäch se vyskytá a natrhyi pražské donáší. Lidově slove koza, kozák, kozák černý, kozák habrový. Vyobrazení u Rosrkovra. Ve sbírkách c. k. botanického ústavu v Praze (sbíral a určil prof. ČELAKOvSKÝ) nachází se pod jménem B. subtomentosus. 37. B. Velenovskýi Suorvacaa 1910. Hřib (kozák) Velenovského. Klobouk z počátku polokulovitý, později rozšířený, až 14 cm v průměru, dužnatý, často s prohlubinkami a rýžkami na povrchu, jindy rovný, šedě, hnědě nebo kožově žlutý, za suchého počasí na povrchu často rozpukaný a černý. Bez rudimentu závoje. Trubky dosti dlouhé, poduškovitou, často dolů vyklenutou vrstvu tvořící, žluté, při třeni zkrácené, slabě připojené neb volné, s ústím stejně zbarveným, drobným, téměř okrouhlým. Spory ellipsoidní, žlutohnědé, 13—16 u dlouhé, 4—5 u široké. Třeň 8—12 cm dlouhý, 2—4 cm tlustý, válcovitý, nahoře súžený, často zakřivený, dužnatý, plný, gu- migutově žlutý, hustě rýhovaný a velice jemně třásnitě šupinatý. Du- žina bledě žlutá, zprvu masitá, tuhá, později v klobouku měkká, ve třeni dřevnatá; na porušeném místě nejprve šedne, později úplně černá. Celá plodnice na povrchu i uvnitř za čerstva žlutavá, na slunci nebo po usušení černá. Vždy pod dubem. B. Velenovskýi vyskytá se nejhojněji za teplého počasí v srpnu. Přilišné vlhko mu škodí, huijet plodnice a částečně i podhoubí. Roste nejvíce ve východ- ních Čechách všude v dubinách neb pod duby (Nový Hradec Králové, Vysoká nad Labem, Borek, Žernov u Holic Chvojno, Chlumec nad Cidl., Poříčany a j Monografie éeskÿch Boletinei. 61 Zove tu Zlutäk, Zlutätek, kameník či kamenicek. Dužina jeho je chutná a vonná i sbírá se všeobecně a donášen bývá i hojně na trhy (Hradec Králové, Pardu- bice, Český Brod). V okolí Prahy objevuje se pořídku. Sbíral jsem dosud jen 2 plodnice u Jevan a několik u Jílového. V literatuře nebyl dosud nikde popsán. Také u nás B. Velenovskýi nebyl dosud uveden, ač ve východních Čechách roste velmi hojně. Barvou podobá se B. subtomentosus i mohl s ním býti zaměňován. Habitem shoduje se často velice s B. rugosus a proto byl asi od starších autorů považován za odrůdu B. scaber, kterému se B. rugosus tak podobá. V mládí mívá B. Velenovskýi velikou podobnost též s B. aureus. III. subg. Tylopilus Karsrex 1882. Podhrib. 98. B. felleus Buzzrarr. Hřib (podhřib žlučník.) Boletus felleus Burn. Champ. 324, T. 379, Frırs Ep. p. 435, Ob. m. I. p. 144, S. m. p. 391, Pers. 8. f. p. 509, M. Eur. II. p. 136, Kromsnorz. T, 75 (1—7), H. X. p. 19 (hřib hořký), Rosrk. p. 121 T. 43, Brgkr. Outl. p. 236, Ra- BENHORST 3237. GILLET p. 634, Sacc. VI, 4801, P. Henx. p. 190, Bezpëk Houby str. 161, Bernaxp L. b. str. 159 (hřib kožitý), VELENovský Archy I, str. 245, Macků č. 200; Tylopilus felleus Karsten, Micuaez I. No. 2. Klobouk polokulovitý, polštářovitý, 8—14 cm široký, masity, hladký, bílý, šedý, kovově zbarvený, světle neb tmavě hnědý. Trubky zvláště ve stáří dlouhé, vrstvu poduškovitě vyklenutou tvořící, při třeni přikrácené a jen velice nepatrně k němu připojené, neb volné, bílé, s otvory téměř okrouhlými, s nádechem růžovým, po stisknutí růžově „se barvící. Spory protáhlé, ellipsoidní, 9—14 u dlouhé, 4—5 u široké. Mezi obsahem spory a bezbarvou membranou kapka oleje, růžově zbarvená. Třeň z počátku brichaty, později válcovitý, 2—5 cm tlustý, 4—8 cm vysoký, plný, již v mládí hrubě, význačně síťkovaný. Dužina bílá, měkká, velice hořká. B. felleus vyskytá se v celém mírném pásu sev. polokoule. Roste blavně v borovinách, v mechu, na vlhkých místech, někdy též v křoví po celé léto až do podzimu. Je všude v Čechách, kde uvádí jej poprvé KRomBnorz (1846), velice hojný. : : Pro svou odporně hořkou dužinu je naprosto nepožívatelný a od mnohých autorů za podezřelý, ba i za jedovatý považován. Jedovatost jeho však prokázána dosud nebyla. Pozoruhodné jest, že často roste na těchže místech, co B. bulbosus, a že se mu někdy nápadně podobá, takže klame na první pohled i zkušeného sběratele, Jest mezi těmito druhy podobný poměr jako mezi hořkým B. olivaceus a chutným B. calopus. K hořkosti a nejedlosti jeho vztahují se lidové názvy: žlučník, hřib hořký, pod, podhřibnice. Vyobrazen u BROMPHOLAB, RosrkovIA a MicHArLA. : 62 VIII, Frantisek Smotlacha: 39. B. alutarıus Fries. Hr. (podhrib) kozity. B. alutarius Fries Obs. I. p. 115, Epicr. p. 425, Hym. Eur. p. 516. BERKL. Outl. p- 235, SaccaRDo VL., 4802, Schwaue: Mycol. Mittheilungen aus Böhmen. Lotos 1895 p. 101; Tylopilus alutarius P. Henn. p. 190. Klobouk z počátku polštářovitý, později rozšířený, 8—18 cm široký, ve stáří měkký, lysý, hnědě-kožově zbarvený. Trubky kol třeně široce volné, značně dlouhé, při okraji klobouku kratší. Ústí malá, nestejně veliká, bílá, s nádechem růžovým. Třeň veliký, na spodu značné stluštělý, hrubě sitkovany, nahoře rýhovaný, později hnědnoucí. Chuť jasně bílé dužiny nasládlá, poněkud ostrá, vůně nem. Spory ellipsoidni, veliké. (Dle SchwaAusa.) Roste v lété sem a tam v Jizerskych horäch. Jest blizky B. felleus, lisi se od něho zvláště nasládlou chutí dužiny. Význam jeho neznám. V Čechách sbíral jej dosud pouze ScHwALB (1895). IV. subg. Porphyrosporus Sx. Hříbek. 40. B. porphyrosporus Fries. Hříbek nachovýtrusný. B. porphyrosporus Frırs Boleti No 36, Ep. p. 428, H. Eur. p. 514, Bezpěk Houby str. 182, MrcnaEL Ill. No 47, GıtLer p. 636, Wınter 1116, Sacc. VI. 4785, Macků č. 197. Klobouk tlustý, polštářovitý až 15 cm široký, plstnatý, olivově hnědý až tmavě šedý, po doteku černající, za sucha často rozpukaný. Trubičky bělavé, špinavě šedožluté, při stisknutí nnédnouci, zprvu slabě připojené, později volné. Ústí jich z počátku zelenavá, „později temně hnědá, nejprve tečkovitá, později širší, hranatá. Spory protáhlé nachové neb hnědě nachové. Dužina bílá, na slunci černá, při porušení nejprve červenající, konečně šedě červenavá. Třeň téměř vál- covity, 8—15 cm dlouhý, 2—3 cm tlustý, jemně šedě tečkovaný, špi- navě bílý, neb šedý, plný. : Roste ve střední Evropě i v Čechách pořídku v jehličnatých lesích, ze- jména v borovinách, na písčitých příkopech a okrajích cest. Sbírám každoročně několik plodnic tohoto druhu v srpnu v lesích královéhradeckých. Vyobrazení uvedena jsou svrchu. Pro Čechy poprvé uvádí a zobrazuje jej Brzpik 1900, uvá- děje, že jest dle doslechu jedlý. II. rod Boletopsis (P. Hexxres) Sm. Loupák. B. lutea (Lisvé 1755) P. Hexx. 1897. Loupák (klouzek) obecný. Boletopsis lutea P. Henxinées, Hymenomycet. Engler-Pflanzenfam. p. 195; Boletus luteus Lınn# 1755 pp. Fl. suecc. I. p. 381 No 1088; II, p. 452 No 1247, Wanr. Suecc. 1977, Frıes Obs. m. I, p. 109, II. p. 242; El. p. 125, S. m. Monografie českých Boletinef. 63 L p. 386, H. E. p. 497, Fl. d. 1135, ScHRADER Spic. p. 142, Sowers. T. 265 Lenz T 9, Scororus Fl. carn. 2578, ScuAsrrer Boleti p. 74 T 114, KRomBH, Consp. p. 22 No. 15 T. 33, H. V. p. 3, Becker T. 4, RaBENH, 3767, Durour T.54 No. 124, WrwreR 1164, Sacc. VI. 4644, Schrorter 1051, ČELAKOVSKÝ- Lone. str. 30, Bezp&x, Houby str. 165, BernarD L.b. str. 163, J. h. str. 34, Macků č. 169, VELEnovskY Archy I. str. 246, obr. 75 A; Boletus annulatus (annularius) Buzz. H. pl. p. 316, T.332, Pers. S. p. 503; Boletus Suillus annulatus Aus. et Schw. p. 274 ; Suillus annulatus Presu VS. R. 1918. Klobouk vždy dosti tlustý, z počátku vypouklý až konicky, později rozšířený, 5—12 cm široký, celkem okrouhlý, s okrajem vždy tlustým, tuhým. Pokožka klobouku žlutá, slupitelná, tmavším až hnědým, často deštěm se smývajícím slizem krytá. Závoj kožnatý, bělavý, často zahnědlý, teprve u dozralých plodnic se trhající a co prstenec na třeni zbývající. Trubky až 1 cm dlouhé, ke třeni při- rostlé, žluté, při porušení barvu neměnící, ve stáří od dozrálých spor nahnědlé, s otvory jednoduchými, malými, skoro okrouhlými. Spory podlouhlé, ellipsoidní, 8—9 u dlouhé, 3—4 u široké, hnědé. "Třeň válcovitý, 1—2 em tlustý, 2—10 cm vysoký, nad prstencem žlutý, z počátku bíle, později temně tečkovaný, pod prstencem hnědavý. Dužina celé plodnice jemná, zprvu tuhá, později u klobouku změklá, u třeně tužší, bílá, jen mírně nažloutlá, na lomu žloutnoucí. : B. lutea jest jedna z nejrannějších a nejpozdějších hub. Objevuje se od jara do zimy (r. 1910 ještě 20, listop.) za vlhkého, nepříliš teplého počasí. Nej- hojněji vyskytá se na konci léta a na podzim v mladých borovinách, zvláště na jich okrajích ; avšak i v lesích listnatých místy ji nalezneme. Je rozšířena v Evropě, Sibíři a Sev. Americe. V Čechách a na Moravě (Macků) je velice hojná a sbírá se jako užitečná, chutná houba. Chuti jest mírně nakyslé, příjemné ; vůně ovocné. Pro Čechy uvádí ji poprvé Kromssorz 1821. Donáší se hojně na trhy do měst venkovských i do Prahy. V každém kraji má své lidové jméno. V Čechách slove klouzek, podmásník, pomazlík, kluzák, másník, máslenka; na Moravě loupák, loupačka, podborovica. B. lutea jeví velikou podobnost s druhem Boletus granu- latus, od něhož liší se závojem a nedostatkem mléčných kapek na hymenoforu (trubkäch). Vyobrazení: Kromex. T.33, Beoxer T.5, MrcnarL I. No. 5, Durour T. 34, No. 124, VecexovsxY Archy I. obr. 75 A a j. 2. B. flava Wixruerine 1796. P. Hess. 1897. Loupák (klouzek) žlutý. Boletopsis flava P. Hrxxies Hymenomycetineae p. 195. Boletus flavus WirnERrNe 1796, Winree 1062, BERkL. Outl p. 320, GrLLErT Champ. Sacc. VI. 4643, ScHROETER 1052, Durour T.53, No. 123, Bernarp L. b. str. 163 (hřib bledožlutý), J. h. str. 34, Macků č. 195, VrrENovský Archy I. str. 246; = Ä Boletus elegans Scuum. Enum p. 374, No. 1928, Fries Ep. p. 409, H. Eur. p. 497, 64 VIII. František Smotlacha: RABENH. 3268, Winter 1163, MrcHakL I. No. 6, Sacc. VI. 4642, ČELAKOv- ský-LouR, str. 30, T.2. obr. 7, Brzpěk Houby str. 165, Macků č. 195; Boletus luteus Grevizze Scott. Crypt. Fl. T. p. 183; Boletus flavidus Kromsu. T, 34, H. V. p. 5; Boletus annulatus (annularius) Fl. d. T 1135, Borr. Fungi T 164; Boletus Grevillei Krorz. In. Linn. VII. T 198; Suillus flavidus Presz VS. R. č, 1918 (klouzek žlutý). Klobouk vždy dosti tlustý, z počátku vypouklý až konický, později rozšířený, až 12 cm široký, vždy celkem okrouhlý, s okrajem vždy tlustým, tupým. Pokožka klobouku šedožlutá, žlutá, červe- navá až oranžová, po setření slizu, hojně ji pokrývajícího, světlejší až bleděžlutá. Závoj kožnatý, žlutavý, částečně slizký, teprve u do- spělých plodnic se trhající, částečně pak co prstenec na třeni zbý- vající. Trubky as 1 cm dlouhé, ke třeni připojené, žluté, s ústím jednoduchým, okrouhlým, stejně jako trubky zbarveným. Spory pro- táhlé, elipsoidní, hnědožluté, 9—10 u dlouhé, 4 u široké. Třeň plný, pevný, 5—14 cm vysoký, 1—1'/, tlustý, obyčejně s prstencem po zá- voji. Nad prstencem světle žlutý, často temněji tečkovaný, pod ním žlutočervený. Dužina plodnice jemná, u starších plodnic měkká, žlutá, na lomu špinavě žlutohnědá. 3 Druh tento jest obecný v Evropě a Sev. Americe. V Cechäch a na Moravě roste velice hojně na konci léta az do zimy za vlhka v mladých smrčinách a jedlinách. Vystupuje i vysoko do hor. Chuti jest mírně nakyslé, příjemné, vůně ovocné. Sbírá se ku potřebě jen zřídka, neboť je velice slizký a měkký a dužina jeho stává se po doteku nevzhlednou. Na trzích vyskytá se jen místy (Ceský Brod). Pro Čechy uvádí jej poprvé Kromweuozz (1836). B. flava jest totožná s B. elegans. Avšak u některých autorů (WixrER, Saccarpo) byly rozeznávány obě co samostatné druhy. Vyobrazení: Kronen, T. 34, f. 4-10. Mrcnarr I. No. 6, Do- RINSER-CELAKOVSEY T. 8 f. 7 a DurouR T. 53, No. 129. 3. B. flavida (Fries) P. Hess. Loupák (klouzek) žlutavý. Boletopsis flavida P. Hrnnınas Hymenomyc. p. 195. Boletus flavidus FRres Obs. I. p. 110, S. m. I. p. 387, H. Eur. p. 498, El. f., Weınn. Russ. 295, Rosrx. p. 37 T. 2, RaBExE 3266, Winrer 1163, Sacc. 4645; Boletus velatus KRomBHoLz T.4 (35-37). Klobouk až cm široký, modravě žlutý, s pokožkou slizkou, slupi- telnou. Trubky žluté, připojené až sbíhavé s otvory velkými, složitými, stejně jako trubky zbarvenými. Spory podlouhlé, ellipsoidní, 8—10 u dlouhé, 3—4 u široké, žiutohnědé. Třeň tenký, s prstencem po ko- žitém závoji. Dužina žlutavá. (Saco). B. flavida roste v sev. Evropě, v Sibíři i na vysokých horách. Jest velice pochybno, zda v Cechäch se vyskýtá. Dosud jsem ji tu nesbiral. Kromsmorz při- náší pouze její vyobrazení (dle Prrsoona). Monografie českých Boletinei. 65 4. B. viscida (Linxé 1755). P. Henx. Loupák (klouzek) mazlavý. Boletopsis viscida P. Hex. Hymenomycetineae p. 195; Boletus viscidus Lıns& 1755 Fl, suec. 1248, FRres Ep. p. 423, H. Eur. p. 513 Winter 1117, SCHROETER 1031. Bernarp L. b. str. 159, Macků č. 132; Boletus aeruginascens SECRET. M. No. 4. Klobouk vždy dosti tlustý, z počátku vypouklý až konický, později rozšířený (až 12 cm), vždy celkem okrouhlý, s okrajem dosti tlustým, tupým. Pokožka klobouku šedá, popelavá, později do žluta nabíhající, slupitelná, krytá hojným slizem, hojnějším než u všech ostatních druhů tohoto rodu. Závoj kožnatý, šedý, teprve u do- spělých plodnic se trhající, částečně co prstenec na třeni zbývající. Trubky as 1 cm dlouhé, po třeni sbíhavé, z počátku špinavě bílé, později temnější, šedohnědé až skoro černé. Ústí jich veliká, zdvo- jená, stejně zbarvená. Spory protáhlé, ellipsoidní, bělavé až šedobílé, 11—13 u dlouhé, 4 u široké. Třeň plný, pevný, 3--8 cm vysoký, válcovitý, 1—2 cm tlustý, nad pomíjivým prstencem bělavý, se síťkou tvořenou sbíhavými trubkami; pod prstencem špinavě žlutohnědý a sliznatý. Dužina tuhá, u klobouku později měkká, bílá, při porušení šednoucí (modrající), konečně špinavě žlutohnědá. Boletopsis viscida roste v Čechách a na Moravě (Macků) místy hojně, jest však řidší než B. lutea i flava, s níž často na podobných místech, za téhož počasí a v téže době roční se vyskytá. Velmi hojná je ve středních Čechách (Po- sázaví, Brdy.) Ve východních Cechách je řidší, na př. Roudnička u Hradce Krá- lové. Poprvé pro Čechy uvádí ji BERNARD (1900). Je jedlá. Chuti a vůně příjemné. Ku potřebě domácí sbírá se zřídka, neboť je velice slizká a dužina její v krátké době špinaví až černá. Vyobr. v GruLErově Atlase. Původně byl tento druh pro své bělavé spory řazen do zvláštního rodu Leucocricos Karsten, avšak první pohled na jeho plodnici přesvědčí nás o jeho příslušnosti do rodu Boletopsis. Podobá se úplně velikostí i habitem druhu B, flava, od něhož liší se pouze barvou a žlutými ústími trubek. 5. B. fulvescens SmorLacHa 1910. Loupák rezavý. Klobouk z počátku vypouklý, skoro polokulovitý, na obvodě okrouhlý, později do plochy rozšířený, 4—10 cm Široký, tenký, s 0- krajem zprvu tlustým, podehnutým, později přímým, tenkým. Pokožka klobouku masově rezavá, místy našedlá, slupitelná, zprvu nepatrně slizká, později suchá, přitiskle, sotva patrně šupinatá. Zävoj pavu- činný, bělavý, záhy obyčejně beze stopy mizící, velice zřídka co pr- stenec na třeni zbývající. Trubky velice krátké, 3—5 mm dlouhé, v síťku sbíhavé, rezavé, s ústím oranžovým (šafranovým), žlutým, slo- ženým, ve stáří značně širokým. Spory žlutohnědé, podlouhlé, ellip- 5 66 VIII. František Smotlacha: soidni, 7—9 u dlouhé, 4 u široké. Třeň plný, pevný, 3—5 cm vysoký, 1/,—1 cm tlustý, nad prstencem brzo pomíjivým žlutavý, se síťkou, dole tmavší až rezavý, krytý jemnými šupinkami. Dužina tuhá, u klobouku později měkká, houbovitá, u třeně tužší, žlutavá, při po- rušení červenavě rezavící. : Sbírám tento druh každoročně na sklonku léta a na podzim u Roudnicky nad Labem v lesích královéhradeckých. Roste tu ve smrčině a jedlině spolu s Boletopsis flava, viscida a cavipes. V červenci 1910, kdy bylo chladno a vlhko sbíral jsem tu všechny tyto druhy současně. Chuti je příjemné, vůně též. Je jedlý. V literatuře jsem B. fulvescens nikde nenalezl. Od výše uvedeného druhu B. flavida odlišuje se barvou trubek, jich ústí, suchým závojem a povrchem klobouku. B. fulvescens jest druh systematicky důležitý, neboť tvoří přechod od ná- sledujícího druhu B. cavipes, který pro některé význačné vlastnosti (tenký klobouk, s pokožkou snadno slupitelnou, závoj pavulinny, trubky velice krátké, s ústím mnohonásobně složeným) byl do samostatného rodu (Boletinus Karcum.) řazen, k druhům předcházejícím, které kladeny byly dříve na základě některých znaků (pokožka slizká, slupitelná, závoj kožnatý, trubky střední délky, ústí jednoduchá nebo složitá do zvláštní skupiny rodu Boletus (Annulati) nebo byly i jako samo- statný rod (Cricunopus Karsten) uváděny. 6. B. cavipes (Oparowsxr 1836) P. Hess. Loupák dutonohý. Boletus cavipes P, HExNrves Hymenom. p. 195, MrcnaEL III. No. 46; Boletus cavipes OParow. Bolet. p. 11. in Wiegm. Arch. II. 1856 (I. Bd.), WixrER 1166, Bezpěk, Houby str. 166, BERNARD L. b. str. 160 (hřib dutotřeňový), J. h. str. 30, Macků č. 190; Boletus cavipes Karcugr. p. 52 T. 31; Fetes H. Eur. p. 50, VeLenovskY Archy I. str. 248; _ Boletinus clavipes Saccarpo VI. 4840. Klobouk zprvu okrouhlý, konicky, tlustý, později ploše rozší- řený, nepravidelný, uprostřed s malým hrbolkem, tenký, s okrajem přímým. Pokožka klobouku slupitelná, ryšavě žlutá, neb jasně žluto- hnědá, chomáčkovitě, velice význačně Supinatä. Závoj pavučinný, bílý, brzo mizící, zřídka co prstenec na třeni zbývající. Trubky krátké, málo přes '/, cm dlouhé, od dužiny klobouku nesnadně oddělitelné, na tien sbíhavé, význačnou síťku na něm tvořící, s ústím velice ši- rokým, kosodelníkovitým, směrem k obvodu protáhlým, složeným. Obruby hlavních ústí tvoří souvislé radiální pruhy, na způsob lamell Agari- cinei. Spory žlutavé, protáhlé, ellipsoidní, 7—8 u délky, 4 u široké. Třeň 2—8 em vysoký, 1—1'/, em tlustý, dutý, nad závojem žlutavý, se síťkou, pod závojem špinavě žlutý, šupinatý. Dužina měkká, ne- proměnlivá, bělavá, při trubkách žlutavá. RY Monografie českých Boletineí 67 B. cavipes je v Čechách místy velice hojná. Roste v létě i na podzim zvláště ve smrčinách. Obyčejně objevuje se větší množství plodnic na jednom místě. V Čechách sbíral ji poprvé Bernarn v okolí táborském. Ve středních Če- chách roste ve velkém množství u Radotína, Řevnic, Mníšku, v lesích křivoklát- ských. Ve východních Cechách sbíral jsem ji v lesích královéhradeckých. Jest jedlá, chuti ovocné, vůně příjemné. Vyobrazení viz Mrcnaer III. No. 46. O systematickém postavení tohoto druhu bylo promluveno již při druhu B. fulvescens: Ony radiálně postavené lištny hlavních ústí trubek upomínají na lamelly Agaricineí (Lorsy), což má jistě význam pro stanovení fylogenetického původu Boletinei. II. rod. Suillus (Mrcnerr) Kaasrev. Hřibník. 1. S. eyanescens. (Buzz. 1787) Kansr. 1882. Hřibník siný. S. cyanescens KARSTEN, SCHROETER 1027, Micuaez Il. No 38, P. Hexx. p. 190 fig. 101, VELENovsKÝ Archy I. str. 245; Boletus cyanescens Buzz. Champ. p. 329, T. 369, PrRsoox I. p. 114, II. p. 135, WgRrEs S- I. p. 395, Ep. p. 425, Obs: I. p. 116, EL. f. p. 128, Pers. I. p. 114, II. p. 135, Kromsuorz T, 35 f. 7—9, Heft V. p. 8, RaBExHoRsrT 3231, PRESL Vš. R. 1912 (hřib modrý), Rosrk. p. 123, T. 41, Sacc. VI. 4809, BERNARD L. b. str. 160, J. h. str. 30, Brzpěk Houby str. 30. B. lacteus Lrveiz. In. Arr. sc. nat. 1848, p. 124, Klobouk zprvu vypouklý, později rozšířený, uprostřed poněkud vtisklý, až 18 cm široký, masitý, plstnatý, bělavě kožově nebo slá- mově žlutý. Plst na něm velmi význačná, zbytek to jakéhosi pokryvu, celou plodnici zprvu zakrývajícího. Okraj klobouku ostrý, přímý. Trubky na třeň přirostlé, bílé, při porušení nejprve fialovici, později modrající. Ústí jich malá, okrouhlá, bílá, při porušení též mo- drající. Spory ellipsoidní, 8—10 u dlouhé, 4—6 u široké, bělavé. Třeň hrbolovitý, 5—8 cm vysoký, 2—4 cm tlustý, na spodu hrubě, nahoře jemně plstnatý, bělavý, po doteku modrozelenající a špinavící. Dužina klobouku velice odlišná od dužiny třeně, jsouc dosti měkká, při porušení ihned indigově modrající, později opět se odbarvující, po usušení žlutozelená. Dužina třeně při povrchu kompaktní, elastická, uvnitř houbovitá, celkem křehká, na porušeném místě sice zprvu modrozelená, ale brzo opět bělavá, lesklá. Třeň často dutý. S. cyanescens jest domovem v lesích celé střední Evropy. V Čechách roste celkem pořídku, dosti hojně však v Polabí na půdách písčitých. Často až */; nohy vězí v písku. Objevuje se nejčastěji v srpnu a září, avšak i jindy v létě se někdy objevuje. Sbíral jsem jej hojně v písčitých borovinách u Nového Hradce Kr., na Kopci sv. Jana, u Býště, Mělníka, Lysé, Čelakovic a Poříčan, V okolí táborském sbíral jej BErnarn. Dužina jeho je nasládlá, jedlá. Občas bývá donášen na trhy ven- kovských měst; i na trhu vinohradském jsem jej jednou nalezl. Lidově slove modrák, modračka, siňák. Obrazy svrchu. Poprvé pro Čechy nvedl jej Krousuorz 1813, 68 VIII. František Smotlacha: 2. S, castaneus. (1788) (Buzz ) Karsr. 1882. Hřibník kaštanový. Suillus castaneus Karsten, P. Hry. p. 190, Micuaez II. No 37.) ScHROETER 1026. Boletus castaneus Buzz. Herb. p. 324, T. 328, Fl. d. T. 1792, Pers. S. f. p, 509, Fries E. p. 426, H. E. p. 519, Rısenn. 3235, Schum. Sael. p. 377, KRomBu. T. 4, WixrER 1107, Sacc. VI. 4809, Bernarp L.-b. str. 159. B. badius var. castaneus Fries S. m. p. 392, KRomeu, Heft V. p. 11. Plodnice neveliká, s kloboukem zřídka přes Scm širokým, nej- prve polokulovitě vyklenutým, později plochým, pevným, přitiskle plstnatým, hladkým a rovným, žlutě nebo kaštanově hnědým. Trubky dosti dlouhé, pravidelné, bílé, po doteku mírně Zloutnouci. Ústí okrouhlá, malá, zprvu bílá, později rezavě zabarvená. Spory bílé, ellip- soidni, 9—10 u dlouhé, 5—6 u široké. Třeň 3—6 cm vysoký, válco- vity, na povrchu nerovný 1—1'/, cm tlustý, při povrchu tuhý, ela- stický, uvnitř houbovitý až dutý, stejně jako klobouk zbarvený, též jemně plstnatý. Dužina klobouku bílá, tuhá, chrupavčitá, později re- zavě zabarvená, u třeně stejně zbarvená, křehčí. Druh tento roste ve střední a jižní Evropě. V Čechách objevuje se od června do září sem tam v lesích listnatých, na jich okrajích, na pasekách a stráních. Nacházím jej často u Radotína, Řevnic a Mníšku. S prof. VELENovským sbíral jsem jej u Srbska, on sám často v okolí Mnichovic. V okolí táborském na- lezl jej BrRvaRp, Poprvé pro Čechy uvádí jej Kromsmorz. Vyobrazení viz svrchu Jest jedlý a dosti chutný. Kromě formy typické sbíral jsem ještě v lesích královéhradeckých, u Roud- ničky nad Labem, pak u Borku a Pýště na Pardubicku odrůdu blížící se druhu Suillus (Boletus) fulvidus Fries, který pro Čechy uvádí Orız. O B. cast. i VELE- Novský Archy I. str. 246 činí zmínku. IV. rod. Strobilomyces Brrkeızr 1830. Šiškovec. 1. Str. Strobilaceus (Soor.) Berkerey. Šiškovec Supinaty. Strobilomyces strobilaceus BERKELEY, Outl. p. 236, Sacc. VI. 4834, SCHROETER 1054. VELEnovskY Archy I., str. 246, obr. 75 B., P. Henn. p. 194 f. 902; Boletus strobilaceus Scor. Annal. Hist. Nat. IV. 1770, WixrER 1119, FRres H. Eur. p. 513, KRomBu. T. 74 f. 12—13, Heft X. p. 21 Rosrx. T. 38, Bezpěk, Houby str. 165, Macků č. 202. T. 2. Boletus strobiliformis Vırr. III. 1039; Boletus stygius Warum. Crypt. IV. p. 608; Boletus coniferus Pers. Myc. Eur. II, p. 146; Boletus Lepiota Venxturı T. 48; Boletus squarrosus Pers. Myc. Eur. II. T. 19. Klobouk polokulovitý, později polštářovitý, až 12 cm široký, hnědý, červenohnědý až černý, s tlustými jehlancovitými, odstálými, tmavé Monografie českých Boletinei. 69 červenohnědými šupinami. Pod kloboukem pomíjivý, plstnatý, z po- čátku světlý, později červenavý až temný závoj, ukrývající trubičky u dospělé plodnice přes 1 cm dlouhé, veliké, připojené až sbíhavé zprvu bělavé, světle hnědé, později a po doteku tmavší. Otvory stejně jako trubky zbarvené, široké. Spory ellipsoidní, téměř kulovité, 10—12 u dlouhé, 5—10 u široké, tmavě hnědé, s membranou skoro neprü- hlednou, na povrchu bradavčitou. Třeň různě (až 16 cm) dlouhý 1—5 cm tlustý, válcovitý, nahoře bělavý, nepatrně brázditý, dole. hnědý, červenohnědý nebo tmavý, šupinatý, ve stáří vyschlý. Dužina celé plodnice šťavnatá, tmavě hnědá. Str. strobilaceus roste v létě za vlhkého počasí ve stinných, listnatých lesích střední a jižní Evropy. V Cechách a na Moravě objevuje se jen místy. Sbíral jsem jej v lesích jevanských a křivoklátských. Pro nevzhlednou dužinu považují jej někteří za jedovatý. Než jedovatost jeho dosud prokázána nebyla. Vyobrazení viz tato: Kmowsnorz T. 74, Macků T. ?, Vrrevovský Archy I. ob. 75 B. Pro Čechy poprvé jej uvádí KRomrmouz r. 1816. V. rod. Gyrodon Orarowskr 1856. Podloubnik. 1. G. Sistotrema (Fries) Oratowskı. Podloubník krätkotrubky. Gyrodon Sistotrema Sacc. 4848; Boletus Sistotrema Fries S. m. I. p. 389, Winter 1167, P. Henn. p. 194; Boletus sistotremoides Frırs Ob. m. I. p. 120; Boletus gyrosus Pers Myograf II. p. 138. Klobouk plochý, masitý, často na okrajích vzhůru obrácený, žlu- tavý, hnědý až tmavý, pevný, suchý, hladký, plstnatý. Trubky velmi krátké, sbíhavé, s otvory gyrovitymi, žluté, po porušení modrozelené, později rezavé. Třeň 2— 6 cm dlouhý, tenký, hnědožlutý. Dužina klo- bouku pod pokožkou hnědá, dále uvnitř a ve třeni žlutá. Po porušení zprvu modrá, později rezavá. Sbíral jsem několik plodnic tohoto druhu v srpnu v jedlině a smrčině u Borku na Pardubicku. Rostl tu ve vlhčí půdě v mechu. Dosud pro Čechy uve- den nebyl. 2. Gyrodon lividus (Burr.) Sacc. Podloubník siny (Bezoix). Gyrodon lividus (Buur.) SaccaRpo VI, 4846; B. lividus Buzr. Champ. 327, I. p. 490 f. 2, Frres S. m. p. 388, Ep. p. 414, H. Eur. p. 507, P. Henn. p. 199, Winter 1168, Pers. M. Eur. IT. p. 128, Le- TELLIER Hist. T, 606, Srcrer. p. 45, Gizrer Champ., Brzv&k str. 183; B. brachyporus Pers. Myc. II. p. 128; B. sistotrema Rosrk. p. 78, T. 73, 70 VIII. František Smotlacha: Klobouk tenký, u mladších plodnic mírně vypouklý, u starších rozšířený, často prohloubený, nepravidelně zprohýbaný, význačně plst- natý, rezavě šedý nebo žlutohnědý, po doteku červenavý, 3—8 cm s okrajem tenkým, přímým. Trubicky velice krátké, široké, žluté, s otvory zprvu téměř nezjevnými, ve stáří pak úzkými, laby- rinticky zprohybanymi, nestejnými, sírožlutými, při porušení modra- © jícími. Vrstva jejich souvisí dosti pevně s dužinou klobouku. Třeň 3 až 6 cm vysoký, '/„—1 cm tlustý, válcovitý, dole žlutohnědý, nahoře špinavě okrovy. Dužina klobouku belozlutä, po porušení nejprve modrající, později špinavě červenavá neb nažloutlá. Vždy pod olšemi. G. lividus roste dle četných autorů na vlhkých místech pod olšemi. V Če- chách dosti pořídku. Sbíral jsem jej v srpnu r. 1910 u Nového Plesu poblíže Jo- sefova. Rostl tu hojně na kořenech, pařezech a při kmerech olší. Dosud pro Čechy uveden nebyl. Bezpěk ve své práci mluví o něm jen všcobecně. Pro pal- čivou chuť (Brezpěk) nejedlý. (Na str. 11. této práce zařazen omylem mezi druhy hořce chutnající). Seznam použitých prací. Auserrini de J. B. et Swegryrrz L., Conspectus fungorum in Lu- saciae superioris Agro niskiensi crescentium. Lipsiae 1805. De Rary A., Handbuch der Physiologischen Botanik. Leipzig 1866. Barscn A. J. C. G., Elenchus fungorum. Halae 1783. Becxer M. A., Die essbaren und giftigen Pilze. Wien. Bernarp Alex. Jos., Lesnická botanika. V Písku 1901. Týž, Jedlé houby okolí táborského. Výroční zpráva c. k. gymn, v Táboře 1910. Bezpěk J., Houby jedlé a jim podobné jedovaté. Praha 1901. Bizz viz KaEJčí. Bozrox Jac., Geschichte der merkwůrdigsten Pilze. (Aus dem Engl.) Berlin 1794, Brererp, Botanische Untersuchungen über Schimmelpilze. III. Heft. Leipzig 1877. Týž, Untersuchungen aus dem Gesamtgebiete der Mykologie VIII. Heft. Leipzig 1889. Brırzurrer M., Revision der Diagnosen Hymenomyceten. Bei- hefte zum Bot. Centrbl, Bd. 26. 1910 p. 205. Buzzrarp Mr., Herbar de la France. Paris 1780-95. Conpa A. C. J. Icones fungorum huiusque cognitorum. Pragae 1837—1854. Monografie českých Boletineí, WE Özrarovskt L., Překlad Lohrinsera. Sbírka nejdůležitějších jedlých, podezřelých a jedovatých hub. Vídeň 1881. CzarEk F., Biochemie der Pflanzen, Jena 1905. De Bary viz v předu. Dirzenms J. J., Catalogus plantarum sponte circa Gissam na- scentium. Francof. a. M. 1719. Doux K., Uvod k novějším theoriím vývojovým. V Praze 1909 Durour L., Atlas des Champignons comestibles et venéneux. Paris 1851. Eneter A., Syllabus der Pflanzenfamilien. Berlin 1909. Flora danica: Icones 1764—1783. Frank viz LEennis. Frank, Ueber Mykorhiza. Bericht. d. bot. Gesellschaft, 1885, p. 128. Týž, Ueber neue Mykorhiza-Formen. Bericht. d. bot. G., 1887, p. 395. Tyz, Ueber die physiologische Bedeutung der Mykorhiza. Be- richt. d. bot. Gesellsch. 1889 p. 248, Tyz, Ueber die auf Verdauung von Pilzen abzielende Symbiosie der mit endotrophen Mykorhizen begabten Pflanzen. Bericht d. bot. Gesellsch., 1891 p. 244. Fries Erras, Observationes mycologicae 1. Kopenhagen 1815-18. Tyz, Elenchus fungorum vol. I. Gryphiswaldiae 1828. Tyz, Systema mycologium. Lundae I. 1821, II. 1822, III. 1829. Gizzer C. C.. Les champignons qui croissent en France. Les Hymenomycetes. Paris 1379. Harrer (von) A., Historia stirpium indigenarum Helvetiae. 1768. Harrıc R., Wichtige Krankheiten der Waldbäume. Berlin 1879. Kresöi Jan (překlad Billa), Jedlé a škodlivé houby. V Praze 1860. Krousnorz J. V., Conspectus fungorum esculentorum, qui per decursum anni 1820 Pragae publice vendebantur. Pragae 1821. Týž, Naturgetreue Abbildungen und Beschreibungen der essba- ren, schädlichen und verdächtigen Schwämme. Prag 1831—1846. Lexz H. O., Nützliche, schädliche und verdächtige Pilze. Gotha 1831. Leunis, Synop. der Pflanzenkunde III. Kryptogamen (Frank). Hannover 1886. Lerezruier J. B., Histoire et description des Champignons. Paris 1826. 1% VIII František Smotlacha: Lienroor B. J., Flora scotica. Vol. 2. London 1754. Lryné C., de, Flora Suecica. Stockholmiae 1855. LOHRINsFR Fr. W., Die wichtigsten essbaren, verdächtigsten und giftigen Schwämme. Naturgetreue Abbildungen derselben auf zwölf Tafeln. Wien 1881. Lorsr J. P., Algen und Pilze. Jena 1907. Lugessex Chr., Handb. d. syst. Bot. I. Bd. Krypt. Leipzig 1879. Lusäcex V., Atlas hub (k dílu Bezděkovu) 1901. Macků J., I. Příspěvek k poznání Basidiomyocetüv a Amy cetů moravských. Věstník klubu přírodovědeckého v Prostějově, 1909. Micuaez Ed., Führer für Pilzfreunde. Zwickau Sa I. 1895, II. 1903, III. 1905. Nges vox ESENBEcKk E. G., Das System der Pilze und Schwämme 1817. Němkc B., Pěstování lanýžů ve Francii. Živa 1910 str. 75. Orız F. M., Deutschlands cryptogamische Gewächse. Prag 1816. Tyz, Böheims phan. u. crypt. Gewächse. Prag. 1825. Týž, Seznam rostlin květeny české. V Praze 1949. Persoox C. H., Mycologia Europea II. Erlangae 1825. Týž, Observationes mycologicae I. Lipsiae 1796. Týž, Observationes mycologicae II. Lucernae 1799. Týž, Synopsis methodica fungorum. Gottingae 1801. - PeRsoox-DreRBacH, Abhandlung über die essbaren Schwämme, (aus dem Franz.). Heidelberg 1829. Prrerer W., Pflanzenphysiologie. II. Aufl., Leipzig 1897. PREsL Jan Svar., Všeobecný rostlinopis II. Praha 1846. RanexHoRsT L , Deutschlands-Kryptogamen. Flora I. Leipzig 1544. Rosrkovrus viZ ŠTURM. Sıccarno P. A., Sylloge fungorum. Vol. VI. Patavii 1888. Scopozus J. A, Flora carniolica II. Vindobonae 1772. SCHAEFFER J. A., Icones fungorum, qui in Bavaria et in Palati- natu circa Ratisbonam nascuntur. Ratisbonae I. 1762, II. 1763, III. 1701774. Schenk A. Handbuch der Botanik. Breslau 189 SCHENK ViZ STRASBURGER. SCHRADER, Spicilegium florae germanicae I. 1794. SCHROETER J., Die Pilze. (Coux) Krypt Fl. von Schlesien. Breslau 1889. ScHumapER Ch. F., Enumeratio plantarum. Hafniae 1801. | | | Ar Monografie éeskÿch Boletinef. 73 ScawazB K. J., Mycol. Mittheil. aus Böhmen. Lotos N. F. Bd. SowerBy J., Coloured figures of English fungi. London I. 1797. 11° 1.799, 111. 1803. STRASBURGER, Lehrbuch der Botanik. 8. Aufl. Jena 1906 (ScHENk Kryptogamen). StRANAK FR, Studie o temnostni floře jeskyň sloupskych. Věst. české Akademie císaře Františka Josefa. V Praze 1908. Sturm, Deutschlands Flora III. Abt., Pilze. Genus Boletus von RosrKovivs. Nürnberg 1839. Vox Tavez F., Vergleichende Morphologie der Pilze. Jena 1892 Trartrınck, Die essbaren Schwämme des österreichischen Kaiser- staates. Wien 1809. Verexovsky J., Systematické botaniky část I. (lithogr.). V Praze 1909. Vıvıanus D., I Fungi d'Italia. 1834. Winter G., Die Pilze Deutschlands, Oesterreichs und der Schweiz. Leipzig 1884. Zorr W., Die Pilze. Breslau 1890. Opravy. Strana 8. Mezi posledními dvěma odstavci vypuštěn odstavec: „Pseudo- parenchym či plektenchym (Lixpav) u Boletenei, jeví stejně jako u Agarianei (P. Hrnnınss, Hym. p. 109) jakési rozlíšení hyf, spíše ovšem dle množství obsahu nežli podle utváření. Strana 10. Řádek 20. shora místo „kyseliny vzdušné“ má býti kyslíku athmo- sferickeho. | IX. -Příspěvek k osovému komplexu Re yovu. Podává vládní rada prof. Vine. Jarolímek (S obr. v textu.) Předloženo v sezení dne 13. ledna 1911. 51. Reyüv komplex paprskový skládá se, jak známo, ze všech k sobě kolmých reciprokých polár prostorové soustavy polárné čili direkční její plochy 2. řádu 9°, ať reálné či imaginárné. -© Normála P, spuštěná s libovolného bodu p, na jeho polárnou rovinu 7, náleží komplexu; neboť reciproká polára P, připadá do VA roviny z,, a protože P, | x, jest i P, | P,. Obecně jsou tyto poláry mimoběžny; protínají-li se, leží v tečné rovině plochy p2 a jsou tečnami hlavních řezů plochy pro bod dotyčný, kterýžto Zo je ovšem možný jen tehdy, je-li plocha w* reálná. Věstník král. české spol. náuk. Třída II. 1 2 IX. Vincenc Jarolimek: Reye nazývá bod p, pólem přímky P, a naopak P, polärou pólu p,. Každému bodu v prostoru přísluší určitá polára jím prochá- zející; naproti tomu ne každá přímka v prostoru má pól, nýbrž jen taková, která náleží komplexu, t. j. která je kolma ke své poláře reciproké. Další pak výjimky jsou: úběžnému bodu každé hlavní osy plochy 9? přísluší nekonečně mnoho polár, totiž veškeré rovnoběžky s touto osou. Každé přímce totožné s hlavní osou plochy přísluší nekonečně mnoho pólů, totiž veškeré body téže přímky. Průsečík (P, 7,) == 9, slove patou poläry P,. Reciproká polára P, jest totožna s polárou pólu g, pro křivku K;, ve které rovina =, Sete plochu g?. Náleží-li paprsek P, komplexu, sestrojíme jeho pól p, takto. Reciprokou polárou F, proložme rovinu 7, | P, a sestrojme pól p, plochy y? příslušný k rovině z,. Pól ten připadne nezbytně na P,. 2. Dva body v prostoru p, p, zove Reye reciprokymi póly plochy æ? (Geometrie der Lage, díl II., pag. 313. ve vydání 4), jsou-li jejich poláry P, F, reciproké. Jinak řečeno: dva póly jsou reciproké, jsou-li spolu sdruženy vzhledem ku ploše e* a stojí-li jejich polárné roviny na sobě kolmo: x, | r,. Také tyto dvě roviny slovou reciproké. Rovinu z, proložíme polárou ?, kolmo ku P,; její pól p, (připadající nutně na P,) je reciprokým pólem ku p,. Prů- sečík (P, 7) = 9, je patou poláry P,; spojnice pak g, 9, je nej- kratší příčkou mimoběžek P, P.. Reciprokými póly p, p, stanoven jest involuční prostor, a spoj- nice jejich p, p, vyplňují určitý komplex kubický. Tolikéž průsečnice 9, 9, reciprokých rovin stanoví komplex třetího stupně (fokälni Waelschüv, Reye II., 318.). Je samozřejmo, Ze p; Ps 9+ 9, jsou vrcholy polárného čtyřstěnu plochy 9°, který omezen jest čtyřmi trojúhelníky pravoúhlými. | Reciproké póly promítají se z každé hlavní osy plochy * in- | volucemi rovinovými; tolikéž z úběžné přímky každé hlavní roviny plochy, tedy rovinami, jež jsou s hlavní rovinou rovnoběžny. Hlavní rovině v této involuci odpovídá rovina úběžná; proto vzdálenosti re- ciprokých pólův od kterékoli hlavní roviny plochy mají stálý součin (potence involuce). Hodnoty těchto konstant Reye, užívaje methody synthetické, neudává. Vyšetřiti je methodou analytickou a povšimnouti si také existence samodružných pólů reciprokých, jichž Reye se nedotýká, budiž předmětem naší úvahy. Příspěvek k osovému komplexu Reyovu. 3 3. Předpokládejme nejprve plochu 9? o středu v konečnu a učiňme hlavní její roviny rovinami souřadnými, tak že její rov- nice jest 9 - x? ee 22 = (1) pro případ ellipsoidu o poloosäch a,b, c. Pfipustime-li však také ima- ginárné hodnoty jednotlivých poloos čili negativné hodnoty veličin a?,b?,c?, bude (1) vyjadřovati rovnici kterékoli středové plochy řádu druhého. Předpokládejme dále «a' >d>>c, a poloime a? — b? —e, ae ej bc? —e,, kdež tedy e, e,.e, jsou lineárné vý- střeďnosti kuželoseček plochy, obsažených v rovinách hlavních. Buďtež X, Y, 4, Souřadnice pólu p,, tudíž rovnice příslušné roviny polárné —1=0. (2) Polära P, pólu p; jakožto normála k polárné rovině z, má pak rovnice 1 =a*y (© — 2) — bm (y—y)—0 ©) m 02% 2%) CL) (6 21) U, (4) jsou-li P,’P,“ průměty poläry P, na roviny (XY), (XZ). Abychom stanovili rovnici reciproké poláry P,, určíme průsečík r(x'y') poláry P, s rovinou (XY); jeho polárná rovina jest | (XY), tak že polára ellipsy v rovině (XY) ležící XT O EE a: b? = (5) pro pól r bude průmětem P;“. Souřadnice x’ bodu r plyne z rovnice (4) substitucí z — 0: = — == | což vloženo do (3) dá po redukci M n Rovnice poláry křivky (5) pro pól r bude po dosazení hodnot (6) P, = We: t,x + ažež yy— ab — 0. (7) 1* 4 IX. Vinceuc Jarolimek: Obdobně stanovime průsečík ? poláry P, s rovinou (XZ) substi- tucí y=—= 0 do (3) a příslušnou poláru P,“ ellipsy v rovině c le- žící, jakožte průmět poláry P, na tuto rovinu: P," = cie 2,2 — ae 2,2 — at —=U. (8) Proložme dále pólem p, rovinu z, | P,; její rovnice jest 7, =ay, 2,8 (z— 41) —d*n,8,e; (y—y,)+cix,y,e; (2—2,)=0. (9) Uvedeme-li ji s použitím rovnice a*e; —d*e; —-c*ej —el ei €: na tvar BEE z DBS) (9) Čí 0 + ee (Yi Z 5 vzejdou srovnáním s identickou rovnicí polárné roviny z, reciprokého pólu 9, (©,%Y52,) el 10 à (10) rovnice ATD | E OR | b+ Yo PE DE = eine 25 | CC Hana Ci ] čili V Dal WIEN ICE (12) — =), Vite — De nern (13) a RNB CES Ce me (14) čímž hodnoty Reyovych Kun zu A, B, C (G. d. L. II, 316) jsou stanoveny. 4. Z rovnic (12)—(14) vysvitä, Ze jen involuce Z, rovin || (XZ) pro případ ellipsoidu * jest elliptická, kdežto ostatní dvě Z, I; jsou hyperbolické. Podle předpokladu a>>b>>c obsahuje rovina (XZ) střední hlavní ellipsu. Promítají se tudíž reciproké póly rovinami rovnoběžnými s největší hlavní ellipsou (XY) involuci /,, jejíž reálné samodružné roviny mají dle (14) rovnice 3 PT (15) Es Bi + Příspěvek k osovému komplexu Reyovu. 5 a rovinami rovnoběžnými s nejmenší hlavní ellipsou (YZ) involucí /,, jejíž reálné samodružné roviny mají dle (12) rovnice a? 1442 kdežto samodružné roviny involuce I, jsou imaginärne. Další samozřejmé důsledky rovnic (12)—(14) jsou: Nachází-li se pól p, v jedné hlavní rovině plochy, je reciproký pól p, v nekonečnu, totiž v úběžném pólu této roviny. Posouvá-li se jeden pól po průměru plochy, na př. y = 4x, 2 — Br, vytvořuje i reciproký pól průměr, totiž Posouvá-li se však jeden pól po přímce 7° rovnoběžné s jednou hlavní osou plochy, ta k že dvě souřadnice pólu mají hodnoty stálé jsou i souhlasné dvě souřadnice pólu reciprokého konstantní, t. j. i reciproký pól posouvá se po přímce 7’ || T rovnoběžné stouž osou, kdežto třetí souřadnice obou pólů mají stálý součin, tak že oba póly reciproké vytvořují na 7 a 7’ řady projektivné. Z týchž rovnic je zřejmo, že samodružné póly reciproké (p, =P) jsou jen imaginárné; neboť Be i Eben eh: (15) = = 2 00 OT ee: (19) P Ar AO O6 (20) jest tedy celkem osm imaginárných reciprokých pólů sa- modružných; jsout to samodružné body elliptických involucí na čtyřech reálných přímkách (18), (20), rovnoběžných se střední osou ellipsoidu, na př. 7 = 1"|| Y. Výsledky (12)—(20) platné pro ellipsoid (1) upravíme pro hy- perboloid jednodílný, násobíme-li jednu z poloos a,b, c imaginárnou jednotkou, tak že rovnice (1) míti bude po levé straně jeden člen záporný; pro hyperboloid dvojdílný, učiníme li dvě z poloos imagi- närnymi; a pro imaginárnou plochu 9? hodnotami ia, vb, ic za polo- 2 osy. Substitucemi těmi dlužno ovšem upraviti i hodnoty e;, e;, e;. 6 IX. Vincenc Jarolimek: 5. Pro paraboloidy utváří se dedukce i it pod- statně jinak. Rovnice paraboloidu jest ga“ + py = 2Zpga, (21) kdež kladné p i g svědčí paräboloidu elliptickému, záporné p nebo g paraboloidu hyperbolickému. Absolutní délky p, 9 jsou parametry hlavních parabol plochy, ležících v rovinách (XZ) resp. (YZ). Pólu p, (x,y,4,) přísluší polárná rovina 7, 40T + DYY— pa (& +41) = 0, (22) a polára P, | z, bodem p, procházející má rovnice B OO (2) am a = D), (23) 1 =p(x—x,)+x, (2 —2,) —0. (24) Reciproké poláře P, přísiuší pak rovnice ga; + p°y1y + p =, (25) m =D gr De 2). pit (26) Polárná rovina z, | P, bodem p, vyjádřena jest rovnicí KEE px na Ok AKU un eD) PO Ve (VO ER ren, mm Srovnáním s identickou rovnicí polárné roviny z, pólu recipro- kého 4 (X4) čili Ty = IE + PYaY — py (8 +21) =0 Il Be Mot 92, en (28) a to nejprve třetích členů vzejde pP + +41 = —% čili PB (Abu (29) Srovnáním pak prvých a druhých členů rovnic a a (24) ob drží se použitím rovnice (25) p* Z zr) 30 2 6,23 p- (50) Příspěvek k osovému komplexu Reyovu. 7 1 81 Vo p—a 2 (31) Podle rovnice (29) mají reciproké póly paraboloidu stejné vzdá- lenosti (ale protivných směrů) od určité roviny o ||(XY) (kolmé k ose paraboloidu), jejíž rovnice ne (32) HZ > Byrd, 0 = Involuce rovin /, kolmých k ose paraboloidu Z, jimiž se reci- proké póly promítají, jest tedy symmetrická k rovině 0; obě roviny samodružné splývají s touto rovinou. Involuce Z, promítacích rovin || (YZ) jest elliptická, pokud p > g, ježto samodružné roviny její mají dle (30) rovnice == mm rý (33) a involuce Z, rovin ||(XZ) hyperbolická o samodružných rovinách reálných y=xa|——: (34) Imaginárné samodružné póly reciproké leží tedy na dvou reál- ných přímkách || X, určených rovnicemi (32) a (34). Pro paraboloid hyperbolický položme v rovnicích (30) — (34) — q zag. Je-li paraboloid orthogonálný, 9 = — p, bude dle (32) 2 Ai Sa — 0, tak že rovina o — (XY); samodružné póly reciproké leží tedy v tečné rovině vrcholu plochy, majíce souřadnice Každé dva reciproké póly této speciální plochy mají vůbec stejné vzdálenosti od tečné roviny vrcholové (ale směrů protivných), a po- souvají-li se současně po rovnoběžkách s osou paraboloidu, vytvořují řady shodné. 6. Vratme se ku ploše středové (1). Dejme pólu p, probíhati libovolnou přímku R, danou rovnicemi Ri = nx + my— m=0, (85) 8 IX. Vincenc Jarolímek: JR = vz uy — uv — 0. (36) Dosazením hodnot za x, y, z, plynoucích z rovnic 00 — (14) dot rovnic NT, + My, —mn—= 0, VX, tw — uv = 0, a nahrazením souřadnic plynulých x, y, 2 za x, y, 2, obdrží se rov- nice křivky R,, jíž vytvořuje reciproký pól p, : (Raz mnějejesxy + mb‘e;a — nase: y =0, p- (37) 12e R, = UvCieieixz, — uceix — va'esé, —0, (38) :0ba tyto průměty křivky À, jsou dle toho rovnoosé misa R, má jednu ymplolu: (39) druhou pak b® nee Prvá jest || Y, druhá || X; (39) a (40) jsou zároveň souřadnice středu hyperboly, jejíž poloosa (40) == BEN en base: (41) | eee, mn, Jedna asymptota křivky A, má rovnici a“ — 3 (42 m uei e; 39) druhä pak c° FT pet ei? (43) prvá jest || Z, druhá || X, a a této hyperboly asc 1/2, T eee À uv u. 6D Tyto výsledky ukazují, že dvě asymptotické roviny, (39) a (42), válcových ploch hyperbolických, jež křivku R, do rovin (XY) a (XZ) orthogonálně promítají, jsou kolmy k ose X, tudíž spolu rovnoběžny. Majíce jednu společnou přímku úběžnou, protínají se mimo to v křivce třetího stupně R,: probíhá-li bod přímku A,, Tyto re- Příspěvek k osovému komplexu Reyovu. 9 ciproký pól prostorovou křivku kubickou 7%, (Reye, G. d. L. II., 317), projektivnou ku přímé řadě bodové R,. Průsečíkem přímky X, s hlavními rovinami plochy 9° odpovídají reciproké póly v nekonečnu na hlavních osách; jest tudíž 2, kubickou hyper- bolou, jejíž asymptoty jsou rovnoběžny s hlavními osami plochy œ°. Obdobně lze vyšetřiti, že pohybuje-li se bod po libovolné ro- vině 0,, vytvořuje reciproký pól plochu kubickou 07. Jsou-li s, u, v úseky roviny 0, na osách souřadných, jest rovnice plochy 0; = suteježež xyz — uva*ež ya—- stbřež xz — sue*e? xy — 0, (45) kteroužto plochu seče každá rovina rovnoběžná s některou rovinou souřadnou v hyperbole rovnoosé. Reciprokými póly stanoven jest tedy takový projektivný vztah v prostoru, že bodu odpovídá zase bod, přímce však prostorová křivka | kubická a rovině plocha řádu třetího. 7. Osovy komplex Reyův jest kvadratický, t.j. komplexový kužel, vyplněný paprsky P, jež procházejí libovolným bodem ($, n, č), je stupně druhého. Položme si otázku, co vyplňují póly polár P na tomto kuželi? Poláře P pólu p (x, y, 2,) příslušejí rovnice (3), (4). Zamění- me-li v nich x, Y, 2, Za souřadnice pro proměnné x, y, 2 a naopak «, y, 2 v týchž rovnicích za souřadnice bodu (£, n, č), obdržíme I“ = ay(5— x) — br (n — y) = 0, (46) I“ = aš — x) — cz (6 — 2) —0, | (47) jakožto rovnice průmětů žádaného geom. místa 1”, jež uvésti lze na tvar | Deny + Wx — ašy — 0, (48) | I“ = e?xz + cêx — a?*šz — 0. (49) Jsou tudíž i tyto průměty rovnoosé hyperboly, a křivka I' sama, - jíž náležejí, jako křivka R, (37), (38), je třetího stupně o asympto- tách || X, Y, Z, tedy: | Póly veškerých površek komplexového kužele vy- plňují kubickou hyperbolu prostorovou, jejíž tři asymptoty "mají směry navzájem kolmé. 8. Dejme konečně pólu p, pohybovati se po reálné ploše 4°, © dané rovnicí (1). Substituce tytéž, jako v odst. 7., vedou k rovnici geom. místa w“ reciprokého pólu p, : I “ 4 Br 10 IX. Vincenc Jarolimek: Prispevek k osovému komplexu Reyovu. : at! b1° c!? W= + — +. efeix? HOUR ee? —1=0. (50) Jest to plocha stupně šestého, jejíž asymptotické roviny = 5 Z EUR ee ? (51) b5 === —+- — 3 2 IT AR 7 je (53) 0, po dvou rovnoběžné s jednou rovinou soufadnou, dělí prostor na 33 — 27 dílů. Plocha rozpadá se na 8 nekonečných dílů, jež obsaženy jsou v prostorech nárožních, t. j. v trojhranech, jež omezeny jsou stěnami prodlouženými za vrcholy rovnoběžnostěnu, jehož stěny jsou (51) — (53). Je-li pól p, na ploše 97, sestrojime jeho reciproký pól takto: Polárnou rovinou z, je tečná rovina plochy položená bodem 9, a po- lárou P, pólu p, normála plochy v bodě p,; F, seče plochu v bodě p, a mimo to v druhém bodě reálném g, v němž sestrojime tečnou rovinu ku ploše z. Průsečnice rovin z,z = P, dá poláru reciprokou, a rovina 7, | P,, proložená polárou P,, druhou reciprokou rovinu. Pól roviny z, připadající na P, dá posléze reciproký pól p,, vytvo- řující plochu w“. X. O nové synthese aldehydu mléčného. Dr, Cyrill Krauz. Předloženo v sezení dne 13. ledna 1911. Zabývaje se delší dobu studiem uhlohydrátů hlavně řady methyl- pentosové, uvažoval jsem často o tom, nedala-li by se konfigurace členů řady zmíněné řešiti přímo synthesou. Hodlal jsem totiž, vychá- zeje od nejjednoduššího čili nejnižšího „methylcukru“, t. j. od látky: „0 CH,.CH(OH). 0 , přímo addicí kyanovodíkovou získávati postupně H látky vždy o 1 atom uhlika bohatší, tyto známými cestami převésti v příslušný aldehyd, resp. ve dva aldehydy epimerné, na každý z nich působiti dále kyanovodíkem a dospěti tím způsobem systematicky ku všem 16 theoreticky možným formám methylpentosovým. K tomu bylo zapotřebí připraviti větší množství látky výchozí — zmíněného již aldehydu kyseliny mléčné. Látka tato byla připravena před dvěma lety Wonuem a Lancem,*) avšak cestou nad míru zdlouhavou a ob- tížnou. Pro snažší přehled uvedu v krátkosti postup a schema práce výše uvedených autorů: Výchozí látku, kyselinu dichloroctovou, převedli autoři působením ethylatu sodnatého v diethoxyoctan ethylnatý, ten piperidinem v pří- slušný piperidid, jenž addicí methylmagnesiumjodidu a následujícím působením vody poskytl nesymetrický diethoxyaceton. Obdržený keton zredukovali autoři vodíkem u vzrodu a získaný tím acetal aldehydu - mléčného konečně převedli zředěnou kyselinou sírovou v samotný G-oxypropionaldehyd : *) B. B. 1908, 3612—3614. Věstník král. české spol. náuk. Třída II. 1 RESTE 2 X. Dr. Cyrill Krauz: i 2. 8. C,H,. ONa NH.CH, CH,MgJ CI OC,H, OCH, CH COOH —> CH—CO0CH, —- CH one NI Noc,H, NOCH, 3 4. 5 H,0 H „06 CE ICH, Ne ee —- o OC, H, à \MgJ À OC,H, 5. 6. H,0 OC,H, 5 E04- CHOB)L CHO > je — CH (0H) — CH, NOCH, H Jak patrno, jest cesta ku přípravě výchozího materialu predlouhä a velmi obtížná, zvláště tehdy, jde-li o větší kvanta. Hlavně z tohoto dů- vodu rozhodl jsem se hledati pro výrobu potřebné látky cestu jinou, jed- nodušší a snažší. Vyšel jsem totiž od asymetrického dichloracetonu, jejž působením ethylátu sodnatého převedl jsem přímo ve Wohlem již popsaný keton (asym. diethoxyaceton) a ten zpracoval jsem dále již způsobem zcela obdobným, jak jej uvádí zmíněný autor. Tedy: 1 2. 3 CI C,H,ONa H Obl OC,H, OBLGOCHY lets Vene eo@kcn Fir MN HME: Na NOGE. 3, kola H,O OC,H, 6 ZOH CH-OH.CH, —> CH, — HORE ce N H 0C,H, O nové synthese aldehydu mléčného. 3 Takovýmto způsobem mínil jsem celou výrobu aldehydu mléč- ného značně zjednodušiti a uspořiti čtyři dlouhé operace. Zmíněný nový způsob má však své nevýhody. V prvé řadě příprava dichlor- acetonu jest prací velice obtížnou, neboť tvoří se při chlorování ace- tonu vedlejší, ostře páchnoucí a leptající produkty, z druhé strany pak výtěžky druhé (2.) reakce jsou velmi málo uspokojivé, pouze 939/,. Přes vše zůstávají však jen dvě výhody: 1. nový způsob jest mnohem lacinější, neboť odpadá drahá kyselina dichloroctová, jodid methylnatý a ještě dražší piperidin, a 2. doba přípravná jest mnohem kratší než při způsobu Wohlově. Část pokusná A. I. Příprava dichloracetonu. 400 g ch. č. odvodněného acetonu chlorováno v podstatě me- thodou Fittig-Borschovou*) (až na jisté změny) tak dlouho, až se kapalina zbarvila žlutozeleně a přírůstek na váze odpovídal dvěma atomům vstouplého chloru. Pak promýván produkt reakční 10°/,nim NaHCO, v dělící nálevce za účelem odstranění zbylého chlorovodíku, neutrálně -reagující kapalina vysušena houbovitým chloridem vápe- natým a podrobena na konec frakční destilaci. Tato destilace jest operací nadmíru nepříjemnou a obtížnou vzhledem k tomu, že se vyvíjejí snadno těkavé produkty, ku kašli a neustálému slzení velmi silně draždící, jež práci takřka úplně znemožňují. Postupně opakova- nou destilací ubývalo destilátům zmíněného ostrého zápachu, až ko- nečně po 16näsobne destilaci získáno 150 g čisté, bezbarvé kapaliny, konst. bodu varu 119—122", jež dle připojených výsledků analys ele- mentárných byla zcela čistým dichloracetonem: I. 0:1270 g látky poskytlo: CO, = 01607 g a H,O = 00356 9; 02030 g látky dalo AgCI — 04183 g C = 3449, H = 60:84 II. 0:1492 g látky poskytlo: CO, == 01871 g a H,O = 00410 g; 0:1885 9. látky .dalo A6C1 — 03922 940 = 3419, H= OU l — 9092/0: Theorie pro C,H,C1,0: C=3453°/,, H=2889, CI—51:08!/,. II. Příprava asym. diethoxyacetonu. a) V baňce zevně vodou a ledem chlazené smíseno 25 g di- chloracetonu s 3612 cm? roztoku ethylatu sodnatého 7:48°/nfho. *) A. 110, str. 38, a A. 133, str. 112. “A X. Dr. Cyrill Krauz: Směs zbarvila se nejprve žlutě, pak odstín stával se čím dále tmavší, až nakonec obdržena kapalina tmavě hnědá. Po dvouhodinném stání odssát vyloučený chlorid sodnatý, promyt etherem a filtrát ve vakuu zahuštěn. Alkoholický destilát zdestilován (s deflegmatorem) nejprve na vodní lázni a malý zbytek po vypuzení alkoholu a etheru zahříván pak dále na lázní kovové; tu vystoupila pojednou temperatura až na 160° a udržela se po delší dobu, při čemž nadestilovaly asi 1—2 cm’ čiré bezbarvé kapaliny zvláštního ovocného zápachu. Zbytek v baňce po destilaci ve vakuu odpařen za sníženého tlaku k suchu a obdržený destilát opět za použití deflegmátoru zrektifikován. První podíly stanovil opět alkohol a dále, až ku konci kolem 160° získáno opět asi 1—2 cm? tekutiny s prvou identické. Jak vidno, proběhla reakce velmi nekvantitativně, züstalot v baňce velmi mnoho černo- hnědého, nepříjemně páchnoucího mazu a látky žádané vzniklo sotva několik procent. b) Destilace ve vakuu nahrazena vytřepáváním etherem. 10 g dichloracetonu rozpuštěno v 50 cm? absol. alkoholu, roztok ochlazen silně vodou a ledem, načež připuštěno za neustálého protřepávání po malých dávkách 145 cm? 7'48°/ ,niho ethylátu sodna- teho. Směs reakční vyloučila ihned chlorid sodnatý a zhnědla v ně- kolika minutách podobně jako při pokusu předchozím. Sedlina odssäta, romyta etherem, filtrát zředěn 400 cm? studené vody a vytřepán etherem. Výluhy etherické vysušeny dokonale chloridem vápenatým, sfiltrovány, zbaveny etheru destilací (za použití deflegmatoru) a syru- povitÿ zbytek hnědé barvy zdestilován za obyčejného tlaku při 160°, čímž získáno čirého, karakteristicky voniciho destilátu asi 1'/, em. c) Reakční prostředí zředěno etherem. V širokohrdlé bañce Erlenmayerové opětně dobře zevně chlazené rozpuštěno 10 g dichloracetonu v 25 cm? absol. alkoholu a 100 cm? absol. etheru. Roztok udržován byl míchadlem motorovým neustále v čilém pohybu a přikapáno k němu během 4 hodin 145 cm? roztoku ethylátu sodna- tého 7:48"/;ního. Tekutina reakční barvila se za těchto poměrů pouze žlutě, ku konci reakce objevilo se však znovu známé černohnědé zbarvení, ač o něco slabší než v obou případech předcházejících. Směs opět odssäta od NaCl a filtrát zbaven hlavního podílu alkoholu a etheru destilací (s deflegmatorem) na vodní lázní ve vakuu. Tento destilát zdeflegmován podruhé a skýtal asi "/, cm? frakce při 160" vroucí, kdežto hustý, syrupovitý zbytek, jenž chovati měl hlavní podíly této frakce, poskytl jí dvojnásobnou, po sobě opakovanou deflegmací asi 2 cm’. O nové synthese aldehydu mléčného. 5 Residium v baňce od destilace vakuové mělo tentýž vzhled 1 zápach jako předešle. d) Temperatura reakční zvýšena. Roztok 10 g dichlor- acetonu v 50 cm? absol. alkoholu vpraven do baňky opatřené chladi- čem zpětným a kapací nálevkou s odměřeným množstvím alkoholátu (145 cm?). Směs zahřáta na vodní lázni k varu a veškerý podíl ethy- látu po kapkách pak do ní vpraven během asi 4 hodin. Již po prvních kapkách možno bylo pozorovati silně hnědé zbarvení a ku konci re- akce obdržena syrupovitä černohnědá tekutina s usazeným na dně baňky chloridem sodnatym; po odssátí téhož odpařen filtrát ve vakuu k suchu a obdržený destilát zdeflegmovän, při čemž však podílu při 160" vroucího nezískáno vůbec žádného. Z uvedeného plyne, že reakce: gi NaO Qu, 0, OE00. CH, + E ORCO "G #2 NaCl Na NO, GE, Koc. za teploty zvýšené vůbec neprobíhá, nesneset pravděpodobně dichlor- aceton vůbec, anebo v míře pouze velice skrovné, prostředí alkali- ckého, jak o tom ostatně již Fittig ve svých publikacích o dichlor- acetonu se zmiňuje. Výtěžek vytčené reakce hleděl jsem zvysiti ještě jinými způsoby ; zkoušel jsem na př. působiti v alkoholický roztok dichloracetonu přímo vypočteným množstvím sodíku nebo draslíku, používal jsem ethylátů (K i Na) vysušených, práškovitých, jakož i dichloracetonu pouhého, nezredovaneho alkoholem ani etherem. Avšak vždycky nabývala směs reakční zbarvení silně hnědého, houstla a skýtala žádoucí frakce při 160° přecházející buď velmi málo nebo vůbec žádné. Přese všecko přece rozhodl jsem se pro přípravu diethoxyacetonu touto cestou a volil jsem k tomu způsob, jenž popsán jest níže a jenž poměrně ještě nejlepší výtěžky poskytoval. e) Výroba diethoxyacetonu ve větším měřítku. 50 g dichloracetonu rozpuštěno ve 250 cm? absol. alkoholu, roztok chlazen zevně ledem a- vodou a za pilného protřepávání připuštěno k němu po malých dávkách 653 cm? natriumethylátu (53:5 g C,H,.ONa). Po ukončené reakci oddělen hnědý roztok odssátím od vyloučeného NaCl a filtrát odpařen za obyčejného vakua k suchu. Získaný destilát zbaven nejprve (přes deflegmator) na vodní lázni lihu, zbytek pak při o ON EEE V v PS > 6 X. Dr. Cyrill Krauz: 100° netékajici zrektifikován na přímém plameni. Při 160° vrouciho produktu získány touto operací asi 4 g. Takovým způsobem připravil jsem v celku asi 20 g surové frakce při 160° vroucí. Celý podíl ponechán několik dní v exsikká- toru nad kyselinou sírovou k odstranění posledních zbytků vody a pak nakonec ještě zrektifikovän při 1609, čímž získáno zcela čisté, jed- notné frakce konstantně vroucí 16:7 g, čili obnáší výtěžek průměrně 3330: ; 0:1522 g látky poskytlo: 0:3197 g CO, a 0'1368 g H,O. 657299969 Theorie pro C,H ,‚O;: 65154295 III. Redukce ketonu v příslušný alkohol. V baňce zpětným chladičem opatřené odváženo 20 g sodíku úplně čistého (pod vroucím toluolem taveného a v drobné kuličky roztříštěného), přidáno 200 g absol. alkoholu, v němž rozpuštěno předem 15 g výše popsaného diethoxyacetonu a zahříváno pak na lázní vodní z počátku mírně, později silněji tak dlouho, až veškerý sodík vešel v roztok. Slabě do červena zbarvený roztok pak ochlazen zevně ledem, zvolna a zcela přesně zneutralisován alkoholickým chloro- vodíkem a když se vyloučený chlorid sodnatý náležitě ustál, sfiltro- váno, zbytek na filtru promyt etherem absolutním a filtrát v silném vakuu asi při 40° zahuštěn, Tímto způsobem obdržený destilát sfrak- cionovän na vodní lázni (za použití deflegmatoru) za obyčejného tlaku a zbytek přidán k hlavnímu podílu zbylému v baňce po zahuštění. Tento podíl rozpuštěn nyní ve 100 cm? etheru, roztok v dělící ná- levce protřepán koncentrovaným roztokem potaše a vysušen konečně bezvodou solí Giauberovou. Po předchozím sfiltrování vypuzen ether na vodní lázni a zbytek zdeflegmovän na přímém plameni. Frakce mezi 168—175° přecházející a připáleným mlékem páchnoucí získáno 12 g; ponechána nyní po dva dny nad kyselinou sírovou, načež sdestilována za obyčejného tlaku. Výtěžek obnášel 9:4 g úplně jed- notného produktu konstantně při 171° vroucího. 01404 g této látky poskytlo: CO, = 02926 g a H,O = 0139% g. G 56839058 Theorie pro C,H, ,O;: C 5676965, PE 32078 Ve všech bodech souhlasí tudíž látka uvedená s Wohlovým ace- talem aldehydu mléčného. O nový synthese aldehydu mléčného. 7 IV. Převedení acetalu v aldehyd. Až na malé výjimky postupováno při operaci této dle Wohla.*) 2 g zcela čistého acetalu smíseno za studena se 100 cm? 5 kyseliny sírové a zcela čirý roztok ponechán pak po 3 dny za občas- ného protřepání v klidu, načež zneutralisován přesně barytovou vodou (vypočteným množstvím), sfiltrován a filtrát ve vakuu asi pri 40—50° zahuštěn na malý objem. Malá část světle hnědočerveně zbarveného syrupu, natřená na sklíčko hodinkové, přivedena během asi 2 hodin k úplnému ztuhnutí. Ztuhlou částí naočkován nyní hlavní podíl sy- rupu a během několika minut začal již vylučovati hojnost droboun- kých krystalků. Kašovitá směs ponechána po 24 hodiny volně přikrytá na vzduchu, pak ostře odssáta na vodní vývěvě a vykrývána za stu- dena malým množstvím směsi 60 č. alkoholu + 40 č. etheru, čímž získána bílá, drobně krystalovaná látka, jež po vysušení na pórovitém talíři tála při 95—96°. Tento první produkt (co do čistoty) vykryt ještě acetonem s malým množstvím etheru, načež tál konstantně při 97—98°; tedy zcela shodně s preparátem Wohlovým. Spojené filtráty po vyloučení krystalického aldehydu zbaveny odpařením rozpustidla, spojeny se zbývajícím syrupem, celek zahuštěn pak v exsikkátoru nad kysel. sírovou a přiveden novým očkováním ku krystalisaci. Krystalická kaše zpracována obdobně jako podíl před- cházející. Celkem vytěženo čistého, správně při 97—93° tajícího pro- duktu 32 g. 01665 g látky skýtá: CO, — 0'2960 g, H,O = 01231 g. 6490/9 B8210 Theorie pro C,H,0,: C=48:65°/,, H = 810%. Porovnání preparátů dvěma různými cestami připravených : Za účelem přesnějšího srovnání produktu mnou připraveného s produktem Wohlovým vyrobil jsem si a-oxypropionaldehyd ještě způsobem Wohl--Lange-ovym na str. 1. popsaným. Srovnáním obou látek dospěl jsem k následujícím výsledkům : 1. Obě látky tvoří ploché destičky bezbarvé, bez vůně, chuti slabě sladce nahořklé. . Z malého množství methylalkoholu krystalovány, tají obě při 101— 102° C. (Wohl udává 105°.) BO *) B. B. 1908, str. 3608. X. Dr. Cyrill Krauz: O nové synthese aldehydu mléčného. 3. Rozpouštějí se obě stejně: snadno v ledové kys. octové, ace- tonu, alkoholu methylnatém i ethylnatém, nerozpustny jsou v etheru, benzolu, ligroinu, chloroformu a toluolu. Redukuji roztok Fehlingův. 4. Oba aldehydy shledány byly opticky nečinnými. D. Z obou preparátů obdržen naprosto identický fenylosazon me- thylglyoxalu, bodu tání 145—147°. Organická laboratoř c. k. české vys. školy technické v Praze. al Plantae arabicae Musilianae. J. Velenovský. Vorgelegt in der Sitzung am 27. Januar 1911. Hr. Dr. Aroıs Musn, Professor an der Universität in Wien, hat sich bekanntlich durch seine Forschungsreisen in Arabien rühm- lichst bekannt gemacht, indem er der gebildeten Welt neue und un- geahnte Nachrichten über die Kultur und Geschichte der uralten Völker dieses Gebiets übermittelte. Auf seinen zwei letzten Reisen in den Jahren 1909 und 1910 sammelte er auch Pflanzen, welche mir zur Bestimmung übergeben worden sind. Die Gegenden, in welchen H. Prof. Mus als Nichtbotaniker diese Pflanzen gesammelt hat, bilden den mittleren und nördlichen Teil Arabiens, ein wegen der Feindseligkeit der dortigen Bevölkerung unheimliches und gefahrvolles Gebiet, welches, obzwar es sich über ausgedehnte Flächen ausbreitet, bisher von keinem Botaniker besucht worden ist. Das Terrain besteht zum grössten Teile aus sandigen Wüsten oder trockenem Hügelland mit kärglicher Vegetation. H. Prof. Mosru konnte nur unter fortwährenden Kämpfen mit den barbarischen Stämmen und unter den bittersten Entbehrungen in der armen, zumeist kulturlosen Natur vordringen. Die Pflanzen zeigen durchweg einen xerophilen Charakter, den- selben, welcher allgemein in dem Wüstengebiet Nordafrikas zum Vor- schein gelangt. Auch die Zusammensetzung der dortigen Flora zeigt eine grössere Verwandtschaft mit der aegyptischen Flora, als mit den Elementen Syriens und Kleinasiens. Die bisherigen botanischen For- schungen in den benachbarten Ländern erstreckten sich zumeist nur auf Palaestina und das arabische Küstenland. Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. ji 2 XI. J. Velenovsky: Die Exsiccaten Musizs sind im unten folgenden Verzeichnisse zusammengestellt. Einige wenige, welche in unvollständigen Exem- plaren vorlagen, wurden vorläufig nicht berücksichtigt (unter den- selben auch eine Sfapelia). Die verhältnismässig grosse Anzahl neuer Arten legt ein Zeugnis dafür ab, dass das Innere Arabiens floristisch noch wenig bekannt ist und lässt der Vermutung Raum, dass hier wichtige und für die Phytogeographie bedeutsame Belege noch ent- deckt werden könnten. Es ist auch nicht ausgeschlossen, dass hier auch endemische Typen zu erwarten wären, welche ihren Ursprung der geologischen Geschichte zu verdanken haben. Aus der kleinen Sammlung Muss wären vornehmlich die Te- phrosia Mosrur und Asteriscus arabicus als Beispiele dieser Art zu erwähnen. Die reichlich entwickelten Gattungen Centaurea, Astragalus, die Gramineen, Cruciferen und Compositen weisen auf den orientalischen Charakter jener Flora hin, welche in Kleinasien und Persien oder in Nordafrika zu Hause ist. Die halophilen Chenopodiaceen gehören gleich- falls hieher. Es ist zu hoffen, dass H. Prof. Musı von seinen künftigen, so verdienstvollen Reisen im Inneren Arabiens noch weitere botanische Ausbeuten heimbringen und dass dadurch das Bild der arabischen Flora festere Konturen gewinnen wird. Ephedra alata Decais. El Hamad, Alauda. E. Alte CAM. EI Wudijan, Naad. Populus euphratica Oliv. Distr. Sowwan, Rarob. Cynomorium coccineum L. var. giganteum m. Distr. Nefud, Tartut. Specimina robusta, 30—60 cm alta et 6—8 cm crassa. Calligonum comosum L. Distr. Nefud. Emex spinosus L. Distr. abu Mil, ad Humbejz, distr. Sowwan. Rumex vesicarius L. Distr. el Mus Sendo, Hambaze, distr. Sowwan. R. lacerus Balb. Distr. el Lobbo, Hamsis. Polygonum equisetiforme S. S. Distr. Sowwan, Hotmi. Atriplex leucocladum Boiss. Distr. Sowwan, Rorol. A. dimorphostegium K. K. Distr. el Hamad, Rorejle. Seidlitzia Rosmarinus Ehrnb. Distr. el Rero, Snan. Noea spinosissima L. Distr. el Čerwe, Serr. Haloxylon articulatum Cav. Distr. Mačnino, Rimt, distr. Nefud. Salsola lancifolia Boiss. Distr. Sowwan. S. rigida Pall. Distr. el Cerwe, Rute. S. incanescens CAM. Distr. el Telih, Hudnaf. Plantae arabicae Musilianae. 3 S. inermis Forsk. Distr. Kotkar, el Telile. Bassia muricata L. Distr. Nefud, Orejnbo. Halimocnemis pilosa Mog. Distr. Sowwan, Kalša. Suaeda salsa Pall. Distr. Sowwan, Nodd. S. vermiculata Forsk. Distr. Sirhan, Thams. Andrachne telephioides L. Distr. el Her, Ades. Euphorbia Musili sp. n. Annua, glabra, glauca, radice simplici, foliis sparsis oblongo-linearibus inaequaliter et saepe antice tantum argute serratis, caulibus crassiusculis a basi ramosis, radiis pri- mis ternis, caeteris iteratim dichotomis, foliis floralibus Zinearibus inaequaliter grosse serratis antice obtusis saepeque latioribus basi vix dilatatis, glandulis minutis transverse ovatis obtusis ecor- nutis, capsula ovata, semine albescenti-marmoreo ovato, carun- cula magna conica non sulcata sed uno latere alato-excavata. Affinis E. cornutae Pers., sed foliorum forma et caruncula bene dignoscenda. Semina majora ovata (4 mm), capsula major (8X7 mm). In distr. Sowwan, Ukejda. E. Peplus L. Distr. el Koro. E. Rohlenae sp. n. Perennis, herbacea, multicaulis, glauco-virens, glabra, caulibus pedalibus rectis sparse foliosis apice in umbellam stricte ramosam multiradiatam divisis, foliis obovatis subcoriaceis margine carti- lagineo minute denticulatis vel fere integris, umbellaribus et dicho- tomiarum suborbicularibus brevissime mucronulatis, glandulis luteis semilunaribus cornubus latitudinem glandulae aequantibus instructis, capsula glabra . Ex affınitate E. Terracinae L. Fructus maturi desunt. Folia media 1/ cm longa et 7-8 mm lata, folia dichotomiarum 6—7 mm diam., radii 6—8ni, 7-—8 cm longi. — Dedico amico meo, J. Rohle- nae, scrutatori florae montenegrinae prudentissimo. In distr. Wudian, ad Bzar as Semen. Aeluropus mucronatus Forsk. Distr. Sirhan, Acres. Cynodon Dactylon L. Distr. Sirhan, Nečil. Koeleria phleoides Pers. Distr. Skoko, Siéil. Avena barbata Brot. Distr. el Mustando, Snejsle. Schismus calycinus L. Distr. el Wudijan, Rkejze, Eëbet, Hafur, Nefud. S. arabicus Nees. Distr. el Mustando. Polypogon monspeliense L. Distr. Skoko Hafur. Andropogon pubescens Vis. Distr el Marsad, Gdodo. Pennisetum dichotomum Forsk. Distr. Sirhan, Zaram. 4 X1. J. Velenovský: P. ciliare Lnk. Distr. Hamra. Imperata cylindrica L. Distr. Sirhan, Halfa. Stipa tortilis Desf. Distr. Harara, Sam. Aristida obtusa Del. Distr. Nefud, Slejlo. A. plumosa L. Distr. Nefud, Snejsle, Sobot. Phalaris brachystachys Ink. El Wudijan, Hatur. Danthonia Forskhalei Vahl. Distr. Nefud, Kasba, Hačejnet el Hašiš. Poa sinaica Steud. Distr. Nefud, el Mustando, Nezo. P. concinna Gaud. Nezo. Scleropoa memphitica Spreng. Distr. Nefud, Snejsle, Mustando. Bromus alopecurus Poir. Distr. el Mustando, Hosni. B. Haussknechtii Boiss. Snejsle. B. tectorum L. Distr. Harara, Snejsle. Lolium rigidum Gaud. Distr. Nefud, Zwan, Satre. Triticum orientale L. Distr. Mustando, Sufsuf, Dil el Hosni. Cyperus conglomeratus Rottb. Distr. Nefud, el Mše. Iris Sisyrinchium L. Distr. Harara, Seed, Eneslan, el Wudiju. Crocus cancellatus Herb. El. Cerwe, el Hellewi. Juncus maritimus Lam. Kert. Sternbergia Clusiana Gawl. El Azib, Werdet el Eluva. Colchicum Szowitzii CAM. EI Lobbo, Asanval, el Tawil. Bellevalia bracteosa sp. n. Bulbo ovato, foliis 2—3 linearibus, (5—8 mm latis) loreis non elevatim nervosis margine vix minute scabridulis scapum superantibus, racemi laxe multiflori oblongi pedi- cellis suberectis perigonium dimidium subaequantibus tandem paten- tibus, bracteis magnis membranaceis lonceolatis longe acuminatis florem subsuperantibus dorso rubescenti-trinerviis basi biauriculatis, perigonii (10—12 mm longi) oblongo cylindrici livido-purpurascentis segmentis erectis tubum subaequantibus vel superantibus externis lon- gioribus internis obtusis purpureo-croceis expansis, filamentis in me- dium tubum insertis antheris flavis brevioribus. Affinis videtur B. densiflorae Boiss. (Syria), sed hujus descri- ptio nimis imperfecta est. Burrejt, el Lobbo. Allium atroviolaceum Boiss. Distr. Nefud, Karrat, Lobbo. Asphodelus pendulinus Coss. Dur. Distr. Nefud, Barwak, Mustando. Gagea reticulata Pall. Distr. Nefud, Sohhun. Salvia controversa Ten. Distr. Harara, Zerka, Etdejou. Plantae arabicae Musilianae. 5 Lallemantia Royleana Wall. Distr. el Wudijan, Ešbet el Mesa- rem, Tamurra. Phlomis orientalis Mill. Distr. el Suwwan, Sarat al haradin. Stachys affinis Fres. Distr. Marsad, Lubbena. S. palaestina L. Distr. Čerwe, Ektejn. 8. Musili sp. n. Annua, viridis, patule molliter glanduloso-pi- losa, a basi ascendenti-ramosa, foliosa, foliis inferioribus ob/ongo-lan- ceolatis remote denticulatis obtusis breviter petiolatis, floralibus lan- ceolatis flores superantibus integris, racemis densis secundis, floribus in axillis solitariis tenuiter pedicellatis, calyce late campanulato 10 nervi dentibus late triangularibus muticis tubo duplo brevioribus sub fructu ampliatis, corolla rosea minuta Zubo tenw e calyce longe exserto. Caules 10—15 cm, folia infer. 3X1 cm, calyx fructifer 1 cm longus, ostio 8mm latus, tubus corollinus 1 mm latus. — Spectat inter species annuas proxime ad S. burgsdorffioidem Boiss., sed no- tis indicatis ab ea diversa et notabilis. In distr. Marsad. , Teucrium Polium L. Distr. el Waroko, Goado, distr. el Hamad. T. rigidum Bnth. Distr el Guba, Ohejna, distr. el Wudijan, Zanum. Ballota lufeola sp. n. Perennis, basi lignosa suffrutescens, canes- centi-tomentosa, ramis rectis herbaceis rigidis tenuibus simplicibus vel parum divisis foliosis, foliis breviter petiolatis valde rugoso-cre- nulatis cito emarcidis sed gemmis axillaribus globosis rugulosis per- sistentibus, verticillastris 2—3 nis remotis paucifloris, calycis dense albo-tomentosi limbo expanso luteolo rugoso leviter crenulato tubum aeguanti, corolla pallida parva valde hirsuta tubo incluso anguste lineari. Caules pedales, folia 1 cm diam., limbus calycinus 1 cm diam. Affinis B. damascenae Boiss., sed notis indicatis diversa. © In distr. Waroko, Rasso. Lavandula coronopifolia Poir. Distr. el Waroko, Zejte. Thymus Musili sp. n. Suffruticosus, basi alte lignosus, caules erectos foliosos florentes rigidos simplices teretes dense reverse pilo- sos edens, foliis ellipticis remotis coriaceo-duriusculis glabris virenti- bus margine inferiori tantum ciliatis glandulis magnis dense consper- sis, inferioribus rosuliferis, bracteis non evolutis floribus nempe om- nibus ex axillis foliorum egredientibus verticillastros paucifloros sed non spicam propriam formantibus, inferioribus solitariis, calyce bilabi- ato hispidulo grosse glanduloso, labii superioris late ovati tubum ae- 6 XL J. Velenovsky: quantis dentibus tribus breviter triangulari-subulatis, inferioribus rigido-subulatis labium superius aequantibus ciliatis, corolla rosea parva calycem parum excedenti. Pedalis et ultra, folia 1 cm longa, medio 4—5 mm lata, calyx 6 mm longus. Spectat ad sectionem Vulgares, habitu valde Saturejam revocans. In distr. Sowwan, Zatar. Echium longifolium Del. Abu Mil, Cheil. Lithospermum callosum Vahl. mě Echinospermum spinocarpos Forsk. Distr. el Wudijan, Ešbet as ras, distr. Harara, Hanwo. Paracaryum arabicum sp. n. Annuum, arcte affine P. micrantho Boiss., ab eo tamen diversum: racemis bracteatis, pedicellis longiori- bus et crassioribus, fructu majori, nuculis disco vix echinulatis mar- gine membrana lata inflexa ciliis longis glochidiatis donata obsitis. In distr. Harara (Kamšo). Arnebia decumbens P. (A. cornuta Ledeb. ) Distr. el Lobbo, Čhejl. A. hispidissima Spreng. Distr. Wudijan, Ešbet el Haman. A. tinctoria Forsk. Ibidem. Anchusa hispida Forsk. Distr. Sowwan, Čhejl, distr. Marsad, Ehlebe. Heliotropium luteum Poir. Distr. Nefud, Ramran. H. europaeum L. Distr. el Her, Cerijje. H. arbainense Fres. Distr. Ikuk, Rahab. H. persicum Lam. Distr. abu Mil, Meddet, distr. Wudijan, Kwej sime. Serophularia hypericifolia Wydl. Distr. Nefud, Alko. S. xzylorhiza Boiss. Hausskn. Ibidem. Anarrhinum orientale Bth. Distr. Ikuk, Rkejke, el Muassale. Linaria aegyptiaca L. El. Hawga, Harit. L. ascalonica Boiss. Ky. Distr. Towil, Šilwo. L. Musih sp. n. Suffruticosa, glabra, in ramos fere pedales spi- nescentes lignosos numerosos divisa, ramis hornotinis tenuibus rigidis virentibus subpedalibus in ramulos paucifloros patule divisis foliis minutis rigidiusculis tenuiter linearibus obsitis, bracteis minutis line- aribus, floribus tenuiter pedicellatis, calycis laciniisl anceolato-acuminatis virentibushyalino-marginatis crebre glandulosis, corolla lutea longe te- nuiter calcarata, capsula ovata calycem adaequanti apice dentibus dehiscenti, seminibus angulatis scrobiculato-verrucosis. Z | Plantae arabicae Musilianae. 7 Folia 1 cm longa, 1 mm lata, corolla cum calcari 2 cm longa, capsula 5X4 mm. Species in sectionem Linariastrum Chav. spectans, sed nulli notae arctius affinis. In distr. el Waroko. Cistanche tubulosa Schenk. Distr. Nefud, Danun. Planta gigantea, spectabilis. Plantago ovata Forsk. El Mustando, Barwok, el Harara, Kreto. P. Coronopus L. Distr. Nefud, Kreto. P. cylindrica Forsk. Distr. Nefud, Riblo, abu Mil, Jenem. P. Gintlii sp. n. Annua tota molliter sparse patuie pilosa, acaulis foliis lanceolatis et lineari-lanceolatis acutis trinerviis integris in petiolum sensim angustatis, pedunculis tenuibus folio brevicribus, spicis ovato-glo- bosis omnino glabris, bracteis ovato-orbiculatis cucullatis dorso viren- tibus caeterumlate hyalinis calycem aequantibus, calycis laciniis ovato- rotundis dorso virenti-carinatis caeterum membranaceis, corollae lobis lanceolatis acutis, capsula disperma calyce duplo longiori, seminibus magms oblongis cymbaeformibus latissime membranaceo-marginatis (semen ipse ergo lineare intus carinatum). Affinis P. amplexicauli Cav., cujus habet habitum, sed flores evidenter majores, plantula minor, capsula 8—10 mm longa, semen 6x3 mm. Semina P. amplexicaulis sunt minora anguste alata. P. Bois- sieri Hsskn. Bornm. comparanda esset, sed in diagnosi capsula semi- naque non describuntur. — Dedico amicissimo Dr. O. Gintlio, seni- ori botanicorum Pragensium. In distrietu Sowwan, Resad. Anagallis latifolia L. Distr. Skoko, ESbet el akrab. Daemia cordata R. Br. El Cubo, Sibri. Convolvulus pilosellifolius Desr. Distr. Sowwan. C. reticulatus Chois. Distr. Zulijje, Rehamo. Solanum sinaicum Boiss. Distr. el Karo, Ktejt. Lycium Barbarum L. Distr. el Sowwan, Lison el rirab. Hyoscyamus arabicus sp. n. Annuus, villoso-viscosus, caulibus tenuibus a basi in ramos longos foliosos divisis, foliis inferioribus ovatis dentatis petiolatis ovato-trigonis acute sinuato-dentatis, mediis brevius pefiolatis ovatis dentatis vel subintegris, floralibus elliptico- rhombeis in petiolnm brevissimum attenuatis integris acutis flores adaequantibus, spieis strictis praelongis densifloris, floribus subsessili- bus parvis, corollis flavis calycem parum excedentibus lobis valde inae- qualibus bilabiatis, calyeis fructiferi membranacei campanulati ore 8 XI. J. Velenovsky: sensim dilatati medio non constricti dentibus late triangularibus non pungentibus. Caules pedales et ultra, folia inferiora 4X3 cm, floralia 2 cm — 12 mm, calyx fructifer 1'/, cm longus ore 1 cm latus. — Affinis A. pusillo L., qui foliis angustioribus, calyce majori latius expanso rigido lobis spinoso-pungentibus differt. Corollis minutis inter omnes notabilis. In distr. Kasr el Hev, Ben. Citrulus Colocynthis L. Al Gubo, Hanzel. Scabiosa palaestina L. Distr. Harara, Rwejs. S Olivieri Coult. El Harara, Wubera. Pterocaphalus pulverulentus Boiss. Bal. As Sowwan, Sagarot an Nahel. Galium ceratopodum Boiss. El Karo, abu Neir. G. sinaicum Decais. Ikuk, Gamde. G'aillonia calycoptera J. et Sp. El Waroko, Zrejme. Scorzonera papposa DC. El Wudijan, Rubohlo. Scorzonera Musili sp. n. Perennis (radice?), Zota adpresse canescens, caule pedali et ultra itefatim dichotomo-diviso ramo- sissimo folioso, ramis capitulis longe pedunculatis terminatis, foliis inferioribus tenuiter linearibus plicatis, caulinis similibus sed brevi- oribus, involucri canescentis phyllis imbricatis, externis duplo-brevi- oribus lanceolatis subulatis et apice saepe recurvis, interioribus .line- ari-lanceolatis sensim acuminatis, flosculis luteis involucrum parum excedentibus, acheniis (juvenilibus) glabris sulcatis, pappi rufescentis achenio longioris setis paucis ad medium plumosis .superne scabris. Folia 6—15 em X 2 mm, capitula 1'/, cm longa et 5—6 mm lata. — Florens, juvenilis, sine tota radice collecta. Ex affin. S. in- tricatae Boiss. In distr. Nefud, Taluk el Mti. Koelpinia linearis Pall. El Mustando, Lohjet. Picridium vulgare Desf. Distr. Sowwan, Azid, w. Sirhan, Huwwa. Sonchus asper Vill. El Karo, Hawwa. S. oleraceus L. El Karo, Hewabeka. Zollikoferia nudicaulis L. El Wudijan, Muassale. Z. mucronata Forsk. Distr. Nefud, ad Halbo, el Lobbo, Azib. Leontodon autumnale L“ El Mustando, Halolo. Picris radicata Forsk. El Harara, Hawdan, abu Mil. Lagoseris bifida Vis. Distr. Nefud, Howwo. | Echinops ceratophorus Boiss. El Marti Hašir, w. Sirhan, Harsof. er Plantae arabicae Musilianae. 9] Carduus getulus Pom. As Sowwan, Hlejbo, Rketo. Thevenotia persica DC. As Sowwan, Gdojho. Atractylis cancellata L. As Sowwan, Gurejsa. A. flava Desf. Zulijje, Hawdan. A. comosa Sieb. Harrot el Uwejned, Negi. Centaurea Ammocyanus Boiss. As Sowwan, Srero. C. patula DC. Ibidem. C. eryngioides Lam. El Marsad, Lehjet el Beden. C. epapposa sp. n. Perennis, tota araneoso-canescens, radice crassa caespitose pluricauli, caulibus crebre foliosis erectis vel ascen- dentibus subpedalibus a basi parce ramosis, ramis monocephalis, foliis radicalibus simpliciter pinnati - lobatis, caulinis sessilibus simpliciter pinnatifidis, laciniis linearibus, summis linearibus spinuloso-dentatis, foliis et laciniis spinula brevi terminatis, capitulis non involucratis oblongo-ovatis, phyllis virentibus in spinam longam flavidam basi complanatam et passim spinulis binis auctam abeuntibus, flosculis paucis haud radiantibus luteis, pappo nullo, achenio subcompresso laevi glabro, hilo laterali. Involucrum 12—14 mm longum, 8—10 mm latum, spinae phyl- lorum 2—2"/, cm. Species cum nulla nota affinis meoque sensu secti- onem propriam sistens, quae foliis aequaliter pinnatifidis laciniis spi- nuliferis, radice perenni, phyllis involucri in spinam simplicem abeuntibus, acheniis calvis, floribus eradiatis flavis definienda esset. In districtu Hamad, Harsaf. ©. camelorum sp. n. Perennis, tota lanuginoso-canescens, radice crassa caespitoso-pluricauli, caulibus pedalibus divaricatim dumuloso- ramosissimis, ramis tenuibus monocephalis foliosis, foliis radicalibus runeinatim pinnati-lobatis lobis triangularibus, caulinis linearibus lobato-dentatis, rameis linearibus integris vel crispule subdentatis, capitulis mediocribus ovatis pannosis, phyllis coriaceis in spinam sub- recurvam aequilongam abeuntibus basi membrana fusca in cilias paucas lacerata breviter decurrentibus, flosculis pallidis, corollis extus valde nitido-glandulosis, acheniis compressis laevibus calvis (epapposis). Involucrum 10—12 mm longum, basi 8—10 mm latum. Ex affi- nitate C. dumulosae Boiss. sectionis Acrolophus Cass. In districtu as Sowwan, Brukau. C. Musili sp. n. Annua, tota araneoso-tomentosa, caule saepius simpliei capitulo unico subsessili terminato interdumque ramis late- ralibus 2—4nis erectis 10—20 cm longis foliosis capitula 1—2na gerentibus superato, foliis radicalibus longis petiolatis oblongo-lan- 10 XL. J. Velenovský: ceolatis leviter undulato-denticulatis, caulinis inferioribus breviter petiolatis, superioribus subsessilibus ellipticis minute denticulatis vel subintegris dentibus et apice mucronatis, involucri ovati araneosi phyllis late ovatis coriaceis apice abrupte spina longa straminea tenui aequilonga vel longiori spinulis lateralibus utrinque 2—3nis instructa terminatis, flosculis flavis, achenio laevi nitido pappo albido aequi- longo coronato. Folia radicalia cum petiolo 3—4 cm longa et 8—10 mm lata caulina 1'/,—2 em longa et 1 cm lata, involucrum 1'/, em X 10—12 mm, spinae 1—1'/, cm longae, achenium 3 mm. — Ex affinitate C. aegyp- tiacae L. e sectione Mesocentron Boiss., sed ab omnibus notis foliis non decurrentibus insignis. In distr. el Lobbo, Amrar. C. arabica sp. n. Annua, virens, parce araneoso-villosa, caule a basi pluries dichotome ramoso, ramis procumbentibus vel suberectis foliosis capitulo terminatis, capitulis saepe pluribus ad basin caulis aggregatis, foliis radicalibus pinnati-lobatis, caulinis oblongis undulato- lobatis alatim decurrentibus, decurrentiis autem internodio brevioribus, capitulis ovatis virenti-flavescentibus parce araneosis, phyllis coriaceis ovato-oblongis in spinam validam rectam longam nitido-luteam utrin- que spinulis 3—4nis donatam abeuntibus, internis appendice Scariosa, rotunda terminatis, floribus luteis, achenio nitido fusco aegualiter lineari pappo fuscescenti aequilongo coronato. Habitus et affinitas C, solstitialis L., sed minor, capitula aegui- magná ; proxime accedit ad C. sinaicam DC. rubrifloram. Spinae 3 cm longae, basi 1—1'/, mm latae, achenia 2'/, mm X 1 mm. In distr. el Marsad, Mrara. Gymnarrhena micrantha Dsf. El Hamad, Coff el Čalb. Senecio coronopifolius Dsf. Per totam Arabiam mediam et sep- tentrionalem. Calendula micrantha Boiss. Abu Mil, Hawzan. C. aegyptiaca Dsf. As Sowwan, Henwo. Francoeria crispa Forsk. Distr. Hamad, Geljat. Pulicaria undulata L. Al Warak, Rabel. Evax exigua Sibt. El Wudijan, Gedih. Ifloga spicata Forsk. Distr. Nefud, Znejmo. Matricaria arabica sp. n. Annua, habitu similis et affınis M. aureae L., sed omnibus partibus major robustior, partibus juvenilibus crispule puberula, laciniis foliorum latioribus, capitulis majoribus, disco breviter hemisphaerico, acheniis dimidio majoribus totis laevi- Plantae arabicae Musilianae. 11 bus teretibus (non costatis, non carinatis), pappi auricula integra (non lobata). El Sowwan, Hlewa. Anthemis arabica sp. n. Annua (an etiam perennans?), glauco- virens, plus minusve tomentoso-canescens, habitu dimensionibusque nec non affinitate proxime ad A. arvensem L. accedens, sed diversa: capitulis minoribus, receptaculo bemisphaerico, acheniis minoribus obconicis incurvis angulatis apice acute truncatis sed ecoronatis stri- atis et tuberculatis fuscis bast tubi corollini inflata magna fusca glo- bosa fere aequilonga coronatis. In distr. Mil, Erbijan. Pyrethrum dumosum Boiss. Distr. abar Ikuk, Marr. P. Musili sp. n. Perenne, pluricaule, totum adpresse cano- tomentosum, foliis tantum paulisper virentibus, caulibus rigidis erectis medio in ramos strictos laterales corymbis 5—10cephalis terminatos divisis corymbo majori 20—26cephalo terminatis foliosis, foliis cau- linis linearibus rigidiusculis obtusis sessilibus margine minute et dense crenulatis minute punctatis, rameis diminutis ovato-oblongis, capitulis oblongis subsessilibus vel pedunculo subaequilongo suffultis, involucri phyllis externis minutis linearibus ad pedunculum descendentibus, mediis oblongis virentibus obtusis carinatis, internis lineari-oblongis apice obtuso-scariosis, flosculis luteis numerosis minimis, ligulis nullis. Caules 1—2pedales, folia caulina 1'/,—2 cm X 5 mm, capitula 6—8 mm X 4 mm. Planta valde aromatica. Affınitas mihi haud clara est, meo sensu fortasse ad P. Balsamitam foliis similiter crenulatis sed non laciniatis accedens. Folia radicalia et achenia in nostris spe- ciminibus non adsunt. Distr. el Hamad, Kejsum. Asteriscus arabicus sp. n. Suffruticosus, dumulosus, multiramo- sus, lignosus, pedalis et ultra, ramis adpresse cano-lanuginosis sparse foliatis, foliis viridibus glabris (non glandulosis) linearibus integris vel margine 1—2denticulatis basi auriculato-sagittata sessilibus, ramis hornotinis tenuibus virentibus minute bracteatis capitulis soli- tariis pedunculatis terminatis, capitulis ovatis, involueri glabri phyllis pluriserialibus imbricatis ab externis ad intima sensim auctis oblongo- linearibus acutis coriaceo-virentibus vel fuscis parte superiori paten- tibus in paleas disci sensim abeuntibus, paleis oblongis flores amplec- tentibus, floribus flavis, externis ligulatis femineis, ligula parum ex- cedenti tridentata, caeteris tubulosis 5dentatis hermaphroditis, antheris sagittatis, achenio (juvenili) epapposo. 12 XI. J. Velenovský: Capitula 8—9 mm longa, phylla 1—1'/, mm lata, folia 1'/, cm X 2 mm. - Planta quoad positionem systematicam hactenus dubia, flores nempe haud perfecte evoluti sunt fructusque vulgo desunt. Notae plurimae, quas e speciminibus eruere potui, ad affinitatem Buphtalmearum pertinent, sed nullum genus earum accurate cum nostra planta convenit. Quam ob rem eam provisorie ad Asteriscum collocavi. Si uti novum genus apparebit, ferrat nomen collectoris Musilia. In distrietu Nefud, Arfeč. A. graveolens Forsk. EI Marsad, Nikde. A. Schimperi Boiss. As Sowwan, Halejto. Anvillaea Garcini Burm. El Harara, Nikde. Mesembryanthemum nodiflorum L. As Sowwan. M. Forskahlei Hochst. El Math. Farsetia aegyptiaca Turr. El Hawgo, Lossejč, Grajbe. Carrichtera Vellae DC. Distr. Harara, Haššena, Selwa, Kofe. Erucaria Aegyceras J. G. El Hawgo, Sikoro, Homsan, Drejhme Hamma. E. aleppica Gaertn. Abar Ikuk, Jasih. Cakile arabica Bornm. Vel. 1911. Distr. Nefud, Slih. Notoceras canariense R, Br. Distr. Sirhan, Ešbet amm Solem. Zilla myagroides Forsk. El Wudijan, Subrum, Sella. . Savignya longistyla R. Br. Distr. Nefud, Klejžlan. Matthiola oxyceras DC. Sikkara. M. arabica sp. u. Annua, adpresse canescens, caule erecto simplici vel ramoso folioso pedali, foliis elliptico-oblongis linearibus- que integris, floribus subsessilibus, calyce 1 cm longo, petalis Zuteis linearibus longe exsertis, siliqua éenuissima terei 5—6 cm longa pubescenti stigmate conıco sensim attenuato terminata. In distr. Nefud, Hemhem. Spectat in affinitatem M. obenapené: foliae F. M. persicae. Diplotaxis Harra Forsk. El Wudijan, Hafs. Brassica Tournefortii Gou. Šilwa. Sisymbrium irioides Boiss. El Hara. S. Irio L. Abu Mil, Šilwa. . Alyssum Anamense sp. n. Affine et simile A. argenteo Wittm., _ sed dignoscitur ramis fructiferis non arcuato-corymbosis sed angulo recto patentibus inter se remotis simplicibus vel parum decompositis, pedicellis siliculam aeguantibus crassioribus racemos elongatos for- Plantae arabicae Musilianae. 13 mantibus, stylo siliculam subaequanti. Possideo tantum specimina fructifera. In distr. Abar Ikuk, Anama. A. Musil sp. n. Annuum, pube stellata molli canum, 10 — 20 cm altum, stricte ramosum, foliosum, foliis oblongo-spathulatis (1—3 cm longis), floribus minimis (1 mm), petalis pallide flavis calycem vix excedentibus, racemis fructiferis valde elongatis, pedicellis fructum- dimidium aequantibus horizontalibus, calyce cıto caduco, siliculis 5 mm diam. fere orbiculatis glabris, stylo quartam partem siliculae attin genti. Ex affinitate A. minuti Schl., minimi W et Smyrnaei CAM floribus perpusillis, siliculis sat magnis orbiculatis glabris calyce orbatis insigne. wi In distr. Harara et Wudijan, Drejhme et Zerko. Lepidium sativum L. El Karo, Rešad. Barbarea arabica sp. n. Annua, glabra, ad medium nervum foliorum basalium tantum ciliata, caule simplici folioso apice stricte ramoso 10—15 cm alto, foliis imis petiolatis rosulantibus runcinatis, caulinis sessilibus triangularibus subintegris profunde hastato-amplec- tentibus, ramis in racemum multiflorum abeuntibus, floribus minutis (2 mm longis) strictis pedicello duplo longiori suffultis, petalis luteis integris cuneatis calycem dimidio excedentibus, siliqua elongata. Habitu quidem Barbareis notis similis, sed minuta, annua. Sili- quae nondum evolutae. In distr. el Howra, Saffara. Malcolmia circinnata Bge. El Harara, Šikkoro. M. nefudica sp. n. Annua, adpresse stellato-puberula, a basi longe ramosa, foliis Zenuiter linearibus obtusis canaliculatis integris, racemis paucifloris, pedicellis calycem subaequantibus, petalis obovato- oblongis calyce sesquilongioribus roseis, siligua compressa 1'/,—2 cm longa 2 mm lata, valvis cito dehiscentibus, septo fascia lata percurso, rostro tenui a siliqua valde distincto 1 mm longo apice retuso acuto. Plantula 10—15 cm alta, calyx 8 mm, folia 3—5 cm X 1 mm. — Est Malcolmia e sectione Sisymbrioideae Boiss., sed nulli notae similis nec affinis. In desertis arenosis districtus Hawra, Nefud, Tarbo late obvia. M. Musili sp. n. Annua, praeter inflorescentiam patule pilosam glabra, caule crassiusculo a basi ramoso folioso, foliis omnibus petio- latis oblongo-cuneatis carnosulis obtuse repando-sinuatis, racemis densi- et multifloris, pedicellis calyce brevioribus, calyce valde bisac- KO a V mr EEE jo inne LE — rn en ne: DS MT ot TN O = men 14 XI. J. Velenovsky: cato, petalis roseis calyce sesquilongioribus obovatis integris, siliqua subtereti breviter stipitata rostro distincto acuto instructa, septo non fasciato enervi. Planta 15—25 cm alta, folia 5 cm longa 1'/, cm lata, calyx 1 cm longus. Spectat ad sectionem Æumalcolmia Boiss. In desertis distr. el Hawra, Hzamo, el Bwejbijje, az Jerka. M. arabica sp. n. Annua, patule sparse strigosa (pilis simpli- cibus), caule simplici (5—10 cm) folioso, foliis inferioribus petiolatis obovato-cuneatis repando-dentatis, pedicellis calycem aequantibus, calyce (8 mm) non bisaccato longe piloso, petalis obovatis integris roseis longe unguiculatis calyce 3plo longioribus (1'/, cm), stigmate obtuso, capsula (non adulta) 3 cm longa et 1'/, mm lata. Specimina pauca mihi objacent florentia sine fructu maturo. Spectat in sectionem Rigidae Boiss. ad affinitatem M. Bungei Boiss. In distr. el Hawra, Hzama. Prosopis Stephaniana W. Distr. Sirhan, Ara. Alhagi Maurorum DC. Sirhan, Akul. Hippocrepis bicontorta Lois. El Harara, Hrejme, Kofa. Lotus Gebelia Vent. As Sowwan, Adejse, el Wudijan, Zrejža. Medicago laciniata All. Distr. Hasak. M. Aschersoniana Urb. As Sowwan, Hasak. Onobrychis venosa Desf. El Wudijan, Gurb, Sowwan, Gereb. Ononis breviflora DC. El Harara, Umm iden. Retama Retam Forsk. Arar, Lwejzijje. Fructu longe denseque piloso (var. hirta m.). Flores desunt. Trigonella stellata Forsk. El Harara, Nefel. Tephrosia Musili sp. n. Adpresse canescens, basi sufirutescens, ramis erectis valde ramulosis foliosisque racemo longo multifloro ter- minatis, foliis 5—8jugis longe petiolatis erectis imparipinnatis, foliolis duriusculis obovatis inter se remotis utrinque canis, stipulis parvis brevibus rigidis subulatis, pedicellis calyce brevioribus bracteis line- aribus paulo longioribus suffultis, calyce late campanulato bilabiato, dentibus tribus triangulari-lanceolatis tubum adaequantibus, binis bre- vioribus triangularibus, corolla pallide flava tubo triplo longiore, pe- talis omnibus extus valde longe pilosis, vexillo alas parum superanti, leguminibus linearibus adpresse hirtis. Suffrutices 1—3pedales, folia superiora 15—20 cm longa, foliola 1—1'/), em X 6—10 mm, totus flos sine pedicello 1'/, cm, racemus 20—30 cm. Species in Oriente hactenus notis nec similis nec affinis, typum novum exhibens. Plantae arabicae Musilianae. 15 In districtu el Lobbo, prope Ešbet el Cerw. Astragalus gyzensis Del. Distr. Nefud, Kofe. A. Cahiricus DC. El Lobbo, Iden el Hmar. A. macrobotrys Bge var. camelorum m. Foliola in folio multo longiori longiusque petiolato remotiora angustiora linearia utrinque adpresse cana, calyce nigricanti. — El Labbe, Metnan. A. Forskahlei Boiss. Cedade. A. Sieberi DC. El Wudijan, ESbet ar Zabb. A sancius Boiss. var. Hamadensis m. Foliolis lanceolatis acutis terminali majori, calyce et stipulis tantum albo-hirtis (non nigris). In distr. el Hamad, prope Čhejl. A. triradiatus Bge. Distr. Mil, Kofe, el Mustando. A. Kofensis sp. n. Annuus, proxime affınis et similis A. trebu- loidi. Del. et A. filicauli CAM., a primo legumine semilunari-arcuato, a posteriori capitulis paucifloris breviter pedunculatis, calyce non nigro-piloso, ab utroque foliolis lanceolatis acutis differt. In distr. Harara, Kofe. A. radiatus Ehnbg. Kofe. À. tribuloides Del. In distr. Nefud. A. tenuirugis Boiss. El Harara, Homsan. Bupleurum semicompositum L. El Kava, Snejsle. Pimpinella cretica Poir. Abar Ikuk, Kurm. P. puberula DC. El Wudijan, el Ksojbro. Prangos arabica sp. n. Affinis omnino F. odontopterae Boiss. et P. Szowitzii Boiss. persicis, sed dignoscitur radiis 10—15nis valde elongatis, petalis extus rubellis hirtis margine pallidis. Planta a basi ramosa, pedalis, tota crispule villosa, radix crassa simplex, caulis basi vaginis siccis annorum praecedentium fibrosis vestita. Tantum in statu florenti collecta, ulterius ergo observanda meliusgue descri benda. In distr. el Wudijan, Gezar. Scorodosma arabica sp. n. Perenne, caule pedali et bipedali crasso sparse puberulo vel glabro in inflorescentiam oblongam com- positam a medio diviso folioso dense striato basi fibris densis capil- laribus vestito, foliis ambitu rotundatis cinereo-puberulis vaginis amplis coriaceis insidentibus tripinnatisectis segmentis ultimis oblongis in- cisodentatis decurrentibus, foliis superioribus ad vaginas inflatas re- ductis, umbellis terminalibus subsessilibus, caeteris lateralibus breviter pedunculatis valde densifioris fere globosis, radiis 15—20nis pube- 16 XL J. Velenovsky: rulis, pedicellis florum sat elongatis, petalis unacum staminibus aureis. Caulis 1 cm diam., folia 10—15 cm diam., segmenta ultima 2—3 mm lata, umbella 3 cm lata. — Certe Scorodosma, sed cum nulla (persica) identica, in statu florenti. In distr. Harara, Mharut, el Wudijan. Buffonia multiceps Decais. Abar Ikuk, Samma. Dianthus pallens Sibt. var. oxylepis Boiss. As Sowwan. D. multipunctatus Ser. El Červe. Herniaria cinerea DC. El Wudijan, Helleb. Paronychia arabica L. Sirhan, Bwejzo. Pteranthus echinatus Dsf. El Mustando, Hassak. Polycarpaea fragilis Del. Nefud, ad Mokr, el Hawro: Gymnocarpon fruticosum Pers. El Marsad. Gerad. Oligomeris subulata Del. Abu Mil, Danabnab. Gaylusea canescens L. As Sowwan, Aranto. Ochradenus baccatus Del. Distr. Marsad, Kordi. Polygala spinescens Decais. El Waroko, Kážuh. Cleome arabica L. Distr. Sirhan, Zorrejt, abu Mil, ions. Capparis spinosa L. El Hamad, Sefolloh. Glaucium arabicum Fres. El Marsad, Naman. Papaver laevigatum MB. Hejmaran. P. rhoeas L. El Wudijan. Hypecoum pendulum L. Čeff al Brejsi. Fumaria parviflora Lam. El Wudijan. Rorejro, Sokub. Frankenia hirsuta L. Sirhan, Hrejza. Fagonia mollis Del. El Marsad, ad Uroko. F. Bruguieri DC. El Hawra, Gambo. F. glutinosa Del. El Nefud, Umm, Gambo. Tribulus terrestris L. As Sowwan, Širšir. Zygophyllum Fabago L. Sirhan, Nona al Wadi. Nitraria tridentata Desf. Sirhan, Msa. Zygophyllum simplex L. As Sowwan, Rukejže. Peganum Harmala L. As Sowwan, Šagarot al Hanazir. Haplophyllum rubrum sp. n. Perenne, pluricaule, caulibns glaucis rigidis pedalibus foliosis simplicibus apice tantum in inflorescentiam sat paucifloram corymbose divisis unacum foliis patule crispule pu- berulis superne glabris vix glandulosis, foliis oblongo-lanceolatis in- tegris subacutis planis in petiolum brevem attenuatis glandulis magnis patelliformibvs obsitis glaucescentibus, superioribus linearibus, cymis Plantae arabicae Musilianae, 17 arcuatis, floribus longius pedicellatis, sepalis ovatis obtusis glabris virentibus margine membranaceis, petalis calyce quadruplo longioribus oblongis obtusis in unguem attenuatis subtus pallidis supra rubris, filamentis basi alte connatis, ovario grosse glanduloso-tuberculato, loculis biovulatis apice non appendiculatis. Proportionibus et habitu A. tuberculatum Forsk. revocans, sed notis indicatis praecipue autem petalis rubris distinctum. In distr. as Sowwan, Freita. Neuruda procumbens L. El Lobbo, So don. Amygdalus arabica Oliv. As Sowwan, Lwejzo. Tamarix niloticı Ehrnb. var. verrucosa m. Glaucescens, glabra, ad folia et calyces glanduloso-verrucosa, racemis densis brevibus dense paniculatis, floribus e minimis fere sessilibus, filamentis basi non dilatatis, antheris rostellatis, stylis ovario triente brevioribus, capsula parvula, foliis semiamplexicaulibus ovatis acutis. — Meo sensu cum T. nilotica specifice contrahenda. In distr. Sirhan, Tarfo. Reaumuria hirtella Jaub. Harrot el Uwejned Je. hypericoides W. El Hamad, Ubejta. Althaea Ludwigii L As Sowwan, Rukejme, Wudijan, Hubejzo. Malva parv'flora L. As Sowwan, Hubejzo. M. borealis Wali. El Karo, Hubejzo. Helianthemum salicifolium L. El Harara, Rukruk. H. Lippů L. var. micranthum Boiss. El Mustando, Swajra, Rukruk. Erodium cicutartum L. El Wudijan, Bahatri. E. bryoniaefolium Boiss. Nefud, Žerna. K. laciniatum Cav. El Mustando, Rakmo. E. pulverulentum Desf. El Howra, Bohotri el Gebel, E. ciconium L. As Sowwan, Tummejr. E. glaucophyllum Ait. El Harara, Dabra, Geruwa. Delphinium Bovei Decais. El Marsad. Ceratocephalus falcatus Pers. Harara, Znejme. Mm n- poj : N XII. Poznámka ku projektivnému vytvoření ploch 2. stupně, Napsal prof. Bedřich Procházka. Předloženo v sezení dne 27. ledna 1911. S tabulkou. 1. Plocha 2. stupně P určena jest dvěma nesoumístnými reci- prokými svazky prostorovými.*) Každý paprsek jednoho svazku pro- tíná reciprokou rovinu druhého v bodě této plochy. Svazky takové docílíme, promítneme-li dvě soumístné reciproké soustavy rovinné Z, &,, ležící v rovině z ze středu s, respektive s,. Buďtež kuželosečky: K křivkou pólovou a Z kuželosečkou po- lární**) těchto dvou soustav (obr. 1.). Jelikož všechny body kuželo- sečky pólové dle své definice leží na svých reciprokých paprscích jsou tyto body zároveň průsečnými body paprsků prostorového svazku s; Z, a reciprokých rovin prostorového svazků s, 2, atudíž kuželo- : sečka K jest již stopou plochy P v rovině x. Plocha tato obsahujie středy s,, s, obou svazků mimo to dotýká se obou rovin 7,, T,, jež jsou reciprokými ku společnému paprsku s, s, = 9. Paprsek tento pro- tínejž rovinu x v bodě č ==ť, =ť,, k němuž sestrojíme v soustavách Z, Z, oba reciproké paprsky 7), T,***), určující se středy s, respekt. S, roviny tečné T,,7,. Při tom nutno rozeznávati následující případy : a) Bod 7 nalézá se vně kuželosečky pólové K (obr. 1.). V tomto případě protínají oba paprsky T), T, kuželosečku K v bodech a, p, respekt. b, g,, určujících se středem s, resp. s, přímky A, P; B, A, jež ležíce v rovinách tečných z,,r, a protínajíce kuželosečkn K jsou *) Dr. Tusonor Rexe: „Die Geometrie der Lage“, Stuttgart, 1907, 4. vyd., II. díl, str. 37. — Vincene JaRoLimEk: „Základové geometrie polohy v rovině a pro- storu“, Praha, Česká Matice technická, 1908, str. 87. **) V. JaRoLimEk: Zákl. geom. pol, str. 85. ***) Tamtéž. Věstník král. české spol. náuk. Třída II. il 2 XII. Bedfich Prochäzka: přímkami povrchovými plochy 2. stupně P, kteráž jest plochou sbor- cenou a tudíž obecně hyperboloidem jednoplochým. (Plochu můžeme tudíž také určiti kuželosečkou K a mimoběžkami A, B, jež ji v bodech a, b, protínají.) b) Blíží-li se bod 7 křivce K, blíží se přímky P, © paprsku S a v případě, že padne bod č na K (obr. 2.), stanou se soumeznými mimoběžkami protínajícími přímky A, B v bodech soumezných stře- dům s,,s,. Plocha P jest opět hyperboloidem jednoplochym, určeným kuželosečkou K a oběma mimobezkami A, B a obsahujícím také paprsek S. c) Nalézá-li se bod 7 uvnitř kuželosečky K však zevně křivky L (obr. 3.), paprsky 7,, T, jdou sice mimo kuzeloseéku tuto, zůstá- vají však sečnami kuželosečky K, obdržíme tudíž v tomto případě realné průsečíky a, po,, 9,, jež určují povrchové přímky A, P; B, A sborceného hyperboloidu P. d) Padne-li bod # na křivku Z (obr. 4.)stanou se paprsky 17%, 7, tečnami kuželosečky K a různoběžky A, P respekt. B, © přím- kami soumeznými. Plocha P v tomto případě vytvořená jest plochou kuželovou, mající v průsečíku v přímek A, B svůj vrchol. e) Nalézá-li se bod č uvnitř křivky Z (obr. 5.), neprotínají paprsky 7, T, křivku K a protoroviny tečné r,, r, protínají v přím- kách imaginárných plochu P takto vytvořenou, kteráž jest tedy plo- chou 2. stupně bodů elliptickych. Tato plocha určena jest kuželo- sečkou K, středy s,, s, a jejich příslušnými rovinami tečnými,z kte- * rÿch útvarů ji lze známým způsobem sestrojiti.*) 2. Není-li při sestrojování plochy P křivka pólová K a tudíž i polárná L reálnou, jest tato plocha plochou 2.stupně elliptických bodů. V tomto případě sestrojíme na základě daných reciprokých skupin: čtyřbodové a čtyřpaprskové obecným způsobem k bodu é—4, —#, reciproké paprsky T,,7,, jež se středy s,, s, (dle odst. předch.) tečné roviny 7, 7, plochy P stanoví. Na třech libovolných paprscích bodem *) Přihlížíme-li ještě ku poloze bodu vůči trojúhelníku hlavnímu x,, y, z,, (Jarolímek : Z. g. p., str. 86), lze stejným způsobem dokázati, že plocha P jest, lezi-li bod £ (obr. 6.): a) vůči kuželosečce K na vnější části přímky X,, obecně sborceným hyper- boloidem, ; b) ” ellipt. bodü, c) na přímce Y,, nebo Z,, obecně sborcenym hyperboloidem, d) v bodě y,, nebo z,, kuželem, e) v bodě z,, obecně sborceným hyperboloidem. > VIEN = > „ plochou 2. stupně Poznámka ku projektivnému vytvoření ploch 2. stupně. 3 t procházejících a paprsky T), 7, v bodech d, d,; e, &; f, f, pro- tínajících sestrojíme dvojice imaginárných bodů, které leží na svých reciprokých paprscích a určují imaginárnou kuželosečku K. Každou touto imaginárnou dvojicí, body s, s; a přímkami d,5,,d, 55; atd. jakožto tečnamí určeny budou tři křivky D, E, F plochy P, jimiž je určena. ; Snadněji dojdeme cíle, promítneme-li obě soustavy &,, Z, ze středů s, respekt. s, do takové roviny 4, v níž obdržíme nové ro- vinné soustavy reciproké Z, Z,’, jež nás k reálným křivkám X, L, vedou, na jichž základě tak, — jak v bodě e, odst. předch. naznačeno — plochu P sestrojíme. Abychom zároveň stanovili, je-li v tomto případě stanovená _ plocha elliptických bodů ellipsoidem, hyperboloidem dvojplochym nebo elliptickým paraboloidem, odvodíme jakou kuželosečku má sta- novená plocha P v rovině úběžné. Za tím účelem pošineme rov- noběžně do středu s, svazek s, &,, který určí v rovině x novou soustavu rovinnou &’,. Má-li tato soustava se soustavou Z, společnou křivku pólovou K" reálnou, imaginárnou nebo degenerující ve dvě přímky imaginárné v reálném bodě se protínající, jest plocha P bud hyperbolcidem dvojplochym, ellipsoidem nebo elliptickým paraboloidem. 3. Jakého druhu jest sborcená plocha P, v případech a), b), c) odst. 1. uvedená, závisí opět na křivce pólové X’, již stejně jako v předch. odstavci rovnoběžným pošinutím prostorového svazku s, Z, do středu s, určíme. Je-li pólová křivka X° skutečné kuželosečkou nebo degeneruje-li ve dvě přímky (v posledním případě musela byareit původní křivka pólová K býti hyperbolou nebo parabolou) jest sbor- cená plocha P hyperboloidem nebo hyperbolickým paraboloidem. Je-li plocha P hyperbolickým paraboloidem, poznáme také z toho, zda-li osa paraboly K a obě mimoběžky A, B, nebo zdali jedna z asymptot hyperboly K a tytéž dvě mimoběžky jsou s touž rovinou rovnoběžny. 4. V dalším uvedeno budiž, jakým způsobem se stanoví ony dvá reciproké svazky prostorové, jež danou plochu 2. stupně P určují, jakož i jakým způsobem se sestrojujf v libovolné rovině x těmto svazkům příslušné soumístné reciproké soustavy rovinné a hlavně jejich kuželosečky K a L. a) Za tím účelem zvolme za středy těchto svazků prostorových libovolné dva body s,, s, plochy P (obr. 7.). Mimo to zvolme za družinu reciprokou k paprsku S,+, příslušnému ve svazku s, bodu a plochy F, ve svazku s, libovolnou rovinu G,“ týmž bodem prochá- je 4 IR: XII. Bedřich Procházka: zející, kteráž plochu tuto v kuzeloseëce M protínejž. Každému pa- prsku S,* příslušnému libovolnému bodu 6 křivky M přísluší reci- proká rovina 6,* svazku rovin 0 ose 8,2 a bodem 5 procházející a plochu P- ve křivce N protínající. Každému paprsku $,° příslušnému libovolnému bodu c křivky N náleží reciproká rovina 6,“ =s, be pro- cházející příslušným reciprokým paprskem S,* a bodem c. Z toho patrno, že ony dva reciproké svazky prostorové, jichž středy na ploše 2. stupně leží a tuto plochu vytvoruji, jsou úplně určeny, zvolíme-li k paprsku jednoho svazku některým bodem plochy procházejícímu libovolnou rovinu druhého svazku týmž bodem pro- cházející. Jelikož každý střed těchto svazků v ploše P >? poloh za- ujmouti může, a ku zvolenému 8,“ co! množství rovin reciprokých | 6,a, paprskem S,“ procházejících, přidružiti můžeme, lze tuto plochu co° způsoby dvěma reciprokými svazky prostorovými vytvořiti. | b) Ku snadnějšímu odvození příslušných soustav rovinnych X, Z, v rovině z předpokládejme, že rovina tato protíná plochu P v kružnici K jakožto kuželosečce pólové těchto rovinných soustav, z níž snadno lze sestrojiti příslušnou kuželosečku polární L (obr. 8.)*. Za středy s,, s, zvolíme libovolné dva body plochy P. Položme bodem s, rovinu 6,“ rovnoběžnou s x protínající plochu P v kružnici M, na níž si kdekoliv zvolíme bod a, jehož příslušný paprsek S,“ k oné rovině 6,“ přidružíme.**) Průmětna z protíná 6,“ a 5,2 v přímce A, © a bodu az, jež jsou reciprokými útvary v sou- místných rovinných soustavách Z,, Z, v rovině z. Proložme nyní paprskem S,“ libovolnou rovinu G>* protínající rovinu 6,* v přímce B, průmětnu x v přímce B,||B a kružnici M v bodě b= (B M); potom paprsek S,* =59||x je reciprokým rovině 0,’ a protíná prů- mětnu z v bodě úběžném b, coreciprokém k paprsku B.. Stanovme nyní k bodu e— (B, K), v němž rovina 6,* kružnici K protíná, paprsek reciproký C;. Poněvadž bod c =c, na Kleží, pro- chází paprsek C, tímto bodem a současně také bodem 8, © jakožto reciprokým bodem paprsku B: bodem C, také procházejícího. Jest tedy C, || S,*.***) Pohybuje-li se bod d v kružnici M, zůstává úhel *) V obr. 8. sestrojeny orthogonälne průměty útvarů do roviny zz, jež za příčinou zjednodušení budeme stejně označovati jako útvary samy. © **) Jsou-li ony dva reciproké svazky prostorové plochu P tvořící jiným způsobem určeny, lze vždy sestrojiti, jak v bodě a) tohoto odstavce uvedeno, k dané rovině 6,2||z jednoho svazku reciproký paprsek S,« druhého svazku. *s*) "Tento reciproký paprsek C, však můžeme také stanoviti dle bodu a) tohoto odstavce jako stopu roviny 6,e reciproké paprsku S,e, kteráž, — protože pa- XII. Bedřich Procházka: Poznámka ku projektivnému vytvoření ploch 2. stupně. 5 abs =« konstantní a proto i úhel a,c,C, bude stále rovným c. (— Jelikož jedno rameno %,c tohoto neproměnného úhlu bodem a, -stále prochází a jeho vrchol c kružnici probíhá, obaluje druhé rameno C, kuželosečku Z o ohnisku a, a kružnice K se dvakrát dotykajici*) jakožto křivku Bol or Kdyby body a, s,**) byly diametrálnými body kružnice W, (obr. 9.) stal by se úhel « pravým a kuželosečka Z by byla kružnici K nad jedním průměrem co hlavní osou vepsána. Padne-li bod a, zevně křivky K (obr. 10.) bude Z hyperbolou křivky první zevně se dotýkající a přijde-li bod a, na křivku K (obr. 11.) redukuje se Z v tetivu prvé kuželosečky. Obecnou kollineací prostorovou, při níž rovinou kollineace uči- níme rovinu nakloněnou k rovině z, lze přejíti i k nejobecnějšímu případu, kdy plocha P profata jest rovinou x v obecné kuželosečce. prsek tento v rovině 0,5 leží, — prochází sdruženým paprskem S,b||z a proto ro- vinu zr v přímce C, || S;» protíná. * Důkaz. Buď dána kružnice K (obr. 8.4) a mimo ni bod a,; vy- šetřujme obálku ramene C, neproměnného úhlu «, jehož vrchol c probíhá kruž- nici K a druhé rameno ca, stále prochází bodem a,. Veďme a,c | C, (průsečík (ac C,) označme c) a učiňme ayle — azc' (a,c: a,'e = 1:sin a). Pohybuje li se bod e po kružnici K, probíhá proto bod "c kružnici N podobnou ke K dle a, jakožto středu podobnosti. Obdržíme proto střed » kružnice N, vedeme-li 'cy|| ck, kde k je středem kružnice K. Ježto trajek- torie bodu c' je křivka 7 © N a pouze o úhel £ — 90° — « otočená, tedy opět - kružnici, jest obálka přímek C, poněvadž jeii úpatníce pro bod a, jest kružnicí H, kuželosečkou L o ohnisku a; střed y kružnice H jest zá- roveň jejím středem a průměr mn jdoucí bodem a, hlavní osou. Mimo to z obrazce 8° patrno. že střed k dané kružnici K ležína vedledjší ose křivky L. Proložíme-li ohnisky a,, f křivky Z a bodem k kružnici R, kružnici K v bodech e, le’ protínající, bude úhel a, Z k $ (bod ! jest diametrálným bodem bodu K kružnice R), a proto iúhly: X a, e nad obloukem a, „kaxkef nad obloukem kf — a, k budou stejné a hal e k normälou kuželosečky L. - Přímka T bodem e kolmo k e k vedená, tečna kružnice K v bodě e, svírajíc s paprskem a,e úhel « jest zároveň tečnou křivky L v bodě e. Dotýká se proto křivka tato Lkřivky Kvboděejakoži v bodě ‘, sou- měrném bodě této křivky dle průměru y k. — **) V obrazcích 9., 10. a 11. místo s, má státi s,. „UNIE"v PRAZE. u N < x a > u r 5 Věstník Král. č Spol Nauk Tř math-přírod. 1911. 612. PROCHMZKA :Foznámka k proj. vytvoření ploch 2° XIII. Studien über Turbellarien. Von Prof. Dr, Emil Sekera. Mit 1 Tafel. (Vorgelest in der Sitzung am 27. Januar 1911.) Während meiner langen Beobachtungszeit in verschiedenen Ge- senden Böhmens ist es mir gelungen einige Vertreter mancher Tur- bellariengattungen anzutreffen, welche teils noch nicht beschrieben oder nur selten gesehen wurden. Ein jeder Turbellariensammler kommt manchmal in die Lage, dass er mit einer kleinen Zahl der Indivi- duen, vielleicht mit einem Exemplar zufrieden sein muss. Die nach- folgenden Beschreibungen können also lückenhaft dargeboten werden und es hängt von einem gewissen Sammlerglück ab, wenn solche Arten noch einmal wiedergefunden werden. Man braucht nur die Liste der Turbellarienarten durchzusehen, wie dieselbe z. B. in der neuesten populären Hilfsquelle*) zusammen- gestellt wird, um anzuerkennen, wie viele unzureichend beschriebene Arten in der Literatur vorkommen, ohne Hoffnung in irgend einer Weise ergänzt zu werden. Auch in den folgenden Zeilen will ich einige Arten mit kleinen Skizzen begleiten, da es mir aus Mangel an Material nicht gelungen ist, alle Detaile vollkommen nachzuprüfen und besonders keine Schnittserien zu verfertigen. Dennoch verlasse ich mich auf mein Sammlerglück, dass ich noch einmal die betreffenden ‚Arten finden und eine Gelegenheit haben werde in meiner späteren Monographie vollkommene Nachforschungen mitzuteilen. *) L. v. Grarr: Turbellaria, Brauer’s Süsswasserfauna Deutschlands. No, 19. Jena 1909). Sitzber. d. kön, böhm, Ges. d. Wiss. II. Classe. 1 ) XIII. Dr. Emil Sekera: Die anderen Arten boten mir noch eine Möglichkeit dar, die gegenwärtige systematische Einteilung zu ergänzen und den Umfang der Gattungen wie Familien zu erweitern, welche Tatsache be- greiflich mit der nötigen Umtaufung oder Heraussuchung neuer Na- mer verbunden wurde. Einige aus diesen meinen Befunden sind schon ziemlich alt und wurden gelegentlich in vorläufigen Berichten ohne Abbildungen ange- ührt. Die anderen stammen dagegen aus der neuesten Zeit, indem mich mein Schicksal in neue Gegenden eingeweht hatte und ich da eine schöne Gelegenheit fand, dieselben in Bezug auf die Turbella- rienfauna durchzuforschen. Der erste Abschnitt der folgenden Abhandlung wird also eine kurze Beschreibung einiger neuen Arten aus verschiedenen Gattungen und Familien enthalten. Der zweite Teil wird dann einer Monographie der Tribus Olisthanellini gewidmet, welche noch nichtim vergleichenden Sinne dar- geboten wurde und neben einigen bekannten auch unbekannte Arten und Gattungen betreffen wird. In nächster Zeit hoffe ich dann weitere Beiträge zur Revision der Familie Dalyellidae zu liefern, indem ich mit den grössten Arten (D. viridis und scoparia) anfangen werde. Fast vollendet sind auch meine Untersuchungen über Prorhyn- chiden,, Stenostomiden wie Microstominen, welche seiner Zeit zur Veröffentlichung gelangen werden. Für viele Ratschläge wie für liebenswürdige Unterstützung mit den Literaturquellen bin ich Herrn Prof. Dr. Fr. Vpjpovský mit kerzli- chen, Danken verpflichtet. l Während des Monates November im J. 1901 brachte ich aus einem Teiche bei Pilgram in Südostböhmen, welcher eine lange Zeit hindurch mein Sammelort verschiedener Turbellarienarten war, eine - kleine Menge des vertrockneten Schlammes, da derselbe Teich gerade ausgefischt wurde.*) Im Dezember, also nach einigen Wochen sah ich an den Wänden des Glases, wo der Schlamm unter Wasser aufbe- ‚wahrt war, eine schnell sich bewegende rötliche Turbellarie, welche +) In meinem vorläufigen Berichte (Zool. Anzeiger XXVII B.S. 442) führte ich an, dass dieser Teich in der Umgebung von Täbor war, wie ich seinerzeit selbst vermutete, da ich gleichzeitig viele solche Schlammkulturen anlegte. - wer Studien über Turbellarien, 33 bei näherer Untersuchung sich als eine Art aus der Gattung Phaee nocora (Derostoma) darstellte. Während einiger Tage gelang es mir eine kleine Zahl der In- dividuen zu ertappen, welche ich dann in einem kleineren Gläschen bis zur Geschlechtsreife (im Jänner) züchtete. Obwohl der ganze Körper farblos war, konnte man doch am Rücken und in der Vor- lerspitze rötliche Streifen unterscheiden. welche schon dem blossen Auge auflällig waren und mit den grossen ebenfalls roten Augen- flecken zusammenflossen. Es entstand also bei dieser Ansicht von oben wie von der Seite derselbe Eindruck, wie ein solcher von Hazzez*) in der Abbildung seiner Art Plagiostomum rufodorsatum dargeboten wurde, so dass ich meine Form in ähnlicher Weise be- nannte. Nach drei Jahren hatte ich eine schöne Gelegenheit schon im Sommer (im Juli) aus dem obenerwähnten Teiche einen Aufguss nach Hause zu bringen und sah bald am Rande des Wasserspiegels einige grüne Individuen herumkriechen. Bei näherer Untersuchung erblickte ich zu meinem Erstaunen an ihrer Rückenseite rote Streifen und erkannte darin also meine bekannte Art aus dem Jahre 1901. Jetzt war ich sicher, dass der erwähnte Teichschlamm aus der pilgramer Gegend stammte und nicht aus der Umgebung von Täbor. Der Um- stand, dass alle erbeuteten Exemplare mit Zoochlorellen behaftet wurden, zeigte auf die bekannte Analogie mit anderen Arten der- selben Gattung Phuenocora hin. (Taf. I. Fig. 1. 2.) Alle Individuen massen nur 1—1'’5 mm in der Länge, 025 bis 0:34 mm in der Breite, so dass unsere Art zu den kleinsten Arten derselben Gattung (mit Phaen. gracilis Vejd.) gehört. Die Körperform ist an der Vorderspitze etwas abgerundet, in der Mitte am stärksten und verschmälert sich auf einmal in ein kleines Schwänzchen wie wir es auch bei anderen Arten z. B. Phaen. unipunctata und galiziana sehen können. In der Pharyngealregion hebt sich die Dorsalseite etwas hervor, so dass dabei ein Kielchen entsteht, in dem Schwanzteile ist dagegen der Körper flach und ausgebreitet. Die obenerwähnte Pigmentierung mit rostbraunen Flecken, welche einige längliche Streifen nicht nur auf der Rücken, sondern auch auf der Bauchseite bildeten, war bei allen Indiyienen erkennbar. -© *) P. Haznez: Catalogue des Rhabdocoelides, Triclades et Polyclades du Nord de la France 2. ed, Lille 1894 (tab. I. fig. 1. 2.). 1 À XIIL Dr. Emil Sekera: Besonders auf der letzten Körperseite flossen die farbigen Streifen rings um den Pharynx mit den anderen, welche zu beiden Körperseiten nach hinten zogen. Dass diese rote Verfärbung nur den höchsten Integumentschichten angehörte, lässt sich auch darnach ent- scheiden, dass sie auch an den grünen Individuen wol erhalten wurde, da die Zoochlorellen meist niedriger im Mesenchymgewebe lagen. Ein jedes Pigmentfleckchen, wenn man es isoliert beobachtete, stellte eine birnförmige Drüse mit langen Ausführungsgängen und feinkörnigem Inhalt dar. (Taf. I. Fig. 5.) Die Lage des Gehirns im Vorderkörper bot keine abweichenden Verhältnisse von den bekannten Arten. Auch die Excretionsausmündungen der Hauptäste und der Ver- lauf der Nebenäste stimmten mit den anderen Arten. Dasselbe gilt vom Bau des kleinen tonnenförmigen Schlundes und der geraden Darmhöhle. (Fig. 2.) Da ich meine Herbstindividuen in kleinem Uhrgläschen unter Wasser mit schlammigem Boden fast in die Hälfte des Monates Jänner d. J. 1902 züchtete, gelang es mir auch Geschlechtstiere zu erziehen. Bei diesen wurde dann ein auffälliger Unterschied im Bau des Begattungsorgans von den anderen Arten, welche ein spitziges Körperende haben, aufgefunden. Dasselbe war mit grossen Stacheln besäet, wie bei den Phaenocora typhlops und verwandten Arten. (Fig. 4.) Die Lage der entwickelten Geschlechtsorgane war dieselbe wie bei den bekannten anderen Arten, so dass um den Geschlechtsraum auf der linken Seite die weiblichen Organe: der Keimstock mit Sa- menbehälter, auf der rechten dann die eiförmige grosse Samenblase mit verhältnismässig kleinen Hoden zu finden waren. Die Anlagen der paarigen Dotterstöcke an der Bauchseite traten jederseits dazu und mündeten in den eigentlichen Vorraum in der Nähe der weibli- chen Organe aus. (Taf. I. Fig. 3.) Die kugelige Bursa seminalis hatte einen kurzen Stiel und war voll von Samenzellen, welche rundliche Ballen mit einigen Sekret- körnchen in der Mitte bildeten. In der genannten Samenblase nahm das bezahnte und nach innen eingerollte Copulationsorgan den meisfen Raum ein, so dass nur am Scheitel einige Haufen von Samenzellen zu sehen waren. Die untere rechte Seite der Vesicula wurde von langen Drüsen ausgefüllt, obwohl durch eine muskulöse Wand vom eigentlichen Penis abgetrennt. Studien über Turbellarien. 5 Im ausgestülpten Zustande wurde diese Hüllmembran zusam- mengedrückt und das muskulöse Begattungsglied mit anscheinend sechs Reihen mässigspitziger bis stumpfer konischer Stacheln ragte in den Vorraum hinein. Die erwähnten Drüsenhaufen schimmerten durch die Hüllmem- bran ganz deutlich. Diese Anordnung in der Samenblase weicht etwas von den Verhältnissen anderer Arten z. B. Phaen. typhlops und anophtalma ab, da bei den letzten die Drüsenhaufen vor dem Penis zu liegen pflegen. Die Hodensäcke (te) lagen in der Nähe der Samenblase und waren schon voll von Spermatozoen, welche ein verdicktes, deutliches Köpfchen besassen. (Taf. I. Fig. 6.) Bei meinen ersten Zuchtversu- chen giengen alle Individuen ohne Dotterstöcke und Eier zu bilden hauptsächlich des Hungers wegen zu Grunde. Bei den späteren ge- lang es mir Eichen, welche im geschlechtlichen Vorraum gebildet, wurden, zu sehen. Ihre Form und Grösse wich nicht von denen der bekannten Arten ab, da sie auch linsenförmig und im Umriss kreis- rund waren. Obwohl im erwähnten Vorraume, welcher auch als Fruchtstätte fungirt, nurein Eichen gebildet wird, kann ein Tierchen in verhältnismässig kleiner Zeit eine grössere Anzahl der Eier aus- bilden, welche womöglich zerstreut werden und der weitesten örtli- chen Verbreitung der Art behülflich sind. Über die Lebensweise unserer Art Phaenocera rufodorsata kann ich nur aus meinen Zuchtversuchen mitteilen, dass sie nicht so lichtscheu zu sein scheint, wie die anderen Arten und dass die In- dividuen häufig an der Oberfläche des Aufgusses erscheinen. Ich fütterte dieselben nur mit Blut von zerschnittenen Tubifi- ciden und beobachtete, dass sie nebendem auch die Ostracoden über- fielen und aussogen. Über die Verhältnisse der Gewebe und einiger anatomischen Detaile hoffe ich noch einmalbeı der Bearbeitung aller mir bekannten Arten der Gattung Phaenocora seinerzeit zu berichten. Was die Artdiagnose betrifft, wie dieselbe GRAFF in obener- wähnter Hilfsquelle (S. 94 I. c) kurz darbietet; „Körper hinten zu- sespitzt, lebhaft rot gefärbt, dazu kommen Zoochlorellen. Augen auffallend gioss, nierenförmig, aus roten Pigmentkugeln bestehend Mit Begattungstasche und kurzgestieltem Receptaculum seminis. Chi- tinteile des männlichen Begattungsorgans aus 6 Reihen grosser, dorn- förmiger Stacheln bestehend“ — muss ich noch bemerken, dass ich bei der Verfassung meines vorläufigen Berichtes noch nicht entschie- 6 XIII. Dr. Emil Sekera: den war über das Verhältniss der Begattungstasche und des Recepta- culum seminis. Bei den späternn vergleichenden Beobachtungen kam ich zur Ansicht, dass beide Organe ein und dasselbe Organ vorstellen, nämlich die Bursa seminalis, wie es auch in Grarr-Broxs richtig aufgefasst wurde. Auf diese Weise entfällt auch der zitierte Unter- schied, wie man aus den Abbildungen erkennen kann. Die verschie- dene Länge und nicht minder die wechselseitige Lage des betreffen- den Samenbehälters ist manchmal Schuld daran, dass an den in fri- schem Zustande beobachteten und lebhaft bewegenden sich Individuen noch eine Begattungstasche gesehen zu werden scheint. Zu Ende August d. J. 1903 beobachtete ich in einem Aufguss aus einem Wiesengraben mit Torfboden in Pilgram eine kleine Turbel- larie, welche wie ein Paramaecium gross war und auch schnell hin und her sich bewegte. Ich zählte also meine Tierchen, welche bald in kleiner Anzahl an den Glaswänden herumkrochen, zu solchen grossen Infusorien, wie dieselben manchmal plötzlich unter anderen Bewohnern unserer Gläser erscheinen. Nur in der Mitte schimmerte ein weisses Fleckchen durch. Bei näherer Durchmusterung sah ich, dass in der hinteren Hälfte ein kleines ovales Pharynx vertreten ist und im Vorderkörper zwei Pig- mentaugen auffallend waren. Als ich später einige Geschlechtstiere durch Züchtung erwarb, erkannte ich nach den deutlichen Merk- malen, wie z. B. die Form eines Copulationsorgans ist, dass ich vor mir einen Vertreter der. Gattung Opistomum hatte. Ich war damals durch die Erscheinung dieser Sommerart sehr überrascht, da ich selbst bis zu jener Zeit noch nicht das bekannte Opisiomum pallidum *) aufgefunden habe, welches nach einstimmigen Augaben der bekannten Autoren (Scamwror, Schutze, VEIDOVSKY, Dupzessis, DORNER u. a.) nur in der Frühlingszeit vorzukommen pflegt. Wenn dagegen dieselbe Art noch im Herbst erscheint, wie Scauzrze z. B. für De- zember angab, kann ich dazu eine Erklärung geben, dass es sich um eine zweite Generation handelt, welche durch mildes und nasses Wetter hervorgerufen wurde, wie ich selbst an meinem Wiesenfund ort in Täbor im J. 1905 (im November) bei denselben günstigen Witterungsverhältnissen gefunden habe. *) Obwohl bei Dorner und jn neuesten Grarr’s Publicationen noch Opi- stomum schulzeanum als Hauptart angeführt wird, bin ich jetzt von der Identität der beiden Arten übeızeigt und hoffe seinerzeit die Beweise dazu veröffentlichen zu können. Studien über Turbellarien. pt Sobald meine in geringer Zahl gezüchteten Exemplare die Ge- schlechtsorgane ausbildeten, war ich in der besten Lage ihre Ana- lyse durchzuführen und hegte dabei fortwährende Hoffnung, dass ich im folgenden Jahre noch einmal diese Turbellarie finden werde. Aber im heissen damaligen Wetter zu Ende August waren meine Lokali- täten ganz trocken, so dass ich seitdem diese Sommerart, welche ich -als Opistomum vejdovskyı in die Wissenschaft ee will, nicht gefunden habe. Vespovsxÿ gab uns die erste völlig durcharbeitete one dieser früher als selten beobachteten Art Op. pallidum und gewiss wird ein jeder Fachmann mit mir übereinstimmen, wenn ich zum Andenken auf sein eben verflossenes sechsigstes Lebensjahr diese zweite böhmische Opistomumart mit seinem Namen benennen werde.**) Unterdessen gelang es mir die grössere Frühlingsart an meinem Turbellarienfundort an den Uferwiesen des Flusses Lužnice in Tábor anzufinden und kann also beide Arten vergleichen. Erst in nassem Sommerwetter, welches zu Ende August 1909 eingetreten ist, fand ich in denselben Lebensverhältnissen die oben- genannte Art in einer anderen Gegend und zwar in den moorigen Wiesentümpeln bei Hlinsko in Ostböhmen — also nach 6 Jahren. Auch in diesem Falle beobachtete ich unsere Art nach äusserer Körperform als ein Infusorium und erst in Prag erkannte ich in demselben ein Opistomum, welches mit der angeführten Art identisch sich zeigte. Obwol das wolbekannte Op. pallidum 3—5 mm Länge errei- chen kann und also durch seine schneeweisse Färbung recht auffal- lend ist, hat unsere Art Op. vejdovskyi nur geringe Körperdimensionen. Die meisten Exemplare hatten nur 0'7—1 mm Länge, 0:12 bis 0:17 mm in der Breite und waren auch farblos. Der Vorderkörper hat einen abgerundeten, im Hinterkörper aber spitzigen Umriss; im zweiten Drittel liegt ein mehr tonnenförmiger Pharynx (0'15 mm im Durchmesser), welcher als ein weisses Fleckchen durchschimmert. Als auffallendes Merkmal gilt, dass am zweilappigen Gehirn zwei gelbe Pigmentflecke vorhanden sind (Taf. I. Fig. 7. oe), welche aus kleinen Pigmentkörnchen zusammengesetzt werden — Opistomum pallidum wird dagegen von allen Autoren als blind angesehen. Da die letztgenannte Art im Detritus und Pflanzenresten sich verbirgt und vor dem Tageslichte flüchtet, kann man das Fehlen der *) Geschrieben zu Ende d. J. 1909. 8 XIU. Dr. Emil Sekera: Pigmentaugen davon erklären. Eine solche Lebensweise führt dagegen unsere Sommerart nicht, da sie stets Lichtseiten aufsucht und rings- herum fortläuft. Fast ganze Leibeshohle nimmt der Darmrohr ein und endet © mit dem erwähnten Pharynx in der Mundtasche im hinteren Körper- drittel, so dass für die Geschlechtsorgane ein recht kleiner Raum im Hinterteil übrig bleibt. Die Lage der Muskelschichten sowie der Mundepithelzellen kaun man aus den beigelegten Schnittfiguren ver- gleichen, so dass dieselben mit den Vgjpovský s und Brınkmann’s Angaben völlig übereinstimmen. (Fig. 9.)*) Auch die Lage und histologische Beschaffenheit des Gehirngan- glions bietet keine grössere Abweichungen, obwohl man wegen der kleineren Körperdimensionen den Verlauf der ausspringenden Ner- venäste nicht deutlich verfolgen kann. Die erwähnten Pigmentflecke wurden an meinen Praeparaten auch erhalten (Taf. I. Fig. oe). Aus den Geschlechtsorganen sind wieder am besten die Hoden als paarige breit angelegte Säcke zu beiden Körperseiten erkennbar. Dieselben gehen durch schmale Samengänge in die Samenblase über, welche fast an der Hinterspitze des Körpers gelegen ist. Ihre Form sowie des inneren Copulationsorganes stimmen völlig mit den schon bekannten Verhältnissen bei der Art Opistomum pal- lidum überein — nur die Grösse macht deutliche Abweichung, da der Durchmesser der Samenblase nur 0'07 mm bei unserer kleinen Art beträgt; das Copulationsorgan selbst misst dagegen fast 01 mm. Die Lage der weiblichen Geschlechtsteile, welche durch eine schmale Ge- schlechtsscheide mit dem männlichen Vorraum zusammenhängen, zeigt auch dieselbe Differenzierung in einen kleinen Keimstock (Fig. 10.) eine rundliche Samentasche, doppelte schmale Dotterstöcke und einen Ei- behälter, an dessen Mündung zahlreiche Drüsenhaufen verbunden sind. Die letzten werden an den Schnittserien nur schwach verfärbt und können als Schalendrüsen erklärt werden. (Taf. I. Fig. 9. 10.) Auch die Form der Eichen wiederholt die bekannten Umrisse bei der grösseren Art, Opistomum pallidum mit derselben dunkel- braunen Farbe, obwohl die Grösse 01 mm (entgegen 03—04 mm bei letzterer Art beträgt. Bei einigen Exemplaren aus dem Jahre 1903 sah ich oberhalb des Schlundes drei bis vier Eichen. Wenn bei unserer kleinen Sommerart einige genauere Unter- *) Für die freundliche Aushilfe bei der Verfertigung der Schnittserien bin ich Herrn Collegen Dr. K. Schärrerna mit bestem Dank verpflichtet. Studien über Turbellarien. 9 schiede in den Geschlechtsteilen obwalten, kann ich vorläufig nicht angeben, da ich nur eine kleine Zahl von Individuen untersuchen konnte und besonders keine längere Zuchtversuche machte; hoffe dagegen noch einmal bei günstigeren Verhältnissen unserem Tierchen meine Aufmerksamkeit zu widmen. In dem Darminhalt wurden neben den Rhizopodenschalen auch Diatomaceen und verschiedene Algen aufgefunden, so dass Op. vej- dovskyi ein allgefrässiges Tierchen wie die anderen Torfmoosebewoh- ner vorstellt und gewiss ein verdientes Interesse unter den Fach- männern erwecken wird. Für die Artdiagnose werden also geringe Körpergrösse (0:7 bis 1 mm) gelbe Pigmentaugen am Gehirn und dis Zeit des Erschei- nens (in moorigen Waldtümpeln) in Monaten August bis September entscheiden. Einige Jahre sind schon verflossen, als ich in heissem Sommer d. J. 1904 (zu Ende Juli) in einem ausgetrockneten Tümpel bei Pil- gram in Böhmen (aus welchem auch Opistomum vejd. stammte) 20 bis 30 em unter einem moorigen Rasen etwas Schlamm mit einge- wehten Blättern gesammelt habe und ins Glas mit Wasser einlegte, damit ich sehen kann, in wie weit diese Pflanzenreste belebt sind. Bald darauf erschienen an den Wänden zahlreiche Individueen von Catenula lemnae, — welche ich dann eine lange Zeit züchten konnte, *) — und ein eigentümlicher Vertreter der Süsswässer- Dalyel- liden in einer kleinen Zahl der Exemplare. Obwohl das Tierchen bald bei grösserem Druck des Deckgläschens zu Grunde gegangen ist, war ich im Stande gleich zu sehen, dass seine Organisation von dem Ty- pus unserer bekannten Arten abweicht, so dass ich nur in der Ab- bildung von Max Scaurrze **) bei der marinen Gattung Provortex einige Beziehungen fand und also in dieselbe eingerechnet habe. (Zool. Anzeiger XXX. Bd. 1906. S. 149.) Von dieser Zeit an gelanges mir nicht in irgend einer Gegend dieselbe Form anzutreffen und ich begann an ihre tatsächliche Exi- stenz zu zweifeln. Erst im Monate August des Jahres 1909 war ich wieder so glücklich, dass ich in der Gesellschaft der schon beschrie- benen Art von Opistomum vejdovskyi die betreffende Art wiederge- funden habe und einer besseren Analyse unterwerfen konnte. Auf *) Almanach des naturwissensch. Clubs in Prossnitz (Mähren) f. d. J. 1904. S. 121 VII. Jahrg. (No. 1068 in Bronn -Graff’s Literaturverzeichniss) **) M. Schultze: Beiträge zur Naturgeschichte der Turbellarien (Greisswald 1851. Taf. IV. Fig 1, 2) : crie p eee 10 XIíL Dr. Emil Sekera: jede Weise ist das gemeinschaftliche Vorkommen beider Turbellarien an einem anderen Fundort (bei Hlinsko in Ostböhmen) als eine auf- fallende limnologische Erscheinung zu betrachten. Die geschlechtsreifen Individuen massen 0*6—0:8/0°15—0 17 mm Länge-Breite; die aus der Eischale ausgeschlüpften Jungen nur 0:25/0°1 mm. Die äussere Gestalt wich auch von der bekannten Körperform unserer Dalyelliden ab, da ihnen die hintere lange Körperspitze fehlte und also der fast gleich breite Körper stumpfer endete. Der abgestutzte vordere Körperrand war etwas breiter als die Körpermitte, besonders an den Jungen, so dass ich diese Art gleich an den Glaswänden erkannte, da bei den Arten der Gattung Daly- ellia die grösste Breite in die Körpermitte fällt (Taf. I. Fig. 11./12.). Am vorderen Körperrande und besonders um die Mundöffnung waren einige munter bewegliche Schleimfäden vorhanden, welche - leicht abgeworfen wurden. (Taf. I. Fig. 13.). Das Körperepithel war ziemlich dick (001 mm) und durch feine Rhabditen (0005 mm in der Länge) ausgepflastert. Dasselbe wird bei irgend einer Berührung oder nur bei längerem Drucke des Deckgläschens mit den Schleimfäden wellig aufgehoben und als ganze Schicht abgeworfen, so dass das Tierchen dann zusam- mengerollt wird und bald darauf auch zu Grunde geht. Jedenfalls benimmt sich unsere Art anders, als die bekannten Dalyelliden, welche eine ziemlich lange Zeit den Druck der Deckgläschen ertragen können und bei der Befreiung noch weiter munter sich bewegen und zu leben pflegen. Ebenso verhält sich die betreffende Turbellarie, wenn sie in eine kleine Wassermenge kommt, dann speit sie, so zu sagen, die ganze Epithelschichte ab und liegt eingezogen in ihrer Mitte, da die © Muskelschichte sehr dick ist. (Fig. 14.) Bei sanfter Berührung geht © sie zwar zu Grunde, aber in den natürlichen Verhältnissen kann das © Tierchen analog den anderen mir bekannten Fällen z. B. Bothrioplana einige Zeit in dieser Umhüllung verbringen, so lange nicht die ge- \ nügende Feuchtigkeit zur Belebung hinreicht. Diese individuelle Em- M pfindlichkeit hinderte also die gründliche Untersuchung unserer Art | im lebenden Zustande besonders. in jener Richtung, da es zur Konser- vierung einer grösseren Zahl von Exemplaren aus Mangel an hinrei- | chendem Material nicht gekommen ist. | Im Vorderkörper an der Rückenseite war ein kleines vierkan- | tiges Gehirnganglion zu sehen, auf dem zwei auffallende schwarze | Studien über Turbellarien. 11 Pigmentaúgen in gegenseitiger Entfernung von 0'04 mm gelegen waren. Das Retinakörperchen war in einigen Fällen sehr gut vertreten; der Pigmentbecher dagegen, besass wieder die bekannte nierenförmige Gestalt wie bei unseren Dalyelliden. Der tonnenförmige Schlund hatte manchmal die gleiche Länge wie Breite bis C‘14 mm, meistens wurde er auch protraktil und am Saume entstanden zeitweise eigentümliche Einschnitte (Taf. I. Fig. 12.), welche ich mir nicht erklären konnte. Die Darmhöhle war auch verhältnismässig klein und reichte nur in die Körperhälfte; bei den jüngeren Exemplaren ist dieselbe mit zahlreichen Vakuolen versehen. Die älteren Individuen entbehren dagegen die bei anderen Dalyelliden bekannten Körnerkolben, so dass ihre Darmepithelzellen feinkörniges hyalines Protoplasma besitzen. Im Darminhalt waren nur einzellige grüne Algen, selten die Rhizopodenschalen oder Detritus vorhanden. Alle meine Stücke waren geschlechtlich entwickelt, wobei als auffallendes Merkmal erschien, dass die Geschlechtsöffnung ganz am Körperende gelegen war und dass die übrige obere Körperhälfte durch ansehnliche Dotterstöcke bedeckt wurde. Zu beiden Seiten des Schlundes lagen zwei feinkörmige birnförmige Säckchen, welche Hoden darstellten, die dann durch feine Samengänge in die Samen- blase, welche vielleicht mehr an der Rückenseite gelegen war, über- giengen. Da dasselbe Organ durch die erwähnten Dotterstöcke be- deckt wurde, war ich nicht in der günstigen Lage gründlichere An- gaben darüber zu erforschen, so dass ich nicht weiss, ob dabei auch einige Chitinteile vertreten sind oder nicht. In das rundliche mit zahlreichen Drüschen umgebene Atrium genitale mündeten dann beiderseits zwei kleine ovale Keimstöcke, welche mit den erwähnten Dotterstöcken, die als ein Ganzes sich vorstellten, in engem Zusammenhang waren, als ob sie ein einheit- liches Organ bildeten wie wir dasselbe bei einigen Alloiocoelen und anderen als Keimdotterstock kennen. Bei einigen Exemplaren war schon ein, bei den anderen dann zwei mit feiner, durchsichtiger, gelblichen Eischale versehene Kokone ausgebildet, welche an der Bauchseite bis zum Schlund reichten. Ihre Form war teils elliptisch, teils in der Mitte eingeschnitten in den Dimensionen 0:2/0:15 bis 0'17/0'13 mm. In allen Kokonen aus dem Jahre 1904 als auch aus dem J. 1909 wurden zwei Embryonen gefunden. Dieselben machten in dieser Schale eine rasche Entwickelung durch, so dass sie schon mit Augen versehen waren und rotirend sich bewegten. | + 12 XIII. Dr. Emil Sekera: Aus ihrer Lage (Taf. I. Fıg. 12.) muss man schliessen, dass der Eibehälter bis zum Schlunde reicht, obwohl seine Wände nicht deutlich zu erkennen waren. Vielmehr machten diese Kokone auf mich den Eindruck, als ob sie Sommereier wären, aus denen die Embryonen durch einfache Ruptur der Eischale und vielleicht der Hautschicht in’s Freie gelangen, da sie am folgenden Tage munter am Uhrgläschen sich bewegten und fast eine Woche lebten. Dann sind sie mir aus unbekannter Ursache (vielleicht aus Hunger?) zu Grunde gegangen. Der beschriebene Bau der weiblichen Geschlechtsorgane genügt doch zur Ansicht, dass diese Art eine ungewöhnliche Erscheinung unter unseren Dalyelliden vorstellt, da sie nach neuester systemati- schen Einteilung Grarr’s eher zu der Familie Graffillidae zuge- rechnet werden muss, welche sämmtlich Meeresbewohner enthält. Die doppelten Keimstöcke sowie Kokone mit zwei Jungen wur- den bei einigen Gattungen der letztgenannten Familie aufgefunden (Provortex, Paravortex, Anoplodium, Umagilla). Da manche Ver- treter derselben an Weichtieren und Holothurien parasitisch leben, ist dann die Erscheinung unserer freilebenden Turbellarie noch auf- fälliger, obwohl sie auch zur Moorfauna gezählt werden muss. Die nächsten Beziehungen durch die Lage der Geschlechtsöffnung sowie des Eibehälters zeigt unsere Form zu der eigentümlichen blinden Gattung Umagilla, weiche an Holothurien schmarotzt und von WAHL unlängst beschrieben wurde *). Die betreffende Gattung wird folgen- dermassen charakterisirt: „Dalyelliide mit grossem, nahe dem Vorderende des Körpers gelegenen Pharynx doliiformis, kompakten paarigen Hoden, verzweig- ten Dotterstöcken, unverästelten paarigen Keimstöcken und mit einer nahe dem Hinterende befindlichen Geschlechtsöffnung.* (II. S. 944 (2.) Bd. 118.) Da der angeführte Autor jene parasitische Form nach der istri- anischen Stadt Umago benannte, will ich ähnlicherweise tun und die beschriebene Art als einen Vertreter einer neuen Gattung betrachte, _ welche Pilgramilla nach der latinisierten Benennung der obenerwähn- ten Stadt in Südostböhmen heissen soll, derer Umgebung mir lange Jahre durch ein interessantes .Material an Turbellarien zu meinen *) Dr. Bruno Want: Untersuchungen über den Bau der parasitischen Tur- bellarien aus der Familie der Dalyelliden I. Th. Wien 1906, II. Th. Wien 1909. (Die Genera Umagilla und Syndesmis). Mit 5 Tafeln und Textfiguren (Sitzungsber. d. kais. Akademie in Wien). Studien über Turbellarien. 13 Untersuchungen darbot. In der Gattungsdiagnose der Umagilla, wie dieselbe oben zitiert wurde, muss man die Worte „verzweigten Dot- terstöcken“ nur mit den „kompakten ungeteilten Dotterstöcken“ aus- tauschen und die ganze Wortfolge kann unverändert bleiben. Da unsere Art unter den Resten der Moose sich aufzuhalten pflegt, be- kommt sie noch den Beinamen Pilgr. sphagnorum n. sp. Aus der angegebenen Schilderung geht hervor, dass diese Art den einfachsten Typus der Familie Graffillidae, wie dieselbe von Grarr charakteri- siert wurde, vorstellen kann, da wir hier zwei Germarien und Vitel- larien oder Germovitellarien und vielleicht keine Chitinteile des männlichen Copulationsorgans konstatiert haben. Obwohl diese Ein- reihung vielleicht irgend einem Tubellariensystematiker auffallend er- scheinen kann, erlaube ich mir noch auf einige Merkmale, welche bei den Arten der Gattung Jensenia unter den Dalyelliiden sich er- scheinen, hinzuweisen. Der abgestutzte und breite Vorderrand des Körpers z. B. bei Jensenia truncata und die Umkehrung des Eibe- hälters nach oben und damit zusammenhängende Annäherung der Geschlechtsóffnung an die hintere Körperspitze stellen einige Merkmale vor, welche bei gegenseitiger Vergleichung sehr gut verwertet werden können. Die blinde Art Jensenia angulata lebt zwar im Meere; die an- deren Arten dagegen gehören nicht nur zu den ältesten Moruer’s Arten (Fasciola truncata), sondern bilden auch die weitverbreitetsten Bewohner unserer Tümpel, grosser Teiche und Flüsse, wie der Meeres- ufer in Europa, Asien und Nordamerika, so dass wir in dieser Gat- tung eine Brücke sehen können, welche die beiden Familien verbinden kann und also eine niedrigere Stufe unter den Dalyelliden einnehmen soll als die Gattungen Dalyellia, Phaenocora, Opistomum (Anoplodium zählt schon WAmL zu den Graffiliden, was auch z. B. von der para- sitischen Gattung Didymorchis gelten kann). Da beider Art Jensenia truncata während der Sommerzeit einige Generationen ausgebildet werden und die Eichen mit einem langen Stiele versehen sind, mit welchem sie an Wasserpflanzen angeheftet werden, ist es nicht zu wundern, dass ihr Verbreitungsbezirk so weit ist, weil auch die Eier im Ge- fieder der Wasservögel hin und her zerstreut zu werden pflegen. Nachschrift: Als ich diese Abhandlung zur Veröffentlichung vorbereitet habe, erschien im Zool. Anzeiger Bd. XXXV. S. 652 (10. Mai 1910) ein Artikel vom N. vox Horsrex, welcher die syste- matische Stellung und Synonymik von Castrella truncata (Abilg.) aufzuklären versuchte. 14 XII. Dr.$Emil.Sekera: Da in der Controverse mit den Ansichten verschiedener Autoren auch meine Ansichten als Zeugnis angeführt und nähere Aufklärungen erwünscht wurden, unterwarf ich in der nachfolgenden Sommerzeit noch einmal die betreffende Art hinsichtlich der Geschlechtsverhält- nisse meiner Untersuchung. Denn Castrella truncata gehört neben den Stenostomiden und Microstomiden zu den verbreitetsten Turbel- larien auf allen Lokalitäten in verschiedenen Gegenden Böhmens, soweit ich sie binnen 25 Jahre durchforscht habe. Da es mir auch einige Fälle zu ertappen gelungen ist, in welchen eben zur Eibildung ge- kommen ist, erlaube ich mir die Abbildung der Geschlechtsorgane von Neuem zu reproduzieren, damit die auftauchenden Streitfragen erklärt werden könnten. Wenn man die verschiedenen Abbildungen der Autoren unter- einander vergleicht, welche die Geschlechtsorgane darstellen sollen, ersieht man gleich, dass sie nicht vollständig wiedergegeben werden, indem das eine oder andere Organ nicht eingezeichnet wird. Das gilt nicht nur von den ältesten FHrenBEerg’s (aus d. J. 1835) und O. SoHmrprs (aus d. J. 1848), sondern auch von den neuesten z. B. Prorsıkov’s wie Horsten’s Abbildungen selbst. Zumeist sind es Hoden, welche weggelassen werden, so dass von der Lage derselben verschiedene Angaben vorherrschen und bei den Artdiagnosen verwertet werden. Grarr spricht z. B. in seiner Mo- nographie, dass die Hoden bis an den Pharynx reichen, die späteren wie Dorner und Horsten legen dieselben in die Nähe der anderen Geschlechtsorgane. Diese Unterschiede kann ich auf diese Weise erklären: aus meiner Abbildung (Fig. 15.) geht hervor, dass die Hoden wirklich in der unteren Körperspitze liegen können, wobei oft der eine Hoden- sack nach oben, der andere nach unten sich wendet und dass die Samengänge verhältnismässig lang erscheinen. Wenn die Hoden noch unreife Samenzellen haben, reichen sie noch zu beiden Körperseiten höher, als die mit entwickelten Spermatozoen vollgefüllten schwereren Säcke,. welche dann durch die anwachsenden Dotterstöcke hinabge- drückt werden, so dass sie manchmal nur in der Körperspitze sich befinden und leicht bei dunkleren Individuen übersehen werden. Nicht minder gibt es von, der Form des Copulationsorgans, wie die Horssen’s Tafel selbst (Zool. Anz. l. ©. S. 657) angibt, an welcher diese verschiedene Abbildungen der Autoren wiedergegeben wurden. Auf den ersten Blick erkennt man, dass es verschiedene Vergrösserung und Lage des gequetschten Organs ist, welche diese Studien über Turbellarien. 15 Verschiedenheit nicht so im Ganzen, aber nur in Detailen verursacht. Das gilt auch von der Lage des Organs in der beweglichen Tasche, wenn man dasselbe von Seiten oder von Profilansicht abbildet. Die GRarF's Figur (1.) bekommen wir z. B. bei Seitenansicht und kleiner Vergrösserung, obwohl man sie nicht mit den. Verhältnissen bei Dalyellia viridis vergleichen darf, wie ich in Horsten’s Sinn erklären muss. Die zusammengesetzteren Abbildungen (Horsten’s oder PLOTNI- xov's) Sind bei grössten Vergrösserungen gezeichnet und noch von Seiten zugedrückt, so dass die Detaile in Stacheln und Hakenapparat hervortreten. Auch die Vzspovskr’s Figuren bei Vortex quadrioculatus (I. c. Taf. VI. Fig. 55, 54., 56.)“) sind richtig, wenn wir das schwach gequetschte Tierchen mit starker Vergrösserung von der angegebenen Körperseite ansehen. Das Copulationsorgan ist nämlich ein sehr bewegliches und nicht fest eingeklammertes Organ, da es bei der Begattung ziemlich weit hervorgestreckt und als Löffelchen benützt werden muss (wenn es nicht zur Selbstbegattung kommt). Auf diese Weise muss man also dem Identifizierungsversuche Horsten’s völlig zustimmen, besonders wenn die Autoren selbst dazu sich bekennen. fi Bei dem Vergleiche der älteren Beschreibungen von Castrella truncata mit den neueren erhellt noch eine Verschiedenhejr, welche ich hier betonen muss. In der Grarr’s Monographie (1882) S. 359 können wir hinsichtlich auf die weiblichen Geschlechtsteile noch lesen: „Der weibliche Apparat besteht aus dem lauggestielten in der Mittellinie nach vorne sich erstreckenden Uterus, zu Seiten dessen die beiden Dotterstöcke getrennt in das Atrium einmünden. Zur rechten Seite, mit dem blinden Ende etwas nach vorne umgebogen, liegt der verhältnismässig grosse Keimstock und zwischen diesem und dem Uterus eine kugelige kurzgestielte vom Sperma erfüllte Blase mit dicker Wandung -—- Bursa copulatrix. Die hartschaligen, gelb- braunen Eiern, deren immer nur je eines im Uterus. enthalten ist, sind elliptisch und zeichnen sich durch Vorhandensein eines Stieles aus... „Im Monate Juli konnte ich an dem, dem Stiele entgegenge- setzten Ende der Eier eine feine Kreisnaht wahrnehmen ...“ „Jede Eikapsel enthält mehrere Embryonen.“ *) F. VespovskŸ: Zur vergleichenden Anatomie der Turbellarien 1895. (Zeitschr. f. wissensch. Zool. LX.) 16 XIII. Dr. Emil Sekera: Dagegen schreibt Horstex*) (I. ©. S. 549): „Als Uterus dient Atrium genitale, welches durch das stets in der Einzahl vorhandene Ei stark ausgedehnt wird. Auch an ge- schlechtstätigen Exemplaren, welche augenblicklich kein Ei enthalten, ist das Atrium noch ziemlich stark erweitert und mit dünnen Wandungen versehen. Nur der centrale Teil des Atrium wird von dem Ei erweitert; der rückwärts ziehende Gang ist, wenigstens in seinem hinteren Teil, auch bei gefülltem Atrium erhalten. Der Stiel des Eies ragt durch denselben hindurch und erstreckt sich ziemlich weit in den Ductus communis hinein.“ Wenn mann also diese zwei Beschreibungen mit unserer Abbildung (Fig. 15.) vergleicht, erhellt es auf den ersten Blick, dass die Grarr’s Schilderung ganz wörtlich auf dieselbe passt. Es ist zu bedauern, dass Horsrex zu seiner Beschreibung keine Illustration beigegeben hat, welche seine Angaben erklären möchte. Die umgekehrte Lage des Eihälters nach oben entgegen bei der anderen Dalyelliden vorkommenden Erscheinung (nach unten) steht gewiss mit der Lage der Geschlechtsöffnung in der Kärperspitze wie bei Pilgramilla im Zusammenhang. Nur der letzte Grarr’s Satz über mehrere Embryonen in jeder Eikapsel entspricht nicht unserer Abbil- dung, an derer nur ein Kernspindel wahrzunehmen ist, obwohl auch die Möglichkeit zweier Embryonen nach Analogie mit Pilgramilla nicht abzuleugnen ist. Es scheint mir, dass zu diesen Angaben nach alten Autoren (Jounston gibt z. B. für Vortex viridis 4—12 Embryonen in einer Eikapsel an) von der Mehrzahl der Embryonen in einer ver- hältnissmässig kleiner Eikapsel eine Verwechselung mit furchenden Dotterkugeln Aulass gab. Soeben muss noch eine Tatsache erklärt werden, welche die Bursa copulatrix der angeführten Autoren als ein besonderes Organ betrifft, das mit dem gleichbenannten Geschlechtsteil in der zitierten Grarr’s Beschreibung nicht übereinstimmt. Das betreffende Grarrs Organ wird in den Beschreibungen von Vespovsx*, Dorner und Horsten als Receptaculum seminis aufgefasst, da die letzteren Beobachter ein an- deres Organ mit dickem oder kurzem Stiel neben der Samenblase als Bursa copulatrix zeichnen. Dasseibe Organ stellt im Vergleiche mit unserer Abbildung nichts anderes als einen nicht tätigen Uterus vor, dessen unterer Stiel durch das Atrium von der Bauchseite etwas be- *) Nırs von Horsren: Studien über Turbellarien aus dem Berner Oberland (Zeitschr. f. wiss. Zoologie LXXXV, Bd. 1907.). = Studien úber Turbellarien. 17 deckt wird. Deswegen wird die vermeintliche Bursa leer angezeichnet wogegen das sogenannte gestielte Receptaculum, welches nach GRarF'S Terminologie als Bursa seminalis aufgefasst werden muss, immer mit Samenzellen angefüllt wird. Besonders an der Dorser’s Abbildung. (I. c. Fig. 6. Taf. II.) *) ist die Bursa copulatrix sehr.gross und leer mit einem langen seitlich eingeschobenen Stiel so angezeichnet, dass sie nur mit dem Eihälter an unserer Abbildung sehr gut verglichen werden kann. Interessant noch möchte es erscheinen, dass die alte EHRENBERG'S Abbildung **) auch diese Lage des Eibehälters mit einem gestielten Eichen in derselben Form schon reproduziert wie unsere Abbildung, obwohl der Autor das. betreffende Organ als männ- liche Samendrüse falsch andeutet, sowie Dotterstöcke als Ovarien aufführt. Horsrexs Angaben vom histologischen Bau seiner Bursa cop., in welchen er als innere Schicht eine nicht färbbare Membran be- schreibt, welche als drüsige secernierende Schicht aufzufassen ist, da sie die Schalensubstanz liefert, unterstützen unsere Abbildung. Soeben er- klärt man sich leichter die Ausbildung des so auffallenden Eistielchens als abgesonderte Substanz des Eihälterstieles, in welchen zahlreiche Schalendrüsen von der Rückenseite einmünden (Fig. 15 glu). Auch die verschieden starke Muskellage des Stieles und des eigentlichen Eihälterraumes, welch’ letzterer nach Horsrex nur schwache Schicht enthält, muss aus der Function bei der Eibildung und Herauspres- sung des Eichens erklärlich werden. Wenn also Dorxer wie HorsrEx das Eichen im Geschlechtsraum gesehen haben, dann ist diese Lage als eine spätere Erscheinung an- zusehen, welche mit der Eiablage nach aussen zusammenhängt. Auf solche Anstrengung zeigen nicht minder die Einschnürungen, welche Horsrex an seiner Bursa copulatrix zeichnet, welche im anderen Sinne schwer erklärlich wären. Im Atrium genitale selbst würde dann das Eistielchen gewiss schwer ausgebildet, da wir schon bei allen Arten der Gattung Phaenocora sowie bei Dalyellia viridis und D. scoparia (nach meinen noch nicht veröffentlichten Beobachtungen) Fälle haben, dass die Eichen im betreffenden Geschlechtsraum regel- mässig gebildet werden. Alle diese Eichen haben kugelige (bei den an- gegebenen Dalyelliden) Gestalt ohne Stielchen, da sie aus freier Anhäu- *) G. Dorner: Darstellung der Turbellarienfauna der Binnengewässer Ost- preuszens. (Königsberg 1904. Mit 2 Taf.) **) Abhandlunge der königl. Akademie in Berlin 1835. (Taf. I. Fig. 3.) S. 180. 2 18 VIII. Dr. Emil Sekera: fung der Dotterkugeln nach Molecularkräften gebildet wurden und diese Form auch nach dem Tode der Muttertiere lange behalten. Bei den anderen Dalyelliden, wo ein praeformierter Eibehálter (besonders in der Körperspitze) vorhanden ist, entstehen verschiedenförmige Eichen, welche als ständiger Charakter sogar systematisch verwertet werden können. Was die Frage der Benennung unserer Gattung Castrella (von Funr- MANN) eutgegen der neueren GRarr's Einreihung in die Gattung Jensenia, betrifft, muss man mit den HorsrEN's Gründen übereinstimmen. Denn diese letzte Gattung mit solchen negativen Merkmalen wird gewiss zu den marinen Vertretern der Graffilliden dieselbe systematische (vermit- telnde) Stellung einnehmen, wie Pilgramilla und Castrella zu unseren Süsswasserdalyelliden, so dass das gegenseitige Verhältniss aller Gat- tungen in diesem vergleichenden Sinn erhellen wird. Somit hoffe ich, dass es dieser Schilderung die vieifachen Gegensätze der älteren mit den neueren Autoren auszugleichen und eine richtige Auffassung in der Turbellariensystematik unterzustützen gelingen wird. Im Bereiche der Gattung Strongylostoma, derer Art Sfr. radi- atum schon zu den ältesten (von MvLLer an) und auch weitverbrei- tetsten Turbellarien gehört, wurde unlängst eine neue Art von Horsten als Sfr. elongatum beschrieben, welche durch abweichende Form des Ductus ejaculatorius und einige minder wichtige Merkmale sich von der ersten Art unterscheidet (S. 419—423). Das betreffende Str. elongatum ist mir schon lange bekannt (vom J, 1886) und ich führe es in meinen Anzeichnungen als Ca- strada acuta Braun an. D. diese letzte Art in der Lurner’s Mono- graphie der Mesostomiden mit Sf. radiatum verbunden wurde, wollte ich zuerst meine Art, welche ich in allen Tümpeln aus verschiedenen (Gegenden Böhmens angetroffen habe, als eine Abart zitieren. HorstEn zeigte dagegen auf einige Merkmale, welche sich als Artcharaktere gut anwendbar herausstellen, obwohl beide Arten in unseren Tümpeln sowie grösseren Teichen manchmal beisammen vorzukommen pflegen.