This ıs a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project to make the world's books discoverable online.
It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was never subject to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book 1s in the public domain may vary country to country. Public domain books are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge that's often difficult to discover.
Marks, notations and other marginalia present in the original volume will appear in this file - a reminder of this book’s long journey from the publisher to a library and finally to you.
Usage guidelines
Google ıs proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we have taken steps to prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying.
We also ask that you:
+ Make non-commercial use of the files We designed Google Book Search for use by individuals, and we reguest that you use these files for personal, non-commercial purposes.
+ Refrain from automated guerying Do not send automated queries of any sort to Google’s system: If you are conducting research on machine translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text ıs helpful, please contact us. We encourage the use of public domain materials for these purposes and may be able to help.
+ Maintain attribution The Google “watermark” you see on each file is essential for informing people about this project and helping them find additional materials through Google Book Search. Please do not remove it.
+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can’t offer guidance on whether any specific use of any specific book is allowed. Please do not assume that a book’s appearance in Google Book Search means it can be used in any manner anywhere in the world. Copyright infringement liability can be quite severe.
About Google Book Search
Google’s mission 1s to organıze the world's information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers discover the world’s books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web
alhttp: //books .google.com/
4
2 ANR Věstník Královské české společnosti náuk
Česká Společnost Náuk, Prague. Třída Mathematicko-Pfirodovědecká
\
AS = C4ZRom
I404(140S|
Barbard Unibersitp
FARLOW
REFERENCE LIBRARY OF
CRYPTOGAMIC BOTANY
22:
Digitized by Google
OTZUNGOBERICHTE
DER KGL. BÖHM.
GESELLSCHAFT DER WISSENSCHAFTEN,
° MATHEMATISCH- NATURWISSENSCHAFTLICHE CLASSE.
1904. VĚSTNÍK KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLECNOSTI NÄUR.
TŘÍDA MATHEMATICKO-PŘÍRODOVĚDECKÁ.
AN
VĚSTNÍK
KRÁLOVSKÉ
ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK.
TŘÍDA MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ,
ROČNÍK 1904.
OBSAHUJE 38 ROZPRAV, 8 14 TABULKAMI A 57 OBRAZCI V TEXTU.
—<LĚP—
V PRAZE 1905. SÄKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK
V KOMMISSI U FR. ŘIVNÁČE.
SITZUNGSBERICHTE
DER KÖNIGL. BÖHMISCHEN
GESELLSCHAFT DER. WISSENSCHAFTEN
MATHEMATISCH-NATURWISSENSCHAFTLICHE CLASSE,
JAHRGANG 1904.
PRAG 1908. VERLAG DER KÖNIGL. BÖHN. GESELLSCHAFT DER WISSENSCHAFTEN.
MISSION BEI FR. ŘIVNÁČ.
NE: af
F9
r 1 Ae ‘9 7 ee )
Seznam přednášek konaných ve schůzkách třídy mathematicko-přírodovědecké
roku 1904.
Dne 8. ledna. Dr. G. Eisen: An account of the Indians of the Santa Barbara Islands in California.
Prof. Dr. J. Marieaxa: O lebkách a kostrách ze Santa Rosa (Sta. Barbara Archipel) u Kalifornie. Prof. Dr. J. Barviñ: O poměru mezi exponentem lámavosti světelné a hustotou některých nerostů. Dne 22. ledna.
Dr. Eu. Mencr: Další zprávy o struktuře jader a tvoření spor bakterií.
Prof. Ant. SucHaRDA: Příspěvek k theorii Versiery a Külpovy konchoidy.
Dne 5. února.
Dr. J. MiLBAvER: O uranoselenidu a selenochromitu draselnatém. Dr. V. VEskLý: Příspěvek k poznání dinaftylkarbazolů.
Dne 19. února.
Prof. Dr. FR. Vzjpovský: O zvláštním případu fagocytosy.
Dne 4. března.
Doc. E. Voroček a Dr. VoxpRÁčEk: Dělení a isolování cukrů ze směsí.
Dr. H. Krauss: K fauně Orthopter Černé Hory s popisem nového drubu rodu Forficula.
Verzeichnis der Vortráge, welche in den vitzungen der mathematisch-naturwissenschaftlichen Classe
im Jahre 1904 abgehalten wurden.
Den 8. Januar.
Dr. G. Eisen: An account of the Indians of the Santa Barbara Islands in Cali- fornia.
Prof. Dr. J. MariRoka: Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa (Sta Bar- bara Arcbipel) bei Californien.
Prof. Dr. J. L. Banviň: Ueber die Verhältnisse zwischen dem Lichtbrechungs- exponent und der Dichte bei einigen Mineralien.
Den 22. Jänner.
Dr. Eu. Mencr: Weitere Mitteilungen über die Kernstruktur und Sporenbildung
bei den Bakterien. Prof. Ant. SucHaRDA: Beitrag zur Theorie der Versiere und der Külp’schen
Conchoide.
Den 5. Feber.
Dr. J. MiuBavER: Ueber Uranoselen und Kallamsalenachramit. Dr. V. VzsgLý: Beitrag zur Kenntnis der Dinaftylkarbasole.
Den 19. Feber.
Prof. Dr. Fr. VEjpovský: Ueber einen besonderen Fall von Phagocytose.
Den 4. März.
Doc. Eu. Voroček u. Dr. VonpRáčEk: Ueber Trennung und Isolirung von Zucker-
arten aus Gemengen. Dr. H. Krauss: Zur Orthopterentauna Montenegros, mit Beschreibung einer neuen
Forficula-Art.
VI Seznam přednášek.
A. Brožek: Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii Joly z jezera skadarského.
Dne 15. duboa.
Prof. Dr. Fr. Vrjoovský: O původu a významu t. zv. žloutkového jádra a významu centriol při umělé partbenogenesi.
Dne 29. dubna.
Prof. Dr. B. Němec: O nepoblavním splývání jader IV. K. Douin: Nové příspěvky k poznání českých druhů Potentill.
Dne 13. května. Doc. Jos. Hanuš: Příspěvek k seznání různých druhů skořice.
Dne 3. června.
Prof. Dr. J. Barvik: Geologické a hornické poznámky o kdysi zlatonosném okolí Nového Knína a Štěchovic v Čechách.
Dr. J. MATIEGKA : Zpráva o tělesných ostatcích Jana Kollára.
Dr. J. ŠeBoR: O rozpouštěcí rychlosti mědi v kyselině sírové za přitomnosti kysličníku vodičitého.
Dr. J. Srsor: O diffusní rychlosti vody blanou polopropustnou.
Č. Lana: O určení titru permanganatu draselnatého kysličníkem arsenovým a o nové methode ku stanovení hodnoty burele.
Dr. R. Vonpricex: U působení kovů na roztoky sacharosy.
Dr. J. MrmBAvER: O železe ve svítiplynu.
Dr. J. Mırsaver a R. Hac: Stanovení jodkyanu vedle jodu..
K. Doux: Třetí příspěvek k české floře jevnosnubných.
Prof. Dr. Fr. Vespovsxÿ: O významu myoblastů endovaskularních.
Dne 17. června.
Prof. Dr. H. SruRoru: O nahých plžích Dr. Mrázkem v Černé Hoře sebraných, s použitím příbuzného materialu.
M. SLavíková: O gabbrodioritu od Horních Břežan.
Jos: Vauıs: Předběžný přehled dosud z Moravy známých Myriopodů.
Dne 8. července.
Prof. Dr. J. Barvir: O poměru mezi atomovou vahou a hustotou některých prvků.
J. RouBaL: O některých zrůdnostech u Coleopter.
Verzeichnis der Vorträge. VII
A. Brožek: Variations-statistische Untersuchungen an Atyačphyra desmarestii Joly aus dem Scutarisee.
Den 15. April. Prof. Dr. Fe. VEjpovský: Ueber Ursprung und Bedeutung des sog. Dotterkerns.
Den 29. April.
Prof. Dr. B. Němec: Ueber ungeschlechtliche Kernverschmelzungen. IV. K. Dowın: Neue Beiträge zur Kenntnis der böhmischen Potentilla-Arten,
Den 13. Mai.
Doc. Jos. Hınus: Beitrag zur Kenntnis verschiedener Zimmt-Arten.
Den 3. Juni.
Prof. Dr. J. Banvié: Geologische und bergbaugeschichtliche Notizen über die einst goldführende Umgebung von Neu-Knin und Stechovic in Böhmen.
Prof. Dr. J. Marisexa: Bericht über die körperlichen Ueberreste ron Jan Kollár.
Dr. J. Szsor: Ueber die Auflösungsgeschwindigkeit des Kupfers in Schwefelsäure bei Anwesenheit des Wasserstoffhyperoxyds.
Dr. J. Seson: Ueber Diffusionsgeschwindigkeit des Wassers durch eine halb- durchlässige Membran. u‘
C. Lana: Bestimmung des Titres einer Kaliumpermanganatlösung mittels Arsen- und eine neue Metode zur Bestimmung des Braunsteines.
Dr. R. VoxoRáček: Ueber Einwirkung von Metallen auf die Saccharoselôsungen.
Ur. J. Mırsauer: Ueber das Eisen im Leuchtgas.
Dr. J. Mırsaurr u. R. Hac: Bestimmung des Jodkyans neben Jod.
K. Douis: Dritter Beitrag zur böhmischen Phanerogamenflora.
Prof. Dr. Fr. Vzspovský: Ueber die Bedeutung der endovaskularen Myoblasten
Den 17. Juni.
Prof. Dr. H. Sınkoru: Ueber die von Dr. Mrázek in Montenegro gesammelten Nacktschnecken mit Berücksichtigung des verwandten Materials.
M. SLavíková: Ueber Gabbrodiorit von Ober-Břežany.
Jos Varıö: Vorläufige Uebersicht der bisher aus Mähren bekannten Myriopoden.
Den 8. Juli.
Prof. Dr. J. Banvik: Ueber die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht und der Dichte einiger Elemente. J. RouBaL: Ueber einige Defformitáten bei den Coleopteren.
VII Seznam přednášek.
Dne 14. října.
Prof. Dr. J. Banviñ: Další poznámky o poměru mezi vahou atomovou a hustotou některých prekü. Dr. Sr. Kosrzivý: O klimatických poměrech v Beirutu v Syrii. Vyjde (1905.)
Prof. J. Sosorka: K vyšetření zakřivení body neb tečnami dané kuželosečky.
Prof. J. Sosorka: Ku konstruktivnímu řešení rovnic 2, 3. a 4. stupně.
Dne 28. října.
Prof. Dr. Fe. VespovskyY: Zpráva o mezinárodním zoologickém kongressu v Bernu. Doc. E. Voroörk a R. VoxpRáček: O dělení a isolování cukrů ze směsí. II.
Prof. Dr. F. Počra: O půdě města Prahy.
Dne 11. listopadu Doc. J. Haxvš: O působení hydrazin-hydratů v glyceridy mastných kyselin.
Dne 25. listopadu.
Prof. Dr. Fr. VEjpovský: O dvou nefridiozoích. (Vyjde 1905). A. Brožek: Variačně statistická studie na Atyaëphyra desmarestii Joly z jezera skadarského. II. (Vyjde 1905).
Dne 9. prosince.
Prof. Dr. K. PerR: Poznámka o jedné Gaussově formuli z theorie thetafunkcí.
J. RouLENA: Čtvrtý příspěvek ku floře Černé Hory.
Verzeichnis der Vorträge. IX
Den 14. Oktober.
Prof. Dr. J. Bazvié: Weitere Bemerkungen über das Verhältnis zwischen dem Atomgewicht und der Dichte einiger Elemente.
Dr. Sr. KosrLivý: Untersuchungen über die klimatischen Verhältnisse von Beirut in Syrien. Erscheint 1905.
Prof. J. SoBoTKA: Zur Ermittelung der Krümmung eines durch Punkte oder Tangenten gegebenen Kegelschnittes,
Prof. J. Sosorka: Zur konstruktiven Auflösung der Gleichungen 2., 3. und 4. Grades.
Den 28. Oktober.
Prof. Dr. Fr. Vespovs«t: Bericht über das internationale Zoologenkongress iu Bern.
Doz. Ex. Voroček u. R. VoxpnRáček: Ueber Trennung und Isolierung von Zucker- arten aus Gemengen. II.
Prof. Dr. F. Počra: Ueber den Boden der Stadt Prag.
Den 11. November. Doz. J. Hanuë: Ueber die Wirkung der Hydrazin-Hydrate auf die Glyceride der Fettsäuren.
Den 25. November.
Prof. Dr. Fr. Vespovský: Ueber zwei Nephridiozoen (Wird im J. 1905 erscheinen). A. Brožek: Variations-statistische Untersuchungen an Atyaöphyra desmarestii Joly aus dem Scutari-See. II. (Wird im J. 1905 erscheinen.)
Den 9. December.
Prof. Dr. K. PrrR: Bemerkung über eine Gauss’sche Forme) aus der Theorie der Thetafunktionen. J. RouLENA: Vierter Beitrag zur Flora Montenegros.
I.
An Account of the Indians of the Santa Barbara Islands in California.
By Gustav Eisen PhD, Correspondiug Member of the Royal Bohemian Society of Sciences Prague.
Presented the 8th Januar 1904.
Introductory.
Having been requested to write a short account of the Indians of the Santa Barbara Islands I accepted the invitation with pleasure, though with some misgivings. The fact is that next to nothing is known about these now extinct Indians, and the few notices extant are so scattered in rare books and periodicals of an evanescent nature, that it would take months and even years to gather them together. In other words our historical knowledge of the Indians is too small to be very interesting though just on that account the more valuable. There has never appeared in print any connective narrative of these Indians, and the following notes have been culled from what literature I could find without going outside of San Francisco, tögether with notes made during my visits to these islands in 1873 and 1897. At the earliest of these visits the Indians had already been totally extinct for twenty years.
While the skulls and skeletons presented to the Society were collected only on the Island of Santa Rosa, I have tbought it best to include in this account all the other islands of the channel. There can be no doubt that the natives of all these islands were at the same degree of savagery, and must be considered together, even though we
Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1
2 I. Gustav Eisen:
find that they belonged to different tribes, groups or nations, and to distinct linguistic families. I am under great obligations to Mrs Erısa MiLLER, the owner of Santa Rosa Island, for aid in procuring the speciemen presented to the Bohem. Society.
Gustav Elsen, San Francisco, California, Dec. 3d. 1093.
Contents.
1. The Santa Barbara Islands and their Extinct Indians.
2. Physical Nature and Aspects of the Islands.
3. Earliest Accounts of the Indians.
4. The Islands Considered Separately. San Clemente Island. Santa Catalina Island. Anacapa. Santa Rosa Island. San Miguel Island. Santa Barbara Island. San Nicolas Island.
5. Indians on the Mainland, opposite the Islands.
6. Indian Remains.
7. Indian Languages. -
8. Summary of Our Knowledge of the Island Indians.
9. Extinction of the Island Indians.
The Santa Barbara Islands and their Extinct Indians.
The islands known as the Santa Barbara Islands are situated outside the channel of Santa Barbara in southern California. During the early navigators’ time the spaniards designated the whole country from Mexico northwards as the „two Californias“. The lower part which we know as Lower California was called then, and is yet, Baja California. The upper part now simply called California by English speaking people was known as Alta California. The channel of Santa Barbara and its islands were among the first things to attract the special attention of the Spanish navigators upon their arrival in Alta California. This was uudoubtedly due to the greater fertility of the country, and to the splendid harbors offered by the islands. These islands are separated into two groups. The northern group consists of four islands, placed in a row parallel to the coast
An Account of the Indians of the Santa Barbara Islands in California. 3
of Point Conception. The names of these islands were principally given by Viscaino. They are from west to east: San Miguel, Santa Rosa, Santa Cruz and Anacápa, the latter being merely a rock, without harbor and without water. The southern islands are also four, but they are placed differently, being grouped in a parallelogram. The names of these islands are: San Clemente, Santa Barbara, San Nicolas and Santa Catalina. At the first advent of white man all these islands were inhabited by Indians. These have now been extinct for some time, the last one dying in 1853. Though the Indians once numbered several thousand on these islands, they became guickly exterminated after the advent of the missionaries, What caused their extermination will be refered to further on.
Physical Nature and Aspeots of the Islands.
Nearly all the islands of the group are peculiarly sheltered from the northern winds by the projecting part of the mainland „Point Conception“. The two most favored Islands are Santa Cruz and Santa Catalina, the islands of San Miguel, Santa Rosa aud San Clemente being much less protected than the others. The most violent winds on the coast of California are those from the north, north-west and north-east, these prevaling during the months of April to November, while during the balance of the year the heavy southern gales bring with them rain or even, though seldom — as during Cabrillo’s voyage — snow. From the northern winds the islands are thus protected by the mainland, while the eastern and northern shores are protected by the mountainous backbone of each island. So perfect is this shelter that during a large part of the year one may sail along the protected shores of the islands of Catalina and Santa Cruz in the frailest and smallest crafts. The surface of the ocean is here as smooth as that of a mirror, while along the shore there is an absence of surf and swell, eccept at rare occasions. This almost continued smoothness of the waters offers unusual facilities for fishing, probably unsurpassed in any part of the world. The number of foodfishes found here in large abundance is such that a very large Indian population could have subsisted on them exclusively. Among shellfish there is an abundance of abalones and clams of various kinds, while shrimps, lobsters and crabs are nowhere more plentiful on the whole Pacific
coast. 1 k
4 I. Gustav Eisen:
The physical feature of these islands is nearly the same in all. There is always a central backbone running in the long axis of the island. In the four islands of the southern group this axis runs north and south, but in the northern group it runs east and west.
The elevation ofthis backbone varies between 800 and 2200 feet giving ample protection against winds and furnishing a not inconsi- derable drainage area for various creeks. Conseguently water is to be found on all of the islands even during the dry season of the year. Owing to the height of the islands compared with the width, many of the streams have cut out deep gorges which again give shelter to small but beautifull woods of wild cherry, oak, cotton-wood, pines ete. The slopes facing the north of all the valleys are always densely and beautifully covered with bushes or even smaller trees, while the slopes exposed towards the soutb are covered with a dense mat of cacti and other desert plants.
The climate of all the islands is mild. Frost is rare or perhaps entirely unknown. During a five months stay on Catalina during the coldest season of the year the thermometer never went below 55 Fah. and ocean bathirg was possible every day.
As regards wild fruits and herbs from which Indians could nourish themselves, there are several, all found in great abundance. We will only refer to a few. The principal one is the fruit of the wild cactus of which there are several genera and species. Even now the white visitors to the islands use these cactus fruits for preserves and value them for their acid, sweetness and flavor. When we con- sider that at least one half of all the surface of the islands is covered with cactus we may judge to the number of Indians which might have for several months in the year subsisted on its fruits which are good both fresh and cooked. The wild cherry already mentioned is of more limited distribution, but we still find it in large groves on several of the islands. The fruit is as large as our large cultivated cherries, though the meat is thin and insignificant compared with ours. There are besides a number of smaller fruits and berries, to say nothing of acorns and pinenuts, suitable to fill the natural and limited wants of the aborigines.
There remains only to say a few words of the animal life on those islands. When I first visited the islands in 1873, man had made very little change and inroad in the primitive aspect of the fauna and flora. I found the shore actually swarming with two species of seals and sea-lions. One species was said to breed on the islands while
An Account of the Indians of the Santa Barbara Islands in California. 5
the other bred! in the high north and only visited the coasts during the winter season. When white poeple first visited the islands they found the coast the home of the precious sea-otter, but at my visit I saw only two or three. Of birds especially the seabirds were nu- merous and rookeries were common on every low sandy promontory. The California valley quail was common everywhere on Catalina and Santa Cruz, but has since become scarcer on account of the increase of a small wild fox. This fox is found on all the islands and must have in ancient times furnished a large part of the fur used by the Indians for dress.
The above remarks on the nature, climate and fauna of the islands suffice to show that they must have been ideal places for a native population. Nowhere on the whole coast is there any local- ity so suitable to maintain a primitive population as on these islands. Elsewhere on the mainland the Indians could only maintain themselves in a certain locality for a few months at a time. At certain Seasons they were obliged to follow the game to the plains, while at others they had to ascend the foothills and the mountains in quest of acorns etc. But on the islands the Indians could remain all through the year and still not suffer from want, as fruit, seeds, acorus, roots, fish, clams, crayfish, birds, eggs, furs and game were always plentiful at some time of the year. This abundance of food must have contributed to a greater physical development, while again the isolation of the islands would tend to make the iuhabitants less warlike, and more gentle.
Considered from a purely scientific standpoint these islands are of the very greatest interest. It has been shown lately that each one of the islands contains a number of indigenous species of plauts and also of insects. But the plants have been much more collected and I am told that the species of each island show Some slight va. riations from those on the other islands, while many are entirely distinct. Some of the most beautiful plants and trees found in Cali- fornia are indigenous to these islands and found nowhere else. I will here only mention that the truly magnificent Lyonothamnus, one of the most beautiful trees in existence, is not rare on Catalina island.
Earliest Accounts of the Indians.
We derive our knowledge of the Indians from the following main sources: Early navigators, Mission Padres, early settlers, and
6 I. Gustav Eisen:
Ethnological remains. Of the early navigators only two have anything to say about the Indians of the Santa Barbara Islands. The first navi- gator to visit the coast of California was Juan Rodriguez Cabrillo. That the account of Cabrillo's voyage is scant is probably due to the fact that he died on the voyage, and was buried in the island now known as San Miguel. There are three accounts left of his voyage, but it is not known by whom they were written. Two accounts agree almost word for word, while the third appears to have been a con- densed narrative from some other document.
Cabrillo sailed from the port of Navidad on the coast of Mexico on June 27, 1542. After having reached the coast of Baja California he doubled Cabo San Lucas and proceeded up the coast of that pen- insula. In the end of September he reached the bay of Ensenada de Todos Santos, which he named San Mateo. From Ensenada he sailed along the coast north-west-wards and discovered the three Coronado islands which he named „Las Islas Desiertas“ on account of their barren nature. On the mainland almost opposite these islands he entered the port and barbor of San Diego, which he named San Miguel. From this port Cabrillo sailed again along the coast and dis- covered the two southern islands of the Santa Barbara group. The island of Clemente he named Vittoria after one of his vessels, but did not go ashore. The island of Catalina he named El Salvador after the other vessel. Here he went ashore for a short time. Crossing over to the mainland he entered Santa Monica bay naming it Bahia de ios Fumos, on account of the many fires lit by the Indians. Off and on Cabrillo spent considerable time exploring the coast along the Santa Barbara Channel, evidently sailing up and down according to the winds. He named many of the localities as for instance Pueblo de las Canoas, Puerto de las Sardinas, Cabo de Galera now Cape Con- ception etc.
During one of these cruises he crossed over to the nothern islands which he named San Lucas. It appears that at first he mistook Anacapa, Santa Cruz and Santa Rosa, and perhaps even San Miguel, to be one single island. These islands overlap each other and from a little distance they appear as one. When he finally found that there were several islands he named the most northern one Isla de Posesion. After Cabrillo died his pilot in charge named this island after him „Juan Rodriguez“. The island of Santa Rosa was finally referred to as „San Sebastian“, while the island of Santa Cruz was named Isla de San Salvador. This confusion is probably due either to
An Account of the Indians of the Santa Barbara Islands in California. 7
the fact that each one of the vessels named the islands separately, or as Prof. Davidson has suggested, that Ferrelo forgot that the name of San Salvador had already been given to an other island. With the latter half of Cabrillo's voyage we need not here concern ourselves. It will suffice to state that Ferrelo after the death of Cabrillo reached as far north as Cape Mendocino, returning from there in haste on account of distress, and after a short visit to the islands returned to the port of Navidad April 2d, 1543.
The next navigator to visit our islands was Viscaino. Sebastian Viscaino sailed from Acapulco May 5th. 1602. Rounding Cabo San Lucas he proceeded up the coast of Baja California and passing the Island of Cedros entered the. bay now known as Sebastian Viscaino Bay. In due time he reached San Diego in Alta California and finally landed on the island of Catalina which he named Santa Cathalina. Catalina was the only island of this group that was visited by Viscaino. But Viscaino made a chart of what he found, and on this chart we find all the other islands of the group named and more or less accurately located. After visiting places on the coast opposite, Viscaino decided to defer a visit to the other islands until his return-voyage from the north. But.even in this instance illness and want of food thwarted his designs and he was obliged to hurry home without again visiting the islands. As far as we know 167 years were to elaps before an other white man was again to visit the islands. The new comers were the San’ Franciscan Missionaries who in 1769 reached California.
The principal authorities for this period are the missonaries themselves and those who accompanied them. Thus we possess nara- tives of Fray Junipero Serra, Father Boscana, Pedro Fages and espe- cially Miguel Costansó, the engineer of the first expedition. Of these accounts that of the latter is the most interesting as having been made by a layman. Unfortunately the largest part of the narrative concerns the hardships of the expedition, while comparatively little is told about the Indians.
The expedition of which Constansó was a member started in two large vessels from the port of La Paz in Baja California. Already in tbe begining of the voýage the two vessels became injured and had to be repaired in the bay of San Barnabé near Cape San Lucas. The „San Carlos“ reached at last the port of San Diego in Alta California the 29th of April 1769, 110 days out from La Paz. The other Packet „San Antonio“ had been more fortunate and altho' it had started a month later it arrived to San Diego in 59 days, the
8 I. Gustav Eisen:
lith of April. On the bardships suffered by the Spaniards we need to dwell. It will suffice to say the members of the expedition which origioally numbered 90 or more, soon dwindled down to about 16, the others dying from scurvy and other diseases. In a few moths the survivals were joined by a land expedition which had started overland from Loréto, and from this time on the exploration of the country began.
This exploration consisted principally in an overland expedition from San Diego northwards for the purpose of discoveriog anew the bay of Monterray. This expedition which was headed by the Governor Don Caspar de Pórtala, together with Don Pedro Fages and Don Miguel Costansó, passed up the coast, and missing or passing by the bay of Monterrey, finally discovered the inner bay of San Francisco. It was principaily during this journey that Costansó gathered his information about the Indians. His opinion of the natives differs considerably from that given by the missionaries, and is on the whole very favorable. His account is concise and evidently reliable, and will be refered to further on. There is no indication that Costansó or his companions visited the island, but he must have gathered considerable knowledge of their inhabitants as he refers to them several times in an indirect way. He must have freguently met with these hardy fishermen and sailors, whose skill in navigating their conoes, and in catching fish called forth the admiration of the Spaniards. The narrative of Costansó being the last accouut we possess of the Indians before they became christiauised, is naturally of greater value than that given by later explores:, who merely encountered the Indians after they already had bcen forced to leave their native haunts and settle in the missions.
The Islands considered separately.
San Clemente Island. Isla de la Vittoria (Cabrillo). The island was not named by Viscaino. The island is about 18 miles long by 3'/, miles wide. It is 1,964 feet high and is distant from Catalina 19 miles. It is visible 50 miles from the sea level. The Indians on the island were known as „Kinkapar“, and the island itself as Harasgna (according Bancroft).
At the time of Mofras 1838 there were yet Indians on this island. „They bring from there kaolin and sulfate of iron.“
An Account of the Indians of the Santa Barbara Islands in California. 9
Santa Catalina Island. Called San Salvador by Cabrillo, but named Santa Cathalina by Viscaino. Later on the Indian tribes on the island vere known ag „Pineugna“. The island is almost di- vided in two, near the northern end, forming thus two fine harbors, one on the outer and one on the inner shore. The island is 18 miles long by about 7 wide. It is 2,110 feet high and is visible 53 miles. It is 18 miles from the port of San Pedro on the mainland, and 23'/, miles from Point Lasuen. Ferrelo's as well as Viscaino's anchorage must have been on the northern side of the island at the isthmus. Cabrillo and his men went ashore and „there issued a great number of Indians, and yelling and dancing made signs that they should come ashore, The Spaniards made sign that the Indians have no fear, wbereupon these then laid their bows and arrows on the ground. The Spaniards remained there untill noon.“
Viscaino's account of the natives of this island is much more interesting. He found on the island many men, women and children, They were kind and gentle and received the Spaniards with extreme kindness. The women were handsome and honest, and the children fair and rosy and of a laughing disposition (Salmeron, Relaciones). They were in fact a fine looking race. They bad many rancherias or Indian villages, with dwellings, and they built canoes with which they hunted seal and fishes. The canoes were made of bent planks tied together with ropes and cemented with asphaltum. The Indians were such expert fishermen with spears and harpoons, that one of them went down diving and soon appeared with a fish on the point of his spear. But the most interesting part of Catalina was the Indian temple. Viscaino describes it as large and circular, ornamented with feathers of various kinds. Within the circle was an idol, painted in various colors. At the sides of the idol were representations of the sun and the moon. Before this idol the natives were accustomed to sacrifice birds, the featbers of which adorned the enclosure. There were also two extraordinary large crows (ravens) which at the advent of the soldiers flew away and perched on rocks near by. The soldiers could of course not resist shooting the birds, at which the Indians set up a wailing. Other crows seem to have been guite tame and took food from the hands of some woomen washing fish on the beach. The na- tives used many roots as foods, which the Spaniards compared with potatoes and „jicamas“. The latter are probably the roots of lilies (Calochortus) which even now are abundant on the island. With these roots the Indians traded with the natives on the mainland, to which
10 - I. Gustav Eisen:
they sailed over in their canoes which held from 8, 10, upto 20 men. The canoes were propelled with paddles.
On Viscaino's chart there is a small round cirle placed on the isthmus probably iudicating the place where stood the temple (Da- vidson), but at my visit in 1873 I found no remains of such a place. From the accounts of Cabrillo and Viscaino we may conclude that the Indians of Catalina were more advanced than the fndians on the mainland, of a geutler disposition, of a handsomer physic, and of considerable enterprise.
1 may add that to this day Santa Catalina island offers greater advantages than most of the other islands, the vegetation being more abundant and the facilities for fishing better. The harbors are such as to afford shelter at almost any time of the year. It is inter- esting to note that the islands are overrun with ravens similar to those seen by Viscaino. They are equally impudent and will approach with little fear.
In Cabrillo's and Ferrelo's account we read that: „on the other
island there are eight villages: Miquesesquela, Poele, Pisqueno, Pu- alnacatup, Patiquin, Patiquilid, Ninumu, Muoc, Pilidguay, Lilibeque.“ This account of the villages is given in connection with the north- ern islands and not in connection with Catalina. But as the writer had previously enumerated the various villages of Santa Cruz, Santa Rosa and San Miguel, and as none of these villages were found men- tioned on them, it seems to me probable that the names refer to villages on Catalina, the only one of the other islands visited by Ca- brillo and Ferrelo. „Of the ability to fish and hunt Viscaino tells as follows. They are great fishers and hunters, and catch all kinds of fish with hook, spear or net. They have long harpoons, consisting of a slender pole, to the end of which is attached a string, and to the eud of this a harpoon point. The smaller fishes were taken in their canoes, the larger dragged to shore. They hunted the seal succesfully.
Santa Cruz Island. Named by Cabrillo „Isla de San Lucas, and later Isla de San Salvador. By Viscaino it was called on the chart Isla de San Ambrosio.“ According to Cabrillo and Ferrelo the Indians called the island Limun or Limu. Cabrillo learned that the following Indian villages existed on this island: Niguipos, Maxul, Xugua, Nitel, Macamo, Nimitopal. According to Bancroft the following are names of Indian villages on this island — probably at a later period— : Maschal, Nanahuani, Sasaguel, Lucuyumu, Chalosas. And according to the same
An Account of the Indians of the Santa Barbara Islands in California. 11
author the island itself was known as Liniooh. The original authority is not guoted. | The island is 20 miles long and about 3'/, miles wide. It is 2.410 feet high and visible some 55 miles. Of the natives of this island neither Cabrillo nor Viscaino give any account. The island has once been thickly populated as is shown by the many burial grounda. Unfortunately the largest one of these was washed away in 1879 by a destructive waterspout. | Anacápa. The island of Anacápa is a mere rock, without har- bor and even without water. No vegetation can be seen from off the shore. It is the smallest of the islands of the channel. It was called by the indians „En-ni-ah-pagh“ and by Vancouver referred to as Enneeapah. The present name is probably a corruption of the Indian name. The island is 4'/, miles long, and about 980 feet high. - Santa Rosa Island. Named first by Cabrillo „San Lucas“, but later on during the return voyage referred to as San Sebastian. By Viscaino the island was marked down on the chart as Isla de Cleto. According to Cabrillo the Indians called the island „Nicalgue“. Ac- cording to Bancroft the Indian name was „Hurmal“, Cabrillo men- tions that there are three villages on the island called: Nicochi, Coycoy, and Coloco. On the return voyage they are called „Nichochi“ and „Estocoloco“. The island is 16'/, miles long by 9 miles wide. Its elevation is 1.500 feet. It contains about 50.000 acres of ground or about 73 square miles. The average height is about 600 feet, and the average length and width are 9 miles by 7"/, miles. This island is apparently less suited to sustain life than Santa Cruz and Cata- lina, but both accounts and investigations show that the Indian popu“ lation was once very numerous. The winds on the island are terrific, and there are at present only few trees even in the ravines. Water however is plentiful in certain parts, and dry seasons are scarce. At Cabrillo's visit the -island was inhabited. „It is inhabited aud the people are like those on the other islands.“ Again we read: The inhabitants of these islands are very poor. They are fishermen, they eat nothing but fish; they sleep on the ground; all their bu- siness and employment is to fish. In each house they say there is fifty souls. They live very swinishly; they go naked.“ „There is a re- gular row of islands — — —. Some are large others are small, but all are inhabited and populous, and the inhabitants trade with each other and with those on the continent. They are however very po- pulous.“ In another place we read: „They found them (Santa Rosa
12 I. Gustav Eisen:
and San Miguel islands) very populous, and these people, and all these of the coast passed by, lived by fishing, and make beads from the bones of fishes, to trade with the poople of the main land.“
San Miguel Island. Called by Cabrillo „Isla de Posesion“, but after the death of Cabrillo the island was named by Ferrelo, his pilot, after the admiral: „Isla de Juan Rodriguez“. On the chart of Viscaino the islaud is marked down as „Isla de Baxos“. Accord- ing to Cabrillo and Ferrelo the island was known by the natives
„Ciguimuymu“. In Bancroft we read that the island was called „Twocan“, but by wbat authority is not quoted.
The island is 7'/, miles long and about 700 feet high. For- merly the island was very fertile, perhaps the most fertile of all the channel islauds, but at present it is little more tlıan a barren sandy waste. There is now a rather land-locked harbor, known as Cuyler’s harbor, but even this has deteriorated on account of a land slide or earthguake taking place about five years ago. The island was once thickly populated by Indians. Cabrillo tells us „In the island of Po- sesion there are two villages: „Zaco“ and „Nimollollo“. „They were well treated by the Iudians, every one going naked, and they have their faces painted in the manner of a chess-board. To this port they gave the name of Posesion.“
According to Vancouver this island was also marked down on the spanish charts as „Isla de San Bernardo“.
Santa Barbara Island. The island is thus named on the chart of Viscaino. The island is only about 7 milles long and only 547 feet high. It can be seen at a distance of 27 miles. Neither Cabrillo nor Viscaino visited the island. We know however from the Iudian remains found that the island was once densely populated.
San Nicolas Island. So named on the chart of Viscaino. It is tLe one most distant from the mainland and one of the least fertile, poorest of the islands. It is 890 feet high and can be seen 34 miles away. The island is about 8 to 20 miles long.
This island is interesting, because on it lived the last remnant of the Indians belonging to the island tribes, indeed the only Indian of whom we have a detailed account. The island was like the others once thickly populated, but little by little the number of inhabitants became less. The reason is not fully known. But it is by some be- lieved that the natives were partly exterminated by Indians from Alaska who had been brought down to these islands to hunt sea- otter. Any how it is known that already in 1811 a ship from Boston
An Account of the Indians of the Santa Barbara Islands in California. 13
had landed some 30 Indians from Kodiak on San Nicolas and it is said that they killed all the native men, and appropriated the women. However this may be, certain it is that in 1835 the natives on the island had dwindled down to 18, and it was decided by the mission- aries on the mainland to remove these Indians to the missions of tbe mainland. Accordinsly a vessel was sent to the island of San Nicolas and the Indians gathered in. This was in 1836. But when the Indians were all embarked, one of the women missed her babe. It had been left behind in some way. The mother started to hunt for it, but remaining away very long, and on account of a sudden and very heavy wind, the small vessel had to leave and lie before the wind out to sea. In course of time the Indians were landed at Santa Barbara and probably merged in other indian tribes. The vessel which was again to visit the island in order to bring back the remaining woman, was unfortunately shipwrecked on the coast, and as there was no other vessel of sufficient size to brave the rough waters around the island, it came to pass that for 18 long years the indian woman was left to her fate on the island., It was only in 1853 that a hunter with the name of Nidever from Santa Barbara visited the island and brought the woman away. He had seen some things of her already two years previously, but was then unable to find her. During this visit Nidever had seen several small windbreaks made of branches and canes. They were in the forn of a half circle and bound to- gether with grass ropes. He had also found regular, small, pyramidal houses or Indian huts made of branches etc., but the grass growing in them, and their dilapidated condition generally indicated that they had not been used for years. When he found the woman at last she was living in such a windbreak. We may now follow Nidevers tale: „She was sitting in an enclosure, so that her head and shoalders were barely visible above it. As the white man approached, two or three wild dogs began to howl, but she gave a yell at the dogs who then disappeared. She was sitting crosslegged on some grass that covered the ground within the inclosure and which seemed to serve as bed. Her only dress consisted of a kind of gown, leaving her neck and shoulders bare, but it was long enough when she stood üp to reach to her ankles. It was made of bird (shag) skin cut in squares and sewed together, the feathers pointiug downwards. Her head had no covering save a thick mass of matted hair of a yellowish brown color, and which looked as if it had rotted off. (See the account of Cabrillo and Viscaino of the fair color of the Indians). She was
14 I. Gustav Eisen:
engaged in stripping a piece of blubber from a sealskin. Within the enclosure was a smouldering fire and a heap of ashes. She was constantly talking to herself. When first seeing Mr Brown the com- panion of Mr Nidever she sıniled and received him most graciously and with much dignity and selfpossession. And when the other men came up, she greeted them in the same manner.
The Indians which Mr. Brown had brought along did not under- stand a single word of what she said, although they knew several different dialects. From a bag she took out several roots (carcomites (?), also other roots, and roasting tbem on the fire she offered them to the men to eat. They found them very palatable. The visitors soon made her to understand that they wanted her to leave the island with them, and gathering up her belongings she was soon ready to start. She packed most of the things in a large basket made of rushes, while other of her things were bundled up by her visitors. She had so many things that every one of the visitors carried some of her belongings when leaving. Among her things was an extra dress made of fine birdskins and finely ornamented. She also insisted upon carrying off all the old dried blubber, and a seal’s head which was so decayed that the brain was oozing out. She evidently desired to bring every thing tbat would sustain life. When all was ready she took from the fire a burning stick in her hand and walked out. She led the party by a fine spring from which she drank, and then led them to an other spring in which she washed her face and hands. The island was inhabited by foxes and by wild dogs, similar to those which Ni- dever had seen among the Indians of the northern part of California. The indian woman took kindly to the food of her visitors, and evi- dently preferred it to the one she had been accustomed to. She was exuberant when one of the men made her a dress of calico, and observing how the man was sewing she insisted to try her hand at this too. She would push the needle in the cloth with her right hand and pull it out with her left one. At first she did not know how to thread the needle, but she learned guickly. In the hunters camp she made herself useful, in carrying wood and water. She occupied herself with making several baskets, but she worked at several at the same time, first doing a little work on one and then dropping it for an- other. She made the baskets watertight by placing inside several lumps of asphaltum together with some few heated pebbles. The asphaltum melting she gave the pebbles a rotary motion which soon covered the interior of the baskets with an even watertigbt coating, after
An Account of the Indians of the Santa Barbara Islands in California. 15
which the pebbles were thrown out. During a storm that threatened to upset the small boat she made signs that she could stop the gale. Kneeling down on deck and facing the wind she began incantations and prayers. When the sky suddenly showed sign of clearing she pointed to it with pride as if to say „see I did it“. | |
She had never been on the mainland before, and she showed great astonishment at every thing she saw. She showed a childish delight when she saw an ox-cart, and quickly immitated the revolving motion of the wheels with her hand and arms. And when a gentleman rode down to the beach she was evidently dumbfounded by seeing him on the horse. She quickly immitated the motion of the horse by placing her first two fingers of her right hand over the thumb of her left hand, and mimicking the galloping of the horse she gave a shout of delight.
She was taken care of by the family of Mr. Nidever and had every thing she wanted. She could however only communicate by signs as there was no one to understand her language. An other old indian woman was said to understand a few words (according to Hittell’s History, but I do not find it mentioned in Nidever's account), but otherwise there was none who could understand her. She soon became an expert in using signs, and after a few months made herself well understood that way. She was passionately fond of fruits and would eat them constantly. This brought on a dysentery from which she did not recover. She did not survive more than four months her removal from the island. „She had a warm love, was grateful and affectionate as a child, and was of a gentle and lovable nature“. After ber death her belongings were gathered together and sent to Rome! except a water bottle made of rushes and covered with asphaltum, which bottle is now in the posession of the California Academy of Sciences San Francisco. It was not until a short time before she died that she understood that they wished to know some thing of her language. Only afew words of hers are now preserved: Hide — tocah; Mau = nache; Sky — toygwah; Body = puoochay. |
From sigus that she made they understood that the wild dés had eaten her child, and that when she found it out she lay down on the ground and cried. When she at last got up and returned to the schooner it had already left. She had a gen-rous nature and when given trinkets etc. sbe would soon give them away, just as did the Indians met by Cabrillo and Viscaino.
16 I. Gustav Eisen:
Indians on the Main opposite the Islande.
Of these Indians we have severalrath er exhaustive accounts prin- cipally by some of the mission fathers. But these accounts tell us exactly wbat we least desire to know, and of what we do wish to know they tell us little. The missionaries had no other object in view than to convert the heathens and to glorify Rome. In every action of the Indians they saw only inspiration of the devil. Instead of trying to uplift the Indians, they enslaved them under a tyranical yoke. The missionaries opinion of the Indians can not be accepted without much modification and doubt. Of greater value are the very scanty mentions of the Indians by the early navigators. Cabrillo refers to the Indians of Santa Barbara several times. When he approached the shore the Indians disembarked in their canoes which were made of bent plank tied together with rope and cemented with asphaltum. Some of the canoes held up to 20 men. Everywhere Cabrillo tells us that the Indians were well disposed, that they were armed with bows and arrows and went clad in skins. At San Diego or Ensenada they called the Spaniards „Cuacamal“.
Vancouver tells us that when be apprached land at Santa Bar- bara, an Indian canoe was launched with four men. They had paddles ten feet long, with blade at each end, and they managed the canoe with such a skill that they brought out the admiration of the Spa- niards. This was as late as in 1838. The whole coast along the channel seems to have been thickly populated. Cabrillo tells us „that from morning to night the ship was surrounded by canoes. The In- dians brought with them quantities of sardines: very good; they say that inland there are many villages and much food. The poeple do not eat any maiz; they went clothed in skins, and wear their hair very long and tied up with cords very long and placed within the hair; and these strings have attached to them daggers of flint, and of wood and of bone“. In an other place: „The natives aided in bringing water and wood to the ship. The village is called Cicacut. Other villages from that place to Cape Conception are called: „Ciucut, Anacat, Maguinanoa, Paltare, Anacvat, Olesino, Coaacac, Paltocac, Tocane, Opia, Opistopia, Nocos, Yutum, Auiman, Micoma, Caromiso- pona. An old indian woman is princess of those villages. She came on the ship and slept there two nights together with other Indians. The village of Ciucut appeared to be the capital of the villages. The
An Account of the Indians of tbe Santa Barbara Islands in California. 17
village at the cape is callel Xeno, and another province is called Xucu. They have their houses rounded and covered very near down to the ground. The Indians eat acorns and another grain which is large as maiz and white, of which they make tamales. It is good for food. They say that inland there is much maiz. Indians came on bord with water and fish, and showed much good disposition. They have in their villages large public squares, and they have au inclo- sure like a circle, and around the inclosure they have many blocks of stone fastened in the ground which issue about 2 palms (hands), and in the middle of the inclosure they have many sticks of timber driven in the ground like masts, and very thick; and they have many pietures on these same posts, and we believe that they worship them, for when they dance they dance around this inclosure.“
Half a century later Viscaino found the same conditions on the mainland. Of the San Diego Indians he says that they were a fine looking race, clothed in sealskins and that they received the Spani- ards with extreme kindness. They had large dwellings and numerous ranches, made excellent canoes, and were expert fishermen and hunt- ers. Higher up on the mainland somewhere near Santa Barbara, he found that the country was governed by a chief who offered them hos- pitality, and who even went se far as to offer every Spaniard ten wives if they desired to remain with them.
Vancouver who visited the coast two hundred and fifty years later, found the Indians very much the same. He has e very good jdea of the Indians „which behaved themselves with much decorum, much sensibility and much vivacity, and with good order, very un- like that inanimate stupidity that marks the character of the northen Indians we have seen under the Spanish juridiction at San Francisco and Monterey.“ But some change had taken place since Cabrillo’s and Viscaino’s time. Father Vincente told him how the Indians were suspicious and regarded all strangers as enemies and refused to visit other „societies“.
The narrative of Don Miguel Costanso has already been referred to. The following is an extract from the same. I have excluded everything which does not directly concern the Indians and the paragraphs follow each other in the same manner and order as in his narrative. At the first arrival in the port of San Diego: „they discovered at a little distance a troop of Indians armed with bows and arrows; to whom they made signs with white cloths calling them to a parley. But they setting their steps by those of our folk, for
Sitzb. d. kön. bühm. Ges. d. Wiss, II. Classe, 3
18 ! - I. Gustav Eisen:
more than half an hour, did not permit them to come up. These Indians stopped every little while upon some height, watching our folk, and evidencing the fear which the foreignerss caused them by the very thing they did to allay it. They thrust one point of their bow3 down in the soil, and grasping it by the other extremity they danced and whirled about with unspeakable velocity; but as soon as they saw our folk near, they again withdrew themselves with the same lightfootednes.“ The Indians soon however became friendly and showed the Spaniards where a river and water could be found.“ A river came down from the high Sierras thro' a spacious caňada. At a gunshot from it and outside the wood, was discovered a pueblo or rancheria (Indian settlement). It was composed of huts of a pyramidal shape and covered with earth. On sighting thejr companions with the Spaniards all came out of their houses to receive them, men, women and children, proffering their houses to their guests. The women came in decent garb, covered from waist to knee with close-woven and doubled nets. The pueblo consisted of some 30 tr 40 families: and at one side of it an enclosure stood guard, made of branches and trunks of trees. In this they gave to understand that they took refuge to defend themselves from their enemies: a fortification in- expugnable to the arms in use among them. These natives are of good figure, well-built and agile. They go naked without more clothing than a girdle of ixtle (Agave), or very fine maguey fibre, woven in the form of a net. They get this thread from a plant called the Lechuguilla. Their quivers which they ibind in between the girdle and the body, are of skins of wildcat, coyote, wolf or deer, and their bows are two varas (66 inches) long. Besides these arms, they use a species of warclub of very hard wood, the form of which is like that of a short and curved cutlass, which tbey fling edgewise and it cleaves the air with much violence. They hurl it to a greater distance than a stone. Without it they never go forth in the field; and if they see a viper or other obnoxious animal, they throw this „manaca“ at it and comonly sever it in half. According to the experience afterwards in the continual intercourse with our Spaniards, they are of haughty temper, daring, covetous, great jesters and braggarts; altho“ of little valor, they make great boast of their powers, and hold the most vigorous for the most valiant. They crave whatsoever rag; but when we have clothed different ones of them on repeated occasions, they would present themselves the folloving day stark naked. The principal sustenance of the Indians around this port is fish. They
An Account of the Indians of the Santa Barbara Islands in California. 19
eat also much cockles. They use rafts made of rushes, which they manage dexterously with a paddle or oar of two blades. Their harpoons are some varas (one vara is 33'/, inches) in length; the point is of bone, very much sharpened, inserted in a shaft of wood. They are 80 dexterous in hurling this that they rarely miss their aim. „Of the Indians encountered during the expedition towards the north, Cos- tanso tells us that: „all are peopled with a multitude of Indians, who came out to meet them and in some parts accompanied them from one stage of the journey to the next: „a people very docile and tractable, chiefly from San Diego onvard“ (up the coast)“. “The Indians in whom was recognized more vivacity and industry, are those that inhabit the Islands and the coast of the Santa Barbara Channel. They live in villages with houses of spherical form, in the fashion of a half orange, covered with rusbes (probably Juncus and Scirpus). They are up to twenty varas (55 feet) in diameter. Each house contains three or four families. The hearth is in the midle, and in the top of the house they leave a vent to give exit for the smoke. In nothing did the natives give the lie to the affability and good treatment which were experienced by their hands in other times (1602) by the Spaniards, who landed upon those coasts with the general Sebastian Viscayno. They are of good figure and aspect, men, vomen and children; very much given to painting their faces and bodies with red ochre. They use headdresses of feathers, and some small darts which they bind up in their hair, with various trinkets and beads of coral of different colors. The men go entirely naked, but in time of cold they use long capes of tanned skins of sea - otters, and some mantles of the same skins cut in long strips, which they twist in such manner that all the fur remains on the outside; then they weave these strands one with the other, forming a weft, and give it the pattern referred to.
The women go with more decency, girt about the waist with tanned skins of deer which cover them in front and behind more than half down the leg, and with a cloak of otter skins over the body. There are some of them with good features. These are the indian women who make trays and baskets of rushes, to which they give a thousand different forms and graceful patteros, according to the uses to which tbey are destined, whether it be for eating, drinking, guarding their seeds, or other ends, for these peoples do not know the use of earthenwares as those of San Diego use it.
The men work handsome trays of wood, with firm inlays of coral or of bone; and some vases of much capacity, closing at the
20 I. Gustav Eisen:
mouth, which appear to be made with lath* — — and with this machine would not come out better hollowed nor of more perfect form. They give the whole a luster which resembles the finished work of a skilled artisan. The large vessels which hold water are of a very strong weave of rushes pitched within; and they give them the same form as our own Water jars.
To eat the seeds which they use instead of bread, they toast them first in great trays, putting among the seeds some pebbles or small stones heated until they are red hot; then they move and shake the stones in the tray so that it may not burn; and when the seed is sufficiently toasted they grind it in mortars of stone. Of these mortars there are some of extraordinary size, as well wrought as if they bad bad for the purpose best tools of steel. The constancy, atten- tion to trifles, and labor which they employ in finishing these pieces, are well worthy of admiration. The mortars are so appreciated among the Indians that for those, who dying leave behind such bandiworks, they place them over the spot where they are buried. They inter their dead. They have cemeteries within the very village. The funerals of their cap- tains they make with great pomp, and set up over their bodies some rods or poles, extremely tall, from which they hang a variety of utensils . and chatteis which were used by them. They likewise put up in the same place some great plank of pine with various paintings and figures. Plurality of wives is not lawful among these people. Only the captains have a right to marry two. In all the pueblos we found men who lived like women, kept company with them, dressed in the same garb, adorned themselves with beads, pendants, necklaces, and other womanish adornments, and enjoyed great consideration among these people.
In their houses the married couples have separate beds on platforms elevated from the ground. Their mattresses are some simple mats made of rushes, and their pillows are of the same mats rolled up at the head of the bed. All these beds are hung about with mats, which serve for decency and protect from cold.
The dexterity and skill these Indians use in the construction of their launches made of pine is truly surpassing. They are from eight to ten varas (22 to 27 ‘/, feet) in length, including their rake, and a vara and a half (4 feet 1 '/, inch) beam. Into their construction enters no iron whatsvoeer, of the use of which they know little. But
*) The potter’s lath was not known to the natives.
An Account of the Indians of the Santa Barbara Islands in California. 21
they fasten the boards with firmness, one to another, working their drills just as far apart and at a distance of an inch from the edge, the holes in the upper boards corresponding with those in the lower and tbro’ these holes they pass strong lashings of the sinews of deer. They pitch and calk the seams, and paint the whole in sightly colors. They handle the boats with cleverness, and three or four men go out to open sea to fish in them, as tbey have capacity to carry eight or ten men. They use long oars with two blades, and row with unspeak- able lightness and velocity. They know all the arts of fishing. They have communication and commerce with the natives of the islands, whence they get beads of corals which are current in place of money in all these lands: altho“ they hold in more esteem the glass beads which the Spaniards gave them, and offer in exchange for them whatever they had, like trays, otter skins, baskets and wooden plates. More than any thing however they appreciate any claps-knife or cutting instrument, whose advantages over the flint implements they admire.“
„They are likewise great hunters. To kill deer and antelopes they avail themselves of an admirable ingenuity.“ Costansö here describes how they, dressed in the hides and horus of the deer, steal up on them by crawling, and when at proper distance: „drag themselves along the ground with the left hand. In the right hand they carry the bow and four arrows They lower and raise the head, moving it to one side and the other, and makiog other demonstrations so like these animals that they attract them without difficulty and having them within a short distance, they discharge their arrows at them with certainty of hitting. „Their language is sonorous and of easy pronunciation.“
From the channel of Santa Barbara northward, the lands are not so populous nor the [Indians so industrious, but they are egually affable and tractable.“
During the return voyage of a vessel sent with provisions to Monterrey, the Indians informed the Spaniards of the landexpedition which bad passed along the coast previously. Says Costansó: „This js the most westerly land of the channel of Santa Barbara; and in its shelter they managed to take on water, close to a settlement of natives, who gave them individual account of the expedition by land ; declaring by no eguivocal signs how the straugers had passed going towards the north, and had returned, short of food, passing towards the south, mouuted on their horses. The which they expressed by stradling some barrels which the mariners had brought ashore, and
22 I. Gustav Eisen: also making other demoustrations proper to a man on horseback.“ They mentioned likevise the names of various soldiers „which made it evident that these words were not pronounced casually, especially as the were recognized by those present.“
According to the missionaris (Except Junipero Serra who had a favorable opinion of all Indians) these Indians, which Cabrio, Viscaino, Costansó and Vancouver have praised in no uncertain term, were the most degraded among human beings. They desired nothing else than to lie on their stomach and do nothing, while morally they rated even below the animals. „Those who are interested in learning more of the Indians of the mainland can do no better than to peruse the account given by Boscana in his „Chinigchinch“. This history of the Acagchemen nation contains about one hundred pages, the contents of which are already too condensed to be further condensed here. Bos- cana treats both of religious and civil usages of the Indians of his mission, but he sees every thing only from the standpoiut of the priest.
Indian Remains.
The remains of the island Indians as well as of those on the main- land consist principaly in shellheaps or kitchenmiddings. These shellheaps are numerous on all the islands as well as on the shores of the channel. Many of these shellheaps have been dug over and the contents extracted in a deplorable and unscientific manner. Of late years explorers have been sent out by the University of Cali- fornia, through the munificency of Mrs Ph. A. Hearst and much scientific work has been done. Much however remains to be done.
Of the temple on Catalina seen by Viscaino no remains have been found so far, but on the mainland there are a number of eir- cular structures, if so they be called, which coincide with the de- scriptions of temples given by Boscana and Viscaino. When the is- lands are better explored we may find them there too.
The shellheaps on the islands vary in size, the largest one which I saw was not over 300 feet long by fifty feet wide, and perhaps ten feet high. The one on Santa Rosa from which I extracted the skulls and skeletons presented to your Society, was not over twohundred feet long, and perhaps twenty feet wide, with a height of perhaps ten feet. But there seemed to be a succession of shellheaps, though the others were much smaller. They were situated on the northside of
An Account of the Indians of tho Santa Barbara Islands in California. 23
the island about four miles from the harbor facing Santa Cruz. The heap from which the bones were taken was situated about 200 feet from the water or shoreline, and so high on a rocky ledge that the waves at no time could reach the place. The skeletons appear to have been covered with only a couple of feet of shells and sand, and had undoubtedly been buried in the immediate vicinity of the houses which once existed there. In some places I found depressions of several feet, indicating that an house had existed there and that the refuse thrown out had so accumulated as to raise the ground several feet around the house. The bodies were all doubled up and had been bu- ried in a lying down position, and not in an upright one. They were evidently placed face downwards. It appears that the bodies had been placed ; close together, a few inches perhaps apart. They were all found within a space of not over twenty feet square, and not over two feet below the surface. The easiest way to find them is after a heavy rain or even after a heavy wind etorm, when many of the bones and skulls will be found to be exposed on the surface of the ground. As regards the entire skeletons I was very careful in keeping the bones belonging to each skeleton separate and together with the skull belong- ing to each. But as regards the odd skulls I am not certain if in every case the inferior maxilla is the one that originally belonged to the skull. Some of these skulls were found on the top of the ground and tbe inferior maxilla was nearly always separated and some distance away. I found no implements or ornaments, though such have been found in many places in similar heaps. The shellheaps were situated on a ledge of rock perhaps about fifteen feet above the waterlevel, and the waves were breaking so violently against the rocky shore that it is not to be supposed that the Indians could ever have launched aný canoes at this place. It is more probable that the Indian settlement at this locality was due entirely to the great amount of abalone shells (Haliotis splendens), which were very numerous and could be gathered at low tide by the thousands.
Indian Languages.
According to Major Powell there are some 22 different Indian languages in California, and what is as remarkable or even more so is that among these languages nearly one half of all the linguistic stocks of North America are represented. When we consider that there
24 I. Gustav Eisen:
are fifty two recognized linguistic families between Mexico and Canada, this will seem the more puzzling and remarkable. Professor Kroeber who has more than any one else investigated the Indian languages of California accepts fully the arrangement of Major Powell, also making the California languages 22 in all. From his map of these languages we learn that the one spoken by the Indians on the main- land of Santa Barbara was called „Chumash“. It was natural to suppose that the language of the island Indians was related to this one. According to a note found in the County History of Santa Bar- bara and Ventura Counties published in 1886, i learn that according to Cassac each one of the islands of the Santa Barbara channel pos- sessed its distinct dialect or language. To what ex'ent this is true I know not as I have not been able to ascertain who Cassac was, nor learned any thing about any writings of his. In submitting to Dr. Kroeber the four words left from the language of the last inha- bitant on San Nicolas Island, 1 received from him the following answer. „The Indians of the three northern of the Santa Barbara Islands are known to have belonged to tha same group as the inhab- itants on the main land of Santa Barbara County — the Chumash. As to the three southern Islands nothing definite appears to be really known. Powell says that they presumably belonged to the same fam ily as the inhabitants of the three northern islands. I have done what I could to compare the four words you sent me. The two for animal hide and body, I have not been able to do anything with, as most of the extant Indian vocabularies do not give the correspond- ing terms. The word for body seems to have a Chumash form, but it may have been mutilated etc, and I attach little weight to it. The two words for man and sky look very much as dialectically differen tiated and perhaps mutilated forms of Shoshonean words. — — The Shoshonean affınity can not be regarded as conclusively proved, but the indications seems certainly to point that way for San Nicolas Island.“ Considering these uncertainties a comparison of the bones and other remains of the Indians of the various islands will prove of
much interest. Summary of our knowledge of the Island Indians.
The Indians of the Santa Barbara Islands belonged to at least two distinct linguistic families as far as we know, but it is much more
An Account of the Indians of the Santa Barbara Islands in California. 25
probable that each island had its own dialect and possibly there were more than two distinct languages.
The Indians of the islands were taller and better built than those further north, and in appearance they were in many respects prepossessing. The complection of the women and children was fairer than of those on the mainland, or those further north. They went dressed in gowns made of skins of seal, otter and fox, as well as of birds, the gowns being well made and ornamented.
Ia manner the Indians were gentle and peaceful, though they were armed with bows and arrows. They were grateful for favors and liberal with their provisions and trinkets. They showed however great cunning in stealing.
The sites of the Indian villages were generally close to the shore and near to drinking water. Of their villages nothing more now remaius than shellheaps. Their houses seemed to be made of stakes, canes or of driftwood, and had a round form, and often covered with skins. Besides conical and closed houses they had windbreaks of round or semicircular form.
The utensils of the Indians were quite numerous and well made. They had circular stone mortars with pestles made of soapstone and steatite, principally found on Catalina and Santa Rosa Islands. These pestles were often ornamented. The largest mortars would hold four gallons, while the smallest only a quart. They were used for grinding acorns, nuts, seeds and grasshoppers. Flat, oblong stones were used for baking tortillas.
Cups, bowls, ladles were cut from fireproof stone, and often highly polished. Knives were made of bone and flint, some were for every day use, others of the largest size were for ceremonial pur- poses. The shell of the abalone (Haliotis) was used for cups and plates. The wómen were experts in making baskets, and the one re- maining from San Nicolas shows great skill. They were braided from various kinds of roots and fibres. Those for holding water were lined with asphaltum. Cooking was done by dropping hot stones in tlıese baskets.
Fermented drinks and lemonades were made by pouring water over certain seeds coated with citric acid.
Smoking utensils are common in the shellheaps. They were made of serpentine stone and furnished with mouthpieces, cemented with asphaltum. Tobacco (tabaco) was and is yet growing wild on the islands.
26 ao 5. 825 I. Gustav Eisen: -
Fishhooks were made of bone and shells. Bows were made of wild juniper, and the points of arrows were made of flint. They had flint knives for scraping hides. In fishing they used nets, and discoidal stones with beveled opening in center, for sinkers. Some of these dis- coidal stones were probably also ceremonial. Whistles and flutes were made of bone. As money they used flat, worked shells as well as perforated oliva shells.
As food they used seeds, acorns, nutí of pine, wild cherry, cactus fruit and several kinds of roots and bulbs, but it does not appear with certainty that they cultivated the maiz. Fish, clams, aba- Jones, shrimps, lobsters (so called) are abundant on all the islands. Insects and especially grasshoppers were favorite food and they prob- ably also fed on the large native earthworms common on the islands. On the mainland the Indians catch the worms by running a stake deep in the ground and then twisting it around. In a few minutes the worms will become scared and leave their holes and appear on the surface.
Of larger animals there were seals, foxes and dogs in abundance, and I read that there were also deer, though this must be considered doubtful, Whalebones are often found in the shellheaps, and we are told that stranded whales were used as food.
That the Indians professed some kind of religion is certain, as they possessed temple inclosures in which they worshipped. Father Boscana has given an extensive account of the worship ofthe Indian god Chinigchinich in the vicinity of San Luis Capistrano. As the temple inclosure on the island was similar to those described by Boscana it is probable that their worship also was somewhat similar.
As regards marriage the men had several wives. Their morality was probably similar to that of the mainland Indians or very low.
The bodies of the dead were doubled up and buried in the im- mediate vicinity of the house, and only covered with a foot or two of soil and refuse. The belongings of the diseased were often buried with him. The body was placed face downwards.
Extinction of the Island Indians. As regards the number of Indians which once inhabited the
Santa Barbara islands we know nothing with certainty. Judging from the sbellheaps on the islands I think it is safe to say that some of
An Account of the Indians of the Santa Barbara Islauds in California. 97
the islands probably supported as many as one thousand souls. At the time of Cabrillo and Viscaino the mainland in the vicinty of Santa Barbara was thickly populated. We may assume that the Indians in that vicinity reached five thousand in all. Pérouse gave the Indian population in the whole of California as fifty thousand in 1786, while Vancouver in 1893 estimated the native population in both Californias as 200.000 more or less. This estimate is probably and undoubtebly greatly exaggerated like all estimates not based upon actual census. The records of the missions show that in 1795 the population in the missions and presidios of Alta California reached 12.216, and that of Baja California 4551. In 1805 the census gives in Alta California 22.637. In 1918 we are told that there were 22.238. In 1830 we learn from the missionaries that up to that time 85377 Indians had been baptized, and that there were yet living 24.634. In 1842 the estimate in Alta California was 9000 to 10.000. Hittell thinks that the native population never exceeded 70.000 in the two Californias, or about one for every four square miles. As soon as the whites arrived to the country the natives began to diminish in number. In some parts of California the natives have remained much longer than in other parts. In all California -there are probably now only a few thousaand Indians left. In Santa Barbara and vicinity there were left about 900 Indians in 1823. In 1875 all had disappeared. As has already been stated the last Indian were removed from San Nicolas in 1853. Of the other islands we have no account left.
The question arises „what caused the Indiaus to die off?“ In the balance of the U. S. A. Indians were to a great extent extermin- ated during Indian wars, but in California there seem to have been no serious Indian wars. Many believe that the island Indians were: exterminated during years of famine and years of drought. Still I can not think that this was the case. As far as food is concerned the islands were rich. A large indian population could sustain itself on fish and abalone shells alone, to say nothing of the roots and seeds of tbe land. As far as water is concerned we do not know that it has ever failed on any of the islands until the introduction of sheep and cattle by the white man. Other writers presume that diseases of various kinds carried off the natives, diseases of course introduced by the white men. There can be no doubt but that diseases have not. only deciminated, but actually exterminated whole indian tribes, espe- cially on the mainland, but other causes seem to have been most active on the islands. From the very first advent of white man it
28 I. Gustav Eisen:
was realized that the islands were immensely rich in fur-bearing animals, the seaotter being one of the most valuable in the world. It is almost certain that white hunters of these animals played great havock with the Indians. In 1838 we are told that a vessel from the north landed 30 Indians from Kodiak on San Nicolas, and that these northern Indians, armed with firearms, all but exterminated the na- tives. Many similar accounts have been recorded.
The white settlers also found that the islands were especially adapted to raising cattle and sheep. At one time there were thus 60.000 sheep on the island of San Miguel, and as many or many more on the other islands. It is perfectly certain that these early white cattle men and sheep-owners would not permit the Indians to dwell among their stock, and it was probably through their influence that the indians were gradually forbidden the islands. Many were no doubt killed outright while others were removed and made to join the missions on the mainland. But even before this final evacuation took place it is quite probable that the Indians on the islands had diminished in number. The gathering together of the mainland Indians in the missions must have revolutionized the whole life of the Indians. The Indians on the mainland were forced to cultivate maiz, and other vegetables and naturally their former trade with the islands fell off. This in itself would probably cause the Indians of the islands to e- migrate and settle on the mainland. However as there are no records left these suggestions are mere speculations of little if any scientific value. The main factors in the extermination of the island Indians were uudoubtedly, murders by otter huntera, murders by cattle and sheep-men, and to which may be added diseases introduced by the whites, and to which the Indians were in uo way immune.
As regards diseases there are records of the havock played among the Indians of the mainland of smallpox, cholera, typhoid, dysentery etc., probably all diseases introduced by the Spaniards. We are told that during some years more than two thousand Indians died on the mainland in the viciuty of Santa Barbara. To account for this susceptibility to disease we must consider two things. The Indians in their native haunts had not formerly asociated with white man and there could thus never have been a natural selection of those more immune to diseases of the white man than others. There had in other words been no antitoxines developed in the systems of the Indians, at least not to the diseases of white man. We know with consider- able certainty that the diseases which carried off the most Indians
An Account of the Indians of the Santa Barbara Islands in California. 29
were small-pox, syphilis and dysentery. Of the other diseases men- tioned we can now not recognise any sufficiently to identify them. Fevers, cholera, typhoid, etc. were words freguently used by the Spaniards. What they were we do not know. |
But perhaps the most important point in connection with the ex'inction of the Indians was their changed mode of living. Instead of roaming around the hills at their free will, bunting, fishing and collecting seeds and acorns, and changing their habitations with the seasons, we now find a complete change in their mode of living. The missionaries caused the Indians to be gathered around the mis- sions, and made them live in stationary huts. The absence of all sanitary conditions soon told on the natives. As the grouad became infiltrated with filth, diseased germs thrived and the robust nature of the natives became weak. In our day what few indians remain are doomed to extinction. A friend who lately visited the convent school at San Diego where numerous indian children were taught by nuns, remarked that nearly all the children were ill, some of them with tuberculosis. They were shut up within four walls and were giviog their lives in exchange for a little knowledge of the prayer- book. And when he asked the prioress of the school, „why don't you give the children air and sun? she simply stated that“ it was against the rules“. When we failed to hear any thing of the 18 women and children who Were removed from the island of San Nicolas in 1838, and when we learn that not one of them was evidently alive in 1853, while the poor old survival left on the island was healthy and hearty, we may well presume that the new mode of living had guickly carried them off.
30 I. Gustav Eisen: An Account of the Indians of the Santa Barbara Islands,
Literature.
Bancrorr, Huserr, Howr. Native Races of the Pacific States. San Francisco, 1886.
Boscana, GERoxtmo. Chinigchinich; a historical Account of the Origin etc. of the Indians of San Juan Capistrano. In Robinson’s Life in California. New York. 1846.
CapnrLLo, Juan Ropriaurz. Relazion, o Diario, de la Navigation que hizo. Trans- lated into English in the Wheeler Survey of the 100 Meridan. Vol VII.
Costansd, Miauez. Historical Diary of the Voyages by Sea and Land to the North of California. 1769. A translation of the original MS is found in the „Land of Sunshine,“ June and July, 1901. Los Angeles, Calif. The extracts made in the present paper are taken from this translation of the original.
Faars, Proro. Voyage en Californie. In Nouvelles Annales de Voy. 1844. Tom. Cl-
Farnuam, Tuouas J. The Early Days in California. Philadelphia, 1860.
— Life and Adventures in California. New York. 1846.
Forges, ALExANDER. California. A History of Upper and Lower California. London 1839.
GrernHow, Roserr. The History of Oregon and California. London 1844.
Morras, DorLor pk. Exploration du Territoire de L’Oregon, de Californies, etc. Paris 1844.
Our West (Formerly the Land of Sunshine). Monthly, published by the Out West Publishing Co, Los Angeles, Calif. These two Magazines contain translations of many original papers on the California Indians, papers not otherwise acessible. The most valuable publication devoted to the California Indians.
Parou, Francisco. Noticias de las Californias. In Documentos Hist. Mex. Ser. IV. Tom. VI. VII. Mexico 1867.
— Relacion Historica de la Vida etc. Padre Fray Junipero Serra. Mexico 1787.
Powerr, J. W. Indian Linguistic Families. 7th Annual Report of the Bureau of Ethnology. Washington D. C.
Serra, Fray Juniprro, Diary of his march from Mexico to San Diego, California, in 1769, to found the Franciscan Missions. Translation in „Out West,“ March to July 1902. Los Angeles Calif.
Torqurmana, JUAN pe. Monarquia Indiana. Madrid 1723. 3 Vol. Contains the only account extant of the Voyage of Visaino.
Vancouver, GEoRar. A Voyage of Discovery to the North Pacific Ocean and around the World. 1708. 3 Vol. and Atlas.
History of Santa Barbara County and Ventura County. 1886. Contains an account by Nidever of the last Indian on San Nicolas Island.
=
II.
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa (Santa Barbara-Archipel bei Californien).
Von Dr. H. Matiegka.
Vorgelegt in der Sitzung den 8. Jänner 1904.
Die kgl. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften in Prag hat mir eine Anzahl von Schädeln und Skeletten, die sie von ihrem correspon- dierenden Mitgliede H. Dr. Gustav Erisex in S. Francisco zum Ge- schenke erhalten hat, zur wissenschaftlichen Verwertung anvertraut. Diese Schädel und Gebeine wurden auf Santa Rosa, einer der kleinen Inseln des Santa Barbara Archipels bei Californien, gesammelt und. stammen von dem in der ersten Hälfte des XIX. Jahrhunderts aus- gestorbenen Indianerstamme, welcher diese Inseln bewohnte.
Von diesen in mehrfacher Beziehung interessanten Inseln sind uns eine nicht geringe Zahl von Schädeln, aber nur wenige an- dere Skelettreste bekannt geworden, auf welche ich mich im wei- teren auch beziehen will und welche derart vorteilhaft vermehrt er- scheinen. Der Wert der mir vorliegenden Schädel und Gebeine liegt jedoch besonders auch darin, dass sie eben von einer Insel stammen, von welcher Schädel und Skelette — soweit mir bekannt — bisher überhaupt noch nicht untersucht und beschrieben worden sind, was deshalb von grosser Bedeutung ist, weil bei den bisherigen Untersu- chungen auf den einzelnen Inselchen, trotz ihrer verhältnismässig kleinen Entfernung von einander, gewisse craniologische Unterschiede sichergestellt wurden.
Der grosse Wert dieser Gebeine wird in nicht zu unterschät- zender Weise noch durch den Umstand erhöht, dass H. Dr. Gustav
Sitzber der kön. böhm. Ges. der Wiss. II. Classe. 1
2 IL. H. Matiegka:
Eisex auf einer seiner wissenschaftlichen Reisen dieselben selbst aufgedeckt und eigenhändig gesammelt hat, so dass die Auťhenficitát des Fundes über jeden Zweifel erhaben ist, was wohl in einer Zeit, in der anthropologische Objekte wertvolle Handelsgegenstände geworden sind, hervorgehoben zu werden verdient. Die Fuadchronik wurda von dem genannten Forscher in seinem der Gesellschaft der Wissen- haften vorgelegten, interessanten Berichte!) selbst verzeichnet.
Aus diesem Berichte erfahren wir auch, dass die isolirte Lage der betreffenden Inseln es erklárlich macht, wie hier ein Volksstamm Jahrhunderte lang auf einer primitiven Kulturstufe, nämlich einer wahren Steinzeit, stehend und verbarrend von allmählich wirkenden äusseren Einflüssen unberührt bleiben und sein Dasein nur durch Kata- strophen erschüttert, beziehungsweise vernichtet werden konnte. Diese Inselchen mit ihrem sie durchlaufenden hohen Gebirgsgrat, den steilen Abhängen, den geschützten Gebirgseinschnitten, mit einem milden Klima, von Nordwinden geschützt, mit einem steten Vorrate Trinkwassers und einer reichlich nalırungsspendenden Vegetation, von ruhigem, mit Fischen und anderen gewissbaren Seetieren im Überfluss versehenen Meeresstrande umspielt — scheinen allerdings „ideale Plätze für eine primitire Bewohnerschaft“ gewesen zu sein; und diesem Charakter der Natur, die den Menschen mit allem nötigen versorgte, dabei jede Konkurrenz, die zu Zwist und Hader mit Nachbarstämmen Anlass geboten hätte, fernhielt, eutsprach denn auch der friedfertige und . gutmütige Charakter der Bevölkerung, welcher von allen vertrauens- würdigen Berichterstattern gerühmt wird und den auch „die Letzte des Stammes“ von ST. Nicozas, welche M. Nıprver im J. 1853 nach 18jähriger, von ihr heldenmütig überstandener Robinsonade in seine eigene Familie einführte, an den Tag legte.
Allerdings sind nicht alle Inseln dieser Gruppe von Natur gleich gut bedacht. Auch die uns interessierende Insel Santa Rosa von
ı) An account of the Iodians of the Santa Barbara Islands in California Sitzungsber. 1904. L 6. Indians Remains. — D. G. Eısex führt auch die diesbe- zügliche Literatur an ; ich verweise nur noch auf die Berichte PAUL Soxumacues’s in den Mittheitungen d. Anthrop. Ges. in Wien VI. 1876. p. 287, im Archiv f. Anthropologie VIII. 1875. p. 217, 223, IX. 1876. p. 243, 249 und in der Zeitsch. f. Ethnologie X. 1878. p. 183, sowie auf den Bericht von Oscar Löw in Dr. Prree- MANN'8 Geogr. Mitthetlungen XXII. 1876 p. 327, welche Zeitschriften uns zu- gänglicher sind. — Über die sonderbaren Unterschiede in der geologischen Bildung der einzelnen Inseln und des Festlandes (Lawson’s Hypothese) vgl. Globus LXXXI. 1902 p. 52.
Ueber Schádel und Skelette von Santa Rosa. 3
16:25 Meilen Länge und 9 Meilen Breite, mit ihren Höhen von 1500 Fuss, liegt weniger geschützt, ist von Winden heimgesucht, auch minder fruchtbar, daher weniger als andere Inseln z. B. die pachbarliche Santa Crus oder die entferntere Santa Catalina geeignet einer Einwohnerschaft den Lebensunterhalt zu bieten; aber die Be- richte und Funde bezeugen, dass die Bevölkerung dieser Insel trot/dem zahlreich war. Allerdings ist aus der Beschreibung ihres Entdeckers CABRILLO zu entnehmen, dass diese Einwohner dementsprechend sehr ärmlich und unrein lebten, am Fussboden schliefen, unbekleidet giengen und sich nur dem Fischfange widmeten. ?)
Für die Armut di-ser Bevölkerung spricht wohl auch der Um- stand, dass die von De. G. Eısex hier aufgedeckten Leichen ohne jede Beigabe bestattet worden waren.
Eine so karge Natur und eine so primitive Lebensweise musste auch auf die körperliche Beschaffenheit der Einwohner einen Einfluss ausüben.
Ich gebe nun im folgenden vor allem eine Beschreibung der einzelnen Schädel, wobei ich bezüglich der Masse auf die beige- fügten Tabellen verweise, fasse sodann die Resultate meiner Unter- suchung zusammen und vergleiche dieselben mit den Ergebnissen, zu denen andere Autoren bei der Untersuchung von Schádeln derselben Provenienz gelangt sind; hierauf schildere ich die übrigen Skelett- teile. Zum Schlusse gebe ich eine Übersicht meiner Ergebnisse und füge einige Bemerkungen über die Beziehungen dieses Volksstammes zu anderen Stämmen Nordamerika’s an.
A. Schädel.
Die Schädel — im ganzen 15 an Zahl — sind bis auf einen sehr gut erhalten, zum Teil bräunlich gefärbt, zum Teil vollkommen,
2) Reste von in ähnlicher Weise körperlich wie kulturell tief stehenden Stäm- men haben sich in Californien bis in die neue te Zeit erhalten. Vgl. den Bericht des D. Warrer J. Horrmanx über „die Pit River Indianer“ (Globus 1893. p. 131.) u. dgl. m. Was den Fischreichtum dieser Inseln anbelangt, ist S. Catalina „das Paradies der Angler“ geblieben. In den daselbst bestehenden Thunfisch-Club werden als ordentliche Mitglieder nur solche Herren aufgenommen, denen es gelungen ist einen Thunfisch von mindestens 45 kg. mit der Angel zu erbeuten ; die gewaltigsten Kolosse für die Angler sind die Meerbarsche und Mr. R. F. Stocxına hat daselbst einen solchen Fisch von 430 Pfund Gewicht mit einer schmächtigen Angelrute gefangen und gebändigt. („Sport im Bild“ X. 1904 p. 820).
4 II. H. Matiegka:
zum Teil an einem umschriebenen Segmente d. i. soweit sie eben vom Erdboden entblöst dem Regen und Sonnenscheine ausgesetzt waren, gebleicht.
Neun der Schädel halte ich für männlich, sechs für weiblich.
1. Beschreibung der einzelnen Schädel.
No. I. Schädel eines Mannes mittleren Alters von hellbrauner Farbe, auf der linken Stirn- und Parietalseite ausgebleicht ; im L Parietale ein kleines Loch. Der Schädel passt nach Farbe, sowie nach der Form der Hinterhauptsgelenkhöcker am besten zum Ske- lette No. III.
Die Pfeilnaht begiant in der Gegend des Obelions zu ver- schmelzen. Die Nähte im übrigen verhältnismässig einfach, ohne Schaltknochen ; Pterionbildung normal.
Die Augenbrauenbogen mässig vortretend, die Orbitalränder dicker, die Schläfenlinien schwach, die Hinterhauptslinien ziemlich gut ausgeprägt, die Processus mastoidei mächtig, die Proc. stydoidei kurz.
Das Gebiss des Ober- und Unterkiefers bis auf den letzten linken unteren Mahlzahn erhalten und bedeutend abgeschliffen.
Norma parietalis: Ellipsoides.
Norma lateralis: Das Gesicht mesognath, die Stirn gewölbt, der Scheitel flach, das Hinterhaupt voll. Der Unterkieferast steil ansteigend.
Norma occipitalis: hoher Bogen mit dachförmiger Wölbung.
Norma fucialis: Gesicht niedrig, besonders im unteren Teile breit, die Stirn schmäler, die Augenhöhlen horizontal gestellt, abge- rundet rechteckig, Nasenbeine schmal, lang, winkelig zu einander gelagert, Nasenapertur mittelhoch, schwach angedeutete Praenasal- gruben, beiderseits kurze hintere Jochbeinspalte, Unterkiefer breit.
Norma bastlaris: Zahnbogen parabolisch, Gaumennaht nach vorn vorspringend, Hinterhaupt länger, konisch gebildet.
Nro. 2. Männlicher Schädel einer jüngeren Person, angeblich zu Skelett Nro. I. gehörig,?) von bräunlicher Farbe; die rechte Seite
*) Der zugehörige Unterkiefer scheint nicht vollkommen zum Schädel zu passen; das Gebiss ist jedoch an beiden Kiefern gleich abgeschliffen und passt der Unterkiefer auch zu keinem anderen Schädel.
Ueber Schádel und Skelette von Santa Rosa. 5
gebleicht. Die Náhte sind erhalten, komplizierter, besonders die Lamb- danaht; in der rechten Hälfte dieser Naht ein kleiner Schaltknochen, ein zweiter im r. Mastoidealwinkel der Schläfennaht; Pterion normal.
Die Augenbrauenbögen vertretend, die Orbitalränder dicker, die Temporal- und Occipitallinien, sowie die Processus mastoid. und sty- loidei stark ausgebildet. Durch die einzige, aber stark entwickelte, bis auf die Processus mastoid. übergreifende, quer verlaufende Occipital- linie (Torus occip.) wird die Hinterhauptsschuppe in zwei Felder ge- teilt.
Das Gebiss ist -— abgesehen von den post mortem ausgefallenen Zähnen — vollständig, aber bedeutend abgeschliffen. Der letzte untere, linke Mahlzahn ist kesselförmig cariös.
Norma pariet.: längliches Ovoid.
Norma later.: prognath, Stirn fliehend, Scheitel gewölbt, Hinter- haupt voll, im allgemeinen an Sergi’s Ametopus erinnernd. Die Unter- kieferáste schráger austeigend.
Norma occip.: mittelhoher Bogen mit dachförmiger Wölbung.
Norma facial.: mittelhohe3 Gesicht, die Augenhöhlen nur wenig schräg gelagert, abgerundet, Nase hoch, Nasenbeine lang, winkelig zu einander gelagert, tief unter die stark ausgebildeten Arcus supercil. eingesetzt. Vorderer Nasenstachel vortretend.
Norma basil.: Zahnbogen parabolisch, Gaumennaht nach vorn vorspringend, Hinterhaupt abgerundet.
Nro. 3. Schädel eines älteren Mannes von bräunlicher Farbe, der auch zum Skelette Nr. I passen könnte. Die Nähte mittelmässig stark gezackt, ohne Schaltknochen. Die Stirnnaht zeigt zahlreiche, die Pfeilnaht wenige Verschmelzungsspuren. Die Lambdanaht und die úbrigen Náhte erhalten. Pterion normal.
Die Arcus superciliar. stárker entwickelt, die Orbitalránder dick, die Process. mastoid. und styloidei, sowie die Hinterhauptlinien mittel- mássig ausgebildet, die Temporallinien aber schwach.
Das Gebiss stark abgeschliffen, sonst vollkommen, ja überzählig im Oberkiefer finden sich 5 in einer unregelmässigen Reihe gestellte Schneidezähne und eine leere Alveole nach einem sechsten Schneide- zahne.
Norma pariet.: Pentagonoides.
Norma later.: scheinbar prognath, alveoprognath, die Nasenbeine unter den Arc. supercil. vorspringend (Adlernase), Stirn und Scheitel
6 IL H. Matiegka :
gewölbt, Hinterhaupt ausgezogen (embolicus). Die Unterkieferáste steil ansteigend.
Norma occip.: Scheitel dachfórmig, Seitenwánde nach unten zu- sammenlaufend (pentagonal, stegoid).
Norma facial.: Gesicht hoch, im unteren Teile breit, Stirn schmal, Augenhöhlen rhombisch abgerundet, sehr wenig schräg ge- lagert; Nase hoch, Nasenbeine winkelig zu einander gelagert; unterer Nasenrand stumpf (anthropine Form). Die Eckzahnalveolarwände vorspringend, zwischen denselben der Alveolarfortsatz flach. Kino rund. Die Unterkieferwinkel ausgezogen und etwas nach auswärts geschweift.
Norma basil.: Gaumen schmal, parabolisch. Rechte Gaumennaht- hälfte nach vorn, die linke nach hinten einspringend. Das linke Foramen ovale von einer Knochenspange überwölbt. Hinterhaupt aus- gezogen. |
Nro. 4. Männlicher Schädel von brauner Farbe, gehört wohl zum Skelette Nro. IT. — Die Kranznaht bedeutend, die Pfeilnaht ganz verschmolzen; die Lambdanaht erhalten, gezackt, jedoch ohne Schalt- knochen. Pterion, soweit die erhaltenen Kranznahtenden erkennen lassen, normal.
Die Arcus supercil. und die Occipitallinien ziemlich stark aus- geprägt, die Temporallinien deutlich, die Processus mastoidei kräftig; Paramastoidalhöcker angedeutet.
Das Gebiss stark abgeschliffen, zum Teil defekt (im Oberkiefer fehlten 3 Zähne), zum Teil cariös (oben 5, unten 6 Zähne), die Schliff- flächen der Schneidezähne wie bei Rauchern braun poliert.
Norma partet.: lang ovoid.
Norma later.: prognath, alveoprognath, Nasenrücken etwas sattelig eingedrückt, unter die Arcus supercil. tiefer gelagert; Stirn fliehend, wie zurückgedrückt, Scheitel flach, Hinterhaupt ausgezogen (embo- licus). Die Unterkieferäste schräg ansteigend.
Norma occip.: dachförmige Wölbung und senkrecht abfallened Seiten (pentagonal).
Norma facial.: Gesicht mittelhoch, Stirn schmal, Processus zygom. ossis frontis abstehend, Untergesicht breit, Augenhöhlen schräger gestellt, abgerundet rechteckig, Nase mittelhoch, Nasenbeine flacher gelagert, unterer Nasenrand weniger scharf. Die Alveolarwände der Eckzähne vorgewölbt, die Alveolargegend dazwischen flach. Das Kinn rund.
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 7
Norma basi.: Zahnbogen U-fórmig, Foramen occip. rhombisch, Hinterhaupt ausgezogen.
Nro. 5. Schwerer männlicher Schädel von brauner Farbe mit gelb gebleichtem Flecke über dem linken Stirnhöcker. Die Kranz-, Pfeil- und Lambdanaht fast vollständig verschmolzen; die letztere schien stärker gezackt zu sein. Pterion normal. Am Scheitel, links von der Pfeilnaht eine runde eingesenkte Knochennarbe, wohl von einer Kopfverletzung herrührend; rechts von der Glabella und am linken Stirnhöcker je eine linsenförmige Exostose.
Die Arcus supercil., die Temporal- und Occipitallinien, die Pro- cessus mastoid. und styloidei, sowie Proc. paramastoidei stárker ent- wickelt, die Occipitallinien etwa wie bei Nr. 2 gebildet.
Das Gebiss stark abgeschliffen, aber vollständig erhalten, 2 Mahl- záhne caričs.
Norma pariet.: lang ovoid.
Norma later.: Gesicht prognath, die Adlernasenbeine unter den Arc. supercil. vorspringend, die Stirn flach, besonders in ihrem oberen Teile abgeflacht, Scheitel flach, Hinterhaupt ausgezogen (embolicus). Unterkieferäste schräg austeigend.
Norma occip.: einfacher Bogen mit wenig dachförmig gebildeter Wölbung.
Norma facial.: Gesicht hoch, im unteren Teile breit, Stirn schmäler; Augenhöhlen viereckig abgerundet, wenig schräg gestellt ; Nase niedrig, Nasenbeine winkelig zu einander gelagert, unterer Nasen- rand stumpf (anthropine Form), Eckzahnalveolarwände vortretend, die Alveolargegend dazwischen flach. Die inneren Alveolarränder au Unterkiefer gewulstet.
Norma basil.: Zahnbogen parabolisch, Jochbogen gestreckt, Hinter- haupt ausgezogen.
Nro. 6. Männlicher Schädel, bräunlich gefärbt, passt am besten zu Skelett Nro.I. — Die Pfeil-, Kranz- und Lambdanaht zum grössten Teile verwachsen, die letztere schien stärker gezackt zu sein, aber ohne Schaltknochen zu besitzen. Die äussere Hälfte des die Lambda- naht bildenden Scheitelknochenrandes ragt etwas wulstartig über die Lambdanaht vor als Ausdruck einer mächtigen Schläfenmuskelent- wicklung. Pterion normal.
Die Arcus supercil. mittelstark, die Processus mastoid. und styloidei kräftig; die Temporal- und Oceipitallinien, sowie die Muskel-
00
TAFEL |.
IL H. Matiegka:
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa.
((ueruojijeo ddıydıy-Busqueg 'S) Bsoy "S UOA (| "ON) JOPPUJS Jeysuuugwy "PTL "314
—
10 JI. H. Matiegka:
leisten der Basis gut ausgebildet; rechts Paramastoidealhöcker. Das Gebiss vollkommen, aber stark abgeschliffen. Norma pariet.: Ellipsoides.
Norma later.: Gesicht mesognath, alveoprognath. Nasenbeiue vorspringend (Adlernase), Stirn mässig gewölbt, Scheitel flach, Hinter- haupt ausgezogen (cuneatus); Unterkieferáste steil ansteigend.
Norma occip.: Wölbung dachförmig, Seiten steil abfallend (pent- agonal).
Norma facial.: Gesicht niedriger, Untergesicht breit, Orbitae schräg, abgerundet rhombisch; Nase hoch, Nasenbeine winkelig ge- lagert, unterer Nasenrand stumpf. Stirn schmäler; in ihrem oberen Teile ist ein mittelstarker Stirnwulst (Crista front.) ausgebildet. Das linke Foramen supraorbit. hoch gelagert, darüber eine lange Gefäss- furche.
Norma basil.: Zahnbogen parabolisch, Hinterhaupt konisch aus- gezogen.
Nro. 7. Männlicher Schädel, hellfarbig, über der linken Stirn- Scheitelgegend abgeblasst. Der Unterkiefer vollständig ausgebleicht und oberflächlich verwittert.
Die Nähte erhalten, die Lambdanaht stärker gezackt, ohne Scbaltknochen; Pterion normal Die Sphenooceipitalsymphyse erhalten und durch eine Knochenlamelle (den ossifizierten Symhysenknorpel) getrennt.
Die Arcus supercil. schwach entwickelt, die Processus mastoid. kräftig, die Temporal- und Occipitallinien mässig ausgeprägt. Para- mastoidhócker entwickelt.
Das Gebiss vollstándig, dabei ziemlich stark abgeschliffen. Der linke, innere, obere Schneidezahn schräg nach aussen gestellt.
Norma puariet. : Ellipsoides.
Norma later.: scheinbar prognath, stark alveoprognath; die Stirn flach gewölbt, der Scheitel flach, dann schräg zum ausgezogenen Hinter- haupt abfallend. Unterkieferäste schräg ansteigend.
Norma occip.: hausförmig (pentagonal), Wölbung dachförmig, Seiten steil abfallend.
Norma facial : Gesicht hoch mit schmaler Stirn und breitem Untergesicht. Augenhöhlen hoch, wenig schräg gelagert, viereckig ab- gerundet; Nase hoch, Nasenbeine schmal, winkelig zu einander ge- lagert, unterer Nasenrand abgerundet. Eckzahnalveolarwände vor- tretend.
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 11
Norma basil.: Basis länglich, Zahnbogen oval, Gaumen lang, Hinterhaupt ausgezogen.
Nro. 8. Männlicher Schädel, gebleicht, auf der rechten Seite und am Unterkiefer hellbräunlich gefärbt. Der Oberkiefer, die Nasen- beine und der Unterkiefer defekt.
Die Nähte erhalten, eiufach, im linken Asterion 2 kleine Schalt- knochen. Pterion normal.
Die Arcus supercil. mässig, die Processus mastoid. und styloidei kräftig ausgebildet, die Muskelleisten schwach entwickelt.
Das Gebiss stark abgeschliffen und defekt; es fehlte im Ober- kiefer beiderseits der 1. Mahlzahn, während der linke Eck- und die beiden Backenzähne dieser Seite, sowie der zweite rechte Mahlzahn, im Unterkiefer der letzte rechte Mahlzahu cariös war und der letzte linke Mahlzahn des Untarkiefers eine Eiterhöhle gebildet hatte.
Norma pariet.: ellipsoid.
Norma later.: prognath, alveoprognath, pericampylus mit ausge- zogenem Hinterhaupte (embolicus), Unterkieferáste steil ansteigend.
Norma occip.: hausfórmig.
Norma facial.: Gesicht mittelhoch, Untergesicht ziemlich breit, Augenhöhlen abgerundet viereckig, Nase mittelhoch, unterer Nasen- rand stumpf, Eckzahnalveolenwände vortretend, die Vorderfläche des Alveolarfortsatzes flach, Kinn rund.
Norma basil.: Basis mittellang, Zahnbogen U-förmig, Hinter- hauptloch rundlich, Hinterhaupt ausgezogen.
Nro. 9. Höchstwahrscheinlich männlicher Schädel, vollständig gebleicht, mit verwitterter Oberfläche.
Die Nähte vollkommen erhalten, einfacher gezackt; in den beiden Mastoideooccipitalnähten je ein grösserer Schaliknochen. Pterion normal.
Die Arcus supereil. gut entwickelt, die Temporal- und Oceipital- linien nur angedeutet, die Processus mastoid. kurz, aber massiv.
Das Gebiss im Oberkiefer vollständig, dabei mittelmássig abge- schliffen. Die Zähne des Unterkiefers stark defekt, da nur die beiden äusseren Schneidezähne, die Eck- und Backenzähne und einzelne Mahlzahnwurzeln links erhalten waren, während für die mittleren Schneidezähne nur eine Lücke ohne Alveolen übrigbleibt.
Norma pariet.: Ovoid mit längerem Hinterhaupte.
Norma later.: Gesicht prognath, Stirn flach gewölbt, hoch, peri- campylus, cuneatus. Unterkieferäste schräg ansteigend.
12 IL H. Matiegka:
Norma occip.: hausfórmig.
Norma facial.: Gesicht breit, niedrig, Augenhöhlen fast hori- zontal gelagert, viereckig abgerundet, Nase breit, Nasenbeine schmal, unten breit (katarrhin), unterer Nasenrand stumpf, der Unterkiefer breit, mit breitem Kinne und auswärts gekrämpten Winkeln.
Norma basil.: Zahnbogen breit, elliptisch, Gaumen breit, Basis breit, Hinterhauptsloch rhombisch.
Nro. 10. Weiblicher Schädel, braun gefärbt, gehört zum Weiber- skelette Nro. IV.
Die Pfeilnaht zum grossen Teile, die Kranznaht besonders in der Bregmagegend und an den Schläfenenden verwachsen. Die Mitte der Pfeilnaht, sowie die Lambdanaht stark gezackt, ohne Schalt- knochen; Crista frontalis angedeutet; Pterion normal.
Die Arcus supercil. mässig entwickelt, die Process. mastoid. kurz, die Proc. styloidei lang, die Temporal- und Occipitallinien gut ausgeprägt. Beidersoits Spuren der Sutura occip. transversa.
Das Gebiss besonders im Oberkiefer bis auf die Wurzeln abge- schliffen; links oben der 2. Backen-, der 1. und 2. Mahlzahn, links unten der 1. Mahlzahn in vivo ausgefallen. An der Innenseite des Unterkiefers unter dem Alveolarrande starke wulstartige Knochen- auftreibungen.
Norma partet.: lang ovoid (byrsoid).
Norma later.: Gesicht prognath, alveoprognath. Die Stirn flach ansteigend, der Scheitel flach, bald gegen das ausgezogene Hinterhaupt schrág abfallend (embolicus); der Schádel im Ganzen lang und niedrig. Unterkieferáste schrág ansteigend. :
Norma occip.: niedriger Bogen mit Scheitelkante (hausfórmig) und abgerundeten Scheitelhöckern.
Norma facial.: Gesicht mittelhoch, Stirn schmal, Untergesicht breit; Augenhöhlen horizontal gelagert, abgerundet viereckig, Nasen- bein oben schmal, unten breit (mässige Katarrhinie), unterer Nasen- rand stumpf; die Alveolarwände der Eckzähne vortreteud, dazwischen die vordere Kieferfläche flach, Kinn vortretend, Unterkieferwinkel aus- wärts gekrämpt. |
Norma basil.: Zahnbogen elliptisch, Gaumen lánglich, spindel-
förmiger Torus palat., Foramen occip.lánglich oval, Hinterhaupt konisch ausgezogen.
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 13
Nro. 11. Weiblicher Schädel, gänzlich gebleicht und oberflächlich verwittert; bloss der Unterkieferkörper bräunlich gefärbt. Siebbein- gegend defekt.
Die Nähte erhalten, mittelstark gezackt, ohne Schaltknochen. In der Gegend, in der die Sutura occip. transversa zu verlaufen pflegt, eine deutliche Querfurche. Pterion normal.
Die Arcus supercil. schwach entwickelt, die Processus mastoid. klein, die Temporal- und Occipitallinien nur angedeutet.
Das Gebiss ziemlich abgenützt; im Oberkiefer sind die Schneide- zähne und der rechte Eckzahn post mortem ausgefallen; der rechte äussere Schneidezahn hat Eckzahnform, steckt tief in der Alveole und ist dabei nach vorn und medianwärts gedreht. Im Unterkiefer sind die zweiten Mahlzähne cariös, der linke letzte Mahlzahn in vivo ausgefallen.
Norma parset.: lang ovoid mit schmaler Stirn und ausgezogenem Hinterhaupte.
Norma later.: mesognath, alveoprognath, Stirn gewölbt, Scheitel fach gewölbt, Hinterhaupt ausgezogen (embolicus); Unterkieferäste schräg ansteigend.
Norma occip.: abgerundet hausfórmig mit niedriger Wólbung.
Norma facial.: Gesicht hoch, Augenhöhlen nur wenig schräg gestellt, abgerundet viereckig, Nase hoch, Nasenbeine synostotisch verschmolzen, unterer Nasenrand scharf; äussere Ritze an beiden Jochbeinen ; Kinn abgerundet.
Norma basil.: Basis länglich, Zahnbogen parabolisch, Foramen occip. rhombisch, Hinterhaupt konisch ausgezogen.
Nro. 12. Welblicher Schädel, vollständig gebleicht. Die äussere Lamina vitrea in der Stirngegend infolge Verwitterung zum Teile abgelöst.
Die Pfeilnaht in der Gegend des Obelion, die Lambdanaht links und die äusseren Kranznahtenden verschmolzen, mässig gezackt, ohne Schaltknochen. Pterion normal.
Die Arcus supercil., Processus mastoidei, sowie die Temporal- und Occipitallinien schwach entwickelt.
Das Gebiss bis auf 2 cariöse und den fehlenden linken unteren l. Mahlzahn erhalten, mittelstark abgeschliffen.
Norma pariet.: ovoid.
Norma later.: orthognath, alveoprognath, Stirn flach, zurück- tretend, soost der Schädelumriss abgerundet, Hinterhaupt etwas aus-
14 II. H. Matiegka:
gezogen (pericampylus, embolicus ?) ; Unterkieferäste schräg an- steigend.
Norma occip.: hausfórmig.
Norma facial.: Gesicht mittelhoch, Augenhöhlen wenig schrág gelagert, abgerundet viereckig, Nase hoch, Nasenbeine zum grössten Teile verschmolzen, unterer Nasenrand scharf, beiderseits hintere Jochbeinritzen, Untergesicht breit, Kinn abgerundet.
Norma basil.: Zahnbogen U-förmig, Gaumen länglich, Foramen occip. oval, Hinterhaupt mässig ausgezogen.
Nro. 13. Weiblicher Schädel, gebleicht, an der linken Basalhälfte leicht bräunlich gefärbt und stellenweise mit einem rötlichen Farb- stoffe bedeckt. |
Die Nähte sind erhalten, mittelstark gezackt; im linken, hinteren Pterionwinkel ein kleiner Schaltknochen, ein zweiter im. rechten Asterion, ein dritter unter demselben in der Mastoides-Occipitalnaht.
Die Arcus Supercil., sowie die Temporal- und Occipitallinien schwach ausgeprägt, die Processus mastoidei und styloidei mittelstark.
Das Gebiss im Oberkiefer vollständig, aber stark abgeschliffen ; starke Zahnsteinbildung; im Unterkiefer der linke 3. Mahlzahn in vivo ausgefallen.
Norma pariet.: lang ovoid.
Norma later.: prognath, alveoprognath, Stirn gewölbt, Scheitel abgeflacht, Hinterhaupt ausgezogen (embolicus). Unterkieferäste schräg ansteigend.
Norma occip.: hausförmig, wie bei Nro. 11 und 12.
Norma facialis.: Das Gesicht niedriger, breit, besonders das Untergesicht; Augenhöhlen wenig schräg gelagert, abgerundet vier- eckig, Nase hoch, Nasenbeine oben schmal, unten breit, unterer Nasen- rand scharf; Alveolenwánde der Eckzahnwurzeln vortretend, die vordere Kieferwand dazwischen flach; hintere Ritze am linken Jochbeine, Unterkiefer niedrig; Kinn abgerundet.
Norma basil.: Basis länglich, Zahnbogen parabolisch, Foramen occip. lánglich, Hinterhaupt konisch.
No. 14. Welblicher Schädel, hellbräunlich gefärbt, Nähte er- halten, Lambdanaht stärker gezackt, ohne Schaltknochen, Pterion normal.
Arcus supercil. wenig angedeutet, Temporal- und Occipitallinien sowie die Processus mastoidei schwach entwickelt.
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 15
Gebiss bis auf den III. untern linken Mahlzahn vollkommen erhalten, mässig abgeschliffen. Im Oberkiefer die zwei I. Mahlzähne und ein Backenzahn cariös die Krone des linken, oberen III. Mahl- zahns, welcher post mortem ausgefallen ist, war schräg nach hinten und oben gekehrt, Zahnsteinbildung.
Norma pariet.: ovoid.
Norma later.: prognath, alveoprognath, Stirn gewölbt, pericam- pylus, cuneatus; Unterkieferäste ziemlich steil ansteigend.
Norma occip.: hausförmig.
Norma facial.: Gesicht niedriger, besonders im Unterteil breit, Unterkiefer niedrig, Augenböhlen wenig schräg gelagert, abgerundet viereckig; Nase mittelhoch, Nasenbeine schmal, winkelig zu einander gelegt, unterer Nasenrand stumpf, Kinn rund, |
Norma basil.: Basis lánglich, Zahubogen parabolischh Gaumen lang, Foramen occip. länglich oval, Hinterhaupt konisch ausgezogen.
No. 15. Weiblicher Schädel von bräunlicher Farbe, am rechten Parietale bis über das Lambda und Inion hellgelb ausgebleicht.
Die Nähte einfach, ohne Schaltknochen, erhalten, nur die rechte Kranznahthälfte zum Teile undeutlich (verschmolzen). Pterion normal. Über dem rechten Stirohěcker eine linsenfórmige Exostose.
Die Arcus supercil. und die Occipitallinien Processus mastoidei mittelstark ausgebildat, Processus paramastoidei angedeutet.
Das Gebiss stark abgeschliffen und defekt. Im Oberkiefer fehlen die beiden mittleren Schneidezähne, während nach dem linken, us- seren Schneidezahn eine kleine Alveolargrube zurückblieb. Die beiden Eckzähne und III. Mahlzáhne, von denen je einer cariös ist, waren klein. Im Unterkiefer haben sich nur die stark abgeschliffenen 4 Schneidezähne und 2 Eckzähne, sowie die Alveole für den rechten vorderen Prämolar und den III. linken Mahlzahn erhalten; sonst ist der Alveolarfortsatz atrophiert.
Norma partet.: lang ovoid mit ausgezogenem Hinterhaupte.
Norma later.: orthognath, Stirn wenig gewölbt, Scheitel flach, Hinterhaupt ausgezogen (cuneatus), Unterkieferäste steil ansteigend.
Norma occip.: mittelhoher, einfacher Bogen mit niedriger Wöl- bung und senkrecht abfallenden Seiten.
Norma facial.: Gesicht mittelhoch Augenhöhlen abgerundet trapezoid, wenig schräg gelagert, Nase hoch, Nasenbeine eingedrückt, unterer Nasenrand abgestumpft; Kinn rund.
TAFEL II.
If. H. Matiegka:
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa.
Sitzber. der kön. böhm. Ges. der Wiss. II. Classe.
Fig. 5-8. Weiblicher Schädel (No. 10) von S. Rosa (S. Barbara-Archipel, Californien).
17
18 | IL. H. Matiegka:
Norma basil.: Zahnbogen schwach hyperbolisch, Gaumen lánglich, Foramen occip. rundlich, Hinterhaupt ausgezogen.
2. Ergebnis der Schädeluntersuchung.
Indem ich im folgenden die Resultate der Schädeluntersuchung bezüglich einzelner Charaktere zusammentasse, beziehe ich mich zugleich auf die Ergebnisse, zu denen Lucıen Carr bei der Unter- suchung von 315 Schädeln vom Santa Barbara Archipel, Run. ViR- cHow von 28 und Harrison ALLEN von 12 Schädeln von gleicher Pro- venienz gelangt sind. ‘) Das von Carr benůtzte, in dem Peabody Museum zu Cambridge Mass. und im Army Medical Museum zu Washington aufbewahrte Material, sowie die von H. ALLEx in der Academy of Sciences in Philadelphia untersuchte Schädelserie hat später Franz Boas bei Gelegenheit der Vorarbeiten für die anthro- pologischen Abteilung der Weltausstellung zu Chicago, welche unter der Leitung des speziell auch um die Archaeologie von St. Barbara verdienten Prof. F. W. Purtsam stand, unter Benützung weiterer Funde, sowie anderweitiger Angaben neuerdings einer Untersuchung unterziehen lassen.) Die Berechnungen wurden von Dr. G. M. West ausgeführt. Auch auf die sehr interessanten anthropometrischen Er- gebnisse F. Boas' werde ich mich zu berufen Gelegenheit haben.
Cranioskopischen Befund.
Von den 9 männlichen Schädeln gehören nach Sercrs Einteilung 4 zu den Ellipsotden, 3 sind länglich ovotd, 1 ovoid und 1 pentago- notd; von den 6 weiblichen sind 4 länglich ovoid, 2 ovotd.
*) L. Carr: Observations on the Crania from the Sta. Barbara Islands, Calif., Report upon Unit. States Geogr. Surreys West of 100th Meridian in charge of I. Lieut. Geo. M. Wheeler Vol. VII. Archaeol. Washington 1879. p. 277. Die Einzelnmasse der von Miss JENNIE SMITH und | UCIRN Cane jur. unter- suchten S. Barbara Schádel des Peabody-Museums finden sich in den Reports of the Peabody Museum Vol. II. Cambridge 1880 p. 221 und 497. verzeichnet. Die Einzelnmasse der Schädel des Army Medical Museum zu Washington standen mir nicht zur Verfügung. — Ruv. Vırcuow: Beitr. z. Craniologie d. Insulaner von d. Westküste Nordamerikas, Verhaadl. d. Berl. Ges. f. Anth., Ethn. u. Urgesch. 1889. p. (382'. — Hanmison Arten: Crania from the Mounds of the St. John's River, Florida, Journ. of The Acad. of Nat. Sciences of Philadelphia. II. Ser. Vol. X. 1896. p. 367. . |
5) Zur Anthropologie der nordamerik. Indianer. Verh. d. Berl. Ges. f. Anth., Ethn. u. Urgesch. 27. Jahrg. 1895, p. (366).
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 19
Das Vorwiegen der ellipsoiden und länglich ovoiden Formen stimmt mit den Ergebnissen der craniometrischen Untersuchung überein.
Von der Seite gesehen erscheint die Séirn mehr oder weniger gewölbt, seltener flach oder fliehend ; der Scheitel ist zumeist abgeflacht, das Hinterhaupt ausgezogen. Im ganzen entspricht der Längsbogen einem Embolicus oder dem Übergange zwischen : Pericampylus und Embolicus, seltener Cuneatus.
In der Norma occipitalis erscheint der Schädelumriss bei den männlichen Schädeln pentagonal (bis stegosd) mit dachförmiger Wôl- bung und senkrecht abfallenden Seiten, bei den weiblichen Schädeln mehr abgerundet dachförmig mit niedrigerer Wölbung, einmal auch einfach bogenförmig. Die dachförmige oder schwach lophocephale Wölbung des Scheitels ist sehr auffallend und charakteristisch. Das Gesicht ist mittelhoch, mesognath, zur Prognathie neigend, die Stirn schmal, die Augenhöhlen abgerundet rechteckig, ziemlich horizontal oder nur wenig schräg gestellt. Die Nase erscheint ziemlich hoch, die Nasenbeine winkelig gelagert, tief unter den Arcus superciliares eingesetzt, deuten oft eine Adlernase an; selten sind die Nasenbeine flach, sattelig eingedrückt oder katarrhin. Der untere Nasenrand ist zumeist stumpf oder abgestumpft; nur einmal sind Praenasalgruben angedeutet. Der Unterkiefer ist breit, das Kinn rundlich, die Unter- kieferäste steil ansteigend.
Im allgemeinen unterscheidet sich der Schädel No. 2 stärker von den übrigen männlichen, No. 10 von den anderen weiblichen Schádeln. Der letztere ähnelt auffallend dem von R. Marrım abge- bildeten Schädel einer Feuerländerin. Die beiden abgebildeten Schädel (No. 1. und No 10.) stellen — abgesehen von den Geschlechtsunter- schieden — ungefähr die beiden am auffallendsten charakterisierten Typen unter dem S. Rosaschädeln vor.
Der cranioskopische Befund wird durch die craniometrische Untersuchung bestätigt.
Ganz ähnlich charakterisiert L. Carr die S. Barbaraschädel : „we find that the typical or average skull of this collection is small and low and of medium length as compared with its breadth ; that it has a retreating forehead, a prominent occiput, and is slightly scapho- cephalic or roofshaped along the sagittal suture. Its chief development is in the occipital region; ...The face is small and narrow, even as compared with the Peruvians. Jt is more prognathic then the white man, though it by no means reaches the extreme in that respect.
2*
20 II. H. Matiegka:
The nasal opening is of medium size, while the orbiť is large. The malar bones are broad and slope back trom the median line of the face, differing widely in this respect as also in the promtnence of the nasal bones from the Greenland Eskimo, whose face is flat.“
Wie Carr fand, unterscheiden sich die Schädel von den ein- zelnen Inseln des S. Barbaraarchipels ganz bedeutend. Die Über- einstimmung unseres Befundes mit Carr’s Gesammtresultat erklärt sich jedoch daraus, dass — wie weiter noch gezeigt werden wird — die Schädel von S. Rosa unter den S. Barbaraschädeln tatsächlich eine Mittelstellung einnehmen.
Weitere descriptive Charaktere der Schädel.
Die Schädelnähte sind unter 15 Schädeln 4mal (26°7°/,) einfach, 4mal mittelstark gezackt; bei den übrıgen 7 Schädeln ist die Lambda- naht, einmal auch die Pfeilnaht stärker gezackt, jedoch nie sehr kompliziert. Einfachheit der Schädelnähte wurde von SonAAFFHAUSEN®) als Zeichen von Inferiorität gedeutet. Bei böhmischen Beinhausschädeln’) fand ich nur in 18°4°/, einfache Schädelnähte.
Eine Stirnnaht wurde an den St. Barbara Schädeln Vırcnow's, ALLen’s und den meinen nie, von Carr bloss in 2°/, beobachtet, sie kommt nach J. Range, Ecker, LEUcKART, Anutscaın und nach meinen Erfahrungen bei Europäern in 7—8”/, nach PaprLLauT und FeErraz De Macevo bei Franzosen und Portugiesen in 9—11°/,, nach Wezcxer bei Germanen sogar in 14°/, vor und könnte daher auch in klei- neren Serien vertreten sein; aber sie wird bei Amerikanen überhaupt seltener beobachtet; nach Wecker kommt sie bei denselben nicht einmal in 2°/, nach Anvrscain in 2'19/, vor. ALLEN fand unter 416 Nord-Amerikanerschádeln sogar nur dreimal (0'7“/,) eine erhaltene Stirnnaht.
Was die Formation der Schläfennähte anbelangt, so ist das Přerson an allen Schädela normal geformt; nur in einem Falle (No. 12) findet sich im rechten hinteren Pterionwinkel ein kleiner Schaltknochen (Zpiptericum), d. i. in 6'7°/,. Carr Konstatierte solche
$) D. H. Schaarruausen: Ueber die Urform d. menschl. Schädels. Der kgl. rhein. Fried. Wilh. Univ. Bonn zur Feier Ihres 50j. Jubiläums. Bonn. 1869. pag. 59. !) Zkoumání kostí a lebek čes. Rozpravy Č. Akad. cís. Frant. Jos. Tř. II. Ročník V. 1896. č. 42. p. 28.
a
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 91
Knöchelchen 15mal unter 151 Schádeln d. i. in 999/9 und VrRoHow 4mal unter 28 Fällen d. i. in 14°3°/,.®)
Ein Processus frontalis ossis temporis d. i. ein Zusammenstossen der Stirn- und Schläfenbeinschuppe war unter meinen Schädeln nicht vorhanden und kam auch unter CannR's 151 Schädeln nur in einem einzigen Exemplare (0'7°/,) vor. Bei Europäern wurde ein solcher Befund von J. Range, Grogsen, L. Cazori, R. VrRcHow u. A. sowie nach meinen Beobachtungen nur in 08 bis 1'8°/, gemacht.) Anut:cHın konstatierte diese Form unter 775 amerikanischen Schädeln 15mal d. i. in 1'9°/,, hingegen bei Negern in 12:8°/, und bei Australiern in 15°7°/,. Vırcuow hält jedoch nach seinem Materiale diese Schätzung für die Amerikaner noch zu hoch ; während nämlich der Processus frontalis nach seinen Zusammenstellungen'“) der Angaben verschie- dener Autoren bei Australiern in 16°9°/,, bei Negern sogar in 21:5°/, auftritt, fand ihn VrRoHow, nachdem er denselben jahrelang vergeblich an amerikanischen Schädeln gesucht hatte, endlich einmal an eineın Schädel von der chilenischen Insel Huanilla und an 2 Schädeln von S. Catalina, was ihn zu der Bemerkung veranlasste: „Bei der Sel- tenheit einer solchen Bildung an amerikanischen Schädeln ist die Thatsache nicht ohne grösseres Interesse.“ An anderer Stelle schreibt Vırcaow weiter: „Da der Processus frontalis zweifellos eine Thero- morphie, und zwar eine pithekoide ist, so erscheint die Seltenheit des- selben bei Amerikanern als ein recht bemerkenswerthes Faktum.“
Auch an den S. Barbara-Schädeln ist daher die gewöhnlichste Pterionform die auch von Care in der überwiegendsten Mehrzahl (89-49/,) 1) gefundene einfache H-Form Brooa’s.
An Worm’schen Schaltknochen fand sich ausser dem erwähnten Epiptericum (No. 12) in unserer Schädelserie noch einmal ein Kuö- chelchen in beiden Mastoideo-oceipitalnähten (No. 9), einmal 2 Knö- chelchen im linken Asterion (No. 8), einmal ein solches ebendaselbst rechts und.ein zweites darunter in der Mastoideo-occipitalnaht (No
8) J. Raxxe fand epipterische Knöchelchen an bayerischen Beinhausschädeln in 10-3°/,, ich an böhmischen in 13°9°/,. An russischen Schädeln sollen sie nach Genser und Porow häufiger vorkommen, d. i. in 25°/,, resp. 20°4°/,.
9) Etwas häufiger fand SrrEDA diesen Fortsatz an den Schädeln der Peters- burger (3°/,) und Dorpater Sammlung (6°7°;,).
10) R. Vırcuow: Ueber einige Merkmule nieder. Menschenrassen. Zeitschr. f. Ethnol. XII. 1880, p. 1. |
11) Wobei in 81°/, die Entfernung zwischen Schläfen- und Stirnbeinschůppe längs der Spheno-parietalnaht gemessen über einen halben Centimeter mass.
22 JI. H. Matiegka:
13) und endlich in einem Falle (No. 2) ein Knöchelchen in einem Supramastoidealwinkel, ein zweites in der rechten Lambdanahthälfte. Bei 9 Schädeln findet sich nirgends ein Worm’scher Knochen.
Bemerkenswert ist, dass demnach im Lambda der Schädel meiner Serie niemals, in der Lambdanaht (samt Asterion) nur dreimal (20°/,) kleine Schaltknochen vorgefunden wurden, welche an böhmi- schen Beinhausschädeln in 32-6°/, auftreten. Auch ALLEN verzeichnet einen Woxw'schen Knochen in den Asterien nur bei einem Falle (8:3"/,). L. Carr fand an 14 von 151 Schädeln Wonw’sche Knochen in der Lambdanaht (9-4°/), von denen aber 5 (3‘3°/,) eigentlich ein Os Incae s. Os epactale vorstellten.
Auch Vincaow fand einmal ein Os epactale (3°6°/,) und zwar abermals an einem Schädel von S. Catalina, während in meiner und Aurzen’s kleinen Schädelreihen diese für die Peruaner und die Salado Indianer, '?) weniger für andere Amerikaner charakteristische Ano- malie nicht vorkommt.'*) Nach Care’s und Vıronow’s Angaben würde jedoch das Os epactale bei den S. Barbara-Insulanern oder wenigstens auf einzelnen der betreffenden Inseln häufiger auftreten als bei den Europäern, an deren Schädeln es von J. Rınke, WELOoKER, Porow, Anussonin, Marımo u. A. sowie bei meinen Untersuchungen nur in 0:4 bis 1°7°/, beobachtet wurde.
Was die Obliteration der Schädelnähte betrifft, so fand sich in unserer Schädelreihe eine beginnende oder fortgeschrittene Ver- schmelzung
der bei No. 1. 3. 4 5. 6. 10. 12. 15. Kranznaht — 1 1 1 1 1 l Pfeilnaht ULU 171 1 1 — Lambdanaht — — 11 1 — 1 —
Die Kranz- und Pfeilnaht ist daher häufiger, die Lambdanaht seltener verstrichen, die Schläfennähte überall erhalten.
Auch Vıronow erwähnt ausdrücklich an einem Schädel von S. Catalina (No. 1) Synostosis coron. lat. inf. und an einem zweiten von S. Barbara (No. 3) Synostosis coron.
ı2) Axurscuix konstatierte ein Osepactale unter 664 Peruanern in 546%, W. Matruews unter 88 Salado-Indianern (Arizona, N. A.) sogar in 6-689/,.
15) Nur am Schädel No. 10 finden sich beiderseits Spuren einer Swutura occip. transversa und am Schädel No. 11 daselbst eine oberflňchliche Quer- furche.
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 23
Nach GRamoLeT's'*) Annahme sollte nun bei den inferioren Rassen die Nahtobliteration von den vorderen Nähten zu den hinteren fort- schreiten, umgekehrt bei den höheren Rassen; aber nach den Unter- suchungen Rısr’s!?) ist auch bei diesen die Reihenfolge, in welcher die Schädelnähte obliterieren, bei zwei Drittel der Fälle dieselbe, d. i. Pfeilnaht, Kranznaht, Lambdanaht.
Auffallend ist das Erhalten der Spheno-occipital- Symphyse beim Schädel No. 7, nachdem dieser nach der Entwicklung und Abnützung des Gebisses keineswegs einer Person von so jugendlichem Alter an- gehört hat, in dem diese Symphyse zu verschwinden pflegt (15—16 Jahre). |
Die Nasenbeine waren bei 3 Schädeln (No. 1, 3, 5) in ihrem oberen Teile, bei einem (No. 12) grösstenteils, bei einem anderen (No. 11) vollkommmen synostotisch verschmolsen. Ein solcher Befund wird allgemein als pithecoides Merkmal gedeutet und wurde bei in- ferioren Rassen häufiger konstatiert. Ich selbst fand unter 50 darauf hin untersuchten Beinhausschädeln nur 3 mit oben und einen mit voll- kommen verschmolzenen Nasenbeinen.
Die Arcus supercil., welche besonders bei den männlichen Schä- deln in Betracht kommen, sind gut ausgeprägt, bei No 2 sogar stark entwickelt. Jm ganzen kann man aber an den S. Barbaraschädeln auch mit Berücksichtigung der Beschreibungen Vironows und ALLENS“) eine auffallende oder mächtige Entwicklung der Augenbrauenwälste als charakteristisches Rassezeichen nicht anführen, wenn auch ALLEN versichert, dass die vortretenden Augenbrauenwülste bei den nord- amerikanischen Indianern häufiger vorkommen, als man sonst annimmt, und wenn auch Vırcnow von einem Schädel (No. 15 von S. Catalina) anführt: „Orbitae niedriger, links hypsikonch (88.0), im Übrigen fast gorillaartig, mit grossen Supraorbitalwülsten und starkem Vorsprung des Proc. Zygom. ossis frontis.“
Vinonow bezeichnet einen Schädel (No. 5) von S. Catalina als etwas hyperostotisch, einen zweiten (No. 6) als schwer; auch einer von meinen Schädeln (No. 5) ist auffallend schwer. |
14) Grariorer: Gazette médicale, Paris 1846, p. 848.
15) F. C. Res: Étude sur l'ordre d’obliteration des Sutures du crâne. These de Paris 1886. cit. P. Poirier. A. Charpy: Traité d’Anat. hum. Paris. 1899. p. 488.
16, ]. c. p. 402. The glabella and the orbital ridge are of moderate deve- lopement.
24 JI. H. Matiegka:
Zweimal (No. 5, 15) fand ich linsenförmige Exostosen am Stirn- beine; ViRoHow erwähnt derartige Exostosen am Hinterhaupte eines Schädels (No 16) von S. Catalina.
VrmoHnow beobachtete auch „eigenthůmliche, zum Theil knollige Hyperostosen der Ossa tympanica bei den männlichen Schädeln No. 9, 10 und 15 von S. Catalina und No. 4 von S. Cruz. Diese Hypero- stosen haben am meisten Ähnlichkeit mit den sogennanten Ohrexostosen peruanischer Schädel“, an welchen sie auch v. LoscHax konstatierte; übrigens hat sie Vinomow selbst auch von Alfurenschädeln angeführt. Diese Exostosen haben häufig eine Verengerung des Gehörganges zur Folge. Ich konnte an meinen Schädeln von Š. Rosa in dieser Bezie- hung nichts aussergewöhnliches beobachten.
Beachtenswert sind jedoch die starken, wulsiurtigen (exosto- tischen) Auftreibungen an der Innenseite des zu Schädel No. 10 ge- hörigen Unterkiefers. Auch Vıronow erwähnt an den Alveolarrändern der Oberkiefer der weiblichen Schädel No 3 — 6 von 8. Barbara (und an dem männlichen Schädel No. 4 von S. Cruz angedeutet) „eine höchst eigentümliche und seltene, knollige Hyperostose s. Osteoscle- rosis alveolaris," wie er sie in gleicher Stärke früher nur bei Eskimo gesehen hatte. Er bemerkt, dass dieser Zustand, der mit tiefer Abnützung der Zähne zusammenfällt, durch besonderes reizende Nahrung bedingt sein dürfte. Ich stelle meinen Befund diesen Beo- bachtungen nahe. :
Die Temporallinien sind, wie auch ALLEN und VrRcHow beobach- teten, gewöhnlich nicht sehr stark ausgebildet. Eine bessere Entwicklung zeigen die Occipitalleisten. Besonders verläuft am Schädel No. 2. von S. Rosa, welcher auch kräftige Schläfenlinien aufweist, eine starke Occipitalleiste quer über das ganze Hinterhaupt von einem Processus mastoid. zum andern und erhebt sich in der Mitte zu einer vortre- tenden Protuberantia occipitalis. Auch einzelne Schädel aus ALLEN's und Vıroaow’s Reiben zeigen kräftige Hinterhauptsleisten und starke Hinterhauptshöcker (vgl. den Torus occip. an No. 6 von S. Catalina, Vıecaow. An enormous transverse occipital torus No. 1825. ALLEN).
Beachtung verdient das Ende der Lambdanaht über den Asterien. ALLEN fand hier die Naht unter 12 Schädeln von den S. Barbara- inseln dreimal, häufiger jedoch an den auf Florida und westlich von den Rocky Mountains (Festland) gesammelten Schädeln „harmonisch“.
Was die Schädel von S. Rosa anbelangt, kann diese Nahtpartie wenigstens bei einem Drittel (No. 1, 2, 11, 12, 13) als harmonisch
m: 0 ŠL om
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 25
. bezeichnet werden, bei einigen weiteren als annähernd harmonisch. Ein ähnlicher Befund wird aber auch an Europäerschädeln häufig gemacht. Auffallender war mir jedoch, dass an einzelnen Schädeln (No. 10, 14, 15, an anderen schwach, aber besonders stark an No. 6) der Rand des Parietale an dieser Stelle wulstartig aufgetrieben über die Lambdanaht herübergreift und gleichsam über dieselbe gegen das Hinter- hauptsbein verschmiert erscheint. Diese wulstartige Erhöhung geht einesteils auf die Pars mastoidea des Schläfenbeins über, anderen- teils verliert sie sich in der Richtung gegen das Obelion.
Die Process mastoid. fand ich zumeist stark entwickelt (No. 2, 4, 6, 7, 8, 9), einmal auffallend gross (No. 1.); desgleichen schienen die Processi styloid. häufiger stark gebildet. Vırcnow erwähnt aus- drücklich bei einem Schädel von S. Cruz (No. 4) mächtige Proc. mastoid. und dicke Process. styloid. An einigen von den mir vor- liegenden Schädeln (No. 4, 5, 6, 7, 15) ist ein Processus parama- stoideus angedeutet oder schwach entwickelt. ALLEN führt unter seinen 12 Schädeln von den S. Barbara Inseln einen (No. 1818) mit einem beiderseitigen Paroccipitalfortsatz (rechts 12 mm, links 6mm lang) und einen zweiten (No. 1824) mit einem rudimentären Fortsatz dieser Art an.
Zahnanomalien wurden verhältnismässig häufig beobachtet. Ich kann zwar nicht entscheiden, ob das Fehlen der beiden mittleren Schneidezähne im Unterkiefer des Schädels No. 9. und derselben Zähne im Oberkiefer des Schädels No. 15. auf einen Verlust im frů- heren Alter zu beziehen oder durch eine Nichtentwicklung dieser Zähne zu erklären ist. Aber abgesehen von diesen Fällen bleibt noch immer eine Vermehrug der oberen Schneidezähne an Schädel No. 3 auf 5 beziehungsweise 6, weiters die Schrägstellung je eines Schneide- zahnes bei den Schädeln No. 7 und 11 und die Kleinheit der Alveole des linken, äusseren, oberen Schneidezahnes an Schädel No. 15, welche auf das Vorhandensein eines Stiftzahnes schliessen lässt.
Derartige Zahnanomalien wurden an Rassenschádeln häufiger beschrieben und werden zum Teil, besonders die Anomalien per ex- cessum als inferiore Merkmale angesehen, während die Reduktion oder eine mangelhafte Ausbildung der letzten Mahlzähne, ihre Nei- gung zur Caries etc. häufiger bei Europäern zur Beobachtung gelangt und als ein Fortgang in der regressiven Entwickelung des menschlichen Ge bisses gedeutet wird. Was speziell die letzten Mahlzähne anbelangt, so sind oder waren dieselben bei allen männlichen Schädeln und auch
26 II. H. Matiegka:
bei 2 weiblichen (No. 10, 13) gross und standen besonders bei den Schádeln No. 2, 5 und 6 den vorangehenden zum mindesten an Um- fang nicht nach. Bei 4 Schádeln (No. 8, 9, 11, 13) fehlten sie aller- dipgs schon zum Teil (oben oder unten).
Craniometrischer Befund.
Wenden wir uns nun den Ergebnissen der crantometrischen Untersuchung zu, so sind vor allem einige absolute Masse beachtens- wert, besonders die Länge, Breite und Höhe der Schädel. Ich stelle die von L. Care im Peabody-Museum (S. Catalina, S. Clemente, S. Cruz), von Vırcaow (S. Catalina, S. Cruz, S. Barbara) und ALLEN (S. Barbara Archipel) gewonnenen Masse den meinigen (S. Rosa) gegenüber, wobei allerdings CanR's Parietalbreite und Vırcnow’s einzig angegebene gerade Höhe in einzelnen Fällen von den sonst ver- wendeten Massen um ein geringes abweichen mag. Trotzdem halte ich einen Vergleich dieser Masse, sowie der aus ihnen berechneten Indices für zulässig.
Die Längenmasse (Glabella-occip. in Millimetern) waren nun in folgender Art verteilt:
bei Männern
von 166-169 170-174 175-179 180-184 185-189 190-194 195-199 200-1 S. Catalina (C.) — — — 5 5 17 1 — S. Catalina (V.) — — — — 4 4 — — S. Clemente (C.) — — 1 3 1 4 — — S. Crus (C.) 1 7 15 19 2 1 — — S. Orus (V.) — — — 1 1 l — — S. Barbara (V.) — — -— — — — — 1 S. Barb. Arch. (A) 2 2 3 — 1 — — — S. Rosa (M.) — — -— 6 3 — — —
Summa. . 3 9 19 34 17 27 1 1
Ueber Schádel und Skelette von Santa Rosa. 97
bei Weibern
von 158-159 168-164 165-169 170-174 175-1799 180-184 185-189 190-191 9. Catalina (C.) — — — 2 4 4 2 — S. Catalina (V.) — — — 2 5 1 2 — S. Clemente (C.) — — — 1 3 1 — 1 S. Crus (C.) 1 3 5 14 7 5 — -— S. Crus (V.) — — — ee = S. Barbara (V.) — — — 1 — 2 2 — S. Barb. Arch. (A) — — 2 1 — — — S. Rosa (M.) — — — 2 8 — 1 —
Summa... 1 3 6 24 23 14 7 1
Die Breitenmasse (grösste Breite, bei Carr Parietalbreite): bei Männern
von 122-124 126-129 130-134 135-189 140-144 145-149 150-151 S. Catalina (C.) 1 3 9 13 = = = S. Catalina (V.) — 2 1 3 l — — S. Clemente (U) — — 2 4 2 1 — S. Crus (C.) — 1 6 18 14 4 l S. Crus (V.) — — 2 1 — — — S. Barbara (V) —- — — — l — — 8. Barb. Arch. (A) — — 4 4 — — — S. Rosa (M.) — — 2 4 3 — —
Summa... 1 6 26 47 21 5 1
bei Weibern
von 8. Catalina (C.) 3 1 6 2 — — — S. Catalina (V.) 1 3 2 2 2 — — 8. Clemente (C.) — — 2 3 l u = S. Crus (C.) 1 l 16 13 l l — 8. Crus (V.) — -= -= ge 1 = = 8. Barbara (V.) — — 4 l — — — S. Barb. Arch. (A.) — | 2 = = = = S. Rosa (M.) — — 3 3 = = =
Summa.. 5 6 35 A4 B L =
28 II. H. Matiegka: Die Höhenmasse (Basion-Bregma, bei Vircauw gerade Höhe)
bei Männern où 116-119 120-124 125-129 130-134 135-139 140-144 145
. Catalina (C.) — 3 8 . Catalina (V.) — — 2 . Clemente (C.) — — 2 Cruz (C.) — — 12 Crus (V.) — — — . Barbara (V.) — — . Barb. Arch. (A) — 1 . Rosa (M.) — 1
5
Summa. . —
nn o | pod
ol = | t
bei Weibern von
. Catalina (C.) 4 2 . Catalina (V.) 3 3 . Clemente (C.) — 1 Cruz (C.) — 7 Crus (V.) — — . Barbara (V.) — 4 3 l 21
rm | mo | ww
Barb. Arch. (A.) — Rosa (M.) —
Summa... 7
a n nn nn nm
Sc | [AU | | |
17 2 1 —
Schon aus diesen Zahlenreihen ist ersichtlich, dass die Schädel von S. Catalina häufiger grössere Längenmasse aufweisen als die von S. Rosa, von S. Cruz oder gar die von ALLEN untersuchten. Umge- kehrt besitzen die S. Crus- und S. Rosaschůdel häufiger eine grössere Breite als die Schädel Arırn’s, während die Schädel von S. Catalina häufiger kleinere Breitenmasse zeigen. Bezüglich der Höhe bestehen weniger auffallende Unterschiede.
Um die Durchschnittszahlen Carr’s, welche aus grösseren Schädel- reihen berechnet sind, verwerten zu können, habe ich aus ViRoHow's, ALLEN 8 und meinen Massen ebenfalls die Durchschnittswerte be- rechnet.
Es betrug nun durchschnittlich die Länge (Z), Breite (B) und Höhe (7) der Schädel
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 29
bei Männern bei Weibern
mn o C, rau Ne — auf L. B. H. L. B. H. S. Catalina (Cane) 189 133 130 178 130 124 < (ViRcH.) 189 134 132 179 132 124 S. Clemente (Carr) 186 137 131 179 135 125 S. Barbara (ViRcH.) (204) (101) (135?) 182 133 124 S. Nicolas (Carr) 181 137 132 173 140 124 S. Cruz (Carr, P. M.) 178 138 132 172 134 128 » (Carr A.M.M.) 177 140 134 170 135 128 » (Vırcn.) 187 134 131 (180) (141) (130) S. Miguel (Carr) 176 140 131 172 137 128 S. Rosa (Mar.) 183 138 132 176 135 128 S. Barb. Arch. (AuLex) 174 134 132 172 130 126
Aus den bisher angeführten Zahlen ist zu ersehen, dass die Schädel von den beiden südlich gelegenen Inseln (S. Catalina und S. Clemente) durchschnittlich die grösste absolute Länge, dabei die kleinste absolute Breite und eine geringe Hóhe aufweisen, während die von den nördlich gelegenen Inseln S. Cruz und S. Miguel stam- menden Schädel die geringste absolute Länge, aber dabei die bedeu- tendste Breite und eine ansehnlichere Höhe besitzen. Die Insel S. osa und die iu der Mitte des Archipels gelegene S. Nicolas-Insel halten ungefähr die Mitte ein. —
Die kleine Zahl der von der kleinsten der Inselchen, nämlich
von S. Barbara, stammenden Schädel wies die grössten Längen- masse und mittlere Breitenmasse auf.
Endlich ist beachtenswert, dass ViRcHow's Schädel von S. Cruz wenig jenen des Peabody Museums und des Army Medical Museums (Cara) in den absoluten Maassen ähneln, sondern im Gegenteil den Schädeln von S. Catalina und S. Clemente näherstehen.
Schon darnach ist der Verdacht berechtigt, dass sie einer an- deren Einwohnerschaft (oder aber einer anderen Zeitperiode) dieser sonst dem Festlande ebenso wie S. Catalina näherstehenden Insel an- gehörten.
Diese Verschiedenheit der absoluten Schädelmasse, welche sich hier sowie auf den einzelnen Inseln merkbar macht, lässt auch schon Unterschiede in der Schädelgestaltung (den Schádelindices), sowie in der Capacität erwarten. |
IL. H. Matiegka:
€ » GI O1 61 61 ST €G PI PI ST IT 9 6 € G T G uoumvesnz 1- 6 PL 8 L 2 A 8 G € + 8 P L I — — M :
8 — 6 8 € IT G9 8 6 6 GL +4 G 8 + I 8 W. emung
m = = = T LT © I ze ee ee = = AN r a men ee DB ca: L JL. P z = | ea = (CW) esoy *' n o ea LE Ad o s ©. s = c- re A .“. 6 = pos ee pe = TI SE pe ae ID DT did“ „of er ze zz I I ce es 5 sj : S S S S S Se EE Fee Zee oN (A) v18qi8g : — —- - - - 1 -ı 5 7 -7- 7-7 ————— — — — M a o 0 m ee N CA) 2049 : nr =. ES EEE oT II ee XX ; Ge EEE 8.8. -0 IP: Pp Pb I I Se es (9) zug ' S, os S SS SSE R OSS T re P S o V 5 = sg = II 8 a F mA ea ern KIT = = I Se o fs 1 E oo 1 bo 74 ö er ae ie en Ber ee em (CA) sure) * o P ee 0 6 UD ed. o M : on Sue E T I 2 6 46 8% E P EN (9) vurre389 ' 68 G8 I8 08 62 82 22 91 SL PL E 8, IL 01 69 89 29 99 99
29110994 JIV IapuadjoJ unu PUIS S291PU]-U9/1949 -U9DUNT 91T
31
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa.
88
T8
08
62
6 6
82
9 T G
ZL
IT PI EI €6 96 or 9T 91 FI OT 4 IT PG 7 G
+ P
L
9
OT I
GZ
9 L
I
N 4 Mm
PL
: 890804] -UOYOH-UIDUPT OUT
GI GI L
I I
pa
I I
62
T
Ds
| vw
RS Free
GL
I
GO ©
ON vd 7%
TZ
GI
I 6
ar)
I 6 6
02
TT
9 8
T
sa NU = =
© |
89
Ť 9
F
99
9 9
6
č
CN
F9
mM W
uowmesnZz
6
M ‘KW vwung M
W
“ (CW) Bso "S
(CY) TV 'gdvg S
6
(A) eregieg "S
66
CA) zuıg 'S
u
(9) zug "S
M W M W M W
"M 'W (9) 9000919 'S "M 66
‘KW CA) 808783 "S "M «
‘NW (9) Bure? "S
8 1 — € € G + RI Pooh S D T — — 8 £ 8 € 208 ne ee er = S51 = ee ee FT 9° en en oss ae ee De ee ae š
1 Se- s 6 4 = gel o o 2 RSS ST ee - = sa F ee SS = S Er En LE Pet čus T 3 Eee er = pes 52.18
20T 90T GOT POI 60T 80T TOT 00T 66
32
CN © 1
di
86
TG
9T
9
PI OI 61 6! G1 01 9 € G G I uowumusnz 6 L 4 UG P € € B I I ‘M * G 8 81 8 L 8 € — L T. — W swung — 8 3 - — - - — 1] — — 'M : — 13:3 — — - IT — - I - RT (pn) woy 'S a eh | — 1 I ——— — — — — AV) IV ES S T o Po L SS SSM | — T — — — - - — — — 1 (A) Bagaeg S — ——— 1 ————— — CN [V4 —J ——-—-——— — vn (Dans p G £ 9 L £ — L I — — "M “ £ 8 £ 8 r 3 - - — — an VS me TE Lo SSM | — — 6. — L 73 - - — — — ‘AK (0) 'S T — UL 8 - LL — — TJ M : — 1 ---- — — — — — K (a sus) "S č = L ww © Pes s M Tan : 8 33-3 I — - I — — X (I) eugepy 'S 26 96 SH £6 G6 I6 06 68 88 28 98
:S904PUJ-UHJOF -VOJID4T OUT
Ueber Schädel.und Skelette von Santa Rosa. 98
Im Durehschnitte gestalten sich die Indices folgemdermassen : !)
Männer . . Weiber m nn, a —n L:B L:H B:H L:B L:H B:H S. Barbara (Vırcnow) (69:1) (661) (HT) 733 685 934 S. Catalina (Carr—P. M.) 1704 690 977 129 696 946 R (Vincaow) 112 702 95 738 698 947 S. Clemente (Carr—P. M.) 740 702 956 754 706 926 S. Rosa (Érsex-Marrgoxa) 757 719 954 765 724 947 S. Nicolas (CaRR— A. M. M.) 760 730 963 808 718 886 S. Barb. Arch. (ALLEN) 17169 759 987 756 730 977 S Cruz (Carr—P. M.) 776 741 956 778 748 955 M (CaRR— A. M. M) 789 750 957 791 752 946 : (Vincnow) © 71:6 716 981 (783) (78:3) (922)
S. Miguel (CapR— A. M. M.) 794 738 9936 805 747 93.4
Carr giebt auch eine Einteilung seiner Schädel in Gruppen, und zwar in dolichocephale (LB. Index bis 73:9), orthocephale (74—199) und brachycephale (80:0 u. m.), allerdings ohne Unterscheidung der Geschlechter. Seiner Einteilung für diesmal folgend, erlangen wir nachstehende Übersicht:
LB.-Index —739 74-796 80—x.
S. Catalina (Carr—P. M.)......... 31 8 — (ViRcHow) . < 2 2 . « + . . 10 6 1 S. Clemente (CaRR— P. M.) ...... 6 9 — S. Barbara (VrRcHow). . . . . « . . . | 1 = S. Rosa (E1sEN—MATIBGKA) . . . . . . 2 13 — S. Barb. Arch. (ALLEN) . . . . . . «. 2 8 1 S. Nicolas (CaaR— A. M. M). . . . .. 1 6 4 S. Cruz (Carr—A. M, M). . . . . .. 5 75 54 ; (CaaR— P. M) . . 2.2200 7 53 17 . (VIRCHOW) . . . . + . . . -B 1 — S. Miguel (CaRR— A. M. M . . . . .. — 17 16 S. Barbara Archipel Summa . . . . . . 72 197 93 = Festland (CAkR). . . . , . 4 44 26 . San Luis Obispo Bay . . . . . . . . . 1 7 7
27) L. Case führt den B:H Index nicht an und wurde derselbe aus seinen Durchschnittswerten für die Schädelbreite und Schädelhöhe berechnet.
Sitzber. der kön. böhm. Ges. der Wiss. II. Classe. 3
34 | Il. H. Matiegka:
-. Nach dem angeführten sind die Schädel vom S. Barbara Archipel im allgemeinen zum grössten Teile mesocephal (LB-Index 75—79'8), dabei zumeist niedrig oder mittelhoch (chamaecephal, LH. Index bis 119, BH.-Index bis 91°9 oder orthocephal LH.-Index 72:0—749, BH.-Index 92-0—97°9).
Die weiblichen Schädel sind häufiger und durchschnittlich ver- hältnismässig etwas kürzer, überdies dabei — und zwar besonders im Verhältnis zur Schádelbreite — entschieden niedriger als die männlichen, obwohl an und für sich auch noch vorwiegend meso- und chamae- oder orthocephal.
Auffallendere Unterschiede ergeben sich jedoch — wie schon Carr gezeigt hatte — bei der Untersuchung der Schädel nach den verschiedenen Localitäten, von denen sie stammen.
Die südlichen Inseln S. Catalina und S. Clemente, sowie das in der Mitte der Inselgruppe gelegene Inselchen S. Barbara lieferten zum grossen Teil oder überwiegend dolichocephale Formen und keine oder sehr seltene brachycephale. Umgekehrt fanden sich auf den nördlichen Inseln S. Crus und S. Miguel häufig, ja sehr zahlreich Brachycephale, während die Dolichocephalen hier nur spärlich ver- treten sind oder ganz fehlen (S. Miguel). S. Rosa bildet mit ihrer vorwiegend mesocephalen Einwohnerschaft scheinbar den Übergang.
| Nach dem LH.-Index erscheinen die Schädel von den südlichen Inseln chamaecephal, die von den nördlichen orthocephal.
Beachtenswert ist abermals der Umstand, dass die männlichen Schädel von S. Crus, welche Vıromow beschreibt, von den beiden anderen Schädelserien (Carr’s) von demselben Fundorte sich dadurch unterscheiden und den Schädeln der südlichen Inseln nahekommen, dass unter ihnen die Dolichocephalen vorwiegen, die Brachycephalen fehlen; zugleich neigen sie’der Chamaecephalie zu. Ja selbst die beiden Serien Carr’s von S. Crus (Peabody Museum und Army Medic. Museum) unterscheiden sich von einander in ihrer Zusammensetzung, indem unter den Schädeln des Army Medic. Museum’s die Brachy- cephalen unverhältnismässig zahlreicher vertreten sind. Dieser Um- stand spricht, wie schon oben bemerkt, dafür, dass diese Schädel von räumlich und zeitlich differenten Grabfeldern stammen, beziehungs- weise dass diese Insel von wenigstens zwei verschiedenen, wohl nach einander erschienenen Volksstämmen bewohnt war.
Fr. Boss teilt das von ihm untersuchte Material in Percenten nach Indexeinheiten ohne Trennung der Geschlechter mit.
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 85 F. Boas: ViRcHow: Erez- : MurTieaka: LB ‘ Californ. Inseln S. Barbara- S. Barbara- u Index. Südgrappe Nordgruppe Festland Inseln : S. Rosa 65 21 (2) — — 060 — — = 6 — — — — — — 381W. — — 7 52 (6) 07® — — 87 (1) — — 8 41 (4) 0:4 (1) 19 (3) 3870. — — 9 6-2 (6) — — — — 1116) — — 70 52 (5) 04 (1) 06 (1) 37) — 670 1 10:4 (10) 0:7 (2) 13 (2) 1118. — — 2 10:4 (10) 119) 13 (2) 140). — — 3 10:4 (10) 1'8 (5) 19%) 224 (6) — 070 4 9-3 (9) 36 (0) 57 (9) 7406 — 133 G) 75 145 (14) 5‘1 (14) 7602 1110) . — 200 (8) 6 8-3 (8) 72 (20) 96 (15) — — — 200 (3) 7 41 (4) 105 (28) 7-6 (12) | 7402). — 133 (2) 8 31 (8) 126 (85) 147 (28) 370 — 200 (8) 9 — — 16:2 (45) 14:0 (22) — — — — 80 10 (1) 126 (36) 10807.. 370. — — 1 3-1 (8) 112 81) 76 (12) — — — 2 == 58 (16) | 6:4 (10) — — — — 3 2-1 (2) 54 (15) 19 (3) — — — — 4 1.0 (1) 25 (7) 13 (2) — — — — 85 — 15 (4) — — — — -— — 6 = 0-7 (2) — — — — — — 7 = = 06 (1) == = 8 -= — 1:9 (3) — — — — 9 = = EN Za, Man, Gr 90 — — 13 (2) — — — — 1 — — 06 —— — — 2 — — 0:6 (1) >= se Ae Mittel 132 18:1 183 12: 15-99 od) (9 (277) (157) (27) (16)
3+
36 II. H. Matiegka: -
F. Boas: VırcHow: Eisen- Marreaka:
LH. . Califora. Inseln S. Barbara- S. Barbara-
Index © Sadgruppe. Nordgruppe Festland Inseln S. Ross 64 2-3 (2) ua. S č = 65 -474 cn en 1016: SE
6 . 47 (4 . 0AU) 070 12 (2 : — — 1 93) : — — — — 107 (8 6:7 (1) 8 105 (9) 1:6 (4) 07 (1). 143 (4) 67 (1) 9 15:2 (13) 3-2 (8) l'4 (@) 10:7 (8) — — 70. 18°7 (16) 28 (7) 21 (3) 350) 26-7 (4) 1 5:8 (6) 64(16) 35 (6) 143 (4) 6-7 (1) 2 ..11:7 (10) 103 (6) 78 (11) 143 (4) 13:3 (2) 3 7-0 (6) 16:7 (42) 7-1 (10) 85 () 13-3 (2) 4 358) 125 (81) 12719) 35 (1) 13:3 (2) 75 70 (6) 100%) 9208. 350) 6-7 (1) 6 — — 151 (38) 1131) — — 6:7 (1) 7 == 8-7 (22) 10705. — — == 8 ie 6707 99049 350) == 9 se 8-2 (8) 9914 — — see 80 mes 129) 7100 — — = 1 —— 040. 330 — — zu 2 še es MO == =. 3 ZP 1208). 070 — — = 4 es — ue = L 5 85 — — — — 070 — — — — Mittel 69:8 143 159 69:6 12-13 Shade, (86) (252) (142) (28) (16)
Boss unterscheidet nur zwei Gruppen: nämlich die Süd- und Nordgruppe der californischen Inseln, mit denen das S. Barbara Festland (Calfornien) verglichen werden kann. Ich füge seinen Zahlen Vircuow’s Ergebnisse und die meinen in Percenten (und in absoluten Zahlen) zum Vergleiche bei.
Ueber Schädel und Skelette. von Santa Rosa. 37
Meine, sowie Vrrohow’s.Serie ist in Folge der kleinen Zahl der Fälle sehr unregelmässig, während Boss, mit einem grösseren Ma- terial arbeitend und dasselbe nur in 2 Gruppen teilend, regelmäs- sigere Reihen erlangen konnte. Aber trotzdem zeigen auch seine Serien einige Unregelmässigkeiten, welche den Verdacht aufkommen lassen, dass es sich hier um Mischungen verschiedener Typen handelt, weon auch auf der südlichen Inselgruppe die dolichocephale, zur Chamaecephalie neigende Schädelform, auf der nördlichen die meso- und brachycephale, dabei orthocephale Form den Ausschlag giebt. Vırcnow’s zumeist von den südlichen Inseln stammende Schädel weisen im allgemeinen die von Boas für die Südinselgruppe ange- gebenen Charaktere auf, während die Schädel von S Rosa die Mitte einhalten und nur mit ihren Eudpunkten die Culminationspunkte der beiden Gruppenserien erreichen. |
Aber in den Zahlenreihen Boas' sind die oben nachgewiesenen Detailunterschiede der von einzelnen Inseln stammenden Schädel zum grossen Teil verwischt und tritt nur der Unterschied: zwischen Nord Süd hervor; auch dieser verschwindet, wenn man die beiden Serien Boas' vereinigt. Man erhält dann für die Gesammtzahl der Sehädel vom S. Barbaraarchipel ziemlich gleichmässig an- und :absteigende Zahlen- reihen, wobei auf den Culminationspunkt.der LB-Indices d. i. 79, im Ganzen 45 Fälle kommen und das Minimum durch den Index 65 das Maximum aber durch den Index 92 vorgestellt wird.
Was nun die Capacität der Schädel, betrifft, habe ich dieselbe nach der Broca’schen Methode bestimmt, wobei die Sicherheit des Messungsverfahrens vor und nach der Cubage der Indianerschädel durch wiederholte Kubierung eines 1272 gr messenden een erprobt und erwiesen wurde.') |
18) Ich fand nämlich das Innenmass des Cráne-étalon
vor der Untersuchung nach derselben © . 1860 1363 1358 i 1362 1859 1360 1862 1360 . 1864 | | 1360 durchschnitlich 1860°6 gr -= 18610 gr
Diese Zahlen zeigen neuerdings den unleugbar grossen Vorteil der Broca’schèn Methode d. i. die Konstanz der Resultate, sowie ihren bekannten, aber durch seine Konstanz eben auch geminderten Übelstand, nämlich den, dass das Resultat den eigentlichen Schädelinhalt erheblich — bei meinem Vorgehen um beinahe 90 gr — übertrifft.
38 H. Matiegka:
Die Resultate der Kubierung der 'einzelnen S. Rosaschädel sind aus der beigefügten Masstabelle zu entnehmen. Indem ich die- selben im Folgenden in Serien ordne, stelle ich abermals die Ergeb- nisse VıroHow's, CARR'8 und ALıew’s daneben, wobei ich allerdings her- vorhebe, dass Vırouow die Capaeität mit gemischtem Bleischrotte zu bestimmen pflegte und ALLEN vielleicht die englische Methode mit Senfkörnern anwendete, welche etwas (nach Torısann um 75 com) ge- ringere Resultate liefern soll.'“) Wie aber ein Vergleich der sonstigen Schädelmasse (Umfang, L, B, H) zeigt, dürfte doch die ungefähre Nebeneinanderstellung der Ergebnisse gestattet sein.
Ich schliesse sofort die Beobachtungen über den horizontalen Schädelumfang an.
Die Schädelcapacität mass
bei Männern
com on LIL G 888 3 S88 S. Catalina (0) — — — 1 — 4 2 5 2 8 — — 1 S. Catalina (V) — — — — — 1 3 - — 1 — — — S. Clemente (C) — — — — 2 1 2 2 1 — — — 1 S. Crus (C.) 2 46973 2 I — S. Crus (V.) — — — 1 1-— — — — — — — — S. Barbara (V) — — — — — = - — 1— — — -— S. Barb. Arch. (A)— 1— 1 11 3 -— 1—- — — — S. Rosa (M) — — — — -- 4 3 — — 1 — Sumina 2 3 3 71101621 18 7 5 2 — 2 bei Weibern em
von 1000 1050 1100 1150 1200 1260 1800 1850 1400 1450 1500
S. Catalina (C) — 1 1 — 2 1 4 — L 1 — S. Catalina (NV) — — 3 1 — 2 1 1 — — — S. Clemente (C) — — - — — 2 1 1 — — — S. Cruz (C.) 1 2 8 7 8 9 1 — — — I S. Crus (V.) — — - - — - — - — — S. Barbara (V) — — — 1- L- 1- — — S. Bard. Arch.(A) — — — — 1 2— TI — — — S. Rosa (M) — — 1— 2- 1 1 1 — — Summa 1 3 8 9 13 17 8 5 2 L 1
19) Was Cann's Capacitätswerte betrifft, die ich anfůbre, benützt das Army Med. Museum Schrott No. 8 und das Peabody Museum ausgewählte Erbsen.
u —
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 39
Der horisontale Schädelumfang betrug
bei Männern
mm von 480 485 490 495 500 506 610 5165 520 625 530 535 ... 560 S. Catalina (V.) — — — — 1— — 1 3 — 1 2 = S. Crus (V.) - — — — - 1- 1— — — 1 mr S. Barbara (V.) — — nn —— m -= = vis 1 S. Barb. Arch.(A)— 1 2 — 1— 2 1 1 — — — = S. Rosa (M.) se de DA Dre = x Summa — 1 2 — 3 3 6 5 4 — 1 3. 1 bei Weibern von S. Catalina (V.) 1 1— 2— 1— 4— 1 — — S. Crus (V.) — — — — — - 1- —— — S. Barbara (NN) L — — — — — 2 1 1 — — — S.Barb.Arch.(A) — 12 —— — — — — — — — S. Rosa (M.) 113 — — — 1- — — — — Summa 3 3 6 2— 1 3 6 1 1 — —
Durchschnittlich betrug die Capacitát, beziehungsweise der Umfang:
bei Männern bei Weibern ER
s “ 3 5 S 8 S 4 a AŽ 3 SEES SEE S. Barbara (ViRomow) 1500 (1) 560 (1) 1267 (8) 509 (8) S. Catalina (Carr — P. M.) 1470 (26) — — 1279 (12) — — S. Catalina (VincHow) 1443 (5) 585 (8) 1222 (8) 506 (10) S. Clemente (Carr — P. M.) 1452 (8) — — 1315 (6) — — S. Rosa (Eisex — Marieoxa) 1459 (8 510 (9) 1278 (6) 492 (6) S. Barb. Arch. (ALLEN) 1364 (8) 502 (8) 1292 (4) 489 (3) 9. Cruz (Carr — P. M.) 1365 (45) — — 1219 (85) — — „ (Carr — A. M. M.) 1302 (73) — — 1175 (62) — — „ (Vincaow) 1302 (2) 520 (3) — — 519 (1) S. Nicolas (Carr — A. M. M.) 1326 (7) — — 1253 (4) — — S. Miguel (Care — A. M. M.) 1318 (18) — — 1246 (18) — —
Auch wenn man wegen der verschiedenen Messmethoden die Capa- citátswerte der einzelnen Autoren gesondert betrachtet, ergibt sich, dass sowohl VrmcHow, als auch Carr (Peabody Museum) die Capa-
40 - IL Æ Matiegka:
citát der männlichen Schädel auf den südlichen Insel (S. Catalina S. Clemente) und auf S. Barbara grósser fand, námlich durchschnittlich über 1440 cem., als auf. der nórdlichen Insel S. Cruz, wo sie durch- schnittlich 1365, bezw. 1302 cem. betrug. Diesen letzteren Zahlen schliessen sich auch die Durchschnittswerte des Army Med. Museums betreffs S. Crus (1302), S. Miquel (1318) und S. Nicolas (1326 ccm.) an, während die auch zur Nordgruppe gehörige S. Rosa in Bezug auf die Capacität nicht nur den Uebergang zu den südlichen Inseln bildet, sondern diesen sogar gleichkommt. Ein ähnliches Verhalten zeigen die weiblichen Schädel, indem ihre Capacitát auf den südlichen Inseln (mit Ausnahme der S. Catalinaschädel Vırcnow’sı und S. Rosa durchschnittlich über 1260 ccm. beträgt, auf den nördlichen Inseln diese Zahl nicht erreicht. Wir sehen also auch bezgüglich der Capacität einen bedeutenen Unterschied swischen Süd und Nord, 80- wie eine Sonderstellung S. Rosa's in der nördlichen Inselgruppe.
Nach der von Torısarn für die Ergebnisse der BrooA’schen Messmethode empfohlenen Nomenclatur können Schädel von 1650 bis 1950 cem. Inhalt als gross, von 1450—1650 cem. als mittelgross, von 1150—1450 cem. als klein, unter 1150 com. als microcephal angesehen werden.
Soweit es gestattet ist, diese Einteilung auch auf andere Mess- methoden anzuwenden, kann man aunehmen, dass die Schädel von S. Rosa und den südlichen Inseln mittelgross sind, aber an der Grenze zu den kleinen liegen, die Schädel der übrigen nördlichen Inseln je- doch zu den kleinen gerechnet werden müssen. Auch der Gesamt- durchschnitt aller Schädel vom S. Barbara Archipel, den Cana für Männer 1372, für Weiber 1248 cem. angibt und der nach Vırcuow’s Zahlen 14147, beziehungsweise 12341 cem betragen würde, fällt in die Grenzen der kleinen Schädel.
Individuell ist nun die Capacität, wie schon Vırcuow bei der Untersuchung seiner Schädel vom St. Barbara Archipel fand, sehr wechselnd; der grösste männliche Schädel meiner Serie (Nr. 7) könnte als Kephalone gelten, denn er fasst 1611 ccm.; hingegen ist der kleinste weibliche Schädel (Nr. 10) nannocephal und misst nur 1101 cem.*“)
2%) VrRcHow nannte zum Unterschiede von den microcephalen Schädeln, wo- mit allgemein auffallend kleine, pathologische Schädel gemeint werden, kleine Schädeln von normaler Bildung mit unter 1200 ccm. Inhalt nannocephal; umge- kehrt bezeichnete er besonders grosse Schädel mit einem Inhalte von über 1600 ccm. Kephalone, um eine Verwechslung mit den deformirten 8. g. makro- kephalen Schädeln zu vermeiden.
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 41
Noch grössere Unterschiede fand allerdings Carr. Der grösste Schädel der Sammlung des Peabody Museum Nr. 13.550, welcher von S. Cle- mente, also von einer der südlichen Inseln stammt, hat eine Innencapa- eität von 1747 ccm., während der kleinste — Army Medic. Museum Nr. 1327 — und zwar von der nördlichen Insel S. Crus nicht ein- mal zwei Drittel dieses Wertes erreicht, da er nur 990 ccm. fasst.
Von der Gesamtzahl der von Care untersuchten Schädel haben 16 über 1500 ccm. und 15 unter 1100 ccm Inhalt.
Vracmow fand unter 11 weiblichen Schädeln von den St. Bar- bara Inseln fünf, welche weniger als 1200 cem. Inhalt hatten und bemerkte hiezu: „Es wiederholt sich hier die auch bei anderen wilden Stämmen Amerika's von mir nachgewiesene Nannocephalie der Wesber.“
Auch in Azzews Serie kommt’ ein so kleiner Schädel vor und zwar ein männlicher mit 1150 ccm. Inhalt. | Dass man gerade unter den weiblichen häufiger Nannocephale findet, ist daraus erklärlich, dass dieselben eben überhaupt durch- schnittlich und häufiger bedeutend kleiner sind als die männlichen. Der Unterschied in der Capacität der beiden Geschlechter beträgt bei den oben angeführten Durchschnittszahlen 72 bis 233 cem.
Vırcaow hat häufiger gelegentlich von der Nannocephalie ge- handelt und kam später‘) speziell auf ihr Vorkommen bei den Urein- wohnern Amerika’s ausführlich zu sprechen; biebei erwähnt er die- selbe an einem Schädel von Mechi aus einer alten Muschelbank am Golf von Reloncavi im südlichen Chile, der viele Aehnlichkeit mit unserem Schädel Nr. 10 von S. Rosa besitzt, weiters einmal unter altaraukanischen Gräberschädeln, häufiger unter Schádeln von Peru, der Halbinsel Goajira und endlich vom Stamme Pah Ute in Nevada. Folgende Bemerkungen Vıronow’s, welche zur Erklärung dieser Schädel- formen beitragen, verdienen besondere Beachtung: „Vom Standpunkte der Descendenz aus beanspruchen die Nannocephalen begreiflicher- weise das grössere Interesse. Denn sie machen den Eindruck der Infe- riorität, und wenn sie in einer bestimmten Bevölkerung sehr zahlreich sind, so lässt sich der Gedänke nicht zurückweisen, dass hier Elemente einer niederen Rasse erkennbar werden. Derartige Verhältnisse sind, abgesehen von Afrika, nirgends häufiger, als unter den dravidischen Stämmen Indiens und unter den Ureingebornen der indischen Inseln [Weddas auf Ceylon] ... In diesem verkommenen und seit Jahrtau- senden auf ein enges Sumpf- und Waldgebiet zurückgedrängten Stamme
2) R. ViRcHow: Crania Ethn. Americana Berlin. 1892. p. 23.
42 IL H. Matiegka:
liess sich also ein nannocephaler oder doch der angenommenen Grenz- zahl sehr nahe kommender Rassetypus erkennen. Noch viel weiter abwärts reichen die Zahlen für gewisse Nachbarstämme [Andamanesen] .... In Amerika haben wir diesen Zwergrassen (Pygmäen) kein gleich überzeugendes Beispiel an die Seite zu stellen. Aber schon seit längerer Zeit stiess ich doch auf sehr auffällige Einzelbeobach- tungen .... Man könnte zur Erklärung dieser Mangelhaftigkeit auf die kümmerlichen Lebensverhältnisse dieser Stämme hinweisen und das Ganze als das Produkt einer Atrophie auslegen. Ganz lässt sich eine solche Betrachtung gewiss nicht zurückweisen, aber der Hinweis auf die Feuerländer und die Eskimos dürfte genügen, um eine 80 ein- fache Erklärung als unzulässig erscheinen zu lassen . ... Mag man daher immerhin der Aermlichkeit des Lebens einen Antheil an der geringen Kôrperentwicklung der Goajiros zusprechen, so wird man sich doch der Auffassung nicht entziehen können, dass wir hier eine degenerirte Rasse vor uns haben, welche ihre Eigenthümlichkeiten erblich fortpflanzt.“
ViRcHow weist auch auf die interessante Tatsache hin, dass sich unter den Peruanerschädeln neben Nannocrphaleu gelegentlich auch Kephalonen finden. Einen ähnlichen Befund können wir nun auch für die St. Barbaraschädel konstatieren.
Den Uebergang von den Massen des Hirnschädels zu denen des Gesichtsteiles bilden die Stirnmasse.
Durchschnittlich misst die untere Sfirnbreite:
M. W. S. Catalina (Cana) 95 92 5 (VrRoH.) 95 95
S. Clemente (Cana) 94 90 S. Barbara (Vırcn.) (98) 95 S. Barb. Arch. (ALLEN) 94 88 S. Rosa (Mar.) 90 88 S. Cruz (Cara) 90 86
» (ViRcH.) 96 (95)
Aus diesen Zahlen ist zu entnehmen, dass die untere Stirnbreite an den von den sädlichen Inseln (S. Catalina, S. Clemente) stammenden Schädeln absolut grösser ist, als an den Schädeln von den nördlichen Inseln (S. Crus, S. Rosa), von denen abermals nur die Schädel Vincaow’s von S. Cruz eine Ausnahme bilden.
Dieser Unterschied in der Stirnbreite ist umso auffallender, als wir die grösste Schädelbreite umgekehrt an den Schädeln der nördlichen Inseln grosser fanden.
43
Ueber Schädel wad Shelstte von Santa Rosa.
— T € 6 G € € 9 + 9 L L L 9 6 8 9
T gung
I = Eo Eo. 6 — 66 86 26 96 G6 F6 66 06
CR, CD M O 0-
I6 06 68 88 28 98 98 F8
Gm um = Gb —
68
68
— 6 1 L9JITSIL G 8 ITO G L + 6
T
Ze (W) vsoy "S — (V) ‘9247 ‘9404 S CA) D40q4 "S — (A) 5149 $ T (9) m4 'S (9) 9749421) "S — CA) vum) "S — (9) vu) S
6L U0A mug 100
I LAC LUS
-i
90T
CN
|
- Mo
pee |
06
265 © x ©% mn OS a © — ©
MU TIL 2H94QU47S 94934m IOPO
pe
> O mmm | —" -> >-
68
88
28
98
gg
F8
(W vsoy "S — CV) ‘4947 ‘ODA S — CA) vunqung "S — CA) #n49 "S I (9) sn49 "S — (9) mama) 'S (A) Duo) "S = (9) 14)D10) Ss
£8 U0A N49WUPŽE 100
out#]y O1p unu Jnij0g 8
II. H. Matiegka:
(CoyemoJÁzig ‘m81q)
9112404200490 OP 888 ‘JSUVIOQUE 298DW81Y9:S9£) SIP SEM
I-8 — —— — 8 -TI 8 8 LE 8 8 9 G EEE € € — T. smmns 930 P 55 M op 6 S RENE = S eg p Fee ee G) ao Im FR = -= -1 — E 8 T 98 4 84 -6 1 8 & —_— Dans See Se Tr Se T ea js Ser II Fern pen, meer) eo P: (Days mn = I — € ——1 1 ——-— —71 —— (0) sum S SPT TVT OFT 661 88T L8T 961 98T VEIT 68T 261 T8T 081 68T 8821 LET 981 901 T861 861 88T 181 081 61T 811 oa u19q19 M Bd I II2 — 9 $ 819 6 — ING € € € € 9 8 9 T I 1.£ vuum k hr a E De oP o Se o O o CH) 5804 "S = s és I-- —T (V) V aeg "S = ee, Se S jr Bene (A) zuıg "S —— TE — —8 2 G ges -— 6€ 888 I TT 8 —I 18 (9) ug "S L oT SFT TI LI He #7 es INDIE B er ELD ee © S ()emmeo © 1- -= — -1 -4 18 — 9 - I1-- 1-11 — —— (9)vumm es SPT LPT OVK OPT VÝT SPI SPL IPT OVK 681 BEI LET HET GET PSI BEL GET TET OST 681 881 LEI 981 98T ro 4 |
uıauugm 190.
Ueber Schádel und Skelette von Santa Rosa.
01T
90T
1
a +4
90T OI
= un
0D wi
ao
5
96
emumS (W) DsoJ S (A) 04094DT "S (A) m9 S (A) vumyo) "S uoA uauuygyw ıoq (uosyzuun-uorsoNT) ayoyısyason A1 — I suung (W) 2soy '$ — (V) #47 "eD S (A) vanqung "S CA) an) "S CA) vun) "S uoA u19 419 M 19q euuns (W) »soy 'S 1 (V) pay ‘404 S (A) v40qang "S CA) sn49 "S T (A) vum) S 28 uoA | uJouurW 190g
STI. 811
=>
=
08
— 1%
I = 88
SSBU 2119404010TDUMT T
II. H. Matiegka:
[— € — — -+6 -T € 8 LE 8 8 9 A EEE € € —T vu
= eg o 5 S o =o = o = r Daran Ss RS = a I SE SEE re SO ee ně n ver, = Teaser Feen amis Femme, A zr CNP ONS RS SŠ Ger É AG TT Ben), ee ans OPT 19T OPT 66T 88T LET 961 98T PSI 68T 061 IST 061 687 881 LET 981 QI FSI 801 881 181 081 6IT 811 Ds
udoqie M 194
Cotyemo8{ziq ‘mvrq)
I — II 8 -9 8.696 — TS EEE € 9 8 9 I I 1 € vmuns
Fee = Lo 1 = == 1.0.1 (W) wog "S S ry S P T —— —T (V) payiqwg's a een Dee ne CA) zung 'S ser tm 22499 — G8 383 D LT GT 1% (9) ug 'S = o <p I Ee se SR Feen (0) nome © = Dre oe bob po Eo ee se 5 O) uno p- -5 — -T —% 18 — 8 -I1-- 1-11 — —— (0) ugs SPI LPT 99T OPI FPE SPI BYT IFI OPT GEL BET LET BEL JET PEI SEI GET IET OST 68T 881 LGI 981 981 FEI a |
uıauugm !10q.
91t94942Dogy90f OIP 888 “JSUVIOQUE 9SSDWS2Y91892) 9IP SVM
Ueber Schádel und Skelette von Santa Rosa.
I ee Ea El po— I & — L. L G swumg
— -— - 1 - 1 - 3 -.- L - I — 8 (W) 0soy "S — — -= — — -— TI — — — — — — — — (A) v#00g7 s = | =o s s S s (CA) 2049 "S (A) puma) "S
IT zu 917 SIT 97 6TT. 8IT TIL U0A uıauugyw 09
(HOMIDUr)-UOISDNT) 2Y0YJSY SDO 91 G — I — I swwung => SE SEE Ze (W) vsory "S — — I — .—-(V Par "Da S T — — — - (A) 409407 S
| | 1 | |
| wi | a = | a |
D rm m | wi | | m |
— — — — (A) pm "S
— 8 — 08 104 u19 qi M 10q
9 3 Il — — — — — (W 0507 'S BE — — T — I — — I (V)' Wr MS — — — (A) v40q0g S — -— -— - — — — 1 — (A) sn49 S č — T. (A) vusgom) S
96 76. 66 26 16 — 88 28 uOA
01T — 90T 900 501 SOL 801 TOK uıouugpm 19
SSBU 22124Q4D)NT DU 91T
swung "W) DS0Y 'S — — — — (A) Dangug "S re (A) en) '$ £ € T Vans — — (0) uw) S
Lá
I
G
I — — — CA) mpg) S — 1-09 mm) S 69 89 19 09 69 U0A U190I9 134 G & I guung
I E = (CW) vDsoT "S — — — — — (CA) vwq04 S $ 6
[pe s | De ©
= CA) 24) S T (9) #49 "S — (9) mama) 'S = — — -— (CA) vwd S (9) vu) "6 99 9 +9 €9 49 UOA uIauuym 19q ("dns “[oo4]e 1UI0G -UOISEN) 94Y0YS1Y9S264200 IKT pR E = TG c: 14.1 suuns = mern en ea (W) 0507 'S (A) v4nqang 6 =% = ee es (A) 214) "© E > SB TE (Doom [LT OTT 60T 80T LOT 90T 907 YOI — 66 86 uoa | u194t9 A 19q
| | | | a n | | |
H. Matiegka:
pl | |
|
u
ham. el © A
r Aš kanc
| ae a | | | | | | | | | | = |
© G4 ha a -A wi ao gens pb te ” = © 09 han p =) ven va < 4 vx © pal va G 4 hem)
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 47 Durchschnittlich misst die
Jochbogen- Bimaxil. Gesichtahühe Ober-
breite breite (Nas. -Gnath.) gesichtshöhe (Nas. P. alr.)
M WW M W. M ww MOM
S. Catalina (Capa) 135 127 — - — — 13 70
ě (Vraou.) 158 181 98 95 121 112 75 70 S. Clemente (Carr) 135 128 — - — — 11 68 8. Barbara (ViRoH.) — 131 (110) 95 (119) 115 (76) 72 S. Barb. Arch. (AuLex) 130 — 95 95 — — — -— 8. Cruz (Carr) 135 126 — - — - 69 65
» (ViaoH.) 137 — (88) (80) 117 (125) 72 (78) 9. Rosa (Mar.) 134 124 99 93 116 107 67 64
Hienach besitzen die Schädel von den südlichen Inseln (S. Ca- talina, S. Clemente) wohl nur wenig absolut breitere, aber jedenfalls höhere Gesichter und Obergesichter als jene der nördlichen Inseln (S. Cruz, S. Rosa). Nur Vırcuow’s Schädel von S. Crus scheinen auch in diesem Charakter von Carr’s Schädel derselben Provenienz abzu- weichen und sich mehr den Schädeln der nördlichen Inselgruppe zu nähern.
Ein Vergleich der Gesichtshöhen und der Obergesichtshóhen mit der Jochbogenbreiten ergiebt die Gesichts- und Obergesichtsindices, die sich folgendermassen darstellen:
U. H. Matiegka:
48
hm
G8
= | pa
i
68
= I8 — LL — FL EL GL
T
I
I-I — M ' suune
I
TZ
OL 69
89
29
(W) 05047 'S (A) vsv "S (A) #0 'S (A) vus070) "S
99 — 69 — 09 2 kurouugm 19q
née ef
"MOHOSTA IDU Xopurszystsaß42gO 4AT
— — — I —
G T I = Ji
guung
(CW) vsoy "S — (A) D4vg4DT "S — (A) vumpp) S
U0a 19Q19 M 19P
vuung
v6
68
88
28
68
= 4 8 =
G — — —
CW) vsoy "S CA) 29 "S — (A) 0u170109 "S
68 18 08 62 81 uoa ı9uugW 19pP
TOPUISYISOE) 40
49
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa.
zwang
(CN) psoy "S (A) D4Da4DT "© (9) m) "© (9) aaa) 'S CA) num) "S (3) munmznd "S UOA 19GI3A Jap guung
(IN) »sory * (A) 2849 (9) 2149 (3) Auawar) CA) DuDD9 * (9) 0410109 :
UOA J9UURIN 19P
US
Sitzber der kön. böhm. Ges. der Wiss. II. Classe.
"guung
U) Dsoy "S (A) 2409109 "S CA) 2049 'S (A) out '$
4 — 6 L £ L 9 4 Ť el T Č S S o m 5 <= 05 3- nl 4 T == S 6 ses = en. U — 6 == s. | = SČ -s = ee (©. MS = =
I ==, À 14 I $ 4 T 1 9 = I 6 S u 5- 0- 8 A -> A un 1 1 =.. nn = ea vy. sy
I Br SS- 33 (S55. 3 © T T I ne en © G =o 6 = À = I = À =- oje s SE 69 89 19 96 ga LA 87 89 je 09 6F SFr A 9% 97 +?
T = 6 4 8 9 8 9T ST 8 9 4 l £ Sen ssl
= = S < 6: 1 I = 6 = I I I u Je I =- Se > SZ MS OM =% CT = 4 Ta MS- an SS — 01 6 I G č G 9 9 9 Ť 6 6 G re nen et [ T G I = s =, Srs =
I = I G I I 6 Ť I I = 4 =. S 29 = L9 99 99 79 gg cQ 1Q 09 6+ Sy 2% 97 + WH
(SSYKTIOY yden) zopuszynsaß4anO 12T
I =- 7 I =. À =: 6 I T 6 I 6 =" 6 G oka: | A S S S S29 c. ee ve u A + À => G I I =>% © A T = s = 2 S85 | I ee wa ve = 1 as — PER wi == — ní — ie ER — APP Ze 5 PE en u ee 4 == | I I © = | => „= 4 == 26 — O8 OZ RL 2 94 GL P 64. CL Tl 02 69 89 29 69
uos UI9GI9 À 94
ba
U. H. Matiegka:
48
Le Le 92 S 18 1. Poe © GE EC =. .1 "tous S tend ere c 7 = 0.157 (W) 2504 S — — — = - - — -= -L — - - - — - — (A) 240909 $ ao ee ff S SK čs CA) m 8 r = SR >T I CRE Tee = ee CD) 0009 G8 F8 68 68 I8 — 44 — PL EL SL IL 02 69 89 293 9 — 69 — 09 nn
kurouugm 190g
G. — — 11-1 TB 1 8. I TI TI I I — swung
Il - 7-7 — — — 1 I - 3 - - - — I] — (W vsoy "S = S E A I = 4 > — ı - — — JL — — (NA) 24094087 S ll — -= - — - - TI I — OL. T. T — — — (CA) vum) S
uoa 19QI9 M 19P
— — € 84 1-1 — — La — 8 LT- I swung
- — ı I- - 11 -- - 113 - - L- — I (W) vsoY 'S z Bp o% MR 5 S Z nh ee SS ŘP, DO => S Z ae S ce s © 37 85 5. Z 424 ss.) RT $6 56 86 16 06 68 88 L8 98 98 78 68 68 18 08 62 82 uoaA
JOUuUEN J0p
TODUISFYIISIE) 49T
49
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa.
97
cy
(SSYKTIOY UoeN)
pe De E © P P: ot T086 = s © 1 o -= Eo o© © s = = on eg S K eo | ee © I — ı Pr ı Pr r ı 19 0108 S S Sob O A č- o u u -s 3:8 m a S o ee une ne we eg ed SO Tr S T sd © 69 8ç 19 98 ge vg 6ç cg ve 08 6% 8 l% Il = 2 + 8 8 8 JT ET 8 9 + * ee S so vv er. L 4 = = e ms ev ST ei nn S ee — — 8 1 6 4 86 9 9 9 r 8 € = ei ost > Eo Mě ee ee SS 6 ps o G 1 er a == C9 gu 29 99 gg vg &9 eg 1G 09 6% sy a; too À D M 9% M 6 M — — — — —- — — — — — H — 1 — ee M M st ss T osm. SS Ze Ze = T — — — — — — — — o — — — — => < eg ee P Lot ee. = 16 — O8 62 RL 12 91 SL PL EL 84 IL 0 69
6 6
—
89
G
y
BUumnSs CK) 2507 "S CA) v4DgaDT "S (9) zn) "© (9) 97490691) "S (A) vus) "S (9) vun) "S UOA ı9qı3 A 19P vuungs
(CW) so! * (A) zn49 (9) #49 (9) aquower) ' CA) 01070) ' C9) Duo) *
UOA IJUUBEX 19P
URS
der Wiss. II. Classe.
XIPUIS2Y9S904200) 42
T I
69
* guumç
UN) DsoT "S (A) D4Dg0T "S CA) 49 S (A) Dummy S
004 U19Q19 À 194
ba
Sitzber der kön. böhm. Ges.
LI. H. Matiegka: :
48
hm
G8
=
$6
=
68
DS CR "O 0-
I
— L — T * sung
I — —
FL 62 čl IL 0
69 89 29
—-
99
*MOHOUIA IDU T2PU81Y0189B4200 4AT
88
=: ČT
(W vsoy '$ (A) vumgwug S (CA) 514 S (CA) vuD30) "S
— 89 — 09 Re
Lusouug K 190g
guung
— — I —
EO Ge | po =
— T — —
(W 0507 '$
— I — (A 0008 S I = — — CA) mm) S
uoa 19Q19 M 19P
suung
CW) vsoy 'S CA) 749 "S
— — — — (A) mo) "S
8, uoa
18 08 62 | ı9auugm 19pP
TapussjyNnsaf) 4(T
49
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa.
97
ct
(SSYKTIOYJ yen)
Be C L 8 EB © P. HM Re ea ee O8 F en - ey mug een a ea ee eo k ob 2 © T © st o S W dd. s Pos S. u M sy ©. = E oss o et en S S 1M L O u o S Z ou hos o T s: © 69 8ç 19 9% GS Le £ç eg 10 08 6% 8Ť LV n m Bd, DĚ “er ge MH = c S Se E M obi < T £ 4 she SS St -GT L S k ok od os 65 - — — 6 1 8 84 4 9 9 9 P E € = PHS S MoDo 8 1 2 S 55 es O F EFT E s. 69 = 29 99 gg F9 64 cg ig 08 Gr sy 2 Lo ho B ee R o 2 1 1 be — — — — — — — — — — l — 1 — = em DJE ee G5 I ee Tr L —— — — — — — — — — — — — Az ed ga = 16 — O8 62 RL 11 92 SL FL EL GL IL OL 69
6 6
—
89
G
eno
(CW) 0507 "S (CA) D4D040T "S (9) zn "S (9) 97494919) 'S CA) Pum70) 'S (3) Dur) "S UOA 19419 A\ 19P vuuns
(CW) vsog * CA) 2049 (9) 2149 (9) 97494919 ' CA) Du070) * CI) vunDgo) *
UOA 19UURJN 19P
o CA mmm Vi
der Wiss. II. Classe.
XIpUiS1YS204200 49T
I I
69
* au
UN) DS0T S (A) D4Dg10T "S CA) 249 Ss (A) pumwm) S
uos U19q{19 A\ 19
ba
Sitzber der kön. böhm. Ges.
50 JI. H. Matiegka
Durchschnittlich betrug der
Gesichtsindex Obergesichtsindex nach KoLLmann nach Vircuow M. W. M. W. M. W S. Catalina (Carr) — — 54:07 5512 — —
s (Vincu.) 8835 8567 5424 5353 7628 7285 S. Clemente (Chur) — — 5259 53:12 — — S. Barbara (Vincn.) — 8155 — 5525 (6909) 75:51
S. Cruz (CArk.) — — 5111 5158 — — y (Vircu.) 85°25 — 52-39 — | (8182) (97:50)
S. Rosa (Mar.) 8582 8622 4993 5115 6853 6835
Es ist daher das Gesicht und das Obergesicht im allgemeinen häufiger und durchschnittlich relativ d. i. im Vergleiche zur Joch- bogenbreite und zur Bimaxillarbreite hoch (leptoprosop). Die von den südlichen Inseln (S. Catalina, S. Clemente) stammenden Schädel be- sitzen ein relativ höheres Gesicht und Obergesicht als die Schädel von den nördlichen Inseln.
Was nun den Augenhöhlen- und Nasenindex anbelangt, so betrug der
Orbitalindex Nasalindex M. W. M. W.
S. Catalina (Carr) . . . 93— 95° — 49°— 53 — : (VırcH.) . . . 91:70 9256 45-21 4754
S. Clemente (Care) . . . 92— 93 — 47 — 47 — S. Barbara (Vircu.) . . . (85:30) 85-32 (491) 45.74 S. Barb. Arch. (ALLEN). . 9421 101-37 46:87 50:77 S. Cruz (Carr) . . . . 91 — 93° — 49° — 49 — n (VircH.) . . . . 8337 (88:00) 45:80 (50:90)
S. Rosa (Mar.). . . . . 85:87 89-22 46:66 46:91
Durchschnittlich erscheinen die Augenhöhlen verhältnismässig hoch, die Nasen hoch und schmal. Auch der Häufigkeit nach haben die Schädel vom S. Barbara-Archipel zumeist hohe (hypsikonche) oder wenigstens mittelhohe (mesokonche) Augenhöhlen und hohe, schmale (leptorhine), weniger häufig mittelhohe (mesorhine) Nasen.
Niedrige (chamaekonche) Augenhöhlen und niedrige (platyrhine) Nasen sind selten.
51
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa.
8IT
— 001
-vwung
3 LE c = == | — — —- — =- —— = = TL es Se E ené — — — = — O = — —— m Le TAPE be Leg re SA > AG U Lee js Ee ye
WE ne, (ED -20 dimmmmemem
CW vsoy "CM pay "DE " : (A) vungıog * 1 CA) #49 (D) #49 (9) sg) * CA) Duo) * (9) vu070) ' uo0a u18gr9M 19q
WU
— IT— G 1-17 8 L FOIEBR 8 L € TT I — —: vuung
— — — — — — 1 —— 8 —— 8 LL- E- -— + — - (W) Ds0 S — E - - —— — E —— -T = — =.. — = - - — — CV) 04V arg S D finger dr, NE l de ně ly n T- — — — — — — — * (A) 0409409 "S RE RE ee D RU ESS CAN 200 SC SI: SE 12 Pia 0 =P Tis (5977709) 8 0 OM S ST S ee (9) 209 'S = wo a P EA Dr 1 CA) vum) S u a ES A a ME ED (0) 041077) "S — 16 96 96 P6 86 c6 I6 06 68 88 18 98 G8 P8 £8 G8 I8 08 61 — EL ím
19[l0310A UOSSBULIHPUAZLOJ Puıs
$901pUt1011940 SI
UIOUUYN 199
a
II. H. Matiegka
52
— — € 1 8 € 8 8 01€ 4 L 6+ = = P ee = = - — _ — == o P FEN — — — = = So se mer ee o 8 R 9 RR — še er Pu a a en seo ver ey eng == TI T Weg = TI SS 1 T 1 4 G G G 9» 008 0 SR el sí See = stý ©5895 — — 2 a m _— — — T 0e — = S S ee OL ee = I IT 6 € 6 7 4 6 6 č € 6 = ea IR ee — ea S S ea nz = ee À L EG 74 8% 89 — 89 29 99 99 bg EC G9 IG 09 67 8ř 2
:SORPUIUASDAT ICI
-=O
- — rn U — —
=!
Pr
Oř
66
86
* BuumnS (CW) V802
S
(CV) Way 'quog S
(A) D4004DT Ca) nm) 7: (0) m9 " (9) 97494019
(A) vusv0)
(I) vum)
uoa u19q10 À 19q
mung
"CW) vsog * CV: 'Y94V "940" (A) DaDgaDY *
CD 49) . (9) ent) (9) 97494919
(CA) Du19090)) * (I) uw) *
U04 u19uugm 10
UV A US US D Ti tm UV)
Ss S © S S S
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 53
Wiederum ergeben sich einige lokale Unterschiede, insoferu als die von den südlichen Inseln S. Catalina und S. Clemente stammenden Schädel höhere Augenhöhlen, dabei aber — wie es scheint — nicht höhere Nasen aufweisen. Die Unterschiede sind auch kenntlich, wenn wir zur Vermeidung von Irrtümern nur die Angaben ein und des- selben Autors untereinander vergleichen. Endlich kann man schliessen, das3 die Weiberschädel im allgemeinen etwas höhere Augenhöhlen aber etwas niedrigere Nasen besitzen.
VrRcHow hebt die „grosse Prognathie“ als ein Charakteristikon der Schädel vom S. Barbara-Archipel hervor.
Care und Autzkn berechneten diesbezüglich den von FLowea, eingeführten Prognathic-Index (Basion- Alveol.: Basion- Nasion, die letztere Linie — 100). Ich bestimmte denselben auch bei meinen Schädeln; er betrug durchschnittlich
bei Männern bei Weibern
S. Catalina (Care) . , 99— 99 — S. Clemente (Carr) . 97 — 97 — S. Barb. Arch. (ALLEN) . 101°50 99:75 S. Cruz (Caan) . . . 100 101— S Rosa (Marieaka) . . 9969 99-44
FLowEn hat die Schädel nach diesem Index in orthognathe (bis 97), mesognathe (98--103) und prognathe (104 u. m.) eingeteilt. To- PINARD **) bemerkt aber mit Recht, dass die Grenze zwischen den Mesognathen und Prognathen eher auf 100 oder 101 verlegt werlen sollte, da dann die Angehörigen der gelben Rasse — wenigstens nach Frower’s Zahlen — unter die Mesognathen, die Neger Afrika's und Australiens unter die Prognathen fallen. Hienach wären die St. Bar- baraschädel durchschnittlich mesognath, aber an der Grenze der Prognathie.
Es scheint, dass die Schädel von den südlichen Inseln (S. Cle- mente, S. Catalina) weniger prognath sind als die von den nördlichen (S. Cruz), so dass Vıronow’s Ausspruch nur für diese letzteren volle Giltigkeit hat.
22) Élém. génér. d'Anth. 1885, p. 894.
H. Matiegka:
901 GOT POD €0T GOT IOT 001 66 86
96
I6
* EUUNS
CW) vs "S
CV) wur "940g "S 17010) sm 9 1 (9) znama) S (0) vun). 'g
UOA W202 19Q
* * euunç
III OII 60T 801
40T 90T GOT POT EOT GOT TOI 001 66 86 26 96
201}9q TIPUT-2Y7DUDO4T 19T
wm 6
G6
F6
66
66
(W) vsoy 'S
CV) ‘4247 "94DT S (VO S " (9) wma "S (9) vum) "S
UOA U4JUUPIC 190
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 55
Der Gaumen ist zumeist verhältnismässig länglich, leptostaphylin, wie schon Vırcnow an seinen Schädeln fand. Der mittlere Gaumen- index beträgt nach der französischen Methode bestimmt bei den Männern 71:11, bei den Weibern 71:66, nach der deutschen Methode bei ersteren 77:57, bei letzteren 7761.
Ethnographiscbe Bemerkungen: Schädeldeformation, Rotfärbung der Schädel etc.
In der Craniologie Amerika’s spielt die künstliche Schädelde- formation immer eine grosse Rolle, weshalb ich auch hier auf sie Rücksicht nehmen muss. Dieselbe macht — wo sie auftritt — besonders in der Stirn- und Hinterhauptgegend ihren Einfluss auf die Schädelform bemerkbar.
Nach VrRcHow **) ist auch in Amerika „die occipitale Abplat- tung am weitesten verbreitet. Sie betrifft in erster Linie den... . als Oberschuppe bezeichneten Abschnitt, der nach unten durch die Pro- tuberantia occipit. ext. und die Lineae semicircul. sup. begrenzt wird. Dieser Theil bildet in der normalen Entwicklung eine nach hinten hervortretende Wölbung (Rundung) und an ihm (nicht an der Protub. occip. ext.) liegt daher auch der am weitesten nach hinten hervor- tretende Punkt, welcher wesentlich die Länge des Schädels bestimmt. Diese Wölbung wird bei der Deformation mehr und mehr in eine ebene Fläche verwandelt, an der in der Regel die Unterschuppe gar nicht oder nur in untergeordneter Weise theilnimmt. . . Der nächste Uebergang zu ausgemacht künstlicher, wenngleich nicht nothwendig absichtlicher Deformation ist daran erkennbar, dass der occipitale Druck nicht die eigentliche Wölbung der Oberschuppe, son- dern mehr die Spitze derselben, den sog. Lambdawinkel, und die austossenden medialen Theile der Parietalia trifft. . . In selteneren Fällen ist die occipitale Deformation gering oder wenig bemerkbar, die frontale dagegen erheblich. Die schiefe „niedergedrůckte“ Stellung der Stirn, welche mehr oder weniger ihre Wölbung verloren bat, erscheint dann als das einzige oder doch als das bei Weitem her- vorragende Merkmal.“ Dr. W. Marrurws?*) unterscheidet 3 Stufen
29) R. ViRcHow: Crania ethnica americana, Berlin 1892, S. 10.
#4) Dr. Wasuunaron Marrnews: The Human Bones of the Hemenway Col- lection etc. Memoirs of the National Academy of Sciences. Washington 1893, p. 173.
56 II. H. Matiegka:
occipitaler Depression; die Abflachung betrifft nach ihm entweder das ganze Hinterhaupt vom Opisthion bis zum Obelion, oder den mittleren Teil vom Inion bis zum Obelion, oder endlich bloss den obersten Teil über dem Lambda, wobei die mediane Wölbung unter- halb desselben beinahe oder ganz normal erscheint. Unter 68 „Mound- skul:s* fand Dr. Martuews die erste Art bei 7, die zweite bei 51 und die dritte bei 10 Schädeln.
Die Frage, ob eine künstlich und zwar absichtlich erzeugte Deformation vorliegt, lässt sich in einzelnen Fällen nur schwer ent- scheiden. Vırcuow ?°) weist darauf hin, dass zwei competente Beob- achter gegenüber den difformen Peruanerschädeln, obwohl ihnen die ganze Breite der Möglichkeiten nicht einmal bekannt war, starke Vorbe- halte gemacht: Morton, indem er anscheinend deformierte Schädel für natürliche erklärte, und TscHupi, der bestimmt behauptet, dass er die nämlichen Formen schon bei ausgetragenen, aber noch nicht ge- borenen Fötus in den Begräbnisplätzen der alten Indianer gefunden habe, obzwar beide die künstliche Deformation kannten und aner- kannten. Vırcnow selbst entschied sich manchınal erst „nach wieder- holter Prüfung“, ob es sich um eine künstliche Deformation handelt.
JOHANNES Ranke hat nun auf Grund neuer Untersuchungen alt- peruanischer Schädel ?°) und unter Berufung auf O. T. Masox's Ab- handlung über die transportabeln Wiegen, beziehungsweise Wiegen- bretter der Indianer den Zauber, der über die künstlich deformirten Schädel gewoben war, hinweggescheucht, indem er zu dem Resultate kam, dass vou einer ,absichtlichen“ Schädeldeformirung für die Alt- Peruanerschädel, die hiefür die besten Belege hergaben, keine Rede sein kann, und dass die bestehenden Kopfformen eine unbeabsichtigte Folge der Fürsorge um die Säuglinge ist. Das Indianerkind wird nämlich an ein festes Tragbrett gewickelt, um in verschiedener Art getragen zu werden, wobei allerdings der Kopf in gewissen Lagen herabsinken würde; um dies zu verhüten und auch sonst den Kopf vor den Witterungseinflüssen und Insulten zu schützen, erhalten die Wiegen ein mehr weniger freies, weiches oder durch ein Gerüst gestütztes Schutzdach, welchea eventuell durch Riemen oder Bänder an den Kopf zugezogen wird. Diese Bänder oder das anliegende Schutzdach, ja auch ein „freies Kinderhäubchen“ durch lange
25) R. Vırcuow: Crania ethn. amer. 1. c. S. 8. 2) Jonannes Rankr: Ueber altperuanische Schädel. Abhandl. d. II. Cl. d. kgl. bayer. Akad. d. Wiss. München, XX. Bd. 1900. III. Abth. S. 629.
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 57
Zeit benützt beeinflussen dann das Wachstum des Schädels; des- gleichen kann die feste Unterlage auf das Hinterhaupt, oder das stete Anlehnen des Stirnteiles auf das sonst lose Dach bei gewissen kon- stant eingehaltenen Lagen (Tragen des Kindes am Rücken etc.) ein- wirken. Die Verschiedenartigkeit der Wiegenbretler und ihrer Schutz- vorrichtungen erkláren sodann die Manigfaltigkeit der hervorgerufenen, aber nicht beabsichtigten Deformationen. Hieraus ist auch begreiflich, warum dieselben so sehr verschiedene Grade erkennen lassen. Aus dem Mechanismus ist es auch erklärlich, dass „eine stärkere Deformation nicht sowohl eine stärkere Compression, sondern vor Allem eine längere, ununterbrochene Dauer derselben voraussetzt.“ JOHANNES RAnKE hat endlich auch gezeigt, dass unter der jetzigen europäischen Be- völkerung genug häufig eine den angewendeten Mitteln und Umstän- den entsprechende, gewöhnlich mässigere Kopfdeformation beobachtet wird.
Aehnlich wie J. Ranre für die Peruaner und gleichzeitig mit demselben bezweifelte Ares Hroııcka?”) die absichtliche Schädelde- formation bei den Navaho-Indianern.
In der Tat haben die wohlbegründeten Ausführungen J. Ranke's und seine Deutüng der Stirndeformation die Annahme absichtlich aus- ceführter Schädeldeformationen sehr zweifelhaft gemacht und wird man vielleicht weiters nur von mehr weniger starker künstlicher, aber unbeabsichtigter und jn den leichteren Fällen auch uubewusster Schä- delverbildung sprechen. Die Kopfdeformation hat dadurch vor dem grossen Publikum viel an Reiz verloren, behält jedoch für den An- thropologen ihr grosses Interesse.
Es fragt sich nun, ob die Schädel vom S. Barbara-Archipel Spuren äÄusserer, mechanischer Einflüsse zeigen.
L. Carr fand bei 35 von 122 Schädeln vom St. Barbara- Archipel oder in 23° eine hintere Abflachung (posterior flattening, due without doubt to cradle-board pressure), obzwar sie in keinem Falle durch Messung nachweisbar war. In der Regel beschränkte sie sich. auf eine geringe (slight) Abflachung der Parietale in der Gegend des Obelion, „als ob an dieser Stelle eine kleine Scheibe
%1) Phys. and physiol. Observations on the Navaho. The Amer. Antbropo- logist (N. S.) Vol. 2., April 1900, p. 840. Ia most cases the head is flattened posteriorly, and this flattening is more freguent and more pronounced in man than in women. So far as can be determined, this flattening is not produced inlentionally, but is the result of the pressure of a small pad used on the baby board as a head-rest.
58 II. H. Matiegka:
dem Schädel entnommen worden wäre. Selten, wenn überhaupt jemals, breitet sie sich bis auf das Inion aus, obschon das Lambda nicht selten eingeschlossen ist. Manchmal fanden sich 2—3 kleinere Unebenheiten an dieser Stelle.“ ls würde sich also am häufig- sten um die von Dr. W. MarruRws als 3. Stufe oceipitaler Abflachung bezeichnete Deformation handeln. Bloss in 4 Fällen wurde jene Form von Oceipitalabflachung gefunden, die unter den Moundbuilder Schä- deln so allgemein ist, bei der das eine oder andere Parietale vor- wärts getrieben und die hintere Kopfregion im ganzen aus der Form gezwängt ist.“*)
Diese grossen Unterschiede in der Lage und Ausdehnung der Abflachung, wie sie bei diesen beiden Völkern — den S. Barbara-Ia- sulanern und den Moundbuildern — beobachtet werden, wird auch von Carr einesteils durch die Beschaffenheit des Wiegenbrettes (nach- giebiges Rutengeflecht *?) oder hartes Holzbrett), anderenteils durch die Länge der Zeit, während welcher das Wachstum des Kindskopfes durch das Anschnüren eingeschränkt wird, erklärt. Irgend eine Wir- kung der Bandagierung auf die Stirnregion erwähnt L. Carr bei Be- sprechung dieser Schádel úberhaupt nicht.
Vrmcuow konnte jedoch an seinen Schädeln vom S. Barbara- Archipel überhaupt keine Spuren von künstlicher Deformation beob- achten, sondern fand dieselben ganz normal gebildet.
Was nun die Schädel von S. Rosa betrifft, so zeigen auch zwei Drittel derselben die Gegend des Obelions etwas abgeflacht, wobei diese Fläche entweder nach oben zu spitz ausläuft (Nr. 1, 4, 9, 10, 14) oder mehr abgerundet erscheint (Nr. 3, 6, 7, 8, 11) und beson- ders an einigen Schädeln (Nr. 7) nach Carr sehr wohl damit ver- glichen werden könnte, als ob an dieser Stelle der kugeligen Ober- fläche des Schädels eine Scheibe entnommen worden wäre.
Ich halte aber alle diese Bildungen als ganz normale Bildungen, welche an europäischen Schädeln häufig vorkommen und wohl durch eine verzögerte Ossification in der Obeliongegend verursacht sind.
24) Dass die Abflachung oft asymmetrisch und hiebei häufiger am rechten Parietale deutlicher ausgebildet ist, erklärte Dr. Wasımnaron Marruews (Mem. of the Nat. Acad. of Sciences. Washington, Vol. VI, p. 176) durch das Tragen der Kinder am linken Arme der rechtshändigen Mutter und Zuneigen des Kinds- kopfes zur linken Brust.
29) Wie dies bei den wilden Indianern weitab vom Einflusse der Europäer in Verwendung steht.
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa 59
Desgleichen glaube ich die an manchen Schädeln zu beobach- tende, flachere (Nr. 2, 4, 5) oder höhere Stirn (Nr. 7) als normale Bildung ansehen zu müssen und könnte vielleicht nur die stärker abgeflachte Stirnform des Schädels Nr. 4 als Effekt einer künstlichen, wenn auch nicht absichtlich erzeugten Deformation gedeutet werden.
Wie bei der Beschreibung der einzelnen Schädel bemerkt wurde, ist der Schädel Nr. 13 stellenweise mit einem rötlichen Farbstoffe bedeckt.
Bezüglich der Bedeutung und der Verbreitung einer ähnlichen Rotfärbung der Schädel verweise ich auf die erschöpfende Abhandlung A. Hevrıcka’s, welcher auch die im Südwesten von Nordamerika ge- machten ähnlichen Funde anführt°®) und bemerke nur, das P. Sonu- MACHER °') in den von ihm untersuchten Grabstätten dieser Gegend besonders die Skelette jüngerer Weiber mit roter Schminke wohl versehen fand.
Beachtenswert ist endlich die starke Abschleifung der Gebisse welche an ähnliche Befunde an praehistorischen Schädeln erinneit und hier durch starke Beimischung von Sand zur Nahrung in Folge Benützung weicher Mahlsteine erklärt wird.
Maxouvrier *?) konstatierte eine ähnliche Zahnabnützung an californischen Schädeln, bei welchen sie nach Mr. ne Crssac durch die Anwesenheit einer grossen Quantität Sand in den Miesmuscheln, der Hauptnahrung jener Küstenbewohner, verursacht wird. Auch bei den Indianern an der Nordwestküste Amerika’s, von der Strasse Juan de Fuca bis an den Kupferfluss in Alaska ist eine auffallende Ab- schleifung des Gebisses von Ph. Jacossox ??) beobachtet worden und mit der Zubereitung der Speisen in Zusammenhang gebracht worden, Diese Indianer kochen nämlich ihre Speisen, indem sie glühend gemachte Steine in das in ihren unvollkommenen Geschirren gehal- tene Wasser werfen. Durch Sprengung und Zerbröckelung der plötzlich abgekühlten Steine wird der Speise viel Sand beigemengt, welcher die schnelle Abnutzung der Gebisse bewirkt.
Auch diese Erklärung JacoBsov's könnte vielleicht auf die S. Barbara Insulaner Anwendung finden, da bei ihnen, wie bei anderen
%) Arr5 HRpLIčkKA: A painted Skeleton from North Mexico, with Notes on Bone painting among the American Aborigines. The Amer. Anthropologist (N. 8.). Vol. 3. New York 1901, p. 701.
st) Zeitschr. f. Ethnol. X, 1878, p. 191.
32) Cit. R. Marrın. Zur Anthropologie der Feuerländer. Arch. f. Anthr. XXII.
5) Verhandl. d. Berl. Ger. f. Anth., Ethn. u. Urgesch. 1891, p. (395).
60 II. H. Matiegka:
Iudianerstäumen dieser Gegend die Tôpfer.unst wenig ausgebildet, ja beinahe unbekannt war.*“)
Endlich hat R. ManriN an Feuerländerschädeln eine derartige starke Abnutzung beobachtet, welche z. B. an einem erst 18jährigen Individuum sich bereits auf die Weisheitszähne erstreckte, die bei Europäern erst um diese Zeit durchzubrechen pflegen.
Die Zähne sind — besonders auffallend am Schädel Nr. 4 — wie bei Rauchern braun poliert. Dass die S. Barbara-Insulaner Rau- cher waren, beweisen die Funde von Rauchpfeifen, welche zumeist aus Speckstein, ausnahmsweise aus Sandstein hergestellt sind ?°)
B. Skelette.
Ein besonderes Verdienst erwarb sich Dr. G. Eisex durch die sorgfältige Sammlung der Skelettknochen.
Von den vier vorliegenden, im allgemeinen ziemlich vollstän- digen Skeletten weisen — auch abgesehen von der Gestaltung des Beckens — drei (Nr. I—IIT) männliche Charaktere auf, während die kleinen, grazilen Knochen des vierten Skelettes (Nr. IV.) für seinen entschieden weiblichen Charakter sprechen.
Die Knochen sind — mit Ausnahme der des IV. Skelettes — im allgemeinen gut, jene des Skelettes Nr. III, sogar sehr gut er- halten, was diese letzteren vielleicht einer vorteilhafteren Einbettung zu verdanken haben; denn sie sind von einer dünnen, grauen, an- haftenden Erd- oder Aschenschichte bedeckt, während die sonst braunen Knochen der übrigen Skelette oberflächlich von schwarzer Erde, beziehungsweise einem schwarzen Sande, welcher auch aus ihren Hoblräumen hervorquillt, verfärbt erscheinen.
An den Knochen aller Skelette ist die Oberfläche stark model- liert, indem bei verhältnismässig gracilen Formen die Höcker, Leisten und sonstigen Muskelansatzstellen, sowie auch die Gruben und Ver- tiefungen gut entwickelt sind, was für den ausgiebigen Gebrauch der Muskulatur spricht. |
59) R. Marrın citiert auch Hvapes, welcher in der allseitigen Benutzung der Zähne, d. i. in der Gewobnheit, alles darin festzuklemmen, was mit den Händen verarbeitet wird, eine wesentliche Ursache ihrer Abnutzung erkennt.
>) Vgl. P. Schumacher, Zeitschr. f. Ethn. X, 1878, p. 191 und ander- wärts. —
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 61
Die Masse der einzelnen Knochen sind in der beigefůgten Ta- belle enthalten.
Zwei, beziehungsweise drei der Skelette weisen Spuren von all- gemeinen Gelenkserkrankungen auf, indem die Umrandungen der Gelenksknorpelfláchen des Skelettes Nr. I. etwas markiert sind, stellen- weise aber leistenartig überwuchern und am Skelette Nr. IV. von osteo- phytenartigen Auswüchsen umgeben sind, wobei die Gelenksflächen selbst, besonders die des rechten Kniegelenks stark abgeschliffen er- scheinen. Der krankhafte Process ist bei dem Skelette der Frau (Nr. IV) auch an den kleinen Hand- und Fusswurzel-Knochen er- kennbar und hat am linken Fusse zu einer totalen Verwachsung des Sprung-, Fersen- und Kahnbeines geführt.
Endlich ist auch das Skelett Nr. II nicht ganz frei von der- artigen Krankheitsfolgen, indem besonders die Handwurzelknöchelchen der rechten Seite stärker porös und ihre Gelenksflächenränder leicht deformiert erscheinen.
Auch an den Wirbelsäulen finden sich Krankheitserscheinungen. Vorerst ist der Atlas des Skelettes Nr. IV durch einen krank- haften Process verändert, indem seine rechte untere Gelenksfläche eine höckerige Oberfläche aufweist, die linke hintere Bogenhälfte dünner als die rechte geblieben und das Foramen vertebr. verzogen erscheint. Weiters sind der 2. und 3. Halswirbel des Skelettes Nr. II verschmolzen. Endlich besitzen die Hals-, sowie die Lumbarwir- heikörper des Skelettes Nr. IV krempenartig überwuchernde Um- randungen. Diese marginalen Wucherungen führen, wie bekannt, leicht zur Ankylose der Wirbelsäule. Unter den 12 aussereuro- päischen Skeletten des k. k. Hofmuseums in Wien weist das eines Maori eine derartige Verschmelzung der Lendenwirbelsäule auf und M. SueLpon Barxes *) erwähnt das Skelett eines alten Cali- former's, dessen Wirbelsäule in vollständig gekrümmter Stellung ver- knöchert war. Allerdiogs wird ein solcher Befund auch an Europäer- skeletten nicht so selten gemacht; es frägt sich nur, ob die unter ungünstingen Witterungsverhältnissen lebenden Naturvölker über- haupt nicht häufiger von Skelett- und Gelenkserkrankungen, sow:e dereu Folgerscheinungen betroffen werden oder aber in dieser Hin-icht
#) Some primitive Colifornians. Pop. Science monthly. 1897. Bd. I, p. 486, ref. in Buscuan’s Centralbl. Anth. f. 1897. II. p. 260.
62 H. Matiegka:
eine unvergleichlich grössere Resistenzfähigkeit erlangt haben. ‘!) Jedenfalls ist der Umstand, dass zwei, beziehungsweise drei von 4 Ske- letten Spuren von Gelenkserkrankungen aufweisen, welche auf dauernde oder häufige schlechte Wettereinflüsse hindeuten, beachtenswert; er zeugt davon, unter welch’ ungünstigen Witterungsverhältnissen diese Einwohnerschaft ihr Leben fristete.
I. Wirbelsäule.
Vou den Wirbelsäulen ist jene des Skelettes Nr. II defekt, indem von derselben nur 4 Halswirbel, 11 Brust- und 4 Lendenwirbel erhalten sind. Vom Skellete Nr. IV fehlen 2 Halswirbel. — Von allen Wirbelsáulen ist die des Skelettes Nr. III am besten erhalten und durch eine Vermehrung der Lendenwirbel auf 6 besonders be- achtenswert.°®)
Ob eine Vermehrung der Wirbel bei inferioren Rassen häufiger beobachtet wurde, ist mir nicht bekannt. Ich selbst habe unter 12 aussereuropäischen Skeletten, welche ich mit Erlaubnis des H. Kustos J. SzomBaray im k.k. Wiener Hofmuseum diesbezüglich unter- suchte, an einem Negritto neben 12 Brustwirbeln sechs Lendenwirbel und an einem Tinguianen (von Luzon) dasselbe Verhältnis gefunden, bei welchem jedoch der 6. Lendenwirbel durch Form und Lage seiner Ouerfortsátze sich dem Kreuzbeine zu assimilieren beginnt.
Was Europäerskelette betrifft, soll TExcHiNr unter 80 Kadavern dreimal (3'8°/,) eine Vermehrung der Wirbel über 33, dreimal (3°8°/,) eine Verringerung gefunden haben.
3) Virchow führt bei 3 von seinen Skeletten von S. Catalina marginale Gelenksosteopbyten als Folgen von Gelenkserkrankungen an. Uebrigens bemerkt A. Hrouëka (l. c. p. 345, von den Navaho-India-nern: rheumatic pains are a frequent subject of complaint. Desgleichen fand R. Lrumann-Nirscue (La Arth- ritis deformans des los antiguos Patagones. Rev. d.Museo de La Plata 1903 T. XI. p. 199. ref. in G. Buschan’s Zentralbl. f. Aathr. 1901. p. 247) unter den Skelettresten eines alten Friedhofs der Eingeborenen Patagoniens zahlreiche Spuren deformieıender Arthritis.
#, Ich will mit Rücksicht auf den defekten Zustand der Skelette Nr. II und IV ausdrücklich bemerken, dass die Zugehörigkeit des überzähligen Lenden- wirbels zum Skelette Nr. III ganz unzweifelhaft und nicht nur durch die sepa- rate Packung, aber auch durch den Erhaltungszustand, die Form und Farbe der einzelnen Wirbel erwiesen ist.
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 63
Uebrigens kommen nach Bıancnı, dessen Arbeit ich leider auch nur aus einem Referate kenne,°’) numerische Anomalien der Wirbel- säulen an normalen Individuen (aus Siena) ungleich häufiger vor, als die Autoren bisher angegeben haben, wobei jedoch die Anomalien per defectum (mit oder ohne Ersatz an einer anderen Stelle) häufiger sein sollen als die per excessum. Bıancnı selbst fand diese Anoma- lien häufiger bei Geisteskranken als bei Normalen und Verbrechern.
Eine statistische Sicherstellung dieser Verhältnisse an einem grösseren Materiale hat Prof C. Rasr ‘) im deutschen anatomischen Institute in Prag vorgenommen. Von 640 Leichen wiesen 66 d. i. 10:39% Anomalien in der Wirbel- und Rippenzahl auf. Bei 40 Leichen d. i. 6°2°/, war die Rippenzahl auf 13 vermehrt, bei 2 (0:3°/,) auf il vermindert; in 25 Fällen d. i. 39°/, — also ähnlich wie Texonisi angibt — waren 25 praesacrale Wirbel vorhanden, in 8 (1°2°/,) hin- gegen nur 23, in einem einzigen Falle (0°15°,) sogar nur 22.
Nach den von MEckEL, Tanurrr, RosENBERO, REGALIA u. A. ge- gebenen Erklärungen könnte man eine Vermehrung der Lendenwirbel im allgemeinen als ein Zeichen niederer Organisation betrachten,‘!) wenn auch nach SrRornEn's Beobachtungen *) beim Menschen weit häufiger ein solcher Befund infolge Freibleibens des obersten Kreuz- beinwirbels beobachtet wird als beim Gorilla, bei welchem der un- terste Lumbarwirbel häufiger mit dem Kreuzbeine zu verschmelzen scheint (8mal unter 17 erwachsenen Gorillaskeletten).
Vertebrae cervicales.
Von den Halswirbeln ist der erste und zweite kräftig gebildet und sind auch ihre hinteren Bogen entsprechend stark.
39) Arch. de Biol. ital, 1889, cit PormieR: Traité d’Anat. I. p. 319.
40) Ueber die Grundbedingung d. Fortschr. in d. org. Natur. Vortr. in d. feierl. Sitz. d. k. Akad. d. Wiss. in Wien 1900.
“1) In analoger Weise kann man die Vermehrung der Rippen deuten. Hsorıcka (Deser. of an Anom. Skeleton from the Valley of Mexico, Bull. of the Amer, Mus. of. Nat. Hist. New York Vol. XII. Art. V. 1899, p. 81) hat einen solchen Fall an einem altmexikanischen Skelette beobachtet und erwähnt, dass Dr. F. Boss ihm mitteilte, „that he found supernumerary ıibs and vertebrae in quite a high percentage of human skeletons from northwest Vancouver Island“.
#) Report of the Brit. Assoc. for the Advanc. of Science, Edinburgh 1892, p. 906, ref. Arch. f. Anat. XXIT. p. 349.
04 II. H. Matiegka:
Bezüglich der gabeligen Teilung der Dornfortsátze an der Hals- wirbelsäule, welche für Europäerskelette typisch ist, aber nach Cox- NINGHAM “*) bei Angehörigen inferiorer Rassen (Australier, Tasmanier, Neger, Andamanen etc.) am 3. bis 5. Wirbel fehlen soll, konnte ich, abgesehen vom Skelette Nr. IV, nur konstatieren, dass am Skelette Nr. III der Processus spinosus des 3. und 4. Wirbels nicht gespalten ist, diese Spaltung am 3. bis 5. Wirbel des Skelettes Nr. I ange- deutet und am 3. und 4. Wirbel des Skelettes Nr. II vollständig ausgebildet ist. Uebrigens konnte R. Martın an den Feuerländer- Skelctten diesbezüglich keine Abweichung von Europáerskeletten sicherstellen.
Vertebrae dorsales et lumbares.
Die Brustwirbel weisen nichts besonderes auf. Was die Höcker- chen anbelangt, in die sich die Drocessus transversi am letzten Brust- wirbel gewöhnlich auflösen, d. 1. die Processus costiformes, mammilla- res und accessorsi, so sind dieselben am Skelette Nr. IV und III deutlich ausgeprägt; an den Skeletten I und III umfassen die Pro- cessus mammillares des 12. Brustwirbels (bei Nr. III auch die des 1. Lendenwirbels) hackenförmig den Unterrand des Processus artic. infer. des vorangehenden Wirbels, wodurch eine festere Vereinigung der betreftenden Wirbel erzielt wird.
An den folgenden Lumbarwirbeln rückt der Processus mammil- lares an der Seite des Processus artic. sup. höher hinauf und hilft dessen Gelenkfläche bilden, welche von da ab gewölbt, gekehlt uud nach hinten und innen gerichtet ist.
Die Geleokflächen der Processus artic. super. sind an einigen Wirbeln der Skelette Nr. I und IV derartig stark gekehlt, dass ihr hinterer Rand den unteren Gelenkfortsatz des vorangehenden Wir- bels von der Seite und hinten etwas umfasst; infolgedessen ist ein Abschieben des vorangehenden Wirbels nach hinten nicht möglich und muss dieser von dem folgenden nach oben abgehoben werden. Hiedurch wird — ähnlich wie durch den hakenförmig gebildeten Processus mammillaris von unten — die Verbindung zwischen dem 12. Brust- und 1. Lendenwirbel bei Nr. I und III, sowie zwischen dem 1. und 2. Lendenwirbel des Skelettes Nr. IV gefestigt.
45), The Neural Spines of the Cervic. Vertebrae as a Race-Character. The Journ. of Anat. and Phys. 1886. XX, p. 636.
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 65
Auffallend ist die defekte Entwicklung des Bogens am 5. Lumbar- wirbel des Skelettes Nro I., von dem nur die rechte Hálfte vorhanden ist, während die linke Hälfte mit dem linken unteren Gelenkfortsatze ein separates Knocheustück gebildet zu haben scheint.
Auch R. Manrix fand an einem von seinen 5 Feuerländerskeletten denjenigen Teil des Bogens des 5. Lumbarwirbels, der den Processus spinosus und die beiden Processus articulares infer. trägt, selbständig entwickelt und nur durch Bindegewebe mit dem Körper verbunden.
„Es ist gewiss merkwürdig — schreibt R. Manrix — dass auch Serar an einem seiner 8, mit vollständiger Lumbarwirbelsäule ver- sehenen (Feuerländer-) Skelette den ganz gleichen Fall vorfand; nur betraf die Bildung einen vierten Lumbarwinkel und waren an den Berůhrungsfláchen der beiden Teile ziemlich glatte Articulations- facetten vorhanden. Ebenso hat Torser an 5 von 31 untersuchten Rassenskeletten zum Teile gleiche, zum Teil ähnliche Hemmungs- bildungen des fünften Lumbarwirbelbogens beobachten können.“
Von 102 von H. ten Kare““) untersuchten Indianer-Skeletten wies desgleichen eines (von N. W. Argentinien) dieselbe Anomalie des 5. Lendenwirbels auf; gleichzeitig war an ihm, wie an unserem Ske- lette der Sakralkanal nach hinten grösstenteils offen. Ein anderes männliches Skelett eines Pampa-Indianers zeigte am 4. Lendenwirbel ein analoges Verhalten und zwar ebenfalls neben offenem Sakral- kanal. H. ten Kare beschrieb noch einige andere Fälle von gleicher, wenn auch weniger ausgesprochener Missbildung. Im ganzen fand er eine Entwicklungshemmung der betreffenden Wirbelsäulengegend in 8°8°., der untersuchten Fälle.
Dass jedoch derartige Anomalien an Europäerskeletten eben nicht häufig vorkommen, schliesse ich aus der Bemerkung des er- fahrenen Anatomen Hyrrı,,*) dass er den fünften T,endenwirbel eines Erwachsenen besass, „dessen Bogen und untere Gelenkfortsätze mit dem Körper nicht verschmolzen“ waren. Eine Statistik über derartige Befunde ist mir sonst nicht bekannt.
Nachdem Fr. MenxeL *“) die normalen Krümmungen der Lumbar- wirbelsäule am macerierten Materiale festgestellt und die Vermutung
—
4) Revista del Museo de La Plata 1896. Bd. VII. 8. 268. ref. Busouan’s Centralbl. f. Antbrop. etc. II. 1897, p. 108.
4) Lebrb. d. Anat. d. Menschen. 15. Auti. Wien, 1881, p. 323.
46) Über d. Bau d. Lendenwirbelsäule. Arch. f. Anat. u. Phys. v. W. His u. W. Briuns 1877. Anat. Abt. p. 314.
Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 5
66 = IL H. Matiegka:
ausgesprochen hatte, dass dieselben auch Rassenunterschiede auf- weisen könnten, haben Turner und CuNNiNGHam diesem Gegenstande ihre besondere Aufmerksamkeit zugewendet.
So hat vorerst Turner ®’) gezeigt, dass die Lumbarwirbelsäule bei den Europäern stärker nach vorn gekrümmt ist als bei niederen Rassen. Diese Krümmung kommt zum Teil durch die verschiedene Höhe der Lumbarwirbelkörper an ihrem vorderen und hinteren Uinfange zustande. An 12 Europáerskeletten fand Trrxer den 1. Lumbar- wirbelkörper hinten höher als vorn (nur zweimal gleich), den 2. sechs- mal ebenso (4mal gleich und 2mal vorn höher), den 3 zehnmal vorn höher (2mal gleich), den 4. elfmal vorn höher (imal umgekehrt) und den 5. immer vorn höher. Aus der Summa der vorderen und der hinteren Höhen wurde der Gesammt-Lumbarindex, aus der vorderen und binteren Höhe des V. Wirbels speziell noch den fünfte Lumbar- index berechnet; ersterer betrug bei Europäern durchschnittlich 95, letzterer 83.
Die an den Skeletten von S. Rosa konstatierten vorderen (vÆ.) und hinteren (AH.) Lumbarwirbelhöben, sowie der Lumbarwirbelindex (J.) sind in der folgenden Tabelle verzeichnet.
Wenn ich nun meine Durchschnittszahlen denen von TURNER und R. Magrix gegenüberstelle, betrug der Lumbarindex bei
des Wirbels 12 Europäern 5 Feuerländern 5 Australiern 4 S. Barbara
Insulanern 1. 1068 1066 1144 1087 2. 101°5 106-7 1128 1144 3. 954. 1040 1080 1107 4. 930 987 1037 103°3 5. 836. 903 914 84 8
Der niedrige Index des 5. Lumbarwirbels des Skelettes Nro I. von S. Rosa hängt mit der unvollkommenen Entwicklung seines Bogens zusammen. Er drückt das Gesammtmittel bedeutend, jedoch nicht bis auf das der Europäer herunter.
—
9) The Lumbar Curve of the Spinal Columne in sev. Races of Men. In The Journ. of Anat. and Phys. 1886, XX., p. 536.
61
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa.
xopuj
mugo8g0nT
PE = | 20-201 . 89.96 LG-F6 | enung G.891 g.TG1 | aT1 (801 | 681 881 | 0 08 — | — FE 08 GG - — | — = a = L = 1-88 -6.86 Ä 0-59 I à £3 98 | 98 88 | 91 ci © G 0.01 0.001 0-£IT k = | G3 93 | 98 _ a | 26 La | 98 08: | — 6.901 — #911 o“ a CLS , Le 2.08 | — — | 08 98 | | 2 0-801 | p.GIT 8.081 | z — — u ca | 08 98 | 62 ve — | 0.201 F-.L01 LAIT | . = = , 6% GG | 68 LG | 8 era | r - L oo ue | PR | HY Ha | Hu Ho | HY a | ‘at Ho | ALON III ON IL ON I ON j Pa A = — | -egmnT
5*
68 11. H. Matiegka :
Übrigens werden meine Zahlenreihen wohl auch durch die ano- male Wirbelzahl des Skelettes Nro III. beeinflusst. Endlich lässt sich nicht entscheiden, inwieweit die pathologischen Veränderungen an meinen Skeletten Einfluss nehmen. Im allgemeinen konnte jedoch sichergestellt werden, dass an den 3 männlichen Skeletten die vordere Höhe der 4 ersten Lumbarwirbelkörper kleiner ist als die hintere, während erst der 5. Lumbarwirbel das umgekehrte Verhältnis zeigt und zwar in einem Grade, dass die durch die Gestaltung der voran- gehenden Wirbel verursachte Concavität nach vorn bei 2 Skeletten mehr als ausgeglichen wird.
Nach Turser’s, R. Mantın’s und meinen Untersuchungen beträgt der Gesammtlumbarindex (A), beziehungsweise der Index des V. Lumbar- wirbels (B):
bei A. B. bei A. B. 12 Europäern. . . . 950 836 2 Andamanesen . . 990 840 1 Chinesen . . . .848 700 1 Maori . . . . . 1000 850 3 S. Barbara-Insul. . 977 848 5 Feuerlándera . . 1012 903 1 Malayen. . . . . 980 777 3 Hindus. .... 1020 1087 2 Eskimos . . . . 983 760 2 Sandwich-Insul. . 1047 870 2 Lappländern . . .983 870 7 Australiern . . . 1058 910 3 Negern . . . . . 989 890 1 Buschmanne . . 1060 950
Sieht man von den vereinzelten Beobachtungen ab, so ergiebt sich, dass die Europäer allein nach Turner’s Einteilung als kurtorachisch die Vertreter der gelben Rasse, unter denselben auch die Amerikaner, aber auch die afrikanischen Neger als orthorachisch bezeichnet werden können, während die Oceanier koilorachisch sind, d. h. auch im ganzen eine nach vorn konkave Lumbarwirbelsäule besitzen und so den Übergang zu den antropoiden Affen vermitteln, ohne Rücksicht auf die Einschränkung, welche dieser Erscheinung betreffs ihrer Be- deutung durch die Andeutungen R. Marrın’s zu Teil wurde.
Wie Cunnınenam *°) gezeigt hat, weist auch der Zumbar-Sagitto- vertical- Index Rassenverschiedenheiten auf. Ich fand nun die Höhe der Lumbarwirbelkörper (in der Mitte gemessen, mA.), die Tiefe der- selben (von der Mitte der Vorderfläche zur Mitte der Hinterfläche, T), sowie den daraus berechneten Index (I, Tiefe = 100) bei den S. Rosa-Skeletten folgenderart:
“, The Proportion of Bone and Cartilage in the Lumbar Section of the vertebral Column etc. The Journal of Anat. and Phys. 1890. XXIV. p. 117.