*) Aus denselben Gründen muss ich dann meine Abart Strongylo- stoma radiatum var. coecum, wie ich dasselbe einmal angeführt habe,**) als selbstständige Art beschreiben, da die abweichenden Merkmale gleichen Wert haben wie bei Strong. elongatum. *) Zu der Horsrew’s Art möchte ich noch de von Prormxovim J. 1900, als Mesostoma bologoviense n.sp. beschriebene und abgebildete Form rechnen, obwohl dabei eine Prioritätsfrage entstehen würde. (Zur Kenntniss der Süsswasser- Würmer-Fauna der Umgebung von Bologoje. Trudi ete.). **) Ueber die Verbreitung der Selbstbefruchtung bei den Rhabdocoeliden Studien über Turbellarien. 19 Diese meine Art will ich also Sfr. coecum m. sp. nennen, da es durch ihre Blindheit auffällig ist und im Uferdetritus desselben Teiches bei Pilgram angetroffen wurde, aus welchem auch Phaenocora rufodorsata herstammt. Die Körpergestalt unserer neuen Art gleicht mehr der alten Art Str. radiatum als Str. elongatum, bei der Länge 08 mm und 0'25 mm Breite in der Körpermitte. Dieselbe ist ganz farblos, nur zwischen den Rhamniten in der obersten Schichte erscheinen Körnchen eines schwarzen Pigments. In den Darmepithelzellen waren kleine braune Concremente enthalten; dagegen sind die Oeltrophen zweimal so gross (0:04 mm) als bei Strong. radiatum und in kleiner Zahl im Darme zerstreut, farblos, so dass sie keine auffällige Färbung des Tierchens verursachen, wie bei den beiden erwähnten Arten. Der flache lanzettförmige Vorderrand des Körpers ist mit 0:01 mm hoher Epithelschicht versehen und durch radial geordnete Rhamnitenhaufen besäet, welche dann in zwei Reihen zu beiden Seiten des Pharynx verlaufen und in der Nähe der Geschlechtsorgane in viele Bündel auseinandergehen. Die Länge der feineren Rhamniten misst bis 003 mm. Der im ersten Drittel liegende Pharynx rosulatus (im Durchmesser 0‘14 mm) besitzt nur einige Pharyngealdrüsen. Mit der Mundöffnung wird auch der Excretionsbecher vereinigt; die queren Hauptäste sind auffallend breit und die anderen Excretions- stämme haben denselben Verlauf wie bei den erwähnten anderen Arten. (Fig. 16.) Die Geschlechtsöffnung ist von der Mundöffnung bis 0:07 ent- fernt und führt in einen Geschlechtsraum, welcher auch als Eibehälter tätig ist. Alle Geschlechtsteile waren bei unserer Art gleichzeitig entwi- ckelt und um die Geschlechtsöffnung angeordnet. Die paarigen birnförmigen Hodensäckchen sind verhältnismässig klein und liegen zu beiden Seiten des Pharynx, wogegen bei den anderen Arten mehr in das hintere zweite Körperdrittel hinreichen, indem sie mit langen Samengängen versehen sind. Bei unserer Art gehen die Samengänge etwas seitlich vom Scheitel in die birnförmige Samenblase über. (Taf. I. Fig. 17.) Der kutikulare Ductus ejaculatorius stellt ein wenig gekrümmtes Röhrchen vor, dessen innere Wände feinkörnig ohne deutliche Sta- (Zool. Anzeiger 1906, 30. Bd.). Auch G&arr’s Turbellaria (Süssswasserfauna Deutschlands) S. 103. GE 20 XII. Dr. Emil Sekera: cheln ausgepflastert werden und am unteren Ende mit drei stumpfen Ausbuchtungen versehen sind (Fig. 18.). Diese Gebilde köunen als homolog mit dem spitzigen Divertikel bei Strong. radiatum betrachtet werden, da auch die grösste Ausbuchtung eine Öffuung für Sperma- ballen besitzt. Nebendem wurde im ganzen Raum des erwähnten Ductus ein feinkörniges rötliches Sekret zerstreut. Auch am ausgestülpten Ductus ejaculatorius wurden keine deutliche Stacheln wahrgenommen, wo- gegen dieselben bei Strong. lanceolatum sehr auffallend angeordnet sind. — Die dickwandige Bursa seminalis ist birnförmig und mit kleinem Stiel versehen; der Inhalt besteht teils aus Sekretkörnchen, teils aus Spermaballen. Der auf der anderen Seite liegende Keimstock war schon entwickelt und zur Eiablage vorbereitet; die Eizellen kommen mit Spermatozoen wie Dotterkörnchen im Geschlechtsraum zusammen, wobei zahlreiche Sekretdrüsen zur Schalenbildung mithelfen. Ein Receptaculum seminis wurde nicht gesehen, weil es nur temporär nach der Degattung aus der Ausbuchtung des Eiganges für angenommene Spermatophore bei den obenerwähnten Arten sich aus- bildet. Die Dotterstöcke stellen zweinur schwach eingeschnittene schmale Stränge vor, welche beiderseits bis zur hinteren Körperspitze reichen. Die Dotterkügelchen sind nur klein und farblos, so dass der ganze Körper keine auffällige Färbung davon bekommt, wie bei manchen anderen Arten. Das Eichen wurde nicht während der Beubachtungszeit gebildet und wird gewiss einen kleineren Durchmesser haben, als Strong, radiatum oder lanceolatum. Nach allen diesen Merkmalen scheint also unsere Art Strong. coecum mehr Schlammbewohner zu sein, da sie im Ufergebiete vor- gefunden wurde, wogegen die beiden erwähnten Arten pelagisch leben und die Eichen an schwimmende Pflanzenteile ankleben. Im Vergleiche mit den schon von v. Grarr zusammengesteliten Diagnosen der beiden Arten Strongylostoma radiatum und elongatum (Brauer-Graff S. 103—104) kann man von unserer dritten Art Str. coecum in folgender Weise kurze Beschreibung darbieten. „Länge bis 1 2m Vorderende breit durch leichte Einschnürung etwas abgesetzt. Ohne Augen aber mit zahlreichen Stäbchen und Stäbchenstrassen. Farblose Oeltropfen verursachen keine auffällige Verfärbung des 3 Studien über Turbellarien. 21 Darminhaltes. Die Geschlechtsöffnung liegt kurz hister dem Pharynx. welcher mit kleinen Hodensäckchen umgelest wird. Der Ductus ejaculatorius trägt an seinem distalen Ende drei stumpfe Ausbuchtungen, von denen die grösste auch Samenfäden auf- nimmt. Die Wände des Begattungsorganes haben keine deutlichen Sta- cheln, dagegen ist die Begattungstasche gestielt, — Schlammbewohner im Ufergebiete der Teiche.“ Aus der O. Scuuipr’s Gattung Castrada (aus d.J. 1861), welche auch Gearr in seiner Monographie beibehalten hat, schied unlängst Lurser die ältere obengenannte Gattung Strongylostomum (Oersted 1843) aus, so dass in der erstgenannten nur Arten geblieben sind, welche keine Augen und ein Atrium copulatorium mit blindsackarti- gen Ausbuchtungen besitzen, die als Bursa copulatrix erklärt werden. Obwohl die Geschlechtsverhältnisse der kleinen blinden Arten im Ganzen übereinstimmen, macht die von Lurser in die Gattung Ca- strada zusammengezogene Art Castrada fuhrmanni eine Ausnahme. Die betreffende Turbellarie wurde zuerst von O. Fuxrmanx in einem Teiche bei Veyrier unweit von Genf aufgefunden und von Vorz als Mesocastrada fuhrmanni n. sp.*) beschrieben und abgezeichnet. Durch diesen Gattungsnamen wollten die obengenannten Autoren eine vermittelnde Stellung zwischen der ursprünglichen Gattung Castrada, wie dieselbe Grarr in seiner Monographie definierte und Mesostoma bezeichnen, da das Hauptmerkmal (nach Volz) „organe copulateur ne servant que dans sa partie inférieure de canal excréteur des produits males“ nur in obenangeführtem Sinne erklärbar ist. Von dieser Zeit an wurde Mesocastrada fuhrmanni nirgends aufgefunden, so dass man über systematische ihre Stellung keine neuere Nachrichten hat. Erst inı Jahre 1908 fand ich im März in einigen Wiesentümpeln auf der von der Elbe umgespülten Insel unter Celakowitz einige Exem- plare, welche sich als zur obengenannten Gattung gehörig zeigten und im Monate April bis Mai gezüchtet wurden. In nachfolgenden Frühlings- perioden wurden auch ringsumher in anderen Wiesentümpeln häufige Individuen aufgefunden, so dass sie zur Frühlingsfauna der Elbetům- Lpeln angerechnet werden müssen. | | *) Dr. W. Vorz: Contribution à l’étude de la faune turbellarienne de la Suisse. (Revue Suisse de Zool. T. 9, Fase. 2. Genève 1901. S. 167—170. Taf. X L Fig. 1—3.) XIII. Dr. Emil Sekera: D3 DO Meine Stücke wiesen Dimensionen von 25/07 mm bis 35/09 mm Länge Breite, wogegen die schweizerischen bis 4 mm erlangten. Diese Länge erreichten unsere Tiere nur bei grösster Streckung, so dass ich sie nicht als normal ansehen kann. Alle Exemplare machen einen -© Eindruck der Gattung Opistomum, indem sie auch schneeweiss sind und hinter spitzig enden. Nur die Bauchseite ist etwas abgeflacht, dagegen der ganze Körper cylindrisch. Der Inhalt des Darmrohres gibt dem Körper einen dunklen Anstrich, dieanderen Körperseiten sind dagegen durchsichtig. Nur die Rückenseite, manchmal auch dia Bauchseite, besitzt ein schmales Netzchen graugelben Pigmentes in der Mitte. Am etwas abgestumpften Vorderrande, welcher auch nach innen eingestülpt werden kann, ragen zwei sehr auffallende Rhamnitenreihen hervor (in der Breite einer jeden bis 0'06 mm), so dass zwischen ihnea nur eine schmale Rinne bleibt und ziehen dann in einem Streifen am Gehirnganglion zwischen den beiden Pigmentflecken, um dann in zwei seitlichen Stäbchenreihen bis zu den Geschlechtsorganen auseinanderzu- gehen (Fig. 19 rh.). Eigentümlich ist, dass diese Rhamniten an der vor- deren Körperspitze hakenförmig gebogen sind und aus den Epithel- zellen als ein Haft oder Angriffapparat hervorragen. (Fig. 23b.) Denn es wurde häufig beobachtet, dass die Individuen mit dieser vorderen Körperspitze eine Cypride oder Daphnide anzukratzen ‚suchten, um dann in ihr Inneres durch angeöffnete Schalen hineinzu- dringen. Ihre Länge misst bis 0'05 mm bei der Breite 0'003 mm; bei der Zertrůmmerung der Gewebe quellen die Rhamniten in ihren Hüllmembranen auf und verflüssigen allmählich, so dass sie eine Schleimnatur haben. Am Schnitten erscheinen dieselben stark eosinophil (Fig. 24.) Am vierseitigen Gehirn sitzen in dem Abstand von der Kör- perspitze 0'33 mm zwei rotbraune Pigmentbecher (0'053 mm in der Breite) mit deutlichem Retinakörperchen, welche manchmal mit ihren Ausläufern zusammenhängen, obwohl sie gegenseitig 0'06 bis O 11mm entfernt sind. Diese Pigmentflecke verhalten sich ganz wie die be- treffenden Augenflecke bei den Gattungen Strongylostoma oder Rhynchomesostoma und machen keinen Eindruck (nach Vorz Angabe) der Pigmentflecke bei Olisthanella obtusa, welche ich selbst häufig gesehen habe. An den Querschnitten (Fig. 24.) kann man den histologischen Bau des Gehirn sehr gut betrachten, indem die innere Punktsubstanz an den Rändern mit unipolaren Ganglienzellen, welche mit Haemato- Studien über Turbellarien. 23 xylin stark gefärbt werden, besonders an den Stellen der ausgehenden Nerven umgrenzt wird. Neben dem wird das Gehirn mit Büscheln grosser Rhamnitendrůsen, welche auch eosinophil sich darstellen, um- geben, — nur an der Bauchseite kann man noch die Dotterfollikeln unterscheiden. Das Meseuchymgewebe ist im Vorderkörper spärlich vertreten, da die Leibesflüssigkeit mehr Raum einnimmt und an Schnitt- praeparaten als Gerinsel oder Lakunen erscheint. Dagegen sind die Hautepithelzellen mit den Stäbchen ganz durchsetzt und auch die Muskellage ist stark entwickelt. Die Lage des Pharynx ist etwas höher als in der Mitte; sein Durchmesser misst 03—04 mm mit ähnlichem Bau wie bei den Ty- phloplaniden. Nur die Drüsengruppen erscheinen manchmal in kleiner Zahl ringsum die Mundöffnung gelegen und füllen hauptsächlich die untere Seite des Pharynx aus, indem sie auch grösser sind und zuweilen bis sechs Gruppen bilden und auf den Schnitten stark eosinophil sind. In den Darmepithelzellen sind auch eigentümliche graugelbe Concre- mentkögelchen enthalten, welche 0‘005—0:01 mm im Durchmesser haben und teils glatt oder fein gezähnt bis schneckenförmig erschei- nen und besonders bei den durchsichtigen jungen Tieren auffallend zu sein pflegen und die erwähnte Verfärbung der inneren Darmteile verursachen, so dass sie mit den mir bekannten Gebilden bei den jungen und farblosen Tieren von Dalyellia helluo und scoparia ver- glichen werden können, welche auch eine gelbliche bis rötliche Fär- bung des Darmes verursachen. (Taf. I. Fig: 23. d. e.) Auch die queren Hauptstämme der Excretionsáste münden in einigen grossen Umbiegungen in die Pharyngealtasche beiderseits, so dass kein einheitlicher Becher vorzukommen pflegt. Die Breite dieser queren Hauptäste misst nur 0'01 mm; die anderen nach vorn wie hinten ziehenden Exeretionsstämme widerholen den Typus der Mesosto- miden, obwohl sie dünner sind und zahlreiche feinere Verästelungen besitzen. Die Lage der Geschlechtsorgane entspricht auch der bei den Ty- phloplaniden gültigen Anordnung. Da Vorz keine Abbildungen dieser Organe nach dem lebenden Tier darbietet und nur einen (etwas schrägen) Schnitt durch die Geschlechtsöffnung zeichnet, kann man aus seiner Beschreibung keine instruktive Ansicht von den Ge- schlechtsverhältnissen ableiten, damit die Einreihung dieser Turbel- larie in die Gattung Castrada nach Luruer gerechtfertigt würde. Ich will also meine Angaben nach den lebenden Tieren zusam- 24 XIH. Dr. Emil Sekera. menstellen und nach den betreffenden histologischen Praeparaten kon- trolieren, um meine abweichende Ansicht von der systematischen Einreihung der Mesocastrada fuhrmanni beweisen zu können. Die Geschlechtsöffnung liegt unter dem Pharynx in dem Abstande von 03 mm* ) und führt durch eine schmale dünnwandige Scheide in einen geräumigen Geschlechtsraum, in welchen von der linken Seite die Samenblase, von der rechten dann der kolbige grosse Keimstock und die Dotterstöcke mit Eibehältern ausmünden. Neben der Samen- blase oder direkt gegen die Geschlechtsscheide liegt eine kuglige Begattungstasche auf kurzem Stiel, welche dicke Wände besitzt und in der Mitte einige von den Samenfäden umringten Sekretkörner enthält. Aus diesen Geschlechtsteilen ist die ansehnlichste grosse mit weissglänzenden dicken Wänden versehene Samenblase, welche 0‘4—0:5 mm im Durchmesser misst und unter dem fast gleich grossen Pharyux liegt. Der innere Raum ist in drei Abteilungen geteilt; die eigentliche © Vesicula seminalis stellt eine kleine dünnwandige Blase dar, so lange sie nicht mit Samenfaden ausgefüllt wird (Fig. 21.),so dass sie später so dehnbar sich zeigt, dass sie eine Hälfte der ganzen Samenblase ausfüllt und dann in ein dickwandiges Rohr übergeht, welches als Begattungsorgan zu deuten ist, dessen innere Wände mit zahlreichen kleinen chitinigen Zähnchen (0003 mm) besäet werden (Fig. 23 c.). Am unteren Ende der Samenblase bildet das genannte Organ eine seitliche dreieckige Ausbuchtung, wie man diese bei Sérongylostoma sehen kann. Soeben sind da noch zwei deutliche Schliessmuskeln vorhanden (Fig. 19., 21.). Die andere Hälfte des inneren Raumes der Samenblase nehmen grobkôrnige Drüsen oder Sekretkörner ein, welche mänchmal durch eine Scheidewand abgetrennt werden (Fig. 21.) und auf den Schnitt- praeparaten eosinophil erscheinen. Wenn die Vesicula mit Samen- fäden ausgefüllt wird, so dass sie den grösseren Raum einnimmt, kann auch das Begattungsorgan mit denselben so durchdrungen werden, dass es als ein dunkelgefärbtes Rohr sich darstellt, wobei die Se- kretabteilung manchmal leer erscheint. (Fig. 22.) Von Seite ab und auf den Durchschnitten stellt das erwähnte Organ ein im stumpfen Winkel gebogenes Rohr vor, das mit einem *) Was die Dimensionen betrifft, muss ich angeben, dass alle Zahlen bei Vozz verhältnismässig klein ausfallen — dagesen meine Angaben stets durch zwei Instrumente kontrolliert werden, Studien über Turbellarien. 25 schmalen Hálschen mit der oberen Vesicula seminalis zusammenhängt so dass Vorz dasselbe als Ductus ejaculatorius erklärt. Das ganze Begattungsorgan (welches an Schnitten als cuticulares Gebilde er- scheint) (Fig. 25.), kann ausgestülpt werden und dann erscheinen die inneren Zähne an der Aussenwand wie bei vielen anderen Turbella- rien z. B. bei Strongylostoma, einigen Arten der Gattung Castrada, am besten z. B. bei Opistoma und Phaenocora usw. © Die seitliche Ausbuchtung hat keine Öffnung wie z. B. bei Strongylostoma für die Samenfäden, wie es Lurner angibt (Taf. VII. Fig. 6.) und ist verhältnismässig Kleiner als das ganze Begattungs- organ. Dieselbe kann bei der Zurückziehung des ausgestülpten Organs nur eine Hilfsrolle spielen, damit das ganze Begattungsorgan nicht gebraucht werde. Der Inhalt der Sekretdrüsen geht dann durch das Innere des betreffenden Copulationsrohres in die Begattungstasche über. Nach dieser Mitteilung erscheint also die Bedeutung der ein- zelnen Teile der Samenblase in anderem Licht, als Grarr die von Vorz übernommene Abbildung zu erklären suchte (Turbellaria in Brauer's Süsswasserfauna Deutschlands S. 117. Fig. 226.). Der letzte Autor selbst nennt die seitliche Ausbuchtung nur „partie antérieure de l’organe copulateur“ — wogegen Grarr dieselbe aus Analogie mit der Gattung Castrada als Blindsack des Atrium copulatorium erklärt, da er nach der Abbildung grösser ausfällt als männlicher Genital- canal, welcher mit der eigentlichen Vesicula seminalis in Verbindung steht. Ichbemerke nur, dass Vozz’s Abbildung auch nach einem etwas schräg geführten Schnittpraeparat verfertigt wurde, so dass man über die wahre Constellation keine richtige Vorstellung haben kann, wenn die Querdurchschnitte nicht beigegeben wurden. Dagegen geht aus unserem Querschnitt (Fig. 25.) hervor, dass die Lage der Begattungs- tasche selbständig ist und mit der Samenblase nicht zusammenhängt. In die Mitte der Sameublase steigen seitlich auch die kurzen Samengänge herab, welche von den ovalen bis birnförmigen Hoden- säckchen ausgehen. Dieselben liegen zu beiden Seiten des Pharyox wie bei der Gattung Ahynchomesostoma, Castrada oder Typhloplana und die reifen Samenzellen als steife zugespitzten Fäden erreichen bis 0:09 bis O11 mm Länge (bei Vozz nur 004 mm Fig. 23 a). Es wurde schon erwähnt, dass sie in nn Fülle in den Sammelor ten aufge- funden werden. (Fig. 19., 22., 25.) Was die Begattun gstasche selbst betrifft, misst ihr Durch- messer 0:17 mm, wobei sie ganz kuglig ist, besonders wenn sie mit 26 XIII. Dr. Emil Sekera: Samenzellen erfüllt wird; immer ist dieselbe mit deutlichem Stiel ver- sehen. Obwohl Vozz ihr Inhalt als Sekretkörner angibt, da er die Samenzellen niemals gefunden hat, sah ich doch, dass alle Individuen, welche (z. B. Frühstunden) in Begattung ertappt wurden, diese Begat- tungstaschen so dicht ausgefüllt hatten, dass sie schon mit blossem Auge als weisse Fleckchen unterschieden wurden. Auch an unserem Querdurchschnitt wird die Bursa sem. vollgefüllt (Fig. 25. bs.) In anderen Fällen, wo die Samenzellen vielleicht verbraucht wurden. oder wenn es zur Begattung nicht gekommen ist, sah ich auch in der Mitte nur Sekretkörner. Ihre der Geschlechtsscheide gegenseitige Lage (Fig. 19.) zeigt sehr gut die nötige Verwendung bei der Be- gattung.*) Die anderen weiblichen Geschlechtsorgane hängen etwas nach hinten eingedreht auch mit dem Geschlechtsraume zusammen. Der etwas kolbige Keimstock mit Keimzellen wie gereiften Ei- zellen hat einen kurzen Eigang, welcher manchmal an der Stelle von den Eizellen erweitert als ein Samenbehälter erscheint, obwohl es jedenfalls nicht geschieht, was auch Vorz schon angibt. Die beiderseitigen Dotterstöcke sind einfach oder tiefer gelappt und reichen bis zum Gehirn wie an das Körperende hin. (Fig. 19., 24.) An lebenden Tieren sind sie grau gefärbt und enthalten grosse Körner, welche an den Schnittpraeparaten gelb verfärbt erscheinen. Wenn ein Eichen ausgebildet wird, dann sieht man den mittleren Gang der Dotterstöcke leer und die beiderseitigen Läppchen bilden gleich neue Dotterkörnchen, so dass der ganze Inhalt der Dotter- gánge zur Bildung eines jeden Eichens verbraucht wird. In einem Tage, beziehungsweise in zwei Tagen ist neuer Vorrat vorbereitet und in Eibehälter, welche auch mit dem Geschlechtsraume zusammen- hängen, ausgespeichert. Die Grösse der Eichen ändert sich nicht nur nach der indivi- duellen Körperstärke, sondern auch in einem jeden Tier erscheinen Grössenvariationen. Die erstgebildeten Eichen haben z. B. 0'4/0'3 mm im Durchmesser, indem sie meist einen elliptischen Durchschnitt und in der Mitte etwas schräg oder gebogen verlaufende deutliche Naht haben (Fig. 19.) Die anderen messen nur 0'3/0'25 mm, indem sie *) Bei dieser Gelegenheit erlaube ich mir aufmerksam zu machen auf die Verhältnisse der selbständigen Bursa seminalis bei den Arten Castrada lanceola Braun oder C. cuénoti Dörler, welche in das Schema der Geschlechtsteile der be- treffenden Gattung wenig passen und vielleicht Vertreter einer besonderen Gattung vorstellen, welche neben der oben genannten unseren zu stellen ist. Studien über Turbellarien. 97: stets ihre hellgelbe Farbe behalten und später nicht dunkel werden, wie es bei vielen anderen Arten erscheint. Während der Zeit von vierzehn Tage, in welchen einige Exem- plare gezüchtet werden, gelang es mir nur höchstens zehn Eichen bekommen, welche beiderseits lagen und den ganzen Körperraum ausfüllten. Die so beladenen Individuen bewegten sich dann schwierig und sind bald zu Grunde gegangen, da sie keine Nahrung besorgen konnten. Bei irgend einem kleinen Anfalle der Cypriden pflegteu sie auch zu zerfallen und die Eichen wurden befreit. Nur selten beo bachtete ich, dass einige starke Individuen auch kleine Zahl der Eichen durch Geschlechtsöffnung vielleicht bei einigen Reizmomenten entleerten und bald darauf eine zweite Serie nachbildeten. Auch die fortschreitende Austrocknung der natürlichen Aufenthaltsorte nötigt unsere Tiere zur schnelleren Ausbildung der Eichen, welche im Torfboden bis zur folgenden Frühlingszeit liegen bleiben, obwohl schon im Herbstzeit die obenerwähnten Lokalitäten mit Wasser er- füllt zu werden pflegen. Bei nasser Frühlingszeit leben also Individuen von Mesocastrada bis zur Hälfte Mai — (in den Zuchtaufgüssen lebten einige bis zu Ende Mai); — bei trockenem Wetter (wie im J. 1910) waren schon in der Mitte April alle Tümpel ausgetrocknet, so dass man ihre natürliche Lebensdauer fast nur zwei Monate rechnen kann. Was die Lebensverhältoisse unserer Art noch betrifft, kann ich dieselben sehr gut mit Opistomum vergleichen, indem sie auch etwas schattige und behüllte Plätze in den Gläsern während des direkten Tageslichtes aussucht, dagegen im Früh oder Abends munter herum- läuft und Daphniden wie kleine Cypriden und Lyncaeiden überfällt und ihr Blut aussaugt. Auch die Begattung wurde in der Frühzeit in der Weise wie bei den Mesostomiden beobachtet, welche z. B. eine Viertelstunde dauerte. Die angefressenen Exemplare ruhen in ein Kügelchen zu- sammeugedreht aus. Aus den geschilderten Geschlechtsverhältnissen, welche an die Gattung Strongylostoma wie Rhynchomesostoma (durch die Lage der Hodensäcke und Eibehälter) erinnern, erhellt, dass unsere Art in die erneute Gattung Castrada, wie dieselbe von Luruer charakterisiert wird, nicht zu stellen ist. Denn es fungiert bei Mesocastrada, welchen Namen ich für die beschriebene Art behalten will, eine selbständige Begattungstasche und der Begattungsorgan gleicht mit seinem kleine-: 28 XII. Dr. Emil Sekera ren Anhang, welcher nicht durchbohrt wird, den bekannten Verhält- nissen bei Sérongylostoma. Es gibt also keinen Blindsack in der Samenblase, welcher ials Bursa copulatrix wie bei der Gattung Ca- strada erklärt werden könnte. Auch die Anwesenheit der Pigment- augen, welche denen bei den obenerwábnten Gattungen völlig glei- chen, kann angeführt werden, wogegen die allen bekannten Castrada- arten blind und (mit Ausnahme der Castrada lanceola) kleiner sind. Das stark einziehbahre Vorderende mahnt an Æhynchomesostoma, die zablreichen Rhamniten an demselben wieder an Sirongylostoma. Die systematische Stelle unserer Turbellarie ist also inmitten dieser beiden letztgenannten Gattungen, so dass der Umfang der Tribus Typhloplanini erweitert werden kann, besonders wenn es einmal noch zur weiteren Zerlegung der Gattung Castrada kommen wir!, wie ich schon angedeutet habe. Aus der Subsektion Xalyptorhynchia ist nur die weitverbreitete Art Gyratrix hermaphroditus Ehrb. als Angehörige unserer Tümpel, Seen wie Flüsse und Meeresufer längst bekannt. Diese Tatsache ist gewiss auffallend, da im Meere nicht nur viele Gattungen als auch Arten sich aufzuhalten pflegen und durch mannigfaltige Ausbildung der Copulationsorgane sich auszeichnen. Erst in neuerer Zeit wurden auch in den schweizerischen Seen einige Vertreter der Meeresgattun- gen vorgefunden und als Relikten angesehen | Macrorhynchus lemanus Duplessis — im Zool. Anzeiger XVIII. 1895 S. 25—27; Hyporhyn chus neocomensis Fuhrmann Zool. Anz. XXVII. 1904 S. 381—384.] Unabhängig von diesen biologischen Verhältnissen der erwähnten Seen, welche ein so interessantes Untersuchungsobjekt der einhei- mischen Forscher viele Jahrzehnte schon zu bilden pflegen, gelang es mir auch in unseren gewöhnlichen Gewässern einen Angehörigen der obengenannten Turbellariengruppe aufzufinden und dies im August d. J. 1902. Aus dem längs der Ufer des bekannten grossen Teiches Jordän bei Täbor angesammelten Schlamm krochen viele gewöhn- liche Turbellarienarten aus, unter denen auch die häufigste Gyratrix, deren Stillet und Eichen schon mit der Loupe klar zu erkennen sind. Unter vielen Exemplaren der letztgenannten Art erschienen auf ein- mal etwas kleinere Stücke, welche im Hinterkörper keinen Stillet hatten und ein verhältnissmässig grosses vierkantiges Eichen besassen. (Taf. I. Fig. 26.) Zugleich wurde ich mir bewusst, dass ich vor mir vielleicht jene schweizerische schon beschriebene Art (Macrorh. le- manus) habe, so dass ich sie einer Untersuchung unterworfen habe, Studien über Turbellarien. 29 aber keine Identitát erkannte. Im folgenden Jahre fand ich dieselbe Turbellarie in einem Teiche bei Filippinenhof (bei Gratzen in Süd- böhmen) und gleich darauf in meinen Moortümpeln bei Pilgram, aus denen ich schon Opestomum vejdovskyi und Pilgramılla sphagnorum beschrieben habe. Im Jahre 1904 erschien unsere Art wieder in dem erwähnten Teiche bei Pilgram (mit Phaenocora rufodorsata) und an- deren Moortümpeln, so dass diese Turbellarie in jener Umgegend weit verbreitet zu sein scheint Auch in meinen Frühlingslokalitäten an den Uferwiesen des Flusses Lužnice in Tábor erschien sie jedes Jahr und endlich im J. 1907 wurde diese Art auch in einigen Moortůmpeln bei dem Rosen- berger Teichein Wittingau aufgefunden. In den Aufgüssen scheinen die betreffenden Inaividuen spärlich vorzukommen, da ich immer nur einige vorgefunden habe, ohne dieselbe konservieren zu können. Auch für die Zuchtversuche erschien diese Turbellarie sehr empfindlich, da sie in kurzer Zeit zu Grunde geht, wogegen die Individuen von Gy- ratrix viele Tage isoliert am Gläschen erhalten werden können. Unsere Art hat nämlich langsame Bewegungen und zieht sich am meisten in ein Kügelchen zusammen, worauf sie nach einiger Zeit wieder zu erwecken pflegt (Fig. 29.) eine Erscheinung, welche bei manchen Moorbewohnern von mir konstatiert wurde (z. B. bei allen Prorhynchiden, Bothrioplaniden oder einigen Olisthanelliden usw.). Meine Exemplare erreichten 09—0'15 mm Länge, bei der Breite 0:17—0'25 mm und behielten die äussere bekannte Form an- derer verwandten Arten: im Vorderkörper schmal und rundlich, im Mittelkörper am breitesten, im Hinterkörper etwas schmäler und ab- gerundet. Viele Individuen waren farblos und durchsichtig, die ande- ren schwach durch gelbe periviscerale Flüssigkeit gefärbt. (Taf. 1. Fig. 26.) Die vordere Körperspitze ist mit steifen langen 0'01 mm .Borsten besäet, wogegen die gewöhnlichen Epithelwimpern nur 0'005 mm be- tragen. In den Epithelzellen sind auch die Rhabditen (0'003 mm) in grosser Menge zerstreut. Der vordere, etwas eiförmige Rüssel misst 0:08—0:13 mm Länge und 006—0'08 mm Breite und hat am hin- teren Ende einige Retraktoren. Das 0:13 mm lange fast vierkantige Gehirn reicht bis in die Umgegend des Pharynx und sendet einige seitlichen Äste, welche vielleicht einen Pharyngealring bilden möchten. Die ganze gereizte Rüsselpartie kaun bis in die Körperhälfte hinein- gezogen werden — der ausgestreckte Rüssel ist dann mit zahlreichen Zähnchen besäet. Die schwarzen Pigmentaugen in kugeliger oder be- 30 XIIL Dr. Emil Sekera: cherfürmiger Form sind von einander 0:03—0'08 mm entfernt und haben ein deutliches Retinakörperchen: dieselben liegen. fast unter- halb des Rüssels und wurden nur einmal untereinander gesehen. An der unteren Gehirngrenze waren bei einigen Exemplaren zahlreiche birnförmige Rhamnitendrüsen zu sehen. (Fig. 26. rlı.) Der rosettenförmige Pharynx liegt wie bei Gyratrix an der oberen Grenze des zweiten Drittels und misst 0'1—0'16 mm im Durchmesser. Die feinkörnigen Pharyngealdrůsen sind manchmal kürzer als der Pharynxumfang; am Übergange in das Darmrohr häufen sich, oft grobkörnige Drüsen zusammen. In dem Darminhalt wurden nebst Algen auch Rädertiere und Reste kleiner Lyncaeiden aufgefunden. Da das Gehirn dem Schlund nahegerückt ist, hat das eigentliche Darmrohr im Vorderkörper einen kleineren Umfang; dagegen reicht es im Hinterkörper bis zum Ende hin, da die Geschlechtsorgane etwas höher gelegen sind. An allen Exemplaren war das Excretionssystem sehr auffallend bemerkbar, obwohl dasselbe im Ganzen an den Typus der Gattung Gyratrix mahnt. Schon an der oberen Körperspitze nimmt man neben dem Rüs- sel die doppelten Excretionsstämme wahr, von denen der eine als Hauptstamm (0'005 mm im Durchmesser) in mächtigen Schlingen beiderseits bis zum hinteren Ende fortläuft. Parallel mit diesem Hauptstamm eilt auch das um eine Hälfte schmäleres Nebenästchen, welches auf seinem Verlaufe in zahlreiche feinere Capillaren sich auflöst und vielleicht Netzchen bildet. Die Hauptstämme gehen dann beiderseits am Hinterende in längliche (0:1—05 mm) ovale und drů- sige Umhüllungen über, in welchen sich umbiegen und in kleine Trich- terchen auflösen, welche vielleicht durch feine Excretionspori nach aussen münden. (Taf. I. Fig. 28.) Diese auffallenden Gebilde scheinen dann zur höchsten Muskel oder Epithelschichte angewachsen werden. Solche Verhältnisse mahuen sehr auf die schematischen Abbil- dungen der Nephridienendungen bei einigen Oligochaeten und können wol neben anderen als ein auffallendes Gattungsmerkmal gelten. Bei Gyratrix, wie unsere Figur 30 zeigt, sind auch im Verlaufe der Hauptstämme beiderseits starke Windungen und Schlingen be- merkbar, aber die Endigungen derselben stellen etwas becherförmige Ausbuchtungen dar, so dass sie in der Umgegend der männlichen Begattungsorgane einfach gelegen und mit blossem Auge zu erken- nen sind. Studien über Turbellarien. 31 Auch die Geschlechtsorgane unserer Art weichen in ihrer Lage und Ausbildung weit von den bei Gyratrixæ schon längst bekannten Verhältnissen ab. Die Geschlechtsöffnung liegt an der Grenze des zweiten Körperdrittels und führt in einen geräumigen Geschlechts- raum, wohin auch zahlreiche Drüsenbüschel ausmünden. (Fig. 27.) Aus den paarigen kolbigen oder eiförmigen Keimstöcken (Ger- marien) ist der rechte immer grösser — wogegen bei Gyratrix nur ein Keimstock vorzukommen pflegt und erst bei den im Meere le- benden Individuen auch doppelt erscheint. Die Dotterstöcke werden als einfache längliche Streifen beider- seits angelegt, wachsen dann ansehnlich und gehen mittels kurzer Äste in’s Atrium genitale über. Am hinteren Ende fliessen manchmal zusammen und bilden da eine Masse, welche alle anderen Organe von der Dorsalseite zu bedecken pflegt. Ihr Inhalt ist feinkörnig und grau gefärbt; in der ersten Bildungszeit nur farblos. Bei Gyratrix bilden die Dotterstöcke schmale netzartige sich verbindende Streifen aus. In der Nähe der beiden Germarien wurden manchmal einige kuglige Organe mit fadenförmigen Körperchen gesehen, aber keine anderen chitinige Gebilden, welche als männliche Geschlechtsorgane angedeutet werden können, so dass sie entweder winzig ausgebildet und bald verbraucht oder existiert bei unserer Art kein auffallendes Copulationsorgan. Jene kugligen Gebilde möchten dann Hoden vor- stellen (Fig. 27 te.). Denn bei mehreren Exemplaren lag oberhalb der Geschlechts- öffnung schon ein verhältnismässig grosses Eichen, welches fast vier- kantigen Umriss besass und cylindrisch, an den Ecken etwas zuge- rundet erschien. Die Grösse desselben änderte sich nach den Körperdimensionen und zwar 0'25—-0'3 mm in der Länge, 0'13-0'17 in der Breite, so dass es bis zum Pharynx reichte und auf den ersten Blick auffal- lend war. Am unteren Ende steckt das Eichen nur durch einen geringen Stiel in dem Atrium ohne Kittropfen. Auch bei Gyratrix hat das Eichen schwankende Masse, obwohl die birnförmige Form konstant erscheint. Da jedes Jahr nur einige Exemplare an den Wänden der Glas- behälter ertappt wurden und bald nach der Durchmusterung zu Grunde giengen, indem sie sich zusammengezogen und das Epithel wie die inneren Organe abgeworfen haben, kam es zu keiner Schnitt- praeparation, damit auch die anderen histologischen Verhältnisse und 39 XIII. Dr. Emil Sekera: besonders die Lage männlicher Geschlechtsorgane sichergestellt werden könnte. Í Da unser Tierchen durch ihre langsamen und geringen Bewe- gungen sowie durch häufiges Zusammenziehen versteckt bleibt, ist es nicht zu wundern, dass es übersehen wurde, obwohl ihr Verbreitungs- bezirk — wie ich angegeben habe — recht ansehnlich zu sein scheint und gewiss auch anderswo gefunden werden kann. Die geschilderten Verhältnisse der Geschlechtsorgane zeigen auf. einen einfacheren Typus in der Subsektion Calyptorhynchia unter den Vertretern der Familie Polycystididae, so dass damit Bildung einer besonderen Gattung gerechtfertig werden kann. Erlaube mir also für dieselbe den Namen Jordania einzuführen, welche ich später charak- terisieren will, bis ich vielleicht im nächsten Sommer, auch die männ- lichen Geschlechtsorgane nachzuforschen Gelegenheit haben werde. Diese Art hoffe ich noch nach meinem Freunde Dr. Axwr. Store, dem bekannten Protistologen und Dozenten an der böhm. technischen Hochschule in Prag als Jordania šťolci m. sp. zu benennen. Als meine erste Ankündigung dieser zweiten Süsswasserprobo- scide bei uns im Zool. Anzeiger (1906. 30. No. 5. S. 147.) veröffent- licht wurde, erschien gleich darauf in demselben Jahre (No. 13/14 vom 17. Juli) ein Aufsatz über eine dritte Artin unseren Gewässern, welche E. BressLau in einem Teiche bei Strassburg angetroffen und als Polyeystis göttei benannt hat. Der betreffende Forscher meinte zuerst nach meiner kurzge- fassten Erwähnung, dass vielleicht die von mir angekündigte Art identisch sein wird. Obwohl die Lage der Geschlechtsorgane und besonders die Du- plicitát der Keimstöcke auf ähnliche Verhältnisse wie bei meiner Art anzeigt, erscheint bei Polycystis götter nebst der rundlichen Eiform eine grosse gemeinsame Endblase des Excretionsapparates, als ein so auffallendes Merkmal, dass man beide Arten nach der mitgeteilten Beschreibung von einander als verschieden anerkennen muss. Seitdem wurde die BressLau’s Art noch von C. H. Marrın*) in schottischen Seen sehr reichlich aufgefunden, so dass sie gewiss einen weitgelegenen Verbreitungsbezirk wie z. B. Jordania in unseren Südböhmenslokalitäten. Ich hatte die Hoffnung stets gehegt, dass ich Polyeustis götter auch bei uns finden werde und bin sogar in der glücklichen Lage *) Marin C. E.: Notes on some Turbellaria from Scottish lochs. (Proceed. Roy. Soc. Edinburgh Bd. 28. 1908, S. 28—34. Tab. III. IV.) Studien über Turbellarien. 33 mitzuteilen, dass es mir an meinem Fundorte in den Frühlingstüm- peln an den Ufern des Flusses Lužnice in Tábor gelungen ist, die- selbe Art zu ertappen und fast vierzehn Tage zu züchten. Da in der Frühlingszeit des Jahres 1909 ein nasses Wetter herrschte, waren meine Tümpel noch im Mai mit Wasser angefüllt, so dass ich Aufgüsse von Täbor nach Prag mitnehmen konnte. Und da fand ich in einem schon faulenden Aufgusse zu Ende Mai ar den Wänden ein grosses Exemplar (2 mm/0'3—0'5) der Polycystis göttei, welches gleich nach dem grossen hinteren Excretionsbecher zu er- kennen war. Das Tierchen wurde isoliert und bald darauf beobachtete ich, dass die Dotterstöcke ansehnlich angewachsen sind, sodass sie die ganze Bauchseite bis zum Gehirn ausfüllten, ohne zur Bildung des Eichens zu kommen. Es schien mir, dass eben der Mangel an Begattung und viel- leicht keine nachfolgende Eibildung zu dieser Hypertrophie der Dot- terstöcke führten — wie ich seinerzeit bei einigen isolierten Indivi- duen von Gyratrix oder Mesostoma craci und punctatum wie M. lingua eine solche Hodenhypertrophie beobachtet habe. Nach einigen Tagen ist mir das genannte Individuum von Polycystis verschwunden. Bei näherer Durchmusterung der Detritusreste fand ich auf einmal mein Exemplar in sich verwickelt und mit einer Detritushülle bedeckt. (Taf. I. Fig. 33.) In diesem unbeweglichen Zustande beobachtete ich das Tierchen fast eine Woche, bis ich dasselbe zu Ende Mai einer mikroskopischen Untersuchung unterwarf. Diese Encystierungsfähigkeit bei ungünstigen Lebensverhältnissen kann demnach also ein zufälliges Auftreten der betreffenden Art erklären und war für mich wirklich eine Überraschung, weil ich schon über sechs Jahre in derselben Lokalität alle Tier- welt fast wöchentlich durchzuforschen pflegte und viele Aufgüsse in Gläsern noch lange Zeit hatte, als die Tümpel im Mai schon aus- getrocknet waren. Wenn diese grosse Art häufiger vorkäme, bin ich sicher, dass sie mir nicht entfliehen würde, obwohl BressLau vom J. 1902 allsom- merlich mehrere Exemplare sammelte. Zu der Beschreibung des letztgenannten Forschers bin ich im Stande einige Detaile beizugeben. Die äussere Epithelschicht wird schon bei kleinem Druck ganz abgeworfen, indem die langen Wimpern mächtig wirbeln. Die Kerne der abgeworfenen Epithelzellen sind auf- fällig gross (0‘014—0:016 mm) und kugelig. Die Augen sind von der 3 34 XIII. Dr. Emil Sekera: Vorderspitze 0:34 mm entfernt, der Pharynx hatte 0:27 mm im Durchmesser. Bei meinem Exemplar war auch der Verlauf des Excretionsap- parates sehr klar zu sehen, sodass ich eine völlige Abbildung dar- stellen kann. T Die Hauptstämme in stets gleicher Breite ziehen in mächtigen Schlingen beiderseits von der vorderen Körperspitze bis an das hin- tere Ende, wo sie in eine auffallende Endblase von der Seite im ersten Drittel derselben hineinmünden. (Fig. 32.) Die Wände dieser Endblase, welche 0:17 bis 02 mm und also 1, der ganzen Körperlänge misst, sind aus einer äusseren feingra- nulierten breiteren und einer inneren, muskulösen, aber schmä- leren Schicht zusammengesetzt. Parallel mit erwähntem Hauptstamme eilt ein schwächeres Excretionsästchen, welches an einigen Stellen (z. B. unter dem Gehirn oder in der Umgebung der Geschlechtsor- organe) in feinere Ästchen sich zweigt. In der Nähe des Schlundes kann man auch einige verwickelte Schlingen beiderseits wahrnehmen. In diesem Verhalten des ganzen Excretionsapparates liegt also ein wesentlicher Unterschied von den geschilderten Verhältnissen der Gattung Jordania und kann also sehr gut als Gattungsmerkmal ver- wendet werden, wie beide erwähnten Autoren anerkennen, nicht minder als v. GrArr selbst,“) welcher die von Dupuessis beschriebene Art (Macrorhynchus lemanus) in ähnlichem Sinne auffassen will Auchbei anderen Turbellarien kam in neuerer Zeit die Abweichungin den Ausmündungen der Excretionsäste in den Gattungsdiagnosen zur Gel- tung (Rhynchomesostoma, Olisthanella, Dochmiotrema u. a.) Auf diese Weise erscheint mir der Name Opisthocystis u. g. für den be treffenden Vertreter recht anschaulich und erklárlich. Wenn BressLau die Ausbildung der Endblase bei Polycystis (Opisthocystis) götter wie bei Macrorhynchus lemanus als eine mit der Anpassung an das Süss- wasserleben aufgetretene Erscheinung ansieht, kann man damit ein- verstanden sein. Dagegen muss man vorläufig die Erscheinung unentschieden lassen, warum die anderen Süsswasservertreter (Gyratrix, Jordania) die getrennten Excretionsmündungen wie alle Meeresarten haben. Somit erscheint auch in anderem Licht der weitere L. v. GrArr’s Schluss: „Wenn thatsächlich der Wechsel des Mediums bestimmend 7) L. v. Grarr: Marine Turbellarien Orotawas und der Küsten Europas. II. Th. (Arbeiten aus dem zool. Institut zu Graz. 1900. VII. Bd. S. 166.) ho Studien über Turbellarien. 35 war für diese Einziehung der beiden Excretionsporen unter die Kör- peroberfläche, dann müssen die beiden genannten Arten d. h. Poly- cystis göttei und Macrorh. lemanus) schon länger an das Süsswasser adaptirt sein, als Gyratrix hermafroditus, wofür allerdings der Um- stand spricht, dass die letztere noch heute sowohl im Süss- als auch im Seewasser vorkommt, ohne dass sich spezifische Verschiedenheiten zwischen den Bewohnern der beiden Medien nachweisen liessen.“ (L. Graff: Turbellaria — Braun’s Klassen u. Ordnungen S. 2147.) Vielleicht gelingt es irgend einem Turbellarienforscher eine Form zu entdecken, welche eine Vermittelungslage der Excretions- poren darbieten wird. Die Geschlechtsorgane wurden schon von BrzssLau eingehend und im Ganzen auch richtig beschrieben. Da in seiner Abbildung die Grösse und Lage einiger Teile etwas klein und schematisch ausge- fallen sind, erlaube ich mir noch einmal einen nach dem Leben von der Seite gezeichneten Abriss der betreffenden Organe mitzuteilen. Zuerst erhellt daraus ein Detail in der dünnwandigen Bursa seminalis 0:08 mm in der Länge), welche innen zwei keihen kleiner (0-014 mn) Zähnchen besitzt, welche vielleicht das weitere Hineindringen des Chitinrohres bei der Begattung abhalten sollen, damit die feineren Wände nicht beschädigt werden. (Taf. I. Fig. 31.) Die birnfórmige Samenblase stellt auch ein kleines 0'05 mm breites dünnwandiges Säckchen vor, in welches von oben aufgebla- sene Samengänge von verhältnismässig kleinen Hodensäckchen über- gehen. Das Sekretrohr in der Form eines gebogenen Trichterchens misst 0'095 mm in der Länge *) und hat feine chitinige Wände, wo- hin von oben ziemlich grosse Drůsenbůschel ausmünden, derer Sekret- körnchen auch in den Samenbehälter geliefert werden. Obwohl Bresszau angibt, dass das Sekretrohr von dem Spermatiden nicht passirt wird, kann man doch aus dieser dem Geschlechtsraum nahen Lage schliessen, dass das betreffende Organ bei der Copulation aus- helfen muss, da seine Spitze direkt gegen die Ausmündung der er- wähnten Bursa seminalis gelegen ist. Denn die Samenblase selbst hat keine muskulösen Wände, damit die Samenzellen durch Contraction derselben zur Ejakulation hinge- führt werden. Vielleicht kann dabei auch die Möglichkeit eintreten, *) Diese Zahl ist fast dreimal so gross wie bei Bressrav, so dass bei un- serer Art gewiss einige Grössenvariationen stattfinden werden. 36 XIli. Dr. Emil Sekera: dass die Spermatozoiden nach der Oberfläche des Sekretrohrs in die schaufelförmige Spitze hineinfliessen und mit Sekretkörnrchen in die Bursa seminalis übergeführt werden. Während meiner Beobachtungszeit, welehe mehr als zehn Tage dauerte — kam es zu keiner Eibildung, wie ich schon angegeben habe. — Die Form des Eichens gleicht mehr, wie BressLAu zeichnet, der Gattung Gyratrix und ist von der bei der Gattung Jordania be- schriebenen verschieden, so dass diese sehr gut als ein auffälliges Merkmal verwertet werden kann. Die geschilderte Zusammenstellung der Geschlechtsorgane ist also bei Opisthocystis einfacher als bei den Meeresaiten der Gattung Polycystis und gleicht mehr den Verhältnissen bei der Gattung Jor- dania, so dass ihre Erscheinung und Verbreitung in unseren Ge- wässern schwerlich als Anpassungen im Süsswasser erklärt werden. Ich sehe also in diesen Erscheinungen einen dritten Fall der Ana- logie mit der Gattung Pilgramilla und ein limnobiologisches Räthsel, welches nur zeitweise und bei reicherem Material aus vielen Geger- den gelöst werden kann. Jedenfalls würde es sich empfehlen noch einmal die Organisationsverhältnisse von Phonorhynchus lemanus mit den angegebenen unseren Vertretern zu vergleichen und Wege suchen, auf welchen die Verwandschaft mit den nächsten Meeresarten ( Poly- cystis mamertina nach BnessLav und Phonorhynchus helgolandicus nach Dourressis) verwirklicht wurde. Was die systematische Lage unserer neuen Gattung Opisthocystis betrifft, findet ihre Stellung rechtgut in der Familie Polycystididae, da der Samenbehälter vom Sekretbehälter räumlich getrennt ist. Auch die anderen Merkmale der Gattung Polycystis, welche auf die dop- pelten Keimstöcke wie Dotterstöcke und auf die gestielte Eikapsel sich beziehen, gelten auch für unsere Gattung. Ein besonderes Kenn- zeichen liegt also in der einfachen grossen Ausmündungsblase der beiden Excretionsäste, welche am hinteren Körperende gelegen ist und ein auffälliges Gattungsmerkmal bildet. Mit der Art Phono- rhynchus lemanus ist also Opisthocystis götter sehr gut verwandt — ja es kann der Fall eintreten, dass die erstgenannte Art nach der Revision in unsere neue Gattung gestellt werden muss. Studien über Turbellarien. 37 Tafelerklárung. Allgemeine Buchstabenbezeichnung. atg — Atrium genitale, af — Antrum femininum, bs — Bursa seminalis (Samentasche). eg — Gehirn. dej — Begattungsglied. de — Samengänge. ex — Excretionsschlingen. ge — Keimstock. gla — Sekretdrüsen der Samenblase. glu — Atrium oder Uterusdrüsen. ph — Pharynx (Schlund). pg — Geschlechtsöffnung. pig — Pigmentdrüsen. oc — Pigmentaugen. ol — Oeltrophen. ov — Eichen. rh — Rhamnitenstrassen und Drüsen. rs — Receptaculum seminis, se — Körnersekret. sph — Schliessmuskeln. sr — Sekretrohr. sp — Samenfäden. te — Hodensäcke. ut — Eihälter. vg — Geschlechtsscheide. vit — Dotterstöcke. vs — Samenblase. Fig. 1. Phaenocora rufodorsata n. sp. von der Rückenseite. Fig. 2. Dieselbe Art von der Bauchseite. Fig. 3. Geschlechtsorgane in dem lebenden Zustande. Fig. 4. Das ausgestülpte mit stumpfen Hakon besäete Begattungsglied. Fig. 5. Vergrösserte rostbraune Pigmentdrüsen. Fig. 6. Ein freier Samenfaden. Fig. 7. Opistomum vejdovskyi n. sp. von der Bauchseite. Fig. 8. Teil eines Querschnittes durch das Gehirn und die Pigment- augen (oc). Fig. 9. Ein etwas schräg geführter Querschnitt durch die Geschlechts- teile. — Fig. 10. Ein weiterer Querschnitt durch die weiblichen Geschlechtsteile (sp. Samenzellen aus der Samentasche, ut Uterusstiel mit drüsigen Wänden). Fig. 1i. Pilgramilla sphagnorum n. g. n. sp. Ein jüngeres Exemplar. 38 Fig. XIII. Dr. Emil Sekera: Studien über Turbellarien. 12. Ein älteres Tierchen mit zwei Kokonen, in welchen schon zwei Embryonen zu sehen sind. Fig. Fig. Fig. seite. — Fig. Fig. Fig. Fig. Fig. Fig. Fig. Fig derkörper. 13. Ein Vorderkörper mit beweglichen Schleimfäden. 14. Ein zusammengezogenes Tier in eigener abgeworfenen Hautschicht 15. Castrella truncata (Abilg.). Geschlechtsorgane von der Růcken- 16. Strongylostoma coecum n. sp. nach dem lebenden Zustande. 17. Geschlechtsorgane derselben Art. 18. Samenblase mit Begattungsglied. 19. Mesocastrada fuhrmanni Volz nach dem lebenden Zustande. 20. Geschlechtsorgane derselben Art. 21. Di: noch leere Samenblase. 22. Mit Sameufäden überfüllte Samenblase. 23. a) Ein Samenfaden. b) Ein hakenförmiges Stäbchen aus dem Vor- c) Ein Zähnchen aus der inneren Wandung des Begattungsgliedes. d, e) Gelbe Concremente aus den Darmzellen. Fig. Fig 24. Teil eines Querschnittes durch das Gehirn. 25. Teil eines Querschnittes durch die Geschlechtsorgane (ge Ge- schlechtsgang). Fig. Fig. ordnet. Fig. Fig. Fig. Fig. 26. Jordamia štolci m. g. n. sp. nach dem lebenden Zustande. 27. Die weiblichen Geschlechtsteile um die Geschlechtsöffaung ange- 28. Das Endstück der Hauptstämme des Excretionssystems. 29. Ein in das innere eingezogenes und encystiertes Tierchen 30. Gyratrix hermaphroditus Ehrb. Endstücke der Excretionsstämme. 31. Opisthocystis m, y. göttei Bresslau. Geschlechtsorgane von der Seitenansicht. Fig. Fig. 32. Ausmünduug der Excretionsstimme in eine besondere Endblase. 33. Ein verwickeltes und in einer Detritushülle encystiertes Tierchen. TAF I. EM.SEKERA: STUDIEN ÜBER TURBELLARIEN. = UN VII WOSYy < 2 d dě 3 LEN > -SR „UNIE* PRAG SB Köniel. bóhm.Gesellsch. Wissenschaften. 1911. N2 13 E.Sekera del a XIV. Studie o výrobě minia. Fysikálně- chemických a technických studií o miniu části praktické část druhá. (Se 4 obrazci v textu a jednou tabulkou). Sděluje prof. Dr. Jaroslav Milbauer. Nikoliv bez interessu jak theoretického tak i hlavně praktického zdálo se mi sledovati vznik minia při vyšších teplotách za vyšších tlaků kyslíka. Již pokusy o partialním tlaku jeho ukazovaly k tomu, že výsledky byly lepšími, použit-li místo vzduchu kyslík, že rychlost reakční neobyčejně stoupla t. j. rovnovážný stav dále ve smyslu přízni- vém ku tvoření minia v kratší době byl dosažen. Jakkoliv otázka sama zdála se být jednoduchou, přece konstrukce přístrojů zabrala tolik času, že teprv po delší době mohl jsem přikročiti ku vlastní práci, při čemž získal jsem výsledky dle mého soudu velmi interessantní, jež zcela nové byly a které publikovati jsem nemohl, jelikož chtěl jsem nový způsob rychlé výroby dáti patentovati. Dříve, než-li přistoupím ku popisu methody a přístrojů mnou používaných, shledávám za potřebné poohlednouti se po literatuře sem spadající. V anorganické chemii, obecně možno říci méně jest pracováno pod tlakem, než li v chemii organické. Práce mi známé, které mohly by snad býti poněkud vodítkem, pokud se týká apparatury, uvádím tu zcela stručně. GErrvER [Liebigovy Annaly 139. 354] připravil účinkem siřičité vody na kovový nikl při 200° C sirník Ni, S,. Studoval též účinek vody na síru v zatavené rouře pod tlakem za vyšší teploty. SENDERENS [Compt. rend. 104. 58] v uzavřené rouře zjistil při vyšší teplotě reakci: Věstník král, české spol. nauk. Trida II. 1 2 XIV. Dr. Jaroslav Milbauer: 4 PbO + 4S—- aq — 3 PbS + Pb SO, — aq SÉNARmMONT [Annales de Chimie et de Physique (3) 32. 129.] pra- coval též v zalitých trubicích, účinkuje sírovodíkovou vodou na sirník olovnatý a zvýšenou teplotou i tlakem přeměnil amorfní sirník na krystalovaný. Hydraulickým lisem dosaženými tlaky (až 7000 atm.) sloučiti hleděl síru se stříbrem, mědí, olovem Spring [Bull. de la Société chi- migue de Paris (2). 41. 497]. Podobně i připravil sirník zinečnatý (Berl. Berichte 1889. 1000). 1% Dle Burexarpra. [Chemical News 37. 491, vzniká účinkem vody při 1209 C z kyzů sírník mědičnatý: ' + „Morssay [Compt. rend: 126.302) Re účinkem acetylenu na natrium pod tlakem jeden vodik acetylenu tfmto kovem. Meta a pyroantimoničnan ammonaty vznikl V. Sraskovı (Zeit. f. anorg. Ch. 17. 117: záhřevem sirniku ammonatého a antimonitu v rourách pod tlakem. Podobně i překrystaloval řadu sirnikü ze sir- níku Au monat. om) též yortnik král. spol B (1897. XX: Zn Ku‘ „přlýrátě Ihesdbisikshäkichleiitn. záhříval JORGENSEN [Zeit. f. anörg! Ch. 17. 453.] a nn 8 ammoniakem V lahvi nn, dobre úzavřené ve vodní lázni.: = Kysliönik® sírový vznikl“ rozkládém kysličníku siřičiťého v Z veňé rouře při 440° Havrerěemunoví“ Sur de a Société NIS de France: (2317. 206:1. © (Při synthèse kysličníku: střávéko ze siřičitého a (kyslíku ap! vali“ (vysoký tlak Häxisc a Sonsoner v angl. -patentu feit. Dammer I. str. 627}, způsob; který v novější době: nn u Rz něme- ckého patentu (viz níže). À - Uéinkém kysličníku sírového na chlorid Běřávý v zatavené rouře ER) GüsravsoN (Berl> Berichte 6. 9)- sulfurylchlorid. : ; Pentasulfid fosforu připravil Ramme, (Berl. Berichte 12. 940.) zahříváním obou složek v sírouhlíku V zatavené rouře při 210°. Dle "HexPELA [Berl. Berichte 23, 1457] lze -za použití, vyso- kých tlaků spalovati velké množství dusíku v kyslíku. © + Intaktnost jodu v:suchém sírovodíku dokázal Rare nn. rend: 87: 667],y: zatavené rouře při 500°. "344 Kompressí. fosforovodíku PH, a chlorovodíku na 20 atmosfer. pri 14? vznikl fosfoniumchlorid J. Oármtóv .[Bull.. de:la nl o 32. 483]. Studie o výrobě minia. 3 Sira nerozklädä pod tlakem pri 200° fosforoxychlorid, jak do- kázal H. Prinz [Liebigovy Annaly 223. 355]. Účinek různých kovů na fosforoxychlorid zkoušeli v zatavených rourách RErvrrzER a GorLpscHmrpr [Berl. Berichte 13. 845]. Muramaxx a CLever [Zeit. f. anorg. Ch. 13. 200] připravili penta- sulfid dusíku N, S, z tetrasulfidu N, S, zahříváním v sírouhlíku pod tlakem 5 atmosfer, užívajíce autoklavu. -V poslední době velmi překvapila anorganické chemiky práce [pParrEwa, který redukuje vodíkem pod tlakem při vyšší teplotě mnohé organické sloučeniny [Berliner Berichte 37. 2961, 2986; 40. 1270 (2):1281 (2) 1827 (2); 41. 991 (1), 993 (D, 996 .(B, 1001 (1); 42 (2) 2089; 2092; 2097], aplikoval methodu svoji na některé anorga- nické sole kovové, z nichž podařilo se mu vyloučiti mnohé prvky co takové.*) Původní jeho přístroj, který v málo změněné podobě používal při všech pracích již zmíněných a použil ve společné práci anorga- nické s W. Werchowskim popsán je v Berliner Berichte r. 1904, svazek 3., str. 2962. Dovoloval mu zahřívati látky ve vodíku až do teplot 625“ C při tlaku až 400 atmosfer. Zhotoven byl z roury, na níž při- šroubováno bylo víko a po straně připojena kapillara plynopudná a manometr. Roura zhotovena byla z dobré měkké oceli a zkoušena na tlak 600 atmosfer při 600° C. Těsnění dociloval zaříznutím víka do prsténce měděného, který uložen byl na rozvedený okraj roury. Ventil, jímž bral vzorky, byl upraven jako u bomby Berthelotovy nebo Sarrau-Vieillovy. Rouru zahříval v elektrické peci. - Také v technické praxi anorganického velkoprůmyslu došlo po- užití tlaku jak za normální tak i za zvýšené teploty velké pozornosti, jmenovitě v poslední době. i Dlužno se tu zmíniti ku př. o synthese ammoniaku z dusíku a vodíku, která v poslední době tolik zaměstnávala anorganické expe- rimentální chemiky a vedla již k úspěšnému luštění technickému. Hager podporován LE RossrGNoLEw použil tlaku 200 atmosfer a teploty 500° na směs obou plynů za přítomnosti vhodných katalysatorů. Pro technické účely nalezly takový v uranu. Jak se proslýchá, přijala známá ohromná továrna chemická Badische Anilin und Soda Fabrik zužitkování této reakce a provádí zkoušky ve velkém (poslední patent říš. něm. čís. 223.408). K účelům osvětlovacím došel komprimovaný plyn použití v milleniovém světle a podobných systemech; při t. zv. mag- nesiovém způsobu výroby potaše rozkládá Deutsche Solvay Werke dle *) Berliner Berichte 42 (2) 2078. 1* 4 XIV. Dr. Jaroslav Milbauer : říš. něm. patentu č. 188504 z r. 1903 kaliummagnesiumkarbonat za zvýše- ného tlaku. Získají tím uhličitan hořečnatý velmi reaktivní, což pro rege- neraci jest důležité. Z kyslíku a kysličníku siřičitého, aniž by použil kon- taktní hmoty, pouze tlakem 100 atmosfer docílil sloučení v kysličník sírový R. Frank; dle patentu říš. něm, č. 194879 zr. 1906 ssaje kompressor tuto směs obou plynů a komprimuje ji na vysoký tlak, reakce prochází hladce, velmi rychle, vzniklé při reakci teplo užívá se ku předhřátí nových dávek reagujících plynů. Při vypuštění z kompresse vytéká kysličník - sírový vzniklou expansí tak se ochlazující, že nemůže se rozkládat. Není dosud nic slyšet, zda zpüsob se v praxi osvědčil. I pro synthesu monoxydu dusíku ze složek snaží se nyní využiti vysokého tlaku v patentu říš. něm. č. 216518 patřící HausskRovr; zrychlenou výrobu kalciumkarbidu užitím tlaku patentovánu má Cu. DiesLER (říš. něm. pat. č. 125.209). Absorbci dusíku v karbidech napomáhají G. Brenic a W. FRANKEL zvýšením tlaku [franc. patent č. 382.188). Ze všeho toho je patrno, že anorganický velkoprůmysl počíná jmenovitě v poslední době hojně aplikovati vysoký tlak jako agens velmi účinné. Ze starší literatury technické všeobecně je známo dobývání fer- rokyanidu draselnatého z opotřebované hmoty plynárenské (původně patent fy Kunheim a spol.) ve formě podvojné vápenaté soli a rozklad její s potaší v roztoku za zvýšeného tlaku. Obratme nyní dále pozornost ku vlastnímu jádru této práce. Princip pracovní. Do roury z materialu, který vydrží vysoký tlak kyslíku při teplotách 400—500° C vložena rourka reakční, naplněná čistým ky- sličníkem olovnatym, roura pak neprodyšně uzavřena, vložena do pece na konstantní teplotu, spojeno s přístrojem přivádějícím reakční plyn kyslík, neb jeho směse se vzduchem a když vzduch vytlačen z roury, zvýšen tlak reagujicfho plynu na Žádoucí výši, načež zahříváno při konstantní teplotě po určitou dobu, pak roura vytažena rychle z pece, ochlazena pod tlakem, konečně tlak uvolněn, reakční rourka vytažena a stanovena hodnota vzniklého produktu analytickou methodou, jak jsem ji popsal v prvním dílu části theoretické na str. 10., s tou změnou, že používáno ku rozpuštění minia 10 gr octanu ammonatého a stanovení provedeno, pokud možno rychle. - (Srovnej k tomu nejnovější práci A. Cawazy a H. Correno v Zeit. f. analyti- sche Chemie 50. str, 209). Studie o vyrob& minia. 1) Detailvi popis přístrojů zde užívaných. a) Pec na konstantní teplotu. Vytvořena byla z bloku litinového osmihranného průřezu, váží- cího 120 kg, tak že jeho kapacita tepelná byla veliká; massa kovu tak silná, že při eventuelních explosích mohla jim účinně vzdorovat. Stře- dem tohoto železného hranolu vyvrtány byly tři otvory, prostřední byl určen za prostor reakční, oba krajní měly obsahovati jednak pyro- elektrický článek ku měření teploty, jednak těleso, sloužící ku její regulaci. Hranol spočíval na obou koncích na podezdívce z dobrých cihel. Vrchní cihly měly u středu polokruhové výřezy, tak že plyny kouřové od spodu hranolu jdoucí, mohly jimi procházeti a čela hranolu tak ohřívati. Celý blok i podezdívka přikryty byly kostrou železnou, na níž přišroubovány byly dvě vrstvy desk asbetovych; ze předu po- nechány výřezy pro kahany, na hoření pak ploše výřez pro komín, jímž docilován tah a odváděny kouřové plyny. Do kostry železné jsou na hořejší části její přišvoubovány dvě petlice železné, kterými možno provléci lano od kladkostroje, tak že celý kryt pece dá se zvednouti. Mezi krytem a pecí nachází se prostora na všech stranách as 1 cm široká, tak že plyny kouřové mohou kol do kola tu obcházeti a pec stejnoměrně zahřívati. Do prostoru pod pecí, mezi obě podezdívky a zadní stěnu asbestovou zasahují dva silné kahany L, a Z, (viz obrazec 1.), silné železné roury průměru 6 cm. Rourám, na konec zasahující do pece přidrátovány jsou síťky mosazné a přes tyto pře- sunuty jsou asbestové trubice. Tím docíleno, že roury na koncích těch příliš se neohřály a plameny neskákaly dolů a „nehořely uvnitř“. Plyn přiváděn byl ze spodu z regulovatelných špiček, jako tomu je při ka- hanech firmy Zahradník konstrukce Sraškovy. Před plameny hořely dva malé pojistné plaménky 7, a l,, k nimž přiváděn plyn ze zvlášt- ního potrubí; jimi zabraňováno zhasnutí hlavních kahanů při regulaci plynu a uzavření přístupu plynu. Do kahanů šel regulovaný plyn od H, a v případu, když nestačilo množství jeho vyhřáti blok (jmenovitě v měsících zimních a při velmi vysokých teplotách), přitá- pěno pod pecí plynem jdoucím ještě od P.. Rozměry byly následující: Hranol železný šířky 250 cm, délky 400 cm, ee stejne co Sirky. Reakční prostor, dutina v hranolu průměru 3 cm v celé délce . jeho. Kahany délky 500 cm, průměru již uvedeného. 6 XIV. Dr. Jaroslav Milbauer: Přívod plynu od kohoutků v hlavním vedení 20 mm, ve vedlej- ším obyčejný. Odpadní roura kouřových plynů 100 mm. b) Regulace plynu. Jelikož v našem případu muselo být přiváděno velké množství plynu, nestačilo obyčejné zařízení regulační, jaké obvyklé je u ther- mostatů. Regulační přístroje tvořily dvě oddělení, v prvém vyrovnávány - jsou rázy a změny tlaku v hlavním potrubí a takto regulovaný plyn se v druhém oddělení dle toho, jak teplota stoupala neb klesala v peci, do kahanü připouštěl aneb přístup se obmezoval. Popíši nejprv první část vyrovnávatele razů. Plyn ze silného potrubí hlavního F, (obr. 2.) šel nejprv do roury skleněné J. Ta jest svisle postavena v držadle 7 a nese na konci svém proužek korkový, hladce přiříznutý »,, kolem roury jest přitaven plášť širší, jímž plyn odchází do druhého oddělení regulač- ního. Kol širší roury uzavřené zátkou s malým otvůrkem na straně (n;) volně se pohybuje tlustostěnná kádinka N, spočívající na mísce velkých tarovacích vah; obsahuje uvnitř rtuť, kolem ní do kola na mísku kladou se závaží ku vyrovnání rovnováhy. Na rtuti plave tenký korek, do něho ze stran jsou vtlačeny železné cvočky, tak že má vedení a při stlačování nemůže se vyhnouti. Od hlavní roury odbo- čuje u j, tenká trubička skleněná a kaučuková jdoucí ku manometru M, a druhá u j;, připojená též na kaučukovou trubici ke kohoutku k,, který je zabroušen do hrdla velkého zvonu X, jež volně visí do široké plechové mísy. Tato naplněna je řepkovým olejem, uložena na druhou misku tarovacích vah. Od potrubí odvádějícího plyn u 7, od- bočuje kaučuková rourka, a vede ku druhému manometru Wy, posta- venému těsně vedle M,. Oba manometry mají společné pravítko, a dovolují okamžité odečtení difference v tlacích. Funkce uvedeného prvního oddělení regulatoru teploty, tohoto vyrovnávatele jest jasná z toho co již řečeno. Stoupne-li tlak plynu v hlavním potrubí, zvětší se tlak plynu ve zvonu K a větším tlakem na povrch oleje klesne míska vah, na opáčné straně míska stoupne, přivře otvor mezi n, an,; tím docílí se, že menší množství plynu odchází ovšem o větším tlaku tak, že nastane v absolutním množství jeho vyrov- nání. Jakmile v potrubí zmenší se opět tlak, klesne hladina rtuti, rozšíří se otvor mezi n, a n, a větší množství plynu se opět odbírá. Jak patrno funguje zde tento přístroj jako kohoutek, který se otvírá a při- vírá dle toho, jak stoupá neb klesá tlak v hlavním potrubí. Tím jsou veškeré rázy plynu, jež jmenovitě u nás, kde společné vedení je i do -o Studie o výrobě minia. posluchačských laboratoří tak, nepříjemně ztěžují, práci zcela elimino- vány. Na manometrech M, a M, možno se B 0 „správném chodu přístroje. ©- >= «8.2 CTI LT III EI ET III PIE x c \ vě \ B r \ Er i a EX wm ie 1e KES LS iR a AN | Ukazoral li ku př. manometr hlavního vedení: 3,7: 2,9: 1,7: 1 cm na měřítku, bylo na manometru enorme větve: 0,9—1,0 5 oo & à i i : Z BED ||. CLIP III PTIT IT TITI IE TEE TT ET A "= SER py 4 SIEH = 3 VÁ ŇÍ ake a Bree ot ) EL PES 8 XIV. Dr. Jaroslav Milbauer: jindy při práci za vyšší teploty ukazoval první manometr v různých hodinách: 3,1; 21050295 2,8: 2,05 9,044 na manometru ve větvi odvádějící plyn stále: 2,0—2,2. Z tohoto vyrovnávače tlaku jde plyn do regulatoru teploty pece. Přístroj ten skládá se ze tří částí. V peci v jednom jejím otvoru na- chází se těleso z tvrdého skla E připojené dlouhou skleněnou kapi- larou ku přístrojku, jež jest vlastním regulatorem teploty, na připo: jenem obrazci označen F. Roura E naplněna jest vzduchem, tento při zvýšení teploty v peci tlačí na hladinu rtuti v F, která stoupá v ba- rometrické rouře f, a spojuje kontakt elektrický u f,. Druhý přívod je u spodu barometrické roury f,. Kohoutkem f, může býti přerušeno spojení s E, kohoutkem f, lze z nálevky f, připustiti, eventuelně vy- ssáti rtuť dle potřeby. Po spojení na kontaktu u f, běží proud elek- trický do třetí části regulátoru přístroje, který je v podstatě spojitou nádobou. Jedno rameno H jest vysoký válec skleněný, zachycený do skřipce h,, dole uzavřený kaučukovou zátkou, kterou, prochází trubička skleněná, rozvedená na konci 4, v trojzub. Platinový tenký drátek vchází trubičkou, vychází u 4, dovnitř válce, oviji se kol trojzubu skleněného a přechází ku stěně h,, do ní je vtaven a při- pojen ku svinutemu drátu vnějšího vedení. Na dně ramene H jest značná vrstva rtuti; tato je kapillarou připojena do širší trubice 7, druhého to ramene spojitých nádob. Trubice 7 je taktéž uzavřena kaučukovou zátkou, jednou vrtanou. Jí přichází plyn širokou rourou, jež na konci nese kroužek korkový 7,; na hladině rtuti plave korek i,, stejně připravený jako dříve popsaný na »,. Postranní širokou rourou, která vtavena je kolmo do Z odvádí se plyn rourou Z do kahanů Z, a L,. Jestliže spojí se proud elektrický na kontaktu f, v barometrické rouře, rozžhaví se tenký drát platinový na trojzubu v H, oteplený vzduch vytlačí rtuť do druhého ramene Z a korky %, a à, přivrou plyn, tak že hoří nyní pod pecí menší plameny ; jakmile opět klesne v peci teplota, přeruší se proud, plyn v H ztáhne se na původní volum, rtuť přeteče zpět z I do JH a zvětší se tak přístup plynu. Roura u Æ musí být dostatečně velké kapacity, jinak přehřeje se příliš a zvolna se ochlazuje, tak že kolísání rtuti ve spojitých ná- dobách neodpovídá otevírání a zavírání proudu. Odporuëuje se při použití silného proudu, jako zde byl použit střídavý proud městský, předraziti odpor a vyregulovati jím oteplování ramene Z spojitých nádob. Studie o výrobě minia, 9 Při menším rozměru A odporučovalo by se dále zavedení umě- lého ochlazování, jež by korespondovalo s přerušováním proudu elektrického, avšak to by zde příliš komplikovalo přístroj, který ostatně v této podobě dostatečně vyhovoval.*) Měření teploty. Dráty thermoelektrického pyrometru Le Chatelierova uloženy byly v tenkých trubičkách skleněných z tvrdého českého skla a za- sunuty do jednoho otvoru À pece, tak že místo sletované nacházelo se asi v prostřed bloku železného. Dráty připojeny na svorky 7, ar - a těmi proud odveden isolovanými dráty měděnými do druhé místnosti, kde nacházel se přerušovač g a galvanoměr G. (Viz obr. 1.) Pyroelektrický článek pocházel od fy Köhler v Lipsku, galvanometr od fy Siemens & Halske v Berlíně. Kalibrování provedeno bylo od říš. něm. ústavu měřícího. Za delší vedení vzata jest korekce a stanovena tím způso- bem, že odečtena teplota jednou přímo bez připojení drátů měděných, po druhé po jejich vepnutí. Zařízení toto dovolovalo odečítání teploty mimo místnost pra- covní, což s obledem na bezpečnost přístrojů i bezpečnost osobní bylo nutným. Reakční roura. Materiál pevný, který by vzdoroval vysoké teplotě 300—600* © a současně tlaku kyslíka až na 12 atmosfer, působil mi mnobé sta- rosti. Ukázalo se, že může to býti oproti všemu očekávání kujné železo. | O tom, jak železo chová se ku kyslíku, jest sice v literatuře ohromná řada prací, ale ty všechny luští otázku tvoření rezi a jak tomu čeliti. Jelikož s naší úlohou přímo nesouvisejí, nebudem blíže jejich obsah zde rozebírati a pro úplnost uvedeme je pouze citáty :**) C. Barverr (Deut. Ind. Ztg. 1870. str. 66). v. Hurrox (Dingl. Polyt. Journal. 26. 1346.). A. Wacxer (Týž. 218. 70.). Bousincauzr (Comp. rend. 84. 481.). W. Wuırner (Joun. Amer. Chem. Soc. 25. 394.). W. Duxsrax (Proceedings Chem. Soc. 19. 150.). Týž se žáky H. JovyrrEx a E. GourpixcEm. (Týž 21. 231.) *) Bylo by zajisté jednodušší užíti elektromagnetu. Měl jsem ale k dispo- sici jen střídavý proud. — : **) Viz těž souborný refrát C. BLAxcHERA, v Chem. Ztg. 1911. str. 397. © Soc. 29, 1251.). Lichterfelde West cit. Centralblatt 1900. I. 1653.) hlcený. kompaktní, týká se jen všeobecně známé, i v přednáškách z anorga- nické chemie ukazované, hoření spirály železné v kyslíku, pokus Štolbův (Věstník král. č. společnosti nauk 1874, referát v Central- blattu, týž rok, str. 130), a dále již nic více. Snad v poslední době J. Jonnis a W. Rosexnavpr (Zeit. f. angew. Chemie, str. 50, sv. 21) kteří oxydují měď, zinek a cín i jejich slitiny v suchém a mokrém kyslíku neb vzduchu, při vyšší teplotě také k této otázce přijdou. Jinak jest oxydace železa kompaktního v kyslíku problém neroz- řešený. Snad později se k němu vrátím, až tuto práci ukončím. spol. nauk 1909. XVIII.) provedl jsem několik stanovení na plechu železném a shledal jsem, že týž se nezměnil a při analytickém sta- novení, kdy vzat byl pečlivě vyleštěný a vážený, ukázalo se, že plech tento, ačkoliv se nacházel v kyslíku při teplotě 470°, nepřibyl zna- telně na váze.*) Toto překvapující faktum lze snadno ONE si . 340.). *) V jiném pokusu při 12 atm. tlaku kyslíka dvouhodinovém při teplotě 500% € nezměnila se váha (9,8818 gr.) vyleštěného plechu! XIV. Dr. Jaroslav Milbauer: G. Moopy (Tamže 22. str. 101.). J. Nawce (Tamze 22. str. 143.). - W. Duysrax (Tamže 23. str. 63.) Déniifilats W. Warxer, A. CEpERHoLmovÁ a L. Bent (Journ. Amer. Chem, Ca. Tarcocx (říš. něm. patent č. 193.643.). E. Heyx a O. Bauer (Stahl und Eisen 28. 1564.). Gruxer (Uompt. rend. 96. 195.). AKERMANN (Jernkontoret Ancler 1882 cit. Centralblatt 16. a, 226). J. Frexn (Metallurgie 6. 690). E. Heyx a O. Bauer (Mitth. K. Materialprüfungsamt ‚Gross O. Krössss (Metallröhren Ind. 3. cit. Centralblatt 1910. IL. K. ARxpr (Chem. Zeitung 34. 425.). Týž (Tamže 34. 1078.). Axpsrrom (Zeit. f. anorg. Ch. 69. 10.). W. Jorıssen (Zeit. f. angew. Ch. 23. 2305.). B. Lawsrecur a J. Tuousen (Chem. Zeitg. 1910. 1346.). V nich také probírán účínek kyslíku v roztoku tekutin po- Jinak přímého účinku kyslíku při vyšší teplotě na železo Již dříve při pokusech o' rozkladu minia (Věstník král. české Studie o vyrobe minia 11 okolností, často pozorovanou, Ze látky v stavu absolutně suchém spolu nereagují — čemuž zde skutečně jest. Poněvadž ku reakci naší, jak jinde jsem ukázal (Části theore- tické, část prvá, str. 16. Věstník král. české spol. nauk 1908, XIV.) není potřebí vody, jest zcela evidentní aplikace materiálu železného. Roura železná, k pokusům užívaná, vydržela na sto pokusů v ky- slíku při teplotách až 520% po dobu, jisté 500 hodin a celkem se velmi málo změnila. Uvnitř ukazuje nyní pouze slabý povlak re- zovitý. Jest to ‘/, cm tlustá Mannesmanská trubice, '/, m dlouhá, prů- řezu kruhovitého, světlosti 20 mm, na konci do kulata zkovaná. Na tomto konci zašroubována a na tvrdo zaletoväna jest do ní trubice tenčí, ukončená zátkou železnou, též na tvrdo zaletovanou, vyvrtanou a uzavřenou hlubokým, jemným šroubkem. Na druhém konci jest hlavní roura opatřena hlavicí s vyříznutým závitem hrubším, do něhož zašroubována býti může zátka; po straně kolmo do roury vcházela na tvrdo zaletovaná mosazná trubice, na konci opatřená šroubovou spoj- kou, k níž se připojuje tenká mosazná trubička, přivádějící kyslík. Ku hlavě reakční roury jest dále přidělána železná smyčka d, a na ní přivázán motouz, který vede přes kladku d,; jím roura se vyta- huje z pece a při tom pohybuje se na kolejnicích železných C. Ko- nečně za hlavou železnou jest na rouře přiletován široký talíř mo- sazný, který rozvádí teplo a ochlazuje hlavici se zašroubovanou a za- letovanou zátkou. Při zasunutí roury do pece tak,že reakční trubička byla uprostřed bloku železného, rozdělena byla teplota v reakční rouře takto: Na konci jejím, zasunutém do pece až do ‘/, taková, jako v peci, ku př. 420°, v polovici 415° a na místě vycházejícím z pece 410°, v části roury mimo pec se nacházející, rychle klesala směrem ku talíři, tak že obava, že by snad letování na měkko zátky zašrou- bované do hlavy povolilo, ukázala se zbytečnou. Při vysokých teplo- tách stačilo kraj talíře ponořiti do vody anebo omotati tkaninou a na ní kapati vodu. Do reakční roury vkládána vlastní reakční trubička, z čistého plechu železného zhotovená, rourka 8 cm dlouhá, 1:5 cm Široká, na jednom konci uzavřená zátkou asbestovou a opatřená tu malinkými otvory, na druhém konci ouškem z drátu železného, by mohla býti vy- tažena pohodlně drátem ohnutým v háček. Reakční trubička naplňo- vána materiálem ku zkoušení určeným — byl to při těchto pokusech čistý kysličník olovnatý, připravený z čistého uhličitanu olovnatého mírným zahříváním — týž, jaký sloužil v druhém oddílu části theo- 12 XIV. Dr. Jaroslav Milbauer: retické mé práce, uveřejněné ve Věstníku král. české spol. nauk 1909. XXIV. str. 11. Dána mu přednost, jelikož byl reaktivnější. Všechny pokusy s tímto materiálem stejnorodým jsou provedeny vždy tak, že dosaženo rovnovážného stavu a dovolují tedy přímé srovnání. Měření tlaku kyslíka. V reakční rouře docilován potřebný tlak kyslíka bombou kyslí- © kovou, která nalézá se v místnosti sousedící s vlastní laboratoří. Na bombu našroubován byl redukční ventil s finimetrem, opatřený mano- metrem 0,, který dovoluje zvýšení tlaku až na 12 atmosfer. Mosazná trubička byla před reakční rourou spirálně stočena, by pružně se nesla a dovolovala při spojení snadné vytažení roury z pece. Do trubky, jdoucí od manometru, byla na měkko zaletoväna a opatřena po straně jemným Sroubkem v,, dovolujícím vypustiti při zavřené bombě tlak z reakční roury, tak že po vytažení roury z pece a ukon- čeném pokusu nebylo třeba povoliti tlak na rouře v místnosti samé, nýbrž mimo ní, což opět z ohledů bezpečnostních bylo záhodným. Postup pracovní. Po otevření kohoutku na svítiplynovém potrubí P, a vyregulo- vání rovnováhy na tarovacích váhách, zapnutí elektrického proudu a zapálení pojistných plaménků, vyhříván blok železný pece tak dlouho, až na galvanometru odečtena vhodná teplota, nyní připuštěno na F tolik rtuti, by právě nastalo na barometrické rouře jiskrou elektrickou spojení a dále půl hodiny 'počkáno, by vyrovnala se regulace, a když pak teplota na galvanometru ukazovala se konstantní (kolísala v me- zích + 2° C) přikročeno k pokusu. Mezitím. co vyrovnávala se tato, provedeny některé přípravné práce: úprava reakční roury. Do reakční trubičky odsypán kysličník olovnatý, as 10 gr, tato očistěna i zasu- nuta tyčí železnou na konec reakční roury, pak vložena skleněná tru- bice B, vyplňující prostor prázdný od trubičky ku hlavě roury. Vypl- nění prostoru toho jest důležité, jelikož jinak nastává cirkulace plynu a ochlazování reakční trubičky. Jelikož však tato skleněná roura, na obou koncích zatavená, často praskala, nahražena byla později por- celánovou, uzavřenou na obou koncích zátkami asbestovými. Reakční roura na to uzavřena zátkou železnou na šroub, dokonale kolem do kola zaletována měkkou pájkou, pak vsazena do pece, holendříkem spojena s přívodem kyslíku a když veškeren vzduch z roury vytlačen, zašroubován jemný šroubek na tenké rouře, do níž vyúsťovala reakční > n'a bm 76 Selena Batm.... © mafm —--- %* BE ŒÆx u a xp | la EL RE 11 SE 4 | 1 1 i * À I 1! i z | hy) il | API ? „4 2200 no i Un a ší ee a OP > 325 B 11 I Reel h a ER | a MRS 1585 A05 4154251435 450456 470! | I 7 he 320 340 360 380.49 400 450 440 460 475190 500 520 540 Studie o výrobě minia, 13 roura. Tato zasunuta doprostřed pece, tak aby se nacházela reakční tru- bička ve středu bloku železného a asbestem zatěsněny otvory kol re- akční roury. Nyní zaznamenán čas a zvolna otevřen ventil na bombě. Po určité době vytažena pomocí motouzu Droura z pece, pumpou V vtlačena voda olověným potrubím z nádoby U do kropiče I, který zavěšen byl těsně nad koncem roury, když tato vytažena z pece (viz obr. 1.). Voda, ucházející z direk, stříkala na horký konec roury i její okolí, stékala po horkém konci a velmi rychle jej ochladila, pak uvolněno tlaku v,, rozletováno těsnění na zätce, ta vyšroubována, háčkem vy- tažena reakční trubička, vysypán vzniklý produkt a methodou jodi- metrickou určeno množství vytvořeného Pb, O,. Obr. 3. Tésnění na šroubku u rourky, vycházející z reakční roury, dělo se kotoučkem olověným, ku těsnění na šroubové spojce výtečně se osvědčil Alinkerit, jaký užívají na suchou a přehřátou vodní páru. Aby roura lehce dala se vysouvati z pece, pohybovala se, jak jsem se již zmínil, po kolejnici C, a trubička přivádějící kyslík byla spi- rálně stočena, tak že pružně byla s reakční rourou spojena. Do tě- líska regulatoru používán byl proud střídavý (městský) a předražen měnitelný odpor. Konce všech rour v bloku železném byly kryty 14 XIV. Dr. Jaroslav Milbauer: asbestem, aby nemohly do nich vnikati ant kouřové plyny z pece ani okolní vzduch, čímž by nastala tu cirkulace způsobující ochlazování; také kapillara od tělesa regulačního jest půl metru od pece vedena isolací asbetovou. Přístroje regulační chráněny jsou od sálavého tepla, jdouciho z pece vysokou plentou asbestovou a posunuty co možno daleko. Výsledky práce. Vnáším je do následující tabulky. Byly získány postupem právě naznačeným při použití stejného materiálu v kyslíku o různém tlaku a různé také konstantní teplotě po zahřívání tříhodinném, ježto ukázala se doba tato dostačující svrchovanou měrou ku dosažení příslušného rovnovážného stavu. Tabulka A ce u el I PO D DST DCS DRE Použitá Kyslík o přetlaku teplota něco málo à atm Gat 12 atm nad 1 atm. ; ; x 8250 C 4,2°/, PB,0, 345 ; : i 6,0°/, Pb,0, 380 À 30,5°/, Pbs0, . 385 . . 31,9 » ” č 390 : : : 43,3% n 405 X 59,6 ” » “ Fr 415 68,9°/, Pb,0, 5 70,5 » » 10,3 D » 425 . 76,7 , » S 7 430 : à : ile 435 Se 450 JANTES ? skole i 455 : . . HT » 460 6 OB 5 . 470 100 „ o č - 100 3, » 475 . à 2 Ile 8 480 5 : 100 . 520 c o . 78,4 ,, ,) V grafické řešení vneseny, poskytují vlastně jedinou křivku, obr. 3., ukazujíce zřejmě k tomu, že překročíme-li obyčejný tlak kyslíku zcela nepatrně, použivše kyslíku 100°/,niho, nemění se dál již rovnovážný stav, pouze doba, jíž potřebí ku docílení jeho stává se kratší, t. j. rychlost reakční roste. O tom svědčí i další pokusy. Studie o vyrobe minia. 15 Srovnáme-li výsledky, jež získány při stejném materiálu, stejné teplotě v stejné době, avšak různém tlaku, stane se řečené zcela patrným. Tak při teplotě 445° C v kyslíku po době pěti minut získán byl preparát za tlaku: 1 atmosféry, obsahující 1,12%, PB,0, 3 atmosfér, à SA 5 6 » ” 8,7%), » 9 » » 20,9°/; » on EU Ni čili v grafickém řečení v obrazci 4: {mm = 4% Pb, 0, . 5—> A Fm . (4 = 10mm) Obr. 4. Poučuje nás, že možno zvýšeného tlaku s prospěchem užiti ku přípravě preparátů bohatých kyslíkem poměrně v krátké době. To bylo základem dalšího zkoumání, i vedlo pak k zadání patentu, který ohlášen v prosinci I. r. u rakouského úřadu. O pokusech těch podám sl. společnosti naší zprávu v době nej- kratší. V Praze, v lednu 1911. Z laboratoře chemické technologie na české vysoké škole technické v Praze. XV. Drobná sdělení chemická. Podává Viadimir Staněk. Předloženo v sezení dne 10. února 1911. Obsah: a) O přípravě velkých krystalů perjodidu betainu i jiných perjodidů orga- nických basí. b) O plynovém kahann s jehlovou regulací přítoku plynu. c) O-Utrubici počítadlem bublin při sušení plynů. d) © pipetě s korekčním dělením. e) O přípravě chlorofylových extraktů. a) Opřípravě velkých krystalů perjodidu betainu ijinych perjodidů organických basí. Jest známo, že lze získati překrásné krystaly jodu ostavením kyseliny jodovodíkové. v nádobě volně uzavřené. Probíhá zde reakce: 2HJ+0=H,0-+2J, a jod se zvolna vyluëuje v dokonale vyvinutych krystalech. SräZenim perjodidü roztokem jodjodkalia vznikaji zpravidla jen krystalicke präsky, i deje-li se sräZeni velmi zvolna a v roztocich velmi zředěných, získáme zřídka měřitelné krystaly; alespoň u perjo- didu betainu resultovaly nejvýše ploché jehlice 2—3 mm dlouhé. Chtěje připraviti dobře charakterisované krystaly hexajodidu betainu použil jsem výše vytknutého principu a to s překvapujícím zdarem; ježto se ukázalo, že lze tak získat i krásné krystaly perjo- didů jiných basí, sděluji předpis, kterého jsem užíval: Asi 10°, roztok jodidu draselnatého v ca 10°/, kyselině sírové nebo 5%/, solné smíšena s 1—2°/, sole dotyčné base a přikapováno jodjodkalia, až se utvořená sedlina více nerozpouštěla ; druhý den fil- Věstník král. české spol. náuk. Třída II. 1 2 XV. Vladimír Staněk: trováno a filtrat ostaven po dlouhou dobu v nedokonale uzavřené nádobě v místnosti, kde teplota rychle nekolísá. Již během týdne objeví se jednotlivé krystalky, které zvolna rostou a sice tím rychleji, čím volnější přístup má vzduch, ovšem jsou pak krystaly drobnější. Reakce takto probíhá: 2C,H,,N0,.HCI+12KJ-+10HC1+50—=2C,H,,N0,.HJ. I, + 151,0 PUR CI Přístup vzduchu lze regulovati změnou povrchu tekutiny. V lah- vích až do hrdla naplněných probíhá reakce velmi zvolna, v miskách neb baňkách do polovice naplněných ovšem mnohem rychleji. Popsaným způsobem podařilo se mi krystalisací půl roku trvající připraviti krystaly hexajodidu betainu několik cm dlouhé a až 5 mm tlusté překrásného lesku kovového. Zkoušel jsem postup ten i s chlorhydraty neurinu, pyridinu a S chloridem tetramethylia; ve všech případech resultovaly pěkně vyvinuté krystaly příslušných perjodidů. Jen cholin dával předem nižší, olejovitý pentajodid, který později dále vyloučeným jodem skry- staloval a změnil se v eneajodid. Jelikož perjodidy na vzduchu zvolna pouštějí jod, jest nutno je uchovávat v nádobách úplně naplněných asi 5°/, kyselinou sírovou a dokonale ucpaných. b) Oplynovémkahanu s jehlovou regulací přítoku plynu. Se 3 obrázky. Při dosavadních konstrukcích Bunsenova kahanu vniká plyn do prostoru, v němž se mísí se vzduchem špičkou více méně úzkou. Při tom ztrácí ovšem třením o stěny trubičky, z níž jest Špička utvořena, část své živé síly, která by jinak byla využitkována k strhování vzduchu potřebného k dokonalému spalování. Také se otvor velmi snadno ucpe na příklad vniklými do kahanu látkami při vykypění zahřívaného roz- toku a při čištění nabývá otvor nežádoucí velikosti i tvaru. Vedle toho regulujeme velikost plamene tak, že zmenšujeme pomocí kohoutu nebo jinak tlak plynu do špičky kahanu přicházejícího a proto malé plameny v tom případě z pravidlá čadí. Zmíněným vadám lze odpomoci použitím jehlové regulace. Plyn přichází z kaučukového troubele násadcem do komůrky kahanu uzavřené nahoře tenkým plechem s malým otvorem, jehož světlost možno měnit konickou jehlou do otvoru vtlačovanou, která také otvor čistí a zba- Drobná sdělení chemická. 3 vuje nahodile do něho vniklých cizích hmot. Posunování jehly děje se silným šroubem o malém stoupání; šroub ten prochází spodní stěnou komůrky a Spojuje zároveň kahan s podstavcem, jehož otáčením vtla- čujeme a vysunujeme jehlu z otvoru, kterým plyn vytéká pod plným tlakem potrubí plynového do tubusu a mísí se s největším možným množ- stvím vzduchu. Proto jest plamen takových kahanů velmi horký a možno v nich spalovati i benzinový plyn, na př. Kreidlův, zcela nečadivým plamenem se ze- leným vnitřním kuželem, což jak známo se u oby- čejných kahanů nepodaří. Proto hodí se kahan s jehlovou regulací i pro venkovské laboratoře. Přístup vzduchu řídí se u popsaného kahanu buď obvyklým kroužkem s okénky nebo posouv- ným, mezi dvěma spruhami drženým tubusem. Vedle typu obyčejného užíváme i kahanu ležatého, rovněž s jehlovou regulací. Jeho výhoda spočívá v tom,že při dlouho trvajícím zahřívání, na příklad spalování velkého množství hmot dle Kjeldohla nestoupne teplota celého kahanu tak, že se až kau- čukový troubel poškodí, jako u obyčejných, kolmých kahanů, a že v případě prasknutí nádoby vyteče tekutina do kahanu vniklá okénkem dolů obráceným, aniž by poškodila otvor, kterým plyn vychází. Kahan s jehlovou regulací má chrá- něný firma F. Zahradník v Praze a dodává jej ve třech velikostech, jakož i model s kohoutkem a úsporným plaménkem. Na naší stanici užíváme popsaný hořák již asi 10 let a sice i k přeměně Stovanu vápenatého na vápno místo dmychadla, 4 XV. Vladimir Stanek: c) OU-trubici s počítadlem bublin při sušení plynů. Určujeme li kysličník uhličitý na příklad při rozboru karbonatů nebo při elementární analysi, nemůžeme zpravidla dobře sledovati rychlost jeho vývoje. Užijeme-li k absorbci natronového vápna, jest to ovšem vůbec nemožno; však i při kaliaparátu pohlcuje se kysličník uhličitý většinou již v prvě kuličce, takže teprve při silném proudu bublinky přecházejí i do kuličky druhé. Tento zjev pozorujeme zvláště při ele- mentární analysi v jistém stadiu, zvláště spalujeme-li látku v kyslíku. Tu vzniká proud skoro čistého ky- sličníku uhličitého, jehož rychlost nelze posoudit. Proudí-li plyn velmi rychle nastává nebezpečí, že pří- liš krátkým stykem se sušícím materiálem není zcela vláhy zbaven a tak - vzniknou chyby negativní Obr 4. při vodě, positivní při ky- sličníku uhličitém. Při takových analysách užívám sušících U-trubic s pemzou a ky- selinou sírovou, do kterých jsou vtaveny dvě přehrážky A, A, opatřené tenkými trubičkami B, B,. Trubička P, sahá na dno jímky, přehrážkou A, utvořené, do které vpravíme několik kapek koncentrované kyseliny sírové, tak že procházející plyn v bublinkách jí prostupuje a možno jeho rychlost sledovat. Přístrojek usnadňuje používání absorbce kysličníku uhličitého v U trubici s natronovým vápnem místo v dražším a křehkém kali- aparátu. Tyto U-trubice zhotovuje Fr. Zahradník v Praze. d) Opipetěskorekčním dělením. Při analysi jest často zapotřebí odměřiti určitý podíl tekutiny, na př. 50 em“ z odměrné baňky 200 cm? t. j. '/, objemu. Často však se stává, že pipeta s baňkou přesně nekoresponduje, buď že jest některá z těchto dvou nádob nesprávná, nebo každá adjustovaná pro jinou teplotu. Však i při zcela přesném nádobí může způsobiti značnou Drobná sdělení chemická. 5 chybu vyšší viskosita odměřované tekutiny, jelikož zůstane více Ipěti na stěnách pipety než by ulpělo vody, pro kterou jest pipeta adjustována. V takových případech koná dobré služby pipeta s korekčním dělením tuto popsaným: U známky pipety jest nanesena stupnice pomocná a sice jest 05 cm? rozdělených na dvacetiny cm? naneseno nad i pod známku hlavní. Použití jest velmi jednoduché. Do baňky odměříme příslušný počet pipet oné tekutiny, s níž hodláme pracovat, na př. líhu, etheru, vody (pro zředěné roztoky), cukerního roztoku etc. a pozorujeme, kde se ustaví meniskus v hrdle baňky. Pak změříme chybu buď malou byretou neb i pomocí korekčního dělení pipety samé a zaznamenáme pro banku, resp. tekutinu, příslušnou korekci. Příklad: Baňka 100 cm*, pipeta 50 cm". Po dvojím odměření pipety do baňky ustavil se meniskus pod známkou 100 cm°. K do“ plnění bylo zapotřebí 03 cm’, tedy pro jednu pipetu 0'15 cm?, čili 3 dílky pomocného dělení, t. j. "/.. emě. V cukrovarnické analytice užíváme těchto pipet s výhodou při určování cukru inversí a redukcí Fehlingova roztoku, kde se zreduje roztok dvacetinásobně a tudíž jest třeba chybu co nejvíce zmírnit. Pozoroval jsem při 26°/, roztocích viskosních melas chybu 0:35 cm’ na 50 cm”, t. j. 019. Pipetu prodává firma Kappus a spol. v Praze. e) Opřípravě extraktů chlorofylových. V práci „o vysoušení látek pod etherem“ (Věstník Král. České Spol. Nauk, 1909, XIX.) jsem sdělil, že lze Sice celé, neporušené listy rostlin vysušiti pod etherem beze ztráty na chlorofylu, že však z listu rozmělněného veškerý chlorofyl přechází do roztoku. Této okolnosti lze použíti s výhodou k rychlému získání chlorofylových extraktů co nejméně změněných. Listí rozmělněné nejlépe lisem Herlesovým, smísíme s malým množstvím uhličitanu vápenatého a polejeme 5—10 násobným množ- stvím etheru, třepáme nějakou dobu, odsajeme a promyjeme malým podílem etheru nebo vylisujeme. Zbytek loužíme znova, však menším - již množstvím etheru. Po třetím opakování operace odtéká rozpustidlo již jen málo zbarvené, byla-li kaše listová dostatečně jemná a zbytek jest chlorofylu prost, o čemž se můžeme přesvědčiti vyvářením alko- holem. ° 6 XV. Vladimír Staněk: Jedná-li se o kvantitativní určení zeleni listové, stačí digerovat odváženou jemnou drť listovou známým objemem vodnatého etheru po několik hodin za občasného protřepání a určujeme pak v odměřeném podílu množství extraktu etc. Etherické výluky možno po odvodnění páleným síranem sodnatým odpařiti za obyčejné teploty ve vakuu vodní vývěvy a získáme neu- trální, intaktní roztok, resp. extrakt, který ovšem vedle chlorofylu obsahuje i jiné, v etheru snadno rozpustné látky jako tuky, vosky,. fytosterin, lecithin atd. Při zpracování listů velmi vodnatých, zvláště mladých, a tehdy jedná-li se o velké množství extraktu doporučuje se materiál předem odvodnit. Za tím účelem vložíme listy do hluboké nádoby dobře uzavíra- telné — na příklad do plechové baňky jaké se užívá na zasílání mléka — a poleje se malým množstvím etheru tak, aby nádoba byla parou jeho naplněna. Asi po '/,—'/, hod. jsou listy usmrceny a dají se velmi snadno bez předchozího rozmělnění zbaviti části šťávy liso- váním, při čemž možno až 70°/, šťávy z nich vytèZiti.*) Vylisovaný materiál se pak dále dle popsaného způsobu zpracuje. Bylo zajímavo zjistiti, jak dalece při tomto postupu vchází do extraktu lecithin i provedeny tyto pokusy: a) 50 g ječmene vodou navlhčeného rozmělněno, kaše zředěna ještě 100 cm? vody a vytřepáno 100 cm? etheru. Vyluh odpařen a zbytek spálen se směsí sody a ledku, poskytl velmi slabou reakci na kyselinu fosforečnou. Přišel tedy tuk hlavně do roztoku s nepatr- nými jen stopami lecithinu. b) 50 g žlutého hrachu s 1:19/, lecithinu (určeného dle methody Schulze-ho) navlhčeno vodou, proraženo Herlesovým lisem a kaše pro- třepána třikrát se 100 cm? etheru. Do roztoku vešlo 186 mg extraktu, z nichž po spálení s ledkem a sodou ete. získá 4 mg Mg, P, O, = 29 mg lecithinu, čili 4°/,. c) Stejný pokus s 200 -g jemné kaše řepové.**) Extrakt vážil 1065 mg a dal 3 mg Mg, P, O, = 21'7 mg lecithinu. Dle dosavadního způsobu přípravy chlorofylu louží se rozměl- neny materiál lihem, případně methylnatým a extrakt, event. zředěný *) Tento způsob lze velmi dobře použít k získání štávy z orgánů rostlin- ných. Z listů lisovaná šťáva bývá hnědá, obsahuje velmi mnoho bílkovin a jen nepatrné stopy chlorofylu. : „**) Lippmann získal lecithin z řepové kaše třepáním s alkohol-etherem. Berl. Ber. 1887. 3201. : Drobnä sdeleni chemicka. 7 se vytřepává benzolem nebo benzinem. Zajímalo mne zjistiti, do jaké míry přechází při tom postupu lecithin do extraktu. Provedl jsem za tím účelem pokusy s hmotou lecithinem bohatou, hrachem. a) 50 g zeleného hrachu s 1'2°/, lecithinu máčeno ve vodě. roz- mělněno Herlesovým lisem a kaše vyloužena 2 X 100 cm? alkoholu. Extrakt zředěn na 70°/, líhu a třepán 3 X 50 cm? benzinu, benzin od- destilován. Zbytek vážil 315 mg a dal 295 mg Mg, P, O,, což odpo- vídá 217 mg lecithinu, t. j. z přítomného lecithinu 36°/,. b) Týž pokus proveden s hrachem žlutým s 11%, lecithinu. Benzinového extraktu 761°0 mg, z něho 21:0 mg, Mg, P, 0,, což od- povídá 152 2 mg lecithinu, t.j. 27°7°/, lecithinu v hrachu přítomného. Oba pokusy učí, že obvyklou methodou přechází mnohokrát více lecithinů resp. jiných v benzinu rozpustných fosfatidů do chlorofylo- vých extraktů než při pouhém loužení etherem za vlhka. Konečně budiž uvedeno několik příkladů přípravy chlorofylovych extraktů: a) 350 g listí šeříkového usmrceno etherem, vylisováno, zbytek rozmělněn Herlesovým lisem a loužen 3X500 em* etheru. Po každém vyloužení odsáto a promyto 100 cm? etheru. Extraktu 466 g = 1:33°/,, b) 500 glistí jasanového poskytlo stejným způsobem 1029 = 2019, extraktu. c) 200 g čepeloviny řepové dalo 1:30 g — 0'65°/, extraktu. Ve všech případech odstraněn chlorofyl z drti listové úplně. Hodlám užíti popsaného způsobu ku kvantitativnímu srovnávání zelenosti listů pomocí zvláštního kolorimetru. Z laboratoře Výzkumné stamce cukrovarmcké v Praze. EE = u ÿ ñ W ne de: Turn 1992 Frs a u : : De Ole: "He XVI. O lokalisaci betainu v rostlinách. Napsal Vladimír Staněk. (Předloženo v sezení dne 24. února 1911.) Při práci „O betainu v chenopodiaceích“ publikované společně s doc. drem K. Dominem (Věstník král. České Spoleën. Nauk 1908, XXIII.) bylo mi nápadným velmi nestejné množství betainu, nalezené v sušině rostlin. Jednalo se tehdy hlavně okvalitativné zjišťování betainu v jednotlivých zástupcích chenopodiacei a brány bez výběru nahodile buď celé rostliny i se stonky, nebo listy, anebo konečně v největším počtu případů, semena daná k disposici ze sbírek botanického ústavu. Pozorováno, že nejvíce betainu nalezeno v listech (3.78°/, keře Atri- plex canescens), nejméně (0.14) v semenu Corispermum Marschali, V přítomné práci všiml jsem si blíže lokalisace betainu v rost- linách, hodlaje se tak poněkud přiblížiti k vysvětlení záhadné dosud úlohy této látky v orgánech rostlin. Po stránce analytické přidržel jsem se opět methody, založené na srážení perjodidů jodjodkaliem, kterou jsem v detailech poněkud změnil a postupoval takto: Extrakty absol. alkoholické, získané buď trojnásobným vyvářením 5—50 g sušené, práškované hmoty 10—20ná- sobným množstvím líhu nebo extrakcí v přístrojku Poupětem konstruo- vaném, alkalisovány asi 5°/, hydratu sodnatého a líh oddestilován. Zbytek rozpuštěn asi ve 100 cm? vody a přikapován za varu roztok chloridu měďnatého až do zmizení alkalické reakce na fenolftalein. Sedlina, obsahující bílkoviny a celou řadu jiných látek, odfiltrována pomocí vývěvy Buchnerovou nálevkou, promyta vodou, filtrát alkali- sován slabě sodou a odpařen na vodní lázní k suchu. Při odpařování V. Staněk, Rozpravy Č. Akademie XII. 36., XIII. 36., XIV. 32. a XV. 8. 1 Věstník král. české spol. náuk. Třída II. PP S 2 SE PA LA K ČD o o n on remuer 9 XVI. Vladimír Staněk: vyloučí se téměř veškerá, v roztoku zbylá měď v podobě kysličníku mědičnatého. Zbytek rozpuštěn v 50 cm? nasyceného roztoku sole ku- chyňské, filtrován, filtrat sražen po okyselení ca 5°/, kyseliny solné přebytečným kaliumtrijodidem. V největším počtu případů vznikla krystalická sedlina nebo olej, který rychle ztuhl v krystaly. Přece se však několikráte stalo, že zůstala sedlina mazlavá, špatně filtrující. Tomu jsem dříve odpomáhal přidáním hojného množství práškovitého jodu, nyní jsem však zjistil, že i zcela olejovité sedliny, jaké resultují na př. z kličních rostlinek, poskytnou dobře filtrující krystaly po ochlazení. Pozorujeme-li, že při srážení kaliumtrijodidem resultuje sedlina olejovitá. neb mazlavá, vložíme vše asi na hodinu do ledničky a nespomůže-li ani to, ochladíme ledem a solí. Tu sedlina skrystaluje a dá se dobře promývati. Vyloučenou sedlinu perjodidů promyjeme 3 X 5 cm° nasyceného roztoku kuchyňské sole, případně ochlazeného. Promývání děje se na malé Wittově destičce, na níž sedlinu matečným louhem spláchneme. Promytou sedlinu vpravíme do porculánové misky, přidáme vlhké molekulárné mědi a rozetřeme pistilem. Pak zahříváme za občasného roztírání na vodní lázní asi ‘/, hod., zředíme vodou a filtrujeme papí- rovým kotoučkem na Wittově destičce. Sedlinu promyjeme 10 X 5 cm? studené vody. Filtrat odpaříme na vodní lázní k suchu a zbytek znovu odpaříme sca. 10cm? koncentrované kyseliny solné. Touto operací se rozloží některé stržené látky a později získané chlorhydráty bývají zcela bezbarvé. Vyparek po kyselině solné rozpustíme v 25 cm? vody, filtrujeme malým filtříkem a filtrát (s promývací vodou asi 50 cm?) neutralisujeme sodou, přidáme asi 1 g natriumbikarbonatu a srazíme přítomný cholin nasyceným roztokem jodu v 10°/, jodidu draselnatém. Po 6 hod. filtrujeme opět Wittovou destičkou a papírovým kotoučkem; filträt, ev. na 50 cm? zhuštěný okyselíme kys. solnou nasytíme chloridem sodnatým, srazíme kaliumtrijodidem, po 1 hod. perjodid filtrujeme, promyjeme 5 X 5 cm? nasyceného roztoku kuchyňské soli a 2 X 2.5 cm studené vody, rozložíme opět mědí s přísadou uhličitanu měďnatého, který neutralisuje jodhydrat betainu a převede jej ve volnou basi. — Filtrat po jodidu mědičnatém okyselíme kyselinou solnou a odpaříme do sucha. Získaný chlorhydrat identifikujeme určením acidity, dusíku a případně převedením v chloraurat. Popsaným způsobem určen betain v jednotlivých organech rostlin a kvůli úplnosti stanovena také v některých případech i sušina a ve- škerý dusík dle Jodlbauera, aby mohl býti znázorněn poměr betainu k vodě a dusíku dotyčných organů. O lokalisaci betainu v rostlinách. 3 V přítomné práci přihlíženo jen k normálním, dospělým rostlinám resp. organům a jelikož jest množství vody podrobeno značnému kolísání, jež závisí na vnějších faktorech, přepočítány výsledky na 100°/, sušiny. Podrobné pokusy provedeny s Lyciem, řepou cukrovkou, pšenicí, keřem Atriplex canescens a rostlinou Amarantus retroflexus. a) Beta vulg. sacchar. nn a om atum a] N usika dilů + Organ ns 52 = 2 | dusíka be- | Poznámka o A |o> tainu DER 1/50. 1908 | 1.20 | 180 | 680 || cze Čistá semena*) 5./9. 1908 | 0.18 | 3.50 | 0.05 | Listy, čepelovina . # 17./8. 1909 | 2.62 | 3.56 7.70 | Rapiky css 17./8. 1909 | 1.38 | 1.00 14.40 z téhož exempl. Koren u se 154./8.519092 1.0.9525, 1,30 7.60 | Jiný kořen . . . || 20./9. 1910 | 1.20 | 1.40 18.80 b) Lycium barbarum. =o ss E|Se| še ss 55, Organ Datum 2 33/25/8848 £| Poznámka m © 5 O Z nS sr es sa Sa So ZLÉ zer > © Mladé listy . 15 4041000 27123 011683 on Staré listy . .|| 5/9. 1909 | — | 1.62 | 355 | 470 | — isty 26./8. 1908 | 19.6 | 2.36 | 2.29 |1070 | 2.93 Listy 15./6. 1909 | 19.0 | 2.40 | 3.09 | 7.00 | 2.96 | pe Květy bezkalichů| 3.-30./6.1909| 20.7 | 1.50 | 4.34 | 360 | 1.89 || ee + Vÿhonky . . -|| 15.16. 1909 | 26.9 | 1.55 | 2.77 | 5.80 | 2.12 |? RS Kůra prutů.. . | 15./6. 1909 | 39.2 | 0.49 | 364 | 1.40 | 0.80 || an Dřevo . . . . || 15./6. 1906 | 57.3 | 0.12 | 1.09 | 1.50 | 0.30 | c) Triticum vulg. v době květu. = x enr »yo = ul SM E 332 | Na 100 dilü © „mom | À D | o BA dílů Orgán Datum A |8 2 | 8 B|548| vody dílů "8 = | 5 À 25 | betainu = (ca nee) JE Se eta liseye u 4.0... || 32.5 | 0.81 | 3.52 | 2.3 | 1.20 Stebla *|\ 29,7. 1908 33.6 | 0.30 | 1.40 | 22 0.46 SOA SVA E 00. 2 an. 32.1 | 0.28 | 2.30 | 1.3 0.41 | Zralé plody 90.8 | 0.09 | 2,70 | 0.84 0.93 *) Čisté semeno řepové vybráné z velikého množství drcených klubíček mi dal laskavě k disposici p. Jan Zapotil, pěstitel řepového semene ve Větrušicích. 4 XVI. Vladimir Staněk: d) Atriplex canescens. | = =! | I) m s Seh | | | ES en) Sen | Organ I... Datum 2222 ve, S Poznânky | Îl PA 2 5 | 753 | | | o a 375 © | S B S | | Listy staré . 15./9. 1909 | 251 | 3.20 | 4.27 | Vše pocházelo z jed- | Listy mladé -|| 28./5. 1909 | 26.0 | 5.40 | 7.40 noho keře. | Výhonky . < .| 50.15. 1909 | 35.0 | 2.12 | 3.16 | Výhonky byly velmi | Kůra . . . -|| 80.5. 1909 | 452 | 2.82 | 1.50 dřevnaté. e) Amarantus retroflexus. | o | Organ | Datum Io betainu Poznámka | v susine Čisté semeno . || 0.22 , Obaly semen l 1.32 | Materiál pochá:cl z řady | ne Ian [9 1008 216 rostlin z téhož naleziště. : A ee . \ | Stonky:. < - 1 03 Kořen en I} 0.48 | v Vedle těchto výsledků získaných systematickým sledováním lo- kalisace betainu uvedu dále ještě některá data získaná k práci „O be- tainu v chenopodiaceich“, kde totiž bylo nalezeno v semeni příliš málo betainu, pátráno po něm v listech dotyčné rostliny a v citované práci použity ovšem výsledky vyšší. ‘|, betainu Rostlina | Orgän Sp | Poznämka Amarantus caudatus Semeno 0,14 | ; ; | s 2.18 | z téže rostliny, Beta maritima . . .| Klubicka 0.20 n z téže rostliny. | Listy 229 | 1 re Den Semeno 0.12 | Seme:a a listy různého Listy 1 90 | püvodu. Hablitsia tamnoides . Semeno sledy Ze semena vypěstěna Celá rostlina |. 1.00 rostlinka ve skleníku. Beta trigyna . . . . Listy Z téhož exempláře. Kořen 1.30 | Chenopodium foetid, | Semeno nenalezen Mladé rostlinky ze | Celärostlina 1.44 | skl.niku. O lokalisaci betainu v rostlinách. 5 Z veškerých uvedených výsledků vidíme, že jest betain velmi nestejnoměrně v rostlině rozdělen V největším množství se vyskytuje v listech a jest ho v listech mladých na jaře daleko více než v listech starých na podzim. Rovněž v mladých, zelených dosud výhoncích na- lezeno hojně betainu. — Obsah betainu v květech lze vysvětliti tím, že jsou koruny květů vlastně přetvořenými listy. Kůra (u Lycia a Atriplexu), ač byla zcela šťavnatá a pod hnědým povrchem zelená, obsahuje již méně betainu a ve dřevě jest jeho množstvím velmi skrovné. Kořen jednoletého A marantu má jen 0.48°/,betainu oproti 2.169, v listech kdežto kořen cukrovky, který jest orgánem reservním, ob- sahuje v sušině 0.95—1.20°/, betainu oproti 2.62°/, v čepelovině listů téhož exempläru. Velice nápadným bylo nepatrné množství betainu v čistých, obalů zbavených semenech. Vidíme, že obsahovala jen sledy be- tainu (Beta vulg., Spinacia oler. ze zaznamenaných výše čísel. Hablit- sla tamn.), ba v semenu Chenopodia foet. vůbec betain nenalezen a tam, kde plody měly betain, byl tento lokalisován v obalech (Beta, Amarantus retrofl.). V některých případech určena voda v čerstvých orgánech a shle- dáno, že jejich šťavnatost není v patrné souvislosti s obsahem betainu. Tak připadlo na př. na 100 dílů vody u Lycia ve dřevě 1.4, v kůře 1.5 a listech 4.7—10.7 dílů betainu. Rovněž nestálý byl poměr dusíka betainu k dusíku veškerému na příklad u Beta vulg. v čistém semenu na 100 dílů veškerého du- síka jen 0.05 dílů dusíka betainu, v čepelovině listů 7.7 dílů a v řa- pících dokonce 14.4 dílů. Cellkem poznáváme z lokalisace betainu v rostlině, že se hromadí v místech největší činnosti fysiologické, v listech. Z toho, jakož i z té okolnosti, že jest ho v mladých jarních listech mnohem více než v li- stech podzimních, které již svou činnost ukončují, a že množství jeho klesá v dřevě, kde buňky činnost již značně omezily, lze souditi, Ze betainu připadá velmi důležitý úkol v dusíkovém hospodářství rostliny. Tomu také nasvědčuje vysoký podíl betainu v kořenu cukrovky*) (až 1.29/, v sušině), který má zajisté pro rostlinu větší význam nez u jednoletého Amarantu s jen 0.48°/, betainu v sušině kořenu. *) Lokalisaci betainu v kořenu cukrovky vedle jiných necukrů studoval J. Urban (L. C. 1907, 229.) a našel, že jeho množství stoupá směrem k povrchu. Vnitřní třetina řepy obsahovala 0.184°/, betainu, druhá 0.28°/, a vnější s kůrou 0.30°/, špička kořene 0.22"/,, střední část 0,21°/, a hlava 0,28°/, ve hmotě s ca 22°/, sušiny, 6 XVI. Vladimír Staněk: O lokalisaci betainu v rostlinách. Z nápadně malého podílu betainu v čistých, obalů zbavených semenech rostlin jinak betainem bohatých možno soudit, že jej nelze považovati za reservní dusíkatou látku semen. V příštím pojednání podám výsledky pokusů o pohybu betainu při některých úkonech životních orgánů rostlinných. Jest mi milou povinností vzdáti tuto přátelské díky panu Dru Karlu Dominovi, docentu č. university a p. Janu Zapotilovi, pěstiteli řepového semene, za obstarání potřebného materiálu rostlinného. Z laboratoře výzkumné stanice cukrovarnické v Praze. XVII. Drobnosti chemické. Serie druhá. (Se 3 obrázky v textu.) Sděluje prof. Dr. Jarosiav Milbauer. Předloženo v sezení dne 10. března 1911. Podávám zde stručný popis několika drobností, plynoucích z po- kusů, které během posledních let za různých příležitostí jsem učinil. O řezání rour rozleptáváním. Jest mnohdy velmi obtížno nalézti v laboratoři vhodnou, dosta- tečně krátkou rouru porcelanovou a nemůžeme-li použiti obvyklých formatů na skladě se nacházejících (obyč. 80 cm dlouhých), stojíme před otázkou, jak ji rozděliti neb zkrátiti. S obyčejným pilníkem ni- čeho nesvedeme vzhledem ku velice tvrdému materialu a nezbude nežli vzíti útočiště ku rozleptávání fluorovodíkovou kyselinou. Při jisté populární přednášce, při níž byl jsem za experimentování podporován přítelem svým VI. Staňkem, potřebovali jsme krátké porcelánové roury, takové délky, aby úplně zapadly do pece Rösslerovy a dal se v nich vyráběti fosfor — tu užil jsem způsobu, který zde hodlám popsati. Rouru porcelanovou zachytíme do dvou svěráků (viz obr. 1.), místo, kde chceme ji přeříznouti, necháme čisté, ale v blízkosti tohoto pruhu natřeme rouru lakem na železo. : Nyní navlhčíme ve vodě motouz, vhodného průřezu, otočíme jednoduchou smyčkou kol roury, stáhneme pevně, jeden konec motouzu dáme do mísky platinové, olověné neb paraffinované umístěné nad rourou a druhý do mísky pod ní položené. Hořejší mísku naplníme ffuorovodíkovou kyselinou nebo lépe 3 díly kyseliny fluorovodíkové a Věstník král. č. spol. náuk. Třída II. 1 2 XVII. Dr. Jaroslav Milbauer: 1 dílem kyseliny solné a necháme ji stékati velice zvolna po provázku, | který nassává tekutinu a vede kol roury, jež se leptä. Občas, když te- | kutina stekla do spodní mísky, přelijeme ji do hořenní a dvěma pin- | cetami přitáhneme motouz © těsně k rouře. Leptání nejde všude stejně rychle a proto se doporučuje rouru občas otoëiti a smyčku dáti do příznivé polohy. Když roura je dostatečně hluboko roz- leptána a nechceme ji pro- leptati veskrze, jest možno ji velmi lehce zlomiti na se- slabeném místě, obalme ji však šatem, aby odlétnuvší odstřipky nezpůsobily nám zranění. Nejlíp je nasaditi pokus večer a nechati účinkovati přes celou noc. Popsaným způsobem by se zajisté daly řezat i roury křemenné. O rozpouštění kysličníku sírového v kyselině sírové. Při mnohých pracích organických i některých anorganických při- hází se zhusta, že potřebí je rozpustiti kysličník sírový v kyselině sírové. Jest sice pravda, že dodává dnes process kontaktní kyselinu sírovou s libovolným obsahem SO,, ale ne- máme-li ji po ruce, připravíme si ji dále uve- deným způsobem. Kysličník sírový, který do obchodu přichází, bývá vždy skoro přeměněn v modifikaci, která v kyselině sírové se ne- rozpouští, modifikaci B, již přisuzuje Oppo [Gazetta chim. italiana 31. II. 158] strukturu = ez U= um E Du) == esk iné 250, a která při 50“ přechází z této polymerní formy do jednoduché, rozpustné v konc. ky- selině sírové. Nepříjemná tato vlastnost zdr- žovala mne při mé práci o oxydaci vodíku kyselinou sírovou. Tu shledal jsem, že nejlíp rozpustí se kysličník sírový 1 připraví se kyselina vhodné koncentrace následujícím způ- sobem : Obr. 2. Drobnosti chemicke. 3 Na písečnou lázeň se silnou vrstvou písku postavíme tlusto- stěnnou kádinku (srovnej obrazec č. 2) s odměřeným volumem kon- centrované kyseliny sírové; na baňce, v níž přichází kysličník sírový, smejeme vignetu, očistíme, odštípneme na zobanu jejím špičku, pono- říme jím do kádinky a zvolna zahříváme. V krátké době počne kyse- lina stoupati do baňky, rozpouští z počátku zvolna, pak stále rychleji kysličník sírový. Příslušným zředěním konc. kyselinou sírovou získáme potřebnou kyselinu. Jednoduché zlepšení k odečítání na obyčejných byretách. V laboratořích, jmenovitě technických, slouží velmi praktické byrety s aplikací principu ScHELLBACHOVA (Chemiker-Zeitung 1885, str. 1515) jejichž zadní stěna jest ne- průhledná a uprostřed ní podél byrety je tažen modrý proužek. V tekutinách čirých a bezbarvých nastane po naplnění byrety zrca- dlení proužku a lomem světla se tvoří na místech, pod hladinou te- kutiny na proužku ostrý hrot, který zrcadlí se, špičky obou hrotů stý- kají se právě na hladině, takže lze velmi přesně odečíst volum tekutiny při titraci spotřebovaný. Odečítání na těchto byretách jest nejen přesné, nýbrž i rychlé, velmi pohodlné a oko neunavující. Od let používám tohoto principu i pro byrety obyčejné, které jsou úplně průhledné. Zařízení k tomu po- třebné jest velmi jednoduché — Obr. 3. stačí pouze čistý kus kartonu ku př. visitka. Upravuji ho, jak patrno z vřipojeného obrazce (č. 3) takto: Na karton narýsujeme buď tuší, modrou nebo červenou barvou krátkou, ostrou čáru silnou 2—3 mm a dvěma řezy podélnými roz- dělíme karton tak, že dá se na byretu nastrčiti. Proužek barevný na- lézající se na zadní straně má po obou stranách bílou plochu kartonu; zasuneme-li karton ku hladině tekutiny, nastane analogické zrcadlení, jež poslouží nám ku snadnému odečtení. Na papír doporučuje se na- 65 4 XVII. Dr. Jaroslav Milbauer : psat i používanou tekutinu ev. titr její, což při řadě byret s různými | tekutinami neni bez praktickeho smyslu. Vyhodnym jest opatřiti povrch kartonu nátěrem zaponového neb | podobného laku. Poznámka ku používání perchlorové kyseliny. Při jisté práci anorganické odpařoval jsem roztok perchlorové | kyseliny, jak používá se v analytické chemii při stanovení drasla a tu | pozoroval jsem, že nová platinová míska začínala se naleptávati. Zjev © byl tím nápadnější, že nebyly přítomny látky, které by mohly redukci způsobovati. I zkoušel jsem tento roztok perchlorové kyseliny kvalita- © tivně a shledal jsem, že obsahuje volnou chlorečnou kyselinu. Po re- dukci zinkem skytala neobyčejné mocnou ssedlinu dusičnanem stříbr- natým. Tím ovšem se korose platiny vysvétlila.*) Považuji za potřebné na okolnost uvedenou upozorniti, jelikož jako mně snad každému se stalo, že shledal preparáty označené za čisté, značně v určitém směru závadnými, nikterak chemicky čistými. Platí to i o preparátech po- cházejících od nejvíce renomovaných firem. Od té doby však perchlorová kyselina mnou zkoušená od firmy E. Merck, Darmstadt, tuto anomalii znečištění neukazuje. O modifikaci Diehl-Topfovy jodimetrické methody ku stano- vení minia. Jsa zaměstnán studiemi svými o miniu po dobu skoro tří roků, měl jsem příležitost téměř denně prováděti více stanovení superoxy- dického kyslíku ve vzorcích, obsahujících různé množství jeho. Již na začátku v prvním oddílu části theoretické (Věstník král. české spo- lečnosti nauk 1908, XIV.) modifikoval jsem si nejpraktičtější a nej- přesnější methodu ku stanovení superoxydů olova, pocházející od Topra v modifikaci Dreunově (Zeit. f. anal. Chemie 1878, str. 266), abych mohl rychleji pracovati. V poslední době pokročil jsem však dále a zdlouhavé odvažování jednotlivých ingrediencí nahradil jsem násle- dujícím roztokem : V litru vody rozpouští se 50 g jodidu draselnatého, 400 g či- stého octanu ammonatého, který se bez zákalu musí rozpouštět**) a *) S okolností tou snad souvisely i explose, které pozoroval jsem svého času při stanovení draslíka v analytických laboratořích na technice. Pozn. spis. **) Měl jsem i v rukou takový, který označený za ch. č, dával roztok bíle zkalený. Drobnosti chemické. 5 50° ledové kyseliny octové, přidá se něco dobře uvařeného filtrova- ného škrobového mazu a kapka rtutě. Roztoku béře se 50“ až 100" na 0,5 g látky, roztok udržuje se i při titraci 30 —40° C teplý. Výhody jsou následující: Roztok dá se pohodlně odměřiti a jednou operací jest vše při- praveno k titraci, ušetří se proti původní formě dvě vážení a dvě od- měřování, ušetří se na čase, který jinak je potřebí ku rozpouštění na- vážených látek a který není příznivým správným výsledkům (Chwala a Colle: Zeit. f. anal. Chemie 50.236); tekutina obsahuje přímo in- dikator, nemění se účinkem mikroorganismů, jelikož ze světlem vylou- čeného jodů tvoří se sloučením se rtutí jodid rtutňatý, který nedovolí vyvinovati se mikroorganismům. Teplý roztok velmi rychle rozpouští superoxyd, tak že za těch okolností nemůže se vyloučiti jodid drasel- natý, jenž titraci ztěžuje, čině ji také méně přesnou. Ku odměřování rychlému radím použiti lahve s nasazenou auto- matickou pipetou à 50“ s balonkem vzduchovým ku zvedání tekutiny. Několik pokusů o tonovací lázní platinové užívané ve fotografii. V poslední době velmi modními jsou hnědé až černé tony získané přímým koupáním kopif positivních v lázni platinovací anebo v kom- binaci se zlatící lázní. Téměř všechny velké firmy, vyrábějící papíry fotografické uvádějí dnes do obchodu takové kopírovací papíry (Hrdli- čzkův umělecký papír, téže firmy známky Vigor a Gravure, Gaever- tův matný a umělecký papír, van Boshův mdlý, Trapp a Můnchův albuminový, Satralbin firmy Chemische Fabrik auf Actien atd.) Základním roztokem je tu vždy lázeň obsahující v litru vody 1 9 chloroplatanu draselnatého, okyselená několika ce prodejné fosforečné kyseliny. Bere se vždy chloroplatan, jelikož lázně takové velmi rychle pracují a dávají sytější ton z té příčiny, že oproti chloroplatičitanu víc platiny vylučují: K, PtCI; + 4 Ag = 2 KCI + 4 AgCI + Pt 2K, PtOI, + 4 Ag — 4 KCI + 4 AgCI — 2 Pt. Jelikož jest chloroplatičitan, jmenovitě sodnaty, stále lacinější a vždy spíše po ruce nežli chloroplatan, byla na snadě otázka, zda by se nedala z roztoku chloroplatičitanu částečnou redukcí získati lázeň rychle tonující. Jakjsemshledalz literatury anorganické, takifotografické použity byly následující látky ku redukci chloroplatičítanů za účelem přípravy chloroplatanů: 6 XVII. Dr. Jaroslav Milbauer: Chlorid mědičnatý (Tuousex: Journ. f. prakt. Chemie (2.) 15. 295. a dále Gröcer: Zeit. f. angew. Chemie 1897, ste... 192.) Sirovodik (BorrEHER: Journ. f. prakt. Chemie 91. 251). Stovan draselnaty (Vězes: Bulletin de la Société Chem. de Paris (3.) 192 875). Kaliumhypofosfit (Carey Lea: Sill. Americ. Journ. 1894, str. 397.) ë Kaliummetabisulfit (Výž: cit. Eder Jahrbuch f. Photo- graphie 1895, str. 490.) Zkoušel jsem jak dalece hodí se jednotlivá redukovadla přímo ku přípravě lázní tonovacích. Použit roztok 1 gr chloroplatičitanu sodnatého v litru vody odměřené množství redukováno a ihned apli- kováno buď přímo na kopii anebe po jejím vyfixování roztokem sirna- tanu sodnatého a vyprání v destilované vodě. Nalezené výsledky vneseny jsou v následující tabulku: Látka přidaná Kopie Jeví účinek Dithionan draselnaty. ; Silný účinek tonovací, rychle docí- Povařeno. ze uxoyana leno odstínu černého. Chlorid mědičnatý. | 24 | Rychle účinkuje, odstín získaný Povareno. | N nn bnědočerný. Dusan sodnatý. BR? Zvolný účinek tonovaci, odstín Povařeno. nefixovaná hnědý. Bormaldehya ng Účinek neobyčejně zvolný, roztok nestálý. | Chlorid einaty pů a © : a několik kapek fosfo- fixovaná Účinek neobyčejně zvolný, roztok rečné kyselicy | nestálý. Kaliumsulfit fixovaná Dává roztok dobře tonující. Síran železnatý fixovaná Nastalo seslabení kopie. | 7 dore on Jarní de lonoväni skoro žádné, roztok Hydroxylamin | fixovaná [8 nestálý. Mravenčí kyselina one Tonoväni skoro Zädne, roztok nestäly. Drobnosti chemicke. 7 Chlorid chromnaty, hydrazin, chlorid rtutičnatý, redukují po za- hřátí velmi prudce až na kovovou platinu, tak že jich nebylo možno použíti. Chlorid rtutičnatý za chladu přidán ton kopie fixované skoro neměnil. Nejlepším redukovadlem ukázal se tedy býti v našem smyslu dithionan draselnatý. Redukce „prochází dle rovnice: R, PtCl; +K, S, 0, + 2H, O = R, PtCl, + 2 KCI + 2H, S0,. Vznikající malé množství kyseliny sírové působí pravděpodobně velmi příznivě při tonování. Na základě řady pokusů shledal jsem následující předpis ku pří- pravě velmi dobře tonující a stálé lázně platinovací. V 50“ vody rozpustíme 1 g chloroplatičitanu sodnatého,*) při- dáme 1,0 g dithionanu draselnat&ho, zavaříme na několik minut, načež zředíme na 1000 cm a přímo užijeme. Také jodid draselnatý jak známo redukuje chloroplatičitan a tvoří, je-li ho nadbytek, dle rovnice: KPO, 4 6KJ — K,PtCI, + 6KU + 27, roztok červenohnědý, který po přidání nadbytku sirnatanu sice se odbarví, tekutina však nemá valných účinků tonovacích, zbarvuje se žlutě, a zvolna se rozkládá i osazuje jodid platnatý hnědý: K,PtJ, = P, + 2 KJ. O použití bromové vody jako fotografické reagencie pri positivním processu. Bromová voda jest sice příliš impertinentně zapáchající tekutinou, než-li aby s ní fotografové pracovali, nicméně chemiku, který en passant fotografií se obírá, výborné služby může prokázati. Chci zde několik jen slov o tom říci, co delší zkušeností jsem získal. Bromové vody možno S prospěchem použíti ku seslabování tma- vých kopií positivních. Použijeme k tomu bromové vody příslušně zře- děné, nejlíp, když počneme pracovati s velice slabou a sesilujeme ji dle potřeby přidáním koncentrované bromové vody. Seslabování vpřed se béře zcela pravidelně jak u nefixovaných tak u fixovaných kopií, at na papírech kopírovacích nebo vyvolávacích. O zlacených a platino- vaných kopiích říci mi toto není možno. Seslabené kopie radno znovu fixovati. Také desky fotografické lze touto cestou seslabovati *) Možno použíti též draselnatý neb ammonatý. 8 XVII. Dr. Jaroslav Milbauer: Drobnosti chemicke. Kopie bromostříbrnaté, které dlouho ve vývojce zůstaly a jejichž světla jsou úplně Zluta, tak že jsou zcela nepotřebnými, možno bro- movou vodou vyčistiti. Vložíme je do nasycené bromové vody, zře- děné stejným volumem vody a ponecháme tu tak dlouho, až úplně se vybílí, na to je několikráte vodou propereme a buď na ostrém světle zředěnou vývojkou opět vyvoláme anebo zředěným roztokem sirníku sodnatého necháme zhnědnouti. Kopie pak dobře pereme event. znovu fixujeme a pereme. Jeví pak světla ostře ohraničená, úplně bílá. Různé kazy a závoje, zaviněné nečistou vývojkou neb starou fixaží, možno stejným způsobem odstranit, nejenom z papírů, ale také s desek, Konečně poznal jsem, že i kopie chlorostříbrnaté na kopírovacích papírech pořízené, jež byly dobře fixovány, ne však zlaceny neb plati- novány, za to dlouho prány ve vodě, lze koupáním v koncentrované bromové vodě úplně vybíliti a po několikanásobném praní ve vodě na světle vyvolati vývojkou. Tím získáme z z chlorostříbrnatých kopírova- ných obrázků otisky bromostříbrnaté vyvolávané. Podleintensity osvětlení, koncentrace vývojky i dle jakosti její vzniknou tony od zeleněhnědého až k temně hnědému, při silném osvětlení a koncentrovanějsí vývojce též platinově šedé neb černé velmi příjemných tonů. Kopírovati radno poněkud silněji, aby na konec jevily otisky dobré detaily ve světlech. Též možno vybílené obrázky koupáním v zředěných roztocích SHOT alkalickÿch tonovati hnédé. Bromovou vodou lze i sežloutlé staré obrázky oZiviti, jest-li že použijeme právě naznačené cesty. Jest samozřejmé, že kopie bromostříbrnaté z chlorostříbrnatých pořízené dají se obvyklými tonovacími processy barviti na modro (roztokem ferrikyanidu draselnatého a citranu železito-amonatého) na hnědo (roztokem ferrikyanidu draselnatého a dusičnanu uranylo- vého), na zeleno (oxalatem železitým a červenou krevní solí za pří- tomnosti vanadiumchloridu) atd. - Vybíleným kopiím možno uděliti sepiový ton koupáním v roztoku sirnatanu sodnatého a kamence i zvolnym zahřetím do 50°. Z laboratoře chemické technologie na c. k. české vysoké škole technické v Praze. XVIII. 0 pohybu betainu v rostlinách při některých po- chodech vegetačních. Vladimír Staněk. Předloženo v sezení dne 10. března 1911. V poslední práci o betainu (Věstník 1911, XVI) jsem dokázal že se tato látka hromadí v orgánech s největší činností fysiologickou, v listech i zelených výhoncích. Usuzoval jsem z toho, že přísluší betainu důležitá úloha v dusíkovém hospodářství rostliny a hleděl jsem zjistit pohyb betainu při jednotlivých úkonech vegetačních jako vzrůstu, odu- mírání, klíčení a zrání. Při určování betainu užíval jsem methodiky dříve již popsané. Poukázal jsem předešle k tomu, že mladé, jarní listy Lycia a Atriplex canescens měly mnohem více betainu než staré, podzimní, 1 hleděl jsem se přesvědčiti, je-li tomu tak i u nestejně starých listů téhož individua současně utrhaných. K pokusu volena řepa cukrovka a zároveň sledován poměr dusíka k betainu v listech a řapících. Listy utrhány dne 1. září 1909 a brány jakožto „vnější listy“ tri vnější kruhy, jakožto „vnitřní“ malé lístky tak zvaného srdéčka, pokud se na nich dal oddělit řapík od čepeloviny. K řapíku přibrán i hlavní nerv, vedlejší nervatura ponechána v čepelovině. Analysa tohoto materialu dala tato čísla: | Susina suse Material v GENE Veskery Ben Na 100 dusiku hmote dusik dusiku betainu Řapíky vnější 1262 | 0.909, 1.320), 14.90 . » vnitřní 17.34, ("STAR Ros 1485 | Cepele vnější 15:42) 3.36 „ Z 6.87 „ © vnitřní 21.98, 5.12, Do 1210,36 | Věstník král. české spol. näuk. Třída II. 1 2 XVLIL Vladimír Staněk: Pokus tento potvrdil dřívější nález. — Vnější dospělé listy byly betainem mnohem chudší než mladé, vnitřní, teprve se tvořící. Také dříve již pozorovaný značný podíl betainu v celkovém množství du- síku v řapících se objevil. Abych zjistil vliv dalšího stadia, odumírání listu, vzal jsem současně s předešlými také listy žloutnoucí.*) Použity jen listy nesvadlé, lesklé a zcela turgescentní z téhož exempláře, které se líšily od sousedních zelených jen svou světle zelenožlutou barvou. Pro srovnání rozděleny opět na čepelovinu a dena Sušina RYU SUDÉ Material v čerstvé ps Běta Na 100 dusíku hmotě veškerý dusíku betainu Řapíky 9.349 | 0.59%, | 0.50 8.76 Čepelovina 1980 112 | 0.40 3.70 Srovnáme-li složení čepeloviny a řapíků listů zelených (vnějších) a žlutých, vidíme, že se při odumírání stěhují dusíkaté látky z těchto orgánů. Jelikož procento dusíku betainu, počítáno na dusík veškerý, kleslo asi na polovici, možno souditi, že rostlině vice na betainu záleželo než na formách ostatních, kterých v odumírajícím listě více ponechala. Pozorování potvrzeno na dalších dvou rostlinách, a sice voleny k tomu Lycium a Atriplex patula. Listy sebrány v září 1909 a to, aby odpadla možnost vyloužení betainu deštěm, po vícedenní periodě sucha. Trhány vždy dva listy pokud možno stejné velikosti a blízké, jeden zcela zelený, druhý žloutnoucí, však nesvadlý a zcela lesklý. Analysou shledáno : Sušina | V sušině Rostlina |Stavlistû| čerstvých Na 100 dílů list à Dusiku Betainu dusiku dusiku betainu | | | | kal Lycium zelené 19.60 | 3.2 2 46 7.76 barbarum zlute 17.30 | l 0.50 3.36 Atriplex | zelené 2 180 4.05 3.38 8.68 | patula | žluté | 2080 | 189 | 121 6.60 *) Žloutnutí listů jest známkou dozrávání kořene řepy cukrové, a postu- puje od vnějších listů směrem k srdéčku. IF O pohybu betainu v rostlinách při některých pochodech vegetačních. 3 V obou případech vidíme značné ubývání betainu v sušině žloutnoucích listů a klesnutí podílu dusíku betainového oproti dusíku veškerému. Podobný zjev jako při odumírání listů nastává při zrání plodů, což pozorováno na plodech Lycia. Jelikož se vyskytují současně na keřích lyciových zralé i nezralé plody, bylo možno obojí bráti z těchže keřů. Seménka nedala se kvantitativně od dužiny plodů oddělit a proto analysovány plody celé. Sušina | V sušině PRVNĚ P con Plod čerstvých Na 100 dílů ar. ER Dusiku Betainu dusiku p | dusíka betainu Zelené 25.00 3.92 2.43 6.44 Zrale 19.03 3.78 1.89 917 I v stoncích semenaček řepových ubývá betainu po skončení vegetační činnosti. V sušině stonku řepového za doby květu v srpnu bylo 1.42°/, betainu, po uzrání semen, koncem září, toliko 0.27°/,. Z uvedených fakt vidíme, že po ukončení vegetační činnosti mizí betain ze zrajících orgánů a dle všeho se stěhuje zpět do ma- teřské rostliny. Není pravdepodobno, že by se betain při zrání roz- kládal, jelikož nebylo lze dokázati ve zmíněných orgánech trimehyl- amin (destilací s magnesii), který jest vždy prvním produktem roz- kladu betainu. Dalším úkolem bylo, vyšetřiti kvantitativně změny v množství betainu při klíčení, zvláště pak zjistiti, zdali již při klíčení se tvoří. Jelikož bylo nápadným hromadění betainu v zelených orgánech, (listech a výhoncích) konány zároveň pokusy o vlivu světla, které jest jak známo jednou z podmínek tvorby zeleni listové. Pokusy s ječmenem. Semena k vysetí určená chovala 85%/, sušiny a 0.059, betainu. Vyseto v dubnu do dvou plechových mis asi na 3 cm ornicí na- plněných po 100 g ječmene, což odpovídá 0.05 g betainu. Jedna mísa pokryta obyčejným sklem, druhá neprůhlednou deskou. Za 20 dnů odstříhány rostlinky nad zemí, tedy bez kořínků a analysovány : LE 4 XVIIL Vladimir Staněk: Sklizeno à V sušině | Stav čerstvé Sklizeno ne 9/, be b IN 100 dusik | > À ve /o g 0 = g e- a usı u rostlinek hmoty g sušiny g dusíku (dusíku | tainu | tainu jdusiku betainu! Zelené | 267.0 | 15.5 |4.26 0.66| 0.64 |0099| 1.64 Ftiolisované 250.0 | 16.0 | 4.06 0.65 0.62 |0.099| 1.58 | Vykazovala tedy sušina rostlinek skoro stejné složení a etiolisace zdála se býti bez vlivu. Celkové množství betainu značně stouplo, tak © že jen v nadzemních orgänech*) bylo nalezeno betainu dvakräte více, než bylo zaseto. Pokus se semenem řepovým. Betain určen v mladých klíčních rostlinkäch (3—6 dn) vytažených z klubíček při určování klíčivosti.**) Sušina semínek s klíčkem asi 10 mm dlouhým obsahovala : dusíku 501°), betainu 0'61"/,. Semínka neklíčená obsahovala v sušině: dusíku 347°), betainu 018%. Vidíme, že i zde se zvýšilo v krátké době vegetační množství betainu velmi značně. Ovšem mohl tu býti přímo asimilován betain obalů semének, které jej obsahují v sušině asi 1'5°/,. Jelikož z obalů vyloupaná seménka jsou většinou mechanicky poškozena volena k dal- símu pokusu semena jiná, betainem bohaté rostliny. Pokusy se semeny Amaranthus caudatus. a) 2X 20 g čistých, obalů vymnutím zbavených semen s 0‘13°/, betainu (== 0'026 g betainu) vyseto na poresní talíře, které vstaveny na misky s vodou. Jeden znich pokryt zvonem skleněným, druhý ple- chovým. Po 8 dnech, kdy rostlinky osvětlené jevily již dva lístky čer- veně zbarvené, usušeny i s kořínky a v sušině určen betain, nalezeno *) Hodlal jsem po odstřižení rostlinek vypéstovati- ještě druhou sklizeň, a pak i kořínky analysovati. Však druhá vegetace zašla, stižena byla plísní a pokus tím přerušen. **) Asi 15 9 těchto rostlinek mi dal p. E. Vítek, přednosta kontrolní se- menářské stanice, začež mu tuto přátelské díky vzdávám. O pohybu betainu v rostlinách při některých pochodech vegeta£nich. 5 v rostlinkách osvětlených 0:06 g betainu — 0:30°/, na původní semeno, t. j. 0034 g čili 0:17% vice. V rostlinkách etiolisovaných 0'036 g betainu = 018%, čili o 0010 g = 007, více. b) Postupováno stejně jako předešle. Doba vegetační trvala však 12 dní a na rostlinkách se objevily lístky zřetelně zelené. Další růst bylo nutno přerušit, protože etiolisované rostlinky počaly černat. Ve sklizni nalezeno; v rostlinkách osvětlovaných 0'066 g betainu = 033"/,, I £ etiolisovanych 0'034 g ee I zde zvyšovalo se množství betainu v prvé době vegetace, a byl zde též patrný vliv světla. Jelikož nebyla jako u semene řepového, dána možnost přijímat hotový betain z venčí, jest možno souditi, že si jej rostlinka sama vytvořila a že jej tedy potřebuje již v prvních dnech vegetace. Vznikl-li betain z jiných dusíkatých látek semene, či utvořil-li se asimilací dusíka z okolí — stačilo by k tomu několik mg dusíku, který mohl i z často amoniakálního vzduchů laboratoře pocházet — nelze vzhledem k minimálním množstvím rozhodovati. Bude nutno opakovati pokus za vhodnějších kautel a s vhodnějším materiálem“) a sledovati též ostatní formy dusíka, hlavně bílkoviny. Rovněž bude důležito zjistit, nedávají-li bílkoviny rostlin obsahujících betain oxydací neb hydrolysou betain. Pokusy s kořeny cukrovky. 6 řep o celkové váze 4450 g, roztrouhäno a kaše analysována. Nalezeno: cukru 1929. sušiny 27°2°/,. V sušině: dusika 1°26°),- betainu 0819. Dvakrát po 6 řepách téhož vzorku, podobného tvaru a váhy vsazeno do dvou nádob s vlhkým pískem. Jedna nádoba pokryta sklem, druhá plechem. Řepy pod sklem vážily úhrnem 4300 g, druhá 4500 g. Pokus počal v polovici března 1910. + Na možnost tvoření se betainů ze štěpných produktů bílkovin poukázali R. Engeland (Z. Phys. chemie LXVII. 403.) a E. Schulze a G. Trier (Z. Phys. chemie LXVII. 46.). V době, kdy citované práce vyšly, byly pokusy tuto uvedené již ukončeny. Hodlám provésti pokusy s rašícími větévkami některého betainem bohatého keře. ř 6 XVIII. Vladimír Staněk: Po 30denní době vegetační odřezány lístky těsně u kořenů, které zůstaly k dalšímu pokusu v písku. Sklizené lístky po zvážení a su- šení analysovány. První sklizeň. | a G a šině | | Sklizeno | Sklizeno |°/, sušiny V sušině | Stav listů (čerstvé hmoty | sušiny |v Cerstve| 5 o g hmotě |, Jo | 9 0 | dusíku dusíku| betainu | betainu | Osvětlené 240°0 31:3 13:05 | 5:32 | 1:66 | 7:77 | 2:43 | | Etiolisované 1980 18:5 9:05 515 | 049 | 7:16 | 0:95 Po dalších 30dnech sklizeny další lístky. Druhá sklizeň. | Sklizeno Sklizeny o sušiny | © V sušině | Stav listů (čerstvé hmoty, sušiny | v čerstvé | 9 lod | 9 4 | VÁ | g hmotè (dusíku dusíku Dead BAR n | FX à Osvetlene 1470 178 all 5:51 0:98 7:84 1.40 Etiolisované 145'5 122 81 4:60 0:56 | 662 | 081 Po druhé sklizni ponechány řepy jestě 20 dní v písku a získá- na třetí sklizeň. Při tom však některé kořeny odumřely a sice 0 5 z osvětlených a 2 z etiolisovaných. Třetí sklizeň. Sklizeno |Sklizeno |% sušiny. V sušině | | Stay listů Cerstvéhmoty| sušiny |v čerstvé | m r | | | 3 J hm otě dusíku dušíku betalnu | pm [art ol li: tbe OURS Osvětlené 48:0 6:05 1300 | 3-98 | 0:24 | 646 | 0:34 | | Etiolisované 148:0 | . 12°6 | 8:06 | 460 0:60 | 5:50 | 071 Zbylé koreny analysoväny. Nalezeno: O pohybu betainu v rostlinách při některých pochodech vegetačních. 7 St Dors un V sušině av kořenů VON | ee S nA re sušiny Lo} dusíku | ©, betainu | Osvětlené. | 202 1:03 | 0 | Etiolisované| © 210 082 | 0:45 Bilanci dusíku a betainu v rostlinách nebylo možno provésti, jelikož část kořenů odumřela. Celkem však bylo zjištěno v sou- hlase se zjevy při klíčení semen, že betain přechází bez ohledu na tvorbu chlorofylu do listů. Menší celkem množství betainu do listů etiolisovaných přešlého možno přičísti na vrub slabší životníi vegetační činnosti. Množství betainu v kořenech zbylé bylo, na Sušinu počítáno, v obou případech skoro stejné, jevil se však úbytek oproti kořenům neklíčeným o 0:30—0 35%, ač i sušina o celých 6—7°/, během ve- getace ubyla. Jest vidět, že betain i při klíčení řepy putuje do listí jako místa, kde jest ho rostlině zapotřebí. Otázku, zda se při tomto klíčení betain tvořil nebo jen hotový, v rostlině uložený se stěhoval, nebylo možno rozhodnouti pro zmíněné odumírání kořenů.*“) Z výsledků této práce možno usuzovati. 1. V sušině mladých listů téže rostliny jest mnohem více betainu než v sušině listů starších, a jest také zastoupen větším podílem dusíku veškerého. 2. Při zrání a odumírání orgánů rostlinných mizí z nich betain současně s jinými formami dusíka. Však podíl dusíku betainového v dusíku veškerém při tom klesá. Jelikož nebylo možno při tom do- kázati trimethylamin, nejpravděpodobnější produkt rozkladu betainu, jest pravděpodobno, že se betain po ukončení vegetační činnosti orgánu stěhuje zpět do rostliny mateřské, což by nasvědčovalo tomu, že není odpadnim produktem výměny dusíku. (Názor E. Schulze a Triera Z. ph. Chemie LXVII. 46.) 3. Při klíčení semen se tvoří betain. Zdali z reservních látek dusíkatých nebo z asimilovaného dusíka, zbývá rozhodnouti. 4. Při klíčení kořene řepového hromadí se betain v nových lístcích a ubývá v kořenu, což nasvědéuje opět jeho důležitosti při vegetačním procesu. *) Odumírání mladých rostlinek, které při mých pokusech velmi rušivě, zasahovalo, přičítám nečistému vzduchu našich laboratoří. Jest známo, že na př již stopy svítiplynu těžce poškozují mladé rostliny. = ET D rt ocre ee PE laser SD LE pe 8 XVII. Vl. Staněk: O pohybu betainu v rostlinách při nekt. poch. vegetačních. 5. Betain se tvoří resp. hromadí se i bez vlivu světla v listech etiolisovaných, zeleni listové prostých, z čehož možno souditi, že nemá úkolu při asimilaci uhlíka. Vlastní účel betainu zůstává dosud temným, právě jako úkol alkaloidů v rostlinách a bude v té příčině zapotřebí dalšího pilného studia. Snad bude možno cíli se přiblížiti studiem bílkovin z rostlin betain obsahujících a poznáním histologické lokalisace betainu v jednotli- vých orgánech. Prvním úkolem se zabývám, druhý převzal pan Mg. Ph. E. Senft, konsulent Zemědělské Rady. Z laboratoře Výzkumné Stanice cukrovarnické v Praze. Kg MoZno-li mitochondrie vyklädati za hmotu dedivou? Predneseno v sezeni dne 10. brezna 1911. F. Vejdovský. Se 2 obrazci v textu. Nebývalá pozornost věnuje se v novější době oněm součástem plasmatickým, které Brxpa 1902 pod jmenem mitochondrií do vědy zavedl. Teliska ta byla sice dříve již před Bexpouv známa ja- kožto zrnka ve spermatidech různých zvířat silným leskem se prozra- zujici a sjednocující se v tak zvané jádro vedlejší (Borscazr), avšak teprve výše jmenovaný autor po užití určité fixace a určitého zbar- vení byl s to, přesnější zprávy o mitochondriích podati. Dle Bexpy upravují se mitochondrie ve spermatidech v určitou spirálu, jež za- ujímá t. zv. krček spermií u různých druhů obratlovců. Také sdílí Brxpa ve své obšírné souborné zprávě (Merxer-Bonerr, Ergebnisse der Anatomie und Entwicklungsgeschichte 1902. Bd XII), že podobné mitochondrie nalezl v různých buňkách pletivných a naznačil, že by tato tělíska mohla býti podkladem dědičných vlastností v plasmě bu- něčné. Tuto myšlenku přijal za svou Fried. Meves, přední znatel mito- chondrií, jež popsal z různých druhů živočišných netoliko při sper- miogenesi, nýbrž i v různých tkanfch a nad to iv plasmě buněk lek- nínových (1904). Pozměniv prvotný název v různé jiné, jako „chon- dromity“, „chondriosomy“, „chondriokonty“ atd., a naleznuv vláknité elementy ve velkém množství v buňkách zárodků kuřete (1908), pro- hlásil je bez výhrady za „Tráger der Vererbung“. Vlákénka tato jsou hladká, různě vinutá a zprohýbaná, barví se intensivně i methodou Bsnpovou i železitým haematoxylinem. Dle výkladů i názorů MEvEso- jl Věstník král. české spol. näuk. Třída II. 2 XIX. F. Vejdovsky: výcH mohou se tyto „chondriokonty“ zrůzniti ve struktury vláknité v různých tkaních, mohou se jeviti jako myo- a neurofibrilly, mohou působiti na vznik neuroglie a vláken pojných. Když pak „mitochon- drie“ nalezl VAN DER STRICHT i ve vajíčkách ssavců i ženy, vyslovil Mevss mínění, že i spermie musí obsahovati nositele dědičných vlast- ností, jež se při oplození do vajíčka vnášejí a zde se se ženskými chondriokonty mísí. Hypothesu tuto v novější době snaží se Meves (Anat. Anzeiger, 1910, 36.) i věcnými doklady podepříti, při čemž dovolává se z předu bratrů L. a R. Zosa, kteří již r. 1891 podobná pozorování na oplo- zených vajíčkách škrkavky koňské provedli a zastávají názor,- dle něhož se mísí zrnka (plastidule) vaječná se zrnky (plastidulemi) sper- miovými, (Při této příležitosti nutno poznamenati, že dle tehdejších názorů vykládala se buňka (plastida ErsBercova *) jakožto zen ze základních nejmenších částiček, plastidulí). Na -základě těchto starších zpráv bratří Zojů předsevzal tedy Meves znovu sledování oplození vajíček škrkavčích a líčí proces ten asi takto: Plastidule jsou identické s mitochondriemi ve spermatogoniich a spermatocytech, kde byly shledány ve tvaru teničkých, zakřivlých a nejrůznějším způsobem zpletených vláken. Ve spermatech jsou pla- stidule kulovité a ve zvláštní části buněčné nakupené. U Ascaris jsou tatáž zrnka, která 1908 Alfred Mayer popsal a zobrazil, přičítaje jim čistě mechanickou funkci. MEvEs však pomocí Altmannovy methody shledal, že mitochondrie jsou ve vajíčku z po- čátku v celé jeho plasmě roztroušené, později pak při prvém zracím dělení se ve vůkolí spermie nahromadí, tvoříce tak obal kolem ní. Mitochondrie mužské, prozrazující se značnou velikostí, zůstávají nějakou dobu ještě na povrchu zvětšujícího se jádra mužského, pak ale se odtud oddalují, směšujíce se s mitochondriemi vaječnými. Z toho činí Mevss následující závěr: Není nijaké závady pro uznání, že se theoreticky požadované splynutí mužských mitochondrií se ženskými skutečně děje a že tedy mitochondrie za nositele dědič- nosti musí se uznávati. i Naproti tomu zdá se mně býti mínění Mevesovo předčasným a nijak v souhlasu stojící s věcnými skutečnostmi na oplozeném vajíčku *) V běžné literatuře německé pokládán jest HáckEL jako autor, který ná- zev „buňky“ převedl na „plastidu“; tento názor uvedl jsem též ve své Zoologii. Ve skutečnosti však to byl Ecssere, který se poprvé pokusil nahraditi název buňky jménem plastida. Možno-li mitochondrie vyklädati za hmotu dédivou ? 2 škrkavky koňské snadno sledovatelnými. Ponechal bych tedy vyvrácení doktriny naznačené jiným silám, kdybych neměl příležitosti poukázati při této příležitosti na fakt, jenž může osvětliti děj assimi- lace i cestou morfologickou. Neboť to, co bratří Zoxové a Meves vykládají za mísení se mitochondrií oteckých a mateřských, jest jen nepatrná a poslední fase děje assimilačního, jímž se plasma spermiovä stává prostou substancí vaječnou a beze stopy mizí. Abych tuto thesi fakty doložil, musím vyjíti z popsání dospělých spermií Skrkavky koňské, jak se nalézají v hojném počtu v uterech oplozené ©. Struktury, které tu poznáme, musily by se, kdyby sku- tečně byly mitochondrie hmotou dědivou, jeviti nezměněnými i po vniknutí spermie do vajíčka a sprovázeti zde všecky další děje při tvoření pronucleů. Jest-li však mizí ony prvotné struktury spermiové beze stopy pak nelze o mitochondriích mluviti jako nositelích dědičnosti vůbec Tvar spermií škrkavky jest známý. Představuje kůžel, jehož přední vypouklá část představuje hlavici a zadní v kůžel se zúžující jest jakousi kostrou spermie. Zde nalézá se také ono známé lesklé tělísko, jež hraje jistou úlohu v našem výkladě. Přední hlavová část spermií dospělých jest pozoruhodná, ježto struktury její nejsou u žádné jiné skupiny Živočišné přítomny. Zá- kladní hmotou hlavice jest homogení substance, v níž se mně nepoda- řilo nalézti ani onu pěnitou strukturu, jež by v takových hyaliních hmotách snadno se měla dokázati. Nepochybuji ostatně, že se alveoly zde jistými methodami objeví. V centru této hmoty leží „jádro“, intensivně se barvící zvláště železitým haematoxylinem, takže o nějakých strukturách nelze mluviti. Vymykä se toto jádro vůbec z pojmů jádra buněčného, neboť ani Vax BENEDEN, který sledoval celý vývoj spermií, a po něm i jiní, nepoznali- význam tohoto jádra spermiového. Dle dnešních ponětí a bez známostí analogických útvarů v dospívajícím vajíčku, bylo by možno jádro sper- mif škrkavčích označiti nanejvýše jako ,pyknotické.“ Ve skutečnosti však to není prvotné jádro spermatocytové, nýbrž. jádro druhotné, skutečně odpovídající „zárodečné skvrně“ neb také „chromatickému nucleolu“ ve vajíčkách. V něm totiž jsou přítomny chromosony v počtu redukovaném, jak ostatně blíže seznáme, neboť nelze nám pro struč- nost zprávy celý výklad tento zevrubněji odůvodniti. Na obr. 1. jsou čtyři spermie škrkavky koňské vyobrazeny a ve všech jsou dosud projednané komponenty snadno poznatelné. V a ad 4 XIX. F. Vejdovsky: jest kužel s lesklým tělesem, kdežto v c a d těleso lesklé se již roz- plynulo. Ve všech čtyrech obrazcích jest však hlavicovitá část spermie velmi vyvinutá i v centru černající se jádro zraci. V hyaliní plasmě se Obr.1 Ascaris megalocephala. Čtyři spermie volně vuteru ležící. a, b,8 vyvinutým t. zv. lesklým tělesem. c, d, lesklé těleso rozpu- štěné, Zvětšeno 2.600/1. pak objevují veliká četně se barvící tělíska v určitých, namnoze pak prsčitých řadách upravená a ku vnější periferii se opětně rozvětvující. Methoda reprodukční zavinila, že se zdá, jakoby to byla pouze zrna č. Možno-li mitochondrie vyklädati za hmotu dedivou? 5 granula po řadě sestavená a od jádra vyzařující. Ve skutečnosti však spočívají zrna každé řady ve společném substrátu homogení hmoty, takže tedy je zde činiti ne s pouhými granuly, nýbrž s vlákny, na nichž jsou granula zrůzněna. S tímto faktem musíme počítati, když nám bude vysvětlovati změny struktur dosud poznaných, po vniknutí spermie do žloutku vaječného. Vznik mitochondrií ve spermiích Ascaris mega- locephala a A. canis. Dříve však, než nám bude vylíčiti jaký jest osud granulí, vlastně granulovaných vláken a lesklého tělesa uvnitř vajíčka, bude záhodno poznati vznik obou těchto komponent spermi- ových, o nichž byly dosud uveřejněny dvě spolehlivější práce. Dle popsání Alfreda MArERa, žáka KoRscHELTOvA, jest totiž tvoření mitochondrií a lesklého tělesa zcela zvláštní. V plasmě spermatocytů popisuje autor jakési „Glanzkörpergranulationen“, v nichž současně se objeví malé tyčinky. Obojí tedy vzniká zároveň. Po druhém zracím dělení ztrácejí granula tyčinky, jež označuje autor jakožto „mitochondriové“ a béřou na se tvar kulovitý. Z počátku objevují se v plasmě stejnoměrně rozdělené, později stěhují se „mitochondrie“ v okolí jádra a tak nastává zrůz- nění mezi granuly a mitochondriemi. Později nastává splynutí ora- nulací ve známou kouli lesklého tělesa, kdežto mitochondrie setrvá- vají v okolí jádra jako zrna roztroušená v hlavicovitém odstavci spermií Dle tohoto popisu a výkladu Mayerova jsou tedy mitochondriemi ve smyslu Bendově pouze zrna v plasmě spermiové ve vůkolí jádra, kdežto „lesklé těleso“ jest zcela zvláštní, specifický útvar, platící pouze pro spermie Ascaris megalocephala. Přihlížíme-li však k pochodům, jež se odehrávají při vzniku sperma- tidů vláknitých spermií jiných zvířat, shledáme, že se ve spermatidech po druhém zracím dělení sloučí mitochondrie ve zvláštní kulovité tě- leso, jež se podobá jádru a odtud jako „Nebenkern“ již v starší době uváděno bylo. S tímto processem souhlasí úplně vznik „lesklého tě- lesa“ a jde tedy na jevo, že toto poslední souhlasí morfologicky úplně S „chondriomem“ spermatidů, jak se nověji označuje t. zv. vedlejší jádro. Lesklé těleso tedy vzniklo z jedné části mitochondrií, které se v dosavádní literatuře uvádějí za něco zcela zvláštního, že však má týž význam i fysiologický, jako chondriom vláknitých spermií, ukáži v dalším jeho osudu. Zbývají ještě domnělá granula v hlavici spermií. Jsou, jak výše pověděno, upravena ve vlákna radiálně se rozbíhající od jádra k periferii. 6 XIX. F. Vejdovsky: . Zrna takového rázu nenalézáme v cytoplasmě spermií vláknitých, kde jest hmota buněčná vůbec silně zredukována. A tak granulovaná vlákna jsou pouze zvláštností těchto aberantních spermií škrkavky koňské. Není pochybnosti, že jsou to také mitochondrie, za jaké se skutečně vykládají, zvláště od MEvEsa, který v ně vkládá schopnost přenášení dědičných vlastností, jak o tom výše pověděno bylo a dále ještě šíře rozvedeno bude. Nutno tedy učiniti závěr obecný o spermiích škrkavky, že ob- sahuje mitochondrie dvojí, jedny, splývající v chondriom jednotný, čili lesklé těleso, jakožto podporu č. kostru odstavce, jenž odpovídá krčku i vláknu spermií vláknitých, v druhé pak mitochondrie ve tvaru pů- vodních, na vláknech po řadě sestavených granulí jakožto oporu hla- vice jádronesné. Neboť z tohoto posledního výkladu nelze již z předu za to míti, že by „mitochondrie“ měly jinaký význam, než právě pod- půrný pro přenášení již hotového ve svých komponentách prvojádra mužského. Dle tohoto výkladu musí tedy ve vajíčku buď se změniti, neb docela za své vzíti. Kdyby však byly substancí dědivou, t. j. kdyby přenášely vlastnosti dědičné z otce na potomstvo, musily by se buď zcela nezměněné, anebo aspoň v určitých sekundárních sub- stancích objeviti jako součinné při vývoji oplozeného vajíčka. Ani v prvém, ani v druhém tvaru nelze však mitochondrie po vniknutí spermií do vajíček zjistiti. Nastávají tu poměry, na něž nutno kiásti zvláštní důraz při výkladech o substancích dědivých, z kteréhož důvodu tato stať vzala původ. Změněný tvar spermií v centru vajíček po oplození nalezl jsem ve stavu skutečné zvláštním a pozornost vzbuzujícím. Není to prosté roztroušení mitochondrií ve stavu droboun- kých zrníček, jak učí bratři Zoxové a Mkves, neboť vychází na jevo skutečná assimilace hmoty spermiové ve vaječnou. Jak líčí ná- sledující popis: Ve volných spermiích tak určitě vystupující vlákna zrnky zpro- vozená nelze již v centru vajíčka dokázati. Místo nicb nalézáme zde zduřelé, vakuolovité a silně zbledlé koule, jež hustě za sebou v řadách jsou uloženy a paprsčitě od středu k periferii probíhají. Celkem činí soubor těchto vakuol dojem hrubě pěnité stavby, jakž právě obr. 2a zřetelně dokazuje. Mezi paprsky vidna jest jemnozrnná substance, ku středu, kde chromosomy Ö jsou uloženy, značně zhoustlá. Kolem chromosomů jest jasný kroužek, patrně též již zmíněná plasma sper- miovä, která však se nijak neúčastní na tvoření prvojádra mužského. Možno-li mitochondrie vykládati za hmotu dědivou ? = -A Obr. 2. Ascaris megalocephala. Spermie ve vajíčku. Na hoře ve stavu, kdy se leskié těleso rozpouští (a). b Spermie ve tvaru amoeby uvnitř vajíčka. KE V O OY P S XIX. F. Vejdovsky: Možno-li mitochondrie vyklädati za hmotu dědivou ? Posléze vidíme blíže okraje vakuolisované plasmy spermiové centrioly, spojené můstkem jakožto základem centrálního vřeténka. Ze všeho je však vidno, že prvotný tvar a struktura spermie se uvnitř vajíčka úplně změnila. Tyto změny lze uvésti na pochody, vy- volané i plasmou vaječnou i spermiovou. Původní zrna na vláknech ve spermiích zbobtnaly následkem pojímání tekutiny z hmoty vaječné, tudíž tvoří vakuolovité paprsky, od centra k periferii probíhající. Jem- nozrnná substance mezi vakuolami, kterou nebylo lze ve volných sper- miích dokázati, může se vysvětliti pouze z dalších fysiologických změn, a nejsem dalek pravdy, vykládám-li, že jemnozrnná substance jest produktem assimilace plasmy spermiové uvnitř hmoty vaječné. Jemné zrnění mezi alveolami nutno vykládati jakožto nově vzniklé, živé mikrosomy plasmatické. Ony odpovídají zajisté oněm, které uvnitř hmoty vaječné mezi hrubými vakuolami žloutkovými jsou roztroušeny a již od bratří Zovů a MEvEsa zmíněny byly. V dalším pochodu změny plasmy spermiové uvnitř vajíčka vidí- me další zduření vakuol (obr. 25), které jsou již však zcela nepravidel- ně mezi hustou zrnitou hmotou rozděleny a nelze již rozeznati je od obyčejných vakuol vaječných ani co do velikosti, ani co do vnějšího tvaru. Za to však se valně rozmnožily mikrosomy vaječné na útraty pokra- čujících assimilačních pochodů. Uprostřed leží opět 2 nestejně veliké chromosomy a po straně v plasmě zcela pěkně vyvinuté centrální vře- ténko mezi oběma polovými centriolami. V dalších stadiích nelze však již rozpoznati nějakou strukturu, která by upomínala na bývalou plasmu spermiovou. Celé amoebovité těleso- této bývalé plasmy rozplyne se v hmotě vaječné, obrysy docela zmizí, plasma docela přijme na se všecky vlastnosti vaječné hmoty a jen oba chromosomy pro vznik prvojádra zachovávají svou autonomii. Jdou na jevo z předcházejících pozorování tyto výsledky všeo- becné: _ 1. Ze mitochondrie v hlavici spermií svou individualitu ve hmotě vaječné nezachovávají, nýbrž od ní jsou zassimilovány. Ná- sledky assimilace jeví se v jemnozrnné substanci, jež jest mezi vakuo- lami vajíčka rozdělena. 2. Že t. zv. archoplasma BoveriHo neexistuje jakožto samostat- ná morfologická substance. To co pod tímto jménem bylo popsáno, jest jen do centra vajíčka vniklá plasma spermiová. 3. Posléze, že mitochondrie z hlavové části spermie nemohou se jeviti jakožto nositelé dědičnosti, poněvadž se assimilují v plasmu vaječnou. XX. Prispevek k vyzkumu éeskÿch mikroparasitü hou- bových ze skupin: Peronosporaceae de By., Perispo- riaceae Fr., Ir Ulagınea Tul. a Uredineae Brogn. Podává Ing. Ed. Baudyš, assistent botaniky na české technice v Praze, Předloženo v sezení dne 24, března 1911. Předložená práce obsahuje druhy, které autor sebral jednak sám během tří let (1908-1910), hlavně však v r. 1910, jednak druhy, jež sebral pan prof. Dr. Lan. Fr. ČerLakovský příležitostně při sbírání Phanerogamů v celých Čechách od r. 1885, hlavně však v okolí Ústí n. L. a v Krkonoších. Sběry ty pan prof. Dr. ČeLakovský autoru laskavě ku zpracování přenechal, začež, jakož i zá některé pokyny při práci autor na tomto místě vzdává svůj srdečný dík. Díkem jest též autor zavázán panu prof. Dru P. Macxusovr v Berlíně, jenž některé kritické druhy autoru laskavě pověřil. Autor sám sbíral hlavně v okolí Jičína, Železnice, Kopidlna, Rožďalovic, Libáně a kolem Prahy. V r. 1910 též v okolí Vys. Veselí, Turnova, Police n. Met., Hronova n. Met., Červeného Kostelce, Ná- choda a Nového Hrádku n. Met., kromě toho též u Nového Bydžova a Nechanic, ojediněle i jinde v Čechách. Doklady k uvedeným druhům jsou uloženy ve sbírce autora a sběry pana prof. Dr. Lap. Fr. ČELAKOvKÉHO nalézají se ve sbírce botanického ústavu české techniky v Praze. V pojednání jsou uvedeny sebrané Peronosporaceae (22 army Erysipheae (20 druhů) a Ustilagineae (20 druhů) ze všech stanovisek Co se však Uredineí týče, jsou zde uvedena pouze stanoviska druhů, jež dle Bubákovy práce ,Di: Pilze Böhmens. I. d. Rostpilze“ v Če- 1 2 XX. Ed. Baudyš: chách řídčeji se vyskytují, tak že druhy u nás rozšířené byly vyne- chány. Rezy, které se r. 1910 hojně vyskytly na kulturních rostlinách, byly vypočteny v článku „Nemoci a škůdci rostlin kulturních v r. 1910 v Čechách se vyskytnuvší“ (otištěno v Zemědělském Archivu © 1911. č. 2. Praha). Z Uredinef jsou pro Čechy spolehlivě nové tyto druhy: Puccinia limosae P. Magnus, Puccinia divergens Bubák a Puccinia Fuckelii Sydow. Kromě toho jsou v práci uvedeni četní noví živitelé, jež se dosud z Čech neuváděly; v celku bylo sebráno 178 © druhů rzí, z nichž jest 122 druhů v práci uvedeno, ostatních 56 druhů v Čechách obecných rzí vypuštěno. BI Peronosporaceae De Bary. . Phytophthora infestans De By. na Solanum tuberosum L.: Okolí Jičína! Libáně! Kopidlna! Rožďa- lovic! Železnice! Lomnice n. Pop.! Hronova n. Met.! Červeného Kostelce! Čes. Skalice atd.! Z kulturních soret resistentními shledány „václavky“, které, ač mezi silně napadenými „rohlíčky“ a „rozmarinkami“ rostly, přec zůstaly téměř prosty houby. Solanum lycopersicum L.: Vokšice u Jičína! . Cystopus candidus Lév. na Camelina microcarpa Andrz.: Slivenec u Prahy! Capsella bursa pastoris Mönch.: Chudenice (ČeLakovský)! Libeň u Prahy (ČeLakovský)! Chuchle u Prahy! Okolí Jičína hojně! Česká Skalice (ČELakKovský)! Raphanus raphanistrum L.: Jičín! Sinapis nigra L: Libuň u Turnova! . Cystopus Tragopogonis Schröt. na Centaurea scabiosa L.: Březina u Jičína! Cirsium canum All: Porák u Jičína! Cirsium oleraceum Scop.: Porák u Jičína! Crepis rhoeadifolia M. B.: Zlíchov u Prahy! Tragopogon pratensis L.: Braník u Prahy! Cecemín u Všetat (ČELAKOVSKÝ)! . Cystopus Bliti Lév. na Amarantus retroflexus L.: Brodek u Libáně (ČeLakovský)! Hole- Šovice u Prahy (CELagovský)! Jičín! . Plasmopara puslla Schröt. na Geranium pratense L.: Záběhlice u Prahy! Sadská! Březina a Kbelnice u Jičína! 6. 10. ASIE 12. 16. 178 Příspěvek k výzkumu českých mikroparasitü houbových OÙ Plasmopará nivea Schröt. na Aegopodium podagraria L.: Březnice u Ústí n. L. (ČeLakovský)! Angelica silvestris L.: Březnice u Ústí n. L. (ČeLakovský)! Levisticum officinale Koch.: Školní zahrada v Kopidlně! Pastinaca sativa L.: Holín u Jičína! . Plasmopara densa Schröt. na Rhinanthus minor Ehrh.: Březnice u Ústí n. L. (ČELakovskt)| Plasmopara viticola Berlese et de Toni na Vitis vinifera L.: Kopidlno! Jičín! . Bremia Lactucae Regel na Hieracium pratense Tausch.: Bot. zahrada gymnasia v Jičíně! Hieracium silvestre Tausch.: Bot. zahrada gymnasia v Jičíně! Lactuca sativa L.: Praha! Kbelnice u Jičína! Sonchus asper Alb.: Vokšice u Jičína! Peronospora Dianthı de Bary na Melandryum noctiflorum Fr.: Kobylice u Nového Bydžova! Peronospora Viciae de Bary na Vicia sepium L.: Vokšice u Jičína! Vicia sativa Presl: Soběraz u Železnice (Baupyš et SmoLaë)! Vicia villosa Roth.: Vrcha u Turnova! Peronospora Trifoliorum de Bary na Medicago lupulina L.: Vokšice u Jičína! . Peronospora arborescens de By. na Papaver somniferum L.: Kbelnice u Jičína! . Peronospora Valerianellae Fuck. na Valerianella Morisonii DC.: Slikoves u Jičína! . Peronospora effusa Rabh. na Chenopodium album L.: Nusle u Prahy (ČeLakovský)! Březnice u Ústí n. L. (ČELaKovský)! Jičín! Chenopodium glaucum L.: U Prahy (Čevakovský)! Schizotheca hastata Čel.: Seifenbach u Harrachova v Krkonoších (ČeLakovský)! Spinacia olerácea L.: Braník u Prahy (4./XII. 1910.)! Peronospora Linariae Frkl. na Digitalis purpurea L.: Vrch Maternice na svahu u Červeného Ko- stelce! Peronospora Ficariae Tul. na Ranunculus acris L.: Vokšice u Jičína! 4 XX. Ed. Baudys: Ranunculus repens L.: Nadslav u Libáně! Bradicc u Železnice 18. Peronospora Schleiden Unger na Allium cepa L.: Vokšice u Jičína! 19. Peronospora conglomerata Fuckel na Geranium columbinum L.; Dol. Lochov u Jičína! 20. Peronospora parasitica Tul. na Alyssum incanum L.: Jestřebí (Habstein)! Arabis hirsuta Scop.: Jestřebí! Camelina microcarpa Andrz.: Vrch Bohdalec u Prahy! Capsela bursa pastoris Mónch: Jičín! Cardaria draba Desv.: Olšany u Prahy! Conringia orientalis Andrz.: Dobříč a Radotín u Prahy es Kovský)! Pod vrchem Lovošem u Lovosic! Voškovrch u Poděbrad (ČELAKOVSKÝ)! Erysimum cheiranthoides L.: Jičín! Erysimum repandum L.: Sv. Prokop u Prahy! Ounětice u Prahy (ČELAKovský)! Lepidium ruderale L.: Vršovice u Prahy! Neslia paniculata Desv.: Záběhlice u Prahy! Jičín! VokSice u Jičína! Sisymbrium officinale Scop.: Volšinky u Březnice u Ústí n. L. (ČELAKOvský) ! Thlaspi arvense L.: s Prokop u Prahy (ČeLakovský)! Thlaspi perfoliatum L.: Mezi Chýnicemi a Tachlovicemi u Prahy (ČELaKOvSKÝ)! Motoly u Prahy! 21. Peronospora Rumicis Corda na Rumex acetosa L.: Jinolice u Jičína! Mašov u Turnova! 22. Peronospora alta Frkl. na Plantago maior L.: Nadslav u Libáně! Vokšice u Jičína! Protomycetaceae De Bary. Protomyces macrosporus Ung. na Aegopodium podagraria L.: Březnice u Ústí n. L. (CELAKOVSKÝ)| Seifenbach u Harrachova v Krkonoších (ČeLakovský)! Vokšický park u Jičína! Perisporiaceae Fr. 1. Sphaerotheca pannosa Lév. na pěstovaných růžích: Jičín! Rosa canina L.: Vokšice u Jičína! ep) Příspěvek k výzkumu českých mikroparasitů houbových 5 Rosa cinnamomea L.: Libosad u Jičína! Rosa rubiginosa L.: Jičín! . Sphaerotheca C'astagnei Lév. na Alchemilla vulgaris L.: Bradlec u Zeleznice! Gerapium dissectum L.: Kopidlno! Humulus lupulus L.: Jičín a v okolí jeho! Turnov (ČeLakovskt)! Impatiens noli tangere L.: Nadslav a Batín u Libáně! Sanguisorba officinalis L.: Louky u rybníka Světa u Třeboně (ČELAKOVSKÝ) ! Senecio Jacobaea L.: Botanická zahr. reálky v Jičíně! Senecio nemorensis L.: Harrachov v Krkonoších (ČeLAkKovský)| . Sphaerotheca Epilobü Sacc. na Epilobium roseum Schreb.: Vokšice u Jičína! . Sphaerotheca gigantasca Schröt. na Euphorbia dulcis L.: Karlík u Dobřichovic u Prahy! Loděnice (ČeLakovský)! Choboty u MI. Boleslavi (Čer.akovský)! Euphorbia platyphylla L.: Pisty u Sadské (CyLakovský)! . Podosphaera tridactyla de Bary na Prunus domestica L.: Vokšice u Jičína! . Podosphaera Oxyacanthae de Bary na Crataegus oxycantha L.: Vokšice u Jičína! . Erysiphe graminis Lev. na Lolium perenne L.: Jičín! Poa palustris L.: „Porák“ u Jičína! Secale cereale L.: Kbelnice u Jičína! Triticum repens L.: Kbelnice a Vokšice u Jičína! Triticum vulgare Vill.: Okolí Jičína! . Erysiphe Marti Lév. na Astragalus glycyphyllus L.: Hrädek u Nechanic! Cesov u Ko- pidlnal Libáň! Loreta u Jičína! Galium aparine L.: Čeřovka u Jičína! Hypericum hirsutum L.: Vrch Loreta u Jičína! Hypericum perforatum L.: Prachov u Jičína! Hypericum tetrapterum Fr.: Kbelnice u Jičína ! Pisum sativum Poir.: Vokšice u Jičína! Trifolium agrarium Poll.: Vrané u Prahy! Doksy! Trifolium alpestre L.: Homole u Vraného u Prahy! Trifolium aureum Poll.: Vrch Loreta u Jičína! wi Trifolium medium L.: U Prahy (Čezakovský!) Zbečník u Hro- nova n. Met.! Ves Rybníček u Jičína! - A 10. 11. 12. 13. 14. 15. 18. XX. Ed. Baudys: Trifolium pratense L.: Bradlec u Železnice! . Erysiphe Umbelliferarum de By. na Selinum carvifolia L.: Vrch Brada u Jičína! Torilis anthriscus Gmel.: Bradlec u Železnice! Erysiphe lortilis Wallr. na Cornus sanguinea L.: Staré Hrady u Libáně! Popovice a Soudná u Jičína! Bradlec u Zeleznice!- Erysiphe commums Fries na Aconitum Stoerkianum Rbh.: Botanická zahrada reálky v Jičíně! Caltha palustris L.: Nadslav u Libáně! Geum urbanum L.: Soběraz u Železnice! Ranunculus acris L.: Žlunice u Vys. Veselí! Holín u Jičína! Ranunculus repens L: Březnice u Ústí n. L. (ČELakovský)! Erysiphe Galeopsidis DC. na Galeopsis tetrahit L. p.: Vokšice u Jičína! Leonurus cardiaca L.: Bot. zahr. reálky v Jičíně! Erysiphe cichoracearum DC. na Artemisia vulgaris L.: Staré Hrady u Libáně! Carlina acaulis L.: Vrch Velíš u Jičína! Chrysanthemum tanacetum Karsch.: Bot. zahr. reálky v Jičíně! Crepis paludosa Mönch: Nadslav u Libáně! Hieracium floribundum Wimm.: Kopidlno! Hieracium murorum L.: Vrch Loreta u Jičína! Lappa major Gärtn.: Staré Hrady u Libáně! Horka blíže Ba- kova (ČeLakovský)! Lappa tomentosa Lam.: Velvary (ČeLakovský)! Březina u Jičína! Soběraz u Železnice! Senecio vulgaris L.: Vrch Velíš u Jičína! Microsphaera Euphorbiae Berk. et Cart. na Euphorbia cyparissias L.: Měchenice u Mníšku u Prahy! Microsphaera Grossulariae Lév. na Ribes grossularia L. em.: Vokšice u Jičína! . Microsphaera Evonymi Sacc. na Evonymus vulgaris Scop.: Vokšice u Jičína! . Uncinula Salicis Wallr. na Populus nigra L.: Vokšice u Jičína! Salix cinerea L.: Šlikoves u Jičína! Salix purpurea L.: Nechanice! Uncinula Aceris Sacc. na Acer campestre L.: Libáň! Příspěvek k výzkumu českých mikroparasitů houbových 7 19. Phyllactinia suffulta Sacc. na Corylus avellana L.: Soudná u Jičína! Corylus tubulosa Willd.: Vokšický park u Jičína! Fraxinus excelsior L.: Vokšice u Jičína! Fraxinus excelsior L. simplicifolia Wildd.: Vokšice u Jičína! 20. Oidium alphitoides Griff. et Maubl. na Quercus pedunculata Ehrh.: Všude hojná. Quercus pedunculata Ehrh. f. fastigiata: Soudná u Jičína! Quercus rubra L.: Mlýnice u Kopidlna (nepatrně)! Quercus sessiliflora Sm.: Mlýnice u Kopidlna! Loreta u Jičína a jinde! © Hypocreaceae De Not. 1. Claviceps purpurea Tul. na Dactylis glomerata L.: Vrch Kozlov u Lomnice n. Popelkou! Glyceria fluitans R. Br.: Řeka Bystřice u Nechanic! Nadslav u Libáně! Vlčí pole u Dol. Bousova (ČeLakovský)! P u Jičína! Hordeum distichon L.: Kbelnice u Jičína! Hordeum murinum L.: Podolí u Prahy! Lolium perenne L.: Strašnice a Vršovice u Prahy! Čejkovice u Jičína! Hronov n. Met.! Secale cereale L.: Na tomto živiteli hojně vozšířený! Triticum repens L.: Holín u Jičína! 2. Claviceps myricans Tul. na Scirpus palustris L.: Řehnice u Dol. Bousova (ČeLakovský)! 3 Claviceps microcephala Tul. na Alopecurus fulvus Sm.: Schwarzenberský rybník u Veselí nad Lužnicí (ČeLakovský)! Alopecurus pratensis L.: Luka u Nechanic! Ustilagineae Tul. 1. Ushlago longisstma Tul. na Glyceria aguatica Presl: Ostružno a Vokšice u Jičína! Herrn- senský rybník u Jestřebí (ČeLakovský)! Říčka Libuňka v Dou- bravici u Turnova! 2. Ustilago hypodytes Fr. na Triticum repens L.: Záběhlice u Prahy! 3. Ustilago Ischaemi Fuck. na XX. Ed. Baudys: Andropogon Ischaemum L.: Homole nad Vraným u Prahy (Če- LAKOVSKÝ et Baupy$)! Ustilago neglecta Niessl na Setaria glauca Beauv.: Ves Rybníček u Jičína! Jestřebí (Hab- stein) (ČELAKOVSKÝ)! . Ustilag» Hordei Bref. na Hordeum vulgare L.: Okolí Prahy! Okolí Jičína! a j. . Ustilago Avenae Jens. na Avena sativa L.: Okolí Jičína! . Ustilago Tritici Jens. na Triticum vulgare Vill.: Okolí Prahy! Okolí Jičína! . Ustilago perennans Rostr. Arrhenatherum avenaceum Beauv.: Povrly (Pömmerle) u Ústí n. L. (ČELAKOvSKÝ)! . Ustilago utriculosa Tul. na 10. 11. Polygonum lapathifolium L.: Češov u Vys. Veselí! Kbelnice a vrch Velíš u Jičína! Ustilago receptaculorum Fr. na Tragopogon pratensis L.: Údolí Loděnické u Nenačovic (ÜeLa- kovský)! Radotín u Prahyl Ustilago violacea Tul. na Dianthus Carthusianorum L.: Návrší Perč mezi Žatcem 'a Vele- ticemi (ČeLakovský)! Silene otites Sm.: Libočany u Žatce (ČELakovský)! . Anthracoidea subinclusa Bref. na Carex riparia Curt.: Skáčov u Dol. Bousova (ČeLakovský)! : Sphacelotheca Hydropiperis de By. na Polygonum hydropiper L.: Komárov u Nechanic! . Tilletia Tritici Wint. na Triticum vulgare Vill.: Vokšice u Jičína! . Tilletia laevis Kühn na Triticum vulgare Vill.: Vokšice u Jičína! . Tilletia controversa Kühn na Triticum glaucum Desf.: Vrch Ostrý u Lovosic (ČeLakov sxŸ)! . Urocystis occulta Rabh. na Secale cereale L.: Velmi hojně v okolí Prahy a Jičína! | . Urocystis Colchici Rabh. na Colchinum autumnale L.: Loučeň! Libáň! Dol. Bonsox (ČeLA- Kovsky)! Vokšice a Kbelnice u Jičína | 19. 20. Příspěvek k výzkumu českých mikroparasitů houbových G Urocystis Anemones Schroeť. na Ranunculus repens L.: Bubeneč u Prahy a Ústí n. L. (Čer 4kovský)! Tuberculina persicina. Sacc. na Puceinia glumarum Eriks. v polštářcích výtrusů letních na listech Triticum vulgare Vill. (donská fouska): Vokšice u Jičína (det. Magnus)! Uredineae Brogn. Uromyces Fabae de Bary na Lathyrus tuberosus L: Bartošov u Kopidinst Orobus niger L.: Zlunice u Vysokého Veseli! Vreh Loreta a Vi- tiňoves u Jičína! Bradlec u Železnice! Orobus vernus L.: Březnice u Ústí n. L. (ČeLakovský)! Češov- ské valy u Kopidlna! Popovice u Jičína! Vicia cracca L.: Nechanice! Čeřovka, Bílý mlýn, Rybníček, Brada, Prachov, Velíš u Jičína! Nadslav u Libáně! Zbečník u Hronova n. Met.! Libuň u Turnova! . Uromyces Ervi Plowright na Ervum hirsutum L.: Chodovec a Hostivař (29./I. 1911.) u Prahy! Kopidlno! Nechanice! Holín a Vrch Velíš u Jičína! Železnice! Kacanovy u Turnova! Chlomek u Zbečníka! Homolka u Hro- nova n. M.! Lippí u Náchoda! Borová u Nov. Hrádku! . Uromyces Silenes Fuckel na Silene nutans L.: Mlýnice u Kopidlna! . Uromyces Trifolii repentis Lindroth na Trifolium repens L.: Prasek u Nov. Bydžova! Nadslav u Libáně! Hřbitov v Jičíně! Vokšice, Čejkovice, Březina, Kbelnice a Brada u Jičína! Josefov! Starkoč! Hronov n. Met.! Radochov u Hro- nova n. Met.! Jilemnice (Lukaš)! | . Uromyces Geranii Otth. et Wartm. na Geranium palustre L.: Nechanice! Ounětice a Nadslav u Libáně! Šlikoves a Hor. Lochov u Jičína! Bradlecká Lhota u Železnice! Běloves u Náchoda! Geranium pratense L.: Šlikoves a Libosad u ie . Uromyces Betae Tulasne na Beta vulgaris L.: Hojně v okolí Jičína a odtud ke Kopidinu s jeho okolím! V okolí Rožďalovic a odtud ke Křinci a Dymo- kurům! V okolí Libáně až k Sobotce a Dol. Bousovu! Beta vulgaris L. var. rapacea Koch. subvar. rubra: zu v Kopidlně! 10 =] 12. N ©2 16. 17. 18. XX. Ed. Baudyš: . Uromyces Acetosae Schröter na Rumex acetosa L.: Botanická zahrada gymnasia v Jičině! . Uromyces Poae Rabenhorst aecidie na Ranunculus auricomus L.: Mněchenice u Mníšku! Vokšice u Jičína! . Uromyces Scirpi Lagerheim na Seirpus maritimus L.: Mlýnice a Malé Bechary u Kopidlna! . Uromyces Rumicis Winter na Rumex aquaticus L.: Údolí Metuje u Police n. Met.! . Uromyces Pisi De Bary na Lathyrus pratensis L.: Vrch Přivyšina u Jičína! Lathyrus silvestris L.: Chudenice u Klatov (ČELakovský)! Uromyces striafus Schröter na Medicago lupulina L.: Kundratice u Prahy! Kbelnice, vrch Brada, Dol. Lochov, Šlikovec a vrch Velís u Jičína! Soběraz u Železnice! Medicago falcata L.: Holín u Jičína! Medicago sativa L.: Poblíž nádraží u Železnice! Trifolium arvense L.: Vrch Brada u Jičína! Trosky u Turnova! Trifolium procumbens L.: Břeh vozové cesty od rybníka Čeperky k Hornímu Lochovu u Jičína! . Uromyces Viciae craccae Constantineanu na Ervum lens L.: Holín u Jíčína! . Uromyces Euphorbiae — corniculati Jordi. na Lotus corniculatus L.: Dvorce u Prahy! Libáň! Vrch Brada a Velíš u Jičína! . Uromyces Astragali Saccardo na Astragalus glycyphyllus L.: Nechanice! Mlýnice u Kopidlna | Ounětice u Libáně! Vrch Loreta u Jičína! Oxytropis pilosa DC.: Hlubočepy u Prahy! Uromyces Trifolii Leveile na Trifolium fragiferum L.: Slavostice u Vys. Veselí! Kbelnice a Velíš u Jičína! Trifolium hybridum L.: Šlikoves, Vitiňoves a vrch Loreta u Ji- čína! Soběraz u Železnice! Olešnice u Červeného Kostelce! Trifolium pratense L.: U rybníka Ostružna u Jičína! Uromyces ambiguus Fuckel na Allium scorodoprasum L.: Kamensko u Kopidlna! Uromyces Onobrychidis Léveillé na Onobrychis viciaefolia Scop.: Butovice u Prahy! Slavostice u Vys. Veselí (velmi hojně)! Jičín! Železnice! 19) 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 21. 28. 29. 30. Příspěvek k výzkumu českých mikroparasitü houbových 11 Uromyces Anthyllidis Schröter na Anthyllis vulneraria L.: Havlickovy sady na Kräl. Vinohradech (11./XIL 1910 ještě uredo)! Bradlec u Železnice! Kacanovy u Turnova! Zabrodí u Červeného Kostelce! Chloumek u Zbeč- níka! Zbečník u Hronova n. Met.! Lippí u Náchoda! Uromyces Genistae tinctoriae Winter em. na Cytisus biflorus VHér.: Mlýnice u Kopidlna! Libisice u Vys. Veselí! Cytisus Laburnum L.: Ostroměř! Cytisus nigricans L: Loreta a Prachovské Skály u Jičína! Bradlec u Železnice! Kacanovy u Turnova! Genista tinctoria L.: Loreta u Jičína! Maternice u Hronova n. Met. : Sarothamnus vulgaris Wim.: Podél cesty na okraji lesa ze vsi Podhradě na Loretu u Jičína! Uromyces Ficariae Léveillé na Ficaria verna Huds.: V okolí Prahy na Cibulce (ČeLakovský) Roztoky u Prahy (též BuBák)! Šárka (již Orız)! Počernice! Nad- slav u Libáně! Příchvoj u Sobotky! Uromyces Gageae Berk. na Gagae pratensis Schult.: Sele u Prahy!. Uromyces Scillarum Winter na Muscari tenuiflorum Tausch.: Radotín u Prahy! Uromyces scutellatus Léveillé na Euphorbia cyparissias L: Zlíchov, sv. Prokop, Chuchle u Prahy! Puccinia Asparagi De Candolle na Asparagus officinalis L.: Botanická zahr. gymnasia v Jičíně! Puccinia Helianthi Schwetmtz na Helianthus aunuus L.: Zahrady v Kopidlně! Jičín! Puecima Galii silvatici Otth. na Galium silvaticum L.: Březnice u Ústí n. L. (Čenakovský)! Puccinia Sweertiae Winter na Sweertia perennis L.: Kotel v Krkonoších (CrrarovsxŸ)! Puccinia Violae De Candolle na Viola canina L.: Kacanovy u Turnova! Spinka u Červeného Kostelce! Viola collina Bess.: Valdice u Jičína! Viola mirabilis L.: Kobylice u Nechanic! Puccinia Epilobii tetragoni Winter na Epilobium hirsutum Lep.: Prostřední mlýn u Železnice! 12 31. O2 Ot 96. 37. © O0 C9 Ne) 40. XX. Ed. Baudyš: Puccinia Apii Desm. na Apium graveolens L.: Zelinářské zahrady v Jičíně! 2. Puccinia Bupleuri falcati Winter na Bupleurum falcatum L.: Chuchle u Prahy (již Bubák) ! Srbsko u Berouna! . Puccinia Crepidis Schröt. na Crepis tectorum L.: Březina, Prachov, Kbelnice u Jičína! Val- dice, Těšín u Železnice! Tuř u Ostroměře: . Puccinia Podospermi D. C. na Scorzonera Jacquiniana Čel.: Sv. Prokop u Prahy (CerakovsxŸ)! Scozonera laciniata L.: Radlice u Prahy (ČeLakovský)! Michle u Prahy! (Rozměry spor pohybují se v mezích, jež Fischer v díle „Die Uredineen der Schweiz“ udává.) . Puccima Menthae Pers. na Calamintha acinos Clairv.: Ounětice u Prahy (ČeLakovský)! Ve- líš u Jičína! Clinopodium vulgare L.: Nechanice! Loreta u Jičína! Mentha aguatica L.: Kopidlno! Dílce u Železnice! Mentha rotundifolia L.: Realní zahrada a hřbitov v Jičíně! Puccinia Cirsii lanceolati Schröt. na Cirsium lanceolatum Scop. var. silvaticum Tausch: Ounětice u Libáně! Puccinia Chaerophyili Purton na Chaerophyllum hirsutum L.: Staré Hrady u Libáně! Myrrhis odorata Scop.: Botanická zahrada gymnasia v „sl . Puccinia dispersa Eriks. aecidie na Lycopsis arvensis L.: V obilí od Červ. Kostelce ke Zbečníku a v okolí Hronova n. Met.! Na Secale cereale L. ještě 4/XIL 1910 uredo v Braníku u Prahy! . Puccinia bromina Eriks. na Bromus sterilis L.: Jičín! Bromus tectorum L.: Šárka u Prahy (Čezakovský)! Stromka u Olšan u Prahy! (18./XII. 1910 ještě uredo). Puccinia glumarum Eriks. et Henn. na Hordeum murinum L.: Vršovice, Olšany, Strašnice u Prahy! (ještě 29./XII. 1910 uredo), Kopidlno (15./IX. 1909)! Na Se- cale cereale ještě 18./XII. 1910 uredo. Na Triticum repens: Vokšice u Jičína! (Polštářky výtrusů eich 41. 46. 49. — 50. 51. Příspěvek k výzkumu českých mikroparasitü houbových 13 na obou stranách listí, hlavně však na svrchní straně. Hoření buňka 12—22 u, spodní 8—15 u široká). Puccinia Triseti Erik. na Trisetum pratense Pers.: Nechanice! Jičín! Vrch Velíš a Kbel- nice u Jičína! . Puccinia Agrostidis Plow. aecidie na Aguilegia vulgaris L.: Chlum u Manětína (ČeLakovský)! . Puccinia Baryi Winter na Brachypodium pinnatum Beauv.: Vokšický park u Jičína! . Puccinia Phragmitis Kórn. aecidie na Rumex aguaticus L.: Thamüv mlýn u Dokes (Čelakovský et Baudyš)! . Puccinia Trailii Plowrigkt aecidie na Rumex acetosa [.: Březnice u Ustí n. L. (ČELakovský)! . Uredo- a teleutospory na Phragmites communis Trin.: Kopidlno! Puccinia graminis Pers. na Dactylis glomerata L.: Braník u Prahy! Vokšice u Jičína! Triticum repens L.: Loreta u Jičína! (Polštářky zimních vý- trusů na plevách a pluchách i osách klásků; výtrusy zimní až 69 u dl. na stopce až 117 « dlouhé). . Puccinia Anthoxanthi Fuckel na Anthoxanthum odoratum L.: Keje u Prahy! Prachovské skäly u Jičína! . Puccinia Phler pratensis Eriks. na Phleum pratense Schreb. v. nodosum L.: Jitin! (13./X. 1910 ještě uredo). Puccinia Sorghi Schweinitz na Zea Mays L.: Záběhlice u Prahy! Perna u Rožďalovic! Kopi- dlno! Kbelnice u Jičína! Jičín! Těšín u Železnice! Puccinia longissima Schröt. na Koeleria glauca D. C.: Bor u Pist sev. od Sadské (Cera- KOVSKÝ)! Koeleria gracilis Pers.: Kozí hřbety u Ounětic blíž Prahy (Cx- LAKOVSKÝ)! Puccinia coronata Corda na Agrostis vulgaris With.: Hlásná Lhota u Jičína! Calamagrostis arundinacea Roth.: Paseka u Křeliny u Jičína! . Puccinia Loli Nielsen na Arrhenantherum avenaceum Beauv.: Les „Stejskal“ u Nechanic! 14 53. 56. Qt 1 59. 60. 61. XX. Ed. Baudys: Avena orientalis Schreb.: Vokšický park u Jičína! Festuca gigantea Vill.: Mlýnice u Kopidlna! | Lolium perenne L.: U Olšan u Prahy ještě 18./XII. 1910 uredo! Puccinia obscura Schroeter na Luzula campestris D. C.: Divok4 Särka u Prahy! Vrch Brada a Křelina u Jičína! Lnzula pallescens Bess.: Velký Vosek (CrLaxovsxŸ) ! . Puccinia oblongata Winter na Luzula vernalis D. C.: Březnice u Ústí n. L. (ČeLakovský)! . Puccinia Caricis Rebent. na Carex acuta L.: Rybnik u cihelny u Zeleznice! Carex caespitosa L.: Bažina lesní nad Lhotou Hlásnou u Ji- čína ! Carex tomentosa L.: Louka pod křelinskou lesovnou u Jičína (@TJIX" 1910)! Puccinia Magnusti Kleb. na Carex riparia Curt.: Potok v Libosadě u Jičína! . Puccinia silvatica Schröt. aecidie na Crepis biennis L.: Skrehleby u Nymburka! Uredo a teleutospory na Carex glauca Scop.: Mezi Prasekem a Kobylicemi u Nov. Byd- žova! Popovice, Velíš, Vokšice, Ostružno a Trojice u Jičína! Carex leporina L.: Křelina u Jičína ! . Puccinia caricicola Fuckel na Carex supina Wahl.: Vltavská stráň na pravém břehu řeky proti Selci u Prahy (27./IV. 1909, Čelakovský et Baudyš)! Selc (V.)! Na odumřelých listech výtrusy zimní skoro vesměs jedno- buněčné a jen tu a tam zimní výtrus dvojbuněčný. Carex palludosa Good.: Řečkov u Bělé (Čezakovský)! Puccinia dioicae Magnus na Carex Davalliana Sm.: Luka sev. od Dol. Bousova (ČEza- KOVSKÝ). Puccinia limosae P. Magn. aecidium na Naumburgia thyrsiflora Rchb.: Jestřebí! Velký rybník u Dokes (20./VII. 1909)! Puccinia Polygoni Alb. et. Schw. na Polygonum dumetorum L.: Nechanice! Polygonum lapathifolium L.: Kbelnice a Soudná u Jičína! - Příspěvek k výzkumu českých mikroparasitů houbových 15 62. Puccinia argentata Winter na 63. 64. 65. 66. 68. 69. Impatiens noli tangere L.: Hrubá Skála (již Bubák)! Břeh Úpy u Boušína k Žernovu u Čes. Skalice! Břeh Metuje od Police n. Met. k Hronovu n. Met.! Údolí Olešnice z Pekla k Novému Hrádku n. Met.! Puccinia Angelicae mammillata Kleb. na Polygonum bistorta L.: Břeh Bystřice u Nechanic! Libosad a Vitiňoves u Jičína. Puccinia Pruni spinosae Persoon aecidie na Anemone ranunculoides L.: Březnice u Ústí n. L. (CrLakov- SKŸ) ! Vÿtrusy letni a zimni na Amygdalus nana L.: V zahradě učitele Pluhaře v Jičíně! Prunus armeniana L.: Jičín! Soudná u Jičína! Prunus domestica L.: Podél silnice z Nového Bydžova do Ne- chanic a v okolí jich velmi hojně! Z Nechanic přes Hrádek ke Král. Hradci! Epidemicky se vyskytla všude v okolí Jičína, i mohla býti sledována podél silnic na všecky strany až k Že- leznici!, Turnovu, Sobotce, Libáni a Kopidlnu! Od Kopidlna k Rožďalovicům! Od Rožďalovic k Libáni! Prunus insititia L.: Kopidlno! Soudná u Jičína! Jičín! Prunus spinosa L.: Pod kostelíčkem v Chuchli u Prahy! Prasek u Nového Bydžova! Hrádek u Nechanic! Mlýnice u Kopidlna! Žlunice u Vys. Veselí! Čeřovka u Jičína! Puccinia Passerimi Schröt. na Thesium ebracteatum Hayne: Les „Doubice“ u Poříčan (již r. 1885 CrLarovsxŸ) ! Puccinia Čelakovskýana Bubák na Galium cruciata Scop.: Nechanice! Nouzov u Rožďalovic! Bu- - čoves u Kopidlna! Ounětice u Libáně! 67. Puccinia Petroselini Lindroth na Aethusa cynapium L.: Vokšice a Kbelnice u Jičína! Puccinia Oreoselini Fuckel na Peucedanum Oreoselinum Mönch.: Březnice u Ústí n. L. (ČE- LAKOVSKÝ)! Puccinia Hieraci Mart. na Hieracium barbatum Tausch: Mezi Velkým Vosekem a Vel. Opolany (ČeLakovský)! Vrch Bába u Kosmonos (Četa - Kovský VIII. 1909)! A (er) XX. Ed. Baudyš: Hieracium bohomcum Fr.: Kotel v Krkonoších (ČeLa- KOVSKÝ)! Hieracium boreale Fr.: Popovice u Jičína! Hieracium laevigatum Willd.: Vitíňoves u Jičína! Hieracium nigrescens Willd.: Janské Lázně (Kr. Petrlík)! Hieracium praealtum Koch: Březnice u Ústí n. L. (ČeLAkov- sky)! Vrcha u Jičína! : 70. Puccinia Taraxaci Plowright na Taraxacum palustre D. C.: Březina u Jičína! . Puccinia Leontodontis Jacky na Leontodon autumnalis L.: Zebín u Jičína! Montace u Náchoda! Harrachov v Krkonoších (ČELAKOVSKÝ) ! Leontodon hastilis Koch: Práč u Prahy (29./I. 1911)! Montace u Náchoda! Leontodon hispidus L.: Chodovec u Prahy! Prachov a Tuř u Jiřína! Podhoř u Turnova! . Puccinia. Hypochoeridis Qudem. na Hypochoeris glabra L.: Kamensky dvůr u Kopidina! Hypochoeris radicata L.: Vokšice a vrch Brada u Jičína! 13. Puccinia montivaga Bubák na Hypochoeris uniflora Vill.: Dvorské Boudy u Roketnice v Krko- noSich (ČELAKOVSKÝ)| . Puccinia Pieridis Haszl. na Picris hieracioides L.: Chuchle u Prahy! Prasek u Nového Bydžova! Hrádek u Nechanic! Slavostice u Vys. Veselí! „Vinice“ v Kopidlně! Cukrovar v Libáni! Vokšický park u Jičínal Je- střebí (ČELAKOvKSÝ)! . Puccinia Bardanae Corda na Lappa minor DC.: Zlunice u Vys. Veselí! Libosad u Jičína! . Puccinia tinctoriicola Magnus na Serratula tinctoria L.: Mlýnice a Jičíňoves u Kopidlna! . Puccinia Carduorum Jacky na Carduus acanthoides L.: Chuchle a Vršovice u Prahy! Les „Stej- skal“ u Nechanic! Bažantnice mlýnická u Kopidlna ! Vrcha a Kbel- nice u Jičína! Carduus crispus L.: U Botiče v Havlíčkových Sadech na Král Vinohradech! . Puccinia Cirsü Lasch na Circium acaule Alb.: Vrch Velíš u Jičína (2. a 22./IX. 1910)! Cirsium canum Alb.: Zlunice u Vys. Veselí! Mlýnice u Kopidlna! 79: 80. Sl. 82. 83. 84. 30: JE Příspěvek k výzkumu českých mikroparasitů houbových 17 V okolí Jičína ne zřídka, ku př. Březina, Slikoves, Čejkovice, Robousy atd.! Cirsium heterophyllum Alb.: Nový Svět a Harrachov v Krkono- Sich (ČELAKOVSKÝ)! Cirsium palustre Scop.: Komárov u Nechänic! Mlýnická bažant- nice u Kopidina! Pod Brady a Prachovské Skály u Jičína! Puceinia Fuckelii Sydow na Jurinea cyanoides Rchb.: Písečné bory u Komárenského mlýna blíž Nymburka (17./VII. 1907. L. F. ČeLakovský)! Puccinia Carlinae Jacky na Carlina acaulis L.: Vrch Zebín u Jičína! (Každý rok hojně.) Puceinia divergens Bubák na Carlina vulgaris L.: Vrch Brada a vrch Zebín u Jičína (26./VIII. a 9./IX. 1910)! Puccinia Cyani Passer. na Centaurea eyanus L.: Mašov u Turnova! Puccinia Tanaceti DC. na Tanacetum vulgare L.: Bráník u Prahy! Puccinia Pyrethri Rabh. na Chrysanthemum corymbosum L.: Jičínoves u Kopidlna! Vrch Loreta u Jičína! . Puccinia Absinthü DŮ.: na Artemisia absinthium L.: U Prahy (ČELakovský)! . Pucecimia asarina Kunze na Asarum europaeum L.: Březnice u Ústí n. L. (ČELAKOVSKÝ) ! Nadslav u Libáně! Udolí říčky Olešnice u Nového Hrádku nad Metují! . Puccinia Pulsatillae Rostrup na Pulsatilla pratensis Mill.: Sv. Prokop u Prahy! . Puccinia Thlaspeos Schubert na Thlaspi alpestre L.: Mníšek! . Puccinia Arenariae Winter na Stellaria media Vill.: Rybníček u Jičína! Puccinia Spergulae DC. na Spergula arvensis L.: Mezi Zäjezdem a Koprnikem u Bakova (ČELakovský) ! i Puccinia Malvacearum Mont. na Althaea rosea L.: Prasek u Nov. Bydžova! Kopidlno! Jičín! Althaea rosea L. var. nigra: Sad v Josefově! Zahrady v Jičině! 18 92. 93. 94. 96. 97. XX. Ed. Baudys: Malva crispa L.: Botanická zahrada reálky a zahrada uč. Pluhaře v Jičíně! | Malva rotundifolia Huds.: Dvorce, Chuchle, Roztyly, Práč, Ho- stivař (29,/L 1911. Na lodyhách tvoří se nové polštářky výtrusů zimních. V kupkách výtrusů zimních na listech nalezeny četné výtrusy zimní jednobuněčné, které zcela pravidelně již druhý den vyklíčily a výtrusky tvořily) a Vršovice (18./XII. 1910) u Prahy! Kopidlno! Bot. zahrada reálky v Jičíně! Vokšice, vrch Velis, Tuř u Jičína! Soběraz u Železnice! Malva silvestris L.: Kopidlno! Bot. zahrada reálky v Jičíně, Vokšice, Čejkovice, Popovice a vrch Zebín u Jičína! Puccinia Circaeae Pers. na Circaea intermedia Ehrh.: Údolí Olešnice u Nového Hrádku nad Metují! Phragmidium Sanguisorbae Schröter na Poterium muricatum Spach.: Neugarten u Ces. Lipy a Dolní Bousov (ÜezarovsrŸ) ! Phragmidium Fragariastri Schröter na Potentilla alba L.: Cibulka u Prahy (Ceraxovsx*)! Bučoves u Kopidlna! Lesní hřbet uLibisic u Vys.Veselí! Lesy ounětické! u Libáně! Botanická zahrada reálky a gymnasia v Jičíně! . Phragmidium subcorticinum Winter na Rosa collina Jaca.: Botanická zahrada gymnasia v Jičíně! Rosa coriifolia Fr.: Kopidlno! Čeřovka u Jičína! Kacanov u Tur- nova! Vrch Montace u Náchoda! Rosa dumetorum Thuill.: Remiz u Šlikovse u Jičína! Rosa glauca Vill.: Obora Hrádek u Nechanic! Rosatomentosa Sm. var. vulgaris: Popovický les u Jičína! Phragmidium tuberculatum J. Müller na Rosa canina L.: Dol. Lochov u Jičína! Rosa cinnamomea L.: Bažantnice u Nechanic! Valdice a Horní Lochov u Jičína! Rosa rubiginnsa L.: Sedliště u Libáně! Jičín! Rosa trachyphylla Rau.: U mlýna Šnejdárku u Železnice! (Vý- trusy 4— buněčné.) Rosa rugosa Thb.: Soudná u Jičína! (6./X. 1910 Výtrusy zimní isou 4— buněčné, s papillou až 22 u dl.; výtrusy bez papilly až 110u dl. a 39 u Sir. na stopce až 149 u dl.) Phragmidium Rosae alpinae Schröt na Rosa alpina L.: Loreta u Jičína! 98. 99 103. 104. 105. 106. 107. Příspěvek k výzkumu českých mikroparasitü houbových 19 Phragmidium violaceum Winter na Rubus villicaulis Köhler (Kacanov u Turnova) byly nalezeny mezi teleutosporami 3—5-bunéényÿmi, též dvojbuněčné, pouze 44 u dlouhé. Phragmidium Tormentillae Fuckel na Potentilla tormentilla Schrank: Vřesovina u rybníka Špinky u Červeného Kostelce! . Phragmidium carbonicum Winter na Sanguisorba officinalis L.: Maršov u Police n. Met.! . Triphragmium Ulmariae Winter na Filipendula ulmaria Max.: Komärov u Nechanic! . Cronartium ribicolum Dietrich aecidie na Pinus Strobus L.: Jičín (již 24./III.)! Výtrusy letní a zimní na: Ribes aureum Pursch.: Školka poblíž Metličan u Nov. Bydžova! Soudná u Jičína! Ribes Gordonianum Lem.: Jičín! Ribes orossularia L.: Harrachov (ČeLakovský)! Ribes nigrum L.: Jičín! Ribes rubrum L: Jičín! Coleosporium Campanulae Lév. na Campanula latifolia L.: Bot. zahrada reálky v Jičíně! Campanula medium Lapeyr.: Park -v Josefově! (8./VIIL 1910.) Coleosporium Melampyri Kleb. na Melampyrum cristatum L.: Mlýnice u Rožďalovic! Melampyrum nemorosum L.: Prasek u Nového Bydžova! Rozda- lovice! Zbečník u Hronova n. Met.! Melampyrum silvaticum L.: Doksy (Öenaxovsky)! Coleosporium Euphrasiae Winter na Rhinanthus hirsutus Lamk.: Maternice u Zbečníka! Euphrasia odontites L.: Vrch Velíš u Jičína! Pucciniastrum Chamaenerw Rostrup na Epilobium angustifolium L.: Komärov u Nechanic! Peklo u No- vého Města n. Met.! Pucciniastrum Circaeae Spegazzini na Circaea alpina L.: Maternice u Hronova n. Met.! Circaea intermedia Ehrh.: Maternice u Hronova n. Met. ! Circaea lutetiana L.: Bažantnice u Starých Hradů poblíž Libáně! NN o S o k o ORNE 110, 116. 107: BS: XX. Ed. Baudyš: 3, Thekopsora Galii De Toni na Galium mollugo L.: Les „Stejskal“ u Nechanic! Galium silvaticum L.: Mlýnice u Kopidlna! . Hyalopsora Polypodis dryopteridis Magnus na Polypodium dryopteris L.: Seifenbach u Harrachova v Krkono- Sich (ČELakovský)! A Hyalopsora Polypodis Magnus na Cystopteris fragilis Bernh.: Karas u Habsteina (Čenakovský již na vyvíjejících se rostlinkách). Uredinopsis filicina Magnus na Phegopteris polypodioides Fee: Seifenbach u Harrachova v Kr- konoších (ČELAKOVSKÝ) ! . Melampsora Alliv- Salicis albae Klebahn na Salix alba L.: Kopidlno! Jičín! . Melampsora Allü-fragilis Klebahn na Salix fragilis L.: Kopidlno! Bílý mlýn u Jičína! 4. Melampsora Larici-Caprearum Klebahn na Salix aurita L.: Loreta u Jičína! . Melampsora Larici epitea E. Fischer na Salix caprea L.: Chudenice (ČeLakovský)! Salix viminalis L.: Nechanice! Mlýnice u Kopidlna! Melampsora Ribesii- Salicum Bubák na Salix purpurea L.: Nechanice! Vokšice a Bílý mlýn u Jičína! Salix viminalis L. X purpurea L.: Struha od Kopidlna k Mlÿnici! Melampsora Ribesü-viminalis Kleb.: Jičín! Kromě toho na následujících vrbách sbírány letní výtrusy Me- lampsor, o nichž pro nedostatek rozhodujících morfologických znaků dotyčných stadií uredových nelze s jistotou říci, ke kte- rému druhu patří. Salix aurita L.: Hrádek u. Nechanic! (? Melampsora Evonymi- Caprearum Kleb.?) Brada u Jičína! (? Melampsora Ribesii- Salicum Bubák?). Salix cinerea L.: Nechanice! Šlikoves a Libosad u Jičína (? Melampsora Larici-epitea Fischer?)! Popovice u Jičína (? Me- lampsora Evonymi-Caprearum Kleb.?)! Melampsora Rostrupii Wagner caeoma na Mercurialis perennis L.: Březnice u Ustí n. L. (Crzarovexÿ)! Populus alba L.: Vokšice u Jičína! 119. 120. l. Příspěvek k výzkumu českých mikroparasitů houbových 21 Melampsora Larici-populina Klebahn na Populus balsamifera L.: Zabinek u Jičína! Bot. zahrada reálky v Jičíně! Populus canadensis Micheaux: Kobylice u Nov. Bydžova! Populus nigra L.: Soudná u Jičína! Populus pyramidalis Rozier: Soudná u Jičína! Melampsora Helioscopiae Winter na Euphorbia cyparissias L.: Chuchle u Prahy! Hrádek u Necha- nic! Vrch Velíš u Jičína! Dobrošov u Náchoda. Euphorbia esula L.: Chuchle u Prahy! Kopidlno! Lippí u Ná- choda ! Euphorbia exigua L.: Prasek u Nového Bydžova! Rožďalovice! Libáň! Kbelnice a Ostružno u Jičína! Euphorbia peplus L.: Nechanice! „Vinice“ v Kopidlně! Vokšice u Jičína! Bot. zahrada gymn. v Jičíně! Euphorbia virgata W. K.: Sadská (L. F. ČerLakovský 18./VII. 1907)! Melampsora Saxifragarum: Schroeter na Saxifraga granulata L.: Štidlá u Sobotky! . Melampsorella Symphyti Bubák na Symphytum officinale L.: Maršov u Police n. Met.! Peklo u No- vého Města n. Met.! XXI. Pinus Laricio Poir. in Quarzitblöcken in der Umgebung von Pilsen. Von Cyril! R. v. Purkyně. Mit 1 Abbild. im Text. Vorgelegt in der Sitzung am 24. Márz 1911. In der weiteren Umgebung von Pilsen findet man an zahlreichen Stellen der Oberfläche Quarzit- und Konglomeratblöcke und Steine in der Größe von einigen cm? bis über einen #°, welche in mancher Hin- sicht von Interesse sind. Diese Steine unterscheiden sich durch ihre petrographischen Eigenschaften von allen unseren palaeozoischen und Kreidesandsteinen und Konglomeraten, nur die Quarzite, d. s. Sand- steine mit quarzigem Bindemittel, ähneln oft recht auffallend den Quarziten der Silur-Et. D, (Drabover Quarzite) ; die Form der Steine, die fast immer kantig sind, schließt jedoch einen Transport von an- dersher aus. Diese Steine erwähnt u. a. Fr. Katzer in seiner Geologie von Böhmen und hält sie für oligozän ; über ihre Fundstellen in der Umgebung von Pilsen und das Vorkommen ganz ähnlicher Steine am Drahaner Plateau und bei Třebíč in Mähren berichtet der Autor so- wie V. Spitzner und Fr. Slavík im „Věstník“ des Naturwiss. Klubs in Prossnitz f. d. J. 1903—1904. Hinsichtlich der „rätselhaften Blöcke“ bei Pilsen wird erläutert, daß sie Rückstände oligozäner Sande und Schotter sind, welche früher der Erosion und Denudation unterlagen, ehe sie durchwegs diagenetisch erhärten konnten. Für die Bestimmung der stratigraphischen Zugehörigkeit war entscheidend, daß man derartige Steine gegen Norden bis in die nordböhmischen Tertiárabia- gerungen verfolgen kann, wo es nicht schwer ist, Steine und große Blöcke von demselben Gefüge noch inmitten der oligozänen Sande 1 Sitzber. d. kön. böhm, Ges. d. Wiss. II. Classe. 2 XXI. Cyrill R. v. Purkyně: (z. B. bei Teplitz), oder isoliert und von miozánen oder diluvialen Ablagerungen bedeckt oder auch ganz frei, an der älteren Unterlage ruhend, zu finden. Nun tritt ein palaeontologischer Beweis hinzu. Im Bykover Re- vier zwischen Třemošná und Kazňov nördl. von Pilsen, wo permo- karbone Arkosen bodenbildend sind, fand ich unter vielen anderen, meistens sehr großen Steinen, einen kleineren Quarzitstein (Fig. 1.), in welchem sich das Negativ eines Koniferenzapfens befindet. Der Stein ist flach, unregelmäßig, seine Oberfläche ist fettglänzend, so wie wir esan Kantnern (Kantengeröllen) und ähnlichen Steinen sehen, welche eine längere Zeit den Angriffen des windgetriebenen Sandes ausgesetzt waren. Auch am Zapfennegativ erkennt man die Wirkun- gen der Sandkorrosion, indem die feinere Struktur der ursprünglichen Abdrücke der Apophysen verwischt ist. Es war trotzdem möglich, den Zapfen als der Gattung Pinus Laricio Poir!) angehórig zu bestimmen Es ist eine Gattung, welche neben P. ornata Sternbg. des öfte- ren unter den Zapfenfunden, gewöhnlich Negativen, der Sandsteine von Černovic, Žitenic und Grasset, vertreten ist. Diese Sandsteine und auch lose Sande bilden mit Konglomeraten und Letten die unter- 1) Paul Menzel, Die Gymnospermen der nordböhmischen Braunkohlenfor- mation. Sitzungsber. u. Abhandl. der naturwiss. Ges. Isis in Dresden 1900. Pinus Laricio Poir. in Quarzitblöcken in der Umgebung von Pilsen. 3 sten Ablagerungen des nordböhmischen Tertiärs, welche dem Mittel- oligozän zugeschrieben werden. Indem sie im jüngsten Oligozän von Eruptivgesteinen, besonders Basalten und Phonoliten, Tuffen und Tuffiten, und weiters von älteren miozänen Letten und Sanden mit Braunkohlenflözen bedeckt wurden, fanden diese mitteloligozänen Ablagerungen Schutz vor Erosion und Abtragung, teils durch diese Ueberlagerung selbst, teils dadurch, daß sie infolge von Dislokationen mit dem gesamten Hangenden in ein tieferes Niveau gerieten. Die außerhalb der südlichsten Bruchlinien im ursprünglichen Niveau verbliebenen oligozänen und wohl auch miozäuen Sedimente wurden dann zerstört und weggetragen ; es blie- ben nur die konkretionär erhärteten Teile als weit zerstreute Biöcke und Steine liegen. Aus den Fundstellen dieser autochthonen Steine kann man an- nähernd die ursprüngliche Verbreitung der Tertiärablagerungen vom Südrande des nordböhmischen Tertiärs weit nach Süden ergänzen. Die Vertikalgrenze dieser oligozänen Steine bildet in der Umgebung von Pilsen ungefähr die Isohypse 460 m; diese Höhe stimmt gut überein mit der Seehöhe der wenig oder gar nicht dislozierten Ab- lagerungen im Norden, z. B. in der Umgebung des Mileschauer Berges, wo sie ungefähr 500 m beträgt. Im Bykover Revier, der Fundstelle des abgebildeten Steines, liegen zahlreiche Quarzitblôcke und Steine zwischen 440—450 m; im Walde „Zu den drei Königen“ unweit des Oberbřízer Kaolinabrau- mes liegen sie zwischen 430—450 m, bei Schelles ungefähr in 460 m. Auf tiefer liegende Stellen gerieten sie entweder mit dem Ge- kriech oder infolge der Unterwaschung; so kamen die oligozänen Steine und Blöcke bis in die gegenwärtige Erosionsbasis, wo sie auch mit den äußeren Merkmalen des Wassertransportes angetroffen werden. Die auf ursprünglichen Fundstellen liegenden Steine sind durch Sandkorrosion angenagt und geschliffen und zwar nur an denjenigen Stellen, welche vom Boden nicht verdeckt sind, oder auch rund- herum, falls der Stein durch Unterwühlung das Gleichgewicht verlor und umkippte. Das bemerkt man besonders bei kleineren Steinen, welche oft bis zu typischen Kantnern umgebildet sind. Im Abhange des Tales des Krašovitzer Baches in der Gemeinde Trnovä (zwischen Ober-Bříza und Krasovitz), finden wir oligozäne Konglomerate in Blöcken von einigen m* und zwar nicht nur in der ursprünglichen Höhe, sondern auch in unberührter, horizontaler Lage. 1* 4 XXI. Cyrill. R, v. Purkyně: Pinus Laricio Poir. in Quarzitblöcken. Ganz ähnliche Konglomeratblöcke liegen auch im südlichen Abhange des Wscherauerbachtales westlich von Příšov ; in ursprünglicher Lage sind wohl diejenigen, welche zwischen den Isohypsen 420 —430 m lie- gen, wogegen die übrigen mit den kriechenden Gehängeablagerungen und durch Unterwühlungen bis unter 400 m gerieten. In der gegenüberliegenden nördlichen Flanke liegt der heute fast abgetragene Homolka-Hügel, ein kleiner durch mandelsteinartigen Nephelinbasalt erfüllter Eruptionsschlot mit Tuffen.') Der Aufschluss des Basaltkörpers liegt zwischen 386—400 m, also einige 30 m tiefer als die höchstliegenden oligozänen Blöcke in der gegenüber liegenden Flanke. Der fast zur Sohle des Tales reichende Tuffmantel mit Holzresten läßt schließen, daß das Wscherauer Tal schon zur Zeit des Basaltausbruches fast zur gegenwärtigen Tiefe ausgebildet war. Es gehört daher die Homolka bei Příšov zu den jüngsten, pliozänen oder noch jüngeren Basalteruptionen. Es ist nicht ohne Interesse, daß man oft zahlreiche oligozäne Blöcke über kaolinisierten Arkosen findet und daß die Oberfläche aller Kaolinlager die Grenze der vertikalen Verbreitung dieser Blöcke nicht überschreitet.) Das Vorkommen untrüglicher Zeugen der ehemaligen Tertiär- úberdeckůne über dem eingeebneten großen Teile des Pilsener-Stein- kohlenbeckens unterstützt die Vermutung, daß sich über den jetzigen Kaolinlagerstätten auch tertiäre Flachmoore ausgebreitet haben, über deren Bedeutung bei der Kaolinisierung feldspatreicher Gesteine — hier Arkosen — gegenwärtig diskutiert wird. ‘, Zd. Jahn, Geologický nástin okolí města Plzně. III. zpráva vyšš. real. gymn. v Plzni 1869 —73. Hansel Vict. Ueber basaltische Gesteine aus der Gegend von Weseritz und Manetin. X. Jahresbericht der deutschen Staats-Realschule in Pilsen 1873. ?) Moguntia b. Liehn 360 m, Újezd b. Pilsen 360 m, Vorlík 370 m, Krka- vec 420—440 m, Jarov 460 m, Letkov 440 m, Kažňov 450—460 m, Ober Bříza 430—450 m, Vísky 440 m, Wscherau 450—460 m, Nebřem 450 m, Krašovice 460 m, Ledce 410—420 m. XXI. Dva výhodné způsoby technické výroby minia. S jedním obrazcem. (Dokončení praktické části fysikálně chemických studií o miniu.) (Předloženo v sezení dne 28. dubna 1911.) ... für die Technik ist es von hoher Bedeu- tung, die Gesetze der Reaktionsgeschwindigkeiten zu kennen, da nur auf solcher Kenntnis die systema- tische Beherrschung der benützten Vorgänge, die ja alle in der Zeit verlaufen, möglich ist. Insbesondere für langsame Reaktionen ist dies wichtig, um womöglich ihre Beschleunigung zu erzielen, denn Zeit ist Geld in der chemischen Industrie ebenso wie in jeder anderen, Ostwald: Leitlinien der Chemie, Jest všeobecně známo, Ze u reakcí chemických ať jsou povahy exothermické nebo eudothermické jest rovnovážný stav odvislý od te- ploty a to ku jisté mezi obyčejně stoupá a pak opět klesá, jest však vždy při stejných podmínkách v určité s ní korelaci. Rychlost reakční vždy s teplotou roste, tak že lze obecně rovnovážného stavu dřív do- síci při vyšší teplotě nežli při nižší, kdy reakce velmi líně postupuje k uvedenému bodu. Jak jsem se zmínil již dřív*), působí zde vlastně ve smyslu technické praxe obě hodnoty proti sobě, rychlost reakční zvýšenou teplotou může být v jisté mezi zvětšena, avšak rovnovážný stav posune se ve smyslu nepříznivém, takže konečný produkt obsa- huje méně minia. Pokusy všechny, které dosud jsem provedl, mne o tom dostatečně přesvědčily a také i poučily, že pro technickou vý- robu jest pouze úzká hranice mezi 450° a 550° vykäzäna a že tedy * Věstník král. české společnosti nauk 1910 IL str. 3 Věstník král. české spol. náuk. Třída II. 2 XXI. Dr. Jar. Milbauer: regulaci teploty musí být věnována zvláštní pozornost — což všechno dobře mistr u pece nejen ví, ale také dovede. Kdežto u teploty 460° reakce probíhá skoro kvantitativně ve smyslu OE (OL klesají výsledky nad touto teplotou, jak vykazují mé pokusy 0 roz- kladu minia sice zvolna do 550° ve vzduchu, ale dál pak neobyčejně rychle. Také pokusy o dissociaci minia dle Le Chateliera*) totéž praví. Mé pokusy dále ukázaly, že rychlost reakční nad teplotou 450“ neobyčejně roste a to tak enormně, že jednoduchá úvaha nás poučí, že pro výhodnou výrobu minia získá se produkt o stejné hodnotě Jako při teplotě optimálné 460°, jestliže první fási reakce počneme při500"až kdo- sažení příslušného rovnovážného stavu a nechá- meklesnoutiteplotu koptimu a dokončíme reakci v maximu. Následujícími pokusy se to dokazuje. a) Při teplotě 4609 C za použití kysličníku olovnatého technic- kého bylo docíleno v proudu vzduchu produktu obsahujícího 8999; Pb, 0, vdobě třiceti hodin. a,) Skoro tentýž produkt totiž 87°6°/, Pb, 0, získán zahříváním stejné suroviny ve vzduchu při 500" C po dobu čtyř hodin a násle- dovním klesnutím teploty na 460" a zahříváním pětihodinovým, tedy celkem za devět hodin. Jiná parallela mluví taktéž ve prospěch naznačeného způsobu pracovního : b) Zahříváním klejtu při 490—500° C po dobu dvou hodin ve vzduchu (pod tlakem, viz níže) získán byl preparát obsahující 5249, Pb, 0,. b,) Při stejných jinak podmínkách avšak při 460% C vznikl pre- parát obsahující 45:0°/, P6, 0, za dobu osmi hodin. V literatuře technické nacházíme již tento způsob aplikovaný a to při výrobě kysličníku sírového z kyslíku a kysličníku siřičitého kontaktním způsobem dle patentu továruy Farbwerke vormals Meister Lucius & Brüning v Höchstu nad Mohanem, zada- ném u angl. úřadu patentního r. 1901 pod č. 1385. Tu za přítomnosti jemně rozptýlené platiny jako katalysatoru při ca. 500“ reakce pro- bíhá asi dvacetkrát rychleji nežli při 400°, t. j. určitá hmota kon- *) Bulletin de la Société chimique de Paris 1897. 1, 791. Dva výhodné způsoby technické výroby minia. 3 taktní, která při 4009 Č převede v určitém čase 100 dílů kysličníku siřičitého v kysličník sírový, dovede při 500° převésti osmnáctinásob- né množství, ovšem že rovnovážný stav nejde tak daleko jako při optimálné teplotě. Při provedení technickém užívají komory, která hlav- ní podíl plynů svede k reakci při vyšší teplotě a druhé menší, kde zbytek plynů doreaguje při teplotě nižší. Druhý způsob ku výhodné přípravě minia ve velkém vyplývá z práce mé nedávno uveřejněné, jež obírala se otázkou účinku kyslíka pod tlakem na kysličník olovnatý při vyšší teplotě.*) Tu bylo nalezeno, že zvýšením tlaku kyslíka stoupne značně rychlost reakční a dojde se tím dříve k rovnovážnému stavu, čím vyš- šího tlakn se použije, tak že dá se souditi, Ze při aplikaci dosti vy- sokého tlaku bylo by možno dosíci jej téměř okamžitě. Při teplotě optimální roste rychlost reakční rychleji nežli čas, tak že vzniklá křivka v pravoúhlém systému souřadnic má tvar exponencialy snad i paraboly. Na snadě ležela aplikace tohoto způsobu ku výrobě minia z te- chnického klejtu a ztlačeného vzduchu. O výhodné výrobě poučily mne dále uvedené pokusy. Byly provedeny v peci v citované práci detailně popsané, bomba kyslíková zaměněna za bombu naplněnou vzduchem pod tlakem 120 atmosfer ; pracováno jako při práci dřívější, pouze material vzat te- chnický a Sice obyčejný kysličník olovnatý, klejt; šroubek na tenké rouře vycházející z reakční trouby byl poněkud povolen, aby něco plynu (vzduch obohacený dusíkem) mohl odcházeti. Množství toto mě- řeno bylo plynovými hodinami a udržováno při všech pokusech skoro stejné (10 litrů vzduchu za hodinu). Zahříváno vždy po dobu jedné hodiny při teplotě stejné 460° C a získány produkty: při 2 atmosterách ... 4310, 2b, o ud 5 en he LD Lee He) : 900 „2 > PS OD bezstlaku. v stejné době 7- 12/00. > Výsledky tyto vyneseny jsou pro názornost v řešení grafické. * Studie ta předložena v sezení lednovém naší učené společnosti a vyjde ve Věstníku letošním. Čís. XIV. 4 XXIIL Dr. Jar, Milbauer: Dva výhodné způsoby technické výroby minia. 2 y= 2/7 mm Také další pokusy, kdy přímo reakční roura naplněna byla klej- tem, daly tak dobré výsledky, že rozhodl jsem se zadati o patent nej- prv u rakouského úřadu patentního. Z něho budiž zde uvedeno pouze znění patentního nároku: Zpüsob ku zrychlení výroby miniaprıveech- nické pálací methodě tím se vyznačující, že se zvýšítlak oxydujícího kyslíka umělou kompressi vzduchu anebo jiných vysokoprocentních kyslí- katých směsí. Z laboratoře chemické technologie na c. k. české vysoké škole technické v Praze. XXIII. Křídový útvar v západním Povltaví. Pásmo I. (S tabulkou a 5 obr. v textu.) Napsal Dr. Břetislav Zahálka. Předloženo v sezení dne 30. června 1911. Úvod. Předmětem studie jest křídový útvar v západním Povltaví t. j. v krajině od Vysočiny Řipské na jih až do okolí Prahy, kdež se končí. Krajina jest orograficky rozčleněna na několik oddílů. Na severu vystupuje tabulovitá výšina Velvarsko-Kralupská, sahající do výše 272 m. n. m. („Kopec“, západně od Nelahozevsi), t. j. as 110 m. nad hladinu Vltavy. Na severu oddělena jest od vysočiny Ripské hlubokým údolím Červeného potoka, na východě spadá srázně do údolí Vltavského, na jihu do údolí potoka Knovízského a na zá- padě poněkud mírněji do krajiny Velvarské. Jižně od Kralup zvedá se výšina Turská,*) jež předešlou převyšuje: na severu pne se do výše 340 m n. m. („Ers“ západně nad Turskem), na jihu, v okolí Kněževsi, dostupuje až ku 350 m n. m. Na východě ohraničena jest hlubokým údolím Vltavským, na zá- padě údolím Votvovickým a pokračováním jeho přes Kováry, Čičovice až ku Střodoklukům a na jihu končí se u Kněževsi, Přední Kopaniny a Lysolej. Přerušena jest dvěmi příčnými údolími: prvé počíná u Ka- *) Dle obce Turska, jak již Krejčí krajinu tu jmenuje. Věstník král. české spol. náuk. Třída II. 1 2 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: mýku, a u Podmoráně ústí se do údolí Vltavského, druhé počíná u Kněževsi, táhne se přes Tuchoměřice a u Roztok ústí se do údolí Vltavského. S pravé strany ústí se do posledního dvě menší údolíčka ; prvé počíná u Kopaniny Přední, druhé u Horoměřic. Povrch výšiny jest nerovný, místy značně rozbrázděný — následek to erose, jíž po- pléhala krajina po dobu od konce algonkia až do počátku křídy a podléhá od ukončení se doby pásma III. dodnes. Kostrbatost povrchu zemského způsobují tu zejména ostré kamýky lyditové, jež z měkčích břidlic algonkických vyčnívají. Na západ od výšiny Turské rozkládá se rovinatá v podstatě kra- jina, hojnými údolími od západu k východu probíhajícími přerušovaná, k jihozápadu znenáhla do větší výše stoupající. Na jihu přechází výšina Turská znenáhla v souvislou kří- dovou rovinu, jež také k jihozápadu mírně stoupá; v okrsku našem dostupuje nejvýše nad Hostivicemi — do 375 m n. m. Na jihu ukončena jest údolím, jež táhne se od Jenče přes Hostivice k Liboci a pak údolím Šáreckým. Dále k jihu následuje tabulovitá pláň Bělohorská, největší výše dosahující jihozápadně od Malého Břevnova (380 m n. m.). Na jihu oddělena jest hlubokým údolím Košířským od podobné pláně ,Vidovle“ zvané, která jest o něco nižší — dosahuje výše 365 m n. m. Na západě oddělena jest Vidovle jen malým prohybem od poslední samostatné tabule křídové, „Píska“ zvané, kteráž mezi Stodůlkami, Chaby a Zlejčínem nad okolní krajinu mírně se zvedá do výše 339 m n. m. Vidovlí a výšinou Píska končí se mořské usazeniny křídové. Co dále na jih a na jihozápad až k Berounu na vrcholech zne- náhla stoupajících výšin silursko-devonských nacházíme, jsou až do širšího okolí Slivence jezerní a říční usazeniny křídové a odtud dále až k Berounu diluviální štěrky, obsahující hojnost trosek železitých pískovců a slepenců, posledních to pozůstatků křídové řeky, jež tímto krajem kdysi protékala a u Prahy do křídového jezera, později zálivu mořského se üstila. *) Poněvadž zmíněná řeka křídová sledovala v této krajině přibíižně směr toku dnešní Berounky, nazývám ji Berounkou křídovou. Nežli zatopena byla krajina naše vodstvem křídovým, měla ráz jen mírně vlnitý; jen výšina Turská čněla nad svým okolím do větší *) Bližší odůvodnění viz v díle posledním této práce. Křídový útvar v západním Povltaví. 3 výše. V kraji Pražském tvořily povrch zemský břidlice a vápence silurské a devonské, výšina Turská sestávala pouze z břidlic algon- kických a útesů lyditových, na západě a na severu přiléhaly k ní karbonské slepence a arkosy s ložemi lupků a kamenného uhlí a na tyto přikládaly se v krajině Velvarské červené pískovce permské a jíly, místy s ložemi vápence. Za doby svrchního útvaru křídového — v cenomanu — snížil se kraj náš zároveň se severní částí Čech a vody sladké, později mořské rozlily se na povrchu jeho, a tím dán byl podnět k usazování se vrstev útvaru křídového. Vrstvy jeho dělí se na deset pásem, kteréž od nejstarších k nejmladším římskými ciframi I—X jsou označeny. Kdežto na vysočině Řipské zastoupena jsou všechna pásma kří- dová, jest na sousední výšině Velvarsko-Kralupské zastoupeno pouze pět nejstarších pásem, v kraji pak ostatním až ku Praze pouze tři nejstarší pásma, Toto znenáhlé ubývání pásem směrem. k jihu vy- světlujeme tím, že po ukončení se doby pásma III. kraj od výšiny Ripské na jih znenáhla vystupoval — ohýbal se dle čáry, již na- značuje údolí Červeného potoka. Následkem toho ustoupil po ukončení se doby pásma III. břeh mořský z krajiny Pražské do krajiny Kra- lupské, kdež vytrval až do ukončení se doby pásma V., načež, zdá se, postoupil ještě o něco k severu, blíže k dnešní vysočině Řipské, kdež setrval až do ukončení se doby útvaru v Čechách. Zmíněný ohyb vrstev způsobil, že dnes vrstvy křídové stoupají od výšiny Řipské pozvolna směrem ku Praze (viz obr. 2.). Näpadno jest, že na výšině Turské a v západním pokračování jejím, t. j. v pruhu mezi Steléovsi a Středokluky, schází pásmo I. úplně a na algonkický podklad přikládá se tu přímo pásmo II. místy dokonce přímo pásmo III. Příčinou toho jest nepochybně, že krajina ta vyčnívala za doby pásma I. ze dna jezerního jako mělčina, místy pravděpodobně jako nevysoký ostrov (tak zejména krajina kolem Turska a Hol — viz obr. 2. —). - Utvořením se dosti mocných usazenin pásma I. v kraji kolem výšiny Turské, vyrovnány byly nerovnosti v nejhlubších polohách na úpatí jejím. V následujícím období pásma II. dála se sedimentace (nyní již mořská) v kraji tom nerušeně dál. Na výšině Turské čněly nad okolním rovným dnem, jako před tím, jen nejvyšší vrcholy bývalého terainu předkřídového, většinou kamýky lyditové v podobě úskalí. Mezi těmito rozlévalo se moře mělké, jehož dno bylo zajisté 4 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: ve větší výši nežli v okolním moři hlubším. Okolnosti tyto, totiž řada úskalí a mělké moře mezi nimi, způsobily, že tvořily se tu sedimenty rázu petrografického i palaeontologického zcela odlišného od sedimentů širého moře okolního — horniny a zkameněliny, jež tu dnes nacházíme, jsou typické pro tak zvané facie útesové. Podobně jako na nejvyšších vrcholech výšiny Turské, není za- stoupeno pásmo II. též v západním pokračování jejím, t. j. v pruhu mezi Stelčovsí a Makotřasy. Usazeninami pásma II. zarovnány byly předkřídové prohlubiny mezi útesy algonkickými namnoze již tak dokonale, že v následujícím období pásma III. usazovati se mohly vrstvy i tam, kde před tím pro vyvýšenost dna tak dáti se nemohlo, na př. i ve zmíněném již pruhu mezi Steléovsi a Makotřasy. Tektonika. Vrstvy křídové v celém prozkoumaném okrsku jsou mírně ku SV skloněny. Původně uloženy byly sedimenty křídové skoro hori- zontálně a jen mírně ku břehům dle šikmého dna stoupaly. Na konci doby pásma III. jak již řečeno, byl kraj křídový jižně od vysočiny Řipské dle čáry, kterouž naznačuje údolí Červeného potoka, do výše ohnut (cf. obr. 2.), tak že vrstvy zaujaly mírný sklon ku SV, jejž podržely dodnes, kdežto v sousedním okolí Řipském, kam pásma ta pokračují, panují jiné poměry tektonické, a vrstvy křídové doznaly tu značných poruch tektonických v době třetihorní, následkem vyvření čedičového a znělcového horstva Českého Středohoří. Výšina Velvarsko-Kralupská. Dnešní sklon vrstev křídových jest tak nepatrný, že v lomech, kde vrstvy jsou dobře od- kryty není možno sklon vrstevní kompasem měřiti. Teprve při větších vzdálenostech jest sklon znatelný, a tu pak stoupnutí neb klesnutí pásma obnáší i mnoho metrů. Sklon a směr wusel tudíž býti stanoven výpočtem pomocí methody na základě tří bodů (32). Použito toho rozhraní dvou pásem, které jest v celém okrsku nejostřejší, t. j. roz- hraní pásma II. a III. Za základní tři body zvoleny byly: 1. Hleďsebe — prof. č. 5. — rozhraní pás. II. a III. ve výši 1793 m n. m. 2. Severně od Nelahozevse — prof. č. 6. — rozhraní pás. II. a III. ve výši — 190'7 m n. m. Kridovy ütvar v zäpadnim Povltavi. À 5 3. Chržín — prof. č. 14. — rozhraní pás. II. a III. ve výši — 1908 m n. m. Vypočtený sklon obnáší 32“ (přibližně ‘/,°) ku SV; směr vrstev jest S 45° Z. Známého takto sklonu vrstev použito bylo při kontrolních vý- počtech při stanovení rozhraní pásem III./IV. a IV./V. na různých loka- litách. Tak na př. jižně od Lešan stanoveno zkoumáním v pří- rodě rozhraní pásma IV. a V. ve výši 261 n. m.; kontrolní výpočet pak proveden následujícím způsobem. V Nových Ouholicích, A (Ouhobce) 1:75.000 Jklon vrstev odkudž jsem při výzkumu pásma V. vyšel, jest rozhraní pásma IV. a V. ve výši 211'9m. Vzájemná poloha obou lokalit, Lešan a Ouholic přenesena dle mapy — měřítko 1: 75.000 — na papír (obr. 4a.). Bod A — Lešany, bod B = Ouholice. Veďme bodem B stopu roviny, dané temenem pásma IV. — přímka znázorňuje směr vrstev; z bodu A spustíme kolmici ku stopě — přímka znázorňuje sklo n vrstev (v půdorysu). Horizontální vzdálenost průsečíku (C) obou přímek od bodu A znázorňuje základnu (a) pravoúhlého trojúhelníka ADC (obr. 4b.) jehož přeponou jest přímka znázorňující sklon vrstev. *) Úhel « zvolen libovolný. 6 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: výška jeho jest neznámou x, jež značí, ač stoupne rozhraní obou pásem od Ouholic do Lešan. Úhel « *) při bodu C je znám (= sklon vrstev). V daném případě a rovná se BMD m, a = 0932 tudiz L— 5119. 1000032; D— 4102 M Přičteme-li číslo to ku nadmořské výšce rozhraní obou pásem v Ouho- licích — 2119<+ 482, obdržíme rozhraní obou pásem u Le- San — 2621 m n. m., což- shoduje se velmi nspokojivě se skutečně naměřenou výškou v přírodě — 261 m n. m. Vypočtený sklon — "/;“ ku SV — platí pro největší díl výšiny Velvarsko-Kralupské a to pro část od Nelahozevsi na sever. Mezi Nelahozevsí a Kralupy jest sklon vrstev křídových příkřejší nežli v ostatní části výšiny, jak patrno jest z profilu na obr. 2. na připojeué tabuli znázorněném. Profil tento neprobíhá ve směru sklonu vrstev, pročež zapadají vrstvy v profilu mírněji, nežli jest jich skn- tečný sklon. Kdežto skutečný sklon vrstev obnáší '/,’ ku SV, jest v řezu profilovém od Nelahozevsi na sever sklon pouze !/,° (22“) ku S*); od Nelahozevsi však k jihu stoupají vrstvy v řezu profilovém pod úhlem větším: ?/,° (40“).**) Jsou tudíž vrstvy křídové m od Nela- hozevsi poněkud více do výše ohnuty. Kraj mezi výšinou Velvarsko-Kralupskou a Bílou Horou. Za účelem znázornění polohy vrstev křídových mezi výšinou Velvarsko-Kralupskou a plání Bělohorskou vedeny dva souvislé profily, jeden na obr. 1. znázorněný, jdoucí po západní straně výšiny Turské, a druhý na obr. 2. znázorněný, jdoucí středem výšiny samé. Na obou profilech jest zřetelno stoupání vrstev křídových směrem k jihu. Profily však nejsou vedeny dle sklonu vrstev; jaký ten jest vysvítá z následující tabulky, kde poznamenány jsou nejdůležitější body, jimiž profily procházejí s udáním nadmořské výšky rozhraní pásma II. a III. Z tabulky zřetelno jest, že i v tomto kraji jest sklon i směr vrstev křídových přibližně takový, jako na výšině Velvarsko-Kra- lupské. *) Vypočtěno dle rozdílů nadmořských výšek rozhraní pásma II. a III. v pěofilech č. 5. (Hleďsebe) a č. 6. (severně od Nelahozevsi). **) Vypočtěno týmž způsobem na základě profilů č. 8. (z Nelahozevsi dle silnice k Lobči) a č, 11. (Hostivy). Křídový útvar v západním Povltaví. 7 Sever EE Čís Nadmořská výška Me } Stanovisko rozhraní pásma II. Stanovisko prof. prof. a III. 1193 Hledsebe 5 Sev. od Nelaho- 10 ou 0 | 200-7 Nelahozeves. 8 silnice 15 Provázka 269-0 | 9219 Hostivÿ*) | 11 | & D z. MIRE. maman sean reste s as 2510 Debrno 59 = © pedez sis Zelenice las 296:3, 270:8 Na svötei | 55 16 Brandýsek | 308°0 as 307-8. Záp.odLichovce| 53 44 Již. od Makotřas| 3129 x as 3130] Tuchoměřice | 49 3216 Kněživka 48 2909 | Čermákův mlýn| 47 23. Hostivice 3540 | 3540 Hostivice 23 Jih Z profilu na obr. 1. znázorněném vysvítá, že mezi výšinou „Pro- vázkou“ a „Rovinou“ probíhá dislokace, dle které kraj jižní do větší výše byl vyzdvižen, aneb severní hlouběji klesl. Odtud dále až ku Praze nebyly pozorovány ve vrstvách křídových žádné nápadné poruchy. Nemají-li vrstvy křídové v profilech znázorněných na obr. 1. a 2. stálý rovnoměrný sklon, nejsou příčinou toho ohyby neb dislokace, nýbrž okolnost, že profil veden jest dle čáry několikráte lomené. V pláni křídové mezi vlastní výšinou Turskou, Hostivicemi a údolím Šáreckým zjištěn směr i sklon vrstev křídových výpočtem, ježto vrstvy jsou tu na větší prostoře souvisle zachovány. Konečný výsledek jest průměrem ze čtyř výpočtů na základě těchto bodů: Čermákův mlýn (prof. č. 47), Kopanina Přední (prof. č. 18), Horo- měřice (prof. č. 19), Severně nad Jenerálkou (prof. č. 20), Rokle mezi Divokou Šárkou a Dlouhou Mili (prof. č. 22), Hostivice (prof. č. 23). Za základ výpočtu vzato rozhraní pásma II. a III. Směr vrstev jest tu S 45° Z a sklon průměrně 26° ku SV. *) Vrch lidově zván jest „Hostibejk“ a pod tímto názvem až dosud v lite. ratuře geologické uváděn byl; dle sdělení p. JUDr. L. Pavlouska z Kralup jest však historicky správný název vrchu „Hostívy“. 8 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: Pláň Bělohorská. Povšechný sklon vrstev zjištěn vý- počtem opětně na základě rozhraní pásma II. a III., stanoveného v četných profilech tam vedených. Směr vrstev jest opětně: S 459 Z a sklon ku SV. Úhel sklonu všude není stejný; v západní a střední části planiny, až ku čáře Veleslavín— Fialka obnáší 23° (průměr ze 6ti výpočtů na základě různě kombinovaných bodů); od čáry Veleslavín— Fialka k severovýchodu se sklon zvyšuje a obnáší 19 15' (průměr ze tří různých výpočtů), ve východním cípu pak mezi Strahovem, Fialkou a Střešovicemi jest sklon největší — 5933. — Pokud se týče místního odklonění vrstev na pokraji příkrých údolí, viz tektonickou stať v článku o pásmu I. Vidovle. I na této výšině panuje podobný směr i sklon vrstev jako v krajinách předchozích. Směr vrstev jest tu S45°Z a sklon 29 ku SV, tedy jako ve východní části Bílé Hory. Výpočet proveden na základě těchto bodů: 1. Východní svah Vidovle, prof. č. 36, rozhraní pás. II. a III., 3440% n.m. 2. Jižní » » » „87, » 3210009) 59 SY) 392 8 nn »% 3. Severni » » » » 38, » n 29020252) 3542 27027020 V následujících oddílech pojednáme o útvaru křídovém -dle jed- notlivých pásem počínaje pásmem I. V díle posledním podán bude výsledek studií provedených v kraji mezi Prahou a Berounem za pří- činou zjištění toku někdejší Berounky křídové. Pásmo |. Päsmem I. rozumíme v krajine naší nejstarší křídový horizont rázu sladkovodního, čímž líší se dokonale ode všech mladších pá- sem původu mořského. VIN Rozšíření pásma I Na jižním svahu výšiny Řípské vychází pásmo I. na den při jižním konci obce Miletic: Poněvadž vrstvy křídové zapadají tu mírně k východu, zmizí pásmo I. dále na východ odtud brzy pod údolním dnem, jímž protéká Červený potok. Naposled přístupno jest v malé pískovně u cihelny SSV od Budohostic. Ve Vepřku u Vltavy jest již hluboko pod povrchem. | Jak již v části tektonické podotknuto bylo, naznaéuje údolí Čer- veného potoka ohyb vrstevní, dle kterého kraj jižní do výše byl vy- zdvizen a vrstvy křídové nabyly mírného sklonu ku SV. Kdežto ve Vepřku jest pásmo I. ještě hluboko pod povrchem ukryto, objeví se již Křídový útvar v západním Povltaví. 9 u Podhořan (východní svah výšiny Velvarsko-Kralupské) a u Chržína (západní svah této výšiny) na povrchu zemském, odtud pak dále k jihu lze je sledovati ve stráních údolních až na Hostivý, kdež jest v po- loze nejvyšší. Dále k jihu pásmo I. nepokračeje, jest přerušeno výšinou Turskou, jež za doby pásma I. byla ostrovem. Nejblíže od Kralup setkáme se s pásmem I. na straně západní, na výšinách „Provázce“ (severně nad Podlešínem) a na výšině „Rovině“ (mezi Želenicemi a Brandýskem). Postupujíce dále k jihu, narazíme jižně od Brandýska, u Stelčovsi, na. zmíněný již západní výběžek výšiny Turské, kdež pásmo I. vyvinuto není. | V pláni křídové, jež přiléhá na jihu k výšině Turské, jest pásmo I. opět zastoupeno. Postupujíce od severu, setkáme se s ním nejdříve u Kněževsi, Kopaniny Přední a u Horoměřic. I na ostatních svazích planiny jest pásmo I. dobře přístupno. Na výšině Bělohorské, Vidovli a na Plslkáché u Stodůlek tvoří všude pásmo I. nejstarší horizont křídový. Sledování pásma I dále na jih, kdež představuje pobřežní usa- zeniny jezerní a říční, ponecháváme do posledního dílu tohoto pojednání. O základu pásma I. -Základ pásma I. jest několikerý. Postupujíce od severu, setkáme se v okolí Velvarském s útvarem permským, jenž se východně od Velvar ztrácí pod křídovou výšinou Velvarsko-Kralupskou; trans- gresse křídy na permu jest na západním úpatí výšiny v polích ne- přístupna. Jihozápadně od Velvar je transgresse křídy na permu velmi dobře přístupna na výšině „Provázce“ nad Zvoleňovsí. Pásmo I. ulo- ženo jest tu na vrstvách permských konkordantně, jak v zářezu sil- ničním nad Zvoleňovsí viděti jest. Profil veden tu jest na východním svahu výšiny dle silnice ze Zvoleňovse do Žižic vedoucí; tam, kde silnice tvoří velkou serpentinu, odbočeno po cestě a opětně výše dle silnice pokračováno: | Pásmo Ee ae S AK n AD : Profis Témě výšiny „Provázky“. © 301 m n. m. (Kota). =. Den 000 8) Pásmo lo Báb ed, Mm 10 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: Transgresse — 2547 (© 10. Piskovec Fee žlutý, sypký . 050 | 9. Jil zelonošedý s hojným muskovitem . . 1:80 8. Pískovec kaolinický, jemno- až drobnozrný, žlutý, pevně deskovitý . . . . .050 7. Pískovec velmi jilovity, musko- vitický, jemnozrný, zelenošedý, prosteupený vrstvickami jílu písčitého, hnědočerveného . . 1:35 6. Nepřístupno . . . ne nr (OU) 5. Piskovec ll usköviliekr = | jemnozrný, žlutohnědý, pevný . . 600 | 93:55 m a | 4. Arkosa drobnozrné, Slutobilé, doch | pevná, uprostřed s vrstvičkou Slepencovon . . 425 3. Jil hněděčervený, místy šedý s en muskovitem . . . 2.9230 2. Pískovec eine lo, Karla zrný, Sedozeleny, sypký, prostoupený vrst- vičkami červeného jílu písčitého s ka muskovitem . . . 150 1. Arkosa dróbnožená, žlutobílá M SEA | pevných kvädrech s vrstvickami slepencovými . 550 j Nepřístupné vrstvy v obci Zvoleňovsi . . . . . . . . . .1760 m Nádraží státní dráhy ve Zvoleňovsi — koleje — .21455 m n. m. Pískovec vrstvy 2. obsahuje muskovit dvojí: makroskopické šupinky muskovitu jsou čiré, kdežto mikroskopické lístky, nahroma- děné zvláště v oněch jílovitých vložkách, jsou nazelenalé; index lomu světelného zelenavého muskovitu byl v mezích 1'583—1:600 (zjištěno methodou Beckeho). — Týž zelenavý muskovit zjištěn v jílu vrstvy 9., kdež jest hojný a způsobuje nazelenalou barvu horniny, a v kao- linickém tmelu pískovce vrstvy 10. Jíl vrstvy 3. obsahuje množ- ství mikroskopických anisotropických jehliček čirých, nesmírně tenkých, délky 0:012—0 024 mm; jehličky tyto jsou hojné též v kaolinickém tmelu pískovce vrstvy 7. a zejména v jílu, jenž se s ním střídá; méně jest jich v kaolinickém tmelu pískovce vrstvy 8., a opět hojné jsou v jílu vrstvy 9. a v kaolinickém tmelu pískovce vrstvy 10. Nazelenalé, mikroskopické šupinky muskovitu a jemné, čiré, anisotropické jehličky, kaolin a jíl sprovázející, jsou charakteristické pro horniny permského útvaru tohoto kraje. Ony jemné jehličky jsou zvlášť hojné v kaolinu arkos permských, jak jsem zjistil při rozboru Kridovy ütvar v zäpadnim Povltavi. 11 arkos od Bratkovic a Hobšovic, severně odtud. V horninách útvaru křídového se se zmíněnými čirými jehličkami nesetkáváme; výjimku činí horniny pásma I. a II. v profilu zdejším, kdež zjištěny ve vrstvě 2., 3. a 4. pásma I. a ve vrstvě 1. a 2. pásma II. (cf. profil č. 14). V jižní části Velvarsko-Kralupské výšiny jest základem pásma I karbon. Na Hostivém u Kralup jest transgresse křídy dobře přístupna; ač plocha transgressni jest nerovná, přec diskordance v místě samém konstatována býti nemohla. Profil veden tu na jižním svahu dle vozové cesty : Profil 2. Vrchol Hostivého nad lomem pískovcovým . . 2247 m n.m. (Kota). DVM ee ee ne 2200 u Le Re le loue 6) = és I SSR I ee 0:90 22000 MN | CRI SSSR ne Nerovně výmlétá iransoréssé 2072 (5. A rkosa drobnozrnä, šedobílá, místy ve ) | slepenee přecházející: „0.2.0. 530 4. Týž slepenec, jako ve vrstvě 3., střídá se s vrstvami arkosy drobnozrné, šedobílé . . . * E oko >| S 15. Slepenec az vání týž, jako ve sh vrstvě č. 1., jen oblázky jeho jsou roz- i 292 m = měrů menších S rend >| 2. Arkosa drobnozrnä, šedobílá zj: 216 1. Slepenec polygenní kaolini- | cký z velkých obläzkü křemenných | alyditovych 9 u... ee ee 215) Silnice z Kralup do Minkovic . - . . . . . . 178 mn.m. (Kota). Slepence sestávají vesměs z oblázků bílého křemene a tma- vého lyditu. Oblázky dosahují ve vrstvě 1. až 1 dm, ve vrstvách 3. a 4. nejvýše 5 cm v průměru. Tmelem jest hrubozrná arkosa, jejíž živec při povrchu téměř úplně v kaolin jest zvětrán. Arkosa vrstvy 2. a 5. sestává hlavně ze zrnek křemenných, jen tu a tam jest zrnko tma- vého lyditu. Při povrchu jest tmel živcový téměř úplně v kaolin zvětrán. Ve skalních stěnách pri Vltavě, zvláště blíže Nelahozevsi, vlo- žena jest do nejvyšší polohy vrstev karbonských vrstvička uhlí, jen několik decimetrů mocná, kterouž pokládá Katzer (9 pg. 1162) za 119% X XIII. Dr. Břetislav Zahálka: obdobu Lubnavské a Nýřanské flece; horizontem tím počíná spodní oddíl Katzerova postkarbonu (permu). V době novější (21 pg. 24) jest flec nýřanská spíše ku karbonu než-li ku permu řaděna, pročež uvádím tu za základ křídy karbon. Dále jest karbon v okrsku našem základem pásma I. na výšině „Rovině“ (mezi Želenicemi a Brandýskem) — viz Krejčího a Helmhackera (17) a Počtu (21). Nejblíže odtud na jih setkáváme se s pásmem I. blíže jižního konce výšiny Turské, u Tuchoměřic, u Kněževsi atd., kde všude až k údolí Šáreckému spočívá na břidlicích a lyditech stáří algonki- ckého. Pěkně znatelna jest transgresse křídy v profilu č. 16., mezi Tuchoměřicemi a Statenicemi a v profilu č. 19., severně nad Jene- rálkou. Všude jest transgresse spojena s diskordancí. V dalším rozšířéní pásma I. směrem k Liboci a Hostivicům jest základem pásma I. silur (pásmo D,d,,,,,,,). Pod částí Bílé Hory a Vidovle jest vyvinuto i souvrství Dd;). Na výšině „Píska“ u Stodůlek tvoří základ pásma I. silurská souvrství Dd,,;,,. Pěkně přístupna jest transgresse křídy na siluru v profilu č. 38 na severozápadním svahu Vidovle; spojena jest tu, jakož 1 všude jinde, s diskordancí. O základu pásma I. v nejjižnějších zbytcích křídových (Malá Chuchle, Slivenec atd.) viz v oddílu posledním této práce. Patro pásma I. Pásmo I. jest všude v prozkoumaném okrsku kryto pásmem II., jež oproti pásmu I. jest charakterisováno přítomností mořských zka- menělin a glaukonitu. Pouze mezi Mileticemi a Velvary, ve vlně terainové, severně od potoka Vranského, kryto jest pásmo I. lésem diluviálním. Dobře přístupný profil viděti jest v zářezu silničním severně od mostu přes Vranský potok. L és má tu mocnost as '/, m a jest barvy žluté. Obsahuje množství mikroskopických zrnek křemenných velikosti 0'02—0'18 mm. V ky- selině solné silně šumí. Na styku s pískovcem pásma I. jest lés v mocnosti 25 cm přeplněn drobnými bílými hlízkami aluminitu velikosti 1—10 mm; zřídka nalezne se hlízka až 3 cm veliká. Ve společnosti aluminitu spatřiti lze tu a tam drüzu (až 7 mm velikou) monoklinických krystalků sádrovcových. Poněvadž aluminit se sádrovcem pokračuje i hlouběji do vrstev křídových, uvádím tu celý profil této zajímavé lokality: Křídový útvar v západním Povltaví. 13 Profil 3. Vrchol východní stěny silničního zářezu . . . . . 1942 m n, m. Ornieese... 2.0.0000 Sen 7 DD 000 =[2- Lés žlutý jé moto: a oe 20:30 | =!1. Lés žlutý s hojnými drobnými hlízkami O bom = aluminitu a drůzami krystalků sádrovce . 025 | 19331 (3. Pískovec velmi jilovity, jemno- | zrný, sypký, s příměsí sádrovce a alu- = HE. 0 MO o }2. Pískovec es una l 8 sypký, s příměsí sádrovce a aluminitu . 04 15 m A |1. Jil velmi písčitý, šedý, místy s vložkami pískovce jílovitého, jemnozr- ného, šedého a un, P LRO O Nepäfstupno. Rh, ER Z De] Most silniční pres er no ne te ee de LS D DOTE Vrstva 2. i 3. pískovce křídového obsahuje rovněž příměs alu- minitu a sádrovce, ale v míře daleko skrovnější než-li lés diluviální (viz popis vrstev křídových lokality „Miletice“). Pod mikroskopem jeví se aluminit této lokality složen býti z přejemných čirých jehliček délky 0:012—0'025 mm a šířky nejča- stěji 0:003—0:000 mm, vzácně až 0:008 mm. Na polech jsou jehličky omezeny šikmou plochou jednou, vzácně dvěma a pak různě skloně- nýma. Pokud pomocí mikroskopu zhruba zjištěno býti mohlo, svírají jedny plošky s podélným směrem jehliček úhel 63°—75°, druhé —50°, Index lomu světelného zjištěn Beckeho methodou — obnáší 1:47, což shoduje se úplně s číslem, jež udává pro aluminit Schroe- der (27). Dvojlom jest nízký; nejvyšší barva jest šedomodrá I. řádu. Zháší nejčastěji rovnoběžně aneb jen pod malým úhlem (až 5°) ku podélnému směru jehliček; zřídka vyskytne se třtinka až 15° šikmo zhášející. Podélný směr jehliček jest opticky negativní (a). Nápadná jest podobnost výskytu aluminitu a sádrovce lokality této s onou v rokli při severním konci tunelu Nelahozevského (cf. profil č. 9), Barvirem (1) podrobně popsanou. U Nelahozevsi nalezl Barvíř v lupku křídovém ve společnosti aluminitu a sádrovce i pyrit, jenž větráním dal vznik aluminitu, ze kteréhož dalším procesem che- mickým vzniká sádrovec. V lokalitě Miletické jsem pyrit v pískovcích vrstvy 2. ani 3. nezjistil; lze však předpokládati, že tu kdysi byl, 14 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: větráním však, aspoň při povrchu, že zmizel, a vzniklá při tom kyselina sírová, působíc na jílovité součástky pískovce a lésu, dala vznik alu- minitu, z něhož dále tvoří se sádrovec. Veškerá data naše o aluminitu Miletickém, mikroskopicky zjištěná, shodují se velmi uspokojivě s daty Barvířovými pro aluminit Nela- hozevský. Petrografie pásma I. V pásmu I. vyskytují se následující horniny: slepence, brekcie, pískovce, lupky, jíly a uhlí (toto v míře velmi podřízené). Slepence. Slepenec jest v popisovaném právě okrsku pásma I. vzácný. Jest to vždy slepenec železitý, polygenní. Zjištěn pouze na Hostivém u Kralup (profil č. 11, vrstva 2.) a v Divoké Šárce u Prahy (profil č. 21, vrstva: 4., 6., 8.). — Oblázky náležejí bílému a šedému křemeni a tmavému lyditu, z nichž prvý převládá. Tmelem jest pevný pískovec železitý, žlutohnědý, různého zrna. (Celková barva slepence jest žlutohnědá, pouze ve vrstvě 4. v Divoké Šárce jest místy poněkud načervenalá. Brekcie pískovcová. Brekcie vyskytla se pouze na Bílé Hoře za Strahovem (profil č. 26, vrstva 3.). Ostrohranné úlomky, až ‘/, dm velké, jemnozrného pískovce železitého tmeleny jsou žlutým limonitem v dosti pevnou horninu. V tmelu limonitickém roztroušeny jsou vzácně šupinky muskovitu. Pískovce. Hlavní tři typy pískovců pásma I., vyskytujících se v okrsku popisovaném, jsou: pískovec kaolinický, jílovitý a železitý. Pískovec kaolinicky jest všude vyvinut v kvádrech ; tam kde kvádry jeho vystupují ve větší mocnosti, bývají stěny jejich rozhlodány působením atmosferilií známým voštinovitým způsobem. Pískovec kaolinický v severní části našeho okrsku jest pevnější nežli v části jižní, pročež lomy na pevný pískovec k účelům stavebním a kamenickým otevřeny jsou v něm jen na severu, jako na Hostivém, u Nelahozevsi a v Mileticích u Velvar. Na jihu jsou pískovce jen prostředně pevné, místy i sypké, v písek přecházející; v lomech roz- tloukají je na písek k účelům stavebním (lomy na Bílé Hoře, pískovna Křídový útvar v západním Povltaví. 15 u Chab blíže Stodůlek a j.). — Většinou jsou pískovce ty jemnozrné“), v menší míře drobno- neb hrubozrné a vzácně tvoří přechod do sle- pence (profil č. 39 na Vidovli, vrstva 9.). — Barva převládá světlá, většinou jsou bělošedé, žlutošedé, šedé, nažloutlé neb žluté. V okolí Prahy vyskytují se v pískovcích dosti hojně skvrny rezavé, růžové až violové, oranžové a rudé. Nápadné jsou zejména skvrny violově růžové v lomu pískovcovém na Bílé Hoře za Strahovem, oranžové a načervenalé na Vidovli a intensivně rudé v lomech u Cfsaïky za Košířemi. Zbarvení tato způsobena jsou přimíseninami železitými, jež pocházejí bezpochyby ze železných rud silurských, jihozápadně od Prahy hojně se vyskytujieich. Přes tyto končiny, jak v díle posledním ukázáno bude, tekla řeka křídová a v krajině pražské ústila se do zálivu jezera, později moře křídového. — Zrnka pískovců sestávají z čirého křemene, k němuž bývá přimíseno dosti muskovitu. Tmelem jest bílý kaolin, vyvinutý z části co jemný prach, z části co jemná bílá zrnka. Na výšině bělohorské a na Vidovli jsou v ně- kterých kvádrových pískovcích zrnka kaolinu zvláště hojná a velká (až 3 mm), na př. u Císařky (profil č. 28, vrstva 6.), v lomu JZ od Malého Břevnova (profil č. 29, vrstva 1. a 2.), v lomu nad Velkým Břevnovem (profil č. 34, vrstva 8.) a na Vidovli (profil č. 36, vrstva 6.) a j. Taková větší zrnka kaolinová mívají uvnitř jádro živcové hmoty dosud úplně v kaolin neproměněné. — Další akcessorické sou- částky vedle muskovitu jsou: 1. Lydit, vyskytující se v podobě jemných, makroskopicky černých, okulacených zrnek. Pod mikroskopem při skřížených nikolech jeví průřezy jeho strukturu přejemně zrnitou. Křemenná hmota jeho v podstatě čirá, prostoupena jest hustě černými, neprůhlednými části- cemi uhlíku. Někdy bývá základní hmota křemenná šedomodrá neb načervenalá. 2. Zuhelnělé úlomky rostlinné bývají nahromadeny zvláště na vrstevných plochách pískovců. 3. Turmalin vyskytuje se v podobě jemných zrnek, makro- skopicky černých. Pod mikroskopem jest barvy žlutohnědé, vzácněji zelenohnědé neb temně olivové. Zrnka jsou hranatá neb okulace n méně často má tvar protáhlých sloupečků. Průměrná velikost individuí jeho obnáší 018 mm. Index lomu světelného stanoven methodou Beckeho v mezích 1:619—1:634, dvojlom jest vysoký, opt. charakter “) Rozeznáváme pískovec jemnozrný se zrnky až do velikosti 1 mm, drobnozrný se zrnky velikosti 1-3 mm a hrubozrný se zrnky přesahu- Jícími velikost 3 mm. 16 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: negativní. Mä-li tvar sloupečků, zhášejí tyto rovnoběžně s podélným směrem svým. Pleochroismus jest silný mezi světle žlutou, případně temně olivovou a temně hnědou. Jest rozšířen v pískovcích kaolini- ckých dosti stejnoměrně po celém prozkoumaném okrsku. 4. V pískovcích kaolinických pásma I. v profilu č. 1. (resp. č. 15.) na „Provázce“ roztroušeny jsou v jejich kaolinickém tmelu hojné anisotropické jehličky délky 0 012—0024 mm; zmínka o nich stala se již při popisu permských hornin tohoto profilu. Vedle normálných pískovců kaolinických zjištěna ještě následu- jící odruda jejich : Pískovec kaolinicko-sericitový. Skládá vrstvu 1. v lomu SZ nad Stodülkami u Prahy (profil č. 40.). Jest jemnozrný, šedozelený, pevný a slohu deskovitého. Makroskopicky zřetelna jsou pouze zrnka křemenná, roztroušená zrnka bílého kaolinu a tu a tam šupinka bílého muskovitu. Mikroskopicky zjištěno, že ku tmelu kao- linickému přimíseno jest hojně sericitu, jenž dodává hornině barvu nazelenalou. Sericit jeví se pod mikroskopem ve tvaru protáhlých šupinkovitých třtinek, na okrajích nepravidelně omezených, délky nej- výše 024 mm, barvy zelenožluté. Dvojlom jest vysoký a zvláště na okraji třtinek projevuje se pestrými barvami. Index lomu světelného stanoven methodou Beckeho v mezích 1'585—1'599. Vznikl dle všeho jako kaolin — větráním orthoklasu. S pískovcem tímto jest téměř shodný pískovec ve stráni severně od Nelahosevsi (profil č. 6, vrstva 4.). Jest: rovněž tence vrstevnaty, avšak na tmel oproti předešlému chudší. Střídají se v něm proužky šedobílé s žlutozelenými, ve kterých mikroskopické třtinky sericitu více jsou nahromaděny. Pískovce jílovité nevyskytují se nikdy v kvädrech; jsou vždy vrstevnaté. Často tvoří tenké vložky v kvádrovém pískovci kao- linickém. Většinou jsou jemnozrné, jen zřídka drobnozrné. © Barva převládá šedá. Větší příměs drtě úhelné způsobuje zabarvení tmavo- šedé. "Tmel jílovitý, pokud jest ve větším množství přítomen, a to jest ve většině případů, špatně tmelí zrnka křemenná ; proto jsou to horniny většinou málo pevné a jen zřídka, je-li tmelu méně, nabývají pevnosti značnější. — Je-li tmelu zvláště mnoho, takže hornina jest již přechodem ku jílu písčitému, označen pískovec „velmi jílovitým“. Všeobecně rozšířená příměs v pískovcích jílovitých jsou šupinky mu- skovitu. Vzácně přítomen jest aluminit a sádrovec — oba nerosty zjištěny v pískovcích jilovitých v zářezu silničním jižně od Miletic (viz profil č. 3 a popis křídových vrstev lokality „Miletice“). Křídový útvar v-západním Povltaví. 17 Pískovec železitý jest omezen pouze na spodní část pásma I, Nejlépe vyvinut jest na výšině Bělohorské. Vystupuje v lavicích ne- velké mocnosti a vyniká velikou pevností. Zrna jest jemného až hru- bého, barvy žlutohnědé, hnědé, tmavohnědé, rudohnědé, méně často rudé. Zrna křemenná tmelena jsou pevně limonitem, v oněch rudých pískovcích haematitem. Muskovit přimísen jest pouze někde a to v míře skrovné. — Je-li ku tmelu železitému přimísen znatelně jíl, nazván pískovec „jílovito-železitým“. Takový zastižen byl pouze na „Provázce“ nad Zvoleňovsí (profil č. 15, vrstva 1.) a na SZ svahu Vidovle (profil č. 39, vrstva 10.). Jako dodatek ku horninám železitým budiž učiněna zmínka o vrstvičce pevného limonitu žlutého s hojnou příměsí drobných zrnek křemenných, jež vložena jest do prvé vrstvy profilu č. 36 na východ- ním svahu Vidovle. Lupek a uhlí. Lupky naše jsou břidličnatě se loupající jíly, promísené jemnými zrnky křemene, šupinkami muskovitu a hojnou drtí úhelnou. Barvy jsou světle neb tmavě šedé aneb hněděšedé — tmavším jest lupek, obsahuje-li více drtě úhelné. Vedle lapků normálných vyskytají se lupky „písčité“ s větším množstvím zrnek křemenných a „velmi pí- sčité“, jež jsou již blízké pískovcům velmi jílovitým. Nabývají-li zúhelnělé částky rostlinné převahu nad jílem, pře- chází lupek ve flec úhelnou, kterážto, vyskytne-li se, jest mocno- sti vždy jen nepatrné. V profilech v prozkoumaném okrsku zjištěna flec úhelná pouze na dvou místech: 1. Na východním svahu Vidovle (prof. č. 36), kdež vkládá se do spodního oddílu lupku (vrstva 1.) vrstvička uhlí 1 dm mocná. Uhlí toto jest černé, pískem hojně pro- míšené a při povrchu rozpadlé. 2.Na SZ svahu Vidovle (pr. č. 39), kdež jílovitý pískovec vrstvy 4. prokládán jest vrstvičkami lupku černého, jenž místy v uhelnou flec přechází. Podobné výchozy uhlí na spodu pásma I. sváděly před časy ku pátrání po uhlí; poněvadž však flec úhelná pásma I. nikde nenabyvä větší mocnosti, skončily veškeré pokusy s nezdarem. Mnohokráte do- lováno bylo zejména na výšině Bělohorské mezi Prahou a Hvězdou, dále u Stodůlek a u Řep, jak připomínají Zıppz (37), Krejčí (11, 13, 15) a Furé (4). Na zmíněných lokalitách přišlo se na uhlí kamenné, černé a lesklé, uložené ve flecich 30—60 cm mocných (v tom bude zahrnut i uhelný lupek), které však nikde neudržovaly stálý horizont. 9 i 18 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: Lupek v profilu č. 15 ve vrstvě 2. na „Provázce“ obsahuje hojně anisotropických tenkých jehliček, těchže, o nichž stala se zmínka při popisu permských vrstev tohoto profilu (viz článek o zá- kladu pásma Í.). Do lupku v cihelny Tuchoměřické (prof. č. 17. vrstva 2.) vlo- ženy jsou tenké vrstvicky pevného limonitu žlutého neb žluto- hnědého. Jíl. Jil vyskytá se ve spodním oboru pásma I. a to ojediněle a v mocnosti nevelké, Typický jíl přístupný jest na výšině „Provázce“ (prof. č. 15, vrstva 5.) a na Bílé Hoře za Strahovem (prof. €. 26, vrstva 2.). V obou případech jest šedý bez tenké vrstevnatosti, ja- kou u lupků shledáváme, plastický a lpí na jazyku ; roztroušeny jsou v něm šupinky muskovitu a málo jemných zrnek křemenných. Zpra- vidla však mívají jíly naše přimíseno hojně zrne< křemenných a na- zvány pak „písčitými“. — U Miletic v zářezu silničním zjištěn jíl s nápadně velkým množstvím zrnek křemenných a nazván „velmi pí- sčitým“ (prof. č. 3, vrstva 1.). Tektonika pásma I.*) Kaolinické pískovce pásma I. rozpukány jsou v mocné kvádry, rovnoběžnostěny to pravoúhlé neb kosoúhlé. Kvádry oddalují se od sebe ve směru vertikálném dvěma soustavami rozsedlin a ve směru horizontälnem, plochami vrstevnými, či ložemi. Směr rozsedlin jest spolehlivě určitelný pouze v lomech, kde větší plochy rozsedlin jsou odkryty a tudíž větší počet měření na téže lokalitě je možno provésti. Provedená měření směrů rozsedlin v kvádrových pí- skovcích kaolinických (průměry z většího počtu dat): Výšina Bělohorská I. soustava rozsedlin II. soustava rozsedlin Lom za Strahovem (prof. č. 26) . S 22° V. . . . S 78 Z Lom u Cisarky (prof. č. 28). . .S 807. SSSR Lom JZ od M. Břevnova (prof. č. 29) S 2° Z....8 75 V Lom vých. od Veleslavína — . .S9929V... . S 63 Z Výšina Vidovle Lom na svahu jižním (prof. č. 37) S 89 Z. . . .S 699 V Výšina Píska Lom u Stodülek (prof. č. 40) . .S369V. ,. .S 899 V *) Při údajích kompasem měřených vzat ohled na deklinaci. | | | | Kridovy ütvar v zäpadnim Povltavi. 19 Prvá soustava rozsedlin probíhá tedy přibližně ve směru severo- jižním, druhá ve směru východozápadním. Druhý směr rozsedlin jest nápadný tím, že probíhá rovnoběžně s údolími, jež výšinu Bělohorskou a Vidovli na severu a na jihu ohraničují. Údolí ta jsou zřejmě stáří pokřídového a je možno, že potoky je vybrázdivší, do směru přísluš- ného uvedeny byly rozsedlinami v horninách křídových. Mnohé rozsedliny souhlasí se směrem, resp. sklonem, vrstev. Budou tedy souviseti s vyzdvižením křídového útvaru tohoto území, jež stalo se ku konci doby pásma III. Mnohé budou ještě mladší a souviseti budou s nejbližšími dislokacemi, snad stáří oligocenového. Rozsedliny jsou většinou kolmé, jen někde místními poruchami tektonickými způsoben jich šikmý sklon, o čemž pojednáno níže. Celkový směr a sklon vrstev pásma I. vysvětlen svrchu v geotektonice celého prozkoumaného okrsku. Uvedeno bylo, že na výšině Bělohorské mají vrstvy křídové a tudíž i pásmo I. povšechný sklon v západní části 0° 23“ (tedy přibližně '/,°), ve střední 1° 15‘ (přibližně 1°) a ve východní 5° 33° (přibližně 5'/,?), vesměs ku SV. Na Vidovli udán sklon vrstev křídových 2“ ku SV. — S tímto povšechným směrem a sklonem vrstev nesouhlasí udání, zji- štěná kompasem v některých lokalitách. Příčina toho jest dvojí; předně máme tu co činiti s místními sklony, způsobenými nepra- videlným usazováním se vrstev blíže ústí řeky do zálivu jezerního, za druhé kvádry pískovcové na pokraji příkrých strání údolních od- kloňují se svou vahou ku straně údolní, čímž vznikají místní odklony, Pokud místních sklonů se týče, jsou tyto zvláště na Vidovli dobře znatelné, neboť vrstvy křídové této výšiny ukládaly se v blízkosti břehu a směr i síla proudu vodního často se tu mě- nily. Kdežto jsou kvádrové pískovce na místě samém v poloze vodo- rovné, přec vyskytne se často uprostřed kvádru partie, v níž zrna písková uložena jsou ve vrstvičkách šikmých. Obr. 5. znázorňuje místní sklon ve stěně lomu na východním svahu Vidovle (prof. č. 36). Jest to typický příklad „příčné vrstevnatosti“.*) Směr vrstevních ploch ve vrstvách a a D jest S 18° Z a sklon 25° ku S. Na jiném místě v tomže lomu a ve stejném horizontu jest příklad „křižující se vrstevnatosti“.**) (Obr. 6.). Směr *) Cf. „Diagonalschichtung“ (Schrágschichtung) — KaruHack (8, pg. 69). **) Cf. „Discordante Parallelstruktur“ (Kreuzschichtung) — Kaırnack, tamtéž, 20 XXII. Dr. Břetislav Zahálka: ploch vrstevních ve vrstvě a jest S 28° Z a sklon 25° ku V, ve vrstvě b jest směr ploch vrstevních S 32° V a sklon 35° ku Z. J J re ee Irstva6. pasmal. Fons EA an ze \ Fasmoll. Vrstua 6. pasma Z: 125 Obr.b. Vezmeme-li v üvahu všechny tři druhy uvedených místních sklonů, vysvitne, že vrstvy a a b (obr. 5.) usadily se pod vlivem proudu téměř od jihu přicházejícího, vrstva a (obr. 6.) pod vlivem Křídový útvar v západním Povltaví. 21 proudu od jihozápadu a vrstva d (obr. 6.) pod vlivem proudu od jiho- východu přicházejícího, což jest v souhlase s výsledkem studia, že blízko na jihu odtud vlévala se do jezera, (později moře, křídového Berounka křídová. = Dále pozorována „příčná vrstevnatost“ v Chabech (západně od Stodůlek) ve stěně pískovny (prof. č. 41, vrstva 1.).: S partiemi, ve kterých zrnka. pískovcová uložena: jsou ve vodorovných vrstvičkách, střídají se vrstvy, v nichž zrnka uložena jsou ve vrstvičkách šikmých, při čemž převládá směr S 68“ Z a sklon 30° ku JZ. Na výšině Bělohorské jsou již místní sklony méně vyvinuty a čím dále se od jižního břehu křídového jezera vzdalujeme, tím více jich ubývá. Místní odklony pěkně jsou zřetelný v lomu na pískovce pásma I. u Císařky (lom na západ od onoho, ve kterém sestrojen byl prof. č. 28). Rozsedliny směru prvního (S—J) jsou tu jen co pouhé trhliny v pískovci znatelny, kdežto dle rozsedlin soustavy druhé (V— Z) jsou stěny kvádrů pískovcových až 3 dm od sebe od- dáleny a směrem k údolí (k jihu) mírně odkloněny. V komplexu kvádrů nejblíže k údolí položeném (nyní jest již až k základu vy- lámán) změřen na vrstevní ploše : směr vrstvy 8 88° Z a sklon vrstvy 14° J. Ve druhém komplexu kvádrů od údolí změřen na vrstevní ploše směr vrstvy S 57° V a sklon vrstvy 6°—10° J. V pískovcovém lomu za Strahovem (prof. č. 26) jest směr vrstev kvádrových pískovců velmi měnivý: směr vrstvy S 82° V a sklon vrstvy 6° S; na jiném místě v tomže lomu: směr vrstvy S 12° V a sklon vrstvy 10° V, Místní nepravidelnosti ve sklonu vrstev a tím i ve sklonu roz- sedlin pozorovány též v pískovcovém lomu u Stodůlek (prof. č. 40). Sklon i směr vrstev jest tu na různých místech různý, tak. na jednom místě zjištěn směr vrstev přibližně severojižní a sklon 22“ ku -Zná jiném byl směr vrstev přibližně S 45° V a sklon 22 ku JV, Rozsedliny jsou šikmé, tak rozsedliny soustavy I. (směru S 36° V) sklánějí se pod úhlem 74° ku JV a rozsedliny soustavy II. (směru S 89°.) mají sklon 80“ ku J. Vysvětliti lze nepravidelnosti tyto jednak ER místními, jednak místními poruchami-tektonickymi. 29 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: Při popisu zvláštních zjevů ve vrstevnatosti kvádrových pí- skovců pásma I. jest se zmíniti ještě o výskytu rýh vlnovitých (ripplemarks), vznikajících, jak známo, vlivem příboje. Zjištěny byly v obou velkých lomech u Císařky na Bílé Hoře. V lomu západním přístupny mi byly v roce 1908 na vrstevní ploše ve spodním oddílu pískovců kvádrových (dnes jsou lámáním kamene zničený) — obr. 7. Probíhaly ve směru S 38° Z; prohlubinky byly oblé, sedla ostrá. Hloubka prohlubin obnášela až 2 cm, šířka 10—15 cm. Povrch rýh vyložen byl tenkou vrstvičkou limonitu barvy žluté. JZ 40- /5 m SI V lomu východním u Cisaïky (prof. č. 28) byly zjištěny vlno- vité rýhy též (r. 1909) a to na rozhraní vrstvy 5. a 6. V jednom místě probíhají ve směru S 28“ Z, jsou však nepěkně vyvinuté, sedla vrstva (. = vrlvá Se jsou naznačena řadou vyvýšenin seřazených do rovnoběžných řad. O několik kroků dále k východu, v témže horizontu, jsou vlnovité rýhy velmi pěkně vyvinuty — obr. 8. Probíhají tu ve směru severo- jižním. Pod první soustavou rýh jest soustava druhá, co do směru 1 vývinu s prvou úplně shodná; vertikální vzdálenost obou soustav obnáší 5 cm. Vlnovité rýhy tyto liší se od oněch v lomu západním poněkud Širšími prohlubinami (15—20 cm) a tím, že sedla nejsou ostrá, nýbrž mírně zaoblená. Hloubka prohlubin obnáší 1—3 cm. Zře- telně vyvinuty jsou jen v šířce 6ti metrů (měřeno ve směru V—Z), za touto hranicí na obou stranách se vytrácejí. Křídový útvar v západním Povltaví. 23 Horizonty vlnovitých rýh jsou v obou lomech skoro ve stejné výši — v lomu západním jest zvlněná plocha vzdálena od pátra pásma I. 48 m, v lomu východním 3°9 m. Směr rýh jest v obou lomech přibližně severojižní; poněvadž pak vlnovité rýhy probíhají pravidelně rovnoběžně s pobřežím, byly by se v našem případě utvo- řily pod vlivem pobřeží, jež se na blízku, východně od Bílé Hory, táhlo ve směru severojižním. O vrstvách a fáciích pásma I. V okolí Řípu, v Poohří a v Pojizeří rozeznány byly v pásmu I. čtyři souvrství a označeny byly od shora dolů písmeny a, b, c, d (viz práce ČENKA ZAHÁLKY (31, 33, 35). Souvrství a sestávalo z železitých slepenců neb pískovců; souvrství dz pískovců kaolinických, hrubozrnných neb jemnozrnných; souvrství c z lupků, místy s tenkou vrstvičkou uhlí; souvrství d z mocných kvádrových pískovců koalinických, většinou jemnozrnných. V našem okrsku nejsou jednotlivá souvrství s takovou pravi- delností vyvinuta, což u pobřežních usazenin dalo se předpokládati. Pouze malá část pásma I. v okrsku našem usazena byla v širém je- zeře (v severní části výšiny Velvarsko-Kralupské). Všude jinde dála se sedimentace v blízkosti břehu — ať již břehu jezera křídového vůbec, t. j. v okolí Prahy, aneb břehu ostrova Turského; pročež má pásmo I. v okrsku našem ráz pobřežní (kromě nejsevernější části). Stálý horizont petrografickÿ udržuje pouze nejvyšší část sou- vrství I. d, kteráž jest všude vyvinuta ve fácii pískovce kaolinického. V dolení poloze tohoto souvrství vyskytují se v blízkosti břehu i lupky a slepence, jak shledáváme na př. v profilu nad Lobčí a na Hostivém — to jest pobřežní fácie souvrství I d. Souvrstvi I. a, b, c nelze v okrsku našem rozlíšiti; horizont charakterisovän jest lupky, pískovci jílovitými, pískovci železitými a p. Zdánlivě malá mocnost pásma I. na některých lokalitách (jako na př. nad Lobčí, na Hostivém, u Tuchoměřic, nad Jenerálkou a j.) vysvětluje se tím, že zastoupeno jest tu pouze souvrství nejvyšší 1 d. Příčinou,' že nedošlo v místech těch k sedimentaci souvrství starších (I a—c), jest, že dno jezerní tvořilo za doby pásma I. v dotyčných místech vyvýšeninu, na kterou počaly se ukládati sedimenty teprve tehdy, až usazením se souvrství I a—c v okolních hlubších polohách vyvýšenina zarovnána byla. Vrstvy pásma I. sledovati budeme dle následujícího pořadí krajin: jižní okraj vysočiny Řípské; výšina Velvarsko-Kralupská ; 24 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: příčný řez vrstvami křídovými od Proväzky do Brandyska; kraj mezi výšinou Turskou, údolím Šáreckým a Hostivicemi; kraj mezi údolím "Šáreckým a planinou Bělohorskou; planina Bělohorská; . Vidovle Píska u Stodůlek. Jižní okraj vysočiny Ripské. Vrstvy křídové zapadají tu mírně k východu, jak možno ve svahu do údolí Červeného potoka pozorovati. Kdežto u Miletic jest pásmo I. ještě ve značné výši nade dnem údolním, zapadne již před obcí Sazenou pod dno údolnía ve Vepřku jest hluboko pod povrchem zemským. Miletice. Pásmo I. jest dobře přístupno v údolním svahu při silnici mezi potokem, Vranským a Mileticemi. V zářezu silničním, severně od mostu přes Vranský potok, přístupný jest spodní oddíl pásma I. v mocnosti 1:5 m. Profil zdejší uveden již svrchu -v článku o patru pásma I. pod číslem 3.-Nejdoleji vystupuje 1 m mocná. vrstva jílu velmi písčitého, místy v pískovec jílovitý přecházejícího. Nad tímto spočívá 0:4 m mocná vrstva pískovce jílovitého s příměsí sádrovce a-aluminitu. Zrnka křemenná -jsou většinou 0:06 — 072 mm veliká, tmelem jest šedý jíl, k němuž množství mikrosko- pických částic úhelných -jest přimíseno. Aluminit jest v pískovci „roztroušen ne příliš hojně a má. tvar bílých hlízek 2—3 mm velkých. Co do množství převládá nad aluminitem sádrovec. Zjištěn byl pouze mikroskopicky jakožto příměs v tinelu jílovitém. Má tvar ta- bulek šestibokých, ve směru jedné diagonäly protažených, délky nej- výše 0:36 mm. Mikroskopicky jerí se čirým a vykazuje dvojlom velmi nízký. V poloze nejvyšší přechází tento pískovec v iskor so velmi jílovitý (vrstva 3..— 1 dm mocná). Zrnka křemenná jsou 0:12— 0:48 mm velká, tmelu jílovitého jest oproti hornině předešlé značně vice, a přimíseno jest hojně. zúhelnatělých částic rostlinných. Alu- minit jest v něm rozšířen a vyvinut jako ve vrstvě předešlé, kdežto sádrovec jest makroskopický, v drůzách až 5 mm velkých, sestá- „ vajících ze zřetelných monoklinických krystalků barvy šedé. Patrem pásma I. jest les diluviální, jenž na styku s piskovcem pásma I. obsahuje aluminit a sádrovec. O původu aluminitu a sádrovce této Bu viz you o patru pásma I. Křídový útvar v západním Povltaví. 25 „Dále na sever, před obcí Mileticemi, otevřeny jsou dva velké lomy na kvádrový pískovec pásma I. Ve východním z nich veden ná- sledující : ps Profil 4. Vrchol lomu. -2063 m n. m. 6. Pískovec kaolinický s příměsí jílu, jemno- zrný, tmavošedý, velmi pevný S hojnou mikro- Schicken drtí uhelnou . . . 0:5 5. Pískovec týž jako ve Te 1 Brink an deskovitého .... z bee 10 S | 4 Pískovec kvádrový, týž l ve sie je . 28 = | 3. Pískovec kaolinický slabě nažloutlý, v It | Ë 7 | drech, s tenkymi vrstvickami piskovce jflovitého, S = | jemnozrnneho, Sedeho, en "drobnou bo = 2 úhelnou. . . . 15 P = 2. Piskovec RUE chS. ban Fab na- žloutlý, v pevných kvádrech, s rourkovitými otvory od vypadlých (ve stěně lomu zúhelně- lých větviček rostlinných.. . .-. 20 1. Pískovec kaolinický, an bílý, i povných kvádrech. "2 <. 200,0 Dno lomu. ? 1950 m n. m. Kvádrové pískovce vrstev 1—4 náležejí k souvrství d a posky- tují velmi dobrý kámen stávební i k účelům kamenickým se hodící. V pískovci vrstvy 1. roztroušena jsou jemná, poněkud protáhlá zrnka turmalinu, makroskopicky černá, mikroskopicky žlutohnědá ; index lomu jest mezi 1655 —1:634*), dvojlom vysoký, optický char- akter negativní; jsou-li zrnka dosti protáhlá, lze. zjistiti, že zhášejí -rovnoběžně s podélnou hranou; pleochroismus jest silný mezi žluto- hnědou a olivově zelenou. — Tu a tam jest v pískovci černé, pod mikroskopem slabě prosvítavé zrnko lyditu. Hlubëi vrstvy pásma I. v blizkosti lomu přístupny nejsou. Se- obch. -Výše nad lomen, v polít a v obci Mileticích, jsou Veste kří- dové nepřístupny. Pásmo IL, jakožto patro pásma I., vůbec tu pří- stupno není a téprve v nejvyšší části obce jsou při silnici odkryty měkké slíny pásma In. : *) Určeno nehoda Boce pomocí kéknti 0 k námém lomu. © 26 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: Kvádrové pískovce pásma I. v okolí Miletickém určuje J. Ko- PECKÝ (10, pg. 18) jako „senonské pískovce“ ; řadí je tudíž do senonu, kdežto jsou stáří cenomanskeho. Nad těmito „senonskými pískovci“ prý následuje „semická opuka“ (tim míní naše pásmo III.). Nemá tudíž snad o existenci pásma II. (korycanských vrstev dle KREjčíHo a Frièe) v kraji našem tušení. V údolním svahu Červeného potoka jest pásmo I. naposled před zapadnutím pod dno údolní přístupno SSV od Budohostic pod cihelnou. V malé pískovně odkryt tu jest rozpadlý pískovec kaolinický, jemnozrnný, šedý v mocnosti 4m. Jest tu ve výši as 180 m n. m. Výšina Velvarsko-Kralupská. Jak již svrchu řečeno bylo, zapadají křídové vrstvy na této výšině pod úhlem '/,° ku SV. Následkem tohoto sklonu pásmo I, kteréž v SV části výšiny jest dosti hluboko pod povrchem skryto, vystupuje zvolna směrem ku JZ. Zvláště příhodná pro studium geolo- gických poměrů jest východní stráň výšiny, příkře do údolí Vltavského spadající; strání touto jest výšina jakoby seříznuta ve směru severo- Jižním. Hleďsebe. Studujíce zmíněnou stráň od Nových Ouholic směrem k jihu, setkáme se s pásmem I. poprvé mezi Podhořany a Hleďsebe. V lomu odkryta jest tu nejvyšší část pásma I., sestávající z kvádrových pískovců kaolinických. O něco dále k jihu veden souvislý profil z obce Hleďsebe dle cesty, jež vede do obce Uha. Profil 5. Rozcestí na vrcholu planiny. Kota 231 m n. m. Diluyium © "Sterkl Re et eee ar. S NE 7 — ————————_ nn Be a — 7. Slín písčitý, žlutobílý, dosti pevný . soli Vápenec křemitý, šedý, ve velmi pevné lavici 04 learn 6. . 15. Slín písčitý, žlutobílý, pevný . | > = | 4 Vápenec křemitý, Bi ve velmi one | =] pa Dm | Nepřístupno . ar. ie zurselseie non de OASIS, Nádraží Veltruské — Koleje státní dráhy. Kota 171 m*) n. m. Pískovce kaolinický pásma I. (souv. d) jest dobře přístupný ve starém lomu v zahradě přiléhající k domu č. 8. Dle sdělení majitele lomu p. Můllera byl lom před léty více vyhlouben, při čemž zjištěn následující pořad vrstev pásma I.: bílý pískovec kaoli- nicky měl úhrnnou mocnost as 7, pod ním následoval rezavý pískovec as 1m mocný a pod tímto přišlo se na lupky. Nebylo tudíž celé pásmo I. prolamováno. : V přístupném pískovci pásma I. vyznačena jest vodorovná vrstevnatost ložnými plochami, v nichž zrnka křemenná tmelena jsou hojným žlutohnědým jílem a přimíseny jsou hojné šupinky muskovitu a černá drť úhelná. Mikroskopicky zjištěna byla jemná zrnka žluto- hnědého a silně pleochroistického turmalinu, dosti vzácná. A. E. Reuss r. 1844 (23, pg, 117) určuje vrstvy našeho pásma I. v krajině mezi Vepřkem a Kralupy jako svůj. „Unterer Ouadersandstein“. Zmiňuje se též o sklonu křídových vrstev k severu v krajině této. Knejčí r. 1870 (14, ps. 73) podotýká též, že v krajině zdejší zapadají vrstvy křídové k severu. Farč r. 1879 (3, pag. 70) určuje ve stráni u Hleďsebe vrstvy našeho pásma I. jako „Perucky kvádr. *) Nadmořské výšky. v.tomto, jakož i ve všech ostatních profilech udány jsou dle měření gen. štábu (dle mapy 1:25.000); s těmito nesoublasí čísla, jež udána jsou v záznamech jednotlivých drah pro tratě jejich. Difference mezi oběma daty bývá někdy značná. : Křídový útvar v západním Povltaví. 29 Severně od Nelahozevsi. Nejblíže další profil veden v ostrohu stráně '/, km severně od Nelahozevsi a to od křižovatky silnice s cestou, *) jež odtud dosti hlubokým údolím příčným vede k západu. Profil 6. Vrchol ostrohu. © Kota 226 m n. in. Diluvium. — Štěrk. { Nepřístupné vrstvy pásma III., zakryté se shora. sva- S | leným štěrkem diluviálním. Přítomnost jich prozrazuje S 5 | se roztroušenými na povrchu deskami pevného, polo- - —, | Zvětralého vápence křemitého, bělošedého. © 002 Sn běložlutý, měkký . -171-5 49- 8 (1. Jil slabě slinity, tmavošedý se akuten skvrnami 25 S —— 0. 22.2.1907 SH I UT jan { 5. Pfskovec glaukonitieko-jflovity, jemno- zrný; šedozelený, sypký . : . . . 1:15, 1) 4. Piskovec glaukonitic kejílor I Hamm zrný, žlutohnědý, v pevné lavici . . . . 0:50 as 3. Pískovec týž jako na vrstvě 2., à s men- U M; ším podílem glaukonitu, barvy šedé . . . . .230 | S | 2.Piskovecglaukoniticko-jilovity, jemno- = = zrný, žlutohnědý, sypký. Stopy po P H zkamenělinách . . . . „0:40 1. Pískovec chudý na mel jílovitý, os sycený limonitem, jemnozrný, žlutohnědý, pevný, | o deskovibýc ers cibrudee vole aha 40190 185 85 I 1 A Piskovec kaolinicky, jemnozrnÿ, | šedobílý, v xvädrech, zrna téhož jako | NES NET our . 200 | 8. Piskoveckaolini dan aim, te d bílý, v kvädrech, zrna hrubšího než vrstva Ders dne | 0:90 | | de Pilot kaolin canon be - bílý v kvadrech, #2... 2210 | à = "ie Lupek Sedy s hojnými, ml alas = SE | křemene a šupinkami muskovitu . . . . 060 | = *) Protf nečíslovanému strážnému domku státní dráhy. 30 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: = | 5. Pískovec chudý na tmel kaoli- S = nický, jemnozrný, rezavý, dosti pevný .1'25 S À 4. Piskovec kaolinicko-sericiti- cky, jemnozrný, šedobílý, S proužky den žlutozelenými, pevný, tence vrstevnatý . . 0:15 9. Lupekotmavošedý -0-00 00 | 2.Piskovecjilovity, jemnozrnÿ, tmavo- šedý, pěvný -© S à à +... Sean | | 1. Lupek šedý, místy hněděšedý . . . . 190) Nepřístupno 1 Satin EAST .15 Křižovatka cesty se silnicí 17185 m n. m. V Hleďsebe přístupná byla pouze nejvyšší část pásma I. — patro jeho bylo ve výši 1765 m n. m.; v profilu tomto jest patro pásma I. již ve výši 185'85 m n. m. a následkem toho přístupno jest tu v mocnosti větší — 14m. Vrstvy 1—6 jsou aequivalentem souvrství d a c a vrstvy 7—9 souvrství d. Lupky vrstvy 1. a 3. obsahují hojně drtě uhelné, zřetelné, však rostlinné nepozorovány. Pískovec jílovitý vrstvy 2. jest nápadný svou pevností. Tmelu jílovitého má málo. Obsahuje hojnou příměs makroskopických Šupinek muskovitn a drtě úhelné. Odlupuje se deskovitě a prostu- pován jest tenkými vrstvičkami tmavohnědého lupku. Pískovec kaolinicko-sericitický vrstvy 4. popsán svrchu v petrografické části pásma I. V kaolinických pískovcích vrstvy 7., 8. a 9. jest při- míseno hojně jemných šupinek muskovitu a černých neb načervenalých zrnek lyditu. Vedle toho v pískovci vrstvy 9. jest značná příměs zrnek turmalinových, makroskopicky černých, mikroskopicky žluto- hnědých, někdy s odstínem do olivova; pleochroismus jest silný mezi olivověhnědou a tmavohnědou, © Nelahozeves. Z Nelahozevsi veden profil dle silnice do Lobče vedoucí; v místě, kde se silnice zatáčí k jihu, odbočeno do lomu pískovcového, jenž JZ nad obcí Nelahozevsí jest otevřen. Profil 7. Vrchol lomu. 1979 m n. m. Uno De a ae 3 o © 1D Diluyaum. — Les ŽÍNLÝ, u, à samen CS 0 Křídový útvar v západním Povltaví. 31 a { 6. Jíl glaukoniticky, žlutozelený . . . . . .035) 5. Pískovec jílovitý, slabě glaukoniticky, jemnozrný, šedý, velmi porovitý, měkký, ve vyšší poloze poněkud nažloutlý od limonitu . . 2:10 4. Pískovec jílovitý, jemnozrný, šedý, se žlu- tými skrnami, dosti pevný .. 2010 9. Pískovec kaolinický, tions sedobily, - A místy slabě zbarvený do zelenožluta. V hoření L S * | poloze zelenožlutý. Obsahuje stopy po mořských 2 © zkamenělinách . . . . 0:85 2. Piskovec Paoli noky | ame bělošedý, velmi porovitý, sypký, se stopami po mořských zkamenělinách . . .... ..0:10 1. Piskovec Pepe oba komor, jemnozrný, zelenožlutý, sypký, s hojnými moř- | skymi zkamenělinami . . . „u. < 0:0. « „OD | 90:10 zo = Pískovec kaolinicky, jemnozrný, bílý, kvádrový, velmi s J DeymyaRs ar en Ste a HN. 3210 =) a ! dno lomu Z | NOPRstupno8 4 amt LADE EIERN O0 41100 Nádraží státní dráhy v Nelahozevsi — koleje — 173:8 mn. m: Pískovec kaolinický pásma I. jest velmi pevný, v tenčích deskách zvonivý; muskovitu, jemných zrnek lyditových a uhelných částic jest málo přimíseno. Proklädän jest tenkými 1 mm mocnými vrstvičkami šedého neb žlutého jílu, jenž obsahuje místy hojnou drť uhelnou a hojněji muskovitu než okolní pískovec. Od onoho místa, kde odbočeno ze silnice do lomu, veden profil další dle zářezu silničního směrem k Lobči. Profil 8. Vrchol návrší jižně nad Nelahozevsi - 225 m n. m. = 2. Nepřístupné vrstvy pásma II. Na povrchu roz- | S = troušeno jest hojně desek slínů písčiých. 233 | © : er + iz E II) žlutoblýe c ur ne nor (A (air UNE ST re 32 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: { 7. Jil glaukonitický, trávově zelený . OS 6. Nepřístupno . is el (BLOK 5. Pisk:o;veic olo ut jemnozrný, šedobílý, = sypký, s vložkami pevného pískovce rezavého, = | © tmeleného hmotou jilovito-limonitickou. .03 = = |4 Piskovec kaolinicky,. jemnozrny, Zluty, 32 = } : tence vrstevnatý, sypký . . . . „OL E = = 8. Piskovee j{lo vit ÿ, jemnozeny, Sedy, s hoj- | Fe a nými rezavými skvrnami od limonitu. . . . . . 03 < | 2. Piskovec kaolinicky, drobnozrný, bělo- Fi Sedy,. silně porovitý, sypký - - - - - TO Te ee ae = drobnozrný, nažloutlý, s nádechem do zelena, = PR ASUS 2 ne a O2 j 130.04 = ( 2. Piskovec kaolinicky, jemnozrnÿ, bélo- = | žlutý, v kvádrech, pevný . . . . = 53 | S = | 1D 87Kk10ve7C Pon ct oma in- [® č tensivně žlutý, sypký | Be Nepřístupno 23- s s 8.0 22.00, ee vo CONSO Nádraží státní dráhy v Nelahozevsi — koleje — 173:8 m n. m Pískovec kaolinický vrstvy 2. obsahuje roztroušená makroskopická zrnka černá, jež mikroskopicky určena z většího dílu jako lydit (tmavá), méně jako turmalin (hnědožlutá). Zrnka turmalinu dosahují velikosti až 0'3 mm, jinak jeví vlastnosti svrchu v petro- grafické části pásma I. popsané. Muskovitu jest málo. A. E. Reuss r. 1844 (23, pa. 117—119) popisuje profil vrstvami křídovými ve. stráni mezi Nelahozevsí a Lobčí (lokalitu přesně neo- značuje). Profil lze dosti dobře porovnati s profilem naším z lomu nad Nelahozevsi (č.-7.). Citát ‚Reussüv porovnán současně S naším určením: Zahálka | Reuss- Zahálka | dona 15. Gerölle mit sehr eisenschůssigem | __ er | braunem thonic sandigem Bindemittel (1-1"/;'). | 14. Graulichweisser fester Kalkmerge) | von ebenem Bruche, nicht zu unterschei- ) (ee) 0 29 D Kridovy ütvar v zäpadnim Povltavi. 33 En PA TE SE Een TE SE RS TE EC GER DEEE EFT ETES EE PERTE) Zahälka*) Reuss Zahälka den von manchem Plänerkalke, stellenweise = T A kleine grüne Körner führend, mit sparsa- = = = men und undeutlichen Versteinerungen, = = E worunter Cytherina subdeltoidea.**) ('/,— 2 = 2 2 Klaftern). = © A 13. Aschgrauer Mergel von. ebenem = E Bruch, ohne Petrefakten (2—3'). _| à 12. Sehr weicher dunkelgrüner tho- niger Sand, stellenweise grau gefleckt und | fester mit zahlreichen grossen dunkel- orůnen Körnern und Flecken, ganz ähnlich = manchem Schiefer zwischen Plänersandstein = und unterm Quader bei Weberschan. (8. = pg. 86.) (1" mächtig). = 11. Gelblicher Sandstein, úbrigends wie 2 N. 10. 5 10. Sehr feinkörniger grůnlicher Sand- =) | stein mit zahllosen Glimmerblättehen und e sehr kleinen grünen Körnern. Enthält ein- = zelne, aber schön erhaltene Steinkörne von = Trigonia sulcataria Lamk., Cucullaea cla- © bra Sow., Pectunculus, Cardium Hillanum č Sow., Ponopaea Gurgitis Brogn., Psamobia 3 semicostata Röm., Rostellaria, Turritella 3 s We granulata Sow. (I—1'/, Ellen). 5 = z = 9. Wie N. 5. ZE = 2 8. Feinkörniger fester grünlicher Sand- = = s 8 stein, in einzelnen Schichten voll von den |$ 3 = obigen***) Petrefakten. (1'/, Ellen). = = *) V levé koloně krajní udáno, kterým pásmům našim odpovídají popsané vrstvy Reussovy. V pravé koloně krajní označeno, kterým pásmům našim odpo- vídají Reussovy horizonty na jejich typických lokalitách. Podobně jest rozuměti porovnáním těmto při dalších citovaných 1 rofilech. **) — Baiardia subdeltoidea v. Münster sp, ***) £, j. jako ve vrstvě 5. Reuss totiž v orrginale počíná s popisem vrstvy 1. +) t. j. a) u Peruce rovná se Reussův Plänersandstein jen pásmu IN. (viz práce Č. Zahálky o křídě v Poohří), b) u Třiblic a Břvan rovná se pásmu IIIL.—IV. (viz dosud neotištěnou práci Č. Zahálky o křídě v Čes. Středohoří). 3 34 Zahälka XXIII. Dr. Břetislav Zahálka : Reuss Pásmo II. Pásmo I. Karbon. 7. Grauer thoniger sehr dünnschiefe- riger Sandstein (1'/,). 6. Grünlichgrauer festerer Sandstein ohne Petrefacten (1'/,). 5. Feinkörniger sehr lockerer grünlicher Sandstein voll von Steinkörnen von Pecten aequicostatus Lamk., Gervillia solenoides Defr., Trigonia sulcataria Lamk., Pectun- culus, Cardium Hillanum Sow., Venus, Turri- tella granulata Sow.. Littorina rotundata SOW.: (ud: 4. Feinkörniger, weisser und gelblicher Sandstein (unterer Quader) mit einzelnen Thongallen, Nestern von zerreiblicher ko- hliger Substanz, Parthieen von Holz-Kohle und Knollen von Strahlkies. Seine Schichten wechseln von 2—3 Zoll bis 2—3 Ellen Dicke. Die Ablösungen sind oft mit kohli- ger Substanz überzogen oder lassen Stük- ken vorkohlten Holzes wahrnehmen. Ver- steinerungen sollen sich nach der Aussage der Steinbrecher nur äusserst selten finden. Nach oben ist er von zahlreichen horizon- talen Klüften durchzogen, stellenweise fast schiefrig (5—6 Klaftern mächtig). 3. Feste Arkose von mittleren Korn mit einzelnen Glimmerblättchen, ganz sand- steinartig, steile Felsen bildend. Sie wech- | selt 6—7mal mit einem Conglomerate, in welchem die Quarz — und seltenen Kie- selschiefergeschiebe oft die Grösse einer Faust oder selbst eines Kopfes erreichen. 2. Ein schwaches Kohleuflötz, 1—1!|, | Fuss stark, aber noch durch mehrere Schie- ferthonschmitzen unterbrochen. 1. Arkose, ziemlich feinkörnig, Dünn- schiefrig, weiss und gelblich, sehr porze- lanerdereich. Unterer Quader Der eigentliche untere Quader (Unterster Quader). Karbon, Zahálka Pásmo T. Karbon. Křídový útvar v západním Povltaví. 35 RomnGEer r. 1847 (26, pg. 654) zmiňuje se o pískovcích naëeho päsma I. v okoli Nelahozevsi a nazyvä je „Unterer Quader“, Severni konec tunelu Nelahozevského. Při severním konci tunelu státní dráhy jsou v hluboké strži pří- stupny vrstvy křídové. Na dolním konci strže, v ostrohu nad drahou, viděti jest následující: Profil 9a. Wiicholestranees 2 Bora aaa ae er 20 Men. Nepeistupnewwestwyzvipolich > - . AT CR EEE 2230 — 2077 —————————. = [Pískovec kaolinicky, jemnozrný, Sedobily, místy na- AR od větší příměse glaukonitu, deskovitý i v moc- E MejsÍCHAVCC S: Fe un one ae à à 360 2041 a kaolinický, jemnozrný, bílý, pevný, SAT RER ee eD OY on PEN OD 195'8 Pískovce ea jemnozrné, 5| světlešedé, sypké . .... . o RR o 6:3 91-8 m le kosy drobno- až heubozems; šedobílé, dosti | AE DOVNĚ Sale RL Ge, K5 Koleje státní dráhy při severním konci tunelu . . . . 174 m n. m. T Piskovce pásma I. přikládají se tu konkordantně na jílovito- kaolinické pískovce karbonské. Pásmo I. zastoupeno jest tu pouze kvádrovým pískovcem kaolinickým, jenž jest aeguivalentem pouhého souvrství I. d; souvrství mladší (a—c) se tu neusadila, následkem mírné vyvýšeniny dna jezerního. Pískovec jest shodný s oním, z lomu nad Nelahozevsí popsaným. Dále od dráhy, na počátku zmíněné strže, v její stěně severní vkládá se do střední části pískovce pásma I. vrstva lupku kyzova- tého (pyrit obsahujícího), Lupek nedrží horizont (jest možno pozoro- vati, že na jiném místě ve strži se lupek úplně vyklíní a ustoupí pískovci). V místě tomto pokrývá v šikmé stráni vrstvy křídové lés diluviální se štěrkem. Tam, kde stýká se lés s kyzovatým lupkem, tvoří se aluminit působením kyseliny. sírové (větráním pyritu vznikající) na jílovité součástky lésu a lupky křídového. Alu- minit v podobě drobných hlízek obsažen jest v horní části lupku 36 XXII. Dr. Břetislav Zahálka: a dolní části lésu. Několik kroků západně od místa tohoto vystupují kvádry kaolinických pískovců pásma I., ve kterých již lupek chybí — tam jest vrstva lupku vyklíněna. Pro snazší názor 0 poloze aluminit obsahujících vrstev přikládám následující dva profily — profil 95 znázorňuje severní stráň strže s náleziskem aluminitu, profil 9c západní konec strže, kterýž vzdálen jest jen několik kroků od profilu 95. Proc Profil 9 b. : Nepřístupné vrstvy v polích 2050 m n. m. lich. :bL68.diluviälnfse — 204:] m DEM 0 St Sr ke me Azakme | jící na šikmé stráni |- vrstvy křídové. . . . 3815 |= | Nepřístupné vrstvy pásma II. v po- : 1 ' Lés diluviální s alu- minitem a štěrkem diluviálním 2 222.305 5 — 2055 = oo; ae křídový, šedý, |, 00 v hoření poloze alu- | minit obsahující, pře- | 8 chází v poloze dolní Le | = | J Kaolinické piskovce- pásma I. . A v pískovec jílovitý, na- : Zloutlÿ neb šedý . 1 'Neptistupno 2 2.0083: Transgresse křídy na karbonu — 1958 m n. m. ———. Karbonské vrstvy, tytéž, jako v profilu 9a . 25 tl 0 | Koleje státní dráhy při severním konci tunelu . . . .174 m n. m. O této lokalitě aluminitu zmínil se velmi stručně r. 1878 R. Rarrezr (22); nověji (r. 1894) popsal podrobně aluminit zdejší se stanoviska mineralogického a vznik jeho objasnil Dr. J. Barvik (1). Pokud se týče stáří vrstvy lupku, v němž aluminit se vyskytá, kloní se Barvíř k náhledu, že jest nejspíše stáří permského, ač podotýká výslovně, že nebylo úkolem práce jeho zjistiti geologické stáří lupku dotyčného. — Nelahozeveskou lokalitu aluminitu uvádí též V. v. Ze- PHAROVICH (r. 1873) (36) ve svém mineralogickém lexikonu. Nápadná jest shoda způsobu výskytu aluminitu této lokality s výskytem aluminitu u Miletic (cf. profil 3. v článku o patře pásma Křídový útvar v západním Povltaví. 37 I.). Tam tvořil se aluminit na styku lésu diluviálního s křídovým pískovcem velmi jílovitým pásma I. Po stránce mineralogické se aluminit obou lokalit shoduje úplně (cf. svrchu popis aluminitu Miie- tického). Lobeč. Příkrá vltavská stráň, od Nelahozevsi ku Kralupům se táhnoucí, jest v obci Lobči přerušena hlubokým údolím příčným. V ostrohu skalním, severně nad Lobčí veden Profil 10. Vrchol lomu (spolu i návrší v těchto místech) . . . 2167 m n. m. MOH COME Te ee n 2162 4. Pískovec glaukonitický, ee zele- nožlutý, kvádrový, pevný . . . oč als | . Pískovec glaukonitický, er ale. nošedý, místy zelenožlutý, Evádrový, dosti pevný, s hojnými mořskými zkamenělinami . . . 0:6 S) = |2. Piskovec ne oc, = = £ _zelenoëedÿ, hustě proklädany Sue vlož- S = kami tmavošedého jílu . . . . . OL (om 1. Piskovec glaukoniticky, nme. žlu- tozelený, s velmi hojným muskovitem, dosti pevný; směrem vzhůru přechází v kvádrový pískovec kaolinicko-glaukonitický, zelenošedý, s rezavými skvrnami, méně pevný . 50 = Dno lomu — 2088 —— — ——— (3. Pískovec s hojným tmelem kaolinickým, } | jemnozrný, šedobílý, deskovitý, střídající se | | s lístkovitými vložkami lupku tmavošedého | ] a tenkými deskami pískovce železitého, | | jemnozrného, rudohnědého, velmi pevného. . . 03 2 Pískovec kaolinický, jemnozrný, bělavý vekovádruz pevný) Bess ale 1150 1. Lupek tmavošedý : : 13 Transgresse křídy — 205-6 (6. Piskovee kaolinický, jemnozrný, žlutý, | | s partiemi jflovitÿmi do Seda zbarvenými ; tyto | | s#hojnoudrei@uhelnouren. 090 BEER 127206 Pásmo Id. 38 XXIII. Dr, Břetislav Zahálka: [5 Slepenec křemitý, šedožlutý, pevný: , . k 4. Lupek písčitý, hněděšedý neb světle šedý bez otisků rostlinných; směrem vzhůru přechází E v lupek velmi písčitý, šedý, s velmi hojnými S = Ÿ otisky rostlinnými; tento přechází směrem (>> = vzhůru v pískovec jako ve vrstvě 2. . . . 20| © 3. Piskovec kaolinicko - muskovitický, jemnozrný, Sedobily, deskovitý, dosti pevný.. . 02 2. Slepenec křemitý kaolinický, žlutý, pevný . . . n (DP 61. Arkosy a Slepence arbonsle Eine} ee ON Koleje státní dráhy na viaduktě v Lobči . . . . . . 1740 m n. m. Pokud Karbonských vrstev se týče, zjištěny v lupku vrstvy 4. dobře zachovalé otisky flory karbonské; hojný jest tu zejména Cordaites brassifolius (určil se vzácnou ochotou p. Dr. Eov. Bayer). Veškeré vrstvy pásma I. náležejí tu ku souvrství I. d, neboť nelze předpokládati, Ze by tu klesla náhle mocnost souvrství I. d na 1:9 m (vrstva 2. a 3.) — když by vrstva 1. čítána byla ku souvrství I.c. Jest to lokální fácies pásma I. při samém břehu ostrova, jenž na západě odtud z jezera vyčníval (vrch Ers a výšina kolem obce Turska). Tím vysvětluje se ta rozmanitost, s níž v souvrství I.d dosud jsme se nesetkali — brzy lupek, brzy pískovec atd. Následkem mírné vyvýšeniny dna jezerního (viz obr. 2.), jejíž počátek konstatovali jsme již u tunelu Nelahozevského, netvořila se tu souvrství nejstarší (I.a—c) vůbec, a teprve, když okolními usaze- ninami pásma I. vyvýšenina ona zarovnána byla, tvořily se sedimenty (I.d) i zde. Z mocnosti 32 m možno souditi, že ani souvrství I d není tu v úplné mocnosti své zastoupeno. ZiprE r. 1845 (37, pg. XV.) popisuje kvádrové pískovce našeho pásma I. ze stráně mezi Nelahozevsí a Lobčí jako „Feinkörniger weisser Quadersandstein mit Nestern von Thon und zerreiblicher Kohle“. Floru zdejších lupků křídových prozkoumal VELENovský a vý- sledky uveřejnil v pracích r. 1887 (29) a r. 1890 (30). Nälezisko jeho jest na západním svahu při silnici nad Lobčí. © lupcích loka- lity naší, právě popsané, zmiňuje se, že neobsahují žádných otisků rostlinných. Nejnověji zpracována byla flora této lokality v práci Dr. Epv. Křídový útvar v západním Povltaví. 39 Bayera r. 1902 (4), dle kteréž cituji následující seznam všech až - dosud zjištěných rostlin v lupcích křídových u Kralup: Krannera mirabilis Cda in lit. Cunninghamia elegans Corda Cunninghamia stenophylla Vel. Sequoia major Vel. Ceratostrobus sequoiaephylus Vel. Widdringtonia Reichii (Ett. sp.) Vel. Eucalyptus Geinitzi Heer Araliphyllum Daphnophyllum Vel. Dewalquea pentaphylla Vel. Pinus longissima Vel, Fritem na Hostivém nalezená a VELE- NOVSKÝM popsaná pochází z vrstvy, již čítám již ku pásmu II. (prof. č. 11, vrstva 1., pásma II.) —- bližší odůvodnění viz v práci o pásmu Il. ae Me Profil vrstvami křídovými ve stráni mezi Nelahozevsf a Lobčí popsal též GumBEL r. 1870 (6, pg. 534). Místo, kde profil veden, označeno nepřesně: ,Mühlhausen-Lobecz“. Vrstvy od shora dolů popi- suje takto (spolu srovnávám určení jeho s naším): Zahälka Gümbel Zahälka — |Ueberdeckung von Schutt und Geröll . 21/,‘|— SE = 1. hellfarbiges, mergeliges wohlgeschich- tetes Gestein des Mittelpläners . . . .7 IM. 2. weicher, grauer Mergel, Grenzschicht zwischen Unterplänergrünsandstein und Mit- \telpläner (== Schicht 9, Profil C und B) 2!/,‘ 3. weicher, knolliger, dunkelgrüner, hellgefleckter Grünsandstein mit grossen ıQuarzkörnern wie Schicht 10 Profil C und \lSenicht 4 Prohledat 4. feinkörniger, grünlichgrauer und gelb- ‚licher glimmeriger Grünsandstein voll Ver-| |steinerungen ; darunter Cardium hillanum, II. | Arca subglabra, Trigonia suleataria . . .5' 5. wechselnde Lagen von festerem und weicherem, kalkigem und thonigem Grün- - [sandstein (== Schicht 12 Profil C) mit ziem- lich zahlreichen Versteinerungen wie in der Mittelpläner Mittelplärer-Me- nicker-Schichten rgel-Liboch-Mel- | | II. " Unterpläuer Pangratzer Schichten. Unterpläner-Mergel und Grünsandstein mit Ostrea biauriculata etc. Tuchomeritz- 40 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: Zahälka * Gümbel vorigen Schicht ; bemerkenswerth sind: Am- monites navicularis, Pecten aequicostatus 2 | SW LUS ye der NO Re SÁM | Eure. IVe Bee IE NE 6. schmutzigweisser und gelber feinkör- | _ 88 niger Sandstein mit Putzen und unregelmäsi- i 25 gen Zwischenlagen von grauem Schieferthon,|<| S% erfüllt von kohligen Theilchen und Pflauzen-| = 55 resten. Bei diesen Lagen beginnen die Pe-|2| „ © © zbarven rezavě od limonitu . . . * 0:60. sk 1. Pískovec kaolinicko- laser jemnozrný, zelenošedý s žlutozelenými skvrnami | { při povrchu, dosti pevný, v kvádru . . . . . 050 j Křídový útvar v západním Povltaví. 45 — 18775 E | Pískovec kaolinický, jemnozrný, bílý, v kvä- un D > Sn ABEC DOV r di ee nene RON 280 Dno lomu. Nepkistupne vrstvy fe LAN 0064 dan 3108190 Silniční most přes potok. | 180 m n. m. V pískovci pásma I. roztroušena jsou jemná zrnka turmalínu, makroskopicky se jevící co černé tečky, mikroskopicky barvy žluto- hnědé, silně pleochroistické, Reuss r. 1844 (23, pe. 120) praví o krajině této: „Auch im Thale von Welwarn tritt unter dem Plänersandsteine (= naše pásmo III.) der Quader hervor (= naše písmo I. + IL), welcher sich bis an die Dörfer Budohostitz und Chrzin erstreckt. Er ist graulichweiss, schiefrig, glimmerreich und fällt mit 15° bis 20° gegen W. Ohnweit des letzt genannten Dorfes sieht man ihn in einem alten verlassenen Steinbruche entblösst ganz von der ge- wöhnlichen Beschaffenheit, aber mit höchst veränderlichem Fallen der Schichten. Im westlichen Theile des Bruches neigen sie sich mit 15° südwärts, in der Mitte mit 20°NNW, an der Ostseite senken sich die tieferen Schichten mit 10° gegen N., während die obersten fast horizontal liegen.“ Sklony Reussem měřené jsou pouhé místní sklony, jež mně přístupny nebyly. Příčný řez vrstvami křídovými od Provázky do Brandýska. Pro valka Poněvadž od Kralup dále na jih pásmo I. nepokračuje, jsouc přerušeno výšinou Turskou, odbočil jsem z Hostivého na západ na výšinu Provázku, nad Zvoleňovsí se zdvíhající, kdež pásmo I. opět jest vyvinuto, abychom tak, pokud možno nepřetržitě, sledovati mohli soustavu pásem křídových až na okraj útvaru — do okolí Prahy. Profil veden ze Zvoleňovsi, ze dna údolního, zprvu dle silnice, později odbočeno v pravo po cestě (tam, kde silnice tvoří serpentinu) a výše pokračováno opět po silnici až ku křižovatce (s křížem) ; odtud veden profil směrem jihozápadním dle cesty, vedoucí přímo na vrchol výšiny, 5 46 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: Profil 15. Vrchol výšiny Provázky. kota 301 m n. m. ( 5. Nepřístupné vrstvy. — V opuštěném lomu, té- ] | měř na vrcholu výšiny, 2:5 m hlubokém, spatřu- | jeme střídati se lavice písčitých slínů žlu- à | tobilych s lavicemi vápenců křemitých = Šedých. 12. 8 ee. ADO S © ? 4. Slin nažloutlý, ad, RP ne ne à iL 0 © = Se 2 | 3. Nepřístupno . . . . . LED a = 2. Slin nažloutlý, on S Deck be ence křemitého velmi pevného ...... m E) — Křižovatka silnice s cestou — kříž — 270 m n. m. — [1 Slín nažloutlý, měkkýc A- 4 2 2690 ( 3. Piskovec glaukoniticko-kaolinicky, { jemnozrný, Sedozeleny, sypký, místy žlutý s vlož- | = kou pevného pískovce glaukonitického, | di S x jemnozrného, žlutozeleného. . . . . FAGOR © | 2. Piskovec jilovity, jemnozrný, soin s pří- Go) a | měsí mikroskopického glaukonitu, sypký . . . 09 | 1. Týž pískovec jako ve vrstvě 6. pásmo I. . 12 i — 2660 [ 6. Pískovec kaolinický, jemnozrný, a N | BYDKVA Der nn U 5. Jíl šedý, žlutě Jr v hosen alla) pře- chází v lu pek s hojnou drtí uhelnou. . . . 07 us 4. Pískovec kaolinicky, jemnozrný, bílý, | s © SYPkÝ a0 0% 20 Sl a 2 à 3 Piskovec kaoliniský, jemozrný nažloutlý | = Po sypký 2, ur 01 2. Lupek Sedy s m sen a air kridove Dorn 2. kec) 1. Piskovec jilovito- ere bnavohnědý i velmi pevný, deskovitý . . . MM Transgresse křídy 954: 7 —_—— Vrstvy permské, podrobně popsané v profilu 1. . . 40:15 m, Nádraží ve Zvoleňovsi (Koleje) 21456 m n. m. Pásmo I. jest tu přístupno od základu až k patru svému. Nej- vyšší část — pískovce kaolinické — odpovídají jistě souvrství. I. d. Křídový útvar v západním Povltaví. 47 spodní oddíl — lupky — nejspíše souvrství Ic. Nelze tu však s ji- stotou jednotlivá souvrství rozeznati, což u sedimentů pobřežních bylo možno očekávati. V lupku vrstvy 2. zjištěny mikroskopicky hojné anisotropické jehličky délky 0'012—0060 mm, jež konstatovány též v permských horninách tohoto kraje (cf. článek o základu pásma I.). Dále obsahuje lupek dosti hojné zachovalé otisky flory křídové; pokud bylo mi možno, sebrány následující druhy (určil s nevšední ochotou p. Dr. Env. Bayer) : Pteris frigida Heer, Cunninghamia elegans Corda, Myrica Zeukeri (Ett. sp.) Vel., Myricanthium amentaceum Vel. Pískovec vrstvy 3. a 4. obsahuje v kaolinickém tmelu hojně anisotropních jehliček délky 0'012—0'024 mm, těchže, jako lupek vrstvy 2. Pískovec vrstvy 6. neobsahuje těchto jehliček. M. V. LiroLrp r. 1861—62 (18) připojuje k popisu kameno- úhelného útvaru zdejšího kraje vyobrazený profil Provázkou (ve směru S—J). Naše pískovce pásma I. a II. oznacuje jako „Auadersandstein“. Kresöi r. 1885 (17) zmiňuje se, že kdysi pátráno bylo po uhlí v lupcích křídových na severním a jižním úbočí Provázky a to s vý- sledkem negativním. Želenice. Jižně od Provázky zdvihá se křídová planina „Rovina“ zvaná. Na jejím severním svahu, v obci Želenicích, jsou přístupny kvádrové pískovce pásma I.d v mocnosti 9 m (mezi 283—292 m n. m.). Pí- skovec má tmel kaolinický, jest jemnozrnný, nažloutlý. Obsahuje dosti hojně roztroušená makroskopická černá zrnka; mikroskopicky zjištěno, že náležejí z velké části tmavému lyditu, méně uhelným částečkám neb hněděžlutému (ve světle procházejícím) turmalinu. Na- lezeno několik protáhlých sloupečků turmalinu, silně pleochroistických, vysokého dvojlomu, zhášejících rovnoběžně s delší hranou. Ač základ ani patro pásma I. přístupno tu není, přec není na- měřená mocnost pískovců pásma I. (— 9 m —) jistě příliš vzdálena od úhrnné mocnosti pásma I., neboť na blízké Provázce obnášela mocnost celého pásma I. 125 m. Nápadným však jest rozdíl nad- mořských výšek, v nichž vyskytá se pásmo I. na Rovině a na Pro- vázce; kdežto na Provázce bylo v mezích 254°7—267°2 m n. m., jest zde (ač neúplné) v mezích 283—292 m n. m. Sklonem vrstev k se- veru vysvětliti tuto differenci nelze, jak z celkové polohy pásma I. 48 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: v krajích okolních vysvítá (cf. obr. 1.); i jest nutno předpokládati v údolí potoka Knovízského, jenž mezi Provázkou a Rovinou směrem JZ— SV protéká, rozsedlinu s mírným vrhem. Brandýsek. Planina „Rovina“ zvaná končí se na jihu u Brandyska. Ve stráni údolní veden tu Profil 16. Vrchol planiny SZ nad Brandýskem. Kota 333 m n. m. { Nepřístupno . . . NS SM SAUN 9. Slín písčitý, ana rk Alk v desky rozpadly 2. ee JU roj lehne tela D 8. Slín písčitý, eno aa ODP j 7. Slín písčitý spongiovy, žlutý, s koulemi vápence křemitého, Ne are velmi = pevného ... W | ne = 46. Slin písčitý nažloutlý v kolika lavicích 1:50 3 & 2 5. Nepfistupno . . . FER OURS [4 Slin poněkud eg nažloutlý, šedě skvrnitý s koulemi vápence křemitého, | spongioveho, šedého, velmi pevného . . 0:80 3: D lin Sedy, dosti pevný: 2 2... PU 2. Nepřístupno. . . . LE 000 ek Jilponekud nie Abe se RON 308'0 ( 3. Nepřístupné vrstvy, zakryté silnicí . . . . . . 185, = |? Piskovec kaolinicko-glaukoniticky, E = jemnozrnný, nazelenalý, s mořskými zkameně- co = am . 1:50 (3 5 | 1. Pískovec ae irozrmný, Zika. | \ šedý, velmi porovitÿ . . ee DSC 304:65 : ı5. Piskovec kaolinicky, jemnozrnnÿ, bily 1 1 se žlutými skvrnami, v kvádru. . . . . . . 120 4. Nepřístupno . . . 11810 22086 3. Piskovec kaolinicky, romane na- žloutlý, s rezavými skvrnami, v kvádru . . . 220 „„Pískovec Kaon homme žlutý, tence vrstevnatý, sypký, prostoupený tenkými vložkami lu pku žlutošedého . . . . . . . 050 1. Piskovec kaolinicky, jemnozrnnÿ, na- l Zlontly, vokvadru -5 2. RENE Pásmo Id. de Křídový útvar v západním Povltaví. 49 — 2005 : Nepřístupné vrstvy, kryté v úbočí žlutým lesem diluviálním, obsahujícím úlomky slínů pásma TI. . 22; ODM Nepřístupné vrstvy v Sb Brandsskuß PAPE MG Om Most přes potok v obci Brandýsku. © Kota 209 m n. m. Pískovce pásma I. vrstvy 1. a 5. obsahují tu a tam drobné zrnko tmavého lyditu, vzácně až 1 cm. velké. Veškeré BRON (vrstva 1.—5.) náležejí ku souvrství L. d. Dále k jihu pásmo I. v souvislosti nepokračuje, neboť jest pře- rušeno západním výběžkem ostrova Turského, jenž tu za doby pásma I. z vod jezerních čněl. Nejblíže další výskyt pásma I. jest až při jižním svahu někdejšího ostrova Turského — u Kněževsi. Kraj mezi výšinou Turskou, údolím Šáreckým a Hostivicemi. Čermákův mlýnu Kněževsi Na úpatí východní stráně údolní u potoka jest přístupna nej- vyšší část pásma I. v mocnosti 1m (viz profil č. 47. v pojednání o pásmu II.). Sestává z pískovce kaolinického, drobnozr- ného, místy hrubozrného, světle šedého. V pískovci roztroušena jsou drobná, makroskopická zrnka tmavého lyditu a tmavé břidlice algon- kické. — LiSi se od pískovce pásma II., jenž tvoří jeho patro a je mu vzhledem svým velmi podobný, tim, že neobsahuje glaukonitu ani mořských zkamenělin, © Parzauson r. 1869 (20) popsal profil vřstvami křídovými u Čer- mákova mlýna (citován jest při profilu č 47. v pojednání o pásmu IL). Nevytýká nijak, že spodní vrstva pískovcová (naše pásmo I.) liší se od pískovců hořeních. Z popisu jeho lze souditi, že i nejspodnější tuto vrstvu čítal ku mořskému oddílu cenomanu (t. j. ku našemu pásmu IL). GumBEL r. 1870 (6) prozkoumal vrstvy křídové u Čermákova mlýna a uvádí odtud profil citovaný při profilu č. 47. Našemu pásmu I. odpovídá Gümbelova vrstva 14., kterouž řadí do svého stupně » Unterplänersandstein . mit Rudisten oder. Pflanzenresten. (Analoge Faciesbildungen.)* — Srovnej porovnání při profilu č. 10. (Lobeč). 50 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: Od Čermákova mlýna sledovati můžeme nejvyšší část pásma I. v téže stráni údolní, dále k severu. As uprostřed mezi Čermá- kovým mlýnem a obcí Kněživkou jest v oboru jeho ote- vřena pískovna v podobě jeskyně vyhloubená. V jeskyni jest pásmo I. přístupno u dna jejího v mocnosti as 1:5; výše následuje pis- kovec pásma II., předešlému velmi podobný, jako u mlýna Čermá- kova. Pásmo I. sestává tu z pískovce kaolinického, jemno- zrného, žlutošedého neb žlutého, nepevného. Roztroušena jsou v něm hojně jemná zrnka tmavého lyditu a tmavých břidlic algonkických, zřetelná makroskopicky co tmavé tečky. Petrografick& rozdíly mezi pískovcem pásma I. a II. jsou tu tytéž jako u mlýna Čermákova. Frıö r. 1870 (2 pg. 211) činí zmínku o vrstvách našeho pásma I. ve stráni mezi Kněževsí a Kněživkou a nazývá je „Peruckým vrstvami“. Dále na severu, v obci Kněživce jest pásmo I. přerušeno kamýkem lyditovým, jenž tu za doby pásma I. nad okolní dno jezerní vyčníval; byl to patrně poloostrovní výběžek velkého ostrova Tur- ského. Na lydit přikládá se tu přímo pásmo II. Cihelna mezi Tuchoměřicemi a Statenicemi. Mezi Tuchoměřicemi a Statenicemi byl patrně za doby pásma I. malý záliv jezerní, ježto zde na jižním úpatí Turské výšiny zasahá pásmo I. nejdále na sever. Dobře přístupny jsou vrstvy jeho v rokli severně nad druhou cihelnou (směrem od Tuchoměřic). Viděti jest tu následující Profil 17. Vrchol údolní stráně "N, S 0 4 ana Irene: © Slíny písčité spongiové, světle šedé, es | = v několika lavicích nad sebou . . . . . MO ei ls. Slin spongiovy, světle šedý, pevný . . „04| 8 A 2: Slin světle šedý, pevný. . . . = 5 jE Pískovec slinitý, msi, světle šedý, | U. 2.nepevny, tencexdeskovityan.n.ı. (2. 22.2 272250595 — 3000 — — (6. Piskovec väpnity, jemnozrný, žlutošedý, ) pPovnýÝ VLAK „ehr ere 0:7 5. Piskovec rabat, jemnozrný až ann, žlutošedý, vystupující v pevné lavici, s velmi hojnými Exogyrami columbami . . ......04 Kridovy ütvar v zäpadnim Povltavi, 51 = |4. Piskovec kaolinický, jemnozrný, žlutošedý, | 4 2 drobivy, tu a tam s Exogyrou columbou . . . . 06 = © |3. Pískovec kaolinický, drobnozrný, šedožlutý > == OKO DIVKY er een, „41 2. Piskovec jilovity, jemnozrný, šedý neh na- Zloutiys mekky am N 0 Ne Jelle 0'9 1. Piskoveckaolinicky, een žlutý, drob- | nÿ, tu a tam Volu phaseolu obsahující... O0) — 2926 [4. Piskovec el? en žlutý, dro- |] DVA N ee U al 1e 10 3. Pískovec i onom) rozpadly: v žlutý písek pem jílemopromisený -s QE 217 2. Lupek písčitý, tmavošedý, Preohazejicí místy, zejména v poloze nejvyšsí, v lupek normálný téže | barvy, promiseny hojnou drtf uhelnou. Tu a tam vlozena jest do lupku as 1 cm mocnä vrstviéka N pevného, žlutého neb žlutohnědého limonitu . 28 | . Pískovec jílovitý, jemno- až drobnozrný, tmavošedý, dosti pevný, místy limonitem tak pro- ) Pásmo Id. = stoupený, že přechází v pevný železitý pís- kovec žlutohnědý. Promísen jest všude hojnou drtí uhelnou ; tu a tam obsahuje úlomek zvětralé břidiceralconkické 107237864 ea. 1. O U- 2876 ————— Zvětralé břidlice útvaru algonkickeho ..... PL Om Dnosudolní pod. cihelnou -4 1.. 141. 0 268. me nm. — Pásmo I. jest tu opětně vyvinuto ve své fácii pobřežní: dle mocnosti možno souditi, že veškeré vrstvy (1.—4.) náležejí souvrství I.d, přec však zastoupeny jsou tu i lupky a pískovce železité, hor- niny to svou petrografickou skladbou spíše na hlubší souvrství upo- mínající. ParLauscH popsal r. 1869 (20) profil vrstvami křídovými na této lokalitě. Vrstvy od shora dolů popisuje takto : | XXIll. Dr. Břetislav Zahálka: Zahälka | pásmo| vrstva 2—3 III. Pallausch a) lichtgelben dünngeschichteten Pläner, 1 Klafter; b) gelber Pläner in knollige Stü- cke zerfallend 1'/,—2 Schuh; II. Algonkium c) můrber, grünlicher Sandstein — 4 Fuss, die Liegendbank am 1'/, Schuh ist fester und führt Petrefakte; © d) Sandstein lichtgelb, mürbe, petrefaktenleer, 2 Klafter, 2 Schuh; e) gelber bis rostbrauner Sand- stein mit kalkigen Konkretio- | nen, worin zahlreiche marine Petrefakte vorkommen. Die tiefen Lagen sind petre- faktenleer, und es kommen | darin bohnengrosse, abgerun- dete Kieselschieferstücke von dunkler Farbe vor; f) grauer Mergel mit Pflanzen- | resten, 1'/, Klafter; g) eine Lage eckiger Kieselschie- ferstücke, '/, Schuh;: h) Das Silurgestein Turon Cenoman morsky oddíl Cenoman, sladkovodni oddil Silur Pallausch sice neudävä pri profilu samém, do kterého horizontu kterou vrstvu řadí, z úvodu však práci předeslaného lze souditi, že určoval vrstvy ty tak, jak v rubrice pravé jest poznamenáno. Spodní oddíl vrstvy e pokládá jestě za sediment mořský, kdežto dle profilu našeho jest to nejvyšší poloha sladkovodního pásma I. GumBEL r. 1870 (6 pg. 513) popisuje profil vrstvami křídovými za posledními domky tuchoměřickými, poněkud dále v údolí. Poněvadž lokalita jeho jest blízka profilu našemu, cituji profil Gůmbelův na tomto místě: Křídový útvar v západním Povltaví. 53 Ss JŠ = E Gümbel = = S N | 2. ® ° | 1 \ 1. dünnschiefrigen gelben Mergel . . . .1'/, | see | 2. dichten, stark mergeligen grauen Kalk . 2‘ = à || . . .. . (= | 8. milden, kugelig, bröcklich brechenden, = iasslichterauen Mergel . . 11... Ho = en Ve — | 4 festen lichtgrauen Kalkmergel n Me 55 7. Tamus labiatus, Lima elongata . . . .2//“| £ © |ID. | . . o E 2 = 5% lichtgrauen Mergel mit kalkigen Concre- -i tionen und einzelnen Inoceramen . .3 o = 6. ganz weichen, grauen, gefleckten, důnn- =3 blattrisen Mergel. . - : . ….. 122,7 2! Si 7. ziemlich weichen, nach unten härter = O werdenden Grünsandstein . . . ee 8. gelblichen Grünsandstein mit wenigen 25 Se = à À | = Glaukonitkornchen ....: -,- zu. 9, = IT al 4 a 8% © z 9. lichtgrauen, mergeligen nee, 3 BE | a + © 10. gelben, kaligen Sandstein, erfüllt von sehr LE = | zahlreichen Petrefakten, namentlich mit 243 | : 3 : à Su | Ainieonia, sulcataria jas. szene | je 11. Weisslichen, gelbstreifigen, grobkörnigen 33. . . . 2.2.12 | 7. Slín písčitý, spongiovy, nažloutlý, s par- tiemi vápence Tue JI oveškí vého, šedého . . . . AO! Où =) 6. Slin písčitý, ooo ší Rod bill S De 8 | 2 tiemi vápence křemitého, spongio- F 2 vého; šedého“ 2:2 „2... E = | 5. Slín písčitý, spongiový, šedobílý, s hoj- nými partiemi vápencekřemitého,spon- pilového; sedeho = un A 19 4. Slín písčitý, spongiovy nal, zlato“ hnědě skvrnitý . . . suite L 3. Slín písčitý one, Sedobily il | —— Dno lomu | 2. Nepřístupno . . . P o 3 |) | [re er a ee A | — 3521] ———— | = |2. Piskovec glaukoniticky, jemnozrný, ze- | S -i Jenožlutý "nebešedozelený 12103 315-5 č |1. Písko vec kaolinický, týž aka v. pás států "09 |® ——— 3291 ————— = „Pískovec a Be nn = drobivý = -= 2 22 E Most silniční < kota 327 m n.m. LL | Su] Nepřistupáo Li Rente, CRE i Dno údolní. 919'0 m n. m. | Přístupný jest tu pouze vrchol pásma I. a to v niveau silnice | pod rozsáhlými lomy na sliny písčité. V pískovci pásma I. spatřiti lze | tu a tam makroskopické jemné, černé zrnko turmalinu, jež pod mi- | kroskopem je vi barvu Zlutohnedou a jest silne pleochroistické mezi i tonem žlutohnědým a světle nažloutlým. Hlubší vrstvy pásma I. přístupny tu dnes nejsou, Kresöi však | Křídový útvar v západním Povltaví. 55 r. 1870 (14, pg. 72) zmiňuje se, že tu v oboru vrstev Peruckých (našeho pásma I.) vystupují lupky. Horoměřice. Nejblíže další lokalita, kde pásmo I. při jižním konci výšiny Turské jest přístupno, jsou Horoměřice. Profil veden tu od západního konce obce dle cesty, později rokle, jež k jihu se zahýbá a u koty 927, u silnice, se končí. — Profil 19. Rozcestí na silnici (u kříže), jižně od Horoměřic. Kota 327 m n. m. Nepřístupné vrstvy pásma III. V polích i ve strži roz- = | troušenojest hojně desekslínu písčitého,spongio- © { vého,šedobílého, dále spongilitu*písčitojílovi- 2 tého, nažloutlého, lehkého, porovitého a vápence, = křemitého, spongiového, písčitého, šedého . .127 m nr ——— 3143 —— _: „2. Piskovec kaolinicko-glaukonitický, je- | je mnozrný, zelenožlutý, ve vyšší poloze zeleno- = = RL REN» . „22 [S 2 1. Pískovec Poliak týž ko v pásmu ir. OS 8 — 1 3113 = (2. Piskovec kaolinický, jemnozrny, šedožlutý, | - hlouběji světlešedý . . . . . et EINES 8 | 1. Piskovec kaolinicky, este na- cn S žloutlý -< ale U ae PRUHU Mae. 1:0 Dno úvozu JZ od Horoměřic. (Vrstvy křídové hlouběji jsou nepří- stupny 3040 m n. m. Pískovce pásma I. obsahují roztroušená jemná zrnka tmavého lyditu. Jenerálka, stráň severní. Na jižním svahu planiny křídové, jež právě jest sledována, pří- stupny jsou dobře vrstvy křídové v příkré stráni údolí Šáreckého, severně nad Jenerálkou. Zejména jsou pěkně odkryty vrstvy v úzké rokli, jež východně od Gabrielky zařezává se do svahu údolního. V hoření části pásma I., téměř již na vrcholu stráně, otevřen jest lom na pískovec. — *) Bližší popis této horniny viz v pojednání o pásmu III. 56 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: Profil 20. j Vrchol stráně. | 330 m n. m. Nepřístupné vrstvy pásma III. V polích roztroušeny jsou s desky spongilitu písčitojílovitého a slinu 2 písčitého, nejčastěji nažloutle zbarvené . . . . 289 m — — 901:1 — = je Piskovec kaolinicky, jemnozrnÿ, šedobílý, | = žlutě skvrnitý; obsahuje roztroušená zrnka | lyditu, hojná zvláště v poloze hoření . . . .25 | à 5 F Piskovec kaolinicky, jemnozrný, žlutý, he m s velmi hojnou Volou phaseolou a s malou pří- | | mésfglaukonitu:., if 27: rar. 2520 Zi Dre 10] — 2976 — —— [S Pískovec kaolinický, jemnozrný, žlutý, | | v, kvädru... hal RE ne 20 6. Pískovec er hněděžlutý, | deskovité se.odiupuichs .. 22... 2... 2:9 5. Piskovec kaolinicky, on a- = žlutýz Arte: „06 | — 14 Pískovec Ba nik hruboarag, ne 5 © žlutě skvrmtý ;-s5 Sfr kl ondra dan de 202 ® c 3. Pískovec ln c mnozí místy = a | drobno- až hrubozrný, šedobílý neb žlutý, | ET ler 30. A8 esa .19 | |2. Pískovec kaolinický, arte az ee | zrný, hnědě žlutý, v kvádru. . . . . 40 | |1. Piskovec železitý, hrubozrný, žlutohnědý, | velmi-pevny. + „ee: rn, n RVVZ ———— Transgresse křídy 236° 2 m a zvětralá břidlice algonkickä, barvy hnědě- 8 = červené; hlouběji v údolí PNA čerstvé břidlice <= | drobové, olivově zelené . . . . . . . +. 602 m Kostelfk v Jenerälce. Kota 226 m n. m. Transgresse křídová jest ve východním svahu rokle velmi dobře přístupná. Algonkické břidlice, jež tvoří základ pásma I., jsou značně zprohybané, místy téměř kolmo vztýčené, směru V.—Z. Transgressni plocha jest mírně vlnitě vymletá, blíže ní jest břidla algonkická velmi zvětralá. Do mělkých výmolů v břidlici vkládá se vrstva železitého pískovce (vrstva 1.), průměrně 2 dm. mocná. Vzhledem ku značné Kridovy ütvar v zäpadnim Povltavi. 57 mocnosti souvrství I.d. na sousední planině Bélohorské lze souditi, že přítomné vrstvy pásma I. jsou aeguivalentem pouze souvrství Id, s nímž i petrograficky se shodují. Příčinou, že souvrství starší (I a-c) tu zastoupena nejsou byla vyvýšenina dna jezerního v těchto místech (cf. na př. profil 10. a 11. Lobeč a Hostivý). V pískovci vrstvy 3. roztroušena jsou jemná, makrosko- picky černá zrnka turmalinu, pod mikroskopem barvy zelenohnědé, silně pleochroistická. V pískovci vrstvy 5. roztroušena jsou jemná zrnka tmavého lyditu. Divoká Šárka. V Divoké Šárce jest pásmo I. přístupno ve stráni naproti „Dív- čímu skoku“. Cesta,jež od křižovatky silnic severně nad Libocí (kota 329) odbočuje k severozápadu, vede zprvu podél stráně dolů a pak opět vystupuje, zařezávajíc se do stráně; v těchto místech veden dle cesty Profil 21. Výše následuje kvädrovy pískovec pásma I., souv. d; profil však pro špatnou přístupnost vrstev dále nevedeu; pokračování viz v pro- filu následujícím. 323 6 [ 9. Pískovec velmi jilovity, jemnozrný, šedý | (přechod ku lupku velmi písčitému) s hojnou, většinou mikroskopicky zřetelnou, drtí uhelnou 1'9 8. Slepenee železitý shodný se slepencem MTS DV ai a 0:4 7. Pískovec lois drobnozrný, tmavošedý s hojnou drtí uhelnou. . . - SEE NZ, 6. Slepenec železitý, nen - ee. 5. Pískovec jílovitý, tmavošedý, velmipevný 03.| 4. Slepenec železitý celkové barvy žluto- hnede: neb: NAČeDvVenalc ER O zEnpeksemné písčitý, Sedy -| 0:2 2. Pískovec velmi jilovity (přechod n lupku velmi písčitému) s drtí uhelnou většinou jen mikroskopickou ; prokládán jest vrst- vičkami pevného pískovce kaolinického, jemnozrného, hněděšedého . . . . . . Sr . Jil písčitý bílý, tu a tam s mire Eye mene bilého neb lyditu tmavého, proklädany vrstvičkami pevného pískovceželezitého, jemnozrného až velmi hrubozrného,žlutohnědého 0'3 64 m BDÍ Pásmo I. OI m s o C R = 58 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: Nepristupno: - NIT DES Bye s a ok ne 35 Nejhlubší poloha cesty. 91910 man. m. Transgresse křídová na lyditu přístupna tu není. Zastoupena jest tu spodní část pásma I. V pískovci kaolinickém vrstvy 2. jsou makroskopicky zřetelná a dosti hojně roztroušená drobná zrnka tmavého lyditu. Slepence vrstvy 4., 6. a 8. popsány byly svrchu v petrogra- fické části pásma I. Z Divoké Šárky ku Dlouhé Mili. Od vrcholu profilu předešlého sestupuje cesta až ku dnu údol- nímu, ku kotě 301. Odtud veden profil dle cesty ku ZJZ až ku kotě 357 (křižovatka cest blíže Dlouhé Mile). Profil 22. Křižovatka cest blíže Dlouhé Míle. Kota 357 mn m. = } = | 2. Spongility piséitojilovité, nazloutlé, porovité, | S = & lehké, v nejvyšší poloze v ha AE 82 s | 1 31nažloutlýhnar Ses |21.10 060 = A 1 J a SAD O „( 2 Pískovec glaukoniticky, jemnozrný, še- I = | dozelený; v. nejvyšší poloze zvolna přechází VA 8 À v jíl pásma I v poloze dolení v pískovec o 2 | DAS Mas ee ara ee nn. > ES | = n Pískovec kaolinicky, týž len 115 3948 = i = Piskovec kaolinický, jemno- až drobnozrny, bělo- S = | šedý nebrzluty,kyädrovy 4- =. os Ě | ) — 3260 —— Nepřístupno. Bažina s prameny vodními nepochybně na- značuje polohu lupků křídových souvrství c.. . . . 65 Nepřístupno .. 21. © ue ST Rozcestí na dně údolním. 3010 m n. m. V kvádrovém pískovci pásma I. jest již makroskopicky zřetelno dosti hojně jemných zrnek tmavého lyditu. Křídový útvar v západním Povltaví. 59 Hostivice. Nejblíže další profil v jižním úbočí souvislé planiny křídové, právě sledované, změřen byl v úvozu cesty, vedoucí od západního konce nádraží Hostivického k severu. Profil 23. Vrchol planiny severně nad Hostivicemi. Kota 315 m n. m. m n. m. 3. Vrstvy slínů písčitých spongiových,na- žloutlých s koulemi vápenců křemitých, šedých, velmi pevných, špatně v polní cestě přístupné s. 1 ko 2. Slín žlutobílý, dostı noo 1. Jíl nažloutlý, místy písčitý — 3540 210 m Pásmo III. === m = nn un E = { 2. Piskovec kaolinicko-glaukonitický, |= ja jemnozrný, s partiemi hrubozrného, Ake. À ponékud nazelezalÿ . à sait E č | 1. Pikovec kaolinický, týž sko, V osm Ik m — 3510 ei Pískovec kaolinický, jemnozrný, žlutý, kvädrovy, o nepevný, s pruhy pískovce kaolinického hrubozrného, E žlutošedého . . . . . a, MPO MOO RTÁ USE A Nepristupno v obei Hosuvicích ee LA Dno údolí v obci Hostivieich. 3506 m n. m. V pískovci pásma I. roztroušena jsou jemná, makroskopická zrnka tmavéhe lyditu. Mikroskopicky zjištěna žlutohnědá zrnkahtur- malinu, jež jsou dosti vzácná; jeví silný pleochroismus mezi tonem světle žlutým a olivově zeleným. Hlubší vrstvy pásma I. byly mi nepřístupnými. KResčí r. 1870 (14 pg. 72) zmiňuje se, že v Hostivicích v oboru vrstev Peruckých (našeho pásma I.) vystupují lupky, kdežto Frrč r. 1902 (4, pg. 38) tvrdí, že v oboru vrstev Peruckých od Jenče přes Hostivice k východu. lupky scházejí a nejblíže až ve Hvězdě do spodního oddílu vrstev těch se vkládají. Pozůstatky křídových usazenin J V nad Dolni Šárkou, Krajina v trojúhelníku mezi údolím Dolní Šárky, výšinou Bělo- horskou a údolím Vltavským jest erosí značně snížena, tak že z kří- dových usazenin zbyly tu jen vrstvy nejspodnějsí a to jen na nejvýše 60 XXI!J. Dr. Břetislav Zahálka: položených místech v blízkosti údolí Šáreckého. O těchto zbytcích křídových činí zmínku již Krssöi (11, 12, 14). Červený Kopec. Na východním svahu Červeného Kopce, jenž se zdvihá severo- východně nad Vokovicemi do výše 323 m n. m., nalezl jsem při- bližně v mezích 300—320 m n. m. v polích dosti hojně roztroušené úlomky velmi pevných pískovců železitých, jemno- až drobno- zrných, tmavohnědých, zvětráním v žlutohnědé přecházejících. Jsou to rozrušené zbytky nejspodnější části pásma I., pro nějž tyto pískovce jsou charakteristické ; s tím souhlasí nadmořská výška, v níž se vyskytují. Severně nad Beránkou. = Na vyvýšenině severně nad dvorem Beränkou jest v pískovně přístupný pískovec kaolinický, při povrchu v písek rozpadlý. Videti jest tu následující. Profil 24. Vrchol pahorku S V nad Beránkou . . . Kota 319 m n. m. 2. Nepřístupno ; v polích roztroušeny jsou kusy pískovců že- lezutsich,szlutohnedych =... 02.22. TOP oo 10 Vrchol pískovny 1. Pískovec kaolinický, jemnozrný, šedobílý neb žlutý, sypký; obsahuje ve vyšší poloze hojné pevné konkrece oblé až co vlašský ořech velké pískovce železitého, tmavohnědého; v nejvyšší poloze nabývají konkrece tyto tvaru větších desek obrysů ledvinovinovitých a jsou barvy tmavohnědé neb rudé . . . .57 m Dno pískovny 309°5 NEpřístupno m san 4 re a 4 ar ae A Eee 9:5 m Cesta při západní straně statku Beránky . . . . . . 300 m n. m. O něco dále ku V SV při západní zdi zahradní bývalého statku „Pušrajbky“ (nyní již zbořeného) jest ve výši 290 m n. m. otevřena mělká jáma, z níž vybírán byl písek jemnozrný, místy hrubozrný, žlutý, v němž roztroušeno jest hojně drobných zrnek bílého kaolinu. Jest to rozpadlý pískovec kaolinický pásma I. Sypký písek prokládán jest tenkými vrstvičksmi pevného žlutohnědého pískovce železi- tého, drobno- až hrubozrného. Křídový útvar v západním Povltaví. 61 Šafránka. Necelý kilometr na S V od lokality předešlé, v sousedství zdi, ohrazující zahradu statku Šafránky jest v blízkosti koty 296 otevřen malý lom na pevné železité pískovce, jež Bunaeie)ı nejspodnějšímu oddílu pásma I. Ve východní stěně lomu viděti jest Profil 25. Pole AVcehol komun 4 4203 o Kota 296 men. m: Pískovec s chudým tmelem jílovitoželezitým, hrubo- zrný, žlutohnědý, značně porovitý, pevný.. .- . . . +. +- 38m% Dno, lomu alu. SES ANA Sert ba "884292 1 .m n.m; V jižní stěně téhož lomu změřen následující Profil 26. EolesWrehol lomu -2-21 - - ar Kotar29b.mEn, me Piskovec železitý, jemno- až hrubozrný, žlutohnědý až rudý, velmi pevný; pod tímto následuje šikmou ložní plochou oddě- lená vrstva pískovce železitého, jemnozrného, rudohnědého, velmi pevného. Při povrchu je žlutě navětralý . . . . . . .28 m Dioon: = Sowie ven dane ed 4295 man m. V tomto lomu dobře jest viděti, jak nejspodnější oddíl pásma I. z místa na místo se petrograficky mění. Nadmořské výšky křídových usazenin všech právě popsaných lokalit souhlasejí dobře s výškami, jež bylo možno očekávati na zá- kladě profilů sousedních. Pláň Bělohorská. Výšina Bělohorská svažuje se na všechny strany dosti příkře. Na severu spadá k obci Ruzýni, Liboci, Veleslavínu a Štřešovicům, na východě ku Praze,-na jihu do údolí Košířského (údolí Setgekelo potoka) a na západě poněkud mírněji k Řepům. V dolení části sestává výšina z vrstev silurských, k jihu silně skloněných ; přikrývku jejich tvoří útvar křídový. Strahov. Na východním konci výšiny Bělohorské jsou vrstvy křídové nejlépe zřetelny za klášterem Strahovským na Hradčanech. Profil náš veden byl od kasáren zemské obrany dle cesty k lomům pískovcovým 62 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: a odtud na vrchol výšiny do lomů opukových a zakončen u triang. bodu 352. Profil 26. Vrchol Bílé Hory . Ne LUE Triang- b0d 52m Co 14. Nepristupn0 © © a -. ee nr on - Vrchol lomu. —— 13. Spongilit písčito-jílovitý, nápadně lehký, porovitý, nažloutlý, se světlými proužky 1:00 12. Stín písčitý spongiovy, nažloutlý s šedobílými skvrnami . . . „1050 Sen písty a Marois se světle šedými skvrnami; obsahuje koule vápence kremiteho, I 5 © + a 8 3 © = Spdehos = rn ae Kae: 2020 10. Slín písčitý, nažloutlý, s db ns skvr- © = nama. 0:40 s = | VOL nep s vý azlouuý, S ob SRE | = = nami a S partiemi bohatými na jehlice spongií 050 -- < | 8"Slín písčitý, HA se oa skvr- | = MADI 05 EEE HER : à A | 7. Slín písčitý spongiovy, žlutý . : "OOo 6. Slín písčitý spongiovy, nažloutlý, 2 s hojnými koulemi vápence křemitého, S hnédozlutého te msn. ab 5 2 OS | 5. Slín písčitý, spongiovy, nažloutlý . 110| © 4 Sin piscit (nažloutlý a on. 0 0:40 | € —— Dno lomu. ———— | Zi 3. Nepřístupno . . 0905 2. Spongilit seo No nie nápadně lehký, velmi porovitý. . . . . . . 400 oJílyšedýjsžlutěgpruhovaný, are 2. 130200 1:00; — Vrchol lomu — 316'35. -i (3. Pískovec glaukonitický,jemnozrný, ze- } | lenošedý, s konkrecemi železitými, žlutohnědýmí | a s mořskými zkamenělinami . . . . . . . 2001; z LÉ Piskovec kaolinicky, BE ad- | = | | Päsmo II. Dia Ne. ONE E12 CIO OA . 020 1. Piskovec Ka ann, na- ZÁOULlý 7.2.09 a, QNAIGS OHBOTOR ERBEN Ra Křídový útvar v západním Povltaví. 63 — 31345 8 Pískovec kaolinický, jemnozrný, 3 { 4 místy hrubozrný, šedobílý neb nažloutlý, s vrstvičkami a skvrnami rezavě až vlolově zbarvenými, v mocných kvádrech . . . . 860 (5. Pískovec jílovitý, jemnozrný, šedý | neb nazloutly 2.0 o O0 Dno lomu. S 4. Pískovec železitý, jemnozrnÿ, žlu- t © tohnědý, pevný . . . =. EME 0:600| = . Brekecie ker skládající se z úlomků pískovce železitého, jemnozr- ného tmavohnědého, ků žlutým limonitem p Jíl šedý, žlutě maj SE ws Tune k Sedÿ à: OS se 1050 301° 50 _ Nano hlouběji následuje silur (D, d,) . | 01320101 Pásmo I. pm Silnice u kasáren . . .. . LOT 2 ABO 0 OJ: DT nem Transgresse křídy na hr tu přístupna není. Vrstvy 1.—4. byly přístupny r. 1908 v jámě na dně lomu vykopané. Vrstvy 5.--6. pásma I. a pásmo II. tvoří stěnu velkého lomu pískovcového. Lupek vrstvy 1. neobsahoval žádných zřetelných otisků rost- linných, pouze hojně drtě úhelné. Místy vkládá se do lupků slabá vrstvička uhelná. Na svahu Petřína na Praze, u restaurace na Nebozízku, bylo kdysi pokusně dolováno na uhlí ve vrstvě lupků pásma I. Jest tu totiž vložena do lupku slabá vrstvička uhlí hnědého, značně kyzo- vatého, jak zaznamenali KREjčí (11) a Frič (4, pg. 39). Lupek tento obsahuje dle VELENOVSKÉHO (30, pg. 41) hojné otisky listů druhu Eucalyptus Geinitzi Heer. ŠTOLBA r. 1883 (28) provedl chemický rozbor kyselé vody, pra- menící z lupků poblíže restaurace na Nebozízku. Hojnost minerálných látek ve vodě rozpuštěných vysvětluje přítomností kyzu železného v lupku, „větráním kyzu tvoří se siran železitý, siran železnatý a kyselina sírova kteréžto sloučeniny na ostatní součásti horniny působíce i jiné ještě sírany vytvořují“. Pro škodlivost byl pramen již tehdy uzavřen. 