69
Ueber Schádel und Skelette von Santa Rosa.
s | | LL-L9 G8.0L 81.01 99.99 | vmun 98-89 | 06 19 | GLI per | 911 08 | 6GI m En ET EEE
| Gc-9G ver wo | -9 | — = 12 st | — | — | RQ ee a eu Ze ee a PSG 18.69 19.19 GP.GP a ge 8T | G8 61 | 1€ 91 | ge GT | u | ——————— m“ o | a 29:59 29.09 62-19 69.9 8269 re 08 | 8 13 | 18 61 eg 12 | 4 | tg ry STA o sa | 9788 19-82 — 26-02 | Br 06 87 | 68 18 | — = IE 52 | : = — — -== | — 19.98 97-88 66-62 |. ee — | 98 88 | 98 88 | 08 vel © | — £8.G6 19.98 00.62 A = — | tě 68 | 96 33 | Ge v2 : | [ s UN W z.. A r us LT | L H“ W H“ L HW "Z HW zei. >) "ALON III ON II ON TON | Buy "paydsqding ee] -ısqwn] | 1101989 |
= Se —— ess ee nn ER oe or u Le mnt ren
70 II. H. Matiegka:
Im folgenden füge ich dann den Ergebnissen CoxNionaw's die von R. Marrın an Feuerländern und von mir an den S. Barbara- skeletten erzielten bei.
Es betrug der Lumbar-Sagitto- Vertikal-Index bei
am 20 9 4 5 19 5 4 Lumbar- An- Austra- Negern Feuer- | Euro- Indiern S. Barbara- wirbel damanen liern lándern“*) päern Insulanera s 957 927 93:6 92:8 843 848 85 19 2. 90:8 89:8 863 89:6 83:9 192 8435 3. 865 822 806-0 80:6 184 151 11728 4. 81'4 185 71:6 127 148 142 63:18 5. 800 165 112 055 137 122 53:44
in Summa 86'8 840 82.9 79:8 790 dol 68:86
Aus diesen Zahlenreihen ist zu ersehen, wie der Lumbar-Sagitto- Vertikal-Index bei allen Rassen vom ersten bis zum 5, Wirbel bedeu- tend sinkt, bei den Europäern, Indiern und S. Barbara-Insulanern schon am 1. Wirbel viel kleiner als bei den anderen Rassen ist, am 5. Wirbel aber bei den Feuerländern und besonders bei den S. Bar- bara-Insulanern klein erscheint. Durchschnittlich haben die Europäer und die ihnen diesbezüglich nahekommenden Feuerländer im Ver- hältnis zur Tiefe niedrigere Lumbarwirbel als die Andamanen, Austra- lier und Afrikaneger, aber sie werden in dieser Richtung doch noch von den Indiern und besonders von den S. Barbara-Insulanern über- troffen.
Os sacrum.
Das Kreuzbein besteht bei allen Skeletten aus 5 Wirbeln; von den männlichen ist das zweite (No II.) am meisten gestreckt, das dritte (No III.) am stärksten, aber doch nur mässig gekrümmt; auch das weibliche (No IV.) ist wenig gekrümmt. Der Canalis sacralis ist bei No I. vollständig offen, was mit der defekten Bildung des Bogens des 5. Lumbarwinkels im Zusammenhange. steht,. während derselbe bei
4) Die Einzelwerte vom Skelette L, der Gesammtwert aus 6 Skeletten bc- rechnet.
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 9 1
Skelett No III. vom 3. Kreuzbeinwirbel an, bei Skelett II. und IV. nur im Bereiche des letzten Wirbels offen ist. Bei No I. und III. ist der Wirbelkörper des .5., bei No IV. der des 4. von den übrigen noch durch eine Spalte getrennt; bei No II. überdies auch der erste; bei No IV. findet sich eine Spalte zwischen -dem 3. und 4. Wirbelkörper.
Die Facies auricularis entspricht dritthalt Wirbeln; nur bei dem Skelette No II. greift sie etwas tiefer, was insofern beachtenswert ist, als R. Marrın an seinen Feuerländerskeletten eine Beteilung der drei ersten Wirbel an der Verbindung mit dem Hüftbein beobachtete und VERNEAU"“) ein solches Verhalten als typisch für die amerikanische Rasse ansah.
Im folgenden gebe ich die von VERNEAU eingeführten Masse für die einzelnen Kreuzbeine au; das von Skelett No IV. ist leider zum Teil zerstört und sehr morsch, so dass einzelne Masse nur annähe- rungsweise angegeben werden konnten.
Es mass bei No: I. IL. II. © durchschnittl. bei
die von IL—IIL ,NoIV Sacrallänge . . . . 107 117 101 1083 102? vord. Saeralbreite . 111. 109 105 1083 100 basale , „ .121 118 114 1177 115. hint. „ : . 92 82 96 - 900- 70° untere „00? - 88 84 873 — Sacralkrůmmung . . 19 13 - 91 177 12
Durchschnittlich gleicht bei den Männern die vordere Sacral- breite der Sacrallänge; im einzelnen überwiegt bei 2 Kreuzbeinen die Breite, dagegen bei dem dritten männlichen und wohl auch bei dem weiblichen (No IV.) die Länge.
Zum Vergleiche habe ich aus VeRNEAv" s Tabellen, welche zumeist Einzelwerte enthalten, die durchschnittliche Länge (L), Breite (B) und den Index (1.) des Kreuzbeines für grössere ethnische Gruppen berechnet und denselben die Ergebnisse Garson’ u R. Marrır’s un. A. Hrouıcka’s angeschlossen: °!) _ AE re De
i € * : F j 5) R. Vernkau: Le bassin dans les sexes et dans les races. Paris 1876. 51) J. G. Garson: Pelvimetry. The Journ. of Anat. and Phys. XVI. 1882, pag. 106. | |
12 II. H. Matiegka:
Mánner Weiber L B Index L B Index Europäer ....... 1050 1080 10285 1010 1090 10792 > (Ganson) . . — — — 1010 1183 11713 Nordafrik. . . . ..1084 994 9169 960 980 10208
Nubier, Neger ete. . . 1045 900 8612 972 962 9897 Andamanen (Gans.) . . — — — 914 970 10013 Melanesier . . . . . . 1015 975 9606 970 1015 10464
Australier (Gars). . . — — — 914 1046 11444 Polynesier . . . . . . 1080 952 88:15 — — — Amerikaner . .... 1022 1026 10039 950 1013 10603
Feuerlňuder (Marrıs) . 1106 1130 10217 1030 1150 11165 Alt - Mexikaner (Hao-
LICKA)) ana 1080 109.0 1009 — — — S. Barbara-Insul. (MA- TIEGKA) . . . . . . 108°3 1083 100‘0 1020 1000 9804
= Was das männliche Kreusbein anbelangt, so überwiegt demnach bei den Europdern die Sacralbreite über die Sacrallänge; diesbezüg- lich werden dieselben nur von den Feuerländern übertroffen; aber auch die übrigen Amerikaner und besonders auch die S. Barbara- Insulaner kımmen den Europäern in dieser Hinsicht nahe, indem Länge und Breite des Kreuzbeines sich ungefähr gleichen, während bei den übrigen Völkern die Länge überwiegt.
Bei den Weibern überwiegt zumeist, auch bei den niederen Rassen (mit Ausnahme der S. W. Asiaten, der Neger und Busch- männer) die Sacralbreite über die Länge und zwar in verschiedenem Grade. Im allgemeinen ist das weibliche Kreuzbein absolut kürzer aber breiter als das männliche.
2. Brustbein und Rippen.
Sternum.
Das Brustbein des Skelettes No IV. ist ganz erhalten; sein Manubrium ist 42mm lang, oben 68 mm breit, der Körper 108 mm lang, an der breitesten Stelle 37 mm breit und stark nach vorn ge-
—
5) An einem zweiten altmexikanischen Skelette beträgt der Index nur 99:1.
== =.
Ueler Schädel und Skelette von Santa Rosa. 13
krůmmt. — Vom Skelette No III. ist nur das 45 mm lange, 67 mm breite Manubrium, vom Skelette No I. der 138 mm lange, unten 44 mm breite Kórper erhalten. Derselbe wird noch durch den angewachsenen Schwertfortsatz verlängert und ist in seinem unteren Teile perfortert.
Was diesen letzteren Befund anbelangt, so fand auch H. teu KATE “*) unter 120 aus Südamerika stammenden Brustbeinen 16 d. i. 13°3°/, perforierte, davon 4 mit verknöchertem und durchlochtem Schwertfortsatz.
Dagegen kommt die Perforation des Brustbeines bei Europäern im ganzen seltener vor. Unter 72 im deutschen anatomischen Institute des H. Prof. Ras in Prag aufgestellten Skeletten habe ich nur 3 ge- záhlt, die ein Loch im unteren Teile des Brustbeines aufweisen, und 2 mit einem Loche im Processus zyphoides, also im Ganzen 5, d. i. 69°}, perforierte Brustbeine.*“) Von den 2 Negerskeletten besitzt jedoch das eine (aus Liberia) eine Perforatio proc. xyph., das andere (amerik. Neger) nebst einer solchen Perforation noch ein Loch im untern Sternalteile. |
Ich will noch bemerken, dass ALEŠ HRpLIČKA“*) an einem alt- mexikanischen, also auch an einem amerikanischen Skelette ein Brust- bein mit 2 übereinander gelegenen Löchern beobachtet hat. Hrarı°*°) betrachtete ein ähnliches, in seinem Besitze befindliches Exemplar als „den einzigen Fall dieser Art!“ — Übrigens ist das von Hapuıdaa beschriebene und abgebildete Sternum auch durch die Verwachsung des Manubriums mit dem Corpus beachtenswert, was bei Indianern -- nach HapLIčKkA — abgesehen vom hohen Alter, auch als eine Aus- nahme betrachtet werden muss; eine solche Verwachsung kommt allerdings auch bei Europäern von über 60 Jahren nach GRav“") nur in 6 oder 7° vor.
An allen unseren Skeletten von S. Rosa hat das Manubrium seine Selbständigkeit bewahrt.
Den entgegengesetzten Fall d. i. das Erhaltensein der Teilstücke des Corpus sterní hat R. Marrın an einem Feuerlánderskelette beobachtet;
55) Revista del Museo de La Plate. 1896. Ref. in Buscuan’s Centralbl. für Antbrop. II. 1897., p. 103.
5) Auch teilt mir Prof. Alf. Fiscuez mit, dass diese Anomalie — wenigstens in den Prager Seciersälen — selten zur Beobachtung gelangt.
55) Description of an Ancient Anom. Skeleton from the Valley of Mexico. Bull. of the Amer. Mus. of Nat. Hist. Vol. XII. Art. V., p. 96.
se) Lehrb. d. Anat. d. Mensch. 15 Aufl. 1881., p. 340.
37) Cit. PomeR: Traité d'Anat. I., p. 366. Die diesbezüglichen Angaben in den Lehrbůchern der Anatomie differieren sehr bedeutend.
74 II. H. Matiegka:
an demselben bestand das Corpus sterni aus 5 Knochenstücken. Broca hat — wie Marrın erwähnt — unter allen ihm in Paris zur Verfügung stehenden Skeletten nur 2 ähnliche Fälle (bei einem Hindu und einem Neger) gefunden und diese Bildung für ein pithecoides Merkmal erklärt.
Costae.
Die Rippen sind entschieden stärker. länger und auffallend dreiter, besonders von der 7. bis 10., und dicker als an Europäerskeletten von gleicher Grösse.°®) Die Breite erreicht bei No. I und III ein Maxi- mum von 20 mm, bei No. II sogar 24 mm, die Dicke bei No. I und IL 10, bei III 11 mm; selbst an dem kleinem weiblichen Skelette sind die Rippen bis 19 mm breit und 9 mm dick. **) — So fand ich z. B. die 10. Rippe bei No. I 20, bei II 24, bei III 18 und bei IV 17 mm breit. Hingegen habe ich an den 12 grössten Ske- letten des d. anat. Instituts in Prag des H. Prof. RaBr die 10. Rippe durchschnittlich an der breitesten Stelle 17:4, an 12 weiteren, kleineren, jedoch nicht kleinsten Skeletten 106-7 mm breit gefunden. Die Rippen der Bewohner von S. Rosa, welche von kleiner Statur waren, erscheinen daher relativ wie absolut bedeutend breiter.
Dabei sind die Rippen stärker nach der Kante gekrümmt, jedoch nicht so weit nach auswärts gebaucht, so dass das sternale Ende bei gleicher Stellung der Gelenkflächen des Capitulum und Tuberculum weiter gegen die Medianlinie reicht; zugleich ist die Krůmmung nach der Fläche stärker ausgesprochen, indem das vertebrale Ende beim Auflegen der Rippe auf den Tisch höher hinaufragt und hiebei wenigstens an den mittleren Rippen stärker S-förmig geschwungen erscheint. Hingegen ist die Krümmung nach der Achse (Torsion) eine schwächere, so dass die äussere Rippenfläche auch vorn mehr vertikal gerichtet, d. i. weniger nach oben gekehrt ist.
Ähnliche Charaktere fanden Sercı und R. Mantın an den Rippen der Feuerländer. |
%#) Eine beträchtliche Dicke der Rippen ist eine der Eigenthůmlichkeiten des Neanderthalmenschen und jenes von Garurv-Hırı (Klaatsch Zeitschr. f. Ethnol. XXXV. 1903. p. 909).
59) Die Gelenkflächen der Rippen dieses Skelettes sind in Folge von Arthritis osteophylisch umrandet, die sternalen Enden etwas aufgetrieben.
Ueber Schádel und Skelette von Santa Rosa. 75
3. Schultergůrtel.
Scapula.
Von den Schulterblättern wäre nicht viel zu bemerken. Die Spinae sind kräftig, die Gelenkflächen (Cavitas glenoid.) klein, kleiner als an den mir vorliegenden europäischen Schulterblättern; der obere Rand ist bei No II. geschweift, bei No III. eckig ausgezogen, die Incisura scapulae deutlich ausgeschnitten.
Die Wurzel des Processus coracoid. des Skelettes No II. zeigt an der Vorderfläche ein tiefes Grübchen, als ob dieser Fortsatz aus 2 Wurzeln entspringen würde. Die Acromia der beiden Schulter- blätter von No III. sind abgelöst; aus der betreffenden Bruchfläche kann man schliessen, dass das Acromion nur unvollkommen mit der Spina verschmolzen war; auch an den Scapulae des Skelettes No II. sind hier die Verwachsungsspuren noch kenntlich.
Was nun die Masse anbelangt, beträgt die Scapularlänge (L), die Infraspinallänge (Zsp. L.) und die Breite (3), sowie die aus diesen Massen gewonnenen Indices, der Scapwlarindex und der Infraspinal- index :
bei No L. Isp. L. | B. Scap.-lnd. Infraspin. Ind
1:7: 154? 109 102? 6623? 9359? L. 158? 111 107? 67-72? 96-40? IL. r. — _ — = — l. 162? 118? 112 69:13? 94-91? II. r. 165 118 96 58:18 81:35 l. 163 118 97 6783 82:20
durchschnittl. I. 1627? 1157? 1053? 486? 90:84?
Die Scapulae der Skelette No I. und II. erscheinen verhältnis- mässig etwas breiter, die des Skelettes No III. umgekehrt länger, indem der untere Winkel stark ausgezogen ist; infolge dessen’ ist der Scapularindex und Infraspinalindex bei den ersteren hoch, bei letzteren niedrig, ja niedriger, als durchschnittlich für Europäer an- gegeben wird.
76 11. H. Matiegka:
Es betrágt námlich der
Scapul:rindex Infraspinalindex bei nach Bňoca Frower- Turner KzaarscH BRoca Frower- Turner Garsox GARSON
Europäern .6591 652 653 6799 8779 894 478 Negern . . .6816 717 697 7616 988 1009 985
Buschmännern 60.96 667 66°2 — 83-18 90:7 — Andamanen . — 698 702 — — 927 973 Eskimo . . . — 616 — — — 80:5 — Australiern . — 689 649 6887 — 9025 885 Tasmaniern . — 603 — 6115 — 814 — Polynesien. — — 666 — — — 894 Peruanern . . 6802 573 665 — 9174 751 896
ii weiters der Scapularindex Infraspinalindex
el
Altmexikanern (HnaoLičkKa) . . 659 — Salado-Indianern (Marraews) . 7109 —
Indianern d. NW. Küste (Donsey) 65:1 832 Feuerlándern (Martin) . . . 65:36 908 S. Barbara-Insul. (MATIEGKA) . 64'86 90:84
Hicnach kommen die Amerikaner (mit Ausnahme der Salado- Indianer) und speziell auch die S. Barbara-Insuluner den Europäern ziemlich nahe, während die Tasmanier, besonders die männlichen, einen sehr niedrigen, die Neger, Australier und Andamanen hingegen einen bedeutend höheren Scapular- und Infraspinalindex aufweisen. ©)
9) Auch Livox (ct. von TEsrur, Traité d’Anat. hum., p. 231.) konstatierte bei Negern eine grössere Schulterblattbreite als bei Europäern. Bezüglich der Tasmanier vgl. KLaarecH, Zeitschr. f. Ethnol. XXXV. 1903 p. 896. J. Desiker (Les Races et les Peuples de la Terre. 1900 p. 102.) stellte die von verschiedenen Autoren an mehreren Hundert Schulterblättern gefundenen Masse zusammen und fand den Scapularindex bei Australiern, Europäern, Feuerländern, Buschmännern, Ainos, Peruanern und Polynesiern unter 67, hingegen bei Japanern, Veddas, Hindu-Sikh, Malayen, Negern, Melanesiern und Andamanen über 67; DENIkER spricht jedoch diesem sowie dem Infraspinalindexe eine Bedeutung als Rassen- charakter ab. — Bemerkt sei, dass Marrın und KraarscH die Schulterblattbreite etwas anders nessen als Broca und die englischen Autoren.
Ueb?r Schälel und Skelette von Santa Rosa. 17
Clavicula.
Die Schlü :selbeine sind an allen männlichen Skeleiten ziemlich geschweift, genug kräftig entwickelt und mit mittelmässig ausgebil- deten Muskelansätzen versehen, während die Anheftungsstelle für das Ligamentum costo-clavic.e. kaum kenntlich ist. Das acromiale Ende ist (besonders bei No III. auffalleud) breit, der Mittelteil nicht wie bei Europäern von oben nach unten, sondern eher von vorn nach hinten abgeflacht; endlich erscheint die obere Fläche des sternalen Endes nicht flach und die anstossende Gelenkfläche (gegen das Ster- num) nicht gueroval oder rundlich, wie bei Europäern, sondern (mit Ausnahme des Skelettes Nro II.) mehr schräg oval, indem ihre längere Achse zu dem Querdurchmesser der Extremitas acromialis einen ziem- lich grossen Winkel bildet (Torsio claviculae). Auf diese Merkmale hat R. Manrix bei Beschreibung seiner Feuerländerskelette hingewiesen, an denen sie allerdings in noch höherem Masse ausgebildet zu sein scheinen.
Nach BrocA’s, Pasteau’s und anderer Autoren Vorgange habe ich die Länge der Clavicula gemessen und im Vergleiche mit der Humeruslänge einen Index berechnet; es betrug
die Clav. länge der Clav. hum, bei No r. l. durchschn. Index I. 155 154 1545 478 11. 149 148 148°5 45'6 III. 146 150 1480 455 durchschnittlich 150'0 1506 150 3 46:3 IV. 138 132 135°0 472
Durchschnittlich betrug der Claviculohumeral-Index
bei M. W. Europäern (Broca) . . . . . 4432 45 04 Negern nu Ci NVA 45:89 47-40 Negern (PASTEAU) . . . . . . 4467 46-38
Feuerländern (R. Manrın) . .5213 48-68 S. Barbara-Insul. (MATrEGKA) . 46:30 4128
78 II. H Matiegka:
Die Schlüsselbeine der S. Barbara-Insulaner sind daher ähnlich wie bei anderen inferioren Rassen verhältnismässig länger als bei Europäern.
4. Oberextremität.
Humerus.
Was nun die Knochen der Oberextremität anbelangt, so er- scheinen die Oberarmknochen entschieden stärker torquiert, wenn auch nicht so stark, wie dies Broca bei einigen niedrig stehenden Rassen faul. Vıschow gibt bei seinen Skeletten fünfmal starke Drehung, vier- mal geringe Drehung des Humerus an. Bei 3 Skeletten findet sich keine diesbezügliche Angabe.
Nach meinen, allerdings ohne Tropometer vorgenommenen Mes- sungen betrug der Torsionswinkel durchschnittlich bei den Skeletten von S. Rosa rechts 1475", links 158°8°, zusammen 153°1°.
Nuch BarocA’s posthumer, von Manouvrıer herausgeg -bener Arbeit “!) misst derselbe bei
Franzosen . . . . . . 164009 Chinesen . . . . .. 146 87° sonstig. Europäern . . 1615 Negern . . . . . .. 144 00 Alt-Parisern . . . . . 155'94° Polynesiern . .... 144 00° neolith. Europäern . . 152-329 Guanchen . . .... 141-199 Californiern . . . . . 151680 Melauesiern . . . . . 139-070 Peruanern . . . . . . 150°46° Alt-Egyptern . . . . . 136°42°
Wasn. Marraews gibt auf Grund seiner Untersuchungen im Army Medical Museum folgende Zahlen an:
rechts links zusammen Franzosen . . ..... 169-899 173490 171-669 Lappen . . . . . . . . 1602-85 166'75 16480 Sioux oder Dakota. . . . 15176 15418 152 97 Andere Nord-Amerikaner 15079 15470 15275 Neger 3 00 ne 15275 15710 15492
m — —
61) Rev. d’Anth. 2. Ser. IV. p. 577. — GEogNBAUER berechnete den Torsions- winkel für Europäer (Deutsche) mit 168°, Frirscır (cit. von J. Ranxe) den der Kaffern mit 147-8°.
Ueber Schádel und Skelette von Santa Rosa. 19
Die S. Barbara- Insulaner schliessen sich demnach mit ihrem Winkel (153°1°) den Californiern und Peruanern Broca’s, sowie den Sioux „und übrigen Nord-Amerikanern Marrnrw’s enge an, während die Feuerlánder R. MArtıw’s bedeutend tiefer stehen und mit ihrem Torsionswinkel (143°9°) den Negern und Polynesiern gleichkommen.
Bemerkt sei, dass auch meine kleine Skelettzahl das von anderen Autoren hervorgehobene Überwiegen der Torsion linkerseits bestätigt ; desgleichen erscheinen die Humeri des Weiberskeletts im Einklange mit anderen Angaben stärker torquiert (158°5°) als die der männlichen Skelette (151°3°).°?)
Der Humerusschaft zeigt eine deutliche Krümmung nach aus- wärts, welcher Charakter von Sercı, Hyapes und MaArrın auch an Feuer- lánderskeletten beobachtet wurde.
Die Tubercula, sowie die von ihnen auslaufenden Cristae sind mittelmässig entwickelt, die Ansatzstelle des Deltoides mittelstark ausgeprägt; hingegen ist besonders die Ansatzstelle des Capitum ext. tricipitis als ein starker, etwas über der Mitte des Schaftes schräg von hinten nach aussen verlaufender Wulst (besonders an Skelett III. sehr gut) ausgebildet. Die Bicepsfurche ist ziemlich tief.
Als eine inferiore Bildung wird die geringe Neigung der EU- bogengelenkachse zur Schaftachse betrachtet. Nach R. Manrix beträgt der Winkel, welchen diese letztere mit der Tangente des Ellbogengeleuks bildet, an 30 Schweizer Humeri im Durchschnitt 77°, während andere Autoren für die Kaukasier nur 70° angeben. Derselbe Winkel misst an den Skeletten von S. Rosa jedoch 79 -bis 85°, durchschnittlich 82-09, und nach Marrın an Feuerländerskeletten sogar 83 bis 87, durch- schnittlich 845°.
Ein weiteres, beachtenswertes Merkmal ist die Perforatio fossae olecrani, welche nach den bisherigen Erfahrungon bei der gelben Rasse und besonders auch bei den Amerikanern aın häufigsten vor- kommt.
Nach Torınaro’s Angaben wurde dieselbe
auf alten und neuen Pariser Friedhöfen in. . . . . . 41— 55% an vorhistor. Skeletten ia . . . . . . . . . . . 106—21'8, bei Afrika-Negern in . ............... 217, bei Melanesiern in . . -< . + . . . . . . . . . . . 141
ce
S:) Nach W. Brauxe (Cit. J. RaxkE: Der Mensch I.. p. 441.) hängt übrigens der Torsionswinkel beim Menschen vom Gebrauche der Extremitáten derart ab, dass er bei Angehörigen verschiedener Berufsatten verschieden stark ausgebildet erscheint.
80 JI. H. Matiegka:
bei Polynesiern in . < < 2 . . . . . . . . . . . . .. 343 in nordamer. Mounds %) in . . . . . . . . . . . . .. 312, bei der gelben Rasse und den Ureinwohnern Amerika'sin. . 362, bei den Weissen Amerika’s aber nur in. . . . . . . . . 38, gefunden.
Die höchste Zahl wird für die Weddas, nämlich 58°, (nach Sarasın) angereben. Ich selbst fand dieses anscheinend pithecoide Merkmal“*) an zwei Skeletten und zwar stets nur links, also in 25°/, aller Humeri. Auch ViRcHow erwähnt dieses Merkmal an 3 von seinen 13 Oberarmbeinen von S. Catalina (23°/,), A. HnoLičkA an 2 von 9 dieser Knochen der Lenape-Indianer in New Jersey-(22°2°/,); die Feuerländer scheinen sich in diesem Charakter sogar noch mehr den Europäern zu nähern, denn R. Martin zählte unter 55 von Senai, Garsox, Hyapes und ihm selbst untersuchten Humeri nur 5 (11% mit durchbohrter Olecranongrube.
Interessant sind einige von W. MaArrurws angegebene Daten. Derselbe fand die Perforatis fossae olecrani
bei Salado-Indianern in. . . . . 2 2 22. 539%, in nordamerik. Mounds in . . . . . . .. 274%, bei alten Cibola-Indianern in . . . .... 19690, bei modernen Indianern in . . ......... 52%,
bei amerik. Negern und Mulatten in. . . . 62%.
Hienach scheint es, dass dieser Charakter bei den modernen Indianern und amerikanischen Negern infolge Anderung der Lebens- beziehungsweise Bescháftigunsgart abgenommen hat
Radius.
Die Radii sind ziemlich gerade;“*) ihre Tubereula bicip. bilden eine gut entwickelte, stärker nach innen gekehrte Kuppe, die Inter- ossealkante ist scharf. — Die Gelenkfläche des Capitulum ist stärker nach auswärts (daumenwärts) geneigt, derart, dass der Winkel, den die Gelenkflächentangente mit der Schaftachse bildet, bei den männlichen
6) Auch bei den Ureinwohnern Brasilien’s (Lagoa Santa) wurde diese Ano- malie von SóREx Hansen häufig beobachtet.
©) Nach BrárRaux (cit. PorareR, Traité d’Anat. I., p. 152) kommt die Perfo- ratio foss. olecr. bei Anthropoiden in 33%, vor.
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 81
Radii 75—80° (durchschnittlich 78:79, bei den weiblichen 71°, im Mittel bei allen 76°8° misst.
Bei 10 Radien aus böhmischen Beinhäusern fand ich diesen Winkel 79—86°, durchschnittlich 84:19 Diese stärkere Neigung der Gelenkfläche des Capitulum radii bei den S. Rosaskeletten hängt wohl mit der geringeren Neigung des Ellbogengelenkendes des Humerus zusammen, indem deren Effekt hiedurch teilweise paralisiert wird.
A. B. A. B. A. B. Fig. 9. 10. 11.
Fig. 9—11. Rechter Humerus, r. Ulna und r. Radius des Skelettes No. III.
von S. Rosa (A.) und eines Europders (B.) von annähernd gleicher Humerus-
und Femurlänge. Vgl. an dem S. Rosaskelette besonders die bedeutende Láuge der
Vorderarmknochen, die stärkere Auswärtskrümmung des Humerusschaftes, die
stärkere Torsio bumeri, die geringere Neigung der Ellbogengelenkachse zur
Schaftachse, die stärkere Krümmung der Ulna und die stärkere Auswärtsneigung der Gelenkfläche des Capitulum radii.
Ulna.
Der Schaft der Ulna erscheint (besonders bei Skelett No. II) mehr nach hinten und innen gekrůmmě,“*) dabei verhältnismässig
9) Vırcuow fand unter 8 Radien von S. Catalina 3 stark gebogen, 2 tief cannelliert.
%) Auch VincHow fand 5 von 9 Ulnae von S. Catalina gekrümmt. — Eine starke Krümmung der Vorderarmknochen gilt als pithecoides Merkmal.
Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 6
82 IE H. Matiegka:
dünn; die Interossealkante ist scharf, die Ansatzstelle für den Pronator quadratus gut ausgeprägt. Die Incisura sigmoides maj. ist bei det Ulnen aller 3 männlichen Skelette durch eine quere Rauhigkeit in ein oberes und ein unteres Feld geteilt, ein Befund, der auch an Europäerskeletten häufig gemacht wird.
Handskelett.
Die Handwurzelknôchelchen erscheinen im ganzen etwas kleiner und graziler; im besonderen ist das Os scaphoideum etwas schmächtiger und stärker bisquitförmig gestaltet, indem sein Tuberculum stärker ausgebildet ist; auch das mulťangulum maj. besitzt ein kleines Tu- berculum; am Capttulum scheint das Köpfchen etwas besser abgesetzt; endlich ist der Körper des Os kamatum verháltnismássig kleiner, jedoch sein Hacken länger.
Hingegen erscheinen die Wolssarsclknochen verhältnismässig etwas länger, dabei aber schmächtiger, indem die Basalenden und die Köpfchen. derselben schmäler sind als an einer Europäerhand, deren Vorderarmknochen etwa dieselben Längsmasse aufweisen.
An dem Skelette No. III ist die Mittelphalange mit der Eud- phalange der einen Hand wohl infolge einer vorangegangenen Ver- letzung verschmolzen.
5. Becken.
Os innominatum.
Das Os innominatum zeigt an den männlichen Skeletten eine stärkere Auftreibung der Crista ossis tlei an der Ansatzstelle der Fascia lata und vor der Spina sup. post., aber eine weniger vor- springende Spina ischiad., nur mittelstarke Tubera ossts tschti und ileopectinea. Die Incisura ischti major springt mehr spitzwinklig ein; auch ist die Incisura sup. ant. (zwischen den Spinae sup. ant. und sup. inf.) stärker ausgeschnitten, hingegen die Incisura ischiad min. weniger. |
Die Wand des Os iles ist an der gewöhnlich dünnsten Stelle d.i. gegen das hintere Drittel der Ileumgrube bei No. I und II 4mm. dick, bei No. III jedoch so dünn, dass hier eine Perforation zu
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 83
Stande kaın. VERNRAU mass die Dicke der Crista ossis ilei an der oben angedeuteten Stelle sowie die minimalste Dicke der Schaufel. Ich berechnete aus seinen Zahlen einige Durchschnittswerte und konnte nur konstatieren, dass die Europäer eine mächtige Entwicklung der Crista ossis Ilei (Z 19 und © 17) bei mittelstarker Dicke der Schaufel (3 mm), die Neger bei mässiger Crista (S 177, © 18'8) eine beträcht- liche Dicke der Hüftbeinwand (S 48, © 5°3), umgekehrt die Amerikaner neben mässiger Crista (S 17, © 13'7) auch eine sehr dünne Hüft- beinwand (S 1:1, © 15) aufweisen. Die S. Barbara-Insulaner scheinen diesbezüglich («3 18—2:7, ©20—6) noch mehr den Europäeren nahe zu kommen. Übrigens sind in dieser Hinsicht weitere Untersuchungen wünschenswert.
Auch bezüglich der Tiefe der Fossa iliaca int. stehen die Ameri- kaner und speziell die S. Barbara-Insulaner den Europäern nur wenig nach; denn dieselbe beträgt nach Verneau’s Angaben, beziehungsweise nach meinen Messungen, in derselben Art berechnet
bei | Männern Weibern Europäern . . . . . .. 9 mm 1 mm S. Barbara-Insul. . . . . 87 , 1. 4 Amerikanern . . . .. . 86 „ Là Negern etc. . . . . . . 69 , 3- Melanesiern . . . . . . 6, 4 , Polynesien. . . . . . .46 , © —
Die Acetabularränder ragen nur wenig vor und sind die Aceta- bla überhaupt nicht so tief. Es betrug deren Tiefe senkrecht auf eine von oben nach unten über den Acetabularrand gelegte Gerade
bei Skelett No. I r 27 mm 1.27 mm | II or. 28 „ 1. 30 , II r. 275 „ l. 275 „ durchnittlich“) r. 237 „ l. 28 -
mt
bei Skelett No IV r. 27 : l. 27 5
6, Bei 10 männlichen Hüftbeinen von einem altprager Friedhofe fand ich die Acetabulumtiefe durchschnittlich 831-1 mm, die Tiefe der Fossa iliaca 7-3 mm.
6*
II. H. Matiegka:
84
68708 76-56 9L—9L 66— 56
88—06 FEI — 161 eTI—STI
E91 151
L8— 88 16-16
0808
č —86T 96T—66T 1— u "AI
6:07 8-68 0-18 0.T0T
8.96 L-.IEI D61
G-LST
G.TOT 0.201
0.66 G.gGI 6-9T6
III YIuygosgpang
> Zu 44
62762
08—18 007-001
L6— C6 Gel 661 6TI—6TI
6GSI—LET
90T— GOT OTI—901
8616
8GT—09T
918-115 inu
III
L
"9 "| MILEV " pun nosavy ‘avansay [PA U9POUJOUSSON JOP yaıänzag (oo
9818
78-88
08—18 £OT—TOI
66-16 gET— LEI EIT—9T1
8SI—TFI
TOT—TOT 801—80T
16—68
67T 061
61° 086 n u
86— 17 8848 G8—T8 601—66
L6—96 96T —9GI PII—6TI
Gel -FEl
86-101 01-901
18-06 IGT—6GT GI — 618
1m u
ayoyuashyduAg' * (dns yduAg — "jse '1ju99) 2bupjstgnT * (ny9st ‘qn] — 3998 13199) adunppunyos]
2 + + + + ee + * (pad "| "any = Host 'anL) PYQUUPAPEQUELT SAVANUA A . . . + + . . . * (103 BOUT, — lot any 2494W939204!91 1725 . + + + + + CI "1988 MV X una sen] — 1981 ‘ALL DYOYUDYID0UI1Y "+ + pom "gdmÁc — pue1—j99V "jutg) ‘ydufis ‘2900 su
“(TE ISO — ‘quje08 1099) aduppuna
. OVANUJA & u “ u * NOSHVE) a BISLIQ — "918 BOUT) ayoywnay] . -. . . re o ae *( U 188
ey — 8 8 BUIdO) apauqunaı] "uabıy (sd ‘urdg — s B "utdo) 23194gwn2)T "XE . ee ee + ee + + 0 . (1911 SISSO
838119 — LUS! gn) 'wouu! SO Sep eyoH
I IN NAS :J][09803uammesnz 1491819G9() JOpU9S|0j UT PUIS („ausagz/ng 49p 9ssppy UDISBUUYDIM Al
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 85
An den Hůftbeinen aller 4 Skelette ist der von ZaarjEeR zuerst beschriebene und benannte Sulcus praeauricularis und zwar namentlich vorn unterhalb der Linea terminalis, aber auch hinten (und bei No. II von vorn unten auf die Hinterseite übergreifend) gut ausgebildet. ZAAJER hatte diese Furche an den meisten Hüftbeinen javanischer Weiber, bei Europäern jedoch nicht oder nur schwach entwickelt gefunden. Verneau beobachtete sie „konstant“ bei allen Rassen, aber auch nicht in gleichem Masse, bei den Amerikanern „beinahe immer stärker entwickelt als bei den Europäern“ ; speziell „bei den Peruanern und Indianern Südamerika’s weist sie bedeutende Dimensionen auf“. Seit Zaaiser haben verschiedene Autoren dieser Furche ihre Aufmerksamkeit geschenkt und Dr. P. Lone hat in einem übersicht- lichen Artikel“*) unter Anführung der Literatur die bisherigen Ergeb- nisse zusammengestellt und durch eine eigene Statistik ergänzt. Nach seinen Ausführungen ist die Furche in der Tat, so wie dies Zaarser getan, als Anheftungsstelle tiefer Bandmassen der Articulatio sacro-iliaca und keineswegs als Gefássfurche zu deuten. Was ihre Bedeutung als Rassenmerkmal betrifft, so ist nun klar, dass sie bei allen Rassen vorkommt, aber eine Zusammenstellung der von Lou gesammelten Beobachtungen verschiedener Autoren (ZaarjeR, FRANGuE, West, Fuirzek, WınkeL, VERNEAU, Turner) ergibt denn doch, dass sie bei den aussereuropäischen Rassen entschieden häufiger und stärker aus- gebildet zu sein pflegt, als bei Europäern, womit denn auch unser Befund an den S. Rosaskeletten übereinstimmt.
Ich habe abermals zum Vergleiche aus Verrneau’s Tabellen für die besser vertretenen ethnischen Gruppen Durchschnittswerte be- rechnet und auch die von Garson und Marrın angegebenenen Zahlen herangezogen. Es betrug nun die Höhe des Os innominatum (H), die Maximalbreite des Os tlei (B) und ein aus beiden berechneter Index
bei Männern bei Weibern nach VERNEAU B. B. Index H. B. Index Europäer . . . . . 220 164 74°54 197 156 79-18
Nubier, Neger etc. . 197 145 73-60 184 143 7771 Melanesier . . . . 200 151 75:50 189 145 7672 Polynesier . . . . . 211 153 1251 — — — Amerikaner . . . . 196 148 75:51 182 148 8131
“, Über den Sulcus praeauricularis etc. im Anat. Anzeiger 1894. IX. p. 621.
86 II. H. Matiogka:
bei Mánnern bei Weibern
nach Garsox H. B. Index H. B. Index Europñer . .... - 00.39 - — 71157 Egypter . . . . . . — — 72-29 — = — Andamanesen . . . — — 71-55 167 123 73-99 Neger . . . . . . . — — 1282 — — — Eskimo . . . . . . — — 73:48 — — 16:39 Tasmanier . . . . . — — 7431 — — 83-91 Australier . . . . . — — 15:40 184 . 142 1717 Papuaner . . . . . — — 13:18 — — — Peruaner . . . . . — — 71 99 — — 14-01
nach HRDLIČKA Altmexikaner . . . 193 140 125 — — - —
nach MARTIN | | Feuerländer . . . . 216 —— — 200.155 7750
nach MATIRGKA
S. Barbara Insul. .216 154 71:30 — a —
Obzwar Garson diesem Indexe keinen grossen Wert beimisst und selbst etwas geringere Werte angibt, als ich aus VERNEAU'S Tabellen berechnet habe, ist doch die Uebereinstimmung in der Reihenfolge einiger Zahlen beachtenswert; wir sehen, dass der Index der Melanester beziehungweise Australier, Tasmanier und Papuaner den der Europäer übertrifit, jedoch von dem der Neger nicht erreicht wird. Die Amerikaner scheinen nach Verneau's Tabellen die Europäer ebenfalls zu übertreffen, was auch von den Feuerländern, jedoch nicht von den S. Barbara Insulanern und Gauson’s Peru- anern gilt.
Was die absoluten Masse betrifft, kommen die S. Barbara- Insulaner den Europäern bezüglich der Beckenhöhe, aber nicht be- züglich der Ileumbreite nahe; ihre Hüftbeinen sind also hoch, aber weniger breit.
Wenn man weiter das Os des für sich betrachtet und seine Höhe (vom „point du détroit sup.“ VERNEAU's bis zur Crista, IH) mit der eigentlichen Zewmbreite (von der Spina ant. sup. zur Ileosacralsyn- chondrose, Z B.) vergleicht, erhält man nach VERNEAU'8 Tabellen fol- gende Zahlen und Indices: Be
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. | 87
Männer * Weiber JH, JB. Index JH. JB. Index Europäer 104 92 88:46 91 92 101:10 Neger 95 84 88-42 88 83 94:32 Melanesier 101 89 88:12 91 86 94-50 Polynesier 105 - 86 81-90 — — — Amerikaner 92 84 90:43 87 88 10115
S. Barbara Insul. 101 92 91:09 = = =
Die weiblichen Darmbeinschaufeln sind demuach im allgemeinen verhältnismässig breiter und niedriger als die männlichen. Weiters ist das Os ilei bei den Amerikanern beiderlei Geschlechts verhältnis- mässig etwas breiter. und niedriger als bei den Europäern, während bei den Negern, Melanesiern und besonders den Polynesiern die Höhe die Breite bedeutender überwiegt.
Um abschätzen zu können, welchen Anteil einerseits die Zleum- portion, anderenteils die Ischiopubicalportion am Os innominatum hat, habe ich die Zleumhôhe Verneaus (IH) mit seiner Kleinbeckenhöhe (KBH) verglichen und eine relative Ileumhóhe (Kleinbeckenhöhe — 100) berechnet. Ich fand nun nach Verxeau’s Tabellen
bei Männern Weibern | 1H KBH relat.Ileumb. IH | KBH relat. Ileumh. Europäern 104 107 96:6 91 93 918 Negern etc. 95 97 979 88 - 91 96:7
Melanesiern 101 93 1086 91 92 - 989
Polynesiern 105 101 1039 — 2.0 — —
Amerikanern 92 97 949 87 88 1048 weiters bei den |
S. Barbara Insul. 101 -101 100:0 0 —
Nach Garson’s mit etwas abweichender Methode erzielten Er- gebnissen beträgt die
bei IH KBH relat. Ileumh. Europäerinnen 124 914 136'7 Australierinnen 116 822 1411
Andamanesinnen 102 76:4 1343
88 JI. H. Matiegka:
Hienach würden die Polynesier und Melanesier, beziehungs- weise Australier im Vergleiche zur Ischiopubicalportion höhere Darmbeinschaufeln besitzen als die Europäer. Bei den männlichen Negern ist dies weniger auffallend; ja die Amerikaner stehen dies- bezüglich noch unter den Zuropäern, wasjedoch nicht von den Wei- bern und von den S. Barbará- nsulanern gilt. Hingegen scheinen R. Maprixs Feuerländer diesbezüglich den Europäern ähnlich zu sein.
Becken im ganzen.
Die Form der Hůftbeine kommt besonders bei ihrer Verbindung mit dem Kreuzbeine d. i. am Becken im gansen zur Geltung. Die Untersuchung am Skelette hat den Vorteil vor der Untersuchung an Lebenden, dass ihr präcisere Messpunkte geboten werden; jedoch hat sie den Nachteil, dass durch Wegfall der Weichteile, beziehungsweise der Verbindungs-Knorpel die Masse und Formen geändert erscheinen.
Zaawer hat gezeigt, welche Veränderungen in Folge Eintrocknens frisch macerierter Becken auftreten. Noch bedeutender müssen die Folgen vollständiger Maceration und Eintrocknung der einzelnen Knochen sein. Wenn man die beiden Hüftbeine mit ihren Facies auriculares an die entsprechenden Flächen des Kreuzbeines fest an- schmiegt, dann treten die beiden Schambeine etwas von einander. In dieser Lage hat wohl VERNEAU — nach seinen Abbildungen zu schliessen — die Beckenmessung vorgenommen. Zwingt man aber die Schambeinsymphysenflächen der beiden Hüftbeine aneinander, wie dies bei den montierten Skeletten der Fall ist, so gelingt dies nur unter teilweisem Auseinanderweichen der hinteren Synchrondrosen- flächen; hiebei werden die Spinae anter. super. einander etwas ge- nähert, und wird auch die „grösste Beckenbreite“ etwas verringert, während umgekehrt die Spinae sup. post. mehr voneinandertreten.
Ich habe nun die Beckenmasse in der Verneau’schen Stellung genommen. Bei Aneinanderrücken der Schambeine verringert sich die vordere obere Spinaldistanz und die grösste Beckenbreite bei Skelett Nr. I und III um 2 mm, bei IT um 6 mm, beziehungsweise um 5 mm; desgleichen verkleinern sich die Querdurchmesser des kleinen Beckens, so die Transversaldurchmesser des Ein- und des Ausgangs um 2 bis 3 mm, die Symphysenbreite um 3—5 mm und die Acetabular- distanz um 1—5 mm. Hingegen vergrössert sich die hintere obere Spinaldistanz bei No. I um 3, bei No. II um 2 und bei No. III um 6 mm.
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 89
Die wichtigsten Beckenmasse sind:
No.L II. III. Durchschnitt IV.
von No I.—III.
Vord. obere Spinaldistans
(Spinae sup. ant.). . . . . 225 221 240 2287 191 Grösste Beckenbreite (Lab. ext.
cristae il.) . . . . . . . . 277 257 272 268-7 239 Hint. ob. Spinaldistans (Spinae
sup. post.) . . . . . . . . 87 65 12 141 — Conjugata vera (Promont.-
Symphys.) . . . 2.2... 101 111 102 104-7 113 Transv. Durchmesser des Ein-
JTP 132 128 130 130-0 131 Schrůger Durchmesser von der
Artic. sacr. il. dext. . . . . 127 126 124 125°7 122
dto. von d. artic. sacr. il. sin. 127 123 119 1230 120 Normalconjugata (3. Sacral- wirbel — ob. Symph.-rand) . 123 117 123 1210 125 Ant. post. Durchmesser des Ausgangs . . : . . . . . 107 104 108 1063 133 Transv. Durchmesser des Aus- gangs (m. Martin) . . . . 103 109 94 102 — (n. Ganson) . . . . 106 108 96 103 —
(o. Verneau) . . . . 113 112 10 1083 — Symphysenbreite (zw. d. Foram.
ODER.) HS de see 55 . 52 45 507 70 Acetabulardistans (Centr. ace- (AD) ee 854 135 124 122 1270 138
Ich stelle nun abermals meine Durchschnittszahlen der wichtigsten Beckenmasse den Durchschnittswerten, welche ich aus VERNEAv's Tabellen berechnet oder den Arbeiten Garson’s und R. Marrın’s entnommen habe, gegenüber. Vor allem vergleiche ich die grösste Beckenbreite (BB) mit der Beckenhóhe (H.) d. i. der Höhe der Hůftbeine.
90 on) IF. H, Matiegka:
Männer : Weiber:
BB. H. Index BB. H. Index (BB—100) (BB—100)
Europäer . . . . . . 279 220 188 266 197 148 : (Gazs.) . . . — — — 271 202 745 Neger . . . . . . .. 236 „ 197 83°5 247 184 744 Andaman. (GaaRs.) . . . — — — 207 167 80:7 Melanesier . . . . . . 254 200 787 249 189 759 Australier (Gaus.). . . — — — 241 184 76:4
Polynesier . . . . . . 255 211 82-7 — — — Amerikaner . ...... 260 196 154 245 182 743 Feuerlánder (Marrın) . 273 216 79 1 218 200 719 S, Barbara-Insul. . . . 269 216. 803 (239) (194) (81°2)
Im allgemeinen ist das wesbliche Becken im Verhältnisse zu seiner Breite etwas niedriger als das männliche. Was die einzelnen Rassen anbelangt, so besitzen im Vergleiche mit den Europäern be- sonders die Neger und Polynesier ein höheres, beziehungsweise schmá- leres Becken.?®) Die Amerikaner VeRNEav's haben umgekehrt ein niedri- geres, beziehungsweise breiteres Becken, während die Feuerländer und S. Barbara-Insulaner, ebenso wie die Melanesier sich diesbezüglich weniger von den Europäern unterscheiden.
Von den Weibern haben nur die Andamanesinnen, weniger. schon die Melanesierinnen und Australierinnen ein höheres Becken; die Ne- gerinnen würden sich nach VERNEAU'8 Tabellen nur wenig von den Euro- päerinnen unterscheiden. Allerdings ist die Zahl den untersuchten Fälle zur Lösung dieser Frage wohl ungenügend. Torınarn,’!) welcher umge- kehrt die relative Beckenbreite, d. i. im Verhältnis zur Höhe (= 100) an einer grösseren Zahl von Fällen feststellte, fand auch bei den Negern Afrika’s und Oceanien’s und zwar sowohl bei Männern als bei Weibern höhere Becken. Sein „Indice general du bassin“ betrug bei
0) Auch Dr. PauL Reıngckr fand bei seiner in Prof. Jon. Raxxe's Institute vorgenommen, sehr präcisen Untersuchung einiger Rassenskelette aus Afriks (Arch. f. Anthrop. XXV. 1898 p. 185) insgesamt schmale Becken; so bestimmte er den B: H Index bei einem Jaunde mit 847, bei einem Mschambaa mit 868 und einem Mpare sogar mit 996.
n) Bull. Soc. Anthr. 1875 p. 504. et 621., cit. Élém. d'Anthrop. tí 1886 p. 1049.
Ueber Schädel und Skeletté von Santa Rosa. 91
Männern. Weibern Europäern . . . 1266 1369 afrik. Negern. . 121:3 136°9 ocean. Negern . 1227 1290
„Ein in gleicher Art für die S. Barbara-Insulaner berechneter Index (G' 126-8) kommt jenem der Europäer nahe. HapLIČKA, erhielt für 2 Altmexikaner die Indices 128-0 und 1368, W. Maruew’s für 6 männliche Salado-Indianer sogar 13878, für 8 Indianerinnen des selben Stammes 146'27.
Auch die Untersuchungen an ahenden haben, wie aus L. Pno- cHowNIoK's Tabellen "*) zu entnehmen ist, ergeben, dass die Indianer im Vergleiche zu ihrer Körpergrösse verhältnismässig breite, ja von den untersuchten Rassen und Stämmen die breitesten Becken, die Neger hingegen, sowie die Neu-Kaledonier schmale Becken besitzen. Was die Weiber anbelangt, so stehen nach PpRocHowxrog's Tabellen zwar die 3 Indianerinnen den Europderinnen durchschnittlich nach, aber übertreffen selbst noch bedeutend die Negerinnen. Die Breite des Beckens dieser Indianerinnen ergibt sich auch beim Vergleiche der- selben mit der Beckenlänge, indem der betreffende Index bei den Mestizzinen (153) und Indianerinnen (148) den der Deutschen (132 bis 149) erreicht, ja übertrifft, bei den brasilianischen Negern (128) und Swelannegern (121) jedoch umgekehrt sehr klein ist.
‘ Die Form des grossen Beckens wird wesentlich durch die Krümmung der Darmbeinschaufeln bestimmt. Dieselben sind in ihrem vorderen Teile innen, im hinteren Teile aussen leicht concav gebogen und ihre Cristae dementsprechend schwach S-förmig gekrümmt. Die grösste Entfernung der beiden Cristae stellt uns die maximale Becken breite oder Beckenweite vor; ihre vorderen Enden (Spinae ant. sup.) nähern sich einander etwas, stärker jedoch die hinteren (Spinae post. sup.). Je nach der Krümmung der Ossa ilei, beziehungsweise der Cristae, wird das Verhältnis der drei entsprechenden Masse (vordere und hintere Spinalbreite und grösste Beckenbreite) verschieden aus- fallen. Ich habe nun aus Verseau’s Tabellen abermals die Durch- schnittszahlen berechnet und im Vergleiche zur grössten Beckenbreite. (m BB = 100) die relative vordere (v SB) und hintere Spinal- distanz (h SB) berechnet. Es ergab sich nun folgendes Resultat:
’2) Beitr. zur Anthrop. des Beckens. Arch. f. Anth. XVII 1888, p. 61. vgl. bes. p. 101, Tab. XII und p. 119, Tab. XXVL
<-
92 IT. H. Matiegka :
bei Mánnern: absolute relative vSB m BB h SB v SB m BB h SB Europäer 231 279 72 828 100 20:8 Neger etc. 199 236 60 843 100 254 Melanesier 208 254 72 819 100 283 Polynesier 201 255 69 188 100 210 Amerikaner 227 260 62 873 100 238 bei Weibern: Europäerinnen 222 266 14 842 100 218 Negerinnen etc. 200 247 11 80:9 100 28:1 Melanesierinnen 193 249 75 115 100 30-1 Amerikanerinnen 217 245 72 88:6 100 294
Aus diesen Zahlen ist ersichtlich, dass im Vergleiche zu den Europäern die Neger und besonders die Amerikaner eine grössere vordere, jedoch eine kleinere hintere Spinaldistanz besitzen, während das Becken der Melanesier und Polynester umgekehrt vorn verhältuis- mässig schmäler, hinten etwas breiter ist. Bei den Weibera ergibt sich ein ähnliches Verhältnis, nur dass die Negerinnen auch vorn verhältnismässig etwas schmälere, hinten etwas breitere Becken als die Europäerinnen aufweisen.
Die Wechselbeziehung zwischen vorderer und hinterer Spinal- distanz entspricht ganz der oben erwähnten Beobachtung am mace- rierten Knochen, dass bei Annäherung der Spinae ant. sup. die Spinae post sup. etwas auseinanderweichen. GERsox, R. Marrın und auch ich haben die bintere Spinaldistauz etwas abweichend gemessen; nach diesen Messungen betrug die
absolute relative
bei vSB mBB hSB vSB m BB hSB Feuerländern 242 273 78 88:6 100 28°6 S. Barbara-Insul. 229 269 75 851 100 219
bei Europäerinnen 281 271 84 85:2 100 31.0 Andamanesinnen 172 207 79 831 100 382 Australierinnen 198 241 85 822 100 352 Feuerländerinnen 228 278 92 820 100 33:1
(S. Barbara-Insul.) (191) (239) — (800) 100 —
Ueber Schádel und Skelette von Santa Rosa. 03
Demnach würde auch nach diesen Zahlen ein ähnliches Wechsel- verhältnis zwischen vorderer und hinterer Spinaldistanz bestehen, nur scheinen hienach auch die Andamanesinnen, Feuerländer und S. Barbara-Insulaner vorn breitere, hinten schmälere Becken zu haben als die Europder.
Wenn auch diese Frage noch nicht spruchreif ist, so zeigen doch die angeführten Zahlen, dass man, wie R. Manrix richtig ver- mutet, bei den verschiedenen Rassen bezůglich der Krůmmung, welche die Crista ossis tlei beschreibt, typische Verhältnisse voraus- setzen kann.
Über die Verhältnisse und Lage der Darmbeinschaufeln belehrt uns auch ein Vergleich der grössten Beckenbreite (BB) und der Ileum- höhe (IH) mit der éransversalen Conjugata (Ct. — 100).
Es zeigten nach Verneau’s Ergebnissen eine
absolute relative IH. BB. Ct. IH. BB. Ct. Europáer 104 279 130 80.00 21461 100 Neger etc. 95 236 109 8715 21651 100 Melanesier 101 254 116 87:06 21897 100 Polynesier 105 255 117 89.74 21795 100 Amerikaner 92 260 123 7479 21138 100
S. Barbara-Insu. 101 269 129 18°29 20853 100
Die relative Ileumhóhe ist daher bei Amerikanern und auch bei den S. Barbara-Insulanern kleiner, jedoch bei den Negern, Mela- nestern und Polynesiern grösser als bei den Europäern, dasselbe gilt von der gróssten Beckenbreite, ja in dieser Hinsicht nebmen die S. Barbara-Insulaner den ersten Platz ein. Aber die relative Ileum- höhe schwankt in weiteren Grenzen als die relative Beckenbreite; übrigens nimmt die erstere nicht in dem gleichen Masse ab wie die letztere; so beträgt die Ileumhóhe im Vergleich zur Beckenbreite (= 100) bei Amerikanern nur 35'38, bei Europäern 37'27, bei Poly- nesiern 41-18. Infolge dessen nimmt der Neigungswinkel der Ossa iles, d. i. der Winkel, welchen die Darmbeinschaufel mit dem trans- versalen Kleinbeckendurchmesser bilden, ungefähr in dem Masse zu, als die Ileumhöhe abnimmt.
Unter Verwendung der relativen Deumhöhe und grössten Becken- breite habe ich das folgende Schema konstruirt, aus welchem die
94 IN. H. Matiegka: --
Verhältnisse bei den einzelnen Rassen ersehen werden können. Der Neigungswinkel beträgt etwa bei den Amerikanern 139°, den Euro- päern 136°, den S. Barbara-Insulanern 135°, den Melanesiern 134°, den Negern 133° und den Polynesiern 132°. Diese Zahlen betreffen männliche Becken. R. Marrın hat den Neigungswinkel des Darm- beins der Europáerinnen mit 126°, der Feuerländerinnen mit 133° berechnet, beides jedoch auf Grund von Massen, die durch eine etwas abweichende Methode gewonnen wurden.
Endlich will ich bemerken, dass auch ViRcnow bei Beschreibung seiner Skelette von S. Catalina dreimal (Nr. 5, 13, D unter 8 Becken) ausdrücklich anführt, dass die Darmbeine ntedrig sind, und dreimal (Nr. 5, 13, C), dass dieselben ausgelegt erscheinen, während er zweimal (Nr. 7, 8) diese Knochen als steil bezeichnet.
Ct = 100
Fig. 12. Darstellung der Beckenbreite und Ileumhöhe im Verhältnisse zur Con-
jugata transversa (CZ — 100) und des Neigungswinkels der Hůftknochen bei
Polynesiern (P), Negern (N), Melanesiern (M), S. Barbara-Insulanern (B), Euro- päern (E) und Amerikanern (4).
Die Amerikaner und speziell die S. Burbura-Insulaner stehen daher in dieser Hinsicht den Europäern nicht nach, sondern über- treffen sie eher.”°)
Von den Massen des Kleinbeckeneinganges, die für den Geburts- helfer in erster Reihe massgebend sind, führe ich den untero- posterioren (Conjugata vera, C. v.), den Transversal- (Conjugata trans- versa, C. č.) und den schrägen Durchmesser (von der Synchondr. sacro-iliaca zur Eminentia ileo-pect., D. obl.), sowie die betreffenden
75) Die Darmbeinschaufel des Neanderthaler fand KLaarscH (Anat. Anzeiger, Ergänzungsheft zum XIX. Band 1901, p. 150) im Sessotel auffallend hoch und von sebr geringer Neigung, also steil.
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 95
un (C. v. — = 100), vor allem nach Verneaus Tabellen berechnet,'“) an:
= ji Index |
Mäoner: ev. Ct. D. obl. C.v.:C.t. D.obl. :C.t. Europäer 104 130 128 80:00 98:46 Neger 96 109 108 88:07 99-08 Melanesier 108 116 117 9310 10085 Polynesier 106 117 119 9060 . 10171 Amerikaner 98 123 119 19:67 - 9674 Feuerländer (Serar) 104 124 — 83:77 —
6 (Garson) 98 121 — 78:50 —
» (R.Maprw) 108 125 — 8640 _- Salado-Indianer
(MarrnEws) — — — 8671 — S. Barb. Insul. (Mar.) 105 129 124 8139 96:12 Weiber:
Europäerinnen . 106 135 131 1852 97-03
: (GaBsox) 107 133 — 80:45 — | Negerinnen 103 122 120 85:12 99-16. Andaman. (Gansox) 99 103 — 96:11 — | Melanesierinnen 105 124 - 124 84:67 100°00 Australier. (Garson) 109 118 — 92-37 — Amerikauerinnen 104 125 123 83-20 9840 . Feuerlánd. (Sercı) 106 129 — 8217 —
„ (R.Marrın) 119 139 137 8561 98:56 S.Barb.- Insul.(Mar.)(113) (131) (121) (86:26) (92-36)
Wir sehen abermals, dass die Amerikaner beiderlei Geschlechts und speziell die S. Barbara-Insulaner den Europäern (bezw. Euro- päerinnen) bezüglich der Form des Beckeneingangs aın nächsten kommen, d. i. im Verhältnis zur Conjugafa transversa eine geringere Conjugata vera oder besser gesagt ein relativ weites Becken be- sitzen,’®) während die Neger, die Melanesier, beziehungsweise Austra- lier beiderlei Geschlechts, weiters die Polynesier und Andamanesinnen
3+) Torınano berechnete den Cv: Ct Index für dieEuropäer: .S' 80:0, © 790: Neger: .S 890. © 810 Neu Kaledonier: G 910, © 890: Andamanen: S — 9990 - P. Reınzosz giebt diesen Index für einen Jaundeneger und einen u. mit 98°0 und 836, für ein Massaiweib mit 31'2 an. |
96 11. A. Matiegka:
im Vergleiche zum Querdurchmesser eine verhältnismässig grössere Conjugata vera, also ein seitlich verengtes Becken aufweisen.'“) Bei diesen Völkern nähert sich der schräge Durchmesser dem queren, ja übertrifft ihn sogar.
Was endlich den Beckenausgang anbelangt, so wird der antero- posteriore Durchmesser (D. ap.) von den meisten Autoren vom Unter- rand der Schambeinsymphyse zum unteren Rande des 5. Kreuzbein- wirbelkörpers, der transversale Durchmesser (D. t.) jedoch verschieden gemessen. Venxeau's „Diaměfre transv. max. du détroit inf.“ ist zu- meist bedeutend grösser als sein ,, Diamètre sacro-sous-pubien“, Gansoxs „Transv. Diameter of the Outlet“ hingegen gleich oder kleiner als sein „anfero-posť. Diameter“.
So betragen nach VERNEAU s Tabellen diese beiden Masse und der aus ihnen berechnete Inder (der transv. Durchmesser — 100)
bei Männern: Weibern: D.ap. D.t. Index D.ap. D.t. Index Europäern 109 122 8934 111 157 81-02 Negern etc, 99 110 89.99 115 120 95:83 Melanesiern 109 115 9477 118 124 95:16 Polynesiern 104 117 88:89 — — — Amerikanern 106 112 9464 106 128 82-81
S. Barbara- Insul. 106.3 1083 97:88 ER E RR
Nach diesen Zahlen zu schliessen würde der Beckenausgang der Europäer, Polynesier und der Amerikanerinuen (aber nicht der Amert- kaner) verhältnismässig breit sein; jedoch würden bei dem der Neger und Melanesier beiderlei Geschlechts die Sitzknochen näher aneinander gerückt erscheinen. Dasselbe würde auch bei meinen männlichen S. Bar- baraskeletten der Fall sein, die einen Index von 97-88 ergaben, sufern ich VERNEAU Ss Breite recht verstanden habe. Denn wie schon GARSox richtig bemerkt, ist Verneau’s éransversaler Diameter nicht mit der
75) Auch VrRcHow fand die obere Beckenapertur unter den 8 Becken von von S. Catalina 3mal weit (No. 5, 10, 13), zweimal gross (No. 15, D), wobei er allerdings dieselbe einmal (No. 15) zugleich „nach vorn verlängert“ nennt.
16) Nach R. Waeimpsea (Zeitschr. f. Ethnol. XXXV. 1903 p. 408) unter- scheidet sich auch das esinische Becken, welches sonst bedeutende Durchmesser aufweist, von dem deutschen dadurch, dass seine Conjugata transversa kleiner ist, so dass die bei der deutschen Frau querelliptische Form des Beckeneingangs bei der Estin merklich dem Kreise sich nähert. | |
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 97
nötigen Genauigkeit definiert, um befolgt werden zu können. Gaasoxs, Mass ist viel präciser; R. Marrın’s Transversaldurchmesser kommt diesem nahe. Es betrug nun
bei Männern: Weibern: D. ap. D.t. Index D.ap. D.ť. Index Europäern (G.) — — — 116 116 1000 A ndamanesen (G.) — — — 101 93 108'1
Australiern (G.) — — — 108 105 102:6
Feuerländern (M.) 107 98 1092 132 119 1106
S. Barb.-Insul.(n. G.) 106 103 102 9 — — — „ (oachR.M.) 106 102 1039 — — —
Leider hat GanRsox keine männlichen Europäerbecken gemessen ; aus den vorliegenden Zahlen erhellt jedoch, dass bei den Andama- nesinnen, Australierinnen und Feuerländerinnen der anteroposteriore Durchmesser des Ausgangs den Transversaldurchmesser bedeutender übertrifft, während bei den Europäerinnen der letztere ebensobreit ist wie der erstere. Die S. Barbara - Insulaner scheinen sich den genannten inferioren Rassen anzureihen. Nehme ich den Transver- saldurchmesser am Becken mit zusammenstossenden Schambeinen (nicht wie Verseau mit klaffender Symphyse), dann verringert sich derselbe durchschnittlich um 3—4 mm und steigt der Index auf 10707, kommt dann also dem der Feuerlánder noch näher.
Die Beckenverhältnisse der S. Barbara - Insulaner können im allgemeinen — wie dies VERNEAU für die Amerikaner überhaupt fest- stellte — besonders auch im Verhältnis zur geringen Kopfgrösse und Körpergrösse als günstige angesehen werden. Die Beckenbreite, ebenso der gerade und quere Durchmesser des Beckeneinganges sind gross, die Darmbeinschaufeln ziemlich geneigt; überhaupt stehen die Becken der S. Barbara-Insulaner in vielen Beziehungen den europäischen näher als andere Rassenbecken.
6. Unterextremität.
Femur.
Der Femur erscheint etwas stärker Zorquirt; ich fand den Torsionswinkel bei den männlichen Knochen durchschnittlich 148-8°, bei den weiblichen 1520% bei beiden zusammen 149:6°.
Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. | 7
98 Il. H. Matiegka:
Sonst ist der Schaft ziemlich gestreckt d. i. nicht bedeutend nach vorn konvex gekrümmt. In der Mitte ist derselbe abgerundet dreikantig, wobei die Linea aspera gut ausgebildet ist und bei Skelett No. III etwas stärker vorspringt, während ihre beiden Lefzen um- gekehrt bei dem Skelette No. I auch in ihrem mittleren Teile ge- trennt nebeneinander herlaufen. Der Index des Durchschnites in der Mitte des Femurs (Pilasterindex, Verhältnis seines anteroposterioren Durchmessers zum frontalen Durchmesser, dieser — 100) beträgt durch- schnittlich
bei den männlichen Skeletten . . . . . . 2 2.2. 11487 beim weiblichen. . . . . . . . . . 11458 bei allen zusammen . . . 2. 2 2 +... 11480
Torısann fand diesen Index
am Cro-Magnon-Skelette . . . . . . . 2 . . . . 128 an neolith. Skeletten. . . . . . ._…. + … … . + 106°7—109:5 bei Parisern . 2 . . oo rn 109°2 bei Negem.. 4 24 Hu ae da ile nf 105°8 bei Neu-Kaledoniern . . . . 2 . . . . . . . . 1276
W. MarruEws bei Peruanern . . . . 22 2 2 2 0. r. 10674 1. 106°93 zus. 10684 Salado-Indianern . . . . . . . . 11474 11694 115:83 Sioux-Iudianern . . . . . . . +. _112°48 11033 — Andern N. A. Indianeru. . . . . 113 00 111°89 — NERO LS Res 12053 119 10 —
Die Pilasterform ist demnach bei den Amerikanern, und speziell den S. Barbara-Insulanern ziemlich gut ausgebildet, wenn auch nicht so stark wie bei Negern und Neu-Kaledoniern. Sie ist, wie be- kannt kein pithecoides Merkmal, indem bei Anthropoiden umzekehrt der mittlere Index nach Torısarn bis auf 797 sinkt. ")
Besonders weisen aber alle Femura eine starke Platymerie d. j. eine Abflachung des oberen Schaftdrittels von vorn aussen nach hinten innen. Nach Maxouvrier u. A. kann der betreffende Index bis 56-4 sinken und umgekehrt bis 118'0 steigen.
77) Ueber die Bedeutung der Pilasterform des Femur vgl. L. Manouvrixe: Etude sur les variations morphol. du corps du femur. Paris, 1393.
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 99
Durebsebnittlich fand ihn
M aNouvmarER bei Franzosen . . . . 2 2 2 . . . . . 882 js Neg0rm sn u u. uw 05 38008
„ ocean. Neger . . . . ©... 820
„ Venezuela-Indianern 0.761
in französ. Dolmen . . . . 2 . . . . . 0641
KocaAxr:") an Ainoskeletten . . . . . 2 . . . . . 020 ich selbst an den S. Rosa-Skeletten . . . . . . . . 1092 HnDLIČKA "*) an einem AltmexikaLer . . . . . . 08°7 an Lemane-Indianern . . . ne 670, 629
Martın an Feuerländer-Skeletten . . . . . . . . . . 669
In diesem Charakter stehen die Amerikaner am tiefsten; die S. Barbara-Indianer bilden hierin keine Ausnahme, denn an den Schenkel- beinen der S. Rosa-Skelefte schwankt dieser Index zwischen 64:52 und 74-20.
Die Linea obligua ant. ist schwach, besser nur in ihrem obersten Teile ausgeprägt; die Linea obl. post. ist mittelstark.
Die einzelnen Facetten des Trochanter maj. sind deutlich. Der Trochanter minor ist auffallend nach hinten gekehrt, wie dies auch KOcANEI an Ainoskeletten fand, und springt knopfartig vor. Ein To- chanter tertius fehlt. Ob diese Bildung, welche nach WArpErER, Houzé, Torox u. a. bei etwa 30°/, der Zuropäerfemuren vorkommt, bei Anfhropoiden überhaupt nicht oder nur schwach angedeutet ist, bei den inferioren Rassen seltener vorkommt, ist nach Prerro Cosra's Untersuchungen ®°) fraglich. Ich will jedoch bemerken, dass Vincaow pur an einem von 22 Femuren von S. Cafalina einen Trochanter tertius und an zwei Schenkelbeinen eines anderen Skelettes anstatt dessen eine lange, rauhe Stelle fand, während an Marrıy’s Feuer- länderskeletten ein eigentlicher Trochanter tertius in keinem Falle vorhanden war. Denixer °®') betont hingegen neuerdings das häufige Auftreten des Trochanter tertius bei den Feuerläudern (64:3°/, unter 76 Femuren) im Gegensatze zu.dem seltenen Vorkommen desselben bei Negern (2109).
18) Kurze Mitth. über Untersuchungen von Ainoskeletten. Arch. f. Anthrop. XXII. p. 390. 79) Einzelnwerte.
*) Arch. per l’Antrop. e la Etnol. Firenze 1890. XX. ref. im | Archiv f. Anthrop. XXII. p. 114.
8) J. Denıxen: Les Races et les Peuples de la Terre. Paris 1900. p. 105. 7"
100 JI. H. Matiegka:
Eine andere interessante Bildung, die Fossa hypotrochanterica konstatierte Pırrro Costa an allen (37) ihm vorliegenden Feuer- länderfemuren (100°/,), bei 11 von 14 amerikanischen (78°/,), 4 von 6 asiatischen (66°/,), 6 von 12 afrikanischen (50°/,) und nur bei 30 von 102 europäischen (29°/,) Schenkelbeinen.
Nach Denixer kommt sie bei den Feuerländern auch wenigstens in 80°/, vor, wäbrend KocaxEr sie unter 68 Ainoskeletten wiederum nur in 26°5°/, beobachtete. j
Was die Skelette von S. Rosa betrifft, fand ich nur bei No. II. und III. eine Fossa hypotrochanterica deutlich ausgebildet, während sich an den Skeletten No. I. und IV. an dieser Stelle nur eine diffuse, ganz an die Aussenseite des Schaftes gerückte Rauhigkeit vorfindet.
Der Schenkelhals ist frei. Der Winkel, welchen er mit der Schaftachse bildet (Cervico-Diaphysenwinkel) beträgt durchschnittlich
au den S. Rosa-Skeletten . . . . 2 2 . . . 126°, bei Feuerländern (nach Marıım) . . . . . . 123°, bei afrik. Rassen (nach P. RErNEcKE) . . .1314", bei Bajuwaren u. Schwaben (n. Lenmann-Nirsone) 126°, bei Schweisern (nach R. Martin) . . . . . 133°.
Es ist bis jetzt fraglich, ob diesem Winkel, der nach Roper, Cnanpy, GEGENBAUR u. à. Unterschiede nach dem Alter, aber nach denselben Autoren, HomPHRY u. a. bedeutende individuelle Differenzen aufweist, eine grössere anthropologische Bedeutung beizumessen ist.
Beim Anstemmen der Condylen gegen eine horizontale Fläche weicht die Achse des Femurschaftes etwas (beim Weibe stärker) von der Vertikalen ab. Der betreffende Abweichungswinkel (Condylo- Diaphysenwinkel) mass durchschnittlich bei den
S. Rosaskeletten . . . . . 2 2 . . . . . . 9 Feuerländern (nach Martin) . . . 2 2 . . . 8°. afrık. Rassen (nach Reinecke) . . . . . . . 9" Schwaben u. Allemunnen (n. Lenmanx-Nirscme) 97°. Bajuwaren (n. LEHMANN-NITSCHE) . . . . . . 10'25°, Schweszern (nach MARTIN) . . . . . . . . 11»
Die Condylen selbst erscheinen etwas niedriger und durch eine tiefere Incisura intercondyloidea stärker von einander getrennt.
Patella.
Von den Skeletten No. II und III sind auch die Kuiescheiben erhalten. An der Vorderfläche sehen wir die obere, quere Furche
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 101
stark ausgeprägt. Die Gelenkfläche ist unten durch eine tiefe Furche vom Apex abgegrenzt ““) und bei No. II in typischer Art in zwei ungleiche, bei No III aber in fast gleich grosse Hälften geteilt.
A. B. A. B. A. B. Fig. 13. 14. 15.
Fig. 13—15. Rechter Femur, r, Tibiu und Fibula des Skelettes No. III. von S. Rosa (A.) und eines Europders (B.) von annähernd gleicher Humerus- und Femurlánge (S. Fig. 9—11.). Vgl. an dem S. Rosaskelette besonders die be- deutendere Länge der Unterschenkelknochen, die stärkere Femurtorsion, die Ver- breitung, beziehungsweise Abflachung des oberen Femurschaftdrittels (Platymerie), die Fossa hypotrochanterica, die seitliche Abfiachung der Tıbia (Platycnemie), die Retroversis cap. tibiae, sowie die kantige Form und Geradstreckung der Fibula.
8%, In der Cambridge-Collection fand Frank Barnes zahlreiche Kniescheiben mit derartigen Furchen (Emarginate Patellae), wie sie an Europäerskeletten nicht vorkommen. Jour. of Anat. and Phys. XXXIII. p. 680.
102 Il. H. Matiegka
Die Patellae von No. II sind ebenso hoch (r. 43, 1. 44) wie breit, also isosem (Index 100), an der Patella von No. III úberwiegt die Hóhe (43) úber die Breite (40), so dass dieselbe als dolichosem (Index 1075) bezeichnet werden kann.
H. ren Kam) fand unter 169 südamerikanischen Kniescheiben 27°/, dolichosem, 9°/, isosem und 64°/, brachysem.
Tibia.
Die Tibien der Skelette No. I und II sind euryknemisch, jene der Skelette III und IV aber stark platyknemisch. Die Unterschiede sind sehr auffallend. Vırcaow fand bei seinen 22 Tibien von S. Ca- talina die „Neigung zur Platyknemie“ sehr verbreitet, wenn auch kein einziger Knochen der „voll entwickelten Form“, bei der auch am hinteren Umfange keine Fläche, sondern eine abgerundete Kante vorhanden ist, entsprach.
Ich führe nach den Angaben verschiedener Autoren einige Durchschnittswerte für die Platyknemie bei verschiedenen Rassen und Stämmen an und verweise, besonders was die amerikanischen Völker anbelangt auf die Zusammenstellungen von Jerrryes Wrmax, MA- NOUVRIER, WaAsH. MATTHEW'S u. A.:
Franzosen (ManouvriEn) . . . . . . d 744 & 704 Pariser d. JV.—VIIL Jahrh. u 10—73 Afrika-Neger (div. Aut.) . . . 12:8—75 Ainos (KOGANEI) . . . -< < 2 . . . 635 Philippinen-Insul. (MaxoovnteR) . . . 645—65-7 Neo-Caledonier „ ko ak Ne k vé 63:7 Neo-Hebrid. Zo OW ons í 642 Californier (Ten KATE). . . . . . 147 _ Ober-Californier (MANOUVRIER) . . . . 59-2—63°7 Salado-Indianer (MATTREWwS).. . . . . 63 54 Sioux- m. O, ods hi à 6954— 69:33 Andere N. A. Indianer ER NDR! 6644 — 6754 Altmexikaner (MAUNOVRIER, Heben). 65—714 Venezuela-Ind. (Marcaxo) . . . . . 653 Peruaner (MANOUVRIER). . . . . . . 642 Feuerländer (Martın u. A). . . . . 60:7— 685 S. Barbara Insul. (MATIEGKA) . . «.. 65-95
#3) Revista del Museo de La Plata 1896. VII. ref. Buscuan’s Centralbl. f. Anth. 1897. II. p. 103.
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 103
Schon aus dieser Übersicht ist zu ersehen, dass die amerika- nischen Stämme im Mittel zwar nicht die niedrigen Indices der Oceanier erreichen, aber doch eine ausgesprochene Tendenz zur Platy- knemie zeigen. Auch Ares Harorıcka, der sich speziell mit der Form des Querschnittes der Tibia befasst hat °*) gibt an, dass eine bedeu- tende Platyknemie bei Weissen und Negern sehr selten, aber bei den Indianern in Nord- wie in Südamerika allgemein vorkommt.
Die S. Barbara - insulaner schliessen sich diesbezüglich dem allgemeinen Mittel an. Was ihre Tibiaform sonst anbelangt, so ist die äussere Schaftfläche der euryknemischen Tibien (No. I und II) etwas gekehlt, wie an der von Heovrıckı als Typus 3 angeführten Form. Die Tibien des Skelettes No. IV zeigen diesen Charakter we- niger ausgeprägt, während die platyknemischen Tibien des Skelettes No. III den zweiten Typus nach Heopuıcka vorstellen. Den erstange- fübrten Typus. d. i. mit gekehlter Aussenfläche, fand derselbe Autor nur in 9°1°/, bei Europäern, nie bei Negern, aber sehr vorwiegend bei Indianern. Unser Befund bestätigt diese Angabe.
Ein weiteres Charakteristikon unserer Tibien ist eine deutliche Retroversto capitis. Diese von Cozriexox und Frarponr beschriebene und von Maxouvrıer genau untersuchte und auf ihren wahren Wert zurückgeführte Bildung scheint überhaupt den amerikanischen Rassen in grösserem Masse zuzukommen.
Maxouvrıer ®) fand den Winkel, den der Tibiaschaft mit der inneren Kniegelenksfläche bildet,
an neolithischen Tibien . . . . . . . 2—20", bei Alt-Parisern . . . . . . . . . . 1—15°, bei jetzigen Parisern. . . . . . . . 10—13", bei Negern . . . . . . . . 7—15°, bei Venezuela-Indianern . . . . . 75—26°.
Nach R. Marrıs, welcher die Retroversio capit. tib. durch den in der Wachstumsperiode beim gewohnheitsmässigen Hocken von den Oberschenkelmuskeln auf das obere Tibiaende ausgeübten Zug er-
84) Study of the Normal Tibia. Proceed. of the Assoc. of Amer. Anat. XI. Ann. Session, held in New-York City. 1898. — id. Descr. of an Ano. Anom. Ske- leton 1. c. p. 99
85) Mem. de la Société d’Anthrop. de Paris. 25 er. T. IV. 1890, p. 219. — Revue mens. d’Ecole d’Anthrop. I. p. 86.
104 II. H. Matiegka:
klárte, misst den Winkel zwischen der Diaphysenachse und der Knie- gelenksfláchentangente
bei Schweizern durchschnittlich nur . . . . . . T0: bei Feuerländern aber . . . . 200. An den Skeletten von S. Rosa. beträgt er.....125,
also etwas weniger als bei den Feuerländern; aber doch bedeutend mehr als bei Europäern.
Endlich ist die vordere Fläche des distalen Tibiaendes nicht leicht nach vorn gewölbt, wie man an europäischen Tibien beobachtet, sondern mehr flach, wie dies R. Martrın namentlich bei den Feuer- länderskeletten aufgefallen ist.
Eine besondere Facette für den Astragalushals, wie sie an Skeletten inferiorer Rassen häufiger als Folge des bei der Hocker- stellung erzeugten Druckes beschrieben wurde, konnte ich nicht sicherstellen.
Fibula.
Die Fibula ist verhältnismässig stärker, der Schaft deutlich vierkantig, das Köpfchen nicht grösser, seine Gelenkfläche etwas weniger schräg gestellt. — Die von R. Martin an Feuerländerskeletten beobachtete Geradstreckung der Fibula, wobei dieselbe nicht wie bei Europäern nach hinten convex, sondern gerade oder eher etwas nach vorn convex gekrümmt ist, konnte ich auch an den Fibulen vou S. Rosa beobachten.
F ussskelett.
Von den Fusswurzelknochen erscheint der alus im ganzen gedrungen, obzwar sein Kopf durch einen tiefer ausgeschnittenen Hals besser abgeteilt ist. Auch die direkte Messung ergiebt eine kleinere Länge, aber grössere Breite des Knochen. Lesoucg und KLaarscu *°) haben derartige Messungen vorgenommen und für den Talus einen Index berechnet. So fand Lesovcg bei 40 modernen Sprungbeinen einen durchschnittlichen Index von 77°03, an neolithischen Knochen etwa 80 und an dem dilwvialen Skelcite von Spy sogar 91:07.
#) Lesouca: Ueber praehistorische Tarsusknochen. Verh. d. Anat. Gesellsch. auf d. XVI. Vers. in Halle 1092. Anat. Anz. Ergänzungsheft zu Bd. XXI. 1902 p. 143. — Kaarscu, ib. p. 146.
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 105
Nach Kzaarsom, welcher allerdings etwas abweichend mass und dadurch etwas kleinere Breitenmasse, daher auch kleinere Indices erlangte, beträgt der Talusindex bei Europäern durchschnittlich 70— 75, bei Ausfraliern aber 7781.
Ich selbst habe an 10 Sprungbeinen von einem alten Prager Friedhofe eine durchschnittliche Länge von 529 mm, eine Breite von 409 mm (beides nach KrLaarson's Messmethode), und eine Höhe des, auf der Tischfláche aufruhenden Knochen von 32:3 mm erlangt. Aus diesen Massen ergiebt sich der L:B Index 76:1, der L:H Index 611, der B:H Index 789. Die Sprungknochen von S. Rosa wiesen folgende Masse auf:
No. I. No. II. No. III. No. IV.
r. l. r. 1. r; l. r. 1.
Länge . . . -- 53 54 53 51 51 43 — Breite . + 43 43 45 4! 41 37 — Höhe . . . — 32 31 32 32 32 32 — L:B Index. — 192 196 830 84 8304 860 — L:H Iudex. — 604 574 604 627 027 744 — B:H Index. — 744 7121 711 780 780 865 —
Die Tali der drei mänlichen Skelette No. I—III sind im Durchschnitte 52°4 mm lang, 42:6 mm breit und 31*8 mm hoch d. i. absolut um etwas kürzer uud niedriger als die von mir gemessenen Prager Sprungbeine, jedoch absolut breiter. Ihr L:B Index betrug 805, der L: H Index 606, der B:H Index 747; eine verhältnis- mässig noch bedeutendere Breite und auch Höhe weist der Talus des weiblichen Skelettes No IV. auf, bei dem der L:B Index sogar 86°0 erreicht.
Die Sprungbeine der S. Barbara-Insulaner weisen demnach wie die der praehistorischen Einwohner Europa's und die der Australier eine mehr gedrungene d. i. kürzere, aber breitere Form auf.
Der Calcaneus erscheint im ganzen kleiner; jedenfalls ist, wie abermals die direkte Messung und der Vergleich mit entsprechenden europäischen Fersenbeinen zeigt, die Hacke (calx) schmäler d. i. seitlich zusammengedrückt; ihre obere Fläche ist (besonders bei Skelett No. I. und 1IL.) sattelförmig vertieft, schnal ; die hinteie Fläche der Calz ist absolut höher, aber dabei schmäler als an entspre- chenden europäischen Fersenbeinen; zugleich weicht ihre Längsachse stärker nach oben und aussen von der verticalen ab; ihre äussere
106 Il. H. Matiegka:
Fläche ist ausgebaucht; hingegen ist die innere Fläche des Calcaneus stärker gekehlt (tiefere Gouttiére calcanéenne), so dass das Susten- taculum stärker vortritt und auch schon einem Teile der Gelenkfläche des Astragaluskörpers Platz gewährt.
Das Sustentaculum trägt bei Skelett I. zwei getrennte, bei No. IT und III eine verbundene Gelenkfläche für den Astragaluskopf. Diese beiden Bildungen kommen nach dem mir vorliegenden Materiale auch an europäischen Skeletten etwa gleich häufig vor.
An der äusseren Fläche des Calcaneus ist die an europäischen Skeletten gewöhnlich weniger deutlich und nur im untersten Teile ausgebildete Crista (Tuberc.) peron. welche die Scheide zwischen den Sehnen des Muscul. peron. later. brevis und des longus bildet, gut ausgebildet, ja tritt bei Skelett No. III so stark nach aussen vor, dass zwischen ihr und der Gelenkfläche für den Astragalus eine tiefe Grube entsteht. Hiedurch erhält der Calcaneus dieses Skelettes bei der Ansicht von oben ein ganz befremdendes Aussehen, welches an die Calcaneusform der Anthropoiden Affen erinnert. #?)
Die Tuberositäten der Unterfläche des Calcaneus sind gut aus- geprägt und auch die beiden hinteren (besonders aın Skelette No. III) scharf von einander getrennt.
An dem Skelette No. IV ist linkerseits der Calcaneus mit dem Astragalus und dem Scaphoideum infolge Arthritis zu einem Stücke verschmolzen, trägt aber sonst ganz die eben beschriebenen Charak- tere (Schmalheit der Hacke, ihre Schrägstellung, die mediale Aus- kehlung der inneren Fläche, die stärkere Crista peron. an der Aussen- fläche etc.)
Auch die übrigen Fusswurzelknochen erscheinen stärker model- liert d. i. zeigen vorspringende Rauhickeiten, tiefere Grübchen und Furchen, was an den Knochen des Skelettes No. III. am meisten auffällt.
7. Die Proportionen der Gliedmassen und die Körperlänge.
Die Längenmasse der Röhrenknochen können noch zur Bestim- mung der Proportionen der Gliedmassen und zur beiläufigen Ab- schätzung der Körpergrösse verwendet werden.
87) Die Sammlung des Prager deutschen anatomischen Institutes des Herrn
Prof. C. Rısı enthält eine reiche Serie dieser Fusswurzelknochen; ich konnte jedoch an keinem eine gleiche Bildung entdecken.
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 107
Zu ersterem Zwecke habe ich aus den Mittelmassen der langen Knochen den Extremitäten-, den Humero-Femoral-, den Radio- Humeral- und den Tibio- Femoral - Index berechnet und meine Ergebnisse den Zusammenstellungen un Angaben von Bnoca, TopPiNaRD, MARTIN, HRDLIČKA, Reisecke, u. a. beigefügt.
A | B
Fig. 16. Rechtes Fersenbein eines Eurepäers (A) und eines S. Barbara-Insulaners (B, Skelett No. III von S. Rosa) von annähernd gleicher Femurlänge.
Es betrug nun der Ezxtremitätenindex (H + R:F +T.) bei
oj © Europäern. . . . . . . . . . . u ie nee 704 693 S. Barbara- (S. Rosa-) Insulanern . . . . . . . 705 676 Altmexikanern . . ..... a. ee 698 — Feuerlándern . . . 2 2 + . . . . . . . . . . . 694 10 8 Neger: 4:8 "0.3 Sole dy Uš k, ee ee . . 683 68:1 Massai, Mpare, Jaundenegern etc... . . . . . 688 — AUSLTANEFN:: 2 Sr DL LES re ea ae 687 —
Wie aus diesen Zahlen zu ersehen ist, unterschieden sich die S. Barbara-Insulaner keineswegs durch eine verhältnismässig bedeu- tendere Länge der Oberextremitäten von den Europäern, wie dies ähnlich auch Marrın für die Feuerländer fand. Eher würden die Neger und Australier dieses an die anthropoiden Affen erinnernde Merkmal in geringem Masse andeuten.
Auch ein Vergleich der Humeruslänge mit der des Femurs zeigt keine merkliche Abweichung gegenüber den Europáerskeletten; denn der Humero-Femoral - Index beträg bei
108 IL. H. Matiegka:
oj Q Eulöpiern. sas As SELS HAN ALS Eu 724 718 S. Barbara- (S. Rosa-) Insulanern . . . . . +.. 723 707 Altmexikanern . . . . . . . . . . . . . . . . 714 — Feuerläudern . . 2 22 69-8 12306 NEBEN < Le ee AS EUR i Váš aké 690 68:8 Massai, Mpare, Jaundenegern etc. . . ..... 710 65:8
Untersucht man jedoch jede Extremität für sich, kann man eine verhältnismässig bedeutendere Länge des Vorderarms, beziehungsweise des Uuterschenkels koustatieren.
Denn es betrug der Index antibrachialis (gr. Radiusläuge: gr Humeruslänge) bei
o) ©
BUrODÁCTM 5: 08 ao en a rer © 125 124 Esthen . ...... RL 731 — DAVATE LL ee ee dne 147 — Arabern und Berbern . . . . . 2 2 2 2 2 2 . . 750 740 Polynesiern: =: 0 ee ee B LS 76°0 —- Neu-Kaledoniern . > . . . . . . . rn 76°0 158 Austräliern. 4% sob D&W me Ubu Ei 76'6 — TOUR ns. dle Ae er ee ae 772 750 Chinesen, Annamiten etc. . . 2: 2 2 . . . . . 78°0 719 Veddas ns. o te ee rt 19:7 — Andamanen 22 806 — Afrika-Negern . . . . . on 190 183 Massai, Mpare, etc. (ŘEINECKE) . . . . . . . . . 195 10:4 Sůdamerikanern 2 222 774 144 Salado-Indianern (Arizona, Martuews) . . . . . 18:5 — S. Barbara- Insulanern von S. Rosa . . . . . . 187 75:8 : ; von S. Catalina (Vırcnow) . 78:1 75-1 Altmexikanern (HRDLIČKA) . . . 2 . . . . 193, 80:78 — Feuerländern: 42 44 4/44 8 fen 80:6 163
Der Tidio- Femoral-Index wurde berechnet für:
e] Ó
BUPODACT. 2:2... & na dots a 811 80:8 ESthen: 5 4 2... = G dob ua « 2.786 —
Tatareni: 5 54. váš, Ja DE SA EL RD US 196 —
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 109
d Q
Chinesen . . . . . . m . . . . . . . .. 80:2 — Araber und Berber . . . . . . . . 2 2 . . .. 82-0 (86.3) Aino (Kocasei). . 2 -2 2 Con 832 — Polynesier . . < . . . . . . . . . . . . . . . 82°2 — Australier . 2 2 2 oo 82-1 —
; (FURRER) Su SRI A mL sh ses 840 — Neu-Kaledonier . . . 2 22 2 2 . . . . . . .. 831 845 Ind-Neger +. < Sid V ky Ga ee. Ex 828 — Alrik; NBD: Srub: Gun 6 děs Zá dy i 829 844 Massai, Mpare, etc. (ŘEINECKE) . . . . . 2... 853 850 Feuerländer (ManrNx) . . . 2 2 2 2 2 . . . .. 83:0 815 Südamerikaner . . . . . . . . . . . . . . . 841 831 Altmexikaner (HRDLIČKA) . . . . . . . . … + 836 831 Pueblo-Indianer (Martuews) . . . . . . . . . . 841 877 Salado-Indianer re er ee ost Ad voní 844 — Calchagui (TEN KATE) . . . . .. . . . . . . . 855 877 S. Barbara- Insulaner von S. Rosa . . . . . . . 834 83-7
: 3 von S. Catalina ®) . . . .8r1 852
Aus den angeführten Zahlenreihen ist ersichtlich, dass die amerikanischen Völker überhaupt sich durch verhältnismässige Länge der Vorderarme (im Vergleich zum Oberarme) und der Unterschenkel (im Vergleich zum Oberschenkel) auszeichnen; die S. Barbara-Insu- laner stehen diesbezüglich den anderen Amerikanern nicht nach. **)
Torınarn hat gezeigt, dass die beiden ebenbehandelten Indices zum Teil von der Körpergrösse abhängig sind; denn er fand
den Index R:H T:F beim Zwergen Bébé .......... 593 718 bei Männern von kleiner Statur . . . . 727 797 à s n grosser „ . . . . . 743 811 beim spanischen Riesen . . . . .... 754 852
8) VincHow giebt nicht die ganze Femurlánge, sondern nur die Trochan- terenlänge an; ich habe daher die erstere nur annähernd nach der letzteren behufs Berechnung dieses Indexes abgeschätzt.
9) Neuerdings hat besonders C. H: Srrarz pen Haao die Körperproportionen zur Unterscheidung der Rassen auszunützen versucht. (Verhandl, d. Ges. f. Anth., Ethn. u. Urgesch. Berlin, Sitzung vom 18. Januar 1902.
110
II. H. Matiegka:
Für die Verhältnisse der S. Barbara- Insulaner ist jedoch dieser Umstand nicht entscheidend, da dieselben im Gegenteile eher von kleinem Wuchse waren.
Ich habe nämlich nach Maxouvrier’s Tabellen die Körpergrösse der S. Burbaru-Insulaner zu bestimmen gesucht, wobei jedoch die abweichenden Proportionen der Gliedmassen Schwierigkeiten bereiten.
Es beträgt hiernach die durchschnittliche FARÉRROEEe nach den mittleren Längenmassen
des „uf S. Rosa auf 8. Catalina M. W. M. W. Humerus . 1660 cm 1520 cm 162-5 cm 1582 cm Radius s „1729 cm 156 8 cm 167-7 cm 161:2 cm Hum. + Rad. . 1694 cm 154 cm 165'1cm 1597 cm Femur . . . ..1666cn 1520 cm = == Tibia . . . . . . 1680 cm 1568 cm 1638 cm 163°0 cm Fem.+ Tib. . 1673 cm 1540 cm — — aller 4 Knochen . 1684 cm 154 0 cm == —
Dies sind die verinutlichen durchschnittlichen Lángenmasse der gestreckten Leiche. Zählt man nun noch 2 cm ab um die wahr- scheinliche Grösse des aufrecht stehenden Körpers zu erlangen, so ergiebt sich für die Männer von 9. Rosa eine Körpergrösse von 1664 cm, für die Weiber 152 cm, für die Einwohnerschaft von S. Catalina sogar noch kleinere Zahlen.)
Hiernach scheint die Körperstatur der S. Barbara-Insulaner eine nur mitlelhohe, ja eher kleinere gewesen zu sein. Auch FRaxz Boas °!) schloss aus der Kleinheit der Schädel von den S. Burbara- Inseln, dass die Bevölkerung dieses Archipels wahrscheinlich klein wa und in Bezug auf ihre Körperform und Grösse den Stämmen von Cap Mendocino (im südlichen Oregon und nördlichen Californien) ähnlich gewesen sein muss, wo eine AUFENSEBUNENG Körpergrösse von 165 und 169 cm konstatiert wurde.
90) Nach der Schädelcapacität zu schliessen war jedoch die Körpergrösse der Bewohner der südlichen Insela eine bedeutendere als die der nördlichen Jusulaner.
9) I. c. p. nds
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 111
Schluss.
Wenn wir die Ergebnisse unserer Untersuchung übersehen, müssen wir vor allem gestehen, dass die crantologischen Verhältnisse auf den S. Barbara-Inseln ziemlich kompliziert erscheinen, indem sich bedeutende lokale Unterschiede ergeben, auf welche ich weiter unten nochmals zurückkommen will.
Im allgemeinen sind die Schädel vom S. Barbaraarchipel zumeist seso- und orthocephal, haben dementsprechend eine ellipsoi- dale oder länglich ovoide Form, besitzen eine nur mittlere Capacität, durchschnittlich und häufiger ein leptoprosopes, mesognathes, zur Prognathie neigendes Gesicht mit mittelhohen oder hohen Augenhöhlen und Nusen.
Von den weiteren descriptiven Charakteren erinnern einige z. B. die Einfachheit der Schädeluähte, das seltene Vorkommen der Stirıit- naht und der Schaltknochen u. 8. w. an Schädel inferiorer Rassen ; andere Charaktere, wie die Bildung des Pterion, das seltene Auftreten eines Processus frontalis ossis tempor., die mässige Entwicklung der Arc. supercil. u. dgl. zeigen umgekehrt dasselbe Verhalten, wie es an Europäerschädeln beobachtet wird. Besonders beachtenswert erscheint jedoch die Bildung der Ohr- und Kieferhyperostosen, die eigentümliche Gestalt der Lambdanahtenden über den Asterien und die häufigen Zahnanomalien.
Bezüglich der ethnographischen Merkmale wäre zu bemerken, dass eine künstliche Deformation der Schädel nicht mit Sicherheit nachgewiesen werden konnte, hingegen an einem Schädel Spuren einer Rotfärbung sich vorfinden und dass endlich die starke Abschlei- Jung des Gebisses auf eine bestimmte Lebens-, beziehungsweise Ernährungsart hindeutet.
Ein anderer Einfluss, nämlich der der ungünstigen Witterungs- verhältnisse macht sich durch das häufige Auftreten von Gelenks- erkrankungen an zahlreichen Knochen bemerkbar.
Die Skelette bieten sonst eine ganze Reihe von Merkwalen, welche bei inferioren Rassen häufiger beobachtet werden, so die Perforatio fossae olecr. hum., die Auswärtskrümmnng der Oberarm- beine, die starke Ausbildung der Ansatzstelle des Capitum ext. trici- pitis an denselben, die geriuge Neigung der Eilbogengelenksachse gegen die Schaftachse der Ulna, die stärkere Krümmung der Ulna und des Radius, die Pilasterform des Oberschenkels, die starke
112 JI. H. Matiegka:
Platymeria fem. und Platycnemia tib., die Retroversio capit. tib., die Geradstreckung der Fibula, die Form des Talus und Calcaneus u. s. w. In mancher Beziehung stehen sie beinahe an letzter Stellung. Die Bedeutung anderer Charaktere ist noch unsicher z. B. die Vermehrung der Wirbel, die defekte Bildung der letzten Lumbarwirbel, die Perforatio sterni, die Rippenform u. dgl. m.
In gewissen Beziehungen nehmen unsere Skelette von S. Rosa eine Mittelstellung zwischen EBuropdern und infertoren Rassen ein, z. B. bezůglich der Torsio humeri, der orthorachischen Form der Lendenwirbelsäule; in anderen Richtungen kommen sie den Europäern zum Unterschiede von anderen Rassen nahe oder gleich, z. B. bezüg- lich der Form der Scapula, des Os sacrum und des Beckens; ja in einigen Beckencharakteren, sowie im sagitto-verticalen Lumbar- index übertreffen sie sogar die Europder.
Was die Aörperproportionen anbelangt, kommen die S. Barbara- Insulaner im Extremitátenindex (H+R:F +T), sowie im Humero- Femoralindex der Europäern ganz nahe, entfernen sich jedoch wie andere Amerskaner sehr bedeutend und zwar mehr als andere Rassen von denselben bezüglich des Radiohumeral- und des Tibiofemoral- indexes, da sie bedeutend längere Vorderarm- und Unterschenkel- knochen besitzen.
Es muss hervorgehoben werden, dass die S. Barbara-Insulaner beinahe in allen descriptiven und osteometrischen Charakteren den anderen Amerikanern nahe- oder gleichkommen, d. i. wirkliche, ächte Amerikaner sind; ich glaube, dass sie denselben mehr gleichen als die Feuerländer, an welche sie übrigeus in vielen Beziehungen erinnern. |
Es lassen sich allerdings unter den S. Barbara- Insulanern gewisse lokale Unterschiede auffinden. Die uns bekannten, von der südlichen Inselgruppe (S. Catalina, S. Clemente) stammenden Schädel unter- scheiden sich nämlich bedeutend von denen der nördlichen Inseln (S. Crus, S. Miguel), wobei jedoch die ebenfalls nördlich gelegene Insel S. Rosa eine Mittelstellung einnimmt, während S. Crus zum Teil (Schädelserie ViRoHow's) sogar Schädel vom Typus der südlichen Inseln geliefert hat.
Diese lokalen Unterschiede bestehen darin, dass die von den südlichen Inseln stammenden Schädel eine absolut grössere Länge, aber eine kleinere Breite und Höhe aufweisen, somit unter denselben die Dolicho- und -Chamaecephalen vorwiegen, während auf den nörd- lichen Inseln häufiger meso- und brachycephale, dabei orthocephale
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 113
Formen gefunden werden. Die Bevölkerung der südlichen Inseln zeigte weiter eine etwas grössere Schádelcapacitát, eine bede utendere untere Stirnbreite, ein etwas höheres, weniger prognathes Gesicht und höhere Augenhöhlen. °)
Die Schädel von S. Rosa für sich betrachtet sind meso-, seltener dolichocephal, zumeist orthocephal, haben ein mittelhohes, meso- oder prognathes Gesicht, mittelhohe oder hohe Orbitae und eine zumeist schmale, hohe Nase, stehen demnach unter den S. Barbara Insulanern ziemlich in der Mitte.
Auf 8. Cruz fanden sich jedoch Grabfelder, welche augen- scheinlich von zwei verschiedenen Stämmen herrůhren. Die von Carn beschriebenen Schädelserien, welche im Peabody Museum zu Cambridge, Mass. und im Army Medical Museum zu Washington aufbewahrt werden, stimmen unter einander ziemlich überein, ähneln den Schädeln von dem nachbarlichen S. Aliguel, aber unterscheiden sich von den Schädeln, welche Cane und VincHow von S. Catalina und S. Clemente beschrieben haben.
Die Schädel hingegen, ‚welche Vırcuow von S. Cruz zur Verfügung standen, unterscheiden sich von ersteren bedeutend und gleichen vielmehr jenen von den südlichen Inseln.
Carr hat schon die Unterschiede in der Schädelform der Bewohner der nördlichen und südlichen Inseln dadurch erklärt, dass die ursprünglichen dolichocephalen Bewohner des Archipels auf den nördlichen Inseln vou später eingedrungenen brachycephalen Stämmen verdrängt wurden. Dass die letzteren die späteren Ankömmlinge sind, schloss Carr aus der Ähnlichkeit der betreffenden Schädel mit denen des nachbarlichen lestlandes ; dieses wurde nämlich auch gegen Süden und gegen das Inland zu von Orthocephalen (mit einer geringen Neigung zur Brachycephalie) beherrscht, *) so dass die Dolichpcephalen der südlichen S. Barbarainseln in der nächsten Nachbarschaft keine Stammesgenossen besitzen und nur als isolierte Überreste einer älteren, früher weiter verbreiteten Bevölkerung angesehen werden können. Diese Deutung erscheint sehr glaub- würdig und würde mit der auch an anderen Orten Amerika's und besonders in Europa gemachten Beobachtung, dass die dolicho-
»2) Diese Unterschiede betreffen also nicht bloss die Form des Hirnschädels, auf welche L. Carr hinwies, sondern — wie unsere Untersuchung zeigt — auch die Gesichtsforn und höchstwahrscheinlich die Körpergrösse.
93) Besonders soll eine Ähnlichkeit mit den Pah-Ute, einem Stamme der ‘grossen Shoshoneefamilie bestehen.
Sitzber der kön. böhm. Ges. der Wiss. 11. Classe. 8
114 11. H. Matiegka:
cephalen Elemente im Laufe der Zeit kurzköpfigeren Platz machten, übereinstimmen. Demnach würde uns ViRcHow's Serie von S. Crus Schädel der älteren Einwohner, CaRR's Serien derselben Provenienz jedoch Schädel der späteren Eindringlinge vorführen.
Die betreffenden Gräber stehen daher zeitlich möglicherweise weit von einander; vielleicht könnte die Archaeologie diesbezüglich näheren Aufschluss geben und wäre daher bei künftigen Untersuchungen und Forschungen auf alle Umstände Rücksicht zu nehmen.
Das Eindringen des neuen Stammes hat demnach auf den nörd- lichen Inseln zu einer Umwandlung der anthropologischen Verhältnisse geführt. Die Schädel von S. Rosa könnten uns den Übergang, die Schädelserien CanR's von S. Cruz und S. Miguel das Eudresultat derselben vorstellen. Ob die ursprüngliche © Bewohnerschaft der südlichen Inseln ihren Besitzstand bis zur Ankunft der Europäer gewahrt bat — wie dies nach dem jetzigen Stande unserer Kennt- nisse zu sein scheint — oder doch auch brachycephalen Eindring- lingen Platz machen müsste, müssen weitere Untersuchungen lehren.
Es ist jedoch möglich, dass die nördliche und südliche Insel- gruppe trotz ihrer Nähe zugleich eine Zeit lang verschiedene Stämme beherbergten. Ist es doch bekannt, dass das unweite Festland d. i. die Küste Californiens von zahlreichen Stämmeu besetzt war,**) welche sich verschiedener Sprachen bedienten, wie dies selten anderswo be- obachtet wurde. Speciell wurde von Auserr 9. GarscHer“) nach- gewiesen, dass das Volk welches ehemals das Festland gegenüber S. Cruz bewohnte, schon eine andere Sprache besass als die Bewohner der Küste gegenüber den südlichen Inseln des S. Barbaraarchipels. Man kann demnach auch für diese Insela schon andere linguistische Verhältnisse annehmen; dadurch wird die Annahme verschiedener ethnischer Verhältnisse, für welche die anthropologische Untersuchung spricht, noch wahrscheinlicher gemacht.
In unserer Annahme einer Nachbesiedlung des S. Babara- Archipels durch einen kurzköpfigeren Stamm ist jedoch ein Umstand, auf welchen schon L. Carr kurz, aber ohne weitere Erklärung hin- wies, beachtenswert, ja auffallend d. i. das unmittelbare oder selbst- ständige Auftreten mesocephaler Kopfformen. Wir finden nämlich z.
9) Boas hat durch seine ausgedehnten Messung.n die Uuregelmässigkeit der anthropologischeu Verhältuisse an der pacifischen Küste Nordamerika’s nicht nur bezüglich der Kopfform, sondern auch bezüglich der Körpergrösse nach- gewiesen.
95) Cit. L. Cane L c
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 115
B. auf S. Catalina nach L. Carr neben einer Ueberzahl von Dolicho- cephalen (31) eine kleine Zahl von mesocephalen Formen (8) um- gekehrt auf S. Miguel neben Brachycephalen (16) etwa in derselben Anzalıl Mesocephale (17) vertreten, wobei im ersten Falle die kurz- köpfigen Formen, im zweiten die langköpfigen fehlen. Endlich finden wir auf S. Cruz (Carr) die Mesocephalen bedeutend vorwiegen, ja auf S. Rosa neben einer kleinen Zahl von Dolichocephalen allein herschend. | Diese Mesocephalen kann man nun verschiedenartig deuten:
1. Am einfachsten werden sie durch die Annahme einer Mischung von Brachy- und Dolichocephalen erklärt; dagegen spricht jedoch der Umstand, dass in der Schädelserie Carr’s von S. Catalina der eine, in jener von S. Miguel der andere elterliche Teil fehlt.
2. Man kann die Mesocephalen auch als Variationen der beiden Grundformen (Dolichocephalen und Brachycephalen) betrachten, als Variationen, mit denen sich diese beiden Formen berühren; dagegen spricht ihr ungleichmässiges Vertreten in einzelnen Schädelserien z. B. von S. Catalina und S. Clemente.
3. Die Mesocephalen könnten auch eine eigene selbstständige Form vorstellen, welche auf einzelnen Inseln (im Süden) neben Do- lichocephalen, auf anderen (im Norden) neben Brachycephalen vor- kommen und an manchen Orten (S. Rosa) vorwiegen können. Vor- wiegend mesocephale Völker kommen ja auch anderwärts vor.
4. Endlich kann man eine natürliche, allmähliche Umwandlung der längeren Schädelformen in kürzere, aber breitere annehmen, die durch innere Umstände veranlasst, durch Auslese und Kreuzung be- schleunigt werden konnte. Für eine solche Umwandlung sprechen verschiedene Beobachtungen an anderen Orten. Die Schädelserien von den einzelnen Inseln würden uns dann verschiedene Stadien dieses Processes vorführen. *)
Ich wollte hier nur auf diese verschiedenen Erklärungsarten hinweisen, ohne mich auf Grund des vorliegenden Materials für eine einzelne zu entscheiden. Es ist übrigens auch ınöglich, dass zwei oder drei derselben gleichzeitig bis zu einem gewissen Grade richtig
%6) Es ist kein Zweifel, dass bei einem grösseren Materiale unter den Dolichocephalen von S. Catalina einzelne brachycephale, unter den Kurz- köpfen S. Miguel's einzelne dolichocephale Formen zur Beobachtung gelangen würden, aber der verschiedene Perzentsatz der einzelnen Formen erlaubt es auch daon noch nicht obne weiters d. i. ohne Zuhilfenahme einer Auslese u. dgl. m. die Mesocephalen als einfaches Mischungsprodukt anzusehen.
9?
116 MI. H. Matiegka:
sind d. lh., dass verschiedene Umstände über die Häufigkeit der Meso- cephalen entscheiden.
Was endlich die Beziehungen der S. Barbara-Insulaner zu den úbrigen amerikanischen Stámmen anbelangt, so haben — wie schon erwähnt — L. Carr und Franz Boas auf die Aehnlichkeit der Be- wohner der nördlichen Inselgruppe und der das gegenüberliegende Festland bewohnenden Stämme hingewiesen, während die Bewohner der südlichen Inselgruppe isolirt zu sein scheinen. Diese Aehnlichkeit zwischen den erstgenannten Stämmen betrifft aber nicht nur die Schädelform, sondern auch die Körpergrösse. Ein Blick auf die von F. Boss gebotene Uebersicht der Verteilung der Schádelindices““) überzeugt uns jedoch, dass die Schädelserie vom S. Barbarafestlande eine grössere Variationsweite aufweist und die Variationsgrenzen der Schädel von der südlichen und nördlichen Inselgruppe über- schreitet, woraus man schliessen kann, dass unter diesen Festlands- bewohnern beide Typen d. i. die Reste der älteren dolichocephalen Bewohner, als auch die Vertreter der jüngeren meso- oder brachy- cephalen Zuwanderer, ja vielleicht noch andere Typen enthalten sind.
Uebrigens finden wir unweit und zwar vorwierend in der Richtung gegen den Golf von Mexiko in den Narajos, Moguis, Zuňis, Apachen, Comanchen ete., aber auch nördlich d. i. im südlichen Oregon noch stärkere brachycephale Elemente.
Andererseits lassen sich für die langköpfigen Bewohner der südlichen S. Barbara- Inseln im Südwesten Nordamerika’s, wenn auch nicht als direkte Nachbarn, so doch unweit craniologisch nahestehende Stämme auffinden, indem wir nach F. Boas' Untersuchungen im nórd- lichen Californien plötzlich einem ausserordentlich langköpfigen kleinen Volke begegnen, welches die nördlichen Ausläufer des sonorisehen Typus darstellt, der gleichfalls in sehr ausgesprochener Weise auf den süd- lichsten Inseln von Südcalifornien gefunden wurde.
Weitere Anhaltspunkte lassen sich vorderhand nicht auffinden. Ich will jedoch noch ausdrücklich bemerken, dass nach Canns sowie meinen Untersuchungen keine verwandtschaftlichen Beziehungen zwischen den 9. Barbara-Insulanern und den Eskůnos bestehen. Die ersteren stellen zwar eine körperlich wie geistig wohl niedriger stehende Rasse als andere Indianer Nordamerika’s vor, erinnern auch in mancher Beziehung an die vielleicht noch tiefer stehenden Feuerläuder und scheinen gleich diesen von mächtigeren Stämmen
———— on
97) Veigl. oben p. 36 und 86.
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 117
an die äussersten Grenzen des Continents gedrängt, aber sie müssen doch noch immer als nahe Verwandte der nordamerikanischen Indianer angesehen werden, was von den Æskimos eben nicht gilt. Ob sie aber ala Reste einer früher weiter verbreiteten Rasse oder nur als Reste eines immer auf diese und ähnliche unwirtliche Nachbargebiete beschränkten Stammes vorstellen, lässt sich vorläufig nicht entscheiden
Von den Polynesiern, Melanesicrn, Australiern, sowie den Mulayen und den übrigen Asiaten unterscheiden sie sich auffallend. Diese Tatsache, auf einem direkt am californischen Meeresstrome und den polynesischen Inseln am nächsten gelegenen Gebiete konstatiert, entzieht, sofern man an die Konstanz anthropologischer Charaktere glaubt, den Theorien vom asiatischen, malayischen oder polunestschen Ursprunge der vorkolumbischen Einwohnerschaft Amerika’s (STEPHEN Powens, Picxerinc, Moncax, Pescuer, Crozer, Duvmone-Laxa, O. Mason u. A.) die somatologische Begriindung; hingegen wird dadurch die An- nahme einer besonderen umerikanischen Urrasse und des hohen Alters der amerikanichen Stämme (Lacérève, Brintos, Tu. Wır.sos, Ev. SELER etc.) bekräftigt, wenn auch eine Nachbesiedlung von verschiedenen Seiten noch zugelassen werden kann
So soll sich die amerikanische Primaerrassen- Gruppe nach A. H. Keane ®®) aus einer aus Europa stammenden, dolichocephalen, palueolithischen und einer später aus Asien binzugekommenen brachy- cepbalen Rasse selbständig weiter ausgebildet haben.
Wenn man jedoch den im letzten Berichte des Bureau of Ame- rican Ethnology enthal'enen, äusserst interessanten Bericht von W. H. Hormrs über die Tópferei der nordamerikanischen Oststaaten °°) durchsieht und die zahlreichen Abbildungen auch nur flüchtig betrachtet, wird man sich schwer «dazu entschliessen, zwischen der hier abgebildeten Keramik und der nevlithischen Keramik Europa’s also auch in einer verhältuismässig viel späteren Zeit, gewisse Be- ziehungen zu leugnen; denn es ergeben sich da sowohl in Form als in der Verzierung der Gefässe zahlreiche Parallelen, welche nicht gut durch einfachen Zufall oder die Parallelentwicklung einer angeborenen Geschmacksrichtung des Naturmenschen erklärt werden können.
Sehen wir von dieser archaeologischen lrage ab und bleiben wir nur auf unserem somatologischen Gesichtspunkte, so erscheint es bei
9) Man past present 1899. ref. Buscıau’s Centralbl. f. Anthrop. V. 1900, p. 86.
9) Aboriginal Pottery of the Eastern United States. — Twentieth Annual Report of the Bureau of Amer. Ethnology to the Secr. of the Smithsonian Institution 1898—-99, By J. W. PowELE, Director. Washington 1903.
118 n II. H. Matiegka:
dem jetzigen Stande unserer Kenntnisse am natůrlichsten den ameri- kanischen Rassen eine solche Stellung einzuräumen, wie dies Srnarz DEN Haaa'?) in seinem auf Grund der Kzaarscu’schen Arbeiten unternommenen Einteilungsversuche getan hat.
Entgegen den älteren Klassifikationsversuchen, die eben daran gescheitert sind, dass die hiezu verwendeten, als sozusagen absolut un- veränderlich angenommenen Charaktere bei den einzelnen Rassen in verschiedenen Richtungen Abweichungen darbieten und dass es unmöglich erscheint festzustellen, welchem der Charaktere der Vorrang gebührt, ist es bei einem wirklich natürlichen Einteilungsversuche der Rassen nötig, auf die Veränderungen Rücksicht zu uehmen, welchen die Charaktere im Laufe der Zeiten unter verschiedenen Umständen unterworfen waren oder sein konnten. Das Ziel eines solchen Klassifikationsversuches darf auch nicht die einfache Neben- einanderstellung einiger Urressen sein, sondern die Feststellung ihrer wechselseitigen Verwandschaftsverhältnisse, wenn man nicht etwa einen polygenistischen Standpunkt einnimmt, der ja doch bei dem jetzigen Stande der Descendenzlehre des Menschen weniger berechtigt erscheint. Die Erkenntnis, dass die jetzigen Volksstämme sich auf einer verschiedenen Stufe physischer Entwicklung befinden, so dass einige nur Reste älterer (profomorpher) Rassen, andere aber jüngere, sekundär entstandene Rassen, andere endlich nur aus Mischung entstandene (metamorphe) Stämme vorstellen, bringt viel Klarheit in unsere Klassifikationsversuche.
Was nun die Ureinwohner Amerika’s betrifft, so ist die Annahme des Prof. Strarz pen Haao sicherlich sehr sympathisch, nämlich dass dieselben einen isoliert weitergebildeten Teil des noch gemeinsamen xantho-leukodermalen Stammes nach Abtrennung der melanodermen Rasse vorstellen. Spätere, wenn auch nur mässige Zuflüsse fremder Elemente von anderen weiterdifferenzierten Rassen sind hiemit nicht ausgeschlossen.
Es ist demnach möglich, entweder durch Zuflüsse neuer Elemente oder aber durch die Weiterentwicklung einzelner Stämme einer amerika- nischen Urrasse in verschiedenen Richtungen die Mehrheit der ameri- kanischen Russen auch in somatologischer Hinsicht zu erklären; eine solche Mehrheit der lassen wurde ja von vielen Kennern
100) C. H. Srearz pen Haaa: Das Problem der Rasseneinteilung der Menschheit. Arch. f. Anthrop. Neue Folge Bd, I. 1904 p 189. — H. Kzaarscu: Entstehung u. Entwickelung des Menschengeschlechts. (H. Kraemers Weltall u Menschheit II. Bd.) |
Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 119
(Rerzıus, R. Vircaow, A. »'OrmGxy, Amecuixo, TOPINARD, OUATREFAGES & Hamr, Kozcwaxn u. A.) auch für Amerika — neben Anerkennung gewisser einheitlicher Grundcharaktere — demonstriert, selbst wenn die Zskımo von den eigentlichen Amerikanern ausgeschieden wurden.
Für die Annahm® einer Mehrheit der amerikanischen Rassen bieten die S. Barbara Inseln selbst einen guten Beleg, indem sie bedeutende und zwar lokal gesonderte Abweichungen der Schädelform ihrer Bevölkerung aufweisen.
Nachträgliche Bemerkungen.
Es sei mir noch gestattet, zu den im Verlaufe der Abhandlung über einzelne Charaktere gemachten Bemerkungen noch nachträglich einige Verweise beizufügen:
Ad p. 56: Gegen die oben augeführte Ansicht J. Ranke’s, dass die Deformution amerikanischer Schädel ein nicht beabsichtigtes Re- sultat der Fürsorge um den Säugling sei, womit schon Vincuow S. Z. sich nicht einverstanden erklärt hat, spricht sich neuerdings auch U. G. Vnam (Crani di Calchagui, Atti della Soc. Rom. di Antr. Vol. X. Fase. I., II., III. Roma 1904) aus, ohne das Vorkommen zufälliger Deformationen zu läugnen, indem er auf die bei anderen Völker- schaften vorkommende ubsichtliche Deformation, sowie auf die be- kannten Verbote der Spanier hinweist, welche ein absichtliches Vor- gehen voraussetzen lassen. Wenn nun auch die Deformationsfrage vor- läufig noch diskutierbar bleibt, so war es ja doch an der Zeit, gegen die Sucht, jeden verdrückten Schädel aus Amerika als absichtlich de- formiert anzusehen, energisch aufzutreten.
Ad p. 62-63: Was die Vermehrung der Wirbel bei inferioren Rassen anbelangt, so weist auch von den 10 im anatomischen Museum der Berliner Universität aufbewahrten, aussereuropäischen Skeletten eines (männliche Mumie aus Peru) 6 Lendenwirbel, weiters drei (1 Baschkire, 1 Botokude, 1 Botokudin) 6 Kreuzwirbel, eines hievon überdies 2 Grübchen am 1. Lendenwirbel (für überzählige Rippen?) auf. Desgleichen besitzen drei (1 Australier, 1 Chinese, 1 Neger) von den in der Göttinger Uhniversitätssammlung vorhandenen zehn exo- tischen Skeletten 6 Kreuzwirbel. (Die anthropol. Saınmlungen Deutsch- lauds. Braunschweig 1880, 1881. Bd. II. Göttingen p. 86, V. Berlin I. Th. p. 6.)
120 IL H. Matiegka:
Ad p. 64: P. Rrneucxe konstatierte an 4 Rassenskeletten aus Afrika stets eine Bifurcation des Processus spinosus des II. bis V. und zweimal eine Bifurcation des VI. Halswirbels. (Arch. f. Anth. XXV. p. 221).
Ad p. 65: Eine selbstständige Weiterentwicklung des Bogens am 4. oder 5. Lendenwirbel beobachtete Dissk (Skelettlehre in BanDE- LEBEx’S Handb. d. Anat. I. Bd. 1. Abt. p. 82) in 3 Fällen. Derselbe verweist auf Rein, welcher über ähnliche Fälle, wie sie ja auch in anderen anatomischen Sammlungen (z. B. Prag) aufbewahrt werden, berichtete. Es frägt sich nur, ob diese Varietät bei fremden Rassen häufiger vorkommt.
Ad p. 68: Wie aus oben angeführten Zahlen ersichtlich ist, entfernen sich die Oceanier bezüglich der Krůmmung der Lenden- wirbelsäule bedeutender von den Europäern als die Negar. P. Reisecke (I. c. 221) hat seine 4 Rassenskelette aus Afrika sogar insgesaint eurtorachisch befunden (Index des Jaunde 89:4, Mschambaa 95°2, Mpare 96:1, Massai 975, durchschnittlich 943). Übrigens weist Kzaarson („Entstehung und Entwicklung des Menschengeschlechts® in Kräuer’s Menschheit und Weltall II. p. 324) darauf hin, dass nicht nur die Krümmung der Wirbelsäule, sondern auch die Grössenverhält- nisse der einzelnen Wirbel bei den Australiern charakteristisch sind, indem diese bei letzteren im Vergleiche zu den Europäern in allen Dimensionen verhältnismässig zurückbleiben. Die Amerikaner kommen jedoch nach den von mir untersuchten S. Rosaskeletten und im Ver- gleiche zu den von Turner (The Journ. of Anat. and Phys. XX. p. 536) angeführlen Zahlen zu schliessen den Europäern näher als andere Rassen.
Ad p. 72: Auch Rexecke (I. c. 223) fand an seinen Rassen- skeletten aus Afrika sehr niedrige Sacralindices, nämlich bei den 4 Männern: 843, 88:6, 95°2 und 101-1, durchschnittlich 92:3, bei dem Massaiweib 1010.
Ad p. 73-74: Ein aus mchreren selbststůndigen Knochenstücken bestehendes Brustbein beobachtete P. Reinecks an einem allerdings jugendlichen Manne vom Stamme der Mschambaa, während an einem jugendlichen Massai die Entstehung des Knochens aus den einzelnen Knochenpaaren sich noch gut verfolgen lässt und an einem weiblichen Skelette desselben Stammes die Trennungslinie zwischen dem 1. und 2. Ossifikationspaare erhalten erscheint. (Arch. f. Anthr. XXV. 1898. p. 192, 199, 202.)
Schädel und Skelette von Santa Rosa. 191
Ad p. 77—78: Der Claviculohumeral- Index der Neger ist nach Bnoca und Pasteau etwas grösser als der der Europäer. P. REiNECKE (I. c. 225) fand jedoch an seinen Skeletten aus Afrika kleinere Indices, nämlich bei Männern 39:6, 43°0, 446 und 48:1, durchschnittlich 43-82, bei einem Massaiweibe 423.
Ad p. 78: Eine umfassende Zusammenstellung der Ansichten über die Ursachen der Torsio humers, sowie der bei der Untersuchung von Rassenskeletten erlangten Resultate hat Firancoıs LAmrERT in Zürich unter R. Marrın’s Leitung geliefert (Mr Laurent: Beitr. zur Theorie der Torsion des Humerus. Inaug. Diss. Lausanne 1904), auf die ich hiemit verweise. Erwähnt sei nur LaMrEnTs Ergebnis, dass der Torsionswinkel von den primitiven Völkern fortschreitend zu den kulturell hochstehenden zunimmt. Von den fünf grossen geographischeu Gruppen recenter Völker stehen die Europäer mit 163'3° obenan, dann folgen die Amerikaner (1494), die Asiaten (149-1), die Afri- kaner (145-1) und endlich die Oceanier (1412). Diese Reibenfolge stimmt mit den oben angeführten Angaben Brooa’s. und W. MarrHEw'8 ‚überein. |
INHALT!.
Seite
Binletung +#:..4.2.% à 2. wa Dia wa ee aire à l
A- Scháděl 2 Ga E bo dt c ší die OR ct A HS. -6 m 9
1. Beschreibung der einzelnen Schädel <. d
2. Ergebnis der Schůdeluntersuchung . © .:. . > 222 . . . . . . .. 18
Cranioskopischer Befund . . . . . . .. . . . . . . . . . .. 18
Weitere descriptive Charaktere der Schädel . . . . . . . .. 20
Craniometrischer Befund . . . 2 . . . -+ + . . . . . . .. 26 Ethnographische Bemerkungen (Schädeldeformation, Rotfärbung
ELO ea Aa re he Dr Kenn a Be ee 55
B.: Skelotto: 3-3 2. z ae en Tr 60
T Wirbelsäule. 2, 5. 2.30. 2.8 re a de re ee Er ŽE ou 62
Vertebrae cervicales . . : < 2 . . . . . . . . . . . . .. 63
Vertebr. dorsal. et lumb. . . .. . . . . . . .. RTE LT 64
OB BACTUM. NE os de den ee fy dotaz 08 ane . 70
2. Brustbein und Rippen. . ..... ................. 72
LODNÍ -53 ea. 22 ee ne re Av 72
Costa. re dy kone be ra Bir okne de ok MÁ
B. Schullergüriel s 2.5.2. 2-20 u: na. 6 a ea dm à UNS 8 € . 15
DCADULR -s u. 2 ar ee ee Aa 80167 A . . 1
GJAVICUIR- u u. ee te TRE SNS en -85 ne
4. Oberextremilůt ae De es ee eh né ee een 78
Homerus: cb waere EE SES ue 78
Radius: era tec ty AU Ul don ání P
Un R M Der Der O ieé. . . . 8
Handakelett: + 2.2... Gb EU E54 Bar .. 82
DS BOL ER 03, SE RO DS RL et al LOS DA erde 83
Os innominatum . . . . © < < + + + . . . . . . d'une 3
Becken im ganzen . . . 220 2 ..,......... .. 88
6. Unterextremität 2 97 POUR: 23, ea edn Pět ek: en re a. 97
Pate u... 2 de ec SRE 100
Ibis 202 4 u ee re De ren 102
Pibula rs warm: ee Beta 104
Fussskelett . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. 104
7. Proportionen der Gliedmassen und Körpergrösse . . -< << + ++ ++. 106 SOhlás8 334-2 zlá 058 D DE ee | ták chodech de de 111 Nachträgliche Bemerkungen . . . >: ................ 119
Tabelle I. Masse und Indices der Hiruschädel. Tabelle II. Masse und Indices der Gesichtsschädel. Tabelle III. Masse und Indices der langen Knochen.
..
. NN . . + x 2 - * - à + - . a . i à = 3 s « čá . ‚ - jn, ET : + A I s . a . * “ .. .. í hd - + . . , + hi . a . z « . . . hd > .
e*
II.
Über die Verhältnisse zwischen dem Liehtbrechungs- exponent und der Dichte bei einigen Mineralien.
Von Prof. Dr. Heinrich Barvíř ia Prag.
Vorgelegt in der Sitzung den 8. Januar 1904.
Schon längst hat man bei manchen Substanzen bemerkt, dass zwischen der Grösse des Lichtbrechungeexponenten und jener der Dichte Beziehungen bestehen. Für die Gase und Flüssigkeiten wurden auch einige Formeln angegeben, welche diese Beziehungen mehr oder weniger scharf ausdrücken, für feste Körper jedočh kam man in dieser Hinsicht zu keinem wünschenswerten Resultate. Denn ver- gleicht man hier jene beiden Grössen z. B. nach der Formel von
2 n° — 1 : n— 1 NEwTox-LAPLACE zo oder nach jener von Beer s ní oder
; n — 1 : ; nach einer neueren Formel FI so kann man meistens keine befriedigende Regelmässigkeit erkennen.
Ich versuchte daher für chemisch verwandte Mineralien eine
allgemeinere Formel aufzustellen und entwarf die Formel £ 7 =
Durch weitere Rechnungen fand ich, dass einzelne chemisch ver- wandte Mineralien einander fast gleiche resp. sehr nahe stehende Werte für diesen Ausdruck lieferten, oder mit anderen Worten, dass bei ihnen, soweit man nach den bisher für d und » publicierten Daten entnehmen kann, wenigstens nahezu
h - x : F = Const. 1)
Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wıss. II. Classe.
[X
2 III. H. Barvíř:
Betrachtet man eine solche Constante als Tangente eines Winkels c, so bekommt man den Ausdruck
=- = liga 2)
oder eine analytische Gleichung für eiue gerade Linie in einer Ebene mit d und » als rechtwinkeligen Coordinaten, r als Anfangs- punkt an der »- Coordinate. Man kann danu die entsprechende Linie Jeicht graphisch construieren, » bedeutet freilich den Licht- brechungsexponent, d die Dichte der betrachteten Substanzen. Zu einer graphischen Darstellung wählt man am bequemsten ein mit einem Netz gleicher Quadrate bedrucktes Papier, etwa das sogen. Millimeter-Papier, an dessen oberem Rande eine Linie zum Auftragen der Werte von » und z, der bei der linken Hand liegende Rand zum Auftragen von d benützt wird. Beim Abmessen der Längen sowohl für » und d als auch für x wählt man selbstverstándlich gleich grosse Einheiten und den Anfang macht man für alle jene Grössen mit 0 entweder in der oberen linken Ecke des Blattes oder lieber etwas weiter nach rechts, um auch negative Werte von x veranschaulichen zu können. Dann erscheint o als der von der resultierenden Geraden mit der Dichten-Coordinate eingeschlos- sene Winkel.
Zur Bestimmung der Lage einer solchen geraden Linie ist also die Kenntnis der zu einander gehörigen Grössen », d, x undo notwendig. Aus der Formel 2) folgt
x=n—dtg 6 3).
Geben zwei Substanzen, deren Brechungsexponenten N und n, und die Dichten mit D und d bezeichnet werden mögen, gleiche — £ N— r B
resp. Do gehóren sie
n d in eine gerade Reihe. Dann ist tg 6 = —— = ==, und es
Ouotienten für die Ausdrücke
folgt daraus zur Bestimmung der Reihe
Dn — dN I DR 9 N— n
= a
Die Verhältnisse zwischen dem Lichtbrechungsexponent bei einigen Mineralien. 3
Aus der Formel 4) ist ersichtlich, dass x auch negative Werte liefern kann. Bei der analytischen Auffassung der Formel 2) lässt sich leicht auch die Lage des Durchschnittspunktes zweier solchen geraden Reihen (mit x, tgo und x‘, go‘) berechnen, indem für die Dichten-Coordinate dieses Punktes resultiert
X — x 3 u tgo’ — tgo 5)
ferner für seinen Lichtbrechungsexponent
„dg x —1gox _ : Z : ; — y cie = dig6+x=digs"+x 7).
Andere Relationen sind ferner x _ n—digo
x — n—dtgc'! o n—a go n—x'
In den nachfolgenden Zeilen versuche ich Verháltnisse zwi- schen » und d für einige Mineralien anzugeben, soweit es mir möglich war, dieselben aus den bekannten Daten zu berechnen. Die meisten Zahlen für » sind der Publication Tableaux des minéraux des roches par A. Micuez Lévy et A. Lacroix, Paris 1889 entnom- men, und wo die Bestimmung von diesen Autoren selbst ausgeführt wurde, habe ich es mit dem kurzen Zeichen MLLx angemerkt. Weil mehrere Daten für » auch von Des Croizeaux bestimmt wurden, wählte ich auch da eine kurze Bezeichnung des Autors u. zw. Dr. Als Lichtbrechungsexponent meine ich jenen für gelbes Licht u. zwar für isotrope Substanzen ihr eigenes », für optisch einaxige n = = u für optisch zweiaxige n— Ko ur : 7
Schwieriger war es die jedesmal zu dem Brechungsexponenten passende Dichte anzugeben. Da wählte ich entweder die für reinere Substanz geltenden Zahlen, oder jene, welche für die Localität des untersuchten Minerals bekannt sind, oder auch einen Mittelwert aus publicierten Daten, doch musste ich mitunter auch einen brei- teren Raum dort belassen, wo eine bessere Entscheidung mir nicht möglich gewesen. Deswegen unterliess ich auch die Umrechnung von # auf luftleeren Raum, weil dadurch bei der Qualität der für die Dichte anzuwendenden Daten nichts gewonnen sein würde.
1*
4 II. H. Barvíř:
Aber doch war es möglich schon aus einem solchen Material einige Schlüsse zu ziehen, obwohl zugleich die angewandten Formeln schon für kleine Schwankungen der Daten ziemlich empfindlich erscheinen. Die Brechbarkeit des Lichtes wächst jedoch langsamer als die Dichte, solauge ég e< 1, und zwar desto langsamer, je ig o kleiner wird.
I. Garbonate.
Calcit, CaCO,, n = 1'601 Dirscnziner, d = 272,
Aragonit „ 16325 RupBERG 294, Magnesit MgCO, 1650 MauLann ca.305 (30..31), Cerussit PbCO, 1'986 | ScHRAUF ca. 65.
Vergleicht man die genannten Carbonate nach der Formel F, so ergeben sich folgende Quotienten: beim Caleit 0221, Aragonit 0'215, Magnesit 0'216, Cerussit 0'152. Vergleichen wir D — r
d wir, dass die drei zuerst genannten eine gerade Reihe bilden. Für
die Reihe Calcit-Aragonit ist © — 12115, a = 8° y, 7°
a = p würde bei Anwendung der oben angenommenen
Dichten für Calcit 0'143, Aragonit 0'143, Magnosit 0'144, Cerussit PT für Calcit 272, tg G
Aragonit 2:94, Maguesit 3:07, Cerussit 5'42, also für die drei ersten Carbonate richtige Werte, für Cerussit jedoch ein um UL klei- neres d. Cerussit müsste zu seiner wahren Dichte in dieser Reihe den Exponent 2-142 besitzen. Es ist evident, dass die Reihe sich vom Magnesit gegen den Cerussit hin abbiegt, oder eher, wie hier aus weiteren Betrachtungen erfolgt, Cerussit gehört einer anderen nahen, sei es parallelen oder convergenten Reihe an. Für den Fall, dass die letztere mit der Reihe Caleit-Magnesit parallel wäre, würde sie für die hier beim Cerussit angenommenen Daten x — 10552 aufweisen. Die Richtung Calcit-Cerussit selbst würde r = 1'324, o=5" 4% haben. Dass die Carbonate mehrere Reihen bilden,
dieselben Minerale nach der Formel — tg G, so finden
0'119 ergeben, oder als Dichten nach d =
Die Verbältnisse zwischen dem Lichtbrechungsexponent bei einigen Mineralien. 3
verraten auch die Werte für entsprechende wässerige Verbindungen, wie für Trona und Malachit.
Sehr interessant ist die Erscheinung, dass die rhombische Mo- difikation von CaCO, doch in der Reihe rhomboedrischer Carbonate verbleibt. Man könnte demgemäss wohl mit ziemlicher Annäherung, vielleicht sogar recht genau die Lichtbrechungsexponenten für Witherit und Strontianit, beinahe auch jenen für Siderit vermittelst der für die Reihe Calcit-Aragonit-Magnesit geltenden Formel be- rechnen, und es würde sich ergeben:
für Witherit, BaCO,, zu d ca 428 n 182, „ Strontianit, SrCO, 3:70 174, „ Siderit 3:85 17..18(176?).
Eine ähnliche Richtung wie die Reihe der hier genannten Car-
bonate besitzten auch die Reihen der Oxyde RO, und beiderlei sind nicht zu weit von einander entfernt. Falls also die Oxyde in den Carbonaten als solche enthalten sein wůrden — wie sie z. B. durch Glůhen auch unter Luftabschluss erhalten werden, und wenn sie in denselben wenigstens angenähert solche Eigenschaften beibehalten, welche sie im freien krystallisierten Zustande zeigen, dann würde freilich auch CO, als eine recht dichte Substanz erscheinen, wie aus dem Vergleiche erfolgt:
Calcit besitzt ein n, welches jenem des krystallisierten CaO nach meinem Vergleichen ziemlich nahe kommt. Auch die Dichte und das Lichtbrechungsvermögen beim Magnesit und beim Periklas sind von einander nicht allzu entfernt (Periklas d = 367, » = 166), die Härte des Periklases gehört dem 6. Grade, jene des Magne- sits =4..4'/,. Die Härte von PbO =, jene des Cerussits =3..3'5
Ii. Wasserfreie Sulphate.
Anhydrit CaSO, » 1:587 Miiuen da" 297 #—L 0198, Coelestin SrSO, 1624 MLIx 3:96 0:158, Baryt BaSO, 1'640 Heusser 4:49 0'143, Anglesit PbSO, 1'884 Anzeunı (Phenixville) 6°35 (6°2..6°4) 0139,
künstl. K,S0, 8 1494 Dx 2-66 0:186.
6 III. H. Barvit:
Anhydrit, Coelestin und Baryt ergeben eine gerade Reihe, deren x = 1'483, 6 — 2° 0, -= = p beträgt für Anhydrit 0'035, Coelestin 0036, Baryt 0'035. Für die Gerade Baryt- Anglesit würde x — 0'105 und © = 7° 28° sein. Eine mittlere Richtung würde etwa die Linie Coelestin-Anglesit mit x — 1'193 und 0o=6?13' ergeben, von der Anhydrit am meisten abweicht, jedoch K,SO, nahe
zu derselben liegt, HT beträgt für Anhydrit 0133, Coelestin
0109, Baryt 0'100, Anglesit 0'109, K,SO, 0'113. Eher kann man jedoch bei den genannten Sulphaten drei Reihen voraussetzen, obwohl es nach den bisherigen wenigen Daten nicht bestimmt werden kann, ob dieselben zu einander parallel oder irgend couvergent verlaufen:
1. die Reihe Anhydrit-Coelestin-Baryt als Reihe der Sulphate alkalischer Erden,
2. die Reihe der Sulphate der sogen. schweren Metalle, deren z, falls sie zu der vorigen parallel geht, — 1'664,
3. Die Reihe für die Sulphate der Alkalien, deren x unter der Voraussetzung ihres Parallelismus mit der zuerst genannten Reilıe kleiner als 1'483 wäre. Vom Thenardit (Na,SO,) nehme ich nicht an, dass seine Lichtbrechung (nach Dx A, — 1'470) niedriger als jene von K,SO, ist, einesteils wegen seiner grösseren Dichte (2-69), anderen- teils auch deswegen, weil Sexanwonr für die Aphlthalose (K,Na),S.O, n — 1'496 bestimmt hat.
Die mittlere Sulphatenreihe würde eine ähnliche Richtung zeigen wie jene der Oxyde, auch wäre sie von derselben nicht weit entfernt. Falls in den genannten Sulphaten Oxyde als solche enthalten sind und wenigstens jenen ähnliche Eigenschaften, welche sie im freien krystallisierten Zustande zeigen, beibehalten haben, könnte man die Dichte, Brechbarkeit und Härte von SO, einigermassen darnach be- urteilen, dass bei K,SO, sowohl d als auch » (den entsprechenden Werten bei K,O ziemlich nahe steht, und die Härte — 3 erscheint.
III. Wasserhaltige Sulphate.
Epsomit MgSO, + Tag, n — 1450 Torsoe u. Curisriansen, d — 1'685 Melanterit FeSO,+7aq, 8 1:470 Dx 1:89 Goslarit ZnSo, + Tag, 1173 Torsor u. Curistiansen, ca.20
Die Verbältnisse zwischen dem Lichtbrechungsexponent bei einigen Mineralien. 7
Gyps CaSO, + 2aq, 1'525 Lang 2-32 Chalkanthit CuSO, + 5aq, 1'532 PAPE 228 Coquimbit Fe,(SO,), + 9ag, 1549 AnzRunr 1'554 Lixck 21
Im Allgemeinen fallen die eben genannten wa3serhaltigen Sul- phate fast zwischen die Reihe der früher erwähnten wasserfreien und den Punkt des Eises, auch nur wenig entfernt von der Linie Anhydrit- Eis. Gyps liegt ausserhalb der Linie Anhydrit-Baryt, und zwar ein wenig in der Richtung gegen jene Linie entfernt, welche durch den Eispunkt parallel zu jener gezogen würde. Die ersten drei Sulphate, welche je 7 Mol. Wasser enthalten, bilden deutlich eine gerade Reihe mit & — 4911, <= 1'327. Die Linie Epsomit-Gyps würde o = 6°44° haben, Gyps gehört deutlich einer anderen Reihe. Chalkanthit zeigt eine wenig niedrigere Dichte als Gyps, aber ein höheres Brechungs- vermögen, obwohl er 5 Mol. Wasser gegen 2 beim Gyps enthält: da kommt deutlich das verhältnismässig grössere Brechungsvermögen von CuO oder Cu zur Geltung. Coquimbit weist im Vergleich zu Melan- terit eine grössere Dichte und ein grósseres n, einesteils weil er percentuell bedeutend weniger Wasser enthält, ferner auch weil hier
Fe, austatt Fe enthalten ist; demgemäss gehört er auch einer anderen Reihe an.
IV. Nitrate. Chile-Salpeter NaNO, n 1'504 SCHRAUF d 2256 Schröder Kali- „ KNO, 1'449 e 2-086 5 Kůnstliche Nitrate: SrN,O, 1567 Fook 2962 „ BaN,O, 1571 Topsoe 323 : AgNO, 1'756 BREWSTER 4328 à PbN,O, 1782 Torsoe u. CHRISTIANSEN 4509 8
Bei genauerer Vergleichung scheint hervozugehen, dass die ge- nannten Nitrate eigentlich drei nahe an einander gelegene Reihen bilden, nämlich eine der Alkalien-Nitrate mit kleinstem x, eine andere der Nitrate alkalischer Erden mit einem etwas grösserem x, und eine Reihe der Nitrate von schweren Metall-Oxyden, welche wohl ein noch anderes x aufweist, doch kann eine weitere Gliederung aus Mangel an genaueren Daten nicht durchgeführt werden. Die Reihe der Nitrate
8 NI. HM. Barvit :
alkalischer Erden würde nach den oben angenommenen Daten mit den beiden anderen Reihen in je einem Punkte zusammentreffen. Die Reihe KNO,—NaNO, zeigt o = 17956, x = 07741.
Die Linie KNO,—PbN,O, repraesentiert eine mittlere Richtung mit o = 750", x = 1'162, wobei B bei KNO, 0'137, NaNO, 0'152, SrN,O, 0'137, BaN,O, 0'127, AgNO, 0137, PbN,O, 0'137 bo- tragen würde. Auch diese Reihe erscheint, sowohl der Richtung als auch der Lage naclı jener der Oxyde nahe gelegen. Gegenüber den Sulphaten derselben Basen führt sie ein kleineres », kleineres d und auch eine geringere Härte, ihr » und d sind zugleich kleiner als bei den gehörigen Oxyden (Basen) KNO, und NaNO, steben iu Bezug auf ihre Dichte nahe an KCI und NaCl.
V. Chloride.
Sylvin KCI » 1'490 Steran d 1'99
Steinsalz NaCl 1544 Laxcrey 2*14..2°2 Salmiak NH,CI 1'642 Gramichn 153 Kerargyrit AgCl 2061 Wernioke 555
Kalomel HCl, 0217 Sexarmont 6452
Sellait Mg, m 1.382 Senna alın. ann Fluorit CaF, 1'434 Hrawarscn 3°18
Jodyrit Ag) 2182 Wernicke 565 Bromyrit AgBr 2203 5 D9
Die Chloride von K, Ag und Hy bilden eine ziemlich gerade Reihe von mittlerer Richtung, von welcher ähnlich wie bei jener der Nitrate die Na-Verbindung (NaCl) abweicht, Salmiak aber noch mebr entfernt ist. Die Lage von Steinsalz deutet an, dass auch für die Chloride mehr als eine gerade Reihe existiert. Die oberen Beispiele würden eventuell drei Reihen ergeben, von denen wenigstens zwei einander im Sylvin treffen würden: eine Reihe vun Chloriden der sogen. schweren Metalle und eine von Chloriden der Alkali-Metalle. Die Reihe Sylvin-Steinsalz würde unter Annahme der Dichte 2:17 für das letztere o — 16°42’ haben, also eine ähnliche Richtung wie die Reihe des K- und Na-Salpeters, die gleiche Richtung aber mit o = 1756" für d—2'157, wobei dann 770846 resultieren würde.
Die Verhältnisse zwischen dem Lichtbrechungsexponent bei einigen Mineralien. 9
Die Linie Sylvin-Keargyrit würde x = 1'171, o = 991“ ergeben, demgemäss wäre sie jener der Nitrate nahe gelegen, wobei PT für Sylvin oder Kerrargyrit.0'160 beträgt, beim Kalomel für o 0‘154, also für Gelb beinahe 0:16, beim NaCl 0174.. 0170.
Die Fluoridenreihe würde ein wenig kleineres, jene der Jodide oder Bromide ein wenig grösseres x aufweisen. In Bezug auf die eventuelle Fluoridenreihe scheinen die bisherigen Daten beim Sellait für die reine Substanz MaF, kaum genug passend zu sein.
Dass die Chloride, Bromide und Jodide mehrere Reihen — vielleicht einigermassen ähnlicher Art wie die Nitrate — bilden, folgt auch aus den für die Dichte und die Brechungsexponenten ihrer wässerigen Lösungen von A. Bren und P. Kreuers ermittelten Daten, welche in PocGGExvoRFF 3 Annalen publiciert wurden: Bd 101 (1857) pag. 135 —136, 95 (1855) pag. 119—120 u. Tab, III. Fig. 1 mit Correct. Bd. 96 (1855) pag. 62—63, Bd. 99 (1856) pag. 444—445, Bd. 103 pag. 67, besonders aber im Bd. 106 (1859) pag. 589—590, wo d und n der entsprechenden Lösungen zugleich bestimmt wurden. Vergleicht man die genannten Daten, so wird man finden, dass jene wässerigen Lösungen nicht etwa gerade Reihen zwischen den wasser- freien festen Salzen und dem Wasser selbst, sondern eigene Reihen bilden, deren etwaige Fortsetzung die Punkte der festen Salze nicht treffen würde. Die letzteren Reihen könnten freilich auch sonst nicht bis zu den festen Salzen reichen, weil die Sättigung der wässerigen Lösungen einzelner Salze eigene Grenzen aufweist. Sie alle treffen einander in dem Punkte des Wassers und verlaufen von hier aus in vielleicht schwach gekrümmten, etwa parabolischen Richtungen, welche jedoch so wenig von geraden Linien abweichen, dass die Diffe- renzen zwischen «den für gerade Reihen berechneten und den wirklich beobachteten Werten nicht eine volle Einheit der zweiten Decimal- stelle erreichen. So würden aus dreierlei Daten gerade Richtungen resultieren, wenn zu den einzelnen » folgende berechnete d gebören würden:
bei zu berechn. beob. Diff. d. Berech. Cal, n — l'4154 d 14153 d 14125 + 00025
| 1.4845 17615 17570 + 000045 MgCI, 1:39:36 12104 12096 — 00008 ZnUJ, 14037 13122 1:3690 + 00032
CdCI, 1406 14186 U4164 00022
10 II. H. Barvíř:
bei zu berechn. beob. Diff. d. Berech. ZnBr, 14446 1°7264 1:7190 + 0°0074 MgJ, 14594 1.6364 1°6333 + 00031 Znd, 14308 15589 1.5563 + 00026
Über die Lösungen von NaCl, NaBr, KJ und KBr publicierten BEER und KREmERS folgende n, zu welchen ich für d interpolierte Daten nach Pogg. Ann. Bd. 95 Tab. III. Fig. 1 setze, wobei die Dichte des Wassers von 19:59 C als — 1 angenommen wird.
NaCl Lösung 177:100ag d 1'110 n, 13581 354: 1'200 1°3786
NaBr 406: , 1270 1-3792 : 824: |, 1486 14144 KJ 611: , 1368 13900 Be 1227: , 1631 14405 KBr 302: , 1187. 1'3626 | 605: , 1339 18859.
Falls diese Lösungen für je cin Salz mit Wasser gerade Reihen bilden sollten, müsste das letztere folgende Lichtbrechung zeigen: für NaCl n, 1'333, für NaBr 1'335, für KJ 1'334, für KBr 1'334. Die- selben Autoren bekamen unter gleichen Bedingungen wie für die oben genannten Lösungen », des Wassers bei 19:59 C — 1'332.
In den Bereich der Reihen wässeriger Chloriden-Lösungen fällt z. B. auch die Flüssigkeit CC/,, für welche ich (an einem Mercr'schen Präparat) bei 15°C d = 1'600, #2 = 14650 bestimmt habe.
VI. Sulphide.
Sphalerit ZuS, n 2369, Rausay d 406 Greenockit Cds, 2-69 MuzeR 49 Cinnabarit HgS, ca. 2-98, o 2'970 Dx 42
Pyrargyrit Ag,SbS,, n 3016, Fizeau d 585 Proustit Ag,AsS,, 2'989 ; 557.
Bei der geringen Anzahl untersuchter Minerale ist es schwer von geraden Reihen zu sprechen. Die Linien, welche je zwei von den genannten Sulphiden verbinden, zeigen verschiedene Richtungen, €
Die Verhältnisse zwischen dem Lichtbrechungsexponent bei einigen Mineralien. 11
ist nämlich für die Linie Sphalerit-Greenockit o = 1950‘, x = 0'905, für jene Greenockit-Cinnabarit a — 5917, x = 2'233, für jene Spha- lerit Cinnabnrit « — 8%37“, x = 17753. Von den eben genannten Richtungen kommt der Richtung der Reihe der Oxyde zweiwertiger Metalle das o der Reihe Greenockit-Cinnabarit am nächsten, das zugehürige z ist freilich bedeutend grösser. Wenn man co und z zugleich berücksichtigt, sind den für die genannten Oxyde geltenden Daten am nächsten die Daten der Reihe Sphalerit-Cinnabarit, dem- gemäss würde Greenockit, falls die zugehörigen Angaben richtig sind, einer etwas entfernten Reihe angehören, denn in der Sphalerit- Cinnabarit Reihe würde zu seiner Dichte 4:95 n — 250 sein oder zu dem Exponenten 2°69 die Dichte ca. 62 betragen.
Die Reihe Sphalerit-Cinnabarit kann als eine einigermassen mittlere Reihe der festen Sulphide gelten, und sofern man Zn zu schweren Metallen rechnen würde, speciell als mittlere Reihe der Sulphide von schweren Metallen. Denn sie weicht von der Reihe Kalomel-Kerargyrit nur wenig ab, und ihre Gerade würde verlängert eine äbnliche Lage zu der Position von P einnehmen wie die Gerade Kalomel-Kerargyrit zu PCI. Noch ähnlicher verläuft die Richtung AgNO,— PbN,O,. Es ist freilich nicht unmöglich, dass bei der che- mischen Verwandtschaft von Zn und Cd auch Reihen der Richtung Sphalerit-Greenockit da bestehen. Die Richtung Sphalerit-Cinnabarit ist aber ganz besonders dadurch interessant, dass ungefähr in ihre Fortsetzung auch die Lage von (rhombischem) Schwefel fällt (n des rhombischen Schwefels — 2076 nach Sonraur, d 207, es betragen nämlich nach P- die Quotienten für Sphalerit oder Cinna- barit 0-1516, für S 0156.
Im Ganzen ist es wohl nicht unwahrscheinlich, dass auch andere, wenigstens einfache Sulphide von zweiwertigen schweren Metallen entweder in diese Reihe Sphalerit-Cinnabarit fallen, oder von der- selben nicht allzuweit entfernt sein dürften. Für Galenit PbS (d 7:58 für Gal. von Příbram) würde dann » — ca. 29 resultieren, eventuell ein um wenige Einheiten der ersten Decimalstelle verschiedener Wert. Dabei könnte es interessant erscheinen, dass P. Drunr!) nach der an einer polierten Fiäche von Galenit beobachteten Lichtrefflexion n — 2:96 berechnet hat, also einen dem hier berechneten einigermassen nahen Wert, während er für die Refflexion an einer nicht polierten Spalt-
v) Aunalen der Physik und Chemie N. F. Bd. 36, 1889, pag. 552.
12 III. II. Barvir:
fläche desselben Minerals n — 4300 berechnet hat, ähnlich wie Scneaur?) für die Refflexion des Lichtes an einer nicht polierten Spaltfläche von Galenit » — 40638 nach der Brewster’schen Tangenten- formel erhielt. Demgemáss ist es wohl nicht ausgeschlossen, dass auch die Messung der Refflexionsdaten auf polierten Flächen undurch- sichtiger Minerale, also auch der Metalle eine grössere Wichtigkeit für die Beurteilung ihres Lichtbrechungsvermögens besitzt, als man für den ersten Augenblick annehmen möchte. Sonst erhielt z. B. Jamin für den Sphalerit nach der Brewster'schen Taugentenformel n — 2371, also einen Wert, welcher jenem von Ramsay durch di- recte Messung der Ablenkung des gebrochenen Strahles bestimmten Werte sehr nahekommt. Für den Antimonit (Sb,S,) berechnete Drunr 3) aus der Reflexion an der Spaltfäche co P co n = 5-17 für die Richtung cund 4:49 für die Richtung à.
Pyrargyrit und Proustit gehören deutlich anderen Reihen an. Sie haben ein verhältnismässig grösseres n.“) Die beide letzteren Minerale verbindende Linie würde 6 — 5°30° haben, also eine ähnliche Richtung wie die Linie Cd S— Hg S, jedoch mit einem etwas kleineren x (= 2452).
Es scheint, dass wenigstens in einigen Sulphiden der sogen. schweren Metalle sowohl diese Metalle selbst als auch der Schwefel zu einem grossen Teile ihre ursprünglichen Eigenschaften, welche sie im freien Zustande besitzen, beibehalten haben. In der zugehörigen chemischen Verbindung erscheint zwar die Härte öfters einigermassen grösser als der Durchschnitt von der Härte des entsprechenden Metalls und des (rhombischen) Schwefels ergeben würde, aber soweit die Unterschiede nicht auffallend gross sind, kaun man die Ursache z. T. in einer kleinen Verdichtung der Substanz suchen, z. T. auch in einer veränderten Gruppierung der Atome und Molekel, wie jo auch die Legierungen der Metalle in den meisten Fällen eine Jlätte zeigen, die jene der legierten Metalle übertrifft. Andererseits kann aber bei den Sulphiden auch eine geringere Härte auftreten, wie beim Argentit und Antimonit.
Im Gulenit beträgt das Molecularvolum 31:86, während die Summe der Volume für Pb-+S33'70 ausmacht, es entsteht also
2) Sitzber. d. kais. Akad. der Wissensch. Wien 1865, Bd. 52, Abh. pag. 30.
S) Annalen der Physik u. 8. Bd. 34, 1888, pag. 489—531.
‘ Der Arsendampf besitzt nach Lr Roux eine grössere Lichtbrechung als der Ouecksilberdampf (Annales de Chimie et de Physique. III. Ser. T. 61, Paris 1861, pag. 417, 418.).
Die Verhältnisse zwischen dem Lichtbrechungsexponent bei einigen Mineralien. 13
durch die chemische Verbindung von Pb und S eine nur geringe Verdichtung. Das Volum von Pb (18-21) ist einigermassen grösser als jenes von S (15'49), die Farbe des Galenits erinnert bedeutend an jene des Bleies und der Glanz ist metallisch. Die Härte (2'/2..2"/4) ist etwas grösser als die Härte des Metalls (Pb= 1',), jedoch steht sie nahe der Härte des Schwefels (2..2'.). Nach J. L. C. Scurorver van DER Koık ’) gibt Blei mit Schwefel auf einem Biscuittäfelchen verrieben die Farbe des Galenits.
In dem Argentit (Ag,S) beträgt das Molecularvolum 33°96 während die Summe der Volume für 2Ag-+-S 3591, also wenig mebr ausmacht. Auch hier ist das Silber-Volum (20:42) etwas grösser als das Volum des Schwefels, die Farbe des Minerals erinnert nicht wenig an die Farbe des schwarzen Silberpulvers, der Glanz ist wie- derum metallisch. Die Härte (2..2'/.) ist etwas geringer als jene des Metalls (Ag—2":..3), jedoch wiederum analog der Härte des rhombischen Schwefels.
Im Sphalerit wird das Volum des Zinks (9:19) von jenem des Schwefels an Giósse übertroffen, die Farbe des Minerals ia reinem Zustande ist gelblich, der Strich gelb, der Glauz Diamant- und Fettglanz, machte Blende phosphoresciert beim Kratzen. Das Molec. Vol. ist = 2400, folglich wenig kleiner als sie Sumine der Volume, für Zn + S—2468 Härte 35..4 übertrifft jene des Zinks (2, etwas auch jene des Schwefels.
Im Cinnabarit ist das Mol. Vol. (28:72) entweder gleich der Summe der Volume für Hg (im festen Zustande 13:19, im flüssigen 1474) und 5 (15°49) = 28:68 resp. 30:23, oder es findet eine geringe Verdichtung statt. Auch hier ist das Volum des S grösser als jenes vom Metall, obwohl nur mit einer kleinen Differenz, und der Glanz ist kein Metallglanz. Die Farbe erinnert an die Farben ven IIgO, Hg J,, sie kann jedoch (in einem künstlichen Niederschlag) auch schwarz sein. Die Härte ist wieder gleich jener des rhombischen Schwefels.
Im Greenockit sind die Verhältnisse der Volumina analog jeuen im Cinnabarit, der Glanz ist wiederum nicht metallisch, die Farbe gelb, der Strich gelb. Die Härte (3..3'/2), um etwas grösser als beim Schwefel oder beim Cadmium (2%).
Im Pyrit trifft man eine starke Verdichtung an. Das Molecular- volum des Pyrits (2402) ist bedeutend kleiner als die Summe der
*) Ceutralblatt für Mineralogie, Geol. und Palaeont., 1901. pag. 77.
14 HI. H. Barvif:
Volumina von Fe (711) und 2S (30-98), und auch die Härte ist auffallend grösser als die durchschnittliche, ja sie übertrifft jene des Eisens. Das Volum des Schwefels ist hier viel grösser als jenes des Fe, und demgemäss ist auch die Farbe gelb. Pyrit, d. i. der in demselben enthaltene Schwefel brennt leicht und beim Schlagen riecht er nach SO,. Nach Scnnoener (1. c.) entsteht auch die Farbe des ausgeriebenen Pyritstrichs, wenn man über den Strich des Eisens Schwefel verreibt.
Die Verbindung FeS, in welcher der Schwefel weniger über- wiegt, bat eine bronzeartige Farbe. Ähnlich ist auch der Pyrrhotin (z. B. Fe, S,) bronzegelb, und zeigt bei einer bedeutend geringeren Verdichtung auch eine geringere Härte (4°). — Eine dem Pyrit chemisch analoge Verbindung ist bekanntlich Markasit, welcher eine ähnliche Farbe und Härte zeigt, seine Dichte aber ist etwas niedriger als jene des Pyrits, es findet also gegenüber dem Pyrit einigermassen eine Verdüunung der Substanz statt, also irgend grössere Porositát, und in der Tat verwittert Markasit leichter als der Pyrit.
In dem Chalkopyrit (Cu Fe.) überwiegt ebenfalls das Volum des Schwefels über die Summe der Volume von Fe — Cu (14305), die Farbe ist wiederum gelb. Molec. Vol. 43:74, Summe der partiellen Volume 45'285. Härte = 4.
In dem Antimonit ist eine Verdichtung ersichtlich, denn das Molec. Volum beträgt 73:56 gegenüber der Summe der Volume von 25b -+- 35 (82-29). Verhältnismässig ist jedoch diese Verdichtung nicht allzu stark, und die Härte bleibt fast jener des Schwefels gleich (2), während jene des Antimons =3..5": Wenn man nach Scnrorpen (l. c. pag. 76.) den Strich des Antimons mit Schwefel verreibt, so tritt eine Farbe auf, welche der des Antimonits sehr ähnlich ist.
Soweit nun bei der Verbindung eines Metalls mit dem Schwefel keine grosse Veränderung der Volume stattfinden würde, sollte man den Lichtbrechuogsexponenten der Sulphide, wenn nicht genau, so doch mit einer ziemlichen Annäherung aus den Grav- srox’schen Reiractionsaequivalenten®), welche er für die gehörigen Metalle und für den Schwefel angibt, berechnen. Dadurch erhalte ich folgende Daten für », welche ich zugleich teils mit den wirklich beobachteten, teils mit den von mir nach den Bedingungen der Sulphiden-Reihe berechneten Zahlen vergleiche:
6) Philosophical Magazine, London, 4. Serie, Vol. 39, 1870 pag. 232.
Die Verhältnisse zwischen dem Lichtbrechungsexponent bei einigen Mineralien. 15
fürCdS . . n nach GLapsro NE ber. 2'01, beob. 2-69
ZnS .. i 209 5 2'369
HgS . . 5 ? 2:26 : 2-98
CuFeS,. 2-27, Banvíň ber. ca. 24 (2:39)
PbS .. : 228 „ » n 29(289) AgS.. : 239 , » n 28..2:9 (2:85) (Fes, M ? 2-83)
(Sh,S, . n ? 232).
Es ergibt sich für CdS, ZnS und HgS ein nicht geringer Unterschied zwischen den nach GLApsToNE gerechneten und den wirklich beobach- teten Daten, die letzteren sind jedoch immer grösser als die ersteren. Ein ähnliches Verhältnis erscheint zwischen jenen und den von mir für die drei weiteren Sulphide nach den Bedingungen der Sulphiden- Reihe berechneten Zahlen, welche Tatsache wohl auch wenigstens für eine annähernde Richtigkeit meiner Resultate sprechen dürfte.
Wenn ferner wenigstens die genannten Metalle Pb, Ag, Zn, Hg, Cd, Fe und Cu in ihren einfachen Sulphiden — wie auch der Schwefel — ziemlich angenähert ihre Dichte und wohl auch ibre übrige Beschaffenheit beibehalten, und wenn in die mittlere Reihe derselben fast auch der (rhombische) Schwefel fällt, wenn nun diese Reihe eine ähnliche Richtung wie die mittleren Reihen der Sulphate, Carbo- nate und anderer Verbindungen aufweist, so drückt etwa diese Reihe die gesetzmässige Beziehung zwischen » und d nicht nur für jene Sulphide, sondern wenigstens mit einer beachtenswerten Annäherung auch für die genannten Metalle allein, und man wird sich von der Wahrheit kaum allzuweit entfernen, wenn man die Grösse der Licht- brechung in jenen Metallen selbst nach den Bedingungen der geraden Richtung Sphalerit-Cinnabarit (-Schwefel) berechnet. Die Reihe Schwefel- Sphalerit enthält a — 8°23°. Der rhombische Schwefel selbst hat für n und d beinahe gleiche Zahlen (2076, 2:07). Durch Rechnung erhalte ich durch Vergleichen mit Schwefel nach der Formel
N—n=(D—d)igo für Zn bei d— 705...n— 2809, also wenigstens circa 3
Fe 1:88 29531 3 Cu 8-84 3073 3 Ag 105 3317 3... 8": Pb 11:36 3.444 3..4 Hg flůssig 13-59 3712 4
„ fest 15:19 4008 4.
16 IN. H. Barvíř:
Und sollte man nach denselben Bedingungen auch für einige andere Metalle die Rechnung versuchen, so erfolgt
für Sr . bei der d 2:54 n circa 2‘1(4) also wenigst. ca 2 Ca. 158 2-00) 2 Mg. 1'743 2:0(3) 2.
Dementgegen besitzen wir über die Grösse der Lichtbrechung der Metalle zumeist sehr abweichende Angaben. Es sollen hier die Grössen der Lichtbrechungsexponenten für einige Metalle wiederge- geben werden und zwar:
I. nach A. Kuxvr, welche durch Messung der Ablenkungswinkel der Lichtstrahlen mit Hilfe von elektrolytisch auf platiniertem Glas niedergeschlagenen dünnen Metallprismen für weisses Licht erhalten wurden. Ann. der Physik und Chemie, N. I. Bd. 34, 1888, pag. 411, 478.
II. nach W. Vorer, nach den bei der Beobachtung der Lichtref- flexion an den Metallen angenähert geschätzten Lichtbrechungsex- ponenten. Ibidem Bd. 23, 1884, pag. 142.
III. von P. Drevs nach den Daten der Mectallrefflexion ge rechnete Exponenten. Ibidem Bd. 39, pag. 537.
IV. Sauve Haucuroxs Coefficiente der Lichtbrechung = Tau- genten des Hauptincidenzwinkels. Philosophical Transactions, London, Vol. 153, 1864, pag. 123.
V. nach A. Soneaur analoge Lichtbrechungsindices = Tangenten des Incidenzwinkels nach Bnewsren (Sitzungsher. der kais. Akad. Wien, LIL Bd., 1865, Abh. pag. 21.).
VI. die Lichtbrechungsexponenten, welche ich selbst aus den J. H. GLavstoxr’s Daten für die specifische Lichtbrechungsenergie der Elemente und zwar nach der Formel » = Spec. refr. Energie .d + 1 berechnet habe. (irapsroxe erhielt seine Daten hauptsächlich durch Messung der Lichtbrechung für verschiedene Solutionen ent- sprechender Metall-Salze.
VI. Schliesslich sollen zum Vergleich die von mir nach den Bedingungen der Reihe Schwefel-Sphalerit gerechneten Zahlen, nur auf ganze Einheiten abgekürzt wiederholt werden
Die Verháltnisse zwischen dem Lichtbrechungexponent bei einigen Mineralien. 17
| He | — | 1657 | 173 |63616 | 4664 |?2:37 | 4 Pb | — | 22 201 |26913| — | 236 |3. Ag [0-27 |0-37..0:405)| o181 |4:8047 | 3376 | 252 13.34 Cu lo65| 042% | osaı | 30662 | 2932 | 262 | 3
Fe | 1-78 |2-25..2.35 "]2-26..2-41| 43039 | 3.866 | 263 | 3
Zn | — 1:35 212 144723 | 3254 | 210 | 3
CE = 1:13 en — | 204 | —
Ca | — = z = — Ira | 2 Sr | — — — — == 1:39 2
Mg | — = 037 = — | 151 | 2
Na | — — — == 1:20 ze
K. == = = = 118 | —
Au |0-58 . 0366. |38094 | — |»336 I Pt | 1-64 | 2-05 142030 | — 3:84 če
: 1:58
si | — | 3736 .- = | a
Sn | — 115 148 |3-7627 | — |?219 | —
AI | — 1-85 14 |43721| — | 180 | —
Sb | — = 3.04 — |37539 [2235 | —
Die Differenzen in den hier zusammengestellten Zahlen sind im Ganzen gross. An auffallendsten erscheint "< 1 in den ersten drei Columnen für Ag, Cu, Au, Mg, welche Werte jedoch beim Vergleichen der Brechbarkeit der entsprechenden Verbindungen sich als sehr unwahrscheinlich herausstellen, “) und es besteht wohl irgend ein gemeinsamer Grund, warum so kleine Resultate erhalten wurden —
7) 1:7 nach Cauour f. d. Reffl. Pogg. Ann. 74, pag. 6143.
S) Beer nach der Caucuv'schen Formel ber. 0-25, ibid., 92, 1854, pag. 417. |
9) nach Beer no < 1.
10) nach BEER no 2°54, nv 1'47.
1) nach MiLLER mittelst Refflex. (Brewstar’s Tg.-Formel).
12) Vergleicht man die Verhältnisse zwischen d und » für den dampfförmigen Phosphor nach Le Roux (Annales de Chimie T. 61, 1861, p. 416, 418) u. f. den flüssigen sowie für den festen Phospor nach Grapsroxg, und dürfte man nach demselben Verháltoisse einigermassen auch auf » von Hg schliessen, so würde n für Hg = 3047 resp. etwa 3 resultieren.
Sitzb. d. kön. böhm. Ges, d. Wiss. II. Classe, 2
18 III. H. Barvíř:
umsomehr, da bei IV. und V. verháltnismássig recht hohe Zahlen stehen. Dementgegen findet man freilich dass, z. B. A. Kusoprt durch Glůhen seiner Prismen Oxyde erhielt, fůr welche die von ihm be- stimmten Brechungsexponenten den wahren ziemlich näher stehen dürften (z. B. für Fe,O, 2-12, MLLx Tab. 1'9).
Die von mir berechneten Zahlen stehen für Hg, Ag, Cu und Zn den SonRaur'schen Daten am nächsten, für Fe eher der nach Gran- STONE gerechneten Zahl. Sonst wäre für meine Daten als ein weiterer Beleg ihrer wenn auch annähernden Wahrscheinlichkeit noch hervor- zuheben, dass sie eine Reihe bilden, welche von jener der zugehörigen . Metalloxyde der Richtung nach nur wenig abweicht.
VII. Oxyde. Quarz SiO, » 1'547 Runsera d 2655, Tridymit „ 1'476 MarrarD 2:30(2'28..2°33) Kassiterit SnO, 2'029 GRUBENMANN 69 Rutil TiO, 2712 Binwarn (2'759 MALLARD) 42 Anatas „ 2524 Mannann (2'487 Schraur) 38..395 Brookit „ 2637 WEryscHENk Tab. 408(39..41)
Periklas MgO 1:66 ML Lx Tab., 1:736 Weısscnenk Tab. 3:674 (.. 3:15) künstl. CaO mikrosk. 1:59.. 1:60 Banviň abgeschätzt, d 3:18 Fıruor, 3 251 BROGELMANN.
Korund ALO, 1'765 Dr | 3-95 Haematit Fe,0, 190 MLLx Tab. ca. 52 Senarmontit Sb,O, 2087 Dr (regul.) 52..53 Cuprit Cu,O 2705 WERNIcKE ca. 60
Eis H,O 13104 Meyer 0917
Wasser „133345 bei 15° C 0:999 b. 15°C.
Die Quarz mit Kassiterit verbindende Gerade würde 6 — 6° 29°, x = 12455 ergeben und würde fast den Periklas treffen. Die Ver- binduogslinie MgO-CaO würde nach den hier angenommenen Daten G— 894, © — 1'139 zeigen, jene der Reihe Korund-Haematit c — 6° 10‘, x — 13384. Mit Rücksicht darauf, dass n für Haematit bloss auf 2 Decimalstellen angegeben ist, und dass die Daten für MgO und CaO bisjetzt nicht genauer bekannt sind, kann man wohl vorläufig alle drei Reihen für einander parallel hetrachten und ihr © nach der ersten Reihe — 6° 29’ annehmen. Dadurch würde man sich von
Die Verhältnisse zwischen dem Lichtbrechungsexponent bei einigen Mineralien. 19
den tatsáchlichen Verháltnissen kaum allzuweit entfernen. Weil aber bei der Berechnung der Alkalimetalloxyde nach den Bedingungen der Ouarz-Kassiterit-Reihe für Na,O ein höherer Brechungsexponent erfolgen würde als für SiO,, was den tatsächlichen Verhältnissen wenigstens für Silicate kaum entsprechen dürfte, könnte man sich per analogiam noch eine parallele Reihe der Alkalimetalloxyde durch der Punkt des Eises gelegt denken, und naturgemäss auch zwischen die Reihe der Oxyde der Erdalkalimetalle und jene der Sesquioxyde Korund-Haematit noch eine parallel verlaufende Reihe der schweren
Metall-Oxyde RO einsetzen, welche Reihen ebenfalls zur Berechnung der Lichtbrechungsexponenten entsprechender Oxyde mit einer we- nigstens vorläufig brauchbaren Annäherung dienen könnten. Man könnte dann also folgende miteinander parallelle Reihen mit © — 6929“ in successiver Reihenfolge annehmen:
1. die Reihe des Eises und Alkalimetalloxyde R,O, x = 1'206, IV 2. die Reihe der Oxyde Quarz-Kassiterit (RO,), x = 12455,
3. die mit der vorigen fast zusammenfallende Reihe der Erd- alkalimetalloxyde, |
Il 4. die Reihe der sogen. schweren Metall-Oxyde RO mit x etwa 1'292,
5. die Reihe der Sesquioxyde Korund-Haematit deren x — etwa 1'338 für © — 6° 10°. |
| Der reguläre Senarmontit entzieht sich etwas der Reihe Ko- rund-Haematit und gehört vielleicht einer anderen Reihe mit einem etwas grösseren x, welche Erscheinung auch dem Verhalten des Pyrargyrits gegenüber den reinen Sulphiden analog sein würde. In der Reihe Korund-Haematit würde ihm » = ca 1'94 zukommen. Ein bedeutend grösseres Brechungsvermögen zeigt Cuprit, doch kann man für dieses Mineral wenigstens soviel erwarten, dass es als Oxydul des Doppelatoms eines schweren Metalls einer Reihe mit hoch grösserem x angehören dürfte.
Berechnet man nunmehr nach den Bedingungen der oben ge- nanuten fünf Reihen die Lichtbrechungsexponenten einiger Oxyde, 80 erhält, man
(Reihe 1.) für K,O hei d = 2.56 n 1'497, also eirca 150, Na,0 2805 1524 152.
20 Ill. H. Barvíř:
(Reihe 3.) Fůr die Bedingungen der Reihe 2. wůrde erfolgen
MgO bei d = 3674 n = 1662
CaO 3'25 BROGELMANN 1'614, also wenigstens ca 16, BaO 672 ; 1'895 19, SrO 475 - 1'785 18, BeO 3-03, Mittel, 1°589 16.
(Reihe 4.)
CdO 695 ,„ kiinstl. 2081 21, ZnO 5'684 Zinkit, 5-78 Brüglm. künstl., 1:937..1:948, 19, MnO 5:09 RAMMELSBERG 1:810 19, CuO ca 63, Mittel, 2007 20, NiO 6:66 RAMMELSBERG 2048 20, PbO 9:36 FrLuor 2-354 24, HgO 11°14 Joure und Pcayrame 2°556 2-6.
Sollte Tridymit in der Reihe Quarz-Kassiterit sich befinden, so müsste seinem d = 230 n = 1506 zukommen; nach den oben angenommenen Daten würde die Linie Quarz-Tridymit o — 11° 19‘, x — 1'016 haben.
Die Strecke Eis-Wasser weist o — 15938“, r — 1054 auf, im letzteren Falle wenig mehr als die Linie Quarz-Tridymit.
Schwieriger fällt es mit den bisherigen Daten die Beziehungen zwischen den Modificationen des TiO, festzustellen. Auf mich machen diese Daten einen Eindruck, wie wenn Brookit und Anatas in eine gerade Reihe mit Quarz und Rutil fallen würden. Diese Reihe würde G — 37°1‘ haben, ihr x wäre negativ und = — 0'456. Falls Brookit und Anatas dieser Reihe wirklich zukommen sollten, so würde beim ersteren zu » 2°637 die Dichte 4:12, bei dem anderen zu n 2524 die Dichte 3°95, resp. zu n 2'487 die Dichte 3°90 gehören, sicherlich mögliche oder wenigstens den wahren nahestehende Werte. Die Lage von ZrO, könnte man nach der Position des Zirkon vielleicht zwi- schen Kassiterit und Rutil, oder wenigstens nahe von dieser Geraden suchen. In der Kassiterit-Rutil Reihe würde zu der Dichte des kry- stallisierten ZrO, (nach NonoENsSkroLD —) 571 ein n — ca.23 (2:32 .. 2-35) gehören.
Während ich bei einigen Sulphiden annahm, dass in denselben die Metalle mit ihren gewöhnlichen, oder doch den gewöhnlichen
Die Verhältnisse zwischen dem Lichtbrechungsexponent bei einigen Mineralien. 21
ziemlich naben Eingenschaften vorhanden sind, so will ich dagegen für einige Metalloxyde anmerken, dass die in diesen enthaltenen Metalle ganz andere Eigenschaften zu besitzen scheinen, als welche sie im freien Zustande aufweisen. Z. B. das im Quarz enthaltene Si ist bekannt als grafitartiges von d = 20, welches leicht abreibbar ist wie der Graphit, und als festes metallisches Si von stahlgrauer Farbe, d — 22.. 25, Härte etwa 7. Grades. Da auch der Quarz selbst die Härte 7. Grades und d = 2655 besitz, so müsste O in diesem Mineral, wenn auch das Si der zweiten hier genaunten Mo- dification vorhanden wäre, sehr stark condensiert sein und eine auffallend grosse Härte besitzen. Offenbar ist es wahrscheinlicher dass hier noch eine dichtere und bärtere Modification des Si ent- halten ist, einigermassen ähnlich jener, welche man als Diamant (Härte 10, Dichte 35) für C (Graphit etc.) kennt, zumal noch SiO, farblos durchsichtig erscheint. Ähnlich zeigt der Korund eine Dichte — 3°95, Härte 9. Grades, während das gemeine Metall Alu- minium d —.ca . 26 und eine Härte von kaum 3. Grade aufweist. Dazu sind die höheren Stufen der Mous’schen Härtescala, wie be- kannt, bedeutend härter als ihre zugehörige Ordnungszahl anzugeben würde. Reiner Korund ist ebenfafls ‚farblos durchsichtig, Auch das Magnesiummetall erreicht an Härte kaum den 3. Grad, während Periklas die Härte 6. Grades besitzt, die Härte von Zinn beträgt circa 1?/,, jene von Kassiterit 6 bis 7 u. 8. w.
Betreffs der Lichtbrechungsexponenten einiger Oxyde soll hier zum Vergleich ein kleines Verzeichnis gegeben werden, welches für dieselben folgende Angaben zusammengestellt enthält:
1. die Dichte d,
2. ihre specifische Refractions-Energie, wie ich dieselbe aus den für einzelne Elemente von Grapsrone angegebenen Refractions- Aequivalenten (Philos. Magaz. 1870, 39, pag. 232) berechnet habe,
3. specifische Refractionsenergie derselben nach MartArn,’”)
4. die zu der specifischen Refractions-Energie gehörigen Licht- brechungsexponenten, von mir nach der bei GLanstoxe angewandten Form — 7 =
5. das an krystallisierten Oxyden wirklich beobachtete, oder”) von mir nach den Bedingungen der Oxyden-Reihen berechnete n.
nn.
berechnet,
13) Enurst Marzaeo: Traité de Cristallographie géométrique et physique, T. I. Paris 1884, pag. 490.
22 (II H. Barvíř: a RC reger res ee pn a — ne nnd 1 | 2 8 4 | 5 pin D Se D on- | 0333 aus | zu 2:1280 Eis 1'310 Du Wasser zu 3: 1'305 |Wasser 1333 .17°C. 2:56 | K,0 10203 0'203 1520 * 1-50 2:805 |Na,0 0201 0'201 1'504 +192 3251 | CaO (0238 0232 zu 2: 1'774 159... 1:60 0177 aus | zu 2:1'899 Periklas i je | Le Olivin zu 3: 1'650 | 1:66 (.. 1'736) | 5722 | BaO ‚0'122 0122 1:698 * 19 475 | SrO |0:159 0-159 1'755 18 P | | zu 2:1915 a 5'684 | ZnO 0161 0154 zu 3: 1875 19 D09 |MnO 0213 — 2 084 *19 ? FeO 10'207 0'186 annähernd wie Mnů dto ca.6:3 | CuO (0183 — 2150 * 20 9:36 | PbO (0.124 — 2161 *24 11-136 | HgO |? 0'107 — ? 2192 +26 5 98 vd 0'182 = 2:088 Cuprit 2705 x č 0-191 aus | zu2:1955| , 2. +)! CPE IX 395 Al0, 02195 éd au 3: 17545 Korund 1'765 | 7 a en zu 2:2591 K u 2 |Fe.O,0'306 0'186 zu 3: 1967 Haematit 1:90 0206 aus | zu 2: 1555 | .)- 4 de À a Q 4 "« | 2655 | S10, 1020 Dos zu 3: 1547 Quarz 1'547 | 69 |SnO, |? 0106 — ? 2146 Kassiterit 2:02) |
Die Verhältnisse zwischen dem Lichtbrechungsexponent bei einigen Mineralien. 23
Aus diesem Verzeichnis resultiert, dass die von mir nach den Bedingungen der Oxyden-Reihen berechneten Werte für K,O, Na,O, SrO und ZuO einigermassen jenen nahe stehen, welche ich aus den Grapston’schen Daten über die Refractions-Aequivalente der Ele- mente erhalten habe. Eine grössere Entfernung erscheint für CaO und für die Oxyde der sogen. schweren Metalle.
Als Zusatz zu den Oxyden mögen hier einige Spinelle und Hydroxyde eine Erwähnung finden.
Spinell MgALO, n 17155 Dx d 35 .36 Hercynit | FeAl O, 1749 MLLx Tab. 39
Gahnit ZnAl,O, 1:765 MLLx Tab. 40 .. 46 Brucit MgO.H,O | 1570 Bauer 239
Diaspor AI,O,.H.O 1725 MLLx (Schemnitz) 3:32 (.. 345) Hydrargillit Al,O,.3H,O 1'542 Broccer 2:42
Goethit Fe,O,.H,0 1:80 MLLx Tab. 4.0 .. 44
Opal SiO, + ca.3°/, H,0, nca.1°456 Dx(Hyalit) d ca2°15.
Die genannten Spinelle fallen deutlich zwischen die Reihe ihrer
u, RO— Oxyde und die Korund-Haematit Reihe, zwar näher an die letztere, aber durch jene Tatsache selbst wird unsere Annahme über
1. die angenäherte Lage der RO —Oxyde doch uicht unwesentlich unter- stützt.
Goethit und Diaspor fallen in ähnlicher Weise fast in die Linie Korund-Haematit. Für den Fall e — 6929“ müsste ihr Dichtenunter- schied 0:67 betragen. Auch Brucit kommt sehr nahe an dieselbe Reihe, während der wasserreichere Hydrargillit sich mehr gegen die durch den Punkt des Eises führende Linie entfernt. Anschaulicher zeigen die Lage der genannten Hydroxyde die Zahlen für n, welche einem jeden zu seinem d oder umgekehrt in der Reihe Korund-Haematit angehören würden. Beim Diaspor würde dort für n= 11725 d — 341 resultieren, beim Goetbit für # — 1:80 d— 407, beim Brucit für d=239 n = 10610, beim Hydrargillit für d = 2:42 n = 1'613.
Opal fällt wahrscheinlich zwischen jene oben erwähnten zwei nahe aneinander liegenden parallelen Reihen mit o — 6*29“, ven denen eine auf Quarz, die andere auf Eis gehen würde, und zwar fast schon in die letztere, in welcher zu n — 1456 d = 220 gehören würde.
24 III. H. Barvíř:
VIII. Silicate.
a) Andalusit AL,Si0,, n 1638 Dx (Brasil) d 318, 750201 Sillimanit , 1667 MLLx (Morlaix) 3:24, 0207 Disthen 1720 „ (St. Gotthard) 366, 0197.
Andalusit und Disthen fallen (fast) genau in jene Gerade, welche Korund mit Quarz, also Al,O, mit SiO, verbindet, und o — 9933, x — 1100 aufweist. Für die oben angenommenen Daten ergibt Br für Quarz 0'168, Disthen 0'169, Andalusit 0:169, Korund 0'168, nur für den Sillimanit erhält man eine abweichende Zahl, 0:176, welche Erscheinung wohl auf eine hier zu klein angenommene Dichte hinweisen würde, was allerdings für Sillimanit seiner Beschaffenheit nach wohl mehr als wahrscheinlich ist, und ich möchte annehmen, dass auch er in die Reihe Quarz-Korund angehört.'*) Wenn alle drei oben genannten Minerale Glieder der letzteren Reihe wären, 80 würde ihr # als d erfordern: für Disthen 3°68, für Andalusit 3-20, für Silli- manit 339, welche Zahlen den wirklichen Werten wenigstens sehr nahe stehen (die Molecularvolume würden dann betragen für Disthen 4418, Sillimanit 47-96, für Andalusit 50'81, während die Summe der M. V. für Quarz + Korund = 48°62).
Nicht allzuweit entfernt sich von der Reihe Quarz-Korund auch der mitunter zugleich mit Disthen auftretende Staurolith, HFeAl,Si,O ,, » 1'741 MLLx St. Gotthard, d 371, denn sein » würde in jener Reihe d = 382 bedingen.
b) Orthoklas K,Al,Si,O,, _ n1:523 Dx (St. Gotthard, 42:57 (Adular). Albit Na,Al,Si,O,, n 1'535 MLLx Narestö,
d 2624 TscHERMAKk.
4) In ähnlicher Weise fällt die Flüssigkeit CS, in die Nähe der C (An- thracit—S Reihe, vielleicht in die letztere selbst, wenn man für C als Anthracit nach Jamix (n.d. Refflexion, vergl. Scunaur: Physik. Studien, Wien 1867, pag. 70) n 1'720 annehmen könnte und d— circa 1-4 setzte. In dieser Reihe würde zu d — 12685 n — circa 1:66 gehören, und nach Granstons (Philos. Transact. Vol. 163, 1864, pag. 824) besitzt CS, bei 20°C d 1'2685, np 16299, nz 1'7008.
Die Verbältnisse zwischen dem Lichtbrechungsexponent bei einigen Mineralien. 25
Oligoklas Ab,An, n 1'543 M. Lévr Baskerville, d 2:65. Labrador Ab, An, n 1558 MLLx Labrador, d 2693 Becxe ber. für Ab,An.. Anorthit CaAl,Si,O, n 1'582 (VıoLa, BEckE, KLEIN) Vesuv,
d 2'758 TscHERMAK. Hyalophan (K,Ba)Al,Si,O,, n 1'539 Rainer, d 2'805. Elaeolith Na,ALSi0, n 1'545 Penrieun (Arkansas), d 265. R n 1'540 Wourr, 1541 Wapswonru, Vesuv, d 256.. 204. Leucit K,ALSi,0,, n 1'508 Dx, d 2466 Barvik, Mt. Somma. Hauyn Ca,Al,Si,O,, + 2CaS0, » 1503 Wernscnenx, Tab., d 247. Nosean Na,Al,Si,O,, + 2Na,50, n 1'496 d 24. Sodalith Na,Al,Si,O., + 2NaCl » 1'483 Feussren, d 23. Melilith | Na,(CaMg),, (AlFe) SiS, » 1631 Hennıcer, 429..31.
Nephelin
LA
Die Reihe der Feldspathe ist nicht einfach. Eine eigene Richtung zeigt jene der Alkali-Feldspathe mit a = 12°31’, x = 0952. Eine wohl ähnliche Richtung würde die Gerade zeigen, welche den Anorthit mit dem eventuellen reinen Baryumfeldspath verbinden würde, nur dass ihr r entsprechend grösser wäre. Rücksichtlich dieser beiden Reihen würde die Reihe Albit-Anorthit in querer Richtung verlaufen, ihr
a — 19920% © — 06146, wobei as für Albit und Anorthit
03508, f. Oligoklas und Labrador 0-3593 ergibt. Melilith würde in diese Reihe bei einer Dichte 2-90 für das oben angegebende » fallen. Beachtenswert ist wohl die Erscheinung, dass mit fast gleicher Dichte auch ein sehr naher Wert für den Brechungsexponent beim Elaeolith, Quarz und Oligoklas, ferner beim Hauyn und Leueit verbunden ist. Soweit der Nephelin in die Reihe Quarz-Albit gehören würde, sollte mit » = 1540 d = 264 verbunden sein. Orthoklas fälit fast in jene
26 It. H. Barvíř:
Gerade, welche Leucit mit Quarz verbiuden würde. Leucit, Nosean und Sodalith fallen fast in die Fortsetzung der Rejhe Orthoklas-Albit, in welcher zun =1483 d = 239, zu n = 1:496 d = 245, zu n = 1503 d=248, zun=1508 d=2505, zu n — 1547 d = 268 gehören würde.
c) Enstatit MgSiO, » 1'660 Marzano (Mähren), d 310. Hypersthen MgFeSi0, n 1.700 MLLx (Labrador), d 339. Diopsid (FeMgCa)SiO, n 1'685 Dx, d33 (32..34). Rhodonit MnSiO, n 1:73 MLLx (Longban), d 36 (3 4?). Wollastonit CaSiO, n 1.630. BELLE Draw,
1'628 MaLtann Pargas, d28..29.
Diallag (Diopsid + etwas Al,O,) n 1'688 MLLx, d 38 (32..3'35).
Augit (dto 1- etwas Fe,O,) 41721 MLLx, A n 3:3..34 (..35). Aegiriu Na,Fe,Si,0,, n 1'792 Weınscuenk Tab., d35..36.
Die Al,O,-freien Pyroxene bilden eine ziemlich gerade Reihe, welche zwischen die Reihe Korund-Haematit und die Reihe SiO,-MgO zu liegen kommt, jedoch näher zu der ersteren, also einigermassen analog wie z. B. bei den Spinellen der Fall ist, wahrscheinlich wegen der kleinen Verdichtung, welche bei ihrer chemischen Bildung statt- findet. Sollte die Linie Enstatit- Wollastonit zu jener der Oxyde pa- rallel sein, so müsste unter Voraussetzung der oben für Enstatit an- genommenen Daten beim Wollastonit für » — 1'629 als Dichte d = 2:83 auftreten.
Die Reihe Enstatit-Hypersthen-Rhodonit muss jedoch ein grósseres o und ein kleineres z aufweisen, da in derselben anstatt MgO die schweren Metalloxyde aus der etwas weiter entfernten Reihe vorkommen, u. z. beträgt o — 7°%58, x = 1226 für die Linie Enstatit-Rhodonit, in welche Hypersthen mit d&=339 und Diopsid mit d = 328 für die oben bezeichneten Lichtbrechungsexponenten fallen würden.
Die Verbältnisse zwischen dem Lichtbrechungsexponent bei einigen Mineralien. 97
Die Al,O, und Fe,O, führenden Pyroxene bilden freilich eine eigene Reihe, in welcher der Diallag, der nur wenig Al,O, zu ent- halten pflegt, auch nur wenig vom Diopsid entfernt ist. Am weitesten kommt Aegiriu zu liegen, und zwar bis hinter die Reihe Korund- Haematit, weil er ein verhältnismässig grósseres x besitzt, vielleicht wenigstens z. Th. infolge einer bei seiner chemischen Bildung statt- findenden Verdichtung, denn sein Mol. Volum (130:62) ist kleiner als die Summe der Volume seiner Oxyde (143°91). Die Linie Diallag- Aegirin würde č = 22935“ haben, x = 0'315, und falls Augit in die- selbe fallen sollte, müsste er beim x» — 1'721 als Dichte d = circa 3-38 aufweisen, welche Zahl von dem wirklichen Werte wenigstens nicht viel entfernt wäre.
Perowskit CaTiO, (n = 235 MLLx, d = 403) als eine Verbindung von CaO + TiO, kommt weit hinter die Linie CaO-Quarz zu liegen, und zwar in der Richtung gegen die Reihe von TiO,, doch ist der eigentliche Zusammenhang seiner Eigenschaften nicht genauer deutlich. Titanit CaSiTiO, (n = 1'930 Busz, d=3'4..3°6) ist dagegen von der Strecke Perowskit-Quarz nichtweit entfernt. Damit er in diese, soweit sie nach den für Perowskit angenommenen Daten charakterisiert werden kanu, genau falle, müsste er bei reiner Verbindung CaSiTiO, zu dem Exponenten n = 1'930 die Dichte 3:28 besitzen.
Eine zu jener der rhombischen Pyroxene nahe gelegene Reihe und von ähnlicher Richtung sollten auch die Glieder der Forsterit- Fayalit Reihe liefern. Die Daten für
Forsterit Mg,SiO, B=1659 Dx d=32, und für
Olivin (FeMg),Si0, n = 1'679 Dx cca. 3'35 würden vorläufig o = 735‘, x — 1'232 ergeben, voraus für den Fayalit von d=41n=.ca. 178 resultieren würde.
Von den Amphibolen steht dem Enstatit der Anthophyllit am nächsten, indem er eine fast analoge chemische Zusammensetzung und auch eine ähnliche Dichte aufweist, sein Brechungsexponent ist jedoch, wahrscheinlich grösstenteils wegen eines Wassergehalts des Minerals, etwas niedriger. Die Reihe der monoklinen Amphibole verläuft in ähnlicher Richtung wie jene der monoklinen Pyroxene, wobei die Dichte und zumeist auch die Lichtbrechung einzelner Awphibol- arten, wahrscheinlich z. Th. wiederum wegen eines Wassergehalts kleiner erscheint als bei ähnlich zusammengesetzten Pyroxenen.
Der basaltische Amphibol kann freilich fast denselben oder auch grösseren Lichtbrechungsexponent besitzen wie der basaltische Augit, wahrscheinlich zumeist bei einem hohen Gehalt an TiO, und Eisen.
28 III. H. Barvíř:
Eine ähnliche Richtung könnte auch in der Zotsiť- Epidot Reihe erwartet werden. Nimmt man für
Zoisit HCa,Al,Si,O,,. n = 1'698 MLLx (Kärnten), d = 334, Epidot HCa,(AlFe),Si,O,, r=1'1751 Kurs, Sulzbachthal, an,
so würde bei a — 22935“ für d des Epidots 3-47 resultieren, eine für den Sulzbacher Epidot wirklich zutreffende Zahl, wobei x der Reihe — 0'304 wäre, also nur um ein Winziges kleiner als für die Reihe der monoklinen Pyroxene, wahrscheinlich wieder hauptsächlich wegen eines kleinen Wassergehalts der Epidote.
Derselben Reihe würde auch der Vesuvian H,Ca,Al,Si,O,, sehr nahe kommen, denn sollte er in dieselbe genau fallen, würde seinem » (= 1723 nach Osanx) d — 3:41 entsprechen, welche Zahl der Wirklichkeit ziemlich nahe steht, möglicherweise mit ihr genau über- einstimmt.
Aus der Lage der einzelnen Reihen wasserfreier oder wenig Wasser führender Silicate in Bezug auf die Reilen der Oxyde kann man wohl schliessen, dass in jenen Silicaten bei ihrer Bildung wenigs- tens zumeist eher Verbindungen der Oxyde selbst vor sich gehen, als dass eine andere Art Gruppierung einzelner Elemente stattfinden sollte. Selbst SiO, als Quarz gehört einer Oxyden Reihe, und, wie bekannt, erinnert die Art des Glanzes der meisten Silicate an jene des Quarzes, bei denjenigen, welche keine färbenden Metalloxyde enthalten, ist auch das Aussehen des Striches sowie die Farblosigkeit und Durchsichtig- keit analog wie beim Quarz, die meisten Silicate weisen eine Härte wenigstens mittlerer Grade auf und eine Dichte, welche selten über 4 beträgt. ZnO kıystallisiert hemimorph, hemimorph auch das Kiesel- zinkerz. H,O wird aus den wasserhaltigen Silicaten durch Glühen direct als Wasser erhalten, bei einigen Zeolithen wird das sogen. Krys- tallwasser oder ein Teil desselben hierauf direct wieder aufgenommen.
d) Die Brechungsexponenten der Zeolithe bewegen sich zumeist zwichen den Grenzwerten 1:48 (1'478 Gmelinit) bis 1:54 (Phillipsit) und ihre Dichte schwankt meistens zwischen 2-1 (Gmelinit, Chabasit) und 2°4 (Thomsonit, Apophyllit). Pektolith, Pollux und Prehnit entfernen sich in Bezug auf ihr » und d schon auf den ersten Blick von der Haupt- gruppe der Zeolithe, obwohl sie früher dorthin gerechnet wurden, und nähern sich, wahrscheinlich wegen eines verhältnismässig nur geringen Wasergehalts, anderen wassefreien Silicaten, wie z. B Prehnit dem Wolla- stonit in Bezug auf » und d nahe steht.
Die Verhältnisse zwischen dem Lichtbrechungsexponent bei einigen Mineralien. 29
Die Dichte sinkt bei den Zeolithen meistens bei Zunahme des schwächer gebundenen Anteils an Wasser. So besitzen Gmelinit und Chabasit @ = ca.2'1 und enthalten je 6 Mol. aq =ca.21°/,. Stilbit (Desmin) enthält 6 oder 5 Mol. ag, Lévyn 5 Mol. ag = ca. 18"/,, d=2°1..2'2. Heulandit enthält 3 o. wohl eher 5Mol.ag=ca.16..17°/,, Phillipsit 4 oder 5 Mol. ag = ca. 16..18°%, d — 22. Eine Dichte ca 225 zeigen Natrolith mit 2 ag = ca . 10%, Skolezit mit 3 aq — ca. 14°, Epistilbit wohl mit 3 aq —9..10°, (alles H,O — 15..16%), Gis- mondin mit 3aq = ca 15%. Eine Dichte von ca.2'3 zeigen Analcim und Laumontit (je mit 2 Mol. aq —ca.8°%), ferner Okenit (1 Mol. aq — ca.8"). Zwischen 2-3 bis 2:4 füllt die Dichte von Apophyllit (ca. 8°/ ag), Thomsonit (bei 300° lässt ca 8° ag aus) und Harmotom. Der letztere besitzt zwar 4 Mol. aq=ca.11’,, er enthält aber ca . 20%, BaO.
Die Brechbarkeit des Lichtes wächst bei den gewöhnlichere Bestandteile enthaltenden Zeolithen teils mit der Zunahme der Dichte, teils durch das Auftreten und Heranwachsen von CaO, mitunter deutlich auch bei grösserem Anwachsen von Al,O,. So wächst die Lichtbrechung bei fast gleicher Dichte wegen Zunahme von CaO im Chabasit gegenüber dem Gmelinit, im Skolezit und Epistilbit, auch im Gismondin gegenüber dem Natrolith, ferner in der Reihe Analcim- Laumontit-Okenit. Hauptsächlich wegen Zunahme von Al,O, wächst n im Phillipsit gegenüber dem Heulandit, im Skolezit gegenüber dem Epistilbit. Brewsterit besitzt vielleicht hauptsächlich wegen seines Gehalts an SrO und BaO für ein geringeres n eine verhältnismässig grössere Dichte als die anderen Zeolithe von ähnlicher Brechbarkeit.
Die Hauptgruppe der Zeolithe fällt gewissermassen zwischen die Leueit-Feldspath-Reihe und die Umgebung des Eispunktes. Recht genau in die zwischen Quarz (Oligoklas, Elaeolith,) und Eis gezogene Gerade fällt Harmotom, Thomsonit und Ginelinit. Andere u. zwar Laumontit, Epistilbit, Heulandit, Stilbit (Desmin), Lévyn und Chabasit fallen ziemlich genau, Skolezit nahezu in die Reihe Anorthit-Eis, wie ihre chemische Zusammensetzung sicb auch (im rechrerischen Sinne) als Summe von Anorthit-, Wasser- und Quarz- oder Opal-Molecülen auffassen lässt, nämlich:
Laumontit H, Ca AL Si, 0,, + 2ag = Anorthit + 2H, SiO, — 2 ag, Heulandit Ca Al, Si, 0,-- 5 aq (? H, Ca Al, Si, O,, + 3 aq)
= An 4530, <+5aq, Epistilbit I, Ca ALSi,0,, + 3 ag = Laumontit + 2 SiO, + 1 aq,
30 III. H. Barvíř:
Skolezit Ca AI, Si, O,, + 3ag — An. +SiO, +3aq"), Stilbit (Desmin) (Na, Ca) AL, Si,0,, + 6 aq — An. + 4 SiO, — 6 aq, Lévyn Ca Al, Si,0,, + 5aq = An. +SiO, +5 aq,
Chabasit | (K, Na, Cu)Al, Si, O,, + 6 aq — An. + 2510, + G aq.
Aus der vorliegenden Abhandlung ist ersichtlich, dass bei einigen Gruppen chemisch verwandter Mineralien eine gesetzmäsige Beziehung zwischen dem Lichtbrechungsexponenten und der zugehörigen Dichte besteht. Aus diesem Grunde erscheint die Formel
n— ZT d
— Const. oder éga
zur Feststellung jener Gesetzmässigkeit recht zweckmässig und brauch- bar, und es ist nicht ausgechlossen, dass ähnliche Beziehungen sich mit der Zeit auch in allen anderen Gruppen chemisch verwandter festen Substanzen werden finden lassen. Selbstverstándlich kann die Formel auch bei Betrachtung der Flüssigkeiten und Gase angewendet werden. Zwischen dem gasfórmigen und dem flüssigen Zustand einzelner Stoffe scheinen in Bezug auf » und d wenigstens in einigen Fällen andere Verhältnisse als zwischen ihrem flüssigen und festen Zustande zu bestehen. Damit die Unterschiede beim Vergleichen der Gase allein besser hervortreten, müsste man ihr » und das eventuell auf die Dichte des Wassers bezogene d mit einer und derselben hinreichend grossen Zahl multiplicieren.
Eine praeciesere Definierung der hier nur angedeuteten Reihen, sowie die Feststellung anderer solchen, die Erklärung der Gründe ihrer Entfernung, ihrer Convergenz oder Divergenz wird man erst mit reichlicherem und zweckdienlich untersuchtem Material ausführen können. Aus der Abhandlung ist nämlich auch die Wichtigkeit ersicht lich, dass für optisch gemessene Substanzen ebenfalls die chemische Zusaınmensetzung ermittelt, und zugleich immer die Dichte der unter- suchten Praeparate möglichst genau festgestellt werde, wie überhaupt als Ideal der Forschung gelten muss, den Complex aller Eigenschaften für einzelne Arten von Substauzen kennen zu lernen.
15) Skolezit und Chubasit liefern nach C. Dorırer (N. Jb. 1890, I, 118) durch Schmelzen Anorthit und amorphes Si0,.
_ Die Verhältnisse zwischen dem Lichtbrechungaexponent bei einigen Mineralien. 31
Soweit man nun eine scharfe Gesetzmässigkeit in der Beziehung zwischen der Grösse des Brechungsexponenten und jener der Dichte in einer Reihe, wie z. B. in der Reihe Calcit-Aragonit- Magnesit, oder Anhydrit-Coelestin-Baryt constatieren kann, so kann man mit ziemlich grosser Wahrscheinlichkeit auch andere chemisch verwandte Substanzen als Glieder derselben Reihe auffassen und bei ihnen zu der bekannten Dichte den unbekannten Brechungsexponent oder umgekehrt zu dem bekannten Brechungsexponenten die zugehörige correcte Dichte nach den Bedingungen dieser Reihe leicht berechnen.
Ist nun auch bei chemisch derselben Substanz (Calcit- Aragonit Andalusit — Disthen) mit der Änderung der Dichte zugleich eine gesetzmässige Änderung des Lichtbrechungsexponenten verbunden, 80 kann man umgekehrt schliessen, wenn eine andere Lichtbrechung bei einer solchen Substanz eintritt, dass auch eine andere Dichte vorhanden sein muss. Nun zeigen anisotrope Substanzen in verschiedenen Richtun- gen zumeist verschiedene Grösse der Lichtbrechung, es muss dann auch für solche, wenn noch so kleine Abweichungen derselbe Satz gelten, und so auch in solchen Richtungen verschiedener Lichtbrechung auch eine verschiedene stoffliche Dichte bestehen. Man kann demnach mit einer ziemlich grossen Berechtigung annehmen, dass die Gesetze der stofflichen Dichte in krystallisierten und amorphen festen Substanzen den Gesetzen der Lichtbrechung in denselben analog sind.
Man kann daher nach der für einzelne Reihen von Substanzen = — Const. bei anisotropen Krystallen auch die inneren Nuancen der stofflichen Dichte derselben beurteilen, wodurch man sich mit der Zeit unter Zuhilfenahme anderer Eigen- schaften bessere Vorstellungen über die Richtungen, nach welchen in gehörig studierbaren Verbindungen die Atome oder einfachere Molecüle miteinander gruppiert sind, also über die Art der mate- riellen Structur derselben wird machen können. Unter diese anderen Eigenschaften gehören vielleicht nicht an letzter Stelle die Erschei- nungen der Ätzfiguren und die der Absorptionsspectra. Aber auch die Art und Richtung des gewöhnlichen Pleochroismus und Absorption kann wohl wichtige Winke über die Art der Lagerung entsprechender Bestandteile in einigen Verbindungen liefern, z. B. bei den Fe,O, enthaltenden pleochroitischen Silicaten. In den letzteren erscheint nämlich bei der Absorption öfters eine charakteristische dunklere Färbung und die Absorptionsrichtung, soweit sie mit der Richtung einer Axe optischer Elasticitit zusammenfällt, kommt gerade der
angepassten Formel
39 II. H. Barvíř: Der Lichtbrechungsexponent bei einigen Mineralien.
u
Richtung der kleinsten optischen Elasticität zu (Turmalin, Amphibol, Epidot, Serpentin, Chlorite, dunkle Glimmer), also der Richtung der grössten Lichtbrechung, wie eine solche die grössere Anhänfung von Fe,O, - Moleculen in jener Richtung verlangen würde, und einen analogen Pleochroismus kann man auch z. B. in hellen Amphibolen wahrnehmen, wenn ihrer Substanz ein feiner Staub von gewöhnlichem oder titanhaltigem Magnetit beigemischt ist.2°%) Auch ist man in jenen Mineralien, welche FeO enthalten und nicht oder nur schwach pleo- chroitisch sind (Olivin u. a.) im Stande, durch Glühen, also durch weitere Oxydation von FeO einen analogen Pleochroismus zu erwecken.’”) Dass auch das Krystallwasser in bestimmten Richtungen den anderen Moleculen beigesellt sein kann, beweist wohl der Fall, dass ein mono- kliner Krystall von Heulandit nach dem durch Erhitzen eingetretenen Wasserverlust sich optisch zufolge F. Rınsze wie ein rhombischer Krystall verhält.
Freilich kann man nach derselben öfters genannten, einzelnen Reihen von Substanzen angepassten Formel auch die Veränderungen der inneren Dichte verfolgen, welche durch Einwirkung verschie- dener Druck- oder Zug- Kräfte, verschiedener Temperaturen etc. in festen Sulstanzen in verschiedenen Richtungen vor sich gehen, sobald man die Lichtbrechung in jenen Richtungen messen kann. Im Allge- meinen entspricht freilich einer Zunahme oder Abnahme des Prechungsexponenten eine Zunahme resp. Verminderung der Dichte, sei es in einem ganzen Körper oder in einzelnen Richtungen desselben.
16) Banviň: O chemických poměrech některých hornin od Jilového. Roz- pravy České Akad. F. J. IL tř. 3902, č. XXII., pag. 5. u. 6.
13) Boňický: Elemente einer neuen chemisch-mikroskopischen Mineral- und Gesteins-Analyse, Prag 1877, pag. 49—51.
LA
IV.
Další pozorování o struktuře a tvoření spor u symbiotických bakterií.
S 1 tabulkou. Napsal Dr. Em. Mencl. (Práce z ústavu pro zoologii a srovn. anatomii české university.)
Předloženo v sezení dne 22. ledna 1904.
Přítomná pozorování jsou pokračováním prací, které Vg-- povský“*) r. 1900. o struktuře bakterií započal a r. 1903. přesným důkazem o existenci jader ve jmenovaných mikrobech zakončil. Jestli v těchto pracích položen důraz na přítomnost normálních jader u bakte- ria, které symbioticky žije v lymfé gammara z jezera Garschiny ve Švýcařích (Bacterium gammari Vesn.) a dále na přítomnost normálních jader u vláknité bakterie, která nahodilým způsobem shledána ve stře- vním žaludku roupice Bryodrilus Ehlersi: bylo nevyhnutelným důsled- kem těchto objevů položiti otázku, zda-li i jiné druhy bakterií tytéž komponenty jaderné obsahují. V prvé řadě pomýšleno na veliký druh
*) F. Vespovert: K ústrojnosti a vývoji bakte:ií. Véstník Král. české spol. nauk v Praze. 1900. — Bemerkungen über den Bau und Entwicklung der Bakterien. Centralblatt für
Bakteriologie, Parasitenkunde etc. Abt. II. Bd. VI. 1900.
— Nové zprávy o ústrojnosti bakterií, zvláště o jádru a jeho dělení. Věstník Král. spol. nauk v Praze 1908. 1 Tab,
— Ueber den Kern der Bakterien und seine Teilung. Centralblatt für Bakterio- logie, Parasitenkunde etc. Abt. II. Bd. XI. 1904. pp. 481. — 496. 1 Tafel.
Věstník král. čes, spol. náuk. Třída Il. 1
9 IV. Em. Mencl:
mikrobů ve střevě švába kuchyňského žijící, kterého ScHAupisx“) ne- dávno popsal a pod jménem Bacillus Büstchlii do vědy uvedl. Druh ten dosahuje střední velikosti 60 u, šířky 4 — 5 u a jest tudíž pro studium struktur a rozmnožování velice příznivý. Studium bacilla tohoto se doporučuje tím spíše, že objeviteli jeho vůbec se nepodařilo jádro žádnou methodou nalézti, leč také nutno vyšetřiti, zda-li methody jeho byly správně voleny.
Tak postavena nová otázka k řešení a jednalo se jen o získání dostatečného materialu, jenž by kontrasty mezi pracemi ScHAUDINNA a VEJDOVSKÉHO vysvětlil.
SCHAUDINN udává, že jmenovaného bacilla shledal asi v 3°/, švábů v Rovignu (Istrie) žijících, ale u nás byly veškery snahy marné; ač jsme nejméně 90 individuí vyšetřili, neshledali jsme ani jediný Bacil- lus Bůtschhi. Za to zjistil jsem v zažívací trubici tří švábů hojnost bakterií jiných druhů, které ovšem byly pravým opakem druhu SCHAUDINNOVA, neboť největší z nich měřily sotva 6 u. Přes to ale všecky, mimo formy involuční, — ukazovaly všechny tak pěkně differencované struktury, že považuji za vhodné je popsati. Pozorováno bylo Zeisso- vým apochromatem hom. imm. 200 mm a kompens. oc. 8. Pouze výborné analysující mohutnosti užitého optického apparátu dlužno děkovati, že mohl jsem vystihnouti podrobnosti dosud u malých druhů bakterií netušené.
Methody.
Když se ukázalo, že vyšetřování obsahu zažívacího traktu přímo na podložním skle pod mikroskopem vždy vede k negativním výsled- kům, přikročeno raději k hledání na řezech. Postup byl následující: Zažívací roura pinzettou vytržená fixována v celku i s adnexy v směsi:
roztok sublimatu concentr. 4 díly formol. (40,/°) 1 díl
destill. voda 3 díly
acid. acetic. glaciale 1 — 2 °/,,
Doba fixování je 24 hodin — kratší fixace nevede k dobrým vý- sledkům. Po fixaci objekty opláchnuty vodou, vloženy do 45°/, líhu
*) ScHAUDINN, Beitr. z. Kenntniss der Bakterien und verwandten Organismen. Archiv für Protistenkunde Bd. 1. 1902.
Další pozorování o struktuře a tvoření spor u symbiotických bakterií. 3%
a zde pinzettou zbaveny hlavně spleti Malpighických žlaz a kousků tukového tělesa. Následoval 70°/, líh 8 přísadou jodu a dále obvyklým postupem zality objekty do paraffinu. Protože by zpracování celých serií všemi kusy zažívací roury vyžadovalo mnoho času a námahy zvláště při nepatrné pravděpodobnosti, že přijdeme k žádoucím vý- sledkům, bylo postupováno tak, že několik řezů na zkoušku položeno na podložní sklo potřené Mayerovým glycerinovým bílkem, řezy při- tlačeny a ohřáty nad kahanem plynovým až se paraffin rozpustil; nežli paraffin utuhl nalito na řezy xylolu, líhu, opláchnuto vodou a barveno karbolfuchsinem za tepla okamžik, opět opláchnuto vodou, differen- cováno absolutním alkoholem, xylol, krycí sklíčko. Takovým způsobem zjistí se velice rychle, nalézají-li se ve střevu mikroby či ne. V prvním případě řezáno ovšem dále a řezy prodělaly obyčejný proces Heiden- hainsk6 methody se železitým haematoxylinem — v druhém případě seříznut kousek objektu a pátráno zase na několika řezech, aby nezůstalo žádné místo objektu bez kontroly.
Částečná differenciace složení buněk mikrobových byla patrna již na zmíněných praeparatech na zkoušku, kde carbolfuchsin vypírán byl alkoholem a vůbec použito běžných method histologických. Na praeparatech těch už zřejmě vystupuje centralní plasma s jádrem i polové temné zbarvení. Je patrno, že příčinou toho je větší affinita těchto složek k barvivům, což dosvědčuje ještě další zkušenost. Při stejných podmínkách (velikou roli zde hraje také ostré osvětlení) přeblížel jsem některé asi před třemi léty zhotovené bakteriové prae- paraty, kde použito běžných method bakteriologických, totiž fixace te- plem ; ale po zharvení teplým fuchsinem karbolovým nebo methylenovou modří bylo differencováno alkoholem. Během času ostatně praeparaty, zvláště methylenové, poněkud pobledly. Na takovýchto praeparatech daly se ovšem při velmi bedlivéin pozorování a jen na některých je- dincích zjistiti struktury podobné těm, jež níže hodlám popsati, a to na př.: u Bacillus megatherium (meth. modř) centrum i poly temné, u Bakterium typht (carbolfuchsin) poly temné, centralní plasma te- mnější než skoro bílé vakuoly postranní, leč na jednom místě tmavší (jädro?); u Spirillum rubrnm podobně; u Bacillus subtilis zcela zře- telné struktury (meth. modf); u Bakterium coli foetidum (carbolfu- chsin); zřídka u Diphtherie. Bacillus tetani spory tvořící ukazoval zcela černá zrnka v těle bacilla i někdy ve sporách. Zrnka ta jsem pozoroval i jinde, leč nechci rozhodnouti jaké jsou povahy, zda jsou to Babes Ernstova tělíska (výskyt ve sporách tomu odporuje) či útvary povahy jiné, nebo dokonce artefakty.
1"
4 IV. Em. Menci: z
Ježto lze očekávati, že nyní budou naše pozorování kontrollována, doplňována a rozšiřována, nebude od místa sděliti zde methody, jakých bude dlužno užíti pro čisté kultury. Výsledky získané u oněch zmí- něných malých symbiontů Periplanety pohnuly mě k tomu, porovnati nějaký jiný druh na umělé půdě vypěstovaný. K účeli tomu zvolen by Bacillus megatherium na peptonové agar-gelatině. Kultury tohoto druhu*) zpracovány dvojím resp. trojím způsobem za účelem porovnání S praeparaty sušenými nebo teplem bez úplného vysušení fixovanými; výsledky těmito novými methodami získané jsou takové, že je mohu vřele pro další pozorování doporučiti.
1. Kultura v obyčejné eprouvettě byla fixována tím, že na ni nalito svrchu zmíněné fixáže, tak aby vznikl co možno vysoký sloupec, za účelem lepšího vniknutí v kulturu (neboť zde vniká fixáž pouze jednostranně). Fixace trvá 24 hodin. Pak vypfräme destillovanou vodou (vyměňování tekutin musí se ovšem díti zvolna a opatrně, aby povlak bacillů nebyl odplaven), kterou později nahradíme 45°/, alkoholem s jodem. Po zaměnění tohoto alkoholu a ovšem po úplném odstranění sublimatu rozštípeme kleštěmi eprouvettu a uvolníme tak sloupec živné půdy i s kulturou. Živná půda má rosolovitou konsistenci, kterou neztratí ani v absolutním alkoholu ani v paraffinu. Ostrým nožem se opatrně seřízne kultura 8 tenkou vrstvou gelatiny a obvyklým způ- sobem se zalije do zcela měkkého paraffinu, ve kterém se ve studenu řeže. Řezy nutno lepiti bílkem. Touto methodou dostal jsem 14 silné serie completní, zcela pohodlně a bez obtíží. Přes to ovšem dlužno doporn£iti řezy aspoň 4 m silné z důvodů zřejmých.
2. Jinak možno obejíti se bez zalévání do paraffinu způsobem následujícím: Zjednáme si emulsi bakteriovou přímo z kultury živé nebo fixované. První methoda zdá se býti výhodnější. Postupujeme tak, že na hodinovém sklíčku rozmícháme do kapky Mayerova glyce- rinového bílku několik oček z kultury vzatých. Takto získanou emulsi natřeme tence jemným štětečkem na podložní sklíčka,
Obsahuje-li emulse živé mikroby, vložíme potřená skla do fixáže — opět na 24 hodin! — vypíráme, barvíme a zjasňujeme. Fixaci srazí se bílek a není potřebí tedy sušení.
Užijeme-li k přípravě emulse fixovaných částek kultury, srážíme bílek alkoholem nebo teplem.
*) Tento material byl mi ochotně zaslán p. A. Rosauem, professorem v Plzni, začež mu budiž na tomto místě vysloven upřímný dík zároveň i za jiné přátelské služby mně prokázané.
Další pozorování o struktuře a tvoření spor u symbiotických bakterií. | 5
Barvení praeparatů z emulse obdržených děje se opět Heiden- hainovou methodou.
Specielně pro Bacillus megatherium dlužno ještě podotknouti, že lze snadno po fixování kultury v eprouvettě celou kolonii v celku od živné půdy odloupnouti a zalévati semu o sobě. Bude-li to možno i u jiných druhů dá se sice předpokládati, avšak k vlastním zkušenostem jsem zde nedošel.
Zmínil jsem se již, že částečná differenciace struktur je patrna již zbarvením carbolfuchsinem — ovšem po odtažení barvy alkoholem — tedy jakýmsi regressivním barvením. Platné výsledky ukázaly se po regressivním barvení methylenovou modří (Fig. 10, 11, 12) s boraxem. Zprvu užil jsem v několika případech k vůli kontrolle i jiných barviv na jádra, leč bez výsledku. Kdežto safraninem docílil jsem již před delší dobou u kvasnic velice pěkných praeparatů — v tomto případě potkala se tinkce jmenovanou barvou s nezdarem. Podobně gentiana- violett, metbylviolett, dahlia, karminy (parakarmin, boraxkarmin, pikro- karwin), Ehrlichův a Delafieldův haematoxylin nevedly k cíli. Poslední dvě barviva nehodila se snad pro nepatrnost objektu — a snad z toho důvodu i ostatní — k rozpoznání hledaných struktur: právě proto, že na př. jádro je tak malé, uniká při silném osvětlení (jak jsem ho užíval) pro průzračnost těchto barev pozornosti, anebo snad uvedená barviva nesnadno vnikají dovnitř bakterií, jak jsem měl příležitost pozorovati, i pro fixáže těžko prostupných.
Barvení mikrobů specifickými barvivy na jádra není ovšem nové. Takových barev užil na př. Neıssen, Enxsr. Roku 1872. užil již hae- matoxylinu Eserra a r. 1875. barvil také Weicerr karminem a dehto- vými barvivy (hl. methylviolett). Anilinové barvy zavedli (1876 — 78) SALOMONSEN, Koca, Eurzicu; poslední dva autoři jsou jak známo pů- vodci dosud skoro veskrze užívaných method sušení a fixace teplem na krycích sklech — okolnost ne bezvýznamná se zřetelem k oné veliké různosti autorů v náhledech o buněčné povaze bakterií. Zde nehodlám zacházeti na celou obsáhlou literaturu sem spadající. Zastávány jsou náhledy všech možných variací. Bakterie jsou bezjaderné organismy dle FiscHERA na příklad a MrouzLy. Tento názor ovšem vzhledem k bohatým současným zkušenostem z cytologie vůbec byl těžko k obhá- jení a opíral se pouze o negativní výsledky pozorování. Že až do nejno- vější doby docházelo se stále k resultátům negativním — to dnes možno si vysvětliti tím, že materiál nebyl dobře fixován, hlavně že nebylo do- statečně dlouho fixoväno. Methoda barvení hraje zde sice také určitou roli, jak už jsem se zmínil, ale proti právě vytknutému činiteli celkem
6 IV. Em. Mencl:
podružnou. Udal jsem výše dobu fixace na 24 hodin — na základě pokusů, jež v tomto směru jsem podnikl, mohu dokonce říci, že pro- fixaci baklerií je tato doba minimalní. Dotkl jsem se již svrchu toho, že tělo bakterie je dosti resistentní proti vlivu fixáží a níže znova budu míti příležitost k tomuto bodu se vrâtiti.
Co se dále tinkce týká, vlastně postupu odbarvování haemato- xylinem železitým, chci již nyní podotkuouti, že jádro pravidelně ztrácí barvu náhle — tím vysvětlena je okolnost, že často nalézáme „bezja derné“ tyčinky na polech ještě barvu podržující — plasma barví se jen málo, ale drží dlouho svůj světlý ton — kdežto ona zrnka, jež VEjpovský podobně jako já popisuje, ale na rozdíl ode mě za Babes- Ernstova tělíska má, drží barvu velmi vytrvale (Fig 4. d.). Pro tuto vysokou affinitu útvarů těch k barvivům považuje je Ernsr za aegui- valent jádra. Nejdéle podržují barvu poly. Toto platí ovšem jenom pro dokonale fixované bakterie, a podává opět kus vysvětlení k onomu množství různých výkladů.
Naznačil jsem již ze začátku, že tato pozorování činěna byla jen en passant a tím omlouvám i to, že nebyly pokusy a studia roz- šířena, jak by vlastně povaha předmětu vyžadovala. Zde se mi jed- nalo o pouhé registrování věci a povzbuzení k práci další — proto také chybí zde i data o tom, k jakému druhu popisovaní mikrobi patří, s kolika druhy vůbec je nám zde činiti, jaké jsou poměry jich kultivace atd. To budiž přenecháno povolaným, bakteriologům z pro- fesse. Mezery zde právě vytčené však jistě nikterak neubírají významu pozorovaným faktům. Protože však vedlo by k zmatkům a nejasnostem popisování věcí dosud bezejmenných, budu postupovati dle tabulky přiložené. Dle zevních dosti shodných poměrů měli bychom zde činiti s několika druhy, z nichž některé jsou si dosti podobny. Fig. 1. — 5. kreslena je v přirozených barvách dle praeparatu barveného Heiden- hainským haematoxylinem a dobarveného zředěným karbolovým fuch- sinem. Ostatní obrazy jsou kresleny dle praeparatů haematoxylinových buď vůbec uedobarvovanÿch nebo dobarvených Fuchsiuem S — jenž barví také spolu tyčinky — nebo Eosinem, Orange G, Bordeaux R, Bleu de Lyon. Všechna tato poslední barviva zbarví dobře tkaně za- žívací roury a obsah její, ale bakterie samy se nebarví, respektive barvu v alkoholu pouští. Bleu de Lyon není vůbec příznivá barva plasmatická — ostatní působí svým dobrým differencováním, že se mikrobi od ostatního obsahu střevního i se svými strukturami dobře odrážejí. Figg. 10. a 11. konečně kresleny dle praeparatu barveného regresstvně methylenovou modří.
Další pozorování o struktuře a tvoření spor u symbiotických bakterií. 7
Nálezy.
Fig. 1. — 5. zobrazuje jeden druh bakterií 4 X plošně zvět- šený než je velikost jejich kreslených pomocí kreslicího přístroje. Na tomto druhu shledáváme všechny poměry stavby zcela jasným způ- sobem. Některé tyčinky jsou poněkud zahnuté (na př. b, c, m, 0), jinak rovné; u většiny z nich vidíme na polech husté nahromadění hmoty, silně zbarvené. Útváry tyto budeme nazývati polovými čepičkami (Pol- kappen) a považuji je za zhuštění plasmy podmíněné bezpochyby děle- ním. Podél dlouhých stran od těchto čepiček táhne se periferická plasma, tvořící na určitých místech, pravidelně dvou, hrbolky, v nichž uložena jsou silně se barvící zrníčka, v kažlém po jednom. Uprostřed tyčinky je někdy válec plasmy centralní a, 6, f, někdy jenom nahromadění její až na druhou stranu nesahající (e). Zde je uloženo jádro.
Jádro samo není vždy stejného vzhledu. Někdy jeví se jako malá homogenní černá koule nezaujímající celou šířku tyčinky (ď), jindy tato koule má vzhled podobný, ale dotýká se obou postrauních kontur tyčinky (a); naproti tomu v některých případech (e) je jádro zcela nepatrné, jako by na stěnu přitlačené. Dle převládajícího množství individuí s menším jádrem než je šířka tyčiuky, chovajicích jádro při jedné straně, možno za to míti, že klidné jádro je tělesem dosti malým, vždy uprostřed délky sice, ale k jedné straně uloženým, takže u bakterií bychom měli takto určenu jednu rovinu symetrie. V dalším popise označuji tu stranu, k níž je posunuto jádro co ventralní, protilehlou co dorsalní. Označení toto ovšem je zcela libovolné, lépe snad by bylo užívati terminů adnuclearní a antinuclearni.