64 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: Die Štolby obsahuje 1 7 této vody v miligramech: Mg SO, — 60:00 Ca SO, — 28460 FeSO, — 2546 K, SO, + Al, (SO,), — 2742 Na, SO, + Al, (80,), — 2018 Al, (SO,), — 34651 Fe, (SO,),;, — 23700 Cu SO, — stopy H,S0, — 79:96 HNO, — 28:92 HCI — 1049 lätek organickyclı — stopy. Již Hoser r. 1842 (7) povšiml si pískovců našeho pásma I. na výšině Bělohorské a nazývá je „Sandsteinflötz“; o jich příslušnosti ku křídovému útvaru se nezmiňuje. Zıppe r. 1845 (37, pg. VI.) popisuje geologické složení vrstev křídových na Bílé Hoře a pískovce našeho pásma I. a II. nazývá „Quadersandstein“. RomrxcER r. 1847 (26, pa. 654) nazývá pískovce našeho pásma I. a. II. v okolí Prahy „Der untere Quader“. Gu mBEL r. 1870 (6, pg. 507) popsal profil vrstvami křídovým za Strahovem, tedy právě v místě, kde veden i profil náš; vrstvy od shora dolů popisuje takto: = = en | = E = Gümbel = = © N N | 5 n 1. brüchigen, dünngeschich teten, grauen, dun-| = S & s III. kelgefleckten, durch Verwitterung hellgelb-| 3 5 3 3 |= nn lich gefärbten Mergel mit nicht näher be- | £ À SE - TS nější stimmbaren Inoceramen- und Ostreen-| 5 5 4 3 |: Steinkernen und zahlreichen Exemplaren| = 5 Sam von Flabellaria cordata. . . . . . 3 | B à 2. weichen, thonigen, dünngeschichteten Grün-| 28 = Lee = =P sand". NEN ED oto z s. . es os maso . = ANT EE = II. 8. löcherig-porösen Grünsandstein in dickeren 58 5 £ 53 7 5 . Bs£é os Lagen, stark verwitternd mit algenartigen 3, 5582 c oo sea weissen, Streifen 3020450. 00 00 Křídový útvar v západním Povltaví. ©3 O1 Gümbel Zahälka © = MS = © N 4. festen, in Bänken geschichteten, norma- len@“Grünsandstein 4.3.55 bl 5. weichen, weisslichen, gelbstreifigen kaolin- haltigen, ziemlich grobkörnigen Sandstein, welcher nach unten in Grobkörnigere und Rollstücke aufnehmende Lagen mit ausge- zeichneten, zu Schichten stark geneigten Anwachsstreifen übergeht . . . . . 15‘ Analoge esbildungen. p Unterplánersand- stein mit Rudisten oder Pflanzenresten. Faci Únterlage: Silurschichten. (Die unmittelbare Silur Grenze zwischen der Unterlage und dem 2 erwähnten Sandstein ist hier nicht deut- lich entblösst.) | | Nejvyšší hrubozrný oddíl Gümbelovy vrstvy 5. jest totožný S našimi vrstvami 1. a 2. pásma II. a náleží tudíž dle rozdělení Gůmbelova do jeho stupně „Tuchomeritz-Pangratzer Sch.“; Gůmbel však počítá oddíl ten ještě ku stupni spodnímu, jak z tabulky zře- telno jest. | Ze stráně o něco dále na západ popsal GumBEL jiný profil vrstev křídových (pg. 509) — místo není přesně udáno —: s E = Gůmbel = S N __|| 1. Oben als Unterdeckung: brauner, lössähnli- | EN ds. cher Lehm, unten mit Schutt und Geröll 18° 2. weiche, lehmartige, gelbe Lagen als Zer- = EEE setzung von weichen, mergeligen Schichten 5° | — © 5 3. weiche, weisse, erdige Lagen mit oft zer- | = = rissenen kalkigen Konkretionen, unten er- | = 32 | füllt von unzählgien Foraminiferen, welche EME = | Spezies für Spezies mit den Arten der = = = Priesener und Hundorfer Schichten über- | £ S © einstimmen | um COR 0 | SE M Où XXIII Dr. Břetislav Zahálka: Gůmbel = Zahálka | laris, Terebratulina chrysalis III. | Brauneisensteinschwarte abgegrenzt . dünngeschichtete, nicht sehr feste kalkige Mergel mit Fischschuppen — ob Fischla- ger? — mit Nautilus spec., Ostrea vesicu- es . Ziemlich dünnbankige, harte kieselige Lagen mit harten Konkretionen und sehr zer- drückten Petrefakten, namentlich bestimmt erkennbar und von mir selbst aus dem an- stehenden Gestein geschlagen: Ammonites Woolgari und Magas Geinitzi . 16; |Mittelpläner- Mergel und Kalk mit Sca- zietc.(Hudor- fer Schichten) mit Ammonites Woollgari etc. (Mall- nitzer Schichten.) Mittelpläner-Grün- sandstein Schichten ). dickbankige Bausteinschichten, fast ohne Versteinerungen, oder nur als schwierig zu bestimmende, stark verdrückte Steinkörne; nur Inoceramus labiatus fand ich in deut- lichen examplaren . 24‘ . dünngeschichtete, kieselreiche nát. 15' . dünngeschichtete Lagen mit Thongeoden, welche auswitternd dem Gestein eine gross- luckige Beschaffenheit ertheilen, ausser- dem mit harten Kalkkonkretionen, die nach aussen allmählig in das Gestein übergehen und mit senkrechten Streifen von Braun- eisen versehen. Die ziemlich zahlreichen organischen Einschlüsse sind meist bis zum Unkenntlichen verdrückt; nur zahlrei- che Serpula machen sich sehr bemerkbar. Die tieferen Schichten sind ohne Ausschei- dungen 9 . ziemlich NES, sn, Tone het Verwitterung gelblicher, bröckelich zer- fallender Mergel nach unten mit einer 2% . Hauptgrünsandstein, oben dünnschichtig, mergelig unten dickbankig, sandig, mit un- ebenen, auf und niedersteigenden Schichten- flächen gegen die Unterlage abgegrenzt 11‘ (Liboch-Melnicker Schichten.) ceramus labiatus. Mittelpläner-Sandstein und Mergel mit Ino- Unterpläner- Mergel und Grünsand- meritz Pan- gratz.Schicht | "Zahálka phites Geinit- * IV. IT stein. (Tucho- = Křídový útvar v západním Povitaví. 67 8 = = = à = =) Gümbel E G | S N IR FEAR N [1. weisslicher, oben feinkörniger, nach unten | „2533 grobkörniger, zerreiblicher Sand und Sand- | 85%; 3 : : : : nas |= sl stein mit kohligen Putzen und weissen | 5% 2 a 8 |= | o Ö © < A OS, | Thonstreifen (hier Sapdgrube) . . . 40‘ RE Sa ra Ie 2 ue ARE g . = Az ll 12. eisenschüssiger, grobkörniger Sandstein mit | 2.7 <” | = "= . ee ad | Geröll und Gesteinstrümmern . . . . D |-£$E] | = : : A BE = Unterlage: Silurschichten — - tn | Oba uvedené Gümbelovy profily citoval as päsmy svymi Boa již Cesör Zamärka r. 1900 (34, pg. 84—86). Vrstvy naëeho päsma I. zaïadil Gümbel do svého stupné „Unter- plänersandstein mit Rudisten oder Pflanzenresten“. Srovnej posudek Gümbelova rozdělení při profilu č. 10 (Lobeč). Fgrč r. 1902 (4, pg. 39) popisuje a vyobrazuje profil vrstvami křídovými na Petříně; od shora dolů následují vrstvy takto : Hd | Zahálka Bélohorskä opuka. Pásmo Ill. Zelený kvädrovy pískovec. korycanskych | vrstev Pásmo s Exogyra columba. Perucký kvádrový pískovec. Po Perucké hlinité lupky se slabou flecí uhelnou. Silur: D,d, — Zahořanské vrstvy. | Silur. Fialka. x Ve svahu údolí Košířského, v pískovcovém lomu nad dvorem Fialkou viděti jest následující: Profil 27. Wrenol-Bilé-Hory 141307 Tianeul bou? -m nm = Vrstvy pásma III., tytéž jako v profilu 27. . Fr 138,55 sE u aa O pop pou EEE © (Jíl nažloutlý . z UE 07 SEE — 89 — at * 68 XXII. Dr. Břetislav Zahálka: (3. Piskovec glaukoniticky, jemnozrný, nazelenalý ar er Deuil E 12. Piskovec Kai ia os on dí < = jemnozrnější, Sedobily, s partiemi glaukoniti- "o 2e ckymi, zelenavymi . . . . 04! à = |1. Piskovec al drole eo ml | 4. pásma T. 2 00.02 220022 oe — 3349 — | 4 Pískovec kaolinický, jemnozrný, | bílý neb nažloutlý, v mocných kvädrech . %0 MR d *3.Pískovec kaolinicky, hrubozrný, = ! žlutošedý; místy přechází v jemnozrny \ 5 a pískovec kaolinický, světle šedý. . . . . 31 & = 12 Piskovec železitý, drobnozrný, žlu- be} ktohnedy, velmi pevný . . . . . . . . 06 i uns: LMAVOŠEdÝ „ur... rs teen LTE Dno lomu. (Hlouběji jsou vrstvy nepřístupny.) . . . 3215 m n. m. Lu pek vrstvy 1. pásma I. neobsahuje žádných zřetelných otisků rostlinných, pouze drť uhelnou. Císařka. Západně od Fialky, rovněž v jižním svahu Bílé Hory, jsou nad statkem Cisaïkou otevřeny v oboru pískovců pásma I. dva velké lomy. Ve východním z obou lomů viděti jest následující : Profil 28. Vrchol. lom 249% KE AKE RUE PRES D ER SAS OT TETE = |2. Spongilit PAST jet žlutě = = skvrnitý, lehký -© . .. LR DORE a1. June de po A te k, © à 3419, (= = [Piskovec kaolinicko-glaukoniticky, jemnozrnÿ, = světle šedý, sypký; výše přechází v pískovec glau- 5 koniticky, jemnozrný, šedozelený. . ......48 m 3371 == Kridovy útvar v západním Povltaví, 69 6. Pískovec kaolinický, jemnozrný, bílý neb N žlutý v dosti pevných kvädrech; výše přechází | v pískovec hrubozrný, šedý. . . . . . 39 5. Pískovec kaolinický, jemnozrný, žlutě: a bíle skvrnitý, v dosti pevných kvádrech, prokládaný velmi pevnými, hnědými partiemi pískovce = železitého, jemnozrného . . . . . + 021 = = £ Piskovec kaolinicky, jemnozrnÿ, ol | o a S partiemi žlutými neb bílými, drobivÿ . . . . O5! = = |3. Pískovec kaolinický, jemnozrný, žlutošedý, | dosti pevný, v kvádrech onde oz O 2eimupeksedy mea 06 1. Pískovec o ice ek one, misty Reiz bozrný, žlutý s šedými a rezavymi skvrnami . 09 \ Dno lomu — 3295 —— | NepRstupno ne. on. ER ee 02850297 Křižovatka silnice s cestou u Cisaïky. 3010 m n. m. Zdá se, že lupek vrstvy 2. tvoří tu pouhou vložku v dolní části kvádrových pískovců Id. Vzhledem ku značné mocnosti pásma I. v lo- kalitách sousedních zdá se, že tu ani celé souvrství Id přístupno není. Lupek vrstvy 2. pásma I. neobsahuje žádných zřetelných otisků rostlinných, pouze drť uhelnou. Pískovec vrstvy 6. obsahuje roztroušená jemná, makroskopicky černá zrnka lyditu; v nejvyšší poloze jsou hrubší — až 1 cm v prů- měru měřící. Vzácnější jsou mikroskopická zrnka turmalínu, ve světle procházejícím, barvy žlutohnědé, silně pleochroistickä. Blíže východního konce lomu zjištěny r. 1909 vlnovité rýhy na rozhraní vrstvy 5. a 6. Blíže popsány jsou svrchu, v tektonické části pásma I. Pískovce pásma I. jsou málo pevné. V lomu roztloukají je na jemný písek, jenž k různým účelům jest upotřebován. V sousedním lomu západním jsou v mocných pískovcích kvád- rových pásma I. vytesány rozsáhlé jeskyně, jež při dobývání pískovce stále jsou rozšiřovány. V nich přístupny jsou dobře roz- sedliny směru V—Z, dle nichž kvádry směrem k údolí rozestouplé jsou. Také v tomto lomu pozorozány byly vlnovité rýhy (r. 1908), dnes však již jsou lámáním pískovce zničeny. Vyvinuty byly na vrstevni ploše ve spodní části pískovců kvádrových. Bližší popis viz svrchu v tektonické části päsına I. 70 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: Motoly. Na svahu Bílé Hory k Motolům jsou znáti výchozy lupkü kří- dových. ZíprE r. 1845 (37, pg. XV.) poznamenává, že lupky ty obsa- hují vložky slabé špatného uhlí a že bylo tu i kdysi na uhlí pokusné dolováno. VgLENovský r. 1890 (30, pg. 41) a po něm Env. Bayer r. 1902 (4) popisují z lupků těchto otisky následujících listů : Eucalyptus angusta Vel., Eucalyptus Geinitzi Heer. JZ od Malého Břevnova Ve svahu výšiny Bělohorské, jihozápadně od Malého Břevnova, sestrojen profil vrstvami křídovými podél cesty, jež vede od stanice „Řepy“ do Malého Břevnova. Kvádrové pískovce pásma I. přístupny tu jsou v rozsáhlém lomu. Profil 29. Vrchol Bílé Hory jižně od kláštera malo-břevnovského. 379 m n. m. { 6. Zvětralý spongilit písčito-jílovitý, na- | žloutlý, žlutě skvrnitý, velmi pórovitý, lehký . 1:10 ı 5. Spongilit písčitojílovitý, šedobílý, pó- rovitý lehký < . 0:60 4, Sonn ai Diele er aan o | = skvrnitý, pórovitý, lehký . . . . . . . . .O‘45| = | 8. Spongilit písčitojílovitý, světle šedý neb © E | nažloutlý, rezavě es velmi pörovity, +. $ jeher no ue ii SNN Dno starého úč — 2. Nepřístupno; v polích roztroušeny jsou tu desky spongilitu, podobného onomu z vrstvy 3., | ne však tak pöroviteho . . . . . tite CSD ( 1. Jil písčitý, šedobílý, žlutě okna memo, 3683 | 2 Piskovec kaolinicko-glaukoniticky, | brubozrnnÿ, šedý, poněkud nazelenalý, ve i | střední partii jemnozrnnější a zelenější, nej- R | výše přechází v pískovec glaukonitick y, 4 = jemnozrnný, zelený s hojnými konkrecemi pís- v S | kovce železitého, tmavohnédého . . . n S — Křídový útvar v západním Povltaví. zál | Vrchol pískovcového lomu - 12. Piskovec kaolinicky, jemnozrnny, svetle šedý, místy hrubozrnný . . . -290 1. Pískovec glaukonitický, ni ze- de lbný =... s Jom a asu0:00 | = Se), 2 (2. Piskovec kaolinický, hrubozrnný, šedý, S snadno drobivý, v kvädrech . . . . . 085 | F 1. Pískoveckaolinický, ae hm: | = = zrnný, žlutošedý, dole šedobílý, v mocných 1 x z | kvädrech, drobivý, místy pevnější . . . . . 515 | Dno lomu 3570 si ame) Nleppillcirpnn sone ee Pie. ne P VEM Křižovatka cesty se silnicí. Kota 354 m n. m. V pískovci vrstvy 1. a 2. pásma I. roztroušena jsou jemná, makroskopicky černá zrnka lyditu; vzácnější jsou mikroskopická zrnka žlutohnědého turmalínu. Zrnka kaolinisovaného orthoklasu dosahují velikosti až 2 mm. Ve spodní vrstvě pískovcové pásma I. jsou zřetelny místní sklony ; pěkně jest tu vyvinuta příčná vrstevnatost. Směr jedné ta- kové příčné vrstvy jest: S 68“ Z a sklon 26“ ku S V. Na svahu výšiny Bělohorské k Ruzýni, Liboci, Veleslavínu a Střešovicům jest petrografické složení jednotlivých pásem stejné jako v profilech předešlých; uvádím tudíž z lokalit těch pouze nad- mořské výšky jednotlivých pásem a jejich mocnost. Ruzyn. Profil veden dle cesty od cihelny Ruzýňské ku klášteru malo- břevnovskému. Profil 30. Klášter v Malém Břevnově. . . . . . . . . . Kota 379 m n. m. Nepřístupné. vrstvy pásma Il. . <. . s < 40 sie (01.5 EBISkupné vrstvy „pásma III. 0 200 7- J540 — ——————— Basmoell Er. Re B7570 E O — BUT [u — Pásmo I. (Základ pásma I. jest nepřístupný) . . . . . . . 114 m Roh zdi zahradní u cihelny Ruzýňské. . . . . . . 3893 m n.m 79 XX1Il. Dr. Břetislav Zahálka: Liboc. Profil veden tu od kostela dle silnice na vrchol výšiny Bělo- horské — Profil 31. Kříž na rozcestí na konci horní Liboce.. . . . . . . 860 m n. m. Pásmo Ill: 28285 Mrak book beze: lee — 3472 — Pásmo II.. RS see PoP S 30 m — SD — — — Psamoak 2" TR en es Br a en Nepřístupné er. Z er jistě pásmu I. náležející hlouběji STV a a ee ee PER SERRES Be. Kostel v Dolní Liboci <- < < < < .:. 2. „Kotas328-menem: Veleslavín. Z Veleslavína veden profil dle silnice na vrchol Bílé Hory. Profil 32. Vrchol Bílé Hory jižně nad Veleslavínem u Větrníku . kota 360 m n. m. Pásmo mb, koa ie FA dragon re l esk l je s RER —— —— 3386 —————— = Pásmo Es osa teint ENS a MONO R 32 m u —— — 33D'4 —— Pásmo I rn a N Deere 127 m Nepřístupné Haan päsma T; hlouběji silur 1m Dno údoli ve Meleslavíné r re fs en 310 m n.m Jižně od Střešovic. Dobře přístupný profil jest v zářezu nové silnice, jež od „An- dělky“ do údolí Břevnovského sbíhá. — Profil 33. Vrchol výšiny západně od ea EMA RO. Kota7 335mm PASMO TETE +0 ee ER RE 150 m 8200 — Básmo 4 arte is. la. MORE 34 m 316°6 — BASMO L et o Kridovy ütvar v zäpadnim Povltavi. 73 Nepřístupné vrstvy pásma I., hlouběji silur . . . . . . . .9238°6 m Dno údolní západně od „Kajetánky“ ve Velkém Břevnově. — Sil- C Oo a Kota 285..m,. n.m. Velký Břevnov. V horní části Velkého Břevnova jsou při silnici v několika lo- mech odkryty vrstvy křídové. Následující profil přístupný jest v lomu blíže nároží ulice Boleslavovy a Otakarovy — Profil 34. Vrchol výšiny severně nad Velkým Břevnovem.. . . 350 m n. m. = { Nepřístupné vrstvy pásma III. . . . . . . . . 2890 | 8 = | Vrchol lomu 2 Si il alaberpiscity, nažloutlý -© -© <. 0401 == 3207 — - Demo. | Pískovec kaolinicko-glaukoniticky, jemnoziny, nazelenaly 2. .....:.,....22.2.230:m 8177 ——— (73 | 8. Pískoveckaolinický, jemnozrný, mí- | sty hrubozrnÿ, bělošedý neb nažloutlý, (6,2 kyädrech 24, U se. so, VU, | Dno lomu (Wupekátmavosedý c rh 347.040 va 6. Pískovec Le hrubozrný, S AU A EE au a ee 8 { | 5. Nepřístupno (are) eue dre OVO D5 F Z | 8 | 4 Piskovec velmi jilovity, jemnozmÿ, = | šedý, místy v lupek přecházející. . . . 0:70 3. Lupek.písčitý, černošedý . - . ....0:20 2. Pískovec ie: hrubozruy, re- ZANNU s tee Srl- gta Che Saas 53 ONE | | Keep CSC hělošedý . ob ce CU) 298:8 SET Nepřístupné vrstvy pásma I.; hlouběji silur. . . . . . . „188 m Silnice západně od „Kajetánky“ ve Velkém Břevnově. (Dnor údolní) -ze ERS ee kota 285 m n. m. A křídy na een ont as od výšky 2988 m n. m. příliš vzdálena, Vrstvy 1.—4. pásma I. přístupny byly r. 1908 v zá- kladech domu, dnes naproti lomu stojícího. R os 74 Vrchol výšiny. — Větrník. — Pásmo III. Pásmo II. Pásmo I. | křemene. E | (1. Lupek He XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: Lupek vrstvy 3. a 7. jest přeplněn drtí uhelnou; zřetelné otisky rostlinné nalezeny nebyly. Další profil veden na západním konci Velkého Břevnova, tam, kde silnice prochází hlubokým zářezem. Při samém vrcholu výšiny odbočeno dle cesty ku Větrníku (kota 360 m n. m.) V profilu tomto zejména pásmo III. jest dobře přístupno. Profil 35. — < Kota 360 m n. m. { 11. Nepřístupno . 10. Slín písčitý, Sedobilf RER v: Br 9. Slin písčitý, spongiovy, Sedobily. . S. Pevná lavice slínu písčitého, šedobílého, nažloutle pruhovaného, obsahujícího partie vá- pence spongiového, šedého, při povrchu nažloutlého 7. Slín písčitý, s nom dd sedobily, ONE skvrnity . 6. Spongilit písčito- Miles o nažloutlý den žlutý, porovitý lehký . dobíle skvrnitý, porovitý, lehký . 2 4, Spongilit písčito-jílovitý, nažloutlý, še- dobile pruhovaný, porovitý, nápadně lehký . 3 Spongilit písčito-jílovitý, šedobílý, žlutě skvrnitý, ve vystupující lavici 2. Spongilit jilovity, šedobílý, žlutě man 1. Spongilit jílovitý, žlutý; na styku s vrst- vou dolení jest 1 cm. mocná pevná vložka huë- dého limonitu, pomíseného drobnými zrnky < . . 5. Spongilit eo Mona, nažloutlý, à še- a as mnozrný, zelený, na styku s pískovcem pásma I. prostoupen jest pevnými deskami limoni- tickými, barvy žluté ——— 328-2 mnozrný, nažloutlý až žlutý, v mocných kvá- à Pískovec kaolinicky, hrubozrný až je- drech . 289 m (Pískoveckaolinicko-glaukonitický,je- Křídový útvar v západním Povltaví. 75 3162 - — Nepřístupné vrstvy pásma I, hlouběji silur.. ..;. . !. 16'2 m Dno údolní ve Velkém Břevnově (v řezu profilovém) 300 m n. m. Lupek vrstvy 1. pásma I. přístupný jest u dna lomu, jenž jest v blízkosti (na východ) zářezu silničního v pískovcích pásma I. otevřen. Vidovle. Rozloha Vidovle oproti Bílé Hoře jest značně menší, Podobně jako ona, v základu svém sestává z vrstev silurských, příkře skloně- ných a přikrývku těchto tvoří útvar křídový. Zvláště dobře jsou vrstvy křídové přístupny na příkrém svahu severním a východním. Východní svah Vidovle. Ve velkém lomu pískovcovém viděti tu jest následující: Profil 36. Vrchol Vidovle. Triang. bod 365 m n. m ( 5. Nepřístupné vrstvy pásma III. V polích roztrou- | ae šeny jsou desky slínů písčitých nažlout- = lých neb spongilitů písčito-jílovi- E tých, nažloutlých, porovitých, lehčích. . . . 1700 gs — | 4 Spongilit písčito- Ha šedobílý, žlutě | & EE | skvrnitý, porovitý lehký . . . . ra 200 Eee E | 3. Spongilit jilovity, tobi porovity, i 5 IlE = lehký 0... 024 | o 83 2 le db Moselle E „= pruhovaný, porovitý, lehký . . . . 0.16 = 1. Jíl světle šedý neb žlutošedý, žlutě anno 22 Vkivaný LUE. à ne - JD) & cel lomů 3440 = — (2 Pískovec glaukonitický, jemnozrný, = | Sedozelenye "nr 15 | S = |1. Piskovec oc ne en |* à 6: pasma sl", 27 AO BOT — ———— 3415 ı 16. Piskovec kaolinicky, drobnozrný, šedo- Lai bilysvkvadıech . -Anna VHB. 5. Pískovecshojným a eme Loc d 2 jemnozrnÿ, nažloutlý, sotisky listů i plodů druhu 76 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: Krannera mirabilis Corda 2 m | 4. Pískovec kaolinický, hrubozrný, šedo- u | žlutý, rezavě skvrnitý . . . . Be) i = (3 Piskovec železitý, ano) ae. = z olžlutý;: velmicpevný 2: 420x COUR COM a D ‘Lupek šedý 2700 A217 | 1. Prechodni hornina mezi kam oc ya { čitým a piskovcem velmi jilovitym, be | barvy šedé, proklädanä vrstvičkami (as 2 cm. mocnými) pevného, žlutého limonitu, hojně | promíseného drobnými zrnky křemene: na spodu | [| Vrstvy jest 2—10 cm mocná vrstvička uhlí. . 3:6} Dno lomu 5234 Nepřístupný základ křídového útvaru. Hlouběji jsou vrstvy silurské přístupny“ = 1954 Sr FEAT om Stanice buštěhradské dráhy „Jinonice“. Kota 277* m n. m. Uhlí ve vrstvě 1 uložené jest špatné, pískem a jílem pro- mísené. Lupek vrstvy 2. Obsahuje hojné otisky rostlinné; poněvadž však se snadno drobí v menší kousky, lze těžko dobře zachovalý otisk vydobfti. Friö r. 1870 (2, pg. 213) uvádí odtud několik druhů rostlin- ných; větší množství druhů pospal odtud VELENOVSKÝ r. 1890 (30, ps. 41). Fossilní foru zdejších lupků cituji dle Epv. BAYERA (4, pg. 44—48: rok 1902), jenž uvádí nejen rostlinné druhy předešlými autory © odtud popsané, nýbrž přičiňuje ještě A- ad jim any tu zjištěných: Cercospora coriococcum Bayer Gymnogramme bohemica Bayer Drynaria tumulosa Bayer Microdictyon (Laccopteris) Dunkeri Schenk Gleichenia Zippei (Cda sp.) Heer Gleichenia multinervosa Vel. Gleichenia delicatula Heer Microzamia gibba Corda Podocarpus cretacea Vel. Cunninghamia stenophylla Vel. *) Dle mapy gen. štábu má stanice „Jinonice“ výšku nadmořskou — 277 m n. m. V záznamech dráhy Buštěhradské jest číslo odchylné. — 28951 m n.m. Křídový útvar v západním Povltaví. UN. Cunninghamia elegans Cda. Sequoia crispa Vel. ? Echinostrobus minor Vel. (Dvojité šištice). Frenolepsis bohemica Vel. Myrica Zenkeri (Ett. sp.) Vel. Myrica serrata Vel. Myricanthium amentaceum Vel Grevillea constans Vel. Conospermites hakeaefolius Ett. Platanus laevis Vel. Cissophyllum vitifolium Vel. Eucalyptus Geinitzi Heer. Eucalyptus angusta Vel. Araliphyllum formosum Heer. Araliphylum Daphnophyllum Vel. ? Araliphyllum propinquum Vel. Dewalquea coriacea Vel. Butomites cretaceus Vel. Makik r. 1901 (19) nalezl a určil odtud následující druhy: Gleichenia vidovlensis Mařík. Raphelia Woldřichi Mařík, Myrica Zenkeri Ett. V oboru těchto lupků vyvěrá na jižním konci lomu pramen, V pískovci vrstvy 5. nalezl jsem dosti hojné otisky listů i plodů Krannera mirabilis Corda. *) Listy mají pěkně zachovalou nervaturu, plody jsou různě deformovány. Pískovec vrstvy 6. jest v omezených partiích žlutě až oranžově zbarven. Dále jsou v něm zřetelny pěkné místní sklony (viz svrchu v článku o tektonice pásma I.). Vrstvy pásma III. v profilu uvedené jsou přístupny v sousední stráni poněkud dále k jihu. Již Zippe r. 1845 (37) zmiňuje se o křídových vrstvách na Vidovli a rozděluje je na dvě pásma — Quadersandstein (naše pásmo I. — II.) a Plänerkalkstein (naše pásmo III.). Frič r. 1870 (2, pg. 213) určuje na Vidovli naše pásmo I. jako Perucké vrstvy a popisnje je takto: „Na silurskych břidlicích leží zde bezprostředně černošedé lupky s otisky Cunninghamites, Didy- *) Určil p. prof. Dr. J. Velenovský; začež vzdávám uctivé díky. 18 XXII. Dr. Břetislav Zahálka: mosurus a s četnými Pbyllity, v mocnosti 1—2 sáhů, pak následují prázdné pískovce v mocnosti 4 sáhů“. Jižní svah Vidovle. Pěkný profil vrstvami křídovými viděti jest i na jižním svahu Vidovle, při cestě severně nad Jinonicemi. Uvádím odtud pouze roz- hraní pásem a mocnost jejich. Profil 37. Vrchol Vidovle Triang. bod 365 m n. m. Pásmo Ill... Ko as ooo UP 3528 ee: Pásmo: IT dz Re re ee 30m TN VAE 3498 ER a Pasmos. ee Re nn a S ada Mm o D'ou Nepřístupné vrstvy pásma I., hlouběji tur pe a n o LOKO Křižovatka silnice s cestou severovýchodně od Jinonic Kota 321 m n. m. V oboru pískovců pásma I. jest tu otevřen lom. Severní svah Vidovle. Na severním svahu Vidovle, nad dvorem Cibulkou, veden Profil 38. Vrchol Vidovle. Triang. bod 365 m n. m. au [3 Nepřístupno . . . ao oi - ——- Vrchol! Dan = S = one Spongilit písčito- et svetle šedý Hei je 21 nažloutlý Men Se MR 0) m 1. Jíl písčitý, nažloutlý Kar: BESSER Er 3542 ——— — (2. Piskovec glaukoniticky, jemnozrnÿ, zele- | o ný, při povrchu úplně rozpadlý . . . . . „15 Š 2 1. Piskovec kaolinicky, tyZ jako ve ar 4. = a pásma Tu. oa 1 3512 = (4. Piskovec kaolinicky, lemme, šedobílý, | výkvádrech -4 … .47| 3. Pískovec Honor kamen len místy hnědožlutý neb načervenalý, v kvádrech . 3:5 Křídový útvar v západním Povltaví. 79 = 2 Pískovec kaolinický, drobnozrný, oranžově ! À = | zbarvený, s hojnými otisky plodů Krannery . . 03 A 3 (1. Pískovec kaolinický, drobno- až hrubozrn- = 25 ný, kvädrovy, různě zbarvený: Sedobile, hnědo- S žlutě, načervenale až intensivně rudě; poslední Z ton převládá v hořejší a dolejší části kvádru. .42 = Dno lomu —— ) W vrstvy pásma I., hlouběji. silur . ... © . . . . 245 m Koleje dráhy Buštěhradské nad dvorem Cibulkou. Kota 314 m n. m V pískovcích pásma I. otevřen jest tu velký lom. Pískovec vrstvy 2. jest aeguivalentem pískovce vrstvy 5. v profilu 36. Nalezl jsem v něm opětně hojné plody Krannery mirabilis Corda ; listy jsou tu vzácné. Při cestě, která vede ve výšce dna lomu, jest malá bažina, sitinami zarostlá; známkami těmi prozrazuje se poloha lupků křído- vých, jež spočívají pod souvrstvím kvádrových pískovců a jsou dnes nepřístupny. VELENovský r. 1890 (30, pg. 41) uvádí odtud (ze svahu nad Cibulkou) Eucalyptus angustus Vel. Env. Bayer r. 1902 (4, pg. 48) uvádí z Cibulky vedle druhu jmenovaného ještě Eucalyptus Gei- nitzi Heer. — Rostliny ty pocházejí ze zmíněného souvrství lupkü. Severozápadní svah Vidovle. Dobře přístupny jsou vrstvy pásma I. na příkrém svahu Vi- dovle, blíže bývalé zastávky buštěhradské dráhy „Cibulka“. Trans- gresse křídy na siluru jest tu dobře přístupna. Profil 39. Vrchol stráně nad zastávkou Cibulkou. 350 m n. m. (14. Pískovec kaolinický, jemnozrný, šedobílý, } nejvýše šedožlutý, En Ve střední části jest hrubozrnnÿ . . . RE ll AU) 13. Piskovec tale ce hrubozrny, Sedo- bílý, v hoření poloze nažloutlý, kvádrový . . 3:00 12. Pískovec kaolinický, jemnozrný, šedý neb hněděžlutý. . - .. .. 0:45 11. Piskovee kaolinicky, onnoadní hy jemnozrný, šedobílý, s velmi pevnými partiemi ena žlutě neb žlutohnědě zbarvenými .0'15 . Piskovec jílovito - železitý, drobno- ae žlutý, deskovitý, s vrstvičkami rudě zbarvenými 7 05 44h. 440000400 201 n 80 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: 9. Pískovec kaolinický, hrubozrný (místy činí přechod do slepence), nažloutlý . . . . . 0:80 8. Pískovec kaolinický, hrubozrný, hnědo- S žlutý; na styku S vrstvou 9. jest vrstvička E 4 &edo- neb žlutobílého jílu až 1 cm mocná . , 0:85 IS 7. Pískovec železitý, hrubozrný, žluto- hnědý, velmi nn při povrchu žlutý i tralý) ©. . 0:02 Oral ancre Ÿ, on dieu tenkým, Der nými vrstvickami jílu limonitem prosyceného, žlutého neb žlutohnědého . . . . . . . . . 0:50 1 MOO Ab er 2025 „imiskovec j1loxyioy, šedý, Bon? čer- ným lupkem, jenž místy přechází ve slabou vistyu uhlí černého -UL 3. up.ek psem sel 2,22 ee . 0:20 2. Piskoveckaolinicky, En bolo šedý, při povrchu v písek rozpadlý . . . . .030 1. Pískovec velmi jílovitý, tmavošedý, ve vyšší poloze činí přechod do lupku šedého 228 j Pásmo I. abe ee RS u nn N > © Transgresse křídy 333°5 šikmo skloněné vrstvy křemence šedého; | hlouběji ve stráni následuje břidlice dro- bovä křemitoslídnatá, tmavošedá (D,d,) . 235 m | Bezprostřední podloží křídového útvaru tvoří Silur Bývalá zastávka dráhy Buštěhradské (koleje). . . . .310 m nm. Lupky tohoto profilu neobsahují zřetelných otisků rostlinných. Na pískách u Stodůlek. Severozápadně nad obcí Stodůlkami zdvihá se návrší zvané „Na pískách“. V základu svém sestává z vrstev silurských, jež podobně jako na Vidovli a na Bílé Hoře jsou přikryty vrstvami útvaru kří- dového. Křídové vrstvy prozkoumány tu byly ve třech profilech: na JV svahu (Stodůlky), na JZ svahu (Chaby) a na svahu SZ (Zlejčín). Stodůlky. Na svahu severozápadně nad obcí Stodůlkami přístupny jsou v lomu pískovce pásma I. Křídový útvar v západním Povltaví. 81 Profil 40. Vrchol výšiny „Na pískách“. Kota 389 m n. m. Nepřístupné vrstvy pásma I., výše i pásma II. a II... . . 10:1 m ( —— Vrchol lomu 378-9 | 2. Pfskovec kaolinicky, jemnozrnnÿ, Sedo- bílý neb žlutohnědý, v nejvyšší poloze šedý, VKVÁATCC A Pe ARE o MOR Pa 0D | 1. Pískovec kaolinický, jemnozrnný, bělošedý, | kvádrový: ve vyšší poloze jest hrubozrnnější l a prokládán jest šedozelenými pevnými vrstvič- kami pískovce kaolinicko-sericito- veihro,jeMNOZENNEHO 2... TD Dno lomu 363 9 m ji Pásmo I., souvrství d. Nepřístupno Kostel ve Stodůlkách. Kota 358 m n. m. V pískovci kaolinickém vrstvy 1. zjištěno mikroskopicky tu a tam zrnko turmalinu žlutohnědého (ve světle procházejícím) a silně pleochroistického. Ve vyšší poloze jest pískovec tento prokládán pevnými vrstvickami šedozeleného pískovce kaolinicko-serici- tového (podrobný popis viz v petrografické části pásma 1.). Pískovec vrstvy 2. obsahuje hojná, makroskopicky černá zrnka, jež mikroskopicky rozpoznána z části jako lydit (tmavý), z části jako turmalin (žlutohnědý neb tmavohnědý). Zıepe r. 1845 (37) a Kaessöi r. 1854 a 1857 (11, 13) připo- mínají, že u Stodůlek bylo kdysi v oboru křídového útvaru pokusně dolováno na uhlí a to s výsledkem negativním. Chaby. Vrstvy křídové přístupny jsou při cestě, jež vede po západní straně velkostatku Chaby. Viděti jest tu následující Profil 41. & | Vrchol výšiny „Na pískách“. Kota 389 » n. m. | Spongilit písčitojílovitý, nažloutlý, póro- | vity, lehký, v polích špatně přístupný . . . 40 m 385.0 Pásmo Ill, 82 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: 4. Pískovec kaolinicko glaukonitický, ) | hrubozrnný, šedozelený, snadno drobivy . . . 150 3. Pískovec železitý, drobnozrnný, s partiemi hrubozrnnými, žlutohnědý, kožově hnědý, místy = i rudý, velmi pevný . . . o: PU) | © = { 2. Pískovec jilovito- len nn, © < kožově bnědý, místy violově červený, desko- | vitě se odlupující . . . . . 020) 1. Pískovec kaolinický, an, uno hnědý, tmavohnědě pruhovaný, deskovitě se l odlupujíčís Sa ee W - 3820 ——————— (4. Pískovec kaolinický, pu ns Sedobily, | kvádrový . . . . 5:20 | 3 — (polohu hostince v "Chabecn! CODE < Ea ie 0 Vrchol nikon . Pískovec kaolinický, jemnozrnný, Sedo- En žlutý, kvádrový . . . soil = 2. Piskovec a oinec los nero S Da | S emi hrubozrnnými, šedožlutý, sypký: střídá se s vrstvickami (1—4 cm mocnými) pevného pískovce železitého, jemnozrnného až hrubozrnného, rezavě, někde i červeně zbarve- veného . . . . 250 ı Dno pískovny; Zelení) Poloha ou Chaby 3672 ] Nepřístupné vrstvy pásma I., hlouběji špatně ne vrstvy bidle "s ilur stkavcn (0D) 20 by NO En Päsmo I. BÍ Dno údolí pod kostelem „Krteň“ zvaným. 338 m n. m. Vrstvy pásma I. v celku činí dojem souvrství d; mocnost však 148 m spíše ukazuje na to, že spodní vrstvy představují aeguivalent souvrství c, snad i b. Otázku přesně rozhodnouti nelze, ježto základ pásma I. tu přístupný není. Vrstvy 1. a 2. přístupny jsou v pískovně na západní straně dvora otevřené. Vrstva 1. nápadná jest místními sklony (blíže viz v tekto- nické části pásma I.). V pískovci vrstvy 4. zjištěna byla mikrosko- picky tmavá zrnka lyditu a žlutohnědá zrnka turmalinu. Kridovy ütvar v zäpadnim Povltavi. 83 Zulresj.crien: Jihovýchodně od Zlejčína, v cihelně vedle hostince „Na radosti“, v lomu pískovcovém, odkryty jsou kvádrové pískovce pásma I. spolu s částí pásma II. Sestrojen tu následující Profil 42. Vrchol lomu. (Výše ve. stráni jsou vrstvy křídové nepřístupny.) 3154 m n. m. ss Pískovecglaukonitický, jemnozrný, še- i l dozelený, výše zelený . . . 120 | ı4. Piskovec kaolinicky, a běločedý 0:50 | = | 5- Pískovec kaolinický, hrubozrný, žlutý, a | přechází místy v pískovec železitý, hrů- | = = | bozrný, žlutohnědý . / . . . +005 = © 12. Piskovec kaolinicky, boot světlě a à šedý, s roztroušenými, jemnými zrnky glau- | | Konitui: = +. SET V . 025 | 1. Pískovec ea mein, týž ck v pásmu I. 100 } a LL BD ELLA RER g s[Piskovec kaolinicky, hrubozrný, bělošedý, Se RVÁ ALE Cho ren ee nn 10. Dno lomu. 3 3664 m n. m. Pískovec pásma I. obsahuje hojné partie kaolinu, až 2 mm v průměru měřící a tu a tam zrnko černého lyditu téže velikosti. Mocnost pásma I. V následující tabulce sestaveny jsou mocnosti pásma I. a jeho souvrství Z , důležitějších lokalit. = (Mocnost v metrech a S Stanovisko | souvrství Pásma DD = D DI —— —— —— —— ————— m P O Le Z Miletice Je Hier =) [113% 6 | Severně od Nelahozevsi . | — | +45 80 9 U tunelu Nelahozeveského | nezastoupeno | 83 83 10 Lobeč. . . < < . . : : | nezastoupeno 32 32 DIS HOstivý 2 2 > 22. 27 | mezastonpeno MOD o *) Znaménko — značí, že souvrství nebylo v profilu vůbec přístupno; ná sledkem toho nemůže býti udána též úhrnná mocnost pásma. **) Znaménko + před cifrou značí, že souvrství nebylo přístupno v celé své mocnosti, 6* PRED O a daná DEEE 0 2 84 XXIII. Dr. Bretislav Zahälka: Terz | Mocnost v metrech 2 =| Stanovisko | NEN |Päsma A Rz are ee 150 |Provázka (du ee 113 | 118 — | Želenice po le — = {6° (Brandýsek. -9 8. mr ras FRE i Tuchoměřice-Statenice. . | nezastoupeno D6 5:6 19 (| Horoměřice, RP Jr = |- 90. N Jenerálka see | nezastoupeno 114) HA 22 | Div. Särka-Dlouhä Mile . | M 26 Pr se 86 21. ,\eBialkar. one MES + 1:3 121 28 | Cisaïka : He pov = +76 34 | Velký Břevnov . < < < .| — | +59 13:0 35 late nue 8 BEE: 36 | Vidovle, svah východní | emo 93 38 0 ; -„sevemi .7.| — 22 39719: „ | severozáp.. | 3:85 + 1265 40,2 |=Stodůlky a ne | = | +150 41% | Chabys; hrubo 1 PŘ 2146 49” | Zlejein een torse dll RUE | +60 Jak z tabulky vyčísti lze, jest mocnost pásma I. v kraji severně od výšiny Turské větší nežli 12 m. Pouze v profilech 9—11 jest mocnost pásma zdánlivě menší — to však jest způsobeno tím, že tu souvrství I a—c zastoupena nejsou. Podobná úhrnná mocnost pásma I. (přes 12 m) panuje též v kraji po západní straně výšiny Turské a na planině jižně k ní při- léhající. U Tuchoměřic a nad Jenerálkou jest zdánlivě mocnost pásma I. menší a to z téhož důvodu, jako v profilech 9—11. Na planiné Bělohorské, na Vidovli a na Pískách u Stodůlek do- sahuje mocnost pásma I. skoro 20 m. Pokud souvrství se IB) u souvrství I. d vždy mocnost největší. Palaeontologie pásma 1. Z fossilií nalezeny byly v pásmu I. našeho okrsku pouze otisky rostlinné a to jen v lupcích; pouze v jediném případě — na vý- Kridovy ütvar v zäpadnim Povltavi. 85 chodním svahu Vidovle — nalezeny hojné zkamenělé plody i listy Krannery v pískovci (vrstvy 5.). Lokality bohaté na dobře zachovalé otisky rostlinné jsou v okrsku našem pouze dvě: nad Lobčí u Kralup a na Vidovli (svah východní). Ostatní lokality méně významné jsou: Nebozízek, Motoly, severní svah Vidovle (nad Cibulkou) a Provázka (svah nad Zvoleňovsí). Seznam rostlinných druhů v pásmu L. (v.popsaném okrsku) až dosud zjištěných:“) Cercospora coriococcum Bayer Gymnogramme bohemica Bayer Drynaria tumulosa Bayer Microdictyon (Laccopteris) Dunkeri Schenk Pteris frigida Heer Raphelia Woldřichi Mařík Gleichenia Zippei (Cda sp.) Heer Gleichenia multinervosa Vel. Gleichenia delicatula Heer Gleichenia vidovlensis Mařík Microzamia gibba Cda Krannera mirabilis Cda in lit. Podocarpus cretacea Vel. Cunninghamia elegans Corda Cunninghamia stenophylla Vel. Pinus longissima Vel. Sequoia crispa Vel. Sequoia major Vel. Echinostrobus minor Vel. Ceratostrobus sequoiaephyllus Vel. Widdringtonia Reichii (Ett. sp.) Vel. Frenolepsis bohemica Vel. Myrica Zenkeri (Ett. sp.) Vel. Myrica serrata Vel. Myricanthium amentaceum Vel. Conospermites hakeaefolius Ettg. Grevilleophyllum constans Vel. Platanus laevis Vel. *) Sestaveno dle Ed. Bavera a Frıön (4, pg. 44—48,; přidány pouze druhy MaňíkEm (19) na Vidovli zjištěné a vzat ohled na moje nálezisko na Proväzce. 86 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka : Cissophyllum vitifolium Vel. Eucalyptus Geinitzi Heer Eucalyptus angusta Vel. Araliphyllum formosum (Heer) Vel. Araliphyllum Daphnophyllum Vel. Butomites cretaceus Vel. Dewalquea pentaphylla Vel. Dewalquea coriacea Vel. Závěrek. Uvádím tu v přehledu, jak vrstvy pásma I. v našem okrsku od různých autorů byly určovány. Hoser r. 1842 (7) jmenuje vrstvy našeho pásma I. v okolí Prahy „Sandsteinflótz“, příslušnost jejich však ku útvaru křídovému ne- vytýká. A. E. Reuss r. 1844—1854 (23, 24, 25) určuje vrstvy pásma I. spolu s pásmem II. (pokud není toto vyvinuto ve facii vápnité) jako „der eigentliche untere Quader“ neb „Unterster Quader“, což jest nejspodnější oddíl jeho stupně „Unterer Quader“. ZiPPE r. 1845 (37) označuje vrstvy pásma I. a II. společným jménem „Auadersandstein“. ROMINGER r. 1847 (26) jmenuje vrstvy pásma I. a II. u Nela hozevsi a v okolí Prahy „Unterer Quader“. PALLAVSCH r. 1869 (20) označuje pásmo I. jako sladkovodní oddíl cenomanu oproti mořskému oddílu cenomanu (našemu pásmu II.). GůmBEL r. 1867, 1870 (5, 6) označoval horizont našeho pásma I. jménem „Unterplánersandstein mit Rudisten oder Pflanzenresten-Analoge Faciesbildungen. Vrstvy se zbytky rostlinnnými stotožňoval s Peruckými vrstvami a vrstvy „s rudisty“ s Korycanskými vrstvami pražských geologů. Perucké vrstvy KREJČÍHO a FRIČE jsou skutečně totožny s naším pásmem I. Korycanské vrstvy však rovnají se již našemu pásmu II. Gümbel stotožňoval oba různé horizonty tím způsobem, že pokládal Perucké vrstvy za pouhou facii vápnitých vrstev Korycanských u Korycan. V profilu Gůmbelově za Strahovem jest dlužno přiřaditi nejvyšší oddíl jeho stupně „Unterplánersandstein mit Rudisten ete.“ ku jeho stupni „Tuchomeritz-Pangratzer Sch.“, jak z porovnání profilu jeho s naším vysvítá. Křídový útvar v západním Povltaví. 87 KRgjčí r. 1870 (14) a Fgrč r. 1870, 1902 (2, 4) označují vrstvy našeho pásma I. názvem „Perucké vrstvy“. Vysvětlení k obrazeüm 125. O br. 1. znázorňuje profil vrstvami křídovými, vedený dle čáry vícekráte mírně lomené z Provázky nad Zvoleňovsí, po západní straně výšiny Turské a končící na nejdůležitější lokalitě jižní — na Bílé Hoře u Prahy. Místa zlomů jsou označena znaménky Z. Ač jsou směry jednotlivých částic zlomených různé (jak naznačeno jest zkratkami směrů), přec celkový směr profilu z Provázky na Bílou Horu jest SZ—JV. Zvrstvení základů křídových naznačeno jest schematicky. Značka Al — Alluvium, r = rozsedlina. Obr. 2. naznačuje profil vrstvami křídovými od jihovýchodního svahu Ška- rechova středem výšiny Turské ku Praze; profil ukončen jest v blízkosti Bílé Hory — ve svahu ku Divoké Šárce (místem tím prochází též profil předešlý). Z profilu tohoto vysvítá, v jaké tektonické souvislosti jsou vrstvy křídové severně od výšiny Turské, t. j. na Velvarsku, s osamocenými ostrůvky křídovými na vý- šině samé a konečně s křídovými vrstvami jižně od výšiny Turské — v okolí pražském. Ač i tento profil veden jest dle čáry vícekráte lomené, přec celkový jeho směr od Škarechova ku Divoké Šárce jest: S—J. — Zkratky: Dš — dilu- viální štěrk, Dh — diluviální hlína (lés). O br. 3. přísluší ku poslednímu oddílu práce naší. Jedná se tu o krajinu zbytků křídových (u Malé Chuchle, Slivence a Lochkova) a jednotlivé te- rassy diluviální (A—C), z nichž obě nejvyšší a tudíž i nejstarší (A a B) sestávají většinou z rozrušených usazenin Berounky křídové. Schematický profil tento zhotoven za pomocí mapy měřítka 1 : 75.000 tím způsobem, že jedno- tlivé lokality promítány byly na rovinu průmětnou třikráte lomenou, procházející body : Bílá Hora — Jinonice — Kopanina Zadní — Roblín — Beroun. Násled- kem toho neodpovídají v profilu vzdálenosti jednotlivých lokalit poblíže zlomů skutečnosti. Celkový směr profilu Bílá Hora— Beroun jest SV—JZ. Literatura. 1. BapRvíř J.: Über das Vorkommen von Aluminit bei Mühlhausen unweit Kra- lup in Böhmen. Věst. k. č, spol. nauk, Praha, 1894. 2. FRrč A.: Palaeontologické bádání v jednotlivých vrstevních pásmech českého křídového útvaru (Perucké a Korycanské vrstvy). Archiv pro přír. prozk. Čech. Díl. I., Praha, 1870. 3. Frıö A.: Studie v oboru křídového útvaru v Čechách. Bělohorské a Malnické vrstvy. Tamtéž, dil IV., Praha, 1879. 4. Frıö A. a Bayer Epvix : Studie v oboru křídového útvaru českého. Perucké vrstvy. Tamtéž, díl XI., Praha, 1902. 88 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: . Gümsez C. W.: Skizze der Gliederung der oberen Schichten der Kreidefor- mation (Pläner) in Böhmen. Neues Jahrb. f. Min., Geol. etc., Stuttgart, 1867. . GimBEL C. W.: Beiträge zur Kenntniss der Procán- oder Kreideformation im nordwestlichen Böhmen in Vergleichung mit den gleichzeitigen Ablagerun- gen in Bayern und Sachsen. Abh. d. k. bayer. Akad. d. Wiss. Bd. X. Abth. II., München, 1870. . Hoser J. K. E.: Der Geltsch-Berg und das Scharka-Thal. Abh. d. k. böhm. Gess. der Wiss. V. Folge, Bd. 2., Prag, 1842. 8. KarLHack K.: Lehrbuch der praktischen Geologie. Stuttgart, 1908. 9. Karzer F.: Geologie von Böhmen. Prag, 1892. 10. 23. 24. 25. KorEcký J.: Pojednání o agronomicko-pedologickém prozkoumání části okresu velvarského. Publikace ústř. sboru rády zemědělské pro Král. Ces. Praha 1909. . Kreıöi J.: Přírodopisný průvodce po okolí Pražském. Praha 1854. . KRejčí J.: Ansichten über den Ursprung der auf den Höhen beider Moldau- ufer bei Prag vorkommenden Geschiebe. Abh. d. k. böhm. Gess. d. Wiss. V. Folge, IX, Bd., Prag, 1857. . Knesčí J.: Dobývání uhlí v křídovém útvaru v Čechách není prospěšné. Živa, Praha 1857. . Kresci J.: Všeobecné a horopisné poměry, jakož i rozčlenění křídového útvaru v Čechách. Arch. pro přír. prozk. Čech. Díl I., Praha, 1870. . KRejčí J.: Geologie. Praha, 1877. . Kresci J. a HELuHackER R.: Geologická mapa a geologické profily okolí pražského. Arch. pro přír. prozk. Čech. Díl 4., Praha 1885. . KResčí J. a Hecunacker R.: Vysvětlení geologické mapy okolí Pražského. Tamtéž, díl 4., Praha, 1885. . Lırorp M. V.: Das Steinkohlengebiet im nordwestlichen Theile des Prager Kreises in Böhmen. Jahrb. d. k. k. geol. Reichsanstalt Wien, 1861—2. . Maňik V.: Příspěvek k floře českého cenomanu, Rozpr. čes. Akad. cís. Fr. Jos. II. tř. Roč. X., Praha, 1901. . Parzausch A.: Die Kreideformation im Prager Kreise, westlich von der Mol- dau. Verh, d. k. k. geol. Reichsanstalt. Wien, 1869. . Počra F.: Geologická mapa Čech: Širší okolí Pražské (s vysvětlivkami). Archiv pro přír. prozk. Čech. Díl XII., Praha, 1902. . Rarrezr R.: Aluminit von Mühlhausen bei Kralup. Verh. d. k. k. geol. Reich- anstalt. Wien, 1878. Reuss A. E.: Geognostische Skizzen aus Böhmen. II. Band: Die Kreidegebilde des westlichen Böhmens. Prag, 1844. Reuss A, K.: Die Versteinerungen der böhmischen Kreideformation. Stutt- gart, 1845 —46, Reuss A, E.: Kurze Uebersicht der geognostischen Verhältnisse Böhmens, Prag, 1854. Křídový útvar v západním Povltaví. 89 26. RomiNcER C.: Beiträge zur Kenntniss der böhmischen Kreile. Neues Jahrb. f. Min., Geol. etc. Stuttgart, 1847. 27. SCHROEDER van der Kolk J. L: Tabellen zur mikroskopischen Bestimmung der Mineralien nach ihrem Brechungsindex. II. Aufl. Wiesbaden, 1906. 28. Srozsa F.: Chemický rozbor kyselé vody pramenité z Nebozizku v Praze, Listy chemické VIII. roč., Praha, 1884. 29. VELENovský J.: Ueber einige neue Pflanzenformen der böhmischen Kreide- formation. Věst, k. čes. spol. nauk, Praha, 1887. 30. VzLENovský J.: Květena českého cenomanu. Rozpr. k. čes. spol. nauk, Praha, 1890. 31. ZAHÁLKA Č.: O nejstarších pásmech křídového útvaru v okolí Řípu. Věst. k. čes. spol. nauk. Praha, 1893. 32. ZAHÁLKA Č.: O zvláštním určení směru a sklonu vrstev v geologii. Tamtéž, 1896. 33. Zawirxa Č.: Pásmo I. křídového útvaru v Poohří. Tamtéž 1887. 34. Zauärxa Č.: Ueber die Schichtenfolge der westbohmischen Kreideformation. Jahrb. d.'k. k. geol. Reichsanst. Wien, 1900. 35. ZAHÁLKA &: Pásmo I. a II. křídového útvaru v Pojizeří. Věst. k. čes. spul, nauk. Praha, 1902. 36. Zepmarovicx V. von: Mineralogisches Lexicon für das Kaiserthum Österreich. II Bd., Wien, 1873. 37. Zippe F. X. M.: Allgemeine Übersicht der physikalischen und statistischen Verhältnisse des Rakonitzer Kreises. (Sommer J. G. Das Königreich Böhmen. XII, Bd. Prag, 1845). Obsah. Uvod Tektonika. Vysina Velvarsko-Kralupskä. Kraj mezi vysinou Velvarsko-Kralupskou a Bilou Horou. Plan Bělohorská. Vidovle. Pásmol. Rozšíření pásma L O základu pásma Patro pásma I. Petrografie pásma I. Tektonika pásma. O vrstvách a fáciích päsmal. Jižní okraj vysočiny Řípské. Výšina Velvarsko-Kralupská. Příčný řez vrstvami křídovými od Provázky do Brandýska. Kraj mezi výšinou Turskou, údolím Šáreckým a Hostivicemi. Pozůstatky křídových usazenin JV nad Dolní Šárkou. Pláň Bělohorská. Vidovle. Na pískách u Stodůlek. Mocnost pásmal. Palaeontologie pásma Závěrek. Vysvětlení k obrazcům 1. -8. Literatura. Pasmo Il. křídového útvaru v západním Povltaví. Napsal dr. Břetislav Zahálka. Pásmo II., nejblíže mladší horizont po pásmu I., jest v zäpado- českém útvaru křídovém nejstarším sedimentem mořským. Jest vy- vinuto ve třech různých faciích: přestavlcké, perucké a útesové. V se- verní části prozkoumaného okrsku — v oboru facie přestavlcké — jest rozhraní mezi pásmem II. a I. ostré: pískovce pásma II. líší se od pískovců pásma I. nápadně obsaženým v nich glaukonitem a moř- skými zkamenělinami. V jižní však polovině prozkoumaného území, t. j. v oboru facie perucké, přecházejí kvádrové pískovce pásma I. souv. d) zvolna do pískovců pásma II., takže jest těžko vésti přesnou hranici mezi oběma pásmy. Spodní oddíl pásma II. má tu nedostatek olaukonitu i mořských zkamenělin, což svědčí o tom, Ze mísení se mořských vod se sladkovodními, na počátku období pásma II., dálo se znenähla. To samé pozorováno bylo ©. Zahálkou (56) v Poohří. vv Rozšíření a základ pásma Il. Pásmo II. má v prozkoumaném okrsku rozšíření větší nežli pásmo. Předně vyvinuto jest všude tam, kde pásmo I., tvoříc tak jeho patro, za druhé pak rozšířeno jest na výšině Turské a na západním jejím výběžku (v pruhu od Makotřas za Středokluky), kdež spočívá přímo na útvaru algonkickém. Nepatrná část pásma II. má za základ karbon; jest to zbytek vápnitých usazenin táhnoucích se v pruhu po vrcholu severozápadní stráně údolí Votvovického, mezi Votvovicemi a Zákolany. : O patru pásma II. Patrem pásma II. jest většinou pásmo III. Na některých místech jest pásmo III. erosí odplaveno a tu tvoří pásmo II. buď samo po- vrch zemský, kryto jsouc pouze ornicí (jako na Lobči, severozápadně 2 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: od Malé Bučiny a severozápadně nad Votvovicemi) aneb lésem dilu- viálním, jako západně od Lichovce. Petrografie pásma II. Při petrografickém výzkumu vrstev pásma II. rozpoznány, jak již řečeno, v okrsku našem tři různé facie. V následující tabulce po- dán přehled hornin pásma II., v okrsku našem zjištěných, s udáním, v jaké facii se hornina vyskytä. OE Facie . | přestavlcká . | peruckä 1. Slepenec . 2. Brekcie 3. a) Pikovec kon b) Piskovec glaukoniticko-jilovity 4. a) Piskovec kaolinicky . ; b) Piskovec kaolinicko- slakonitický se 5. a) Pískovec jílovitý . . . . . Or b) Piskoyec. sHnity.-: a u ae ana dě 6. a) Piskovec väpnity . . : b) Pískovec vápnito elaukonitiky bk: 7. Biskovec Zeleziiy in 8. a) Vápenec zrnitý. . . . . RS b) Vápenec celistvý . . . . . . je || EDER SO PAIN MOSKVY MĚST 208 SAP SO E P SR + : TH: Er 1. Slepenec. Slepence jsou v pásmu II. okrsku našeho málo rozšířeny. Se- tkáváme se s nimi pouze na výšině Turské. Jsou to vesměs sle- - pence polygenní s tmelem vápnitým; pouze v jediném případě shledán tmel železito-slínitý. — Oblázky slepenců typu prvého sestávají z bílého křemene, tmavého lyditu a tmavých neb nazelena- lých břidlic algonkických. Průměr oblázků obnáší 1—2 cm. Tmelem jest vápenec celistvý, často drobnými zrnky písku promiseny. Tam, kde tmel vápnitý neváže pevně oblázky slepence, jako jest tomu v profilu sev. nad Votvovicemi (prof. č. 57., vrstva 4.), jest hornina Křídový útvar v západním Povltaví. 3 při povrchu úplně rozpadlä ve štěrk, promísený práškovitým tmelem vápnitým. Slepenec typu druhého vyskytl se v profilu jižně od Makotřas (prof. č. 44., vrstva 1.). Poněvadž slepenec spočívá přímo na pod- kladu algonkickém, sestává vedle oblázků křemenných hlavně z oku- lacených kusů břidlic algonkických. 2. Brekcie polygenní s tmelem väpnitym. V profilu severně nad Votvovicemi (prof. č. 57., vrstva 1. a 3.), ještě v oboru výšiny Turské, počíná pásmo II. vrstvou brekcie poly- genní, jež při povrchu jest v ostrohranný štěrk rozpadlá. Kusy tma- vého lyditu a tmavých břidlic algonkických, až 5 cm v průměru mě- řící, tmeleny jsou vápencem, rozpadlým při povrchu v prach vá- penný. 3.a) Pískovec glaukoniticky. Ku zrnkům křemenným přimíseno jest hojně zrnek zeleného glaukonitu, jenž dodává hornině barvu nazelenalou — nejčastěji od- stín šedozelený. Pískovce nejsou pevné a jsou-li navětrány, snadno se rozpadají. Ve většině případů jsou jemnozrnné, jen vzácně zrna hrub- šího. Tmelu jest vždy málo; sestává z jílu promíseného hojnými, zvláště jemnými částicemi glaukonitu. Zrnka glaukonitu jsou makro- skopická, průměrné velikosti 0'16 mm, jen vzácně dosahují velikosti až 036 mm. Makroskopicky jest glaukonit barvy tmavozelené, mikro- skopicky trávově neb olivově zelené. Slohu jest přejemně zrnitého (homogenní aggregát). Z optických vlastností bylo tudíž možno zji- stiti pouze index lomu, jenž methodou Beckeho stanoven v mezích 1°609—1-619, což shoduje se s číslem, jež udává ScHROEDER (27): + 161. Větráním nabývá glaukonit barvy žlutozelené až hnědožluté, následkem čehož i barva pískovce přechází v žlutozelenou, místy 1 žlutohnědou. V několika málo případech zjištěn glaukonit jako zkameňující hmota jehlic spongií, a to nad Lobčí (prof. č. 10., vrstva 1., jižně od Makotřas (prof. č. 44., vrstva 3.). Jehlice jsou krátké, rovné, aneb jen mírně zahnuté; vnitřní kauálek není znatelný. — Případy tyto svědčí jen o tom, že část zrnek glaukonitovych jest zkameňující hmo- tou jehlic spongif. Zevšeobecňovati však náhled ten nelze. V litera- tuře uvádí se glaukonit v ojedinělých případech jako hmota vyplňu- jící dutinky skořápek foraminiferových — případ takový nepodaiilo 4 XXIII Dr. Břetislav Zahálka: se mi zjistiti v žádné hornině. V celku podporují nálezy naše náhled Reusstv a GumBELův, že větší díl glaukonitu, v horninách obsaženého, vznikl as cestou jinou, nežli že by byl vyplnil duté skořápky forami- nifer. (Cf. souhrn různých náhledů o vzniku glaukonitu V ZIRKELOVÉ Petrografii (59), díl III. pg. 729.) Akcessoricky vyskytují se v pískovcích glaukonitických: 1. Mu- skovit; pouze severně nad Votvovicemi (prof. č. 57., vrstva 2.) obsahuje pískovec glaukonitický nápadně velké množství muskovitu. 2. Kaolin ve tvaru drobných makroskopických shluků barvy bílé neb nažloutlé. 3. Ly dit ve tvaru jemných zrnek; jest dosti vzácný. Na některých místech (na př. u Strahova — prof. č. 26., vrstva 3. a JZ od Malého Břevnova — prof. č. 29, vrstva 3.) obsahují pís- kovce hojné kulovité konkrece limonitické, zrnky křemennými hojně prostoupené. Mohou to býti pozůstatky hub mořských, jež kdysi byly prorikl& pyritem, kterýž nyní jest úplně limonitisovän. Piskovce glaukonitické rozšířeny jsou v kraji kolem výšiny Tur- ské a jsou charakteristickou horninou pro facii peruckou. Jsou usa- zeninami moře ne příliš hlubokého, úskalími však nepřerušovaného. 3.b) Pískovec glaukoniticko-jílovitý. Piskovec tento liší se od předešlého značným množstvím jílovi- tého tmelu, následkem čehož se i snáze rozpadá. Zrna jest vždy jem- ného, barvy nejčastěji šedozelené, někdy též šedé, šedohnědé neb žlutohnědé; různé odstíny barev způsobovány jsou různým množstvím olaukonitu a stupněm jeho větrání. Pískovec glaukoniticko-jílovitý na Provázce (prof. č. 15., vrstva 2.) obsahuje ve tmelu hojnost jemných, čirých, anisotropních jehliček délky 0:006—0018 mm, shodných s oněmi, o nichž stala se zmínka při popisu hornin pásma I. a jeho základu permského téhož profilu. Pískovec gl.-jilov. jest málo rozšířen, zjištěn pouze na několika lokalitách severně a severozápadně od výšiny Turské to v oboru facie přestavlcké. 4.a) Pískovec kaolinický. Pískovce kaolinické pásmá II. na rozdíl od těchže pískovců pásma I. nevyskytují se nikde v mocných kvádrech; vedle toho líší se od nich příměsí (malou) glaukonitu a otisky mořských zkamenělin. Zrna jsou jemného až hrubého. Barva bývá nejčastěji světle šedá: někdy též šedá, žlutošedá neb žlutá. Akcessoricky vyskytuje se v nich, Kridovy ütvar v zäpadnim Povltavi. 5 glaukonit slyditem velmi často, muskovit jest méně hojný, drť úhelná jest dosti vzácná, limonit místy prostupuje a zbarvuje horninu do žluta. Rozšířeny jsou v krajině kolem výšiny Turské v oboru fácie přestavlcké a perucké. Na výšině Turské — v oboru facie útesové — zjištěny pouze u cihelny Tuchoměřické (prof. č. 17., vrstva 1.3.a4.). 4.0) Piskovec kaolinicko-glaukonitický. Liší se od předešlého jen hojnější příměsí glaukonitu. Barva pískovce bývá různá: nazelenalá až šedá, žlutozelená až žlutá neb různých odstínů hnědých. Piskovec kaol.-glauk. nad Lobčí (prof, č. 10., vrstva 1.) obsa- huje vzácně roztroušené glaukonitisované jehlice spongii; vnitřní ka- nálek jest neznatelný. Rozšíření mají pískovce tyto jako skupina předešlá. 5.a) Pískovec jílovitý. Zrnka písková tmelena jsou jílem; tmelu jest vždy hojně. Proto rozpadá se pískovec jílovitý při povrchu velmi snadno. Zrna jest vždy jemného. Barva bývá šedá, šedožlutá až žlutá. Akcessorické součástky jsou: glaukonit, muskovit, uhelná drť (vzácně), úlomky lyditu a břidlic algonkických. Pískovec jílovitý z vrstvy 1. profilu č. 15. na Provázce obsahuje hojně čirých anisotropických jehliček délky 0:006—0025 mm (cf. pískovec elauk.-jílovitý z vrstvy 2. těhož profilu). Pískovec jílovitý rozšířen jest v krajině severně od výšiny Tur- ské v oboru fácie přestavlcké a vzácně na výšině samé v oboru fácie útesové (u cihelny Tuchoměřické — prof. č. 17., vrstva 2.). 5.b) Pískovec slínitý. Líší se od předešlého pouze příměsí uhličitanu vápenatého ku tmelu jílovitému. Při povrchu rozpadá se snadno. Zrna jest vždy velmi jemného. Barva převládá šedá s různými odstíny do zelené, žluté a hnědé. Akcessorické součástky jsou: glaukonit, úlomky lyditu a břidlic algonkických. S pískovci slínitými setkáváme se pouze na výšině Turské a v západním výběžku jejím, tedy v oboru facie útesové, 6 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: 6.a) Pískovec vápnitý. Zrna křemenná tmelena jsou celistvým vápencem pevným, pro míseným často hojnými úlomky lastur. Jsou to většinou horniny dosti pevné. Zrnka křemenná bývají jemná až hrubá, barva nejčastěji žluto- šedá, též žlutohnědá, méně často šedá, žlutá, vzácně modrošedá, čer- vená neb červenohnědá. Z akcessorických součástek vyskytuje se nejčastěji ly dit. Ně- kterým pískovcům přimísen bývá pyrit v podobě velmi jemných, spíše mikroskopických zrnek. Zrnka pyritová jsou vždy na povrchu limonitisována, a jsou-li ve větším množství přítomna, dodávají hor- nině zbarvení nahnědlé, jak zejména na pískovcích vápnitých profilu č. 49. u Černého Vola bylo pozorováno. Vzácně přítomen jest ha e- matit, jednak jako hmota horninu impregnující a do červena zbar- vující (severně nad Ouholičkami a Podmorání), jednak v podohě ci- hlově červených zrnek (sev.-záp. nad Libšicemi). Pískovec vápnitý jest typickou horninou pro fácii útesovou a též jen v oboru jejím rozšířenou. 6.b) Pískovec väpnitoglaukoniticky. Liší se od předešlého hojnou příměsí glaukonitu, proto převládá u tohoto zbarvení zelenošedé, méně často jest žlutošedý. Jinak sho- duje se s předešlým. Akcessoricky vyskytuje se lydit, vzácně turmalin (v Kněživce — prof. č. 46., vrstva 4.) Rozšířen jest pouze v jižní části výšiny Turské, v oboru facie útesové. 4. Piskovec železitý. Zrna křemenná tmelena jsou pevně žlutohnědým limonitem. Jest velmi pevný, zrna jemného až drobného. Rozšířen jest nepatrně, zjištěn pouze na několika lokalitách v oboru fácie útesové. — V sou- vislé vrstvě zjištěn nad Debrnem (prof. č. 56, vrstva 1.). Vedle zrn křemenných obsahuje hornina tato tu a tam oblázek tmavé břidlice algonkické až 3 cm veliký. Dále zjištěny úlomky pískovce železitého mezi roztroušenými kusy vápnitých hornin pásma II. na vrcholu se- verní stráně údolní mezi Černým Volem a Ouněticemi. — V tenkých vrstvičkách vkládá se podobný pískovec do pískovce kaolinického vrstvy 2. profilu č. 42 ve Zlejčíně. — Možno sem též čítati ony že- lezité konkrece, jež obsaženy jsou v pískovci glaukonitickém pásma II. Křídový útvar v západním Povltaví. 7 v profilu &. 26 za Strahovem a j., pokud obsahujf hojnost zrnek kre- mennych. 8a) Vápenec zrnitý. Vápenec zrnitý jest aggregatem jemných zrn — individuí — vápencových, rovnými ploškami omezených, jež v pevnou hmotu těsně jsou stmelena. Makroskopicky jsou zrna svými reflexy světelnými dobře znatelna; dosahují velikosti až 05 mm. Vápenec zrnitý jest vždy velmi pevný, barvy světle šedé neb žlutošedé. Obsahuje někdy roz- troušená makroskopická zrnka tmavého lyditu a břidlic algonkickych. V praeparatech mikroskopických spatřiti lze vedle zrn vápen- cových množství řezů jemnými lasturami vápnitými. Zřídka vyskytne se vápnitá jehlice spongiovä s vnitřním kanálkem. Akcessoricky vy- skytují se zrna tmavého lyditu, bílého neb čirého křemene, tu a tam úlomek tmavé břidlice algonkické a vzácně drobné partie pyritové, při povrchu značně limonitisované. V každém vápenci jest vždy něco jílu přimíseno, který, je-li ve větším množství přítomen, dodává hornině barvu temnější. — Zrnitý vápenec z Buštěhradu (prof. č. 43) nazván hrubozrně písčitým, ježto obsahuje hojnou příměs hrubších zrnek křemenných. Vápence zrnité rozšířeny jsou na výšině Turské, v oboru útesové facie pásma II. a jsou vedle svrchu popsaných pískovců vápnitých a následujících vápenců celistvých typickou horninou pro útesovou facii pásma II. 8.5) Vápenec celistvý. Hmota vápnitá sestává z jemných částeček, pro pouhé oko ne- rozlučitelných. Nikdy není vápenec úplně čistý, vždy jílem znečistěný. Zrnka křemenná jsou vždy (v našem okrsku) přimísena a to skoro ve všech případech v takovém množství, že jest nutno vápenec „písčitým“ nazvati; též jest dbáno při nomenklatuře velikosti zrn pískových — rozeznáváme proto vápence jemno-, drobno- a hrubozrně písčité. V mnohých vápencích jsou roztroušeny makroskopicky zřetelné úlomky lastur vápenných; zvláště velké množství úlomků takových obsahuje vápenec pásma II., spočívající na vrcholu lyditového kamýku jižně nad obcí Bělokem a některé úlomky vápencové, roztroušené v polích mezi Noutonicemi a Cvrkýní. Pod mikroskopem jeví se hmota vápencová celistvou, jemnými partikulemi jílu šedého promísenou, limonitem často do žluta neb a 8 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: žlutobněda zbarvenou. Vedle hojných průřezů zrn křemenných spatřiti můžeme průřezy zrn tmavého lyditu, břidlic algonkických, někdy i ze- lených zrnek glaukonitu neb čirých šupinek muskovitu. — Nékteré vá- pence celistvé obsahují velké množství pyritu limonitisovaného, jsou zrny jeho úplně prostoupeny, což projevuje se nahnědlým zbarvením hor- . niny. Kusy takovýchto vápenců nalezeny roztroušeny v polích jižně od Cyrkýně a severně od Velkých Přílep. Mikroskopicky zjištěny ve vá- pencích těch foraminifery, jichž komůrky jsou úplně pyritem limoni- tisovaným vyplněny (viz popis při dotyčných lokalitách). Je tudíž jisto, že, když ne všechen, tedy aspoň část pyritu vznikla jako výplů komůrek skořápek foraminiferových. Snad téhož původu jest i pyrit v nékterÿch vápencích zrnitých obsažený, ač tam foraminifery jím vy- plněné zjištěny nebyly. — V polích severozápadně nad Libšicemi na- lezeny kusy vápence celistvého, prostoupeného tak hustě jemnými částicemi pyritu, že hornina jest tmavá a jen v místech, kde pyritu jest méně, světlá; zdá se, že pyrit i zde tvoří výplň neb zka- meňující hmotu skořápek různých organismů. — Vápenec ze stráně severně nad Votvovicemi (prof. č. 57, vrstva 2.) obsahuje hojnou příměs zrnek glaukonitu, křemene a Šupinek muskovitu, pročež nazván vá- pencem glaukonitickým, písčitým a muskovitickým. O IDU Čistý jíl barvy tmavošedé prokládá v tenkých vrstvičkách pí- skovec kaolinicko-glaukonitický nad Lobčí (prof. č. 10, vrstva 2.). Všechny ostatní jíly v okrsku našem v pásmu 2. se vyskytnuvší obsahují příměs glaukonitu, křemene neb uhličitanu vápenatého. Dle toho nazvány: jíl glaukonitický u Nelahozevsi (prof. č. 7, vrstva 6. a prof. č. 8, vrstva 7.) jíl glaukoniticko-písčitý v Chržíně (prof. č. 14, vrstva 4.). V profilu č. 53 „Na Světci“ jest vrstvička (č. 5) jílu slínitéh o. Facie pásma II. V prozkoumaném okrsku lze rozpoznati následující facie: 1. Na výšině Turské charakterisovány jsou usazeniny pásma II. přítomností vápence; nejvýznačnějšími horninami jsou tu vápence a pískovce vápnité. Jsou to usazeniny vzniklé v útesech neb při břehu MODSKÉM, ee ee MINT SE PSO E 2. V celém kraji jižně od výšiny Turské a v nejbližším sou- sedství na západě (Brandýsek) a na severu (Hostivý, Lobeč, tunel u Nelahozevsi) převládají pískovce glaukonitické (hlavně ve vrstvách Křídový útvar v západním Povltaví. 9 vyšsích) a pískovce kaolinicko-glaukonitické (hlavně ve vrstvách hlubsSteh)! 2°... .:. er Tale Der u,.chka. 3. Na a od čáry Brand ee -tunel Nelahozevsky pre- vládají v pásmu II. pískovce glaukoniticko-jflovité, jílovité a jíly glaukonitické; (pisäite) : . < ©... c. Dacie přestťavleká. 4. Na západním obvodu výšiny Turské a tím též facie útesové v pruhu mezi Makotřasy a Bělokem jeví pásmo II. ráz přechodní; převládá tu pískovec slínitý s příměsí Bl nm Pásmo II. zastiženo tu bylo pouze v jediné lokalitě (prof. č. 44). Na připojeném obrazci č. 9 vyznačena jest schematicky rozloha jednotlivých facií. V následující tabulce jsou sestaveny lokality pásma II. s ozna- čením jich petrografického rázu : a : Le | I Z E = 3| 8 3 Stanovisko SIE = 5 Stanovisko = BE e EEE ME EE O = eh © | ER E 5 | Hleďsebe. ..... +. 34, 35| Velký Břevnov A 6 | Sev. od Nelahozevsi . +. 36,381 Vidovle 75. mc . [+ 7,8| Nelahozeves .... +. 3 41 Ghaby úz . [+ 9 | Tunel u Nelahozevsi . |. + : 42 PAM ok 0 0 .[+|. 10) Lobeë RER UT Mlýn Čermákův . . .||.|.|+ HN MES AV. 0. 0 | +. 46 | -Knëzivka . . . . . . ae 12| SZ od Malé Bučiny . I le: 47 Tuchoměřice -+ AR OhrŽÍD O us + ss 17 Cihelna u Tachometie see isn Brovazkalı 2. IL aus 48 Statenice res MS O ABraudysek ©. © -|-| 1900 Černý Vl 2 saure. s [HE 43 Bustehrad 7 © 55. -|-| | U Ounetie 2.0.2 „+ 44 | Makotřasy (jih) = pře- | — | Zvonice u Velkých Či- chodní facie. . - .|.|.|. ČOVICÍL we: la He Book (jih). 1-1- 50 | Záp. od Lichovce . .||. |. + |18| Kopanina Přední . .\.|+|.|| — | Noutonice-Podmoráň . |. |. |+ 119 Horoměřice SEBE (o RO 16666 : = 207 eJeneralka.. „u... I. |+ 53 Na světci u Tarte. „| 32! Divoká Šárka - Dlouhá | 54, 55! Lomy u Holubic. . . [+ Mor Er, 22 le 56 DS SES man i D31 BELOSUVICE 2.00 | (=. SZ nad Libšicemi . -EE ZO MStrahOV 0- . |. Sev. nad Votvovicemi „+ DEA LIEN EN 2 8 8 SZ = „| PB |ECisarka a < pos 29| 7Z od Malého Břev- N à nova . - a +. | 10 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: V sousední vysočině Řipské, jmenovitě od Roudnice k Přesta- vlkům, jest pásmo II. vyvinuto ve facii přestavlcké; tato facie pokračuje na jih na výšinu Velvarsko-Kralupskou (Hleďsebe, Chržín) a na výšinu Provázku. Pozorovati možno, že čím více se od vysočiny Řipské blížíme výšině Turské a Provázce, tím horninám pásma II. (facie přestavlcké) přibývá jílu. A Rip Same je 3 A Prestavulcka p Nelahozeves nes o | Kralupy 4 54 A 2 « B Fade lí ulesova Le 2 Makotřašy —-—" s — PRAHA Obr. 9. Náčrtek rozlohy facií pásma II. v západním Povltaví. Západně od vysočiny Turské, to jest v pravém Poohří (od Peruce do Lounska a vysočiny Žbánské), jest pásmo II. vyvinuto ve facii perucké. Tato facie pokračuje v širokém terrainu k jižnímu po- břeží křídového moře, obkličuje výšinu Turskou a severně od ní, podél čáry Brandysek-tunel Nelahozevský, hraničí s facií přesta- vlckou. Rozloha facie této ukazuje v okrsku našem zřejmě na vliv proudů od jihu přicházejících, právě tak jako u pásma I. Kfidovy ütvar v zäpadnim Povltavi, Jul Na výšině Turské bylo more mělké a hojnými útesy lyditovými přerušované. V místech takových bují v moři zpravidla množství svérázného živočišstva — hromadenfm se pak vápnitých skořápek odumřelých jedinců vznikají sedimenty vápnité, jimiž charakterisována jest naše facie útesová. Tím vystupuje facie tato jako svérázná, od vlivů právě zmíněných proudů neodvislá. Je přirozeno, že facie útesová na obvodu svém přechází ve facie sousední, jak tomu jest mezi Makotřasy a Bělokem. Ve vrstvách našeho pásma II. rozeznával různé facie již PAL- LAUSCH r. 1869 (20) a to facii pískovcovou (na př. u Kralup, Kněživky a Tuchoměřic) a vápnitou (na př. v Debrně, Holubicích, Votvovicích a Okoři). Vápnitá jeho facie úplně shoduje se s naší útesovou, pískovcová pak s našimi ostatními faciemi. Lokality Kně- živka a Tuchoměřice měly býti zařaděny do facie vápnité, Na tomtéž stupni, pokud rozlišování facií se týče stojí i práce Karsčíno r. 1870—77 (14, 15); r. 1885 (17) připomíná sice, že po- vaha korycanskych vrstev (našeho pásma IL) širšího okolí Pražského vedle obou zmíněných hlavních rázů (písčitého a vápnitého) bývá též písčito-slínitá a hlinito slínitá, ale podrobněji se o rozšíření těchto po- sledních dvou rázů nezmiňuje. Podrobněji rozlisil různé facie v oboru svých Korycanskych vrstev (našeho pásma II.) Ferré r. 1870 (2, pg. 172, 173, 215—217). V okrsku našem rozeznal tři různé rázy: 1. ráz glaukonitický (Střešovice, Bílá Hora), 2. ráz písčitý (Kralupy, Lobeč, Šárka, Jinonice, Vidovie), 3. ráz vápnitý (Tuchoměřice, Čičovice, Holy, Holubice, Debrno, Kněživka). — Pokud se týče Fričova rázu vápnitého v okrsku našem, třídí jej podrobněji a) na ráz Debrnsky (,Sle- pence z úlomků muslovÿch a ostnů cidaritových atd., málokdy se znatnými druhy. Leží obyčejně nad lavicemi pevného Korycanského vápence. Belemnites lanceolatus, Terebratula phaseolina“), b) na ráz Kněživský („Šedé písčito-hlinité pecky vápenné s Trigonia sulca- taria, Myoconcha cretacea, Crassatella, Rudisty“); ony pevné vápence pásma II. v okrsku našem čítal patrně ku svému c) rázu Korycan- skému („Pevné bílé neb šedé vápence rozličné povahy. Velmi bohaté na zkameněliny, především Trigonia sulcataria, Rostellaria Parkinsoni, Turritella cenomauensis, pak Crania gracilis, Nerita nodosocostata _ Radiolites Saxoniae, Caprotina, Caprinella atd.“). 12 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: 1. Při studiích svých však na výšině Turské shledali jsme, že mezi velkou řadou lokalit lze vždy malé rozdíly faciové stanoviti, což z poměrů facií útesových samo sebou se rozumí. Proto jsme veškeré vápnité usazeniny na výšině Turské zahrnuli pod jediným názvem „facie útesová“, jak v novějších pracích geologických se facie ty nazývají („Klippenfacies“). Pokud se týče Fričova rázu glaukonitického a písčitého v okrsku našem, jest možno k citovaným Fričovým lokalitám podotknouti ná- sledující: Na Vidovli u Jinonic, jak z našich popisů zřetelno jest, vy- vinuto jest pásmo II. v horním oddílu v rázu normálných pískovců olaukonitických šedozelených neb zelených stejně jako na Bílé Hoře, měla tudíž býti lokalita tato ve Fričově přehledu zařaděna býti do rubriky „ráz glaukonitický“. — Pokud se tyče lokalit Kralup a Lobče, zařaděných Fričem též do rázu písčitého, neshledávám potřeby od- dělováti jich od onoho rázu glaukonitem charakterisovaného, do kte- rého mezi jinými náležejí též lokality bělohorské; v obou lokalitách, jak z profilů č. 10. a 11. vysvítá, sestává pásmo II. vesměs z pískovců olaukonitických neb kaolinicko-glaukonitických. Vztahuje-li se Fričova lokalita „Šárka“ na naší lokalitu „Severně nad Jenerálkou“, jest i z našeho profilu č. 20. zřetelno, glaukonitu v pásmu II. jest velmi málo (bylo by tudíž správné dle Friče zařaditi lokalitu tu do „rázu písčitého“) — jest to však případ ojedinělý v celém okrsku našem. Z uvedeného vysvítá, že vlastně veškeré lokality Fričovy v okrsku našem, zařaděné do rázu glaukonitického a písčitého, daly by se dobře shrnouti do jediného rázu glaukonitického. Pouze Fričova lokalita Šárecká se od ostatních lokalit, -jak již podotknuto líší (ne- dostatkem glaukonitu). 2. Znašich profilů vychází na jevo, že pásmo II. z krajiny Velvarské (facie přestavlcká) do okolí Prahy (facie perucká) mění se tím způ- sobem, že svrchní čás v mocnosti as 1m zůstává glaukonitickou, spodní však v mocnosti as 2 m“ na glaukonit stává se chudčí a mění se v pískovec kaolinický, podobný kvádrovci souvrství d pásma I. To samé shledal ©. ZaHárkA (31, 33, 56) při postupném sledování pásma II. z vysočiny Řipské (facie přestavlcká) do Poobří přes Peruc k Lounům (facie perucká). 3. V oboru facie přestavlcké Frič určoval celé naše pásmo II. za Korycanské vrstvy (na př. u Přestavlk *) — 2, pg. 201), na Bílé *) Pokud Přestavlk (u Roudnice) se týče, řadí tuto glaukonitem charakte- Křídový útvar v západním Povltaví. 13 Hoře však určoval za Korycanské vrstvy pouze onu svrchní 1 m mocnou glaukonitickou vrstvu pískovcovou, neboť píše (3, pg. 66, obr. 21.): „Na Peruckém kvádru, vyznačujícím se barvou bělavou nebo rezavou uloženo jest na 1m zelenavého pískovce, který tu Sice jest bez zkamenělin ale dle blízkých profilů u Cibulky a Třešovic náleží vrstvám Korycanským“. (Cf. též 4, pg. 40, obr. 21.). Nebylo mi tudíž možno v okrsku našem přidržeti se rozdělení facií dle Friče; přidržel jsem se v ohledu tom rozdělení, jež zavedl r. 1897 Č. ZaHÁLKA (56, pa. 12), poněvadž z rozdělení toho vysvítá, ku které oblasti českého útvaru křídového jednotlivé okrsky faciové náležejí, z čehož bude možno jednou ustanoviti úplnou rozlohu oblastí *) usazenin jednotlivých řek, pod jichž vlivem se sedimenty křídové tvořily. Tektonika pásma II. Tektonika pásma II. jest shodna s tektonikou ostatních pásem a objasněna byla v článku o tektonice celého prozkoumaného okrsku. O vrstvách pásma II. Pásmo II. podrobněji nečleníme; ani tam, kde jest značněji mocné, jako v oboru výšiny Turské, nebylo možno v něm určitých a stálých horizontů stanoviti, což jest přirozené ve fáciích útesových. Pouze v oboru facie perucké rozpoznati možno dva horizonty — ho- ření, charakterisovaný pískovci glaukonitickymi, dolení, pískovci kao- linickými, podobnými kvádrovcům pásma I. d. Jednotlivé profily probrány jsou v tomtéž pořádku, jako při pásmu I. Projdeme tudíž nejprve lokality kolem výšiny Turské od severu počínaje a od jihu vrátíme se k lokalitám na výšině samé prozkoumaným. risovanou lokalitu do rázu písčitého (2, pg. 217), tedy do téhož rázu, jako na př. Kralupy a Lobeč, ač dle našich výzkumu jsou to facie rozdílné. . *) Viz: Č. Zamárka — Pásmo IX. kříd. útv. v Pojizeří. Věst. kr. čes. spol. nauk Praha, 1904, pag. 3—4. 14 XXIII Dr. Břetislav Zahálka: Na jižním okraji výšiny Ripské — u Miletic (prof. č. 4.) — pásmo II. přístupno není. Spadá do oboru, kde právě obec Miletice se rozkládá. Výšina Velvarsko-Kralupská. Hleďsebe. Profil 5. Pískovec vrstvy 1. obsahuje stopy po mořských zkameněli nách. Určiti podařilo se mi jen rod Exogyra. V pískovci vrstvy 2. nalezena hojně Exogyra columba Lam. Frič r. 1879 (3., pg. 70.) jmenuje naše pásmo II. v Hleďsebe „Ko- “rycanskyÿmi vrstvami“ a uvádí odtud „železitý pískovec s Trigonia sulcataria a vrstvu glaukonitického písku“. Severně od Nelahozevsi. Profil 6. Pískovec vrstvy 1. obsahuje hojné zkameněliny ; zjištěny tu: Turritella Verneuilliana D'Orb. (h), Natica bulbiformis Sow. (h) Trigonia sulcataria Lam. (h). Vrstva jest aeguivalentem vrstvy 1. pásma II. v Eilddsebe- pe- trografická shoda vrstvy v obou lokalitách jest úplná. Pískovce glaukoniticko-jílovité vrstev 2., 3. a 4. jsou aequivalentem vrstev 2. a 3. v Hleďsebe; vrstvě 3. i petro- graficky dosti se blíží. Pískovec glaukonitický vrstvy 5. jest aeguivalentem vrstvy 4. v Hleďsebe; obsahuje mnoho glaukonitu, jehož zrnka dosahují po- měrně značné velikosti — až 0:36 mm v průměru. Nelahozeves. Profil 7. Piskovec vrstvy 1. obsahuje hojné moïské zkameneliny; zji- Steny tu: Křídový útvar v západním Povltaví. 15 Turritella Verneuilliana D'Orb. (h), Protocardium hillanum Sow. sp. (h). Pískovec vrstvy 4. obsahuje tu a tam drobný, zúhelnělý úlomek rostlinný, což svědčí o blízkosti břehu, odkudž větévky rost- linné sem zaneseny byly. Pískovec vrstvy 5. obsahuje poměrně dosti velká zrnka glaukonitu, až 0:24 mm velká. Profil 8. Vrstvy v obou blízkých profilech- dosti dobře spolu souhlasí; zvlášť dobrá shoda jest mezi nejspodnéjšími vrstvami pásma II. v obou profilech a mezi vrstvou 7. tohoto a vrstvou 6. profilu předešlého. Pískovec vrstvy 1. neobsahuje zkamenělin jako v profilu předešlém. Difference (10°7 m) nadmořských výšek patra a základu pásma II. značí v tomto profilu mocnost jen zdánlivou, ježto pásmo vyměřo- váno bylo ve směru sklonu vrstev (cf. obr. 2.). Skutečná mocnost konstrukcí zjistěná obnáší přibližně 5 m. V uvedených právě profilech jest pásmo II. vyvinuto ve facii přestavlcké. A. E. Reuss r. 1844 (23, pg. 117.—119.) popsal vrstvy křídové mezi Nelahozevsí a Lobčí v profilu citovaném již při pásmu I. Našemu pásmu II. odpovídají vrstvy 5.—12. profilu Reussova, jež shrnuje spolu s vrstvou 4. (na- ším pásmem I.) v jeden horizont pode jménem „Der eigentliche untere Auader“ neb „Unterster Quader“, což jest nejspod- nější oddíl širšího horizontu jeho „Unterer Quader“. Nerozlisil tu tedy vrstvy sladkovodního původu (naše pásmo I.) od vrstev pů- vodu mořského (našeho pásma IE). Vrstvy profilu Reussova upomí- nají na profily naše č. 7. a 8.; Reussova vrstva 12. jistě odpovídá naší vrstvě 7. v profilu 8. : Z vrstvy 5. uvádí Reuss následující ans Pecten aequicostatus Lamk. (Vola aequicostata Lam. sp.)*) Gervillia solenoides Defr. Trigonia sulcataria Lamk. Pectuneulus Cardium Hillanum Sow. (Protocardium hillanum Sow. sp.) Venus = = Turritella nes Sow. (Turritella Née oka D’ Orb) *) V závorkách () uvádím synonyma dle novějších autorů. 16 XXIII Dr. Břetislav Zahálka: Littorina rotundata Sow.*) (Natica bulbiformis Sow.) Z vrstvy 10. uvádí Reuss: Trigonia sulcataria Lamk. Cucullaea glabra Sow. (Arca subglabra D'Orb.) Pectunculus. Cardium Hillanum Sow. (Protocardium hillanum Sow. sp.) Panopaea Gurgitis Brogn. Psamobia semicostata Röm. (Tellina Semicostata A. Röm.) Rostellaria (Aporhais) Turritella granulata Sow. (Turitella Verneuilliana D’Orb.) Vedle zmíněných právě zkamenělin uvádí Reuss z lokality „Ne- lahozeves“ ještě následující zkameněliny (sestaveno dle generálního seznamu zkamenělin v Geogn. Skizzen II. pa. 137.—161. a dle Ver- steinerungen etc.): Natica unicarinata Gein. Pectunculus ventruosus Gein. Nucula siligua. Goldf. Pecten membranaceus Nilsson (z části Vola guinguecostata Sow. sp.) (z části Vola guadricostata Sow. sp.) Wungia coronula Goldf. (Micrabacia coronula Goldf. sp.) RomrxgER r. 1847 (26, pg. 654) uvádí z Nelahozevsi, ze svého stupně „Unterer Auader“ (= naše pásmo I. HIT.) následující zka- meněliny : Pecten versicostatus Lam. | Exogyra Columba. Cardium Hillanum (Protocardium hillanum Sow. sp.) Ostrea sp. Cucullaea (glabra) (Arca subglabra D’Orb.) Pectunculus sp. Trigonia sp. Nerinea longissima Natica vulgaris (Natica bulbiformis Sow.) mehrere Rostellarien (Aporhais) mehrere Turritellen. *) Je jisto, že touto zkamenělinou rozuměl Reuss Naticu bulbiformis Sow., ježto jest to význačná zkamenělina pro pásmo II. mezi Nelahozevsí a Kralupy a Reuss jistě ji též v hojné míře nacházel. Křídový útvar v západním Povltaví. 17 Friè r. 1879 (3, pe. 69) píše, Ze při cestě z Nelahozevsi do Velvar spočívají na Peruckých kvádrech „železité pískovce 1“ mocné s otisky Trigonia sulcataria, načež následuje na 3“ sypkého glauko- nitického písku ; oba tyto členy náležejí vrstvám Korycanským“ (Z na- šemu pásmu IL). Počra r. 1887 (49) uvádí z Korycanských vrstev (= našeho pásma II.) z Nelahozevsi koral Micrabacia coronula Goldi. sp. Severní konec tunelu Nelahozevského. Profil 9. Pásmo II. není tu přístupno v mocnosti úplné — patro jeho je v polích nepřístupno. Příměs glaukonitu jest v pískovci pásma II. malá a jen místy poněkud větší, což projevuje se nazelenalým zbar- vením dotyčných partií. Počínaje tímto profiiem až do Kralup jest pásmo II. vyvinuto ve facii perucké. V pískovci jsou hojné: Protocardium hillanum Sow. sp. a Exogyra columba Lam. Lobeč. Profil 10. Pásmo II. přístupno jest dobře na vrcholu návrší severně nad . obci Lobčí; i zde jest patro jeho v polích nepřístupno. V mírném svahu jest pásmo II. z části kryto ornicí. V pískovci kaolinicko-glaukonitickém vrstvy 1. zji- štěny mikroskopicky vzácné jehlice spongii, úplně glaukonitisované, rovné, bez znatelného vnitřního kanálku. V pískovci glaukonitickém vrstvy 3. nalezeny následu- jící zkameněliny: Acanthoceras Mantelli Sow. sp. (vz). © Turritella Verneuilliana D’Orb. (vh). Natica bulbiformis Sow. (h). Protocardium hillanum Sow. sp. (h). Arca subglabra D’Orb. (zř). Panopaea gurgitis Brogn. (vz). Ostrea carinata Lam. (vz). Zıepe r. 1845 (37, pg. XV.) popisuje pískovce našeho pásma II. na této lokalitě takto: „nicht sehr mächtige Schichten von feinkör- nigen, theils lockeren, theils festen grünlichen Sandstein, zum Theile 18 XXII. Dr. Břetislav Zahálka: mit vielen Versteinerungen und wechselnd mit thonigen Sandstein von schiefriger Natur.“ Vrstvy tyto spolu s vrstvami našeho pásma I. jmenuje „Quadersandstein.“ GumBEL r. 1870 (6, pg. 534) popsal vrstvý křídové ze stráně mezi Nelahozevsí a Lobčí. Profil jeho citován již při pásmu I. Jak z tabulky tam uvedené viděti, jmenoval tu vrstvy našeho pásma II. (jeho vrstva 3.—5.) ,Tuchomeritz - Pangratzer Schichten = „Unterpläner-Mergel und Grünsandstein mit Ostrea biauriculata etc. Tuchoměřické vrstvy Gümbelovy skutečně na typických lokalitách u Tuchoměřic odpovídají našemu pásmu II. Z vrstvy 4. svého profilu uvádí GomBEL tyto zkameněliny: Cardium hillanum (Protocardium hillanum SoW. Sp.) Arca subglabra. Trigonia sulcataria. Z vrstvy 5. uvádí: Ammonites navicularis (Acanthoceras naviculare Mant. nj Pecten aeguicostatus (Vola aeguicostata Lam. sp.) Fgrč r. 1870 (2, pg. 205) uvádí zkameněliny z Korycanských vrstev (našeho pásma II.) nad Lobčí společně s oněmi z lokality ná- sledující (viz tam), FRrč a SCHLONBACH r. 1872 (40) popisují z Korycanských vrstev z Lobče Ammonites cenomanensis d’Arch. (Acanthoceras Mantelli SOW. Sp.). KnEjčí r. 1877 (15) uvádí z Korycanskych vrstev z Lobče násle- dující zkameněliny : Natica vulgaris Rss. (N. bulbiformis SO) Nerinea longissima Rss. Rostellaria Parkinsoni Mant. ae Burmeisteri Gein.) Scala decorata Röm. sp. (Scalaria decorata Róm.) Turritella granulata Sow. . STE "Or Turritella A D’Orb. LUE NES BoD Voluta elongata Sow. sp. (V. e. D'Orb.) Panopaea gurgitis Brogn. Pecten membranaceus Nils. Vola quinquecostata Sow. Sp. Venus faba Sow. © Microbacia coronula Goldf. sp. Počra r. 1887 (49) uvádí z Koryeanských nalen z Lobče koral: ? Stylina putealis Gein. sp. Křídový útvar v západním Povltaví. 19 Hostivy.*) Profil 11. Pásmo II. skládá hoření část kolmé stěny lomu na vrcholu Ho- stivého otevřeného. Pískovec vrstvy 1. obsahuje tu a tam valounek bílého kře- mene neb tmavého lyditu až 1'/, cm velký, hojné šupinky muskovitu a tu a tam zúhelnělý úlomek rostlinný. Mikroskopicky zjištěna roz- troušená zrnka žlutozeleného glaukonitu. Nalezena v něm dále Natica bulbiformis Sow. (zř) a jiné neurčitelné zlomky mořských lastur. — VELENOVSKÝ (r. 1890) (30, pg. 45) nalezl v této vrstvě šišku druhu Pinus longissima Vel. a hojně zuhelnělých dřev a různých plodů i šištic. — Že vrstvou touto počíná mořský oddíl křídy, dokazuje dostatečně přítomnost mořských zkamenělin a glaukonitu; též náhlá hrubozrnost pískovce oproti jemnozrnému pískovci pásma I. ukazuje na změnu geologických poměrů. Přítomnost fossilií rostlinných, v pásmu [I v okrsku našem ojedinělých, vysvětluje se blízkostí ostrova Turského (lépe množství drobných ostrůvků), jenž jižně od Kralup z moře se zdvihal. — Vrstva tato od skalníků zvána jest „droždí“, Pískovec vrstvy 2. obsahuje hojné zkameněliny: Turritella Vernenilliana D’ Orb. (h). Natica bulbiformis Sow. (h). Procardium hillanum Sow. sp. (h) a množství neurčitelných otisků a jader Lamellibranchií. Srovnáme-li mocnosti pásma II, v předešlých profilech od Hled- sebe až ku Kralupům, jest nápadné, jak pásmu II. směrem k jihu na mocnosti rychle přibývá: Hleďsebe (prof. č. 5) — 28 m, Sev. od Ne- lahozevsi (prof. č. 6) — 49 m, Nelahozeves (prof, č. 8) — as 5 m, Lobeč (prof. & 10) — 74 (necelé), Hostivy (prof. € 11) — 65 m. Příčinou toho jest blízkost útesových facif, s nimiž se setkáváme jižně od Kralup u Debrna. Budeme moci ještě na jiných místech ukázati, že směrem k útesovým facifm přibývá pásmu II. na mocnosti. ErroLp r. 1860 (46) uvádí ze svého horizontu „Unterer Quader“ — naše pásmo I. + II. u Kralup jako nejvýznačnější zkameněliny: Protocardia Hillana Sow. Protocardium hillanum Sow. sp.) Pinna decussata Goldf. Turrilites sp.?. +) == lidově „Hostibejk“. 20 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: -V ParravscHově profilu (r. 1869 — 20, pg. 6 —) z této loka- lity, citovaném již při pásmu I., spadají do oboru našeho pásma II. vrstvy b až e; jednotlivé vrstvy jeho lze dosti dobře srovnati s vrst- vami profilu našeho, jak v citátu též naznačeno. šeho Fnrč r. 1870 (2, pg. 205) uvádí z Korycanských vrstev (= na- pásma II) z Hostivého a Lobče následující zkameněliny. Ammonites cenomanensis Pictet (Acanthoceras Mantelli Sow. sp.) Turritella Verneuilliana D’Orb. Voluthilites elongatus Stol. (Voluta elongata D’Orb). Rostellaria Parkinsoni Mant. (Aporhais Burmeisteri Gein.) Scallaria decorata Gein. (S. d. Röm.) Nerinea longissima Reuss. Natica vulgaris Reuss. (Natica bulbiformis Sow.) Cardium Hillanum Sow. (Protocardium hillanum Sow. sp.) Cardium pustulosum Můn. Cyprina sp. Venus sp. Lucina lenticularis Goldf. (Eriphyla lenticularis Stol.) Arcopagia inaegualis D'Orb. (Tellina semicostata A. Róm.) Panopea plicata Goldf. Nuculla porrecta Reuss. Trigonia sulcataria Lam. Clavagella {cf. cenomanensis D’Orb} *) Leguminaria truncatula Reuss (Siliqua truncatula Rss.) Avicula Moutoniana D’Orb. Cuculea glabra Sow. (Arca subglabra D’ Orb.) Pectunculus ventruosus Gein. Pinna diluviana Gein. (P. decussata Goldf.) Pecten Nilssoni Goldf. Pecten virgatus Nils. Pecten serratus Nils. Pecten aequicostatus Lam. (Vola aequicostata Lam. sp.) Ostrea carinata Lam. Exogyra columba Sow. (E. columba Lam.) Exogyra haliotoidea Sow. (sp.) Anomia truncatula Gein. (A. subtruncata D'Orb.) Microbatia coronula M. E. (Goldf. sp.) *) V závorkách { } uvádím dodatky autorů samých. Křídový útvar v zipadnim Povltaví. 21 V novější práci r. 1902 (4, pe. 42) charakterisuje Fmič Kory- canské vrstvy (= naše pásmo II.) na Hostivém takto: „Deskovity pískovec s nesčetnými zkamenělinami, které můžeme na stropě jeskyň pozorovati (Protocardia Hillana, Turritella, Nerinea longissima, Tri- gonia Sulcataria).“ Naši vrstvu 1. pásma II. označuje jako hraniční vrstvu mezi Peruckými a Korycanskými vrstvami; nalezl v ní fu- koidy. Krejčí r. 1870, 1877 (14, 15) udává z Korycanských vrstev z Kralup (Hostivého) následující zkameněliny: Ammonites cenomanensis d’ Arch. (Acanthoceras Mantelli Sow. sp) Turritella Verneuilliana D’Orb. Trigonia suleataria Lam. Rostellaria (Aporhais). Anomia subtruncata D’Orb. Arca (Cuculaeaj subglabra D’Orb. Cardium {Protocardium} hillanum Sow. sp. Leguminaria truncatula Rss. (Siliqua t. Rss.) Nucula porrecta Rss. Ostrea {Exogyra} columba Lam. Ostrea /Exogyra} haliotoidea Sow. (sp.) Ostrea carinata Lam. sp. Panopaea plicata Sow. Pecten Nilssoni Goldf. Pecten virgatus Nilss. Pecten serratus Nilss. Pecten { Vola} aequicostatus Lam. (Vola agnuicos. Lam. sp.) Pinna quadrangularis Goldf. { P. cretacea Schloth. } (Pinna de- cussata Goldf.) Tellina { Arcopagia } inaequalis d’Orb. (Tellina semicostata A. Röm.) Počra (r. 1885, 1887 — 48, 49) popisuje z Korycanských vr- stev z Hostivého houbu: ? Spongites Ottoi Gein. a z Kralup: ? Stylina putealis Gein. sp. LavBE a Bruper r. 1887 (45) popisují z Kralup: Acanthoceras Mantelli Sow. sp. SCHIFFNER I. 1900 (51) cituje dle Frıcz zkameněliny z Korycan- ských vrstev na Hostivém a přidává k nim ještě koral Dimorphastraea parallela, do té doby z lokality této neuváděný. 29 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: Jihozápadně od Hostivého, v severní stráni údolní nad Minko- vicemi popisuje Reuss r. 1844 (23, pa. 119) přístupné tu při cestě vrstvy našeho pásma II. takto: „Weicher feinkörniger graulicher Sandstein (unterer Quader), ganz ausgefüllt mit undeutlichen Stein- kernen von Pesten membranaceus Nilss. Pectunculus Nucula siliqua Goldf. Cardium Hillanum Sow. (Protocardium hillanum Sow. sp.) Venus. Turritella granulata Sow. (T. Verneuilliana D’Orb.) Littorina rotundata Sow. (Natica bulbiformis Sow.) “. u. s. w. Severozápadně od Male Bučiny. Profil 12. Pásmo II. jest tu vyvinuto ve facii přestavlcké. Nedaleko lomu, v němž sestrojen profil 12. jest pásmo II. přístupno ještě v lomu dru- hém, dále v poli otevřeném, nyní opuštěném. Pískovec vrstvy 1. pásma II. jest v druhém lomu v dolení své části pevnější a obsahuje hojné stopy po mořských zkameněli- nách ; zjištěna tu hojná Turritella Verneuilliana D'Orb. Pásmo II. není tu v plné své mocnosti přístupno. Při vrcholu lomu je kryto ornicí. Chržín. Profil 14. J{l vrstvy 4. obsahuje příměs uhličitanu vápenatého (poněkud šumí v HCl), pravděpodobně infiltrovaného z vyšších vrstev pásma III. ; foraminifery ani vápnité jehlice spongif v hornině zjištěny nebyly. Jsme tu v oboru facie prestavlcke. Příčný řez vrstvami křídovými od Provázky do Běloku. Provázka. Profil 15. Pásmo II. přístupno jest v zářezu silničním krátce před křížem (kota 270). Zde vyvinuto jest pásmo II. v dolní části jako pískovec kaolinický, což naznačuje přechod ku facii perucke. Kridovy ütvar v zäpadnim Povltavi. 23 Pískovec jílovitý vrstvy 2. ukazuje však jestě na facii přesta- vlckou. Pískovec vrstvy 1. a 2. obsahuje v jílovitém tmelu množství čirých, anisotropních jehliček délky 0006-0018 mm (cf. svrchu článek o petrografii pás. II.). Zelenice. V obci Želenicích není pásmo II. nad pískovcovými kvádry pá- sma I. přístupno. Probíhá v dolení části obce. Kvádry pásma I. končí se tu ve výši 292 m n. m, načež následuje mírnější svah, což na- svědčuje přítomnosti vrstev měkčích (pásma II.). Je tudíž možno od- hadnouti, že základ pásma II. jest tu ve výši as 293 m n. m. a při- jmeme-li mocnost pásma II. z Brandysku (3:95 m), bylo by tu patro pásma II. ve výši as 296 m n. m. (ef. obr. 1.) Brandýsek. Profil 16. Pásmo II. přístupno jest ve svahu pod silnicí nad druhou ser- pentinou silniční nad obcí Brandýskem. Pískovec vrstvy 2. obsahuje příměs glaukonitu a úlomků moř- ských lastur (nejspíše ku rodu Pecten náležejících). — Ku pásmu II. čítám též hrubozrný pískovec kaolinický vrstvy 1., ač v něm mořské zkaměněliny ani glaukonit zjištěn nebyl. Nápadnou jest totiž hrubozrnost jeho oproti jemnozrným pískov- cům spodním ; ta prozrazuje změnu v geologických poměrech, která vniknutím mořských vod způsobena býti mohla. Poměry tyto jsou charakteristické pro facii peruckou. Nejblíže k jihu odtud přístupno jest pásmo II. až v Buštěhradě (cf obr. 1.). Ve Steléovsi spočívá na algonkických břidlicích přímo pásmo III. — byl patrně kraj kolem Stelčovse za doby pásma II. ostro- vem. .V kraji mezi Brandýskem a Stel&ovsi (v řezu profilovém) jest křídový útvar erosí odstraněn úplně. Buštěhrad. Při východním konci městyse Buštěhradu přístupný jest v již- ním svahu údolním následující profil vrstvami křídovými. 8 24 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: Profil 43. Kaplička na křižovatce při jihových. rohu zámku imku 3420 mn. m. [ 6. Nepřístupné vrstvy pásma If... m | 5. Slin písčitý, spongiovy, nažloutlý | s šedými proužky ; obsahuje pevné koule kř e- mitého vápence R Sen = dého u. ne ee ; ; 9:2 e | 4)S10n písčity honte nažlonélý, à E | v pevné lavici ..... HOT = S 3. Slin.pd stity, ano nadloutý fen = deskovitý . . . . i „03 2. Vápenec ím oo šedý | v pevné lavici. . . . VA | 1 sl písoitý a nažloutlý SP JE Nepřístupno . - . . a Ei m j Vápenec zr sto alone né písčitý, nahnědlý, Pásmo II. er velmi pevný sas traine. , COS 3 3145 5 „ | Lydit šedý, červeně u, hlouběji nepřístupno Algonkium | bag vůbec: «hir ana ee fa en Ta ORI M Eon Východní konec obce Buštěhradu na dně údolním. 900 m n. m. Pásmo II. přístupno jest v Buštěhradu při silnici na východním konci městečka a to ve vrstvě pouze 5 dm mocné, spočívající přímo na útesu lyditovém. Vyvinuto jest tu ve fâcii útesové, v podobě velmi pevného vápence zrnitého, hrubozrně písčitého. Makroskopicky lze spatřiti v hornině hojnost hrubých zrn křemených a úlomků váp- nitých lastur (Ostreí), jež jsou zarostlé v pevné, zrnitě překrystalo- vané hmotě vápencové; akcessoricky vyskytují se úlomky tmavé bři- dlice algonkické a lyditu. Pod mikroskopem spatříme tu a tam hně- dou partii limonitickou, zrnka tmavého lyditu neb břidlice algonki- cké, zeleného glaukonitu neb jehlici spongiovou z vápence. AŽ dosud sestávalo pásmo II. z hornin pískovcových, vápenec postrádajících. V Buštěhradě setkali jsme se s nejzápadnějším výběž- kem útesové facie pásma II., jež v kraji východně odtud — na vý- šině Turské — panuje všeobecně. Zasahovalo patrně mělké moře s hojnými útesy na západ až k Buštěhradu. Že základ pásma II. v Buštěhradu (3145 m n. m.) jest výše nežli základ pásma III. v blízkem Stelčovsi (299:0 m n. m.), se- verně odtud (cf. obr, 1.), vysvětluje se tím, že vápenec pásma II, Křídový útvar v západním Povltaví. 25 ukládal se na vrcholu útesu lyditového blízko hladiny mořské, tedy ve výši větší, nežli v jaké tvořily se normálné usazeniny pásma II. v krajině okolní. Možná, že vyvýšenina mezi Buëtéhradem a Stelčovsí byla za doby pásma II. též blízko pod hladinou mořskou, nebylo tam však příhodných útesů, v nichž by bujeti mohla fauna, dávající vznik vápnitým fáciím útesovým. Kraj za Buštěhradem až k Makotřasům vyčníval za doby pá- sma II. něco málo nad okolní dno mořské, ježto na algonkický základ přikládá se tu přímo pásmo III., jak ve stráni severně nad Mako- třasy spatřujeme. Poněvadž rozdíl v nadmořských výškách základu křídy na svahu k Makotřasům a na svahu k Buštěhradu není téměř žádný (3140 m: 3145 m nad m.) (viz obr. 1.) a vrstvy pásma III. ve hřbetu mezi oběma obcemi nejeví žádný znatelný sklon, lze z toho souditi, že základ pásma III. v Buštěhradu není příliš vzdálený od výšky 3145 m n. m. a Ze tudíž pásmo II. v Buštěhradu, v místě, kde profil sestrojen, jest jen nepatrně mocné. Vápnité vrstvy Korycanské u Buckova (Buštěhradu) připomíná již Kresci r. 1885 (17, pg. 122). N OK Makotřasy, stráň jižní. Z Makotřas veden dle cesty do Běloku Profil 44. Vrchol návrší mezi Makotřasy a Bělokem. Kota 332 nn. Ame | 16. Nepřístupné vrstvy pásma III.. ...... . 3:60 15. Spongilit pistito-jilovity, světle žlutý, nápadně lehký, v hlubší poloze s menší příměsí | písku 2er, 22:00, | 14. Stín písčitý, oo Sy se tan proužky, deskovity ... . . N) | 13. Vápenec křemitý v ené bo MVS 12. Slinpis&ity se žlutými proužky 115101603 | 11. Slín písčitý, Sedobily, tence deskovitý . . 110 | 10. Vápenec křemitý v pevné lavici . . . .015 = | 9. Slín písčitý, nažloutlý s šedými proužky, | & = tence deskovitý . . . SR EBU ké = 87 Slınepiiscuty, bélosedy v Berk Ten | = < | SM r přstě tý, we výše nažloutlý, tence | m deskovibý z c- eee SOE ir de báze mos 00 82 26 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: Pásmo II. n m en Algonkium — n n comme ms Dno údolí v Makotřasech. 6. Slin šedobílý, tence deskovity. . . . 26501790 | 5. Slín šedožlutý, při povrchu úplně rozpadlý . 1:40 4, Jíl slinito- A a | šedožlutý =... . 0:90 3% Pískovotslinivým leur eee Sedozeleny. . 4.. =... 170 020 2. Nepřístupno . . . a PU 1.911 slini to- písčitý slaukonitický | Sedozlulty 09942500 MÁ 50) 31285. == 2. Piskovec slinity, jemnozrnÿ, žlutohnědý, místy s příměsí glaukonitu a s hojnými moř- 8 skými zkamenělinami "46 0.2 22.0 22% „ur 1600 E 1. Slepenec polygenni s tmelem železito- = slinitym, "žlutohnědý =: 4. 12587 EEE 31175 Úplně zvětralá břidlice algonkickä, Zlutobilé barvy, při povrchu změněná v zeminu kaolinickou, bilou es pa k NE eb A MOON Nepřístupné Princ. Se Alle a l 7 ©) OÙ) Bfidlice hlinitä, tmavosedä, ine zvrásněná . 150 Nepřístupno sí. Hu TEN Pa Kota 299 m n. m. Pásmo II. má tu as proto tak nápadně malou mocnost, že usa- zovalo se na vyvýšenině dna mořského. Vyvinuto jest tu ve facii, jež činí přechod ku facii útesové, vápencem charakterisované. obsahuje neurčitelné stopy po mořských zkamenělinách. Slepenec vrstvy 1. popsán již svrchu v části petrografické ; Pískovec vrstvy 2. obsahuje hojně zkamenělin, které v ně- kterých místech tvoří přímo konglomerät zkamenělinový ; zjištěny tu: Protocardium hillanum Sow. sp. (dh) Exogyra columba Lam. (vh) Pecten acuminatus Gein. (vh) Tellina semicostata A. Róm. (dh) Bělok. V jižní stráni údolní nad obcí Bělokem přístupny jsou v otev- řeném lomu (obr. 10.) písčité slíny pásma III. Základ pásma III. Kifdovy ütvar v zäpadnim Povltavi. 97 přístupný tu není; dno lomu jest v nadmořské výšce 3198 m n.m. V bezprostředním sousedství lomu, na severní straně jeho, ční lydi- tový kamýk, na jehož vrcholu v prohlubinách uložena jest 70 cm mocná vrstva vápence hrubozrně písčitého, hněděžlutého, velmi pevného, deskovitého. Na ložních plochách a příčných trhlinách jest vyloučen práškovitý, bílý uhličitan vápenatý. Hornina přeplněna jest nejen drobnými úlomky lastur ustřicových, blíže neurčitelných, nýbrž i celými ustřicemi (Ostrea diluviana L.). Tu a tam vězí ve vápenci ostrohranný úlomek, až 2 cm veliký, tmavého lyditu, téhož, na němž vrstva spočívá. — Ve výbruse viděti jest množství řezů vápnitými lasturami, mezi těmito zrna překrystalovaného vá- pence, 1 mm velká, hojně zrn křemených (od velikosti 0:12 mm výše) a tu a tam zrnko tmavého lyditu. Jehlic spongií z vápence, bez zna- telného vnitřního kanálku, jest dosti; foraminifery jsou vzácné, zji- štěna pouze Anomalina ammonoide Rsss. sp. (vz). Přimíseno jest něco jílu limonitem do žluta až žlutohněda zbarveného. Vápenec jeví se býti svým petrografickým složením i palaeonto- logickým obsahem horninou pásma II. V pozadí mírně se zdvíhající planina, při povrchu sestávající z pisčitých slínů pásma III. Útesová facie pásma II. Lom na pisčité slíny. 5. — 330 Ÿ f, J. A Pásmo IT. kc) f 5198 — 310 Nepřístupné vrstvy. E DNOzudolí vatBělokuš — 300 Obr. 10. Co překvapí však, jest, že vrstva vápence jest ve stejné výši, jako písčité slíny pásma III. v lomu sousedním. Normälnä poloha pásma II. byla by tu hlouběji (viz obr. 1); v té poloze však jsou tu vrstvy křídové úplně nepřístupny. Do jaké výše by tu padlo pásmo II. za okolností normálných, možno posouditi na základě nejbližších pro- filů sousedních: 28 XXIII. Dr. Bretislav Zahälka: Profil č. 44. Dno sousedního lomu . Profil č. 45. (Jižně od Makotřas.) na písčité slíny pásma an (Čermákův mlýn.) | (viz obr. č. 9.) patro pás. II.-312'9 mn.m.|..... 3198 m n. m., patro pás. II.-329'9 mn. m. základ mals, An základ 522: 020,0, Uvážíme-li veškeré okolnosti, lze očekávati, že patro pásma II. jest tu ve výši as 319 m n. m., tedy blízko pode dnem sousedního lomu na písčité slíny pásma ITI. Že však na zmíněném kamýku lyditovém jsou usazeniny pá- sma II. až ve výši 327 m. n. m., vysvětluje se tím, že kamýk ten čněl za doby pásma II. ze dna mořského jako útes podmořský a vr- cholem svým dosahoval blízko ku hladině mořské. Na útesu bujely různé druhy mořských Lamellibranchiat, jež svými vápnitými lastu- rami poskytly material ku vzniku typické facie útesové; v moři okolním, tedy hlouběji, tvořily se usazeniny méně vápnité, jak jsme shledali u Makotřas. Vápnitý útes pásma II. nad Bělokem jest nejzápadnějším vý- běžkem vápnité facie pásma II. a jest podoben onomu, s nímž set- kali jsme se v Buštěhradě. Planina mezi výšinou Turskou údolím Sáreckým a Hostivicemi. Od Provázky až k Běloku sledovali jsme rozšíření pásma II. po západní straně výšiny Turské; nyní pokračovati budeme podél jižního kraje jejího, kdež vyvinuto jest ve fácii perucké. Kopanina Přední. Profil 18. Pásmo II. jest tu v celé své mocnosti glaukonitické; sestává z pískovce glaukonitického, jenž přístupný jest v příkré stráni mezi silnicí a velkými lomy na písčité slíny pásma III. Horoměřice. Profil 19. Zde počíná již spodní oddíl pásma II. býti chudší na glaukonit, což jest charakteristické pro facii peruckou. Přechod pásma II. v pá- mo I. sjest tu znenáhlý. Jenerálka, stráň severní. Profil 20. Horniny pásma II. této lokality jsou charakterisovány nedo- statkem glaukonitu. Ve vrstvě horní (č. 2.) glaukonit vůbec schází ; Křídový útvar v západním Povltaví. 29 roztroušená, makroskopicky černá zrnka náležejí lyditu. Vrstva dolní (č. 1.) obsahuje sice příměs glaukonitu, ale jen mikroskopicky zjisti- telného; na prvý pohled nelíší se od spodní vrstvy (č. 7.) kvádrovce souv. d pásma I.; příslušnost její ku pásmu II. prozrazují však ná- padně hojně se tu vyskytující otisky Voly phaseoly Lam. sp. Farč r. 1870 (2, pe. 212) připomíná, že při cestě z Jenerálky do Tuchoměřic vystupuje vrstva rezavého pískovce Korycanského s hojným Pecten decipiens (= Vola phaseola Lam. sp.) Z Divoké Särky ku Dlouhe Mili. Profil 22. Svrchní část pásma II. jest tu vyvinuta v podobě pfskovee glau- konitického, kdežto spodní postrádá glaukonitu a od spodního kvá- drovce pásma I. (souv. d) jest nerozeznatelna. Mocnost spodní vrstvy udána jest tedy přibližně a odhadnuta jen na základě zkušenosti, že v oboru facie perucké má pásmo II. průměrem úhrnnou mocnost 3 m (srovnej zmínku o tom v článku o faciích pásma IL). Hostivice. Profil 23. Svrchní část pásma II. jest opět glaukonitickä, kdežto spodní glaukonitu postrádá a vyvinuta jest ve formě kvádrového pískovce kaolinického, nijak se nelišícího od kvádrovce souv. d pásma I. Pláň Bělohorská. Strahov. Profil 26. I zde jest pásmo II. vyvinuto způsobem typickým pro facii pe- ruckou: svrchní část pásma II. (vrstva 3.) jest glaukonitická, spodní (vrstva 1. a 2.) obsahuje jen mikroskopicky zřetelná zrnka polozvětra- lého glaukonitu. Od spodních kvádrovců souv. d pásma I. se tyto dvě vrstvy (1-2) líší též hrubozrností. — Ve vrstvě 3. vyskytují se hojná jádra Exogyry columby. Mimo to zjištěny ještě následující druhy: Terebratulina phaseolina Lam. (vz) Ostrea carinata Lam. (vz) Eriphyla lenticularis Goldf. sp. (vz) 30 XXIH. Dr. Břetislav Zahálka: Index svételného lomu glaukonitovych zrnek stanoven methodou Beckého, v mezích 1:62—1:63. — Hojné jsou v pískovci též kožově hnědé písčité konkrece limonitické kulovitého tvaru. Jest možno, že jsou to pozůstatky hub mořských, jichž hmota druhotně pyritem byla nahražena a jenž zvětral v limonit. V Gůmbelově profilu za Strahovskou branou, při pásmu I. citovaném, náležejí ku pásmu II. vrstvy 2.—5. Vrstvy 2.—4, určuje jako „Tuchomeritz-Pangratzer Schichten — Unterpláner-Mergel und Grünsandstein, kterýžto horizont na typické lokalitě u Tuchoměřic odpovídá našemu pásmu II. Vrstvu 5. však čítá k horizontu nižšímu, nazvanému „Unterplánersandstein mit Rudisten oder Pflanzenresten- Analoge-Faciesbildungen“ ; do horizontu tohoto klade na některých lokalitách jen pásmo I., jinde zase pásmo 11. (cf. závěrek tohoto po- jednání). — V druhém profilu Gümbelové na Bílé Hoře odpovídá na- šemu pásmu II. vrstva 10., již určuje opětně jako „Tuchomeritz-Pan- gratzer Schichten“ a mocnost její na 11'udává. Zde Gůmbelovy „Tu- chomeritz-Pangratzer Sch.“ kryjí se dle všeho úplně s naším pás- mem II. Feré r. 1879 (3, pg. 66.) určuje na Bílé Hoře jen nejvyšší, giau- konitickou část našeho pásma II. jako Korycanské vrstvy, kdežto spodní, hrubozrný oddíl, z pískovce kaolinického sestávající, čítá ku vrstvám Peruckým (t. j. našemu pásmu I.) — srovnej citát Fričův uvedený svrchu v článku o faciích pásma II. Fialka. Profil 27. Svrchní část. pásma II. vyvinuta jest jako na Strahově ve způ- sobě pískovce glaukonitick&ho; spodní část, jež na Strahově byla celá hrubozrná, udržela zde svou hrubozrnost jen v mocnosti 0'4 m (vrstva 2.), kdežto nejspodnější vrstva pásma II. (vrstva 1.) jest tu vyvinuta v podobě jemnozrného kvádrovce, jenž neznatelně přechází v kvádrovec souvrství d pásma 1. Císařka. Profil 28. Pásmo II. jest tu v celém rozsahu své mocnosti glaukonitické. Pískovec pásma II. obsahuje tu a tam makroskopicky černé zrnko ly- ditu. V sousedním lomu na straně západní obsahuje glaukoniticky pískovec pásma II. hojné zkameněliny; zjištěny tu: Křídový útvar v Západním Povltaví. 31 Exogyra columba Lam. (h) Arca subglabra D'Orb. (zř) Protocardium hillanum Sow. sp. (h) Pinna decussata Goldf. (vz) JZ od Malého Břevnova. Profil 29. Pásmo II. jest tu opětně v celém rozsahu své mocnosti glauko- nitické. — Pískovec vrstvy 3. obsahuje hojné pevné konkrece pís- kovce železitého, tmavohnědé, podobné oněm ze Strahova. V následujících lokalitách: Ruzýni, Liboci, Veleslavíně a Stře- šovicích, opakuje se pásmo II. stále v obdobném složení petrogra- fickém; stačí tudíž poukázati jen na mocnost a nadmořskou výšku jeho uvedenou v profilech č. 30.—33. Fric r. 1870 (2, pa. 212) uvádí z Korycanských vrstev od Stře- Sovie: Cardium Hillanum (Protocardium hillanum Sow. sp.) Cardium pustulosum. Exogyra columba. Velký Břevnov. Profil 34, 35. V obou profilech jest pásmo II. v celém rozsahu své mocnosti glaukonitické. V profilu 34. obsahuje pískovec pásma II. množství drobných, makroskopických, černých zrnek lyditu. Prostoupen jest po- někud uhličitanem vápenatým, prosáklým sem z vyšších, slinitých vrstev pásma III. Vidovle. Svah východní. Profil 36. Pásmo II. jest tu glaukonitické jen ve své svrchní části, kdežto spodní oddíl jeho sestává z pískovce kaolinického, shodného s pískov- vem souvrství d pásma I. Jsou to opět poměry význačné pro facii pe- ruckou pásma II. Farč určuje na Vidovli jako Korycanské vrstvy pouze horní, glaukonitickou část našeho pásma II., neboť praví (4, pg. 40): „Nej- hořejší vrstva kvádrového pískovce, asi 1 m,dá se zeleným svým zbar- vením rozpoznati jakožto mořská usazenina vrstev Korycanských...“ 32 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: Uvádí odtud (2, pg. 213.): „Cardium Hillanum, Cardium pustulosum, Trigonia sulcataria a t. d. Na jižním a severním svahu Vidovle jest pásmo II. vyvinuto obdobně (cf. profil 37. a 38.). V profilu 38. jest svrchní od- díl pásma II. zvlášť intensivně zeleně zbarven následkem hojného glaukonitu. „Na pískách“ u Stodůlek. Chaby. Profil 41. Podobně, jako na Vidovli, jest i zde glaukonitickou pouze svrchní část pásma II.; oddíl spodní sestává tu z pískovců železitých, jílovito- železitých a nejhlouběji z deskovitého pískovce kaolinického. Pod touto vrstvou následuje typický kvádrovec souvrství d pásma I. Zlejčín. Profil 42. Pásmo II. jest tu opět glaukonitické pouze v poloze nejvyšší (vrstva 5.); ve vrstvách spodních zjištěn glaukonit jen ve vrstvě 2. v nepatrném množství. Nejhlubší vrstva pásma II. přechází neznatelně v kvádrovec souvrství d pásma I. Obor útesové facie pásma Il. — výšina Turska. Rozšíření útesové facie pásma II. bylo již svrchu vylíčeno. Ve sledování vrstev postupovati budeme od jihu k severu. Zapoëneme s profily přístupnými v údolí táhnoucím se od Kněževsi přes Kně- živku, Tuchoměřice, Statenice, Černý Vůl, Ounětice do Roztok, kdež ústí do údolí Vltavského. Čermákův mlýn v Kněževsi. Pasmo II. přístupno jest ve východní stráni vedle mlýna Čer- mákova; v malé pískovně proti mlýnu a i výše při cestě jsou vrstvy jeho dobře přístupny. Vrstvy sklánějí se tu, jako v celém kraji okol- ním ku SV (viz tektonickou část v úvodu připojenému ku pojednání o pásmu I.); ve stráni údolní, jež probíhá v tomto místě ve směru S—J, jest sklon vrstev pásma II. dobře znatelný. Veden tu näsle- dující Křídový útvar v západním Povltaví. Profil 45. Vrchol údolní stráné nad Čermákovým mlýnem. 3: | À 2. 1. Päsmo III | { v 6. Pásmo II. : | 3. l Pásmo Dno údolí při potoku u mlýna Čermákova gl Pískovec kaolinický, drobnozrný, místy hrubo- ete WD en { Nepřístupné vrstvy ve stráni . Slín písčitý, šedý, přechází ey ve ln spongiovy, jak vnedalekém lomu jižně od- tud zjistiti možno . Slín šedobílý Pískovecslínito- lanko cbak Auta: zrnný, šedozelený, drobivý 82299 port väpnito-glaukoniticky, drob- nozrný, zelenošedý v pevné lavici . . Pískovec vápnitý, jemnozrnný, Morel drobivý, obsahuj'cí Dt Exogyru columbu 33): : Re En . Piskovec Seen A az drobnozrný, poněkud glaukonitický, žlutošedý až žlutý v pevné lavici. . . . ; . Piskovec kaolinicky, mon. Done kud glaukonitický, šedožlutý, drobivý Cesta Pískovec kaolinický, jemnozrný, žlutý, drobivý, přecházející výše v pískovec vápnitý, jemnozrný, šedožlutý, sypký, s hojnou Exogy- FOUR COIUMDOU 2 an sa eba) ae Pevnä lavice väpence Komm písčitého, hněděžlutého, přecházející místy v drobivy pískovec kaolinický, jemnozrnný, žlutý . Pískovec kaolinický, drobnozrný, žluto- šedý se vzácně roztroušenými zrnky glauko- nitu a vzácnými mořskými zkamenělinami 3220 zrný, světle šedý, drobivý . . 23 „04 J „20 101 m . 0:4 0 w 6. 321 mn m. Porovnáme-li mocnost pásma II. na této lokalitě s mocností jeho v Makotřasech, konstatovati můžeme přibývání na mocnosti směrem ku výšině Turské: Makotřasy — 1:1 m, Mlýn Čermákův — 79 m. 34 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: Pískovec vrstvy I. čítám již ku pásmu II., ježto mikrosko- picky zjištěna v něm jemná zrnka zeleného glaukonitu a vzáeně stopa po mořské zkamenělině (Exogyra sp.). Černá makroskopická zrnka ly- ditu jsou hojná. Vápenec vrstvy 2. obsahuje hojnou příměs zrn křemenných nejčastěji velikosti 0'1—06 mm, vzácně 2 mm. Hmota vápence sa- mého jest celistvá, limonitem do hnědožluta zbarvená. Tu a tam jest makroskopické černé zrno lyditu. Nalezen v něm pěkný exemplář: Spongites Saxonicus Gein. Pevná lavice vápence vrstvy 2. přechází místy v drobivý pískovec kaolinický. Glaukonit v pískovci nezjištěn, jen roztroušená zrnka tmavého lyditu. Pískovec kaolinický, vrstvy 3. obsahuje roztroušená zrnka tmavého lyditu a vzácné mikroskopické zrno zeleného glaukonitu. Ve vyšší poloze přechází v sypký pískovec vápnitý; tmel tohoto se- stává hlavně z jemné drti vápnitých lasturek. Vedle toho obsahuje hojnost i velkých úlomků vápnitých skořápek, hlavně druhu Exo- gyra columba Lam. pokud zjistiti bylo možno. Místy jsou pěkné exempláře tohoto druhu přímo nahromaděny. Glaukonit a lydit přimísen jest pořídku v podobě mikrosko- pických zrnek. Pískovec vrstvy 4. obsahuje skrovnou mikroskopickou příměs zeleného glaukonitu a tmavého lyditu. Pískovec vrstvy 5. obsahuje tu a tam tmavohnědou partii pyritovou (až 4 mm v průměru měřící), skládající se z jemných krychliček pyritových o hraně as !/, mm dlouhé. Při povrchu větrá pyrit v hnědožlutou hmotu limonitickou, čímž i okolní pískovec žlutě jest zbarvován. Místy jsou v pískovci partie nazelenalé od nahroma- děného glaukonitu. Pískovec vrstvy 6. obsahuje, podobně jako pískovec vrstvy 3., hojně úlomků vápnitých lastur a množství pěkných exemplářů druhu Exogyra columba Lam; též Exogyra laciniata D’Orb. byla zjištěna (h); zvláště na spodu vrstvy jsou lastury hojně nahromaděny. Přimí- sena jsou zrnka zeleného glaukonitu a tmavého lyditu. Reuss r. 1854 (25, pg. 75) řadí vápnité vrstvy s hojnými zka- menělinami od KnöZevsi (naše pásmo II.) ku svým vrstvám hippuri- tovym („Hippuritenschichten“). Pokládá tudíž vrstvy zdejší za aegui- valent svých hippuritových vrstev u Kučliny blíže Biliny v Českém Křídový útvar v západním Povltaví. 35 Středohoří; na této lokalitě však určeny byly hippuritové vrstvy Reussovy Č. ZAHÁLKOU *) za pásmo Xa! Parzausch r. 1869 (20, pg. 6), popsal profil vrstvami křídovými u Čermákova mlýna takto: | Zahálka Palausch a) Schwache Decke von Humus und Pli- DE | nerschutt ; Turon b) grobkörniger, grünlicher Sandstein mit Exogyra columba und Schwämmen, 1'/, Schuh mächtig ; c) grünsand — Mergel, 1 Schuh; | Ir d) gelber bis rostbrauner Sandstein mit | Morsky | zahlreichen weisschaligen Exogyra columba, | ceno 1—1'/, Schuh; e) mehrere Bänke Quadersandstein mit kalk- reicheren, petrefaktereführenden Partien, zu tiefst eine mürbe Sandsteinbank, zusammen I. l'/, Klafter mächtig. | Vrstvy b—e odpovídají našemu pásmu II; ku vrstvě e bezpo- chyby zahrnul Pallausch také naše pásmo I. Pallausch určuje vrstvy b—e jako mořský oddíl cenomanu, jenž shoduje se s pojmem našeho pásma II. V tomto mořském oddílu cenomanu rozeznává dvě facie: pískovcovou a vápnitou. Lokalitu u Čermákova mlýna čítá ku facii pískovcové, ač by měla býti zařaděna ku facii vápnité. - Farč r. 1870 (2, pa. 211—12) praví, že při cestě z Kněževsi do Kněživky spočívá na peruckém kvádru písek korycanský s otisky Ostrea carinata a Rhynchonella dimidiata. Ve vyšší poloze uloženy jsou v tomto sypkém písku velké vápnité shluky glaukonitického pí- skovce v podobě ploských bochníků s množstvím zkamenělin. V nej- vyšší poloze, přímo pod „bělohorskou opukou“ zjistil r. 1866 násle- dující druhy: *) Of. práci Č. Zamäzxy o křídovém útvaru v Čes. Středohoří, jež blíží se svému dokončení, 36 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: Odontaspis raphiodon Ag. (Scapanorhynchus raphiodon Ag. sp.) Oxyrhina sp. Coprolites (dlouhé trusy rybími šupinami naplněné). Turritella Verneuilliana D'Orb. Nerita nodosocostata D’Orb. Natica vulgaris Reuss (N. bulbiformis D’Orb.) Delphinula tricarinata D’Orb. Prosopostoma n. sp. [ef. sibillans Ryckh.] Trochus. Rostellaria Buchi v. Münster (Aporhais Buchi v. Münster). Rostellaria requieniana D’Orb. (Aporhais Requieniana D’Orb.) Pterocera n. sp. Pterocera n. sp. [mä s Pt. inflata D’Orb. co do ozdob velkou podobnost, jinak upomíná ale spíše na Turritelly|. Voluthilites elongata Stol. (Voluta elongata D'Orb.) Cardium Hillanum Sow. (Protocardium hillanum Sow. sp.) Cardium pustulosum Můnst. Opis [ef. Annoniensis D’Arch.] Lueina lentieularis Goldf. (Eriphyla lentieularis Stol.) Crassatella subgibosula D’Arch. Cyprina quadrata D’Orb. Trigonia sulcataria Lam. velmi hojná, ale vždy bez skořápky. Pectunculus sp. Cuculea n. sp. se zřetelnými podélnými pruhy. Arca pholadiformis D’Orb. Pinna quadrangularis Goldf. (P. cretacea Schloth.) Pinna n. sp. [s okrouhlým průřezem příčným|. Myoconcha cretacea D'Orb. Panopea plicata Goldf. Pholadomia n. sp. [cf. designata Gein.] Lithodomus. Clavagella cenomanensis D’Orb. Arcopagia inaequalis D’Orb. [Psamobia semicostata Röm.] (Tel- lina semicostata A. Röm.) Arcopagia radiata D’Orb. (Tellina radiata D’Orb. sp.) Venus sp. Avicula anomala Sow. Gervillia solenoides Defr. Lima aspera Mant. (L. ornata D'Orb?) Kïidovÿ ütvar v zäpadnim Povltavi. 37 Lima (cf. Hopperi Gein.) Lima sp. Pecten acuminatus Gein. Pecten decemcostatus Goldf. Pecten orbicularis Reuss. Pecten sp. Spondylus lineatus Goldf, (S. latus Sow. sp.)- Ostrea carinata Lam. Exogyra conica Gein. Exogyra columba Sow. (E. c. Lam.) Terebratula phaseolina Lam. Rhynchonella dimidiata Schlb. (R. compressa Lam.) Crania gracilis Mün. Caprinella sp. (Caprinula) Serpula conjuncta Gein. Serpula plexus Sow. (8. gordialis Schloth.) Flabellina cordata Reuss. (F. elliptica Nils. sp.) Micrabatia sp. Scyphia. Vioa (Cliona). KREjčí r. 1870 (14, pg. 74) zmiňuje se, že v jižních úbočích mezi Kněževsí a Kněživkou vychází na den pískovec drobivý, po- někud glaukoniticky, „do něhož vložena jest lavice hlinito-písčitá plná velkých okrouhlých pecek, pevnějšího, písčito-vápnitého jádra a zelenavě šedé barvy, kteréž pecky v řadách z měkčího pískovce vy- nikají.“ V peckách zjistil zvláště hojnou Trigoniu sulcatariu, Myo- conchu cretaceu a Exogyru columbu. Ve své Geologii (15) r. 1877 uvádí odtud též Crania Parisiensis Defr. GumBEL r. 1870 (6, pg. 512) prozkoumal u Čermákova mlýna dva profily vrstev křídových, jež při popisu spojil v jeden. Profil dolní (vrstvy 8—14), podél cesty vedený, jest totožný s profilem naším; popis vrstev zní: hálka XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: Gümbel 8. sehr dünnschiefriger, weicher, gelber Mersel... > mar OSMACNLTO 9. grauer, fleckiger Mergel, der durch Verwitterung gelb wird . 3° mächt 10. Weicher, knolliger, grüner, durch Algenähnliche Streifen gefleckter Grünsand - stein, mit Ostrea columba, unten mit einer Brauneisensteinschwarte . . . 2"/,' mächt. 11. sehr fester, grünlich grauer, grob- körniger Grünsandstein . . . 1'/,” mächt. 12. Weicher, nach unten mergeliger Grünsandstein . 5’ mächt. 13. graugelber (eisenschüssiger) glauko- nitischer Sandstein mit groben Quarz- körnchen und erfüllt von Petrefakten, meist Steinkernen, darunter besonders grosse Exemplare von Ostrea columba in Unzahl, dann Turritella sexlineata Roem., Nerinea longissima Rss., Natica cf. nodosa Gein.,*) Trigonia sulcataria Lm. Terebratula pha- SPONA nein] lee día cr mäche Mittelpläner- Sandstein u. Uunterpläner — Mergel und Grünsandstein. Mergel. - Lib. — Tuchomeritz — Pangratzer Schichten. Meln. Schicht. 14. int. gelber und eisenschüssiger Saud- stein, erfüllt mit verkohlten Pflanzen- theilchen und in thonigen zwischenstreifchen mit Pflanzenabdrücken, nach unten über- gehend in einen grobköruigen Sandstein mit Gesteinsbrocken . . . . . 3 mächt. Unterlage: Silurschichten. Unterpläner — Sand- stein mit Rudisten oder Pflanzenresten. — Ana- loge Faciesbildungen. I. (+. | Gümbelovy vrstvy 13 — 10odpovídají vrstvám 1 —7 pásma II. v pro- filu našem. V tabulce naznačeno jest, pokud bylo možno jednotlivé vrstvy Gümbelovy srovnati S našimi. Gůmbel určuje vrstvy 10—13 svého profilu jako „Tuchomeritz — Pangratzer Schichten“, jež na typické lokalitě své u Tuchoměřic odpovídají našemu pásmu II. Posudek *)— Nerita cf. nodosa Gein. sp. Křídový útvar v západním Povltaví. 39 o Gümbelové určení jeho vrstvy 14. jakožto „Unterpläner-Mergel etc.“ viz v pojednání o pásmu I. při téže lokalitě. Kněživka. As !/, km na sever od lokality předešlé veden byl v obci Kně- živce profil další a to ze dna údolního dle zářezu silnice do vý- chodní stráně údolní. Profil 46. Vrchol stráně východně nad Kněživkou. 340 m n. m. = [2 Sliny písčité, PE HRA šedobílé neb na- | = ZANE! kn. RE = t 1. Slin s malou příměsí zrn remeno a glau- je S Komtusvotlesšedý 0000.50, LO 3216 6. Pískovec vápnito-glaukonitický, jemno- ) zrný, zelenošedý v pevné desky se odlupu- CE sada keine 03 5. Pevnä lavice RUN nos a nitick&ho, drobnozrného, zelenošedého, s partiemi velmi pevneho piskovce väpni- tého, hrubozrného, hněděžlutého . . . . . 04 4. Piskovec väpnity, ponékud glauko- m = | niticky, jemnozrnÿ, ZlutoSedy, snadno se à 2 rozpadávající; ve střední poloze jest žlutější ; o o v poloze nejvyšší jest pevný, barvy žlutošedé a deskovitě se odlupuje . . . . ld 3. Pískovec vápnitý, jako ve a 1. ša LO 2. Vápenec zrnitýs příměsí zrn křemenných šedý, v pevné lavici . . . dl | 1. Pískovecvápnitý, ne nono | ern drobnozrný, deskovit& se odlupující . . . . 01 3191] —— Lydit u černý, bridliönat& se odlůpující am Kněživka, most přes potok. 315 mn. m. Zde pásmo I. vyvinuto není a pásmo II. přikládá se přímo na algonkický základ. Příčinou toho jest, že zdvihal se tu ze dna jezera později moře křídového, kamýk lyditový, na který ukládati se počaly vrstvy pásma II. teprve tehdy, když okolní prohlubiny zarovnány 9 40 XXII. Dr. Břetislav Zahálka : byly usazeninami pásma I., z části též pásma II. (staršího období). Tím vysvětluje se též malá mocnost pásma II. na této lokalitě 2:5 m), oproti lokalitě předešlé (8:3 m). Jest tu patrně zastoupena pouze nej- mladší část pásma II. Pískovec vrstvy 1. obsahuje tu a tam drobné zrnko tmavého lyditu. Vápenec vrstvy 2. líší se od vápence vrstvy 2. profilu pře- dešlého zrnitým slohem. Zrna vápencová, rovnými ploškami omezená, dosahují velikosti až '/, mm v průměru. Makroskopicky lze dále spa- třiti tu a tam zrnko bílého křemene a tmavého lyditu; mikrosko- picky: množství tenkých průřezů lastur vápnitých barvy tmavošedé, tu a tam zelené zrnko glaukonitu a černá partie pyritová. Pískovec vrstvy 4. obsahuje vzácně tyčinku hnědožlutého turmalinu (zháší rovnoběžně, pleochroismus silný atd., cf. turmalíny v pískovcích pásma I.) Zivpe r. 1845 (37, pg. XIV.) rozděluje útvar křídový v okrsku našem ve dva oddíly: spodní „Quadersandstein“ (naše pásmo I. — II.) a svrchní „Plánerkalkstein“ (naše pásmo IIl.). Tam, kde prý jest Plá- nerkalkstein uložen přímo na břidličnatém útvaru (na př. v krajině mezi Kněževsí a Debrnem), vyvinut jest jako celistvý neb krystali- nický vápenec. — Pokládal tudíž Zippe vápencovou fácii našeho pásma II. za fácii pásma III. Reuss A. E. (1845—6, (24) uvádí odtud z „Unterer Quadru“ Pecten orbicularis Sow. SCHLÖNBACH U. 1868 (52) řadí vrstvy našeho pásma II. u Kně- živky do svého stupně „Zone der Trigonia sulcataria und des Cato- pygus carinatus“ (čímž míní naše pásmo I. + II.) a uvádí odtud: Terebratula phaseolina Lam. Magas Geinitzi Schlönb. Rhynchonella dimidiata Sow. sp. (R. compressa Lam.) Krssci r. 1877 (15) uvádí z Korycanských vrstev (našeho pásma II.) z Kněživky následující druhy: Delphinula tricarinata D'Orb. Natica vulgaris Rss. (N. bulbiformis Sow.) Nerita nodosocostata D'Orb. Rostellaria Buchi Mün. sp. (Aporhais Buchi v. Můn.) Turritella Verneuilliana D'Orb. Voluta [Volutilites] elongata Sow. sp. Arca [Cucullaea] subglabra D’Orb. Křídový útvar v západním Povltaví. 41 Arca pholadiformis D'Orb. Avicula anomala Sow. Cardium [Protocardium] pustulosum Můnst. Clavagella cenomanensis D'Orb. Crassatella regularis D'Orb. Cyprina guadrata D'Orb. Eriphyla [Lucina] lenticularis Goldf. Gervillia solenoides Defr. Lima aspera Mant. (L. ornata D'Orb?) Lithodomus pistilliformis Rss. Myoconcha cretacea Rss. Ostrea [Exogyra] columba Lam. Ostrea [Exogyra] conica Sow. sp. Ostrea carinata Lam. sp. Panopaea plicata Sow. Pecten orbicularis Sow. Pecten acuminatus Gein. Pecten decemcostatus Můnst. Pectunculus ventruosus Gein. Pholadomya aeguivalvis D'Orb. [P. caudata Rss. | Pinna quadrangularis Goldf. [P. cretacea Schloth.] Spondylus latus Sow. sp. Tellina [Arcopagia] radiata D’Orb. sp. Tellina [Arcopagia] inaequalis D’Orb. (T, semicostata A. Röm.) Trigonia sulcataria Lam. Terebratula phaseolina Lam. Magas Geinitzii Schlb. Rhynchonella dimidiata Schlb. |Rh. depressa, gallina, ala Rss.| (Rh. compressa Lam.) Caprinella sp. (Caprinula sp.) Microbacia coronula Goldf. sp. Placopsilina cenomana D’Orb. (Lituola cenomana D’Orb.) VELENOvsKY r. 1885 (53) uvádí z jemnozrného pískovce Kory- canských vrstev v Kněživce: Cyparissidium pulchellum Vel. Weınzertu r. 1910 (54) uvádí z Kněživky následující Gastropody: Trochus Buneli D'Arch. Nerita nodosa Gein. sp. Vanicoro cretacea D'Orb. Cerithium chilopterum Weinz. Aporhais Buchi v. Můnst. O* 42 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka : Aporhais Requieniana D’Orb. Pterocera Collegni D’Arch. Tritonium robustum Gein. Tuchoměřice. Severně od obce Kněživky, v pravé stráni údolní, vystupují skály lyditové až do výše 341 m n. m., tedy do výše, ve kteréž v předešlém profilu v Kněživce rozkládá = již pásmo II. Útesy ly- ditové na vrcholu nejsou vůbec přikryty sedimenty křídovými. V obci Tuchoměřicích základ algonkický se poněkud snižuje, tak že tam kří- dové sedimenty tvořiti se mohly. Profil veden ze dna údolního dle silnice mimo kostel až na vrchol severní stráně údolní. Profil 47. Vrchol údolní stráně severně nad Tuchoměřicemi. . 330 m n. m = [Vrstvy nepřístupné; od 527 m n. m. výše jsou pří- 8 stupny (špatně) sliny písčité a slíny písčité à | pop re nažloutlé neb šedobílé. . . . . . . . 130 m —— Kostel v Tuchoměřicích — kota 317 — Lydit černý, břidličnatě se odlupující prostupuje v Sikme stráni údolní v podobě kamýku (viz obr. 2)... - 49 m — 3121 aa = 12. Vápenec jemně písčitý, žlutošedý, pevný . 30) S 1 Vápenec drobně, výše hrubě písčitý, = a | šedý, až tmavošedý, deskovitě se odlupující, = = | velmi pevný; přechází zvolna ve vápenec, vrstvy 2. . 15 3076. — Nepřístupno wu. < 2. A En? Dno údolí v Tuchométicich. 285 m n. m. Jaká jest tu úhrnná mocnost pásma II. a zdali jest tu zastou- peno též pásmo I. nebylo možno pro špatnou přístupnost vrstev v obci zjistiti. Vápenec vrstvy 1. jeví se býti makroskopicky celistvým ; zře- telna jsou v něm roztroušená zrna křemenná, tu atam zrno tmavého lyditu a hojně úlomků vápnitých lastur. Mikroskopicky lze zjistiti vzácně roztroušená zrnka zeleného glaukonitu. Ze zkamenělin zjištěno : Protocardium hillanum Sow. sp. (zř.). Křídový útvar v západním Povltaví. 43 Vápenec vrstvy 2. liší se od předešlého jen barvou a příměsí jemnějších zrnek křemenných. V jižní stráni údolní nad Tuchoměřicemi; vedle silnice, jest ve starém lomu též pásmo II. přístupno. Výše nad ním vyvinuty jsou písčité slíny pásma III. Pásmo II. vyvinuto jest tu v podobě velmi pevného vápence zrnitého, barvy šedé, krásného vzhledu. Makro- skopicky jest vápenec zřetelně překrystalován; tu a tam lze spatřiti zrno, často i oblázek a to často dosti ostrohraný, až 4 cm veliký, tmavého lyditu a hojně úlomků vápnitých lastur. Mikroskopicky jeví se býti hmota vápencová jemně zrnitou; promísena jest hojnými úlomky vápnitých lastur, jichž hmota väpnitä jest též překrystalo- vána, dále zrnky čirého křemene (0'12—024 mm v průměru), tma- vého lyditu (od 0:12 mm výše) a vzácně zrnkem zeleného glaukonitu (průměrně 0'12 mm velikého). RowrveER r. 1847 (26) popisuje vrstvy křídové u Tuchoměřic od nejstarších ku mladším takto: OPER Ser SE hälka Za- hálka Rominger © Das kalkige Äquivalent des gelben Bau- | Gelber | IVe. M steins von Postelberg *) Baustein | III. Mehrere weiche grobkörnige Sandstein — II. | Lager verschiedener Färbung. Von vielen Geschieben durchgesetzte Kalke Unterer I. + IT. Quader 3 Kieselschiefer. a = I Ve vrstvách vápencových svého „Unterer Quadru“ zjistil tu Rominger: Exogyra columba. Terebratula rostrata (Rhynchonella compressa Lam.) Terebratula aus der Familie der Biplicaten Pecten aequicostatus (Vola aequicostata Lam. sp.) Pecten digitalis (Vola digitalis A. Röm. sp.) Natica nodosa (Nerita nodosa Gein. sp.) Holzstücke mit Fistulanen. ScHLONBACH r. 1868 (52, pg. 151) uvádí z Tuchoměřic Terebra- tula phaseolina Lam. *) Tím myslí okolí Lipence, Malnic a Bfvan. 44 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka : Friè r. 1870 (2, pg. 202) praví: „U Tuchoměřic vyskytuje se u kraje výšiny lavice nad 3 stopy mocná a Exogyrami (Exogyra co- lumba) naplněná, k nimž jen spoře Pecten decipiens*) a Terebra- tula phaseolina přimíseny jsou. Kresei r. 1877 (15) uvádí z Tuchoměřic z Korycanských vrstev Ostrea (Exogyra) columba Lam. Cihelna mezi Tuchoměřicemi a Statenicemi. Profil 17. Úhrnná mocnost pásma II. obnáší tu 74 m; nelíší se tudíž příliš od mocnosti v profilu u Čermákova mlýna, kdež obnášela 8:3 m. Veškeré pískovce pásma II. obsahují mikroskopickou příměs hrubých zruek lyditu a břidlic algonkických. Pískovec kaolinický vrstvy 1. obsahuje vzácná mikrosko- pická zrnka zeleného glaukonitu a tu a tam otisk Voly phaseoly. Pískovec jílovitý vrstvy 2. obsahuje rovněž mikroskopickou říměs glaukonitu. Zkameněliny zjištěny nebyly. Pískovec kaolinický vrstvy 3. a 4. neobsahuje glaukonitu ; ve vrstvě 4. zjištěn tu a tam otisk Exogyry columby a Voly pha- seoly. Pískovec vápnitý vrstvy 5. obsahuje velké množství Exogyr columb a tu a tam Volu phaseolu, Glaukonit nezjištěn. Pískovec vápnitý vrstvy 6. neobsahoval zkamenělin. Mikro- skopická zrnka glaukonitu jsou v něm vzácně roztroušena. Pazzauscaôv (r. 1869 — 20, pe. 6, 7) profil zdejšími vrstvami křídovými citován byl v pojednání o pásmu I. Našemu pásmu II. od- povídají Pallauschovy vrstvy c—e. Nejspodnější oddíl jeho vrstvy e odpovídá našim vrstvám 3.---4. pásma I. Vrstvy ty určuje jako mořský oddíl cenomanu (Z naše pásmo II.). GumBEL r. 1870 (6, ps. 513) popsal profil vrstvami křídovými v údolní stráni za Tuchoměřicemi (směrem ku Statenicům), citovaný v pojednání o pásmu I. Našemu pásmu II. odpovídají Gümbelovy vrstvy 7.—10.; vrstva 7. odpovídá našim vrstvám 5. a 6. Gůmbel určuje vrstvy zmíněné jako „Tuchomeritz — Pangratzer Schichten“ — „Unterpläner — Mergel und Grünsandstein“; na této typické lo- kalitě jejich tedy zjištěno, že shoduje se s naším pásmem II. Statenice. Vrstvy křídové jsou tu přístupny při cestě nad horním počátkem rokle, jež se zarývá do severní stráně údolní. Odtud pokračováno *) — Vola phaseola. Lam. sp. Křídový útvar v západním Povltaví. 45 podél cesty směrem k Tuchoměřicům ; profil zakončen na křižovatce s cestou vedoucí do Lichovce. Profil 48. Křižovatka cest na výšině západně od Statenic. 321 m n. m. À | Slin písčitý spongiovy, světle šedý neb I = ! nažloutlý, s partiemi vápence spongiového, | S a... & | Nepřístupno; nejvýše roztroušeny jsou kusy “ a, ade 306°5 = Piskovec väpnito- ee jemnozrny, s S zelenošedý, pevný . . A AZ ee BOM 2 — Potätek ale — 305-0 Nepřístupno ; hlouběji algonkické břidlice. 2734500 m Statenice ; dno údolí. Kota 249 m u. m. Pískovec pásma II. obsahuje hojně makroskopických zrnek ze- leného glaukonitu, tu a tam zrnko tmavého lyditu, bílého křemene neb úlomek vápnité lastury. Hlouběji pod horizontem 305 m n. m. jsou v polích roztroušeny úlomky pískovce vápnito-glaukonitického, shodného s oním svrchu po- psaným; zjištěny v něm otisky Exogyry columby. Hlouběji vyskytují se úlomky pískovcové až k horizontu 2975 m n. m. Černý Vül. Vrstvy křídové jsou přístupny v severní stráni údolní nad obcí Černým Volem. Profil veden jest dle cesty, jež vede z Černého Vola ku silnici přílepsko-roztocké a u kříže (309 m n. m.) se s ní stýká. Profil 49. | Vrchol lyditového kamýku. 3165 m n. m. Lydit břidličnatě se odlupující, šedomodrý, červeně skvrnitý 75 m ni Kříž u silnice — kota 309 — 2. Slin písčitý spongiovy, světle šedý neb | nažloutlý s partiemi vápencekřemitého, S spongiového, ponékud Re u 2002 1, Sun svetlessehn Oy 2960 ——. 2 "III OUSEd 46 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: (13. Pískovec vápnitý, jemnozrný, en x | pevný 2. : 0 | | 12. Pevná lavice Dickens RD jemno- | zrného, šedého, tmavě až žlutě skvrnitého . 06 11::Nepřísťupno: 1.0 arena. ee Vrehol lomu 10. Pískovec vápnitý,jemnozrný,žlutý, drobivý 0'3 9. Pískovec vápnitý, hrubozrný, šedý, žlutě | skvrnitý, porovity, dosti pevný . . . 12 8. Pískovec vápnitý drobnozrný, žlutohnědý | x S partiemi tmavohnědými, v pevné lavici . 02 a 7. Pískovec vápnitý, jemnozrný, žlutošedý, = drobivý.. 3... 03) S CHOC Bis tome nie úrobnozrný, tmavolnědý, = = v pevné lavici . . . OB | +5. Pískovec väpnity, týž len ve es i. 02 4. Piskovec väpnity, hrubozrny, svetle Sedy S partiemi tmavohnědými v pevné lavici. . 0:1 3. Pískovec vápnitý, týž jako ve vrstvě 1.. 11 | 2. Pískovec väpnity, drobnozrnÿ, žlutobnědý, dosti pevny, s velmi pevnymi konkrecemi pi- skovce železitého, drobnozrného, tmavo- hnědého. . . 01 1. Pfskovec any, lt ot drobiyy 3.0 5 : «à RENE 594 Dno lomu — 288-7 ) È en ED en. Cr s lBridlice VER en pri echt vet Sedo- = 5 zelená) PME RTS in. SEE Černý Vůl; dno údolí. | Kota 244 m n. m. Souvislé vrstvy pásma II. přístupny tu jsou dobře v lomu zá- padně od cesty otevřeném. Transgresse křídy na algonkiu přístupna není. Vrstvy pásma III. přikládají se v šikmé stráni ku kamýku ly- ditovému, jenž vrchol pásma III. převyšuje. V lomu zmíněném možno pozorovati sklon vrstev křídových: směr vrstev: S 21° V, sklon 5° ku Z. Je to sklon zajisté místní, neboť povšechný sklon vrstev kří- dových na výšině Turské jest jiný (mírný ku SV.)*) *) Viz tektoniku celého okrsku našeho v úvodě připojeném ku pásmu I. Kfidovy útvar v západním Povltaví. 47 Pískovec vrstvy 1. obsahuje makroskopicky zřetelná, hojná, tmavá zrnka lyditu (vzácně až '/, cm velká) a velké množství drobných úlomků vápnitých lastur barvy bílé. Pískovec vrstvy 2. shoduje se petrograficky s a réeûs vrstvy 1. Konkrece železitého pískovce sestávají z koncentricky ulo- žených vrstviček. Pískovec vrstvy 4. obsahuje hojné úlomky bílých vápnitých lastur. V malých partiích jest zbarven tmavóohnědě, což způsobeno -jest příměsí pyritových zrnek Jimonitisovanych; krystalové tvary na zrnkách pyritových pozorovány nebyly — cf. pískovec vrstvy 5. v profilu č. 45 u Čermákova mlýna. Tmavohnědá barva pískovce vrstvy 6. způsobena jest příměs pyritu limonitisovaného, jako ve vrstvě 4. Pískovec vrstvy 7. obsahuje velké množství úlomků yäpnitfch lasturek exogyrovych a hojně jemných makroskopických zrnek lydi- tových. Pískovec vrstvy 8. obsahuje rovněž velké množství úlomků vápnitých mořských lastur. Tmavohnědé partie způsobeny jsou pří- měsí limonitisovaného pyritu, jako ve vrstvě 4. a 6.; mimo to jest tmel vápnitý zbarven limonitem do žlutohněda. Tu a tam jest mikro- skopické zrnko tmavého lyditu. Pískovec vrstvy 9. obsahuje velké množství makrosko- pických úlomků bílých, vápnitých lastur a hojně jemných zrnek tmavého lyditu; při povrchu jest značně porovitý od vyloužených jemných částí vápnitých a písčitých. Pískovec vrstvy 10. jest limonitem zbarven do žluta. Obsa- huje hojné, drobné úlomky vápnitých lastur. Tmavé skvrny v pískovci vrstvy 12. způsobeny jsou příměsí limonitisovaného pyritu jako ve vrstvách 4., 6. a 8, V jednom pří- padě zjištěn na zrnku krystalový tvar O. Pískovec vrstvy 19. obsahuje hojnou příměs makroskopických úlomků vápnitých lastur a hojně mikroskopických zrnek tmavého ly- ditu, makroskopicky znatelných jen co tmavé tečky. GumBEL r. 1870 (6, pg. 514) zmiňuje se, že u Černého Vola nalezeny byly „ungemein versteinerungsreiche bröckeliche conglome- ratáhnliche Lagen“ a stotožňuje vrstvy ty s Rudistovými vrstvami od Korycan, o nichž se domnívá, že jsou facií vrstev Peruckých. Zjistil ve vrstvách zdejších následující druhy zkamenělin: Pecten digitalis (Vola digitalis A. Róm. sp.) Pecten phaseolus (Vola phaseola Lam. sp.) 48 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: Terebratulina chrysalis (T, striatula Mant.) Ostrea aff. biauriculata (O. aff. Hippopodium Nils.) O. diluviana. Avicula anomala. Strän mezi Öernym Volem a Ounéticemi. V severní stráni údolní ve výši 270—273 m n. m. povaluji se v polích úlomky pískovců železitých a vápnitých, pocházejících z pásma II., kteréž jest buďto již v téže výši vyvinuto aneb počíná teprve o něco výše, jako v profilu předešlém. Souvislé vrstvy křídové přístupny tu nejsou. — Zjištěny tu následující druhy hornin: 1. Pískovec železitý, jemnozrný, hněděžlutý, neb hnědý velmi pevný. 2. Pískovec vápnitý, jemnozrný, nažloutlý, velmi pevný. © 3. Pískovec vápnitý, hrubozrný, žlutohnědý, tmavohnědě skvr- nitý, velmi pevný. Pískovec železitý jest petrograficky shodný s železitými pískovci pásma I., souv. a. Hornina tato jest v pásmu II. velmi vzácná (viz petrografii pásma IL). Není vyloučeno, že zdejší úlomky železitých pískovců jsou rozrušené usazeniny pásma I., jež třeba jen v nepatrné mocnosti sem zasáhá. Naposled setkali jsme se s pásmem I. mezi Tuchoměřicemi a Statenicemi. Pískovec vápnitý čís. 2. a 3. obsahuje hojně makroskopi- ckých úlomků vápnitých lastur a dosti jemných zrnek tmavého lyditu. Tmavohnědé skvrny pískovce čís. 3. způsobeny jsou přítomností limo- nitisovaného pyritu; tím jest pískovec velmi podobný pískovci vrstvy 8. profilu předešlého. Oba druhy pískovců pocházejí určitě z pásma II. Stráň severovýchodně nad Ounéticemi. Souvislé vrstvy křídové tu opětně přístupny nejsou. Při vrstev- nici 270 m n. m. vyskytují se v polích ve stráni úlomky následují- cích křídových hornin: Pískovce vápnité, drobnozrné nebo hrubozrné, světle šedé, nažloutlé neb hněděžluté, velmi pevné. Slíny písčité, spon lové, světle šedé neb nažloutlé, pevné. Pískovce vápnité pocházejí z rozrušených vrstev pásma II. a jsou shodny s mnohými pískovci vápnitými, jež v souvislých vrstvách pásma II. nacházíme; slíny písčité, spongiové z vrstev pásma III, (viz blíže v pojednání o pásmu III.). | Křídový útvar v západním Povltaví. 49 Dále směrem k Roztokům jsem již zbytků křídových nenalezl. Od Statenic až za Ounětice nikde nedosahují křídové sedimenty až na vrchol stráně; ten tvořen jest z kostrbatých kamýků lyditových, kteréž, jak se zdá za doby pásma I.—III. co protáhlá úskalí z vod čněly. Jižní stráň údolní sestává rovněž z lyditových a břidličných kamýků, jež nad nejvyšší niveau křídových sedimentů vyčnívají. 1 zdá se, že křídové sedimenty ukládaly se tu v úzkém průlivu, ve starém údolí předkřídovém. Usazeninami pásma I.—III. bylo údolí toto čá- stečně zanešeno. Od konce doby pásma III., kdy celý kraj zdejší byl vyzdvižen a tak souší se stal, počalo se staré údolí předkřídové pů- sobením erose obnovovati. Když pak sedimenty křídové úplně byly prorvány, počala erose dále v základu algonkickém, jak děje se po- dnes. PM Porovnáme-li nadmořské výšky základu pásma II, v jednotlivých lokalitách od Kněževsi až k Ouněticům, pozorujeme neustálé klesání pásma II.; povšechný sklon pásma II. jest tu ku SV, jak bylo již v tektonické části v pojednání o pásmu I. vylíčeno. Jihozápadně pod zříceninou Zvonicí. V úvalu JZ pod lyditovým vrškem, „Zvonice“ zvaným (trig. bod 341), roztroušeno jest v polích mnoho úlomků křídových hornin pásma IT. a III., as mezi vrstevnicemi 312— 320 m n. m. Z hornin pásmu Il. náležejících zjištěny úlomky vápence žlutošedého, pevného. Ma- kroskopicky zdá se hornina sestávati ze samých úlomků vápnitých lastur, s příměsí zrnek tmavého lyditu až půl druhého cm velkých, málo obroušených. Mikroskopicky zjištěna mimo to roztroušená zrnka křemenná velikosti 0'12—0:48 mm obroušená. Kamýky lyditové severně od Středokluk a vršek Zvonice vyční- valy jistě co ostrůvky neb útesy podmořské ze dna mořského za doby pásma II. a III., ježto vyčnívají i dnes dosti vysoko nad obor usazenin pásma III. v krajině této. | Pazderna. Při severním konci obce Pazderny nalezeny v polích dosti vzácně roztroušené kusy pískovce vápnitého, žlutohnědého velmi pevného. Makroskopicky zřetelny jsou v hornině hojné úlomky vápnitých lastur a roztroušená zrnka tmavého lyditu. V proužcích jest hornina silněji nahnědlá od větší příměsi limonitu, který hornině barvu žlutohnědou dodává. Hornina dle své petrografické skladby po- chází určitě z útesových fácií pásma IT. 50 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: Západněod Lichovce. As 1 a čtvrt km západně od obce Lichovce jest v polích otevřen lom na vápenec pásma II. (majitel pan A. Čtrnáctý z Ciéovic) V lo- mu sestrojen byl následující Profil 50. Vrchol lomu. Kota 298 m n. m. Les .dluviální, Žlutý x 2.2 hui NE AO E 11 m 290085 | 5. Piskovec slinitý, jemnozrný, šedožlutý, ) drobivý . . . . : 22020) si Biskovec nice inlovith, ans, | šedožlutý, drobivý . . . . „14 = is . Lavice téhož vápence, jako ve Are (28 | © : } ir - S = 4 s vlozkon pískovce väpniteho, jemnozr- ta S | ného, žlutošedého, velmi pevného . . . . +55 = 2. Piskovec väp a jemnozrný, žlutošedý dostipevný 2.0.2. 0:5 ie 1. Vápenec jemně zemí Bedy. a nemeni | | jemných zrn O velmi PSY U) Dno lomu. 292 m n. m. Ve vápenci vrstvy 1. zřetelna jsou makroskopicky pouze zrnka překrystalované hmoty vápencové, dosahující velikosti až 0:5 mm. Mikroskopicky zjistěno hojně jemných úlomků vápnitých la- stur, vzácně jehlice spongiová z vápence a roztroušená, zaoblená zrnka křemenná, velikosti 0'12—0'24 mm. Ve vápenci tom vyskytují se velké exempláry druhu Spongites saxonicus Gein. Pískovec vápnitý vrstvy 2. obsahuje rozsroušená, makro- skopická zrnka barvy černé, jež mikroskopicky určena z většího dílu za lydit, z menšího dílu za glaukonit. Vápnitý tunel sestává z jemně rozdrcených vápnitých lastur. Pískovec vrstvy 4. obsahuje roztroušené makroskopické úlomky vápnitých lastur; mikroskopicky zjištěna roztroušená zrnka tmavého lyditu a vzácná zrnka zeleného glaukonitu. Pískovec vrstvy 5. liší se od předešlého větším ohne jí- lovitého tmelu. Jihovýchodně od této lokality, ve vzdálenosti as 660 m, při sil- nici otevřen jest malý lom na pískovec pásma II. Sestrojen tu Křídový útvar v západním Povltaví. 51 Profil 51. Silnice vedoucí z Lichovce do M. Čičovic. 3065 m n. m. OHNE se ee RER SN eo VD Pískovec vápnito-glaukonitický, jemno- Pásmo II. zrný, žlutošedý, velmi pevný . . . . . . . . 15m NEDBBSADNOPE E 7 s -< 42 Lies AN acte nt de T0 m Vrchol lomu v profilu předešlém popsaného. Kota 298 m n. m. Pískovec obsahuje hojná, makroskopicky tmavá zrnka, jež mikroskopicky určena z většího dílu za glaukonit (zelený), z menšího dílu za lydit (tmavý). Tmel väpnity jest jemnou drtí vápnitých lastur. Ač vrstva tohoto pískovce jest o 8'1 m výše položena nežli vrstva 5. v profilu č. 52, přec tu není možno mocnost pásma II. posuzovati z pouhých rozdílů nadmořských výšek obou lomů. 8 vel- kou pravděpodobností lze za to míti, že vrstvy pásma II. přikládají se tu rovnoběžně na mírně skloněný základ algonkický (viz obr. 2.) V obou profilech pro nepatrnou rozlohu odkrytých vrstev křídových nemohl býti sklon vrstev konstatován. V krajině mezi Okoří, Velkými Přílepy, Podmorání a Cvrkyni nejsou souvislé vrstvy křídové přístupny. Na rozlohu souvislých vr- stev křídových lze souditi pouze z roztroušených úlomků hornin v polích. Okoř: V polích východně od hradu Okoře, směrem k Noutonicům roz- trouSeny jsou v polích úlomky pískovce vápnitého, ve výši přiblížně 304 m n. m. Pískovec vápnitý jest jemnozrný, tmavobnědý velmi pevný. Obsahuje hojně makroskopických úlomků vápnitých lastur. Tmavohnědá barva jeho způsobena jest příměsí limonitisovaného py- ritu. Jsou-li pod ornicí zachovány souvislé vrstvy tohoto pískovce, nebylo mi možno zjistiti. Základem křídy jsou tu algonkické břidlice barvy šedozelené. Kessöi r. 1870 (14, pg. 74) připomíná mezi Okoří a Noutoni- cemi väpnitou fácii vrstev Korycanských (== našeho pásma II.) Noutonice—Cvrkýůň— Velké Přílepy — Kamýk. V polích mezi těmito obcemi roztroušeno jest množství úlomků hornin pásma II. a III. Ulomky počínají krátce pod vrstevnicí 300 m n. m. a končí několik metrů pod vrstevnicí 320 m n. m. 52 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: Směrem k východu poloha úlomků klesá, takže severně nad Velkými Přílepy počínají ve výši 280 až 290 m n. m. Hoření mez v těchto místech pro malé množství úlomků stanovena býti nemohla. Ač jsou horniny pásma II. s horninami pásma III. v polích promíchány, přec bylo možno zjistiti, že v dolení poloze převládají horniny pásma II. a ve vyšší poloze horniny pásma III. Zjištěny tu následující druhy hornin z pásma II. určitě pocházejících : 1. Pískovce vápnité, jemno- až drobnozrné, žlutošedé neb hněděžluté s tmavohnédÿmi skvrnami, velmi pevné. 2 Slepenec polygenní s tmelem vápnitým žluto- šedé až žlutohnědé, velmi pevné. 3. Vá pence jemno- až drobnozrně písčité, šedobílé, šedé, modrošedé, žlutošedé, žlutohnědé, hněděšedé neb tmavohnědé. 4. Vápence šedé, celistvé, přeplněné úlomky vápnitých lastur. Pískovce čís. 1. obsahují roztroušená zrnka tmavého lyditu. Tmavohnědé skvrny způsobeny jsou příměsí limonitisovaného pyritu. Slepen ce popsány již svrchu v článku o petrografii pásma II. Vápence pod čís. 3. uvedené jsou vesměs celistvé; makro- skopicky jeví příměs bílých neb čirých zrnek křemene neb tmavých zrnek lyditu; převládají li zrnka lyditová, nabývá hornina barvy mo- drošedé. Vápence odstínů hnědých obsahují příměs jemných zrnek limonitisovaného pyritu. V některých takovýchto vápencích zjištěny mikroskopicky foraminifery, jichž komůrky byly pyritem vyplněny. Je tudíž možno, že aspoň část pyritu ve vápencích těchto vznikla jako výplň komůrek ve skořápkách foraminiferových. Z foraminifer určitě poznána byla pouze Anomalina am monoides Reuss sp. a Textillaria sp. V jednom vápenci v polích jižně od Cvrkýně nalezena celá za- chovaná Exogyra columba Lam., Vápence pod č. 4. uvedené obsahují malou příměs zrnek křemenných a lyditových. Vzácná zrnka zeleného glaukonitu lze jen vzácně mikroskopicky zjistiti. Mezi úlomky křídových hornin pásma II. a III. lze nalézti tu a tam oblázek velmi pevného pískovce křemitého, jemnozr- ného, hněděžlutého neb šedého. Hornina činí dojem křemitých pí- skovců kambrických, třemošenských a je tudíž možno, že jsou to ne- patrné pozůstatky štěrků za doby diluviální sem nanesených. — Zá- klad křídy tvoří tu veskrze břidlice algonkické. Křídový útvar v západním Povltaví. 58 ZiPPE r. r. 1845 (37, pg. XIV.) pokládá vápnité usazeniny na- šeho pásma II. v kraji tomto za fácii svého stupně „Pláner“ ti „Plánerkalkstein“, jenž v kraji pražském jest totožný s naším pás- mem III. Frie r. 1870 (2, pg. 202) popisuje složení Korycanských vrstev (našeho pásma II.) v lomu při cestě z Tuchoměřic do Malých Či- čovie takto: 1. Ornice. 2. Zelenavý písek. 9. Pevný pískovec, dílem vápnitý. 4. Žlutavý písek. 5. Mastný, vlbký, hnědý jíl. Ze zkamenělin uvádí odtud: Cidaris vesiculosa a nezřetelné Bryozoy. — „O0 několik kroků dále v polích otevřen byl jiný lom, v němž pod ornicí láme se deskovitý vápenec, jenž skoro ze samých zkamenělin se skládá.“ Frič zjistil tu: Rhynchonella dimidiata Schlb. (R. compressa Lam.) Cidaris. Cardiaster, Kresèi r. 1885 (17, pe. 122) připomíná z krajiny této, jakož i z následujícího okrsku od Ouholiček „vápnato-písčité slepence a vá- penné slepence.“ Novák r. 1887 (46) uvádí z Čičovic z „konglomerátů“ Hola- ster suborbicularis Defr. Velké Přílepy — Ouholičky — Pod moráň. V severní stráni hlubokého údolí, jež se táhne od V. Přílep přes Ouholičky k Podmoráni, nacházíme též roztroušené úlomky kří- dových hornin, vesměs pásmu II. náležejících. Jsou tu přibližně ve výši 260 m n. m., tedy v poloze ještě nižší, nežli v jaké jsme je naposled u Velkých Přílep zjistili. Možno tudíž konstatovati klesání sedimentů křídových od Noutonic k Podmoráni, což jest následkem všeobecného sklonu vrstev pásma II. ku SV, jak v úvodní části tek- tonické doloženo bylo. Základem křídy jsou tu opětně břidlice algon- kické. — Zjištěny tu následující druhy hornin: 1. Piskovec väpnity, drobnozrný, žlutobílý, porovity, s hojnými úlomky vápnitých lastur. 2 Pískovec väpnity, jemnozrný, červený (od Fe, O,). 3. Vápenec jemnozrně písčitý, žlutošedý neb světle šedý ; písčitá příměs sestává ze °/, z bílých neb čirých zrnek kfe- 54 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: menných a z !/, z tmavých zrnek lyditových. Vzácněji vyskytne se zrnko křemene neb tmavého lyditu až '/, cm velké. Severozápadně od Cvrkÿné. SZ od Cyrkýně, nad cihelnou, při vrstevnici 270 m n. m., na- lezeny v polích (na základu algonkickém) roztroušené úlomky hornin z pásma II. pocházejících : 1. Pískovec vápnitý, drobnozrný, šedý, s hojnými makro- skopickými zrnky lyditu. 2. Slepenec polygenní s tmelem vápnitým, šedý neb žlutý (viz petrografický oddíl v předu). 3. Vápenec celistvý, jemnozrně písčitý, šedý, s hojnými makroskopickými zrnky lyditu. Podholy. Kolem obce Podhol a Hol přikládá se pásmo II. na mírně k jihu se sklánějící základ břidlic algonkických. V lomech na vápence pásma II. jsou vrstvy přístupny jen v malém rozsahu plošném, takže sklon jich na místě konstatován býti nemohl. — Při jižním konci Podhol zjištěn byl v malé jámě pískovec kaolinický v moc- nosti 1:5 m ; patro vrstvy spadá do výše as 303 m n. m. Pod tímto hlouběji následuje vápenec, dnes již nepřístupný, který byl tu kdysi lämän ; úlomky vápence povaluji se v polích. Starý lom jest již úplně zasypán. Zmíněný pískovec kao- linický obsahuje hojně makroskopických zrnek tmavého lyditu. Tu a tam jest zrnko bílého křemene neb tmavého lyditu, až 1 cm velké. Roztroušené úlomky vápence (zrnitéh o, bělošedého) ob- sahují jemnou makroskopickou příměs zrnek křemenných, lyditových neb břidlic algonkických. Vápenec jest velmi pevný. Holy. As 300 m na ZSZ od obce Hol jest ve Ber päsma II. ote- vren lom. Sestrojen tu Profil 52. Vrehol lomu. 3088 m n. m. = ore 1- un va Sn = | A on šedopilý (tý Ro Podhel) Lo Dno lomu. 3068 m n. m. Křídový útvar v západním Povltaví. 55 FRič r. 1870 (2, pe. 203) při popisu Korycanských vrstev praví: „u Hol nalezneme pevný šedý vápenec několika lomy odkrytý; stojí tam v silných vrstvách, avšak není deskovitý. Nejobyčejnější zkame- nělina jest tam Pecten decipiens*) a sice v obrovských exemplářích a se zachovalou skořápkou, mimo to nalezl jsem tu jen neon a cataria a Cyprina sp.“ KaEsčí r. 1885 (14., pg. 122.) praví, že u Hol jsou slepence s vápnitým tmelem (korycanské vrstvy); v Geologii r. 1877 (15.) uvádí odtud v přehledné tabulce: Pecten [Vola] phaseola Lam. sp. [Pecten decipiens Rss. ] Trigonia sulcataria Lam. Holubice — Votvovice. | Známé nálezíště vápenců křídových jest tu v polích as upro- střed mezi Holubicemi a Votvovicemi. Vrstvy přístupny jsou tu vně- kolika lomech. Při studiu křídových vrstev zdejších nejlépe jest vy- jíti od lomu „Na světci“, jižně nad Votvovicemi (poloha na mapě, gen. štábu označena jest „Marienheim“); zde sestrojen Profil 53. Vrchol lomu. 278 mn. mil: Ornicem. mr, Be SS EE 0 200003 Diluvium. Lés žlutý.. or Re: ct Os 20 VATŮ 00 0 2 | 6. Pískovec vápnitý, glaukoniticky, na- | ZelenalVisen nt Bin Mě- LE6 4600700 TS yt: ZELENÝ Ser EWR skol 20220 = onen isch poněkud ein ie er a | Konitický, světle šedě a tmavošedě pruho- a = vany, velmi pevný. - © . 2 900 fe: à 2. Spongilit písčitý, poněkud nik, na- : | Be žloutlý šedě pruhovaný, dosti pevný . . . . „190 2. Piskovec vápnitý, velmi jemnozrný spongiovy, šedý, s hojnym B Fe 00:00 b:-I11:8edyi-.:33:4 1 erkalane Sans 0:80.. — 21009. — D >) = Vola phaseola Lam. sp. 10 AUTRE AE ETA P VAR Ps PP KA ne VĚRY AY SN JC AE De LR ESO 56 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: — | 7. Väpenec zrnity, o) s příměsí zrn lyditu a křemene ©. - 0:60 . Pískovec ap jomnezenn, šedožlutý „010 . Jíl slinitý, šedý, listkovit& se odlupující . . 005 Vápenec zrnitý, světle šedý, velmi pevný 020 | . Pískovec vápnitý, jemnozrny, žlutošedý, N pevny Le | 2. Väpenec mn Arne veu šědý: při povrchu žlutý, velmi pevný . . . 0:40 1. Vápenec hrubozrně písčitý, úmavobně di velmi pěvný - ... 0... 27 B 000 U J Dno lomu. 2677 m n m. wa Où Pásmo II, © =] © Pásmo II. jde zajisté ještě o něco hlouběji, základ jeho však tu přístupen není. Přikládá se tu přímo na břidlice algonkické, jež v údolní stráni nad Votvovicemi na den vycházejí. Dno údolní ve Votvovicích (koleje státní dráhy v nádraží votvovickém) jest ve výši 203 *) m n. m. Vápenec vrstvy 1 obsahuje v omezených partiích nahroma- děná zrnka pyritu, což se makroskopicky prozrazuje tmavšími skvr- nami. Písčitá příměs sestává hlavně z tmavých zrnek lyditu a algon- kických břidlic, méně z bílých neb čirých zrnek křemene; stejně i ve vápenci vrstvy 2. V pískovcích vrstvy 3 a 6. převládají zrnka bílého a čirého křemene, přimíseno jest hojně zrnek tmavého lyditu. Ve vápenci vrstvy 4. jen tu a tam lze spatřiti zrno lyditu, břidlice neb křemene; vápenec vrstvy 7. obsahuje větší příměs těchto součástek, Rozhraní pásma II. a III. jest tu vyznačeno ostře vrstvou še- dého jílu charakteristického pro souvrství III. a. Nad tímto výše ná- sledují spongility, typické to horniny pro pásmo III. v jižní po- lovině okrsku našeho. V pískovci vápnitém pásma III., vrstvy 2. zji- štěna mimo jiné též Turritella multistriata Rss, (zř.), kteráž v pásmu II. v okrsku našem dosud A Neun nebyla a za to v päsmu III. jest obvyklä. Fric r. 1870 (2., pg. 208.) popsal z místa, na mapě gen. štábu „Marienheim“ označeného, následující profil vrstvami křídovými: *) — Dle mapy generálního štábu; dle záznamů státní dráhy: 20592 m n. m. Křídový útvar v západním Povltaví. 57 € O N EERTEEREEEREEEEETEEEET c) Lavice s prevl. tte jan: ceolatus . . . d) Přechod do slepence mo, vého e) Slepenec aslo v něm? k jen málokdy na zvětralých plo- chách zřetelná zkamenělina po- znati se dä. . 7. Zelenavý jíl 8. Pevný vápenec podobný jako podso tuvedený PA ER ORTL J . 3 stopy | 6 stop Vrstvy Korycanské. Zahálka Frič Zahálka Er 1. Ornice . . 1 stopa — — Diluvium | | 2. Hrubý štěrk Bra Mis ae, er — — lelasıdervena hlína 1.. S ren III 5-6 | 4. Glaukonitický písek . „1 stopa 1—4 | 5. Rozpadlá žlutá opuka se Scy- fiemi (zde opučka zvaná a : k mrvení upotřebená) . 3 stopy | 6. Modravý vápenec, ke spodu ! do slepence mušlového (špina) přecházející, v němž se pět lavic dle zkamenělin rozeznati | dalo, a sice: | a) ico s př are sm Ostrey | 8) Lavice s převl. malen: ne | > IL. I. cula a Pecten | = = | V uvedené tabulce porovnány i jednotlivé vrstvy profilu Fričova S našimi, pokud to bylo možno. Souhlas úplný není; byl patrně profil Fričův zhotoven v lomu sousedním, který dnes již jest zasypán. Jak velice mění se tu petrografická skladba i mocnost jednotlivých vrstev z místa na místo, ukážeme v profilech následujících. Našemu pásmu II. odpovídají ve Fričově „profilu pouze jeho vrstvy 6.—8. Frič ur- čuje vrstvy ty jako vistvy 4. a 5. Frič nerozpoznal, „Korycanské“ a počítá k nim i výše následující že jeho vrstvy 4. a 5. náležejí již horizontu mladšímu vrstev Korycanských, t. j. jeho vrstvám Bělo- horským (= našemu pásmu III.) 102 58 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: Ze své vrstvy 6. uvádí Frič následující zkameněliny : Lamna. Oxyrhina Mantelli Ag. Lamna subulata Ag. (Scaphanorhynchus(?) subulatus Ag. sp.) Corax heterodon Reuss (C. falcatus Ag.) Otodus appendiculatus Ag. (Lamna appendiculata Ag. sp.) Belemnites lanceolatus Sow. Ammonites cenomanensis Pictét (Acanthoceras Mantelli Sow. sp.) Rostellaria calcarata Sow. (Aporhais stenoptera Goldf.) Dentalium. Arcopagia inaequalis D’Orb. Psamobia semicostata D’Orb. | Mytilus Cottae Gein. (M. Cottae A. Röm.) Pecten decipiens Reuss (Vola phaseola Lam. sp.) Lima Reichenbachi Gein. Janira longicauda D’Orb. (Vola longicauda D’Orb.) Spondylus lineatus Goldf. (S. latus Sow. sp.) Ostrea vesicularis Lam. (O. Hippopodium Nils.) Ostrea lateralis Nils. Exogyra haliotoidea Goldf, Anomia subradiata Reuss. Rhynchonella dimidiata Schl. (R. compressa Lam.) Terebratula phaseolina Lam. Serpula septemsulcata Reich. Cidaris vesiculosa Goldf. Scyphia Chaetites Flabellina cordata Reuss (F. elliptica Nils. sp.) (Tellina semicostata A. Röm.) Ze své vrstvy 8. uvádí Frič následující zkameněliny: Corax heterodon Reuss (C. falcatus Ag) Cyprina Pectunculus subpulvinatus D’Arch. Arca Venus Cardium Hillanum Sow. (Protocardium hillanum Sow. sp.) Myoconcha cretacea Trigonia suleataria Lam. Arcopagia circinalis D’Orb. (Tellina circinalis D’Orb. sp.) Lima [cf. rectangularis D'Arch.] Křídový útvar v západním Povltaví. 59 Lima aspera Mant. (L. ornata D'Orb?) Lima pseudocardium Reuss Pecten laminosus Mant. Pecten decipiens Reuss (Vola phaseola Lam. sp.) Janira guinguecostata D’Orb. (Vola guinguecostata Sow. sp.) Janira cometa (? Vola notabilis Můn. sp.) Pecten septemplicatus Nils. Anomia subradiata Reuss Exogyra columba Spondylus lineatus Goldfuss (S. latus Sow. sp.) Ostrea diluviana Linné Ostrea operculata Reuss Anomia Crania gracilis Můnst. Rhynchonella dimidiata Sow. (R. compressa Lam.) Radiolites saxonicus [socialis ?] Seyphia furcata Goldf. (Peronidella furcata Goldf. sp.) Východně od polohy „Na světci“ zvané, mezi silnicí a Holubi- cemi otevřeny jsou dnes ve vápencích pásma II. celkem tři lomy. V druhém lomu od silnice (nájemce p. Varhaník z Votvovic) sestrojen byl následující Profil 54. Vrchol lomu. 20mm Onnicer a. © NS RE pa eee EU L ONO Diluvium. Lés s Aug. a RL Lan — 275-1 or 1 À. Jil slinito-glaukoniticky, v dolení po- | | loze tmavozelený, v poloze vyšší bílý, slabě > | nazelenaly DH, 15) = B Sn písčitý, n Haze lé (* = i pruhovaný, dosti pevný . . se % VŠ 2 Í = A | 2. Slepenec polygenni, nb con ření | S Gr pěvný“ 27 ER sl |: . Jil velmi hrubeidnd la, poněkud skal | { were Go a 5 . 08; ee 2709 - Tm 2. P ajetmee zrnitý, šedobílý, velmi pevný . . . . . 07m = | Dno lomu — 2702 3 | 1. Pískovec väpnity, jemnozrný, žlutošedý 60 XXIIL Dr. Břetislav Zahálka: Pískovec vápnitý vrstvy 1. obsahuje hojnou příměs zrnek lyditu. Vápenec vrstvy 2. jest aeguivalentem vrstvy 7. v lomu „Na svetei“. Ač možno očekávati hlouběji ještě lavice dobrého vápence, brání dalšímu hloubění lomu spodní voda. Rozhraní mezi pásmem II. a III. jest opět ostře naznačeno vrstvou jílu pásma III., souvrství a; rozhraní jest téměř v téže výši jako v lomu předešlém. Jíl vrstvy 1. pásma, III. jest tu oproti lokalitě předešlé značně pískem promísen a poněkud uhličitanem vápenatým prostoupen. Výše následují charakte- ristické pro pásmo III. písčité slíny spongiove, aeguivalent to spon- silitü v lomu předešlém. Bližší porovnání vrstev pásma III. viz v po- jednání o pásmu III. našeho okrsku. Východně od lomu tohoto, v malé vzdálenosti, směrem k Holu- bicům jest lom další (nájemce p. Zeb z Votvovic); zde se- strojen Profil 55. Vrchol lomu. 2814 m n. m. Ornice ee en 718077; 4 s [2 Les žlutý . no ë Dre = = | 1. Les žlutý, kan mb Sam 5 .08f 39 m Pe) n ae én Pásmo IM. | Pískovec jílovitý, hrubozrný, načervenalý . 