V celé řadě případů však jádro nepředstavuje zcela černou homogenní kuličku, nýbrž jeví se poněkud světlejším, ale za to obyčejně větším. Při bedlivějším pozorování dá se v těchto případech postřehnouti jakási struktura jádra a to granulování — kde se chromatin bezpochyby rozpadl v jednotlivá nepatrná zrníčka chromatinová — což dlužno po- važovati za, první přípravu k dělení. Utváření chromatinu v této po- době děje se dříve než vzrůst jádra, neboť se dá pozorovati u jader nezaujímajících celou šířku tyčinky (f, g, se strany, A s hora nebo z dola.) Později jádro vzroste, takže vyplňuje celou šíři tyčinky : #, £). V jednom případě zobrazeném (e) vidíme, že chromatin je orientován k jedné polovici jádra, a tu na opačné straně dá se zjistiti nejvýše jemná kontura: jaderná blána. Také v jiných případech (Fig. 4. a, Fig. 5. b.)
8 IV. Em. Mencl:
není chromatin stejnoměrně po jádře rozptýlen, nýbrž na určitých místech seskupen.
Zmínil jsem se již, že periferní protoplasma tvoří na dvou místech mezi jádrem a polární čapkou hrbolky, v nichž jsou uložena malá silně barvu přijímající zrnéčka. Jejich vyskytování je velmi pra- videlné, obě jsou přesně ve stejné vzdálenosti od jádra. Od místa jejich uložení můžeme velmi často pozorovati prodloužení plasmy v podobě můstku na druhou stranu někdy přímo na příč, (Fig. 1. 1, d, Fig. 5. b) někdy konvergentně (Fig. 1 e).
V některých případech však leží, tato tělíska na „spodní“ straně plasmy, tedy vedle jádra, jindy ve svrchní („proti jádru“); tato roz- manitost je ale snad podmíněna druhem. V každém případě však musíme připustiti, že zjev těchto útvarů je zcela charakteristickým. Mimo tato zrníčka můžeme zjistiti ještě jiná, nezaujímající určité místo, menší, ne tak silně se barvící (Fig. 4 e, Fig. 5 a, b). Tato druhá tělíska považuji za vlastní produkty assimilačních processů, kdežto prvním přičítám větší důležitost, přes to, že nemohu blíže praecisovati jejich význam.
Poměry právě popsané platí však pouze o jedné části individuí. V jiných tyčinkách vidíme jakési příčné žíhání; v některé jsou pruhy dva, jindy tři, někdy čtyři. Při bedlivějším ohledání poznáme, že zde máme co činiti s pravým mitotickým dělením. Kde vidíme proužky dva, nalézá se dyaster, kde tři, je to dyaster a již se tvořící přehrádka, kde čtyři, jedná se o novou mitosu dvou dcefinnych tyčinek ve stadii dyastru, zřídka o dvojitou mitosu jediné tyčinky.
U bakterií z prvního individua dosud popisovaných a na obr. 1. — 5. zobrazených nepodařilo se mi nikdy zjistiti stadium aeguato- rialní desky; dlužno tedy za to míti, že toto stadium probíhá velmi rychle, čemuž tak není již u stadií dalších. Mitosy směřující k prostému rozštěpení individua probíhají uprostřed tyčinky na rozdíl od mitosy vedoucí k utvoření spory, jak později uvidíme. Mitosy prvního druhu nazývati budeme schizogennimi proti druhým, sporogenním.
Fig. 5. a, ukazuje jasně stadium mladého dyastru, kde obě partie chromatinové ještě se příliš od sebe nevzdálily a kde dají se zjistiti mimo jiná dvě zrnka ještě ona dvě typická zmíněná svrchu. Chromati- nové skupiny obyčejně netvoří jedinou hustou massu, jednolitou, nýbrž jsou jakoby roztřepeny nebo zrnité, aspoň při okrajích — což nasvědčuje tomu, že se i zde jedná 0 samostatné chromosomy.
V dalším průběhu dělení vzdalují se od sebe obě poloviny vře- ténka a když byly se dosti rozestoupily, počne se mezi nimi tvořiti
Další pozorování o struktuře a tvoření spor u symbiotických bakterif. 9
prebrädka zprvu velmi jemná (Fig. 1. g), leč čím dále tím patrnější (Fig. 1. p, r) až stane se dosti nápadnou a může dokonce vzbuditi dojem, že sc v tyčince nalézají tři pásy chromatinové hmoty (Fig. 4. b). Řekl jsem již, že v řídkých případech nalezneme v jediné tyčince mitosy dvě, obě ve stadii dyastrovém (Fig. 4e) Takové zievy považuji spíše za vyjinku než za vlastnost náležející některému jen druhu; podobně se mají věci v případech, kde se utvořila mezi oběma dce- řinnými partiemi chromatinu přehrádka, a ony samy ihned upadly v nové dělení (Fig. 1. r). Nebyli bychom ovšem daleci prohlásiti zjevy tyto za zvýšení a čilejší postup životních funkcí, kdyby se neobjevovaly vedle množství jiných pravidelných processů v tomže okolí a za těchže životních podmínek. Ovšem že i tu dalo by se na- mítnouti, že v posledních drou právě popsaných případech jedná se o jiný druh s jinými požadavky — ale lyto věci jakož i mnoho jiných, jež musím nechati nerozhodnuty, musí osvětliti pozorování příští.
Někdy, ač ne tak často jako centrická vřeténka, čili schizogenní, uzříme dyastrovou figuru poněkud posunutou k jednomu polu — často hodně nápadně. Takové mitosy jsou sporogenní (viz Fig 1. n, Fig. 2 b) a vedou konečně k utvoření tolıo, co naznačeno na obr. 2. a. Již dříve (Fig. 2. b), ve stadiu dyastru sporogenniho vidíme část tyčiuky mezi oběma partiema chromatinu zduřenou a temnější. Že toto je naznačením jak bude se příští spora jevit, o tom není pochyby. Hotová spora je útvar ellipsoidický nebo i vejčitý, nesoucí na jednom konci zbytek matečné tyčinky a na druhém polu buď jenom zbytek polové čepičky co temnou skvrnu, nebo i kratoucky násadeček — opět část původní tyčinky. Střed spory zaujat je hmotou jasnější než je dosti poměrně silně barvu přibírající periferická vrstva. V některých pří- padech dá se zjistiti ve spoře černé těleso — jádro (odr. 2. a); kde toto chybí, je to následek snad veliké již resistence blány sporu oba- lující proti vnikání barviva. Že by spory jádra postrádaly, nedá se my- sliti. Ostatně Naxavisní popsal jádra jako ve vegetativních buňkách i pro spoty. — Zbytek původní tyčinky ukazuje na distalní od spory straně polové zbarvení a na straně k spoře přiléhající podobné, které se ale někdy kuželovitě až vláknitě protahuje až k zbarvení distalnímu. O významu těchto věcí nemohu se rozšiřovati, ježto chybí mi pozoro- vání celé řady stadií; podobně se to má i se zvláštními poměry na obr. 3. vyznačenými, kde jádro podobá se dvěma šikmo pošinutým polokoulím blánu tyčinky na venek prohýbajícím — spad se tu jedná o zvláštní způsob dělení šikmým vřeténkem, jak je i VEjpovský popi- suje a já jen v některých výminečných případech pozoroval. —
10 IV. Em. Mencl:
U dvou dalších individuí nalezena byla bakterie tvořící řetězy jedinců, kde v určitém vlákně všechny tyčinky mají stejoy stupeň diferenciace barvy. Tento druh je menší než právě popsaný, měříť jen 3'3 u a nejvýše, a to zřídka, 44 u; velikost tedy druhu tohoto při zvětšení užitém (1150 X) byla by 4 — 5 mm, takže vyobrazení 6 — 10 jsou poněkud větší jak je podává tabulka (bylo to nutno z technických důvodů), nežli jak se ve skutečnosti bakterie v mikros- kopu jevily.
Tyčinky a řetízky na obr. 6. a 7. znázorněné jsou kresleny z praeparatů pocházejících z jednoho a téhož objektu. Tato zažívací roura obsahovala druh jediný (pokud dle podoby se dá souditi), až snad na centralně zaškrcenou tyčinku a a enormně dlouhou o (Fig. 6.). V tomto případě můžeme zjistiti poměry podobné jako u svrchu po- psaného druhu. Polarní čepičky se zde vyskytují daleko pravidelněji (patrně kratším odbarvováním v želez. kamenci). Plasma opět uspořádána je na periferii a centrálně, jak se to dá zvláště dobře zjistiti na jedincích silněji odbarvených (Fig. 6. n). Můstky plasmatické přestupující na příč přes tělo bakterie jsou zde hojnější (p v první a druhé tyčince) někdy convergující, jindy parallelní, nejčastěji však uspořádány ve dvou polokruzích po stranách jádra (p, druhé individium od prava, A). V místech upjetí těchto můstků na plasmu periferní uložena jsou obyčejně zrníčka metachromatická. Velmi často i zde liší se dvě zrnka pravidelně vzhledem k jádru položená od ostatních (Fig. 6. c, g, Fig. 7. c, d, g) zrníček, bezpochyby pouhých produktů assimilace. Tato zrnéčka dají se dlouho ještě během dělení pozorovati na rozdíl od druhu výše popsaného. Rozdělení plasmy v tyčince dalo se velmi dobře, jak zmíněno, sledovati na praeparatech silně differencovaných v žele- zitém kamenci, na nichž zcela patrně vystupují rozdíly v uložení protoplasmy centralní, periferické, polarní a přestupujících můstků (Fig. 6. n, Fig. 7. k, — k, *). Uložení jádra je souhlasné jako v případě předešlém; zvláště dlužno podotknouti, že se zde setkáváme s oním pošinutím jádra na „ventralní“ stranu, které jsme akcentovali již svrchu. Také zde viděti lze často, kterak je chromatin v některých jádrech snad vlivem fixace stažen, a tu dá se zjistiti kol místa chro- matinu prázdného temný oblouček — jaderná blána. (Fig. 6. f, e, Fig. 7. d). Dělení probíhá mitosou, ale tak — jako v dřívějším pří- padě — že stadium aeguatorialní desky probíhá velmi rychle, a mně se nepodařilo takové nalézti. Za to stadium dyastrové je velmi četné.
*) šipky u k, — k, značí místo, kde se stýkají dvě tyčinky.
Další pozorování o struktuře a tvoření spor u symbiotických bakterií. 11
Kdežto někdy chromosomy v tomto stadii tvoří jako by rovnou plochou přehrádku (Fig. 6. m), vidíme jindy, že chromatické části vřeténka prohnuty jsou obloukovitě, concavitami k sobě. (Fig. 6. k, p pátá tyčinka od leva). Nezcela hladká kontura těchto útvarů nám napovídá, že zde máme opětně co činiti se shluky jednotlivých chromatinových pentlic nebo zrnek.
Mimo právě popisované struktury nalézti lze některé odchylné. Na př. setkáváme se zde s případem zcela analogickým onomu na obr. 6. zobrazenému. Je to opět čikmé vřeténko ve stadii dyastrovém (Fig. 6. m, třetí tyčinka od leva). O případě a ve Fig. 6. je těžko rozhodnauti — zdá se však že je to forma involuční. Jiná šikmá vřeténka ve stadii aeguatorialní desky zobrazují Fig. 7. e, h. Vřeténka tato jsou velmi podobná oněm jež popisuje VEspovský*) a zdá se, že tento způsob bude spíše závislým od druhu než abnormitou.
V následujícím budeme si všímati jipých, zcela nových processů v těle bakterií, jichž předstadia v jistých připadech máme již u druhů dosud popisovaných. Míním tím Fig. 2 b, 4 c, 7 f, b. Všechny tyto případy ukazují nám jádro pošinuté k jednomu polu tyčinky, a to v případě 7 f v klidu, v případě 7 5 v dyastru.
Patrněji ještě poměry tyto a s dalšími podrobnostmi jeví se u druhů nalezených u Periplanety další (Fig. 8. — 11.) Pro tentokráte není potřebí znovu popisovati ústrojnost těchto bakterií za klidu. Pohlédneme-li na obr. 8. je ihned nápadný rozdíl ve strukturách zde zobrazených tyčinek od toho, co dosud jsme popisovali a vyobra- zovali.
V některých tyčinkách vidíme centralně uložené mitosy (Fig. 8. f e) a to dyastry, které se vyskytují velmi často. Zde podařilo se mi na- lézti jedno stadium aeguatorialní desky (Fig. 9. f.) Také šikmé mitosy ve stadii desky jsem nalezl a to četněji než u dříve popsaných druhů. U takových šikmých mitos dá se od desky chromatinové sledovati po obou stranách šedý konus přibližně rovnostranný, podobně se barvící jako plasma a patřící patrně vřeténku (Fig. 9. b.)
U celé řady tyčinek však můžeme pozorovati zjevy velmi zajímavé. Vidíme dyaster sešinutý dosti blízko k polu — sporogenní — líšící se nejen polohou od schizogenních mitos ale i svým utvářením. Partie chro- matinu odvrácená k polu je mnohem temně ší než druhá obrácená k centru tyčinky. Potkáváme se zde se zjevem nanejvýše interessantním, že celý chromatin rozdělí se na nestejné poloviny, z nichž bohatší
*) I. c. 1903. Fig. 3, 6.
12 IV. Em. Mencl:
utvoří sporu, chudší jádro tyčinky (Fig. 8. c, d). Stadium toto vysky- tuje se dosti hojně. Také zde zvláště u menší poloviny chromatinu zjevna je skladba z jednotlivých chromosomů.
Leč ani zde neplatí pro všechny bakterie týž zákon. Vytvoření spory děje se ve všech mnou pozorovaných případech na konci tyčinky vyjimaje druh prvý (Fig. 2. L.) a to způsobem dle polohy trojím: v řetězích bakterií vidíme, že spory mohou se utvořiti buď na koncích odlehlých, nebo za sebou následujících nebo přilehlých. V prvním pří- padě, kde se tvoří spora na koncích odlehlých (Fig. 8. q, Fig. 10 c, Fig. 11. b) děje se to způsobem právě vytčeným. Tyınz způsobem děje se tvoření spor na koncích za sebou následujících, na odpovída- jících stranách (Fig. 8. i). Případ třetí je dosti vzácný a odlišný od obou prvních. Zde odehrává se mitosa uprostřed tyčinky, takže toto dělení v prvých stadiích neliší se od scházogenního. U jeduoho spora- dicky se vyskytujícího druhu bakterie oválné (Fig 8 n, p— totožný druh patrně s Fig. 9. g) vidíme stadium dyastrové uprostřed matečné buňky se odehrávající. Když dyaster se utvořil nastává mezi oběma partiemi chromatinu zaškrcení, v jehožto výšce se zdá nahromadovati plasma ; ta utvoří přehrádku (Fig. 8. n.), kde se dceřinná individua oddělí. Obě dceřinné partie chromatinu utvoří sporu na místech vedle sebe ulože- ných — sporulace sympolarni naproti antipolarni (Fig. 8. g) a meta- polarní (Fig. 8. i).
Při sporulaci sympolarní vznikají tedy dvě spory, ale poloviny bývalé buňky neobdrží již chromatin. Naproti tomu u sporulace meta- polarní a antipolarní vznikne v každém individuu spora jediná, ale buňka matečna obdrží podíl chromatinu — ovšem menší než spora — a žije dále. Posud platilo všeobecně pravidlo, že matečná buňka se obyčejně po vypuštění spory rozpadá. To tedy dle mých zkušeností platí jenom v případě sporulace sympolarni, kterou dosud musím po- važovati za zvláštnost.
Řekli jsme, že při typu metapolarním a autipolarním dostane matečná buňka menší polovinu chromatinu, z něhož se tvoří jádro nové. A skutečně vidíme v celé řadě případů v tyčinkách nesoucích sporu na jednom konci v centru uložený útvar kroužkovitý, černě se barvící, bez obsahu. Je to mladé jádro, velmi chudé na chromatin, jenž je bezpochyby uložen na periferii anebo nanejvýš představuje jedno nebo dvě zrníčka uvnitř tohoto kroužku (Fig. 8. g, g, i, k). V dalších stadiích chromatinu se zde zmnožuje, takže onen kroužek místy (Fig. 8 1, h) anebo později kolem dokola (Fig. 9. i, Fig. 10. a, b, e,)
Další pozorování o struktuře a tvoření spor u symbiotických bakterií. 13
ztlustne. Někdy ovšem nezříme mimo sporu a protoplasmatické útvary v tyčince ničeho (Fig. 8. r, Fig. 9. g) a tu snad se jedná o spory vzniklé sporulací sympolarní, nebo o stadium, kde chromatin se ještě ani neuspořádal uprostřed tyčinky. V konečných stadiích vidíme tyčinku chovající na konci sporu a v centru zcela normální k jedné straně orientované jádro (Fig. 9. d, Fig. 10 e, Fig. 11. b). Zdá se pravidlem, že polarní zbarvení (zhuštění) protoplasmy při tvoření spor zmizí.
Že buňka bakterie i po utvoření spory dále žije, to dokazují mimo přítomnost jádra i mitosy schizogenní a šikmé (Fig. 9. h, Fig. 11. c.) u sporami opatřených jedinců (Fig. 9. e, Fig. 10. d, Fig. 11. c.). V některých případech zříme v těle buňky těsně pod sporou šedě se barvící — podobným tonem jako plasma — přehrádku (Fig. 9. h, i, Fig. 11. b), jež později počínaje od stěn se shušťuje, neboť v těch místech nejdříve přijímá silnějt barvu (Fig. 10. a), až konečně barví se haematoxylinem zcela černě (Fig. 11. a, Fig. 10 b). Je možno, že tento útvar zakládá se již ve sporogenetickém vřeténku a sice v dyastru co podobná přehrádka jako u schizogenetického dělení Fig. 1. p. g. Vlastní přímá pozorování v této věci mi chybí zcela, podobně jako o processu tvoření spory po dyastrovém stadii sporo- genetickém.
Co se ustrojení hotové spory týká, tu dlužno připomenouti, že skládá se ze dvou částí, periferické a centralní. Někdy zříme celou sporu černě zbarvenu, jindy co kroužek černý se světlým obsahem. Je to patrně delším odbarvoväuim, ale je zřejmo tedy, že ona periferická vrstva je náchylnější k přijímání barev. Centrum pak dříve pouští barvu a pak se jeví co těleso velmi nápadně světlo lámající takže přímo svítí, nenalézá-li se zcela v ohnisku mikroskopu. Toto pozo- rování přímo souhlasí s definicí spory, jak ji podává Gortscnuicu (Kolle- Wassermann, Handbuch der pathogenen Mikroorganismen pg. 41): „Die Spore ist. . . ein kugeliges oder elliptisches Gebilde von sehr konzentrierter Leibessubstanz (wie sich aus dem starken Lichtbrechungsvermógen und der chemischen Beschaffenheit ergiebt), von sehr bedeutender Widerstandfähigkeit gegen Färbung“ etc.
Tvoření dvou spor, jak jen výminečně u některých saprophytů se vyskytuje, jsem nikdy nepozoroval a tam, kde se tomu tak býti zdálo, poznal jsem při bedlivějším pozorování, že se jedná o dvě individua se sporami k sobě antipolarně postavenými.
14 IV. ‚Em. Mencl:
Na obr. 8. m zobrazil jsem tři malé bakterie, o nichž se domní- vám že právě vznikly ze spory. Pozorujeme u nich centralní jádro a polarní čepičky — jinak nemíním pro nedostatek materialu blíže se o tom zmiňovati. Mimo zde právě popsané druhy nalezl jsem v obsahu střeva diplokokky rozmanitě utvářené buď přímo se dotý- kající nebo od sebe oddálené a jakousi mezihmotou spojené. (Fig. 12.) Zaznamenávám to k vůli úplnosti a jako ne beze vší zajímavosti, že diplokokky tyto tvořily jedinou floru jediné Periplanety.
Zmínil jsem se hned na začátku, že výsledky svoje jsem kontro- loval na Bacillus megatherium; při tom jsem přihlížel k tomu, bude-li mi možno zjistiti, jakým způsobem se přišlo obyčejně při hledání jádra ke strukturám spiralním nebo síťovitým atd. Nepřihlížím ani k „struk- turám“, jež získány byly na sušených objektech. Zde je vhodnost této methody při studiu jemných podrobností velmi křiklavě dokumentována. Poněkud lepší, leč přes to zcela nedostatečné výsledky obdržíme fixací teplem v kapce destilované vody, při čemž zamezíme úplné vyschnutí. Regressivním barvením obdržíme struktury na obr. 13. a. naznačené. Vidíme, že jsou zde poněkud i hranice mezi jednotlivými tyčinkami smyty, a vnitřní uspořádání buněčných složek je zakryto pseudostruk- turami nadobro. Obdržíme zde celou řadu rozmanitě k sobě uložených přepážek silně barvu pijících, což svádí k tomu, považovati je za chromatinové součástky. Celkové uspořádání jejich je spiralní. V tomto případě ani haematoxylin nedifferencuje se dokonale, nýbrž vše se odbarví nebo zase vše zůstává temným. Artefakty tyto jsou ještě klamavější po regressivní tinkci methylenovou modří nebo carbol- fuchsinem.
Lepší výsledky ovšem docíleny již po fixaci sublimatem a tu se ukázalo, že nedostatečně dlouhá fixace je vinna nedostatečnými výsledky. Na obr. 13. b. vidíme vlákno sestávající z jednotlivých tyčinek Bac. megatherium, které jsou opět naplněny sítí příčných můstků tu a tam černě se barvící zrnéčka obsahující. Leč již tu a tam možno postře- hnouti — ovšem ne tak ostře vyjádřenou — strukturu takovou, jak jsme výše je popsali. (Fig. 13. b. nejspodnější buňka.) Tyto struktury jsou nápadně podobny oněm, 8 nimiž se potkáváme tak často v litera- tuře — a takové obdržíme po fixaci sublimatem asi 12 hodin trvající!
Po fixaci delší ještě, ale ne zcela zdařené obdržíme z kultury B. megatheria dvojí řetízky, širší a slabší, kde jednotlivé tyčinky mají zřejmé šedé zbarvení polarní a uprostřed k jedné straně přilé- hající černě zbarvené jádro (Fig. 17, 18). Také v tyčinkách spory
Další pozorování o struktuře a tvoření sper u symbiotických bakterií. 15
nesoucích (Fig. 15, 16) vidíme poměry podobné. Teprve fixace doko- nalá podává nám správný přehled organisace jednotlivých tyčinek (Fig. 14.)
Tím zakončuji svoje sdělení nálezů svých a omezuji se pro tentokráte na pouhý popis, nehodlaje prozatím dotýkati se několika s naším thematem souvisících sdělení; k tomu, doufám, naleznu příležitost jindy.
LA
Digitized by Google
PR 0 N SYMBIOT. BAKTERIÍ.
ER =
Fü 71 = č 8 N
24 0 o te Z : 8 |
Fig. 12 LA |
74 zb
& £ pe Fig 10. |
y =. | |
U ? auf? puis Fig. 11. |
a 5 Fig.14. Fig. 17 f | F en à fé |
!
4 #f > |
Fug.16. Fig. 16. |
Fig. 13. Fig. 15 | Menc, del 7705 5. aa alsa
Digitized by Google
V. Příspěvek k theorii versiery a Kůlpovy konchoidy. Napsal prof. Dr. Ant. Sucharda v Brně.
Předloženo v sezení dne 22. ledna 1904.
(S tabulkou o 9 obrazích.)
Guxo Lonra ve výborném díle „Spezielle algebraische und trans- cendente Kurven“, — jež z vlaského jeho rukopisu na jazyk německý převedl roku 1902 Frirz Scaorre, — uvádí obě křivky svrchu jmeno- vané, prvou v pag. 75., druhou v pag. 185., zákonem výtvarným a rovnicí příslušnou, jakož i souřadnicemi bodů obıatovych.*)
V následujících řádcích budiž předem poukázáno k tomu, že obě tyto křivky lze odvoditi z obecnější křivky třetí, spolu pak budiž odvozena jednoduchá konstrukce tečny a poloměru zakřivení těchto křivek.
Zákon výtvarný obecnější křivky, z níž tyto dvě lze odvoditi, jest tento:
‘ Dána jest kružnice K (obr. 1.) o. středu s a její tečna T v bodu č. Na průměru if’ bodu č vytkni bod o. Přímky svazku o protínají kružnici každá ve dvou bodech k a k“ a tečnu T v bodě třetím u. Učiníš-li body k a k“ rovnoběžky ku T' a bodem w rovno- běžku s přímkou čo, obdržíš průsečné body m, m“ náležející křivce sestrojené (v obr. 2.), kterou nazveme versierou obecnou I’ (Gemeine Versiera).
*) V pag. 77. připomíná Loria sic obecnější zákon výtvarný, který vede ke křivce 4. stupně, která ve zvláštním případě se rozpadá v přímku a versieru; že tu v jistém případě vzniká též Kůlpova konchoida, nepraví se.
Věstník král. české spol. náuk. Třída II. l
9 V. Ant. Sucharda:
Volíme-li bod o v bodě ť, diametrálně protilehlém bodu ť, na- býváme versiery Loriem uvedené, kterou krátce nazveme versierou Loriovou, doplněné tečnou T“ v bodě č“ (obr. 3.); volíme-li bod 0 sjednocený se středem s kružnice X, z křivky I' stane se Külpova konchotda (obr. 4.)
Jeli v of positivná osa Y a bodem o vedenou rovnoběžkou s T dána osa X soustavy souřadné pravoúhlé, je-li pak os = m, jest rov- nice obecné verstery tato:
dy? — (a—+ m)?* (y — m)* — a*(a-—-m)*—0 . . .1)
Při tom a znamená poloměr kružnice K. Pro m > a, t.j. pokud bod o jest vně průměru fé’, versiera obecná, křivka to I’ jest křivka v konečnu uzavřená, je-li o úběžným bodem průměru čť, splývá D s kružnicí K, Pro m < a jest to křivka nekonečná, která má v úběž- ném bodě osy X samotyčný bod realný, v úběžném bodě osy Y bod osamělý.
Pro m — a máme z rovnice 1.) y [y (x* + 4a?) —8a]=0 . ... ... 2.)
což jest rovnice osy À a rovnice versiery Loriovy, kterouž Loria na pohled píše jinak, ježto zavádí a za průměr kružnice X.
Podle toho označení vychází z rovnice 2.) ihned rovnice : my a (a— y). . . < < + + + . . 3.)
jako rovnice jeho versiery. Pro m = 0 plyne z rovnice 1.)
dy —=at(at— y. , ... ie dě dk) jakožto rovnice Külpovy konchoidy, která ve spise Loriově předpokládá se otočena o pravý úhel kol počátku soustavy. Versiera obecná.
u) Konstrukce tečny. Zakládajíce se výtvarným zákonem křivky, který založen na bodech k, k“ vede k jejímu bodu », soudíme takto:
Příspěvek k theorii versiery a Kůlpovy konchoidy. 8
Budiž (obr. 5.) tangentialná rychlost bodu k dána úsekem kl tečny křivky K v bodě k; přejde-li k do 2, úsečka km stálého směru pošine se do přímky X. Bod o jest okamžitým středem otáčení úsečky oka. Kdežto k má rychlost ki, pohybuje se bod a, v němž ok protíná pevnou přímku 7, rychlostí ab, při čemž ab||kl; rychlost však bodu, v němž oa při svém otáčení kolem o probíhá přímku 7, jest ac a obdrží se, učiníme-li dc || oa oa. Úsečka am stálého směru přejde tudíž do cd, při čemž jest ed ||am | X. Bod m jest při tomto pohybu puzen rychlostí md, tak že přímá spojnice md skýtá již žá- danou tečnu obecné versiery v bodě m.*)
Konstrukcé tečny mohlo se nabýti jinými, ale obdobnými ča- rami a obdobným výkladem, kdyby bod 7 volil se jinde na přímce kl nikoli však v bodě k nebo na tečně T, na místo X pak zavedla se rovnoběžka s ní, nově zvoleným 2 procházející.
Zavedeme-li na místě bodu o bod s, máme konstrukci tečny ke Kůlpově konchoidě; položíme-li místo bodu o bod ť', vznikne z ní kon- strukce tečny k versieře Loriově.
b) Konstrukce poloměru sakriveni. Počátkem předešlého odstavce vyložená konstrukce tečny vede k úvaze následující:
Jeli (obr. 5.) k/ tangentialná rychlost bodu k při středu otáčení 0, jest rychlost tato v bodě a rovna ad || kl, rychlost však v bodě a ve směru tečny T rovna ac, při čemž dc||oa.
Je-li okamžitý střed otáčení přímky ab v bodě «, tedy jest df rychlost bodu bd č. přímce X. Je-li dále B okamžitý střed otáčení přímky bc, jest ci rychlost, s kterou se bod c šine po tečně T; uči- níme-li tedy # | X, značí-li j patu této kolmice, jest dj rychlost, s kterou bod d šine se po přímce X. Učiníme-li konečně dn | dm a spolu jn | dn, potom v bodě m kolmici ku md a v bodě ď kolmici ku mn protínají se spolu tyto přímky v žádaném středu zakřivení o.
Zbývá určiti jen okamžité středy otáčení « a ß, což stane se následující úvahou:
Svazek paprskový o středu s stanoví na přímce #2 řadu bodovou (&...1...). Mysleme si kolmice X’... LZ“ v jednotlivých na k... č... této řady k příslušným naprakům svazku s(k.. ke) Ty obalují parabolu P o vrcholu k a ohnisku s. K těmto n
nn
*) Učiníme-li da’ | X, ob —a'd, obdržíme potřebný pro tečnu bod d. 1"
4 V. Ant. Sucharda:
přímkám náleží též tečna kč v bodě k ke kružnici K a tečna s ní soumezná. Promítneme-li řadu (4... Z) z bodu o do přímky aĎ, nabu- deme řady 8 ní perspektivné, a promítneme-li tuto z úběžného bodu přímky oa do přímky T, tak že bod a jest bod samodružný, a k bodu d přísluší bod c, vznikne nová řada bodová (a... c) x s řadou (k... ©. Myslíme-li si jednotlivými body řady (@...c) rovnoběžky a kolmicemi X’... L“ v homologických bodech řady (4... 2), ob- držíme, jakož snadno nahlédnouti, přímky, jimiž se obaluje jistá para- bola O, k jejímž tečnám také náležejí přímky ac a ab, jakož i tečna ku ab soumezná, rovnoběžná se soumeznou tečnou ku tečně kl kruž- nice K. Chyba, které se dopouštíme, toto tvrdíce, záleží v tom, že soumezny ku a bod na přímce 7’ a na paprsku svazku o nahrazujeme bodem na lomené linii, jejíž první část, soumezná 3 oa, lomí se na přímce ab v rovnoběžku ku přímce de. Patrně zanedbává se při tom nekonečně malá veličina vyššího stupně, což dopuštěno jest bez ujıny přesnosti. Z toho plyne, že bod a, v němž ab protíná se s přímkou soumeznou, lze míti za bod, v němž ab dotýká se paraboly ©.
Rozpolovací body # a e úseků kl a ac jsou homologickými body řad (k...d, (a...c) a myslíme-li si přímku U v bodé « kolmou ku su a bodem 7 kolmici Z“ ku si*), potom bodem e rovnoběžku E ku U’ a bodem c rovnoběžku C ku Z“, nabudeme dalších dvou tečen E a C paraboly ©. Tyto tečny protínají tečnu ab v bodech r, g, jakož pak na tečnách ac, ab ostatními tečnami vzniklé řady jsou po-
dobné, třeba jen učiniti _gr = — ra, aby se nabylo bodu a, v němž para- boly O dotýká se tečna ab, tedy okamžitého středu otáčení přímky ab.
Bodová řada (a ... c) promítá se z bodu « v bodovou řadu (b...f), která s ni jest perspektivnä. Ježt) však (k...l) x(a...c) jest též (k...1)x(b...f). Vedeme-li body řady (b... f) rovno- k paprskům svazku 0, procházejícím homologickými body řady
. 1), budou tyto přímky obalovati parabolu JE, k jejímž tečnám ns též přímky bc, fd a zejména též bodem db, ku b soumezným, procházející tečna ku dc soumezná, která se s bc protíná v žádaném bodě 8. V bodě tom dotýká se be paraboly R, a učiníme-li na tečně be úsek bh — hB, obdržíme žádaný její bod B, okamžitý to střed otá- čení této přímky bc. Načež sestrojí se střed zakřivení G návodem, uvedeným z počátku tohoto odstavce. |
l ) Kolmice ty nesestrojeny, aniž parabola tu jmenovaná.
Příspěvek k theorii versiery a Küplovy konchoidy. 5
Kůlpova konchoida.
a) Konstrukce tečny, plynoucí z toho, co bylo prve pověděno,
dána jest lomenou linií oubcdm. Při tom oa || bc, ab vovnoběžno s tečnou kružnice v bodě k (obr. 6.)
b) Konstrukce poloměru zakřivení pozmění se proti předešlé potud, pokud zjednoduší se zde konstrukce bodů « a fi.
Poněvadž totiž 3< oab jest pravý, jest obalová přímek ab para- bolou o vrcholové tečně 7’ a ohnisku 0==s. Protíná-li ab osu Y pa- raboly té v bodě p, třeba učiniti na této přímce pa — aa, aby ob- držel se žádaný bod «. Protíná-li přímka cd tečnu 7“ v bodě g a osu Y v bodě r, jest především og | cd, pročež obalová přímek cb jest parabola o vrcholu č“ a ohnisku 0, učiníme-li tedy rg = gß, obdržíme na přímce bc žádaný bod $, načež konstrukce poloměru zakřivení doplní se způsobem svrchu uvedeným, jakož ostatně v obr. 6. jest provedeno.
Správnost konstrukce poloměru zakřivení pověřiti lze při bodech obratových. Podle G. Loria má totiž křivka pro y= + a+ body
obratové; srovnej v obr, 3. body m, m’, m“, m“ Z její rovnice vyplývá pro ně x = + vz
Vycházíme-li od bodu m jako jednoho z nich, jest rovnice přímky ab (obr. 7.)
= op— 9 4 a tedy 72 1; <= p—= op,
z čehož jest patrno, Ze učiníme-li, hledajíce «, pa — aa, padne bod « do středu délky ab. Ježto pak rovnice přímky bc (obr. 6) jest
y=xrV2— 3a
6 V. Ant. Sucharda:
a tudíž Yı = — 3u,
bod ť tedy uprostřed délky tr, pročež, učiníme-li 79 — gf, vychází B== c. Z toho však patrno, že též bod #==c, tedy j==d, pročež dn — 0, a tedy střed zakřivení c bodem nekonečně vzdáleným.
Versiera (Loriova).
a) Konstrukce tečny v libovolném bodě plyne z toho, co pově- děno v té příčině o versieře obecné (obr. 5.).
b) Hledajíce poloměr zakřivení, vystačíme rovněž konstrukcí v obr. 5. vyloženou, která jen potud se pozmění, pokud změní se konstrukce bodů « a f.
Sestrojme (obr. 8.) kružnici K o středu o a poloměru of = a*) a tečnu T v bodě t. Učiníme-li sečnu ča, která seče K v bodě k, pak tečnu gk a potom ad||gk a prodloužíme-li tk až se protne 8 ad, bude průsečný bod již žádaným bodem «. Jef totiž ta | fa a pro bg — gk, též ta = aa, tudíž A řta © A ťaa a ztoho jednak ťa | aa, a jednak fa — 2a. Jesti tedy obalová přímek ab kružnicí Z o středu fd a poloměru 2a, tedy dvakrát větším než poloměr kružnice X.
Učiníme-li bř | T jest A alb © A bat’, tudíž čb — ba, a pro- tože spolu é‘h — ha, bude též Ab | ťa, pročež At’bh X A Fdp, značí-li bod p patu kolmice z bodu # ku bc. Rovná se tedy vzdálenost bodu p od přímky X stálé délce fo — a — t'o | pœ || X], z čehož ale následuje, že obalová přímek bc jest parabola P**) o vrcholu w, pro kterýž jest čw — a; vrchol ten leží v patě kolmice z p ku Y a ohni- skem jest č. Nabudeme tudíž bodu B, v němž přímka dc protíná sou-
meznou, učiníme- li gp — pp, bodem g rozumějíce průsek dc s osou Y.
Konstrukce poloměru zakřivení versiery jest tudíž tato: Sestroj tečnu její užitím známé lomené linie #'abcdm (obr. 8.) obsažené v mezích tečen Ta X v bodech č a č, učiň ťa | ad, potom gp — pf, načež konstrukce známým svrchu způsobem se dokončí.
Také zde možná konstrukci pověřiti při bodech obratových způ- sobem, jehož jsme užili v předešlém odstavci. Tyto body obratové
*) Loria volí > :
**) Parabola P nesestrojena.
Příspěvek k theorii versiery a Külpovy konchoidy. 7
lze ostatně též přímo stanoviti. Sestrojfme-li totiž, viz obr. 9., z bodu g, pro kterýž tg — 2tw — 6a, tečny k parabole P, budou rovnoběžky k nim z bodu ď vycházející protínati kružnici K v bodech m‘, jež s body obratovými mají společnou pořadnici; potom totiž jest B_- c, a poloměr zakřivení versiery v příslušném bodě tedy ne- konečně veliký.
Resume des böhmischen Textes.
Die vorliegende Abhandlung liefert einen Beitrag zur Theorie der Versiera und der Kozrscuex Konchoide.
Es wird hiebei von der (ersten) deutschen Ausgabe des von Giso Lonia verfassten und durch Frirz ScnorTE nach dem italienischen Manuscripte des Verfassers bearbeiteten Werke, ausgegangen, welches unter dem Titel „Spezielle algebraische und transcendente ebene Kurven“ im J. 1902 erschien.
In diesem Werke werden die beiden obgenannten Kurven in den pag. 75 bez. 185 behandelt. Zuvôrderst wird gezeigt, dass diesen beiden Kurven ein allgemeineres Erzeugungsgesetz zu Grunde gelegt werden kann. Dasselbe lautet folgendermassen: Gegeben ein Kreis X mit dem Mittelpunkte s (Figur 1) und seine Tangente T in dem Punkte #. Durch einen, auf der Geraden is gewählten Punkt o a Scheitel ist in der Ebene des Kreises ein Strahlenbüschel bestiinmt von einem jeden beliebigen Strahle wird K in je zwei Punkten 4 und %‘, und die Tangente T in dem Punkte « getroffen. Führt man in den Punkten # und k“ Parallele zu 7’ und durch « eine Parallele zu fs, so entstehen als gegenseitige Schnittpunkte die Punkte einer allgemeineren Kurve I, die wir die gemeine Verstera nennen wollen (Fig. 2).
Wählt man 0 in dem zu ? diametral gelegenen Punkte č. so entsteht jene Versiera, mit der. sich G. Lonra in dem obeitierten Werke befasst, und die, die Lonia'scuk V. heissen möge, begleitet von der Tangente 7“ an X im Punkte 7 (Fig. 3); liegt o im Mittel- punkte s von K, dann wird die Kurve K zu einer KoLr'scHEN Kon- choide. (Fig. 4).
Für einen jeden ausserhalb des Durchmessers t t‘ gelegenen Punkt o, bildet die Kurve I' einen geschlossenen Zug, für o als
8 V. Ant. Sucharda:
Fluchtpunkt der Geraden č č“, fällt dieselbe mit dem Kreise K zu- sammen, für alle innerhalb der Strecke ť ď gelegenen Punkte o ist I’ eine unendliche Kurve mit einem Selbstberühr-Punkte in dem Flucht- punkte der X-Achse und einem isolierten Punkte in dem Flucht- punkte der Y-Achse.
Die Gleichung der Kurve I’ lautet für a als Halbmesser von K, und # = os, unter o den Koordinaten-Anfang verstanden, č in der po- sitiven Y-Achse eines rechtwinkligen Coordinaten-Systems gelegen:
xy + (am)? (y—m) — a(a+m)”’=0....(WM
Es ist somit eine Kurve der vierten Ordnung. Für #— a folgt aus (1)
y [y (x° + 4a°) — 8a’) 0,
nämlich die Gleichung der X-Achse und der Lonrrascuex Versiera, welch’ letztere Kurve von Loara in einfacherer Form geschrieben wird, nachdem derselbe für den Durchmesser von K, die Bezeichnung a einführt. Dann lautet die Gleichung der Kurve
y(z’+ a?) — a*—0 oder y—a?(a—y). . . (2)
Für m—O folgt aus (1)
by? ay — at — 0 oder x'y— a (a — y). . . (3)
also die Gleichung der Kozr’scuen Konchoide, aber nach Lorıas Schreibweise um einen rechten Winkel um den Koordinaten-Anfangs- punkt gedreht gedacht.
Tangenten-Konstruktion der gemeinen Versiera.
Ist (Fig. 5) die tangentiale Geschwindigkeit des Punktes k durch kl gegeben, dann verschiebt sich, nachdem k nach 7 übergegangen, die Strecke km von konstanter Richtung, nach X.
Příspěvek k theorii versiery a Kůlpovy konchoidy. 9
Der Punkt o ist momentaner Drehpol der Strecke oka. Während dem der Punkt k die Geschwindigkeit k] behält, bewegt sich der Punkt a, in welchem ok die feste Gerade 7 trifft, mit der Geschwindigkeit ab fort, hiebei ist ab ab || kl; hingegen ist ac die Ge- schwindigkeit des Punktes, in dem oa bei seiner Drehung um o die Gerade T durchläuft und wird erhalten, nachdem dc ||oa gezogen wird. Die Strecke am fester Richtung übergeht somit in cd, hiebei ed||am | X gedacht. Der Punkt » wird bei dieser Bewegung mit der Geschwindigkeit md getrieben, so dass die Verbindungsgerade md die gewünschte Tangente der gemeinen Versiera in dem Punkte m liefert. [Fällt man aa’ | X, macht ferner ob — a'd so gelangt man zu dem für die Tangente nötigen Punkte d].
Die Konstruktion der Tangente könnte auch unter Zuhilfenahme von anderen, aber analogen, Konstruktionslinien gewonnen werden; man hätte da den Pynkt Z anderswo auf der Geraden kl wählen müssen, jedoch weder in k, noch auf der Tangente T'; anstatt X müsste hier durch den neu gewählten Punkt č eine Parallele mit X gezogen werden. Die beschriebene Konstruktion liefert sofort auch die Tangente der KorrscHEx Konchotde respektive die Tangente der Lorıa’scuer Versiera, sobald man nur den Punkt o durch den Punkt s resp. durch den Punkt ?’ ersetzt.
Konstruktion des Krümmungsmittelpunktes der ge- meinen Versiera.
Ist (Fig. 5) kč die tangentiale Geschwindigkeit des Punktes k für o als Krümmungsmittelpunkt, dann ist die Geschwindigkeit in dem Punkte a gleich ab || ki, und die Geschwindigkeit in dem Punkte a in der Richtung T gleicht ac; hiebei bc||oa gezogen. Ist « der momentane Drehpol der Geraden ab, so ist fb die Geschwindigkeit des Punktes 5 in der Geraden X, wenn f den Schnittpunkt von ca mit X bedeutet. Ist ferner 8 der momentane Drehpol von bc, dann liefert ci die Geschwindigkeit, mit welcher sich der Punkt c längs der Geraden X verschiebt; ziehen wir folglich 5 L X — unterj den Fusspunkt dieser Senkrechten verstanden — dann ist dj die Ge- schwindigkeit, mit welcher sich der Punkt d längs der Geraden bewegt. Ist schliesslich dn L dm, nebstdem jn jn L dn, und wird ferner in dem Punkte # eine Senkrechte an mn errichtet, so treffen diese Geraden in dem gewünschten Krümmungsmittelpunkte © zusammen.
10 V. Ant. Sucbarda:
Die Punkte « und G wollen wir wie folgt ermitteln:
Der Strahlenbůschel vom Centrum s schneidet auf der Geraden kl die Punktreihe (k...2...) ein. Denken wir uns die Senk- rechten X’... L“ in den einzelnen Punkten dieser Reihe zu den entsprechenden Strahlen des Bůschels s (k... 2...) errichtet.
Dieselben umhüllen eine Parabel P vom Scheitel k und vom Brennpunkte s. Zu diesen Geraden zählt auch die Tangente X in dem Punkte % an den Kreis X, und die mit ihr unendlich nahe be- nachbarte Tangente. Durch Projection der Reihe (k . . !) aus dem Punkte o in die Gerade ab, gelangen wir zu einer mit ihr perspek- tiven Reihe, und wird dieselbe aus dem Fluchtpunkte der Geraden oa in die Gerade T projiciert, wobei der Punkt a zu einem Doppel- punkte wird, und dem Punkte 5 der Punkt c entspricht, so entstebt eine neue Punktreihe (a . . .c) x mit der Reihe (#& . . V).
Denken wir uns durch die einzelnen Punkte der Reihe (a... c) Parallelen zu den Senkrechten K“ ... L“ in den homologen Punkten der Reihe (k... 2) gezogen, so erhalten wir eine gewisse Parabel O einhüllende Geraden, unter denen ac ferner ab als auch die zu der- selben unendlich nahe benachbarte Tangente von © zu suchen ist; die letztere parallel mit der zu der Tangente kl des Kreises X un- endlich nahe benachbarten.
Der Fehler, den wir bei dieser Auffassung begehen, besteht in der Vernachlässigung einer unendlich kleinen Grösse höherer Ordnung, tut folglich der Genauigkeit der Konstruktion keinen Abbruch. Der Punkt «, in dem ad von ihrer unendlich nahe benachbarten getroffen wird, kann folglich als der Berührpunkt von ab mit der Parabel O aufgefasst werden.
Die halbierenden Punkte # und e der Strecken kl und ac sind homologe Punkte der Reihen (4 . . 4), (a... c), und denken wir uns die Seukrechte U“ in dem Punkte u an sw und die Senkrechte L“ durch 7 an sl*) ferner durch e eine Parallele E zu U“ und durch c eine Parallele C zu L“ gezogen, so erhalten wir zwei weitere Tan- genten Æ und C der Parabel ©. Von diesen Tangenten wird die Tangente ab in den Punkten r, g getroffen; nachdem nun auf den Tangenten ac, ab die durch die übrigen Tangenten eingeschnittenen Reiben ähnlich sind, hat man blosz gr = re zu machen, um den
*) Weder die Senkrechten noch die erwähnten Parabeln liegen ge- zeichnet vor.
Příspěvek k theorii versiery a Kůlpovy konchuidy. 11
Punkt « zu erhalten, in welchem die Parabel O von der Tangente ab berührt wird, somit den momentanen Drehpol der Geraden ab. Die Punktreihe (a . . . c) projiziert sich aus dem Pankte « in die mit ihr perspektive Punktreihe (db... f). Da jedoch (k...l) z (a...c) ist auch (k...D) r(b...f). Werden durch die Punkte der Reihe (b ... f) Parallele zu den Strahlen des Büschels o geführt, die durch die homologen Punkte der Reihe (4 . . . 2) hindurchgehen, so umhůllen diese Geraden eine gewisse Parabel R, zu deren Tan- genten auch die Geraden dc und fd gehören, und ferner die durch den mit 5 benachbarten Punkt hindurchgehende, mit de unendlich nahe benachbarte Tangente, welche von dc in dem gewünschten Punkte B getroffen wird. In diesem Punkte wird die Parabel /ť von be berührt. Die durch den, mit « homologen Halbierungspunkt g der Strecke /b geführte Gerade gh || 0% ist die weitere Tangente der Parabel R, und es bleibt nur noch auf der Tangente bc die Strecke dDh—hß aufzutragen, um den gewünschten Drehpol 3 der Geraden bc zu erhalten. Die Konstruktion von G wird nun in bekannter Weise bewerkstelligt.
Die Külpsche Konchoide.
Was die Tängenten- Konstruktion anbelangt, vergl. die gebro- chene Linie oabcdm (Fig. 6). Hiebei ist oa || Bc, aĎ parallel mit der Tangente des Kreises in dem Punkte %. Die Konstruktion des Krům- mungsmittelpunktes weicht von der vorigen blosz in Bezug auf die Auffindung der Punkte e und ß ab. Weil nämlich der Winkel oab ein rechter ist, so ist die umhüllende der Geraden ab eine Parabel von der Scheiteltangente T und dem Brennpunkte o=s. Ist p der _Schnitt- punkt von ab mit der Parabel-Achse Y, so brauchen wir blo3z pa = ua zu zeichnen, um den verlangten Punkt a zu erhalten.
Wird die Gerade cb von der Tangente 7’ in dem Punkte g und von der Achse Y in dem Punkte r getroffen, so ist vorerst og L cb, folglich die Einhüllende der Geraden cb eine Parabel vom Scheitel # und dem Brennpunkte 0; wird folglich rq — qß gezeichnet, so erhalten wir auf der Geraden bc den gewünschten Puukt B, worauf die Konstruktion des Krümmungs-Centrums in bekannter Weise vervollständigt wird. (Siehe Fig. 7). Ihre Richtigkeit lässt sich bei den Wendepunkten verificieren. Nach G. LoniA hat nämlich die Kurve
12 V. Ant. Sucharda:
v=+a\2
Wendepunkte (vergl. Fig. 3, die Punkte m, m’, m‘, m’’). Aus ihrer Gleichung folgt für dieselben
für
Von m als einem dieser Punkte ausgegangen, lautet die Gleichung der Geraden ab (Fig 6)
— 8
op — ae somit
== 1. 2
P= 0;
macht man also pa — aa, so kommt der Punkt « in den Hälftepunkt der Strecke ab zu liegen. Nachdem dann die Gleichung der Ge- raden dc (Fig. 6) y=xV2—3a lautet, und demzufolge y,— —Ja
der Punkt t“ also in die Mitte von fr fällt, so brauchen wir blosz ra = aB zu machen, um BA ==c zu erhalten. Daraus folgt aber, dass $== c, also p und nachher dn gleich Null wird: deshalb
muss das Krümmungs- Centrum o in einen unendlich fernen Punkt fallen.
Die Versiera.
Auch hier finden wir mit der in Fig. 5 erörterten Konstruktion das Auskommen. Eine Anderung trifft blosz bei der Auffindung der
Příspévek k theorii versiery a Kůlpovy konchoidy. 13
Punkte « und ß ein. Es sei (Fig. 8) ein Kreis K mit dem Mittel- punkte o und dem Halbmesser of — a (Lomia wählt 5 ) und 7 die
Tangente desselben im Punkte & Von der Sekante ča wird K in dem Punkte k getroffen, nun zeichnen wir die Tangente gk des Kreises X im Punkte k, ferner ab || gk, unter a den Schnittpunkt von čk mit 7' verstanden. Der Schnittpunkt von tk mit ab liefert den Punkt e. Es ist nämlich fa | t'a und wegen êg = gk, ist auch ta — aa, folglich Aťta © At'aa, hieraus fa | aa und ausserdem Fa = 2a. Hieraus ersieht man, dass die Einhůllende der Geraden ab der Kreis Z vom Mittelpunkte č und vom Halbmesser 2a ist, also von einem doppelt so grossen, als derjenige des Kreises X. Fällt man dř | T, so ist Aalb=Z Adať, folglich db — ba uud da gleichzeitig £'% = ha, wird auch hd | ťa, demzufolge At’bh = ty, nachdem č'p senkrecht zu dc gefällt wird. Die Entfernung des Punktes p von der Geraden X gleicht folglich der festen Strecke ť'0 = a, 80 dass die Einhüllende der Geraden bc eine Parabel P von dem Scheitel sw liefert, für welchen fw — a ist; dieser Scheitel liegt in dem Fusspunkte der von p auf Y gefällten Senkrechten, der Brenn- punkt ist in č. Man erhält somit den Punkt $, in welchem die Gerade bc von ihrer unendlich nahe benachbarten getroffen wird, wenn man gp —pf zeichnet, unter g den Schnittpunkt von dc mit der Y-Achse verstanden. Die Konstruktion des Krümmungsmittel- punktes des Versiera ist also die folgende:
Man zeichne ihre Tangente mit Hilfe der bekannten gebrochenen Linie ta’bedm (Fig. 8), fälle ča | ab*), und gp —pß, worauf in bekannter Weise die Konstruktion zum Abschlusse gebracht wird. Auch hier kann die Konstruktion bei den Wendepunkten verificiert werden.
Man zieht nämlich (Fig. 9) aus dem Punkte 9, für welchen ta — 2 tw — 6a ist, Tangenten an die nicht gezeichnet vorliegende Parabel P, was in bekannter Weise leicht bewerkstelligt wird; die von dem Punkte č“ ausgehenden, zu denselben parallelen, Geraden treffen den Kreis X in zwei Punkten, welche mit den Wendepunkten Ordinaten von gleicher Länge besitzen; nachher ist f- c, und der Krůmmungshalbmesser der Versiera in dem entsprechenden Punkte wird unendlich gross, was zu erwarten war.
+) Die Senkrechte liegt nicht gezrichnet vor.
Digitized by Google
Digitized by Google
Digitized by Google
Digitized by Google
THEORIE VERSIERY.
SUCHARDA
- ee nn
+ E m O “nn
Sestrojil D Sucharda
Veshek rai vesty Pelernost: m
gr nällemar přirodové. 1804. 2.5.
"arsky v Praie
VI.
Dvě nové sloučeniny selenu: uranylselenid a seleno- chromit draselnatý.
Podává Dr. Jár. Milbauer.
Předloženo v sezení dne 6. února 1904.
Průběhem pokusů o účinku kysličníků kovových na sulfokyanid draselnatý v žáru *) poznal jsem dvě dosud nepopsané sloučeniny sirné: uranylsulfid a sulfochromit draselnatý. Nebylo bez interessu zvěděti, skýtají-li také selen a tellur podobné sloučeniny. m podařilo se mi analogické látky selenové pfipraviti.
Uranylseleníd.
V porcelarovém tyglíku 8 dobře přiléhajícím víčkem protavena na obyčejném kahanu směs: 7 d selenu, 5 d kyanidu draselnatého a 1 d kysličníků uranu (vzniklých vypálením octanu uranylového). Na to postaven týž tyglik do objemnějšího hlíněného tyglíku, na jehož dně nalézala se vrstva silně vyžíhaného písku křemitého, přikrytá destičkou porcelánovou. Po zakrytí víčkem silně žíháno v Rosslerově peci ve světle červeném žáru po "/» hodiny, od zapálení pece as ho- dinu. To vychladnutí vyjmut vnitřní tyglik, zevně důkladně opláchnut, reakční hmota rychle vyloužena vyvařenou vodou; nerozpuštěna zů- stala krásně černá, krystalinická látka podobná uranylsulfidu. Po odssátí matečného louhu a důkladném promytí nejprv vyvařenou vodou, pak líhem, vysušen preparát do konstantní váhy ve vodní sušárně.
+) Rozpravy české Akademie 1901, č. 8. Věstník král, čes. spol. náuk. Třída II. 1
2 VE. Jar. Milbauer:
Získané krystalky černé jeví toto složení:
I. Il. Ill. Theorie UO,Se DC 5, z ová 22,54% 22,50" 22,80°/ 22,90% Do. bye 68,03"/ 67,90% 68,92°/ 68,31% O* ) + + 9,43"/ 0 9,40%, 8,28°/ 0 9, 13°/ 0
100,00% 100,00"/% 100,00°/ 100,00%
Analysovaná sloučenina je tedy oxyselenidem uranu, uranylsele- nidem UO,Se. Pro analysu rozpouštěna látka za přidání chloridu sod- natého v bromové vodě, selen vylučován buď kysličníkem siřičitým (II.), neb což výhodnější sírovodíkem ve formě sirníku. Tento pře- veden na sulfokyanid a selenokyanid, z něhož rozložením kyselinou solnou vyloučen selen, sfiltrován a vážen. Z filtrátu srážen uran, kyslík vypočten z difference.
Získané krystalky jeví se pod mikroskopem co krátké šestiboké hranoly barvy černé, s nádechem do červena, lesku kovového. Ana- logický uranylsulfid jeví se ve srovnání s touto látkou černým s tonem zelenavým. Uranylselenid rozpouští se rychle v kyselině solné již za chladu a za vývinu selenovodíku na uranylchlorid. Velmi prudce roz- pouští se již za chladu v dusičné kyselině za částečného odštěpení selenu, který pak zvolna dále se oxyduje. Ve styku 8 vodou po delší době, patrně účinkem v ní rozpuštěného kyslíku zvolna uranylselenid se rozkládá, při čemž se tekutina barví červeně. Louhy alkalickými zředěnými se nemění.
Látka tato dosud v literatuře popsána nebyla. Rees **) uvádí, že sloučeniny uranu ku selenovodíku chovají se jako ku sírovodíku. V po- slední době popsal Coran: ***) selenid USe, jenž se tvoří žíháním po- dvojného chloridu UCI, . NaCl v proudu selenovodíku.
Selenochromit draselnatý.
Při přípravě postupováno bylo podobně jako u látky předchozí. Použito reakční směsi: 5 d selenu, 5 d kyanidu draselnatého a 1 d kysličníku chromitého (získaného zahříváním chromanu ammonatého). Protaveno na obyčejném kahanu a žíháno v Rôsslerové peci as '/, ho- diny ve světle červeném žáru, od zapálení pece celkem as hodinu. Získaná tavenina poskytla při rozpouštění ve vyvařené vodě roztok
+) Z difference. **) J. pharm. (4). 9. 178. +++) Comptes rendus 1902. 883.
Dvě nové sloučeniny selenu: uranylselenid a selenochromit draselnatý. 53
žluto červený a krystalky temně zelené. Tyto rychle stiltrovány, pro- mývány vyvařenou vodou, dokud se jevila reakce 8 dusičnanem stří- brnatým, na konec pak líhem. Filträt byl žluto červený a obsahoval mimo selenokyanid též selenid draselnatý. Krystalky sušeny ve vodní sušárně do konstantní váhy.
Při analyse nalezeno:
I. Theorie pro K;Cr,Se,: SOON E 63,70% 63,20% 63,44% ee 21,24% 22.00% 20,85% GE lat 15,30% — 15,71% 100,24" 100,00”
Složení toto nasvědčuje, ač od theorie poněkud se odchyluje, seleno- chromitu draselnatému K,Cr,Se,; patrně není preparát úplně čistý.
Pro analysu oxydován kyselinou dusičnou, tato neutralisována ammoniakem a z mírně okyselenéhe roztoku solnou kyselinou srážen selen sírovodíkem, sirník selenu rozpuštěn v kyanidu draselnatém, okyselením solnou kyselinou selen sražen a vážen co takový; ve fil- trátu obvyklým způsobem stanoven chrom a draslík. |
Selenochromit draselnatý jeví se pod mikroskopem jako krystalky šestiboké. Suchý je úplně černý, v suspensi s vodou stává se ton ze- lený patrným. Rozpouští se snadno v koncentrované kyselině dusičné, v kyselině solné není rozpustný, bromová voda prudce v něj působí. S dusičnanem stříbrnatým tvoří černou houbovitou sedlinu, která obsahuje stříbro, selen a skoro veškeren chrom; malé množství jeho a veškeren draslík vchází v roztok. S dusičnanem měďnatým ne- reaguje.
Selenid chromitý Cr, Se,, popsán Moıssaneu.*) Získán v podo bě černé Jesklé krystalinické látky žíháním chloridu neb kysličníku chromitého v proudu selenovodíku neb v proudu par selenovych, zředěných vo- díkem neb dusíkem.
Zkoušel jsem svrchu označeným způsobem tavením směse telluru, kyanidu draselnatého a příslušných kysličníků obdobné sloučeniny tel- luru připraviti, však bez positivního výsledku.
Z chemické laboratoře c. k. české vysoké školy technické v Praze.
m *) Comptes rendus 90, 817.
VII.
Příspěvek k seznání dinaftokarbazolů.
Podává Dr. Vítězslav Veselý.
Předloženo v sezení dne 5. února 1904.
Ačkoliv karbazol, jenž se nachází v destillátě kameného uhlí, jest látkou dávno již známou, a vnovější době i sderiváty důkladně prostudovanou, setkáváme se s dinaftokarbazoly") v literatuře jen
velmi zřídka. Ze tří symmetrických isomerů možných známy jsou pouze prvé dva:
N. N FREE "kácet bb NN NSN NAN 3.8-dinafto -2.2.-imin. 1.1- dinafto -2.2-imin.
S NN = $$ UV
2.2— dinafto - 1.1- jmin.
3.3-dinafto-2.2.imin získal Rıs?) z příslušného thiodinaftylaminu destillací s měděným práškem. Druhý (II.) našel nejdříve WaLoer, ?) zahřívaje ß-dinaftol s ammoniakalním chloridem zinečnatým, později F. R. Japr a W. MarrLaxp“) působením B-naftylhydrazinu v ß-naftol.
!) Užito pojmenování dle Grarse B. B, 27, str. 3066. ?) B. B. 19, str. 2241. 3) B. B. 16, str. 2174. *) Proceeding Chem. Soc. 17. str. 176. Věstník král, české spol. náuk, Třída Il.
2 VIT. Vítězslav Veselý:
J. Meısenueimer a K. WirTrE*) získali v minulém roce týž di- naftokarbazol (II.) z 2. 2-diamino-1. 1-dinaftylu, připraveného pů- sobením minerálných kyselin na 2. 2-hydrazonaftalin. Autoři nazvali tuto reakci přesmyknutím „naftidinovým“ vzhledem k analogii s pře- smyknutím benzidinovým, jež nastává, působíme-li silnými kyselinami v hydrazobenzol. Poněvadž však v tomto případě parapoloha ku by- drazoskupině jest obsazena, sváží se naftalinová jádra v orthopoloze a sice jak bylo dokázáno v poloze 1.
Reakce probíhá následovně:
< 25 ne e, BE
ČS ČSR EL“ NH-NH Ki NH,
2.2-hydrazonaftalin. 2.2. -diamino-1.1. -dinaftyl. EP
Nıerzxı a GoLL obdrželi z 1.1-hydrazonaftalinu působením ky- selin zásady dvě, jež obě odpovídaly témuž složení diaminodinaftylu. Jednu z nich nazvali naftidinem a druhou pak, která zahříváním s kyselinami poskytovala dinaftokarbazol, dinaftylinem. Autoři tvrdí, že, nahradivše aminoskupiny vodíkem, obdrželi z obou zásad 1. 1-di- naftyl. Dinaftokarbazol, od 1. 1-dinaftylu odvozený, jest podle do- savadních našich zkušeností však možný pouze jeden, IL výše ozna- čený, který všemi svými vlastnostmi od dinaftokarbazolu z dinaftylinu získaného značně se liší.“)
Zabývaje se studiem derrivátů 1 -nitro . 2 -naftylaminu, při- pravi! jsem z 1-nitro 2-jodnaftalinu zahříváním s měděnou bronzí 1.1-dinitro 2.2. dinaftyl, jenž redukcí zinkovým práškem v roztoku ledové kyseliny octové poskytl dinaftokarbazol (IIL), fysikálními i chemickými vlastnostmi s dinaftokarbazolem NiETZKÉHO a GOLLA 8e shodující.
Z toho lze snadno odvoditi, že působením kyselin v 1.1 -hy- drazonaftalin nastává podobně jako u 2 .-2-hydrazonaftalinu nafti- dinové přesmyknutí. Poněvadž však v případě tomto jak para-, tak i orthopoloha k hydrazoskupině jest volna, obdržíme dvě různé látky,
here
5) B. B. 86. str. 4153,
S) Bıscuore a Waroen (Handbuch der Stereochemie 1894. str. 726) při- kládali dinaftokarbazolu Nirrzkéiio A GoLLA následující složení: C DNA >, což však následkem mé práce ukázalo se být nesprávným. & V ČO
i
Příspěvek k seznání dinaftokarbasolü. 3
v nichž naftalinová -jádra svázána jsou jednak v para- a au v orthopoloze ku vzniklé aminoskupině. |
Reakce probíhá pak zajisté takto:
| | 4 Nr Z x NH, NE, / NHN Le OC. = EN RA 6 bábu Ne. © NANZ
dinaftylin 2.2- dinafto -1.1.-imin.
Zároveň jest patrno, že nahrazením aminoskupin v dinaftylinu vodíkem neobdrželi Nıerzeı a GouL 1.1.dinaftyl, nýbrž 2.2 -di- naftyl, a tudíž že udání jejich v tomto smyslu není správné. ©
Za látku výchozí použil jsem při svých výzkumech 1-2-nitro- naftylaminu, připraveného dle předpisů LIiEBERMANNA A JAKOBBONA.")
2-chlor-I-nitronaftalin.
5 g suchého, na prášek rozetřeného nitronaftylaminu smícháno v kádince s 209 conc. kyseliny solné; ke směsi přidáno asi 50 g ledu, načež za silného chlazení směsí ledu a soli kuchyňské přidáno po kapkách 1:7 g dusanu sodnatého, rozpuštěného v 5-cm* vody. K vyjasněnému roztoku diazolátky přidáno 5g CuCl, v 10 cm? vody a pomocí dvou měděných desk prováděn elektrický proud o intensitě 4—5 amp. a napjetí 2—3 volt po dobu 25 minut.°) Vyloučená žlutá krystalická hmota byla odsáta na vodní vývěvě a předestillována vodní parou. Obdržená látka vytřepána z destillätu étherem, éther odpařen a zbytek překrystallován z horkého líhu; krystaloval ve shlucích slabě nažloutlých jehliček o bodu tání 95'/".
Chlornitronaftalin rozpouští se velmi snadno v líhu, étheru, ben- zolu, acetonu i v ledové kyselině octové. Při toplotě vyšší 360° lze jej bez rozkladu destillovati. Redukován zinkovým práškem v roz-
3) A, 211. str. 46. 8) Voroček a ŽeNišek, Chem. listy 1899, str. 143.
4 VII. Vítězslav Veselý:
toku ledové kyseliny octové poskytuje odporně páchnoucí 2.-chl r -1 -aminonaftalin, jenž z lihu překrystalován, taje při 56°.)
0-1395 g látky poskytlo 0:0971 g AgCI čili 0:0241 g CI.
Vypočteno pro C,,A,NO,CI: Nalezeno: 17109/, Al 17-23, Cl
2-brom 1-nitronaftalin.
Ď g jemně rozetřeného nitronaftylaminu vnášeno po malých dáv- kách do 259 conc. kyseliny sírové za stálého míchání skleněnou ty- činkou; na to přidáno několik kousků ledu, při čemž vyloučí se síran nitronaftylaminu v jemných jehličkách. Diazotace provedena plynným kysličníkem dusíkovým, jenž připraven byl z dusanu sod- natého a kyseliny sírové. '“) Asi za hodinu jest reakce skončena, což poznáme dle toho, že tmavočervená směs úplně se vyjasní. Roztok diazolátky vlejeme do chladného roztoku bromidu mědičnatého, při- praveného z 5:4 g síranu měďnatého, 40 g vody, 15 y bromidu sod- natého a 1:4 g měděného prášku. Vzniklá směs vytřepána étherem, étherický roztok vymyt napřed louhem sodnatým a potom vodou, éther odpařen a látka překrystalována několikrát z líhu. Výtěžek 26 9, t. j. 38°/, theorie.
01756 g látky poskytlo 01301 g AgBr čili 0‘0554 g Br. -01320 g látky poskytlo 6:85 cm? N při 18° a tlaku barometri- ckém 741:7 mm.
Vypočteno pro GoH,NO,Br: Nalezeno :
Br... 3166, 81-499, N.. 559%, 5-79,
Nitrobromnaftalin krystaluje z líhu v jemných žlutých jehlič- kách s červenavým kovovým leskem. Bod tání 102—103°. Rozpouští se velmi snadno v líhu, étheru, acetonu i benzolu. Při teplotě vyšší 360° destilluje bez rozkladu. Redukován zinkovým práškem v roztoku ledové kyseliny octové, poskytuje bromnaftylamin, jenž z lihu krysta-
9) CLEvk, B. 20, str. 460. 10) LIEBERNANN A Jaxopson A. 211 str. 45.
Příspěvek k seznání dinaftokarbazolů. 5
luje v jemných bezbarvých jebličkách. Pro nedostatek látky nebylo lze vzniklou látku analysovati.
2-jod 1-nitronaftalin. Látka tato připravena byla dle předpisu Mezporova"). Ku přípravě většího množství odporučuji postupovati následovně:
28 g nitronaftylaminu vneseno opatrně do 220 g conc. kyseliny sírové a zdiazotováno plynným kysličníkem dusíkovým jako při pří- pravě bromwtronaftalinu. Čirý roztok diazolátky byl vlit do roztoku 26:5 g jodidu draselnatého, rozpuštěného ve 100 cm? vody. Potom zabřívána směs krátkou dobu na vodní lázni, při.čen.ž přebytečný jod odstraněn přidáním práškovité mědi. Po vychladnutí vytřepána směs étherem, étherický roztok vymyt nejdříve sodnatým louhem, potom vodou a éther odpařen. Jakmile látka počne z étheru kry- stalovati, namaže se pokud možno rychle na porovity talíř, neboť ponecbáme-li ji déle ve styku s matečným louhem, vytvořuje se hnědočervený maz, jejž nelze nikterak odstraniti. Produkt takto zí- skaný překrystalován nejdříve z ledové kyseliny octové a potom z líhu taje při 88°. Výtěžek obnáší 16 g jodnitronaftalinu, t.j. 364" theorie.
1-1 dinitro 2-2-dinaftyl.
NO, NO, ČLEN ZS KR
5 g jodnitronaftalinu rozpuštěno v 10 g nitrobenzolu ve zkou- mayce, ponořené do baňky s conc. kyselinou sírovou. !?) Roztok za- hříván k varu, při čemž za stálého míchání teploměrem přidány po dávkách 2 g měděné brouze.'*) Měď ztrácí kovový lesk a mění se 11) MELDOLA, Soc. 47, 521.
2) Urruanx a Bızızcks B, 34, str. 2174.
13) Užito bylo měděné bronze, zvláště k tomu účelu vyráběné u firmy Bernhard Ullmann a Co. ve Fürthu v Bavořích.
6 VII. Vítězslav Veselý:
pomalu v šedý chlorid měďnatý. Asi za hodinu jest reakce skončena; horký roztok sfiltrovän, zbytek znovu nitrobenzolem vyvařen, sfiltro- ván, a přidán k předešlému. Po vychladnutí vykrystaluje látka v tma- vých šupinkách, jež odsajeme na vodní vývěvě, promyjeme acetonem a překrystalujeme z nitrobenzolu. Výtěžek 1:4 g, t. j. 51°/, theorie.
01412 g látky poskytlo 10:3 cm? N při 11° a tlaku barometri- ckem 743 mm.
Vypočteno pro (,,/12N.0;: Nalezeno: 814% N 851% N
Dinitrodinaftyl krystaluje v bezbarvých Supinkäch (z nitroben- zolu). Zahříván počne při 265° černati a při 276" taje. Jest ve všech užívaných rozpuštidlech vyjma nitrobenzol a toluol téměř neroz- pustný.
2.2-dinafto-1.l-imin.
Ku 3 y dinitrodinaftylu přidáno v baňce € 60 g ledové s octové a několik kapek conc. kyseliny solné, načež po malých dáv- kách přidáno 6 g zinkového prášku. Jakmile nejprudší reakce po- mine, zahříváme směs tak dlouho, až se všechen zinek rozpustí. Při- dáním vody vyloučí se vzniklá látka v bílých vločkách, jež odsajeme, vysušíme a rozpustíme v benzolu. Z roztoku, na malý objem odpaře- ného, vyloučí se látka v bílých jehličkách hedvábného lesku, jež ně- kolikrát z benzolu překrystalovány, tají při 216°.
02210 g látky poskytlo 98 cm® N při 11° a tlaku barometri- ckém 749 mm.
Vypočteno pro C, HN: ‘ Nalezeno: 525% N D21% N
2.2 - dinafto -1.1-imin jest ve všech užívaných rozpustidlech mimo vodu a ligroin velmi snadno rozpustný. Krystaluje pouze z ben- zolu, ledové kyseliny octové a ze zředěného líhu. Koncentrovanou kyselinou sírovou barví se krvavě červeně, přidáme-li pak trochu kyseliny dusičné, změní se barva ve smaragdově zelenou. Z roztoku kyseliny octové dává podobně jako karbazol okyselen kyselinou sol- nou s formaldehydem těžko rozpustný kondensační produkt. S an-
Příspěvek k seznání dinaftokarbazolů. 7
hydridem octovým poskytuje nerozpustný acetylderrivat, s dusanem sodnatým rovněž těžko rozpustný hnědý nitrosoderrivat. Přidáme-li ku zředěnému benzolovému roztoku poměrné množství kyseliny pikrové, rozpuštěné taktéž v benzolu, vylučuje se okamžitě pikran v krásných tmavě červených jehličkáeh, jež z lihu překrystalovány, tají při 2385",
Z uvedených vlastností vysvítá zcela jistě, že přítomný dinafto- karbazol jest identický s dinaftokarbazolem Nigrzxéuo a GoLLA.
Chemická laboratoř c. k. české vysoké školy technické v Prase.
VIII. 0 zvláštním případu fagocytosy. Předběžná zpráva F. Vejdovského.
(S 3 vyobrazeními v textu.)
Předloženo v sezení dne 19. února 1904.
V přítomném sdělení jedná se o zvláštní vzájemnosti mezi tvo- řícím se vajíčkem a pozoruhodnými elementy plasmatickými, které jakožto amoebovité bezjaderné organismy, do hmoty vajíčka vnikajíce a Z NÍ se vyživujíce, na známou fagocytosu upomínají; liší se však od této činnosti tím, že ony elementy bezjaderné vyživivše se doko- nale z noty vaječné, za své béřou a posléze vajíčkem samým ztrá- veny jsou.
Celý tento proces, jenž nemá analogie dle dosavadních zpráv v celém živočišstvu, poznal jsem při studiu vývoje a prvých stadií zrání vajíčka roupice Enchytraeus humicultur VEJn., již jsem k tomu cíli v umělých kulturách pěstoval a jednotlivá stadia na serifch různým způsobem zbarvených sledoval.*) Fixace dála se ve směsi sublimátu s chromovou kvselinou.
Vaječníky roupice jmenované sestávají z těchto odstavců:
1. z oogonií až do stadia synapse; poslední fáse upraveny jsou ve skupinách po 8 buňkách či oktádách.
2. Po synapsi vyrostou mladé oocyty až do stadia, jež končí bi- polárními centrosferami kolem centriol.
*) Musím s porděkem zaznamenati, že mně v posledním ohledé platné služby prokázal pan assistent Dr. E. Menel.
Věstník Kra'. čes spol. náuk. “Tiida H. 1
2 VINT. F. Vejdovský:
3. Z každé oocyty jednotlivé oktády vyrůstají vajíčka žloutkonosná
v nichž se radiace předešlého stadia změní v t. zv. žloutková
jádra. Po zaniknutí těchto tvoří se na obvodu existujících
centriol nové rádie a centroplasmy zrajícího vřeténka.
Pro posuzování fagocytosy výše zmíněné, budeme se odvolávati pouze ku stadiím 2. a 3., ježto prvě uvedené stadium a částečně i prvě vzniklé oocyty stadia druhého nemají patrně nijakého vlivu na přítažlivost amoebovitých lymfocytů. Teprve oktády vaječné s bi- polárními centrosferami jsou východištěm našich výkladů.
Na praeparátech různě zbarvených objeví se vždy v některé buňce každé oktády neb v rostoucích i žloutkonosných vajíčkách tělísko diffusně se barvící, červeně po eosinu, šedě po haematoxylinu, zeleně po světlé zeleni, neb žlutavě po oraoži. Nejnápadnější jsou tělíska ta po eosinu neb světlé zeleni, vynikajíce ostře z hmoty vaječné, takže jim při silných zvětšeních bezděčně pozornost věnována býti musí. A ještě více vzbuzena jest pozornost při stadiích starších, když z oktád vzrůstají jednotlivé buňky ve vajíčka žloutkem se plnící. Tehdy tělíska ona netoliko uvnitř vajíček po jednom i více se objevují, nýbrž i na periferii jich jako kloboučkovité hrbolky sedí. Čím větští jest takovéto rostoucí vajíčko, tím více oněch tělísek zde přítomno a snadno lze je poznati po homogenním zbarvení jich hmoty plasmatické I vajíčka hojně již žloutkem naplněná, ano úplně dorostlá, obsahují tato tělíska, na mnoze po 1 neb dvou, ostře vystupující z temné hmoty žloutkové.
Ze všech těchto příčin jest samozřejmé, že nutno zvláštní po- zornost těmto tělískům věnovati, tím více pak, že postrádají vůbec jader, jevíce se jakožto hloučky cytoplasmatické, pro kteroužto vlast- nost označují je jménem cytotdů.
V mladistvých oktádách z oogonií tvořených, tak jako i v oktá- dách ve stadiu synapse a následujících na to oktádách s mladými buňkami vaječnými, jež vyznačují se cytoplasmou velice hustou, cytoidy nikdy jsem neshledal. Teprvé v dorostlejších oktádách, jichž mladé oocyty obsahují plasmu řidší, jádra pak míškovitá a na dvou polech vyzařující paprsky kol centriol, teprve v těchto oocytách objevují cytoidy buď jako inkluse v hmotě cytoplasmatické neb na povrchu jako hrbolky kloboukovité na okraji se rozlévající přisedlé. Uvnitř každé takové buňky vaječné však z pravidla ne více než jediná cy- toida vězí (obr. 4), na rozdíl od starších větších vajíček, kde více z pravidla cytoid jest uloženo.
Veškeré pak cytoidy jsou upravené dle jednoho a téhož plánu. V celku podobají se mladým amoebäm, jež postrádají jader a va-
O zvláštním případu fagocytosy. 3
kuol. Též rozdělení plasmy jeví se jako u amoeb; nitro zaujato hu- stou hmotou endoplasmatickou, intensivně se barvicí, periferická pak cytoplasma jeví se jako uzká bledavá neb úplně jasná obruba, vysí- lající četné tupé a krátké pseudopodie. S povrchu jeví se tedy cy- toida jako terček více méně okrouhlý u pseudopodie vysílající. Prvotně lezou tedy cytoidy po povrchu vajíček; i jest zajisté překvapujícím, že mohou pronikati skrze blánu vaječnou a vlézati. do obsahu žloutkového. Jest pravděpodobné, že vylučují jakýsi enzym, jímž se děje resorpce blány této. Na příznivě vedených řezech skrze cytoidy, jež vnikají do vajíček, pozorujeme kloboučkovitě vyklenutý
Obr. 4. Část oktády (se 4 buňkami vaječnými). Na povrchu lezoucí cytoida, uvnitř druhého vajíčka amoebovitá cytoida.
hrbolek cytoid na povrchu vajíčka, vysílající však hluboko do hmoty vaječné paprsky cytoplasmatické ve spůsobě dlouhých, súžených pseudo- podif, jež patrně umožňují prostup do žloutku. Zde lezou cytoidy ve všech směrech, až i ku bláně jaderné dostupujíce, leč nepodařilo se mně v nijakém případě zjistiti, zda-li i do jádra vnikají. V mno- bých případech vidím, že sedí těsně ve bláně jaderné, ale uvnitf jádra neshledal jsem je nikdy.
Na povrchu vajíček lezoucí cytoidy měří celkem asi 6 u v prů- měru, avšak uvnitř žloutku lezoucí jeví se většími, což patrně uka- zuje na bohatší výživu. Leč nelze tvrditi, že by se tu dálo intra- cellulární zažívání tělísek žloutkových, neboť žádným způsobem ne- mohl jsem zjistiti podobné inkluse uvnitř cytoidů.. Za to objeví se
4 VIII. F. Vejdovský:
u jedněch málo, u druhých velké množství krůpějí světlo lámajících v endoplasmě, upomínající celkem na tělíska tuková, různých veli- kostí, které posléze prostupují veškeru endoplasmu. Jest pravdě- podobné, že krůpěje tyto jsou produkty assimilace hmoty výživné jež endosmoticky vniká do nitra cytoidů a produkuje posléze zmí- něné krůpěje tukovité. Neboť posléze nabývá množství krůpějek ta- kové převahy, že celá cytoida podobá se vlastně skupině tukových
6%. 00. ‘et.
5 Obr. 5. Vajíčko v němž zakládá se žloutek. Mezi tělísky žloutkovými 3 cytoidy, z nichž prostřední hojné vakuoly obsahuje.
tělísek, a že nelze ani rozeznati původní homogeně zbarvenou endo- plasmu, která vůbec změněna v ony krůpějky tukové. Tyto se po- sléze rozpadají, splývajíce 8 hmotou vaječnou a cytoida se rozrušuje. Tudíž přesycené cytoidy hynou a slouží za potravu svému hostiteli, z něhož se dříve vyživovaly. Stopy bývalých amoebovitych cytoidů snadno rozeznati ve hinotě vaječné, pokud nejsou ještě tělíska Zlout- ková přítomna.
Poznavše tedy cytoidy jakožto amoebovité organismy bezjaderné, jež podstatně na činnost fagocytů upomínají, druhotně však následkům této činnosti podléhají, že ztráveny jsou hmotou vaječnou, musíme
O zvláštním případu fagocytosy. 5
se v přední řadě pokusiti o vyšetření jich původu a rozšíření. Že hlavní působiště jich jest dutina tělesná, jest samozřejmým a do- tvrzeno i fakty, že neobmezují se pouze na vaječníky, nýbrž roz- šířeny jsou i v celém těle. Ovšem ale v množství rozmanitém. U některých individuí naší roupice jsou poskrovnu přítomny pouze v pohlavních segmentech, jindy rozptylují se v menším množství i do segmentů předních a zadních, vždy ale v největším množství sou- střeďují se na vaječníky.
V některých individuích nalezám je ale u velikém množství v celém těle a vždy v těchže poměrech tvaroslovných, jako výše po- psáno. V nepatrném množství splývají také v lymfé tělesné, ve vět- ším množství lezou po dissepimentech, mezi chloragogeními žlazami, ve varlatech mezi stádií vývoje spermatozof, v největším množství pak mezi buňkami žlaz septálních. I jest jasno, že se cytoidy vy- živují z podkladu svého sídla, že prolézají tkaně, jako normální lym- focyty obratlovců.
Jmenovitě ve varlatech, lezouce mezi tvořícími se stadii sper- matozof jsou snadno cytoidy poznatelny jako tečkovitá amoebovitě rozvětvená tělíska, jež však nikdy neobsahují u vnitru svém ztrávené části spermatozoi, nýbrž těmitéž vlastnostmi homogenf cytoplasmy se vyznačují, jako ve vajíčkách žijící. Tudíž nemají téže fysiolo- gické vlastnosti jako fagocyty annulatů, jež spermata v dutině tělesné plovoucí požírají a přesně se jakožto spermatofágy oznaëiti mohou.
V novější době popsal SirprLEcKkt*) tyto fagocyty u S Polymnie, jež tvořící se spermie i s jich cytophory požírají. Fagocyty, jež po- zřely velké množství spermatozof, vyznačují se dle SiEDLECKÉHO veli- kými jádry i tělem plasmatickým.
Že skutečně normální lymfocyty z dutiny tělesné mohou se změniti ve žravé fagocyty, jež skutečně jména spermatofagů zasluhují, poznal jsem z pozorování jistých oligochaelů, jmenovitě u rodů Tubifex a Potamothrix. Jak známo, děje se vývoj spermií u Tubi- ficidů, kamž ony rody náležejí, tak jako u většiny Oligochaetů vůbec ve zvláštních vacích, jež jsem před lety označil jako vaky chámové, jakožto vychlipeni příslušných sept. © Dospělé spermie odvádějí se z těchto vaků pomocí chámovodů. Když ubylo spermií z vaků chá- mových shromazdujf se tu normální Jymfocyty z dutiny tělesné, jež
— —
*) M. Sirorrcki, Quelques observations sur le role des amibocytes dans le coelome d'un annélide. (Annales de l'institut Pasteur Tome XVII. 1903. pp. 449— 462. PI. VIII, IX.)
6 VIII. F. Vejdovský:
podivubodným způsobem vyrostou do značných rozměrů. Jest pravdě- podobné, že z vaků chámových neodvádějí se veškeré spermie, nýbrž že zde vždy jistá část jich zbývá, tak jako i zbytky cytoforů více méně rozpadlé. I jest zajímavým, že tyto přebytečné spermie a zbytky buněčné požírány jsou od lymfocytů, které následkem toho značných velikostí nabývají a dutiny vaků chámových vyplňují. Není nic snadnějšího, než v takto vyrostlých lymfocytech shledati množ- ství pozřených spermií, jež po dvojitém zbarvení vždy snadno lze nalézti jako vlákna svinutá neb protažená, jasnou tekutinou — po- travní vakuolou — objatá. Taktez zbytky buněčné z vaků chámo- vých nalezají se shromážděné uvnitř fagocytů, rovněž hyalinní tekutinou obdané. Jest tu zažívání intracellularne. |
To jsou pozorování o obsahu vaků chámových u jmenovanÿch Tubificidů, — pozorování, jež úplně souhlasí se zprávami SıEDLECKEHO, o obsahu dutiny tělesné Polyınnie, u níž rovněž spermatofagy tutéž funkci provozují jako u jmenovaných oligochaetů ve vacích chämo- vých. Tudíž cytoidy ve varlatech naší roupice líší se fysiologicky od spermatofägü Tubificidů a Polymnie, že pouze endosmoticky tekuté hmoty přijímají; morfologicky pak, že postrádají jader.
A právě tato poslední vlastnost jest pro naše elementy plas- matické velmi zajímavou. Nepřítomnost jádra zjištěna zde nade vši pochybnost v živé, amoebovitě se pohybující plasmě, jež upomíná na HakckLovy „Cytody“, t. j. organismy nejprimitivnější a nejpůvod- nější, jež jádra postrádají. | Nastává otázka, zda-li naše cytoidy skutečně jsou původně bezjaderné hloučky protoplasmy, či zda-li jsou to odvozené produkty plasmatické, jež původně jádry byly opatřeny.
Rozřešení této otázky vyžadovalo mnoho času a uämahy než bylo možno s velikou pravděpodobností na jisto postaviti, že cytoidy naší roupice jsou prvotně pravé, jádry opatřené amoebocyty, kteréž sekundárně, ovšem z příčin neznámých, jádra vyvrhují a nabývají tvarů bezjaderných cytoidů.
Tyto prvotně jádronosné buňky plovou v dutině tělesné mezi normálnými lymfocyty, kteréžto poslední v ohromném množství jako u roupic vůbec, dutinu tělesnou vyplňují a při pohybech těla z přídy na zad a naopak v lymfě se pohazují. V tak ohromném množství daleko větších buněk naše elementy amoebovité nalézti, jest ovšem věc velmi obtížná, zvláště Ze amoebocyty jsou nadmíru poskrovnu přítomny a nutno mnohdy celé serie prohlédnouti, než se mezi hladkými lymfocyty nalezne jeden neb druhý amoebocyt. Jedinou pomůckou
O zvláštním případu fagocytosy. 7
jest zde vedle tvaru jen různost zbarvení cytoplasmy obou druhů lymfocytů. | Hladké, vřeténkovité lymfocyty barví se po světlé zeleni temně zeleně, a obsahují mimo to v cytoplasmě hojné kuličky tuku podobné, leč v líhu nerozpustné, jichž centrum se po železitém haematoxylinu černě zbarví. Naproti tomu zbarví se amoebacyty touže metodou jen nepatrně anebo jasně zeleně, jako dříve jsme je shledali na povrchu a uvnitř vajíček ve tvaru bezjaderném. Cyto-
plasma pak vůbec nemá zrnek, jež by zčernaly metodou .Heiden- hainskou. |
Tedy tyto amoebocyty tu a onde v Iymf& tělesné nalezené jsou jádronosné. U menších (4—5 u v průměru) jest plasma velmi řídká, tudíž slabě se barvící, a nelze tak přesně rozeznati endo- a ecto- plasmu.
Obr. 1., 2., 4. Tři amoebocyty jidronosní z dutiny tělesné. Obr. 1. normální amochocyt. — (hr. 2. Amoebocyt s jádrem bohatým chromatinem. — Obr. 3. Jádro chudé chromatinem ve stadiu vyvržení z cytoplasmy.
Jádra jich jsou kulovitá s jemně zrnitou chromatickou hmotou a malým středním nucleolem. U některých exemplářů shledal jsem též jasnou vakuolu. Větší amoebseyty jeví hojné tupé (na prae- parátech fixovaných) pseudopodie, hustou vniternou endoplasmu a hy- alinní obrubu ectoplasmatickou. Jádro jest veliké, hojnými chroma- matickými tělísky a centrálným větším nucleolem opatřené.
U těchto větších amoebocytů jest však jádro sblížené vždy ku povrchu těla, někdy tvoří i zvláštní lalok, takže se zdá, jakoby z cyto- plasmy chtělo vystoupiti. Tak se skutečně stává; nalezám amoebo- cyty, u nichž jádro s tělem ještě souvisí, tvoře mohutný, váčkovitý, hrbol, do pola cytoplasmou obdany, do pola obnažený. Jádro toto vystoupilo z těla a liší se od jádra v cytoplasmě se nalezajícího, ježto zde není nucleolu a chromatická hmota přítomna pouze ve způ- sobě jemných, roztroušených zrnéček.
8 VIH. F. Vejdovský:
Posléze nalezáme již bezjaderné cytoidy,v dutině tělesné i po orgánech, hlavné na povrchu vaječníků lezoucích, kteréž úplné ve tvaru a tinktorialních poměrech cytoplasmy s popsanými jádro- nosnými amoebocyty souhlasí. 7Yyto jsou tedy původními, cytoidy druhotnyÿmi.
Jest jen obtížno vysvétliti, proč právě vypuzují jádra; příčina ta bude zajisté fysiologicky významnou, ale vysvětlení jest nad míru obtížné, zda totiž spočívá v jakémsi pathologickém stavu jádra, či značném stupni roztékavosti cytoplasmy, kteráž již při nepatrném porušení snadno se protrhává, takže jádro vytéká. Toto vysvětlení zdá se mně pravděpodobným vůči pozorování, které jsem výše uvedl. Avšak to by byl zjev předce jen pathologický, kdežto dle poslední činnosti cytoidů, vyhledávání vajíček a vnikání do jich obsahu před- pokládá asi jinou příčinu pozbývání jádra.
O vzniku amoebocytů nemám nijakých zkušeností.
Vylíčené poměry cytoidů a jich původu a osudů nemohou býti zjevy nahodilými, ježto se opětují ve všech zkoumaných případech (celkeın ve více než 30 seriích, na nichž byla sledována stadia zraní vajíčka). I mají tedy určitý význam biologický, který jest nejbližší fasocytose, ač se od ní podstatně list.
Fagocytosa v gonadách zvláště samičích byla dosud málo zkou- mána. Die přehledu I. Canracuzënova*) sledoval V. Bruss ve vá- ječnících vrabce a Ruce ve vaječnících mloka vnikání normálních fasocytů do vajíček, jichž žloutek vyžírají. To jest také obyčejný zjev při farovytose. Däle jest znám) ze zpráv A. Scunkıpra, že fa- gocyty rozrušují vajíčka a spermatozoidy ve varlatech a vaječnících (Nephelis, Aulostoma, Hirudo), jakž také jsme výše pozorování SiED- LECKÉHO pro spermatofagy Polymnie uvedli. To jest však podstatný rozdíl mezi uvedenými příklady, kde fisocyty rozrušují produkty po- hlavní, kdežto v našem případě u roupice jmenované vyživují se fa- gocyty z hmoty vajíček pouze až do nasycení, následkem čehož hmota jejich se rozpadá a vajíčku k výživě slouží. Jest tu tedy fagocytosa komplikovaná, se strany cytoidů počínající, se strany vajíček za- končující.
Cytotdy v našem případě pozorované jsou skutečně poprvé zji- štěné a v činnosti své sledované určitě bezjaderné, pouze z cyto-
+) J. Caxracuzěvk, La phagocytose dans le régne animal. L'année biologi-
gue. II. 1896. *+) A. Scunrinen, (Ueber die Auflösung des Eier und Spermatozoen in den
Geschlechtsorganen. Zool. Anz TIT. 1880.
O zvláštním případu fagocytosy. 9
plasmy se skládající organismy, kteréž se samostatně pohybují, vyži- vují a snad i čivostí se vyznačují. Veškery tyto činnosti jsou dle všeho vázány pouze na cytoplasmu, když jádro v cytoidech schází; pouze cytoplasma tvoří pseudopodie, pouze cytoplasma se vyživuje, pouze cytoplasma čije. Jest totiž zajímavým, že ač jsou cytoidy v menším množství roztroušeny po celém těle na povrchu orgánů nejrůznějších, předce se v největším množství shromažďují v segmen- tech vaječníkových a zde hlavně vajíčka vyhledávají. Nutno tento vzájemný poměr mezi cytoidy a vajíčky vysvětliti jen z jakési chemo- taxe cytoidů.
Čivost tato poutá však cytoidy pouze na mladá vajíčka, jejichž plasma počíná se různiti a pretvofovati ve žloutek, kdežto oogonie a mladistvé oktády oocytové po stadiu synapse nikdy cytoidy k sobě nepoutají.
Pozorované fakty přispívají posléze k vysvětlení některých jevů při vývoji vajíčka. U roupic, některých tubificidů, hlavně pak u pe- lagických Tomopteridů platilo až dosud za pravidlo, že se z gonad uvolní skupiny buněk (u Tomopterid i u naší roupice na mnoze po 8), kteréž plovou volně v lymfě tělesné, t..zv. ,flottierende Eier- stocke“. Z každé takové skupiny č. oktády vyvine se dle dosavad- ních názorů po jediném vajíčku a to na útraty ostatních 7 buněk, kteréž dosud platily za výživné.
Nynější zkušenosti získané na E. humicultor vedou však k zá- věru, že vývoj vajíčka nemá vůbec vlivu na ostatní oocyty každé oktády, kteréž se vůbec ani nezmenšují, ani nemění ve tvaru při růstu vajíčka, nýbrž zůstávají v témže stavu a velikosti jako dříve. Ba další vývoj učí, že když jedno vajíčko dosáhlo jisté velikosti, po- číná se vyvíjeti z téže oktády vajíčko druhé, pak třetí atd. Tudíž veškeré buňky jedné oktády vzrůstají ve vajíčka. Starší pak oocyty nejsou vůbec ve spojení s domnělými živnými buňkami, i nemohou z nich bráti tudíž potravy.
To pozoroval již Caux u vývoje vajíčka Tomopteris elegans i vy- světluje, že další výživa vajíčka děje se z lymfy dutiny tělesné. Tento spůsob výživy jest zajisté možný, ne-li nutný, zvláště u roupice, kde dutina tělesná, naplněná hladkými lymfocyty (apodocyty), zajisté hoj- ných živin pro vývoj vajíčka obsahuje. Vajíčka jsou u Ench. humi- cultor nahá (t. j. neobjatá peritoneálním obalem, jako u jiných roupic (Mesenchytraeus, Fridericia), i oplakuje lymfa přímo produkty pohlavní, sdělujíc s nimi živné hmoty a přispívajíc k jich růstu.
10 VIII. F. Vejdovský: O zvláštním případu fagocytosy.
Mám však za to, že i cytoidy mají nemenší význam pro výživu a růst vajíček a že vajíčka tím více a rychleji vyrůstají, čím více cy- toidů vniklo do jich obsahu žloutkového. Skutečně také jádra těchto „infikovaných“ vajíček jsou v chromatické hmotě velmi dokonale vy- vinuta, což považuji za důkaz bujného růstu vaječného. Naproti tomu poznají se snadno degenerující a degenerovaná vajíčka v dutině tě- lesné po jádrech zcela odchylných, v nichž se hmota chromatická resor- bovala v hromádku beztvaré, intensivně se barvící substance bez ur- čité struktury a skladby. A skutečně ve žloutku těchto vajíček ne- možno nalézti ani jediného cytoidu; nedostatek tento patrně uspíšil, ne-li přivodil zánik tvořícího se vajíčka. :
Jest tedy uvedený případ fagocytosy pro zachování druhu velmi prospěšný, že fagocyty bezjaderné slouží k výživě a vývoji vajíček.
Ony bezpochyby přispívají ku tvoření žloutku a mohou se 8 buň- kami žloutkových trsů srovnávati. Dle líčení Bornmicova*) z r. 1898 jsou u Stichostemma graecense oogonie úplně uloženy mezi buňkami žloutkovými, které posléze do oogonif úplně vnikají a zde se ztra- vuji. Taktéž CvExoT**) r. 1891 udává pro mnohé Polychaety (Aph- rodite, Hermione, Chaetopterus a Marphysa), že značný počet lymfa- tických buněk vniká do žloutku vaječného; buňky ty hrají zde úloha žloutkotvorců. V obou uvedených případech máme však co činiti s buňkami jádronosnými a není také zpráv, že by se zprvu tylo buňky vyživovaly ze hmoty vaječné, čili lépe, že by se assimiloval material přímo pro výživu vajíčka, jako jest tomu u cytoidů našeho druhu roupic. Nepřítomnost jádra snad urychluje tento process. Jinak již Envaro Mayer upozorňuje na prvotnou figocytosní schop- nos výživy vajíček.
*) Borumia L., Beitrag zur Anatomie und Histologie der Nemertinen (Sticho- stemma graecense) etc. Z. f. w. Z. Bd. 64. 1898.
**) Cuénor L. Études sur le sang et les glandes lymphatique dans le di animale. 2. partie. Invertébrés. Arch. zool. expérim. génér. T. 9. 1891.
v
IX.
O dělení a isolování cukrů Ze směsí.
Podávají Emil Votoček a R. Vondráček.
Předloženo v sezení 4. března 1904.
Při výzkumech z oboru rostlinné i zvířecí fysiologie nastává chemiku velmi často úkol zjistiti povahu cukru, příp. cukrů několika, obsažených v produktech získaných hydrolysou materiálu studovaného. Cukry ty jen málokdy ze zahuštěného roztoku přímo se vylučují; ve většině případů setrvávají houževnatě ve stavu beztvarém, syrupo- vitém, i jest nutno utíkati se k methodám chemickým za účelem jich karakterisace, příp. isolování ve formě čisté, individuälne.
-K účelům těm sloužívalo v laboratořích organických dříve zcela obecně fenylhydrazinové činidlo Fischerovo, kterým cukry redukující (aldosy a ketosy) převáděny buď ve fenylhydrazon příslušný nebo častěji ještě v osazon. Osazony vyznačují se totiž mnohem větší nerozpust- ností a tudíž vylučují se i ze zředéných roztoků aldos příp. ketos. Karakterisace redukujících cukrů pomocí fenylhydrazinu jest výhodna jen tam, kde jde o cukr jediný, kdežto při zkoumání směsi dvou neb více cukrů nepostačuje z několika příčin. Jednak nejsou rozdíly v roz- pustnosti fenylhydrazonů cukerných (mimo jediný fenylhydrazon man- nosy, těžko rozpustný) dosti vysloveny, aby dnvolovaly úspěšné dělení cukrů ve formě té. Dále jest velmi obtížno děliti od sebe směsi fenylosizonů, jmenovitě bylv-li připraveny z nečistých roztoků cukerných. Obyčejně se v připadech takovych získá krystalisací snadno osazon tíže rozpustný ve stavu cistém, kdežto osazon (příp. osazeny) rozpustnější zůstává v matečných louzích spolu s nečistotami, jež brání jeho krystalisaci nebo snižují jeho bod tání do té míry, že určité po-
Věstník král. čes. spol. náuk. Třída II. 1
2 1X. Emil Votoček a R. Vondráček:
znání příslušného cukru jest holou nemožností. Okolnost ta padá na váhu tím vice, že z osazonü nelze již původní cukr regenerovati, kdežto u hydrazonû jest věcí snadnou uvolniti cukr pro další studium (kyselinou solnou, aldehydem benzoovým nebo mravenčím).
Vzhledem k uvedeným vadám fenylhydrazinového činidla bylo značným pokrokem, když k účelům diagnosy cukrů užito bylo aroma- tických hydrazinů substituovaných, příp. hydrazidů (alkylfenylhydrazinů, benzhydrazidü a pod.). Jest to hlavně zásluha hollandských chemiků LoBRY DE Bruyna a ALB. VAN ECKENSTEINA, kteří připravili alkylfenyl- hydrazony veškerých téměř cukrů přirozených i popsali jich vlastnosti, pokud jsou důležity pro analytika. Hlavní výhodou hydrazinů řečených jest, že skýtají hydrazony mnohem tíže rozpustné než jsou fenyl- hydrazony, hydrazony jež snadno se vylučují i z roztoků málo čistých a krystalováním bez obtíží dají se vyčistiti, ježto jsou též stálejší na vzduchu než fenylhydrazony.
Však fenylhydrazinu a hydrazinů substituovaných bylo dosud užíváno spíše jen ke karakterisaci cukrů, o dělení jich ze směsí bylo se snaženo jen v případech ojedinělých. Tak na př. užili Fiscuer a HrasoHBERGER !) fenylhydrazinu k dělení mannosy od cukrů jiných (jedině mannosa vylučuje se i ze zředěných roztoků ve formě fenylhydrazonu). Dále navrhli FiscHER a STAHEL“) difenylhydrazin k dokazování glukosy vedle fruktosy a WoLre“) k témuž účelu použil benzhydrazidu (hydrazon glukosy v obou případech se vylučuje, kdežto fruktosa zůstává v louhu matečném). Též galaktosu a arabinosu zdařilo se Wozrrovi od sebe odděliti tím, Ze sräZel chloroformový roztok obou fenylhydrazonä etherem. K dělení arabinosy od xylosy užil Fıscner *) p-bromfenylhydra- zinu, s nímž pouze prvý cukr skýtá (i ve zředěných roztocích) snadno svůj p-bromfenylhydrazon. C. Neusere?) doporučil sekundárné hydraziny (jmenovitě methylfenylhydrazin) obecně k dělení aldos od ketos na základě pozorování svého, že aldosy 8 hydrazinem řečeným (v ne- utrálném roztoku) toliko v hydrazon lze převésti, kdežto ketosy (v roz- toku okyseleném C,H,O,) až v osazony“). Po odstranění aldomethyl-
1) B. B. 21, 1805.
7) Lieb. Ann. 258, 242.
$) B. B. 28, 160.
‘) B. B. 27, 2491.
5) B. B. 35, 969.
*) Dle pozorování učiněných v laboratoři prof. Gotpscuuieora však benzyl- fenylhydrazin skýtá osazon i s glukosou (Sitzungsberichte der k. k. Akademie der Wissenschaften Wien 1904).
O dělení a isolování cukrů ze směsí. 3
fenylhydrazonu lze tudíž ketosu dokázati v matečném louhu převe- dením v methylfenylosazon. Methodou touto umožněno dělení fruktosy od glukosy, galaktosy, rhamnosy i arabinosy. Tanrer') radí děliti ga- laktosu a rhamnosu od jiných cukrů na základě malé poměrně roz- pustnosti jejichf enylhydrazonů ve vodě. V roce předešlém odporučili Hırcar a Roruensosser ®) k dělení cukrů B-naftylhydrazin a benzyl- fenyibydrazin. Methoda jejich zakládá se na různé rozpustnosti pří- slušných hydrazonü a dovolila dle udání autorů odděliti od sebe: "xylosu a arabinosu, glukosu a fruktosu a konečně galaktosu, ara- binosu i glukosu. |
Tot v podstatě vše co literatura podává o dělení cukrů pomocí aromatických hydrazinů. Z přehledu toho jest zřejmo, že soustavné methody k dělení cukrů ze směsí dosud není. Methodu takovou ho- dláme vypracovati. na základě pozorování, jež jsme učinili studujíce působení aromatických hydrazinů na hydrazony a osazony, a o nichž podali jsme nedávno zprávu v Rozpravách České Akademie. Shledali jsme totiž, že hydrazony cukerné jsou látky velmi snadno štěpitelné, tak snadno, že již i ve vodném roztoku se štěpí (zda hydrolyticky, či snad elektrolyticky, prozatím jsme nevyšetřovali). Následkem toho reagují ve vodném svém roztoku velmi rychle s přidaným novým hydrazinem aromatickým, a je-li hydrazon přidané base a výchozího cukru neroz- pustnější než hydrazon výchozí, ihned nebo v krátké době se vyloučí. Lze tudíž roztoky hydrazonů cukerných vhodně voleným hydrazinem srážeti. Seznali jsme dále, že působí-li se velikým přebytkem primárného hydrazinu (specielně fenylhydrazinu) v octovém roztoku za tepla na hydrazon cukerný nějaký, jest výsledkem reakce obvykle fenylosazon příslušného cukru.
Postup analytický, jejž pro zkoumání směsí cukerných navrhu- jeme, jest takovýto: Se zkoumaným roztokem buďtež zprvu pro- vedeny zkoušky předběžné (Tollensova zkouška floroglucinem na pen- tosy, zkouška destilační na methylpentosy, zkouška Selivanovova na ketosy a pod.) Pu této orientaci budiž stanoven cukerný obsah roztoku některou z method založéných na činidle Fehlingově. Po té budiž na zředěný (aspoň 5°/,nf) roztok cukerný (nikoli koncentrovaný, syrupo- vitý) působeno vhodně voleným hydrazinem. (Volba hydrazinu záleží na zkouškách předběžných.) Po případném odfiltrování vyloučeného
m:
T) Ball. soc. chim. r. 1902, 398. s) B. B. 35, 1841, 35, 4441. 1“
4 IX. Emil Votoček a R. Vondráček:
hydrazonu budiž na matečný louh (obsahující cukry zbylé částečně volné, částečně ve formě hydrazonü) přímo — t.j. bez uvolnění cukrů benzaldehydem — působeno hydrazinem jiným, aby získán byl buď hydrazon neb osazon.
Že princip methody námi navržené jest správný, o tom svědčí pokusné doklady níže podané, z nichž vysvítá, že zdařilo se nám spů- sobem naznačeným oddělení cukrů v následujících kombinacích: ga- laktosa a glukosa, mannosa a galaktosa, arabinosa a glukosa, mannosa a arabinosa. —- Vedle toho zjistili jsme, že nejlepším činidlem k do- kazování galaktosy u přítomnosti jiných cukrů jest methylfenylhydrazin, ježto methylfenylhydrazon galaktosy liší se od methylfenylhydrazonů jiných cukrů ostře svou velikou nerozpustností. Nalezli jsme dále, že lze na základě skrovné rozpustnosti galaktomethylfenylhydrazonu v metbylalkoholu snadno děliti od sebe galaktosu a rhamnosu. Zajímalo nás též zvěděti, kterak působí methylfenylhydrazin a p-bromfenyl- hydrazin na zředěné roztoky jistých cukrů. Při zkouškách těch se ukázalo, že jak manuosa tak i arabinosa vylučuje se methylfenylhydra- zinem již z roztoků velmi zředěných (as 3°/,nich), kdežto rhamnosa nikoli. Galaktosa sráží se již z 3"/,ního roztoku svého octanem p-bromfenylhydrazinu; není tudíž vylučování se bromfenylhydrazonu ze zředěných roztoků vodných tak význačné jen pro arabinosu, jak by se mohlo souditi z udání Fischerových. — Opakujíce práci HrLGERA a RoTHENFUSSERA 0 dělení arabinosy, galaktosy a glukosy benzylfenyl- hydrazinem shledali jsme, že methoda autorů těch není zcela spolehliva, ježto se benzylovou zásadou ze smési cukrů těch vyloučí netoliko pouhý hydrazon arabinosy, nýbrž také galaktobenzylfenylhydrazon.
V příští zprávě své hodláme podati zkušenosti, jaké získáme při applikaci methody naší na syrupy resultující z hydrolysy rozma- nitých polysacharidů i glykosidů, jakož i postup, jejž dlužno zacho- vati při dělení více cukrů než dvou.
Část pokusná.
Galaktosa a fruktosa.
0-3 g galaktosy a 0:3 g fruktosy rozpuštěny v 10 cm? vody i přidán 1 g methylfenylhydrazinu v 10 cm? alkoholu 96°/,niho. As po 5 minutách počal se vylučovati krystalický produkt — galakto- methylfenylhydrason. Po několika hodinách odsáto a k filtrátu při- dáno 0:8 cm? 50)"/,ní kyseliny octové i zpracováno dle udání Neu-
O dělení a isolování cukrů ze směsí. 5
bergova. Po chvíli vyloučil se osazon, jenž následující den veškerý odsát i přehlacen z 10°/,ufho alkoholu. Jevil bod tání 151°, jest to tudíž methylfenylosason fruktosy.
Galaktosa a glukosa.
Smiseny za chladu
0:3 g galaktosy :
03 g glukosy v 10 cm: vody 0,8 cm? ledové kyseliny octové 0,4 g methylfenylbydrazinu.
Po lhodinném stání produkt odsát v tyglíku Goochově i zí- skáno 0,406 g galaktomethylfenylhydrasonu, což odpovídá 0,257 g galaktosy.
K filtrátu přidány 1:4 g krystalovaného octanu fenylhydrazinu a zahříváno 1 hodinu ve vroucí lázní vodní. Vyloučil se žlutý osazon, jenž po digesci acetonem a překrystalování z 60° ,niho alkoholu tál při 206°, což jest bod tání fenylglukosazonu.
Mannosa a galaktosa.
0:4 g (přibližně) mannosy a 0,317 g galaktosy
rozpuštěny v 8 cm? vody a 1:5 cm" kyseliny octové (ledové). Při- dáno 06 g fenylhydrazinu. Za chladu vyloučil se hydrazon, jenž po pěkolika hodinách filtrován. Väzil 0,39 g. Dle bodu tání 190° a nerozpustnosti, jest to fenylhydrazon mannosy.
K filtrátu přidán metbylfenylhydrazin. Za krátko vyloučil se hydrazon těžce rozpustný; vážil 0:37 g. Po jednom přehlacení z alko- holu tál při 187—188". Jest to tudíž čistý methylfenylhydrason galaktosy.
Arabinosa a glukosa. Smíseny : 0,3 g arabinosy 0,3 g glukosy 0,6 g methylfenylhydrazinu. 0,4 cm? ledové kyseliny octové a 10 cm? vody.
6 IX. Emil Votoček a R. Vondráček:
Jakmile byla přičiněna kyselina octová, počala krystalisace a vše ztuhlo v hustou, kašovitou hmotu. Tato po několika hodinách odsáta i získáno 0:47 g hydrazonu tajícího při 160°. Jest to tudíž methylfenylhydrazon arabinosy (příslušný hydrazon glukosy taje dle NEuBERGA při 130°). Výtěžek byl velice uspokojivý t. j. 92%, theorie (mělo vzniknouti 0,508 g hydrazonu).
Matečná tekutina zahřívána '/, hodiny ve vodní lázní 8 14 g krystalovaného octanu fenylhydrazinu. Vyloutil se osazon, jenž pro- myt zředěným alkoholem, na to digerovän acetonem a přehlacen ze zředěného alkoholu. Byl pak citronově žlutý a tál při 206'/,“, což jest bod tání fenylglukosazonu. (Fenylosazon arabinosy taje při 160°).
Mannosa a arabtnosa.
0,5 g hustého syrupu mannosy a 0,3 g arabinosy rozpuštěny v 10 cm? vody, načež přičiněno 0,75 g krystalovaného octanu fenyl- hydrazinu. Počal se ihned vylučovati fenylhydrazon mannosy, kterýž pak po několika hodinách odfiltrován. K filtrátu přičiněny 0,3 g methylfenylhydrazinu. Druhý den prostoupena Byla tekutina reakční hojnými krystalky. Tyto odsáty a vysušeny; vážily 0,33 g. Po pře- hlacení z alkoholu zředěného tály konstantně pri 160°. Jest to tudíž methylfenylhydrazon arabinosy.
Galaktosa a rhamnosa.
Rozpuštěny 0:3 g galaktosy a 0,3 g rhamnosy v 1 cm’ vody a 10 cm? alkoholu 96"oního. Na to přidány 0,4 g methylfenylhydra- zinu, zahřáto k varu a ostaveno za obyčejné teploty. Po 10 hodi- nách produkt vyloučen, sfiltrován. Hydrazon na filtru vážil po pro- mytí methylalkoholem a vysušení 0'368 g. Byl to methylfenylhydra- zon galaktosy (tál při 189°).
Matečná tekutina odpařena k suchu à suchý zbytek digerován vlažným methylalkoholem. Filtrát methylalkoholický odpařen na vodní lázni ke krystalisaci i získány 0:4 g hydrazonu b. t. 125°. Tot bod tání methylfenylhydrasonu rhamnosy.
Dokazování galaktosy.
Během práce své o cukerných složkách konvallamarinu a sola- ninu shledali jsme, že galaktosa skýtá methylfenylhydrazon vyzna- čující se značnou nerozpustností. Látka ta rozpouští se ve vroucím
O dělení a isolování cukrů ze směsí. 7
alkoholu (96'/ním) velice nesnadno, o málo lépe ve vroucí vodé. Hydrazon řečený jest krom toho i svým vzhledem nadmíru karakte- ristický i hodí se výborně k dokazování galaktosy vedle jiných cukrů, na kteroužto okolnost dosud v literatuře nebylo poukázáno.
Čistý galaktometbylfenylhydrazon tvoří bezbarvé silně lesklé destičky bodu tání 188°—190°. Vylučování se jeho z roztoků jest obstojně kvantitativně. Uvádíme zde příklady:
I. 0,1 9 galaktosy*) | 0,9 g glukosy | přidáno 0'6 g methylfenylhydrazinu a 1:4 cm? ledové kyseliny octové.
Ihned vylučoval se hydrazon. Během '/, hodiny směs pfem'nila se v hustou kaši. Tato odsáta po 2hodinném stání a hydrazon na filtru promyt alkoholem. Ziskäno 0'147 g galaktomethylfenylhydrazonu, což odpovídá 0,093 g galaktosy t. j. 93 procentům původního množství. Výsledek takový vzhledem ke značnému zředění do práce vzatého roztoku (4°/,) jest velmi uspokojivý.
II 0,3 g galaktosy 0,3 g rhamnosy
načež přidány 0,4 g metbylfenylhydrazinu a 0,8 cm? ledové kyseliny octové. Po přidání kyseliny vylučoval se ihned produkt krystalický. Den na to produkt odsát a promyt methylalkoholem, by eventuelně spolu vyloutenÿ hydrazon rhamnosy se odstranil. Získáno 0'468 g galaktomethylfenylhydrazonu — 0,296 g galaktosy čili 98% užité galaktosy.
rozpuštěno ve 25 cm“ vody, načež
| rozpuštěno v 10 cm? vody,
Arabinosa, galaktosa a gluktosa.
Při dělení těchto cukrů měli jsme v úmyslu opříti se o mc- thodu Hilgera a Rothenfussera (B. B. 35, 1841), kteřížto vyjímají ze směsí arabinosu jakožto benzylfenylhydrazon. Pracováno dle jich před-
isu :
i 03 g arabinosy 03 g galaktosy 0:4 g glukosy
rozpuštěny ve 2 cm? vody : a 2 cm? alkoholu.
K tomu přidán roztok 1:2 g benzylfenylhydrazinu v 10 cm? alkoholu.
Během 2 hodin počínal se vylučovati hydrazon. Po 20 hodi- nách odsáto i získáno 0'7 g hydrazonu (©). Použité arabinose odpo-
*) Použitá galaktosa byla bezvodá (téla při 168°).
8 IX. Emil Votoček a R. Vondráček:
vídalo by 0:66 g benzylfenylhydrazonu. — K filtrátu přidán methyl- fenylhydrazin a 50%ní kyselina octová. Teprve as po hodině počal se vylučovati hydrazon slabě nažloutlý (p).
Značné množství hydrazonu « nasvědčovalo tomu, Ze Be asi 8 sebou strhla též galaktosa. Skutečně obdrženy při překrystalování produktu řečeného dvě frakce: frakce prvá o bodu tání 168° (t. j. benzylfenylhydrazon arabinosy, b. t. 170°), frakce druhá o bodu tání 153° t. j. hydrazon galaktosy. Zkrátka, dělení methodou uvedených autorů není zcela spolehlivé.
Srážení mannosy methylfenylhydrastnem.
0,53 g hustého syrupu mannosy rozpuštěno v 8 cm? vody i přidáno 0,25 g methylfenylhydrazinu a 0,6 cm? ledové kyseliny octové. Bé- bem 1?/, hodiny vyloučilo se 0,25 g hydrazonu, ač roztok byl zředěný.
Sräëen$ rhamnosy methylfenylhydrazinem dalo výsledek záporný:
0,3 g rhamnosy
0,3 g glukosy | rozpuštěny v 10 cm“ vody
a přidáno potřebné množství methylfenylhydrazinu v roztoku octovém. Však hydrazon se nevyloučil ani po zahbřetí. Jest patrno, že rham- nosu nelze ze zředěných roztoků methylfenylhydrazinem srážeti.
Srášení arabinosy methylfenylhydrazinem.
K roztoku 0'3 g arabinosy na 10 cm? vody přičiněno methyl- fenylhydrazinu a 50"onf kyseliny octové. Počal se v brzku, ač roztok by) zředěný, vylučovati krásný hydrazon arabinosy. Z toho plyne, že nebude lze děliti galaktosu od arabinosy za užití pouhého methyl- fenylhydrazinu.
Srášení galaktosy p-bromfenylhydrazinem.
0-3 g galaktosy rozpuštěny v 10 cm? vody a 2 cm? 50Oproc.ní ky- seliny octové, přidáno 0.6 g bromfenylhydrazinu a zahřáto k roz puštění. Ve chvíli vyloučil se bromfenylhydrazon galaktosy. Z toho následuje, Ze se p-bromfenylhydrazin nehodí k dokazování arabinosy, je-li současně galaktosa přítomna, na kteroužto okolnost E. Fischer nepoukázal.
Chemické laboratorium c. k. české vysoké školy technické v Praze.
O dělení a isolování cukrů ze směsí. 9
E. Votoček et R. Vondráček: Sur extraction des sucres réducteurs des mélanges.
Dans le mémoire présent nous indig :ons une méthode perinettant de reconnaître d'une manière simple et rapide les sucres réducteurs daus des mélanges complexes et de les séparer les uns des autres.
Notre mode de travail se base sur les faits gue nous avous observés en étudiant l’action des hydrazines aromatiques sur les hydrazones et osazoncs.') Eu voici le résumé: 1. Lorsgu'une solution W bydrazone à radical hydrazinigue R, est additionnée d' une hydra- zine aromatigue A radical différent (soit R,), laquelle peut, avec le sucre présent, donner naissance à une hydrazone moins soluble que V hydrazone primitive, cette hydrazone se forme toujours et se sépare de la solution sous forme d’un précipité cristallin. 2. Lorsqu on chauffe (au bain-marie) la solution d'une hydrazone quelconque dď aldose. ou cétose en présence d’un grand excès d’acétate de phényl- hydrazine, on obtient comme produit final généralement la Patayı osazone du sucre mis en oeuvre.
En utilisant les deux reactions indiguées pour la recherche des sucre3 réducteurs dans des mélanges, on procěde de Ja facon suivaute: Avec un échantillon de la solution à examiner on fait d’abord guel- ques petits essais d' orientation. pour se rendre compte de la série & laquelle appartiennent les sucres présents (hexoses, pentoses, méthyl- pentoses); ou Se sert pour cela de réactions connues (colorées et autres). Puis on determine la teneur en réducteurs au moyen de la liqueur cupropotassigue. On ajoute ensuite à la solution aqueuse dtluče la quantité équivalente d’une hydrazine aromatique convenablement choisie (les essais préliminaires en facilitent le choix) et d acide acé- tique. Quand il y a formation d' hydrazone peu soluble, on attend plusieurs heures pour la laisser s’ achever, après quoi on passe le mélange à la trompe et l’on sépare ainsi Uhydrazone formée des eaux-mères. Sur ces dernières on fait réagir une autre hydrazine aromatigue afin de convertir l’hydrazone soluble du deuxième sucre (restée en solution)
1) Voir le „Bulletin international“ de l’Académie des sciences de Bohême, 1904.
10 IX. Emil Votoček a R. Vondráček: O dělení a isolování cukrů ze směsí.
en une autre qui le soit moins et qui puisse se séparer du liquide à l’état solide, cristallin. Dans les cas où l’on n'arrive pas ainsi à extraire des eaux-merès d' hydrazone peu soluble, on peut les utiliser directe- ment pour la préparation de phénylosazones: il suffit pour cela de les chauffer pendant uue heure au bain-marie avec un grand excès (plusieurs grammes-molécules) d’acétate de phénylhydrazine.
Jusqu'à présent nous avons obtenu de très bons résultats avec les mélanges sucrés suivants:
1. galactose et glucose; 2. mannose vt galactose ; 3. arabinose et glucose; 4. mannose et arabinose ?) ;
et nous nous efforcerons d'étendre notre methode de travail sur tous les mélanges, binaires et ternaires de sucres réducteurs naturels.
Au cours de ces recherches nous avons reconnu que la méthyl- phenylhydrazine constitue le meilleur réactif pour déceler le galactose (et même pour le doser d’une manière suffisemment exacte) daus des mélanges complexes, T hvdrazone respective étant très aifficilement soluble dans l’eau et dans les alcools méthylique et éthylique. Cette même hydrazine couvient donc parfaitemeut pour séparer Je galactose et Je rhamuose, dont la methylphenylhydrazone est bien plus soluble.
En répétant Je travail de Hır.cen et Rornenrussen (B. B. 35. 1841) concernant la séparation de l’arabinose, galactose et glucose, nous avons pu nous persuader que — contrairement à ce que disent les auteurs cités — lemploi de la benzylphénylhydrazins n’est pas un moyen sûr pour la séparation des deux premiers sucres, vu qu'il se précipite daus les couditions indiquées par ces auteurs non seulement l'arabinose mais encore une graude partie de galactose sous forme de benzylphénylhydrazone peu solub:e.
(Travail fait au Laboratoire de chimie de l'Ecole polytechnique tchèque de Prague.)
%) Hydrazines employées:
1. méthylphénylhydrazine, phénylbydrazine; 2. phénylhydrazine, methyıphenylhydrazine; 8. méthylphénylhydrazine, phénylhydrazine ; 4. phénylhydrazine, méthylphénylbydrazine.
X.
Beitrag zur Orthopteren-Fauna Montenegros mit Be- schreibung einer neuen Forficula-Art.
Von Dr. H. A. Krauss in Tübingen, Mit 4 Textfiguren.
(Vorgelegt den 4. März 1904.)
Da über die Orthopteren-Fanna Montenegro’s bisher nichts Zu- sammenhängendes veröffentlicht worden ist, sondern nur gelegentlich darüber berichtet wurde, so ergreife ich die Gelegenheit, die sich mir Dank der Sammeltätigkeit Herrn Dr. Al. MrAzer’s dargeboten hat, sehr gerne, um unter Zugrundelegung seiner Funde und mit Benützung der Litteratur eine kurze Uebersicht über diese Fauna zusammen- zustellen.
In Bezug auf den Charakter derselben lassen sich bei dem noch spärlich vorliegenden Material allgemeine Schlüsse zur Zeit nicht mit Sicherheit ziehen, doch möchte ich jetzt schon hervorheben, dass eine auffallende Uebereinstimmung mit der istrisch-kroatischen Ortho- pteren-Fauna vorliegt, trotzdem dieses Gebiet so bedeutend nordlicher gelegen ist. Von den 33 in Montenegro nachgewiesenen Arten sind 30 auch in Istrien resp. Kroatien gefunden worden, während nur 3 dort fehlen. Es sind dies Acrotylus patruelis, Dolichopoda palpatu, Anechura bipunctata. Die beiden ersteren Arten gehören der Fauna Dalmatien’s, die letztere dagegen den Gebirgen Mitteleuropas bis in die Hochalpen, sowie Ungarn, Russland an.
Diese auffallende Uebereinstimmung mit der istrisch-kroatischen Fauna hängt offenbar damit zusammen, dass bis jetzt vorzugsweise
Sitzber. d. L!n. bóhm Ger. d Wıss. II Class’, 1
9 X. H. A. Krauss:
m den höher gelegenen Teilen Montenegro’s gesammelt worden ist, dessen Karst- uud höheres Berggebiet, was Formation, Klima und Pflanzendecke anbelangt, mit den nördlicher gelegenen Bergländern übereinstimmt, dass dagegen die südlichen, niedrig gelegenen Landes- teile, insbesondere die Gegend um den See von Skutari, um Anti- vari etc., noch wenig erforscht sind. Denn hier wird sich eine der dalmatinischen entsprechende Fauna nachweisen lassen.
Neben Bronxer's Prodromus ") und meiner Orthopteren-Fauna Istriens?) wurde von mir noch ein interessanter Reisebericht Burr’s „Orthoptera collected in Southeastern Europe“ °) benützt, dessen Ver- fasser im Jahre 1898 auch in Montenegro (Cetinje, Rjeka) gesammelt hat.
Systematisches Verzeichnis.*
Forficulidae.
*1. Forfcula auricularia L. Überall in der Umgebung von Zabljak gemein, (am Fuss der Gebirgsgruppe des 2600 m hohen Dur- mitor gelegen).
*2. Forfieula obtusangula n. sp. S © von Zabljak. (11.—15. August 1902.)
Beschreibung s. unten!
*3. Anechura bipunctata Fab. SS Überall in der Umgebung Ža- bljaks gemein (11. August 1902).
Auf den Gebirgen Mittel-Europa's unter Steinen und ge- trocknetem Rindermiste vielfach bis in die Hochalpen vor- kommend, aber anch in den Gebirgen Ost-Europa’s und West- Asien’s und von da bis Turkestan und Tibet verbreitet.
— — —
!) Brunner v. WarrExwrr, C. Prodromns der europäischen Orthopteren. Mit 11 Tafeln und 1 Karte. Leipzig, 1882.
3) Krauss, H., Die Orthopteren-Fauna Istriens, in: Sitzungsber. d. kais. Akad. d. Wissensch. in Wien, Bd. LXXVIIL 1878, S. 461—544. Mit 6 Tafeln.
S) Burr, M., in: The Entomologist's Record & Journ. of Variat. Vol. X, 1898, p. 267—269, p. 295— 297.
*) Anordnung nach BnuxsEn's Prodromus, worauf auch bezüglich der Be- schreibungen verwiesen wird. Die mit einem Stern * bezeichneten Arten sind von Dr. Meizrx gesammelt worden.
*4.
+6.
*7. Ameles decolor Charps. © von Danilovgrad. Auf Felsen, August 1902. Acridiidae. *8. Stenobothrus nigro-maculatus Herr.-Sch. SQ zwischen Žabljak und Savnik. (17. August 1892.) Findet sich nach Bruxser nicht in Dalmatien, ren im Gebirge Serbien's. *9. Stenobothrus stigmaticus Ramb. © von Žabljak (Mitte August). Nach Bnunser ebenfalls nicht in Dalmatien vorkommend, wohl aber im Hochgebirge (Rtanj) Serbien’s. 10. Stenobothrus rufipes Zett. Cetinje im Juli (Burn). *11. Stenobothrus bicolor Charp. (?) © Nymphe von Malošin (5. August). 12. Stenobothrus pulvinatus Fisch. v. W. Cetinje im Juli (Bun). *13. Stenobothrus parallelus Zett. Cetinje im Juli (Buur). Zahlreich zwischen Žabljak und Šavnik, Kropač; auf důrren Wiesen (Mitte August 1902). *14. Arcyptera (Stethophyma) brevipennis Brunner. ©. Von Istrien, Nord-Dalmatien und Süd-Italien (Brindisi) be- kannt. 15. Acrotylus patruelis Sturm. Rjeka im August (Born). Im südlichen Dalmatien bäufig. | 16. Oedipodů miniata Pallas. Njeguši, Cetinje, Rjeka (Buna). *17. Pachytylus danicus L. (cinerascens Fab.) G © von Nikëic.
Beitrag zur Orthopteren-Fauna Montenegro’s. 3
Blattidae.
Aphlebia brevipennis L, H. Fischer. Zahlreich SS ©? bei Malošin 5. August. Unter Gebüsch im dürren Laub. Auf Bergabhängen im důrren Gras und unter Gebüsch lebend : bisher aus Steiermark, Krain, Istrien und den Alpen Serbien's bekannt. Juli—September erwachsen.
. Loboptera decipiens Germ. J%. Podgoriva. (23. August 1902.)
Mantidae. Mantis religiosa L. Rjeka im August (Bure). Zahlreich, in beiden
Geschlechtern von Njeguši, teils von Dr. Mrázek (29. August.) teils von seinem Führer Krsta Pejovič (September) gesammelt.
1*
20. "21. 22. 23.
24. +25.
*26. #24: *28.
29. “30.
31. +32.
X. H. A. Krauss:
. Acridium aeyyptium L. Rjeka. Ende August. . Platyphyma Giornae Rossi. Gemein auf den Bergen um Cetinje,
Rjeka (Burr).
Locustidac.
Poecilimon ornatus Schmidt (Fieberi Fieb.) Montenegro (Bnruxxeu). Poecilimon elegans Fieb. © von Žabljak.
Leptophyes laticauda J. Friv. Montenegro (Bnuxxen).
Tylopsis | lilišfolia Tab. var. margine-guttata Serv. Rijeka m. August (Burn).
Rhacocleis discrepans Fieb. Cetinje, Rjeka im August (Burn). Pachytrachelus striolatus Fieb. © von Danilovgrad (21. August 1902).
Fehlt nach Buuxnen in Dalmatien.
Platycleis sepium Yers. © von Danilovgrad (21. August 1902). Decticus verrucivorus L. G. Nikšič. Ephippigera limbata L. H. Fisch. © von Danilovgrad.
Dasselbe entspricht in der Grösse (Körperlänge 29 mm) der Form, wie sie am Meeresufer Istrien’s und im nördlichen Dalmatien vorkommt, zeichnet sich aber durch auffallend langen, schmalen Ovipositor aus, der eine Länge von 30 mm hat, während dieselbe für gewöhnlich nicht mehr als 25 nem beträgt. Die Gebirgsform wie sie auf dem Karste bei Adelsberg, bei Triest u. s. w. vorkommt ist kleiner.
Troglophilus cavicola Kollar. Montenegro (Bruxxer). Dolichopoda palpata Sulz. © Larve aus der Höhle Lipska pe- tina bei Cetinje. (26. August 1902.)
Bisher nur aus Dalmatien (Lesina, Spalato) bekannt, wo sie unter Steinen und in Höhlen vorkommt, wurde sie jüngst auclı in Frankreich von Ch. Facniez aufgefunden und zwar in der Höhle von Tai bei Saint-Nazaire-en-Royans (Dep. Dróme)“).
Gryllidac.
Oecanthus pellucens Scop. Cetinje im August (Buun). Gryllus burdigalensis Latr. G Larve von Maloëin, 5. August 1902.
5) Bull. Soc. ent. France 1903 p. 342.
Beitrag zur Oıthopteren-Fauna Montenegro's. 5
*33. Gryllomorpha dalmatinı Ocsk. © Live von Podgorica. Ende August 1902.
Forficula obtusangula n. sp.
Statura parva, gracili. Pubescens. (Caput ferrugineum, suturis distinctis, Antennae 12-articulatae. Pronotum subguadratum, sordide flavum, marginibus subhyalinis. Elytra pronoti longitudine et colore, punctulata, postice obligue truncata. Alae nullae. Pedes sordide flavi. Abdomen rufo-piceum, subtiliter punctulatum, plica laterali tergit. 3. et 4., anteriore minima, tubereuliformi.
1 2 3 4 Forficula obtusangula n. sp. von Žabljak (Montenegro). Fig. 1. S\
„2 ol
Fig. 3. Hinterleibsende des £ von oben. Stark vergrössert „ 4. n
vergrössert.
r © n n „ n
d. Seginentum anale tergito penultimo vix duplo longius, in medio impressum, retrorsum subbituberculatum. Lamina subgenitalis transversa, retrorsum obtuse angulata. Crura forcipis ultra medium depressa, basi contigua, deinde sensim divergentia, margine interno crenulata, ad apicem dilatationis angulo interno obtuso instructa, pone angulum angustata, arcuata et apice convergentia, teretia, acu- minata. Pygidium exiguum, tuberculiforme.
C. Segmentum anale trapezoideum, in medio impressum, retrorsum subbituberculatum. Lamina subgenitalis transversa, postice rotuudata.
6 X. H. A. Krauss: Beitrag zur Orthopteren Fauna Montenegro's.
Crura forcipis subrecta, basi latiora, apice parum introrsum curvata, acuminata, margine ivterno prope basin indistincte crenulata. Pygidium porrectum, subtrapezoideum, postice emarginatum.
čj ? Longitudo corporis 8—10 mm 9—11 mm : elytrorum 2 1 2 vi = forcipis 3,5—4 „ 2—2,5 „.
Vorkommen: Knin (Dalmatien), © © von dem Coleopterologen tEITTER 1877 zuerst aufgefunden (Coll. mea). Zengg (Kroatien), C von Pavewiern 1896 gesammelt und von ihm zur Ansicht erhalten. Žabljak, GF © von Mrizex gesammelt.
Steht Forficula pubescens Serv. aus dem westlichen Mittelmeer- gebiet, einschliesslich Italien, in Tracht und Färbung sehr nahe, unterscheidet sich aber durch die Zange des .S von dieser, indem ihr Zangeninnenrand nur fein gekerbt, nicht aber gezähnt ist und statt des ziemlich grossen und scharfen, etwas nach abwärts gebo- genen Innenzahnes am Ende der Verbreiterung einen abgestumpften Vorsprung trägt. Das Pygidium des © zeigt ebenfalls einen Unter- schied, indem dessen Hinterrand bei der neuen Art deutlich bogig ausgerandet ist, während er bei pubescens fast gerade verläuft.
5 +
Digitized by Google
Digitized by Google
XL
Variačně statistická zkoumání na Atyaephyra des- marestii (Joly) z jezera Skadarského.
Napsal Arthur Brožek, v Praze. (Práce z ústavu zoologického české university v Praze.)
Předloženo dne 4. března 1904.
Před rokem obdržel jsem laskavostí svého učitele pana docenta dr. Ar. Mrizxa [3; pag. 19., 20.] značný počet exemplářů z čeledi Garnatü a to speciálně dva druhy: Palaemonetes varians LEacoH a Atyačphyra desmarestis (JoLy). Na této poslední pokusil jsem se o šetření bio- metrická a statistická. Počet exemplářů Palaemoneta, kterýž jsem k dis- posici měl, byl velmi nepatrný vzhledem k summám, 8 nimiž vari- ační statistika jako kterákoliv jiná šetření statistická pracuje. Dále třeba připomenouti, že i počet Atyačphyry, jejíž variabilitu a kor- relaci chitinových zubů a trnů rostra a telsonu jsem v této práci vyšetřoval, během postupu práce ukázal se ne tak dostatečný, aby podmiňoval větší ještě shodu mezi výsledky empirickými a theoretic- kými, nežli jak v následující práci stanoveno bylo.
Počet zkoumaných jedinců Atyaöphyra desmarestii byl 326, při čemž všechny exempláře pocházely z nové pro tuto specii lo- kality: jezera skadarského na Černé Hoře. Nalezena byla tato spe- cies v severní jeho části při pobřeží, v zátokách a pobřežních, za- rostlých, bažinatých tůních ve velmi značném počtu jedinců pospolu žijících (— obyčejný způsob výskytu Garneel).
Kotlina, v níž lokalita Atyačphyry se nalézá, má klima pří- mořské, nejmírnější to klima krajů černohorských: totiž mírnou, de-
Věstník král. české spol. náuk. Třída II. 1
9 XI. Arthur Brožek:
štivou zimu a teplé, dlouhé léto, [5. pag. 153.], což platí nejen 0 po- břeží samého jezera, ale též o celé rovině od Podgorice na jih ku Skadru se táhnoucí a z ní vybíhajícího, úrodného údolí podél toku Morače a Zety. Tyto mírné klimatické poměry jsou velmi důležitou podmínkou pro rozšíření této formy na uvedené lokalitě, právě tak jako na ostatních známých lokalitách, kteréž také svými zvláštními klimatickými poměry mnoho od sebe se neodlišují, soustřeďujíce se kolem moře středozemního.
To jest z té příčiny důležito, že studenější podnebí tvoří ne- překročitelnou barrieru klimatickou za doby recentní celé sladko- vodní čeledi Atyidae. Čeleď tato rozšiřuje a omezuje se na sladkou vodu tropů a subtropů; jen na dvou místech vybočuje její geogra- fická area z pravých tropů a sice v Japanu směrem na sever až k Tokiu a dále ve středozemí do jižní Evropy. [13. pag. 411.—412.] Toto vybočení ve středozemí z normálního rozsahu padá na vrub právě rodu Aťyačphyra, jenž zastupuje zde tuto čeleď co jediný mo- notypický genus (Troglocaris jest druhý genus této čeledi, nalezený v jeskyních krasových, [16. pag. 239.—240.]) a tvoří vlastně sám pro sebe v této části geografické arey Ařyid zcela samostatný okrsek. Ukazuje se zde opět, že tak jako v systematice Afyaëphyra zaujímá zvláštní postavení k oběma subfamiliím své čeledi (subf. Xiphocarinae a Atyinae), tvoříc jakýsi přechod mezi oběma, že i v geografickém rozšíření má své určité charaktery, které sice v hlavních rysech kryjí se 8 charaktery geografického rozšíření Atyid, ale liší se přece od těchto zvláště pokud se jedná o její stáří co formy sladkovodní.
Jak v následujícím pojednání ukážeme, geologické stáří sladko- vodní pánve skadarské poukazuje ku mnohem mladšímu stáří Ařyač- phyry co formy sladkovodní, nežli jaké bychom jí přisuzovali dle ve- likého stáří ostatních forem celé této sladkovodní čeledi Aéyidae. Věc tato pravděpodobně platí nejen pro lokalitu jezera skadarského, nýbrž nejspíše též o ostatních lokalitách jihoevropských ve středo- moří. —
Žádná z dosud známých lokalit Atyačphyry v okrsku středo- zemním není výlučně vnitrozemskou, nýbrž všechny jsou pobřežní, jsouce buď v přímém neb nepřímém spojení s mořem. Tak tomu jest pro naleziště západo-středofrancouzská: Mayennu, Sarthu a ostatní, kteréž co přítoky Loiry jsou jejím prostřednictvím v přímém spojení se zálivem biskajským, do něhož vüstuje i jihofrancouzská 1’ Adour a Garonna, kterážto poslední sice co lokalita se přímo neuvádí, ale jest Canalem du Midi spojena na jihu se zálivem lionským. O přímé
Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 3
souvislosti lokalit Korsiky a Sicilie 8 mořem není pochyby; ostatní pak: Coimbra v Portugalech, Ragusa v Dalmacii a pánev jezera ska- darského na Černé Hoře jsou sladkovodní lokality pobřežní, z nichž o poslední podrobně ještě se pojedná.
Geografické rozšíření Afyaëphyry v oblasti paláarktické jest toto:
Lokalita:
| Francie (již.) . || Canal du Midi + Francie ( „). l’ Adour + i … Francie (záp.) . | Loira, Mayenne, Sartba, . 3 Thouat, Layon + E Korsika . . .| Potoky a řeky + FA Sn | de Max = E Sicilie . . . . a = + | > Dalmacie.. .| Valle d’Ombla u Ragusy | + | — || C.Herrex | 1863 | Černá Hora .| Skadarské Jezero + | — || A.Maizex | 1902 | Portugalsko . || Coimbra + | — re o || 1866 |
Geografické rozšíření Atyaöphyry v době recentní přímo po- ukazuje k tomu, že není v těchto sladkých vodách formou původní, nýbrž tvarem zdomácnělým, původně však mořským, jenž v některé určité, dávné',) předchozí geologické periodě stěhoval se do sladkých vod a později z moře i z brakických vod vymizel. Totéž platí o celé čeledi Aťyid, avšak poměry geografického rozšíření téže nutí nás, jak Onruaxx vytknul, k tomu, abychom přijali, že přizpůsobení se životu sladkovodnímu nastalo již v době velmi dávné, snad v tertieru. Jinak nelze vyložiti velikou areu, již čeleď ta zaujímá a současnou diskon- tinuitu lokalit. [8; pag. 1286., — 13. pag. 411.—412.]
Zbývá jediná otázka, zdali také Afyaëphyre, jako formě sladko- vodní přísluší tak velké stáří geologické, jaké dle ORTMANNA připsati možno ostatním rodům familie Aéyid, co tvarům sladkovodním, aneb
1) [13., pag. 410..... ] „This family is probably one of the most primi- tive groups of Decapoda living in fresh — water, hawing immigrated at an early geological period“.
1*
4 XI. Arthur Brožek:
zdali Aťyačphyra nečiní výminku, jsouc totiž co sladkovodní tvar mladšího původu.
Myslím, že ku rozřešení této otázky místní, geologické poměry čistě sladkovodní pánve jezera skadarského podávají zcela určitou odpověď, srozumitelnější, © nežli všechny ostatní uváděné loka- lity středozemní. Neboť jak v následujícím vyložíme, mohla Afyač- phyra obsaditi jezero nejdříve (vzhledem k závěrům Onruaxxovtu) v době pogiaciální a jest tedy nutno dle toho předpokládati, Ze asi ještě v tertieru její mořská forma ve středozemním moři se vy- skytovala.
Pánev jezera skadarského, kteráž co polje jest dána tektonikou krasu [4.; str. 11; — 5.; pag. 128.—129.], [6. pag. 73.] (a kteráž proto nemohla dle Scxwarzovy domněnky vzniknouti oddělením z bývalé zá- toky mořské [7. pag. 142; 5. pag. 73.]) mohla býti sladkou vodou zaplavena již v době tertierní, snad i v dobách ještě starších — ale neměla tenkráte vůbec žádného spojení 8 mořem. V pozdějších však periodách právě proto zvláště v době glaciální a poglacialní (— kdy spousty vod mohutnými toky dilluviálními, zvl. za ústupu ledovců do jezera se shromažďovaly) muselo jezero, — v jehož nedalekém okolí přímo ledovcová činnost byla dokázána — nabyti mnohem větších rozměrů (nežli za doby tertierní neb za doby recentní), jak skutečně tomu nasvědčují mohutné dilluviální štěrky a nánosy vykládající dno dnešní, jezerní pánve i rovinu podgorickou (= dřívější jezerní pánev glaciální). Pravděpodobně zcela právem předpokládá Hor4k, že v této nejspíše poglacialní periodě spousty vod jezerních provalily se řeči- štěm Bojany do moře Jaderského. Tedy v této době, kdy povstalo spojení moře s pánví a kdy spolu i drsné podnebí ustoupilo mírněj- šímu klimatu období poglaciálního, mohla nejpravděpodobněji Afyač- phyra prostřednictvím řečiště z moře obsaditi sladkovodní pánev, kdežto později moře zcela opustila a přizpůsobila se zcela sladko- vodnímu životu.
I kdybychom předpokládali, že Atyaöphyra tak jako rody fami- lie Afyidae co forma sladkovodní musí býti starší a že mohla již v tertieru jezero skadarské obývati, dokud ještě nebylo ve spojení 8 mořem — třebas bychom si nedovedli vyložiti, jak jej obsaditi mohla již v té době — přece musíme uznati, že nebyla by Atyat- phyra mohla na této lokalitě vzdorovati klimatickým poměrům v ob- dobí glaciálním. Jestliže dnešnímu jejímu rozšíření ve středozemí již chladnější klima severní Evropy i střední tvoří nepřekročitelnou bar-
Variačně statistická zkoumání na Atyaöphyra desmarestii (Joly). 5
rieru?) právě takovou, jako pro celou tropickou a subtropickou fa- milii Afyidae, jistě by nebyla vydržela Afyaëphyra v jezeru skadar- ském studené, drsné podnebí glaciální, zvláště když dnes známo jest zalednění nejen celé Evropy, nýbrž i polostrova Balkanského, zvláště však, když přímo v nedalekém okolí jezera na Durmitoru, Ryle etc. (Lovčen, Kom a jiná místa byla zalednění zcela příznivá) dokázány byly zcela nepochybné stopy činnosti ledovců [6. pag. 49.—58.]. I v tom případu musili bychom předpokládati formu mořskou, která žila sou- časně ještě v době glaciální se sladkovodní a sice alespoň do té doby (t. j. poglaciální), kdy jezero spojeno bylo s mořem Bojanou a tim dána byla možnost, aby Afyaëphyra znova obsadila tuto lokalitu pře- stěhováním se z moře Jaderského. 1 v tomto případu dospiváme k názoru, že geologické stáří její, co formy sladkovodní nepře- sahuje tertier, alespoň pokud jedná se o tuto novou lokalitu na Černé Hoře.
Jest možné, že Atyačphyra v tertieru buď již co tvar mořský aneb již tehdá současně do sladkých vod se stěhující (specielně ve středozemí) zaujímala větší, rozlehlejší geografickou areu, nežli dnes ve středozemí, zvl. směrem na sever, když — jak jest všeobecně známo — v tertieru též klima střední i jižní Evropy bylo subtropické, když v těchto krajinách nebyly odlišeny od -sebe ještě hranice mezi klimatickými pásy tak jako za doby recentní. Dále pak jest pravděpodobno, že zatlačena byla v této glaciální době, která celkem rušivě zasáhla ve vývoj fauny i flory subtropického středozemí, kdy téměř celá Evropa byla zaledněna, na jih do teplejších částí středo- moří, odkud v pozdějších periodách, když drsné klima ustoupilo mírnějšímu, stěhovala se znova na sever, při čemž obsazovala sladkovodní lokality pobřežní. Proto všechna dosavádní naleziště jsou pobřežní a odpovídají v povšechných rysech glaciální době v Evropě. |
Jiný, ač méně důležitý doklad pro názor o potercierním (nej- pravděpodobněji) stáří Afyaëphyry co formy sladkovodní, k němuž
2) Podmínky dnešního geografického rozšíření familie Atyidae Kingsley, uvádí ORTmaNx tyto: [13. p. 416.)
„1. The Atyidae cannot endure cooler climates. (Climatic barriers.)
2. They are true fresh — water animals. (Oceans and tracts of land wit- hout water form topographic barriers.)
3. Being animals of an ancient type, they are probably restricted by the occurrence of other fresh — water animals. (Bionomic barriers.)
. 4. The faculties of distribution are very limited.“ —
6 XI. Arthur Brožek:
pfimo poukazují geologické poměry dosud v literature zcela nové lo- kality skaderské jest patrný ze srovnání geografického rozšíření sp. Palaemonetes varıans Leach, jež ukazuje, že forma mořská spíše byla schopna vzdorovati méně příznivým klimatickým poměrům, nežli sladkovodní. Jestliže v době recentní Palaemonetes vartans žije ve dvou formách: jedné mořské, omezující se na krajiny studenější, druhé pak výlučně sladkovodní, omezující se na krajiny teplejší, jest velmi pravděpodobné, že i Afyaëphyra mohla na dnešní dobu zachovati se prostřednictvím potertierní formy mořské, kteráž tak jako u Palaemo- neta spíše mohla odolati chladnějšímu klimatu nežli sladkovodní. Tak na základě práce A. GansiniHo. [9; pag. 58.) vyskytuje se Palae- monetes varians Leach v Italii, Dalmacii, v Řecku, v Egyptě, Tunisu a Španělsku, tedy vesměs v jižní Evropě a sev. Africe kolem středo- zemního moře a to výhradně ve vodách sladkých (var. P. thermajo- phylus v pramenité vodě). Naproti tomu táž species na severu Evropy: v Anglii, sev. Francii, Švédsku, Dánsku, v Belgii a sev. Ně- mecku rozšířena jest, nikoliv ve vodě sladké, nýbrž pouze ve vodě mořské a brakické. Čím více postupujeme od severu k jihu, tím více stěhuje se Palaemonetes z vod slaných do vod brakických, až posléze v jižní Evropě a středomoří obsadí pouze vody sladké.
Že ostatně i doba glaciální rušivě mohla zasáhnouti ve vývoj tohoto rodu Aéyaëphyry — snad v té době četnějšími sladkovodními (i mořskými) rody zastoupeném — svědčí i to, že v tomto nepatr- ném okrsku středozemském dnes za doby recentní zastoupen jest již jen jedinou specit.
Veškeré exempláře Atyačphyry, které jsem za účelem stanovení variability měřil, byly přibližně stejně velké naproti Palaemonetüm, ukazujícím velmi nápadné rozdíly v dimmensích. Asi '/, materialu (104 exempl.) vzata byla ku stanovení průměrné délky a rozdělena ve 3 oddělení, obsahující nejmenší, prostřední a největší jedince; při čemž největší počet připadl na třídu II.
Třídy ty jsou:
I NE 13—15 mm LD A A 16—18 , Is ar... PR 19—21 „
Pro každou z uvedených tříd pak stanovena byla průměrná celková délka (carapaxu s abdomenem) způsobem daným rovnicí:
-=
Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). T
z (f 3 — a) = Zf a sice v hodnotách těchto: O, re 3e B JS. 1429 mm Or Bos à 1693 , (approx. 17—) Onr se valo něj 85 vá 19-56 » ( » 20—)
Celková průměrná délka, stejným způsobem počítaná, nalezena byla 16:76 mm (approx. 17—). Dle toho obsahoval můj material menší jedince (ač.zcela dospělé) nežli material jihofrancouzský (dle JoLx-H0 25—30 mm ano i 34 mm). Nejdelší exempláře mého ma- terialu měřily 22 mm, nejmenší 13 mm. Délku měřil jsem od přední špičky rostra až k zadnímu, obloukovitému okraji telsonu, (v sou- hlasu se způsobem, jak kladl míru JoLy).“)
Při práci nemohl jsem vůbec přihlížeti k pohlaví prostě proto, že bych byl tím roztříštil material, — jenž právě tak dostačoval k šetření statistickému — na skupiny s tak malým počtem jedinců, že bych byl pak došel k výsledkům, malé hodnoty empirické, tudíž i s malými nároky na pravděpodobnost, kteréž by zajisté byly uka- zovaly značné difference s theoretickými hodnotami nevyhovujíce me- zim kongruence theoretickÿch a empirických variačních polygonů.“) (A). Posléze možno uvésti, že velká většina exemplářů náležela po- hlaví ženskému a dále, že také rozdíly pohlaví u Afyaëphyry u většiny měřených jedinců nijak nerozhodují. Podstatné rozdíly jeví se jen v délce entopoditu 1. páru abdominálních extremit a v dimmensích i tvaru epipodiálních přívěsků 2. páru abdom. okončin, jež proto také v ta- bulkách registrovány nebyly. [Viz II. část.)
Větší část materialu Aéyaëphyr fixována byla jednak čistým al- koholem, jednak formalinem. Fixace formalinem byla méně výhodná naproti exemplářům konservovaným v alkoholu, kteréž byly v nej- menších podrobnostech tvaru i povrchu zachovalé. Pokud jde o Fa- laemonety (celý material čítal asi 50 jedinců a pocházel z téže loka- ity co Atyačphyra), pocházela značná část materialu ze žaludku ptáka a byla již macerována, což vadilo měření; i byl jsem nucen
3) V rovnici té značí f freguenci příslušnou k délce Z, zahrnuté v počíta- nou skupinu. : | *) Měření celkové délky provedeno v mé práci kružidlem a millimetrovým měřítkem. | |
5) Viz „variabilitu distálních štětin telsonu, pag. 62.
8 X1. Arthur Brožek:
rozděliti je na 3 skupiny dle různé jejich velikosti a za každou sku- pinu vzíti dva celé, neporouchané zástupce.
Chitinové útvary, jichž variabilita zkoumána, počítány byly prostě dle 326 výkresů rostra a dle 314 obrazů telsonů, pořízených kamerou. Měření dimmensí tělesných provedeno bylo okularním mi- krometrem, při čemž jeden dílek mikrometru vzat za základní jed- ničku, v níž veškerá měření (pokud se Afyuëphyry týče v tabulkách této práce (v části II.) byla registrována. Objektivni hodnota této jedničky (4) stanovena byla v našem případě dle průměru z 11 po- zorování tak, že jednička A = 003672 mm.
Velikost uhlů změřena byla na základě odečtených délek okul. mikrometrem jednak dle geometrické konstrukce trojúhelníkové po- mocí úhloměru, jednak velikost jejich vypočítávána. Tu pak úhel po straně na kroužcích tegumentu IV. a V. o jest 2 R— a, kdež
V Ve) (s—d) | 'g D s (s—f)
a hodnoty délek e, d, f, jakož i polovičního součtu jejich (s) brány jsou v jedničce A, Dále nutno poznamenati, že u Palaemonetů, kde pro velikost měření pomocí okul. mikrometru činilo jisté obtíže, mě- řeno bylo jednak kružidlem, jednak mill. měřítkem a výsledky byly pak vzájemně srovnávány. Při celkovém stanovení dimmensí byla individua v lihu, jinak rozpraeparované části jehlami nalézaly se v glycerinu. Konečně bylo přihlíženo k tomu, aby individua a jejicb části měřeny byly v téže poloze, z téže strany, dále, aby objekty při pozorování tlakem sklíček nebyly deformovány, pokud ovšem tomu zabrániti bylo možno.
Dále připomínám, že v I. části své práce o variabilitě a kor- relaci chitinových produktů tegumentárních Afyaéphyry, pokud se v ní jedná speciálně o číselná řešení algebraických formulek, přidržel jsem se zcela téhož způsobu a postupu, jak jej udává G. Duncker ve své práci: „Die Methode der Variationsstatistik“. (Leipzig. 1899.), v níž ve stručné a přehledné formě podává základní pojmy variační statistiky a korrelace dílem na základě odborné literatury, zvláště dle prací WeLpoNovýcH a dle prací anglického mathematika K. Pe- ARSONA,*) dílem na základě vlastních studií. Řídil jsem se zcela jeho „postupem z těchto důvodů: 1. že řešením algebraických vzorců a je-
*) Proc. Roy. Soc. London: 1893. V. 54. p. 329—333; 1895. V. 57. p. 257—260. V. 58. p. 240—242; 1896. V. 59. p. 69—74, 301—305. V. 60. p. 273—288; 1897. V. 60. p. 489—498. V. 61. p. 343—357, 491—493. V. 62. 173—175, 287—290; 1898. V. 62. p. 386—412. V. 63. 413—417, 417—420.
Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). g
jich postupným uspořádáním jest zcela přesně vymezen celý postup práce; 2. že dle tohoto postupu dospíváme k stručným, mathema- ticky přesným a správným theoretickým výsledním hodnotám, kteréž nám representují sice jen několik málo konstant, objasňujících však tak dokonale gualitativně i guantitativně stav i poměry variační a correlační určitého znaku ve formě stručné a přehledné, jak není možno sebe delším výkladem vyjádřiti. 3. Posléze hleděl jsem po- užitím této methody uvésti v soulad výsledky své práce s dosavad- ními výsledky na poli variační statistiky Crustacef, vyjádřiv je ve formě přehledných, stručných číselných hodnot, tak aby byly novým pří- spěvkem ku srovnávacímu materialu 0 variabilitě a correlaci Crustaceí. Ačkoliv mél jsem příležitost u celého svého materialu (326 i 314 exemplářích) vyšetřovati statisticky délku roster i telsonu,“) kterážto — jak jsem se přesvědčil — velmi značně varirovala, přece zvolil jsem v následujícím pojednání za předmět statistického šetření variabilní počet chitinovitých produktů; a to jednak vzhledem k Palaemonetu (vulgaris i varians), na němž tímto způsobem bylo pracováno, jeduak vzhledem k tomu, že měřením, ať již volíme ja- koukoliv jedničku délkovou za základní, není možno nikdy doctliti zcela přesných, a úplných číselných hodnot tak, jako tam, kde jedná se o celá čísla odpovídající počtu varirujících znaků. Tak tomu jest ji V našem spec. případu, kde jedná se o trny a zuby roster a tel- sonů, které právě proto jsou dobře přístupným materialem variační statistice; mnohem lépe přístupnějším nežli délka jejich.
Ostatně počet i tvar zubů a trnů chitinových součástí tegu- mentu jsou pro Afyaephyru vůbec důležitými druhovými (i rodovými) znaky; takže variabilita v této práci jest vyšetřována na znacích, které netvoří málo důležité a cenné druhové charaktery morpho- logické.
Celou práci jsem rozdělil na dvě části: v první pojednávám o variabilitě a correlaci trnů a zubů rostra a telsonu spolu uváděje některé abnormní případy, kteréž během šetření se vyskytly, v druhé části podávám co doplněk podrobnou meristiku tegumentu a okončin dle 30 exemplářů Atfyaéphyry spolu 8 podrobnou morphologif vnější těchže věcí. Za příčinou srovnání pak připojuji dodatkem v této druhé části měření tegumentu i extremit 6ti exemplářů sp. Palaemo- netes varians Leach, co representantů tří skupin, genkonula se různících.
S) Při kreslení všech 326 roster i 314 telsonů pon ný zanášena byla i délka jejich k výkresům.
10 + KL Arthur Brožek:
Část 1.') Variabilita a korrelace.
Rostrum Atyaëphyry vzniká na přídě cephalothoraxu uprostřed nad očními stonky a opatřeno jest při basi v tegument se rozšiřujíc po každé straně jedním z plochy tegumentu vynikajícím trnem „supra- orbitálním“. [16.] Délka rostra silně variruje, podobně jako délka ca- rapaxu, a nikterak nerozhoduje o počtu svrchních trnů a spodních, chitinových zubů rostrálních. Mimo variabilitu v délce jeví rostrum vzhledem k celkovému růstu a velikosti individua ještě rychlejší vzrůst do délky nežli carapax.
Tato vlastnost jest dobře patrná na meristické tabulce tegu- mentu v druhé polovině této práce, kteráž sestavena byla pro roz- měry tegumentárních částí a ua níž také zaznamenány jsou dimmense rostra dle 30 exemplářů. Jestliže v této tabulce srovnán jest material postupně od čís. 1.—30. dle celkové délky cephalothoraxu (rosta a carapaxu), jest patrno, že čím více postupujeme k exemplářům větším, tím jest delší rostrum i carapax, ale v tom poměru, že délky rostra přibývá o mnohem více, nežli délky carapaxu. Průměrná hodnota v délce rostra jest 89:57 A,?) minimální nalezena 63° — A, maximální 143 A. Dle toho zhruba průměrná délka rostra o málo přesahuje prů- měrnou délku carapaxu (= 81'334), kdežto jednotlivě stává se (ne zřídka), že rovná se neb nedosahuje jeho délky, obyčejně pak ji pře- sahuje.“)
Se stran jest značně rostrum sploštělé, takže při pohledu shora obě boční plochy sbíhají se ve špičku přibližně pod úhlem («) 5°—6°, následkem toho jest rostrum Afyaëphyry silnější nežli u Palaemoneta, kde tento uhel jest téměř o '/, menší. Jestliže nejen rozšíření rostra ve směru vertikálním, ale též stupni sploštění přikládáme vý- znam pro stabilitu a snadnost při pohybu (v plování), Ize i zvětšení tohoto úhlu («) rostra Atyačphyry uváděti (vzhledem k Palaemonetu) v soulad 8 redukcí statocystů a lamellovitých rozšířenín na basálním článku 1. páru anten, jak o této věci na svém místě jest po- jednáno.
3) Část II. této práce jednající o meristice tegumentu i okončin spolu 8 je- jich vnější morpbologií připravena jest k uveřejnění v době nejbližší.
8) À = 00367 mm. : --
9) Ostatní minimální, maximální i průměrné hodnoty uvedeny jsou jednak v části o „tegumentu“, jednak na tabulce I. v části II.
Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 11
Báse, jíž rostrum při pohledu shora přechází mezi oběma, pravým i levým trnem Ssupraorbitálním v tegument carapaxu byla měřena a vykazovala hodnoty: průměrnou 17-36 A, maximální 21 4 a minimální 14 d.
Rozšíření sploštilé části rostra, jakož i jeho tvar scalpellu po- dobný jest patrný při pohledu se strany. (Viz serii roster čís. 1. str. 25.) Jeho celý hřbetní okraj jest přímý, ale vlnitě, následkem insercí celé řady drobných, trnovitých zoubků zprohybany, kdežto spodní okraj uprostřed délky rostra obloukovitě (slabě) se prohýbá a sice právě v těch místech, kde v normálních případech, (kteréž odpovídají serii kreslených roster) sploštěná rozšířenina vybíhá ve spodní ploché, do chitinu jakoby vykrojené, spodní zuby, obyčejně v menším počtu pohromadě sestavené. V této sploštilé části jest také rostrum nejroz- šířenější, kdežto směrem ku předu zúžuje se ve špičku. Také na zad směrem k basi mírně se súžuje, takže do plochy při basi jest méně rozšířené. Jeho osa jest počínaje od base asi do poloviny délky oble po obou stranách kýlnatě vypuklá. Měřením získal jsem pro uve- dené části následující hodnoty. Pro délku svrchní rovné hrany, kteráž jest totožna s délkou rostra rozměry již uvedeny byly. Šířka ve střední ploché partii [v tab. dim. tegumentu označena jest písmenem C7 shle- dána: průměrná 9-2 A, maximální 124 a minimální 64. Šířka splo- štění při basi [v tab. I. označena d] shledána: průměrná 7-2 A, ma- ximální 104, minimální 5A. [Obě uvedené dimmense jsou úměrné přímo s velikostí roster a varirují jen nepatrně.) Právě tak jako tvar rostra se strany, tak také řada drobných, hustě sestavených, trnovitých zoubků na hoření straně a ploché zuby spodního okraje tvoří zcela typický znak pro Afyaëph. desmarestii.
Právě tak jako u Palaemoneta a sice obou jeho specif varians i vulgaris pozorován byl počet svrchních i spodních zubů rostra co silně variabilni!®), tak i u Atyaöphyry pozorována táž vlastnost a sice u svrchních i spodních zubů, od sebe však morfologicky se lišících, kdežto u Palaemonetů stejných. Tak HELLER [16] udává při klassi- fikaci tohoto rodu počet svrchních zoubků v mezích 22—30, pro spodní ploché zuby 9—12 (I), Joly [11.] upozorňuje při popisu rostra na varirující počet svrchních zoubků, kreslí pak v tabulkách svrchní zoubky v počtu: 30, 25, spodní zuby v počtu: 8, 10.
Na svém materialu pozoroval jsem počet svrchních zoubků vınezich: 17—32, maximum pro 24—25, kdežto spodní, ploché zuby
“) [18.] [2,]
12 XI. Arthur Brožek:
pozoroval jsem v počtu rovněž silně variabilním v mezích: 1—8, maximum pro 4 zuby. Kdežto svrchní zuby, resp. počet jejich pohy- boval se celkem v těchže mezích — jestliže přihlížíme pouze ku empirickým výsledkům statistického šetření — na mém materialu jako Caridinách jihofrancouzských, jest zajímavé, že počet spodních zubů má hranice stejně sice rozsáhlé, jako uvádí HELLER a JoLr, ale ve- likostf jim vůbec se nerovná, ba docela maximální počet spodních zubů 8, na jediném ze 326 mých exemplářů se vyskytnuvší nedosahuje ani minimálního počtu jedinců francouzských lokalit.
a) Variabilita v počtu svrchních zubů.
Zoubky tyto mají tvar drobných, kůželovitých trnů s okrouhlou basí, jsou odčlánkované, ale pevně ku svrchní hraně přisedlé; sesta- vují se do jediné řady, někde řídce, jinde hustě, po celé délce rostra. Řada ta počíná na zadním konci několika zoubky, které sedí na ca- rapaxu a Sice na hraně rostra přeměňující se v kýl, nepatrný do plochy tegumentu se rozšiřující a zanikající. Basemi vtlačují se zoubky do okrajní hrany (následkem toho vlnitě zprohýbané) a špičkami jsou obráceny ku předu tak, že jejich osy stojí šikmo ku délce rostra. Všechny zoubky jsou normalně stejné velikosti, délka jejich jest asi 3násobná průměru okrouhlé jejich base. Za každým zoubkem při basi sedí 1—2 i 3 (v zadní partii řady) štětinky (jednoduché, holé).
Počet jejich, jak povšechně jsem v předcházejícím ukázal, vari- ruje. Meze variační, kteréž jsem na svém materialu shledal a kteréž dosti dobře se kryjí (ne zcela) stěmi, které uvádějí se v literatuře, obsahují vždy velký počet různých variant. Tak variační rozsah'“) mého 326 exem- plářů čítajícího materialu (n — 326) obsahuje celkem 15rûzoÿch variant empiricky konstatovaných. [Dle JorLr-ho a HELLERA jen 9 různých empir. variant.) Naproti tomu ukázalo se, že při theoretických vý- počtech bylo nutno předpokládati ještě větší počet variant: 22 a sice tak, že bylo supponováno ku pozorovaným variantám ještě 7 variant příslušných ku theoretickým freguencím.
Počítáním trnů na hoření straně rostra u všech 326 individuí zjistil jsem ku empiricky stanoveným variantám následující empirické freguence:
Em | varianta: 17 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28
‘| frequence: 4 5 10 21 36 47 48 50 36 27 20
1) „Variationsumfang“. [1.] ,Abänderungsspielraum“. [23. pag. 311—314.]
Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 13
E | varianta: 29 30 31 32 rostrální hoření trny. | ‘| frequence: 3 5 3 1 počet individuí.
V uvedené, empirické variační řadě jsou 3 maximální frequence, číselně mnoho od sebe se neodlišující a sice při variantách: 23, 24 a 25. Největší z těchto maximálních freguencí jest při 25. Ku gra- fickému znázornění této variační řady konstruován jest empirický va- riační polygon, jenž na Tab. I. čís. 1. vytažen jest plnou čarou.
Poněvadž konstrukce jeho právě tak jako analysa variačního polygonu a k němu příslušné variační křivky, na níž vrcholy jeho leží, jest nejen pro variabilitu rostrálních zubů svrchních táž, jako pro variabilitu spodních zubů rostra, obojích: pravých i levých, po- stranních trnů telsonu, i distálních, zadních štětin telsonu — o nichž v následujícím pojednání se pojednává, nýbrž pro každé jakékoliv statistické vyšetřování, budiž mi na tomto místě dovoleno uvésti ně- kolik všeobecných poznámek z theorie variační statistiky. V nich uveden na základě prací G. Duxoxera krátce výklad a význam nej- důležitějších konstant v analysi variační křivky a k ní příslušícího polygonu theoretického, kteréž vyskytují se během číselného řešení a jsou pak ve všech pěti mnou počítaných případech stejnými písme- nami označovány.'“)
Ku grafickému znázornění variability určitého znaku sestroju- jeme na základě empirické řady variační t. j. v ní uvedených variant a příslušných freguencí, empirický, variační polygon tím způsobem, že na osu úseček pravoúhlé soustavy nanášíme všechny pozorované varianty co body od sebe stejně vzdálené. Pro všechny variační po- lygony v mé práci zvolena byla tato vzdálenost mezi dvěmi soused- ními variantami — 10 mm. Totéž platí o variantách svrchních ros- trálních trnů.
V každé variantě vztýčena jest pořadnice, na níž nanášena jest délka odpovídající freguenci ku variantě dotyčné přídružené. Za jed- ničku délkovou freguencí zvolil jsem ve všech svých 5ti řešení délku 1 mm. Totéž provedeno jest při variačním polygonu svrchních zubů rostrálních. Spojením konečných bodů freguencí vznikne lomená čára, kteráž 8 osou úseček uzavírá určitou plochu a tvoří empirický, va- riační polygon, znázorňující graficky variační poměry ; ku př. v našem případu svrchních zubů rostra. Čím větší jest počet variant (čili va-
13) Stručný výklad podávám na základě prací: G. Duxorer: „Die Methode
etc.“ [1.] a G. Dusoxer: „Wesen u. Ergebnisse... etc.“ [2.]. Postup v uspořádání vzorců i obecných formulí a označení konstant uvádím souhlasně (stejně označeno).
14 XI. Arthur Brožek:
riační prostora, **) tím jest přirozeně variační polygon nižší. Tak jest variační, empirický i theoretický polygon pro svrchní zuby rostrální značně nízký vůči ostatním čtyřem polygonům; vykazuje ovšem také mnohem větší rozsah variant (variační rozsah má 22 variant) nežli kterýkoliv z ostatních v této práci.
Ze stanovené, empirické, variační řady možno dále přímo vypo- čítati průměrnou, střední, theoretickou hodnotu varirujícího znaku (= průměrnou theor. variantu), jež obecně se označuje M. Definici i způsob vypočítání její vysvětluje rovnice:
W240 n
v níž f značí freguenci, V přidruženou k ni variantu a » počet exemplářů celého materialu. V našem speciálním případu pro varia- bilní počet svrchních rostrálních trnů Atyačphyry vypočítána jest tato střední, průměrná (theor.) hodnota variant M — — 244049.
Dle toho jest normální, nejčastěji též vyskytující se počet svrch- ních zubů rostrálních u exemplářů z této černohorské lokality prů- měrně kolem 24. Graficky znázorněna jest střední průměrná hodnota varirujícího znaku bodem M na ose úseček X, jenž také na našem diagramu polygonu svrchních, rostrálních zubů i na všech ostatních v naší práci jest označem M. Bod M jest zároveň průmětem kolmice v něm vztýčené, jejíž délka jest těžnicí (Y.) theoretického, variačního polygonu a současně jednou z ordinat variační křivky, na kteréž všechny vrcholy theoretickému polygonu náležející se nalézají. V po- stupu práce i na diagramu jest tato těžnice variačního polygonu, a sice společná theoretickému i empirickému, znázorněna kolmicí v bodu M označenou Y.. Délku její a to v jednotkách freguencí možno dle toho, že jest ordinatou variační křivky, ovšem vypočítati tím způsobem, že řešíme rovnici oné křivky pravděpodobnosti pro ten speciální případ, že místo proměnné veličiny © v rovnici klademe délku úsečky průmětu kolmice Y. do osy X (t. j. délku úsečky příslušné bodu M co paty Y.).'*)
13) Ku rozsahu variant vykládá O. Ammox. (23. p. 314.) „Der Ahänderungs- spielraum ist hier von sehr großer Bedeutung, den er erlaubt die Variationen, von welchen ausgehend das Individuum sich an die mannigfachen Verhältnisse des geselligen Lebens anzupassen befähigt ist.“
16) Delka úsečky Ye v jednotkách variant jest pro všeobecný tvar křivek typu IV. dána rovnicí rc — M — M', kdež M značí průmět hledané Yc (= střední prům. variantu), M' pak jest — M — md;
[xe = + md).
Variačné statistická zkoumání na Atyaöphyra desmarestii (Joly). 15
Pro sestrojení theoretického variačního polygonu, jehož vrcholy leží na křivce pravděpodobnosti, jejíž rovnici lze způsobem později v příkladech provedeným vypočítati, jest zapotřebí, znáti polohu theo- retických freguencí ve variantách vzhledem k bodu M. Průměty (co body) jejich dány jsou rovnicí + x, = V, — M, kdež V, značí empir. variantu. [Prümäty theor. freguencí stotožňují se ovšem 8 po- lohou variant empirických i supponovanych.]
K této věci dokládám základní zákon o spontání variabilitě [dle K. PEanRsoxa] dle G. DuxckKER-aA: „Die Eckpunkte der durch graphische Darstellung spontaner Variation erhaltenen Variations- polygone liegen auf inhaltsgleichen Kurven, welche entweder selbst Wahrscheinlichkeitskurven oder aus solchen zusammengesetzt sind. Die mathematischen Eigenschaften der Variationspolygone, insbe- sondere fallen die Schwerpunktsordinaten beider zusammen. Mit anderen Worten: Die Frequenz der Einzelvarianten unterliegt den „Gesetzen der Wahrscheinlichkeit von Kombinationen“. [1; pag. 17.]
Těžnice pravidelně připadá do vrcholu empirického i theoretic- kého polygonu a jest vždy nedaleko (u typu IV. a V.) vrcholové ordinaty příslušné křivky.
Vrcholovou ordinatu (y+) křivky, hledajíce její délku (v jednot- kách freguencí) počítáme ovšem právě tak jak Y,, totiž, že řešíme rovnici té neb oné variační křivky pro ten případ, že ua místo pro- měnné v rovnici (x) klademe délku úsečky průmětu (paty) kolmé, vrcholové (maximální) ordinaty y" na osu X. Pata y. jest na ose úseček vždy v bodu 4.1) Ve všech našich diagramech jest vrcho- lová ordinata označována stejně: y„, pata její pak A.
Délky theoretických freguencí vypočítáváme opět tím způsobem, že řešíme rovnici křivky, k níž polygon náleží pro ten případ, že místo proměnné v rovnici (x) dosazujeme délky úseček hledaných freguencí.'“)
“Na základě vypočítaných theoretických freguencí lze sestrojiti variační polygon theoretický zcela podobně, jako dle řady empirické, Od bodu M nanášíme body (průměty freguencí) pro xa— x
18) Délka úsečky (zm ) vrcholové ordinaty pro typ IV. křivek pravděpo- dobnosti vyčíslí se dle rovnice: zm — (M — d) — M’, kdež jest M — d bod při které stojí Ym, M’ pak rovná se: M' — M— md. [am = — d + md. ]
16) Pro křivku typu IV. jest délka úsečky, theor. hledané frequence při variantě Vn dána rovnicí zn — Vn — M', kdež Vm jest varianta, ku které náleží hledaná frequence (= průmět frequence na osu X); M' — M — md. Pro speciální případ křivky typu IV., pro typ V. jest rn = Vn — M. —
16 XI. Arthur Brožek:
oběma směry na ose úseček (ty pak sťotošňují se s polohou empir. va- ssant) a v každém bodu vztýčíme kolmici, na níž nanášíme pří- slušnou hodnotu theoretické freguence (v jednotkách délkových fre- guencí, 1 mm). Spojením koncových bodů obdržíme theor. variační polygon. Vrcholy tohoto ovšem pak jsou body náležející křivce pravděpodobnosti a pořadnice jejich jsou theoretickými freguencemi variačního polygonu určitého proměnného znaku. —
Vyčíslení theoretických freguencí pro svrchní zuby rostrální po- dávám v následujícím, kdež k vůli srovnání připojuji freguence em- pirické (f) a varianty k oběma příslušné. Varianty theoreticky sup- ponované jsou zvláště označeny.
(sup.) (sup.) (sup.) (sup.) Varianta : 14 15 16 17 18 19 20 21 22 ed us (v) 0:02 0:09 0:32 098 262 610 1226 2147 3253 emp. (f) 0 0 0 405 10 21 36
Varianta : 23 24 25 26 27 28 29 30 theor: (y) 42-70 4860 4794 4100 30:39 19:53 1087 5°25 emp. (f) 47 48 50 36 27 20 13 5
(sup.) (sup.) (sup.) Varianta : 31 32 3 34 35 (V) Frog. / Mer. v) 220 0:80 025 0-07 002 (y) Nemp. N) 3 1 0 0 0 (N
Freg.
Jestliže provedeme konstrukci theoretického polygonu způsobem svrchu uvedeným, docílímé toho, že oba polygony, theor. i empirický, kryjí se úsečkami a těžnicemi zúplna. Plochy však jejich mohou se krýti buď úplně neb jen částečně.
Ve všech případech naší práce jsou oba polygony v té poloze kresleny, že jejich těžnice (y.) a úsečky se kryjí. (Viz Tab. č. 1.—5.)
První případ vyskytne se tenkráte, jestliže empirie kryje se zcela s theorií, pak ovšem theor. a empir. freguence jsou stejné; v případu, kdy plochy obou se nekryjí (a ten jest obyčejný) úplně, nýbrž jen částečně, nestotožňují se délkou freguence empirické 8 theo- retickými; aneb jinými slovy řečeno: theoretické výpočty liší se čá- stečně od skutečného pozorování.
Rozdílu mezi empir. a theor. freguencemi (d), použito jest ku vypočítávání Z, differenční plochy obou polygonů, kteréž udává stu- peň souhlasu obou polygonů aneb jinými slovy: stupeň souhlasu mezi
Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 17
pozorováním a theor. výpočtem. Rovnice < udána jest pro který- koliv případ v našich řešených případech vzorcem:
né (Z (V 6% = HN) 0 4 = 100 D © lo:
v němž # značí počet všech exemplářů materialu, Ô i £ značí diffe- rence mezi empir. a theor. hodnotami frequenci. Dostatečný (1. pag. 32.) souhlas mezi pozorováním a theor. výpočtem jest tenkráte, jestliže < hodnotou nepřekročuje meze dané výrazem
100 5 Va. los
v němž počet exemplářů » vystupuje ve jmenovateli 100 , | A < V A |
Pro svrchni zuby rosträlni jest souhlas mezi empirif a theorif dostačitelný, neboť 4 bylo vypočteno dle uvedeného vzorce 4 = 4:21°/, a jest < 554"/,.
Druhou mimo M důležitou variační konstantou jest index varia- bility s'*), jenž na diagramech jest znázorněn jistou délkou na
17) Značkou € k vůli přehledu osnaëuji ve vzorci pro < složitý zlomek, v němě Jo A de + 1 značí sousední difference freguencí empir. a theoretických: a An de F de + 1 m Vas + Koi
'*) Ku variačnímu indexu připojuje G. Duncker tuto poznámku: „Währenä nun die Durchschnittswerthe einer Eigenschaft (M) schon bei verschiedenen Formeneinheiten derselben Species beträchtlich differiren können, bleiben ihre Variabilitätsindiees nicht nur bei den Formeneinheiten derselben, sondern häufig auch bei denen verschiedener, derselben Gattung oder sogar nur derselben Familie angehöriger Species annähernd gleich*); eine Thatsache, welche bisher Dicht genügend beachtet worden ist
*) (Příklad):
€
Zabl der Rostralzähne dorsal ventral bei Palaemonetes varians (Weldon) 43137, 08627; 1:6984, 04799 vulgaris 82819, 08146; 29-9781, 04477 M a M a
und deren Bedeutung m. E. darin besteht, dass der Var.-index der Ausdruck der physiologischen Reactionsfähigkeit eines bestimmten Organs auf die gleich näher zu betrachtenden individuellen Variationsursachen hinsichtlich einer bestimmten Eigenschaft ist.“ [2; pag. 214.—215.]
Věstník král. české spol. náuk. Třída IT. 2
18 XI. Arthur Brožek:
ose úseček vyjádřenou v jednotkách variant. Theoreticky jest opět průměrnou hodnotou ; vzorec jeho jest
‚= 13-0 = ss = V2 |
V rovnici jeho » značí počet exemplářů, Z; — Z [f. (V — V,)*], v kterémžto součtu součinů jest f frequence a V— V, příslušný k ní rozdíl mezi přidruženou její empirickou variantou a maximální (empiricky) zastoupenou variantou (V, ). Pro ozaačení Z jest po- dobně Z;"?) — Z [f (V— V.) ]. V našem případě jest index va- riability počtu svrchních rostrálních trnů Aéyaëphyry e — 26449.
Další důležitou konstantou variační statistiky jest index asym- metrie A pro křivku pravděpodobnosti, k níž variační polygon znaku náleží.
Na diagramu znázorněn jest odlehlostí mezi těžnicí variačního polygonu (y.) a vrcholovou ordinatou k němu příslušné křivky (vrcho- lová „freguence“ y ). Jest vyjádřen pomocí & a jest číslem nepo- jmenovaným. Jest pak výrazem, udávajícím asymmetrii křivek a sice dle svého kladného neb záporného označení positivní neb negativní. Označení toto řídí se dle polohy těžnice polygonu vůči vrcholové or- dinatě křivky.
Index asymmetrie roste S nesouměrností křivky. Při souměr- ných křivkách (typ V.) jest roveň O neb jest jí velmi blízký (A < 0-05), poněvadž těžnice spadá v jedno s vrcholovou pořadnicí. Při nesouměrných křivkách (typu IV.) má různou positivní neb ne- gativní hodnotu >> 0 (005) dle různého stupně jejich nesouměr- nosti*“). Dle G. Dunckerı jest pak positivní asymmetrie křivek
19) Označení Zo, Z1, Zas, Zs etc. zvolil jsem k vůli přehlednější formě vý- sledků; zvláště při řešení 5ti spec. příkladů naší práce.
30) K asymmetrii a symmetrii theoretických křivek dokládá C. Emmy ve svém referátě dle práce O. Ammova následující: [23. pag. 814] „.. Eia der- artiges Eingreifen der Selektion muss zunächst das Unsymmetrisch werden der Kurve auf den folgenden Generationen bedingen. Lässt zugleich die Selek- tion an der entgegensetzten Grenze nach, so wird die Kurve ihre Lage auf der Abscissenaxe verändern. Ist aber am Ende wieder Stillstand der Spielraum- grenze eingetreten, so wird die Kurve wieder allmählich ihre symmetrische Form bekommen. — Das Symmetrischwerden der Häufigkeitskurve, verbunden mit Erhöhung ihres Scheitels, ist der Ausdruck der Ausarbeitung eines mittleren TypuA, welches von beiden Extremen gleich entfernt, die vortheilhaftesten Existenzbedin- gungen besitzt. Die Gestalt der nach der Gesamtheit der Einzelzahlen kon-
Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 19
označením „převahy negativně účinkujících elementárních variačních příčin, negativní asymmetrie jest opakem toho“. [2., pag. 217.) Theoretická hodnota A jest dána rovnicí:
1 ß, + 3 4=5 VA aE TÝ « Hodnoty B,, ß,
G #, jsou patrny z následujících počítaných případů naší práce.
Pro svrchní zuby rostrální jest À — +- 00205. Na diagramu vtab. 1. čís. 1. jest patrno, že y, spadá za jedno s y„, tak že pak A jest — 0. Variační polygon svrchních rostrálních zubů náleží také skutečně symmetrické křivce typu IV., kteráž uvádí se co zvláštní typ V.
V našem pojednání vyskytují se pouze dva nejobyčejnější typy variačních křivek a sice IV. a V. Pro oba tyto typy platí ještě ná- u Pata těžnice y, pro typ IV. leží v bodu M (úsečka její
= M —[M — md] v jednotkách variant.), pata maximální (vrcho- Er ordinaty téhož typu křivek jest v bodu M — d. Úsečka její m v délce variant jest určena == (M— d) — M', kdež M = M— md. Pata počátkové ordinaty y. („Ausgangsordinate“) leží v bodu M — md. Při typu V., jenž jest co symmetrický případ specielnim případem typu předešlého, ovšem paty y. a 4 se kryjících, dány jsou společně bodem M.
O vyčíslení délek obou uvedených, hlavních ordinat křivky pravděpodobnosti (y, i y.) bylo již předem pojednáno.
Vedle uvedených hodnot: M, s, A a Z jest ovšem v první řadě pro analysu theor. variačního polygonu třeba vypočísti rovnici křivky, na níž vrcholy polygonu leží. Za tím účelem jest celá řada všeobecných konstant pro určení jednoho z pěti typů křivek, jejichž obecné rovnice dle práce G. Duxoxer-ovy uvádím v po-
struirter Kurven gibt also Aufschluss über den stehenden oder vor- resp. růck- schreitenden Zustand bestimmter Verhältnisse jeder Art.“ —
M. Waroon zkoumal celou řadu exemplářů sp. Crangon vulyaris ze tří různých lokalit vzhledem ku variabilitě 4 různých dimmensí a nalezl, že va- riabilita řídí se dle speciálního případu křivky pravděpodobnosti Pearsonovy. Udává dále pro každou lokalitu pro sebe 4 zvláštní hodnoty střední, průměrné mě- řených délek (M). [19.] Týž autor pojednává o variabilitě v některých znacích krabu Carcinus maenas [20]. V pozdější práci své v roku 1898. pojednává týž autor o variabilitě a correlaci téhož rodu a výsledky práce uvádí v souvislost 8 theorif selekční. [24; pag. 96. 97; V této práci podává L. Prarz všeobecný vý- klad o correlaci a variabilitě ve službách theorie selekční pag. 83; 96. —98; pag. 175. až 192. IV. Cap.] [26.]
9%
20 XI. Arthur Brožek:
známce.“!) Tyto všeobecné hodnoty jsou v naší práci v každém z 5ti vyčíslených případů v jeho části I. Vedou pak k vypočítání hodnot Br, Be a F, dle nichž lze přímo určiti, s kterým typem křivek jest nám co činiti. [1. pag. 20.]?*)
V části II. počítaných případů jsou čísleny speciální konstanty toho neb onoho typu křivek a sice hodnoty, kteréž vedou ku sesta- vení rovnice pro speciální případ platné. [V mé práci při svrchních zubech rostrálních a distálaích štětinách telsonu jsou ve II. části po- čítány hodnoty pro typ V., v ostatních 3 případech jsou to hodnoty typu IV.]
Pro svrchní zuby rostrální resp. pro variabilitu jejich počtu vy- počítána byla tímto způsobem rovnice, odpovídající rovnici typu V. Symmetrická variační křivka, k níž konstruovaný theoret. a empirický polygon náleží, má rovnici:
ai
y—=4917e 2-2 ( jest basis přir. log. = 271828
Z diagramu jest přímo patrno, že paty těžnice i vrcholové po- řadnice, kteréž se kryjí, musí se stotožňovati. Proto jsou dle výpočtu v témž bodě: y. při 244049 (= M); wm při 243507, jenž jest vlastně bodem M.
31) Obecné rovnice Gti typů křivek variačních dle K. Pzansoxa jsou:
Ty. L...... y = pe (1++) (1-2 Ho SE ee. y = W (1-5)
s S: o Se n er v=w(1+- 3 "o P y = vol cos s) e = tg 8 — S O yzy.e _
35) Délka yo tohoto typu dána rovnicí n sV 2x jednotek freguencí, kdež » jest počet exemplářů a « jest var. index. Pro typ V-
jest vždy délka yo — ym — ye. Tato věc jest patrna na diagramu i výpočtech pro svrchní zuby rostrální, kde délka yo = ym — ye — 4917 mm. —
yo =
Variačně statistická zkoumání na Atyaöphyra desmarestii (Joly). 21
Dále dlužno ještě poznamenati ku stručnému všeob. výkladu, že pro M a e lze vypočísti ještě hodnotu pravděpodobné chyby dle rovnic těchto:
206745. p z jest z, — 06745 Yn Yan
značí počet exemplářů a s index variability určitého znaku.
Pro variabilitu v počtu svrchních zubů rostra jest E — 00988 a E, — 00698.
Udáním hodnoty: střední, průměrné varianty (M), variačního indexu (s), indexu asymmetrie (A), křivky k příslušnému polygonu, počtem exemplářů materialu (»), stupněm shody empir. a theor. var. polygonu (<) a posléze rovnicí křivky pravděpodobnosti jsou veškeré variační poměry daného znaku určeny.
V následující části uvádím výpočet svrchu uvedených konstant i rovnice křivky pro variabilitu v počtu svrchních trnů rostrálních Atyaöphyry. [Konstrukce tohoto polygonu provedena jest v Tab. I. čís. 1.]
Pro M jest Ey = , kdež n
I. V) f?) V—Vm f(V—Vm) SU Va) HV — Von) (V—Vm)“ Vf 17 4 —8 — 32 256 — 2048 16384 68 19 5-6 — 9 180 —1080 6480 % 20 10 —5 — 50 250 —1250 6250 200 21 21 —4 — 84 336 —1344 5376 441 22 36 —3 — 108 324 — 972 2916 792 23 47 —2 — 94 188 — 376 752 1081 24 48 —1 — 43 48 — 48 48 1152 (V.) 25 50 0 0 0 0 0 1250 26 36 +1 +86 36 — 36 36 936 27 27 2 54 108 216 432 729 28 20 3 60 180 540 1620 560 29 13 4 52 208 832 3328 377 30 5 5 25 125 625 8125 150 31 3 6 18 108 648 3888 93 32 1 7 7 _ 49 343 2401 32 n — 326 — 194 +2396 — 3378 53036 7956 > z Z, Z bj 5,
=) V značí variantu; V, variantu nejvíce (empiricky) zastoupenou, f značí freguence.
99 XL Arthur Brožek:
M = 7956: 326 — + 244049
v,= —194:326— — 0591 v, = 2396:326— + 73497 V3 —= —3878:326— — 118957
v, — + 53036 : 326 — + 162-6871 6.06745 2.6449 . 0.6745
Eu = — ———— — 0.0988 "70V V326 ET 8 — 396 V 326.2396 —(2,) =, 26449 = v, — W, = 69956 He — e.0"6745 — 00698 Von
#4) m, =0 p = + = 73497 — 03841 ++ =171623 1, = — 11-8957 + 13-1214 — 04216 — + 08041
u, — 1626871 — 28-3164 + 156150 — 03762 + 7-1623 — 0'1 = 156-6718.
: 0:8041* 06466 2) — = mě . = 71623? ° 3674155 =P
gt — 1566718 47512985
= + 30541
F = 28, — 86, — 6 = 6.1082 — 00054 — 6 = 0-1028 __ 6(B,—B—1) 6(80541—00018—1) 12-3138
S <= —
V F = 01028 ° 01028 — 1197840
2) Jsou t. zr. „momenty“ křivky neb jejího polygonu. — [1. pag. 19.);
1 Ha — V — 39,7, + 2" ; W = (% — 49,9% + 6y,"», 2 39,° + ?, — CA + TÍ. 1 =" — mo Br — Brit + mio
25) Poněvadž F— O (t.j. 01028), dále jsou 8, — 0 a 8, — 3, náleží křivka tohoto polygonu var. pro svrchní zuby rostrální [1. pag. 20] typu V. („Normalkarve“) Této věci ještě svédčí ta okolnost, že F'. ,* zůstává v mezích + 1.
Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 23 30) 4 — O AT3 6"0641 _ ) VE BA, — CP, —9 00404 PP 62597 + 00205 d — «A = 26449.00205 = + 00542 ; Ym leží při bodu M — d — 243507 2 "a M = 244049 Typ: V.*") II. 326 = V2x — 2:6449 V 2x En + v?%); f(emp.); y(theor.); d=f—y; u E, © x) —V—M +1 (sup.) 14 0 0:02 — 002 — 10-4049 (sup.) 15 0 0:09 — 0:09 — 94049 (sup.) 16 0 0-32 — 032 .— 0999 — 84049 17 4 0:98 + 3-02 — 74049 (sup.) 18 0 282 —262| - . .—140 — 64049 | 19 5 6:10 — 1:10 — b'4049 20 10 12-26 — 2:26 — 44049 21 21 21:47 — 047 jat 7 34049 22 36 32-53 +347) — 24049 23 47 42-70 — 4:80 \...-058 — 14049 24 48 48:60 — 060 046 T 04049 (Va) 25 50 47-94 + 2:06 1° * ” a + 05951 26 36 4100 —5000---—1 + 15961 27 27 30-39 — 3-39 — 041 25951 28 20 19:53 + 0471 35951
#) Index asymmetrie jest při tomto symmetrickém typu V. rovný O; pročež paty těžnice a vrcholové ordinaty, které se stotožňují, jsou stejné.
#) Rovnice: y=y,e
str. 31.)
aaa, kdež r — V— M (srovnej s « pro typ. IV.
#8) Pro typ V. jest vždy yo — ym = ye — 4917 délkových jednotek fre-
guencí. (1. p. 10, 26.)
*) Supponovanym variantám odpovídají empirické frequence nullové. #) Úsečky theoretických frequencf (y) spec. pro typ V.
24 XI. Arthur Brožek:
29 18 1087 +218)... _ 022 45951 30 5 525 —0925 | 55961 31 3 220 +080,- . — 019 65951 32 1 080 HOMO _ou -5951 su)3 008 —021 ° ‘: 85951 (sup.) 34 0 0-07 —007 9:5951 (up) 35 0 002 —002 105951 — 16:46 + 16:45 n—32%6; 32601; 3291; — 5:48 n Z(Vo?) £ 4-10 (6 an = 4210), (4< a — 6-54°/,)
Variabilita počtu hořejších, rostrálních trnů pro sp. Atyačphyra desmarestis Joly jest dána hodnotami:
M= 244049; e— 26449; n — 326; 4— 421°), ;
(Typ V.) w— 4917. e Treu
Normální počet svrchních zoubků rostra Afyaëphyry z lokality skadarské jest tedy 24 (M — 244049), jenž také v největším počtu případů jest zastoupen.
Variabilní počet těchto trnů jest ještě dobře patrný ua serii výkresů roster č. 1—15. v obr. 1. Při každém rostru jest zvláště nakreslena délka base řady zoubků tečkovaně. V serii sestavena jsou rostra podle stoupajícího počtu zoubků počínaje 17 až 32, takže případy tyto souhlasí 8 variantami, které v počtu uvedeny byly. Zvolena jsou pak nahodile, a to ze skupiny roster se 4 doleními zuby, co skupiny nejčetněji zastoupené (při počtu doleních zubů). Z této serie jest na první pohled patrno, že počet zoubků není závislý na délce řady, resp. na délce rostra. Tak ku př. na fig. 1. jest 17 zoubků rozestaveno na basi, která jest asi o */, delší nežli base rostra č. 2, na kteréž stěsnáno jest 19 zoubků. Totéž patrno jest na čís. 14. a 15. atd. Opačné případy, kde na basi kratší jest menší počet nežli na basi delší, jsou z téže serie patrné. Zoubky rozestavují se po své hraně někde hustěji, jinde řidčeji, a vznikají na různých místech, buď mezi zoubky neb na počátku či na konci řady. Nové zoubky vznikají dvojím způsobem, buď se vyvinuje nový zoubek při basi staršího
Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 26
ar u | (v zadu neb před ním), aneb se vyvinuje zcela samostatně tam, kde mezi dvěma sousedními zoubky růstem rostra do délky vzniká volná bem ——— =- so X A U > E vw SE nu o S NO S n S o es + a) < = = Sa IS an nn 0 a I == = en, ca E © Dm ------- 020202200020 -= . DES 8 R 2: BRETT = Sm + © mn ii N 28 pm -- 202 4 E je © .— I--- - ---- - - - - - - - - -- 4: = 3 EEE u 28 IS © . Bee že 4 à © O « a wi > 23 Er Ch a à n e + II 3 © er E P-------- -- -- - -- -- ---- ------ 4 a S — R k 8 s 8 p- — -u -————— u- 4 > -3 o OP br- -= -mm nn — 7 + = © = 0, + un “5 z k © s A F---- - - - --- -- + © © ae JE I-- =- -- - - - - - - -- - - 4 = == Z c
mezera. Obojí způsob vznikání zoubků (interposice a apposice) dílem uprostřed řady neb na koncích jejích označen jest písmenami a a bd
26 XI. Arthur Brožek:
na fig. 16*, 16** a 16*** v obr. č. 3. Obyčejně všechny zuby, ať již hustě neb řídce sestavené, jsou stejně veliké po celé délce řady, jen zřídka stává se, že některý zub nabývá značnějších rozměrů, jak jest kresleno na fig. 16*** (c), jestliže nepřihlížíme k zoubkům, vznikajícím na basi některých zubů (a, b), které svými malými rozměry vůči ostatním jsou pak nápadné.
Špička rostra jest na okrajích vždy holá, pouze a regenero- vaných exemplářů všude na svých jedincích nalezl jsem, že také na okrajích svých vyvinuje slabší i silnější trny (svrchní řady).
Ze serie roster č. 1— 15 jest přímo též patrno, že počet svrchních trnů neřídí se vůbec žádným způsobem dle počtu spodních zubů rostrálních, jenž rovněž variruje, jak ještě při korrelaci rostrálních zubů se ukáže. (Ku př. čís. 1., 13., 14., 15. mají nestejný počet spodních zubů.)
Po stránce morphologické liší se tyto zoubky úplně od svrchních zubů na rostru Palaemoneta vulgaris‘) i varians; neboť zde jsou to odčlánkované, oblé trny, u Palaemoneta pak ploché, do rostra vykrojené, neodčlánkované trny, právě takové povahy, jaké jsou zuby spodní strany rostra Atyačphyry. Jest ovšem zcela přirozeno, že variační jejich konstanty musí býti zcela jiné, nežli jsou ty, které uvádějí se pro Palae- moneta, což ostatně ani jinak očekávati se nedalo u dvou zcela roz- dílných rodů, jakými jsou Atyaöphyra a Palaemonetes.**)
+
b) Variabilita spodních zubů rostrálních.
Spodní zuby rostra varirují co do počtu právě tak jako svrchní trny rostrální. Variabilita jejich však není vůbec ve Spojení s varia- bilitou dříve popsanou, právě jako počet jich neřídí se počtem svrchních zubů rostrálních. Spodní zuby rostra jsou i morphologicky jiné nežli svrchní trny. Jsou ploché, tak jako do spodního okraje střední, nej- širší sploštěné části rostra vykrojené, od rostra neodčlánkované.**) Po celém svém okraji i na hraně mezi zuby vznikají řídce ojedinělé, holé štětinky. Pravidelně sestavují se tyto spodní zuby
31) Konstanty variační pro počet svrchních i spodních zubů rostra udány jsou dle G. Duxcxena (2. p. 215.). — Na variabilitu těchto zubů upozorňuje již V. Martens a udává pro 105 exemplářů počet zoubků nahoře i dole, spolu udává frequence případů. Var. rozsah svrchních zubů dle něho jest 4—8, pro spodní 1—4 (18).
3) Obrázek rostra i telsonu Palaemoneta jest ve II. části mé práce.
*) V tom ohledu shodují se 8 povahou spodních zubů Palaemoneta.
Variačně statistická zkoumání na Atyaöphyra desmarestii (Joly). 27
v jediné řadě do jedné skupiny, která jest pak na vypouklé, střední části spodní hrany rostrální. Takový případ jest pravidlem pro většinu exemplářů, ačkoliv jsou různé odchylky, že celá skupina jediné řady 1—8 zubů čítající ze střední části hrany posunuje se k basi neb ku špičce, neb že se rozděluje ve dvě i více skupin několik málo zubů čítajících atd. Následek toho jest, že vzdálenost 1. zubu spodního od špičky rostra jest velmi značně proměnlivou veličinou. V meristické tabulce čís. I. (pod značkou c,) ve II. části práce jest tato vzdálenost měřena v jednotkách A a dosvědčuje již na 30 exemplářích to, co o ní bylo. uvedeno. Přes to lze stanoviti přibližně z uvedené tabulky maximální, minimální a průměrnou hodnotu této vzdálenosti. Maximum jest = 444, minimum = 154, průměr (ze 30 ex.) = 26'5A.
Base řady spodních zubů, jsou-li v malém počtu (1—4, 5), zvětšuje se do délky se zvětšujícím se počtem zubů, však jen do jisté míry: při velkých, více zubů obsahujících skupinách (se 5, 6, 7 a 8 zuby) není již délka řady zubů v přímém poměru se zvětšujícím se jejich počtem, nybrž často v nepřímém. Určité pravidlo v tom případu stanoviti nelze, nežli to, že délka řady nezávisí pak na počtu zubů. Dle 30 exemplářů byla měřena tato délka při různém počtu zubů a stanoveny její hodnoty: maximální — 404, minimální — 94 a průměrná = 2014. (Tab. č. I. c.)
Počet spodních zubů rostrálních variruje v mezích 1—8, takže jeho objem variační má jen 8 různých empiricky zjištěných variant, kdežto theoretický objem byl rozšířen o 4 supponované varianty: 0, — 1, 9, 10 na 12 různých variant.
Vyšetřováním na 326 exemplářích roster zjistil jsem následující empirickou řadu variant a k nim příslušných freguencí:
Varianta: 1 2 3 4 5 6 7 8 Počet spodních zubů. Freguence: 7 49 95 114 35 22 3 1 Počet individuí.
V uvedené řadě ukazují se 2 varianty maximálně zastoupené, a sice 4 a 3. Největší empirickou freguenci má případ pro 4 zuby. (114 ex.)
Podle této řady sestrojen jest na tab. I. č. 2. empirický variační polygon pro počet spodních rostrálních zubů. Na diagramu jest vytažen plnou čarou.. Konstrukce provedena dle způsobu předem popsaného.
Dle téže řady empirické určena byla theoretická, střední, prů- měrná hodnota variabilního počtu zubů M== 36258. Na diagramu jest znázorněna bodem M na ose úseček. Index variability byl sta- noven dle způsobu dříve uvedeného a sice & — 1:2063. Ku oběma
28 XI. Arthur Brožek:
konstantám variačním jest ještě vypočítána jejich pravděpodobná chyba a to pro M jest Eur = 00451, pro s pak jest E, = 00319.
Typ variační křivky pravděpodobnosti, k nf polygon náleží, určen pomocí nepojmenovaných, pomocných hodnot ß,, B, a F. Po- něvadž jest B, — 0 (t. j. 8, = 01163), B, pak > 3 (t. j. B, = 32268) a F jest + 0'1047, jest to křivka asymmetrická typu IV., jejíž obecná rovnice jest tvaru: y = y, (cos #)* e- "9 Pro variační polygon spodních zubů rostrálních jest speciální tvar rovnice křivky stanoven:
2.6147 — (— 29561) V
(IV) y = y, (cos ?) 2
ne ZT _ B. | v kteréžto rovnici tg ®# = à — 50046" © pak v exponentu jest délka
oblouku ublu 2; v rovnici té jest dále log y, == 0:08108—98.
Křivka jest asymmetrická a sice positivně; její index asymme- trie A jest positivní a sice: A = +- 01650, což svěděí o převaze negativních elementárních příčin variačních. Na diagramu znázorněn jest odlehlosti těžnice polygonu y. od maximální (vrcholové) ordinaty křivky ; jest patrno, že od paty y, jest y. směrem positivním (i v od- lehlosti (přibližné konstrukce) 0:02 jednotek variant.) Na diagramu jest patrno ještě, že při tomto IV. typu variačních křivek jest pata (průmět) těžnice y. v bodu M (= 36258), pata (průmět) vrcholové pořadnice (maximální ordinaty) křivky při bodu M—d, v našem spec. případu leží y, v bodu + 3:4268. Počáteční ordinata křivky y, pak leží při M——md, v našem případu v bodě — 86306.
Délka těžnice variačního polygonu, která jest vlastně ordinatou křivky, jakož i délka vrcholové ordinaty vypočítána v našem případu prostě řešením svrchu uvedené rovnice pro ty speciální případy, jestliže za proměnnou z°*) rovnice dosazeny byly příslušné délky úseček jejich průmětů, (pat). Délka y„°°) vypočítána 1094 jednotek freguencí, y má délku 108°— délkových jednotek (1 mm) freguencí.
Tímtéž způsobem vypočítány jsou délky theor. freguencí, neboť ony jsou vlastně ordinatami vrcholů theor. polygonu, co bodů ležících na křivce uvedeného tvaru. Délku jejich v jedničkách freguencí (aneb
%) Délka úsečky (rx) vrcholové ordinaty (ym) křivek typu IV. udává rovnice: zm = (M—d) — M', kdež M' — M—md; Xm — — d + md; v našem pří- pádu rm — + 120574.
35) Délka úsečky (rc) těžnice, co ordinaty (yc) urč. bodu téhož typu křivek udává rovnice: ze — M—M', kdež M' = M—md; v našem případu & — + md = + 192664.
Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 29
theoretické množství jedinců ku určité variantě, theor. hodnotu fre- guencí) ovšem obdržíme, jestliže do rovnice křivky místo proměnné x dosazujeme délku úseček*““) jejich průmětů na ose X (resp délku úseček příslušných variant k příslušné hledané theor. freguenci). Popsaným způsobem vypočítány jsou theoretické freguence, kteréž v následující řadě uvádím zároveň s jejich příslušnými empirickými i supponovanými variantami. Ku srovnání differencí mezi homologic- kými freguencemi empir. a theoretickými uvádím také empirické freguence. (sup.) (sup.)
Varianta: —1 0 1 2 3 4 5 Fiesnanes / theor. (y): 0:00, 0-28, 7-63, 48:39, 10331, 9700, 4936
Nemp. (f}: 0.0.7. 49 95 114 3
(sup.) (sup.)
Varianta : 6 7 8 9 10(9) /theor. (y): 15:80, 3°53, 0:60, 0:08, 001 (y) Nemp. (f): 22 3 1 O0 O (© Dle theoretických freguencí konstruován jest theor. var. polygon, jenž na tab. I. č. 2. jest vytečkován. Area jeho nekryje se zcela s areou empi- rického, ačkoliv jest shoda mezi pozorováním a výpočty dostačitelná.
Freguence
100 4 určeno jest v hodnotě menší, nežli jest hodnota mezní y; ) = 554°, totiž I — 440. Výpočet variačních hodnot pro variabilní počet spodních zubů rostra sp. Atyačphyra desmarestii jest následující:
I. V; fi V— Va; AVL Va) SV Vo) SO Va) AV Von) de, 1 7 3 29 63 — 189 567 2 49 —2 —98 196 —392 784 “ 3 95 — —95 95 —95 ‘ 95 285 (Van) 4 114 0 0 0 0 0 456 5 35 + +35 35 +35 35 1% 6 22 2 44 88 176 352 132 7 3 3 9 27 81 243 21 8 1 4 4 16 64 256 8 n = 326; —122; +520: — 320; +2332; 1182. Z > Z, > 2: à,
#) Délky úseček theor. freguencí rn — Vn—M'— Vn -(M—md), kdež Vn značí variantu hledané frequence.
30 XL. Arthur Brožek:
M*)= 1182:326— 36258 8. 06745 v, = —122: 326 = —03742 m Vn mi v, = +520: 326 = 1.5951 Vs = — 320 : 326 = —0 9816 v,= 2332: 326 = + 11534
= 53.7538. 520 — (—122)? = 12063; s*— 1'4551:
E __«. 06745 Yon u —=0;
= + 15951 — 0:14 + 01667 — 16218 Us = — 09816 —- 17907 — 01048 = 07043 u, = 71534 — 14692 + 13398 — 00588 + 1-6218 — 0:1 = 84870
= 00319
04960 Bi ga 1168 84870 B = 6802 — 32268
F — 2. 32268 — 3. 01163 — 6 — + 01047;
__ 632268 — 0:1163—1) _ — 120-9456,
. V0:1047° 1 62268 nen. A = x 03410 S75 = + 01650;
d = & A = 12063. 0165 = + 01990
Typ. IV.**) II. = — | 120 = zY161s—1) — 8, (s-2)’ = E 763407 ‘3407 = 50046;
31) Všechny theor. vzorce obecné I. části třeba hledati při řešení v počtu svrchních zubů rostra. (str. 21.—23.). 38) Rovnice: y — y, (cos &)°" . e— vů: kdež jest 85; © v exponentu jest
arcus přísl. úblu a æ — V — M.
Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 31
M' = M— md = 36258 — 12-2564 = — 86806
s+2 8 yz _ Pt E == — 614728 ; md = — 58, — 38 6 Ar m 9 2 VB, 28, — 38, — 6 Vus 12063 62268 | :
a 03410 1997 — 12-2564; p. = 61: z it ==- 295 61; 9 P— 3 — — 120 94;
X p = — 67945‘
cos? 1 = | CEL — 326 [12094 © D — oz (cost 500461 2x. (cosg)řr? přibližná hodnota; log 4 = 008108 — 98 Yo leží v bodu — 86306; (t. j. M — md)
9) Ye m „+ 86258 (t.j. M) Ym nn + 84268 (t. j. M—d)
+0, 8+1 Fe 5 V; f(enp.); y (theor.); d=/f— y; VE Rp 70 M sup. — 1 0 0-00 0:00 T-6306 sup. 0 0 028 — 028 86306 2 494839 + 061.. 57. 106806 8 95 10331 — 881.. spa 11‘6306 (Ven 4 114 9700 +1700° "ng 12-6306 5 35 4936 —1436 ggg 13‘6306 6 22 1580 + 620.949. 146806 sup. 9 0 008 -— 008 176306 sup. 10 0 001 — 001 18-6306 n—326; 32599; — 2420 — 19:34 + 2421 4841 | 2 (V6?) 99) Délka úsečky yc jest:xc — M — M'= —-md = + 12-2664, délka yc — 108° — » Ya „: m =(M—- d)— M = — d + md = + 120574
délka ym — 1094. de) © — Va — (— 86306).
32 XI. Arthur Brožek:
__ 100 (48:41 — 19-34)
100 = 2. 326
— = 554°, nn 54°/,)
Variabilita v počtu dolejších zubů rostra sp. Atyačphyra desma- restii Joly jest dána těmito hodnotami:
— 446%, (<
M = 86258; s — 12063; A=- 01650; n — 326; À — 4469/,
AV) y= y (co89) "ee MP, kdež jest log 9, = 008108 — 98; #99 — Ed
| :
„4 bo.
nn lu '
: i | | | EL eu ui A
29 30 31 3 33 3 35 36
Obr. 2. Serie roster sp. Atyaëphyra desmarestii Joly sestavená dle stoupajícího poštu spodních zubů při téměř stejném počtu trnů svrchních. (č. 29.—86.)
Vyšetřováním tedy zjištěn normální počet zpodních zubů rostra při- bližně na 3—4 pro specii skadarské lokality. Zuby v největším počtu případů tvoří jedinou skupinu, řadu do prostřed spodní hrany rostra postavenou. V následujícím uvedeny budou některé úchylky, z nichž mnohé jsou dosti časté, nepřihlížíme-li ku variabilnímu počtu zubů, o němž bylo jednáno. Různé uvedené případy, jsou v obr. 2. č. 29.—36. nakresleny. V serii roster čís. 29.— 36. patrno, že počet spodních zubů není zavislý na počtu svrchních. V této řadě všechna rostra mají na svrchním okraji po 25 zubech, počet spodních pak kolísá od 1—8.
Variačně statistická zkoumání na Atyaöphyra desmarestii (Joly). 33
Na čís. 29. jest jediný spodní zub postavený do prostřed. Na číslech 30. 36. jsou skupiny normálně (mimo čís. 34.) uprostřed délky rostra postavené. Base řady zubů o malém počtu — jako u čís. 29.—32. zvětšuje se e přirůstajícím počtem, jak pfirozeno, ale jen do jisté míry ; při větším počtu zubů (čís. 33. — 36.) nezávisí délka řady na počta zubů. Tak u čís. 35. (7 zabů) jest menší base nežli u č. 32. (se 4 zuby) aneb jest stejně dlouhá s basí čís. 33. (5 zubů). Délka base čís. 36. (8 zubů) rovná se základně u čís. 34. (6 zubů.). Opačný případ, kde ku delší basi náleží větší počet zubů jest na téže serii patrný.
#6”
© © o era rn = Ks ac
SE N » RS USERN za te%
> l > ST X I
aus À 4 6 \ 27 46 26
25 20 A 2 ©
Obr. 8. Příklady nepravidelností ve svrchních trnech (č. 16-*—16.**") a spodních zubech (č. 17.—23.) rostra Atyačphyry desmarestii J. — Abnormální (č. 24.—26.) a regenerované (č. 27., 28.) formy roster téže specie.
Mimochodem budiž zde poznamenáno, že délka řady svrchních zoubků rostrálních při stejném jich počtu — 25 u všech čísel serie v obr. 2. (29.—36.) jest silně variabilní. Též patrno, že počet spodních zubů jest při stejném počtu (25) svrchních, na něm zcela nezávislý a že mimo to jest též silně varirující.
1.) Normální poloha řady uprostřed spodní hrany rostrální bývá často porušována hlavně 3 jím způsobem: buď posunuje se celá sku- Pina zubů k basi rostra (čís. 18.), buď zuby rozestavují se po celé délce hrany od špičky téměř až k basi — případ řídký — (čís. 19.), aneb posunuje se celá skupina zubů blíže ku špici rostra. (čís. 17. čís. 26.). (Viz obr. 3.)
Věstník král. čes. spol. näuk. Třída II. 8
34 XI. Arthur Brožek:
2.) V největším počtu probraného materialu zuby tvoří jedinou skupinu, ale jsou i od tohoto pravidla dosti časté odchylky. Na obr. 3. čís. 20. jest sice řada posunuta k basi rostra, ale rozděluje se na dvě menší skupiny, přední s 1 zubem, zadní se 2ma. Na čís. 17. jest týž případ, ale s opačným počtem zubů ve skupinách. Jinou modifikaci ukazuje obr. 3. čís. 25., obr. 2. čís. 34., kde z jediné střední skupiny posunuje se přední, krajní její zub značně ku špičce. Případ tento byl na mém materialu nejčastější odchylkou vůči normálnímu rozestavení zubů a sice velmi často vyskytoval se při menším i větším počtu zubů.
Jiný případ znázorňuje čís. 22., kde původně jediná střední skupina rozděluje se ve 3 skupinky, střední a zadní o 2 zubech, přední o jednom. V tomto příkladu jest ovšem přípustno, že původní skupina měla 3 zuby, z nichž střední a zadní se podvojil. Případ č. 23. a 21. opravňují tento výklad. Podvojování zubů a nestejné, nepravidelné jejich rozestavování vyskytuje se u Afyaëphyry velmi často, zvl. u většího počtu, nejméně často u toho počtu (3—4), jenž odpo- vídá střední, průměrné variantě M, (= 36258). (Viz obr. 2. čís. 33. 34., 35., 36.) (Stejnoměrné rozestavení obr. 1. u čís. 1., 3.—13.). Čím stává se počet spodních zubů věťší nežli normální, (M) průměrná hodnota počtu jejich, čím častěji vyskytují se různé nepravidelnosti v rozestavení i počtu zubů. Tato okolnost jest zajímavá vzhledem ku asymmetrii „„párových“ trnů telsonu, která za týchž okolností (jestliže počet páru vzdaluje se číselně od M) se dala statisticky konstatovat. (Viz „correlaci“ telsonu str. 57.).
3.) Vznikání zubů na rostrálním okraji děje se hlavně 2 jím způsobem: a) buď vznikají zuby samostatně (č. 1., 2), jednoduché i podvojené (č. 23., 29.), 5) buď vznikají rozštěpením zubu staršího, neb na basi jeho po Stranách (napřed i vzadu) a jsou pak vždy mnohem menších rozměrů, nežli ostatní starší zuby. Čís. 28. ukazuje rozštěpování zubu od špičky jeho, čís. 23. zakládající se podvojený zub, čís. 20. vyvinuté podvojené zuby; čís. 21. ukazuje zub, na jehož basi vzniká nový, malý zoubek.
Dle těchto několika příkladů jest patrno, že nové zuby mohou se vyvinovati v řadě na kterémkoliv místu, buď na jejím konci neb na počátku.
4.) Třeba ještě ku konci upozorniti na čís. 24. a 25., 26., kteréž ukazují deformity podmíněné nepravidelností v růstu rostra jak do délky tak i do šířky (č. 26.). Posléze čís. 27. a 23. jsou rostra, je- jichž ulomené špičky regenerovaly. Jest patrno, že na jejich Špičkách staví se zoubky do směru prodloužení rostra.
Variaëné statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 35
c) Korrelace v počtu svrchních a spodních zubů | rostrálních.
Rostrum Atyaöphyr jest dokonale charakterisováno kombinací dvou zcela od sebe morphologicky se různících chitinových produktů svých okrajů, totiž svrchní řadou odčlánkovaných, oblých trnů a spodní řadou plochych, neodčlánkovaných zubů. Jestliže jest tato kombinace typická pro tento genus, jest otázka, zda-li jsou určité vztahy mezi variabilním — jak bylo ukázáno — počtem trnů a zubů. Dle výsledků následující části lze tvrditi, že není vůbec (aneb jen v míře velmi nepatrné) mezi počtem svrchních a spodních zubů žádné korrelace v tom smyslu, že variruje u dospělých exemplářů počet svrchních zcela nezávisle na počtu spodních a naopak.
1.) Variační konstanty pro počet trnů a zubů jsou zcela vzá- jemně různé:
Trny: 24-4049, 2-6449, + 00205, Zuby: 36258, 12063, —- 0-1650,
M € A y=4917.e 2.2640 (V.), 4917, 4917, 421%, vn CE Pas 2965-61 0 (IV.), 109-4 108-—, 4469, y=f(«) Ym ; Ye ; À.
Uvedenými hodnotami jest podmíněna úplná inkongruence variačních polygonů i jejich freguencí u obou znaků.
2.) K témuž výsledku docházíme vyšetřujíce hodnotu korrelač- ního koëfficientu (r) obou varirujících znaků, jenž udává stupeň různé korrelační intensity obou znaků a jest arithmeticky definován co po- sitivní neb negativní pravý zlomek s hodnotou pohybující se v mezích O a +1. Korrelaëni koëfficient jest rovný O tenkráte, když korrelace chybí úplně, největší stupeň intensity korrelační jest dán druhou, mezní hodnotou +1, v kterémžto případu pak každé individuum urči- tého materialu mění se stejnoměrně vzhledem k jednomu i druhému varirujícímu znaku, kdy každá úchylka (V — M) od střední průměrné hodnoty určitého znaku (M) u jeduoho individua jest vázána stejnou úchylkou od střední, průměrné hodnoty druhého znaku u jiného indi- vidua. (Na př. varirující počet párových trnů telsonu Afyaëphyry.) Všechny ostatní stupně různé intensity korrelační dvou (neb více
ge
36 XI. Arthur Brožek:
různých znaků,) pohybují se v uvedených mezích. Positivní neb nega- tivní označení correlačního koëfficientu při úplné neb částečné korre- laci naznačuje pak, „dass mit der Abänderung eines dieser Merkmale die úbrigen, im Durchschnitt der abgeánderten Individuen, ebenfalls in einer bestimmten entweder gleichsinnigen oder entgegensetzten Richtung abändern.“ [1. p. 43.) |
Na základě 326 exemplářů sestaveno bylo následující kombinační schema “'):
> = = (Vm) = V, : 17 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 Srréni nb Ž R:l-7-5-4-3-2-1 0 0+1 2 8 4 56T V, À, I IT — m 1-21- 1 — — 12 1 — 1l— — — — — 7 2 -1 11 2 8 6 8 6| 5 4 3 3 2— — - 9 3 0 2 2 4 6121415|12 10 9 5 2 2 — — 95 (Vm)4 0 — 2 2 5 14 1818| 19 10 11 8 5 1— 1114f, 5 4i—— — 2 4 4 3| 6 9 1 1 2— 8— 8 6 2 — — 1— — 14|5 2 2 8 2 2— — 2 7 3 — — — — — 11 1——— — — — 3 D OB Vo a = ms tě do. III. IV. [4 5.10 21 36 47 48 50 36 27 20 13 5 3 1]—=n—326 Ss
4) V tomto schematu kombinačním označují: V, a V, varianty t. j. V, — spodní zuby rostrální, V, pak svrchní trny. Příslušné jejich M, « označeno M,, 2, M, & 8x. — Čísla positivní a negativní k jedné neb druhé řadě variant pří- slušná označena jsou při V, znakem X,, pro V, zase X, a značí úchylky od prů- měru (M) všeobecně vzorcem V—M vyjádřené, a sice jen oslá positivní neb ne- gativní čísla. Desetinné komplementární (ovšem pravé) zlomky co jejich druhou část, označují €, a €,. Tyto č, jsou stejné pro všechny V,; £, zase mají stejné hodnoty pro všechny varianty V.. — [1. pag. 48, 49.)
Vlastní pak pole schematu (ve všech čtyřech guadrantech) vyplňují korre- lační freguence, tak že kterékoliv číslo z nich označuje počet individuí pro kom- binaci určitého počtu svrchních a určitého počtu spodních zubů. — Následkem toho musí součty freguencí v řadách náležejících variantám V, soublasiti s variač. ními empir. (/;) freguencemi (v počtu exemplářů) těchže variant (V,). Podobně i součty correlač. freguencí v řadách náležejících V, douhlasí s freguencemi (fi) empir. variačními pro různé V,. — Součet /; i f, ovšem dá počet exemplářů n.
Variačně statistická zkoumání na Atyačpbyra desmarestii (Joly). 37
Pro V, Pro V, M, = 36258; M, — 244049 €, — 1203; €, — 26449 & —03742; & — 05951
+ 5.5, = + 0'2227 E, + & — + 31905
Rozestavení correlačních freguencí ve schematu [srovnej 1. pag. 44.] v našem případu svědčí pro ten případ, že mezi V, a V, není žádné korrelace, neboť největší (číselně) freguence correlační jednoho znaku (svrchních zubů) sestavují se do řady kolmé k řadě, v níž jsou maximální correlační freguence spodních zubů. Ostatní řady freguencí jednoho i druhého znaku (V, V,) sestavují se kolem jedné i druhé řady symmetricky (ve velikosti se zmenšujíce) tak, že následkem toho jest téměř celé pole schematu freguencemi vyplněno. (Opačný případ jest tam, kde jest correlace přítomna, viz telson.)
Posléze korrelační koëfficient (r) vypočítán na základě uvedených hodnot ve schematu dle rovnice Baavarsovy “*); r = + 02407. Rovnice Z (T. %)
n.6, & úchylky od průměru (V), totiž V—M; n pak počet exemplářů. Při vyčíslení r užil jsem rovnice výhodnější formy dle G. DouNckERa.“)
V našem specilänim případu pro rostrum Afyaëphyry jest hodnota korrel. kočfficientu
_ ps 42) — (— 172) + 92 — (+) — (+28)
pu Z 7 bo sb 77 A ER 326
1 _ 07681
"81906 — 31905
tato jest r — , v níž e jsou oba variační indexy, x pak
= 02227)
— + 02407
un
#3) Druhou methodou GarLronovou mnohem více užívanou, ne zcela spoleh- livoa, jak jsem se sám na svém materiálu přesvědčil (1. pag. 46.], jest provedeno vyšetřování correlačních vztahů mezi určitými délkami těla sp. Crangon vulgaris W. F. R. Wazcponeu, a sice na 1000 exemplářích. [20.] — Také druhá práce G. Dusckzrova [22.], kterou mimochodem uvádím, pojednávající o correlaci v počtu paprsků na některých ploutvích sp. Acerina cernua L. užívá této starší methody.
#, [1. pag. 48.)
== = (f.X, X) — (FR). I) + Z (f)— Zu (F XD— Zm. (f. X1)
1 — à 4 us,’
38 XI. Arthur Brožek:
Pravděpodobná chyba tohoto korrelačního koëfficientu r jest pro náš případ: uns E,— LA Tr) _ 03519 Yn
Nezávislost variabilního počtu svrchních i spodních zubů jest patrna na obrázcích rostra. Tak v serii roster čís. 1—15., sestavených dle nestejného, stoupajícího počtu svrchních trnů při stejném počtu (4) spodních, jest patrno, že při stejném počtu spodních zubů mění se ve všech variantách svrchní zuby. (17—32.)
Celá serie roster pak odpovídá realisované řadě maximálních, korrelačních freguencí ve schematu (maximální řada vodorovná). V serii roster č. 29—36. jest patrno, že počet spodních zubů variruje opět ve všech svých variantách (1—8) nezávisle při stejném (25) počtu svrchních trnů. Řada těchto roster odpovídá opět řadě maximálních correlačních freguencí kombinačního schematu (a sice jest to řada kolmá, střední). — Obě řady ve schematu označeny jsou V. — Mimo tyto kombinace v počtu obou znaků ovšem vyskytují se ještě nejroz- manitější jiné, jak ukazují freguence kombinačního schematu.
Telson. Morphologie telsonu, pokud se týká jeho délky a tvaru, zvláště však rozestavení a přítomnosti tří od sebe se zcela odlišujících druhů trnů, poskytuje pro Ačyačphyru právě tak důležitý, rodový charakter, jako jest kombinace řady trnů a zubů rostrálních. Tento po- slední článek abdomenu prodlužuje se v lamellu, jejíž oba postranní, téměř rovné okraje šikmo k sobě se uklánějí tak, že v myšleném prodloužení sbíhají se v úhlu přibližně 9°—11°. Oba kraje v části při distálním konci jsou jednoduché, nezahnuté, teprve od poloviny délky telsonu tím více na hranách se přehýbají do spodní strany, čím více se blíží k basi telsonu. Na distální části ukončuje se telson půl- kruhovitou, jednoduchou, holou hranou, nad níž teprvé se svrchní strany při samém obloukovitém okraji inserují se do plochy lamelly mocné, koncové trny, vždy celkem dva, neobrvené a mezi těmito jen nepatrně ve variabilním počtu slabší, obrvené štětiny, trnům zcela se podobající (v počtu 4—8). Na svrchní straně při obou rovných, po- stranních hranách, a sice v té části, kde se hrany krajů dospodu ne. přehýbají (jako směrem k basi), táhne se po jedné řadě nízkých ků- želovitých trnů (3—10 párů), kteréž v normálních případech jsou vzhledem ku rovině symmetrie telsonu párové. (Počet párů i jednot. livých trnů variruje.)
Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 39
Dimmense telsonu dle 30 exemplářů jsou následující. Délka jeho od base až k obloukovitému okraji jest: maxim. 74 A, minim. 48 A a průměrná 60-43 A. Šířka telsonu při basi jest maxim. 22 4, min. 14 A, průměrná 18-17 A; šířka na volném konci jest max. 124, min. 7 A a průměrná 9-78 A. Výška telsonu při basi stanovena: max. 15 A, min. 8 À a průměrná 11:8 A. (Podrobnější údaje obsahuje ve II. části práce tab. I. dimmensf tegumentarnich, a sice ve sloupcích stejně označených.)
Na telsonu jsou trny — jak řečeno — trojího druhu. Jednak párovité, postranní (a), jednak dlouhé, holé, vždy jen celkem dva trny (d) na konci telsonu, a konečně mezi těmito, slabší nežli d, jedno- duché, obrvené, odčlánkované, silné štětiny c. Obrvení jejich bylo na všech exempláfích konservovaných v lihu velmi dobře zachováno, kdežto ve formalinu silně porušeno. Počet uvedených druhů a a c variruje, jak ukážeme v následujícím. Trny a jsou od sebe oddálené, v řadě jsouce sestaveny, a pokračují až ku konci, kde počíná obloukovitý, zadní okraj, takže poslední trn jejich řady těsně přilehá ku holému, delšímu trnu d. Dá se předpokládati, Ze trny db, které vždy tvoří jediný pár, nejsou ničím jiným, nežli zmohutnělými a silně vzrostlými trny a (jejich posledním párem). Obrvené stětiny c, umístěné mezi oběma trny db, jsou zcela volně pohyblivé, ve svých básích odčlánko- vané a v počtu silně varirujícím 4—8 vůči konstantnímu počtu (2) krajních bd.
Jestliže zuby a trny rostra jsou rozestaveny do řad nesymme- trických ku ose rostra, platí pro telson opačný případ. Postranní, párové trny a, oba krajní, jednoduché d i obrvené, střední c (tyto po- slední, jsou-li v sudém počtu) rozestaveny jsou symmetricky vzhledem k rovině, proložené délkou telsonu, a sice kolmo ku horizontální ro- vině, v níž lamella telsonu se rozšiřuje. Pouze v tom případu, že jsou štětiny c v lichém počtu, staví se střední, lichá štětina do roviny symmetrie.
Pokud jde o zakončení telsonu trny dvojího druhu, nečiní JoLY o tom žádné zmínky; též v literatuře k tomuto znaku, ač důležitému se nepřihlíží, pokud mi známo.
Na obrazech tento autor kreslí 8 trnů a, koncových pak 6, aniž by tyto rozlišoval na krajní (b) neobrvené a střední, obrvené (c), ačkoliv jest různý charakter morphologický obou elementů na první pohled patrný. Že pak oba druhy těchto chitinových trnů, resp. trnů a štětin nejsou rovnocenné, ukazuje nejen jejich vnější tvar, nýbrž také ustálený počet jedněch a variabilní počet druhých; konečně
40 XI. Arthur Brožek:
k tomu opravňuje ná: srovnání s trny na telsonu Palaeımoneta.**) U všech exemplářů tohoto druhu (PF. varians), formy sladkovodní, kteréž jsem prohlížel, shledal jsem, že také zde jsou trny a štětiny, které svým tvarem i postavením shodují se zcela 8 těmi na telsonu Atyaöphyry. Jsou zde zcela stejného tvaru postranní, párové trny a, a sice ve 3 párech, i krajní distální jediný pár mohutných, holých trnů (d). Okraj zadní telsonu není zde však okrouhlý, nýbrž vybíhá v trojúhelníkovitý plochý výběžek, přiostřený, jenž padá do mediany. Mezi trny db po každé straně výběžku zadního okraje sedí po jedné, vláskovité, obloukovitě ohnuté, obrvené štětince.““) Není po- chyby, že lze tyto dvě štětinky Palaemoneta srovnávati s mohutnými, téměř obrveným trnům se podobajícími štětinami (4—8) Atyačphyry (c). Hlavní rozdíl pak v počtu (ne tak co do velikosti jeho) trnů (a) a štětin (c) u Palaemoneta a Alyačphyry jest v tom, že u prvého jest počet zcela ustálený, kdežto u druhé oba druhy (a, c) ve svém počtu varirují.
a) Varsabilita počtu postranních, párových trnů (a) telsonu sp. Atyačphyra desmarestii Joly.
Trny a rovnají se svým tvarem úplně hořením trnům rostrálním a jsou i na telsonu stejné velikosti jako na rostru. Mají tvar malých kůželovitých, dutých, odčlánkovaných, jednoduchých a jen málo po- hyblivych trnů. Při basi nemají žádných štětinek a svými základy vtlačují se do plochy telsonu tak, že sedí v mělkých, směrem na zad se otvírajících jamkách. V normální poloze obráceny jsou směrem na zad, tak že osa jejich stojí šikmo ku délce i ploše telsonu. Řada trnů běží po každé straně telsonu, počíná od poloviny délky jeho, v místech, kde končí pfehrnování okrajů a kde počínají jen jednoduché, vnější hrany. Řada postupuje, obsahujíc jen řídce rozestavené trny až ku ostnům d. Vzhledem k symmetrii telsonu jsou párové, při čemž počet párů variruje v mezích 3—10. To platí o normálních tvarech telsonů. Velmi často však se stává, že porušuje se tato párovitost na jedné neb druhé straně různými nepravidelnostmi při vznikání neb redukci trnů, aneb posléze nestejným růstem telsonu do délky a s tím spo- jeným nestejnoměrným rozestavováním trnů v řadách. Mimo to jest ještě celá řada jiných příčin, o nichž na svém místě pojednáme, které podmiňují, že počet trnů na jedné straně variruje jinak, v jiných 0) Na všech Palaemonetech shledal jsem vždy jen tři páry trnů a a jen jeden pár štětinek, ale velmi slabých, obloukovitě sehnutých (c). — Trny b jsou u Alyačphyry i Palaemeneta vždy v jediném páru.
#5) P. Maran: [17] přikládá u Pal. varians štětinkám (c) funkci smyslovou.
Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 41
mezích, nežli počet trnů na straně druhé. Nicméně, jak jest přirozeno u varirujících organů párových, jest mezi variabiliton trnů pravé i levé strany correlace, o níž ještě zvláště pojednáme.
Variabilitu počtu postranních trnů vyšetřoval jsem z příčin svrchu uvedených tím způsobem, že stanovil jsem její variační konstanty i variační rozsah nejdříve pro levou řadu a pak pro pravou řadu; ku konci pak vyšetřil jsem hodnotu correlačního koěfficientu obou variru- jících znaků pravého i levého počtu trnů, abych zjistil stupeň cor- relační intensity u trnů, jejichž párovitost tak často jest porušována.
Vyšetřováním zjištěno dle 314ti výkresů telsonů, že počet Ze- vých krajních trnů variruje v mezích: 3—9. Dle toho má jeho řada celkem 7 různých empirických variant. Pro theoretický výpočet bylo nutno rozšířiti uvedený rozsah o dvě (11, 10) supponované varianty. Empirické varianty a k nim vyšetřené freguence udává následující řada variační:
Varianta: 3 4 5 6 7 8 9 Počet levých krajních trnů (a). Freguence: 1 6 148 117 35 6 1 Počet exemplářů.
Dle této řady ukazují se dvě maximální freguence a sice při variantě: 5 a 6. Maximální variantou o největší freguenci (V„) jest 5. — Summa všech zkoumaných telsonů byla 314. — (n).
Dle uvedených variant a freguencí konstruován jest na Tab. I. čís. 3. empirický variační polygon počtu levých, párových trnů a; a vytažen jest plnou čarou.
V dalším vyčísluji ostatní variační konstanty způsobem stejným jako u rostra, jest dále pak určen typ křivky a vypočítána speciální rovnice, jejíž řešením pak získány theoretické hodnoty freguencí k známým variantám a tím umožněna konstrukce theoretického po- lygonu.
Průměrná středuí hodnota variabilního počtu levých trnů M = 56401, její pravděpodobná chyba pak Ey — 00310. Další kon- stantou jest variační index, jenž byl vypočítán pro levé zuby: 6 — + 08146; jeho pravděpodobná chyba pak obnáší E, = 00219.
Poněvadž pomocné konstanty jsou B, = 0284 (8, = 0), B, = 36098 (B, > 3) a F=03676 (F0 a jest +), určena jest rovnice křivky, k níž náleží theoretický polygon co rovnice všeobec- ného tvaru typu IV. dle Pransona, totiž: y — y, (cos 8)". e—"?.
42 XI. Arthur Brožek:
Pro náš případ vypočítal jsem rovnici křivky pravděpodobnosti, na níž leží vrcholy theor. polygonu variabilního počtu levých trnů v této formě:
(IV.) y = y, (cos #)2-19°98 & — (— 4870370
vníž tg 9 — va a log y, — 041596—9. Jak jest patrno, jest to
křivka asymmetrická, jejíž index asymmetrie A určil jsem: A = + 02398.
Délka těžnice v bodu M, společné theor. i empir. polygonu, spolu co jedné z ordinat bodů uvedené křivky, byla vypočítána Ye — 15596. Podobně vyčíslena jest i délka vrcholové ordinaty, je- jímž průmětem na ose X jest bod A a sice y, — 161'0 jedniček fre- guenčních. Obě ordinaty y. i y. i jejich paty v příslušných délkách jsou konstruovány na diagramu Tab. I. čís. 3. — [y jest od paty y. o — 02398 vzdálena.) Index asymmetrie poukazuje ku positivní asymmetrii křivky.
Tím pak, že řešena byla uvedená rovnice křivky pro jednotlivé varianty, vypočítány jsou theoretické frequence v hodnotách násle- dujících:
= (emp.)
77 m, Varianta: 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, Frequence Gen (y): 0:02, 13:25, 133'22, 12100, 3476, 5:09, 0°56, empir. (f): 1, 6, 148, 117, 35, 6, 1, p) Varianta: 10, 11. Počet levých trnů.
theor. (y): 0:05, 001 Frequenee mir (F): 0 0 Počet exemplářů.
Maximální varianta empiricky zastoupená největším množstvím jedinců jest i zastoupena největší theoretickou freguencí. Souhlas obou freguencí — jak jest patrno z této řady, jest postačitelný ; pro- čež. také differenční plocha obou polygonů, theor. i empirického ne- překročuje mezí:
100, : 0 0 V314 lo = 53°64°/,); À = 3°62°],.
Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 43
Theoretický polygon variabilního počtu trnů levé strany jest na diagramu konstruován čarou tečkovanou.
Postup vyčíslení uvedených hodnot pro levé trny jest v násle- dujícím výpočtu:
I. V; fs V-V SV Vin) FO VE SV Von); SV Von) f V ei 2 4 =: ‘6 16 3 4 6 —1 — 6 6 — 6 6 24 (V) 5 148 0 0 0 0 0 740
6117 +1 +17 117 +117 117 702 7 35 + -+0 140 +280 560 245
8 6 +3 + 18 54 +162 486 48 9 1 + 4 -+ 4 16 + 64 256 9
n=314; 201; 337; 609; 1441; 1771. 2, Z, 2, Z Z, zZ,
M = 1771: 314 — 5°6401 v, = 201: 314 = 0°6401 v,„— 331:314 = 10132 v,— 609:314 = 19395 v, — 1441 : 314 = 45892
= à V6541T = + 08146; Ex = 00810 62 — 10732 — 04097 = 06635; E, = 00219
4, =0
u, = 1'0732 — 0.4097 — 0:1667 = 0'8302
us = 119395 — 2°0610 + 0°5246 — 0°4031
u, = 45892 — 49660 + 26382 — 0-3037 + 08302 — 0:1 = 24879
01625
24879 |, Pr 6892 — FOR
F = 12196 — 08520 — 6 = 0:3676 (+ F>0)
44 XI. Arthur Brožek:
_ 6(3:6098 — 02840 — 1) _ a. 03676. 919614 66098 _ A= 05829 Ares = 02808
d-sA=01%3 (Fu3— 02107) Typ IV.
IL. = ÈS 1494 = 3042; M = M— md = 17873. M 08146.. 66098. m = 1998; md = "2705329 — 39028; — — 487087; tg 9 = — 12708, jp — — 5904 2"
37961"
_ 314 ži La Ge _ 0 3045 ——— 3 log y = 041596 — 9
Pata y. jest v bodu (M — d) = 54448; » Ye » n M — 56401; Z M à „ (M— md) = 11373;
Délka ym = 1610 ; log. gm — 220684 „We — 15596; „ y —= 219302
Délka úsečky x, = 37075 à n Le = 39028
+8 +841. V; f(emp.); y(theor.); df — y; Yo: +" x =V—M") 8 1 0:02 + 09 086 12627 4 6 1325 — TE 22627 (Vm) 5 148 13822 + 147800" Le 32627 6 117 12700 — 100007" 03, 42627 4 35 3476 + 024'!' 52627
*) s— V— (M— md),
Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 45
8 6 509 + 09 62627 9 1 056 + 044.904. 72627 pl 0 005 — 005 82627 P. h 10 001 — 00 92627 n—314; 31396; + 17:35 — 11:95 al Z (\6%) — 3466 7 100 (8466 — 11-95) 9 = 362/,, À jest <! = 564%)
2.314
= Variabilita v počtu trnů na levém kraji telsonu jest tedy dána: M ==56401; + — 08146; n— 314; 4=362/, (IV.) 4 = yo (008 8108 € ——4876D0
log y, = 041596 — 9; tg 9 = g- ds
Pro řadu trnů a na pravé straně telsonu vypočítány jsou vari- ační konstanty tímtéž způsobem jako u levé. Vyšetřováním dle 314ti výkresů telsonu zjistil jsem variační meze počtu pravých trnů tel- sonu: 4—10. Dle toho jest zde 7 různých variant, stejný počet jako u trnů levé strany.
Pouze obě krajní, empirické varianty velikostí se liší (4 a 10) od krajních variant řady levé. Zjištěna jest následující empirická řada variant a freguencí:
Varianta: 4 5 6 7 8 9 10. Počet pravých trnů telsonu. Frequence: 7 145121 38 1 1 1. Počet exemplářů.
Maximální freguence jsou zde opět dvě; z nich největší náleží variantě 6. (V,). Jest patrno, že jest varianta 5 zastoupena maxi- málním počtem jedinců nejen pro pravou, nýbrž i pro levou stranu (viz variabilitu levých trnů). Dle této řady sestrojen jest na Tab. I. čís. 4. plnou čarou empir. variační polygon pro počet pravých, postranních trnů. Střední průměrná hodnota (na diagramu bod M) jest M = 56433. Také tato jest totožná s M pro levé trny. Její pravděpodobná chyba obnáší Eu = 00304. (Také shoduje se s hodnotou pro levou stranu.)
46 | XI. Arthur Brožek:
Variační index pravých trnů jest nepatrně rozdílný od indexu le- vých; určen pak jest <= 07982; jeho pravděpodobná chyba E. = 00215 (táž, jako u levých trnů). Pomocí hodnot 6,, B, a F určen jest typ variační křivky co IV. typ Pearsonür.
Rovnici příslušné křivky vypočítal jsem pro variační polygon pravých trnů ve tvaru:
2.64045 —(—5-580) 0 (IV.) y=y, (cos #) e ;
x
kdež jest tg + — 74678
a log y, = 167868.
Křivka pravděpodobnosti jest positivné asymmetrická, její index asymmetrie určil jsem: A — +02496.
Index tento liší se nepatrně od indexu asymmetrie křivky vari- ační pro počet levých trnů. Délka těžnice v bodu W, položené v posi- tivním směru od vrcholové ordináty vypočítána jest — 15065 jednotek freguenčních. Délka vrcholové ordinaty v bodu A stanovena jest: Ym — 1558 jednotek freguencí.
Senfm uvedené rovnice pro jednotlivé varianty určeny jsou theoretické frequence variačního polygonu pravých trnů. Theoretické freguence se svými variantami jsou v této variační řadě:
(sup.) (sup.) (V) 2 3 4 5 6 7
theor. (y) 001 051 1815 12904 12234 3548
emp. (f) 0 0 7 145 121 38 (sup.) (sup.)
Varianta: © 8 9 10 11 12
theor. (y) 687 127 026 006 001
emp. (f) 1 1 l 0 0
Varianta:
Freguence
Freguence
Varianta 5 jest také při theoretickém výpočtu zastoupena nej- větší freguencí. (Jako u levých trnů.)
Ze srovnání této řady pro pravé trny s řadou pro levé trny jest patrno, že bylo nutno rozšířiti variační rozsah o větší počet theo- reticky předpokládaných variant, nežli u rozsahu pro levou stranu.
Zde supponovány jsou varianty 2, 3, 11 a 12.
Dle theor. freguencí jest sestrojen opět na Tab. L čís. 4. tečkovanou čarou theor. var. polygon, jenž nekryje se zcela s empirickým. Nic-
Variačně statistická zkoumání na Atyaöphyra desmarestii (Joly). 47
méně jest souhlas obou polygonů postačitelný. Stupeň shody mezi theor. a empir. pozorováním tedy udává:
A = 442°), (< re ot. j. < 5:64% 2
V následujícím uvádím podrobný postup vyčíslení uvedených variačních konstant pro počet pravých, okrajních trnů:
1:
Vi fi; 7 AV Van) SV Ve 5 VV) AV VA); FV
4 7 1 7 7 — 7 7.2 (Vy) 5 145 0 0 0 0 0 7% 6 121 + +121.. 121 +121 121 726 7 38 2 76 152 304 608 266 8 1 3 3 9 27 81 8 9 1 4 4 16 64 256 9 10 1 5 6 25 125 625 10 n — 314; 202; 330; 634; 1698; 1772. 2, 5 2, 2, 2, 2, M9) = 1772: 314 — 56433 Eu = 0‘0304 v, = 202: 314 = 06433 „= 330: 314— 10510 v,— 634:314 — 20191 v, = 1698 : 314 — 54076, E _ 325008 er 6 = 313 V314. 330 —202* — 1407982; 6? — 10510 — 04138 — 06372 4, =0 E, = 00215
W = 06872 + 01667 — 08089 Wa = 20191 — 20283 + 05324 — 05232 | u, = 54076 — 5-1956 + 2:6094 — 05136 + 08039 — 0-1 = 80117
4%) Obecné rovnice uvedeny jsou v I. a II. části výpočtů pro spodní zuby rostra v naší práci.
nn.
48 XI Arthur Brožek:
02731
B, = 05195 == 0.5269 30117 B, = 6168 — +%
F= 46599.9 — 3.05269 —6— 17391;
6(4:6599 — 05269 — 1) _ 187980
sa a en 7.6599 A= > 07259 er — 02496; d — 02496. 0.7982 = (1992 (Typ. IV.)®) (Fu? = + 09055) ; 1. a — T 578858 — 24678; m = EP = 6445 07982 76599. _..o7ra. ma = —— . 07259739, — 12189;
M — M— md = 56433 — 12759 — + 43674 07982 . 10'809 . 8809 . 0- 1259 _
51 ee, = 4. 24678 2 — v. 5580., — __970 9 30: P O E —20510 m „314 10809 € m Yo — 92-4678 9 x (cos 9) 11°809
log Yo = 167808
se) Rovnice jest udána při řešení pro počet spodních zubů rostra.
31 0 — BE PPT SB) (Pa Pi Y 81 (8 + 3) (Ba = B SE M ) ar? —V už _3.07982.07289..7:0609.81980 _ 5.5990 = 24678 . 30245 = G. Duncker: 1. p. 69.)
Variačně statistická zkoumání na Atyačpbyra desmarestii (Joly). 49
y= leží v bodu (M—d) = 54441; úsečka (y„) jest Tm = — d-+ md = 10767; délka ord. y, — 1558, log y» — 2'19256
4, leží v bodu (M—md) — 436174; úsečka (y) jest x. — + md = 12159; délka ord. y, = 15065, log y. = 217798.
y. leží v bodu M.
td, . ind ı PER 1
V; f(emp.); y(theor.); d=f—y,; Var Vo £="-M sup. 2 0 0-01 — 001 —2 3674 sup. 3 0 051 — 051 — 13674
4 7 18-15 —11'15 gg 03674 (Vu) 5 18 12904 +1596 °° ,, +06326
6 121 12234 — 134°" 5.97 1:6326
7 38 3548 +252 ng 2-6326
8 1 687 — 587" ‘ : 3-6326
9 1 127° —027 2 46326
10 1 026 +07 0.08 5.6326 sup. 11 0 006 — 006° '' 6'6326 sup. 12 0 001 — 001 76326
n = 314; 31400; —19-22; —10:69
+19-22 38-44 Z (V9*)
__ 100 (38:44 — 10:69)
100 — A-A90 -— — FR RAO
Variabilita tedy jest dána těmito hodnotami: M —56433; s— 07982; n— 314; 4— 442,
2.64045 — (—5-590) 0 (IV) y = y, (cos ») e A
pro kteroužto rovnici jest:
| x
Věstník král. čes. spol. nauk. Třída II. 4
50 XI. Arthur Brožek:
Ku variabilnímu počtu postranních, levých a pravých trnů při- pojuji ještě některé poznámky, pokud se jedná o výkresy telsonů v obr. čís. 4. Rozlišování trnů na pravé a levé vztahuji na postavení tel- sonu takové, že jeho distální konec stavím vzhůru, proximální pak dolů. Pro tutéž orientaci byly míněny výpočty o variabilním počtu „levých“ a „pravých“ trnů. Třeba k této věci upozorniti, poněvadž vztahujeme-li (jak jsem učinil v résumé práce své ve I. části) vý- sledky o telsonu na to postavení, jaké zaujímá na individuu, totiž, že konec směřuje na zad, base telsonu pak se obrací ku předu, — stává se naše strana „levá“ pravou a naopak.
Na serii telsonů v obr. 4. čís. 37.—43.* jest patrno na první pobled. že různý počet postranních trnů na obou stranách není závislý ani přímo ani nepřímo na délce a ostatních dimmensích telsonu, že docela v asymmetrických příkladech čís. 37., 38., 42., 43. a 43*. na tomtéž telsonu jest jiný počet na pravo, nežli na levo. Nezávislost počtu postranních trnů na dimmensích telsonu, jest patrna také na telsonech serie v obr. čís. 5., čís. 44.—48., kde při trnech normálně a sym- metricky vyvinutých do 5ti párů rozestavených variruje délka i ostatní dimense samostatně. Táž serie čís. 44.—48. ukazuje, že počet trnů a nezávisí také na počtu distálních, středních štětin c, neboť ště- tiny mění se svým počtem ve všech svých variantách (4 - 8) při témž (5) počtu párů postranních trnů; tím více táž okolnost vyniká na serii čís. 37.—43*., kdež různý počet pravé neb levé strany se kombi- nuje se zcela nahodilým počtem štětin c.
V této serii č. 37.—43*. jest počet levých trnů pro sebe zastou- pen téměř všemi variantami svého rozsabu, počínaje od 4—9 trnů. Také pravé trny v téže serii varirují ve všech téměř svých varian- tách od 5ti—10ti.°?) Jsou pak v téže řadě telsonů dva druhy pří- padů pokud přihlížíme ku rozestavení trnů v řadě levé v poměru ku rozestavení v řadě pravé a naopak: totiž že ku př. na čís. 39., 40. a 41, sestavují se trny symmetricky ku rovině souměrnosti telsonu a tvoří pak přirozeně několik párů; druhý případ jest takový, že se- stavují se v řadách nesouměrně vzhledem k symmetrii telsonu a pak pravidelně střídají se trny párovité s nepárovitými. Jestliže serie 37.— 43*. má příklady symmetrické i asymmetrické, vybrány jsou do serie č. 44.—48. příklady, kde vyskytuje se nejobvyklejší případ s 5ti
52) V této řadě sestaveny jsou telsony o různě velkém počtu trnů po- stranních při stejně velkém (6) počtu distál. štětin. Počet štětin 6 odpovídá nej- více zastoupené své variantě.
Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 51
pravidelně od sebe rozestavenými zcela souměrně vyvinutými páry trnů. Takové případy jsou pro lokalitu černohorskou typické, jak
43°
42
bem ..0-.0.---0
\ 4
i pravých trnů a při (téměř) stejném (6) počtu distál. štětin (c) — [čís. 37.—48."].
Do w
Obr. 4. Serie telsonů sp. Atyačphyra desm. sestavených dle stoupajícího počtu 4.—10. postranních, levých
ukážeme ještě při correlaci. První pár trnů, ať má na levo i na pravo vyvinutý trn aneb jestliže- jeden mu schází (případ dosti častý), staví 4"
52 XI. Arthur Brožek:
se vždy do poloviny délky telsonu. Poslední pár v řadě na distálním konci má vždy symmetricky vyvinuté trny na levo i na pravo, kteréž pak vždy těsně příléhají ku delším krajním b.
Rozestavení trnů v jedné i druhé řadě může býti dvojí: buď intervally mezi trny jsou všechny stejně velké, aneb střídají se inter- vally nahodilých délek. Stejně i různě velké intervally řady jedné kombinují se s intervaly řady druhé buď stejně velikými neb nestej- nými. V příkladech symmetrických a párových (č. 44.—48.) jsou trny na levo i na pravo ve stejných vzdálenostech od sebe; v případech asymmetrických, také párových neodpovídá rozestavení trnů jedné řady rozestavení v řadě druhé. Viz obr. čís. 7. fig. 49. V příkladech nepárových jsou ovšem tytéž případy.
t- u - oo - zo. ..24
bo mann mu mm m m m nm = = oj
-————— —— u - - - — Te ee ee A - +4
44 45 46 47
Obr. 5. Serie telsonů sp. Atyačphyra desm. sestavená pro variabilní počet distäl. štětin (od 8—4) při konstantním (5) počtu párů postranních trnů a. — [čís. 44.—48.]
Největší část jedinců mého materialu měla trny symmetricky a párově vyvinuté, nicméně často vyskytovala se nepárovitost 8 asym- metrií a tvořila vlastně abnormitu na lokalitě skadarské často opa- kovanou.
Dle svého pozorování jest normální párovitost trnů porušována hlavně dvojím způsobem, jednak růstem telsonu, zvláště do délky, jednak vsnikáním neb zanikáním trnů do párů příslušných.
1. Nestejnoměrným růsťem do délky sbližují neb oddalují se trny jedné neb současně obou řad. Oddalování neb sbližování týká se buď trnů jednoduchých nebo podvojených. Zvláště podvojené trny, „původně odpovídající jednoduchému, růstem telsonu do délky od sebe tak se odsunují, že zaujímají často taková postavení, jako by byly
Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 58
jednoduchými trny, k nimž do páru příslušný trn druhé strany se nevyvinul (čís. 43., 43*., 37.) Podvoji-li se celý jednoduchý pár a růstem od sebe trny obou stran se odsunují, podobá se dvěma samo- statným jednoduchým párům. -
2. Zanikání trnů jednoduchých neb pomnožených děje se v levé řadě nezávisle na řadě pravé neb naopak, aneb chybí celé páry jednoduché neb podvojené. Zvláště při podvojených párech nevyvinují se na některé straně buď oba pravé neb oba levé, aneb jen jeden z podvojených trnů: buď větší neb menší té neb oné strany. Tím způsobem lze vysvětliti, že trny vykazují sice úplné páry v obr. 7. (čís. 49, 6:6), ale přes to = nesymmetricky na jedné i druhé straně se rozestavují.
3. Pomnožování trnů týká se buď jednotlivých, levých nebo pra- vých, do páru příslušných trnů aneb celých párů. Nejčastější případ jest podvojování. (čís. 43*. a 49.) Potrojení základního páru jsem po- zoroval pouze na jediném exempláři celého svého materialu (č. 43*.) Větší počet v pomnožování se nevyskytuje. Symmetrické i asymme- trické pomnožování, vlastně podvojování trnů na telsonu má ten je- diný rozdíl vůči rostru, že vždy oba trny zakládají se na telsonu zcela samostatně, jen blízko vedle sebe, ale nikdy tím způsobem, aby pří samé basi jednoho vznikal bezprostředně z téže base trn druhý. Poměry zde popsané jsou více neb méně dobře znatelny na všech asymmetrických případech, zvláště však dobře na čís. 43*. a 49.
4. Zakládají se — ač jen řídce — jednoduché i podvojené trny — scela nepárové na pravo neb na levo.
5. Vznikání i zanikání jednotlivých trnů neb celých párů, ať již jednoduchých neb dedublovaných děje se v řadě na libovolném místu, buď na koncích neb v prostřed.
Rozmanité kombinace symmetrických i nesymmetrických počtů trnů pravé ilevé strany ukazují dílem obrázky, dílem frequence kombi- načního schematu v následující části práce, kteréž mimo to také čí- selně poukazují ku množství forem symmetrických i nesouměrných.
Zde poukázati třeba zvláště k telsonu čís. 43.*, jenž ukazuje nejen různé podvojování a potrojování párů, nýbrž i jediný doklad, kde podvojily se i dlouhé krajní trny db, jinde vesměs jea v jediném páru přítomné. Pomnožování párů směrem od středu telsonu ku konci děje se zde takto: 1. pár jest jednoduchý, má svůj trn na právo i na levo, následující však 2. pár má na levo jediný trn jednoduchý, na pravo však nesymmetricky podvojením vzniklé trny dva. Dále 3. pár mé zdvojené trny na obou stranách; 4. .pár jest jediným dokladem
54 XI. Arthur Brožek:
symmetrického potrojení na obou stranách; konečně 5. pár, distální jest na pravo i na levo podvojen. Tím jest poměr počtu levých trnů ku pravým dán 9:10. Jest zajímavé, že oba maximální počty trnů odpovídají zdvojnásobněnému normálnímu počíu: 5 párů symmetrických u telsonů individuí pro skadarské jezero typických. Další zajímavý vztah jest také ten, že podvojilo se nejen všech 5 normálních párů trnů a, nýbrž současně také normálně jediný pár krajních trnů 6. (Viz obr. čís. 6. fig. 44b.) To poukazuje ktomu právě, že tray D, ač habituelně od trnů a tolik se odlišují, nejsou nijak nehomologické, nýbrž jen silněji zmohutnělé a vzrostlé trny a. — Na témž telsonu jest patrno, že všeobecně platné pomnožení pro trny a a d v tomto jediném případu čís. 43.* netýká se středních štětin c, neboť jsou
Obr. 6. Zmnožení trnů 5 na konci telsonu (čís. 43*.) sp. Atyačphyry desmar.
(čís. 44. b]; kraj exopoditu posledního páru abdom. okončin téže specie, na němž
pomnožen jest kůželovitý, nízký trn [44. c). Oba zvláštní případy náležejí témuž exempláři.
zde (fig. 43.* — 44b.) zastoupeny právě v nejmenší své variantě (4 štětinami.) Věc ta poukazuje k tomu, že štětiny c, ač jsou tak mohutně vyvinuté jako trny d, morphologicky nejsou s nimi to- tožné.“*) Náhled ten potvrzuje též okolnost, že počet štětin variruje zcela jiným způsobem, nežli počet trnů a (neb b jestliže je považu- jeme za morphologicky rovnocenné trnům a). Zdvojení troü a aĎ bylo při tomto individuu (čís. 43.*) ještě ve vztahu ku podvojení krajních trnů exopoditů posledního páru abdominálních okončin, které
55) Upozorňuji na 2 štětinky telsonu Palaemoneta, slabé, obrvené, oblouko- vité, které těmto mohutným vždy ve větším počtu přítomným štětinám Athyaë- phyry odpovídají. Jest pravděpodobno, že jim nejspíše náleží táž funkce smy- slová, kterou u Palaemoneta vytýká P. Mayer. (17.)
Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 55
u všech zkoumaných individuí jsou vždy jen po jednom přítomny (Viz obr. 6. čís. 44c.)
Korrelace „párových“ trnů telsonu.
Jestliže ukázáno bylo v předešlé části, že variabilita v počtu levých i pravých trnů spojujíc se s asymmetrií při vývoji jejich po- rušuje normální párovitost jejich, jest otázka, jaký jest tu stupeň in- tensity korrelační při variabilním počtu párových těchto produktů tegumentárních? Dle velkého počtu pozorovaných jedinců, kteří měli na telsonu normálně vyvinuté páry trnů, symmetricky rozestavených, i když počet párů variruje, dá se předem odhadnouti, že „normální“ tvary vykazují páry symmetrické a dle počtu (případů symmetric- kých nejvíce zastoupeného) lze pravděpodobně prohlásiti za „typický“ případ telson s 5 páry. K tomuto náhledu však nás mnohem více opravňuje následující srovnání variačních hodnot pro pravé a levé trny a úplná téměř shoda mezi nimi. Sestavil jsem hodnoty jejich do této řady:
M s 4 (IV) A © ya Ye
Pro levé trny: 56401, 08146, 3-62°/, —<+0:‘2398, 1610, 15596 „pravé , 56433, 0-7982, 4429/,, — 02496, 155-8, 15065
Z této řady jest téměř shodna střední, průměrná hodnota znaku (M), variační index (e) i stupeň shody empirických a theor. polygonů 4. Též křivky pravděpodobnosti pro variabilitu jedněch i druhých jsou stejného typu, mající obě positivní asymmetrii (téměř stejně velikou À); též jejich maximální ordináty (y„) a těžnice y. jsou nemnoho od sebe rozdílné.
Těžnice svou polohou na ose X i maxim. ordinata téměř se Stotožňují.
Shoda těchto hodnot jest možna pouze při variabilitě takových znaků, kteréž také mají stejné, neb jen částečně rozdílné variační polygony, resp. homologické freguence málo od sebe odlišné. Případy podobné shody jsou pravidlem pro vartabilitu párových snaků.*“)
5*) Srovnej uvedené příklady párových znaků při correlaci (1. pag. 74. 76).
56
XI. Arthur Brožek:
Jak dalece shodují se empirické i theoretické freguence náleže- žející stejným variantám jak pro levé, tak pro pravé trny, ukazuje ná-
sledující řada:
| n° = 31396 | 0-00 0-02 13-25 133-22 127-00 34:76 n — 314 Ka 0 6 148 17 3 | | (levých) | en u Počet zubů | 4 5 (Va), 6 7 (pravých) fr (sup. PA ) | n = 314 0 0 7 145 121 38 |
n° = 31400**)| 001 051 18-15 129-04 122-34
n = 31396 5:09 n — 314 6 m | (levých) Počet zubů. 8 (pravých) = m- n — 314 l n’ = 81400 6:87
056 005 001
1 0 0
(sup.) (sup.)
9 10 11 (sup.)
l 1 0
127 026 006
0:00
(sup.) 12 (sup.)
001
Freguence (theoretická)
(empirická)
. Varianta
(theor.) Frequence
Frequence (theoretická)
(empirická)
Varianta
| |
(theor.)
| (emp.) | Frequence
35) n jest součet freguencí emp. »' součet freg. theor., oba jsou ovšem
rovny sumě exemplářů 314.
Variačně statistická zkoumání na Atyaöphyra desmarestii (Joly). 57
Z této tabulky variant a freguencí jest patrno, Ze theoretická i empirická freguence maximální pro pravé i pro levé trny připadá variantě 5. Při této variantě jsou empirické freguence pravé i levé různé jen nepatrně. Různí se také frequence theorické, ty však ještě méně, nežli empirické. Jestliže uvážíme shodu obou freguencí mezi sebou (byť ne dokonalou) při variantě 5 a pozorujeme jaký jest tento poměr u jiných variant, shledäme, že jest největší vůči ostatním va- riantám nižším i vyšším, při nichž jsou mnohem nápadnější rozdíly mezi theor. a emp. pravými a levými freguencemi, nežli u uvedené varianty V, (5).
Jestliže postupujeme od varianty 6(V,) buď ku variantám men- ším, neb ku variantám vyšším vždy pozorujeme, že vzrůstá inkon- gruence v hodnotách freguencí pravých i levých tím více, čím dospí- váme ku variantám od V, vzdálenějším. To jest patrno na empirické levé i pravé řadě jako na theorické. Neshodu krajních případů do- kládají varianty, kteréž pro levou stranu jsou supponované, ale sou- časně pro pravou stranu jsou empirické neb naopak. — (Ku př. va- rianta 10; 3.) Jestliže varianta 5 ukazuje v největším množství shodu freguencí a jest tedy typicky párovitou a symmetrickou, značí vzrů- stající neshoda freguencí od této oběma směry se oddalujících ne- symmetrii a vzrůstající nepárovitost postranních trnů telsonu.
Čím jest dle toho větší neb menší počet párů nežli 5, tím více jest porušena párovitost.
Na základě tohoto srovnání docházíme k závěru, še normální trny postranní jsou všdy párové a Be typický počeť párů pro individua se skadarské lokality jest 5. Tim, še počet tento variruje, vyvolávána. jest při větších neb menších jeho variantách asymmetrie v rozestavení trnů strany jrdné ku straně druhé, kterášto asymmetrie tim vice vsrůstá, čím vyskytují se menší neb větší varianty, nešli jejich průměrná V, (resp. střední průměrná hodnota M — 56433 — 56401).
Korrelační koëfficient + obou postranních trnů byl určován dle methody Bravais-ovy v úpravě G. DuxokERově; a sice zcela týmž způsobem. jak bylo stručně popsáno při korrelaci rostra.
Sestaveno následující schema kombinační:
M, = 56401; 5, = 03599; s, — 08146. M, = 56433; &, = 03561 ; s, = 07982.
58 XI. Arthur Brožek:
Na: loco V,: 3 4 5 6 7 8 9 (varianta levých Xi —2—1 0 O+1+2+8 trnů) = V, Na pravo: V; À, I. IL f (V =var. 4 —1 — 1 : 9 E levýchtrnů) 5 0 1 5102, 32 B—— 145 f. = fre- 6 O —— 396714 1— 1121|” once T Hi —— 85/1515 5— 88 4 pravých Me MRT. Br I| trnů 9 +3 —— — — 1 — — 10: hb: se r d 1 dl — III. IV. f2:1 6148 11735 6 1 dl4=n om
(f, = frequence levých trnů.)
Dle modifikované rovnice Bravais-ovyx pro korrelační koefficient jest tento vypočítán:
„IH — HDD | 314
0,3599 .03567 au ggg = + 05814.
Jest-li tedy r = + 05814, svědčí pro střední stupeň inten- sity korrelační při variabilitě normálního (5) počtu párů; spolu pak poukazuje na korrelaci positivní. — Pravděpodobná chyba korrel. koëfficientu jest
06745. (1 — r)
E, —— = 00252. 1314
Variabilita distálních štětin (c) telsonu. Volný konec telsonu zakončují mohutné štětiny, které jsou po celé délce hustě obrveny. Jsou duté, jednoduché, s odčlánkovanou basí, kterou jsou zcela volně pohyblivé. Inserce basí nejsou v okrouhlé
56) Obecnou rovnici třeba hledati v poznámce při korrelaci rostra (str. 37.)
Variačně statistická zkoumání na Atyaöphyra desmarestii (Joly). 59
zadní hraně, nýbrž na svrchní ploše velmi blízko okraje. Rozestavují se tyto štětiny, jsou-li v sudém počtu, symmetricky ku rovině souměr- nosti telsonu mezi oběma krajními, holými trny b, od nichž se také po- čtem i morphologicky úplně odlišují — jak bylo uvedeno.
Při lichém počtu lichá střední Stötina se staví do mediany a ostatní opět symmetricky kolem této.
Vzhledem k telsonu Palaemoneta poukazují tyto štětiny ve vět- ším a variabilním počtu u Atyaöphyry přítomné na dvě jemné, citové, obloukovité štětinky Palaemoneta. Shledal jsem, že na mém materiálu Palaemonetů též vždy byly přítomny a to v ustáleném počtu: jedna na pravo, druhá na levo špičky, v níž vybíhá zadní kraj telsonu.
Serie telsonů v obr. 5. čís. 44.—48. ukazuje, že počet štětin Atyačphyry variruje ve všech pozorovaných variantách: 4—8 zcela ne- závislé na varirujících párech trnů postranních. V serii této jest všude 5 párů co normální počet. Také druhá serie čís. 31. —43*. (obr. 4.) ukazuje, jak týž počet štětin se vyskytuje zcela nezávisle na variru- jícím počtu páru; stejný počet jest 6 štětin distálních a rovná se variantě nejčastěji zastoupené. Že ovšem různý počet těchto štětin není závislý na velikosti individuí, resp. na délce a dimmensích rostra není ani zapotřebí zvláště připomínati.
Pokud jedná se o variační poměry, pozorován jest rozsah počtu těchto štětin obsahující celkem 5 různých zjištěných variant. Dle theoretických výpočtů rozšířen byl o 5 supponovaných variant: 2, 3, 9, 10 a 11.
Vyšetřil jsem tuto empirickou řadu variační dle 314 individuí.
Varianta: 4, 5, 6, 7, 8 Počet štětin (c). Freguence: 13, 28, 173, 56, 44 Počet exemplářů.
Dle této řady konstruován jest empir. variační polygon. Jest viděti, že varianta s maximální freguencí jest jediná a sice 6. (se 173 ex.).
Dle uvedené řady vyčísleny byly variační konstanty: M — 62866; jeho pravděpodobná chyba Ex — 00363.
Dále index variability pro tyto štětiny jest: e — 09547 s jeho pravděpodobnou chybou E, — 00251.
Poloha bodu M jest znázorněna bodem stejně označeným na ose úseček. Hodnoty pro 6,, B, a F svědčily pro variační křivku typu V. Pearsonova a sice pro typ symmetrický, co speciální případ
60 ’ XI. Arthur Brožek: °
typu IV. Jak toho symmetrie tohoto typu vyžaduje, = též index asymmetrie vypočítán A= +008.
Speciální rovnice křivky pravděpodobnosti, na níž leží vrcholy theoretického polygonu, byla vyčíslena v této formě:
x?
(V)y=13l2.e wm
Řešením uvedené rovnice vypočítány byly theoretické hodnoty freguencí. Sestavil jsem je do této variační řady, dle níž na Tab. 1. čís. 5. sestrojen jest theoretický variační polygon (tečkovaně).
Varianta: 2, 3, 4, 5, 6, (
„ theor. (y): 001, 0:35, 746, 5293, 12540, 99:26, Frequence x emp. (f): 0, 0, 13, 28, 173, 56,
Varianta: 8, 9, 10, 11 theor. (y): 26:23, 2:31, 007, 000
Freguence ‘4 emp. (f): 44, 0, 0, 0
Maximální empirická i theoretická freguence jest jediná a ná- leží variantě 6. Rozdíl mezi ostatními homologickými freguencemi jest dosti veliký, následkem toho jest zaviněna též menší shoda obou polygonů. Dle toho jest také 4 — 10'33% a jest téměř 2-násobné,
100 nežli jeho hodnota mezní an “). Inkongruence theor. a empir.
314 výsledků statistického šetření jest dle uvedeného výpočtu patrně při- voděna nedostatkem počtu (314) exemplářů, jenž sice pro variabilitu ostatních uvedených předem v práci zubů a trnů stačil, avšak pro variabilitu distálních štětin není postačitelným materiálem. Jsa sobě vědom této neúplné postačitelnosti materiálu a nemaje po ruce větší počet exemplářů, uvádím zde tyto výsledky o variabilitě počíu Stein telsonu pro úplnost práce jen provisorně a ponechäväm si revisi po případném získání většího materiálu na dobu pozdější. |
Vyčíslení variačních konstant i rovnice jest v následujícím řešení:
Variačně statistická zkoumání na Atyaöphyra desmarestii (Joly). 61
V; Ve; fi UV FU UF; AV- Ve); A V- Va); f. V.
4 —2 13 5 —1 28 (Va) 6 0 173 7 1 56 8 2 44 n — 314; 2,
= u
bi = 0 = 09115 + +
—26 52 —104 208 52 —28 28 — 28 28 140 0 0 0 0 1038 +56 56 +56 56 392 88 176 352 704 352 90; 312; 276; 996; 1974; Z Z, Z Z, Z
M = 1974 : 314 = 62866
= %:314= 02866
v, = 312:314 = 09936 vs = 276: 314 — 08790 v, = 9% :314 = 31720
= 10782
4 = 08790 — 0°8543 + 0‘0470 = 00717 4, = 31720 — 10077. + 0'4894 — 00201 + 10782 — 0'1 = 36118
B, = Ba =
F= 62138 — 60123 = 0015; s=
= 626144
10782" — 12534
(61069. + V000 5099 — 00320
6 (3:1069 — 00041 — 1) _
65099
E uz 00363
V314.312 — 90? = 09547; s* — 09115; E, = 00257
. 2 e 00717 _ 00051 941
36118 _ 36118 © — 707823 — 11695 — 31069
02015
61069 _ Lo
62 XI. Arthur Brožek:
d = 09547. 0:03 — 0 0286; Fu,’ — 025926 (v mezích +1)
Typ (IV.) V.**) II. = +de. TE dcr: V; (emp.); | w(theor.); d; ——— x | VOA + Ver?
sup. 2 0 001 — 001 — 42806 sup. 3 0 0:35 — 035 _ 0-88 —3:2866
4 13 7:46 + 554 _ 4-58 — 22860
5 28 5293 —2493 ° ° 16:36 —1"2866 (V) 6 173 125-40 +476- 29-66 — 092866
7 56 99-26 —4326 ° 12-60 -07134
8 44 26-23 41777 °° 90-45 — 17134 sup. 9 0 231 — 231 27134 sup. 10 0 007 — 007 +£37134 sup. 11 0 0-00 — 0:00 47134
n = 314; 31402; +70 91; —17693 n —10 93 Z (Vó*)— 14184
100 (14184 — 7693) __ 100
A = ET % (4 u re 9 698 = 10-33% (4 mábýt < Va — 564)
Variabilita v počtu distálních trnů telsonu jest tudíž dána hod-
notami:
M = 628006;
€ = 09647;
n— 314; 4°°) = 1083".
57) 1. Obecné vzorce tohoto tvaru jsou předem uvedeny během vyčíslování theor. polygonu pro svrcbní zoubky rostrální (Viz str. 29.—32.) 58) 2. Pro tento typ V. (zvláštní to případ obecného tvaru IV.) jest dle
uvedené theorie [1. pag. 27]
me He = vos (má být = 1—).
Ačkoliv 8, =0 a 8,—3, dále s Fu,® jest v mozích +1 a tedy F dle toho možno klásti rovným 0 a jest tedy užití rovnic pro typ V. dle theorie
Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 63
x?
V. (IV.); y=1312e 2087,
Ku konci připojuji několik poznámek o úchylkách od nor- málního symmetrického zakončení telsonu. (Viz obr. 7. fig. 49.—55.) — Na regenerovaných distálních koncích (čís. 50.), jestliže celý konec regeneruje, shledal jsem, že nevyvinují se jiš trny krajní b se Steti- nami (c), nýbrž že na jejich místo vždy nastupují jen malé, zcela nepravidelně rozestavené trny.
49 > 51
Obr. 7. Nepravidelnosti ve tvaru telsonů, rozestavení a vývoji trnů a, d i ©
Čís. 52. ukazuje pravidelné ukončení telsonu, na němž jsou všechny druhy chitin. produktů zastoupeny symmetricky.
oprávněným, přece ještě týž případ řešení byl dle obecnějšího typu IV., jehož speciálním případem jest a shledáno, že jest mezi theoretickými hodnotami (pro y) rozdíl jen velice nepatrný. (4) Differenění plocha obou polygonů pak, vyjadřující stupeň shody v °/,-ech mezi polygonem empirickým a theoretickým
100 překračovala hodnotu mezní — | s %) v obou případech. Neshoda obou n
polygonů jest ovšem zcela patrna též při konstrukci obou křivek. Viz vyobra- zení čís. 6., Tab. I.
64 XI. Arthur Brožek:
V případech jiných čís. 53. jsou štětiny v počtu lichém, nesou- měrně rozestaveny, střední pak nepřipadá dle pravidla do mediany. Asymınetrie jeví se zde mimo to v redukci jednoho z krajních trnů d. Zakončení lamelly telsonu jest tu ještě symmetrické.
Na čís. 54. jest viděti již větší asymmetrii nejen v rozestavení a nestejné délce štětin c, nýbrž také v nesouměrném vytváření konce lamelly telsonu. Nesoumérnost opět jeví se tu na trnech krajních tím, že jeden z nich se silně zkrátil. Konečně úplnou abnormitu, je- dinou svého druhu v celém mém materialu představuje zakončení telsonu čís. 55. Na obloukovitém kraji vyvinují se trny c zcela dobře se odlišujíce od ostatních. Též trny krajní (b) jsou částečně patrny, však štětiny úplně schází a zastoupeny jsou trny zcela holými s na- duřenými, dutými basemi a náhle züZenymi špičkami. — Zakončení toto náleží telsonu čís. 51., jenž jest tvarem svým úplně aberrantní od normálních telsonů, — ale přes to zachoval si 5 normálních, symmetricky rozestavených párů pokrajních trnů a. [jakož i počet středních trnů (6), odpovídajících obyčejně vyvinutým šesti distálním štětinám.]
Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 65
Literatura.
1. Dr. G. Duscker: „Die Methode der Variationsstatistik.“ — Leipzig 1899. Son- derabdruck aus: „Archiv f. Entwickelungsmechanik“. VIII. B. 1. Heft.
2. — „Wesen und Ergebnisse der variationsstat'stischen Methode in der Zoolo- gie.“ Verhandl. d. dent. zool. Gesellschaft etc. 1899. pag. 209.—224.
3. Ac. Mrizex: Erbnisse einer von dr. Al. Mrázek im J. 1902. nach Montenegro unternommenen Sammelreise. I. Einleitung und Reisebericht. — Trag. 1903. (Sonderabdr. aus d. Sitzb. d. k. böh. Gess. d. Wiss. Prag- 1903.) pag. 19; 20.
4. Dr. Kunr [asserr: Der Scutarisee. — Globus. 1892. Bd. LXII. (Str. 9—14; 17—21.)
5 — Beiträge zur physischen Geographie von Montenegro mit besonderer Be- růcksichtigung des Karstes. 1895.
6. Box. Horix: Černá Hora. Fysikálně geografická črta etc. Sborník české spo- lečnosti zeměvědné. Roč. VI. VII. Praha 1901.
7. Dr. B. Schwanz: Montenegro. (Leipz'g 1898.)
8. Dr. H. G. Bnoxv's: Klassen u. Ordnungen d. Thierreichs etc. V. Band. 2. Abth. Decapoda (von Dr. A. Gerstaecker fortges. von Dr. A. E. Ortmann).
9. ApRraxo Gappixr: Appunti di carcinologia veronese. Verona 1895.
10. Jun. V. Carus: Prodromus faunae mediterraneae sive descriptio anim ılium maris mediterranci incolarum etc. Vol. I. Stuttgart 1886. (pag. 477.—481.)
11. Jory : „Récherches sur le développement et les métamorphoses d’ une petite Salicogue d'eau douce“. Avec 2 pi. 59. pag. „Annales des scienc. nat. — Seconde ser. Tome XIX. (Zool.) 1843.
12. W. Faxon: On the development of Palacmonetes vulgaris. — Bull. of the Mus. of Comparative Zoölogy, etc. Vol. V. No. 15. — 1879. pag. 303—330. Pl. I.—1V.
13. A. E. Ortmann: „A study of the systematic and geographical distribution of the decapod family A/yidae Kingsley.“ Proc. of the Acad. of. Nat. Scienc. of Philadelphia 1894. I. pig. 397.—416.
14. Dr. J. E. V. Boas: „Kleinere carcinologische Mittheilungen“. 2. Úber den ungleichen Eatwickelungsgang der Salzwasser- und der Süsswasser-Form von Palaemonctes varians. (Taf. XXIV.) Zool. Jahrb. 1388. Abth. f. Syst. 1V. Band. 4. Heft, pag. 793—881.
15. Dr. A. Ortuann: Die Decapoden-Krebse d. Strassburger Museums. Taf. XXXVI. u. XXXVIL I. Theil. Die Unterordn. Natantia Boas. — Zool. Jahrbücher 1890. V. B. Syst. u. Biol. Abth., pag. 437.—540; — pag. 461.—465: Hemi- caridina Ortmann.
16. De. Casır. HkrLER: „Die Crustaceen des südl. Europa.“ Crustacea Po- dophthalma. Wien 1863. — Caridina Desmarestii. Taf. VIII., fig. 8., pag. 238. - 2,9.
Věstník král. čes. spol. nduk, Třída II. 5
66
17.
18.
19.
20.
21,
22,
23.
24.
26.
26.
XI. Arthur Brožek:
P. Mayer: „Carcinologische Mitiheilungen: IX. Metamorphose von Palaemo- netes varians Leach.“ Mittheilungen aus d. Zool. Stat. zu Neapel. II. Band 1881.
V. Martens: „Über einige Fische und Crustaceen des süssen Gewässer Ita- liens. 9. Palaemon lacustris M. (vom Albanersee.) — Arch. für Naturg. — Gegründet von A. F. A. Wiegmann. 28. Jahrg. 1. B. 1867. Taf. X. fig. 1-9, pag. 168, 160, 183—186.
W. F. R. Weıoon: The variations occurring in certain Decapod Crustacea. I. Crangon vulgaris. Proc. Roy. Soc. London Vol. 47. No. 291. 1890.
— Certain correlated variations in Crangon vulgaris. Proc. Roy. Soc. London. Vol. 61. No. 308. pag. 2—21. 1892.
— On certain correlated variations in Carcinus maenas. Proc. Roy. Soc. Lon- don. Vol. 64. No. 828. 1893. pag. 318.—329.
G. Duscxzr : Korrelationsstudien an den Strahlzahlen einiger Flossen von Acerina cernua. L. — Biol. Centrabl. Bd. 17. No. 21.—22., pag. 786.—791; pag. 816.—831.— 1897.
Orro Aunon: Der Abänderungsspielraum. Biol. Cent. Bd. 17. pag. 311.—314. (Referát C. Emeryho.)
L. Pare: Die Bedeutung und Tragweite des Darwin’schen Selectionsprincips Verhandl. d. deutsch. zool. Geselsch. etc. 1899. Red. Prof. Dr. J. W. Spen- gel. — pag. 59.—218. IV. Capitel. II. Variabilität. — pag. 176.— 185.
H. PnzinRam: Intraindividnelle Variabilität der Carapaxdimmensionen bei bra chyuren Crustaceen. I., II. In: Arch. f. Entwickelungsm. d. Org. v. W. Roux 13. Band. (1902.) pag. 587.— 688.
C. Enmery: „Gedanken zur Descendenz- und Vererbungstheorie.“ — Biol Centralbl. Bd. XVI. p. 344.; Bd. XVII. p. 142.—166.
Výklad vyobrazení.
.— - , empir. polygon.
ass. , theor. ;
A, pata vrcholové (maximální) ordinaty, [index asymmetrie.) M, „ těžnice. (střední, průměrná hodnota znaku.)
Ym, vrcholová ordinata křivky.
Ye, těžnice polygonu.
Yo, počáteční ordinata křivky.
Při konstrukci za jednotku freguencí (na ose pořadnic Y) zvolen 1 mm:
za jednotku variant (na ose úseček X) zvoleno 10 mm.
Variačně statistická zkonmání na Atyaöpbyra desmarestli (Jely). 07
Obr. (. Empirický a theoretický variační polygon pro počet svrchních (dorsálních) trnů rostra Atyačphyra desmarestii Joly.
Obr. 2. Emp. a theor. var. polygon pro počet spodních zubů rostra téže sp.
Obr. 3. Emp. a theor. var. polygon pro počet levých, postranních „párových“ trnů a na telsonu téže sp.
Obr. 4. Empir. a theor. var. polygon pro počet pravých párových trnů a na telsonu téže sp.
Obr. 5. Emp. a theor. variační polygon pro počet dislálních štětin (c) telsonu téže specie.
h*
68 XI. Arthur Brožek:
Resume.
Die Resultate der vorliegenden Arbeit lassen sich folgender- massen kurz zusammenfassen. |
Die Arbeit befasst sich mit variationsstatistischen Untersuchungen der Form Aéyaëphyra desmarestii Joly aus dem Scutarisee. Der Ver- fasser neigt zu der Ansicht, dass Afyaëphyra erst in der posttertiären resp. postglazialen Periode auf ihren Fundort gelangen konnte. Be- züglich der ganzen Methodik schliesst sich der Verfasser der Methode Duncken’s au.
In der Arbeit wurde die Variabilität der Zahl der oberen und der unteren Rostralzälne, wie auch die Variabilität der Zahl der paarigen Dornzähnchen des linken und rechten Telsonrandes und schliesslich die Variabilität der Zahl der distalen Telsonborsten bestimnit.
Die Zahl der oberen Rostralzäbnchen bei Afyaëphyra bewegt sich in folgenden Grenzen: 17—32 empir. (14—35 tlıeor.), während der Variationsumfang der Zahl der uuteren Zähnchen die Zahl- varianten 1—8 emp. (—1 bis 10 theor.) beträgt. Vergl. Fig. 1. und Fig. 2. wo die Rostra nach der aufsteigenden Zahl der uuteren Zähue bei ungefähr gleichbleibender Zahl der oberen Zähnchen zu- sammengestellt worden sind. Hier wurden die einzelnen Rostra nach der steigenden Zahl der dorsalen Zähnchen bei sonst ungefähr gleich- bleibenden Zahl der unteren Zähne angeordnet. Sämmtliche Figuren wurden in demselben Maasstabe gezeichnet, und es erhellt aus der Figur ohneweiters, dass die Zahl der oberen Zähne von der Rostral- länge unabhängig ist.
Die Variabilität der oberen Zähnchen wird durch folgende Variationskonstanten festgestellt: durch den Mittelwert des Mer- kmals AI — 2440419, den Variabilitätsindex € — 26449, durch die Zabl der untersuchten Individuen » — 226, durch den Übereinstim- mungsgrad zwischen Deobachtung und Berechnung /= 4219/, und endlich durch die konkrete Kurvenformel des bestimmten ‘Typus der Galton'schen Kurve, auf welcher die Eckpunkte der durch graphische Darstellung spontaner Variation erhaltenen Variationspolygone liegen:
LT
y —= 49:17 FEE TIT | (Typ. Vs syminetrisch) (Pag. 12— 26).
Variačně statistická zkoumání na Atyuepbyra desmarestii (Joly). 69
Für die unteren Rustralzäbne wurden folgende Konstanten bo- rechnet: M = 30258; & = 12063; n = 326; J — 440"/,; (Typ.IV. unsymmetrisch)
Y = Y (cos B? 6147 e—(—2561)9, Www tg » — OC
und log 7, —0"08108—98. Der Asymmetrieindex dieser speciellen Kurve À = + 0650 (pag. 26—34). Die Variabilität der Zabl der oberen Zähnchen ist ganz unabhängig von der gleichfalls selbständig variirendeu Zalıl der unteren Zähne, denn auch der betreffende Kor- relationskoëffizient beider Merkmale gleicht O0, d.h. r= + 02407 (pag. 34-38). Es wurde festgestellt, dass verschiedene Unregel- mässigkeiten in der Zahl wie auch in der Stellung der Zähne desto häufiger erscheinen, je mehr die Zahl von ihrem Mittelwerte A/ ab- weicht.
In derselben Weise wurde die Variabilität und Korrelation der paarigen, seitlichen Telson-Zähnchen bestimmt. Der Variationsumfang der Zahl der linken Zähnchen (die sich jedoch auf unseren Figuren 4 und 5, da die Telsone mit der Spitze nach oben gezeichnet sind, auf der rechten Seite befinden) weist folgende Zahlvarianten auf: 4—10 emp. (2—12 theor.); für die rechte Seite: 3—9 emp. (3—11 tlıeor.). Die Variation beider ist also durch diese Daten bestimmt: (links)
M—=56433; e = 01982; n — 314, I = 442),; A = + 02496,
2.6105 N Pe; (IV) y= y, (cos D)? UE en 599, wo tg) O
und log y, = 1678683 (rechts): M = 306401; € = 08146; n— 314, J= 302% ,; A= + 02398;
. 2.1093 — (— 187037): ah ohe sa eure
IV.) Y=Y (cos De ( 18 BONS wo tg 9 — 3019
und log y, = 041596—9. (Pag. 45—52, 41—45).
In Fig. 4. ist eine Serie der Telsone nach der aufsteigenden (von 4—10) Zahl der seitlichen Zähne bei ungefähr gleicher (6) Zahl der distalen Borsten zusammergestellt; die Fig. 5. zeigt dagegen, wie bei sonst gleichbleibender Zahl der lateralen Zähne (5 Paar) die Zahl der terminalen Borsten stark variiren kann (von 4—8). Den Gral der Korrelationsintensität zwischen diesen beiderseitigen Merkmalen
10 XI. Arthur Brožek |
drückt der Korrelationsko@ffizient aus: r— + 05814.. Die normale Zahl der Dornenpaare, welche wir als typisch für die Exemplare aus dem Scutarisee bezeichnen kónnen, sind 5 Paare. Durch die Varia- bilität dieser Zabl wird bei grösseren oder geringeren Abweichungen von der mittleren (normalen) Zahl A/ eine Asymmetrie in der Stellung der beiderseitigen Zähnchen hervorgerufen; und zwar steigt diese Asymmetrie desto mehr, je grösser die Abweichungen vom
M = 56433 = 5°6401 werden (Pag. 55—58). Schliesslich berechnete ich die Variationskonstanten der Zahl der distalen Borsten Telsons, deren Variationsumfang 4—8 emp.
(2—11 theor.) Zahlvarianten enthielt. Die Daten der Variation für dieselben. sind:
M = 62866; s = 09547; n — 314; 4 = 10339, (V. IV.) | y— 18126 Town (Pag. 58— 64).
Nebenbei wurden auch einige Unregelmässigkeiten in der Bildung der Rostralzälne, wie auch in der Form Rostrum's und Telson s und einige interessante Abnormitäten derselben beobachtet, die in der Arbeit ebenfalls dargestellt sind. Die Fig. 3. zeigt z. B. solche Un- regelmässigkeiten in der Stellung der oberen (Nr. 16) und unteren (Nr. 17—23) Rostralzáhne. Abnorme und regenerirte Rostra sind auf Fig. 3. (Nr. 24—26, resp. 27—28) abgebildet. Die auf Telson sich beziehenden Unregelmássigkeiten sind in Fig. 6 und 7 dargestellt.
Erklärung der Abbildungen.
——. , empir. Variationspolygon. RE ‚ theor. R Box A, der Fusspunkt der Gipfel-(Maximal)Ordinate. (Asymmetrieindex).
M, der Fusspunkt der Schwerpunktsordinate (der Mittelwert des Merk- mals).
ym, die Maximalordinate.
Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 71
Ye, die Schwerpunktsordinate. yo, die Ausgangsordinate. Bei der Konstruktion habe ich als Frequenzeneinheit (auf der Y-Achse) 1 mm, als Varianteneinheit (auf der X-Achse) 10 mm gewählt. Fig. 1. Empitisches und theoretisches Variationspolygon der Zahl der oberen (dorsalen) Rostral-dörnchen von Atyaïphyra desmarestii Joly.
Fig. 2. Emp. und theor. Var.-Polygon der Zahl der unteren (ventralen) Rostral- zähne derselben Species.
Fig. 8. Emp. und theor. Var.-Polygon der Zahl der linken Rand-dörnchen (a) am Telson derselben Species.
Fig. 4. Emp. und theor. Var.-Polygon der Zahl der rechten Rand-dörnchen (a) am Telson derselben Gattung.
Fig. 5. Emp. und Var.-Polygon der Zahl der distalen Telson's-Borsten von derselben Species.
Digitized by Google
+ aout
Le nid) pm nun FR * hi
Měří + j | : ea 5 ie à P i | a. an E A2) TI CE Te ER sy REK. O Sha NO 22k AN n no DORE he ppb NIE R | já | EE -P PR PURE RE TETE ENT CT TL PI TITI TER ALES TT à NE + N
: 4 : E FR 1 r ' s PRE) M a ch : PRE i
-HH eb- SES LE 2 Hate |
+++ + a er és he ps mt re : I Ki ee à : ní = : ' z : : t 5
UNE HA 4 + AE :
n ph nn wg
l
MANI.
v
CNE STATISTICKA ZKOU
v
VARIA
A.BROŽEK
am. +
k ANS — a
720 JM 100. 90. 86. 70. 60. 80. #0. JO. 20. 10 0.
Yo=Ym ==Ya
| | | | | | | | |
Digitized by Google
XII.
0 původu a osudech t. zv. jádra Zloutkoveho (č. jádra Balbianiho) a významu centriol při umělé parthenogenesi.
Předběžné sdělení F. Vejdovského.
Předloženo v sezení dne 15. dubna 1904.
Během vývoje vajíčka přehojných zástupců živočišných objevuje se ve hmotě jeho vedle obyčejného jádra buněčného, čili míšku zá- rodečného, ještě zvláštní tělisko vedlejší, ze zhuštěné ooplasmy sestá- vající, označené jménem jádra žloutkového č. jádra Balbianiova. (Jiné názvy jsou: „Mantelschicht“ Leypıc, „couche palleale“ Vau BAMBEKE, „couche vitellogene* Van der Stricat, „Dotterkernlager“ WALDAYER). Nejznámější v tom ohledě jsou vajíčka jistých pavouků a stonožek, u nichž (zvláště u Tagenarie) „jádro“ toto obsahuje značných rozměrů a tudíž již starším badatelům (Wırricn 1845) nápadným býti musilo. V novější době, zvláště po předchozích základních zprávách BarBia- NIHO, podány četné pokusy o vysvětlení původu a významu jmenova- ného elementu vaječného nejrůznějších skupin živočišných (zvláště členovců a obratlovců), — přes to však není shody mezi autory ani ohledně vzniku, ani v příčině fysiologické funkce jádra žloutkového, třebas by se z větší části, jak již jméno naznačuje, uváděla hmota ona v souvislost 8 tvořením žloutku vaječného. Má-li se však určiti přesně jak původ tak morfologický a fysiologický význam jádra žloutko- vého, musí se po mém soudu vyjíti z nejrannějších stadií vývoje va- jíček, t. j. prvotných oocytů a tyto sledovati aspoň až do prüpravıych stadií zraní vajíčka a vystihnouti, kterak se chová toto „jádro“ k da-
Věstník král. čes. spol. náuk. Třída II. 1
2 XIL F. Vejdovský:
ným elementům vaječným, cytoplasmě, jádru a tělisku dělícímu, čili centriole. Tento požadavek vycítili sice již mnozí badatelé (Mertens 1895, van BAMmBEKE 1897, zvláště ale Van der Srricat); leč jednak tehdejší názory o domnělé samostatnosti t. zv. centrosomu, jednak nedokonalost známostí o autonomii centriol a konečně předpokládání o nutném působení žloutkového jádra na tvoření žloutku: tyto veškeré . argumenty byly příčinou, že se vlastní podstata věci poznati nemohla.
Z té příčiny jest nutno revidovati celý vývoj vajíčka od stadia synapse až do plného vývoje prvého vřeténka zracího, zvláště ohledně procesů, které se na periferii jádra odehrávají. Předmět sám jest sice nad jiné obtížným z příčin technických, ježto elementy tak subtilní, jako jsou centrioly, v husté hmotě žloutkové v jich kontinuitě jen s velikými obtížemi sledovati lze a nutno ovlädati v příčině této zku- Senosti získané z objektů příznivějších, jako jest rýhování vajíčka a dělení buněčné vůbec. Práce tato pak nevznikla z otázky, co jest vlastní příčinou vzniku t. zv. jádra žloutkového, nýbrž považována budiž za episodu z celkového vývoje vajíčka, jevící se jakožto stadium takřka nevyhnutelné, ovšem ale přechodní a ukazující, že centriola jest význačným čsnitelem při veškerých pochodech činnosti buněčné.
K řešení této otázky dospěl jsem totiž cestou nahodilou, zkou- maje t. zv. předchozí stadia zraní vajíček různých rodů roupic, jako Enchytraeus a Fridericia. U všech druhů těchto rodů stejné processy za sebou následují, u všech vzniká a zaniká „jádro žloutkové“ touže cestou, jakož poměrně nejpohodlněji vystihnouti lze na druzích Enchy- traeus humicultor Vejd.,*) E. adriaticus Vejd., Fridericia hegemon Vejd. a Fr. Perriers Vejd. Tudiž materiál ku kontrole jest všudy daný a v okolí pražském, hlavně ohledně Fridericia hegemon (Závist, Jarov a Hloubětín) snadno přístupný, kdežto Enchytraeus humicultor v okolí Prahy jen roztroušeně se objevuje a pro hojnější materiál pokusný se v umělých kulturách (kompostech) péstovati must. Zvláště velikými centriolami se vyznačující Ench. adriaticus v hojném počtu žije na pobřeží Adrie u Terstu (Muggia).
*) Ve své znamenité monografii ztotožňuje MicHagLsEN druh, který jsem před 26 lety jakožto Ench. humicultor Vejd. popsal a přesně definoval se starou specií Henzrovou „Ench. albidus“. Již ve svém díle „Monographie der Enchy- traeiden“ dokázal jsem, že název „Ench. albidus“ může platiti pro kteroukoliv specii, že popis jeho se hodí zvláště pro všecky druhy Fridericií. Nyní jsem znovu srovnal popis HENLEŮv a nedovedu si vysvětliti krok MicHAELSENŮVv, jenž vůbec a nijak nedokázal a dokázati nemohl, že by Ench. humicultor odpovídati mohl „Ench. albidus Henle“.
O původu a osudech t. zv. jádra žloutkového. 3
Prvobuňky vaječné, čili oogonie, všech jmenovaných druhů, rov- nající se úplně prvobuňkám chámovým č. spermogonifm, prodělávají za sebou několik stadií dělení, jehož produkty nemají nijaké podoby ohledně struktury s budoucími vajíčky. Dělení veškerá dějí se karyo- kineticky, leč musím poznamenati — že centrioly jsou zde nad jiné obtížně sledovati, neboť pro nepatrnost rozměrů nově tvořících se buněk nelze existenci centriol tak snadno, jako později zjistiti. Ko- nečně přestává dělení, vzniká stadium synapse, z buněk tohoto dosud záhadného stadia přeměnou chromosomů zrůzní se mladá vajíčka ve skupinách po osmi čili oktádách. |
Každá buňka jedné oktädy představuje příští vajíčko 8 velikým jádrem a celkem řídkou cytoplasmou. Dříve se vykládalo, že takováto oktáda jest vlastně souborem buněk, z nichž jedna pouze se vyvíjí ve vajíčko, kdežto ostatních 7 slouží k výživě jeho, jak ostatně jest známo u Tomopteris. Avšak zevrubné poznání vývoje vajíčka roupic ukazuje, že se může jedna buňka po druhé vyvíjeti ve vajíčko. Leč to jest otázka, o kterou v přítomné práci neběží,*) ježto se jedná o jádro žloutkové, jeho původ, osud a význam. A pro řešení této otázky nutno vyjíti skutečně z posuzování struktury mladých vajíček jednotlivé oktády. Kdybychom pak nepřihlíželi ku polaritě jader a jich struktury v tomto mladistvém stadiu vaječném, pozastaviti se musíme nad ozdobnou radiací, jež na jednom polu v cytoplasmě tohoto stadia vyzařuje. (Obr. 1.cs.)
Zvláště u nejmladších oktád druhu Fridericia hegemon jest toto jednopolární vyzařování nápadné a upomíná na figury, které jsem před lety (1851) u Sternaspis popsal a vyobrazil, Vysvětlení pro tuto radiaci tehdejší doby vůbec možným neb\lo, fakt pak sám upadl v zapome- nutí. Na jednom polu jádra vyzařují jemné paprsky cytoplasmatické a opakují se i v pozdějších stadiích vajíčka, i když jest žloutek za- ložen. Tyto zprávy o zářích ve vajíčkách Sternaspis zůstaly bohužel dosud nepovšímnuty, ač zřejmě stojí ve spojení a osvětlují vznik t. zv. jádra žloutkového.
Stejným spůsobem, leč ne tak určitě vystupuje radiace na jed- nom polu jader v mladých oocytäch roupice Fridericia hegemon a ze- vrubné sledování struktur těchto radií ukazuje, že tu máme co činiti s radiací monocentrickou z ostrůvku plasmatického, jenž odpovídá centroplasmě v blastomerách Rhynchelmis čili centrosomu BovERtHo. Když pak uvnitř této centroplasmy shledáme 2 téčkovité centrioly,
*) Srovnej v té příčině předcházející stať „O zvláštním případu fagocytosy“. 1*
4 XII. F. Vejdovský:
máme co činiti 8 útvarem, jenž u mladých vajíček mnohých zvířat byl shledán a jehož slabou radiaci označil Meves jakožto „idiozom“, kterémužto názvu nutno se vyhýbati, aby nenastal chaos v pojmech organulí buňky vaječné. Neboť „idiozom“ jest totožný se souborem paprsků kolem centrosomu Bovzrıno a ježto jest dokázáno, že tento „centrosom“ není nijakým stálým organulem buněčným, nýbrž pře- chodním útvarem cytoplasmatickým, vyvolaným účinností středního těliska dělivého, čili centrioly, musí padnouti i pojem „centrosomu“ i „idiozomu“ a jen centriolu nutno uznávati za stálého průvodce při všech činnostech buněčných.
Cu
6. cs
Sedm stadií vývoje vajíčka roupic. 1., 2., 5., 6. Fridericia hegemon Vejd., 3., 4., 7. Enchytraeus humicultur Vejd. e — centriola, cs — prvotná centrosfera, cs’ druhotná centrosfera, £ — změněné radie prvotné centrosfery v tyčinky, z — žloutková tělíska.
To pak Jze dokázati při celkovém vývoji „jádra žloutkového“ našich roupic. Neboť centrioly v centroplasmě oddalují se od sebe, až dojdou dvou protilehlých polů jádra. Radiace zprovázející tato tě- liska činí pochod tento zřetelnějším, ač při maličkosti objektu samého předce jen těžce sledovatelným. Kdo však má zkušenosti z obdobných pochodů při dělení buněčném, snadno vystihne onu dráhu, již prodě- lávají centrioly na obvodu mladých buněk vaječných v každé oktádě.
Posléze objeví se radiace na dvou protilehlých polech jádra v každé buňce mladistvých oktád. (Obr. 2., 3.)
O původu a osudech t zv. jádra žloutkového. 5
Že taková bipolární radiace může býti platnou pro veškeré mla- distvé oocyty již v prvých stadiích růstu, přesvědčil jsem se i při nahodilém prohlížení serií vaječníkem Porcellionů, které v našem ústavě za příčinou vývoje žloutkových elementů byly pořízeny drem Menclem. Tam zrovna tak vystupují centrioly a paprsky plasmatické na jich obvodu jako u Enchytraeů, tedy ve skupinách systematicky tak vzdálených.
Radiace bipolární v nejmladších oocytách jest zajímavou ve dvou směrech. Předně: že jsou to centrioly, na jichž periferii se těsně radie přikládají, ano s nimi nezřídka splývají, takže se zdá, jakoby centrioly povstaly splynutím radií. Mnohdy nebylo ani rozpoznati tuto inserci paprskovou, ježto se vůkol centriol rozkládá temně zbarvená skupina zrnek — mikrosomů, z nichž radie sestávají.
Zkrátka jeví se zde doklad pro výklad, který jsme podali (VEJ- DOVSKÝ a MRázEK), že paprsky svádějí centripetálně mikrosomy v nej- bližší okolí centrioly, aniž by v prvém tomto stadiu tvořily centro- plasmu čili „centrosom“ ve smyslu BovERrHo. O tomto útvaru není v prvé této době ani stopy.
Za druhé zasluhuje tato bipolární radiace povšimnutí proto, že se objevuje již ve stadiu, kde jádro jeví se ve stadiu klidu, jak jsme zvykli označovati veliké, míškovité, přesně opsané a tuhou blanou ohraničené jádro 8 nukleolem, sitivem a hojnou šťávou. V tomto tvaru skutečně objevuje se jádro v každém vajíčku mladších oktád. Jádro takové jest váčkovité, velikým nukleolem opatřené, kdežto chroma- tická vlákna scházejí a jen sítivo lininové, uzlinaté prostírá se v hojné šťávě jaderné. Teprvé když buňky oktád vyrůstají ponenáhlu v mladá vajíčka, nastává změna ve všech komponentách; ooplasma houstne, třeba neobsahovala dosud nijakých základů zrnek žloutkových. Struk- tura ooplasmy pro hustotu jest nerozluštitelnou. Nukleol nezměněný. Lininové sítivo jeví se ve spůsobu křivolakých, hadovitých vláken z jemných uzlin se skládající. Chromatin dosud se na vláknech těch nejeví, vázán jsa patrně na nukleol. Centrosfery polární značně vy- rostly. Centrioly leží těsně na bláně jaderné, dlouhé a hustě seřaděné paprsky tvoří velikou sféru, leč ještě se připínají paprsky přímo na centriolu, neb dosud není vyvinuta centroplasma. To vše lze pohodlně shledati u mladých vajíček zvláště Fridericia hegemon Vejd. U Ench, humicultor a Mesenchytraeus setosus vidno však již v těchto stadiích, že se v nejbližším okolí centrioly utvořil jasný plasmatický dvůrek — centroplasma, s níž souvisí husté paprsky cytoplasmatické č. aféra.
6 XIL F. Vejdovský:
Obraz mladých rostoucích vajíček nemění se ohledně polárních centrosfer a ooplasmy, i když počnou se zakládati těliska chromatická na vláknech lininových. Děje se tak ponenáhlu a vlákna dříve buď jen oranží neb světlou zelení zbarvená, obsahují nyní malinké kuličky chro- matické ve spůsobě drobounkých nukleolů po řadě za sebou násle- dujících a na podklad lininový se vížící. Centrosfery v tomto stadiu jeví se ještě hrubšími, takže samostatnost paprsků jen obtížně lze roz- poznati; počínají se ınezi nimi jeviti zrnka intensivně se barvící, čer- navá, ale líšící se od později vznikajících kulíček žloutkových. (Obr. 4.)
Postup tento pokračuje až do stadia, když zakládají se těliska žloutková v cytoplasmě. Obě polární centrosfery změní se v temné kaloty, radiaci jich lze jen již tušiti, nikoliv dokázati, hmota jich roz- Sifuje se zhusta po celém obvodu jader, až splynou v temný kruh jádro objímající. Zvláště na praeparátech modří methylenovou zbar- vených tato změna centrosfer jest velmi patrnou. Při vší degeneraci
prvotných paprsků zůstávají však centrioly na svém místě a delší © dobu lze sledovati ještě i obvodní eentroplasmu zrnitou. Zbytky radií jeví se kratičkou dobu ve spůsobě výše zmíněných zrnek u Ench. humicultor, ve spůsobě tyčinek podlouhlých u Fridericia hegemon. Tyto tyčinky upomínají na těliska podobná, jež u obratlovců popsal jakožto krystalky hlavně v. WisrwaRTER. (Obr. 6. é.)
Tedy ve stadiu, kdy žloutek jest ve vajíčku řídce rozptýlen, jeví se pouze centriola na dřívějších svých místech nezřetelným dvorečkem obroubená, ale bez vší paprsčitosti a poněkud menší, než ve dřívějším stadiu. Tak setrvají centrioly na obou polech jádra při dalším tvo- ření se žloutku, jenž poznenáhla a velmi hustě vyplňuje veškerou hmotu bývalé cytoplasmy. V jádru zatím se odehrávají podivuhodné změny chromatické hmoty, jež se soustřeďuje ve dlouhá vlákna chro- matická, při pozvolném mizení nucleolu dvě a dvě vlákna se křižo- vitě prostupují, o čemž obšírněji na tomto místě se nevyslovím ; k vůli celkovým pochodům nutno však vytknouti, že takto zkříšené diady chromatické se zmenšují, čili nastává diminuce vláken, ježto část jich se ztrácí v hmotě jaderné. (Obr. 6., 7.)
V té době upravuje se jádro ku tvoření bipolární figury, jež má své poly právě v bodech protilehlých, kde leží centrioly.
Cytoplasma mezi tělísky žloutkovými sbírá se ve tvaru radií k centriolám na jichž periferii se přikládá. Prvý vznik této obnovené činnosti radií nelze tak snadno vystihnouti, ježto radie jsou velice nepatrné délky a jemnosti, až v pozdějších dobách objevuje se vý- sledek ten zcela zřetelně, když shromáždí se kolem centriol jasná plasma
O původu a osudech t. zv. jádra žloutkového. 7
podobající se dvorku, jejž jsem dříve jakožto periplast, Boverı pak jakožto ceutrosom označil. Ve skutečnosti jest to však dvorek plasma- tický, shromážděný zde paprsky plasmatickými z vůkolní cytoplasmy, jehož centrum tvoří centriola.
Tyto druhotné polární centroplasmy, v jichž středu leží vždy zřetelná centriola, představují poly definitivného vřeténka t. zv. zra- cího, ležícího v prvých dobách ještě více méně v centru vajíčka, po- zději pak pohybujícího se k jednomu jeho polu. Pohyb vřetenka dá se z praeparátů posouditi z různých tvarů zakřivených, obloukovitých neb esovitě zprohýbaných.
Paprsky jsou při těchto pohybech vázány pouze na centroplasmy, souvisíce jen s hmotou jich, volnými konci pak zasahují v nejrůzněj- ších směrech mezi žloutkem.
Jest vidno, že jen vřeténko samo jest pohyblivé, paprsky pak se passivně vlekou při tomto pohybu, aniž by vůbec mohlo se souditi na jich schopnost kontraktilní. Toto stanovisko zastáváme již v práci nedávno publikované, že zde není co činiti vůbec s elementy kontra- ktilními, přítomná pak pozorování dotvrzují, že o nějakém upínání radií na periferii vaječné vůbec neexistuje, bez kterého vůbec nelze si mysliti tuto přitažlivou činnost se strany radií na vřeténko. Zmiňuji se o této stránce z důvodu, že i nejnověji BovEat vykládá radie za „Zugfasern“ tedy kontraktilní vlákna, která prý zvláště na roz- chod chromosomů z aeguatoru ku polům působí, připínajíc se na jeden jich pol.
Ani jediný moment z vývoje centroplasem na polech zracího vřeténka nemluví pro tento výklad. Chromosomy jsou uzavřené po celou dobu vývoje vřeténka i ve hotovém vřeténku samém, pouze v achromatické, vláknitě upravené hmotě jádra i nemají radie centro- plasmatické vůbec přístupu do této hmoty, ledabychom předpokládali těžce vysvětlitelné a na praeparátech vůbec nedokazatelné prorůstání těchto radií do vřeténka. Zkrátka radie přikládají se pouze k centro- plasmám, jímž také daly původ a nesouvisí nijak s pohybem chro- mosomů.
Všeobecné.
Vše to, co v předešlém odstavci sděleno, poznáno bylo na základě obsáhlých a namáhavých pozorování celých serií vajíček jmenovaných roupic. Srovnávání a odvolávání na zprávy jiných badatelů nedálo se
8 XII. F. Vejdovský:
proto, aby vývoj jádra byl jasným a v postupu svém nepřetržitý. Nyní jest nutno poznaná fakta s udaji staršími srovnati a význam jich ve věty všeobecné postaviti. To ovšem jest dosti nesnadné, zvláště že dle oněch starších zpráv a zobrazení jest pravděpodobné, že u růz- ných skupin živočišných mohou existovati variace v pochodech vzniku t. zv. jádra žloutkového, pak ale také proto, že tyto variace mohou resultovati z různých způsobů fixace a barvení vajíčka. V této po- slední příčině vytknul jsem již výše, že dle způsobů těchto jeví stru- ktura žloutkového jádra u našeho předmětu v různém stavu, jednou jevící zřetelné struktury paprsčité, podruhé zvláštní zhustlé ostrovy plasmatické bez radií, obojí pak v přímém okolí jádra vaječného.
Také nutno již z předu poznamenati, že nelze vše uznávati za stejnocenné „jádro žloutkové“, co se v literatuře pod tímto jménem uvádí, Již dříve jsme udali a odůvodnili, že na př. polové plasmy ve va- jíčku Rhynchelmis a Glossiphonif nemají ničeho co činiti s tvořením žloutku. Naproti tomu musí naše srovnávání počítati S oněmi útvary vaječnými, které se u větším množství v ooplasmě objevují a ve tvaru i barvitelnosti jakousi podobnost s jádry mají.
Dále musí se srovnávání naše díti 8 oněmi t. zv. jádry žloutko- vými, u nichž jest paprsčitost zřetelná a kde lze rozpoznati to, co odpovídá centroplasmě a centriole, čili kde máme co činiti s centro- sferami. Srovnávání těchto struktur s předešlými, jádrům podobnými elementy v ooplasmě může posléze vésti k poznání totožnosti změně- ných centriol bez centroplasem (centrosomů) a radií, jež se dle účin- nosti své mohou rozděliti ve dva i více stejnotvarých elementů a v poslední instanci podávají doklady o vzniku polycenter, jimiž lze vysvětliti t. zv. umělou parthenogenesi následkem zvláštního zasáhnutí do vývoje neoplozeného vajíčka a vyvolávání četných centriol.
Tyto problémy rozluštiti z vylíčených dějů při vývoji vajíčka následkem radiace jest úkolem následujících úvah.
Bipolární radiace na mladých vajíčkách roupic a bipolární tvo- ření t. zv. jádra žloutkového může vysvětlili podobné útvary u všech ostatních zvířat. Z bipolární radiace kolem centriol jest vidno, že mladá buňka vaječná ve stadiu oktady přímo po stadiu synapse měla by schopnost dalšího dělení, jako to bylo v předchozích jejich 00- goniích. Dělení to však zabráněno nehotovostí jádra, v němž chro- mosomy dosud nejsou upraveny k tomuto pochodu a trvá to zajisté dlouho, než se ve skupiny tetrádám podobné upraví. Pak ale dělení zabráněno zhustěním ooplasmy a posléze tvořením se tělísek žloutko- vých, s kterýmžto pochodem zajisté naše centrosfery nemají ničeho
O původu a osudech t. zv. jádra žloutkového. 9
společného, ježto se žloutková tělíska stejnoměrně a současně zaklá- dají v celém rozsahu vajíčka jako malé kuličky. Oba tyto pochody vedou k tomu, že se sice utvoří kol centriol nepatrná centroplasma a že radiace zhoustne, v dalším vývoji však nemají ani centroplasma ani paprsky nijakého významu, i zanikají beze stopy v husté hmotě žloutkové. Pouse centrioly jsou stálými orgánky, jež jako malé kuličky v pruoiné bipolärné poloze se udršují až po dokonalém utvoření žloutku znovu činnost svou počínají, působíce znovu na sekundární radiaci, na vznik sekundárních centroplasem polárních a v poslední instanci na vznik zracího vřeténka.
Tedy pro řešení naší otásky jsou centrioly organuly nejdůleší- tějšími.
Pokud bipolární přítomnost centriol a bipolární radiace již v mladých vajíčkách jest zjištěna, nemohl jsem v literatuře vystih- nouti, jisto jest však, že tyto poměry jako roupice vykazují mladistvá vajíčka Porcellif. V dosavadních zprávách vykládá se pro mladá va- jíčka přítomnost jednotlivé centrosfery blíže jádra a zpravidla se ozna- čuje jakožto „Dotterkern“ ; BALBIAN1 však a Juzix (1893) mluví o pů- vodu žloutkového jádra ze sfér, při čemž myšleny jsou zajisté jen radiace. V zápětí pak celá řada autorů srovnává žlovtkové jádro se sférami a buďto tímto nebo oním jménem ony útvary označují, při čemž ovšem blíže nepřihlíží k centroplasmám a centriolám, celý útvar „sférou“ zvouce. Tak CuniNaHam u teleosteí 1898, A. H. ScHmipr 1898 u žraloků, Mouxsox 1898 u Limula, Van der STRronrT 1899 u Echina, v. WixrwanTER, HOLMGREN, GuRwIRTSOH 1900 u ssavců. Též PLATNER (1889) v ovariích Aulostomy, Srauracner 1893 u Cyclas, zde však nutno za to míti, že máme co činiti se sekundárními centroplasmami kolem centriol.
To však nutno vytknouti, že všudy, kde se jedná o jádro žlout- kové, založena centroplasma s radiací kolem centrioly, radiací více méně zřetelnou jakožto zrůzněním ooplasmy, jež ve způsobě zony ob- jímá jádro. Tak kreslí Munson u Limula, tak vykládá i Gurwirsch ve vajíčkách ssavců, srovnávaje sféru 8 vedlejším jádrem nebo t. zv. idiozomem.
O osudu těchto centrosfér v dalším vývoji vajíčka nic určitého se nevykládá a jest nesnadno říci, zda jsou to prvotní či sekundarní, vznik zracího vřeténka zprovázející centrosfery. K tomu jest zapotřebí sledovati další vývoj.
Zcela týž původ má známé jádro žloutkové arachnidů, jakž o tom v novější dobé zprávy podány. I osudy jeho jsou tytéž. Nej-
10 XII. F. Vejdovský:
lepší zprávy podal Van der Srriour o vývinu jeho v mladých oocytách netopýrů. V husté hmotě žloutkové kolem jádra leží centriola, kolem ní centroplasma („centrosom“ Van der Srricar): tyto dvě součásti označuje Van der SrRicurT za žloutkové jádro. Později (?) tvoří se kolem nich hmota vláknitá, objímajíc je jako košíček barvitelný safraninem zeleně a haematoxylenem železitým modře. (Nedávno označil Heıpzx- HAIN tato vlákna jakožto „pseudochromosomy“ ve spermatocytech Protea.) Dle mého soudu jsou to změněné radie centrosfery v zrnka neb ty- činky. Tato hmota se později od jádra oddálí a nazvána od Van der STRICHTA „Pseudonucleus“.
| Též Van der Srricar nepraví, jestli centosfery jsou dvojité již od počátku a teprve jedna z nich prodělává změny výše uvedené.
Z dosavadního jde na jevo, jak nesnadno lze se vyplésti z chaosu zpráv a údajů o původu a osudech popisovaných těles, jichž počátek ovšem jest, jak jsem naznačil, velmi obtížno zjistiti; nutno různým způsobem cytoplasmatických zbarvení užíti (eosinu, světlé zeleně atd., leč již v oranži nelze radiaci bipolarní rozpoznati) a též nutno velmi tenké řezy zkoumati.
Z veškerých uvedených zpráv zdá se mně jedno jistým, ža se vyšetřovala již stádia pokročilá, kdy již radiace změnila se v hustou „vláknitou“ hmotu, třebas při tom centroplasma a centriola zůstaly zřetelnými. Možno však, že se tak děje u řečených druhů pouze na jednom polu jádra, kdežto centriola druhého polu buď hyne beze stopy anebo nabývá změn určitých. V této příčině mají pro mne zvláštního významu ona udání, kde se mluví o dvojitém počátku jádra žloutkového.
Tak na př. Němec (1897) u Polyzonia kreslí prvé stadium jádra žloutkového ve 2 polovinách, a sledujeme-li další jeho popis a zobra- zení, jest vidno, že jedna polovina trvá jako malá jasná centrosfera, druhá polovina změní se v homogení hmotu, intensivně se barvící, v níž později se zakládají tělíska žloutková. Srovnäme-li zprávy Němcovy s dřívějším pozorováním MERTENSA (1895), bude nám možno blíže posouditi význam obou tělisek. Mserens zevrubně líčí vaječní- ková vajíčka ptáků a ssavců a kreslí na př. ve vajíčku vrabce a novorozeného děvčete nedaleko jádra „sphaere attractive“ t. j. cen- trosferu s centriolou uprostřed a pak ještě kuličku zvláštní, intensivně se barvící, již zove „jádrem žloutkovým“. Z tohoto pozorování Mez- TENSA a Němce následuje, že se prvotní na 2 polech ležící centrioly různým způsobem vyvíjely; jedna utvořivši kolem sebe centroplasmu pomocí radií, představuje budoucí základ pro vřeténko zrací, druhá
O původu a osudech t. zv. jádra žloutkového. 11
centriola pak vzrostla do značné velikosti, leč odloučila se od jádra; nejasno však, zdali má význam žloutkotvorný neb jakýkoliv jiný. Totéž platí o novém pěkném líčení v. WixrwaRTERově 0 „jádru Bal- bianově“ králíka. Důležité jest, že autor tento ve všech oocytäch asi 10 dní po narození až k 6.—7. týdnu shledal centrosferu, t. j. centriolu, centroplasmu s radií vzdálenou od jádra. Od 4. týdnu však jeví se tu ještě druhé kulovité tělisko se světlou periferií a temně se barvícím centrem. To jest dle něho „Balbianovo jádro“. Dle mého výkladu jest to druhá centriola se slabě vyvinutou centroplasmou bez radií, jež opustila místo svého původu, a vzrostla do značné velikosti. Že centrosfera jest základem pro příští zrací vřetenko, dokazuje dvo- jitá centriola, jak ji Winiwaxrer uvnitř centroplasmy kreslí.
Nevysvětlitelným mně však jest, že WivxiwaRTER v souhlasu 8 Van der STRICHTEM ve vajíčku člověka centrosferu (idiozom) za žlout- kové jádro vykládá, dle čehož by byla žloutková jádra člověka a králíka 2 zcela rozdílné věci, nad čímž se již správně WALDAYER pozastavuje.
Nejdůležitějším pro náš výklad jsou pozorování Guewrrsone, jenž v oocytách 12denniho morčete kreslí v ooplasmě 2 po železitém haematoxylinu intensivně se barvící tělíska, jež označuje jako „chro- matische Nebenkörper“, jak je NressrNa, Lennossex, Mooue und Mevss ve spermatocytech popsali. Dále pak rovněž od jádra značně vzdá- lený „Idiozom“, Dotterkern se 2 centrioly.
Dle mého výkladu máme v tomto posledním tělísku co činiti s centrosferou, na jejíž povrchu jest zbytek bývalých paprsků („Idiozom“), uvnitř centroplasma se 2 centriolami, jakožto základ pro příští zrací vřeténko. „Chromatische Nebenkórper“ jsou pak ještě dělením povstalé 2 centrioly druhého polu, jež vzrostly a rozdělily se v ooplasmé,
Dle všeho jest všudy, kde se jeví jen jediná centrosfera s cen- triolou a centroplasmou, jako u pavouků, limula atd., základ její dvojitý na 2 polech jádra mladé oocyty. Během doby nastavá dělení práce, že jedna polovina změní se ve hmotu, z níž se dle dosavad- ních názorů vyvíjí žloutek (aspoň u Myriopodů), k čemuž však naše pozorování neposkytují nijakých věcných dokladů. Druhá zůstavá jako centrosfera, v níž po rozdělení centriol tvoří se sekundární bira- diace jakožto základ zracího vřeténka.
Dle mých zkušeností u enchytraeidů trvají poměry nejpůvodnější, ježto se centrioly na obou polech udržují nezměněně, vyvolávajíce primární radiaci, aniž by se ovšem tato účastnila tvoření žloutku,
12 XIL F. Vejdovaký:
a splývá s ooplasmou beze stopy, kdežto radiace sekundarní vede ku tvoření vřeténka zracího.
Jinak objevují se v literatuře *) četné jiné zprávy a vyobrazení vajíček ve vývoji se nalézajících, u nichž neděje se zmínky 0 „jádru žloutkovém,“ nýbrž struktury, této změněné plasmě odpovídající, zcela v jiném smyslu se vysvětlují. Neměl jsem času ani příležitosti veškeré podobné zprávy zevrubně sledovati a posuzovati, uvedu však předce aspoň jeden příklad, kterýž jasně ukazuje, že jednak nedo- konalé methody, jednak úryvkovitá pozorování vývoje vajíčka může vésti k závěrům zcela odchylným, ovšem ale bludným.
O. Somuurzk, zvláště ale LEBRUN ve svých pracích o zraní vajíček obojživelníků vykládají, jmenovitě Lesrun u rodu Diemyctilus, že míšek zárodečný (jádro vaječné) již v ranných stadiích svého vý- voje, za změny prvotných chromosomů (nucleolů Lesrun), vypuzuje (prý stahováním jádra) ze svého obsahu tekutou šťávu skrze blánu jádernou do vůkolní cytoplasmy, která se zde, jako homogení hmota na periferii shromažďuje, tvoříc zde široký dvůrek, upomínající na naše obrazy perinucleárného dvůrku u jádra Fridericia hegemon. Tím prý lze vysvětliti zmenšení míšku zárodečného. (LeBRux zobrazuje tyto své nálezy zvláště u Diemyctila na obr. 5.— 10.) Nemůžeme zevrubně rozebírati veškeré názory LEBRUNOVY, jež o této věci pro- slovil, zvláště také ne o domnělé kontrakci „retikula“ jaderného (dříve u Rana a Bufo vykládal tyto dvůrky jakožto zvláštní tvar tak zv. vedlejšího jádra).
Die všeho nesledoval LeBRux prvotný základ centrosfer na mla- dých vajíčkách kalifornického obojživelníka a tak ušly mu veškeré změny, jež končí změnou radiace v obvodu jádra, jevící se jakožto dvůrek hyalíní cytoplasmy. Kterak si představuje transsudaci šťávy jaderné skrze blánu, která v těchto stádiích beze změny existuje, LEBRUN vůbec neudává a také sotva onu kontrakci sítiva jaderného na fixovaných praeparátech pozoroval.
Jestli se tedy v starší době vykládaly žloutková jádra za „hy- pertrofické centrosomy“ nemá to dnes nijakého významu, ježto pojem centrosomu z tohoto výkladu nijak jasně nevysvitá. Ve žloutkových jádrech nejvíce jest nápadnou paprsčitost, jež právě těmto tělískům
*) Zevrubnější přehled literatury o „jádru žloutkovém“ podal nověji WALDArER ve velké rukojeti vývojezpytu obratlovců, již vydává O. Hzarwıc. (Odstavec „Die Geschlechtszellen“). Stručnější rozbor v téže příčině obsažen i ve známé rukojeti vývojezpytu „der wirbellosen Tiere“ IL Teil, od KomscizLra a HrrpRRaA.
O původu a osudech t zv. jádra žloutkového. 13
jakožto účinek působnosti centriol původ dala, ale paprsčitost není ještě „centrosomem“, jako tento pojem vůbec musil padnouti, když jsme krok za krokem vystihli, že centriola působí na přivadění cyto- plasmy, aby vyvolala radiaci a působením této vznikla centroplasma, jež není nijakým stálým organulem, jako paprsky. Proto ani název „idiozom“ není na místě a nutno jej zamítnouti.
Vax per Srricur požaduje, aby se celý apparát paprsčitý, t. j. naše centrosfera, má-li za stálou se považovati, dokázala i v posledním stadiu dělení oogonií. To jest velmi obtížné, zvláště že poslední stadium dělení končí podivuhodnou synapsí, kde pro nepatrný vývoj cytoplasmy zdejší struktury vůbec znamenati nelze. A centrosfery vůbec nelze postulovati, protože radie a centroplasma jsou produkty sekundárnými, vyvolanými činností centriol. Tedy jen centrioly bylo by lze postulovati ve stadiu synapse, což lze snadno ve spermato- goniích, nikoliv ale v oogoniích, opět pro nepatrné množství ooplasmy. Ale ani v mladých oocytách nelze tak snadno přítomnost nahých centriol poznati leč teprvé, když radiace vzniká zprvu kratičká, po- zději se prodlužující a zřetelně až k samým centriolám sahající. To jest důkaz, že centrioly jsou v Činnosti a že existují na polech jádra v mladých oocytách. Další jich existenci a trvání, zveličení i bez přítomnosti radií jsme skutečně dokázali ve faktech výše vylíčených a možno větu postaviti:
„Centrioly jsou trvalými organuly při vývoji vajíčka, kteréž, me- mohouce püsobiti na rozdělení mladistvých oocyt pro nehotovost kom- ponent jaderných, vyvolávají v ooplasmě bujné radiace ve spůsobě velikjch centrosfer, známých pod jménem „šloutkových jader“. Tyto produkty činnosti centriol hynou pri úpravě jádra k dělení a při vý- voji šloutku v ooplasmě bese stopy, kdeëto centrsoly zůstávají a teprve později vyvolávají druhotné radiace pro úpravu vřeténka zracího.“
Tato věta má svůj význam. Centrioly bez radiací objeviti nepo- dařilo se tuším nikomu. Existence jich na periferii jádra ve slavu klidu jest dokázána poprvé ve stadiu mezi primární a sekundární radiací. Tím ubývá významu skepse, již jsme o původu a vůbec vý- znamu ceutriol proslovili a jest oprávněn postulát mnohých autorů, že i v buňkách jevnosnubných rostlin centrioly existují, byť i v době nejnovější veškery pokusy objevení jich byly bezvýsledné. Důležitým bude též potvrditi hypotesu, že velká tělíska v plasmě morčete, člověka a ptáků (Gurwrrson, Winmiwanter, MERTENS) jsou vzrostlé centrioly. Jinak posuzujíce tato malinká zrnka v buňkách živočišných, musíme se odvolati k výroku, že nelze je přesně definovati než jako
14 XII. F. Vejďovský:
intensivně se barvící tělíska, největších rozměrů dosahující u Enchytr. adriaticus, kde zdá se, že jeví se jakožto váčky s vniterní hyaliní hmotou.
Ale účinek centriol jest patrný v tom, 1. že podrážďují cyto- plasmu ku tvoření radiace, 2. že se rychle dělí a tvoří nová centra dělení. |
Prvá věta nepotřebuje důkazů; známo jest všeobecně, že při oplození prvá radiace vyvolána centriolou. Druhá věta opět podporo- vána faktem, že se centrioly záhy ve 2 rozdělí, a že za jistých po- měrů může se díti toto dělení postupně ve velké množství centriol, jež vyvolávají polyradiaci.
V prvém ohledu jeví se centrioly jako „Doppelkörner* FLemuıv- aovy, malinké, tečkovité a nemohou Se stotožňovati z t. zv. centrosomy BovERrHo. Meves správně určuje je při spermatogenesi Lithobia za cen- trioly, což potvrzuje i P. Bouix (Centrosom et centriolle. Compt. rend. seanc. Soc. Biol. 1903 T. LV. p. 647) u Geophila a Scolopendry. Bovix nelíčí zevrubně povstání těchto dvojitých centriol, jisté však jest, že povstaly rychlým rozdělením prvotně jednotné centrioly.
Jest tedy vlastností každé centrioly, 1. nepatrná velikost, 2. čilá dělitelnost. Při nepatrném zveličení prvotná jednotná centriola ihned se rozdělí ve dvě. Tak děje se při normálném vývoji. Ale z experimentalních pokusů nové doby jde na jevo, že zmnožení cen- triol může se díti u větší míře, zvláště působí-li se i na neoplozené vajíčko zvláštními dráždivými reagenciemi. Mám na mysli umělou parthenogenesi, jak sdílí MoRGax, WrLsox, WasıLsEv, BATAILLON, GAB- Bowski 4 j. Sem patří i nejstarší pokusy R. Herrwıca za působení různých jedů na vajíčka Echinidů.
R. Herrwie sledoval změny jádra v neoplozeném vajíčku Echina a Sphaerechina po působení roztoku strychninu a shledal, že nucleus upraví se v bipolárnou figuru, po níž následuje dělení chromosomů. Co se týče „rýhovacího centrosomu“, má Herrwie za to, že týž vznikl z achromatických částí jádra.
MoRGax pracoval s neoplozenými vajíčky Arbacie, působil na ně roztokem chloridu sodnatého a magnesia a shledal, že se vajíčka mohou rýhovati. Hlavní snahou jeho bylo vystihnutí vniterných jevů cytoplasmy, i shledal, že se vajíčka naplňují „umělými astrosferami“, jež obsahují temně zbarvená ,centrosom—like“ tělíska, jež mohou míti vztahy k nucleu. Původ rýhovacího centrosomu nebyl přesně určen.
Dle MoRGANA nutno za to míti, že centrální tělíska ( centro- somy“) tvoří se „de novo“ a v konekci s konvergujícími konci vláken
O původu a osudech t. zv. jádra žloutkového. 15
„vřeténka jádrového“ a že se centrosom může vyvinouti z achroma- tické „substance jádra“.
Na základě těchto zpráv MonoaxovýcH předsevzal Wiusox po- kusy, zda skutečně „centrosomy“ povstávají „de novo“ a zda jevy ty lze srovnávati s normálním oplozením. Studoval Toxopneusta při působení chloridu hořečnatého a zjistil, že se při této metodě v mno- hých vajíčkách tvoří proměnlivý počet „ústředí paprsčitých“ („cyta- ster“) na různých místech v cytoplasmě. Ve středu cytasterů shro- mažďuje se hyaloplasma. Prvotná paprsčitost obmezuje se kolem jádra. Dělení jádra děje se při tom jako při oplozených vajíčkách, avšak i cytastery mohou působiti jako centra dělení. Ve většině případů však nenastává úplné rozdělení paprsčitých figur, ježto postrádají spo- jení s chromosony.
I v bezjaderných fragmentech vajíček tvoří se figury paprsčité a i ty se mohou dělením množiti; avšak nenastává dělení těla bu- něčného.
Cytastery mohou jak ve vajíčkách, tak i v bezjaderných frag- mentech obsahovati temně zbarvená tělíska centrální, „jež nelze ro- zeznati od centrosomů“. Než se dělí cytastery, předchází dělení cen- trálních tělísek.
Při primární paprsčitosti není rozeznatelného centrosomu, nýbrž jest jádro centrem. „Centrosom primárního dělení tvoří se na bláně jaderné na jedné straně jádra v průsvitné perinucleární hyaloplasmě, a na jeho obvodu vzniká paprsčitost.“ Bipolární figura dělení povstává dělením této paprscitosti, jež se změní v amfiaster. „Centrosomy“ jak figury dělící, tak i cytasteru tvoří se primárně „de novo“.
* * +
Majíce posouditi a srovnati pokusy Wırsoxovr s našími nálezy, musíme především vysloviti obdiv nad skvělými výsledky experi- mentů našeho autora a pečlivostí jeho práce. Skvělé popisy a věrné zobrazení, jimiž provází své líčení zasluhují obdivu. Nálezy WiLsoxovy byly příčinou, že staré naše představy, jakoby centriola jen spermatem přenesená do vajíčka byla jedinou možnou agencí pro povzbuzení dě- lení vajíčka, zdály se za své vzíti, ano Boverı resignovaně upouští od své centrosomové theorie oplození, k čemuž částečně jsme se při- znali i my ve své práci „Umbildung des Cytoplasma“ (Arch. mikr. Anat. 1903).
16 XII. F. Vejdovský:
Wi.sox tedy vykládá vznik asterů s jich centrálními tělísky ja- kožto výsledek činnosti, která jest vždy téže podstatné povahy, ale různého stupně vývoje, a že se tvoří při umělé parthenogenesi vždy „de novo“ tak jako prvotné rýhovací vřeténko. Ohledně této poslední věty nemožno nám souhlasiti s WiLsoNEm, když víme, že radiace exi- stuje již při normálním vývoji v mladých oocytách, že později paprsky vyhasínají tvoříce hmotu t. zv. žloutkového jádra, že však tytéž cen- trioly dále existují a v době úplného vývoje žloutku opět tvoří centra radiace pro vznik polárních sfér. Tedy vřeténko tohoto jádra vaječ- ného jest pokračováním normálného vývoje ku tvoření vřeténka zra- cího, kteréž při parthenogenesi umělé stává se vřeténkem rýhovacím.
Centrioly byly zde tedy substrátem hmotným, pokračujícím a ne- vznikly „de novo“.
Dle naších výše uvedených výkladů mohou se centrioly mladých oocyt buď na obou polech neb jen na jednom polu děliti, což jest opět normální jev. Dle pokusů Wizsonovica a Moncanoviom může se však dělení prvotných centriol urychliti a opětně zmnožovati, patrně intensivnějším podrážděním magnesia atd. Wırson sám popisuje a kreslí řadu dělení centriol na polech jádra vaječného, jich rozmnožování a postupné dělení netoliko na periferii jádra, nýbrž i na periferii va- jíčka v cytoplasmě. (Srov. obr. 47. atd.)
Tu tedy nepovstávají centrioly „de novo“, nýbrž mají svůj původ v centriolách starších a jen účinnost solí patrně působí na rychlý postup rozmnožení jich. Dle naších „Umbildung des Cytoplasma‘ nejsou sféry a radiace pivotné jak WirLsoN za to má. Dokázali jsme cestou exaktní, že centriola jest prvotná, že po jistých dobách vzbuzuje podráždění ve vůkolní plasmě a ji ve tvaru radií, čili proudů plasmatických, k svému okolí svádí, kdež se soustřeďuje jako t. zv. centrosom BovERrIHo, čili naše centroplasma. To jest tedy pochod sekun- dární, vyvolaný centriolou. Při určitém stupni vzrůstu dělí se pak centriola uvnitř centroplasmy tímtéž spůsobem jako kreslí Wizsor.
Zkrátka při umělé parthenogenesi nepovstávají radiace „de novo“, nýbrž mají svůj věcný substrát činnosti v centriolách, které existují prvotně na polech jádra vaječného.
Nedávno Boverr proslovil větu, že „centrosomy“ nemají té hod- noty jako chromosomy. S tím zajisté lze souhlasiti ohledně různosti funkce obou elementů, avšak význam obou jich jest veliký, třeba že každý jiným směrem se nese. Speciálný fysiologický význam centriol jest právě téže ceny jako chromosomů. Vrátíme se však ku svým ná- lezům a srovnáme je s tím, k čemu vede nauka o umělé partheno-
O původu a osudech t. zv. jádřa žloutkového. 17
genesi. Dle všeho nejsou figury, jak je líčí WiLsox a jeho předchůdci, jen tak nahodilé a nevznikají figury paprsčité „de novo“, čemuž nutno as tak rozuměti, že snad vznikají nahodile v cytoplasmě. Dle mého soudu musí míti každá figura svůj substrát v existující centriole, k níš sekundárně sbíhají se paprsky a tvoří se centroplasmy. Stará centriola opět se dělí a z ní vznikají dceřinné sféry papračité. Vše povstává prvotně v centru a odtud pokračuje k periferii.
Vezmeme-li zřetel k figurám 55.—58. pojednání WiLsoxova, jest jisto, že centrioly prvotně v klidu se nalézají, a jak on sám udává, těsně na bláně jaderné leží. To jsou „centrosomy“ Wizsonovy, kteréž ale odpovídají našim centriolám. Zrovna tak nalezli jsme centrioly v klidu na jaderné bláně zrajícího vajíčka uložené. V jisté době sbí- hají k nim paprsky, což možno pokládati za moment, kdy centriola působí na vůkolní cytoplasmu. Vůči umělým pokusům magnesiem jest jisto, že se centriola prvotní podráždí touto agencí a přivádí se k rych- lejšímu dělení po sobě se opakujícímu.
Rozdělené takto centrioly rozptýlí se dále od prvotní své posice ze sousedství jádra, k nim sbíhají radie, tvoří se centroplasmy, am- fiastry, centrioly opět se dělí a to se opakuje působením magnesia rychle za sebou v celém obvodu cytoplasmy.
Centrioly v cytoplasmě působí attraktivně na tvoření radií, a tak povstanou figury, jež Wırson kreslí. Centrioly dělí se dle WiLSoxa úplně tím způsobem, jak jsme ukázali v centroplasmäch u Rhynchelmis.
Umělá parthenogenesa má tedy svůj původ v rychlém dělení prvotních centriol, jež prvotně na polech jádra leží, odtud ale roz- šiřují se produkty dělení k periferii vajíčka a utvoří normálné centro- sfery, kolem nich? mohou vzniknouti samostatné úseky cyto- plasmatické.
Přijde-li taková centriola při otřásání vajíček do fragmentů va- ječných, a povzbuzen-li tento fragment umělými agencemi, povstanou zde centra dělící, paprsky, centroplasmy a centrioly, jak je právě líčí Wıuson.
Tento výklad, opřený fakty výše popsanými, odporuje tedy mí- nění WıLsonov&, že prvý „centrosom“ může býti tvořen též v cyto- plasmě, vzdáleně od jádra, ano i v enucleovanfch fragmentech, jak již dříve proti tomuto výkladu Wırsonov& BoveRr stanovil. Jsou-li totiž „cytastery“ Wizsoxovy pravými „centrosomy“, musí se vyvinouti pouze multiplikací prvotného „centrosomu“, t. j. rozdělením našich comtriol.
Věstník král. čes. spol. náuk. Třída Il. 2
18 XII. F. Vejdovský:
Tudíž nuťno sa jisté míti, že centrioly se svými sekundárním: splodinami, centroplasmami a radši nevznikají při umělé parthenogenesi „de novo“, nýbrž jen opětovným a snad rychlým dělením centriol pů- vodních.
Že správnost tohoto mého výkladu jest pravděpodobnou, doka- zují nejnovější sdělení o parthenogenesi ježovčích vajíček, jíž nedávno provedl působením CO, GarBowskı. Po narkose vajíček asterid 8 CO, po 1'/„hodinném trvání praví Gansowswi, že „Oosplasna hat das Ver- mögen Centrospháren zu bilden und kernlose Blastomere abzuschůren“. GARBowskI popisuje prostě tento úkon, nevysvětluje jej blíže z vnitř- ních příčin, speciálně nepopisuje, jak se chovají centrioly atd. Ale z obrazů jeho jde na jevo, že každá blastomera má svou „centrosferu“, t. j. centroplasmu s pěknou radiací, že každá tato centrosfera při růstu blastomer se dělí vždy ve 2 a že povstávají nové blastomery. Jest jisto, že vznik těchto centrosfer jest závislý opět na prvotné existenci centriol, kolem nichž shromažďuje se pomocí paprsků centroplasma, že v této centrioly se rozdělí atd.
V tomto faktu spočívá dle mého soudu hlavní význam práce GARBOWSKÉHO, Že ukázal na schopnost parthenogenese pomocí CO,, kteráž volněji podrážďuje centriol k dělení, a což má za následek tvoření no- vých blastomer s jedinou původní centrosferou.
Umělá parthenogenese tedy vysvětlí se dle mých výkladů z prae- existujících centriol v mladých oocytách, jež podrážděné určitými roz- toky solí, dělí se a zavádějí ve svém okolí přerod cystoplasıny, jež posléze vede k rýhování vajíčka neoplozeného.
Význam centriol jest tudi2 veliký. Resignace Boverino a naše padají. Centriol obhájen co zavaditel dělení.
Dle všech zpráv, které dosud v příčině parthenogenese sdéleny byly, jest jisté, že se vajíčka jistých zvířat mohou umělou, jindy také pathologickou (TicHomrRov) parthenogenesí dále rýhovati, ano u je- žovek i mladé plutey splozovati. Možno, že se tak děje i v přírodě, ano jest známo, že Greerr takovou přirozenou parthenogenesi u hvězdic pozoroval a nověji VrcoreR 8 velikou energií zastává, že jest přirozená parthenogenese různých ježovek zjevem zcela normálním, a že vůbec žádná umělá parthenogenese neexistuje, jak Los, Morcan a WiLsox atd. učí, Do jisté míry potvrdil názory Vicuierovx *) i AmroLA.**)
Konečně však nutno ještě jeden moment uvážiti, na který dosud nebyl náležitý zřetel brán. Jádro mladých vajíček roupic nemůže se deliti, ač jsou tu centrioly se svými apparáty paprsëitÿmi přítomny, jako u normální karyokinese. Příčinu toho vysvětlili jsme nedostat-
O původu a osudech t. zv. jádra žloutkového. 19
kem dokonaného vývoje chromosomů v jádru a žloutkových tělísek v cytoplasmě. Teprve když tyto komponenty dosáhly vrchole svého vývoje, nastávají sekundarní radiace a tvoření vřeténka zracího. S tímto faktem nutno počítati i při umělé partenogenesi. Nutno předpokládati, že jádra vajíček ježovčích jsou ohledně chromosomů úplně vyvinuta, takže působením prvotných a dalších centriol vývoj se nezastavuje a může vésti přímo k dělení vajíčka. To jest možné již ze známého fakta, že prvá buňka polová již ve vaječníku se tvoří, a tudíž chromo- somy zde v určité struktuře již přítomny jsou. Možno, že umělé agence (různé roztoky solí neb kys. uhličité) i na rychlejší postup dělení chromosomů působí, takže dělení toto jde ruku v ruce s dělením centriol. |
O tom, že v takovýchto parthenogenetickych vajíčkách nemusí býti počet chromosomů redukovaný, nelze nám na tomto místě disku- tovati,
Epigenese zraní vajíčka.
Jest zajisté důležitým určiti pro veškerá vajíčka bod času, kdy proces, zraní nazvaný, počíná. Jest pravděpodobné, jak již Bonn a jiní po něm naznatili, že jiná doba časová pro zraní nastává u vajíček malých „palingenetických“ a velikých na žloutek bohatých „caeno- genetických“. U těchto posledních dle Borna prodělává se paliu- genetický proces, ježto záhy nastává prvá fáse zraní (Mitose), totiž klubíčko chromatinu. Pak ale pro ohromný vzrůst vajíčka a kompli- kace, jež nastávají ve vláknech klubíčka (což prý jest proces caeno- genetický), musí nastoupiti odpovídající přeměny těmto požadavkům. Meves skutečně potvrdil tuto theorii BoRxovu, shledav u mladých vajíček mloka zvláštní pochody mitotické, činící náběhy k jakémusi dělení. Tato vajíčka však později degenerovala. Vykládá tedy, že zjevy zraní vycházejí ze stádia klidu.
Dle našich předchozích pozorování mohl by se výklad Bonvův skutečně zdůvodniti, že zraní v malých, žloutku prostých vajíčcích jest
*) VravreR od r. 1900—1902 uveřejnil celou řadu pojednání v „C. R. Acad. de Paris“ a „Ann. Scienc. natur. Zool. V.“, v nichž vůbec brojí proti umělé parthenogenesi, maje za to, že teplota jest hlavním činitelem pro normální partheno- genesi. V Alžíru totiž děje se vývoj ježovek dle Vıavızra jen parthenogeneticky.
*) AmroLa V., La natura della parthenogenesi nell’Arbacia pustulosa. Boll. Mus. Zool Anat. Comp, Genova 1901. | |
20 XII. F. Vejdovský:
prvotnější než u žloutkem bohatých a mnohdy do značných velikostí rostoucích. Ovšem ale domnělého klidu v našich stadiích není, jak Meves za to má. Neboť v oktádách, jichž buňky jeví bipolarní radiaci, není klidu, naopak celá hmota vaječná, i jádra i cytoplasmy následkem tvoření radií nalézá se v bouřlivém pohybu.
Tato radiace skutečně ukazuje na počínající dělení. Radiaci vy- volávají centrioly na obou polech jádra položené a radie tvoří se ze řídké cytoplasmy, jež nemá ani stopy žloutkových hmot.. Co však jest příčinou, že nenastává dělení, to hledati nutno jedině v jádru, č. v zá- rodečném míšku, jehož hmoty dospěly stavu klidu. Zde jest sítivo bezbarvé rozptýlené, chromatin soustředěn v kolosálním nucleola, určitou polohu vůči karyoplasmě zaujímajícím.
Tedy jen míšek zárodečný jest překážkou, že dělení nenastává: chromosomy nejsou upraveny i musí prodělati dalekosáhlé přeměny ve tvaru a konstituci chemické, než může dojíti ke skutečné úpravě zra- cího vřeténka.
Tento děj nastává teprve v době následující, když začínají buňky oktádové vyrůstati v oocyty, t. j. když počíná se ooplasma měniti v základní hmotu žloutkotvornou, v jádru pak upravují se ze sítiva a nucleolu chromosomy.
Při celém tomto procesu zaniká prvotní radiace ve způsobě tak zvaného jádra žloutkového, ale centrioly trvají po celou dobu úpravy chromatinu položené těsně na prvotných místech na periferii jádra zra- cího. Teprve když chromosomy po určitých chemických processech nucleolu blíží se svému tvaru definitivnímu, probudí se čionost centriol, vzniká sekundární čili zrac# radiace, i polární centrosfery kolem cen- triol. Tedy epigenese zraní jest patrnou, veškeré komponenty vajíčka jsou činné postupně a v souhlasu s komponentami ostatními, když tyto dostatečného rozvoje nabyly a schopny jsou vykonati úkoly na ně vložené. To spočívá tedy nejen ve tvaru těchto komponent, nýbrž i v silách chemických, působících právě na změny oněch tvarů při zraní. „Die Epigenese der Form ist nur ein Ausdruck fůr die Epi- genese chemischer Kräfte“ (HoFmEIsTER).
Ve vaječnících zpravidla u všech zvířat rozeznávají se vůbec dvě stadia morfologicky různá: oogonie a oocyty. Prvá perioda za- končuje synapsí a druhá perioda počíná dle dosavadních výkladů rů- stem vajíček č. oocytů. Jak dalece toto pravidlo platí pro vaječníky s vajíčky alecitálnými, nemohu z literatury blíže posouditi, jest ale pravděpodobným, že zraní zde rychle po stádiu synapse nastává z příčin výše uvedených (WixrwagTER). Avšak u vaječníků s vajíčky
O původu a osudech t. zv. jádra žloutkového. 21
žloutkem bohatých nemůže se z těchže důvodů díti zraní bezpro- středně po synapsi, nýbrž daleko později, když založil se žloutek a hmota jaderná se upravila k dělení. V těchto vaječnících musí býti stádium s prvotnou radiací (vajíčka se žloutkovým jádrem). V těchto vaječnících budeme z praktických důvodů rozeznávati 3 etapy vývoje vajíčka:
1. Oogonie od základu gonád © až po stadium synapse.
2. Od růstu synaptocytů až do ukončení stádia, v němž jest ra- diace primarní (vedoucí k tvoření jádra žloutkového). Jádro ve stavu míšku zárodečného, s velikým nucleolem, v klidu, v době primární radiace. Bez chromosomů, cytoplasma původní, bez žloutku. Ooblasty.
3. Oocyty se změněnou cytoplasmou v základní hmotu žloutko- tvornou. Sftivo epigeniticky mění se v chromosomy na útraty nucleolu. Poslední stádia zrací vřeténko a polové buňky.
Speciálně pro náš případ u Enchytraeidů jest rozdělení toto nevyhnutelné, neboť druhé stádium jeví se jako charakteristické. Leč zdá se, že i u vajíček žloutkem chudých, bude třeba stadia tato uznávati. —
Doslov k terminologii cytologické.
Buňky vaječné odpovídají v každém ohledě spermatocytüm. Musí se tudíž tyto poslední těmitéž komponentami vyznačovati, jako prvé; musí zde býti i homologon ne-li „jádra žloutkového“, tedy aspoň jeho základu ve způsobě centrosfery, se všemi součástmi, jaké jsme pro tento element buněčný u vajíčka vytkli. Dle všech dosavadních, veskrze pečlivých vyšetření klidných buněk chámových nejrůznějších zástupců živočišných nalezáme v cytoplasmě jich vedle jádra ještě zvláštní útvar s centrosferou vajíček úplně souhlasící. Obalu tohoto tělíska dal Meves název dříve „idiozom“, a v novější době (1902. Arch, mikr. Anat. Bd. 61.) pak, aby nastal ještě větší zmatek v ná- zvosloví, označuje se celé toto tělísko od téhož autora jmenem „centrotheka“. Již z předu jsme zamítli název „idiozom*, a z těchže důvodů není přípustný ani název druhý. Neboť „centrotheka“ sestává z 2 centriol, vůkolní centroplasmy z periferických zrnéček, jež zby- tečně jsou od BExpy názvem „mitochondrií“ uváděny, neboť mito- chondrie nejsou ničím jiným než změněnými radií kolem centroplasmy.
Digitized by Google
XIII.
Ueber ungeschlechtliche Kernverschmelzungen. (IV. Mittheilung.)
Von Dr. B. Němec in Prag. Mit 14 Textfiguren.
Vorgelegt in der Sitzung den 29. April 1904.
Es ist mir gelungen nachzuweissen, dass Enkelkerne auch in rein vegetativen Zellen verschmelzen können.!) Da jedoch bei der Befruchtung in den meisten Fällen Kerne verschmelzen, deren Ver- wandtschaft weit entfernter ist, so könnte man meinen, dass sich Versehmelzungen von Enkelkernen kaum mit der Verschmelzung von Geschlechtskernen bei der Befruchtung vergleichen lassen. Es wäre daher sehr interessant zu erfahren, wie sich zwei Kerne, deren Ver- wandtschaft recht entfernt wäre, in einer vegetativen Zelle verhalten würden. Da nun vegetative Zellen normal bloss in bestimmten Ge- weben z. B. bei der Bildung der gegliederten Milchröhren verschmelzen und da bei der normalen Verschmelzung von vegetativen Zellen recht spezialisirte Fälle und besondere Verhältnisse vorliegen, so ist kaum zu hoffen, dass man hier zu positiven Ergebnissen in Bezug auf unsere Frage gelangen könnte. Viel eher wäre das möglich, wenn es gelänge, irgend eine vegetative Zelle mit dem Kern einer Nachbarzelle zu beschicken, wobei es besonders auf in einem entfernten Grade ver- wandte Zellen ankäme. Das schien mir nicht unmöglich zu sein, da
1) Němmc B., Ueber ungeschlechtliche Kernverschmelzungen, I.—III. Mit- theilung, Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. Prag, 1902—1903.
Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1
2 XIII. B. Němec:
Miese*) und Konsıore°) einen Uebertritt des Zellkernes aus einer Zelle in die andere nachgewiesen haben. Da nun ältere Zellen schon unter normalen Bedingungen zuweilen mehrkernig sind und ich bei meinen bisherigen Untersuchungen die Erfahrung gemacht habe, dass Kernverschmelzungen besonders gut in sehr jungen, meristematischen Zellen vor sich gehen, hab ich auch diese Versuche, deren Ergebnisse ich hier kurz anführen will, an meristematischen Geweben angestellt.
Als günstiges Material hat sich das Mesokotyl der Mais-Keimlinge erwiesen. Hier befindet sich unter der Insertion der Coleoptile‘) eine meristematische, interkalare Zone, in welcher nach mechanischer Lä- dirung sehr leicht und ziemlich reichlich Kernübertritte aus einer Zelle in die andere stattfinden. Dieselben finden schon dann statt, wenn man diese Zone mit einem Rasirmesser durchschneidet. Aber sie lassen sich auch durch äusserlichen starken Druck auf dieselbe zu Stande bringen. Auch die Basis der Coleoptile ist meristematisch, in derselben kann man ebenfalls Kernübertritte aus einer Zelle in die andere beobachten. Ich habe die Versuche so angestellt, dass etiolirten, 11/,—2 cm langen Keimlingen von Zea-Mais eine starke Nadel vorne dicht unter der Insertion der Coleoptile oder an der Basis derselben auf einen Augenblick kräftig angedrückt wurde. Die Keim- pflanzen wurden entweder sofort fixirt (in Pikrineisessig-Schwefelsäure) oder in einem dunklen, feuchten Raume 24 Stunden sich selbst über- lassen und erst hierauf fixirt.
Durch den Druck der Nadel wurden nicbt nur zahlreiche durch den Druck direkt deformirte Zellen abgetödtet, sondern es zerrissen auch häufig die äusseren Zellschichten und es entstanden klaffonde Wunden. Die Folgen des Druckes sowie der Verwundung waren recht verschieden. Aus zahlreichen Zellen wurden die Kerne in die Nachbar- zellen eingepresst, in manchen Fällen jedoch auch in die Interzellu- laren. Dies geschah auch in Zellschichten, welche durch 3—4 Zellen, deren Plasma lebendig blieb, von der Wunde oder den abgestorbenen Zellen getrennt waren. Man sah da, dass aus einigen Zellen Kerne, ohne ihre Struktur verloren zu haben, iu die Nachbarzellen über-
?2) Mieue H., Ueber die Wanderungen des Zellkernes. Flora, Bd. 88, 1901.
S) Könnıcke M., Ueber Ortsveránderungen von Zellkernen. Sitzber. d. niederrh. Ges., Bonn 1901.
‘) Die Bezeichnung der einzelnen Theile des Grasembryos, wie sie Cxrs- xovex? in seiner Arbeit über die Homologien des Grasembryo (Bot. Ztg. 1897) konsekvent benutzt, scheint mir sehr zweckmässig zu sein, sie ist wohl einer all- gemeinen Verbreitung werth.
Ueber ungescblechtliche Kernverschmelzungen. 3
getreten sind (Fig. 1), aus anderen trat der Kern jedoch in den Inter- zellularraum, wo er als eine sich stark tingirende, homogene Masse lag (Fig. 4). Zuweilen erschien er in diesem Raum in einen langen Faden ausgezogen (Fig. 5 a, 5). Nicht selten waren mehrere Zellen
Fig. 1, 2, Parenchymzellen aus dem meristematischen Theile des Mesokotyls von
Zea-Mais. Bei dem Durchschneiden fanden Kernübertritte statt; fixirt sofort nach
der Verwundung (Längsschnitte). Fig. 8. Ein Kern tritt in den Interzellularraum
über. Fig. 4. Mehrere, zu einer homogenen Masse verklebte Kerne treten in den
Interzellularraum über. Fig. 5 a, b. Fadenfórmig bei der Verwundung aus- gezogene Kerne.
hintereinander durch ziemlich grosse Oeffnungen verbunden, die Kerne
sind da meist der Reihe nach aus einer Zelle in die andere über-
getreten. Der Weg, den die Kerne gegangen sind, war meist durch
ein dichtes, fibrilläres Plasma gekennzeichnet (Fig. 1). Es liess sich
überhaupt hinter dem Kern, welcher aus einer Zelle in die andere 1*
4 XIII B. Němec:
gebracht wurde, ein dichter, meist konischer Plasmastreifen beobachten, der zu der Durchtrittstelle des Zellkernes führte, beobachten (Fig. 13). Ich möchte glauben, dass diese Kernübertritte rein passiv sind. Durch den Druck wird der innere Raum der Zelle verkleinert, die Zellwand zerreisst schliesslich an irgend einer Stelle, durch die so entstandene Oeffnung spritzt dann ein Theil des Protoplasmas, häufig sammt dem Kern, in die Nachbarzelle. In Wurzelspitzen von Alltum cepa gelingt es durch blossen Druck ähnliche Kernübertritte zu erzielen. Dass Plasmodesmen dabei keine nothwendige Bedingung für die Bildung der Risse in der Zellbaut sein müssen, macht der Umstand wahrscheinlich, dass dieselben auch an Stellen entstehen, die an Intercellularräume grenzen (Fig. 3, 4). Weiter auch eine Beobachtung, die ich an einer quer durchschnittenen Wurzelspitze von Allium cepa gemacht habe. Hier trat ein Theil des Protoplasmas und des Kernes in die Nachbarzelle über, er verblieb jedoch zwischen der Zell- und Plasmahaut, ohne mit dem Cytoplasma dieser Nachbarzelle zu verschmelzen. Mir scheint, dass dies nicht möglich wäre, wenn der Übertritt des Protoplasmas durch ein Plasmodesmenkanälchen stattgefunden hätte.
Die Kerne, welche aus einer Zelle in die andere eingedrungen sind, verlieren häufig ihre Struktur, sie sind dann homogen, zusammen- geschrumpft und stark tingirbar (Fig. 2). Es scheint dies dann vor- zukommen, wenn die Oeffnung, durch welche der Uebertritt geschehen ist, zu eng war. In anderen Fällen behält der Kern seine Struktur, höchstens dass seine Form unregelmässig ist. Allerdings kann man bloss aus der Struktur auf die Lebensfähigkeit des Zellkernes nicht schliessen.“)
Es fragt sich, wie die Verwundung auf die kinetischen Thei- lungen einwirkt. Man muss da dessen bedacht sein, dass die Ver- wundung ein recht komplexer Vorgang ist, bei welchem der Wund- reiz als solcher, dann die mechanische Affektion, der Plasma- resp. Flůssigkeitsaustritt aus bestimmten Zellen, die Veränderung der Ge-
5) Aus den Zellen, die bei der Verwundung verletzt werden, treten häufig Kerne aus, welche dann in der Substanz, die der Wunde anliegt und die aus Protoplasmaresten, der Zellsaftflüssigkeit, vielleicht auch aus von der Pflanze aus- geschiedenem Wasser besteht, liegen bleiben. Diese Kerne können noch lange ihre normale Struktur und Form behalten. In den Versuchen, die ich mit Zea- Mais angestellt habe, waren solche Zellkerne, welche bei der Verwundung mit der erwähnten Substanz zwischen die Blattanlagen herausgetreten sind, nach 24 Stunden meist noch von ganz normalem Aussehen. Dass es sich um lebendige Kerne handelt, glaube ich nicht, vielmehr meine ich, dass die Kerne durch den sauren Zellsaft fixirt wurden und auf diese Weise ihre Struktur bewahren konnten.
Ueber ungeschlechtliche Kernverschmelzungen. 5
webespannungen und vielleicht noch andere Faktoren in Betracht kommen. Daher müssen sich die Einwirkungen der Verwundung auf die Theilungsfiguren nicht in allen Zellen in gleicher Weise äussern. In der That findet man sofort nach der Verwundung in der Nähe der Wundfläche sowohl ganz intakte Theilungsfiguren, als auch solche, deren Spindel als eine homogene oder körnige Masse erscheint, deren Aussehen also nicht normal ist. Auch hier zeigt sich, dass die Prophasen am empfindlichsten sind. Ausserdem ist häufig zu beob-
Fig. 6—10. Parenchymzellen aus einer stark zusammengedrückten Coleoptile von
Zea-Mais, welche 24 Stunden nach dem Zusammendrücken fixirt wurde. Fig. 6
vier, Fig. 7 zwei, Fig. 8 fünf, Fig. 9 zwei, Fig. 10 zwei Zellen von der Verwundung entfernt. Näheres im Text. | 1..
achten, dass in der Náhe der Wunde an den Polen der Theilungs- figur eine kórnige Plasmamasse auftritt, die normalen Figuren meist abgeht.“)
6) Es kommen derartige Plasmamassen bei einigen Gefásspflanzen auch unter normalen Verhältnissen vor und sie können Centrosomen vortäuschen. Sie sind den neuerdings von GuraxaRD abgebildeten „centres cinétigues“ nicht unähn- lích. Es liegen in denselben jedoch kaum wirkliche Organe vor. Vergl. auch die Diskussion der Centrosomenfrage bei Körnicke, Ber. d. d. bot. Ges. 1903 General- versammlungsheft p. 82 ff.
6 XIII. B. Němec:
24 Stunden nach der Verwundung (resp. nach dem Zusammen- drůcken bestimmter Partien der Keimlinge) trifft man in der Náhe der Wundflächen zahlreiche kinetische Theilungsfiguren, die alle senkrecht auf die Wundfläche stehen, also zur Entstehung von Scheide- wänden führen, die parallel mit derselben verlaufen. Die Figuren befinden sich meist im Centrum der Zelle; hier und da bemerkt man Zellen, welche in eine grosse und eine zweite viel kleinere Zelle getheilt sind (Fig. 7). Die kleine Zelle ist der Wundfläche zugekehrt. Offenbar haben sich da Kerne getheilt, welche sich in einer trau- | matropen Lage befanden, da die Figuren selbst durch den Wundreiz nicht oder ganz unbedeutend verschoben werden.
Weiter findet man, obzwar sehr selten, zweikernige Zellen mit einer Scheidewandanlage (Fig. 10). Dieselbe befindet sicb im Centrum der ganzen Zelle, sie ist nie mit den alten Wänden verbunden. Da die Kerne noch hier und da eine polare Anordnung des Netzwerkes und des Chromatins aufweisen, so ist wohl der Schluss gestattet, dass, dieselben durch eine mitotische Theilung entstanden sind, dass jedoch die Scheidewandbildung eingestellt wurde. Dafür spricht auch der Umstand, dass zwischen den Kernen ein dichtes, körniges Plasma fixirt ist, das wir für einen abnorm veränderten Phragmoplasten halten können.
Viel häufiger sind zweikernige Zellen ohne Scheidewandanlage zu beobachten. Dabei sind entweder beide Kerne von normaler Be- schaffenheit (Fig. 13) oder ein Kern ist homogen, zusammengeschrumpft und kleiner als der andere, normale (Fig. 8). Es ist nicht zu bezwei- feln, dass der kleinere, desorganisirte Kern in die Zelle aus einer Nachbarzelle übergetreten ist, wobei er jedoch desorganisirt wurde, Denn man findet in der Nachbarschaft einer solchen zweikernigen Zelle eine andere kernlose. Weiter beobachtet man häufig noch an der Zellmembran die Durchtrittstelle, welcher ein dichtes Plasma anliegt, das zuweilen bis zu dem desorganisirten Kerne hinzieht.
Andere zweikernige Zellen enthalten zwei Kerne von normaler Form und Struktur. Auch da ist meist nicht daran zu zweifeln, dass der eine Kern aus einer Nachbarzelle übergetreten ist. Einerseits spricht dafür die kernlose Nachbarzelle, andererseits das dichte Plasma, welches von einem Kerne zu der vermeintlichen Durchtrittsstelle der Zellwand führt (Fig. 13). Dass die Kerne aus einer Zelle in die andere überteten können, ohne dass ihre Struktur verloren geht, beweisen Fälle, wo sofort nach der Verwundung sogar drei Kerne in einer Zelle gefunden wurden (Fig. 1). Die gegenseitige Lage der
Ueber ungeschlechtliche Kernverschmelzungen. 7
beiden Kerne ist recht verschieden. Einerseits kónnen dieselben von einander entfernt liegen (Fig. 13), andererseits können sie dicht an- einander gepresst sein (Fig. 2). | Schliesslich findet man Zellen, welche einen eingeschnürten Kern enthalten (Fig. 6, 9, 11—14). Ich habe nicht nur Kerne ge- sehen, deren beide Hälften die Struktur eines ruhenden Kernes auf- -wiesen (Fig. 9), sondern auch solche, welche ein deutliches Spirem
13.
1%
Fig. 11—14 aus einem zusammengedrückten Mesokotyl von Zea Mats, 24 St.
nach dem Zusammendrůcken fixirt. Fig. 11 zwei, Fig. 12 zwei, Fig. 13 vier,
Fig. 14 drei Zellen von der beim Zusammendrücken stattgefundenen Ver- wundung entfernt. (Alle Fig. ges. bei Reicherts Obj. 8, comp. Ocul. 4.)
enthielten (Fig. 6). Ein einziges mal trafich einen Kern, dessen beide Hälften durch ihre abweichende Beschaffenheit auffallend waren (Fig. 14). Die eine Hälfte war schwächer tingirt, sie enthielt ein lockeres Kernretikulum, die andere war intensiver gefärbt, sie enthielt zahl- reiche Chromatinkörnchen.
Derartige Kerne können auf verschiedene Arten zu Stande ge- kommen sein. Erstens könnte es sich um amitotisch, direkt sich thei- lende Kerne handeln, zweitens könnten jedoch auch zwei mit einander
8 XIII. B. Němec:
verschmelzende Kerne vorliegen.") Weiter könnten solche Figuren aus eingestellten mitotischen Theilungen entstanden sein, schliesslich könnte es sich um besondere amoebenförmige Kerne handeln, deren Form überhaupt nicht mit einer Theilung zusammenhängt. Auch ist zu bemerken, dass nicht alle angeschnürten Kerne bloss auf eine Art entstanden sein müÜssen.®)
Es ist nicht unmöglich, dass einige angeschnürten Kerne auf eine Amitose hindeuten. Es wurde ja von mehreren Autoren ange- gebeu,*) dass im Wundgewebe direkte Theilungen vorkommen. Ich selbst habe Amitosen in Zellen gefunden, welche in den Wurzeln von Roripa amphibia in der Nähe der Wundfláche sich befanden. Die Zellen enthielten schliesslich mehrere (bis 6) Kerne, von denen einige rundlich, andere angeschnürt waren. Es handelte sich dabei jedoch um ausgewachsene, nicht um meristematische Zellen. Die Kerne der betreffenden Zellen waren meist kleiner als diejenigen der nebenlie- genden einkernigen Zellen..Bei der Entwickelung der kallósen Gewebe an den Knollen von Solanum tuberosum, an den Wurzeln von Ta- raxacum, an den Blattstielen von Sinntngia, bei der Regeneration der Wurzelspitzen von Vicia faba, Diplasium pubescens, Asplenium de- cussatum usw. traf ich keine Amitosen.
Für bestimmte Fälle liess sich jedoch in den verwundeten Zea- Keimlingen sicher nachweisen, dass die angeschnürten Kerne eigent- lich zwei verschmelzende Kerno vorstellen. Ein solcher Fall ist in Fig. 6 abgebildet. Eine Zelle ist kernlos, die zweite besitzt einen tief eingeschnůrten Kern. In der die beiden Zellen trennenden Wand befindet sich eine Oeffnung, der ein dichtes Plasma anliegt. Dasselbe verläuft bis zu einer Hälfte des eingeschnürten Kernes. Hieraus lässt sich schliessen :
7) WasırL.ewsKı W., Theoretische und experimentelle Beiträge zur Kennt- niss des Amitose. II. Jahrb. f. wiss. Bot. Bd. 39. 1904. Dieser Autor bemerkt auch (p. 597), dass im Wundgewebe nach einem Kernübertritt aus einer Zelle in die andere durch nachträgliche Verschmelzungen amitosenähnliche Figuren entstehen könnten.
8) Auch Vax WrasgLINGH giebt einer Skepsis in Bezug auf die Beweiskraft der Angaben über Amitose Ausdruck (Bot. Ztg. 1903), was sich natürlich auch auf die angebliche Amitosis im Wundgewebe bezieht.
9) NATHANSOHN A., Physiologische Untersuchungen über amitotische Kern- theilung. Jahrb. f. wiss. Bot. Bd. 35.
Massanr J., La cicatrisation chez les végétaux. Mém. cour. publ. par PAcad. de Belg. T. 57, 1898.
Ueber ungeschlechtliche Kernverschmelzungen. : 9
Aus der Zelle A ist in die Zelle B ein Kern übergetreten, welcher mit dem Kerne B verschmilzt. Der eingeschnůrte Doppel- kern bereitet sich, wie aus dem Chromatinfaden zu erkennen ist, zu einer mitotischen Theilung. Ein anderer Fall, der ebenfalls unzwei- deutig ist, ist der in Fig. 14 dargestellte. Neben der abgebildeten Zelle befindet sich eine kernlose Zelle. In der die beiden Zellen trennenden Wand ist zwar kein Riss direkt zu beobachten, doch liegt derselben an einer Stelle ein dichtes Plasma an, welches dann bis zu einer Hälfte des angeschnürten Kernes verläuft. Diese Kern- hälfte ist nun auch anders strukturirt, als die zweite Hälfte. Es ist nicht zu bezweifeln, dass hier zwei in einem verschiedenen Struktur- stadium sich befindende Kerne verschmelzen. Der eine Kern (offenbar der stärker tingirte) ist aus der kernlosen Nachbarzelle gekommen, das dichte Plasma deutet noch seine Bahn an, er verschmilzt mit dem zweiten Kerne.
Es ist jedoch nicht möglich für alle Fälle nachzuweisen, dass die angeschnürten Kerne eigentlich verschmelzende Kerne vorstellen. Das dichte, eigenthümliche Plasma, welches die Bahn des Kernes bei seinem Uebertritt aus einer Zelle in die andere kennzeichnet, ist 24 St. nach der Verwundung meist verschwunden, die Oefnungen in den Zellwänden geschlossen. Für die meisten Fälle bleibt jedoch noch ein Kriterium in dem Umstande, dass neben einer einen eingeschürten Kern enthaltenden Zelle eine kernlose zu finden ist.
Wenn wir nun bedenken, dass bei der Verwundung oder dem Zusammendrücken die Zellen bedeutend zusammengedrückt werden können, so kann man mit Recht fragen, ob die Kerne nicht passiv aneinander gepresst und geklebt wurden, ob ihre Verschmelzung nicht passiv ist. Dagegen spricht der Umstand, dass sofort nach der Verwundung oder nach dem Zusammendrücken nie verschmelzende Kerne von normaler Struktur angetroffen werden. Wenn Kerne passiv vereinigt werden, so verlieren sie dabei immer ihre Struktur. Sie bilden dann ähnliche Gebilde, wie das in Fig. 4 dargestellte ist, wo der ganze Streifen so wie die homogene aus der oberen Zelle in einen Interzellularraum eingedrungene Masse wohl eine Reihe von passiv vereinigten Kernen vorstellt. Kerne, welche ihre normale Struktur bei dem Uebertritt bewahrt haben, liegen sofort nach der Verwundung immer frei neben einander (Fig. 1). Die Vereinigung und Verschmelzung der Kerne muss daher erst nach der Verwundung vor sich gegangen sein und sie ist wohl als eine aktive zu be- trachten. :
10 XIII B. Němec:
Vergleicht man die Kerne der in der Nähe der Wundfläche lie- genden Zellen 24 St. nach der Verwundung in Bezug auf ihre Grösse, so findet man zuweilen auffallend grosse Kerne. Dieselben sind jedoch ziemlich selten. Ihre Durchmesser sind z. B. wie folgt (in a):
Grosser Kern Kerne der Nachbarzellen 19 X 18 10 X 10 — 13 X 12 16 X 15 10 X 11 — 12 < 12 20 X 11 10 X 10 — 10 X 12
In der Nachbarschaft einiger, einen grossen Kern enthaltender Zellen fand ich kernlose Zellen. Es wäre möglich, dass die grossen Kerne wenigstens zum Theil durch Verschmelzung von zwei normalen Kernen entstanden sind. Andererseits wäre es auch möglich, dass die grossen Kerne infolge des Wundreizes abnorm herangewachsen sind, NEsrTLER'“) fand ja in der Nähe der Wunde abnorm grosse Kerne, welche er in diesem Sinne deutet.
Soviel kann wohl aus den Befunden an den verwundeten oder zusammengedrückten Zea-Keimlingen geschlossen werden, dass auch vegetative Kerne, deren Verwandtschaft eine recht entfernte ist!') und von denen der eine in die Zelle passiv gebracht wurde, mit einander verschmelzen können, wobei die Verschmelzung eine aktive ist. Das weitere Schicksal der verschmolzenen Kerne konnte nicht ermittelt werden. Doch zeigt der Umstand, dass sich in denselben schon wäh- rend ihrer Verschmelzung ein Chromatinband entwickeln konnte (Fig. 6), dass dieselben einer mitotischen Theilung höchst wahrschein- lich fähig sind.
In meinen bisherigen Mittheilungen über die ungeschlechtliche Kernverschmelzungen handelte es sich um Tochter- und Enkelkerne. In den soeben beschriebenen Verschmelzungen handelt es sich um Kerne, deren geringe Verwandtschaft sich wohl schon mit jener ver-
1) Nestrer A.: Ueber die durch Wundreiz bewirkten Bewegungserschei- nungen des Zellkernes und des Protoplasmas. Sitzb. d. kais. Akad. Wien, 1898.
1) Die Zellen bilden in dem Mesokotyl der Zea-Keimlinge Lángsreihen, in denen zu dieser Zeit nur Quertheilungen auftreten. Die Zellen der neben- einander liegenden Reihen sind daher sicher in einem sehr entfernten Grade verwandt.
Ueber ungeschlechtliche Kernverschmelzungen 11
gleichen lässt, welche der männliche und der weibliche Geschlechts- kern z. B. bei der Befruchtung in einer kleistogamen Blüthe aufweist. Und dennoch verschmolzen die vegetativen Kerne in unseren Ver- suchen Ähnlich, wie die geschlechtlichen Kerne bei einer Befruchtung. Ich sehe darin einen weiteren Beweis der Wahrscheinlichkeit meiner Auffassung: Dass die Kernverschmelzung nicht immer auf einen Ge- schlechtsakt hinweisen muss. Dass dieselbe auch in rein vegetativen, gesunden, jungen und entwicklungsfähigen Zellen, wenn dieselben mehrkernig geworden sind und wenn es ihnen nicht möglich ist durch Scheidewandbildung ??) wieder die Einkernigkeit zu erlangen, vor sich gehen kann. Dass in derselben ein autoregulativer Vorgang zu sehen ist, der eben durch die Zweikernigkeit auszelöst wird. Natürlich muss zugestanden werden, dass jene physiologischen Folgen, welche die Verschmelzung von Geschlechtskernen nach sich zieht, auch eine vegetative, ungeschlechtliche Keinverschmelzung haben kann. Es ist jedoch auch möglich, dass in wirklichen Geschlechtskernen ganz be- sonders strukturirte und vorbereitete Kerne vorliegen, deren Verschmel- zung daher auch andere Folgen haben kann, als eine solche von rein vegetativen Kernen. Diese Frage lässt sich wohl experimentell prüfen. Farmer et: Cons.'*) haben interessante Beobachtungen über die Apo- gomie gemacht, aus welchen hervorgeht, dass dieselbe vielleicht zu einer ungeschlechtlichen Kernverschmelzung in Beziehung steht. Die Kernübertritte sind jedoch jenen, die wir bei Zea beobachtet haben, sehr ähnlich, es wird sich daher noch zeigen müssen, ob es sich bei denselben nicht um passive Vorgänge handelt, welche vielleicht erst während der Präparation entstanden sind.'*)
Wie schon erwähnt, wurde an verschiedenen Objekten Amitose im Kallusgewebe gefunden oder überhaupt als Folge der Verwundung angegeben. Ich zweifle jedoch sehr, dass in theilungsfähigem, einen Kallus bildenden Gewebe Amitosen vorkommen. Es wird ja auf die Amitose bloss auf Grund von vorgefuudenen eingeschnürten Kernen geschlossen. Derartige Kerne können jedoch eine ganz andere Be-
12) Farmer, Moore, DraBy, On the cytology of apogamy and apospory. Proc. Roy. Soc. V. 71.
15) Josr L., Vorlesungen über Pflanzenphysiologie, Jena, 1904, p. 450. Jost führt hier an, dass es sich in den von Farmer et Cons. registrierten Fällen um passive Kernübertritte handeln könnte.
24) Und dies ist, einige zweifelhafte Fälle ausgenommen, bei den Gefäss- pflanzen bloss mit Hilfe eines Phragmoplasten möglich,
12 XIII B. Němec:
deutung haben. Man muss daher in dieser Beziehung vorsichtig die bisherigen Angaben über Amitose aufnehmen müssen. Ich zweifle nicht, dass in älteren Zellen, die einer Kallusbildung oder einer Be- theiligung an der Restitution nicht fähig sind, Amitose, resp. Kern- fragmentation erscheinen können. Ich zweifle daran z. B. nicht in dem von mir untersuchten Fall von Roripa amphibia, aber hier kommen Amitosen bloss in Zellen vor, die keiner Restitution oder Kallusbildung fähig sind. In den Zellen des Perikambiums, welche durch die Verwundung zu einer reichlichen Kerntheilung angeregt werden, erscheinen jedoch bloss Mitosen. Auch in jenem grossen Kallus, welcher an der Basis der abgeschnittenen und feucht gehal- tenen Sinningia-Blätter entsteht, habe ich keine Amitosis beobachtet, vielmehr haben sich sowohl im eigentlichen Kallusgewebe, als auch — was übrigens natürlich ist — in den exogen an der angeschwol- lenen Blattbasis (resp. am Blattstiel) entstehenden Adventivknospen bloss normale kinetische Theilungen finden lassen.
Wogegen ich bisher Verschmelzungen von zwei Kernen bespro- chen habe, will ich jetzt noch bemerken, dass es mir gelungen ist simultane Verschmelzungen von zahlreichen Kernen zu beobachten. Und zwar betrifft dies die grossen, vielkernigen Zellen, welche in den bekannten Heterodera-Gallen an Wurzeln von verschiedenen Pflanzen beobachtet wurden. Zuletzt hat sich mit den cytologischen Verhältnissen dieser Zellen G. TiscHLER'*) beschäftigt. Er untersuchte Gallen an Circaea-Wurzeln. Ich habe ein reiches Material von Vitis gongylodes, Gardenta florida und Coleus sp. zur Disposition gehabt. In den grossen Zellen theilen sich hier die Kerne zunächst mitotisch, es entstehen jedoch keine Scheidewände. Bei Vifis gongylodes hab ich eine simultane Theilung aller in einer Zelle vorbandenen Kerne beobachtet. Später nehmen die Kerne häufig (besonders bei Coleus) eine amoeboide Form an, ob diess mit einer amitotischen Theilung zusammenhängt, weiss ich allerdings nicht anzugeben. So viel ist sicher, dass in jungen Zuständen alle Zellen zahlreicho Kerne ent- halten, dass jedoch in alten Gallen Zellen vorkommen, wo die Kerne zusammenrücken (alle oder die Mehrzahl von ihnen), sich dicht zu einem Klumpen vereinigen und auch verschmelzen können. Dieser enorm grosse Kern (bei Coleus entsteht auf diese Weise dann sogar
5) TiscHLER G., Ueber Heterodera-Gallen an den Wurzeln von Circaea lutetiaua L. Ber. d. d. bot. Ges. 1901,
Ueber ungeschlechtliche Kernverschmelzungen. 13
in einigen grossen Zellen ein einziger Kern) degenerirt jedoch sofort, nacbdem die Verschmelzung begonnen hat. Es ist auffallend, dass dies nicht in allen Zellen vorkommt. In anderen degenerirt ein Theil der Kerne, die übrigen theilen sich in alten Riesenzellen mitotisclf und bilden Scheidewände, wodurch die Zellen von einem parenchyma- tischen Gewebe ausgefüllt werden, wie das schon VvILLEMIN gesehen hat. Die Kernvereinigung und Verschmelzung zeigt bei allen drei untersuchten Pflanzenarten dasselbe Gepräge. Ich bereite hierüber eine grössere, mit Figuren versehene Arbeit.
Doch hat man auch hier mit abnormen Zellen zu thun. Wir haben jedoch ein Objekt entdeckt, wo in vegetativen Zellen Kernverschmel- zung oder wenigstens eine zeitweise Kernvereinigung normal vor sich geht. Dies geschieht in bestimmten Pleromzellen in den Wurzeln einiger Euphorbia-Arten. Herr SmMoLÁK wird hierüber in extenso dem- nächst berichten, daher ich hier nur ganz kurz die Sache berühren will. In zahlreichen Pleromzellen von Euphorbia helioscopia, lathyris etc. beobachtet man am Vegetationspunkt einen Kern. Dieser theilt sich kinetisch, es entwickeln sich auch zwischen den Tochterkernen Scheidewände. Von einem bestimmten Zeitpunkt an unterbleibt jedoch nach der Kerntheilung die Scheidewandbildung, es entstehen zwei- kernige Zellen. Die Kerne rücken dicht an einander und legen sich an einander so fest, dass es den Eindruck macht, als ob sich der Kern amitotisch theilen würde. Später rücken die Kerne von einander und können sich nochmals simultan karyokinetisch theilen. Es unter- bleibt wieder die Scheidewandbildung, wodurch vierkernige Zellen entstehen. Auch in diesen rücken die Kerne zusammen und wir haben unzweideutige Verschmelzungen von diesen Kernen in einigen Zellen beobachtet. Uebrigens sind in älteren Wurzeltheilen die besprochenen Zellen — sofern sie noch lebendigen Inhalt führen — meist ein- kernig.
In diesen Zellen finden somit normalerweise Vorgänge statt, die wir in Zellen gesehen haben, welche durch verschiedene abnorme äussere Faktoren mehrkernig geworden sind. Die Kerne legen sich dicht einander an, sie können vor der Theilung wieder auseinander rücken, nach der Theilung legen sie sich wieder einander an und können verschmelzen. Man sieht da recht gut, dass das Zusammen- und Auseinanderrücken der Kerne, eventuell auch ihre Verschmelzung von bestimmten Zuständen der Zelle abhängig ist und dass unter verschiedenen Zuständen verschiedene Vorgänge stattfinden können;
14 XIII. B. Němec: Ueber ungeschlechtliche Kernverschmelzungen.
In derselben Zelle, in welcher die Kerne sich an einander gelegt haben, weichen dieselben vor der Theilung von einander. Daher es nicht gegen meine Auffassung der Kernverschmelzungen in vegeta- tiven Zellen spricht, wenn irgendwo in mehrkernigen Zellen keine Kernverschmelzung stattfindet.
Pflanzenphysiologssches Institut | der k. k. böhmischen Universität in Drag.
XIV.
Neue Beitráge zur Kenntnis der bohmischen Poten- tillenarten.
Von Karl Domin, Assistenten der Botanik an der k. k. bohm. Univers. in Prag. Mit einer Tafel.
(Vorgelegt in der Sitzung den 29. April 1904.)
Diese neuen Beiträge zur Kenntnis der so formenreichen böh- mischen Potentillen enthalten nur einige interessante Ergänzungen zu meinen ersten Beiträgen, *) in denen ich die moderne Potentillen- forschung im Sinne Wozr’s auch bei den böhmischen Formen zur Geltung gebracht habe.
Das wichtigste literarische Ereignis im Bereiche der Potentillen- forschung im Vorjahre ist der zweite Teil der „Potentillen-Studien“ von Dr. Ta. Wozr, die unter dem Namen „Die Potentillen Tirols nach den Ergebnissen einer Revision der Potentillensamralung im Herbar des „Ferdinandeums“, inclusive des Zimmeter’schen Herbars in Innsbruck“ in Dresden erschienen, und in erster Reihe dadurch eine ganz besondere Wichtigkeit erlangten, dass sie die Forschungen und Ansichten ZImmETER's, die sich so lang eines so bedeutenden Rufes erfreuten, auf das rechte Mass gebracht haben.
Für die liebenswürdige Revision meines Materials und die zahl- reichen kritischen Bemerkungen bin ich wiederum Herrn Dr. Tu. Worry zu grossem Dank verpflichtet.
*) Siehe Sitrungsber. der königl. böhm. Ges. d. Wiss, XXV. p. 1—48. (1903). Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1
2 XIV. Karl Domin:
Zunächst will ich noch die böhmischen Botaniker auf die bisher aus Böhmen nicht bekannte, aber schon im benachbarten Mähren vorkommende P. patula aufmerksam machen; ich besitze nämlich in meinem Herbar eine Potentilla aus der Umgebung von Příbram, die ich daselbst auf einem sonnigen Waldschlage etwa vor 8 Jahren gesammelt habe und die unstreitig zu der P. patula gehört. Später suchte ich aber den mir gut bekannten, in einen Jungwald umge- wandelten Standort mehrmals vergebens ab, weshalb ich auch diesen Standort bisher nicht publiziert habe und nur hiemit auf die Möglich- keit ihres Vorkommens in Böhmen aufmerksam mache.
Die Reihenfolge der einzelnen Formen blieb hier genau dieselbe, wie bei meinen ersten Beiträgen.
1. P. alba L.*)
Die Spátsommer- und Herbstblátter sind oft grösser, dünner, unterseits nur schwácher behaart und fast ganzrandig (nur wenig gezáhnelt), so besonders auf buschigen und schattigen Standorten, im Aussiger Mittelgebirge z. B. auf dem „Hohenstein“ bei Meisslowitz.
2. P. supina L. f. erecta Spenn.
In dem Wittingauer Becken in der Formation des nackten Teich- bodens zerstreut.
3. P. norvegica L. f. parvula Domin, Beih. Bot. Centrbl. XVI. 333 (1904) als nomen nudum.
Pflanze klein, einjährig, meist die Höhe von 10 cm nicht über- ragend mit einfachem geradem Stengel, kleinen Blättern und einer armen, oft mehr gedrängten Inflorescenz.
So auf mehreren Stellen des Wittingauer Beckens mit Illecebrum, Heleocharis acicularis, Callitriche vernalis var. caespitosa, Litorella, Carex cyperoides etc., wohl nur eine Standortsform, wie die oben erwähnte Form der Pot. supina, doch für die in Südböhmen so chá- rakteristisch ausgebildete Formation des nackten Teichbodens sehr bezeichnend.
Dr. Tu. Wozr teilte mir mit, dass dieselbe Form auch in den Weihern der Dresdner Heide vorkommt, natürlich nur wenn sie abgelassen werden. Dieselbe Form erhielt ich auch von Dr. K. Tocı von dem Teiche „Ptačí blata“ unweit von Wittingau.
4. P. rupestris L.
*) Das Vorkommen der P. fragariastrum Ehrh. in Südböhmen erwähnt A. Pascuer in „Lotos“ 1902 Nr. 6. Sep. S. 3.
Neue Beiträge zur Kenntnis der böhmischen Potentillenarten. 3
In einer Form, die durch die grossen Blüten der var. grandiflora Heuffl. (= v. villosa Lec. & Lamt., P. Benıczeyı Friv., P. macrocalyx Huet *) sehr nahe kommt, aber in der Behaarung mit der typischen Form übereinstimmt, auf dem Sandsteine „Plakánky“ unweit von Kost bei Münchengrätz (lez. A. Bayer 1902.)
5. P. palustris Scop.
Erreicht in den Erlenbrüchen und Sümpfen des Wittingauer Beckens einen fast halbstrauchartigen Wuchs. Vrgl. Doux in Beih. Bot. Centrbl. XVI. 322 (1904).
6. P. argentea L. var. demissa (Jord.) Th. Wolf. Ist in Böhmen häufiger als ich in den Beiträgen 1. c. p. 7 vermutete, besonders auf den Dämmen längs der Flüsse, auf sandigen und steinigen Stellen. Fast. überall sind Uebergänge zu der typischen Form vorhanden. var. grandiceps (Zimm. pro sp.) Th. Wolf Pot.-Stud. M. 17 (1903).
Auf den sandigen Durchtrieben, die an die Südseite des grossen Rosenberger Teiches bei Wittingau grenzen, in einer Formation, deren Zusammensetzung ich in den Beih. I. c. p. 446 -447 näher anführe.
Diese Pflanze ist nicht nur durch die grossen Blüten- und Fruchtköpfchen, sondern auch durch den ziemlich armblütigen, sehr gespreizten Blüteustand und die kurzen Fruchtstiele gekennzeichnet. Die Teilblättchen sind schmal, wenig bezahnt und die ganze Pflanze wie auch TH. Worr ]. c. p. 17 bemerkt, gegenüber der var. demissa, mit der sie im Habitus und Blattschnitt die meiste Aehnlichkeit. zeigt, durch einen viel kräftigeren Wuchs und grössere Blätter ausgezeichnet.
Ta. Wour sagt (I. c.) von dieser charakteristischen und in- teressanten Varietät, dass sie besonders in Tirol und der Schweiz häufig ist und nach POEVERLEIN auch in Bayern vorkommt. Sie wurde auch im Vorjahre von Herrn J. Scuuserr in Nordböhmen (bei Aussig)- entdeckt, von Tu. Worr bestimmt und 1. c. publiziert.
Ihre Verbreitung und besonders ihr Fehlen in Europa nördlich von Bayern und Böhmen ist phytogeographisch wohl sehr interessant; trotzdem kann ich mich wegen der Verhältnisse ihres Vorkommens m Böhmen des Gedankens nicht erwehren, dass es sich hier doch mehr ‘um eine seltene Varietät als um eine regionale Form handelt.
*) Nach Th. Wolf: Pot.-Stud. II. 10-11. (1903). 1*
A XIV. Karl Domin:
Uebrigens ist es noch ratsam abzuwarten, ob diese Varietät nicht auch anderwärts noch gefunden werden wird. Erst dann könnte man feststellen, ob selbe in Böhmen als eine interessante glaciale Reliktpflanze zu betrachten sei.
In meinem Herbar besitze ich eine merkwürdige, im Juli 1902 im Brdygebirge bei Ivina nächst Hořovic gesammelte Form der P. argentea, bei der die Fruchtköpfchen gerade so wie bei der var. grandsceps fast zweimal so gross sind, die aber sonst von der typi- schen Varietät nur unwesentlich abweicht.
var. incanescens (Opiz) mit Uebergángen in die var. dissecta (Wallr.) und in die typische Form auf den Sandfluren bei dem Rosenberger Teiche in der Wittingauer Umgebung.
Eine recht interessante argentea-Form, die im Ganzen zu der var. dissecta neigt, aber doch noch auf der Blattoberseite ziemlich schwach behaart ist und zugleich siebenteilige Blätter besitzt (also eine f. septenata) sammelte ich heuer im Aussiger Mittelgebirge auf den Rainen längs der Strasse, die von Gross-Kaudern gegen Grat- schen führt.
7. P. cellina auct. 1. P. Wibeliana Th. Wolf.
Auf dem bekannten Standorte bei Gross-Wosek, immer nur auf Sandboden, wurde sie im Vorjahre von Jos. HomoLKA gesammelt.
Diese Collina-Form, die der P. argentea unstreitig am nächsten steht und meist auch den Gesammteindruck derselben macht, scheint eine der am besten charakterisierten und so zahlreichen Collina-Formen zu sein; ihr kurzer, aber dichter argenfea-Filz, die Form und Be- zahnung der Teilbláttchen sowie das Fehlen der Striegelhaare und ihre Wachstumverháltnisse bieten solche Merkmale, die fast keinen oder nur ganz geringen Variationen unterliegen. Ja auch die rus- sische, von Peronnixov in Acta Horti Petrop. XIV. 1. Tab. VII., VII. (1895) abgebildete Pflanze*) ist mit der mitteleuropäischen vollständig identisch, was mir auch Perrunsıkov, dem ich eine kleine Probe der böhmischen Pflanze zugesandt habe, brieflich bestätigt hat.
Dagegen sind die P. thyrsiflora Hüls. und Opisit Domin näher verwandt und bilden besonders dort, wo sie zusammentreffen Mittel-
*) A. Pæerunnixov, dessen Arbeit „Die Potentillen Centralrusslands“ (L. c.) besonders für das Studium der schwierigen Gruppe Collinae von einer ganz be- sonderen Wichtigkeit ist, hatte die Güte mir auch photographische Copien der WisgLiscuzn Originale der P. collina zuzusenden. |
Neue Beiträge zur Kenntnis der böhmischen Potentillenarten. 5
formen, die wohl der weitgehenden Hybridisation in dieser Potentil- lengruppe zuzurechnen sind. Auch die saisondimorphen Formen weichen oft bedeutend von den typischen ab.
T. P. Optrti Domin.
In Centralböhmen auch in dem Tale bei Doubravčic sehr häufig, daselbst schon vor Jahren von VgLENovský entdeckt, daher nicht, wie ich früher meinte (Beiträge 1. c. p. 22), nur auf die südliche Um- gebung Prag's beschránkt.
Die Kulturexemplare der P. Opizit, besonders wenn sie in Schatten oder in fetten Boden gelangen, verändern ihre Tracht nicht unwesentlich. Die Blätter verkahlen fast vollständig, der Wuchs wird üppiger, aber im Ganzen zart und die ganze Pflanze zeigt oft viele Aehnlichkeit mit den Kulturexemplaren der stattlichen verna-Formen, die in der Gartenkultur ebenfalls auffallend wuchern, sodass sie ihre ursprünglichen Formen ganz verlieren.
Eine hoch interressante und der P. argentea sehr nahe kom- mende Coruxa-Form sammelte ich heuer in dem Säzavatale bei Pi- kovic. Nach dem freudlichen Rat des Hrn. Dr. Tu. Wozr, der über- dies die Gůte hatte, mir aus seinem Herbar eine Reihe von nahe verwandten CorLına-Formen zum Vergleich zu senden, reihe ich diese merkwürdige Form vorläufig der P. sordida an, trotzdem sie durch ihre zwei Hauptmerkmale (siehe unten) von derselben hinreichend abweicht. Ich bezeichne sie also als
P. sordida Fries. var. Hedrichii*) m.
| (P. Heomiom Domin in Průvodce po květeně české I. p. 22 [1904] als nomen nudum.)
Dieselbe ist im Vergleiche mit der P. sordida genuina und Au- mifusa, bezüglich decipiens folgendermassen charakterisiert:
Stengel hoch, oft die Höhe von 4 dm bedeutend überschreitend robust, fast aufrecht, grünlich, häufig rot angelaufen, nur schwach angedrückt spinnwebig behaart, in eine oft weitschweifige Trugdolde mit langen, schon aus dem Winkel der oberen Stengelblätter hervor- springenden Aesten endigend. Zahlreiche sterile Triebe (Blattrosetten)- schon im zeitlichen Frühjahre vorhanden. Die Blätter derselben gross, flach, fünfzählig, doch regelmässig 7-zählige beigemischt, die Teil- blättchen länglich mit keilig verschmälertem Grunde, fast im ganzen
*) Ich widme diese Pflanze zur freundschaftlichen Erinnerung Herrn J. Hr-' peicH, Inspektor des k. k. böhm. Universitätsgartens in Prag.
6 XIV. Karl Domin:
Umfange bezahnt, an den 3 (resp. 5) Mittelbláttchen beiderseits 5 —7 zähnig, die Zähne in ein Drittel bis in die Hälfte der Lamina ein- schneidend, zugespitzt mit scharfen Ausbuchtungen. Die Grundblätter als auch die Stengelblätter oberseits in der Regel kahl oder verkah- lend, selten durch angedrückte Striegelhaare kurzhaarig, die Blatt- unterseite durch einen sehr dünnen gekräuselten Filz meist grau- schimmernd, mitunter besonders bei den älteren Blättern verkahlend und grünlich, doch stets mit angedrückten Striegelhaaren an den Nerven versehen. Stengel reich beblättert, Stengelblätter mit tief, scharf und reich (beiderseits 4—7) bezahnten Teilblättchen, das mitt- lere und seltener die zwei seitlichen mitunter 3 spaltig.
Die Blüten auf dünnen geraden Stielen, die Kelchblätter grau- zottig, angedrückt behaart.
Von allen Formen der P. argentea durch die Collina-Striegel- haare und die zahlreichen sterilen Blattrosetten unterschieden. Auch die Blütenköpfchen und die Petalen sind bedeutend grösser als bei der typischen P. argentea; aber auch im Kreise der P. argentea kommt eine Varietät mit grösseren Blütenköpfen (var. grandiceps [Zimm.]) vor. Auch der argentea-Filz ist bedeutend geringer, als bei der P. argentea, die Blätter erscheinen unterseits nur graugrün oder beiderseits grůnlich. Es ist zwar von WAHLENBERG eine PF. argentea var. virescens beschrieben worden, aber wie Tu. WoLr vermutet, wird dieselbe nicht in den Kreis der P. argentea, sondern der F. sor- dida angehören.
Unsere P. Heoeıcuı ist von der P. sordida hauptsächlich durch die reiche Besahnung und die schwache Behaarung verschiedenen und steht daher der var. decipiens Jord. pro sp. (= P. inaperta Jord., P. Petryana Blocki) am nächsten.
Aus dem Materiale aus Wour’s Herbarium gewann ich aber die Ueberzeugung, dass die schwach behaarten Formen in die stark be- haarten vielfach übergehen ; sollte nur dieses Merkmal unserer Pflanze zukommen, so wäre sie kaum als Varietät aufzufassen. Dagegen bietet schon die Blattform einen viel gewichtigeren Anhaltspunkt zur Fixie- rung der P. HEDRrcHu.
Bie Bezahnung der Teilblättchen, insofern das mittlere nicht dreispaltig ist, errinnert aus den Collinae am meisten an die F. thyr- siflora; der geringe Filz spricht aber entschieden dagegen, sie als
einen primären oder sekundären Bastard (thyrsiflora X argentea) zu erklären.
Neue Beiträge zur Kenntnis der böhmischen Potentillenarten. 7
8. P. canescens Bess. var. éncisodentata Tu. Wozr in litt. £ bohemica Blocki sp.
Im südlichen Moldautale gegenüber Žďákov häufig. Daselbst auch Formen, die sich durch weniger tief eingeschnittene Zähne der var. genuwina Tu. Worr in litt. nähern.
var. genuina Tu. Wour in litt. f. oligodonta Tu. WoLr. Srbsko bei Karlstein.
8b. P. canescens Bess. X argentea L.
Im Vorjahre hatte ich Gelegenheit, diesen schönen Bastard auch am Standorte zu beobachten. In der Behaarung nähern sich alle Formen dieser Combination der P. argentea, wenn sich auch die striegelharige P. canescens oft auf der Blattunterseite deutlich ver- räth. Ich habe auch Formen kennen gelernt, bei denen die Blattober- seite vollständig kabl und auch der argentea-Filz auf der Unterseite viel lockerer ist, an denen also sicher keine P. argentea incanescens oder dissecta beteiligt war. Die unteren Stengelblätter sind manchmal 7-teilig, oft aber nur 5-teilig, aber die Form der Bláttchen, ihre keilige Basis und besonders ihre Bezahnung lassen gewöhnlich gerade so wie die Inflorescenz mit den grösseren Blütenköpfchen die Bei- mischung der P. canescens auf den ersten Blick erkennen.
Im mittleren Elbtale auf den Sandstellen bei dem Walde „Duš- nické lesiky“ unweit von Zlosejn, sammelte Herr J. Homorka in Ge- sellschaft der P. canescens genuina eine Form dieser Combination, also eine P. canescens X argentea, die mit der Blockischen P. pseudo- argentea gut überreinstimmt. Dr. Ta. Worr teilt mir mit, dass er dieselbe Form auch von Karlsbad in seinem Herbar besitze.
Ich selbst sammelte im südlichen Moldautale gegenüber von Žďákov in Gesellschaft der oben erwähnten Formen der P. canescens mehrere Formen der P. canescens X argentea. Die meisten wären als P. canescens Bess. var, incisodentata Tu. Worr f. bohemica (Blocks) X P. argentea L. zu bezeichnen. Sie stimmen mit der P. super- argentea X bohemica Blocki ziemlich gut überein.
Ueberdies konnte ich dortselbst sulche Formen beobachten, die der Combination P. superargentea X canescens (genuina) entsprachen.
8c. P. recta L. var. obscura Willd.
Böhm. Mittelgebirge: Ruine Wostray bei Velemín, im tiefschat- tigen Haine unterhalb des Gipfels, in einer auffallenden, schlaffen Schattenform häufig.
8 XIV. Karl Domin:
8*c. P. recta L. X canescens Bess.*)
Se im Launer Mittelgebirge: Auf dem Berge Kreuzberg bei Liebshausen, mit beiden Eltern (leg. A. Bayer und K. Domin). Für Böhmen neu.
10. P. verna L. var. Bülloti N. Boul.
Im westlichen Flügel des böhm. Mittelgebirges ziemlich ver- breitet, so in der Umgebung von Rothaujezd und auch in der Rich- tung gegen Liebshausen mehrfach.
var. pseudoincisa Tu. Wozr.
Typisch in bóhm. Mittelgebirge bei Rothaujezd mit der vorigen. Unterhalb der Ruine Wostray lángs der Strasse bei Priesen in einer Form, die durch die schwache Behaaruug auf die var. sncisa Tausch erinnert.
var. longifolia Tu. Wour.
Sehr typisch im Südböhmen „na Vrbně“ bei Cekanic (Velenov- ský). Wie Tu. Wozr (Pot. Stud. II. 49) bewies, gehört die P. verna var. longifolia Borb. (= P. longifrons Borb.) zu der P. Gavpixr Grml. und nicht verna L.
P. opaca L. x verna L. f. glandulosa Ta. Wour. Im mit- tleren Elbgebiete auf den Sandstellen bei dem Walde „Dušnické le- síky“ unweit von Zlosejn (leg. J. HomoLKa).
12. P. arenaria Borkh.
Schon in meinen ersten Beitrágen p. 35—36 machte ich auf einige Formen dieser Art aufmerksam; im Vorjahre konnte ich mich von der weitgehenden Variabilität dieser Art in Böhmen noch viel besser überzeugen, indem ich auf zahlreichen Standorten mehrere in- teressante Formen beobachtet habe. Die P. arenaria bildet nämlich auf ähnliche Weise, wenn auch nicht in so hohem Grade wie die P. verna, zahlreiche Formen, die gewiss mehrere gute Varietäten um- fassen, deren Feststellung aber erst nach einer vergleichenden Revi- sion eines ausserordentlich grossen und möglichst aus dem Bereiche ihrer Gesammtverbreitung stammenden Materiales ermöglicht werden wird, da man sonst nicht immer richtig zu entscheiden vermag, welche Form nur als „forma“ aufzufassen ist und welcher der Rang einer guten Varietät gebührt. Deshalb mache ich vorläufig nur auf die
*) Von Dr. Tu. Worr bestimmt.
Neue Beiträge zur Keuntnis der böhmischen Potentillenarten. 9
auflallendensten Formen aufmerksam, ohne eine definitive Einteilung vorzuschlagen.
Als Hauptformen sind zunächst die, von Tu. Worr in Pot. Stud. I. 86—87 hervorgehobenen drüsenreichen und drüsenlosen, dann auch die klein- und grossblůtigen Formen anzusehen. In Böhmen ist die drůsenreiche P. arenaria (f. glandulosa Tu. WoLr) häufiger, als die besonders im mittleren Elbtale mehrfach beobachtete drüsenlose Form (f. eglandulosa Tu. Worr). In Gesellschaft derselben treten mitunter schwach drüsige Formen (f. parce glandulosae) auf, wogegen die f. glandulosa bis in eine f. glandulosissima (var. viscosa Schur) über- gehen kann.
Was die Zahl der Teilblättchen betrifft, so ist die typische Form eine f. gutnača. Ueberdies kommen aber Formen mit vorwiegend 3-teiligen, wie auch 7-teiligen Blättern vor.
Was die ersteren Formen betrifft, muss ich vom neuen (siehe Beitr. p. 35) betonen, dass es sich dabei um zweierlei Pffanzen han- delt. Nebst den kleinen Hungerformen der P. arenaria, die oft drei- zählige Blätter besitzen, denen aber meist auch vereinzelle 4 oder 5 zählige beigemischt sind, und die, wie ich mich z. B. im Launer und Brůxer Mittelgebirge mehrmals überzeugen konnte, unmer- lich in die typische P. arenaria übergehen (hierher gehört die var. trifoliata Koch, Čel., trisectu Scholz, f. triphylla Blocki, f. parvula Blocki, f. minutula G. Beck, P. opaca B. ericetorum Opiz etc.), muss man auch normal entwickelte, grosse Formen des P. arenaria unter- scheiden, die meist «durchweg 3-zählige Blätter besitzen und die auch im Blattschnitt nicht unwesentlich von der typischen Form ab- weichen.
Diese Formen müssen wahrscheinlich als eine besondere Varietät abgetrennt werden.
Es genügt die Formen mit siebenzähligen Blättern, die gewöhnlich sehr robust zu sein pflegen und in andereu Merkmalen zu verschie- denen Varietäten angehören, vorläufig als f. septenata zu bezeichnen.
Was die Blattform und die Bezahnung der Teilblättchen betrifft, sind folgende Formen hervorzuheben:
1. var. genuina,
2. var. longifolia Th. Wolf mit, an die P. verna v. longifolia erinnernder Form und Bezahnung der Teilblättchen,
3. var. pectinata Th. Wolf in sched. (v. n.).
10 XIV. Karl Domin:
Die letztgenannte Varietät, deren charakteristische Bezahnung auf der Tafel (Fig. 10 und 11) abgebildet ist, weicht zwar auch in der Behaarung etwas von der typischen Form ab, wird aber kaum hybriden Ursprungs sein.
Endlich kommt noch die var. concolor Th. Wolf (= P. meri- dionalis Siegfr.) in Betracht, eine schöne Form der P. arenaria, die auf der Blattoberfláche sehr dicht sternfilzig-graubehaart und daher beiderseits gleichfärbig ist.
Die P. Tommasiniana F. Schultz, die in der Behaarung oft mit der var. concolor übereinstimmt, bei der aber in der Regel nur 3zählige Blätter vorkommen (es sind aber auch Formen mit durchwegs 5zähligen Blättern bekannt, wie sie z B. neuerdings auch von Routena in Monte- negro gesammelt wurden), stellt einen südlicheren Typus vor, der aber von manchen, besonders aus den Steppengebieten oder überhaupt aus dem Bereiche der pontischen Flora stammenden Formen, nur schwer zu unterscheiden ist.
Die schönsten Formen der P. arenaria beobachtete ich auf dem Abhange der Velká Hora (Silurkalk) bei Karlstein; es wuchsen dort- selbst nebst der typischen Varietät die var. pectinata Th. Wolf (f. quinata und septenata), var. pectinata Th. Wolf und die grossen, oben erwähnten Formen mit dreizähligen Blättern.
Die var. concolor Th. Wolf in einer schönen Form ist im Steppen- gebiete des Launer Mittelgebirges (stets eine reichdrüsige Form) ziemlich verbreitet. Im mittleren Elbtale kommt sie beispielweise auf lichten Stellen der sandigen Kiefernwälder bei St. Vavfinec vor.
P. verna L. X arenaria Borkh.
I. verna X arenaria. Auf dem Abhange der „Velká Hora“ bei Karlstein.
b) verna var. Billoti X arenaria. Aussiger Mittelgebirge: Strassen- raine zwischen Gross-Kaudern und Gratschen, nicht selten.
II. superverna X arenaria. Im Brdygebirge bei Příbram auf den Feldrainen bei Jesenic und Háje nicht selten, besonders auf dem sandigen Boden, der durch Verwitterung der Granitunterlage entsteht. Diese Standorte sind dadurch interessant, dass sie ziemlich hoch (über 500 m) und in rauher Lage liegen, wo die reine P. arenarta jetzt fehlt, früher aber sicher vorhanden war (Vrgl. Beitr. S. 37). Der Einfluss der P. arenaria ist meist sehr schwach, nur selten finden sich Formen vor, die zu der Combination verna X arenaria gerechnet werden könnten.
Neue Beiträge zur Kenntnis der böhmischen Potentillenarten. 11
superverna X arenaria var. longifolia. Auf dem Abhange der „Velká Hora“ bei Karlstein.
III. superarenaria X verna. So z.B. bei Hodkovičky unweit vou Prag (leg. Freyn, f. eglandulosa !), im südlichen Moldautale gegenüber von Žďákov (f. septenata), dann auf dem Berge „Ďábel“ bei Davle (eine f. hirsuta).
b) superarenaria var. longifolia > verna auf dem Abhange der „Velká Hora“ bei Karlstein, der folgenden in der Tracht sehr nahe kommend, aber, da sie in der Gesellschaft der P. arenaria v. longi- folia wuchs, genetisch von ihr wohl verschieden.
c) superarenaria X verna v. longifolia. Böhm. Mittelgebirge: Phonolithfelsen auf dem Berge Geltsch oberhalb Auscha.
13. P. anserina L.
var. discolor Wallr. f. incisa Th. Wolf. Nicht selten. Z. B. im Aussiger Elbtale bei Schwaden und Salesl.
var. véridis Koch. Auf den Salzwiesen lüogs des Srpina-Baches bei Hochpetsch. Es scheint dies eine mit der var. concolor und discolor denselben Wert habende, aber weit seltenere Varietät zu sein, die vielleicht auf dem salzhaltigen Boden ihre Hauptverbreitung hat, aber wohl nicht ausschliesslich als eine Form der Salzwiesen bezeichnet werden kann, da mit ihr auch die var. discolor vorkommt und ander- wärts auf ganz ähnlichen Standorten sogar die typische var. concolor durchwegs nicht selten ist. Manche Exemplare haben (unter einer starken Loupe) die Blattunterseite noch mit einem sehr feinen Filz überzogen, der sich besonders an den jungen Blättern sehr kenntlich macht. Sonst habe ich deutliche Uebergänge in die var. discolor nicht beobachtet.
Dieselbe Form sah ich auch im schwarzgrauen Basaltackerboden unterhalb des Berges Vranik im Launer Mittelgebirge, in Gesellschaft mit Tetragonolobus.
13. P. Tormentilla Sibth. var. strictissima (Zimm.) Th. Wolf. Im Aussiger Mittelgebirge bei Tašov und Babina mehrfach. Bei Wittingau in der Náhe des grossen Rosenberger Teiches.
14. P. reptans L.
In Pot. Beitr. p. 42—43 machte ich eine kurze Erwähnung von einigen interessanten Formen der P. reptans, deren Stengel nicht wurzeln, sondern entweder bogig über den Boden aufsteigen, oder überhaupt einen stramm aufrechten Wuchs aufweisen.
12
XIV. K. Domin: Neue Beiträge zur Kenntnis der böhm. Potentillenarten.
Im Vorjahre fand ich dieselbe Pflanze („var. erecta Čel.“) in
Menge im Perucer Mittelgebirge (unweit von Libous, aber noch vor dem Sebiner Walde) und zwar ebenfalls auf einem Raine mit Pläner- kalkunterlage und kurz hierauf auch auf einer nassen Waldstelle in den Wäldern um Smečno. Von beiden Standorten übersetzte ich mehrere Pflanzen in unseren botanischen Garten und zwar zumeist auf ziemlich trockenen Standort mit kalkreicher, nicht gedüngter Erde. Die aufrechten Stengel fiengen aber bald an zu wurzeln und etwa in 3 Wochen verwandelte sich die „var. erecta“ in die ganz typische
P.
reptans, die dann schnell ausgejätet werden musste, da sie sonst
mit ihren langen Ausläufern alle anderen Kommensalen aus ihrer Umgebung verjagen würde.
Fig. Fig.
Fig Fig
Fig
Fig. Fig.
Fig. Fig.
Fig Fig
Erklärung zu der Tafel. (Natürliche Grösse.)
1. Ein Wurzelblatt der P. Hedrichti m.
2. 8 Stengelblátter der P. Hedrichii m.
. 4. Pot. arenaria Borkh. var. concolor Th. Wolf f. septenata (Weisswasser leg. Hippelli).
. 5. Pot. arenaria Borkh. f. longifolia septenata (Karlstein).
6. Pot. arenaria Borkh., die S. 9 erwähnte Varietät (Karlstein).
7., 8. P. arenaria Borkh. var. coneolor Th. Wolf. Die Steppenform (Ranné im Launer Mittelgebirge).
9. P. arenaria Borkh. v. genuina (Karlstein).
10., 11. P, arenaria Borkh. var. pectinata Th. Wolf. v. n. (Karlstein).
. 12. P. arenarta Borkh. var. longifolia Th. Wolf (Karlstein).
. 13. P. arenaria Borkh. f. trisecta (Scholz) (Radotín).
DoMiN: POTENTILLENARTEN I
Digitized by Google
XV.
O významu mesenchymových myoblastů intravasálných.
Předběžná zpráva F. Vejdovského.
Předloženo v sezení dne 3. června 1904.
Roku 1879*) podal jsem prvou zprávu o zvláštních rozvětvených buňkách, jež se nalézají v nádorech srdcových různých roupic a vyložil tyto elementy za buňky svalové, působící při stažení a rozpínání stěn srdcových. Pravím o nich toto: „Bei den Gattungen Anachaeta und Enchytraeus treten an den Wandungen der herzartigen Anschwel- lungen des Rückengefässes zahlreiche sternförmige, glänzende Zellen hervor, die durch ihre verästelte Ausläufer untereinander verbunden sind. Ich betrachte sie als Muskelzellen, die in den Wandungen der besprochenen Fersen die Kontraktionen und Dilatationen ausüben.“
Později, **) když se mně nepodařilo nalézti pro tyto podivuhodné elementy analoga ani u jiných skupin živočišných, ani podobně zně- jících zpráv z literatury, pokládal jsem udání citované za omyl, maje za to, že mně bylo prvotně co činiti s peritoneälnym povlakem srdce. Taktéž jiní autorové pokládali zprávu onu z r. 1879 za blud, jako R. S. BeRan a nověji Lana, jenž praví ve svém výtečném díle („Beitr. zu einer Trochocoltheorie.“ Jen. Zeitschft. 1903 p. 269) o mém vý- kladu zmíněných buněk svalových toto: „Diese Deutung ist wohl aus- geschlossen.“
+) F. VespuvskŸ, Beitr. z. vergl. Morphologie d. Anneliden I. Monogr. der Enchytraeiden. Prag 1879. **) — System und Morphologie der Oligothaet. Prag 1884.
Věstník král. čes. spol. nauk. Třída II. 1
2 XV. F. Vejdovský:
Právě týž autor vykládá ony buňky za „intravasale Lymphor- gane“, srovnävaje je s podobnými tělísky, které jsem r. 1884 objevil v srdci druhů Aeolosomy. Lana s emiásí prohlašuje buňky tyto za „sedentuere Blutkörperchen!“
Aniž by býval o prvých mých zprávách a výkladech věděl (aspoň jich necituje, spíše dovolávaje se jen nekritického dila BppapDova), popisuje r. 1895 a 1897 J. NusBaum*) u některých roupic veliké buňky, jež se stěnou cevy hřbetní pomocí výhonků jemných a i mezi sebou souvisejí.
„Následkem proudu krevního vykonávají buňky ty passivní po- hyby ku předu a na zad.“ Mä za to, že jsou to homologa pravých tělísek krevních, na stěnách upevněných, jakž také i Micnarusex 28 své přijal. Une vykládá je za zveličené buňky „endothelové“, s čímž NesBAUM a ŘakKowsgr nesouhlasí, ježto prý jsou buňky ty naplněny větším neb menším množstvím sekretových krupiček, což nelze zjistili u nízkých obyčejných buněk endothelových a není přechodů mezi oběma. Oni sice srovnávají buňky tyto s t. zv. „tělesem srdečným (Herzkórper)“, avšak funkce jich jest záhadnou.
Roku 1899 uveřejnil pozorování své Cocner 0 srdci různých roupic. Zde (segment 5., 6. a 7.) nacházejí se klapky ve tvaru hvě. zdovitých buněk, zavěšených pomocí výhonků na stěně cevní. Každá klapka sestává ze 2 buněk a leží intersegmentálné, avšak u některých druhů i v luminu srdce visí ještě četné jiné hvězdovité buňky. Autor souhlasí s Uvex, že jsuu to zvětšené buňky endotheliálné. De Bock vykládá tyto hvězdovité buňky u Ænch. humicultor Vesv. za krevní tělíska, o nichž praví, že jsou to amoebocyty, zrovna tak jako mízní buňky dutiny tělesné. Praví, že shledal podobné buňky i u Lumbri- cula, Rhynchelmis, Tubifex a Naidomorphů. Tyto amoebocyty prý bud plovou volně v krvi, jindy ale mají tvary oválné, vejčité neb podlouhlé, za klidu sedí na stěně cevní a protahují se ve výhonky.
Po té vypráví de Bock celou historii o stěhování domnělých tělísek krevních: Že prý vnikají do epitelu střevního (patrně se jedná o nějaké zárodky cizopasníků), kde se krvinky cestou fagocytosní na plňují látkami exkrečními, jež pak přenášejí do sinu střevního.
Jest zajímavé, že autor studoval pouze serie řezové a takové podivuhodné pochody životní vystihnouti mohl. Avšak fantasie zde mi příliš šíré pole, na kteréž ji dále provázeti nehodláme.
a m m
+) J. Nussauu und Rıkowskı, Fin Beitr. zur näheren Kenntnis der Ans- tomie des Růckengefásses und des sog. Herzkürpers bei den Enchytraeiden. Biol. Centralblatt. 17. (1897).
O významu mesenchymových myoblastů intravasálných. 3
Ve smyslu, že jsou elementy intravasálné buňky krevní, vyslo- vuje se nověji iR. S. Berou, kdežto C. Scnneinen vykládá je za en- dothel.
(l Ae er te
Z uvedeného přehledu historického jde na jevo, jak pestrá jest směsice názorů 0 funkci elementů buněčných, o něž se v práci této jedná. Třeba ještě uvésti, že Lanc ve své zmíněné práci tyto elementy buněčné stotoZäuje s tak zvaným „tělesem srdcovým“, v kteréžto pří- eine nemožno se blíže ro:Sirovati, ježto o původu tělesa srdcového není žádných zpráv.
Shrneme-li veškeré názory uvedené, shledáme, že se vykládají zmíněné buňky srdcové :
1. za svalové (VEJDOVSKÝ) ;
2. za intravasální orgány Jymfové (Lavo);
3. za krevní buňky (Micuraezsex, De Bock, BeRon);
4. za buňky endothelové (Une, Coayerrr, Ú. Scuneiper);
5. za žlázu srdcovou (Nuspaum a Rakowski).
Bylo tedy třeba revidovati všecky tyto zprávy novými pozorová- ními a úvahami srovnávacími.
Jestli se tedy po letech opět vracím k tomuto thematu, děje se tak ze tří důvodů: Předně, že po tolika spletitých, neurčitých a spíše „od oka“ činěných úsudcích o významu intravasálních buněk možno dojíti určitého pojmu následkem všestranných pozorování srovnáva- cích. Za druhé, že tento konečný úsudek vrací se zpět k prvotnému výkladu, který jsem r. 1879 o funkci záhadných buněk srdcových pro- slovid. A konečuě za třetí, že nalezené rozuzlení dané záhady vede k neméně zajímavému osvětlení otázky, juky jest morfologický a zá- roveň à fystologický význam t. zv. klapek v cevni soustavě Lumbricidà a ostutních annulatů, polychaetü a pýjuvch.
1. Výklad věcných skutečností.
Srdce roupic probíhá ve známých poměrech ; má původ v sinu střevním, stávajíc se volným v určitém segmentu tělesném, namnoze postgenitálním. V těchto segmentech tvoří mohutné nádory, jež silně pulsujfce, pohání tekutinu krevní do přední ponenáhlu zužující se části cevni soustavy v přídě těla, kde se srdce jednak v kličky postranní rozvětvuje, jednak v prvním segmentu na břišní stranu ohýbá a v břišní
i
4 XV. F. Vejdovský:
cevu přechází. Světlost a objem těchto cev lze za živa dobře poznati a možno i v tomto stavu pozorovati ony elementy buněčné v nádorech srdcových, jež jsem před lety zvláště u Anachaety*) zobrazil a po- psal jakožto buňky svalové, a kteréž od výše jmenovaných mých ná- sledníků vykládány byly po užití dnešních method řezových v tak různém smyslu morfologickém i fysiologickém.
K opětovné revisi buněk srdcových voleny tentokráte různé druhy, zvláště rody Enchytraeus a Fridericia. 7, prvého rodu vzati Ench. humicultor Vejd. a Ench. Adriaticus Vejd., z druhého Fridericia Zy- kovi Vejd. a hlavně veliká Frid. hegemon Vejd., u níž celkem nej- větší elementy intravasální v nádorech srdcových přítomny jsou. Fixo- vání dálo se chromsublimátem v poměru 1 pro mille, barveno pak karmínem neb železitým haematoxylinem.
Sledujeme li příčné neb podélné serie řezů srdcem druhu Fride- ricia hegemon Vejd., jenž má poměrně největší elementy buněčné ve všech tkaních a tudíž také nejpěknější obrazy poskytuje ohledně hi- stologické ústrojnosti cevní soustavy, — shledäme zvláštní veliké buňky uvnitř srdce, jež netoliko svými tvary, nýbrí i strukturami po- zornost na se upoutají. Na horizontálních řezech nejpřednější části srdce leží za sebou uvnitř srdce veliké hvězdovité buňky, v tupé laloky vybíhající. Dále na zad, u př. v 5. segmentu obsahuje srdce na příčném řezu dvě veliké hvězdovité buňky stejných tvarů s veli- kými jádry a hustou plasmou. Na praeparátech karmfnem zbarvených nelze určitějších zrůznění plasmy sledovati.
Čím dále na zad, tím více naduřuje srdce, a tím větší množství buněk rozvětvených objevuje se v jeho nitru. Nemají však již jedno- duchých tvarů hvězdovitých, nýbrž prodlužují se v jedné ose dle toho, jak jsou nádory srdcové vyvinuty. V nádorech srdcových před septál- ními žlazami rozšiřuje se srdce v ose dorsoventrální (soudě tak dle řezů příčných) — tudíž intravasální buňky prodlužují se v této ose
+, Anachasta Vejd. a Eisenii Vejd., jsou roupice pro studium této skupiny nad jiné příznivé, vyznačující se průsvitností neobyčejnou, tak že lze veškery soustavy orgánů za živa výtečné sledovati. Methoda tato má mnohé výhody před nynějšími způsoby práce, kde se takřka výhradně užívá method řezových. Po- bříchu nebylo lze v posledních letech nikde zjistiti Anachaetu. Prvotně žila u nás jen a jediné v zahradě bývalého musea na Příkopech, kde nyní stojí Zemská banka. Bezpochyby že byla Anachaeta zavlečena v místa tato z některé krajiny Ceské pomocí kořání různých rostlin, jež Em. Purkyni přesazoval do jmenované zahrady musejní. Od r. 1877 nenalezl jsem ji u nás nikde. V Německu ji znají z různých míst. (Viz Miciramcsun.)
O významu mesenchymovÿch myoblastü intravasálných. 5
dorsoventrální. Tvar buněk jest vřetenitý, v centru plasmy jest jádro uložené, na polech rozvětvuje se ve výhonky nejjemnější cytoplasma, upínajíc se na stěny srdce.
Za septálními žlazami nabývají nádory srdcové největšího roz- sahu v ose příčné a intravasální buňky jeho prostírají se rovněž v ose příčné, opakujíce tytéž tvary, jako právě vylíčeno. Výhonky plasma- tické rozbíhají se v nejjemnější vlákénka, četná, na stěnách srdce se upínající.
Dosavadní líčení týká se průřezů, které byly barveny pouze kar- mínem a nejeví tudíž zvláštní zrůznění plasmy buněk intravasálních. Nicméně ukazují tyto praeparáty, že buňky jsou tu rozvětvené a dif- ferencované ve vlákna souvisící se sténami cevními. Zvláštní úsudek o jich morfologickém a fysiologickém významu ovšem utvořiti si nelze. Možno říci pouze, že jsou to rozvětvené, s mesenchymatickými buň- kami souhlasné elementy, jež jsou v tekutině krevní uloženy. Ale jedno jest jisté, že to nejsou ani tělíska krevní, ani buňky mízní, volně v krví kolující, jako krvinky neb lymfocyty.
Pravá povaha buněk těch stává se zřejmou v praeparátech bar- vených železitým haematoxylinem, jenž ukazuje na zrůznění svalové netoliko stěn cevních, nýbrž i buněk intravasálních.
Průřezy srdce touto methodou pořízené ukazují struktury dosud netušené i nutno se proto pozastaviti nad ostrou kritikou BEnRcHovou, s jakou potírá odchylné zprávy svých předchůdců o histologické struk- tuře stěn srdce, sám ovšem nepodávaje nikterak pověřených doku- mentů a vůbec zpráv přijatelných. Neboť to, co na základě svých jednostranných method Bercu popisuje, může sloužiti spíše k novým zmatkům, než ku správnému ponětí o struktuře cevní soustavy.
Nádory srdcové za 2lazami septálnými na průřezech haemato- xylinem železitým zbarvených ukazují totiž zcela něco jiného, než co popisuje dánský histolog. Shledáváme tu:
Předně, že stěna srdcová pod obalem chloragogeních žláz sestává z fibrill svalových podélných, jejíž sarkoplasma zvláště na postranních partiích srdce pěkně se differencuje a jest ve spojení s jádry.:
Za druhé prostírají se pod zevní podélnou vrstvou svalovou svaly okružné v určitých vzdálenostech za sebou následující. Každé okružné svalové vlákno jest jediná buňka svalová, jejíž jádro leží na hřbetní straně cevy, v hojné sarkoplasmě uložené. OkruZnä vrstva svalová objímá lumen srdce, v němž jsou obsaženy výše popsané buňky amoe- bovitě rozvětvené a na vrstvě okružných svalů zavěšené,
6 XV. F. Vejdovskÿ :
Důrazně nutno pak vytknouti, že není endothelu, který popisují a zobrazují tak zřetelně Nussaum a Rakowskı, nýbrž jsou tu přítomny jen ony amoebovitě rozvětvené buňky kolmo se stěn svislé do lumina cevy, které jsme výše popsali, a jež i jinenovaní autorové zvláště po- pisují jakožto „saftige Zellen die .reich an Plasma sind und ausser- dem sehr viele dicht angehäufte, grössere- und kleinere, gelbliche bis bräunliche Sekretkörnchen enthalten.“ V celku souhlasí popis Nus- BAUMA A ŘAkKOWSKIHO 8 mými zkušenoslmi, avšak jedno schází, co no- poznali tito autorové. Totiž fibrilly svalové, jež na bási každého vý- honku amoebovitých buněk se nalézají. Na průřezech příčných totiž, železitým haemotoxylinem zbarvených nacházíme ve hmotě plasma- tické průřezy vláken temně se barvících, takže možno říci, že zde existuje ještě vniterná vrstva fibrill podélných, jejichž sarkoplasina sou- střeďuje se na obrovské buňky amoebovité. Tudíž nemohli polští auto- rové poznati pravý fysiologický význam popsaných buněk, jež jako žlaznaté „Blutdrůsenzellen“ vykládají.
Vlastní plasmatické tělo těchto buněk jeví se na příčných řezech jako přepona svétlosti cevní, a je-li v jednom řezu buněk těch více, stýkají se v centru jako přepážka, zanechávající úzké skuliny mezi jednotlivými elementy bunččnými, jimiž krevní tekutina prouditi může.
Celkem však nesnadno si možno učiniti správný pojem 0 po- měru těchto mesenchymatických buněk ku stěně cevní na řezech příč- ných i radno spíše posuzovati řezy podélné, tangentiälne. A v tom ohledu obdržíme obrazy dříve netušené. Každá buňka vybíhá tu v dlouhé výhonky pseudopodiím podobné, připínající se na postranní stěny cevy hřbetní. Dobře differencované buňky ty jeví tyto poměry:
V centru tělesa buněčného leží veliké jádro ovální, nucleolem a chromatickou hmotou vyplněné. Hustí cytoplasma přechází z centru do štíhlých dlouhých pseudopodií, jež se upínají na stěnu cevy.
V ose každé pseudopodie táhne se vlnitá, iutensivně se barvící fibrilla, v některých výhoncích se ještě v jemné postranní fibrilly roz- větvující. Fibrilly tyto počínají v cytoplasmě nedaleko v okolí jádra, každá však jest samostatnou, nesouvisíc s fibrillou pseudopodie jiné.
Tedy průřezy vláken svalových, které jsme nalezli na průřezech příčných, odpovídají těmto fibrilläm mesenchymatických buněk intra- vasálních. Není pochybnosti, že dle struktury jsou to fibrilly svalové souhlasící s fibrillami podélných svalů na vnější stěně cevy hřbetní. Tyto krásné struktury myoblastů rozvětvených lze pěkně vystihnouti u Ench. adriaticus, kde vyskytují se buňky ty v nádorech ojediněle, a tudíž snadno ve tvarech svých jsou poznatelné. Avšak ne vždy rož-
O významu mesenchymových myoblastů intravasálných. 7
větvené myoblasty jsou tu přítomny; též „unipolární“ buňky svalové se objevují, jevící se jakožto elementy na jednom polu naduřelé, s cyto- plasmou a velikým jádrem a dlouhým výhonkem, v němž opět vine se fibrilla svalová. A právě tyto jednodušší buňky mají význam zvláštní pro elementy, z nichž se skládají t. zv. klapky cevní Lumbricidů a příbuzných skupin.
U jiných druhů, jako Fridericia Zykovt, jeví se popsané elementy buněčné v modifikovaných tvarech, leč nelze nepoznati, že i tyto, na- mnoze vřeténkovitě prodloužené elementy jsou buňkami svalovými v podélné ose cevy se prostírající.
Ze všech ale věcných skutečností popsaných jde na jevo, že intravasäluf buňky nelze vyklädati za „žlaznaté“ neb „lymfatické“, dokonce pak ne za „tělíska krevní“ neb buňky „endothelové“. Při po- suzování morfologické hodnoty bude nám se vrätiti k prvotnému vý- kladu mému, že jsou to buňky svalové, jež asi mají důležitý význam fysiologicky. Ten pak jest na snadě. Mesenchymatické svaly smršťují se jen částečně, totiž ve výhoncích, v nichž probíhají fibrilly svalové. Plasmatická část 8 jádrem zůstává při kontrakcích neúčinnou, jevící se jakožto těleso, jež po způsobu záclonky může uzavfiti lumen cevy.
Jest pak důležité, že se svalové buňky ty soustřeďují skoro vý- hradně na objemné nádory srdce před sinem střevním, v nichž se musí nahromaditi veliké množství tekutiny krevní. Další část přídy cevní jest značně zůženou. Kdyby tedy náhlými kontrakcemi přešla krev z nádoru do zúžené cevy přední, musilo by nastati náhlé nahıo- madění krve v této ztenčené části, což by mělo za následek porušení stěn cevních. Může se tedy díti proudění krve z nádorů ku přídě jen ponenáhlu a regulatory tohoto oběhu mohou býti ztažitelné intrava- sální myoblasty, jež slouží jako závěrky při silných kontrakcích stěny cevní, samy jsouce při této činnosti řízeny kontrakcemi fibrill vlast- ních. Jsou tedy myoblasty intravasální primitivními klapkami cevnfmi.
Z mnohých stran stotožňují se popsané elementy svalové st. zv. buněčným tělesem srdcovým, „Herzkörper“ autorů. Tak zvláště se strany J. Nuspauma a nověji Laxca. Mezi roupicemi jest to dosud rod Mesenchytraeus Eisen a Stercutus Mich., u nichž tento buněčný orgán jest znám. Ve střední čáře na spodině srdce táhne se toto
8 XV. F. Vejdovský:
těleso, sestávající z různě velikých buněk, jež u Ench. flavus a selosus ve více vrstvách nad sebou leží.
Srovnání pruhu buněčného se svalovými buňkami výše popsa- nými jest nepřípadné, neboť u prvých o fibrillách není vůbec řeči, ony prostě souvisí se stěnou cevní a neúčastní se kontrakcí pri oběhu krevním. Ovšem o původu tělesa buněčného v srdci nelze se tak snadno vysloviti.
Mnozí zase, jako zvláště MicuAELSEN srovnávají buněčný pruh v srdci s klapkami cevní soustavy lumbricidů a příbuzných rodů. Tak zvláště se zmiňuje MicnAELSEN o těchto ústrojích cevních u rodu Tykonus. Otázka, čemu odpovídají klapky v cevách vyšších oligochaetů, možno řešiti po důkladných a všestranných pozorováních, jež jim v novější době věnoval také Ross, avšak celkem zůstává přece stále nejasným, jaký jest morfologický význam těchto zajímavých orgánů intravasálních.
K dějinám klapek cevních. Poprvé objeveny 1835 od Leoxa u Piscicoly, pak teprvé 1865 Lexoia u Phreorycta znovu je nalezl, načež 1874 popsal je Penmier u Urochaety, 1888 Couux u Criodrila atd. až do doby nynější, kdy R. S. Bereit označuje klapky cevní za „merkwürdige Gebilde, deren Entwicklung zu ermitteln nicht obne Interesse wäre.“
Tento postulát jest sice důležitý, avšak také histologická struk- tura klapek potřebuje důkladnějšího vyšetření, aby bylo možno určiti jakou funkci klapky hráti mohou. Pobïichu však v příčině této toliko ErseN u Diplocardie se pravdě přiblížil, leč nověji i Rosa o správ- nosti jeho výkladu pochybuje. Tudíž třeba dokonalejších zpráv podati.
Především nutno učiniti si pojem o úpravě a rozdělení klapek v cevách, k čemuž výborné poučení podává Dendrobaena octačdra pro velikost elementů, z nichž se klapky skládají, pak také různé druhy pijavek z čeledi Glossiphonidae. Rosa rozeznává: a) klapky dvojité, v cevách proti sobě ležící; 5) klapky jednoduché, dissym- metricky rozdělené na stěnách cev; c) klapky kruhovité.
Dle mých zkušenostísnutno rozeznávati pouze jednoduché a dvojité klapky, neboť tyto poslední jsou ve 2 polokruzích sestavené, tak že kruhovité klapky Rosovy odpovídají těmto posledním. Jednoduché klapky zvláště v srdci Glossiphonid a Chaetogastridů jsou nápadné a za živa snadno sledovatelne.
Speciálné rozdělení klapek v srdci výše jmenovaného druhu ne- třeba zde uvádéti, ježto odpovídá všeobecnému pravidlu, že klapky
O významu mesenchymových myoblastů intravasálných. 9
tyto leží v intersegmentälnych zonách srdce od 5— 8. segmentu před- ního počínaje a pokračují stejně rozdělené v segmentech následujících.
Na přechodu postranních kliček cevních ze srdce, zvláště nadu- řených cev postranních, č. srdcí postranních, klapky cevní u Dendro- baeny jsou vysoce zajímavé, ukazajíce na fysiologickou svou funkci, aby zastavovaly proud tekutiny krevní buďto v srdci neb v kličkách samých. Kdežto totiž klapky v srdci jeví se celkově jako shluky buněk hruškovitých, zasahující naduřelými těly buněčnými do lumina cev, objevují se klapky na rozhraní mezi srdcem a postranními kličkami dvojitě naduřené, tak totiž, že jeden nádor klapkový zasahuje do srdce, druhý do postranní cevy.
Máme-li poznati pravou povahu histologickou komponent, z nichž se klapky cevní skládají, musíme vyjíti jednak z histologické struktury cev hlavních, jednak odvolävati se k intravasálním elementüm, jež jsme shledali v srdci Enchytraeidü.
Průřezy i podélné i příčné vedené srdcem, ukazují, že stěny jeho sestávají: 1. z vnější okružné vrstvy svalové, jež jest v přední části těla (až do 5.— 7. segmentu) nahá, t.j. postrádající pokryvu žlaz chloragogeních, dále na zad však pokryta hojnými a velikými buňkami chlorogogeními. Tato svalová vlákna okružná jsou pravé buňky svalové, jichž jádra 8 ostrůvkem sarkoplasmatickým lze dokonale mezi žlazami chloragogeními rozeznati a v ohledu struktury přesně co takové určiti.
Pod vrstvou okružných vláken svalových prostiraji se svaly po- délné jakožto vlákna v přídě nízká, dále na zad vysoká, tvořící la- mellovité, ve skutečnosti však trubicovité clementy svalové, uložené v pojné hmotě intermuskulární. Tyto fibrilly svalové náleží buňkám svalovým, jichž jádra se sarkoplasmou hrbolkovitě zasahujf do buněk a srdce, činíce dojem epithelu neb endothelu srdcového, za jakýž dříve byly zhusta vykládány. Taktéž za usedlé krvinky na stěnách srdce mnozí autorové tato jádra svalových buněk popisovali. Vůbec pak nutno vytknouti s důrazem, že podélné fibrilly svalové dorsální stěny srdce jsou vyšší než spodní, lamellovitá, nízká, zploštělá vlákna, prostírající se rovněž v nízké intermuskulární hmotě.
Není epithelu ani endothelu, vystýlajícího nitro srdce. To, co se této tkani podobá, jsou pouze jádra se sarkoplasmou podélných svalů.
A totéž platí o postranních cevách, jež spojují sinus střevní se srdcem. Jenže svalovými stěnami jsou opatřeny pouze přechodní spojky mezi srdecm a vlastním průběhem cev. Tyto jsou tvořeny pouze z jednoduché vrstvy buněčné, z vasoepithelu, jehož jádra ve značných
10 XV. F. Vejdovský:
vzdálenostech jeví se na povrchu cev pod velikými buňkami chlorago- geními. Není zde svalů ani podélných ani okružných.
Pouze zúžená část, jíž přechází srdce v postranní cevu, jeví struktury souhlasné se stavbou srdce. Podélná vrstva srdce přechází v okružnou vrstvu této přechodní části, již nazveme sfinkterovou. Neboť tato část skutečně působí jako sfinkter a souhlasí i fysiologicky s tímto pojmem. Jest totiž značně súženou, takže se mezi vlastním srdcem a cevou postranní jeví více méně dlouhý odstavec zúžený, histo- logicky zrůzněný od vlastního srdce a vlastní cevy postranní.
Jeví se totiž tento sfinkterový odstavec postranní cevy složený z vnějších okružných vláken svalových. Tato vlákna okružná jeví se jakožto obroučky ve stejných vzdálenostech za sebou následující, od- stavec přechodní značně zužující. Jest pravděpodobné, že odstavec tento povstal postranním differencováním srdce, kterýžto výklad jest podporován spodní vrstvou, prostírající se pod okružnými svaly. Tam totiž nalezají se klapky srdečné, jednopolové neb dvojpolové.
Jednopolové klapky nalezáme jen v cevě hřbetní a na počátku i v cevách postranních, dvojpolové klapky v dalších cevách postranních.
Pod názvem jednopolových klapek rozumíme totiž ty útvary intra- vasální, kde naduřené části klapkové trčí pouze do světlosti cevy jedné, buďto jen do srdce anebo jen do cevy postranní. Dvojpolovou klapkou rozumíme pak ony orgány, jež naduřují na obou pólech, trčíce tak i do cevy hřbetní i do cev postranních.
Celkem však jsou obojí klapky dle jednoho a téhož plánu ustro- jeny. Každá klapka sestává u Dendrobaeny ze 2 polovin, mezi nimiž zbývá více méně úzké lumen, jímž proudí krev. Sblížením se obou klapek, t. j. kontrakcí stěny cevní, vlastně onoho sfinkteru, může se lumen meziklapkové více méně zúžiti. Jsou tedy klapky regulatory pro proudění krve. Dle toho musí býti také klapky samy určitě orga: nisovány, aby oněm kontrakcím stěny cevní odpovídaly. Struktura elementů klapkových jest skutečně zajímavá, dosud netu$en4, ač dá se očekávati a priori, že musí odpovidati kontraktilním elementům.
Buňky klapkové jsou nápadné svým nádorem hruškovitým, jimž trčí do lumina. V tomto nádoru nalezá se jádro intensivně se barvící. Dále se zužuje nádor buněčný ve stonek více méně dlouhý, avšak druhdy i velmi dlouhý (dle polohy klapek), ale jemný, vláknitý a ne- snadno v celé délce sledovatelný. Tento stonek přikládá se ku stěně cevní souběžně. Není pochybnosti, že skládá se stonek tento z téže plasmy, jako vlastní buněčná část, v níž leží jádro. Avšak užijeme-li zbarvení železitým haematoxylinem, ihned se nám objasní vlastní pod-
O významu mesenchymových myoblastů intravasálných. 11
stata těchto stonků. Neboť v ose stonku nalezneme temně zbarvenou fibrillu, táhnoucí se celou délkou, až v nádoru nedaleko jádra za- končuje. Není pochybnosti, že zde máme tedy s touže fibrillou co činiti, jako v srdci Enchytraeidů, a že klapky Lumbricidů a pijavek sestá- vají tely ze svazků svalových fibrill podélných, jichž naduřelé části plasmatické s jádry jeví se jakožto sarkoplasma.
Dřívější různé názory, proslovené o funkci těchto klapek, jakoby na př. sloužily ku tvoření tělísek krevních (Korrrrn, VEJDOVSKÝ, Bevpanv, Bencn, Lane), anebo i nejnověji (1903) proslovený názor Rosév, že zde máme co činiti se žlázami chloragogeními endovasku- lárními, a podobné jiné náhledy, musí ustoupiti nyní výkladu, kde klapky cevoi nejsou ničím jiným než myoblasty mesenchymatické, jednopólové, tvořící v souboru svém důležitý apparát regulační při oběhu krve.
Všeobecné.
Histologická struktura cevní soustavy byla vždy předmětem sporných názorů. Illavně jedná se o otázku: Jest lumen cev vyloženo endothelem neb epithelem čili nic? V ohledu genetickém pak vyplývá otázka druhá: Čemu odpovídá dutina cecné soustavy a juký jest fyllo- genetický původ její?
K zodpovědění těchto kardinälnich otázek vyjdeme z úvahy dutin tělesných, jakéž se na příčném řezu segmentovaného těla obratlovce neb annulata jeví. Rozeznáváme zde: 1. střední dutinu hypoblastovou č. gastrocoel, tvořenou z epithelu zažívacího. 2. Po obou stranách gastrocoelu, nehledíce k sinu střevnímu, prostírají se párovité dutiny coelomu, vyložené peritonacem; tato dutina v moderních názorech označuje se jakožto gonocoel. 3. Posléze máme co činiti s dutinami, v nichž koluje tekutina výživná, krev, totiž s cevami čili dutinami „haemocoelními“.
Tyto poslední dutiny jsou předmětem našich úvah. Ony liší se strukturami svými od obou dutin předešlých, ježto sestávají pouze z elementů stažitelných, lépe řečeno svalových Dutina hlavních cev, srdce a břišní cevy, postrádá epithelu, neboť to, co se dříve za buňky epiteliálné vykládalo a ještě nejnověji (Schseiven) vykládá, není ničím jiným, než právě jádry a sarkoplasmou podélných myoblastü. Ve speci- álném případu poznali jsme, jak intravasální elementy t. zv. klapek Lumbricidů etc., i stažitelné elementy v srdci Enchytraeidů, jakožto
12 XV. F. Vejdovský:
vysoce organisované myoblasty, mesenchymatickým buňkám prvotné dutiny tělesné larev odpovídající.
Avšak i vlastní stěny cev hlavních z těchže kontraktilních ele- mentů sestávají; podélné a zvláště okružné fibrilly jsou na cevách těchto podstatnými elementy, jež při funkci oběhu krevního hlavní úlohu hrají. Neméně i kličky postranní z buněk svalových se skládají.
Tudíž veškeré cevy jsou ze stažitelných, svalových buněk tvořeny a není jiného epithelu na nich přítomno, než povrchového peritonea, -kteréž se jen sekundárně z coelomu na stěnách cev rozvinulo.
To neplatí pouze o soustavě cevní annulatů, nýbrž theoreticky i o cevách měkkýšů, členovců a obratlovců: Není vniterného endothelu, jakž jsem se přesvědčil u korýšů a o srdci Ammocoeta. Jednotnost stavby cevní soustavy jest pro veškery typy členitých zvířat platnou.
Musila vzniknouti tudíž cevní soustava jen z kontraktilních buněk, jež nepříslušely prvotu& buňkám dutiny životní č. coelomu, nýbrž měly původ jiný. Jaký jest původ tento, nemožno dnes přesně zodpověděti následkem nedostatečných soustavných badání embryo- logických o vzniku soustavy cevní. Solidní základy cevy břišní, jakéž jsme s KovaLEvským souhlasně popsali, patrně jen z myoblastü se- stávají, mezi nimiž sekundárně lumen povstává.
Zdánlivě odpovídá výklad tento názorům, jež proslovil přede mnou již Brnau a částečně pak E. Meyer a Lava. Leč theoretické výsledky této práce spočívají na zcela jiných základech empirických a metho- dickych. V definitivní práci bude totiž ukázáno, že zprávy R. S. BeuoHa o struktuře cevní soustavy annulatů jsou vůbec pochybené, ježto methody tohoto autora byly zcela jednostranné a mohly vésti k výsledkům tak zvláštním, jakoby na př. srdce annulatů vzalo původ svůj ze dvou zdrojů, jednou z buněk svalových na straně svrchní, po druhé z pe- ritonea dutiny tělesné na straně spodní.
* * *
Při všeobecném posuzování svalové soustavy beře se namnoze zřetel pouze na vlákna svalová, jež z epithelu původ svůj vzaly. Otázka, zda-li i buňky mesenchymové mohou se změniti v elementy svalové, byla celkem málo propracována; výsledky nové však souhlasí ve větě, že na př. svaly obratlovců jak stěny tělesné, tak okončin mohou míti původ i epithelialný i mesenchymatický (Byuses 1898), jak před tím 1886 dokázal i Hamann u Echinidů. Ovšem ale o genesi myoblastů mesenchymatických zevrubnější zprávy jsou vzácné; připouští se pouze,
O významu mesenchymových myoblastů intravasálných. 13
že tyto stažitelné elementy bezobratlých mají původ svůj v bloudivých buňkách, jež se odloučily od stěn epithelialných dutiny tělesné, zvláště ve stadiích larvových. Tak zvláště ukázal Cn. Wırson (1899, Zool. Bull.), že na př. v larvách veligerových (Tergipes) rozvětvené buňky mesenchymatické ve svých výhoncích stávají se stažitelnými, ježto hmota jejich differencuje se ve svalovou. (Sem by příslušely též zprávy Rourovy, dosud nepověřené, o původu fibrill svalových příčně pruho- vaných z buněk mesenchymových u Porcellia.)
Ohledně obratlovců bylo by nad míru důležitým, poznati vznik mesenchymových svalů pokožních, zvláště ale srdcových a cevních. O jich původu prosloveny byly dosud jen domněnky (Szırı 1901, Byrnes 1898, FLEmmixe 1878).
Pokud se našeho předmětu týče, t. j. původu cevní soustavy, musíme i v nedostatku empirických dat za to míti, že se stěny srdce a cev periferických tvoří nezávisle od prvolupenů zárodečných ; avšak ani druholupen či mesoblast neúčastní se prvotně na jich vzniku, Jsou to zajisté jen prvotné mesenchymatické, v primitivní dutině tělesné larev roztroušené buňky, jež soustřeďují se při tvoření defini- tivnfho coelomu v místa určitá, aby později sloužily — ziěnivše se v kontraktilní elementy — ku tvoření netoliko vlastní stěny srdce a cev, nýbrž i vniterných apparátů endovaskulárních, pomocných při oběhu krevním. Kde tedy není vlastního coelomu, nemůže býti ani cevní soustavy (zavřené), rovněž tak jako u oněch skupin, kde gono- coel repraesentován pouze mohutnými vaky gonadovými. V řadě annu- latů můžeme ukázati na Dinophila, který jest skutečnou, multipliko- vanou trochophorou, v níž však nerozvinul se gonocoel ve váčky „coelomové“, nýbrž zůstal ve stavu prostých vaků gonadových na spodní straně těla. Tudíž nemohlo dojíti ku tvoření cevní soustavy.
* * *
Za nejpůvodnější část cevní soustavy annulatů vykládá se sinus střevní a [ana označuje jej jakožto schizocoel ve smyslu Hvxzevově, povstalý rozstoupením se stěn epitelových gastrocoelu a gonocoelu. Ve skutečnosti však není tento sinus pouhá lakuna beze stěn, nýbrž jest zhusta ohraničen velikými buňkami amoeboidními, jichž průřezy lze na dobře fixovaných a zbarvených praeparatech vystihnouti. Cel- kovým tvarem odpovídají buňky stěn sinu střevního ovšem mesen- chymatickým prvotné dutiny tělesné a není pochyby, že z těchto buněk stěny sinové povstaly.
14 XV.F. Vejdovský: O významu mesenchymových myoblastů intravasálných.
Veškeré tyto doklady mluví pro výklad nejvšeobecněji zastávaný, 42 cevní soustava jest zbytkem primitivaf dutiny rýhovací č. blasto- coelu. Dosavadní outogenetické výsledky nestačí pro podporu tohoto výkladu, leč přítomné resultaty, plynoucí z komparativně anatomických pozorování cevní soustavy nemohou se theoreticky jinak oceniti, než právě ve smyslu, že cevní soustava jest zbytkem prvotního blastocoelu.
K tomu též jako mocné opory dovolávám se i té věcné sku- tečnosti, že sinus střevní sestává ze 2 polovin, pravé i levé, právě tak, jako se skla-lä coelom ze 2 postranních váčků.
Nelze tedy uznávati thesi Laxcovu jako směrodatnou, v níž se praví: „Die echten Blutgefisse haben ab origine keine anderen Wan- dungen als 1. Gonocoelwanduug und eventuell 2. die Epithelwand des Darmes.“ Rovněž tak nelze pripustiti, Ze by se buněčné útvary endovaskulární, jako klapky a pak snad it. zv. tělesa srdcová, tvořily exotropicky, vrůstajíce ze stěny coelomu do lumina srdce a perife- rickych cev, aby tak odpovídaly „endotropickyın“ útvarům. stěny coelomové a působily fysiologicky jako orgány lymphoidní v cevách samych. Tyto ústroje intravaskulární jsou změněné myoblasty mesen- chymatické.
Digitized by Google
Digitized by Google
AVI.
Příspěvek k seznání různých druhů skořice,
Josef Hanuš.
(Předloženo v sezení dne 13. května 1904.)
Potkáváme se většinou spíše s důkladnými studiemi o mikro- skopických vlastnostech skořicové kůry nežli o vlastnostech chemi- ckých, čemuž porozumfme, uvážíme-li, že nebylo žádné přesné mothody, dle níž by se dala určiti nejhlavnější součást skořice — aldehyd skořicový a že kvantitativné rozdíly ostatních součástí jsou nepatrné, kdežto odchylky v jejich mikroskopické struktuře dovolují učiniti si z drobnohledného výzkumu dostatečný obraz nejenom o původu, ale i o čistotě zkoušené kůry.