11 m 2169 ——— Dno lomu — 2754 2. Vápenec zrnitý, bělošedý, velmi pevný . . . 15 m | 1. Slepenec polygenní, vápnitý, tmavošedý. Pásmo II. Slepenec, jenž tvoří dno lomu, sestává hlavně z oblázků tmavých břidlic algonkických, méně jest oblázků tmavého lyditu. Ma- terial pochází z blízkého ostrova Turského, jenž dále za Holubicemi z vod mořských za doby pásma II. čněl. Oblázky tmeleny jsou vá- pencem. Vápenec vrstvy 2. obsahuje roztroušená zrna tmavého lyditu a břidlic algonkických; jest aeguivalentem vápence vrstvy 2. v pro- filu předešlém a vrstvy 7. v profilu č. 53. — Následkem toho sle- penec vrstvy 1. jest aeguivalentem pískovce vápnitého vrstvy 1. v pro- filu předešlém, Nejméně petrografických změn v pásmu II. doznala, v oboru po- psaných tří lomů nejvyšší vrstva pásma — zrnitý vápenec. Nad vá- pencem vrstvy 2. následuje pískovec jílovitý pásma III., sou- Křídový útvar v západním Povltaví. 61 vrství a, kterýž jest valně petrograficky změněným aequivalentem jílu vrstvy 1. pásma III. v lomu předešlém a v profilu č. 53. — Je tudíž možno jak ve vrstvě 1. pásma IL, tak i v souvrství a pásma III. konstatovati oproti lomu předešlému nápadné množství materiálu pí- skovitého, případně štěrkovitého, což vysvětluje se blízkostí břehu ostrovního. Patro pásma II. stouplo tu oproti lomu předešlému o 6 m, což vysvětluje se nerovností dna mořského (při pobřeží ostrovním), na něž sedimenty křídové se přikládaly. Srovnáme-li nadmořskou výšku pásma II. v okolí Holubic s výškou u Hol, jest zřetelno klesnutí pásma II., což jest v souhlasu s všeobecným sklonem pásma II. ku SV v kraji tomto (viz tekto- nickou část v pojednání o pásmu I.). Reuss r. 1844 (23, pg. 128--129) popsal z okolí Holubic dva profily křídovými vrstvami; prvý profil popisuje takto: „In dem am östlichen gelegenen Bruche beobachtet man von oben nach unten: Za- za- hálka Reuss |halka — — Sr 1 Einen Fuss tief Gerölle. er | vium 2. Zwei Fuss eines gelb und grau ge- | | fleckten, ziemlich feinkörnigen Sandsteins mit zahlreichen, kleinen grünen Körnern, einzelnen silberweissen Glimmerblättchen | | und undeutlichen Steinkernen von kleinen | NL Muscheln. Er braust nur sehr schwach mit | Säuren, ist in dünne Platten abgesondert (und zeigt grosse Aehnlichkeit mit manchen Plänersandsteinen. ' 3. Zehn Fuss bräunlichen zerreiblichen | Thones mit viellen grossen Quarzkörnern. ' 4. Zwei Fuss weisslichen sandigen Thones. Schichten. SOUV,a Hippuriten | 5. Drei — vier Fuss grosskörnigen kry- | stallinischen, weisslichen oder gelblichen, | sehr festen, manchem Urkalke vollkommen | IL | ähnlichen Kalksteins, der eine kompakte | Masse fast ohne alle Klüfte bildet. | 6. Darunter einen lockeren Sandstein mit |Exogyren — | IV. | grünen Körnern und vielen Petrefakten.“ | Sandstein |souv.e 62 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: Druhy profil popisuje Reuss takto: „Aehnlich sind die Verhält- nisse in den anderen mehr westlich gelegenen Brüchen, nur fehlt dort der Sandstein N. 2; Za- hálka IE der Thon N. 3. ist weniger entwickelt, und der Kalkstein (N. 5), 4—5 Fuss mächtig, ist in dünne Platten gespalten, weniger rein und krystallinisch, mehr dicht, voll von srössern und kleinern Kieselschieferge- schieben. Seine obersten Schichten sind, wie bei Grossdorf, mürbe, brüchig mit tho- nigem Cämente. Die darin vorfindigen Pe- trefakten beschränken sich auf........ Unter diesem Kalkstein folgt eine wenig mächtige Lage festen, dichten Kalksteins fast ohne Petrefakten, welcher wieder auf graulichem sehr festem kalkigem Sand- steine ruht, der viele kleine grüne Körner und silberweise Glimmerblättchen führt und zahlreiche Petrefakten umschliesst. Oft über- geht er in reinen, dichten Kalkstein, in welchem hin und her auch Kieselschiefer- geschiebe eingebetet sind. Er ist sehr reich an Petrefakten, wenn auch nicht an Arten SRE 8 Dieser Sandstein stimmt am meisten mit dem Exogyrensandstein von Malnitz und Lobkowitz überein, während die da | runter liegenden Kalksteine Hippuriten- schichten zu repräsentieren scheinen.“ Za- Reuss | hálka Hippuritenschichten. Exogyrensandstein. SOuY. a IV. SOUV. e Prvý profil Reussüv blíží se svým pořadem vrstev našim pro- filům č. 53 a 54, profil druhý našemu profilu č. 55 — ač dle Reus- sova udání o poloze profilů jeho, nespadají profily ty s jmenovanými našimi v jedno. Křídový útvar v západním Povltaví. 63 Reuss pokládá nejspodnější vrstvu pískovců v obou lomech za aeguivalent svého Exogyrensandsteinu od Malnic. Jak z prací Č. ZAHÁLKY (58) vysvítá, jest Reussův Exogyrensandstein u Malnic totožný se souvrstvím e pásma IV. Vrstvy vyšší, nad Exogyrensandsteinem spočívající, pokládá Reuss za aequivalent svých Hippuritových vrstev od Kučlína blíže Biliny, jež dle sdělení Č. ZAHALKY jsou útesovou fácií souvrství a pásma X. Reuss uvádí z Holubic (23, pg. 128, 129, 137—161; 24) ná- sledující zkameněliny: a) z Exogyrensandsteinu : Pecten Albinus Rss. (P. acuminatus Gein.) Pecten laevis Nilss. Pecten aeguicostatus Lam. (Vola aeguicostata Lam. sp.) Exogyra columba Goldf. (E. e. Lam.) Exogyra plicatula Lamk. (E. conica Gein.) Cardium pustulosum v. Můnster. Spongites ? saxonicus Gein. b) z Hippuritenkalku: Pecten Albinus [Pecten acuminatus Gein.] Pecten striatocostatus Goldf. Pecten elegans Rss. [P. striatocostatus Goldf.] Pecten Nilssoni Goldí. Pecten decipiens Reuss. (Vola phaseola Lam. sp.) Exogyra auricularis Wahlb. — E. inflata Goldf. (E. haliotoidea Sow. sp.) Terebratula depressa Sow. (Rhynchonella compressa Lam.) Terebratula rostrata Sow. (Rhynchonella compressa Lam.) varieta předešlé: T. acuta [angulata] Sow. Terebratula latissima Sow. (Rhynchonella compressa Lam.) Terebratula gallina Brogn. (Rhynchonella compressa Lam.) Terebratula alata var. gallina Brogn. (Rhynchonella compressa Lam.) Terebratula alata var. pectunculata Schloth. (Rhynchonella com- pressa Lam.) 64 XXIIl. Dr. Břetislav Zahálka: Terebratula ovoides Sow, (T. phaseolina Lam.) Cidaris vesiculosa Goldf. Zreru r. 1845 (37 pg. XIV.) pokládá veškeré vrstvy křídové u Holubic za vápencovou fäcii svého stupně „Pláneru“, jímž na Bílé Hoře označil vrstvy našeho pásma III. SCHLONBACH r. 1868 (52) uvádí od Holubic: Terebratula phaseo- lina Lam. a Rhynchonella dimidiata Sow. sp. (R. compressa Lam.). PaLLAUSOH r. 1869 (20, pe. 6) popsal profil vrstvami křídovými v lomu SZ od Holubic takto: Jahálka | Pallausch == | a) Humusdecke ; | | b) Pläner in dünnen Platten, kalkreich, zu oberst \ verwittert, 5 Schuh mächtig; III. | c) gelber, fester Pläner, 1'/, Schuh; | d) mürber, gelblicher und bläulicher Mergel 2%), Schuh; e) blaugrauer, fester, körniger Kalk in vier Bänken, 1 Klafter 1 Schuh; = | IL. | f) eonglomeratartiger, grauer Kalk mit Petrefakten, = 1 Schub; E ©) sandreiche feste Bank mit vielen Exogyren, 1 Schuh. Vrstvy d-d spadají do oboru našeho pásma III.; jsou totožny s našimi spongility a písčitými sliny spongiovými odtud popsanými. Vrstvy e-g odpovídají našemu pásmu II. Pallausch zcela správně vy- tušil rozdílnost obou těchto horizontů a jak z popisu a pojmenování horniny vysvítá, pokládá vrstvy d-d za aeguivalent Pláneru u Kně- živky, Tuchoměřic, kde rovněž spadá v jedno S naším pásmem III. Vrstvy spodní č-g pokládá za vápnitou fácii mořského oddílu ceno- manu, která zasahá do blízkého Debrna, Hol a Okoře; všude jest tento horizont jeho totožný s naším pásmem II. Fri r. 1870 (2. pg. 203) vedle profilu již citovaného (v lomu „Na světei“), popsal sled vrstev křídových ještě z jednoho lomu blíže Holubic : Křídový útvar v západním Povltaví. 65 | Zahálka Frič Zah, 1. Ornice . . pos en ne ee obce ly Stopa 2. Země s malými úlomky opuky . . . . soi M 3. Pravidelně uložené, šedé opukové kamení in | vlbella@cenomanensism 9 00100402 4. Železitý jíl s pískem nen Mauss na 110 | 5. Slepenec mušlový "= skalníků zdejších Špina = | ZVANÝ JÍ o 1‘ ŠÍ | ©. Pevný zarudlý a ten KO ne M Ju velmi podobný . . . . le 7. Slepenec s obläzky Blank end R Tre LE | IP RS Sypky písek. . . . à = 9. Vápnitá lavice am en Exogy (Ex. columba), mezi nimiž také jednotlivé ča dium Hillanum, Cardium o navy Callianassa | :ourtiae!’'. >. a ME ee en Die 0, 10. Smíšenina písku a id, HST ee et Alsonk. | 11. Buližníková skála. Profil jest v hrubých rysech nejpodobnější našemu profilu č. 54. Fričovy vrstvy 2—3 odpovídají našim písčitým slínům spongiovým pásma III. Frič uvádí ze své vrstvy 3. Turritellu cenomanensis, jež jest význačná pro pásmo II. a v pásmu III. západočeského útvaru křídového nalezena nebyla. Mě nepodařilo se u Holubic ani kde jinde nalézti tuto Turritellu v horninách pásma III.; za to však zjistil jsem v lomu Na světci ve vrstvě 2. pásma III. Turritellu mul- tistriatu Rss. řídce roztroušenou, druh to v pásmu III. i jinde se vyskytující. Podobně jako v lomu Na světci nevytýká Frič, že by snad mo- hly vrstvy nejvyšší náležeti ku jeho vrstvám Bělohorským (našemu pásmu III.); pokládá tudíž veškeré vrstvy křídové v profilu za vrstvy Korycanské. KRejčí r. 1870 (14, pg. 14—15) popisuje křídové vrstvy okolí Holubic a Debrna takto: „Kámen těchto vrstev (t. j. Korycan- ských) na 2—4 sáhy mocných, jest namnoze šedý, drobnozrný, dílem i krystallinický vápenec, obyčejně s úlomky a oblázky silur- ského kamení... U spodu jeho bývá měkký, zelenavý pískovec, na povrchu ale se nachází místem vrstva hlinitá neb jílovitá na 1—2 sáhy mocná 66 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: a nejvýš písčité, deskovité opuky, které snad již k bělohorské opuce přináležejí.“ — Korycanskými vrstvami rozumí v krajině této naše pásmo II. Písčité slíny spongiové a spongility našeho pásma III. nazývá písčitou opukou a správně soudí o nich, že snad náleží ku vrstvám Bělohorským (našemu pásmu IIL). Vrstva jilovit na spodu opuk se vyskytující jest totožna S naší nejspodnější vrstvou pásma III. v kraji tomto. Friè a SoHLONBACH r. 1872 (40) uvádějí z Holubic následující druhy Cephalopodů: Belemnites lanceolatus Sow. Nautilus Columbinus Fr. [im grauem Kalke]. Ammonites cenomanensis d’Arch. [Hippuritenkalk] (Acanthoce- ras Mautelli Sow. sp.) Geiz r. 1871—75 (42) uvádí z Holubic: Rhynchonella com- pressa Lam. a Pecten acuminatus Gein. Kresèt r. 1877 (15) uvádí z Holubic následující zkameněliny : Iguanodon exogyrarum Frič (Procerosaurus exogyrarum Fr.) Otodus appendiculatus Ag. (Lamna appendiculata Ag. sp.) Belemnites lanceolatus Sow. Nautilus columbinus Fr. Ammonites cenomanensis ď Arch. (Acanthoceras Mantelli Sow. sp.) Dentalium glabrum Gein. Rostellaria calcarata Sow. (Aporhais stenoptera Goldf.) Anomia subradiata Rss. Avicula glabra Rss. Cardium pustulosum Münst. Lima pseudocardium Rss. Lima aspera Mant. (L. ornata D’Orb. ?) Mytilus (Modiolaj Cottae A. Róm. Ostrea (Exogyraj columba Lam. Ostrea {Exogyra} lateralis Nils. Ostrea /Exogyra} haliotoidea Sow. sp. Ostrea diluviana Lin. Ostrea vesicularis Lam. (O. Hippopodium Nils.) Ostrea operculata Rss. Pecten membranaceus Nils. Pecten orbicularis Sow. Pecten laminosus Mant. Pecten acuminatus Gein. Pecten /Vola} aequicostatus Lam. sp. Křídový útvar v západním Povltaví. 67 Pecten {Vola; quinquecostatus Sow. sp. Pecten {Vola} longicauda d’Orb. {P. {V.} cometa d’Orb.} Pecten {Vola} phaseola Lam. sp. {Pecten decipiens Rss.} Pecten striato-costatus Goldf. Spondylus latus Sow. sp. Tellina (Arcopagiaj inaequalis d’Orb. (T. semicostata A. Röm. Tellina fArcopagiaj circinalis Rss. Trigonia sulcataria Lam. Terebratula phaseolina Lam. Rhynchonella dimidiata Schlb. {Rh. depressa, gallina, ala Rss.j (R. compressa Lam.) Radiolites Saxoniae A. Röm. sp. Cidaris vesiculosa Goldf. Epitheles furcata Goldf. sp. {Scyph. fure. Rss.j (Peronidella fur- cata Goldf. sp.) ; Friè r. 1878 (41) popisuje z Holubic ještěra Iguanodon ? Exo- girarum (Procerosaurus Exogyrarum Fr.) PočrA r. 1885 (48) uvádí z Holubic následující houby: Geodia communis Poč. Reniera sp. a r. 1889 (50) následující rudisty : * Radiolites (?) socialis D’Orb. Radiolites Saxoniae Röm. sp. Frıc a Karka r. 1887 (39) uvádějí z Holubic : Callianassa Tour- tiae Fr. Luage a Bruper r. 1887 (45) uvádějí z Holubic: Acanthoceras Mantelli Sow. sp. KošřAL r. 1893 (43) analysoval dva vápence z lomů votvovických. Horizont, z něhož vápence vzaty byly, ani lokalitu přesněji ne- určuje. Jedná se tu jistě o vápence pásma II., ježto nejbližší vápěn- cové lomy u Votvovic jsou ony námi právě popsané. Prvá „hornina analysovaná jest temně šedá, jemně zrnitá s čet- nými zkamenělinami — pročež obsahuje hojnost organických látek, jichž přítomnost prozrazuje se při rozpouštění tohoto vápence v ky- selině solné zvláštním petrolejným zápachem; vápenec obsahoval značný podíl nerozpustný v HCl. Pozoruhodné jest množství Mn, pří- tomného v podobě isomorfního uhličitanu manganatého.“ Druhý ana- lysovaný vápenec jest barvy světlejší, žlutavě šedý, dosti hrubozrny .… . à obsahuje menší podíl organických látek. Mn jest jen ve sle- dech. Nerozpustný podíl v HCl jest značně menší. © 68 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka Analysy : E. II. CaO 15 sedí dh EAN SRE OB Zo oN MgO! susiaja Pod ra a 0370, A Ir MNO + his à bye 0 6H A0 RENE Fe,O,.: se nalen mot II I AG 00107 ALLO saumon ir 0 80 SIROP ele aaa ae LATE era CO, U oD org: látky, 3.234 4 elta BO vláhy: il. áste aa I ea 100:03°/, 99:90 Od vzorku II. analysován nerozpustný podíl v HCl: SO 20 PODÍL Al, Os Ware ge KGELIHOTS POD ee ns UIA 99:957/à Debrno. Zbytek křídových usazenin zachován jest severovýchodně nad obcí Debrnem. Před lety, kdy otevřeny byly tu lomy na vápenec pásma II., byly tu vrstvy křídové lépe přístupny. Dnes jsou již všechny staré lomy zasypány. Souvislé vrstvy křídové přístupny jsou pouze v zářezu silničním SV. nad Debrnem (u křižovatky silnic) Veden tu - Profil 56. Pole při silnici. 251 T m n. m. (7. Nepřístupno . . . K 0 co . 05] 6. Vápenec zrnitý, IEC 1.TBRLST SEE 0 5. Nepfistupno . . . sola VE mk „+|4 Vápenec zrnitý žintošedý, Fat :) SER SE A 3. Vápenec drobnozrně ole, te velmi | = EN ipevnýže ASE ER AE „O4 © |2. Piskovec vápnitý an- eo bozi, Zn so šedý, při povrchu rozpadly v písek, promísený hoj- | ným; prachem; vápennýměsla- ZB- SM «on l. Piskovec bee drobnozruý, hnědožlutý, | | dosti pevný . . . À ok + 1x2 ned ší EN ré 248-2 —— 5 Bridlice algonkická, tmavá, tence deskovitá. . . . . . . . „2 m Křižovatka silnic SV nal Debrnem 2470 m n. m. Pískovec vrstvy 1. obsahuje tu a tam oblázek (až do veli- kosti 3 cm.) tmavé břidlice algonkické. Křídový útvar v západním Povltaví. 69 Pískovec vrstvy 2. obsahuje hojnost zrnek tmavého lyditu. Písčitá příměs vápence vrstvy 3. sestává hlavně ze zrnek tma- vého lyditu a tmavých břidlic algonkických, zrnek křemitých jest málo. Vápenec vrstvy 4. a 6. obsahuje malou příměs zrn bílého křemene, tmavých zrnek lyditu a břidlic algonkických. Nad uvedeným profilem, v polích, roztroušeny jsou kusy slínů písčitých, spongiových, barvy šedé, pocházejících z nepří- stupného pásma III. (viz pojednání o pásmu III.) Srovnáme li nadmořské polohy pásma II. lokality této a lokalit u Holubic a Hol, pozorujeme zřetelné klesnutí pásma II. směrem ku Debrnu, což jest ve shodě se všeobecným sklonem pásma II. ku SV; seřadíme-li nadmořské výšky nejnižších poloh, v nichž pásmo II. v uvedených třech lokalitách zastiženo bylo, obržíme následující pořad : Holy — 3018 m, Na Světci — 2677 m, Debrno 2482 m (viz obr, 2.). Reuss r. 1844 (23, pg. 129) popsal profil vrstev křídových vý- chodně od Debrna takto: Zahálka Reuss . Zwei Fuss Dammerde. — 2. Einen — zwei Fuss sehr weichen und bröck- lichen, gelblichen, kalkigen Thones. TER! 3. Zwei-drei Fuss eines dünnplattigen, gelblich- und grünlichgrauen, blaugrau gefleckten, fein- kôrnigen, kalkigen Sandsteines (Plänersand- steins r) mit einzelnen Kalkspathnieren und kleinen Petrefakten, besonders Pecten mem- branaceus Nilss.? und einem kleinen Pec- ten, sehr ähnlich dem P. arcuatus, aber nur mit 20—25 bogenförmigen Streifen. 4. Fünf Fuss sehr weichen bräunlichen und grauen Thons. 5. Den Kalkstein, in unregelmässige Platten ge- sondert, stellenweise voll von Kieselschiefer- geschieben, gewöhnlich unrein, thonig und mürbe, nach unten in kalkigen Grünsaud- stein übergehend. m 2 Plänersandstein ? Pásmo III. +- IV.*) _ Pásmo Il. | | Pásmo X. schichten Pásmo II. | Hippuriten- *) t.j. a) u Peruce jest Plänersandstein Reussův shodný jen s naším pásmem III. (57), b) u Tříblic a Břvan však jest roveň pásmu III. a IV. (Viz právě dokončovanou práci C. Zahálky o Českém Středohoří.) 70 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: Reussova vrstva 5. jest naším pásmem II. Reuss srovnává ji s Hippuritovými vrstvami u Kučlína, blíže Bíliny, kdež vrstvy tyto, jak již při lokalitě holubické uvedeno bylo, totožny jsou se souvrst- vim a pásma X. — Nám nepodařilo se nad pásmem II. nalézti pásmo III. v souvislých vrstvách. Za doby Reussovr však byly u De- brna lomy vápencové otevřeny a pásmo III. nad pásmem II. dobře přístupno. REvss vytušil správně příbuznost hornin vrstvy 3. a 4. s oněmi u Nelahozevsi, jež nazval „Plánersandsteinem, (= naše pásmo III.). — Reuss (23, 24) uvádí z Debrna následující zkameně- liny: z exogyrového pískovce pouze Limu asperu Mant. (Lima ornata d'Orb); ostatní z hippuritového vápence: Pecten acuminatus Gein. Pecten striatocostatus Goldf. Pecten aeguicostatus Lam. (Vola aeg. Lam. sp.) Ostrea operculata Reuss. Ostrea vesicularis var. biauriculata Lamk (O. Hippopodium Nils.) Exogyra columba Goldf. (E. c. Lam.) Terebratula depressa Sow. (Rhynchonella compressa Lam.) Terebratula rostrata Sow. (Rhynchonella compressa Lam.) Terebratula latissima Sow. Terebratula gallina Brogn. Terebratula alata var. galina Brogn. Terebratula alata var. pectunculata Schloth. (Rhynehonella com- pressa Lam.) Terebratula ovoides Sow. (T. phaseolina Lam.) Panopaea spec. indet. Hippurites (Sphaerulites) Saxoniae Roemer (Radiolites Saxoniae Röm. sp.) Cidaris vesiculosa Goldf. ScHöNBAcH r. 1868 (52) uvádí z Debrna: Terebratula phaeseo- lina Lam. a Rhynchonella dimidiata Sow. sp. (R. compressa Lam.) Frië r. 1870 (2, pg. 205) -popsal od Debrna následující profil vrstvami křídovými: Křídový útvar v západním Povltaví. 71 a S, = = = | Eric = s, = N || CR | | — | 1. Ornice, 1 stopa. — |— 2. Zem s ülomky opuky a mistem s glaukoni- | = tickým pískem 2 stopy. | || 3- Zrušené opukovité kamení, 1 stopa. | = | E 4. Opukovité skvrnité kamení v tenkých de- SG ea | skäch s Pecten membranaceus, Turritella, 2 | $ | = 2 | stopy. = | B | 5. Zelenavy na rozsedlinách rudý lupek jílovitý B 5 stop. il) = <| | „; 6. Slepenec mušlový (špína). = 3, 7. Deskovitý vápenec s četnými oblázky buliz- = nikovymi. Našemu pásmu II. odpovídají pouze vrstvy 6. a 7.; následující vrstvy 2—5 jsou totožny s naším pásmem III. Frič opětné, jako v okolí Holubickém, nepoznal v nejvyšší poloze zdejší křídy (zde ve vrstvách 2—5) své vrstvy Bělohorské (naše pásmo III.) a čítá tudíž veškeré vrstvy v profilu ku Korycanským. — Ve vrstvě 6. a 7. nalezl Frié následující zkameněliny: Lucina? © nezřetelné odlitky. Panopea $ 5 Tellina 3 5 Myoconcha cretacea D’Orb. Pectunculus sp. Modiola. Prigonia sulcataria Lam. Lima? Pecten comans Römer (Pecten elongatus Lam.) Pecten septemplicatus Nils. Pecten digitatus Rôm. Pecten decipiens Reuss (Vola phaseola Lam. sp.) 11 72 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: Pecten acuminatus Gein. Spondylus hystrix Goldf. Exogyra haliotoidea Goldf. (E. h. Sow. sp.) Ostrea operculata Reuss. Exogyra columba Sow. (E. c. Lam.) Víčko z rodu Trochus. Terebratula phaseolina Schl. Rhynchonella dimidiata Schl. (R. compressa Lam.) Micrabatia coronula M. E. (M. c. Goldf. sp.) Chaetites. Cidaris vesiculosa Goldf. i Astrea paralella Reuss. (Dimorphastraea parallela Reuss. sp.) Radiolites Saxoniae D’Orb. (R. S. Röm. sp.) | Geiz r. 1871—75 (42) uvádí z Debrna: Rhynchonella com- pressa Lam. a Pecten acuminatus Gein. Keesëf r. 1885 (17, pe. 122) praví, že u Debrna vyskytují se vedle vápenců též brekcie mušlové. Ve své Geologii (r. 1877) uvádí z Debrna následující zkameněliny: Lima aspera Mant. (L. ornata D’Orb. ?) Myoconcha cretacea Rss. Ostrea (Exogyraj columba Lam. Ostrea {Exogyra} haliotojdea Sow. sp. Ostrea diluviana Lin. Ostrea operculata Rss. Pecten septemsulcatus Nilss. Pecten comans Rôm. (P. elongatus Lam.) Pecten acuminatus Gein. Pecten {Vola} aeguicostatus Lam. Pecten {Vola} phaseola Lam. sp. {Pecten decipiens Rss.} Pecten striatocostatus Goldf. Spondylus hystrix Goldf. Trigonia sulcataria Lam. Terebratula phaseolina Lam. Cidaris vesiculosa Goldf. : Dimorphastraea parallela Rss. sp. {Astraea parallela Rss.j Počra r. 1887 (50) uvádí z Debrna: Radiolites Saxoniae Röm. sp. Křídový útvar v západním Povltaví. 73 Severozápadně nad Libšicemi. SZ nad Libšicemi zdvihá se na výšině malý pahorek „U kříže“ zvaný (Kota 303). Jdeme-li odtud na SSV cestou, jež u Koty 267 se silnicí se křížuje, nacházíme v polích při cestě dosti hojné úlomky vápnitých hornin z rozrušeného pásma II. pocházejících. Souvislé vrstvy pásma II. nikde tu přístupny nebyly. Zjistil jsem tu nasledující druhy hornin. 1. Pískovec vápnitý, haematitem prostoupený, jemno- zrný, červenonnědý. 2. Pískovec vápnitý, pyritem limonitisovanym prostoupeny, jemnozrný, žlutohnědý. 3. Vápenec pyritem limonitisovanym prostoupený, tmavě a bíle skvrnitý. 4. Vápenec zrnitý bělošedý s příměsí zrn křemenných a lyditových, často s hojnými úlomky lastur, mezi nimiž Exogyru co- lumbu konstatovati bylo možno. Pískovec č. 1 prostoupen jest hojnými, cihlově červenými, drobnými zrnky haematitu, jenž dodává mu barvu červenohnědou. Tmavé skvrny vápence č. 3. způsobeny jsou nahromaděním hmoty pyritové. Pyrit zdá se býti zkameňující hmotou zkamenělin, neboť nalezeno několik průřezů neurčitých korálů, jichž hmotou zka- meňující byl pyrit limonitisovaný. Úlomky popsané vyskytují se přibližně mezi vrstevnicemi 280 300 m n. m., což souhlasí s polohou usazenin pásma II. v sousedních lokalitách na západě — u Holubie. Severozápadně od výšiny Turské jsou poslední zbytky usazenin pásma II. zachovány v úzkém pruhu, jenž vroubí okraj planiny nad SZ strání údolí Votvovického. Vrstvy pásma II. přístupny jsou se- verně a severozápadně nad Votvovicemi. Severněnad Votvovicemi. Z Votvovic vystupuje cesta příkře do stráně směrem severo: východním ; z rozcestí skoro již na vrcholu stráně odbočíme na severozápad a tu spatříme v zářezu cesty následující sled vrstev: 11* 74 XXI. Dr. Břetislav Zahálka: Profil 57. Vrchol údolní stráně. 267 m n.m 6. 1Ornicez „05 (5. Vápenec drobnazrne, en, šedobilý, me | kropenatý (při povrchu nažloutlý), velmi pevnÿ . L1 4. Slepenec polygenní s tmelem vápnitým, při = povrchu v štěrk rozpadlý . . . . OP z 333. Brekcie polygennjs tmelem u při č = | povrchu úplně v štěrk rozpadlá . . . . ARS = Vápenec glaukoniticky, písčitý, s ner ným muskovitem, zelenošedý, pevný, s hojnými zkamenělinami . . . DE OU | 1. Vrstva téhož složení jako osten č; 3, ee) 2611 Zvětralá břidlice algonkická žlutohnědá, hlouběji světle šedá, tence lupenatá -03:50 Vo 228 2 rd leer, Dno údolí na sev. vých. konci Votvovic 200 m n. m. Brekcie vrstvy 1. a 3. popsána byla ve všeobecné části pe- trografické. Vápenec vrstvy 2. obsahoval následující druhy zkamenělin : Protocardium hillanum Sow. sp.(h) a Ostrea sp. (h). Slepenec vrstvy 4. sestává z oblázků tmavého lyditu, tma- vých břidlic algonkických a bílého křemene. Vápnitý tmel sestává z dobrých úlomků vápnitých lastur. Vápenec vrstvy 5. obsahuje hojné úlomky vápnitých lastur a příměs drobných zrnek hlavně tmavého lyditu a tmavých břidlic algonkických, méně světlého křemene. Lyditová zrnka os vápenci nápadný, tmavě kropenatý vzhled. Severozápadně nad Votvovicemi. Při cestě u Kříže (Kota 267), na vrcholu stráně zjištěn násle- dující pořad vrstev: Kridovy ütvar v zapadnim Povltavi. 75 Profil 58. Kříž blíže křižovatky cest. Kota 267 m n. m (5 Pískovec vápnitý, brubozrný, modrošedý, | | velmi pevný, přechází místy v pískovec E | = jemnozrný, žlutý neb běložlutý . . . . . „05| ŘE 2 12 Pískovec väpnity, hrubozrný, nažloutlý při © = es < povrchu v písek rozpadlý „0215 = | 1. Piskovec glaukonitický, jemnozrný, er | zelený, při povrchu v písek rozpadlý . . . . .18) —— - 2650 ———— Kerbonskerarkosy a m ee en. DOBY (0000 1m Dno údolí ve Votvovicích 200 m n. m. Pískovec vrstvy 1. obsahuje vedle glaukonitu dosti zrnek muskovitických. Pískovec vrstvy 2. sestává hlavně ze zrnek tmavého lyditu zrnka algonk. břidlic a křemene jsou v menšině; podobně i pískovec vrstvy 3., a jen místy nabývají převahy zrnka křemenná. Tu a tam jest v něm uzavřen úlomek vápnité lastury. V obou právě popsaných lokalitách udržuje pásmo II. horizont přibližně stejný jako na druhé straně údolí; v lomech mezi Votvovi- cemi a Holubicemi. — O lokalitách těchto zmiňuje se již KREgčí r, 1870 (14, pg. TA). O mocnosti pásma Il. Oproti pásmu I. a III. má pásmo II. mocnost nepatrnou ; pouze v blízkosti výšiny Turské a na ní samé, kdež usazovalo se mezi ostrůvky a útesy, nabývá mocnosti větší. K vůli přehledu sestaveny jsou v následující tabulce mocnosti (v metrech) pásma II. přibližně těch lokalit, jimiž profily (obr. 1. a 2.) procházejí. 76 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: E | E = a z Stanovisko Be z sma II. | Stanovisko | 5 Sever 218 Hledsebe 5 | 49 | Sev. od Nelaho- | T'ZONSL ME a lo as 5 | Nelahozeves (sil- | nice) 5 8 |>749 Lobe6- 72210 15|cBrovázka 1. 8165 |. Hostivy riki = ; |- — 55 Debrno 24:5 < S Zelené 22.2 4423230 | > 8 | Votvovice (na Svět = = | Ci) 5 116) Brandýsek . .:.| 34 | | >15 | Holy OA | ı >46 | Západně od Li- | choyce 5 20.150 |> 12:3| Černý Väl:. . 49 | 74 Cihelna u Tucho- 44| Jižněod Makotřas | >11 MĚŤÍC 142 le | > 45 | Tuchoměřice . . 47 | | > 25 | Kněživka. . . . (46 | IE 279 Kněževes 45 29 „Hostivice . © ...| "30 13:07 | Hostiviee&tr ug: 23| He RS a. ! "yrf Z tabulky videti jest, Ze päsmo IL, pokud vyvinuto jest ve facii vápnité (t. j. na výšině. Turské), vyniká značnou mocností. Vzdalujeme-li se od útesů Turských, ubývá pásmu I. na moc- nosti, jak zvláště jest viděti ve stráni Vltavské mezi Hostivým a Hleďsebe. Palaeontologie pásma II. Pásmo II. jest charakterisováno řadou význačných zkamenělin mořských, jimiž značně se odlišuje od pásem vyšších. V následujícím *) Značí, že pásmo není v plné mocnosti přístupno. Křídový útvar A západním Povltaví. TES přehledu podávám seznam všech zkamenělin v pásmu II. v prozkou- maném okrsku zjištěných. __ Facie E Z |s8|8 = m | = Sauria. | Procerosaurus, exogyrarum Fr.. - .. . . „02.2. spoko (oka og a: Pisces. Corax falcatus Ag. . E Lamna appendiculata Na: Sp. lle Lamna sp. ; ze Oxyrhina Mantelli he E Oxyrhina sp. +| Scaphanorhynchus on Nez Gu E Scaphanorhynchus (?) subulatus Ag. sp.. Ela Koprolity . : de Crustacea. Callianassa Turtiae Fr. = Cephalopoda Nautilus, Golumbinus Fr. … .. 42722 Suse 10) G8 | E Turrilites sp.? z Acanthoceras Mantelli Se sn +|+ Acanthoceras naviculare Mant sp. 2 Belemnites lanceolatus Sow. => Gasteropoda Trochus Buneli D'Arch. + Trochus sp. . + ne re = 18 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: Delphinula tricarinata D’Orb. Nerita nodosa Gein sp. Nerita (cf. nodosa Gein. sp.) Nerita nodosocostata D’Orb. Scalaria decorata Röm.. . Turritella Verneuilliana D'Orb. Turritella sexlineata Röm. Vanicoro cretacea D’Orb. . Natica bulbiformis Sow. Natica unicarinata Gein. Nerinea longissima Rss. Cerithium chilopterum Weïinz. . . Aporhais Buchi v Münst. . Aporhais Burmeisteri Gein. . Aporhais Requieniana D'Orb. Aporhais stenoptera Goldf. Aporhais Sp- = -.- Pterocera Collegni D’ di Pterocera sp. i Tritonium robustum Gein. Voluta elongata D'Orb. Prosopostoma n. Sp. er sibillans Roth). Scaphopoda. Dentalium glabrum Gein. . . . . . Dentalium sp. . Lamellibranchiata. Avicula anomala Sow. Avicula glabra Rss. Avicula Moutoniana D'Orb. Pinna cretacea Schloth. . Pinna decusata Goldf. Facie JŘ lie ler Eee ls . | +). ae 4 > ++ + lee | oa Bf: + RE ++. n | CAC +. + | ++ 4 Ji va Be Mr | MES +. je“ Křídový útvar v západním Povltaví. Pinna n. Sp. : Gervilia solenoides Den Be Lima aspera Mant. (L. ornata D'Orb. ? Lima pseudocardium Rss. . Lima Reichenbachi Gein. . Lima (cf. Hopperi Gein.) . Lima (cf. rectangularis D’Arch.) . Lima sp. Pecten aus dam Pecten decemcostatus Goldf. Pecten digitatus Rôm. Pecten elongatus Lam. Pecten laevis Nils. Pecten laminosus Mant. Pecten membranaceus Nils. . Pecten Nilssoni Goldf. Pecten orbicularis Sow. . Pecten septemplicatus Nils. . Pecten serratus Nils. Pecten striatocostatus Goldf. Pecten sp. Vola En te or Sp. Vola digitalis A. Rôm. sp. Vola longicauda D'Orb. ? Vola notabilis Můn. sp.. Vola phaseola Lam. sp. Vola guadricostata Sow. sp.. Vola guinguecostata Sow. Sp. Spondylus hystrix Goldf. Spondylus latus Sow. sp. . Anomia subradiata Rss. Anomia subtruncata D’Orb 79 Facie Sup käse ++ + 2 — -— ZE = + u -= — Je |. + +++ ++ je 1 M + .|.l+ ++- + u ++ AE ul). +++ +- + + 80 XXI. Dr. Břetislav Zahálka: Anomia sp. Ostrea aaa Tan. Ostrea diluviana Linné . Ostrea Hippopodium Nils. Ostrea aff. Hippopodium Nils. Ostrea operculata Ostrea Sp. 2 Exogyra columba am \ Exogyra conica Gein. Exogyra haliotoidea Sow. sp. Exogyra laciniata D’Orb. . Exogyra lateralis Nils. . Myoconcha cretacea D’Orb. . Mytilus Cottae A. Róm. Lithodomus pistilliformis Rss. Lithodomus sp. 2 Nucula porrecta Reuss.. Nucula siligua Goldf. Arca pholadiformis D'Orb. Arca subglabra D'Orb. . Arca Sp. Pectunculus D D'Arch. 5 Pectunculus ventruosus Gein. . Pectunculus sp. : Trigonia sulcataria Lam. Eriphyla lenticularis Stol. Opis (cf. Aunoniensis D'Arch.) Crassatella subgibosula D'Arch. Crassatella regularis D’Orb. Caprinula sp. Radiolites Saxoni: ae Ron N Radiolites ? socialis D’Orb. Facie EU Ar P + + : l šou dak +++ -+ +4 + = -+ = + au zu |. + +++ s + et +++ one j++ + u + + + + o Křídový útvar v západním Povltaví. 81 Facie | přestavlcká | | perucká útesová Cardium“ pustulosum Mün. Protocardium hillanum Sow. sp. . Cyprina quadrata D’Orb. Cyprina sp.. Venus faba Sow. ER 1045 I Venussp. ... . a le lee Tellina circinalis D’ Or. ar Tellina radiata D’Orb. sp. Belinea semieostata;:A. Rom.. 22°: EME RIRE n Tellina sp. (nezřet. otisky) Siligua truncatula Rss. ee P AU LE à PanopacarGUretis BrOgn:E, u < (opet „IE - Panopaea sp. Pholadomya ah D Os Pholadomya n. sp. (cf. oi (ein ) Fistulana sp. Clavagela cenomanensis D Dá A elayagelas(ei cenomanensis D’Orb.) en 22. 1.128 Ka on + - re O Ee AE EE ae Brachiopoda Gramagaraeilıs Můn- -< S 0 Crania Parisiensis Defr. Rhynchonelia compressa Lam. . Terebratula phaseolina Lam. Terebratulina striatula Mant. Magas Geinitzi Schönb. > ER Bryozoa. Chaetites sp. . + Vermes. Berpula conjuneta Gen? = Er: -2-1 ee 89 XXI. Dr. Břetislav Zahálka: Serpula gordialis Schloth. . Serpula septemsulcata Reich. Echinodermata. Cidaris vesiculosa Goldf. . Holaster suborbicularis Defr. Cardiaster Sl Anthozoa Dimorphastraea parallela Reuss. sp. Micrabacia coronula Goldf. sp. Micrabacia sp. ? Stylina putealis Gen Sp. Spongiae. Cliona sp. Reniera sp . Geodia communis Poč. Seyphia Sp. 2 Peronidella Aha Goldf. Spongites Saxonicus Gein. ? Spongites Ottoi Gein. Foraminifera Lituola cenomana D’Orb. . Flabelina elliptica Nils. sp.. Textillaria sp. a : Anomalina ammonoides he Sp. Plantae Cyparissidium pulchellum Vel. Pinus longissima Vel. Plantae ? Fukoides . L en *) Uvádí pouze Schiffner z Hostiného. přestavlcká = +++. +++ + o++++++ + ++++ = Křídový útvar v západním Povitavi. 83 Pro pásmo II. v našem okrsku jest charakteristická následu- jící společnost zkamenělin (bez ohledu na různost facif): Trigonia sulcataria Lam. (h). Turritella Verneuilliana D'Orb. (h, zř). Natica bulbiformis Sow. (h. zř). Acanthoceras Mantelli Sow. sp. (vz). Cardium pustulosum Můn. (zř). Protocardium hillanum Sow. sp. (h) Arca subglabra D’Orb. (vz, zř). Vola phaseola Lam. sp. (vz, h)' Vola aequicostata Lam. sp. (vz, h). Tellina semicostata A. Röm. (vz, h). Ostrea carinata Lam. (vz). Seznam tento jeví shodu zkamenělin s charakteristickou skupi- nou pro pásmo II. v okolí Řípu i v Poohïf (srovnej práce Č. Za- hálky (55, 56). Facie útesová má vedle již svrchu uvedených zkamenělin ještě následující druhy zvláště charakteristické svým nápadným vyskyto- váním, jimiž liší se od facií ostatních: Zuby rozmanitých druhů ryb. Pecten acuminatus Gein. Pecten orbicularis Sow. Lima ornata D'Orb. Myoconcha cretacea D’Orb. Exogyra haliotoidea Sow. sp. Ostrea diluviana L. Ostrea operculata Rss. Rudistae. Brachiopoda, zejmena Terebratula phaseolina Lam. a Rhyncho- nella compressa Lam. Echinodermata, zejmena Cidaris vesiculosa Goldf. Spongiae. Závěrek. A. E. Reuss r. 1844, 1845—6, 1854 (23, 24, 25) jmenoval naše pásmo II. spolu s pámem I. a III. v námi prozkoumaném okrsku „Unterer Quader“. Tam, kde naše pásmo II. není vyvinuto ve facii váp- nité, neodéleñoval ho Reuss od spodních vrstev pásma I. a označoval 84 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: v užším smyslu oba horizonty naše společným jménem „der eigentli- che untere Quader“ neb „Unterster Quader“. Reuss nebyl si ještě vědom, že spodní oddíl jeho Unterster Quadru jest sedimentem slad- kovodním oproti vrchnímu oddílu mořskému. — Tam, kde naše pásmo II. vyvinuto jest ve facii vápencové, jako na výšině Turské, nepo- znává v něm Reuss místní facii svrchních vrstev svého „Unterster Ouadru, nýbrž pokládá ho za horizont mladší. Spodní část vrstev útesových na výšině Turské jmenuje , Exogyrensandstein“, jejž poprvé stanovil u Malnic, kde dle prací Č. ZAHáLKY představuje horizont jiný nežli zde — totiž pásmo IV., souvrství e. Svrchní část útesových vrstev na výšině Turské jmenuje Reuss „Hippuritenschichten“, jež poprvé stanovil v okolí Kučlína u Biliny, kde dle prací Č. ZAHÁLKY představuje horizont opět zcela jiný — totiž pásmo X., souv. a. K horizontu tomuto počítal Reuss též onen zbytek pásma III., jenž na výšině Turské pokrývá pásmo II. — Jak v různých obdobích rozšiřoval a zúžoval Reuss pojem Unterer Quadru, bude vylíčeno podrobněji při pásmu III. Zippe r. 1845 (37) rozděluje v okrsku našem křídový útvar na oddíly dva: spodní ,Quadersandstein“ -a svrchní „Pláner“ či „Plá- nerkalk“. Ku prvému čítá vrstvy našeho pásma I. a II., pokud spo- čívají přímo na sobě, jako v krajině kolem výšiny Turské. Pláne- rem nazývá vrstvy našeho pásma III. Na výšině Turské, kde spočívá pásmo II. přímo na algonkickém základu, pokládá jej za vápencovou facii Pláneru, tedy našeho pásma III. Roniseer r. 1847 (26) určoval naše pásmo I. spolu s pásmem II. jako „Unterer Auader“. LirroLD r. 1860 (46) určuje naše pásmo I. spolu s pásmem II. v okolí Kralup též jako „Unterer Quader“. SCHLONBACH r. 1868 (52) určoval vrstvy našeho pásma I. a II. jako „Zone der Trigonia sulcataria und des Catopygus carinatus“. PArvauscH r. 1869 (20) řadil vrstvy našeho pásma I. do sladko- vodního oddílu cenomanského, vrstvy pak našeho pásma II. do moř- ského oddílu cenomanu. V tomto rozeznává dvě facie: vápencovou (shodnou s naší útesovou) a pískovcovou (shodnou s ostatními našimi faciemi pásma II.). 19 Krssöi r. 1870, 1877 (14, 15) určil vrstvy našeho pásma II. jako Korycanské vrstvy. Fmič r. 1870, 1879 (2, 3) určuje rovněž vrstvy našeho pásma II, jako vrstvy Korycanské. Na výšině Turské, v okolí Holubic a Debrna Křídový útvar v západním Povltaví. 85 přičetl ku vrstvám Korycanským též vrstvy našeho pásma III., t. j. jeho vrstvy Bélohorské. V oboru naší facie perucké počítal FRrč spodní oddíl pásma II. (z kaolinických pískovců sestávající) ku vrstvám Peruckým (= na- šemu pásmu I) — viz podrobněji v předu v článku o faciích pásma II. GumBEL r. 1870 (6) rozdělil spodní oddíl české křídy, označený jménem „Unterpläner“, od shora dolů takto (pg. 505): Unterpláner-Mergel ) und Grůnsandstein mit Ostrea biauriculata, ©. columba, | Pecten asper und P. aequico- status. Tuchomeritz— Pangratzer Schichten. Odpovídá našemu pásmu II. | =o un Unterplänersandstein } mit Rudisten oder Pflan- | ,Unterplänersandstein mit Ru- zenresten. — Analoge Fa- disten“ odpovídá našemu pásmu ciesbildungen. II, „Unterplänersandstein mit Koritzaner Rudisten und Pe- | Pflanzenresten“ našemu pásmu I. rutzer Pflanzenschichten. j Tam, kde glaukonitické pískovce pásma II. spočívají přímo na kvádrových pískovcích pásma I., určoval GumBEL naše pásmo II. jako „Tuchomeritz—Pangratzer Schichten“ a naše pásmo I. jako „Unter- plänersandstein mit Pflanzenresten“ (= Perucké vrstvy pražských geologů). Tam však, kde křídový útvar počíná pásmem II., jako na výšině Turské, nerozpoznal GuwBEL, že tu nejspodnější horizont české křídy (t. j. naše pásmo I.) vyvinut vůbec není, nýbrž pokládal tu útesové vrstvy našeho pásma II. za vápenitou facii vrstev Peruckých pražských geologů (= našeho pásma I.), jako na př. u Černého Vola; při popisu této lokality (pg. 512) praví „Da vielmehr, soweit bisher kekannt, an keiner Stelle gleichzeitig Rudisten- und Pflanzen- reste in übereinanderliegenden Schichten vorkommen, scheint es wahrscheinlich, dass beide gleichalterige Bildungen neben einander sog. Facies der tiefsten böhmischen Procängebilde ausmachen.“ — Poněvadž ütesovou facii našeho pásma II. na výšině Turské správně pokládá za aeguivalent „Korycanských vrstev rudistových“ od Ko- rycan, vysvítá z toho, že i Korycanské vrstvy (pražských geologů) 86 XXIII. Dr. Břetislav Zahálka: u Korycan pokládal za aeguivalent Peruckých vrstev v krajích okolních. V našem okrsku prozkoumal GomBEL podrobněji celkem šest lokalit; jsou to: Bílá Hora (2 lokality), Kněževes, Tuchoměřice, Ne- lahozeves a Černý Vůl. V prvých pěti lokalitách nalezl pod naším pásmem II. pásmo I., pročež určil naše pásmo I. jako „Tuchomeritz- Pangratzer Schichten“ a naše pásmo I. za Perucké vrstvy pražských geologů, čili za svůj stupeň „Unterplánersandstein mit Rudisten oder Pflanzenresten“. U Černého Vola však nenalezl v podkladu vápnitých vrstev našeho pásma II. pískovce pásma I. — i určil tu vrstvy na- šeho pásma II. za svůj stupeň „Unterplánersandstein mit Rudisten oder Pflanzenresten“ (Korytzaner Rudisten Schichten) a poznamenává o nich, jak již svrchu citováno. — U Prahy počítal GuwBEL ku svému stupni „Tuchomeritz-Pangratzer Schichten“ pouze horní, glan- konitický oddíl našeho pásma II., kdežto spodní kaolinický oddíl řadil ku stupni spodnímu, podobně jako Farč. Litteratura. (Čís. 1—37 viz při pásmu I.) 38. Bayer Dr. Fr.: Katalog českých fossilních obratlovců. Praha 1905. 39. FRrč Dr. A. und Kara J.: Die Crustaceen der böhmischen Kreideformation, Prag 1887. 40. Frıö Dr. A. und SchzöngacH Dr. U.: Cephalopoden der böhmischen Kreide- formation. Prag 1872. 41. FRrč Dr. A.: Die Reptilien uud Fische der böhmischen Kreideformation. Prag 1878. 42. Grinırz Dr. H. B.: Das Elbthalgebirge in Sachsen. I. Theil. Cassel. 1871 — 75. 43. KošřáL J.: Rozbor dvou vápenců z lomů votvovických u Kralup (Čas. pro prům. chem. Praha 1893). 44. KnEjčí J. a Hrermmacxer R.: Geologická mapa a geologické profily okolí Pražského. (Archiv pro přír. prozk. Čech. IV. díl. Praha 1885.) 45. Lause G. C. und Bruper G.: Ammoniten der böhmischen Kreide. (Paleon- tolographica herausg. v. Prof. Zittel. XXXIII. Bd. Stuttgart 1887.) 46. Lırono M. V.: Bericht über das Auftreten des Rothliegenden und der Krei- deformation in dem Steinkohlengebiete des nordwestlichen Theiles des Prager Kreises Böhmens. (Verh. d. k. k, geol. Reichsanstalt. Wien. 1860.) 47. Novák O.: Studien an Echinodermen der böhmischen Kreideformation. (Abh. d. k. böhm. Gess. d. Wiss. VII. Folge, 2. B, Prag. 1887.) 48. 49. 50, 51. 52. 53. 54. 55. 56. 57. 58. 59. Křídový útvar v západním Povltaví. 87 Počra Dr. Ph.: Beiträge zur Kenntniss der Spongien der böhmischen Kreide- formation. III. Abth. (Tamtéž, VII. Folge, 1. B., 1885.) Počra Dr. Ph.: Die Anthozoen der böhm. Kreideformation. (Tamtéž, VIL Folge, 2. B., 1887.) Počra Dr. F,: O rudistech, vymřelé čeledi mlžů z českého křídového útvaru. (Tamtéž, 7. řada, 3. sv. 1889.) ScHIFFNER Em.: Hostibejk. (Vesmír, 1900). ScHLöngAcH Dr. U.: Kleine paläontologische Mittheilungen: III. Die Bra- chiopoden der böhmischen Kreide. (Jahrb. d. k. k. geol. Reichsanstalt, Wien 1868.) VELEnovskY Dr. J.: Die Gymnospermen der böhmischen Kreideformation Prag. 1885. Weinzertu W.:Gastropoda českého ütvarukridoveho. (Palaeontolografica Bo- bemiae, VIII. Praha, 1910.) Zamiuea Č.: Palaeontologie křídového útvaru ve vysočině Řipské a v Polo- mených Horách. (Věstník kr. č. spol. náuk. Praha. 1896.) ZAHÁLKA Č.: Pásmo II. křídového útvaru v Poohří. (Tamtéž, 1897.) Zauärxa Č.: Pásmo III. křídového útvaru v Poohří. (Tamtéž, 1897.) ZAHÁLKA Č.: Pásmo IV. křídového útvaru v Poohří. (Tamtéž, 1897.). ZinkEL Dr. F.: Lehrbuch der Petrographie. II. Aufl. Leipzig. 1893, 4. Obsah. Úvod. Rozšíření a základ pásma II. O patru pásma IL. Petrografie pásma Il. Facie pásma Il. Tektonika pásma IL. O vrstvách pásma IL. Výšina Velvarsko-Kralupskä. Příčný řez vrstvami křídovými od Provázky do Běloku. Planina mezi výšinou Turskou, údolím Šáreckým a Hostivicemi. Pláň Bělohorská. Vidovle. Na pískách u Stodůlek. Obor útesové facie pásma II. — výšina Turská. M ocnost pásma Il. Palaeontologie pásma IL Závěrek. Literatura. Knihtiskárna Dr. Ed. Grégr a syn v Praze. Mr Crmakdu -; 370 i 360 ls JV-SZ L. a. SZ WA mue of CU Z A Mina Turska Jilnice Vápenka z Z B "7 BE ZA U Hchodé od Bkoře— 4 -rozrašené--- šení AV p x HN posta nů f hizina Tursko ar CE 2 4:25.000 | Foměr delky =/:25000. Porner výsky = 1: 2000. 1000 m 500 m 0 y vs A Ina En nn nil | 120 i br. 3. A ? 4, => - Úlydlévony . Odpočívadla _. . P delk R k 7 orněr de 1:75000 Fomerv JS 1:5000. Bi PRE Tin: ne Koda Ko; Piska u oa A s £ 2 33V Z J I à Nes a a 400 a Orlelernd No = —>- 3802 pit os nor u pa Borne FAN FRERE EUR PE = 50065 2060700 o 00e) 300 Em == = sr nl ET R oak 9290 0370 ee are 300 _ a =: E Po Rad =? 3008 3 RE ET ---1300 EN TE E A de E NBL o ha K = Gele Jižně nad lem : k. a — Cyber Podbaba- el -Malá Sooopoooooa clo = Se — pe a 4 ZM le B Zahálka. Křidový y útvar v západním Fovltavi. 7 À on May FE Věstník Král € Spol Nauk Tr DURS ae Zelenice | OS = ZZ TR TS 1 lgonkiur Tunel státní — 25 o Hladina Vitauy Z 1 Stanıce/Veldhoreves 8 == Sěddní are NoveOuhslie De Die přírody měřil a rýsoval B Zanalka. o JIZ SSK o Rokle mezi Jivokou Sarkou a Jlouhou Mili Wa 4 Tuchoměřice nee -Jébnares --- EI MM D Sir. 4 2 | Z Silur 8 NEVER ath-přípod. 1911 6.28. „UNIE Pokrac. 1.b. Fokrač.2b. XXIV. Monographie der Gruppe Olisthanellini. (Studien über Turbellarien. II.) (Mit 2 Tafeln.) Von Prof. Dr. Emil Sekera. Vorgelegt in der Sitzung am 30, Juni 1911. Einleitung. In der artenreichsten Familie 7yphloplanidae wurde die erste Tribus Olisthanellin noch nicht im vergleichenden Sinne wie die an- deren Typhloplanini und Mesostomatini von A. Luruzr (27) bearbeitet, da demselben Autor kein genügendes Material zu Gebote stand. Der Gattungsname Olisthanella wurde von W. Vorer (15) im Jahre 1892 für einige Mesostomiden eingeführt, welche schon L. v. GRarr in seiner Monographie (7) als Mesostomina opisthopora benannte. Zu dieser Gruppe wurden damals schon gut bekannte Arten: Mes. obtu- sum M. Schutze (1), Mes. trunculum O. Scaminr (2), M. Nassonovi _Grarr (statt Mes.sp. Nassonov (5), und von Grarr Selbst neu gefun- dene Art Mes. splendidum (T) eingereiht. Die einigen unbestimmt charakterisierten Arten (wie z. B. Mes. lugdunense de Man u. a.) können vorläufig ausser Acht belassen werden. W. Vorcr hat eigentlich nur die Verhältnisse der Excretions- stämme von Mesostomum trunculum untersucht und gefunden, dass die Oefinungen derselben nicht wie bei den anderen Mesostomiden mit der Mundöffnung zusammenhängen. Diese Erscheinung wurde dann als ein Hauptmerkmal (neben dem einfacheren Bau der Ge- schlechtsorgane) für die Absonderung der obengenannten Arten zur Gattung Olisthanella angesehen. Bald darauf wies ich hin Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe, L > XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: (16), dass auch bei anderen Mesostomiden verschiedene Verhältnisse in den Ausmündungen der Excretionsstimme obwalten, so dass sie gleichzeitig befürwortet werden müssten. Fast dieselbe Ansicht äusserte später auch O. Fuxrmanx (18), so dass erst lange Zeit nach- her die verschiedene Lage der Excretionsstämme und ihrer Oeffnun- gen in der Systematik der Eumesostominen von A. LurHER in seiner Monographie (27) zu Grunde gelegt wurde. In derselben wurde also die erste Tribus als Olisthanellida aufgestellt, welchen Namen dann von Grarr in Olisthanellini in seinem erneuten Turbellariensysteme abgeändert hat (33, 34.). Längst vor dem wurde von Sıruıman (11) aus Nordamerika ein Mesostoma coecum beschrieben, welches nach der Lage der Geschlechts- organe auch zur letztgenannten Gattung gehören dürfte. Das gilt auch von der Proryikow's Art C'astrada anophthalma (30), welche in der Umgebung der Bologoischen Station in Russland (1900) aufgefunden wurde und durch die Lage der Geschlechtsorgane auffallend erschien. Dorner (23) führte neben den bekannten Arten wie Mes. trunculum und obtusum noch eine neue Art als Mes. exiguum an, welche einen ähnlichen Bau in allen Organen aufweist. L. v. Grarr beschrieb endlich (29) als Olisthanella iphigeniae, eine marine Art aus der Umgebung von Sevastopol, welche durch die Lage der Geschlechtsorgane im Hinterkörper auch in andere Unter- familie zugerechnet werden kann. Aus der neuesten Zeit stammt noch eine kurze Arbeit Zykov’s (25), welcher einige Ergänzungen zur Organisation von Mesostomum Nassonovii darbot, welche Art später auch Brinkmann (28) histologisch bearbeitete. In der schon erwähnten Lürners Monographie der Eumesosto- minen (27) finden wir einige unsichere Angaben über drei Arten, welche der betreffende Autor als Olisthanella Halleziana zusammen- zieht, so dass die alte Art Vgjpovský's (8) Mesostomum Hallezianum (aus d. J. 1879), auch das von A. Jaworowskı (17) als Brunnenbe- wohner beschriebene Mes. Vejdovskyı (aus d. J. 1894) und endlich von mir selbst (14) als Mesostoma hirudo angeführte Art aus einer Moor- rasenlokalität (im J. 1888) umfassen soll. In demselben Sinne be- handelt auch Grarr in seinen ‚neuesten Publikationen (33, 34) die betreffenden Arten. Dagegen hoffe ich in weiteren Zeilen zu beweisen, dass all letztgenannten Arten als selbständig betrachtet werden müssen. In meinem Berichte über Selbstbefruchtung der. Turbellarien Monographie der Gruppe Olisthanellini. 3 (31) habe ich-auch zwei neue Arten als Olisth. Bresslaur und Ol. Lu- theri angezeigt, so dass wir jetzt eine genügende Anzahl der Arten haben, um eine Übersicht und vielleicht eine mehr detaillierte Ab- srenzung der Gattung Olisthanella von den anderen neu aufzuste- llenden Gattungen innerhalb der ganzen Tribus Olisthanellint feststellen zu können. Schon bei oberflächlichem Vergleich der oben genannten Arten sieht man gleich, dass einige der bekannten Arten mit Augenflecken oder pigmentlosen linsenförmigen Körperchen versehen sind, die an- deren dagegen blind erscheinen. Ebenso verhält es sich mit den Mün- dungen der Excretionsäste, welches Merkmal schon systematisch ver- wertet wurde — so dass wir auch zweierlei Typen bei den ange- führten Arten unterscheiden können. Neben dem schon bekannten Typus der doppelten Ausmündungen bei Olisth. truncula und Nasso- novii im Hinterkörper kommen bei einigen obengenannten Arten auch Fälle vor, dass die Ausmündungen der Excretionsstámme am Rande des Schlundes oder zur Mundôffnung genähert erscheinen. Darin kann man schon eine Vermittelungsstellung zu der Tribus T'yphloplanini sehen, so dass ich die betreffenden Arten in eine neue Gattung 7y- phloplanella vereinigen will. Nicht minder können auch einige Verhältnisse in den Ge- schlechtsorganen, z. B. die verschiedene Lage der Geschlechtsöffnung zur weiteren Abgrenzung einen guten Grund bilden, wie ich es mit der Aufstellung weiterer Gattungen Sphagnella und Taborella zu prüfen wage. Schon Horsrex gab mir dazu ein Beispiel mit seiner neuen Gattung Dochmiotrema (32), obwohl er auch in unserer Tribus Ol- sthanellini die Notwendigkeit noch einer Gattung anerkennt. (S. 410, Anmerkung 1.) In folgenden Zeilen erlaube ich mir also einige neue Arten zu beschreiben und im zweiten Abschnitte dann ihre Organisation mit den schon bekannten Formen besonders in Bezug auf ihren histolo- gischen Bau so weit als möglich zu vergleichen. Die nötige systema- tische Uebersicht wird als dritter Abschnitt unsere Monographie be- enden. JE Ueber neue Arten aus der Gattung Olisthanella. a) Meine älteste und auch kleinste Art stellt eine Turbellarie vor, welche ich als Olisthanella Brinkmanni n. sp. bezeichnen will:. À XXIV. Prof. Dr. Emi Sekera: Dieselbe stammt aus meiner Torfmoorlokalität bei Pilgram in Südostböhmen (aus der Hälfte des Monates Mai i. J. 1898), deren Charakter ich schon vor Jahren in einer kurzen Mitteilung!) und ausführlich in einer besonderen Studie?) beschrieben habe. Das Tierchen erreicht kaum 05 mm Länge (gehört also zu unseren kleinsten Arten) und war durch seine schnellen und energi- schen Bewegungen zugleich im Aufgusse auffällig. Das vordere wie hintere Körperende ist spitzig ausgelaufen; im Ganzen waltet eine fast gleiche Breite ob. (Taf. I, Fig. 1.) Am Vorderkörper erscheinen auffällige becherförmige schwarze Augenflecke mit Retinakörperchen, welche am winzigen Gehirnganglion sitzen; dagegen die Stäbchenstrassen waren am Vorderkórper wie unterhalb des Gehirns wenig entwickelt. Der rosettenförmige kleine Pharynx liest an der Grenze des letzten Körperdrittels, so dass auf die Geschlechtsorgane ein wenig kleiner Raum übrig bleibt. Die Ge- schlechtsöffnung liegt also schon in der Körperspitze und führt in einen Vorraum, wohin von beiden Seiten die einfachen glatten Dot- terstöcke mit grossen Fettkörperchen einmünden. Dieselben reichen der ganzen Körperlänge nach bis zum Gehirn hin. Der kolbige Keimstock in bekannter Form wie bei den anderen Typhloplaniden mündet von der linken, die birnförmige Samenblase von der rechten Seite in das Atrium hinein. In der Vesicula seminalis kann man einen besonderen sekrethaltenden Abschnitt mit äusserem Drüsen- büschel recht gut unterscheiden, aber kein ansehnliches Begattungs- organ, welches durch eine Verdickung der unteren Wände der Sa- menblase vertreten ist. Zwischen den Dotterstöcken, gleich unter dem Gehirn auf der Rückenseite, liegt eine kuglige dünnwandige Blase, welche von kleinen beweglichen, gewundenen Zellen voll erscheint und also ein Hodensäckchen mit Spermatiden vorstellt. Durch einen dünnen Samengang hängt dasselbe Organ mit der Samenblase, neben welcher noch eine kleine Bursa seminalis liegt. In der hinteren Kör- perspitze war ein kleines, rundliches hellbraunes Eichen zu sehen, da der Eibehälter an dieser Stelle nur kleine Dimensionen haben kann. — Die Hauptäste der Excretionsstámme wurden nicht in der Pha- rynxumgebung beobachtet, so dass man annehmen kann, dass ihre r ') „Ueber e nen interessanten Turbellarienfundort“ Zool. Anzeiger 1896 0.511. tudie mnobiologické (Programm des k. k. Gymnasiums in Pilgram 1898). Monographie der Gruppe Olisthanellini. 5 Ausmůndungen unter den Geschlechtsteilen und getrennt zu liegen pflegen, so dass unsere Art zur Gattung Olisthanella angehören muss. Die Darmhöhle reichte bis zum Hodensäckchen im Vorderkörper enthielt viele Kügelchen des braunen Farbstoffes aus den Diatomeen oder Peridinien, auch die Kauorgane der Rotatorien waren hin und her vorhanden, so dass die beschriebene Art animale, wie vegetabile Nahrung aufnehmen kann. Bei der Mazeration und unter dem Drucke der Deckgläschen zeigte unser Tierchen ein zähes Leben, da eslange dabei ausdauerte, ehe der Hautmuskelschlauch zerrissen wurde. Da ich bald darauf in andere Gegend übersiedelte und zur Frühlingszeit niemals diese Lokalität besuchen konnte, ist es mir nicht geglückt noch einmal die betreffende Art zu finden, welche viel- leicht zur Frühlingsfauna gehört und bald zu Grunde geht, da die Tümpel austrocknen. Die geschilderten einfachen Geschlechtsverhältnisse und beson- ders das Hodensäckchen in der Einzahl stellen Olisth. Brinkmanni auf die niedrigste Stufe der ganzen Abteilung, so wie dies z. B. für Mesostoma productum unter den eigentlichen Mesostomiden gilt. b) Olisthanella albiensis. Eine etwas grössere, aber doch in anderen Merkmalen auf- fällige Art stellt eine andere Turbellarie dar, welche ich im Monate April 1909 in einem Wiesengraben, an den Elbewiesen bei Čelakowice in einigen Exemplaren aufgefunden habe und welche als Olisthanella albiensis n. sp. zu beschreiben mir erlaube. Die Körperdimensionen betragen 0:8 mm in der Länge, 0'17—02 in der Breite; im Vorderkörper ist der rundliche Umriss, im Hinter- körper eine Spitze, welche fast einen Viertel der Körperlänge misst, erkennbar. (Fig. 2.) Pigmentaugen waren nicht vorhanden, so dass unsere Art schon zur erwähnten Gattung Typhloplanella eine Beziehung vorzeigt, Die Stäbchenstrassen sind genug entwickelt (die feinen Stäbchen sind bis 0005 mm lang); im ganzen Körper dagegen sind im Paren- chymgewebe wie in den Darmzellen zahlreiche Zoochlorellen (0:003 mm) entweder einzeln oder in kugligen Häufchen zerstreut, so dass sie bei manchen Individuen grüne Färbung verursachen. Manchmal kommen auch farb!ose Stücke vor, welche in wenigen Tagen am Ta- geslicht grün werden. In dieser Hinsicht ist es unter den Vertretern der Olisthanellini der erste Fall. 6 =" KXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: ‘In der Kör permitte liegt“ ‘der rosettenförmige Pharynx (Or 14 mm im Dur chmesser) welcher in eine Al. one Darmhöhle, über: geht. + CAM ‘Die Excretionsstämme waren deutlich zu er kennen, so dass“ ihre Hauptäste bis zum Gehirn im Vorderkörper reichen, wo sie umbiegen iind sich in feinere Ästchen teilen; die hinteren Stimme verzweigen sich dagegen zwischen den Geschlechtsorganen. In der Höhe des Schlundes sehen auf jeder Körperseite die stärksten Stämme in auffälligen Schlingen hinab und verlaufen in der Umgegend der Dotterstöcke in das hıntere Körperdrittel, wo sie etwas unter der Geschlechtsöffnung beiderseits getrennt nach aussen münden. (Taf. I. Fig. 3. ex.) Aus diesem Grunde muss also unsere Art noch in die Gattung Olisthanella eingereiht werden. Die -Geschlechtsöffnung liegt in der Hälfte zwischen der Mund- öffnung und der Körperspitze. : Glatte oder nur schwach gelappte Dotterstöcke reichen als zwei 0:09 mm, breite Stränge beiderseits etwas höher als die Mundöffnung hin, im Hinterkörper gehen sie fast in die Spitze hinab. Die grossen Fettkugeln in den Dotterstöcken sind farblos und glänzend. Durch kurze Dottergänge steigen die genannten Organe in das Atrium hinab, wohin auch die Samenblase und die weibliche Geschlechtsteile ausmünden. (Taf. I. Fig. 3. 4.) Kleine keulenförmige Hodensäcke sind beiderseits unterhalb des Pharynx gelegen und hängen durch kurze Samengänge mit der ein- fachen, birnfórmigen Samenblase (005 mm im Durchmesser) zusammen. Ihr Inhalt besteht aus einem Spermahäufchen und die Samen- fäden werden durch muskulöse Verdickung der unteren Samenblasen- wände entleert, da kein auffallendes Copulationsorgan zu bemerken war, so dass öfters unsere Art auf Selbstbegattung beschränkt werden muss. Neben dieser so einfach gestalteten Samenblase mündet in das Atrium auch die kurzstielige Bursa seminalis als eine ovale oder rundliche Blase mit verhältnissmässig starken muskulösen Wänden, welche oft ganz mit dichtkörnigem Inhalt erfüllt ist, welcher von der Se- kretmasse der Vesicula herrühren kann. Auf der anderen Seite des Geschlechtsraumes liegt ein kolbiger Keimstock und ein etwas grösserer Eibehälter, in welchem gewöhnlich nur ein elliptisches Eichen (0:16/0:14 mm) mit braungelber Eischale gebildet wird. Nur einmal lagen daselbst 2 gleichgrosse Eichen, welche aneinander zugedrückt .wurden. Bei den Zuchtversuchen mit einigen isolierten Individuen Monographie der Gruppe: Olisthanellini. > ‘beobachtete ich dann, dass ein ‘Tierchen in einer Woche alle Dotter- ‚stöcke verbrauchte und 3—4 Eichen daraus bildete, welche‘ nachein- ander abgelegt wurden. Bei der bald aufretenden baren der Tümpehrändär pflegen gewiss Individuen unserer Art zu Grunde gehen und nur bei gelegentlicher Anfüllung nach Sommerregen oder im: Herbst können aus den. so im Bodenschlaum verborgenen Eichen neue Generationen auf kurze Zeit entstehen. Was die Lebensweise. der Olisthanella albiensis betrifft, gehört sie zur Frühlingsfauna der Elbetümpel, in welchen dieselbe während der zweiten Hälfte des Monats April bis zur Austrocknung am An- fang Mai bei Celakovice vorgefunden wurde. In dem Darminhalt wurden nur rostbraune Reste aus Peridinien und Algen aufgefunden, so dass die Bedürfnisse unserer Art spärlich sind und sie selbst von den grösseren Mitbewohnern eher vertilgt wird. In grösseren Gläsern äusserten alle Individuen einen starken Phototropismus, indem sie stets die Lichtseiten aufsuchten und bei der Oberfläche sich bewegten. Ueber neue Arten aus der Gattung Typhloplanella _a) In unseren Frühlingstümpeln erscheint noch eine andere Art, welche ich alljährlich als ersten geschlechtsreifen Bewohner auf den Wiesen längs des Flusses Lužnice in Tábor (Südböhmen) vorgefunden und als Olisthanella Bresslauin. sp. schon in meinem Berichte über Selbstbefruchtung der Turbellarien (31) angeführt habe. Diese farblose, durchsichtige Art ist nur 0‘8—1 mm lang und kann bis auf 12 mm, sich vorstrecken, bei der Breite 0:1—0'17 mm. (Taf. I. Fig. 5.) Die stärksten Individuen sind bis 0‘25 breit. Die Vorderseite des Körpers ist schwach abgestumpft, das hintere Teil etwas zugespitzt. Der verhältnissmässig kleine Pharynx (0'14 mm im : Durchmesser) liegt im zweiten Körperdrittel und in der Mitte zwischen dem Schlund und der Körperspitze ist die Geschlechtsöffnung. Am Vorderkörper sind zahlreiche 0'005 mm lange Rhamniten zerstreut, welche durch zwei Strassen oberhalb dem winzigen Gehirnganglion mit grossen birnförmigen Stäbchendrüsen zu beiden Seiten des Schlundes zusammenhängen. Der Umriss des Gehirns ist wenig deutlich, aber doch kann man die gewöhnliche zweilappige Form darin erkennen. Allen Individuen mangelte es an Augenpigment und Körperchen. Der ganze übrige Raum wird durch die Geschlechtsorgane erfüllt. (Tab. I. 8 XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: Fig. 6. 7.) Vor erst sieht man gleich unter den Rhamnitendrüsen beiderseits keulenförmige Hodensäcke, welche eine Länge bis 0:16 m erreichen können und durch 02 mm lange Samengänge getrent in die Samenblase hineintreten. In den dünnwandigen Hoden werden die Spermocyten an der äusseren Wand angeháuft; in der Mitte dagegen gehen die eigentlichen Spermatozoiden als 0‘010—0-014 mm lange steife an beiden Enden spitzig ausgehende Fäden in die Samengänge hinab. (Taf. I. Fig. 10.) Rings um dieselben münden gleichzeitig zwei Häuf- chen accessorischer, 0:08 mm langer Drüschen aus, so dass sie ihr Sekret in einen besonderen Raum der Samenblase ausleeren können. Die zweite Abteilung desselben birnförmigen Organs wird durch zahl- reiche Spermahäufchen erfüllt; in dem dritten, randständigen Raume liegt ein dickes röhrenförmiges Begattungsglied. (Fig. 8.). Seine Wände sind glatt und das ganze Organ kann als ein Röhrchen in das Atrium genitale ausgestülpt werden, wobei es 0‘07 mm Länge erreicht. (Tab. I. Fig. 9.). Aus den übrigen Abteilungen können also Samenfäden wie das angehäufte Sekret durch diesen Penis direkt bei der Begattung in die entgegengelegene Bursa seminalis eingeführt werden. Dieselbe ist mit starken muskulösen Wänden, manchmal auch mit kurzem Stiel versehen, und mit Sekretkörnchen, wie Spermaknäueln ausgefüllt. In das geräumige Atrium münden auch die weiblichen Organe, welche aus einem kolbigen Keimstock, einfachem Eibehälter, der teils seit- lich, teils unten zu liegen pflegt, und paarigen Dotterstöcken bestehen. Die letzten Organe liegen zu beiden Seiten des Hinterkörpers und reichen nur bis zum Schlund, so dass sie die Hodensäckchen nicht bedecken. Ihr Inhalt ist feinkörnig, die Wände sind glatt oder sanft lappig. Die reifen Dotterstöcke schnüren sich in 3 bis 4 deutliche Abteilungen ab und nähern sich so aneinander, dass die ganze Bauch- seite davon bedeckt wird. Rings um diese weiblichen Organe sind zahl- reiche Häufchen der langen feinkörnigen Drüschen gelegen, welche die ganze Körperspitze ausfüllen und in das Atrium oder den Eibehälter hineinmünden und also Schalendrüsen vorstellen. Kleine Dimensionen des Eibehälters zeigen, dass auch die Eichen nur winzig sind und eines nach dem anderen gelegt wird. Ihre Zahl kann bis 10 von einem Tier betragen. Obwohl die geschilderte Lage der Geschlechtsteile die gelegentliche Selbstbefruchtung ermöglicht, wurde es doch an einem fast 20 Tage gezüchteten Individuum beobachtet, dass es keine Eichen ausbildete ; die Dotterstöcke dagegen stark angewachsen sind. In manchen Fällen muss es bei unserer Art also auf irgend eine Weise zur Begat- tungkommen, worauf auch das hochentwickelte Copulationsorgan hinzeigt. Monographie der Gruppe Olisthanellini. 9 Aus der späteren vergleicheuden Beschreibung der Lage der Ausmündungen der Excretionsäste, welche der Mundöffnung genähert sind, erhellt, dass die besprochene Art schon in die neugebildete Gattung Typhloplanella gehören muss. Was die Lebensweise der Typhl. Bresslaui betrifft, kann man ihre Lebensdauer auf vier bis fünf Wochen rechnen. Hauptsächlich ist es der Monat März, in welchem sie zu erscheinen pflegt und auf- gefunden wird. Zu dieser Zeit sind nämlich die oben genannten Tümpel noch arm an grössere Bewohner, besonders an Dalyelliden. und räuberische Phryganidenlarven, welche alle kleinere Arten zu ihrer Beute machen und auszurotten suchen. Aus den zeitlich gelegten Eichen ausgekro- ehene Jungen messen nur 0:34 mm in der Länge und 0'05 mm in der Breite, wobei der Pharynx den ganzen Hinterkörper fast ausfüllte. Alle spätere Eichen kommen erst im nächsten Frühjahr zur Entwicklung; nur einmal im Jahre 1907 traf ich bei nassem Sommer- wetter, welches meine Lokalität genügend mit Wasser speicherte, ei- nige junge Exemplare schon zu Ende Juli; obwohl sie dann bald bei Austrocknung dieser Wiesentümpel zu Grunde giengen. Den Inhalt des Darmrohres bildeten neben den Detrituspartikeln auch einzellige Algen, so dass man unsere Art ohne grössere Fütte- rungssorgen lange Zeit züchten kann, bis sie selbst die eigenen Dotterstöcke verbrauchen und also eine genügende Zahl der Eichen, welche an verschiedenen Stätten zerstreut werden, legen wird. Alle Individuen lebten während des Tageslichtes immer ver- borgen und nur Früh oder Abends liefen sie schnell am Uhrgläschen umher. b) Typhloplanella Vejdovskyi Jav. Etwas grösser als Typhloplanella Bresslani erscheint die an- dere Art, welche schon im Jahre 1893 von A. Javorowskı als Meso- stoma Vejdovskýs (17) beschrieben wurde, weil es vordem in den Brunnen der Stadt Krakau (im J. 1887) gefunden und als Mes. hallezia- num? bestimmt wurde (12). Durch spätere vergleichende Untersu- chungen kam der erwähnte polnische Autor zur Ansicht, dass es sich um eine neue Art handelt, welche zur Ehre des ersten Brunnenfor- schers in Prag, Prof. Fr. Vespovsky, benannt wurde. In meinen Mitteilungen über Rhabdocoeliden (26) hatte ich schon vor einigen Jahren eine schöne Gelegenheit die letztgenannte Art ausführlicher zu behandeln und von dieser Zeit an traf ich sie häu- figer an verschiedenen Lokalitäten, so dass wir in Mesostoma Vejdov- 10 = XXIV. Prof Dr. Emil Sekera: -skÿinicht nur einen Brunnen- sondern auch weit verbreiteten Schlamm- ‘béwohner sehen müssen, welcher gelegentlich in genügender Zahl “erscheinen kann. Die kleinen Eichen können also bei Durchtránkung kleiner Pfützen oder Tůmpeln: mit Regenwasser jeder Zeit zur Ent- “wicklung kommen und nach kurzer Zeit neue Eichen legen. © -Meine Sammelbeobachtungen im Herbst, im Frühling oder nach "heftigen Regengüssen im Sommer ergaben immer irgend welche Exemplare, so dass ich dieselben lange Zeit züchten konnte und auch junge Individuen aus den abgelegten und aufbewahrten Eichen gelegentlich erhalten habe. 4 Es wurde schon erwähnt, dass diese Art im Lurnn’s System der Eumesostominen (27) mit der VEjpovský's Art Mes. Hallezianum "und mit meinem Mesostoma hirudo (14.) zusammengezogen wurde, da meine obenerwähnte spätere Beschreibung (26) schon nicht benützt werden konnte. Auch Mes. Vejdovskýi muss nach dem Verlauf der Excretions- stämme und ihrer Ausmündungen zu der Gattung Typhloplanella ein- gereiht werden. Da ich in meiner letzt zitierten Beschreibung die fehlenden Jaworowskı's Angaben ergänzt habe, erlaube ich mir noch einmal die Diagnose zu widerholen und einige Unterschiede von der mitgeteilten Beschreibung der Typhl. Bresslaui, wie von der Typhl. Halleziana Vejd. anzugeben. Die Jaworowsxrs Diagnose (17) lautet: „Die 2—3 mm lange Turbellarie ist vorn undhinten abgerundet, ‘in der Mitte breiter und angeschwollen. Die Farbe des Tieres ist schneeweiss. Die fast viereckige Mundöffnung und Pharynx befindet sich in der hinteren Kôrperhälfte. Der Darm, sowohl bei erwachse- nen, als auch jungen lebenden Individuen undeutlich. Die Augen fehlen ganz. Das Nervensystem besteht aus zwei symmetrischen in der Quere untereinander verschmolzenen Ganglien, die nach vorn und hinten Nervenäste aussenden.“ (S. 439 im Zool. Anzeiger XXVII Band.) Zu diesen Sätzen gab ich eine Ergänzung auf derselben Seite wie folgt: „Die paarigen seitlichen Exkretionsäste haben unter dem Pha- rynx zwei Ausmündungen. Die Geschlechtsöffnung liegt in der Mitte des hinteren Körperdrittels. Die Geschlechtsorgane bestehen aus seit- lichen paarigen Dotterstücken, einem einfachen Keimstock, einer ku- geligen Bursa seminalis; aus paarigen rundlichen Hodensäcken meist neben oder unter dem Pharynx, einer Vesicula mit kurzem, musku- Monosraphie der Gruppe Olisthanellini. fi jösem Penis. fm erweiterten Atrium wird nur ein kleines Bi ausgebildet. Das Tierchen lebt im Schlamm der Wiesentümpel uni Brunnen.“ Die auf der Tafel I. Fig. 11, 12 Taf. IL Fig! 34—37 beigege- benen Abbildungen ergänzen genug diese Sätze. Von der schon beschriebenen Art Typhloplanella Brésslaui un- terscheidet sich Typhl. Vejdovskýi durch einige Merkmale, welche schon äusserlich die Identität beider Arten ausschliessen. * Zuerst sind es grössere Körperdimensionen, da die letzte Art zweimal so lang im reifen Zustande erscheint. Auch die Dotterstöcke reichen bei allen Individuen bis zum Gehirn, bei ue Bresslaui nur kurz bis zum Schlund. Die Hodensäcke dagegen liegen bei der letzten Art oberhalb des Pharynx. Der muskulöse Kopulationsorgan ist Pet ansebnlich entwickelt, wogegen bei der Jaworowsxrs Art mehr eine kutikulare Duplikatur vor- stellt, welche kurz in das Atrium ausgestülpt werden kann. Auch die Anordnung des grobkörnigen Sekrets aus den akzes- sorischen Drüsen in der Samenblase, sowie die Grösse, Form und gegenseitige Lage der Begattungstasche ist bei den genannten Arten verschieden. Was den Verlauf der Exkretionsstämme betrifft, muss ich noch bemerken, dass die Jaworowskr’s Abbildung etwas schematisch ausge- fallen ist, da die Hauptäste, welche gestrennt in der Nähe der Pha- rynxöffnung ausmünden, nicht in eine solche Höhe reichen und keine grosse Schlinge machen, was ich später noch gründlicher behandeln werde. Wenn also unsere Art Typhloplanella Vejdovskyi durch ihre Le- bensweise als Schlammbewohner sich kennzeichnet, ist es kein Wun- der, dass sie auch gelegentlich am Grunde der Brunnengewässer er- scheinen kann. Denn die beschriebenen kleinen Eichen können nicht nur durch oberflächliche Überschwemmungen, sondern auch mit Grundwasser auf verschiedenen Lokalitäten verbreitet werden; wie es schon bei einigen anderen Brunnenbewohnern bekannt ist (z. B. bei Bothriopla- niden u. a.). c) Typhloplanella Halleziana Vejd. Was die eigentliche Art betrifft, welche von F. VeypovskŸ als Mesostoma Hallezianum (8) beschrieben und abgebildet wurde (Taf. IV. Fig. 3—7 I. c.), muss dieselbe auch zur unseren Gattung Typhloplanella angerechnet werden, da die kurzen queren Exkretions- erg 12 XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: äste in der Nähe der Mundöffnung durch zwei Öffnungen ausmünden (Vespovsey 1. c. Taf. IV. Fig. 7, welche auf unserer Taf. II. ae: 40 widergegeben wird). Die ansehnlichen Kôrperdimensionen (3 mm — die Angaben von 6 mm bei Harrez (19) und Grarr (34) beziehen sich auf seltene Fälle) verursachen auch, dass die Geschlechtsorgane nicht in die Körperspitze zusammengedrückt werden, sondern höher bis zum Schlundrande reichen können und somit den Verhältnissen bei den Gattungen Typhloplana, Castrada etc.sich nähern. Einige auffallende Merkmale betreffen z. B. die eigentümlichen Drüsen am breit abge- rundeten Vorderkörper, welche Vesnovsx* als eine Art von Schleim- drüschen auffassen will; etwas mehr zugespitztes Hinterende und eine kurzgestielte fast viereckige Begattungstasche, wobei das fla- schenförmige Begattungsorgan aus einer chitinartigen Scheide und in- neren muskulösen Hülle zusammengesetzt wird. Die birnförmigen Hodensäcke liegen hoch zu beiden Seiten des Schlundes und gehen durch dünne Samenleiter an gemeinsamer Stelle in die Samenblase über. Die Dotterstöcke wurden noch nicht be- obachtet, da die ausgefischten Tierchen vielleicht noch jung waren, so dass es zu keiner Eibildung gekommen ist, obwohl VEjpovský schon im Hochsommer wie in den Herbstmonaten die betreffenden In- dividuen beobachtete. In der Darmhöhle wurden dann nur die Schalen von den Dia- tomaceen und vielleicht Detrituspartikeln, welche die Undurchsichtig- keit des Körpers verursachten, gesehen. Auch Monıez (13) ist es gelungen diese Art in den Brunnen- wässern der Stadt Lille in Nordfrankreich zu finden — dagegen Duple- ssis (20) hoffte Mes. Hallezianum noch in einigen oberflächlichen Gewäs- sern am Ufer des Neuenburg- und Genfer-See’s zu konstatieren. Derselbe Forscher glaubte, dass die angeführte Brunnenart durch Filtrationen aus dem Grundwasser in diese höheren Ufertümpeln vordringen kann. Da dem angeführten schweizerischen Forscher die andere Brun- nen- wie Schlammart Jaworowsxrs sicher unbekannt geblieben ist, bleibt es also fraglich, ob ihm nicht diese letzte Art vorgekommen ist, für welche die erwähnte Erklärung nicht nöthig erscheint, da sie auch in Pfützen häufig von mir aufgefunden wurde. d) Typhloplanella hirudo Sek. Nach der Aufstellung der Gattung Olisthanella und beson- ders nach der letzten Duplessis’s Mitteilung kam ich dann zur Monographie der Gruppe Olisthanellini. 13 Ansicht, dass vielleicht meine längstbeschriebene Art Mesostoma hirudo (14), welche ich damals mit der O. Scuumr’schen gleichbe- nannten Form aus d. J. 1858 (2) nach äusserem Habitus identifi- zierte, auch mit Vespovxÿ’s Art identisch sein kann, da einige Merk- male (z. B. die Stirndrüsen und Lage der Geschlechtsteile) ähnlich erschienen. Diese Meinung äusserte ich schon in meinem Artikel über Selbst- befruchtung (31), indem ich dabei auch die mitgeteilten Ansichten Luraer’s (27) zu unterstützen hoffte. Auf diese Weise ist es dann erklärlich, dass die Hälfte der Diagnose über Olisth. Halleziana in der GRarr's Brochůre der BRAvER's Sam- mlung, welche die Geschlechtsverhältnisse betrifft, nach meinen An- gaben über Mesostoma hirudo stihsiert wurde (S. 101.) Unterdessen wies Horsrex (32) bei der Beschreibung seiner neuen Art Castrada quadridentata (S. 445) auf die Ähnlichkeit des Begat- tungsorgans derselben Art mit der Abbildung der O. Schumr’schen Species (in der Form eines bezähnten Kiefers vom Blutegels), so dass er beide Arten vorläufig ais identisch hält. Aus diesem Grunde fällt dann meine Identität aus dem J. 1888 weg. Durch mehrfachen Vergleich mit allen angeführten Arten kam ich zuletzt zur Ansicht, dass meine Art als Mes. hirudo dennoch von der typischen Typhloplanella Halleziana besonders in der Lage und Form der Geschlechtsorgane abweicht und sehr gut eine selbständige Art vorstellen kann. Da dieselbe auch nach dem Verlauf der Excre- tionsstámme und nach der Lage der Ausmündungen derselben zur Gattung Typhloplanella anzureihen ist, kann also ihr Artname beibe- “halten werden, da mit dieser Benennung kein bestimmter Zweck zu deuten ist, obwohl die betreffende Art auch als Blutaussauger beob- achtet wurde. Meine ausführliche Beschreibung wurde damals (14) in böhmischer Sprache mitgeteilt (mit einem kurzen deutschen Resumé am Ende), so dass ich mir dieselbe, soweit es zum Vergleich mit anderen Arten nötig erscheint, zu übersetzen erlaube. Typhl. hirudo erreicht also 2—3 mm Länge; am Vorderkörper ist sie stumpf abgerundet, in der Mitte am breitesten und hinten spitzig ausgelaufen ; meistens ist die Haut farblos, so dass man alle Organe deutlich unterscheiden kann. Am Vorderkörper sind birnför- mige feinkörnige Drüschen vorhanden und können als „f[rontale“ Drüsen im allgemeinen Sinne bezeichnet werden. 14 XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: Das Rhamnitensystem ist gut wie bei allen Typhloplaniden ent- wickelt und man kann fast vier Strassen unterscheiden, welche an den Umrissen des Gehirns herumziehen und im Vorderkörper zusam- menfliessen (14. Taf. III. Fig. 3). Das Gehirn besteht zwar aus einer feinkörnigen Ganglienmasse, welche an oberer wie unterer Grenze etwas eingeschnitten wird und nach vorn und hinten Nervenstämme aussendet. Augenflecke sind da nicht vorhanden, obwohl die Tiere einige Zeit besonders in Früh- stunden munter das Licht aussuchten, die übrige Tageszeit dann ver- borgen lebten. In der Körpermitte liegt ein rosettenförmiger Pharynx und nimmt fast die ganze Breite ein; die feinkörnigen Drüsen zwischen Muskelfasern sind zahlreich vorhanden — dagegen münden in den oesophagealen Abschnitt noch kleine grobkörnige Drüschen im dich- ten Komplex aus, welche im Pikrokarmin stark gefärbt wurden (Fig. 5.) Die Excretionsstämme wurden deutlich verfolgt, so dass sie im Ganzen das Schema der Typhloplaniden widerholen, wobei die dicke- ren Hauptäste, welche etwas höher in der Umgegend des Schlundes sich abzweigen, in einigen Schlingen fortlaufen und mit zwei Oeffnun- gen unterhalb der Muudöffnung ausmünden. Darin kann man also den Typus der Typhloplanella Vejdovskýi ansehen, so dass alle ange- führten Arten der betreffenden Gattung viele Beziehungen untereinan- der zeigen. In der Umgegend der Geschlechtsorgane erscheinen viele feinere Kanälchen mit Wımpergeisseln. Die Geschlechtsöffnung liegt auch etwas näher bei dem Schlund- die Anordnung der Geschlechtsteile leistet keine bedeutendere Ab- weichungen von den schon beschriebenen Arten. Die auffallendsten Organe bilden die langen, schmalen, schwach gelappten, grobkörnigen Stränge, welche fast der Körperlänge nach beiderseit mehr auf der Rückenseite liegen und Dotterstöcke vor- stellen. Durch kurze Queräste’verbinden sie sich mit dem eigentli- chen Geschlechtsraume, in welchen von der unteren Seite ein kol- biger Keimstock gewöhnlicher Form und eine kleine dickwandige, aber birnformige Bursa seminalis ausmünden, Der Eibehälter ist etwas seitlich neben der Samenblase gelegen und mit Längs wie Ringmuskelfasern versehen. (14, Fig. 8.) Nur ein verhältnismässig grosses Eichen (0:3 mm im Durch- messer), welches linsenförmig und kreisrund war und eine orange- gelbe Schale besass, wurde im Uterus ausgebildet. Wie bei den au- Monographie der Gruppe Olisthanellini © 15 deren Arten können bei unserer Art mehrere. Eier nacheinander gelest werden (z. B. in einem Falle schon zwei Stunden nach der Begattung). Die männlichen Geschlechtsorgane bilden zuerst die doppelten Hodensäcke, welche mehr auf der Bauchseite unter den Dotterstöcken angelest werden, da die letzteren später des Raummangels wegen etwas dorsal hinaufgedrückt werden müssen. Diese Hodensäcke haben auch eine grössere Länge als diesel- ben Organe bei den angegebenen Vertretern der Typhloplanelliden, da sie fast so lang sind wie die Dotterstöcke. Ihre Wände sind weiss- glänzend und im Innern erscheinen viele fadenfórmige Spermatozoi- den. Fast aus ihrer Mitte gehen beiderseits die Samengänge aus — ein seltener Fall bei den Rhabdocoeliden (vergl. nur einige Abwei- chungen bei Mesostoma craci und verwandten Arten wie Mes. punc- tatum, nigrirostum etc.) — und münden in eine dünnwandige, ei- fórmige Samenblase ein. Neben den Samenzellen wird der grösste Teil derselben durch ein röhrenförmiges, muskulöses Begattungsorgan ein- genommen, welches noch eine muskelartige Hülle besitzt, wohin auch Sekret der zahlreichen accessorischen Drüsen sich ausgiesst und in gelblicher Flüssigkeit der Hülle aufgelöst wird. (14, Fig. 9.) Die be- schriebenen Verhältnisse der Samenblase mahnen dann auf die mitge- teilte Umstände bei Typhloplanellá Bresslaui, obwohl bei der letzteren Art die Lage des Eibehälters, die Gestalt der Hodensäcke, sowie in- eividuelle Grösse u. s. w. abweichend sich darstellen. Aus dem Ver- gleiche mit den Merkmalen der Brunnenart Typhl. Halleziana geht auch hervor, dass die äussere Form, individuelle Grösse, die Stirn- drüschen zwar ähnlich erscheinen, aber die Anordnung und Form ei- niger Geschlechtsteile genug abweichen, so dass man beide Arten als selb- ständig ansehen muss. Dagegen müssen wir auch anerkennen, dass alle vier behandelten Arten eine natürliche Gruppe vorstellen, und durch ihre Lebensweise als Schlammbewohner sich kennzeichnen sowie durch die Lage der Geschlechtsorgane einige Beziehungen zu der Gattung Typhloplana und Castrada andeuten. Die ansehnliche Ausbildung der Begattungsorgane zeigt auch, dass die wechselseitige Begattung vorzukommen pflegt, obwohl a die Selbstbegattung bei einigen Arten, welche isoliert gezüchtet wurden und Eichen produzierten, als eine mögliche wie nötige Aushilfe be- wiesen wurde. Die beschriebene Art Typhl. hirudo wurde im August d. J. 1887 in einer austrocknenden Waldpfütze mit Moorboden in der Umgebung 16 XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: der Stadt Hlinsko in Ostböhmen in der Gesellschaft der Planaria albis- sima und Bothrioplana bohemica aufgefunden. Da die letztgenannten Arten die Lumbriculiden und Tubificiden zu ihrer Nahrung sich be- schafften, gesellten sich auch die Individuen unserer Art dazu und saugten auch, sodass ihre Darmhöhle rot gefärbt wurde. Nicht minder benahmen sie sich in dieser Weise, wenn ihnen zerschnittene Stücke der benannten Oligochaeten in Zuchtgläsern vorgelegt wurden. Diese Lebensweise ist nach meinen langjährigen Erfahrungen unter unseren Rhabdocoeliden sehr häufig verbreitet und ist gänzlich analog dem Aussaugen der Krustentiere von anderen Mesostomiden. Deswegen müssen solche Arten nicht als Ektoparasiten angeführt werden, wie es z. B. Grarr (Bronn S. 2575) mit unserer Art machte. Von der angegebenen Zeit (im J. 1887) ist es mir nicht gelun- gen die beschriebene Art irgendwo aufzufinden, so dass ihr Erscheinen nur in den moorigen Gegenden zu erwarten ist. Ueber neue Arten aus den Gattungen Sphagnella und Taborella. a) In meinem obenerwähnten Berichte über Selbstbefruchtung (31) machte ich auch eine Erwähnung von der neuen Art, die ich als Olisthanella Lutheri n. sp. in unsere Abteilung eingeführt habe. Aus dem Vergleich mit den schon beschriebenen, wie bekannten Arten geht hervor, dass die betreffende Art wohl einen Vertreter einer neuen Gattung darstellen muss, welche ich dann vorläufig Sphagnella nennen will. Unsere Turbellarie erreicht 1:5 bis 1°7 mm Länge bei einer Breite von 025—0'3 mm ; vorn ist sie abgerundet und hinten schwach ver- längert; der rosettenförmige Pharynx liegt etwas hinter der Mitten- linie des ganzen Körpers der Breite nach. Am Vorderkörper wurde eine vierkantige feinkörnige Gehirnmasse ohne Pigmentaugen gese- hen; nach vorn liefen zwei stärke Nervenäste fort. Gleichzeitig lagen neben ihnen zwei lange (0‘06—0:08 mm) birnförmige Drüsen, deren Bedeutung nicht erklärt wurde, so dass sie vielleicht eine Analogie mit den Stirndrüsen von Typhloplanella Halleziana vorstellen. Am Rande des Gehirns waren deutliche Schlingen der beiden Excretionsstámme bemerkbar, welche nach hinten führten und im . Umkreise des Schlundes als dickere gewundene Äste zur Mundôffnung herabstiegen, wo sie durch zwei getrennte Öffnungen ausmündeten. Die hinteren abgezweigten Hauptäste in mächtigen Windungen und Monographie der Gruppe Olisthanellini. Schlingen liefen bis in die Körperspitze herab und teilten sich in feinere nach oben umdrehende Ästchen, in welchen zahlreiche Wim- perflaumen beobachtet wurden. Die Epithelschicht war auffällig breit und farblos; auf der Rückseite wurden Körnchen eines dunklen Pigmentes zerstreut. Unter der Gehirnmasse bis zum Schlund füllten den ganzen Raum grosse birnförmige Rhamnitendrüsen, welche auch an Gehirnrändern nach vorn zogen (Taf. 1. Fig. 13.) Aus den Geschlechtsorganen wurden hauptsächlich nur männliche Teile ausgebildet, so dass bei unserer Art ein ausgesprochener suc- cessiver Hermaphroditismus vorwaltet. Die birnförmigen Hodensäcke waren zu beiden Seiten des rosettenförmigen Schlundes gelegen und wurden schon von fertigen Spermatozoiden, welche steife, 005 mm lange, beiderseits zugespitzte Fäden vorstellten, ganz ausgefüllt. (Taf. I. Fig. 15.) Nur an den oberen Wänden der Hodensäcke wurden noch kleine kugelige Spermocyten bemerkbar. Durch verhältnismässig kurze Samengänge hiengen die erwähnten Hoden mit einer kugeligen, 0:1 mm breiten und dünnwandigen Samenblase zusammen, deren In- halt auch aus beschriebenen Samenfäden, welche fast radial angeordnet wurden, bestand. An der Samenblase wurde ein muskulöses röhren- fórmiges Begattungsorgan (0:15 mm der Länge nach) angesetzt. Es waren keine Drüsen mit accessorischem Sekret sowie keine Abteilung in der Samenblase für dasselbe vorhanden. Das beschriebene Begattungsorgan wurde von einer Geschlechts- scheide umgeben, welche als ein schmaler Gang in den Vorraum führte, in welchen zahlreiche Drüsenhäufchen ausmündeten und mit der Geschlechtsöffnung an der hinteren Körperspitze verbunden war. Etwas höher und seitlich von dem Geschlechtsgange gieng noch eine zellige Masse aus, welche die Anlage der weiblichen Organe darstellte, so dass davon nicht nur der Keimstock, sondern auch Dotterstöcke wie Begattungstasche und Eibehälter ausgebildet werden müssen. (Taf. I. Fig. 19x.) Diese Zustände in männlichen Geschlechtsorganen weichen auf- fallend von den schon beschriebenen Verhältnissen der vorangegan- genen Gattungen ab, so dass ich damit die Aufstellung der angeführten - Sphagnella zu rechtfertigen hoffe. Ich muss dabei auf die Geschlechts- verhältnisse der marinen Art, welche L. v. Grarr in Sebastopol fand (29) und als Olisthanella iphigeniae benannte, aufmerksam machen. Die betreffende Form besitzt zwar Pigmentaugen, hat aber ein chiti- 2 EIERN Te ONE NET SE DA rte me de PR a ere 18 XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: niges und spitziges Copulationsorgan in einer Geschlechtsscheide, welche auch an der hinteren Körperspitze ausmündet. Diese Geschlechts- öffnung wird auch von einem Drüsenhaufen umgeben. | Unser beschriebenes Individuum wurde zu Ende Jänner d. J. 1904 in ein Kügelchen verwickelt an einem Splagnumblättchen aufgefunden. Der betreffende Aufguss stammte auch aus den Moorwiesen des Flusses Lužnice bei Tábor, auf welchem schon viele beschriebene Arten aufgefunden wurden. Unsere Art lebte da bei ungünstigen Verhältnissen entweder latent oder entwickelte sich aus einem Eichen, so dass es nicht zur Ausbildung aller Organe gekommen ist und es war nach der Beobach- tung mir nicht möglich dieselbe Art weiter zu züchten, da sie bald zu Grunde gegangen ist. b) Aus derselben Lokalität bin ich im Stande noch eine kleine Turbellarie anzuführen, welche in unsere Gruppe Olisthanellini zu- gerechnet werden muss, obwohl dieselbe auch einen Vertreter neuer Gattung, welche ich Taborella benennen will, vorstellen. Die ganze Körperform weicht etwas von den beschriebenen Arten ab, indem unsere Art, welche ich nach dem schwedischen Turbellarienforscher Nrzs von Horsrex als Tab. Hofsteni in die Wissen- schaft einzuführen wage, den vorderen abgerundeten Körperteil breiter als die hintere sanft spitzige Kôrperhälfte hat. (Taf. I. Fig. 16.) Die Länge des Körpers beträgt nur 06 mm, wobei die Breite in der Körpermitte nur viermal kleiner erscheint, so dass unser Tierchen den beschriebenen kleinsten Arten der oben genannten Gruppe sehr gut beigestellt werden kann. Der vierkanntige Umriss des kleinen Gehirnganglions in dem breitesten Vorderkörper war gut zu beobachten; keine Pigmentaugen waren vorhanden; dagegen die beiden Rhamnitenstrassen schritten regelmässig von dem Vorderkörper, wo die Stäbchen stark angehäuft wurden, zu beiden Seiten des rosettenförmigen Schlundes (0°1 mm im Durchmesser) fort. Im Körperepithel erschienen dicht zerstreute kugelig bis birnförmige Drüschen (Taf. I. Fig. 19.) (0'008 mm), welche als Schleimdrüsen fungierten, da das Tierchen sehr gerne sich encystierte und erst nach einigen Tagen wieder erwachte. Die mittleren Excretionsäste, welche mit der Mundöffnung in Verbindung standen, waren deutlich aber Monographie der Gruppe Olisthanellini. 19 schmal; die feineren Verästelungen wiederholten den Typus der Typhlo- planiden. In den Darmzellen waren bräunliche Concremente vertreten und die Darmröhre reichte bis in die hintere Körperspitze. Die Geschlechtsorgane waren schon entwickelt, aber ihre An- ordnung wich in mancher Hinsicht von den mitgeteilten Verhältnissen der beschriebenen Arten so ab, dass damit die Bildung neuer Gattung begründet wird. Alle männlichen wie weiblichen Geschlechtsorgane wurden um die Geschlechtsöffnung in dem hinteren Körperdrittel so angeordnet, dass sie allen dennoch winzigen hinteren Raum bis zum Schlunde einge- nommen haben. Die gegenseitige Lage der männlichen Organe (Ho-. densäcke mit der Samenblase) war ganz umgekehrt wie bei der Mehr- zahl der neu beschriebenen Arten, und zwar unterhalb der Geschlechts- öffnung fast in der Körperspitze. Doppelte elliptische Hodensäcke auf jeder Seite, welche bisher mit kleinlichen Spermocyten ausgefüllt wurden, hiengen durch ein- fache kurze Samengänge mit der ziemlich grossen Samenblase (fast 0:12 mm der Länge nach) zusammen. Dieselbe war noch leer, dünn- wandig und enthielt nur ein muskulöses Begattungsorgan, dessen innere Wände mit zahlreicheu Stacheln bedeckt und durch zwei chitinige Stäbchen an der Basis unterstützt wurden. (Taf. I. Fig. 17.) Die Länge des gauzen bezahnten Teiles betrug 0 08 mm, die Breite dann 0:04 mm. Bei der Ausstülpung bildeten die Stäbchen jederseits Stützen des bezahnten Organs, dessen obere hakenförmige Zähnchen bis 0:01 mm massen, die anderen unteren nur 0008 mm. In dieser Lage war dasselbe Organ nur dem bekannten Penis von Opistomum ähnlich. (Taf. I. Fig. 18.) Auch alle weiblichen Geschlechtsorgane waren noch nicht ent- wickelt, so dass nur zu beiden Seiten des Pharynx längliche aber auf- fallend kurze Dotterstöcke und ein kolbiger Keimstock vertreten waren. Bursa seminals wie Eibehälter liessen sich noch nieht unter- scheiden, obwohl sie auch bedeckt sein könnten. Aus dem Bau des Begattungsorgans geht hervor, dass es zur beiderseitigen Begattung zu kommen pflest und deswegen eine Begattungstasche nötig ist. Auch die Lage des Eibehälters muss in der Richtung gegen den Schlund vermutlich für ein kleines Eichen bestimmt werden, wie es z. B. bei Olisthanella albiensis konstatiert wurde. ! Nicht minder müssen die Nahrungsbedürfnisse sehr gering sein, 20 XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: da das Tierchen bei seiner halb latenten Lebensweise vielleicht nur mit pflanzlichen Überresten von Algen oder Protozoën sich zufrieden stellte. TC Vergleichende Betrachtungen.. Wenn wir die in der Einleitung angeführten und schon längst be- schriebenen Arten untereinander vergleichen wollen, werden wir bald sehen, dass fast jede Art selbständig erscheint, oder nur kleine Gruppen nach vorwiegenden einigen Merkmalen bilden können. So haben z. B. die Arten Olisthanella truncula und splendida neben deu roten Pigmentaugen auch die langgestreckten Hoden wie Dotterstöcke und chitinige (?) Auskleidung des Ductus ejaculatorius in der Samen- blase gemeinsam. Für die letztere Art führt dagegen Hallez (19.) an, dass die Lage der Nephridienäste dem Typus der Mesostomiden entspreche, so dass also ihre systematische Stellung in der Gattung Olisthanella deswegen fraglich erscheinen würde”) oder wenigstens eine Nachuntersuchung bedürfen wird, da es sich dann um den Typus der Typhloplanella handeln möchte. Die anderen dagegen wie OZ. obtusa und Nassonovi sind eng verwandt, da sie durch die diffusen Pigmentangen in drei Anhäu- fungen auffällig sind und auch die Anordaung ihrer Geschlechtsorgane übereinstimmt. Obwohl die Beschreibung der Sıruman’schen Art Mesostoma coecum nur die weiblichen Organe betrifft und keine Erwähnung von den Ausmündungen der Nephridienäste enthält, möchte ich dieselbe nach der Lage des Schlundes wie der Geschlechtsteile zur Gattung Typhloplanella einreihen, da die obenerwähnte Art sich auch als Schlammbewohner bezeugt. Weil die Artbenennung dann mit dem Gattungsnamen übereinstimmen würde, kann diese amerikanische Art z. B. in Typhloplanella Sillimani mihi, wenn sie einige weitere Unter- schiede von unseren Arten zeigen wird, umgetauft werden. Was dann die Prorxıkov’s Art Castrada otophtalma und Dor- NER 8 Mesos. exiguum**) angeht, so stellen sie durch ihre pigment- losen, chitinigen Augenkörperchen auch eine Gruppe vor, welche *) „Je dirai seulement, que les -deux vaisseaux aquiferes principaux sont pourvus chacun d’une branche transversale aboutissant à une vesicule contractile médiane en communication avec la gaine pharyngienne. comme c’est la règle chez les Mésostomes.“ (S. 78.) Siehe auch LurueR (27) S. 147. #*) GRAFF führt für diese Art die Länge von 6 mm an (34), welche als ein Druckfehler angesehen werden muss, da Doxser selbst nur 06 mm angibt. Monographie der Gruppe Olisthanellini, 21 durch die Anordnung ihrer Geschlechtsorgane und individuelle Grösse fast identische Arten bilden. | Pcornixov zeichnet neben der Samenblase eine dickwandige Blase, welche an der Mündung zwei chitinige Stacheln besitzt und hält dieselben als Copulationsorgan, so dass man schwer begreifen möchte, wie dasselbe bei dem Geschlechtsakte mit der Samenblase in Verbindung kommen würde. Wenn also diese Blase mit der Vesi- cula von einer gemeinsamen muskulösen Umhüllung versehen würde, hätten wir dann vor uns einen guten Vertreter der Gattung Castrada, wie er selbst diese Art benannt hat. Es ist zu bedauern, dass diese erwähnte Bewaffnung nicht ia © genügender Vergrösserung noch einmal dargeboten wurde. Aus der: ganzen Lage der betreffenden Geschlechtsorgane geht hervor, dass der genannte Copulationsorgan mehr eine Bursa seminalis vorstellen möchte und wir haben hier Verhältnisse, wie dieselben bei einigen schon beschriebenen Arten der Olisthanellini angedeutet wurden. Die eigentliche Samenblase hat also kein auffallendes Copulationsorgan wie Dorner auch für seine Art Mes. exiguum angibt. Die selbstän- dige gestielte Begattungstasche liegt neben der Samenblase, die Ho- densäcke sind dann wie bei einigen Arten der Gattung Typhloplanella hinter oder neben dem Pharynx gelegen. Was die Ausmündungen der Excretionsstämme betrifft, stehen sie nicht mit der Pharyngealtasche in Verbindung, sondern liegen sie etwas getrennt voneinander. PLo1- xıkov macht keine Erwähnung von diesem Organ, obwohl die Lage der Ausmůndungen auch für die Einreihung in die obenerwähnte Gattung entscheiden würde. Die Anwesenheit der pigmentlosen linsen- förmigen Augenkörperchen kann nicht als generisch betrachtet werden. Ich möchte also beide Arten im Umkreise der Gattung Olistha- nella so lange belassen, bis die betreffenden Arten noch einmal im Sinne der mitgeteilten Ausführungen erforscht sein werden. Auch Olisthanella iphigeniae, wie sie von Grarr (29) in ihrer | Organisation darstellen konnte, wird als einziger marine Vertreter der Gruppe Olisthanellini ihre selbständige systematische Stellung erzwin- gen, da sie in manchen Merkmalen bedeutende Abweichungen dar- biete. Nach der Lage der Hodensäcke und der Dotterstöcke sowie der schwarzen Pigmentaugen stimmt die erwähnte Art mit den ersten obenangeführten Olisth. truncula und splendida überein, aber die Form des spitzigen chitinigen Copulationsorgans bildet im Verhältniss zu unseren Süsswasserarten eine bedeutende Abweichung, besonders wenn dasselbe in einer längeren Geschlechtsscheide zu liegen pflegt. (I. c. 22 XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: (Taf. II. Fig. 12.) Dagegen die Lage des Keimstockes mit eingebet- tetem Samenbehälter und der Geschlechtsöffnung fast am hinteren Ende mahnt an die geschilderten Umstände bei unserer Gattung und Art Sphagnella Lutheri, so dass beide Arten in der systematischen Folge nebeneinander gestellt werden müssen. Wenn der obengenannte Au- tor von einem Eibehälter keine Erwähnung macht, so war gewiss das Tierchen noch nicht zur Eiablage fähig, obwohl die Atrium- oder Uterusdrüsen schon vorhanden waren. Dagegen gleicht die abgebildete Form des Samenfadens (Fig. 16. I. c.) einigen schon von mir ange- führten Fällen. In Bezug auf diese erwähnten abweichenden Merkmale erlaube mir diese marine Art als einen Vertreter einer neuen Gattung zu be- trachten, für welche ich den Namen Tauridella *) vorzuschlagen wage, welche durch die Lage der Geschlechtsöffnung in der hinteren Körper- spitze und durch chitiniges Begattungsorgan charakterisiert werden kaun. Eine besondere Erwähnung verdient noch eine Olisthanellide, welche v. HorsrEx als selbständige Gattung Dochmiotrema eingeführt hat. Die betreffende Benennung stammt von der vermutlichen einzigen Öffnung des Excretionsstammes auf der rechten Körperseite in der Nähe der Geschlechtsöffnung. Da der ganze Verlauf des Wassergefäss- systems im lebenden Zustande nicht beob:chtet und nur der End- stamm nach einer Schnittserie verfolgt wurde (32 Taf. XXII. Fig. 9.), blieb ich wirklich unentschieden, was man über die systematische Lage der obengenannten Gattung denken sollte. Schon längst haben nicht nur v. GRAFF, Sondern auch VEJDOVSKÝ und neuestens MRAZER **) die Meinung ausgesprochen, dass die Verhältnisse der Nephridien- stámme am besten nach dem Leben erkannt werden können, wenn wir sie als Unterlage zum weiteren Vergleich benützen wollen. Durch die Liebenswürdigkeit des genannten schwedischen Autors wurde es mir gegönnt die betreffenden Schnittserien von Dochmiotrema durchzu- sehen und mit meinen Erfahruugen zu vergleichen, wofür ich meinen herzlichen Dank an dieser Stelle ausspreche. Als Resultat meiner diesbezüglichen Beobachtungen und Mes- sungen muss ich mitteilen, dass es sich in erwähntem Falle um kein Excretionsorgan handeln kann, da die Breite der Durchschnitte be- deutend erschien und die anliegenden Muskelschichten oder Retrak- *) Nach der alten griechischen Benennung der ganzen Halbinsel Krym. **) Ar. Mrázek: Einige Bemerkungen über das Excretionssystem der Süss- wassertricladen (Zeitschrift für wiss. Zool. 93 Bd. 1909. S. 69—71) Monographie der Gruppe Olisthanellini. 23 toren eher an einen Teil der Geschlechtsgänge hinweisen (entweder an einen Stiel des Keimstocks oder des Eibehälters, welcher in den Geschlechtsraum allmählich überzugehen scheint.*) Dagegen in der Nähe des Schlundes erschienen schwache doppeltkontourierte Schlingen, welche eher als Spuren der Nephridienäste angenommen werden können. Da das Begattungsorgan stark muskulös erscheint und die Geschlechtseröffnung im binteren Körperende liegt, kann man die Horsrex’s Art sehr gut in die Nähe unserer Gattungen Sphagnella oder Typhloplanella stellen, obwohl diese Frage erst nach der er- neuten Untersuchung der Excretionsorgane nach dem Leben ent- schieden werden kann. Bei der Vergleichung der Organisation der obengenannten Gattung mit anderen Arten werde ich noch die ange- führte Benennung benützen. In folgenden Zeilen hoffe ich in vergleichender Weise über alle Organe der bekannten Arten zu behandeln und dies A) über die histologischen Verhältnisse derselben, B) über das Nervensystem mit den anliegenden Sehorganen, C) über die Verhältnisse des Nephridiensystems und D) über die Geschlechtsorgane. Das Endkapitel wird dann die Lebensverhältnisse und geogra- phische Verbreitung der bekannten Arten behandeln. A) Ueber den Bau der Gewebe bei den Olisthanelliden finden wir nur bei einigen Arten gründlichere Angaben. So beschreibt z. B. Dorner (24) bei Mesost. obtusum und exi- guum, Brinkmann bei Olisth. Nassonovii (28) und Horstex (32) bei seiner Art Dochmiotrema limicola histologische Verhältnisse. Einige meine Angaben bei Mesost. hirudo (14) können heute nicht kontroliert werden, da die betreffenden Schnittserien im Laufe der langen Zeit fast verdorben sind. Dagegen standen mir nach den neuesten Metho- den verfertiste Schnittpraeparate von den folgenden Arten: Olisth. truncula und obtusa, Typhloplanella Bresslaui und Vejdovskyi zu Ge- bote. Auf diese Weise können also die Verhältnisse der beiden Haupt- gattungen Olisthanella und Typhloplanella verglichen werden, obwohl jene der anderen Gattungen gewiss nicht auffallend sich unterscheiden werden. Denn es gilt im Allgemeinen, dass auch die Angaben bei un- *) Dieselbe Meinung äusserten auch die Herren Prof. Vejdovsky, Mräzek und Ant. Stole, welche die angeführten Präparate durchgesehen haben. 24 XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: serer Gruppe Olisthanellini mit den Verhältnissen wenigstens in den Hauptzügen der anderen Gruppen Typhloplanini und Mesostomatini stimmen werden, wofür man zahlreiche Belege in der vielbesprochenen Luruer’s Monographie sowie im Brons-Grarr’s Sammelwerk finden kann. Körperbedeckung. Bei allen oben angeführten Arten erscheint die äussere Hautschicht aus einer Lage der zusammenhal- tenden Epithelzellen wie bei der Mehrzahl der Turbellarienvertreter zusammengesetzt, welche nur unbedeutende Abweichungen vom allge- meinen Typus der Typhloplaniden anzeigen. Ihre Form ist auch an Flächenschnitten polygonal in verschiedenen Dimensionen. So zeigt z. B. unsere Abbildung der Epithelzellen von Olisth. obtusa den Durch- messer von 22 u in der Länge, 14 u in der Breite, (Taf. II. Fig. 30.), bei Olisth. truncula nur 8 u bis 22 u der Länge nach und 5 u in der Höhe. (Taf. IL Fig. 23. epz.) Auch Typhloplanella Bresslaui wie T. Vejdovskyi stimmen ganz in ihren Dimensionen der letztgenannten Art bei. Bei den anderen schon beschriebenen Arten z. B. Ol. Nassonovii gibt Brıskmann an, dass die Epithelzellen bis 11 « messen, wogegen Dorner bei Olisth. obtusa die Höhe derselben auf 4 u zählt. Bei Dochmiotrema beträgt (nach Horsrex) der Durchmesser der Epithel- zellen selten mehr als 20 u, die Höhe dann auch 4—6 u. Obwohl diese Dimension bei einigen Arten genug veränderlich erscheint, kann man schon bei einem und demselben Tierchen verschiedene Zahlen erhalten, da besonders die vordere wie hintere Körperspitze etwas höhere Epithelzellen haben, als z. B. an der Bauchseite. (Taf. II. Fig. 21, 22 u. 38.) Nicht minder gilt es an vielen gekrümmten Stellen des Körpers dem Kontraktionszustande nach bei mannigfachen Kon- servierungsmethoden. (Diese Höhenvariation beträgt von 8—20 u.) Bei allen obenangeführten Arten, welche in histologischer Hin- sicht studiert wurden, fand man regelmässig verschieden grosse Kerne, welche hauptsächlich ' bei Haematoxylin-Eosin-Behandlung schön hervortreten. Ihre Grösse ist auch mannigfaltig: bei einigen unseren Arten massen z. B. 4—10 u. Bald sind sie rundlich, oval (z. B. bei Olisth. truncula und Typhloplanella Vejdovskýt), bald- nehmen sie auch eine veränderliche oder polymorphe Form an (Brınkmann bei Olisth. Nassonovii; auch an Horsten’s Schnittpräparaten bei Dochmiotrema treten manchmal sehr schöne drei-, fünf- bis sechslappige Kerne hervor). Als extremen Fall muss man die Art Olisth. obtusa anführen, Monographie der Gruppe Olisthanellini. 35 wo die Kerne verästelte Form ausbilden, wie unsere Abbildung zeigt (Taf. II. Fig. 30.) und welche an die bekannten Kerne von Bothrio- plana, einige Phaenocoraarten und Opistomum mahnen. Diese auffälligen Kerne beschreibt schon Dörser (24. S. 27.) se dass seine Angaben mit meinen Zeichnungen völlig übereinstimmen. Ich kann noch beifügen, dass ihre Länge 9 bis 12 werreicht, so dass sie zweimal so gross erscheinen als bei den anderen schon erwähnten Arten. Die äussere Hautschicht wird gewöhnlich als ,Cuficula“ be- schrieben und stellt nach LuTHER eine „Alveolarschicht“, manchmal. auch einen Sitz von Wimperwurzeln dar. Bei den Arten der Gattung Olisthanella ist diese Aussenschicht nicht so auffällig, wie bei den Vertretern der Gattung Typhloplanella, bei welchen gewöhnlich stark (im Eisenhaematoxylin) schwarz tingirt wird und viele Körnchen ent- hält. (Fig. 38.) Bei T. Vejdovskyi (Taf. II. Fig. 33 ct) misst z. B. die Höhe der Epithelzellen bis 10 u, der Cuticula selbst 3 x und es scheint, als ob der Umriss einiger Cuticulaschuppen (in der Länge-Breite 22/8 mw) nicht mit den Grenzen der Epithelzellen zu- sammenhienge. An manchen Schnittserien wurde diese Aussenschicht tatsächlich abgelöst. Da die Arten der betreffenden Gattung unter dem Drucke der Deckgläschen lange aushalten können und im Wasser bald nach der Mazeration sich rege benehmen, kann man diese Recreationsfähigkeit nur mit der Existenz einer solchen dicken Hautschicht erklären. Bei Typhl. exigua ist nach Dorner eine deutliche Cuticula vorhanden. Bei Dochmiotrema misst diese Alveolarschicht nur 1 u; kommt also nicht zur Geltung, ebenso wie bei den anderen Arten der Gattung Olisthanella (z. B. O. Nassonovii nach BrıskmAnn wie bei unseren Arten Ol. obtusa und truncula). Mit dieser Aussenschicht steht immer eine Wimperschicht in Verbindung und auch in dieser Hinsicht walten in unserer Gruppe verschiedene Verhältnisse ob. Im Allgemeinen besitzen alle angeführ- ten Arten einen ziemlich dichten Wimperbesatz, obwohl nach Luraer diese Cilien in vielen Längsreihen geordnet zu werden pflegen. Bei der Mehrzahl der Arten ist die Höhe der Wimpern an ganzer Körperoberfläche fast gleich, nur bei Olisth. truncula erschei-. nen an der hinteren Körperspitze spärlich zerstreute Tastgeis- seln (Taf. II. Fig. 21. te), welche 8 u in der Hauer erreichen und schon von Fuurmann (18) erwähnt wurden. 96 XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: Bei den Vertretern der Gattung Typhloplanella sind diese Wim- pern kurz (bei T. Vejdovskýi, Bresslaui und auch bei T. exigua nach Dorxer nur 3 u), dagegen bei Dochmiotrema 4 u (nach Hofsten) bei unserer neuen Art Olisth. albiensis, obwohl sie ziemlich klein er- scheint, messen die Cilien fast 8 u; bei O. obtusa 5—6 u, bei O. truncula dann 5 u in der Länge. Bei der Art Olisth. Nassonovii erwähnt Brınkmanv im Epithel 2 bis 3 u lange spindelförmige oder längliche Stäbchen, welche als d er- male Rhabdoide aufgefasst werden. Bei den anderen Arten und Gattungen fehlen verlässliche Angaben über solche Hauteinschlüsse. Nur bei Olisth. truncula erscheint am Grund der Epithelzellenschicht eine Lage feiner Körperchen, welche sehr eosinophil sich darstellen. (Fig. 21. 22. Taf. IL) Da auf den Flächenschnitten diese farbige Schicht aus feinen Fäserchen (Fig. 23. bm) zusammengesetzt ist, betrachte ich dieselbe als Basalmembran, obwohl sie selbst bei den anderen Arten nur Spär- lich entwickelt wird. (Horsten sagt, dass bei Dochmiotrema die sehr zarte Basal- membran sich nur stellenweise erkennen lässt; ähnlich äussert sich BRINKMANN von der Ol. Nassonovu.) Bei den Vertretern der Gattung Typhloplanella sind nur sehr kleine Spuren von dieser als sehr fein- zottigen Schicht vorhanden. (Taf. II. Fig. 33. bm bei Typhl. Vej- dovskyi). Eine Erwähnung verdient noch die Angabe Dornzr’s bei O/isth. exigua von helleren Räumen, welche die Kerne der Epithelzellen um- seben und eine Flüssigkeit enthalten sollen. Solche Vacuolen zeichnet auch BRINKMANN bei Ol. Nassonovü (28. Taf. III. Fig. 4); dagegen bei unseren Arten erschienen an Schnitten solche Gebilde in keiner Weise, obwohl sie schon bei den Gattungen Phaenocora, Bothrio- plana lange bekannt sind und zu den verástelten Kernen in irgend einem Verhältniss stehen. Bonnie hält dieselben für Excretionspro- dukte, weiche durch die Haut entleert werden. Bei der Gattung Taborella wurden auch auffällige Schleimdrůsen beschrieben, welche an der ganzen Körperoberfläche dicht zerstreut sind (Taf. I. Fig. 16. gls), deren Durchmesser bis 8 = betrug und die einen feinkörnigen Inhalt besassen. (Fig. 19.) Diese Gebilde entspre- chen den bekannten Schleimdrüsen bei vielen Turbellarien, z. B. den Prorhynchiden und haben denselben Zweck: eine Schleimschicht ab- zusondern, in welcher dann das Tierchen sich encystieren und un- günstige Verhältnisse überleben kann. Ähnliche Lebensweise führt Monographie der Gruppe Olistt anellini. IT auch Sphagnella Lutheri, bei welcher gewiss solche Drüsen erscheinen werden, obwohl ich vorläufig davon keine Erfahrung machte. Soeben kann ich derzeit nicht entscheiden, ob diese Schleim- drüsen histologisch schon zu dem Bindegewebe gehören oder nur mit den Epithelzellen zusammenhängen, da keine Schnittserien verfertigt wurden. Auch die eigentlichen Klebzellen wurden bei Tauridella von Grarr in derh interen Körperspitze beobachtet (im Momente der Anhet- tung). Hautmuskelschlauch. Die Verhältnisse der Muskellage bei den bekannten Arten unserer Gruppe weichen auch nicht von den beschriebenen bei der ganzen Familie Typhloplunidae ab. An den Auer- wie Längsschnitten kann man überall (Taf. II. Fig. 21—23., 33., 38.) die regelmässige Anordnung der beiden Mu- skelschichten verfolgen, bei welcher die äussere aus Ring- die innere aus Längsfasern besteht. Ihre Dicke kann hin und her veränderlich sein. Seinerzeit gab ich an, dass bei Typhloplanella hirudo (14. Taf. IL Fig. 2.) noch eine innere schwache Ringfaserschicht vertreten ist, welche von der äusseren durch eine mehrschichtige Längsschicht getrennt werden soll. Wie ich schon vordem bemerkt habe, kann ich an den betreffenden jetzt schlecht erhaltenen Schnitten diese Tat- sache nicht mehr kontrolieren. Dagegen scheint es mehr der Regel entsprechen, dass bei der Mehrzahl der Arten und Gattungen nur eine Lage der angeführten Muskelschichten vorkommt. (Olisthanella exigua soll nach Dorner eine doppelte Längsfaserschicht haben.) Die Anordnung der einzelnen Muskelfasern, soweit dieselben an einem glücklich geführten Flächenschnitt aus der Körperspitze getrof- fen wurden, stellt unsere Fig. 23. auf der Taf. II. dar, welche auf die Lurner’s Beschreibungen (27. S. 26.) fast wörtlich passt. Bei dieser Art Olisth. truncula sind also die Längsfasern (lm) zweimal so weit von einander (5 u) entfernt als die Ringfasern (rm) und einige von ihnen zeichnen sich auch durch die grössere Breite aus (1u).*) Mit der streifigen Basalmembran-, sowie mit der Epithelschicht, hängen alle Muskelfasern innig zusammen und verleihen also dem ganzen Körper die gehörende Festigkeit, durch welche besonders die Arten der Typhloplanella ausgezeichnet sind. = ähnlichem Verhäitniss mit der Romů steht auch die x) Die in den Fig. 30, 32 auf der Taf. II. dargestellten Muskelbänder von Olisth. obtusa haben in der Breite bis 4 u. 28 XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: sogenannte Körpermuskulatur, soweit sie teils aus Dorsoventralfasern, teils aus den Tangentialfasern besteht. An unseren Schnittpräparaten erscheinen beide Muskelarten nur spärlich hin und her vertreten, meistens in den Körperspitzen, oder in der Verbindung mit anderen Organsystemen, besonders im Schlund- abschnitt und mannigfachen Geschlechtsteilen. Es ist auch begreiflich, dass ihre Aufgabe dieselbe erscheint wie bei den anderen Typhloplaniden z. B. beidem Emporschwimmen oder bei den häufigen Zusammenschnürungen des ganzen Körpers bei verschiedenen Lebensangelegenheiten. An manchen Abbildungen der betreffenden Schnitte kann man sich von der Existenz der erwähn- ten Muskelfasern überzeugen. (Taf. II. Fig. 21., 22., 34., 37. u. a.) Das Bindegewebe (Mesenchym) füllt auch bei unseren Arten die ganze innere Körperhöhle, soweit sie nicht von anderen Organsystemen ausgefüllt wird. An den Schnitten wird nur als eine punktierte Gerüstmasse erhalten, welche manchmal Stränge ausbildet und zerstreute Kerne besitzt. (Fig. 32 mnc, 34 u. a.) Bei den lebenden Exemplaren erscheint in der Leibeshöhle eher eine Flüssigkeit, welche viele Pigmentkörnchen enthält, so dass sie nach den Körperbewegungen hin und her wandern (z. B. bei Olisth. truncula und obtusa) oder lángliche Streifen bilden. Bei Olisth. exigua ist nach Donner die Leibeshöhle von „lichtbrechenden Kügelchen“, durch welche die Undurchsichtigkeit des Körpers hervorgerufen wird. Solche Gebilde erscheinen auch bei verschiedenen anderen Arten, so- weit es mir bekannt ist, wenn sie in irgend einem krankhaften Zu- stande sich befinden, denn diese Kügelchen rühren von einer In- fection durch Microsporidien her und pflegen einen allmählichen Zer- fall der Individuen zu verursachen. Von der Beschaffenheit dieser Pigmente im Verhältniss zum durchfallenden Licht hängt manchmal auch die Gesammtfarbe der Arten ab. Auf diese Weise erscheint Olisth. truncula blassgelb bis rötlich, O. obtusa gelblich, O. Nassonovi ebenso rosa oder gelblich. Besonders schön tritt die Färbigkeit bei Ol. splendida hervor, welche .als hell- rötlich von Grarr beschrieben wird. | Besondere Erwähnung verdient Ol. albiensis, welche im Mesen- chym zerstreute Zoochlorellen (einzelne in der Grösse 3—5 u die kugligen Komplexe 14—27 u) besitzt, als einziger Fall in der Gruppe Olisthanellini, so dass dadurch grüne Färbung bedingt wird. (Fig. 2. zch.) | st à NIMES Monographie der Gruppe Olisthanellini, 39 Da die jüngeren Tiere noch farblos erscheinen, kommen diese pflanzliehen Parasiten erst später in die Leibeshöhle zu liegen. Diese vielbesprochene seinerzeit Frage wurde heute so beantwortet, dass diese Zoochlorellen zuerst als Nahrung in die Darmhöhle angenom- men werden und dann durch die Darmepithelzellen allmählich in die Leibeshöhle vordringen. Nicht minder sind es auch grüngefärbte an- dere Vertreter der Protozoen, welche zuerst diese kleinlichen Algen verschlucken und dann zur Beute der grösseren Jungen vieler grünen Turbellarien werden. Keine Pigmente besitzen die Vertreter der Gattungen Typhlo- planella, Sphagnella, Taborella und Tauridella. Die Bedeutung des Mesenchyms als eines nutritiven Faktors erwähnt schon A. SCHNEIDER (3.), als er die periviscerale Flüssigkeit als blut- artig begreift (bei Ofisth. obtusa). Dass dabei auch die excretorische Fähigkeit auf die Wage fällt, hängt mit vielen Beobachtungen über den feinereu Zusammenhang aller Organe zusammen. Das beschriebene Bindegewebe ist auch ein beständiger Sitz vieler Hautdrüsen, welche als Schleimdrüsen in erster Reihe wirken und bei verschiedenen Gelegenheiten zur Geltung kommen. Dieselben sind an unseren Praeparaten cyanophil und manchmal mit grobkörnigem Inhalt. Ihre Lage ist auch sehr verschieden; bald er- scheinen sie zu beiden Seiten des Körpers, bald an den Körper- spitzen. (Fig. 30. glh, 31. an der Taf. II.) Die Ausmündungen der Hautdrüsen müssen also bis an die Oberfläche der Tierchen führen und es ist wahrscheinlich, dass ihr Sekret in der gelegentlichen Ruhezeit bei dem Zusammenkleben eini- ger Körperteile hilft. Auffällig wurde diese Fähigkeit bei Sphagnella und Taborella beobachtet, bei welchen sie eine latente Lebensweise zu führen er- mösglicht. Besondere Erwähnung verdienen einige Drüsen, meist birnför- miger Gestalt, welche bei Typhloplanella Halleziana schon Vys- povský beschreibt (8.) (Taf. IV. Fig. 3. 4. gl.), dann die ähnlichen bei T. hirudo und auch bei der Art Sphagnella Lutheri, die an der vorderen Körperspitze gelegen sind und in verschiedener Weise auf- gefasst zu werden pflegen. (14. Taf. III. Fig. 1. und 3bc. unsere Taf. I. Fig. 13. elf.) Der älteste angeführte Beobachter fand in ihrem Inhalt keine Kerne und äusserte sich von ihrer Bedeutung, 30 XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera. wie folgt: „Möglicherweise münden die Kanálchen nach Aussen und sondern die klare, klebrige Flüssigkeit ab, mit welcher sich das Tier umgiebt, wenn es mit Osmiumsäure behandelt wird. Oder sind diese Drüsen vielleicht eine sonderbare Nervenendigung? Sonst will mir auch scheinen und es ist möglich, dass dieser Drüsenkomplex dem ver- kümmerten Rüssel der Prostomidaeen oder der Sauggrube der Plaua- riden entspricht.“ (8. 8. 52 I. c.) Da diese Drüsen bei den anderen Arten der Gattung Typhlo- planella nicht vorkommen, kann man ihre Bedeutung nicht verallge- meinern, besonders wenn sie nicht durch alle mögliche Reagentien (hinsichtlich der Verbindung mit den Nervenstämmen) geprüft wurden. Vielmehr können dieselben Drüsengebilde mit den sogen. „Kopf- drüsen“, welche nach Fusrmaxx auch LurmER bei einigen Arten der Gattungen Typhloplana und Castrada erwähnt, in Analogie treten, besonders wenn die letzteren auch Sekrete absondern. Gründlichere Beobachtungen müssen uns zeitweise noch mehr von der Function der betreffenden Organe belehren. Allgemeinere Verbreitung bei allen Arten und Gattungen der Olisthanellini haben wie bei den Typhloplaniden selbst, die Rham- nitendrüsen, in welchen längere nadelspitzige Stäbchen gebildet werden und welche in mächtigen Gruppen zu beiden Körperseiten oberhalb des Schlundes fast bei allen Arten unserer Gattungen er- scheinen. Aus diesen birnförmigen Drüsen treten höher in der Um- gegend der Pigmentaugen die bekannten Stäbchenstrassen aus, welche z. B. bei Ol. truncula in den Umrissen des Gehirns sich kreuzen und austauschen. Fast ganze vordere Körperspitze wird mit diesen Rham- niten bei Ol. Nassonovii, obtusa, albiensis, Brinkmanni und besonders bei Sphagnella ausgefüllt. Dagegen bei Typhloplanella Vejdovskyi ziehen diese Stäbchen vom Gehirn in zwei dichten Strängen, als ob sie die ausgehenden dicken vorderen ‚Nerven decken sollten. Die auffallend grossen Rhamnitendrůsen in geringer Zahl erscheinen bei der T Bresslaui unter dem Gehirn, wohin sie durch die anwachsenden Hoden- säcke gedrückt werden. Bei der Art T. hirudo bildeten die Stäbchen- strassen nach meinen früheren Angaben eine zusammengesetztere Figur, indem sie sich zweimal kreuzten. (14. Taf. III. Fig. 3.) Auch bei T. Halleziana zeichnet Vesvovsky vier nach den Grenzen der dicken Nerven ziehenden Reihen. (8. Taf. IV. Fig. 34.) Das gilt auch von Ol. obtusa nach der Fig. 26. 27. der Taf. II.) Die Dimensionen | Monographie der Gruppe Olisthanellini. 31 der Drůsen wie der Stábchen und die Zahl derselben in einer Zelle ist nach der individuellen Grósse sehr verschieden. Die spindelförmigen Rhamniten der T. Vejdovskyi und hirudo sind z. B. 5—8 u lang, bei T. Bresslaui, Ol. albiensis nur 5 u, bei Olisth. obtusa dagegen 13 u, bei Taborella und Olisth. truncula 10 u, bei Tauridella bis 24 u. Die Länge der birnförmigen Stäbchendrüsen beträgt z. B. bei Ol. obtusa bis 50 u mit grösserer Zahl der Rham- niten. (Siehe auch Fig. 38. rhe.) Dass diese Gebilde manchmal bis in das Gehirngewebe eindringen und die vorderen Nerven bis zur Körperspitze begleiten, ist aus manchen Abbildungen der betreffenden Schnitte wohl zu sehen. (Fig. 22. 34.) An einigen Stellen der Flächenschnitte von Typhl. Vejdovskyi kann man noch besondere kleine Stäbchenstrassen (spindelförmiger Form, 3 lang) verfolgen, welche durch die Muskel- und Haut- schicht an die Oberfläche vordringen (Fig. 54 rh.) Ihr Bau weicht nicht, soweit man ihn verfolgen kann, von den bekannten Angaben anderer Autoren. Meistens sind die Rhamniten in den Praeparaten dunkel bis schwarz gefärbt und in Gruppen ver- einigt. Eine Erwähnung verdient noch die Tauridella, bei welcher in der Haut im ganzen Körper kleinere Rhabditen in Gruppen zu 2—3 in zweierlei Formen 4—8 u enthalten sind (29. Fig. 13., b, c.) Von der Bedeutung und Function der obengenannten Stäbchen sagt Lurner kein entschiedenes Wort, obwohl man wohl die Verbrei- tung derselben in der Körperspitze und mit engerem Anschluss an das Gehirn und vorn ziehende Nerven im Beziehung mit irgend einer vermittelnden Sinnesfunction (Tast?) führen kann. Weitere Ver- suche nicht nur in histologischer sondern auch in physiologischer Hinsicht werden hoffentlich diese Frage klar legen. Darmcanal. Den grössten Teil des Innenraumes nimmt der Darmrohr ein, indem er meist bis in die hintere Körperspitze reicht und vorn hauptsächlich durch das Gehirn abgrenzt wird. Da die Darmwände im lebenden Zustande nur selten erkennbar sind, kann man nur nach den gelegentlichen Bewegungen der Darmflüssigkeit über den Umfang des inneren Darmraumes sich überzeugen. So ge- schieht es manchmal, dass der Umriss der Darmwände noch über das Gehirn nach oben sich ausdehnt. Soeben sind es auch Reste der ver- dauten Nahrung, welche hin und her in der Darmflüssigkeit sich be- wegen, bis sie auf einmal ausgespeit werden. Cm aan nn ES bo 592 XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: Die Aufnahme wie Ausspeiüng der Nahrungsobjekte besorgt ein wichtiges Organ, das als stark muskulöser Schlund (Pharynx) be- schrieben wird und mit der Mundöffnung verbunden ist. Die Lage und die Form des betreffenden Organs ist so auf- fällig, dass davon schon in demersten Zeitraum der Turbellarienlitte- ratur der Gattungsname sowie daun der ganzen Familie ausgebildet wurde. (Mesostoma-Mesostomidae). Auf diese Weise werden wir bei unseren Vertretern der Olisthanellini keine grosse Abweichungen im Bau des Darmcanals und auch des Schlundes von den schon bekannten typischen Verhältnissen bei den 7yphloplaniden sehen. Zuerst ist es die Lage der Mundöffnung, welche bei jenen in der Grarr’s Monographie (7.) angeführten vier Arten etwas niedriger gelegen war (uni infolge dessen auch die Geschlechtsöffnung), so dass davon die Benennung einer Abteilung der erwähnten Familie Me- sostomidae als Opisthopora begründet wurde. Obwohl z. B. wirklich bei den Arten unserer Gattung Olisthaneila der Schlund mit der Mundöffnung im letzten Körperärittel liegt, gilt dasselbe bei den an- deren Gattungen nicht, so dass dieses Merkmal allgemein nicht er- scheint, und also andere wichtigere Momente gleichzeitig befürwortet werden müssen. Bei Olisth. albiensis liegt z. B. der Pharyox schon in der Körpermitte, obwohl die Ausmündungen der Excretionsstámme den Anforderungen der genannten Gattung völlig entsprechen. Auch bei einigen Arten der Gattung Typhloplanella, besonders dann bei Sphagnella und Taborella ist die Mundöffnung mit Schlund fast in der Körpermitte gelegen. Dagegen bei Tauridella liegt dasselbe Organ wieder im hinteren Körperdrittel. Der äussere Umriss des Pharynx sowie der Mundöffnung ist kreisförmig, nur bei den Arten der Typhloplanella kann die letztere auch vierkantig ausgezogen werden (7. Halleziana, hirudo, Vejdovskýt, Bresslaui. Siehe auch Fig. 39., 40. an der Taf. IL, dann in (14. Taf. III. Fig. 1. und in (17. Taf. III. Fig 33.). Die Grösse des Pharynx- durchmessers ändert sich nach den individuellen Dimensionen von 014—022 mm, indem sie bei Taborella dann kaum 0'1 mm erreicht. Die Verbindung der Mundöffnung mit dem muskulösen Pharynx, welcher als Ph. rosulatus benannt wurde und ein etwas abgeplattetes kugliges Gebilde vorstellt, vermittelt eine Hauteinstülpung als Pharyn- gealscheide (oder nach Lüruer Pharyngealtasche), welche an den Schlund direkt sich anschmiegt. Im Vergleich mit den Typhloplanini und Mesostomatini erscheint bei unserer Gruppe Olisthanellini ein einfacheres Verhältniss in der erwähnten Verbindung, da hier ein Ex- | Monographie der Gruppe Olisthanellini. 33 cretionsbecher fehlt, welcher bei den oben genannten Unterfamilien mit der Mundoffnung kombiniert ist. Der Schlund ist also dieser Öffnung etwas genähert und seine Höhe ist dann dem ganzen Körperdurchschnitt proportional. (Bei Ol. truncula misst diese Höhe z. B. 40—50 u vergl. Fig. 21. der Taf. II., bei 7Typhl.Vejdovskyi über 60 u.) An seiner un- teren Öffnung geht der Schlund in einen engeren Abschnitt über, der als Oesophagus bezeichnet wird und manchmal grobkörnige Drüsen aufnimmt, wie ich seinerzeit bei Typhloplanella hirudo beschrieben habe (14. Taf. III. Fig. 5.) In seiner Monographie bestätigt Lurner (S. 55.) diese meine Angaben über oesophageale Drüsen, da er solche Gebilde auch bei anderen Arten gefunden habe, obwohl schon am Darmmund. Beson- ders schön treten die betreffenden Drüsen in den Schnittserien von Typhloplanella Vejdovskyı (Taf. II. Fig. 35.) auf, an welchen sie so zu sagen in die eigenen Darmepithelzellen eingekeilt werden und eine enorme Länge his 150 u bei der Breite 27 u erreichen. Kerne selbst messen 8 «x im Durchmesser und der plasmatische Inhalt der Drüsen zerfällt in feine Vacuolen, welche im Eisenhaematoxylin schwach blauschwarz erscheinen. Bei den angegebenen Dimensionen ist es nicht zu wundern, dass sie an lebenden Tieren den Umriss des kreisförmigen Schlundes übertreten, wie diese Tatsache schon richtig JAwoRrowskı angezeichnet hat. (17. Taf. III. Fig. 33.) An unseren Schnitten ist auch keine bestimmte Grenze zwischen den Darmwänden und Mesenchym bemerkbar, obwohl die Darm- epithelzellen in einer Schicht manchmal schön hervortreten. Dieselben scheinen gelegentlich fein vacuolisiert zu sein und enthalten mannigfache Concremente, welche auffallend gelb oder schwarz tingiert werden. (Taf. II. Fig. 35. 38. cr.) Wenn diese Körperchen in grösserer Menge vorzukommen pflegen, können sie auch auf die Gesammtfarbe wirken, so dass die Tiere blasser erscheinen, wie es regelmässig für die Jngendtiere gilt. Bei Typhl. hirudo gab ich seinerzeit an, dass die Darmepithel- zellen hoch sind und so ein enges inneres Darmlumen übrig lassen, welche Erscheinung ich aus der Eigenschaft der betreffenden Art das Blut der Oligochaeten anzusaugen zu erklären suchte (14. Fig. 6. Taf. III.) Da ich von jener Zeit keine Gelegenheit hatte nochmals die obengenannte Art aufzufinden, muss jene Ansicht vorläufig als reserviert bleiben. Was dann den eigentlichen Bau des Sande im histologischen Sinn anbelangt, erscheinen bei den Arten, derer Schnittserien zur 3 34 XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: Disposition waren, dieselben Verhältnisse, welche LurTHER im seiner Monographie schon beschrieben und mit denälteren Grarr’s Angaben verglichen hat. Wir können auch in unseren Figuren die Muskelschichte aus äusseren Längsfasern, und Ringfasern, wie dann die Radialfasern und eine innere Schicht unterscheiden, welche bei verschiedenen Gattungen nicht gleiche Zahl und Entwicklung darbieten. (Fig. 21., 36., 57.) Der innere Raum wird von den keulenförmigen Drüsen ausgefüllt, welche an lebenden Tieren als feinkörnige Gebilde zwischen den Radialfasern erscheinen und bald durch ihre grössere, oder durch geringe Zahl (z. B. bei der Gattung Taborella) auffällig sind. Ihre Beschaffenheit entgegen den Reagentien ist verschieden, denn die grösseren zur Mundöffnung zugekehrten Drüsencomplexe cyanophil und also als Schleimdrüsen charakterisiert werden, dagegen die inneren feinkörnigen erythrophil erscheinen und Speicheldrüsen vorstellen. An den mit Eisenhaematoxylin gefärbten Schnittserien sind dieselben Drüsen, welche allgemein als pharyngeale Drüsen bezeichnet werden, gleich gefärbt, aber die einen grobkörnigen stär- ker, die anderen feinkörnigen schwach. Die eingeschlossenen Mesen - chympartien sind nach einfachen Kernen in allen Pharyngen unserer Arten erkennbar. Hin und her erscheinen auch Zellenelemente, welche den unipolaren Ganglienzellen ähnlich sind, obwohl auch keine Spuren nach dem sogenannten Pharyngealnervenring, welchen Lurmer bei ei- nigen Mesostomiden vorfand, beobachtet wurden. Wenn wir noch einmal die Verhältnisse der Pharyngealtasche vergleichen, erscheint bei der Gattung Olisthanella nar eine schwache dehnbare Epithelschicht vertreten, welche mit kurzen Wimpern be- setzt wird -(BRINKMANN 23. Taf. III. Fig. 7. bei Olisth. Nassonovü). Bei Ol. obtusa können dieselben fast 3 u hoch sein. Dagegen ist bei den Arten Typhloplanella Vejdovskyi und Bresslaui in der Mundöffnung wie in der Pharyngealtasche noch jene erwähnte Cuticulaschicht vor- handen, welche nur in der Ausmündungstelle kaum kennbare Wim- pern hat. Diese Cuticularauskleidung in derselben Höhe wie an der Hautschicht zeigt am besten, dass bei der Ausbildung der Pharyn- gealtasche eine Einstülpung eingetreten ist. Da die Wände der Mundöffnung durch erwähnte Verdickung des Epithels und angrenzender Muskelschicht etwas nach innen vorgewölbt sind, entsteht im lebenden Zustande jene beschriebene vierkantige Form der Pharyngealöffnung, besonders wenn die genäherten Aus- mündungen der Excretionsäste noch irgend eine Deformation der Hautoberfläche verursachen können. Ebenso behauptet Horsrex Monographie der Gruppe Olisthanellini 35 (32. S. 413.), dass Dochmiotrema keine Cilien am Epithel der Pha- ryngealtasche besitzt. B) Ueber das Nervensystem und Sehorgane. Bei allen Gattungen und Arten der Olisthanellini ist das Nerven- system durch das Gehirn vertreten, welches im Vorderkörper sich immer befindet. Beiden grösseren Arten erreichtes ziemlich ansehnliche Dimensionen, bei den kleinsten ist auch gering. Im Allgemeinen ist der Umriss des Gehirns an lebenden Tierchen vierkantig oder etwas abgerundet und von den Stäbchenstrassen in zwei oder vier Reihen umschrieben. Manchmal sind am oberen oder unteren Rand Einschnitte bemerkbar, welche auf die Verdoppelung des ursprünglichen Gehirn- knotens im Jugendzustande hinweisen. [S. Jaworowskr (19.) Taf. III. Fig. 33—35 bei der Typhloplanella Vejdovskyi]. Noch deutlicher treten die Gehirnhälften bei der Art 7yphl. Halleziana hervor, indem sie durch eine kleine Quercommissur verounden sind. (8. Taf. IV. Fig. 3., 4.) Olisthanella exigua hat auch nach Dorxer einen in der Mitte wie seitlich eingeschnürten kleinen Gehirnknoten. (24. Taf. I. Fig. 4); Olisth. truncula erinnert dann mehr an den Umriss der Typhl. Halleziana (2. Taf. III. Fig. 8.; 4. Taf. XXVIII. Fig. 19). Bei der Mehrheit der Arten liessen sich auch die vorderen Nerven zum Kör- perrande gut verfolgen, die hinteren nur kurz, da sie in den birn- förmigen Rhamnitendrüsen oder in den Geschlechtsdrüsen verloren siengen. (Taf. II. Fig. 26 no.) Nur Dorner führt an, dass bei der Art Olisth. exigua die hinteren Nervenstämme deutlich bemerkbar waren und BRINKMANN gibt bei Olisth. Nassonovi an, dass diese Längs- stämme unter Pharynx eine Commissur bilden. Bei Dochmiotrema ziehen rückwärts nach Horsrex zwei starke ventrale Längsstämme und zwei schwächere dorsolaterale Nerven. Ebenso gliedert sich bei Tauridella das Gehirn deutlich in zwei vor- dere und zwei hintere, allmählich zu den beiden Längsnerven ver- jüngten Ganglien. (Grarr S. 123.) Der histologische Bau des Gehirns gleicht bei allen untersuchten Arten den bekannten Tatsachen nicht nur bei den Typhloplaniden, sondern auch bei den anderen höheren Rhabdocoeliden, indem die Rinde aus einem Belag der Ganglienzellen und das Innere aus der feinkörnigen plasmatischen oder faserigen Substanz besteht. Die Zahl der Ganglienzellenschichten ist mannigfaltig und auch die Grösse der eigentlichen Ganglienzellen ist nicht gleich bei den Arten derselben Gattung (Taf. II. Fig. 26., Fig. 34., 38.). Bei der Art Typhl. Vejdovskyi | | | 36 XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: messen die Ganglienzellen z. B. 3—5 u, bei Typh. Bresslaw nur 2—3 u, bei Olisth. truncula 3—5 u, bei Olisth. obtusa 4—5 u. Die Ganglienzellen sind bei den meisten Arten unipolar und nur bei der Olisth. truncula erscheint auch rundliche Gestalt derselben. Von den Mesenchympartien ist das Gehirn manchmal durch eine dunkel tin- gierte Membran abgetrennt. (Taf. II. Fig. 22.) Dass die Rhamnitenstrassen dicht an diese Grenzen des Nerven- knotens sich anschmiegen, und oft ihn durchbohren, ist aus allen betref- fenden Figuren schön zu ersehen. Dasselbe gilt auch von den zer- streuten diagonalen oder länglichen Muskelfasern. Die geringen Dimensionen der Olisthanelliden im lebenden Zu- stande verursachen auch, dass auch der Nervenring im Pharynx an den Schnitten nicht bemerkt wird. Sehorgane sind in der Gruppe Olisthanellini durch soge- nannte Pigmentaugen oder pigmentlose lichtbrechende Organe vertreten. Dagegen die Gattungen Typhloplanella, Sphagnella, Taborella und Dochmiotrema haben blinde Arten, aus der Gattung Olisthanella wird nur eine Art (Olisth. albiensis) als blind angeführt. Die erste Gruppe der Arten, welche Pigmentaugen besitzen, hat dieselben teils als verästelte, teils als sogenannte diffuse Augen- flecke vertreten. Bei den meisten Olisthanellinen erscheinen die Pigmentaugen in der Zweizahl (Ol. truncula, splendida, Brinkmanni und auch bei der marinen Gattung Tauridella), oder in der Dreizahl (Ol. Nassonovii) und die grösste Ausdehnung der Pigmentflecke besitzt die Art Olisth. obtusa. Bei dieser letzten Art erscheinen in den Jugendstadien nur zwei kleine Pigmentflecke mit verästeltem Umriss. Die Pigmentkörnchen sind sehr klein und gelblich, vermehren und sammeln sich bald in der Mitte zwischen den Augenflecken an, so dass sie sich einander berühren und allmählich auch in der Läng- sachse (zwischen den Augennerven) nach unten sich verbreiten. Auf diese Weise erscheinen in der Mitte des Gehirnknotens längliche Pigmentstreifen, welche anfangs nur schwach gelblich sich glänzen. (Taf. IL. Fig. 26. u. 27.). Allmählich häufen sich die Pig- mentkörnchen am unteren Ende des Pigmentstreifens und so entsteht der dritte Augenfleck, welcher schon an der ersten M. ScuuLtze’s Abbildung (1. Taf. V. Fig, 1.) dargestellt wird und auch zur beson- deren Abtrennung der Art als Tricelis (nach Eurensere 1831, von Durzessis 1897) führte. Monographie der Gruppe Olisthanellini. 37 Da eine solche Anhäufung der Pigmentkörnchen auch auf der Rückenseite geschieht (oberhalb des Gehirnknotens), entstehen also am Vorderkörper zwei längliche Pigmentstreifen, welche bei der um 90° umgedrehten Lage sehr schön hervortreten. (Taf. II. Fig. 28. zp.) Manchmal hängen diese Pigmentflecke so zusammen, dass sie an dem Querschnitt einen Ring um den Gehirnknoten bilden, mit welchem die erwähnten Pigmentstreifen iu Verbindung stehen. An den zerquetschten Exemplaren erscheinen die Pigmentkörnchen an kuglige Zellen mit deutlichen Kernen, wahrscheinlich an Mesenchym- zellen, gebunden. Dass die äusseren Grenzen der Pigmentstreifen auch durch die inneren Stäbchenstrassen gegeben werden, ist aus der Fig. 26. und 27. der Taf. II. ersichtlich. Bei der grössten Anhäufung der Pigmentkörnchen erscheinen die Augenflecke bei unserer Art Olisth. obtusa schwarz bis schwarzbraun; bei dem durchfallenden Licht besonders am dunklen Grund oder wenn die Tiere im Schlamm durchkriechen, dunkelrot und fluoreszierend wie einige kleine Zündchen. In biologischer Hinsicht ist eben diese Erscheinung interessant, da die meisten Schlammbewohner aus der Gruppe Olisthanellini blind sind, die letzterwäbnte Art dagegen mit so auffilligen Sehorganen versehen ist. In seiner Monographie führt Donner (24. S. 28.) an, dass das Augenpigment beim längeren Liegen im Alkohol ausgezogen und also an Schnittpraeparaten nicht erhalten wird. Meine konservierten Exem- plare lagen dagegen fast vier Jahre im Alkohol und dennoch erschie- nen an meinen Schnittserien die betreffenden Pigmentflecke sehr gut erhalten. (Taf. II. Fig. 29 u. 32.) An unserem etwas schräg geführten Flä- chenschnitte ist auch die Spur des Längsstreifens eingetroffen (zp.); Pigmentkörnchen sind stark cyanophil und am Umriss der polygo- nalen Pigmentflecke erscheinen sehr kleine Häufchen der kleinsten Stäbehen, welche vielleicht von den Stäbchenstrassen ihren Ursprung nehmen und auch zur beschriebenen Lichtstrahlenbrechung sicher beisteuern. Nicht minder ist es auch BRINKMANN gelungen bei seiner Art Olisth. Nassonovii Pigmentaugen an den Querschnitten zu treffen, (28.) Taf. III. Fig. 1. öp), derer Struktur ganz mit meinen Angaben übereinstimmt. Bei dieser letzten Art kommt noch ein Retinakörperchen (l) vor, welches bei Ol. obfusa nicht vertreten ist. Soeben erreichen die Pigmentflecke von OZ. Nassonovii nicht so grosse Ausdehnung wie bei der Ol. obtusa, da sie nur in. der. Mitte durch kleine Veräste- 38 XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: lungen zusammenhängen, obwohl Nassoxov selbst die grösseren An- häufungen des Augenpigments beschreibt und abbildet. Bei den schon erwähnten anderen Arten vorkommende ver- ästelte Pigmentaugen weichen nicht von den bekannten Verhält- nissen ab, indem sie ein Pigmentbecherchen ausbilden, in welchem noch ein kleines lichtbrechendes Retinakörperchen eingesenkt liegt und gewöhnlich den Aussenrand bildet. Die abgewendeten und ein- ander genäherten Rände der Pigmentbecher gehen manchmal inein- ander (Ol. splendida nach Grarr, zeitweise auch bei Ol. truncula) oder sind entfernt und scharf abgegrenzt (Ol. Brinkmanni und Tau- ridella). Der gegenseitige Abstand der Pigmentaugen beträgt z. B. bei Ol. truncula 0'‘04—0°05 mm. Die Farbe der Pigmentbecher ist braunrot (bei durchfallendem Licht schwarz) bei den meisten Arten oder schwarz (Ol. Brinkmanm), so dass sie bei der Artendiagnose systematisch verwertet werden kann. Bei Tauridella sitzen nach Grarr (29. S. 94) an den vorderen Gan- glien zwei Augen auf, welche aus einem kleinen schwarzen, meist nierenförmigen Pigmentbecher bestehen, dessen laterale Seite 2—5 glänzende Liusen trägt. Die pigmentlosen lichtbrechenden Sehorgane behan- delt Dorner (24. S. 29) bei seiner Art Olisth. exigua, in folgenden Worten: : „Statt der pigmentierten Augen finden sich etwas vor dem Ge- hirn zwei helle lichtbrechende Organe, die den gleichen Gebilden bei Stenostoma leucops sehr ähnlich sehen, doch sind sie bei der vorlie- senden Art bedeutend grösser und fallen bei genauer Untersuchung sogleich auf.“ In ähnlichem Verhältniss stehen auch die schüsselförmigen Or- gane, welche Prorsıkow bei der Art Castrada otophthalma beschrieb (30.8: 5.): „Statt der Augen sind zwei kugelförmige, lichtbrechende Organe vorhanden, die auf denersten Blick an Otolithen erinnern. Ihre Ober- fläche erscheint bei starker Vergrösserung gebuckelt, als ob sie aus unvollständig zusammengeflossenen Kügelchen bestünden ähnlich jenen der lichtbrechenden Organe von Stenostomum leucops.“ Nochmalige Untersuchungen müssen dann entscheiden, ob wirklich diese letzten Gebilde als homologe Sehorgane den Pigmentaugen zu betrachten sind — besonders ob sie mit Gehirn oder Augennerven zusammenhängen. Die von Grarr dann aufgeworfene Frage, ob nicht bei allen der Pig- Monographie der Gruppe Olisthanellini. 39 mentaugen entbehrenden Arten ähnliche Organe vorhanden seien (BRONN-GRAFF 8. 2216), kann man mit Hinweis auf die grosse Zahl der blinden Arten in der Gruppe Olisthanellini, bei welchen gewiss solche auffällige Gebilde verschiedenen Beobachtern nicht entgehen würden, als entschieden erklären. C. Über das Excretions- oder Pronephridiensystem. Die Verhältnisse des obengenannten Systems sind für unsere Tribus viel wichtiger als irgend anderer Organe und müssen also voll- kommener behandelt werden. Da ich eine schöne Gelegenheit hatte, fast bei allen Gattungen das Excretionsapparat zu beobachten, kann ich die Aufgabe wagen, die gewonnenen Resultate zu vergleichen und mit betrefienden Abbildungen zu ergänzen. Es ist wahr, dass das Nephridiensystem in allen Detailen zu studieren zu den schwierigsten Beobachtungen gehört, indem man sie im lebenden Zustände durch- führen muss und viel Ausdauer erheischt, welche der Beobachter mitbringen soli. Wenn man z. B. mit einem Exemplar zufrieden sein muss, wie es mir bei einigen neuen Formen vorgekommen ist, dann kann uns ein gelegentlicher grösserer Druck auf das Deckgläschen leicht um das einzige Individuum bringen. Deswegen widmete ich vor- erst meine Aufmerksamkeit dem Verlauf der Excretionsäste und als ich dessen Hauptzüge aufzeichnete, schritt ich mit leichterem Herzen zur Analyse der anderen Hauptorgane. Auf diese Weise suchte ich dann meine Abbildungen naturgetreu darzubieten, obwohl man bisher nur schematische Figuren zeichnete, welche besonders in unseren Gattungen sich nicht geltend zeigten. In seiner Monographie (7.) bot zuerst L. v. GrArF eine verglei- chende Tabelle der Nephridiensysteme aller bekannten Rhabdocoeliden dar und fasste in das Schema der Mesostomiden — alle damals be- kannten Arten zusammen, obwohl dasselbe nur nach der Art Mes. Ehrenbergi dargestellt wurde. Lange Zeit nachher (zehn Jahre sind unterdessen verflossen) kontrollierte W. Vorar den Verlauf der Ex- cretionsäste bei der Art Mes. trunculum und fand, dass er nicht dem Grarr’s Schema entspricht — besonders dass die Hauptausmündungen nicht mit der Mundöffnung vereinigt sind (15), „sondern weiter hinten frei auf der Bauchseite des Tieres münden.“ „Eine Verbindungslinie der beiden Öffnungen würde etwa in der Mitte zwischen Mund und Geschlechtsöffnung hindurch gehen, ihr Abstand von einander entspricht etwa der Hälfte vom Querdurch- messer des Körpers an der betreffenden Stelle, so dass sie also den 40 XXAV. Prof. Dr. Emil Sekera: Seitenrändern etwas genähert wird. Es ist kein quer durch den Kör- per verlaufendes Endstück vorhanden, welches sich in einen vorderen und hinteren Ast gabelt, sondern es findet sich wie bei Derostomum unip. jederseits ein Gefässstamm, welcher von der Ausmündungsstelle in geschlängelten Windungen nach vorn zieht, kurz hinter den Augen nach hinten umbiegt und sich immer dünner werdend, bis nahe an’s Hinterende des Tieres verfolgen lässt. Der dünnere Schenkel liegt dorsal vom dickeren Schenkel und sieht man hier und da Seiten- zweige abtreten. Einzelne Wimpertrichter werden im ersten und letzten Körperdrittel des Tieres beobachtet.“ Es ist schon bekannt, dass diese Abweichung des Verlaufes des Excretionssystems W. Voigr auch den Anlass zur Bildung des Gat- tungsnamens Olisthanella gab, obwohl ich mit Fuurmann dagegen pro- testierte. (16. und 18.) Denn es waren mir schon derzeit viele an- dere Fälle in der Familie der Mesostomiden bekannt, welche sich unter das Grarr’s Schema nicht einreihen liessen, bis dieselben erst in der bekannten Lurser’s Monographie (27), also nach zwölf Jahren, in der Neubildung der Gattungen berücksichtigt wurden. Dabei fasste der letztgenannte Autor alle opisthoporen Mesostomiden nach Grarr’s Benennung in die Tribus Olisthanellini zusammen. Nach der oben zitierten Vorer’s Beschreibung, weicher keine Abbildung bei- gegeben wurde, suchte Grarr ein Schema für die Gattung Olisthanella zu konstruieren (33. S. 2144 Fig. 27.). Inwieweit dasselbe richtig ist, kann man leicht aus unserer Abbildung (Taf. II. Fig. 24) sehen. Es werden in der GRAFF's Figur zwei Hauptstämme, welche von den getrennten Ausmündungen nach vorne in gleicher Stärke fortschreiten angegeben, um dann in der Gehirnregion nach unten sich zu wenden und in feine Aestchen aufzulösen. Die grösste Anhäufung der Capil- laren fällt in die untere Körperspitze zwischen die Geschlechts- organe. Aus meiner Abbildung dagegen erhellt, dass der Hauptstamm wirklich jederseits durch die ganze Körperlänge in mehrfachen grösse- ren oder kleineren Windungen in derselben Stärke bis zum Gehirn fortschreitet und dann in kleinere Aestchen umbiegt. In der Körper- mitte geht von diesem Hauptstamm ein stärkerer (7 « in der Breite) mässigsich windender Längsstamm ab, der zu beiden Seiten des Schlundes bis zur Geschlechtsöffnung hinabsteigt und unweit durch separate Oeff- nung ausmündet. Bei den verschiedenen Contractionsbewegungen des . Tierchens können diese Ausmündungen der beiden Längsstämme sehr eng zur Geschlechtsöffnung genähert werden, obwohl der gegenseitige Ab- Monographie der Gruppe Olisthanellini. 41 stand der Oeffnungen gewöhnlich 17 u beträgt. Die Längsstämme entsprechen in ihrem Verlauf nur oberflächlich den Verhältnissen der Gattung Derostomum (Phaenocora), wenngleich etwas einfacher sie sich vorstellen. Dagegen können diese stärkeren Aeste völlig mit den Quer- stämmen der anderen Gruppen der Typhloplanidem verglichen werden Einige Nebenästchen lösen sich in hinterer Körperhälfte von dem Hauptstamm los, aber nicht in solcher Fülle wie am erwähnten Grarr’s Schema. Besonders muss ich aufmerksam machen, dass die Ausmündungen bei GrArr höher als die Geschlechtsöffnung angezeichnet sind, obzwar sie unter derselben zu liegen kommen, die eine an der Samenblase, die andere am Receptaculum seminis. Aus dem Vergleich der Voror's Beschreibung erhellt es auch, dass der betreffende Autor die selbstständige Abtrennung des stär- keren Längsstammes von dem Hauptstamm übersehen hat, da in dieser Stelle die Dotterstücke und Hoden in grösster Anhäufung manchmal hindern und die Excretionsstámme überdecken. Aehnliche Verhältnisse walten auch in der Nähe der Geschlechtsöffnung ob, so. dass es nicht zu wundern ist, dass der Verlauf der Längsstämme und die Lage ihrer Ausmündungen so spät berücksichtigt wurde. Auch von der Art Ofisth. obtusa erscheinen in der Litteratur nur kleine Angaben aber keine Abbildungen. Dorner bemerkt z. B. „dass die Exkretionsorgane nicht in die Pharyngealtasche, sondern bedeu- tend weiter hinten selbstständig ausmůnden.“ (S. 28.) Nach meinen Erfahrungen erscheint auch bei der letzten Art beiderseits der gleich starke Hauptstamm in mannigfachen Windungen, von welchen in der Körpermitte der stärkere Längsstamm abgeht, um dann in der Nähe der Geschlechtsöffnung auszumünden. (Taf. II., Fig. 25). Die feineren Verästelungen kommen nicht nur in der Nähe der Pigmentaugen, sondern auch noch zwischen den Rhamnitendrüsen und besonders in der Körperspitze vor, indem sie Verwickelungen bilden, in welchen schwingende Geisseln erscheinen. An der Zyxov's Abbildung) (25. Taf. IV. Fig. 2. wö.) von der Art Ol. Nassonovii sind auch die Endstücke der stärkeren Längsäste mit ihren Ausmündungen unterhalb des Schlundes, aber höher als die Geschlechtsöffnung angezeichnet. Da auch Brıykmann (28) keine detaillirten Angaben von der letzten Art in dieser Hinsicht dargeboten hat (S. 77.) muss man noch einmal das Verhältniss der betreffenden Ausmündungen der Geschlechts- offnuug kontrolieren. Die extremste Lage der Nephridienäste und ihrer IA ITI = nn m ner 42 XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: Ausmündungen bietet dann die neue Art Olisth. albiensis. (Taf. I. Bis.3. ex.) Die beiden Längsstämme lösen sich in der Höhe der Schlund- öffnung ab und münden ziemlich weit von der Geschlechtsöffnung am Anfang der Körperspitze zu beiden Seiten der Dotterstöcke, so dass ihr gegenseitige Abstand genug bedeutend ist. Der Verlauf der Haupt- stämme bis zum Gehirn und an die Körperspitze bietet nichts ab- weichendes, da die feineren Nebenäste fast parallel nach Umbiegung in entgegengesetzter Richtung zur Schlundgegend fortschreiten. Bei der anderen neuen Art Olisth Brinkmannı gelaug es mir keine Erfahrungen von dem Excretionsapparat anzusammeln und ich muss also nur indirekt aus dem Fehlen der Queräste in der Umge- gend der Schlundöffnung auf die Angehörigkeit zur erwähnten Gattung schliessen. (Taf. I. Fig. 1.). Ebenso verhält es sich mit den Angaben Dorxer’s von der Art Olisth. exigua (24. S. 29.): „In seiner (d. i. d. Pharynx) Nähe münden die Excretionsorgane aus. Jedenfalls stehen sie nicht mit der Pharyngealtasche in Verbindung, sondern die Ausführungsgänge sind von einander getrennt wie bei Mes. trunculum.“ Da aus diesen Sätzen nicht zu erkennen ist, ob die Ausmündungen der Excretions- äste auch in irgend einer Beziehung zur Geschlechtsöffnung stehen, ist es möglich, dass die betreffenden Verhältnisse auch an die Gat- tung Typhloplanella mahnen, weil die anderen Umstände in den Ge- schlechtsteilen eher an die letztgenannte Gattung hinweisen. Es wird auch eine Nachuntersuchung dieser Art nötig sein. Solches Bedürfnis gilt noch von Olisth. splendida nach den Haıwez’ Angaben, wie ich schon in der Einleitung der vergleichenden Abteilung nach den eigenen Worten des letztgenannten Autors angeführt habe. (S. 20.) Wenn wir die mitgeteilten Tatsachen über die Verhältnisse des Nephridiensystems bei der Gattung Olisthanella übersehen, bleibt also als gemeinsamer Charakter die Lage der getrennten Ausmündungen in der Nähe oder unterhalb der Geschlechtsöffnung geltend. Anstatt der Queräste erscheinen nur stärkere, symmetrisch fortschreitende Längs- stämme, welche in der Körpermitte oder in der Höhe der Schlund- öffnung von den schwächeren Hauptstämmen abgehen. Die feineren Verästelungen schreiten auch in verschiedenen Richtungen durch den Körper fort. Der Verlauf der Nephridienáste bei der Gattung Typhloplanella erinnert schon an die bekannten Angaben bei den Typhloplaniden selbst. Monographie der Gruppe Olisthanellini. 45 Ziemlich abweichend erscheinen nur die Verhältnisse bei der äl- testen Art 7. Halleziana, wie dieselbe VzspovskY (8) mit folgenden Worten beschrieben hat: „Die Wasserkanäle verlaufen zu beiden Seiten des Körpers in zahlreichen Windungen und treten an einigen Stellen, besonders am Vorderteile des Körpers immer deutlich hervor (Taf. IV. Fig. 4. vr). Stets vermag man 2 Hauptzweige zu verfolgen, welche sich im vorderen Teile des Körpers, beiläufig dort, wo sich die Ge- hirnganglien unter den Drüsen verlieren, umhiegen ; auf ihrem gan- zen Verlaufe verzweigen sich die Wasserkanäle reichlich zu beiden ‘Seiten des Leibes im Körperparenchym in feine immer genug deut- ‘liche, silberglänzende Zweigchen. Die Mündengen der Wasserróhren befinden sich zu beiden Seiten des Schlundes. (Taf. IV. Fig. 7 o.) Aus den inneren Hauptkanälen treten seitliche, spärliche Win- dungen bildende Querzweige hervor, die am Ende in ein Bläschen anschwellen, das regelmäßige Pulsationen ausübt; in dieser Hinsicht sleichen sie vollständig den Endblasen der Segmentalorgane der An- neliden. Ueber die feinere Struktur der Wassergefässe habe ich keine genaueren Untersuchungen angestellt; ich weiß nur, daß im Innern keine flimmernden Wimpern sind, wie bei anderen Mesostomideen . . .“ Aus der Beschreibung wie der Abbildung geht hervor, daß die klei- nen Queräste mit den mächtigeren Querstämmen anderer Typhlopla- niden verglichen werden können, obwohl sie zugleich an einen Ur- zustand oder Verkümmerung hinweisen. : Schon an der Abbildung meiner Art Typhloplanella hirudo (14. Taf. II. Fig. 7.) erscheinen, wie bei den Typhloplaniden oberhalb des Schlundes aus den Hauptstämmen abzweigende Querschlingen, welche in der Nähe der Mundöffnung durch zwei Öffnungen aus- münden. Ihre Lage nähert sich mehr dem Pharynxumriß. Die parallel verlaufenden feineren Nebenästchen verästeln sich nach der Umbiegung in der Gehirngegend nicht nur oberhalb des Schlundes, sondern auch in der Körperspitze. Dagegen ist die Jawo- rowskr’s Abbildung der Excretionsäste bei der Art Typhlopl. Vejdov- ský: (17. Taf. III., Fig. 37.) etwas schematisch angezeichnet, indem die Abtrenung der Queräste von den Hauptstämmen nicht genau dar- ‚gestellt wurde. In dem betreffenden Text heißt es wie folgt: „Das Wassergefässystem endet im Vorhof über dem Pharynx, ähnlich also wie „bei den übrigen Mesostomiden. Diese Quergefäße biegen sich je- *) Diese Figur erlaube ich mir mit der gefälligen Bewilligung des oberwähn- ten Autors in Fig. 40. Taf. II. der Vergleichung wegen zu reproduzieren. “ 44 XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: doch aus, und man sieht sie in einem Punkt (w) aus der Vereinigung zweier grösserer Aeste entstehen, je einem vorderen (ng) und einem hinteren (nt). Die vorderen Aeste (ng) gelangen unter fortwährenden Biegungen nach rechts und links bis zum Gehirnganglion, wo sie nach Abgabe kleiner Seitenäste nach vorne, gegen den Pharynx ein- biegen. Die hinteren Aeste sind im allgemeinen schwächer entwickelt, verlaufen parallel mit den Körperrändern, bis sie zuletzt durch Veräste- lung verschwinden.