Vzdor tomu pokouším se v této studii raziti cestu též postupu chemicko-analytickému v obor rozpoznávání jakosti skořic. Nebudu přihlížeti však ke všem látkám v kůře skořicovníku se nacházejícím, nýbrž budu sledovati pouze rozdíly ve procentovém složení nejdüle- . žitější součásti — aldehydu skořicového. Ukol tento byl mi usnad- něn tím, že se mi podařilo vypracovati snadnou a rychlou methodu na stanovení tohoto aldehydu i v tom případu, máme-li pod rukou jen skrovný vzorek skořice. Dopodrobna methoda tato vypsána byla již dříve*), uvedu pouze její princip: Rozemletá skořice destilluje se 8 vodní parou, destillát vytřepe se éterem a zbytek po odpaření éteru rozptýlen ve vodě sráží se semioxamazidem ; vyloučený azon ge váží,
Opatřil jsem si z některých pražských obchodů běžné vzorky celistvé skořice, rovn'ž požádal jsem o ně obchodní domy Schimmel
*) Věstník král. čes. společnosti náuk v Praze, XLIV. 1903. Věstník král. české spol. náuk. Třída II. 1
Digitized by Google
9 XVI. Josef Hanuš:
« Co. v Lipsku, jakož i Gehe & Čo. v Drážďanech, které mi ochotně — zvláště firma posledně jmenovaná — vedle obyčejných druhů zaslaly též vzorky kor z kmenů a větví druhů se skořicovníkem pravým příbuzných.
Dříve však než jsem přikročil k vlastnímu úkolu, hleděl jsem se přesvědčiti /. zda všechen aldehyd destillací vodní parou vytěká; 2. není-li část látky té ve skořici nějakým způsobem vázána (snad ve formě glykosidické).
Prvou otázku řešil jsem tím způsobem, že jsem podrobil destil- laci odvážené množství čistého aldehydu skořicového, suspendované v 50 cm? vody za přítomnosti indifferentní hmoty nerozpustné (mle- tých skořápek ořechových).
K destillaci odváženo O'1065 g aldehydu pe v destillátu nalezeno O'1050 g | rozdil 06 mgr. čili nalezeno 99-43 9/,.
Dále jsem postupoval takto: K určitému množství skořice, v níž jsem předem aldehyd stanovil, přidal jsem známé množství aldehydu skořicového, destilloval jsem a přešlý aldehyd stanovil. Skorice.*) jež obsahovala 1:39°/, aldehýdu, odváženo 42295 g, což odpovídá 0:0588 g aldehydu, k tomu přidáno čistého aldehydu 00298 g celkem tedy se nacházelo ve směsi 00886 g aldehydu. V destillätu nalezeno 0:0899 g čili o 1:3 mg aldehydu více. Dle toho by skořice obsahovala 1'44°/, aldehydu. Číslo toto se velice dobře shoduje s číslem dříve nalezeným.
Konečně upraveny dvě směsi: jedna byla skořice pomisena 8 jinorodou hmotou, aldehyd neobsahující, druhá byla směs dvou skořic. Prvé směsi odváženo k destillaci tolik, Ze se v ní nacházelo 4047 g skořice, v níž předem vyšetřeno 2-199/, aldehydu. V destil- látu nalezeno na skořici přepočteno 231°/, aldehydu, číslo tedy velice blízké číslu dříve nalezenému. K úpravě druhé směsi na- váženo skořice o 2.9%, aldehydu 2'0375 g a jiné o 2°08°/, aldehydu 2537 g, celkem nacházelo se v této smesi 0:0974 g aldehydu; po destillaci nalezeno 00998 g, tedy o 24 mg vice. I tu jest rozdíl nepatrný; jedna ze skořic by měla dle toho pouze o 0:1% alde- hydu více.
Maje řešiti otázku druhou, předpokládal jsem, Ze by mohl al dehyd skořicový nacházeti se ve skořici z části vázán v nějakém ne-
—
*) Skořice tato připravena byla rozemletím odpadků skořicových, proto obsahuje tak málo aldebydu.
Příspěvek k seznání různých druhů skořice. 3
známém glykosidu. Proto zahříval jsem nejprvé skořici se 100 cm? 125°/,nf kyseliny sírové po půl hodiny za použití zpětného chladiče, na to jsem kyselinu otupil hydrátem bárnatým a vše jsem podrobil destillaci vodními parami. Vůči postupu tomuto jest jedna dosti vážná namítka: rozkladem pentosánů ve skořici se vyskytujících ky- selinou tvoří se něco furolu, který rovněž semioxamazidem se sráží. Nezabýval jsem se však vyhledáváním jiného postupu, neb ve skořici, jíž jsem vzal k tomuto pokusu, nalezl jsem místo 1:859/, aldehydu, 172 °/, tedy méně, tak že možno pravděpodobně říci, že jest ve skořici tak jak do obchodu přichází aldehyd skořicový volný.
Stanovil jsem ještě čistotu azonu získaného z destillátu skořice tím, že jsem v něm určil množství dusíku: 0'124 g azonu dalo při t= 22° ab = 745 cm 219 cm? dusíku, čili nalezeno 18:69; theorie vyžaduje 19399,
Po těchto všeobecných pokusech přikročiil jsem k vyšetření aldehydu v různých vzorcích skořice. Výsledky uvádím v tabulce:
Skořice skorice | květ sko- | Odpadky | Původ skořice | ceylenská | čínská | řicečínské| (chips) ee aldehydu| o n Fr o k o A | 1:78 2:69 | 401 123 pražské | | a | obchody , 185 381 458 c | 29 | 92 600 — Gehe & Co. | 174 | 208 | 370 — | | | ! Schimmel & Co. © — — | - 142 | | | |
Průměr | 189 271 | 457 | —
Mimo to destillovány kůry druhů jednak se skořicovníkem pří- buzných, jednak obsahujících aldehyd skořicový, aneb podobně sko- ici označených. Většinu těchto kor zaslala mi fa Gehe & Cu. v Drážďanech.
*) Čísla takto označená jsou střední hodnoty dvou výsledků: 3:69 a 393, jakož i 2-21 a 2-28. 1*
4 X VI. Josef Hanuš:
Tak kůra cinnamomum Tamata (skořice východoindická) obsa- huje 1:80% aldehydu, v plané skořici ceylonské z Kolomby nalezeno v kůře z větví 0'12°%, v kůře kmenové 1'31°% aldehydu; v destillätu skořice massoy z Javy (cinnamomum Kiamis Nees) jak kůry tak i květů nevznikla semioxamazidem žádná sedlina; nepatrná sedlina pozorována v destillátu cinnamomum ceylanicum Ness. Vyplývá z toho, že nechovají všecky druhy cinnamomum látek aldehydickych.
V kůře skořice hřebíčkové (cassta caryophyllata) vyšetřil jsem 151%% aldehydu : za to t. zv. skořice bílá (canella alba) dává destil- lát, v němž se nenacházejí žádné látky se semioxamazidem viditelně reagující.
Dle čísel v tabulce seřaděných jest nejméně aldehydu v od- padcích, pak ve skořici ceylonské na to v čínské a nejvíce jest ho nahromaděno ve květech (poupatech).
Zajímavo, že v tomtéž pořadí jdou po sobě druhy ty, porovná-li se praktický výtěžek oleje z nich dobytý. Tak z odpadků skořice ceylonské (chips) vyrobí se oleje 0'5 až 1%; z kůry skořice čínské 129, ze květů 19.) Jak daleko jest tu prakse od sku- tečnosti!
U dřívějších rozborů skořic zahrnut byl aldehyd skořicový v záhlaví éterických olejů. I nalezeno, že ceylonská skořice obsa- huje průměrně 140% éterického oleje (nejvyšší číslo 3 14°, nejnižší 0:72), čínská 1°52°% (nejvyšší 4:41, nejnižší 058) a květ 3:56%.**) Ač nelze tato čísla považovati za naprosto správná vzhledem k ne- dostatkům method, dle nichž nalezena, přece i tu jest zřejmý rozdíl jednotlivých druhů skořice.
Může se tedy dle množství aldehydu i u mleté skořice bez vý- zkumu mikroskopického, nebyla-li ovšem nějak pomísena neb z od- padků vyrobena, usuzovati, pochází-li ze skořice ceylonské neb čínské, pak-li vezmeme za rozhraní pro množství aldehydu mezi oběma druhy skořic 2%; nad tímto číslem as do 35° jsou kůry skořice čínské, pod ceylonské. V případu, že skořice mletá jest porušena jinou hmotou, nedal by se arciť určiti z množství aldehydu druh skořice. Poněvadž ale porušené skořice obsahují méně aldehydu — látky to jež valně podmiňuje jich jakost, a jelikož aldehydu skořicového bývá ve skořicích pravých nad 1'5% — odhlížeje od odpadků skoři-
+) Čísla tato vyjmuta jsou z díla Gildemeister a Hoffmann „Die aethe- rischen Oele.
**) Viz König-Bömer: Zusammensetzung der menschl. Nahr. u. Genussm. IV. vyd. str. 972.
Příspěvek k seznání různých druhů skořice. 5
cových — navrhoval bych, aby se jednou pro vždy stanovilo, že dobrá mletá skofice, má-li účelům potravnim vyhovovati, musí ob- sahovati nejméně 15% aldehydu skořicového. Vzorky tlučené sko- fice, u nichž by nalezlo se aldehydu méně, považujtež se buď za porušené neb připravené z odpadků skořicových.
Vysoce zajímavé a pro fysiologii významné bylo by studium o vzniku aldehydu v organech skořicovníku, totiž kde a z které látky se tvoří a co se 8 ním dále děje. 7 rozborů mojích, jakož 1 dle jiných údajů, lze pouze konstatovati, že v poupatech květních jest nejvíce aldebydu a že kůra větévková chová méně této látky než kmenová (soudě z množství oleje, které se z nich vyrobí a dle výsledků u plané skořice ceylonské nalezených str. 4.) Laskavostí pana Karla Domína, assistenta botanického ústavu české university, obdržel jsem tři čerstvé listy skořicovníku. Tyto nechal jsem na vzduchu vyschnouti, rozemlel potom a podrobil destillaci. Nalezl jsem v nich 127% aldehydu. Nemohu ovšem z několika těchto fakt činiti nějaký závěr; otázka tato jest však tak zajímavá, že by Se na její řešení mělo dále pracovati. Muselo by se ovšem nejprvé vyšetřiti, kterak jest aldehyd v jednotlivých orgánech skořicovníku | rozšířen, jak množství jeho stoupá během vývoje rostliny, pachází-li se v čerstvých orgánech taktéž úplně ve formě volné, či je-li z části vázán a jak, kde dlužno hledati místo jeho vzniku a zdali se v rostlině mění ještě v látky jiné.
Shrne-li se obsah celého článku, vidíme, že stanovení aldehydu skořicového může dobře posloužiti:
1. při technické výrobě olejů skořicových; z au urteného množství aldehydu lze provésti výpočet ztrát, a jsou-li tyto značné, postarati se o výhodnější způsob výroby.
2. při posuzování jakosti a druhu skořice; dle procentického množství aldehydu dají se totiž rozeznati jednotlivé druhy skořice, jakož i lze stanoviti rozhraní mezi dobrou a špatnou skořicí tlučenou.
2. fysiologií rostlinné ohledně vzniku aldehydu skořicového a dalších jeho změn ve skořicovníku.
Na konec vzdávám dík obchodním domům Schimmel & Co. v Milticích a Gehe & Co. v Drážďanech, jež mi s vybranou laska- vostí poskytly vzorky různých druhů skořic, jakož i assistentu panu K. Domínovi za laskavé přenechání čerstvých listů skořicovníku.
Chemická laboratoř na c. k. české vys. škole technické v Praze,
Digitized by Google
XVII.
Tělesné ostatky Jana Kollára, pěvce „Slávy Dcery“
(Les ossements de Jean Kollár, poěte tchěgue.) Popisuje Jindřich Matiegka.
Předloženo v sezení dne 3. Června 1904.
Péčí rady král. hlavn. města Prahy byly tělesné ostatky slavného pěvce „Slávy Dcery“ Java Kozzara (* 1793, $ 1852, dne 14. května 1904 na hřbitově Sv. Marka ve Vídni exhumoväny, následujícího dne do Prahy převezeny a zde na obecním oddělení hřbitovů olšanských dne 16. května 1904 slavnostným způsobem k věčnému odpočinku uloženy.
Městská rada pověřila mě úkolem, abych jako znalec súčastnil se exhumace, jelikož intervence odborníka jevila se z několika příčin býti nutnou, hlavně z důvodů, aby v případě pochyb byla zjištěna identita, aby kostra — pokud zachovaná — byla úplně sebrána a aby ostatky, jak obvyklo, při té příležitosti byly vědecky prozkoumány.
Exhumace vykonala se dne 14. května 1904 v ranních hodinách za přítomnosti prvního náměstka starosty dra. K. Gros, městských radních V. Bnože, L. Cupra, F. HuB4ëxa, dra A. ŠTYCHA, F MELLANA, dále dra J. LENocHA, místopředsedy „Slovanské Besedy“ ve Vídni, ředitele hřbitovů olšanskyých A. Permy, vrchn. okr. lékaře dra. A. Bouma, správce hřbitova Sv. Marka a některých hostů.
V brobě nezdéném pod známým náhrobkem byla nalezena kostra v dřevěné rakvi, z níž zachován byl spodek takřka úplně, víko pak z největší části. Také části Satu, a sice kabát, spodky a nákrčník byly zachovalé a tak pevné, že mohly přímo 8 kostmi v nich odpočí-
Věstník král. čes. spol. náuk. Třída II. 1
9 XVII. Jindřich Matiegka :
vajícími býti přeneseny; byly ovšem již úplně odbarveny, t. j. jako kosti hnědé. *)
Kostra byla natažena, majíc ruce na těle zkřížené; byla celkem dobře zachována, nebylo však přec možno všechny menší kůstky rukou a nohou nalézti, jelikož byly částečně — jak polozetlelý stav některých kůstek dokazoval — zničeny, částečně snad při odstraňování hořejších vrstev půdy před příchodem komise pohozeny.
Délka kostry — v hrobě od temene k patě zjištěná — obnášela 160 cm, což svědčí o postavě malé. **)
Mé další šetření týkalo se pro krátkost času, který exhumaci v celku mohl býti věnován, pouze lebky.
Lebka byla barvy zahnědlé a úplně zachována; na týlní jeji části nacházelo se ještě hojného, odbarveného (hnědého) vlasu, v určitých směrech česaného; podobně dobře zachovaly se po stranách obličeje zbytky vousu, který sice nenacházíme na většině známých podobizen J. KozLáRaA, ale na reliefní kovové desce pomníku, jež patrně dle poslední podoby KozLáRA byla shotovena. Tento nápadně dobrý stav nalezených ostatků vysvětluje se dobrými vlastnostmi hřbitovní půdy (hrubě písčité a četnými kameny promísené) jakož i pochováním v pro- pustné dřevěné rakvi.
Lebka jest pravidelná, souměrná, prosta všech odchylek, objemná a tvarů zaokrouhlených; vykazuje znaky mužské a svědčí o vyšším věku dotyčné osoby. Oblouky nadoční jsou dobře vyvinuty, výčnělky soscovité střední, výčnělky bodcovité velmi dlouhé; čáry skráňové jen v přední části dobře naznačeny, čáry týlní slabé. — Ze švů jest věncový většinou, Sipovy částečně zachován; švy ty vykazují středně silné zoubkování „bez vsutých kůstek“, švy krajiny skráňové (pterion) jsou normální. Stav švu lambdovitého nemohl pro přilehající vrstvu vlasů býti zjištěn.
Chrup byl výborně zachován; zuby tvořily úplnou, pravidelnou řadu, v které jedině v levo druhý horof (in vivo vypadlý) třecí zub chyběl. Zuby byly ovšem přiměřeně ubroušeny.
Tvar mozkovny jest zaokrouhlený. Při pohledu shora (norma parietalis) podobá se obrys lebky krátkému oválu s širokým čelem
*) Mimo kosti a zachovalé šaty byly do nové rakve uloženy: kování — kříž a růžice — ze staré rakve, vavřínový věneček opatřený slovanskou trikolorou a stříbrným štítkem 8 nápisem „Jan Kollár, 1793—1852“, pamětní spis městskou radou vydaný a konečně ku vyplnění mezer části prken ze staré rakve a kve- toucí bez.
**) Rakev byla 189 cm dlouhá, u hlavy 63, u nohou 43 cm široká.
Tělesné ostatky Jana Kollára, pěvce „Slávy Dcery“. 3
a jest takřka sphaerotdní. Také při pohledu se strany (norma late- ralis) a ze zadu (norma occipitalis) jest kulatost a krátkost lebky tedy sphaeroidní tvar patrný. Čelo jest vysoko klenuté a krajina nad týlem (obelion) poněkud oploštěna
Při pohledu z předu (norma facialis) pozorujeme obličej střední výšky, široký, očnice rhombické, vysoké a málo šikmo položené, nos střední výšky, nosní kosti v úhlu položené, žádné přednosní jamky, širší dolní čelist. Kostra obličejová shoduje se s tvary obličeje, jaké vykazují známé podobizny KoLLÁROVY.
Celkem představuje lebka typ obvyklý u Slováků. Nejdůležitější rozměry byly zjištěny methodou francouzskou (vyjma výšky obličejové) a jsou uvedeny v připojené tabulce. Z délky a šířky lebky lze vy- počísti index 89-65, z délky a výšky index 79-31, z šítky a výšky index 88-46. Číslice ty svědčí opět pro kulatost mozkovny.
Kapacitu lebky měřil jsem prosem dle methody Brocou pro chatrné lebky doporučené, poněvadž jsem se obával, aby vlhká lebka náhodou nepovolila; používal jsem však při tom výhradně užší nálevky Brocovr (č. 2.), kterýmžto způsobem — jak jsem se znova přesvědčil opakovavými pokusy — docílím výsledků jako obvyklým měřením broky. Při dvojím přeměření spotřebovaného materiálu byly zjištěny číslice dosti souhlasné, t. j. 1660 a 1650 ccm, tak že možno kapacitu označiti — 1655 cem.
Počítáme-li dle Torınarva jakožto všeobecný průměr kapacity mužských lebek 1550 cem, převyšuje lebka KoLLÁROVÁ průměr ten o 100 ccm; obsah takový odpovídá dle ToPINARDA asi váze mozku — 1450 gr; dle methody MaxouvarERovy možno z kapacity té vypočísti váhu mozku asi 1440 gr, kterážto číslice převyšuje různé, pro evropské mozky udávané průměry 0 40— 90 gr. Poměrnou váhu mozku bylo by však třeba tím výše odhadovati, poněvadž byl KozLLáR vzrůstu podprůměrného, malého.
Pokud se týče obličeje, byl týž poměrně široký (chamaeprosopnf, index obl. 81:29), očnice vyšší (na hranicích mesosemních a megasemních index 88:89), nos střední výšky (mesorhiní, index 50:94).
Tvary a rozměry lebky Jana KozzLána připomínají v mnohých směrech výsledky docílené při vyšetření lebky jiného vynikajícího Slováka, jeho přítele a vrstevníka Pavua Jos. Šaraňika.*) Lebka tohoto soukmenovce byla sice v celku i v detailech větší, následkem
*) Časopis spol. přátel star. v Praze VIII. 1900. str. 49. — Mittheil d. Anthr. Ges. in Wien XXY. 1900. Sitzungsber. p. [179].
1*
4 XVII. Jindřich Matiegka:
toho také objemnější (kapacita 1738 ccm), při tom méně zakulacená (index d:s — 8191, v:d — 71.66, v: š— 9480), ale v obličejové části jeví se nápadná shoda všech důležitějších poměrných číslic ;**) neboť obnášel
u J. KoLLÁRA up. J. ŠAPAŘÍKA
index obličejový 81:29 80-69 index svrchního obl. 4748 4758 index očnicový 88:89 90:00 index nosovy 50:94 50-94
Celkem můžeme řící, že lebka KounLinova — podobně jako ŠAFAŘÍKOVA — nám předvádí hlavně v obličejové části typ slovácký. Vůbec pak jsou pravidelné znaky a souměrné tvary lebky, jakož i značný její objem (kapacita) v souhlasu s vynikajícími duševními vlastnostmi JANA KOLLÁRA, s jeho ryzí, poctivou povahou a s jeho duševní vznešenosti.
Rozměry a indexy lebky Jana Kollára.
Mesures et indices du cráne de Jean Kollár.
Obsah lebky — Capacité cränienne . . . . 2 2 . . . 1655 ccm Délka mozkovny — Longueur max.. . . . . . . . . 174 mm Sifka „ — Largeur transv. max. . . . . . . 156 , Výška , — Hauteur (bas.-bregm.) . . . . . . 138 : Dolní šířka čela — Largeur front. inf. . . . . . . . 99 R Svrchní „ „ — Largeur front. sup. . . . . . . . 128 : Největší, © „ — Largeur front. max. . . . . .. 133 : Délka spodiny — Ligne naso-basilaire . . . . . .. 100 i Šířka „ — Diamètre sus-auriculaire . . . . . . 133., Horizontální obvod — Circonférence horizont. . . . . 526 :
Oblouk příční — Courbe transvers. . . . . . . . . . 335 „
**) L. NiEpERLE vypočetl na základé malého počtu slováckých lebek ze Starého Města u Uh. Hradiště průměrný index svrchního obličeje — 49-2, očnicový — 8199, nosní — 49-69. (Příspěvky k moravské kraniologii. Český Lid. IV. V Praze, 1895. str. 363.), Dle toho měli by oba vynikající mužové o málo relativně vyšší svrchní část obličeje a vyšší očnice; ovšem připomíná NiepeRLE, že dle rozdílů ve výsledcích, které docílili A. Weissacu, E. ZUcKERKANDL à LENHOSEK, při měření malých skupin slováckých lebek, lze souditi na jakési rozdíly Slováků moravských a uherských.
Tělesné ostatky Jana Kollára, pěvce „Slávy Dcery“.
Podélní oblouk čelní — Courbe naso-bregm. ........ 130 = » _ temenní — Courbe du bregma à lambda 125
. a týlní — Courbe du lambda à opisth. . 113
z v celku — Courbe a. p. naso-opisth. . 368
Tětiva oblouku čeln. — Corde du nasion à bregma . . 115 2 a tem. — Corde du bregma à lambda . . 108
A týlního — Corde du lambda à opisth . 95 Vzdélenost lambda-basion — Corde du lambda à basion 108
Délka týlního otvoru — Long. du trou occip. . . . . 37 Sitka „ » — Larg. du trou occip. . . . . 30 Šířka obličeje — Largeur bizygom. . . . . . . . . 139 » biorbitäinf — Largeur biorbit. ext. . . . . .. 106 bijugälnf — Largeur bijugale . . . . . . . . . 121 . hof. čelisti -- Largeur bimaxill. max. . . . . . 103 „dolní čelisti — Lurgeur bigoniaque . . . . . . 104 Výška obličeje — Distance menton-nasale . . . . . . 113 „ svrchního obličeje — Distance dento-nasale . . 77 „ (bez zubů — Distance alvéolo-nasale 66 Šířka oönie — Larg. de l’ouvert. orbit. . . . . . . . 36 Výška „ — Hauteur de l’ouvert. orbit. . . . . . . 32 Výška nosu — Hauteur nasale. . . . . . 2 . . . . 53 Šířka „ — Larg. max. de Vouvert nas. . . . . . 27 Index d:š mozkovny — Indice de longueur-larg. . . . 89:65 » d:v , — Indice de long.-hauteur . . . 7931 u : — Indice de haut.-largeur . . . 8846 » | obličeje — Indice faciale de KoLLMANN . . . . 81729 „ Svrchn. obl. (Kozzuanx) — Indice fac. sup. de KoLLMASN . . 2 2 . . . . . . . . .. 47-48 „ Svrchn obl. (Vırcaow) — Indice fac. sup. de ViRCHOW 2 2 2 22 . . . . . . 6408 „ © očnicový — Indice orbitaire . . . . . . . . . 88:89 „ - nosní. — Indice nasale . . . . 2.2... . . . 5b0°95 Délka kostry | 160 cm Longueur du squelette
š
2 24 S 3133 3 3 3 3 3 3 3 3 = 3 3
3
3 u 3 2 3 3
6 XVII. J. Matiegka: Tělesné ostatky Jana Kollára, pěvce „Slávy Dcery“.
Résumé.
Les ossements de Jean Kollár, poěte tchěgue.
A Vexhumation des ossements du poète tchèque Jean Kollár (né en 1793, mort en 1852) on a constaté ce qui suit. Outre le squelette, dont la longueur (160 cm) témoigne d'une petite taille, le cercueil et des parties d’habillement ont été assez bien conservées; sur la téte se trouvait encore une chevelure abondante et des deux cótés des restes de barbe.
Le crâne est régulier, symétrique, libre de toute anomalie, arrondi (sphéroide). Les mesures et les indices se trouvent dans la
tabelle ci joiate. L'indice de longueur-largeur compte 89:65, l'indice ©
de hauteur-longueur 79:31, Vindice de hauteur-largeur 87:46; la capa- cité crânienne d'après la méthode, semblable à celle recommandée par Broca pour crânes fragiles, comte 1655 ccm ainsi donc à peu près 100 cem au-dessus des moyennes de crânes masculins, ce qui, comparé à la petite taille, mérite d’être remarqué. La face est relativement large, nous montre des orbites d’une hauteur au dessus de la moyenne (l'indice 88:89) et le nez d'une hauteur moyenne (l'indice 50:94). La face rappelle d'une manière frappante les formes du crâne du slaviste
connu Paul Joseph Šafařík; tous les deux étaient Slovagues de ©
naissance.
Les signes réguliers et les formes symétriques du crâne de même que la capacité crânienne considérable sont en accord avec les éminents qnalités d'esprit de Jean Kollár.
LA
Digitized by Google
Digitized by Google
'GG8|—€621 JEJIOM ueer ep eupio 87 — "ZG8L—E6ZI PJEJ|OM PUPP BYGST
'TSEI-E6ZL JEJIOM Leer ep eugJo 87] — "ZG8L—E6ZI /PJEJ|OM euer BYGOT
Digitized by Google
'TSEI-E6ZL JEJJOM ueer ep eupio 87] — "ZG8L—E6ZI PJEJ|OM euer BYGOT
'ZG81—€621 UPON Ueor ep eugJo 087] — "ZG8|—E6ZI /PJEJOM euer exge
XVII.
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamen- flora von Böhmen.
Von Dr. Karl Domin, Assistenten der Botanik an der k. k. böhm. Universität in Prag.
Mit einer Tafel.
Vorgelegt in der Sitzung den 3. Juni 1904.
Wie ich es schon früher, bezüglich der vorangegangenen zwei Jahre gethan habe, will ich auch heuer in dieser Abhandlung die Hauptresultate meiner floristischen Studien im Vorjahre zusammen- fassen. Diesmal wurde auch besonders bei der Bearbeitung einiger kritischer Gruppen oder Gattungen das Material anderer böhm. Bota- niker benützt und deren wichtigere, bisher nicht publicierte Funde einbegriffen.
Von Jahr zu Jahr macht sich das Bedürfnis einer neuen Be- arbeitung der Flora Böhmens fühlbarer, da ČELAKOVSKÝ S „Prodromus,“ der im Jahre 1875 beendigt wurde, schon längst mit dem jetzigen Stande unserer floristischen Kenntnisse nicht mehr im Einklange steht und in der Gegenwart eine nunmehr historische Bedeutung hat. Es sind ja auch ČeLakovský's bis zum Jahre 1893 erschienenen „Resul- tate der botan. Durchforschung Böhmens“, die so viele Berichti- gungen und wichtige Ergänzungen enthalten, schon vergriffen und die ganze neuere Literatur bezüglich der böhmischen Flora ist in ver- schiedenen Zeitschriften so zerstreut, dass es bereits sehr schwer ist, sich eine genaue Orientierung inbezug auf die Verbreitung und Gliederung einzelner Arten in Böhmen zu verschaffen. Bevor es aber
Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1
9 X VIII. Karl Domin:
möglich sein wird an die Herausgabe einer neuen Flora Böhwens heranzutreten, ist es unumgänglich notwendig, eine ganze Reihe von schwierigen Gattungen einer gründlichen Revision zu unterzieheu.
Phytogeographisch und zugleich auch floristisch habe ich im Vor- jahre zwei grössere Territorien Böhmens durchforscht. In erster Reihe habe ich meine pflanzengeographischen Studien im böhmischen Mittel- gebirge beendigt, also in dem interessanten Teile Böhmens, wo die Steppenflora in prächtiger Eutwickelung bis heutzutage erhalten blieb und wo bisjetzt (besonders gilt dies vom Launer und Brüxer Mittel- gebirge) ausgedehnte Steppenwiesen, poutische Felsformationen etc. in höchst interessanter Zusammenstellung angetroffen werden. Da aber eine, weungleich möglichst kurze phytogeographische Skizze dieses so ausgedehnten Gebietes zu viel Raum in Anspruch nelımen würde, muss ich mich damit begnügen auf meine demnächst erscheinende Arbeit hinzuweisen, in der ich die pbytogeographischen Verhältnisse des Mittelgebirges in seiner ganzen Ausdehnung allseitig und aus- führlich zu erklären versuche.
Ueberdies habe ich die Gegend zwischen Sobéslau, Veselí, Lomnic, Wittingau und Gratzen voın phytogeographischen Standpunkte näher untersucht; es ist dies eine flache Teichgegend mit ausge- dehnten Hoch- und Wiesenmooren, prachtvollen Röhrichten, iuter- essanten Erlenbrüchen, mit Sandfluren, Kiefernwäldern und Heiden, aber ohne natürliche (mesophile) Wiesen ohne Hain- und Fels- flora.
Eine Specialität dieser Gegend ist die äusserst interessante Formation des nackten Teichbodens, die überall dort, wo ein Teich abgelasesn wird, in prächtiger Ausbildung und gleichsam, als ob aus der todten Erde hervorgezaubert erscheint, um wieder nach der Ueberschwemmung der Standorte gänzlich zu verschwinden.
Da ich aber eine eingehende phytogeographische Schilderung dieser Gegead anderwärts!) schon veröffentlicht habe, will ich hier auf dieselbe nicht näher eingehen. Wir wollen diesmal nur kurzge- fasste Schilderungen einiger anderen zerstreut liegender Gegenden Böhmens bieten.
Die durch warme Plánerkalklehnen berühmte Umgebung von Smečno liegt zumeist in einer Ebene, die von einem ganzen System von Waldtálern durchzogen ist, und stellt dieselbe eine der charakte- ristischesten Lokalitäten an der Grenze des Mittelgebirges dar, in
") Beihefte zum Botan. Centralbl. XVI. p. 301 —346, 415—466 (1904).
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 3
welcher der Plánerkalk das vorherrschende Gestein bildet. Derselbe ist entweder ziemlich rein oder auch mit Erde und Sand gemengt, sehr oft schwer, lettig; stellenweise kommen aber auch Sandsteine zum Vorschein. Diese Gegend liegt c. 400 m ü. d. M.; der verti- kalen Erhebung und den stellenweise vorkommenden, feuchten und deshalb auch kälteren Tälern und den zusammenhängenden Wald- komplexen entsprechen einige Arıen, die der Flora des Berglandes eigen sind und in dem warmen, meist kalkreichen, obersilurischen Plateau grösstenteils fehlen; als Beispiel stehe hier Arnica montana, dann der ziemlich häufige und in verschiedenen Facies sich wieder- holende Chumaebuxus alpesiris, stellenweise Potentilla procumbens und das hier neu entdeckte Polygonatum verticillatum. Die letzge: nannte Art ist besonders wichtig, da selbe nur ungern die Berg- wälder verlässt und in das niedere Hügelland (unter 450 m) herab- rteigt.
Die Täler bei Smečno sind zumeist schmal, geschützt, buschig (von den Sträuchern sind vorzugsweise Corylus, Carpinus, Ligustrum, Lonicera Xylosteum, Sorbus Aria, Viburnum Opulus, Quercus, Coto- neaster etc. zu nennen) und besitzen eine gewählte Frühlingsflora. Schon zeitlich im Frühjahre zeigen sich daselbst zahlreiche Himmel- schlüssel (Primula officinalis), dann auch Valeriana officinalis (angusti- folia), Anemone silvestris, Anthericum Liliago, die seltene Carex pediformis nebst der C. digitata und montana, häufig Chrysan- themum corymbosum und Saxifruga granulata. Später auch Asperula tinctorsa, Centaurea axillaris, Clematis recta u. a.
Wo aber dem Plánerkalk stärker Waldhumus beigemischt ist, erscheint in Menge Čonvallaria, Smilacina, Lilium Martagon, Actaca, Aquilegia, zerstreut Platanthera solstitialis und selten chlorantha, Potentilla alba, Mercurialis perennis, Hierochloe odorata (gesellig) etc. Dort, wo der Plänerkalk fast rein ist, kommt eine ganz besondere Flora zum Vorschein, die eine Reihe von Charakterarten aufzuweisen vermag; wir führen von denselben Cirsium pannonicum, Coronilla vaginalis, Polygala amara, Bupleurum falcatum, selten auch Ophrys?) muscifera, dann Aster Linosyris, Thymus praecox, Epipactis rubigi- nosa und weiterhin auch Veratrum nigrum an.
Auf den Waldrándern ragt stellenweise im Spätsommer die Riesendistel Cirsium eriophorum; im zeitlichen Frühjahre kann man in den mässig feuchten Waldgräben, neben der gewöhnlichen Potex-
2) Nach Mitteilung des Herrn Prof. Dr. Kapu Vanpas.
1“
4 XVIII. Karl Domin:
tilla verna und opaca, auch die seltenere Varietät der ersteren Art v. Neumanniana treffen.
Einen ganz besonderen Standort nimmt die in der Gegend zer- streute, besonders in dem Tale „v Němcích“ häufige Prachtorchidee Cypripedtum Calceolus ein, welche mit Vorliebe die Waldsáume auf- sucht, wo anscheinend das Einwirken des Substrats (Plänerkalk) durch die mächtige Humusschicht neutralisiert wird. In der Tat meidet aber diese Art den auch mit einer starken Humusschicht bedeckten Sandstein; hie und da kommt sie auch auf ziemlich reinem Plänerkalk vor. Sie meidet aber die offene Sonne, wie auch den an- dauernden Schatten; die nicht breiten Durchschläge bieten ihr im hohen Moos das beste Domicil.
Eine ganz abweichende Flora tritt auf der San Isteinunterlage zu Tage; der Unterschied ist so scharf, dass auch die einzelnen Sand- steinblöcke durch eine ganz andere Flora auffallen, als die benach- barten Plánerkalklehnen. In der Regel tritt Hand in Hand mit dem Auftreten des Sandbodens eine typische Heide hervor, entweder eine echte Calluna-Heide oder eine Vaccinien-Heide (die Preisselbeere [ Vaccinium Vitis sdaea] sucht mehr die offene Sonne) mit Lycopodium clavatum, Deschampsia flexuosa, Antennaria dioica u. a.
Die Wälder sind zumeist Kiefernwälder mit sehr armem Unter- wuchse; stellenweise (auf Plänerkalk) macht sich aber das Eindringen der wärmeliebenden Hainpflanzen bemerkbar, wogegen auf dem Sand- boden die äusserst monotone, einen „hercynischen“ Eindruck ge- währende Waldflora überhand nimmt. Manchmal treffen wir auch im Schatten eines Kieferhochwalde3 Sorbus Aria, Centaurea axillaris, Coronilla vaginalis, was ein Zeugnis davon abgibt, dass sich daselbst früher sonnige Lehnen befanden.
Auf den feuchten Waldeinschnitten wächst Valeriana dioica, Orchis latifolia, Carex Davalliana u. à. Die Luzula pallescens, in dieser Gegend eine nicht gerade seltene Erscheinung, bildet auf den feuchten Wiesen (eigentlich Wiesenmooren, da schwache Torfbildung vorhanden ist) Uebergänge zu der L. campestris.
Das Moosleben ist auf dem Plänerkalk sehr arm.
Ein recht interessanter Strich ist auch die Zahořaner Schlucht, eine romantische Querschlucht an der Moldau südlich von Prag, un- weit von der Mündung des Sázavaflusses. Oberhalb des Wassers ragen mächtige, zerklůftete Phyllitfelsen, die eine reiche Moosflora beherbergen. Bryum alpinum auf den feuchteren Stellen, Coscinodon, Grimmia-Arten, Bartramia pomiformis, Gymnostomum rupestre, curvi-
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Pbanerogamenflora in Böhmen. 5
rostre, Cynodontium, Encalypta ciliata, Tortella tortuosa könnten wir nur als eine geringe Auswahl derselben anführen. ?)
Die mächtigen durch den Einfluss des Windes braun gefärbten Felsen sind gegenwärtig grösstenteils mit nahrhaftem Humus bedeckt und dann auch bewachsen; wo der nackte Felsen hervorragt, er- scheinen erst auf dem sanft ansteigenden Terrain Wälder und Haine, die durch ihren Farbenkontrast dieser wilden Schlucht zur schönsten Zierde gereichen.
Die Flora der Nadelwälder ist arm und monoton; es fehlen grösstenteils im Unterwuchse Vaccinien; nur Vaccinsum Myrtillus kommt im trockeneren Boden nicht häufig zum Vorschein. Es über- wiegen, der feuchten Atmosphaere entsprechend, Fichtenbestände, in denen sich besonders längs des Baches dichte Farnwäldchen (Athy- rium filix femina, Aspidium filix mas, spinulosum, Polypodium Phego- pteris) angesiedelt. haben; auf dem trockenen und weniger humosen Boden sind die Kieferwälder mit halbxerophilem Charakter eine natürliche Lebensform.
Diese Schlucht ist, wie die meisten Querschluchten an der Moldau in der südlichen Umgebung Prag’s, ziemlich kalt und rauh und es macht sich daselbst auch meist nebst pontischen Formationen schon das Eindringen einiger, der Bergregion eigenen Typen be- merkbar. So ist hier z. B. der stattiiche Aruncus silvestris eine ge- wöhnliche Erscheinung ; ja auch das Geransum silvaticum (welches, nebenbei gesagt, im ganzen Brdygebirge fehlt, um wieder in den Vor- láufera des Böhmerwaldes häufiger zu erscheinen), die zierliche Vicia silvatica und der krautige Rubus saxatilis kommen hier vor; von den Moosen wollen wir nur noch die schöne Webera elongata erwähnen. Zu diesen Arten gesellt sich aber stets eine Auswahl zahlreicher Hainpflanzen, wodurch eben ein bedeutender phytogeographischer Unterschied gegenüber der Flora des südlichen Moldautales, wo die pontischen Typen heutzutage meist blos auf die warmen, sonnigen Lehnen und Felsen oberhalb des Flusses beschränkt sind, bedingt wird. Die wolriechende Hierochloë australis, Melittis, Melica pwťa, Lathyrus niger wachsen hier auf sonnigen Waldschlägen mit Geranium silvaticum und Vicia silvatica beisammen.
Draba murulis, eine zwar unansehnliche Crucifere, ist eine der wichtigsten Charakterarten dieser Moldauschluchten ; sie bedeckt be- sonders auf feuchteren grasigen Stellen und auf etwas aufgelockerter Erde ganze Strecken.
5) Näheres in VzLENOVEKÝ „Mechy české“ p. 37—39 (1897).
6 XVIIL Karl Domin-
Tiefer im Tale, hinter einer kleineren seitlichen Schlucht, die sich in der Richtung gegen Okroublo hinzieht befinden sich ausge- debnte und schöne Haine, an deren Zusammensetzung sich besonders Eichen, Weisbuchen und Haselnüsse beteiligen. Dort, wo der Schatten des Laubwaldes zu tief ist, bildet die Vegetation immer nur einzeln stehende Rudel; natürlich dort, wo die Sonnenstrahlen ungestört ein- dringen können, ist der Boden immer mit einer zusammenhängenden Pflanzendecke bewachsen. Von den Leitarten dieser Haine nennen wir zuerst Euphorbia anguluta, deren Hauptverbreitung in Böhmen auf die südliche Umgebung Prag's beschränkt ist, danu die Melica picta, nutans, Melittis, Lathyrus vernus, niger, Potentilla alba, (Tormentilla), Hircchloë australis, Cephalanthera pallens. Besondeıs auf offenen Stellen bildet ganze Bestände Calamagrostis arundinacea; überall zerstreut prangen die gelben Blüthen des ARanunculus nemo- rosus.
Unten im Tale gelangen wir durch trockene Wälder, die fast jedweden Unterwuchses entbehren (aus der Pilzflora ist der Gasteru- mycet Hysterangium interessant) auf schöne Wiesen, wo aber im zeitlichen Frühjahre bloss Orchis Morio (häufig auch weissblühenil), O. ustulata, Saxifraga granulata u. v. a. aufblühen. Auf trockenereu Stellen bedecken ganze Durchtriebe Luzula campestris, Čarex verna (= praecox) und Veronica prostrata.
Leicht entzieht sich unserer Aufmerksamkeit die kleine Myosotis versicolor, die hier besonders auf manchen Holzschlágen in Hůlle und Fülle wohnt. Dafür machen sich aber auf den felsigen Abhängen Ve- ronica Dillenit (= campestris), Potentilla recta, arenaria, canescens, Anthericum Liliago, Dianthus Carthusianorum, Hieracium Schmidtu, candicans, cymosum, murorum recht bemerkbar.
Ausser der Draba muralis gehört zu unseren treuen Begleitern in der ganzen Schlucht das für das Moldautal so charakteristische Thlaspi alpestre, dessen dichte kleinblütige Aebren, aus denen die violetten Staubfäden herausragen, besonders die grasigen, feuchteren "Stellen mit Vorliebe aufsuchen. Auch das zeitliche Symphytum tube- rosum gehört bier zu den recht häufigen Erscheinungen.
Auf den steinigen Waldlehnen kommt die Pastinaca opaca (= urens) vor; eine schöne Frühlingsflora siedelt sich in der Gesell- schaft des Schlehdornes, der Traubenkirschen und des Feldahornes an: ausser dem gemeinen Galium Cruciata ist es besonders die zarte Adoxa und Corydalis fabacea, später dann Senecio Jacquinianus und Carex brizoides. Auch die Cor. digitata ist stellenweise (gerne auf
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 7
‘den Moosstellen) nicht selten. Am Anfange der Schlucht öffnet in der Zeit, wenn ihre Blüten in der besten Entwickelung stehen, auf den Feldrainen, die meist von den Polstern des Cerastium arvense be- deckt sind, Myosurus minimus, eine der kleinsten Ranunculaceen, seine Blüten.
Dem schon erwähnten seitlichen Tale (gegen Okrouhlo) gegen- über erstrecken sich auf den Durchtrieben oberhalb der Bachlehnen “) ganz eigenartige, den Heideformationen angehörige und vormals sicher ziewlich nasse Durchtriebe, die grosse Flächen bedecken und durch das Vorwiegen zahlreicher Carex-Arten gekennzeichnet sind. Es ist dies Carex verna, montana, pilulifera, pallescens, digitata, aber auch vulgaris und panicea, deren Rassen mit einer interessanten Form der Luzula campestris (einer Uebergangsform erecta-campestris) daselbst fast die alleinige Vegetation bilden. Hie und da ragen im Mai zwischen dieser merkwürdigen Vegetation die goldgelben Köpfchen des, wol nur zufällig hergekommenen Hieracium candicans hervor.
Aus der Zahořaner Schlucht können wir leicht den Berg Ďáblov besteigen, der der ganzen Umgebung dominiert. Die Schiefer. ver- wittern hier stellenweise in eine lichte, lettige Masse, welche eine äusserst arme Flora beherbergt. Die Vegetation des ganzen Gipfels ist nach allen Seiten hin ziemlich gleichartig. Bloss die schöne Orchis sambucina scheint nur auf dem südlichen Abhange in der Richtung gegen Petrov vorzukommen.
Phytogeographisch ist dieser Berg dadurch interessant, dass er von lauter heideartigen Formationen eingenommen wird. Er ist auch mit einem ziemlich lockeren, jungwaldartigen Gestrüppe bewachsen, in dem die Hauptrolle die Eichen, die Haselnuss, die Birke und der Wacholder spielen. |
Die Heide ist meist eine (ulluna-Heide, auf manchen Stellen überwiegen aber zahlreiche Blütenpflanzen, auf anderen wieder die ‘Gräser. Von den Leitarten dieser Formation seien hier genannt:
Thesium alpinum (überall, aber zerstreut!), Plafanthera solstitialis, (zerstr.), Genista tinctoria, germanica (häufiger die letztere Art), Ra- nunculus nemorosus, Festuca rubra, sulcala, Cytisus nigricans, Melam- pyrum nemorosum, Veronica chamaedrys, Chrysanthemum corymbosum, Viscaria vulgaris, Silene nutans, Polygala vulgaris, Betonica, Luzula albida, campestris, campestris-erecta, Hieracium Pilosella, Centaurea axillaris, Saxifraga granulata, Scleranthus perennis, Koeleria gracilis.
+) In dem Tale kommt auch Tarus baccata iwild!) vor.
8 XVIII. Karl Domin:
Gegen die Sůdseite wird die Calluna seltener und úberhaupt der Bestand nicht geschlossen; es wurden hier nur gewöhnliche Pflanzen beobachtet, wie z.B. Viscaria, Anthoxanthum, Ajuga genevensis, Coro- nilla, Deschampsia flexuosa, Nardus (nicht viel), Trifolium alpestre, montanum, Helianthemum Chamaecistus, Fragaria collina, elatior. Interessanter ist die etwas tiefer vorkommende Myosotis suaveolens und in ihrer Nähe die Bestände der Cladoniu rangiferina mit Tri- Folium-Arten, Astragalus glycyphyllos, Viola canina, Hypericum per- foratum.
Nur ganz flüchtig wollen wir eines Streifzuges längs der be- kannten Všetater schwarzen Urwiesen gedenken. Zwischen Přívor und Vavfinec, auf dem sanft welligen Terrain, das hier hinter der Bahn- strecke die natürliche Mulde, in der sich die erwähnten Wiesen aus- bilden konnten, gegen SW begrenzt, erstrecken sich in der Gegen- wart lauter Latifundien, fruchtbare Felder, aber ein trauriges Terrain für pflanzengeographische Studien. Ja selbst der bekannte, wenn auch nicht grosse, im NW von Přívor gelegene Hain, der sich noch vor kurzer Zeit durch eine interessante Flora auszeichnete, verschwand und nur ein Paar Reihen von Obstbäumen markieren seine ehemalige Stelle.
Als letzte Zufluchtsorte dienen noch einigen Arten die Feld- raine, wo aber bei dem kleinen Raum eben die ausgezeichnetsten kaum durch längere Zeit ihren Platz werden behaupten können, da sich daselbst oft einige lästige Unkräuter sehr breit machen und ihre nicht so expansiven Kommensalen verdrängen. Diese Feldraine sind auch die letzten Standorte des Cyfisus austriacus, einer merkwürdigen Art südöstlicher Genossenschaft, die ihren zweiten böhmischen Staud- ort bei Rožďalovic hat, aber auf beiden Stellen im Aussterben sich befindet.
Südwestlich von Vavřinec wuchs und blühte. im Vorjahre in einem sandigen, von einem lockeren Kieferbestande bewachsenen Durchtriebe häufig die stattliche Orchis militaris, deren eigentlicher Standort sich auf der schwarzen Erde der saueren Wiesen befindet, die aber auch hier im ziemlich trockenen Sande vorzüglich gedeiht. Weiterhin auf einem bewaldeten Hügel, dessen Unterlage der Pläner- kalk bildet und wo auch in stattlicher Anzahl Pinus montana aus- gesetzt wurde und merkwürdigerweise ziemlich gut gedeiht, kommt häufig Globularia Willkommti, Carex humilis, Anemone silvestris zum Vorschein.
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. -9
Tetragonolobus stliguosus nimmt mit jedem etwas lettigen Stand orte vorlieb. D
Weiterhin in der Richtung gegen KI. Aujezd erstrecken sich, soweit das Land nicht kultiviert ist, sandige Kiefernwälder. Zerstreut wächst hier Koeleria glauca (aber noch häufiger gracilis), Peucedanum oreoselinum, ja sogar auch Zycopodium annotinum, welches sonst in Solchen niedrigen Lagen nicht zum Vorschein zu kommen pflegt, aber neuerdings unter ganz ähnlichen Standortsverhältnissen auch unweit (bei Zlosejn) von Hrn. HomozkA“) entdeckt wurde.
Schön kontrastieren die halbkugeligen Polster des Zeucobryum glaucum von dem weisslichen Sande. Auf den sonnigen Holzschlägen wächst in Menge Carex ericetorum, hier und da ragt ein hoher Aspa- ragus officinalis, seltener erscheint die Pulsatilla pratensis, überall im Sande der schmalblättrige Thymus Serpyllum var. angustifolius und auch in Menge eine interessante Form des Brachypodium pin- natum (var. villosissimum m.). Stellenweise, aber im (Ganzen seltener, wird der Unterwuchs im Kiefernwalde dichter; es beteiligen sich an demselben auch Calluna, Cytisus biflorus, Vaccinium Myrtillus, Cy- fisus nigricans (stellenweise bestandbildend), sowie auch Pirola ro- tundifolia und Corynephorus canescens. Die letztgenannte Grasart siedelt noch lieber auf den sandigen Durchtrieben, die sich als Zu- fluchtsorte auch Euphorbia Gerardiana, Potentilla arenaria (meist var. concolor), Aira caryophyllea, Alyssum montanum, stellenweise ebenfalls Andropogon und auf den Waldrándern Pirola minor ausge- wählt haben.
Die Kiefernwälder zwischen Jelenic und Liblic bieten wenig interes- santes. Hie und da sieht man hier eine Pulsatilla, Viola arenaria, Scabiosa columbarta nebst einer Reihe von Ubiquisten. Hoch inte- ressant ist das Vorkommen der Sfipa pennata in einem sandigen Kiefernwalde in einer auffallend breit- und flachblättrigen Form (wol durch den Einfluss des Schattens), die habituell nicht wenig an die St. Grafiana erinnert. Eine der prachtvollsten Erscheinungen in diesen Kiefernwäldern, in denen meist einzeln oder in ganzen Rudeln stehende Eichen vorkommen, ist die Chimophila umbellata, die nur auf wenigen, ganz beschränkten Stellen, aber daselbst sehr gesellig und meist mit Pferis aquilina auftritt. Die Luzula pallescens kommt ebenfalls zerstreut, dagegen die Carex montana häufig vor.
9) Vesmír 1903.
10 XVIII Karl Domin:
In einem feuchten Haine unweit von Liblic, wo wir unsere ziemlich monotone Wanderung ringsum die so interessanten Všetater Wiesen beendigten, findet sich häufig Symphylum *bohemicum, Carduus crispus, Angelica silvestris, Selinum carvifolia, Heracleum, Eupatorium, Agutlegia, Listera ovata, Colchicum, Curex flava, silvatica vor.
Recht interessant ist vom phytogeographischen Standpunkte aus die Umgebung von Rawudnic, die auf der Grenze des Mittelgebirges und des mittleren Elbtales liegt und daher auch recht mannigfaltig ausgebildete Formationen aufzuweisen vermag. Heutzutuge ist aber diese Gegend eine fruchtbare Ebene, die fast nur ergiebige Felder bedecken und der der eruptive, vom weiten sichtbare, historische Říp (Georgsberg) dominiert. Doch hie und da blieben wenigstens auf beschränkten Plätzen noch Stellen mit ursprünglicher Vegetation erhalten, die uns, wenn auch ein ärmeres, doch ein treues Bild der ehemaligen Physiognomie der ursprünglichen Flora verauschaulichen.
Diese Reliktstandorte bieten eben den besten Beweis dafür, dass vor Zeiten in dieser Ebene eine ausgeprägte Steppenflora herrschte und dass daselbst auch früher zusammenhängende Wälder fehlten oder nur einen sehr beschränkten Raum einnahmen. Es waren dies höchstens Kiefernwälder auf dem Sandboden, soweit derselbe nicht mit Sandfluren ohne Baumwuchs bedeckt war, oder, in der Nähe des Elbeflusses, wo der Boden feuchter und daher für die Existenz der Waldbestände geeigneter ist, auch Haine. Natürlich rechnen wir die strauchigen Formationen nicht zu den eigentlichen Waldforma- tionen.
Es lässt sich freilich vermuten, dass die meisten Charakter- arten, nachdem das Land grösstenteils kultiviert wurde, verschwunden sind, wie dies überhaupt das Schicksal zahlreicher phytogeographisch hochwichtiger Arten (besonders der der Steppenflora, da die Steppen- erde für den Ackerbau sehr wertvoll ist) gewesen ist. Man wolle nur erwägen, dass die seltensten Arten des ganzen Mittelgebirges, die für die Erklärung der Flora gerade die wichtigsten sind, schon heutzutage nur auf den für den Landwirt nur weniger erträglichen, oft gänzlich unbrauchbaren, seltener versteckten und zufällig nicht kultivierten Lokalitäten erhalten blieben. Es sind dies meist mächtige ‘Felsen, sterile und steile Hänge, eruptives Steingerölle, dürre Pläner- kalklehnen, seltener auch Haine, wo solche Arten noch jetzt zu finden sind. Ich erwähne nur den Dianthus plumarius bei Kleneč, Polygo- natum latifolium bei Strádonic, Linum austriacum auf denr-- Kožower Berg, Avena desertorum auf dem Berge Ranná, Viola ambigua auf
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanorogamenflora in Böhmen. 11
einigen wenigen Lokalitäten im Launer Mittelgebirge, Silene longiflora auf den Rainen bei Leitmeritz, Trigonella monspeliaca auf dem Berge Radobýl, Hippocrepis comosa in der Leitmeritzer Gegend, °) Ceterach officinarum bei Aussig, Xeranthemum annuum bei Prag etc.
Man kann daher gut behaupten, dass in Böhmen noch vor 300 bis 500 Jahren eine lange Reihe ähnlicher, phytogeographisch viel- leicht noch interresanterer Arten wuchs, die mit der fortschreitenden Bodencultur gänzlich verschwunden sind. In der Raudnicer Gegend waren vor Zeiten gewiss so manche interessante Steppenarten vor- handen, von denen dortselbst jetzt gar keine Spur mehr vorhanden ist.
Von Raudnic gegen S bis fast nach Kleneč gibt es nichts zu sammeln; aber von Kleneč in der Richtung gegen Strä2kov erstrecken sich längs der Westseite des Zippelbaches niedrige Lehnen mit prachtvoller Vegetation. Es herrscht daselbst meist Pläuerkalk, stellen- weise kommen aber auch grössere Sandanschütte zum Vorschein. Dort, wo der Plänerkalk das herrschende Gestein bildet, oder wo dem Sand reichlich Plänerkalkhumus beigemischt ist, zeigt sich uuseren Blicken eine echte Steppenflora. Auf dem Sandboden ist stets eine ärmere Flora, wenigstens dort, wo der Sand so rein ist, dass das Einwirker des kalkreichen Humus gänzlich verunmöglicht wird. Dort, wo die Plänerkalkerde mit dem Sand im wechselnden Verhältnisse gemengt ist, kann man die äusserst interessante Be. obachtung machen, wie sich die echten Steppenpflanzen mit verschie- denen Sandpflanzen zu natürlichen Gesellschaften vereinigen. Auf reinem Sandboden habe ich hier aber nirgends eine Steppenwiese gesehen.
Die Lehnen bei Kleneč sind sehr warm, geschützt und besitzen schon im zeitlichen Frühjahre eine gewählte Flora.
Besonders auf der Plänerkalkunterlage kommen daselbst fol- gende Arten vor:
Adonis vernalis (zerstreut, nicht selten), Thymus praecox, col- linus häufig.
Pulsatilla pratensis sehr häufig und gesellig, stellenweise be standbildend (Pulsatilla-Steppe).
Potentilla argentea var. incanescens (sehr typisch) und F. are- naria; letztere Art allgemein verbreitet (in der var. typica, f: frisecta und v. concolor), aber auch auf Sandboden sehr häufig. Carex humilis häufig, supina stellenweise sehr gesellig. :
S, Ein sicherer Standort nicht bekannt.
19 XVIII. Karl Domin:
Stipa capillata häufig und gesellig, stellenweise tonangebend. Auf einer Stelle eine Steppe, deren Physiognomie durch diese Art und den auch sonst häufigen Dianthus Carthusianorum bedingt wird.
Cirsium acaule häufig, ebenfalls Artemisia campestris, Absin- thium, Anthyllis, Seseli hippomarathrum, Verbascun phoeniceum, Koe- leria gracilis, Centaurea axillaris.
Viola arenaria allgemein verbreitet, auch auf der Sandunterlage.
Trifolium parviflorum selten, striatum häufiger, aber auch sehr zerstreut.
Avena pratensis, Triticum glaucum zerstreut, Andropogon, Phleum Boehmeri, Carex verna verbreitet. |
Onobrychis, Nonnea pulla, Veronica spicata, praecox, Silene Otites, Achillea setacea, Peucedanum Cervaria, Eryngium, Centaurea Scabiosa, Fragaria collina, Laserpitium latifolium (mehr im Schatten, zerstreut). Der interessante Gasteromycet Tulostoma auf kurzgrasigen Stellen nicht selten.
Dem Sandboden entsprechen meist Kiefernwälder, deren Unter- wuchs aber sehr arm ist. Nur in den Jungwäldern trifft man eine etwas grössere Anzahl der Kieferbegleitpflanzen an. Auf den offenen Sandfluren wären von den Leitarten folgende zu nennen:
Calluna vulgaris (bildet stellenweise kleine Heiden), Potentilla arenarta, ') Helichrysum arenarium, Corynephorus canescens, Thymus angustifolius, Seseli coloratum, Euphorbia Gerardiana (verbreitet, aber auch auf Plänerkalk), Koeleria ciliata, Armerta vulgaris, Festuca glauca var. psammophtla, Jasione montana, Spiraeu Filipendula (auch auf Kalk).
Die interessanteste Art dieser Lokalitát, der práchtige Dianthus plumarius wächst hier teils auf reinem Plánerkalk, aber am häufigsten auf den sandigen Lehnen, wo der Einfluss des Plänerkalkes (wenn überhaupt) gewiss ein sehr schwacher ist. |
Auf dem Berge Vínek, der grösstenteils bewaldet ist (Eichen, Kiefern, aber auch Robinien, die unbegreiflicherweise in der ganzen Gegend ein selır geschätzter Baum zu sein scheinen), kommt auf dem Plánerkalk sehr häufig Astragalus austriacus, Linum tenuifolium und Orobanche caryophyllacea var. major vor.
In den Feldern ist stellenweise Veronica hederifolia var. triloba und Adonis flammeus, auf den Rainen Rapistrum perenne verbreitet.
7) P. verna ist in der ganzen Gegend merkwůrdigerweise sehr selten.
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 13
Sehr interessant sind auch die buschigen Lehnen, die sich zwischen Krabšic und Bezděkov hinziehen, wo auch das Viburnum lantana ein sehr häufiger Strauch ist. Daselbst wurden hauptsächlich beobachtet:
Globularia Willkommii (sehr häufig), Adonis vernalis, Orobanche lutea, Campanula bononiensis, Stachys recta, Anthericum Liliago, Aster Linosyris, Erysimum odoratum, Anemone silvestris, Cirsium pannonicum, Brunella grandiflora, Carex huni'lis, Inula salicina, mehr im Schatten Viola mirabilis, Lithospermum purpureocoeruleum, Carex Michelii, Peucedanum Cervaria, Thesium montanum, Genista sál Ornithogalum tenuifolium, Laserpitium latifolium.
Die Umgebung von Raudnic weist noch mehrere reiche Lokali- täten auf (so besonders ist es der Rip und der Berg Sovice); doch wir wollten diesmal nur eine kurze Skizze gerade dieses weniger bekannten Striches mitteilen.
In der letzten Zeit wurde wiederholt die Frage diskutiert, in welcher Richtung zu uns die wärmeliebenden Florentype, also zunächst solche, die der pontischen Flora in engerem Wortbegriffe angehören, eingedrungen sind. Es ist die Meinung aufgeworfen worden, ®) dass diese Flora mit einem Strome nördlich von den Karpathen eindrang und so nach dem Norden Böhmens gelangte. Ich habe mich kurz gegen diese Meinung ausgesprochen, ?) worauf dieselbe Ansicht (wenn auch nicht unwesentlich modificiert) von neuem betont wurde. '“) Trotzdem muss ich auch jetzt bei meiner früheren Ansicht verharren, dass der Hauptstrom der warmen, vom Südosten herkommenden und längs des Donauflusses fortschreitenden Flora (also ein echter „danu- bialer Strom“) sich etwa in Niederösterreich in zwei Aeste geteilt hat, von denen der eine sich weiter bewegte ohne dabei Böhmen zu berühren, wogegen der andere gegen N und NO nach Mähren sich abzweigte. Die Existenz dieses Stromes in Mähren wird wol niemand bestreiten; ich halte es aber auch für sichergestellt, dass dieser Zuguss der pontischen Flora über das böhmisch-mährische Hügelland nach Böhmen vorrückte. In einigen günstigen Lagen würde sogar noch heutzutage der Austausch auch nicht wenig anspruchsvoller Pflanzen in dieser Richtung nicht unmöglich sein. Umso eher konnte
—
—
8) PoprĚRA in Oe. B. Z. Jahrg. 1902, No. 9.
9) Sitzungsber. der kgl. Böhm. Ges. Wiss. Mat. Nat. Cl. LVIII. p. 11—12 (1902).
10) PoprĚRA in „Věstník klubu přírodovědeckého v Prostějově za rok 1903 Sep. p. 16—17.
14 XVIII. Karl Domin: <
zu Zeiten, wo ein gelinderes Klima herrschte und wo die Grenzkäwme kaum mit grösseren zusammenhängenden Waldkomplexen bewachsen waren, diese Wanderung stattfinden. Man wolle nicht vergessen, dass auch nach Siebenbürgen pontische Pflanzen durch hoch gelegene Täler von der Balkanhalbinsel eindriogeu mussten.
Vor Zeiten war wol der grösste Teil des Inlandes Bölımens von der wärmeliebenden Flora besetzt, zu der sich nicht wenige in der Glacialperiode von den höheren Gebirgen herabgestiegene Pflanzen gesellten. In den wärmeren Teilen Böhmens waren dies besonders solche Arten, die den nahrstoffreichen, speciell kalkreichen Boden bevorzugen und die daher in Böhmen in erster Reihe iu dem ober- silurischen, mittelböhmischen Becken, wie auch sonst in Nordbobmen (besonders auf Plánerkalk und den eruptiven Gesteinen) günstige Standorte fanden, daselbst sich auch dem Leben in niedrigeren Lagen vollkommen akkomodierten und mit den neu eingedrungenen puntischen Typen in ganz natürliche Pflanzenvereine treten. Nur beispielweise nennen wir Sesleria calcaria, Ophrys muscifera, Suxifraga Aisoon.
Ueberdies blieben hauptsächlich im südlichen Böhmen in nie- drigea Lagen mehrere Arten aus der früberen Periode erhalten, die umgekehrt den sterilen (kalkarmen) Boden bevorzugen wie z. B. Chamaebuxus alpestris, Thesium alpinum, Doronicum Pardalianches, Gentiana verna.
Heutzutage ist natürlich die Verteilung der wärmeliebenden poutischen Flora eine wesentlich veränderte, indein sie besonders in Südböhmen (und hier sollte das Eindringen derselben geschehen) anscheinend fast fehlt und gerade in Mittel- und Nordböhmen in bester Entwickelung sich befindet. Dies darf uns aber nicht befremden und zu der Ausicht verführen, dass die Besiedelung mit der pontischen Flora von Norden aus erfolgte. Wir wollen vorläufig nur folgende nicht unwichtige Momente in Betracht ziehen:
1. Die wärıneliebende pontische Flora in Sachsen, von wo die vermutliche Besiedelung nach Böhmen geschehen sollte, ist unver- gleichlich ärıner als bei uns in Böhmen. Dies äussert sich noch viel besser als in der Zahl der dort und in Böhmen vorkommenden pon- tischen Arten in der Zusammensetzung der einzelnen pontischen Formationen. Man wolle nicht vergessen, dass viele „pontische“ Arten weit nach Norden Europas vorrücken, aber dass sie in den uôrd- licheren Lagen einen nur ganz unwesentlichen Anteil an der Bildung der Formationen haben und somit auch vom phytogeograpbischen Standpunkte nicht überall von gleicher Bedeutung sind. Solche Arten
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 15
(z. B. auch Andropogon, Dianthus Carthusianorum, Centaurea panicu- lata, einige Festuca- Arten) sind nur durch ihr häufiges (geselliges) Auftreten als pontische Komponenten wichtig.
In Sachsen ist die pontische Flora am besten im Elbtale ent- wickelt, wo sie oft auf einen engen Streifen beschränkt ist, was eben davon ein Zeugnis abgibt, dass sie hierher eher von Böhnien einge- drungen ist als umgekehrt.
2. Böhmen ist iu der Tat gegen N nicht offen und die Talfurche der Elbe, die von Sachsen durch ein ziemlich hohes und kaltes Sandsteingebirge abgetrennt ist, ist am wenigsten als eine verbin- dende Brücke für die Einwanderung eines so mächtigen pontischen Stromes geeignet. Desto weniger noch die Görlitzer Neisse.
3. Das Vordringen der [Pflanzen stromaufwärts ist immer viel umständlicher als stromabwärts.
4. Wenn wir die Existenz dieses von Norden Böhmens her- kommenden Stromes anerkennen wollten, müssten wir auch annehmen, dass sich in Südböhmen keine pontischen Elemente befinden, höchstens vielleicht hie und da in den Flusstälern, wo ihre Standorte als se- kundär bezeichnet werden könnten. In der Tat sind aber in Süd- böhmen deutliche Spuren der ebemalig daselbst herrschenden pon- tischen Flora vorhanden, die die Existenz derselben glänzend beweisen.
Ich führe zuerst die Urkalkinseln Südböhmens an,!!) wo die pontische Flora nicht durch vereinzelte Typen, sondern durch ganze Genossenschaften sich praesentiert. Man könnte zwar einwenden, dass es hier nur mit den edaphischen Einflüssen, also mit einein direkten Einflusse des Kalkbodens zusammenhängt. Man wolle aber erwägen :
«) Auch in dem Falle, wenn man das Vorhandensein der pon- tischen Flora auf diese Ursache zurückführt, müsste man, wenn man den Weg der pontischen Flora über das böhmisch-mährische Hügel- land nicht anerkennen wollte, eingestehen, dass die pontische Flora vom Norden Bölmens bis nach Süden durchdrang, dass sie aber später dortselbst nur auf den günstigsten Standorten — also in erster Reihe auf der Kalkunterlage — erhalten blieb. In diesem Falle könnte man aber die Möglichkeit des Einwanderns über das böhmisch- mábrische Hügelland nicht bestreiten, da eine Flora, die ganz Süd- böhmen besiedeln konnte, wol auch das niedrige Hügellaud zu über- schreiten vermochte.
ıt, Dieselben wurden phytogeographisch zuerst von VeLznovsky beschrieben und erklärt; vrgl. auch Domu in Živa, XIIL p. 227 fi.
16 XVIIL Karl Domin:
B) Aber abgesehen von all’ dem Gesagten bleiben noch fol- gende wichtige Momeute zu berücksichtigen: In Südböhmen sind pontische Elemente auch auf nicht kalkhaltiger Unterlage erhalten. So erwähne ich nur die Sfipa pennata, die bei Vorlík auf reinem Granitboden in mächtigen Rasen wächst. Auf vielen, für die Thermo- plıyten günstigeren Stellen sind im grössten Teile Südböhmens ein- zelne pontische Elemente vorhanden und das auf demselben Substrat, auf dem sonst meist die Heideformationen am besten gedeihen. So führe ich aus dem Brdygebirge (sämmtlich auf nichtkalkhaltigem untersilurischem oder kambrischem Boden) folgende pontische Arten an:
Pulsatilla pratensis, Erysimum crepidifolium, Potentilla arenaria, Seseli glaucum. '?)
Im Wittingauer Becken kommt angeblich Hierochloe australis und Melampyrum cristatum, sogar auch Poťentilla recta und Pulsa- tilla vernalis vor. Bei Täbor bildet eine echte Hainpflanze Melica picta gauze Bestände ; in Gebüschen kommt wildwachsend Rosa cin- numomea vor, auf den Felsen Hieracium Schmidtii, Saxifraga deci- piens und Alyssum saxatile.'?)
Auch der Strich längs des Böhmerwaldes besitzt einige wärme- liebenden Pflanzen.
5. Es ist also sicher, dass auch in Südböhmen nicht nur ver- einzelte poutische Typen vorkommen und dass speciell der Weg des ehemaligen pontischen Stromes noch heutzutage durch mehrere Pflauzen gekennzeichnet ist, die hier meist als ausgesprochene Relikt- pflanzen aus der wármeren Flora von einer ganz besonderen Wichtig- keit sind. Ich habe schon in auderen Abhandlungen mehrmals darauf hingewiesen, ’*) dass die Flora, welche jetzt in einem engen Streifen längs der Moldau verbreitet ist, den Eindruck einer daselbst vor
'2) Näheres darüber siehe in meiner Studie „Brdy“ (1903),
'9) Es ist überhaupt äusserst interessant zu beobachten, wic ungleichartige Elemente in der Umgebung von Täbor vorkommen. Es ist dies eben der beste Beweis, dass hier vormals eine ganz andere (pontische) Flora herrschte, die jetzt grösstenteils zwsr verdrängt ist, aber doch in mehreren Arten erhalten blieb. Nach gütiger Mitteilung des Herrn Prof. Dr. F. Busik kommen in einem und demselben Tale bei Tábor nebst der M. picta und den oben erwähnten Arten noch folgende verschiedenen Formationen angehörige Arten vor: Thlaspi alpestre, Rosa alpina, trachyphylla, Vincetoxicum, Actaea spicata, Eguisetum hiemale, pra- tense, Lilium Martagon, Leucojum vernum, Senecio Jacguinianus, Soldanella montana, Aconitum variegatum, lycoctonum, Dentaria enneaphyllos, Symphytum tuberosum, Du- nana rediviva, Aruncus silvester, Armeria vulgaris, Viola collina, Arabis Halleri etc
14) Vrgl. schon VELExovský Vesmír XIII, (1884). |
Dritter Beitrag zur Kenntnis der I’hanerogamenflora in Böhmen. 17
Zeiten auch weiter verbreiteten Flora gewährt und als eine merkwür- dige Reliktenflora zu betrachten ist. ;
Zu den wichtigsten Momenten, die die Verteilung der Arten in natürlichen Pflanzenvereinen beeinträchtigen, gehört unstreitig der Kampf um’s Dasein, der für alle pflanzengeographischen Betrachtungen von grösster Wichtigkeit ist. Ich habe mehrmals darauf hingewiesen, dass die Ausbildung der armen, monotonen hercynischen Flora in Südbônmen Hand im Hand mit dem sterilen Boden und dem rauheren Klima geht; hierin muss man auch den Grund suchen, warum die pontischen Arten aus dem Kampfe mit den hercynischen in Süd- böhmen nicht siegreich hervorgegangen sind. Wenn wir uns heutzu- tage die ehemalige Pflanzendecke Böhmens vergegenwärtigen würden, indem wir uns vorstellen wollten, dass der grösste Teil Böhmens von pontischen Formationen besiedelt wäre, in denen nur zerstreut (wie auch jetzt in deu wärmeren Lagen Böhmens) die hercynischen Ele- mente auftreten würden, ohne die Physiognomie der Formationen wesentlich zu beeinflussen, so müssen wir annehmen, dass mit der Zeit die Flora sich so gestalten würde, wie sie jetzt ist. In Mittel- und Nordböhmen würde sich natürlich wenig verändern, aber im Bereiche des kälteren, náhrstoffarmen und meist auch höher gelegenen süd- böhmischen Bodens würden bald die hercynischen Arten (besonders die den Heideformationen eigenen) in einen harten Kampf mit den über- waltenden pontischen treten und das Resumé würde bestimmt das- selbe sein, wie es vor Zeiten .war; die pontischen Arten würden grösstenteils von ihren Standorten verschwinden, nicht vielleicht nur deswegen, weil sie daselbst ihre Existenz wegen desrauheren Klimas und des sterilen Bodens durchweg nicht behaupten könnten, sondern vielmehr aus dem Grunde, weil sie in dem Kampfe mit ihren Kom- mensalen, denen diese Standorte viel besser zusagten, nicht bestehen würden.
Krasan’s Theorie von den autochthonen Arten hat viel richtiges in sich; die pontischen Reliktpflanzen könnten meisst als solche be- zeichnet werden und sind deshalb für die Erklärung der Flora sehr wichtig.
Ich habe vor einigen Jahren Versuche gemacht, Pulsatilla pra- tensis in der Umgebung von Příbram auf sonnigen Lehnen anzu- pflanzen; aber die Planzen giengen immer schon das zweite Jahr zu Grunde (nur wenige blieben bis zum 3. Jahr erhalten), da sie den Wettbewerb mit den hercynischen Arten nicht aushalten konnten, obzwar sie unweit (bei Rejkovic) unter ganz ähnlichen Standortsver-
Sitzber. der kön. bühm. Ges. der Wiss. II. Classe, | | 2
18 | XVIII Karl Domin:
háltnissen, aber auf felsigen Hángen, wo die Pflanzendecke nicht zu- sammenhängend und das Eindringen anderer Pflanzen viel umstánd- licher ist, sehr häufig vorkommen.
Somit können wir uns auch erklären, warum die Relikte der pontischen Flora sich in Südböhmen nicht zahlreicher erhalten konnten.
Als das tertiäre Meer, welches das danubiale Becken lang aus- füllte und zuvor auch mit dem aralokaspischen Meere verbunden war, !°) austrocknete, wurde somit Gelegenheit geboten, das freie Land neu zu besiedeln. Es beteiligten sich dabei hauptsächlich die ponti- schen Elemente und natürlich auch das mitteleuropaeische Element, welches besonders in den nördlicheren Teilen wenigstens gleichmässig an der Besiedelung teilnahm.
Es ist ja natürlich und selbstverständlich, dass der Reichtum dieser Flora, je weiter gegen NW, desto geringer war; in Mittelun- garn fehlen viele Typen, die (nach Scaur und Sımonkaı) in Sieben- bürgen zu Hause sind, in Mähren fehlen wieder viele von den noch in Ungarn vorkommenden Pflanzen, in Böhmen wieder einige, die in Máhren'“) noch vorkommen. Dies ist aber ganz natürlich und auch der Umstand, dass manche Arten Böhmen umgehen, aber längs der Donau bis gegen den Rhein vorrücken, !’) ändert an dieser Sache nichts; andere pontische Arten dringen z. B. wieder nach Böhmen ein, obzwar sie sich längs der Donau nur nach Niederösterreich aus- breiten.
Dadurch wäre der Hauptstrom der pontischen Flora kurz an- gedeutet. Wir wollen nicht bestreiten, dass einige Arten vielleicht auch aus den sůdrussischen Steppen, deren Flora mit der pontischen im engeren Sinne so viele Beziehungen aufweist, mit einem nördlich von den Karpathen herkommenden Strome nach Böhmen eingedrungen sind (und dies vielleicht in der Zeit, wo das Wiener und ungarische Becken noch vom Meere bedeckt war), aber solcher Arten, die älter sind als die danubialen, gibt es verhältnismässig nur wenige. Wir sind daher nicht berechtigt, diese Erkläruug der Besiedelung Böhmens init den sogen. pontischen Arten, die gut die gegenwärtige Verbreitung einiger wenigen Arten erklärt, zu verallgemeinern und auf die ganze wärmeliebende Flora auszudehnen.
ee
15) Vrgl. A. ExeLeR: Versuche einer Entwickalungsgeschichte I. 141 (1879). 19) Vrgl. K. Dosis in Allg. Bot. Zeitschr. IX. 78 (1903). 17) Vrgl. auch J. PoprĚRA Oe. B. Z. I. c. Sep. p. 4.
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phauerogamenflora in Böhmen. 19
Der Zusammenhang, den manche für die sogen. pontische Flora in Böhmen und die in Mähren und Ungarn bestreiten wollen, ist kein nur zufálliger oder scheinbarer. Der Unterschied zwischen der böhmi- schen und mährischen pontischen Flora ist kaum grösser als zwischen der mährischen und ungarischen. Man darf natürlich nie vergessen, dass wir stets mit der gegenwärtigen Verbreitung der pontischen Arten zu tun haben und dass viele, früher konjuktive Areale mit der fortschreitenden Kultur disjunktiv geworden sind. Ich erwähne nur, dass (heutzutage!) folgende wärmeliebende Arten in Böhmen (und meist auch in Ungarn oder Siebenbürgen!) vorkommen, die der mährischen Flora abgehen: Stipa Tirsa, Polygonatum latifolium, Veratrum nigrum, Thesium ebracteatum, Adenophora liliifolia, Lactuca perennis, Jurinea cyanoides, Dracocephalum austriacum, Pulsatilla patens, Erysimum crepidifolium, Stlene longiflora, Linum perenne, Bi- fora radians, Lathyrus pisiformis u. a.
Natürlich gilt dasselbe nicht für die Erklärung der pon- tischen Flora in Süd- uud Mitteldeutschland; hier waren wol die Stromwanderungen der „pontischen Arten“ oft andere; doch näberes hier darüber anzuführen, ist nicht unsere Aufgabe.
Es erübrigt noch, die Elemente der böhmischen Flora einer kurzen Analyse zu unterwerfen.
Natürlich überwiegt hier das mutteleuropaeische Element, daher dasjenige, welches Arten umfasst, deren Area sich mit dem Begriffe von Mitteleuropa ziemlich gut deckt. Im ähnlichen Sinne fassen das mitteleuropaeische Floreneleinent z. B. Dauve und G. v. Beck auf. Aber nicht alle Arten, die zu diesem Elemente z. B. Pax !®) rechnet, zäblen wir hierher, da wir das montane und alpine Element abgesondert anführen.
In dem mitteleuropaeischen Elemente gehört die Mehrzahl der Ubiguisten der böhm. Flora ; ihre Areale beziehen sich oft auf ganz Europa (und sie haben oft ausserhalb Europa eine grosse Ver- breitung, doch sind sie besonders in Mitteleuropa gemein und ver- breitet oder doch ziemlich gleichmässig verteilt). Beispiele solcher Arten liefern z. B. Lemna minor, Potentilla argentea, Potamogeton perfoliatus, Aira caryophyllea, Phragmites communis, Glyceria specta- bilis etc.
Viele von den Arten dieses Elementes erscheinen wieder im Mittelmeergebiete und meist auch in den Gebirgen Vorderasiens, aber
+9) In Esaras-Deupz: Veget. d. Erde II. p. 216—219 (1898). 9
20 XVIHI. Karl Domin:
sie sind dort nicht mehr so allgemein verbreitet und unterliegen auf vielen Standorten dem Wettbewerbe der dort heimischen Flora. Viele der mitteleuropaeischen Arten kommen oft auf dem mobilen Boden vor; es finden sich unter ihnen nicht so viele autochthone Arten (im Sinne KRAŠAN's) vor. In südlicheren Gegenden treten sie oft in der montanen Region auf; manche von ihnen verwandeln sich daselbst in regionale Arten der Rassen.
Zu dem mitteleuropaeischen Elemente können als wärmeliebende solche Arten zugezählt werden, die sich den pontischen Arten (sensu amplissimo) nahe stellen, die aber in Mitteleuropa eine weite Ver- breitung haben, oft auch bis nach Nordeuropa vorrücken, sodass bei ihnen das ınanuchmal wol ursprünglich pontische Areal schon nicht ganz klar ist. Diese Arten sind meist nur durch ihr geselliges Vor- kommen für die pontische Flora charakteristisch.
Sehr nahe steht dem mitteleuropaeischen Element das sogen, boreulsubarktische Element,'“) welches Arten umfasst, deren Areal, wenn auch disjunktiv, die ganze nördliche gemässigte Zone einnimmt. Als Beispiele solcher, von Pax I. c. angeführter Arten führen wir aus der böhmischen Flora an: Alisma Plantago, Menyanthes, Anemone nemorosa, Hepatica triloba, Caltha palustris, Cardamine pratensis.
Wenig vertreten ist in Böhmen das wrulische Element”) welches solche Arten umfasst, für die das häufige Vorkommen längs des Urals besonders charakteristisch ist. Die Arten dieses Elementes besitzen oft in Mitteleuropa ihre am weitesten gegen W vorgeschobenen Stand- orte und übertreten gegen Süden nur selten die Linie, welche durch das Karpathen-, Sudeten- und Alpensystem bestimmt wird. Hierher gehört z. B. das Pleurospermum austriacum (Riesengebirge und Mittel- gebirge), welches vom Ural nach Mitteleuropa vorrückt. Auch die Ligularia sibirica, schreitet mit einem disjunktiven Areal?!) aus Sibirien über die Tatra und Böhmen bis nach Südfrankreich fort.
19) Pax L c. p. 221—222.
20) Daupe: Der hercynische Florenbezirk p. 86. (1902).
2ı) Die manchmal so sehr disjunktiven Standorte mancher Charakterarten finden meist in der ehemaligen Ausbildung der Erdoberfläche und in den vor Zeiten herrschenden Stromwanderungen ihre natürliche Erklärung. — Heutzutage wäre der Austausch der Florenelemente stellenweise absolut unmöglich, da sie durch solche Landschaften oft getrennt zu sein pflegen, die das Vordringen der Arten nicht gestatten. Wie A. Engler in seinem klassischen Werke „Versuch einer Entwickelungsgeschichte der Pflanzenwelt“ (1879, 1882) anführt, wurde aber auch nach der Tertiärzeit Florenaustausch zwischen solchen Gebirgen ınöglich, die jetzt durch ein warmes Steppengelände getrennt sind. In der Zeit aber, wo
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 91
Auch die südböhmische Spiraea salicifolia hat ein ähnliches Areal, welches von Asien nach W in Mitteleuropa vorrückt.
Für die sogen. Tundern-Elemente lässt sich stellenweise gut der nordkarpathische Weg gebrauchen. Als solche werden nämlich gewöhnlich jene Elemente bezeichnet, die jetzt auf den Tundern Nord- und Nordosteuropas vorherrschen, und die bei uns bei der Zusammen- setzung unserer natürlichen Wiesenformationen (natürlich in erster Reihe nur der Torfwiesen) Anteil nehmen. Es lässt sich aber nicht bestreiten, wie auch F. Hack (Bot Centralbl. Beih. X. 19—22 [1901)) treffend bemerkt, dass viele Leitarten der Salzwiesen von SO herstam- men und nach Böhmen wol auf dem danubialen Wege gelangten, daher dem pontischen Elemente im engeren Sinne (= dem pannonischen) angehören.??)
Ein sehr wichtiges Florenelement ist dasjenige, welches die borealen und die Gebirgspflanzen umfasst. Hierunter sind eigentlich mehrere oft sehr ungleichartige Florenelemente vereinigt. Die wichtig- sten von ihnen wären die folgenden:
1. Westeuropaeische Bergpflanzen. Dieselben sind in der böh- mischen Flora sehr selten; als bestes Beispiel kann die Digifalis purpurea**) oder der Dianthus Seguierii (Vill.!) gelten.
Die westeuropaeischen Elemente sind in der böhmischen Flora überhaupt sehr selten, da das Eindringen derselben. stets durch die hohen Randgebirge (das Erzgebirge, der Böhmerwald) sehr erschwert wurde; natürlich konnten besonders die wärmeliebenden Arten das hohe und kalte Grenzgebirge nicht überschreiten. Eher noch solche, die einen montanen Charakter haben. In diesem Sinne ist das häufige Vorkommen der Salvia glutinosa im südlichen Moldautale sehr interes- sant (sie besitzt da gegenwärtig mehrere entfernte, sehr ausgiebige
diese unteren Regionen infolge der mächtigen Schnee- und Eisbildung auf den Gebirgen feuchter und kälter waren, konnten z. B. viele Hochgebirgsarten vom Amur nach dem Altai, dem Alatan, Thianschan, Nordpersien, Armerien, Klein- asien und der Balkanhalbinsel wandern.
22) Höck zählt I. c. diese Pflanzen zu seiner „Genossenschaft der mittel- europaeischer Strand — Steppenpflanzen“ (Associatio aquilonari-baltica) und sagt von den Leitarten (in der böhmischen Flora z. B. Erythraea linearifolia, Juncus Gerardi, Spergularia salina, marginata, Melilotus dentatus, Bupleurum tenuissimum, Samolus Valerandi, Plantago maritima etc.): „Da alle durch eigene Verbreitung oder die ihrer nächsten Verwandten auf S. O. — Europa oder das angrenzende Vorderasien als Ursprungsstelle hinweisen, wird dort in den Steppen ihre Heimat sein.“
38) Vrgl. auch Davpe |. c. p. 87.
ET &
Br RE RE. D A Seen
… Préparer © Na
22 , eo B XVIII. Karl Domin:
Standorte, die zugleich die einzigen in Böltmen sind), die dortselbst wahrscheinlich aus dem benaelıbarten Niederösterreich (bekanntlich ist sie dort in den Donauauen stellenweise PO eindringen konnte.
Westliche Areale besitzen in der böhmischen Flora nur wenige Arten, so z. B. das in Böhmen seltene und vielleicht nur unter dem Erzgebirge wildwachsende Teucrium Scorodonia. Manche Arten, die oft für westlich gehalten werden, konnten zu uns viel eher von SO Europas eindringen, so z. B. das Hypericum pulchrum,?*) welches nicht nur im südöstl. Russland, sondern auch auf der Balkanhalbinsel, in Siebenbürgen, Ungarn und Mähren vorkommt.
2. Praealpine Pflanzen.”’) Als solche werden jene Arten be- zeichnet, die in den Glacialperioden von dem Hochgebirge auf den warmen, meist kalk- oder überhaupt nahrstoffreichen Boden in der Ebene und in dem Hügellande herabgestiegen sind, sich daselbst voll- ständig akklimatisierten und später mit den neu herkommenden Arten in natürliche Pflanzenvereine traten ; ihre Standorte sind daher meist „pontisch“, obzwar sie oft doch ihren ursprünglichen Charakter ver- rathen, indem sie Nordabhänge, moosige Stellen oder Berggipfel auf- suchen. Von den praealpinen Arten in der böhmischen Flora seien z. B. erwähnt:
Sesleria calcaria, Saxifraga Aizoon, Sorbus Aria, Ophrys musci- fera, Laserpitium latifolium, Hieracium Schmidtii, Aster alpinus, Globularia Willkommii u. a.
3. Hochgebirgsarten, deren Areal sich meist auf die Hochgebirgen von ganz Europa erstreckt, die also oft eine ähnliche Gesammtarea aufweisen, wie die mitteleuropaeischen Arten.
Entwickelungsgetschichtlich sind alle hierer gehörigen Arten (z. B. Juniperus nana, Eriophorum alpinum, Mulgedium alpinum, Thymus Chamaedrys, Gnaphalium supinum) nicht gleichwertig, da einige zwar dieselbe Area, aber nicht dieselbe Ursprungsstelle aufweisen. : :
4. Montane Arten, die ähnlich wie die vorhererwähnten Hoch- gebirgsarten eine weite Verbreitung haben, aber oft ae in das nie- dere Bergland herabsteigen.
Beispiele: Melampyrum silvaticum, Polygonatum verticillatum, Trientalis europaea, Monesis grandiflora etc.
#) Aehnlich auch die Genista pilosa. 35) Vrgl. auch Daupe I. c. p. 202—204.
Dritter Beitrag zur Kenntnig der Phanerogamenflora in Böbmen. 03
5. Hochgebirgs- oder montane Arten mit alpinem oder karpa- thisch-alpinem Areal, die oft nach Norden nicht austrahlen.
Beispiele: Anemone narcissiflora, Homogyne alpina, Salix sile- staca, Rumex alpinus, Prenanthes purpurea etc.
6. Die in den Sudeten endemischen Hochgebirgsarten, z. B. einige Hieracien.
7. Boreale Arten, teils montan, teils auch in den Ebenen ver- breitet. Hier müssen wir zweierlei Artgruppen unterscheiden. Zunächst gehören hierher solche Arten, die vom Norden Europas meist auf mehreren Standorten bis nach Mitteleuropa (gewöhnlich nur zu dem Alpen- und Karpathensystem vorrücken). Solche Arten sind z. B.:
Malazxis (2), Sturmia Loeseli, Listera cordata, Scheuchzeria palustris, Linnaea borealis, Betula nana, Rhynchospora fusca, Salix myrtilloides, Spargansum affine, Poa laxa.
Zweitens gehören hierher solche borenllärktinche Arten, die im hohen Norden vorkommen, die deutsche Ebene meist gänzlich über- springen um crst auf den Grenzen des Sudeten- oder Karpathen- systemes als merkwürdige Relikte aus der Glacialperiode, in der sie eine weite Verbreitung hatten, zu erscheinen.
In den Sudeten ist dies z. B. Rubus Chamaemorus, Pedicularis sudetica, Arabis sudetica (?) und in dem Böhmerwalde die Oxycoccos microcarpa.?®)
Manche Arten rücken natärlich vom hohen Norden tief nach Süden herunter; so z. B. die Salix Lapponum, welche in Nordeuropa ihre Ursprungsstelle hat, das ganze Deutschland überspringt, dann in den Sudeten, in dem Alpen- und Karpathensystem erscheint und bis nach Siebenbürgen und Bulgarien“") vordringt; eine noch grössere Verbreitung kommt der Salix herbacea**) zu.
Ein sehr merkwürdiges Element ist das pontische, welches (im weitesten Sinne) solchen Pflanzen umfasst, deren Ursprungstesile sich in SO und O Europas befindet. Es sind das meist Steppen- und Felspflanzen, die auf den südosteuropaeischen oder südrussischen Steppen heimisch sind.
Bei manchen Arten lässt sich ein ohne grössere Lücken vor- rückendes Areal, bei anderen aber ein sehr disjunktives feststellen.
26) Vrgl. VezenovsxŸ „Mechy české“ p. 63 [1897]. 37) Vrgl. Verenovex? Fl. Bulg. I. 516 (1891). 28) Vrgl. Ricuren Pl. europ. II. 36 (1897).
24 | XVIII. Karl Domin:
Von den letzteren erwähnen wir z. B. Stipa Tirsa, Koeleria nitidula, Dianthus tenuifolius, Polygonatum latifolium, Avena deser- torum etc. Natürlich darf man nicht ausser Acht lassen (wie schon früher betont wurde), dass nur das gegenwärtige Areal disjunktiv ist.
Beispiele von pontischen Pflanzen:
Stipa pennata, Grafiana, Prunus Chamaecerasus, Carex humilis, stenophylla, Dianthus plumarius, Muscari tenuiflorum, Linum austri- acum, Hypericum elegans, Anacamptis pyramidalis, Melica picta, Cimicifuga foetida, Lathyrus pisiformis etc.
In der bohmischen Flora sind aber als merkwůrdige Relikte auch einige interessante Meďiterranarten erhalten geblieben, was ja auch mit der Ausbreitung des glacialen Eises zusammenhängt. Es ist leicht begreiflich, dass besonders von den Moosen viele meli- terrane Typen, die in Böhmen vor den Glacialperioden siedelten, sich auch später erhalten konnten. Aber es gibt auch einige Phanero- gamen (resp. Gefässkryptogamen), die unstreitig zu dem mediterranen Florenelement zuzuzählen sind. oo
Als Beispiele seien genannt: Gagea bohemica,**) Ceterach offici- narum, Reseda Phyteuma, Glaucium phoeniceum.*)
Es würde noch erübrigen, in Kürze das Verhältnis der jetzigen böhmischen Flora zu der Glacialflora zu erklären und speciell auf die nacheinander folgenden Veränderungen in der Physiognomie der Pflanzendecke hinzuweisen. Dies würde uns aber zu weit führen, da schon das detaillirte Unterscheiden der einzelnen Glacialperioden eine allseitige und gründliche Erörterung verdient. „Wir besitzen in dieser Richtung zwar wertvolle Arbeiten,®') aber das Detailstudium dieser Verhältnisse für kleinere Gebiete ist noch längst nicht befrie- digend durchgeführt. In der neuesten Zeit werden oft 4 Glacial- perioden mit drei Interglacialen (so A. SomuLz) unterschieden; auch Penck berichtet, dass in dea Alpenländern, wo bisher wie in Nord- deutschland nur drei Glacialperioden angenommen wurden, vier zu
„ 9) Dieselbe ist nach můndl. Mit. des Herrn A. Pascuer, der sich mit monographischen Studien der Gattung Gagea beschäftigt, von der Gagea sazatilis nicht verschieden. Uebrigens hat schon früher VELENOovský darauf hingewiesen und das Verhältnis der bei uns nie fruchttragenden @. bohemica und der @. sazatılis vom biologisch-phytogeographischem Standpunkte näher erörtert.
= %) Diese Art ist aber vielleicht nicht ursprünglich wild.
1) Neben des grundlegenden Werkes von A. Enxerer sind eg z. B die Arbeiten von A. Scuuzz (Grundzüge der Entwickelungsgeschichte der Pflanzen- welt Mitteleuropas, 1894, Entwickelungsgeschichte der a Pflanzen- decke des Saalebezirkes, 1898) etc.
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 95
unterscheiden sind.) Näheres darüber werden wir aber auf einer anderen Stelle mitteilen.
Endlich wollen wir kurz noch solcher Arten gelenken, deren Areale meist disjunktiv sind und auf grossen Teil der Erdoberfläche sich beziehen und oft in phytogeographisch völlig verschiedenen Territorien auftreten. Hierher gehören zunächst einige seltene Arten, die besonders in der Formation des nackten Teichbodens vorkommen. Man kann annehmen, dass ihr ausgedehntes Areal damit zusammen- hängt, dass die Wasservögel zu ihrer Verbreitung beitragen und zweitens, dass das Wasser auch in sehr grossen Umkreisen ihnen ungefähr dieselben Lebensbelingungen darbictet.
Als Beispiel sei z. B. die interessante Grasart Coleanthus subtilis genannt, die nebst ihrer Hauptverbreitung in Mitteleuropa noch in West-Frankreich, im südl. Norwegen, in Ost-Asien (Amur) und Nord- Amerika (Oregon) vorkommt (Aschers & Gr. Syn. II. 1. 9. [1898]) oder das Illecebrum verticillatum, welches**) in West-Europa (Eng- land, Dänemark, Belgien, Frankreich, Deutschland) ostwärts bis Schlesien und Galizien, in dem westl. Mittelmeergebiet, in Nordwest- Afrika, auf Madeira und auf den Kanarischen Inseln beobachtet worden ist. |
Endemische Arten sind in Böhmen selten, da Böhmen kein abgeschlossenes pflanzengeographisches Ganzes bildet; wir wollen als Beispiel Cerastium alsinefolium (eine Parallelart des Čer. arvense auf Serpentinunterlage), Potentilla Opizii, Hedrichi, einige Hieracien des Riesengebirges, Sorbus sudetica anführen.
Viele von den früher für endemisch gehaltenen böhm. Arten wurden in anderen Ländern gefunden; so z. B. auch Petasites Kabli kianus in Siebenbürgen, in der Tatra*“) und Bosnien.“)
Ebenfalls wurde das Melandryum silvestre var. Pres schon ausserhalb Böhmen gefunden.
Bisher war die Rede nur von solchen Pflanzen, die in Böhmen ursprünglich wild sind und natürliche Formationen zusammensetzen. Es kommen auch bei der Schilderung der Flora eines bestimmten
2) Ein übersichtlicher Artikel über die Glacialperioden erschien von Pur- kymě neuerdings in Živa XIV. 106-110 (1904).
3) Nach Nymax Consp. 256 und Enarer-Pranrz „Nat. Pflanzenfam.“ III. 1. b. p. 91.
5) Vergl. V. Borsis in Természett. kózl. XXXIV. 124—125 (1905).
5) Vergl. K. MazLý in Wiss. Mit. aus Bosn. u. d. Herzegov. VIII. Band 1901 p. 444-446. č
26 XVIII. Karl Domin:
Gebietes die kultivierten Pflanzen in Betracht sowie alle solche, die in den Fersen der Kultur folgen. Hier müssen wir hauptsächlich folgende Kategorien unterscheiden:
1. Kulturgewächse, Nutzflanzen, (meist fremden Ursprungs).
2. Ziergewächse (Bäume, Sträucher, Stauden, Kräuter).-
3. Verwildernde Zier- und Gartenpflanzen.
4. Solche, durch den menschlichen Verkehr sich verbreitende Gewächse, die sich im Laufe der Zeit den einheimischen vollständig ausglichen und deshalb als heimisch bezeichnet werden können: Z. B. Bormus sterilis, tectorum, Scleranthus annuus.
5. Arten, die ähnlich wie die vorigen sich ganz (öfters noch expansiver!) wie die einheimischen benehmen, die aber fremden (bekannten!) Ursprungs sind. Z. B. Acorus Calamus, Erigeron cana- densts, Matricaria discoidea, Oenothera biennis, muricata, Impatiens parviflora, Galinsoga parviflora, Elodea canadensis.
6. Arten, die direkt an die Ackerkultur gebunden sind. Treffend bemerkt DaupE,"“) dass diese Arten weniger Anspruch haben, als heimische betrachtet zu werden, als die vorigen, da sie unmittelbar nur auf die kultivierte Art gebunden sind und in den natürlichen Formationen meist nicht im Stande sind zu existieren.
Mediterranen Ursprung weist z. B. Delphinium Consolida, Agrostemma Githago, Centaurea Cyanus, Anagallis arvensis, orien- talen Veronica Buxbaumii auf.
7. Zufällig verschleppte Arten (meist auf Ruderalstellen, seltener in verschiedenen natürlichen Formationen).
8. Verwildernde Kulturpflanzen.
9. Arten, die den Uebergang von den mit der Kultur sich im engen Zusammenhange befindlichen Arten zu den echten heimischen vermitteln, teils in den natürlichen Formationen, teils in der Nähe der Kulturen (auch in den Feldern) vorkommen.
Beispiele: Draba (Erophila) verna, Caucalis daucoides, Myosurus minimus, Arabis Thaliana, Diplotaxis muralis.
Die diesjährige floristische Ausbeute war verhältnismässig sehr reich. Da ich aber teils die wichtigeren Standorte in verschiedenen phytogeographischen Studien veröffentlicht habe oder veröffentlichen werde, will ich hier nur die wichtigsten und ausführlicher nur die für Böhmen oder überhaupt neuen Formen erwähnen. Einige Gat-
36) L. c. p. 273.
Dritter Beitrag zur Kenàtnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 97
tungen (Potentilla, Hieracium, Rosa, Thyınus)’”) habe ich nicht ein- begriffen, da ich selbe auf anderer Stelle besprechen will.) Dagegen wurden von den kritischen Gattungen besonders Mentha, . Dianthus, Primula, Crepis sowie auch mehrere Gramineengattungen eingehen- der studiert.
Als neu für das Gebiet oder überhaupt neu sind hauptsächlich zu bezeichnen: |
Cimicifuga foetida L., Viola palustris L. var. maior Murb., V. odorata L. f. pallida Domin, Stellaria graminea L. var. strictior Domin, Dianthus Seguieri Vill. (non alior!), Sedum rupestre L. var. reflerum L., Prunus insititia L., Lathyrus montanus Bernh. var. tenuifolius Ber., Crepis Velenovskÿi Domin, Tragopogon campestre Bess., Chrysanthemum corymbosum L. var. Trattinicki G. Beck, Asperula yalioides M. B. var. laetevirens Domin, Cirsium pannonicum All. var. stnuatodentatum Holuby, Digitalis ambigua Murr. f. gracilior Domin, Primula elatior X officinulis, Pr. cfficinalis L. var. hardeggensis G. Beck und montana Opiz, Chenopodium rubrum L. var. humile (Hook. Maq.), Zanichellia palustris L. var. aculeata Schur, Deschampsia caespstosa P. B. var. pseudoflexuosa Domin, D. flexuosa Trin. var. Legei Bor., Koeleria gracilis Pers. .f. lasiantha (G. Beck und var. elatior Velen., Melicu transsilvanica Schur var. Holubyana Aschers. & Gr., Poa .pratensis L. var. praesignis Domin, Festuca pratensis Huds. f. sciaphila Domin, F. arundinacea Schreb. var. Uechtritsiana Wiesb., Brachypodium pinnatum P. B. var. vilosissimum | Domin, Bromus briazeformis Fisch. & Mey., Trilicum glaucum Desf. var. latronum Godr., T. repens L. var. maius Doll., Tr. glaucum Desf. var. campestre Gr. Godr., Tr. repens X glaucum, Carex Schreberi Schrank var. pallida Peterm., Carex brieoides X remo’a, Car. cyperoides f. aggre- gata Domin, C. panicea L. f. gigantea Domin, C hirta L. var. maior Peterm., Polygonatum latifolium Desf., Orchis latifolia X maculata, O. mascula L. var. speciosa Koch, O. coriophora L. var. fragrans G. G., O. sambucina L. var. bracteata M. Schulze, O. latifolia X sambucina, O. incarnata X latifolia, O. palustris Jaca. var. msicrantha Domin.
Schliesslich erfůlle ich eine angenehme Pflicht, indem ich allen denen meinen verbindlichsten Dank abstatte, die mich auf irgend eine Weise bei der Verfassung dieses Beitrags unterstützten.
3) Herr H. Zaux hatte die Güte meine Hieracien und Herr M. Scuurzr meine Rosen zu revidieren.
„38) Ein kleiner Beitrag zur Kenntnis der böhm. Pottentillenarten (U) wurde unlängst der kgl. böhm. Ges. Wiss. vorgelegt. ee
28 XVIII. Karl Domin:
So muss ich der hochlöbl. Kaiser Franz Josefs- Akademie für die mir munificent gewährte Unterstützung meinen gebührenden Dank zollen. Nicht minder fühle ich mich gedrungen Herrn Prof. Dr. Jos. VeLENovaký, Direktor des böhm. botan. Gartens und Instituts, für seine vielseitige, mir bei dieser Arbeit freundlichst gewährte Unter- stützung meinen innicsten und tiefgefüblten Dank auszusprechen!
Ueberdies bin ich Herrn Prof. Dr. F. Busix in Tábor für seine freundlichen Mitteilungen, Herrn JUDr. O. GrxrL in den Kgl. Wein- bergen für dessen liebenswürdige Beihilfe bei dieser Arbeit, dann Herrn J. RouLENA in Prag und Herrn Dr. K. Tocı. in Příbram für ihre wertvolle Beiträge verbunden.
Herr J. Scauserr in Aussig, ein eifriger Botaniker, hat mir sein sehr schönes und reichhaltiges Material zur freundi. Disposition gestellt, wofür ich ihm hier wiederholt danke. Ueberdies will ich es nieht unterlassen, auch dem Herrn Demonstrator A. Bayer, sowie Herrn PhC. J. Homorxa für deren schätzenswerte Beiträge herzlichst zu danken.
Die Pflanzen, bei denen kein Sammler ‘angegeben ist, habe ich selbst gesammelt; sonst sind die Namen der Entdecker in Klammern angeführt ; sammelte ich die betreffende Pflanze auf derselben Loka- lität, so ist dem Namen des Entdeckers ein ! beigefügt.
Die durch fetten Druck hervorgehobenen Formen sind (mit Ausnahme bei der Gattung Mentha) für Böhmen oder überhaupt neu.
Als Anhang sei hier noch die wichtigste, seit dem Jahre 1903 bis Mai 1904 erschienene, die böhmische Flora betreffende Literatur angeführt :
1. K. Dom: „Beiträge zur Kenntnis der böhmischen Poten- tillenarten.“ Sitz. der kgl. Böhm. Ges. Wiss. in Prag II. Cl. Nr. XXV. (1903). Mit einer Tafel.
2 K. Doux: „Kritische Bemerkungen zur Kenntnis der běh- mischen Koeleria-Arten.“ Allg. Bot. Zeitschr. Jahrgang IX. (1903).
3. K. Down: „Brdy.“ Studie fytogeografická. Knihovna Cesk. Spol. Zeměv. v Praze č. 2. (1903). Mit einer Karte.
4. K. Doux: „Die Vegetationsverhältnisse des tertiären Beckens von Veselí, Wittingau und Gratzen in Böhmen.“ Beih. z. Bot. Centralbl. XVI, 301—346, 415—455 (1903). Mit 1 Abbildung und 2 Tafeln.
5. J. PoprěRA: O vlivu periody glacialní na vývoj květeny zemí českých. Mit 2 Abb. Sep. aus „Věstník klubu Roques v Prostějově za rok 1903“.
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 29
6. K. Toon: „Monografické studie o rodu ostružinníků (Rubus L.) v Čechách. Sep. aus dem Sitz. der kgl. Böhm. Ges. Wiss. in Prag, 11. Cl. Nr. XXV. (1903.)
7. F. Wurm: „Botanické příspěvky z okolí rakovnického“ An „Výr. zpráva c. k. vyšší školy realné v Rakovníce“ (1903).
8. B. FLeiscHeR: Kritische Bemerkungen über Carduus sepin- colus. Hausskn. in Ö.B.Z. Jahrg. 1903, Nr. 10.
Ueberdies wären z. B. viele die böhmische Flora oft unmittelbar berührende Werke zu nennen, so in erster Reihe Ascherson’s und GRAEBNER’S „Synopsis“, RıcHTer-Gürcke „Pl. europ.“ II. Fasc. II. Aber auch die Arbeiten von F. Hock, Tr. ScnuBE (Schlesien), H. Porvenzeın (Bayern), C. A. Weser (Torfmoore)’?) etc. berühren ınehr oder weniger die Flora Böhmen.
Was die einzelnen Gattungen (Familien oder auch Arten) be- trifft, wären z. B. noch zu nennen:
1. TH. Wour: Potentillen-Studien II. Die Potentillen Tirols (Dresden 1903).
2. Evc. Scauzz: Monographie der Gattung. Cardamine. Engler's. Bot. Jahrb. 32. Band, 4. Heft (1903).
3. W. Becker: (Viola) siehe bei V. „cyanea“.
4. J. Murr: Chenopodium-Beitráge.
5. E. Heisricner: Alectorolophus-Studien.
6. J. VELExovský: Monographische Studien über die Thymus- Arten in „Nachträge zur Flora von Bulgarien“ in Böhm. Ges. Wiss II. Cl. XXVIIL (1903.)
7. M. Souuzze in „Mit. des Thür. Bot. Ver.“ Neue Folge, Heft XVIII. 1903 (33—35) (betrifft Rosa Gallica X graveolens am Radischken im Mittelgebirge und Cirsium Dominis M. Schulze = C eriophorum X palustre]).
. Was die Kryptogamenflora betrifft, wären hauptsächlich zu nennen :
1. J. VecexovexŸ : Jatrovky české (Lebermoose Böhmens) III. Č. Akad. cís. Fr. Jos. 1908.
2. J. VELENovský: Bryologické příspěvky za rok 1901—1902 in „Rozpr. Č. Akad. cís. Fr. Jos.“ roč XII. 1908, č. 11. |
3. A. Pascuer: Zur Algenflora des südlichen Böhmerwaldes in Sitz. des Deutschen naturw. medicin. Ver. für Böhmen „Lotos“ 1903, Nr. 6.
_ 99) Siehe besonders: „Ueber die Bezeichnung ‚Moor‘, ‚Torf‘ und ‚Humus‘*
in „Zeitschr. f. Moorkultnr u. Torfverwertung“ 1903, dann „Ueber Torf, Humus und Moor“ in den Abh. des Nat. Ver. Brem. Bd XVII. Heft 2 (1903) u. a.
30 XVIII. Karl Domi ı:
4. J. Pope#ra: Miscellen zur Kenn'nis der europaeischen Arten der Gattung Bryum. Beitr. z. Bot. Centralbl. XV. Heft 3. p. 483 bis 492 (1903).
I. Dicotyledoneae.
1. Choripetalae.
Thalictrum foetidum L. Launer Mittelgebirge: Basaltfelsen des KoZover Felsen. Der nächste Standort ist Buschberg bei Steinteinitz.
Thalictrum aungustifolium L. var. angustissimum Crantz sp. Pere Elbtal: Pisty (JUDr. V. Son).
Pulsatilla patens Mill. Aussiger Mittelgebirge: Eine kleine Steppen- wiese am Brand hinter Marienberg sehr gesellig. Daselbst auch eine Form mit schneeweissen Blüten (f. luctiflora, leg. Schu- bert 1903).
Pulsatilla pratensis X patens (— P. Hackelii Pohl). Mit der vorigen ziemlich häufig (Schubert 19031).
Rununculus Steveni Andrz. Auf den Angern im Baumgarten (Prag) häufig.
Cimicifuga foetida L. Auf der böhmisch-währischen Grenze bei Hřebečov und M. Třebová, aber noch in Böhmen, vor einigen Jahren vom verstorb. Tu. Novák entdeckt. Eine kloine Notitz darüber wurde von Tu. Novák in „Vesmír“ veröffentlicht.
Fumaria Schleicheri Soyer. Aussiger Mittelgebirge: Zwischen Kostic und Stadic (Schubert 1903).
Alyssum saxatile L. fl. pleno. Im südlichen Moldautale soll nach gef. ‘Mitteilung des Herrn Lehrer Jirášek auf einem Abhange nur diese Form, von der ich eine Probe erhielt, vorkommen.
Arabis uuriculuta Lam. Im Moldautale bei Libšic auf den grasigen Hängen in der Richtung zu der Ueberfuhr mit Draba muralis häufig (Velenovsky!).
Sisymbrium strictissimum L. Bahndamm der N.-W.-Bahn bei Aussig (Schubert 1903).
Drosera rotundifolia X longifolia (= D. obovata M. & K.). In dem Wittingauer Becken fast überall, wo beide Arten zusammentreffen.
Viola palustris L. var maior Murb.
Wittingauer Becken: Torfwiesen auf der Sůdseite des grossen
Rosenberger Teiches.
Eine sehr schöne, üppige Form, die aber nur durch die Grösse vom Typus abweicht.
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 31
Viola odorata L. f. pallida m.
Foliis orbiculari-reniformibus, pro more obtusissimis, floribus subminoribus pallide coeruleo-violaceis.
So im Radotíner Tale bei Prag, stellenweise in Menge und nur in dieser Form.
Der Blattform nach wůrde dise Pflanze zu der var. erythrantha G. Beck Fl. Nied. 515 gehören, doch die Ausläufer sind nicht ver- kürzt und auch die Blumen anders gefärbt. Es handelt sich hier aber um kein zufälliges Farbenspiel, da diese Form auf so grossen Flächen vorherrscht und wo sie mit der typischen dunkelvioletten Form zu- sammentrifft, von ihr streng gesondert ist. Sie ist auch schwächer wolriechend als die typische V. odorata und die Blumen sind am Schlunde mehr weiss.
„Viola cyanea Čelak.“ Ó. B. Z. 349 (1872).
Wie ich in Sitzungsber. der kgl. Böhm. Ges. Wiss. Mat. Nat. CI. XXII. 14—15 (1902) berichtet habe, hat AscHEnsox in seiner „Flora des nordostdeutschen Flachlandes“ (Berlin 1898) darauf hin- gewiesen, dass der V. cyunea Čelak. die älteste Bezeichnung V. ma- derensis Lowe (er hat Originalexemplare beider Arten verglichen) gebührt. Dagegen hat W. Becker in Bd. VIII. Abt. 2. der Ber. der Bayer. Botan. Ges. 1902 Sep. p. 12 noch die „V. cyanea Čelak.“ aufgenommen und erst in der Allg. Bot. Zeitschr. IX. p. 114—118 (1904) in einer kritischen Abhandlung darauf aufinerksam gemnacht, dass die V. cyanea Celak. ebenfalls wie die V. Beraudii Bor., austriaca A. & J. Kern. als Varietäten der V. sepincola Jord. zu betrachten’ sind. Natürlich muss man voraussetzen, dass die Lowrische „V. made- rensis“ nicht, wie Ascnerson vermutete, mit der V. cyanea identisch ist, sondern dass sie, wie Becker in Allg. Bot. Zeitschr. IX. 8 (1903) berichtet, zu der V. Dehnhardti Ten. gehört.
Allerdings ist die Aehnlichkeit der V. austriaca und cyanea (wie ja ganz richtig auch AscHerson I. c. sagt) so gross, dass sie höchstens als blosse Varietäten einer und derselben Art zu betrachten sind. Neuerdings kommt die „V. cyanea““ auch sehr häufig auf den unkultivierten Stellen des k. k. böhm. botan. Garten in Prag vor.
Helianthemum obscurum Pers. var. micranthum Domin II. Beitr. p. 17. ist als H. Chamaecistus Mill. var. snicranthum Domin zu be- zeichnen, da das FH. obscurum und fomentosum nicht specifisch zu trennen sind. Vrgl. auch W. Grosser in Pflanzenreich IV. 193. Fate p. 81 ff. (1903).
32 XVII. Karl Domin:
Corrigola litoralis L. In dem Aussiger Elbtale beständig. So im J. 1903 zwischen Waltiře und Schwaden (Schubert) und bei Salesl. Sagina nodosa L. f. longifolia Opiz in Ök. Tech. FI. Böhm. II. 1. 291. Im Brdygebirge, in den Mengwáldern (Tannen und Buchen) unterhalb dem Berge Studený bei Hostomic.
Spergularia echinosperma Čelak. In dem Wittingauer Becken bei dem Svět-Teiche in der Formation des nackten Teichbodens häufig.
Stellaria graminea L. f. macropetala O. Kuntze (var. Dilleniana G. Beck. Fl. Nied. 364 non Moench nec Leers.!). Aussiger Mittelgebirge: An der Strasse zwischen Obersedlitz und Kojeditz (Schubert 1902).
Stellaria graminea L. var. strictior m.
Caule udscendente simplici, cyma pauciflora brevi subcontracla, pedunculis gracilibus sed haud diffusis strictioribus.
Eine interessante Form, die sich durch den aufrechten einfachen, in eine kurze, mehr zusammengezogene Doldentraube endigenden Stengel der St. palustris Ehrh. nähert.
So im Aussiger Mittelgebirge auf mehreren Stellen, stets in erösserer Anzahl und ohne deutliche Uebergánge in den Typus. Z. B. auf den Elbwiesen zwischen Birnai und Schreckenstein und bei Birnai (Schubert 1902). Feldrand oberhalb der Huwmboldtshöhe (Schubert 1903).
Dianthus Carthusianorum L. f. albiflorus. Aussiger Mittelgebirge: Ganz vereinzelt am Weg vom Ziebernik gegen Marienberg (Schu- bert 1903). | Dianthus Carthusianorum L. var. humilis Griesselich 1836 nach Gürcke Pl. eur. II. 351 (= v. nanus Neilr., pusillus Beck). Sehr typisch in einer durchweg einblütigen, fast stengellosen Form bei Hoch- petsch. Dianthus Carthusianorum L. var. parviflorus Celak. Am Saume eines Kiefernwaldes bei Zátiší unweit von Prag. Dianthus armeria L. Aussiger Mittelgebirge: Sůdlehne des Střižo- witzer Berges (Schubert 1903). Dianthus Seguieri Vill. Prosp. 48 (1779), Chaix in Vill. Hist pl. Dauph. I. 330 (1786), sed non Rchb. nec Auct. p. p. max.!““)
Diese mit dem D. silvaticus Hoppe so oft verwechselte Art wurde bisher aus Böhmen nicht bekannt und alle diesbezügliche An-
4%) Auch ich habe in meinem II. Beitrage p. 20 irrtümlich bei D. Seguieri Villars (anstatt „Auct.“) als Auktor zugefůgt. :
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 33
gaben (so z. B. auch bei Güroke L. c.‘!) p. 370) beruhen wol nur auf einen dadurch erklärlichen Irrtum, dass CeLakovskt zuerst in Prodr. (p. 506—507) die böhmische Pflanze als D. Seguteri Vill. bestimmte und anfübrte, obzwar er schon im IV. Teile (p: 861—862, böhm- Ausg.) ganz richtig darauf hinweist, dass die böhmischen Pflanzeu durchweg den echten D. silvaticus Hoppe vorstellen, und dass der D. Seguieri Vill., eine mehr westeuropäische Art, sowie der östliche (recte südöstliche) D. collinus W. K. in Böhmen nicht vorkommen.
Der echte D. Seguiert ist von dem D. silvaticus leicht nach den schmäleren, stets lang zugespitzten, an den Rändern rauhen (sonst aber glatten) Blättern, den mehr gebüschelten Blüten und den länger begrannten, sammt den Graunen fast die Kelchlánge erlangenden, etwas abstehenden Hüllschuppen zu uuterscheiden.
Die böhmischen Pflanzen weichen aber von dem Typus einiger- inassen ab, indem sie sehr lang kriechende, aestige Rhizome (die3 entspricht dem Standorte), an den Rändern nur schwach rauhe Blätter, niedrige (meist 10—12 cm hohe) gracile Stengel und meist nur zu zwei bis drei gebüschelte Blüten besitzen. Auch sind die wenigen Stengelblätter fast nur auf die kurz röhrige verwachsene Scheide reduziert. Ich nenne daher diese Form D. Seguieri Vill. var. bohe- micus m.
Der Standort dieser Pflanze ist im Aussiger Mittelgebirge, wo ich sie heuer unterhalb des Berges Deblik im sandigen, etwas mit Humus gemengten Boden mit Biscutella etc. sammelte.
D. Seguieri scheint in Europa hauptsächlich ein westeuropaeisches Bergareal einzunehmen und würde daher vom phytogeographischen Standpunkte dieselbe Bedeutung haben wie Digitalis purpurea oder Teucrium Scorodonia.
Agrostemma Githago L. B. brachycalyx Opiz (v. microcalyx Döll.). Brdygebirge: In den Kornfeldern vor dem Walde Květná bei Příbram sehr háufig, aber mit Uebergangsformem in den Typus.
Malva pustila X rotundifolia (M. adulierina Wallr.) Aussiger Mittel- gebirge : Im Dorfe Birnai (Schubert, 1902).
#1) Gürckz vergass in Pl. eur. II. 360 bei der Verbreitungsangabe auch den D. plumarius L. aus Böhmen anzuführen. Derselbe war schon Orız (Confer Seznam 75 [1852]) aus Böhmen bekannt (GůRckk citiert auch das OriziscHE Sy- nonym), worüber aber in CrcaxovsxŸ’s Prodromus und seinen „Resultaten“ kein Wort zu lesen steht. Es ist wirklich sonderbar, wie ungerecht die floristisch so erfolgreiche Tätigkeit Orız’s und seiner Schule bagatellisiert wurde I!
Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. IL Classe. 8
34 XVIIL Karl Domin:
Hypericum perforatum L. var. stenophyllum Opiz. Stengelblátter lineal oder länglichlineal, umgerollt, meist c. 10 mm lang, Kelch- blätter oft kürzer.
Diese Form kommt auf den sonnigen pontischen Felsen, sowie auch auf den Steppenwiesen ziemlich häufig vor; beispielsweise auf dem Marienberg bei Aussig und auf der Velká hora bei Karlstein.
Das AH. veronense Schrank scheint mir von dieser Varietät nur schwach verschieden zu sein, da die Länge der Stengel- sowie auch Kelchblätter bei dieser Art sehr variabel ist.
Oxalis corniculata L. In einem Gemiisefelde bei Aussig verwildert (Schubert 1902).
Gerantum Robertianum L. fi. albo. Aussiger Mittelgebirge: Stein- gerölle vor der Entenpfůtze (Schubert 1903).
Geranium silvaticum L. Sůdl. Umgebung Prag's: In der Zahořaner Schlucht auf den Holzschlägen in der Nähe der Querschlucht in der Richtung gegen Okrouhlo mit Vicia silvatica häufig.
Linum flavum L. Aussiger Mittelgebirge: Stfizowitzer Berg, Südseite, auf Phonolith (Schubert 1902).
Staphylea pinnata L. Aussiger Mittelgebirge: Am Stadicer Bache, wol ursprünglich angepflanzt und verwildert (Schubert 1903!)
Rhamnus cathartica L. Brdygebirge: Bei Strašic hohe Bäume (Vele- novský).
Epilobium parviflorum Schreb. f. apricum Hausskn. Böhm, Mittel- gebirge: In einem aus Zitterpappeln zusammengesetzten Haine bei Triebsch (Třebušín) häufig.
Epilobium párviflorum X roseum (— E. Knafii Čelak.) Aussiger Mittel- gebirge: Feuchter Strassengraben am Ausgang des Reindlitztales (Schubert 1903).
Epilobium Lamyi F. Schultz. Aussiger Mittelgebirge: An der Strasse im Reindlitztal (Schubert 1903).
Berula angustifolia Koch. Aussiger Mittelgebirge: Am Bache im Tale von Sebusein gegen Tlutzen (Schubert!).
Pimpinella Suxifraga L. var. dissecta Retz. Aussiger Mittelgebirge: bei Krammel auf dem Bahndamme (Schubert 1903) und unter- halb des Ziegenberges gegen Wesseln.
Seseli coloratum Ehrh. Aussiger Mittelgebirge: Plateau des Sttizo- witzer Berges (Schubert 1903).
Libanotis montana Crantz. kommt im böhm. Mittelgebirge meist in der Form bipinnata (Čelak.) vor. Die f. bipinnatifida (Celak.)
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Běhmen. 35
kommt z. B. in einem Steinbruche nördlich unterhalb des Berges
Rıbny bei Türmitz sehr schön und häufig vor.
Pastinaca opaca Bernh. Auf den buschigen und steinigen Lehnen in der Zahofaner Schlucht bei Trnovä stellenweise.
Heracleum Sphondylium L. fl. atropurpureo. Aussiger Mittelgebirge: In der Schlucht von Sebusin gegen Nemschen zu.
Peucedanum Cervaria Cuss. mit 3mal fiederschnittigen unteren Blättern báufig auf den buschigen Lehnen auf dem Vorberge des Deblik bei Aussig in der Richtung gegen Salesl.
Pleurospermum austriacum Hoffm. Aussiger Mittelgebirge: Lichte Haine oberhalb Nemschen häufig, mitunter auch auf den Orchi- deenwiesen erscheinend. Oberhalb Babina verbreitet.
Ribes Grossularia L. var. Uva crispa L. sp. Aussiger Mittelgebirge: Vor der Entenpfütze gegen Hottowies (Schubert 1902).
Saxifraga decipiens Ehrh. var. vilosa Willd. sp. (= S. Sřeinmanní Tausch). Im Aussiger Elbtale (vrgl. auch ČeLakKovský's Prodr. 599) ziemlich verbreitet und meist sehr typisch. Bei St. Ivan nur selten (schon A. ExaLeR „Monographie der Gattung Saxi- fraga“ p. 187 [1872]).
Sazifraga granulata L. f. apetala. Aussiger Mittelgebirge: Strassen- böschung vor Padloschin (Schubert 1903).
Sedum acre L. in einer hohen Schattenform mit schlaffen, herabge- bogenen Stengeln, entfernten Blättern und Blüten (f. umbrosa Schubert in sched.) im Aussiger Mittelgebirge bei Gross-
. Kaudern im Schatten eines Strauches (Schubert 1902).
Sedum rupestre L. var. reflexum L. pro sp.
Brůxer Mittelgebirge: Im Phonolithgerölle am Nordfusse des Boten bei Bilina häufig.
Diese Form mit lebhaft grünen Blättern, die häufig in den Gärten gepflanzt wird, ist das eigentliche S. reflerzum L. (var. viride Koch, S. crassicaule Link), wogegen die Form mit bláulichgrůnen oder hechtblauen Blättern (S. rupestre L., S. glaucum Don.) die ge-. wöhnliche Form darstellt. Pirus communis L. var. tomentosa Koch (dasyphylla Tausch). (n dem
Tale „Karlické údolí“ in der Richtung gegen V. Mořina wie
wild.
Pirus Malus L. var. glabra Koch. Anssiger Mittelgebirge: Abhang hinter dem Schreckenstein (Schubert 1903).
Poterium Sanguisorba L. var. glaucescens Rchb. Aussiger Mittelge- birge: Brache hinter dem alten Friedhof (Schubert 1903).
g*
36 XVIII. Karl Domin:
Prunus insititia L (P. fruticans Weihe).
Böhm. Mittelgebirge: auf dem Kamme des Berges Geltsch bei Auscha ganze Gebüsche bildend und wol ursprüuglich wild.
Sie weist einen nur strauchartigen Wuchs auf, hat verdornte Aeste und ähnelt sehr der Schlehe, von welcher sie aber sofort durch die grösseren Blätter, Blüten sowie auch Früchte zu unterscheiden ist.
Es wird meist angenommen, das Pr. tnsititia aus dem Orient stammt und in Mitteleuropa nur verwildert vorkommt. Allein die Ver- bältnisse ihres Vorkommens in Böhmen berechtigen uns, sie als heimisch zu betrachten; jedenfals stellt sie dann einen südöstlichen Typus dar. | Lupinus luteus L. aus Südeuropa stammend, an der Südseite des
Svöt-Teiches bei Wittingau in der Formation des nackten Teich-
bodens, mit Litorella, sehr häufig.
Trifolium alpestre L. var. villosum Čelak. Ausiger Mittelgebirge: Auf einer trockenen pontischen Wiese zwischen Ferdinandshóhe und Elbeberge, sehr stark behaart.
Trifolium ochroleucum Huds. Aussiger Mittelgebirge: Südostseite des Trabicaberges gegen Tlutzen (Schubert 1902).
Lotus uliginosus Schk. An dem Moldauufer unterhalb den Felsen ge- genůber von Libšice (Th. Novák 1898). Ein interessanter Stand- ort, aber vielleicht nur aus dem südl. Moldautale ange- schwemmt.
Lathyrus silvestris L. var. platyphyllos Retz. Auf den buschigen Durchschlágen des Berges Doupňáč bei Karlstein.
Lathyrus montanus Bernh. var. tenuifolius (Ser.) ex DC. Prodr. 2. 375 (1825) (Orobus tenuifolius Roth. fl. germ.).
Wird schon bei Orız (Seznam 70 [1852]) aus Böhmen angeführt ; ich sammelte aber heuer unterhalb des Berges Zinkeustein (Aussiger Mittelgebirge) häufig eine Form, die zwar dieser Varietät angehört, aber wol eine Extremform derselben darstellt. Diese Form, die auf dem genannten Standorte in Menge wuchs, ist folgendermassen char- akterisiert:
Stengel einfach, aufrecht, schmal geflügelt, Blätter meist 2—3 paarig, Blättchen schmal lineal, meist nur 1—3 mm breit, allınählich in eine lange Spitze vorgezogen, nicht stachelspitzig.
Lathyrus vernus Beruh. var. latifolius Rochl. Aussiger Mittelgebirge: In der Schlucht, die von Ober- Wellhotten unterhalb Zinkenstein führt, im Fichtenhochwalde.
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 37
2. Sympetalae.
Crepis succisifolia Tausch. Sbsp.
Crepis Velenovskýi m.
Caule erecto fere 10 dm alto sat molle fistuloso minute et sparse piloso foliis radicalibus oblongis obtusis in petiolum longe attenuatis fere integerrimis (vix obsolete denticulatis) fenuibus subglabris tantum pilis sparsis et adpressis hirtulis, foliis caulinis paucis minutis oblonge- lanceolatis superioribus lanceolatis semiamplexicaulibus in corymbo in bracteas lineares abeuntibus; corymbo longitudine tertiae partis caulis, valde dilatato ramis strictis (haud flexuosis) patentibus gracilibus, capilulis minoribus, incolucri phyllis lanceolatis attenuato-acutis exterio- ribus brevioribus strictim adpressis pallidis pilis glandwlosis paucis brevibus pubeque obsitis.
Acheniis 20-costatis, pappo niveo.
Habitat in dumetis silvaticis prope Sadská, ubi eam legit VELE- Novský Junio 1887.
Diese schóne Pflanze erlaube ich mir nách dem Entdecker, meinem hochverehrten Lehrer und Gönner Herrn Prof. Dr. Joser Verenovskr zu benennen.
Von der Crepis succisifolia weicht sie habituell sehr ab, gehört aber trotzdem noch in den weiteren Formenkreis dieser Art. Be- achtenswert ist auch der Standort auf der Schwarzerde in dem warmen mittleren Elbtale, da die Cr. succisifolia eine charakteri- stische Vorgebirgspflanze ist, die auf den Wiesen der unteren Berg- region in Böhmen nicht selten und meist sehr gesellig auftritt. Es handelt sich daher bei Cr. Velenovskyi vielleicht um eine Rasse, die auf den Urwiesen und in den Hainen des warmen Elbtales heimisch ist. “*)
Auffallend sind bei dieser Pflanze auch die kürzeren und zur Fruchtzeit mehr bauchigen Köpfchen mit schwächerem Indument und ohne längere Drüsenhaare, die überdies blass gefärbt sind, da der etwas dunklere Mittelstreifen der Hüllblättchen wenig auffällt. In erster Reihe verleiht aber die lang: ebensträussige Inflorescenz mit lang- gestielten Kópfchen und geraden Stielen der ganzen Pflanze einen besonderen Eindruck. |
Zum Vergleich stehe hier eine kurze Charakteristik der drei in Böhmen vorkommenden Subspecies der Cr. succisifolia.
4) Auch in DC. Prodr. VII. 167 wird von der Crepis hieracioides Willd. (zu der DC. die Cr. succisifolia rechnete) berichtet: In subalpinis Austriaet Hunga- riae! Sabaudiae ! Helvetiae! Bavariae! et in pratis montanis Germaniae mediae etc.
38
XVII. Karl Domin:
Crepis succisifolia Tausch in Flora Erg. Bl. I. 79 (1828).
1.
Crepis mollis Koch als Var. Cr. mollis G. Beck“)
pro Sp. Cr. croatica Schloss. et Vukot.
Hieracium altissimum Lap. Hier. croaticum W. K.
Hier. Sternbergtii Hum.
Hier. molle Jaca. Stengel beblättert, sehr hoch, derb und kantig
sammt den Blättern abstehend steifhaarig rauh.
Blätter derb, fast ganz- randig
die oberen mit breilem abgerundeten oder fast herzfórmig ver- breitem Grunde halbstengelumfassend.
2. Crepis hieracio- ddes W. K.**)
var. gractlis und glab-
rifolia Fröl. in DC. Prodr.
Cr. succisif. B nuda G. G.
Hieracium integrifo- lium Hoppe.
Hier. cerinthoides Kit. nec L.
Stengel armblättrig (die mittleren Stengel- blätter schmal und klein), mässig hoch,
weniger kantig, straff
oder weicher
sammt den Blättern|sammt den
kahl oder wenig und weich behaart.
Blätter weniger derb meist deutlich ge- zähnelt
die oberen kleinen, meist lanzettlichen Slengel- blätter mit weniger
verbreitetem Grunde
sitzend.
3. Crepis Velenov- skyi m.
Stengel armblätitrig, sehr hoch, fast rund- lich, weich
Biättern wenig behaart
Blätter sehr gross, fast ganzrandig, dünn und weich wie 2., doch die swei unter: sten sehr entfernten Blätter mehr ent: wickelt, als in der Regel dortselbst.**)
4, In Becx Fl. Nied. p. 1276 sind die Unterschiede der Cr. mollis und hieraciodes am besten wiedergegeben. |
cieifolia!
ČeLakovský hielt die Cr. hieraciodes für eine blosse Form der Cr. suc-
4) Als f. fallacina bezeichne ich solche Formen der Crepis hieracioides, bei der die Stengelblätter mehr entwickelt sind, die aber mit der Cr. mollis oder Velenovskýt nichts gemein haben.
Hůllen
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phancrogamenflora in Böhmen. 39
Köpfchenstiele dick, oft| Köpfchenstiele
gerade
tend dünner, oft bogig her gebogen
bedeu- | Köpfchenstiele grach,
länger als bei 1. und 2., fast gerade
Stengel doldentraubig | Stengel erst im ober- | Stengel schon im oberen
(oft schon von der Mitte an), in der Regel reichköpfig
schwärzlich grün, in der Regel dicht schwarz drüsen- haarig sottig
Standort : Mir bekannt
nur aus dem Hoch- gebirge, so im Rie- sengebirge in der Kesselgrube (Domin 1901).
sten Viertel dolden- traubig, die Köpjchen (Wie auch bei 1.) mehr genähert oder wenn noch einzelne schon tiefer hervor- springende Aeste vorbanden, so die- selben bedeutend kürzer als der Gipfel der Doldentraube
Hüllen trübgrün, oft
schwärzlich behaart und reichdrüsig
Standort: Auf feuchte-
ren Vorgebirgswie- sen, besonders in den Vorläufen des Riesengebirges und Böhmerwaldes, im Brdygebirge uad im Mittelgebirge.
Drittel doldentrau- big; die auf langen Aesten stehenden Kôpfchen stets ent- fernt, alle gleichhoch oder fast gleichhoch stehend
Köpfchen kleiner als
bei 1. und 2., blass- grün mit schmalem, trůbgrůnem Mittel- streifen, mit | ser- streuten, kurzen, hell- gefärbten Drüsen- haaren und schwach flaumig
Standort: In niederer
Lage in dem warınen Elbtale bei Sadská.
Crepis paludosa Mönch. var. brachyotus Čelak. Auf den Wiesen
bei Weckelsdorf in Nordböhmen. Eine auffallende Pflanze, die oft der Cr. succisifolia habituell etwas ähnelt; sie ist gewöhnlich auch be- deutend niedriger und mehr derb und wächst nicht selten in der Gesellschaft der Cr. suecisifolia.
Beide Arten sind aber in jedem Falle nach folgenden Merkmalen leicht zu unterscheiden ; | =
40 XVII. Karl Domin:
Cr. paludosa Mönch. Cr. succisifolia Tausch 1. Blätter buchtig gezäht, + ge- 1. Blätter kaum gezähnelt, unge- öhrelt. öhrelt. 2. Pappus schmutzigweiss. 2. Pappus schneeweiss. 3. Achenen 10rippig. 3. Achenen 20rippig.
Crepis paludosa Mönch. var. brachyotus Čelak. f. leiocephala (Čelak.). In einem Waldsumpfe in den Wäldern bei Trnová unweit von Jíloviště mit Carex canescens (Velenovský 1880).
Die Hůliblátter sammt den Köpfchenstielen ganz kahl, sonst mit der var. brachyotus übereinstimmeud. Die von Froruica in DC. Prodr. VII. 170 unterschiedenen
Formen der Crepis paludosa (B) exatata, y) glabrescens, O) subumbel-
latu, &) paucijlora) sind nur ganz unbedeutende Formen.
Crepis foetida L. In dem Kalkgeritzel und längs der Strasse, die von
Karlstein nach Srbsko hinführt, massenhaft. *°)
Ein sehr wichtiger Fund, da diese Art bisher blos aus Süd- böhmen bekannt war, wo sie auf den Urkalkinseln bei Strakonic in den achtziger Jahren von VELENovský entdeckt wurde. Möglicher- weise, dass der Standort bei Karlstein schon Orız bekannt war, da selber die Crepis foetida in „Seznam“ (p. 20) aufgenommen hat.
Es ist dies eine pontische Pflanze, die auch in Deutschland, aber nur im Bereiche der wármeren Flora (besonders in Thůringen und im Rheintale) vorkommt.
Crepis biennis L. var. dentata Koch z. B. am Anfange der Schlucht, die von Hlinai gegen Sebusein fůhrt.
Crepis biennis L. var. lacera Wimm. Grab. In den Vorläufern des Riesengebirges auf den Wiesen bei Freiheit (Wihardstrasse).
Taraxacum palustre Huds. Häufig auf den Torfwiesen an der Südseite des grossen Rosenberger Teiches bei Wittingau.
Leontodon hastilis Koch. Sbsp. hispidus L. sp. var. nigricans Tausch. Erzgebirge: Auf den Alpenwiesen unterhalb des Gipfels des Keilberges verbreitet.
Tragopogon matus Jaca. Sbsp.
Tragopogon campestre Bess. Enum. Volh. p. 84, No. 1626
Tr. maius Jacq. B stenophyllum Boiss. Fl. or. III. 747.“)
45) Bei Srbsko kommt auch die Crepis rhoeadifolia M. B. vor. 47) Boissirx sagt von seiner Varietát stenophyllum 1. c.: „Folia angustiora capitula subminora, vix varietas.“
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. Al
Von dem typischen 77. matus durch den gracilen Wuchs, die einfachen Stengel, die bedeutend kleineren Köpfe sowie durch die weniger verdickten Köpfchenstiele zu unterscheiden.
Sehr typisch auf den Kalkfelsen und Steppenwiesen bei Karl- stein und Srbsko, wo mich auf sein Vorkommen Herr Prof. Dr. J. VeLexovsky aufmerksam machte, dann im böhm. Mittelgebirge unter- halb des Berges Gross-Wostrai und auf dem Ceterach-Felsen bei Aussig.
Diese Form ist durch ihre ganze Tracht sehr auffallend und schon durch ihren Standort von dem Tr. maius getrennt; es ist dies nämlich eine Fels- und Steppenpflanze, wogegen das Tr. maius in der Regel auf Geritzen, längs der Wege und Strassen, häufig auf etwas aufgelockter oder mitunter sogar gedüngter Erde wächst.
A. NErLRErOH machte in der Ö. B. Z. XVIIL 337 ff. (1868) darauf aufmerksam, dass alle für das Tragop. campestre**) hervorgehobenen Merkmale durchweg nicht konstant sind und besonders dass es falsch ist, wenn für dasselbe eine 8blättrige Hülle angegeben wird. (Schon Biscuorr sagt, dass die Zahl der Hüllblättchen zwischen 8—13 wechselt.) Demzufolge haben einige Auktoren, z. B. auch G. v. Beok (Fl. v. Nied. p. 1323) das Trag. campestre als bloses Synonym des Trag. maius angeführt. Indessen sind aber die oben erwähnten Merkmale “*) die einzigen konstanten und berechtigen uns wol zur Trennung dieser Form vun den typischen Trag. maïus. Natürlich sind die Unter- schiede in der Zahl der Hůlibláttchen““) und in der Ausbildung der Achenen durchweg nicht stichhältig; allein die einfachen gracilen Stengel mit den schmalen, grasartigen, mit dem Stengel parallel ver- laufenden Blätter sowie die kleineren Köpfe verleihen dem Trag. campestre eine sehr eigenartige Tracht.
Was seine Verbreitung betrifft, kommt es besonders in Sieben- bürgen, Rumänien, Serbien, Bulgarien,°!) Taurien und Sůdrussland vor. Es stellt uns also einen echten südöstlichen Typus vor, der zwischen Böhmen und der Balkanhalbinsel gewiss mehrfach vorhanden ist.
4) Dasselbe wurde nämlich von Janka ibidem p. 298 für die Umgebung von Wien angegeben.
“) Vrgl. Verenovskt: Fl. Bulg. I. 366 [1891].
%) Bei den böhmischen Pflanzen (auch bei dem 7. maius) pflegt dieselbe eine geringe zu sein (8—10).
5) Aus Bulgarien sah ich in Herb. VeLExovský mustergiltige Pflanzen, bei denen die Köpfchenstiele überhaupt nicht verdickt und die Köpfe sehr klein waren’
42 XVIII. Karl Domin:
Scorzonera humilis L. in einer interessanten Form, deren Blätter fast 9 cm breit sind, in den aus Zitterpappeln zusainmengesetzten Hainen nordöstlich von Triebsch (Třebušín) im böhm. Mittel- gebirge. Bei der var. latifrons G. Beck (v. latifolia Neilr. nec DC.) werden sie bis 50 mm breit angegeben.
Achillea Millefolsum L. var, pannonica Scheele (var. lanata Koch et Auct. non Spreng.)
Auf den Abhángen der Velká Hora bei Karlstein. Eine Form mit sehr dichter kompakter Doldentraube.
Anthemis austriaca X tinctoria (— A. ochroleuca Čelak. f). In der Schlucht Koda bei Karlstein mit beiden Eltern in mehreren Exemplaren.
Chrysanthemum (Pyrethrum) corymbosum L. var. Twattinicki G. Beck Fl. v. Nied. p. 1204.
Aussiger Mittelgebirge: Felssteppe auf dem be ver- einzelt.
Zungenbtumen schön bleichgelb, sonst von dem Typus nicht verschieden.°?)
Artemisia scoparia W. K. Im Tale des Beraunflusses bei Skreje.
Senecio erucifolius L. (— S. tenuifolius Jacq.). Im Launer Mittelge- gebirge auf den Salzwiesen bei Hochpetsch und Potscherad mehrfach und in grossen, erst im Spätsommer aufblühenden Kolonien.
Lappa tomentosa X minor. Schutt zwischen Aussig und Wannow (Schubert 1903).
Cirsium lanceolatum Scop. var. nemorale Rchb. sp. (v. hypoleucum DC., v. discolor Neilr.). Mileschauer Mittelgebirge: Häufig auf einem Holzschlage bei Merskles in der Richtung gegen Tftin zu, mit Elymus, Vicia stvatica, Cirsium eriophorum etc.
Es ist dies eine gute Varietät, die nicht nur durch die unter- seits weiss- oder grauwolligen Blätter, sondern auch durch die be- deutend weicheren, wenig dornigen Blätter sowie die kleineren mehr grauwolligen Köpfe verschieden ist.
Cirsium pannonicum Gaud. var. sinuatodentatum Holuby Fl. | Treves. Com. 61 (1888).
Foliis omnibus grosse vel sinuato-dentatis. So auf einer Steppenwiese hinter Motol bei Prag.
— —— mm
5) Ueber die Variationen dieser Art vrgl. VrzENovský FI. Bulg. I. 269 (1891).
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Pbanerogamenflora in Böhmen. 43
Cirsium eriophorum X palustre Domin II. Beitr. p. 30 wurde von Herrn M. ScHuLze in Jena als C. Dominss beschrieben.““) Cirsium pannonicum X acaule (= C. Freyerianum Koch). Aussiger Mittelgebirge: Abhang hinter Schreckenstein (Schubert !). Cirsium palustre X canum (= C. silesiacum Sch.). Böhm. Mittel-
gebirge: Auf den Wiesen bei Triebsch mit dem €. tataricum
Wimm. Grab. (oleraceum X canum) häufig.
Carlina vulgaris L. Sbsp. longifolia Rchb. pro sp. (= C. nebrodensis Koch nec Guss.). Sehr typisch auf dem Střizowitzer Berg (Pho- nolithdetritus) bei Aussig.
Die Blátter (abgesehen von den obersten) sind verlángert und schmal lanzetilich, flach,°*) beidendig allmáblich verschmälert, unter- seits weisslich wollhaarig, oberseits gıün, fast ganzrandig, an den Rändern nur mit kleineren Dornen versehen und mit je zwei mit den Hauptnerven parallel verlaufenden Seitennerven (auch an den obersten Stengelblättern).
Es ist dies eine sehr auffallende Pflanze, aber kaum specifisch versehieden, da sie durch Uebergänge mit dem Typus verbunden zu sein scheint.
Valeriana sambucifolia Mik. Auf dem Damme des grossen Rosen- berger Teiches bei Neu-Lahm unweit von Wittingau. Asperula galioides M. B. var. Zaetevirens m.
Tota planta laete-viridis (nec siccando glaucescens), foliis subtus languide viridibus vel minus glaucis quam in typo.
So auf Kalkfelsen bei Karlstein (z. B. auf der Velká Hora, Velenovský !) und Srbsko.
Diese Pflanze ist besonders im frischen Zustande durch ihr freudig helles Grün sehr auffallend und in der erwähnten Gegend ziemlich verbreitet. Bei Srbsko beobachte ich sie auf einem felsigen Abhange, wo auch die Veronica austriaca sehr bäufig vorkommt, schon seit mehreren Jahren. Auf der Velká Hora kommt uebst der var. laeterirens auch die typische Form vor, beide sind aber schon aus der Ferne hin leicht zu unterscheiden.
Die schmal linealen Blätter sind meist stark mit ihren Rändern zurückgerollt, sodass die bleichere Unterseite fast verdeckt ist; übrigens sınd an manchen Baemparen die Blätter beiderseits gleich- farbig.
53) Mit Thür. Bot. Ver. Neue Folge Heft XVIII. 1903, p. 31—35 5) Dies trifft auch bei der Carlina vulgaris (genuina) f. planifolia Schur zu.
44 XVIII. Karl Domin:
Galium boreale L. var. hyssopifolium Hoffm. (d. leiocarpum Meyer).”) Aussiger Mittelgebirge: Eine bewaldete Lebne hinter Schrecken- stein gegen Neudörfl häufig.
Eine seltene Form mit vollständig kahlen Teilfrüchten.
Galium spurium L. Aussiger Mittelgebirge: In den Feldern unter- halb des Střizowitzer Berges; Getreidefeld vor Qualen (Schubert 1902).
Galium Mollugo L. var. pubescens Schrad. Aussiger Mittelgebirge: Am Waldrand oberhalb Tlutzen (Schubert 1902).
Galium verum L. f. pallidum Čelak. Aussiger Mittelgebirge: Reindlitztal (Schubert 1903). Fuss des Tannichberges gegen Westen (derselbe).
Galium silvaticum L. f. longifolium Opiz. Ok. Techn. Fl. Böhm. I. 1. 78. Im südlichen Moldautale auf lichten Waldstellen bei Vorlik.
Viburnum Lantana L. var. glabrescens Wiesb. (— V. viride Kerner). Brüxer Mittelgebirge: In Gebüschen am Nordfusse des Bořen bei Bílina.
Cynoglossum officinale L. a. glochidialum Domin II. Beitr. p. 34. Aussiger Mittelgebirge: An der Strasse zum Neuhof (Schubert 1903) und unterhalb des Střizowitzer Berges.
Das Cyn. paucisetum Borb. OBZ. pro sp. ist als eine Form des
Cyn. offie. c. eglochidiatum Domin l. c. zu betrachten.
Echinospermum deflexum Lehm. Brůxer Mittelgebirge: Fuss des Berges Bofen häufig.
Myosotis suaveolens W. K. Mileschaner Mittelgebirge: Auf einer nassen (!) Wiese unterhalb des Berges Hora, ganz typisch. Ein merkwürdiger Standort dieser ausgesprochen xerophiler Art. Auch auf den Steppenwiesen auf der Sutomská hora.
Echtum vulgare L. f. albiflora. Aussiger Mittelgebirge: Střizowitzer Berg (Schubert 1902).
Pulmonaria angustifolia L. In der Radotíner Gegend auf einem son- nigen Holzschlage bei Kosoř gesellig.*“)
Convolvulus arvensis L. var. auriculatus Desr.“") Auf dem Schutt bei Erlbůschel, zwischen Aussig und Wannow (Schubert 1903).
9) Nach Orız in Oek. Techn. Fi. Böhm. II. 1. p. 70, hat aber dasselbe
normal behaarte Früchte und gehört wie das Galium hyssopifoltum Hackeıs zu
dem Gal. trinerve (i. e. borcale) e. angustissimum Opiz. 58) Wurde bei Radotín jm J. 1883 von VrLRNovský in einem einzigen
Exemplar aufgefunden (Vrgl. Prodr. IV. 908). 57) Alle (selbst die kleinsten) Formen dieser Art sind in Oek. Techn. Fl.
Böbm. III. 1. 293—298 (1841) von Orız bearbeitet.
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 45
Bahndamm der NWB. vor dem Durchlass gegen Schreckenstein (derselbe).
Digitalis ambigua Murray kommt in Böhmen in mehreren Formen vor, die aber alle durch so zahlreiche Mittelformen verbunden sind, dass hier von scharf getrennten Varietäten keine Rede sein kann. Schon KocH in Röonuına’s „Deutschlands Flora“ IV. 417 (1833) sagt von dieser Art, dass sie mit einem schwächer behaarten und mit einem fast filzig-zottigen Stengel, mit schwach oder stärker behaarten, breiteren eilánglichen oder schmäleren lanzettlichen Blättern abándert. Auch die Korollenzipfel sind bald schmäler und mehr vorgezogen, bald breiter und bis stumpflich. Diese letztere Form, bei der alle drei oder doch die zwei seitlichen Kronenzipfel stumpflich sind, führt den Namen var obtusiloba Neilr. (= ochroleuca Reichb.). Ich sam- melte dieselbe z. B. im Jahre 1898 im Böhmerwalde bei Winterberg.
Bei der typischen Form sind alle drei Zipfel der Unterlippe spitz oder zugespitzt; dieselbe kommt in Böhmen besonders in zwei Formen vor. Bei der einen sind die unteren Blätter aus verschmä- lertem Grunde länglich, oder eilänglich, oft deutlich gesägt oder kerbsägig, Kelchblätter breiter lanzettlich, Blumen gross, bauchig- glockig, aus dem schmäleren Grunde sich nach vorne auffallend ver- breiternd. Die Zipfel der Unterlippe nicht vorgezogen.
Die andere Form (f. gracilior m.) hat untere und mittlere Stengelblätter schmäler länglich bis lanzettlich, oft fast ganzrandig, Kelchblätter oft schmäler und länger, Blumen kleiner, mehr röhren- fórmig-glockig, nach vorne sich nur mässig öffnend. Die drei Lappen der Unterlippe schmäler, spitzer und oft deutlich vorgezogen.
Veronica hederifolia L. var. triloba Opiz. (= V. lappago Schmidt Fl. Boëm.). In den Feldern bei Kleneč und Vrážkov in der Ravdnicer Gegend häufig. In annähernden Formen auch im Brdygebirge bei Pfibram.
Veronica Teucrium L. f. foliis ovato-lanceolatis profunde incisis im Launer Mittelgebirge.
Veronica Dillenii Crantz. (= V. campestris Schmalh.). Im süd- böhmischen Wittingauer Becken auf den Sandfluren bei dem Rosenberger Teiche und bei Baština am Nenbach.
Veronica Chamaedrys L. Eine Form mit verkümmerten Kronen im Gestrüpp auf der Humboldtshöhe bei Aussig (Schubert 1903).
46 XVII. Karl Domin:
Mentha L.*"
Gleich eingangs sei mit Nachdruck hervorgehoben, dass wir bei dies“r Gattung so sehr weitgehenden Splitterung durchwegs nicht huldigen. Diese Gattung ist zwar eine der formenreichsten und kann auch so viele Hybriden aufweisen, wie nicht so bald eine andere Gattung, aber trotzdem ist es bei einem vernünftigen Artbegriffe durchwegs nicht so schwer, die Hauptarten sowie die Hauptvarietäten zu unterscheiden. Natürlich darf man aber nie vergessen, dass alle Arten durch hybride Mittelformen verbunden sein können und alle Varietäten durch unzählige Zwischenstufen verbunden sind, denen aber kein eigener Name gebührt. Wollte man aber schwache Varie- täten als gute Arten anerkennen und in jeder Mittelform eine neue Subspecies oder Varietät sehen, so könnte man neue Formen in infinitum beschreiben. Ein vernünftiger Botaniker wird aber lieber die schon existierenden Formen in besser charakterisirbare Gruppen vereinigen als noch neue schaffen und somit die grosse Verwirrung in dieser Gattung nur vermehren.*“)
A. Kelchschlund durch einen Haarkranz geschlossen, Kelch fast zweilippig.
1. Mentha pulegium L.
Selten. Im Vorjahre sammelte ich dieselbe am Elbeufer bei Salesl.
Diese Art ist in ihrer Tracht sehr charakteristisch und im ganzen sehr wenig veränderlich. Eine unbedeutende Form mit beider- seits flaumhaarigen Blättern, mit dichter und abstehend behaarten Kelchen und Blütenstielen ist die A7. hirtiflora Opiz. Die dichte Be- haarung gipfelt in der südlicheren Varietät tomentella Hoffm. und Link (= W. gibraltarica W.) die in allen Teilen weiss-zottig behaart ist.
B. Die Haare im Inneren des Kelches nie einen geschlossenen Haarkranz bildend, die Kelche regelmässig fünfzähnig.
I. Blütenquirle in einer endständigen ährenartigen Inflorescenz vereinigt. 2. Mentha mosoniensis H. Br.
58) Zu besonderem Dank bin ich meinem Freunde Herrn J. Rourzna ver- pflichtet, der mir sein schönes und meist schon kritisch bestimmtes Mentha-Ma- terial bereitwilligst zur freien Disposition übergab.
59) Zum Bestimmen wurden besonders die Arbeiten H. Braun’s sowie die Bearbeitung dieser Gattung in G. Bzck Fl. v. Nied. p. 981—992 benutzt.
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora io Böhmen. 47
Alle Blätter unterseits dicht weissfilzig, breit elliptisch, kurz, sehr scharf gezäbnt mit oft zurůckgebogenen Sägezähnen. Scheináhre dicht. weisslich-flaumig.
So in südlichen Moldautale bei Velký Vír unweit von Vorlik auf den sandigen Durchtrieben längs der Moldau vollständig verwil-
dert. — Die ganze Pflanze hat einen durchdringend-aromatischen Geruch.
3. Mentha nemorosa Willd. var. pascuicola H. Braun. (Desegl. et Dur. pro sp.)
Eine auffallende Pflanze mit sehr grossen, nur seicht, aber spitz gesägten, breit elliptischen, sitzenden, unterseits + dicht weisslich- grauen Blättern. Von der nahe verwandten WM. Dumortieri (H. Br. als Var. der M. nemorosa, Desegl. et Dur. pro sp.), besonders durch die bedeutend längeren und breiteren Blätter zu unterscheiden.
Kommt in Böhmen nur verwildert vor, so bei Bóhm.-Skalic, in einem Zaune im Dorfe Šeřeč (Rohlena 1899,; auch auf unkultivierten Stellen in den Bauerngärtchen bei Sloupnice (Fleischer 1897) und in einem Wiesengraben bei Džbánov (bei Leitomy3l), wol auch aus einem Garten entflogen (Fleischer 1899).
4. Mentha silvestris L. (Blätter sitzend oder ganz kurz gestielt).
Dieselbe zerfällt in zwei Subspecies “© und zwar Sbsp. 1 mollis- stma Borkh, bei der die Blätter beiderseits grau oder weisslich behaart, unterseits oft weissfilzig sind, und Sbsp. 2 longifoha L., bei der die Blätter oberseits zwar oft flaumig behaart, aber doch grüner- scheinend sind.
Die erstere ist eine südlichere Form, die auch in der Richtung gegen S und SO in ihrer Ausbildung typischer wird, bis sie in die so sehr abweichende M. Steberi C. Koch (= M. canescens Sieb., M. tomentosa Urv., M. cretica Portenschl.) übergeht. Aus Böhmen ist mir die Sbsp. mollissima nicht bekannt, obwol sie daselbst im Gebiete der pontischen Flora wenigstens in minder typischen Formen aufge- funden werden dürfte, da sie schon in Niederösterreich und Ungarn vorkommt und selbst von mehreren Standorten Mährens angegeben wird.
60) Vielleicht noch richtiger Varietäten, wie sie z. B. auch in Haricsv Consp. FL graecae II. 570—571 (1902) bewertet wurden.
48 XVIIE Karl Domin:
Der Uebergang von der M. mollissima zu der M. longifolia vermitteln unter anderen die M. vivtolescens Borb., M. stenotricha Borb., M. Barthiana Borb.
Die Sbsp. M. longifolia L. kommt in mehreren Formen vor, die aber ineinander vielfach übergehen. Die Scheinähre ist bald breiter und kürzer, bald verläugert und schmäler, gewöhnlich dicht, doch mitunter auch unterbrochen, die Blätter bald verlängert und schmäler, bald eilänglich oder länglich, + scharf und spitz gezähnt. Doch die Uebergangsformen sind meist so häufig, dass man nur von wenigen gut trennbaren Varietäten sprechen kann. Dieselben Formen wieder- holen sich oft bei den Pflanzen mit unterseits dicht weissfilzigen oder nur graugrünen Blättern.
Die mir bekannten böhmischen Hauptvarietäten wären die fol- genden:
a) var. genuina. Blätter unterseits nicht weissfilzig, meist ver- längert-lanzettlich. Verbreitet. Hierher gehört die
B) subvar. globifera Waisb. & Borb., eine schöne Form mit kugelig-köpfigen Scheinähren. So in Böhmen nur in einigen Exem- plaren zwischen der typischen Form bei dem Wege „na Skalce“ un- weit von Dobruška (Rohlena 1897).
b) var. candicans Crantz. Blätter unterseits dicht weissfilzig. Als unbedeutende Formen gehören hierher eine ganze Reihe von „Arten“ und „Varietäten“, so die M. discolor Opiz, Huguenini Desegl. u. Dur., Brittingeri Opiz, veronicaeformis Opiz etc.
Diese Varietät kommt nur zerstreut vor (ist aber nicht selten), so z. B. bei Bohňovice (Fleischer 1901) und bei Jaroměř (derselbe), auf beiden Orten nicht ganz typisch, sehr schön z. B. bei Choceň (Fleischer 1901), bei Vorlik, in der Nähe des Böhm.-Skalicer Teiches (Rohlena 1899), auch im böhm. Mittelgebirge auf mehreren Stellen, dann bei Dobruška in einer Form, die mit der Af. Brittingeri Opiz übereinstimmt (Rohlena 1899).
Eine schwáchere Varietát, die durch die lánglichen, scharf und spitz gesägten Blätter, die ziemlich schmalen und oft unterbrochenen Scheinähren gekennzeichnet ist und in der Behaarung der Blattunter- seite bald mit der var. genuina, bald mit der candicans übereinstimmt, ist die
c) var. cuspidata Opiz. So z. B. bei Zamberk (Rohlena 1898), bei dem Teiche unweit vou Leckä bei Solnice (derselbe 1899).
Eine gute Varietät scheiut die 31. Dossiniana Déségl. et Dur. zu sein, die durch die eiläuglich-lanzettlichen Blätter gekennzeichnet
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böbmen. 49
ist. Derselben sehr nahe verwandt und nach meiner Ansicht mit ihr identisch ist die von Bonrs4is beschriebene und durch BAENITZ in den Tausch gebrachte M. silvestris var. silesiaca.
5. Mentha piperita L.
Wenigstens obere Stengelblätter deutlich gestielt, die ganze Pflanze meist fast kahl und grün. Auf unkultivierten Stellen bei Sloupnice unweit von Litomyšl verwildert (Fleischer 1897).
* Scheinäbre uuter locker und die Blůtenguirle entfernt, nur am Ende gewöhnlich dichter und ährenartig genähert.
6. Mentha longifolia L. X aquatica L.*)
Von der M.longifolia sofort durch die deutlich gestielten Blätter, und die mehr grüne Farbe zu unterscheiden. Die meisten Formen die- ser Kombination (M. disstmilis Déségl.) stehen der M. aquatica näher und sind von ihr manchmal nur durch die in eine längere Spitze vorgezogenen, länglichlanzettlichen Blätter und die wenigstens am Ende ährenartig genäherte Inflorescenz zu unterscheiden.
Sie wurde in schönen Exemplaren in dem Stadtpark von Zam- berk von RoHLENA (1898) gesammelt.“?)
7. Mentha longifolia L. X verticillata (L.).
Der M. verticillata var. Austiana Host. ziemlich nahe kommend, doch der Einfluss der M. longifolia in der Blattform und der ober- wärts ährenartig verlängerten Inflorescenz kenntlich.
Im Aussiger Mittelgebirge zwischen Pockau und Postitz (Schu- bert 1903).
II. Blütenquirle blattwinkelständig (entfernt), daher die Achse mit beblätterten Blütenquirlen oder mit sterilen Blattbüscheln endi- gend oder endständig kopfig.
+ 8-11. Gesammtart M. arvensis L.
Kelch glockenförmig, sich nach vorne breit öffnend, seine Zähne breit dreieckig, kurz. Zerfällt in folgende Unterarten:
a) M. austriaca Jaca.
Blätter in den Stiel zugeschweift oder verschmälert, Blüten- stiele kahl, Blütenquirle länger oder so lang wie die Blattstiele. Blätter eiförmig elliptisch bis breit länglich-lanzettlich.
B) M. parietariaefolia Becker.
81) Siehe J. RonLENA in Allg. Bot. Zeitschr. Jahrg. 1902 Nr. 5—6 Sep. S, 5. 62) Der Kombination Af. mollisima X aqualica entspricht die Mentha Ayassei Malinv.
Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 4
50 | XVIII. Karl Domin:
Blütenwirtel bedeutend kürser als die unteren Blattstiele, Blätter meist schmäler lůnglichlanzettlich, in den Stiel allmählich verschmälert, Blütenstiele oft kahl, seltener (M. silvatica Host) behaart. |
v) M. arvensis L.
Blütenwirtel wie bei M. austriaca länger als die unteren Blatt- stiele, Blätter etfórmig oder elliptisch, am Grunde abgerundet bis herzförmig, nicht in den Blattstiel verschmälert, ganze Pflanze meist reichlicher und dichter behaart; Blütenstiele behaart.
8. Mentha austriaca Jaca.
G. v. Beox teilt zutreffend diese Art in zwei Varietätengruppen, von denen die eine durch oberseits wenig behaarte bis kahle Blätter und die andere durch beiderseits + dicht behaarte Blätter charak- terisiert wird.
Interessant ist es, dass die AJ. austriaca die in Böhmen bei weitem häufigste Form der Gesammtart M. arvensis vorstellt. Beson- ders die typische Form mit beiderseits kahlen Blättern ist in Böhmen verbreitet, obzwar auch verschiedene stärker behaarte Formen nicht selten vorkommen. Die zalılreichen Varietäten dieser Art sind wie- derum im ganzen minderwertig, da sehr unbeständig.
Aus den Formen mit beiderseits fast kahlen Blättern hat M. nemorum Boreau breiteiförmige Blätter. Eine zu ihr gehörende Form mit etwas rauhhaarigen Blütenstielen soll die M. lati/olia Host vor- stellen. Ich halte aber solche Formen, besonders wenn die Blüten- stiele stärker behaart sind (so im Elbtale bei Aussig, leg. Schubert 1903) eher für Uebergangsformen zu der M. arvensis.
Von den Formen mit beiderseits + behaarten Blättern kommt in Böhmen besonders die M. pulchella Host und M. multiflora Host vor.
Eine schöne ebenfalls in diesen Formenkreis gehörige Mentha mit breit elliptischen, meist spitzen Blättern und meist behaarten Blütenstielen %) ist die von RoHLENA (1898) auf einem Holzschlage in Klabalák bei Přepychy gesammelte M. ocymoides Host (= M.
«) Es wäre vielleicht richtiger, solche Formen überhaupt als Uebergangs- formen zu der M. arvensis zu betrachten; wenn man auch solche Formen als M. austriaca anerkennt, bei denen die Blütenstiele behaart sind, bleibt kein be- ständiges Unterscheidungsmerkmal zwischen beiden diesen „Arten“. Man wolle nämlich beachten, dass im Kreise der M. arvensis wiederum eine Varietät (M. pulegiformis H. Br.) mit in den Stiel + verschmälerten oberen Blättern vor- kommt.
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 5f
campicola H. Br.) und zwar in einer niedrigen Form mit kleineren Blättern (M. pumila Host).
Eine andere als f. ternata Rohl. in sched. (f. n.) zu bezeich- nende Pflanze sammelte Ronzena (1897) in ziemlicher Anzahl von Individuen auf einem feuchten Holzschlage hinter Dobry im Adler- gebirge. Sie hat die Blätter zu dreien im Quirl und würde sonst etwa zu der var. pulchella Host angehören. (Sie ist ziemlich stark behaart und besitzt kahle Blütenstiele.)
Einige Standorte der M. austriaca:
In Kartoffelfeldern bei Deutsch-Brod (leg. Staněk 1898, comm. JUDr. O. Gintl; v. multiflora Host) und in Feldern bei Perknov (JUDr. O. Gintl, dieselbe Form), bei Pfepychy (Rohlena 1898), auf einem Stoppelfeld bei Mezilesí unweit von N. Město n. Met. (derselbe 1899), Elbufer zwischen Schreckenstein und Birnai, zwischen Krammel und Schreckenstein, zwischen Aussig und Wannov (Schubert 1903!). Im südlichen Moldautale bei Vorlik mehrfach. Im Brdy- gebirge bei Příbram, bei dem St. Stephans-Teiche unweit von Zbirow etc. An dem Sázavaflusse bei Přibyslav (Koväf 1899), auf den Feldern zwischen Lhotka und Vysoké bei Ždár (derselbe), am Bache zwischen Poekau und Postitz (Schubert 1903, nicht typisch) etc.
Bei Přepychy zwei von BorB4s bestimmte Formen (leg. Rohlena 1898); die eine als „M. salictorum Borb.“, die andere als , M. au- striaca Jacq. var. oblongifrons Borb.“
9. Mentha austriaca Jacq. X verticillata (L.). In einer prachtvollen Form, bei der die Kelche gut intermediár sind, am Elbufer bei Workotsch, unweit von Aussig (Schubert 1903).
10. Mentha parietariaefolia Becker.
Die meist fast kahlen Blátter sind bei dieser sehr auffallenden Form nur sehr schwach gezáhnelt.
Sehr typisch an der Elbe unterhalb Schwaden bei Aussig (Schubert 1903) und bei dem Böhm. Skalicer Teiche (Rohlena 1899). Im mittleren Elbtale bei Čelakovic (Polák 1874).
Am Elbufer zwischen Schreckenstein und Birnai sammelte Herr SCHUBERT Uebergangsformen (Hybride?) zwischen der M. parietariae- folia und der M. austriaca.
11. Mentha arvensis L.
Wie gesagt, scheint die typische A/. arvensis in Böhmen selten zu sein. Deshalb will ich hier überhaupt alle beschriebene Formen derselben, die vielfach ineinander übergehen, ausser Acht lassen.
4*
52 XVIII. Karl Domin.
Ich besitze diese Art nur aus der Umgebung von Aussig (Schubert 1903) und aus dem Launer Mittelgebirge.
++ Kelche trichterförmig oder trichterförmig-glockig mit längeren, pfriemlich zugespitzten Zähnen.
12. Mentha aquatica L.
Die die Stengel und die Aeste beendigenden Scheinähren gedrängt, dichtköpfig, rundlich oder länglich, sonst die Blütenwirtel in den Blatt- winkeln fehlend oder nur wenige vorhanden.
Die Variationen der A. aguafica sind nicht besonders weitgehend, wiewohl wieder eine lange Reihe von hierher gehörenden Formen als Arten beschrieben wurde. Sie lassen sich in zwei Gruppen einteilen, von denen die erstere durch schwache, die andere durch viel reich- lichere und dichte Behaarung gekennzeichnet ist.
In die erste Gruppe gehört die var. čypica mit einfach und nicht scharf gezähnten Blättern, var. Rudaeana Opiz mit unregelmässig doppelt gesägten Blättern und als schwächere Formen die M. Ort- manniana Opiz, AI. riparia Schreb. (gewöhnlich sehr stattlich mit grossen Blättern), A. angustata Opiz u. a.
Von den stark behaarten Formen,“*) soweit sie in Böhmen vor- kommen, ist die interessanteste die var. elongata Pérard, die in allen Teilen fast zottig behaart ist“) und breit elliptische Blätter besitzt. Eine ziemlich gute, aber schwächer behaarte Varietät ist die M. Zims- cola Strail, die in erster Reihe durch beidendig verschmälerte Blätter charakterisiert ist.
Die W. aquatica ist nur in den wärmeren Lagen Böhmens ver- breitet, speciell im ganzen Elbgebiete, sonst sehr selten und in ganz Südböhmen fast gänzlich fehlend.
Ich sah Exemplare aus dem Aussiger Eibtale (mehrfach I, Schubert 1903, auch die f. riparia), von dem Teiche bei Lecká bei Solnice, von Skalice (nebst der typischen Form auch eine interessante Form mit stumpflichen und fast kerbigen Zähnen [ M. crenato-dentata Strail], Rohlena 1899), aus dem Kuttenberger Elbtale, von Podebrad, bei Přepych auf feuchtem torfigem Boden bei dem Walde „Chropotín“ (ad var. hirsuta Huds. vergens, Rohlena 1899).
9) Es wäre vielleicht besser, dieselben unter einer Varietät zu vereinigen, oder überhaupt für die sich im wechselnden Verhältnisse kombinierenden Char- aktere bezeichnende Attribute zu gebrauchen, wie z. B. f. acule-serrata glabrata, f. biserrata hirsuta etc.
85) Die starke Behaarung findet ihr Extrem bei der südlicheren Form. var. tncana Boiss.
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 53
Die f. Rudaeana Opiz sammelte RouLEva bei dem Böhm. Ska- licer Teiche, die schöne var. elongata Pérard wuchs in Menge auf den schwarzen Urwiesen bei Všetaty, die var. limscola Strail bei Mokré und Cänka unweit von Opočno (Rohlena 1896).
Interessant sind solche von vielen Autoren als 11. subspicata Weihe bezeichnete Formen, bei denen der Stengel zwar durch dicht- köpfige Scheinähren abgeschlossen erscheint, bei denen aber auch entfernte Blütenwirtel in der Achse der Blätter vorhanden sind.
So z. B. bei dem Böhm. Skalicer Teiche (Rohlena).
13. Mentha verticillata (L.) Auct.““)
Blütenquirle sämmtlich entfernt.
Diese Art ist eine der veräuderlichsten der ganzen Gattung und bildet mehrere recht auffallende Furmen, die aber untereinander durch zahlreiche Uebergänge verbunden sind, sodass auch hier von scharfen Grenzen keine Rede sein kann.
Diese Art ist wol in ganz Bôhmen verbreitet, was schon am besten beweist, dass sie weder einen primären noch einen sekundären Bastard aguatica X arvensis vorstellen kann, da ersteus die I. aqua- tica blos in dem wärmsten Teile Böhmens vorkommt und da zweitens die echte M. arvensis in Böhmen überhaupt sehr selten auftritt, indem sie daselbst durch die ihr nahe verwandte M. austriaca vertreten ist.
Von den zahlreichen Formen seien hier nur einige erwähnt:
var. Rothit Nees. Blätter eiförmig oder eiförmig-elliptisch, scharf bezahnt, am Grunde meist abgerundet und nach aufwärts kaum oder nur weniger kleiner, schwach behaart.
So z. B. auf dem Dorfplatze bei dem Bächlein in Semechnice bei Opočno (Rohlena 1899). Elbtůmpel zwischen Aussig und Wannow (Schubert 1903, in einer Form, die durch die nach aufwárts bedeutend kleiner werdenden Blätter zu der A/. Beneschiana Opiz neigt), Elb- ufer zwischen Schreckenstein und Birnai (alle Blätter gleich gross).
var. crenata Becker. Besonders durch die auffallend stumpf ge- sägten Blätter gekennzeichnet, sonst im ganzen wie vorige.
Bei dem Teiche bei Lecká unweit von Solnice (Rohlena 1899):
var. Austiana H. Br. Blätter länglich-lauzettlich, in den Blatt- stiel verschmälert, obere Blütenwirle genáhert und mit deckblattartigen Blättern versehen. Eine auffallende Pflanze und wol ein sehr gute Varietát.
66, Ich schliesse mich entschieden der Meinung an, dass diese Art sicher kein Bastard (aquatica X arvensis) ist, wie manche wollen.
54 XVIII. Karl Domin:
So am Elbufer zwischen Schreckenstein und Birnai (Schubert 1903) und bei Opočno auf dem Dorfplatze in Semechnice längs des Bächleins (Rohlena 1899).
var. viridula Host. Blätter länglich-lanzettlich, beidendig ver- schmälert, scharf gesägt, zerstreuthaarig, obere Blätter deutlich kleiner als die mittleren, aber nicht oder kaum deckblattartig schmal. Diese Varietät übermittelt (ebenso wie die M. acuteserrata Opiz, v. ortgant- folia Host.) den Uebergang zu den folgenden Varietäten, bei denen alle Blätter ziemlich gleichgross sind.
Im südlichen Moldautale längs des Flusses bei Vorlik.
var. elata Host. Alle Blätter ziemlich gleich gross, zerstreut an- liegend behaart, elliptisch mit vorgezogener Spitze, in den Blattstiel verschmälert.
Auf dem Teichufer bei Radostín umweit von Něm. Brod (leg. Staněk 1898, comm. JUDr. O. Gintl).
var. acutifolia Sm. Blätter lanzettlich beidendig lang verschmälert, beiderseits behaart, scharf geságt, sonst wie vor.
Auf dem Ufer des Báchleins zwischen Rozkoš und Kotlas bei Něm. Brod (leg. Staněk 1898, comm. JUDr. O. Gintl).
14. Mentha verticillata (L.) X aquatica L.
Eine gut interwediäre Form, die der schon früher erwähnten Varietát der M. aguatica (var. subspicata Weihe) sehr nahe kommt, sammelte Herr ScHoBERT (1903) auf dem Elbufer zwischen Schrecken- stein und Birnai in der Nähe beider vermutlichen Eltern.
15. Mentha verticillata (L.) X arvensis L.
Eine gute Mittelform, von Rontexa bei Žamberk gesammelt und von BoRBÁS als f. fortuosa Host dieses Bastardes bestimmt. Nach anderen Auktoren gehört aber die N. tortuosa Host zu der M. verts- cillata; die Deutung Bors4s’s scheint mir aber richtiger zu sein.
16. Mentha dentata Moench (= M. hortensis Čel. nec Tausch, M. ciliata Opiz). Stengel mit sterilen Blattbůscheln abschliessend.
In dem Dorfe Nová Ves bei Přepychy verwildert (Rohlena 1896) und in Bauerogártchen bei Sloupnice gezůchtet und auf Schuttstellen ebenfalls verwildernd (Fleischer 1900).
Eine merkwůrdige Form dieser Art ist die
var. perciliata (Braun et Fleischer pro sp.). Dieselbe ist durch die viel geringere Behaurung der Blätter (sie verkahlen mitunter fast gänzlich) und der Stengel, sowie durch den stramm aufrechten, wenig
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen, 55
geästelten oder einfachen Stengel und die meist ganz kahlen Blüten- stiele gekennzeichnet.
So auf nnkultivierten Stellen bei Nové Hrady unweit von Lito- myšl (Fleischer 1897). Ich halte diese interessante Pflanze, obwol sie bedeutend kahler ist als der Typus und auch kahle Blütenstiele auf- weist, keineswegs für eine Uebergangsform (oder eine intermediáre © Art) der M. dentata und gentilis L. Und dies deshalb nicht, weil diese Form, abgesehen von den oben hervorgehobenen Merkmalen vollständig (besonders in der Blattform) mit der A/. dentata über- einstimmt und weil auch die Behaarung wenigstens auf den Nerven der Blattunterseite stets genau dieselbe ist wie bei dem Typus.
Natürlich ınuss man eingestehen, dass die Behaarung der Blüten- stiele ein unkonstantes und daher nicht immer brauchbares Unter- scheidungsmerkmal der M. gentilis und dentata ist und dass beide Arten viel besser nach der Blattform und den bei der ersteren Art gestielten, bei der letzteren aber sitzenden Blättern zu unterscheiden sind. Es tritt ja auch bei der W. gentilis eine Varietät auf (var. hir- tipes Borb.), bei der die Blütenstiele rauhhaarig sind |
Scutellaria hastifolia L. Brüxer Mittelgebirge: Auf den grossen Salz- wiesen bei Hochpetsch und Potscherad besonders auf der auf- gelockerten Erde stellenweise häufig.
Brunella laciniata L. var. violacea Opiz. (= Br. hybrida Knaf). Sehr häufig in dem Launer Mittelgebirge zwischen Kožov und Chlum sowie an dem Fusse der sich von Stein-Teinitz gegen Liebs- hausen hinziehenden Hügel. Im Aussiger Mittelgebirge sammelte diese Form in üppigen Exemplaren Herr ScHUBERT auf dem Berge Rabny gegen Stadic zu.
Brunella laciniata L. f. integrifolia Godr. Aussiger Mittelgebirge: Mit der typischen Form auf dem Berge Deblík, Seite gegen Zirkowitz (Schubert 1902). -
Ajuga genevensis L. f. lactiflora. Aussiger Mittelgebirge: In Strassen- graben südlich vom Gratschner Berg (Schubert 1903). , F1. roseo“ auf „Hoher Stein“ bei Meischlowitz (derselbe).
'Globularia Willkommis Nym. Im mittleren Elbtale auf den bewaldeten Abhängen bei Vavfinec (Plänerkalk).
Utricularia ochroleuca Hartm. f. terrestris. Auf schlammigen Boden bei St. Veit unweit von Wittingau.°”)
ST) Vrgl. K. Doux in Beih. z. Bot. Centralbl. XVI. 824 (1904).
56 XVII. Karl Domin:
Primula elatior X officinalis (= P. media Peterm.). Im bóhm Mittelgebirge am Abhange des Zinkenstein, init beiden Eltern. Primula officinalis L. var. hardeggensis G. Beck Fl. v. Nied. 915.
Mileschauer Mittelgebirge: Auf einer pontischen Wiese unter- balb des Berges Kletičná gegen Schima zu, dann auch bei Zernosek auf dem Dreikreuzberg.
Es ist dies eine sehr auffallende Form, die aber durch zahlreiche Mittelformen mit der häufigeren var. canescens Opiz (= P. pannonica A. Kern.) verbunden ist.
Primula officinalis L. var. montana (Opiz Auth. Herb. n. 153
[1825], in Ök. Techn. FI. Bóhm. II. 2. p. 202 [1839], Seznam
79 [1852] pro sp.)
Eine auffallende hohe Form mit grossen, dünnen, fast kahlen Blättern, mit vielblütigen Blütenschäften, mit aufgeblasenen Kelchen, deren Zipfel mehr zugespitzt und etwas vorgezogen sind, mit mehr blassen, flachen und tiefer gespaltenen Kronen.
Es ist dies in der Tat eine merkwürdige Form, die in mancher Hinsicht zwischen der Pr. officinalis und elatior steht, aber sicherlich zu der ersteren Art gehört.°®)
Pr. officinalis ist bekanntlicherweise in Böhmen eine Hainpflanze, welche die rauheren Lagen meidet und daselbst der Pr. elatior Platz macht, die dann bis in das Gebirge steigt und eben für die montanen Wiesen als eine Charakterart gilt. Seltener treffen beide Arten zu- sammen; Schon Orrz I. c. p. 201 sagt von der Pr. elatior: „Iu Ge- birgsgegenden auf etwas feuchten Gebirgswiesen und in Hainen stets viel höher als Pr. officinalis Jacq. und fängt gewöhnlich da an häu- figer zu werden, wo letztere aufhört.“
Im Brdygebirge und speciell in der Umgebung von Příbram fehlt die Pr. officinalis fast vollständig; sie ist daselbst durch die interessante Form Pr. montana (so im Květná-Walde) vertreten, die nach Oriz 1. c. auch auf den grasreichen Gebirgswiesen am Glatzer Schneeberge vorkommt.
Der Name „montana“ ist daher sehr passend und bezeichnend.
Vaccinium Myrtillus L. var. leucocarpum Hausm. Wittingauer Becken: In dem Smržover Forste, der an die Nordwestseite des Dvořiště-
‘8) Ich führe diese Form als „neu“ für die böhmische Flora an, da sie bei ung (wie auch zahlreiche andere Formen) seit ihrer Beschreibung völlig unbe- achtet blieb!
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 57
Teiches angrenzt, auf einer Stelle gesellig.°°) Wurde im Vorjahre auch in den, nächst der Ortschaft Neuland, am Fusse des Roll gelegenen Waldungen aufgefunden.
Chimophila umbellata Nutt. Im mittleren Elbtale in den Kiefern- wäldern bei Vavřinec selten, aber auf begrenzten Stellen gesellig, meist in der Gesellschaft von Přeris. agusltna.
3. Apetalue.
Callitriche stagnalis Scop. Im Brdygebirge in den Pfützen längs der Waldstrasse von dem Berge Velká Bába nach Běchčín. Auch bei Strašic.
Callitriche vernalis Kuetz. var. caespitosa Schultz ist in Südböhmen in der Formation des nackten Teichbodens fast überall vor- handen. So z. B. im Brdygebirge bei dem St. Stephans- Teiche und bei anderen Teichen in der Zbirover Gegend, dann bei Vorlik in dem ehemaligen Teiche „U Bulana“ und bei der Moldau; weiter vielfach in der Wittingauer Teichgegend.
Euphorbia angulata Jacq. In der südl. Umgebung Prag’s, auch in der Zahoïaner Schlucht bei Trnová.
Alnus serrulata Willd., die in den Říčaner Wäldern mehrfach an- gepflanzt wurde, kommt daselbst stellenweise vollständig ver- wildert in ganzen Gestrüppen vor.
Alnus incana DC. in einer auffallend stark behaarten Form im Brdy- gebirge längs des Baches unterhalb St. Ivan und bei Příbram auf den angrenzenden Holzschlägen zerstreut.
Salix repens L. Böhm. Mittelgebirge: auf einem kleinen Wiesenmoor unterhalb des Berges Hora gegen Štěpánov zu háufig.
Salix repens X aurita (= 9. ambigua Ehrh.) Im mittleren Elbtale auf den Urwiesen bei Velenka.
Atriplex nitens Schk. ist auf dem salzhaltigen Boden des bóhm. Mittel- gebirges eine sehr charakteristiche und háufige Pflanze, so be- sonders im Bereiche der grossen Salzwiesen, die sich von Brůx nach S gegen Sedlic, Hochpetsch, Volepšic hinziehen. Daselbst bildet sie auf dem aufgelockerten Boden, auf den Schuttstellen grossartige Formationen; sie erreicht hier bis Mannshöhe und bildet von der Ferne hin sichtbare, den auf den flachen san-
69) Vrgl. K. Doux Beih. I. c. p. 432.
58 -© XVIH. Karl Domin:
digen Flussufern verbreiteten Weidengebüschen täuschend ähnliche Bestände. Besonders seitdem diese Wiesen drainirt werden, be- deckt sie daselbst grosse Flächen.
Atriplex oblongifolia W. K. Im Elbgebiete bei Cirkvice unweit von Kuttenberg auf mehreren Stellen. Auch bei Aussig (Schubert 1903)
Atriplex hastata L. Anssiger Mittelgebirge: am Elbufer bei Schwaden und an der Pockauer Strasse (Schubert 1903). Im mittleren Elbgebiete in den Hainen zwischen Libice uad Poděbrady in einer schönen, důnnbláttrigen und auffallend saftig heilerünen Schattenform.
Chenopodinm **) polyspermum L. var. obtusifolium Beck. Sehr typisch bei Aussig (Schubert 1903).
Chenopodium rubrum L. var. humie (Hook.) Mog. (Ch. pygmaeum Menyh., var. nanum Jacobsen, var. pusillum Hauskn.)
Die Charaktere der böhmischen Pfanze sind folgende: Die Pflanze klein, ganz niedrig, mit gleich vom Grunde an niedergestreckten Stengeln. Blätter klein, weniger buchtig gezähnt, meist nur mit we- nigen Zähnen und ganz stumpfer Spitze. Trugdolden gedrängt, nur als fast halbkugelige dichte Knäuel in den Blattwinkeln entwickelt.
Diese Pflanze stimmt zwar nicht ganz mit der Mogvixısouex Diagnose des Blitun rubrun y.) humile in DC. Prodr. XIII. 2. 84 [1849] überein, doch sie ist von ihr (wenn man bei der Varietäten- begrenzung nicht übertrieben engherzig ist) kaum als eine besondere Form zu trennen.
Es ist das eine sehr auffallende Form, die im Spätherbste 1902 auf dem nackten, sandigerdigen Teichboden des St. Stephansteiches bei Zbirow mit Coleanthus, Peplis, Limosella etc. in Unmenge vor- handen war. Jn ihrer biologischen Anpassung ist sie der Curex cy- peroides var. condensata m. und der Potentilla norvegica var. parvula m. vollständig analog.
Chenopodium murale L. Böhm. Mittelgebirge: In der Stadt Bilina. Diese Art ist nür auf die wärmsten Lagen Böhmens beschränkt; sonst kommt sie höchstens zufällig und unbeständig vor.
Chenopodium album L. var. microphyllum Coss. & Germ. Im mittleren Elbgebiete auf den sandigen Durchtrieben bei der Písková Lhota zwischen Sadská und Poděbrady häufig.
70) Bei der Bearbeitung der Chenopodium-Formen stand mir das schöne von J. Muse revidierte Material des Herrn J. Roucaxa zur Verfügung.
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 59
Chenopodium album L. var. lanceolatum Mühlenb. Aussiger Mittel- gebirge: auf der Pockauer Strasse zwischen der Malzfabrik und Patzenschänke (Schubert 1903). Daselbst auch mehrere zu der var. striatum Kraš. hinneigende Formen häufig.
Chenopodium opulifolium Schrad. Mit den vorigen Formen des Ch. album bei Aussig (Schubert 1903) nicht ganz typisch. Sehr schön auf den Schuttstellen der grossen Salzwiesen bei Sedlic.
Chenopodium ficifoltum Sm. Böhm. Mittelgebirge: auf der auf- gelockerten Erde auf den Salzwiesen bei Hochpetsch.
Amarantus silvestris Desf. Brdygebirge: im J. 1897 in dem Hlubošer Schlossparke bei Příbram, aber auf Schuttstellen und wol nur zufällig.
Rumex obtusifolius X crispus (R. pratensis M. & K.). Aussiger Mittel- gebirge: in der üppigen Strandvegetation am Elbeufer bei Za- lezly, ohne R. crispus.
Rumex aquaticus L. Im südl. Moldautale längs des Flusses und in den Querschluchten bei Vorlik mehrfach.
Rumex Acetosa L. f. carmineus m. Mit schön tief carminrot gefärbten Perigonblättern. So im südl. Moldautale bei Vorlik.
Rumex Acetosella L. f. umbrosus Beck. Im südl. Moldautale in einem Kiefernwalde bei Vorlík. | Rumex Acetosella U. f. multifidus L. und in der Ausbildung der Inflorescenz zugleich zu der vorigen Form neigend, im mittleren
Elbgebiete: Trockene Kiefernwälder bei Sadská.
Polygonum lapathifolium L. var. danubiale Kerner. (b. prostratum Wimm.) Typisch entwickelt besitzt diese schóne Varietát eine meist andauernd schwachgrau oder weissfilzige Blattunterseite niederliegende Stengel und rundlich eiförmige bis eiförmig- längliche Blätter.
Die Drüsenbekleidung ist sehr schwach. Dadurch würde diese Varietät sehr gut charakterisiert sein, wenn dieses Merkınal auch dem Polyg. nodosum nicht zukommen würde. Einigermassen ist daher die Trennung des P. lapathifolium sensu amplissimo in zwei Unter- arten (manche, z. B. auch GARcKE, führen sie als selbständige Arten an) begründet: es ist dies das drüsig raube P. tomentosum (— F. lapathifolium a) yenuinum Auct. boh.) und das eigentliche P. lapa- thifolium L. (— nodosum Pers), zu dem als Varietát das P. danubiale gehört. Die důnnfilzige Behaarung bei dem ersteren ist aber kein konstantes Merkmal; dagegen kommen die dicken, kurzen Aehren
60 XVII. Karl Domin:
bei demselben und die ein wenig Jockereren, nach oben meist ver- schmälerten Aehren bei dem P. lapathifolium in Betracht.
Diese Varietät (P. danubiale) sammelte ich mit Herrn ScHUBERT auf dem Elbufer bei Aussig.
Polygonum mite Schrank. Aussiger Mittelgebirge: Elbufer zwischen Birnai und Schreckenstein (Schubert 1903). Im mittl. Elbge- biete bei Gross-Wosek und in den Hainen zwischen Libice und Poděbrady mit Atripler hastata.
Viscum album L. var. austriacum Wiesb. (= V. laxum Wiesb., non Boiss. Reut.) Aussiger Mittelgebirge: Schanzberg (Schubert 1903).
HI. Monocotyledoneae.
Zanichellia palustris L. var. aculeata Schur Ö.B.Z. XX. 203 (1870). (Z. pal. B. II. b. acul. Aschers. & Gr. Syn. I. 364 (1897)]. ’”)
In dem salzhaltigen Wasser bei Oužic nächst Kralup (Polák 1875 in Herb. Velenovsky). Es ist dies eine interessante Varietät, die besonderes folgendermassen charakterisiert ist;
1. Die Blätter sowie auch die Stengel ungemein zart, faden- förmig dünn.
2. Die Früchte sind sehr klein, kaum 1 mm lang, am Rücken zuletzt stachelig, mitunter auch auf der anderen Seite mit verein- zelten Stacheln versehen.
Phytogeographisch stellt uns diese Form wahrscheinlich eine pontische Salzpflanze dar, die bisher nur aus Siebenbürgen und Nieder- österreich bekannt war.’?)
Ob die Pflanze Scaur’s mit der böbmischen genau übereinstimmt, kann ich nicht berichten, da mir die ScHuR'schen Originale nicht zugänglich sind. Aber auch nach dem, was ScHur I. c. von seiner Z. aculeata sagt (foliis . . . tenuissimis, fructibus . . . longe pedi- cellatis . . . dorso obtuso aculeatis... 1 lin. longis, pedicellis ro- strisque aeguilongis, fructibus parum brevioribus), kann man beide Pflanzen identificieren.
71) Auf diese vortreffliche Varietát wurde ich vou Herrn Prof. Dr. VeLE- NOVSKÝ aufmerksam gemacht.
12) G. v. Beck (Fl. v. Nied. 22) führt aber die Z. aculeata als eine Form der Z. pal. B pedun-ulata mit gezähnten Früchten an.
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 61
Eine der böhmischen Pflanze aüsserlich nicht unähnliche (ebenfalls zarte und kleinfrüchtige) Form der Z. palustris wurde in F. Scuvrrz herb. norm. nov. ser. Cent. 23 No. 2272 als Z. polycarpa Nolte herausgegeben. Bei derselben sind aber die Früchtchen fast sitzend und auch die Griffel sehr kurz, sodass von ihrer Zugehörig- keit zu der var. genuina (= Z. dentata Willd.) kein Zweifel bestehen kann.
Nuch meiner Ansicht ist diese Pflanze, wenn nicht identisch, so wenigstens sehr nahe verwandt der Z. radicans Wallmann, von der in „Flora“ Literaturbl. XI. 20—21 (1841) zu lesen steht: »Z. radicans, caule reptante radicante ad genicula fructifero, foliis angustissimis subsetaceis; umbella subsessili, nuculis breviter pedi- cellatis utringue late lunulatis, séylo duplo longioribus.“ '*)
Ascuers. & Gr. ziehen aber I. c. p. 364 die Z. radicans zu der Z. pedicellata (als Abart). Es ist zwar möglich, dass dieselbe mit der oben erwähuten Pflanze nicht identisch ist, aber ihre Zugehörig- keit zu der var. genuina scheint mir zweifellos zu sein, da die Z. pedicellata doch langgestielte und langgriffelige Früchtchen besitzt!
Die mir bekannten böhmichen Formen liessen sich am besten in folgende 3 Hauptvarietäten einzuteilen.
1. var. genuina. Früchtchen kurz gestielt, oft fast sitzend, Griffel meist nur halb so lang als die Frucht.
2. var. pedicellata Wahl. Früchtchen länger gestielt (meist c. 1 mm), meist fast so lang wie die Griffel.
3. var. aculeata Schur. Frucht, Stiel und Griffel fast gleichlang, die ganze Pflanze in allen Teilen zarter, Früchte kleiner, zuletzt am Rücken bestachelt.
Spargantum minimum Fr. In einem Waldsumpfe in der Wäldern
‘bei Černý Kostelec, mit Carex canescens.
Stipa pennata L. Im Elbgebiete in den sandigen Kieferwäldern bei Vavřinec in einer flachblättrigen Schattenform. Ein unge- wöhnlicher Standort dieser pontischen Art, die sonst nur sonnige Lehnen (Steppen) oder Felsen bewohnt, Aehnlich kommt auch Pulsatilla pratensis, die sich ebenfals mit anderen pontischen oder wärmeren mitteleuropaeischen Typen gerne auf dem nahrstoffreichen und trockenen Boden Mittel- und Nord- böhmens zu charakteristischen Beständen vergesellschaftet, zer- streut auf den Sandfluren und in den lichten Kiefernwäldern
—
73) Von der Grösse der Frůchtchen wird leider keine Erwähnung gemacht.
62 XVIIL Karl Domin:
des Elbgebietes vor. In der Regel meidet aber diese Art den sterilen kalkarmen Boden; in Deutschland wird aber von GRAEBNER (Die Heide Norddeutschlands, Engler-Drude: Veget. der Erde V. 1901. p. 164)"“) als besondere Facies „Calluna- heide mit Vorherrschen von Pulsatilla“ hervorgehoben.
Stipa Grafiana Stev. Häufig auf den Kalkfelsen des Radotíner Tales, dann auf mehrerer Stellen des Mittelgebirges, so z. B. auf den Basaltbergen oberhalb Zalezly grosse prächtige Bestände bildend.
Coleanthus subtilis Seidl. scheint unter günstigen Umständen, also in Jahren des niederen Wasserstandes, wo die Teiche flache Ufer besitzen, in der Zbirover Gegend ziemlich häufig vorzukommen. Auch bei den Rožmitáler Teichen habe ich ihn vormals in Gesellschaft der Litorella beobachtet, in den letzten Jahren aber nicht mehr gesehen.
Agrostis alba L. var. gigantea Meyer. Sehr typisch und häufig in den Wassergräben und längs derselben, sowie auf feuchten Stellen der ausgedehnten Salzwiesenkomplexe zwischen Počerad und Sedlic.
Calamagrostis "*) Halleriana P. B. Rožďalovicer Gegend: In dem Walde bei dem Lohovicer Teiche, eine auffallend niedrige und warme Lage. Im Aussiger Mittelgebirge háufig in den Wáldern um Sedl (z. T. in der var. mutica Torges). Im Třemošnágebirge kommt sowol die Varietát mit ganz kahlen Blattscheiden (var. glabrata Čel Result. in Sitzungsber. der Kgl. Böhm. Ges. Wiss. 1887 p. 178) als auch die mit stark rauhharigen (var. pilosa Čel . I. c.) vor (Velenovsky 1903).
Alopecurus pratensis L. var. glaucus Sonderh.
Aussiger Mittelgebirge: Sehr háufig bei dem kleinen Teiche westlich von Střizowitz, daselbst auf einigen Stellen ganze, schon von der Ferne hin auffallende Kolonien bildend.
Diese Pflanze ist wol eine gute Varietät des Al. pratensis. Sie besitzt oft fast meterlange, weiche, dem Boden knickig anliegende Halme, deren letztes oder zwei letzten Glieder aufgerichtet sind. Dadurch erinnert sie lebhaft auf eine Kombination Al. pratensts X geniculatus, ist aber von diesem Bastarde ’°) (= Al. nigricans Wich.,
4) Vrgl. K. Dosun in Živa XIII. 228 (1903).
73) In „Brdy“ babe ich durch ein Verschreiben die schon seit den achziger Jahren von dem Padrtěr Teiche bekannte von VELENovský gefundene Calama- grostis lanceolata als C. litorea angeführt.
16) Schön sind die Aehrchen desselben sowie des Al. pratensis und gemicu- latus bei RoHLENA „Druhý přísp. ku poznání variací trav českých“ p. 3 abgebildet.
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 63
A. hybridus Wimm.) sofort durch die typisch grossen und normal ausgebildeten Aehrchen zu unterscheiden. Uebrigens wuchs mit ihr viel häufiger als Al. geniculatus der Al. glaucus.
Ein weiteres Merkmal dieser Varietät bilden die mehr aufge- blasenen, stark graugrün bereiften Blattscheiden; durch Trocknen schwindet aber diese Bereifung bei Exemplaren, die nicht ganz trocken aufbewahrt wurden, vollständig.
Die var. glaucus wurde bisher in Böhmen auf wenigen Stand- orten beobachtet; so wird sie von Prag, Kladno und Komotau ange- geben.
Phleum Boehmeri Wib. var. interruptum Zab. (= v. lobatum G. Beck). Aussiger Mittelgebirge: Bebuschte felsige Hänge oberhalb der Elbe auf den „Elbebergen“.
Orypsis alopecuroides Schrad. Im Jahre 1897 auf dem sandigen Mol- dauufer bei Ždákov im südl. Moldautale. Wol nur zufällig, da neuerdings nicht mehr beobachtet. Wurde bisher in Böhmen nur äusserst selten gesammelt (bei Leitmeritz und bei Pře- louč).
Phalaris canartensis L. In Menge längs der Strasse von Schlan nach Kornhaus, besonders in den Strassengräben stellenweise mas- senhaft.
Anthoxanthum odoratum L. var. strictum Aschers. & Gr. f. ad longe-
aristatum Čel. vergens. Bei Prag im Baumgarten (Faustus 1886).
Anthoxanthum odoratum L. var. longearistatum Čel. Auf den Feld- rainen bei Zlosejn (Homolka 1903).
Arrhenatherum avenaceum P. B. var. subhirsutum Aschers. und zu- gleich biaristatum Peterm. Auf den Wiesen bei Vysoké Mýto (Fleischer 1902).
Avena strigosa Schreb. In den Feldern bei Žemlovka unweit von Říčan mit Arnoseris pusilla und Hypochoeris glabra.
Avena pratensis L. var. gluucescens Casp. ist im böhm. Steppenge- biete auf mehreren Stellen sehr schón und typisch entwickelt. So auf den warmen Basalthůgeln des Launer Mittelgebirges mehrfach,"“) auch in dem Elbtale zwischen Leitmeritz und Aussig, dann auf dem kahlen Berg und Radischken bei Hlinai.
17) Schon J. Ponréra in Ö. B. Z. Jahrg. 1902, Nr. 9. Daselbst auch die var. subdecurrens Borb.
64 XVIII. Karl Domin:
Ventenata avenacea Koch. Im eigentlichen Brdygebirge auf den Wegen und in den Brachäckern bei Hluboš unweit vou Pří- bram. Ein interessanter Standort in dieser rauhen Lage.’®)
Deschampsia caespitosa P. Beauv. var. aurea Wimm. & Grab. (f. aurata (Tausch) Opiz, v. flavescens Schröter). Schön in der Nähe der böhmisch-mährischen Grenze, aber schon ausserhalb des Königreichs, bei Ždár (Kovář 1898). Nicht so typisch im Brdygebirge, z. B. auf mehreren Stellen längs des Reserva- Baches zwischen dem Berge Vys. Tok und dem Markflecken Strašice.
Deschumpsia caespitosa P. Beauv. var. altissima Lam. Brdygebirge: In den Wáldern bei Obecnice. In der Farbe der Aehrchen zu der vorigen Varietát neigend. Die Aehrchen sind oft nur 3—4 mm gross, sodass sie sich dadurch der var. parviflora Richter nähern. Aber wie schon Aschers. & Gr. Syn. II. 291 ganz richtig be- merken, ist dieselbe von ihr streng zu unterscheiden. Die var. parviflora wurde bisher blos auf einem Standorte konstatiert und von Ronuena "*) publiciert.
Deschampsia caespitosa P. Beauv. var. pseudoflexuosa m.
Culmis circa 3—4'5 dm altis, foliis radicalibus brevioribus nu- merosis rigidiusculis angustioribus (c. 1—1*/, mm latis) planis sed complicatis intermixtis, culmis laevibus superne longe nudis strictioribus in paniculam c. 10—15 cm longam strictiorem ramulis interdum flexuosis abeuntibus, spiculis minoribus tantum 2—3°5 mm longis totis intense nigricanti-violaceis.
So auf den Sandfluren „Maniny“ bei Prag (Rohlena 1899).
Es ist dies eine auffallende Pflanze, die in ihrer ganzen Tracht an die Desch. flexuosa erinnert, aber in den Hauptinerkmalen (die oberste Blüte ist blos zweimal so lang als das sich unter ihr befin- dende Achsenglied, die Grannen sind kurz, kaum die Deckspelzen überragend) vollständig mit der D. caespitosa identisch. — Sehr auf- fallend sind die schwarz-violett gefärbten Ährchen. Bei der typischen Form sind sie grünlich oder bräunlich, oder nur etwas violett ange- Inufen. Die var. aurea (und ebenfalls eine Form der var. alpina Hoppe) besitzt goldgelbe Ahrchen; die dunkle Färbung kommt nur einigen den höheren Gebirgen eigenen Formen zu, so in erster Reihe
**) Vrgl. K. Domus I. Beitr. p. 5 (1902). 9) J. Roucexa „Druhý příspěv. ku poznání variací trav českých in Sitz. kgl. Böhm. Ges. Wiss. II. Cl. XXIII. 1901, p. 6.
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 65
der aus den Sudeten, Alpen und Skandinavien bekannten var. varia Aschers. & Gr., dann der var. montana Rchb. und alpina Hoppe; letztere zwei Abarten sollen überdies nach Aschers. & Gr. Syn. II. 291 durch zusammengezogene Rispe ausgezeichnet sein.
Aber abgesehen von dem sehr wichtigen Umstande, dass unsere Pflanze aus der warmen Umgebung Prag’s stammt, kommen ihr noch andere Merkmale zu, die ihre Aufstellung als selbständige Varietát berechtigen. Natürlich sind beide Formen im Ganzen und Grossen sehr ähnlich, doch sie können schon wegen ihrer Standorte unmöglich unter eine Varietät vereinigt werden. Die Blätter sind bei unserer Pflanze teilweise zusammengefaltet, aber bei weitem nicht so dünn, wie bei der in Böhmen bisher nicht beobachteten var. setifolia Bi- schoff, die mir z. B. in einer schönen Form aus Baden von KyEvokER gesammelt vorliegt.
Deschampsia caespitosa P. Beauv. var. varia Wimm. & Grab. Im Riesengebirge auf den höchsten Kämmen nicht selten, habituell der vorigen Varietät ähnlich.
Deschampsia flexuosa Trin. var. montana Parl. Im Riesengebirge be- sonders zwischen dem Steingerölle längs der Stege mehrfach, dann im Erzgebirge z. B. auf den halbtorfigen Alpenwiesen au dem Gipfel des Keilberges.
Deschampsta flexuosa Trin. var. Leget Bor.
Waldränder bei Vorlik im südlichen Moldautale.
Eine schöne Form mit hellen, weisslichen Rispenästen und Ährchen mit weisslichen durchscheinenden Hüllspellzen. — Die böhm. Pflanze erinnert in den kurz kriechenden, bogig aufsteigenden, sammt den Blättern sehr zarten Halmen zugleich an die var. Buchenavii Aschers. & Gr.
Koeleria ciliata Pers. f. rigidiuscula Domin Allg. Bot. Zeitschr. IX. 24 (1903) ist eine gute Varietát, die ich neuerdings auch in Südtirol (J. Mure) nachweisen konnte.*“)
Koeleria ciliata Pers. var. villosa (Bubák) Domin. Sehr typisch bei Radotín (Velenovský 1885) und bei Kocerad (derselbe 1897).
Koeleria pseudocristata Domin 1. c. Böhm. Mittelgebirge: Auf einer Stipa Grafiana-Steppe auf der Mache bei Sebusein. Typisch,
%) Auf die Frage der böhm. Koelerien will ich hier nicht näber eingehen, da ich dieselben teils in der Allg. Bot. Zeitschr. 1908, teils in einer sich eben im Druck befindenden Studie näher besprochen habe.
Sitzber. der kön. böhm. Ges, der II. Classe. 6
66 XVIIL Karl Domin:
nur die Blätter sind etwas mehr graugrün, die Aehrenrispe nicht so ausgebreitet, aber die Rispenäste wie bei K. gracilis immer noch dünn und reichährig.
Koeleria gracilis Pers. var. typica f. lasiantha G. Beck Fl. v. Nied. 79. Im mittleren Elbtale in den sandigen Kiefernwäldern bei Unter-Beřkovic.
Koelersa gracilis Pers. var. elatior Velen. Fl. Bulg. Suppl. I. 295 (1898). |
Halıne sehr hoch (bis über 7 dm), Grundblätter mitunter flach (aber ihre Scheiden typisch weich behaart), Rispenähre gross, gelappt, vielährig, meist über 1 dm lang, glänzend.
Eine interessante Rasse, die sich in die nächste Verwandschaft der K. pseudocristata reiht.
Verbreitet im böhm. Mittelgebirge bei Auscha. Übergänge nicht beobachtet.
Koeleria gracilis Pers. var. flaccida Domin I. c. Als Synonym gehört zu ihr K. flexilis Ika. Melica picta C. Koch. In den Wäldern bei Vydrholec, bei Täbor
(Bubák 1903), in dem Walde Vlčí bei Beřkovic ete.
Die var. rubriflora v. Seemen, bei der die Hüllspelzen am ganzen Rücken trübrötlich gefärbt sind, ist zugleich mit den Über- gangsformen in die var. virtdiflora v. Seemen in Böhmen viel häufiger als die typische var. viridiflora, bei der die Hüllspelzen nur am Rande mit einem trübrötlichen Streifen umsäumt sind. Dieselbe ist wir (typisch) bisher aus Böhmen nicht vorgekommen.
Melica picta X nutans (= M. Aschersonii M. Schulze) in einer ziem- lich gut intermediáren Form in dem Walde Vlčí bei Unter Berkovic.
Melica uniflora Retz. Ganze Bestände bildend auf dem Gipfel des Staudenberges bei Aussig.
Melica transsilvanica Schur var. glabrata Celak. Im südlichen Mol- dautale bei Vorlík. Komořany bei Modřan in der Prager Um- gebung.
Alelica transsilvanica Schur var. Holubyana Aschers. & Gr. Syn. II. 345.
Auf den Steppenwiesen auf dem Abhange der Velká Hora (Kalk) bei Karlstein.
In einer prachtvollen bis fast 1 s (!) hohen Form mit grosser verzweigter Ahrenrispe und bis 35 cm langen, unterwárts meist ent-
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 67
fernten Rispenästen. Diese Form kommt in einigen Merkmalen der M. Magnolii ziemlich nahe; dies wird besonders durch den so kräftigen Wuchs und die robusten, am Grunde meist unterbrochenen, sehr reichährigen Rispenäste bedingt. Trotzdem weist aber unsere Pflanze mit der zu der M. nebrodensis Guss. angehörigen M. Magnolti G. G. keinen genetischen Zusammenhang auf und ist mit ihr trotz der äusserlichen Ähnlichkeit gar nicht verwandt, indem sie nur eine dus- serst üppige Form der M. transsilvanica vorstellt. Sie hat sehr un- gleiche Hüllspelzen, behaarte Scheiden und ist weniger graugrün. wogegen die M. Magnolis fast gleich lange Hüllspelzen, kahle Scheiden besitzt und stärker graugrün ist.
Eine ähnliche, nur c. 5 dm hohe Form mit dichter, gelappter Rispe (also nach der Beschreibung von AscHEns. & Gr. die eigentliche var. Holubyana) sammelte ich vor 3 Jahren bei Mělník.
Es scheint, dass dieser Varjetát der ältere Scuuriscue Name Mel. lobata (Enum. plant. Transs. 765 [1866] ziemen würde und dass sie also als M. transilv. var. lobata (Schur pro sp.) zu bezeichnen wäre. ‘!) In der ScavRiscHEN Diagnose I. c. steht zu lesen: „Vaginis striatis glabris“ ; sonst passt die ganze Diagnose auf die Varietät Holubyana ziemlich gut. Sımoskaı (Enum. Fl. Transs. 577 [1886]) stellt aber die M. lobata Schur als Synonym zu der M. Magnolii Ika (= fla- vescens Schur), einer Form, die AscHERs. & Gr. als M. transilv. B. flavescens anführen, und die durch die etwas lockere Rispe, bleiche Ährchen, ganz kahle, glänzende Frucht gekennzeichnet ist.
Von der M. ciliata sagt schon Sımonkat L. c.: „variat vaginis hirsutis glabrisque.“
Dactylis glomerata L. var. abbreviata Drejer und zugleich ciliata Peterm., also dieselbe Form, die ich von Vorlik erwähnt habe. Aussiger Mittelgebirge: An der Strasse von Sebusein nach Birnai (Schubert 1993).
Dactylis glomerata L. var. pendula Dum. Iu schattigen Hainen, in Wäldern ziemlich verbreitet.
Dactylis glomerata L. var. Aschersoniana Graebn. sp. In den feuchten Anwäldera bei der Stephansüberfuhr und sehr typisch in dem Walde auf dem Berge Vlkov bei Poděbrad (Th. Novák 1900). Diese Pflanze ist hellgrün, lockerrasenförmig, die Blätter be- sitzen glatte Scheiden und lange schmälere Spreiten. Auch die Ausbildung der weisslichen, unauffälligen kahlen Rispe entspricht
st, Auch Čenakovský beschreibt eine f. lobata.
68 XVIII. Karl Domin:
gut der Beschreibung bei AscHERsS. & Gr. — Ich muss vom
Neuen bestätigen, dass die Pflanze typisch entwickelt eine sehr
charakteristische Tracht aufweist, aber trotzdem durch zahl-
reiche Uebergänge mit der var. pendula verbunden erscheint.
Solche Uebergangsformen besitze ich z. B. aus dem Walde bei
Zlosejn (Homolka 1902) und aus dem Wäldchen zwischen Kle-
cánky und Dolní Přemyšlení (Rohlena 1897).
Poa nemoralis L. var. firmula Gaud. Sonniger Holzschlag am Grat- schner Berg (Schubert 1903), Elbeberge bei Aussig, Schlucht Koda bei Karlstein.
Poa palustris L. Aussiger Mittelgebirge: Am Bache bei Postitzer Grund (Schubert 1903).
Poa pratensis L. var. angustifolia L. sp. Auf den Wiesenrainen bei Příbram, auf dem Berge Bába bei Hostomic, in dem Walde bei Dřínov unweit von Veltrus (Homolka 1903).
Poa pratensis L. var. praesignis m.
Culmis elatis usgue fere 10 dm altis stramineis sat mollibus stolones breves emittentibus, folsis radicalibus numerosis elongatis flaccidis culmum dimidium superantibus angustissimis plerumque se- taceo-complicatis vel cum planis minus 2 mm latis, culmeis brevibus pro more planis, ligulis brevibus (c. 1 mm) truncatis, panicula super 1 dm longa dilatata ramis tenusbus elongatis patentibus flexuosis, spiculis viridibus subnutantibus majusculis 7 floris rartus 5 floris, glumellis evidenter nervosis.
So in einem Hain oberhalb Böhm. Neudörfl im Aussiger Mittel- gebirge in Menge.
Lange konnte ich mich nicht entschliessen, diese auffallende Pflanze als eine neue Varietät aufzustellen und suchte selbe zu der var. angustifolia, mit der sie in den borstlich zusammengefalteten Grundblättern und den flachen Stengelblättern übereinstimmt, einzu- reihen. Doch die Ausbildung der Rispe würde vielmehr für die var. brieoides (Vill. sp.) sprechen, sodass diese schöne Form die Merkmale zweier guten Varietäten verbindet, indessen aber eine so charakteri- stische Tracht hat, dass man in der Tat Anstand nehmen müsste, sie der einen oder der anderen zu unterordnen.
Poa silvatica Chaix. Brdygebirge: Auf einem glacialen, todten Wald- torfmoore bei Straëic (Velenovský 1903).
Glyceria plicata Fr. Moravčice bei Jičín (A. Bayer 1903).
Atropis distans Griseb. Aussiger Mittelgebirge: Wüster Platz vor Kleische, am Fusse des Schäferberges (Schubert 1903).
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 69
Festuca pratensts Huds f. scíaphila m.
alá JE Differt culmis laxiuscule caespitosis saf : mollibus geniculatim
ascendentibus, foliis elongatis mollioribus, praecipue autem panicula
oblonga magis dilatata flexili apice subnutanti ramis patentibus lon- gioribus tenuibus valde remotis (infimis pro more circa 3 cm), spiculis mediocribus semper pallidis.
Aussiger Mittelgebirge: Goldener Steig bei Schreckenstein (Schubert 1903).
Es ist dies eine ausgesprochene Schatten- und Hainpflanze, die besonders durch die schlaffen langen und ziemlich schmalen Blätter und durch die Ausbildung der breiten lockeren Rispe sehr auffällt und wol auch weiter verbreitet ist.
Festuca pratensis Huds. var. pseudololiacea Fr. (= F. elatior racemosa Öel.). Aussiger Mittelgebirge: Fuss des Zischelberges gegen den Obersedler Friedhofen (Schubert 1903).
Festuca ovina L. ad var. firmula Hack.°?) vergens. Schreckenstein bei Aussig (Schubert 1903).
Festuca ovina L. var. capillata Lam. sp., also die unbegrannte Form der F. ovina ist ia dem tertiären Becken von Veselí, Soběslau und Wittingau auf Grasheiden sowie auch Torfmooren mehrfach vorhanden.“*)
Festuca ovina L. var. supina Schur ist auf den hóchsten Kámmen des Riesengebirges verbreitet, besonders im Steingerólle. Mit- unter kommen daselbst auch Formen vor, die durch die grösseren Aebrchen an die var. grandiflora Hack. erinnern; doch die Grannen sind bedeutend kürzer als die Hälfte der Deckspelzen.
Festuca duriuscula Hack. Sandfluren auf der Sandhöhe bei Auscha. Aussiger Mittelgebirge: Marienberg (Schubert 1903, f. elata usque super 60 cm alta foliis elongatis scaberrimis culmis laevibus) Diese Form ist in Böhmen nicht häufig und typisch entwickelt
besonders oft auf den Sandfluren des nördlichen Böhmens anzutreffen,
manchmal in der var. trachyphylla Hack. Die Form der sonnigen
Lebnen, insbesonders der Felsen im Gebiete der pontischen Flora ist
meist die F. glauca Lam., obzwar auch dortselbst solche Formen vor-
handen sind, die die Bereifung entbehren und daher zu der F. du- riuscula einzubeziehen wären. Die echte F. duriuscula hat nie so
s2) Nach Aschers. & Gr. Syn. II. 468 (1900) hat Priorität die von Basrtarn in Fl. Maine et Loire 36 (1809) beschriebene F. Lrmaxr, die mit der var. firmula identisch sein eoll.
ss) Vyl. auch J. Roucexa II. Přísp. p. 9.
70 XVIII. Karl Domin:
dicke Blátter wie die F. glauca der weiteren Prager Umgebung sowie des ganzen Moldautales uud des Mittelgebirges, und kónnte vielleicht besser als Varietät der F. glauca aufgefasst und der F. psammophila coordiniert werden. Schon E. HackEL sagt in seiner mustergiltigen „Monographia Festucarum europaearum“ p. 94 (1882) von seiner F. ovina var. glauca (also unserer F. glauca): „a varietate duriuscula praecipue in herbario saepe aegre distinguenda. Stratum illud cereum pempe interdum exolescit etc.“ Und wie Hacken in Schedis Herb. Rohlenae bemerkt, halten manche böhmische Formen gut die Mitte zwischen der F. glauca und durtuscula. Daregen bildet die F. euovina mit ihren Varietäten capillata und supina einen natürlichen Formen- kreis, der von der F. glauca insgesammt mit F. duriuscula und psammophila leicht zu unterscheiden ist.
Um die nahe verwandtschaftliche Beziehung der F. glauca und duriuscula noch besser zu beweisen, sei nur bemerkt, dass es leicht geschehen kann, dass man am Standorte eine gute F. glauca sammelt, die dann aus der feuchten Botanisierbüchse herausgenommen als F. duriuscula bestimmt werden muss. Diese „Umwandlung“ der F. glauca hat nicht selten Anlass gegeben, dass einige Formen der typischen F. glauea als F. duriuscula oder als Uebergangsformen der duriuscula und glauca bestimmt wurden. Am Standorte ist die Entscheidung für die eine oder andere Form natürlich nicht schwer.
Vom Marienberg bei Aussig (Schubert 1903) besitze ich eine Form, die ich zuerst für die F. glauca var. scabrifolia Hack. bei Rohl. 1 přísp. p. 3 hielt, die ich aber, da die Bereifung fehlt und die Blätter nicht so auffallend dick sind, für die F. duriuscula var. trachyphylla Hack. halten muss.
Festuca glauca Lam. Rip bei Roudnice (ad scabrifoliam Hack. vergens), Bohnice bei Prag (Stejskal 1897), Plöschenberg bei Watislaw (die untersten Blattscheiden stellenweise schwach amethystfárbig, was nur bei der folgenden Varietät sein soll).
Festuca glauca Lam. var. psammophila Hack. Im mittleren Elbtale bei Sadská. Variirt daselbst mit grannenlosen und begrannten Deckspelzen. In der Raudnicer Gegend auf den Lehnen oberhalb Průšův mlýn bei Kleneč mit Dianthus plumarius häufig.
Festuca sulcatu Hack. var. vallesiaca Schleich. sp. Typisch auf mehreren Stellen in dem Steppengebiete im böhm. Mittelgebirge (z. B. auch auf dem Berge Vovčín), dann bei Prag (im Prokopitale mehrfach, bei Zlichov), auf den Abhángen der Velká Hora bei Karlstein.
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 71
Festuca sulcata Hack. subvar. barbulata Hark. Auf der Diabashóhe bei Motol, unweit von Prag, mit S/ipa T'ısa etc., dann in der Šárka bei Prag (Paul 1852).
Festuca sulcata Hack. subvar. Ahtrsufa Host. An der Strasse gegen Schreckenstein mit Uebergängen in die subvar. barbulata Hack (Schubert 1903).
Festuca sulcata Hack. subvar. glaucantha Hack. (zugleich barbulata Hack.). Zwischen Beraun und St. Ivan.
Festuca heterophylla Lam. Böhm. Mittelgebirge : Elbeberge bei Aussig und ein grasiger Walddurchtrieb unterhalb dem Staudenberge, dann in ganzen Beständen auf dem Kletschenberg, auch auf dem Langen Berg bei Skalic. In Mittelböhmen in den Wäldern bei Vydrholec. Im Třemošnágebirge auf der „Dubová Hora“ bei Příbram.
Festuca rubra L. var. plantfolia Hack. zugleich macrantha Hack (f. folsis rigidsusculis). Krammel bei Aussig (Schubert 1903).
Festuca silvatica Villars. Aussiger Mittelgebirge: Unterhalb dem Gipfel des Zinkensteins sehr gesellig.
Festuca pratensis X Lolium perenne (= F. loliacea Curt.) Böhm. Mittelgebirge: Auf den Wiesen bei Watıslaw nicht häufig. Festuca arundinacea Schreb. var. Uechtritziana Wiesb. in Ó. B. Z. XXVIII. 218 (1877) pro sp., F.ar.var. Uechtr. Hack. Mon. Fest. 155 (1882), F. ar. A. rigida c. aspera Mut. Fl. Fr. IV. 110 (1838), F. ar. B. aspera Aschers. & Gr. Syn. II. 1. 509
[1900].
So im Aussiger Mittelgebirge auf dem Bahndamm der NWB vor dem Durchlass gegen Schreckenstein (Schubert 1903).
Diese Rasse ist durch folgende Merkmale gekennzeichnet:
Stengel sammt den Blattscheiden stark rauh, Blätter mit durch Trocknen schnell einrollender, meist beiderseits rauher, sehr langer, trůbgrůner Spreste, Rispe länglich-lineal, strikt, bis 2 dm lang, auch zur Blütezeit zusammengezogen, mit sehr rauhen Rispenästen und sehr rauher Achse. Deckspelze rauh punktiert, mit 5 etwas stärkeren, sehr rauhen Nerven versehen.
Diese Rasse war wildwachsend bisher bloss aus Südfrankreich bekannt; in Niederösterreich hält sie E. Hacker nur für eingeschleppt Ihr Vorkommen auf dem Bahndamme würde uns vielleicht berechtigen, auch in Böhmen auf ihre zufällige Einschleppung zu schliessen. Trotzdem würde ich mich lieber zu der Ansicht hinneigen, dass sie
72 XVIII. Karl Domin:
bei uns als wildwacbsend zu betrachten ist, da sie in einigen Ueber- gangsforınen an die typische F. arundinacea erinnert. Dies wäre kaum der Fall, wenn es sich hier um eine zufällig durch die Bahn einge- schleppte konstante westeuropaeische Rasse handeln würde.
Die böhmischen Pflanzen variiren insofern, dass bei manchen Formen, die in der ganzen Tracht, besonders in den langen meist eingerollten Blättern, der zusammengezogenen strikten Rispe mit der F. Uechtritsiana übereinstimmen, der Halm fast vollständig glatt wird und die unteren Blattscheiden nur schwach rauh sind.
Brachypodium pinnatum P. Beauv. var. vilosissimum m.
Differt a forma typica vaginis omnibus pilis longis patentibus dense molliter villoso-hirsutis.
So im mittleren Elbtale in den Kiefernwäldern bei St. Vavřinec verbreitet.
Die mir vorliegenden Pflanzen sind durch die dichte, abstehende Behaarung aller Blattscheiden (auch der des obersten Halmblattes!) und durch die dicht weichhaarigen Blattspreiten sogleich sehr auf- fallend, da das weissliche abstehende Haarkleid auch länger und dichter ist als bei den stark behaarten Formen der var. fypica. Bei derselben sind zwar manchmal auch die unteren Blattscheiden dicht und langzottig behaart, aber die oberste stets kahl, glatt oder rück- wärts rauh. Dagegen ist die Behaarung der Aehrchen bei unserer Varietät kaum intensiver als bei dem Typus.
Bromus inermis Leyss. var. divaricatus Rohl. Im Elbtale auf den Sandfluren bei dem Dušniker Walde bei Zlosejn (Homolka 1903). Eine schöne und seltene Form!
Bromus secalinus L. kommt in Böhmen in mehreren Formen vor, von denen die seltene Rasse grossus Koch die charakteristischste ist. Seine Blattscheiden sind bald ganz kahl, bald + dicht behaart (nach Ascaers. & Gr. Syn. IT. 1. 603 [1900] soll dies bei dem Typus nicht sein). Die häufigste Form ist natürlich die kurz- begrannte; die typische var. elongafus Gaud., bei der die Grannen mindestens von Spelzenlänge sein sollen, kenne ich aus Böhmen nicht, obzwar solche Formen, bei denen die Grannen bis 6 mm lang werden und den Deckspelzen fast schon gleichen, nicht gerade selten zu finden sind. Eine Form mit kaum stachel- spitzigen, unbegrannten Deckspelzen (var. submuticus Rchb.) be- sitze ich aus der Umgebung von Budweis von JEouL gesammelt.
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 78
Bromus racemosus L., der z. B. von CeLaxovsxt in Analyt. květ. 3. vyd. 82 [1897] als zerstreut auf fruchtbaren Wiesen von ganz Böhmen (!!) angegeben wird, ist typisch entwickelt daselbst un- streitig äusserst selten und auf wenige Gegenden beschränkt. Wie mir seiner Zeit Hacxez br. mitteilte und wie ich mich neuerdings, ähnlich wie RoHLENA (Druby příspěvek p. 14) über- zeugen konute, ist zwischen dem Dr. commutatus und race- mosus kein specifischer Unterschied; beide Formen ınüssen als Subspecies oder vielleicht noch besser als Varietäten einer und derselben Art — und das ist der Lins£isone Br. racemosus — auf- gefasst werden. In der Regel hat Br. commutatus längere Deck- spelzen (c. 9 mm) und kürzere meist nur 1°2 mm lange Antheren (etwa 3mal so lang als ihre Breite), Br. racemosus kürzere Deckspelzen (7 mm) und längere (2 mm) Antheren (etwa 8mal so lang als ihre Breite). Die böhmischen „racemosi“ stehen oft in der Mitte zwischen dem Pr. racemosus und commutatus. Einen ziemlich guten racemosus sammelte HomoLKA 1903 bei Oužic. Uebergänge sind besonders in dem Launer und Brůxer Mittelgebirge mehrfach vorhanden.
Bromus mollis L. var. nanus Weig. sp. Sehr typisch auf der „Kvě- tenská halda“ bei Příbram.
Bromus mollis L. f. laxa Rohl. Böhm. Mittelgebirge: Auf den feuchten Wiesen bei dem Schima-Bache von Schima gegen Stadice zu, stellenweise massenhaft.
Bromus japonicus Thumb. (= paťulus M. « K.) var. grossus Čel. Chuchle bei Prag. Die Aehrchen sind bis über 3 cm lang und bis 14blůtig.
Der Br. japonicus, dem — wie darauf zuerst Starr aufınerksaın gemacht hat — die Priorität von der späteren Bezeichnung Br. pa- tulus ziemt, kommt in Böhmen nur in der var. B porrectus Hack. (Granne weder um sich selbst gedreht, noch gekrümmt, sondern in der Richtung der Spelze vorgestreckt) vor. Die typische Form, bei der die Granne kurz oberhalb der Insertion gekrümint ist, so dass sie mit der Spelze einen Winkel von 45—70° bildet, kommt in Böhmen nicht vor. Näheres darüber siehe bei E. Hacker in Ungar. Botan. Blätter, März-Nummer 1903.