“ (S. 50, d. deutschen Resume). Nach meinen späteren und erneuten Erfahrungen stimmt der Verlauf der Nephri- dienäste dieser letzten Art mit jenem, welcher von der Typhlopl. Bresslaui in der Fig. 39 auf der Taf. II. angegeben wird und als typisch für die Gattung Typhloplanella erkannt werden kann. Aus dieser Abbildung erhellt, dass die stärksten und breitesten Queräste nur kurz oberhalb des Schlundes von den nach vorne und hinten sich ziehenden gleich starken Hauptästen abzweigen, um in der Nähe der Pharynxöffnung auszumünden. ohne ein gemeinsames Be- cherchen zu bilden. Der Abstand der Ausmündungsöffnungen von der eigentlichen Mundöffnung kann verschieden sein und hängt vielmehr von den Körper- oder Pharynxtasche bewegungen ab. JAworowskı selbst zeich- net diese Öffnungen der Excretionsáste schon in der geraden Linie mit der Mundöffnung, aber doch näher dem Schlundrande, obwohl er dabei von dem Vorhof spricht. Noch mehr liegen die Ausmündungen der Nephridien der Mund- öffnung genähert bei der letzten Art T. Bresslaui, so dass wir einen allmäblichen Uebergang in dieser Kombination mit der Pharyngeal- tasche bei den genannten vier Arten der Gattung Typhloplanella sehen können, welcher in auderer Hinsicht und in Bezug auf die Ge- schlechtsöffnung schon bei der Olisthanella wahrzunehmen war. Dass diese Tatsachen sehr gut zur Erklärung der bekannten Verhältnisse bei einigen Gattungen der Gruppe Typhloplanim (z. B. bei Strongy- lostoma, Tetracelis, Rhynchomesostoma ete.), welche LuTHER als niedri- gere Stufe angesehen hat, wie auch in den Mesostomatini (Mes. pro- ductum hat z. B. keinen besonderen Excretionsbecher, sondern zwei Anschwellungen an der Mundöffnung nach meinen Erfahrungen) bei- zutragen werden, kann jedem Fachmann ersichtlich sein. Auch den Verlauf der Nephridienäste bei der Gattung Sphag- nella können wir aus der Fig. 13. auf d. Taf. I. verfolgen, welcher noch mehr an die eigentlichen Typhloplanidengattungen erinnert. Die Monographie der Gruppe Olisthanellini, 45 Ausmündungsöffnungen der stärksten Queräste, welche ziemlich hoch in der Hodengegend von den Hauptstämmen sich abtrennen, fallen schon in die Pharyngealtasche ein, ohne das Becherchen auszubilden. Die Umbiegungen der feineren Äste sind auch am Gehirn, sowie in der hintersten Körperspitze. Es scheint, dass auch bei Taborella dieselben Verhältnisse ob- walten, obwohl nur die Queräste angezeichnet werden könnten. (Taf. I., Fig. 16 ex.). Es ist zu bedauern, .dass es Grarr nicht gelungen ist etwas von den Excretionsorganen bei Tauridella zu sehen, obwohl die gesammte Lage der Geschlechtsorgane und andere Merkmale sehr gut für die Systematik in unserem Sinn verwertet werden könnten, Was den feineren Bau des Nephridienapparates betrifft, müssen wir noch einige Erwähnungen teils von der histiologischen Beschaffen- heit der Excretionsstämme, teils von ihren Endigungen im Körperge- webe machen. In erster Hinsicht erschienen an anseren Schnittserien keine Belege für diese feinen Organe, da sie bei den ohnedem klei- nen Körperdimensionen verloren giengen, Nur an einigen Flächenschnit- ten von Dochmiotrema sind in der Nähe des Schlundes doppelt kon- turierte Schlingen (in der Breite etwa von 5 u), wahrzunehmen, welche einfache epithelartige Wände ohne irgendeine Muskelschichte besitzen. Solchen Bau haben gewiss die anderen Arten, da auch bei allen Typhloplanidenarten gleiche Verhältnisse vorkommen. Wenn dagegen Horsrex von dem Endkanal des vermeintlichen Excretionsastes auf der rechten Seite (nahe der Bauchseite) sagt, dass sein Bau zusammengesetzt ist, kann man selche Tatsache nur aus der Verwechslung, auf welche ich schon (S. 23.) hingewiesen habe, erklären. Der schwedische Autor sagt z. B. „Die Wandung des Endkanals ist verhältnissmässig dick. (2—3°5 u). Sie besteht aus einer kernlo- sen Plasmaschicht, die gegen das Lumen eine festere Membran bildet und aussen von einer dünnen, wie mir scheint, nur Längsfasern ent- haltenden Muscularis umgeben wird. Ausserdem finden sich gröbere Muskelfasern, die von dem Hautmuskelschlauch in wechselnder Ent- fernung von dem Excretionsporus ausgehen und an dem Kanal etwa an der Umbiegungsstelle inserieren“. „Der Excretionsporus hat einen komplizierten Bau...“ „Das innere Ende des Endkanals steht mit gewöhnlichen Excretionsgefässen in Verbindung. Ueber den Verlauf der letzteren kann ich nichts angeben; an Schnitten sehe ich nur zwei Hauptstämme, deren Querschnitte, der Bauchseite genähert, ich in allen Körperregionen wiederfinde.“ (32 S. 413—414 L. c.) 46 XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: Besonders an den Querschnitten erschienen die vermeintlichen Spuren der Excretionslacune sehr gross (bis 21 u) im Durchmesser und essind einige Schnitte, welche die Umbiegung des betreffenden Kanals zum Geschlechtsraum darstellen sollten, ausgefallen, so dass derselbe als ein isoliertes Organ aufgefasst wurde. Damit scheint mir die ganze Frage über Dochmiotrema erledigt zu werden. In den feineren Verästelungen kommen zahlreiche Wimpern vor, welche zu schnelleren Bewegungen der Excretionsflüssigkeit die- nen sollen. Die Zahl der Wimperflammen sowie ihre Länge wurde nicht bei un- seren Arten angegeben, da dieselben gewöhnlich nur geläufig oder mit kleineren Vergrösserungen beobachtet wurden. Auch die bekannten Wimpertrichter werden selten erwähnt. Nur bei Sphagnella gelaug es mir die äussere Form eines solchen Organes anzuzeichnen (Taf. L, Fig. 14.), welche etwas von der bekannten bei Mes. Ehrenbergi ab- weicht. Nicht minder gibt es keine genauere Angabe über den Zusam- menhang der letzten feinsten Âstchen mit dem Körpermesenchym, aus derer Elementen die Excretionsflüssigkeit abgeführt werden soll. Ueber alle diese unbekannten Detaile sowie über die Beschaffenheit der Flüssigkeit selbst werden noch weitere spezielle Vorstudien not- wendig sein. Wenn wir also noch einmal die mitgeteilten Ausführungen über das Nephridiensystem bei der Gruppe Olisthanellini übersehen wollen, besonders mit Hinsicht auf die Lurner’s Ansichten, welche von ihm beim Vergleich in anderen Gruppen 7’yphloplanıni und Mesostoma- tim aufgeworfen wurden (27. S. 60. 1. c.), muss man damit überein- stimmen, dass wir einen allmählichen Uebergang der Verhältnisse bei den angeführten Gattungen bis zu den höchsten Wesostomatim konstatieren können. Obwohl das von Lunner abgebildete und als Olisthanella-Typus erklärte Stadium in der Entwicklung der Art Mes. Ehrenbergi (27. Taf. IL, Fig. 24) ohne Exeretionsbecher mehr an unsere Gattung Typhloplanella hinweist, ist es nicht ohne Interesse, dass der syste- matische Wert des Excretionsapparates in der ganzen Familie Typhlo- planidae durch diese allmähliche Entwicklungsreihe innerhalb der beschriebenen Gattungen gestiegen ist. Wie sehen daraus, wie die stärksten Längsäste mit zwei Aus- mündungsöffnungen von der hinteren Körperspitze zur Geschlechts- öffnung, dann zur Mundöffnung heraufsteisen, indem die genannten 0 Monographie der Gruppe Olisthanellini. 47 Längsäste in die Queräste übergehen und in die Mundöffnug gemein- sam durch ein Becher ausmünden. Dass diese Queräste endlich durch eigentümliche Lebensweise verkümmern können, zeigen uns die Ver- hältnisse bei Typhloplanella Halleziana Vejd. Nicht mindere Bedeutung haben eben die geschilderten Verhält- nisse bei der Gattung Olisthanella (besonders bei Ol. albiensis), wenn wir auf die Gattungen und andere Familien der Rhabdocoelen Acht nehmen werden, welche auch doppelte und getrennte Ausmündungen der Excretionsäste in der hinteren Körperhälfte, oder endlich in der Körperspitze selbst haben. — (Derostoma, Dalyellia, Opistoma, Gyru- trix, Jordania) im Vergleich mit Macrostomiden und Prorhynchiden, welche dagegen die Nephridienausmündungen in der vorderen Körper hälfte besitzen. D. Ueber die Geschlechtsorgane. Der Bau und die Anordnung der Geschlechtsorgane in der Tri- bus Olisthanellini stimmt jm Ganzen mit den bekannten Verhältnissen bei der Familie Typhloplamdae überein, welche den zwitterigen Cha- rakter mit einer Geschlechtsöffnung kennzeichnen. Die ungleiche Lage der letzteren gab schon GrArr in seiner Monographie Anlass zur Bildung zweierlei Subfamilien im Umkreise der Mesostomiden. (Prosopora entgegen den Opisthopora.) Auch bei unseren Gattungen bleibt das erwähnte Merkmal in seiner Bedeutung geltend, da bei einigen Arten die Lage der Geschlechtsöffnung bis in der Körperspitze kon- statiert wurde, welche Arten damit als Vertreter neuer Gattungen bestimmt wurden. (Sphagnella, Tauridella vielleicht auch Dochmio- .trema und Typhloplanella Sillimani). Bei den anderen, wie Olisthanella und Typhloplanella kommt die Geschlechtsöffnung in die Mitte zwischen die Mundöffnung und Körperspitze oder der ersten genähert zu liegen. Die bisher erwähnten Gattungen haben auch die Gesammtanordnung — und zwar in symmetrischer Lage — um die Geschlechisöffnung ge- meinsam ; dagegen bei der Gattung Taborella nehmen die weiblichen die vordere Partie oberhalb der Geschlechtsöffnung die männlichen nur die hintere Körperspitze unterhalb derselben ein. Obwohl bei den meisten Arten der protandrische Charakter der zwitterigen Organe zur Gel- tung kommt — am deutlichsten z. B. bei Sphagnella — erscheint bei der Taborella eine sehr seltene Ausnahme*) (vielleicht für alle Rhabdo- *) Ob bei Typhloplanella Sillimani auch die Geschlechtsorgane protogynisch angelegt werden, muss vorläufig unentschieden bleiben, — | 48 XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: coeliden), in einem protogynischen Charakter der Geschlechtsentwick- klung. Es kommt also beim ersten Typus zuerst zur Anlage und Aus- bildung der Hoden und allmählich der anderen Organe ringsum die Geschlechtsöffnung, zuletzt wachsen die Dotterstöcke und Eibehälter an und dann verden die Eichen ausgebildet und abgelegt. Die zeitlichen Unterschiede in der erwähnten Ausbildung der Geschlechtsorgane sind bei vielen Arten nicht auffällig und nur bei der Art Sphagnella Lutheri konnten die männlichen Organe ihre Tätigkeit ausüben, obwohl die weiblichen kaum angelegt wurden. Bei der Gattung Taborella erschienen dagegen schon die Dotterstöcke aber die Samenblase war noch nicht mit Spermatozoen angefüllt, da auch in den Hoden nur Spermocyten vertreten waren. Sobald also im Allgemeinen die Samenblase mit Samenzellen vollgepropft war, möchte es zur Begattung kommen (selbstverständlich mit älteren weiblich ge- reiften Individuen), obwohl die anderen Organe z. B. die Dotterstöcke vollends noch nicht entwickelt werden müssten. Alle um die Geschlechtöffnung gesammelten Geschlechtsorgane münden in einen besonderen Raum (Atrium genitale), welcher bei allen Arten der Olisthanellini ziemlich kleine Dimensionen besitzt. Mit Ausnahme einiger Arten der Gattung Typhloplanella, bei welchen der Geschlechtsraum auch zum Eihälter wird (7. Vejdovskyi) ist seine Function nur temporär, indem er die reifenden Geschlechtszellen mit ihren Derivaten aufnimmt, um dieselben weiter in die betreffen- de Fruchtstelle zu befördern. Der ganze Bau entspricht also völlig dieser Aufgabe, da die Muskelschichten der Haut auch die äus- seren Wände bilden, die Epithelschicht dann das Innere auskleidet, wobei noch zur besonderen Umformung der Epithelzellen in drüsiges ‚Epithel stattfinden kann. Dazu tragen auch viele Drüsenzellen bei, welche manchmal häufig in den Geschlechtsraum ausmünden und mit ihren Sekreten zur Behaltung der Feuchtigkeit im Innern des Geschlechtsraumes dienen können (Taf. II. Fig. 21 atg gla). Auf diese Weise erklärt man gewöhnlich Atrium genitale als ein Produkt der Hauteinstülpung, welche Ansicht durch die Verhältnisse der Gewebe unterstützt wird. Die Verbindung des Geschlechtsraumes mit der Geschlechtsöffnung vermittelt eine engere Geschlechtsscheide, welche dehnbar ist und bei der Begattung auch das betreffende Organ auf- nehmen muss. (Taf. I. Fig. 20. vg., Taf. IT. Fig. 21. pg.) Bei den grösseren Arten der Typhloplaniden wird noch ein Teil des verlängerten Geschlechtsraumes, welcher zu den weiblichen Orga- nen führt, als gemeinsamer Gang (Ductus communis) bezeichnet. Bei Monographie der Gruppe Olisthanellini. 49 unseren Arten kann man nur bei der Olisthanella iruncula (Taf. I. Fig. 20.) und OZ. Nassonovu (28. Taf. III. Fig. 6. de) und vieleicht bei Dochmiotrema den erwähnten gemeinsamen Gang unterscheiden; bei den anderen der geringen Dimensionen wegen ist derselbe wenig auffällig. Männliche Geschlechtsorgane bestehen wie bei allen Rhabdocoeliden aus den Hoden und deren Ausführungsgängen, welche in die Sammelorgane (Samenblasen) ausmünden. Obwohl die Ver- hältnisse dieser Organe bei LurHER und Grarr (33) bei den Olistha- nellini als einfach und niedrig organisiert beschrieben werden, gestalten sie sich jedoch in vieler Hinsicht mannigfaltig, so dass sie nichtim Allge- meinen als Typus für die Gattung Olisthanella gelten können. Wenn z B. bei den allen Arten die Paarigkeit der Hoden angefordert wird, macht die Art Olisth. Brinkmanni eine Ausnahme, da sie nur ein kleines Hodensäckchen unter dem Gehirn besitzt (Taf. I. Fig. 1. Ze) und also auf die niedrigste Stufe der ganzen Gruppe zu stellen ist; denn solche Fälle erscheinen unter den Rhabdocoeliden sehr selten. Die andere Mannigfaltiskeit in der Form der Hoden bezieht sich auf ihre Grösse, beziehungsweise Länge, da bei einigen Arten der Gattung Olisthanella die schlauchförmigen Hodensäcke bis zum Gehirn reichen und nur bei Olisth. albiensis als keulenförmige Säckchen in der Schlundgegend erscheinen (Taf, I. Fig. 3. te). Auch in der Gattung Typhloplanella sind die Hoden nicht gleich gebaut; bei den Arten 7. Halleziana und Bresslaui stellen sie keulenförmige Säckchen vor, welche über den Schlund bis zum Ge- hirn werden können, bei 7. Vejdovskyi und exigua sind nur kleine ovale Organe, welche noch unter dem Pharynx zu liegen pflegen. Mobb 54 11%, 24, Taf. 1- Fig. 408 Bat His) Bei 7. hirudo habe ich seinerzeit beschrieben, dass die Hoden als schlauchförmige Säcke mehr zur Bauchseite genähert zu beiden Seiten des Körpers fortschreiten, so dass die Samengänge von der Mitte derselben ausgehen (14. Taf. IU. Fig. 8.) Durch die vielfachen und anstrengenden Körperbewegungen können die kleinlichen Hoden hin und her verschoben werden, so dass sie auch über den Schlund zu liegen kommen. Dies geschieht beson- ders bei der plötzlichen Tödtung der Tierchen, bei welcher der Pha- rynx gewaltig ausgestülpt zu werden sucht und manche Veränderungen in der Lage der anderen Organe bei krampfhaften Bewegungen ver- ursachen kann. (Taf. II. Fig. 21 und 37če.) Deswegen kann man auf die Lage der Geschlechtsorgane, wie sie auf den Schnitten manchmal - 4 50 XXIV. Prof, Dr. Emil Sekera: vorzukommen pflegt, kein so grosses Gewicht beilegen, aber immer an den frischen lebendigen Objekten kontrollieren. Bei Sphagnella und Dochmiotrema sind die keulenförmigen Hoden vor dem Pharynx ge- legen. (Taf. I. Fig. 13., 32. S. 415.) Bei Tauridella sind nach Grarr (29. Taf. IL Fig. 12%e) die Hoden klein und birnförmig; sıe finden sich jederseits hinter dem Gehirn und verschmälern sich hinten rasch zu den Samengängen. Eine Ausnahmstelle nimmt die Gattung Taborella ein, bei welcher die Hoden in der hinteren Körperspitze liegen und aus (doppelten ge- ringen ovalen Säckchen bestehen, welche aus den Stellen, wo sie sich berühren, kurze Samengänge entsenden. *) Im allgemeinen nehmen die Hoden die Rückenseite des Körpers ein (mit Ausnahme der 7. hirudo uud vielleicht Odisth. Brinkmanni oder Taborella) und sind mit feiner Membran umgeben, welche auf den Schnitten keine weitere Struktur zu e:kennen lässt. (28. Taf. I. Fig. 3.t. Tat. II. Fig. 32. u 37.) Alle sehlane we keulenförmige oder rundliche Hodensäckchen verschmälern sich am unteren Ende in verschieden lange Samengänge, welche auch durch eine feine Membran begrenzt werden und in die Samenblase übergehen. Dabei ist der rechte Samengang länger als der linke. Bei einigen Arten z. B. bei Tauridella und Sphagnella schwellen diese Vasa de- ferentia in kuglige Gebilde an, welche als falsche Samenblasen beschrieben werden. (29. Taf. II. Fig. 12vd). Die Ausmündung der Samengänge am oberen Scheitel der Samen- blase ist bald gemeinsam, bald von einander getrennt. Am auffallendsten erscheint dieser Abstand bei Sphagnella, wo die (Taf. I. Fig. 13.) Samengänge zu beiden Seiten der rundlichen Samenblasen hinein- treten. Den Inhalt der Hodensäcke bilden die Samenzellen (Sper- matozoën), welche gewöhnlich in grosser Menge angehäuft und all- mählich durch Samengänge in die Samenblase übergeführt werden. Die Form und individuelle Grösse derselben ist für unsere Arten ziemlich verschieden, obwohl der fadenförmige Charakter fast bei allen Olisthanellinen erhalten wird. Einige nicht übereinstimmende Angaben über die Eigenschaften der Spermatozoiden müssen auf Rechnung der nicht einheitlichen Untersuchungsmethode gelegt werden. Sobald nämlich die Samenzellen mit Wasser in Berührung kommen, *) Eine solche Lage der Hoden hat z. B. auch Lutheria, obwohl sie grössere und einfache ovale Säckchen vorstellen (32. Taf. XXIV. Fig. 2.). Monographie der Gruppe Olisthanellini. 51 sterben sie ab und man muss sie im lebenden Zustande gleich nach Zerplatzung der Hodenwände oder der Samengänge beobachten. Auch in der Samenblase oder in den anderen Aufnahmestellen sind sie manchmal so zusammengeballt, dass sie nicht messbar sind. Nicht minder gilt es von den Samenzellen, welche in den verschiedenen Geschlechtsorganen auf den Schnitten erscheinen. Ihre Länge wie Form kann durch Reagentien verändert werden, so dass man sie immer mit den lebenden vergleichen muss. Schon in der Gattung Olisthanella erscheinen verschiedene Typen der Samenzellen. Einfach fadenförmige Spermatozoën besitzen die Arten Ol. Zruncula (in der Länge 70—80 u) — welche von GrArr als O1 mm lang mit spitzigem Köpfchen angegeben werden (4. Fig. 20,.Taf. XXV., 33. Fig. 4.) Ol. obtusa (10 u), Typhloplanella m- rudo und Bresslaui (in der Länge 40—80 u, Taf. I. Fig. 30.) und Tauridella iphigeniae (in der Länge 012-016 mm 29. Taf. II. Fig. 16.) — sowie auch Dochmiotrema limicola (32. Taf. XXII. Fig. 10.) im Receptaculum. Fadenförmige lange Spermatozoën mit grossen Köpfchen beschreibt VesvovskY bei Typhloplanella Halleziana (8. S. 53. 1. c.), einfache dicke, aber kurze Fäden ohne Geissel (sogen. gesäumte), BRINKMANN bei Olisth. Nassonovů (28. Taf. III. Fig, 8.). Ziemlich lange, (50 u) aber einfach nadelförmige, etwas gekrümmte Samenzellen besitzt Sphagnella Lutheri (Taf. I. Fig. 13 und 15.) als abweichende Form wie die Art Olisth. splendida (33. Taf. XXV. Fig. 26.) Die Samen- zelle der letzteren Art beschreibt Grarr (7. 5. 153.), dass sie mit einem kugeligen, hellen, scheinbar hohlen „Kopf“ versehen ist, dessen Oberfläche kleine stark lichtbrechende, knopfartige Erhöhungen hat und eine sehr feine, kurze Geissel trägt. An der dieser entgegenge- setzten Seite geht der „Schwanz“ ab, dessen dicke Basis sich allgemach zu feiner Spitze verjüngt. Der Schwanz zeigt lebhafte Schlängelun- gen, wogegen die feine, kurze Geissel nur schwache, pendelnde Be- wegungen erkennen liess. Derselbe Autor erwähnt noch, es bleibe dahingestellt, ob diese. kopfartige Anschwellung normal oder eine Folge der Wassereinwir- kung sei. Die kleinsten und schwach differenzierten Samenzellen er- scheinen bei den Arten Typhloplanella Vejdovskyi (Taf. II. Fig. 37.), (vielleicht auch bei 7. exigua) und Olisthanella albiensis. Bei Tabo- rella waren die Spermatozoën noch nicht reif, obwohl sie gewiss nur geringe Dimensionen besitzen können. Aus dieser Uebersicht geht hervor, dass schon in einer kleinen 52 XXEV. Prof. Dr. Emil Sekera: Gruppe wie die Olisthanellini sich darstellen, verschiedene Typen vertreten sind, obwohl man nicht vergessen darf, dass die beschrie- benen Spermatozoën mit einfacher Methode und manchmal auch mit kleinen Vergrösserungen beobachtet wurden, so dass viele genauere Detaile entgangen sind, welche die neuesten Beobachter an anderen Beispielen zu sehen pflegen. In allen Organen, welche die reifen Sa- menfäden beherbergen, sind heftige Bewegungeu derselben zu beob- achten, z. B. in den Samenbehältern, indem die Spermatozoën lange Zeit rotierend und schlängelnd hin und her fortschreiten können. Was die Spermatogenese betrifit, welche bei anderen Mesosto- miden schon öfters studiert wurde, bieten unsere kleinen Arten kein günstiges Material dazu, obwohl die schlauchförmigen Hoden genug lang sind, aber die Spermatocyten gering erscheinen, um alle Phasen klar darzustellen. Die gröberen kugelförmigen und sternförmigen Sta- dien zeichnet schon Suurrze bei Olisthanella obtusa (1. Taf. V. Fig. le); an unseren Schnittserien von derselben Art vertretene Zellen- haufen (Taf. II. Fig. 32.) erscheinen genug undeutlich, so dass man weitere Nachuntersuchungen nach neueren Erfahrungen unternehmen muss. Dabei erhellt es selbstverständlich, dass der Entwicklungs- gang der Samenzellen von den schon bekannten Tatsachen kaum unter- schiedlich erscheint. Den eigentlichen Sammelplatz der Samenzellen bildet ein ver- hältnissmässig auffälliges und grosses, birnförmiges, kugelförmiges oder eiförmiges Organ, das Samenblase (vesicula seminalis) benannt wurde. Dieselbe kommt bei normaler Lage, wenn wir von der Bauch- seite beobachten, meistens auf die linke Seite zu liegen, obwohl sie manchmal die mittlere Stelle zwischen den Geschlechtsorganen ein- nehmen kann. (Taf. I. Fig. 6. 16., Taf. II. Fig. 25vs.) Die Grösse der Samenblase entspricht gewöhnlich den Körper- dimensionen; nur bei den ziemlich kleinen Arten wie bei Typhlopla- nella Bresslaui (Fig. 5. Taf. I.) oder Taborella (Taf. I. Fig. 16.), und Sphagnella (Taf. I. Fig. 13.) erscheinen die grösseren Masse. Der Längendurchmesser der Samenblase bei der ersten erwähnten Art beträgt 0:14 mm, bei der zweiten 0:1 mm; die Breite der Samen- blase bei der Olisth. truncula, obtusa, Sphagnella gleicht auch 0:1 mm; die kleineren Arten haben auch geringere Dimensionen. Den inneren Raum der Samenblase nehmen zuerst die Samen- fäden ein, welche teils kuglige Ballen bei den meisten Arten aus- Monographie der Gruppe Oiisthanellini. O (Sb) bilden (bei Olisth. Nassonovů spiralige Masse), teils in Reihen ange- ordnet werden können (Sphagnella). Die untere Abteilung der Samen- blase ist von lichtbrechenden Körnchen ausgefüllt, welche als acces- sorisches Kornsekret angeführt werden. Ihre Grösse kann manniefaltig sein; einmal sind sie kaum messbar, andersmal erscheinen sie grob. Bei einigen Arten findet man in der Samenblase zweierlei Sekrete (und dies ein feinkörniges und grobkörniges), welche auch räumlich abgetrennt werden können, z. B. bei Olisth. truncula (Taf. II. Fig. 21vs). Wie bei den Mesostomiden erscheint der Kornsekret erythrophil oder cyanophil und stammt von den Drüsen, welche in die obere Abteilung der Samenblase fast bei allen Arten einmünden. Die mächtigste Anhäufung der Körnerndrüsen, welche birn- förmig sind, erscheint z. B. bei Typhlopl. Bresslaui (Taf. I. Fig. 6gla), bei welcher Art ausnahmsweise die langen Ausführungsgänge in die untere Abteilung der Samenblase ausmünden. Bei Typhlopl. Vej- dovskyı sind die Körnerdiüsen in zwei Gruppen zusammengestellt, welche von einander abgetrennt zu beiden Seiten des oberen Randes der Samenblase angehäuft werden (Taf. I. Fig. 12.), so dass die Ballen der Samenfäden in die Mitte der Körnersekrete zu liegen kommen. Ähnlich verhält es sich in der Samenblase von Olisth. exigua nach Dorner (24. S. 30.) Bei der Ofisth. obtusa sind längere grobkörnige und kürzere feinkörnige Körnerdrüsen am oberen Rande vertreten, so dass damit die erwähnte zweifache Beschaffenheit des Körnersekretes erklärt werden kann. (Taf II. Fig. 25gla.) Eine räumliche Absonderung des Körnersekretes besitzt Olistha- nella Brinkmanni (Taf. I. Fig. 1.) und Typhloplanella Bresslaui (Taf. I. Fig. 8. 9.), bei welchen Arten sogar eine feine Zwischenwand ver- treten ist, so dass die Sekretkörnchen fast ganze Hälfte der Samen- blase der Läng nach einnehmen. Bei der Art Typhlopl. Halleziana wird das Körnersekret schon in die chitinigen Teile des Begattungs- organs, eingeschlossen, obwohl VEinovskY selbst bekennt, dass er keine Körnerdrüsen gesehen und nur aus Analogie mit anderen Mesosto- miden auf ihre Anwesenheit zu schliessen gewagt hat (8., S. 53.) Auch Typhlopl. hirudo hat nach meiner älteren Beschreibung eine besondere Ausmündungsstelle der Körnerdrüsen (14. Taf. III. Fig. 9. Zip.) welche oberhalb des Begartungsrohres liegt, so dass feinkör- niges Sekret direkt in das letztgenannte Organ übergeht und einen Eindruck der feinen Bezahnung derselben verursacht. Bei Tauridella erscheinen auch zwischen den falschen Samen- blasen einige Büscheln von birnförmigen Körnerdrüsen, derer Sekret DA XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: seitlich in glänzenden Körnchensträngen in der Samenblase sogar bis zur Hälfte angesammelt wird. Olisthanella Nassonovü zeichnet sich nach Zvrov (25., Fig. 3. kd.) mit langen Ausführungsgängen der Drů- senbüscheln aus, welche zu beiden Körperseiten nach hinten fort- schreiten und gemeinsam mit den Samengängen in die Samenblase hin- einmůnden. Das Sekret soll nach BŘINKMANN nur erythrophil sein. Nur bei Olisth. splendida und albiensis werden keine accessorischen Drüsen erwähnt, obwohl man nach Analogie dieselben vorauszusetzen ist, denn an den betreffenden Abbildungen sind die Sekretkörner in unterer Abteilung der Samenblase recht anschaulich dargestellt (Taf. I. Fig. 4. vs., 33., Taf. XVII. Fig. 21.). Gar keine Körnerdrüsee und somit auch keine Sekretkörner erscheinen bei den Gattungen Sphagnella und Taborella, welche Tatsache mit der eigentümlichen Ausbildung des Begattungsorgan und der einfachen Samenblase wol im Zusammen- hang steht. (Taf. I. Fig. 19., 16., 17.) Bei der letzten Art han- delt es sich noch um ein Stadium, in welchem die Hoden keine reifen Spermazellen enthalten, so dass die Körnerdrüsen vielleicht später ausgebildet. werden. Im entgegengesetzten Falle können auch die Kör- nerdrüsen resorbiert werden, sobald die Körnermasse in der Samen- blase angehäuft wird, sovie es für einige erwähnten Fälle gelten kann. Die Bedeutung und Aufgabe des Körnersekrets wird von manchen Autoren (Z. B. Zyxov u. a.) mit den sogenannten Prostatadrüsen der anderen Tiere, hauptsächtlich der Wirbeltiere aus Analogie ver- glichen, indem man erklärte, dass die verflüssigten Körnchen ein Sub- strat für die Erhaltung der Lebensfähigkeit der Spermafäden liefern sollen. Dass in der Samenblase und anderen Hilfsorganen, welche zur Begattung dienen, keine Verflüssigung der Körnchen zu beobachten < ist, kann man sich leicht überzeugen; denn das betreffende Sekret nach der Begattung erscheint hauptsächlich in der Samentasche oder Begattungstasche ohne auffällige Veränderungen. Auch an den Schnitt- praeparaten werden diese Sekretkörnchen in ihrer Grösse und Be- schaffenheit erhalten, so dass mann ihre Beschaffenheit nach der Färbungsfähigskeit unterscheiden kann. Deswegen muss ihre Rolle in der Geschlechtstätigkeit etwas andere sein, als man bisher erklärte. Es ist freilich schwierig von dieser vielleicht physiolo- eischen Function etwas passendes zu sagen, aber der Umstand, dass die Sekretkörnchen in meisten Fällen (nicht nur bei den Mesosto- miden, sondern auch bei den Probosciden und Dalyelliden) die Sper- mazellenballen von dem Begattungsorgan abschliessen, zeigt eher auf An u : Monographie der Gruppe Olisthanellini. 55 eine andere Erklärung. Sobald nämlich die Samenfáden durch die Begattungsorgane fortschreiten sollen, muss die betreffende umgren- zende oder absperrende Masse der Sekretkörnchen zuerst abgeliefert ‚werden — ob in die Samen oder Begattungstasche — bleibt es sich gleich — um eine ganze Reihe der Spermatiden befreit zu werden. Auf diese Weise erscheint also die Aufgabe des Körnersekrets etwas ein- facher, indem es den Samenfäden wehren soll, dass sie nicht spontan und verschwenderisch durch die Begattungsorgane in den Geschlechts- raum übergehen. Dass es dabei auch zur Selbstbegattung (besser Selbst- befruchtung) nicht kommen kann, mag es als ein weiterer Grund für unsere Erklärung dienen. Zur Ausübung der vollen männlichen Geschlechtsfunction, welche die Begattung voraussetzt, dient ein wichtiges Organ, das als Be. gattungsglied bestimmt. wird. Dasselbe kann noch in der Samen- blase eingeschlossen werden oder durch selbständige Eiuriehtung mit der ersteren zusammenhängen. Da die betreffenden Geschlechtsorgane einen hohen systematischen Wert haben, indem die Form und ver- schiedene Einrichtung nicht nur als Arten sondern auch Gattungs und Familiencharaktere bilden, widmen die Fachmänner bei den Beschrei- bungen nicht geringe Aufmerksamkeit den Verhältnissen der erwähnten Organe. Denn in unserer kleinen Gruppe erscheinen wirklich so ver- schiedene Typen, dass sie den Gattungen nach verglichen werden müssen. Die niedrigste Stelle unter ihnen nehmen die Arten Olistha- nella Brinkmanni und albiensis ein, bei welchen kein auffallendes Begat- tungsorgan vertreten ist und nur die verdickten Wände der Samen- blase dieselbe Aufgabe übernehmen müssen. (Taf. I. Fig. 1., 4.) Auf diese Weise können die Samenfäden ohne grosse Schwierigkeiten durch einfache Contractionen der Samenblase in den Ueschlechtsraum und dann in den Eibehälter übergehen und so der Selbstbefruchtung be- hilflich werden. Auf der zweiten Stufe stehen die Arten Typhloplanella Vejdovskyi Olisthanella obtusa und vielleicht Typhl. exigua, bei welchen das Begattungsglied (ductus ejaculatorius) eine kutikulare kurze Röhre vorstellt, die ausgestülpt werden kann. Von der leztgenannten Art sagt Dorner: „Der Penis ist ein recht starker muskulöser Sack, dessen hinterer Teil mit Sperma angefüllt íst“ (24. S. 30.). Auch aus der winzigen Abbildung kann man nichts auffallendes ersehen (Taf. I. Fig. 4.). Von der Olisth. obtusa führt derselbe Autor an: „Der Penis ist ein ausser- ordentlich muskulöses Organ... Der Ausführungsgang ist mit einer chitinösen Membran ohne Stacheln bekleidet“. (S. 28.) Zu dieser 56 XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: Beschreibung muss ich bemerken, dass der Autor die ganze Samen- blase mit Begattungssorgan mit dem Worte Penis auffasst, welche Benennung der Kürze wegen auch bei anderen Autoren (Lurer, HorsrEN, Hazrez, DBRINKMANN u. a.) benützt wird, obwohl Grarr darüber sagt: „Das Ende des Ductus ejaculatorius mündet entweder direkt in den Vorraum, oder es ragt die distale Spitze des Copulationsorgans mit einer musculösen, oft auch Chitingebilde tragenden Papille — Penis — in den Vorraum hinein“ (33., S. 2221.). An anderer Stelle (S. 2251 Anm.) dagegen sagt derselbe Autor: „während ich heute als „Copulationsorgan“ den ganzen Complex der zwischen den Ausführungs- gängen der Hoden und Körnerdrüssen einerseits und dem Beginne des männlichen Genitalcanals (oder des Atrium masculinum) anderer- seits eingeschalteten Bildungen zusamenfasse“. Die Verhältnisse der zu beschreibenden männlichen Geschlechts. organe sind ja genug einfach, dass wir mit der benützten Benennung der Sammelorgane der Samenzellen als Samenblase mit Begattungs- organ wol ausreichen können. Bei der Art Typhoplanella Vejdovskyi ragt der Begattungsglied bis in die Mitte der Samenblase hinein und stellt ein einfaches Röhrchen dar, dessen Wände nur kutikulare Struktur haben (Taf. I., Bio. 212. dej; Fat IT Fig 37.): Ähnliche aber chitinartige Röhrchen werden bei den Arten Olisthanella truncula, splendida und Nassonovi beschrieben. Da die erwähnten Begattungsgliede (in der Länge 40 — 50 u) scharf begrenzte und lichtbrechende Wände im lebenden Zustande besitzen, werden sie ähnlichen stäbchenförmigen und chitinigen Gebilden gleichgestellt, obwohl sie an den Schnitten nur eine etwas veränderte kutikulare Struktur zeigen. (Taf. II., Fig. 21.). Bei der ersten Art erscheint Ductus ejaculatorius als ein ein- faches Röhrchen (Taf. I., Fig. 20.), bei Ol. splendida ist dasselbe an der Grenze Spermaballens etwas angeschwollen, so dass es retorten- förmig aussieht. (33., Taf. XVII., Fig. 21.) Bei Olisth Nassonovi nimmt nach Zykov das Begattungsorgan das Aussehen eines bei seiner Basis etwas verbreiterten cylindrischen Stäbchens an, welches er ausserhalb der Samenblase im Atrium anzeichnet. (25., Fig. 3.). Brinkmann (28.) bestätigt diese Angabe, indem er der Ductus als chitinös erklärt. In diese Grupppe kann man noch die Art Typhlopla- nella Halleziana einreihen, bei welcher Vejpovský den angeschwollenen, flaschenförmigen bis zur Mündung eingeensten Ejakulationsapparat Monographie der Gruppe Olisthanellini. 57 gefunden hat. „Derselbe besteht aus zwei Schichten, nämlich aus der äusseren Scheide, die wahrscheinlich chitinartig ist und von der Oberfläche betrachtet wie aus lauter anregelmässigen Feldchen zusammengesetzt erscheint (8., Taf. IV., Fig. 5., 6. pch), aber eng an die innere vielleicht musculöse Hülle anliegt, welche die Höhluug des männlichen Gliedes bildet“. (Taf. IV., Fig. 6. ch [S. 53. 1. c.]). Einen echt chitinigen Penis besitzt nach Grarr (29. S. 123. Separatabd.). Tauridella iphigeniae bei welcher derselbe in einen besonderen mánnli- chen Genitalkanal hereinragt (Taf. II., Fig. 12. pe), indem er länger als die Samenblase (meist etwa 60 u) ist und in der Regel die Gestalt eines am freien Ende mit einer rechtwinklig abgebogenen, scharfen Spitze versehenen Hakens hat. „Doch ist der Stiel des Hakens nicht immer gerade und auch die Form der Spitze variiert. Auch löst sich bei stärkerer Vergrösserung die Spitze bisweilen in zwei Zinken auf (Fig. 14. A), während die Basis des Stieles stets trichter — oder schüsselförmig erweitert erscheint. Die auffallendste Varietät war die in Fig. 14. B dargestellte, sowohl durch die frühzeitige Abbiegung des distalen Teiles, die Abknickung der Spitze der beiden Zinken (b) sowie die höckerige Beschaffenheit des basalen Trichters (a)“ (l. c. S. 124.). Aus dieser Beschreibung ist es wol zu sehen, dass das be- treffende Begattungsorgan eine auffällige Ausnahme bildet und als Gattungscharakter richtig benützt werden kann. Nicht minder findet man noch einen anderen Typus des Ductus ejaculatorius, welcher eine lange eingestülpte Röhre vorstellt, welche fast eine Hälfte der Samenblase der Länge nach ein nimmt und auch zur Ausbildung einer länglich eiförmigen Vesicula beiträgt. Diese erwähnten Gebilde besitzen die Arten Typhloplanella Bresslau? und Typhl. hirudo. Bei der ersten Art liegt das Begattungs- glied auf einer Seite der Samenblase, so dass es von den Sekret- körnern wie den Samenzellen abgetrennt wird. Wenn dasselbe Organ ausgestülpt wird, dann bildet es ein etwas seitlich gebogenes Röhrchen 70 w in der Länge und die betreffende Abteilung der Samenblase bleibt leer und durch eine Scheidewand von den anderen getrennt. Obwohl an den Schnitten zufälligerweise die Partie nicht gut erhalten wurde, zeigt die ganze Struktur desselben Ductus nochmals auf den kutikularen eher als an einen muskulösen Charakter, wie man sich gewöhnlich ausdrückt. (Taf. I., Fig. 8. und 9.). Auch die zweite erwähnte Art hat eine ähnlich aussehende Begattungsröhre, die noch von einer- muskulösen Hülle umgeben wird, in welcher eine periviscerale Flüssig-- Lx jd 58 XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: keit erscheint. In derselben wurden dann nicht nur Sekretkörnchen, sondern auch verschiedene Zellenfetzen und radiale Muskelfasern beobachtet, so dass diese Einrichtung wieder auf Typhlopl. Halleziana mahnte (14., Taf. III., Fig. 9.) Es ist auch zu bedauern, dass von diesen Verhältnissen keine Schnittserien verfertigt wurden, welche eine bessere Anschauung von der Lage der betreffenden Geschlechts- teile darbieten würden. Besonders bleibt es in Unsicherheit, ob auch diese Penisscheide gleichzeitig mit dem Begattungsglied ausgestülpt wird, oder nur von der Ausstülpung des ganzen Organs abwehren muss. Diese letztere Aufgabe scheint mir wahrscheinlicher sein, wenn wir auf die verhältniss- mässig kleine Bursa seminalis gedenken — wie es übrigens auch von der Typhlopl. Halleziana gelten kann. Man muss also mit Lursuer (27. S. 103.) übereinstimmen, dass dieses Verhalten einer Nachunter- suchung bedürftig ist. In diese Gruppe lässt sich noch Dochmiotrema einreihen, obwohl der Autor keine grössere Abbildung beifůste (32., Taf. XXII., Fig. 10. de, Fig. 12.) und die Beschreibung hauptsächlich nach den Schnittserien zusammengestellt wurde. Horsrex sagt also (S. 415.): „Der Ductus ejacuiatorius ist ein sehr grosses cuticulares Rohr, unten durch einen starken Sphincter verschliessbar. Im distalen Teil ist das Rohr einfach, oben in zwei Äste gespalten. Der eine, ventral gelegen, stellt einen weiten am oberen Ende offenen Schlauch dar, in welchem das durch die Öffuung eintretende grobkörnige Kornsekret (ks) eingeschlossen ist. Der andere Ast ist kürzer und schmäler und entbehrt, wie ich glaube, einer Öffnung. Seine Form ist variabel; meist war er zwiegespalten (Fıg. 12.) aber der eine Zweig war zuweilen nur als eine schwache Ausbuchtung sichtbar. Die Wandung des Ductus ist sehr dünn, aber keineswegs strukturlos. Es ist mir nicht gelungen, die Art der Struktur sicher festzustellen doch glaube ich, dass dieselben Verhältnisseobwalten wie bei Castrada neocomensis“. Es ist zu bedauern, dass dieses Organ bei den lebenden Individuen nicht beobachtet wurde, so dass man über das Verhältniss zur Samen- blase sowie über die Begattungsfähigkeit nicht belehrt wird. Im anderen Falle müsste die Form des betreffenden Begattungsgliedes als Gattungs- charakter entscheiden, da dasselbe Organ doch von den schon beschrie- benen Typen abweicht. Eine besondere Erwähnung verdienen noch die Begattungsorgane der letzten Gattungen Sphagnella und Taborella. Bei der ersten erscheint im Zusammenhang mit der Samenblase Monographie der Gruppe Olisthanellini. 9 ot ein muskulöses, konisches Organ (in der Länge von 0'15 mm), welches wie ein Peniseichel im männlichen, verhältnissmässig langen Geschlechts- sang hängt (Taf. I, Fig. 13.). Diese letzte Einrichtung mahnt also auf den Genitalkanal der Tauridella, .welcher auch in die in hinterer Körperspitze befindliche Geschlechtsöffnung einmündet. Bei Taborella dagegen ist die Innenwand des muskulösen Be- gattungsgliedes mit spitzigen Haken hesäet und am unteren Teil mit zwei chitinigen Stäbchen versehen. Bei der Ausstülpung nimmt dann der Ductus die Form des bekannten Penis von Opistomum oder Phaenocora an. (Taf. I., Fig. 17. u. 18.). Diese abweichenden Ver- hältnisse können auch als gute Gattungscharaktere verwertet werden, wie ich es in der systematischen Abteilung durchzuführen hoffe, Aus dieser Uebersicht erhellt also die Verschiedenheit und Manniefaltigkeit der Begattungsgliede nicht nur im Umkreise der Gattungen, sondern auch bei den Arten derselben Gattung, so dass wir von den einfach eingerichteten doch zu den wolorganisierten Organen fortschreiten können. Soweit der Bau der Samenblase und des Begattungsgliedes histiologisch untersucht wurde, stimmen alle Beobachter überein, dass dieselbe aus einigen Muskelschichten, welche entweder Spiral- oder Ringmuskeln enthalten und aus einer Bindegewebe oder epithe- lialen Schicht zusammengesetzt wird, von derer Beschaffenheit auch die Dicke der Wände abhängt. Die Begattungsorgane haben teils kutikulare teils chitinartige oder chitinige Auskleidung. Die Ausstülpung und das Zurückziehen besorgen teils Protractoren teils Retractoren; manchmal sind auch besondere Sphinctermuskeln vertreten. (Taf. IL, Fig. 21., 36., 37; DS at Dil, Rio. 12.) Die eigentliche Benützung des Begattungsgliedes erscheint bei der geschlechtlichen Function, bej welcher dasselbe aus dem Geschlechts- raum in die Geschlechtsoffnung eines anderen Individuums derselben Art eingeführt wird und die Sekretköruchen wie die Samenzellen dort überlässt. Bei solchem Begattungsakt helfen noch die Kontraktionen der Samenblase wie des Geschlechtsraumes bei, besonders bei den kurzen Begattungsglieden, welche bei einigen Arten beschrieben wurden. Die betreffenden Tiere suchen also mit den Geschlechtsöffnungen in Berührung zu kommen, indem sie sich umdrehen und eine bestimmte Lage einnehmen. Bei den grösseren Mesostominen ist es leicht die begattenden Individuen besonders am Morgen oder Abends zu ertappen; 60 XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: bei den kleinen Olisthanellinen aber sehr schwierig, besonders bei den Schlammbewohnern. In meinen Zuchtgläsern gelang es mir nur bei Typhlo- planella hirudo und Vejdovskyi sowie bei Olisthanella obtusa die Be- gattung zu beobachten und zwar bei der ersten Art schon vormittags. Dass sie wechselseitig stattfinden kann, ist es bei der geschilderten Einrichtung der betreffenden Organe leicht begreiflich. In einem Falle, bei welchem ein isoliertes reifes Individuum von Typhlopl. Bresslaui an einem Uhrgläschen schon von der Jugend an gezüchtet wurde und also zur Begattung nicht kommen könnte, beobachtete ich, dass die Hoden und die Dotterstöcke so mächtig angewachsen sind, dass die ersteren die vordere, die letzteren dann die hintere Körperhälfte ausfüllten, so dass die anderen Organe überdeckt wurden. Ob die eine Begattung oder die einigemal nacheinander stattfindende den Tieren hinreichen, habe ich keine Erfahrungen. Es ist aber sicher, dass schon nach erster Begattung die Samentasche oder der Samenbehälter so prall ausgefüllt werden kann, dass es zur an- deren nicht kommen muss, da die Eichen bald und schnell ausge- bildet werden müssen ehe das Tier zu Grunde geht. Die mit Sa- menzellen ausgespeicherten Organe veranlassen somit keinen weiteren Bedarf der Begattung, so dass der Überschuss an Samenfäden nur den anderen Individuen, welche sich noch nicht begatteten, also den jüngeren mitgeteilt werden kann. Bei ungünstigen Verhältnissen (z.B. bei der Isolierung) mag es bei den niedrigsten Arten leicht zur Selbstbefruchtung kommen, obwohl die Anwesenheit der Begattungstaschen fast bei allen Arten auf die allgemeine Nothwendigkeit dieser Geschlechtsfunktion nicht minder wie die so mannigfache Ausbildung der Begattungsgliede hinweist. b) Eine vermittelnde Funktion zwischen den männlichen und weiblichen Geschlechtsorganen besorgt ein Organ, welches auch in meisten Fällen die mittlere Lage einnimmt, so dass bei der Begattung direkt mit dem Begattuugsorgan in Berührung kommen kann. Damit hängt auch die Benennung als Degattungstasche (bursa copulatrix) zusammen, wie man sie schon von den ältesten Zeiten einfach be- rützte, Im Laufe der Zeit erschien es, dass die Function des benannten Organs bei vielen Arten geteilt wurde, indem die Samenzellen noch in einer besonderen Blase aufbewahrt wurden, welche als Samen- behälter (receptaculum seminis) benannt waren. In solchen Fällen sollen also diese Benennungen gelten, so dass das erste Organ die Monographie der Gruppe Olisthanellini. à 61 Samenzellen bei der Begattung (und auch Begattungsgliede) aufnehmen und allmählich dem zweiten d.i. dem Samenbehälter übergeben soll. Bei unseren Arten der Olisthanellini sind diese beiden Organe nur bei den höchst organisierten Arten vertreten, bei der Olisih. truncula (Taf. I., Fig. 20. bc, rs), und bei Olisth. Nassonovi. Bei der ersten Art stellt also die Begattungstasche eine kleine rundliche Blase vor, welche mit einem kurzen Stiel mit dem Geschlechts- raum in der Riehtung gegen die Geschlechtsscheide zusammenhängt. Der Durchmesser der oberen Blase misst 30 u; die Innenwand der- selben wie des Stieles erscheint glänzend, als ob sie chitinartig wäre und an dem Štiele sind deutliche Ring- oder Sphinctermuskeln erkenn- bar. Den Inhalt bildeten hauptsächlich die Sekretkörnchen und einige Samenfäden. An den Schnitten trat dagegen die Struktur der Wände nicht auffällig aus. (Taf. II., Fig. 21. bc). Dagegen sieht der Samen- behälter, besonders wenn er mit Samenfäden prall ausgefüllt ist, kuglig aus (bei dem Durchmesser von 60 bis 90 u), so dass er auffällig ist und mit einem kürzeren Stiele an dem weiblichen Geschlechtsgang (an der Grenze des Ei und Dotterganges) befestigt wird. Seine Wände sind fein und vielleicht nur epithelial. In der Nähe dieses Organs erschienen bei allen beobachteten Individuen einige kuglige Anhäu- fungen von Samenfäden, welche teils aus dem Hoden- oder aus dem Samenbehälter herstammen könnten, wenn ihre feine Wände irgend einen Riss hatten. Diese Angaben stimmen also mit der Dorxer’s Beschreibung überein (24. S. 27.) und werden durch unsere Abbildung veranschaulicht. Für die zweite Art, Olisth. Nassonovi sind die Angaben Zykov’s (25. Fig. 3.) und Barınkuann’s (28. Fig. 3., 6., 9., 10., 11. auf d. Taf. III.) entscheidend. Zykov beschreibt und zeichnet als Eesaktihesiasche das ovale, verhältnissmässig grösste Organ unter den anderen Geschlechtsteilen mit einer feinen Wand und einigen kugligen von einander getrennten Anháufungen der Samenfäden. (Fig. 3. be I. e.). In der Richtung entgegen der Samenblase angezeichnete, bedeutend kleinere, mit Samen- fäden vollgefüllte und mit einem schmalen Stiele versehene Blase nennt er dagegen Samenbehälter. Ganz umgekehrt fasst dieselben Organe Brinkmann auf, indem er noch an dem weit grösseren Receptaculum noch einige Nebenblasen anführt, die Begattungstasche dann vielmals kleiner, mit Sphineter- muskeln versehen und mit Sekretkörnchen angefüllt zeichnet. (Fig. 6.). Dass der betreffende Samenbehälter als eine Aussackung des Eiganges 62 = XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: betrachtet werden soll, veranschaulichen noch die weiteren Figuren (10. und 11.), wobei die Begattungstasche als ein zum Geschlechts- raum gehörendes Gebilde aufgefasst wird (Fig. 6. | c.) — wie man jetzt in morphologischen Sinn zu erklären pflegt. Wenn wir also diese Brıskmann’s Auffassung mit der schon gegebenen Beschreibung von Olisthanella truncula vergleichen, finden wir ganz übereinstim- mende Verhältnisse. Dagegen gesellt sich Grarr zu der Zykov’s Meinung mit folgender Begründung: „Mich veranlasst zu dieser Auf- fassung der Umstand, dass wahrscheinlich auch hier, wie bei allen übrigen Rhabdocoeliden, das Receptaculum viel kleiner ist als die Bursa. Auch kommt in Betracht, dass die Bildung von Nebenblasen, wie sie BRINKMANN an dem grösseren Samenbehälter beobachtete, bisher wie an einem Receptaculum sondern bloss bei den Bursae beobachtet worden ist’. (33. S. 2356.). Da ich diese Art noch nicht bei uns gefunden und keine persönliche Anschauung habe, muss ich nur auf den Vergleich der Angaben der erwähnten Autoren mich beschränken und einem jeden Beobachter eigene Ansicht darüber überlassen. Aus dem Umstand, dass die Begattungstaschen ziemlich geringen Raum haben, ist es begreiflich, dass bei der Begattung vorerst die Sekret- körnchen in das Innere eindringen müssen, so dass auf die Samen- fäden nichts übrig bleibt und dieselben also kurz in die Samen- behälter überkommen können. Durch die Aufbewahrung der Sekret- körner in der Begattungstasche ist den Spermatozoen also der Weg in den weiblichen Geschlechtsgang geebnet und es kann sein, dass mit dieser Funktion auch die wahre Bedeutung des erwähnten Organs in Verbindung steht. Erlaube mir dabei auf die bekannten Verhältnisse bei den eigentlichen Mesostominen hinzuweisen, bei welchen auch kleinere, gestielte Begattuugstaschen nur mit Sekretkörnchen aus- gefüllt werden. (Z. B. bei Mes. Ehrenbergi, Craci, tetragonum, puncta- tum, rhynchotum u. a.). Vor der Begattung pflegen sie gewöhnlich leer zu sein. Auf diese Weise erkläre ich die Leucrarr’s Benennung des er- wähnten Organs (aus d. J. 1852) als Anhangsdrüsse oder bei Voer und Yung (1888) als Schalendrüsse bei der Art Mes. Ehrenbergi, da sie keine Samenfäden im Inneren der Begatiungstasche beobachteten. Bei den anderen Arten der Gattungen Olisthanella und Typhlo- planella erscheint als Sammelplatz der Samenfäden nach der Be- gattung nur ein Organ, welches die Lage der Begattungstasche ein- nimmt und also die Sekretkörnchen (hauptsächlich in der Mitte) wie die Spermatozoen aufbewahrt. Dasselbe vereinigt auch die Funktionen er Monographie der Gruppe Olisthanellini. 63 der erwähnten beiden Organe, Deswegen wurde von Grarr als Bursa seminalis — Samentasche — benannt.*) Die unterdessen entstandene Controverse zwischen dem letztgenannten Autor und Horsten (33. S. 2352. Anmerkung) sucht der letzte in seiner neuesten Arbeit **) in folgender Weise zu vergleichen (S. 16. u. 17.): „Bursa copulatrix = die in das Atrium genitale in der Nähe des männlichen Copulations- organs einmündende Blase bei den Typhloplaniden und Dalyelliden ; sobald sich für Samenbehälter innerhalb anderer Gruppen morpholo- gische Gleichwertigkeit nachweisen lässt, sind sie mit demselben Namen zu bezeichnen. Ihrer Funktion nach ist die Bursa copulatrix eine Begattungstasche, in welche bei der Begattung das Sperma (und das Kornsekret) eingeführt wird...“ „Receptaculum seminis — Samenbehälter an der Grenze von Germiduct und Ductus communis, entweder zwischen den bei den Gängen eingeschaltet oder als selb- ständige Blase entwickelt und von der Seite her einmündend. Das Receptaculum dient als Aufbewahrungsorgan für das Sperma. Wenn gleichzeitig eine Bursa copulatrix vorhanden ist, wird das Sperma aus diesem her an das Receptaculum abgegeben, wenn eine Bursa copulatrix fehlt, funktioniert entweder das Atrium als Begattungstasche oder das männliche Copulationsorgan wird in den Ductus communis eingeführt .. „Als Bursa seminalis kann man vorfäufig jeden einzig vor- handenen Samenbehälter bezeichnen, dessen morphologische Beziehungen nicht aufgeklärt sind, oder der weder mit der Bursa copulatrix noch mit dem Receptaculum seminis homolog ist. Unter diesem Namen werden also verschiedenartige Gebilde zusammengefasst; dies ist aber gegenwärtig nicht zu vermeiden...“ Diese letzten Worte weisen also noch auf eine Unbestimmtheit für Beobachtungen hin, welche aus verschiedenen Gründen nicht genau vollgeführt werden. Solche Tat- sache hatte auch Grarr am Sinn (S. 2352.) für alle nach- träglichen Ergänzungen, so dass die Ansichten der beiden Autoren dabei als ausgeglichen betrachtet werden können. *) Auffälligerweise fehlt bei der Begründung dieser Grarr’s Benennung der deutsche Name, da er oft nur diese lateinische Benennung benützte. (33, S. 2352.). Es scheint mir, dass nur das Wort Samentasche als einfache Ueber- setzung dafür passt, obwohl derselbe Autor in einer späteren Arbeit (34) die letztere Benennung nur für Receptaculum seminis einführt. Für dasselbe bleibt also für uns nur das Wort Samenbehälter geltend. **) Neue Beobachtungen über die Rhabdocölen und Allöocölen der Schweiz (Zool. Beiträge aus Upsala I., November 1911.) 64 XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: Wenn wir die erwähnte Nomenklatur im Umkreise unserer Arten richtig stellen wollen, müssen wir also alle Fälle, welche an unseren Abbildungen einheitlich benannt werden (ds) überprüfen, ob diese Samentaschen als Begattungstaschen aufgefasst werden können. Diese Aufgabe wird sich jedoch schwierig gestalten, da bei den Arten, welche an den Schnitten nicht kontrolliert werden konnten, die Lage der Begattungstasche an den Quetschpraeparaten nicht immer richtig erschien. Aus der Reihe unserer Arten sind es nur Olisth. exigua (nach DoRNER 8. 30.), Ol. Brinkmanni (Taf. 1. Fig. 1.), Ol. albiensis (Fig. 4), Typhloplanella Vejdovskji (Fig. 11.), derer teils gestielte Bursae seminales mehr mit dem Geschlechtsraum zusammen- hängen und neben der Samenblase zu liegen kommen. Dagegen bin ich unsicher bei folgenden Arten: Olisth. obtusa, Bresslaui, hirudo, da bei innen die Samentaschen auch mit weiblichem Geschlechtsgang verbunden werden können. (14. Taf. III. Fig. 8, Taf. I. Fig. 6., Taf. II. Fig. 25.) Es ist gewiss, dass man schon bei der ersten Be- obachtung dieses Verhältnis richtig feststellen und auf den Schnitten kontrollieren muss. Dagegen geht aus Vesnovsky’s Abbildung bei Typhloplanella Halleziana hervor (8. Taf. IV. Fig. 5.), dass die als Begattungstasche benannte, fast viereckige, dickwandige glänzende Blase einen Samen- behälter vorstellt, da er dem Germiducte ansitzt. (In seinem Inhalt wurden die Samenfäden nicht beobachtet). Ein ähnliches Verhältnis erscheint auch bei der Art Olisth. splendida, bei welcher die Bursa seminalis noch mit dem weiblichen Geschlechtsgang zusammenhängt. „Die kugelige Bursa trägt hier an ihrem blinden Ende etwa zehn kleine, runde Nebenblasen, mit je einem Stiele angeheftet. (33. Taf. XXVII. Fig. 22bs). Jede enthält einen centralen, feingranulierten Kern und in dessen Umgebung Spermatozoën. Zweifellos handelt es sich auch hier um in das Mesenchym eingesenkte Zellen, welche zur Er- nährung der Spermatozoën dienen.“ (33. S. 2371.) Es ist begreiflich, dass 'es viel Wert hätte, wenn dieses mit Samenfäden prallgefüllte Organ bei Olisth. splendida als Sameube- hälter aufgefasst werden könnte, da die erwähnte Begründung GRAFF's betreffs der Olisth. Nassonovii zur richtigen Benennung der ange- führten Organe benützt werden könnte, -indem auch die Samenbe- hälter mit Nebenblasen versehen sein möchten. In demselben Sinn erklärt auch Horsrex bei der Dochmiotrema eine zwischen dem Atrium und dem Oviduct eingeschaltete, den Pe- nis zuweilen an Grösse übertreffende Blase als Receptaculum semi- Monographie der Gruppe Olisthanellini. 65 nis, da sie eine grosse Menge von Samenfäden enthielt. Dieselbe war durch eine seichte Einschnürung in zwei ungefähr gleich grosse kuge- lige Abteilungen geteilt (32. Taf. XXII. Fig. 10., 11rs). Die äussere Abteilung war leer oder enthielt nur vereinzelte Samenfäden, dagegen die innere erschien dick und wie aus mehreren zwiebelartig einander umgebenden Schalen zusammengesetzt. Aus der centralen mit Sperma prallgefüllten Höhle führte ein diese Hülle durchbrechender Kanal bis an die Mündung des Oviducts. Der Autor hält also die beschrie- bene für eine dem Ductus communis anderer Typhloplaninen homologe Blase und meint, dass auch der kurze das Receptaculum mit dem Atrium verbundende Gang demselben Ductus zuzurechnen ist. — Dagegen fehlt eine Begattungstasche gänzlich. Bezüglich der anderen, beson- ders histologischen Detaile muss auf die Originalbeschreibung hinge- wiesen werden. Bei der Gattung Tauridella beschreibt Grarr (29, Taf. II. Fig. 12.) dass er im Grunde des Germiducts häufig einen Spermaballen sah und dass bisweilen der denselben beherbergende Teil sowohl gegen den Keimstock, wie auch distal gegen den Rest des Germiducts durch Einschnürungen als rundliches Receptaculum seminis abgesetzt erschien (rs). Von einem anderen Organ, welches z. B. als Begattungstasche erklärt werden könnte, maeht der oben- erwähnte Autor keine Bemerkung, so dass also diese Verhältnisse an die niedrigste Stufe unter den Olisthanellinen hinweisen, da die ei- genen Spermatozoen leicht durch das röhrenförmige spitzige Begat- ungsorgan in den weiblichen Geschlechtsgang bei genug kleiner Con- traction der männlichen Scheide übergeführt werden können. Solche Fälle der Selbstbefruchtung sind schon bei einigen anderen mit chi- tinigen spitzigen Begattungsglieden versehenen Arten der Macro- stomiden und Prorhynchiden bekannt. *) Was die Gattungen Sphagnella und Taborella betrifft, sind die Verhältnisse der Samenbehälter noch unbekannt und müssen eine Nachuntersuchung erwarten. Wenn wir noch einmal die geschilderten Einzelnheiten bei den oben genannten Gattungen in Sachen der Samenbehälter übersehen wollen, muss man nochmals zugeben, dass unter den Olisthanellinen mannigfaltige Verschiedenheiten obwalten, so dass die BRIxKMANN'S Meinung (28. S. 78.), dass alle Arten dieser Gruppe mit Receptaculum *) Siehe meinen Artikel: Ueber die Verbreitung der Selbstbefruchtung bei den Rhaldocoeliden. Zool. Anz. XXX. Bd. Leipzig 1906. S. 142—158. © 5 | | 66 XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: seminis und Bursa copulatrix gleich wie Olisth Nassonovii ausge- stattet seien, fehl gegangen ist. c) Weibliche Geschlechtsorgane gestalten sich in unse- rer Gruppe Olisthanellini etwas einförmiger, als die männlichen, in- dem sie fast bei allen Arten dieselben Teile in gleicher Lage und Bedeutung vertreten haben: Germarien (Keimstöcke) und Vifellarien (Dotterstöcke), derer Producte sich dann im gemeinschaftlichen Behälter (Uterus) zur Ausbildung der Eier vereinigen. Die ersteren Organe erscheinen bei allen Arten gleich gebaut und weichen auch von den bekannten Verhältnissen nicht ab. Ihre Gestalt ist ganz bestimmt, birn- oder keulenförmig, stets in der Ein- zahl und mit dem Geschlechtsraume mit verschieden langem Eigang verbunden. Der Keimstock ist von einer feinen Membran umhüllt und ent- hält am blinden Ende eine Plasmamasse mit kleinen runden Kernen (ge). Die anwachsenden Keimzellen reihen sich geldrollenförmig und abgeplattet, bis die reife Keimzelle von dem Anfang des Eiganges sich zu isolieren pflegt und nach der Besamung in den Eibehälter übergeht. Auch die Verhältnisse der Gewebe gestalten sich einförmig, da die Kerne und Zellenleiber selbst durch die Reagentien sehr schar zum Ausdruck kommen und die bekannten Erscheinungen der Kern veränderungen durchmachen. Die Verschiedenheit bei unseren Arten kann nur in den Dimensionen liegen, indem die kleineren Vertreter auch verhältnissmässig kleinere Germarien besitzen als die grösseren. Die Lage der Keimstöcke pflegt gewöhnlich der Samenblase entge- : gengesetzt zu sein; aber die vielfachen Bewegungen bei der Quetschung der lebenden Tiere verursachen, dass an den Abbildungen diese Lage in Bezug auf den Geschlechtsraum sich verschiedenartig ändern kann. Bei den Arten, welche einen deutlichen Germiduct besitzen, kann man in den Wänden desselben Längs- und Ringmuskeln konstatieren, welche zu nötigen Erweiterungen bei dem Durchgang der Keimzelle dienen. Am auffallendsten sind die Muskeln bei der Zauridella, da der Eingang hier ziemlich lang erscheint. (29. Taf. II. Fig. 12.) Etwas mannigfaltiger als.die Germarien gestalten sich die Vi- tellarien (vi), welche von den letzteren deutlich getrennt sind und zu beiden Seiten des Eiganges oder des Geschlechtsraumes selbst in denselben hinabsteigen. Bei allen Arten, bei welcher schon die Dotterstöcke entwickelt waren, erschienen sie als verschieden lange Monographie der Gruppe Olisthanellini. 67 paarige Stränge, derer Ränder teils glatt, teils ausgeschnitten oder schwach gebuchtet sind. Bei Tauridella markieren sich nur an kon- trahierten Exemplaren die Einschnitte so stark, dass der Dotterstock aus zahlreichen Läppchen zusammengesetzt erscheint. (29. Taf. I. Fig. 15.) Soeben vereinigen sich dicht hinter dem Pharynx die Dotter- stöcke zum gemeinsamen Dottergang, welcher zwischen dem Ger- miduct und männlichen Geschlechtsgang in das Atrium einmůndet. (Fig. 12.) Solche Einrichtung ist als ein Ausnahmsfall zu betrachten, da wir meistens paarige kurzere, schmale oder breitere Vitelloducte finden können. Ihre Einmündung liegt bald unweit oder gegen den Mund des Eibehálters, so dass der Inhalt ohne Schwierigkeiten in denselben übergehen kann. Dabei entsteht im Geschlechtsraume eine ziemlich grosse Anhäufung der Dottermasse, welche allmählich im -Eibehälter eingeräumt wird. Noch bei Dochmiotrema limicola wird von Horsrex ein gemein- samer Dottergang beschrieben, welcher in das Receptaculum seminis einmünden soll. Die Lage der Dotterstöcke nähert sich mehr der Bauchseite ; bei den Arten, welche bis zum Gehirn hinreichende Hoden besitzen, liegen sie nebeneinander, oder drücken sie die männlichen Organe etwas auf die Rückenseite zu. Bei den grössten und vollkommensten Arten reichen die Dotterstöcke bis zum Gehirn und in die hintere Körperspitze. Nur bei den Arten 7yphloplanella Bresslaui (Taf. I. Fig. 5., 6.) und Zaborella Hofstem (Taf. I. Fig. 16.) sind die Dotterstöcke kurz so dass sie nur den Pharynx umringen. Die Breite der Stränge ist auch verschieden: bei Olisth. albiensis beträgt sie z. B. O11 mm, bei Olisth. truncula und Ol. obtusa 0:08 mm, bei Typhloplanella, Bresslaui bis O'11 mm, bei Typhl. Vejdovskyÿi nur O 05 mm. Wenn die Vitellarien ausgereift sind, dann schnüren sie sich in kleinere Abschnitte ab, so das diese auch eine bestimmte Menge von Dottermasse zu enthalten pflegen, welche zur Ausfüllung des Uterusraumes genügen soll. Nach meinen Erfahrungen nehmen dabei symmetrisch beide Stränge den Anteil, da bei der beginnenden An- häufung der Dottermasse zwei Dotterhaufen im Atrium sich ver- sammeln, welche dann zusammenfliessen oder in den Eibehälter gleich- zeitig eindringen. Die beschriebenen Dotterstöcke stellen auch unter den anderen Typhloplaniden die niedrigste Stufe vor, da man aus diesen glatten Vitellarien allmählich bis zu den follikulären Dotterstöcken DE SERRE, a RC ERP PE RUE M O ET CR RER ET EL L'ORIENT 10. 2, 68 XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: als dem Ausdruck der weiteren Differenzierung bei den höchst orga- nisierten Mesostomiden fortschreiten kann. Da die jüngsten Dotter- zellen in den blinden Enden der Dotterstöcke vertreten sind, ent- sprechen sie völlig den Verhältnissen beiden Hoden und Keimstöcken Sie sind auch mit einer feinen Tunica propria mit kleinen platten Kernen versehen, welche bis in die Vitelloducte fortschreitet. In der plasmatischen ursprünglichen Dottermasse entstehen kleine, dann grössere Dotterkörnchen, welche stark gefärbt werden (mit Eisenhae- matoxylin ganz schwarz) und bilden rundliche oder ovale Follikel, die verschieden grosse Körner enthalten. (2. B. Taf. II. Fig. 31. u. à). Ihre Form und Beschaffenheit wird nicht geändert auch wenn sie in den Eibehälter übergehen; es scheint nur, dass sie nur dichter ange- ordnet werden. (Taf. II. Fig. 25.) Es wurde schon angegeben, dass die Dotterstöcke meistens die letzten Organe sind, welche ailmählich wachsen und sich ausbilden. Sobald ein Individuum diese Organe nicht besitzt, kann es nicht als reif erkannt werden (mit einer Ausnahme vielleicht bei Taborella) Als eigene Stätte, in welcher die Keimzellen mit der Dottermasse in einen engsten Zusammenhang kommen, ist ein Organ, welches als eine Aussackung des Geschlechtsraumes — der Eibehälter (oder Eihälter-Uterus) aufgefasst wird. Fast bei allen Arten unserer Gruppe, bei denen die Eier beob- achtet wurden, erscheint nur ein gegen die Ausmündungen aller Organe gelegenes Säckchen, welches also direkt mit Atrium genitale zusammenhängt. Da bei manchen Arten die Dottermasse als eine schwere Anhäufung die niedrigste Lage einnehmen muss, ist es nicht zu wundern, dass die Eichen, so Jange sie noch im Eihälter erscheinen, auch in der Körperspitze aufgefunden werden. Nur bei den Arten Olisthanella albiensis (Taf. I. Fig. 3. 4.), Typhloplanella hirudo und wahrscheinlich auch bei Taborella ist der Eihälter nach oben gegen den Schlund gekehrt. Bei Olisth. obtusa erscheinen die Eier bald oberhalb, bald unterhalb der Geschlechtsöffnung (dem Drucke nach bei der Quetschung), weil vielleicht der Eihälter etwas schief gegen die Geschlechtsorgane angesetzt wird. (DoRNER S. 28.) Dagegen scheint es, dass bei Typhloplanella Vejdovskyi der mächtige Geschlechtsraum die Function des Eihälters übernimmt, oder dass derselbe nur temporär erscheint, welche Erscheinung auch Grarr für die Olisth. truncula, Nassonovii, Halleziana gelten lässt (33. S. 2331. Anm.), obwohl mir die Gründe unbekannt sind. | ee ee ES ES o dí Sona kán Monographie der Gruppe Olisthanellini. 69 Als eine Aussackung des Geschlechtsraumes hat der Eihälter gewöhnlich denselben Bau wie der letzte mit einer drüsig epithelialen Auskleidung, welche zur Ausbildung der Schale dienen soll. Noch mehr wirkt dabei das Sekret der zahlreichen Drüsen, welche teils in das Atrium oder in den Mund des Uterus sich ergiessen (glu). Die- selben sind birnförmig und mächtiger als die männlichen accessorischen Drüsen entwickelt, sowie manchmal feinkôrnig. Wenn die ersten als erythrophil sich erscheinen, sind die Uterusdrüsen schwach eyanophil. (War His -21.,.26.) Bei einigen unseren Arten, wo alle Drüsen beisammen in den Geschlechtsraum wie den Anfangsteil des Eihälters ausmünden, ist vielleicht ihre Function identisch, indem sie als Schalendrüsen aufgefasst werden können. Solche Anhäufungen erscheinen am mäch- tigsten bei Olisth. Nassonovit (25. Fig. 3.), Typloplaneila Bresslaui (Taf. L Fig. 6., 7.) — dagegen wurden die Schalendrüsen bei Olisth. albiensis und Brinkmanni (wie auch bei Taborella), im lebenden Zu- stande nicht beobachtet, indem sie verbraucht werden könnten. Ein solcher Fall erschien auch bei Typhlopl. Vejdovskyi unserer Ab- bildung (Fig. 11.), obwohl die betreffenden Drüsen an den Schnitten erhalten wurden. (Taf. II. Fig. 36.). Die in den Geschlechtsraum der Sphagnella Lutheri einmündenden grobkörnigen Drüsen können vor- läufig als Atriumdrüsen betrachtet werden, da man nicht weiss, an welcher Stelle der Eibehälter entwickelt wird. (Taf. I. Fig. 13. glu), Dasselbe gilt auch von dem Atriumdrüsen der Tauridella iphi- geniae. (29. Taf. II. Fig. 12. ad). Eine Ausnahme aus der bei den meisten Arten der Olisthanellini vorkommenden Regel über die Anwesenheit eines unpaarigen Eibe- hälters bildet Dochmiotrema limicola, indem Horsrex zwei Uteri zu sehen vermutete. „Sie stellen zwei vorwärts gerichtete, unter dem Penis entspringende kleine Anhänge der vorderen Atriumwand dar; von denen der eine viel länger ist und vielleicht allein zur Ent- wicklung kommt.“ (32. S. 418., 419.) Diese Tatsache wird durch die weitere Mitteilung unterstützt, indem der erwähnte Autor ein vor dem Penis gelegenes Eichen gesehen hat, so dass auch die zum Schlunde gekehrte Lage des Eibehälters damit bestimmt wird und zu den beschriebenen Ausnahmefällen zuzurechnen ist. „Die Schalendrüsen bilden bei dieser Art zwei kleine Büschel, die in das Receptaculum nahe dem Uebergang zum Atrium einmünden.“ (S. 416.) | 70 XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: Aus den geschilderten geringen Dimensionen des Eibehälters, welche dann in der Grösse der Eier ziffermässig verglichen werden, erhellt, dass nur ein Eichen auf einmal gebildet wird. Die Lage des- selben in Beziehung zu anderen Geschlechtsorganen stellen unsere Abbildungen praezis dar. Nur Dorner gibt an, dass er einmal bei Olisth. obtusa zwei Eier gleichzeitig im Eihälter beobachtete (24. S. 28.), wozu ich auch einen Fall zurechnen kann, welcher bei Olisth. albiensis stattgefunden hat, dass zwei aneinander gedrückte Eier beisammen lagen. Auf welche Quelle sich die Grarr’s Angabe bei der erstge- nannten Art bezieht, dass die ovalen Eier manchmal in Massen im Leibesraume angehäuft sind, kann ich nicht erklären. Jene Ausnahmserscheinung zeigt auf eine schnelle Reifung und Besamung zweier Keimzellen, welche gleichzeitig in den Eihälter übergegangen sind. Bei meiner Art waren diese zwei Eier kleiner als die gewöhnlichen, da sie in demselben Raum ausgebildet werden müssten. Die Form und Grösse der Eier ist auch bei den Arten der Olisthanellini, soweit sie beobachtet wurden, mannigfaltig. Diese zwei Eigenschaften hängen gewiss mit der Beschaffenheit des Eihälters zusammen. Bei den runden Eiern wurde die Dottermasse einfach nach den molekularen Gesetzen angehäuft, wogegen bei den ovalen noch der praeformierte Uterus zusammenwirkte. Die feine durchsichtige, später grünnlichgelbe Eischale färbte sich dann bis rot oder gelblich- - braun. Nach der Eiablage, welche durch die mächtigen Contractionen des ganzen Körpers verwirklicht wurde, bleibt die erwähnte Farbe lange behalten, bis sie später etwas dunkler erscheint. Manche mei- stens rundliche Eier waren kuglig, manche nur linsenartig, konkav- konvex. Nur an einem Eichen wurde ein Stielchen beobachtet, welches am Eingang des Eihälters als eine Absonderung der betreffenden Wandungen erschien — und dies bei der Art Olisth. obtusa, welche Angabe schon Grarr in seiner Monographie hat (nach SCHNEIDER [3. S. 66]). Die grössten Eier .(0'3 mm) erschienen auch bei der ver- hältnissmässig grössten Art Typhloplanella hirudo und dies in kugli- ger Form. Bei Olisth. Nassonovii hat nach Brinxmanx das Eichen eine ovale Form und 0:15 mm im Durchmesser; Olisth. obtusa kreisförmig mit 016 mm im Durchm., wobei das Stielchen 0:03 mm lang ist. Monographie der Gruppe Olisthanellini. al Das ovale Eichen von Olisth. truncula misst 0'21/0'14 mm in der Länge-Breite; auch Olisth. splendida hat nach Grarr eiförmige Gestalt der Eier. Ein verhältnissmässig grosses Eichen bildet auch Olisth. albiensis von 0:‘16/0 14 mm im Durchmesser mit den auf- fälligen Dotterkörnchen von 5—8 u (Taf. I. Fig. 2.). Ebenso hat auch Dochmiotrema ovale oder rundliche Eier. Bei Typhloplanella Vejdovskyi ändern sich die Dimensionen von 02/017 mm bis 027/025 mm — in der fast rundlichen Form der Eier. Da ich einige Arten längere Zeit züchtete, kann ich noch manche Umstände bei der Eibildung erwähnen. Bei der Typhlopl. hirudo wurden zwei Individuen um 10 Uhr vormittags bei der Begattung ertappt; 2 Stunden später erschien schon ein abgelegtes Eichen an dem Uhrgläschen. Olisth. truncula legte während der Nacht Eier, so lange die Dotterstöcke zur kleineren Zahl derselben nicht verbraucht wurden. Das gilt auch von Ol. albiensis, welche Art in einer Woche nur 4 Eier aus ihrem Dottervorrat ausbildete und nacheinander legte. Typhloplanella Vejdovskyi bildete auch Eier in der Nacht, am anderen Tage das zweite, so dass ein Individuum grössere Zahl der- selben in den Aufgüssen ablegen kann. Aus diesen isolierten Eiern krochen dann die Jungen in 3 Monaten in den Dimensionen von 05/008 mm Länge-Breite, welche, wie Jawokowsxr richtig angezeichnet hat, den Schlund unweit der hinteren Körperspitze zu gelegen hatten (17. Taf. III. Fig. 34/35.) Eine solche Erscheinung bietet uns auch ein Junges von Olisth. obtusa (0:5/0'1 mm), welches dabei an ein kleines Opistomum Vejdovskyı erwähnt. Im Laufe der Sommerzeit kann die Entwicklung noch rascher fortschreiten, da die nach heftigen Regen entstehenden Pfützen manchmal bald mit manchen erwähnten Arten in kurzer Zeit besetzt waren (Z. B. Olisth. truncula, obtusa, Typhl. Vejdovskyi u. a.) Auch diese Eigenschaft nur ein Eichen aufeinmal zu bilden und legen erscheint für die örtliche Verbreitung der Arten als eine günstige Tatsache, da die Eier auf verschiedenen Stellen zerstreut und durch Ueberschwemmungen leicht in andere Lokalitäten übertragen werden können. In den Teichen und anderen Dauertümpeln, bei welchen die Austrocknung nicht droht, entstehen auch mehrere Generationen während des Jahres und tragen zur Erhaltung der Art in derselben Lokalität auf längere Zeit bei; einige Belege dafür hoffe ich in dem folgenden Abschnitt anzuführen. ne. der o py m A6 79 XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: E) Ueber die Lebensweise und geographische Verbreitung. In den Literaturquellen, welche am Ende unserer Abhandlung zusammengestellt werden, sind nur kleine, bei manchen Autoren sogar keine Angaben über die Lebensverhältnisse der Arten von Olistha- nellini angegeben. Die Beschreibung der Tiere, die Behandiung der- selben nach der Quetsch- und Schnittmethode erschien als ein befrie- digendes Ziel der zufälligen oder ausgesuchten Beobachtungen. Be- sonders wenn man mit einem Exemplar zufrieden sich stellen müsste, genügte es zwar, wenn das Tierchen eine längere Zeit, welche zur Untersuchung nötig war, am Leben erhalten wurde. Dass auch Zucht- versuche möglich sind, welche vieles von manchen Lebensangelegen- heiten sagen möchten, vielleicht niemand von den neueren Beobachtern erprobt hat. Da ich einige von den häufigen sich erscheinenden Arten irgend eine Zeit züchtete, müssen also meine Beobachtungen nur auf dieselben beschränkt werden. Was die Zeit des Erscheinens der Olisthanellinen betrifft, kann man unsere Arten, soweit die Angaben darüber existieren, in zwei Reihen zusammenstellen; die ersten gehören zur Frühlingsfauna und gehen also mit der Austrocknung der Pfützen, welche durch Frühlingsüberschwemmungen oder aus dem schmelzenden Schnee an unseren Wiesen entstehen, zu Grunde. Die anderen erscheinen später und können bis zum Winter in grösseren Teichen oder Seen aufge-, funden werden. Zur ersteren Reihe kann man z. B. Olisthanella Brinkmanni Olisth. albiensis, Typhloplanella Bresslaui und Taborella Hofsteni zählen; Sphagnella Lutheri erschien schon im Jänner in einem Zucht- glase, so dass sie sich entweder frühzeitig aus einem Eichen ent- wickelte oder in einer Schleimhülle überwinterte. Die übrigen Sůsswasserarten wırden im Sommer beobachtet und nur von der Typhloplanella Vejdovskyi kann ich mitteilen, dass sie nicht nur in Frühlingsgewässern, sondern auch im Hochsommer wie im November gelegentlich ertappt wurde, indem die im feuchten oder Moorrasenboden zerstreuten Eier bei periodischer Durchnässung der Lokalitäten zur Eutwicklung und rascher Geschlechtsreife zu kommen pflegen, — An derselben Lokalität wurden während der Zeit einiger nach- einander folgenden Jahre nur diese Arten beobachtet: Olisthanella obtusa im Uferschlamm eines Teiches bei Pilgram in Südböhmen (2. Monographie der Gruppe Olisthanellini. 75 B. 6 Jahre nacheinander), Typhloplanella Bresslami und Vejdovskýi in den Frühlingstümpeln auf den Moorwiesen bei Tábor in Sůd- böhmen ; Olisthanella truncula und albiensis auf den Elbewiesen bei Celakovice und Elbe-Kostelec in Mittelböhmen. Diese Angaben zeigen, dass die Eier letzterwähnter Arten im Schlamm zerstreut werden und im Moorgrunde der Wiesen auch nach Austrocknung genügende Feuchtigkeit haben um die Entwicklung durchzumachen und nach gelegentlichen Regengüssen in grösserer Wassermenge zu erscheinen. Dazu genügt ein verhältnissmässig ‚kleiner Raum, so dass ich z. B. die grössere Zahl der Individuen von Typhlopl. Vejdovskyÿi im Oktober d. J. 1903 nur in einem kleinen Wiesengrübchen im Schlamme gefunden und fast einen Monat ge- zůchtet. habe. Dagegen die Erhaltung der Art Olisth. obtusa während vieler Jahre zeigt einen fortwährenden Vorrat an Eiern im Uferschlamm des Teiches an, welcher nicht ausgetrocknet wurde. Ueber die Lebensdauer kann ich nur aus den Züchtungs- versuchen der Arten Olisth. truncula, obtusa, Typhlopl. Bresslaui und Vejdovskyi und Olisth. albiensis einige konkrete Zahlen anführen. Die erste Art erschien z. B. im J. 1910 in den flachen Elbe- tümpeln, welche an den zu Anfang Juni abgemähten Wiesen nach heftigen Sommerregen entstanden sind und lebte dort bis zur Aus- trocknung, welche in der Hälfte Juli eingetreten ist, so dass man die Lebensdauer der Olisth. truncula auf vier oder sechs Wochen rechnen kann, wobei zur Geschlechtsreife gewiss zwei Wochen verbraucht werden. Bei Olisth. obtusa, welche in der Sommerzeit von Mai bis zum Oktober (ScuwEıper bei Giessen im Oktober) an erwähnter Lokalitát zu erscheinen pflegte, kann diese Zeit als Lebensdauer gerechnet werden, obwohl dabei einige Generationen sich entwickeln können, da die Entwicklung in dieser Zeit rasch abläuft und die Jungen auch bald geschlechtsreif werden. Diese Lebensdauer zwei oder drei Gene- rationen betrug also 4 bis 6 Monate. Typhloplanella Bresslaui erschien (4 Jahre nacheinander an derselben Lokalität) gewöhnlich am Anfang März und lebte bis zur Austrocknung zu Ende April oder in der Hälfte Mai — also 2 Mo- _nate. Nur einmal, wenn diese Pfützen zu Ende Juli nach heftigen Regengüssen durchgetränkt wurden, fand ich (im J. 1907) in den be- WA XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: treffenden Wiesengrübchen ein junges Individuum 0:16 mm, welches noch nicht geschlechtlich war. Ähnliche Verhältnisse. walteten auch in den Frühlingstümpeln an den Elbewiesen ob, so dass Olisth. albiensis als geschlechtliches Tierchen zu Anfang April ertappt und bis in die Hälfte Mai gezüchtet wurde; in den Naturverhältnissen dagegen wurden die Tümpel schon zu Ende April ausgetrocknet. Bei der Art Typhloplanella Vejdovskyı wurden einige Exemplare zu Ende September in den Wiesengrübchen ertappt und bis zu Ende Oktober gezüchtet. In derselben Zeit lebten noch andere Individuen in den Naturverhältnissen, so dass sie von Neuem gebracht werden konnten. Die ganze Lebensdauer unserer kleinen Vertreter der Olistha- nellini kann man also allgemein auf zwei Monate rechnen, so dass Individuen vier Wochen oder noch mehr, als ich nach kurzer Beo- bachtungsfrist angegeben habe, Eier zu bilden fähig sind (freilich in den günstigen Verhältnissen). Nach dem Verbrauch der Dotterstöcke kann es noch einige Zeit dauern, ehe dieselben ergänzt oder regene- riert werden, so dass es zur weiteren Eierbildung kommt. Interessanter erscheint die Haltung der Arten von Sphagnella und Taborella, welche einige Zeitdauer in eigener Schleimhülle ver- ‘wickelt leben können, welche vielleicht von den Sekret der Haut- drüsen, wie dieselben beschrieben wurden, stammt und also ein la- tentes Leben führen, für welche abnormale Lebensweise viele Bei- spiele nicht nur bei den Rhabdocoeliden selbst, sondern auch bei Planaria vitta von mir angegeben wurden. (Siehe z. B. Zool. Anzeiger Bd. XXXIV. 1909. S. 161.) Alle Arten der Ollisthanellini können als Schlammbewohner bezeichnet werden, da sie teils im Uferschlamm der Teiche, oder am Grund derselben gefunden wurden. Dazu kommen Arten, welche als Brunnenbewohner angedeutet wurden: Typhloplanella Halleziana und Vejdovskyi. Die letzte Art erschien dann als Schlammbewohner in unseren Wiesengrübchen mit moorigem Grund. GRarr führt zwar die erste Art (T. halleziana) als Ubiquisten an, welche Tatsache noch mit der Verwechselung mit der folgenden Art und 7. hirudo zusammenhängt. In ähnlichen Tümpeln (Pfützen) leben dann die anderen Arten wie Olisth. Brinkmanni, albiensis, Typhlopl. Bresslaui und hirudo, Sphagnella Lutheri und Taborella Hofstem. IE n Be ků sa sut E Monographie der Gruppe Olisthanellini. 75 Als limnetisch wird von Grarr Olisth. splendida bezeichnet. Nur Olisth. truncula wurde noch von Du Prassıs in der Tiefe 30-40 m des Genfer Sees aufgefunden, wobei ihre Farblosigkeit und Transparenz des Körpers auffällig war. (Horsrex hält neuestens diese Bestimmung als unsicher.) Soeben wurde eine Art, Tauridella iphigeniae als Meeresbe- wohner beobachtet, welche im Sande vor dem St. Georgskloster bei Sevastopol in Hunderten von Exemplaren lebt. Eine besondere Erwähnung verdienen noch die Brunnenbewohner, Typhloplanella Halleziana und Vejdovskyi. Die erste Art wurde vom ersten Beobachter Vespovskÿ zur Dunkelfauna beigerechnet, da sie in neun Prager Brunnen im Hochsommer und Herbst aufgefunden und bisher nur aus Lille (von MowrEz) angemeldet wurde. Ihre Blindheit kann man zwar mit der Lebensweise in Zusammenhang bringen ; aber in der Gruppe Olisthanellini erscheinen noch andere Belege, dass die- selbe Tatsache im weiteren Sinn für die meisten Schlammbewohner gelten kann. Da eine solche oder ähnliche Art noch nicht in den Gewässern uuserer Pfützen gefunden wurde, muss Typhl. Halleziana als ein typischer Brunnenbewohner bleiben. Die auffällige Verbrei- tung in den Brunnen am Karlsplatz, Ferdinandstrasse und Smichow — also in der Nähe der Moldau, lässt auf einigen Zusammenhang mit Grundwasser zu vermuten. Einige noch nicht bekannte Verhältnisse (über Dotter- stöcke und Eibildung) müssen den Nachforschungen vorbehalten werden. Dagegen verhält es sich anders mit der Art Typhl. Vejdovskýt, da sie schon als Schlammbewohner auf der Oberfläche bekannt ist. Ihre Erscheinung in Brunnen (in Krakau) kann als secundäre Loka- lität bezeichnet werden, da die winzigen und verschiedenmässig zer- streuten Eier durch Ueberschwemmungen oder mit Grundwasser in die Brunnengewässer gelangen können. Die Anpassung an jene Verhältnisse erfordert bei der letztgenannten Art vielleicht keine Veränderungen in der Lebensweise, da sie auch im Dunkel am Bo- den der Pfützen leben. | Die Nahrung in Brunnen ist ja hinreichend, da man viele Be- wohner aus den Protozoen, Crustaceen und Würmern u.s. w. kennt, die am Grunde beisamen erscheinen. Die Olisthanellinen als Schlammbewohner haben keine auffälligen Bewegungen indem sie nur kriechen oder im Schlamme sich zu _ verbergen suchen. Nur wen sie an’s Licht mit Gläsern gegeben wer- den, zeigen sie einige Zeit einen Phototropismus dadurch, dass sie 76 | XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: teils an den Wänden kriechen oder auch zur Oberfläche des Wassers hinstreben, welches Benehmen besonders immer die Jungen zu erken- nen lassen. In der Früh erscheinen alle Arten am liebsten an den Wänden; bei zunehmenden Licht während des Tages kriechen sie zurück und verbergen sich; erst abends zeigen sich einige Individuen wieder an den Wänden. Wenn man also diese Arten beobachten will, muss man die Tiere meistens im Dunkel züchten und dann ans Licht geben. Dass mit erwähnter Lebensweise im Dunkel auch die Blindheit der meisten Arten im Zusammenhang steht, lässt sich begreiflich ey- klären; auch die fluoreszierenden Pigmentaugen bei Olisth. obtusa haben vielleicht die Fähigkeit im Dunkel schwache Lichtreize zu ver- mitteln. Als Nahrung dienen den Jungen besonders die Algen, Infu- sorien, Rhizopoden, welche im Schlamm ständige Bewohner sind; bei den älteren Individuen sind es noch kleine Lyncaeiden oder die Nauplien und Jugendstadien der anderen Süsswassercrustaceen, so dass man um das Ernährungsmaterial bei der Züchtung in keiner Weise sorgen muss. Nur bei Typhloplanella hirudo wurde beobachtet, dass die In- dividuen sich zu der Fütterung der Bothrioplaniden oder Planarien mit den Tubificiden gesellten und das Blut ansaugten, so dass ihr Inneres wie bei den anderen rot erschien. Diese Eigenschaft muss nicht als Parasitismus erklärt werden, da ich sie bei einer Reihe verschiedener Rhabdocoeliden (auch bei den Jungen von Mes. Ehren- bergi und fetragonum beobachtete und zeigt nur, dass das farblose Blut der Crustaceen mit dem roten der Tubificiden ausgewechselt wird (Vergl. BRoxx-GRAFF S. 2575). Nur bei Tauridella führt GRAFF an, dass einige Exemplare im Darm 3—4mal längere Nematoden im Darm hatten. (29.) Als Parasiten wurden dortselbst noch Sporozoen beobachtet. Etwas ähnliches können auch die ovalen Eier sein, welche in Massen im Leibesraume von Olisth. obtusa erscheinen sollen (34 S. 99), wie ich schon seinerzeit erwähnt habe. Dasselbe gilt auch von den Kügelchen bei Olisth. exigua. Dass die grüne Farbe bei Olisthanella albiensis von den Zoochlorellen stammt, welche auch als Raumparasiten aufgefasst werden, habe ich seinerzeit ebenfalls angegeben, obwohl dieselben den Jungen auch Nahrung in erster Zeit zu liefern pflegen. Monographie der Gruppe Olisthanellini. 17 Ueber geographische Verbreitung aller Arten in den Olisthanellini sind die bisherigen Angaben ziemlich gering, da die ‚meisten besonders neuen Arten nur aus einigen oder vielmehr einzi- gen Lokalitäten bekannt sind. Nur die ältesten Arten wie z. B, Olisthanella obtusa und trun- cula wurden in verschiedenen Ländern beobachtet, so dass man von ihrer Verbreitung einen weiteren Umriss zusammenstellen kann. So weit mir die betreffenden Beobachtungslisten mancher Faunisten zu- sänglich waren, erlaube ich mir in folgenden Zeilen die Lokalitäten aller angeführten Arten der Uebersicht wegen zu widerholen, 1. Olisthanella obtusa: Greisswald (SCHULTZE), Giessen (SCHNEIDER), Aschaffenburg (Grarr), Königsberg (DORNER) — in Deutschland; Moskau (Nassonov) — in Russland; Lille (HaLLEZ) in Frankreich; Anieres (Du Puessis) in Schweiz; Klausenburg (PArapı), Pilgram und Tábor (SEKERA) — in Oesterreich-Ungara. 2. Olisthanella truneula: Krakau (ScHmroT, Jaworovskı), Pan- csowa (GRAFF), Celakovice und Elbekostelec (SEKERA) — in Oesterreich- Ungarn; Aschaffenburg (Grarr), Godesberg am Rh. (Voict), Königs- berg (Dorner) — in Deutschland; Ouchy am Genfer See, Neuchäte- ler See (Du Pressıs), Feuerweiher bei Mönchenstein (Fuarman), Genfer See in der Tiefenregion (FoREL) — in Schweiz; Montigny- sur-Roc (HazLez) in Frankreich; in Wolga bei Saratov (Zykov) in Russland. 3. Olisthanella splendida: Aschaffenburg (Grarr) in Deutschland ; Lille (Hartez) in Frankreich; Yverdon am Neucháteler See (Du PLESSIS) in Schweiz. 4. Olisthanella © Nassonovi: Moskau (Nassoxov, ZyKov) in Russland; Kopenhagen (BRINKMANN) in Dänemark. 5. Typhloplanella Halleziana: Prag (VEjpovský) — Oesterreich- Ungarn; Lille (Moxıez) in Frankreich. 6. Typhloplanella Vejdovskyi: Krakau (Jaworowskı), Tábor (SE- KERA) — in Oesterreich-Ungarn; wahrscheinlich auch in Schweiz (bei Neucháteler und Genfer See nach Du Pressis als T. Halleziana ; neuestens hält Horsten diese Bestimmung als unsicher.) Die anderen Arten sind bisher aus einer Lokalität bekannt, da sie meistens als neu in die Wissenschaft eingeführt wurden. Als älteste Art gehört in diese Reihe 7. Typhloplanella Sillimani (Mesostoma coecum) aus Monroe County (State New-York) — zugleich als ein. Vera der Olistha- nellini aus Nord-Amerika. 78 XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera 8. Olisthanella exigua aus Geserich See bei Königsberg (DORNER) in Deutschland. 9. Tauridella iphigeniae aus Sebastopol in Russland (GRAFF) — als ein Meerbewohner. 10. Dochmiotrema limicola aus Uferschlamm des Thuner Sees (Horsten) in Schweiz. Die folgenden von mir als neu beschriebenen Arten stammen aus diesen Lokalitäten: 7’yploplanella hirudo aus Hlinsko in Ostböhmen, Olisth. Brinkmanni aus Pilgram, Olisth. albiensis aus Elbewiesen bei Čelakovice, Typhloplanella Bresslaui, Sphagnella Lutheri und Tabo- rella Hofsteni aus Tábor in Südböhmen. Die weiteren Nachforschungen werden gewiss die Zahl der ange- gebenen Lokalitäten vermehren, wenn man alle Verhältnisse im Bau wie im Leben erwägen und darnach seine Forschungen einrichten wird. III. Systematische Uebersicht. Fůr unsere erste Gruppe der Familie Typhloplanidae wurde schon von A. LUTHER (27.) eine Diagnose in diesem Sinn aufgestellt: „Tribus I. Olisthanellida mihi — Eumesostominen mit zwei an der Körperoberfläche beflndlichen getrennten Mündungen der Protenephri- dien. Geschlechtsöffnung im hintersten Drittel des Körpers.“ (S. 147.) Die einzige Gattung Olisthanella (Vorcr 1892)*) — mit den Charakteren der Tribus — wobei aus ungenügender Kenntnis einiger zur Zeit schon bekannten und bereits angeführten Arten der folgende Schluss abgeleitet wird: „Unter diesen Umständen ist es zurzeit un- möglich, sich eine Vorstellung über die Verwandschaftsverhältnisse der einzelnen Arten untereinander sowohl, als zu den Stämmen der Mesostomida und Typhloplanida zu bilden.“ In die obenerwähnte Gattung zählt AL. Lurser also nur fünf sichere Arten, wobei er die Graff’sche Art Mes. splendidum zur wei teren Nachuntersuchung belassen will, sowie das Mes. lugdunense (DE MANN) als unbestimmbar eıklärt. Als Anhang zu den Olisthanellidae stellt derselbe Autor noch vorläufig „Mesostoma Hallezianum Vejd.“ in den Sinn, wie ich davon schon in der Einleitung behandelt habe. *) W. Vorar leitet diese Benennung von dem griechischen Worte olisthä- nein — gleiten ab. Monographie der Gruppe Olisthanellini. 79 Der nachfolgende Forscher A. BRINKMANN (28.), welcher die Or- ganisation der Art Olisth. Nassonovi gründlich erforschte, wiederholt nur die obenangeführte Lurtuer’s Diagnose. Erst N. v. Horsten (32.) hat es gewagt eine erweiterte Diagnose der Olösthanellin zu geben, so dass wir dieselbe mit den Beschrei- bungen unserer Arten vergleichen können — wie es folgt: „Typhloplaninae mit an der Körperoberfläche, getrennt oder ver- einigt, mündenden Stämmen der Protonephridien. Geschlechtsöffnung im hintersten Drittel des Körpers: Hoden einfach schlauch- oder sackförmig, dorsal von den Dotterstöcken. Ohne Atrium copulatorium. Uterus (oder Uteri?) vorn entspringend. Adenale Stäbchen nur in den Stábchenstrassen.“ (S. 408.) Der betreffende schwedische Autor diskutiert auch von den Verwandschaftsbeziehungen unserer Gruppe mit den Typhloplanini und Mesostomatim, indem er auch sie als niedrigst organisierte Gruppe betrachtet. Soeben macht Horsten aufmerksam (S. 410. Anm. 1.) auf die bekannten blinden Arten „dass diese Formen eine besondere Gruppe bilden, die sich vielleicht bei näherer Untersu- chung als eine eigene Gattung herausstellen wird; wie SEKERA (1904 p. 438) hervorhebt, sind sie sämmtlich Schlammbewohner.“ Dieser Ansicht entspricht also die Bildung unserer Gattungen Typhloplanella und Sphagnella mit der Bemerkung, dass der Verlauf des Nephridial- apparates mehr den eigentlichen Vertretern der Tribus Typhloplanins sich nähert. Diese angeführten LuTHER'S und Horsten’s Diagnosen wurden auch von GRAFF im Bronn’s Sammelwerk (33) wiederholt, wogegen in der neuesten Quelle in BRAUER's Süsswasserfauna Deutschlands (34) dieselben etwas erweitert sind, wie folgt: „Der Mund liegt stets hinter der Körpermitte, die Niere mündet selbständig aus, die Hoden sind glatte Säcke und liegen dorsal von den Dotterstöcken, von Chitintei- len kommen bloss einfache Auskleidungen des Ductus ejaculatorius vor. Die langgestreckten Dotterstöcke sind meist nur wenig einge- kerht, eine Begattungstasche ist meist vorhanden, der Eihälter scheint bald von der hinteren, bald von der vorderen Wand des Geschlechts- vorraumes abzugehen. Ohne Atrium copulatorium, adenale Rhabdoide finden sich bloss in den Stäbchenstrassen. Die Färbung wird durch in der Leibesflüssig- ur pe 80 XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: keit gelöste Farbstoffe hervorgebracht. — Schlammbewohner.“ (8. 97— 93.) Aus dem späteren Vergleich aller Gattungen werden wir sehr gut sehen, welche Merkmale giltig bleiben werden, oder ergänzt wer- den müssen. Wenn wir also von der Gattung Dochmiotrema absehen, bleibt nur eine Gattung Olisthanella übrig, welche dann folgenderweise cha- rakterisiert wird: „von den beiden Nierenmündungen läuft der Haupt- stamm gerade nach vorn, um dann nach aussen in den rücklaufenden — Ast umzubiegen. Mit Begattungstasche, mit oder ohne Samentasche ; Eihälter einfach. Mit Ausnahme einer einzigen Art mit Augen oder pigmentlosen lichtbrechenden Organen versehen. Mit 6 Arten von 15—6mm L.“ (S. 97.) Diese Arten werden in zwei (bzw. drei) Gruppen nach den Pig- mentaugen eingeteilt: (O. Nassonovi und obtusa — Ol. truncula und splendida entgegen den Pigmentaugen entbehrenden Arten: Ol. exigua und Halleziana). Als typische Art wird dann die erste Art O. Nassonovi, welche nach den letzten Zykov’s und Brinkmann’s Arbeiten als bestbekannt gelten kann, angeführt und durch eine Abbildung (Fig. 196) be- gleitet. In dem ersten beschreibenden Teil dieser Arbeit wurden nur zwei Arten in dem Bereiche der Gattung Olisthanella als neu ange- führt, derer Diagnosen in folgender Weise zusammengestellt werden können: a) Olisthanella Brinkmanni n. sp.*) Länge bis 05 mm. Körper am Vorder- wie Hinterende spitzig mit 2 schwarzen Pigmentbechern und wenig entwickelten Stäbchenstrassen. Geschlechtsöffnung liest im hinteren Drittel. Glatte Dotterstöcke, ein kugliges oder ovales Hoden- säckchen im Vorderkörper, Eihälter für ein kleines Eichen hinten vom Geschlechtsraum entspringend. Die Samenblase besitzt nur ver- dickte Wände. b) Olisthanella albiensis m. sp.“*) Länge bis 0'8 mm. Vorder- körper rundlich, Hinterkörper in- eine lange Spitze auslaufend. Pic- mentaugen fehlen. Zahlreiche Zoochlorellen verursachen grünliche *) Zu Ehren des bekannten dänischen Turbellarienforschers A. BRINKMANN. **) Nach der lateinischen Benennung des Flusses Elbe. p Monographie der Gruppe Olisthanellini, SI Farbe. Die Nephridienmündungen liegen unter der Geschlechtsöffnung, derer Lage in die Mitte zwischen Schlund und Körperspitze fällt. Glatte Dotterstöcke vom Pharynx bis zur Körperspitze. Kleine keulen- fórmige Hodensäckchen liegen unter dem Schlund ; Samenblase mit verdickten Wänden. Eihälter mit 1 bis 2 Eichen vorn ent- springend. Nach den schon mitgeteilten und ergänzten Angaben über die Arten Olisth. obtusa und truncula müssen auch die betreffenden GRAFF's Diagnosen (34 S. 99) in folgendem Sinn verbessert werden: c) Olisthanella obtusa (M. Schultze). Länge 1—2 mm. Körper mit schwach abgestutztem Vorderende und stumpfen schwach abge- rundetem Hinterende, gelblich verfärbt. Mit zwei, bei älteren mit vier verwaschenen Augenfleckten, von denen einer an der Rückenseite zu liegen pflegt, welche rötlichschwarz bis gelblich erscheinen. Manch- mal bilden sie einen deutlichen Ring am Vorderende. Die Rhabdoide ziehen in mehreren Strassen nach vorn und schreiben das Gehirn mit den Nerven um. Die Ausmündungen der Nephridienäste nähern sich der Geschlechtsöffnung, welche in der Mitte zwischen Mund und Hinterende liegt. Dotterstöcke reichen bis zum Gehirn und sind schwach gelappt; das gilt auch von den Hodensäcken. Begattungs- tasche einfach und muskulös; ein selbständiger Samenbehälter fehlt. Der Eihälter kann teils nach vorn teils nach hinten umgestülpt wer- den, so dass das einzige kreisformige gelbe Eichen mit kurzem Stielchen vorn oder hinter dem Schlund zu liegen kommt. (Habitus- bild bei M. S. Schutze (1.) Taf. V. Fig. 1.) d) Olisthanella truncula (O. Schm.) — L. 1—3 mm.*) Farbe blassgelb bis rötlichgelb; Körper vorne schwach abgestumpft, hinten in ein mit Tastgeisseln besetztes Schwänzchen ausgehend. Die beiden halbmondförmigen bis zerstreuten braun gefärbten Pigmentaugen sind voneinander ungleich entfernt. Die Rhabdoide sind auch in häufigen am Vorderkörper sich kreuzenden Strassen vertreten. Die Ausmün- dungen der Hauptschlingen der Nephridienstämme in der Nähe der Geschlechtsöffnung. In der Samenblase liegt ein kurzes Röhrchen des Ductus ejaculatorius; kleine Begattungstasche an einem Stiele ebenso wie der kuglige Samenbehälter. Eihälter vom Geschlechtsraume hinten entspringend für ein ovales Eichen. (Habitusbild bei O. Schmidt [2.] Taf. III. Fig. 8, Grarr [4.] Fig. 19.) *) Die Angabe HarLEzs (19) von 2—5 mm (S. 77) scheint mir ein Druck- fehler statt 25 mm zu sein. 6 82 XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: Durch diese erwähnten Ergänzungen wird auch die Gattungs- diagnose der Olisthanella betroffen, so dass dieselbe im folgenden Sinn erweitert werden kann: „Beide Nierenöffnungen liegen teils vor der Geschlechtsöffnung, teils in der Nähe oder unterhalb derselben; die Hauptstämme senden oberhalb des Schlundes zwei dickere Längsäste aus, welche separat ausmünden. Die Körperfarbe verschieden vom farbigen Pigment oder Zoochlorellen abhängig. Mit Ausnahme einer Art mit Pigmentaugen oder lichtbrechenden Körperchen versehen. Die Geschlechtsöffnung liegt im hinteren Körperdrittel. Hoden- säckchen haben verschiedene Länge und Lage; meist doppelt, auch in der Einzahl. Samenblase mit verdickten Wäuden oder einfachen chitirartigen Auskleidungen des Begattungsorgans. Mit Begattungs- tasche, oder Samentasche und Samenbehälter. Meist glatte oder schmal gelappte Dotterstöcke verschiedener Länge. Eihälter eils vern teils hinten vom Geschlechtsraum entsprin- gend meist mit I Eichen. Länge von 05 bis 3 mm.“ Bestimmungstabelle für die Arten. I. Mit Pigmentaugen. Hodensäcke reichen meist bis zum Ge- hirn. 1. Pigmentaugen diffus verwaschen. A) Samentasche gestielt, Begattungstasche auffällig. O. Nassonovii (L. Graff) B) Samentasche fehlt.... O. obtusa (M. Schultze) 2. Pigmentaugen nicht diffus. A) Mit scharf begrenztem Pigmentbecher. a) schwarz gefärbt: O. Brinkmanni n. sp. b) rotbraun gefärbt: ©. trumeula (O. Schm.) B) Pigmentbecher mediale Fortsätze aussendend, rot gefärbt O. splendida (L. Graf) II. Ohne Pigmentaugen. Hodensáckchen hinter dem Pharynx. 1. Mit 1 Paar pigmentloser lichtbrechender Organe: O. exigua (Dorner)*) 2. Solche Organe fehlen. Mit Zoochlorellen: O. albiensis n. Sp. *) Die Frage von der Identitát der betreffenden Art mit der Castrada otophtalma (Plotnikov) muss vorläufig unentschieden bleiben. 2: u - u de V V Monographie der Gruppe Olisthanellini. 83 L. v. Grarr führt also O. Nassonovii als typische Art für die obenerwähnte Gattung, obwohl auch die nach mitgeteilten Angaben schon gut bekannte Art ©. truncula in demselben Sinn gelten kann, da sie Voıst Anlass zur Ausbildung der Gattung Olisthanella gab, oder dass sie zu den ältesten Arten gehört und wieder eine selb- ständige Gruppe mit O. splendida repraesentieren kann. Für die Begründung der zweiten Gattung Typhloplanella sind die Diagnosen der angeführten Arten: 7. Bresslaui (als neuer Art) T. Halleziana, hirudo, Vejdovskyi wahrscheinlich auch T. Sıllemanv grundlegend. Die erste Art T. Bresslaui n. sp.*) kann folgenderweise beschrie- ben werden : „Länge O5—1 min; Körper farblos; Vorderende etwas abge- stumpft, wie Hinterende zugespitzt. Blind. Die Geschlechtsöffnung liegt in der Mitte zwischen Schlund und Körperspitze. Hodensäck- chen keulenförmig und paarig über dem Schlunde, Dotterstöcke schwach gelappt reichen nur von Pharynx an das Hinterende. In der Samenblase neben der Sekretmasse ein muskulöses röhriges Begat- tungsorgan; einfache Begattungstasche. Eihälter einfach von hinten entspringend. Die Nierenausmündungen der Mundöffnung genähert; der Verlauf der Haupt — wie Nebenäste gleicht schon dem Typhlo- planiden-Typus. Was die folgende Art 7. Vejdovskýi (Jaworowski) betrifft, wurde schon ihre ergänzte Diagnose angegeben, so dass ich nur auf die Lage der kleineren Hodensäcke, und dann auf die Bildung der Eier im erweiterten Atrium hinweisen muss. Die anderen Merkmale wur- den auch mit der vorangehenden Art verglichen, so dass die Identität derselben ausgeschlossen wird. Die älteste Art als T. Halleziana (Vesn.) zeichnet sich durch das wenig verschmälerte und breit abgerundete Vorderende aus, wo- gegen das Hinterende teils zugespitzt, teils bei älteren Tieren stumpf- erscheint. Kurz hinter dem Pharynx (im zweiten Drittel) liegt die Geschlechtsöffaung. Die birnförmigen Hodensäcke liegen höher zu beiden Seiten des Schlundes. Flaschenförmiges Begattungsorgan be- steht aus einer chitinartigen Scheide und inneren muskulösen Hülle. Viereckige Begattungstasche kurzgestielt. Am Vorderkörper sind birn- förmige Schleimdrüsen vorhanden. Kurze Queräste des Nierenappa- *) Zu Ehren des Turbellarienforschers E. BressLauv. 6* 84 XXIV. Prof. Dr: Emil Sekera: rates haben. die der Mundöffnung genáherten und angeschwollenen Ausmündungen. Länge 3 mm (nach VEJp.).*) Bei der vierten Art 7. hirudo (mihi)**) muss man auch die Stirndrüsen, dann die länglichen, schmalen Hodensäcke, aus derer Mitte die Samengänge ausgehen, anführen. Lappige lange Dotter- stöcke, dickwandige, birnförmige Begattungstasche und ein vom Ge- schlechtsraum vorn -entspringender Eibehálter sowie die der Mund- öffnung genäherten Ausmündungen der queren gewundenen Excre- tionsäste bilden die weiteren auffallenden Merkmale. Begattungsorgan stark und muskulös. Länge 2—3 mm. Aus der W. A. SırLıman’s Beschreibung der Art Mesostoma coecuw n. sp. (11. S. 57. Taf. IV. Fig. 7. u. 8.), welche ich in unsere Gattung als Typhloplanella Sillimani mihi einreihen will, erlaube mir einige Daten zu widerholen. „Länge 1:3 mm. Farbe grauweiss. Geisselhaare und sonstige Tastorgane wie die Augen fehlen. Das Gehirn liegt im vorderen Körperfünftel. Es ist einfach zweilappig und giebt einige feine Ner- venzweige ab, die nach der Körperspitze verlaufen. Der Pharynx rosulatus ist fast central gelegen. Die Stäbchenstrassen ziehen sich konvergirend von der Bildungstätte hinter dem Gehirn nach vorn und vereinigen sich schliesslich, Nur der weibliche Teil der Geschlechtsorgane war zu sehen. Die Genitalóffnung liegt weit nach hinten; vor derselben sieht man das Ovarium, dessen Spitze vorwärts gerichtet ist. Die langen Dotter- stöcke erstrecken sich in die Seitenteile des Körpers als einfache Schläuche bis in’s vordere Körperviertei. Die Hoden sind wahrschein- lich zu beiden Seiten des Pharynx und der Penis vor der Genital- öffnung gelegen.“ Wenn wir also die gemeinsamen Merkmale der oben beschrie- benen Arten zusammenfassen, können wir folgende Diagnose für die Gattung Typhloplanella***) n. g. zusammenstellen: „Körpergrösse von 0'5—3 mm, ohne Augen und lichtbrechende Organe; Stäbchenstrassen mächtig entwickelt. Die beiden Nieren- *) Hazzez (19) gibt wieder 4—6 mm an; der Grund blieb mir un- bekannt. : **) Gelegentliche Benennung, da diese Art als Blutaussanger der Tubifici- den beobachtet wurde. #**) Für diese Benennung hat also entschieden, dass die betreffende Gat- tung nur blinde Arten umfasst, welche schon durch ihre Organisation den eigen- tlichen Vertretern der Gruppe Typhloplanini sich nähern. ET an U m N an Monographie der Gruppe Olisthanellini. 85 mündungen liegen der Mundöffnung genähert, so dass sie den Pha- rynxumriss nicht überschreiten. Die Geschlechtsöffnung teils dem Schlunde teils dem hinteren Körperende genähert. Doppelte Hoden- säcke verschiedener Länge und Form liegen zu beiden Seiten oder unterhalb des Schlundes. Auch die glatten oder schwach gelappten Dotterstöcke haben verschiedene Länge. Meist muskulöse Begattungs- gliede sowie Begattungstaschen oder Samenbehälter vertreten. Eihälter vorn oder hinten vom Geschlechtsraum entspringend meist für ein Eichen ; derselbe kann auch fehlen. Mit der Lebensweise der Schlamm- bewohner in gelegentlichen Pfützen wie am Boden der Brunnen- gewásser.“ Als typische Art für diese Gattung kann T. Bresslaui n. sp. angeführt werden, da sie zu den ersten Frühlingsbewohnern unserer Tümpel gehört und ihre Organisation gehörig bekannt ist. Bestimmungstabelle für die Arten: A) Keulenförmige Hodensäcke reichen hoch über den Schlund. Dotterstöcke kurz. Länge 0 5—1 mm. Typhl. Bresslaui n. sp. B) Hodensäcke zu beiden Seiten des Schlundes. Be- sattungsorgan mit einer chitinigen Scheide. Länge 3 mm. T. Halleziana (Vejd.) C') Hodensäcke länglich und schmal; Dotterstöcke lang (von Gehirn bis zum Hinterende). Länge 2—3 mm. T. hirudo (mihi) D) Hodensäcke oval hinter dem Schlund. Dotter- stöcke langgestreckt. Länge 1—2 mm. ; T, Vejdovskyi (Jawor.) Anmerkung: In diese Gattung Typhloplanella kann auch die erwähnte Horsten’s Gattung Dochmiotrema eingereiht werden. Da die betreffende Diagnose: „Olisthanellini mit unpaarer, rechts von der Geschlechtsöffnung gelegener Mündung der Protonephridien. Ohne Augen. Bursa copulatrix nicht vorhanden“ (S. 410) nicht haltbar aus den schon erwähnten Gründen sein kann, muss man nach erneuter Untersuchung im lebenden Zustande die Lage der Nephridienäste - als wichtigen Merkmal anführen. Nebendem spricht auch Blindheit sowie der Bau der Samenblase mit kutikularen Begattungsglied und die Lage der Geschlechtsöffnung im Hinterende für die Verhältnisse, welche bei der obengenannten Gattung Typhloplanella obwalten, ob- 86 XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: wohl auch die Beziehung zur Gattung Sphagnella nicht abzuleugnen ist. Die einzige Art Doch. limicola beträgt 2—2'5 mm Länge. Die weiteren Gattungen, welche in erster Abteilung noch begrün- det waren, sind nur monofypisch und noch nicht in allen Bezie- hungen bekannt, so dass ihre Diagnosen zeitweise ergänzt werden müssen. Die Gattung Sphagnella*) n. g. kann also folgenderweise cha- rakterisiert werden: „Blinde Olisthanelline mit rosettenformigem Schlund im zweiten Körperdrittel, mit dessen Mundöffnung die Mündungen der Hauptáste der Protonephridien in Verbindung stehen. Die Geschlechtsöflnung liegt in der hinteren Körperspitze. „Vorläufig sind nur männliche Geschlechtsorgane bekannt, welche aus keulenförmigen Hoden und kugliger Samenblase mit muskulösem Begattungsorgan, welches in länglicher Seheide sich bewegt, bestehen. Rhammitendrüsen und Strassen mächtig entwickelt. Mit einer zeit- weise latenten Lebensweise.“ Mit einer Art Sph. Lufheri**) n.sp. (1-—2 mm Länge) aus den Moortümpeln. Durch die Lage der Geschlechtsöffnung stimmt mit der voran- gehenden Gattung Sphagnella auch die neue Gattung Tauridella n. g., welche folgenderweise charakterisiert werden kann: „Olisthanelline mit Pigmentaugen und deutlichen Rhamniten- strassen. Rosettenförmiger Schlund im hintersten Körperdrittel. Die Geschlechtsöffnung fast in der Körperspitze. Keulenfórmige . Hoden liegen unterhalb des Gehirns, wohin auch die Dotterstöcke reichen. In der männlichen Geschlechtsscheide liegt ein hakenför- miges chitiniges Begattungsorgan. Samenbehälter mit Keimstock vereinigt.“ Mit einer marinen Art T. iphigeniae Graff (1 mm Länge) aus dem Meeresstrande bei Sebastopol. — (Habitusbild in Graf [29.] Taf. II. Fig. 12.) Die letzte Gattung Taborella***) wurde durch beschriebene auf- fallende Merkmale so gekennzeichnet, so dass dieselben für die Diagnose auf solche Weise benützt werden können: *j Diese Benennung wird von der botanischen Bezeichnung der Torfmoore (Sphagnum) abgeleitet. **) Zu Ehren des finlándischen Turbel'arienforschers AL. Lurwer. ***) Nach der historisch bekannten Stadt Tábor in Südböhmen. Monographie der Gruppe Olisthanellini. 87 „Blinde Olisthanelline mit deutlichen Rhammitenstrassen und kleinem Gehirn. Die Hauptäste der Nephridien münden in Mund- tasche aus. Die Geschlechtsöffnung liest im letzten Körperdrittel und die weiblichen Organe gehen den männlichen voran. Die letzten be- stehen jederseits aus doppelten kleinlichen Hodensäcken in der hinteren Körperspitze, einer Samenblase, in der ein muskulöses mit Haken besetztes Begattungsorgan enthalten ist. Aus den weiblichen Teilen ‚verdienen die sehr kurzen um den Pharynx gelegenen Dotterstöcke eine Erwähnung. Mit einer zeitweise latenten Lebensweise in den Moortümpeln. Bisher nur eine Art. Tab. Hofsten*) bekannt (06 mm Länge). Nach diesen Gattungsdiagnosen muss auch die mitgeteilte GRAFF’s Diagnose für die ganze Tribus Olisthanellini abgeändert werden. „Dieselbe enthält verschiedenförmige Arten und Gattungen, welche teils mit Pigmentaugen, teils mit lichtbrechenden Organen versehen sind oder dieselben auch entbehren können. Adenale Rhabdoiden in häufgen Stäbchenstrassen. Der Mund liegt stets hinten der Körper- mitte. Die Lage der Nephridienausmündungen ist verschieden; bald sind sie mit der Mundöfinung verbunden, bald sind sie der Geschlechts- öffnung genähert auch unterhalb derselben gelegen. Auch die Ge- schlechtsöffnung hat verschiedene Lage, von der Nähe des Schlundes kann dieselbe bis an die hintere Körperspitze vorrücken. Bei einigen Gattungen erscheint auch eine lange Geschlechts- scheide. Hoden sind meist in einem Paar, als glatte Säcke, ausnahms- weise nur als ein unpaares Säckchen vorhanden, mit verschiedener Lage im Vorderkörper wie in der hinteren Körperspitze. Die Begattungs- oliede teils einfach als Verdickungen der Wände der Samenblase, teils muskulös oder chitinig auch bezahnt vertreten. Ebenso haben die Dotterstöcke verschiedene Länge, teils sind sie glatt, teils schwach - lappig. Begattungstasche ist regelmässig vorhanden, der Samenbehälter nur ausnahmsweise. Der Eihälter entspringt bald von der vorderen, bald von der hinteren Wand des Geschlechtsraumes, in welchem meist nur ein (selten bis zwei) Eichen gebildet wird. Ausnahmsweise kann der Eihälter fehlen und wird durch geräumiges Atrium vertreten. Die Färbung rührt von den in der Leibesflüssigkeit gelösten Farb- stoffen, ausnahmsweise auch von Zoochlorellen her. Mit der Lebens- *) Zu Ehren des schwedischen Turbellarienforschers Nırs von HorsrEN. 88 XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: weise der Schlamm- oder Moosblättchenbewohner; nur eine Art ist auch als Meeresbewohner bekannt. Mit 5 Gattungen und 16 Arten, deren Länge 0'5—5 mm beträgt. Bestimmungstabelle für die Gattungen. I. Doppelte Nierenausmündungen in der Umgegend der Geschlechts- öffnung, welche im letzten Körperdrittel gelegen ist. Olisthanella W. Voigt. II. Nierenausmündungen und die Geschlechtsöffnung der Mundöffnung genähert. Typhloplanella n. g. III. Geschlechtsöffnung an die hintere Körperspitze gerückt. . 1. Begattungsorgan in einer besonderen Geschlechtsscheide, muskulös. Nierenausmündungen mit der Mundöffnung ver- bunden. Sphagnella n. ©. 2. Begattungsorgan chitinös. Tauridella n. g. IV. Weibliche Geschlechtsorgane liegen vor den männlichen, welche in der hinteren Körperspitze gelegen sind. Begattungsorgan bestachelt. Taborella n. g. Es wurde schon erwähnt, dass der schwedische Autor N. v. Horsten von der Verwandschaft unserer Tribus OZisthanellim (S. 409—10) diskutierte, indem er ihr eine ursprünglichste Stellung unter den Typhloplaniden versichert. Diese Tatsache geht noch gründ- licher aus den Beschreibungen einiger unserer Arten hervor, so dass wir die verwandschaftlichen Beziehungen nicht nur einzelner Gat- tungen untereinander, sondern auch zu den anderen Gruppen, wie Typhloplanini und Mesostomatini vergleichen können. Diese Verwand- schaft erscheint also in verschiedenem Grade, wie richtig HOFSTEN : bemerkt, so dass wir in unserer Gruppe teils ursprünglichste und aberrante Arten wie Gattungen finden, teils in der Gattung 7yphlo- planella eine Beziehung zu der Tribus Typhloplanini konstatieren können. Man muss also in der Bestimmungstabelle für die Tribus Olistha- nellini (34. S. 97.) neben der Lage der Geschlechtsöffnung im hin- teren Drittel des Körpers, wie dieselbe GRAFF angeführt hat, auch Monographie der Gruppe Olisthanellini. 89 jene in der hinteren Körperspitze und verschiedene Art der Nieren- ausmündungen beigeben, wenn wir das richtige Bild über alle Arten bekommen sollen. Obwohl dann die angeführten monotypischen Gattungen vorläu- fig etwas seitlich aus der Unkenntnis mancher Merkmale stehen müssen (unter ihnen dann Taborella am weitesten), können wir doch im Umkreise der Gattung Olisthanella selbst die kleinste Art mit einem Hodensäckchen, Ol. Brinkmanni, als niedrigst organisiert be- trachten. Dagegen erscheinen die Arten mit höchst entwickelten Geschlechts- organen wie Ol. Zruncula oder Nassonovi als die vollkommensten. Auch die verhältnissmässig kleinen Körperdimensionen bei der Mehr- zahl der Arten sprechen für diese niedrige Stufe, welche unsere Tri- bus in der Familie Typhloplanidae einnehmen muss. Da nur eine Art und Gattung als Meeresbewohner bekannt ist, welche zu einigen unseren Landgattungen innige Beziehungen hat, erscheint es mir vorzeitig von der Verwandschaft mit einer hypothe- tischen ursprünglichen Form für alle Gruppen der Typhloplaniden zu reden, da ich aus Analogie mit unseren abweichend organisierten Gattungen (Sphagnella und Taborella) einen Schluss ziehen will, dass auch viele ähnliche Formen im Meere leben können. Dabei erlaube ich mir nur auf die im I. Teil dieser Studien konstatierte Erschei- nung der Süsswassergattung Pilgramilla in Beziehung zu der Süss- wasserfamilie der Dalyelliden wie der Meeresfamilie der Graffil- liden hinzuweisen. Soeben betrachte ich nicht die angeführte Zahl unserer Süss- wasserarten als abgeschlossen, da wir bei der erwähnten latenten Lebensweise immer Gelegenheit haben können neue Arten, beziehungs- weise Gattungen, aufzufinden und die angegebenen Diagnosen zu ergänzen. Das gilt in gleichem Mass auch für die anderen Gruppen der Typhloplanini wie der Mesostomatini selbst. Litteratur. 1. M. S. Scuuutze, Beiträge zur Naturgeschichte der Turbellarien, (Greisswald 1851. S. 54. Taf. V. Fig. 1.) 2. Osc. Scumivr, Die rhabdocoelen Strudelwürmer aus den Umgebungen von Krakau. (Denkschr. d. kais. Akad. in Wien 1858. XV. Bd. S. 35. Taf. III. Fig. 8.) 3. A. Schneider, Untersuchungen über Plathelminthen. (XIV. Jahresber. d. Ges. f. Natur- u. Heilkunde. Giessen 1873. S. 66. Taf. IV. Fig. 1.) ei a- >- m 90 XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: 4. U. v. Grarr, Neue Mittheilungen über Turbellarien. (Zeitschr. {. wiss. Zool. XXV. Bd. Leipzig 1875. S: 418—419. Taf. XX VIII Fig. 19—20.) 5. Nassovov, Beschreibung der rhabdocoelen Turbellarien aus der Umgebung von Moskau. (Izvěstije, tom. XXIII. Moskau 1877. S. 44-46. Taf. XI. Fig. 2-3.) : 6. F. VEjpovský, Vorläufiger Bericht über die Turbellarien der Brunnen von Prag. (Sitzungsber. d. k. böhm. Ges. d. Wiss. Prag 1897. S. 502—503. 7. L. v. Grarr, Monographie der Turbellarien I. Rhabdocoelida. (Leipzig 1882. S. 307—311. Taf. VL Fig. 18—20, 30.) 8. F. VespovsxŸ, Thierische Organismen der Brunnenwässer von Prag. (Prag 1882. S. 52—54. Taf. IV. Fig. 3—7.) 9. K. Paranı, Bericht über die Resultate der die Turbellarien der Siebenbürger Gewässer betreffenden Forschungen (Mitth. d. ung. Akad. Budapest 1882.) 10. G. DurLEssis-GouRET, Rhabdoceles de la faune profonde du lac Léman. (Arch. Zool. exp. et gén. 2 ser. T. II. Paris 1884.) 11. W. A. Sıruınan, Beobachtungen über die Süsswasserturbellarien Nordamerikas (Zeitschr. f. wiss. Zool. XLI. Bd. 1885. S. 57. Taf. IV. Fig. 7—8.) 12. A. JawoRowsxr, Wirki dotychczas v okolyci Krakowa znalezione. (Sprawo- zdanie kom. fizyjogr. Akad. um. Krakow 1389. S. 108—106.) 13. R. Movrez, Faune des eaux souterrains du département du Nord et en partii- culier de la ville de Lille (Rev. biol. du Nord. d. F. I. Lille 1888.) 14. Em. SEKERA, Příspěvky ku známostem o turbellariích sladkovodních. (Sitzungs- ber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. Prag 1888. S. 329—334. Taf. III. Fig. 1—9.) 15. W. Vorcr, Das Wassergefässsystem von Mesostomum trunculum O. Schm. (Zool. Anzeiger XV. Jahrg. Leipzig 1892. S. 247— 248.) 16. E. SEKERA, Einige Bemerkungen über das Wassergefässystem der Mesosto- miden. (Zool. Anz. XV. J. S. 387—388.) 17. A. Jaworowskı, Nowe gatunki fauny studziennej miast Krakowa i Lwowa (Programm d. IV. Gymn. in Lemberg 1893. S. 17—22. Taf. III. Fig. 33 - 35.) (Auch in Arch. f. Naturgesch. 61. Jahrg. Berlin 1895. S. 327—329. Taf. NIE LTE pe 18. O. Funrwann, Die Turbellarien der Umgebung von Basel. (Rev. suisse de Zool. T. II. Genève 1894. S. 251 —252.) | 19. P. Harzez, Catalogue des Rhabdocoelides, Triclades et Polyclades du Nord de la France. (2. edit. Lille 1894. S. 77—79.) 20. G. Durzessis, Turbellaires des Cantons de Vaud et de Genève. (Revue suisse de Zoologie Tom. V. 1897. Geneve S. 119.) 21. W. Vorz, Contribution à Vétude de la faune turbellarienne de la Suisse (Rev. suisse de Zool. T, IX. 1901. Genève. S. 150—151.) | 22. W. Zykov, Beiträge zur Turbellarienfauna Russlands. (Zool. Anzeiger XXV. | B. Leipzig 1902. S. 479.) : 23. G. Dorner, Ueber die Turbellarienfauna Ostpreussens. (Zool. Anz. XXV. Bd. 5. 492.) 24. G. Dorner, Darstellung der Turbellarienfauna der Binnengewásser Ostpreussens (Königsberg 1902. S. 27—30 Taf. I. Fig. 4.) 25. Monographie der Gruppe Olisthanellini. JÍ W. Zyrov, Ergänzungen zur Erkenntnis der Organisation von Mesostoma Nassonoffii Graff. (Bull. Soc. Imp. Natur. Moscou 1903. S. 183—187. Taf. IV. Fig. 1—3.) 1904. 5. 434—439.) Leipzig 1904 S. 147.) . E. Sexera, Neue Mittheilungen über Rhabdocoeliden. (Zool. Anz. XXVII. Bd. . A. Lurser, Die Eumesostominen. (Zeitschr. f. wiss. Zoologie LXXIIL Bd. 28. A. BRINKMANy, Studier over Danmarks Rhabdocoele og Acoele Turbellarier. 30. (Kjöbenhavn 1905. S. 74—81. Taf. III, Fig. 1—12.) . L. v. Gzarr, Marine Turbellarien Orotawas und der Küsten Europas. II. Rhabdo- coela (Zeitschr. f. wiss. Zool. LXXXIIL Bd. Leipzig 1905. S, 93— 96. Taf. II. Fig. 12-16.) W. Prorsırow, Zur Kenntnis der Süsswasser-Würmerfauna der Umgebung von Bologoje (Trudi der biol. Station der kais. St. Petersb. Ges. d. Nat. Bd. II. 1905. S. 5—6. Taf. II. Fig. 4—6,) 31. E. SEKERA, Ueber die Verbreitung der Selbstbefruchtung bei den Rhabdocoe- Ep liden (Zool. Anz. XXX. Bd. Leipzig 1906. S. 146.) . N. Horsten, Studien über Turbellarien aus dem Berner Oberland. (Zeitschr. f. wiss. Zool. LXXXV. Bd. Leipzig 1907. S. 408—418.) 33. L. v. Grarr, Turbellaria (Bronn’s Klassen u. Ordnungen des Thierreichs, 34. L. Leipzig 1904—08. IV. Bd. I. Abt.) v. Grarr, Turbellaria (Brauers Süsswasserfauna Deutschlands Heft 19. Jena 1909. S. 98—101. Abb. 195—200.) Tafelerklärung. Allgemeine Buchstabenbezeichnung. atg — Geschlechtsraum (Atrium genitale), be — Begattungstasche (Bursa copulatrix), bm — Basilarmembran, 2 bs — Samentasche (Bursa seminalis), cg — Gehirn, cr — Concremente in den Darmepithelzellen, et — Cuticulaschüppchen, dej -— Begattungsglied, ds — Samengänge, epz — Hautepithelzellen, ex — Schlingen der Excretionsäste, ge — Ganglienzellen des Gehirns, ge — Keimstock, gla -- Sekretdrüse der Samenblase, gif — Stirndrüsen, glh — Haut oder Mesenchymdrůsen, gls — Schleimdrůsen, glu — Atrium oder Uterusdrůsen, cht — Chitinige Stůtzstábchens des Begattungsorgans, 99 XXIV. Prof. Dr. Emil Sekera: Im — Längsmuskelfasern, mnc — Mesenchymkerne, ne — Kerne der Hautepithelzellen, no — . Augennerven, oc — Pigmentaugen, ov — Eichen, ovd — Eigang, pg — Geschlechtsöffnung, ph — Schlund (Pharynx), rh — Rhamnitenstrassen, rhe — Rhamnitendrüse, rm — Ringmuskelfasern, rs — Samenbehälter (Receptaculum seminis), se — Körnersekret in der Samenblase te — Tastgeisseln, te — Hodensäcke, ut — Eihälter (Uterus), x — Anlage der weiblichen Geschlechtsdrůsen, y — Einmündungsstelle der Dotterstöcke, vg — Geschlechtsscheide, vit — Dotterstöcke, vs — Samenblase, zch — Zoochlorellen, zp — Mittlere Stränge des Augenpigments. © Tafel I Fig. 1. Olisthanella Brinkmanni n. sp. Habitusbild. Fig. 2. Olisthanella albiensis n. sp. Habitusbild. Fig. 3. Geschlechtsorgane derselben von der Bauchseite. Fig. 4. Dieselben von der Rückenseite. Fig. 5. Typloplanella Bresslaui n. sp. Habitusbild. Fig. 6. Geschlechtsorgane derselben von der Bauchseite. Fig. 7. Dieselben von der Rückenseite. Fig. 8. Samenblase mit eingestülptem Begattungsorgan. Fig. 9. Dasselbe Organ ausgestülpt. Fig. 10. Reife Samenzelle. Fig. 11. Typhloplanelta Vejdovskýi Jaworovskı. Geschlechtsorgane. Fig. 12. Samenblase der letzten Art. Fig. 13. Sphagnella Lutheri n. g. n. sp. Habitusbild. Fig. 14. Wimpertrichter an den feineren Excretionsästchen. Fig. 15. Reife Samenzelle. à Fig. 16. Taborella Hofsteni n. g. n. sp. Habitusbild. Fig. 17. Samenblase mit eingestülptem Begattungsorgan. Fig. 18. Dasselbe Organ ausgestülpt. Fig. 19. Schleimdrüsen an der Körperoberfläche. Fig. 20. Olisthanella truncula Osc. Schmidt. Geschlechtsorgane. Monographie dar Gruppe Olisthanellini. 93 Tafel II. . Olisth. truncula. Längsschnitt durch das Hinterende des Körpers (aus zweien nacheinander folgenden Schnitten zusammengestellt), . Längsschnitt durch das Vorderende derselben Art. 23. Teil eines Flächenschnittes durch den Hautmuskelschlauch in der hin teren Körperspitze. . Abbildung des Verlaufes der Excretionsäste nach dem Leben. Olisthanella obtusa M. Schultze. Geschlechtsorgane. . Pigmentaugen bei den jüngeren Tieren. 26 . Dieselben um 90° eingedreht. . Teil eines Flächenschnittes mit den Pigmentaugen. . Teil eines Flächenschnittes mit Hautepithelzellen und Drüsen. . Schnitt der Dotterstockstränge. . Teil eines Flächenschnittes des oberen Endstückes der Hoden zwischen Dieselben bei den geschlechtsreifen Tieren. den Pigmentaugen. . Typhloplanella Vejdovskyi Jaw. Schnitt durch die Körperwandung. 34. Flächenschnitt durch das Gehirn. . Darmepithelzellen und Pharyngealdrüsen. . Flächenschnitt durch den Geschlechtsraum und angrenzende Organe. . Flächenschnitt durch die Samenblase. . Typhloplanella Bresslaui m sp. Fláchenschnitt durch die vordere Körper- spitze mit Gehirn. . Verlauf der Excretionsäste nach dem Leben. . Ausmündungsästchen der Excrétionsstámme bei Typhloplanella Halleziana Vejd. nach dem Leben. (Nach VespovskY 8. Taf. IV. Fig. 7.) =; N Fat RES hans, = "MA hs 9 2e an blé" en e © © = PSS 29s 5+ 025) jee o a* © Ron o 7 o hr o T f rl / Al | er Mie SE dě nut v rede u Si a a a N 2, 1 = D jo! M „UME"PRAG N x (Em.SEKERA: STUDIEN ÜBER TURBELLARIEN Il. Free Pre endete Em.Sekera del. f = Ei Mý A : 232 Sl N ,URIE*PRG XXV. O uloženinách tfetihornich štěrků a jílů u Sloupu a Klince ve středních Cechäch. Předběžná zpráva. Podává Radim Kettner v Praze. (S jedním vyobrazením v textu.) V létě roku 1911 věnoval jsem pozornost říčním terasäm vltav- ským, pokud spadají v obor listu „Zbraslav— Benešov“ speciálních map generálního štábu v měřítku 1: 75.000. Z výsledků pozorování svých, jež později podrobněji vylíčiti hodlám, uvádím zde pro nás nejdůležitější: Nejvyšší terasa vltavská, kterou možno sledovati podél celého toku řeky, nepřesahuje v území našem nikde vrstevnice 300 m. Porovnáváme-li terasu tu s nejvyššími terasami jiných českých řek, jak je byli zvláště C. ryt. Pureys&'), J. E. Hisscn ?), R. EnGezwanx *) a j. zjistili a je diluviálními dokázali, můžeme i my, jelikož pozoro- vání naše úplně souhlasí s výsledky prací svrchu uvedených autorů, zcela správně souditi, že i tato nejvyšší terasa vltavská jest stáří ještě diluviálního. Na základě tohoto předpokladu máme pak všecka ostatní pole štěrková, jež jsou v území našem výše položená než vrstevnice 300 m, za starší než diluviální. Takové vysoké štěrky nalezl jsem západně od Davle při sil- nici vedoucí do vsi Sloupu. Kdežto však Vltava nanesla v nejvyšší r) Plistocaen (Diluvium) na Plzeňsku. Rozpravy čes. Akademie, Praha 1904. č. 7. 2) Geolog. Karte des böhm. Mittelgebirges. Tschermaks Min.-Petr. Mitt., Wien, 1899 —1910. *) Die Terrassen der Moldau-Elbe zwischen Prag und dem böhm. Mittel- gebirge. Geograph. Jahresbericht aus Österreich, IX. Bd., Wien 1911. Věstník král, Ces, spol, náuk, Třída II. 2 XXV. Radim Kettner: terase valouny třemošenských slepenců a charakteristických hornin povltavských, jako jsou žula, diority, diabasy, amfibolity, křemeny, praekambrické břidlice a některé břidličnaté horniny, o nichž Barvik dokázal, že jsou původu eruptivního, skládají se štěrky okolí Sloupu téměř výhradně z bílých, hladce omletých křemenů nejrůznější veli- kosti. Přítomnost jich sice nikterak nepřekvapuje — vzdorujeť křemen pochodům zvětrání velmi snadno a to jest právě příčina, proč ve starých štěrkových uloženinách jsou křemeny tak hojným zjevem — za to však zaráží jejich neobyčejné množství. Čím dále sledujeme štěrky na západ, tím více těch bílých křemenů přibývá, takže v okolí Sloupu se všecka čerstvě zoraná pole celá bělají valouny křemen- nými. Ze struktury jejich nebylo možno usouditi, z jakých hornin pocházejí. Kromě bílých křemenů nalezl jsem v polích u Sloupu ještě jiné, zvl. železité odrůdy křemenů, pak ohlazené černé buližníky, dále vodou omleté železité pískovce a slepence perucké, felsiticky porfyr, mnohdy v hranatých úlomcích, kusy praekambrických hlinitých a drobo- vých břidlic a též jeden úlomek zkřemenělého dřeva. Přítomnost omletých pískovců a slepenců peruckých nasvědčuje, že štěrky naše jsou mladší než vrstvy perucké. Pokud se týče původu jejich, možno se vší určitostí prohlásiti, že nejsou vltavské. Soudím tak podle buližníků, jež vyskytují se hojně v povodí řeky Mže, pak v údolí vltavském na sever od Prahy. Na jih od Prahy jsou v celém horním a středním toku vltavském úplně neznámy a proto jich ani Vltava ve svých štěrcích nikde nepřináší; teprve v okolí Jiloviště, pak na svahu nad cihelnou „u Strnadů“ proti Vranému a na vrchu „Čihadlo“ (côta 383) u To éné přicházejí jediné skalky buližníkové jižně od Prahy položené, avšak výskyty tyto leží již se- verněji než sloupské štěrky; nemohla jich proto již Vltava zde ulo- žiti. Vůbec však ani nemyslím na původ valounů buližníkových z na- lezist těchto, neboť kdyby i měly. pochözeti odtud, nemohly by býti pro značnou blízkost mateřských skal tak hladce omlety. Původ štěrků hledal bych spíše někde v poříčí Mže. Asi '/, km na severozápad od Sloupu otevřen jest ve štěrcích na kraji lesa asi 5 hluboký lom, kdež možno se dobře přesvědčiti o úložných poměrech štěrků. V odkryvu tomto ukázalo se, že uvrstvení jejich jest naprosto horizontální. V hrubých štěrcích můžeme pozoro- vati tu a tam slabší vrstvy jemného žlutavého písku, chovající ne- zřetelné zuhelnatělé zbytky rostlinné. Místy, zvl. ve východní části lomu spočívají ve štěrcích slabé, brzo se vykliňující proplásti bílého,- O uloženinách třetihorních štěrků a jílů u Sloupu a Klince ve stř. Čechách. 3 písčitého jílu,. obyčejně kolmo rozpukaného v tenké nepravidelné sloupky. Materiál skládající štěrky jest opět stejný: více než z 90ti procent bílé křemeny. Z jiných hornin uvádím opět hlavně valouny černých buližníků mnohdy bíle pruhovaných, rozpadlé perucké železité pískovce a slepence, zvětralé diabasy, felsitické porfýry omleté i ostro- hranné a obyčejně již tak rozložené, že poznati je bylo možno pouze podle negativních otisků pro porfýr charakteristických pyramidálních křemenů. Zvláště však mne překvapila přítomnost malých valounků chalcedonových zcela podobných chalcedonům, jež nalézáme v okolí turnovském '). Vrstvy jflové upamatovaly mne, Ze mi letos na jaïe ukazoval pan prof. Dr. Ant. Frié podobný bílý jíl nezřetelné zbytky rostlinné obsahující, přinešený mu do Musea království Českého z okolí Klince, vesnice to od Davle na západ asi hodinu cesty vzdálené. Pokládali jsme jíl ten, neznajíce dosud úložné poměry jeho, za pe- rucký, jak ovšem by v prvém okamžiku i každý jiný soudil. Nyní však, když spatřil jsem v pískovém lomu u Sloupu podobný jíl, na- padlo mi, zda by snad jíl od Klince neměl nějaké souvislosti s vý- * skytem štěrků sloupských. Domněnka moje se brzy úplně potvrdila. Při hledání ložiska klineckého jílu přesvědčil jsem se teprve o značné rozloze vysokých štěrků. Hranice jejich nemohu dosud přesně vylíčiti. Pokud dalo se zjistiti, počínají štěrky tyto, jdeme-li po sil- nici z Davle do Sloupu, na jihozápadní straně pahorku z praekam- brických břidlic sestávajícího a označeného na mapě 1 : 25.000 cótou 326. Odtud pokračuje jižní hranice jejich až ke vsi Sloupu, za níž vystupují již opět praekambrické břidlice a droby a mohutná lože porfýrová. Na sever od Sloupu sahají štěrky až k samotě Šerpině, za níž ukončuje je táhlý hřbet břidlicový směru vsv. Za to směrem západním je rozšíření jejich ohromné. Sledoval jsem je až téměř k silnici vedoucí ze Všenor do Jiloviště; jsou přerušeny ve směru tomto pouze Bojanovickým potokem, jenž spěje v hlubokém, v praekambrických břidlicích vymletém údolí od vesnice Bojova ke Měchenicům, kdež vlévá se do Vltavy. Od obce Klince na sever zjistíme naše štěrky ještě na západním konci Jiloviště asi v místě, kde na mapě 1: 25.000 stojí místní označení ,Klou bi“, Uveďme nyní několik výškových udání, abychom se přesvěděili o výši štěrků nad řekou Vltavou. Vltava u Davle teče asi ve výši ') Pan prof. Purkyně mne upozornil, že viděl větší podobný chalcedonový oblásek z okolí Jiloviště ve sbírce pana uč. Petrboka v Kojeticích. 1 4 XXV. Radim Kettner: 198 m. Nejvyšší diluviální terasa vltavská sahá u Davle (nad obcí Sázavou) až skoro k vrstevnici 280, dosahuje tudíž výše 80ti metrů. Naše předdiluviální štěrky počínají u Silnice z Davle do Sloupu vedoucí právě asi u vrstevnice 300 m a pokrývají pak v území, v němž jsou vyvinuty, tyto cóty: jižně od Šerpiny cótu 329, východně od Bojanovického potoka cótu 318, v Klinci cótu 339, severně od Klince na západ od pahorku „Vrška“ cötu 357, v Jilovistskem lese dokonce cótu 368 a záp. od Jiloviště v místě, kde na starších mapách naznačena jest nyní již neexistující cihelna, cótu 362. Jest tedy výš- kový rozdíl mezi hladinou vltavskou a nejvyšším místem v území štěrků 170 m! Již tato výška mluví o nemožnosti diluviálního stáří. Procházejíce územím štěrků, přijdeme na západním konci obce Klince k pískovému lomu, jenž ukazuje tytéž směry, jako jsme viděli v okolí Sloupu. Jdeme-li od tohoto klineckého lomu přes pole směrem severozápadním k erární silnici, najdeme na pokraji Jilovišťského lesa kůlnu, pod níž uloženy jsou kusy bílého jílu, téhož jílu, jejž mi uka- zoval p. prof. Frič. Asi 5 minut za kůlnou rozkládá se v lese roz- sáhlý pískový lom, v němž právě se jíl dobývá, Způsob těžení jeho není pro nás bez důležitosti. Vyskytujit se vrstvy jílové ve štěrcích až v hloubce 12 -15 metrů pod povrchem zemským, takže jest nutno hloubiti úzké šachty, aby jíl mohl býti dubyvän. Pod západním koncem lomu, kdež terrain se dosti příkře svažuje již na stranu k Berounce, přijdeme v lese k místu, kde se hromadí voda ve dvou jezírkách. Mám za to, že tato dvě shromaždiště vody ukazují výchoz jílovitých vrstev. Srovnáme-li pak výšku hladiny vodní v těchto shromaždištích s výškou pískového lomu nad námi položeného, vidíme, že rozdíl výš- kový rovná se asi 15 metrům. Na otázku, co bylo nalezeno pod vrstvou jílovou, sdělili mi dělníci, že narazili opět na mohutné vrstvy písků a štěrků úplně shodné s vrstvami, jež vidíme na povrchu lomu. Jsou tedy štěrky a jíly relativně téhož stáří. Již tento způsob výskytu ukazuje, že zde nemáme co činiti 3 vrstvami peruckými. Rozpadlé perucké pískovce a slepence zasahují sice až do končin těchto, tak známy jsou všude v okolí Karlova Týna, u Tetina a j., sám pak jsem je nalezl též na druhém břehu vltavském u Modřan, Cholupic a Točné, avšak z přečetných odkryvů vrstev peruckých jsme poučeni dnes tak dokonale o stratigrafii jejich, že nemůžeme vůbec přijíti v rozpaky, máme-li rozhodnouti, zda-li někde odkryté vrstvy jsou perucké čili nic. K našemu případu bychom však marně hledali analogie ve všech dosud známých profilech vrstev peruckých. O uloženinách třetihorních štěrků a jílů u Sloupu a Klince ve stř. Čechách. 5 Ve východní části lomu ukazují odkryté vrstvy střídání se partií štěrkových a písečných, vždy horizontálně uložených, se slabými pro- plástmi bílého písčitého jílu. Při vchodu do lomu na západní straně spatříme na čerstvě odkopané stěně poměry poněkud odchylné (viz obr. 1.). Zde nejsou všecky vrstvy vodorovné, nýbrž mnohé partie ukazují uvrstvení diagonalní, „křížové,“ jak jeis spatne n ozenn eh deltových neb pobřežních. Z dosavadních pozorování našich vyplývá, že uloženiny štěrků a jílů v okolí Sloupu a Klince jsou mladší než vrstvy perucké a starší než diluviální. Podrobnější stanovení stáří jejich jest možno pouze na základě nálezů význačných fossilií. To se mi též podařilo, neboť v jílech nalezl jsem asi 60 kusů více nebo méně pěkně zachovaných listů. Připomenouti dlužno, že jíly z lomu záp. od Klince pocházející jsou několikeré a že nechovají v sobě vždy stejné mmožství zbytků rostlinných. Zdali a jak jednotlivé druhy jílů mezi sebou v hloubce Souvisí, nemohl jsem se od dělníků dověděti. Jíl, jenž právě nyní se dobývá, jest barvy šedé, těžký, na omak mastný a obsahuje veliké množství listů, bohužel však velmi špatné zachovaných. Příčina toho spočívá patrně v povaze jílu. Pouze je- diný z nalezených listů byl zachován tak, že bylo možno poznati v něm nějaký druh rodu Ulmus. Vedle zbytků listů spatříme v tomto jílu porůznu zuhelnatělé kousky dřeva a kůry a zvláště veliký počet semen, velmi pěkně uchovaných, která upomínají na semena Brase- nie nebo nějaké jiné rostliny z čeledi Nymphaeaceí. Opodál lomu nalezneme v lese hromadu bílého, vrstevnatého jílu, velmi jemného, jenž chová hojnost červeně zbarvených otisků listových, mnohdy v dosti pěkném stavu zachovaných. Zdá se však, že naleziště toto není příliš bohaté na druhy, neboť většina forem listových se opakuje. Pokud jsem mohl až dosud určiti, uvádím zbytky následujících rostlin: Taxodium dubium (Sternb. sp.) Heer. Salvinia formosa Heer. Fagus Feroniae Ung. Salix macrophylla Heer. Quercus Drymeja Ung. Bohužel bude asi sotva možno vice an den z tohoto jilu vyko- řistiti; bylat hromada, z níž jsem listy vybíral, již posledním zbytkem, na místě tom vytěženého jílu; šachta vedle hromady znatelná jest již úplně zasypána. Jiný jíl složen jest pod kůlnou na pokraji lesa. Jest bílý s ná 6 XXV. Radim Kettner: dechem do růžova, písčitý, nevrstevnatý a velmi chudý zbytky orga- nickými. — Konečně uvádím druh jílu, bílého písčitého, úplně zbytkův organických prostého, jenž však obsahuje hojnost malých, asi jako lískový oříšek velikých konkrecí limonitovych. Taxodium dubium i Salvinia dokazují nepochybně třetihorní, nejspíše miocenní stáří uloženin štěrkových i jílových. Semena Brasenie byla by prvním nálezem tohoto rodu v třeti- horách českých. Podle rozlohy štěrků i povahy uloženin možno sou- diti, že v době třetihorní rozkládalo se v okolí Klince, Jiloviště, Sloupu a Davle rozsáhlé jezero vnitrozemské, ovšem jak souviselo s tehdejšími toky říčními, nelze dnes ještě říci pro nedostatek studií v tomto směru podnikaných. Jest zajímavo, že již KaREL Feisrmanrez tušil ve štěrcích okolí Jiloviště štěrky třetihorní. Ve své práci „Schotterablagerungen in der Umgebung von Pürglitz“ *) dokazuje, že úlomky zkřemenělých dřev, jež na mnohých místech v Čechách ve starších štěrkových polích nalézáme, náležejí rostlinám dvouděložným a nikoliv Araukaritům, jak obyčejně se tvrdí. Na základě tohoto fakta nutno takovým štěrkovým uloženinám, v nichž úlomky zkřemenělých kmenů přicházejí, přisuzo- vati stáří mladší, aspoň třetihorní, a ne je pokládati, jak zpravidla se stává, za zbytky vrstev peruckých. Ve svrchu uvedené práci po- dává dále FrisrmaxrEL podrobný výčet míst, kde ve štěrcích byly na- lezeny podobné zkřemenělé kmeny, i čteme tam také na str. 4.: „Aehnliche verkieselte Stammstůcke sind vor Jahren bei Jilowischt, in dessen Umgebung ebenfalls Schotter- und Sandablagerungen sich befinden, beobachtet worden.“ Kratičká tato zmínka zajisté není pro nás bez důležitosti. Z nalezišť FrisTMAxTELEM uvedených vychází na jevo, že zbytky uloženin třetihorních májí po Čechách daleko větší rozšíření, nežli tušíme. Většina výskytů těch jest na starých mapách geologických označena buď co rozpadlé slepence a pískovce perucké a nebo jako diluvium. Pokud se týče našeho nálezu třetihor, jsou tyto na dosavadních geologických mapách okolí pražského označeny jako diluvium, jen na mapě Kresèino a HELMHACKERA jsou pojaty štěrky a písky u Jiloviště jako rozsypané pískovce perucké. Nález třetihor u Sloupu a Klince znovu nabádá ku zvýšené po- zornosti při mapování zbytků starých, erosí -a denudaci rozrušených pokrovů nebo nejmladších útvarů geologických. Doufejme, že systema- ticky prováděný výzkum diluviálních teras štěrkových našich řek, *)(Věstník král. čes. společnosti náuk, Praha 1881. O uloženinách třetihorních štěrků a jílů u Sloupu a Klince ve stř. Čechách, 7. jemuž počíná se nyní v Čechách věnovati dosti pozornosti, přinese hojnost objevů i předdiluviálních uloženin a mnoho nám dnes ještě záhadného v tomto směru vysvětlí. Ke konci budiž mi dovoleno vzdáti uctivý dík panu prof. Dru. Ant. Friéovr za laskavé upozornění na výskyt klineckých jílů a panu prof. Cyniuu ryt. Purkysovı za mnohou pomoc a vzácné rady, jimiž mne během práce mé podporoval. Mineralogicko-geologicky ústav c. k. české vysoké školy. technické v Praze. Partie z pískového lomu v Jilovistskem lese na západ ol Klince (výška asi 4 m). a — lesní půda. b — vrstva hrubých písků a štěrků sestávajících z valounů bílých křemenů. © — vrstvy žlutohnědého písku, © d — vrstvy bílého, písčitého jílu nepravidelně kolmo rozpukaného. e — vrstva šedého písku dole ve štěrky přecházejícího. — velmi jemný písek s proplástmi jílu (d). — šikmé, k záp. ukloněné vrstvy světle žlutého jemného nom (g,), jenž nahoře přechází v hrubý písek (g,). h = horizontálně uložené vrstvy hnědého hrubého písku. E T ne er SA OEM CAC me cms peser une ERA EU riens 8 CHE X XV. Radim Kettner: Resume. Die tertiären Schotter- und Tonablagerungen bei Sloup und Klinec in Mittelböhmen. ; Bei der von Davle nach Sloup führenden Strasse fand ich in der Höhe von 300 » Schotterablagerungen, die keineswegs mit den Sehottern der Moldau übereinstimmen. Sie bestehen vorwiegend aus weissen Quarzgeröllen (mehr als 90°/,), die ihrer Struktur nach nicht darauf schliessen lassen, welcher Gesteinsart sie ursprünglich ent- stammen. Neben diesen weissen Quarzgerüllen findet man in den Feldern bei Sloup hie und da noch andere Quarzabarten, namentlich Eisenkiesel, dann auch wohlgerundete, schwarze Kieselschiefer, abge- rollte Perutzer Kreidesandsteine und — konglomerate, zersetzte Felsitporphyre und algonkische Tonschiefer. Auch habe ich ein Bruch- stück von verkieseltem Holze gefunden. Besonders auffallend ist das Vorhandensein kleiner Chalzedongerölle, die ich in der Sandgrube bei Sloup in einigen Exemplaren gesammelt habe. Es handelt sich hier nicht um Moldau-Gerölle. Besonders die schwarzen Kieselschiefer zeigen auf einen anderen Ursprung, vielleicht aus der Gegend des jetzigen Beraunflusses. Während die Moldauer Hochterrasse, die noch für diluvial ge- halten wird, in der Umgebung von Štěchovic und Davle nur zur Schichtenlinie 280 m reicht, erheben sich die erwähnten Schotter- ablagerungen viel höher. Sie haben ausserdem eine weit gehende Ausdehnung, denn ich konnte sie gegen Westen ununterbrochen bis zu der von Všenor nach Jiloviště führenden Landstrasse und gegen Norden bis zu Jiloviště verfolgen. Der höchste Punkt, den sie in diesem Gebiete einnehmen, ist die in dem Jilovister Walde sich be- findende Côte 368, es besteht also zwischen dem Moldauspiegel und diesem Punkte ein Höhenunterschied von etwa 170 m. Schon dieser Unterschied bezeugt, dass die fraglichen Schottergebilde ein vor- diluviales Alter aufweisen. Bezüglich des Alters der Schotterablagerungen können wir weiter behaupten, dass siesicher jüngersind als die Perutzer Schichten (Unterquader). Das beweisen die darin enthaltenen herabgeschwemmten und abgerollten Perutzer Sandsteine und Konglo- merate. | | : Die Aufschlůsse bei Sloup, Klinec und im Jilovištěr Walde belehren uns genügend über die Lagerungsverháltnisse der Schotterablagerungen. Sie sind meistens horizontal geschichtet und O uloženinách třetihorních štěrků a jílů u Sloupu a Klince ve stř. Čechách. 9 enthalten oft mehr oder weniger mächtige Zwischenlagen von lockerem Sand oder dünne Schichten von weissem, sandigen, senkrecht zer- klüfteten Ton. In dem nordwestlich vom Dorfe Klinec in Jilovištěr Walde lie- ‚genden Sandbruche werden in der Tiefe von etwa 12 bis 15 Meter ähnliche, aber nicht so sandige Tone gewonnen. Sie bilden mächtige Schichten, unter denen wieder ähnliche Schotter- und Sandlagen, wie die oben beschriebenen, vorkommen. In der beiliegenden Abbildung 1. ist eine Partie aus diesem Sandbruche dargestellt, welche ein wenig abweichende Lagerungsverhältnisse aufweist. Während wir anderswo nur horizontale Schichtung gesehen haben, sind hier die Sand- und Schotterschichten stellenweise diagonal geschichtet, ähnlich, wie man es bei Delta- oder Uferablagerungen findet. In den nächst dem Sandbruche aufgeschütteten Tonhalden lassen sich mehrere Tonabarten unterscheiden, unter denen einige fossilführend sind. Der Fund von Taxodium dubium Heer, Salvinia for mosa Heer und anderen charakteristischen Pflanzenresten liefert einen genügenden Beweis über das tertiäre, wahrscheinlich mio- zäne Alter der Schotter- und Tonablagerungen. Besonders interes- sant ist die Anwesenheit von Samen, welche hier in grosser Menge vorkommen und die an Brasenia oder eine andere Gattung der Nymphaeaceen erinnern. Es könnte angenommen werden, dass in der Umgebung von Davle, Sloup, Klinec und Jiloviště zu: Zeit des Tertiärs ein grosser Binnensee sich ausbreitete; sein Zusammenhang mit dem tertiären Flusssysteme aber kann hier nicht gelöst werden, da in dieser Rich- tung noch wenige Studien gemacht wurden. Schliesslich will ich hier noch erwähnen, dass schon Karı, Feistmanter*) in den Schotterablagerungen der Umgebung von Jilo- viště, die auf der von Kresei und Hermnacxer herausgebenen geolo- gischen Karte als zerfallene Perutzer Sandsteine gezeichnet sind, auf Grund der Funde der verkieselten dicotyledonen Hölzer tertiäre Ge- bilde vermutet hat. *) Schotterablagerungen in der Umgebung von Pürglitz. S. 7. Sitzungsbe- - richte der k. böhm. Ges. der Wissenschaften, Prag 1881. XX VI. O kyselinách oleje pryskyřicového. Dr. Ferdinand Schulz. (Předloženo v sezení dne 13. října 1911.) C. A. Biscuorr a O. Nasrvocez [Ber. chem. Gesell. 1890, 23 p. 1919] sledovali kvantitativně rozklad americké pryskyřice při destillaci ve vakuu, doufajíce, že tak dospějí snad k objasnění chemické po- vahy součástek této technicky důležité suroviny. Při tom vyloučili z destillátu amorfní kyselinu, kterou charakterisovali bodem tání 60:5—625* C, složením C 789°/, H 9:5°/, a barevnou reakcí Lieber- mannovou.*) Na rozdíl od známé již kys. sylvové, která má totéž složení elementárné, nazvali ji kyselina isosylvová. Již před tím W. KezBe [Ber. chem. Ges. 1880, 13 p. 888] z prodejného oleje pryskyřicového vytáhl luhem sodnatým asi 25%, kyselin, a vvsolením sodnatého mýdla, které dále sušil při 70 až 80° C, extrahoval étherem a rozložil kyselinu solnou, dostal produkt, který krystaloval v trojklonných krystalech, tál při 165“ C a jevil složení C 78°6°/, H 100%,. Považoval ho za kyselinu abietovou. A. TscumcH a M. Worrr [Arch. Pharm. 1907, 245 p. 1] z vý- střelku pryskyřicového oleje vyloučili kyselinu, která překrystalována z alkoholu a ledové octové kyseliny tála při 166—167° C, měla slo- žení C 79°2°/, H 10:19/, a molek. váhu titrací 288. Považují ji rovněž za identickou s kyselinou abietovou. Oproti tomu jsem dokázal [Chem. Rev. 1909, 16 p. 186; Chem. Cent. 1909, II. p. 824], že mezi kyselinami americké pryskyřice a *) Purpurové zabarvení s anhydridem octovým a konc, kyselinou sírovou (Ber. chem. Ges. 1884. 17 p. 1885). Věstník král. Čes. spol. náuk. Třída II. E 5200 2 XXVI. Dr. Ferdinand Schulz: olejem z ní destillovaného jest význačný rozdíl v chování vápenatých solí. Kdežto kyseliny pryskyřicové oleje již v 5°/,nim roztoku ole- jovém při neutralisaci hydrátem vápenatým poskytují pevný gel: ky- seliny původní pryskyřice za stejných okolností i v 30°/,nim roztoku dávají pouze hustou emulsi. Obrai jsem si za úkol objasniti rozpor v údajích uvedených autorů. Rozsáhlá literatura kyselin pryskyřicových neposkytuje dosta- tečné charakteristiky jednotlivých druhů. Starší autoři rozeznávají v americké pryskyřici amorfní kyse- linu pinovou a krystalující sylvovou (Unverdorben: Poggend. Ann. 11 p. 27.) M. A. LAURENT [Ann. Chim. et Phys. 1837, 65 p. 324] připra- voval sylvovou kyselinu krystalisací pryskyřice z líhu a udává jí slo- žení C 7899, H99/,. Také z destillätu pryskyřice vykrystaloval kyselinu, kterou blíže nezjišťuje, ale považuje za totožnou s předešlou. R. L. Mary [Sitzungsb. Wiener Akad. 1862, 44 p. 121] vylou- žením pryskyřice 70°/, líhem a překrystalováním zbytku z vřelého líhu dostal krystaly o bodu tání 165° C, složení C 78:6°/, H 99%. Na- zývá je kyselina abietovä*) a rozlišuje od kyseliny sylvové, protože, připravil-li tuto srážením líhového roztoku pryskyřice kyselinou sí- rovou, jevila složení C 79-1°/, H 10-19/,. V další práci [A. 1872, 161 p. 115] doznává, že v pryskyřici jest ještě jiná krystalující kyselina o vyšším bodu tání, a za abietovou považuje pouze druhou frakci krystalisační. Důvody, pro které R. L. Mary rozlišuje svoji abietovou kyselinu od sylvové starších autorů, nejsou nijak dostačitelné a zřejmé; přes to udrželo se toto rozlíšení až doposud (viz Beilstein III. vyd. 1896) a přispělo tak jen k zmatkům v literatuře toho oboru. C. LIEBERMANN [Ber. chem. Ges. 1884, 17, p. 1885] znovu pro krystalující kyseliny pryskyřice užívá název kys. sylvová a považuje ji za totožnou s abietovou MaALyHo. S. Harzer (Ber. chem. Ges. 1885, 18 p. 2165] pro kyselinu sylvovou, připravenou krystalisací pryskyřice z líhu, udává bod tání 161—162° C; [elb = — 5309. : Přehlídkou uvedených prací shledáváme, že autoři jednak ne- rozlišují kyseliny v pryskyřici původně obsažené od kyselin z destil- *) Už před tím Baup popsal abietovou kyselinu z francouzské pryskyřice (viz Gerhardt-Wagner: Org. Chemie 1855 p. 728), O kyselinách oleje pryskyřicového. 3 latu vyloučených, jednak jeden a týž produkt označují brzy jako kys. abietová, brzy jako sylvovä.*) Isomérem těchto kyselin jest snad i kyselina pimarová [Lau- rent: Ann. Chin. Phys. 1837, 65 p. 324] krystalující z roztoku galli potu, která dle Laurenta destillací přechází v sylvovou a vyznačuje se těžce rozpustnou sodnatou solí. Dle S. Hazrera (L. c.) je opticky inaktivní. A. VesrerBere [Ber. chem. Ges. 1885, 18 p. 3331; 1886, 19 p. 2167; 1887, 20 p. 3248; 1906, 38 p. 4125] rozlíšil tuto pimaro- vou kyselinu v 3 isomery: dextropimarovou (b. t. 210—211° C, [e]p = + 72:50), levopimarovou (b. t. 140—150° G; [a]p = — 272°) a abietovou. H. Macu [Monatshefte 1893, 14 p. 186; 1894,15 p. 627] z růz- ných druhů americké pryskyřice připravil kyselinu abietovou způ- sobem Malyho i dle Flückigra (srážením chlorovodíkem z alkoholi- ckého roztoku) a dospěl vždy k stejné látce o b. t. 153—154° C; ln == —1661%C78:99/H9:89/6. A. TscHrRcu a B. Sruner [Archiv Pharm. 1903, 241 p. 495] po- drobili americkou pryskyřici soustavnému studiu pomocí methody A Tschirchovy (postupné vytřepání étherického roztoku uhličitanem am- monatým, sodou a louhem a srážení kyselin z alkoholického roztoku octanem olovnatým). Dostali 3 krystalované kyseliny, které se neliší ani bodem tání (154—157° 0) ani element. složením (pro nedostatek látky je dále nezkoumali). Rovněž W. Fanrıon [Z. angew. Chem. 1904, 17 p. 239] se do- mnívá, že v pryskyřici americké jest snad směs krystalujících iso- merů. T. H. Easrermiezp a G. Baczey [Chem. Centr. 1904, II. p. 107] destillací pryskyřice ve vakuu dostali krystalovanou kyselinu u bodu tání 160—165° C a element. složení C,,H,,0,. Stejnou cestou P. Levy [Z. angew. Chem. 1905, 18 p. 1739; Ber. chem. Ges. 1906, 39 p. 3043; 1910, 42 p. 4305] při tlaku 13 mm rtuti isoloval frakci 255—258° C, která po překrystalování z methylnatého alkoholu tála při 182° C. P. Krason a J. KomzER [[. prakt. Chem. 1906, 2737, p. 337] studovali původní pryskyřici Pinus Abies (nikoliv tedy americkou *) Ku př. Beilstein (Vyd. III. 1896 p. 1435, 1438) uvádí rotaci kys. sylvové le|b = — 53° dle Hallera a kys. abietové [a]p — — 66° dle Macha, ačkoliv oba autoři připravili látku zcela týmž způsobem, t. j. krystalisací pryskyřice z líhu a jedná se zřejmě o jednu a tutéž kyselinu v různém stupni čistoty. 4 XXIV. Dr. Ferdinand Schulz: pryskyřici, která jest destillačním zbytkem). Vakuovou destilací do- stali směs kolofonových kyselin, která po překrystalování z led. octové kyseliny tála pri 167° C a točila slabě v levo. Krystalisací odděleny: «-kyselina: b. tání: 198—199° C; [ep = — 549 a P-kyselina: b. tání: 168—173° C [al = + 52:22 V. ŠkareLov [Chem. Cent. 1908, I. p. 2097] tvrdí, že všechny druhy pryskyřice obsahují tutéž kyselinu v různých isomérech a ro- zeznävä: a-sylvovou: b. t.: 145—144° O; [ep = — 737". B-sylvovou: b. 5 160° C; [alb = — 925°. y-sylvovou: b. t.: 1791800 C; inaktivni. Destillací vzniká prý olej, obsahující pouze versehen Provädel-li alkoholickym roztokem pryskyřice kysličník siřičitý, vyloučila se v krystalech kyselina ß-sylvovä; z matečného louhu kry- stalovala pak kyselina pravotočivá 0 [a]p = + 78°. (Chem. Centr. 1908, II. p. 807.) St. Leskıewicz [I. prakt. Chem. (2) 81 p. 403] nachází v pry- skyřici kyselinu P-sylvovou C,,H,,0, 0 bodu tání: 171--172° C a [a]p — — 10290. Destillací pryskyřice za obyčejného tlaku vzniká prý kyselina l-kolofonovä: b. tání 191—192° C [ep = — 55°. Tyto uvedene nälezy autorü moZno shrnouti v näsledujfei zäver: americká pryskyřice obsahuje amorfní a krystalující kyseliny (Unver- droben). Krystalisací možno isolovati kyselinu abietovou čili sylvovou, složení C,,H,,0, nebo C,,H,,0,, která má bod tání 165° C (Maly), 162° C (Haller), 154° C (Mach), 154—158° C (Tschirch a Studer). Jest levotočivá a nalezeno pro [a]|p: — 53° (Haller), — 66°7 (Mach) — 92:5° (Skatelov)*), — 102-9 (Leskiewicz).*) Destillací pryskyřice ve vakuu isolována kyselina stejného slo- žení elementárního a bodu tání 165° C (Easterfield a Bagley), 182°C (Levy), kterou autoři považují za totožnou s předešlou. Je pravděpodobno, ze americká pryskyřice obsahuje kromě uve- dene kyseliny ještě jiné, krystalující, není to však dokäzäno.**) Kyselina ve vakuu destillující, slabě levotočivá, rozložena ve dvě: b. tání 199" C [a]p = — 594° ab. tání 173* C [a]p = + 52:22 *) pracoval s pryskyřicí ruskou a francouzskou. **) Seznal jsem, že kyseliny, vytažené louhem z americké pryskyřice jeví otáčivost [e]p = + 24%; krystalisací vyloučil jsem kyselinu 0 [«]p = — 42°; musí býti tedy přítomna také kyselina pravotočivá. O kyselinách oleje pryskyřicového. 5 (Klason a Köhler); jindy isolovaná kyselina o b. tání 1929 C a [e]p = — 55° (Leskiewicz). Olej pryskyřicový, destillací pryskyřice za obyčejného tlaku vy- robený, obsahuje amorfní směs kyselin o b. tání 60° C [en = + 43°; mol. váha z titrace 291 (Schulz) ; vyloučena z něho krystalovaná ky- selina o b. tání 165° C, složení C 78:6°/, H 100%, (Kelbe); jindy nalezeno b. t. 167° C složení C 79:2 H 10:1°/,; kyselina identická s abietovou (A. Tschirch a M. Wolff). Příprava surových kyselin. Kyseliny pryskyřicového oleje jsou materiál daleko snáze pří- stupný než kyselina abietová. Ačkoliv dle předpisu Malyho z pryskyřice možno vyzískati až 80°/, krystalovaných kyselin, čistota tohoto produktu jest nevalná a ztráty při dalších krystalisacích značné, takže úplně bílé krystaly do- staneme s výtěžkem jen několika procent. Oproti tomu kyseliny pry- skyřicového oleje na první krystalisaci daly 40°/, krystalů úplně bílých. i Při přípravě surových kyselin nutno pracovati přesně dle před- pisu, který tuto uvádím, jinak vzniknou emulse,které nenechají se již rozraziti. Použil jsem pryskyřicový olej, destillovaný v železné retortě z ame- rické pryskyřice typu F bez použití vakua. Zpracována střední frakce oleje o hutnotě 1'005. Olej (4 kg.) vyhřát v železném hrnci na 100° C a rychle luho- van 3°/,nim louhem sodnatým za pilného míchání do alkalické reakce na fenolftalein, načež vyhříván po několik hodin na 95 —98° C, až se veškerý louh usadil a olej zůstal čirý. Stažený louh zředěn pak de- sateronásobným množstvím vody a vzniklá mlékovitá emulse vyhřáta téměř k varu, čímž se úplně vyčeřila a rozpuštěný olej se vyloučil na povrchu. Roztok mýdelný sražen pak zředěnou kyselinou solnou ; bílé, mazovité kyseliny, které se táhnou v dlouhých, stříbrolesklých vláknech po usazení vyvařeny několikráte destill, vodou a Vysušeny v olejové lázní při 140--150° C. Tyto surové kyseliny tvoří sklovitou, křehkou hmotu, která se zcela podobá původní pryskyřici, a mohou býti ihned použity ke kry- stalisacím. Sušením při 105“ C ve vzdušné sušárně nemnoho, ale stále ubý- vají. (Za 3 hodiny 2'34°/,; za další hodinu 0'58°/,; za hodinu 0 46"/,; za hodinu 0'66°/, atd.) XXIV. Dr. Ferdinand Schulz: (ep) 30 g těchto surových kyselin rozpuštěno ve 200 g lihu 96°/ a zneutralisováno na fenolftalein 10°/,nim louhem sodnatým, načež roz- tok zředěn na 50 cem destill. vodou a ostaven 24 hodin. Vylouéilo se malé množství kalu (0:7"/,). Po filtraci roztok mýdelný vytřepán třikráte vždy 100 cem benzolu; při třetím vytřepání benzol zůstal úplně čirý. Rovněž petrolejovým éterem 0'630 nebylo nic vytřepáno. Roztok vodný okyselen pak kyselinou solnou, vyloučené kyseliny vy- vařeny dobře vodou, rozpuštěny v benzolu a roztok odpařen na hli- níkové misce a zbytek vysušen při 100° C. Výtěžek: 22:5 g (159). Tyto surové kyseliny při titraci spotřebovaly na 1 9 333 cem louhu (mol. váha 303). 5'0204 g rozpuštěno v alkoholu 96°/, na 100 cem a polarisováno v rouře 200 mm ukázalo 12:55“ sacharimetrickych. Z toho [ep = + 483°.*) Bod tání nalezen methodou Kraemra a Sarnowa 57° C; v ka- pilláře 619 C. Pro srovnání stejným způsobem připravena směs kyselin z pů- vodní pryskyřice. n 10 30 g pryskyřice (acidita na 1 g 2905 cem © NaOH) zpraco- váno zcela týmže způsobem a získáno 27 g (90°/,) kyselin. Titrací na 1 9 spotřebováno 32-1 cem — u NaOH (mol. váha 312) 50167 g v 100 cem roztoku alkoholického otáčelo + 0*7%/, [æ]n = 24%; bod tání dle Kraemra a Sarnowa 82° C. Krystalisace surových kyselin. 80 g kyselin, které jak uvedeno, vyčištěny vytřepáním líhového roztoku sodnaté soli benzolem, rozpuštěno za varu v methylnatém alkoholu, pak přidán ještě malý přebytek alkoholu a rostok ostaven 48 hodin nad chloridem vápenatým v exsikkátoru. Ztuhl úplně v pevnou koru krystalových jehlic, které odssáty na Wittově destičce a třikráte dobře rozetřeny s líhem methylnatým a znovu silně odssáty. Zbytek natřen na porovitý talíř a vysušen ve vakuu nad Ca CI,. Výtěžek I. frakce: 23:4 g (30%). Matečný louh ostaven po 8 dní další krystalisaci, načež znovu *) Tutéž rotaci nalezl jsem v praeparátu zcela jiné přípravy r. 1909 (1. c.). O kyselinách oleje pryskyřicového. 