Bromus errectus Huds. var. villosus Kuntb. Diabashügel bei Motol unweit von Prag.
74 XVIII. Karl Domin:
Bromus brizaeformis Fisch. & Mey.**) (= Br. squarrosus mu- ticus C. A. Mey.).
Plánerkalklehnen in der Nähe von Mělník, unweit von Wein- gárten, offenbar nur eingeschleppt, wenn auch in einer ganz natůr- licheu Formation mit Melica transsilvanica, Erysimum crepidifolium Diplotaxis muralis etc. wachsend.
Die Hauptmerkmale dieser einjährigen, sehr dekorativen, an Briza maxima lebhaft erinnernden Pflanze sind folgende:
Stengel mässig hoch, ziemlich dünn, mit weichen breiten Blättern, deren Scheiden dichtzottig behaart sind. Rispe sehr locker, pyra- midal, oft einseitswendig mit sehr verlängerten, dünnen, bis 10 cm langen Rispenästen, von denen die unteren bedeutend länger sind als die oberen. Aehrchen an der böhmischen Pflanze gross, bis 25 mm lang, in der Blüte über 10 mm breit, länglich-eiförmig oder eiförmig. Deckspelzen ca. 8—10 mm lang, sehr breit und fast eiförmig, alle unbegrannt mit undeutlichem Wiukel.
Diese schöne Bromus-Art ist in der Zone vom Kaukasus bis zum nördl. Persien einheimisch, in Europa selten verwildert. Vrgl. Ascuers. & Gr. Syn. II. 1. 622 (1900).
Triticum caninum L. var. glaucum Hack. In den Hainen bei Radotín auf feuchteren Stellen häufig.
Triticum glaucum Desf. var. latronum Godr. sp. Aussiger Mittel- gebirge: Goldener Steig hinter Schreckenstein (Schubert 1903).
Durch bedeutend kleinere, der Achse angedrückte Aehrchen ausgezeichnet. Die böhmische Pflanze ist weniger graugrün und besitzt auffallend lange Ausläufer (wie Tr. repens).
Triticum repens L. var. maius Doll. Auf den Rainen bei Jičín (A. Bayer 1897). Auf der Humboldtshöhe bei Aussig sammelte Herr Scauseer (1903) eine sehr stattliche, hohe, bläulich bereifte Form mit dichter Aehre und nur zugespitzten Deckspelzen.
Triticum glaucum Desf. var. campestre (Gren. & Godr.) Aschers & Gr. Syn. II. 1. 657 (1901). Im Launer Mittelgebirge: Häufig auf dem Hügel Černodol bei Vršovic.
Eine vortreffliche Rasse und inbezug auf die böhmische Pflanze sicher keine Hybride.
*4) Nicht Br. brizaeformis Willk! (— Br. litoralis Stend.). Derselbe gehört als Varietät (australis Willk) zu dem Br. squarrosus L.
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Bühmen. 15
Das Hauptmerkmal sind die zugespitzten Hüllspelsen, die au das Trit. repens erinnern. Sonst ist die bohmische Pflanze Ähnlich wie die von RoHLENA in Sitzungsber. der kgl. Böhm. Ges. Wiss, Mat. Nat. Cl. XXXIX. 34 (1902) aus Montenegro erwähnte Form selır robust, bis über 1 m hoch mit starrem Wuchs, aber mit einer auf der Unterseite fast glatter Blatispreite.. Die Pflanze ist auch nicht bläulich bereift, die Aehre ist verlängert (bis 3 dm), die Aehrchen bis 25 mm lang. Die Pflanze kann zu dem Tri. repens schon aus dem Grunde nicht einbezogen werden, da die Blätter an den freien Rändern dicht borstig bewimperte Scheiden besitzen. Die am Rücken wimperigen Deckspelzen sind meist begrannt.
Die Entdeckung dieser Rasse ist von grosser phytogeographischer Bedeutung, da selbe einen ausgesprochen südlicheren, besonders im Mittelmeergebiete verbreiteten Typus vorstellt. Höchst wahrscheinlich ist es eine südöstliche und mediterrane Form, die mit der pontischen, resp. südlicheren Flora auf vereinzelten Standorten nach Mitteleuropa vorrůckt. Auch das vermutliche Vorkommen dieser Rasse in Thü- ringen würde dagegen nicht sprechen, da in Thüringen bekannter Weise (vergl. z. B. Deure „Der hercynische Florenbezirk“) die pou- tischen Elemente ziemlich stark vertreten sind.
Im böhmischen Mittelgebirge ist aber die so weitgehende Varia- bilität der Gruppe des T. repens und glaucum um so wichtiger, da dadurch die mächtige Ausbildung der wärmeren südöstlichen Flora daselbst gekennzeichnet wird.
Triticum repens X glaucum.
Pflanze dichtrasig ausläufertreibend, ca. 7—8 dm hoch, fast grasgrün, mit dicken unterseits knickig aufsteigenden Halmen. Blätter starr, die breilesten bis 9 mm breit, rigid, mit hervortretenden Nerven, kahl, die untersten Blatischeiden zerstreuthaarig, die oberen ganz kahl oder nur an den offenen Rändern wimperig. Aehre starr bis über 3 dm lang mit meist 2 cm langen, im unteren Teile um ihre ganze Länge, oberwärts um mehr als ıhre halbe Länge entfernten Aehrchen. Spelzen zerstreutsteifhaarig, die Borstbaare besonders am Kiele und an den Rändern derselben vorhanden. Hůlispelzen ca. 1 cm lang, abgestutet seltener fast stachelspitzig verschmälert, halb so lang als das ganze Aebrchen.
Auf sandigen Durchtrieben bei Gross-Wosek im mittleren Elbe- gebiete. Diese Form entspricht der Kombination Trit. glaucum tricho- phorum X repens. Von der ersteren Art ist es schon durcb die Farbe
76- XVII. Karl Domin:
und die breiten Blätter, von der letzteren durch die teilweise wim- perigen Scheidenränder und die meist stumpf abgestutzten Hüllspelzen verschieden.
Lolium perenne L. m. compositum Thuill. sp. Aussiger Mittelgebirge: Am Wege von Kojetitz zur Wolfschlinge im Ackerboden (Schubert 1903),
Lolium perenne L. var. cristatum Döll. Schuttstellen in dem Příbramer Stadtpark sehr typisch.
Lolsum multiflorum Lam. Häufig zwischen Dejvice und Šárka, im Launer Mittelgebirge bei Chlumčan und Kožov (auf beiden Stellen ursprünglich gesäet) und im südlichen Moldautale längs des Flusses bei Vorlik.
Elymus europaeus L. Mileschauer Mittelgebirge: In Menge auf einem krautigen Waldschlage in der Nähe von Merskles in der Rich- tung gegen den „Langen Berg“ (Tftin) bei Skalic.
Carex pauciflora Ligft. Wittingauer Becken: Torfinoore bei St. Veit.®) Ein höchst interessanter Fund, da diese Art nur in den Heide- mooren der Gebirge heimisch ist und in der Regel nicht unter 800 m hinabsteigt. Sie war bisher bloss aus den Mooren des Erzgebirges, Riesengebirges und des Böhmerwaldes bekannt; der Standort in der Ebene bei Čáslau wird allgemein für sehr zweifelhaft gehalten.
Carex Schreberi Schrank var. pallida Peterm.
Aussiger Mittelgebirge: Pockau, am Wege vor Kratsch's Eisen- giesserei (Schubert 1903). Nur durch die bleichen Deckblätter von der typischen Form, mit der sie zusammenwuchs, verschieden. Die Stengel sind nicht höher als bei dem Typus und überragen in ihrer Länge meist schon zur Blütezeit bedeutend die Blätter.
Carex brizoides X remota (= C. Ohmůlleriana O. F. Lang). °°) Brdygebirge: Auf dem ehemaligen Moore unterhalb des Berges Vlč bei Strašic, im Schatten des Fichtenhochwaldes mit den Erzeugern. Die Pflanze ist (obwol zu der Form superremota Appel gehörend) in der Tracht der C. brizoides ähnlicher, aber sofort durch die ent- fernten Aehrchen und durch die Form derselben (sie sind bedeutend breiter, fast länglich-eiförmig) zu unterscheiden.
85) Vergl. K. Doux in Beib. z. Bot. Centralbl. XVI. 373 (1904).
%6) Wird schon von Vınzıer ia Ö. B. W. 1853 p. 25% und von A. Russ f. in „Bot. Skizze der Gegend zwischen Komotau, Saaz, Raudnitz und Tetschen“ erwähnt, wurde aber später nicht bestätigt.
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 77
Carex cyperoides L. f. aggregata m. *)
Caespitibus hemisphaericis densissimis diamelro c. 5—10 cm latis, culmis abbreviatis, capitulis numerosis vix e caespilibus egre- dientibus fere sessilibus, tantum bracteis longius prominentibus.
Eine interessante Form. die halbkugelige, dichte, von zahlreichen kurzgestielten Blütenkôpien dicht besäete Rasen ausbildet, deren „Miniaturbůlten“ oft vom Wasser umspült werden und sich dem Leben in der eigenartigen Formation des nackten Teichbodens voll- ständig angepasst haben.
Ich beobachtete sie auf mehreren Stellen des tertiären Beckens von Veseli, Wittingau und Gratzen, so besonders bei dem Teiche „Ptačí blata“.
Carex panicea U. f. gigantea m.
Culmis usgue super 10 dm altis, caeterum a forma typica vix diversa.
So bei Wittingau, in den torfigen, nassen Bruchwáldern hinter dem Teiche St. Veit.
Carex Oederi Ehrh. Aussiger Mittelgebirge: Wiese beim breiten Busch gegen Kminitz (Schubert 1903).
Carex Oeders Ebrh. f. pygmaea Anders. Auf den Torfwiesen bei dem grossen Rosenberger Teiche bei Wittingau, dann auf dem Moore „Ptačí Blata“ und auch anderwärts in dem Wittingauer Becken. |
Carex pilulifera L. var. longibracteata Lange. Sehr typisch auf einem halbverheideten Holzschlage zwischen St. Veit und dem Rosen- berger Teiche bei Wittingau.
Als var. longibracteata habe ich in meinem Ersten Beitr. p. 5—6 solche Formen aus dem Riesengebirge publiciert, die Ascners & Gr. in Syn. II. 2. 115 [1902] als Annäherungsformen der var. fallax anerkennen. Ich sehe aber auch jezt nicht ein, warum sie von der var. longibracteata als besondere Varietät getrennt sein sollten. Carex hirta L. var. maior Peterm.
Aussiger Mittelgebirge: Bei einer Pfütze am Wege von der Ferdinandshöhe nach den Elbebergen mit C. vulgaris häufig. Sie ist von der typischen Form nur durch den sehr üppigen Wuchs und die sehr hohen Halme verschieden.
s) Diese Form habe ich schon in den Beih. 1. c. p. 836 erwähnt.
18 XVIII. Karl Domin:
Scirpus maritimus L. var. macrostachys Koch. Launer Mittelgebirge: Auf den Salzwiesen bei Volepšic und Hochpetsch in den Drainage- eräben nicht selten. Daselbst auch häufig die var. compacta Koch und solche Formen des typischen Sc. maritimus, bei denen die Aehrchen rundlich-eifórmig sind.
Scirpus radicans X silvaticus (— Sc. intermedius Cel.). Wittingauer Becken: Auf dem Teichrande bei St. Veit. Dieser vermutlicher Bastard wuchs daselbst mit beiden Stammeltern; er stelıt der letzteren Art etwas näher, doch die Aehrchen sind meist ein- zeln (aber ihre Stiele meist so rauh wie bei dem Sc. stlvaťicus) und grösstenteils eiförmig-lanzettlich.
čhynchospora alba Vahl. In dem Wittingauer Becken häufig auch auf den Mooren „Rotes Moos“ (Cervenä blata) zwischen Wit- tingau und Gratzen.
Juncus lumprocarpus Ehrh. var. erectus Cel. Aussiger Mittelgebirge: Sumpfige Wiese im breiten Busch (Schubert 1903). Diese’ Form ist durch den hohen lockerrasigen Wuchs (die Stengel ent- springen nacheinander aus dem langgliederigen Rhizome) und die reichzusammengesetzte Spirre gekennzeichnet. Die Pflanzen von dem genannten Standorte erinnern in der Tat an den Jun- cus silvaticus Reichhard, für welchen diese Varietät auch Orız hielt.
Juncus tenuis Willd. Launer Mittelgebirge: In einem salzhaltigen Wassergraben nächst KoZov mit Scirpus Tabernaemontant, mari- fimus etc., neuerdings aber nicht mehr beobachtet (der Graben war im Vorjahre fast gänzlich ausgetrocknet) und daher viel- leicht nur zufällig.
Luzula pallescens Bess. (als Sbsp. der Luz. campestris). Böhm. Mittel- gebirge: Verbreitet bei Auscha auf Sandfluren und in lichten Kiefernwäldern, besonders aber auf den sandigen Holzschlägen nach denselben.
Tulipa silvestris L. Aussiger Mittelgebirge: An Rainen zwischen Postitz und dem Hauberg, links von der Strasse (Schubert 1901), wol nur verwildert.
Gagea bohemica Schult. Im Elbtale auf den Sandfluren bei dem Dusniker Walde unweit von Zlosejn (Homolka 1904).
Allium rotundum L. Aussiger Mittelgebirge: Getreidefeld bei Kamaik (Schubert 1902).
Anthericum Liliago L. var. robustum Domin II. Beitr. p. 51. Aussiger Mittelgebirge: Marienberg, häufig. Hierher scheint auch Liltago
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 79
vulguris C. B. Pl. B ramosa Opiz Seznam 59 [1852] zu ge- hóren.
Polygonatum verticillatum All. In den Wäldern bei Smečno selten und in schwachen, meist nicht blůhenden Exemplaren. Ein merk- würdig niedriger Standort.
Polygonatum latifolium Desf.
Auf beschränkter Stelle in dem Walde Šebín an der Eger un- weit von Strädonic. Wurde schon vor Jabren (vrgl. Prodr. 96) in dem Tale bei Peruc von Daxes entdeckt, später aber daselbst mehr- mals vergebens gesucht und daher aus der böhmischen Flora als zweifelhaft gestrichen.
Phytogeographisch ist dieser Fund deshalb sehr interessant und wichtig, weil das P. latifolium — ein markanter Typus der echten pontischen Flora — in Böhmen die Nordwestgrenze seiner Gesammt- verbreitung in Europa erreicht und gewiss zu uns mit dem Strome der pontischen Flora in danubialer Richtung eingewandert ist. Auch dadurch ist diese Art bemerkenswert, dass sie hier, im Perucer Mittelgebirge auf steinigen buschigen Lehnen sicher auf mehreren Stellen (wol nur auf der Unterlage des Plänerkalks) früher ausgie- bige Standorte besass, jetzt aber nur als Seltenheit auf ganz verein- zelten Stellen und in wenigen Individuen erhalten blieb und mit der Zeit sicher auch von da verschwinden wird, wie dies wol auch bei anderen phytogeographisch hochwichtigen Pflanzen der Fall war.
Colchicum autumnale L. f. vernale Hoffm. (eigentlich die Bvuseriscne Varietät „spectosissimum“). Aussiger Mittelgebirge: Waldwiese am steilen Weg von „Einsiedler“ auf die Wostray (Schubert 1901).
Eine sehr robuste Form des typischen Colch. autumnale mit bis 6 cm breiten, sehr langen Blättern, mit bedeutend höherem und bis Tblütigem Schafte, bis 5 cm langen Kapseln sammelte ich im J. 1901 in den feuchten bruchartigen Wäldern bei Dymokur.
Iris sebirica L. Brdygebirge: Auf der Wiese unterhalb der Kirche in Straëice (Velenovský 1903).
Orchis ustulata L. Aussiger Mittelgebirge: Kleine Wiesen auf dem „Hohen Stein“ bei Meischlowitz (Schubert 1902).
Orchis Morio L. f. albiflora. Auf den Wiesen bei Doubravčic, mit rein weissen Blüten vereinze.t unter der normal gefärbten Form, auch in der Schlucht „Zahořanská rokle“, bei Příbram etc.
80 XVIII. Karl Domin:
Orchis maculata L. var. candidissima Krock. Wittingauer Becken: Auf einem Walddurchtrieb binter der Bahnstrecke auf der Grenze des Schlossreviers in einer zarten Form nicht selten. Die Lippe ist ohne Zeichnung und auch die Blätter ungefleckt (O. maculatu albiflora impunctata Schur).
Orchis maculata L. ad var. saccigera Rchb. f. (= O. saccigera Brogn.) accede:s (0. sacciferoides Klinge bei M. Schulze in Mit. Thür. Ver. XVII. 54 [1902]). In Vorläufen des Riesengebirges bei Johannisbad (det. M. Schulze).
Orchis latifolia X maculata (= O. Braunü Haläcsy). Erz- gebirge: Wiesenränder auf dem Keilberg in der Richtung gegen Gottesgab zu.
Orchis mascula L. var. speciosa Koch.**)
Durch die lang zugespitzten Perigonblátter ausgezeichnet.
Böhm. Mittelgebirge: Auf den Wiesen oberhalb Babina sowie auch am Plateau des Radelsteins. War schon von den Nachbarlán- dern aus Niederösterreich, Preuss. Schlesien und Mähren bekannt.
Orchis coriphora L. var. fragrans G. G.)
Auf den Urwiesen bei Všetaty.
Orchis sambucina L. var. bracteata M. Schulze Bot. Ver. f. Ges.
Thür. 26 [1889] (teste auctore |).
Durch die sehr entwickelten Blätter und Deckblätter (auch die obersten Deckblätter überragen noch weit ihre Blüten) ausgezeichnet. So auf den Wiesen bei Babina im Leitmeritzer Mittelgebirge.
Orchis latifolia X sambucina (= O. monticola K. Richt.) Im Leitmeritzer Mittelgebirge auf den Wiesen bei Kundratitz unter den Stammeltern vereinzelt.
Orchis incarnata L. In der Náhe des Teiches bei Nouzov unweit von Roždalovic (A. Bayer 1903).
Orchis incarnata X latifolia (= O. Aschersoniana Hskn.). Háufig auf den schwarzen Urwiesen bei Velenka im mittleren
Elbgebiete,
85) Diese Varietät sowie die hier angeführten Bastarde hat mir mit besos- derer Liebenswürdigkeit der berühmte Orchideenkenner M. Souuzzx in Jena be- stimmt resp. revidiert.
8) M. Scuurzz in „Die Orchidaceen Deutschlands, Deutsch-Oesterreichs u. der Schweiz“ 5. 2. (1894) sagt von dieser Var.: „Perigonblätter meist verlängert und zugespitzter; Sporn so lang oder länger als die an den Rändern der Seiten- lappen oft stärker gezähnelte oder gekerbte Lippe. So vielfach im Gebiet und in einigen Gegenden die vorherrschende Form.
Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 81
Orchis palustris Jacq. var. micrantha m. Floribus duplo minoribus, caeterum a typo haud diversa.
. Eine auffallende kleinblütige Varietät der O. palustris, die ich auf den schwarzen Urwiesen bei Velenka im mittleren Elbtale nur in dieser Form beobachtete.
Gymnadenta conopea Rich. Wittingauer Becken: Auf den Torfwiesen bei dem Teiche Svět; für diese Gegend neu; wurde erst aus der Umgegend von Gratzen bekannt.
Epipactis violacea Durand-Dug. In dem Roždalovicer Elbgebiete auf den Waldschlágen bei Dymokur selten.
Erklärung zu der Tafel. (1/27)
Crepis Velenovskýi, nov. 8p., siehe S. 37—39.
Anmerkung: Da dieser Beitrag schon anfangs Mai beendet und 8. Juni vorgelegt wurde, konnten die von Dr. J. PoprřRA in „Verh. Zool. Bot. Ges. Wien Jahr. 1904 p. 313—310* veröffentlichten „Weitere Beiträge zur Phanerogamen- und Gefässkryptogamenflora Böhmens“ nicht mehr berücksichtigt werden.
I
Digitized by Google
K. DOMIN: PHANEROGAMENBEITRAG. II.
P DRE ll ck DC VOOR ie re ag S NV l
|
K m L ee n m, — mm DO li nn Be EEE RR, ve
ER ses er) oh M urn rt Su lente does: ee Ne : ıra Deren A Mon AS SB zart elle B "
K. DOMIN: PHANEROGAMENBEITRAG. IL.
a. a
?
[2 ige N MMO SEE VA PE en SEES ET Te un ee a = TO zčerná königlhöhm Geselschel zsenozen .Satternat.natumwiss Classe 1604 NT 16,
K. DOMIN: PHANEROGAMENBEITRAG. II.
+ TY
A SSenschet athematnatrwies Classe 1904 N°16.
< m = ->
o C 4- AE Le ke à es DAVE LOL Hohnuoesells
k o. u Zn n. | |
K. DOMIN: PHANEROGAMENBEITRAG. III.
PO nn nn
> Ze Es um res
— ep nn nn Lem m U 0 — à ’
eu: Re Pe Fe an dr SR TEE O BEN IL MTS 4 ť 4 a 5 à Le : ' „+ 0 Pr v PS ML 2 POD 1 esellseh Be be a PAL nm EN Classe (604 Ih : 16.
XIX. | O působení kovů na roztoky sácharosy. Podává Rudolf Vondráček.
(Předloženo v sezení dne 3. června 1904.)
an
Zabřívají-li se roztoky sacharosy v skleněných nádobách, tu po jisté době počíná rozklad a nastává inverse: vznikají glukosa a fruk- tosa a vedle toho i.malé množství látek jiných, částečně povahy ky- selé, v nichž vlastní příčinu postupující inverse hledati dlužno. Oproti dřívějším údajům shledali B. Raýmax a O. Šuno,') zvláště pak KaREL KutLGREN,“) že pochod tento, použije-li se čisté vody, je velmi volný po mnoho hodin zůstává roztok nezměnén. Poměrně rychlý průběh' shledali však Rayman a Šrro“) v nádobách kovových (platinových, stříbrných a měděných). Zde rotace již v prvých hodinách značně klesá. Připisují pak tito autoři nápadný zjev tento katalytické akci kovů; pravit:
„Inverse vodných roztoků sacharosy v nádobách kovových jest reakcí trojnásobnou; hydratací vodou pouhou sesflenou akcí kovů, in- versí vyvolanou částečně kyselinami, které vznikly pouhou hydratací aktivné rody, částečně snad i kyselinami, které oxydací hladiny v do- teku s kovem a vzduchem přivolány byly.“
Vycházeje od práce Rarman-Suncovy, konal v poslední době L. Lixper‘) soustavné pokusy o vlivu kovů na hydrolysi roztoků cu-
kerných: kovy použil ve formě kompaktní a zahříval s nimi 10%, 1) Rozpravy České Akademie 1896.
2) Ztschr. physikal. Ch. 4/, 407; 43, 701.
8) Rozpravy České Akademie 1897.
4) C. R. 138, 608.
Věstník král. čes. spol. náuk. Třída II. 1
2 XIX. Rud. Vondráček:
roztok sacharosy na vroucí vodní lázní po 4 hodiny. Získal pak vý- sledky velice interessantní: © Některé kovy urychlují značně inversi (Cu, Pb, Sn, Bi,...), jiné málo (Al, Sb,...), jiné opět jsou indiffe- rentní (Ni, Cr, As, Au, Pt, Ag, Hg,...) a jiné konečně hydrolytický pochod zvolňují (Co, Fe, Zn, Cd, Mg, ...\. Tuto rozdílnou akci kovů vysvětluje zmíněný badatel následovně: Ve styku se vzduchem a vodou vznikají hydroxydy, jež dle toho (kromě snad ještě jiných účinků), zda odštěpují ZŤ, resp. OH’-ionty, reakci zrychlují, případně zvolňují. Kovy, jež v těchto podmínkách hydroxydů netvoří (Pt, Au, Ag, Hg,...) jsou bez vlivu.
Jak zřejmo, je tu odpor s fakty nalezenými Rarmanem a ŠULCEN. Jelikož tito autoři při svých pokusech zahřívali nádobu na volném plameni (Linper na vodní lázni), provedl jsem sám informační pokusy za podobných podmínek.
Voda připravená dvojí destilací jevila vodivost k = 1.10.7$ Sa- charosa překrystalovaná z alkoholu měla
[«]op = + 66307. ®
Pokusy provedeny v baňce z jenského skla, jež uzavřena kor- kovou zátkou a opatřena zpětným skleněným chladičem. Zahříváno pak na asbestové lepence. Celý přístroj před pokusy vyvářen po pět dní vodou.
Pokus 1. 5°/, roztok sacharosy vařen po 18 hodin. Na po- čátku a ku konci spolarisován vzorek tekutiny v trubce 100 mm ové.
O hod + 1029 18 hod. + 1007.
Pokus 2. Za těchže podmínek zahříván roztok 20°/,, i získány hodnoty: | O hod. + 395" 18 bod. + 3917.
Pokus 3. As 150cm* 5°/, roztoku sacharosy vařeno s plíšky platinovými o povrchu ca 40 cm?.*) Var trval opět 18 hod.
O hod. — 1025? 13 hod. + 10107,
*) Tyto nejprve očistěny mořským pískem, pak vyvařeny kyselinou sírovou a vodou.
O působení kovů na roztoky sacharosy. 3
. Pokus 4. As 150 cm? 20°/, roztoku vařeno s platinovými N o povrchu ca 60 cm?:
Ohod + 39-450 18 hod. +- 38-90°.
Nalezen tudíž souhlas s pokusy LixpErovými. Proč získali Rayman a ŠuLc v nádobě, jež celá byla z platiny, výsledky positivní, zůstává prozatím nevysvétleno. *)
Na rozdíl od těchto poměrně nepatrných vlivů kovů v dt hydrolysy, shledali Raÿmax a ŠuLo eminentní vliv při použití kovů práškovitých, t. zv. „černí“ (Př, Pd,...). Zde během několika hodin dovede malé kvantum černí platinové roztok úplně zinvertovati. F. Puzák a B. Hušeg“) v těchto pokusech pokračovali, aniž by se jim však podařilo, dospěti ku vysvětlení těchto zjevů.
U příležitosti své zprávy“) o vlastnostech platinové černí vy- slovil jsem domněnku, že platinová čerň zprvu oxyduje sacharosu, načež oxydační produkty urychlují hydrolysu. Dnes dovolím si slavné Společnosti předložiti fakta, jež zdají se svědčiti ve prospěch mého náhledu.
Působení látek, jako je platinová čerň, nelze přičítati kovu sa- mému, nýbrž cizím látkám v ní obsaženým. Na to poukázal jsem již v práci citované a činí tak též H. EozeR“*) a j. Platinová čerň při- pravená sušením na vzduchu tvoří jakousi labilní sloučeninu s ky- slíkem i jest tento schopen značných účinků oxydačních. Tato oxy- dační akce je zvláště patrna při působení na roztoky amoniakálné, neboť zde oxydační produkt (dusík) nelze přehlédnouti. Při složité molekule sacharosy ovšem oxydační produkty tak frapantně nevystu- pují i nelze povahu jich snadno zjistiti. Bych nicméně podal důkaz, že oxydace nastává, provedl jsem řadu pokusů, z nichž oxydační akce platinové černí dobře vysvítá.
Připraven ca 10°/, roztok cukru třtinového. Polarisován v trubce 100 mm-ové otáčí + 19:19. Platinová čerň připravena z chloridu pla- tičitého redukcí glukosou, vyvařena kyselinou dusičnou, louhem dra-
5) OsrwaLp (Ztschr. physik. Ch. 31, 262. Pozn.) vyslovuje náhled, zda snad zde primárně oxydační katalysou kovů N kyseliny, jež svými H-ionty dále invertují.
6) Rozpravy České Akademie 1903.
T1) Ztschr. anorg. Ch. 39, 39.
s) Öfverts. Kongl. Vet. Akad. Förh. 57, 267.
1*
4 XIX. Rud. Vondráček:
selnatým, pak důkladně vodou, vysušena při 150° a uschoväna v eksi- katoru nad draslem.
Do odměrné baňky (ovšem řádně vyvařené) obsahu 100 cm? od- měřeno 50 cm* roztoku, 1 g černi a doplněno vodou ku známce. Je tedy © roztoku v baňce obsaženého na počátku pokusu + 9°55°, (Malý objem platinové černí možno zanedbati.) Baňka uzavřena vyvařenou korkovou zátkou a opatřena dlouhou kapillární trabkou, působící co zpětný chladič. Zahřívání dělo se na vroucí vodní lázni. V určitých dobách vyjmut vzorek a polarisován při teplotě 15°C.°) Získána tak řada čísel (I.). =
Po inversi roztok odlit: reaguje vůči kongoëerveni kysele. Ku titraci 50 cm? roztoku spotřebováno 04 cm? "Io n. KOH.
-© Platinová čerň pak vyvařena opětovně vodou, by zbavena byla ziuvertovaného roztoku cukerného, načež přidáno opět 50 cm? roztoku sacharosy a doplněno ku známce vodou. Když potom zahříváno bylo na vroucí vodní lázni, získána řadá čísel (II). ©
© Tekutina, jež nyní reaguje neutrálně, opět odlita; platin vá čerň opět důkladně promyta vodou a suëena při 1509 C, při čemž baüka uzavřena byla rourkou s KOH, aby snad čerň při sušení nepohlcovala kyselin z atmosfery.
Když pak opětně zahřívána tato platinová čerň s cukernym voz- tokem, získána byla řada čísel (IIT.). Tekutina je slabě kyselá: 50 cm’ vyžaduje ku titraci 0:3 om? "/10n. KOH.
I. II. OOM 0 hod. + 9550 + 9559 + 9559 4 , + 0-20 + 935 + 1:80 6, — 115 + 925 + 020 1. — 2-15 m = Br — 2:65 +910: —12
Tyto tři řady čísel jsou výmluvny. V prvém pokusu použito bylo platinové černí nasycené kyslíkem. Sacharosa ji zredukoval,
(79) Methodě této, jíž také použili Ratman a Šurc, právem vytýká KvuLazzy, že nehodí se ku sledování průběhu rozkladu, ježto je tu nebezpečí maohých chyb. V případě mém jde však pouze o získání několika čísel relativních, a k tomu tento způsób úplně dostačí. Ostatně správných hodnot bylo by lze dosíci pouze tenkráte, kdyby bylo rourou, v níž se reakce děje, stále otáčeno. Provedl jsem tento pokus. Do dvou trubek skleněných odměřeno po !/, g platinové černí a 50 cm? roztoku sacharosy. Obě zataveny a vloženy do vodní lázně: jedna reiti- kálně, druhá horizontálně. Po třech hodinách vyjmuty a polarisováno. U verli- kální klesla otáčivost z + 10:1“ na + 3-29, u horizontální až na + 26°.
O působení kovů na roztoky sacharosy. 5.
sama se při tom oxydujíc až na látky povahy kyselé. Tim stala se platinová čerň nečinnou, jak z drubého. pokusu je zřejmo. — Ta. malá působnost zajisté bude míti svůj původ v tom, že platina akti- vuje tu něco kyslíku v tekutině rozpuštěného. — Tato platinová čerň stává se pak opět aktivnou vysušením na vzduchu, t. j. nasycením kyslíkem. '*) Intensita akce je pochopitelně menší. Čerň různými ope- racemi ztrácí svoji jemnost a tím i schopnost vázati kyslík.
Připravil jsem též platinovou čerň zbavenoa kyslíka pomocí ammo- niaku"") a roztoku vyvařeného použil a shledal výsledek stejvý.
0 hod. + 1970 6 hod. + 1969
Z toho je tedy patrno, že platinová čerň na roztoky sacharosy působí hlavně a snad jedině svým: kyslíkem, a že tento dele) trva- jícím processem ztrácí.
Zbývá ještě ukázati, že hned na počátku působení černí na sacharosu vznikají látky odštěpující H-ionty. Barevné indikatory se tu pro tak malou koncentraci H-iontů neosvèdéujf. Jedinými vhodnými indikatory jsou elektrická vodivost a potom vliv. na inversi sacharosy.
Co se týče prvého kriteria, tu číselný material podává práce Rarman-SuLcova. K roztoku sacharosy o vodivosti 229-6, 10-9 přičinili tito autoři 2 g práškovitého palladia, vařili a vždy po uplynutí 1 ho- diny určili elektrickou vodivost.
Vařeno s černí Odpor . Rozdíly za 1 hod. - . Vodivost 0 hod. 2970 8 —- 7.2296. M Ri 2188 „. — 8328 . 3189 „ | 2 1983. — 155 „ 3438 u. 3 ;, 1877 , — 106 , - . 3632: ., 4 5 ‚1718, — 15.9, 3968 „5
V prvé hodině stoupla vodivost značně, což zdá se svědčiti náhlému stoupnutí koncentrace H-iontů.
Druhým citlivým indikatorem H-iontü je inverse sacharosy. Pro- vedl jsem pak tento pokus:
10) Tento zjev pozorován již vícekráte, ač En jinak vykládán. Tak A. PuRoorrI a L. ZANicHELE: (Gaz. chim. ital. 34, I. 67.) shledali, že platinová čerň po delší dobu trvající katılyse bydrazinu ztrácí „svoji působnost a teprve vysušením na vzduchu opět ji nabývá.
11) O přípravě takovéto éerni viz moji citovanou práci.
6: | - XIX. Rud. Vondráček:
200 cm? 5"/, roztoku sacharosy zahříváno s 2 g aktivní platinové černí 15 minut na vroucí vodní lázni; pak sfiltrováno .a čirý roztok zahříván dále na lázni. Byl potom tu průběh 'následující :
Ó hod. -. +72 © — © 14 447. 000206 u 45 +32 000208 2 , 45 7418 : - 000201: ” 4., 45201 0.00196 8 ;: 30 —19 009196 16.44: — 28 000208 20., -29 -
| Konečné otáčivosti: — 290 door lá soin rotace er 9 2°. Jest na rychlost reakční dána rovnicí:
‘ dx:
ds — — (4—2),
jež iniěgrována ae
In (A—x,) — nA- 2) —k(#- 2 či V logarithmech dekadických :
lg (A T) — ide ajka
kde A=92+29=121°, x, značí množství rozložené sacharosy v době 0 hod.: x, = 92—7 2 = 2°, 9,, resp. + pak příslušný Čas. Jak z hořejší tabulky patrno, je hodnota pro K dosti koustantní, i probíhá inverse shodně s logarithmickou křivkou. Tím jest tedy pří- tomnost H-iontů potvrzena.
Jindy zahříváno za těchže podmínek s černí po 25 minut, i byla {u po sfiltrování a dalším zahříváním získána tato čísla:
K -O hod. +69... — i +41 000249 2 . +21 000251 4 — 04. 000258 8 5. ..—21 000251 15 „ =D = 18 „ = E
: O působení kovů na roztoky 'sacharosy. ' er 7
. Zde získána hodnota pro K poněkud větší, 19 delším ua: 3 černí zajisté více látek kyselých vzniklo.
Těchto několik pokusů zdůstatek podporuje můj nábled, že in: verse sacharosy v přítomnosti platinové černí a látek podobných, pi sobena jest Fm oxydaci sacharosy.'*)
Technicko-chemická laboratoř, na c. k. české vys. škole technické v Prase.
nun méme =
Résumé
Action des métaux sur les solutions de saccharose. Par Rud. Vondráček.
Dans mon travail précedent') sur les propriétés du noir de platine j'ai moutré, qu'une solution aqueuse d’ammoniac, mise en con- tact avec ce corps, est oxydée, tandis que le noir perds son oxygène et devient inactif. (Cet effet m'a conduit à l'idée, que d'une façon analogue pourrait on peut-être expliquer l’inversion du sucre par le contact des métaux finement divisés, en prenant en considération deux phénomènes superposables: 1. Le noir de platine (palladium etc.) oxyde le saccharose. 2. Les produits de l'oxydation accélèrent l’hy- drolyse du sucre. Dans le travail présent je donne quelques faits qui parlent en faveur de cette manière de voir. En agissant sur les solu- tions de saccharose, le noir de platine perd son activité et peut Ja regagner, lorsqu'on le sèche à l'air. De même le noir de platine exempt d'oxygène par snite d'un traitement à l’ammoniac ne rabaisse pullement Ja rotation des solutions sucrées.
Quand on chauffe pendant 15 à 30 minutes uce solution de sucre de canne avec le noir, qu’on sépare celui-ci par filtration et qu'on chauffe la solution limpide, on observe que le sucre continue à se dédoubler, ce qui accuse la présence d'ions H°. Raýmax et Sure?)
1?) Přesněji mělo by se říci „oxydací cukru®. Jet zajisté možno, že oxy- daci tu podléhá minimální množství bydrolyticky uvolněné glukosy a fruktosy, a oxydační produkty dále cukr třtinový štěpí, by produkty rozkladu z části opět oxydaci propadaly.
1) Ztschr. anorg. Ch. 39, 24.
*) Mémoires de l’Academie de Prague 1897.
B XIX. Rud. Vondráček: O působení kovů na roztoky sacharosy.
‘ont trouvé que la conductibilité électrique des solutions de saccharose chauffees avec du palladium en poudre augmente dans les premières beures; cette expérience me paraît également démontrer que le saccha- rose s’oxyde. En résumant les résultats de L. Linper*) et mes expé- riences, on trouve, que les métaux n’exercent aucune action catalytique considérable sur l'hydrolyse de solutions de saccharose. Dans les cas, où Von remarque une pareille action, elle semble être produite soit par les hydrates des métaux présents (CW, Al, Su,...), soit par les produits d'exydation du sucre (le noir de Pt, Pd,...).
s) C. R. 188, 608. | -Prague V Ecole polytechnique tchèque.
XX.
O určení titru permanganátu draselnatého kyslič- nikem arsenovým a nové methodě ku stanovení hodnoty burelu.
Čestmír Lang.
Předloženo v sezení 3. června 1904.
I. Určení titru permanganatu kysličníkem arsenovým.
Ku stanovení titru permanganátu navržena dlouhá řada látek, z nichž pouze některé došly širšího povšímnutí.
Jednou z nejlepších zakladních látek titračních je Gax- Lussacem') k chlorimetrii navržený kysličník arsenový, který i obchod v neoby- čejně čistém stavu poskytuje. Látka tato vyznamenává se velikou stálostí vůči účinkům vzduchu i světla, jak ve stavu pevném, tak i v roztocích, ať kyselých, ať alkalických. Byla také opětovně k růz- ným odměrným stanovením použita, ano i její snadná oxydace per- inanganátem (viz Gmelin, Anorganische Chemie 6 Auf. str.’463: Fnou- HERZ, PÉAN DE SAINT-GILLES) na kyselinu arseničnou využitkována. (Lenssen.?) Kesster,?) Scnorrez-Donaru,*) Namras,*) Srove,“) Vanıno,’) BısLoBrzeskı?) a REicHARD.“)
1) Ann. de Chim. et de Phas 18. 18.
*) Journal für prakt. Chemie 78. 198. 3) Pog. An 118.
+) Monatshefte für Chemie 1887.
5) Gaz. chim. ital. 22. 608.
*) Journ. Americ. Chem. Soc. 10.—228. 7) Zeit. für anal. Chemie 34. 426.
% Pharm. Ztg. für Russland 35. 785.
°) Chem. Ztg. 23. 801.
Věstník král. čes. spol. náuk. Třída II. 1
2 XX. Čestmír Lang:
Nenalezl jsem však v literatuře upotřebení kysličníku arseno- vého ku stanovení titru roztoku permanganátu, i bylo úkolem pří- tomné práce upotřebení ono propracovati.
Již při prvních informačních pokusech pozoroval jsem, že titrace roztoku kysličníku arsenového permanganátem, za přítomnosti kyse- liny sírové postupuje z počátku velmi rychle, později však i za varu zvolna, takže posledních 5—6 cm? permanganatu nutno po kapkách přidávati; trvá pak celá titrace 15—20 minut. Totéž pozoroval Kouzrva.'“) Asi tato pozvolná titrace jest příčinou, že kysličník arsenový nebyl ku stanovení titru permanganátu dosud použit.
Mojí snahou bylo, vyhledati látku, která by titraci tu zrychlovala.
K tomu účeli zkoušel jsem zmíněnou titraci, v roztoku obsa- hující kyselinu sírovou, s celon řadou látek, z nichž osvědčily se jako urychlovače chloridy, bromidy a jodidy. Však nejvýhodnějším jevil se bromid draselnatý.
Již z té okolnosti, že bromid draselnatý v kyselém roztoku rozkládá permanganát, bylo patrno, že množství přidávaného bromidu draselnatého musí býti minimálné, aby výsledky titrace nebyly tím dotčeny.
Lze se domnívati, že působení bromidu draselnatého spočívá na následujících reakcích :
I. 2 KBr+2K MnO, + 4 H, S0, = 2 Mn SO, +2K, SO, + Br, + 4H O II. H, As 0, + Br, + H,O = H, As 0, +2 H Br
K svým pokusů používal jsem '/, ii roztok K Br (0,69 v litra), jehož 1 cm? by odbarvil 0,05 cm? |, n permaoganátu, což zajisté jest veličina, která nikterak na váhu nepadá.
Abych vystihl aspoň přibližně vliv uvedeného urychlovače vy- konal jsem následující pokusy:
Do čtyř stejných baněk odměřeno 100 cm?, 99,5 cm’, 99,0 cm", a 98,5 cm? vody; dále přidáno do všech stejné množství kysličníku arsenového. Tento rozpuštěn, načež přičiněno po 15 cm“ koncentro- vané kyseliny sírové a 0,0; 0,5; 1,0 a 1,5 cm? 2, i K Br. Baňky uvedeny ve vodní lázní na stejnou teplotu, načež připuštěno z pipety po 25 cm? !/, Ü permanganátu. Méřen čas uplynuvší od přidání permanganátn, až do úplného odbarvení,
10) Ber. d. deutschen chem. Gesellsch. 34. 404.
O určení titru permanganátu draselnatého kysličníkem arsenovým. 3
a) 1= 97°C I. II. III. IV. upotfebeno cm? '/, i KBr 0,0 0,5 1,0 1,5 odbarvení nastalo po 4 min 35 see 2 min se 1 min 17 see 54 set
b) t= 93590 I. II. III. IV. upotřebeno cm? ’/,. i KBr 0,0 0,5 1,0 1,5 odbarvení nastalo po 4 min 34 sec Imin SB set 1 min 25 sec 1 min 15 sec
V případé 5) byl obsah baněk permanganátem vždy dotitrovän do růžového zbarvení a spotřebováno ve všech případech stejné množ- ství permanganátu, ovšem v mezích přípustné chyby + 0,05 cm.
Z těchto posledních pokusů je patrno, že použité množství bro- midu výsledky titrační nezvyšuje a titraci samu značně urychluje.
Dalším úkolem bylo srovnati výsledky stanovení titru perman- ganátu na základě kysličníku arsenového s oněmi, získanými pomocí jiných látek usuelních. K tomu účeli vybrány: Mohrova sůl, kyselina šťavelová krystalovaná, šťovan ammonaty a olovnatý. V přítomné práci používal jsem kysličníku arsenového rozličných provenienci; jednak chemicky čistý od fy F. Huněk v Praze, jednak arsenovou moučku nejčistší od fy Th. Schuchardt—Gôürlitz a konečně nejčistší, kříšťá- lově průhledný, sklovitý kysličník arsenový od fy E. Merck—Darm- stadt. První dva preparáty byly sušeny před použitím při 100—105" C; obsahovaly původně 0,015%% a 0,01% vody.
Kysličník arsenový jednak odvažován přímo, jednak připraven rozpuštěním 4,65 g kysličníku arsenového v 1} vody roztok '/ nor- málný. Rozpustnost sklovitého kysličníku arsenového ve vodě hývá různě udávána Winkler (Gmelin— Kraut. Handbuch der Ch. S. 557) uvádí, že 1,707 částí kysličníku rozpouští se ve 100 dílech vody (roztok 21, léta starý) — nejnižší udání pochází od Hagena (1 díl v 640 dílech vody) nejvyšší od Buchholze (1 díl v 16 dílech vody 16°C ) (Dammer, Handbuch d. anorg Ch. Il, 168). Jak patrno, stačí rozpustnost tato úplně ku přípravě vodního roztoku ', N; rozpouštění probíhá však dosti zvolna a nutno je zahříváním na vodní lázni podporovati.!?) Chceme-li rychleji dospěti k cíli, postu- pujeme dle návrhu Treadwellova (Kurzes Lehrbuch der analytischen Chemie II. Bd. str. 431) ku přípravě roztoku arsenového pro jodi- metrii. Rozpustíme totiž odvážený kysličník arsenový v čistém louhu alkalickém a k našemu účeli přesytíme roztok před doplněním na
1) Vodný roztok má tu výhodu, že jej možno k titraci jodimetrické po- užíti.
4 XX. Čestmír Lang:
známku kyselinou sírovou. Tento způsob jest nezbytný, jedná-li se o přípravu roztoků koncentrovanějších nežli Y,, 5.1?)
Jest nutno titraci prováděti za varu. Tekutina musí obsahovati nejméně 25°, kyseliny sírové, sic jináče se tvoří hnědé hydráty manganu, které ovšem titraci činí nesprávnou.
Titrováno v baňkách kjeldahlisačních konického tvaru, vždy za přísady 0,5 cm? "49 n K Br. Titrace za těchto okolností probíhá velice rychle a jest ukončena, nezmizí-li růžové zbarvení po Iminu- tovém varu. Je-li jednou dosaženo, nezmizí ani !;, hodinovým varem. Baňky při titraci zabfiväny na sitkäch, pokrytých asbestovým papírem.
Stůjtež zde výsledky takto získané:
Spotřebováno | 1 cm? perman Poznámka |
n K K z- pormanganátu | senátu en a cn de 100 29,15 4,532 F. Huněk
200 44,10 4535 |
800 66,20 4,584 : 400 88,20 4,584 : 500 110,15 4539 | j | 500 110,20 4,537 | | 50 11,10 4,504 ,
20 4,45 4,494 : | 10 2,20 4,545 : | 100 22,20 4,545 | Th. Schuchardt © 100 22,30 4484 | E. Merck |
2, Rozpustnost kysličníku arsenového ve zředěné kyselině sírové jest větší než ve vodě; '/„ n roztok (— 24, 75 g As, O, v 17) nevylučoval ani po 1 měsíci žádných krystalů.
O určení titru permanganátu draselnatého kysličníkem arsenovým. 5
Z čísel uvedených jest patrný konstantní vztah mezi užitým kysličníkem arsenovým a spotřebovaným permanganátem.
Přistupuji nyní ku srovnání titru stanoveného na základě ky- sličníku arsenového a nejobvyklejších látek základních. |
a) Kyselina šťavelová.
Prodajná, chemicky čistá kyselina šťavelová překrystalována ze zředěné kyseliny solné a po té několikráte z vody destilované. Sušena mezi tvrzenými filtry Schleicher-Schüllovymi na vzduchu, až více nelnula ku sklu. Touto látkou stanoven titr použitého roztoku per- manganátu a přepočtěn na železo.
1 cm? permanganátu — b) an mg Fe
b) Šťovan ammonatý.
Kyselina šťavelová, čistěná dle a) přesycena čistým ammonia- kem; roztok přiveden ku krystalisaci, získaný produkt třikrát rušeně krystalován a na vzduchu mezi tvrzenými filtry suëen, až více ku sklu nelnul. |
Odpovídá pak po přepočtení NE __a) 5,12 mg Fe 1 cm“ permanganátu — b) 5,13 , ,
c) Šťovan olovnatý.
Připraven dle předpisu F. Šťolby.'*) Čistý octan olovnatý roz- puštěn ve vodě okyselené mírně kyselinou octovou. Roztok vařen s folif olověnou, aby se měď a stříbro odstranily; po filtraci srážen za horka roztokem kyseliny šťavelové, již svrchu zmíněné, šťovan olovnatý, jenž dekantací a důkladným promytím zbaven matečného louhu. Šťovan po té sušen při 115—120° C do konstantní váhy.
Na základě jeho stanoven titr permanganätu.
1 cm? permanganátu — x 2 = F
d) Mohrova sůl.
Připravena následovně: Koncentrovaná kyselina sírová zředěna dvěma částěmi vody; jedna polovina zředěné kyseliny nasycena čistým uhličitanem ammonatým, ve druhé polovině rozpuštěn drát květinový.
1) Zprávy král. České spol. nauk 1878—328.
6 XX. Čestmír Lang:
Oba roztoky, slabě kyselinou sírovou okyselené, vroucí smíchány. Ru- šenou krystalisací získaná sůl promyta směsí 2 částí lihu a 1 části vody. Sůl po té ještě dvakráte z vody překrystalována a mezi tvrze- nými filtry na vzduchu usušena, až více ke sklu nelnula. Permanga- nát určen na tuto Mohrovu sůl, měl následující titr
__ à) 5,11 mg Fe 1 ce permanganátu — b) 5,12 , .
c) Kysličník arsenový.
Ku stanovení titru odvážen kysličník arsenový různých prove- niencí a titrován dle výše uvedeného předpisu za přidání 0,5 cm? Ysoo R KBr. Výsledky uvedeny v následující tabulce:
Spotřebováno | 1 cc permanga-
Poznámka o původu As,0,
Odváženo mg A480,
permanganátu | nátu odpovídá
cm? | mg l'e
100 22,05 5,121 F. Huněk 200 44,10 5,122 :
300 66,00 5,131 :
400 88,20 5,121 i
500 109,90 5,138 ,
500 109,80 5,142 ,
| 100 22,00 5,183 Th. Schuchardt
200 44,00 5,133 |
200 44,05 5,129 E. Merck 2500 550,10 46,170
Průměr z jednotlivých údajů jest: 46,17
9 = 5,13 mg Fe.
O určení titru permanganátu draselnatého kysličníkem arsenovým. 7
Dle toho odpovídá 1 cm? permanganátu 5,13 mg Fe.
V následujícím přehledu jsou uvedeny průměrné výsledky sta- novení titru permanganátu, získané různými základními látkami.
1 cm’ permanga-
Použitá látka nátu odpovídá mg Fe 45,0, 5,130 Fe(NH,), (SO,), + 6 HO 5,115 C,H,0, + 2H,0 5,135 (NH,),0,0, + H,0 5,125 P6,0,0, 5,135
Přehled vyznačuje dostatečnou shodu mezi výsledky, získanými na základě této nové methody a method usuelních.
Doufám, že kysličník arsenový dojde jakožto základní hmota použití i při titraci permanganátové. |
II. Nová methoda ku stanovení hodnoty burelu.
V první části práce vyšetřeny podmínky, za kterých možno roz- tokem permanganátovým stanoviti kysličník arsenový. Úkolem dalším bylo, zužitkovati tuto titraci ku stanovení oxydační schopnosti burelu roztokem arsenovým.
Methoda přítomná zakládá se v principu na následující reakci:
MnO, + H,SO, + H,450, = MnSO, + H,0 + H,As0, t. j. oxydace kysličníku arsenového burelem v prostředí kyseliny sí- rové; přebytek kysličníku arsenového stanoví 8e titrací chameleonem.
Bylo pracováno těmito dvěma způsoby:
a) Odvažováno 0,495 g As,0, (= 100 cm? !/, 5 roztoku), splächnuto asi 10 cc vody do kjeldahlisační baňky konického tvaru,
8 XX. Čestmír Lang:
přidáno 25 cm? koncentrované kyseliny sírové. Po chvíli když se byla největší část kysličníku arsenového rozpustila, odváženo a spláchnuto opět as 10 cm’ vody 0,435 g (t. j. 1/0 i množství) burelu, načež baňka uzavřena skleněnou nálevkou. Nyní vařeno přímo na sítce sil- ným plamenem, až veškerý burel se rozpustil; ochlazeno poněkud. zředěno opatrně 150 cm? vody a titrováno za přísady 0,5 cm?’ "/w à KBr permanganátem. |
b) Odvažováno 0,435 g nebo 2,178 9 ('/,0 i nebo ‘/* mi množ- ství) burelu a přidáváno 100 cm? "/« m, po případě 100 cm? "A ü roztoku arsenového a vařeno po přísadě 25 cm“ koncentrované ky- seliny sírové a titrováno jako předešle.
V případě prvém postupoval rozklad vždy rychleji a vyžadoval 10 a2 30minutovy var dle jemnosti tření a dle povahy burelu. V pří- padě druhém trval rozklad půl až 1 a půl hodiny.
Aby bylo prokázáno, že var s koncentrovanou kyselinou sírovou nepůsobí na kysličník arsenový ani na arseničný, provedeny näsledu- jící pokusy:
1. Odváženo a spláchnuto do baňky koncentrovanou kyselinou sírovou 0,2475 g kysličníku arsenového i vařeno po 2 hodiny. Po ochlazení zředěno 150 cm’ vody a titroväno za přísady 0,5 cm’ "I i KBr permanganátem. Spotřebováno bylo a) 50,3 cm’, d) 50,2 cm: permanganátu. Titrace přímá vyžadovala 50,3 cm" téhož roztoku.
2. Odväzeno 0,2475 g kysličníku arsenového, splächnuto do baňky, přidáno as 30 cm’ vody, 25 cm“ koncentrované kyseliny sírové a 24,7 cm" permanganátu, načež vařeno na silném kahanu 3 hodiny. Po ochlazení zředěno as 150 cc vody a titrováno za přísady 0,5 cm 230 ü KBr permanganátem; téhož spotřebováno 25,7 cm’, tedy cel- kem 24,7 + 25,6 — 50,3 cm" permanganátu. Při druhém pokusu při- dáno 48,1 cm’ permanganátu, které s 2,1 cm? po zahřívání k titraci spotřebovanými dávají úhrnem spotřebované množství 50,2 cm“ per- manganátu.
Výsledky stanovení hodnoty burelà, ‘*) popsanou methodou kon- trolovány jednak klassickou methodou Bunsenovou, jednak Lungem doporučovanou methodou Levol-Poggialeovou a zachovávány předpisy Jak uvedeny v Treadwellově Kurzes Lehrbuch der analytischen Che- mie II Bd., str. 440 a násl. a v Lungových Chemisch-technische Untersuchungsmethoden I. Bd. str. 423.
Výsledky sestaveny jsou v následující tabulce:
") Vzorky zaslaly mi laskavě firmy C. Illies & Co. Hamburg a Eduard Diemar Elgersburg, Thůringen.
9
O určení titru permanganátu draselnatého kysličníkem arsenovým.
z 1 osou | — — — — los | — ae — | ouyaoyadıd | — m € Ze € 6e € € u kyopoy 99‘q6 os‘gs |g1“c8 los'ez 0£‘eL | | | ' ougaoyadıd | + | — | — | — jogcel — levres es'ez | gatee 5 1107704 | UBAOZBADO soy 0316 |91°26 |gg'c6 | og'ge |os‘es |gT'eg lor‘ez | o8eL ot no 1826 |91°26 | 3996 | zo“ce | 8e“€8 lor'es |erer | sg'ez Âx0Yz0Y a | » a. » a o a | » OU 2 OUR ‘l OUX "o “OA % Stemn ‘onyx | “IA PME "A jeıng "AI long
RS 22500 CE
— | 98969
|
|
| o8‘69 | £8“69
| 98‘69 | 18‘69 c8‘69 | 0869 g8“69 | 92/69 Q : P “OK °h ‘III 10m
ore (2 6998 | — |oz'as | z9“08 |-18804q-1o407 vpoqionN ag'cs | 2928 [9998 | 29/08 z 89“28 | L9“28 | £9“08 | 89'a8 3 tte 0928 | 928 | a9°cs8 | 09‘c8 ger vspoyjoN : : : : vAou9Sung 99“28 | 89°28 | 29‘°c8 | 2g“08 pom R NDE toux ° ‘OUX ‘L "II ping "I (eng
10 XX. Čestmír Lang:
Výhoda methody popsané oproti Levol-Poggialeově spočívá v tom, že kysličník arsenový ani pevný ani v roztoku nemění titr, jako tomu jest u síranu železnatého. Vedle toho možno pracovati ve volně uza- vřených baňkách, kdežto při methodě Levol-Poggiale nutno rozpon- štění a ochlazování prováděti v baňkách, opatřených Bunsenovym ventilem, které bývají často při ochlazování tlakem vzduchu roz- tříštěny.
Z chemické laboratoře c. k. české vys. školy technické v Praze.
O určení titru permanganätu draselnatého kysličníkem arsenovym. 11
Resumé.
Die Arsenigsáure kann man als Ursubstanz zur Titterstellung der Permanganatlösung anwenden.
Die Resultate stimmen mit denen der bisher brauchlichen Me- thoden sehr gut überein.
Man führt die Titration bei Siedehitze, in Gegenwart von einer mindestens 25°/,iger Schwefelsäure. Um die Reaktion zu beschleu- nigen, setzt man 0,5 cc einer !/,,, i KBr-Lósung zu; diese Quantität führt auf das Resultat der Titration keinen Einfluss.
Sowohl die Arsenige, als auch die Arsensäure erleiden bei zweistündigem Kochen mit concentrierter Schwefelsäure keine Ände- rung des Titers.
Zur Bestimmnng des activen Sauerstoffs wurde Braunstein mit Arsenigsäure bei (Gegenwart einer beträchtlichen Menge sowohl verdünnter als auch concentrierter Schwefelsäure gekocht. Nach Zer- setzung wurde die überschüssige Arsenigsäure mittelst Permanganat- lösung zurücktitriert.
Diese Methode gibt gut übereinstimmende Resultate mit der Methode von Bunsen und Methode von Levol Poggiale-Lunge.
ar
Digitized by Google
XXI.
0 diffusni rychlosti vody blanou polopropustnou.
Jan Šebor.
Předloženo v sezení 3. června 1904.
Již Prerrer,*) podnikaje své klassické pokusy určování tlaku osmotického, snažil se stanoviti rychlost diffusni blanami plopropust- nými, aniž by však byl z výsledků získaných mohl vyčísti jakékoliv zákonitosti. Jelikož dalo se čekati, že by z rychlosti diffusní bylo možno určiti tlak osmotický a tím i molekulovou veličinu látek roz- puštěných, podjal jsem se úkolu vyšetřiti, zdali bylo by lze dociliti při pokusech v tomto.sm'ru výsledků konstantních a eventuelně zji- stiti podmínky, za jakých toho docíliti lze. Výsledky velmi četných pokusů — z nichž z počátku ovšem mnohé neuspokojovaly, ale byly vodítkem pro další — buďtež podány v této zprávě. Dříve však, než se jimi budeme obírati, budiž podán zde theoretický jejich základ.
A. Část theoretické.
Prerrer dokázal přímým měřením, že rozpuštěné látky sledují zákon Boyze-Maniorrôv právě tak jako plyny, jevíce určitý, koncen- traci a teplotě přímo úměrný tlak osmotický, jenž pudí je, by vylu- čovaly daný objem rozpustidla úplně stejnoměrně.
Vaxr Horr, jenž si o vyšetření theorie tohoto zjevu získal zásluh velikých, vyjádřil zákonitosti ty větou: Ze roztoky nejsou leč molekulové směse dvou neb více látek, jež sledují tytéž zákony jako
Prerrer, Osmotische Untersuchungen, 1877. Věstník král. čes. spol. náuk. Třída II. 1
2 XXI. Jan Sebor:
plyny. Dle toho přísluší každé komponentě takového složitého sy- stému zcela určitý, na koncentraci závislý partiální tlak osmotický, právě tak jako jeví plyny ve směsích tlaky partialní, jichž součet te- prvé tvoří tlak výslední, kterýmž směs na stěny ji obkličující působí. Jest jasno, že můžeme tyto jevy přenésti per analogiam také na roztoky, řkouce, že každá kapalina projevuje tlak osmotický, jenž rovná se součtu partialních osmotických tlaků součástí, z nichž se skládá.
Budiž směs složena z látek A, B, C ...., jež jeví v ní kon- centraci své odpovídající tlaky osmotické, p,, 2, p, - -- + pak bude výslední tlak celého systému P vyjádřen všeobecnou rovnicí:
P=p +p+tP +...
Pro případ, že jedná se pouze o jedinou látku A, pak jsou Pa = V ps = 0 atd., a tedy tlak výslední ovšem všeobecně jiný:
E =D
Předpokládejme nyní pro další úvahu, že jsou ostatní podmínky jako teplota, vnější tlak atd. stejné pro obě dvě kapaliny, tak že mů- žeme klásti P“ — P a tedy
Pi— PPT PsT +
t. j. rozdíl tlaku osmotického čisté kapaliny a jejího tlaku partialního v roztoku nějakém rovná se sblíženě součtu tlaků osmotických látek ostatních v roztoku se nalézajících.
Tak bude pro rovnováhu systému
voda —> voda + cukr P Pi De platiti rovnice
P— DD
kde p’, značí osmotický tlak vody čisté, p, partialní osmotický tlak vody v roztoku a p; partialní tlak cukru. Při tom necht sledují tyto tlaky známý zákon Boyle Mariottr pro plyny pv=RT,
O diffusní rychlosti vody blanou polopropustnou. 3
kde p značí všeobecně tlak, v objem, R konstantu plynnou a T° abso- Jutní temperaturu.
Dejme nyní tomu, že uvedené výše systémy voda, voda a cukr jsou od sebe odděleny blanou polopropustnou, t. j. propouštějící látku oboum kapalinám (v našem případé vodu) společnou, nikoliv však látku rozpuštěnou: cukr. Jest zřejmé, že v tomto případě musí se tlak osmotický látky rozpuštěné tříštiti o pevnost blány, ale tlaky kapalin musí se navzájem vyrovnävati. Co bude toho důsledkem? Nic jiného, než že bude diffundovati voda z roztoku o vyšším tlaku osmotickém do roztoku o nižším tlaku osmotickém. Rychlost této dif- fuse vody bude tím větší, čím větší jest rozdíl obou tlaků.
Jest nyní otázkou, v jakém vztahu bude tato rychlost diffusní k tlakům osmotickým. Závislost tu můžeme všeobecně vyjádřiti způ- sobem následujícím :
je-li v rychlost diffusní, bude určena jakousi funkcí rozdílů tla- kových
v=f(p' — py) = Spa)
a jelikož rozdíl ten rovná se osmotickému tlaku látky rozpuštěné, bude tedy i funkcí osmotického tlaku téže Vyhledati tuto funkci bylo nyní úkolem této práce.
B. Část pokusná.
Jako blány polopropustné využito bylo ssedliny ferrokyanidu měďnatého, jenž vyvolán byl nejprve způsobem následujícím:
Malou Pukalovou nádobkou, jež užívá se k filtraci, prossát louh sodnatý, pak zředěna kyselina a na konec voda, by veškeré rozpustné součástky z por byly odstraněny. Pak prossát byl roztok ferrokya- nidu draselnatého (3 pct.) až do úplného naplnění jejího, načež ná- dobka na povrchu oplakouta vodou destillovanou a postavena do tří procentního roztoku modré skalice. Na povrchu se tvořící ferrokyanid mědnatý občas stírán, by zůstal pouze v průlinkách, jsa tam před po- škozením chráněu. Po 24 hodinách komůrka vyprázdněna, opláknuta vodou a postavena do vody destilované z počátku denně, později vždy po několika dnech obnovované. Tím docíleno bylo dokonalé pro- mytí diafragmatu i blány, kteréž ovšem trvalo 4—6 neděl. Bylo totiž zjištěno, že musí býti pro úspěšnou práci splněny hlavně následující dvě podmfuky:
1"
XXI. Jan Šebor:
ba
1. Roztok zkoumaný musí se přímo stýkati s blanou, pročež tato musí býti vyvolána na povrchu komůrky. Není-li tomu tak a nachá- zí-li se blánka uvnitř stěny diafragmatu, tvoří se v průlinkách bianou nevyplňovaných roztok zředěnější, jenž se nenahrazuje dosti rychle a způ- sobuje, že rychlost jeví se menší, než by koncentraci roztoku odpovídalo.
2. Veškeré rozpustné sole musí býti z blány i ze stěny ko- můrky dokonale odstraněny, any tvořily by v průlinkách rovněž roz- tok, byti zředěný, jehož osmotický tlak, působící proti onomu v roztoku zkoumaném, rovněž by měl za následek snížení rychlosti diffusní.
Takto připravená a dokonale promytá komůrka naplněna pak vodou destillovanou a těsně uzavřena zátkou kaučukovou, jíž procházela trubice dělená na 0,05 cm“, kteréžto dílce byly tak daleko od sebe vzdá- leny, že mohly býti s dostatečnou přesností ještě setiny cm? odhadnuty.
Takto upravenou komůrkou vyšetřován byl nejprve vliv, jejž jevil sloupec vodní v trubici na průtok do čisté vody. Pokusy pro- váděny při teploté 18° C a výsledky jsou uvedeny v následující ta- bulce. Číslo k značí tu poměr množství vody za jednotku časovou (hodinu) protékající ku výšce sloupce p v cm t. j.
„del -dt p kde 4x značí množství vody, jež proteklo za dobu 46. Toto číslo k budeme nazývati konstantou propustnost blány:
Tabulka I. (OR G F ———— kanon vody | Konstanta prostupnosti Výška sloupce v cm 1 dr za dobu 10 min. prošlé | k— D 23,2 0,40 0,103 19,5 0,35 0,107 13,2 0,23 0,104 | | 1,8 | 0,14 0,108 4,0 | 0,066 0,100
23,2 0,41 0;106
O diffusní rychlosti vody blanou polopropustnou. 5
Dále provedeny byly pokusy s roztoky sacharosy, kteráž volena proto, že přímým měřením, jež byl Prerrer a jiní vykonali, byl sou- hlas s theorií zjištěn, tak že bylo možno theoreticky vypočtěné tlaky s výsledky měření porovnávati. Aby vliv průtoku vody tlakem sloupce byl co možná vymýtěn, byla volena hladina sloupce vždy zcela blízko k hladině roztoku a korrekce pro rozdíl výšky obou hladin vzata do počtu. Teplota pokusná byla 18° C.
Tabulka II. g sacharosy | Theor. tlak osmot. Množství vody (a _ 14x prošlé za 1 hodinu. =, v litru v atmosf. (cm?) = 10 0,695 0,143 0,206 20 1,39 0,34 0,237 30 2,085 0,47 0,225 40 2,18 0,57 0,209
Po provedených pokusech zkoumána voda v komůrce zkouškou a-naftolovou na cukr, jenž také skutečně byl nalezen; nebyla tedy blána dokonale polopropustnou, jak ostatně se dalo z velké průtokové rychlosti pro vodu, pokusy předešlými zjištěnou, očekávati; než množství cukru bylo jen nepatrné, tak že mohly býti vzhledem k vý- sledkům dosti konstantním zde uvedeny.
By docíleno bylo blány resistentnější, sáhl jsem pak k methodě elektrolytické, jak byla udána Monsem,*) kteráž ovšem pro účele výše uvedené byla poněkud modifikována: Baničkou Pukalovou, způsobem již vypsaným vyluhovanou, prossát 5°/, roztok ferrokyanidu draselna- tého několika kapkami kyseliny octové okyselený a vnořena pak elektroda platinová jako kathoda. Opláknutá banička zavěsena volně do Sprocentního roztoku modré skalice, v němž stály dva zahnuté plechy měděné jako anody. Proudem elektrickým, jenž z počátku obnášel 1 ampere, pohybovány byly jonty Cu“ a Fe(CN),“ proti sobě
*) Morse a Horn, Z. f. Elektr. 1902, 108.
Morse a Frazer, Z. f. Elektr. 1902, 914.
6 XXI. Jan Šebor:
i vznikla na rozhraní obou roztoků, t. j. na vnějším povrchu baničky ssedlina ferrokyanidu měďnatého. Banička občas z lázně vyňata byla zbavena ferrokyanidu pouze na povrchu Ipfciho, tak že zůstal jen onen v průlinkách uchován. Po jedné hodině, během kteréž klesla proudová intensita na hodnotu více neměřitelnou, byla elektrolysa přerušena, baniéka vyprázdněna a promývána destillovanou vodou opětovně vyměnovanou. Vypírání solí trvalo 6 neděl, načež banička vodou naplněna a uzavřena zátkou kaučukovou se zapuštěnou trubicí dělenou.
Nejprve byla určena propustnost pro vodu pod vlivem pouhého tlaku sloupce vodního: trubička naplněna až po známku nullovou a ponechána 24 hodin ve vodě destillované; meniskus nezměnil svojí polohu, což rasvédtovalo sice malé propustaosti, nicméně bylo také důkazem, že blánka komůrku dokonale uzavírá, jakož i že veškeré solí byly z diafragmatu dokonale vylouženy. Tato okolnost měla pak zároveň tu výhodu, že nebylo třeba bráti pro sloupce vodní žádné korrekce. Přes to udržován byl sloupec ten ve výškách jen málo roz- dílných, aby možná chyba docela byla vymýtěná z pokusů srovná- vacích. |
Při veškerých pokusech diffusnich udržována byla teplota v ther- mostatu na 179 C, v mezích asi Y/,° kolísající; větší konstautnosti teploty nemohl jsem ve většině případů docíliti, ana teplota ukolni dosti značně kolísající způsobovala nepatrné změny, jež ımi nebylo, používaje pomůcek jednoduchých, možno zcela zameziti. Při pokusech postupováno bylo vždy následovně:
Do kádinky odměřeno 350 cm? roztoku zkoumaného o teploté 17° a ponořena do něho komůrka, jejíž teplota byla ve vodé 17° na tutéž výši přivedena. Před ponořením byla komůrka suchým šátkem vysušena. Pak vyčkáno asi 10 minut a odečten stav menisku vod ního, po uplynutí doby pokusné odečten po druhé. Mezi pokusem bylo roztokem mírně mícháno, by koncentrace na stěně komůrky byla co možná tatáž jako v ostatních částech roztoku. Jako pohonu k míchadlu užíván byl malý motorek vzdušný chodu velmi prav delného.
Po každém pokusu byla komůrka vyňata, opláchnuta vodou de- stillovanou a ponechána přes noc ve vodě, by eventuelně do blány vniklý roztok vydiffundnoval.
Koncentrace roztoků cukerných stanovena byla přesně tím, že polarisovány byly při světle natriovém v polostínovém polarisačním
O diffusní rychlosti vody blanou polopropustnou. 7
apparátu kruhovém, jenž dovoloval odečítání až !/,,, stupně. Sacharosa používána byla krystallovanä.
Jako jednotka času volena vzhledem malé propustnosti komůrky doba 1 hodiny a množství za dobu tu proteklé vody porovnáváno bylo s tlakem osmotickým theoreticky vypočtěným, an se týž dle pokusů PrEPrEROVÝCH a jiných se skutečně měřeným tlakem, alespoň pro menší koncentrace shoduje. Na přímé srovnávací měření nemohl jsem již pro nedostatek prostředků pomy3leti, leč jsem toho náhledu, že ne- bylo toho ani zapotřebí vzhledem k výsledkům uvedeného autora.
Tabulka III.
| 4x Kon- = r Trvání | Množství tlak c- Sácharásý pokusu ir pro ee vody Tier, da jee © A v 1 litru hod. šlé c ae ri | v amet = p n | | | | | 1| 20 | 17 | 029 00171 | 188 | 0,0124 2| 303 16 | 0,41 | 0,0256 | 2.11 | 0,0121 | 3| 613 ! 55 0,28 , 0,051 427 | 0,0120 | | 4 | 100 5 0,40 0,080 6,95 | 0,0115 5 | 100 5 | 041 0082 6,95 | 0,0118 6| 150 8 036 . 0,120 10,43 | 0,0115 71] 200 2 | 031 0,155 1390 | 0,0112 8 | 150 3 0.38 0,126 10,43 | 0,0120
——
Jak patrno, jest konstanta prostupnosti
kz
dosti stálá a odchylka její od střední hodnoty ze všech pokusů 0,0118 činí maximálně + 5,1 pct., uvážíme-li však pouze koncentrace střední, nečiní difference více než + 2,6 pct.
8 XXJ. Jan Šebor:
Příčinou zjevu, že konstanta stoupající koncentrací klesá, není asi, jak lze dle analogie s plyny souditi, pri koncentracích stavu na- syceného tak vzdálených odchylka od zákona plyunového, nýbrž spíše ta okolnost, že blána není zcela dokonale polopropustnou, tak že vni- kajícím cukrem utvoří se v ní vrstva zředěného roztoku, jež samo- zřejmě musí snižovati rychlost průtokovou, an její tlak osmotický jest menší, než ve vodě čisté. Při velmi zředěných roztocích snad hraje také jistou roli bydrolysa saccharosy, kterouž vzrůstá počet molekul rozpuštěných a tím i tlak osmotický, tak že musí více vody přejíti. Pro tak dlouhou dobu pokusnou, jako byla v pokusech č. 1. a 2. jest vliv hydrolysy možný. K tomu třeba připojiti, že nebylo lze při po- kusech těch — přes noc konaných — pro dlouhou dobu pokusnou udržeti teplotu přesně na 17°, nýbrž že klesla na 15°; nicméně před odečítáním byla uvedena na počáteční stav a po 2—3 hodiny udržo- vána, by mohlo nastati dokonalé vyrovnání. Chyba zmenšením teploty
vzniklá nemůže přesahovati při tlaku osmotickém 50 = 007%,
zmenšením propustnosti pak mohla by obnášeti maximalně 5,6 pet. (viz tab. III.), jest ale rozhodně značně menší a mimo to způsobuje zmenšení konstanty.
„Na základě těchto úvah a výsledků pokusných domnívám se býti oprávněn vyjádřiti souvislost mezi rychlostí průtokovou a tlakem osmo- tickým roztoku následovně: Množství vody, jež blanou polopropustnou v jednotce časové protéká, jest přímo úměrno rozdílu osmotických tluků vody v obou prostředích.
Jelikož pak množství vody v jednotce časové proteklé > není
nic jiného, než rychlost diffusní a jelikož dále rozdíl tlaků osmotických rovná se sblíženě tlaku osmotickému látky, lze formulovati pravidlo to též následovně: Diffusns rychlost vody blanou polopropustnou do rostoku jest ebliene přímo úměrná osmotickému tlaku látky, ješ se v roztoku nalézá.
Poměr rycblosti ku tlaku osmotickému ku“ nazýváme kon-
stantou propustnosti blány, kteráž ovšem jest pro každou blánu jiná.
Jak patrno z uvedeného, lze, jak se zdá, na zjev ten appliko- vati mechanickou theorii, platící pro pohybující se hmotný bod, pře- konávající na dráze své jistý odpor (tření), jež působí proti síle po- bybové. Platí totiž pro tento případ pravidlo:
O diffusni rychlosti vody blanou polopropustnou. 9
Překonává-li nějaká síla jisté tření, jest po určité (někdy ne- konečně malé) době rychlost přímo úměrná síle působící. V našem případě jest silou působící tlak osmotický, silou proti němu působící odpor blány, jenž je úměrný reciproké hodnotě konstanty propustnosti.
Po provedení těchto pokusů byla komůrka diffusní otevřena a zkouškou a-naftolovou pátráno po cukru, jenž však nalezen nebyl, z čehož lze souditi, že blána vyhovovala podmínce polopropustnosti v míře dostatečné.
Když byla komůrka týden v destillované vodě promývána, byla opět upravena pro měření a konstanta propustnosti, jež se byla samo- zřejmě poněkud změnila, znovu určena.
Další pokusy prováděny za tím účelem, by bylo zjištěno, zdali i jiné látky skýtají tytéž konstanty jako saccharosa. Výsledky získané uvádí tabulka IV.
T117 Tabulka IV. mr" nao es Trvání Prošlé o Střední : g látky tak žství Látka | nern ns pokusu ae. m 1 421 chyba vatmosf.| Ft dx | —p a °% SON DE S A | 60,7 | 3,96] 5 | 0,30 | 0,0181 Sacharosa 101,0 1,02 4 . 040 | 00142| + 2,7 M 201,5 | 13,99 3 ı 061 | 0,0145 | 239 3,16 | 5 0,25 Los 00158 | | i Glukosa | 971| 1285, 3 | 038 ut + 41 | 113,9 | 15,05 | 3 | 0,63 | 0,0139 PERSON A, MR ee BIKE Mannit 25,0 | 6,34 6 0,56 | 0,0146
| | | I z těchto pokusů, jež ovšem nebyly provedeny v tom pořadí, jak jsou zde uvedeny, nýbrž v jiném za účelem srovnávacím, jest
10 XXI. Jan Šebor:
patrno, že klesá propustnost poněkud stoupajícím tlakem osmotickým. Z té příčiny lze přesně srovnávati jen výsledky získané v roztocích o tlacích velmi blízkých. Nicméně vidíme, že v mezích uvedených konstanty nekolísají přespříliš, takže uvedené výše pravidlo znovu jest podepřeno.
Applikace pravidla.
Jelikož z uvedených dat číselných plyne, že diffusní rychlost roz- pustidla do roztoku jest přímo úměrna osmotickým tlakům látek v roz- toku se nalézajících a tyto opět jsou pro roztoky ekvimolekulárné stejné, lze stanovení rychlosti využitkovati nejen k určování tlaků osmotických, nýbrž i k zjištění veličin molekulových způsobem srovnávacím.
Můžeme totiž pravidlo to mathematicky všeobecně vyjádřití rovnicí
v=Ť = k(p—dp), kde dr značí differenciál vody proteklé za dobu dt, dp zmenšení tlaku osmotického rozteku zředěním a ostatní písmena veličiny známé. Pro malé hodnoty dx jest ovšem i dp malé, takže lze je oproti p zane- dbati, jak bylo ve výše uvedených pokusech všude učiněno, i lze edy psáti
dx
v ==
z čehož opět plyne = pz
Známe-li tedy diffusní rychlost vody do roztoku nějaké látky a konstantu propustnosti blány, můžeme tlak osmotický stanoviti. Je-li dále V objem roztoku, v němž rozpuštěn jest právě jeden tgramm-mol M látky, a značí-li nám » počet grammů látky v 1 litru M
bude V=—. n
Pro tlak osinotický platí dále známý vztah
pV= RT,
O diffusní rychlosti vody blanou polopropustnon. 11
i plyne tedy z obou těchto rovnic veličina molekulová
M="RT. p
Jelikož dle výše uvedené rovnice jest
de 1 Prak? plyne pro molekulovou veličinu o nkdt m dz ad,
při čemž nahrazujeme differencialní poměr = = = poměrem čísel |
větších, ale přece jen malých.
Příklady. Stanovení osmotického tlaku chloridu barnatého v roztoku:
a) 48,53 g, t. j. '/;.0g gramm-molu (dle analyse roztoku) pře- krystallovaného chloridu barnatého rozpuštěno v litru vody destillo- vané a stanovena rychlost diffusnf. Při teplotě 17° přešlo během 3 hodin 0,52 cm? vody do roztoku. Konstanta propustnosti blány byla stanovena předběžným pokusem na roztok sacharosy (tab. III. 3.) a nalezena k — 0,0145; jest tedy tlak osmotický
0,52
pP — 3 X 0,0145 == 11,93 atmosfér.
Dle theorie pro tlak osmotický vypočítá se týž 1. pro látku nedissociovanou p = 4,73 atm.;
2. pro látku dissociovanou, čítáme-li stupeň vodivosti") vypočtený am — 0,67 a tedy počet molekul (1 + 2«) kráte větší, jeví se tlak p = 11,13 atm. Chyba dosti značná činí 7,7°/,.
b) '/, 9 molekuly chloridu barnatého rozpuštěno v litru vody a stanovena rychlost diffusní. Bylo nalezeno za 3 hodiny 0,27 cm? při teplotě 17° C. Jako konstanta pro příbližně stejnou rychlost na-
+) Čísla pro vodivost vyňata jsou z KouuRavscH HorpoRxova díla „Leitfáhig- keit der Elektrolyte“, str. 160.
12 XXI. Jan Šebor:
lezena pro roztok sacharosy 0,0142, plyne tedy pro tlak osmotický 027
P 3% 0,0142
osmotický činí:
— 6,33 atm. Pro tutéž koncentraci vypočtený tlak
1. pro látku nedissociovanou 2,38 atm.; 86,7 _ M A 13082 ) obnáší tlak 5,81 atm, tedy opět menší než výše nalezený, nicméně jsou oba vý- sledky s theorif v dosti dobrém souhlasu.
Stanovení molekulové veličiny raffinosy. a) 39,089 raffinosy, jejiž otáčivost byla «, = + 104,2 a jež sušena při 120—125°, ztratila 14,03%, vody, bylo rozpuštěno v !/, 7. Za 9 hodin diffundovalo do roztoku 0,50 cm’ při teplotě 17° Jelikož v litru nalézalo by se 18,16 g raffinosy a konstanta na glukosu nalezena byla 0,0158, bude molekulová veličina
__ 18,16 X 0,0158 x 9
M= 0,50 0,083 X 290 = 528,
2. pro dissociovanou v stupni © =
kdežto theorie vyžaduje pro C, Ay, Ox + 5H,0 = 594, takže diffe- rence jest velmi značná. Poněvadž však druhý pokus s raffinosou překrystallovanou (31,28 g na 400 cm*; prošlo 0,17 cm? vody za 3 hodiny), poskytl číslo 530, tedy ne mnoho od předešlého roz- dílné, nelze vysvéthti tuto differenci pouze chybami pokusnými, nýbrž zdá se spíše, že konstanta propustnosti získána příliš malá tím, že vznikl — jak již dříve uvedeno — při určení jejím v bláně sa- motne zředěný roztok, jenž způsobil snížení rychlosti. Při raffinose velmi vysokomolekulové tento vliv jevil se patrně v míře jen zcela nepatrné, pročež rychlost také byla poněkud větší. Bude tedy třeba vyhledati, aby výsledky byly precisnější, jiný material pro blánu polo- propustnou, než byl při pokusech prováděných používán.
Stanovení molekulové veličiny dextrinu: 100 g dextrinu rozpuštěno v Y/, litru vody a při teplotě 17° stanovena rychlost diffusní: přešlo za 7 hodin 0.38 cm’; konstanta pro blánu nalezená na roztok sacha- rosy obnášela 0,0151. Sušina dextrinu při 110° určená činila 78,02", takže bylo by v litru vody obsaženo 156,0 g suchého dextrinu.
Molekulová veličina tedy jest
_ 23,78 A 0,0151 X 156,0 X 7
7 0,38
— 1032,
O diffusní rychlosti vody blanou polopropustnou. 13
což s veličinou molekulovou Prerrreu přímým měřením stanovenou 971 dosti dobře soublasí; odpovídalo by jí složení (C,H.0,);-
C. Konečně vznikla při určování tlaku osmotického glukosy otázka, zdali není příčinou multirotace, již cukr ten v roztocích čerstvě při- pravených jeví, dle jedněch autorů (Pasreura, EROMANNA, SCHMIDTA, Hauuerscuminra, HessEno) tvoření se nějakých komplexů aneb zdali jest to spíše hydratace, jak tvrdili druzí (Fischer, Rayman, JAcoBr, TouLENs, Tanker). Jelikož zdá se dovolený předpoklad, že během jedi- ného pokusu — jak ostatně bylo dříve několikráte měřením zjištěno — blána svou propustnost nemění, dalo se očekávati, že bude lze při těchto měřeních tvoření aneb rozpadávání se komplexů molekulových pozorovati. Byla proto měřena rychlost v půlhodinách a současně prováděna polarisace. Jelikož pro tvoření se komplexů na příklad dle rovnice:
(CHO), € 2GH,0, zvětšil by se počet molekul v roztoku jich štěpením a tím i tlak, ne- nastala by při addici vody žádná změna počtu molekul dle rovnice:
GH 2,9, + xH,O > CH; 0, (H,Ojx. Měření provedeno bylo s roztokem chovajícím 97,1 g glukosy bezvodé v litru a poskytla výsledky následující:
Tabulka V.
Prošlé |
| Doba | množství | Difference | Otáčivost a,
| vody em* |
er a ren 1}, 0,11 0,11 17,2
1 0,20 0,09 66,9
1M 0,29 0,09 56,8 |
2 0,38 0,09 58,7 |
2"); 0,47 0,09 52,7 °
3 0,56 0,09 | 52,7
3", 0,64 0,08 : 527 |
14 XXI. Jan Šebor:
Jak viděti z dat pokusných. proteklo během pokusu v každé půlhodině množství skoro stejné — poněkud větší na počátku měření dá se vysvětliti tím, že se tvořil teprve rovnovážný stav blány a snad 1 vyrovnáním nepatrné difference teploty, na jichž dokonalé vyrovnání v tomto pokuse, jako při jiných, nemohlo býti čekáno. Kdyby se za- kládala multirotace na existenci molekul komplexních, musil by tlak o:moticky a tedy i rychlost diffusní za trvání multirotace býti menší, čemuž však ve skutečnosti není; zdá se tedy býti jedině pravdě- podobným výklad multirotace dehydratací molekuly cukerné a snad i nějakou intramolekularní změnou rovnováhy stereochemické.
Vliv teploty.
Dalším úkolem bylo stanoviti vliv teploty na propustnost blány polopropustné. K určení tomu bylo použito roztoků chovajících blízko 100 g sacharosy na litr, jichž přesná koncentrace byla určena po- larisací při 17“ ve světle natriovém a dle potřeby na základě koeffi- cientu tepelného přepočtena na teplotu pokusnou. Výsledky pokusné obsaženy jsou v tabulce VI:
Tabulka VI.
i E 22e 25. Era ELE B Pi liegt] ie sales a A 353 Tee 0 | 100,4 | 658 5 | 024 | 0,0073 . 0,35 | 2,08 ' 17 1010 | 702 4 | 040 , 0012 ' 076 | 187 27 er 713.2 | 0,31 0,0217 1 1,13 | 1,92 |
| | )
0,0807, 1,60 | 1,92 |
|
N
87 99,1: 7,37 0,45
Z výsledků jest patrno, že propustnost teplotou dosti rychle stoupá, což dá se nejsnáze vysvétliti dissociací komplexních molekul vody, jež blanou za menšího tření pronikají. Tomuto názoru jest pod- porou ta okolnost, že konstanty propustnosti jsou blízko přímo úměrny
O diffusní rychlosti vody blanou polopropustnou. 15
stupňům dissociace «, jež byl KouuRavson a HerpwEiLLER*) pro čistou vodu nalezl. Stupně dissociační jsou dle čísel pokusných graficky interpolovány pro teploty pokusů. Jak lze pozorovati z prměru obou konstant, vyhovují obě čísla dosti dobře přímé úměrnosti, zdá se tedy uvedené vysvětlení pro tak rychlé stoupání propustnosti dosti opráv- něným. Že bude míti také jistý vliv roztažlivost blány teplotou, jest ovšein jisto, nicinéně nelze vzhledem k tomu, že roztažlivosti pevných látek teplotou jsou poměrně nepatrné, této okolnosti připisovati tak značný vliv, jaký se v konstantách jeví.
Konečně byl též stanoven koefficient pro společnou roztažlivost komůrky a vody v ní, i byio nalezeno, že mezi teplotami 0 a 17° nastala kontrakce o 0,10 cm?, takže odpovídá každému stupni kon- trakce 0,0059 cm.
Ačkoliv výsledky tohoto způsobu měření nezdají se vynikati pří- lišnou přesností, jsou opět novým důkazem pro vhodnost theorie osmo- tické. Procenticky poměrně značné odchylky, jež pozorovány při chlo- ridu barnatém, přesahují meze chyb, jež mohou při methodě této na- stati; příčina tohoto zjevu bude teprve předmětem dalších výzkumů, pakli se podaří methodu tu ještě zdokonaliti. Nelze totiž popříti, že metbodě té přísluší jistý interess, a to z té příčiny, že co do rozsahu upotřebitelnosti své podobá se methodě přímého měření tlaku, že však co do rychlosti provedení a jednoduchosti tuto předčí a jedině po- měrně malá přesnost její jest závadou. Nicméně domnívám se, že se mi podaří ji po té stránce zdokonaliti. To jakož i některé applikace budou úkoly dalších prací.
Lze tedy stručně shrnouti výsledky této práce v následující věty :
1. Voda diffun luje blanou polopropustnou do roztoku rychlostí blízko přímoúměrnou tlaku osmotickému látky rozpuštěné.
2. Z rychlosti diffusní lze určiti způsobem srovnávacím jednak tlak osmotický, jednak molekulovou veličinu látek rozpuštěných.
3. Rychlost osmotická jest pravděpodobně přímoúměrná dissociaci komplexních molekul vody teplotou, je-li tlak osmotický pro veškeré teploty týž.
Chemické laboratorium c. k. české vysoké školy technické v Praze.
©) Kohlrausch a Heydweiller, Wiedem. Ann. 53, 234.
XXII.
0 rozpouštěcí rychlosti mědi v kyselině sírové za přítomnosti kysličníku vodičitého.
Od Dra J. Šebora.
Předloženo v sezení 3. června 1904.
Konaje pokusy o patinování mědí, použil jsem kysličníku vodi- čitého za tím účelem, bych urychlil její oxydaci a tím i tvoření se solí mědnatých. Z pokusů těch vyplynula následující otázka, jejiž rozřešení bylo úkolem této práce. Lze si totiž představovati reakci kyseliny sírové a kysličníku vodičitého způsobem dvojím:
Jednak může nastati nejprve oxydace mědi superoxydem dle rovnice:
Cu + H,O, = (uO + H,O,
načež teprve se kysličník rozpouští, aneb může nastati přímé rozpouštění se mědí jako pochod jon- tický, znázornéný reakční rovnicí:
Cu + H,SO, => CuSO, + 211,
ie
při čemž vylučující se vodík pokrývaje měď utvaří jakési dvojvrství, lokalní to článek H,SO, „= pově = jehož elektromotorická síla při dostatečné koncentraci vodíka působí proti rozpouštěcímu tlaku mědi. Obnáší totiž partialní potencial mědi proti n/100 CuSO, v norm. kyselině sírové, jenž zde jako pe Věstník král. čes. spol. náuk. Třída II.
9 XXII J. Šebor:
budiž uveden, —0,445 voltů, kdežto vodík oproti normalné kyselině sírové jeví potencial —0,238 voltů, z čehož patrno, že se měď musí nabíti oproti vodíku negativně, čímž se další rozpouštění zastavuje, Za přítomnosti kysličníku vodičitého depolarisuje se měď, an se vodík kysličníkem okysličí na vodu, takže může rozpouštění rychleji po- kračovati.
Tyto dvě možnosti snažil jsem rozřešiti tím způsobem, že hleděl jsem v různých koncentracích určiti rychlost rozpouštěcí:
Je-li tato závislá hlavně na koncentraci kysličníku vodičitého, vliv kyseliny však jen podřízený, musela by reakce probíhati hlavně dle rovnice prvé a naopak, kdyby rychlost závisela hlavně na kon- centraci kyseliny, pak by asi reakce brala se tím způsobem před se, jenž vyjádřen jest rovnicí druhou. Toť se rozumí, že by také v tomto případě nebyla koncentrace kysličníku vodičitého bez vlivu, jelikož od ní závisí rychlost depolarisace vodíka a tato bude probíhati tím rychleji, čím koncentrovanější jest roztok superoxydem.
Jelikož rychlost reakční jest zde závislá na dvou faktorech: na koncentraci superoxydu a kyseliny, při čemnž předpokládáme, že pů- sobící povrch mědi jest stálý, platí pro rychlost reakční differencialní rovnice *) == = = kla— 1)(d—- x), kde dx značí množství mědi za čas dt rozpuštěné v ekvivalentech, (a — x) množství kyseliny a (d — x) množství superoxydu taktéž v ekvi- valentech vyjádřené.
Jelikož pro případ, Ze jest buď koncentrace kyseliny a oproti x veliká aneb naopak, kdyby převládala koncentrace b, by bylo lze jedno číslo klásti konstantní, musíme voliti koncentrace takové, kde se vliv obou látek musí jeviti a kde nebylo by Jze žádnou zanedbati. Pak předpokládejme, že probíhá pouze jediná, takže obdržíme jedno- duchou rovnici vyjádřující souvislost rychlosti s koncentraci dotýčné látky : — = k(a — T), kde dx značí množství mědi v ekvivalentech za čas df rozpuštěné a (a— r) koncentraci buď kyseliny, buď superoxydu taktéž v ekviva- lentech. Integrací rovnice té plyne
m Ina— x) =kt+c
>) Novks & Wıursey, Z. f. phys. Chem. 23 str. 689.
O rozpouštěcí rychlosti mědi v kyselině sírové. 3
a položíme-li za £—0 bude i x 0 a tudy c=Ina, takže plyne výslední rovnice
X — aneb násobíce faktorem pro logarithmus Briggický obdržíme: 1 x
Tato rovnice sloužila za kontrolu výsledků pokusných, při čemž za hodnotu a položeno množství, buď kyseliny, buď superoxydu v ekvi- valentech a pozorováno, pro kterou řadu jevila se konstanta stálejší. Obtíž při tom skýtala ta okolnost, že se povrch plechu měděného během pokusu měnil, z počátku vzrůstal, an se stával zrnitějším, pak opět klesal.
Postup pokusný byl následující: Do roztoku kyseliny sírové a kysličníku vodičitého známé koncentrace zavěšen byl plech mě- děný, (chovající dle analyse 99,61°/, mědi) 0,05 mm tlustý o ploše 2 dm”, kterýž byl nejprve smirkovým papírem očištěn a pak ve směsi kyseliny sírové a dusičné vypálen, oplaknut vodou destillo- vanou a líhem a při 80°C vysušen a vážen. Difference ze dvou vážení: před pokusem a po pokusu považována byla za množství mědi do roztoku přešlé a kyselina sírová i kysličník vodičitý vypočítány z tohoto množství dle ekvivalentů. Na konci řady pokusné určen kysličník vodičitý titrací a tu shledán zbytek zpra- vidla od theoretického se poněkud odchylující, jak jestě bude uve- deno. Z této příčiny, jakož i pro proměnlivost plochy mají veškeré tyto pokusy spíše ráz kvalitativný, než kvantitativný.
Kysličník vodičitý byl zvláště připravován rozkladem kysličníku barytitého zředěnou kyselinou sírovou; bylo totiž shledáno, že pro- dejný obsahuje kyselinu chlorovodíkovou, měď již o sobě rozpouště- jící. Hodnota kysličníku vodičitého určována titrací chameleonem, což činěno i po každé řadě pokusné, shledáno tu, že, pokud měď jevila vzhled kovolesklý, nalezené množství odpovídalo zblíženě onomu, jež mělo býti k oxydaci spotřebováno, obyčejně bylo o něco menší kdežto později, když iněď se stala zrnitější, nalezeno vždy menší množství, takže tu nastával patrně katalytický rozklad.
Nejprve určena byla rozpustnost mědi v zředěné kyselině, při čemž hleděl jsem se zároveň přesvědčiti, není-li příčinou větší roz- pustnosti mědi oxydace při sušení: byla-li totiž oxydace příčinou
1:
4 XXII. J. Šebor:
rozpustnosti mědi, pak muselo se za krátkou dobu příbližně pravě tolik rozpustiti jako za delší dobu pokusnou; pokusy ukázaly, že tomu není tak, takže množství rozpuštěné odpovídá účinku kyseliny jako rozpustidla, bylať nalezena difference:
1. V kyselině */, » H,SO,: Teplota 17°
za 5 minut. . . . 2 2.. 0,6 mg PD "o cpe 0 ne a 3,6 , PET ee 138 , 5 4D Dh D Se ere 13,1 »
2. V kyselině n/2 H,SO,
za 60 minut... . . . . . . 10,0 mg 0: Be „Ga dou 41 ,
3. V kyselině 1/5 H,S0,
za 60 minut. . . . . . . . 8,4 mg YES 46 „
4. V kyselině n/4 H,SO,
Jak patrno z těchto čísel, rozpouští se měď v kyselině sírové zředěné jen nepatrně a to zblíženě přímo úměrně koncentraci. Zá- roveň jest patrno že mohou chyby oxydací kyslíkem vzniklé obnášeti jen asi 1 mg.
Další pokusy prováděny vesměs při teplotě 179 C. Výsledky jsou obsaženy v následujících tabulkách. Za jednotku času volena byla půl- hodina. Roztoku odpipetováno vždy 400 cm?.
Řada I. | Pokus I.
Kyselina ?/, n H,SO,, t.j. 300 mg ekvivalentü H,SO, a 21,5 mg ekvivalentů 77,0, ve 400 cm?.
O rozpouštěcí rychlosti mědi v kyselině sírové. 5
V en reiten
Ä |
Ba |
Dota re [im ee ir ekvivalentů r 7 log(1—0,00837) | —log(1— 0,0465x)
1 | 1,15 0,00170 0,0238 2 2,20 0,00161 0,0234 3 3,40 0,00161 0,0249 4 4,68 0,00171 | 0,0254 NN E 5 5,98 | 0,00175 | 0,0283 střed | 0,00167 | - 0,0252
max. odchylka °/, + 4,8 + 12,3%
Dle titrace spotřebováno kysličníku | vodičitého 5,6 misto 5,98 mg ekv. Pokus Il. Kyselina n/, H,SO,, t. j. 200 mg ekviv. H,SO, a 20,09 mg ekviv. H,O,.
— —- — =- o-
Ä Dopa | Rozpuštěno Cu mg | | 950, — a ekv. x log 0,0062 | zig 0052) © + | 0,66 m | i“ | | | Pes , |
2 1,56 | 0,00165 | 90176 =: 2,86 0,00209 | 0,0223
37, 3,58 0,00222 | 0,0242
4}, | 4,81 | 0,00235 | 0,0245 střed 0,00196 0,0206
max. odchylka + 20,5% | + 18,9%
6 XXII. J. Šebor:
Pokus II. Kyselina n/, H,SO,, t.j. 80 mg ekviv. H,SO, a 20,2 mg ekviv. H,O, ve 400 cm, :
| Doba | Mozpoštěno Cu mg | KH.S0,— i —Kn0= | ekvivalentů x Zlog(t — 0,01252) | —log(i—0,0195 x) | 1,56 | 0,0081 0,0343 2,1 3,13 0,0082 0,0346 | 8 5,29 0,0095 0,0424 | 4 6,81 0,0094 0,0435 | 5 | 8,48 0,0097 0,0472 | střed | 0.0089 0,0404 | max. odchylka © 8,2% | 16,8%
i Titrací určeno 7,9 mg ekvivalentů místo 8,48.
Pokus IV. ! Kyselina n/10 H,SO,, t. j. 40 mg ekviv. II,SO, a 22,6 mg ekviv. H,O,.
| Doba Rozpuštěno Cu my — Knso,— : — KH,0, = | ekvivalentü x 7 log(1 — 0,025 x) „los -- 0,0148) 1001 9,98 | 090 SSS 55 BEE
— — P Shall = — + — — | ———
1,24
max. odchylka 6.1 8,2°/0
| | 00137 | 00248 2 2,58 0,0145 0,0266 3 3,99 0,0153 0,0303 4,07 5,52 0,0158 0,0303
střed 0,0148 „= Aa 0,0280
O rozpouštěcí rychlosti mědi v kyselině sírové. 7
Řada II. Pokus V. Kyselina 0,8 n H,SO,, t.j. 320 mg ekv. H,SO, a 10,95 mg ekviv. H,O, na 400 cm*. Teplota 17°.
UN RE — —— ———— u LY a —— L — n
O | Dis Rozpuštěno Cu mg : TROIE ml ekvivalentů z Fr log (1 — 0,0031 x) > log (1 — 0,091 x)
| | . "E
| 1 1,28 | 0,00174 | 0,0538 2 2,47 | 0,00168 0,0553 | 3 | 3,45 000156 | 00546 4 4,12 | 0,00142 | 0,0510 střed 0,00160 0,0529 | max. odchylka + 11,2" 3,6":
|
Titrací určeno pro spotřebovaný H.O, 3,9 my ekv. místo 4,12.
V tomto příkladu jest kyselina sírová již příliš koncentrovaná, takže lze klásti její koncentraci konstantní, i rozhoduje o rychlosti hlavně kysličník vodičitý.
Pokus VL
Kyselina n/2 H,SO,, t.j. 200 mg ekviv. H,SO, a 9,9 mg ekviv.
H,O, na 400 cm?.
se Rozpuštěno Cu mg | © A rl | ekvivalentů z —log(1 — 0,006 x) = log(i — 0,102 x) os = u 1 0,95 0,0042 | 0,0434 | 2 | 2,13 m -A | 3 3,34 | 0,0049 | 0,058 | 4 . 4,78 | 0,0053 0 0697 |
střed 0,0048 | 0,0560
max. odchylka + 10,8" + 245"
8 XXII. J. Šebor: Titraci stanovena spotřeba 4,0, 6,2 místo 4,8. K pokusu to-
muto byla použita měď elektrolyticky vyloučená, neposkytla však žádné výhody.
Pokus VII.
Kyselina »,, H,SO,,t.j. 80 mg ekviv. H,SO, a 10,1 mg ekviv. H,O, na 400 cm",
| ění rar = | Dob Rozpuštěno Cu my : — En,so, = — Km0,= | : ekvivalentů x fr log(1 — 0,0125 x) z log(1 — 0,0909) | | ' 1 | 1,33 0,0062 | 0,0463 2 | 3,00 | 0,0065 | 0,0550 ni A 504 | 0,068 | 00640 em. 6,10 0008 | 00704 | | | střed 0,0066 | 0,0589
| max. odchylka 0430% + 19,5% |
Titrací stanovena spotřeba 5,6 mg ekvivalentů H.O,.
Pokus VIII.
Kyselina n, H,SO,, t. j. 40 mg ekviv. H,SO, a 10,5 mg ekviv H,O,.
O rozpouštěcí rychlosti mědi v kyselině sírové. D
popa | Rozpuštěno Cu mg | T KH,50, — | — Kn.0, — ekvivalentů z z los(1—0,025x) | — log(1— 0,0952) o j
N 0,97 0,0107 | 0,0387 2 1,86 0,0103 0,0400 31 2,86 0008 0,0485 4 3,74 0,0108 | 0,0467 5 4,57 0,0105 | 0,0472 6 | 5,22 0,0101 | 0,0473
střed 0,0105 00441
|
max. odchylka 4,0°, | 1,2" Titrací určena spotřeba 5,1 mg ekv. 71,0, místo 5,22.
Pokus IX.
Kyselina sírová 1}, n: 20 mg ekviv. ISO, a 31,1 mg ekviv. H,O, ve 400 cm’.
max. odchylka + 9,8%
| | x KH,S0, = KH,0. = ET FOADUBLEN Cu mg | i | ekvivalentů x T log (1 — 0,95 x) : log (1 — 0,032 r) ne ze o, ali: el Zn ! 1 1,80 0,0376 0,0268 2 3,60 0,0439 0,0270 | 3 5,52 0,0468 0,0277 střed 0,0426 0,0272 | | |
10 XXII. J. Šebor: O rozpouštěcí rychlosti mědí v kyselině sírové.
Dle titrace ubylo 6,8 mg ekviv. H,O, místo 5,52, nastal tedy v tomto případě, již značnější rozklad samovolný.
Z uvedených pokusů lze souditi, že probíhají asi obě reakce vedle sebe, jak oxydace, tak i přímé rozpouštění, nicméně jest možno z poměrně menších odchylek, jež jeví konstanty pro kyselinu sí- rovou, je-li koncentrace superoxydu menší, usuzovati, že za těchto okolností probíhá hlavně přímé rozpouštění, jak tomu nasvědčuje zvláště pokus VII. a VIII., kdežto naopak, je-li kyselina podřízená a kysličník vodičitý v přebytku probíhá větší měrou oxydace mědi a teprve kysličník mědnatý se rozpouští, jak patrno z větší stálosti konstanty pro superoxyd (pok. IX.). Poněvadž bylo z pokusů těchto patrno, že pro proměnlivost povrchu nebude lze docíliti výsledku lepších, bylo od dalších pokusů upuštěno tím spíše, jelikož zdála se otázka pokusy těmito rozřešena.
Nemohu však opomenouti poukázati k tomu, že výsledky pokusné vzdor dosti značným chybám pokusným, již v methodě samé, jak se zdá, založeným, jsou v dosti dobrém souhlasu s theorií o rychlostech reakčních, jakož i s názorem E. Brunrkenovÿx*), dle něhož reakční rychlost v systemech heterogenních není ničím jiným vyjádřena, než difusní rychlostí látek reagujících, neb i v tomto případé platily by úvahy předem uvedené. Jelikož dále pokusy ty jeví jistou souvislost s některými zjevy, t. zv. passivity kovů, kterouž C. FnEDENHAGEN**) vysvětluje taktéž utvořením se vrstvy plynové na povrchu kovovém, hodlám reakci tu podrobiti dalšímu výzkumu a æpplikovati ji na jiné případy.
Konečně konám milou povinnost vzdávaje diky slovutnému p. prof. K. DPkersovr za laskavou podporu, jíž mi při této práci poskytl.
Chemické laboratorium české vysoké školy technické v Praze.
—— —
*) E. Brunner, Z. f. E. 1901, 42. °*) C. FREDENHAGEN, Z. f, phys. Chem. 43, 1.
XXIII.
O železe ve svítiplynu. Od dra J. Milbauera. (S vyobrazením v textu.)
Předloženo v sezení dne 3. června 1904.
Ve zdejší laboratoři byly pozorovány častěji při žíhání platinových tyglíků na víčkách jejich slabé červené nálety, jež pokryty jsouce Sılmiakem a vypaleny úplně zwizely. Byla na snadě otázka, co jsou tyto nálety i odpověď, že pocházejí od železa. Mělo být rozhodnuto zda ve zdejším svitiplynu železo se nalézá a sice zda ve formě mechanicky stržené neb chemicky vázané ve formě těkavých ferro- karbonylů.
Moxo učiniv 8 LANOEREM a Quiscken r. 1890 (Journal. Chem. Soc. 57. 749.) svůj zajímavý objev niklokarbonylu obrátil svůj zřetel i k jiným elementům a podařilo se mu také společně 8 Quixokex [Chemical News 63. 501., též Ber. Berichte 24. 1 str. 2248] dokázat (r. 1891) existenci ferrokarbonylü, RoscoE a ScopDER v sezení Chemical Seociery v Londýně 5. listopadu 1891 učinili sdělení, že tato těkavá sloučenina železa. ferrokarbonyl je příčinou ochabnuti sviti- vosti Fahnehjelmových hřebenů rozžhavovaných vodním plynem, V magnesiové části hřebenů již po několika hodinovém svícení bylo možno pozorovat usazeninu kysličníku železitého. Ačkoli čistili vodní plyn vatou přec nálet se objevoval — i usuzovali na těkavou formu železa. Pokusy k dokázání ferrokarbonylu provedli tím způsobem, že komprimovali vodní plyn do ocelových válců, kdež ho ponechali po měsíce; při otevření válců a zapálení plynu, hořel tento skvěle, avšak
Věstník král. čes. spol. náuk. Třída II. 1
9 XXIII. J. Milbauer :
hřebeny pokryly se silnou vrstvou kysličníku železitého. Plyn v roz- žhavené rouře usazoval černé zrcadlo (pro 1 7 plynu nalezli 2,4 mg), jež bylo čistým železem prostým arsenu, antimonu a uhlíku. Ochlazením v trubici směsí ledu a sole kondensovaly z plynu kapky kalné tekutiny, které okyseleny kyselinou solnou dávaly roztokem ferrokyanidu drasel- natého temně modrou sedlinu. Dicke [Journal f. Gasbeleuchtung u. Waserversorgung 1895. str. 4]. potvrdil tyto nálezy a uvádí, že podobně na Aurových punčoškách na hořením jejich konci se železo z vodního plynu usazuje.
Silné poškozování zdrojů světelných ferrokarbonyly vedlo k řadé patentů, jež se obírají čistěním vodního plynu od těchto sloučenin. Tak Srrace*) radí vést vodní plyn do koncentrované kyseliny sírové, jež absorbuje ferrokarbonyly. M. BREUKELEwExN a A. ter Horst [Het Gas. 1899. str. 171] vodní plyn zbavují těchto sloučenin železa vedením plynu přes vlhký permanganat. Société Internationale du Gaz d'eau v patentu svém radí čistiti vodní plyn mastnými oleji.
GuxTz [Bul. Soc. ch. de Paris 1892. (3). 281] upozornil, že není vyloučena možnost, že ve svítiplynu následkem přítomného kysličníku uhelnatého bude také obsažen ferrokarbonyl. Cylindry, jež kryjí hořáky plynové, obsahují sledy železa usazeného ve formě kysličníku. Shledal, že když přidal masse, jíž čistěn byl svítiplyn, jemně rozptýlené železo, že bylo možno ferrokarbonyl dokázati.
BREUKELEWEN a Hosst [l. c.] prováděli vodní plyn čistěný vatou, rozžhavenou skleněnou rourou, při čemž na chladném místě roury obdrželi nálet železa. Pokusy provedené se svítiplynem neprokázaly žádného železa, i domnívají se, že pravděpodobně ferrokarbonyly ve svítiplynu nebudou obsažen. Vodní plyn veden přes čisté železo jím se obohatil, svítiplyn při témže pokusu železo neobsahoval. ©
V příspěvku tomto dovoluji si popsati způsob práce, jíž měla být přítomnost železa ve svítiplynu zdejším dokázána.
:Svitiplyn měřený plynovými hodinami, veden byl skrze filtry skleněné, obsahující tři napjaté filtrační papíry Schleicher-Schůllovy, promývačkou obsahující destilovanou vodu do cylindru, do něhož vzduch potřebný ku hoření přiváděn ze spoda trubicemi ze dvou stran, :aby plamen klidně hořel. Vzduch Listen dokonale vatou, pak promývačkou : obsahující kyselinu solnou, zředěnou stejným volumen vody. -Plyn shořoval V atmosfefe Spas Le kyselinu solnou. Produkty u ee warme .
5) D. P, 72816. 24, února 1893. třída 26.
O železe ve svítiplynu. 3
hoření horem odssávány vodní pumpou skrze U trubici chlazenou vodou, pak dvěma promývačkami, sloužícími co reservoiry pro vytvo- řenou vodu, dále filtry s napjatým filtračním papírem do velkého reservoiru, vyrovnávajícího rázy pumpy a sloužícího co pojistka. Zapalování plynu dělo se pomocí elektrického výboje z Ruhmkorffova stroje. Špička, jíž vcházel plyn do cylindru, byla platinová a sloužila co jeden pól, druhý pak byl drátek platinový vtavený v jednu trubku postranní přivádějící vzduch. Apparát byl před použitím vypláchnut dvakrát důkladně kyselinou solnou a promyt tak, že nedokázána přítomnost železa rhodanidovou reakcí. Po 14 denním spalování (spáleno celkem 3064 litrů plynů; rychlost obnášela průměrně 30 litrů za hodinu) všechny částky od cylindru až k reservoiru vyrovnávajícímu tlak spláchnuty konc. kyselinou solnou a důkladně vodou destilovanou.
Produkty odkuřovány na ploché míse zakryté Meyerovým odkuřovačem, v místnosti, kde byl klidný vzduch a neprášilo se. V téže místnosti odkuřováno pro kontrolu stejné množství destilované vody a kyseliny solné na míse stejným způsobem zakryté. Po odkouření přidáno destilované vody, kyseliny dusičné a sulfokyanidu draselnatého. V obou případech objevilo se stejné pranepatrné zbarvení — označující mini- mální sledy železa. Množství to kvantitativně stanovit nebylo možno ba ani na kolorimetrické srovnání nebylo možno pomýšlet. Vzhledem k úžasné citlivosti reakce rhodanidové a stejnému zbarvení v obou případech možno říci, že železo v těkavé formě ve svítiplynu přítomno nebylo a že sledy jeho pocházejí z prachu neb kyseliny solné. Filtry papírové nacházející se direktně za plynovými hodinami spáleny, popelu přidán obsah promývačky nalézající se před cylindrem. Odkou- 1*
4 XXIII. J. Milbauer: O železe ve svítiplynu.
řeno s kyselinou solnou na platinové mísce k suchu v místnosti kdež se neprášilo; přičiněno na to něco kyseliny sírové a spáleno. Pro kontrolu učiněno totéž se 4 filtry Schleicher-Schůllovými V prvním pří- padě reakcí rhodanidovou zjištěno temně červené zbarvení, v druhém toliko slabounký ton růžový, v hluboké vrstvě tekutiny patrný. Zředě- ného roztoku permanganatu spotřebováno v prvním případě 0,8 cc, v druhém však ihned první kapkou roztok zrůžověl. Usuzoväno z tohoto na přítomnost železa mechanicky strženého. Pokus opakován s tím rozdílem, že přímo z kohoutku veden svítiplyn skrze navlhčené filtry papírové, pak do hodin plynových a konečně spalován. Prošlo plynu 10.158 litrů rychlostí as 200 litrů v hodině. Filtry byly před a po pokuse váženy po vysušení při 989 C. (Nejvyšší přírůstek na váze byl 2 mg při váze 0,341 g filtru). Spálením neskytly s vrchu po- psané silné reakce rhodanidové, toliko nepatrný slabý ton zarůžovělý. Patrno z pokusu tohoto, že železo pocházelo z plynových hodin. Jest nanejvýš pravdě podobno, že železo ve svítiplynu ve formě těkavé co ferrokarbonyly i ve formě mechanicky stržené obsaženo není. Zdá se, že železo pocházelo z prachu na tyglík napadaného. V případě, že se opět nálezy objeví, bude je nutno přímo zkoušet.
Z chemické laboratoře c. k. české vysoké školy technické v Prase.
XXIV.
Stanovení jodkyanu vedle jodu. Podávají dr. Jar. Milbauer a Rud. Hac.
Předloženo v sezení dne 8. června 1904.
ScaLax a Meren zmiňují se v Archtv für Pharmacie (2) 51. 29 o tom, že jod bývá znečistěn jodkyanem.
Wrrristein [Polyt. Journal Dingler's 200. 810] dal Semennoffem kvantitativně zkoušet vzorky jodu, z nichž jeden 28,75"/,, druhý 56,87°/, jodkyanu obsahoval. Určení bylo provedeno tím způsobem, že vždy 10 granů rozetřeného vzorku rozmícháno 8 16 grany kovové rtuti za přidání několika kapek líhu, po odpaření líhu rozetíráno s 1'/, uncí vody, načež sfiltroväno, promyto a vysušeno při 50° C; ztráta na váze po přepočtení udávala jodkyan.
Kronach [Arch. Pharm. (2) 60. 34] z 80 liber hämbürnkälle jodu získal smísením se rtutí a vysublimováním 12 uncí jodkyanu v dlouhých krystallech.
Nálezy byly důležity po stránce farmakologické, neboť nemohlo být používáno k léčení takového jodu, obsahujícího krutě jedovatý jodkyan. „Arzneibuch für das deutsche Reich“ předpisuje ku kvalitati- vnímu dokázání jodkyanu v jodu tuto reakci: 5 g jodu rozetře se důkladně s 20 cm? vody, tekutina, obsahující rozpuštěný jodkyan a něco jodu, se sleje a zbaví se jodu zavedením plynného kysličníku siřičitého. Bezbarvý roztok se zalkalisuje a záhřevem se solí železnato-železitou převede na ferrokyanid alkalický, načež okyselením kyselinou solnou pozná co berlínská modř. „Farmacopea Austriaca“ (Editio septima p. 155] obsahuje podobný předpis.
Věstník král. české spol. náuk. Třída II. 1
9 XXIV. Jar. Milbaner a Rud. Hac:
Meısere | Zeit. f. anorg. Ch. II. 157—174) zkoušel účinek sirnatanu sodnatého na jodkyan jak v kyselém tak i v neutralném mediu. V kyselém roztoku prochází hladce reakce:
2 JCN + 4 Na,8,0, + 2 HCl — 2 Na,S,0, + NaCl + 2 NaJ + HCN,
v neutralném probíhají ještě vedlejší reakce a tvoří se také sírová kyselina, a to 1 mol. na 3 mol. jodkyanu. Poukazuje na dvě nové kvalitativní reakce na jodkyan, z nichž jedna jest založena na poznání vytvořené sírové kyseliny účinkem sirnatanu v neutralném roztoku a lze tak 0,8 mg jodkyanu ve 20 cm" poznat. Nutno zde však dbáti toho, aby sirnatan byl prostý síranu! Při druhém způsobu používá reakce jodoškrobové. Ku roztoku jodovému, obsahujícímu jodkyat, přičiňuje několik mg jodidu draselnatéhe a velice zředěný (ca. '/, *) roztok sirnatanu, až žluté zbarvení skoro zmizelo, dále roztok Skro- bový — dostaví se reakce na volný jod daleko intensivnější, než odpovídá stopám jodu, onoho resultujícího slabého žlutého zbarvení. Analytik pracující v titraci jodové může dle Meinekeho tento rozdíl poznat.
Týž autor dává také dva návrhy na kvantitativní stanovení jodkyanu v jodu.
Titraci: Roztok obsahující jod a jodkyan titruje nejprvé sirna- tanem v kyselém, pak v neutralném roztoku. V prvním. případě spotřebuje na 3 mol. jodkyanu 6 mol. sirnatanu, v druhém toliko 5 molekul na stejné množství, z čehož množství jodkyanu lze vypočísti,
Važkově: Stanovením vytvořené kyseliny sírové při titrací v neutralném roztoku, při čemž nutno slepým pokusem zjistiti množství sírově kyseliny v reagenciích a toto pak co korekci zavésti. V obou případech však nalezené výsledky nejsou příznivé.
Přítomná práce obírá se vypracováním methody ku stanovení jodkyanu vedle jodu a přiřaďuje se ku zprávě*), v níž poukázal první z nás o možnosti určiti dusík v derivatech řady kyanové pomoci metbody Kjeldahlovy oxydací konc. kyselinou sírovou. V práci té shledáno, že sulfokyanid draselnatý lze přímo kjehldalisovati, kdežto u kyanidu draselnatého nastávají nepatrné ztráty dusíku ve formé kyanovodíku, jehož sledy při tom uaikaji, že však lze tomu zabránili a správných výsledků kvantitativních dosící přičiněním formaldehydu
+) Věstník král. české společaosti nauk 1902. NLIV.
Stanovení jodkyanı vedle jodu. 3
před smíseuím s kyselinou sírovou. Byla na snadě otázka, jak chová se vůči oxydaci kyselinou sírovou za horka jodkyau. V tomto směru zahájeny následovné pokusy.
Pokus 1. 0, 12 y jodkyanu spáleno 8 20 cm” kyseliny sírové konci
Při titraci destilovaného ammoniaku spotřebováno:
8 cm’ n/,, FSO, Nalezeno 9, 35°/, — theorie 9,189, N. Dále:
Odváženo: 0, 1019 g JCN, titrací 74cm" n' + IT,SO,, odpovídá 10,199, “ 0, 0663 2 JUN, » 4,1 „ n I u 9, 92 9 0, 5 n JON. n 92,1» » ’ n N, 0199,
Z předchozích pokusů jest patrno, že Ize jodkyan spáliti kvanti- tativně koncentrovanou kyselinou sírovou a převésti na sůl amonatou, aniž by bylo potřebí, jak bylo nutno u kyanidu draselnatého, přiči- ňovati formalín.
Další zřetel obrácen k tomu, zda snad při nižší leplotě něco jodkyanu neprchne, neboť vyniká jodkyan velikou tensí par.
Pokus 2. Odváženo 0,5 g jodkyanu, smíseno 8 25 cm’ konc. kyseliny sfrové tak, že veškeren jodkyan se rozpustil, přičiněna kapka rtuti a mírným plamenem zahříváno; nebylo pozorovat, že by jodkyan z kyseliny sírové těkal. Roztok žloutne, fialoví, pak počnou těkat páry jodové. Po 1}, hodině zahříváno 3 hodiny ostrým plamenem, takže kyselina sírová vřela.
Spotřebováno 32,4 cm’ n/,, H,SO,. Nalezeno: 9,109% — theorie: 9,18°/, N, rozdíl 0, 089/,
Totéž s 1 g látky. Spotřebováno 63,9 cm’ nj H,S0,, egui- valentních 8,97°/, N; rozdil od theorie 0,21°/, N.
Roztok jodkyanu v konc. kyselině sírové je bezbarvý, stáním se rozkládá a roztok růžoví. Pfelitím vodou objeví se na styku obou tekutin temně fialový kroužek.
Herzoc [Arch. Pharm. (2) 61. 129.) našel, že kyselina sírová i solná rozkládají jodkyan za horka. Uvádí ve své práci, jak možno připraviti jodkyanu prostý jod. Nechává působiti na jod, obsahující jodkyan, kovové železo a vodu. Získává tekutinu, jež vedle jodidu železitého obsahuje kyanid. Dvojuhličitanem draselnatým veškeré železo a kyan možno sraziti, takže zbývající roztok jodidu draselnatého jest prost kyanidu.
1“
4 XXIV. Jar. Milbaner a Rad. Hac:
Dle GossiNa [Bul. Soc. chim. (2) 43. 98] rozkládá se jodkyan již za chladu koncentrovanou kyselinou sírovou zvolna — během několika dnů.
Pozorování toto potvrdili jsme i na tom nejčistším jodkyanu, jeuž byl připraven vysublimováním účinkem tepla slunečního na zvon, jímž přikryt dvakráte z etheru překrystallovaný a při nízké teplotě v rouře sublimovany jodkyan. Týž tvořil čistě bílé jehličky bez nejnepatrnějšího nádechu růžového, které v uzavřené lahvičce po dobu několika měsíců bílý ten ton nezměnily,
Pokus 3. 0,2 g jodkyanu ponecháno účinku konc. kyseliny síťové za chladu po 2 hodiny, pak zdestilováno. Spotřebováno 8,8 cm" n/,0 H,SO,, což dává nízký výsledek 6,189/, N.
Pokus 4. 0,15 y JCN rozpuštěno v konc. kyselině sírové a zahříváno po dobu 1 hodiny na vodní lázni vroucí. Pak zdestilováno. Při titraci spotřebováno 10,2 cm, n',, ILSO,, což odpovídá 9, 55°/, N.
Pokus 5. Odváženo 2 kráte 0,25 g JCN rozpuštěno v konc. kyselině sírové, zředěno stejným volumem vody a zahřiváno 1 hodinu na vodní lázni vroucí:
I. Při titraci spotřebováno 16,2cm* n/,, H,SO,, což odpovídá 9,109, N, I- : 16,5 , o tao „926°, X.
7, těchto pokusů sub 3. 4. 5. je vidno, že jodkyan za chladu zvoloa se rozkládá, že stačí ku hydrolyse jeho a kvantitativnímu převedení na sůl amınouatou záhřev s kyselinou sírovou koncentrace 1:1 po dobu 1 hodiny.
Jodkyan rozpouští se v louzích alkalických za současného roz- kladu.
Pokus 6. 0,25 g jodkyanu přímo sdestiloväno se zředěným louhem alkalickým.
Spotřebováno při titraci 1,5 cm? n/, I,SO,, odpovídající 0,849, N.
I nelze tedy přímou destilací louhem dusík stanoviti, což souhlasí úplně s pozorováním WourERovým, dle něbož jodkyan tvoří s louhem alkalickým: kyanid, jodičnan i snad jodid a kyanatau.
Shrneme-li výsledky popsaných pokusů, je nám tím dána methoda ku stanovení jodkyanu vedle jodu.
Rozmichä se odvážené množství jodu, obsahujícího jodkyan s koncentrovanou kyselinou sírovou a důkladně se v třecí mísce rozetře. Spláchne se koncentrovanou kyselinou sírovou do kjeldahlisační baňky a zředí stejným volumem vody, pak zahřívá zvolna, takže jod
Stanovení jodkyann vedle jodu. 5
zbavený jodkyanu vysublimuje a může býti vhodným zařízením jímán. Záhřev se zředénou kyselinou sírovou má i tu výhodu, že jod vytěká s vodními parami, záhřev jodu s konc. kyselinou musí se díti opatrně, neboť tekutina prudce bouchá. Po vysublimování jodu zahřívá se prudčeji a ku konci se provede spalování za varu konc. kyseliny sírové.
I aplikována methoda tato nejprve na směs čistého jodu a jod-
kyanu. Pokus 7. I. II. Odváženo 10 g J 20 g J 0,31 g JEN 0, 5 g JCN
Při titraci spotřebováno: 20,7 cm°n/,, H,SO,...0,0291 9 N 320cm"...0,0449 g N. Theoreticky...0,0285 9 N 0,0459 g N. Rozdíl: 0,0006 g 0,001 9.
Dále zkoušeny i obchodní jody, t. zv. „resublimované“ it. zv. »Surové, polosublimované.“*) Provedeny nejprvé kvalitativní reakce na jodkyan, jak je předpisuje „Arzneibuch fůr das deutsche Reich“ a nenalezen v žádném použitém vzorku jodkyan. Kvantitativním sta- novením bylo na 100 g surového jodu při destilaci spotřebováno max. 0,9 em“ n/,, H,SO,, což odpovídá 0,001°/, N, tedy nepatrným sledům. Dle kvantitativních nálezů bylo usuzováno, že buď tato reakce není dosti citlivá, nebo že skutečně se v dnešních obchodních vzorcích jodu žádný jodkyan nevyskytá.
MErNEKE, v práci již citované uvádí citlivost reakce na berlínskou modř: 1,6 mg JCN ve 20 cm? vody tedy 1:12000.
K dalším pokusům byl připraven roztok 0,05 g JCN ve 250 cm" vody.
Pokus 8. Do 10 cm? tohoto roztoku (obsahujících 2 mg) zaváděn as po 5 minut rychlejší proud kysličníku siřičitého, pak zalkalisováno a provedena reakce na berlínskou modř. V žádném případě takto provedeném neobjevilo se po okyselení kyselinou solnou zbarvení zelené, aniž se vylučovaly vločky berlínské modři.
Pokus 9. Stejný volum roztoku skýtá přímo, nezavede-li se kysličník siřičitý, po delším stání tuto reakci zřetelně po delším stání.
Pokus 10. Ku 10 cm? zmíněného roztoku přičiněno 5 cm? roztok jodu ve vodě a přikapováno roztoku siřičité kyseliny ve vodě tak
*) Vzorky pocházely od firmy J. D. Bırrer v Hamburku, dále od firmy E. Mruck v Darmstadtu a firmy Dr. T, Scuucirarpr v Berlíně,
6 XXIV. Jar. Milbaner a Rad. Mac: Stanovení jodkyann vedle jodu.
dlouho, až se roztok odbarvil; roztok ten skytal zřejmě reakci na jodkyan.
Pokus 11. Totéž. Po přičinění dostatečného množství siřičité vody zaveden kysličník siřičitý do nasycení — reakce se neobjevila.
Jest patrno, že přebytečný kysličník siřičitý škodí při této kvalitativní reakci a nutno uvésti ho do roztoku tolik, kolik právě stačí na odbarvení od jodu.*)
Hleděli jsme v řadě následujících pokusů aplikovati reakci Nesslerovým zkoumadlem na nalezení jodkyanu, po případě jiných dusíkatých látek v jodu. Princip byl tento: Jod obsahující látky dusíkaté zahřívá se se zředěnon kyselinou sírovou koncentrace 1:1, načež po odstranění vody a zkoncentrování na poloviční objem se spaluje, potom se zdestiluje do zředěné kyseliny sírové, destilat odkouří se na malý objem a po alkalisaci louhem zkouší přímo Nesslerovým zkoumadlem. Je-li sedliny značnější množství, lze přikročiti ku kvan- titativnému stanovení svrchu popsaným způsobem. Reakcí zkoumadlem Nesslerovým bylo možno i při zředění ?!/,oco Jodkyan po převedení na ammonatou sůl bezpečně poznati. Všechny vzorky, podrobené nazna- čené operaci, vykazovaly nepatrné sledy dusíku.
Zdá se tudíž, že údaje v literatuře o vyskytování se jodkyanu v jodu pro nynější poměry neplatí.
Budiž nám dovoleno na tomto místě poděkovati p. továrníkovi Ing. V. Vaniëkovi za vzorky technického jodu, jež nám laskavě dal k disposici.
Z chemické lahoratoře c. k. české vysoké školy technické v Praze.
*) Příčina leží v tom, že jodkyan s přebytečnou kyselinou siřičitou reaguje a vytvořený kyanovodík jest proudem kysličníku siřičitého trhován a unášen,
XXV.
Geologische und bergbaugeschichtliche Notizen über die einst goldführende Umgebung von Neu-Knin und Stěchovic in Böhmen.
Von Prof. Dr. Heinrich Barvif in Prag. (Mit 3 Abbildungen im Texte.)
Vorgelegt in der Sitzung den 3. Juni 1904.
Im vorigen Jahre widmete ich eine weitere Aufmerksamkeit den geologischen Verhältnissen bei Eule und Neu-Knfn.!) Ich besuchte nochmals die Gegend, untersuchte neue Gesteinsproben und machte einige qualitative Analysen auf Gold.
Zugleich erschien es als notwendig nach weiteren historischen Quellen zu suchen. Zu diesem Zwecke habe ich mir im Archiv der k. k. Bergdirektion in Příbram die Berichte des Bergmeisters JakoB Brirxer nach dem Original?) abgeschrieben. Im Archiv des Museums für das Königreich Böhmen in Prag fand ich als Beilagen zur Hand- schrift des bekannten Werkes Grafen Sternpere’s „Umrisse einer
1) Vergleiche meine „Gedanken über den künftigen Bergbau bei Eule vom geologischen Standpunkte. Mit einer Anmerkung über Neu Knín und Berg Reichenstein.“ Diese Sitzungsber., 1902, Nr. LIV.
In der böhmischen Ausgabe eines Teiles jener Publikation in den „Hor- nické a Hutnické Listy“, Prag 1903, Nr. 1, machte ich den Vorschlag, zur Trocken- legung der Rotlöwsgrube einen neuen senkrechten Schacht in der Nähe der letzteren zu errichten.
%) „Prothocoll aller Decreten und Belehnungen bei meinem Bergambt zu Eül, Knyn und Przibramb. Von 1. Sept. 1690.“
Sitzber. der kön. böhm. Ges. der Wiss. II. Classe. 1
9 XXV. Heinrich Barvir:
Geschichte der böhmischen Bergwerke“ (Prag 1836, 1837) Auszüge und Abschriften aus den Berichten des Lazarts ERkER (1581, 1592), WILHELMS Von OPPERsDORF (1581) und ELras GoxrHERs (1596), welche zum Teil HoLagovský im Jahre 1833 für den Grafen Sternberg, zum Teil dieser selbst gemacht hatte?) In demselben Archiv befindet sich unter den Knín betreffenden Urkunden auch ein wichtiger, bis jetzt unbeachteter Auszug aus den Büchern des einstigen Bergamtes zu Knín vom Jahre 1575, welcher Angaben über Knín und Štěchovic . enthält.
Durch Benützung hauptsächlich der von Towascaex publicierten Texte der ältesten Bücher des Iglauer Stadtarchivs,*) sowie durch Auffindung einer Notiz in dem Manuskripte der von Paul Zidek zur Zeit des Königs Georg verfassten „Zpravovna“°) war es möglich, die Nachricht Hisex’s über einen einst sehr grossen Gewinn RorLow's an Gold bei Eule in der Richtung, dass Rotlöw etwa in jener Zeit wirklich in Eule ansässig gewesen und sehr reich an Gold war, zu bestätigen, sowie auch den Ursprung der Schleier-Sage einigermassen zu be- leuchten.“)
A. Allgemeine Uebersicht der geologischen Yerhältnisse.
Von dem Säzava-Flusse bei Zampach an (südlich von Eule) bewegt sich die Grenze des typischen Granits gegen SSW in einer fast geraden Linie auf den westlichen Rand des Dorfes Hostěradic und auf Mar‘.
Dieser Granitgrenze liegt gegen Westen ähnlich wie bei Eule zuerst ein Streifen von umgewandelten Schiefern an, welche? ich für sogenannte Pfibramer Schiefer halte, worauf noch weiter westlich der Komplex der Euler Gesteine von zumeist eruptivem Ursprung folgt.
Der Porphyr von Zahrádka bei Bohulib zieht sich weiter in den Berg Medník, und von da aus kontinuierlich in die Červená hora und
S) Vergleiche meinen Artikel „Přehledné zprávy o některých našich místech zlato a stříbronosných z poslední čtvrti XVI. století. Hornické a Hutnické Listy, 1903, Nr. 9, 10, (11, 12, im Jahre 1904 Nr. 1.)
4) Dr. J. A. TomascHEk: Der Oberhof Iglau in Mähren. Innsbruck 1868.
5) Im Archiv des St. Veits Dom-Kapitels, besichtigt mit gůtiger Bewilligung des P.T. Herrn Bischofs Dr. Krásl.
6) Darüber publicierte ich einen Artikel: Jan Rotlev a pověst o Šlojíři v Jílovém. Horn. a Hutn. Listy 1903, Nr. 2, 3.
Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knín. 8
Vyhlídka bei Slap: seine westliche Grenze verläuft bei dem Flusse Sázava wenige Meter in östlicher Richtung von dem zwischen Zahrádka und der Umgebung des Dorfes Petrov gelegenen Einschnitte entfernt wiederum in fast gerader Linie gegen SSW, bei der südöstlichen Spitze der Štěchovicer Insel vorbei und in dem westlichen Abhange des Chlum und der Červená hora — in den beiden letzten Fällen nahe unter den entsprechenden Gipfeln — gegen Slap hin. Gegen Westen von diesem Porphyrzuge befindet sich Příbramer Schiefer. Die westliche Porphyrgrenze verläuft demgemáss im Ganzen parallel zu der Hostěradic-Krňaner Granitgrenze.
Die bisherigen Karten bezeichnen in dem Gebiete des west- lichen Porphyrrandes zwischen den Flüssen Sázava und Moldau meistens Phyllite, zwischen Štěchovic und Slap legt man die Porphyr- grenze allzuweit gegen Westen. Aber auch in der Umgebung des Meierbofes Záhoří zeichnet man Porphyr anstatt Granit, wobei freilich der Platz der Kapelle „na Rovince“ in richtiger Weise dem Porphyr- gebiete angehört.
Der Granit bildet von Slap und dem Meierhofe Zähoff aus eınem länglichen Körper von etwa SW Richtung gegen Borotic hin. Seine östliche Grenze zieht sich beiläufig von der Ueberfuhr „u Baborů“, unweit westlich bei Prostřední Lhota vorbei und auf Zupanovic.
In dem Ausläufer „na Ždáni“ (Cote 273) treten amphibolhaltige, zumeist schiefrige Gesteine hervor, welche ich jedoch zum grösseren Teile für gepresste eruptive Gesteine und für mit ähnlichen Euler Gesteinen verwandt halte. Stellenweise enthalten sie auch kleine Hohlräume wie die entsprechenden Euler Gesteine. Sie wechsellagern mit zwei Streifen einer feinkörnigen Facies von Granitporphyr, und in den östlichen Rand von Zdän zielt ein Streifen von lichtem Granitporphyr, welcher selbst in eine feinkörnige Facies und auch in schiefrige, amphibolführende Partien deutlich übergeht. Zwischen Moldau und der Einschichte Punčochář findet man von der Moldau an zuerst über die Hälfte der ganzen Entiernung einen Granitaplit von meist kleinem bis mittlerem Korne, welcher so quarzreich ist, dass er auf den ersten Blick oft einem Quarzit ähnlich ausschaut. Derselbe ent- hält wiederum lichtere sowie auch dunklere (amphibolführende) Partien, beiderlei feinkörnig oder auch porphyrisch entwickelt, wor- auf ein Streifen vom Pfibramer Schiefer folgt, dessen Streichen bei einem fast senkrechten Einfallen etwa SSW (von S etwa 22° gegen W) verläuft. Beim Punčochář folgt die Fortsetzung der von Krňan herkommenden Granitgrenze.
1*
4 XXV. Heinrich Barvíř:
Der zuletzt genannte Granitaplit zieht sich weiter zwischen Moráň und Kočičí vrch, ferner westlich vom Meierhofe Kobylník in den Dubový vrch, WNW von Županovic. In seiner östlichen, SW von Kobylník befindlichen Partie alternieren mit den Streifen von kórnigem bis porphyrischem Granitaplit feinkörnige guarzarme, jedoch amphibol- reiche Streifen, welche stellenweise an feinkörnigen gepressten Syenit bis Diorit erinnern. In der westlichen Umgebung des Meierhofes Častoboř ist grösserenteils ein lichter Granitporphyr vertreten, aber auch da findet man durch Uebergang der porphyrischen Struktur auf eine feinkörnige, oder durch Zunahme des Amphibols unter den Be- standteilen (wobei auch stellenweise kleines bis mittelgrosses Korn auftritt) mannigfache Gesteinsfacies entwickelt.
Durch den Kočiči vrch verläuft die Grenze des zuletzt genannten Granitaplits gegen den Příbramer Schiefer. Die in dem Ausläufer von Zivohoust, zum Teil auch in dem Kočičí vrch auftretenden Schichten des letzteren führen stellenweise Pyrit eingesprengt, ihr Streichen zielt von S ca. 28° gegen W, das Fallen gegen OSO. Auch der Meierhof Kobylník steht am Příbramer Schiefer.
Eruptive amphibolreichere Gesteine ziehen sich aus dem Aus- láufer „na Ždáni“ zugleich mit der lichteren Granitporphyrfacies westlich beim Dorfe Křeničná vorüber (auf Cote 469) und weiter gegen SSW. Einigermassen ähnliche Gesteine treten weiter in der- selben Richtung und zwar WNW von dem Dorfe Velká unweit der Vápenický Mühle zum Vorschein. Aber schon in der Umgebung des Dubovy vrch SW von Cholin verengt sich der eruptive Streifen von Euler Gesteinen, wo seine NW Grenze bei der Ruine Svind vorbei geht; gegen Süden wird er etwa in der Verlängerung der Strecke des rechten Moldauufers bei Županovic auf Rybárna hin von gemeinem, Amphibol und meist auch Biotit führenden Granit abgeschnitten. Am rechten Moldauufer gegenüber Cholin gibt es auch Streifen von um- gewandelten sedimentären Gesteinen.
Die Stadt Neu Knín kommt gegen Eule etwa in SW Richtung zu liegen und ist am westlichen Rande eines Vorsprungs der Slapy- Boroticer Granitpartie aufgebaut. Die Granitgrenze selbst verläuft durch den westlichen Rand von Alt-Knín in etwa SW Richtung fast zur Podlesský Mühle, biegt sich jedoch bei dem letzteren Orte in SSO Richtung. In der Umgebung von Neu Knin trifft man im W, SW und S Granit an, in den übrigen Richtungen den sogenannten Pribramer Schiefer, dessen kleine Schollen, durch die Einwirkung des einstigen Granitmagmas umgewandelt, auch in dem westlichen Teile
Geologische Notizen über d. goldfůhrende Umgebung von Neu-Knfn. 5
der Stadt selbst wahrgenommen werden kónnen. Die bisher publi- cierten, auch die von der k. k. geologischen Reichsanstalt bezogenen Karten enthalten den Granit bis nach Kozohor und Chramiště ge- zeichnet, eigentlich aber befindet sich östlich bei Kozohor und Chra- miště zwischen dem Porphyrstock der Besídka und des Boroticer
Hoınıce
žl a
Y/ là À AI) M l'E anus ne
70 à 4 v Ř
fs à IT 7 ď C Z iR all: FE l II; ná NÍM (4h À er Hu: A
Ne N
Abb, 1. Übersichtskärtchen der Umgebung von Knín.
Waldes einerseits und dem Granit der Kníner Umgegend andererseits ein Streifen vom Příbramer Schiefer, welcher nördlich etwa 500 m, südlicher jedoch gegen 1!/, km breit wird. Ausserdem findet man zahlreiche kleine Schollen von demselben Schiefer auch sonst in oder auf dem Granitkörper an mehreren Stellen, z. B. SW bei Neu Knín, NNO bei Záborná Lhota (W von Pankov) u. a. m.
6 XXV. Heinrich Barvíř:
Auch die Granitgrenze gegen die Příbramer Schieferschichten wird in den bisherigen Karten nicht ganz richtig angegeben. Sie ver- láuft von dem NW Ende des Dorfes Slap in etwa SW Richtung in die NNW Umgebung von Buš. Beide zwischen dem NW Ende von Slap und dem Dorfe Porostlina befindliche Hügel (Cote 429 und 432), der Platz des Dorfes Porostlina, ferner der grössere westliche Teil des Hügels Bouška gehören in das Gebiet des Příbramer Schiefers. Aus dem südlichen Abhange des Hügels Bouška zieht sich die Grenze in etwa WSW Richtung gegen Neuhof (Nové dvory), macht jedoch eine Umbiegung um den Hügel (Cote 429), welcher wiederum aus Příbramer Schiefer besteht. Das Dorf Neuhof liegt am Granit, aber in dem nordwestlichen Zipfel desselben biegt, sich die Granitgrenze im ganzen fast in südlicher Richtung in die nördliche Umgegend des Dorfes Křížov, sie verläuft jedoch bogenförmig und biegt sich zuerst gegen W, bald wiederum gegen O, so dass für den letzten Fall die C. 441, ferner beide gleiche C. 421 an der Strasse sich auf dem Pfibramer Schiefer befinden. Aus der nördlichen Umgebung des Dorfes KfiZov entsendet der Granit schmale Apophysen, eine kurze gegen W, die andere gegen NW bis in das Dorf Krámy, seine Grenze macht weiter eine kleine Umbiegung gegen O, bald aber wendet sie sich in westlicher Richtung und erreicht die Kniner Strasse fast südlich von Krámy, beinahe in jenem Punkte, in welchem der 32. Meridian (westlicher Rand der Karte 1 : 75.000) dieselbe schneidet. Von dem Anfangspunkte bei dem NW Ende des Dorfes Slap bis zu diesem eben genannten Punkte würde die Gesamtrichtung als SW bezeichnet werden müssen, während die westliche Grenze des Porphyrs der Červená hora bei Slap, des Chlum bei Štěchovic und des Medník- Berges bei Hradištko etwa eine SSW Richtung zeigt.
Der Granit bei Knin ist zumeist ein etwas Biotit führender Amphibolgranit. Gegen den Rand wird er nördlich und nordöstlich bei Knín ärmer an Quarz, enthält zugleich mehr Plagioklas, am Rande selbst zeigt er die Beschaffenheit eines quarzführenden Amphibol- diorits.") Gegen OSO am Wege nach Záborná Lhota geht er in einen lichteren Biotitgranit über, zwischen Záborná und Prostřední Lhota steht wieder ein biotitfůhrender Amphibolgranit an. Die Grenze des Granits gegen den Schiefer ist scharf und bei Knín und Sudovic ändert sich seine Korngrösse wenig.
1) Vergl. Kratocuvic: O některých massirnich horninách z okolí Nového Knína. Diese Sitzungsberichte 1900, Nr. VIII. pag. 3 bis 10.
Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knín. 7
Im Gebiete des Granits trifft man häufig Gänge von Granitaplit an. Dieselben können entweder in dem verwitterten Hauptgestein als Secretionen entstehen) oder eruptiven Ursprung aufweisen. In beiden Fällen verwittern sie verhältnismässig langsamer als die umliegende Granitmasse und ihre Züge ragen öfters über den Hauptkörper des Granits empor, z. B. in mehreren Gängen von eruptivem Charakter von WNW bis W Richtung südlich bei Neu Knín.
Der eruptive Granitaplit kann sowohl im Gebiete des normalen als auch — wie z. B. in dem Libičný vrch — in der Nähe des basischen, dioritartigen Randes auftreten. Die Aplitgänge können ziemlich gleichartig struirt sein — körnig (oft feinkörnig) oder por- phyrisch — aber auch in gangähnliche Schlieren von Quarz über- gehen. Aplite von ersteren Strukturarten bilden Gänge, z. B. nahe der Knin-Slaper Granitgrenze zwischen Křížov und Buš, den Kern des Libičný vrch bildet ein klein bis feinkörniger Granitaplit, welcher stellenweise fast grobkörnig wird. Ein Beispiel der zweiten Struktur- form bietet der Skleněný vrch bei Prostřední Lhota.
Porphyrisch entwickelte Aplite weichen im Habitus mitunter nur sehr wenig von den einigermassen biotitreicheren, dem Quarz- porphyr ähnlich aussehenden Gesteinen der Kníner und Euler Gegend. Die in der LiroLp's Karte vom Jahre 1859 bezeichneten Porphyrgänge bei Slovanská Lhota und bei Drevník (nördlich uud südlich) sind Gänge von Granitaplit. Aber auch anderswo tritt hier Granitaplit zum Vorschein, z. B. in der Umgegend von Dušník, weiter in der Umgegend von Selčan z. B. bei Solopisk etc. In der Nähe der Mühle u Lundäkü enthält der Granit Quarzgänge mit aplitischen Rändern.
In dem Gebiete des Granits resp. Granitaplits tritt stellenweise Hämatit in reichlicherer Beimengung auf, so in der Anhöhe Skoupý S von Drevník und in der Bohatá hora unweit von Obory.
Sonst können Aplitgánge oder aplitartige Granitpartien allein auftreten, oder auch in Begleitung dunkler complementáren Gesteine wie z. B. im Walde Hořice zwischen Lipčic und Dražetic und in dem Altkamlover Complexe.
Eigentlicher Porphyr bildet bei Knin einen Stock im Gebiete der Besídka und des Boroticer Waldes.“) In seiner typischen Aus-
8) Vergl. Joser FiškR: Kraj žuly a povaha sousedních hornin u Vltavy nad sv. Janskými proudy. Diese Sitzungsberichte 1900. Nr. XVII, pag. 19 bis 26. 9) Dr. Ewan. Boňický (und Jos. Krvaša): Petrologische Studien an den Porphyrgesteinen Böhmens. Archiv der naturwissensch. Landesdurchforschung von Böhmen, Prag 1882, pag. 90 bis 92. KrRarocuvíL (u. 8.) pag. 26 bis 29.
8 XXV. Heinrich Barvíř:
bildung würden frische Handstücke zum biotitführenden Quarzporphyr gerechnet werden: in einer grauen, sehr feinkörnigen bis anscheinend dichten, makroskopisch unauflösbaren Grundmasse, welche aus Quarz» Alkalifeldspath und Biotitschůppchen besteht, erscheint meist nur Quarz und Alkalifeldspath — zumeist Orthoklas — ausgeschieden. Die Grundmasse wird durch Zersetzung zuerst grünlich, später durch Wesführung der Eisensubstanz weisslich. Dieser Porphyr kann nicht zu den Ergussgesteinen gerechnet werden, er ist mit den Porphyren der Euler und Štěchovicer Gegend vollständig verwandt und muss zugleich mit diesen in die Gefolgschaft des hiesigen Granits gestellt werden. Er stammt aus demselben gemeinschaftlichen Magma her, aus welchem auch die Granitaplite der Umgegend hervorgegangen sind, enthält geringe Spuren von Gold wie diese und führt ebenfalls stellenweise goldhaltige Quarzgänge. Am Rande des Stockes bei Kozi Hory, besonders aber in seinem südlichen Teile treten dunklere, basischere Faciesbildungen auf.
Aehnlich, wie der Granitaplit widersteht auch der Porphyr der Verwitterung mehr als der Granit, infolge dessen ragt er über die jetzige Granitoberfláche hoch empor. Seine Grenze zieht sich im O auf den östlichen Rand des Dorfes Kozohor und inmitten des Dorfes Chramiště im ganzen in etwa SSO Richtung, im W nahe und zwar westlich unter dem Gipfel (C. 514) der Besídka und unter der Cote 527, gegen S ragt er in die Umgebung des Boroticer Jäger- hauses, gegen N verengt sich der Stock, ragt aber deutlich fast zu der von Mokrovrat resp. von Dobříš nach Alt Knín führenden Strasse. Man kann diesen Stock aber kaum für einen von dem Euler-Slaper Porphyrkörper abgetrennten Teil halten, hauptsächlich wohl deswegen nicht, weil er vom Granit durch einen oben erwähnten Streifen Pří- bramer Schiefers getrennt wird.
Der Příbramer Schiefer weist auf einzelnen Orten verschiedene Beschaffenheit auf. Mitunter sind seine Schichten ziemlich weich und von feinem Gefüge. Oestlich únweit des Dorfes Krámy, im Dorfe Klein-Letic und westlich bei dem Porphyr von Besfdka-Boroticer Wald erscheinen sie wegen eines Gehalts an kohliger Substanz zum Teil recht dunkel gefärbt. Manche Schichten sind aber ziemlich hart und rauh anzu- fühlen, solche sind zum Teil quarzreich und schauen einigermassen sandsteinartig resp. grauwackenartig aus. Eine solche harte Schichten- partie bildet einen deutlich hervorragenden Wall aus der Umgegend des Knín-Hrašticer Bahnhofes in etwa NO Richtung bis fast in die Mitte zwischen Neudorf und Senešnic, ähnliche Schieferabart findet
Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knín. 9
man in den Holé vršky und bei Mokrovrat, zum Teil ähnliche Schieferschichten sind auch im SW Teile des Chvojná-Berges ver- treten, freilich durch die Wirkung des einstigen Granitmagmas bereits stark metamorphosiert. Südlich nahe bei Mníšek konnte ich echte polymikte Grauwacke von zum Teil grober Zusammensetzung con- statieren.
In der Nachbarschaft des Porphyrs werden die Pfibramer Schiefer- schichten härter, reicher an Quarzsubstanz und bekommen ein kiesel- schieferartiges Aussehen. So bei Mníšek,'“) in der Besídka und in dem Boroticer Walde. In dem NW Abhange des Pleš-Hůgels bei Neudorf fand ich einen Porphyrstreifen, welcher zwar arm an Quarz, jedoch mit dem quarzreicheren Porphyr der Hora bei Cisovic verwandt ist, wohin er auch wahrscheinlich — also etwa in NO Rich- tung — fortschreitet. In seiner Nachbarschaft ist der: anliegende Teil des Schiefers teils schwärzlich und kieselschieferartig entwickelt, teils erscheint er von einer grösseren Beimengung des Hämatits rötlich gefärbt. Im letzteren Falle wird der Schiefer durch Verwitte- rung bräunlich und dann erinnern manche Stücke desselben sehr an die Proben der untersten (silurischen) D-Schichten z. B. aus der Modřaner Schlucht. Ganz ähnliches, schiefriges Gestein tritt etwa nördlich von Mokrovrat bei dem Voznicer Bache — am besten am linken Ufer — zum Vorschein, und in der Nähe, oberhalb des rechten Ufers desselben Baches kann man Stücke eisenhaltigen Kieselschiefers von schwarzer, roter und weisslicher Farbe mit Hämatit- und Limonit- Adern sammeln. Spuren einer Verkieselung der Příbramer Schiefrr- schichten zu einer kieselschieferartigen Masse, welche kleine hämatit- reiche Partien enthält, fand ich auch im Dorfe Senešnic, wo ich nach Porphyr vergebens suchte.
Ueber die Contactmetamorphose des Schiefers neben dem Granit siehe unten.
Die Streichungsrichtung der Příbramer Schieferschichten be- zeichnet in unserer Gegend am besten eine Schichte von polymikten Conglomeraten, welche sich in Klein Hraštic sowohl am südlichen als auch am nördlichen Ende des Dorfes wahrnehmen lassen, und von dem nördlichen Ende aus bis hinter das Dorf Pouště in etwa SW Richtung Verlauf nehmen, Es ist dies zugleich die Gesammtrichtung des Kocäba-Baches zwischen der Fatkas’ Mühle und Knín. Bei Hraštic erscheint die Conglomeratschichte eigentlich gegen W verworfen,
10, Banvíň: Výskyt zlata u Mníšku. Horn. a Hutn. Listy, 1903, č. 4.
10 XXV. Heinrich Barvíř:
denn ihre Spuren treten auch fast in der Mitte zwischen Gross und Klein Hraštic zum Vorschein.'*) Unterhalb Pouště erfolgt wiederum eine Brechung und eine kleine Verschiebung der Conglomerat- schichten gegen W, ferner eine Wendung ihrer Streichungsrichtung gegen SSW, so dass man sie dann von der nördlich vom Blechhammer stattfindenden Umbiegung der Kocäba aus westlich gegenüber dem Eisenhammer, östlich gegenüber der Kalouniks Mühle und ähnlicher- weise östlich gegenüber der Vojířs Mühle bis fast zu der von Rybník kommenden Strasse, bei welcher eine Verwerfungslinie von NW Richtung liegt, verfolgen kann. Südlich von dieser Verwerfungslinie folgt ein kleiner Streifen von Příbramer Schiefer, hinter welchem sich schon das Granitgebiet anlegt. Weiter gegen NO von Hraštic verliert sich die Spur der Conglomerate, wahrscheinlich gehören aber die am südlichen Rande des Porphyrs bei Davle, ferner nördlich von dem Dorfe Petrov bei dem Záhořaner Bache auftretenden Conglomerate denselben Schichten. Sonst dürften die Conglomerate der Kniner Um- gebung eher kambrischen als vorkambrischen Alters sein und erinnern stellenweise sehr an die Conglomerate der Modřaner Schlucht sowie an jene, welche südlich von Dobříš, wenig näher gegen Lhotka auftreten.
Auf den Hole vröky, stellenweise auch bei Mokrovrat und Gross Hraštic findet man auch zerstreute Stücke von guarzigen soge- nannten Třemošná-Conglomeraten.
Der Streichungsrichtung der Couglomeratschichte gemäss ver- läuft auch jene der Schieferschichtung in der nördlichen Umgebung von Knín fast gegen NO, in der NW und SW Umgebung fast gegen NNO, im Süden fast NS. Das Einfallen zielt bei der NÖ Streichungs- richtung in der Regel gegen NW, bei der NNÖ gegen WNW, bei der NS Streichungsrichtung gegen W. Demeutgegen herrscht in der Umgebuug von Štěchovic in dem Příbramer Schiefer ein SÖ Ver- flächen, und auch die Schiefer im Pleš-Hůgel weisen ein SÓ Ein- fallen auf. Südlich und südöstlich von Knín hinter dem Granitgebiete scheinen die Schichten bei Moldau entweder senkrecht oder gegen OSO einzufallen.
Es besteht z. B. unterhalb des Dorfes Gross Lečic ein etwa NO Streichen, Fallen 35° bis 40° gegen NW; im nördlichen Teile
n) Es ist dieselbe Arc der Verwerfung, welche man auch fast nördlich von hier in der Umgegend von Mníšek beobachten kann, wie ich in meinem oben citierten Artikel angemerkt habe.
Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knín. 11
der nördlich von der Podvršský Mühle am linken Ufer des Kocába- Baches hervorragenden Schieferpartie Streichen etwa NNÖ, Fallen 35° bis 45° gegen WNW; südlich vom Dorfe Klein Hraštic bei der nach Knín führenden Strasse von N 30° gegen O, Fallen ca. 45° gegen WNW und ähnlich unweit der NW bei Knin liegenden Mühle. Zwischen dem Kniner Bahnhofe und dem Dorfe Klein Hraštic Streichen von N 40° bis 43° gegen O, Fallen undeutlich. Bei Pouště südlich im Schiefer Streichen von N 13° gegen O, Fallen undeutlich. Oestlich vom Blechhammer im Schiefer Streichen von N 25° bis 30° gegen O, Fallen steil gegen WNW. Oestlich vom Eisenhammer im Schiefer Streichen von N 30° gegen O, Fallen mittelsteil gegen WNW. Unweit südlicher Streichen des Schiefers von N 25° gegen O, Fallen 35° gegen WNW. Zwischen der Podlessky Mühle und Chramiště Streichen zuerst gegen NNO, später fast NS und wiederum etwa NNÖ. Am rechten Ufer des von Kozí hory fliessenden Baches Streichen von N 11° gegen O, Fallen undeutlich. Zwischen Chramiště und Lipčic Streichen fast NS, Fallen mittelmássig gegen W, ähnlich in der nördlichen Umgebung von Dražetic.
Leider liess sich das Einfallen der Schieferschichten in dem Chwojná-Berge nicht mit erwünschter Genauigkeit constatieren. Wahr- scheinlich besteht dort eine ziemliche Analogie zu der Verflächung des Schiefers im Nevada-Hügel bei Gross Lečic und seiner Umgebung, also in dem westlichen Teile ein im ganzen mittelgrosses Einfallen gegen WNW, in dem Kerne selbst oder in seiner östlichen Partie zum Teil eine fast senkrechte Aufstellung der Schieferschichten, so dass für den Altkamlover Zug ein gewisses Auseinandergehen der randlichen Schieferschichten, möglicherweise also für die goldführende Zone eine gewisse Breitenzunahme für die Tiefe als nicht ganz unwahrscheinlich betrachtet werden könnte. Zugleich wären aber im Gebiete der Chvojnä auch Verwerfungen der Schichten gegen etwa NW zu erwarten seiu, wie dies die Verwerfung der Conglumeratschichte in der Hrašticer Gegend sowie die Art der Fortsetzung der gebogenen Schieferschichten aus dem westlichen Teile der Nevada in den west- lichen Teil der Chvojná und in den nördlich von der Aixner'schen Mühle hervortretenden Vorsprung andeuten. SW von der Aixner’schen Mühle sah ich ein NÖ bis Ö Streichen, Fallen unter ca. 38° gegen NW bis N, oberhalb des Maria Theresia-Stollens anfangs stellenweise ein Fallen gegen O oder SO. Es ist nicht ausgeschlossen, dass solche Abweichungen auch auf einen Wechsel iu der Verflächung des Schiefers in dem Kerne des Chvojná-Berges hinweisen. Sonst werden freilich
12 XXV. Heinrich Barvíř:
an steileren Abhángen auch locale Abweichungen in der Lage der Schieferschichten wahrgenommen, welche zum Teil verhältnismässig jüngeren Ursprung haben und oft als Folge von durch die Einwirkung der Atmosphärilien entstandenen Verschiebungen aufzufassen sind.
Die transversale Zerklüftung ist in den Schieferschichten nach mehreren Richtungen entwickelt, wie man schon durch die einzelnen Abschnitte des Kocäba-Bettes angedeutet findet. Die wichtigste ist jene, welche bei etwa NNÖ Streichen ein gegen OSO gerichtetes, ferner jene, welche bei demselben Streichen ein fast senkrechtes Ein- fallen aufweist, nebstdem jene von etwa NW, NNW bis WNW Streichen und ebenfalls fast senkrechtem Einfallen. Die letzte Art wäre also zu der zweiten fast vertical orientiert, und nach ihr richtet sich beispielsweise zum Teil das Bett des Krämer Baches sowie das Bett des unteren Laufes vom Woznicer Bache, bei welchem man als Fortsetzung des letzten Abschnittes desselben wohl die Granitgrenze bei Sudovic auffassen kann, mit welcher auch mehr oder weniger pa- rallel die Zerklüftung geht, nach dessen quarziger Füllung der Maria Theresia resp. Karl-Stollen gebrochen wurde, und welche auch am Tage durch eine Pingenreihe gekennzeichnet erscheint. Diese WNW streichende transversale Zerklüftung ist aber nicht überall von gleichem Alter, denn auch der Granit bei Neu Knin selbst wird etwa in jener Richtung von Aplitgängen durchzogen. Bemerkenswert ist, dass auch die Reihe der im Abhange des Porphyrs bei Katefinka unternommenen Baue eine ähnliche Richtung zeigt. Stellenweise findet man auch eine fast NS, oder eine fast WO Zerklüftung mit anscheinend 'vertikalem Einfallen.
Die Zerklüftung der massigen Gesteine der Kniner Umgegeud ist selten mehr oder weniger regelmässig, häufiger ziemlich unregel- mässig, in beiden Fällen aber gewöhnlich absätzig. Zu der ersten Art gehört die ein wenig regelmässige bereits erwähnte Zerklüftung des Granits mit einem etwa WNW Streichen, oder die Zerklüftung im Porphyr der Besídka und in dem Granitaplit des Waldes Hořice mit einem etwa NS Streichen. Unregelinässige Zerklüftung ist in den massigen Gesteinen überall verbreitet: im Granit, Porphyr und in den schmäleren Ganggesteinen sowie im Schiefer in ihrer unmittel- baren Nachbarschaft bei Krämy, in dem Boroticer Walde und in dem Walde Hofice.
Weitere Details über die Gesteine folgen in dem Abschnitte E.
Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knín. 13
B. Geschichtliches über den Kniner Bergbau.
Die Umgegend von Knín, Krámy und Štěchovic gehörte wie die Umgebung von Eule seit altersher dem in Böhmen regierenden Herrscherhause, und wie der Name Knín die Besitzung einer Fürstin andeutet, schon zur Zeit der Fürsten. Zu Knin — vielleicht zu Alt Knin besassen die Herrscher eine Art Wohnsitz, denn König Pfemysl Otakar I. erliess in Knín, den 15. Jänner 1218 eine das Kloster zu Milevsko betreffende Urkunde'“) und im folgenden Jahre 1219 bestä- tigte er demselben Kloster eine andere Urkunde wiederum in Knín.*) Ebenfalls wurde eine vom König Johann von Luxemburg den Pilsner Fleischhackern im Jahre 1341 gegebene Urkunde in Knín datiert.!*)
Im Jahre 1331 wird Knín als oppidum-Stadt oder Stádtchen genannt, es bestand also bereits die jetzige Stadt Neu Knín und wurde in jenem Jahre zugleich mit dem oppidum Eule vom König Johann an Ulricus Lepus vom Waldek in einer Schuld von 1200 Schock Prager Groschen versetzt.'“) Bald darauf wurde wohl die Schuld be- glichen und beide oppida wurden in den Besitz des Königs zurück- gegeben, jedoch schon im Jahre 1336 verpachtete der oberste Käm- merer des Königreiches Böhmen Peter von Rosenberg einigen Prager Bürgern für 3600 Schock Prager Groschen auf drei Jahre die Ein- künfte der Königlichen Kammer von einigen Goldbergwerken in Böhmen, darunter auch von jenem bei Knín und Leczin.'“)
Wenngleich wir die erste schriftliche Erwähnung von der Stadt Knfn und der dortigen Goldgewinnung erst vom Jahre 1336 besitzen, kann man dennoch mit Bestimmtheit annehmen, dass die Goldgewinnung hier wenigstens schon im XIII. Jahrhundert bestand. Das Gold- waschen in Böhmen ist von bedeutend älterem Ursprung.’?) König Wenzel II, welcher das Kloster zu Königsaal gründete, schenkte
12) Car. Jar. Ensen: Regesta Bohemiae et Moraviae. Pars I. Pragae 1854, pag. 276.
15) Ibidem pag. 286.
14) Eurer, Regesta IV, pag. 413.
ı5) Eurer, Regesta III, pag. 712.
16) Fern. Tapes: Summa Gerhardi, Wien 1882, pag. 237, 288. Tadra liest Leczin und nach seiner Vermutung wäre darunter wohl das Dorf Lečic bei Knín zu verstehen. In SrraxBERGs Urkundenbuch pag. 72. steht Leštnice und wurde (Geschichte II, 17, 22) als Lišnic gedeutet.
1) Barvik: O původu slova „ryzí“ ve smyslu „čistý“. Hornické a hutn. Listy 1908, č. 2.
14 XXV. Heinrich Barvíř:
diesem Kloster im Jahre 1304 von den im Kamýker District gele- genen königlichen Gütern u. A. auch die Ortschaften Slap, Lečic, Štěchovic und Krämy.'?) Der Name Krámy bedeutet aber ähnlich wie der Name Chramiště — eigentlich Kramiště — ganz bestimmt einen Ort, wo einst Kramläden bestanden, in welchen Nahrungsmittel et. für den Bedarf der Bergarbeiter verkauft wurden, wie man dergleichen Beispiele auch von anderen Bergorten anführen kann. So sind z. B. bei Kuttenberg auch noch die Benennungen Staré Krámy und Mladé Krämy etwa nördlich von dem Friedhofe zu All. Heiligen erhalten geblieben. Höchst wahrscheinlich wurden die Kramläden in dem jetzt Krämy genannten Dorfe für den Bedarf der in dem nahe gelegenen Bergwerk, jene zu Chramiště hauptsächlich für den Bedarf der in Kateřinky arbeitenden Bergleute angelegt. Aber im Jahre 1304 wird in der Urkunde des König Wenzels II. von Gold bei Krámy keine Erwähnung mehr getan. Daraus ersieht man, dass dort, wahrscheinlich also auch bei Knín selbst schon vor dem XIV. Jahrhunderte Gold gewonnen wurde, und die Krämer Lagerstätte vielleicht schan irgend längere Zeit in dem bis heute sichtbaren Teile erschöpft worden war. Vielleicht blüte daher der Goldbergbau bei Knín schon zur Zeit Königs Otakar I., welcher in (Alt?) Knín zu verweilen pflegte, oder zur Zeit Přemysl Otakar des II. (1253—1278), welcher von den Fremden wegen seines Reichtums — wahrscheinlich eben Reichtums an Gold — „goldener Kónig“ genannt wurde.!?)
Die Gründung der Stadt Neu Knín möchte ich nämlich in eine frühere Zeit legen als jene der grösseren Anzahl anderer böhmischen Städte, weil sie nicht wie diese zwölf, sondern nur sieben Schöppen besass. Die Stadt wurde auch nicht zu demselben Zweck wie die anderen, sondern aus einem besonderen Anlasse, d. h. als Ansiedelung der Bergbau-Unternehmer und Bergarbeiter gegründet. Da sie vor den hussitischen Kriegen keine eigene Pfarre hatte, sondern nach
18) Eurer, Regesta II, pag. 866. Das Dorf Krámy verblieb im Besitze des Königsaaler Klosters bis zur Aufhebung des letzteren im Jahre 1784.
19) Der bekannte Chronist Hájek schreibt in seiner Kronika Česká (Orig. Ausg. v. J. 1541, fol. 64!, zum J. 870, dass damals Leute in südlichen Gegenden, besonders „okolo Krámů a v Logice“ grosse Stücke Goldes gebrochen haben. Es ist klar, dass Hájek auch in diesem Falle gewisse alte Nachrichten bei der Hand hatte, wenn auch die Zeitbestimmung von ihm vielleicht erdichtet wurde. Logice hiess keine jetzt bekannte Ortschaft, ich vermute daher, dass ir der von Hájek benützten Urkunde eher Leczice — Lečice geschrieben stand, welches Wort Häjek oder der für ihn arbeitende Excerptor „Logice“ las.
Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu Knín. 15
Alt Knin eingepfarrt war, wurde sie offenbar im Gebiete des Alt Kniner Gutes gegründet und zwar erst zu christlichen Zeiten. Ich finde nämlich in den von Tino und Euer herausgegebenen Libri confirmationum der Prager Dioecese in den Jahren 1354 bis 1436 keine Priester von der Stadt Knín genannt, mehrere jedoch aus dem Dorfe Kofn.?°)
Dass die Stadt Knín nur als Bergstadt gegründet worden ist erhellt aus dem Inhalte ihrer vom König Georg 1461 bestätigten alten Privilegien, nach welchen sie dem König keine Steuern und Tribute zu zahlen hatten, dagegen aber „tíž měšťané a horníci naši Knínští i všickni obyvatelé nynější i budoucí mají každý podle možnosti své na těch horách pracovati a nakládati“ waren alle Bůrger und Bewohner der Stadt Neu Knín verpflichtet, ein jeder nach seiner Tunlichkeit „auf jenen Bergen“ zu bauen und den Bergbau zu fór- dern. Wo befand sich aber jenes Gebiet, welches durch seinen Gold- reichtum Ursache der Gründung einer besonderen Stadt für Bergleute, einer Bergstadt gewesen ? Wo anders als an dem Platze, welcher als Gemeinde-Eigentum der Stadt zugewiesen wurde, wo sie also ihre Tätigkeit frei entwickeln konnten und zu entwickeln verpflichtet waren. Dies war aber der bis heute als Gemeinde-Eigentum ver- bleibende Distrikt des jetzt Chvojnä genannten Berges. Hier lag also die Kamlová (Stará Kamlová) und zwar freilich dort, wo noch zahl- reiche Ueberreste von sehr alten Bergarbeiten zu sehen sind. Da baute man also zur Zeit der Gründung der Bergstadt Knin und in der zu- nächst folgenden Zeit. Es wurde Bergbau, nicht nur etwa Gold- wäscherei betrieben.
Auch noch in der ersten Hälfte des XIV. Jahrhunderts blüte die Goldgewinnung in der Umgegend von Knín, denn im Jahre 1339 werden königliche urburarii in Knín erwähnt.?') Es bestand hier also ein königliches Urbur-Amt.
In XIV. Jahrhunderte wohnten in Knín einige vermögende Bürger wie Kunzmann genannt Hohenstollen (Huchumstollen), folglich dem Zunamen nach ein Bergbauunternehmer, welcher im Walde Captice unweit Knín im Jahre 1335 zwei neue Dörfer Lhoty grůndete.**) Das eine von diesen Dörfern heisst jetzt Prostřední Lhota. Auch wird ein Goldgräber (aurifussor) Wenzel von Knin genannt, welcher
20) Die in der Stadt Knín an zahlreichen Stellen ausgegrabenen Gefässe sind keineswegs immer Urnen, obwohl sie für solche gehalten werden. Einige könnten vielleicht aus dem 11. Jahrhunderte stammen.
2!) Euren. Regesta IV, pag. 264.
16 XXV. Heinrich Barvíř:
wahrscheinlich sowohl bei Knín als auch bei Schönberg baute, auf dessen Ansuchen Kaiser Karl IV. im Jahre 1351 den Bergleuten zu Schönberg die denselben früher vom König Johann gegebenen Privi- legien bestáttigte.**) Dieser Wenzel von Knín war demgemäss wohl eine einflussreiche, also vermutlich auch ziemlich vermögende Person, auch kaufte er sich im Jahre 1361 einen Meierhof in Cachovic.*) Frenzlin von Obrist, Kniner Bürger, war Patron der Kirche in Hvožďan ;**) folglich Besitzer des dortigen Gutes.
Mit welchem Nutzen man bei Knín in der zweiten Hälfte des XIV. Jahrhunderts baute, wissen wir nicht, man arbeitete aber conti- nuierlich bis zur Zeit der hussitischen Kriege. In die vorhussitische Zeit überhaupt lege ich fast sämmtliche grössere Arbeiten der Knfner Gegend, nämlich die erste Ausbeute der hiesigen Seifen und die Aus- führung der Baue in der Alt-Kamlovä, bei Krämy, in der Besfdka, in Kateřinky unweit Chramisté und im Boroticer Walde, die genannten Baue hauptsächlich deswegen, weil von ihrer eventuellen Inangriff- nahme in einer späteren Zeit keine Erwähnung mehr geschieht.
Wie das Privilegium des Königs Georg von Poděbrad vom Jahre 1461 bezeugt,*“) besass die Stadt Knín vor den hussitischen Kriegen geschriebene Privilegien. Die Bürger hatten eine Freiheit an den wem immer gehörigen Ortschaften, Wäldern, Bergen oder Bächen in der Umgebung der Stadt (na dědinách, lesích, horách neb potocích jim příležících číchžkoli) Gold zu gewinnen und alle Bergleute auf eine Meile weit im Umkreise von Knín mussten alles Waschgold und Berggold in den königlichen Wechsel nach Knfn abliefern. Ebenfalls gehörten alle Bergmühlen auf eine Meile weit von Knin unter die Oberaufsicht des Kniner Magistrates. Die Könige zogen, wie noch das Privilegium des Königs Wladislaw vom Jahre 1479 erklärt?”), aus den Kníner Goldbergwerken vielen Nutzen. Die Stadt wurde jedoch in den hussitischeu Kriegen im Jahre 1424 erobert, ausgeplündert und eingeäschert, wobei auch ihre älteren Privilegien-Urkunden ver- brannten, nebstdem wurden ihre Goldgruben von den Angreifern verstůrzt.
22) Ibidem. pag. 91, 92.
2%) Jarumir ČELAKOvSKÝ: O domácích a cizích registrech. V Praze 1890. pag. 123.
34) W. W. Touxx, Dějepis města Prahy, II. díl, v Praze 1871, pag. 422.
3) Libri confirmationum dioec. Prag. I. 2, ed. EmLER 1874.
26) Orig. a. Perg. im Archiv des böhm. Museums d. dto. 1. Okt. 1461.
37) D. dto. 22. Jánner 1479, Orig. a Perg. im bohm. Museum.
Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knin. 17
Die Stadt konnte sich seit jener Zeit lange nicht erholen. Nach der Einäscherung der Stadt und Verschüttung der Bergwerke wurde auch das hiesige königliche Bergamt aufgehoben und nach dem vom König Sigismund den Euler Bürgern im Jahre 1437 erteilten Privi- legium sollten die Bergleute von Knín ihr Gold nach Eule zur Ein- lösung bringen.?®) Nach Graf Kaspar SrERxBEBG**) hatte Kaiser Sigis- mund der Stadt Knin am 7. Mai 1437 neue Vorrechte erteilt, ich kann jedoch nirgends eine diesbezügliche Originalnotiz auffinden. Da nun das eben erwähnte den Euler Bürgern gegebene Privilegium am Tage des hl. Stanislaus d. i. den 7. Mai datiert erscheint, glaube ich an eine Verwechslung beim STERNBERG mit Eule.*“)
Allein um die Hälfte des XV. Jahrhundertes fieng man bei Knfn doch wieder an etwas Gold zu gewinnen, vielleicht mehr, als zu der- selben Zeit bei Eule gewonnen wurde, denn in einem den Euler Bürgern vom König Georg im Jahre 1460 erteilten Privilegium lesen wir, der König wolle den letzteren das Gold so hoch bezahlen wie den Kniner Bürgern.) Die Resultate der bergmännischen Tätigkeit erschienen wohl in dem Masse berücksichtigungswürdig, dass vielleicht eben wegen derselben im Jahre 1461 die alten Rechte und Pflichten der Kniner Bürger wieder festgestellt und vom König Georg am 1. October d. J. neu bestáttigt wurden, unter welchen die Pflicht der Bürger und aller Bewohner von Knin, ein jeder solle nach seiner Tunlichkeit auf ihren Bergen bauen und den Bergbau fördern, eben- falls steht. Demgemäss arbeitete man wieder hauptsächlich auf stád- tischen Gründen, aber kaum mehr in der ganzen Alt-Kamlova, deren grösste Gruben längst schon mit Wasser ertränkt sein mussten, da allem nach kein Stollenbau zu ihrer Entwässerung bestand. Es konnte also hauptsächlich in dem sogenannten Jungen Kamlova-Complexe gebaut werden, zugleich einigermassen etwa auch auf der NO Seite des Chvojnä-Berges. Das Unternehmen wurde anfangs sicherlich von gutem Erfolg begleitet. In dem städtischen Gedenkbuche ist das Jahr 1475
28) Lror. Črnák: Paměti král. horn. města Jílového, 1898, pag. 41.
3%) Umrisse etc. I. Bd. 2. Abt. Prag 1837, pag. 35.
%) Die vom König Sigismund den Einwohnern von Kytín, Dobříš, (Alt-) Knín und Lipčic im Jahre 1436 (8. Dezember, Prag) gegegene Urkunde betraf keineswegs irgend Bergwerke, wie PEITHNRR von LIoHTENFELS in seinem Versuch über die natürl. und polit. Geschichte der böhm. und mähr. Bergwerke (Wien 1780, pag. 133) aufübrt, sondern andere Angelegenheiten. Cf. Jaromír Čela- kovský: O domácích a cizích registrech, pag. 123. Emrer: Regesta III, pag. 291.
s) Cuir u. 8. W., pag. 43.
Sitzber. der kön. böhm. Ges. der Wiss. II. Classe. 2
18 XXV. Heinrich Barvíř:
als Jahr einer der Ueberlieferung nach sehr grossen („der grössten‘) Ausbeute bezeichnet worden. Im Jahre 1500 wurden die Kafner in dem ihnen vom König Wladislaw erteilten Privilegium angewiesen, alles Gold nur nach Prag zur Einlösung zu bringen, dem Kníner Bergmeister sollten für seine Mühewaltung wöchentlich vier böhmische Groschen aus der königl. Kammer gezahlt werden, die Stadt erhielt die Bewilligung mit rotem Wachs zu siegeln und die Anzahl der geschworenen Stadträte wurde um fünf vermehrt. Demgemäss bielt wohl eine gute Ausbeute an Gold weiter an. Bald bestand hier auch eine Münze zur Prägung goldener Geldstücke, denn als im J. 1516 König Wladislaw das ganze Bergwerk von Eule an den Herzog Karl von Münsterberg auf 15 Jahre verpachtete, gestattete er das ge- wonnene Gold in Knin zu vermünzen, jedoch in gleichem Schrot und Korn wie der König.”) Im Jahre 1524, den Sonntag nach Petri brannte die Stadt Knin wiederum ab°°) und der Bestand der hiesigen Münzstätte hörte wohl auf, doch baute man weiter und erholte sich bald, denn die Stadt erkaufte sich im Jahre 1527 vom König Ferdinand I. im Pfandrechte um 500 Schock Groschen das Gut Hrastic mit der dortigen’ Feste, welches aber im Jahre 1549 wegen Beteiligung an der Verschwörung der böhmischen Städte gegen Ferdinand I. zur Strafe weggenommen und an Wenzel Wratislaw von Mitrowic „mit Ausnalıme der Bergwerke und derselben Erfordernisse“ verpfändet wurde.) Und noch in den Jahren 1540 und 1541 scheint eine beachtenswerte Menge Goldes von Knin nach Prag abgeliefert worden zu sein. PošEPNÝ sagt:?’) „In der Rechnung des Prager Můnzmeisters Conrad Sauermann findet sich von März 1540 bis Dezember 1541 eine Einlösung von 75.700 Mark Berggold aus Knin und Eule, daraus habe man 71.340 Mark Feingold gemacht, so dass sich aus beiden Zahlen ein Feingehalt von 0'942 ergibt, welcher dafür spricht, dass in
42) Gf. Kasrar StenxsrrG: Umrisse etc. I. 2. pag. 36. Orig. böhm. im Arch. zu Oels.
53) PırackY: Scriptores rerum. bohem. Tom. III. (Staří letopisové čeští). V Praze 1829, pag. 461.
99) Pritiiser von LICHTENFELS: Versuch etc. pag. 133, wo das Gut Gross Rraštic genannt wird. — Památník okresu Dobříšského, v Dobříši 1898, stať o Novém Kníně od L. Koráčka, pag. 128, nennt es Klein Hraštic. Dem Wortlaute der Urkunde nach gab es auch bei Hraštic ein Bergwerk, und falls Klein Hraštic zu verstehen wäre, so sieht man Spuren einer Gangführung an der vom Bahahofe kommenden Strasse. Möglicherweise ist auch die Goldwäsche bei dem Voznicer- Bache zwischen Klein Hrastic und Mokrovrat zu verstehen.
%) Archiv für prakt. Geologie. II. Th. pag. 147.
\
Geologische Notizen über d. goldfůbrende Umgebung von Neu-Knin. 19
dieser ganz namhaften Summe ein nicht unbetráchtlicher Teil aus Knín, dessen Gold viel feiner als das Euler war, enthalten sei. Ueber spätere Einlösungen bis zum Jahre 1560 gibt uns das Prager Münzarchiv keine Auskunft, nur soviel geht aus einigen Bemerkungen hervor, dass Kniner Gold neben dem Euler zur Einlösung kaın. Die Angabe der Quantität ist erst von 1562 an möglich, allein da stossen wir an viel bescheidenere Ziffern, als wir nach der Combination der Sauermannschen Daten erwartet haben.“
Innerhalb 47 Jahre, 1562 bis 1609 sind nach PošerNý (p. 149) nur aus 21 Jahren Einlösungen von Knfn im Prager Münzarchiv verzeichnet und zwar in toto 17.749 Mark, d. i. 4504 Kilogramm mit einem Feingehalt von 0'945, also falls ein gerechneter Durch- schnitt irgend Bedeutung haben könnte, nur 0'214 kg Rauhgold resp. 0'203 kg Feingold pro Jahr. Eine Erklärung dieser Abnahme der Goldausbeute in dem Jung-Kamlover Complexe gibt uns ein im Jahre 1575 verfertigter Auszug aus dem alten Kníner Bergbuche, in welchem angegeben wird, dass ein Stollen bereits 178 Klafter weit getrieben worden, welcher nach 12 Lachtern das Wasser aus dem ganzen (Jung-) Kamlover Baue in einer Tiefe von 45 Lachtern unterfahren sollte, d. h. mit anderen Worten: das Jung-Kamlover Werk wurde bereits in eine grössere Tiefe fortgesetzt und mit der Zeit vom Wasser überwältigt, so dass man in der Tiefe nicht mehr weiter arbeiten konnte. Die Tatsache jedoch, dass man sich die Anle- gung eines gegen 190 Klafter langen Stollens zu unternehmen entschloss, bezeugt meiner Meinung nach zur Genüge, dass früher die Jung- Kamlover Fundgruben ziemlich ergiebig gewesen, wie es ja als ein weiterer Beleg dieses Schlusses angeführt zu werden verdient, dass noch im Jahre 1575 Knfn unter die königlichen Bergstädte gerechnet wurde, deren es in Böhmen damals nur vier gab und zwar Kutten- berg, Eule, Knín und Bergreichenstein. Den Jung-Kamlover Stollen brachte man aber — wie ich denken möchte wegen nicht genug präziser Ausmessung ihrer Richtung — nimmer zu dem geplanten Durchschlage mit der Jung-Kamlover Fundgrube und noch im J. 1693 berichtet der Bergmeister Bırrs£r, das Kamlover Gebäude wie auch der sogenannte Dreibrůderkreuzgang sei mit dem Stollen noch nicht unterfahren worden. Deswegen erlosch in der zweiten Hälfte des AVI. Jahrhunderts der alte Ruhm der Stadt Knín, um in seiner einstigen Grösse niemals mehr zu erscheinen . . .?
In dem letzten Viertel des XVI. Jahrhunderts baute die Ge- meinde nur sehr wenig, nur zur Erhaltung ihrer Bergfreiheit, und
g*
20 XXV. Heinrich Barvíř:
zwar hauptsächlich in dem Jung-Kamlover Complexe. Eine private Gewerkschaft oder einzelne private Personen bauten resp. suchten nach Gold in dem NÖ, gegen Krámy liegenden Abhange des Chvojná- Berges und bei Štěchovic. In den diesbezüglichen Berichten finden wir wenig Tröstliches, trotzdem aber einige nicht uninteressante An- gaben. Deswegen lasse ich solche in wortgetreuer Uebersetzung oder wörtlich hier folgen:
a) „Aussug aus den Bergbüchern über die Eintragungen der bei Knín und Štěchovic gelegenen Fundgruben mit ihren Massen und Erbstollen, ausgegeben von dem Bergamte su Knín im Jahre 1575.)
Die alte Fundgrube „na červeném mlází“ wird durch Fristung bis zu Reminiscere dieses Jahres 1575 gehalten, von welcher ein Teil der Halden verpocht wurde, welche reichhaltig sind, sowie auch der Schlich von denselben vorhanden ist. Das zweite untere Mass auf derselben Fundgrube ist auf 35 Lachter gewältigt worden, da man aber in demselben keine ganzen Orte auch keine Anbrüche fand, verliess man die Grube. Unkosten für die Gewäl- tigung derselben 56 Schock meissn.
Die neue Fundgrube „na červeném mlasi“°”) ist mit einem neuen Schrot ausgezimmert und zur Gewältigung auf neun Lachter bis zum Wasser vorbereitet. Unkosten betrugen bei derselben 18 Schock meissn. Fristung bis zu Reminiscere 1575.
Der Erbstollen su denselben beiden Fundgruben ist von seinem Mundloch bis in den Stollenort vormals getrieben und nun auf etwa sechzig Lachter gereinigt worden. Von demselben wird ein Querschlag gegen den Hauptzug der oben genannten Fundgruben gebrochen. Unkosten betrugen auf den Erbstollen innerhalb der drei Quartale d. i. Crucis, Luciae und Reminiscere des Jahres 1574 125 Schock meissn; über die übrigen Quartale Trinitatis, Crucis und Luciae desselben Jahres wurde keine Rechnung abgelegt.
Die Fundgrube „na Panně Maryı“, dieselbe ist bei Štěchovic gelegen, Fristung bis zu Reminiscere dieses Jahres 1575. Die Fundgrube „na svatém Pavlu v Kunšově loučku“
bei Štěchovic gelegen, Fristung ut supra.
36) Böhmisch.
57) Betreffs der Lage vergleiche die Anmerkung zu dem BrrrxéR'scumx Berichte vom 23. August 1691.
Geologische Notizen über d. goldfůhrende Umgebung von Neu-Knín. 21
Die Fundgrube „na Dušně“ in derselben Lage bei Stöchovic. In dieser und in der oben erwähnten Fundgrube wäre nach Menschen-Gedenken eine ziemlich goldreiche Gangmasse an Anbrüchen zu finden.
Die Gewerkschaft aller oben erwähnten Fundgruben mit ihren Massen und Erbstollen: Auna, Gemahlin des Herrn Johann Jindra von Fürstenfeld (32), Johann Rudolf Plunecker der Aeltere (32), Hans Walcz aus Nürnherg (16), Hans Helm von Graupen (42), der Herr Abt von Königsaal, Grundherr (4), zur Kirche und Gemeinde 2, zusammen 128 Teile. Dieselben oben genannten Gewerken liessen bei Stöchovic ein Pochwerk mit drei Wasserrädern, deren jedes drei Pochrüster treiben sollte, anlegen, doch wurde das auf 170 Schock meissn. Groschen abgeschätzte Pochwerk von den Steigern und Berg- arbeitern wegen des in einer Summe von 112 Schock 38 Gr. meissn. nicht erhaltenen Lohnes mit Beschlag belegt.
Die Fundgrube Kamlova, bei Knin gelegen,
mit ihren zweitem, drittem oberen und mit zweitem, dritten unteren Massen und einem Erbstollen. Dieser Stollen ist von seinem Mund- loch bis zu dem jetzigen Stollenort 178 Lachter lang getrieben worden und ist bis zum Durchschlag in die Fundgrube 12 Lachter zu treiben, wo aus dem ganzen Baue und der Zeche, auch aus dem grossen Richtschachte das Wasser mit dem Stollen durch die Wasser- saige 45 Lachter (tief) uuterfahren werden wird. Die alten Leute gedenken, dass in der Tiefe sehr gute Anbrüche vorhanden sein sollen, wie man bei Gewältigung einiger Schächte je tiefer desto bessere Anbrüche an den Orten fand, da man aber die Gewässer nicht be- zwingen konnte, hatte man von einer solchen Gewältigung abgelassen und treibt den Stollenort weiter. In derselben genannten Fundgrube Kamlova, in ibren unteren und oberen Massen sowie in dem Erb- stollen besitzt Johann Jindra von Fürstenfeld 8 Kuxe, dieselben sind ihm in dem Gegenbuche bei dem Bergamte zu Knfn eingeschrieben worden.“
b) Auszug aus dem Bergwerksvisitationsberichte Wilhelms von Oppersdorf des Aelteren vom Jahre 1581.
„Zu Knin verbaut die Gemeinde jährlich 176 Th., womit freilich nicht viel zu richten, sie baut eine verlegene Grube auf des Abts von Königsaal Gründen und die alte Grube „zu den vier Brüdern“ genannt, haben auf beiden feine Anbrüche, klagen über den Abt, der ihnen das Grubenholz verweigert und doch die Wälder zugrunde
29 XXV. Heinrich Barvíř:
richtet. Der Magistrat übergibt eine Schrift über künftigen Gruben- bau“ (das Allegat fehlt).
In demselben Jahre 1581 berichtete der Oberbergmeister Lazarus ERrker:
„Die Kníner bauen oder suchen vielmehr nach dem alten Gold, das von alters her so grossen Ruhm genoss.“
Nach elf Jahren, im Jahre 1592 (den 5. Juni) berichtet, ERKER:
„Sttechowsta unweit Eule, einst“*) stark gebaut, jetzt ganz verlassen ist weniger bekannt (als Eule), wäre leichter durch Künste zu erheben, weilen ein Bach und Holz bei der Hand ist. Knín hat grosse Baue besonders bei Fleischkram eine Strecke von 100 KI. lang, 20 breit, 7 Klafter tief ausgehauen, wo ein mächtiges oberes Mittel von Gold gewesen sein mag. Die Stadt baut zur Erhaltung ihrer Bergfreiheit die alte Grube Kembler, macht einige Lot Gold, die Mark 23 Karat 2 Gran Feingold, dergleichen Hochgold wird sonst in Böhmen nicht gefunden. Für Stiechowitz und Knin werden durch 10 Jahre jährlich für jedes 2000 Th. in Vorschlag gebracht, um mit geringen Wasser- maschinen die Gewältigung der stärksten älteren Bergbaue zu ver- suchen.“
In dem an den k. obersten Münzmeister Grafen Friedrich Schlick von Ezras Gontuer ddto. 30. Sept. 1596 gegebenen, die Be- sichtigung der Bergwerke betreffenden Berichte wurde über Knin Folgendes mitgeteilt:
„Zu Knín baut die ganze Gemeinde eine Grube am Kemůler Gebirg, darauf sie unterzeiten etliche Lot Gold machen, ist aber ein festes Gestein, muss mit Feuer gewonnen werden, inmassen dann der Augenschein vorhanden, trägt aber die Kosten nicht, und haben stette Einbusse. Wird auch an vielen Orten an Gebirgen und in der Stadt in Gässen Gold gesichert. Desgleichen sind viele alte Gruben und Gebäude ums Gebirg bisher ungewältigt verblieben, derwegen wohl zu vermuten, es seien noch viele ganze Gänge in unverschrot- tenen Gebirgen vorhanden, wie ich dann einen Rutengeher daselbst gelassen, der sie zu Schürfen anweisen solle, darauf haben sie die Arbeiter von ihrer Grube genommen und wollen es in Namen Gottes auf E. G. Gutachten mit dem Schürfen etliche Wochen, jedoch auf
9) In der Abschrift lese ich „einst“, wäbrend man beim Gf. Sternberg II. pag. 47 „nicht“ gedruckt findet.
Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knín. 23
der Gemeinde Unkosten versuchen, Gott gebe seinen Segen, dass es ohne Nutz nicht mag abgehen.“
Im Jahre 1605 benachrichtigten die Bergmeister, Althäuer und sämtliche Bergarbeiter des Kníner Goldbergwerks“*) den Bürgermeister und den Rat der Stadt Knin, dass sie Holz in den kaiserlichen und in den zum Hospital (der Kreuzherren) gehörigen Wäldern für ihre Bergwerke zu nehmen gehindert werden: „ . . . dass wir das Holz zum Feuersetzen an den Orten, wo eine grosse Festigkeit des Felsens herrscht, auch zu Rösten, Pfeilern, Stempeln, Fahrten und anderen Bedürfnissen des Bergbaues weder in den Wäldern Sr. kaiser- lichen Gn., noch in den Hospital-Wäldern frei gebrauchen können. Da wir nun ınit allem Fleiss nach unserer Pflicht darum sorgen, damit die Sr. kaiserlichen Gn. genannten Goldbergbaue nicht zur Devastation kommen, besonders aber der wegen der Verschlechterung der Stempel und Pfeiler sehr gefährliche Schacht Mladá Kamlova, in welchem man durch Betrieb von Gottes Freigiebigkeit eine Menge goldführender Gangmassen aushauen kann und können wird, wovon grosser Schade. . .*
Nach dem Jahre 1609 findet PoSerny keine Goldeinlösung mehr von Knin in den Prager Münzamtsacten weder im XVII. noch im XVIII. Jahrhunderte verzeichnet. Man arbeitete jedoch auch nach dem Jahre 1609 weiter, wenn auch schwach, um die Giltigkeit der Privilegien nicht zu verlieren. Im Jahre 1614 bemerkt der Prager Erzbischof,“©) dass die Knfner in einem Jahre nicht viel mehr als vier Lot Gold erzeugen. Dann kam aber die Zeit des dreissigjährigen Krieges, in welchem die Bürger beim Mangel an goldhaltigem Ma- terial noch durch häufige Durchzüge von plündernden Soldaten in grosse Armut verfielen. Schon im Jahre 1626 beschweren sich die Kníner Bůrger,“') sie seien durch alle die (Kriegs-) Jahre ununter- brochen dauernde Soldatenzüge fast zu Bettlern geworden und im Jahre 1639 wurde die Stadt von den Schweden so zugrunde gerichtet und verbrannt, dass zehn Jahre nach dem Abzuge der Schweden nicht mehr als zehn Häuser neu gebaut worden,“*) und die übrigen nach dem Wortlaute des im Jahre 1680 vom Kaiser Leopold ge-
39) Orig. Urkunde vom 28. Nov. 1605 in dem erzbischöfl. Archiv in Prag, Abschrift in dem böbm. Landesarchiv, böhmisch.
40) Concept vom 31. Dez. 1614 im Prager erzb. Archiv, Abschrift in dem böhm. Landesarchiv.
41) Urk. v. 5. Mai 1626. Orig. daselbst, Abschrift in dem b. Landesarchiv.
47) Somser: Königreich Böhmen, XVI. Bd., pag. 243.
24 XXV. Heinrich Barvíř:
gebenem Privilegiums**) noch in dem Jahre 1860 zum grósseren Teil in Asche lagen.
Dennoch erhielt sich eine lebhafte Tradition über die einstige Ausgiebigkeit wenigstens der Jung-Kamlover Fundgrube, man begann etwa im Jahre 1676 den oberen Jung-Kamlover Schacht auszuzimmern, konnte aber die Zimmerung wegen Mangels an Geldmitteln nur auf 18 Lachter ausführen, worauf die Arbeit sistiert wurde. Als Berg- meister Bırrnee Knín in den Jahren 1691 und 1693 besuchte, konnte er Folgendes berichten:
1. Im Jahre 1691 den 12. Februar:
„Knín. Alldort ist noch nichts vorgenommen worden, weil mir teils die Zeit nicht (hinreichte), teils anstehe, ob nicht selbige Gelder nutzlieber auf Eule oder Příbram möchten transferiert werden. Gleich- wohl zeigen die Kniner einen grösseren Eifer und Lust zum Berg- werk als die Příbramer und Euler, bitten auch, man solle ihnen erlauben den Schacht und Stollen Mladá Kamlová zu eröffnen, es seien noch 3 alte Männer vorhanden, vorgebend, dass sie darinnen 4 Hüllen von gewcnnenem Erz gefunden und 7 Dukaten daraus ge- macht, dementgegen sie das ihrige, so sie selber gewonnen, kriegs- halber müssten liegen lassen, und in Ansehung, dass sie schon zu alt wären, gleichwohl mit Waschen und Anquickung noch umzugehen wüssten, auch noch viel Erz vorhanden wäre, so noch nicht zu gute gemacht, also bitten sie, man solle ihnen erlauben, künftigen Frühling ein kleines Pochwerk anzurichten, damit sie es gar zu gut machen, damit (auch die Kinder jene Manipulation erlernen und) die Wissen- schaft nicht mit ihnen absterbe.“
2. In demselben Jahre den 4. Juni:
„Zu Knín ist der Schacht, Mladá Kamlovä genannt, sehr baufällig befunden worden, weil solchen der alldortige abgesetzte Primas nicht nur allein negligiert, sondern die darauf gestandene Kaue hinweg- geführt bat. Demnach ich aber hin und wieder (von) glaubwürdig(en Leuten höre), dass auf besagtem Kamlová in der Zeit die grösste Hoffnung gemacht worden, der Gang am Ort noch stehe, kein Grund- wasser vorhanden, auch (dass) solches Gebäude nur propter injuriam temporum auflässig worden, und endlich der Schacht noch zu repa- rieren wäre, also lasse ich solchen mit Consens Ihro . . . (soweit) die
+») Orig. am Perg. im Archiv des běhm. Museums. 4+) Oberhalb der Sohle des oberen Schachtes. #5, 24 böhm Lot — 385°5 g.
Geologische Notizen über d. goldfůhrende Umgebung von Neu-Knín. 95
Notdurft erfordert wiederum reparieren. Hátte auch gern die Gebáude auf dem sogen. Krámská hora und andere mehr bereist . . .“
3. Den 23. August desselben Jahres, an Herrn Berghofmeister von Kuttenberg:
„dass ich auf 8 Tage dem Kníner Berggebáu beiwohnet, das Kamlover und Krämer Gebirg nach Vermögen abgezogen und in dem Jung Kamlová den unteren Schacht schon 20 L(achter) völlig aus- gezimmert befunden. Dieweilen aber meine Intention nicht gewesen, den Schacht bis aufs Tiefste für diesmal auszuzimmern, sondern nur, damit er nicht zugrunde gehe notwendige Vorsehung zu tun, und weil solche nunmehr schon vollbracht, also stehe ich an, ob ich ferner fortfahren, oder die kaiserl. Bergleute, so der Euler Berg- schreiber in meiner Abwesenheit von dannen dahin beordert, wiederum nach Eule schicken solle. Indessen habe ich teils von denen Berg- leuten vernommen, teils auch selber gesehen, dass in bemeldetem Schacht bald vom Tag an unterschiedliche Örter auf den Gang ge- trieben und bei voriger Auszimmerung des Schachtes vermacht, nun aber wiederum bei Eiogehung dessen verfallen seien, welche dann wiederum zu vermachen den Leuten grosse Mühe und Arbeit ver- ursacht hat. Dergleichen nun aber nach Aussage des hinuntergelassenen Bergmanns ferner nicht mehr, sondern alles in festem Gestein zu finden, und folglich die Arbeit zwar schleuniger, aber gleichwohl ...
Der in beiliegender Karte notierte untere Schacht, woran man jetzt gearbeitet, ist vermöge meines Zugs gegen 47 L(achter) tief, hat laut (des Bergmanns Johann) Priester (welcher da vor 15 Jahren gearbeitet) Aussage im Tiefsten kein Grund-, aber eine halbe Elle tief Tagwasser, so sich von dem am Tag nahe bei dem Schachte aus- gehauten Gang hineinziehe, dass aber solches nicht höher aufgehe ist die Ursache, weil dasselbe unterhalb des ersten Lichtlochs in der Wiese sich wiederum ausdringt, allwo ich auch Luft zuın besseren Fortgang zu machen befohlen.
Vom unteren bis zum oberen Sohl solle es durchschlägig, und der Stollenort etliche wenige Lachter oberhalb des oberen Schl. *°) sein. Die alten Inwohner gedenken, dass die Bergleute bei dem unteren ein, und bei dem oberen ausgefahren seien, vor 15 Jahren hat man den oberen auf 18 L(achter) ausgezimmert, hernach aber aus Er- manglung der Mittel liegen lassen.
#) oberhalb der Soble des oberen Schachtes.
26 XXV. Heinrich Barvíř:
In dem Brüderschacht ist ein gestaltiger Gang am Tage zu sehen, weil aber vier Bergleute von dem durch das Feuersetzen ent- standenen Schwaden erstickt worden, also ist er nochmals liegen ge- blieben.
Aus den befundenen Bingen und Halden ist abzunehmen, dass die Gebäude auf dem alten Kamlova nicht gar tief gewesen seien, dahero meines Erachtens kein Zweifel wäre, man möchte mit Fort- treibung des Stollenorts sowohl den Kamlover als auch den St. 22%/, begegneten Kreuzgang im Tiefsten noch im frischen Felde unverhaut an- treffen. Was aber für Erz sich befinden möchte, kann ich nicht wissen. In dem alten Bergbuch befinde ich laut Beilage A, dass man ano 1572 innerhalb 3 Monate 24 Lot Gold gemacht, '") welches die Unkosten schwerlich wird ertragen haben, und ist zu bedauern, dass 80 gar keine Nachricht vorhanden ist, ausgenommen, dass die Leute sagen, dass der Kamlovä ihnen allezeit von ihren Älteren, als welcher alle- zeit seine Ausbeute solle gegeben haben, recommandiert worden sei. Es ist sich aber auf dieses Red nicht zu verlassen. Dieweilen man aber für diesmal auf die Aubrüche nicht kommen kann, und gleichwohl zu sehen ist, dass der Gang bis au Tag hin und wieder ausgehaut ist, daraus dann allerdings zu vermuten, dass die Alten solches ohne Ursache nicht würden getan haben, also wäre gleichwohl meine un- vorschreibliche Meinung, wir sollten einen Ort, so tief wir ankommen können — welches ungefähr 30 L(achter) sein wird — auf den Gang etliche L: (Lachter) treiben und sehen, wie er sich anlassen möchte, wozu mich auch dies bewegt, weil ich in dem Krämer Gebirg in einem Berg Zlatý hora genannt einen Gang über die Massen am Tag ausgehaut befunden, dass zu verwundern ist, also dass ich schliessen muss, dass die allhiesigen Gänge bis an Tag müssen edel befunden worden sein.
Den Kramer Zug betreffend, wovon das alte Kniner Bergbuch laut Beilage B Meldung tut, habe ich soviel mündlichen Bericht erhalten, dass der Simon Laurschin, der es allein gebaut hat, darunter keine Mitgewerke bekommen können, dieweil ihnen die Probe zu schlecht gewesen, und sich alle auf den Jung Kamlovä, als welcher damals bessere Proben und Hoffnung gegeben, gelegt haben, wovon sie aber, wie gemeldet, auch aus Ermangelung der Mittel haben nachlassen müssen, indem sie den oberen Schacht nicht weiter als auf die 18 L: (Lachter) (haben) auszimmern können, welcher doch Wetters halber —
“, 24 böhm. Lot — 3855 g.
Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knín. 27
massen ınan Alles mit Feuersetzen hat gewinnen müssen — höchst nötig wäre. Wann also dieses nicht gewesen wäre, sollte ohne Zweifel der Krämer Zug stattlich gebaut worden sein, und gefällt mir der Gang, soviel man aus den noch befindlichen Stufen ersehen kann, besser ala der Kamlover. Es wird auch unweit davon ein mächtiger Gang am Tage verspürt, welcher wohl der Krämer Zug, warvon die Schrift meldet, sein mag, wie tief aber der Gang liege, und wie tief der Schacht gewesen sei, auch ob sie Wasser gehabt, kann ich nicht erfahren, ausgenommen dass ein alter Fleischhacker sagt, er vermeine, sein Vater hätte ihn versichert, dass sie kein Wasser gehabt haben. Aus der Halde ist zu mutmassen, dass der Schacht gegen 18 oder 20 L: (Lachter) tief und völlig in festem Gestein muss gewesen sein. Es meldet zwar die Schrift auch von dem Erbstollen,“*) ist aber keiner vorhanden, sondern wird dadurch nur die Erlaubnis einen anzuschlagen verstanden. Ich habe den Gang gegen Occident, allwo die nächste und grösste Teufe zu finden, mit der Rute ausgehen lassen, und den in beiliegender Karte unter dem Namen des Stollenmundlochs notierten Ort am bequemlichsten dazu befunden, allwo der Stollen auf den Gang auf St. 73}, fortgetrieben werden könnte, ob aber auch der Rute zu glauben ist, weiss ich nicht, jedoch veranlasst mich der in Karten notierte alte Schurf zu glauben, dass die Alten den Gang““) auch um selbige Gegend müssen gesucht haben, und sagt ein alter Mann, dass der Schimon Laurschin sich eben selbige Gegend zu einem Stollen, wofern es nötig sein möchte, er- wählt habe.“
4. Im Jahre 1693 berichtet Brrrxer:
„Das Kamlover Gebäude wie auch der sogen. Dreibrüderkreuz- gang ist mit dem Stollen noch nicht unterfahren worden, würde aber im frischen Felde in mehr als 50 L: (Lachter) Teufe damit angetroffen, und kann ich mit Wahrheit sagen, dass ich noch aus keinem Berg- werke bessere Goldproben gesehen und gemacht habe, als eben aus dem bei des Kamlover Hauptganges 4ten LL.®) befindl. Stufe. Etwas
42) Es wird offenbar von einer der Fundgruben „na červeném mlází“ des Jahres 1575 gesprochen, folglich lagen diese Gruben in dem Krämer Zuge und zwar höchstwahrscheinlich an dem NO Abhang des Chvojná-Berges. Möglicher- weise befand sich die Mündung des zugehörigen Erbstollens östlick von dem Zuge, da eine Stelle in der Weise, welche ich mit einem Fragezeichen in dem Kärtchen bezeichnet habe, oft feucht erscheint.
40) |
30) gic.
28 XXV. Heinrich Barvíř:
Hauptsächliches aber zu Knín fündte ich derzeit nichts Bequemeres, als unter die alten Gebäude auf dem S. Catharinae Berg einen tiefen Erbstollen zu treiben in Ansehung, dass dieses ein wohlgestaltiges, sanftes und ganghaftiges Gebirge ist, worunter ein starker Bach vor- zeiten dem Vernehmen nach 16 Buchmühlen um die Erze aufzu- bereiten getrieben hat.
Ferner kann ich den berühmten Krämer Zug nicht ungemeldet vorbeigehen, welcher dermalen vom Tag ausgehauen ist, dass man sich billig darüber verwundern muss und dergleich, glaube ich, fast nirgends zu finden sein wird. Wann nun solcher in seinem sogenannt Examen oder gegenüber liegend(es) ansehnlich(es) uuverhaut(es) Gegen- gebirg mit einem Stollen untersucht würde, sollte meines Erachtens wohl etwas Haupt.(?) damit erbaut werden, worzu es dann an be- nôtigt(em) Wasser und Holz auch nicht ermangeln táte. Wenn nun der Grundherr, also Ihro Hochwürden der Herr Prälat von Königsaal nebst anderen Gewerken etwas darauf zu wagen zu disponieren wäre.“
*
Mit dem Jung-Kamlover Bau beschäftigte man sich auch nach dem Jahre 1693, aber aus Mangel an Geld wurde nichts Grösseres unternommen. Der alte Plan, die Jung-Kamlover Fundgrube mit dem sogen. Jung-Kamlover Stollen zu unterfahren, scheint nie gelungen zu sein, wahrscheinlich wegen nicht genau zutreffender Richtung des- selben, denn als im Jahre 1705 eine Karte desselben Stollens her- gestellt resp. copiert wurde, hat man als ihr Ziel das Unterfahren des Kreuzgangschachtes angegeben. Zu Mangel an Geld trat also noch eine Verwirrung in der Auffassung der wahren Verhältnisse hinzu, weswegen schliesslich alles Unternehmen, an und für sich schon klein, zunichte werden musste (1709). In den übrigen Jahren des 18. Jahr- hundertes wurde im Bergbau nichts unternommen, bis erst zur Zeit Maria Theresia's, wie der ursprüngliche Name des Stollens**) an- deutet, wurde ein Stollenbau nach einem Gange gegenüber der Aixner’schen Mühle angefangen, doch nur eine kurze Strecke ge- trieben, sodass man schliessen muss, dass das Resultat den Erwartungen nicht entsprach und die Unkosten nicht gedeckt werden konnten.
51) Nach einer Mitteilung des sel. Kniner Bürgers A. Cerny soll der ur- sprüngliche Name des Stollens Maria Theresia-Stollen gewesen sein. Der Name Karlstollen wurde nach dem späteren Bergbauunternehmer, einst Kniner Bürger- meister Karl Masner gegeben.
Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knín. 29
im Jahre 1804 kam der Euler Berggeschworene Johann Elster nach Kuin, um die ertränkten Baue zu besichtigen und gründete eine Ge- werkschaft zu ihrer Inangriffnahme. Auf seine Veranlassung wurde nach SommER“*) aus der Waldstrecke Chvojná, nach AL. ČERNÝ aus einem „noch blinden Gangraume“,“*) also meiner Deutung nach aus dem später sogen. Karlstollen eine Probe von 2000 Centnern Quarz genommen, welche 2 Mark 8 Lot reines Gold, also 6:26 g pro č et- gab. Darauf wurde es z. T. in dem Karlstollen (bis zum Jahre 1824, resp. 1828, in welchem der Stollen wahrscheinlich infolge einer Wasserflut überschwemmt wurde), z. T. auf der Sudovicer Mikule bis zum Jahre 1835 schwach gearbeitet oder nur geschürft. °*) Der letzte Versuch geschah in den Jahren 1850-55 und zwar auf der Sudo- vicer Mikule, die Gewerkschaft brachte aber nur ein sehr geringes Capital von 5000 Gulden zusammen, wobei es nicht einmal zu einer Verpochung der gewonnenen Gangmasse kam. Aus dieser Zeit stammt die noch von weitem sichtbare Halde oberhalb Sudovic. Die Alte und die Junge Kamlovä geriet vollständig in Vergessenheit.
C. Über die Kamlová.
Eine der wichtigen Fragen betrifft die Position der Kamlovä resp. der sogen. Jungen Kamlová, weil der topische Name völlig in Vergessenheit geraten ist. Heute wird der ganze Berg Chvojna ge- nannt, wahrscheinlich infolge der späteren Kartenbezeichnung, welche einst nur eine bei dem Triangulationspunkte befindliche Waldpartie betraf. Betrachtet man die Form des Berges, so erhellt es, dass der Name Kamlová — mitunter auch Komlová genannt — ursprünglich wohl soviel wie homole, d. i. einen angenähert kegelfórmigen Berg bedeuten sollte, die letztere Bezeichnung (homole) ist nämlich in Böhmen sehr verbreitet. Die einigermassen hervorragenden Ausläufer des Berges heissen Mikule, deren eine sich über der Aixner'schen (im Jahre 1780: „Podmikulkovsky“ genannten) Mühle, die zweite über dem Dorfe Sudovic („Sudovick& Mikule“) erhebt.
5%) Sommer: Das Königreich Böhmen, XVI. Bd. pag. 241. ©
53) Ješté slepé chodby nach der Zeitschrift Horymír, v Příbrami 1879, číslo 23., Feuilleton: Dějiny král. města Nového Knína od Al. Knínského (Černého).
54) Památník okresu Dobříšského, str. 139.
30 XXV. Heinrich Barvíř:
Von der Jungen Kamlová blieb eine Karte in Knín erhalten — ursprünglich unter den Papieren des im J. 1865 verstorbenen Kníner Bürgers und Bergbau-Unternehmers Karl Masner mit der Inschrift: „Berg-Charten über den Jungen Kamlowa Stolln und Gebäu unweit von der königl. Bergstadt Knin liegend, abgezogen 6ten Juni 1705. Copiert von Franz Grim, Stip. k: Bergpract.“ Der Massstab dieser Karte beträgt 34 Lachter = 10 cm. Ich reproducierte die Zeichnung und lege sie in Abbildung 2 in verkleinertem Massstabe vor.
Jung Horn loi order: (Ash pe V de Mamas SCA
Abb. 2.
Die Karte verzeichnet zunáchst den Jung-Kamlover Stollen, welcher der Darstellung nach etwa 320 Lachter = 569 Meter lang ‘) und von etwa WSW (ohne Correct. von W etwa 24° gegen S ge- näherten) Richtung sein soll. Die hier bestimmte Aufgabe des Stollens ist den Schacht „worin ein Kreuzgang“ zu unterfahren, was in einer Tiefe von etwa 48 Lachter (48 L 19 Zoll = 86 m) geschehen sollte. Iu der letzteren Grube kreuzten einander zwei Gänge, deren einer die Richtung A 11 = circa SSO—NNW, der andere ungefähr die O—W Richtung zeigte. Wie es scheint, könnte man für ziemlich gewiss annehmen, dass der Tagzug von dem Stollenmundloche an bis etwa unter das 3. Lichtloch, also in einer Länge von etwa 146 Lachtern in verticaler Ebene gegen die Grundlinie gezeichnet ist, wobei das zweite Lichtloch etwa 16 L — 28 Meter, das dritte Licht- loch schon gegen 30 Lachter hoch am Tage über der Stollensohle liegen würde.
>) Ein Lachter = 3 Prager Ellen = 1'778 Meter.
Geologische Notitzen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knin. 31
Auf der entgegengesetzten Seite der Karte findet man verzeichuet, dass von dem Schachte „worin ein Kreuzgang“ in A 23, d. h. etwa gegen NNW eine Reihe von Schürfen angelegt wurde, und etwa in 52 Lachter Eutfernung ein Schacht sich befand, „worin eine Kluft gegen Dreibrüderschacht“ in A 23 zu sehen war, worauf etwa 25: Lachter weiter der Dreibrüderschacht folgte. In dieser Gegend ist also der Tagzug in mehr oder weniger horizontaler Ebene gezeichnet, da die angemerkten Schächte gewiss nicht direct untereinander lagen.
Zwischen dem dritten Lichtloche und dem Kreuzgangschachte erscheint die Karte auf den ersten Blick zweideutig. Entweder könnte der Tagzug in derselben Ebene, in welcher er vom Stollenmundloche an gezeichnet wurde, fortsetzend gedacht werden, sollte jedoch dies der Fall sein, dann müssten schon die beiden nächsten Lichtlöcher gegen 60 Lachter tief gewesen sein, und der Stollen würde den Jung- Kamlovä Fördernisschacht in einer verhältnismässig grossen Tiefe von 96 Lachter = 170 Meter und den zweiten Jung-Kamlover Schacht in einer Tiefe von etwa 68 Lachter = 121 Meter unterfahren, — oder der Tagzug der Karte biegt sich in der Natur in mehr oder weniger horizontaler Ebene. |
PošerNý schätzte bei seinen mit dem hiesigen Bürger AL. ČERNÝ unternommenen Begehungen die Lage der einzelnen Schächte folgen- dermassen. Die Lage des Jung-Kamlover Schachtes I. suchte er genau unter dem Triangulationszeichen am Chvojnä-Berge, die Richtung des Stollens von hier gegen Lečic hin, den Schacht „worin ein Kreuzgang“ suchte er an der Sudovická Mikule, für den Dreibrüderschacht hielt er den vierseitigen Verhau oberhalb des Karlstollens. Es besteht in der Tat eine Tradition, nach welcher sich unter dem jetzigen Trian- gulationszeichen am Chvojnä-Gipfel ein tiefer Schacht befinden soll. Meiner Auffassung nach wären alle Jung-Kamlover Schächte nur in dem oberen Teile des Chvojná- Berges resp. seines nördlichen Abhanges zu suchen sein.
Als gewiss kann betrachtet werden, dass die Jung-Kamlover Schäehte sich in der nächsten Umgebung der Alt-Kamlover Reihe befanden, denn im J. 1596 sagt Ezras Guxtuer, es seien viele alte Gruben und Gebäude um das Kembler Gebirg ungewältigt verblieben, und noch deutlicher geht es aus dem Wortlaute des BiTTNER SCHEN Berichtes vom J. 1691: „aus den befundenen Bingen und Halden ist abzunehmen, dass die Gebäude auf dem alten Kamlová nicht gar tief gewesen seien, dahero meines Erachtens kein Zweifel wäre, man möchte
32 XXV. Heinrich Barvíř:
mit Forttreibung des (Jung- Kamlover) Stollenorts sowohl den Kamlover als auch den St. 22*/, begegneten Kreuzgang im Tiefsten noch im frischen Felde unverhaut antreffen.“ Man muss also die Jung-Kamlover Fund- grube und den Kreuzgang-Schacht in der Nähe des Alt-Kamlover Complexes, wahrscheinlich in seiner oberen Fortsetzung suchen. Eine Berücksichtigung verdient hier noch die Angabe Bırrner’s: „der... untere (Jung-Kamlover) Schacht ist... gegen 47 L(achter) tief und (soll) im Tiefsten kein Grundwasser (haben), aber eine halbe Elle tief Tagwasser, so sich von dem am Tag nahe bei dem Schacht aus- gehauten Gang hineinziehe, dass aber solches nicht höher aufgehe ist die Ursache, weil dasselbe unterhalb des ersten Lichtlochs in der Wiese sich wiederum ausdringt.“ — Man könnte also annehmen, dass die Mündung des Jung-Kamlover Stollens (unterhalb des ersten Lichtlochs) bei einer Wiese zu suchen wäre, und nach der Karte v. J. 1705 localisierend schliessen, dass das Tagwasser in den unteren Jung- Kamlover Schacht von der mit „Brüche“ bezeichneten Stelle 5“) ein- drang. Hätte das aus dem genannten Stollenmundloche ausfliessende Wasser der Jung-Kamlover Fundgrube entstammen sollen, so müsste der Stollen mit jener Grube durchschlägig gewesen sein, was jedoch nach Bittner nicht der Fall war.
Sei es nun wie nur immer, der Jung-Kamlover Stollen, auch wenn man seine Mündung finden sollte, würde wohl kaum eine 80 grosse Bedeutung haben wie der von mir empfohlene zu errichtende Stollen, weil er in keinem Falle eine so grosse Tiefe unter dem Alt-Kamlover Complexe unterfahren würde. Ich möchte aber doch an- raten, denselben aufzufinden, auszusäubern und, weil sein Feldort von dem Kamlover Complexe nicht mehr weit entfernt sein sollte, zu einer vorläufigen Untersuchung der beiden Kamlover Districte aus- sunülgen.?”)
Vergleicht man mit den Bırrner’schen Berichten und mit der vom Jahre 1705 stammenden Karte die Beschreibung des Kamlover Baues vom Jahre 1575, wie sie in dem oben mitgeteilten Auszuge aus den Knfner Bergbüchern enthalten ist, so findet man, dass eigentlich schon damals eben der Jung - Kamlover Complex gemeint wurde. Dies bezeugt ganz deutlich die Erwähnung zweier Gruben, von denen die grössere als Richtschacht diente, ferner die Erwähnung eines
56) Brüche ist deutlich zu lesen, nicht etwa „Brücke“, wie man bisjetst gewöhnlich las.
57) Die von mir vermutete Lage des Jung- Kamlover Stollenmundlochs habe ich auf dem Uebersichtskärtchen angemerkt.
Geologische Notizen über d. goldtührende Umgebung von Neu-Knín. 33
Stollens, dessen man das ganze 17. Jahrhundert gedachte. Alle drei Documente können also einander ergänzen.
Man sieht zunächst, das die Jung-Kamlover Gruben schon vor dem Jahre 1575 von Wasser ertränkt wurden, wahrscheinlich be- deutend mehr, als der Bergmann Priester im Jahre 1691 dem Bittner schilderte.
Wenn Bittner im J. 1691 bemerkt, wie „die alten Inwohner ge- denken, dass die Bergleute bei dem unteren (Schacht) ein, bei dem oberen ausgefahren seien“, so kann man wohl nicht anders annehmen, als dass dieser obere Schacht der „Jung-Kamlova Fôrdernis-Schacht, worauf die Kaue steht“ der Karte vom J. 1705 gewesen oder der „grosse Richtschacht* des Jahres 1575.
Ein solcher Richt- oder Fördernis-Schacht ist zweifelsohne mehr oder weniger senkrecht gebaut worden, und die Nachricht vom J. 1575 gibt an, dass die erwartete Unterfahrung des Wassers (auch) in dem Richtschachte in einer Tiefe von 45 Lachter erfolgen würde, also dass der Richtschacht gegen 45 Lachter tief gewesen, während die Tiefe des Fördernisschachtes nach der Karte vom J. 1705, falls’ da ein senkrechter Durchschnitt gezeichnet worden wäre, gegen 93 Lachter betragen müsste! Es ist ersichtlich, dass der in der Kurte v. J. 1705 gezeichnete Bogen grösstenteils eine Biegung in einer mehr oder weniger horisontalen Richtung und zwar annähernd gegen: SW andeutet. Diesen Schluss bestättigt der Bericht v. J. 1575 durch die Angabe, dass zum Durchschlage mit der Jung-Kamlover Fundgrube nur 12 Lachter fehlen sollten, und trotzdem der grosse Richtschacht nicht unterfahren worden — der letztere befand sich also jedenfalls nicht in der geraden Linie zwischen dem Stollenmundloche und der Jung-Kamlover Fundgrube, sondern abseits.
Zu demselben Resultate gelangt man durch eine Überlegung, dass der zweite Jung-Kamlover Schacht nach Bittners Ausmessung gegen 47 Lachter tief gewesen, und die Bergleute in dem unteren Schacht einfuhren, in dem oberen aber auszufahren pflesten. Wenn der Fördernisschacht eine Höhe gegen 93 Lachter über der Sohle hätte haben sollen, hätte man sich zur Errichtung eines solchen in einem geneigten Terrain kaum entschlossen, sondern wegen Unkusten der Errichtung und Erhaltung, sowie wegen Verlängerung der Aus- fahrt in einem so hohen Schachte vielmehr einen weniger tiefen als der Schacht No. 2 war, angelegt. Die obere Niveaudifferenz beider Schächte war gewiss nicht sehr gross, wenn auch die Mündung des Fördernisschachtes höher lag als jene des Schachtes No. 2. Deswegen
Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 3
34 XXV. Heinrich Barvit:
ist auch die Mündung des Jung-Kamlover Stollens nur circa 45 Lachter tief unter der Mündung des Fördernisschachtes zu suchen.
Sonst aber war der Richtschacht in der Tiefe nahe der Sohle mit der Fundgrube durch einen Durchschlag verbunden, weil er nach dem Berichte v. J. 1575 zugleich mit dieser hätte entwässert werden können. Dieser Schluss würde eine diesbezügliche von Bittner ver- zeichnete Angabe bestättigen.
Nach der Karte vom J. 1705 würde die Entfernung des Stollen mundloches von der senkrechten Projection des Jung -Kamlover Schachtes No. 2 gegen 269 Lachter betragen, während die Entfernung desselben Stollenmundloches von dem Schachte selbst in dem Niveau des Stollens im Jahre 1575 auf 178 + 12 — 190 Lachter angegeben wird. Dieser Widerspruch ist meiner Ansicht nach nur scheinbar, und lässt sich durch den Schluss erklären, dass die Jungkamlover Fundgrube schief war, und dem Stollenmundloche einigermassen zulief. Nach der Kartenzeichnung zu urteilen würde sie für diese Bedingung freilich ein etwa ONO Einfallen zeigen, während die Lage des För- dernisschachtes, ferner die Streichungsrichtung des ganzen Kamlover Zuges selbstverständlich eher ein OSO Einfallen verlangen würde, welche daher auch anzunehmen ist.
Dies ist wohl ein ziemlich wichtiges Resultat des ganzen Ver- gleichens, welches den Schlüssel sum Verständnis der räumlichen Ver- hältnisse des gansen Kamlover Complexes liefert Es zeigt sich, dass die Goldführung der Jung-Kamlover Fundgrube (Schacht No. 2) ein Einfallen besitzt, welches analog verläuft wie die eine Art der trans- versalen Zerklüftung der Schiefer in dem nördlichen Teile der Kniner Gegend. In einer solchem Einfa'len entsprechenden Richtung zieht sich auch die Pingenreihe in dem Abhange der Sudovická Mikule. Es gibt also drei wichtige Gründe, nach welchen man anzunehmen berechtigt ist, dass die Goldführung der gansen Kamlover Zone ein gegen OSO gerichtetes, also ein jenem der Euler Hauptsüge analoges Einfallen besitzt.
Die Grösse der ;Zahlendifferenz für die Stollenlánge 269 — 190 —.79 Lachter, sowie die Grösse der Entfernung der beiden Jung- Kamlover Hauptschächte, welche nach der Karte v. J. 1705 — gegen 46 Lachter, sprechen, glaube ich, dafür, dass die Bırrner’sche Angabe der Tiefe des Jung-Kamlover Schachtes No. 2 d. i. 47 Lachter in senkrechter Richtung zu verstehen ist, und nicht direct gemessen, sondern am Tage nach den Terrainverhältnissen „vermöge eines Zugs“ gegen das Stollenmundloch bestimmt wurde. Bei einer directen
Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knín. 385
Ausmessung der Tiefe des Schachtes hätte Bittner auch direet die Höhe des am Grunde befindlichen Wassers bestimmt, was er aber nicht getan hat.
Die Grösse des Einfallswinkels lässt sich für die Jung-Kamlover Fundgrube aus den wenigen Daten freilich nicht praecis berechnen, doch aber einigermassen abschätzen. Wenn die Fundgrube in der Tiefe bis zu dem Richtschachte gereicht hätte, und die obere Distanz beider Gruben gegen 46 Lachter, die senkrechte Höhe der Fundgrube gegen 47 Lachter betrug, so würde das Einfallen circa 45° ausmachen. Wahrscheinlich war dieses etwas steiler, weil die beiden Hauptschächte auch in der Tiefe von einander eine Strecke weit entfernt waren.
Bei einem Einfalleu von 45° würde die flache Tiefe der Jung- kamlover Fundgrube gegen 66 Lachter betragen.
Da man sich nunmehr bei einem solchen Schachte zur Anlage eines gegen 45 Lachter hohen Richtschachtes und eines gegen 190 Lachter langen Stollens entschloss, so ist dieser Fall ein deutliches Zeugnis von einer entsprechend reichen Goldführung der Fundgrube, z. T. auch des Kamlover Zuges selbst in der Tiefe (vergl. oben den Wortlaut des Berichtes vom J. 1575).
Weun aber nach Angabe des Berichtes v. J. 1575 der Stollenort nur noch 12 Lachter von der Fundgrube entfernt sein sellte und trotzdem das Kamlover Gebäude noch im Jahre 1693 mit dem Stollen nicht unterfahren worden, und man im J. 1705 glaubte, dass der sogen. Dreibrüderkreuzgang zu unterfahren war, — was könnte man sonst annehmen, als dass der Stollen nicht in'ganz praeciser Richtung getrieben wurde? Gewiss hat man schon bald nach dem Jahre 1575 erkannt, dass durch jenen Stollen die angestrebten Schächte kaum in directer Richtung erreicht werden könnten.
k
Nach den hier mitgeteilten historischen Nachrichten gab es bei Knín selbst zwei Adelsgebiete: jenes von Alt- und jenes von Jung-Kamlová, oder, falls man den Jung-Kamlover Complex als zu der Alt-Kamlover Zone gehörig auffasst, nur eine Adelssone, die Kamlover Zone.
Diese Zone war einstmals sehr ausgiebig. Die Gründung des Bergbaues stützte sich ursprünglich jedenfalls auf die Auffindung von Gängen, welche sichtbares Gold enthielten. Doch hat man über den relativen Gehalt der Gangmasse durchaus keine Nachrichten. Eine
2
36 XXV. Heinrich Barvíř:
spätere Angabe, nämlich die vom Jahre 1691, „es seien noch 3 alte Männer vorhanden, vorgebend, dass sie im Jung-Kamlová vier Hüllen von gewonnenem Erz gefunden und 7 Ducaten daraus gemacht“ würde einen Gehalt von 74 g Gold pro ? ergeben, welches Resultat aber für niedrig aufgefasst werden muss, einesteils weil es heute mit verbesserten Apparaten und Methoden höher ausfallen müsste, anderenteils weil bei einem Gehalt von 7°4 g pro t kein Gold im Quarz mit blossem Auge gesehen werden kann, und doch bezeugt der Bergmeister Bittner im J. 1693 ausdrücklich: „und kann ich mis Wahrheit sagen, dass ich noch aus keinem Bergwerk bessere Gold- proben gesehen und gemacht habe als eben aus dem bei des Kamlover. Hauptgangs 4ten LL. befindliche Stufe.“ Auch die Angabe von „feinen Anbrüchen“ bedeutet wohl kaum etwas Anderes, als dass man Gangmasse mit — wenn auch vielleicht nur in geringer Menge vor- handenem, doch aber — sichtbarem Gold gewann.
Nicht ohne Bedeutung, weil mit der Errichtung eines „grossen Richtschachtes“ sowie mit dem eifrigen Bestreben, die Tiefe der Jung- Kamlover Fundgrube zu entwässern, übereinstimmend, sind die Worte der Nachricht v. Jahre 1575 über die alten unweit der Jung-Kamlová befindlichen, also dem Altkamlover Complexe gehörigen Gruben: „Die alten Leute gedenken, dass in der Tiefe sehr gute Anbrüche vor- handen sein sollten, wie man bei Gewdltigung einiger Schächte je tiefer desto bessere Anbrüche an den Orten fand...“ Man könnte demnach für sehr wahrscheinlich annehmen, dass die Goldführung in der Kamlover Zone gegen die Tiefe hin nicht aufhört, sondern in ziemlich reichlichem Masse anhält.
Bezüglich der Goldführung des Karistollens und der denselben begleitenden oberen Pingenreihe hat ELsren, Berggeschworener in Eule einige Probeanalysen im Jahre 1804 gemacht, deren Resultate auf g pro £ umgerechnet lauten: °®)
vom Hangendquarze 10 g Gold pro ť Ouerschlag am Spattrum 12 ; s Quarz und Spat aus alten Verhaupingen 0°6 a ; Quarz aus dem 9 Lachter tiefen Schacht 50 = :
Soweit man nach so wenigen und kleinen Proben urteilen důrfte, so kónnte man die Vermutung aussprechen, dass bei Knín der Quarz
- 59) Pošzrný: Archiv f. p. Geol. II. pag. 142. — Die Gangmasse des Karl- stollens besteht aus Quarz, dem sich stelleuweise ziemlich viel Kalkspat beige- sellt. Sonst tritt accessorisch gelegeutlich Pyrit und Chlorit auf.
Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knfn. 37
in der Gangmasse als der eigentliche Sitz der Goldführung zu be- trachten ist, während die Begleitung von Kalkspat oder das Auf- treten des letzteren allein eine eventuell grosse Verarmung bedeuten würde.
Eine besondere Berücksichtigung verdient eine grössere Probe, welche mit 2000 Centner (hauptsächlich) aus Quarz bestehender Gang- masse des Karlstollens in der ersten Hälfte des 19. Jahrhundertes in Příbram ausgeführt wurde. Hier wurde der Goldgehalt auf 626 g pro t bestimmt. Deswegen wäre die Gangfüllung des Karlstollens schon bedeutend ärmer als jene der Kamlover Spalten. Die Klüfte des Karl- stollens haben im ganzen eine andere Richtung als die Kamlover Zone, ihre Entstehung dürfte auch in eine etwas verschiedene Zeit fallen — auch beide diese Abweichungen scheinen hier eine andere Intensität der Goldführung zu bedingen.
Aus dem der Sudovicer Mikule näheren oder dem auf derselben befindlichen Gebiete kennt man nur wenige Analysen kleiner Proben aus den Jahren 1826—1829, in welchen man dort schürfte. Ausge- führt wurden die Analysen von dem Příbramer Probierer J. Franz und ergaben als Goldgehalt pro ť Gramm: (06, 12, 25, 31, 50, 6-3, 7-6. (PošErNý, ibidem pag. 143.) Die wenigen Daten genügen keineswegs zu irgend weiteren speciellen Combinationen. Auch kennt man nicht genau die Punkte, wo die Proben genommen wurden. Interessant dürfte es erscheinen, dass damals (1826) eine Probe der „Gangfüllung aus einem Schurfschachte“ einen Goldgehalt von 677 g pro ť, und einer „Gangmasse aus dem Schachtabsinken“ 68:7 g pro ergab. Vielleicht befanden sich die eine oder die audere oder beide Stellen ebenfalls auf der Sudovicer Mikule oder in ihrer Nähe.
D. Überreste alter bergmännischen Tätigkeit.
In der Umgegend von Neu-Knin gibt es folgende Überreste alter Goldgewinnungsarbeit:
a) im Bezirke Chvojná 1. die Kamlover Zone, 2. Pingen an der Sudovicer Mikule, 3. Gruben und Pingen der Chvojná-
Krämer Reihe,
b) im Bezirke der Besidka 4. im westlichen Teile der Besidka, 5. im östl. Teile oder „v Katefinkäch“,
c) südlicher 6. in dem Boroticer Walde,
38 XXV. Heinrich Barvíř:
d) zwischen Lipčic und Dražetic 7. in dem Walde Hořice. Weiter gegen NO entfernt liegt 8. die Štěchovicer Gegend.
1. Der Hauptcomplex alter Bergbauüberreste am nördlichen Ab- hange des Chvojná-Berges, hauptsáchlich also das Alt-Kamlover Gebiet bildet einen gegen 500 Meter langen Streifen von zahlreichen Pingen und alten Gruben, welche hauptsächlich zwei bis drei, unten aber auch mehrere Reihen bilden. Der Streifen beginnt wenige Meter unterhalb des Gipfels des Chvojnä-Berges an NW Seite und verläuft von hier aus in etwa NNO Richtung, in welcher auch weiter fast das Dorf Gross Lečic zu liegen kommt. Die Länge des mit zahlreichen Pingen besetzten Teiles beträgt gegen 330 Meter, die grösste Breite beträgt über 80 Schritt und weist 7 Gruben oder Pingen auf. Diese Pingen und Halden sind heute durch die Waldcultur schon in dem Masse eingeebnet worden, dass man unter ihnen nach ihrem Aussehen keine grösseren Baue erwarten würde. Noch vor 8 Jahren habe ich sie merklich grösser gesehen.
Würde man vorläufig jene Pingen, welche vor 8 Jahren 3 bis 4 Schritt im Durchmesser enthielten und eine verhältnismässig kleine Halde hatten,’ klein nennen, jene von 5 bis 8 Schritt Durchmesser und auch mit einer kleinen Halde als mittel, schliesslich jene von 5 bis 8 Schritt Durchmesser und mit einer verhältnismässig grösseren Halde als gross bezeichnen, so gab es
zwischen dem Gipfel des Berges und dem alten Wege grosse — mittlere 5 kleine 12 vom Wege bis zur ehe- maligen Waldbaum-
schule 2 3 25 oder mehr weiter nach unten 2 3 ca. 100 Zusammen 4 11 ca. 137.
Vor etwa 35 Jahren sah man in dem unteren Teile des Com- plexes noch einige offene ziemlich tiefe Gruben. Die Jung-Kamlover Schächte sind in dem oberen Teile des Chvojná-Berges su suchen, die Ausmündung des Jung-Kamlover Stollens möchte ich bei der Waldwiese circa NO unter dem Gipfel des Berges suchen, wo auf zwei Stellen das Wasser hervorquillt, welche Stelle ich auf dem Kärtchen mit einem Stollenzeichen angemerkt habe.
Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knín. 39
Die Oberfläche der Zone kommt 80 bis 170 Meter über dem Niveau der Kocäba zu liegen, 30 bis 120 Meter unter dem höchsten Gipfel der Chvojná. Über das Einfallen des Jung-Kamlover Ganges siehe den Artikel über die Lage der Kamlová. Weil aber die Gesammt- richtung des ganzen Kamlover Complexes ziemlich gerade zu verlaufen scheint, so ist es nicht ausgeschlossen, dass der gesammte Complex als Ganzes auf der anderen Seite z. T. auch in entgegengesetzter Richtung einfällt, d. i. gegen die Tiefe breiter wird, sonst aber möchte ich auch in seinem südlicheren Teile Verschiebungen gegen NW an- nehmen, welche den eventuelleu Bogen auszugleichen verhelfen. Auch bei dem nordwestlichen Rande der Reihe, etwa 40 Meter unterhalb des Chvojná-Gipfels sah man noch im vorigen Jahrhunderte Anzeichen von dem Vorbandensein eines Stollens. In dem natürlichen Einschnitte, welcher sich in der Nähe der Zone auf NW Seite hinzieht, etwa 17 Meter hoch über dem jetzigen Rande des Waldes, etwa 140 Meter unter dem Gipfel des Berges Chvojnä tritt eine kleine Quelle hervor, dessen Wasser etwa von ONO oder NO kommen mag, und diese Stelle markierte ich in der beiliegenden Skizze mit einem Frage- zeichen. Schwer ist es die Bedeutung der vor der Strnad's Mühle hervortretenden Quelle zu bestimmen, welche etwa 200 Meter tief unter dem Gipfel der Chvojnä liegt.
In dem Kamlover Complexe suchte und verfolgte man grössere und kleinere Quarzgänge, welche sich z. T. im Gebiete eines eruptiven Gesteinsstreifens, z. T. in der dem letzteren beiderseits anliegenden Partie vom Příbramer Schiefer befanden. Der eruptive Gesteinsstreifen besteht aus lichtem bis aplitartigem Granit und einer teils ziemlich lichten, teils mehr dunkleren Gesteinsart, welche meist als biotit- führender Amphiboldiorit, z. T. auch als Syenit bestimmt werden kann. Dieser Streifen weist nämlich eine ziemlich starke Contact- wirkung auf den benachbarten Schiefer auf, hat somit keinen gewöhn- lichen Ganggesteinscharakter, sondern ist als eine Fortsetzung des Granitkörpers zu betrachten.
Die Gangmasse bestand hauptsächlich aus Quarz, welcher stellen- weise etwas Pyrit führte. Auch Pyritschnüre gab es. An einigen Stellen gesellte sich sowohl zum Quarz als auch zum Pyrit etwas Kalkspat. Auch das eruptive Gestein erscheint mitunter reich an ur- sprünglichem Pyrit, doch wurde in der einzigen solchen bisjetzt unter- suchten kleinen Gesteinsprobe kein Gold nachgewiesen, wenngleich ieh da einen ursprünglichen — wenn auch geringen — Goldgehalt für sicher vorhanden erwarten möchte. Daraus, dass man in der Karte
40 XXV. Heinrich Barvíř:
des Jung-Kamlover Complexes als den Zweck des Jungkamlover Stol- lens die Unterfahrung des Schachtes „worin ein Kreuzgang“ ansah, kann man wohl schliessen, dass eine eventuelle Kreuzung der Gänge auch bei Knín ähnlicherweise wie bei Eule gelegentlich von einer auffallenden Veredelung begleitet wurde.
2. Die zwischen der Podvršský Mühle und Sudovic fortschrei- tende Pingenreihe beginnt beinahe über dem Mundloche des Karl- stollens, am grössten jedoch sind die Pingen erst im Gebiete der Sudovicer Mikule entwickelt, wo drei Pingen über 6 Meter, einige andere drei bis fünf Meter im Durchmesser aufweisen. Im Gebiete der Sudovicer Mikule ist meiner Ansicht nach das Ausgehende des Kamlover Complexes zu suchen. Demgemäss könnte man nach den hiesigen Verhältnissen auch jene der Kamlover Zone z.T. beurteilen. Das Einfallen des Pingencomplexes der Sudovicer Mikule zielt gegen OSO und seine Hauptreihe liesse sich meiner Ansicht nach auch in dieser Fallrichtung weiter verfolgen. Zwischen dem oberen Ende der Kamlover Reihe und dem Sudovicer Abhange beträgt die Distanz in der Richtung des Kamlover Zuges gegen 0:6 Kilometer.
Es wurde anfangs bloss im Gebiete des Schiefers gearbeitet, nicht an der Granitgrenze selbst, sondern etwas höher. Im Gebiete der Sudovicer Mikule baute und schürfte man ebenfalls hauptsächlich im Schiefergestein, in einigen Halden findet man jedoch auch Stücke vom Granitaplit, auch Spuren von amphibolführendem Ganggestein ; schliesslich schürfte man auch in dem basischen Granitrande selbst. Die Gangfüllung bestand aus Quarz, welcher entweder allein auftrat, oder gelegentlich auch etwas Pyrit, Calcit und Chlorit führte.
Die directe Entferunung des Karlstollen-Mundloches von der letzten etwa NNW oberhalb des Sudovicer Schlösschens befindlichen grösseren (neuesten) Halde beträgt ca. 650 Meter. Die Gesammtlänge des Karlstollens, welcher sich jedoch nicht in gerader Linie zieht, soll gegen 400 (?) Meter betragen. In seinem östlichen Teile soll der Verhau stellenweise bis 15 Meter hoch sein. Den Hauptgang beglei- teteu Trümer von verschiedenen Richtungen. Jetzt setzt sich an den Stollenwánden eine neue Kalkspatkruste ab. In dem Keller des Sudo- vicer Schlösschens findet man auch einen engen, stollenähnlichen Raum von etwa NNW Richtung, derselbe ist nur auf wenige Meter zu- gänglich, weiter aber verschůttet; er dürfte sehr alt sein, da niemand eine Nachricht von seiner Entstehung gehört hat. Von der neuen eben erwähnten oberhalb Sudovic sichtbaren Halde sieht man auf eine kurze
Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knín. 41
Strecke Nachgrabungen in der Richtung gegen das Sudovicer Schloss- chen fortfahren. Sonst besteht in Knín eine alte Tradition, die Berg- leute hätten NÓ bei Knín einst von der Stelle zum bl. Florian unter die an der Mikule befindlichen Bauten einen Zugang gehabt, ich möchte jedoch für wahrscheinlicher halten, dass hier die Bergleute bloss vorbeizugehen pflegten.
Auch in dem Walde „na Číhaným“ befinden sich oberhalb der Strasse Überreste alter Schürfung nach kleinen, Pyritschnürchen führenden Quarzgängen im umgewandelten Schiefer unweit der Granitgrenze.
Südlich von Krámy, unweit von der Kniner Strasse trifft man zwei nach kleinen Quarzgängen gegrabene Pingen. Neben diesen Quarzgängen war der Schiefer einigermassen verkieselt, infolge dessen härter und dichter. Die Quarzsubstanz der Gänge enthält als Bei- mischung auch hier gelegentlich etwas Chlorit, Calcit und Pyrit, und in dem verwitterten Pyrit fand ich Spuren von Gold.
3. WNW bis NW von dem Dorfe Krämy treten zwei Diabas- gänge auf, jeder ca. 6 Meter breit, welche bei einem etwa NNO—SSW Streichen (von N 32° gegen O) anscheinend senkrecht einfallen, und zwischen ihnen befindet sich eine etwa 15 Meter breite Scholle vom Pfibramer Schiefer concordant eingeschlossen. Möglicherweise besteht. da eigentlich ein einziger Diabasgang, welcher durch die genannte Schieferscholle in zwei Teile geteilt wird. Auf jedem der beiden Gänge oder Gangteile des Diabases besteht eine über 200 Schritte lange: Reihe von jetzt fast schon eingeebneten Gruben und Pingen, und in der eingeschlossenen Schieferscholle ein Verhau, durch welchen die Schiefermasse bis auf einen beiderseits 3 bis 5 Meter breiten Rest durchbrochen erscheint. Weiter gegen NNO wurde der Schiefer nicht mehr gehauen, und die Oberfläche des Diabases ist zumeist schon mit Ackererde bedeckt. Im Jahre 1592 schätzte Lazarus Erker die Länge der Reihe auf 100 Klafter, die Breite auf 20 KI., die Tiefe auf 7 Kl. Das Diabasgestein zieht sich aber noch weiter gegen NNO und noch recht nahe von der Doppelreihe des alten Baues sieht man im Diabas Überreste einer Grube, in welcher vor mehr als 100 Jahren nach der Erzählung des ehemaligen Besitzers 11 Bergleute durch Zufall verschůttet wurden. Auch noch weiter gegen NNO sah ich einige Spuren von einstigen Schürfungen am Diabas, jedoch ernstlich hat man weiter nicht mehr gebaut.““)
9 Unweit östlich von der NO Fortsetzung des Krämer Ganggesteins bei dem
zwischen Krámy und Královka über ein Bächlein führenden Stege im Abhange der Nevada fand man auch Spuren von Goldführung, indem da eine Goldseife bestand.
49 XXV. Heinrich Barvíř:
Die verfolgten Gánge waren anscheinend zumeist klein und zu- gleich von verschiedener Richtung, sie befanden sich z. T. möglicher- weise auch in der eingeschlossenen Schlieferscholle, da ich mich durch Zerhauen eines Teiles des am Diabascontact verbleibenden Restes auch in diesem von dem Vorhandensein kleiner Gangschnüre überzeugt habe; an den äusseren Seiten des Diabasdoppelganges hat man im Schiefer nicht gearbeitet, und es sind hier keine Merkmale einer Gangführung in demselben zu sehen. Die Gangmasse bestand wie ge- wöhnlich hauptsächlich aus Quarz, dem stellenweise etwas Calcit, Dolomit, z. T. auch Siderit, dann Pyrit, etwas Chlorit und wahr- scheinlich auch sichtbares Gold beigemischt war. Genetisch gehört die gesammte Gangbildung zum Diabas, dessen (Gestein selbst geringe Spuren von Gold enthält. Als merkwürdig wäre zu verzeichnen, dass im Bereiche der Bergbauüberreste der gefallene Schnee an gewissen Stellen nicht lange verbleiben, sondern sehr bald schmelzen soll, welche Erscheinung an das Vorhandensein von tiefer gehenden Klüften oder schon tieferen Baue, als die Erxer’sche Angabe anführt, hin- weisen würde.®®)
Die Fortsetzung des Diabasganges kann man auch gegen SSW und zwar bis in die Nähe von Sudovic verfolgen. In dem Krämer Bache selbst sieht man nur geringe Spuren einer Gangbildung. Am linken Bachufer befindet sich der Diabasgang unter einer mächtigen Lehmbedeckung versteckt. Man hat im Lehm auf der Oberfläche ge- „raben, vielleicht Waschmaterial gewonnen, kam aber bei weitem nicht auf den festen Untergrund. Erst in dem NÖ Abhange des Chvojná -Berges kommt der Diabas stellenweise deutlicher zum Vorschein, und wo dies der Fall ist, hat man auf ihm nach goldführenden Gängen geschürft, und an zwei Stellen auch Gruben angelegt. Die untere Stelle befindet sich auf einer kleinen Erhöhung meist von Feldern — einstigem Walde — umgeben, und ist selbst mit kleinem Gestrüpp bewachsen. Da sieht man eine einige Meter tiefe Grube von etwa 35 Schritt im Umfange im Diabas gehauen, und neben derselben west- lich im Příbramer Schiefer eine NNO streichende Reihe von vier kleinen Pingen, deren grösste etwas über 2 Meter tief reicht. Hier
%) In dem Krämer Bache seiften auch vor etwa 60 Jahren einige aus Eule angekommene Männer und sie sollten sich der Tradition nach durch diese Arbeit mehrere Jahre lang Unterhalt verschafft haben. Bei der Mündung des Krämer Baches trifft man Überreste nach einstigen Seifenanlagen zu beiden Seiten: links gegen die Mühle und rechts bei Leëic. Das untersuchte Material besteht freilich vorwiegend aus Schieferfragmenten.
Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knin. 43
möchte ich die „neue Fundgrube na červeném mlází“ des Berichtes vom Jahre 1575 suchen. In der Halde der Grube fand ich zahlreiche Stücke von Gangquarz klein zerklopft. Die obere Stelle liegt bereits am Sudovicer Territorium und enthält eine einzige im Diabasgestein gehauene Grube, welche bedeutend breiter und tiefer war als die untere. Hier möchte ich die „alte Fundgrube na červeném mlází“ des Berichtes vom Jahre 1575 suchen.““) Von hier aus lässt sich der Diabasgang gegen Sudovic nur nach kleinen Lesestücken in der Acker- erde verfolgen, es werden aber bei blosser Begehung der Felder keine guten Merkmale einer Gangbildung gefunden.
Eine Untersuchung der Krämer Zone könnte meiner Ansicht nach am zweckmässigsten durch vollständiges Durchbrechen eines Teiles des Diabasganges bis in die entsprechende Tiefe geschehen.
4. In dem Besidka-Districte baute man nach Quarzgängen im Gebiete des Quarzporphyrs hauptsächlich in zwei, z. T. in drei Gruben- reihen von etwa N-S Richtung, von denen die westliche die be- deutendste und grösste ist. Dieselbe ist nahe am Porphyrrande ge- legen, enthält einige tiefere Gruben und zugleich Spuren nach einer transversalen Zerklüftung. Die Gangmasse scheint vollständig abgebaut worden zu sein, es ist aber nicht ausgeschlossen, dass die Kluft wie in der horizontalen so auch in der verticalen Richtung aus mehreren linsenartig ausgebreiteten, von einander mehr oder weniger geschie- denen Abschnitten bestand, dass man also in der Tiefe wiederum eine Fortsetzung des Gangsystems finden könnte. Möglicherweise ist hier kein Nutzen mehr zu erwarten, sollte aber die Tiefe dennoch einmal untersucht werden, so könnte man die alten Baue mit einem in dem westlich liegenden Abhange anlegbaren Stollen unterfahren.
5. „V Kateřinkách“ heisst eine zwischen Kozí Hory und Chra- miště befindliche, ein wenig vorspringende Abteilung der Besídka. Dortselbst trifft man in dem östlichen Abhange eine etwa OSO strei- chende Reihe von kleinen Gruben und Verhauen, welche nach kurzen Quarzgängen getrieben wurden, und oben um den Rand der hervor- ragenden Anhöhe eine bogenförmige Reihe von anderen, anscheinend ebenfalls kleinen Gruben. Auch diese Stelle lockt keineswegs zů irgend-
°ı) NO von hier befindet sich auf der schmalen Wiese, wie ich auch schon oben angemerkt habe, eine manchmal recht feuchte Stelle, welche ich in meinem Übersichtskärtchen mit einem Fragezeichen signiert habe. Dieselbe wäre wohl zu berücksichtigen, falls man einmal den zu der Fundgrube zugehörigen alten Erbstollen suchen sollte.
44 XXV. Heinrich Barvíř:
welchen Unternehmungen. Sollte man hier aber doch die Lagerstátte untersuchen wollen, so wäre es meiner Ansicht nach am zweck- mässigsten, zuerst die genannte OSO streichende Reihe im östlichen Abhauge in zugehöriger fast senkrechten Fallrichtung nach unten und auch gegen WNW weiter verhauen zu lassen.
6. In südlicher Richtung von dem Besidka-Bergbau ist inner- halb des Porphyrkörpers wohl keine beachtenswerte Gangbildung mehr entwickelt, hingegen aber neben demselben im: westlichen Ab- hange der Besídka im Bereiche des Příbramer Schiefers und zwar in der eigentlichen Contactzone, wo der genannte Schiefer durch die Einwirkung des einstigen Porphyrmagmas zu einer kieselschiefer- ähnlichen Masse umgewandelt erscheint, fand man eine Zone von zabl- reichen kurzen Quarzgängen entwickelt, welche mitunter durch einen manchmal reichlichen Gehalt an Hämatit (und Limonit) stark rot oder braun zugefärbt waren. Die zugehörige Pingenreihe fängt unweit westlich von dem südlichen Teile der im Porphyr befindlichen Reihe, und zieht sich in fast N-S Richtung zuerst etwa '/, km weit bis zu dem von Kozí Hory im Bereich einer Spalte etwa gegen Eisen- hammer fliessenden Bächlein, hinter dem letzteren aber in dem Bo- roticer Walde noch weiter gegen S circa 1 km weit etwa zu der Stelle „pod skálou“, wo sie sich mit der Porphyrgrenze gegen SSO wendet, um in der letzteren Richtung noch über '/, km weit fortzu- schreiten. Noch bevor die Reihe an das von Kozí Hory fliessende Bächlein gelangt, breitet sie sich stark aus und die Pingen werden zum Teil bedeutend grösser, doch war es mir nicht möglich das alte stark zersetzte Haldenmaterial soweit zu untersuchen, um constatieren zu können, ob nicht etwa schon da irgendwo ein diabasähnliches Gestein hinzutritt. Bei der Verfolgung der ganzen Richtung neben dem Porphyr weiter gegen N konnte ich allerdings kein lamprophyr- artiges Gestein, wie auch keine Gangbildung mehr auffinden. Das genannte Gestein tritt deutlich erst hinter dem Bächlein am Rande des Boroticer Waldes zum Vorschein, wo auf demselben und ähnlich wie in der Krämer Reihe auch in seiner Nachbarschaft im Bereiche des Schiefers ziemlich viel gebaut wurde, und da diese Gesammtreihe sich fast neben der oben erwähnten Contactzone des Porphyrs befindet, trifft man in dem Boroticer Walde anfangs zwei bis drei, stellen- weise noch mehrere fast parallele Pingenreihen nahe aneinanderliegend. In der Nähe der Stelle „pod skálou“ hört aber die zweite Reihe auf und erst weiter südlich, nahe vor der Granitgrenze trifft man
Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knín. 45
gleichsam in ihrer — möglicherweise wirklichen — Fortsetzung wieder zahlreiche Pingen an, deren Reihe durch das Auftreten des Granits unterbrochen wird.
Auch diein dem Boroticer Walde befindlichen Bergbaureste machen heutzutage einen Eindruck, als wie wenn hier für die Zukunft keine Hoffnung mehr auf irgend einen Nutzen vorhanden wäre. Sullte aber doch einmal auch hier eine nähere Untersuchung veranstaltet werden, so würde eine solche meiner Ansicht nach in der Art am zweck- mässigsten auszuführen sein, dass man einige Teile beider Zonen zusammenhängend und recht tief verhauen liesse. Sollte das Resultat ungünstig ausfallen, dann würde man hier von jeder ähnlichen Unter- nehmung für immer absehen. Sollte sich aber doch ein günstigeres Resultat herausstellen, dann könnte sich der Bergbaubetrieb auf eine etwa 2 km lange Strecke ausdehnen.
Westlich unweit des Dorfes Klein-Hrastic kommen bei der Strasse im Bereiche des Pfibramer Schiefers Spuren von bis gegen 2 Spannen breiten Quarzgängen zum Vorschein, welche vielleicht als eine vereinzelt auftretende Begleitung des Besidkaer Porphyrstockes ausmachen, weil sie fast in die Fortsetzung seiner Richtung fallen. Aus einer ähnlichen Fortsetzung, vielleicht aber auch aus dem nörd- lichsten Teile des Porphyrstockes selbst stammte wahrscheinlich auch der einstige Goldgehalt der an dem Voznicer Bache zwischen Mokro- vrat und Klein Hraštic von mir entdeckten, früher jedenfalls nicht unbedeutenden Goldwäsche.
Aus dem Besidka-Teile des Porphyrstockes stammte sicherlich auch das meiste Gold der einst beim Podlesský mlýn gelegenen Gold- seife, wenngleich in dem Pingenmaterial fast nur Schutt vom Pří- bramer Schiefer zu sehen ist.
Im Osten des Porphyrstockes in der zwischen den Dörfern Chramiště und Lipčic befindlichen Niederung sind auch noch Ueber- reste nach einer alten Goldseife zu sehen. Die Provenienz des ehe- maligen Goldgehalts bleibt zu bestimmen, wenngleich das Gold auch aus dem Kateřinka-Gebiete stammen konnte.
Im Süden, gleichsam in der Fortsetzung der N-S streichenden Linie des Boroticer Zuges, und zwar westlich bei Vaječník (SW von der Slovanská Lhota) in dem Orte „v jamách“, aber schon im Ge- biete des Grauits findet man bis jetzt zahlreiche Seifenpingen, deren Material hauptsächlich aus Granit und Granitaplit besteht. Der Ur- sprung der einstigen Goldführung ist unbekannt, weil es in der Um-
46 XXV. Heinrich Barvíř:
gegend kleine im Granit eingeschlossene Schieferpartien gibt, welche einst eventuell eine Fortsetzung des westlichen Boroticer Zuges ent- halten konnten.
7. In dem Walde Hořice kann man zwei ziemlich lange Haupt- züge unterscheiden: einen nördlicheren und einen südlicheren.
Der nördlichere Zug zeigt eine etwa WNW Streichungsrichtung, also eine ähnliche wie ein Teil der Pingenreihe unweit der Aixner- schen Mühle oder wie die zwischen Lipčic und Chramiště verlaufende Niederung, deren Auftreten ebenfalls einer Spalte entsprechen dürfte. Es besteht hier in deutlicher Weise eine quer verlaufende Kluft voa fast senkrechtem Einfallen, die aus einer Reihe von mehr oder weniger linsenförmigen Hohlräumen bestand, welche später mit Quars- substanz angefüllt wurden. Sie zieht sich durch dreierlei Gestein: durch den Granitaplit resp. Granitaplitporphyr, durch ein amphiboldiorit- ähuliches Gestein und schliesslich im Příbramer Schiefer. Die Ouarz- masse ist anscheinend ganz zu Ende abgebaut worden. Da man aber in den Verhauen keine Überreste von derselben übrig liess, war sie wohl wenigstens soviel goldführend, um noch ohne Schaden abgebaut werden zu können. Vielleicht war der durchschnittlich ausbringbare Goldgehalt wegen der analogen Streichungsrichtung auch analog jenem des M. Theresia (resp. Karl-) Stollens bei der Podvräsky Mühle. Weil die Kluft sonst auch die Richtung der in dem Knfner Granit- complexe befindlichen eruptiven Aplitgänge besitzt, so ist es nicht ausgeschlossen, dass sie sich linsenartig auch in die Tiefe weiter zieht, doch eine derartige Behauptung aufzustellen ist ohne wirkliche Versuche nicht möglich.
Die zweite Hauptreihe des Waldes Hořice besitzt eine etwa N—S Streichungsrichtung und fängt im Süden unweit von Dražetic hauptsächlich im Gebiete des Granitaplits an, nördlicher zieht sie sich in einem amphiboldioritänlichen, ophitisch struierten Gestein, z. T. auch in der benachbarten Partie des Pfibramer Schiefers. Sie besitzt recht zahlreiche, zumeist sehr alte Gruben und Pingen, von welchen einige in dem dioritartigen Gestein befindliche auch ziemlich breit gewesen. Sonst erscheint die grössere Anzahl von Pingen heut- zutage klein. Es bestand hier wohl eine Zone von kurzeu Quarz- gängen, und weil man im Gebiete des Granitaplits und des Pfibramer Schiefers auch auf breiteren Flächen zahlreiche Pingen gründete, fand man zweifelsohne wenigstens zeitweise ein brauchbares, gewinnbrin- gendes Material. Hie und da kann man beim Durchsuchen der Halden
Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knín. 47
Stückchen von Quarz sammeln, welche deutlich zeigen, wie die Quarz- masse absichtlich klein zerklopft wurde, und in diesen Stückchen findet man mitunter auch Spuren von Pyrit oder Limonit. Ob die Gangbildung auch in die Tiefe forsetzt, und ob dann durch ihren eventuellen Abbau irgend ein Nutzen zu erhoffen wäre, könnte man nur durch fortgesetztes Verhauen einer Gesteinspartie nach der Fallrichtung der Zone und durch eine entsprechende Untersuchung, der dort etwa gewonnenen Gangmasse constatieren. Vorläufig scheint auch hier die Lagerstätte keine Hoffnung für die Zukunft zu bieten. Eine weitere Untersuchung derselben in der Tiefe wäre aber vielleicht: doch wenigstens vom theoretischen Standpunkte erwünscht und zwar wegen ihrer deutlichen Verwandschaft mit der Kamlover Zone.
Ausser diesen zwei Hauptreihen findet man noch sowohl gegen W als auch gegen O von der zweiten Reihe Üherreste von nicht we- nigen alten Pingen.
Nach der Erinnerung alter Leute in Lipčic hat man in der Ho- řice auch etwa vor 100 Jahren einigermassen gebaut. Dies konnte: der Beschaffenheit der Bergbaureste nach hauptsächlich etwa in der nördlicheren Reihe stattfinden. Vielleicht bauten hier eben die Prager Kreuzherren als Grundbesitzer. Nach gefälliger Mitteilung des. jetzigen P. T. Herrn Generals Franz Marar befindet sich in ihrer Prager Kirche ein Melchisedech mit einer Inschrift, aus welcher ge- schlossen werden könute, dass das auf seine Herstellung verwendete Gold wohl aus der Hofice stammte.
8. Der Marktflecken Štěchovic liegt am Příbramer Schiefer. Unweit von da gegen Osten tritt ein Porphyrcomplex auf, dessen Grenze an der beiliegenden Skizze bezeichnet wurde. Nahe von der Porphyrgrenze kann man südlich von Stöchovic im Gebiete des Schiefers Merkmale von einem bis drei Gängen amphibolführender Gesteine wahrnehmen, von welchen die Beschaffenheit des Gesteins. der sogenannten Janouškova jáma unten näher beschrieben wird. Ich halte alle diese Ganggesteine für Spaltungsproducte des Porphyr- magmas, resp. des ursprünglichen Granitmagmas, aus welchem ich auch die Porphyre der Umgegend ableite.
In der Umgebung von Štěchovic baute man einst an mehreren Orlen. Bei dem Moldauflusse arbeitete man sowohl am rechten Ufer “*)
6%) Hauptsächlich „v kobylich drahách“, sonst an verschiedenen Stellen, ein- wenig auch an dem zwischen Moldau und der Sázava-Můndung hervorragenden Vorsprunge. Das Dörfchen Brunšov halte ich der Lage und dem Namen nach
48 XXV. Heinrich Barvíř:
als auch auf dem linken. Eine zusammenhängende Gruben- und Pingenreihe besteht aber nur in dem NW Abhange der Červená hora, in welcher sich auch die Janouškova jáma “*) befindet. Der grössere Teil dieser Reihe wurde auf demselben Gestein wie die genannte’ jáma getrieben und zwar nach kleinen, stellenweise Calcit und Pyrit führenden Quarzgängen, welche z. T. sicherlich verschiedene Strei- chungsrichtungen aufwiesen, also gleichsam zerstreut in der Gesteins- masse vorkamen, sodass die Gangführung in dieser Hinsicht mit jener von Bobulib z. T. auch mit jener bei Krámy, in dem Boroticer Walde
und an a. O. auftretenden zu vergleichen wäre. Es scheint kaum eine ne Hoffnung auf einen künftigen Nutzen vorhanden zu sein, doch wäre’ es nicht ohne ein theoretisches Interesse in dieser Reihe in der Um- gebung der Janouškova jáma eine gründlichere Probe vorzunehmen.
Die übrigen Bergbaureste bei Stöchovic südlich von der Moldau sind am Chlumberge im Gebiete des Porphyrs zerstreut. Es ist nicht
für eine einstige Ansiedelung der Goldwäscher. Auch die Namen der Schluchten Šlemín und Šlemínek beziehen sich deutlich auf die einst an diesen Stellen be- triebene Goldwäscherei.
63) Im Jahre 1867 fiel. der Forstadjunkt Janouš in die Grube und erstickte dort von schädlichen Gasen. Man glaubt auch an das Vorhandensein von einem ‘Stollen in der Nähe.
Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knín. 49
ausgeschlossen, dass in dem östlichen Teile des Chlumberges eine Fortsetzung des Slaper Zuges besteht, und vielleicht ergab auch der einstige Abbau in dem am NO Abhange desselben Berges getriebenen Stollen — so auch in jenem „v kobylích dráhách“ — analoge Funde wie der Bergbau in dem Slaper Zuge. Der eben erwähnte Stollen des Chlumberges verfolgte einen mächtigeren, etwa SW streichenden Quarzgang, welcher von schwächeren Trümmern begleitet wurde. An schmalen Klüften scheint sich hier stellenweise noch jetzt eine milchig zugefärbte Quarzmasse abzusetzen. Höher über dem Stollen befand sich auch eine Grube.
Überreste von kleinen Pingen, die ich zum Teil für Seifen- pingen halte, trifft man bei der zwischen Štěchovic und Slap führenden Strasse, deren goldhältiges Material hauptsächlich von den östlich liegenden Abhängen stammte, ferner NÖ unterhalb Chlum, ähnliche Pingen auch bei dem von Slap gegen Masečín führenden Wege.
Bedeutend mächtigere Bergbaureste findet man in dem östlichen Abhange der Červená hora etwa nördlich von dem Slaper Meierhofe Záhoří im Gebiete des Quarzporphyrs. Am Gipfel der Červená hora gibt es nur kleine Schůrfungspingen, aber bei dem von Slap führendeu Wege SŮ unterhalb des Gipfels erreicht man die aus zahlreichen alten Bergbau-Pingen bestehende Reihe, welche auf den beiderseitigen Abhängen, auf dem einen etwa gegen SSW, auf dem anderen etwa gegen NNO sich hinzieht. Die Gesammtlänge der Reihe dürfte wohl über °,, km ausmachen. Gegen NNO findet die Reihe bei der Wald- baumschule ihren Abschluss, wo zu ihr aber eine andere, quer ver- laufende Reihe von — der Grösse der Halden nach zu urteilen — einst wahrscheinlich recht tiefen Gruben hinzutritt. Offenbar gab es hier bei Slap eine Zone von kleineren Quarzgängen, welche ihre Ge- sammtrichtung beibehält, auch wenn die letzteren an und für sich verschiedene Richtung zeigen sollten. Da die Zone auf beiden aus- einander laufenden Abhängen des Berges entwickelt ist und in cou- stanter Gesammtrichtung sich hinzieht, so ist es nicht ausgeschlossen, dass das Gangsystem auch in der Tiefe, also im Kerne des Berge fortschreitet. Ob da jedoch eine berechtigte Hoffnung auf einen künftigen Nutzen besteht, könnten nur wirkliche Versuche entscheiden. Sollte es jemals zu solchen kommen, dann wäre es meiner Ansicht nach am zweckmässigsten einen Teil der Zone zusammenhängend in Angriff zu nehmen und in die Tiefe zu verfolgen.
Sitzber. der kön. böhm. Ges. der Wiss. II. Classe. 4
50 XXV. Heinrich Barvíř:
Bei Štěchovic und Slap baute man schon in der vorhussitischen Zeit und die dortigen Bergbaue gehörten in das Gebiet der könig- lichen Urbur zu Knín.
Das unweit des Slaper Meierhofes Záhoří gelegene Bergwerk wurde um das Jahr 1339 „aufgefunden“, d. i. entweder gegründet oder auf einem noch älteren Baue fortgesetzt. Dies bezeugen nämlich zwei von demselben Jahre stammenden Urkunden, von denen die eine in dem Wiener k. k. Hofarchiv, die andere in der Bibliothek der Prager Universität sich befinden °*). Die eine Urkunde enthält die Erlaubnis des Königs Johann für das Kloster zu Königsaal, dass der auf die königliche Urbur von dem unlängst „bei dem Slaper Hofe aufgefundenen Goldbergwerk“ (aurifodinis prope curiam Slaps repertis) zufallende Nutzanteil als Ersatz für die bei Polička gelegenen Dörfer Bohnau (Banín) und Neu Bělau (Nová Bělá) dem dortigen Convent verbleibe. Durch die andere Urkunde bestättigt Karl, Sohn des Königs Johann die Verfügung seines Vaters über den Nutzen „auri- fodinarum prope curiam Slaps nuper inventarum“.
Über Štěchovic sagt AcricoLa ®): In Boemis vero haec metalla auraria Teschelouiza, ac non longe a Praga Eda et Sfechouiza deserta sunt iam inde ab eo tempore, quo Boemi et Zechi se de religione dissidentes diuturna et exitiosa bella gesserunt. Also baute man bei Štěchovic vor den hussitischen Kriegen, worauf nach diesen Kriegen alle bergmännische Tätigkeit aufhörte. Erst in der zweiten Hälfte des 16. Jahrbunderts versuchte man in der Umgegend bergmännisch zu forschen, wobei entweder alte Gruben gewältigt werden sollten oder stellenweise gute Erzfunde gemacht wurden, weil die Gruben im Jahre 1575 behördlich als Fundgruben bezeichnet werden. Über diese Fundgruben wurde die betreffende Nachricht vom Jahre 1575 bereits oben in der Geschichte des Kniner Bergbaues wiedergegeben. Allein ent- weder waren die Kräfte der Gewerkschaft zu schwach, oder es trat Gold nur in sehr geringer Menge auf, möglicherweise auch aus beiden Ursachen ergieng es der Gewerkschaft und den Arbeitern bei dem Unternehmen schlecht. In den nächsten Jahren bearbeitete man das irgendwo anders bei Štěchovic gewonnene Material, fand aber auch da nur eine geringe Menge von Gold. PoSerny (Archiv, II., pag. 92 u. 453) verzeichnet für die Jahre 1577 und 1578 blos folgende Gold- lieferungen von Stöchovic in die Prager Münze:
64) Euren: Regesta Bohemiae et Morav., Pars IV., pag. 264, 266. 65) Grorair Aarıcorar: De veteribns et novis metallis. Basileae 1558, pag. 401.
Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knín. 51
1577 Krug zu Štěchovic 5) unprobiert 0'236 Mark
1577 Gnade Gottes in Štěchovic unprobiert 0'051 „ probiert 0522 „ ,darin0‘451 Mark Feingold,
1578 Reichenglück zu Štěchovic unprobiert 0'041 „ 1580 Štěchovic probiert 00355 „© , 009 , ,
Im Jahre 1592 besuchte die alten Štěchovicer Baue Lazarus Eexer und berichtete über dieselben: „Stiechowitz unweit Eule einst stark gebaut”), jetzt ganz verlassen, ist weniger bekannt, wäre leichter durch Künste zu erheben, weilen ein Bach und Holz bei der Hand ist.“ Demnach gab es recht alte ertränkte Gruben in der Nähe des Baches, d. i. in der Reihe der Janouškova jáma. Erkzr machte damals den Vorschlag, für Štěchovic durch 10 Jahre jährlich 2000 Thaler (ebensoviel wie für Knín) anzuwenden, um mit geringen Wassermaschinen die Gewältigung der stärksten älteren Bergbaue zu versuchen. Es geschah aber seitdem für die Untersuchung der Stöcho- vicer Baue gar nichts mehr.
E. Petrographische Bemerkungen.
Der obere Teil des Berges Chvojná wird zumeist vom Příbramer Schiefer gebildet, welcher am Contact mit Granit stark umgewandelt erscheint. Ursprünglich bildet der Schiefer ein meist erst mikro- skopisch auflösbares Gemisch von Quarzkörnchen, Bröckchen von alka- lischen oder alkalireichen Feldspaten, Chloritschüppchen und etwas Se- ricit. Die Feldspatkörnchen gehören oft deutlich zum Orthoklas, andere zum Oligoklas-Albit, der Sericit erscheint im Mikroskop ent- weder farblos durchsichtig oder von Eisenhydroxyd schmutzigbräun- lich zugefärbt. Accessorisch treten recht zahlreiche mikroskopisch kleine Körnchen von Magnetit auf, stellenweise Pyrit, feiner schwärz- licher Staub einer Kohlensubstanz, sporadisch auch durchsichtige, ein- wenig rötlich gefärbte allotriomorph begrenzte isotrope Körnchen,
56) Nach PosernY schon 1574 genannt. 87) Ich lese in der ursprünglichen Abschrift SrERxBERO"S „einst“ stark gebaut,
wogegen in dem gedruckten Texte seiner „Umrisse“ II., pag. 47 „nicht“ stark gebaut gedruckt erscheint. |
4*
52 XXV. Heinrich Barvíř:
welche wohl auf Granat erinnern, und Rutilnádelchen. Hellere Proben des Schiefers sind ursprünglich grünlich bis schwach bläulich grau gefärbt und zeigen wenig Kohlensubstanz. In den Dünnschliffen fand ich auch Aggregate kleiner Plättchen, welche ich für Brookit halten möchte. Die letzteren werden von Limonit begleitet, sind also wahr- scheinlich durch Zersetzung eines TiO, hältigen Minerals entstanden. Dunklere bis schwärzliche Färbung der Schichten wird durch eine reichlichere Beimengung von Kohlensubstanz verursacht. Bei starker Beteiligung feiner makroskopisch sichtbaren Quarzkôrachen entsteht eine Annäherung an feinkörnige Sandsteine, die Stücke fühlen sich rauh an, und die Kohlensubstanz ist wenig vertreten. Die erste, spärlich auch die zweite Abart des Schiefers ist hauptsächlich im östlichen Teile des Berges vertreten, in dem westlichen herrschen z. T. quarzreichere Schichten, am Contact mit Granit sind aber alle Schieferpartien umgewandelt.
An diesem Contact entwickeln sich in den etwas Kohlensubstanz führenden Schichten z. T. schon in einer Entfernung über 600 Meter von der Granitgrenze kleine schwarze Flecke, in welchen das kohlige Pigment concentriert “*) wurde, wobei näher zum Granit die Bildung von Biotitschüppchen sowie von Andalusit stattfand, welches Mineral bei der Zersetzung des Gesteins in hellen Glimmer übergeht. Gefleckten Schiefer bemerkt man im Gebiete des Altkamlover Zuges, z. T. auch in dem NÖ Teile des Chvojná-Růckens. In den sandsteinartigen Schichten überhaupt, in den anderen aber erst in grösserer Nähe des Granits kommen keine schwarzen Flecke mehr vor, der Schiefer wird z. T. fyllitartig, hart und ziemlich fest, sodass er der Verwitterung mehr resistiert als der Granit, weswegen auch seine am Contact mit diesem umgewandelten Partien jetzt höher emporragen als der letz- tere. Bei einer intensieveren Umkrystallisierung zeigen die Proben ein verhältnismässig gröberes Korn, und u. d. Mikroskop entweder die sogen. Hornfelsstructur oder ein überhaupt allotriomorph körniges Gefüge. Das Gestein besteht dann hauptsächlich aus Biotit, hellem Glimmer und Quarz mit Beimengung von Eisenerzkörnchen. Der Biotit zeigt eine schmutzig- oder rötlichbraune Farbe von mittlerer Intensität, mitunter auch eine starke Färbung, der Pleochroismus ist zumeist recht kräftig. Die Biotitschüppchen verhalten sich aber bei der Zersetzung des Gesteins sehr ungleich : einige werden einfach gelblich ohne eine bemerkbare Ausscheidung irgendeines Minerals zu liefern,
8) Schön z. B. auch im Lounský vrch bei Jablonná zu beobachten.
Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knfn. 53
andere werden gelblich oder grün, oder auch z. T. farblos unter Ausscheidung von Rutilnadeln. Demgemäss besitzen sie kaum die gleiche chemische Zusammensetzung. Verwitterte gröbere Biotit- schüppchen enthaltende Probestücke von dem westlichen Teile des Berges erinnern nicht wenig an verwitterte Minetten oder Kers- antite.
Der Granit resp. seine dioritische Facies bildet am Tage nur den südlichen Saum der Chvojná bei Sudovic. Nach der Intensität seiner Contactwirkung im Gebiete des Altkamlover Zuges und in dem östlichen Teile der Chvojnä, und nach dem Auftreten von aus dem einstigen Granitmagma entstandenen Ganggesteinen kann man mit Si- cherheit annehmen, dass der Granitkörper in der Tiefe recht weit in den Kern des Chvojná-Berges reicht.
In dem östlichen Teile der Sudovická Mikule zweigt sich eine basische Apophyse ab, welche im ganzen zwar eine etwas wechselnde Zusammensetzung und Structur zeigt, °®) grösseren Teils jedoch im Hanistück als Amphiboldiorit bestimmt werden kann. In den dunkel gefärbten Proben gehört der Feldspat hauptsächlich zum Labradorit von sauerer bis mittlerer Zusammensetzung, oder zum saueren Labra- dorit und Andesin, in den lichteren tritt sauerer Labradorit, Andesin und basischer Oligoklas auf. Auch der Amphibol zeigt eine variable Beschaffenheit, seine Durchschnitte erscheinen im Dünnschliff bräun- licbgrün und pleochroitisch zwischen bräunlichgrün mit mittelmässig grosser Absorption, bläulich grünlich und grünlich gelblich hell; oder rötlichbraun und pleochroitisch zwischen rötlichbraun mit starker Absorption und bräunlichgelb, hell. Die letztere Art geht an den Rändern und in unregelmässigen Partien schon ursprünglich in eine andere Amphibolsubstanz über, welche im Dünnschliff nur blass- grünlich nder schwach gelblich bis farblos erscheint, und die stark braune Färbung des Minerals rührt wohl wenigstens teilweise von der Beimischung höchst feinen Staubes von titanhältigem Magnetit und Ilmeuit. Sonst findet man in grösseren Körnchen den Magnetit und Ilmenit nur in geringer Menge, nebstdem accessorisch noch Bio- titschüppchen (im Dünnschliff rothbraun gefärbt) und wenig Apatit. Bezüglich der Structur erscheinen einige Stücke makroskopisch fast feinkörnig und weisen u. d. M. eine hypidiomorphe Structur auf: dis Feldspate sind breit leistenförmig und stellenweise fast krystallo- graphisch begrenzt, der Amphibol besitzt meistens auch gegenüber
6) Vergl. Joszs KRarTocHvíL u. 8. pag. 11 bis 15.
54 XXV. Heinrich Barvíř:
dem Feldspat kleinlappige Contouren und nur selten wird er in der Prismenzone idiomorph entwickelt angetroffen. Der Amphibol bildet entweder Gruppen verhältnismässig breiter Körnchen oder sınd seine bedeutend kleinere Körnchen zwischen den Plagioklaskörnern zerstreut. Einige Feldspat- und Amphibol-Körnchen ragen mit schmalen Aus- läufern tief ineinander, so dass ein Bild mikropegmatitischer Durch- wachsung beider Minerale entsteht, offenbar krystallisierten beiderlei Minerale in solchen Fällen zu gleicher Zeit. Ganz vereinzelt kom- men im Dünnschliff einzelne grössere, gleichsam pophyrartig hervor- tretende Feldspatkrystalle oder eine schwache Neigung zur Entwicke- lung einer panidiomorph körnigen Structur zum Vorschein.
Einige Proben von gröberem Korne besitzen eine hypidiomorph- körnige Structur, bei welcher bald die Amphibol- bald die Feldspat- Körner z. T. idiomorphe Contouren aufweisen, der Amphibol aber doch mehr, besonders immer an den Enden allotriomorph entwickelt ist. Andere Proben von gröberem Korne, und zwar, soweit ich un- tersucht habe, jene, in welchen die Amphibolsubstanz vorherrscht, zeigen eine Annäherung an die sogen. ophitische Structur: die Plagio- klase sind hie und da idiomorph und zwar leistenfórmig entwickelt und diese Leisten ragen in grössere Amphibolkörner in jener Art und Weise ein wie bei der ophitischen Structur und sind offenbar von älterem Ursprung als die sie umgebende Amphibolsubstanz. Durch Verwitterung geht der im Dünnschliff rötlichbraune Amphibol in eine blassgrüne Amphibolart von aggregatartiger Zusammensetzung über, nämlich in Gruppen von länglichen bis leistenfórmigen Körnchen, wobei mikroskopisch kleine Ausscheidungen von — wahrscheinlich titanhältigen — Eisenerzen wahrgenommen werden. Einige Gruppen blassgrüner Amphibolkörner könnten aber auch aus Pyroxenkörnern u. zwar noch infolge einer Einwirkung des einstigen Magmas hervorgegangen sein.
Eine mikroskopisch untersuchte Probe verwandten Gesteins aus der Alt-Kanılover Zone besitzt an Feldspaten wiederum Plagioklase und zwar hauptsächlich Labradorit mit einer geriogen Beimengung von Oligoklas und Oligoklas-Albit, ihr Amphibol erscheint im Dünn- schliff wiederum verschiedenartig gefärbt, accessorisch kommt Biotit, an Erzen Magnetit und Pyrit vor. Die Plagioklase übertreffen an Menge den Ampbibol und besitzen eine verschiedene Grösse, manche sind kleiner und leistenförmig, andere grösser und fast isometrisch entwickelt, die kleineren gesellen sich mitunter zu Gruppen. Die Aus- bildung der grösseren Anzahl der Feldspatindividuen naht sehr der
Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knín. 55
krystallographischen, manche sind auch wirklich z. T. krystallo- graphisch begrenzt. Der Amphibol ist allotriomorph entwickelt, seine Umrisse richten sich oft deutlich nach den Umrissen der neben- liegenden Feldspatindividuen, deren eventuelle Leisten nicht selten in seine Körner recht tief wie bei der ophitischen Structur hineinragen. Stellenweise scheint es, dass da ursprünglich eine Tendenz zur Aus- bildung eines gróberen Kornes gewesen, dass aber während der Kry- stallisationsperiode die Verhältnisse sich änderten. Die Amphibol- durchschnitte zeigen im Dünoschliff eine rötlichbräunliche, stellenweise so blasse Färbung, dass man an die Farbe von Diabas-Augit erinnert werden könnte. An den Rändern übergeht diese Amphibolsubstanz in eine grüne, mitunter auch in eine intensiv braune. Der im Důnnschliff blassgefärbte Amphibol zeigt u.d.M. nicht selten ein aggregatartiges Gefüge, wahrscheinlich entstand er durch eine magmatische Umwand- lung von wohl monoklinem Pyroxen. Hie und da schliesst er auch Partien von Serpentin ein, welche vielleicht als umgewandelter Olivin aufzufassen sind. Der akcessorische Bioti£ erscheint im Dünnschliff in unregelmässig begrenzten, stark rotbraun gefärbten Blättchen, in welche stellenweise auch irgend eine Feldspatleiste recht tief hineinragt. Die Erze sind als fast isometrische oder wenig längliche Körner aus- gebildet. Nach der Beschaffenheit des Amphibols und der Structur sind solche Proben mit jenen oben von der Sudovicer Mikule be- schriebenen verwandt, weswegen es nicht für ausgeschlossen betrachtet werden kann, dass beide Localitäten miteinander in einem, vielleicht sogar directen Zusammenhange stehen, welche Tatsache in diesem Falle. allerdings beachtenswert sein dürfte.
Im Bereich des Altkamlover Zuges tritt auch ein heller, rötlich gefärbter Granit auf. Die mikroskopisch untersuchten Probestücke gehören zum lichten Biotitgranit, der Biotit ist nicht häufig, sondern mitunter sehr spärlich vertreten, sodass im letzteren Falle eine Aplit- facies vorliegt. Wegen der Beimengung von reichlichem Hämatitstaub erscheint das verwitterte Gestein stark rötlich gefärbt. In einer ein- wenig dunkleren Probe überwiegt von den Feldspaten der Oligoklas- Albit, während der Orthoklas und der eigentliche Oligoklas in ge- Tingerer Menge vorhanden sind, zugleich lässt sich auch eine Bei- mischung von Andesin constatieren. Aber auch der am hellsten gefärbte . Granit enthält eine verhältnismässig ziemlich reichliche Beimischung von Oligoklas-Andesin, sodass hier deutlich ein Spaltungsproduct vor- liegt, welches mit dem dioritartigen Gestein desselben Zuges gemein- samen Ursprung hat. Sonst wird im Granit der Feldspat gegen den
56 XXV. Heinrich Barvíř:
Ouarz in der Regel idiomorph begrenzt und ist entweder schwach lánglich oder eher fast isometrisch entwickelt, nicht selten zeigt er eine zonale Streifung mit sauerem Rande. Der Biotit erscheint im Důnnschliff stark braun gefárbt und bildete sich zwar frůher als Quarz, wohl aber zugleich mit dem Feldspat, weil die Individuen des letzteren stellenweise deutlich selbstständiger entwickelt sind als die Blättchen von jenem. Der Quarz besitzt, eine allotriomorphe Be- grenzung.
Unweit nordöstlich von dem Dorfe Krámy treten, wie bereits bemerkt worden, scheinbar zwei parallele, von einander durch einen schmalen Streifen von Pfibramer Schiefer getrennte Diabasgänge, eher aber ein einziger, eine Schieferscholle einschliessender Diabasgang. Die Fortsetzung des letzteren lässt sich sowohl gegen NNO als auch gegen SSW constatieren, im letzteren Falle bis zu dem oberhalb des Sudovicer Schafstalls auftretenden Granitrande, bei welchem er plötz- lich abbricht. Das Gestein zeigt ein mittelgrosses, beim Augit in der Mitte des Ganges stellenweise fast grobes Korn. Der Feldspat gehört zumeist zum Labradorit und zwar sowohl zu dem basischeren als auch zu dem saureren, in einigen Partien findet man wenig, in den an- deren ziemlich viel basischen Oligoklas beigemengt, selten kommt auch Orthoklas vor. Der Augit überragt in den untersuchten Proben an Menge einwenig über den Plagioklas und erscheint im Dünnschliff mit schwach rötlicher Farbe durchsichtig. Die Structur ist typisch ophitisch: der Augit bildet ursprünglich gröbere allotriomorph be- grenzte Körner, in welche leistenförmig entwickelte Plagioklasindi- viduen in verschiedenen Richtungen eingewachsen sind. Accessorisch kommt Pyrit, Magnetit und Ilmenit vor, die beiden letzteren Erze sind stellenweise fast isometrisch ausgebildet, anderswo wiederum in langgestreckten Formen entwickelt. Den Augit trifft man grösstenteils in eine blassgrüne Amphibolsubstanz von stengeliger, nadliger bis fast faseriger Zusaminensetzung umgewandelt an, und zwar entweder in diese allein oder in eine solche unter gleichzeitiger Entwickelung kleiner blassbraunen Biotitschüppchen, welche in unregelmässigen Gruppen den Amphibolaggregaten beigesellt oder mit ihnen vermischt erscheinen. |
Bedeutend schwieriger fällt es jenes Ganggestein zu bestimmen, welches in directer Fortsetzung der Altkamlover Zone gegen NO oberhalb der nächsten Goldwásche — etwa westlich von der Psik’s Mühle auftritt. Dasselbe ist nämlich stark verwittert. Makroskopisch
Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu Knín. 57
erinnert es wegen reichlichen Gehalts an bräunlich oder schmutzig grünen Schuppen von zersetztem Biotit und von Chlorit an verwitterten Kersantit oder Minette. U. d. M. erkennt man jedoch, dass hier ein Gestein vorliegt, welches eigentlich hauptsächlich aus basischem Oligoklas und blassgrünem Amphibol mit Beimischung einer geringeren Menge teils von Andesin-Labradorit, teils von Orthoklas besteht. Der Amphibol zeigt eine andere Beschaffenheit als jener des Altkamlover und Sudovicer Diorits, im Dünnschiff bietet er gelblich- und bläulichgrüne Töne, ein nadliges bis fasriges, oft unregelmässig struiertes Gefüge unter Beimischung von kleinen blassbraunen Biotit- schüppchen, überhaupt erinnert er durchaus an jenen, welcher in dem Krämer Diabas aus Augit hervorgeht. Die Feldspatindividuen sind zumeist in Form von breiten Leisten entwickelt, in gewisser Anzahl auch in breiten Körnern, die Begrenzung ist bei der Mehrzahl der- selben idiomorph oder fast idiomorph. Es entsteht grossenteils der Eindruck von der Structur des umgewandelten Krämer Diabases, nur dass in der jetzt besprochenen Gesteinsart der eventuelle ursprüng- liche Augit, soweit ich bisjetzt zu beurteilen vermag, nicht so grosse Körner gebildet hätte wie in dem Krämer Diabas, und dass hier die Menge des Feldspats einigermassen grösser ist als jene des Amphi- bols. Die Erze sind verháltnismássig reichlich vertreten und bilden teils isometrische Körnchen und Kryställchen, teils auch stark läng- liche Formen, sie gehören in der Mehrzahl zum Magnetit, sonst zum Imenit und Pyrit. Das Gestein halte ich für verwandt mit dem Krämer Diabas, da es aber auch an einige an der Moldau unweit Davle u. a. auftretende Ganggesteine erinnert, will ich es für ein lamprophyrisches Gestein halten und vorläufig als „Unterkamlover Lamprophyr“ bezeichnen.’®) Spuren von ähnlichem, möglicherweise demselben, aber bereits sehr verwitterten Gestein kann man noch in dem SW Abhange des Nevada-Hügels unweit Lečic sehen, wo noch mehr der Eindruck eines biotitführenden Lamprophyrs entsteht. Das Gestein wäre zur Gefolgschaft des hiesigen Granits zu rechnen und befindet sich möglicherweise auch in dem Gebiete der Altkamlover Zone.
In die Gefolgschaft des hiesigen Granits rechne ich auch die übrigen Ganggesteine des Chvojnä-Berges, deren einige in dem NW
70) Unterhalb desselben Gesteins sind bis jetzt Spuren nach einer alten Goldseife zu sehen, deren Material hauptsächlich aus Schieferstückchen, zum Teil auch aus Brocken des genannten Gesteins mit Quarzschnürchen besteht. Das ein- stige Gold stammte meiner Dafürhaltung nach zum wesentlichen Teil auch aus diesem Ganggestein. |
58 XXV. Heinrich Barvíř:
und N Abhang auftreten und meist deutlich awphibelführend sonst körnig oder porphyrisch entwickelt sind, in letzterem Falle nähern sie sich den Dioritporphyriten.
Mit dem „Uuterkamlover Lamprophyr“ sehr nahe verwandt, vielleicht ident ist dasjenige Ganggestein, auf welchem in dem Boro- ticer Walde zahlreiche alte Bergbaupingen bestehen. Die Natur der Bestandteile, auch die der Eisenerze, ihre Mengenverhältnisse, die Structur und die Art der Zersetzung sind in beiden Gesteinen vollständig analog. Es scheint überhaupt nicht ausgeschlossen zu sein, dass das Gestein des Boroticer Waldes nur eine überschobene Fort- setzung des einst einheitlichen, goldführenden Gesteinsganges reprä- sentiert.
Das amphiboldioritartige Gestein, auf welchem in dem Walde Hořice gebaut wurde, ist in der Mitte seines gangartigen Streifens grobkörnig entwickelt und von ophitischer Structur, gegen die Ränder hin kleinkörnig und besteht aus Amphibol und Plagioklas. Der letztere gehört in überwiegender Menge zum sauren Labradorit, im Uebrigen zum Labradorit von mittlerer Zusammensetzung, sowie zum Andesin und zum basischen Oligoklas. Der Amphibol erscheint im Dünnschliff blassgrünlich gefärbt und oft von deutlich aggregatartiger Zusammen- setzung, wobei er mit kleinen blass oder mittelmässig braunen Biotit- schüppchen vergesellschaftet ist, oder auch von denselben durch- drungen wird. Accesorische Erze gehören zum Magnetit, Pyrit, und wahrscheinlich auch zum Ilmenit. Die Structur ist typisch ophitisch, im Aussehen und Dimensionen vollständig analog jener des Krämer Diabases, welche Tatsache bereits Krarocnviun hervorgehoben hat./!) Bei näherem Vergleichen könnte man in dem Hořicer Gestein nur den geringen Unterschied merken, dass der Amphibol doch eine wenig stärkere Färbung besitzt als jener des umgewandelten Krämer Diabases, ferner mitunter einen schwach bräunlichen Stich anzu- nehmen scheint und öfters mehr compact erscheint, welche Abwei- chungen an und für sich leicht der Einwirkung des nahen Granits resp. des einstigen Granitmagmas zugerechnet werden könnten.
Es gelang mir jetzt sowohl für das dioritartige Gestein wie für den Aplit des Hořicer Waldes eine Fortsetzung sowohl gegen Norden als auch gegen Süden zu finden, wobei frische Proben gesammelt werden konnten. Von dem dioritartigen Gestein wurden zweierlei Typen erkannt: |
31) L c. pag. 22—26.
Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knin. 59
a) der eine Typus gleicht vollständig jenem aus dem Walde Hofice in der Art der Structur, sowie in der Beschaffenheit der Feldspate. Der Aınphibol ist demgemäss zumeist auch jenem in dem umgewandelten Krämer Diabas befindlichen sehr ähnlich, stellen- weise aber wird er fast farblos, und bei grůnlicher Färbung zeigt er mitunter einen bräunlichen Stich, in einigen Fällen erscheint er ge- legentlich deutlich grün von fast mittlerer Intensität der Färbung.
b) Die Proben vom zweiten Typus erinnern durch ibre Zu- sammensetzung und Structur an das dioritartige Gestein der Sudo- vicer Mikule und des Altkamlover Zuges, ihr Amphibol erscheint im Dünnschliff zumeist blassgrün oder grünlich, stellenweise sind aber einige Teile der Durchschnitte entweder fast farblos durchsichtig oder intensiv rötlichbraun gefärbt. Blassgrüne Durchschnitte zeigen oft eine leistenförmige bis nadlige Zusammensetzung, braune Partien erscheinen dagegen compact. Accessorische Erze wiederum: Magnetit, Ilmenit, Pyrit.
Durch diese weiteren Funde wird die Bedeutung des Gesteins sowie der Ursprung seiner Goldführung festgestell. Denn in dem Typus a) erscheint es mit dem Gestein der Janouškova jáma bei Štěchovic und dadurch mit den blassen Amphibol führenden Gesteinen der Euler Umgegend verwandt. In dem Typus b) erscheint es verwandt mit dem dioritartigen Gestein der Sudovicer Mikule und des Alt- kamlover Zuges, dadurch auch mit den Euler Gesteinen von malchi- tischem Typus. Die Begleitung desselben vom Granitaplit, welche ebenfalls eine Analogie in dem Altkamlover Zuge findet, deutet zur Genüge an, dass hier ein in die Gefolgschaft des hiesigen Granits gehöriges, folglich mit dem letzteren aus einem ursprünglich gemein- schaftlichen Magma stammendes Gestein vorliegt.
Die unverkennbare Verwandschaft desselben Gesteins — wenig- stens in dem Typus a) mit dem umgewandelten Krämer Diabas dürfte jedoch auch von Bedeutung sein, sodass man auch für den Krämer Diabas die Entstehung durch eine entsprechende Spaltung aus dem einstigen Granitmagma annehmen könnte, worauf auch seine Gold- führung selbst hinzuweisen scheint, wenn auch jener Diabas höchst wahrscheinlich früher empordrang als der Granit selbst. Demgemäss würde der Krämer Diabas in die Gruppe der bei der Moldau vor- kommenden lamprophyrischen Gesteine gehören, von denen ein spess- artitartiges, „Pod mandätem“ auftretendes Gestein auch einen röt- lichen sogen. diabasischen Augit führt. Die gröbere und ophitische Structur des Krämer Gesteins würde durch eine grössere Breite des
60 XXV. Heinrich Barvíř:
Gangkörpers bedingt sein. Und in der Tat fallen jene, nunmehr als verwandt angesehene, bei der Moldau befindliche Gesteinsgänge mehr oder weniger in die Streichungsrichtung des Krämer Diabases, und eine ziemlich analoge Streichungsrichtung behalten im Ganzen auch die benachbarten Schieferschichten. ??)
Das Gestein der Janouskova jama zeigt in solchen Proben, welche ein gröberes Korn besitzen, und wo zugleich die Menge des Amphibols über jene des Plagioklases ein wenig hervorragt, dieselbe Korngrösse und eine analoge ophitische Structur wie der umgewandelte Krämer Diabas. In gröberen Körnern von grünem Amphibol und zwischen den letzteren sind 1 bis 1'/, mm lange Plagioklasleistchen verschiedenartig divergierend eingebettet. Der Plagioklas zeigt an verschiedenen Orten eine etwas verschiedene Beschaffenbeit. Entweder gehört er sämmtlich zum basischen Oligoklas, oder es tritt eine ge- riogere Menge von Andesin und saurem Labradorit hinzu, oder end- lich überwiegt Andesin mit saurem Labradorit, während der basische Oligoklas mehr bis stark zurücktritt. Accessorisch findet man Eisenerze vertreten, hauptsächlich Magnetit, z. T. auch Ilmenit und Pyrit. Zm Dünnschlif erscheint der Amphibol recht blassgrün gefärbt und pleo- chroitisch : bläulichgrün mit mittelmässig grosser Absorption, gelblich grünlich hell und grünlich gelblich sehr hell. Die Farbenintensität der gemeinen Hornblende aus gewöhnlichen Dioriten erreicht er nicht. Oft wird wiederum eine schwächere Compactheit des Amphibols auf- fallend, wobei er gleichsam fasrig zusammengesetzt zu sein scheint, mitunter schliessen grössere Amphibolkörner kleinere leistenförmig entwickelte Körnchen in sich und nicht selten ragen von den ersteren nadelfórmige Fortsätze in den benachbarten Feldspat. Nebstdem schliessen manche Feldspatindividuen blassgrüne Amphibolnadeln in sich. Aus diesen Gründen wollte ich auch dieses Gestein zu umge- wandelten Diabasen des Krämer 'Typus rechnen, doch fand ich durch weiteres Studium eine Beimengung von einer im Durchschnitt sehr blass gefärbten, ja bis fast farblosen Amphibolart, welche dem ede- nitartigen Amphibol des Gesteins aus dem Walde Halíře bei Eule ähnlich ist, und an den Rändern ebenfalls wie dortselbst an eine blass- grüne Amphibolart übergeht, welche z. T. eine aggregatartige Zu- sammensetzuug besitzt. Demgemäss halte ich für notwendig, das
”%) In ähnlicher Weise könnte man wohl die bei Příbram auitretenden und zum Teil Erzgänge führenden Diabase für eine Gefolgschaft des dortigen Granit- (Diorit-) Complexes halten, wornach auch der Ursprung der Erzführung für beiderlei Gesteine aus dem einst gemeinschaftlichen Magma ableitbar wäre.
Geologische Notizen über d. goldfůhrende Umgebung von Neu-Knín. 61
Gestein zu den amphibolführenden des Euler Complexes zu rechnen.”®) Es erübrigt zu bemerken, dass hier kein accessorischer Biotit vor- handen ist. Möglicherweise steht der hiesige Amphibol insgesammt dem Edenit nahe. — Stellenweise ist der Plagioklas in einer Anzahl seiner Individuen eher tafelförmig als leistenförmig entwickelt. In einigen Proben überwiegt die Plagioklassubstanz einigermassen gegen die Amphibolsubstanz. Dann bilden die Plagioklase einwenig grössere und verhältnismässig breitere Individuen, und die Amphibolindividuen werden kleiner. Einige 4 bis mehr mm grosse Plagioklaskrystalle (basischer Oligoklas beob.) ragen in der übrigen Substanz gleichsam porphyrartig hervor, doch bleibt: im Ganzen auch in solchen Fällen eine Verwandschaft der Structur zu der ophitischen deutlich aus- geprägt.
Das oben erwähnte in dem Walde Halíře bei Eule auftretende Gestein bildet einen gangartigen Streifen, welcher jedoch durch den Chotouner Bach grösserenteils erodiert ist. Es besteht hauptsächlich aus Amphibol, ist porphyrisch ausgebildet, von blassgrüngrauer Farbe, stellenweise durch Druck geschiefert, sehr zähe. In einer fein- körnigen grünlichgrauen Grundmasse treten zahlreiche 2 bis 4 mm grosse, ziemlich breite Einsprenglinge von blassgrünem Amphibol, wel- cher zum eisenreichen Edenit gehört, hervor. In der Grundmasse über- wiegt die u. d. M. nadlig und nadlig-stengelig ausgebildete Amphibol- substanz, einen kleinen Teil bilden Feldspatkörnchen (hauptsächlich Albit, sodann Orthoklas und Oligoklas, ausnahmsweise auch Andesin), ganz vereinzelt findet man ein Kórnchen von Quarz, stellenweise tritt jedoch akcessorisch auch ein blassgrüner, monokliner Pyroxen auf. Die Amphiboleinsprenglinge erscheinen im Dünnschliff im gewöhn- lichen Lichte nicht selten fast farblos durchsichtig, über dem unteren Nicol [lc kaum merklich grünlich zugefärbt. Aus einer Berechnung meiner chemischen Analyse folgt, dass sie recht reich an A1,O, sind. Übrigens enthalten sie auch bläulich oder gelblich-grünliche Partien, welche z. T. sicherlich für ursprünglich zu halten sind, z. T. aber auch, wie ich denke, sekundär aus den farblosen entstehen. Die Grundmasse erinnert durch das Vorhandensein von nadlig und nadlig- stengelig entwickelter blassgrüner Amphibolsubstanz an jene der Odinite. Das Gestein lässt sich nicht leicht benennen. Es könnte auch in der hiesigen Ausbildungsform zu porphyrisch entwickelten eruptiven Amphiboliten gerechnet werden, wobei das Vorkommen der Edenit-
| 75) Meine Abh.: O chemických poměrech někt. hornin od Jílového (Rozpravy C. Akad.) pag. 10.
62 XXV. Heinrich Barvíř:
einsprenglinge betont werden můsste. Seine náhere Verwandtschaft tritt aber in seiner gegen SSW gerichteten Fortsetzung unterhalb Hrädek an der Bahnstrecke deutlich zum Vorschein.
Die von mir sorgfältig ausgeführte Analyse ergab:
Mittlere Zusammen- setzung der Amphi-
Analyse des Gesteins bolsubstanz, wasser- frei angenommen
S10, 49-139, 49:58 TiO, = = Al, 0, 11:23 10:72 Fe,O, 141 0-78 FeO 6.54 167 MnO 0:77 0:96 Ca0 10:99 11.93 MgO 14:15 1751 K,O 021 — Na,0 2-07 _ 085 Feuchtigkeit 029 100-00 Glühverlust 235 Summe 9920%
Daraus würde die Zusammensetzung der Amphibolsubstanz resul- tieren als eine Mischung von
CaO . Si0, 2476% Mg0 . SiO, 45.62 MgO . ALO, SiO, 7-95 FeO . Al,0, . Si0, © 195 FeO . Fe, O, . SiO, 0-84 FeO (+ MnO) . SiO, 8:03 Na,0 . ALO, . 4SiO, 4:80 100°00°/,
Das genannte unterhalb Hrädek an der Bahnstrecke anstehende Gestein ist deutlich gangförmig und porphyrisch ausgebildet, an den Rändern stellenweise analog dem Gestein des Waldes Halíře ent- wickelt, in der Mitte des Ganges jedoch zeigt es eine Verwandtschaft mit Dioritporphyriten, z. T. auch mit Syenitporphyren: in einer aus sehr feinen Körnchen von saurem und basischerem Oligoklas (dem eventuell in geringer Menge Albit, Andesin oder auch saurer Labra-
Geologische Notizen über d. goldfůhrende Umgebung von Neu-Knín. 63
dorit beigemischt ist), und aus kurzleistenförmig bis nadlig ausgebilde- tem blassgrünen A mphibol bestehenden Grundmasse treten 1 bis 4 mm grosse Einsprenglinge von blassgrünem Amphibol und Plagioklas, wobei der letztere meist zum basischen Oligoklas mit einer gerin- geren Beimischung von Andesin und Labradorit, mitunter haupt- sächlich zum Andesin und Labradorit gehört, anderswo aber kommt auch saurer und basischer Oligoklas mit Albit, nebstdem in geringer Menge auch Orthoklas vor. Der Amphibol erscheint im Dünnschliff ungleichförmig blassgrünlich, stellenweise sehr schwach gefärbt und zeigt zwischen gekreuzten Nicols eine mehr oder weniger aggregatartige Be- schaffenheit. Accessorisch kommt auch da mitunter ein diopsidartiger Pyroxen zum Vorschein, sonst etwas Quarz, spärlich Titanit. Stellen- weise herrscht ein auffallender Mangel an Eisenerzen in ähnlicher Weise wie in dem nahe hervortretenden gabbroartigen Gestein von Studené. Das ganze Gestein scheint wegen seines Gehalts an fast nadelförmig ausgebildetem Amphibol der Grundmasse einigermassen mit Odinit verwandt zu sein. Man könnte vielleicht die Gruppe der Odinite erweitern und sowohl das Halifer als auch das unter Hrädek anstehende Gestein zusammen mit jenem der Janouškova jáma unter die Vertreter einzelner Typen derselben Gruppe rechnen. Vom geolo- gischen Standpunkte halte ich die genannten Gesteine der Euler Gegend sowie jenes der Janouškova jáma bei Štěchovic für eine Ge- folgschaft des umliegenden Granits, für basische Abspaltungen von seinem ursprünglichen Magma.
Das Hrädeker Vorkommen zeigt an einigen Stellen eine deutlich fluidale Anordnung der Grundmasse- Bestandteile, ausserdem noch rundliche Gruppen von Amphibolkörnern oder von Amphibol- und Feldspat-Körnern zugleich, wie dies auch in einigen Amphiboliten und Gabbroschiefern, besonders aber in einigen gepressten amphibol- fübrenden Gesteinen aus der Fortsetzung des eruptiven Euler Gestein- complexes der Fall ist.
Spuren von nadlig entwickeltem grünen Amphibol findet man u. d. Mikroskop auch in dem aplitartigen Granit, welcher SSW unter- halb Třepšín bei der Moldau (oberhalb Štěchovic) ansteht und so quarzreich ist, dass er mitunter au Quarzite erinnert. Unter den Feldspaten dieses Gesteins herrscht Orthoklas vor, in geringerer Menge sind saurer Oligoklas und Albit vertreten.
Einige amphibolführende Gesteine der Štěchovicer Gegend, so- weit sie einen deutlich eruptiven Charakter aufweisen, zeigen neben einer grüngefärbten mitunter auch eine rötlichbraun im Dünnschliff
64 XXV. Heinrich Barvíř:
gefärbte stark pleochroitische Amphibolsubstanz in ähnlicher Weise wie die einen malchitartigen Habitus besitzenden Euler Gesteine. Ausser dergleichen zweierlei Amphibolsubstanz besitzt ein Gestein von der Waldpartie „v kobylích drahách“ auch ziemlich viel Epidot in Gestalt von länglichen bis säulenförmigen Körnern, welcher im Dünnschliffteils compact teils aggregatartig zusammengesetzt, sehr blass gefärbt und schwach pleochroitisch erscheint. Seine Körner werden meistens mit einem einheitlichen Rahmen von saurem Plagioklas (bis von Albit) umsäumt. Es mag vorläufig als unentschieden bezeichnet werden, ob der Epidot für ein Umwandlungsprodukt von einer basischen Feldspatsubstanz oder von einem einst eventuell vorhandenen mono- klinen I’yroxen betrachtet werden soll.
Unweit des nordwestlichen Endes von Slap auf den Feldern iın Gebiete des Příbramer Schiefers, ferner NW von dem Meierhofe Zá- hoří und in dem östl. Abhange der Červená hora im Gebiete des Porphyrcomplexes kann man Gesteinsstücke sammeln, welche auf das Vorhandensein von Gänzen amphibolreicher Gesteine schliessen lassen. In einem unweit des Meierhofes Záhoří gesammelten Exemplar über- wiegt die Menge des Amphibols, dessen Körner ‘/, bis 1 mm gross sind, während die Feldspatkörner (welche zumeist zu Labradorit, z. T. auch zu Oligoklas gehören) sehr klein entwickelt sind. Die Structur ist fast allotriomorph körnig. Der Amphibol erscheint im Dünnschliff grün und pleochroitisch: bläulichgrün in zumeist recht sattem, stellen- weise jedoch, und zwar in den inneren Partien einiger Körner auch in sehr blassem Tone, und grünlichgelblich, sehr hell. Die Durclischnitte zeigen wiederum, oft sehr deutlich, eine stengelige Zusammensetzung und an den Enden dünne Ausläufer.
In einer anderen dortselbst gesammelten mittelkörnigen, ver- hältnismässig mehr Feldspat enthaltenden Probe ist das letztere Be- standteil idiomorph in Form von etwa 1 mm langen Leistchen ent- wickelt und gehört zu saurem bis basischem Labradorit, vorzugsweise zu jenem von mittlerer Zusammensetzung, und wo die Individuen eine zonale Streifung aufweisen, pflegt der Rand saurer zu sein und bis in die Substanz des basischen Oligoklases úberzugehen. Der Amphibol, welcher im Důnnschliff zumeist grůn erscheint und zwar von mittlerer Intensitát der Fárbung, bildet teils gróssere Kórner von mehr selbst- ständiger Form, teils gleichsam nur Rahmen um die Feldspatindividuen und die Ausfüllungsmasse zwischen den letzteren. Die grösseren Amphibolkörner sehen entweder recht compact oder aggreggartig zu- sammengesetzt aus, die Amphibol-Rahmen und -Füllmasse zwischen
Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knín. 65
den Feldspatindividuen sind in der Regel leistenförmig bis fast nadlig zusammengesetzte Aggregate. Der Pleochroismus der Hauptmenge von Amphibol ist wiederum zumeist: bläulichgrün, bedeutend dunkler, grünlich gelblich, sehr hell. Es gibt hier aber auch stellenweise auf- tretende selbständige Amphibolkörner oder fleckenähnliche in grösseren grünen Körnern desselben Bestandteils enthaltene Partien, welche braun gefärbt und stark pleochroitisch sind: grün- oder gelb-braun sehr dunkel und bräunlich oder grünlich gelblich, heller, sowie auch andere stark grün gefärbte Partien der Amphibolsubstanz.
Am östlichen Abhange der Červená hora kann man Proben von gróberem Korne sammeln, welche wiederum eine Annährung an die ophitische Structur verraten, und zu diesen ‚möchte ich auch das typisch ophitisch struierte Gestein eines oberhalb der St. Johann’s Stromschnellen befindlichen Blockes rechnen, welcher von Fıser be- schrieben wurde.’*)
In dem Vorsprunge „na Zdäni* können an der Stelle, wo man einst nach Gold gegraben hatte, Proben von körnigem Gestein ge- sammelt werden, welches hauptsächlich aus Amphibol und Labradorit besteht. Die Korngrösse beträgt 1 bis 2 mm, scheinbar mehr. Man kann zweierlei Typen unterscheiden, einen solchen, welcher auffallend arm an Erzen ist, und einen anderen, in welchem accessorische Eisen- erze (Pyrit, Magnetit, vielleicht auch Ilmenit) enthalten sind. In dem ersteren Typus kommt eine im Dünnschliff blass bláulichgrůn gefärbte bis z. T. fast farblose Amphibolsubstanz vor, welche im Ganzen wenig compact aussieht, mitunter auch deutlich kurzstengelig zusammen- gesetzt ist, also für mit jener des Halifer Gesteins verwandt gehalten werden kann. In jenen Proben, welche accessorische Eisenerze ent- halten, erscheint der Amphibol in den mittleren, oft scharf krystallo- graphisch begrenzten Partien seiner Körner grünlich bräunlich mit einer beträchtlichen Absorption ||c, während er an den Rändern der - Körner in ähnlicher Weise wie in den malchitartigen Gesteinen der Euler Umgegend, oder auch in den östl. Partien der sogenannten Euler Schiefer blassgrünlich bis fast farblos wird. Die Structur ist hypidiomorph körnig, gabbroartig.
Die schiefrigen amphibolführsnden Gesteine des Vorsprungs „na Ždáni“ zeigen eine wechselnde Structur mit mannigfachen rundlichen Partien, ähnlich wie manche sog. Gabbroschiefer. Ihr Amphibol er-
74) Joser FišeR: Kraj žuly a povaha sousedních hornin u Vltavy nad sv.- Janskými proudy. Diese Sitzungsber. 1900, No. XVII., pag. 82—86. Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 6
66 XXV. Heinrich Barvíř:
scheint im Dünuschliff grün und leistenfórmig, oder in grösseren Körnern entwickelt, dann aber öfters stengelig zusammengesetzt als compact. Man findet in diesen Gesteinen quarzreiche Streifen, in welchen der Feldspat saurer wird, eventuell auch zum Albit gehört, accessorisch tritt diopsidartiger Pyroxen auf. Sie haben den Charakter von zusammerigepressten Gesteinen und krystallisierten wohl unter gleichzeitiger Einwirkung eines starken einseitigen Druckes wie die unmittelbar oberhalb der St. Johann’s Stromschnellen anstehenden Gesteine.
F. Spuren von Goldführung in der Umgegend. |
Bei der Beurteilung der geologischen Verhältnisse des einstigen Auftretens von guldführenden Gängen bei Knin darf auch die Tat- sache nicht ausser Acht gelassen werden, dass in den vom Granit umhůllten oder am Granit ruhenden, auch neben dem Granit und Porphyr befindlichen Schieferpartien kaum anderswo als an den oben genannten Localitäten nennenswerte goldführende Quarzgänge oder bedeutendere Pyrit-Gänge, resp. Impraegnationen angetroffen werden. Das Vorkommen von solchen Lagerstátten war demgemäss an beson- dere Verhältnisse, z. T. gleichsam an gewisse Zonen gebunden. Die Goldführung scheint hier mehr bei den Randpartien des Granitkůrpers concentriert zu sein und das Vorkommen von goldhältigen Quarz- gängen — mit oder ohne Pyrit — tritt hauptsächlich an jenen Stellen auf, wo eine einstige Spaltung des Magma oder das Vorhandensein -von infolge einer solchen entstandenen, lichten oder dunklen Gang- gesteinen bemerkbar ist, und zwar sowohl in dem eruptiven Gestein wie in dem benachbarten Schiefer. Die eruptiven Gesteine enthalten schon selbst ursprünglich geringe Spuren von Gold, welche sich durch Zusammenschmelzen einer hinreichend grossen Menge von pulverisierter Masse mit Blei oder Bleiglätte und nachfolgendes Abtreiben leicht nachweisen lassen. Dagegen ist eine Untersuchung auf nassem Wege, eben weil diese Spuren gering sind, sehr mühsam und es gelingt nicht immer Gold dort uachzuweisen, wo es durch gewöhnliches Pro- bieren nachzuweisen möglich war. Bei der Untersuchung einer schon ursprünglich pyritreichen Partie des Štěchovic-Třepšíner Porphyrs erschien mir der Goldgehalt nur an den Pyrt beschräukt, während bei der Analyse des Feldspats und des Quarzes kein Gold nachge- wiesen werden konnte und vielleicht auch der Biotit an und für sich
Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knín. 67
goldfrei ist. Da die erwähnten Ganggesteine aus dem ursprünglichen Magma des Granits herstammen, so stammt auch ihr Goldgehalt ur- sprünglich auch aus diesem Magma, mag er in einer eruptiven oder von Wasser abgesetzten Gangınasse enthalten sein. Dadurch könnte auch der Ursprung des Hauptanteils des Goldgehaltes der meisten, im Bereiche der benachbarten Schieferpartien auftretenden Quarzgänge erklärt werden.
Unter den Quarzgängen möchte ich auch solche unterscheiden, die bloss mehr oder minder oberflächlich, resp. nur in der Nähe der Oberfläche auftreten, deren Quarzsubstanz ich für eine Secretion z. T. aus der umherliegenden Gesteinsmasse, hauptsächlich aber aus den einst höher befindlichen, mit der Zeit durch die Einwirkung von Atmosphärilien zersetzten und weggeführten, also einst höher befind- lichen Partien ableiten möchte. Auch solche Quarzgänge waren nicht selten goldführend, weil man ihnen in der Umgegend von Eule früher fleissig nachgrub, und ihre Goldführung betrachte ich ebenfalls für eine Secretion aus denselben Gesteinspartien, aus welchen die Quarzsubstanz ausgelaugt wurde. Daraus würde folgen, man müsse bei der Schätzung des Vorkommens von goldführenden Gängen auch die Frage eines solchen Ursprungs der letzteren in Betracht ziehen.
Eine nach meiner Auffassung z. T. bloss mehr oder weniger oberflächliche Bildung von Quarzgäagen kommt SSO von Knín unweit von der Moldau vor, denn eine Fortsetzung dieser Gangbildung lässt sich ia der Tiefe bei dem Mouldauflusse grösstenteils nicht walır- nehmen. Überreste alter Pingen sind da in der Nähe des Smilovicer Baches, hauptsächlich oberhalb des linken Ufers desselben in grosser Anzahl, einige auch oberhalb des rechten Ufers zu finden’°), ferner NNO von da bei der Moldau östlich von Čelín (SSO von Mokřko, z. T. gegenüber dem Meierhofe Častoboř) einige hundert kleine Piugen,
55) Unweit von der Mühle „u luhu‘‘ sind Spuren nach etwa vier Gebäuden — der Sage nach Pochmüblen — und nach den einst zu ihnen geführten Wasser- rinnen vorhanden. Bei dem Bache konnte man noch vor vier Jahren Überreste von drei rundlichen, niedrigen, in der Mitte schüsselartig ausgehöhlten und glatt gewordenen Granitgesteinen sehen, deren jeder etwa ?/), m im Durchmesser enthielt, sie stammten also wahrscheinlich von den sog. Quickmüblen. Die Stelle jedoch bei Kfepenic, von welcher PošerNý auf S. 27 seines Archivs, II. eine Notiz mitteilt, ist am Dubový vrch etwa NW von Křepenic zu suchen. Zwischen Eule und Zupanovic gab es also bei der Moldau Spuren von einer Goldführung bei Štěchovic, SW von Třepšín, unterhalb Třebenic, Ö von Pfestavik, Na Zdäni, bei Královka, im Kočičí vrch, NW und W von Smilovic und an dem resp. unter dem Dubový vrch.
5*
68 XXV. Heinrich Barvir:
auch weiter uuterhalb der St. Johann's Anhčhe Úberreste alter berg- mánnischen Arbeit. Alle eben genannten Überreste befinden sich zumeist im Gebiete des Granitporphyr- resp. Granitaplit- oder Por- phyraphanit-Complexes, wo das Gestein zumeist fast nur aus Quarz und Feldspat besteht, also hell gefärbt erscheint und recht kiesel- säurereich ist, wenn es auch stellenweise durch Zunahme von reich- licherer Hornblende eine dunklere Färbung annimmt. Eine Partie, welche z. B. zwischen Vobos und der gegenüber der Cholíner Fabrik befindlichen Stelle hervorragt, erinnert sehr an das Gestein des Schleierzuges bei Eule (Streichen von N 25° bis 30° gegen O), wie z. B. auch eine Gesteinspartie bei Krälovka und anderswo.
Ganz besonders interessant erscheint es die Spuren der Gold- führung zu verfolgen, welche den Gangporphyren auch der weiteren Umgegend zugehört. Diese Porphyre haben im Handstück sehr oft das Aussehen eines Quarzporphyrs, ich rechne sie alle zur Gefolg- schaft des hiesigen Granits, welche Zugehörigkeit auch ihre Gold- führung verrät. Im Bereich des Porphyrs an der sogen. Zlatá hora bei Mníšek hat man einst auf Gold gebaut, wenn auch die Ausbeute gering gewesen."“) An dem Bojover Bache findet man Überreste alter Goldseifen, welche PošEPNÝ nicht verzeichnet:
1. westlich knapp vor Cisovic am rechten Ufer des Baches;
2. in der Mitte des Dorfes Bojov am linken Ufer, gegen Ende des Dorfes und hinter dem Dorfe hauptsächlich am rechten, weniger am linken Ufer, die Hügel sind nicht sehr zahlreich, mehrere niedrig aber breit, einige dammförmig ;
3. bei der Späleny-Mühle in etwa südlicher Richtung zumeist am rechten Ufer des Baches eine z. T. fast zusammenhängende Reihe von kleinen Hügeln bis zu dem Bojover Bahnhofe ;
4. oberhalb Měchenic und vor der Mündung des Bojover Baches in die Moldau jetzt geringe Spuren, vor wenigen Jahren aber noch recht deutlich. 2
Das Material der Hügel bes'eht für 2. fast nur aus Příbramer Schiefer, für 1. und 3. ebenfalls hauptsächlich aus demselben Schie- fer, doch sind auch Fragmente von Porphyr, in 3. auch von Grünstein resp. Lamprophyr zu finden. Der Goldgehalt stammte aber wahr- scheinlich hauptsächlich aus dem Porphyr, welcher namentlich in Hora bei Cisovic-Höhencöte 350 SO von der Späleny Mühle — Cöte 324 NO von derselben Mühle ansteht.
76) Mein Artikel in Horn. und Hutn. Listy 1908.
Geologische Notizen über d. goldfuhrcude Umgebung von Neu-Knin. 69
Aus der Richtung und Forsetzuug der einstigen Goldwäsche bei Vrané an der Moldau ziehe ich den Schluss, dass ein Teil des Goldes auch aus dem westlich von hier verlaufenden Porphyrgange herstammte, in ähnlicher Weise auch in der einst an dem Břežaner Bache befindlichen Goldwásche."*) Der Porphyr des Žižkův vrch SO von Hvozdnic enthält auch Überreste nach kleinen alten Pingen und einen quer geführten Graben, man schürfte auch dort nach kleinen Quarz- půngen. Auch in der Hora bei Cisovic waren früber alte, kleine Quarzgänge verfolgende Pingen im Bereich des dortigen Porphyrs zu sehen.
Bei der Kocába unterhalb Lečic und weiter bis zu ihrer Mün- dung fand ich keine Seifenspuren, obgleich Posepny solche signiert.
NO bei Mokřko in dem bereits bewachsenen Abhange des Ve- sely vrch gibt es im Granit zahlreiche alte, nach kleinen Quarz- gängen gegrabene Pingen. Der Quarz wurde in kleine Stücke zer- klopft, wie die entsprechenden von mir beobachteten Fragmente be- zeugen. Von Vesely vrch gegen SO führt eine Bachrinne zur Moldau, und bei derselben heisst es „v ryži“. Zur linken Seite dieser Rinne treten auch alte Pingen auf.
Vielleicht stammten auch aus dem zugehörigen Granitgebiete die Spuren einstiger Goldführung in der Umgegend der Prostfedni Lhota. Man soll auch hier einst geseift haben und einer Mitteilung nach soll bisjetzt ein Feldried den Namen „v ryZi“ führen.
Zum Schluss möchte ich wiederholen, dass, nach dem vom Jahre 1575 stammenden Berichte zu urteilen, die Schächte der Alten Kamlovä höchst wahrscheinlich nicht aus Mangel an goldhal- tigem Material verlassen wurden, sondern deswegen, weil sie nach der in den hussitischen Kriegen erfolgten Verstürzung von Wasser ertränkt wurden. Den Alten gelang es nicht dieselben trocken zu legen, diese Aufgabe bleibt noch jetzt der Zukunft vorbehalten, würde sich aber meiner Meinung nach am besten durch Anlegung einestiefen Erbstollens aus der concaven felsigen Biegung zwischen den Mühlen Aixnerův und Strnadüv lösen lassen.
11) Auf dem Berge Hradiště gab es in alter Zeit entweder einen Bergbau oder Bergbauversuche, deren Reste z. T. noch sichtbar sind. Hieher dürften wohl die „cellaria e vivo saxo alte efossa““ gehören, die Barsın noch gesehen hat und in einer anderen Weise zu erklären versuchte (Bausın, Miscellanea historica regni Bohemiae lib. III., 1681, pag. 67.)
70 | H. Barvíř: Geolog. Notizen über d. goldführende Umgebung v. N. Knín.
Vielleicht könnte man auch versuchen, den ehemaligen Jung Kam- lover Stollen zu eröffnen und von ihm aus eine vorläufige Untersuchung vornehmen.
Sollte jemals noch die Altkamlover Zone mit einem befriedi- genden Nutzen in Abbau gelangen, so würde dann sicherlich auch eine Untersuchung von weiteren Localitäten: der Sudovická Mikule, der die letztere mit dem Altkamlover Zuge verbindenden Linie, des Krá- mer Zuges, des Boroticer Waldes, bei Slap etc. an die Reihe kommen.
(XXVI. | Ueber die von Herrn Dr. Mräzek in Montenegro: ge- sammelten Nacktschnecken unter Hinzunahme ver- wandten Materiales,
| Yon Dr. H. Slmroth in Leipzig. Mit einer Tafel.
| orale in der ne den 17. Juni 100)
Die Jahreszeit, in der Herr Mnizex reiste, war bei trockner Witterung dem Sammeln von Nacktschnecken wenig günstig. Gleich- wohl ist ein Material zusammengekommen, das, ohne jeden Anspruch auf faunistische Vollständigkeit, einige .zoogeographische Schlüsse zu ziehen gestattet, die nicht ohne Interesse sein dürften. .
. Unsere bisherigen Kenntnisse in Bezug auf die Nacktschnecken sind für die Schwarzen Berge so spärlich wie für die Balkanhalbinsel überhaupt. Selbst die von Oesterreich occupierten Provinzen müssen fast als terra incognita gelten. In Griechenland haben vielleicht zuerst P. Hesse und C. CoxémÉNos gesammelt, und Borrcxe hat danach nebst Hesse einiges beschrieben. Ich konnte nachher die reichere Ausbeute des Herrn Dr. von OERTzEN untersuchen, ebenso die von Herrn Dr. Sru- RANY in Thessalien gefundenen spärlichen Formen, sowie bei Gele- genheit mehrere zerstreute Funde, von denen einige bereits Herr Prof. BoTreer vorgehabt hatte. Nachher hat Herr Dr. BaBor die Sammlung des Herrn Resez aus Ostrumelien vorgenommen. Aus Rumaenien ist, wie ich durch Hörensagen weiss, ein heller weisser Agriolimax agre- stis bekannt ‚gemacht, doch habe ich die Abhandlung nicht einsehen können. Es handelt sich wohl um. dieselbe Form, die dem südrussi-
Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. Il. Classe. 1
2 XXVI H. Simroth:
schen Steppengebiete eigentümlich ist (16). Aus Montenegro hat vor einigen Jahren Herr WonLBErepr eine Serie mitgebracht, die ich gleich- falls bearbeitet habe. Das ist alles, was mir von früheren Publika- tionen erinnerlich ist.
Herr Wonusereor hatte sich auf die westlichen niedrigeren Teile von Montenegro beschränkt, die gleichwohl eigenartige Arten und Formen erkennen liessen. Sie machten den Wunsch rege, in die in- neren, gebirgigeren Partieen des Landes Einblick zu erhalten. Und diesem Wunsche kommt die Ausbeute des Herrn Dr. MrAzer auf's beste entgegen. Um das Gebiet zu erweitern, standen mir noch ein paar Gläser mit Nacktschnecken zur Verfügung, die Herr Dr. Graf ATrEms mehrere Jahre zuvor in Bosnien und Corfu zusammengebracht hatte. Ihre Bearbeitung ist mit in die nachstehenden Blätter aufgenommen worden.*)
Je weniger wir von den Nacktschnecken der Balkanhalbinsel wissen, um so brennender wird geradezu das Verlangen, möglichst viel von ihr kenuen zu lernen. Denn es handelt sich um das wichtige Bindeglied zwischen der centraleuropaeischen oder germanischen und der mediterranen Fauna auf der einen und der arınenisch-kaukasischen auf der anderen Seite. Da der östliche Teil des Mittelmeers zum mindesten das aegeische Meer erst in später Zeit eingebrochen ist, so standen der Verbindung zwischen Vorderasien und dem südlichen und weiterhin dem centralen Europa vermutlich verschiedene Wege offen:
1. Die Ebene des aegeischen Meeres, wozu vielleicht der nord- westliche Teil des Schwarzen Meeres kam. Für die Krim konnte ich zeigen, dass die Limacidenfauna des Kaukasus nicht auf sie überge- gangen ist (18). Wenigsteus ist von dort keine Art von Limax bekannt geworden, ausser dem im Mediterrangebiet weit verbreiteten L. (Leh- mannia) flavus L. s. variegatus Drap. Der Weg über diese von Nor- den her vorgeschobene Landverbindung hätte wohl nur den Acker- schnecken und den Amalien offen gestanden. Doch lässt sich auch da kaum eine bestimmte Hypothese aufstellen bei der Armut des süd- westlichen Russland an Vertretern dieser Genera (8. u.).
Wichtiger scheint für diese Tiere die Ebene des ägeischen Meeres gewesen zu sein. Dafür spricht vielleicht am meisten die
*) Daudebardien aus der bosnischen Sammlung des Herrn Graten Arrzus habe ich hier nicht mit aufgenommen, weil sie zusammen mit seinen entsprechen- den Funden von Creta und diese wieder mit einer demnächst eintreffenden Sammlang von Cypern bearbeitet werden sollen.
Ueber die von Dr. Mrázek in Montenegro gesammelten Nacktschnecken. 3
Angabe Basor’s, dass er den kleinasiatischen Mesolimax Brauni Poll. in Ostrumelien feststellen konnte. Von den Ackerschnecken der Cycladen und namentlich von denen der Sporaden wissen wir noch zu wenig, um ein wahrscheinlicheres Urteil fällen zu können.
2. Der Balkan. Ich konute mit einiger Sicherheit zeigen, dass die Limaxarten des centralen Kaukasus, namentlich die Heynemannien, mit den europaeischen weit weniger zu tun haben als die armeni- schen (16). Die Verbindung wäre demnach für die Gebirgsbewohner vielleicht über Kleinasien und den Balkan nach den Alpen herzu- stellen, wobei die Geologie bis jetzt kaum näheren Anhalt zu liefern scheint. Auffallend bleiben in dieser Hinsicht namentlich zwei Species von Limaz und die Arioniden. a) Limax (Heynemannia) tenellus fehlt noch in Siebenbürgen und ist erst in den Ostalpen nachgewie- sen. b) Limax (Lehmannia) marginatus Müll. s. arborum Bouch. taucht einerseits in Siebenbürgen, andererseits im inneren Nordgrie- chenland auf (s. u.). c) Die Arionarten sind aus den Ostalpen be- schrieben in kleineren Formen, aus Siebenbürgen kennen wir dazu den A. subfuscus. Weiterhin fehlt hier nach Osten zu jede Verbin- dung. Für b) den Limax arborum bin ich neuerdings zu dem überra- schenden Schlusse gekommen, dass er nicht nach dem Verlauf des Darıns mit L. variegatus aus derselben Wurzel entstanden ist, zum mindesten nicht mit den ächten Limax zusammen, sondern dass er sich selbständig von den Ackerschnecken abgezweigt hat (17). Auf- fallenderweise liegt aber die Uebergangsform keineswegs in der Bal- kanhalbinsel oder in Kleinasien, sondern auf dem Hochlande von Abessinien, das eine besonders reiche Fauna von Ackerschnecken enthält; und zwar lässt sich die merkwürdige Verlagerung, soviel ich sehe, nur durch die Pendulationstheorie erklären; die ganze Uebergangsfauna ist in nordsüdlicher Richtung verschoben, wie denn genau so sich in Abessinien Urocycliden finden, die mit dem noch süd- licher gelegenen Kilimandjarogebiet in nächster Verwandtschaft stehen, ohne entsprechende Beziehungen zu Westafrika. Es leuchtet ein, dass diese Theorie, die ich für leidlich fest begründet halte, auch die ver- schiedenen westöstlichen Wege zwischen Vorderasien und Europa beeinflussen und durcheinander werfen muss, wodurch die ganze vorliegende Diskussion hinfällig werden würde. Doch ziehe ich vor, zunächst die Erörterung chne Rücksicht auf die Schwingungstheorie zu versuchen, da wir bisher nicht wissen, ob wir mit grösseren oder geringeren Zeiten, bez. bei welchen Formen wir mit so verschiedenen Intervallen zu rechnen haben. Wohl aber möchte ich in Bezug auf
1*
4 : 2° XXVI. H. Simroth:
a) Limax tenellus, jetzt Möglichkeit und Aussicht einer anderen Ab- leitung zugeben. Bisher habe ich mich stets gesträubt, diese Form, die ich bisher als Microheynemannia charakterisierte, aus dem Genus Limax auszuschalten und in die andere Gattung Malacolimax und mit dieser in grössere Nähe von Agriolimax zu verweisen, wie BABoR, PoLLONERA u. a. vorziehen. Mir schien die innere Anatomie wichtiger, als. die kleinen Abweichungen in den Nebenspitzen der Zähne, zumal da-ein prineipieller Unterschied kaum hervortritt. Die grossen Diffe- renzen im Verlauf des Darmes, in der Zahl und relativen Länge seiner Schenkel, in der Lagerung der Lebern, in der Beziehung des Penisretractors zum rechten Fühlermuskel sind doch weit hand- greiflicher, als die geringen Abweichungen der Radula; dazu kommt, dass ich unter Zustimmung bewährter Fachleute zeigen konnte, dass aus allen Gruppen der Stylommatophoren altertümliche Glieder ein gleichmässiges Raubtiergebiss erwerben konnten, dass mit anderen Worten die Familie der Testacelliden im älteren Sinne sich aus den manigfachsten Familien durch Convergenz herausgebildet hat. Man wird mir also den Vorwurf kaum machen können, dass ich die Ra- dula ohne Grund in zweite Linie gedrängt hätte Und doch muss ich zugestehen, dass uns für die Abschätzung des Wertes der ein- zelnen Merkmale innerhalb der verschiedenen Gruppen bisher noch jeder Massstab zu fehlen scheint, dass wir Klärung nur von den inten- sivsten Studien im Einzelnen erwarten dürfen; und ich werde weiter- hin zu zeigen haben, warum mein Widerstand gegen die Anerken- nung der Gattung Malacolimax und die Annäherung an die Acker- schnecken bedenklich erschüttert ist.
3. Der Weg über Creta und Sůdgrtechenland, von da entlang der Ostküste des adriatischen Meeres. KoBELT hat darauf hingewiesen, dass bei dem Einbruch des östlichen Mittelmeeres zunächst noch das nördliche Festland, das spätere ägeische Meer, mit einer Gebirgs- mauer an das Meer grenzte. Als Hauptrest dieser Mauer wäre Creta zu betrachten. Gebirgsformen hätten also hier eine bequeme Strasse sefunden. Einzelne Funde deuten auf ihre Benutzung hin. Ich erwähne nur- die Verbreitung von Limaoopsis (Limax coerulans) von den Kar- pathen über Montenegro bis Creta. Nimmt man dazu die Verwandt- schaft zwischen Limacopsis und Giganfomfax und die Verbreitung der letzteren Gattung von Inncrasien am Südrand des Kaspisees nach Arme- nien, dann liegt die Annahme nahe, dass der Weg von hier über das vorderasiatische Gebirgsland nach Creta weiter führte.
Weitere kritische Bemerkungen folgen im Einzelnen.
Ueber die von Dr. Mrázek in Montenegro gesammelten Nacktschnecken. 5
I. Gattung. Limacopsis Srth.
Weder Herr MrAzex noch Herr Graf ArrEws, noch Herr Wonr;- BEREDT hat in Bosnien oder Montenegro eine Schnecke gesammelt, welche mit einiger Sicherheit auf Limacopsis zu beziehen wäre, es müsste sich denn um junge Stücke handeln. Doch sind da unsere Kenntnise vom Entwicklungscyklus der Form noch zu beschränkt, als dass sich irgendwelche Determination ohne Anatomie machen liesse.
Die Feststellung gründet sich lediglich auf meine Untersuchung eines Tieres, das von BorrcER als Limax maximus beschrieben war, Es würde vermutlich zu der Limacopsis coerulans gehören, die von den Ostkarpathen bis zur deutschen Grenze reicht, die sie wenig über- schreitet. Wesentlich scheint mir, dass die zweite Art, L. cretica Srth. (13), einen roten Kiel hat. Danach lässt sich wenigstens die Möglichkeit aufstellen, welche der von BorroER beschriebenen Formen des Limax maximus zu Limacopsis gehören könnten. Es dürften folgende sein:
Limax maximus, f. nigra, von Centralbosnien (5), duukel blei- grau, Kiel heller, Seitensohle schwarzgrau, zahlreiche Runzeln zwi- schen Kiel und Pneumostomschlitz.
L. maximus. L. var. ater Raz. Sadwestmontenegro bei Budna, häufig. Mit heller Sohle und hoher Runzelzahl (5). |
L. montenegrinus BorraER (5) von Sädwesémontenegro, vermutlich gegründet auf junge schwarze Tirre mit geschlängeltem Růckenkiel und gekielten Runzeln, sowie mit zweifärbiger Sohle.
L. maximus L. var. carbonaria Böttger von Thessalien. Noch mehr Runzelreihen zwischen Mantelspitze und Pneumostomschlitz als bei L. maximus var. ater Raz., dazu die Mantelspitze kaum ge- schnäbelt. Aus Thessalien, vom Ossagebirge, auch von der Ossaspitze, auch erwachsen (6a).
L. maximus var. submaculata Böttger. Aehnlich der vorigen, mit Uebergángen dazu, nur meist noch mit helleren, ausgesparten Flecken, also ähnlich L. variegatus. Ebenfalls Thessalien (6a).
L. maximus var. carbonaria Böttger vom Pindusgebirge (6b.) Eines dieser thessalischen Exemplare hat hellere Flecken an den Trückenseiten, wodurch es an die thessalische var. subunicolor Böttger erinnern soll. Wichtiger scheint die Angabe, dass dieses Stück anfangs ziegelrot gefärbt gewesen sei; freilich soll der rote Farbstoff durch
6 XXVI. H. Simroth:
den Alkohol extrahiert sein. Warscheinlicher ist, dass eine Bleichung am Licht stattfand.
Die Aufzáhlung aller dieser zweifelhaften Tiere, von denen das letzte vielleicht am meisten an die Limacopsis cretica erinnert, hat zunáchst nur den Wert, zu kůnftiger kritischen Arbeit anzuregen.
Il. Gattung. Limax.
A. Die Gruppe des Limax maximus.
Da ich über die Bedeutung der kleinen Formen, die sich um L. tenellus gruppiereu, jetzt anderer Ansicht geworden bin, sind bier zunächst nur die grösseren, die Borreer wohl alle an den L. ma- œimus angegliedert haben würde, anzuführen.
1. Die bisher beschriebenen Arten.
a) Einfärbige Formen.
Als unsicher, da anatomisch nicht festgelegt, sind hierher zu nehmen dieselben Formen, die eben erst als geradeso zweifelbaft für Limacopsis genannt wurden. Das wesentliche bei ihnen ist, dass noch allen eine eigentliche Bindenzeichnung fehlt. Es scheint, dass auch bereits in der Jugend Jieselbe Einfärbigkeit herrscht. Ob BorroER recht hat, wenn er die schwarzen Formen oder wenigstens irgend eine von ihnen mit dem schwarzen, hellsobligen L. maximus engadi- nensis zusammenbringt, ist für mich sehr fraglich; nach meiner Er- fahrung machen alle Varietäten und Mutationen der grosseu Art in den Südalpen die Verfärbung von der Stammbinde aus durch. Wenn auch diese Erfahrung, die, von Zusendungen abgesehen, von zwei mehrmonatlichen Reisen herrührt, keineswegs Anspruch hat, als er- schöpfend zu gelten, so ist doch eins auf den ersten Blick klar: In den Alpen treten einem gebänderte Jugendformen entgegen in einer Fülle, dass man Jahre hindurch keice Ausnahme findet; in den Balkanländern, von Montenegro bis Griechenland, ist es gerade um- gekehrt, die Jungen sind fast durchwegs eiufärbig schwarz, eigentliche Bindenzeichnung fehlt. Das macht einen wesentlichen Unterschied und fordert zu grosser Vorsicht bei der Determination heraus,
Von einfárbig schwarzen Formen kommt noch eine dazu, die ich als
Ueber die von Dr. Mrázek in Montenegro gesammelten Nacktschnecken. 7
Limax Wohlberedti beschrieben habe (15). Der lange Kiel, der kurze Penis kennzeichnen die Form als gute Art. Alt und jung sind gleichmässig schwarz, mit heller Mittelsohle. Der Gedanke liegt wohl nahe, daraus die Identität mit dem L. montenegrinus Böttger abzu- leiten. Da indess der letztere nach jugendlichen Exemplaren benannt ist, lässt sich darüber schwerlich noch Sicheres ausmachen, Die Form lebt nicht unmittelbar an der Küste, sondern etwas mehr nach dem Inneren zu, wiewohl Herr WonLBEREDT nicht eben weit vordrang.
Ein andere einfärbige Form ist der
Limax graecus Srth. vom Koraxgebirge (12). Einfärbig olgran: mit langem Penis und langem Coecum daran, in das sich die innere Penisfalte binaufzieht. Ein lebhafter Ockerton durchzieht, wie bei manchen Nacktschnecken aus trockenen Gegenden, alle inneren Organe, er bildet die Grundfärbung der Haut. Ueber die Umfärbung lässt sich nichts sagen, da Herr von OERTZEN nur ein erwachsenes Stück erbeutete. Die Genitalien lassen auch diese Art ganz scharf abgrenzen. Unter der Kategorie der einfärbigen ist sie die einzige, die nicht schwarz ist.
b) Gefleckte Formen.
Hierunter soll bloss die Zeichnung mit schwarzen Flecken auf hellerem Grunde verstanden werden, uuter Vernachlässigung schwarzer Formen mit helleren Makeln wie Limax mazimus var. submaculata Böttger aus Thessalien (s. 0.).
Da kommt bisher von grosseu Tieren, die man unter L. maxi- mus einbeziehen möchte, nur eine in Betracht:
Limax Conemenosi BorraER (3).
Das Wesentliche daran sind tiefschwarze, scharf umrissene Flecke mit heller Umrandung auf einem ockerig grauen oder rötlichen, fleischfärbigen Grunde, zumeist auf dem Rücken, seltner auf dem Mantel.
BorroER giebt verschiedene Fundorte und Abweichungen an: Von Prevesa in Epirus: rotgrau mit zahlreichen Punkten auf Mantel und Rücken, bis zu 12 Längsreihen, einem Servalfell ähnlich (3),
Ein junges, typisch gezeichnetes Stück von Cefalonia (4), var multipunctata BorroER aus Thessulien vom Tempe-Tal (6a), mit be- sonders zahlreichen Flecken auf Rücken und Mantel. Hier werdeu auch die Abbildungeu vom Typus gegeben.
Weniger dicht war die Fleckung der Tiere, welche Herr von Örtzen auf den Cykladen (Andros) gefangen hatte (12). Auf dem Mantel konnte sich die Zahl auf einen einzigen Fleck am Hinterende
8 XXVI. H. Simroth:.
reducieren. Das abgebildete zeigt rechts und links je zwei Flecke hintereinander, die etwa auf eine Stammbinde, d. h. auf die Linie der Lungenarterien, bez. der venoesen Sinus, die das Blut zur Atmung heranbringen, zu beziehen sind; doch war nirgends, weder bei alt noch jung, eine wirkliche Binde zu erkennen. An diesen Tieren liess sich anatomisch feststellen, das sie dem Lim. maximus gleichen, mit Ausuahme eines kursen Coecums am Penis, oberhalb der. each insertion.
Sonach wäre der L. Cane von den ide à l über das ai Festland bis stá verbreitet.
2. Neues Material
Folgen wir den Fundorten von Norden nach Süden, so treffen
wir zunächst in Bosnien den
E. mazximus. Berge von Bjelašnica, Wald we 1500 und 1600 m. 3 Stück. Graf Arreus leg. Das grösste Stück ist etwa zu drei Vierteln erwachsen, oben einfärbig grauschwarz, nur der Kiel, der ungefähr die Hälfte des Rückens einnimmt, ist etwas heller. Die Sohle einfärbig hell. Wiewohl die Schnecke noch unreif ist, lassen doch Penis und Darm die Art bereits feststellen. Die Runzeln sind grob und spärlich, höchstens 20 Reihen zwischen der Mantelspitze und dem Pneumostomschlitz. Das zweite Stück ist vielleicht viertel- wüchsig, mit heller Grundfarbe, auf der sich eine kräftige dunkel- rotbraune Mantel- und Rückenstammbinde abhebt. Das Mittelfeld des Rückens ist ebenfalls gedunkelt, dazu auf dem Rücken eine schmale, scharfe, innere Binde jederseits. Das kleinste Stück (etwa !/,,) zeigt bei gleicher Färbung die Stammbinde auf Mantel und Rücken so scharf als irgendeines in Deutschland. Wir haben demnach eine Form vor uns, welche in typischer Umfärbung von der normalen Jugendform mit Stammbinde auf den L. maximus cinereoniger losgeht, wobei nur die Färbung der Seitensohle zweifelhaft bleibt.
Von Montenegro brachte Herr Mrizex die Form in fra Exem- plaren mit von Savnik und Zabljak, d. h. von der Umgegend des Durmitor, ganz im Innern. Es haudelt sich um die drei Stück, die auf den ersten Blick wie ein gewöhnlicher schwarzer L. maximus cinereoniger erscheinen mit zweifärbiger Sohle. Näheres Zusehen er- laubt jedoch einiges weitere zu erkennen. Wiewohl alle fast dieselbe Länge haben, sieht doch das eine, noch nicht reife Stück so viel schlanker aus, dass die feine Unterscheidung, wie sie Böttger nach
Ueber die von Dr. Mrázek in Montenegro gesammelten Nacktschnecken. 9
dem Habitus vornimmt, wohl auf eine audere Form schliessen möchte. Bei allen ist der Mantel ziemlich kurz; bei den erwachsenen erscheint auch der Kiel kürzer als bei der schlankeren Form. Von den reifen Tieren hat das eine den Penis, der dem Körper ungefähr an Länge gleichkommt, ganz au das liake Interument angelegt, so dass er in gerader Richtung nach hinten zieht und dann scharf nach vorn umbiegt in entgegengesetzter Richtung bis zu seinem Retractor; er ist also in einem ganz spitzen Winkel eingeknickt. Beim zweiten Stück ist das ganz ähnliche Organ vorn zwischen den Eingeweideu aufgeknäuelt, so dass ein Teil in den rechten Fühler sich hinein- gezwängt hat und ihn auftreibt. Worauf derlei Verschiebungen beruhen, ob sie irgendwelchen taxonomischen Wert haben, wissen wir nicht. Die Runzeln des ersten Stückes von Savnik sind am derbsten. Der ganze Rücken ist einfärbig schwarzgrau, doch so, dass die poly- edrischen Furchen zwischen den Runzeln als schwarze Linien sich herausheben, das Pigment also von den Furchen auszugehen scheint. Beim zweiten Stück (von Zabljak) sieht man aus dem schwarzgrauen Grunde bei geeigneter Beleuchtung eine dunklere, also schwarze Rückenstammbinde hervorschimmern. Auch die Soblenle.ste bleibt, als weitere Farbendifferenzierung, hell. Das dritte Stück (von Savník) hat ein grauschwarzes Colorit mit einem Stich ins Bräunliche, ganz verschwommen erkennt man auch hier die schwarze Rückenstamm- binde; unter ihr, teils im Streifen, der ganz wenig sich abhebt, teils zerstreut weiter darunter, bleiben einzelne Runzeln ein wenig heller, ebenso der Kiel.
Wir haben es hier im Innern von Montenegro mit einer Form zu tun, die gleichmässig schwarz zu sein scheint im Alter, die wahr- scheinlich einsetzt mit bräunlichen Jungen, die eine Rücken-, viel- leicht auch eine Mantelstamwbinde haben. Schärfere Farbendifferen- zierung in weiteren Binden, sowie in Pigmentconcentration, fehlt noch über die beginnende Stammbiude hinaus.
Von Corfu liegen durch Graf Artems verschiedene Foren vor, die schwerlich zu einer Art gerechnet werden dürften. Da sie alle unreif sind, so ist ein abschliessendes Urteil leider unmöglich.
a) 5 schwarse Stücke von der Hochebene von Pantokrador. Arızms leg. Das grösste ist ziemlich 3 cm lang. Alle sind oben pechschwarz und machen einen sehr glatten Eindruck. Der Kiel ist nur kurz, vielleicht fein geschlängelt, wiewohl dieses Merkmal, das Böttger bei seinem L. montenegrinus betont, wenig scharf hervortritt. Ebenso ist die Sohle nicht, wie sie dort sein soll, zweifärbig,
10 XXVI. H. Simroth:
sondern einfárbig hell, höchstens tritt das Schwarz vom Rande her ein klein wenig herein, doch so, dass man auch die Seitenfelder noch bestimmt als hell bezeichnen muss. Unter der Mantelkappe bleibt die Haut hell, wie meistens.
B) 3 gefleckte Stücke von H. Dexa auf Corfu. Arrems leg. 26. IV. 1900. Wiewohl das grösste 3,2 cm misst — das kleinste 1,9 cm — wiewohl also reife Tiere beträchtlich grösser sein würden, ist doch nicht recht an deu L. Conemenosi Böttger zu denken; denn die Zeichnung ist wesentlich anders. Ebenso ist Identität mit dem Z. cephalonicus Srth. ausgeschlossen, da er uugefleckt ist und kleiner bleibt. Die Schnecken haben einen bräunlichen, ockerigen Grund, auch die Sohle ist kaum als hell anzusprechen. Nach oben dunkelt die Haut, doch nicht gleichmässig, sondern 80, dass ein feines Netz- werk duuklerer Maschen hellere, d. h. dunkelockerige Flechen um- schliesst, die oft zu unregelmässigen Figuren zusammenfliessen. Der Kiel tritt etwa auf ein Drittel der Rückenlänge im Relief hervor. Beim grössten Stück reicht eine hellere Kiellinie, von der ockerigen Gruudfarbe, bis zum Mantel. Das kleinste Stück ist am wenigsten gedunkelt. Das Maschenwerk zeigt sich gleichmässig auf Rücken und Mantel. Auf diesem feinen Grunde hebt sich nun noch eine tief- schwarze Zeichnung ab, die aus ziemlich kleinen Punkten besteht, ohne dass dieselben, wie beim Z. Conemenosi, von einem helleren Hofe umschlossen wären. Wichtig scheint mir, dass die Punkte beim kleinsten Stück am spärlichsten sind. Eine bestimmte Bindenzeich- nung kommt nicht zu Stande. Höchstens könnte man bei dem kleinsten Tiere je einen schwarzen Fleck hinten rechts und links auf dem Mantel als Anfang einer Mantelstammbinde deuten, aber doch eben nur als Anfang. Die Punkte liegen über dem Ende der beiden Lun- genflügel. Auf dem Rücken deutet nichts die Stammbinde an, nur einige verstreute Punkte treten auf. Das grosse Stück dagegen hat die Punkte ziemlich in Reihen gruppiert, etwa 5 oder 6 jederseits, wobei die an der Kiellinie sich durch Grösse und Anordnung aus- zeichnen. Immerhin bleiben sie klein genug. Ich glaube, dass man die Form besonders abzutrennen hat, wiewohl erst die Kenntnis der erwachsenen die Entscheidung zulassen wird, an welche andere Art sie sich am meisten anlehnt. Der Darm ist in Bezug auf die beiden überzähligen Schenkel wie beim L. tenellus. Als Namen schlage ich vor
Ueber die von Dr. Mrázek in Montenegro gesammelten Nacktschuecken. 11
L. corcyrensis n. 8p.
Als Endergebnis dieser Untersuchung der L. mazximus-Gruppe dürfte somit Folgendes von Wichtigkeit sein:
Während alle gefleckten Forinen der Alpen sich meiner Erfahrung nach in der Entwicklung an unseren typischen L. maximus anschliessen, d. h. mit einer typischen Mantel- und Rückstammbinde einsetzen, haben auf der Balkanhalbinsel und den anliegenden Eilanden die verwandten Formen die Stammbinde auch in der Jugend nicht, sobald wir über Montenegro nach Süden hinausgehen. Entweder sind die Formen einfärbig oder gefleckt. Die einfárbigen sind meist tiefschwarz ; die einzige schwarze Furm, die wir im erwachsenen Zustande kennen, L. Wohlberedti Srth., hat einen kurzen Penis; die hellere einfärbige Form, L. graecus Srth., hat einen langen Penis mit langem Blindsack. Es ist daher anzunehmen, dass sich auch unter den schwarzen noch verschiedene, anatomisch differente Typen befinden. Die gefleckten Formen haben entweder einen hellen Grund mit groben, schwarzen, hell umrandeten Flecken: L. Conemenosi, oder feine schwarze Spritz- flecken auf ockerig-dunklem Grund: L. corcyrensis. Diese Zeichnung wird erworben ohne vorhergegangene Stammbinde. Der Penis ist, soweit bekannt, lang mit kurzem Coecum. Man kann darauf hin- weisen, dass die feine Reticulierung des Grundes beim L. corcy- rensis ihr Gegenstück nur bei Ackerschnecken finden dürfte.
Formen mit echter, continuierlicher Stammbinde beginnen erst im Innern von Montenegro, zunächst mit schwarzer Binde auf dunkel- grauem Grunde. In Bosnien ist bereits die Entwicklungsfolge des L. maximus cinereoniger erreicht, wobei es fraglich bleibt, ob diese Entwicklungsreihe in Montenegro einsetzt, oder sich vom Balkan herleitet.
B. Formen der Limax tenellus-Gruppe.
Unser Limax tenellus wurde von mir auf Grund der anatomi- schen Merkmale im Darm (6 Darmschlingen) und den Geschlechts- organen (Penis ohne Blindsack und Reizkörper, kein Epiphallus, Penisretractor mit dem rechten Ommatophorm gekreuzt) zur Heyne- mannia-Gruppe gerechnet und als Vertreter einer besonderen Unter- gruppe Microheynemannia betrachtet, unter Hinzurechnung anderer kleinen Formen. Bekanntlich haben die Autoren,- welche die Radula
12 Ä XXVI. EH. Simroth:
zu Grunde legten und den Besatz der Marginalzähne mit Neben- spitzen betonten, einen anderen Schluss gezogen und eine neue Gattung Malacolimax aufgestellt, die auch wohl mehr den Acker- schnecken angegliedert wurde (s. 0.). In dieser Hinsicht ist das vorliegende neue Material von besonderem Werte, da es neue Auf- schlüsse giebt für ein, wie ich glaube, abschliessendes Urteil, das die einander widerstrebenden Ansichten in erfeulicher Weise in Einklang bringt.
Limax tenellus wird bisher aus unseren Provinzen nicht ange- geben, er fehlt noch in Siebenbürgen, wie er auch nicht weit nach dem russischen Waldgebiet hineingeht (16). Das östlichste Auftreten, das wir bisher kennen, ist wohl das von Basor (2) gemeldete in Steiermark. Von da an dürfte er überall durch die Alpen, durch Cisleithanien und Deutschland verbreitet sein. Westlich bewohnt er das mittlere und nördliche Frankreich, dann England und nördlich das südliche Drittel von Skandinavien, also ein gut umschlossenes Gebiet.
Von grossem Interesse scheint mir’s da, dass Basor (2) aus der Südostecke dieses Gebietes, also dort, wo die Art zuerst auftritt, noch zwei verwandte Formen beschreibt, den ganz kleinen Malaco- max kostali und den schlanken Mal. cinctus älterer Autoren, eine Form mit ganz kurzem Penis, die freilich nicht wieder lebend auf- gefunden wurde, also auch nicht näher in Bezug auf frisches Aussehen zu controlieren war.
Hier setzt nun eine neue Form ein.
Limax Mrazeki n. sp. Fig. 1—14.
Eine Schnecke von der Grösse des L. tenellus, in einiger Ver- schiedenheit der Färbung nach den Fundorten. In Montenegro erbeutete Herr Dr. Mnázek zwei völlig übereinstimmende Stücke (Fig. 1 und 2) auf dem Durmitor. Ihrer kräftigen Zeichnung naclı hielt ich sie zu- nächst für L. arborum 8. marginatus. Der Grund ist blass gelb, darauf eine dunkelbraune Zeichnung, auf dem Rücken zwei breite, nach hinten verschmälerte Längsbinden, die einen hellen Kielstreif zwischen sich lassen, auch dieser ist vorn erweitert. Man kann eher von einem dunklen Rückenfeld reden als von Stammbinden. Die Grenze dürfte der Blutsinus sein, der zur Lunge führt. Auf dem Mantel ist's äbnlich:
Ueber die von Dr. Mrázek in Montenegro gesammelten Nacktschnecken. 13
ringsum, besonders seitlich, ein heller Rand, dann die dunklen Binden, dazwischen ein etwas helleres Feld, das in der Mitte abermals ge- dunkelt ist.
Zwei andere Stücke, die Herr Graf Arteus in Bosnien im Walde von Bjelašnica zwischen 1500 und 1600 m Höhe erbeutete (Fig. 8 und 9), haben dieselbe Zeichnung, doch mit matterem Colorit. Man wird nicht fehlgehen, wenn man hier eine continuierliche Reihe con- struiert, die mit der kráftigen Zeichnung in Montenegro beginnt, in Bosnien heller wird und im Alpengebiet in das verschwommene Kleid des L. tenellus ausklingt.
Hab. Höhere Bergwälder von Bosnien und Montenegro. Mnázek et ATTEus leg.
Anatomie: Das Innere ist hell, nur die Ommatenhorenmuskeln und die Zwitterdrüse dunkel. Der Eingeweidesack (Fig. 3) stimmt mit dem von Z. tenellus überein, ınit mässigen, langen, überzähligen Darmschenkeln (d, und d,). Die Genitalien deuteten, wie gewöhnlich, auf Proterandrie. Die Eiweissdrůse (et) war noch klein, der Spermo- viduct (osp) eng bis auf die distale Anschwellung der Prostata. Das Receptaculum wie gewöhnlich. Der Penis entspricht im Umriss dem von L. tenellus, mit nahezu entständiger Einmündung des Vas deferens (Fig. 4). Doch sitzt der Retractor (Fig. 3, +p) weiter unten und deutet dadurch ein Coecum an. Ein solches wird noch stärker mar- kiert durch kräftige Anschwellung mit einer Furche, die das Blinddarm- ende einschnürt; am meisten aber macht sich die besondere Struktur des proximalen Abschnittes durch die tiefer ockerige, bräunlichgrane Färbung bemerklich. Einige Querfalten deuten ebenfalls schon von aussen eine reichere innere Gliederung an als in der kürzeren Rute des L. tenellus.
Dem entspricht das Innere (Fig. 6 und 7). Sobald wir den unteren Teil öffnen und auseinanderlegen, tritt uns ein Reizkórper entgegen wie bei der gemeinen Ackerschnecke (Fig. 6). Weiterhin sehen wir dann (Fig. 7) unten eine glatte Innenwand, von der nach oben Längsfalten ausgehen. Sie verstärken sich nach oben, bis zuletzt eine starke kummetartige Wulstuug hervorspringt, ähnlich wie beim L. tenellus, nur viel stärker. Sie verrät durch ihre dunklere Färbung ihre Verschiedenheit, und man irrt kaum, wenn man sie, auch ohne histologische Analyse, für drüsig erklärt. In einem engen Seitenraum (Fig. 7 X) ôffuet sich der Samenleiter.
Ein günstiger Zufall wollte, dass die bosnischen Exemplare fest vereinigt in Copula erbeutet wurden (Fig. 8 und 9); und dem Ver-
14 XXVI. H. Simroth:
gleich kommt ein anderer Zufall zu Hilfe, dass ich nämlich auch früher den L. tenellus aus der Copula mit ausgestůlptem Pen's ab- bilden kounte (10, Fig. 10). Der Zufall hängt sicherlich mit der Eigenart dieser Schnecken zusammen, die Copula langsam und in sehr fester Vereinigung auszuführen. Bei der vorliegenden gelang die Trennung und Entwirrung nicht ohne besondere Mühe. Wir sehen an den Tieren die derben Penes nach vorn hervorragen, kolbig, oben zweiteilig eingeschnürt; zum Unterschied von L. tenellus, wo die Einschnürung fehlt, also in genauester Uebereinstimmung mit dem anatomischen Befund. Wir sehen ferner an der Basis sich ein etwas helleres Band fest herumlegen, in Fig. 8 einfach schräg her- über, in Fig. 9 complicierter mit einer blattartigen Ausladung. Dieses Band besteht zum grossen Teil aus einem festen, bröckeligen Drüsen- secret, das jedenfalls von dem kummetartigen Drüsenwulst stammt. Nachdem wir es entfernt haben, lassen sich die Tiere ein wenig lockern, und wir sehen jetzt an der Basis der Penes je einen Reiz- körper hervortreten (Fig. 10, rk), der sich vorher um die Basis der vereinigten Ruten geschlungen und unter dem Secret verborgen hatte. Er fehlt beim L. tenellus (10, Fig. 10). Wir sehen ferner unterhalb der kolbigen Anschwellung des Penis einen kleinen weissen Körper herausragen (Fig. 10, sp). Und nachdem wir nua die Trennung durch- geführt haben, erklärt sich der weisse Körper als eine Art Schleim- spermatophore, eine weissliche, unregelinässig dreikantige Pyramide (Fig. 14). Sie kommt gerade unterhalb des Kummets heraus (Fig. 11 X), und es zeigt sich, dass ungefähr bis in diese Gegend des ausgestülpten Organs der Retractor und das Vas deferens im Innern emporsteigen, so dass also auch hier in der Deutung keine Lücke bleibt. Da das Kummet, bez. das Coecum umgekrämpelt ist, ist die Stelle der Basis des Penis genähert, so dass sie dicht über dem Mündungsspalt liegt, welcher in das Receptaculum führt (Fig. 11, XX). Fig. 12 zeigt deutlich, dass weder der Oviduct, noch der Stiel des Receptaculums während der Begattung weiter nach aussen geführt werden, so dass also auch hier keine Lücke bleibt für die Deutung. Somit koınm n die Oeffnungeu der Vasa deferentia und der Recepta- cula nahe zusammen und der Austausch der schleimigen Sperma- tophore kann ohne Schwierigkeit stattfinden. Noch sei bemerkt, dass der ausgestreckte Reizkörper während der Funktion ein schärferes Relief zeigt, als der retrahierte; man erkennt ausser einigen Längs- falten eine gut umschriebene Endplatte (Fig. 11, rk, noch besser Fig. 12, r. pl.), in welcher eine genaue histologische Uutersuchung
M
Ueber die von Dr. Mrázek in Montenegro gesammelten Nacktschnocken. 15
jedenfalls einen Reichtum an Nervemenden nachweisen würde, eine Reizplatte also.
Bedeutung des Gansen. Mir erscheint es zweifellos, dass wir hier den Uebergang zwischen den Ackerschnecken und der L. tenellus-Gruppe vor uns haben; wir verfolgen die Ent- stehung einer neuen Gattung nach jeder Richtung, geographisch, morphologisch, biologisch. Der Reizkörper weist scharf auf die Acker- schnecken, ebenso der Drůsenreichtum im Peniscoecum, ebenso die Sehleimpatrone, die ich genau 80 für Ackerschnecken beschreiben konnte, wo sie bei der stürmischen Copula des Ayr. agrestis häufig ihr Ziel, das Receptaculum des Partuers, verfehlt und frei auf dem Schleimbett liegt. Ebenso würde die Radula anf die Ackerschnecken hinweisen, der Darm dagegen und der Penisretractor auf ZLimax. Weiter nach Westen und Nordwesten streift das Tier immer mehr die Charaktere der Ackerschnecken ab und wird immer Limaz- ähnlicher, es entsteht der L. tenellus.
Es mag dahingestellt bleiben, wie sich Z. cephalonicus Srth innerhalb der kleinen Limaces stellt; er scheint mehr der L. maximus- Gruppe zuzuneigen, wohl eine jener Zwischenformen, die in der Kürze des Penis dem L. tenellus und L. Mräseki, sowie den Acker- schnecken ähneln ebenso in dem Coecum des Penis, das wiederum auf die Balkanformen der L. marimus-Gruppe, den L. graecus und Conemenosi, hinweist, eine rechte Uebergangsform.
C. Lehmannia. Fig. 16.
Wenn wir die Limax-Arten mit langem Coecum an dem leisten Darmschenkel vorläufig uoch als besondere Sippe bestehen lassen aus Mangel bestimmter anderer Ableitung, so ist bei den beiden Arten L. flavus 8. variegatus und L. arborum 8. marginatus Müll. auffällig genug, wie wenig davon für die Balkanhalbinsel festgestellt ist. L. flavus wurde von Basor (1) in Ostrumelien constatiert, und zwar mit der auffallenden Abweichung, dass die letzten Darmschenkel ohne Blinddarm waren, als ob das Coecum bis zu seinem Ende gespalten wäre. BaBoR folgert daraus, dass der Blinddarm durch Verwachsung der beiden Schenkel entstanden sei. Das würde den L. flavus in die Gruppe des L. mazimus verweisen. Merkwůrdig bleibt’s, dass die Art, die doch aus den Mittelmeerlándern, einschliesslich Kleinasien, bis
16 - | | XXVL H. Simroth:
zur Krim allgemein als freilebende Schnecke bekaunt ist, bisher von der Balkanhalbinsel nicht weiter genannt ist, ausser einem zweiten Fund in Epirus (3). Sollte sie in. den nördlicheren Gegenden der Halbinsel schon Kellerschnecke sein? Das bleibt noch ein Rätsel.
Für den Z. arborum Bouch. s. marginatus Müll. konnte ich kürzlich (17) nachweisen, dass er, so gut wie nach den jetzigen Be- funden der L. tenellus, aus den Ackerschnecken hervorgegangen ist, und zwar liegt der Uebergang in Abessinien, wohin, der Pendulations- theorie entsprechend, die Ackerschnecken verschlagen sind, um dort an ihrer südlichsten Grenze eine reiche und eigenartige Differen- zierung durchzumachen. Die abessinische Uebergangsform ist noch eine Ackerschnecke, Agriolimax limacoides Srth.,
In den Alpen kennen wir L. marginatus Müll. durch das ganze Gebiet, BaBor fand ihn in Steiermark überall (2). Ebenso wissen wir, dass er Siebenbürgen bewohnt in der ganz dunklen. var. Dianae. Böttger (6) giebt eine bunte Form von TAessahen an. Hierzu gesellt sich jetzt eine aus Bosnien (Fig. 15), eine Schnecke mit stumpfer dunkler Färbung, aus der Stammbinde und inuere Rückenbinde, be- sonders die letztere, noch leidlich scharf hervortreten. Graf Arteus sammelte sie im Walde von Bjelašnica. Leider sind die Funde noch immer zu spärlich und zu vereinzelt, als dass sich mit einiger Sicher- heit angeben liesse, wo die Form auf der Balkanhalbinsel eigentlich auftaucht. So viel scheint sicher, dass auch dieser Spross aus, der Agriolimaxwurzel dort sich herausgearbeitet hat, ein wenig weiter östlich bereits, so gut wie der L. tenellus.
Bei diesen merkwürdigen Uebergángen zwischen der Gattung Limaz und zwar dem Subgenus Heynemannia sowohl als Lehmannia und der Gattung Agriolimax mag darauf hingewiesen werden, dass die Vermittlung lediglich auf Grund der. Genitalorgane (und der Zeichnung) geschieht. Uebergänge in der Morphologie des Darmes scheinen unmöglich. Bei Limazx ist der erste Darmschenkel der längste und die von der Darınwindungen nicht zerklüftete, kompakte Mittel- darmdrüse oder Leber bildet das Ende des Eingeweidesackes, bei Agriolimax ist der erste Schenkel der kürzeste und die ungeteilte Leber liegt vorn, das Ende wird von einem Zipfel der geteilten ge- bildet. Die Uebergangsgattung Mesolimax schliesst sich im Darm an die Ackerschnecken an, in den Genitalien an Limax,: doch nur. im. Allgemeinen, d h. au Formen, die keinen specialisierten Penis haben. Anders ist es bei dem abessinischen Agriolimax limacotdes, der eine Ackerschnecke darstellt mit den charakteristischen Zutaten des
Ueber die von Dr. Mrázek in Montenegro gesammelten Nacktschnecken. 17
Limaz flavus (oberer zungenartiger Reizkörper und Enddrůse) und beim Limax Mrázeki, einem Limaz mit dem unteren Reizkörper vieler Ackerschnecken. Die Gattungen greifen also verschiedenartig in ein- ander ein. Dass dabei der Darm, wie es Zweifler wohl theoretisch fordern möchten, auch in Uebergangsformen, nach Art einer fortlaufenden Kette aufgefunden werden müsste, scheint einfach morphologisch un- möglich. Der Uebergang könnte bloss in einer Symmetrielage ge- funden werden, wo weder die geteilte, noch die ungeteilte Leber für sich allein die Spitze des Intestinalsacks einnähme. Das ist aber undenkbar, da eben die Lebern bei den Gastropoden ungleich sind. Es würde vermutlich eine ähnliche Forderung sein, als wenn man zwischen rechts- und links- gewundenen Schnecken einen Uebergang finden wollte, um die Arteinheit zu erweisen, oder einen Uebergang zwischen -normaler Eingeweidelage und einem situs perversus viscerum beim Menschen etwa. |
I. Gattung. Agriolimax Moerch.
Die Acke schnecken verhalten sich recht eigentümlich. In der Nord- westhälfte der Balkanhalbinsel, wo, wie wir eben sahen, die Schöpfung der Limaces im Betriebe ist, scheint nur die gemeinste Art, der Agriolimax agrestis, vorzukommen, ohne irgend welche nennenswerten Abänderungen. Weiter nach Süden dagegen, da wo die Limaces ihre Südgrenze erreichen, beginnt umgekehrt allerlei Neubildung, unschein- bar zuerst mit Beh mieriger Begrenzung der Arten aber doch deutlich. Ich glaube, dass das Bekannte und Neue nur so sich deuten lässt. | a) Bekannte Vorkommnisse:
Aus Steiermark giebt BaBoR, wie zu Evan den Agr. agrestis und laevis an (2). -
Im westlichen Montenegro fand WouLserenr nur den Agr. agrestis (15).
Aus Rumänien die erwähnte weisse Form des Agr. agrestis wie sie der russischen Steppe eigen ist (16).
Als Abart der Agr. agrestis der .Agr. Thersites Heyn. et Koch von Athen und Creta (10 und 12).
Dazu könnte ja als neue Formen oder von neuen zundorten Bang:
--4gr. Běttgeri Srth, Creta «2.
Agr. berylensis Bgt Syrien, Athen, Euboea, Kios, Andros (12).
Sitzber. der kön. böhm. Ges. der Wiss. II. Classe. 2
18 XXVL H. Simroth:
Agr. Oertseni Srth. Andros (12).
Agr. turcicus Srth. Thessalien, Ochrida (14). Agr. Sturanyi Srth. Ochrida (14).
Agr. murinus Srth. Ochrida (14).
Alle diese Formen unterscheiden sich mehr oder weniger durch ihr Colorit, das zwischen hellem Ocker, Graubraun und Schiefer- schwarz wechselt, durch ibre Zeichnung, indem Einfärbigkeit und gröbere oder feinere, mattbraune oder tiefschwarze Punktierung sich ablösen, im Enddarm, der ein Coecum haben kann oder dasselbe entbehrt, und im Penis, der nach Umriss, Ausbildung von Reiz körpern und Reizfalten und in der Gestalt der Enddrüse mannig- fach abändert. Es ist nicht eben leicht, sich durch die oft unschein- baren Formen durchzufindeu; doch glaube ich, dass man bei einiger Uebung die Species mit Sicherheit unterscheiden kann, so weit nieht etwa neue Funde Uebergänge zu Tage fördern.
b) Neue Funde.
Die Ausbeute der Herren Mnázek und Graf Arreus ist vol- ständig geeignet, die Schlüsse, welche man aus den vorstehenden Daten etwa ziehen kann, zu stützen.
Agriolimax agrestis L. | |
In Bosnien sammelte Herr Graf Arreus vier kräftige reticulaius auf dem Plateau von Bjelašnica in 2000 m Höhe. Im Walde darunter (8. 0.) fehlte die Schnecke, Das entspricht im allgemeinen den Ver — hältnissen in den Alpen, wo auch die gemeine Ackerschnecke in der © Waldregion selten ist, oberhalb ‚aber vorwiegt, wenn auch weniger stark gezeichnet.
Im Inneren von Montenegro scheint das Tier sehr gemein zu sein, denn Herr Dr. Mpázek brachte es von folgenden Fundorten heim:
Bukorica, Savnik, Zabljak, Ivica (1000 m), Njegus.
Die Schnecken waren, der Trockenheit entsprechend, durchweg klein und ziemlich hell.
Agriolimax Attemsi n. sp. Fig. 16—18.
Auf Corfu erbeutete Herr Graf Attems ein einziges Exemplar von Ackerschnecken, auf der CS von ÉARtORrANOr Es erwies sich als neué Art.
Ueber die von Dr. Mrázek in Montenegro gesammelten Nacktschnecken. 19
Das ziemlich kleine Tier (Fig. 16) hat eiaen graubraunen Grund, von dem sich zahlreiche feine, dunklere Spritzflecken abheben.
Der Enddarm ist ohne Coecum.
Die Genitalien (Fig. 17) beweisen, dass die Schnecke voll aus- gebildet ist; denn die grosse Eiweissdrüse, die Schwellung des Ei- leiteranteils am Spermoviduct deuten die weibliche Reife an; ver- mutlich ist auch die kleine Zwitterdrüse im gleichen Sinne zu deuten, ja man kann daraus wohl schliessen, dass bereits die Ei- ablage stattgefunden hat.
Der Penis ist unten derb kolbig-oval; an dem proximalen Ende dieses Abschnittes sitzt der Retractor an. Weiter proximal folgt noch ein enger cylindrischer Teil, der sich knieförmig umbiegt und eine aus ca 5 Schláuchen zusammengesetzte Enddrüse tıägt.
Im kolbigen Teil (Fig. 18) sitzt eine breite Reizfalte mit um- geschlagenem vorderen Zipfel. |
Ich will mich nicht auf eine breite Vergleichung mit den ver- wandten einlassen. Der Penis eriunert an die Gruppe des agrestis, nur dass statt des umschriebenen Reizkörpers bloss eine Reizfulte da ist, der Mangel des Blinddarms würde auf die laevis-Gruppe deuten, sofern dieses Merkmal berechtigt sein sollte, einer Teilung des Genus in zwei Tribus als Stütze zu dienen.
Gesetzmässigkeit der Verbreitung der Ackerschnecken auf der Balkanhalbinsel.
Es ist sicher möglich, dass genauere Nachforschungen auch im Nordwesten der Halbinsel noch mehr Arten aufdecken, wobei in erster Linie an den Agr. laevis zu denken wäre. Wahrscheinlich aber sind wir über die Grundlage soweit unterrichtet, dass wir uns ein Bild vom Einfluss der Oertlichkeit auf dis Artbildung machen dürfen. Da zeigt sich denn k'ar, dass die Nordhälfte der Halbinsel nur den Agr. agrestis beherbergt, höchstens noch den Agr. laevis, d. h. jene Formen, die von den Alpen nordwärts in Europa die einzigen sind Diese Formen scheinen sogar dem mittleren Teile zu fehlen, da in Ostrumelien keine Ackerschnecke gefunden wurde.
Umgekehrt erblicken wir iu dem südlicheren Gürtel von den aegeischen Inseln über Attika und Thessalien bis Corfu eine Zone, in welcher. die Ackerschnecken reich gegliedert sind, wenn auch die
2%
20 - XXVI. H. Simroth:
Variabilität nicht die Extreme erreicht, wie in Abessinien. Es erscheint also klar, dass hier eine starke Anregung zur Artbildung gegeben ist.
Vermutlich werden wir auch folgern dürfen, dass die Ausbrei- tung der Ackerschnecken von Asien aus vorwiegend über die süd- lichen Teile des acgeischen Meeres gieng zu einer Zeit, wo dort noch Festland war. |
IV. Gattung. Amalia Heyn.
Fig. 19,
Auf die Amalien will ich mich deshalb nicht weiter einlassen, weil in den vorliegenden Sammlungen kein Anhalt gegeben ist, in das schwierige Problem, das die Verbreitung und Gliederung dieser Gattung in Südosteuropa bietet, tiefer einzudringen.
Nur Herr Dr. Mnázek brachte das abgebildete kleine Stück mit aus dem Wald von Ivrica. Der Rücken ist in ganzer Länge scharf gekielt, also haben wir's mit einer echten Amalia zu tun. Die Schnecke hat eine dumpf schmutzige Färbung, kaum dass: die Mantelrinne noch etwas dunkler ist, ohne dass man schon -von einer schwarzen. Zeichnung sprechen könnte. Der Kiel ist eine Spur heller in’s Rost- rote. Von einer Schattierung des stumpfen Grau kann: nur insoweit die Rede sein, als es das Körperrelief und die damit zusammeuhän- gende verschiedene Debnung der Haut mit sich bringt. Weiter ist mit der zweifellos jugendlichen Form, an der die Genitalöffnung noch nicht wahrzunehmen war, zunächst nichts anzufangen.
V. Gattung. Arion Fer.
Fig. 20—23.
Das Genus Arion ist bisher meines Wissens von der Balkan- halbinsel schlechtweg unbekannt. Von Siebenbürgen haben wir, als südöstlichsten Vorstoss oder als erstes Auftreten, allein den Arion subfuscus. Von Steiermark meldet BaBoR dagegen (2) gleich mehrere Arten: |
Arion subfuscus iu verschiedener Grösse, -auch mit der var. bicolor. | ; A. brunneus mit der var. Werners, die ich als einen typischen, noch mit Stammbinde versehenen A. subfuscus auffassen würde, wobei:
Ueber die von Dr. Mrázek in Montenegro gesammelten Nacktschnecken. 91
ich mich von der scharfen Unterscheidung der beiden genannten Arten noch nicht hinlänglich überzeugen. konnte. i
A. fasciatus Nilss. s. Bourguignati Mab., mit den Formen flavescens Coll. und Ferussaci Bab.
‚A. Vejdovskyi Babor et Košťál (Südsteiermark, Ostalpen, Karst, Böhmen und England!)..
A. minimus Srth. 8. intermedius Norm., in Wäldern höherer Lagen.
Den kleinen. A. Vejdovskys mit seiner sprunghaften Ver breitung kenne ich nicht. Er kommt für das vorliegende Material vet’ seiner Zwerghaftigkeit keinesfalls in Frage.
Wo setzt. diese Fauna ein? Hier sind wir vollkommen im.Uu- klaren. Da gewinnt ein. Fund des Herrn Grafen Arreus erhöhtes Interesse. Er fand 5 Arion in Bosnien im Walde von Bjelašnica. Vier davon sind echte A. .subfuscus (Fig. 20), unter einander voil- komnien übereinstimmend, mit guter Stammbinde, in dem Mittelfeld. des Rückens etwas dunkler gefleckt, wie es oft genug vorkommt und für das ôstlichste Auftreten ın Siebenbürgen die Regel zu sein scheint. Das fünfte Stück, von gleicher Grösse (Fig. 22), hat einen etwas anderen Habitus und andere Färbung. Der Contour der Oberseite fällt gegen Kopf und Schwanzende weniger steil ab, der Körper ist also weniger cylindrisch. Die Zeichnuug ist zwar noch dieselbe, d. h. die Grundzeichnung der Gattung, Stammbinde auf Mantel und Rücken, die erstere nach aussen allmählich abklingend, die letztere beiderseits: scharf umrandet, aber sie ist viel blasser und mehr in’s Graue als beim sudfuscus. Ebenso ist der Rücken weniger gedunkelt. Dazu beachte man die Rinnen, die vorn und seitlich vom Mantelumfang nach der Sohle hinunterlaufen, sie strahlen gleichmässiger auseinander. Der ganze Habitus erinnert mehr an den Arion empiricorum. Der Schleim war wohl nach dem Aussehen der Schnecke mehr rötlich, gegenüber dem rein gelben von A. subfuscus. .
“ Leider waıen sämmtliche Tiere noch unreif. Gleichwohl zeigen bei unserer Gattung bereits die Endwege der jugendlichen Genitalien' mehr von der definitiven Form als bei Limax etwa. Nur ihre innere Skulptur lässt sich noch nicht klarlegen, so sehr man’s für die Determination wünschen möchte. Ich gebe die Umrisse in sechsfacher Vergrösserung (Fig. 21 und 23), wobei die Unterschiede recht scharf hervortreten. Fig. 21 passt gut zu A. sub/uscus, das kurze gedrun- gene: Atrium genitale (af), das kugelige Receptaculum, der cylin- drische Oviduct (od) deuten in dieser Richtung. Für die andere Form:
22 ' XXVWVl. H. Simroth:
wird die Gruppe des A. fasciatus s. Bourguignats sofort ausgeschlossen, denn das Receptaculum ist kugelig und nicht ausgezogen. Das lange Atrium schliesst sich weit mehr dem von A. empiricorum an, und dazu dürfte auch die Form des Eileiters passen (od); denn dessen distale Hälfte ist weiter als die proximale und die plötzliche Erwei- terung scheint darauf hinzuweisen, dass sich in dem unteren Abschnitt die für die Art charakteristische Ligula bereits angelegt hat.
Somit komme ich zu dem Schluss, dass die fragliche Forın dem A. empirtcorum nahe steht. Man könnte sie wohl für identisch halten, wenn nicht ein Vergleich der jugendlichen Genitalien mit denselben von A. subfuscus nach der Grösse den Gedanken nahe legte, dass die zweifelhafte Form im geschlechtsreifen Zustande den A. sübfucus schwerlich an Umfang übertreffen möchte. Das Wahrscheinlichste ist demnach, dass wir in Bosnien einen Vorläufer des A. empiricorum haben, aus dem sich dieser bei weiterem Vordringen nach Westen entwickelt hat. Die Form dürfte dem A. subfuscus noch näher stehen nicht nur nach der Grösse, sondern auch nach der Färbung. Noch ist die scharf abgegrenzte Rückenstammbinde erhalten, die bei dem A. empiricorum nur selten noch angedeutet wird; aber schon deutet ihr helleres Grau das Abklingen an.
Erst künftige neue Funde können dartun, inwieweit meine Art zu sehn berechtigt ist. Auf jeden Fall ist es von Interesse, dass die Grenze der Gattung jetzt weiter nach Südosten hinausgerückt ist, so zwar, dass in Bosnien nicht nur die altbekannte Ostform nach- gewiesen ist, sondern eine zweite Art dazu, mag diese wirklich schon die Abspaltung der grössten Species vorbereiten oder nicht.
Schlussbemerkungen.
Wer den Wert einer faunistischen Arbeit nach der Anzahl der neuen Formen bemisst, wird in den vorstehenden Blättern nicht viel Befriedigendes finden, drei n. sp., Limax corcyrensis, L. Mráseki und Agriolimax Alfemsi, von denen die erste noch dazu im erwachsenen Zustande unbekannt ist — ausserdem noch ein zweifelhafter Arion; das ist alles.
Anders wenn wir auf den Einblick in den Zusammenhang der Schöpfung mehr Gewicht legen als auf die Anzahl der Arten. Dann dürfen wir einige Sätze als höchst erfreuliche Frucht der Arbeit betrachten, nämlich:
Ueber die von Dr. Mrázek in Montenegro gesammelten Nacktschnecken. 23
Die Gattung Limaxr ist unmitteibar aus Ackerschnecken ent- standen, die Gruppe der Heynemannia so gut wie die der Lehmannia.
Die Umformung vollzog sich nicht in der Art eines Stamm- baumes mit einer bestimmten Zwischenform oder einer Kette von solchen, sondern in einer Reihe paralleler Uebergangsformen; die Ackerschnecken bilden eine breite Basis, aus der sich an verschie- denen Stellen Limax-Arten oder -Gruppen erheben.
Wenn ich bisher, nach Maassgabe der allgemein geltenden An- schauungen über- tierische Schöpfung, eine fortlaufende Kette suchte zwischen den kleinen armenischen Zimazxspecies und den germani- schen, so ist dieser Gedanke jetzt aufzugeben; in Montenegro hat sich die L. čenellus-Gruppe unmittelbar aus Ackerschnecken -heraus- gebildet. Ebenso werden die armenischen kleinen Formen selbstándig von Ackerschnecken abzuleiten sein, vermutlich durch Vermittlung der Mesolimax-Arten als Zwischenformen. Die Gattung Limax ist polyphyletisch entstanden. Schon die Herausbildung des Z. arborum aus Ackerschnecken, in Abessinien, deutet darauf hin.
Die Ackerschneeken haben ihre hauptsächliche Schöpfungszone im östlichen Mittelmeergebiete etwas weiter südlich als Zimar. Ihr Variationsreichtum liegt in der Linie von Kleinasien über Sporaden, Cycladen, Griechenland bis Korfu. Weiter nördlich ist hier keine Form entstanden. >
Die Umbildung der Agriolimax: zu Toni bez. Malacolimaz beginnt in demselben Gürtel, sie reicht jedoch etwas weiter nördlich, Montenegro — Bosnien. Das entspricht dem hohen Variationsreichtum: von Limax in den Alpen und in Deutschland. |
Die Gliederung der Gattung Arion setzt bereits in Bosnien ein, wo neben dem Ar. subfuscus ein naher Verwandter des Ar. empiricorum lebt.
94 : XXVI. H. Simroth:
Citierte Schriften.
-1: Bason J. F. Ueber’ die von Herrn Dr. H. Rebel im Jahre 1896 in Ostrume- lien gesammelten Nacktschnecken. Ann. k. k- naturh. Hofmus. Wien. ‚. XIII. 1898. 2. — Ueber die Nacktschnecken der Grazer Umgegend. Verhandl. d. d. zoo. Ges. 1900. 8. Bürrazr 0. 8. u. Hesse 1882. 4. — Aufzählung der von den Herren E. Reitter und E. Br.nske 1882 in Grle- © chanland und auf den Jonischen Inselu gesammelten Binnenmollusken, Jahrbüch d. d. malacoz. Ges. X. 1883. h. — Beitrag zur Kenntnis der Schneckenfauna von Central-Bosnien, sowie des südlichsten Dalmatiens und Westmontenegro. Ib. XII. 1886. 6. a) u. b) — Malácologische Ergebnisse auf Streifzügen in Thessalien; ge- “ schildert von J. Stussiner; systematisch bearbeitet von Dr. O. Bottger. Ib. XII. 1885 und XIII. 1886. 7. Hesse R. Nacktschnecken aus Griechenland, von den. Jonischen Inseln und © Epirus. ' I. Eine neue Amalia aus Griechenland. Von Paul Hesse. i JI. Nacktschnecken aus Epirus und von den Jonischen Ioseln. Von Dr ©. Böttger. : .- -Nachrichtsbl. d d malacoz. Ges. XIV. 1882.- 8. — Eine Reise nach Griechenland. Jahrb. d. d. malacoz. Ges. IX. 1882. 0. Siworit H. Versuch einer (Naturgeschichte der deutschen Nacktschnecken und ihrer europäischen Verwandten. Zeitschr. f. wiss. Zool. XLII. 1885. 10: — Weitere Mittheilungen tiber palacarktische Nacktschnecken. Jahrb. d. d. © malacoz. Ges. XIII. 1886. 11. — Ueber bekannte und neue palaearktische Nacktschnecken. Ibid, 18: 6.. 12. — Die v. Herrn E. v. Oertzen in Griechenland gesammelten Nacktschnecken. Abhandlungen Senckenberg' schen naturf. Ges. 1889. 13. — Beiträge zur Kenntnis der Nacktschnecken. Nachrichtsbl. d. d. malacoz. -+ Ges. 1889. 14. — Ueber einige von Herrn Dr. Sturany auf der Balkanhalbinsel erbeutete Nacktschnecken. Ann. d. k. k. naturh. Hofmus. Wien. IX, 1891. 16. — Ueber einige Nacktschnecken von Montenegro und Corsica. Nachrichtsbl. d. d. malacoz. Ges. 1900. 16. — Die Nacktschneckenfauna des russischen Reiches. St. Petersburg. 1901. 17. — Ueber die von Herrn Dr. Neumann in Abessinien gesammelten aulaco- poden Nacktschnecken. Zool. Jahrb. Abt. f. System., Geogr. etc. XIX. 1903.
Ueber die von Dr. Mrázek in Montenegro gesammelten Nacktschnecken. 25
Tafelerklárung at — Atriuma genitale. . rf — Reizfalte. d,, ds — Fünfter und sechster Darmschenkel. rg — Genitulretractor. edr — Enddrůse des Penis. +p — Penisretractor. ei — Eiweissdrüse. rpl — Reizplatte. ep — Epiphallus. sp — Spermatophore od — Eileiter. vd — Vas deferens. osp — Spermoviduct. zd — Zvwitterdrůse. p — Penis. zg — Zwittergang
rec — Receptaculum seminis. X — Der Raum, wo sich das Vas deferens Öffnet. XX — Die Oeffnung des Ganges des Receptaculum seminis. Fig. 1—14. Limax Mrázeki n. ep. Fig 1—2 von Montenegro, von links und oben Vergr. 2:1
”
“
hu
8. Genitalorgane, mit Andeutung des Intestin Isackes und der Lage der Zwitterdrůse darin.
4. Penis von anderer Seite.
5. Zwitterdrůse und Zwittergang.
6. Penis, distale Hälfte, der Länge nach geöfluet und unten aufge- klappt.
7. Der ganze Penis, geüffnet und auseinander gelegt.
8—9 Zwei Exempiare von Bosnien (Bajlašnica) in Copnla, von entgegen- gesetzter Seite. In Fig. 8 gehört der vordere Penis zur rechten Schnecke, die man von unten und links sieht, in Fig. 9 der einzige zur rechten; der andere ist verdeckt. Vergr 7:4. -
10. Dieselben Tiere halb getrennt; nur der eine Penis haftet noch.
11. Die eine Schnecke nach völliger Abtrennung.
12. Deren Penis mit dein inneren Genitalende.
13. Verlauf von Samenleiter und Retractor im ausgestülpten Penis.
14. Das Sperma (Spermatophore) von verschiedenen Seiten.
Fig. 15. Limax maryinatus Müll. s. arborum Bouh. „ 16—18. Agriolimax Attemsi n. sp. Fig. 16. Die Schnecke von rechts. Vergr. 2: 1.
n
p
17. Genitalieo derselben. 18. Der Penis, der Länge nach geöffnet mit zusammengelegter Reiz- falte.
Fig. 19. Amalia sp. Vergr. 2:1.
»n 20. Arion subfuscus Drap. Vergr. 2:1. n 21. Dessen Genitaleuden. Vergr. 6:1. „ 22. Arion ep. Vergr. 2:1.
„ 23. Dessen Genitalenden. Vergr. 6:1.
VÝCH
Digitized by Google
Digitized by Google
Digitized by Google
Digitized by Google
Digitized by Google
Digitized by Google
Digitized by Google
SIMROTH: NACKTSCHNECKEN VON MONTENEGRO.
ee m m
ČT Do À = N
Fig.2.12:1) rk | x F 19.8 (74) Pig. 10 He | re \ | | B | sání | Fig. 14.15:1) | | Fig. l. | I % | „rl | | | od rk vd- — rec asp k vp - OS) Fig. 12. = M SR EN Re,
9 zd
osp
et z
dé Fig. 2: Sen ad edr
Fig. 15.121)
edr osp -- Fig. 16.12:1) xd 7.19 12.1 Fig. 22.02.13 k Se od n | at at - Q rec À RN 4 A ep pi 2 A rg od | f tp rec vd osp rg osp © | Fig. 21.161) Fig. LOUE
SIMROTH: NACKTSCHNECKEN VON MONTENEGRO.
EUR ER EN RSBEFSL ee
us 4
u)
Fig. 1.(2:1) Fig. 212.0)
——
Fig. S (24) Fig. 10.
| k ri | \ | LE De | Lo | | K | Fig. 14.15: } | | AR | } tg. ff. , p 1 { _r pl A ad še js vd —— rec asp r rep up
2 : SER 8 to rt,
9 EN Vase ee ER Éd M jia GER. gest... 7
vd
Fig. 13.12 4)
a A
Fig. 16.12:1)
7.19 (2.1 a „od ha a at a SI rec BR 7 EN 3 N 5 = > r ep “1 >» A VÁ ‘p vd asp) osp Fig. 21.161) ao ao jem ce aa (je ti E ee i \ ua l ra
7 zd
edr sp sd Fig. 32.02.19 od rec
Fig YFrasıı
rg
SIMROTH: NACKTSCHNECKEN VON MONTENEGRO.
2 m
Fig. 1. (2:1) Fig. 212.1)
p Fig. (74) Fig. 10 jí | rk N es Fig. 821 | | : | Fig. fi. j | p _rpl od - rk vd — -— rec : osp £ orp - 0sp
Fig. 12.
} 7 ud
vd
Fig. 1.121)
edr
Fi ty. ß.12:1)
743021
Fig. 2202.13
ep č ER ‚rg ni? j ť
\ ep rec vd osp "g
osp u Fig. 21061) Fig. 23:0: 1
SIMROTH: NACKTSCHNECKEN VON MONTENEGRO.
PS NON Sa
Fig. Í (2:1) Fig. 212.1)
zL 2
|
Fig. 13%) Ed 1 | F Lg. 10 | | |
k | | xx Fig. 140521 Fig.. p _ __rpl od - rk vd. — „— rec = op © corp - 0Sp
Fig. 12.
É
, R u : POE a8. ua Glan EN LUNGEN. desk =
vd
řig. 19.021)
osp
Fig. 6.12.01)
M „od | at at 7 ep vp vd osp osp Fig. 21.161) 44 4.. - =.. ui i 3 Wa 1 8 N +.) DS Aa Li
zd
od edr zd Fig. 22.02.15 ad rec rg
Fig. 23 6.1)
——
SIMROTH: NACKTSCHNECKEN VON MONTENEGRO.
F 1g. Á (24)
Fig..
od
asp)
)
7a
li
Fig. 2.12.10)
be
sp F 1g. 10
Fig. 14.15:
rk
—— rer
-0sp
zd
vd
an ©:
Fig. 19.121)
My “ osp Fig. 6.12.01) :d 7 II (2:00 Fig. 22.0 2.1) s od X à: at at ESS rec x, IL d SS, éd s un Ef od : ť P rer vd osp
osp Fig. 23 HIN)
7
OA Pan
SIMROTH: NACKTSCHNECKEN VON MONTENEGRO.
Fig. Liz:r) Fig. 212.1)
X +. s Fig.8(74) © \ Fig. 10. re ike- xXx Fig 14.151; | | Fig. il. M 2 \ _r pl “ | ad = rk vd- — rec vd == OSP x vp osp Fig. 12.
> 29 zd |
op .. m et tg nn edr
Fig. 15.121)
edr | osp - Fig.16.12:1 | | zd \ 9 | LT: | | | | Fig. 222.1) en od
À. at at sa — rec A Ir |
f M «
> - N
"p 9 SN 19 od = "p rec vd asp | rg osp | Fig. 21. (6 1) Fig. Drm) | den Pt ba
SIMROTH: NACKTSCHNECKEN VON MONTENEGRO.
ee
Fig. 1.02:1) Fig. 212.1)
rk
Fiqg.& 17%) À Fig. 10 |
ik- xXx Pigs: Fig.. . ' _r pl : v od _ —- vr vd- — rer asp «£ "p osp
=
Fig. 12.
is A
BER ER EN PER Duc ner eher Ubu
î
—-- | mm [mn om
vd
m
7.19 (2:0
osp
Fig. 6.12: 1)
Fig. 15.(2:1)
hry D
et gg 77 edr
X
M N
rť Fig. 16.
. : , #4
Cj z
rp
edr
osp =
Fig. 22.02.13
at - od ep rec oSp -ng Fig. 23. 0:73
SIMROTH: NACKTSCHNECKEN VON MONTENEGRO.
u 2
| Fig. 621) Fig. 2.12: 0) |
Fig. (24)
Fig. 10.
ak | Fig. Hs Fig. ff. 2 p 1 i | _r pl Er | ad sk | vd - rer vd osp x -p p
| Fig. 12.
& -= +.. 4 . . * Sr eee RET une SIE SL - | „a ante NW kap GS
m — — _—
vd
at ep vd osp ' a + - č Li. I i
05p
dí
= A 48 uw.
Fig. 15.021)
wer | à | edr |
N ER TI od
MK U
29 id
et 19 = edr
Fig. 22.02.03
at
ep rec osp :
Fig. 2301) |
SIMROTH: NACKTSCHNECKEN VON MONTENEGRO.
Fig. 1(2:1) Fig.2.12:1)
D ©
a
Fig. (2.4) ,
Fig. Id. m nt \ LE Sais k, | + | Fig ts: | | Fig. HH. > | x k | | _r pl | ( od =. rk vd — — rec osn E vp usp
2
vd
osp
297 zd
Fig. 13.21)
edr zd Fig. 22.02.13 at od cp osp
Fig. 21.(6°0 Fig. 23. 0:13
rec
-rg
SIMROTH: NACKTSCHNECKEN VON MONTENEGRO.
u TE
„A
Le Fig. # (221) Fig.2.12:1)
rk
Fig.8 (74) Fig. 10 \
{. L er | ë ze
Fig. 14.15:
Fig. ft.
_rpl : + od _ - rk vd — -- rer fo ap 5 corp D
= o
W
od
vd
Fig. 15.121)
Fig. 16.12: 1)
KA) SM: ND £ 2 = LS ep A € osp eu Fig. ?1.(6:1)
-
af
ep
osp
od
|
Fig. 22.021) i
I
|
rec |
Fig. CERTA |
, vor r 4
XXVII.
Gabbrodiorit od Horních Břežan. Podává Marie Slavíková v Praze. S 6 obrazci na 1 tab.
Předloženo v sezení 17. června 1904.
V okolí vesnice Horních Břežan sev. od Netvořic vystupuje granit, obsahující amfibol a biotit, a náležející témuž geologickému tělesu jako granit u Jílového.!) V oboru tohoto granitu vyskytla se jako facies jeho jižně od Horních Břežan tmavá partie gabbrodioritovd, jejíž povahu tuto popisuji.
Hlavní součástky zkoumaných vzorků makroskopicky všude pa- trné jsou plagioklas a amfibol; plagioklasu je poměrně více než amfi- bolu. Akcessorické součástky, hlavně teprve ve výbruse rozeznatelné jsou porůznu roztroušené železné rudy a biotit, místem však též po- měrně hojný olivin, jednoklonný pyroxen, a sice hlavně diallag, i stopy hypersthenu, kteréž však poslední nerosty někdy úplně scházejí. Dále něco apatitu, místem spinell, velmi málo zirkonu, někde též epidot, jak soudím, původu magmatického. Zcela vzácně modravý jednoklonný amfibol.
Struktura jest celkem hypidiomorfně zrnitá, ale tak, že spíše častěji plagioklas jeví omezení krystallografické než hrubší zrna am- fibolu ; tato vůbec jen někdy, a obyčejně jen částečně bývají krystallo- graficky omezena. Zrno dílem kolem 6 mm i přes 6 mm veliké, dílem drobnější. V některých ukázkách amfibolové zrno dosahuje 1 cm, vý-
1) Granit od Jílového popsal Rosický v pojednání: „O dvou minetäch a žule z okolí Jílového“ (tento Věstník, 1901, č. XXX. str. 19 až 28.)
)
2 XXVII Marie Slavíková:
minkou až 2 cm velikosti. Celková makroskopická struktura horniny svědčí o příbuznosti s gabbrem.
V tenkém výbruse je prostému oku näpadna nestejnoměrnost jak složiva, tak struktury, zvláště u amfibolu. Tento činí kromě ve- likých zrn též aggregaty zrnek drobnějších, a je hned nápadno, že aggregaty takové jsou v tenkých průřezech bledě zelené, a makro- skopických rud obyčejně prosté, kdežto hrubší zrna amfibolu bývají částečně hnědavá a hojnými rudami právě na místech hnědavých pro- stoupena. V některých výbrusech zastihne se hlavně jen plagioklas a amfibol, žádný olivin ani diallag, v jiných je posledních součástek dosti hojně. 2
Plagioklas. Měřením úchylek zhášení ve štěpných lupéncích a pak ve výbruse v průřezech, v nichž lamelly dle abitového zákona orien- tované dávají aspoň přibližně stejné úhly zhášení, vysvitá, že plagio- klasy náležejí největším množstvím labradoritu, a sice, jak kyselejším, tak i basičtějším směsím. Mnohem menší množství náleží andesinu, značná část však také bytownitu, jak potvrzuje zkoumání průřezů blízkých brachypinakoidu v konvergentním polarisovaném světle, kdež objevuje se osa optická při kraji zorného pole, jakož i měření ve- likosti lomu světelného. ©
Kde je plagioklas omezen krystallograficky, lze pozorovati D8- mnoze tvar s převládajícím brachypinakoidem, ale někdy vyskytá se také vývoj hlavně ploch hranolových, kdežto brachypinakoid zůstává velmi úzký. Mnohočetné složení je snad vesměs vyvinuto, a to hlavně dle dvou zákonů, albitového a periklinového, ale i lamelly dle zákona karlovarského vsunuté, neb i části krystallů dle téhož zákona k sobě orientované vyniknou někdy v poloze 45°, v níž rozdíl souměrně zhášejících lamell albit. zák. mizí. Obyčejně převládá lamellování dle zákona albitového, a přidružuje-li se k němu lamellování periklinové, buď je část zrna dvojčatněna jedním a jiná druhým zákonem, anebo obojí lamelly se kříží, často skoro pravoúhle. V posledním případě některé lamelly brzo jednoho brzo druhého způsobu jsou značně delší, a sousední příčně jdoucí lamelly u nich přestávají, nebo jsou obojí skoro stejnoměrně vyvinuty, aneb jen jednotlivé širší lamelly dle jednoho zákona jsou složeny z příčných úzkých lamell dle zá- kona druhého. V jednom případé bylo shledáno jednotné, najednou zhášející mřížkování způsobem okének, vyvinuté z hmoty jednoho krystallu, a v okénkách byly lamelly individua druhého orientované někde dle zákona albitového, jinde dle periklinového. Zdá se, že místy je vyvinuto lamellování i dle některého jiného zákona.
Gabbrodiorit od Horních Břežan. 8
Také bylo pozorováno mikroperthitickému podobné prorůstání hmot plagioklasových. Z uzavřenin mikroskopických bývají vesměs rozšířeny kapičky čiré, nejspíše vodnaté tekutiny s bublinkami plyn- nými, částečně zřetelně původní, neboť vyplňují také pory tvaru ne- gativních krystallků živcových. Většina porů však má tvar všelijak nepravidelný. I druhotné kapičky tekutiny podobné se našly, činící rozmanité řádky hlavně v zrnech silněji rozpukaných nebo počína- jících se rozkládati. Někdy ty řádky pokračují přímo z jednoho zrna plagioklasového do druhého.
Často zrna plagioklasová obsahují přečetné vláskovité jehličky až krátká stébla bledě zeleného amfibolu, mnohdy ostře aspoň dle délky své idiomorfně omezená, jež se snadno poznají dle šikmého zhášení i ostatních optických vlastností.“) Bývají rozptýleny všemi směry napohled nepravidelně, jen někdy též směry štěpnosti, a bývá zajímavo pozorovati, že jich poloha ani tvar nejmenší měrou se ne- mění, přecházejí-li v lamellách spojených dle zákona albitového nebo periklinového z jedné lamelly do druhé, neb i z jednoho zrna plagio- klasového do druhého. Z toho je patrno, že mnohočetné lamellování zrn plagioklasových dlužno pokládati za původní.*)
Jiná některá zrna plagioklasová uzavírají zase přečetné mikro- skopicky jemné a drobné jehličky rudní, opěť různým způsobem roz- ptýlené, ale někdy též zřetelně dle o P seřaděné, amfibolové jehličky pak vzácně. Rudní jehličky bývají v oněch zrnech plagioklasových někde různě rozptýleny, častěji však soustředěny hlavně uprostřed,“) a již prostým okem lze v tenkém výbruse pozorovati černavé zakalení hmoty živcové. Nejslabší jehličky někdy prosvitají hnědavě, silnější jsou černé. Kde místo jehliček nastupují zrnka nebo krátké sloupečky, je zřetelno z obrysů, že je tu zastoupen hlavně magnetit a částečně též ilmenit. Také se stává, že některá zrna plagioklasová mají upro-
5) RouBERG určuje jehličky vyskytující se v plagioklasech gabbra argen- tinského jednak za amfibol, jednak za augit. (Romsera: Petrografische Unter- suchungen an Diorit, Gabbro und Amfibolitgesteinen etc. Neues Jahrb. f. Min. B. B. IX. 1894. str. 319.
S) Jupp shledal, že lamellování plagioklasů v gabbru skotském někde není dokonale vyvinuto, někde docela schází, i soudí z toho, že vzniklo sekundárně tlakem. Jupp: On the tertiary and other peridotites of Scotlandt. Quart. Jour. geol. Soc. XL. I. 1885 str. 354—418. Referát Neues Jahr. Min. 1886 I. str. 67.
4) Podobně uvádí WırLıams i jiní, že zrnka rudní jsou nahromaděna upro- střed. Wırrıaus: The gabbros and associated Hornblende Rocks occuring in the Neigbourbood of Baltimore. Un. St. geol. Surv. 1886. Referát: Neues Jahrbuch f. Min. 1887 I. 288.
1*
4 XXVI. Marie Slavíková:
střed hojně jehliček rudních, málo pak amfibolových, při kraji opět málo rudních, a tím větší počet zelených jehliček amfbolovÿch'
Ze způsobu výskytu zdá se, že jehličky rudní a četná jemná rudní zrnka vyskytují se hlavně v živcové hmotě poněkud starší, většinou pak schází v oné, jež utuhla v závěrečné fasi krystallační, třeba že rozdíl časový mohl býti místem snad jen malý.“)
Působením atmosferilií plagioklas zvláště tam, kde byl rozpukán, se zakaluje, a zároveň vznikají Šupinky světlé slídy, arci sodnaté, na pohled poměrně málo kalcitu, a hmota snad na zeolithy upo- mínající. Kalcit však stěhuje se z místa svého vzniku dále do dutinek a puklinek. Na puklinách rozvětraných živců usazuje se chlorit, vzm- kající rozkladem amfbolu, a náležející obyčejně do příbuzenstva klinochloru.
Plagioklasy vyvinovaly se, jak lze souditi jednak ze způsobu jejich omezení, jednak z poměru jejich k sousedním součástkám, různou dobou. Mnohé arci teprve ke konci krystallace horniny, ně- které zřetelně zároveň s amfibolem, s nimž vzájemně si překážely v idiomorfním vyvinutí. Některé jsou starší hlavního množství amů- bolu, jevíce v sousedství tohoto vlastní tvar, dle něhož řídí se obrysy amfibolu. V některých výbrusech i jednoklonný pyroxen objímá skoro idiomorfně vyvinutý plagioklas (obr. 4.); avšak takové krystalky plagio- klasové bývají poměrně malé, mají kolem sebe rámeček amfbolorÿ a uzavírají též amfibolové jehličky, i jest patrno z toho, že začaly se vyvinovati teprve ku konci krystallační fase pyroxenu, když již poměry začaly se měniti ve prospěch vývoje amfibolu.
U amfibolu dlužno rozeznávati hlavně zrna hrubá, velikým dílem napohled jednotná nebo skoro jednotná, a pak aggregaty drobných zrn více méně různě orientovaných.
Hrubá srna amfibolová mají ve výbruse málokdy stejnoměmý vzhled. Jen někde jsou celá zrna hnědavá nebo hnědavě či modravě zeleně zbarvena. Obyčejně jsou v jádru zbarvena hnědavě a čast hojnou drobnou rudou prostoupena, kolem bývá bledě-zelený nebo N okraj, a posléze okraj poněkud, neb i značně sytěji modraré
5) Stejně udává Mamrix, že uvnitř plagioklasových zrn jsou nahromaděny jehličky rudní, po kraji je zase vice amfibolových jehliček. Manrix: Die Gabbro- gesteine in der Umgebung von Ronsperg. TscnrRmax's Min. Mitth. XVL 189 strana 115.
s, Jupp (l. c.) pozoroval v gabbru skotském uzavřeniny rudní jen v plag“- klasech starší části horniny, která ve větší hloubce krystallovala.
Gabbrodiorit od Horních Břežan. 5
neb hnědavě zelený, v obou posledních případech bývá rudních uza- vřenin málo, nebo skoro žádné.
Částečně již při pozorování v obyč. světle, ale lépe mezi kří- zenymi nikoly vysvitä, že vnitřní hnědavě zbarvená část mívá celkem dosti kompaktní povahu, a nezřídka bývá omezena skoro krystallo- graficky dle ploch amfibolu vlastních, hlavně dle prismatu, bledě- zelenavá partie mívá obrysy obyčejně nepravidelné a vzhled buď kompaktní nebo aggregátní, nejzevnější zona mívá pak vůbec povahu aggregátní, a sestává někdy z drobných, nejčastěji však z podlouhlých lištovitých zrn amfibolových, jež hlavně jen délkou více nebo méně souhlasně k sobě se řadí. Pleochroismus hnědavé partie: || c barva - zelenavě hnědá se značnou absorbcí, || a hnědavě žlutavá, světlá. Při bledším hnědém tonu průřezu je absorbce || c arcit poměrně menší. V zevnějším zeleném kraji je pleochroismus: || c barva mo- dravě zelená 8 absorbcí střední intensity, || b bledě zelená, světlejší, Il a zelenavě žlutavá, světlá. Podotknouti dlužno, že úhel zhášení zůstává pro veškeru trojí hmotu amfibolovou týž, nebo je rozdíl sotva poznatelný.“) Průměrná lámavost světelná je ve světlejších místech menší, naproti tomu největší dvojlom y—« 8 ubýváním bar- vitosti zřetelně roste. Ubývání lámavosti světelné a zároveň nastávající přibývání dvojlomu 7—« děje se podobně, jak známo, u aktinolithu a tremolitu vůči obecnému amfibolu, pročež lze souditi, že také v našem případě aspoň značnou měrou podobné látkové poměry ve hmotě amfibolové jsou vyvinuty, alespoň pokud se týče železa, t. j. v intensivněji zbarvených partiích jest asi Al, O, a Fe, O, za- stoupeno poměrně největším množstvím, v bledších, není-li železa vůbec méně, je toto hlavním dílem zastoupeno jakožto Fe O, v nej- bledších pak je Fe, O, vůbec nejméně.
Hnědě zbarvené průřezy nebo partie dlužno rozeznávati dvoje. Totiž takové, jichž hnědá hmota je napohled dosti čistá, a jiné, jež obsahují hojné drobné rudy. Rudy tyto, náležející magnetitu (nej- spíše titanickému) a ilmenitu, bývají vyvinuty hlavně v podobě tenounkých jehliček, seřaděných rovnoběžně ku vertikální ose amfibolu, místem též jsou nahromaděny ve všelijakých nepravidelných příčných
7) Hnědavý amfibol vedle zeleného shledává se v dioritech nezřídka.
Becxe uvádí z tonalitu Rieserfernerského zrna amfibolová, jichž jádro je hnědé, nepravidelně omezené a ostře obraničené vůči čistě zelenému kraji, po kraji pak bývá zřetelné prorůstání jehličkami velmi světlého amfibolu. Kraj a jádro v zhášení se nelíší. Becxe: Petrografische Studien am Tonalit der Rieser- ferner, Tscuermacr’s Min. u. petrog. Mittheil. XIII. 1893, str. 379.
6 XXVII. Marie Slavíková:
proužcích i shlucích. Zvedne-li se tubus až nelze jednotlivých jehliček rozeznati, spatří se hnědě zbarvené pole. Při silnějším zvětšení a sni- žování tubu intensita zbarvení hnědého se menší, někdy zbarvení zdá se býti zelenějším, a na místech, kde jsou mezery rudami chudé, objevuje se někdy jenom zelená hmota amfibolová. Jsou-li rudy vy- vinuty způsobem silnějších jehlic nebo zruek, tu ani četná zrnka rudní nezpůsobují hnědavého zbarvení. Patrně mechanická příměs hojnější velmi jemné rudy způsobuje sesflenf hnědého tonu, někdy 1 nahnědlý ton sám.
V některých hnědavých průřezech amfibolu upomíná podoba jehlic a seřadění jejich dle vertikální osy na analogický zjev u did lagu, jenže ovšem při poněkud pravidelnějším omezení takových zr amfibolových rudami bohatých je omezení toto vlastní amfibolu, tedy omezení blízké prismatu amfibolovému, pročež nedá se souditi, že by ruda ta byla původně snad uzavřena v diallagu zcela stejným uspo- řádáním.
Dosti často obsahují zrna amfibolová na jednotlivých místech soustředěno nápadně mnoho rudy magnetitové v partiích velmi ne- pravidelných, což, zároveň s měnlivostí hmoty amfibolové vůbec, zdá se poukazovati na to, že hmota amfibolu takového nevyvíjela se ze stejnoměrně složeného magmatu, nýbrž že magma, rozpouštějíc dříve vyloučený diallag a olivin, jak z další úvahy zde podané vysriti bylo místem poněkud měnlivé povahy.
Někdy kolem kompaktního amfibolu nalezne se rámeček amfibolu zeleného podobný jako kolem zbytku diallagu neb olivinu. Podstatným znakem však je tu, že nebývá v nich přítomen spinell. Amfibol těchto míst rostl asi z látky podobné, ale již poněkud dříve roz- puštěné, nežli látka, z níž utvořily se rámečky amfibolové kolem zbytků olivinu a diallagu, kdež jsou tyto produktem nejposlednějšího, závěrného oddílu krystallace.
Aggregaty amfibolove bývají poněkud různé povahy. Jedny jsou složeny ze zrnek ve výbruse zelených střední intensity, pleochroických mezi tonem modravě zeleným s prostřední absorbcí ||c a zelenavé žlutavým světlým tonem ||a, nebo též někdy ze zrnek čirých, a jen na kraji aggregatů zelenavých až zelených. Bývají rudami nápadně chudy. V jiných pak aggregatech přistupuje něco nahnědle zeleného amfibolu, a v těch již spíše drobná neb i větší zrnka rudní se ns leznou. Amfibolovä zrna aggregatů vůbec bývají dosti často omezens krystallograficky dle amfibolového prismatu, leč omezení konečné i vůči amfibolu i vůči živcům bývá nepravidelné. Celkové obrysy
Gabbrodiorit od Horních Břežan. 7
aggregatü samých bývají většinou nepravidelny, někdy však přece částečná pravidelnost obrysů zdá se poukazovati na to, že lze zde předpokládati bývalý krystal] jiného nerostu nyní přeměněného. Někdy mívá aggregat na pokraji rámečky analogické oněm, jaké lze spatřiti kolem diallagu neb olivinu. (Obr. 1, 3, 6.) Jsou také aggregaty složené z různě zbarvených zrnek amfibolových spolu s lupénky biotitu. Některá zrna amfibolová bývají rudami chudá, jiná obsahují rudu, lupénky biotitu bývají rud skoro prosty. Také takové partie upomí- nají na aggregaty vznikající magmatickou přeměnou hmoty diallagové neb olivinové, a uzavírají někdy poměrně veliká zrna magnetitu. Velmi bledě zelený amfibol nebývá v dioritech hojný, a činívá snad jen aggregaty.f)
Amfibolová hmota vůbec nikde neuzavírá skla, pouze čirou teku- tinu nejspíše vodnatou, a plyn v porech někdy podlouhlých dle verti- kální osy nerostu. Akcessoricky uzavírá kromě magnetitu a ilmenitu ještě apatit, pyrit, někdy také šupinku hnědého, ne silně zbarveného biotitu, a velmi vzácně zirkon.
Na dvou místech jednoho výbrusu nalezen byl přidružený jednou ku spinellu černozelenému, po druhé při větším zrnu rudním, slo- ženém z pyritu a magnetitu, malý aggregat amfibolu pleochroického podobně jako glaukophan: ||c azurově modrý, ||b slabě violový, ||a hnědavě žlutavý. Úchylka zhášení, loın a dvojlom světla nejsou tuze roz- dílny od týchž hodnot v amfibolu bledě zeleném nebo skoro čirém. V jednom zrnku je patrný přechod ze hmoty zeleného amfibolu do hmoty modravé. Lze mysliti ne na příměs hmoty EIAREODDRNDSO, a možná i molekul NaFeSi,0,
Jednoklonný pyroxen bývá ve výbruse buď stejně nebo nestejně zbarven. © Nejčastěji je zřetelně narůžovělý a značně pleochroicky v tonech červenavém a zelenavém podobně jako hypersthen, a má věť- šinou charakter dtallagu, v některých případech spíše augitu. Charakter diallagový vůčí augitovému záleží ovšem hlavně na výskytu hojného a jemného rozpukání dle orthopinakoidu; takovéto rozpukání vysky- tuje se však velmi hojně teprve tam, kde objeví se podlouhlé pory a jehličky, spořádané rovnoběžně k ose vertikální.
Ve dvou průřezech nestejně zbarvených vyskytly se partie jen slabě narůžovělé a slabě pleochroické, upomínající na hmotu augitu diabasoveho a zároveň partie slabě zelenavé, skoro čiré, jež zdají se
8) Srov. RosExBUscH: Mikrosk. Physiographie -der massigen Gesteine. III. Aufl. Stuttgart 1896 str. 222 — 223.
8 XXVII. Marie Slavíková:
upomínati na hmotu diopstdovitého pyroxenu. A trojí tato hmota pyro- xenová přechází v sebe navzájem, při čemž úchylka zhášení zůstává stejnou; jenom dvojlom o málo bývá rozdílný. Z toho jest patrno, že i zelenavě průhledná hmota pyroxenová je bližší augitu než typi- ckému diopsidu, i obsahuje pravděpodobně taktéž něco AI O,. Dvoj- lom y—a« roste poněkud s ubýváním intensity zbarvení, podobně asi, jako se ukazuje v poměru mezi augitem a diopsidem.
Červenavé zbarvení průřezů diallagových je buď čisté a zřetelně původní, nebo pochází částečně též od příměsi rudních jehliček, jež jsou spořádány nejvíce jen jedním směrem, totiž rovnobězně 8 verti- kalní osou, někdy však dvěma neb i třemi směry, totiž dle vertikály, dále, jak se zdá, dle plochy oP, a konečně dle osy č. Neboť inten- sita zbarvení roste, čím četnější a zároveň jemnější vláskovité jehlice takové jsou ve hmotě pyroxenové nahromaděny. Zvedne-li se tubus se silným zvětšením nad průřezem tak, až jehlic nelze rozeznati, po- zoruje se silnější zbarvení do hněda.
Snižuje-li se tubus, tu ztrácí zbarvení na intensitě a sice nej- více tam, kde jsou větší mezery mezi jehliceini. Jehlice samy, kde jsou velmi tenké, prosvitují hnědavě, kde jsou širší, jsou černé. Jsou to patrně rudy železné a náležejí dle obrysů širších zrnek magnetitu (snad 750, obsahujícímu) a ilmenitu.“) Pleochroismus diallagových průřezů: ||c barva zelenavá, ||b červenavá, ||a poněkud více tervenavä.
Pyroxeny mívají ve své hmotě četné původní pory válcovitého tvaru naplněné čirou tekutinou a plynem, Rudních uzavřenin bývá v prů- řezech augitu podobnějších, t. j. v těch, jež nejeví rozpukání dle co Pc, jakož i v místech zelenavě průhledných, nápadně málo.
Pokud se týče vzájemného poměru stáří různé hmoty jedno- klonného pyroxenu lze souditi, že hmota průřezů slabě zelenavých, skoro čirých, tvořila se poměrně nejpozději, již ku konci období vý- voje pyroxenu, poněvadž vyskytla se jen po kraji diallagu a již pro- mísena poněkud původním amfibolem. Průřezy tyto, ve kterých py- roxen je amfibolem promísen, jsou povšímnutí hodny. Amfibol je hně- davý a činí nepravidelné proužky až skoro žilky, ale na takových místech, kde nejsou zřetelny žádné pukliny ani stopy puklin bývalých.
S) CoHEx shledal v diallagu buď jehličky spořádané parallelně ku vertikále, nebo docela nepravidelně roztroušená zrnka. (CoHEN: Das labradoritführende Ge- stein der Küste von Labrador. L. J. 1885. L str. 188.) VnBA shledal jehliéky hně- davé spořádané dle dvou směrů. (Vesa: Beiträge zur Kenutnis der Gesteine Süd- Grönlands. Sitzungsberich. d. k. Akad. Wien 1874. LXIX. str. 119.)
Gabbrodiorit od Horních Břežan. 9
Ve vnitřním oddílu zrna pyroxenového jsou méně četné, v zevnějšku stávají se četnější a širší, načež kraj tvořen je skoro samým amfi- bolem a to zelenavým. (Ob. 4 a 5.) Všecky partie amfibolové zhášejí pro sebe najednou, rovněž i hmota pyroxenová jest opticky jednotna. Spo- lečným jeví se v obojích nerostech směr vertikální osy krystallogra- fické a roviny souměrnosti.'“) Pyroxen jeví větší průměrný lom svě- telný, a v pásmu hranolovém průměrně větší dvojlom, ovšem i větší úchylku zhbášení, nežli amfibol. Vzájemné prostoupení pyroxenu amfi- bolem jest toho způsobu, že nelze mysliti na zjev obyčejné korrose - magmatické, nýbrž jen na střídavý vznik obojí hmoty v jedné fäsi krystallační, ve které se poměry dosud příznivé vývoji pyroxenu po- čaly měniti ve prospěch vzniku amfibolu, až konečně nastala doba Korrose pyroxenové a tvoření se amfibolu samotného místo něho. V amfibolovych částech jsou taktéž obsaženy pory s tekutinou a plynem počtem sice dosti hojné, ale na samé hranici vůči pyroxenu přece jen méně četné, a mívají skrovnější objem než analogické uzavřeniny v pyroxenu. Kromě toho obsahují poměrně více plynu, pročež ná- sledkem totální reflexe zdají se býti často skoro černými, i lze sou- diti, že při tvoření amfibolové hmoty příslušná tekutina nějakým dílem se spotřebovala a vázána byla chemicky.
Uzavřené v diallagu rudnf jehličky pokračují, jak se zdá, ne- změněným tvarem a průměrně snad i počtem do amfibolu, poloha je- hliček, v diallagu s osou vert. rovnoběžných, zůstává skoro neb úplně nezměněna, leč jehličky blízké směru klinodiagonaly zdají se míti v diallagu poněkud větší úhel sklonu než v amfibolu. Ostatně jest poměr rudnatosti mezi proužky amfibolovými a hmotou pyroxenovou měnlivý, i nelze asi také z toho důvodu souditi na případ vzniku amfibolov6 hmoty z hmoty pyroxenové přímou proměnou.
Hypersthen. Na několika místech zkoumaných výbrusů zdají se býti stopy hypersthenu, zřetelný byl však seznán pouze v jednom vý- bruse, ale v několika průřezech, kdež vyskytl se zároveň s diallagem. . Úrčen byl dle rovnoběžného zhášení v pásmu hranolovém, jakož i dle toho, že jeví v tomtéž pásmu značně menší dvojlom než diallag. Ostatní vlastnosti hypersthenu jako: způsob štěpnosti, phleochroismu a povaha uzavřenin jsou tytéž jako v diallagu, jen intensita zbarvení jest spíše poněkud větší.
Olivin bývá nejčastěji laločnatě omezen, a jen někdy jeví zře- telné přiblížení ku krystallografickému omezení dle směrů štěpnosti
10) Podobný srůst amfibolu s diallagem uvádí m. j. též Marrım (l. c. str. 114.)
10 XXVI. Marie Slavíková:
své, tedy die pinakoidů. Ve výbruse je čirý, jednotný, a uzavírá ve hmotě své kapičky čiré tekutiny s bublinkou plynovou, někdy hojně i krátké jehličky mikroskopické a zrnka železné rudy hlavně magne- titu (snad 730, obsahujícímu), částečně též ilmenitu náležející, mají tudíž analogickou povahu jako v diallagu.
V některých případech bývá jich nápadně mnoho, jsou tlustší a tu a tam velmi dlouhé.) Uspořádání bublinek bývá nepravidelné, někdy provázejí puklinku a jsou zajisté pozdějšího původu, jehličky rudní mají poněkud pravidelnou orientaci, a někde jdou zřetelně pa- rallelně ku hlavní ose nerostu. V jednom případě nalezeny byly spo- řádány dle dvou směrů štěpnosti, t. j. dle obou pinakoidů verti- kálních. Zrnka železných rud bývají seřaděna nepravidelně, a často usazena nápadně hojným počtem na puklinách olivinu. Ale pukliny takové jsou namnoze patrně původu velmi starého, pokud magma horniny bylo částečně tekuté, a případ takový vyskytuje se hlavně v sousedství rudami bohatého diallagu. Olivin byl nalezen uzavřený v diallagu (obr. 4.), i jest patrně aspoň částečně starší nežli tento. S diallagem neb augitem olivin sousedívá přímo, ale nikdy s plagio- klasem. Od tohoto bývá vždy oddělen rámečkem amfibolu většinou paprskovitého slohu, někdy ovšem i jen velmi úzkým proužkem amfi- bolu jednotného, jenž kolem olivinu se zatáčí. Amfibol tento obsahuje dosti často zrnka temně trávově zeleného spinellu, paprskovitě neb i nepravidelně spořádaná. Též byla pozorována přeměna hmoty olivi- nové v iddingsit silně pleochroický mezi sytě zeleným a sytě hnědým tonem, zároveň s výlukou magnetitu. Přeměna ta postupuje zřetelně od puklin do vnitř. Leč je nesnadno rozhodnouti, vzniká-li následkem pouhého větrání olivinu, či je-li původu jiného.
Biotit je ve výbruse bledě hnědý a opticky jednoosý, pro chvění || oP je žlutavě neb červenavě hnědý prostřední intensity, pro chvění LoP je hnědavě žlutý, velmi slabě zbarvený. Obsahuje podlouhlé pory spořádané ||oP, a jest nesnadno uhodnouti, jsou-li původní či druhotné. Obsahují opět čirou tekutinu a plyn. Jiné uzavřeniny bio- titu jsou drobné rudy, dílem jehličkovité, dílem práškovité, neb 1 v zrnkách, prášek zdá se někdy hnědě prosvítati. Rudy tyto jsou patrně příbuzné oněm, jaké jsou uzavřeny v ostatních součástkách, částečně však náležejí také zřetelně pyritu. Často byly nalezeny též velmi tenké, mázdřičkovité tabulky hnědavě zbarvené, jež dle obrysů
1) Jupp tyto uzavřeniny olivinu omezuje opět jen na oliviny původu star- šího (l. c. str. 67.).
Gabbrodiorit od Horních Břežan. 11
náležejí snad ilmenitu; jsou spořádány hlavně ||oP biotitu, někdy pak bývají spojeny 8 černými zrnéčky rudními. Omezení biotitu bývá rovné pouze dle oP, ostatně nepravidelné. Rozkladem biotitu vzniká hmota částečně bledému serpentinu, částečně muskovitu velmi po- dobná, při čemž někdy se vylučují rutilové jehličky a vlásky buď ojedinělé, nebo všelijak hvězdovitě neb sagenitovité srovnané.
Apatitu je celkem málo. Cini buď široká zrna, neb úzké někdy až přes 1 mm dlouhé Gboké sloupky. Obsahuje dosti četně roztrou- šené původní pory, omezené dílem rovnostranně, dílem nepravidelně, a v nich čirou tekutinu 8 bublinkou, jež ojediněle zřetelně jest dvo- jitá, i lze souditi pravděpodobně na přítomnost tekuté kyseliny uhli- Cité. Někdy obsahuje apatit přejemné vláskovité černavé uzavřeniny, jež částečně snad náležejí rudám, částečně však též mohou býti po- važovány pouze za pory plynem naplněné. Uprostřed zrna bývají četnější, jsou spořádány rovnoběžně s vertik. osou, as výskytem jich je spojen i malý rozdíl v intensité světelné tím způsobem, že pro chvění světla || ku vert. ose průřez zdá se býti poněkud méně světlý.
Akcessorické šelezné rudy, pokud činí hrubší zrna, náležejí magnetitu, ilmenitu a pyritu. Hrubší zrna tato většinou se nacházejí v hnědém amfibolu. Pyrit bývá buď sám, nebo združen s magnetitem i ilmenitem, a dává někdy značně podlouhlé průřezy, jež se od ilmeni- tových neb jiných ovšem snadno rozeznají v napadajícím světle. Ilmenit činí ve průřezech někdy značně dlouhé, úzké proužky, jež protínají se jako strany stejnostranného trojce pod úhlem 60°.
Spinell je ve výbruse zeleně průhledný, nebo tmavě zelený a pouze průsvitný, výminkou tak tmavý, že by mohl býti snadno za- měněn 8 magnetitem, vedle něhož se často vyskytá. Bledší obsahují pravděpodobně maguesii, železo a aluminium, kdežto nejtmavší činí přechod k maguetitu. Zřetelných uzavřenin nejeví. Cinf buď rostité tvary v rámečcích aggregátů amfibolových kolem diallagu a olivinu, méně často vyskytuje se v ojedinělých zrnech, kteráž pak bývají aspoň částečně omezena plochami osmistěnu.'*)
O amfibolu, vznikajícím proměnou pyroxenu neb olivinu.
1. Z diallagu rudami velmi chudého vytvořují se aggregaty amfibolu ve výbruse modravě zelenavého, častěji samotné, nebo někdy
12) Rowsera pozoroval v gabbru větší isolovaná zrna spinellu omezená oktae- dricky, nebo zrna, tvořící rámeček kolem jádra magnetitu. L. c. str. 328.
12 XXVII. Marie Slavíková:
promísené bledým biotitem. Také nalezne se uvnitř aggregátu amfibol ve výbruse skoro čirý, a teprve na zevnějšku aggregátu amfibol mo- dravě bledozelený.
Po krajích aggregatů bývá přimísen zelený spinell, činící rostité tvary (ob. 1.). Přítomnost biotitu svědčí zřetelně, že původní nerost není aluminia prost, pročež i amfiboly samy, jež se z téhož nerostu tvořily, obsahují zajisté něco aluminia. Z přítomnosti spinellu v ze- vnějším kraji amfibolových aggregátů lze souditi, že intensivnější zbar- vení amfibolové hmoty nastavá zvětšením obsahu Al,O,, částečně snad i okysličením značnější částky FeO na Fe,O,. Hojnost spinellu v kra- jích aggregátů amfibolových je však nápadna tak, že nelze jinak, než přijímati, že značná část Al,O, tohoto spinellu musila pocházeti od- jinud než z diallagu, tedy z okolního magmatu, které tudíž při pře- měně diallagu i chemicky spolupůsobilo. Za to hmota amfibolová ve vnitřku aggregátů, prostá spinellu, je zajisté spíše celkem hmotě dialla- gové analogická. Obsahuje li diallag rudy at zrnité neb jehličkovité, přecházejí tyto do amfibolu nezměněným tvarem; zda-li také počtem, nebylo možno rozhodnouti, poněvadž množství jejich v diallagu jest měnlivo. '*)
2. Z olivinu vzniká magmatickou přeměnou hlavně aggregat amfibolu v průřezech čirého nebo modravě selenavého, jenž na zevnějším kraji bývá opět jako při přeměně diallagu sytěji zbarven. Tento aggregát amfibolu bývá provázen hojným magnetitem při přeměně olivinu vy- loučeným, kterýž jest buď aggregátu amfibolovemu různě přimísen nebo soustředěn kolem zbytku olivinového (ob. 6.). Zvláštní však jest, že v zevnějším kraji amfibolového aggregátu nebývá rud, a místo nich nastupuje hojný zelený spinell v různých, paprskovitě rostitých tvarech. V případé tomto jest tím patrnějším, že aluminium spinellu opravdu pocházelo ze zevnějšího okolí, t. j. z magmatu.'*) Výluka magnetitu předpokládá arci okysličování příslušné části FeO olivinu
15) ROMBERG poznamenává, že ve vnější zoně přeměněného augitu v amfibol nachází se spinell v podobě pseudopodií. Amfibol vznikající z augitu je buď světle žlutozelený nebo světle modrozelený. L. c. str. 323,
) RouBERG uvádí o podobné přeměně: Zrna olivinová v kraji mají mnoho rudy černé i hnědé a často úzký proužek hypersthenu z jemných jehliček paprskovitě sestavených. Dále následuje zóna světle žlutozeleného X modrozeleného amfibolu se spinellem. Vysvětluje ‘en zjev jako obdobný mikropegmatitickému prorůstání křemene a živce. Vyskytá se ovšem jen tam, kde olivin se stýká s plagioklasem. Chemicky vysvětluje: Olivin — Mg,SiO, + Fe, SiO, přechází v pyroxen (MgFe) SiO, a ten obvyklým postupem v amfibol. Zbytek olivinu MgO + FeO 8 Al,O,, jež přibylo ze živců, dá spinell — (MyPe) Al,O,. L. c. str. 324.
Gabbrodiorit od Horních Břežan. 13
na Fe,O,, i jest patrno, že magmatická přeměna olivinu děla se za přístupu kyslíku, pravděpodobně tedy na místech kyslíkem bohatších t. j. bližších povrchu zemskému, z čehož by následovalo, že za doby krystallace této horniny pohybovalo se magma z hloubky náhoru. Kolem olivinu objevují se místem také rámečky „kelyphitické“ bez rud, složené jen z praprskovitě struovaného modravě zeleného amfi- bolu prostoupeného rostitými tvary spinellu, a teprve u samého oli- vinu bývá něco málo magnetitu vyloučeno. Rámečky takové patrně jsou proměněným diallagem, který dříve olivin obklopoval (ob. 1.).
Jsou však také místa, kde olivin zřejmě korrodovaný je obklopen amjibolem hnědavým, silně magnetitem proniklým (tab. obr. 3.); tato hmota amfibolová je jednotného vzhledu, leč rudy v ní uzavřené bý- vají nahromaděny v nepravidelných partiích; celkový dojem jest, že hnědavá hmota amfibolová vznikla při korrosi olivinu, a že rudy v ní obsažené pocházejí aspoň hlavní částí z olivinu samého, tudíž i látka amfibolu samého jistě hlavním dílem z nerostu toho pochází. Jinde však vznikla podobná hmota amfibolová nejspíše z olivinu a diallagu zároveň. — j |
Tim jest poukázáno i na původ aspoň značné části hmoty drob- nými rudami bohatých oddílů velikých amfibolových zrn v hornině. Kde rudy v amfibolu hnědavém obsažené mají částečně též tvar jehliček, jehličky ty mohly náležeti k původním uzavřeninám diallagu neb i olivinu samého.
Hornina právě popsaná je tím význačna, že jeví zřetelně dvojí fási vývoje: starší a mladší. Původně začaly se vylučovati: olivin, diallag, něco plagioklasu, hypersthenu, a něco málo rud hlavně drobných, t. j. tvořilo se gabbro. Později poměry se změnily; nastala korrose pyroxenů a olivinu, načež vyvinoval se amfibol a ostatní pla- gioklasy, též něco biotitu, a hlavní množství hrubších i drobnějších zrnek rudních a spinell, t. j. tvořil se dioriť. Z té příčiny byla zde pojmenována hornina gabdrodioritem.'*) Obsahuje hornina tedy časově dvoje živce a dvoje rudy.
Výluka hojného magnetitu, nastávající při přeměně olivinu, před- pokládá okysličování části vyloučeného FeO na Fe,0,, tudíž přítom-
15) WiLLiaus dle přítomnosti hnědého amfibolu v dioritech soudí na příbu- znosti jich s gabbry, nority a pyroxenity, tedy vůbec horninami pyroxenickými. Wıurıus: The Gabbros and Diorites of the „Cortlandt Series“. The Amer. Jour. of science 1888, str. 440.
14 XXVII Marie Slavíková:
nost nového podílu kyslíku, i lze souditi, že vývoj gabbra děl se ve větší hloubce než vývoj dioritu.
Kromě toho jest hornina význačna jakožto facies okolní žuly tím, že obsahuje nerosty, pozorované též ve značně různých žilných i jiných horninách, považovaných za geneticky příslušné k témuž žulovému komplexu. Tak obsahují minety popsané od Jílového Rosi- ckÿm "*) kromě biotitu a živce též olivin, amfibol a jednoklonný py- roxen. Gabbrovitá hornina od Studeného popsaná Emilem Rádlem'") má jednokl. pyroxen, místem i bronzit. Různé massivní horniny z okolí jílovského popsané Barvířem '*) obsahují rozmanité druhy amfibolu, t. j. amfibol ve výbruse dílem hnědý nebo nahnědlý, často rudami bohatý, dílem zelený, zelenavý až čirý, poslednější obojí místem slohu aggregátního. V basickém kraji žulovém od Svatojanských proudů nalezl Fišer'*) akcessoricky hypersthen. Z toho je patrno, že hornina právě popsaná také tím je důležita, že obsahuje doklady o možnosti společného původu oněch hornin na pohled různých, částečně též o způ- sobu jich vývoje, i má značnou důležitost geologickou. Ježto pak minety Rosickým popsané obsahují olivin, a v hornině zde popsané část olivinická vylučovala se pravděpodobně v místech kyslíkem chud- ších, t. j. ve značnější hloubce, následuje z toho, že příslušné štěpení magmatu, které stalo se původem hornin naposled velmi různých, dálo se pravděpodobně taktéž ve značně velikých hloubkách. Z českých hornin podobá se hornina tato od Horních Břežan v mnohém ohledu gabbru od Ronsperka. |
Práce tato byla vykonána v praktických cvičeních petrografickÿch prof. dra J. Banvike na c. k. české université v Praze ve školním roce 1903-4.
16) V. Rosioký: O dvou minetách a žule z okolí Jílového. Tento Věstník 1901. XXX., str. 5.—16.
1) E. RípL: Gabbro od Studeného. Tento Věstník 1897. XXIV., str. 1.—4.
18) J, Banviñ: Úvahy o původu zlata u Jílového. Archiv pro přír. výzkum Čech. Praha 1901. Na různých místech.
Týž: O chemických poměrech některých hornin od Jílového, Rozpravy Čes. akad. v Praze 1902, tř. II., č. 22., str. 3.—6.
19) J. Fiërk: Kraj žuly a povaha sousedních hornin u Vltavy nad Svato- janskymi proudy. Tento Věstník 1900., č. XXVII., str. 11.—19.
Gabbrodiorit od Horních Břežan. 15
Vysvětlení tabulky.
Ob. 1. Olivin (0), sousedící s diallagem (d), z části již proměněným na am- fibol ve výbruse bledězelený (az), aggregátní, kolem pak jest vyvinut rámeček, složený paprskovitě s téhož zelenavého amfibolu a rostitých tvarů tmavozeleného spinellu (s). Zvětš. 30 X.
Ob. 2. Vznik hnědavého, kompaktního amfibolu (ah) z olivinu (0), z něhož zůstalo větší zrno a tři zbytky menší, zároveň s větším zrnem zhášející. Amfibol uzavírá plagioklasy (pl) a něco spinellových zrnek (s), jež v sousedství plagio- klasu nabývají tvaru podlouhlého, a tvoří paprskovitě složený rámeček. Zvětš. 38 X.
Ob. 3. Olivin přeměněný z části v hnědý, rudou silné prostoupený amfibol (ah), z části v amfibol zelený (az), poslední tvoří vůči plagioklasu rámeček, obsa- hující rostité tvary spinellu (s). Zvětš. 30 X.
Ob. 4. Větší zrno diallagu (d), uzavírající olivin (o) a plagioklas (pl), tento skoro idiom. omezený a obklopený rámečkem hnědavého amfibolu. Jeví na místech rudou hnědavou silně prostoupených charakter diallagu (ď), tam, kde ubývá rady ubývá zároveň i rozpukání dle orthopinakoidu, barva buď zůstává poněkud červe- navou (č) nebo stává se zelenavou (z). Zároveň lze pozorovati prorůstání pyroxenu zelenavým amfibolem (az), který tvoří na okraji i uvnitř zrna skvrnám podobné partie. Zvětš. 12 X.
Ob. 5. Diallag silně jehličkovitou rudou prostoupený, stráceje rudu, stává se podobným augitu, a zůstává ve výbruse dílem slabě červenavým (č), dílem stává se slabě zelenavým (z). Kraj i skvrnám podobné partie uvnitř zrna diallagového tvoří hnědavý amfibol (ah), s diallagem vzájemně se prorůstající, při čemž spo- lečnou je osa vertikální a rovina souměrnosti. Zvětš. 35 X.
Ob. 6. Olivin silně korrodovaný mění se v aggregát bledě zeleného amfi- bolu (az), při óemž tvoří se na zevnějšku v sousedství plagioklasu spinell (s) uvnitř pak poblíže olivinu vylučuje se magnetit. Zvětš. 30 X.
KSK
Digitized by Google
M SLAVÍKOVA: GABBRODIORIT OD HORNÍCH BŘEŽAN.
a —
(r
SE
ah
ax
+ ,
p- E
n]
M: % k sm a i br Fr iz m TP +. N - 57 À voor "+ + CORRE AE UT © l -n odk Pb sf
Digitized by Google
XXVIII.
Předběžný přehled dosud z Moravy známých Myriopodů.
(Práce z ústavu zoologického c. k. české university v Praze.) Napsal Jos. Vališ.
(Předloženo v sezení dne 17. června 1904.)
Pracuji na anatomických studiích myriopodologických v ústavu pro zoologii a srovnávací anatomii v Praze a byl jsem svým slovutným učitelem p. prof. Dr. Vespovským vyzván, abych podal předem přehled všech dosud na Moravě známých stonožek a tím jaksi klassifikaci materiálu studijního; v této stati činím to tím raději, poněvadž hodlám po skončení prací anatomických podati úplný obrázek myriopodové fauny své vlasti.
Prozkoumal jsem již v tom ohledu hlavně okolí boskovické (5), pak Kras moravský (z něhož a hlavně z jeho jeskyň jsem obdržel pěkný materiál od p. koll. Dra K. Absolona; tento materiál dle lokalit je sice uveden, leč není odlišen od mého, ježto po zpracování nového z jeskyň faunisticky dosud neprozkoumaných, hlavně těžce přístupných, jako: Rasovna, Jedovnické propasti, Mariánské jeskyně u Kftin atd. podán bude ve zvláštním příspěvku) a částečně i vý- chodní Moravu.
Naše vědomosti o výskytu stonožek na Moravě jsou dosud ve- lice nepatrné, jak jsem v citované své zprávě (5) naznačil, a opakuji tu z historického přehledu stručně:
Roku 1861 uvádí Waxkez (1) dva druhy stonožek z jeskyň mo- ravských.
Poprvé asi v letech osmdesátých sbíral na Moravě LarzeL (2) hlavně v údolí Punkvy, Svitavy a v severní Moravě a po něm ULrčný (3) v téže skoro krajině a v okolí brněnském.
Věstník král. čes. spol. náuk. Třída II. 1
2 XXVIII. Jos. Vališ:
Byla tedy jen nepatrná část Moravy prozkoumána a zbývá tu ještě nemalý, leč vděčný kus práce.
Chceme-li podati dokonalý obraz myriopodové fauny, jest nutno po mnoho let v každé roční době a na různých lokalitách sbírati. Vždyť některé druhy, jak jsem sám pozoroval, objevují se v jistém kraji některého roku v počtu ohromném, kdežto příštího roku jen ojediněle a zřídka. Některé druhy zase vyskytují se jen v jistou roční dobu a těžko je v jinou dobu nalezneme. Proto i já, sbíraje pokud mi poměry dovolují, hlavně v prázdninách, nevyčerpal jsem ani z daleka absolutní počet na Morávě žijících specií, hlavně z Diplo- podů, jichž zajisté daleko větší počet jest zde zastoupen; rovněž i Pauropodi, kteří pro nepatrnou velikost jsou jen stěží k nalezení, budou zde míti větší počet zástupců.
Nad to mnoho konservovauÿch Diplopodů, hlavně Iulidů nemohlo býti bezpečně určeno, ježto jsou jednak poroucháni neb zastoupeni jen samičkamí; jest nutný další větší materiál, aby mohli býti pozo- rování též dospělí samci, jelikož hlavním znakem určovacím jsou go- nopody, samčí pohlavní ústroje zevní.
Zajímavé nálezy budou zajisté učiněny v Karpatech a v Su- detách.
Podávám v následujícím přehled druhů a lokalit nejen mnou, nýbrž i dřívějšími autory sbíraných, což při každé specii uvádím. LarzeL ve svém díle mluví všeobecně jen o Moravě, proto nemohu označiti bližšího naleziště.
I. Řád Chilopoda Latreille. Celeď Lithobiidae Newport. Rod Ltthobtus Leach. Podrod Oligobothrus Latzel. Skupina Archilithobius.
1. Lithobius aeruginosus L. Koch.
LarzeL. Uzièxt : Udolí Svitavy. VaLiš: Boskovice (Kamenný žleb, Hrádkov).
2. Lithobius erythrocephalus C. Koch.
LarzeL: Celá západní polovina mocnářství. Uzrčný: Pisärky. |
Předběžný přehled dosud z Moravy známých Myriopodů. 8
Vaus: (Boskovice, Červená zabrada, Pilské údolí, Chrudichromy, Valchov). 3. Lithobius lapidicola Meinert. LATZEL. u | Vauis: Boskovice (Červená zahrada, Zlatník). Salaš u Velehradu. Radhošť (Pústevně).
4. Lithobius muticus C. Koch.. LarzeL. se.
Uzičný: Písárky.
Vauis: Boskovice (Červená rade) Luhačovice (Obětová, Gabrielka). Štramberk (Šipka).
5. Lithobius cyrtopus Latzel. LarzeL. Vaziš: Boskovice (Melkovské údolí, Hrad, Čer vená zahrada, Pilské údolí, Zlatník, Rovná, Kamený). Sloup (Pustý žleb).
6. Lithobius mutabilis L. Koch. LarzEL. Uuént: Písárky, Hády, Údolí Punkvy. Vaziš: Boskovice (dosti hojný). Sloup (Stráň proti Hřebenáči). Macocha (dno). Luhačovice (Obětová, Gabrielka). Štramberk.
7. L. mutabilis var. sudetica Latzel et Haase.
LarzEL
Vauis: Boskovice (Kamený žleb).
Sloup. Holštýn (před Michalovou jeskyní). Rogendorf. Dušná u Vsetína.
Horní Bečva.
Štramberk (Šipka).
8. Lithobius curtipes C. Koch. Larzeu: Sudety.
Skupina Lithobius s. str. 9. Lithobius aulacopus Latzel.
VaLiš: Sloup (Vchod do jeskyň Staré Skály). 1“
níky,
XXVII. Jos. Vališ:
10. Lithobius dentatus C. Koch. LarzEL.
11. Lithobius agilis C. Koch. LarzEL. Uričný: Písárky. Vaziš: Boskovice (Hrad).
12. Lithobius melanops Newport. VaLiš. Boskovice (Hrádkov).
13. Lithobius nigrifrons Latzel et Haase.
LarzeL: Všechny západní země rakouské. Vaziš: Kozlovice.
14. Lithobius nodulipes Latzel. LArzEL. ULiont: Písárky. Vaziš: Boskovice (Kamený žleb, Valchov).
15. Lithobius piceus L. Koch. LATZEL. Uzrový: Pisärky, Hády, údolí Býčí Skály a Punkvy. Variš: Boskovice (Hrad, Hrádkov). Sloup. Holštýn (Vchod do jeskyně Michalovy.) Brumov. 16. Lithobius forficatus Linné.
LarzeL: Zvláště hojný v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Uzričný: na všech lokalitách. Rovněž i já pozoroval jsem tento druh všude.
Čeleď Scolopendridae Newport. Rod Cryptops Leach.
17. Cryptops hortensis Leach. LATzEL. Určnvý: Písárky, Hády, údolí Býčí Skály a Punkvy. Vauš: Boskovice (Červená zahrada, Chrudichromy, Hrad, Lip- Kamený žleb).
Sloup (jeskyně, v chodbě u Stříbrného kamene, Pustý žleb). Radhošť (Pústevně).
Předběžný přehled dosud z Moravy známých Myriopodů. 5
Čeleď Geophilidae Leach. Rod Geophilus' Leach.
18. Geophilus ferrugineus C. Koch. Vaziš: Sloup (Pustý žleb).
19. Geophilus longicornis Leach. LarzeL. Uučsý: Údolí Svitavy. Variš : Boskovice (Hrad, Červená zahrada, Chrudichromy, Valchov,
Rovná, Kamený žleb).
vená
Býčí
páry
Sloup (vchod do jeskyně Staré skály). Luhačovice. Štramberk.
20. G. longicornis var. austriaca Latzel. LArzEL. Uzrový: Hády, Písárky, údolí Punkvy. Vaus: Boskovice (Pilské údolí, Zlatník, Hrádkov, Kamenný, Ceu- zahrada). Ostrov (vchod do Císařské jeskyně). Luhačovice (Obětová, Gabrielka).
21. Geophilus flavidus C. Koch, LATZEL. ULiönt: Špilberk, Lužánky, Hády, Písárky, údolí Punkvy a Skály. Vazrš: Boskovice (Hrad, Chrudichromy). | Křtiny (jeskyně Výpustek z kraje). Sloup (Pustý žleb).
22. Geophilus electricus (L.) Latzel. Vauıs: Boskovice (Arad, Červená zahrada).
23. G. electricus, proximus C. Koch.
Uzrový: Lužánky.
Varıs: Boskovice (Hrad, Červená zahrada, Pilské údolí, Kamený). Radhošť (Půstevně). |
Dušná u Vsetína.
Horní Bečva.
24. Geophilus pusillus, pygmaeus Latzel.
Tento druh nalezl jsem jen v jediném samičím exempláři s 45 noh u zřícenin hradu v Boskovicích. Nepodařilo se mi vícekráte
ho nalézti, ač jsem po něm často pátral.
6 | XXVIII. Jos. Vališ:
Rod Scoltoplanes Bergsoe et Meinert. 25. Scolioplanes accuminatus Leach.
LarzEL.
Uučný: Údolí Punkvy.
Vaus: Boskovice (Lipniky, Hrádkov, Červená zahrada).
Sloup (v Pustém žlebu hlavně ve vchodech do malých jeskyněk). Jedovnice.
Dušná u Vsetína.
Horní Bečva.
Hukvaldy.
26. Scolioplanes crassipes C. Koch. LaATzeL. Uzičný: Písárky, Üdolf Punkvy. VaLiš: Boskovice (Červená zahrada, Hrad, Kamený žleb). Sloup (Pustý žleb). Ostrov. Vchod do Balcarovy skály. Dusna u Vsetína. Štramberk (Šipka).
Rod Schendyla Bergsoe et Meinert. 27. Schendyla nemorensis C. Koch.
Uričný: Hády, Pisärky.
Vas: Boskovice (Hrad, Červená zahrada). Hostýn.
Püstovné na Radhošti.
Rod Scotophslus Meinert.
28. Scotophilus illyricus Meinert. ULiösy: Hády, údolí Svitavy, Pisärky.
II. Řád Symphyla Ryder. Čeleď Scolopendrellidae Newport. Rod Scolopendrella Gervais. 29. Scolopendrella notacantha Gervais. Vauis: Boskovice (Červená zahrada). 30. Scolopendrella nivea Scopoli. Vauı$: Boskovice (Rovná, Chrudichromy, Kamený žleb).
Předběžný přebled dosud z Moravy známých Myriopodů. 7
31. Scolopendrella immaculata Newport.
ULiöxnt : Písárky, Hády, údolí Býčí Skály a Punkvy.
Vaziš: Boskovice (Chrudichromy, Melkovské a Pilské údolí, Červená zahrada, Valchov. Rovná, Kamený, Doubravy).
Sloup (vchod do jeskyně Staré Skály, Sloupské Údolí, Pustý žleb). Dno Macochy.