7 ztuhl v koru krystalů, které zpracovány stejným způsobem. Výtěžek IE frakce: 93 g (117/,). Matečný louh této frakce ponechán ještě po 3 neděle, vyloučilo se však pouze několik drobných krystalů. Zbytek nekrystalující III. frakce, vysušen pri 130° C, při čemž dosti silně kouří; vážil 397 g (50°/,). I. frakce: v lihu 96°/,nim se rozpouští za obyčejné teploty 2:1 9 v 20 ccm na úplně bezbarvý a fluorescence prostý roztok. 5'000 g rozpuštěno v líhu na 50 cem v odměrné baňce a polarisováno při 199 C v sacharimetru Fričové. Nalezeno + 32:45". V kapilláře tají krystaly dosti ostře při 167—169° C. II. frakce: Polarisaci 5:000 g v 50 ccm líhového roztoku na- lezeno + 33°55°. Bod tání v kapilláře 159° C. Ill. frakce: poloměkká, červenožlutá pryskyřice. Bod tání určen methodou Kraemra a Sarnowa a nalezeno 28° C. K polarisaci rozpuštěno 12589 gv líhu 96°/, na 50 cem; nalezeno v rouře 200 mm + 53" Výsledek: I. frakce: bílé krystaly, výtěžek 30°), ; b. tání 167—169° C [ep = + 562°. II. frakce: bílé krystaly, výtěžek 11°; b. tání 159° C [ep = + 581". III. frakce: červenožlutá pryskyřice, výtěžek 50°), ; bataní 28% C (e|p = + 36:5°.*) Surové kyseliny o bodu tání 61° C [al = < 43:3°, které jsou jistě totožny s isosylvovou kyselinou Bischoffa a Nastvogla (b. tání 60:5—61:5“ C dle autorů), dělí se tedy na krystaly a kyselinu amorfní. Krystalová frakce o bodu tání 167—169° C jest bezpochyby totožnou s abietovou kyselinou, kterou Kelbe vyloučil v krystalech z pryskyřicového oleje, a pro kterou udává bod tání 165" C a s ky- selinou abietovou Tschircha a Wolffa s bodem tání 166—167° C. Postupnou krystalisací klesá bod tání dalších frakcí, kdežto jejich otáčivost zprvu stoupá, u dalších frakcí opět klesá.**) Z toho jest zřejmo, že krystalující frakce jest směsí nejméně dvou kyselin. : *) Počítáno ze stupňů sacharimetrických faktorem 0°3465. **) Zpolarisace složek výpočtem vychází pro surovou směs ajb = 06 X 365 + 01 X 581 + 03 X 562 — + 4469; nalezeno + 43:39. 8 XXIV. Dr. Ferdinand Schulz: Dělení kyselin frakeiovanou krystalisací. Prní frakce, která měla bod tání 167—169° C*) a [a]n = + 562° podrobena dalším postupným krystalisacím. 1. 12 g rozpuštěno v alkoholu 96°/, a roztok za studena odpa-- řován ve vakuu. Vzlinal vysoko po stěnách misky a vylučoval tvrdé kory krystalů, které rozetřeny dobře v líhu, odssáty, promyty líhem a vysušeny v exsikkátoru vakuovém nad Ca CI. Výtěžek 6:3 g (52%). Bod tání produktu 168—169°. 5:000 g v 50 ccm líhového roz- toku polarisovalo -- 31:65“ Ventzke v rouře 200 mm [a]b = +548. 2. 5 g rozpuštěno za horka v ledové octové kyselině a ostaveno v exsikkátoru nad pevným hydrátem draselnatým. Pozvolna krásně krystaluje. Několik prvých krystalů vybráno, usušeno na talíři a promyto líhem methylnatým a petrolejovým étherem. > Bod tání 172—173° C. Ostatní krystaly odssáty, promyty líhem methylnatým a vysu- šeny ve vakuovém exsikkátoru. Výtěžek 2:07 g (41°/,). Bod tání 171—173° C. Polarisace: 2000 g v 50 cem alkohol. roztoku v sacharimetru — 1209; [ep = + 52°. Druhá frakce, která měla bod tání 159° C; [a]p = + 581" zpracována takto: 93 g rozpuštěny v 30 ccm octanu éthylnatého a volně odpařeny na vzduchu v ploché misce. První frakce krystalů vybrána, odssáta na Wittově destičce a usušena. Výtěžek: 5:34 g (60°/,). Bod tání 164—166°. Polarisace: 5:000 v 50 cem alkoholu 96°/,: + 33-459 [e]p = —+ 580". Mateöny louh těchto krystalů odpařen do sucha: zbylo 1:46 g (16°/,) látky. Bod tání 148—153° C (taje velmi pozvolna). Polari- sace: 1:4630 g na 50 cem alkohol. roztoku + 92"[a]p = + 545°. Přehled krystalisace. I. frakce: b. tání 167—169° C; [a]p— + 562": z líhu vykrystalovalo: 529/;: b. tání 168—169° C; [ep = + 5480. z ledové octové: 41°/,: b. tání 171—173° C [ep = + 52°. II. frakce: b. tání 159° D [«]p = + 5819 rozložena ve dva podíly : - *) Body tání vesměs korrigovány. O kyselinäch oleje pryskyricoveho. > a) bod tání: 164—166° C [ep = + 58°0°. b) , , 148—153° C [ep = — 545°. Frakce o bodu tání 171—173° C a polarisaci [e]p = + 52° srážena z roztoku v ledové octové kyselině po částech krystalinicky alkoholem methylnatým nezměnila už bod tání. Tu označujijako kyselinu oleosylvovou. Ostatní podíly krystalisační dále ne- zpracovány. Při dalších pokusech jsem seznal, že nejlépe se hodí k získání čisté frakce krystalisační jako rozpustidla ledová kyselina octová a octan éthylnatý. Krystalisace z alkoholu nepůsobí valné třídění směsi: produkt o b. tání 167 -169° C a [a]p = + 56° byl rozpuštěn v alkoholu 96°/,ufm a zředěný roztok pozvolna krystalovän na vzduchu v ploché misce. Vytvořily se veliké drůzy sklovitě průhledných krystalů, které po vysušení při 105° C měly bod tání 168—169 C a [an = +954. Čistota produktu stoupla tedy nemnoho. Příprava kyseliny oleosylvové. 646 g surových kyselin roztaveno na vodní lázní a přidáno 278 g alkoholu methylnatého za varu, čímž vše se rozpustilo. Roztok „vylit na skleněnou mísu, ztuhl za 48 hodin úplně v massu krystalů, kterou bylo možno krájeti v kusy. Po odssátí na Wittově destičce zbylo 320 g vlhké hmoty, která za varu rozpuštěna v 220 cem me- thylnatého alkoholu a roztok v dobré isolaci zůstaven po 36 hodin k pozvolné krystalisaci. Vyloučila se velmi tvrdá kora kulových ag- gregátů krystalů. Ty rozetřeny v alkoholu methylnatém a odssáty. Zbylo 108 g úplně bílých, tvrdých krystalů, které rozpuštěny za varu v 150 cem octanu éthylnatého, roztok filtrován a ochlazen. Získáno tak 46 g čisté kyseliny oleosylvové (7°/, ze surových kyselin) o bodu tání 171—173° C. Z matečných louhů dalším zpracováním jsem dostal ještě 120 g bílých krystalů ostatních kyselin. Vlastnosti kyseliny oleosylvové. Kyselina oleosylvová získána v bílých krystalech, které tají na úplně bezbarvou tekutinu. Ve vodě jest nerozpustna; snadno rozpustna v alkoholu methyl- natém, éthylnatém (1:10 při 20° C), benzolu, benzínu, led. kyselině octové, octanu éthylnatém, C CI, atd. 10 XXIV. Dr. Ferdinand Schulz: Sušením ve vzdusni sušárně pri 105—110° C do konstantní váhy ubylo jí 0‘17°/,. Nejevf tedy těkavost, pozorovanou u surové kyseliny isosylvové. Při dalším sušení při 150° C látka na krajích přehřátím počala táti a současně Zloutnouti a ubylo jí dalších 0:30"/,. Reakce alkoholického roztoku jest zřejmě kyselá na fenolftalein, alizarin i lakmus. Při titraci přechod barvy u alizarinu a lakmusu není dosti ostrý, na fenolftalein možno zcela dobře titrovati. Neutrální roztok alkoholický zředěním vodou nabývá alkalické reakce hydrolysou solí. Alkoholický roztok rozkládá sodu; naopak vodný roztok sodnaté soli rozkládá se ihned kys. uhličitou. Titrací na fenolftalein na 2:9964 g kyseliny, rozpuštěné v 100 cem alkoholu 96°/, spotřebováno 102*85 cem 0 n Na OH. Pro monokarbono- vou kyselinu vyplývá z titrace molekulová váha 292. Hutnota určena pyknometricky u roztavené kyseliny, která po vystydnutí většinou ztuhla v růžice krystalů; po korrekci na vzdu- choprázdnotu nalezeno: H ee = 10130. 4 Při destillaci za obyčejného tlaku kyselina se částečně rozkládá a přechází při 330—335° C. Otáčivost určena v sacharimetru Fričově a nalezeno v alkoholu 96°/,nim : 1'000 g na 50 ccm roztoku při 19° C + 5969 Ventzke ZAVOD 00 ke MAB z 5:000 g » » » » » » == 30:65° » [eb =, SW4DL poze == 2 =. 5UG57iprose:— 44 1453210920207 W016, Roztok v ledové kyselině octové polarisoval : 1:000 g v 50 cem roztoku při 20° C otáčelo 6:15% Ventzke [e]p = + 58:39 pro c = 2 při 20° C. Během 24 hodin otáčivost roztoků se nezměnila. Pro srovnání připravil jsem z americké pryskyřice krystalova- nou kyselinu abietovou methodou Malyho a nalezl bod tání: 153 až 155° O; [e]p = — 16'9°; kyselina, sražená z alkoholického roztoku O kyselinách oleje pryskyřicového. 11 pryskyřice chlorovodikem a překrystalovaná z líhu měla b. tání: 149 až 151° C; [ep = — 42. Elementárný rozbor kyseliny oleosylvové: 02317 9 látky 106854 g CO, a 02106 g H,O, VZAT 5 08290 7100 A 066 JO; Theorie pro I. I. C, H;,0, CHO, 68:03 188, 18:09, DA E016 JOUE jo Jia Pro kyselinu abietovou a sylvovou udávají autoři Liesıs Laurexr KkrBE © Mary Macu TscHrRcH a Wozrr C 787 18:8 18:6 13:07 209,9 192 H 98 9:9 100 919 98 101 atd Pro srovnání analysoval jsem také další frakce krystalisační, Směs zadních frakcí krvstalujících dala čísla: 02017 g látky dalo 0'5826 g CO, a 01808 g H,O, 02701 9 látky dalo 07801 g CO, a 02458 g H,O. L II C 788 78:8, H 100, DI Jest tedy element. složení všech kyselin krystalujících totéž.“) Nekrystalující, matečné louhy kyselin daly čísla: 02539 g látky dalo 0'7086 g CO, a 02323 9 H,O, 02606 9 | „ 07289 g CO, a 02606 g H,O. 1. IL. C 761% 76:39, H 102, 96, Stanovení molekulové váhy. Ebullioskopicky v přístroji Beckmannově nalezeny za použití benzolu jako rozpustidla tyto hodnoty: naváženo: elevace: benzolu: 02828 9 0:119€ 24 g VZT > 0:11 Z 06527 „ 0:155 Da 0.6209 „ 0145 24°, *) Spalování nutno prováděti v rychlém proudu kyslíku, jinak jeví se u uhlíku ztráty i v celých procentech. Také u uvedených rozborů, ač zcela shod- ných, nepovažuju ztráty u uhlíku za vyloučené, 12 XXIV. Dr. Ferdinand Schulz. molekulová váha při koncentraci: 1 °/, : 286 2D UZ 5 :,, : 468 DUA: Pravidelné stoupání nalezených hodnot se stoupající koncentrací svědčí o associaci molekulové v rozpustidle nekvslíkatém. Kryoskopicky nalezeno v benzolu: naváženo: depresse: benzolu: 01327 g 014° U 10 g 01138 , 011 10% 00922 „ 0:07 10 molekulová váha při koncentraci: 15%, : 474 2:5, EON, 3:5 12019. Rovněž kryoskopické nálezy v benzolu svědčí 0 associaci. Kryoskopicky v ledové kyselině octové nalezeno: naváženo: depresse: led. octové kyseliny: 00792 00759 C 15 g 01274 0128 15% 0:1793 0:132 : 19% molekulová váha při koncentraci: 0:5°/, : 275 9020 ZD) Přehled nalezených hodnot, molekulová váha Útrací 0 -L 5 0 Ja ebullioskopicky v benzolu při koncentraci 1°/,. . . 286 2502 kryoskopicky v ledové octové kyselině při koncentraci DEEE A 200 Zejsložení element GEO Cs Een. Zell, Chemické chování kyseliny oleosylvove. Kyselina oleosylvová poskytuje alkalické sole, rozpustné ve vodě. Sole žíravých zemin a těžkých kovů sráží se jako amorfní ssedliny. Zädnou sůl nepodařilo se mi získati v krystalové podobě. O kyselinách oleje pryskyřicového. 13 Přidáme-li do alkoholického roztoku kyseliny alkoholický octan olovnatý, vznikne hustá bílá kaše, která za varu úplně se rozpustí. Z roztoku ochlazením se zase vyloučí původní kyselina v krásných krystalech. Kalením vodou za varu možno takto všechnu kyselinu získa ti zpět. Tento zjev shoduje se s Laurentovým*) pozorováním u kyseliny sylvové. Dle podmínek koncentračních a hydrolytických dělí se zřejmě kys. octová a sylvová o přítomnou basi. Toto pozorování jest důle- žito pro kritiku Tschirchovy methody třídící, který srážením octanem olovnatým v alkoholu rozlišil kyselinu abietovou v složky, v ostatních vlastnostech zcela totožné. S anhydridem kyseliny octové a konc. kys. sírovou vzniká ba- revná reakce Liebermann-Morawskiho, vlastní všem kyselinám pry- skyřicovým. Permanganát v sodovém roztoku se okamžitě odbarvuje vodným roztokem sodnaté soli. Reakce s brómem: 1 g kyseliny rozpuštěn v 50 9 ledové octové kys. a titrován roztokem bromičnanu a bromidu draselnatého (1 cem = 0:02 g Br.) až přestal okamžitě odbarvovati brom. Spo- třebováno 18 cem roztoku (36°/, Br.). Roztok sražen vodou, ssedlina odfiltrována a ve filtrátu sražen Ag Br. Nalezeno: 02975 g Br. Při druhé titraci spotřebováno 193 cem roztoku (38'6%/, Br); ve filtrátu stanoveno 03413 g Br. Ze spotřebovaného bromu nalezeno tedy ve filträtu v obou přípa- dech 83%, a 90/,. Sraženina bílá, amorfní, mazavá rozpuštěna v benzolu, promyta vodou a roztok benzolový odpařen. Zbyla úplně bezbarvá, sklovitá hmota, v které stanoven brom dle Volharda tavením s KOH a KNO,. Nalezeno: 3'2°/, Br. 1 g kyseliny rozpuštěn v CCI, a k roztoku přikapán roztok bromu v CCI, až ani po půl hodině se neodbarvil. Při reakci uniká hojně HBr. Roztok odpařen pak na vodní lázni do sucha. Zbyla žlutá, amorfní pryskyřice, v které určen bróm dle Volharda. Na'e- zeno: 25:8°/, Br. Účinek brómu jeví se tedy dle uvedených nálezů především v substituci a oxydaci; addice nenastává.**) oc: **) Dle Expemanna (Jour. Frankl. Inst. Chem. Centr. 1908, I. p. 1861] kys. abietová adduje brom, odštěpuje CO, a dává neutrálný produkt s 5789/, Br. 14 XXIV. Dr. Ferdinand Schulz: Roztok Fehlingüv ani alkalicky roztok stribrnaty kyselina ne- redukuje, na rozdíl od 1'3 diketonů*) (viz H. Rage o 1:3 diketonu oktohydrofenanthénu v Ber. chem. Ges. 1898, 31. p. 1896). Rovněž nepodařilo se mi dospěti k oximu zahříváním 1 g kyseliny s 023 g chlorhydrátu hydroxylaminu a 0'08 g natria v 20 g líhu. Zkouška na anilid.: 2 g kyseliny a 2 g anilinu zahřívány ve zkoumavce v olejové läzni na 170—180° C 5 hodin. Produkt vylit do vody a vyvařen vodou. Ztuhl na tvrdou krupici: b. tání 170 až 171° C. Ta rozpuštěna v alkoholu a titroväna na fenolftalein; spo- třebováno 73 cem r n NaOH. Anilid tedy nevznikl. Nitrace. 2 g kyseliny oleosylvové rozpuštěny v 40 ccm ledové kyseliny octové a přidáno 6 g kys. dusičné 90%/,ní. Roztok zdhříván na vodní lázni 2 hodiny, při čemž unikalo malé množství kysličníků dusíka. Zředěním vodou se srazila žlutá hmota, která vysušena na talíři, tála od 128—140° C. Rozpuštěna v benzolu a sražena petrol. éthe- rem (0:657), vyloučila se na dvě jako žlutý, hustý maz, který ne- krystaloval z octanu éthylnatého, z led. octové ani z alkoholu. 10 g kyseliny oleosylvové vařeno s 200 g kys. dusičné (1:40), až vše za silného vývoje kysličníků dusíka se rozpustilo, roztok vylit do vody a sraženina odssáta a vysušena na pórovitém talíři. Světle žlutá hmota sražena několikráte z benzolového roztoku benzínem. Ne- krystalovala z žádného z použitých rozpustidel. V louhu sodnatém se hladce rozpustila na žlutý roztok, z kterého okyselením zpět sražena. Vysušena tvoří okrový, lehký prášek, který taje při 142° C, při čemž se rozkládá a kypí. Určen dusík dle Dumasa a nalezeno pouze 2°/, N — vznikla tedy směs nitrovaných a oxydačních zplodin. Acetylace. 1. 2 g kyseliny oleosylvové rozpuštěny v 20 g anhydridu octové kyseliny, přidány 2 kapky koncentrovane kyseliny sírové a roztok ostaven 24 hodiny, pak vylit do vody. *) A, TscmRcu a B, SrupER vyslovili [Arch. pharm. 241 p. 523] domněnku, že abietová kyselina jest diketón. Kys. oieosylvová líší se od diketónů také tím, že jeví silnou associaci v benzolu (viz II. Mayer: Org. Verbind. 1903 p. 363). O kyselinách oleje pryskyřicového. 15 Amorfní sraženina rozpuštěna v benzolu, promyta vodou a roz- tok odpařen za obyčejné teploty do sucha. Zbylo 185 g žlutých hvězdic krystalů, které překrystalovány kalením z líhu methylnatého. Nalezen bod tání 170—171° ©. Titrací 0'497 g látky spotřebovalo 15:7 cem 1 102 Na OH. 2. 3 g kyseliny a 0'8 g acetylchloridu a 1 g sody bezvodé va- řeno v 20 g benzolu 2 hodiny se zpětným chladičem na vodní lázni; pak filtrováno od vyločeného NaCl a benzolový roztok odpařen za oby- čejné teploty. Zbyla paprskovitě krystalinická, měkká hmota, která sušena 2 dny ve vakuu, pak 6 hodin při 60—70° C, až úplně ztvrdla. Vyte- žek 2:87 g tvrdé, amorfní látky, páchnoucí silně octově. 0:1 9 titro- váno na fenolftalein potřebovalo 3:8 cem o n NaOH. Přelita alkoho- lem, vyloučila malé množství oleje, ostatek se rozpustil. Z alkoholického roztoku 1 g látky kalením vodou za varu vy- krystaloväno 0:7 g krystalů o b. tání 1/1“ C a rotaci [a]p = +534". Kyselina nepřijmula tedy acetylových skupin. Esterifikace. Na rozdíl od popsaných již kyselin pryskyřicových oleosylvová kyselina se esterifikuje velmi snadno. Zavádíme-li do alkoholického roztoku kyseliny plynný chloro- vodík a zředíme pak opatrně vodou, vyloučí se kapky esteru, kdežto z alkoholického roztoku pryskyřice za těchto podmínek vypadne volná kyselina abietová. |[Frockıser: Jahresbericht d. Chem. 1867 p. 727.]*) Dělení esteru od nesloučené kyseliny jest obtížné, poněvadž mýdlo oleosylvové kyseliny silně rozpouští ester na emulse; osvědčil se mí tento způsob práce. 12 g kyseliny rozpuštěno v 150 9 alkoholu methylnatého, při- dáno 50 g koncentr. kys. sírové a roztok vařen 48 hodin se zpětným chladičem na vodní lázni, načež oddestillováno tolik líhu, až na po- vrchu za varu se počal vylučovati olej. Pak ochlazeno, a vyloučený olej oddělen v dělící nálevce, rozpuštěn v étheru a promyt dobře vodou. Roztok étherický titrován třepáním s = n. louhem, kterého spo- třeboval pouze 4 ccm. *) Ostatně jsem seznal, že abietová kyselina dle Flückigra připravená, po druhé se již z alkoholického roztoku chlorovodíkem nesráží. 16 XXIV. Dr. Ferdinand Schulz: Promyt znovu vodou, vysušen (Ca Cl, a éther odehnän na pí- skové lázni ve vakuu 40 mm rtuti do konstantní váhy zbytku. Vý- těžek 10:11 g (84°/,) viskosního, žlutého oleje, úplně neutrálního na fenolftalein. Destillaci při vakuu 40 mm rtuti se ester rozkládal, pročež od čištění destillací upuštěno. Hutnota určena pyknometricky: 10‘1133 g odpovídalo 9'5521 g vody při 209 C; po korrekci na vzduchoprázdnotu H = 105505 Refraktometrem Abbéovým nalezeno (n)p — 15302 při 209 C. Otáčivost: 02413 g na 20 ccm roztoku v alkoholu 969/, točilo + 34 07134 g — 10:1" (sacharim. ) [ln = +489; + 491°. Rozbor elementärny methylnatého esteru: 0:3270 g látky dalo 0:9487 g CO, a 0'2990 g H,O 03209, 25, „...0:9298 9.C0, a 02907 552250 Theorie pro Je IL. CE; GEN C921 TOO 19:0°/, 19:42], H8102%# 104%, 10:5% 100, Methylnatý ester jeví zcela neobyčejnou stálost vůči žíravinám a zmýdelňuje se jen velmi nesnadno. Přelit silným alkoholickým ammoniakem, nezměnil se ani po ně- kolika týdnech. 095 g esteru rozpuštěno v 50 cem alkoholu, přidáno 5 g drasla a vařeno několik hodin se zpětným chladičem na vodní lázni. Pak přidáno tolik vody, až vznikl zákal a znovu vařeno. "Tento pochod opakován mnohokráte; celkem vařeno 60 hodin, přece však se nepo- dařilo veškerý ester zmýdelniti. Na konec silně zředěno vodou a kalný roztok ostaven 24 hodin, až nerozložený ester se usadil v kapkách a pak filtrováno. Z čirého filtrátu okyselením sražena volná kyselina, která tála při 169° C. Výsledek. Olej pryskyřicový wall směs pravotočivých kyselin, které asi z poloviny krystalují. Krystalované kyselny mají složení elementárné totéž, jako po- psané již levotočivé kyseliny abietové a sylvove. he late nt. O kyselinách oleje pryskyřicového. 17 Opětovnou krystalisaci vyloučena z nich kyselina oleosylvovä složení C,,H,,0, nebo C,,H,,0, a nalezeno: bod tání 171—173° C; H 7 10736; [ulp + 53° (pro ce — 10), mol. váha: titrací 292; fysik. methodami: 281. Kyselina oleosylvová má určitě karboxyl, odbarvuje permanganát se sodou, neadduje brom, nepřijímá acetylových skupin, snadno se este- rifikuje. | Methylnatÿ ester, viskosni olej, složení C,,H,,0, nebo C,,H,,0, mäH er 1:0557 (n)p = 15302 pri 20° C; [e]p + 49°; velmi nesnadno se zmýdelňuje. Kyselina oleosylvová jest snad isomérem kyseliny abietové čili sylvové, jakých pro methylisopropykarbonovou kyselinu hydrovaného fenanthrénu jest možný značný počet,“) snad liší se od ní podstatnými rozdíly v struktuře,*) které nedocházejí výrazu v elementárním roz- boru. *) Rozhodně není však identická s kyselinou abie- tovou Uvedená pozorování konána v laboratoři p. prof. K. Andrlíka, jemuž za účinnou radu a laskavou pomoc vzdávám srdečné díky. Z laboratoře pro technologii paliv a svítiv na c. k. české vysoké škole technické v Praze. 1) O konstituci abietové kyseliny srovnej A. TscwrRcH a B. Sruper: Arch, Pharm. 241 p. 523; EasrERFrktD à Bacıey [Jour. Chem. Soc. London, 85 p- 1238]. 2) Biscuorr a Nasrvocez předpokládají u abietové kyseliny dvě volně vá- zaná jádra terpénová; také ExGELmaxx [Chem Ceatr. 1905, II. p. 251] soudí, že jádro fenantrénové zavírá se teprvé při násilných pyroreakcích. 5) L. KNogR a R. Pscnorr [Ber. chem. Ges. 1905, 38 p. 3153] seznali při štěpení morfothelainu, že na hydrovaném jádře fenanthrénovém snadno nastává přesmyknutí substituentů. XXVIL O přípravě čistého orthoolovičitanu olovnatého. (Dokončení části theoretické fysikálně chemických studií o miniu.) Podává prof. Dr. Jaroslav Milbauer. Předloženo v sezení dne 27. října 1911. Během té doby, co studoval jsem minium po stránce jeho výroby technické, nahromadilo se mi tolik pozorování o tvoření minia i za jiných podmínek, než-li které právě byly předmětem mých studií, že rozhodl jsem se podrobiti systematicky obsah veškeré literatury tohoto předmětu novému prozkoumání za použití modernějších prostředků a že snažil jsem se poopraviti celou řadu pozorování ne zcela správných nebo nesprávně vykládaných. Povstala tak tato jednak kritická práce, jednak anorganická, experimentální. Jen pro přehlednost látky velmi obsáhlé volím zde uspořádání v celku takové, jaké nachází se v Dammerově: Handbuch der an- organischen Chemie II. 2*) a proberu postupně tu popsané methody, i přičiním pak i vše další z literárních údajů, co tu schází a podám 1 svá nová pozorování. "A. Oxydace kysličníku olovnatého kyslíkem nebo vzduchem. Měl bych v tomto odstavci znovu stručně 'zrekapitulovati vše, co jsem projednal v pracích svých o miniu; shledávám to však zby- tečným a zafaduji proto sem spadající resumé s následující úvahou, pokud oxydace tato skytá čistý orthoolovičitan olovnatý. *) V Gmelin-Kraut-Friedheimově Handbuch d. anorg. Chemie dosud ne- vyšlo olovo a jeho sloučeniny. Věstník král. české spol. náuk. Třída II. 1 2 XXVII. Dr. Jaroslav Milbauer: JacevELAIN v Journ. f. prakt. Chemie 55, 151 uvádí, že minium vzniká při 450“ C dlouhým žíháním oxydu olovnatého na vzduchu. Pokud ovšem nazýváme minium směs kysličníku olovnatého s ortho- olovičitanem olovnatým, jest údaj tento správný. Ukázal jsem, že ve vzduchu nedostane se z technického kysličníku olovnatého látka Pb;O,, nýbrž pouze minium, obsahující až 89,9°/, orthoolovičitanu olovnatého. S čistým kysličníkem olovnatým jde oxydace ještě hůře a trvá až i 30 i více hodin. Rychleji vede k cíli oxydace v kyslíku, specielně použije-li se jemný, na suché cestě připravený kysličník olovnatý z normálního uhličitanu olovnatého nebo z běloby. V poslední době přesvědčil jsem se, že velmi dlouho trvajícím zahříváním takového preparátu v kyslíku stoupá zvolna množství Pb,O, nad mez nahoře naznačenou, jak přirozeno tím pomaleji, čím více blížíme se 100°/,ni látce. O tom nás ostatně poučují křivky skoro všech dosavadních mých stanovení. Při tomto způsobu pracovním předpokládá se ovšem, že teplota optimální 470° jest přesně dodržena, jmenovitě ku konci oxydace. Ještě rychleji dojdeme k cíli, jestliže za uvedené teploty použijeme kyslík pod tlakem, jak ukázal jsem v předposlední své práci.*) Z řečeného vyplývá, že ani v této podobě ona methoda není bezpečnou ku výrobě orthoolovičitanu olovnatého, nemáme-li po ruce thermostat a jest pak jistě zdlouhavou. Kombinací její s extrakcí kysličníku olovnatého dle Dumasa, o níž později bude jednáno, můžeme ovšem dojíti snadněji k cíli. V laboratoři odporučuji pak pracovati následujícím způsobém: Na platinovou misku, nejlépe hodně plochou, zahřívanou Fletsche- rovým kruhovým hořákem do právě nastávající řežavosti, rozprostreme čistý uhličitan olovnatý a občas platinovou lopatkou neb drátem hmotu promícháváme. Po nastalém rozkladu uhličitanu počne zvolna oxydace a občasným vzetím vzorku i titrací jodimetrickou přesvědčujeme se o oxydaci, která podle toho, jak dalece přiblížili jsme se výhodné teplotě optimální, méně rychle -nebo rychleji v před se béře. Když obsah na Pb, O, dále nestoupá (bývá to někdy po mnoha, mnoha- hodinovém zahřívání), veškerou hmotu vychladlou vyvaříme několikrát 10"/ním octanem olovnatým, dekantujeme za horka, filtrujeme i pro- mejeme horkou vodou. Získaný praeparát jest čistým orthoolovičitanem olovnatým, byly-li reagencie použité čisté. Celkem je i v této podobě methoda zdlouhavou. *) Věstník král. české spol. nauk 1911, č. XIV. O případě čistého orthoolovičitanu olovnatého. 3. B. Meihoda J. Johnsonova. © J. H. Jonnson zadal si o anglický patent 8. května 1862 na přípravu minia. Zprávu o tomto patentu přinesl v německých časo- pisech C. Burton (ku př. Dingl. polyt. Journal 167, 361) a jest zcela omylem posledně jmenovaný referent uváděn jako autor methody. Srovnej Dammer Handbuch II. 2., str. 578. Dle tohoto patentu lze volný kysličník olovnatý a anorganické sole olovnaté, též rudy olověné převésti na minium tím způsobem, že smísí se S ledky a karbonaty alkalickými a vystaví účinkům vyšší teploty. Po vyloužení reakční massy získá se prý látka o konstantním složení Pb,O,. Děje se tak oxydací kysličníku olovnatého v temně červeném žáru dle rovnice: 6 PbO +2 KNO, — 2 Pb,0, +2 KNO, Jak dalece jsou správny tyto předpoklady, bylo zkoušeno v né- sledujících pokusech: a) Do tygliku porculanoveho nasypána směs kysličníku olovna- tého a ledku draselnatéhe a zahříváno při teplotě, při níž počíná se ledek draselnatý rozkládat. Mícháno zvolna a zahříváno dál, při čemž se ledek vařil. Po tavení asi "/„hodinovém, v jiném případě až ho- dinovém, vylita massa na platinovou desku, po vychladnutí rozpu- štěna ve vodě, vzniklý červený prášek promyt a podroben analyse. Při těchto informačních pokusech se ukázalo, že sice vznikají produkty cinobrově červené barvy, nikoliv však konstantního složení. Hodnota produktů kolísala v mezích 48°/, až 62°/, Pb,O,. Při po- užití platinového tyglíku získáno až 81,5°/,ni minium, nikdy však 100°/,ni. Z téchto nalezenych fakt usuzoval jsem, Ze reakce bude pravde- podobn& zvratnä: 3 PbO + KNO, — Pb,0, + KNO,, kde rovnovážný stav bude odvislý od teploty. b) Ze tomu tak skuteëné jest, ukäzala obräcenä reakce, kde vzat jest dusan draselnaty, smísen s minien a zahříváno při bodu tání a pak výše, při 485° — resultoval vždy kysličník olovnatý a equiva- lentrí množství dusičnanu draselnatého nalézalo se v roztoku. c) Další pokusy provedeny byly v porculanových tyglicich, jež vkládány do větších ochranných a s těmi do elektrické pece, vyhří- vané na konstantní teplotu elektrickým proudem. Odvažováno vždy 4 XXVII. Dr. Jaroslav Milbauer: 2 gr kysličníku olovnatého ch. č. a 9 gr ledku draselnatého,*) dobře smíseno i vsypáno do tyglíku vnitřního. Konec sletovaných drátů py- roelementu Le Chatelierova vsunut byl mezi tygliky a sletovaným místem dotýkal se vnitřního, kde reakce se prováděla. Do tající massy nebylo možno jej vložiti, jelikož tato silně platinu koroduje. Zahříváno bylo vždy po dobu sto minut, načež tyglíky vyjmuty a se hmotou reakční naloženo způsobem sub c) popsaným. Resultující produkty obsahovaly : pri: 4307 Gx x ine falle rien 2) RDS A900 143-9 -32b rare 005 5 DOC renier de hot eh 12200 ; DOC SERRE EN DC i DAC, Ps er Re AN s DAD Be A Den 5 D20, shelilanseie 2% KBlade : DOUSE re 20 8 DIDI ÚZ erneuern ; 990, Canet Ač -casietes.s WM 5 630° C las SORTIES 20 à čili v grafickém řešení: 8--------- OR PF- 120 440 460 500 540 SBO 600 610 640 660 d) Snažil jsem se nalézti látku, kterou bych mohl taveninu zřediti, bych mohl do práce bráti eguimolekulárná množství, avšak nepodařilo se mi takovou neutrální látku nalézti. Uhličitany alkalické *) Bylo nutno vzíti množství iedku v mnohonásobném nadbytku, neboť jinak hmota zůstala neprotavena. O přípravě čistého orthoolovičitanu olovnatého. 5 by byly vyhověly, ale zvyšovaly bod tání massy velmi. Tak ku příkladu tála směs | 6,7 gr PbO 1 gr KNO, při 885" 10 gr Na,CO, Tu minium nevzniklo žádné. Jiná směs 6,7 gr PbO 10 gr KNO, 1 gr Na,CO, počala táti pri 520° C, silně se nadýmala, nebyla ani při 560° C homogenní a po zahřívání hodinu trvajícím při teplotě posléze uvedené neobsahovala více minia nežli bez přidání uhličitanu. Podobně tomu bylo při uhličitanu draselnatém. S dusičnanem sodnatým, jehož bod tání (330° C) neliší se příliš od bodu tání dusičnanu draselnatého (339° C), nebyly výsledky lepší nežli dříve již popsané. e) Pokud se týká vlivu času na reakci, shledal jsem, že jde velmi zvolna k jistému rovnovážnému stavu. Tak při teplotě 4909 C za dobu: 90 minut získán byl preparát s 5,8%/, Pb,0 300 » n » » » 39,9%, » Při teplotě 535° C po době: 90 minut získán preparát obsahující 41 Jo Pb; 180 » ” » » 40,5 5 lo » Jak vidno, v prvém případě v prvém pokusu nebyl dosažen rovnovážný stav, v druhém pravděpodobně ano. Z nalezených fakt možno učiniti následující závěr: Methodou Johnsonovou nelze pohodlně připraviti látku složení Pb,O, z té příčiny, že reakce je zvratnou. Ona postupuje časově velmi zvolna, stoupajícíteplotou rychlost její, jak přirozeno, roste. V pokusech zde po- psaných nedosaženo nikdy minia 100°,niho, orthoolo- vičitanu olovnatého. Přítomnost uhličitanu alkalickéh o i v malém množství zvyšuje neobyčejně bod tání massy, nezvyšuje však patrnou měrou množství vzniklého minia. Při větší koncentraci stoupá bod tání až na teploty, kdy minium neexistuje. Pozorování Johnsonovo jest si vyložiti tak, že přídavek uhličitanů vázal při jeho pokusech anorganické kyseliny, uvolňoval kysličník 6 XX VII Dr. Jaroslav Milbauer: olovnatý, ledek oxydoval přítomné jiné látky z rud, takže oxydace dále děla se vlastně vzduchem. : Methoda tato v laboratoři neskytá možnost rychlé přípravy orthoolovičitanu olovnatého. Kombinací její s extrakcí kysličníku olov- natého dle Dumasa (viz níže) může se dojíti ku látce složení Pb,O,. Příprava orthoolovičitanu olovnatého extrakcí minia roztokem octanu olovnatého dle Dumasa. V klassické práci své o miniu Dumas (Annales de Chimie et de Physique 49. 398.) připravoval čisté látky složení Pb,O, účinkem roztoku octanu olovnatého na minium. Methoda tato založena jest na oné výhodné vlastnosti roztoku. octanu olovnatého, že rozpouští kysličník olovnatý v nadbytku v miniu obsažený na lehce rozpustný zásaditý octan olovnatý. Jakkoliv způsob tento jest velmi jednoduchý, přece jest jen správný za jistých podmínek, které hodlám blíže osvětliti — úplně selže, jakmile obsahuje minium některé nečistoty, které v octanu olov- natém se nerozpouštějí. Provedeny tu následující pokusy: a) Zkoušeno nejprve, jak rychle za chladu extrahuje roztok octanu technický preparát (minium). 20 gr jeho rozetíráno v kulovém mlýnku s 200 cc roztoku 10°/,niho octanu olovnatého po dobu pěti hodin za obyčejné teploty laboratorní. Shledäno, že titr z původních 60,2%, Pb,O, stoupl ne- patrně na 65,3°/,. Koncentrovanější roztok octanu olovnatého extra- hoval nepatrně rychleji, nasycený roztok za stejnou dobu z 60,29, na 13,6%, 25:0.. b) Přikročeno pak ku extrakci za horka a vareno 10 gr minia se 100 cc vody, v níž rozpuštěno bylo 10 gr normálního octanu olov- natého, po dobu 4'/, hodiny. Vyvařená voda občas dolévána. Tu stoupl titr z 60,2°/, až na 91,4°/,. Tento preparát, podrobený nové extrakci novým roztokem octanu olovnatého téže koncentrace, dal látku obsahující 99,49/, Pb,O,. Jelikož pak obsahuje nerozpustného podílu 0,7°/,, možno tedy extrakci považovati za úplnou. c) Dále zkoušeno, jak rychle uvedená extrakce postupuje. Použito 20 gr minia a 100 ce octanu olovnatého 20°/,niho. Varem "/, hodiny trvajícím stoupl titr z 60,2 na 89,9%), Pb,O, 3 1 hodinu i 5 i 505196905 k 3 hodiny 1 Á i N ga E =] O přípravě čistého orthoolovičitanu olovnatého. Srovnáme-li tyto pokusy s předešlými, pozorujeme, že výhod- nějším je extrakci rozděliti ve stupně a dalšími pokusy zjištěno, že. extrakci lze na nejkratší dobu snížiti, jestliže zprvu extrahujeme 20° ,nim roztokem (100cc na 10 gr minia) po dobu jedné hodiny, de- kantujeme a tekutinu nahradíme novou téže koncentrace a v témž množství a extrahujeme znovu hodinu. Zvýšená koncentrace octanu olovnatého neukázala žádných zvlášt- ních prospěchů. d) Minium technické dále nahraženo miniem v laboratoři při- praveným a příslušné pokusy potvrdily co nalezeno v předchozím od- stavci, neobsahoval-li preparát jinou nečistotu nežli kysličník olovnatý získany preparáty složení Pb,O,. Z řečeného vyplývá, že extrakce minia ač dosti zlouhavá vede bezpečně ku přípravě orthoolovičitanu olovnatého, jest-li že po- užité minium bylo vyrobeno z chemicky čistého kysličníku olovnatého. Máme-li takový k disposici můžeme způsobem dříve popsaným v kom- binaci s extrakcí dle Dumasa Pb,O, připraviti. V technické praxi ovšem málo kdy takové minium přichází, skoro vždy bývá i jinak znečištěno. Jest to mimo kysličníku olovnatého v první řadě uhličitan olovnatý, který zvolna absorbcí kysličníku uhličitého kysličníkem olovnatým se tvoří a v starších preparátech jest vždy obsažen. Dále jsou tu i jiné nečistoty technického minia náhodně neb zúmyslně přimísené, i ne- čistoty technickým olovem zanesené. SacHER (Chemiker Zeitung 1908, 62) uvádí jako nejčastější ne- čistoty síran olovnatý, kysličník křemičitý, síran barnatý, uhličitan vápenatý, hořečnatý, kysličník železitý, hlinitý, antimonový i jiné látky, již dříve v druhém oddílu mé práce citované. O všech téměř možno říci, že nerozpouštějí se v roztoku octanu olovnatého a zůstanou tedy po extrakci v miniu, snižujíce jeho titr. O tom, zda methoda Dumasova jest použitelnou, přesvědčí nás kvalitativní zkouška na nerozpustný zbytek. Ne každá z method na- vržených stejně dobře se hodí k této zkoušce. SacHer (1. c.) do- poručuje redukovati minium formaldehydem, Orrıcıus (Chemiker Zeitung 1888 str. 477) použil kovové mědí v kyselém roztoku. FoREsrrER (Zeit. f. angew. Ch. 1898. 176) béře k tomu cukr třtinový, M. LieBıe jun. (Zeit. f. angew. Ch. 1904, 167) oxalovou kyselinu, Zerr a RoBex- camps ve své knize Handbuch der Farbenfabrikation aplikuje alkohol, PaRrmErL-KovrcsBrRG (Chem, Ztg. 1907. 941) kyselinu mléčnou a ko- nečně Preczer (Pharm. Zte. 52. 922 cit. Chem. Ztg. Rep. 1907 str. 555) kysličník vodičitý. | 8 XXVII. Dr. Jaroslav Milbauer: Shledal jsem že posledně jmenovaný ve formé koncentrovanější „perhydrolu“ se v kyselém roztoku nejlíp k účelu označenému hodí. Před Dumasem doporučili ku extrakci kysličníku olovnateho z minia BErZELıus a po něm Dazrox chladnou velmi zředěnou kyselinu octovou; avšak ta, jak již dokázal Dumas, přeměňuje minium zvolna v kysličník olovičitý i nedá se tudíž použíti. Totéž platí o zředěné kyselině dusičné navržené MoLDEREM. O svých pokusech aplikace jiných látek ku extrakci zmíním se ve zvláštním odstavci později. Methoda Lóweho. V Dinglerově polytechnickém časopise sv. 271. str. 472 podána jest zpráva o nadepsané methodě, sloužící ku přípravě čistého minia z minia technického. Love zkoušel methody, o nichž právě bylo po- jednáno, zavrhl používání chladné zředěné kyseliny octové i dusičné, jelikož sice zvolna, ale přec zřetelné tvoří kysličník olovičitý a uvedl nové rozpustidlo, totiž dusičnan olovnatý. Chväli jej neobyčejně a tvrdí, že rozpouští všechny (!) součásti znečišťující minium tech- nické. Výhoda oproti octanu olovnatému leží v tom, že mimo kysličník olovnatý také i uhličitan olovnatý prý rozpouští na sloučeninu 2(PbCO,). PbO.H,O za současného vzniku zásaditého dusičnanu olovnatého. Též i olovo, co takové, prý rozpouští. Připouští, že extrakce nejde rychle, minium musí se s roztokem dusičnanu olovnatého po- nechat dlouhou dobu na teplé vodní lázni, občas musí se protřepávat, aby rozpouštění se napomáhalo. Nejlíp hodí se ku této extrakci roztok as 10" „ní dusičnanu. olovnatého, stačí ho 200—300 g na 20 gr minia. Jak dalece jsou správny tyto údaje osvětlily následující pokusy: a) Odvážené množství minia a roztoku, jak ho předpisuje Lówe třeno za chladu po dobu pěti hodin v kulovém mlýnku. Pak hmota sfiltrována a promyta horkou vodou. Ukázalo se, že nestoupl titr minia, nýbrž sklesl z 57,9°/, na 56,1"/, Pb,O, a že do sedliny přecházelo něco zásaditého dusičnanu olovnatého. b) Jinak za stejných poměrů, avšak při vaření na zpětném chla- diči po době čtyř a půl hodiny stoupl titr z 57,9°/, Pb,O, na 79,4%, a v extrahované hmotě opět byl obsažen zásaditý dusičnan olovnatý. Novou tříhodinnovou extrakcí novým roztokem stoupl titr ze 19,49, na 92,6°/, a v sedlině opět byla kyselina dusičná. Z řečeného vyplývá: Extrakce minia roztokem dusičnanu olovnatého není rychlejší O přípravě čistého orthoolovičitanu olovnatého. 9 nežli roztokem octanu olovnatého; do extrahované látky vchází něco zásaditého dusičnanu olovnatého, který velmi těžce se dä vymÿti. Neskýtá proti octanu olovnatému ani té přednosti, že by větší počet znečišťujících látek rozpouštěl, mimo k uhličitanu olovnatému chová se ku všem ostatním nečistotám, které v miniu technickém bývají ob- saženy stejně jako octan olovnatý. Nelze mu nikterak přiřknouti zvláštních výhod před octanem olovnatým. Oxydace kysličníku olovnatého chlorečnanem draselnatým V Dammerově rukověti chemie anorganické II, 2, 579 odpo- ručuje seku přípravě kysličníku olovnato-olovičitého v malém, oxydace kysličníku olovnatého chlorečnanem draselnatym při vyšší teplotě tavením. Vzniká tu nejprv kysličník olovičitý, načež v červeném žáru povstane rozkladem tohoto minium. Methodu použil hlavně Levon (Annales de Chimie et de Physique 75. 108.) Zkoušel jsem itu cestu zda-li hodí se ku přípavě orthoolovičitanu olovnatého a učinil jsem následující poznání. a) Na obyčejném kahanu Bůnsenově zahřívaná směs kysličníku olovnatého s chlorečnanem draselnatým dává směs kysličníků PbO, Pb;O, i snad Pb,O, různá dle místního přehřetí. Obsah preparátů na superoxydickém kyslíku kolísal velmi značně. Při počátku hmota velmi prudce se rozkládá, pění i snadno překypí. b) Přesnějšími pokusy shledáno, že i zde závisí množství vzniklého minia od teploty: jest-li že zachytíme onu, která leží blízko optima tvoření minia (470°) na vzduchu můžeme připraviti téměř čistý Pb,O,, předpokládajíce ovšem, že použitý kysličník olovnatý byl čistý. Do práce bráno 10 gr čistého chlorečnanu draselnatého, smiseno s 1 gr kysličníku olovnatého a zahřáto v elektrické peci na teplotu 340% když hlavní prudká reakce proběhla, vyjmuta reakční směs, rozetřena a žíhána v témže tyglíku dál při určité, konstatní teplotě po dobu jedné hodiny. Při teplotě 350“ vznikl produkt barvy černé se 4,69, kysl. superoxydického CH O 2700 1 „ hnědé. BEE: 1 ñ n 009 ati » A hnědočerv. „2,8%, » P = AGO en 5 červené DR ne A » PE 5005- = zlute 210-8970 R ” Čistý orthoolovičitan oz“ vyžaduje theoretických 2,33°/, Methoda jak vidno, není taktéž bezpečnou, jelikož při nedo- držení vhodné teploty nemůže skýtati 100%/,ní Pb,O,. Široký poměrně pojem červeného žáru lze sice v thermostatu vymeziti, ale při použití n mr m 10 XXVII. Dr. Jaroslav Milbauer: tohoto není methoda již expeditivní. Při náhodném zachycení vhodné teploty může tento způsob v kombinaci s extrakcí dle Dumas po- skytnouti čistý orthoolovičitan olovnatý, práce vyžaduje však delší doby. -Také extrakce louhem draselnatým, jak v citované rukověti se radí, může vésti k cíli při produktu vzniklém v temně červeném žáru. O té zmíním se později. Podobně jako chlorečnan draselnatý chová se i bromičnan dra- selnatý. Žádné minium neskýtá jodičnan. Podobně jako kysličník reagují ostatní oxydy olova a skýtají při uvedených teplotách pre- paráty příslušně zbarvené. Minium taveno chlorečnanem draselnatým při 370° dává produkt hnědočervený. Oxydace kysličníku olovnatého dle Alsburga. V americkém patentu č. 431.026 dal si ArsBuRe chrániti vý- robu minia zahříváním kysličníku olovnatého s dusičnanem olovnatým. Autor si pravděpodobně představoval, že reakce bude probíhati dle schema: 2PbO —- Pb(NO,), —— Pb,0, +2N0, methodu patrné skoncipoval u zeleneho stolu, ale v laboratoïi Zädne pokusy snad ani neudelal. Prostý kvalitativní pokus s dobře rozetřenou směsí obou látek, ať jsou již v jakémkoliv poměru, ukazuje, že záhřevem jejím unikají červené dýmy, hmota buď částečně nebo úplně taje, a dokud unikají plyny, tvoří se hmota skoro čistě bílá a teprv když všechen dusičnan olovnatý se rozložil a teplota stoupla na červený žár, nastane oxydace atmosferickým kyslíkem, ovšem velmi rychlá, jelikož material za- hříváním vzniklý je neobyčejně kypry. Dusičnan olovnatý dle pokusů BAEkELsNDA (Journ. Americ. Chem. Soc. 26, 391) taje asi při 250°. V domněnce, že snad přidáním ledku alkalických bude možno rozkladu jeho zabrániti a s teplotou pře- sunouti se do mezí příznivějších vzniku minia, byly příslušné pokusy počaty, ale nevedly k cíli, z příčiny snadno vysvětlitelné, jelikož směse ty mají body tání nižší — práce Mavmévé-ho v Comp. rend. 97, 1255. Ostatně kdyby správný byl patent Alsburgüv, byla by nemožnou elementárná analysa dle DExsTEDTA, Nová methoda na suché eestě ku přípravě čistého orthoolovičitanu olovnatého. Pokusy o methodě Johnsonově, oxydace kysličníku olovnatého dh 3 O přípravě čistého orthoolovičitanu olovnatého. Il dusiönanem -draselnatým, jasně ukázaly, že příčinu proč nevzniká látka složení Pb,0, dlužno hledati v rovnovážném stavu 8PbO |- KNO, <——— Pb,0, + KNO, > a že by reakce proběhla úplně, kdyby bylo postaráno o to, by ne- vznikal dusan draselnatý, jelikož ten působí ve smyslu nepříznivém u tvorbě minia. Tento předpoklad ukázal se správným, neboť vezmeme-li na místě kysličníku © olovnatého - kysličník olovičitý nastane rozklad dle schema: 3PbO, + KNO, —— > Pb,0, + KNO, + 0, hmota velmi šumí unikajícím kyslíkem, vzniká látka nejprv hnědo- červená; byla-li teplota nad 500" končí rozklad velmi rychle a utvoří se pak cinnobrově červené minium. Jest ovšem zcela přirozeno, že vzniklý produkt nemusí mít složení theoretické, neboť jakmile teplota pře- stoupila nad 470“ a delší čas v té výši setrvala, nastává již roz- klad minia. Zmíněný vývoj kyslíku může nám být při tomto rozkladu kri- teriem, ovšem hrubým, že rozklad je u konce a jest-li že v té době přerušíme zahřívání, dojdeme vždy k vysokoprocentnimu miniu, *) čistému, byl-li použitý kysličník olovičitý čistý. Jednoduchou extrakcí buď roztokem octanu olovnatého nebo louhem draselnatým (viz níže) získáme pak čistý orthoolovičitan olovnatý. Bezpečně dojdeme k této čisté látce, postaráme-li se aby teplota při práci nepřestoupila přes 490° C. -Následujícím způsobem dosáhl jsem výsledků nejlepších: Do objemnějšího tygliku porculänoveho vneseno 50 gr ledku draselnatého a zahříváno zvolna až dostoupí se teploty 339°, kdy ledek taje. Když poslední částka jeho roztála ponořena do taveniny trubička skleněná na konci zatavená.Na dno trubičky vpraven byl předem čistý chlorid olovnatý, překrystalovaný z horké vody (bod tání 484°). Pak vnášen do kyslíku po částkách kysličník olovičitý a tekutinou pilně mícháno pomocí uvedené trubičky a zvolna zahříváno dále; když veškerý kysličník vnesen, zahříváno opět, až ustál vývoj kyslíku a tak dlouho, až právě chlorid olovnatý v trubičce sloužící k míchání se roztavil. Pak ihned vylito na porculanovou nebo líp na platinovou mísku, vy- chladlý koláč vyloužen horkou vodou, promyto touto do zmizení reakce na N,0, a usušeno při 110° C. *) V mých pokusech mívaly preparáty 93—97°/, Pb,O,. 12 XXVII. Dr. Jaroslav Milbauer: Takto připravené látky měly vždy 100°/, Pb,O,, byly ohnivě červené barvy, specifické váhy: 8,9 (při 17° C.) Byly čistým orthoolovičitanem olovnatým. Analogické pokusy s jodičnanem neb bromičnanem draselnatým nevedly k cíli. Extrakce minia louhem draselnatým. Do kapitoly této zařaďuji některé pokusy, které jednak souvisí již s dříve popsanými methodami, jednak vyžadují je další statě místo předmluvy. Zředěný louh draselnatý rozpouští kysličník olovnatý z minia velmi zvolna a jen za varu, téměř bez účinku byl za chladu. Lepšího vlivu dodělal jsem se 10%,;ním louhem draselnatym. 20 gr minia bylo rozetíráno s roztokem 20 gr hydroxydu drasel- natého ch. č. s 200 ce vody za chladu v kulovém mlýnku po dobu 8 hodin. V preparátu technickém, obsahujícím 58,2°/, Pb,O, stoupl obsah na 69,1°/,. Pozorování nasvědčuje tomu, že louh draselnaty jako extrakční látka jest za chladu účinnější nežli roztok octanu olovnatého. Za stejných pomérů po čtyř a půl hodiny trvajícím varu stoupl titr jen na 61,6°/,. Byl-li použit louh 20°/,ni, tu varem tříhodinovým stoupl titr na 70:02 V mnohem lepším světle jevil se tento způsob extrakce, jestliže sáhnuto ještě ku koncentrovanějšímu louhu. Příslušné pokusy pro- vedeny v mísce stříbrné, poněvadž ve sklu tekutina nebezpečně bouchala utajeným varem, *) což vedlo obyčejně ku zkáze pokusů. Mimo to sklo bylo korodováno a do preparátů vcházely nečistoty. 100 gr minia, obsahujícího 58,2°/, Pb;O, vařeno po 25 minut s roztokem 100 gr hydroxydu draselnatého ve 100 ce vody a získán preparát 92—96°/,ni. Dvojí povaření s louhem draselnatým po 5 minut trvající vedlo ku preparátu 99,7°/,nimu. Tento způsob extrakce louhem draselnatým koncentrovaným má oproti způsobu Dumasovu několik výhod. Vede v krátkém čase k cíli, eventuelně přítomný uhličitan olov- natý i síran olovnatý, jak specielní pokusy ukázaly, se rozpouští v koncentrovaném louhu draselnatém. Z jiných nečistot v miniu tech- *) V nové nádobě skleněné z počátku tekutina vřela klidně, později, když patrně ochladil se louhem povrch bouchala čím dál tím vice. O přípravě čistého orthoolovičitanu olovnatého. 13 nickém obsažených rozpouští se jen část, uhličitan vápenatý se vůbec nerozpouští. Způsob zde uvedený nemůže tedy právě jako Dumasův být vše- obecně používatelným. Skytä dobré výsledky aplikován na produkty připravené z čistého kysličníku olovnatého nebo uhličitanu žíháním na vzduchu neb v kyslíku, na minium vzniklé z čistých látek dle methody Johnsonovy neb oxydací kysličníku olovnatého chlorečnanem draselnatým. Extrakce roztoky jiných látek. Budiž dovoleno přičleniti sem řadu pokusů, kterými snažil jsem se nalézti takové medium, které, aniž by rušilo velmi labilní povahu minia, vyjímalo by z něho kysličník olovnatý. Mleti 20 gr minia s 200ce roztoku 10° ,niho octanu ammo- natého v kulovém mlýnku vedlo ku praeparátům, v nichž sice obsah na superoxydickém kyslíku byl větší, ale barva preparátů zřejmě přecházela do hněda. Změna tato v daleko větší míře a rychleji na- stává při extrakci za horka. Mleti 20 gr minia s roztokem 40 gr vinanu ammonatého v 200 ce destilované vody po době pěti hodin skytalo sic preparat bohatší na superoxydickém kyslíku, avšak povaha látky se měnila, barva stávala se světlejší; var s 10"/,ním vinanem ammonatým za dobu 2 hodin rozložil minium úplně, získána hmota bílá a roztok barvy červenohnědé, z tekutiny unikal ammoniak. Látka zbylá neob- sahovala superoxydického kyslíku. Var s 10°/,nim octanem sodnatym neuškodil miniu, kys- ličník olovnatý zvolna je extrahován, za čtyři hodiny stoupl titr ze 68°/, Pb,O, na 73,9°/,. Jelikož ani při jiných koncentracích nebyl účinek o mnoho rychlejší, neskytá tato látka v roztoku jako extrakční material žádné přednosti před roztokem octanu olovnatého nebo hy- droxydu draselnatého. Var s 10°/,nim roztokem fenolu ve vodě po době čtyř hodin způsobil klesnutí titru minia z 58,2%, na 53,3°/,. Také 10°/,ni roztok kyseliny šťavelové nehodí se k našemu účelu. Varem dvouhodinovým snížil se titr minia velmi značně ze 58,2°/, na 16,4°/,, barva cinobrově červená přešla ve světle růžovou. Preparät z počátku rozkládá se rychle, později zvolna, jelikož obalí se neroz- pustným šťovanem olovnatým. "Tyto pokusy s kyselinou šťavelovou jsou důležity s ohledem na dále popsaný způsob přípravy minia dle LEvora. 14 - XXVII. Dr. Jaroslav Milbauer: Zkoušen i roztok saccharosy za chladu, kterak rozpouští kysličník olovnatý z minia. Ukázalo se, že se nehodí z té příčiny, jelikož saccharosa oxyduje se na útraty superoxydického kyslíku minia, takže jeho titr klesá. Pokusy s olovičitaném vápenatým. Calciumorthoplumbat studoval nejlépe Kassser (Chemische In- dustrie 13, 392, Dingl. Polyt. Journal 1889, 360, 183, 226) a udal jeho některé vlastnosti. O tom však, jak by z něho dalo se připraviti minium, v práci není nikde učiněna zmínka. Vzhledem k tomu, že je to látka jinak velmi málo stálá, velmi reaktivní, provedl jsem s ní v žádaném směru pokusy. Preparat použitý byl od firmy E. Merck Darmstadt, označený Calcium plumbicum purum, obsahoval kysličníku vápenatého . . . 38,2, s olovnateho . .*. „38,4%, i olovnato-olovičitého*) 23,3°/, SH, Jak snadno lze se výpočtem presved£iti, neměla látka tato slo- žení Ca,PbO, (který odpovídá 65°/, Pb;O,), nýbrž bylo v ní nadbytek volného kysličníku olovnatého i vápenatého (nesloučeného). Provedeny byly s ním následující pokusy: a) 10 gr tohoto preparátu vareno hodinu s 25°/,nim louhem draselnatým, pak půl hodiny s vodou a hodinu s roztokem octanu olovnatého. Po promytí a usušení ukázalo se, že většina volného kys- ličníku olovnatého se neextrahovala, pouze malá část volného kyslič- níku vápenatého, superoxydický kyslík počítaný na minimum stoupl na, ot) PDO b) 10 gr vařeno s roztokem 20 gr louhu draselnatého ve 200 gr vody po dobu jedné hodiny, pak zdekantoväno studenou vodou a vá- řeno se 100 ee 6°/,niho fenolu po dobu jedné hodiny a po sfiltrování, promytí a usušení shledáno, že v látce ubylo kysličníku olovnatého 1 vápenatého a titr na superoxydickém kyslíku enr na minium stoupl na 35°/,. c) Extrakce za chladu 10°%,nim roztokem cukerným v kulovém mlýnku po dobu šesti hodin vedla ku preparátu o menším obsahu kyslíku superoxydického (30°/,), neboť nastávala oxydace cukru. Také jiné extrakce nevedly k cíli, buď zůstával a kysličník vápenatý nebo tvořil se kysličník olovičitý. *) Přepočítána tu analysa, aby snadné bylo další srovnávání. O přípravě čistého orthoolovičitanu olovnatého. 15 I tak slabá kyselina jako uhličitá, zkoušená ve vodě pod tlakem osmi atmosfér, vyluhovala sic kysličník vápenatý, ale změnila látku ve směs o složení: 6,649/, PbO, D90 PLCOË 34,05°/, CaCO, 99,899 Setkaly se tedy tyto pokusy úplně s nezdarem. Methody Levolovy. VSechny dosavädni methody vychäzely od preparätü vzniklych na suché cestě, tyto směřují ku přípravě minia ve vodném roztoku. Levor popsal dva způsoby na mokré cestě ku přípravě minia,*) které liší se výchozími látkami. Probereme nejprv první. Varem kysličníku olovičitého s vodným roztokem olovnatanu alkalického vzniká dle tohoto autora směs minia s trochou kysličníku olovičitého, jejž lze promytím vodným roztokem oxalové kyseliny roz- ložiti, aniž by se prý miniu uškodilo. Takto získané minium je temně hnědé a třením pod vodou stane se beze změny složení světlejším. O methodě je referováno v Dammerově rukověti anorganické chemie (1. c.) a sám referent v. Sommaruca dává na konec do závorky PbC,O, a připojuje otazník. : Ukáži dále, jaké reakce při vaření kysličníku olovičitého « s hy- dratem alkalickým za přítomnosti olovnatanu mohou nastat a které jsou podmínky ku tvorbě minia. Methoda pak v té podobě, jak ukáži, může dávat dobré výsledky, při vhodných koncentracích přímo minium, a nikoliv Levolem uvedenou směs, o jejíž povaze se též vyslovim, Způsob jeho čistění oxalovou kyselinou jest však rozhodně zavržení hodný. Kyselina šťavelová není indiferentní k miniu ani za chladu, vždy vzniká šťovan olovnatý, který obaluje extrahovanou hmotu a resultovati nikdy nemůže látka Pb,O,. Při vaření alkalické tekutiny platí, co již dřív jsem pravil v stati o extrakci minia louhem draselnatým. Naznačenou cestou dle Levola připravil jsem preparát hnědě- červené barvy, týž obsahoval superoxydického kyslíku množství, jež přepočteno udávalo pouze 96,5°/, Pb,O Po rozetření pět minut trvajícím za chladu s 10°/,nim roztokem kyseliny oxalové (100 cc na 10 gr látky) titr minia právě uvedený *) Annales de Chimie et de Physigue 75, 101. 16 XXVII Dr. Jaroslav Milbauer: klesl na 56°/, Pb,O,, varem několik minut trvajícím nastal živý vývoj plynů a hmota obsahovala pak jen 34"/, Pb,O, a hojnost nerozpust- ného šťovanu olovnatého. Stejně, ač pomaleji účinkoval i velmi zředěný roztok kyseliny šťavelové. Dle druhé methody běře se 1 díl kysličníku olovičitého a 5 dílů dusičnanu draselnatého a přidá se tolik louhu draselnateho (koncen- trace?), kolik je ho na rozpuštění hydroxydu olovnatého potřebí Načež se vaří a se ssedlinou naloží jako dříve. I tato cesta vede mnohými úskalími neúspěchu. Jen při jisté koncentraci louhu se podaří, jak dále se dozvíme, a pokud se týče čistění vzniklé hmoty roztokem šťavelové kyseliny, platí o tom, co na- hoře bylo řečeno. Methody obě v uvedených podobách dlužno zavrhnouti, respek- tive poopraviti. Methoda Frémyho. I tato cesta měla vésti ku přípravě minia na cestě mokré. FREmY ve svojí práci v Annales de Chimie et de Physique (13.) 12. 489. studoval některé kovové kyseliny i popsal přípravu orthooloviči- tanu draselnatého. Z význačnějších reakcí této látky uvedl, že skytá s olovnatanem draselnatým ssedlinu barvy žluté (snad Braunerův su- peroxydhydrat?), která záhřevem dává minium. Na základě tohoto pozorování odvozuje se nyní strukturná formule minia. Po Frémym zkoušel orthoolovičitan draselnaty Seien [Journ. fůr prakt. Chemie (2) 20. 200] a tvrdí, že smísením koncen- trovaného alkalického roztoku olovičitanu draselnatého s olovnatanem draselnatým vzniká sic červená, práškovitá ssedlina, jež však je slou- čeninou Pb,0, . 3H,0. Tato neshoda v údajích literárních dá se vysvétliti nedosti přes- nými popisy podmínek, za jakých bylo pracováno. Zde může nastati řada reakcí: Olovičitan draselnatý zředěním velmi snadno hydrolysuje a vzniká kysličník olovičitý, respektive příslušný hydroxyd: K,PbO, + 2 H,0 => 4KOH-- PbO, černohnědý. Také účinkem vody může nastat dále hydrolysa olovnatanu al- kalického : K,PbO, + H,O =? 2 KOH + PbO žlutý. Mimo to mohou dle poměrů, jež později objasním, i dle teploty vytvořiti se buď dle rovnice O přípravě čistého orthoolovičitanu olovnatého. 17 K,PbO, + K,PbO, + 3 H,0 = 6 KOH + Pb,0, citronově žlutý až hnédoëerveny anebo K,PbO, + 2K,PbO, + 4 H,0 = 8 KOH + Pb,O, citronově červený i konečně Braunerův superoxydhydrát: 2K,PbO, + 3 K,PbO, + 10H,0 = 14 KOH + Pb,O, . 3H,0 citronově žlutý. Tyto reakce mohou, buď všechny nebo některé současně probíhati, takže resultuje jako ssedlina směs. Za určitých podmínek však ně- která reakce, jedna neb i více jich neprocházejí a pak ovšem lze do- jíti k produktu, který může být i chemickým jedincem. Z experimentů, kterými snažil jsem se docíliti minia touto cestou, budiž zae o jedněch zmínka učiněna, ostatní čtenář nalezne v stati pozdější. Ku přípravě olovičitanu draselnatého byla použita následující cesta podobná oné, již aplikovali při svých studiích o hexaoxyolovičité kyselině BezzLucci a Paravaxo (Atti R. Accad. dei Lincei Roma. 14. 12329). V stříbrné *) později platinové misce zahříván roztok 200 gr hydroxydu draselnatého a vnášen do něho kysličník olovičitý, pokud se za varu rozpouštěl, louh světle zelené barvy slit do jiné nádoby a ostaven nad kyselinu sírovou do exsikatoru. Po několika dnech odlit matečný louh od krystalů a znovu nasycen za horka kysličníkem olovičitým, opět slit do misky, po vykrystalování postup znovu opa- kován několikráte, až získáno dostatečné množství krystalů, jež pro naše pokusy stačilo natříti na talíř a tak zbaviti matečného louhu. Olovičitan draselnatý rozpouštěn v koncentrovaném louhu dra- selnatém a přidáváno nasyceného roztoku olovnatanu draselnatého v louhu téže koncentrace. Shledáno, že pouze když poměr PbO, : PbO blížil se poměru 2: 3, vzniká varem červená ssedlina, která složením jest nejbližší Pb,O,. Čím zředěnější je louh, tím více přechází odstín do hněda a složení preparátu více blíží se Pb,0.. O methodě možno celkem říci, že pouze za těchto okolností může sloužiti ku „přípravě orthoolovičitanu olovnatého, není nikterak pohodlnou vzhledem ku práci s konc. louhem draselnatým a velmi *) Pozoroval jsem, že dlouhým a opakovaným záhřevem kysličníku olovicit: ho s konc. louhem alkalickým tvoří se černé povlaky podobné oněm, které vznikaly na stříbrném plechu v kyslíku pod tlakem za vyšších teplot. Miska se při tom silně korodovala. Jest možno, že se tu jedná o superoxyd stříbra. Pozn. spisovatele. 18 XXVII. Dr. Jaroslav Milbauer: zdlouhavou následkem obtížnější přípravy olovičitanu draselnateho. Nemohu ji doporučiti. Minium z Braunerova superoxydhydrátu. Ve studii své, nesoucí název „Nový oxyd olova, jakožto příspě- vek k seznání účinku katalytického“, uveřejněné česky ve Věstníku král. česká spol. náuk r. 1887, str. 295, německy pouze v stručné zmínce v Abeggově Handbuch der anorganischen Chemie, III. svazek, 2. oddělení, str. 750 popisuje Brauner nový vyšší oxyd olova i vznik minia z něho. Práci tuto obral jsem si také za předmět svých pokusů a přišel jsem ku velmi zajímavým resultátům, které vedly mne dále ku bez- pečné přípravě orthoolovičitanu olovnatého na mokré cestě. Všimněme si nejprv, kterak Brauner ve své kratičké zprávě popisuje vznik nového oxydu i minia z něho. | | „Přidá-li se ku roztoku dusičnanu olovnatého hyperoxyd vodíka a pak ku tekutině čiré hydroxyd draselnatý, utvoří se v prvním okamžiku hnědá ssedlina dioxydu olova, která se ale s nadbytečným kysličníkem vodičitým ihned rozkládá za hojného vývoje kyslíka a na- bývá pak barvy pomerančové. Při tom nastává částečná redukce.“ Vzniklé látce určena byla formule Pb.0. .3 H,0. Abych mohl s ní experimentovati s ohledem dalším ku přípravě minia, hleděl jsem připraviti si ji ve větším množství. V práci své Brauner neudává žádné koncentrace, z té příčiny hledal jsem postupně nejlepší podmínky ku jejímu vzniku. Jelikož látka uvedená obsahuje superoxydicky kyslík a dle Braunera jest neobyčejně reaktivní, pra- coval jsem ve velkém zředění a to se zdarem, jelikož vznikajícím reakčním teplem nenastaly tu žádné ztráty rozkladem. Ku práci brán byl nejdřív čistý perhydrol Merckův, avšak výsledky nebyly buď žádné aneb špatné, jelikož vzmkající superoxydhydrat prudce dalším přidaným kysličníkem vodičitým se rozložil. Jelikož dále Brauner při popisu mluví o tom, že po přidání kysličníku olovičitého k roztoku dusičnanu olovnatého byl odfiltrován vyloučený síran olovnaty, dalo se z toho souditi, že pracoval s prodejným tehda jen 3°/,nfm prae- paratem. Předpoklad ukázal se správným, takže připravován Braune- rův superoxyd pohodlně následující cestou, jež i v rukou praktikantů dala vždy dobré výtěžky: Připraveny nejprv desetiprocentní roztoky dusičnanu olovnatého a hydroxydu draselnatého, prodejný perhydrol zředěn tak, aby byl as 3°/,nim. Odměřených 100 ce roztoku dusičnanu olovnatého zředěno do O přípravě čistého orthoolovičitanu olovnatého. 19 půl litru destilovanou vodou, přičiněno 100 ce čistého 3°/,nfho kysličníku vodičitého a zvolna a za stálého míchání event. chlazení vpouštěno 100 ce louhu draselnatého 10°/,niho, zředěného také v !/,litr vodou destilovanou, Vyloučenou ssedlinou mícháno dokud unikají bublinky kyslíku, načež po ustání dekantováno i promýváno na filtru studenou vodou.*) Zí- skaná slizká hmota jeví barvu čerstvě sraženého hydroxydu železitého. K dalším pokusům uchovávána ve formě pasty v dobře uzavřené lahvi. O vzniku minia z této látky praví Brauner doslova: „Uvedený oxyd Pb,O, se ale za studena draslem nemění, za tepla pak se ve stavu čerstvě sraženém v hydratu draselnatém úplně rozpouští a z roztoku tohoto, neobsabuje-li mnoho nadbytečného drasla, vylučuje se ochlazenim minium v podobě červeného prášku.“ Také toto pozorování jest jen všeobecně vyznačeno a proto hledal jsem nejlepší podmínky pro zajímavou tuto reakci i učinil ná- sledující pozorování. a) Do 100cc louhu draselnatého 1°/,niho vneseny 2 gr vlhké pasty, obsahující 13°/, Braunerova superoxydhydrätu, vařeno asi půl hodiny. Vzniklá kávově hnědá látka odfiltrována, promyta horkou vodou a usušena do konstantní váhy. Tu jeví barvu světle hnědou a obsahuje 2;319/, superoxydického kyslíku oproti 2,33°/,, jež dle theorie obsahuje orthoolovičitan olovnatý. b) Při použití louhu 10" ního za stejných jinak okolností zí- skána opět látka hnědá, obsahující 2,45%, kyslíku superoxydického. c) Stoupla-li koncentrace ještě výše a použito roztoku 40 gr hydroxydu draselnatého v 100 cc vody, vylučoval se za stejných okol- ností preparát opět hnědý, použit-li však roztok 80 gr hydroxydu dra- selnatého v témže množství vody, nabývala ssedlina při nezměněném složení barvu červenohnědou. d) Konečně vzat do práce koncentrovaný louh draselnatý a pasta vnášena pozorně po malých částkách. Pozorováno, že jen do jisté míry se rozpouští. Tento roztok povařen vylučuje po ochlazení červenou ssedlinu, která zdekantována zředěným louhem, pak horkou vodou a usušena do konstantní váhy při 110“ C. Má barvu i složení orthoolo- vičitanu olovnatého, obsahuje 2,27°/, kyslíku superoxydického. e) Dokonce i v louhu draselnatém, za tepla nasyceném, tvoří se minium. Preparät, který vznikl účinkem 30 gr hydroxydu draselnatého *) Vzhledem ku slizké povaze ssedliny odporučuje se ji roztírat v misce s vodou, dekantovat a znova této proceduře podrobiti. 20 XXVII Dr. Jaroslav Milbauer: v 10 ce vody, na uvedenou pastu skytal krásně červený preparát, obsahující 2,32°/, kyslíku superoxydického. Zajímavé při tom bylo, že s takovým za horka nasyceným iouhem draselnatým lze přeměniti i další superoxydhydrat Braunerův, i když se zdánlivě nerozpouští. Přechází tu téměř okamžitě při styku s tímto vroucím roztokem v hmotu ohnivě červenou. Z roztoků nasycených za horka získány i krystalky minia jako mikroskopické červenohnědé sloupky. Ze všeho, co tu probráno vyplývá, že lze cestou sub c) vyzna- čenou připraviti bezpečně čistý orthoolovičitan olovnatý, 100"/;ní mi- nium. Při koncentracích louhu nižších vznikají látky stejného slo- žení jako tato sloučenina, barvy jsou však hnědé až hnědočervené. Nová jednoduchá cesta ku přípravě orthoolovičitanu olovnatého na mokré cestě. Pokusy právě popsané vedly mne ku otázce, jak chová se hydro- oxyd draselnatý ku jednotlivým oxydům olova i ku směsi jejich za chladu i za horka. a) Pokusy s čistým kysličníkem olovičitým. Připraven byl z minia vařením několikrát opětovaným s kyselinou dusičnou a pak s kyselinou octovou, dekantací a promytím horkou vodou i usušením při 110° C. 40 gr jeho mleto v kulovém mlýnku se 100 cc za chladu na- syceného hydroxydu draselnatého. Tu pozorováno; že po době patnácti hodin začala barva směsi, původně skoro černé, přecházeti do hnědé, po 23 hodinách jevila ton purpurový, který po 36 hodinách přešel ve světle hnědý, po 42 hodinách byl již světle žlutohnědý a po 73 ho- dinách bílý s odstínem špinavě žluté barvy a na konec pokusu, trva- jícího 105 hodiny, úplně bezbarvý. Obsahoval v sobě krystaly olo- vičitanu draselnatého. Probíhá tu tedy reakce PbO, + 4KOH —> K,PbO, + 2H,0, táž, která v krátkém čase při vyšší teplotě způsobuje rozpouštění kysličníku olovičitého v louhu. Byl-li vzat do práce kysličník olovičitý ne zcela čistý, který choval v sobě kysličník olovnatý, byl výjev podobný, avšak mezi ton purpurový a světle hnědý vsunul se ton téměř červený. Totéž pozo- rováno při mletí směse 1 mol. PbO, a mol. PbO. Výjev dä se vysvětliti tak, že tvoří se v jistém stadiu minium dle rovnice: K,PbO, + 2 K,PbO, -4 H,O — 8 KOH — Pb,0, O přípravě čistého orthoolovičitanu olovnatého. 21 Na konec však vždy nastalo rozpuštění, tak že ku př. i samotné minium mleté v koncentrovaném louhu draselnatém se rozpustilo: Pb,0, + 8 KOH —> K, PbO, +2 K,PbO, 4 4 H,O Při rozpouštění massy, která povstala v louhu draselnatém mletím kysličníku olovičitého, obsahujícího kysličník olovnatý a chovající pouze 6.08°/, superoxydického kyslíku,*) ve vodě probíhaly reakce označené na str. 16.a 17. a získány celkem produkty tři: 1. ssedlina hnědá, která obsabovala 6,16 superoxydického kyslíku, 2. koloidální roztok, který varem usadil zelenavou látku, obsahující 2,33°/, superoxydického kyslíku a konečně 3. filtrát kávově hnědé barvy, který pouze vy- solenim srážel se v ssedlinu barvy kávové. Posledně jmenovaná látka složením svým i vlastnostmi ukazovala na hydrosol superoxydhydroxydu olova, jak jej popsali Bezzuccr a ParavanNo v citované již práci. Dává roztok kaštanově hnědé barvy, který není citlivý ku zředění, může být vařen, dá se filtrovat, v průhledu je průzračný. Elektrolyty jej rychle srážejí. Absorbuje do sebe něco hydroxydu draselnatého (ası 20/5). b) Po těchto pokusech za chladu provedena řada pokusů za horka a to se směsemi kysličníku olovnatého a olovičitého. Předem mne zajímalo nalézti onen poměr oxydů xPbO : yPbO,, při kterém jevila se při mletí již dříve uvedená červená barva a proto postupně vzaty jednotlivé směsi oxydů do práce a zkoušen na ně účinek koncentrovaného louhu draselnatého. Od nižších koncentrací upuštěno z té příčiny, že již pokusy s Braunerovým oxydem a pár pokusů orientačních se směsemi ukázaly na nevýhody jeho. Zkoušky dále provedeny za horka, jelikož za chladu byly by vyžadovaly velice dlouhé doby. Poměr 2PbO : 1PbO, Do roztoku 300 gr hydroxydu draselnatého v 100 cc vody vnášena za varu uvedená směs dobře rozetřená. Pozorováno, že z počátku vše se rozpouští, avšak čím dále tím více kysličníku olovičitého zůstává zpět. Jestliže čirý roztok odlit a ponechán vychladnutí, ztuhlá hmota rozbita, červený kavalek v ní obsažený rozetřen, vymyt horkou vodou a purpurový, nerozpustný prášek sfiltrován a promyt horkou vodou, získána po vysušení červenohnědá látka, obsahující 2,32°/, kyslíku _ superoxydického, tedy právě tolik, co vyžaduje theorie pro Pb,0.. =) Cisty kysličník olovičitý obsahuje theoreticky 6,69°, kyslíku superoxy- dickéko. (Poznámka spisovatelova.) 29 XXVII. Dr. Jaroslav Milbauer: Při jiných koncentracích louhu: 150 gr KOH/100 ce vody vznikla látka purpurová, 200 gr KOH/100 cc, i » červenohnědá, 350 gr KOH/100 cc , L „ Cervend, 600 gr KOH/100 cc „, £ „ světle červená. Poměr 1PbO : 1PbO, Za stejných okolností vnášená směs tohoto složení do louhu (300 gr KOH ve 100 ce vody) se rozpouštěla, avšak později zůstávalo něco kysličníku olovičitého nerozpuštěno. Čirá tekutina, odlitá od ne- rozpuštěného podílu, po vychladnutí zkrystaluje a vyloučí se z ní hmota zelená, jejíž povaha dosud nebyla zjištěna. Jest velmi nestálá, po vyloužení vodou zhnědne. Doufám, že se mi její složení podaří zachytit po extrakci líhové. Hodlám v tom směru provésti pokusy později a vyhražuji si také její další studium. Při koncentraci louhu 200 gr KOH na 100 cc vody zpět zbyla část PbO, nerozpuštěna a tekutina zůstala kávověhnědě zbarvena. Poměr 1PbO : 2PbO, Při použití louhu koncentrace 300 gr KOH na 100 ce vody získán byl touto směsí roztok kalný, olivově zelený, na dně usazena byla zeleněhnědá hmota. Poměr 3PbO : 2PbO, V poměru tomto nacházejí se kysličník olovnatý a olovičitý v Braunerově peroxydhydrátu, jelikož možno látku Pb-O,.3 H,O bez ohledu na vodu psáti 3PbO . 2PbO,. Dalo se očekávati, že snad bude se pouhá směs oxydů chovati tak jako Braunerův superoxydhydrát a ukázalo se, že tomu skutečně tak jest. Směs 10 gr kysličníku olovičitého a 13 gr kysličníku olovnatého dobře rozetřená vnášena po částkách do vroucího roztoku 150 gr hydroxydu draselnatého v 100ce vody. Vneseno a vařeno několik minut. Větší část se rozpustila, na dně pak zbyla hmota krásně červené barvy, která i po vychladnutí jevila barvu minia. Mimo to ve ztuhlém hydro- xydu byla nad červenou hmotou látka červenohnědá a konečně nad ní zkrystalovaný hydroxyd s tonem žlutým. Rozbito a jednotlivé podíly mechanicky rozděleny a v nich obsažené látky plavením isolovány, usušeny po důkladném promytí i určen v nich superoxydický kyslík. Červená hmota byla v podstatě orthoolovičitan olovnatý s 2,4%, kyslíku superoxydického. O přípravě čistého orthoolovičitanu olovnatého. 23 Hmota purpurová měla složení skoro totožné s 2,299 kyslíku superoxydického. Světlá hmota neobsahovala skoro žádný kyslík superoxydický (0,02%). - Odlijeme-li v čas roztok nad miniem za horka vyloučeným, hmotu rozetřeme několikrát horkou vodou, máme možnost připraviti čistý orthoolovičitan olovnatý, 100°/,ni minium na mokré cestě. Při jiných koncentracích nalezeno: V louhu vroucím 100 d. KOH na 100 d. vody skytá směs 3PbO-: 2PbO, na dně ssedlinu hnědou, z roztoku pak krystaluje červené minium, podobně i při koncentraci 20 d. KOH na 100 d. vody na dně zbude něco PbO,, z roztoku však vylučuje se chladnutím látka červenohnědá složení stejného s miniem (2,38°/, O super.) — ana- logicky jako tomu bylo při pokusech s Braunerovym superoxyd- hydratem. Poměr 2PbO : PbO, Vyskytá se v miniu, jelikož možno Pb,O, psáti 2PbO. PbO, Provedeny tu pokusy jednak s umělou směsí tohoto složení, jednak © s miniem samotným. Do louhu draselnatého obsahujícího 300 gr KOH ve 100 cc vody vnášena směs složení nadepsaného jen částečně se rozpouštěla a na dně hromadil se kysličník olovičitý. Jakmile pozorováno, že týž se již nerozpouští, slita tekutina a ponechána vychladnutí. Vyloučila se tu látka barvy purpurové, obsahu superoxydického, téhož jako Pb,O, (2:36°/, O super.). Co se týče minia technického, tu shledáno, že v obyčejném koncentrovaném louhu se za varu rozpouští, po vychladnutí rýpáním tyčinkou po stěnách nádoby vylučovaly se krystaly bílé hydratu dra- selnat&no i orthoolovičitanu draselnatého. V louhu koncentrace 300 gr KOH na 100 ce vody se minium za varu dobře rozpouští. Čirý roztok po ochlazení skytá něco ssedlinky barvy červené, rypäno-li po stěnách tyčinkou, vylučuje se hojně ssedlina barvy purpurové. Po úplném ochlazení vyloučily se též lesklé šupinovité krystaly. Purpu- rová hmota měla 2,29%, kyslíku superoxydického, světle žlutá, lesklá 0,06°/,. Poměr 5Pb0,22Ph0% Vroucí směs 300 gr KOH a 100 ce vody skýtá účinkem na tuto směs roztok kalný zelený, na dně něco látky červené a zelené. Po- měry tu jsou mnohem komplikovanější nežli v předešlých případech a nebyly dále sledovány. 24 XXVII. Dr. Jaroslav Milbauer: Ze všech uvedených pokusů jest zřejmo, že louh draselnatý ne- hodí se přímo ku překrystalování minia, toto dá se však pohodlně připraviti, jestliže použije se louhu určité koncentrace a při tom na- sytí se v určitém poměru olovnatanem a olovičitanem draselnatým. Podmínky té docílíme, použijeme-li místo minia Braunerova super- oxydhydrátu nebo směsi 3PbO:2PbO, a louhu vroucího, koncentrace 150—200 gr KOH na 100 ce vody. Tím dána jest nová zcela jednoduchá cesta ku přípravě mi- nia 100%;ního nacestě mokré, bezpečná ku přípravě čistého orthoolovititanu olovnatého. Konečně stůj zde stručná zmínka o chování se roztoku olovna- tanu i olovičitanu draselnatého v louhu zmíněné koncentrace ku kys- ličníkům olova. Vneseme-li do tohoto louhu kysličník olovičitý a zahříváme pokud se rozpouští, odlijeme od části nerozpustné a přidáme kysličník olovnatý v malém množství*) i vaříme dál, sráží se na dno těžká zeleněhnědá látka. Jest povahy téže, jaká tu již uvedena v odstavci pojednávajícím o vnášení směsi 1PbO :1PhO, do louhu. Postupujeme-li obráceně a rozpustíme v daném louhu za horka kysličník olovnatý (as 2 gr v 15 gr KOH a 100 cc vody), odlijeme od části nerozpuštěné a ku získanému alkalickému roztoku olovnatanu draselnatého přisypeme kysličník olovičitý (1 gr) i vaříme dále, vznikne kalná zelená tekutina, z níž při chladnutí se vylučuje hmota červenavě hnědá. Všechny tyto velmi komplikované poměry poučují nás bezpečně . o tom, jak snadno mohla skýtati reakce olovičitanu draselnatého a olovnatanu s louhem zcela různé výsledky, i vysvětluje se tak poněkud nesouhlas v starších pracích. Uzavíraje tuto studii domnívám se, že by bylo záhodno zmíniti setaké o miniu přirozeném a vzniku jeho navzduchu. Minium přichází v přírodě .v pseudomorfosách po jiných slou- čeninách olovnatých, z nichž oxydací vzniklo. NocceratTu (Z. D. geol. Gesellschaft 6, 693) pochybuje o tom, že povstalo jako produkt při- rozené oxydace za obyčejných poměrů a má za to, že jest to zbytek po hutnických starých processech. Laskavosti prof. Dr. Frant. SLavixa dostalo se mi několik dat z literatury mineralogické, z nichž vyjímám hlavně analysu *) 1 gr jeho na roztok nasycený olovičitanu draselnatého v louhu drasel- natém složeném z 15 gr KOH a 5 cc vody. Be O přípravě čistého orthoolovičitanu olovnatého, 25 Dawson-Howeınsosovo (Amer, Journ. of Science 39 r, 1890, str. 42) přirozeného minia z naleziště Leadvillu v Coloredu: Obsahovalo nerozpustného zbytku (v HCI) 7,51°/,, olovo počítané na Pb;O; 91,0%, Fe,O, 0,80%, a V,O, 0,529/,. Lituji, že nemohl jsem získati žádný vzorek přirozeného minia; tato analysa je zcela bezcennou tím, že nejsou uvedeny všechny formy olova. P. vox Boxsporrr podal v Annalech Poggendorfovych (41., str. 313) zprávu 0 vzniku minia z olova, které leželo vlhké na vzduchu. Pozoroval, že v krátkém čase vytvořil se na něm povlak hydrokar- bonatu a po době několika měsíců počaly kraje nabývat červenavou barvu a po roce z větší části hmota složena byla z bílého hydrokar- bonatu a červeného superoxydu. Opakoval jsem tento pokus, ale nedospěl jsem nikdy dále, než ku tvoření hydrokarbonatu, ačkoliv jsem i jemně rozptýlené olovo k těmto pokusům používal. Jest možno, že v naší atmosféře méstské nejde oxydace tak snadno, jako kdysi v Herringsdorfu. Bensporrr neuvádí také, kterou charakteristickou reakcí našel, že nádech červený byl minium jest zcela možno, že se zde jednalo o výjev, který je znám z obrazů cbsahujících bělobu, jež silně žloutne i červená a má se za to, že pochází to od sírovodíku. . Otázku tuto nechal jsem zatím nerozhodnutou, jelikož vyšla práce G. Kassnera v Arch. f. Pharm. 241., str. 696. v níž míní pokračovati, kde dochází k názoru, že současným účinkem slunce a vzduchu při oby- čejné teplotě za velice dlouhou dobu tvoří se z kysličníku olovnatého žlu- tého minium a připojuje k tomu úvahy o mechanismu reakce Pozornost svou věnoval jsem jiné otázce, zda totiž působí snad přiznivě na tvorbu minia ozon. Učinil jsem prozatím pozorování ná- sledující : Pod zvon, do něhož veden ozonovaný kyslík, rozprostřen na desku skleněnou vlhký uhličitan olovnatý. Po delší době tvoří se hnědé povlaky, které od špiček vyčnívajících z natřeného uhličitanu šíří se vždy víc a víc a nabývají barvy temně hnědé až černé. Po- zorování toto souhlasí se staršími údaji Schönbeina, Maumené a j. Nejinak bylo tomu, když na místo uhličitanu olovnatého použit byl _ hydroxyd olovnatý. Vznikal i tu na místech vysychajícího vlhkého preparátu kysličník olovičitý. Jestliže však některá místa natřené plochy byla zkropena louhem draselnatým, tu vznikala nejprv látka světle žlutá (Braunerův superoxydhydrät?) a později intensivně červené barvy minia. Poněvadž však pevný hydroxyd draselnatý tvoří 96 XXVIL Dr. Jaroslav Milbauer: O přípravě orthoolovičitanu oloviatého. s ozonem dle Bayena a Vizuicera (Berl. Berichte 35, 3038) oranžové až hnědé zbarvení, opakován pokus i s louhem sodnatým a když týž výjev pozorován, vylouženo vodou. Sseilina zachovala červenou barvu a neměnila se na rozdíl od t. zv. ozonové kyseliny, jež se účinkem vody za prudkého vývoje plynů rozkládá. Ssedlina skýtala reakce superoxydü, barvou podobala se miniu. Bylo ji však tak málo a byla tak znečistěna původní látkou, že od její analysy zatím bylo upuštěno. Uvedená okolnost podporovala by náhled, že minium může se y přírodě tvořiti, zejména v čistém vzduchu ozonem bohatým. Doufám, že později, až budu vyzbrojen lepšími přístroji, se k otázce té ještě vrátím a hlavně účinek ozonu na sole olovnaté podrobím bližšímu zkoumání. ; Z laboratoře chemické technologie na c. k, české vysoké škole technické : v Praze. XX VIIL. O püsobivosti tavidel užívaných ve sklářství. Dr. V. Veselý. Srovnáváme-li chemické rozbory nejstarších nám zachovaných skel antických až po skla z let osmdesátých minulého století shledáme, — nepřihlížejíce k nepatrným přimíseninám jež do skel se dostaly co nečistoty z výchozího materiálu — že vyskytá se v nich vždy pouze těchto osm prvků: křemík, hliník, vápník, sodík, draslík, olovo, železo a kyslík. V jakých vzájemných sloučeninách se tyto prvky ve skle nacházejí jest otázkou dosud nerozřešenou, nejrozšířenější jest však náhled, že sklo jest přechlazeným pevným roztokem a to, že snadno tavitelné křemičitany tvoří tu rozpustidlo, v němž jednak těžko rozpustné křemičitany, jednak kyselina křemičitá sama jest roz- puštěna. Kysličníky, případně jejich soli, s nimiž tvoří kyselina kře- mičitá snadno tavitelné křemičitany nazýváme tavidly; jmenovaných prvků jsou to kysličníky sodnatý, draselnatý, železitý i železnatý a olovnatý. Se všemi tavidly můžeme kyselinu křemičitou roztaviti v různých poměrech v látku, která tvoří přechlazený roztok, t. j. dříve ztuhne nežli se mohou vytvořiti v ní krystaly a zůstává tudíž průhlednou. Poněvadž k těmto směsím můžeme ještě přidati, v růz- ných poměrech kysličník vápenatý a hlinitý, vidíme že z uvedených osmi prvků získati lze tavením v různých poměrech nepřehlednou řadu skel. A přece jen malá část takových směsí poskytuje skla technicky upotřebitelná. Ačkoli chemické i fysikální vědomosti antických národů byly nepatrné, přece shledáváme, že už jim byla poněkud známa zá- vislost fysikálních vlastností skla od chemického složení a ač tehdy na fysikální vlastnosti skel přísných požadavků nebylo kladeno a také přesně je neměřili, přece jen nejvýznamnější z nich pozorovali. Tak také jim už bylo známo, že alkalie, totiž soda a draslo, usnadňují Věstník král. č. spol. náuk. Třída II. 2 XXVIII. Dr. V. Veselý: tavitelnost skla, že však samotny s kyselinou křemičitou taveny po- skytují sklo ve vodě rozpustné a že i skla olovnatá a vápenatá, ob- sahují-li příliš mnoho alkalií na vzduchu vlhnou a Stávají se za ne- dlouho neprůhlednými. Když pak na konci minulého století ponejprv fysikální vlast- nosti skel byly podrobeny vědeckému studiu a zkoušena jich závislost na chemickém složení, tu bylo shledáno, že právě nepostrádatelné alkalie dodávají sklu některé velmi nepříznivé vlastnosti. Skla alkaliemi bohatá nejen že velmi špatně vzdoruji atmosféře a různým chemickým roztokům, ale kysličníky sodnatý a draselnatý ve skle ve směsi s jinými kysličníky vykazují dle WINKELMANNA a ScHorra nejmenší pevnost v tahu, největší koefficienty roztažitelnosti, prostřední koefficienty pružnosti, a kysličník draselnatý také i nejhorší vodivost tepelnou. Z toho jest patrno, že musíme hleděti omeziti se vždy pokud možno na nej- menší přísadu alkalií do skla, chceme-li obdržeti sklo dobrých fysi- kálních vlastností. Jak svrchu bylo řečeno, působí také kysličníky železa a kysličník olovnatý ve skle jako tavidla, alkalie však jimi všeobecně nelze na- hraditi, protože usnadňují tavitelnost měrou mnohem menší. Důležitými tavidly jsou kysličníky železa vedle kysličníků manganu při výrobě zelených a žlutých pivních lahví. V nejnovější době nabyla velké důležitosti jako tavidlo kyselina borová, dříve už k témuž účeli ve smaltovnictví všeobecně užívaná, která na fysikální vlastnosti skla má příznivější účinek nežli alkalie a tavitelnost rovněž značně usnadňuje. V každém případě však také alkalie nahraditi nemůže, činí skla značně hygroskopickymi, při tavení část se jí těkáním ztratí, a ačkoli v malém množství přidána působí velmi příznivě na vzhled skla, dodávajíc mu krásného lesku, překáží přidáno-li ve větším množství čistotě skla, neboť snadno roz- pouští při tavení stěny pánví a způsobuje tím ve skle pásky nestej- ného lomu světla; mimo to jest kyselina borová příliš drahá. Ačkoliv vliv tavidel na fysikální vlastnosti skla byl již vědecky v mnohém směru důkladně prostudován, postrádáme dosud jakýchkoliv dat o tom jakou měrou každé z tavidel tavitelnost skla usnadňuje. Ve svém posledním článku v Chemických listech (1911. Str. 246) popsal jsem přístroj jímž lze tavitelnost čili viskositu skel při vy- sokých teplotách srovnávati a úkolem této práce bylo na základě téže methody objasniti otázku, jaký vliv mají na viskositu skla při vy- sokých teplotách různa tavidla. Protože některých tavidel užívá se O působivosti tavidel užívaných ve sklářství. 3 jen zřídka ke zvláštním účelům optickým, omezil jsem svoje pokusy pouze na tavidla nejčastěji užívaná, totiž kysličník sodnatý, drasel- naty, žejezitý, manganity, olovnatý a borový. Srovnávací pokusy provedeny byly se skly, jež lišila se od sebe vždy jen procentním množstvím kysličníku přidaného tavidla, kdežto poměr ostatních součástí zůstal nezměněn. Skla tato připravena byla tak, že bylo vždy použito k jich tavení na jemná zrna roztlučeného základního skla O, jehož změna viskosity při vysokých teplotách napřed byla změřena. Toto základní sklo bylo pak přetavováno ve dvou různých poměrech postupně se sodou, potaší, kysličníkem žele- zitým, olovičitým, burelem a kyselinou borovou. Při přípravě skel hleděno bylo k tomu, aby množství pridaného tavidla odpovídalo jednak 4°, jednak 8°/, příslušného kysličníku v hotovém skle. Poně- vadž jest velmi těžko tato množství při tavení přesně dodržeti, ‘ vznikly při tom jak z rozborů patrno malé odchylky, které však na výsledky pokusů nemají značného vlivu. Tavení byla prováděna ve Fletcherově peci za použití svitiplynu a vzduchu vháněného dmychadlem. Aby docíleno bylo skel pokud možno homogenních, postupováno tímže způsobem jako při přípravě skel uvedených v předešlé práci (Ch. L. 1911. Str. 240). V přiloženém obrazci zaneseny jsou výsledky měření do Sou- stavy souřadnic a to na úsečky nanášen čas a na pořadnice teplota, takže spojením bodů získaných pro týž druh skla obdržíme křivku znázorňující nám změnu viskosity při udaných vysokých teplotách. Pozorujeme-li nejprve vždy dvě a dvě z těchto křivek, jež odpovídají sklům obsahujícím stejná tavidla, tu vidíme, že ubývá vždy viskosity úměrně s množstvím přidaného tavidla. Kdežto na př. Na / probíhá asi uprostřed mezi O a Na TI, čili jinak vyjádřeno, sklu Na II, jež vzniklo ze skla O přidáním 8°, kysličníku sodnatého přibylo asi dvojnásob tavitelnosti nežli sklu Na, obsahujícímu pouze 0 4°, kysličníku sodnatého více nežli sklo O, probíhá křivka Mm I mnohem blíže křivce Mn IT nežli křivce O, ač dle množství přidaného tavidla bychom ji rovněž hledali uprostřed mezi Mn II a mezi O. Totéž, avšak méně nápadně vidíme u křivek Fe I a Fe II. Výsledek tento nám ukazuje, že kysličníky železitý a manganity ve sklech podobného složení působí jako tavidla jen tehdy, jsou-li obsažena v malém množství, kdežto při větším množství působivost jejich značně klesá. U ostatních kysličníků Na,0, K,O, B,0, a PbO vidíme, že do- dávají sklu tavitelnosti skoro úměrně s jich přidaným množstvím. 1* 4 XXVIII. Dr. V. Veselý: Srovnáváme-li dále křivky Pd II Fell, Mn II, K IL BII a Na II, jež vesměs znázorňují změnu viskosity skel vzniklých ze skla O přidáním asi osmi procent vždy různého tavidla, tu pozorujeme velký rozdíl působivosti těchto tavidel. Protneme-li křivky přímkou RS, obdržíme průsečné body a, d, c, d, e, f, 9 odpovídající stejné viskositě. Vzniklé úseky ab, ac, ad, af, ae, ag znázorňující nám rozdí! teploty při níž skla mají stejné viskosity. Tyto rozlíly teploty vy- jádřeny číselně ve stupních Celsiových dávají nám přírůstek tavitelnosti, vznikající přidáním stejného procentního množství = O působivosti tavidel užívaných ve sklářství. 5 každého tavidla a poměr těchto rozdílů znázorňuje poměr püso- bivostiužitých tavidel. | Jak z obrazce vysvítá jsou přírůstky v našem | případě pro 8%/,;: | POT ab = 180° — 162° = 18" K0 2 ae 1802 132249 Fe,O, ac= 780° — 748° — 32° B,0, af= 180° 124) = 56) Mu,O, ad — 780° — 738° — 42° Na,0 ag = 780° — 686° — 94° Zároveň jest z obrazce patrno, že kdybychom vyjádřili poměr püsobivosti zkoušených tavidel po přidání pouze 4°, každého, tento poměr pro kysličník železitý a manganity by se změnil. Poněvadž určování tavitelnosti skla podobně jako posuzování bodů tání směsi několika látek jest úlohou nesmírně složitou, nelze oče- kávati, že by se podařilo z chemického složení každého skla vy- počítati jeho tavitelnost, můžeme však i zde předpokládali jistou obdobnost. Doufám že brzy budu moci pokusy dokázati, že lze ve skle jedno tavidlo nahraditi tavidlem druhým aniž tavitelnost se změní, je-li množství obou tavidel obráceně úměrno poměru jich působivosti. Rozbory skel. Si0, © Na0 K,O ALO, Fe,0, Ca0 Mu,0, Be,0, PbO O P994719:609 1.007 2:28 0.935. 12:65 — — — PbI 6835 1262 090 224 042 1168 — — 376 Pb 65:80 -1244 0:83 230 0291119 — "70 Bel 00688012 200. 0:90 72:07 A280, 2 277 BOP 05:54. 12:36 0:83 7 2:222 7:65 1142.. = Dual 01.907 12:60 7 0:92 22070302 11:72 14247 — -— Mull 6423 1272 084 232 038 1152 781 — — KI OKO ZOO 4.102 82,16. .020 71.80 7 e — KONG CEE 12:4679,12772:38 0.4227 11:38 ZZ BI 6825 1293 082 204 040 1149 — 407 — BI 6395 1283 077 242 041 1140 — 822 — Nal 6719 1746 090 234 04 1168 — — — Nall 6396 2132 08 220 038 12 — — — Resume. Zkoušena tavitelnost skel jež připravena byla z téhož základního skla přidáním 4%, a 8°/, různých tavidel a nalezeno: a) Kysličník sodnatý, draselnatý, olovnatý a borový v těchto mezích usnadňují tavitelnost úměrně 's jich přidaným množstvím. 6 XXVIII Dr. V. Veselý: O püsobivosti tavidel užívaných ve sklářství. b) Kysličníky železitý a manganitý působí ve skle jako tavidla pouze obsaženy-li jsou v malém množství. c) Přidáno-li zkoušených tavidel vždy 8°/, do skla, vykazují tento vzestupný pořad působnosti: kysličník olovnatý, železitý, man- ganitý, draselnatý, borový a sodnatý. | Z laboratoře pro chem. techno- logii prof. K. Andrlíka na čes. technice v Praze. XXIX. NY O významu isogenetických skupin afad buněčných v hyalinní chrupavce. Napsal Prof. Dr. Otakar Srdínko. (Z ústavu pro histologii a embryologii při české universitě; přednosta prof. Dr. J. V. Rohon.) S 1 tabulkou a 6 obrazci v textu. (Předloženo v sezení dne 24. listopadu 1911). Před časem *“) popsal jsem v různých chrupavkách sklovitých u embryí lidských i u dětí dva typy dělení buněk: typus dělení buněk do skupin a typus dělení buněk do řad neboli zon. Aby bylo hned zřejmo, co jest těmi dvěma typy míněno, t. j. čeho se různost obou typů týká, kladu ihned zde do textu (obr. 1.) znázornění obou typů dělení buněk v hyalinní chrupavce. Sub A uvedena jest na obr. 1. řada příkladů dělení buněk do řad nebo zon. Vřetenovitě pro- táhlá buňka (a) rozdělí se ve dvě (b), které mají tvar vysokých je- hlanů, základnami k sobě přivrácených. Dalším rozdělením každé z nich povstane řada čtyř buněk (d); jindy nalezneme, rozdělila-li se jedna z oněch dvou jehlancových buněk dříve, řadu tříčlennou (©). V řadě tří nebo čtyřčlenné jsou prostřední buňky tvaru přibližně ku- bického nebo kulatého, kdežto obě krajní buňky zachovávají tvar je- hlancový. Dalším dělením buněk povstávají delší řady mnohočlenné (e, f, 9, h), jichž krajní dvě buňky jsou protáhlé, ostatní buňky pak *) O. Sepinko: Studie o histologii a histogenesi chrupavky. II. Rozpr. čes. akademie, tř. II. roč. XI. č. 23. 1902; Beitrag zur Histologie und Histogenie des Knorpels. Anatom. Anz. XXII. B. Nro. 20. u. 21. pag. 442. 1903. Věstník král. české spol. náuk. Třída II. 1 D XXIX. Dr. Otakar Srdinko: mají tvar buď kulatý neb ovální neb hranolovy. Někdy však pozoru- jeme v dlouhých řadách, že i vnitřní členové řady jsou protáhlí a jaksi ruší onu řadu (i) neb docela že vnitřní členové dávají vznik nové kratší řadě, která s původní řadou uzavírá úhel pravý nebo jiný (k). Zvláště nápadny jsou řady nerovné, prohnuté (7). Druhý typus dělení = A jest zobrazen na obr. 1. sub B. Kulatä neb ovälni De buňka (m) dělí se ve dvě Fe © o buňky tvaru polokoule (»), ty v další buňky čtyry (0), = DD)eleor>c někdy pouze tři (p), čímž > AS vzniká skupina buněk. AB ia Dělení do řad nalezl P = AC GF e jsem zvláště vyznačená A u novorozeného ditete a 2 CP © = Of u dítěte starého 3 a 4 mě- síce a sice v chrupavce — P ©YG=—9 patelly, horního i dolního konce femoru a v chru- avce žeberní. = oc u Dělení do skupin Jbr7 —agA jsem videl ve veku po- N 2 PTE udějším (patella chlapce > starého 61/, roků). m © 7 Tato moje dřívější pozorování byla vedle o- OV : statních otázek, které jsem studoval, pouze vedlejšími. V nedávné době jsem Se - však k nim vrátil, protože studium otázky, jaký vliv má funkce na diffe- rencování tkaniv a zvlášté pojiv, mne přímo vybízelo blíže se zabývati zjevem dvojího typu dělení buněk v chrupavce. Podrobil jsem proto histolo- gickému zkoumání velkou řadu chrupavek embryonálních i z různého věku postembryonálního a sice hlavné u člověka, avšak též u jiných obratlovců (tele, králík, kuře) a došel jsem k velice zajimavým výsledkům, které mne opravňují již předem ke tvrzení, že jest vztah mezi funkcí chru- pavky a mezi uspořádáním její buněk, resp. mezi způsobem dělení buněk jednou do skupin, jindy do řad. Když přicházel jsem k tomuto nazoru, pátral jsem v literatuře, O významu isogenetických skupin a řad bunečných v hyalinní chrupavce 3 bylo-li snad již něco publikováno o tvarotvorném účinku funkce na strukturu chrupavky. Do dnes však jsem ničeho podobného nenalezl, ač jsem prostudoval zvláště práce Levxmo*) a Kaxexovu ‘*), v nichž otázky o vlivu funkce na strukturu vaziva se řeší. Pátrání moje aspoň v jednom směru mělo výsledek, že totiž jsem našel ve velké příručce histologické © PRENANT-Bovix-MarzLaRpově **) v kapitole o chrupavce zmínku ot. zv. „groupes isogénigues coronaires et axiaux de Renaut“. Na učiněný dotaz projevil mi professor A. Prenanr tu laskavost, že mi označil knihu RENavrovu, z níž svoji zmínku pře- vzal +). V knize Revavrově obsažena jest obsáhlá studie o onom dvo- jím typu dělení buněk v chrupavce hyalinní, o čemž Resaur učinil první sdělení ve francouzské akademii již r. 187811). Sdělení Rexaurovo však zůstalo nepovšimnuto, tak že jsem tutéž věc zcela samostatně roku 1902 podruhé popsal. Rexaur učinil výklad pro onen dvojí typus dělení buněk v chrupavce, výklad však zcela odchylný od toho, k němuž já jsem dospěl. Výklad Rgxavrův naprosto se nehodí k mým pozorováním, která, jak ukáži, mluví proti němu. Chci proto uvésti nyní svoje nálezy, jimi odůvodniti význam iso- genetických skupin a řad buněčných v chrupavce a dokázati nespráv- nost náhledu RENAUTOVA. Vyšetřil jsem různé chrupavky a našel jsem zvláště vhodné ob- jekty pro studium naznačené otázky v chrupavce patelly a v chru- pavce žeber člověka a sice v periodě embryonální, ve věku dětském i dospělém. Patella jest částí skelletu, která začíná ossifikovati u člověka teprve ve třetím roce života. Můžeme však ještě v šestém roce i po- zději nalézti kolem zkostnatělé centrální části značné okrsky sklovité chrupavky. Proto jest možno zkoumati netoliko embryonální chrupav- kovou patellu, nýbrž také patellu dítěte až do 6 roků neb i do 10 roků. Chrupavka žeberní pak persistuje v značných partiích po celý *) O. Levy: Ueber den Einfluss von Zug auf die Bildung faserigen Binde- ge webes. Archiv f. Entwicklungsmechanik der Organismen. XVIII B. 2 H. 1904 **) J. Kınero: Künstliche Erzeugung von Margines falciformes und Arcus endinei. Archiv f. Entwicklungsmechanik d. Organismen. XVIII B. 3 H. 1904 ***) A. Prenant, P. Bouix, L. Maıtcaep: Traité d’histologie. T. I. pag. 650. +) J. Renaut: Traité d’histologie pratique. T. I. pag. 389—399. ft) J. Rexaur: Sur les groupes isogéniques des éléments cellulaires du car- tilage. Comptes rendus de V Acad. de sciences, ler juillet 1878. 4 XXIX. Dr. Otakar Srdinko: život, takže jest možno ji zkoumati počínajíc od zárodků 2—3 mě- sfenich až do stáří nejzazšího. Vyšetřil jsem patelly tohoto stáří: zárodek člověka 4 mes. starý, (0 Ao Era » » 8 » » patella dítěte — novorozeného (dva případy), 3 měsíce starého, 5 měsíců 5 n » » » 9 ” n » » 10 1 » ; 2 1 rok £ R 2 Toky „ (dva případy), n » 3 p) n » » 4 » ” ji hl rokü = » n 7 n » 5 KVK n Chrupavku žeberní jsem vyšetřil v tomto stáří: zárodek človéka 2'/, měsíce starý, 5 5 D7 PmMěsiců 13 žebro dítěte 1'/, měsíce starého n » 2 2) » » » 4 n » : DNS IC ES žeberní chrupaka dítěte 2 roky starého » » n 3 » » » ” 2 9 rok ů » » n by) 2 ” ” » » » 1 0 » » à a člověka 70 , x Objekty tyto byly většinou fixovány 10%, formalinem a konser- vovány v alkoholu. Menší kousky chrupavky byly před řezáním zality do celloidinu, větší chrupavky (zvláště patelly) byly řezány nezalité. Z každého páru patell jsem zhotovil řezy příčné, sagittälnf i fron- tální. Rovněž z větších žeber zhotoveny byly řezy ve třech směrech. K barvení použito bylo haematoxylinu a eosinu. Při popisu nebude věnována pozornost všem otázkám, které se při histologii a zvláště histogenesi sklovité chrupavky vyskytují, nýbrž O významu isogenetických skupin a řad buněčných v hyalinnf chrupavce. 5. hlavní zřetel bude obrácen k uspořádání buněk do řad čili zon a do. skupin čili vírů. Chrupavka patelly. a) embryonální. Na frontálním řezu patellou zárodku člověka, 4 měsíce a 5', měsíce starého, nalézáme mezi buňkami poměrně ještě málo základní hmoty, která se barví zcela nepatrně haematoxylinem. Buňky možno rozděliti ve dva druhy: buňky okrouhlé nebo polygonální s velkými jádry a buňky protáhlé ve dva směry, vřetenovité nebo tvaru vyso- kých jehlanů s jádry mnohem menšími než u prvního druhu buněk. Oba druhy buněk mají tu a tam protoplasmatické výběžky. O nějakém pravidelném uspořádání buněk není možno mluviti. Pouze tu a tam se rozdělila vřetenovitá buňka uprostřed své délky ve dvě buňky dceřinné, které mají tvar vysokých iehlanů s úzkou základnou, která odpovídá dělicí rovině. Oba druhy buněk se rozmnožují nepřímým dě- lením, při čemž z buněk oválních neb polygonálních vznikají buňky podobné mateřským buňkám, kdežto z buněk vřetenovitých neb je- hlancových vznikají jednak buňky podobných tvarů jednak však též buňky okrouhlé neb polygonální. Rozdělí-li se totiž buňka jehlancovitá přepážkou vovnoběžnou se základnou jehlance, vznikne jedna buňka přibližně tvaru okrouhlého nebo kubického a drubá buňka jehlancová. Na řezu sagittálním i příčném z patell zárodků stáří 4—6 mě- síců jsou tytéž poměry uspořádání a tvaru buněk. V chrupavce patelly u zárodku 8 měsíců atarého nalézáme ten pokrok v uspořádání buněk, že vyskytují se tu a tam první řady bu- něčné, které vznikly dělením buněk vřetenovitých, Řady jsou tříčlenné neb čtyřčlenné, při čemž dvě buňky vnitřní jsou tvaru kubického neb. okrouhlého, obě buňky krajní tvaru protáhle trojbokého, jak znázor- něno jest na obr. 1. v textu sub c. Většina buněk však jest tvaru vřetenovitého a pouze menší část tvaru okrouhlého neb polygonálního. Při menším zvětšení máme dojem, že v chrupavce tohoto stadia na- stává jakási orientace buněk, jakoby buňky byly nějakou silou pře- tvořovány v buňky protáhlé neb vřetenovité. Že onen dojem náš jest opodstatněn, přesvědčí nás řez z chrupavky patellární dítěte již v prvém roce života. b) Patella dítěte. Stáří až dol r. Vezmeme-li řez frontální, sagittální neb příčný z patelly dítěte od narození až do stáří jednoho roku, najdeme v něm vždy většinu 6 XXIX. Dr. Otakar Srdínko: buněk uspořádánu do řad, z nichž každá tvořena jest buňkami, které vznikly dělením mateřské buňky tvaru vřetenovitého nebo jehlancovi- tého. Každá řada nám tedy představuje rodinu buněk, oddělenou větším množstvím základní hmoty od rodin sousedních. Na obr. 2. v textu znázorněny jsou typické příklady různého rozčlenění rodin. Obr. 2a znázorňuje čtyřčlennou řadu jednoduchou. Obr. 25 zná- zorňuje mnohočlennou řadu, ve které nastoupilo několikrát dělení v rovinách šikmých k podélné ose celé řady, kterýmžto dělením řada É R ===——ay CD CET) ES vzrostla do délky; nastalo však též dělení vnitřních členů řady rovi- nami přibližně rovnoběžnými s dlouhou osou řady, čímž řada vzrostla do tloušťky. Obr. 2c znázorňuje řadu krátkou, zahnutou. Všecky tři typy řad dosud uvedené, končí na obou koncích buňkami hrotna- tými a vznikly z buněk vřetenovitých. Obr. 2d znázorňuje řadu trojčlennou, vzniklou z buňky jehlan- covité. Obr. 2e znázorňuje další způsob dělení, jaký se dostavuje v řadách, které končí pouze na jednom konci buňkou hrotnatou Obr. 2f konečně znázorňuje pokročilou rodinu, vzniklou postupným dělením mateřské buňky jehlancovité. Rodina tato roste do řady pouze na jednom konci, zakončeném protáhlou buňkou. Na druhém konci rozmnožují se buňky tak, že řada se neprodlužuje, nýbrž rozšiřuje. Toto rozšíření jest patrno zvláště na basi celé jehlancovité rodiny, kde vidíme rodinu sekundární, tvořenou 5 buňkami do kruhu sesta- m O významu isogenetických skupin a rad buněčných v hyalinní chrupavce. 7 venými. Buňky této sekundární rodiny jsou okrouhlé nebo polygonální. Dokud jest vzájemná vzdálenost buněk této druhotné rodiny malá a dokud vzdálenost této krajní druhotné rodiny od sousední druhotné rodiny se příliš nezvětší, pozná se na první pohled příslušnost sekun- dární rodiny k rodině primární. Jakmile se zmíněné vzdálenosti zvětší, mizí souvislost sekundární rodiny s rodinou primární a jednotlivé buňky sekundární rodiny leží samostatně v základní hmotě, stávajíce se východiskem nových rodin sestavených buď v řady neb ve skupiny okrouhlé. Na příčném neb sagittälnim řezu patellou možno pozorovati, že v přední polovině patelly, která na povrchu jest srostlá s ligamen- tum patellare jsou řady buněk delší a tlustší a základní hmota se barví intensivněji haematoxylinem, kdežto v zadní polovině, která po- vrchem sahá do dutiny kloubní, jsou řady rodinné kratší a tenčí a hmota základní se barví slabě haematoxylinem. Vzhledem k tomu sluší považovati tuto zadní část patelly za mladší, kdežto část pod ligamentum patellare za starší. Kromě toho vyskytují se v přední části patelly vedle řad také skupiny buněk okrouhlé, což v zadní části se nenalezne. Směr nahoře popsaných buněčných řad jest zcela nepravidelný. Řady nalezneme ve všech řezech: frontálních, sagittálních i příčných. Často však uloženo jest několik řad vedle sebe parallelně, takže povstává zona řad, která se křiží s řadami jinosměrnými. Nějaké pra- vidlo o uspořádání řad v patelle vyčísti se nedá. Patella dítěte od 123 r. Na praeparátech z patell 2 nebo 3 roky starých jsou poměry po- dobné těm, které dosud byly popsány. Řady buněčné na frontálním řezu chrupavkou patelly 3 r. staré tvoří pásy či zony, které se různě proplétají a mezi pásy se a nalézají skupiny buněk 7 neb jednotlivé buňky 0- krouhlé neb polygonální, které tvoří víry bunéčné OK p SS TE RS RS REIN o ER = mezi zonami (Tab. I. obr. ý 1. a obr. 2.) Mnohé dce- L da řinné buňky v řadách jeví ÿ tendenci se protähnouti do dvou smerü, jak na obr. 3. v textu jest znázorněno. Obr. 3. sp ggB 2 8 XXIX. Dr. Otakar Srdinko: Tmavší zbarvení haematoxylinem v základní hmotě postupuje s přední poloviny patelly též do zadních partií. Patella dítěte 4 a 5 r. Na příčných a sagittälnich řezech pozorujeme, že v centrálních partiích patelly probíhá ossifikace a v partiích chrupavky kolem že se řady zkracují a buňky se zakulacují. Kolem těchto partií centrálních jest vrstva chrupavky s krásně vyvinutými zonami, složenými z bu- něčných řad. Frontální řezy jsou různé, podle toho vedeme-li je par- tif povrchní pod ligamentum patellare, neb partií centrální kolem ossifikačního centra neb partií bližší zadnímu povrchu. Zony jsou nej- krásněji vyvinuty v řezech pod ligamentum patellare. V partiích cen- trálních jsou řady kratší a buňky okrouhlejší, v partiích zadních jsou řady a zony rovněž dobře patrné, avšak mladší. Jest třeba se zmíniti o nejpovrchnější vrstvě, která leží hned pod povrchem patelly. Buňky její jsou jednak nepravidelné jednak protáhlé ve dva směry a běží parallelně s povrchem. Čím hloub tím však uloženy jsou více šikmo a dále i kolmo na povrch. Taktéž řady buněčné, z oněch buněk vzniklé, zachovávají tutéž polohu. Patella dítěte 7—10 r. Poměry jsou stejné jako u předešlého stadia. Pouze základní hmota se barví více haematoxylinem, řady jsou kratší, zvláště v cen- trálních partiích kolem částí ossifikujících a v předních partiích a buňky se zaokrouhlují. | Patella telete 4tydny stareho. Uspořádání buněk v chrupavce odpovídá onomu, které se nalezne v patelle dítěte 7 roků starého. Chrupavka žeberní. a) embryonální. Embryonální chrupavka žeberní ze 3. a Ď. měsíce rovná se skladbou svou chrupavce patelly až 6 měsíců staré. O nějakém pra- videlném uspořádání buněk není možno mluviti. b) dětská chrupavka. Na frontálním řezu žeberní chrupavkou dítěte 6 týdnů a 4 mě- síce starého pozorují se tři vrstvy: periférní, která se rovná chru- pavce embryonální, druhá vrstva, ve které jsou buňky většinou v řa- O významu isogenetických skupin a řad buněčných v hyalinni chrupavce 9 dách dlouhých, šikmo k povrchu uložených a partie centrální, kde jsou řady orientovány kolmo na povrch. Dítě 2 roky staré. Na sagittálních i frontálních řezech možno pozorovati od po- vrchu ke středu řezu tři zony: krajní světlou s buňkami jednak ne- pravidelně roztroušenými, jednak s buňkami protáhlými rovnoběžně s povrchem, druhá zona obsahuje řady buněčné, které se proplétají, uloženy jsouce většinou šikmo k povrchu a třetí zona centrální, kde řady buněk jsou uloženy kolmo na povrch chrupavky, probíhajíce od hořeního okraje žebra k dolenímu neb od přední plochy žebra k zadní. Schema těchto tří zon jest znázorněno v textu na obr. 4. a frontální řez žeberní chrupavkou dítěte 2 r. starého na tab. I. obr. 3. Na příčném řezu žeberní chrupavkou, který jest tvaru vejčitého, vidíme pod povrchní vrstvou, kde jsou buňky uloženy, rovnoběžně s povrchem druhou vrstvu, kde řady buněk jsou uloženy šikmo k povrchu a pak vrstvu třetí centrální, kde probíhají řady buněk ponejvíce kolmo na povrch, křížíce se navzájem a (obr. 5. v textu) uzavírajíce mezi sebou víry buněčné. : Dítě 3—10 r. staré. Na praeparátech chrupavky žeberní stáří 3, 7 a 10 roků ne- shledal jsem nic nového v poměrech, které sleduji. Řady buněčné jsou delší a tlustší a zachovávají tvar mateřských buněk vřetenovitých nebo jehlancovitých. 10 XXIX. Dr. Otakar Srdinko: Člověk 70 r. starý. Na řezech z chrupavky žeberní tohoto stáří (frontálních i sacit- tálních) najdeme stejné řady buněk chrupavkových jako v chrupavce dětské. Řady probíhají od přední plochy k zadní (na řezech sagittál- ních) neb od hora dolů (na řezech frontálních). Povrchni zony t. j. zona buněk rovnoběžných s povrchem a zona řad buněčných šikmo k povrchu uložených jsou zcela nepatrné. | Nez přistoupím k závěru, který z popsaných praeparätü chci odvoditi, musím uvésti výklad, jaký dal Renaur oněm rodinám bu- něčným uspořádaným do skupin a do řad. Resaur popsal v chrupavkách u Raja batis množení buněk chru- pavkových do skupin kruhovitých, které jmenuje „groupe isogéni- que coronaire simple“. a b Později se stává každá buňka EB a. 8 © -této jednoduché skupiny původ- E „ © © 2 © cem nových skupin, tak že po- a : PO vstává „groupe isogéni- © © gp s“ gue coronaire composé“ © 4 m D0 (obr. 6. v textu). U ostatních obratlovců i u ssavců viděl Re- NA0T podobné skupiny, avšak mé- Obr. 6. ně vyznačené. Význam těchto kruhovitých skupin odpovídá podle RENAvUTA růstu chrupavky, která jest modelem příští kosti, a sice růstu ve všech směrech. Chrupavka taková, ve které se vyvine velký počet kruhovitých skupin roste aniž by ztrácela svůj celkový tvar. Skupiny kruhovité tedy způsobují stejnoměrný, interstielní růst chrupavky (podle RENAUTA). Uspořádání buněk ve skupiny kruhovité se však mění u Raja batis i u ostatních obratlovců v tom momentu, kdy chrupavka sklo- vitá počne ossifikovati. Do chrupávky vniknou cevy krevní a buňky chrupavky se seřadí do řad, které vycházejí radiárně na všecky strany od příčného průřezu cevy. Na svých koncích přecházejí ony řady do okrsku skupin kruhovitých, které se uvolňují ze svého kruhbovitého uspořádání, aby tvořily, jak se Renaurovi zdá, řady buněčné. Toto faktum prohlašuje Renaur za absolutně všeobecné u všech obratlovců. V přítomnosti ossifikačních cev roste chrupavka všude time způso- bem. Řady buněčné nazval Renaur „groupes isogénigues axi- aoux“ a považuje je za zjev, který způsobuje růst chrupavky v jednom směru t. j. do délky. O významu isogenetickych skupin a rad buněčných v hyalinni chrupavce 11 Studii svoji uzavírá RENAvr těmito větami: 1. V době embryonální se tkáň chrupavky differencuje od tkání druhých. 2. V době foetální se vytvoří proliferací buněk chrupavkových, která se děje beze všeho pořádku, základní tvar částí skelletu, kterou v tomto stadiu chrupavka repraesentuje. 3. V další periodě nastoupí detailní modelování oné části ske- letu a jeji růst, což se děje dělením buněk do kruhovitých skupin. Když tvar modellu jest dohotoven, opouzdří so skupiny buněčné. 4, Konečně, když má chrupavka učiniti místo kosti, nastoupí skupiny buněčné v řadách, které provázejí ossifikaci a způsobují růst chrupavky do délky. Na první pohled jest zřejmo, že výklad Revaurův se zcela ne- hodí na nálezy moje v chrupavce patellární a žeberní. Rexaur popisuje jako dřívější zjev množení buněk do kruhovitých skupin, který ustoupí teprvé před ossifikací řadám buněčným. To se ani v patelle ani v chrupavce žeberní nenalezne. Naopak dříve se tam objeví řady buněčné a teprvé později skupiny buněčné. -© Rexaur uvádí objevení se řad jako předzvěst ossifikace. Tomu rozhodně tak není ani v patelle ani v chrupavce žeberní. V patelle člověka se objeví řady hned po narození, ba již je možno tu á tam nalézti v posledních dvou měsících vývoje, kdežto ossifikace (centrál- ních partií) nastoupí až v 3. roce. V chrupavce žeberní pak se naleznou řady zřetelně vyznačené hned v prvém roce života a persistují po celý život, neboť jsem je nalezl také v chrupavce člověka 70 roků starého, tedy chrupavce, která vůbec nikdy neossifikuje. Z toho nutno souditi, že řady buněčné nemají v chrupavkách, mnou studovaných, z nichž jedna zkostnati, druhá nikoliv, vztah k ossifikaci. RexauT považuje řady buněčné za cestu, kterou chrupavka roste v jednom směru. To neodpovídá rovněž mému nálezu. Patella má jíž u embrya z 8. měsíce tvar definitivní a měla by růsti v prvních le- tech života interstitielně, aby modell příští kostěné chrupavky se zvětšoval. Tento růst na všecky strany stejnoměrný měl by se diti podle Rexaura množením buněk do skupin kruhovitých. My však vi- díme interstitielní růst, stejnoměrný ve všech směrech, při čemž se uvnitř tkáně dělí buňky skoro výhradně do řad a jen v menším počtu do skupin. Není tedy vázán růst modelu ve všech směrech na kru- hovité skupiny a naopak řady buněčné nemají za následek růst chru- pavky pouze v jednom směru. 12 XXIX. Dr. Otakar Srdinko: Nazor Rexaurüv platí snad pouze pro růst diafys na hranici mez? zkostnatělou částí diafysy a mezi epifysou u kosti rourovité. Rady, které se tu vyskytují, jsou však jiného vzezření než řady, které na- lézáme v chrupavce patellární a žeberní. Možno říci, že v řadách bu- něčných na hranici ossifikační uloženy jsou buňky k sobě dlouhými stranami (plochami), takže dlouhá osa každé buňky stojí kolmo na ose celé řady; v řadách v patelle a žebru uloženy jsou buňky tak, že jejich delší osy spadají do osy celé řady neb se jí blíží. Vznik oněch řad při ossifikaci však dlužno hledati asi rovněž v působení tlaku neb jiných zevních sil. Svoje pozorování o tomto zjevu chci shrnouti v Sa- mostatné sdělení. Jest třeba hledati jiný výklad významu oněch dvou typů dělení buněk v chrupavce. Ostatně i kdyby byl výklad RENavrův správný, bylo by nutno pátrati hloub po příčinách, které způsobují jednou vznik řad, jindy vznik skupin buněčných. Řekneme-li totiž, že buňky se množí do řad, má-li chrupavka růsti do délky, není růst do délky žádným vysvětlením onoho způsobu množení, ani opačně nijak nevy- světlíme růst do délky, řekneme-li, že buňky se množí do řad. Spíše tu uvádíme vedle sebe dva současné zjevy, které se doprovázejí, které- však mají příčinu snad společnou v nějakém vlivu dosud neznámém, kterýmžto vlivem může býti síla zevního světa neb síla uvnitř tkáně- obsažená. Došel jsem pak následující úvahou k novému vysvětlení: Po- kusy Kaxekovy a LeEvyHo nasvědčují tomu, že na uspořádání a orien- taci buněk v pojivech zvláště ve vazivu, mají vliv mechanické síly zevní, zvláště tah a tlak; tlak obyčejně jest odporem podložky na kterou působí, měněn v sílu, která působí kolmo na směr tlaku a rovná se tahu, působícímu rovnoběžně s podložkou. Jakmile začne na embryonální tkáň pojiva působiti zevní síla, začne orientace buněk, které se protahují a ukládají se podélnou osou do směru tahu nebo kosmo na směr tlaku. Tento zjev vidíme v při- rozených pochodech vývojových takových orgánů, které se vyznačují určitou orientací svých buněk neb snopců a trámců hmoty mezibu- něčně. Nejnápadnější jest to v ligamentech, v šlachách a kosti. V u- mělých poměrech za pokusu vidíme zjevy tyto v tkáni regenerační, která zastupuje v tom případě mladou tkáň embryonální. Studium vlivu tahu a tlaku na organisaci vaziva a kosti bylo. prohloubeno v posledních letech tou měrou, že se vliv oněch sil na. strukturu vaziva i kosti všeobecně uznává. WEI 4e En O -významu isogenstickych skupin a řad buněčných v hyalinni chrupavce. 13 Chrupavce však nebyla dosud věnována pozornost v tomto směru. A přece chrupavka, jako skupina tkání patřících mezi pojiva, vyzna- čuje se v ohledu morfologickém stejnými vlastnostmi jako vazivo a kost, jsouc složena jako ony z buněk a hmoty základní a v ohledu fysiologickém má vedle jiných úkolů hlavně vzdorovati zevním silám tahu a tlaku. Chrupavka vyznačuje se středním stupněm soudržnosti svých součástí mezi vazivem a kostí a může tedy účinek tahu i tlaku se na ni jeviti nejméně aspoň stejnou měrou jako na měkčím vazivu a na tvrdší kosti. Přihlédněme nyní k popsaným nálezům v chrupavce patelly. Hned v prvním roce života jeví se v této chrupavce řady buněk tak vý- značné, že na první pohled vznikne u pozorovatele domněnka, že vznik řad má souvislost se silami, které na tkáň onu působí. Síly ony jsou nejrůznějšího směru, neboť inserce vláken do perichondria pa- telly děje se pod nejrůznějšími úhly a tah těchto různosměrných vláken kombinován jest tlakem, který od nerovné zadní plochy pa- telly k přední ploše rovněž v různých směrech se uskutečňuje. Do- kud končetiny dolní se značněji nepohybují, t. j. asi do 7. měsíce těhotenství, nenalezneme v chrupavce patelly, která již v této době má tvar pozdější patelly, velikosti ovšem miniaturní, žádnou orientaci buněk. Od 7. měsíce, kdy plod již pohyby, ovšem minimální, vyko- nává, začínají se v patelle objevovati buňky protáhlé ba i řady dvou- tlenne. Po narození však, jakoby na povel, orientují se buňky do zon a začnou se děliti do řad a to potrvá až do ukončení ossifikace celé patelly. Mezi řadami objevují se víry, t. j. skupiny buněk kruhovité neb nepravidelně roztroušené; takové víry označují nám místa, kde jest rovnováha působících sil. Nálezy v chrupavce žeberní podporují rovněž pronesenou do- mněnku. Od narození až do nejpozdějšího stáří nalezneme v chrupavce žeberní řady buněk, které jsou výslednicemi sil, jež na chrupavku zvenčí působí. Chrupavka před porodem ony řady buněčné nemá. Jsem přesvědčen, že pozorování jiných chrupavek tento můj názor potvrdí. Úplným důkazem ovšem bude pokus tak provedený, aby se podařilo chrupavku jednak vybaviti ze vlivu tlaku i tahu, který obyčejně na ni působí a po nějakém čase strukturu její zkou- mati, jednak působiti na nějakou chrupavku silou v jiném směru, než jaké podléhá za poměrů normálních, Uspořádání takovýchto pokusů dosud mi činilo obtíže. Uzavírám tedy toto sdělení následovně: 14 XXIX. Dr. Ot. Srdinko: O významu isogenetických skupin a řad buněčných, 1. V patellární a žeberní chrupavce člověka objevují se řady buněčné hned po porodu a trvají po celou dobu existence těchto tkání. 2. Řady ony nemají žádného vztahu k cevám nebo k ossifikaci jak tvrdí RENAUT. 3. Kruhovité skupiny buněk, které Rexaur považuje za příčinu růstu chrupavky ve všech směrech, nevyskytují se v patelle a v žebru příliš četně a nejsou jedinou příčinou růstu interstitielního. 4. Interstitielní růst v patelle a v žeberní chrupavce děje se větší měrou dělením buněk do řad, které však jsou uloženy ve všech třech hlavních směrech (frontálním, sagittálním i příčném) a menší měrou dělením buněk do skupin. 5. Význam dělení buněk do řad a skupin nedá se vyložiti růstem chrupavky do délky neb ve všech směrech. 6. Jest opodstatněna domněnka, že působením tahu na chru- pavku vznikají ve směru tahu řady buněčné; stejně jako tah působí tlak, uchýlený od tahu o 90°; kde v chrupavce jest rovnováha sil, nastupuje dělení buněk do skupin. 7. Řady, které se objevují v chrupavce na hranici ossifikačních center nejsou identické s těmi, které v patelle a chrupavce žeberní od narození se vyskytují. Příčinu těchto řad při ossifikaci dlužno však asi hledati rovněž v působení zevních sil, hlavně tlaku. Vysvětlení tabulky. Obr. 1. Frontální řez patellou dítěte 3 r. starého. Rercuxrr okul, 3., obj. 4. [393 Obr. 2. Část frontälniho řezu patellou dítěte 2 r. starého. REICHERT okul. 3., obj. 8a. Obr. 3. Část frontálního řezu chrupavkou žeberní dítěte 2 r. sta- rého. Reıcnerr okul. 3., obj. 4. = a © aaa? 62 1" f Amd a A Ÿ 4 Tr ir “ Eye i u I > x æ Věstník kral. Č. Spo O. Srdinko Sr & x = ně VM dr Zp { SP EN JE D EN nk S ” # 4 \ à K SST i V, VV EN #9 Ne \ / RL LUNG N, 4 „ ASS a f tg : s ak ne ff Ir U se Obr1 SA De NA i Eee | A v PO KANADY CN CAS j PS“ ae = y LS Ja : i / Per en VA TES ANNE er QE ER AA er GV pr CE UNI BC RE BR ae SE Pr eo “ =, = k en SES Sen re, OR TEKNO ZN DAN, B fl © = ke PÁ Ů a 7 a; re = = # An a‘ 4 N V K + i o > „wann MS Et Ve , à NE NES 18 si à # 2 3 ř 1 4 Ad ar 6 18 j 1 on : N ‘4 à O er Ce imma Bar ae Obr: 3. Věstník Král. Č Spol. Nauk. 1911 č. 29 XXX. Über eine in den Haaren des Menschen parasitisch lebende Hefeart. Von E Dr. Bohumil Čejka. (Aus dem zoologischen Institute der böhm. Universität.) Mit klinischen Bemerkungen von _ Prof. MUDr. Fr. Samberger. Mit 1 Tafel. Vorgelegt in der Sitzung am 24. November 1911. Einleitung. Etwa vor vier Jahren bemerkte ich ein auffallendes Jucken der Kopfhaut und dabei gleichzeitig ein reichliches Ausfallen der Haare, die früher sehr dicht waren. Neue Haare wuchsen zwar beständig nach, — aber wie ich bemerkte, weit schwächer und in geringerem Masse gegen früher, — so dass meine Haare immer schütterer wur- den. Dabei bemerkte ich ein reichliches Bilden von Schuppen, welche von Fett durchträngt waren und grosse Komplexe bildeten. Anfangs hoffte ich, mich durch öfteres Kopfwaschen von dem sehr unangenehmen Jucken und der Schuppenbildung zu befreien, aber binnen Kurzem bemerkte ich den entgegengesetzten Erfolg. Unmittelbar nach dem Kopfwaschen hörte zwar ungefähr für einen Tag das Jucken auf, aber dafür begann es in kurzem mit neuer Stärke. Durch dieses oftmalige Waschen mit verschiedenen Seifen verschlechterte sich nur der Zustand. Ich habe daher verschiedene Mittel angewandt, aber auch dann er- zielte ich keinen Erfolg. Das Jucken dauerte zeitweise den ganzen Tag, aber regelmässig stellte es sich jeden Abend ein und dauerte Sitzber. der kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 2 XXX. Dr. Bohumil Čejka: die ganze Nacht, bis es gegen Frůh ungefáhr von 4—5 Uhr den Gipfel erreichte. Das Jucken war so heftig, dass ich manchmal im Schlafe die ganze Kopfhaut zerkratzte. Im Winter, wo ich gewöhnlich die Haare lánger trug, war das Jucken auch heftiger als in den Sommermonaten. Als alle Mittel und Versuche versagten, kratzte ich mit einem Messer einige Schuppen samt dem Fette herunter, an der Stelle, wo das Jucken am heftigsten war, d. i. hauptsächlich auf dem Scheitel und über der Stirn, und zerrieb alles dünn auf einem Objektráger, um mich zu überzeugen, ob nicht ein parasitischer Organismus das Jucken bewirke. Das Präparat fertigte ich schnell auf die gewöhn- liche Weise an, indem ich es durch eine Flamme zog, und färbte es mit einem Farbstoffe auf Bakterien, mit Karbol-Fuchsin. Schon bei einer verhältnissmässig kleinen Vergrösserung des Objektes, Zeiss Objek. D, Ok. III., bemerkte ich grosse Menge sonderbarer flaschen- förmiger Organismen, welche mich beim ersten Anblick an Saccharo- myceten erinnerten. Bei Anwendung einer starken Vergrösserung: Hom. Im. 2 (Zeiss) erwies sich die Vermutung als richtig, es handelt sich hier tatsächlich um einen Vertreter der Saccharomyceten. Zur. weiteren und genaueren Untersuchung der fraglichen Organismen verschaffte ich mir eine grosse Anzahl der auf verschiedene Weise fixierten und gefärbten Präparate, zu deren Herstellung ich das Materiale nicht nur aus meinen Haaren, sondern auch aus den ande- rer Herren und Damen benutzte, welche sich gleicherweise über eine Menge Schuppen und das Jucken der Kopfhaut beschwerten. In allen Fällen fand ich eine Menge dieser geheimnisvollen Organismen und ausserdem noch in einigen Fällen kleine Bakterien. Diese Befunde habe ich dem bekannten Dermatologen der böhm. Universität Prof. Dr. ŠAMBERGER mitgeteilt, worauf ich dahin unterrichtet wurde, dass der Hamburger Dermatologe Prof. P.G. Unna zwar ver- schiedene parasitische und saprophytische Organismen bei sebor- rhoischem Ekzem des Kopfes beschrieben hat, dieselben aber insge- samt zu den Bakterien zählt. Durch dasfreundliche Entgegenkommen des Herren Prof. Dr. F. SamBErsER wurde ein, mit Giemsa gefärbtes Präparat, dem Prof. P. G. Unna nach Hamburg übersendet, mit der Frage, ob die, in dem Präparate befindlichen Organismen, nicht mit seinen „Flaschenbazillen“ identisch wären, was Herr Prof. P. G. Unna bejahend bestätigte. Die Anzahl der in dem Präparate eingeschlossenen Mikroben hat auf den Herrn Prof. Unna den Eindruck einer reinen Kultur gemacht. , h E 4 pe Über eine in deu Haaren des Menschen parasitisch lebende Hefeart. 3 In der Literatur sind zwar verschiedene Hautkrankheiten be- schrieben worden, welche durch Saccharomyceten bewirkt werden und unter diesen ist eine der originellsten Arbeiten, die des Prof. Dr. F. SAMBERGER: „Dermatitis blastomycetica“. Es handelt sich hier aber um einen ganz anderen Vertreter der Saccharomyceten und um eine ganz andere Krankheit. Prof. P. G. Unna ahnte ganz richtig schon im Jahre 1898 in seinem Werke: Histologischer Atlas zur Pathologie der Haut, Artikel: Seborrhoisches Ekzem des Kopfes von einem 16 Jährigen Mädchen“ in seinen Flaschenbazillen die Saccharomyceten, indem er sagt: „Man erkennt aus den Organismen einerseits die Bacillennatur derselben, anderseits ihre merkwürdige Eigenschaft, einseitig kolbenförmig anzuschwellen und dadurch Flaschengestalt anzunehmen. Diese letztere gibt ihnen eine gewisse Änlichkeit mit Sprosspilzen.“ An dieser Stelle erlaube ich mir meinem hochverehrten Lehrer Prof. Dr. Fr. Vespovsky für seine schätzbare Gunst und beständigen gütigen Rat und Hilfe bei meinen Arbeiten, meinen verbindlichsten Dank auszusprechen. Nicht weniger danke ich auch Herrn Prof. Dr. FR. SAMBERGER für seine Bereitwilligkeit mir die schwer zugängliche medicinische Literatur anzuschaffen und dasselbe gilt für Herrn Docent Dr. J. PexLo, welchem ich die einschlägigen botanischen Ar- beiten verdanke. É 1. Untersuchungstechnik. Die Anfertigung der Präparate geschah, wie oben erwähnt, auf die einfache Art, dass ich mit einem Skalpel eine Schicht der Schup- pen von der Kopfhaut herunterkratzte und dieselben fein auf einem Objektträger zerrieb. Von Vorteil ist hier der Umstand, dass die Hefezellen, welche im Fette aufbewahrt werden, sehr gut am Glase haften, so dass es nicht notwendig ist, das Präparat eintrocknen zu lassen, was vielleicht für die ganze Struktur der Zelle anstössig wäre, aber man kann sie gleich mit den Fixierungsflüssigkeit behandeln. Von den Fixierungsmitteln benützte ich hauptsächlich koncentrierte Lösung von Sublimat, welche ich längere Zeit einwirken liess. Das Präparat wusch ich dann in einer schwachen Jod-Lösung. Als gutes Fixierungsgemisch erwies sich die Lösung von 4—8°/, Formaldehyd, welche ich bis 12 Stunden einwirken liess. Diese Fixation ist beson- ders vortrefflich vor dem Färben mit Methylenblau. Auch habe ich mit Erfolg die Fixation mit Methylalkohol vor dem Giemsa-Färben verwendet. Das Präparat, welches ich aus dem Fixierungsgemisch herausnahm, wusch ich immer längere Zeit im destillierten Wasser. en PV Ic ng 0 4 XXX. Dr. Bohumil Čejka: Was das Färben anbelangt, benützte ich die verschiedensten, von den Autoren angegebenen Methoden. Um die Saccharomyceten auf der Kopfhaut schnell bestimmen zu können, genügt eine ganz sewöhnliche Methode für Bakterien und zwar das Färben mit Kar- bolfuchsin. Freilich färbt sich bei dieser Methode der Zellinhalt difuss so dass es überhaupt nicht möglich ist, die inneren chromatischen Strukturen bei dieser Färbung zu verfolgen. Von grösserem Erfolg ist die Anwedung des Giemsafärbens, wo sich die Chromatinkörper- chen dunkelblau, der Protoplasmakörper schmutzigrot, dagegen die Zellhaut intensiv rot, färbt. Aber auch diese Art kann nicht zum genauen Studium des Zellinhaltes gut empfohlen werden, denn die Konturen der einzelnen Zellenbestandteile treten hier auch nicht _ genügend deutlich hervor. Diesen Fehler beseitigt man einigermassen, wenn man eine schwächere Lösung verwendet und dafürlänger (bis 12 Stunden) färbt. Bessere Erfolge erzielte ich nach einer Färbung mit der alkoholischen Lösung von Saffranin und Brasilin. Dabei verwen- dete ich die gewöhnlichen regressiven Methoden, d. i. ich liess das Objekt kräftig färben und dann differenzierte ich es in starkem Al- kohol unter dem Mikroskope. Ähnlich ist es auch bei der Heidenhain- Methode mit Eisenhaematoxylin. Zum Studium der chromatischen Körperchen erwies sich am besten das Methylenblau in der Lösung mit Wasser 1:20. Das Fär- ben dauerte einige Stunden und dann differenzierte ich in 1%, Lö- sung von Schwefelsäure. Die Chromatinkörperchen färben sich dabei intensiv blau, der Plasmakörper bleibt schwach blau und die Zellhaut tief blau. Ein Fehler dieser Präparaten ist, dass sie auch nach gründlichem Aus- waschen bald blass werden. Um meine Entdeckungen auf fixierten Präparaten kontrollieren zu können, stellte ich auch Beobachtungen an frischem Materiale an. Zum Färben benutzte ich eine schwache Lösung von Neutralrot oder Methylenblau, welches sich mir hier als ausgezeichnet erwiesen hat. Zum Studium der Strukturen dieser sehr kleinen Saccharomy- ceten eignet sich natürlich nur die stärkste bisherige Vergrösserung. Ich wendete hauptsächlich Zeiss: hom. Imm 2 mm und 15 mm zu- gleich mit den Kompensationsokular 8, bezw. 18 an und auch dann be- kommt man so kleine Bilder, dass das Studium der Details sehr erschwert ist und lange Übung erfordert. Infolge dessen lassen sich die Streitfragen so z. B. der Kernstrukturen nur noch annäherungs- 4 A Über eine in den Haaren des Menschen parasitisch lebende Hefeart. 5 weise abschätzen, was auch in dem Falle gilt, wenn es sich um die Kernteilung handelt. Die beiliegende Tafel stellte ich her aus gezeichneten Bil- dern bei einer starken Vergrösserung mit Hilfe eines Zeichen- apparates. 2. Körperbeschreibung. Die normalen Zellen dieser Art haben elliptische Gestalt, wie andere Arten der Saccharomyceten, aber sie ist eine der kleinsten Vertreter der Hefepilze, was vielleicht zu der Ansicht verleiten könnte, dass die beschriebene Art zu den Bakterien gehört. Die Länge der Zellen schwankt zwischen 15—3 u. Die sprossenden Individuen von Flaschengestalt können eine Länge von 8 x erreichen, aber auch dann ist das Objekt so undeutlich, dass das Studium dieser Hefe- pilze nur bei der stärksten Vergrösserung geschehen kann, aber dann hindert wieder die geringere Deutlichkeit des Bildes. Die Knospe am Körper entsteht eigentlich nur durch die Verlängerung der Zelle und in diesem Stadium hat die Hefezelle Flaschengestalt. (Figg. 22, 1025) Die Zellhaut: Der Körper dieser Hefezellen ist wie aller anderen umhüllt von einer Zellhaut, deren Stärke sich ungefähr nach dem Alter der Zelle und dem Entwicklungsstadium richtet. Die dickste Haut fand ich bei grossen kugelförmigen Zellen, die verhältnismäs- sig grösser waren, als die übrigen normalen Hefezellen, welche mich an die von KoHL beschriebenen, sogenannten Dauerzellen erinnerten. Überhaupt ist die Stärke der Zellhaut bei dieser Art aller Hefezellen tatsächlich bedeutend, wie die starke Wiederstandsfähigkeit gegen die verschiedenen Reagentien zeigt, die ich zur Entfernung derselben von der Kopfhaut benützte, und ferner der Umstand, dass es mir, in vielen Fällen nicht gelungen ist, den chromatischen Zellinhalt zu färben, was hauptsächlich von den oben beschriebenen kugelförmigen Zellen gilt. Eine Schichtenbildung dieser Zellhaut, wie sie verschie- dene Autoren beschrieben, wie Wırr oder Casacranni, konnte ich nicht bemerken. Protoplasmakörper. Die Struktur des Plasma scheint wegen der geringeren Grösse des Objektes ganz homogen. Im Centrum der Zelle liegt die Vacuole, welche schon bei geringer Vergrösserung erkennbar ist. In allen Fällen konnte ich nur eine einzige Vakuole konstantieren. Interessant ist, dass ich bei einigen Individuen auch bei stärkster Vergrösserung keine Vacuole unterscheiden konnte. 6 XXX. Dr. Bohumil Cejka: Ob in den erwähnten Fällen vielleicht die Vakuole verschwunden ist, oder ob das nur die Folge einer unvollkommenen Färbung ist, kann ich nicht entscheiden. Was den Inhalt der Vakuole anbelangt, kann man nicht sagen, ob sie auch Körperchen enthält, wie sie bei grösseren Arten von Hefezellen unter dem Namen „Tanzköperchen“ beschrieben sind. Der Protoplasmakörper enthält in einigen Fällen meh- rere verschieden grosse Granula, von denen man bei kleinen Objekten nicht genau sagen kann, ob diese ober-, oder unterhalb der Vakuole, oder schliesslich im Innern derselben liegen. Was die verschiedenen Granula anbelangt, wie Glycogen, metachromatischen Körperchen ect, lassen sich diese nicht nur schwer studieren, sondern auch schwer von ein- ander unterscheiden. Sämtliche Körperchen färben sich sowohl auf fixierten Präparaten, als auch in vivo fast gleich. Der Kern. Die Frage der Kernverhältnisse lässt sich aus den- selben Gründen kaum an diesem Objekte glücklich lösen. Es gelang mir bei einigen Individuen einige Granula zu tingieren, die uns Kernkomponenten vorstellen könnten, wie Fige. 8, 13, 23, 24, 27, 29, 32 etc. veranschaulicht, obzwar das nicht sichergestellt ist. Der Kern der Saccharomyceten war zuerst mit Heidenhainschen- Eisen-Hämatoxylin gefärbt, dann benutzte man günstigere Färbungs- mittel, wie ich Anfangs angeführt habe. Von der Existenz eines Kernes in der Hefezelle spricht heute eine ganze Reihe von Autoren, welche FUHRMANN in seiner Arbeit „Der feinere Bau der Saccharomycetenzelle“ anführt. Namentlich die allerletzten Hefeforscher, wie GUILLIERMOND und FUHRMANN haben den Kern mehr oder weniger ausführlich in seinen Gestalts- und Strukturverhältnissen beschrieben. 3. Die Sprossung. Die Bildung der Knospen bei dieser Hefe geht so vor sich, dass sich die Zelle an einem Pole verlängert; die auf diese Weise enstandene Knospe, die manchmal die Grösse des Mutterindividuums erreicht, schnürt sich allmählich ab, bis sie sich durch eine Querwand von der Mutterzelle lostrennt. (Figg. 13--35.) In der Knospenbildung, der in Rede stehenden Hefeart, nimmt man aber doch eine Abweichung von dem genannten, bei den gewöhnlichen grossen Arten bekannten, Vorgange wahr, zum Beispiel bei Saccharomyces cerevisiae, ellipsoideus ect, wie man sonst aus den Abbildungen ersehen kann. In dem letzteren rm Über eine in den Haaren des Menschen parasitisch lebende Hefeart. 7 Falle findet man nämlich die neuentstandene Knospe immer bedeu- tend kleiner, als die Mutterzelle, und die Verbindung zwischen beiden Zellen ist nur auf einen Stiel reduziert, der sich endlich abschnürt und so entstehen zwei Zellen: eine grosse Mutter- und eine kleinere Tochterzelle. Charakteristisch für diese kleine Hefeart ist auch der Umstand, dass sie nie, soweit ich es feststellen konnte, Sprosskolonien bildet, wo die Knospenzellen mit der ursprünglichen Mutterzelle zusammen- bleiben. Nur in einem einzigen Falle (Fig. 30) ist es mir gelungen ein knospendes Individium zu finden, das mich auf den ersten Blick, an eine Sprosskolonie mit zwei Knospen erinnerte. Der eigentlichen Sprossung gehen wahrscheinlich wesentliche Ver- änderungen in den chromatischen Elementen voran. Im Laufe der Arbeit durchmusterte und zeichnete ich viele Individuen, bei denen ich nicht nur auffällige Regelmässigkeit in der Verteilung der Chro- matinkörperchen bei der Sprossung (Figg. 8, 15, 20, 23, 24, 26, 28, 2 al, 32, ete.), sondern auch häufig sich wiederholende Anzahl von 8 Körperchen, feststellen konnte, von denen 4 Körperchen sich in der Mutterzelle befanden, die anderen 4 Granula wan- derten -in die junge: Knospe. (Figg. 8, 15, 20, 23,-24, 26, 28, 29, etc). Das verführte mich zum kühnen Gedanken, auch in so kleinem Objekte, diese chromatischen Granula eigentliche Chro- mosomen zu sehen und bei dieser Gelegenheit muss ich besonders her- vorheben, dass ich sämtliche Abbildungen ganz selbständig und un- abhängig von den Arbeiten anderer Autoren und womöglich exakt her- gestellt habe. Im Laufe der Arbeit kam mir in die Hand auch die Abhandlung von Dr. FUHRMANN: „Die Kernteilung von Saccharomyces ellipsoideus I. Hansen“, wo der erwähnte Autor eine vollstän- dige Karyokinese beschreibt und 4 Chromosomen als konstante Anzahl für Saccharomyces ellipsoideus I. anführt. Auf den ersten Blick erkannte ich auffallende Übereinstimmung zwischen meinen Abbildungen und der Tafel des genannten Fachge- nossen, obzwar ich nicht behaupten will, dass es sich in meinem Falle um echte Chromosomen und vollständige Karyokinese handelt. Dazu eignet sich mein Objekt am wenigsten, worauf ich schon einigemale hingewiesen habe. Interessant ist es, dass es mir auch gelungen ist bei einigen Zellen, zwischen der Chromatinmasse, ein eigentümliches, stark lichtbre- chendes Körperchen zu finden, das bald ganz ungefärbt blieb, bald 8 XXX. Dr. Bohumil Čejka: sich nur schwach tingierte. Meiner Ansicht nach, kann man das er- wähnte Körperchen mit dem identifizieren, welches von KoHL in seinem Buche: „Die Hefepilze“ als Krystalloid beschrieben wurde. (Figg. 119299932) Wenn man den ganzen Verlauf der Knospenbildung bei unserer Saccharomycetenart auf der beiliegenden Tafel überblickt, kommt man beiläufig zum nachfolgenden Resultat: Die reifen Zellen, die sprossungsfähig sind, haben immer streng elliptische Gestalt, färben sich gewöhnlich ganz schwach und bewahren meist 4 chromatische Körperchen auf (Fig. 13.). Während sich der Körper an einem Ende zu verlängern beginnt, um eine Knospe zu bilden, vermehren sich die chromatischen Körperchen (Figg. 16, 17, 18, 19) und eine Hälfte davon wandert in die neue Knospe (Figg. 20, 21—35.). Dieser Umstand widerspricht jedoch den Anschauungen Busca- Lon!’s und CASAGRANDIS über die Fragmentation des Kernes, wobei nur ein kleiner Teil der Chromatinmasse in die junge Knospe wandern soll. Die meinigen Abbildungen zeugen mehr für vollständige Karyo- kinese, wie sie Dr. FUHRMANN für Saccharomyces ellipsoideus anführt, obwohl ich bei meinem Objekte eine Spindelbildung nicht wahr- genommen habe, was aber bei der Kleinheit des Organismus leicht erklärlich ist. Manchmal aber kommt bei dieser Gattung der Saccharomyceten eine kleinere Anzahl der Chromatinkörperchen als 4 vor. Das lässt sich aber leicht erklären. Die genannten Chromatinkörperchen sind in diesem Falle so zusammengedrängt, dass sie nur eine gemeinsame Chromatinmasse vorzustellen scheinen, in welcher aber bei genauer Betrachtung doch gefärbte Körperchen durchschimmern. (Figg. 27, 32). Grössere Schwierigkeiten findet man dort, wo mehr als 8 Kör- perchen vorhanden sind. Es lässt sich hier dann schwer unterscheiden, welche von ihnen zu den echten Chromosomen, und welche zu der Gruppe anderer verschiedenen Granula, wie zu metachromatischen Körperchen, Glycogen, und anderen, gehören, wie diese für Saccha- romyceten beschrieben sind. Diese grössere Anzahl liesse sich viel- leicht auch nach dem Vorfalle erklären, velchen FUHRMANN in seinem Werke: „Die Kernteilung etc. Fig. 19 beschreibt, wo vor der gänzlichen Abschnürung der Knospe von dem Mutterindividuum, sich der Kern abermals teilt. Schliesslich habe ich noch über eigentümliche Formen unseres Saccharomycetenvertreters eine Erwährung anzuknüpfen, welche nicht nur durch ihre Gestalt, sondern auch durch ihre etwas bedeutendere | Über eine in den Haaren des Menschen parasitisch lebende Hefeart. 9 Grösse auffallend sind, und welche an Ruhestadien sogen. , Dauerzellen“ erinnern, die KoHL beschreibt. Schon im Eingange zu dieser Mittei- lung bemerkte ich von diesen Formen, dass sie sich durch eine dickere Membran von den übrigen Individuen unterscheiden; die Membran hat es offenbar veranlasst, dass es mir nur in wenigen Fällen gelungen, den innern plasmatischen Inhalt zu färben. (Fig. 1—7.) Es scheint, dass diese Zellen, weiche in den Präparaten nur selten vorkommen, und sich sehr schwach färben, wirklich Dauersta- dien vorstellen, deren Bedeutung wahrscheinlich darin besteht, dass sie leichter die uugünstigen Bedingungen überstehen und unter gün- stigen Umständen wieder einer neuen Generation Ursprung geben. Deshalb sind sie auch wahrscheinlich mit einer starken Zellhaut, wie mit einer Cyste, versehen, welche sie vor schädlichen Einflüssen aus- gezeichnet beschützt. Ich benützte verschiedene Desinfektions-Mittel, um diese Hefe von der Kopfhaut zu beseitigen. Als ich aber selbst nach einer län- geren Zeit mit dem Heilen aufhörte, zeigte es sich, dass sich diese wieder vermehrten, wie ich dies auf einem mikroskopischen Präpa- rate feststellen konnte. Dieser Vorfall zeugt nur von der grossen Resistenz der in Rede stehenden Saccharomyceten. Interessant ist nun das Benehmen der „Dauerzellen“. Wenn sie in den vegetativen Stand zurückkehren sollen, bemerkt man, dass sich die Membran auf einem Eude schwach zu heben anfängt (Fig. 1.), und zuletzt an jener Stelle kreisförmig zerspringt. Gleichzeitig kommt aus dem Innern etwas wie eine junge Knospe hervor, welche immer grösser wird und dabei die Öffnung der gesprungenen Haut ausdehnt. (Figg. 1—9.) Die Knospe ist etwas abweichend von Knospen normal sprossender Hefen. Sie färben sich immer sehr unbedeutend und sind mit einer dünnen Zellhaut umgeben. Die weiteren Schicksale dieser Zellen zu verfolgen, ist es mir nicht gelungen. Ihr Vorkommen lässt sich auf verschiedene Art erklären: „Ent- weder bilden gewöhnliche Zellen bei ungünstigen Verhältnissen um sich eine starke Haut, wie eine Cyste, wie dies Kon für die Gat- tung „Torula pulcherima Lindner“ beschreibt, wo sich die Zellen unter gewissen Umständen mit einer Schleimhaut umge- ben und wenn sie in eine neue Bierwürze übertragen werden, werfen sie diese Schleimhaut ab und bilden eine neue Generation mit ganz kleinen Knospen; — — oder geht hier ein ähnliches Sprossen vor sich, wie bei normalen Zellen und nach der Abschnürung der Knospe wird die Haut wieder geschlossen. 10 XXX. Dr. Bohumil Cejka: Welcher von den angeführten Prozessen hier vor sich geht, kann ich nicht mit Bestimmtheit sagen, denn es ist mir nicht gelungen den ganzen Prozess bis zum Ende zu beobachten, und daher überlasse ich die Entscheidung der Frage berufenen Specialisten. Schluss. Was das systematische Einreihen anbelangt, gehören diese Hefezellen gewiss unter die niedrig organisierten Arten. Soweit ich die Literatur studieren konnte, scheint es, dass sie am nächsten der Gattung Torula stehen, mit der sie darin übereinstimmen, dass sie von geringer Grösse sind, keine Endosporen bilden und typischer Vegetation nicht unterliegen, und ein Stadium der sogenannten Dauer- zellen durchmachen. Die Infektion ist durch diese Organismen stark verbreitet. Die Übertragung derselben geschieht beim Abschneiden der Haare, oder durch direkte Berührung. Es ist mir gelungen zufälligerweise auch diese Saccharomy- ceten im Wasser aus der Prager Wasserleitung vorzufinden, welches längere Zeit in einem Glasbehälter war. Auf der Oberfläche des Wassers bildete sich eine starke Haut, bestehend aus Bakterien und Saccharomyceten in einer ungeheueren Menge. Wie aus diesem Er- eignisse ersichtlich ist, kann die Infektion auch durch Wasser statt- finden. x Was das Verhalten der Saccharomyceten der Kopfhaut des Men- schen anbelangt, kann ich nicht entscheiden, ob es sich hier um echte Parasiten oder um gewöhnliche Saprophyten handelt. Die Hefe sondern aber bekanntlich aus dem Körper verschiedene Enzyme, welche die Kopfhaut ätzen können. Interessant ist noch auf den Um- stand hinzuweisen, dass sich das Jucken bei mir regelmässig Abends und gegen Früh wiederholte, was leicht mit der Äusserung einer Lebensfähigkeit des betreffenden Organismus zusammenhängen könnte. Nachtrag. Während des Druckes der vorliegenden Arbeit kam mir zu Gesicht eine von Dr. MEırowsky, im Archiv für Dermatologie und Syphilis (1911) publizierte Abhandlung „Über das Wesen der Über eine in den Haaren des Menschen parasitisch lebende Hefeart. 11 Unnaschen Flaschenbazillen und über den feineren Bau einiger Hautpilze“, worin die Natur der „Flaschenbazillen“ vom Autor ausführlich geschildert wird. Aus der Arbeit ersehe ich nun, dass die von mir als Hefepilze aufgefassten Organismen bereits von Rıvorra im Jahre 1873 in den Schuppen von Psoriasis vulgaris entdeckt und als runde kernlose Gebilde mit einer doppelt konturierten Membran, die sich durch Sprossung vermehrten, beschrieben wurden. Ein Jahr später fand Ma- LASSEZ ähnliche Gebilde im Komedo. Dieser Autor unterscheidet je- doch drei verschiedene Formen: 1. Geknöpfte Sporen von 2—5 « mit einer doppelt konturierten Membran, meistens mit Inhalt. 2. Kleinere, meist lange oder ovale, manchmal auch kugelige Formen, mit oder ohne Inhalt. 3. Grosse gekörnte, stark lichtbrechende Gebilde. Dieser Befund wurde weiter von LoGIE, CHINCHOLLE COURÉGES und von Harpy, ErcHHORST, MasoccHı und KLAMANN bestätigt. Im Jahre 1884 veröffentlichte Bızzozero eine Arbeit, worin er diese Gebilde für Hefezellen erklärte. Er beschreibt daselbst zwei Arten von Saccharomyceten u. z. eine grössere, kugelige mit doppelter Kontur von 4 u durchschn. Grösse, die er Saccharomyces sphaerica bennante, und eine kleinere ovale Form (2—5 u) die sogenannte Saccharomyces ovalis. Bock fand später die in Rede stehenden Orga- nismen bei Pityriasıs capitis, Eczema marginatum und auch an der Haut gesunder Menschen und identificiert sie mit den von MaLassez und BizzozERo beschriebenen Organismen, aber hält sie nur für ver- schiedene Formen einer und derselben Art von Saccharomyceten. PEKELHARING und OUDEMANN kultivierten dieselben auf Milch- und Kartoffelagar und bestätigten die Anschauung von Boeck; da sie der Meinung sind, dass es sich hier nur um „eine Art“ handle. GAMBERINI fand im J. 1891 diese Hefe bei Pifyriasis vor und erklärte dieselbe für einen Erreger der genannten Krankheit. Dann folgt die bereits die von mir besprochene Arbeit von Unna, welcher bekanntlich die Organismen wieder als Bakterien auffast und diese Anschauung ist auch von Hopara (1894) geteilt worden, indem der letztere die rundlichen Organismen als „Flaschenkugelbazillen oder Flaconbazillen“ anführt. Zuletzt kultivierte Hoorn diese Organismen und gelang zu fol- gendem Resultate: „Dem gemäss folgere ich, dass das von mir iso- lierte Präparat mit BrzzozkRos Saccharomyces ovalis identisch sei und dass diese Bezeichnung Saccharomyces irrtümlieh gewählt wurde, 12 XXX. Dr. Bohumil Čejka: indem es sich in Wirklichkeit um einen Bacillus handelt, welcher mit dem von Unna gewonnenen Flaschenbacillus identisch zu sein scheint.“ Aus dieser kurzen historischen Übersicht der Unnaschen Flaschen- bacillen geht hervor, dass die älteren Autoren richtig das Wesen dieser Organismen geahnt haben, indem sie sie als Hefen erklärten. Dagegen haben die Nachfolger von Unna die Organismen unzutreffend als Bacillen beschrieben. Was jetzt die neueste Arbeit, von Meırowsky: „Über das Wesen der Unnaschen Flaschenbacillen etc.“ anbelangt, worin der erwähnte Forscher von neuem und nicht unrichtig, diese seltsamen, von ausgepressten Komedonen und aus dem Inhalte von Molluscum contagiosum herrührenden Organismen als Hefe erklärt, will ich folgendes beifügen: Die Untersuchungsmethode NAKANISHI- CzaPLEwSKI, welcher Dr. MEırowsky zur vitalen Färbung der Saccha- romyceten benützte, scheint für das Studium lebender Hefe dieser Art vorzüglich zu sein, Trotzdem aber glaube ich, dass Dr. MEırowky nicht ganz zutreffend alle Figuren vorführt, und weichen sowohl die Abbildungen als die Beschreibung MEırowsky’s von den meinigen nicht unwesentlich ab. Der. Verfasser zeichnet nämlich die jüngsten Stadien ganz rund, was meinen Befunden widerspricht, da ich immer die jüngsten und kleinsten Individuen nur von elliptischer Gestalt gesehen habe. Es kann hier der Fall sein, dass er die Zellen von unterem Pole beob- achtete, in welcher Lage dann die Zellen allerdings eine kugelige Gestalt vortäuschen. Der Inhalt sämtlicher Zellen scheint bei durch- fallendenem Licht, wenn er nicht gefärbt ist, immer gelb zu sein, was aber nichts anderes, als die Farbe des lebendigen Protoplasmas ist. Etwas ähnliches bemerkte ich auch bei der vitalen Färbung, bei den Individuen, welche wegen der dicken Membran nicht genug gefärbt waren. Was die, von MeEırowsky beschriebene Trennungslinie anbe- langt, konnte ich dieselbe an meinen Praeparaten auch bei stärksten Vergrösserungen nie wahrnehmen. Desto mehr aber musste es mich überraschen, dass Dr. Merrowsky bei dieser Art keine Erwähnung der Vacuole macht, obwohl gerade'die letztere ein wichtiger Charakter der Saccharomyceten ist und mich, als ich zum erstenmale die Organismen bei schwacher Vergrösserung gesehen habe, auf den Gedanken brachte, dass es sich hier um einen Vertreter der Saccharomyceten handele. Über eine in den Haaren des Menschen parasitisch lebende Hefeart. 13 Die Vermehrung der Hefezellen soll nach Dr. Meırowskr teils durch Sprossung, teils durch Sporenbildung vor sich gehen. Ich habe Hunderte von Individuen durchgemustert, aber in keinem Falle fand ich die Sporenbildung, oder etwas ähnliches, was der Autor in seiner Arbeit beschreibt und in Fig. 5, 7, 24, 25, 29 abbildet. Es handelt sich hier vielmehr um kugelige „Grosse Dauerzellen“, deren ich oben Erwähnung tue. Dies beweisen Fig. 7, 8, 9, 20, 22 ete., bei welchen aber der Autor das kreisförmige Platzen der Hülle, wodurch der Zelleninhalt, wie eine Knospe heraustritt, in seine Abbildungen nicht eingetragen hat. Zu Ende schliesst Dr. Meırowsky, dass aus allen Angaben, die er in seiner Arbeit angeführt hat, es sich hier nur um eine Hefe- art handeln kann, was mit meinen Erfahrungen vollständig über- einstimmt. Klinische Bemerkungen. Von Dr. Fr. Samberger. Vom Standpunkte der klinischen Medizin kann man nur einige Bemerkungen hinzufügen. Die Krankheit, um welche es sich beim Herrn dr. Čejka han- delte, war eine Seborrhoea sicca capillitii. Wir unterscheiden zwei Typen der Seborrhoe — die eine nennen wir 8. oleosa, die zweite S. sicca. Die eigentliche Ursache derselben kennen wir mit Bestimmt- heit bisjetzt nicht. Ebenso die gegenseitige Beziehung der einen Form zu der anderen ist nicht genug aufgeklärt. Seinerzeit herrschte die Ansicht, dass sie zwei klinische Bilder einer und derselben Erkrankung, vorstellen, und dass derer Ursache in einer funktionellen Beschädigung der Talgdrüsen zu suchen sei. Dass die Talgdrüsen mehr als de norma secernieren, infolge dessen die Haut und die Haare zu fett erscheinen. Das Bild der S. oleosa. Troknet der secernierte Talg ein — lehrte man weiter — kommt es zur Bildung grösserer und kleinerer Schuppen vor, welche die er- krankte Oberhaut bedecken. S. sicca. Pincus wies aber nach, dass die Schuppen bei der S. sicca nur in °/, aus dem Talge bestehen; ?/, sind aus den Epidermiszellen gebildet. Dies wurde nicht mehr mög- lich auf die Rechnung einer Hypersecretion der Talgdrüsen zu schie- ben. Unna fand noch dazu bei der S. sicca parakeratotische und akanthotische Veränderungen in der Epidermis. Es wurde also not- wendig die S. sicca als eine selbständige Erkrankung von der $. oleosa abzutrennen. 14 XXX. Dr. Bohumil Cejka: In den krankhaften Produkten wiesen nahmhaften Autoren bei beiden Erkrankungen verschiedene pathogene Mikroorganismen nach und zwar in einer grossen Zahl und fast constant. Infolge dessen wurde die ursprüngliche Meinung, dass die Seborrhoe eine funktionelle Erkrankung sei, geändert und dieselbe als eine mikrobielle Affection erklärt. Dagegen aber stehen sehr gewichtige klinische Beobachtungen, welche doch eher an eine funktionelle Erkrankung der Drüsen hin- weisen. Wir wissen zum Beispiel, dass Anämie und Verdauungstö- rungen von einer Hyperproduction des Talges begleitet werden. Wir wissen dass in der Pubertät diese Erkrankung sehr häufig vorkommt. Auch einen familiären Typus der Afection kennen wir. Sehr viele Anhänger gewann die Ansicht Sabouraud’s dass die Seborrhoea sicca aus der Seborrhoea oleosa entsteht durch eine sekundäre Infection der letzteren. Und es wurde wieder eine ganze Menge Mikroorganismen beschrieben, welche die secundäre Infection veschulden sollen. Zwischen diesen verschiedenen Mikroorganismen, welche entweder Ursache der Seborrhoe oder wenigstens als Ursache der S. sicca qualifiziert wurden nimmt den ersten Platz der von Unna beschriebene Flaschenbazillus ein. Sub iudice lis est. Das letzte Wort wurde bis jetzt noch nicht ausgesprochen. Die gegenwärtige Arbeit bedeutet in der Richtung einen Fort- schritt, dass das Wesen des Unna’schen Bacillus fachmännisch gründ- lich aufgeklärt wurde. Von nun an ist es nicht mehr strittig, dass der in den seborrhoeischen Schuppen gefundene und von Unna als Fla- schenbacillus bezeichnete Bacillus eine Hefe ist. In der letzten Zeit als wir mit dem Kollegen Česka den Ge- genstand durchgeforscht aber noch nicht publiziert hatten, erschien in dem Archiv für Dermatologie und Syphilis die Arbeit MErRowskys in welcher er zu demselben Schlusse gelangte wie wir — dass der Unna’sche Flaschenbacillus eine Hefezelle ist. Ob aber die gefundene Hefe in einer aethiologischen Beziehung mit der Seborrhoe steht kennen, wir auch jetzt nicht unterscheiden. Der in- teressante Befund des Kollegen Čejka, dass dieselbe Hefe sich in dem Leitungswasser vorfindet, gibt uns die Möglichkeit zu schliessen, woher die Hefe auf die Kopfhaut kommt. Ob dieselbe aber eine Schuld an der Entstehung der Erkrankung trägt, ist schwer zu sagen. Sie befindet sich dorten nicht allein. Eine ganze Menge anderer Mikroben findet man noch daselbst. Über eine in den Haaren des Menschen parasitisch lebende Hefeart. 15 Aber das abnorm häufige Erscheinen derselben in den se- borrhoischen Schuppen und die auffallend grosse Menge — fast Rein- kultur — derselben in den Schuppen erweckt und nährt den Ver- dacht, dass es doch eine aetiologische Beziehung gibt zwischen ihr und der Seborrhoe — selbstverständlich der S. sicca. Sollte diese Beziehung wirklich existieren, dann würde dies ein schöner Beweis für die Anschauung des Sabouraud. Denn fast alle Einwohner Prags waschen sich mit dem Moldauer Leitungswasser. Und es sind doch verhältnismässig nicht viele, welche die Erschei- nungen einer S. sicca aufweisen. Höchst wahrscheinlich sind es nur diejenigen, welche praedis- poniert sind, bei welchen die Hefe sich auffangen und vegetieren kann. Dass können diejenigen sein, welche mag es aus was für einer Ursache sein, an eine 9. oleosa leiden. Bei diesen kann dann die Hefe das Bild einer S. sicca verursachen. Beseitigen wir die Hefe, entfernen wir selbstverständlich nur die Ursache der S. sicca. Die S. oleosa bleibt unberührt. Verbleibt also auch die Neigung zu einer neuen Infektion. Und wenn die Hefe sich in dem Nutzwasser befindet, kann es nicht lange dauern und sie kommt von neuem auf die Kopfhaut. Sind diese eben angeführte Voraussetzungen richtig, muss baldigst eine Rezidive vorkommen, wenn es uns auch gelungen ist die Hefe durch irgend ein Mittel von der Kopfhaut zu entfernen. Der Kollege ČEJKA hat eine solche Erfahrung an sich selbst gemacht. Eine an einem einzigen Falle gewonnene Erfahrung genügt nicht. Es wird notwendig sein in dieser Richtung noch weiter zu arbeiten. Literaturverzeichnis. 1. FUHRMANN F, Dr.: Die Kernteilung von Saccharomyces ellipsoideus I. Hansen bei der Sprossbildung, Centralblatt für Bakter. Abt. II. Bd. XV. 1905. . Funrmann F. Dr.: Der feinere Bau der Saccharomycetenzelle. Dto. Bd. XVI. 1906. 3. GUILLIERMOND A.: Les Corpuscules Metachromatigues, ou Grains de Volutine Extrait du Bulletin de l'Institut Pasteur, tome IV. 1906. 4. Hirscuprucx A.: Die Fortpflanzung der Hefen I. Centralblatt f. Bakt Abt. II. Bd. IX. 1902. 5. Janssens Fr. und LreBranc A.: Recherches cytologiques sur la cellule de le- vure. La Cellule. T. XIV. 1898. 6. Kouz F. G.: Die Hefepilze. Leipzig 1908. 7. Linpner P.: Ueber eine in Aspidioten parasitisch lebende Apiculatushefe. Centrblt. I. 1895. 8. MARPMANN: Ueber Hefen und über den Zellkern bei Saccharomyceten und Bakterien. Centrblt. f. Bakt. II. Bd. X. XD 16 XXX Dr. B. Čejka: Über eine in den Haaren des Menschen par. leb. Hefeart. 9. Meırowsky E. Dr.: Ueber das Wesen der Unnaschen Flaschenbazillen etc. Archiv f. Dermatol. u. Syphilis. 1911. 10. SWELLENGREBEL M.: Sur la Division nucléaire de la levure pressée. Annal. de VInst. Pasteur. T. XIX. 11. Sure K. Dr.: Pseudovitellus und ähnliche Gewebe der Homopteren sind Wohnstätten symbiotischer Saccharomyceten. Sitzb. d. Königl. Böhm. Ge- sellschaft der Wissensch. Prag. 1910. 12. ŠamBERGER Fr. MUDr.: Dermatitis blastomycetica. Sborník klinický. Sv. V. 1904. 13. Uvva P. G.: Histologischer Atlas zur Pathologie der Haut. Heft 12. 1898. Tafelerklärung. Fig. 1—9. Dauerzellen in verschiedenen Stadien der Entwickelung. Fig. 10. Knospendes Stadium mit der centralliegenden grossen Vakuole. Fig. 11. Knospendes Stadium mit deutlichem glänzenden Krystalloid in der Mitte der Chromatinmasse. Fig. 12. Knospende Hefe mit. einer Vakuole, an derer Peripherie chromatische Körperchen dicht eingelagert sind. Fig. 13—35. Verschiedene Stadien der Knospung. Fig. 36. und 37. veranschaulichen uns Grösse der Hefezellen gezeicheten mit Abbe-Apparat bei der Vergrösserung. Hom. Imm. 1'5. Ok. II. Die übrigen Bilder sind etwas vergrössert um die inneren Strukturen besser veranschaulichen zu können. | Cejka.Hefepilze. 22 34 S.B. Königl. böhm. Gesellsch.Wissensch.Prag,1911.N 30. XXXI. Kurze Mitteilung über w Herculis. Von Dr. L. Pračka. Vorgelegt in der Sitzung am 24. November 1911. Das hohe Interesse, welches die Arbeit von I". SchLesineer und Robert H. Barer hervorgerufen hat, hat mich dazu bewogen, die Šafařík'schen Beobachtungen dieses Sternes selbständig zu veröffent- lichen, weil sonst die Publikation dieser Reihe in meiner Bearbeitung von sämtlichen Safarik’schen Beobachtungen für die eventuellen Spe- zialuntersuchungen zu spät erscheinen möchte. Über die Reduktion und sonstiges findet man das notwendige im ersten Band meiner „Untersuchungen über den Lichtwechsel älterer veränderlicher Sterne“, so dass ich mich auf die kurze Charakterisierung der « Herculis- Reihe beschränken kann. Die Frage über die Natur dieses von ScæminT entdeckten Systems wurde durch die oben erwähnte Publikation wohl endgiltig gelöst; die Bearbeitung der Schmidt’schen Reihe hat vor kurzer Zeit E. Herrzsprung unternommen und die visuellen Be- obachtungen Schmidt’s mit den eigenen photographischen verbunden. Die Konstanz der Periode scheint dem Verfasser ziemlich ver- bürgt zu sein. Um auch in dieser Hinsicht eine Untersuchung zu ermöglichen, habe ich die Šafařík'schen Beobachtungen zusammen- gestellt, welche ungefähr symmetrisch zwischen den Beobachtungszeiten von Schmidt u. Hertzsprung liegen. Die Beobachtungsreihe selbst ist nicht gross genug, um aus ihr selbständige Resultate ableiten zu können, es kann jedoch eine kritische Bearbeitung derselben zur Lösung der Frage über die Konstanz der Periode wesentlich bei- tragen. Ich habe die Beobachtungen nur provisorisch reduziert, in- dem die Extinktion des Lichtes und der Einfluss des Stundenwinkels nicht berücksichtigt wurden, und zwar aus dem Grunde, weil bei einer Spezialuntersuchung diese subtilen Fragen auf Grund eines grösseren Materials untersucht werden müssen. Die Beobachtungs- zeiten sind alle in der geocentrischen mittleren Zeit Greenwich an- gegeben, und ich möchte bemerken, dass eine Reduktion auf die 1 Sitzber. d. kôn. böhm. Ges. d. Wiss. [ . Classe. RS Le à | 2 XXXI. Dr. L. Pracka: heliocentrische Zeit unterbleiben kann, weil die Šafařík'schen Anga- ben der Beobachtungszeit meist sehr unsicher sind. Als Vergleichs- sterne wurden von Šafařík folgende Sterne benützt: o = BD-+37°2878 (40m) — PD9184 (433m) —= 00Grad.Šaf. = 423m e 3792864 (45m) 9123 (478m) = 55 , = %ssım 0 3202896 (5°7 m) 9147(568m)=11"4 „ „ —=558m d 3302817 (51m) 8974(558m)—117 „ , —565m c 3692827 (55m). 9038 (569m)—130 „ „ =—579m Aus diesem graphisch ausgeglichenen Vergleichssternsysteme wurde dann folgende Stufenskala an das System der Potsdamer Durchmusterung anschliessend abgeleitet: O Grad =424m 7 Grad = 506 m las 436 m Sr 515 m Za 4 48 m Im D30 m 3 0: 460 m 1055% D42 m Are, 472 m JEL trees 5'54 m Di ké 483 m 12, 45, 5°66 m 6 uns 494 m 13 579 m 1 Grad — 0:12 m. | Zur Ableitung der Skala wurde das ganze Material herangezogen und die Grössen graphisch ausgeglichen. Interessant ist zu erwähnen, dass die Stufendifferenz ee mit der Zeit stetig anwächst. Die Diffe- renz in der Auffassung des Helligkeitsunterschiedes ew beträgt im oben besagten Sinne zwei Stufen oder 0'25 Grössenklassen. Die Beobachtungen selbst sind über den langen Zeitraum so sporadisch zerstreut, dass eine spezielle Bearbeitung derselben als eines selbständigen Beobachtungssystemes sich kaum lohnen würde und die Reihe erst in Verbindung mit anderen Beobachtungsreihen ihre volle wissenschaftliche Bedeutung bekommen kann. | Es schien mir jedoch der von Dr. Naozo Ichinohe geäusserte Wunsch, man sollte sämtliche alte Beobachtungen von « Herculis veröffentlichen, so begründet zu sein, dass ich diese Reihe aus dem Komplexe der Safarik’schen Beobachtungen entnehmen und womöglich bald veröffentlichen zu dürfen glaubte Observatorium Nizbor, 1911. Okt. 20. Literatur: FRANKE SCHLESINGER and Robert H. Barker, The Eclipsing Variable « Herculis (Publ. of the Allegheny Obs. Vol. II. No. 9.). N. Icuınour: On the Variable Star « Herculis. (A. N. 183. 193.) E. Hreızsprung: Bearbeitung der J F. J. Schmidt’schen Beobachtungen von 68 u Herculis. (A. N. 189. 245.) “ à tait MS Kurze Mitteilung über « Herculis. 20 . sl. E x k Datum ER i S Schátzungen que Bemerkungen Verne = = & serung oko gr. | m. Be 1383 |240 April 17.) 8918 — —-| u5o 64 | 499 1888 |241 h m April 16.| 0744| 11:56 | u2 50 —d 9:0 | 5-30 BO » 16. 0744| 1219| e2u25o—d| 86 | 525| S*:e8u25o "m 5184207461 1133 1 e3 u 1 o 94 535 | u2d2c » » Mai 12., 0770 12:30 1 e25u3oW5d 80 518 | w2c nn „ 17. 0775| 12:50] p45ute 58 | 493! elu3w on „ 27! 0785 10:25 | e4u250 95 5.36 | u3c; wlc „on Juni 8. 0797 1155| e35uldo 9:4 | 5:33 nn „o 13.| 0802| 11451 elu3o 12 5:08 bad) „ 25.| 0814 10 34] e403u 13.8 | 5-59 non Juli 7.| 0826| 1050! e3ul'5w 9-2 | 5:32 nn n 22] 0841| 1024| e3—4u2—30| 90 | 530| w1—2c; © nn „ 27. 0846) 9-38) e3—4u2—30| 90 | 530| © à Aug. 8.1 0858| 12°: — | e8u20w 90 5:30 nn 9 9.| 0859 9148| e25u2'5w 84 | 523 er „ 11. 0861) 1030| e3—4u2—30| 90 | 5:30 mn » 14] 0864| 910| e3—4u2w 92 | 532 nn » 24) 0874| 840! c3u30 84 | 532| © 8278 » 28., 0878| 838| e3u2w 90 | 5-30 BIO » 29.| 0879 95 | e3u25w 87 | 526 nn Sept. 3.| 0884| 11:36 | e2-5u250 84 | 528 nn „5. 0886| 9:30| e25u30 82 | 5:20 nn „. ı0| 0891| 823 | e3u20 90 | 6:30 "o n . 12.| 0893] 10:27 | e3u2—30 87 6 26 2 » 18.) 0899| 9:53] e3.5u3w 8-7 | 526| A "o » 20.| 0901| 8:15| e2—3u30 82 | 5201 © n » 22. 0903| 635| e3—4u2—30| 90 | 530| © oo » 26.| 0907| 827| e3—4u20 92 | 5:32| © non Okt. 6) 0917) 74 | e3u30 84 | 5-23 "om 5 9., 0920! 6331 e2u3w 80 518 | + &°? 220 » 21. 0932| 522| e3u2 30 67526 nn » 24| 0935| 515] e38—4u2—30j 90. 6:30 nn n 28. 0939| 6:14| e4u2— 30 92 5:32 » un Nov. 1.| 0943) 6-46| olulc 12:0 | 5661 u—d np „ 5. 0947) 5:34] e442:5 © 92 | 532 nn » 10. 0952| 5441 e3—4u3w 9:0 | 5:30 RUE Ale 0969| 6:13 | e2—3u3—40 80 5:18 + 0% en Dec. 13.| 0985 424| e4u3w 90, 5301 C rs 4 XXXI. Dr. L. Pračka: Kurze Mitteilung über x Herculis. ep 25 | E. 5 Datum E R p © Schätzungen Bemerkungen Vergrös- EA — serung S © gr. | m. = 1889: | 241 | h. m. Feb. 7.| 1041| 13-179 e4—5u2w 97 5:38 BOa | März 7.| 1069| 11:30] e3—4u2-30 90 | 5:30 BBa April 5.| 1098| 18— | e4u3w 9:0 | 5:30 BOa | Mai 4. 1127| 13:18] e3u40 80 | 5:18 More |, 12] 1135| 1026, e3 «30 8:5 | 5-24 ae |, 22. 1145| 9:17| eAu2—-50 92 | 5-32 mes | „ 30. 1153| 10-49 | e4u2—50 92 | 532 Dax | Juni 5., 1159| 119260 e4430 90 | 5:30] © pe „ 18., 1172| 1015| e1—5u4—5o, 70 | 5:06 s |, 25., 1179| 1208, e2—3u50 T5 | 512 tes |, 30. 1184| 9:35] e4u3—50 8,5 Ih 06:24 5 à | Juli 6. 1190| 11:10] e4-5u30 89 | 5-29 en „ 15.| 1199| 1130| e4—5u2—5e °3| 5361 © spěl | , 18.1 1202| 917, e4u30 | 90 | 5:30 a „ 22.| 1206| 940! e3u3—40 | 83 | 522 n „ 31] 1215| 8-30 e2-2u3-4w 80 | 5:18 sc Aug. 17.| 1232| 90 le4—5u20 | 96 | 587, © sta n 25. 1240| 8-26] e3u4o 17.82 | 55.201 e&3 403 Ru Sept. 4. 1250| 840| 6280 | &:0-|2 5-18 Bes „ 19. 1265) 8:35] e5uo—1w | 107 | 5:50] wid 1 „ 23. 1269| 1025| e4—5u2—5e 95 | 5:36 nl Okt. 6. 1282| 6:47| e2-3u2 30 86 | 524 Pe » 19. 1295| 610] e4u3w 90 | 5:30 8 Nov. 3., 1310) 514) „ | 90! 5:30] © ném | 20.) 1327| 5-92 R | 90! 3:30 Aie » 25., 1332) 5:40] eı—2u TO EC mn » » 26. 1333| 513| e4u3o | 90 | 5-30 EE 1890 : 3 März 29. 1456| 1226 | e2u40 7:55 | 512] © nn April 15.| 1473| 13—| e5u3w | 91 | 6:31 n „ 27. 1485| 10:13] e2u30 8‘0 | 5181 © nn Mai 11.| 1499| 11:06 2 | 80| 5-18 un „ 17%] 1505| 1015| e3—4u4—5w 80 | 5-18 „in Juli 26.| 1575| 9'501 e3u4o 82 | 6:20 | C n , 28.1 1577) 8:57| e3—b5u3w 87 | 526| C ee Aug. 24| 1604| 97 A 87 | 526 | C nee Sept. 16.| 1627| 644 b 87 | 5:26 jm» XXXIL On the physiography of Northeastern Australia. By Dr. J. V. Daneš. (Presented Nov. 24th. 1911.) The history of the scientifical exploration of the coast of North- eastern Australia together with the Great Barrier Reef opens to stu- dents of the development of scientific methods in geology and geo- graphy a most interesting and instructive field. We must not go back to the early explorers, whose rather de- seriptive way of writing does not give much space to theoretising, but can start with Jukes!) and proceed to ŠAVILLE-KENT“) and AGAS- sız®), the most important explorers of the Great Barrier Reef area. Darwin's theory of the formation and origin of the coral reefs has been a leading idea to all three investigators and they endeavoured to bring the results of their own observations into a definitive, po- sitive or negative, relation to that theory. They all succeeded only partly; Jukes and Kent became adherents of the theory of subsidence although they were not able to explain some facts which in their own opinion wererather opposed to it; Acassız, on the other side, became a decided adversary of that theory, but became involved in a chaos of contradictory facts and opinions. Especially Acassiz as the last and undoubtedly greatest scientist -of all three principal Barrier Reef investigators shows in his expla- nations and conclusions on the origin of the Reef and its geological 1) Nairative of the Surveying Voyage of H. M. S. Fly. 2) The Great Barrier Reef of Australia; its products and potentialities. 3) A visit to the Great Barrier Reef of Australia in the steamer „Croydon“, Bull. Mus. Comp. Zool. Harward Col. XXVIIIL 4. Věstník král. české spol, náuk. Třída II. 1 2 XXXII. Dr. J. V. Daneš: history a remarkable uncertainty, which must become very perceptible to every observant reader, an uncertainty the causes of which become clear only after a closer acquaintance with the main physiographical fea- tures of the mainland. Acassız had apparently not much comprehension for the modern physiographical methods — though they had been flourishing espe- cially in the United States since a long time — and remained like his predecessors completely unaware of the striking facts which a short study of the most general features of the mainland offers to the ex- planation of the evolution of the coast of Eastern Australia. It is or rather, it is growing to be a great vietory of the mo- dern physiography to have explained the tertiary and posttertiary history of Eastern Australia and the adjoining seas, to bring in accord the features of the land and the seabottom and to interprete them in a reasonable, natural way. The unnatural position of the continental Divide on the very rim of the continent between Cairns and Port Douglas, where the „Dividing Range“ is formed by the uniform coastal wall of an old peneplain slightly inclined to the west and abruptly dropping to the eastern coast, the violent bends in the river beds, their unnatural slope with waterfalls not far from the sea and many other facts, all- though certainly well known to S. Kent and Acassız, did not awake in their mind any suspicion as to the real character of the changes. which took place along the coast in a period not very far remote. That is a very interesting fact, very similar to the observation, which Mr. AxpREws ') makes about the Baron v. MUELLER'S and other older -studies on the fossil tertiary flora of Australia. A complete lack of sense for the physiographical way of thinking — a very interesting phaenomenon with the best scientific men of quite recent date. The problem of the stability ofthe coast of Northeastern Austra- lia has been examined also by geologists, as RaTTRAY, Tennıson Woop, HADDON and most thorougly by Dr. R. L. Jack, who in his Geology of Queensland brings a great many very important facts, which form the best material for a thorough and convincing explanation of the whole problem, but the author abstained from publishing the conclusions of the numerous and important observations, although he was and is certainly the man, who did and does know and un- derstand. „For him, however, physiography, the description and evo- 1) Geographical Unity of Eastern Australia. P, 454. On the physiography of Northeastern Australia. 3 lution of landscapes was a subject of very slight importance only — scarcely more than a concession to the broader classes of his rea- ders. So it was left to later investigators, who all of them had not the great local knowledge to try thesolution ofthetertiary and quater- nary evolution of Eastern Australia and especially its Pacific coast. Only the new school of geologists, thoroughly trained in phy- siography — mostly in the Institute of professor Davin, University of Sydney — very eagerly took up all problems concerning the phy- siographical evolution of the pacific margin of the continent and some of its principal adherents (Anpkews, HEDLEY, TAyLor) extended their though rather preliminary studies into the Great Barrier Reef area and paid some attention also to the hydrography of the Northeast coastal part of the mainland, especially to that so very clear and plain capture of the Barron River. Their results have been of great importance for the change of views concerning the evolution of the pacific coast of Australia not less than the many investigations on the physiography of New South Wales mountains and coastal districts mostly by members of the same scientific cercle in Sydney. The special geological studies in Queensland executed and published by JENSEN, DUNSTAN, SKERTCHLY, MairLaxpD, Ranps, BALL, CAMERON and others, allthough not paying much attention to the physiography of the countries investigated, brought forward much very valuable material which in connection with the studies of older geologists give a pretty safe basis for a ge- neral study. It is a very interesting fact that almost simultaneously three of the principal Australian scientists published papers on nearly the same subject, although under different titles. This circumstance is a very important one, all the three authors worked up their own ma- terial mostly in an independent way not influenced by any one of the others. Withthe exception of those three Australians the author of these linestook up studies about thesame problems and was fortunate enoughto publish a summary ofhis views shortly before the other publica- tions have been issued. He had afterward the good luck to meet Mr. Hedley and Mr. Taylor and to discuss with them the problems in question and was so happy to get a letter from M. AxpREws, in which this seientist of note expresses his agreement with the summary of his results published in the short resumen „Some Problems of Queensland Hydrography”. 4 XXXI. Dr. J. V. Daneš: Proceedings and Transactions of the Royal Geographical Society of Australasia, Queensland. Vol. XXV. Having now all the three recent studies in my hand, I take the opportunity to discuss guietly some of the problems, in which the opinions of the authors differ and to explain my own views upon the subject. I may completely abstain from the guestions concerning only Southeastern Australia, because I had no opportunity to do any special work in that part of the continent and shall deal only with the problems and questions, which touch especially the northeastern part of the continent — the Queensland territory. I had during my 8 months’ stay in Queensland the opportunity — with the generous assistance of the state, its officers and the po- pulation as a whole — to see more or less thoroughly some great sections of that immense country and had ample occasion to gather informations by personal interviews from many of the men prominent in scientific work in the state about many regions, which I was not able to see myself. I don’t think it superfluous to give a general re- view of my tours. About six weeks I spent in the Barron River, Mulgrave River and Russel River basins near Cairns and investigated also the lime- stone ridges near Chillagoe, than I crossed the country from Towns- ville to Cloncurry by rail and returned by the Central and North Coast Railway to Brisbane. Some special investigations have been undertaken on the continental Divide between Pentland and Hughen- den and between Barcaldine and Alpha. An excursion to the basaltic Tambourine Plateau and the Stradbroke Island with some others in the neichbourhood of Brisbane followed. Returning later in the good winter season of 1910 to the interior I crossed along the Dividing Plateau from Barcaldine to Pentland, undertook an excursion to the Upper Flinders River and started from Cloncurry to the Barkly Tableland in the farthest Northwest of the State. After investigating for some time that limestone plateau I crossed to Cairns by the route Burketown — Normanton — Charleston. I am well aware of the difficulties and possible errors of gene- ral physiographic work in a country, in which general maps suitable for scientific use do not exist at all, and where also the topographical and geological investigations left until now many „white spots”, many extensive regions known only by one or two insufficient itineraries. But there is hardly any other country in the world where the pro- blems of physiography are so clearly written on the surface of the On the physiography of Northeastern Australia. 5 present landscape and where the uniformity in the evolution of great features permits such a farreaching conclusion from observations rather rapid and widely dispersed. Je In the paper of Mr. Anprews (Geographical Unity of Eastern Australia in Late and Post Tertiary Time, with Applications to Biological Problems. By E. C. ANDREWS, B. A. Department of Mines, Sydney. Read before the Royal Society of. N. S. Wales, November 2. 1910. Journal and Proceedings ofthe Royal Society of N. S. Wales, Vol. XLIV.) the great problem of the ter- tiary and posttertiary history of Eastern Australia and its physio- oraphical evolution is dealt with and treated in a most convincing and conclusive manner. As Mr. Andrews does not go into details concerning the features of North Eastern Australia, but contents him- self with stating the facts of rather general character, which help to confirm his thesis and as I completely agree with the results of his investigations, I consider it as rather superfluous to dwell longer at that excellent study, which will certainly be much more comprehen- sible to the general scientific world than both the other papers, the methods of which might not be so easily understood by non physio: graphers. I shall be able to avail myself further on of some quotations from Mr. Andrews’ paper, which in my conviction show the conver- gence of opinions in the most important points, which I attempt to discuss. + LE Mr. TayLor') expounds most persuasively the shifting of the continental divide from east to the west, he shows how the new ri- vers flow against the general slope of the country, how they are joined in an abnormal way „in boat-hook bends* by their upper tributaries and dwells also on another feature, which seems to be the most convincing. (Page 8—9). „A third feature usually connected with new divides is the presence of shallow lakes on a somewhat undulating region. We notice many such if we trace the Great Divide from north to south. They usually represent upper portions of rivers per- ched on the top of the New Divide, which cannot flow into their old ') Physiography of Eastern Australia, by Griffith Taylor, B. Sc. B. E. (Syd.), B. A. (Cantab.), F. G. S., Physiographer, Commonwealth Meteorolo- gical Bureau, Melbourne. (Meteorology of Australia. Commonwealth Bureau of Meteorology, Melbourne. Bulletin No. 8. Issued May, 1911). 6 XXXII. Dr. J. V. Daneš: beds owing to the warp (which has produced the divide); nor is the slope yet sufficient for them to drain in the reverse direction in the same way as the greater portion of the cut-of headwaters. Thus Cargoon lake probably represents portion of the headwaters of the Flinders (Q.), Webb’s lagoon, Buchanan and Galilee mark where the warp has affected the Thomson. Salvator is a relic of the Upper Warrego, and the little Injune lagoons, farther south, are, perhaps of similar origin.“ I do not choose to guote further, examples from the country farther south being dealt with in the paper. The results of my own investigations, as I stated them in my preliminary papers, cannot be looked upon as being in accordance with Mr. Taylor's opinion concerning the origin of the lakes on the Divide. I have brought positive proofs that the Thomson River drai- nage is only very lately encroaching upon the outletless area in the Dividing Plateau‘), I collected also more positive data about the re- cent capture of the now Upper Flinders River and its tributaries by a Carpentaria river, which formerlv were tributaries or rather headrivers of the now Thomson River basin ?). I consider the Cargoon lake as I do the “other lakes (Buchanan, Galilee, Dunn) which I have investigated, and likewise the Webb’s lake and probably also the „Moocha lake“ as remains of former indepen- dent basins, which had no outlet on either side — neither to the West, nor to the East, and of which only recently some have been captured by rivers belonging to either the great inland basin or to the Pacific drainage. According to the information which I gathered about the Salvator lake I incline to the same opinion and I am convinced that the upper courses of all the rivers flowing now to the South- west from the Desert Sandstone and Rolling Downs country in Queens- land have been only lately captured by the respective systems and ended formerly in independent outletless lowlying basins, which contained more or less periodical shallow lakes. I may only quote (later) from Leichhardt's and Gregory’s papers, who state their obser- vations on the late tertiary deposits of the Darling Downs in a very clear and convincing way. *, Report on a tour along the Dividing Range (better Plateau) from Ara- mac to Pentland. Queensland Geographical Journal. Vol. XXV. 1909—1910. Page 87 etc. 5) Some problems of Queensland hydrography. Page 80. (The details about the Upper Flinders will be soon published in an other paper). On the physiography of Northeastern Australia. =] From all I read about the southwestern Queensland, the middle course of the Cooper’s Creek and the Bulloo, I may contend that the periodical lake basins in that country as Lake Yamma, Lake Willara, Lake Goyder, Lake Bulloo and Curryapundy Swamps are only relics of such independent basins without outlet, the connection of which with the great inland basin is not yet established or is only in its incipient stadium. Dwelling upon the physiography of the southern part of the York Peninsula Mr. Taylor ingeniously explains the problem of the Barron River and attributes also the Upper Herbert as a former head river to the Burdekin system, only lately captured by the short coa- stal Herbert. (Page 9.—10.) However I cannot agree with his opinion concerning the Kennedy River. No doubt it is the ,relic of a drai- nage system anterior to the modern coast-line,“ but the curious posi- tion and character of the Upper Palmer I should like to explain in quite a opposite way. I suppose that the Upper Mitchell has been formerly the head river of the Kennedy system, as its general di- rection shows, and that it has been captured by the Carpentaria river only lately and that also the Upper Palmer was eating back into the former Divide, that it captured a smaller part of the Kennedy River basin and only recently became direct neighbour of the short and steep consequent coastal drainage to the Pacific coast, which without any doubt will be victorious in a future contest for a sui- table Divide. I may only refer to my preliminary paper, where I attempt to point out that the upper courses of the eastern Carpentaria river systems have mostly a northerly direction and have been probably only lately captured to their present drainage systems. In the review of the Burdekin system Mr. Taylor (Page 10.) again declares the Buchanan and Galilee lakes as „loose end“ of the Thomson relying upon my information that they are true warp lakes. I cannot but maintain my conviction that they are the last witnesses of a formerly more widely spread phaenomenon, of in de- pendent basins without outlet. About the south western part of the Burdekin basin Mr. Taylor says „three facts make us suspicious of this present drainage (by an impassable gorge through the Clarke Range to the Pacific). Firstly many of the secondary tributaries of the Belyando (on the Cape River, Suttor etc.) have a much stronger tendency toward the west than to the east, although it is only their headwaters (Verbena, Ro- 8 XXXIL Dr. J. V. Danes: sella, Vine etc.) that actually „boathook“. These latter literally point, as usual, to a new divide“. There can be not the slightest doubt about the fact that the capture of the Burdekin system by a pacific coastal stream has taken place very recently’) — but I don't suppose that those rivers did ever flow to the west, to the former cretaceous sea (what Mr. Taylor attempts to prove), but that they formed an independent basin, the deposits of which fill to a great depth the lower basin of the Cape River and probably will be found also on other places in the Suttor aud Belyando basins. I am of the opinion that the little and shallow lake of Powlat- hanga — a popular duck shooting resort for the residents from Charters Towers — is the relic of a formerly much larger lake, pre- served only by two creeks closing its outlet by increasing their fans of waste. This explanation seems to me much more natural, there being in the configuration of the country no proofs whatever for any former water escape to the west. The desert sandstone on the Divi- ding Plateau along the Central Railway and also along my route from Aramacto Pentland is slightly warped as many profils show and the formerly disconnected basins can be considered as „warp lakes“, but there is no evidence whatever that there was any former drai- nage to the west. Nor does another opinion of Mr. Taylor seem to me fairly esta- blished by the facts. (Page 10.) „The headwaters of the Diamentina seems to exhibit a ,palmtree“ drainage, .. The present divide be- tween the Flinders and the Diamentina is a region of flat highland known as the Hamilton Downs. To the south are outerops of the hard „Desert Sandstone“ which constitutes the Kynuna Opal Field... It is reasonable to suppose that these hard mesas formed the original divide, but that an uplift of the Hamilton Downs to the north has led to the capture of the headwaters of the Flinders and of the Dia- mentina. This is a plausible explanation of the anomalous drainage of the Upper Diamentina.“ The Flinders River haslately considerably extended its drainage to the east by capturing the headwaters of the Thomson River and I see no proofs for a recent warping along the W.-E. axe of the Ha- milton Downs Plateau, which might have caused the cutting away of the south western headwaters. In my opinion the Upper Diaman- 1) W. Poole, Physiography of North Queensland. Report of the Twelfth Meeting of the Australasian Association for the Advancement of Science, held at Brisbane, 1909. Brisbane 1910. P. 316—318. On the physiography of Northeastern Australia. 9 tina was also formerly an independent inland basin without outlet which has been captured and divided among the present Diamantina and the Flinders River systems. In this point, however, both diver- ging opinions are of about the same value, both authors having little personal knowledge of the region in question and their informations about the physiography of that part of Queensland being very li- mited. The story of the Flinders System (Page 10—11.) is very simi- lar to that of the Burdekin. Its compound character is very striking and its gorge north from Gogango through the granite range is a proof of a recent capture, But inthis case too 1 maintain my theory, that the rivers which from all parts join to form the present Fitzroy system formerly formed one or several more or less connected lake -© basins independent of the pacific drainage but also of any western River system. I consider the theory of Mr. Taylor ordering all the rivers to the drainage of the former Cretaceous basin as a little too schematic and forced. The whole character of great stretches of almost level country speaks for my opinion; why and how should the rivers . drain far to the west, if we accept that formerly the country was nearer to the baselevel than now and that the fall of the river cour- ses was consequently much less pronounced than under the present conditions? There is as yet no substantial positive proof for my opi- nion, for as far as I know no tertiary or later lake deposits of some extension have been found, but the great „lakes“ in which the country turms after every exceptionally heavy rainy season points clearly to the possibility of similar, only more decided conditions prevailing before the capture by the Pacific coastal stream. About the Southeast Queensland hydrography, the character of which is extreemly complicated, too little is known to attempt at present with any success the solution of its evolution. The character of the ,compound“ rivers, the ,boat-hook“ bends, theassymetry of the basins are reliable witnesses of great changes in the direction of the _rivers, of the great instability of the divides and all other phaeno- menons following a vigorous change in the relief of the country. The freshwater deposits near Brisbane, the salty clays covered by late basaltflow near Baramba station for the Aboriginals, the posttertiary conglomerates mapped by Mr. Rands in the Divide country between Styx River and Fitzroy River must be followed by many other simi- lar proofs before we shall be able to try to solve the problem of the evolution of the Southeast Queensland rivers. 10 XXXII. Dr. J. V. Daneš: Mr. Taylor, however, points out two facts, which cannot be de- nied: 1. the prevailing north-south direction of the drainage 2. the late development of the present mouths, due to a subsidence along the coast. The puzzle of the Darling River tributaries on the Darling Do- wns, especially the strange course of the Condamine seems to me to find a more natural solution in the following way: There was an in- land basin on the middle Condamine in the neighbourhood of Dalby which only lately has been captured by the tributary of the Darling River. The „obseguent“ little streams (Mr. Taylor on page 11.) which flow into the Condamine from the Darky Flat can be rather betrunked rivers, which have been beheaded by the more vigorous Moonie and Macintyre. II. Referring to Mr. Hedley's paper ') I shall dwell longer on those problems only which have not been accepted unanimously and shall try to explain my views, which are in some points diverging from those of Mr. Hedley’s. As asubstrate for the foliowing considerations I may quote some rather longer passages from his study: „Previous to the present cycle, that of. Mr. Kosciusko, it is be- lieved by geologists that a great peneplain extended from New Gui- nea, in the north, to Tasmania, in the south. Probably this peneplain extended eastwards beyond the limit of the present coast and was continued seawards by a broad continental shelf. Probably also the ocean eastwards was then shallower and narrower than today.“ „The theory is now advanced that the present cycle commenced by the sinkink of the ocean-floor, aud by pressure upon the border of the continent. In the zone of compression, folding on a large scale ensued, by which the continental shelf was depressed, and the coa- stal range elevated, simultaneously“. [This point is opposed strongly by Mr. Andrews, who holds that the pressure came from the south, working through the land against the pacific coast and not from the sea to the land.] „In support, it is demonstrated that harmony exists between the margin of the continental shelf on the one side, and the line of the Pacific watershed on the other. Where the margin of the shelf ap- 1) A Study of Marginal Drainage. Presidential Adress. By C. Hedley F. L. S. Vol. XXX VI. Part. 1., March. Proceedings of the Linnean Society of New South, Wales 1911, (Issued 17th. August, 1911. On the physiography of Northeastern Australia. 11 proaches the coast, so does the divide. Where the divide retreats from the shoreline, so does the margin of the shelf. From this it is inferred that a broad shelf serves as a buttress to that portion of the continent that lies behind it. Sheltered by this buttress, radial rivers persist as relics from the peneplain epoch. As an example, attention is directed to the Burdekin and Fitzroy Rivers, the longest rivers of Eastern Australia. which discharge upon the broadest shelf.“ (Page 37.) In a more detailed review preceding to the summary we read: (Page 35.) „It is suggested that the last geological cycle culminated at some post-miocene date with the reduction to a peneplain of most of Eastern Australia. Since a marginal river would lack the reguisite slope to flow and carve on a peneplain, those were the days of ra- dial drainage.“ ... „The coast would have extended then for some distance seawards of the present position. The Thomson and the Car- penter Deeps, though already in existence, had not attained their present depth or breadth and had lapsed into a state of inactivity.“ „A new cycle, the present, was inaugurated by the development of energy in the Thomson and Carpenter Deeps.“ ... „A strip of unsunken shelf of Cape Capricorn now lies wedged between the pe- ripheries of the two ocean basins. Only at this corner has radial drainage survived. Within its range of action each deep has replaced radial by marginal rivers. Undulations pulsating from these abysses are considered to have broken back the coast line and ridged up ranges in the coastal districts of New South Wales and Queensland respectively.“ And yet more detailed in respect to the Burdekin and Fitzroy rivers: (Page 19.) „The longest rivers of Eastern Australia, the Fitz- roy and the Burdekin, occur opposite the broadest expanse of the shelf. I suggest that the breadth of the shelf has preserved the length of these rivers and presents it as a submarine buttress maintaining a buttressed area. Probably this part of the shelf continues to exist rather from the avoidance than from the resistance of pressure. Fe- stoons of islands and a dissected coast indicate that subsidence has oceurred. So that the escape from pressure, even within this broa- dest shelf has been partial. not complete. The outline of the shelf and the islands that it carriesshew that it cannot be an amalgamated delta and thus the consequence rather than the cause of the rivers.“ „Protected by their submarine buttress the Fitzroy and the Burdekin more nearly represent primitive radial drainage than any other. Australian stream flowing into the Pacific. The plain on which they 12 XXXII. Dr. J. V. Daneš: rise is here claimed to be a relic of the old Tertiary peneplain of east Australia. As a geological monument a peneplain might be rea- sonably expected to outlast a mountain range, since it is safest from denudation.“ (Page 21.) „The whole course of the Fitzroy and Burdekin is exceptional, showing the characters of age ininfancy and the. features of youthfulness in middle age. The peneplain on which they rise is old, the shelf on which they discharge is old, but the coastal ranges through which they cut their gorges are new. An exceptional history is required for these exceptional features and such I have endeavou- red to supply. The fate that apparently overtook other streams, du- ring the crumpling of the coast, of being broken in the middle and reversed threatened them also. But the partial protection of the sub- marine buttress rendered the attack less severe than it was either north or south. So these rivers survived as radials, but not without a hard struggle. The isolated sheets of alluvial deposited by the Fitzroy at Gogango and by the Burdekin above Mount Dalrymple, show where they staggered in their course. The gorges through which they pass, not at the commencement of their career like ordinary rivers but towards their close, show where they were almost overpowered.“ This explanation of the extraordinarily broad and extensive river basins of the Burdekin and the Fitzroy is very ingenious and illustrates very well the deep contrast which that part of the pacific coast shows in comparison with others more to the north or south, where the short marginal rivers are the rule. Mr. Hedley ist best known to the scientific world by his numerous and excellent studies on the zoology, zoogeography and tectonics of the SW. Pacific and the Austra- lan coastal area and it is only natural, that his recent study brings plenty of new material and admirable conclusions. The merits of his study from the tectonical point of view are very high, no doubt that the knowledge of tectonics of the Pacific coast area have received here a very valuable enrichment, but from the physiographical point of view it does not seem to me to be established on a sure, definite base. The explanation given by Mr. Hedley concerning the Burdekin and Fitzroy systems is completely- opposite to the views of Mr. Tay- lor. I have shown that some very important facts are opposite to the views of Mr. Taylor and I maintain that the same speak strongly against the views of Mr. Hedley, that the Burdekin and the Fitzroy are the radial rivers of the old peneplain, or, in other words, that, they are antecedent to the last uplift of the coastal ranges. On the physiography of Northeastern Australia. 43 Mr. Hedley himself is of the opinion that in the time of the tertiary peneplain the continent extended further to the east than now and that the rivers had in that stage naturally a slighter slope than now, „of necessity the peneplain-rivers were longer, slower, and straighter than these (present marginal rivers). They had no fall to waste in that long journey to the sea. On a peneplain, circuitous courses would mean final stagnation.“ Can such rivers with a very slight slope possess so much erosive activity as to cut through a rising range? I think such a supposition unproved even in other more plausible cases, but in the case of Bur- dekin and Fitzroy I think it an impossibility, especially so under the general climatic conditions of that part of Australia, however they may have been different from the present in the late tertiary times! 1V. All three excellent studies we have been considering in the previous lines agree that the Australian continent extended in the late tertiary time — before the great tectonical events set in further to the east and that its surface was worn down to an almost level pe- neplain rising only imperceptibly to the low watershed. As to that watershed there is a serious divergence between the opinions of Mr. Hedley and Mr. Taylor, which seems to me to be justified, thouch not to the extent as both authors suppose. Before we shall try a reconstruction of the Australian hydro- graphy during the peneplain stage — before the commencement of the new cycle —, we must take into consideration the probable conditions of the relief and of the climate of that time. The country was a peneplain worn down to an almost level country with here and there some monadnock of hard rocks, partly arranged in belts more or less parallel to the present pacific shore. The extensive areas of the granitic rocks and other older eruptivs certainly belonged to those monadnocks and Mr. Taylor considers them as forming the former continental divide. The divides were cer- tainly very low, the rivers sluggishly flowing over extensive, almost level plains without much heavy load to transport, of small erosive capacity, tending to divagation, moving only slowly and greatly eva- porating in shallow almost imperceptible beds. Do rivers under such conditions usually flow very far, do they succeed to carry their wa- ters as far as the sea, to break through some hard obstacle — except under most favourable climatic conditions? 14 XXXII Dr. J. V. Danes: And what were the climatic conditions of north east Australia during the late tertiary? The relief of the country was very low, the continent extended much farther to the east than now, the Carpentaria gulf covered a broad margin of the present coastal plain, two bays extended from the south farther to the north than at present. One, where now the Eucla cliffs drop down to the ocean, the other in the lower Murray basin. The conditions changed very much since those times, the new relief, strongly developed on the pacific side changed deeply espe- cially the distribution of rain and moisture and thus exercised an important influence upon the organic life of the continent, especially upon the character of the flora. The difference between the tertiary climate and the present one is due to the different configuration of the country, to an other extension of the land and the sea, but not to a change of the general climatic conditions — for which, at least, we have no direct proofs. We have no possibility to accept, that in those times the Austra- lian tropies and subtropics got rain through the whole year, that they had no prolonged dry season, that the general climatic conditions were those of the moist tropics or of the temperate climate with rain in all seasons. We can reasonably suppose that about the same amount of moisture has been brought by the prevailing winds from the sea to the land during a rainy season of about the same dura- tion as now, only the distribution of its condensation has been of quite a different character. There were no high mountain barriers which would have condensed the moisture near the coast and deprived the interior of its benefits. The winds were sweeping much more freely above the almost level country and distributed the moisture in the rainy season far more equally than now. The inland basins got much more water in the rainy season, than they get now and in the outletless basins shal- low lakes were formed, more or less completely drying out in some especially prolonged dry season. Great number of such lakes over a vast area far into the interior had also a favourable influence upon the climate, the evaporation in vast shallow basins giving new mois- ture to the atmosphere, which during the dry season got very little moisture from the sea. Such „improved“ climatic conditions were not sufficient, however, to maintain such long and extensive river systems, like those, which Mr. Taylor and Mr. Hedley do assume — we have nowhere in the - On the physiography of Northeastern Australia. 15: world any example that under such a climate and such a relief of the country the rivers would not waste the fall, that they would not meet final stagnation! Only exceptionally strong streams fed from areas with very heavy and perennial rains do succeed to maintain their existence through extensive flats in such climatic zones, which have a true dry season! The peneplain of Eastern Australia was hydro- graphically divided into a great number of indepen- dent outletless basins with shallow lakes many of which were drying out in long rainless seasons. The physiography ofthe eastern part ofthe continent was much similar to the present landscape on the Divi- ding Plateau, where the outletless shallow basins of lake Buchanan, lake Galilee, Webb’s lagoon etc. have been preserved. The climatic conditions were much more favourable to the de- velopment of a more diversified and more succulent flora and of a fauna of great marsupials. For the corroboration of the views here expressed I may give only some quotations, which clearly point to very similar if not iden- tical, conclusions, On the Darling Downs superficial deposits are found with bones of the huge marsupials and they called attention of Leichhardt and Gregory, who gave the following interpretation. Dr. L. Leichhardt *) says (Page 2.—3.) „These plains (on the Condamine), so famous for the richness of their pasture, and for the excellency of the sheep and cattle depastured upon them, have be- come equelly remarkable as the depositaries of the remains of extinet species of animals, several of which must have been of a gigantic size, being the Marsupial representatives of the Pachydermal order of other continents.“ „At Isaacs’ Creek, they occur together with recent freshwater shells of species still living in the neighbouring ponds, and with marly and calcareous concretions; which induces me to suppose that these plains were covered with large shelts of water, fed probably by calca- reous springs connected with the basaltic range, and huge animals, fond of water, were living, either on the rich herbage surrounding these 1) Journal of an overland expedition in Australia, from Moreton Bay to Port Essington, a distance of upwards of 3000 miles, during the years 1844—45. London 1847 16 XXXII Dr. J. V. Daneš: ponds or lakes, or browsing upon the leaves and branches of trees forming thick brushes on the slopes of the neighbouring hills. The rise of the country, which is very generally supposed to have taken place, was probably the cause of the disappearance of the water, and of the animals becoming extinct, when its necessary supply ceased to exist.“ A. C. Gregory’) says in his report: (Page 2.) „The deposits of older alluvium or fossil drift are restricted to the valleys ascending westerly from the main range dividing the waters flowing to the east coast from those which flow westerly to the Darling and Murray Rivers. Its limits are not well defined, but it forms the banks of the present watercourses near the summit ofthe range, and extends down them to the level plains near the banks of the Condamine River, where it appears to attain a depth of more than one hundred feet, as fragments of bones have been obtained at that depth in sinking wells“. „It may, however, be observed that, though the fossil drift is only found on the western waters in Southern Queensland, there are deposits rich in bone-drift on eastern waters at Peak Downs, in the Central distriet.“ „This alluvium is remarkably rich in fragments of bones of ex- tinct animals, including Diprotodon Australis, Macropus titan, Thyla- coleo, Phascolomys and Nototherium, etc.“ „Ihe bones are associated with fragments of shells of Unio and other fresh water molluses, similar to those now found in the present watercourses, but more massive in structure. Basaltic pebbles, sand, and mud, the stratification of which indicates intermittent currents flowing down the present valleys, such as now results from the annual rainfall, put much greater volume.“ „Although the greater part of the bones are broken into frag- ments, and show evidence of being drifted and waterworn, there are some which prove that many animals cannot have been deposited be- fore decomposition in the localities where their remains are now found grouped together“. „Ihe general condition under which the bones are found indi- cates that what are now broad valleys and plains were originally ex- tensive marshes with watercourses flowing westward into lakes, and 1) Report on the geological features of the southeastern districts of the co- lony of Queensland, by Mr. A. C. Gregory, geological surveyor. 1879. Queensland. Lesislative Council. On the physiograpby of Northeastern Australia. 17 that the gradual filling up of the lake beds with drift, and the dee- pening of the channel of the Condamine River which drains the country, conjoined probably with a gradual decrease in the annual rainfall, have combined to change a swampy country covered with coarse reedy vegetation into open downs and plains, producing short grasses totally inadequate for the support of animals with the heavy frames and peculiar teeth which characterised the majority of the ancient occupants of the district.* „Ihere is no trace either in the Darling Downs or any other part of Queensland of any violent convulsion of nature which would be adequate to cause the total destruction of the Diprotodon and co-oc- cupants of the country, and it seems most probable that their ex tinction resulted from a gradual change of climate, and more effectual drainage through the deepening of the channels of the watercourse: — aided, perhaps, by some slight changes of level.“ Such conditions as put down here were completely in accor- dance with the character of the tertiary flora. It seems unnecessary to deal with this point at a greater length, the proofs of a very convineing character having been collected by Mr. Deane and Mr. Andrews in their respective papers. . I may only quote the following passage from Mr. Deane’s ') study , . . . the climate having been then moister it is probable that there was formerly a much larger area over which the two eastern elements (Torresian or Papuan or Bassian), and especially the Tor- resian, predominated and the sway of the western element was re. stricted. When the centre of Australia was largely lacustrine, and hot wind and drought were less of a fealurein the climate, the Torresian element of the Flora might readilly be supposed to extend as far as this, and there would at that time have existed a luxuriant vegeta- tion, one of the last relics of which is the Central Australian Palm „Livistona Mariae“. From Mr. Andrews?) paper I may only quote the following words concerning the fossil flora of the so called deep „leads“ of Upper Pliocene time, which points to a „mild and fairly uniform cli- mate extending right from Hobart to north Queensland“ (Page 453.) !) Observations on the Tertiary Flora of Australia, with special reference to Ettinghausen's Theory of the Tertiary Cosmopolitan Flora. Proc. Lim. Soc.-N. S. Wales 1900. Vol. XXV. Page 466. ?) Geographical Unity of Australia. 18 XXXII. Dr. J. V. Daneš: On the physiography of Northeastern Australia: „the typical flora of the coastal area in Eastern Australia today is quite unlike that of the present inland area. During the „newer Vol- canic“ period this was not so, because the „leads“ occur indifferently on both present coastal aud inland falls. Such an uniformity of floras coupled with the fact that the fossils occur in leads now oceupying both eastern and western falls of the highlands, points irresistibly to the conclusion that the eastern side of Australia in late Tertiary time consisted of a slightly roughened surface uot raised much above sea level.“ XAXIII. SK Trypanosomy a trypanoplasmy některých ryb českých. à (Práce ze zoologického ústavu české university v Praze.) Napsal Václav Breindl, demonstrátor ústavu. S 2 tabulkami. Předloženo v sezení dne 15. prosince 1911. Úvod. Otázka krevních parasitů ryb byla nálezy různých autorů v po- slední době velmi rozvířena. Zvláště nálezy HoFEROVÝMI a KEYSSELITZO- VÝMI, jimiž se zjistila značná úmrtnost ryb trypanosomiasi a try- panoplasmosou, potvrdila se její veliká důležitost na poli ná- rodohospodářském. Z té příčiny byl jsem vybídnut svým slovutnym učitelem, p. prof. Drem. F. VEjpovským, abych se podjal zpracování této otázky, i považuji za svou milou povinnost vzdáti mu své nej- hlubší díky za pomoc a zájem, jejž jevil o moji práci. Jest to vý- sledek studií, jež jsem konal v letech 1909 — 1911, a nutno je poklá- dati za úvodní práci k vlastnímu studiu vývojového cyklu jednotlivých specií parasitů, jejž v budoucnosti hodlám zpracovati. Rozsah zkou- maného materiálu, který byl výhradně z českých vod, byl značný, a jeho opatřování vzhledem k velkému počtu druhů ryb mnohdy velmi obtížné. Tu pak mi S nevšední ochotou vyšel vstříc p. prof. V. J. Šrěráv v Budějovicích, za což mu na tomto místě tlumočím své nejvřelejší díky, jimiž jsem rovněž zavázán za cenné pokyny v oboru mikroskopické techniky p. assist. zool. ústavu Dru. Bon. ČEJKOVI, Technika. Materiál byl před prohlížením usmrcen, krev pak byla vyjímána buď přímo ze srdce nebo z aorty. V málo případech jsem získával Věstník král. české spol, náuk. Třída II. l 2 X XXIII. Václav Breindl: krev pomocí injekční jehly. Získaná krev byla roztiräna na podložní sklíčka známým způsobem. Nejřidčího roztěru lze docíliti pod vyso- kým úhlem na sobě postavených sklíček. Takto zhotovené praeparáty byly po mírném zaschnutí fixovány buď absolutním alkoholem 15 mi- nut neb methylalkoholem, do nového svého zaschnutí. Praeparáty ne- zaschlé jsem po orientaci fixoval nad parami formalinu s několika kapkami ledové octové kyseliny, neb parami kys.osmiove. Ve většině případů jsem však za vlhka fixoval praeparáty methodou sublimätu s octovou kyselinou (95:5) neb dle methody Arndtovy acetonem. Po fixaci byly praeparáty prány v destillované vodě a barveny. Barvicích method jsem užíval pro kontrolování jednotlivých detailů značný po- čet. Převážnou většinou byl to Giemsův roztok, jejž jsem ředil růz- nými kvanty vody dle doby barvení. Při krátkém barvení jsem užíval silnějšího roztoku, při barvení dlouho trvajícím roztoku daleko slab- šího. Výsledky celkově nejlepší jsem obdržel po barvení fuchsinem, ředěným různými kvanty destillované vody. Při methodě Heidenhai- nově jsem mořil praeparáty v 4—5°/, roztoku kamence, vypíral v destil- lované vodě a barvil ve vlastním roztoku 12—24 hodin. Differen- cování je velmi obtížné, zvláště je-li počet parasitů malý. Vedle těchto hlavně používaných method jsem barvil pro srovnání Ehrlichovým haematoxylinem, Bismarkovou hnědí a methylovou violettí. Zbarvené praeparáty jsem uzavíral do kanadského balsámu nebo nechával ne- přikryté. Kanadský balsám má ovšem tu nevýhodu, že zvláště jaderné zbarvení parasitů rychle vyblédá, naproti tomu nepřikryté praeparáty trpí bakteriemi. Při pozorování za živa jsem část krve nechal vy- téci do zkumavky s fysiologickým roztokem 0-°75—1°/, a zkumavku choval v chladu a uzavřel pro přístup bakterií vatou. Při barvení vi- tálním jsem užíval methylové zeleně, modři a fuchsinu v roztocích ne- obyčejně zředěných. Obrazy všechny byly kresleny Reichertovou kreslicí kamerou při homogenní immersi '/,, a okkuláru V, při lineárním zvětšení 1200 násobném. Historická část. Nejstarším pozorovatelem krevních parasitů jest VALENTIN, jenž v roce 1841 je znamenal v krvi Salmo fario. Po něm následují práce REMAKOVY, pozorování GrossovA, který parasity popisuje jako velmi čilé a rozeznává na těle jakousi stužku (undulující membránu), která vlní. BERG, KREPLIN, WEDL a CHAUSSAT popisují formy z různých sladko- vodních ryb. Název rodu Trypanosoma pak pochází z roku 1843 od da o B à "i Trypanosomy a trypanoplasmy některých ryb českých. 3 (GRUBYHO. Roku 1883 popisuje prvý MITROPHANOW detailně dvě specie rybích trypanosom, a to w Cobitis fossilis a Carassius vulgaris. Při- rovnävä je formou k malým nematodüm, ale postřehuje pro nedo- statek vnitřní struktury jich protozoární původ. Uvádí, že velikost jejich převyšuje 2—3kráte velký průměr krvinky. Popisuje již tělo, spirální membránu a bičík. Rozlišuje u rodu Cobitis tři variety: prvá varieta nemá patrné undulující membrány a po zhynutí má podobu červovitého vlákna. Druhá varieta, již MITROPHANOWw identifikuje S prvou, nemá ani undulující membrány ani bičíku. Jeví se jako chuchvalec protoplasmy, který vysílá na všechny strany výběžky, jež mizí právě tak rychle, jak byly povstaly. Nelze postřehnouti rozdílu mezi předním a zadním koncem těla, protože každý postranní výběžek těla se přetvoří v přední konec. Tato druhá varieta se vyznačuje zrnitostí plasmy a 2 — 4 světlolomnými kuličkami (vakuolami), které se při pohybu válí v plasmě: Třetí varieta má červovitou podobu jako druhá, ale lze již u ní stanoviti bičík. Když umdli, tělo má podobu šroubovitou. Lze na něm rozeznatičást odpovídající vlastnímu tělu, na níž je jaksi upev- něna spirálně undulující membrána. V krvi u Carassius vulgaris po- zoroval vedle formy trypanosomové různé jiné formy, jež uvádí za parasity, s předchozími příbuzné. Uvádím nálezy Mitrophanowy proto, abych nejenom theoreticky, ale i svou zkušeností je osvětlil. LAvERAN a MESNIL soudili, že se ve všech třech varietách jím pozorovaných jedná vý- lučně o trypanosomy. Prvý KEYSSELITZ upozornil z theoretické stránky na to, že varieta druhá odpovídá trypanoplasmě. Zkoumal jsem mnoho specii Cobitis ‚fossilis a mohu konstatovati, že se pouze ve varietě prvé jedná o rod Trypanosoma, kdežto druhé dvě jsou naprosto totožné s rodem Trypanoplasma, jejž v této práci popisuji jako novou spe- ci. Co se týče nálezů různých parasitů v krvi Carassius vulgarts, je jisto, že se nejedná o nic jiného, nežli o různá krevní granula, po- zorovaná s plochy a se strany, pohybující se volně v krevním seru. Po MrrTROPHANowI roku 1885 popisuje DANILEVSKY trypanosomy jako nahá protoplasmatická protozoa. Pozoroval je u různých ryb a určuje dvojí formy: jednoduché, protáhlé formy s hyalinní plasmou, neoby- čejně čilé, nemají zřetelného odlišení těla od undulující membrány; formy druhé jsou vřetenovité, sestávající z vřetenovitého těla, kolem něhož od jednoho konce ke druhému probíhá poměrně úzká undulující membrána, a to spirálně, šroubovitě. Ta přechází ve vlnitý bičík, který se zdá býti bezprostředním pokračováním těla, v jehož středu leží jednoduché kulaté jádro, obklopené úzkým dvürkem. Roku 1888 uvádí CHALACHNIKOW svá pozorování a připouští dvě formy u vyb: 1* 4 -© XXXIIL Václav. Breindl: formy sploštělé, mající podobnost se sploštělými trypanosomy u žab. Z těchto forem jedna -varieta měla 2 bičíky, jeden delší (přední) a jeden. kratší (zadní). Formy druhé jsou :Vřetenovitého tvaru a mají spirálovitou undulující membránu. Je patrno, že u forem Danilev- skym pozorovaných se jedná výlučně o tvary trypanosomové, kdežto u druhých forem Chalachnikowych běží s určitostí (dle počtu bičíků) o trypanoplasmy. Co se týče rodu Trypanoplasma, je dle nového ná- zoru „tento rod identický s rodem Cryptobia Leidy 1846 (H. CRAWLEY). Všeobecné poznámky. Krevní parasiti ryb náležejí skupině flagellatů. Rozeznávají se dva: hlavní. rody, rod Trypanosoma a Trypanoplasma. Oba tyto rody. se různí již při pozorování v čerstvé krvi. Pohyb trypanoplasmy je pomalejší a sleduje směr, pohyb trypanosom je mrskavý, prudký. O rozdílu detailním se zmíním v části zvláštní. Detaily celkové morfo- logie a struktury snadno oba rody za živa rozlišují. Plasma je u try- panoplasmy oranulovanější, obsahem bohatší než u trypanosom. Zäsad- ním pak vnějším charakterem rozlišovacím je počet bičíků. Rod Try- panosoma má bičík jediný, Trypanoplasma naproti tomu dva, jeden, a to zadní, vlečný, druhý, určující směr pohybu, z pravidla delší, bi- čík to přední. Rozdíly ve vnitřní struktuře se týkají hlavně poměrů jaderných. Kdežto u rodu Trypanoplasma jsou dvě aeguipotentní jádra, je u rodu Trypanosoma tato aeguipotence porušena. Trophonucleus je u trypanosom vždy daleko větší než kinetonucleus, je tvaru vět- šinou oválného, více nebo méně protáhlého a leží pravidelně v pro- střední partii těla, výjimkou v partii přední. Vnitřní jeho differenciací je karyosom, který bývá rozličného tvaru, ale většinou je sférický a zabírá mnohdy celý obsah jádra. Methodou Giemsovou se barví tem- nějším tónem než ostatní obsah jádra. Nejpatrnější je však po me- thodě Heidenhainově, jíž se barví tmavě až černě, kdežto ostatní část jádra je čirá. Jádro bývá někdy (Trypanosoma granulosum) nezřetelné pro množství granulí je obklopujících. Druhé jádro je kinetonukleus, je menší a leží vždy na zadním konci těla. Je sférického tvaru, po- někad sploštělého a někdy ležívá transversálně. Barví se jaderně, ale sytějším tónem, Giemsovým barvivem temně červeně, Heidenhaino- vým tmavě až černě. Jako trophonukleus mívá i on často kolem sebe světlejší dvůrek. S tímto kinetonukleem souvisí krajové vlákno, pro- bíhající celým tělem, a končící volnou částí, bičíkem. Kinetonukleus byl vykládán řadou autorů různě. Raginovirz a KEMPNER (1889) vy- Trypanosomy a trypanoplasmy nékterÿch ryb éeskÿch. 5 kládali jej jako nucleolus, PLIMMER a BRADFORD jako micronucleus. Ná- zoru těchto autorů odpírají LAVERAN a MESNIL uvádějíce, že ani na trophonukleus trypanosom nelze se dívati jako na macronucleus Infusorif. WASIELEWSKI a SENN ho nazvali „Geisselwurzel“ - WEBER pak s nimi v souhlase blepharoplast. SENN pak vykládal kinetonukleus jako orgán obalné vrstvy t. z. periplastu. Jeho výklad však byl úplně vyvrácen nálezy SCHAUDINNOVÝMI, který studiem vývoje zjistil jeho ja- derný původ. Na tento původ už poukazovali LAVERAN a MESNIL, be- rouce v úvahu stejné chování se kinetonukleu a trophonukleu k bar- vivům. Tíž autoři jej pak nazvali centrosomem. Odvolávají se při tom na všeobecnou cytologii. Nalezli totiž ve svých studiích o spermato- zoidech překvapující podobnost s centrosomem Trypanosom. Název kinetonucleus je odůvodněn funkcí jeho vzhledem k pohybu. U rodu Trypanoplasma, jak už bylo řečeno, jsou dvě aeguipo- tentní jádra. Trophonukleus je protáhlý, ovální a leží téměř vždy na dorsální straně těla. Barví se daleko slaběji proti kinetonukleu, který je silně protáhlý a z pravidla leží na ventrální straně těla. Zvláštní differenciací jsou malá tělíska, ležící při basi bičíku; původ jejich je v kinetonukleu. U Trypanosomat je jediné, velmi zřídka patrné, u Try- panoplasmy jsou dvě a jasně jsou zřetelná. Hybný apparát Trypano- plasmy záleží ze dvou bičíků. Jeden probíhá jako krajové vlákno tělem a končí se krátkým (vyjímaje 7. borelli) flagellem, a to před koncem vlastního těla. Za živa při pohybu málo jasný. Při jeho vzniku leží pravé basální tělísko. Přední bičík vychází z levého ze dvou svrchu zmíněných tělísek. Zajímavá je funkce bičíku u obou rodů. Že by byla významu čistě kinetického, nelze připustiti. Lze míti za to, že prvotně nebyl bičík svou fysiologickou funkcí ničím jiným než smyslovým orgánem, který se teprve sekunderně vlivem prostředí změnil a při- způsobil výlučně orientační funkci při pohybu. Dlužno se ještě zmíniti o rozdílech plasmatických u obor rodů. Diferenciace ektopiasmy a entoplasmy jest u obou. Kdežto však u rodu Trypanosoma entoplasma probíhá celým tělem, jest u rodu Trypano- plasma entoplasma v přední partii těla nejřidčí, skoro úplně čirá. Granulace plasmy je rovněž u obojí formy. U Trypanosomat je buď zrnitost velmi jemná, homogenní (T. Danilevskyi), nebo záleží z různého počtu větších neb menších granulí, ležících buď v celém průběhu plasmy (7. granulosum) neb v místech přední části těla, specielně kolem jádra (7. percue, alburni). U Trypanoplasmy jsou granula buď porůznu roztroušena (T. cyprini) nebo zrnitost je co do velikosti a rozložení granulí homogenní (7. cobitis). Vakuolisace plasmy je častá, 6 XXXIII. Václav Breindl: hlavně u Trypanosom. Tu je velmi častá hlavně vakuola za kineto- nukleem. U Trypanoplasmy vakuoly leží buď stranou něho, neb v zadní partii těla. Důležitá je otázka obalné vrstvy t. z. periplastu. První autoři označovali tyto formy jako holé protoplasmatické protisty. Prvý SENN mluví o obalné vrstvě, která má methodou Romanovskyho růžový slabý nádech. Proti jeho názoru stáli LAVERAN a Mesnır, kteříž exi- stenci této vrstvy popírali a jí nikdy neznamenali. KEYSSELITZ se staví na stanovisko SENNovo. Že tato vrstva existuje, není pochyby. Pro její nutnou existenci mluví v prvé řadě veliká resistentnost těchto parasitů vůči prostředkům fixačním; v druhé řadě charakter jejich pohybu, který vylučuje předem nahost těla. Na praeparátech barvených lze existenci periplastu snadno dokázati. Na těch, které byly delší dobu barveny methodou Giemsovou, lze znamenati dvě silnější tmavé kontury, a to při straně ventrální v entoplasmě a při straně dorsální v ektoplasmě. Tyto kontury se barví temně modře a probíhají celým tělem. Nad dorsální touto konturou probíhá teprve krajové vlákno a v místech, kde jsou vlny, lze zříti čirá, nebarvící se místa. Barvivem Heidenhainovým obě tyto kontury berou nádech tmavě šedý. Nejzře- telnější jsou však po methodě fuchsinové, po níž dorsální kontura se barví zvláště silné a vždy daleko temněji než vlastní krajové vlákno. V případech slabšího zbarvení kontura tato je skoro téhož tónu jako vlákno krajové a v tom případě parasit dělá dojem podélného dělení, kdy jsou již dvě krajová vlákna. Mezi konturou a krajovým vláknem je čirá vrstva. Tyto poměry dávají na jevo, že průřez těla flagellatova má tvar ellipsy, na jedné straně více smačklé, a to na straně dorsální. V jejích rozích nastává větší hromadění barvy a větší lom světla. Kdyby tělo nebylo něčím obaleno, ohraničeno, nebyly by ony tmavé kontury, ježto by se plasma jevila homogenní. Tato obalná vrstva existuje u obou rodův a je analogická pelikule Infusorií. Hlavními jejími charaktery je veliká resistentnost a elastičnost. S touto otázkou periplastu těsně souvisí otázka undulující membrány obou rodů. Na pohlíženo. Staří autoři (GAULE, MirROPHANow, Ray, LANKESTER a j.) pohlíželi na ni jako na homogenní, jemné rozšíření plasmy. V nové době SENN ji považoval za orgán periplastu, za lamellu periplastovou. KeysseLitz shrnuje celkové výsledky tak, že popisuje undulující mem- bránu jako lamellu periplastovou, vzniknuvší činností krajového vlákna. Týž autor odůvodňuje svůj názor tím, že neznáme žádné periplastové Trypanosomy a trypanoplasmy některých ryb českých. 7 lamelly, která by vlnila bez krajového vlákna. Keysselitz tedy defi- nuje undulující membránu jako lamellu periplastovou + krajové vlákno. Na základě svých pozorování souhlasím s názorem PROVAZKOVÝM, že undulující membräna je vlastně krajové vlákno samo. Zde ovšem dlužno míti na zřeteli srovnání poměrů za živa a po fixaci. Za živa undulující membrána jako vlastní část morfologická neexistuje. Tu lze konstatovati pouze vlnění krajového vlákna. Vlastní vlnění postupuje regressivně od bičíku k tělu, funkce jeho se prostě přenáší na tělo, kteréž elastičností periplastu vlní. Za živa nikdy nelze pozorovati od- členění undulující membrány od ektoplasmy, naopak je zřejmá konti- nuita a homogennost celého těla. Rovněž tak není patrna nějaká peri- plastová lamella. Shledáme-li pak na fixovanych praeparátech toto mor- fologické rozlišení, je to vlivem různého chování se jednotlivých část- těla k fixačním prostředkům. Periplast je nepochybně vůči nim resi- stentnější než plasma. Velmi důležitým bodem při této otázce je pak zasychání praeparátu. Necháme-li roztěr pomalu schnouti, shledáme, že, kdežto plasma jest už obsahově zmenšena a odumírá, jeví bičík stále život a jeho vlnění přechází do těla, kde působí již jen na pružný periplast, jejž tím přirozeně vzdaluje od odumírající plasmy. V takovém stavu pak nalézáme parasity na praeparátech. Vzdálenost periplastu od ektoplasmy jest ovšem závislá na době zasychání a na vhodné fixaci. Maximálně lze snad pojem undulující membrány roz- šířiti na ektoplasmatickou část flagellatova těla, v kterémžto smyslu ji uvádím v části zvláštní při popisech jednotlivých specií. U obou rodů se vyskytují dvojí formy. Rozdilnost záleží buď v velikosti (Trypanosoma Remaki) nebo šíři (T. Damilevskyt). Zda-li jsou to vývojová stadia indifferentních forem, dokáže studium vývoje. MixcHIN na př. navazuje na práci KevsseLıtzovu a považuje formy široké u Trypanoplasma Keysselitzii za formy ženské, dlouhé, úzké za formy mužské. Co se týče vývoje, ten jest úplně znám pouze u Trypanoplasma borelli. KeysseLıTz tu v krvi ryb rozeznává mladá indifferentní stadia, která vývojem se rozlišují v dvojí gamety, a to anisogamety. V zažívacím traktu pijavky (Piscicola piscium) pak na- stává kopulace gamet. V dalším vývoji jsou trojí formy: mužské, ženské a indifferentní. Formy indifferentní sprostředkují infekci. Proti formám parasitujícím v krvi mořských ryb jsou parasiti ryb sladkovodních ve svých vnitřních detailech poněkud odlišní. Roz- díly se týkají hlavně polohy kinetonukleu. Kdežto u forem ryb sladko- vodních leží tento téměř na samém konci těla, leží u forem ryb 8 XXXIII. Václav Breindl: mořských posunut značně do předu těla. Týž rozdíl je v mnoha případech ostře charakterisuje proti formám tropickým. Systematické postavení haemoflagellátů jest nesjednocené. Rod Trypanosoma se klade k Oicomonadaceim, rod Trypanoplasma k Bodonaceim (SENN). SCHLAUDINN opět Trypanoplasmu řadí k rodu Trypanosoma. Trypanosoma atrophif přišlo o jeden bičík, a jaderné hmoty, původně aeguivalentní, se staly nerovnými. Infekce. U většiny našich ryb shledal jsem výsledky zkoumání infekce po- sitivní, u některých druhů však byly nálezy vždycky negativní. Negativní jsem nalezl prohlédání krve u pstruhů z šumavských jezer. Nákazy rovněž nikdy nejevily Petromyzon fluviatilis, Silurus glanis, Gobio fluviatilis, Cobitis barbatula a některé ze Supinatych ryb kaprovitých. Naproti tomu u kapra, lína, štiky, úhoře, okouna a pískoře jsem nalézal ná- kazu často. U kapra a okouna v době letních měsíců jsem stanovil parasity téměř ve všech prohlížených individuích. V červenci a srpnu roku 1910 jsem zkoumal nákazu procentuálně u kapra a shledal ji ve všech případech a počtem parasitů hojnou. V týchž měsících roku 1911 táž pozorování jsem konal na okounech. Tu jsem zjistil pro- hlížením čerstvé krve, že z 25 okounů bylo infikováno 22, a to v různém počtu parasitů. Úhoř je infikován často, v letních měsících procentuálně v 8 z 10 případů, někdy ve všech případech (v létě 1910 sedm úhořů z řeky Sázavy bylo vesměs infikováno). Štika je infikována dosti často, ale počet parasitů je velmi malý. Rod Leuciscus jeví prů- měrně velmi řídkou nákazu. V letních měsících 1910 v hojném počtu prohlížený materiál nejevil vůbec infekce, v létě roku 1911 nákaza velmi řídká. Rod Adramis v obou svých varietách nebyl ani v jednom případě infikován. Co se týče počtu parasitů, stoupá tento v teplých měsících k maximu, v chladných naopak klesá k minimu. Rozdíly v nákaze touž specií u různých ryb jsou dosti značné. Trypanosoma Danilevskyi není na př. u lína nikdy tak hojně zastoupeno jako u kapra. U kapra pak jsem vůbec shledal maximální infekci jak co do počtu parasitů, tak i co do časté její stránky. Poměr zastoupení obou rodů, Trypanosom a Trypanoplasmy, jest u většiny ryb ustálený. Vyjma Cobitis fossilis jsem u všech našich ryb, jež trpí nákazou obou rodů současně, nalezl, že rod Trypanoplasma je zastoupen v míře nepoměrně menší než rod Trypanosoma. Rozdílnost nákazy materiálu rybničného a říčního není pro všechny ryby stejná. Tak na Trypanosomy a trypanoplasmy některých ryb českých. 9 př. jsem u kaprů z rybníků shledal vždy infekci počtem parasitů větší než u kaprů říčních. Naopak zase u okounů říčních byla nákaza téměř vždy a dosti hojná, kdežto okouni z rybníků nejevili ani v jednom případě infekce hojné, ve většině však byli nákazy vůbec prosti. Část specialní. Trypanosoma granulosum Lav. et Mesn. Tab. I., f. 9.—12. Tab. II. f. 35. Tato specie byla pozorována nejvíce ze všech ostatních specií. První ji pozorovali SABRAZÉS a MURATET, ale nepojmenovali jí. Teprve roku 1902 ji nazvali LAVERAN a Mesnır, Roku 1906 LEBAILLY ji detailně popsal a rozlišil dvě formy var. parva a var. magna. Téhož roku popsal BRumPT přenášení Tr. granulosum na úhoře skrze pi- javku Hemiclepsis a vývoj parasitů těchto v této pijavce. Všichni tito autoři znamenali neobyčejnou živost této specie. Dle některých v kapce krve pod sklíčkem pozorováno vydrží několik dní a množí se. MiNCHIN pozoroval Trypanosoma granulosum v kapce krve a shledal po 24 hodinách velmi rychlé pohyby, méně rychlé po 48, slabé po 72. Týž autor přirovnává pohyb tohoto parasita k po- hybu hadovitému. Tuto specii jsem pozoroval velmi často ve fysiolo- gickém roztoku. Mohu však konstatovati, že je méně resistentní než trypanosomy jiných ryb. Již druhý den jsem pozoroval značné ochabnutí čilosti, pod krycím sklíčkem pak hynou proti jiným dosti záhy. Pohyby jsem stanovil dvojí: prvý pohyb jsem pozoroval na místech praeparátu, kde srážení soli je nejmenší. Zde čilost jich je značně podporována a je proto největší. Je to. úžasně rychlé mrskání na jednom a témže místě. Nějaké tendence směru zde vůbec není. Mohu nejlépe tento pohyb srovnati s mrskavým pohybem přišlápnutého červa. Poloha těla mění se zde přímo nevidi- telně rychle, undulující membrána sama při té rychlosti ani při úplném zaclonění není patrná, za to naopak chvílemi kinetonukleus jako tmavý světlolomný bod. Jádro není v žádném případě viditelné. Dlouhý bičík se lomí asi v prvé čtvrtině a od ní přechází jeho vlnění na tělo parasitovo. Tento prvý pohyb jest asi nejvíce podmíněn stahovací čin- ností myophanů, neboť tělo každé chvíle se svine v klubko a zase se rozvine, a totéž se rychle opakuje. Z téže příčiny lze za to míti, že při tomto pohybu nemá příliš veliké úlohy undulující membrána. Toto mrskání trvá pod krycím sklíčkem dosti dlouho a lze při něm pozorovati i jakousi irritaci těchto flagellatů světelnými effekty. Druhý pohyb jest asi vlastním pohybem Trypanosom. Lze ho po- 10 XXXIII. Väclav Breindl: zorovati buď při umdlévání parasitově nebo na takových místech praeparátu, kde je hustota krevních tělísek největší. Kdežto při prve líčeném pohybu se tělo parasitovo svíjelo a rozvíjelo, je při tomto druhém pohybu nataženo v celé své délce. Bičík je v plném pohybu a vlní se rychle za sebou následujícími vlnami. Teprve při tomto stavu lze silným zacloněním jasně zříti činnost undulující membrány. Kdežto vlastní kmen těla je téměř rovný, všude stejně plochý, jeví undulující membrána jako část ektoplasmatická para- sitova těla větší počet vln, které do ní postupují progressivně z bi- číku směrem ke kinetonukleu. Směr tohoto pohybu je dlouho zacho- váván a labilita těla je značně menší, protože krajové vlákno je jakýmsi apparátem udržujícím stabilitu. Jen občas se celý parasit vychýlí na jinou stranu a zase, vrátiv se do původní polohy, pokra- čuje v naznačeném pohybu dále. Zřídka po tomto pohybu se vrací mrskavý pohyb, po němž však parasit umdlévá, až strne v té posici, v jaké jej nalézáme na fixovaných praeparátech. Délka těla se zmenší vlivem kontraktilnosti myophanů, za to přibude na šíři; na koncích těla lze zříti temné nepatrné body. Tato pozorování jsou nejvíce dů- ležita pro bezpečné a rychlé stanovení infekce bez zhotovování barev- ných praeparátů. Co se týče infekce, mohu ji pro úhoře označiti jako infekci průměrně stejnou, a to právě proto, že parasiti nikdy nejsou ani tak četní jako na př. u okouna. Takových rozdílů v infekcích, s jakými se shledáváme u kapra, pískoře, lína, zde vůbec není. Materiál byl většinou z řek Vltavy, Orlice a Sázavy, kromě toho pak z různých rybníků. Co se týče velikosti, byly prohlíženy exem- pláře značné velikosti a váhy. Úhoři byli většinou praeparováni v mě- sících teplých, červnu, červenci a srpnu a jevili infekci pokaždé, úhoři prohlížení v lednu a únoru nejevili nákazy vůbec. Při zkoumání materiálu z různých lokalit jsem shledal, na což upozorňuji, že variabilita formy-a velikosti této specie je podmíněna různými lokalitami. Z řeky Sázavy všichni úhoři, které jsem pozo- roval, vykazovali infekci jediné formy, vyskytující se v téže velikosti na kolorovaných praeparátech. Naproti tomu jsem nalezl dvě formy, naprosto se různící délkou, v krvi úhořů z řeky Orlice, ale při tom podotýkám, že tyto formy nebyly současně zastoupeny v krvi téhož individua, nýbrž na individuích různých. Uhofi z řeky Vltavy a z rybníků vykazovali rovněž jen jedinou formu. Proto na základě svých zkušeností nemohu potvrditi přítomnost dvojí formy na jednom a témže individuu, ačkoli jsem prohlížel velmi Trypanosomy a trypanoplasmy některých ryb českých. 1 značný počet úhořů. Dle vyobrazení Minchina je patrno, že snad dualita forem je spíše věcí týkající se růstu parasitů, protože se tu shledáváme i s formami přechodními. Co se velikosti týče, změřil jsem formu v úhořích z řeky Sä- zavy 32 u pro tělo, šíři 4 u, z toho část ektoplasmatická 1°5 u, bičík 18 u. Z řeky Orlice jedna forma: 55 u pro tělo, šíře 3 u, bičík 20 u, druhá forma 35 u délka, šíře 3, bičík 18 u. Forma z vltav- ských úhořů 38 u dlouhá. Prvým specifikujícím charakterem této formy je velikost. Jeť Trypanosoma granulosum nejdelší ze všech parasitů vyskytujících se v krvi ryb. Jak jsem už podotkl, shledal jsem dvojí formu. Forma menší se blíží vnitřní strukturou specii 7rypanosoma percae. Plasma její má hojně granulí různé velikosti po celém svém průběhu. Ekto- plasmatická část jako undulující membrána je značně Široká a silně zvlněná. Je skoro hyalinní a jen při svém okraji vykazuje po celé své délce četná plasmaticky se barvící granula. Trophonukleus leží na hranici druhé a třetí třetiny těla, barví se růžově, ve většině případů však je úplně nezřetelný pro četná kryjící jej granula. Kinetonukleus je ovální nebo sfericky, je největší ze všech specií a mnohdy leží trans- versálně. Barvf se Giemsou červeně, po dlouhém barvení až temně modře. Forma velká je proti právě popsané daleko štíhlejší. Část ektoplasmatická je značně užší. Plasma má sice méně granulí, ale tato granula jsou značné velikosti a barví se plasmaticky. Tělo vy- kazuje někdy několik vakuol, z nichž poslední leží vždy za Kineto- nukleem. Trophonukleus u této formy je v prostřední partii těla, je značně veliký, obyčejně protáhlý a sahá až ke konci ektoplasmy. Barví se slabě růžově, v jediném případě jsem nalezl karyosom, ležící stranou. U forem z řeky Sázavy jsem stanovil přítomnost myophanů, v počtu 4, složených z jemných granulí, barvících se modrým tónem a probíhajících souběžně s krajovým vláknem. Kinetonukleus u formy veliké je značně větší a část těla za ním je delší než u formy předešlé. Forem dělících jsem neshledal ani v jediném případě. Trypanosoma Remaki Lav. et Mesn. Tab. I., fig. 13.—18. Prvý tuto specii pozoroval v krvi štiky REMAK a podle něho ji nazvali LAVERAN a Mesnır. Geografické rozšíření této formy je velmi značné. Přítomnost její v krvi štik byla konstatována vedle svrchu zmíněných autorů DANILEVSKYM v Rusku, KEYSSELITZEM v Ně- mecku a MINCHINEM v Anglii. 12 XXXIII. Václav Breindl: © Materiál byl z řeky Orlice a jihočeských rybníků. Štiky byly většinou prohlíženy v červenci a srpnu, v krvi štik prohlížených v říjnu a listopadu jsem infekce vůbec neshledal. Jestliže LAVERAN a jiní autoři označili nákazu touto specii za častou, jest mi proti tomu dle své zkušenosti sděliti, že jsem infekci i v teplých měsících shledal pouze ve třetině ze všech prohlížených štik. Nákaza tato byla však tak nepatrná, že byla zřejmá jen na praeparátech z čerstvé krve, avšak na barvených bylo lze ji dokázati teprve po velmi dlou- hém hledání. Infekci jsem shledal výhradně u štik říčních, štiky z rybníků nevykazovaly vůbec nákazy (prohlížení se dálo v srpnu a září). Pozorována ve fysiologickém roztoku je specie tato odlišná od jiných specií na prvý pohled patrnou dualitou forem, jež LAVERAN a MESNIL nazvali varietas parva a magna. Rozdíly velikosti jsou zde velmi značné, var. magna je téměř dvojnásobné velikosti než var. parva. Již za Živa jsem pozoroval rozdíly v plasmě, která se jeví úplně čirá při varietě malé a naopak nažloutlý nádech jeví u formy veliké. I v délce bičíku vzhledem k ostatnímu tělu jsou variety roz- dílné. Kdežto u formy parva je bičík vždy tak dlouhý, ano i delší než tělo, je u variety magna vždy daleko kratší těla. Rozdíly v po- hybu záleží v tom, že var. parva nečiní nikdy tolik vln a nejeví tak prudkého mrskavého pohybu jako var. magna, která má známý cha- rakteristický pohyb Trypanosom. Dlužno se ještě zmíniti o poměru zastoupení obou variet, což autoři neudávají. Shledal jsem, že ve většině infikovaných štik var. parva byla převládajícím typem, jen v málo případech byla početná rovnost obou forem. Var. parva měří 20—25 u pro tělo, délka bičíku 20 u, šíře 2 u, var. magna měří 24—38 u pro tělo, 16 « pro bičík, šíře 3-—4 u. Forem přechodních jsem nenalezl. Trypanosoma Remaki var. parva má na barvených praeparátech plasmatickou strukturu hyalinní, barvící se po methodě Giemsově velmi slabým modrým nádechem. „Rozlišení ento- a ektoplasmy mizí. Granulace rovněž není. V místech, kde leží jádro, jeví plasma úplně světlé místo, což jest analogické světlému dvůrku, jejž jsem pozoroval u Trypanosoma Danilevskyi. Kinetonukleus je malý, nejmenší ze všech specií, je sférický a barví se Giemsovou methodou červeně až fialově- modře. Leží na samém konci těla, takže část těla za ním je velmi krátká, zašpičatělá. Trophonukleus leží proti var, magna u této formy na rozhraní prvé a druhé třetiny těla, obdobně asi jako u Trypano- Trypanosomy a trypanoplasmy některých ryb českých. 13 soma cyprim. Je proti velikosti těla značně veliký, oválního tvaru Barví se bledě růžově. Struktura obdobná jiným speciím. Po fuch- sinu, který plasma trypanosom. velmi pohlcuje, je hyalinnost její u této variety právě tak zřejmá jako po methodě prvé, Kinetonukleus jeví homogenní strukturu, v trophonukleu častá je centrální vakuola. Častým zjevem je vakuola za kinetonukleem. | Formy podélného dělení nalezl jsem zřídka. . Dělení je tu však v prvých počátcích. Začíná se totiž v kinetonukleu, který se rozdvojí tak, že obě poloviny jsou spojeny. Jen v jediném případě jsem nalezl 1 rozdvojení krajového vlákna, ale velmi krátké. Rozdělení tropho- nukleu jsem neznamenal ani v jediném případě. LAVERAN a MESNIL nalezli u několika individuí var. parva formy dělení, které záleželo z rozdělení trophonukleu. Ve většině případů však shledali, že dělení počíná se v kinetonukleu a pak teprve v tro- phonukleu, který při dělení se prodlužuje ve směru dlouhé osy para- sitovy. Chromatická hmota se při tom hromadí na obou pólech. Rozdělená jádra leží za sebou. V určitém okamžiku má trypanosoma dvě krajová vlákna, dva kinetonukley a dvě jádra. Dělení plasmy pokračuje velmi rychle. Tato pozorování činili zmínění autoři na materiálu uměle infikovaném. Výsledky byly neobyčejně důležité pro oprávněnost existence dvojí formy. Shledalit autoři, že ani v jediném případě dělením var. parva nevznikla varietas magna. Trypanosoma Remaki var. magna má odlišné detaily proti prvé varietě. Je zde především krásné rozlišení ektoplasmy a entopiasmy, což lze již pozorovati za živa. Entoplasma má v celém průběhu gra- nula různé velikosti Barvenim Giemsovou methodou entoplasma má tmavý modrý tón, ektoplasma tón světlý, který při okraji jejím se stává temnější konturou. Kinetonukleus je značný, leží na konci těla, je sférický a barví se červeně. Trophonukleus je veliký, ovální a proti var. parva leží v prostřední partii těla. Struktura podobná jako u druhé formy, jen v řídkých případech nalezl jsem stopy po karyosomu, ležícím v centru jádra. Zřídka jsem shledal vakuolu za kinetonukleem. Po fuchsinu jsou rozdíly struktury krásnější. Entoplasma je ostře ohraničena cd ektoplasmy. Rozdíly barevných tónů jsou značné. Nej- zajímavější je tinkce apparátu lokomočního, krajového vlákna s volnou částí bičíku. Vlny, které vznikají činností vlákna v periplastovém obalu, jsou čiré, takže ektoplasma je mnohdy ostře ohraničena od krajového vlákna. Zjev ten je často podobný dělící formě se dvěma vlákny. Krajové vlákno a bičík se barví krásným růžovým až slaběji červeným tónem, týmž jako tryphonukleus. Sferickä forma a homo- 14 XXXIII. Václav Breindl: genní struktura kinetonukleu jsou touto methodou nejpatrnější: V centru jeví prosvitající místo, kdežto při obvodu, kde hromadění barvy a oblost lomí paprsky, je tón kinetonukleu temně červený. Nejpatrnější distinkce ento- a ektopiasmy je však po methode Heindenhainově, jíž se barví šedivým tónem i periplast. V ektoplasmě se často objevují velmi malá granula. Dělících forem u této variety nenalezl jsem ani v jediném případě. Trypanosoma pereae Brumpt. T. I., f. 1.—8. Materiál pocházel z řek Sázavy, Labe a Orlice; pak z po- bočných orlických jezírek a z jihočeských rybníků. Zkoumání krve dálo se též u malých okounü, většinou však byli prohlížení okouni po- hlavně dospělí. Při srovnávání různých lokalit jsem shledal, že individua z řeky Sázavy jevila infekci malou a ne častou. Velké formy byly infikovány pokaždé, formy prostřední a malé málokdy (a v tom případě bylo obtížné nalézti parasity jak v čerstvé krvi» tak zvláště na barvených praeparátech). Ve většině jsem však u těchto druhých forem vůbec infekce neshledal. Naproti tomu materiál z řeky Orlice byl infikován pokaždé a hojně. Formy veliké měly infekci značnou, formy prostřední a malé početně menší. Hojnější infekci kromě prve jmenovaných měli okouni z Orlických jezírek. Z říčního materiálu negativní výsledky byly u okounů vltavských. Materiál rybničný rovněž nevykazoval (časté a hojné) infekce, což překvapuje vzhledem k poměrům u jiných specií ryb. Okouni, prohlížení v červnu a červenci, nejevili vůbec infekce, v říjnu a listopadu jsem konsta- toval parasity v jediném z dvaceti okounů. Parasiti za živa pozorování ve fysiologickém roztoku jeví ony charakteristické pohyby Trypanosom bez nějakých zvláštních detailů. Tělo flagellatovo je za živa dosti široké a proti formám z kapra, lína a karasa značně veliké. Pohyby dějí se kontraktilně, rychle za sebou, bez směru pohybu, takže parasit sebou vlastně mrská na jednou místě.: Proto vlastní pohyb lze snadno po- zorovati. Za to přílišná rychlost pohybu je na závadu pozorování vnitřní struktuvy. Undulující membrána splývá s ostatním tělem a teprve ve chvíli zmírání parasitova se jeví jako průsvitnější ektopla- smatická lamella proti hustější homogenní endoplasmě. Kinetonukleus zřetelný jako tmavý světlolomný bod, trophonukleus jako u jiných specií nezřetelný. Za živa lze rozeznati analogicky dle forem u kapra dvojí tvary: jedny značně široké, druhé delší a užší. Na širších formách je tělo vzezření kompaktního, nějaké differenciace těla a undulující membrány není. Za to opak lze zříti u forem užších. U nich je toto Trypanosomy a trypanoplasmy některých ryb českých. 15 rozlišení patrné i při živém pohybu. Jedná se tu o rozdíly týkající se plasmy. Délka bičíkův u obou forem je stejná. Nějakých přechodních tvarů jsem nenalezl. Tuto přítomnost dvojí formy jsem poprve shledal u individuí z řeky Sázavy, při čemž jsem konstatoval vedle rozdílů, týkajících se velikosti, rozdíly vnitřní struktury. Naopak na materiálu z řeky Orlice a na materiálu rybničném jsem shledal dualitu forem, týkající se hlavně vehkosti. Rovněž nebyla nápadnou rozdílnost v celkové kompaktnosti. Ale ani při tomto materiálu jsem neshledal forem přechodních. Délka bičíků rovněž stejná. Tuto specii pozoroval v krvi okouna již DANILEVSKY a po něm jiní. BRuMPT roku 1906 po- pisuje tuto formu jako novou specii takto: „Ce parasite mesure 57 u de longueur totale, dont 16 « pour le flagelle, et 3 u de large. Le blépharoplaste est à 1u°5 de Vextrémité postérieure. Le noyau se trouve à égale distance de la racine du flagelle et de la partie po- stérieure“. Co se týče délky, shledal jsem pro veliké formy délku 40 u, šíři 3, pro formy kratší a širší délku 28—32 u, šíři 4 u. Délka bičíku u obojí formy 16—18u. Na barvenÿch praeparätech shledáváme vnitřní strukturu. Především objeví se zřetelná diferenciace ektoplasmy a entoplasmy. Entoplasma je hustší, béře proto temný tón a súžuje se k oběma koncům těla. Ektoplasma je hyalinnější, má slabý modrý tón. V entoplasmě jsou pak granula různé velikosti a různého množství. Barví se plasmaticky. Rozdíly v granulaci plasmy shledal jsem hlavně u forem z řeky Sázavy. Formy kratší a širší se vyznačovaly přítomností granulí ve značném množství a roztroušených po celé délce těla, kdežto formy veliké jevily koncentraci těchto granulí kolem trophonukleu. Vedle toho jsou tato granula menší než u forem širokých. Ektoplasma barvením dle methody Romanovskyho jeví ostré ohraničení lemem barvícím se tmavěji modře. Kinetonukleus je u této formy sférický, dosti veliký a leží skoro na samém konci těla. Od něho se táhne krajové vlákno, které po krátkém barvení v silném roztoku Giemsova barviva má slabě růžový nádech, který však po delší době mizí tak, že flagellat jest ohraničen jen ektoplasma- tickým lemem. Periplastová část zvlněná krajovým vláknem jest úplně čirá. Trophonukleus je značné velikosti a leží vždy v prostřední části těla. Jeví jemnou chromatickou strukturu a barví se svrchu zmíněnou methodou růžově až červeně. V jeho středu lze často zříti buď temný světlolomný bod, nebo zase prosvitavé sférické místo, jakousi centrální vakuolu. U forem z řeky Orlice jsem shledal celkově podobnou strukturu, ale přece mohu stanoviti některé odchylky. Plasma je zde 16 XXXIII. Václav Breindl: předně: homogennější, rozlišení ekto- a entoplasmy ještě patrnější. Za kinetonukleem lze v mnoha případech stanoviti vakuolu. Kolem trophonukleu lze zříti světlejší místo plasmy, nebarvící se, jakýsi dvůrek. Vnitřní struktury jádra tytéž. Granula plasmatická jsou málo četná a nejsou té velikosti jako u forem předešlých. Celkové výsledky struktury obdržíme nejlépe po barvení v silně zředěném fuchsinu. Jim: se barví blepharoplast červeně, po delším barvení až černě, Po barvení krátkém jeví homogenní strukturu. Trophonukleus se barví © růžově, zcela distinktně od plasmy, která touto methodou se nejlépe rozlišuje. Endoplasma je kompaktní, jako kmen těla, barví se červeně a obsahuje temně zbarvená granula. Od ní přesně se odlišuje ekto- plasma, která se barví světle růžově, jeví malá granula a je krásně oděleněna od periplastu, zvlněného krajovým vláknem. Toto odčlenění je patrné jako mocné, dosti široké vlákno, probíhající celým tělem ; jest analogické onomu modře se barvícímu vláknu při methodě Romanovskyho. Toto vlákno hromaděním barviva je daleko širší a temněji zbarveno, nežli vlastní krajové vlákno, repraesentující undulující membránu. To, co se na undulující membráně nebarví, je čirý, nereagující periplast, který pro svou pružnost podléhá deformacím, působeným činností krajového vlákna. Toto se barví jaderně, krásně růžově, a přechází ve volný bičík. Podobné výsledky při studiu struktury jsem obdržel po barvení methylovou violettí. Jím endoplasma má tón temně fiaiový, ektoplasma tón slaběji fialový. Ono vlákno ohraničující plasmu jeví se právě tak zřetelně jako při methodách svrchu jmenovaných. Tropho- nukleus se barví slabě fialově s náběhem do růžova, kinetonukleus temněji fialově. Vlákno krajové a volná jeho část se touto methodou objeví slabě fialové, ale zbarvení není trvalé. Dělících forem jsem nenalezl. Trypanosoma Danilevskyi Lav. et Mesn. T.II., fig. 22.—28. a 30. Pozorovaný materiál pocházel z řek a z rybníků. Z řek hlavně z Vltavy a Orlice, z rybníků pak z jižních Čech a z okolí Prahy. Byli prohlížení kapři a líni různé velikosti, od 10cmvých exemplářův až po kapry 2—3 kilové, lini od.7 cm až po liny půlkilové. Kapři byli i hladcí i šupináči. Zevně byli prohlíženi, nemají-li na sobě piscikol neb alespoň čerstvých stop po nich. A tu srovnáváním jsem shledal, že kapři hladcí jsou daleko častěji napadäni piscikolami než-li kapři šupinatí. Z toho ovšem také lze odvoditi příčinu inaeguální infekce těchto dvou kapřích druhů. Kapři hladcí byli infikování téměř pokaždé a v každé velikosti, Trypanosomy a trypanoplasmy některých ryb českých. 17 naproti tomu kapři Supinati jen z poloviny. K tomuto rozdílu přistupuje rozdíl v hojnosti parasitů při infekci. U šupinatých kaprů jsem sice z polovice infekci stanovil, ale infekce tato, co se týče počtu parasitů, byla velmi malá. Naopak však hladcí kapři jevili infekce s hojnými pa- rasity. "Tyto rozdíly jsou zvláště patrné při prohlížení praeparátů z čerstvé krve: v krvi šupináčů jsem nalezl, někdy i po velmi dlou- hém hledání, 5—10 parasitů, pravidlem však hledání bylo s výsledkem ještě skrovnějším. Za to na praeparátech z krve hladkých kaprů bylo lze stanoviti přítomnost parasitů již při velmi zběžném prohlédání. V častých případech pak byla infekce tak hojná, že při řídkém roztěru každé zorné pole obsahovalo velký počet Trypanosom. Materiál sádkový, prohlížený ve velkém počtu, jevil velmi skrov- -nou infekci, ve většině případů pak jsem vůbec nákazy nemohl sta- noviti. Co se týče línů, i u nich jsem často shledal stopy po pi- javkách. Při prohlížení jsem však ani v jediném případě neshledal infekce počtem parasitů převyšující infekci u kapra. Materiál sádkový vůbec nejevil nákazy. Důležitým bodem je poměr infekce k roční době. V měsících teplých, v červnu, červenci a srpnu, je nákaza hojná a častá, v měsících září a říjnu jsem shledal jakousi pravidelnost i v počtu parasitův i v konstatování nákazy. V měsících chladných klesá infek- ce na minimum a u Supinatÿch kaprů se úplně ztrácí. Prohlizel jsem v této době značné množství kaprů, dospělých exemplářů, ale výsledky hledání byly vždy negativní. Rovněž negativní, skoro vždy, byly výsledky pozorování v době jarní. Materiál prohlížený v dubnu, květnu jevil jen v málo případech nákazu. Z toho je tedy patrno, že maximum infekce spadá do letní doby, minimum do jarní a zimní, Pozorování tohoto flagellata je proti jiným speciím daleko snad- nější, protože infekce je častá a parasiti velmi hojní. Za živa pozo- rován neliší se tento druh od jiných Trypanosom. Jeho pohyby jsou prudké, mrskavé, celé tělo jeho se často svine v klubko, hned se zase rozvíjí, a to se stále opakuje. Při tom se částo oba konce těla setkají uvnitř klubíčka. Směr pohybu se mění velmi často, při čemž se bičík objevuje v rovném natažení a mrskání počíná znovu v jiném směru. Vlastního skutečného pohybu tu ani není. Daleko zajímavější je po- hyb, který umožňuje pozorování specielních částí těla. Lze tak činiti na praeparátech, na něž jsme dali k tomu cíli hojně krve. Hustota krvinek brání rychlémn mrskání. Tu pohyb parasitů je daleko poma- lejší, jednotlivé složky pohybu při tom přístupné pozorování. Nejzře- telněji lze pozorovati pravidelné vlnění krajového vlákna. Vlny jeho začínají ve volném bičíku a postupují od předu na zad těla. Zde již Věstník Král. české spol. náuk, Tř. II. 2 18 XXXIIH, Václav Breindl: lze mluviti o pohybu progressivním, mrskání je velmi řídké. Upominä to na pohyb Trypanosoma granulosum, © němž jsem se zmínil při dotyčné specii. | 0 Parasiti jsou velmi resistentní, pod krycím sklíčkem jsem je mohl pozorovati několik hodin. Choväni ve zkumavce ve fysiologickém roztoku vydrželi mi 4—5 dní. Teprve rozkladem krve hynuli. Po delší době při pozorování pod krycím sklíčkem parasiti umdlévají, prudký jejich pohyb stává se volnějším, při čemž působí zřejmě většinou myonemy. Měna směru pohybu děje se v delších intervalech; zvíře se začne kroutiti v krevním seru, několikráte sebou trhne a pak pro- vádí velmi pomalé pohyby, jimiž se střídavě smršťuje a natahuje, až úplně zhyne. Jen bičík, který je nejcitlivější částí parasitova těla, několikráte v různých intervalech zavlní. Právě tak, jako pod krycím sklíčkem, ubývá intensity jich pohybů delším chováním ve fysiolo- gickém roztoku, ovšem toto zmírňování je velmi pozvolné. Prvým pozorovatelem této specie byl DANILEVSKY, po něm jiní autoři. Specificky ji určili LAVERAN a Mesnır, kteří ji též pojmeno- vali po prvém pozorovateli. Popisují ji takto: „/rypanosoma Danilevskyi mesure de 35 a 45 u de long, sur 3 u de large environ. La partie libre du flagelle a de 15 à 17 u. La membrane ondulante est large, bien plissée. Le centrosome tres voisin de Vextrémité postérieure, est assez gros. Le noyau, allongé, est situé vers la partie moyenne du corps du parasite, plus prěs, en général, de Vextrémité antérieure gue de la postérieure. Le protoplasme contient des granulations chromatigues de nombre et de volume variables.“ Jedná se nyní o specii Trypano- soma tincae, kterou popisují svrchu zmínění autoři podobně jako Trypanosoma Danilevskyi. Rozdíly těchto specif spočívají dle nich v poloze jádra, které u 7°. Danilevskyi leží spíše na předu těla, kdežto u T. tincae v partii prostřední. Týž rozdíl však nelze stanoviti na obrazech 1, 2.. Mohu konstatovati, že jsem na praeparátech z čerstvé krve nikdy nestanovil nějakých rozdílů, týkajících se velikosti těla neb délky bičíku. Na praeparátech barvených pak jsem rovněž neshledal rozdílu v poloze jádra. Poměry plasmy jsem shledal rovněž stejné u obou zástupců. Proto mám dle svých zkušeností za to, že Tryp. tincae a Danilevskyi jsou úplně totožné specie právě tak, jako tytéž specie rodu Trypanoplasma, totiž Trypanoplasma cyprim a T. Keysselitzu. Délka těla 7. Damilevskyi, měřena za živa, obnáší 25 až 28 u, šíře 3—5 u, délka bičíku 18 u. Vnitřní struktura této specie je velmi odlišná od struktury specií ostatních. Rozdíly tyto se týkají hlavně plasmy. Differenciace ekto- Trypanosomy a trypanoplasmy některých ryb českých. 19 a entoplasmatická je někdy dosti málo patrná, mnohdy i mizí. Kdežto u forem Trypanosoma percae, T. granulosum, T. cobitis plasma je silně zrnitá a obsahuje hojná granula plasmatická, je u této specie bez granulí a hyalinní. Entoplasma je málo hustší než ektoplasma. Giemsovým barvivem oddělí se nám vnitřní plasma temnějším modrým tónem od vnější plasmy, která má tón světle modrý. Touže metho- dou objevuje se kinetonukleus temně červený až modrý, je sférický a leží u většiny individuí až na samém konci těla. Trophonucleus je proti tělu značně veliký, je vždy ovální a barví se růžově až i temně čer- veně. Jeví touto methodou strukturu odlišnou od jiných. Pravidlem u něho je centrální prosvitající bod. Chromatická massa je rozložena směrem k oběma pólům, většinou však k jednomu pólu více. Tato chromatická hmota jeví zrnitou jemnou strukturu. V ní lze pak často zříti několik větších temných, tmavé červeně až černě se barvících granulí, obyčejně v počtu 4—12. Nemohu tvrditi, zda mají analogii s chromosomy. Krajové vlákno s volným bičíkem se barví světle rů- žově, ale tón velmi záhy mizí. Barvíme-li fuchsinem, kinetonukleus vynikne jako tmavě červený bod, který jeví homogenní strukturu. Trophonucleus je slabě červený. Lamella periplastová se nikdy nebarví, je úplně čirá, krajové vlákno a bičík jsou růžově zbarveny, téhož tónu jako jádro. Výsledky podobné obdržíme po methylové violetti a po Bismarkové hnědi. Methylovou violettí se tinguje i periplast, a to tónem kalně fialovým, pak v ně- kolika případech jsem shledal v trophonukleu rozestoupení chromatické hmoty ostře a rovnoměrně k oběma pólům, takže centrální místo prosvítající bylo značnější než při methode Giemsově. Bismarkovou hnědí obdrží se zase krásné výsledky v plasmě, která jeví velice jemnou strukturu. Vedle rozdílů v plasmě liší se tato specie značnou šíří těla, specielně však ektoplasmy, jako undulující membrány. . Jak na praeparátech z čerstvé krve, tak i na barvených jsem nalezl dvojí formu. Formy tyto se neliší snad délkou těla a bičíka, nýbrž šíří a zakončením těla. Jedna forma je užší a vyskytuje se převážnou většinou. Při všech infekcích jsem ji shledal jako formu převládající. Forma druhá, vyznačující se značnou šíří těla proti formě prvé, vyskytuje se da- leko řidčeji, při infekcích prostředních a malých mnohdy vzácně, při velkých nákazách dosti hojné. Obě tyto formy se kromě šíře těla liší zakončením jeho a polohou blepharoplastu. Kdežto forma užší zakon- čuje ostře a protáhle, forma širší má konec daleko tupější a širší Co se týče polohy blepharoplastu, leží tento u formy prvé na Sa- 9% 20 XXXIII Václav Breindl: mém konci těla, naopak u formy druhé je posunut značně ku předu těla. Zjev tento applikuji na podobný zjev, jejž jsem pozoroval u Try- panosoma gambiense, kde se tato dualita forem rovněž vyskytuje. Zdali jsou to differenéni charaktery pohlavní, ukáže další studium vý- voje těchto forem. Tato specie je rovněž nejpříhodnější ze všech ostatních při po- užití barvicí methody Heidenhainovy. Plasma touto methodou jeví jen slabý homogenní tón tmavý. Jádro se barví velmi silně, a po nále- žitém differencování objeví se v něm veliký, většinou celé jádro vy- plňující karyosom, který v řídkých případech je menší než obsah jádra. Kolem jádra bývá světlejší místo, jakýsi dvürek. Kinetonucleus se tinguje tmavě, černě a mívá rovněž kolem sebe světlejší místo. Kra- jové vlákno se barví slabým, tmavým tónem a lze kontrollovati, že je provázen periplastem, který touto methodou má slabý, šedivý ná- dech, vadiei mnohdy ostrosti obrazu vnitřní struktury. Trypanosoma cobitis Mithrophanow. T. IL, F. 29. Tuto specii jsem nalezl v krvi Cobitis fossilis, a to velmi zřídka. Je to jediná specie tohoto rodu, která vystupuje v počtu daleko menším a velmi zřídka u této ryby proti rodu Trypanoplasma. Všichni pískoři, které jsem prohlížel v létě 1911 a kteří pocházeli vesměs z Labe, byli shledání prosti infekce trypanosomové i trypanoplasmové. Četný materiál, který jsem prohlížel v měsících září až listopadu téhož roku, vykazoval hojnou a častou infekci Trypanoplasmy a jen velmi řídkou výjimkou nákazu Trypanosom. Již v části, týkající se povšechné infekce, jsem se zmínil o nepoměrném zastoupení obou těchto rodů u Cobitis fossilis. Ze dvaceti pískořů, pohlavně dospělých, jsem shledal pouze u čtyř zastoupení rodu 7rypanosoma. Pavasiti byli tak řídcí, že hledání jich bylo teprve po velmi dlouhé době po- sitivní. Pozorováni v čerstvé krvi ve fysiologickém roztoku jeví onen charakteristický mrskavý pohyb Trypanosom. Než přece jsem shledal něco odlišného. Mnohdy totiž lze u této specie pozorovati vedle mrska- vého pohybu jakousi vibraci celého těla, specielně však velmi zře- telně chvění přední poloviny těla flagellatova. Za živa jsou tito para- siti velmi Stibli a značně dlouzí. Stojí velikostí svou hned za Try- panosoma granulosum, nad něž však vynikají o něco větší šíří. Za živa jsem nalezl formy 50—60 u pro samotné tělo a 18—20 u pro bičík, vykazují tedy rozměry daleko větší než udal MIrHROPHANOoWw. Značně dlouhý bičík udává při pohybu směr a je dobře patrný. Blepharoplast se jeví jako tmavý světlolomný bod. Bylo-li obtížné hledání této spece Trypanosomy a tıypanoplasmy některých ryb českých. 31 na praeparätech z čerstvé krve, je daleko obtížnější na praeparátech barvených, kde jich hledání mnohdy jen náhodou vede k výsledku. Tak jsem shledal u jednoho pískoře 4 individua, u ostatních tří po 2. Struktura této spečie je zcela odlišná od jiných. Entoplasma je hustá, velmi zrnitá a značně široká, mohutná. Tato zrnitost je zcela zvlášt- ního rázu, granula jsou těsně u sebe tak, že zrnitost plasmy dělá kompaktní dojem. Největší granula jsou kolem jádra, směrem k oběma koncům jsou naopak daleko menší. Barví se obojí plasmaticky. Ekto- plasma je úzká, je hyalinnější a jeví ostré kontury pouze při dotyku svém s periplastem. Kinetonukleus je značně veliký, sférický, sploš- tělý a leží dosti daleko od konce těla, takže část za ním je dosti dlouhá, protáhlá. Značně veliký je trophonukleus, který je ovální, vý- jimkou sférický. Leží vždy v prostřední partii těla. Vnitřní struktura je analogická jaderné struktuře u ostatních specií. Nikdy jsem nezna- menal karyosomu. Krajové vlákno tvoří četné vlny, které však nejsou příliš hluboké; barví se světle červeným tónem jako trophonukleus. Specie tato je velmi odlišná od specie Trypanosoma barbatulae u Co- bitis barbatula, které je nepoměrně menší délkou těla i bičíku. Trypanosoma Laverani n. sp. T. IL, Fig. 19.—21. Tuto novou specii jsem nalezl v krvi Alburnus lucidus. Materiál byl výhradně z řeky Orlice a pobočných její jezírek. Ryby byly ve- směs pohlavně dospělé. "Za živa jsem pozoroval tuto specii ve fysio- logickém roztoku a shledal jsem, že pohyb její je právě tak charakte- ristický jako u ostatních Trypanosom. Nalezl jsem ji v krvi čtyř ze čtrnácti prohlížených ouklejí. Z těch dvě jevily infekci dost četnou, druhé dvě infekci dosti malou, jevící se jen na praeparátech z čerstvé krve. Za živa jsou parasiti nápadní svojí štíhlostí a délkou, hlavně však rozlišením dvou forem, které se nijak neliší pohybem, za to však velikostí a vnitřní strukturou. Forma dvojí, menší a větší. Forma menší je současně širší, forma větší užší. Za živa je distiukce tato na prvý pohled patrna, hlavně šíří undulující membrány jako části ekto- plasmatické. Ze známých specií jeví tato forma největší podobnost se specií Trypanosoma Danilevskyi, ale liší se od ní hlavně strukturou plasmy a velikostí. Rozlišení plasmy je dvojí: u formy větší je plasma homogenní, distinkce ekto- a entoplasmy je zřejmá. Methodou GIEm- sovou se entoplasma barví tónem tmavě modrým, ektoplasma světle modrým. Plasma této větší formy je hyalinní, úplně bez granulí. U formy menší je naopak plasma silné granulována. Granula jsou značně veliká, větší než u Trypanosoma granulosum a jsou k sobě D XX XEN. Václav Breindl: hustě seřazena. Probíhají v celé entoplasmě, specielně však v partii přední a směrem k jádru. Trophonucleus leží u obou forem na rozdíl od Trypanosoma Danilevskyi v partii prostřední parasitova těla, je ovälni a značně veliký. V něm leží, a to pravidlem po strand, ale směrem ku přídě těla, veliký, sférickÿ karyosom. Trophonukleus jeví analogickou strukturu jako u jiných specií, barví se růžově; naproti tomu karyosom, který má hustou sítivovou strukturu, barví se sytě čer- veně. Kinetonukleus je novým odlišným charakterem této specie. Je značně veliký, leží téměř na samém konci těla a jeví homogenní strukturu. Je sférický. bičík je kratší než u jiných Trypanosom. Je obyčejně 10—12 u dlouhý. Vakuola za kinetonukleem je skoro pra- vidlem. Délka této specie obnáší: u formy větší 44 u pro tělo bez bičíku, 10—12 u pro bičík, šíře 3 u; forma menší měří 34—36 u pro tělo, 10—12 u bičík, šíře 4 u. Je tedy tato specie skoro 0 20 u delší než Trypanosoma Damilevskyi. Forma menší odpovídá v čerstvé krvi velikosti asi Trypanosoma Remaki var. magna, forma větší Trypano- soma percae. Co se týče infekce jsou parasiti nečetní a nákaza u rodu Alburnus procentuálně velmi malá. Materiál, který jsem prohlížel v chladných měsících, nejevil ani v jediném případu nákazy. Diagnosa: Trypanosoma Laverani sp. n.: Dvě formy, větší a menší. Velikost 34—44 u pro tělo, délka bičíku 10—12 u. Značně veliký karycsom, rovněž značný kinetonukleus. Forma menší je pře- vážnou většinou, forma větší řidší. Hostitel: Alburnus lucidus. Novou tuto specii jsem nazval Trypanosoma Laveram na počest slovutného francouzského parasitologa A. LAVERANA. Trypanoplasma cyprini M. Plehn: T. II., fig. 34. Trypanopiasma cyprini za Živa pozorována ve fysiologickém roztoku je proti Trypanosomám nepoměrně řídká. Ve většině pří- padů, v celé krvi, již jsem nechal z ryby vytéci do fysiologick&ho roztoku, jsem nalezl nejvýše 2—3 individua na celém praeparátě, Trypanosom naproti tomu hojně na každém zorném poli. Trypanoplasma má zásadní charakteristické vlastnosti, jimiž se v čerstvé krvi velmi snadno dá rozeznati od Trypanosom. Je to v prvé řadě specielně u této specie (mám na zřeteli ovšem formy dospělé) velikost, jíž se liší. Měřil jsem tuto specii Trypanoplasmy u kapra i lína (Trypano- plasma Keysselitzii) v čerstvé krvi současně s Trypanosomy a shledal jsem, že Trypanoplasma u týchž ryb jest o jednu třetinu délky těla větší než Trypanosoma. Délky bičíku ovšem v to nepočítám. Vedle délky těla liší se značně i šíří. Šíře trypanoplasmy je téměř dvojnásobná OI Trypanosomy a trypanoplasmy některých ryb českých. 2 než šíře téla u Zrypanosoma Danilevskyi. Undulující membrána jako část ektoplasmatická je méně oddělenější, meze mezi ní a vlastní tě- lovou plasmou jsou málo zřetelné. "Tělo parasitovo dělá dojem větší kompaktnosti než u Trypanosom. Dalším rozdílem obou rodů je od- lišný tvar těla. Při svých pozorováních nalezl jsem vždy tělo trypanoplasmy na obou koncích zakulaceno. Nikdy jsem při pohybu jeho nenalezl, že by vycházelo v hrot. Přední část pak za živa je poněkud užší, než část zadní, po fixaci je tomu však naopak. Specielně u této specie pozorované u kapra i lína odporuji sdělením druhých autorů, kteří tvrdí, že při pohybu je zadní konec ostrý, přední tupý. Počínaje druhou třetinou od předu těla je parasit všude skoro stejně široký, jen v prvě třetině, a to v místech, kde leží obě jádra, je tělo jeho nejširší. Při pohybu je dobře viděti, že směrem k zadnímu konci se tělo súžuje pozvolna proti súžování na předu těla, které je náhlé. Tím také za živa zřetelněji vystoupí tupost zadního konce. Za živa plasma při silném zaclonění jeví velmi zrnitou strukturu s různým množstvím granulí a při zadním konci lze pozorovati dvě stejně veliké vakuoly. Ty jeví obrysy vyložené granuly, která silně lámou světlo a tím i porušují sférický tvar vakuol. Kinetonukleus je ne- zřetelný, rovněž tak trophonukleus. Z bičíků za Živa u této specie lze dobře pozorovati jen bičík přední, ač i ten mnohdy mizí pro příliš rychlé mihání. Za živa jsou mezi oběma rody též rozdíly barevné. Kdežto Try- ponosoma Danilevskyi je téměř úplně čiré, jeví trypanoplasma nádech žlutohnědý. Trypanoplasma je daleko resistentnější vůči vnějším vlivům než trypanosoma. Proto je lze pod sklíčkem velmi dlouhou dobu pozorovati. Při tom lze pak velmi dobře postřehnouti další rozdíl obou rodů, jenž záleží v rozdílném pohybu. Kdežto jsem u všech Trypanosom pozoroval pohyb mrskavý, který, jak jsem byl už svrchu řekl, se dá srovnati s pohybem poraněného červa, pohyb, který se vyznačuje vždy rychlým měněním směru pohybu a velmi častým úplným smrsknutím a otočením kolem sebe, lze u trypanoplasmy konstatovati téměř úplný opak. Trypanoplasma se přede vším pohy- buje daleko pomaleji. Příčina toho záleží asi ve větší kompaktnosti větší šíři těla a sekundérním významu krajového vlákna jako re- praesentanta undulující membrány, rovněž pak v druhotném významu bičíků. Trypanoplasma se dále nesmršťuje tolik a tak velmi často jako trypanosoma. Konečně pak, a to zvláště vytýkám, jako důležitý bod při pozorování této specie. Ona nemění směru pohybu, jen zřídka, 24 XX XIII. Václav Breindi: nýbrž směr ten téměř stále zachovává. Proto ji lze pohodlně a dobře při pohybu pozorovati. Pohyb, jaký jsem u Zrypanoplasma cyprim pozoroval na každém místě praeparátu, mohu přirovnati k vlnivému pohybu přissáté pijavky. Parasit při pohybu je skloněn a vlny postupují od přední části těla k zádi. Při tom však nevlní jen undulující krajové vlákno s částí ektoplasmatickou, nýbrž na rozdíl od Trypanosom celé tělo. Vlnám undulující membrány odpovídají vlny těla na ventrální straně. Občas při tom nastává kontrakce celého těla, takže parasit se jeví Širší a kratší. Pak nastává znovu plné rozvinutí těla a parasit DONS v pohybu týmž směrem dále. Ve svých pozorováních upozorňuji na něco, co snad je velmi důležité. Pozoroval jsem totiž, že trypanoplasma útočí na krvinky, a to na červené. Náhodnost snad odpadá tím, že mohu sděliti spe- cialisování se parasita na tutéž krvinku. Tu přidržuje při svém po- hybu bičíkem, pak se kolem celé svým tělem obtočí, znovu rozvine a při tom stále přidržuje krvinku buď obtočeným bičíkem nebo se. klade svojí ventrální stranou k periferii krvinky, jež proto se ne- může odděliti. Chvílemi vniká do ni bičíkem, při čemž se ostatním tělem přidržuje. Zjev tento jsem pozoroval skoro u polovice všech jedinců této specie. U trypanosom jsem podobného zjevu uikdy ne- pozoroval. KEYSSELITZ týž zjev pozoroval u nejmladších stadií, kdežto v mých pozorováních se jednalo vždy o formy dospělé. Důležitým bodem je infekce. Měl jsem příležitost, jak již jsem se zmínil, pozorovati ve velkém rozměru materiál sádkový, záležející z línův a kaprů. Násada kaprův a línů, již jsem pozoroval, byla 2—3- letá. Jako výsledek mohu sděliti, že materiál sádkový je buď zřídka infikován, nebo, a to většinou, vůbec ne. Na polovině prohlédnutého materiálu jsem nákazy vůbec nenalezl, na ostatních rybách pak jsem konstatoval infekci tak nepatrnou, že jen v jediném případě jsem ji mohl. potvrditi na praeparátech barvených. A tu ještě dlužno podo- tknouti, že i při tak řídké infekci obou zastoupených rodů byl patrný poměr početnosti obou. Ve všech případech bylo Trypanosoma Da- nilevskyi daleko četněji zastoupeno než rod Trypanoplasma cyprini. V materiálu pak, který jsem prohlížel v době chladných měsíců (li- stopad až březen) jsem nikdy nemohl konstatovati přítomnost trypa- noplasmy. V měsících teplých (květnu až říjnu) jsem sice nalezl in- fekci touto specií, ale i v těchto případech odporuji opět svými nálezy nálezům, jež činil KeysseLıtz v Německu. Dle něho ve většině "případů při nákazách byl rod Trypanoplasma zastoupen nepoměrně dj: os Trypanosomy a trypanoplasmy některých ryb českých. IND SL větším počtem než rod Trypanosoma. Toho nemohu potvrditi ani v je- diném případě. Naopak ani v nejteplejších měsících jsem nenalezl tento rod alespoň dosti hojně zastoupený. V mnoha případech nákaza Trypanosom u kapra byla tak veliká, že na každěm zorném poli se jimi hemžilo, a ani v těchto případech nenalezl jsem trypanoplasmy leč v počtu nepatrném. Na barvených praeparátech, kdy trypanosomy byly při zběžném prohlížení v hojném počtu patrny, nalezl jsem ku příkladu při jedné nákaze na celém praeparátu po dlouhém hledání 8 individua. Shrnu-li výsledky, jež jsem shledal u lína, Leucisca a u štiky, vyplývá závěr, že rod Trypanoplasma v našich vodách u ryb, jež nejsou odkázány na stálý život v bahně (Cobitis fossilis), je zastoupen v míře nepatrné. Dlužno to snad přičítati poměrně malému zastoupení rybích pijavek v našich vodách (jsout pijavky ty dle KEYSSELITZE přenášečem trypanoplasmy). Že jsem nenalezl rozličných forem této specie, přičítám početně velmi malému zastoupení při infekcích. Na- lezal jsem vždy jen formy dospělé. Dlužno se zmíniti o speciích Trypano- plasma cyprini a T. Keysselitzüi. Pokud jsem mohl tyto specie pozo- rovati v čerstvé krvi a na praeparátech barvených, mohu sděliti, že jsem je shledal jako úplně identické jak délkou těla -tak i strukturou. Mic, jenž pro lína stanovil Trypanoplasmu Keysselitzii jako novou specii, připouští, že jest identická se specií 7. cyprini Plehn. Měření trypanoplasmy za živa je zcela snadné a nutné proto, žé se tělo její po fixaci značně zkrátí, mnohdy úplně stočí a zdeformuje, což ovšem na barevných praeparátech měření znemožňuje. Shledal jsem pro tuto specii u kapra a lína tutéž velikost: délka těla obnáší 40 u, šíře 5—6 u, délky bičíků v normálním stavu pro jich prudký pohyb nelze stanoviti. Na praeparátech barvených přední bičík měří 16—18 u, zadní 8—10 u. Co se týče vnitřní struktury, nikdy jsem neznamenal u této specie v plasmě cylindrickych granuli, o nichž pojednává LÉGER při Trypanoplasma varium. Rovněž jsem nepozoroval nikdy granulí pig- mentových. Plasma jeví ve svém rozložení odlišné charaktery proti rodu Trypanosoma. V zadní partii těla je nahromaděna hrubá, zrnitá plasma, která se barvivem GiEmsovým barví temněji modře, V ní jsou. roztroušena buď ojediněle neb v malých shlucích velká granula růz- ného tvaru, barvící se temnějším tónem než okolní plasma. Obyčejně mívají tón fialový. Naproti tomu hyalinní plasma, jemné struktury je v přední partii těla. Ta je za živa úplně čirá proti žluté ostatní plasmě. Týmž barvivem má tón velmi slabé modři. Entoplasma a ektoplasma jsou právě tak zřejmě rozlišeny jako u rodu Trypanosoma. Entoplasma je značné šíře a barví se temnějším 26 XXXIII. Václav Breindl: tónem. Ektoplasmatickä část má tón světle modrý, část periplastová v místech, kde jsou vlny, jest úplně čirá, nebarvící se. Těchto rozdílů struktury nevidíme ovšem na individuích, která vlivem fixace se svi- nula v klubko. Na takových jest undulující membrána charakterisována pouhým krajovým vláknem s volnou částí jeho, s bičíkem. Kinetonukleus je různé velikosti a šíře, ale celkově je odlišný od jiných specií. Je silně protáhlý, buď všude stejně široký, anebo se súžuje k oběma koncům, jindy opět jest užší v partii střední. Leží vždy na ventrální straně. Podkovovitý tvar jeho na barvených prae- parátech je zaviněn fixací. Po delším barvení má temný tón, takže jeho vnitřní struktura mizí. Barvi-li se však krátce a v silnějším roztoku, lze pozorovati vnitřní detaily. Lze rozlišovati část hyalin- nější, barvící se červeně a část, barvící se temně modře. Po delším barvení část prvá má tón modrý, část druhá tón temný a jeví mnohdy jakési zaškrcování. Ve většině případů však obě tyto hmoty vespolek splývají a tón jich zbarvení je homogenní. Jedná se tu o differenciaci plastinu a chromatinu. Kinetonukleus u této specie měří průměrem 15 u, je tedy daleko větší než u forem ostatních a rovněž i širší. Šíří se blíží specii Trypanoplasma cobitis. Je průměrně též větší než tropho- nukleus a daleko intensivněji se barví. Kinetonukleus produkuje vlastní lokomoční apparät, záležející ze dvou nestejně dlouhých bičíků. Začátek bičíků leží skoro vždy ve dvou sférických tělískách, t. zv. diplosomech. Nejsou-li zřetelně vyvinuta tělíska obě, je vždy zřetelné alespoň jedno z nich a sice to, v němž začíná krajové vlákno undulující membrány. Druhé, jež je basálním tělískem volnému bičíku, leží při ventrální straně a mnohdy splývá s kinetonukleem. Volný bičík a krajové vlákno se Giemsovým barvivem barví slabě růžově, ale ne trvale, naproti tomu fuchsinem červeně a trvale. Rozdílů v tlouštce bičíků jsem nepozoroval. Trophonukleus leží na dorsální straně, jest oválný, někdy pro- táhlý. Giemsovou methodou se barví slabě růžově, fuchsinem slabým tónem červeným. Struktura jeho je sítivová. Vnitřních detailů, chro- mosomů, jež uvádí KevsseLitz, jsem nikdy neshledal. Ani karyosomu jsem těmito methodami nenalezl. Vzhledem k důležitosti otázky považuji za nutné zmíniti se o pathologických zjevech, jež jako následek této specie uvádí KEYSSELITZ. Je to předně bledost žaber. Z vnitřních orgánů jsou ledviny velmi bledé, chudokrevné, měkké, játra rovněž tak, ledviny mimo to | Trypanosomy a trypanoplasmy nekterych ryb českých. 97 jsou nabubřelé. Srdeční sval je měkký a křehký. Tukovä hmota v le- beční dutině razí a ustupuje čiré tekutině. Krev je bledší než u indi- viduí normálních, je jí méně a obsah vody se v ní zvyšuje. Počet červených krvinek silné klesá, naproti tomu se zvyšuje počet bílých krvinek, specielně amoeboidních leukocytův. U takovýchto individuí recidiva trypanoplasmová způsobí smrt ve 3—12 dnech. Individua, jež byla rozmnožení parasitův ušetřena, hynou stupňující se anaemif, Trypanoplasmy při těžkých infekcích s řídkými Trypanosomy jsou v krvi, lymfé a ve všech orgánech. Jejich počet převyšuje někdy značnou měrou počet erythrocytü. Ve vlásečnicích na nejrůznějších místech těla pozoroval KevsseLitz parasity v čilém pohybu a v tako- vém množství, že zabraňovali proudění krve. Týž autor během svých pozorování jen ve třech případech konstatoval, že onemocnělé ryby těžkou nákazu přestály, ve všech ostatních případech infekce končila smrtí. Zajímavé je, že v době tření shledal KEYSSELITZ počet parasitů malý, po. vytření však konstatoval rychlé zmnožení. Domnívá se tedy, že množení jich souvisí S processy výměny látek v těle hosti- telově. ; Trypanoplasma magnum sp. m. T. IL, fig. 33.—34., fig. 36.—44. Materiäl bral jsem z řeky Labe, pak z rybníků z jižních Čech a okolí Prahy. Formy větším dílem pohlavně dospělé. V krvi Cobitis fossilis (piskoï). Zastoupeny oba rody haemoflacellátů, Try- panosoma i Trypanoplasma. Jak jsem již uvedl v části, týkající se všeobecné infekce ryb, je rod Cobitis fossilis jedinou z mnou pozorovaných ryb, která vyka- zuje při nákaze převahu rodu Trypanoplasma nad rodem Trypano- soma. Nepoměrné zastoupení obou těchto rodů je někdy velmi značné, v častých případech je totální tak, že trypanoplasma se vyskytuje v krvi pískoře sama. Celkem však průměrná převaha trypanoplasmy jest asi tak veliká jako při nákazách u kapra a lína převaha trypa- nosom. | Materiál z řeky Labe a přítoků nejevil vůbec trypanoplasmové infekce. | Naproti tomu materiál rybničný měl ve všech případech nákazu touto specií, ovšem že v různé míře. Za živa krev pískoře, smíšená s fysiologickým roztokem, jeví, jak už bylo řečeno, oba typy flagellátů, které nelze někdy, zvláště při řídkém zastoupení obou rodů, právě pro stejnou velikost při zběžném pozorování rozeznati. 28 XXXII. Václav Breindl: Při bližším prohlédání je tato specie rozeznatelná svojí šíří a tvarem. | Odlišným charakterem je tu pohyb. Pohybuje se pomaleji a jeví obsah daleko bohatší než trypanosoma. Zásadní rozdíly proti pohybu trypanosom jsem uvedl při specii z kapra. Pozoroval jsem však zvláštnosti v pohybu, jež jsou charakteristické pro tuto specii proti try- panoplasmám z jiných ryb. Není tu ani na řídkých ani na hustých místech praeparátu zachováván směr pohybu tou měrou jako na př. u 7. cyprim. Pohyb je tu spíše välivy, ménénf tvaru těla je častější, takže objem parasita se mění v šířce i délce. Zvláště zadní konec je vleč- nou částí parasita a prodělává nejvíce změnu tvaru a objemu. Při pohybu stopy po jeho protáhlém konci vůbec mizejí. Dalším rozdílem je menší počet vln těla a krajového vlákna, jehož pohyby nejsou do té míry harmonisovány jako u rodu Trypanosoma, a proto výběžky těla činností vlákna způsobené jsou velmi značné a při tom směrem ke konci těla nepravidelnější, takže dělají dojem jakýchsi pseudo- podií. Největší výběžky těla jsou na předním konci, specielně prvá vlna způsobuje v mnohých případech zdání, jakoby měl parasit dva přední konce. Rovněž daleko lépe než u 7. cyprini jest u této specie patrný přední bičík, který dle měření je nejdelším flagellem ze všech ostatních specií. Při pohybu je téměř celý napiat, jen na konci se bičovitě lomí. Bližších struktur není viděti, jen obsah plasmy ve formě zrnité, specielně v zadní partii se vyznačující světlolomnými granuly a jedinou vakuolou. Bičík zadní je krátký, jen v řídkých případech viditelný. Jeho vlny jsou nejslabší z celého průběhu krajo- vého vlákna. Přední konec těla je tónu světlejšího a je více protáhlý, kdežto zadní je pravidlem zakulacený. Přes to, že pohyb této specie je dosti měnlivý, jeví přece snahu po směru pohybu v daleko větší míře nežu trypanosom. Jako u ostatních specií tohoto rodu, jest i zde patrný rheotropismus, což lze zvláště na praeparátech s hojnými proudy dobře sledovati. Zajímavé je rovněž pozorování dobře zřetelných myonemů, tá- hnoucích se parallelně s krajovým vláknem. Prvý z nich je nejsil- nější, ohraničuje jaksi vlastní entoplasmu. Ostatní jsou slabší. Pohyby jejich jsou úplně podřízeny pohybům krajového vlákna. Zjev ten jsem už pozoroval u T. cyprim, ale u této specie vystupuje daleko zřetel- něji. Při této specii jsem zkoušel účinky vitálního zbarvení, a to methylovou zelení a fuchsinem. Methodou zeleně methylové jsem ne- shledal zvláštních výsledků. Bližší strukturové detaily záleží v tom, že kinetonukleus má slabě zelený tón, rovněž tak bičík; tropho- Trypanosomy a trypanoplasmy nekterych ryb éeskÿch. 129 nukleus je nezfetelny a plasma je zbarvena slabym zelenym nädechem. Tuto methodu snáší parasiti velmi dobře a dosti dlouho. Methodu vitální fuchsinovou vydrží rovněž velmi dlouho, ale výsledky jsou zde lepší. Zbarvení kinetonukleu a bičíku je daleko silnější, krásně pak zbarvením vyniknou myonemy. V celku vůbec jsou parasiti tito velmi resistentní. Pod malým, krycím sklíčkem vydrží v čilém pohybu plných 12 hodin do úplného zaschnutí praeparátu. Ve fysiologickém roztoku pak vydrží snadno 2—3 dny. Zajímavé je pozorování této trypanoplasmy, když umdlévá. V té době není již tu oněch charakteristických trhání a měnění tvaru a směru, nýbrž je to jakési válení se v seru krevním. Totální kontrakce jsou méně častější a čilé tělo parasitovo se již nerozvi- nuje do plné délky, kteréž ubývá s přibývající šíří. Jen bičík stále sleduje ještě směr pohybu a je napiat v celé délce, Tělo však se začne šroubovitě svinovati, a to několikráte kolem své osy. Při tom šíře jeho dosahuje maxima. Uvádím zmírání této specie hlavně z toho důvodu podrobněji, že na prvý pohled srovnáváním těchto zjevů s obrazy MITROPHANO- wYMI poznáme, že jeho druhou a třetí varietu, o níž jsem se zmínil v části historické, dlužno identifikovati s naší specii trypanoplas- movou ve stadiu zmírání. To prvý postřehl KeysseLitz, neměl však na pozorovaném materiálu příležitosti prakticky se o tom přesvědčiti. Domnívá-li se však týž autor, že se to týká pouze vyobrazení c, d, tvrdím, že totéž platí pro vyobrazení b, kde na prvý pohled zaráží neobyčejná šíře těla, čehož jsem nikdy při Trypanosoma cobitis ani v době zmírání, ani po fixaci neshledal. Výběžky plasmy naznačené u MITROPHANOWA na obraze d pokládám za identické s postranními vlnami těla, specielně pak s vlnou první. Trypanoplasma cobitis měří za živa 50 u, je tedy největší spe- cií tohoto rodu. V tuto délku nejsou započítány bičíky, z nichž přední dosahuje značné velikosti 22—28 u. Zadní bičík i na fixovaných prae- parátech zřídka viditelný měří 10—12 u. Na barvených praeparátech vystoupne charakteristická struktura. Uspořádání plasmy jest analogické jakou 7°. cyprini. Na předním konci těla je plasma úplně hyalinní a po všech barvicích methodách zůstává nezbarvená. Naproti tomu v zadní partii těla jeví plasma stupňující se množství temně se bar- vících granulí. Avšak ani u této specie jsem nenalezl cylindrických granulí LÉGEROVÝCH po žádné methode. Plasma rozlišena v ento- a ektoplasmu. Entoplasma je dosti široká, barví se temnějším tónem než ektoplasma, která je značné šíře a všemi methodami má tón 30 XXXII. Václav Breindl: světlejší. Periplastová část undulující membrány v místech, kde jsou vlny, jest úplně čirá. Všemi methodami lze jasně zříti myonemy. Zvláště fuchsinem prvý z nich má tmavý červený tón, Giemsovým barvivem tmavě modrý tón, methylviolettí tón fialový. Struktura jejich se zdá granulovanou a je dosti kompaktní. Prvý myonem se táhne parallelně s kinetonukleem, začíná v místech basálních diplosomat a mnohdy ohraničuje entoplasmu; jindy lze sledovati polobu tří až čtyř myonemů v entoplasmě. Metho- dou Heidenhainovou právě tak, jako methodou Giemsovou je sice plasma také rozlišena v ento- a ektoplasmu, ale rozlišení není již pa- trné tak ostře jako po fuchsinu. Prvou methodou má plasma vnitřní tón tmavý, ektoplasma tón slabý. Myonemy se barví odlišně. Jeví se jako jemná vlákna, zvláště pak prvý myonem, kolem něhož s obou stran plasma je čirá. Granulovanost dělá dojem větší homogennosti. Jemnost granulace je naopak nejlépe zřetelná methodou Giemsovou, kde granula jsou tmavějšího tónu než plasma a jsou tím ostře odli- šena. Touž methodou však mnohdy rozlišení vnitřní a vnější plasmy je málo zřetelné. V samé plasmě lze někdy pozorovati vakuolu, a to blíže kinetonukleu, ležící stranou něho. V jednom případě jsem ji shledal značně velikou a vyloženou granuly. Kinetonukleus je protáhlý a značně široký. Délkou odpovídá asi délce kinetonukleu u sp. Trypanoplasma borelli, je však proti němu daleko širší. Měří 10 «. Po fuchsinu se jeví homogenní, temně červeně zbarvený. Vnitřní rozlišení není tu patrné, ani různé jeho tvarové variace. Giemsovým barvivem jeví červený tón s vnitřní granulovanou strukturou. Tato granula jsou snad obdobná chromosomům. Po methyl- violetti má tón tmavě fialový až černý a mnohdy lze v něm zříti m Chromaunn: Kolem Se bývá PO světlejší po methodě Rnb Je zetolný ostře ve svých konturäch. Jeho velikost je poměrně k délce těla malá. Je však značné šíře. Barví se tónem tmavě šedým až úplně černým. Ve většině případů jeví homogenní strukturu. V mnoha případech však je patrná vnitřní diferenciace. Jeho struktura obsahuje granuloväni; tato granula jsou značné velikosti a v malém počtu. Takové stadium je řídké. Jako velmi řídký případ uvádím, kdy se kinetonukleus jeví v podobé pěti nestejně velikých dílů, navzájem odškrcených. První část jeho je sférická, druhé dvě těsně u sebe a větší než prvá, pak část čtvrtá sférická a značné velikosti, a posléze velmi protáhlá súžující se část pátá. Celek je v slaběji se barvícím substrátu. Jindy zase kineto- Trypanosomy a trypanoplasmy některých ryb českých. 31 nukleus je značně menší, měřící 6—8 u, podkovovitě ohnutý, velikost trypanoplasmy však při tom stejná. Ke kinetonukleu přiléhají dvě diplosomata; ta se fuchsinem barví červeně a zdají se menší než po methodě Heidenhainově. Také v těchto basálních tělískách jsem v několika případech na- lezl rozmanitou formu a velikost. Kinetonukleus byl značně menší než normálně a diplosomata byla od něho vzdálena velmi značně, byla daleko větší než průměrně, sferickä a sebe se těsně dotýkající. Bičíky se všemi methodami barví zřetelně, po method& Heidenhainově lze však zříti rozlišení centrálního vlákna, které se barví tónem tma- vým, a obalnou vrstvu, která se barví šedivé, nejasně. Trophonukleus leží vždy na dorsální straně, obyčejně v partii přední, skoro souběžně s kinetonukleem. Leží v ektoplasmě, mnohdy se dotýká až krajového vlákna. Je silně protáhlý, ovální a tak veliký (někdy i větší) jako kinetonukleus. Jeho struktura je homogenní; fuchsinem béře tón slabě červený, Giemsou růžový, jen velmi zřídka s pólovými místy temnějšími. Methodou Heidenhainovou jsem v jed- nom případě stanovil ovální karyosom, zabírající asi polovinu obsahu jádra a ležící v jeho centru. Diagnosa: Trypanoplasma magnum sp.nov.: Délka 50 « pro tělo, 22—28 « přední bičík, 10—12 u zadní. Kinetonukleus značně široký, poměrně krátký. Trophonukleus protáhlý s jedním, oválním karyosomem. Cylindrickä granula chybí. Hostitel Cobitis fossilis. Trypanoplasma Borelli Lav. et Mesn: T. IL, Fig. 32. Tato specie byla první známou specií rodu Trypanoplasma. Je- jími objeviteli byli LAVERAN a MESNIL, kteří její přítomnost konstato- o vali v krvi velikého počtu Scardinius erythrophthalmus, a to zastou- penou velmi řídce. Nalezl jsem ji v několika exemplářích rodu ZLeu- ciscus, prohlížených v letních měsících roku 1911. Materiál ten po- cházel z řeky Orlice a pobočných jezírek. Týž rod rybí, prohlížený z řeky Sázavy v létě 1910 ve velikém počtu (na 40 individuí) nejevil vůbec nákazy. Infikované ryby z Orlice byly vesměs pohlavně dospělé, velikosti 20—25 cm. Co se tyče hojnosti parasitů, byli tito přítomni ve velmi skrovné míře. V čerstvé krvi pozorována jeví tato specie tytéž charaktery pohybu jako specie ostatní, je však proti nim daleko menší. Měří totiž za živa 20—30 u pro tělo, 15 « pro přední a zadní bičík. Vnitřní struktura za živa záleží v tom, že plasma je neobyčejně jemně granulována na rozdíl od granulace jiných specií. Proto má též v čerstvém stavu čirejší nádech. 32 XX XIII. Václav Breindl: Na barvených praeparátech vystoupí tato struktura, odlišná od jiných, daleko zřetelněji. Kinetonukleus je slabý, protáhlý, daleko však užší než u T. cyprini a T. cobitis. Je homogenní, zaškrcení jsem nepozoroval. Velikost jeho kolísá mezi 7—10 u. Trophonukleus leží na straně dorsální, barví se Giemsovým roztokem slabě růžové proti temně se barvícímu kinetonukleu. Rozlišení karyosomu jsem neznamenal. Struktura plasmy na barvených praeparátech záleží v její hyalinnosti. Rozlišení ekto- a entoplasmy není tou měrou vyvinuto jako u jiných specii.. Entoplasma je pouze nepatrně tmavšího tónu než ektoplasma, která z ní většinou přechází neznatelně. Granulace v entoplasmě neobyčejně jemná. Po velikých gra- -nulech, jež jsou typickým zjevem 7. cyprini, cobitis nebo T. Gurney- orum, není stopy. Na krajovém vláknu na fixovaných praeparátech lze zříti pravidelné, stejně veliké vlny. Bičíkový apparát záleží ze dvou flagell, kteráž u této specie na rozdíl od specií ostatních měří stejně. Myonemy nejsou zřetelné. V zadní partii těla jsem v řídkých přípa- dech nalezl malou vakuolu. Trypanoplasma Gurneyorum Minchin: T. II., fig. 31. Tuto specii nalezl MixcHiN v krvi štiky. Popisuje ji takto: „Oc- curs under two forms, ordinary and large; trophonucleus near middle of body, with single karyosome; kinetonucleus compact or drawn out, large; anterior flagellum of moderate length; free portion of posterior . Hagellum very short. Host, Esox lueius.“ Tato specie přichází v krvi štik současně s rodem Trypano- soma (Remaki var. parva a magna). Shledal-li Mincam tuto specii jako četnou, a ve všech prohlížených štikách, ba v jednom případě jako formu výhradní, mohu já jako výsledek svých pozorování sděliti, že jsem v převážné většině infekce touto specií vůbec neshledal. Bez- pečně jsem ji zjistil toliko ve třech štikách, pocházejících z Orlice. Zkoumání se dálo v červenci a srpnu. Nálezy v chladných měsících byly vesměs negativní. Co se týče hojnosti těchto parasitů, musím výsledky pozorování navázati na pozorování n kapra a jiných ryb; jsou totiž trypanoplasmy vždy tak řídké, že jest hledání jich velmi namáhavé. Jako doklad uvá- dím, že na praeparátech z jedné štiky, jež za živa jevila slabou ná- kazu této specie, jsem teprve po měsíci nalezl jediný její exemplář. Pozorování za živa je ve výsledcích analogické jiným trypanoplasmám. Jen jest menší než specie cyprini a cobitis, o něco větší než 7. bo- v na à: en Trypanosomy a trypanoplasmy některých ryb českých, 33 relli. Za Ziva jsem měřil několik individuí 30 x pro tělo, přední bičík 16—18 u, zadní 8—10 u. Na kolorovaných praeparátech je zřejmé ostré odlišení ento- plasmy a ektoplasmy. Entoplasma jest hustší, granulovanejsi, ale jest užší než u jiných. Ektoplasma je značně široká, v celé délce homo- genní struktury, s málo menšími granuly. V ní probíhají myonemy, krásně zřetelné, v počtu čtyř a táhnou se souběžně s krajovým vláknem. Kinetonukleus je silně protáhlý, ale je značně užší než u specie cyprim a cobitis. Blíží se asi kinetonukleu 7° borelli, ale je delší tohoto. Ani v jediném případě jsem neshledal oválného, skoro sférického kinetonukleu, jak sděluje MincHix. Jeví temnou nezaškrco- vanou strukturu se světlejším plastinem. Trophonucleus ovální, spíše sférického tvaru, jeví jemnou granulovanou strukturu. Rozlišení dvojí formy jsem nenalezl, avšak to přičítím velmi značné řídkosti parasitü. Seznam literatury: E. Brumpr: Sur quelques especes nouvelles de Trypanosomes, parasites des Poissons d’eau douce. C. R. Soc. Biol. Paris 1906 p. 160-162. E. Brumpr: Description de quelques espèces de Trypanoplasmes des Poissons d’eau douce. Ibidem p. 162—164. CRAwLEY HowaRD: Studies on blood and blood parasites 1909, Daxirevsky: Zur Parasitologie des Blutes. Biol. Centralblatt 1885. Dorteın: Lehrbuch der Protozoenkunde 1909. HARTMANN und PRowazek: Blepharoplast, Caryosom und Centrosom. Arch. für Protistenk. Bd. X. 1907. Horer: Handbuch der Fischkrankheiten 1904. CuaracHhnırow: Recherches sur les parasites du sang. Charkov 1888. Keysserrz G.: Über flagellate Blutparasiten bei Süsswasserfischen. Sitz. Ber. d. Ges. naturf. Freunde. Jahrg. 1904, No. 10. KeysseLirz G.: Generations- und Wirtswechsel von Trypanoplasma borelli Lav et Mesn. Arch. f. Protistenk. Bd. VII. 1906. Keysserirz G.: Über die undulierende Membran bei Trypanosomen und Spiro- cháten. Arch. f. Protistenk. Bd. X. 1907. Laverax et Messın: Des Trypanosomes des Poissons. Arch. f. Protistenk. Bd. I. 1902. Laveran et Mesnın: Trypanosomes et Trypanosomiases. 1904. LéceR: Sur la structure et les affinités des Trypanoplasmes C. R. de. Soc. 1904. = Sur les Hémoflagellés du Cobitis barbatula L. Ann. de l’Université de Grenoble 1905. Mixc#ix E. A.: Observetion on the flagellates parasitic in the blood of freshwater fishes. Proceedings of the Zoological Society of London 1909. Věstník Král. české spol. näuk. Tr. II. os 34 XXXIII. Václav Breindl: MrrRorHaNow: Zur Kenntniss der Hámatozoen. Biol. Centralb. 1884. Bd. III. p. 39. M. Preux: Trypanoplasma cyprini n. sp. Arch. f. Protistenk. Bd. III. 1904. G. Sexx: Der gegenwärtige Stand unserer Kenntnisse von den flagellaten Blut- parasiten. Arch. f. Protistenk. Bd. I. 1902. SCHAUDINN: Generations- und Wirtswechsel bei Trypanosoma und Spirochaete Arb. a. d. kais. Gesundheitsamte. Bd 20. 1904. Vysvetlivky tabuli: Tabule I. Fig. 1—8. Trypanosoma percae. Různé formy. Fig. 9—12. Trypanosoma granulosum. 10, 11 formy menší, 9, 12 formy veliké, Fig. 13, 15, 18. Trypanosoma Remaki var. parva. Fig. 14, 16, 17. Trypanosoma Remaki var. magna. Tabule II. Fig. 19—21. Trypanosoma Laverani: fig. 19 forma úzká delší, fig. 20, 21 forma kratší, Širší, : Fig. 22—25. Trypanosoma Danilevskyi: fig. 22, 23 z kapra, 22 forma široká, 23 úzká. i Fig. 22- 25. barveny Giemsou. Fig. 24, 25 z lína, 24 forma široká, 25 úzká. Fig. 26. Trypanosoma Danilevskyi: Kinetonucleus po Heidenhainu. FU De 28 RE à, Trophonucleus po Heidenhainu. Fig. 30. 3 - p z kapra, barveno Heidenhainem. Fig. 29. Trypanosoma cobitis. Fig. 31. Trypanoplasma Gurneyorum. Bag 132 00. 9 borelli. Fig. 34. Trypanoplasma cyprini. Fig. 35. Trypanosoma granulosum, myonemy, Giemsa. Fig. 33, 36, 37. Trypanoplasma magnum, 33 fuchsin, 36, 37 Heidenhain. Fig. 38—44. Trypanoplasma magnum: 38, 39, 40, 43, 41 různé formy kinetonukleu po Heidenhainu, touž methodou fig. 41 trophonucleus s karyosomem fig. 42 trophonucleus Giemsovym barvivem. Breindi: Trypanosomy. JE Věstník Král. Č. Spol. Nauk. 1911 č.55. Breindl: Trypanosomy. Věstník Král.Č. Spol. Nauk. 1911 £. 55. XXXIV. Über die intracellulare Agglutination und verwandte Erscheinungen bei Pelomyxa und anderen amoe- _benartigen Organismen. IV. Mitteilung. Von Antonin Stolc. Vorgelegt in der Sitzung am 15. Dezember 1911. Gegenstand dieser Mitteilungistder Versuch, die chemische Beschaffenheit des Milieusim Protoplasma der Pelomyxa zu bestimmen. Ich hielt es für zweckmässig, die chemische Reaktion im Proto- plasma der Pelomyxa zu untersuchen, um die Natur des intracellu- laren Agglutinins und Lysins, sowie die Art ihrer Wirkungsweise im Protoplasma der Pelomyxa einigermassen beleuchten zu können. Ich nahm eine Anzahl von Stoffen bestimmter chemischer Zu- sammensetzung, brachte dieselben in den Körper der Pelomyxa und verfolgte hierauf genau ihr Verhalten im Protoplasma der Pelomyxa. Auf diese Weise wurde eine Reihe von Versuchen vorgenommen, die ich hier des näheren nicht erörtern will; das Ergebnis dieser Ver- suche bildete, wie ich zugleich bemerke, die Vorbereitung zum Haupt- versuche, der die Entscheidung bringen sollte. Zu diesem Versuche benützte ich als Versuchsmaterial einen bestimmten Farbstoff, nämlich die Base des Neutralrot. Diese Base bildet gelbbraune Nadeln, welche bei normaler Temperatur im neutralen oder alkalischen Milieu keine Veränderung aufweisen, wohl aber im geeigneten saueren Milieu. Im geigneten saueren Milieu lösen sich nämlich diese Nadeln auf, die Base verbindet sich mit einem Stoffe saueren Charakters, welcher das Wesen des Milieus bildet. Auf Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. I. Classe. 1 9 XXXIV. Antonin Štole: diese Weise ensteht eine Salzverbindung, das Salz dieser Base, wel- ches als roter Farbstoff erscheint. Der Hauptversuch wurde auf folgende Weise vorgenommen : Ich nahm eine Anzahl von Exemplaren der Pelomyxa, die in einem grossen Versuchsglase gezüchtet waren, wie ich dies in meiner Abhandlung „Ueber die Verdauung und Bildung von Koh- lenhydraten bei Pelomyxa ete.“*) beschrieben habe. Eine Anzahl dieser Exemplare wurde in einem niedrigen Glasgefäss isoliert, andere dagegenin einem schmalen Glasgefäss, also aufeine Art,wieich es in der eben angeführten Abhandlung (S. 635) erwähne. Diese Gefässe warenschon früher mit Wasser aus dem grossen Versuchsglase gefüllt worden und zu den darin befindlichen Exemplaren der Pelomyxa wurden Na- deln der Base des Neutralrot hinzugefügt. Hierauf wurden beide Ge- fässe in das große Versuchsglas getaucht, wo sie eine Stunde ver- blieben. Den Exemplaren der Pelomyxa wurde so die Möglichkeit gegeben, sich der Nadeln des Farbstoffes zu bemächtigen und die- selben inihrem Protoplasma einzuschliessen. Nach Ablauf dieser Zeit wurden die Gefässe wieder aus dem großen Versuchsglas heraus- genommen und die in demselben isolierten Exemplare der Pelomyxa wurden dann mikroskopisch untersucht. Ich konstatierte, dass dieselben im Laufe der eben angeführten Zeit einen Teil des ihnen Sebotenen Farbstoffes aufgenommen haben. In ihrem Körper fand ich zahlreiche, im Protoplasma dicht einge- schlossene Nadeln des Neutralrot. Beide Gefässe wurden sorgfältigst gereinigt und mit Flusswasser gewaschen; hierauf wurden sie mit Wasser aus dem grossen Versuchsglase gefüllt und sodann wurden in denselben wieder Exemplare der Pelomyxa isoliert, die aufgenom- mene Nadeln des Farbstoffes enthielten, Schliesslich wurden die bei- den Gefässe in das grosse Versuchsglas getaucht und darin 24 Stunden belassen. Nach dieser Zeit wurden die isolierten Exemplare der Pelo- myxa abermals untersucht. Schon mit freiem Auge konnte ich sehen, dass dieselben gefärbt sind. Ihr Körper erscheint in hellem Ziegelrot. Eine genaue mikroskopische Untersuchung ergibt dann, dass das Pro- toplasma diffus rot gefärbt zu sein scheint, was auf die rote Fär- bung der feinen, im Protoplasma enthaltenen Körnchen zurückzuführen ist. Gefärbt sind ausserdem auch verschiedene, im Protoplasma verstreut *) Beobachtungen und Versuche über die Verdauune und Bildung der Kohlenhydrate bei einem amoebenartigen Orga- nismus, Pelomyxa palustris Greeff. (Zeitschrift für wissenschaftliche Zoologie, Bd. LXVIIL, 1900, S. 634 u. f.) néant cie me nn ta a do zly dé in oo n | o min ni An K V Sn Über die intracellulare Agglutination u. verwandte Erscheinungen b. Pelomyxa 3 eingeschlossene und dem Verdauungsprozess unterworfene Nahrungs- partikelchen. Im Protoplasma finden wir weiters noch Nadeln des aufgenommenen Farbstoffes, jedoch in viel geringerer Zahl als sie zuerst gefunden wurden. An den Nadeln sind Auflösungserscheinungen be- merkbar, und an einigen derselben sind Vacuolen, erfüllt mit einer klaren, durchsichtigen Flüssigkeit, ganz deutlich zu erkennen. Die Vacuolen sind kugelförmig oder in die Länge gezogen, (an beiden Enden verjüngt) und umschliessen entweder ein Ende der Nadel oder deren mittleren Teil. Die im oben geschilderten Zustande vorgefundenen Exemplare der Pelomyxa wurden abermals in beiden Gefässen isoliert, und diese Gefässe verblieben in dem grossen Versuchsglase 3mal 24 Stunden. Nach Ablauf dieser Zeit ergab eine neuerliche Untersuchung von Exemplaren der Peomyxa bereits den vollständigen Verlust ihrer Färbung. Bei genauer mikroskopischer Untersuchung fand ich in ihrem Körper nicht eine Spur mehr von Nadeln des Farbstoffes, und das Aussehen des Protoplasma ist wieder dasselbe wie vor der Aufnahme der Nadeln des Farbstoffes. l Kurze Zeit darauf wiederholte ich den Hauptversuch in einer blossin Nebenumständen etwas abgeänderten Form. Das Resultat stimmte aber vollkommen mit demjenigen des früheren Versuches überein. Aus dem hier angeführten Hauptversuche geht hervor, dass das Protoplasma derPelomyxa ein saueresAgensenthält. Dieses Agens befindet sich im Milieu, welches die Moleküle des lebenden Protoplasmas umschliesst, undes verleiht dem Milieu einen bestimmten che- mischen Charakter, nämlich den Charakter der saue- ren Reaktion. Die von der Pelomyxa aufgenommenen Nadeln der Base des Neutralrot werden im Protoplasma durch dieses Agens auf- gelöst. Dieses Agens vereinigt sich mit der Base, es entsteht eine Verbindung, die in den Vacuolen enthalten ist, welche die der Auf- lösung unterworfenen Nadeln des Farbstoffes umschliessen, und die in das die Molecüle des lebenden Protoplasmas umschliessende Milieu gelangt und hier das Material darstellt, durch welches die im Proto- plasma der Pelomyxa enthaltenen Körnchen sowie die im Körper der Pelomyxabefindlichen, dem Verdauungsprozesse unterworfenen Nahrungs- partikelchen gefärbt werden. Im Laufe der Zeit findet, wie aus dem Versuche ersichtlich ist, die Entfärbung der Körnchen und Nahrungspartikelchen dadurch statt, dass der Farbstoff aus dem Körper der Pelomyxa ausgeschieden wird, 4 XXXIV. Antonin Stole: Uber die intracellulare Agglutination x Der Körper der Pelomyxa enthält verschiedene Fermente, die ihre Tätigkeit nur uuter Mitwirkung eines Milieus von bestimmter chemischer Reaktion entfalten können. Wir müssen also annehmen, dass die Fermente, von denen wir voraussetzen, dassiein eigenem Protoplasma wirken, wie es zum Beispiel bei der Silikase der Fall ist, die wir in unserer früheren Abhandlung erwähnten, im Milieu wirken, dessen Cha- rakter durch den früher erwähnten Hauptversuchals sauerbestimmt wird. In diesem Milieu sollen auch intracellulare Agglutinine und Lysine ihre Wirkung äussern, und esist höchst wahrscheinlich, dass auch siesich in ihrer Zusammensetzung als kompliziert erweisen werden. SEZNAM ODBOROVÝ | FACHREGISTER n. z der Sitzgber. d. kön. böhm. Věstníku král. Sp. Nauk, Gesellscnh d Wisst tridy math.-prirod., za rok 1911. math.-naturw. Klasse im J. 1911. I. Mathematika, Fysika, Geometrie, Astronomie. JaroLiner Vinc., Příspěvek k osovému komplexu Reyovu. 1 obr. v textu, 10 str. — IX. = Macků B. Vliv předčasného vyhasnutí jiskry na měření utlumu. S 1 obr. v textu 27 str. — I. Mascex Grorc, Über die Kurve vierter Ordnung mit einer Spitze 2. Art. und ei- nem einfachen Wendeknoten. 14 S. — VII, PRačka, Drobné sdělení o « Herculis, 4 str. XXXI. PRocHázkA BrpŘIcH, Poznámka ku projektivnímu vytvoření ploch 2. stupně. 1 tab., 5 str. XII. ZAHRADNÍK Karer, Zur Theorie der Fokale. 16 str. — IV. II. Chemie. Krauz Cyrizz, O nové synthese aldehydu mléčného. 8 str. — X. MrruBAvER JaRosLav, Studie o výrobě minia. 15 Str. — XIV. MrrBavER JapRosLav, Drobnosti chemické, S 3 obr. v textu, 8 str. — XVII. Mıtsaurr Jarosrav, Dva výhodné způsoby technické výroby minia. S 1 obr. 4 str. —- XXII. MiLBAUER JaRosLav, O přípravě čistého orthoolovičitanu olovnatého. 26 str. — XXVI. Scauzz FERDINAND, O kyselinách oleje pryskyřicového. 17 str. — XXVI STAn&k VLaprmíR, Drobná sdělení chemická. 7 str. — XV. STANĚK VrLaprmiR, O lokalisaci betainu v rostlinách 6 str. XVI. STANER VraprmíR, O pohybu betainu v rostlinách při některých pohybech vege- tačních. 8 str. — XVIII. : VesenY Vixror, O působivosti tavidel užívaných ve sklářství. 5 str. — XXVIIL III. Geologie, Palaeontologie. Daxes J. V., On the physiography of Northeastern Australia. 18 pp. — XXXII. Kerrwer Raprm, O uloženinách třetihorních štěrků a jílů u Sloupů a Klince ve středních Cechách. S 1 vyobr. 9 str. — XXV. Purkyné R. Cyrırr, Pinus Laricio Poir in Quarzitblôcken in der Umgebung von Pilsen M. 1. Abb. 4 8. — XXI. ZAHÁLKA Béerrscav, Křídový útvar v západním Povltaví. S tabulkou a 5 obr. v textu. 88 str. — XXIII. IV. Botanika. Baupyš En., Příspěvek k výzkumu českých mikroparasitů houbových ze skupin Peronsporaceae d. By., Perisporiaceae Fr., Ustilagineae Tul. a Uredineae: Brogn. 21 str. — XX. v SmorLacHA Fr. Monografie českých. hub hříbovitých (Boletinei). 73 str. — VIII. VezexovskŸ Joser, Plantae arabicae Musilianae. 17 pp. — XI. V. Zoologie. Brrinor, Trypanosomy některých ryb českých. etc. 2. 2 tab. — XXXIII. Ceska B. a SAmBERGER, O kvasnicích, cizopasících ve vlasech člověka. 16 str. 1. Tab. — XXX. SEKERA, Emıt, Weitere Beiträge zu den Doppelbildungen bei den Turbellarien. 9 obr. v textu. 9 str. — II. | SEKERA EMIL, Studien über Turbellarien. M. 1 Taf. 38 S. — XIII SEKERA EMIL, Monographie der Olisthaneliden. Mit 2 Taf. 93 S. - XXIV. SRDÍNKO Or. O významu isogenickych skupin a řad buněčných v hyaliní chru- pavce, 14 str,, 1 tab. XXIX. Srorc Awr., Ueber intracelluläre Agglutination und verwandte Phenomäne bei Pelomyxa. III. Mitteilung. 5 S. Il. Srorc A., Über intracelluláre Agglutination und verwandte Phenomäne bei Pelo- myxa. IV. Mitteilung. S 4. — XXXIV. Sure Karer, Monographia generis Trioza Foerster Species regionis palaearcticae.. Pars II. No. 11—20. — Mit 10 Tafeln, 34 pp. — V. VespovsxY Fr., Možno-li mitochondrie vyklädati za hmotu dědivou? S 2 obr. v textu, 8 str. — XIX. Wexic JaRomíR, Vývoj blanitého labyrintu ryb kostnatých. — 51 tab. a 6 vyobr. v textu — 40 str. — VI. “ 3 R . Be « In 5 un « Ai m 5. | m & A m o A « 7 = A < ve = z bd n ie ee “+ HE Be M 14 a iR im à Hi LU HR ah HE ee fil KARA 5 ai NT an A 34 N si I CPC on A] Hrn NN ars Irish HKD A un, W ji M a U in us Re fe “ free LUE an st U LL Hu lit ht k PRALA hu RUHE ; LEUTEN deu nu HH rt Mt ad tal TES T \ hut lager ls Uda 544 it im lite ne Hs = En: al Hi je Ho Hs # (in fi ken ERIK th ni rue er He F Lite 43119 pur nil MAR pie re Bere HEIN Re A Ut Huit + et M Fe n Hart jr Haut jn | ie IN Poe ER Ban fe Hu fus tap Be : i k Hi wat N ha ee HRU nh CI pie Ů de] _ fa He { i Wie nf # Dune rt #14. y a NU mu I jai stehn AID s k 4 as pe j „ea N EIN LORS ů UV] set Mes ui HOUR DH „a el sul TV. {| Tin je Math Ah ar ut ši ARON bel skan jh bol dy SÁLEM K tě TE UNE) DM 0 Let n ls Hal nl DIPITELSE babi. Hr! Ed at UHK PT Wi) OKOLÍ M Ran un HE Ut (ue dhoennl AT "M Am NE EL GES dt en à à À an te LE T RE EE V Le MAT [EN m (A MRT de lasina its LUI KATY + ZRADA VA AVL a AUS À TL ol diel sy AT al ar ar) ern? bu Mur žil Vb “ U En GA mine an, LEE PVV bys à Man Vat sk or AM THEME jede Aaemıraın 34 rů Min an ji un Hi: Hm l Ne DE CI V Île UE Ban HR) PAL tvy La pe Lee Aa Lg Hl ht: un Miri zk EUR EE POS PUR jet bd V N AIRE ME UE I, Vel lep; byly PVO Ma An ll QUE Well rien ON [hit ran) jb! i at ba sh) Bál nános I HR Lai m A dla) At dus he haben EU PTE HITIOUAIE las LE sut T DORE! hostů AE PMU 01 TETE du re CETTE TETE south bary shod jk S) PVA BIER F pájhá sk Ci re Khriar rn LIEN LUS eier ben PLOD w ir OUT HET sb kvě ait (rent , OT 61,0 (44 raj něhy cln Vb by bi UK Věk m 401161 bob rdo4b (DIN Hit Anh ete NM 4 CH kl PRACH MOK ant A ár soc k Hi LOT TAN DRETTED VER ET LE PL) Akute nad) ‘ M boy Akne TV i Aby poby hs ah nt dar ncngpanfi HH AM Unna Ten hook be Let eh MAMAN , TOT TK ajyrk 24 TO hr MR LRO KO Veyh nách PTIT TETE ER 6 ETES) k set var sd Korán V LITE N v4 tte MAN u sh hi BORY Finn re ga i doby rá“ PAU OE PCO EEE SAVA IM DIESE TEE EHE lání + DO Pb vosk: ba ic et Kar Te tn Bat PACS he We ec hante AR ie En net Rn M He U BERN Me NE NU To jel EM On: 411 jí % n ji HET Bi alte “ A "hy HO) HET vit Ra vus + tie Mm VM re Qi rim pi Aou with CAL M N ER hi A Fe pel PRESS ih OUR il Vala) 11 p iR “ Mm) MO IHN u IL Ju He Ka VA ARD) LC at bd přát ADT DE 3 nt bahn se vě 2 is CRE berät, HEY «4 hr ot re “ini PAAR „ae ka le Ves tt | VK vl yet Pen | db “ DRLIIEL ZEN; er QE LA DER; M ji IR en anti 1 A Werks 4 MIRE M ROME) Hykieits fy K Ů PAL aient 18s ou tou NESENÍ) hrs LE À Ha agit mi à Kb ir Hat) le B „n oba by (vý AU { vd, que pr 4 N + Ka IN Ba k 4 1 CEE (T4 ki Hi HR do vw Side a HN RASE ER FRE, 2140 Parts OA yarı DEE AR svin PEN jee sat eue $4 Boby EN + ih Ole MH EN) n JU M (en Fret JE Kat jet RAA (pe i hy ga he Ina HO WE LE CAR Výběr HN SAP ET Aut kl Kohle EINE ba dore! i alta ad P dyt M AMIE TL DH (HT UL | 4 m v ANS Mn nie rs LC Hr LK IT Heure HEN RATIO ot hei NE tirs E Arme) Krk, (TMS pre tern ler Fi & HE UNS nn rty ; ji , Ro) POVÍ n ben ur OR EUTIN 2 Hu: Rat tr HAL sn vll ko PTE M À PAU PTE u Aha ae NAN A LES a PETER RM MEET TT MAT TO Bradna RUE 4! LIE! ši) diet A vu Lis NOTE OV ME CREME QU Tr DA dhran bo arg, ini Co bolet jek udi ve vba he di de RO TU [rar l OPEN DRE 14 À AC lit REA A A A 4 Vrac ap NEA We sj He jk A OY QUE pire MO MEN MAUR Hin, CENTER CAN N i B MIL pob RL N a, ah jh Alvin CAD Ne) Hl N NV) AAN CH à GENRE RR À» JA Lt Dee NN SEEN ‘ Ni 16 ei feu M N Koks