Luhačovice (Obětová, Gabrielka).
Dušná u Vsetína.
It. Řád Pauropoda Lubbock. Čeleď Pauropoda agilia Latzel. Rod Pauropus Lubbock.
32. Pauropus Huxleyi Lubbock. | Vaus: Boskovice (Červená zahrada, Pod zříceninami hradu).
33. Pauropus pedunculatus Lubbock.
Vazis: Boskovice (Hrad). | Sloup (Jeskyně Staré Skály v chodbě trámové).
IV. Řád Diplopoda Blainville-Gervais.
Podřád Pselaphognatha Latzel. Čeleď Polyxenidae Gray and Jones. Rod Polyxenus Latreille. : 34. Polyxenus lagurus (L) Latreille.
Va: Boskovice (Červená zahrada, Zlatník). 5 Sloup (Pustý žleb), Ostrov. Vchod do Císařské jeskyně, Rogendorf.
Podřád Chilognatha Latreille.
Čeleď Glomeridae Leach. Rod Gervaisia Waga.
35. Gervaisia costata Waga.
WawkEz: Sloupské jeskyně (= Trachysphaera Hyrtili Wankel).
Variš: Sloup (v jeskyních Staré Skály u Stříbrného kamene, Nicová jeskyně, Kateřinská jesk.).
Ochoz (jeskyně, kde je ve velkém množství. sko
Štramberk (Šipka).
8 XXVIII. Jos. Vališ:
Rod Glomeris Latreille. 36. Glomeris europaea, pustulata Latreille. LATZEL. UuiëénŸ: Písárky, Hády, Údolí Punkvy a Býčí Skály. Vaziš: Boskovice (Kamenný žleb, Hrad, Červená zahrada). Sloup (před Starými Skálami, Pustý žleb).
37. Glomeris europaea, connexa C. Koch.
LarTzeL.
Uzičvý: Písárky, Hády, údolí Punkvy, údolí Býčí Skály, údolí Svitavy).
Vaziš: Boskovice (Melkovské údolí, Hrad, Zlatník).
Sloup (Pustý žleb).
Dušná u Vsetína.
Kozlovice.
Hukvaldy.
38. Glomeris europaea, hexasticha Brandt.
LATZEL.
Uuést: Údolí Svitavy, Hády, Vranov, údolí Býčí Skály a Punkvy, Písárky.
VaLis: Boskovice (Hrad).
Brumov.
Bojkovice. |
Hostälkov a Dušná u Vsetína.
Čeleď Polydesmidae Leach. Rod Brachydesmus C. Heller.
39. Brachydesmus superus Latzel. (4.)
Wange: Sloupské jeskyně (= Br. subterraneus Heller). | LarzeL: (= Br. subterraneus Heller), pochybuje však o správném určení.
Uzičný: Špilberk, Údolí Svitavy.
VaLiš: Boskovice (Melkovské údolí, Hrad).
Sloup (velice hojný ve všech jeskyních, kde leze po stalagmitech a stalaktitech, pod shnilým dřívím a kameny. Vedle toho bývá též na povrchu, ale zřídka. Absolon).
Rod Polydesmus Latreille. 40. Polydesmus denticulatus C. Koch.
LarzEL: Skoro všechny země Monarchie. Uuiènt: Černovice,
Předběžný přehled dosud z Moravy známých Myriopodů. 9
Variš: Boskovice (Dva dvory, Hrad). Hostälkov a Důšná u Vsetína. Hostýu.
Radhošť (Pústevně).
41. Polydesmus complanatus Linné.
LarzEL.
Urrěvý: Písárky, údolí Punkvy, údolí Svitavy, údolí Býčí Skály, Písárky, Hády, Vranov. | |
Variš: Boskovice (u zřícenin, Doubravy).
Sloup (stráň proti Hřebenáči, Pustý žleb, Vchod do Kateřinské jeskyně), Křtiny (Výpustek).
Nový Hrozenkov.
Bojkovice.
Štramberk (Šipka).
42. Polydesmus illyricus Verh. Vas: Sloup (Pustý žleb).
Rod Strongylosoma Brandt.
43. Strongylosoma pallipes Olivier. LarzEL. Uzrrěvý: Písárky, údolí Svitavy, údolí Býčí Skály a Punkvy. Variš: Boskovice (Červená zahrada). Sloup (před Starými Skalami, Pustý žleb velmi mnoho). Hukvaldy.
Čeleď Chordeumidae C. Koch. Rod Aťracfosoma Fanzago.
44. Atractosoma meridionale Fanzago. Vauë: Boskovice (Červená zahrada, Kamenný, Doubravy, Rovná, Zlatník). Sloup (Pustý žleb). tramberk.
45. Atractosoma bohemicum Rosický.
LarzeL.
Uričný: Pisärky.
Vauiš: Boskovice (Červená zahrada, Hrad, Kamenný žleb). Sloup (Pustý žleb).
10 XXVIII. Jos. Vališ:
Rod Craspedosoma Leach-Rawlins. 46. Craspedosoma Rawlinsii Leach. Varı$: Boskovice (Červená zahrada, Hrad). Sloup (Pustý žleb). Štramberk. © 47. Craspedosoma mutabile var. fasciatum Latzel.
Uzróý : Údolí Svitavy. VaLiš: Nový Hrozenkov. Radhošť (Püstevne).
Čeleď Julidae Brandt. Podčeleď Protoiulidae Verhoeff. Tribus Blaniulini Verhoeff. Rod Blaniulus Gervais. 48. Blaniulus venustus Meinert. LATzEL. Uzičný: Černovice. Vaziš: Boskovice (Chrudichromy, Zlatník, Doubravy, Kamenný žleb ). 49. Blaniulus fuscus Am Stein. Varıs : Boskovice (u zřícenin hradu).
Podčeleď Deuteroiulidae Verhoeff. Tribus Pachyiulini Verhoeff. Rod Leptophyllum Verhoeff.
50. Leptophyllum nanum Latzel. LATzeı.. Uuënt: Udolf Býčí Skály, údolí Punkvy. Vauıs : Boskovice (Zlatník, Vinohrádky, Červená zahrada, Hrad Doubravy). Sloup (proti Hřebenáči, Pustý žleb, Skalský mlýn). -Ostrov (před Císařskou jeskyní). Štramberk (Šipka).
Rod Schtzophyllum Verhoeff. 51. Schizophyllum sabulosum (L.) Latzel. LATZEL. Uzičvý: Adamov. Vaziš: Boskovice (Vinohrádky, Červená zahrada, Kamenný žleb. Hrad, Zlatník). Sloup (Kůlna, Pustý žleb). Dno Macochy.
Předběžný přehled dosud z Moravy známých Myriopodů. 11
Tribus Julini Verhoeff. Rod Oncotulus (Brandt) Verhoeff.
52. Oncoiulus foetidus C. Koch. LATzei.. Uzičný: Údolí Punkvy, údolí Svitavy, Hády, Písárky. Jest velice hojný a nalezl jsem ho na všech lokalitách.
Rod Brachyiulus Berlese et Verhoeff. Podrod Chromatoiulus Verhoeff.
53. Brachyiulus austriacus Latzel.
LATZEL.
ULiönt: (= Julus fasciatus) Hády, údolí Punkvy, Býčí Skály a Svitavy, Písárky.
Vaziš: Boskovice (Hrádkov, Hrad, Zlatník, Kamenný žleb, Pilské údolí, Doubravy).
Sloup (Pustý žleb, u Hřebenáče), Petrovice, Macocha (dno).
Salaš u Velehradu.
Vlárský průsmyk.
Štramberk (Šipka).
54. Brachyiulus unilineatus C. Koch.
LartzeL. Uzrěový: Obřany, Leskov.
Podrod Microbrachyiulus Verhoeff. 55. Brachyiulus pusillus (Leach) Latzel.
LATZEL. Uričyý: Klajdovka. VazLiš : Boskovice (Kamenný žleb).
Rod Julus (Brandt) Verhoeff. Podrod Leptoiulus Verhoeff.
56. Julus fallax Meinert. LarzeL. Uzrósý: Písárky, Černovice, Hády, Vranov, údolí Punkvy. Jest velice obyčejný druh. Boskovice (Červená zahrada, Zlatník, Kamenný žleb, Doubravy) Ostrov (vchod do jeskyně Císařské). Hostýn. Dušná, Kozlovice u Vsetína. Luhačovice (Obětová).
12
XXVIII. Jos. Vališ. Přehled Myriopodů z Moravy.
Podrod Micropodoiulus Verhoeff. 57. Julus terrestris (L.) Porat.
LarzeL: (= Julus scandinavius Latzel).
Uurert: (= J. scandin. Latz.). Černovice. Vaziš: Boskovice (Zlatník, Kamenný žleb, Hrad). Sloup (Pustý žleb).
Hukvaldy, Horní Bečva.
58. Julus ligulifer Latzel et Verhoefí. Variš: Luhačovice (Obětová). Rod Cylindroiulus Verhoeff. Podrod Cylindroiulus Verhoeff.
59. Cylindroiulus luridus Latzel. Vauıs: Boskovice (Hrádkov, Zlatník, Rovná).
Podrod Leucoiulus Verhoeff.
60. Cylindroiulus molybdinus C. Koch. Variš: Boskovice (Vinohrádky, Hrad).
Podřád Colobognatha Brandt. Čeleď Polyzonidae Gervais. Rod Polyzonium Brandt.
61. Polyzonium germanicum Brandt.
LarzEL. Uričvý: Písárky, údolí Svitavy. Vaziš: Jižně od Hostýna.
Seznam citované literatury.
. WaxwkEL A. Beiträge zur österr. Grottenfauna. — Sitzungsber. der math.-natur.
Classe d. kaiserl. Akad. d. Wiss. Wien XLIII. 1861.
Larzez R. Die Myriopoden der österreichisch-ungarischen Monarchie. I. Hälfte: Die Chilopoden. Wien. 1880.
LarzeL R. Die Myriopoden der österreichisch-ungarischen Monarchie. II. Hälfte: Die Symphylen, Pauropoden u. Diplopoden. — Wien 1884.
ULičvý J. Bericht über bei Brünn Gesammelte Myriopoden. — Verhandl. des naturforsch. Vereines in Brünn. XXII. Bd. 1883. |
Vernorrr C. Über europäische Höhlenfauna. 3. Aufsatz. — Zool. Ans. Bd. XXII. Nro. 602.
Vauë J. Příspěvky k poznání moravské myriopodofauny. — Cas. Vlast. spol. mus. v Olomouci 1901.
XXIX.
Ueber die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht und der Dichte bei einigen Elementen.
Von Prof. Dr. Heinrioh Barvif in Prag. Mit einem Diugramm im Texte.
Vorgelegt in der Sitzung den 8. Juli 1904.
Das Atomgewicht der Elemente wurde mit der Dichte derselben im festen Zustande schon oftınals verglichen. Namentlich fanden MENDELEJEFFP und LoTHAR MEYER zwischen beiden Grössen gewisse Analogien, sie constatierten eine periodische Zu- und Abnahme der Dichte in der Reihenfolge der nach aufsteigendem Atomgewicht ge- ordneten Elemente, ja MExpELEJEFF hat sogar für einige früher unbe- kannte Elemente nicht nur ibre Existenz sondern zugleich auch ihre Dichte vorhergesagt.*)
Trotzdem scheiut mir das Thema bisjetzt noch nicht erschöpft worden zu sein. Man pflegt wohl lieber das sogen. Atomvolum mit dem Atomgewicht zu vergleichen und die Beziehungen der letzteren Grössen zu einander werden für anschaulicher und übersichtlicher
*) Vgl. „Das natürliche System der Elemente,“ Abh. von L. MgrgR (1864 bis 1869) und D. Mexpecxserr (1869—1871), in Ostwaro’s Klass. d. exakten Wiss, No. 68, Leipzig 1895 an m. O. — D. Menperzserr : Grundlagen der Chemie, aus dem Buss. übers. v. L. Jaweın und A, Tnarvor, St. Petersburg uud Leipzig 1892 pag. 699, 700 (Anmerkg.), 701. — L. Meyer: Die modernen Theorien der Chemie, 3. Aufl. Breslau 1876, pag. 294—299. — DesskLBEN: Grundzüge der theoret. Chemie, 2. Aufl. Leipzig 1893, pag. 54, 56, 3. Aufl. neu bearb. von E. RruBacu, Leipzig 1902 pag 51 —53 etc.
2 XXIX. Heinrich Barvff: betrachtet als jene, welche zwischen dem Atomgewicht und der Dichte bestehen.
Und doch verdient die Dichte als eine von den charakteri- stischen Grundeigenschaften der Materie auch an und für sich die vollste Berücksichtigung, ihr Verhältnis zu dem Atomgewicht ist auch im allgemeinen einfacher als jenes vom Atomvolumen, da das letztere schon einmal das Atomgewicht als Factor in sich enthält.
Ein eingehendes Vergleichen des Atoıngewichtes mit der Dichte im festen Zustande könnte vielleicht zur Constatierung von sonst unbeachteten Beziehungen zwischen manchen Elementen beitragen und den Forscher auf das Bestehen einer gewissen Verwandtschaft zwischen einigen für einander fremd gehaltenen Elemente oder umge- kehrt auf die Grösse der Unterschiede zwischen einander verwandten Elementen besser aufmerksam machen.
In den folgenden Zeilen sollen einige Fälle angeführt werden, in welchen drei oder mehrere Elemente dasselbe Verhältnis zwischen dem Atomgewicht (a) und der Dichte im festen Zustande (d) zeigen, sodass sie in diesem Sinne miteinander eine gerade Reihe bilden.
Solche Reihen lassen sich leicht graphisch veranschaulichen, wenn man auf einer Tafel die Lage der einzelnen Eleınente in Bezug auf rechtwinkelige Coordinaten bestimmt, und auf die eine der letz- teren die Dichte, auf die andere das Atomgewicht aufträgt wie etws in beiliegender Abbilduug, in welcher der Massstab für das Atom- gewicht zehnmal kleiner genommen wurde als jener für die Dichte, Dann erscheinen solche gerade Reihen durch gerade Linien ver- auschaulicht und man kann die entsprechenden Verhältnisse leicht mathematisch bestimmen. Man erhält für eine solche Reihe aus den für zwei Elemente geltenden Daten (a,d,, a,d,)
d, Ei d, z eM) - u tg 6” 1) Far Const. = tg B wirkl. oder =. wobei B den Winkel bedeutet, welchen die Richtung der entspre- chenden geraden Linie mit der a — Axe bei gleichem Massstab für a und d einschliesst, während B“ für die hier benutzte Darstellung Geltung hat.
__‘ Die Lage einer geraden Linie in dem Diagramm kann man nač der Formel
| dy . _tg8' — = Const. — tg $ — 10
2).
Ueber die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht. 3
bestimmen, wobei y den Anfangspunkt für jene Gerade auf der d — Axe bedeutet, und sich nach der Formel berechnen lässt :
ER. amd Lo a, 4,
Man sieht, dass y auch einen negativen Wert haben kaun, ferner dass die Genauigkeit der Const. sich nach der Grösse und Genauigkeit vou d und a. im Falle 2) aber zugleich nach der Grösse und dem Vorzeichen von yrichtet. Man könnte vielleicht nach dieser Methode mit der Zeit bei einigen Elementen, welche ihrer Verwandt- schaft wegen in dem Diagramm eine gerade Reihe bilden sollten, ihre wahre Dichte im festen Zustande nach dem genau bekannten Atomgewicht, wenn nicht etwa auch umgekehrt das letztere nach genau bekannter Dichte der festen Substanz der Elemente control- lieren resp. praeziser als bisjetzt berechnen, sobald es zugleich bei dem Vorhandensein von Allotropie nicht schwer fallen dürfte die eben passende Modification des Stoffes zu erkennen.
Die Berechnuugen sowie die graphische Uebersicht wurden unter Benützung der neuesten Zahlen für das Atomgewicht (O = 16-00) ausgeführt, für die Dichte wurden überall — ausser im Diagramm bei Hg — vorläufig die von Lortuar Mere» in der zweiten Auflage seiner „Grundzüge der theoretischen - Chemie“ (1893, pag. 54, 55)*) angenommenen Zahlen benützt, wie nachstehendes Verzeichnis zeigt.
In der beigefügten graphischen Übersicht** treten deutlich sweterlei Reihen zum Vorschein, deren Gesammtrichtung der Richtung der d-Axe näher steht als jener der a-Axe. In den einen («) wächst die Dichte mit der Zunahme des Atomgewichtes, in den anderen (B) sinkt dieselbe unter gleichem Umstande. Ausserdem gibt es zu beiden Seiten des Diagramms randlich gelegene Glieder, welche beiderlei Reihen verbinden.
Die Reihen « und f sind nicht gerade. Der geraden Richtung näher verlaufen die Linien aus der Abteilung «, während die Reihen
+) Cf. die 8. Aufl. von Riusacu, 1902, pag. 51, 52. — Für Br sollte eine andere Dichte angegeben werden, u. zw. jene für seinen festen Zustand giltige, dem Schema nach grössere Dichte, sodass dann Br möglicherweise in die festes J und Cl verbindende Gerade oder wenigstens näher an dieselbe fallen dürfte. Bei Hg wurde im Diagramm der für das flüssige Element geltende Wert d— 18:59 benützt.
**) Vergl. die bekannte Tafel von LorHaR Meyer über die Beziehungen zw. d. Atomvol. und d. Atomg. d. Elemente.
1*
Li | 7083| 059 Be | 91 185 B |ı1r | 268 C |120 33
85 i
A1 |271 | 256 si |284 | 249 p 'sıo | 23 | S pe 204, K 39-15, os! | Ca 401, 157 Sc č 2-6 | Ti | #1 37 V 512 | 55 | Cr „0 6:8 | Mn és 80 | Fe |559 | 78 | Ni 587 | 8-8 | Co | 59-0 | |
XXIX. Heinrich Barvir:
|
Cu ; 636 Zn | 654 Ga | 70— Ge 725 As 75 — Se ! 192 Br | 79:96 Rb 85:4 Sr , 876 Y 89-— Zr | 906. Nb | 94— Mo | 960 Ru |101'7 Rh | 1030 Pu | 1065 Ag | 10798 Cd 1124 In | 114—
8-9
715 595 547
106 8:6 1226
121
115
105 8:65 1:42
Sn | 119-— | 7-29
|
)
| Sb 11202 67 126°85 | 44 1276 -6%
| Te
| Os is 188 ! Ba 11374 375, La |139-09 | 62
| Ce | 14025 . 67
|
| Ta | 183— (108.
| W u tab |
' Os ee 29-48
|
Ir | 193-— 12242 "pe 11948 né | Au | 1972 19:3 | Hg | 200 — 142 | | TI 2041 1186 pb (2069 : 1088 | Bi 2085 | 9:82 | Th ' 232-5 112 2385 |1869
| ME E
Ueber die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht. 5
der Abteilung B mehr stufenweise fortschreiten. Innerhalb jeder der beiden Abteilungen kann man jedoch eine ziemlich grosse Analogie des Auf- resp. Absteigens der Reihen beobachten.
Die Reihen der Abteilung « enthalten die Elemente:
1. (Li) — Be— B— C,
2. (Na) — Mg — (Al),
3. (K) — Ca — Se — Ti — V — Cr--Mn — (Ni), 4. (Rb) — Sr — Y — Zr — Nb — Mo — (Ru),
6 XXIX. Heinrich Barvíř:
5. (Cs) — Ba — La — Ce, 6. Ta — W — (Os), 7. Th — U.
Man sieht auf den ersten Blick eine ziemlich grosse Analogie der Richtung bei den Linien Li — Be, Na — Mg, K— Ca, Rb — Sr, Cs — Ba. Die Elemente Ti — V — Cr— Mo und Zr — Nb— Mo bilden beinahe gerade Reihen, welche gegen einander fast parallel gehen etc.
Der gegenseitige Abstand der genannten Reihen ist für alle ausgenommen 2 mehr oder weniger analog, die Reihe 2 aber halbiert die Distanz zwischen den Reihen 1 und 3. Nach der Reihenfolge der Glieder in den einzelnen Reihen ist zum Teil auch eine Zunahme an metallischer Beschaffenheit deutlich erkennbar.
Die Reihe 1 enthält die ersten vier Glieder der 2. Reihe des MENDELEJEFP'schen Systems*), die Reihe 2 die ersten drei Glieder der 3. Reihe Mexper., die Reihe 3 enthält sieben Glieder der 4. Reihe MExpEL., die Reihe 4 sechs Glieder der 5. Reihe MExpEL., die Reihen 5 und 6 gehören in dıe 8., Th und U in die 10. Reihe des MENDELEJEPF'SCHEN Systems. Der 8. MExpELEJEPP'schen Reihe würde also ein verhältnismässig grosser Teil des Diagramms angehören. Es wird wohl vielmehr deutlich, dass die Reihe Cs — Ba — La — Ce etwa in ihrer Durchschnittsrichtung eine weitere Fortsetzung gegen die rechte Hand, die Reihe Ta — W eine Fortsetzung gegen die linke Hand des Lesers haben sollte, und dass zwischen beide diese Reihen noch eine ganze Reihe aus der Abteilung B, also zwischen Ce und Ta noch eine volle Periode kommen könnte. Jedenfalls aber ist es ersichtlich, dass in den grossen Zwischenraum zwischen Ce und Ta, Ta — W, Bi— Th, welcher hier wohl mehr in die Augen fällt als bei der Ver- gleichung der Atomvolumina mit den Atomgewichten, noch eine ziemlich grosse Anzahl von Elementen gehört, welche freilich z. T. schon entdeckt worden sind, z. T. aber noch unbekannt bleiben. Die- selben würden mehr der Dichte im festen Zustande nach als bezüglich des Atomgewichts von einander abweichen.
Die Reihen der Abteilung B, in welcher mit der came des Atomgewichts die Dichte abnimmt, sind:
11 ? 2. (Al) — S—P—S(—K), 3. (Ni) — Cu — Zn — Ga — Ge — As — Se — Br (—Rb),
*) Die Glieder der 0-Gruppe werden hier vorläufig nicht mitgerechnet.
Ueber die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht. 7
4. (Ru)— Rh — Pd— Ag—- Cd — In — Sn — Sb — Te— J (— Cs) 5. ? | 6. (08) — Ir — Pt — Au — Hg — TI — Pb — Bi...
Im Verlauf dieser Reihen nimmt die metallartige Beschaffenheit der Glieder zum Teil deutlich ab. Die Reihe 6 ist von der Reihe 4 ähnlich weit entfernt wie diese von der 2. Reihe. .
In die 2. Reihe gehören die übrigen Glieder der 3. Reihe Mexper., die 3. Reihe ist gleich der 5. Menez. Reihe, die Reihe 4 enthält die letzten Glieder der 6. und die Glieder der 7. Reihe Mexper., die Reihe 6 enthält die letzten Glieder der 8. und die Glieder der 9. Reihe MENDELEJEFF8.
Nach der Reihenfolge der Atomgewichte würde in die Reihe ß 1“H, in die Reihe 8 1 N, O, F, in die Reihe B 2 auch Cl gehören. Man kann also nach den Bedingungen jener Reihen auch für diese Elemente ziemlich annähernd dia Dichte berechnen, welche sie im festen Zustande und in entsprechenden Modificationen wahrscheinlich zeigen würden. Es ergibt sich für:
H (a— 101)d—circa 1(MenoeL. < 005), F(a=19 )d— „ 18(L. Merer 1°5?),
O (a—1600)d=— „ 25( „ 2 ?, MExpEL. < 10), N (a — 1404) d— „ 29 ‘ 3 ?, s < 07), CI (a — 35:45) d— „ 1‘5( „ 138, „ 13).
Wůrde die Lage von F, O, N in gerader Linie zwischen Na und C sich befinden, dann würde als d für F 1:82, für O 2-46, für N 2-87 resultieren. Sollte Cl in die Gerade S—K fallen, so würde ihm d— 1:48 zukommen, also fast dieselbe Zahl, welche für seinen flüssigen Zustand ermittelt wurde.
Aus dem eben gegebenen Vergleich folgt, dass die hier ange- führten Reihen von Elementen grossenteils eine eigene Einteilung aufweisen, obwohl sonst die Einteilung der Elemente nach dem Mexpe- LEJEFF SCHEN System sich auch grossenteils in ihnen wiederholt.
Die Verbindungsglieder der Reihen «) und ß) sind Li, Na, K, Rb, Cs, C?, Ni, Ru?, Os. Die ersteren fünf gehören in die I. Gruppe des MexpeL. Systems und zwar — ausgenommen Na — als vordere Glieder. |
Die Zugehörigkeit zu verschiedenen Reihen -der ersten oder zweiten Abteilung könnte wohl einer der Gründe sein, warum die
8 XXIX. Heinrich Barvíř:
Glieder der Elementenpaare Fe Mn, Co Ni, Os Ir, Rh Ru bei be- trächtlicher Verwandtschaft mancher Eigenschaften doch deutlich ver- schiedene Elemente repräsentieren.
Sucht man die miteinander deutlich verwandten Elemente, so findet man, dass dieselben Gruppen bilden, deren Längsrichtung meist mehr der a-Axe nahe steht. In mehreren Fällen bekommt man durch die Verbindung dreier oder mehreren Stellen von verwandten Elementen eine gerade Linie, in solchen Fällen ist also das Verhältnis zwischen a und d für die betreffenden Elemente gleich. Zumeist ändert sich in solchen geraden Reihen a schneller als d.
Erste Gruppe umfasst die Alkalimetalle Li, Na, K, Rb, Cs. Diese bilden die randlichste Gruppe, welche am nächsten der a-Axe gelegen ist. Wie es oben angemerkt wurde, verbinden die genannten Elemente diejenigen Reihen, in welchen mit dem Heranwachsen des Atomgewichtes die Dichte steigt, mit jenen, in welchen das Umge- kehrte stattfindet. Sie bilden einwertige positive Ionen und gehören in die erste Gruppe des MENpELEJEPF'8chen Systems. Cu, Ag und Au sind von ihnen entfernt und anderen, den sogen. schweren Metallen beigesellt, mit welchen sie sich eher verbinden lassen, da bei ihnen das Verhältnis zwischen d und a ein bedeutend grösseres ist als bei den Alkalimetallen.
Von den letzteren bilden Li, K und Cs miteinander eine gerade Reibe, in welche wohl auch Rb passen sollte, wobei nach den für Li
und Cs angenommenen Daten y — 0518, 8‘ — 6° resultiert, s
beträgt für Li und Cs 0'010, für K 0009, für Rb 0012. Rb würde bei dem bisher angenommenen Atomgewicht in die Reihe genau gehören, wenn seine Dichte = 1:37 wäre.
Besonders bemerkenswert erscheint, dass Na sich aus der Reihe entferat, obwohl es doch für ein Glied der Alkalimetallgruppe unbe- dingt gehalten werden muss. Es ist aber eine analoge Erscheinung mit jener, welche man beim Vergleichen des Lichtbrechungsexponenten mit der Dichte für NaCl und NaNO, in Bezug auf KCI und KNO, finden kann.*) Zwischen Na und K allein würde also ein solches Verhältnis bestehen, dass bei der Zunahme des Atomgewichtes die
*) Meine Public. „Über die Verhältnisse zwischen dem Brechungexponent und der Dichte bei einigen Mineralien“, diese Sitzungsber. 1904, No. IIL pag. 8.
Ueber die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht. 9 Dicbte abnimmt, resp. bei der Abnahme der ersteren die Dichte wächst.
Das Na würde jedoch ziemlich genau in die oben genanute ge- rade Reihe der Alkalimetalle Li, K, (Rb), Cs gehören, wenn man sein Atomgewicht verdoppelt, d. i. 2.2305 — 461 nehmen möchte. Dann wäre = für Na = 0010.
Bei den früher gebrauchten Atomgewicbtszahlen galt es für
a T 2 = Na, 5 = = — Rb, bei den jetzt gebrauchten erhált man HER 23.09, -M 86-02. Für Na, wäre a — 46:10, fast — a
für Li—- K (eig. 46:18), a für Rb (85:4) fast wie für K +- Na, (85-25), a für Cs (1329) wäre freilich schon weiter von a für Rb + Na, (13154) entfernt.
Die zweite Gruppe, welche der ersten benachbart ist, umfasst die Erdalkali-Metalle Be, Mg, Ca, Sr, Ba. Diese sind bekanntlich Glieder der zweiten Gruppe des Mexperesrrr'schen Systems und bilden zweiwertige positive Ionen. Zn, Cd und Hg erscheinen von ihnen entfernt und den „schweren Metallen“ beigesellt.
Auch diese Gruppe ist nicht einheitlich, sondern ergibt sie zwei kleinere Reihen, d. i. die Reihe Be-Mg-Ca und die zweite Ba-Sr. In der Reihe Be-Mg-Ca sinkt d mit dem Waclısen von a, in der Richtung der Linie Ba-Sr findet das Umgekehrte statt. Für die Reihe Be-Mg-Ca
erfolgt y = 1'932, — für Be und Ca = 00009, für Mg = 0008
Bf——5. Für die Richtung Ba-Sr ß’ = 14°, y— 0'301, weswegen die Linie Ba-Sr fast in die Verlängerung der Linie Li-Na fällt, welche letztere B“ = 13“ aufweist. Mg würde aber in die Gerade Ca—Sr (y = 0'785) fallen, wenn mau sein a ähnlich wie bei Na verdoppelt
nehmen möchte, : — würde für alle diese Elemente 0:0196 ergeben.
Ba würde in dieselbe Gerade bei a — 1374 für d = 3'48 gebören. In der Natur begleiten einander Ca und Mg in mannigfachen Verbindungen sehr oft, z. B. in den Pyroxenen, Amphibolen etc. In áhn- licher Weise begleiten einander Ba und Sr, z. B. Baryt den Strontianit auf den Erzgángen. | III. — Räumlich legt sich in dem Diagramm an die zweite Gruppe eine Anzahl Elemente an, von denen bei MENDELEJEFF B, Al und ‘So:
10 XXIX. Heinrich Barvíř:
zu seiner III. Gruppe, Si zur IV., P zur V., S zur VL., Br und J zur VII. Gruppe gerechnet werden.
In bemerkenswerter Weise ergibt die Verbindung von B-Al und Sc eine fast gerade Linie, welche in ihrer Verlängerung fast Sr an-
trifft. Für die Reibe B-Sc wäre y — 2'706, =- für B, Sc und
Sr = — 0002, für Al — 0005. Al würde in die Gerade B — Sc besser fallen, wenn man sein Atomgewicht verdoppelt — also ähnlich
wie bei den übrigen zwei Gliedern derselben Reihe «2 — nehmen möchte. Verbindet man B mit La, so trifft die Linie Ti und (fast) Se
(fürB..La y — 2378, + für B, Ti und La — 00275, für
Se — 0-0280). de
Die Linie B—In trifft wohl Ge (y = 2'174, > für B oder In = 0046, für Ge = 00455). Die Linie B—TI trifft Ta und wohl As (y = 21:7, Lee für B
‘ a oder TI = 004%5, für Ta = 00472, für As = 0.0468). In der Gruppe der sogen. halogenen Elemente würde für festes Br, falls dasselbe in der Geraden CI (festes Cl mit angen. d = 1:48) — J liegen sollte, d = 3°18 erfolgen.
IV. V. Die Elemente der IV. und V. MExDELEJEPP'ScHEN Gruppe bilden einen beinahe in der Mitte des Diagramms liegenden Streifen, in welchem sie miteinander, z. T. auch mit den anderen Gruppen gehörigen Gliedern vermischt erscheinen. Sie entfernt sich sonderbar hinter das Al.
C, Ti und Zr (IV. Gruppe) gehören in diejenigen Reihen, in welchen mit dem Wachsen von a auch d wächst, und bilden mit- einander eine gerade Reihe mit y — 3'170, ß’ — 6°, also wie bei
der Linie Li— Cs, ny ist für alle drei Elemente — 0011.
Die Linie C—Sn würde wohl As treffen (für C.. Su — y 28525, I für C und Sn 00373, für As 00376).
Die Linie P—Nb (V. Gruppe) würde wohl As, zugleich aber môglicherweise auch Ge treffen (für P..Nb y — — 0042, cn für P und Nb 00755, für As 0‘0:62, für Ge 0‘0760).
Ueber die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht. 11
Die Linien P—Ge—Nb und As— Cd—U weichen von einander nicht allzuviel ab. Wegen der Verwandtschaft von P und As ist es wohl nicht ausgeschlossen, dass da eine einzige gerade Linie bestehen
sollte. Für eine solche wäre beinahe + — Const., denn = betrágt
für: P 0:074, Ge 0'076, As 0076, Cd 0077, U 0078. Dann müsste eine entsprechende Correction wohl hauptsächlich bei P ausgeführt werden.
Die Linie V—Nb würde fast Pb treffen (y für V.. Nb = 3634,
TY (ir V oder Nb = 0036, für Pb 0037).
a
Eine gerade Linie würde die Reihe V—Ga—Sn—Bi liefern,
wobei y = 4094 und ds für alle vier Elemente — 0027 resul-
tieren würde.
VI. Der rechte Abschnitt des Diagramms gehört den sogen. schweren Metallen. Einige verwandte findet man nahe einander ge- legen, wie die Metalle der Eisengruppe Fe, Mn, Ni, Co. Einige an- dere bilden gerade Reihen, z. B.:
1. Cr—Zn— Cd—Ta(— Pb).
Diese Reihe enthält eine interessante Verbindung von Cd und Zn mit Cr. Die beiden letzteren Elemente sind mit jenen der Eisen- gruppe einigermassen verwandt, und auch in dem Diagramm stehen sie ihnen recht nahe. Cd begleitet in der Natur oft das Zink, mit welchem es ebenfalls verwandt ist. Für die Reihe Cr . . Ta beträgt
y —= 5208, = für Cr, Cd und Ta 0031, für Zn und Pb 0'030.
2. S— Se— Sb— Pb.
y = 0331, TY für S, Sb, Pb = 0058, für Se — 0054. In der Natur begleitet Se den S, an welchen es in mancher Bc- ziehung erinnert. Sb begleitet in der Natur oft Pb, kommt auch meist mit S verbunden vor und wird aus sauren Lósungen durch Schwefelwasserstoff ähnlich wie Se und Pb als Sulphid niederge- schlagen. Vor dem Lötrohr erinnert Sb in Bezug auf seine leichte Schmelzbarkeit und Oxydierbarkeit nicht wenig an Pb, durch die
Flůchtigkeit des Oxyds (Sb,O,) und andauerndes Glühen auch nach
12 XXIX. Heinrich Barvíř:
Beseitigung der Flamme nur beim starken Luftzutritt vielleicht einigermassen an den S.
3. Ni(—Cu)—Ag—Hg (fl.).
Cu, Ag und Hg bilden die sogen. natürliche Kupfergruppe und weisen untereinander gewisse deutliche Analogien auf. Aus sauren Lösungen werden durch 1,5 die Sulphide (CuS, Ag,S, Hg$ niedergeschlagen. Cu und Hg erscheinen mitunter einwertig, ähnlich wie Ag, Cu und Ag begleiten einander in manchen Erzen, wie seiner- seita Cinnabarit mitunter silherhältige Erze und den Chalkopyrit begleitet. Ni würde eine Verbindung mit der Eisengruppe andeuten, welcher Cu im Diagramm recht nahe gelegen ist. In der eventuellen
Reihe Ni—Hg fl.) wâre y —6881, "4 für Ni und Hg — 0083, für
Cu = 0032, für Ag 00335. Man kann wohl annehmen, dass die Daten für Cu (oder wenigstens seine Dichte) ein wenig zu corri- gieren sind. Um in die Reihe Ag—Hg (fl.) zu gehören, müsste Cu bei den für Ag und Hg angenommenen Daten d — 901 aufweisen.
4. Mn—Cd—Bi.
y — 7348, =- für alle drei Elemente = 0012.
Deutlich oder recht aogenáhert gerade Reihen wären:
Cr — Ru — Ir (y = 1012, = — 0'111 für alle drei Ele- mente),
Fe — Ru — Pt (y — 2286, °F = für Fe und Pt 0.0986, für Ru = 00981),
Ni — Ru— W,
Ni oder Cu — Rh — Au,
- Mn = Cu— Os.
Aus der gegenseitigen Gruppierung der Alkalimetalle sowie aus einer eigenen Gruppierung der Erdalkalimetalle ist es ersichtlich, dass auch die:Art der Gruppierung anderer Elemente nach den Ver- háltnissen zwischen dem Atomgewicht und der Dichte eine gewisse Bedeutung haben könnte.
Ueber die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht. - 13
Wenn ferner einige verwandte Elemente ein analoges, durch eine gerade Linie ausdrückbares Verhältnis zwischen a und d aufweisen, wie Li— K — Cs oder Be— Mg— Ca, oder C— Ti— Zr, oder mehrere Metalle, welche leicht (sei es z. B. mit Schwefelwasserstoff oder mit Schwefelammonium) Sulphide bilden, — einige solche sogar mit S selbst wie S— Te — Bi oder S— Sc — Sb -— Pb: so verdienen jedenfalls auch andere solche Fälle, in welchen das Verhältnis zwi- schen a und d für mehr als zwei Elemente constant ist, eine nähere Betrachtung, auch wenn es sich dann hie und da herausstellen sollte, dass das Zustandekommen einiger Reiben nur mehr auf Zufall beruhen könnte. |
Aber auch die Richtung der Verbindungslinien von nur zwei Elementen kónnte wobl einige Bedeutung haben, wie vielleicht der offenbar angestrebte Parallelismus zwischen den Linien Li — K — Cs und C — Ti — Zr oder zwischen der Linie Co — Ir (# — 46" und jener von Ni —- Os (8° = 46°) ziemlich gut andeutct.
Ganz besonders dürfte es interessant erscheinen, dass einige Elemente zu mehreren geraden Reihen als Glieder gehören oder zu gehören scheinen, sodass bei ihnen das Verhältnis zwischen a und d mehreren Bedingungen zugleich entspricht. Ähnliches wurde schon bei den Grenzelementen bemerkt, welche Verbindungsglieder zwischen jenen Reihen, in welchen mit dem Heranwachsen von Atomgewicht die Dichte steigt und jenen, in welchen das Umgekehrte stattfindet, bilden. Auch für einige andere Elemente kann man schon in den oberen Zeilen Beispiele finden. Demgemäss wäre es auch nicht voll-. ständig zwecklos sein, nach den Ursachen oder nach der Bedeutung solcher Beziehungen eingehender zu forschen, selbst wenn wiederum das Zustandekommen dieser oder jener Reihe auf Zufall beruhen sollte. Es mögen hier einige Beispiele, z. T. nach dem früheren Texte wiederholt, vorläufig ohne weitere Bemerkungen folgen :
1. für Zn: Cr — Zn — Cd - Ta AI — V— Zn — Os Mn — Zn — Cs (Ge — Ga — Zn — Co/Ni angenähert).
2. für Cd: Cr — Zn — Cd — Ta Mn — Cd — Bi Co — Mo — Cd
14 XXIX. H. Barvíř: Ucber die Verbältnisse zwischen dem Atomgewicht.
Ge — As — Cd — U (Br --- Cd — OsjIr.
3. für Mo: V— Mo -U Zu— Mo — Hg (t.) Co —- Mo — Cd Si — Ti — Ga — Mo Ze — Nb — Mo.
4. für Hg fl.: Zn — Mo — Hg, Ni/Ca — Ag — Hg. Beim festen Hg erhält man für d = 14:19 (nach Maruer) die Reihe Co — Ag — Hg, für d — 15:19 (JovLe ber.) wobl die Reihe Fe — Ay — Hg.
5. für Ag: Ni/Cu — Ag -- Hgtl., J — Sb (Sn) — Ag — Ru, Ge — Ag — Os.
6. für Ti: C — Ti- Zr, B — Ti — Se — La, 8 — Ti— Ga — Mo.
7. für Al: AI — Mn — Ni, Al — V — Zn— Os, u. s. w. für Ga, Pt, U u. a.
’
Nachtrag. In meiner Publication „Ueber die Verhältnisse zwischen dem Lichtbrechungaexponent nnd der Dichte bei einigen Minerulien soll pag. 27, Z. 13 von u. über die Forsterit-Fayalit Reihe zugesetzt werden: für d 4318 würde n — 1'807 eıfolgen. Da aber das Molekül FeO im Fayalit verdoppelt erscheint, muss G der Reihe grösser sein, wie auch die Beobachtung von PrurieLp und Furses an dem Fayalit von Rockport (d 4'318 n 1'851) bestáttigt. Nach diesen, sowie nach jenen für Forsterit angenommenen Daten würde für die Forsterit-Fayali- Reihe etwa r — 1'101, © — 9%4’ resultieren. — Bei Cinnabarit (pag. 10.) soll d— 809 stehen, mit welcher Zahl die Rechnungen durchgeführt wurden.
XXX.
Několik nových zrůd u Coleopter pozorovaných. Sepsal Jan Roubal, demonstrátor zoologického ústavu na Ces. universitě v Praze, S tabulkou.
Předloženo v sezení dne 8. července 1901.
Monstrosní tvary Hexapodů jsnu zajímavým zjevem při studiu entomologickém, tak že na př. ve sbírkách a pod. se s úkazy tako- vými setkáváme vždy jako s předměty za veliké kuriosity platí- cími. —
Že opravdu jsou to objekty řídké a to i u Coleopter, kde vlastně jsou nejhojnější mezi Hexapody, svědčí ten fakt, že KouaE mohl před- ložiti Torsıerovı k vědeckému zpracování za dlouhou dobu bedlivého sbírání 15ti let pouze 76 exemplářů monstrosních brouků, což je číslo opravdu malé, zvláště povážíme-li, že KoLsemu byly k disposici ve- liké sbírky musea berlínského. Než přes to proti tvrzení TorxıErovu, že by zrůdy organisace vnější u Coleopter byly tak zvláště vzácné, mohu poněkud opačněji souditi, že při bedlivém prohlížení množství materiálu často najdeme nějakou odchylku od normální organisace, zvláště, béřeme-li ohled i na pohmožděniny lehčího druhu, jako jsou důlky, jizvy, hrboulky atd.
Mohu uvésti na 10 exemplářů monstrosních Coleopter, jež jsem jako takové zjistil během několika neilé:.
Monstrosity vznikají následkem přerozmanitých poranění, jimž vysazeno jest individuum během stadia larválního před dobou po- sledního svlékání. Poranění taková vznikají jakožto mechanická ná- hodná zasažení individua (pobmožděniny tlakem pevných těles), půso- bení jiných tvorů pří zápasech nebo bledání kořisti atd. Výsledek jest
Věstník král. čes. spol. náuk. Třída II. | 1
2 XXX. Jan Roubal:
pak vždycky řízen zákony tlaku, tahu, rázu, ohybu; Tornıer vykládá podrobněji jednotlivosti tohoto thematu. *)
Podle toho pak, v které době bylo v larválním stadiu indi- viduum zasaženo, mnoho-li totiž mohlo býti ještě produkováno hmoty k vytvoření se regenerátu na místě poranění — což právě závislé jest od stáří larvy, od toho, kolikrát ještě se svlékání opakovati bude, jest regenerát a vůbec abnormální komponenty toho onoho orgánu zasaženého individua více nebo méně vyvinut.
Zdá se však, že ne vždy pouze mechanické poranění toho jest příčinou, že dokonalé individuum broučí má na př. přespočetné články na antenně, dedublovanou extremitu, neb některou část její, nýbrž že jest nám tu co činiti s úkazem rázu zvláštní náchylnosti již jaksi vrozené širší skupině, nebo snad jen gpecii; a známo vskutku, že články přespočetné jsou nad míru častým zjevem u Carabidů již- ních krajin — proč by podléhali střevlící mechanickému poranění spíše na jihu, než v krajinách severnějších? Jest totiž vskutku u nás, na př. v střední Evropě, mnohem méně známo případů podobných monstrosit, než na př. v Banátě, kde je úkaz ten u rodu Carabus přímo hojný. Rovněž podivný by byl případ poranění způsobivší za- jimavou dedublaci pravého předního tarsu a rozštěpenou tibii — který byl pozorován u 3 exemplářů Carabus granulatus L. ab. haemato- merus Kr., z jedné a téže lokality na polích proti „Lišce“ na Pan- kräci — jak mi p. Dr. Šozo laskavě sdělil.
Důkazem pro zvláštní náklonnost Carabidü tvořiti formy 8 mon- strosně stavěnými extremitami je dále i ten případ, že na př. p. Dr. Mnázek chytil na Černé Hoře jediný exemplář níže ještě uvedeného Carabus violaceus L. s reduplikací středního levého tarsu, a aniž by byl blíže jej prohlížel, shledal později teprve, že jediný tento náhodně lapený kus vykazuje vlastnost tu u forem jižních tak častou.
I to svědčí dále o bohatosti příkladů toho zjevu u rodu Carabus, že v entomologických časopisech se setkáváme s odstavcem „0 mon- strosních Carabech“.
Zajímavo, že některé skupiny vykazují zrůdy pouze určitého orgánu, určité části těla. Tak zrůdy Carabü týkají se obyčejně noh, u Lamellicornií jsou zrůdy nejčastější na prothoraxu (Melolontha vul- garis Fabr., Bubas bison L., Oryctes nasicornis L., Xylotripes minos Kozse, Geotrupes atd.); multiplikace komponent antenn jest zvláště hojnou u Lamellicornif (hojnost materiálu snesena v Bateson: Materials for the study of variation, chapter XX.), dále pak monstrosně vytvo“
+) Tornierovy studie v „Archiv für En IX. Band, 4. Heft.
Několik nových zrůd u Coleopter pozorovaných. 3
řená antenna u Dytiscus ToRNmREM popsaná jest parallelni k úkazu níže uvedenému, jak jsem zjistil u Dytiscus circumcinctus SToRm.
To však netýká se pouze oněch forem, jež jsou jaksi ústrojností těla exponovány pro nebezpečí poranění — což platí na př. o Ceramby- cidech, kde dlouhé antenny mohou velmi snadno býti zkomoleny atd.
V následujících řádcích uvedu několik nových monstrosních specif Coleopter; jako o známé už zrůdě zmiňuji se o exempláři Geotrupes stercorarius L. 8 červenavě zbarvenou levou krovkou — jest to tak zvaný „harlekýn“ už i na jiném místě popsaný. Nalezen byl v středních Čechách.
Carabus violaceus L. (Obr. 1.) Tibia levé střední nohy poněkud ke konci rozšířena a nahoru obnuta. Tarsus jest normálně pětičlenný. Na levé straně u kořene prvého článku tarsálního jest jeden dvojitý trn, na vnitřní pak jeden trn jednoduchý. Na spodní straně nohy ve směru pokračování tibie jest vytvořen tarsus druhý ze článků značně ztlustlých, počtem pěti, z nichž prvý jest nejdelší, druhý o třetinu kratší, třetí poněkud kratší druhého, čtvrtý o poznání slabší třetího, poslední zdélí druhého, pahýlovitý s malinkými třemi zoubky na konci. Prvý článek sekunderního tarsu jest okrajem prodloužené části tibiové jakoby obdán a nad jeho insercí jsou dva jednoduché trny. Nalezen p. Drem Mrizkem na Černé Hoře 1902.
Dytiscus circumeinctus Sturm. (Obr. 2.) Levá antenna má pátý článek ztluštělý a ohnutý obloukovitě dolů; směrem ohnutého konce rostou normální články další, směrem pak pravidelným prvních článků tykadlových jest vytvořen výrůstek složený ze silného komolce, za nímž následuje nepatrný krček a na konci tohoto jest válcovitá palička, jakožto třetí článek novotvaru, v níž skryty jsou theoreticky předpo- kládané ostatní články, totiž 4.—11. Konec této paličky má uprostřed nepravidelný malý otvor. Na pravé straně tohoto novotvaru (ve směru antenny) na rozšířeném onom pátém článku jest ještě jeden výrůstek menší, kuželovitý, s otvůrkem; kol něho pak ještě 3 malinké brada- vičky.
Hyperantennální zrůda tato vznikla následkem poranění jdoucím ve způsobě jizvy podél pátého článkou obloukovitou čarou, jež končí pod malým oním komolcem blíže vnějšího okraje tohoto deformova- ného článku. Jizva ta je velice dobře znatelná a podél hrubě a hustě rýhována; vznikla patrně následkem poranění jiným vodním Zivo- čichem. |
Lokalita: Čelakovice, lesní tůně ; 1. května 1904 (Roubal).
1?
4 XXX. Jan Roubal:
Omalium florale Payk. (obr. 3.), vykazující bizarní tvar krovek; tyto jsou totiž naduřelé následkem mechanického tlaku, který působil na partii podél švu, kdež je hluboká prohlubenina zatáčející se po- někud na krovku levou. Levá krovka jest značněji vyklenuta, tvoříc nepravidelný hrboul. Habitus tento dodává exempláři zvláštního vze- zření, ježto normální brouk má krovky docela ploché a tělo vůbec typicky sploštělé. Zajímavý tento Staphylinid byl mnou nalezen na Bezdězi 24. května 1904.
Halyzia 18punctata L. v. ornata Hbst. (Obr. 4.) Znetvořenina se týká levé střední extremity: tarsus jest vyvinut jako pahýlovitý útvar ke konci rozšířený s jedním zářezem na spodním okraji, s deli as dvou třetin tibie, na konci tupě zakončený. Mezi tímto pahýlem a tibif vyniká v rovině obou mohutný výrostek blanitý, barvy žlutavě- bělavé vyrůstající dvěma kořeny — jedním z úhlu mezi jmenovanými částmi nohy a přilehlou částí as do jedné třetiny přirostlý k tibii, druhým pak kořenem vyrůstá z degenerovaného tarsu. Oba tyto ko- řeny se spojují as ve čtvrtině celé délky a tvoří tak široký útvar končící dvěma, k tarsu skloněnýma, nepravidelně zohýbanýma lamel- Jama. Plocha celé blanky jest prolomena tak, že se nad spojkou obou kořenů a těsně pod rozštěpením útvaru prostírá nepravidelný, více méně trojhranný otvor.
Exemplář tento jsem nalezl u vsí Sobětic u Klatov v borové pasece na pařezu v březnu 1902, kdež bylo veliké množství jedinců jmenovaného druhu.
Geotrupes stercorarius L. (obr. 5.) s degenerovanými předními nohami. Tibie postrádají úplně, stejně na nohách ubou, charakteristi- ckých zubů. Jsou poměrně slabší, tenčí; zbrázděny jsou dosti bru- bými, nepravidelnými rýžkami (častý úkaz u regenerovaných okončin). Konce tarsů mají uprostřed více méně pravidelných jamek terminální komolce — zakrnělé to tarsy, jež jsou skoro úplně hladké, neukazu- jice ani stopy členitosti, neb základy drápků. Okončeny jsou tupě. Na vnitřní straně vedle nich jest slabý trn, mnohem slabší, než za poměrů normálních. Poranění larvy dělo se docela symetricky zasáh- nuvši obě nohy stejnou měrou tím způsobem asi, že odseknuty byly stejně veliké terminální části noh těch a larva ještě měla s dostatek času do zakuklení. | Památná tato monstrosita rázu čistě symetrického jest jediným "dosud známým úkazem tohoto drůhu.
Bizarní pohled skýtalo individuum lezoucí, ježto muselo se šou- rati pouze na zadních čtyřech nohách a opfrati se o poslední kroužky
Několik nových zrůd u Coleopter pozorovaných. 5
abdominální. Nalezen panem cís. radou VeskLým ve Vůznici u Nové Hutě, =
Geotrupes silvaticus Pans. (obr. 6.) se silně deformovaným ští- tem; následkem totiž síly kolmo na plošinu jeho působící vznikla „krvavá pohmožděnina“ („blutige Verbildung“ Tornier), tak že jeví se štít zpředu jako útvar hluboce srdčitý s nepravidelnými proláklinami na pravé straně plošiny a velikou, kulovitou bradavicí chitinovou blíže pravého zadního rohu štítového, jež se krovky dotýká. Síla ta zasáhla i levou polovinu acutella, jež je v těch místech poněkud nepravidelně strukturováno. Následkem srd£itosti přední strany štítu prothorakál- ního jest prodloužena značně zadní partie štítu frontálního.
Exemplář tento jsem našel ve Vůznici u Nové Hutě v polo- shnilém listí mezi velikým množstvím jedinců tohoto druhu 8. května 1904.
Morimus asper Sals. s levou antennou silně deformovanou ná- sledkem nepravidelných ohybů a zkroucenin všech článků třetím po- čínaje. Přední čtvrtina krovek je jakoby smáčknuta a celá zadní část od těchto míst až ke konci na levou stranu zahnuta. Zrůda tato ná- leží do Tornıerovy kategorie „nekrvavä zkřivenina“ („unblutige Ver- biegung“) vzniklá následkem síly, jež působila na měkké individuum ve dřevě, trouchu stromovém neb za podobných okolností žijící.
Exemplát tento sebral p. Dr. Mzázek na Černé Hoře 1902.
Chrysomela coerulans Seriba 8 levou krovkou odchylně vyvinutou následkem tlaku na mladé stadium působícího. Mechanický tento účinek byl příčinou deformace první třetiny krovky, jež jest zde nepravidelně zohýbána; zadní pak část je pravidelně hladká. Barva celé krovky jest odchylná, hnědavě fialová, a také lesk jest mnohem slabší, než se jeví na krovce pravé. Také část štítu příslušná levé krovce jest nepravidelně svraskalá.
Exemplář nalezen u Troje v červnu 1904.
6
Obr. Obr.
Obr. Obr. Obr.
Obr.
XXX. Jan Roubal: Několik nových zrůd u Coleopter pozorovaných.
Vysvětlení obrazů.
Reduplikovaný tarsus střední levé nohy Carabus violaceus L
. Monstroaně vyvinutý pátý článek antenny u Dytiscus circumcinctus Sturm:
a — podélná jizva, b — komolec 8 novými články.
. Omalium florale Payk. s hrbolovitě zdviženými středními partiemi
krovek.
. Halyzia 18punctata L. v. ornata Hbst. s blanitým výrůstkem mezi tibií
a tarsem střední levé okončiny.
. Geotrnpes stercorarius L. — Konec tarsu přední nohy se zakrnělý
tarsem.
. Geotrupes silvaticus Panz. — silně deformovaný štít.
ya
XXXL
Weitere Bemerkungen úber die Verháltnisse zwischen dem Atomgewicht und der Dichte bei einigen Elementen.
Von Prof. Dr. Heinrich Barvif in Prag. (Mit 2 Diagrammen im Texte.)
Vorgelegt in der Sitzung den 14. Oktober 1904.
1. In dem Aufsatze „Über die Verhältnisse zwischen dem Atom- gewicht und der Dichte bei einigen Elementen“ ') habe ich auf die Bedeutung der „geraden Reihen“ hingewiesen, d. i. jener Reihen, in welchen die Elemente dasselbe Verhältnis zwischen dem Atomgewicht und der Dichte im festen Zustande nach der Formel
d—y d, — d — > = Const. |=tg$= * — à g en zeigen, sodass solche Reihen sich im Diagramm als gerade Linien darstellen lassen.
Der Ausdruck -4 ist offenbar von dem Ausdrucke des Atom-
Vu ns VZ T verschieden, für den Fall jedoch, dass y — 0 wäre,
ı) Diese Sitzungsber. Nro XXIX. d. J. — Dortselbst sollen die Zeilen 19 bis 21 Pag. 6 lauten: „des gekůrzten MenpeLzserr’schen Systems. Der 8. Reihe würde dann ein verhältnismässig grosser Teil des Diagramms angehören. Es wird wohl vielmehr deutlich, dass in Übereinstimmung mit der eigentlichen Mun- DELEJEFrF’Schen Auffassung die Reihe Cs . . .“ — Auf Pag. 6 Z. 17. ist 6 statt 5, Pag. 7 Z. 10 und 11: 10 und 11 statt 8 und 9, Pag. 14 Z. 7 S statt Si zu setzen.
Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. l
2 XXXI. Heinrich Barvif:
würde er den reciproken Wert des letzteren angeben. Der Uuterschied zwischen den Beziehungen der Atomvolumina und den Bedingungen gerader Reihen lässt sich leicht veranschaulichen. Das mittlere Atom- V— v volum oo zwichen den Punkten zweier Elemente (A, D) und (a, d) verlaufenden a, Aa D+d Linie als Atomgewicht —— als Dichte == also als Atomvolum A+ta,. 4 Dra“ "Dya'D Man würde also nur in dem Falle D = d dasselbe Resultat wie beim Vergleichen der Atomvolumina erhalten, d. i. wenn die Gerade parallel zu der a-Coordinate verlaufen sollte. Diesem Falle naht z. B.
= ss Ip während für den mittleren Punkt einer
= resultiert + d |
die Linie B — Sc, für welche 8 — 08’, V AI — 10:59, V À 2 10-53. Für die Linie C — Zr ist f— 037, VTi— 13:00, VC + Zr _ 194
In den Fällen, wo D — d wäre, liesse sich das Verhältnis der Atom- volumina durch jenes der Atomgewichte allein ersetzen, denn
A a
DD À : a. Sonst entsteht ein desto grösserer Unterschied, je grösser der Winkel ß wird.
Will man gewöhnliche feste chemische Verbindungen von zwei Elementen auf die gleiche Art im Diagramm bezüglich der Verhált- nisse zwischen dem Atomgewicht und der Dichte mit jenen Elementen selbst vergleichen, muss man freilich früher ihr Molekular;rewicht auf eine Art Atomgewicht?) überführen, indem man das Molekulargewicht durcb die Anzahl der in dem Molekül enthaltenen Atome dividiert. Dann liegt oft der einer Verbindung gehörige Punkt nahe von der die Punkte der beiden betrachteten, durch gewöhnliche Daten für a und d charakterisierten Elementen verbindenden Geraden, ja nicht selten fällt er in diese Gerade selbst, wodurch wohl die Einhaltung eines bestimmten Gesetzes bei dem Verbindungsvorgange angedeutet wird. Könnte eine solche Analogie, soweit sie sich auch bei den für Elemente gehaltenen Substanzen vorfinden würde, für die letzteren nicht etwa auch genetische Verhältnisse andeuten, trotzdem dass es
2, Hier mit (a) bezeichnet.
Weitere Bemerkungen über die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht. 3
mit den bisherigen Methoden noch nicht gelungen ist, solche Elemente zu zerlegen’?
So fallen — um einige Beispiele aufzuführen — fast (oder bei richtiger Dichte vielleicht genau) in die gehörigen Geraden die Ver- bindungen von
S und Hg: HgS, Cinnabarit, (a) 1160, d 81,
S „ Fe:FeS, Troilit, 440, 48, S „ Ni:NiS, Millerit, . 454, 55, Cu , As: Cu As, Whitneyit, 647, 85, Pt „ As: PtAs,, Sperrylit, 1149, 10:6,
S , As:As,S,, Auripigment, 492, 3:48. Für CI von d=etwa 15 würde in die Nähe der Geraden
J — CI die Verbindung JCI (a) 812, d 32 kommen,
S— CI 2 sc, 343, 1692 , 2 , SCL 338, 1706 , P— CI : PCL 343, 161
Analoge Fälle treten auch bei einigen zusammengesetzten Ver- bindungen auf, selbst wenn die zugehörigen, nur aus zwei Elementen bestehenden Verbindungsteile nicht genau in die zwischen den Punkten ihrer nach den gewöhnlich angenommenen Daten localisierten Elemente gezogenen Geraden fallen:
fällt in die Gerade:
MgO .SiO,, Enstatit, (a) 20:15, d 310, MgO — SiO,,°)
MnO . SiO,, Rhodonit, 263, 35, MnO — SiO,,
BeO . Al,O,, Chrysoberyll, 182, 37, BeO—AIO,,
/nO . Al,O,, Gahnit, 26°2, 44, ZnO — ALO,,
FeS, . FeAs,, Arsenopyrit, 54:32, 6:27, Fes, (Pyrit) — FeAs, (Löllingit).
Ebenso fallen ziemlich gut in die entsprechenden Geraden:
Tennantit (4 Cu,S. As,S,), Zinckenit (PbS.Sb,S,), Emplektit (Cu,S . Bi,S,), Chalkostibit (Cu,S . Sb,S,), Galenobismutit (PbS . Bi,S,) u. a. m.
s) Eine zu der d-Coordinate fast parallele Reihe bilden die Verbindungen SiO, mit (a) — 20:1, MgO (20:2), A1,0, (20:4), Na,0 (20:7), sodass die aus diesen bestehenden complicierteren Verbindungen in ziemlich derselben Geraden zu suchen sind. 1*
4 XXXI. Heinrich Barvit :
Solche beachtenswerte Regelmässigkeiten würden nicht immer bei der Betrachtung der Atomvolumina allein hervortreten. NiS (Millerit) fällt ganz gut in die Gerade Ni — S, trotzdem dass die Verbindung eine bedeutende Verdichtung aufweist (Molek.-Volum des Millerit = 16°5, die Summe der Atomvolumina für S und Ni — 224). Auch die Verwandtschaft zwischen Li, K und Cs tritt nicht recht genau hervor, da die Atomvolumina der Reihe nach 11-92, 4552, 70:69 betragen u. 8. W.
2. Vergleicht man die Afomvolumina von drei verwandten Ele- menten auf solche Art, dass man das Atomvolum des mittleren Ele- mentes der halben Summe der Atomvolumina der übrigen zwei Ele- mente gegenüberstellt, so ergeben sich oft erhebliche Unterschiede.
Li + K
FE = 28-72, Na = 23-76. 7 Ca _ 15.93, Mg 140. SE TS — 181, Se 172. DER — 15-71, As = 1393. SE 581, Rb — 562. = FR — 311, sr = 350.
Besser tritt dann mitunter die Verwandtschaft der Elemente durch die Betrachtung der Afomgewichtssahlen allein hervor:
3 —-—- — 23:09, Na 23-05. Be + Ca _ — 246, Mg 2436. 541 — 798, Se 792, Es — 75:6, As 75. s 86:0, Rb 85-4. CAT Ba 99 gr 876.
Weitere Bemerkungen über die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht. 5
Eine solche Annäherung der Resultate, bei welchen das arith- metische Mittel aus den a des ersten und dritten Elementes gleichsam dem (a) einer zweiatomigen chemischen Verbindung analog erscheint, ist sehr auffallend und man kann leicht den Eindruck erhalten, dass die Übereinstimmung bei genaueren Atomgewichtszahlen vielleicht genau wäre, und dass hier wohl genetische Verhältnisse angedeutet werden könnten. Zu bemerken ist, dass nach den Atomgewichtszahlen
AFTER 46-22, fast so viel wie bei Na, (46‘1), bedeutend weniger
als bei K (39-15). Auch 2° —— —484, fast so viel wie bei Mg, (487), während a von Ca — 401.
Wenn aber durch die Betrachtung sowohl der chemischen Eigen- schaften als auch des Atomgewichtes eine grosse Verwandtschaft von S, Se, Te oder von P, As, Sb hervortritt, und falls die Bildung von „geraden Reihen“ in Bezug auf das Verhältnis von d zu a eine be- achtenswerte Bedeutung haben sollte — warum bilden die genannten Elemente nicht gerade Reihen? Die Positionen der genannten Ele- mente im Diagramm sind doch mit einer befriedigenden Annäherung bestimmbar.
Für die Reihe Se — Te ist y — 1'900, Const. — 0:034. In diese Reihe würde aber S bei a — 6412 und d= 409 gehören, d. i. bei doppeltem Atomgewicht und duppelter Dichte, also‘) S}. Die Einfach- heit dieser Bedingung ist wohl schon an und für sich einer Berück- sichtigung würdig. Man hat nun eine solche Modification des Schwefels bisjetzt nicht beobachtet, dieselbe existiert aber höchstwahrscheinlich in einigen chemischen Verbindungen wie im Pyrit, Markasit (FeS,) und im Laurit (RuS,).
Die eben genannten Sulphide zeichnen sich vor den anderen Sulphiden durch ihre grosse Härte aus, die bei Pyrit und Markasit = 6 ist, beim Laurit 7!!, beträgt. Die Dichte von Pyrit und Markasit — ca. 5, für Pyrit von Elba 5-03, für Markasit approx. 49. Als MV5) des Pyrits berechnet man 23:85, während die Summe für
VFe (7:17) + V28 (31:44) — 3861
ergibt. Es besteht hier also eine so grosse Verdichtung, dass dieselbe nur zu einem geringeu Teile auf das Fe bezogen werden könnte,
4) Die Vervielfachung des Atomgewichtes soll hier durch ein Suffix unten, jene der Dichte oben angedeutet werden. 5) MY — Molekularvolum, V— Atomvolum.
6 XXXI. Heinrich Barvíř:
vielmehr ist es aus den angehörigen Zahlen ersichtlich, dass sie fast nur den Schwefel betreffen kann. Die Differenz beträgt 3861 — 23:85 — 14:16, d. i. fast, höchst wahrscheinlich aber genau ein Atomvolum des Schwefels (15-72), wobei also im letzteren Falle eine geringe Ver- dünnung bei der Bildung der chemischen Verbindung FeS, stattfinden würde, d. i. S mit doppeltem Atomgewicht nimmt wahrscheinlich dasselbe Volum ein wie ein einfaches Atom von S, er zeigt also doppelte Dichte.
Durch die Berechnung des Laurits für d=699 erfolgt als MV = 2342. Das V von Ru = 8:30, 25 haben V = 3144, die Summe würde 39:74 ergeben, sodass die Differenz 39:74 — 23-12 = 16-02 beträgt. Dieser Fall kann für analog mit jenem beim Pyrit gehalten werden und beide Differenzen 14°72 und 16-02 zusammen weisen wohl desto bestimmter auf das Vorhandensein von S}. Demgemäss wird die Existenz einer S-Modification mit a = 2.3205 = 6412undd =2.201 — 408 (409) höchst wahrscheinlich und ihre Stelle fällt im Diagramm in die Gerade Te-Se.
Die bisjetzt beschriebenen, im freien Zustande beobachteten Modificationen des S haben sämmtlich eine Dichte, welche jener des rhombischen Schwefels ziemlich nahe kommt. Die Modification S? ent- steht wohl nur auf chemischem Wege, sie soll also eine chemische (allotrope) Afodification genannt werden.)
Ausser der entsprechenden Verhältnisse der Molekular- resp. Atomvolumina und der Regelmássigkeit der Lage in der Reihe Te-Se ergibt aber einen weiteren Grund zur Annahme der Existenz einer solchen Modification des Schwefels die ziemlich grosse Hárte aller drei genannten Mineralien.
Die Härte der krystallisierten Substanzen hängt bekanntlich zum grossen Teil von der Form und der Ausbildungsart ibrer kleinsten Teilchen, in nicht unwesentlichem Masse jedoch auch von der Be- schaffenheit der Substanz selbst, sodass man bei analogen Verhältnissen der Ausbildung für chemisch verwandte Mineralien mitunter auch gewisse approximative Gesetze des Zu- oder Abnahme der Härte wahrnehmen zu können glaubte. Freilich ist jede genauere Vergleichung schon au3 dem Grunde schwer durchzuführen, weil bisjetzt keine in dieser Richtung hinlänglich genaue Methode vorgeschlagen worden,
6) Ist nun eine so starke Verdichtung beim Schwefel möglich, so enthält die gewöhnliche Modification desselben verhältnismässig grosse Zwischenräume zwischen ihren kleinsten Teilchen, wodurch die leichte Bildung von mehreren Modificationen aus derselben auch erklärbar sein dürfte.
Weitere Bemerkungen über die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht. 7
und die Verhältniszahlen für die Glieder der Mons’schen Härteskala nach den Resultaten von Fraxz, Prarr, Rosiwar und Jacaan weit von einander differieren.
Bei den Sulphiden pflegt die Härte der Verbindung dem Mittel von der Härte des Metalls und des Schwefels oft recht nahe zu stehen. Gewöhnlich ist die zugehörige Zahl etwas höher, doch z. T. auch des- wegen, weil die härteren Bestandteile der Verbindungen im Verhältnis zu den weicheren bedeutend härter sind, als ihre angegebene Ordnungs- zahl nach der Mous'schen Härteskala andeuten würde. So die Härte’) beim Argentit Ag,S (2'/,), Chalkosin Cu,S (3), Covellin CuS (2'/,), Bismutin Bi,S, (2'/,), Antimonit (2°/,), ganz besonders beim Troëlit FeS (4), Magnetkies Fe,S, (bis 4'/,), während die Härte des S=2, und bei den Metallen: Ag2'/,, Cu 3, Bi2',, Sb3, Fe5 bis 6 beträgt.
Beim Pyrit und Markasit ist die Härte auffallend gross, beim Pyrit vielleicht grösser als 6. Auch wenn dieselbe jener des Eisens gleich wäre, so wäre sie doch bei weitem grösser als bei dem ge- wöhnlichen Schwefel, denn das sechste Glied der Mons’schen Härte- skala ist nach den Prarr’schen Versuchen etwa 16mal, nach jenen von Cazverr und Jonsson etwa 20mal, nach jenen von RosrwaL etwa 25mal härter als das zweite Glied, ja nach den Versuchen von Franz oder von JAcaar noch vielmal härter.
Die Härte des Arsenopyrits FeS,. FeAs, (5'/) fällt zwischen die Härte von FeS, (6) und die Härte von FeAs, (5). Das MV des Arsenopyrits bei d= 6°2 beträgt 526, MV von FeAs, (Löllingit) bei d= 72 (70..74) macht 28°6, MV des Pyrits 23:8 aus, Summe 52-4.
Einen anderen Fall jedoch bietet z. B. Oldhamit CaS, ein Mi- neral, dessen Härte dem 4. Grade angehört, welches also bedeutend härter ist als das gemeine Ca und auch als der gemeine S. Das V für Ca — 2554, für S 1572, Summe 41'26, während das MV für Oldhamit (bei d = 2:58) 27:97 ausmacht. Die Differenz der Verdichtung beträgt 13:29 und würde eher an doppelte Verdichtung des Ca hin- weisen. Die Stelle des Oldhamit wäre auch von der Geraden Ca — S* verhältnismässig weit entfernt, während sie ziemlich gut in die Ge- rade Ca?—S (bei Ca? mit a — 401, d = 314) fällt.
Auf eine analoge Weise wie S; in die Gerade Te — Se würde auch P: in die Gerade P— As fallen. Zugleich aber lässt es sich ermitteln, dass P mit a = 310, ď = 467 in die Gerade Sb — As fallen würde, für welche bei den hier angenommenen Daten y = 3961,
7) Die Härtezahlen meist nach Wrrspacu.
8 XXXI. Heinrich Barvíř:
Const. 0:0228, d’ ist aber doppelte Dichte der schwarzen (sogen. kry- stallisierten metallischen) Phosphor- Modification, bei welcher die Dichte nach Hırrorr 2 34 bei 0° beträgt. *)
Be würde gut in die Gerade Sr — Ca kommen für Be, mit a = 546, B würde für B, (a = 44, d für krystall. B = 268 nach Wouzer, 2615 nach HamrE) fast die Stelle des Sc (a 441, d 26) einnehmen. Für C, würde in der Linie C — Ti — Zr d = 3517 er- folgen, also fast die Dichte des Diamants (im Mittel zu 352 ge- wöhnlich angenommen).
Solche Fälle könnten wohl für verwandte Elemente die Exi- stenz eines Gesetzes gerader Reihen nach der Formel -u an-
deuten.
Vielleicht bringt ein weiteres Studium der Elemente und ihrer chemischen, d. i. in den chemischen Verbindungen enthaltenen Modifica- tionen auch in anderen Teilen des Diagramms weitere analoge gerade Reihen zum Vorschein. Bemerkenswert erscheint es, dass für a von S: die Zahl 16-03 erhalten würde, also eine dem a des Sauerstoffs naheliegende Zahl. Ti hat beinahe das vierfache Atomgewicht von C (48:1 : 12). Bezüglich des Si kann man finden, dass dasselbe mit verdoppeltem a wahrscheinlich in die Gerade Ce — Zr fallen würde. Die Gerade Ce — Zr mit y = — 0503, Const. 0'051 würde für a — 568 d= 2'41 verlangen.
Das gesammte Resultat für die Elemente der zweiten kleinen Periode ist recht interessant. Man erhält durch die Heranziehung jener Modificationen von Elementen, welche mit ihren nächst ver- wandten Elementen gerade Reihen bilden, eine scheinbar einzige, stufenweise gegen die rechte Hand abfallende Reihe:
Na,, Mg,, AL, Si, S;, Pž,
in welcher der Teil Na,, Mg,, Al, ähnlich verläuft wie die Reihe Na — Mg — Al, während der Teil S}, P} ähnlich wie die Reihe Se — As. Beide Teile weichen also der Richtung nach von ein- ander ab.
s) Manche Phosphate zeigen eine verhältnismässig ziemlich grosse Härte, Apatit Ca.(CIF) (PO,), 5, Wagnerit Mg,FPO, 5 bis 5'/,. Einige zeigen eine ähnliche Härte wie die analog zusammengesetsten Arseniate, ja mitunter auch eine grössere als diese: Pyromorphit wie Mimetesit (3'/, bis 4); Libethenit 4, Olivenit 3; l'hos- phorchalcit 4 bis 5, Strahlerz 2'/, bis 3.
Weitere Bemerkungen über die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht. 9
Das zu dem zweiten Teile gehörige Cl, und K, würde wohl bei der linken Hand in den entsprechenden Reihen J — Br resp. Cs -- K liegen.
3. Der oberste Teil des in meiner vorigen Abhandlung auf S. 5 enthaltenen Diagramms ist gegen den unteren Teil nicht symwe- trisch entwickelt. Die Reihe Li — Be — B — C erscheint länger als die Reihe Na — Mg — Al, während man das Umgekehrte erwarten
R '
möchte. Die Lage von Be, B und C zeigt nun so regelmässige Bezie- hungen zu der Lage der anderen entsprechenden Elemente Mg — Ca, Sc — Al, Ti — Zr, dass man sie für passend erklären möchte, falls jene drei Elemente im Verhältnis zu den anderen wirklich als Be,, B, und C, aufgefasst werden könnten. Die angenonımene Dichte für
— 33 hat jedoch für sogen. Carbonados Geltung, während d für den Graphit, also für eine ebenfalls krystallisierte Modification von C durchschnittlich 2-3 ausmacht, für den Diamant aber circa 35 beträgt.
10 XXXI Heinrich Barvíř:
Die Dichte des Be bestimmte Nizsox auf 1:64, nach Anderen soll sie gegen 2 betragen. Das graphitartige Bor soll d = 2534 haben. Dar- aus folgt der Schluss, dass die Reihe Li — C eventuell sowohl einer Kürzung als auch einer Verlängerung fähig sein könnte.
Vergleicht man die Reihe Li — C mit den Reihen K — Ti, Rb — Zr, Cs — Ce, so vermisst man in derselben eine Fortsetzung gegen die rechte Hand des Lesers. Diese Fortsetzung sollte nach C noch Elemente von etwa solcher Valenz enthalten wie die genannten weiteren Reihen, wobei wir nach der Reihenfolge der Atomgewichts- zunahme eben die entsprechenden Modificationen von N und O suchen müssten. Diese Elemente stellt auch MexopeLeserr in seine 2. Reihe (V. u. VI. Gruppe). Eine möglichst gehörige Verlängerung der Reihe Li — C und der Linie Os — Ni würde einen Durchschnittspunkt er- geben, dessen a gegen 16, d gegen 3'/ bis 4'/;, oder wohl eher 4 bis 4’. betragen würde. Darnach wird die Existenz einer Modification von O mit d = 4 bis 4'. wahrscheinlich, welche, weil in der Fortsetzung der harten Modificationen von B und C gelegen, wohl auch recht hart sein wiirde. Eine solche Modification von O kennen wir aller- dings nicht im freien Zustande, sie könnte aber doch höchst wahr- scheinlich in einigen harten Oxyden enthalten sein, bei deren Bildung sie auf chemischem Wege entstehen würde.
So zeigt von den Oxyden z.B. MgO als Periklas eine auffallend grosse Härte (= 6), während die Härte des metallischen Mg gegen 2'h beträgt. Das MV für MgO (bei d = 367 bis 3:75 durchschn.) — 109, V für Mg allein — 140, folglich ist hier wahrscheinlich su- wohl von Mg als auch von O eine dichtere und zugleich auch härtere Modification vertreten. Nimmt man in Berücksichtigung der Verhältnise z. B. bei CaO, SrO oder bei Oldhamit an, dass die Modification von Mg eine doppelt grosse Dichte, also = 3:48 besitzt, dann würde das V von Mg — 70, worauf für das V von O 39 übrig bliebe Da könnte man also (ohne jede weitere Berücksichtigung der bei der che- mischen Verbindung eintretenden Volumänderungen) d für O zu 41 abschätzen. Auf ähnliche Weise für CaO : MV = 1726, d (nach BROGELMANN) 3:25, V für Ca 2554, die Hälfte 12-77, Rest als V für O = 449, d. i. d von O gegen 3°56. Für SrO : MV 21:8, d 475 nach BROGELMANN, V des Sr = 350, die Hälfte 175, wodurch für O als V 43 übrig bliebe, was als d für O 37 ergeben würde. |
Aber auch bei der Annahme von d für O — 46, also bei V für O — 355, könnte man ziemlich naheliegende Werte erhalten, wo- durch als V für Ca 13:7 statt 25°5, für Mg 7:35 statt 14'0, für Sr 1825
Weitere Bemerkungen über die Verhältnisse awischen dem Atomgewicht. 11
statt 350 resultieren würde, wobei die Differenz die Verdichtung der ganzeu Verbindung andeuten dürfte. Deswegen kann man wohl die Existenz einer chemischen Modification von festem O mit d = ca. 4 bis 45 annehmen, zugleich aber auch die Existenz von Ca?, Mg" u. Sr?, d. i. von Ca, Mg und Sr — Modificationen, deren Dichte dop- pelt so gross als gewöhnlich wäre.
Auf analoge Weise dürfte man schliessen, dass in dem auffal- lend harten Al,O, wahrscheinlich dichtere und härtere chemische Modificationen sowohl von Al als auch von O enthalten sind.
4. Die zu der rechten Hand des Lesers fallenden Reiben sind zu der a Coordinate in Wirklichkeit und durchschnittlich etwa 1511“ = 281°, also zu der Linie Li — K etwa 152° geneigt und scheinen zwei Ab- teilungen zu enthalten: K.. Ti, Rb.. Zr, Cs.. Ce, Li.. C scheinen in die eine Abteilung zu gehóren, die úbrigen Elemente in die andere. Nicht zu irgend welchen Berechnungen, sondern nur um eine ange- näherte Vorstellung über die Abhängigkeit der Dichte von dem Atom- gewicht in jenen Reihen zu geben, könnten etwa folgende Formeln dienen:
für die mit Li beginnende Reihe d = (a — 6). nr "ÚU
K , - d = (a — 38) . 5.
Die Alkalimetalle bilden eine Gruppe, iu welcher d mit dem Heranwachsen von a wenig zunimmt, doch aber zunimmt. Deswegen beginnen die gegen die rechte Hand des Lesers aufsteigenden Reihen mit den „halogenen“ Elementen J, Br, Cl, F und zwar ziemlich selbständig. Sie zeigen auch eine mehr stufenweise verlaufende Fort- setzung, wodurch sie sich von den zur rechten Hand fallenden Reihen deutlich unterscheiden. Sie sind zu der a-Coordinate in Wirklichkeit und durchschnitlich etwa 20°, also zu der Linie Cl — J etwa 22° ge- neigt. Um auch hier eine approximative Vorstellung über die Ab- hängigkeit der Dichte von dem Atomgewicht zu geben, könnten etwa die Formeln dienen: ?)
n n n
9) Falls man mit x das betrachtete Element, mit k das Anfangsglied der. dieses Element enthaltenden Reihe aus der Gruppe der Alkalimetalle bezeichnet, so könnten zum Zwecke einer Übersicht etwa folgende approximative Durch- schnitts-Formeln dienen:
12 XXXI Heinrich Barvíř:
für die mit Br beginnende Reihe d = (90 — a). i
nn n J " » d = (140 — a). À.
Beiderlei Reihen entwickeln sich auf eine ziemlich analoge Weise, sodass sich das System der Elemente in dieser Beziehung einfach veranschaulichen lässt. Für die ersten vier Columnen und die ersten fünf Doppelreihen würde man haben:
BE AP Li Be B C FIlOIıN| Na | Mg | Al | Si CI | S | P
K Ca | Sc | Ti
Br Se As Ge Rb | Se | Y | Zr
F 3 | Te | Sb | Sn ; Cs | Ba | La | Ce für die zur rechten Hand fallenden Reihen: ds — de — rn ; Ba +8 P n | aufsteigenden Reihen: de — de = re in noch weiterer Entfernung überhaupt die einheitliche Durchschnitts-Formel de - dk = + Br =
in welcher das Vorzeichen + für die zur rechten Hand falleuden, das Vor- zeichen — für die aufsteigenden Reihen anzuwenden wäre. Möchte man in den letzteren als Anfangsglieder die halogenen Elemente (h) nehmen, so könnte die zu- gehörige approximative Durchschnittsformel lauten: Gh — Gx
de —dh = Eine einzige einigermassen brauchbare Formel für die Beziehungen der Dichte zu dem Atomgewicht bei allen Elementen lässt sich nicht aufstellen, denn jene bewegt sich in jeder Reihe in weiten Grenzen. Bei C ist ihre Zahl nämlich 3-6mal bei Os 8’5mal, bei Li etwa 12mal, bei Cs etwa 7imal kleiner als die Atomge- wichtszahl, bei H,O selbst 6mal kleiner als (a). Im allgemeinen schwankt die Dichte zwischen der Gruppe der Alkalimetalle, in welcher ungefähr
a Pgo 12
und der Ni — Os Linie, in welcher fast d = — + 27.
In der mittleren Durchschnitts-Linie des Diagramms ist etwa d — =, + 17.
Weitere Bemerkungen über die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht. 13
In den mit den halogenen Elementen beginnenden Reihen offen- bart sich eine Verschiebung des As gegenüber dem Ge, während Sb gegenüber Sn eine andere Lage einnimmt. Es wurde aber oben ge- zeigt, dass die Lage von Sb und As den Bedingungen gerader Reihen entspricht. Sonst erscheinen ihre mit halogenen Elementen beginnenden Reihen in Bezug auf die mittleren Glieder Ge und Sn ziemlich sym- metrisch gebaut:
Br — Se — As — Ge — Ga — Zn — Cu J — Te — Sb — Sn -— Jn — Cd — Ag.
Cu, Ag und Hg bilden aber móglicherweise Anfangsglieder der letzten Abteilung der „edleren“ Metalle. Die grosse räumliche Aus- breitung dieser Gruppe in der Reihe (Hg) — Au — Pt — Jr ist auf- fallend, ebenso auffallend ist die Lage von Fe und Co. Von den letzteren Elementen habe ich in meiner früheren Abhandlung ange- merkt, dass sie möglicherweise anderen Reihen als Mn und Ni ange- hören. Und in der Tat, wenn man analog zu Ca”, Mg’, Sr?, P? auch die Existenz von Fe? und Co? voraussetzen möchte, so würde Fe? und Co? als Fortsetzung der Reihe Br — Cu erscheinen, also auf analoge Weise wie Pd, Rh, Ru für die Reihe J — Ag, Au, Pt, Jr Jür die Reihe Bi — Hg. Zugleich würde die Richtung Pt Fe? von der Richtung Cu — Ag — Hg nur wenig abweichen.
Dem Cs, Rb, K und Na entspricht je ein halogenes Element, deswegen kann man ein derartiges wohl ebenfalls für Li und zwar in der Nähe des letzteren voraussetzen. Die Wahrscheinlichkeit der Existenz von Na, erstreckt sich wohl auch auf die Möglichkeit der Existenz von F,. Sonst sind jedoch die Differenzen der beiderseitigen Atomgewichte nicht gleichmässig :
Cs (132-9) — J (126°85) — 605
Rb (854) — Br (79:96) = 5-44
K (39:15) — CI (35:45) = 3-70
Na (2305) — F (19) = 406
Li (703) — X sue und es wäre kaum zwecklos nachzuforschen, ob nicht etwa Fehler in den einzelnen Bestimmungen des a, namentlich bei F Ursache der Ungleichmässigkeit bilden.
Die Linie Ti — Zr, auch jene Cr — Nb, Mn — Mo haben eine ähnliche Richtung wie die Linie K — Cs, während die Linien Ge — Sn und Cu — Ag eher der Richtung J — Br sich nähern. Die Gerade P — As verläuft ähnlich wie die Gerade Cu — Au, die Richtung
14 | XXXI. Heinrich Barvíř:
Ag — Au ist ähnlich wie jene Ni — Os. Von der Richtung Ca — Sr weichen wenig die Richtungen Sc — Y und As — Sb ab.
Die Linien Br — J, Se — Te und As — Sb laufen in dem unteren Teile des Diagramms zusammen und zwar die letzteren zwei in einem Punkte, dessen a = ca. 180, d = ca. 81, die letzte mit der ersten dann in einem Punkte, dessen a — ca. 260, d = 10. In dem oberen Teile des Diagramms verbindet sich die Gerade As — P mit der Ge- raden Se — S in einem Punkte, dessen a = ca. 19, d = ca. 1:4, also in der Nähe von F, die Gerade As — P mit der Linie Br — Cl in einem Punkte, dessen a — ca. 7, d — ca.05, also unweit von Li. Diese beiderseitige Convergenz der genannten Reihen důrfte ebenfalls interessant sein.
Die Grösse der Atomgewichtszahlen in den Reihen Ta — W und Bi — Pt verlangt deutlich zwischen Ce und Ta eine volle Periode. Bei einem gleichinässigen Verlaufe jener Zahlen würde man in der Reihe Fe — Ru bei Fe = 559 und Ru = 1017, auf der weiteren Reihe a = 1475, in der folgenden 193-3 erwarten (Jr = 193, Pt 1948). In der geraden Reihe Zn — Cd hat Zn u = 654, Cd = 1124, auf der weiteren Reihe ist deshalb a = 1594 zu erwarten, in der fol- genden 206°4 (Pb = 206°9). Sind denn hier und in anderen analogen Fällen durch eine solche Regelmässigkeit nicht etwa genetische Ver- hältnisse angedeutet ?
Merkwürdiger Weise ergibt die Reihe Cu — Ag nicht das a von Hg, sondern fast jenes von Au: Cu hat a. 636, Ag 10793, auf der weiteren Reihe wäre 15226, in der folgenden 19659 zu erwarten. Als Atomgewichtszahl wird für Hg 200, für Au 197-2 angenommen.
Die Gedanken über die Genesis der Elemente bleiben freilich nur als blosse Theorie bestehen, solange es nicht gelingt, irgend ein wesentliches Glied des Elementensystems zu zerlegen oder in einen anderen Stoff resp. in ein anderes Element umzuwandeln. Bei der Tatsache, dass unsere Elemente sowohl auf der ganzen Erde als auch in den Himmelskörpern vertreten sind, scheint eine solche Hoffnung allerdings zu schwinden. Dagegen kann man aber nicht bestreiten, dass diejenigen Elemente, welche für genetisch verwandt anzusehen sind, einander in der Natur recht oft begleiten, als wie wenn sie mitunter aus einer gemeinsamen Quelle herkämen oder einst her- gekommen wären. So findet man K und Na in vielen Mineralien bei- sammen, K, Na und Li im Lepidolith und Turmalin, Li und K mit etwas Na, Rb und Cs im Zinnwaldit vertreten. Ca und Mg gesellen sich zu einander sehr oft, Ba wird zuweilen von Sr, beide nicht selten
Weitere Bemerkungen über die Verhältuisse zwischen dem Atomgewicht. 15
von Ca und Mg begleitet. S wird oft von Se, Te von Se und S be- gleitet. Auf den Erzgängen vergesellschaftet sich As mit Sb, häufig koınmen die Verbindungen von Pb, Zn und Cd, oder von Cu, Ag, Au zusammen vor. Pt enthält öfters etwas Fe, Pd, Rh, Ru, Ir, Os u. s. w. Deswegen ist es kaum ausgeschlossen, dass solche verwandte Elemente hie und da unter besonderen Umständen — z. B. in den Erdtiefen — aus anderen Elementen oder ähnlichen, z. T. gemeinschaftlichen Stoffen entstanden sind, ja vielleicht mitunter auch noch jetzt entstehen. Die Verhältnisse gerader Reihen, wie sie z. T. auch auf dem Diagramm Nr. 1 angedeutet werden, weisen u. a. wohl auch auf Spaltungsvor- gänge hin, sodass man auch daraus auf das Vorhandensein von schwereren, grösseres a Tesp. (a) und grössere d zeigenden Stoffen in dem innersten Teile unseres Erdkörpers schliessen könnte, durch deren Spaltung z. T. Elemente von niedrigerem a und geringerer d entstehen dürften. Damit würde auch die Tatsache übereinstimmen, dass die durchschnittliche Dichte unseres Erdkörpers bedeutend höher geschätzt werden muss als jene der zugänglichen Teile seiner oberen Kruste. Analoge Vorgänge findet man aber auch noch im Bereich der Jetzteren angedeutet, und zwar in den Spaltungserscheinungen der eruptiven Gesteinsmagmen, sowie in den Erscheinungen der Concen- tration'einiger chemischen Elemente auf bestimmte geographische Zonen.
Man kann also nicht a priori den Gedanken zurückweisen, dass durch das Studium der allotropen, vorzugsweise jener auf chemischem Wege entstehenden Modificationen der Elemente, sowie durch das Studium der Mineralien-Association in der Natur, der wechselseitigen Zuneigung und des Antagonismus der Elemente etc. eg dem mensch- lichen Geiste doch einmal gelingen könnte, auch die Probleme der Genesis der letzteren zu lösen.
5. Zur Erkenntnis der Beschaffenheit der in den chemischen Verbindungen enthaltenen Elemente könnten in den entsprechend studierbaren Stoffen z. T. auch die optischen Verhältnisse jener Ver- bindungen mithelfen. Ein Vergleich zwischen den Grössen a, d und dem Lichtbrechungsexponenten » beim Schwefel und einigen Ver- bindungen soll in dem beigefügten zweiten Diagramm gegeben werden.
In den beiden Abteilungen dieses Diagramms ist der Massstab für d in Bezug auf a zweimal grösser genommen worden, während zur Veranschaulichung der zwischen » und d bestehenden Verhält- nisse ein gleicher Massstab angewendet wurde, jedoch der Über- sichtlichkeit wegen in der linken Abteilung 75mal, in der rechten 10mal grösser als für d in Bezug auf a.
SR De BEE ne EM ung ATZE
16 XXXI. Heinrich Barvíř:
In der linken Abteilung sind in der vorderen Gruppe die Stellen für die Elemente: S, Fe, Zn, Cu, As, Ag, Cd, Sb, Hg, Pb und für ihre Verbindungen: ZnS (Sphalerit, d 2:04), CdS (Greenockit, d 49%), HgS (Cianabarit, d 8:09), PbS (Galenit, d 7:58), Ag,S (Argentit, d 730), Sb,S, (Antimonit, d 457), CuFeS, (Chalkopyrit, d 42), Ag,AsS, (Proustit, d 557) und Ag SbS, (Pyrargyrit, d 5-85) nach
2 L 4 s « 2
N | | < 2 HA | { KO {alat 7a$ And. Aare 3 Cds 5 Vys 6 9 Ro- j 10 +150 6 7 42}150 9 “ | Hy 10 a k hl ša va uo Zai ee +» M LEER,
den Beziehungen zwischen a resp. (a) und d verzeichnet worden. In der anderen Gruppe wurden S und die Verbindungen: Sphalerit, Greenockit, Cinnabarit, Proustit und Pyrargyrit in Bezug auf ihr » und d localisiert Aus dieser Übersicht kann man eine Übereinstimmung in der Aufeinanderfolge analog struierter Verbindungen sowie ein‘ ziemliche Analogie in der Gesammtrichtung beider Gruppen ersehen, ganz besonders für die Richtung der Geraden S— HgS. Denn dic
Weitere Bemerkungen über die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht. 17
Gerade S — HgS — Hg in der vorderen Gruppe hat y = — 02813, Const. = 0:1448 — tg 8° 14, während die Linie Schwefel-Cinnabarit in der zweiten Gruppe in Bezug auf » und d, falls man für S wie oben d = 204, für Cinnabarit » approxim. 2:98 nimmt, bei z — 1'772 als Const. 0'1494 — tg 8° 30’ enthält, so dass man durch Multiplikation mit einem kleinen Faktor beide Quotienten einander gleich machen könnte. Ja die Richtung Schwefel-Sphalerit in der zweiten Gruppe ergibt bei x = 1'780 als Const. 01451 = tg 8° 15. Dieses Resultat
bezeichnet deutlich, dass zwischen den Grössen a resp. č d und »
gesetzmässige Verhältnisse bestehen, sodass man bei einzelnen Gruppen verwandter Stoffe vermittelst zweier von den Grössen a, d und n einen der Wirklichkeit ziemlich angenäherten Schluss auf die dritte Grösse machen könnte und zw. im allgemeinen nach der Formel
Z(d—y n-z a d
Für die Linie S— HgS gilt fast
2(d+02813) _n— 1780 a or
oder z. B. für n ee 24 (d + 02813)
- + 1780.
Die Grösse der Lichtbrechung oder das Lichtbrechungsvermögen der Stoffe ist also von der Grösse der Dichte und des Atomgewichtes (resp. des diesem entsprechenden Gewichtes) derselben abhängig.
Auch in der zweiten Abteilung des Diagramms ist die mittlere Richtung für die Linie K/Ca — Sr— Ba — Pb in Bezug auf a und d ziemlich ähnlich der mittleren für die Gruppe der entsprechenden Carbonate (Calcit-Aragonit CaCO,, Magnesit MgCO,, Cerussit PbCO,) und Sulphate (K,SO, künstl., Anhydrit CaSO,, Coelestin SrSO,, Baryt BaSO,, Anglesit PbSO,) in Bezug auf n und d geltenden Richtung, und beiderlei Linien liessen sich durch Einführung von kleinen Faktoren auf gleiche Richtung bringen. In beiden Fällen findet auch eine Analogie in der Aufeinanderfolge der einander entsprechenden Stoffe statt, bis auf die Lage von Mg. Man sieht daraus, dass nach dieser Reihenfolge und der Richtung der zugehörigen Mittellinie z. B. bei der Kenntnis von » für die Endglieder Sphalerit-Cinnabarit, Calcit-
Sitzber. der kön. böhm. Ges. der Wiss. II. Classe. 9
18 XXXI. Heinrich Barvíř:
Cerussit resp. K,SO, und Anglesit mit einer ziemlichen Annäherung die Lichtbrechungsexponenten der nach (a) und d geordneten Zwischen- glieder calculiert werden könnten. Nun fallen in die Nähe der Sulphiden- Linie auch undurchsichtige Mineralien, man kann also auch für diese mit einer ziemlich grossen Berechtigung ihre Lichtbrechungsexponenten abschätzen.
So schätzte ich nach den für Sphalerit, Cinnabarit und Schwefel ermittelten Verhältnissen von » und d den Lichtbrechungsexponent
n von Galenit auf ca. 2-9 (2-89), n. „ Argentit n » 28 bis 29 (2:85), n., Chalkopyrit „ „ 24 (239).
Ein Vergleich der Lage der genannten Mineralien in der vor- deren Gruppe bezeugt, dass für Galenit eine wenig kleinere Licht- brechung zu erwarten ist als bei Cinnabarit (= 2-98), für Argentit eine wenig kleinere als für Galenit, für Chalkopyrit eine bedeutend kleinere als für Argentit, beinahe so gross wie bei Sphalerit (= 2369). Demgemäss könnte die Genauigkeit der von mir für Galenit, Argentit und Chalkopyrit calculierten Lichtbrechungsexponenten weiter als auf eine ganze Einheit gehen. Für den Autimonit würde auf diese Art n — ca. 26 erfolgen. Es wäre demgemäss interessant, die an der Oberfläche der (polierten und natürlichen resp. Spalt-) Flächen un- durchsichtiger Minerale beobachteten Licht- Reflexionserscheinungen mit solchen Resultaten zu vergleichen, da nach den gewöhnlich an- gewandten Formeln bedeutend andere Zahlen erhalten werden.
Pyrargyrit und Proustit scheinen sich in der zweiten Gruppe von der Mittellinie allzuviel zu entfernen, doch ist zu bemerken, dass der Massstab für » 75mal grösser ist als für die zu « resp. (a) passende Dichte. Man erkennt auch leicht, dass die Ursache ihrer Entfernung eigentlich der grössere Gehalt an Ag bildet.
Die erste Linie S — HgS trifft Hg, somit könnte man schliessen, dass auch der Lichtbrechungsexponent für Hg sich mit einer ziemlichen Annäherung nach den Bedingungen der Linie S— HgS würde be- rechnen lassen, Ich habe früher (I. c. pag. 15.) den Lichtbrechungs- exponent für flüssiges Hg nach den auf » und d bezüglichen Be- dingungen der Reihe Schwefel-Sphalerit zu 38 (3772) berechnet, allerdings unter Zugrundelegung der Dichte für S — 2'07. Bei der Annahme der d für S = 204 würde dann diese Linie S— Hg mit” für Hg 3'772 als Constante 0:147 gegen 0'145 der ersten, nach den
Weitere Bemerkungen über die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht. 19
d $ sue Werten von 9 und d konstruierten Linie S— Hg ergeben, woraus aber zu ersehen ist, dass die Genauigkeit des für flüssiges Hg be- rechneten » wenigstens eine Einheit der ersten Decimalstelle betragen
dürfte.
Eine derartige Übereinstimmung beiderlei Bedingungen ist be- achtenswert und führt auf die Idee, dass mann auf analoge Weise die Lichtbrechung auch für andere undurchsichtige Elemente zu berechnen oder wenigstens annähernd abzuschätzen im Stande sein könnte, zumal die Linie S— Hg im Diagramm der Elemente (meine vorige Abh. pag. 5) fast die mittlere Linie des ganzen Elementen-Complexes bildet. Vorläufig möchte ich bemerken, dass ich in meiner Abhandlung „Über die Verhältnisse zwischen dem Lichtbrechungsexponent und der Dichte etc.“ auf S. 15 » approximativ berechnet habe: für die Metalle Zn, Fe, Cu auf ca. 3, resp. für Zn zwischen 2'5 und 3 (der Reihe nach auf 28, 29, 3:1?) für Ag auf 3 bis 35 (33°), für Pb auf 3 bis 4 (34?). Sowohl aus der Grösse des Lichtbrechungs- vermögens von verschiedenen chemischen Verbindungen, als auch aus den Bedingungen der vorderen Gruppe im Diagramm folgt, dass » für Pb jenem von Hg etwas genähort, jedoch kleiner sein dürfte als im letzteren Falle, dass » für Ag wahrscheinlich kleiner ist als für Hg und Pb, jedoch noch ziemlich grösser als z. B. bei Zn, dass n für Zn, Fe und Cu einander angenähert, für Zu aber noch bedeutend grösser sein dürfte als bei S, dass also meine früheren Berechnungen der Lichtbrechungsexponenten für die Metalle Zn, Fe, Cu, Ag und Pb wenigstens auf eine ganze Einheit richtig sein dürften.
Die Abweichungen in der Reihenfolge der Glieder in den ein- zelnen Gruppen von verwandten Verbindungen in Bezug auf die Reihen- folge der zugehörigen Elemente dürften auch nicht jede Bedeutung entbehreu. So folgt aus einem Diagramm der Chloride und Nitrate die Na-Verbindung niedriger als die K-Verbindung, aus jenem der Carbonate und Oxyde die Mg-Verbindung niedriger als die Ca-Ver- bindung auf ähnliche Weise wie es die Bedingungen gerader Reihen in dem Diagramm der Elemente in Bezug auf a und d verlangen würden, wodurch also die oben gemachten Schlüsse weiter unterstützt werden. Solche Abweichungen dürften also zur Feststellung von den in den Verbindungen enthaltenen Elementen-Modificationen nicht un- wesentlich beitragen.
9%
| ——
20 XXXI. Heinrich Barvíř: Über die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht.
Aus dem für verwandte Verbindungen geltenden Verhältnisse n— x d stofflichen Dichte für verschiedene Richtungen optisch anisotroper Körper ziehen.) Das Atomgewicht drückt uns aber eigentlich das Mass der chemischen Anzieh:ngskraft der Elemente aus. Wenn nun
zz Const. lässt sich ein Schluss auf die Veränderlichkeit der
. a . Q Q . . c. . zwischen a resp. > und d ein im allgemeinen ziemlich ähnliches Ver-
hältnis wie zwischen » und d besteht, so kann man mit einer ana- logen Berechtigung schliessen, dass bei den nicht regulär krystallisierten Elementen (und deren kompliciertere Verbindungen bildenden Combi- nationen) in den kleinsten Massen-Teilchen nuch verschiedenen Rich- Zungen zumeist auch eine verschieden grosse chemische Ansiehungskrafl herrscht. Diese in den kleinsten Teilchen nicht regulär krystallisierter Elemente oder Elementengruppen bestehende Verschiedenheit in der Grösse der chemischen Anziehungskraft nach verschiedenen Richtungen
richtet sich wohl der Dichte analog im allgemeinen nach den physi-
kalischen resp. krystallographischen Symmetriegesetzen und sie dürfte zugleich mit der Verschiedenartigkeit der Form derselben kleinsten Teilchen die Ausbildung der speciellen Gestalten der Verbindungen und ihre speciellen Dichtenverhältnisse, alsó auch die Bildung ver- schiedener stofflichen Modificationen bedingen. In diesem Sinne könnte man daher auch von chemischer Isotropie und Anisotropie der Elemente un | ihrer sich weiter verbindenden Combinationen sprechen.
w) Meine Abh. Über die Verhältnisse zwischen n und d etc. pag. 31.
LA
ROUBAL: ŽRŮDNOSTI U COLEOPTER.
|
m.
en Ba o A
ae er u EEE Routal de. ut. rarsky, Praha
Věstník kral České společnoch náu< [Ada mathemar přírodověd 1904. č. 30.
Digitized by Google
XXXII.
Zur Ermittelung der Krümmung eines durch Punkte oder Tangenten gegebenen Kegelschnittes,
Von J. Sobotka in Prag. Mit 7 Textfiguren.
Vorgelegt den 14. Oktober 1904.
Dieses Problem ist von mehreren Autoren auf mannigfache Weisen behandelt worden, wie ich in einer diesbezüglichten synthetischen, in diesen Berichten vom Jahre 1902 veröffentlichten Arbeit hervorgehoben habe, worauf hiemit hingewiesen werden möge. In der vorliegenden Arbeit will ich zeigen, wie die analytisch geometrische Behandlung des Problems uns zum gleichen Ziele sozusagen unmittelbar führt und dasselbe in übersichtlicher Weise darstellt.
I.
Um den Krümmungshalbmesser 7 eines Kegelschnittes % in einem Punkte A desselben zu berechnen, wählen wir die Tangente in A an denselben zur x-Achse, die Normale zur y-Achse eines rechtwinkeligen Coordinatensystems, wobei wir als positiven Sinn der y-Achse den- jenigen wählen, in welchem dieselbe von A aus ins Innere des Kegel- schnittes geht. Alsdann ist die Gleichung des Kegelschnittes allgemein
f= ax + 20,17 + Any" + 2a,y=0 (1) während ein Kreis, der den Kegelschnitt in A berührt, die Gleichung F= x + y" — 29y = 0, (2)
besitzt, worin g seinen Halbmesser bedeutet. Sitzb. ei. kön. böhm, Ges. d. Wiss. II. Classe. l
2 X XXII. J. Sobotka:
Der Kegelschnitt legt mit dem Kreis den Kegelschnittbůschel (a, + A) T7 + 241,Ty + (a, + A)y" + 2 (43 — de)y =0
fest. Fůr a; +4=0 zerfällt der darin liegende Kegelschnitt in die Geraden y=0
20,2% + (au — A11)Y + 2(a,, 1- 4,0) = 0. (5)
Die erste von ihnen ist die Tangente x, die zweite w ist die Verbindungssehne der zwei von A verschiedenen Schnittpunkte des Kreises mit dem gegebenen Kegelschnitt; sie schliesst init z einen Winkel « ein, für den
tga = G1 — dy 24,2
ist, der also von @ völlig unabhängig ist. Daraus erkennen wir, dass für sámtliche Kreise, welche k in 4 * berühren, die Sehnen « parallel sind.
Soll die Gerade « durch A selbst gehen, dann muss
As,
tal =, 1
In diesem Falle fällt auch noch ein Schnittpunkt von # undk © mit dem Punkte A zusammen, so dass der zugehörige Kreis mitk © drei in A vereinigte Punkte gemein hat und sonach der Krümmungs — kreis des Kegelschnittes in 4 ist, woraus die PoxcELET'sche Kon- struktion dieses Krümmungskreises hervorgeht.
Die Gerade « schneidet die Tangente r in einem Punkte T; setzen wir AT = S, so erhalten wir aus der Gleichung (3), wenn wir V — 1 setzen,
20128 + 2a, + a) =0 oder Aš T Gun + ds — 0.
Hiedurch gelangen wir zu einer Geraden p von der Eigenschaft. dass wenn man den Fusspunkt S der von irgend einem ihrer Punkte £ auf y gefällten Senkrechten zum Mittelpunkt eines Kreises wählt, welcher # in A berührt, die gemeinschaftliche Sehne « dieses Kreises
Zur Ermittelung der Krümmung eines gegebenen Kegelschniites. 3
mit & durch den Fusspunkt 7’ der von F auf x gefällten Senkrechten geht. s.
Die Gerade p schneidet y in dem zu À gehörigen Krümmungs- mittelpunkte X des Kegelschnites k.
Durchläuft Z die Gerade p, dann hüllt die Gerade TS eine Parabel ein, welche die Achsen x, y in deren Schnittpunkten mit p berührt. Die Parabel ist mit der sogenannten Steiner’schen Parabel für den Punkt A identisch; denu jeder von den betrachteten Kreisen liegt wit dem Kegelschnitt k centrischkollinear für A als Centrum und % als Achse; die Berührungspunkte der vom Punkte T'= zu an beide gezogenen Tangenten liegen infolgedessen auf einem durch A gezogenen Strahle g, welcher Polare von T inbezug sowohl auf den Kreis als auch auf den Kegelschnitt % ist, so dass TS der zu g in- bezug auf % normalconjugierte Strahl ist.
Hiedurch haben wir einen Zusammenhang der PoxceLer’schen Konstruktion mit der Steıer’schen Parabel gewonnen.
IL.
Setzen wir voraus, für den Kegelschnitt seien ausser dem Punkte A und seiner Tangente x noch weitere drei Punkte
A,(&, | Yı), A (z | Yo), Asa, | 43) gegeben; dann erhalten wir für die Bestimmung des Krümmungs- halbmessers r im Punkte A folgende Bedingungsgleichungen 2,7 + 44 =0 A123 + 24219 + 4295 + 2034 = 0, GT? + 20137243 + A2 T 20393 — 0, ul + 24197444 T 9395 + 20444, — 0.
Aus diesen Gleichungen können wir q,,, @,2, G3) Ay, eliminieren; wenn wir die Eliminationsdeterminante zerlegen, erhalten wir
l, 2, W x, DY y 2rY YY; l, La) %, = x TY y . l, 2. 91 125 Osm 95
Bezeichnen wir mit 0,, 0, ©, die Winkel, welche die Geraden AA, AA,, AA, mit + y einschliesseu, so können wir
X, = YÍJ0 La = YY) % Z 4090 1*
4 XXX. J Sobotka:
setzen; bezeichen wir noch mit Z den Flächeninhalt des Dreieckes A,A,A; und führen die angegebene Substitution durch, so kommt -
t9°0;; 290), 1 Ar = yyıyı | #9" Ou 190» 1} E903, 1903, 1
woraus 8ich ergibt:
dr A — YıyaYyı (901 — 1902) (É90, — 190,5) (go: — 1905): (1)
Führen wir (Fig. 1) durch die Punkte A,, A,, A, Parallele zur Tangente r und bezeichnen mit d,, d,, d, die Strecken auf diesen Parallelen, welche durch AA,, AA, beziehungsweisse durch AA,, 44,
und AA, AA, ausgeschnitten werden, so erhalten wir schliesslich
den einfachen Ausdruck
| .— d,d,d,
= (2) Bezeichnen wir (Fig. 1) die Schnittpunkte der-Seiten A,4;,
A, A3, 4,4, mit x durch 4,,,4,,, A3, und setzen AA, — 219, AAg = Z
AA,, = Zn, so berechnen sich diese Abschnitte aus den Gleichungen
dieser Seiten, nämlich
TZ, = ni LC A X1 = Toy, BY La = XY — m (3) Ya Yi Ys — 4 Yı — Ys
Zur Ermittelung der Krůmmang eines gegebenen Kegelschnittes. 5
Den Ausdruck für den Flächeninhalt 3 können wir weiter ent- wickeln; es ist successive
1 1, 2, 9ı —, 6901, 1 n. % : ne ge, — 190; 24=|1, Le, %|=YyYı9 |, 890, 11 = YiY2Ys Ys y 1 k M l, x, 9 v? #905, 1 | | Ys |
Setzen wir für ÿ—7, 7;—%, die Werte, die sich aus den Gleichungen (3) ergeben, ein, so erbalten wir
90, — 90 ggg, 99,
ZLÁ Z YY;
t 4 ve, IPs , 5904 — tge,|
23
Damit ist — r D4 — MER. (ige, — tg9,) (190: — t905) Yı YY- 12° Setzen wir dies in die Gleichung (1) ein, so folgt Lis Tes (4) Las — Lis
2r— (É90, — 1905),
und vertauschen wir cyklisch die Indices, erhalten wir zwei weitere analoge Ausdrücke für r.
Ersetzen wir den Punkt A, durch irgend einen anderen Punkt A, von k, erhalten wir für r den Ausdruck Lio Tu
tgo, — 1g0,). zz, (901 — 904
DT —
Wählen wir À, speciell so, dass
% = 2 Lis so wird r — L2(8901 — 190). (5) Aus (5) folgern wir eine einfache Konstruktion von r für den Punkt A, wenn der Kegelschnitt % durch die Punkte A, A,, A,, A, und die Tangente x in A gegeben ist.
6 XXXII. J. Sobotka:
Wir machen (Fig. 2) auf x die Strecke AA, —2. AA, und denken uns den weiteren Schnitt A, von 4,4,, mit dem Kegelschnitt konstruiert, wozu wir das Pascal'sche Sechseck A, A,A,A,AA verwenden. Wir bringen also A,A,, mit AA, in 1 zum Schnitte; alsdann ist A,,1 die Pascalgerade des Sechsecks, auf der wir den Schnittpunkt G mit A,A, ermitteln. Offenbar würde AG auf A,A,, den Punkt A, festlegen, den wir aber nicht erst darzustellen hrauchen. Da A@ mit y den Winkel 0, einschliesst, so brauchen wir nur noch in A,, die Senkrechte zu x zu errichten und mit dem zu AG in A errichteten Lote im Punkte Z zum Schnitte zu bringen und schliesslich von Z das Lot auf AA, zu fällen, welches y bereits in dem zu A gehörigen Krümmuogsmittelpunkt X des Kegelschnittes k trifft.
Fig. 2.
II.
Wir führen die zu den vorangehenden reciproken Betrach- tungen durch:
Es sei
S = aš" T 2013 60 T a, n° + 20158 T 2030 + ass = 0
die allgemeine Gleichung eines Kegelschnittes in Geradencoordinaten.
Soll nun der Kegelschnitt die x-Achse im Anfangspunkt der Coor- dinaten berühren, so muss a,, = a, —0. Wählen wir.also wie früher den Punkt A des Kegelschnittes als Coordinatenursprung, seine Tan- gente in A als x-Achse, während wieder die y-Achse mit .der pos-
Zur Ermittelung der Krümmung eines gegebenen Kegelschnittes. 7
tiven Richtung von A aus ins Innere des Kegelschnittes geht, 80 ist die Gleichung des Kegelschnittes
S = A115" — 20,6 + 20540 + a, =D. (1)
Ein Kreis vom Halbmesser r, welcher x in A berührt, hat die Gleichung
(rš — 1) (ré +1) — 27r =0 oder F= rt? — An —1=0, (2)
dabei ist r positiv zu nehmem, wenn der Mittelpunkt S des Kreises auf der positiven Seite der y-Achse liegt.
Die durch f und F festgelegte Kegelschnittschar ist (a, + Ar) + 20,5 + 2 (023 — Ar) 1 ta, — 4=0.
2 ?
fällt der Kegelschnitt der Schar in zwei Strahlenbůschel, nämlich
=, 2ast+2{as +) n+ a +98 0
oder
Wählen wir A so, dass a,, + 4r° — 0, also À = — E 80 Zer-
20,3 r°6 + 2r(asr + a,)n + ar" + a, = 0. (3) Der erste Strahlenbüschel hat A zum Mittelpunkt, während der Mittelpunkt U des zweiten die Coordinaten besitzt: 2897" — 2r (ar T an) | (4)
7 ar + a,’ a+ a, Verändern wir r stetig, so beschreibt der Punkt U offenbar einen Kegelschnitt; die Gleichungen (4) stellen denselben paramet- risch dar.
Eliminieren wir aus ihnen r, bekommen wir die Gleichung dieses Kegelschnittes v in der Form
(at — a)’ = 0,2 (2013 — 43,4). (5)
Dieser Kegelschnitt v durchsetzt den gegebenen Kegelschnitt % in A orthogonal, da x — 0 die Gleichung seiner Tangente in A ist; er geht ferner durch den zu A diametral gelegenen Punkt B von k,
8 XXXII. J. Sobotka:
wovon wir uns überzeugen, wenn wir r — co setzen. Für diesen Wert ergibt sich aus (3) die Gleichung des entsprechenden Punktes U
2838 + 20337 + 0, = 0. (6)
Die Coordinaten der beiden Tangenten an k, welche durch diesen Punkt gehen, sind die gemeinsamen Lösungen, die sich für £ und + aus (6) und (1) ergeben, nämlich
a N, = I ' 33
Es sind also die beiden Tangenten benachbart; der Punkt U liegt somit auf k und ist der Berührungspunkt dieses Kegelschnittes mit der zu x parallelen Tangente.
Schreiben wir die Gleichung von U in der Form
20,4 2a — £ 239 1=0, Gss a das 2 so sehen wir, dass U die Coordinaten zu an y = 20,3 As Asa
besitzt, was mit den Werten übereinstimmt, die wir aus (4) erhalten, wenn lim # = oo gesetzt wird.
Unter den berührenden Kreisen gibt es zwei doppelberührende, deren von A verschiedene Berührungspunkte mit # gleichfalls zwei Punkte U sind und also dem Kegelschnittv angehören Die vier Schnitt- punkte von v und k bilden also ein Rechteck, dessen Seiten den Axen von k parallel sind. Da der Kegelschnitt v überdies in A den Kegel- schnitt k orthogonal schneidet, so fällt er mit dem durch A gehenden zu k konfokalen Kegelschnitt zusammen.
Daraus folgt, dass die Tangente an v in U durch den Mittel- punkt des zugehörigen Berührungskreises geht. Hiemit ist der Zu- sammenbang zwischen dem Mittelpunkt S eines den Kegelschnitt # in A berührenden Kreises und dem Schnittpunkt der beiden noch möglichen mit k gemeinschaftlichen Tangenten gegeben; dieser ist der Berübrungspuukt der Tangente von v, welche durch jenen gebt.
Zur Ermittelang der Krůmmung eines gegebenen Kegelschnittes. 9
Wenn a,,r + a,, = 0ist, also für r = -- Au, wird die Gleichung (3) 23 |
as _ 24 SE + Ass + a = 0,
oder 20,58 + Ada + 4,5 = 0
und der Punkt U hat die Coordinaten
2011013 A133 T 843
er liegt somit auf x und es fällt eine von den durch U gehenden dem Kreise und dem Kegelschnitt % gemeinschaftlichen Tangenten mit der Tangente x zusammen, so dass in x drei benachbarte gemein- schaftliche Tangenten von Kreis und Kegelschnitt k vereinigt sind, weshalb der Kreis den Kegelschnitt in A oskuliert. Der Mittelpunkt K dieses Kreises ist also der Krůmmungsmittelpunkt und
? y = 0,
G1
r = AK = —— des der Krůmmungsbalbmesser des Kegelschnittes für den Punkt A. Er ist der Pol der Tangente x inbezug auf den Kegelschnitt v. Die Senkrechte in À zu AU hat vermöge der Ausdrücke (4) die Gleichung Ar
I „Ash 9 T Gas + G
wenn wir dieselbe mit der durch S zu T gezogenen Parallelen im Punkte Q schneiden, so erhalten wir für die Coordinaten dieses Punktes die Beziehung
P A3
2 AY na ar oder a2 T 34 À au — 0. Der Punkt © beschreibt also eine Gerade g, wenn sich U auf v
bewegt; da für r — 0 sich für y der Wert y — — =. ergibt, so folgt, 23
dass diese Gerade die Normale y im Punkte K trifft.
10 XXXII. J. Sobotka:
Wenn wir beispielsweise für k ausser x und y noch die Achsen a,b kennen, so erhalten wir X, indem wir durch die Schnittpunkte von y mit a und d die Parallelen zu x ziehen, erstere mit dem von A auf b, letztere mit dem von A auf a gefällten Lote in Q,, beziehungsweise ©, schneiden. Alsdann trifft Q,Q, die Normale y im Punkte K Offenbar liegt g inbezug auf y symmetrisch zu der Geraden p, die wir früher abgeleitet haben.
IV.
Der Kegelschnitt k sei durch vier Tangenten z,
a(6; |); G3(Šs | 92), 4583 | 73) und den Berührungspunkt A von r gegeben; suchen wir hier den zu A gehörigen Krůmmungshalbmesser P von k. Zu seiner Bestimmung haben wir hier mit Rücksicht auf die Gleichung A116" + 20158 + 20,92 + 0, =0 „a“
von £ folgende Bedingungsgleichungen :
Aš? + 20,56, + 20571 + ss = 0, 4,16: + 20,36, + 209393 + 0 = 0, aš: + 201465 + 20,305 + ass = 0,
R di T 203" 9 = 0. Aus diesen Gleichungen folgt durch Elimination die Gleichung R Š", 6, 1 A 81x 1 ny E lem di 1) 5 (2) 53, Es 1 Us 1 die wir der Kürze halber schreiben
R à M = N.
Der Schnittpunkt zweier Geraden (£,, 7,), (č, 7%) besitzt die Gleichung oz | zlé
| 1, Ë, 1- 1, si 71 l; Sn W
=
* +
11
Zur Ermittelung der Krůmmung eines gegebenen Kegelschnittes
oder, wenn wir sie auf die Normalform bringen
% — iM | = (5,93) + (a. i ) |=
und hat deshalb die Coordinaten
— N" is, = (En) ' „= (7162)
Die Tangenten a, a, a; bilden ein Dreieck mit den Ecken (x, 1%), A2, |y,). Für die Coordinaten des Punktes
Aa, |), Az A, = a,.a, erhält man darnach die Ausdrücke NM Na
Br hi M a, Za es s ER) NP ee
Em 3 und durch cyklische Veränderung erhält man analoge Ausdrücke für
die Ecken A,, 4,. Machen wir von diesen Relationen für (2) Gebrauch
Zunächst ist = (5;— à) (&,— 55) (Es — à),
NN 1-6 ELE! = (4— $,) (č, — $,) N — Ns ; j
Vo — N 2 — 85 € =
N =
Also wird | -—— £90,, 1 |
— ige, 1
N=(E, — a (6, — oder NE- 5,) (5, — 85) (ige, — #903). Dadurch vereinfacht sich die Gleichung (2), aus der wir nun
für R zum folgenden Ausdruck gelangen
I _ 90, — 190%, 2 Š— 3
(3)
— sh
12 | XXXII. J. Sobotka:
Bezeichnen wir mit +, X3, %,, die Abschnitte der Tangenten G3, A1, resp. a, auf der x-Achse, so erhalten wir vermöge der Be- ziehung
pc ku — Ti indem wir diese Abschnitte in (3) einführen
Ros 2-2, (901 — 490), (4)
und durch cyklische Vertauschung zwei analoge Ausdrůcke.
11.
ME AM it Oo ı \ +
Fig. 8.
Ersetzen wir a, durch irgend eine andere LaNgenee a, des Kegelschnittes %, so erhalten wir
R — Maly
2 2% a — is).
Wenn wir a, apeciell so wählen, dass x,, = —x,, ist, so wird
R = 2,,(190, — tge,). (5)
Den letzten Ausdruck benützen wir nun, um den Krümmungs- mittelpunkt X von k für den Punkt A zu konstruieren.
Wir tragen (Fig. 3) auf r zunächst die Strecke AL = — x,, auf und legen die durch L an k gehende, von x verschiedeue Taugente a, fest, indem
Zur Ermittelung der Krůmmung eines gegehenen Kegelschnittes. 13
wir das BaraxcHox'sche Sechsseit xx‘a,a,a,a, heranziehen, wobei x, die zu x benachbarte Tangente von k bedeutet. Wenn also die Gerade, welche A mit a, ..a, verbindet von der Geraden, welche Z mit a, .a, verbindet, in E und die Gerade, welche E mit a,.x verbindet, von a, in F geschnitten wird, so gehört F bereits der Geraden a, an.
Darnach gestaltet sich unsere Konstruktion wie folgt.
Nachdem wir F ermittelt haben, errichten wir in Z die Senk- rechte zu x und schneiden dieselbe in M mit der in A zur Verbindungs- geraden der Punkte A, a,.a, errichteten Senkrechten; alsdann trifft das Lot von M auf AF die Normale y im verlangten Punkte X.
Man könnte auch bei der Ermittelung von K fulgendermassen vorgehen.
Fig. 4.
Man konstruiert zuerst (Fig. 4.) den Punkt Z auf x, so dass AL = A, A; ist, sowie den zu A inbezug auf Z und A,,= a,.x harmonischen Punkt G, so ist, wenn AG — d gesetzt wird, vermöge der Beziehung
Z sl d AA, AL nach (4) R = d(ige, — 1904). Folglich hat man nur in A das Lot zur Verbindungsgeraden von A mit a,.a, zu errichten und dasselbe in « resp. A mit den in À,, und L zu z errichteten Senkrechten zum Schnitt zu bringen;
14 XXXII. J. Sobotka:
dann enthält die Senkrechte zu r, welche durch den Schnitt von 4, mit Le geführt wird, den Punkt @ und trifft die Gerade Aa im Puukte A/ so, dass schliesslich das Lot von M auf die Gerade, welche A mit a,.u, verbindet, die Normale y im verlangten Punkte X schneidet.
Vergleichen wir den Ausdruck (4) mit dem in Il gewonnenen Ausdruck (4), so folgt der Jauvr'sche Satz:
Wenn von swei Kegelschnitten, welche sich in einem Punkte A berühren, der eine einem Dreieck umgeschrieben, der zweite demselben Dreieck eingeschrieben ist, so ist der zu dem Berührungspunkte ge- hörige Krümmungskreis des sweiten Kegelschnittes viermal so gross wie der des ersten. er
Wenn die Bezeichnung von II beibehalten wird, so erhalten wir auch d,d,d, (6)
Aus den Formeln, welche wir für r und R erhalten haben, kônnen sehr einfache Konstruktionen dieser Strecken gewonnen werden. Diesbezüglich möge hier auf die Eingangs erwähnte Arbeit hingewiesen werden; hier sollen nun einige Bemerkungen angefügt werden, zu denen die Formeln
r=T,
R 2-4
in welchen Du n (ge, — tgo;) M | Los — Li
zu setzen ist, Aulass geben.
Es handelt sich also bloss um die Konstruktion des Aus- druckes I.
Sind wieder A,, 4,, A; die Ecken des dem Kegelschnitte & ein- geschriebeneu Dreiecks, beziehungsweise umgeschriebenen Dreiseits und bezeichnet man mit 4. den Schnittpunkt von 4,4, = a,, mit A,, den Schnittpunkt von 4,4, = a, mit x, so ist AA, = &n A4, = und weiter sind wie früher e,, 0; die Winkel, welche die Strahlen p, = AA, p, = AA, mit der Normale y einschliessen.
Zur Ermittelung der Krůmmung eines gegebenen Kegelschnittes. 15
| Verändern wir nun das Dreieck 4,4,4, so, dass die Puukte A, 4,, festbleiben und dass auch die Differenz (£ye, — tye,) ihren Wert nicht ändert, so wird der diesem Dreieck umgeschriebene, be- ziehungsweise eingeschrieuene Kegelschnitt k resp. č in A denselbeu Krümmungshalbmesser 7, beziehungsweise R wie der ursprůvglich ge- gebene Kegelschnitt haben. Dadurch erhalten wir ein Netz (X), res (č) von Kegelschnitten, die einander in A oskulieren.
Wir stellen uns die Aufgabe, den im Netze (k) enthaltenen Kreis %,, also den gemeinschaftlichen Krümmungskreis der Kegel- sehnitte in (£) direkt zu konstruieren. Zuerst halten wir 0, und 0%,
/ M
also p, und p, fest und überführen das Dreieck A,A,4, in B,B,B,,
so dass sich der Ausdruck z BÉM > nicht ändert. Da können wir ag" W]
B, auf p,, B; auf p, beliebig annehmen, worauf wir B, als Schnitt von A,,B, mit A,,B, erhalten. Um zum Kreis kp zu gelangen, suchen wir zuerst für das Dreieck B,B,B, solche Lagen zu ermitteln, für welche die ibnen umgeschriebene Kreise 5 durch den Punkt A gehen (Fig. 5.); alsdann wird k, derjenige in der Gesamtheit (5) solcher Kreise sein, welcher in A die Tangente x berührt.
Für solche Dreiecke B,B,B, wird der geometrisehe Ort der Ecken B, ein Kreis » sein, der dem Dreiecke A,,4,,M umge-
16 XXXII. J. Sobotka:
schrieben ist, wobei M als Schnitt der Paralellen zu p, durch A,, und zu 9; durch A,, erhalten wird. Denn greifen wir einen aus den vier durch 9,, p; gebildeten
A Wiokeln »,», heraus, versehen ihn mit einem bestimmten Sinne und verschieben ihn in der Ebene so, dass die Scheukel p,, p, in die Lage y,, q, gelangen, in der x ar ihre Verlängerung durch A,.,
resp. A,, gehen, wobei also 00, zn sowol der Grösse als auch dem Sinne nach. Dabei möge der Scheitel A in die Lage B, kommen.
Bezeichnen wir mit 3, den Schnittpunkt der Geraden Pis An mit B, den der Geraden p»,, g,, so ist B,B,B, ein derartiges Dreieck, dessen umgeschriebener Kreis 5 durch A geht. Da unserer Ermit-
An telung von M zufolge der Winkel p,p, durch Parallelverschiebung in
Fig. 6.
die Lage gebracht wurde, in welcher der Scheitel in AZ hineinfällt, während die Schenkel direkt oder ihre Fortsetzung über M hinaus durch A,., À,, gehen, so liegen M, À,,, As, B, auf einem Kreise. Somit liegt B, auf m.
Die Kreise m, b schneiden sich ausser in B, noch in einem Punkte U.
Die Winkel B,AU, A,MU sind einander gleich, weil beide entweder den Winkel A,,B,U gleich sind oder ibn zu zwei Rechten ergänzen; da A,,M||p,, so folgt daraus, dass die Schenkel AU, MU zusammenfallen.
Zur Ermittelung der Krümmung eines gegebenen Kegelschnittes. 17
Deshalb erhalten wir U als Schnittpunkt von MA mit m. Es ist somit U ein fester Punkt auf m; durch ihn gehen also alle Kreise von (b), einen Büschel bildend. U gehört demnach auch dem Kreise %, an; da dieser ausserdem durch A gehen und x berühren soll, so ist er hiemit vollständig bestimmt. Die Senkrechte zu MA in U trifft also y im Punkte H, welcher dem Kreise k, angehört, so dass AH der auf y liegende Durchmesser dieses Kreises ist. Diese Senkrechte geht durch den zu W diametral gegenüberliegenden Punkt N des Kreises m. Dies ergibt folgenden Konstruktion. (Fig. 6).
DurchA „„ zieht man die Parallele und die Senkrechte zur Geraden AA,; durch -1,, die Parallele und die Senkrechte zu A.l,; es sei M der Schnittpunkt der Parallelen, N der Schnittpunkt der Senkrechten.
Fällt man von N das Lot auf MA, so trifft dasselbe die Normale y im Punkte Hund es ist 2r = + — AH.
Wir können aber auch 0,, 0, ändern, ohne dass sich r resp. R ändert, wenn nur die Differenz (fge, — tge,) sich nicht ändert. Diese Veränderung fällt mit derjenigen zusammen, die sich aus der Formel
d.d.d, - 4r=R= LE als zulässig sofort ergibt. Leiten wir nämlich
aus dem Dreieck <1,.1,A, ein zu ihm affın liegendes CCC, für x als Affinitätsachse und gleichzeitig Affinitätsrichtung ab, so kann man dieses für unsere Zwecke an Stelle von A,A,A, setzen, weil dadurch weder < noch d,,d,, d, ihre Grösse ändern.
Bei dieser Veränderung bewegt sich 41 auf der Parallelen g zu x.
Man kann somit /f durch jeden anderen Punkt J/, auf g ersetzen,
wobei sich der dem Punkte N analage Punkt V. wieder als Schnitt Sitzber der kön. böhm. Ges. der Wiss. II. Classe. - 2
18 J.Sobotka: Zur Ermittelung der Krümmung eines gegebenen Kegelschnittes.
der beiden Geraden ergibt, von denen die eine durch A,, geht und senk- recht auf A,, M, steht, die zweite durch A,, geht und senkrecht auf A,,M, steht. Dadurch sind wir in der Lage die letzte Konstruktion mannigfach zu varieren.
Einfach gestaltet sich beispielsweise die Konstruktion (Fig. 7), wenn wir, nachdem M und g ermittelt worden ist, M, im Fusspunkt der Senkrechten von einem der Punkte A,,, A,,, etwa dem letzteren auf g wählen; alsdann schneidet die Senkrechte zu AM, durch den zweiten von ihnen, hier A,,, die Normale y in A.
BY <
XXXIII.
Zur konstruktiven Auflösung der Gleichungen 2., 3. und 4. Grades.
Von J. Sobotka in Prag. (Mit einer Tafel und 4 Figuren.)
Vorgelegt in der Sitzung vom 14. Oktober 1904.
1. Wir wollen in der vorliegenden Arbeit zeigen, wie man aus der nomographischen, nach Lalanne’s Vorgange durchgeführten Dar- stellung einer trinomischen Gleichung
mp +q—=0 (n>m), (1)
in der p, q beliebige reelle Koefficienten bedeuten, leicht eine kon- struktive Auflösung von quadratischen und kubischen Gleichungen ableiten kann und wollen dann den eingeschlagenen Weg für biqua- dratische Gleichungen verallgemeinern und auch vorkommende ima- ginäre Wurzeln zum Ausdrucke bringen.
Die sämtlichen Gleichungen von der Form (1) können durch eine Fläche F repräsentiert werden, deren Gleichung in Cartesischen Koordinaten lautet
f=? -2x +y=0. (2)
Jedem Wertepaar x — p, y=g entspricht ein Punkt in der Ebene xy, und die durch ihn geführte Senkrechte zu dieser Ebene schneidet die Fläche in Punkten, deren an Lösungen der Gleichuug (1) darstellen.
Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe, 1
2 XXXIII. J. Sobotka:
Die konstruktive Auflósung dieser Gleichung láuft also auf die Darstellung der Fláche F aus, zu welchem Zwecke die Fláche durch die orthogonale Projektion ihrer Isoplethen in die Ebene xy, welche wir als Konstruktionsebene annehmen, ausgedrückt wird.
Die Projektionen der Isoplethen sind Gerade, deren Gleichungen wir bekommen, wenn wir in (2) für s Konstanten einsetzen. Es bilden also diese Projektionen ein System von Geraden, deren Einhüllende h die Kontur von F ist. Die Gleichung dieser Kontur erhalten wir, wenn wir aus den Gleichungen
eV f=0, 4,70
den Parameter 4 eliminieren. Darnach ergibt sich für A die Gleichung
„Pony 777. jm" : (— 1) Pa = (F) a” (3)
Wenn wir also von dem Punkte ZA der Konstruktionsebene, welcher die Koordinaten p, q besitzt, die Tangenten an A legen, « sind die denselben zugehörigen Werte des Parameters = Lösungen von (1).
Darin liegt das Wesen der Methode von Lalanne.
Wenn wir nun in der Lage sind für die erwähnten Tangenten den Parameter z durch Strecken streng zum Ausdrucke zu bringen. so haben wir eine konstruktive Auflösung der Gleichung (1) ge wonnen.
2. Wir wollen dies zunächst an der quadratischen Gleichung
#Lpsta=0 (4). zeigen. ‘Die Gleichung der Isoplethen ist hier y+ sx+2=0.
Eine solche Gerade » schneidet auf der z-Achse die Strecke OL = — a, auf der y-Achse die Strecke OM = — 2° ab und kan folgendermassen konstruiert werden.
Wir wählen (Fig. 1) auf + y den Punkt E als Einheitapunkt, setzen also OE — 1 und tragen auf x die Strecke OL — — #. OËE=-—1 auf. Alsdann ist » die in L zu EL errichtete Senkrechte. Es bildet
Zur konstruktiven Auflösung der Gleichungen 2., 3. und 4. Grades. 3
also n den zweiten Schenkel eines rechten Winkels, dessen erster Schenkel durch E geht und dessen Scheitel auf x liegt. Die Geraden n hüllen deshalb eine Parabel A ein, welche E zum Brennpunkt, x zur Scheiteltangente hat und deren Gleichung deshalb
x° — 4y (5)
ist. Um die gegebene Gleichung (4) aufzulôsen, haben wir somit vom Punkte R(p | g) die Tangenten 7,, t, an k zu legen. Schneiden diese x in 7,, resp. T, 80 ist
OT, = — 14.0E
en
T,==4.0£
>
= x
x P-
Li +“ dor . D ..
| 27 AM ' vé P À ' U Pa | N 0 „ a Pá h \ RES AT 0 E k ET! T.. Ps I 3 “ Pa + M *. n \ P ; En | 4 2° U 2 s E 7 0 M os S U 4 $ ., I “ 4" x re N "M N ". AA Ce , og | X INN +1 Ka LER p PAM 4 * M BE \ Sr * / u „> À l \ 7° ER EEE 2 ! / Hi \ .. 1.” „ U „ -L r +X „ sans s . - “ sm a /\ 2 0) 1 :
“a —
7 „ € Q———————— —_.
+ v un oo,”
Wir legen also auf x einen Masstab # fest, dessen Einheit
gleich OE ist und zwar so, dass sein Nullpunkt mit dem Koordinaten- ursprung O, seine positive Richtung mit der negativen von x und umgekehrt zusammenfällt. Dadurch gelangen wir zur folgenden Kon- struktion.
Wir beschreiben über RE als Durchmesser einen Kreis; dieser trift m in den Punkten T,, T,, und die diesen Punkten sugehörigen
Zahlen auf m sind die Lösungen von (4). 1“
4 XXXIII J. Sobotka:
Es ist also
OT, OT,
= Op T 0E
mit dem zugehörigen Vorzeichen des Massstabes sm.
Da für Punkte (x | y) ausserhalb 4 infolge der Gleichung (5 stets x*>>4y, für Punkte innerhalb 4 aber x? << 4y, während für Punkte auf A x? = 4y ist, so sieht man, dass unsere Gleichung zwei. von einander verschiedene Wurzeln hat, wenn p° >> 4q oder p?<4 wobei sie im ersten Falle reell, im zweiten imaginár sind, während sie für 2° — 4q zusammenfallen.
Fig. 2.
3. Auch für die kubische Gleichung
"+p+g=0 (6) lässt sich die konstruktive Lösung leicht herleiten. Hier ist die Gleichung der Isoplethen
y + 123-2" = U,
Zur konstruktiveu Auflösung der Gleichungen 2., 3. und 4. Grades. 5
Eine- solche Gerade » schneidet auf der x-Achse die Strecke OL=— 3, auf der y-Achse die Strecke OM — — > ab. ‚Daraus ergibt sich folgende Konstruktion von » (Fig. 2).
Wir wählen auf der positiven Seite von x deu Einheitapuokt E; setzen also OE — 1 und tragen auf die Achse y die Strecke OK —3.0E—3 auf; alsdann schneidet die Senkrechte Z in K zu EK die Achse x im Punkte Z, für welchen OL — — 2? ist; infolge- dessen geht die Gerade » durch L parallel zu EK.
Ändert sich =, so ändert 7 seine Lage und hüllt eine Parabel u ein, welche £ zum Brennpunkt und y zur Scheiteltangente hat, während n die Kurve A einhült.
Für den Berührungspunkt G von ! mit w ist KG — LK Es schneide nun GE die Gerade # in 7, und führen wir durch H die Parallele zul, welche von KE im Punkte N und von x im Punkte J geschnitten werden möge. Schliesslich ziehen wir durch N die Paral- lele v zu y und bezeichnen den Punkt v.x mit S.
Da E die Entfernung zwischen y und v halbiert, so folgt daraus, dass wenn K sich auf y bewegt, N auf v verbleibt, so dass ř eine Parabel £ umhüllt und da NY=JN ist, so ist H Berührungspunkt von č mit #, weshalb n eine Normale von % ist.
Die Isoplethen n sind also Normalen von £; sie umhüllen somit eine Neil'sche Parabel, deren Gleichung
+, =0 ©
ist, wie sich aus (3) ergibt und was auch die Konstruktion bestátigt.
Denn den Berührungspunkt V von » mit % erhält man als den zu H gehörigen Krümmungsmittelpunkt von k, indem man č mit der durch H zu x gezogenen Parallelen im Punkte U schneidet, worauf V sich als Schnitt von » mit der durch U auf x gefällten Senkrechten ergibt. Bezeichnet V, den Fusspunkt dieser Senkrechten so sind die Dreiecke KOL, UV,L ähnlich gelegen mit dem Ähnlichkeitsverbältnisse >
Es ist also LV, — — 22, UV, =2% und somit V,V= 22°. Daraus erhält man für % die parametrische Darstellung
= Do: — 3 x — — 3, y dě,
aus der wieder die Gleichung (7) folgt.
6 — XXXIL J. Sobotka:
Um also die Gleichung (6) aufzulösen konstruieren wir den Punkt R(p |q) und legen durch ihn die drei allgemein möglichen Nor- malen n,, n,, n,an k; dann ziehen wir zu ihnen die Parallelen durch den Brennpunkt E, welche y in den Punkten X,, X,, K; schneiden mögen. Stellen wir auf y einen Massstab m her, dessen Anfangs punkt mit O und dessen positiver Sinn mit dem von y zusammen- fällt, so geben die den Punkten K,, K,, X, entsprechenden Zahlen des Massstabes die Wurzeln der Gleichung (6) an.
Allgemein ist
Für die Fusspunkte H,, H,, H, der Normalen sind die Ordi- naten
y=—2, Y: = — 2, Ys = — 28; (8)
wenn wir also auf eine zu x senkrechte (Gerade einen Massstab s legen, dessen Nullpunkt auf x liegt, dessen positiver Sinn mit dem negativen von y zusammenfällt und für den die Einheit gleich ist 2. OE, so geben die auf diesem Massstab gemessenen Ordinaten der Fusspunkte gleichfalls die Wurzeln der Gleichung (6) an. Die Kurve h teilt die Ebene in zwei Teile. Im ersten, der y nicht enthält, liegen solche Punkte, von denen man drei reelle Tangenten an sie legen kann, im zweiten liegen solche Punkte, von denen nur je eine reelle Tangente an sie aus geht; für Punkte auf À selbst fallen zwei Tangenten zusammen und es geht noch eine dritte reelle Tangente von ihnen an 4; daraus folgt mit Rücksicht auf (7), dass die gegebene Gleichung (6) drei reelle Wurzeln hat, wenu
3 rte eine reelle, zwei konjugiert imagináre, wenn 2 3 11720 und zwei gleiche Wurzeln, wenn
2 3 dir _)
1179
Zur konstruktiven Auflösung der Gleichungen 2., 3. und 4. Grades. 7
4. Die Auflösung der Gleichung (6) ist also auf das Normalen- problem der Parabel k zurückgeführt. Liegt diese Parabel in ihrem ganzen Verlaufe vor, so lässt sich die konstruktive Lösung dann mit Hilfe von Zirkel und Lineal allein durchführen.
Wenn der Punkt R, von welchem man die Normalen auf die Parabel deren Gleichung y? = 2az ist, zu fällen hat, die Koordinuten &, n besitzt, so schneidet, wie sich leicht auch synthetisch ableiten lässt und wie ich es bei einer andern Gelegenheit dartue, der Kreis c, dessen Mittelpunkt M die Koordinaten
Stan 2 "4
besitzt und der durch den Scheitel der Parabel geht, diese weiter noch in den Fusspunkten H,, H,, H, der fraglichen Normalen.
In unserem Falle hat % die Gleichung (Fig. 2) y = — 42—2). (9)
Es ist also «= — 2 und der Mittelpunkt M besitzt die Koordi- naten
2—:-2n
ED | mm) run ——— O
2 "4
oder inbezug auf (6) die Koordinaten 5 re Somit lautet hier die
Gleichung des Kreises c PL la AV o (e-3)" +(-4)=e (0)
wenn o den Radius desselben bezeichnet. Da der Kreis durch den Parabelscheitel geht, so ist
=P) wodurch sich die Gleichung des Kreises reduciert auf
P hy — pr $y+2—4=0.
8 XXXII J. Sobotka:
3 Setzt man in diese Gleichung deu Wert —T + 2 für z aus (9) ein, so bekommt man nach selbstverständlicher Reduktion und
Division durch 3 die Gleichung
Vergleicht man diese Gleichung mit (6), so sehen wir, dass ibr genüst wird durch y = — 23, was mit (8) übereinstimmt.
Der Kreis c liefert also tatsächlich die Konstruktion des Nor- malenproblems, auf die wir uns berufen haben und gibt die Lósun: der kubischen Gleichung (6). Es liefern somit die durch Z gezogenen Parallelen zu den Geraden, welche ZÆ mit den Schnittpunkten c.k verbinden auf » — y die Punkte K, K, K, und legen somit die Wurzelu von (6) fest.
Zur konstruktiveu Auflósung der Gleichungen 2., 3. und 4. Grades. 9
Hier sei betont, dass die Zurückführung der Auflösung von kubischen Gleichuugen auf das Normalenproblem der gemeinen Pa- rabel zuerst Gergonne auf rein analytischem Wege, geleitet vou anderen Gesichtspunkten, entwickelt hat.') Die Ableitung des Kreises c, welcher die Normalenfusspunkte H,, H,, H, verbindet gab auf analytischen Wege zuerst wohl M. Bérard.*)
5. Oft geschieht es, dass von den Schnittpunkten H,, H., B, von c mit der Parabel % nicht alle mit hinreichender Genauigkeit graphisch zum Ausdrucke gebracht werden können, weil einzelne Winkel, unter denen sich © und % schneiden, verhältnismässig klein sind. Eine genauere graphische Ermittelung erhalten wir da auf Grund der Beziehung, dass die Wechselsehnen, welche die 4 Schuitt- punkte c.% verbinden, zur Achse x antiparallel sind.
Erhält man also in der graphischen Darstellung zwei von den Schnittpunkten, etwa //,, II, wit hinreichender Genauigkeit, den dritten //, aber nicht, so führen wir durch S die Gerade p, welche zur Geraden JH, inbezug auf x antiparallel ist; alsdann kann H, als Schnitt von p mit c (oder auch’ mit %) hinreichend genau zum Ausdrucke gebracht werden.
Erhält man aber nur einen von deu Schnittpunkten, etwa H, genau, so denken wir uns durch A, und S einen Kreisbüschel (c). Die zu H,S gehörigen Wechselsehnen von £ uud den Kreisen des Büschels bilden einen Parallelstrahlenbüschel, der projektiv ist zur Reihe der zugehörigen Mittelpunkte M von Kreisen des Büschels. Auf Grund dessen kann man die zu H,S gehörige Wechselsehne p von c und % ermitteln. |
Einfach erhalten wir p, wenn wir berücksichtigen, dass jeder Kreis c, der durch S geht, die Parabel # in drei Punkten 7, Hi, H, schneidet, deren Normalen durch einen Punkt /? gehen. Denn kon- struieren wir R als Schnittpunkt der Normalen in zwei von den Punkten IŤ, etwa 11, A, und lösen für diesen Punkt das Normalen- problem, so sehen wir, dass der lósende Kreis eben c ist, weil er ja durch die Punkte H,, H,, S eindeutig bestimmt ist; folglich ist die dritte Normale /?H,. Demnach liegt der zemeinschaftliche Schnitt- punkt der Parabelnormalen in den Punkten Z, welche ein beliebiger
v) In seinen Annales de mathématiques pures et appl. T. IX, 1813—19 (Nismes) p. 204 u. ff. (De la résolution des équations numériques du 3me degré. par la parabole ordinaire.)
2) F. M. Bérard: Opuscules mathématiques ct Méthodes nouvelles pou détérminer les racines des équations numériques, p. 109. |,
10 XXXIII J. Sobotka:
Kreis c in (c) auf k festlegt, auf der allen solchen Schnittpunkten gemeinsamen Normale H,R in H, und die Reihe dieser Schnittpunkte ist auch projektiv zu dem erwähnten Parallelstrahlenbüschel. Uebrigens ersieht man dies schon aus dem einfachen Zusammenhange der Koor- dinaten der Punkte R mit denen der Mittelpunkte M.
Um nun p zu konstruieren, schneiden wir den Parallelstrahlen- büschel mit x; wir erhalten auf x eine zur Reihe der Punkte R projektive Punktreihe (Fig. 3), und der Punkt eg =p.x ist der zu dem gegebenen Punkte À entsprechende. Um ihn zu erhalten haben wir H,R mit der Normale in einem geeignet gewählten Punkte J auf k in A, und z mit der durch J gezogenen Parallelen zur Geraden SH im Punkte A geschnitten, wobei H der zu H, inbezug auf zx sym- metrisch gelegene Punkt ist. Bezeichnet U, den unendlich weiten Punkt von H,R und U von x, dann ergibt sich, wenn S, den Schnitt von H,R mit x bezeichnet, der Punkt o aus der Beziehung
(ASUe) = (A,8,U, R)
Man macht also 4,1 äquipollent zu S,A und schneidet in 2 die Parallele durch R zu x mit S1; alsdann trifft die Parallele durch 2
zu H,R die Achse x im Punkte o von p.
Die Punkte H,, FH, können dann mit hinreichender Genauigkeit als Schnitte von p mit c (oder auch mit k) dargestellt werden selbst dann, wenn die Gerade diese Kurven unter kleinen Winkeln schneidet.
6. Wir können die Konstruktion von p noch vereinfachen, wenn wir auf die Projektivität zwischen dem Parallelstrahlenbüschel (p) und der Punktreihe (/) der Mittelpunkte M näher eingehen. Wir legen durch M einen zu (p) senkrechten Parallelstrahlenbůschel (m).
Beide Bůschel (p), (m) sind perspektiv und ihre Perspektiv- achse g ist der zu (p) inbezug auf k konjugierte Durchmesser; sie halbiert somit die Sehne SH von k, welche zu SH, symmetrisch inbezug auf x liegt. Es ist also die Entfernung der Geraden g von x vermöge (8) gleich z, und somit geht g auch durch K..
Um nun p zu erhalten, ermitteln wir q und fällen von M die Senkrechte auf SH, welche v bereits im Punkte Q der Geraden p schneidet.
Man sieht, dass die Ordinate von Q das arithmetische Mittel der Ordinaten von H, und H, ist, was zu der aus (6) abzulesenden Relation 4, +- 4, + 4, = 0 führt.
Zur konstruktiven Auflösung der Gleichungen 2., 3. und 4. Grades. {1 7. Die gegebenen Eutwickelungen lassen sich bequen für biquadratische Gleichungen von der Form
8+- ps + g8+-s=0. (13) erweitern. Zu dem Behufe denken wir uns die Parabel k, deren Gleichung
y — —4(x-- 2) (9)
ist, mit einem mit c koncentrischen Kreise f, der also die Gleichung „P _A_,. 2-3) +63) = st
besitzt, in den Punkten Z,, Z,, Z,, L, geschnitten. Um die Ordinaten der Schnittpunkte zu erhalten, setzen wir 2 wieder für x den Wert 5+ 2 aus (9) in (14) ein. Dadurch er-
halten wir nach kurzer Reduktion Y° PY W 2) (8 | = 674.2 ur Lo Pc u woraus sich mit Rücksicht auf (11) ergibt V aa Du (5 2a (5) +» (4) q 4 "he —0 (15) Wählen wir nun den Halbmesser 7 von f so, dass = 2) (5 = | = ({) + (2 | (16)
also He — 3 (16°)
wird, so erhalten wir schliesslich für die Ordinaten der Schnittpunkte die Gleichung
Melt 0
Vergleichen wir diese Gleichung mit (13), so besteht zwischen den Ordinaten der Punkte Z,, Z,, Z,, L, und den Wurzeln der Gleichung (13) die Beziehung
y = — 2 (= 1, 2, 3, 4). (8)
12 | XXXII. J. Sobotka:
Führen wir noch durch # die Parallelen zu den Normalen in den Punkten Z; an k, so treffen dieselben y in den Punkten X, (6 — 1, 2, 3, 4) so, dass
OK; m 4 Rs J Le PF LES > + ÿ ER # - "X „ s Pa " D - Č Le „ = Ca N \ x & l \ 2 y N x nn N > „NA \ „ee Bo de X. P L er ‘x c VE “N BIER SERR: ; ze“ I NS - « “ -> “ „" Î 4 De / x U BE ! \ M BEA A A ! t N | \ 3 p \ 1] 1} + N x ’ 5 3 hi \ 2 i \ \ ď ‘ x t f h ' : N * j O UT : 419 se 4 t t t p ; 1 | K se : à U ve. En . l ‘ P 177.. A f i LE VAE času Ba ' T oo +. 0 7 j po 5 i i [2 + 1 ! I ‘ \ / i ! e , ! x / \ / \ N / ! \ A Dá / x : 5 4 = / / 7 N ! / Le ; 5 NL 1 N, „“ vd ET k > 72 „= « Bu ue ns ‘ +
Fig. 4.
- Wir können auch auf einer Parallelen zu y einen Mass- stab m» herstellen, dessen positiver Sinn dem von y entgegengesetzt ist, dessen Nullpunkt auf x liegt und dessen Einheit gleich ist 2. OE: alsdann geben die auf m» gemessenen Ordinateu der Schnittpunkte L; die Wurzeln von (13) au. Wir können auch die Tarabel selbst kntieren, indem wir zur Darstellung ihrer Punkte gleich die mittelst m erhaltenen Masszahlen ihrer Ordinaten anschreiben. (Fig. 4.)
Zur konstruktiven Auflösung der Gleichungen 2., 3. und 4. Grade. 13
Die gegebene konstruktive Darstellung der Wurzeln von Glei- chungen Z., 3. und 4. Grades ist sehr einfach und kann deshalb bei der Auflösung derartiger nummerischen Gleichungen zum de ersten Ansatz mit Vorteil verwendet werden.
Dabei werden die zu suchenden Wurzeln = durch AZ,
resp. = » worin A eine ganze Zahl bedeutet, ersetzt und die dadurch
aus der gegebenen hervorgehende Gleichung statt dieser gelöst, wenn die Schnittpunkte c.k zu nah an S oder zu weit von S zu liegen kämen. |
8. Fassen wir das gewonnene Ergebnis zusammen, so haben wir (Fig. 4) folgende Konstruktion für die Auflösung der Gleichung (13) mit Hilfe einer Parabel k.
Wir wählen zunächst die Einheit gleich der Entfernung des Brennpunktes E vom Scheitel S der Parabel, nehmen die Achse von £ als x-Achse, die Senkrechte zu ihr durch den Krümmungsmittel- punkt O des Scheitels als y-Achse an. Vom Halbierungspunkt E, der
Strecke ES tragen wir auf x die Strecke E, C = T auf und beschrei-
ben um C als Mittelpunkt den durch Z gehenden Kreis; ist I ein Schnittpunkt dieses Kreises mit der Scheiteltangente der Parabel, so ist SI" = s. OE = s. Hierauf beschreiben wir mit dem Halbmesser SI um S den Kreis k, Weiter haben wir zu unterscheiden ob s positiv
oder negativ ist. Im ersten Falle ist f der aus den Punkt A/ 5 <
beschriebene Orthogonalkreis von k, im zweiten Falle schneidet f den Kreis k, diametral. Durch den Kreis f ist nun die verlangte Auflösung gegeben. 9. Wenn zwei von den Schnittpunkten Z; in L, zusammen- fallen, dann hat die Gleichung (13) eine Doppelwurzel; in einem solchen Falle berührt der Kreis f die Parabel k in Z, und ML, ist
eine Normale (derselben, welche durch den Punkt W (5 + geht.
Da die Normalen durch einen Punkt (z |y) die Wurzeln der kubischen Gleichung 2" + zz + y — 0 darstellen, so folgt daraus, dass unsere Doppelwurzel der Gleichung (13) zugleich eine Wurzel der Gleichung
»+5:+7=0 (19)
Sein müsse.
14 XXXII. J. Sobotka:
Die Gleichung (19) stellt also die Bedingung fůr eine Doppel- wurzel der Gleichung (13) dar. Eliminieren wir z aus (19) und (13), so erhalten wir die Bedingungsgleichung, welcher p, g, s genůgen müssen, damit eine Doppelwurzel eintrifft.
Unsere Konstruktion lässt uns gleichfalls diese Bedingungs- gleichung gewinnen und liefert eine geometrische Deutung derselben.
Sämtliche biquadratischen Gleichungen von der Form (13) mit Doppelwurzeln werden nach dem Gesagten durch die Kreise / zum Ausdruck gebracht, welche % berühren. Betrachten wir diese Kreise als cyklographische Bilder von Raumpunkten; repräsentieren also jeden Kreis f durch ein Punktepaar W, M,, welches auf dem durch den Kreismittelpunkt M gehenden Lote zur Konstruktionsebene liegt und für welches die Strecken MM — M,M gleich dem Halbmesser des Kreises sind.
Die Gesamtheit der Punkte M,, M, wird eine Fläche A bilden. Alle Punkte derselben, deren Orthogonalprojektionen in der Konstruktions- ebene auf einer Normalen von % liegen, bilden zwei Gerade, welche durch den Fusspunkt Z+ der Normalen gehen und zur Konstruktions- ebene unter halben Rechten geneigt sind. Es ist also A eine Fläche gleichen Gefälles gegen unsere Ebene, somit die Tangentenfläche einer räumlichen Parabelevolute, die sich in die ebene Evolute der Parabel projiciert.
Die Gleichung von A kann, wie folgt, abgeleitet werden.
Es habe irgend ein Punkt M, dieser Fläche die Coordinaten X, Y, Z. Zunächst ist
Z=MLx; sind also x, y die Coordinaten von Zx, welche durch die Gleichung y" = 4(x — 2) (9) der Parabel % verbunden sind, so ist (Y— y) + (K— x — 20. (20) Da die Gerade ML, zu k normal ist, so besitzt sie die Gleichung Y-y-5X-9=0 (21)
Die Gleichung von A erhalten wir durch Elimination von z und y aus den Gleichungen (9), (20), (21).
Zur konstruktiven Auflösung der Gleichungen 2., 3. und 4. Grades. 15
2 Setzen wir den Wert x — 5 +2 aus (9) in (20) und (21)
ein, so können wir diesen Gleichungen die Gestalt geben
v : v 61“ z —2Xy+s—0, (20") 3 zit X$—Y=0, (21°) wenn wir abkürzend (X—2 +? — Z =s (22)
setzen. Da
=P ee ‘= D = 4 so ist für dieses s die Beziehung giltig Boo 2\-2= (2-2) + (9) -7=>
und da Z=r ist, so hat s vermöge der Gleichung (16) die frühere Bedeutung. Aus (20°) und (21‘) gewinnnen wir leicht durch wieder- holte Elimination die weiteren zwei Gleichungen
3Yy* +2(A?—s)y—4XY=0
(R— s) y? — 8XYy + 12Y* = 0.
Die Elimination von y aus denselben ergibt schliesslich, wenn wir der Bequemlichkeit halber im Resultate x, y statt X, Y schreiben, die beiden Gleichungen
y =0 (23) (Ay! + w* — 25)? — (0? + 35) [12xy* + («* — s)*] = 0. (24)
Die Gleichung (23) verlangt, dass g = 0; dass also die gegebene Gleichung die Gestalt habe
s“ ps +s—0,
in der sie zwei Doppelwurzeln besitzt, welchen Fall wir hier weiter nicht berücksichtigen wollen. Die Gleichung (24) gehört somit der Fläche A an. |
16 XXXIII. J. Sobotka :
Setzen wir noch
gt,
also t— 5 — y" + 4x — 4, so lässt sich dieselbe auch schreiben (dy Ext} — (42° — 34) (Pay HN) =0, (25) oder auch B — at + 18ry?t + (277 — 16x*)y* = 0. (26)
Setzen wir in (25) y — 0, so erhalten wir den Schnitt der Fläche mit der Ebene xz, nämlich
at — (dx — 31) #5 —=0, worin te — 2- 4r — 4. Dieser Schnitt zerfällt also in die doppelt zu zählende Parabel = —4(x — 1),
welche mit der Parabel % kongruent und gleichgerichtet ist und den Brennpunkt # derselben zum Scheitel hat, sowie in die beiden von S an sie nusgehenden Tangenten
Teer,
Setzen wir in (25) 2 = 0, so erhalten wir den Schnitt der Fläche mit der Konstruktionsebene. Nach einfacher Umformung erhalten wir da die Gleichung
g+l@ — V? +8(@—2]y +[8(x— 1) (2 — 2) + 16(2—2]r + 16(:—1D(+—2=0,
welche sich in die Gleichungen
„+ —-N=0, yY HIe— 2} =0
zerlegt.
Zur konstruktiven Auflósnng der Gleichungen 2., 8. und 4. Grades. 17
Unser Schnitt zerfällt also in die doppeltzuzählende Parabel k, wie zu erwarten war und in zwei Gerade
z—1— + ty, welche sich offenbar ergeben als die Schnittgeraden des Kegels @—1)}"+y —2—0
mit der Konstruktionsebene; es sind dies die Normalentangenten von Æ an À.
10. Die Fláche A ist somit konstruktiv und analytisch hin- reichend bestimmt.
Für ein bestimmtes s führt unsere Auflösung zu einem be- stimmten Kreise £, und die zugehörigen Kreise f schneiden diesen entweder orthogonal, wenn s positiv, oder diametral, wenn s negativ ist. Die Punkte M,, M., welche diese Kreise repräsentieren, bilden im ersten Falle ein einschaliges Rotationshyperboloid B,, welches Ag zum Kehlkreise hat und dessen Gerade unter einem halben Rechten gegen die Konstruktionsebene geneigt sind, im zweiten Falle ein zweischaliges Rotationshyperboloid B,, welches zu B, inbezug auf den gemeinsamen Mittelpunkt conjugiert ist. Jede von diesen beiden > Flächen besitzt somit die Gleichung
s=(2—2) + y? — 2 (27)
Die Punkte A7,, welche einem gegebenen s zugehören, bilden demnach die Durchdringungskurve der Fläche A mit dem durch (27) ausgedrückten Hyperboloid. Die zugehörigen Punkte M bilden sonach die Orthogonalprojection dieser Kurve in die Konstruktionsebene. Wir erhalten die Gleichung dieser Projection, wenn wir aus (24) und (27) das z eliminieren. Dieselbe ist also
(Iy? + 2° — 25)? — (2° + 3s) [12ry* + (x? — s)*] = 0. (28)
Setzen wir in diese Gleichung 1=5. = 7 als Koordinaten
von M ein, so kommt die verlangte Bedingungsgleichung für eine
Doppelwurzel zum Vorschein, nämlich (29)
[99% -] 2p (p® — 4s)]* — 4 (p*+ 125) [Gpg? + (p? — 497] = 0.
Sitzber. der kön. böhm. Ges. der Wiss. IT. Classe. 2
18 XXXIII. J. Sobotka:
11. Eine Doppelwurzel Z von (13) ist auch eine Wurzel der Gleichung |
2+52+3=0. (19)
Sind Z (i = 1, 2, 3), die Wurzeln von (19), so hat (13) eine Doppelwurzel, wenn s einen der Werte annimmt,
=— (8 +p +42) =— A824 20],
und bezeichnet +; den zu Z; gehörenden Halbmesser von f, so ist
r = (2) + (5 = 2) =
Daraus folgern wir für die Realität der Wurzeln von (13) aus unserer Konstruktion Nachstehendes.
a) Die Gleichung (19) besitzt nur eine reelle Wurzel, wenn
3 2 5 + H > 0, wobei r, y die Koordinaten des entsprechenden Punktes M
bedeuten; da r— £ y = 4:
a so haben wir nur cine reelle Wurzel Z
wenn 3 2 sit% >0.
Ist diese Bedingung erfüllt, so besitzt (14) lauter imaginäre Wurzeln, wenn r<r,, also s>s, ist, zwei reelle, zwei conjugiert imaginäre, wenn s< s,, während für s — s, man eine reelle Doppel- wurzel und zwei conjugiert imaginäre Wurzeln bekommt.
b) Ist +L<o dg d
so hat (19) drei reelle verschiedene Wurzeln Z;; ordnen wir die ent- sprechenden s so an, dass s, —s,>s,, so wird r, <r, <r,. Danun hat (13) lauter imaginäre Wurzeln, für s>s, zwei reelle, zwei imaginäre für s, >s>s,, lauter reelle für s, >s>s,, während für ss, sie wieder zwei imaginäre und zwei reelle Wurzeln besitzt. Die
Zur konstruktiven Auflösung der Gleichungen 2., 3. und 4. Grades. 19
Übergänge zwischen den einzelnen Fällen erfolgen durch A a wurzeln.
c) Ist schliesslich 3 2 tg =0
so hat man entweder lauter imaginäre, oder zwei reelle, zwei imagi- näre Wurzeln, worüber sowie über die entsprechenden Übergänge ohneweiters analog entschieden wird.
12. Betrachten wir auch für die biquadratische Gleichung die- jenigen Fälle, in denen bei der graphischen Darstellung der Kon- struktion einzelne Schnittpunkte von f mit % nicht mit erforderlicher Sicherheit zum Ausdrucke gelangen. Wir unterscheiden hier drei Fälle, je nachdem a) eine, 5) zwei, c) drei Wurzeln von diesem Umstand betroffen werden. (Fig. 5).
a) Sind die Schnittpunkte L,, L,, L, von f mit k bestimmt, so findet man den vierten Z,, indem wir die inbezug auf x symmetrische Gerade zu einer Seite des Dreiecks Z,L,L,, etwa die zu Z,Z, symmetrische Gerade Z,+L, *, ermitteln und zu ihr durch den dieser Seite gegenüberliegenden Eckpunkt, hier Z,, die Parallele ziehen. Diese Parallele schneidet f weiter im gesuchten Punkt Z,. Fällen wir die Senkrechte zu ihr vom Mittelpunkte M des Kreises f und ist « der Fusspunkt derselben, so erhalten wir Z, auch aus der Gleich- heit aL, = L,e.
b) Sind die Schnittpunkte Z., L, bestimmt, so verfahren wir wie im Art. 6, um die Gerade p, welche die übrigen zwei Punkte Z,, L, verbindet, zu erhalten. Wir führen also durch den Mittelpunkt 1 von L,*L,* die Parallele a zu x und fällen das Lot von M auf L,+L,+ welches a im Punkte « treffen möge; alsdann ist p die durch « zu L,+L,* gezogene Parallele. Selbstverständlich gilt diese Konstruktion auch dana, wenn Lx, m nicht reell sind, worauf wir noch zurůck- kommen.
c) Es sei bloss einer von deu Ehaltennnkten L, bestimmt, dann führt die Bestimmung der übrigen drei zur Auflösung einer kubi- schen Gleichung. Ist z, die dem Punkte Z, gehörige Wurzel von (13), so erhalten wir diese kubische Gleichung, indem wir die linke Seite von (13) durch (2— z,) dividieren; es wird also die Gleichung zu lösen sein
kika add (30) -
9.
20 XXXIII. J. Sobotka:
Um diese Gleichung durch die entwickelten Konstruktionen auf- lösen zu können, müssen wir sie auf die Form (6) bringen, was be- kanntlich dadurch geschieht, dass wir
=- 31) z 3
setzen. Dadurch kommen wir zu der Gleichung
9 Zhe+39)Z+5z A +grata=0
Angenommen (Fig. 5), es sei f, der die Gleichung (13) lösende Kreis, Af, sein Mittelpunkt und z, die zum Schnittpunkt Z, gehi- rende Wurzel von (13), so erhalten wir die 3 weiteren Wurzeln durch die Auflösung der (Gleichung (32). Der diese Gleichung lösende Kreis v geht durch den Scheitel S der Parabel k; er habe V zum Mittel- punkte. Es handelt sich darum, den Mittelpunkt V zu konstruieren. Bezeichnen wir mit č, 7 seine Koordinaten, so ist nach Früherem
— d 2 . — L 20 3 2 y De 9 (p + 3 27), 1 — 4 B 2 + 3 pe +). wáhrend die Koordinaten von M, sind
p zá
= =
Bezeichnen wir ferner bei $ — 1, 2, 3, 4 mit y; die Ordinaten der Schnittpunkte f,.%, wobei y, dem Punkte Z, angehören soll und mit Y; die Ordinaten der Schnittpunkte v., wobei Y, — 0, so ist den Gleichungen (31), (18) und (8) zufolge
_v_ N (33) y=Y- und aus den Ausdrücken für &, 1, x, y folgt = yi (33) n=y— Ts 5(#). 69
Sämtliche Gleichungen von der Form (13), welche eine Wurzel s, gemeinschaftlich haben, werden durch Kreise gelöst, die
Zur konstruktiven Auflösung der Gleichungen 3., 3. und 4. Grades. 91
durch einen festen Punkt Z, gehen; ihre Mittelpunkte bilden ein ebenes Punktefeld Z; die Kreise v, welche die zugehörigen kubi- schen Gleichungen von der Form (32) lösen, gehen durch den Puokt S; ihre Mittelpunkte V bilden gleichfalls ein ebenes Feld Z; beide Felder Z, Z, sind, wie aus den Relationen (33), (34) er- sichtlich, affin.
Wir erhalten somit V als denjenigen Punkt in Z, welcher dem Punkte A/, von Z in dieser Affinität entspricht.
Stellen wir zunächst die affine Beziehung der Punktreilien u, 4, auf der uuendlich feınen Geraden, die sich selbst entspricht, ber. Aus (33) und (34) folgt
VY _A BÍMVJ. Ein € a 6 + le) lH
Es ist also für limx — oo
M (35)
U m Em 6'
Diese Gleichung stellt zwei projektive Strahlenbüschel um den Koordinatenursprung O dar, welche auf der unendlich fernen Geraden der Ebene die Puuktreilen w, 4, festlegen. Die eben erwähnten Stralilenbüschel legen auf irgend einer Parallelen zu y zwei Punkt- reihen fest, welche durch blosse Verschiebung zur Deckung gebracht werden können.
Denken wir uns nun diese Büschel so parallel verschoben, dass ihre Mittelpunkte nach S fallen, so schneiden sie alsdann auf y Punktreihen ein, für welche mit Rücksicht auf OS = 2 aus (35) die Beziehung folgt
1 36 y—i= =
In affınen Feldern entspricht irgend einem Parallelstrahlen- büschel des einen ein zu ihm perspektiver Strahlenbüschel des andern, weil ja die unendlich ferne Gerade beiden gemeinschaftlich ist; solche Strahlenbüschel schneiden sich also in einer Punktreihe, und wir wissen, dass alle solche Punktreihen auf den Geraden č liegen, welche in einem einzigen Punkte, dem Doppelpunkte der Affinität, zusammen- treffen. In unserem speziellen Fall ist die Projectivität der Punkt- reihen 4,4 vermöge (36) parabolisch, die zusammenfallenden Doppel-
99 XX XIE. J. Sobotka:
punkte derselben liegen auf der Achse y, somit auch die Projektivität der beiden Parallelstrahlenbůschel ist parabolisch; ihr Schnitt } besitzt also die Richtung von y, wie auch aus der mittelst (33) und (34) abgeleiteten Gleichung für die Geraden 7 ersichtlich ist, die wir auf die Form bringen können
à 2 su 5%), (34)
worin « einen veränderlichen Parameter bedeutet. 13. Nun gestaltet sich die Konstruktion von V sehr einfach. Wir ermitteln zuerst zu irgend einem Punkte A von Z den entsprechenden A, in Z,. Als A denken wir uns den Mittelpunkt des durcb Z, gehenden Kreises f., welcher % doppelt berührt, also ausser L, auch den Punkt Z,* von % enthält; der entsprechende Kreis ta schneidet % ausser in S noch im Punkte G und berührt ausserdem k
in einem Punkte D, wobei die Ordinate von @ gleich ist _ y, jene
von D aber — = y, vermöge (31). Wir erhalten also A, als Schnitt
der Normale in D an # mit der Symmetrieachse g der Punkte S, D. Dies reicht hin, um schon einzelne Gerade, die durch V gehen, zu er- mitteln. Wir teilen die Ordinate Z,1 in A, 4, in drei gleiche Teile AA, = 1,4, = À, L,, tragen auf y die Strecke OZ 4,4 auf, so ent- spricht nach (36) dem zu SF parallelen Strahlenbüschel in & ein zu x paralleler Strahlenbüschel in 2,.
Wir ziehen also durch A, wobei 14 — SO, die Parallele zu SF, durch 4, die Parallele zu x und durch den Schnittpunkt beider 2, ||y. Dem zu SF durch 37, gezogenen Strahl entspricht die durch seinen Schnitt mit č, gehende Parallele x, zu x. Es ist also z, bereits eine Gerade, die durch V geht.
Einfacher noch erhalten wir eine zweite durch V gehende Ge- rade z,, wenn wir in Z den zu x parallelen in Z, den ihm ent- sprechenden Strablenbüschel, dessen Geraden also zu FS inbezug auf x antiparallel sind, wählen.
Zunächst sind die Strahlen des zweiten Büschels parallel zu g. Denn ist s der Fusspunkt der Senkrechten von D auf x, so is De _ De —3 v —- = 4 und da De — 3 y, ist, so ist ferner &S = ( | und
ES 3 3
cr 1 tg eDS = tgxg == = 9 8
Zur konstruktiven Auflösung der Gleichungen 2., 3. und 4. Grades. 93
Da die Gerade y durch <, geht, gehört ihr Schnitt P mit x bereits der zugehörigen Geraden 7 an. Denken wir uns die Normale g, au k, welche parallel zu g ist, x in P, schneidet, deren Fusspunkt G, sich auf © nach G, orthogonal projiciert, so ist PLG, = OS. Ver- schieben wir nun die Gerade g, parallel in der Richtung SO, bis sie mit g zusammenfällt. Dann kommt P, nach P, G, kommt in den Mittelpunkt G,* der Strecke SD und G, in den Mittelpunkt @,* der Strecke eS. Da PG,* gleich bleibt OS, so ist schliesslich
B ee l maj PO = 3 s
Man gelangt also hier zu č ohne Kenntnis der Punkte A, A, und hat also nur den Fusspunkt der Senkrechten von M, auf zu ermitteln, so ist s, das Lot von ihm auf SD.
Der Punkt V ist also der Schnittpunkt x, .z,.
Hat man x, ermittelt, so kann V dann wie folgt erhalten werden.
Wir schneiden die Ordinatenlinie von M, in g mit x, und tragen
auf sie die Strecke op, = ud, wenn u den Mittelpunkt von AZ, be-
zeichnet und ziehen durch , die Parallele zu SD, die alsdann x,
in V schneidet. Denn aus der Ähnlichkeit der Dreiecke Veg,, SeD folgt
u p
9V=%
wie es die Gleichung (33) verlangt.
Die Gleichung (37) für die Gerade l, die wir zuvor benützt haben, ist einfach _ lh 1 5 o) Wir erhalten also für die Entfernung P,O des Punktes O von, Dad 4 ED — > . PO. 14. Wir können also V einfach so konstruieren.
a) Wir ermitteln den Punkt D auf 4, dessen Ordinate
2 eD=- 3
die Beziehung PO —
24 XXXIII. J. Sobotka:
b) Wir tragen auf x die Strecken
P et. BD sm na ne 4 01 =; +6, OP =3 . Se auf. c) Bezeichnet u, den Fusspunkt der Senkrechten von M, auf x, so ziehen wir die Gerade y,||y in einer Ent-
fernung von P, welche gleich ist 7,u,. Dann geht y durch V.
d) Durch P ziehen wir č||y, fällen von M, das Lot aufl und von seinem Fusspunkt das Lot z, auf SD, so geht s, gleichfalls durch V.
Die Schnittpunkte von v mit £ liefern also die Wurzeln (32). wodurch auch die Wurzeln von (13) konstruktiv dargestellt sind.
15. Wir wenden uns der Darstellung von imaginären Wurzeln zu. Der die quadratische Gleichung (4) lösende Kreis a, der ER zum Durchmesser hat, besitzt die Gleichung
(— aj" + (y— BY = r"; seine Schnittpunkte mit x sind durch die Gleichung (© — aj mr
oder (x — a)? = r? — fi?
und die Wurzeln der Gleichung, da der Sinn von » entgegengesetzt dem der Achse x ist durch
(© 4 a) = — gegeben.
Ist (Fig. 1) C der Mittelpunkt des Kreises, C, der Fusspunkt der Senkrechten vou C auf x, so ist «= OČ,, B — C/C und daber
(x + OC)? = r — GE:
Sind die Schnittpunkte 7,, 7, von a mit x reell, so ist r > CU und ?— GC*= GT)* so dass
az — O0, + CT.
Zur konstruktiven Auflösung der Gleichnngen 2., 3. und 4. Grades. 9)
Ist aber dieser Schnitt nicht reell, so ist (\C?—r? gleich C.C,’, wenn CC, die Länge einer von ( an a gelegten Tangente ist. Es ist also
= — 0G u.
wobei, wie aus der Darstellung ersichtlich beide Strecken mit der- selben Einheit gemessen werden.
Die Punkte 7‘, T, sind Doppelpunkte der Involution, welche a
auf z hervorruft, während in der letzten Gleichung C,C, die absolute Entfernung des Punktes C, von den Punkten des symmetrischen Paares in der erwähnten Involution bedeutet.
16. Gehen wir gleich zur biquadratischen Gleichung (13) über und setzen voraus, dass sie zwei reelle und zwei conjugiert imaginäre Wurzeln besitze. Der die Gleichung auflösende Kreis f, init dem Mittelpunkte A (Fig. 5) schneidet also £ in zwei reellen Punkten Ly, L, ; sind also L,“, Z,‘ die Schnittpunkte der durch Z,, resp. I zu x gezogenen Parallelen mit dem Massstab », so ist
4 = 0L #01
Die gemeinschaftliche Sehne p, welche die zwei imaginären Schnittpunkte von f, mit % verbindet, erhalten wir nach Früherem, indem wir die Strecke, welche die zu Z,, L, inbezug auf x symme- trisch liegenden Punkte Z,+, resp. L;*. verbindet im Punkte 2 hal- bieren, durch 2 die Gerade 5|!x ziehen und dieselbe mit dem zu L,+L,? senkrechten Durchmesser von jf, schneiden. Die Gerade p geht durch diesen Schnittpunkt ß und ist parallel zu Z*L,".
Trifft der zu f, orthogonale Kreis um fi die Gerade p in 7 und d,so haben die Schnittpunkte p.f, von B die Entferungen By .i, BO..
Diese Schnittpunkte sind Doppelpunkte der auf p durch f, her- vorgerufenen Involution; ihre Orthogonalprojection auf # sind somit Doppelpunkte derjenigen Involution, in welche sich jene auf »» ortho- gonal projiciert. Das symmetrische Paar dieser Involution besteht also aus den Fusspunkten C, D der von y und 9 auf m gefällten Lote. Ist also B der Schnitt von 5 mit m, so ist
8 =0B H|BC|.i, 4 =0oB-— | BČ| 4.
26 XXXIII J. Sobotka:
Von diesem Fall bildet die Auflösung der kubischen Gleichung (6) mit zwei imaginären Wurzeln einen Sonderfall, der eintritt, wenn L; nach S fällt, wodurch die soeben gegebene Konstruktion aufrecht bleibt.
Keunen wir eine von den zwei reellen Wurzeln der biquadra- tischen Gleichung (13) und konstruieren die weiteren Wurzeln der Gleichung durch Zurückführung auf die kubische Gleichung (32), so trifft der entsprechende Kreis v (Fig. 5) die Parabel % ausser in S nur noch in einem Punkte J,. Ist J, sein symmetrischer bezüglich x und c die Parallele zu x durch die Mitte 3 von SJ,+ so gehört der Schnittpunkt JA von c mit dem zu SJ, + senkrechten Durchmesser des Kreises v der Sehne an, welche die beiden imaginären Schnitt-
punkte von v mit % verbindet. Ist HT die Länge der Tangenten von JI an v, und überträgt man dieselbe auf diese Sehne von A oder auf SJ,T von 3 aus, so gibt die Orthogonalprojektion auf m der 80 übertragenen Strecke den absoluten Betrag des imaginären Teiles der beiden noch gesuchten Wurzeln von (32). Anstatt dies durch-
zuführen tragen wir HT auf die Gerade SJ,+ von ihrem Schnitt-
punkt r mit b aus nach ro auf, so ist die Projektion von o identisch mit C, so dass y, G, U in einer Parallelen zu x liegen. Dabei
muss die Entfernung MH des Punktes 4 von b offenbar gleich Yo „ Sein.
17. Schliesslich möge der Fall behandelt werden, in welchem alle Wurzeln der biquadratischen Gleichung (13) imaginär sind und der lósende Kreis f mit dem Mittelpunkte M die Parabel k überhaupt nicht reell schneidet. (Fig. 6.)')
Die vier Wurzeln sind zu zweien konjugiert imaginär, was auch von den vier Schnittpunkten Z,, L., L,, L, gleichfalls gilt; es seien also L,, L, und ebenso L,, L, conjugiert imaginär. Daher lassen sich zwei reelle Geraden p, q konstruieren von denen eine die Punkte L,, L,, die andere die Punkte Z,, L, verbindet.
Um zu diesen Geraden zu gelangen konstruieren wir zuerst das gemeinsame Polardreieck XYZ der Parabel k und des Kreises f, obne dass wir genötigt sind einen neuen Hilfskegelschnitt zu benützen.
1) Bedeuten p, g, s absolute Werte, so bringt die Figur die Gleichung 2 — pz!--gz +s=0 zur Darstellung.
Zur konstruktiven Anflösung der Gleichungen 2., 3. und 4. Grades. 27
Wir wenden hier eine Konstruktion an, die bei einer anderen Gelegen- heit entwickelt worden ist.’)
Diesbezůglich legen wir den Kegelschnitt à fest, welcher der unendlich fernen Geraden der Ebene in dem Büschel (k, f) conjugiert ist. Dieser Kegelschnitt b ist eine gleichseitige Hyperbel welche x zu einer Asymptote hat und durch 4/ geht. Zu ihrer vollständigen Bestimmung ist die Ermittelung eines weiteren Punktes Q hinreichend. Denken wir uns den Punkt À der Parabel k, welcher auf der Ordinate des Brennpunktes E von k liegt, sowie die Tangente in A an # und ermitteln © als den zum unendlich fernen Punkte dieser Tangente konjngierten Punkt. Er liegt somit auf dem zu z parallelen Durch- messer 4a von k und auf dem zu der erwähnten Tangente senkrechten, ‘zu den Achsen x, y gleichgeneigten Durchmesser von f.
Es ist also A parallel zur Nebenachse von (’ und die Haupt- achse von b ist parallel zu der erwähnten Tangente. Wird also die Parallele zu y durch A7 von Aa in ©, von x in B geschnitten, und trägt man die Strecke Ba von B gegen O nach BB auf, so ist B der Mittelpunkt der Hyperbel 5, deren zweite Asymptote a||y mitbe- stimnit ist.
Nun können wir den Kreis « konstruieren, welcher dem Drei- eck XYZ umschrieben ist. Die Polare von 5 inbezug auf f ist eine Parabel, und ebenso ist die Polare von 5 inbezug auf k eine Pa- rabel; der Kreis # geht durch die Brennpunkte C, U,‘ beider Parabeln und hat seinen Mittelpunkt U auf der Leitgeraden w von k. Ist A, der Pol von a inbezug auf /, so berührt MA, die erste Parabel in A, und die zweite Tangente derselben M8 durch M ist zu MA, senkrecht; es liegt also M auf der Leitlinie dieser Parabel, welche somit mit der Tangente in M an b zusammenfällt, woraus - folgt, dass A/B durch den Brennpunkt C; geht; es ist also C, der Fusspunkt der Senkrechten von A, auf A/B. Macht man noch auf dieser Geraden BD, = MB, so liegt D, gleichfalls auf dem Kreise u, wodurch derselbe sogar ohne Benützung der zweiten Parabel hin- reichend bestimmt ist. Wir bemerken nur, dass diese zweite Parabel z zur Scheiteltangente hat und ihr Scheitel A, der Pol von a inbezug auf % ist.
Weiter denken wir durch die Ecken des Polardreieckes XYZ die zu k ähnlich gelegene Parabel n. Dieselbe geht durch die Be-
1) Sitzungsber. der k. Akad. der Wissensch. in Wien 1900. Bd. CIX: Zur Perspektive des Kreises und anschliessend zur Konstruktion der Axen und Kreis- schnitte für Flächen 2 Grades; insbesondere Art. 19.
28 XXXII. J. Sobotka: růhrungspunkte A4, 4, der zuvor hervorgehobenen Parabeln mit Tangenten, die zu x parallel sind und ihr Parameter ist die Hälfte des von k. Ausserdem schneidet die Geraden (A, die Senkrechte in A. zu x im Punkte 7, welcher der vierte gemeinschaftliche Punkt von w und » ist, da diese beiden Geraden die Polaren von B inbezug auf f und k sind.
Halbieren wir also 4,7" (hier dadurch, dass wir durch U die Parallele zu D,A, ziehen), so erhalten wir einen Punkt der Achse von ». Da die Subnormale dieser Parabel gleich ÆS ist, so können wir ihre Tangente £ in A, und somit auch ihren Scheitel V ermitteln. Der Aehnlichkeitspunkt P der Parabeln &, n liegt auf VS, so dass KB BS 122
Ueberführen wir durch diese Aehnlichkeitslage » in k, # in den Kreis «, so entsprechen den Ecken X, Y, Z des gesuchten Polar- dreiecks die Schnittpunkte X,, Y,, Z von u, mit k, aus denen man mit Hilfe der betreffenden Aehnlichkeitsstrahlen die Punkte X, Y, Z selbst auf w erhält. In Fig. 6 sind bloss die Punkte X., Y, zu- gänglich, so dass nur die Punkte X, Y unmittelbar erhalten werden. während zum Punkte Z die Bemerkung führt, dass er der Hühen- schnitt im Dreiecke A/YX ist.
Die gemeinschaftlichen Sehnen der Kegelschnitte f, k gehen zu zweien von den Ecken des Polardreiecks XYZ aus; aber nur zwei von ihnen, die durch eine dieser Ecken gehen, sind reell. Um diese Ecke festzustellen, betrachten wir irgeud ein Paar A von Punkten A, À’ welche bezüglich des Bůschels (fk) konjugiert sind. Der Bequemlich- keit halber wählen wir A auf # und zwar wie früher auf der Ordinate durch den Brennpunkt E, dann ist 4" der Schnitt der Polare von À inbezug auf f mit der Tangente in A an A. Die gesuchten reellen Sehnen müssen von derjenigen Ecke ausgehen, für welche ihre Ver- bindungsstrahlen durch die Seiten des Polardreiecks, welche gleichfalls von dieser Ecke ausgehen, von einander nicht getrennt werden. Das ge- schieht hier bloss für die Ecke Z. Die fraglichen Sehnen p, g sind dann Doppelstrablen der Involution Z(AA', XY). Schneiden also die Geraden ZA, ZA‘ den Kreis w in 1,, 1,, 80 trifft die Polare des Punktes J = 1, 2,. XY inbezug auf u diesen Kreis in zwei Punkten voa p, resp. g. Liesse sich die Bestimmung der Doppelstrahlen mit Hilfe von # nicht genau graphisch ausdrücken, würde man hiezu natürlich einen anderen durch Z gelienden Kreis wälılen.
Naclı Früherem ist der weitere Verlauf der Konstruktion folgender
Der Orthogonalkreis zu f, welcher seinen Mittelpunkt fm im Fuse- 34
Zur konstruktiven Auflösung der Gleichungen 2., 3. und 4. Grades. 99
punkt der Senkrechten von M auf Plat, trifft die Gerade | in den
9 Punkten Fa , welche als die reelle Darstellung der imaginären
Schnittpunkte von A mit f aufzufassen sind.
Sind also FH, H,, L', L“ die Orthogonalprojektionen der bezüg- lichen Punkte L,, Ls,, Lu, Lu auf m, so sind die Wurzeln der Gleichung (13) hier
a =oil +| A L|.;, 2, Zoll — |N1L .i, 2 = 01 HIHI". à, 8, = ol, —|H,L"
rd
Dabei ergibt sich die Kontrolle, dass die Punkte Zu, L: auch die imgináren Schnittpunkte von » mit 4 darstellen und analog für g. Treffen also die Geraden durch Ly, ZL., welche parallel zu + sind kinA,u,und trifft die Parallele zu z durch Z,, die Gerade Au in v, die
—
Parabel in ©, so muss Au ||p, vw = @L,, sein.
0
ar
Digitized by Google
Digitized by Google
Digitized by Google
Digitized by Google
Digitized by Google
FLÖSUNG.
KONSTRUKTIVE Au
SOBOTKA
1/1 /
oies té / ef / 1 ax - N
rs... si
se N90,
À... : 109
riss.
„i Al
alt. Mathematr:
Rae PR | Ad bak
ei noho Geselschd
1 I
cher]
o:
Farský. m un.
Digitized by Google
FLÔSUNG.
KONSTRUKTIVE Au
SOBOTKA
k
— -
zur mn, .-* - - - -
—————-——4 Suns
I - 1 / ST ! “ , m D 4, e - = x /
_ -
- -.
..
"do.
k k
m byrmr n do natumaıss. Úia.se
4 l
theina
ia
ait
! -
1 PTR
YTar x 4 Spell,
+
r
hre Geselseh.
enie bu
her d i
(ia Ul
+
faéby, r +
FLÖSUNG.
KONSTRUKTIVE Au
SOBOTKA
..
Fig. 6.
AIT
=-
+h----
Ei /
.
k A
D_ x) CRY „ T-
.. oeno ce. 0.2.2
..— ess
káně <
sise N33
) ins
ssl
UPA]
i 5 id:
hematn
1 yr cnaft. M at
5
je r TT“ era a SED one
sei
Ge
! i
ep d.icnigl.bähr
4. Fe
a:
fa ray, r ag,
Digitized by Google
XXXIV.
O dělení a isolování cukrů ze směsí,
Část II. Podávají Emil Votoček a R. Vondráček.
Předloženo v sezení dne 28. října 1904.
Práce, kterou zde podáváme, jest pokračováním studie uveřejněné námi pod výše uvedeným titulem ve Zprávách této Společnosti v březnu t. r.
Podařilo se nám vypracovati methodu naši pro dělení cukrů v ná- sladujících nových kombinacích :
galaktosa a arabinosa,
rhodeosa a glukosa,
mannosa a rhodeosa,
arabinosa, galaktosa a glukosa, mannosa, arabinosa a galaktosa.
Zároveň ukazujeme na několika příkladech, Ze methody naší lze užití přímo při syrupech, vyplývajících z hydrolysy polysaccharidů, tedy že přítomnost většího neb menšího množství látek znečisťujících nevadí vylučování se hydrazonů ve formě krystalické, v jaké snadno se dají čistiti. Okolnost ta je velmi důležita, jelikož by jinak cena methody byla problematická. Vždyť při analyse cukrů v hydrolytických produktech látek z přírody není nám nikdy činiti s vodnými roztoky chemicky čistých cukrů, nýbrž následkem neúplné hydrolysy roztoky ty obsahují téměř vždy vedle monosacharidů i něco rozpustných, pře- chodných produktů povahy dextrinové.
Věstník král. čes. spol. nâuk. Třída II. 1
2 XXXIV. E. Votoček a R. Vondráček:
Rhodeosa a glukosa.
2 g cukerného syrupu z konvolvulinu (=/as 1 y redukujícího cukru) rozpuštěno ve 20 cm? vody i přidáno 0'7 g methylfenylhydra- zinu a 03 g ledové kys. octové. Směs zahřívána chvíli na vodní lázní a ponechána v klidu. Po vychladnutí počaly se v brzku vylučovati krystaly, jež po jediném přehlacení z alkoholu tály při 182° = methylfenylhydrason rhodeosy.
Matečný louh zahříván nějaký čas 8 přebytečným octanem fenyl- hydrazinu (5 g zásady a 2-5 g ledové kys. octové) i poskytl hojnost fenylglukosazonu b. t. 205'5").*)
Mannosa a rhodeosu.
K roztoku, jenž obsahoval as 0-25 g mannosy a 1 g cukru z kon- volvulinu ve 20 cm? vody přidáno 0-8 g fenylhydrazinu. Následujícího dne odfiltrován vyloučený mannofenylhydrazon; k filtratu přičiněn 1 g difenylhydrazinu a potřebné množství alkoholu; zahříváno krátkou dobu na vodní lázni a okyseleno kyselinou octovou. Po několika hodinách počal se vylučovati krystalický produkt, jenž jednou z alkoholu pře- hlacen, měl bod tání 198:5°. Jest to difenylhydrazon rhodeosy.
Galaktosa a arabinosa.
K řešení této kombinace vedla nás již sama okolnost, že celá řada přirozených hmot uhlohydratových jakožto hlavní složky vykazují galaktosu a arabinosu.
Zde založili jsme methodu na rozdílné rozpustnosti difenylhy- drazonů jmenovaných cukrů. Kdežto galaktoderivat je snadno roz- pustný v alkoholu, arabinosodifenylhydrazon rozpouští se v něm těžce.
Jakožto předběžný pokus ke vlastnímu dělení arabinosy od ga- laktosy provedli jsme přímé převedení hotového galaktodifenglhydra- zonu ve methylfenylhydrazon. Galaktodifenylhydrazon připraven dle STAHELA à překrystalován z horké vody taje při 161°. (STAHEL udává b. t. 157°.)
0:5 g difenylhydrazonu galaktosy,
0:5 g methylfenylhydrazinu,
15 cm? alkoholu 96°/,
a Re
*) Přesvědčili jsme se zvláštním pokusem, že difenylhydrazon glukosy pře- chází při zahřívání s přebytečným octanem fenylhydrazinu zúplna ve fenylosazon. Lieb. Ann. 258, 246.
O dělení a isolování cukrů ze směsí. 3
smichäno a zahřáto na vodní lázni. Ani po 3 hodinách očekávaný hy- drazon se nevyloučil. (Snad že difenylhydrazon je v alkoholu málo dissociován.) Přidán tudíž 1 cm* 5Oprocentní kyseliny octové a opět poněkud zahřáto. Ochlazenim vylučuje se ihned hydrazon. Vzorek promyt a vysušen taje při 190°. Je to tedy galaktomethylfenylhydrason. Přikročeno bylo potom ku vlastnímu dělení arabinosy a galaktosy. 03 g galaktosy 03 g arabinosy
a přičiněno 0°6 g difenylhydrazinové zásady a potřebný ku rozpuštění alkohol. Po celohodinném zahřívání na vodní lázni se zpětným chladičem většina líhu odehnána a zbytek ochlazen. Vyloučený hydrazon (I.) odsát, a k matečné tekutině přidáno 0'3 g methylfenylhydrazinu a 1 cm* 50%/ -ní kyseliny octové. Mírným záhřevem a ochlazením vyloučen hydrazon I., jenž taktéž odsátím isolován.
Hydrazon I. vysušen váží 0'498 g. Taje při 199%. Opětnou krystalisací z líhu dosaženo bodu tání 201°. (ToLLExs udává pro dife- nylhydrazon arabinosy 204—205°, oproti Neusercovu číslu 216—217".)
Hydrazonu (IL) získáno 0 360 g. Překrystalován z vody roztápí se při 192°, což souhlasí s číslem pro methylfenylhydrazon galaktosy. Zkušenost při dělení této kombinace nabytých použito bylo ihned při některých produktech přirozených. Stanovení cukerných složek v t. sv. kyselině arabinové z řísků řepných.
5 g kyseliny arabinové hydrolysováno 1 hodinu na vroucí vodní lázní pětiprocentní kyselinou sírovou, pak kyselina odstraněna uhliči- tanem barnatým a odfiltrovaný roztok poněkud zkoncentrován. Získán tím cukerný roztok, kterýž methodou Soxhletovou vykázal 8% — 85"/, redukujícího cukru (počítáno na glukosu).
V obdrženém roztoku zkoušeno dle ToLLense na penfosy: vý- sledek positivní. — Taktéž zkouška činidlem SELIVANOVÝM svědčí pří- tomnosti £efos. (Dlužno však vytknouti, že reakce tato je dle pozo- rování R. Ornera dosti nespolehlivá.)
Reakce fenylhydrazinem. Odměřeno 2"/, cm? roztoku, přidáno ně- kolik kapek fenylhydrazinu a kys. octové. Ani po 3 hodinách hydrazon se nevylučuje. Tudíž mannosa není přítomna.
Reakce difenylhydrazinem. Odměřeno 15 cm? cukerného roztoku (as 15 g redukující sušiny) a odpařena z něho většina vody, kteráž potom nahrazena alkoholem. Po sfiltrování od vyloučených mazů vařeno 8 12 g difenylhydrazinu za použití zpětného chladiče. Po hodinnem varu většina alkoholu odehnána. Zbytek (as 15 cm?) po ochlazení téměř
rozpuštěno v 10 cm? vody,
4 XXXIV. E. Votoček a R. Vondráček:
stuhl. Kaše rozmíchána s lihem a filtrováno Goochovým tyglem, krystaly promyty lihem, etherem a vysušeny ve vodní sušárně. Získáno hydrazonu 0'810 g, což odpovídá 0:4 g arabinosy. B. t. 203° souhlasil s číslem Tor- LENSE pro arabinosodifenylhydrazon, čímž přítomnost arabinosy zjištěna.
Ve filtrátu zůstalo ještě as 09 g redukující sušiny. Přidán k němu methylfenylhydrazin (06 g) a kya. octová (1 cm?). Po 24 hodinách vy- loučilo se pouze skrovné množství hydrazonu (0'013 g) tajícího při 189— 190°, což souhlasí s methylfenylhydrazonem galaktosy.
V matečné tekutině zkoušeno na glukosu přebytkem (2 g) fenyl- hydrazinu za přidání 2 cm kyseliny octové. Ani po dvouhodinném zahřívání va vodní lázní osazon se nevyloučil. Glukosa tudíž me- nalezena. | =
V produktu hydrolysy nalezena byla tedy hlavně arabinosa vedle mála galaktosy.
Nalezené množství hydrazonů nesouhlasí s redukující sušinou. Patrně tekutina vedle volných cukrů obsahuje též polysacharidy re- dukující, které však nerozpustných hydrazonů neposkytují.
Stanovení cukerných složek v gummě arabské.
K předběžné informaci oxydováno 5 g zkoušené gummy kys. dusičnou dle ToLLENsE. Ziskäno tak 1'042 g kys. slizké, což zna- mená 27"/o galaktosy.
Hydrolysa. 20 g gummy vařeno po 4 hodiny 8 5°%-nf kyselinou sírovou, kyselina odstraněna uhličitanem barnatým a zkoncentrováno. Přidán přebytek lihu, čímž sraženy dextriny a po filtraci opět zkon- centrováno. Soxhletovou methodou zjištěno, že 1 cm? roztoku obsa- huje 0-37 g redukujícího cukru.
1. Reakce fenylhydrazinem na mannosu dává resultát negativní.
2. Reakce difenylhydrazinem. Odméfeno 10 cm“ roztoku, což znamená as 35 g redukujícího cukru, přidány 4 g difenylhydrazinu a alkohol. Čirá tekutina vařena as hodinu. Odehnáním větší části líhu získáno bylo 1:52 g difenylhydrazonu, kterýž překrystalován tél při 2009. Tak nalezena byla v roztoku arabinosa.
3. K filtrátu přidán 1 g methylfenylhydrazinu a 1 cm? kys. octové. Po 15 hodinách sfiltrováno i získáno bylo 0'794 g hydrazonu, kterýž překrystalován tál při 187—188%. Je to methylfenylhydrazon ga- laktosy.
4. Z filtrátu odehnán alkohol, přičiněno něco vody a sfiltroväno od vyloučených hydrazinů a mazů. Na to přidán 1 g fenylhydrasinu
O dělení a isolování cukrů ze směsi. 5
a 1 cm" kys. octové. Vařením získán osazon, kterýž promyt acetonem tél při 207. Dle bodu tání a vzhledu je to osazon glukosy.
Nalezena byla tudíž v produktu hydrolysy zkoušené gummy arabské hlavně arabinosa, vedle toho něco galaktosy a glukosy. Man- nosa přítomna není.
Stanovení cukerných složek v hydrolytickém produktu ern kávových.
Káva „Menado“ byla rozmělněna, potom extrahována etherem, digerována za chladu '/,-nim žíravým draslem, načež po důkladném vymytí hydrolysována as po 2 hodiny 5°/-ni kyselinou sírovou při 1009. Na to zneutralisováno uhličitanem barnatým a zkoncentrováno. Získán roztok as 5“-ní.
1. Fenylhydrazinem shledána přítomnost mannosy. Odměřeno tudíž 80 cm’ roztoku a přidáno 4 g fenylhydrazinu a trochu alkoholu. Čirá směs zahřata poněkud na vodní lázní i ponechána pak 4 hodiny v chladu. Získáno bylo 0'825 g hydrazonu b. t. 2009, jenž při desti- lační zkoušce s 12%o-ní kys. solnou neskýtal ani furolu ani methyl- furolu.
2. K filtrátu přidány 3 g difenylhydrasinu a něco alkoholu. Zahříváno pak 1 hodinu na vodní lázni. Po té tekutina slita od zby- lého na doě hydrazinu a alkohol odehnán. Ochlazením vyloučila se klkatá látka, nažloutlá, těžce se usazující. Je to patrně hydrazon obalen trochou osazonu. I přelita jest tekutinu etherem, aby hydra- zon snáze se vyloučil, druhý den sfiltrováno a hydrazon promyt líhem. Získáno 0:55 g hydrazonu, jenž překrystalován z horkého líhu tél při 2059 a skýtal při destilační zkoušce s 12°%-nf HC{ hojnost furolu. Je to hydrazon arabinosy.
3..Z matečné tekutiny odehnán ether a většina lihu, sfiltrováno od vyloučeného ještě arabinosodifenylhydrazonu a stop osazonů, i při- dány 3 g methylfenylhydrazinu a 2 cm? kys. octové. Ihned se vylučuje hydrazon. Po několika hodinách vyloučilo se takové množství hydra- zonu, že tekutina zhoustla na hustou kaši.
Hydrazon odsát, promyt a překrystalován z horké vody a alko- holu; taje při 1899. Při destilační zkoušce 8 12“%-ní kys. solnou ne- poskytl furolu ani methyfurolu. Je to methylfenylhydrazon galaktosy.
4. Po fruktose päträno ve zvláštním podílu. K 30 cm? roztoku původního přidány 3 g methylfenylhydrazinu. Tím se vyloučily me- thylfenylhydrazony mannosy, arabinosy a galaktosy. K filtrátu přidánu kys. octová. Neubergův osazon se nevyloučil i není tudíž fruktosa přítomna.
6 XXXIV. E. Votoček a R. Vondráček: O dělení a isolování cukrů ze směsí.
Následuje z toho, že hydrolytický produkt zru kávových obsahuje mannosu, galaktosu a arabinosu.
Příklady uvedené ukazují, že i v složitých případech lze methody námi navržené použiti a i tři cukry vedle sebe v jediném vzorku dokázati.
E, Votoček et R. Vondráček: Sur l'extraction des sucres réducteurs des mélanges. (II.)
En continuation de nos recherches relatives à la séparation qualitative des sucres réducteurs *) nous sommes parvenus à étendre notre méthode aux mélanges suivants:
Hydrazines employées succes- sivement :
1. arabinose et galactose, 1. diphénylhydrazine, méthylphé- nylhydrazine,
2. rhodeose et glucose, 2. méthylphénylhydrazine, phenyl- hydrazine,
3. mannose et rhodeose, — 3. phénylhydrazine, diphenyl- hydrazine,
4. arabinose, galactose, glucose, 4. diphénylhydrazine, méthylphé- nylhydražine, phénylhydrazine.
5. mannuse, arabinose, galactose, 5. phénylhydrazine,diphénylhydr
| zine, méthylphénylhydrazine.
Mélange sucré:
Les deux derniers essais ont été fait avec les produits hydro- lytiques de la gomme arabique (4.) et des grains de café (5.). Il ré- sulte de cela que notre méthode est applicable non seulement aus mélanges artificiels préparés en partant de sucres purs, mais encore — ce qui est le point essentiel — aux sirops sucrés tels qu'on le obtient par l'hydrolyse de produits naturels.
*) Voir notre mémoire précédent.
XXXV.
Der Boden der Stadt Prag. Eine geologische Studie von Prof. Dr. Philipp Počta.
Mit einer Tafel und 2 Textfiguren.
Vorgelegt in der Sitzung den 22. Oktober 1904.
Eine ziemliche Reihe von Jahren habe ich die Verhältnisse des Bodens der Stadt Prag untersucht und erlaube mir in einem zusam- menfassenden Artikel die Ergebnisse dieser meinen Untersuchungen bekannt zu geben, nicht aus dem Grunde, dass ich meine diesbe- züglichen Studien für abgeschlossen und die geologische Beschaffen- heit des Bodens der Stadt als vollkommen klar beleuchtet betrachten würde, sondern vielmehr um den jetzigen Stand unserer Kenntnisse anzuführen und eine Basis für weitere wünschenswerthe Arbeiten herbeizuschaffen.
Der Boden der meisten Hauptstädte Europas ist in geologischer Hiusicht gründlich untersucht worden und es besteht in dieser Rich- tung bereits eine zahlreiche Litteratur von sehr interessanten Ab- handlungen. Ich will allerdings nicht diesen meinen Versuch einer Darstellung der Bodenbeschaffenheit Prags in die Reihe der oben erwähnten, meist umfangreichen und auf Grund sehr zahlreicher, oft von geologischen Instituten durchgeführter Untersuchungen verfassten Arbeiten stellen, sondern mich damit begnügen, das bisher Gesehene kurz zu beschreiben und der Vergessenheit zu entreissen. Denn jährlich vermindern sich in einer Grosstadt die Punkte, wo Auf- schlüsse entblösst sind und manche interessanten Partien sind jetzt
Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1
9 XXXV. Philipp Počta:
mit hohen Gebäuden verbaut und demnach unzugänglich. Eine zu- sammengefasste Schilderung der Bodenbeschaffenheit Prags wurde bisher nicht veröffentlicht und nur nebenbei findet man in den geologischen Schriften, die das palaeozoische Bassin Mittelböhmens behandeln, Bemerkungen, welche den Boden Prags betreffen. Die meisten stam- men vom Prof. Krzsci, dem besten Kenner der geologischen Verhält- nisse in der Umgebung der Hauptstadt Böhmens und wurden von späteren Verfassern wiederholt. Darum ist das Verzeichnis der Quellen, auf welche im Texte dieses kleinen Artikels verwiesen werden wird, ein ziemlich geringes:
I. J. Keesci, Geologie, 1877.
Il. J. Koňexský, Über die Auffindung von Placoparia am Fusse des Lorenzi Berges, Sitzgsber. kgl. böhm. Gesell. Wiss. 1877.
III. J. Kresci & HELmHAGKER, Erläuterungen zur geolog. Karte der Umgebung von Prag, Archiv der naturwiss. Landesdurchf. IV. B. Nr. 2, 1885.
IV. F. Karzer, Zur geologischen Beurteilung der Trinkwásser von Vršovic. Jahrbuch d. k. k. geolog. Reichsanstalt 1891.
V. F. Karzer, Geologie von Böhmen 1892.
VI. J. Kresci & K. Feistmanten, Orographisch-tektonische Übersicht des silurischen Gebietes im mittleren Böhmen. Archiv der na- turwiss. Landesdurchf. V. B. Nr. 5, 1890.
VII. Pu. Pocra, Geologische Excursionen in die Umgebung Prags (bôhinisch) 1897.
VIII. Pu. Počra, Geolog. Karte von Böhmen. Sect. V. weitere Um- gebung Prags. Archiv der naturwiss. Landesdurchf. XII. B. Nr. 6, 1903.
Weiters habe ich in der naturwiss. Zeitschrift „Živa“ einige Bemerkungen über interessante geologische Aufschlüsse veröffentlicht, so im Jahrg. XII. Nr. 20, Jahrg. XIII. Nr. 1 und 4.
Zur Veranschaulichung des bunten geologischen Bildes, welches der Boden Prags bietet, habe ich einen kleinen Stadtplan beigefügt; die kleinen Dimensionen desselben liessen nicht zu, auch die Strassen- namen beizufügen, es dürfte jedoch keine besondere Schwierigkeiten bieten, mit Zuhilfenahme eines gewöhnlichen Planes sich zu orientiren.
Die Höhenquoten habe ich der Karte des k. k. Generalstabes 1: 25.000 entnommen; es ist einleuchtend, dass bei dem geringen Masstabe dieser Karte an vielen Orten nicht die vollkommen genaue Höhenangabe möglich war, jedoch ist dieselbe auch bei dem mehr
Der Boden der Stadt Prag. 3
allgemeinen Charakter dieses Aufsatzes nicht unumgänglich noth- wendig.
In meinen Bestrebungen, die immer seltener werdenden Auf- schlüsse im Weichbilde der Stadt zu untersuchen, wurde ich von vielen Herren Bauunternehmern und Realitätenbesitzern freundschaft- lichst unterstützt. In erster Reihe muss ich aber dem löbl. Stadträte der köngl. Hauptstadt Prag meinen besten Dank zollen, da es mir durch seine spezielle Bewilligung möglich wurde, nicht nur alle von der Stadt selbst durchgeführten Bauten zu besuchen, sondern auch auf Grund der mir von dieser hohen Behörde gegebenen Einpfehlungen in private Bauführuugen den Zutritt zu erwirken.
Prag liegt im silurischen Bassin und zwar auf der nördlichen Hälfte desselbeu, da die bande der Königshofer Schichten d,, welche die mittlere Partie des Untersilures einnimmt, erst südlich von Prag in einer die Orte Radlic, Podol und Strašnic berührenden Linie an- fängt. Das Obersilur ist demnach im Weichbilde der Stadt nicht entwickelt, sondern ebenfalls südlich gelegen. Der Boden der Stadt besteht aus untersilurischem Gestein und es betheiligen sich dabei Barraode's bandes: d,, d,, d, und d,. Bande d,, wie Barrande selber erkannte (sieh VIII. pg. 23) ist für eine lokale, meist nur an die nächste Umgebung der Stadt Beraun (Trubfn, Vinice) gebundene Entwickelung der bande d, anzusehen. Allerdings kommen die Schiefer der bande d, in der Nähe der Quarzite auch in Prag im sehr veränderten Habitus vor und unterscheiden sich ziemlich von den übrigen dieser Zone. Da sie jedoch allmählig in die letzteren übergehen und nebst- dem keinen selbstständigen palaeontologischen Charakter besitzen, ist ihre Trenung unmöglich.
Auf einem Punkte der Stadt wird der Hohenrücken von ceno- manen Quadersandstein und turonen Plaener gebildet, sonst pflegen die silurischen Hügeln mit mächtigen Diluvialablagerungen bedeckt zu sein. Wenn wir noch weiters die den alten Moldaufluss beglei- tenden Alluvialgebilde erwähnen, haben wir alle geologischen Zonen, welche sich an der Bildung des Bodens der Stadt beteiligen, aufge- zählt. Daraus ergibt sich von selbst die Reihenfolge, in welcher wir bei der Beschreibung der geologischen Verhältnisse vorgehen wollen:
1. Oseker Schiefer, bande d, ; 2. Drabover Quarzite, bande d,;
1*
4 XXXV. Philipp Počta:
Zahořaner Schtefer, bande d,;
. Karlshofer Schiefer, bande d,;
. Čenoman, Perutzer und Korytzaner Schichten; Turon, Weissenberger Pláner;
„ Diluvium ;
. Alluvium.
nn OA ©
1. Oseker Schiefer, bande d,.
Die Schiefer der bande d, sind in Prax in breiten Streifen entwickelt und insgesammt nur durch die oberste Lage, die Oseker Schiefer d,, vertreten. Aus diesem Grunde werden wir bei weiterer Beschreibung dieser bande kurzweg nur die Bezeichnung d, anwenden. Im Allgemeinen kann man mit einem Blick auf den beigelegten Stadt- plan sich überzeugen, dass sie die 3 Quarzitenzüge der Drabover Schichten d, und zwar in N an sie angelegt begleiten. Infolge- dessen können wir auch 3 Streifen dieser Oseker Schiefer unter- scheiden:
I. den nördlichen, welcher sich an den nördlichen Quarzitzug anlegt,
II. den mittleren, welcher in einem engen Streifen unterhalb des Weissen Berges im Košiřer Thal parallel mit dem mittleren Quarzitzuge verläuft und
III. den südlichen, welcher den III. Quarzitzug im N begleitet.
Der nördliche Streifen der Oseker Schiefer legt sich im N an den I. Quarzitzug an und verbreitet sich im bedeutenden Komplexe von Dejvic gegen N nach Oberscharka, gegen O zum Bubenečer Bahnhof und zum Moldauarme und baut das rechte Moldauufer von Troja auf. Allerdings ist er auf der Höhe von Dejvic gegen Bubeneč mit mächtigen diluvialen Ablagerungen bedeckt und kommt meist nur an den Abhängen zum Vorschein. Ein lange schon bekanntes Vorkommen dieser Schiefer ist die NÖ.- Lehne dieser Anhöhe gegen die Moldau zu, wo am Wege vom Baumgarten zur Kaisermühle unterhalb der Bahnstation Bubeneč die Schichten zu Tage treten. Durch die Kanalisationsarbeiten wurde aber der Boden dieser Gegend in verschiedener Richtung aufgeschlossen und ich hatte Gelsgenuen die Verhältnisse näher zu studiren.
Der Boden der Stadt Prag. 5
Die Breite dieses Streifens ist eine sehr mächtige, derselbe erstreckt sich vom Porphyr, welcher in Scharka auftritt, zum I. Quarzitzuge, der die Anhöhe Belvedere durchquert, überschreitet die Moldau und baut das rechte Ufer derselben von Troja angefangen bis wieder zu dem östlichsten im Weichbilde der Stadt auftretenden Punkte des I. Quarzitzuges bei Tyrolka uud Bulovka. NW an dem Moldaukanal, gegenüber der Mauthner’schen Fabrik wurde im J. 1901 und 1902 für die neue Kanalisation ein Sielwasserfänger kon- struirt, zu welchem Zwecke man den Boden bedeutend aufgraben musste und bei dieser Gelegenheit wurden die Oseker Schiefer bis in bedeutende Tiefe entblösst.
Der Schiefer ist fest, nass, von dunkelgrauer oder dunkel blaugrauen Farbe, wird nach dem Trocknen heller und springt dann leicht in Stücke. Transversale Schieferung ist sehr häufig und es pflegen die so entstandenen Spalten von weissen Gipsanflugen bedeckt zu sein, eine Erscheinung, welche im dunklen Gestein sogleich in die Augen fällt. Die Schichten sind mässig geneigt, etwa 46—50°, und ihr Einfallen ist ein südöstliches.
In den hier erreichten tiefsten Lagen enthalten sie zahlreiche Quarzkonkretionen, ziemlich regelmässig gerundet und von verschiedener Grösse. Die Mehrzahl dieser Knollen hat einen Durchmesser von 16—20 cm, es kommen aber neben diesen auch kleinere, oder auch grössere, jedoch nicht so häufig vor. Sie beherbergen fast durchwegs Bruchstücke von Versteinerungen und es scheint, dass diese eg eben waren, welche zur Konzentration der Kieselsäure Anlass gaben. Von Versteinerungen konnte ich in diesen Knollen bestimmen : Ogygia desiderata, Placoparia Zippei, Daimania atava, Nucula, Orthis und Orthoceras. Weiter gegen NO erscheint der sogen. „Griffelschiefer“ (roubíková břidlice); das Gestein spaltet sich nämlich beim Trocknen in längliche kantige Stücke.
Der Grund dieser Erscheinung ist in der vielfachen sekundären Schieferung, welche diese Schichten durch Druck erleidet haben und ich bemühte mich vor Jahren bei der Beschreibung eines anderen Fundortes dieser Schiefer *) festzustellen, dass die Seitenflächen dieser „Griffel“ nicht zufällige Richtung besitzen, sondern dass ihre Kanten zu den verschiedenen sekundären Schieferungen in Beziehung sind
*) Über geolog. Profil im Kaiser Franz Josefs-Bahnhofe der k. k. Staats- bahn in Prag (böhmisch). Sitzgsber. d. königl. böhm. Gesell. d. Wiss. 1892.
6 XXXV. Philipp Počta:
und einen bestimmten Winkel bilden, der durch Kompa3 gemessen werden kann.
Im Tunel, welcher in diesem Schiefer unterhalb der Bubenečer Strasse geführt wurde, fand sich ein kleines Lager von Graphit vor, soweit mir bekannt, das erste Vorkommen dieses Minerales in Silur. An einem Stücke dieses Griffelschiefers wurde ein länglicher, walzen- förmiger Körper aus zahlreichen Individuen von Placoparia Zippei bestehend aufgefunden. Es scheint, dass in einer zufällig gebildeten Rinne diese Trilobiten aufgestaut waren.
Von diesem hier kurz beschriebenen Vorkommen bis in die Anlagen des Baumgartens wurde aus allen Schachten der Griffel- schiefer gefördert. Im Baumgarten selbst lehnt sich dieser Schiefer- streifen an den quer durchsetzenden nördlichen Quarzitzug an und wurde auch in dem die Anhöhe Belvedere durchbrechenden Tunel beobachtet. Dieser Tunel, für den Hauptsammler der Sielwásser ge- baut, ging von der Bělskystrasse an der Moldau fast direkt nach N durch Belvedere und bog etwa 40 m vom Nordabhange dieser Auhöhe, welcher in den Baumgarten einfällt, gegen NW und führte daun weiter durch die Oseker Schiefer. Der Kontakt dieser Schiefer mit den Quarziten ist im Tunel ein ruhiger und regelmässiger, man be- merkt plötzlich im brüchigen Schiefer einige Quarzitbänke, die vor- erst mit dem Schiefer wechsellagern, dann aber in selbstständiger Masse auftreten. Auf dem rechten Moldauufer zwischen Troja und Pelc und Tyrolka sind überall die Griffelschiefer entwickelt, jedoch ist diese Gegend nicht mehr auf dem Plane enthalten.
Der II. Streifen der Oseker Schiefer begleitet auf der nördlichen Flanke den westlichen Teil des mittleren Quarzitzuges in Košíř und Smíchov. Er ist jedoch meist unzugänglich und nur bei tieferen Bauten er- reichbar. Der nächste Ort, wo derselbe vorkommt, ist das Thal zwischen dem Weissen Berge und Košíř, hinter dem Meierhof Zámečnice. Hier auf einem Abhange des Waldes dieses Meierhofes treten schwarze, gut geschichtete Schiefer fast horizontal gelegen (15°) und mit sö.- Ein fallen (hora obs. 7) auf. Versteinerungen habe ich keine gefunden, da der Schiefer in den zu Tage tretenden Lagen verwittert und brüchig ist. Ein weiteres Vorkommen dieses Schiefers wurde von kořenský (L. II.) angegeben. Im Klostergarten der Schulschwesterd Sacré Coeur in der Karlsgasse in Smíchov wurden im schwarzen Schiefer Abdrücke von Placoparia Zippei gefunden. Das ist der ostlichste Puukt, wo dieser Schieferstreifen konstatirt wurde. Die Breite dieses Streifens ist bis jetzt nicht sicher bestimmt. An seiner
Der Boden der Stadt Prag. 7
nördlichen Grenze verläuft eine Bruchspalte, nach welcher der südliche Teil des Terrains gesunken ist, so dass die Oseker Schiefer in die Nachbarschaft der Karlshofer Schichten kamen.
Was die Fortsetzung dieses Streifens auf das rechte Moldauufer anbelangt, so ist sein Vorkommen im O des Flusses bisher nicht be- kanut. Es ist möglich, dass auch hier der mittlere Quarzitzug an seiner Nordseite von Oseker Schiefern begleitet wird, aber ein ver- lässlich angegebenes Vorkommen an dieser Stelle fehlt bisher. Im Profile, welcher am Platze der gewesenen Sct. Wenzel’s Strafanstalt sichtbar wurde, sah man nördlich einen allmähligen Übergang von den Quarziten in Schichten schwarzen Schiefers, welcher wohl jenem der bande d, im Ganzen entsprach, aber stark verändert war. Alle übrigen weiteren, in der Nähe sich befindenden Aufschlüsse lassen eher an Zahořaner Schiefer d, schliessen, wie wir weiters bei Be- sprechung dieser bande noch anführen werden. Deingemäss würde der Boden der Altstadt, Josefsstadt, des nordl. Teiles der Neustadt und Karolineuthals aus den Zahofaner Schiefern bestehen, wie dies auch die Aufschlüsse in der weiteren Umgebung Prags in nordöstlicher Richtung am nördl. Abhang des Žižkaberges, dann in Vysočan (Kun- štatka, Balabenka) und Lieben beweisen. Höchstens dürfte ein sehr enger, an den Quarzitzug angelegter Streifen, desseu Spuren im Profile bei der Sct. Wenzels-Strafanstalt angetroffen wurden, zu vermuten sein. Prof. Krejčí zeichnet aber in seinen Profilen Nr. 35 und 36 (Lit. VI.) in diesen Orten die Oseker und auch die Stufen d,.,d,s und sogar den Phyllit ab, indem er annimmt, dass hier an einer Bruchspalte diese unteren Lagen von den Karlshofer Schichten bedeckt werden. Im Profil Nr. 36 gibt er am Žižkaberg und zwar am süd- lichen Abhange desselben, der gegen Karolinenthal abfällt, die Oseker Schiefer an, sagt aber bei der Erklärung des Profiles (pag. 47) im Texte: „Der Kaınm des Žižkaberges besteht aus Quarziten d,, der steile Abhang gegen Karolinenthal aber aus den Schiefern d,.“ Daraus ist zu ersehen, dass seine dem Profile zu Grund gelegte Annalıme später korrigirt wurde. Unserer Anschauung nach müsste demnach jenes Profil auf eine in Fig. 1 angegebene Weise abgeändert werden.
Der südlsche Schieferstreifen ist nur am rechten Moldauufer bekannt und füllt hier die Zone zwischen dem mittleren und dem südlichen Quarzitzuge aus. Zuerst finden sich einige Spuren in der Nähe des Flusses südlich von der Strafhauskirche in der Jensteins- gasse, weiters auf dem durch Demolirung alter Häuser entstandenen Platze in der Podskalgasse. Hier kommen einige Aufschlüsse schwarzen
B XXXV. Philipp Pocta:
dünnen Schiefers in wenig geneigter Lage mit südôstlichem Ein- fallen vor.
In diesem Schiefer verläuft auch die einstmal durch gutes Trinkwasser berühmte Sct. Wenzelsquelle, welche in der Wenzels- gasse früher in bedeutender Mächtigkeit herausquoll. Diese Quelle nimmt ihren Weg im Kontakt des mittleren Quarzitzuges mit diesem Schieferstreifen und wurde am Karlsplatz durch in grosse Tiefen reichende Kanalbauten zum grössten Teile vernichtet.
Zu ihrer Auffindung wurden vom Stadtbauamte Probeteufungen am Karlsplatz und in der Wenzelsgasse ausgeführt. Ich konnte mich damals, mit der geologischen Begutachtung vom Stadtrathe betraut, an allen diesen Punkten überzeugen, dass hier die Oseker Schiefer
Belvedere Kgl. Weinberge
RS Ne N
IE EIN : = LE = a N No
d,
Fig. 1. Profil durch Prag vom Belvedere gegen Kgl. Weinbergen.
angetroffen wurden. Dieselben waren von dunkelblauer Farbe, Wasser aufsaugend und ziemlich regelmássig mit no.- Einfallen abgelagert. Einige weitere Punkte an der südlichen Grenze dieses Streifens sind bereits lange bekannt und schon von Kezsét und Karzer erwähnt worden.
So der Keller des Klosters Na Slovanech und ein kleiner Felsen, welcher unterhalb dieses Klosters in der VySehrader Gasse zum Vor- schein kommt.
Die weitere Richtung dieses Schieferstreifens ist, wie bereits bemerkt wurde, durch die ihn von beiden Seiten einschliessenden 2 Quarzitzüge, den mittleren und südlichen, gegeben.
Bei Gelegenheit des Grundbaues der Häuser Nr. 53 und 55 in der Stephausgasse wurden diese Schiefer entblösst und einige Ver- steinerungen, wie Placoparia Zippei, Aeglina prisca, Bellerophon, gefunden.
Zahlreiche Spuren wurden in den Häusern des oberen Teiles des Wenzelsplatzes getroffen und sind auch einige Versteinerungen
Der Boden der Stadt Prag. 9
von hier bekannt, wie Placoparia Zippei, Dalmania atava, Nucula, Orthis ete. Einen guten Aufschluss beinahe durch den ganzen Streifen dieser Schiefer hat die im J. 1891 und 1892 durchgeführte Erwei- terung des Kaiser Franz Josefs-Bahnhofes geliefert.
Da ich diesen Punkt im besonderen Artikel beschrieben habe (sieh Bemerkung pag. 5.), werde ich mich hier auf das Nothwendigste beschränken.
Die Schiefer, welche hier in einem von SW gegen NO ver- laufenden Profil entblösst waren, sind blauschwarz, in der Tiefe ziemlich hart und mit Wasser getränkt. Sie werden durch viele rost- gelbe, von eisenhältigen Wässern verursachte Streifen durchsetzt und enthalten stellenweise Knollen mit Kieselkrystallen. Sie fallen gegen SO ein und messen im Grossen und Ganzen hora obs. 8, zeigen jedoch an manchen Stellen Biegungen und Unregelmässigkeiten der Schichtung. Der Einfallswinkel beträgt etwa 65°, jedoch auch da sind bedeutende Variationen. Dort, wo die Schiefer feste und dicke Bänke bilden, erscheint auch die transversale Schichtung und die Flächen derselben sind oft mit dünnem, weissem Gipsanfluge bedeckt. An jenen Stellen, wo die Schiefer bedeutender der Einwirkung der Atmo- sphaerilien ausgesetzt sind, spalten sie sich bald in Griffel, wie darüber näher oben berichtet wurde. In den unteren Partien des Profiles erscheinen Diabastuffe in der Form von unregelmässig gelagerten und wie aus Knollen zusammengekneteten Schichten. In diesem Tuffe finden sich dann runde oder eckige Stücke des reinen Schiefers ein- geschlossen. In der Nähe dieses Tuffes sind Anflüge von Eisenoxyden von verschiedener Farbe häufig. An Versteinerungen fand man am bäufigsten Placoparia Zippei und Dalmania atava, dann Asaphus nobilis, Aeglina rediviva, Ogygia, Murchisonia, Straparollus, Cyclora, Hyolithus, Lingula impar,? Feistmantelli und Strophomena primula.
Weiters konnte ich vor Jahren die Fortsetzung dieses Streifens in der Rieger’s Gasse in Žižkov bei Gelegenheit des Kanalbaues gut beobachten. Die ganze Strasse ist auf diesem Schieferstreifen ge- gründet; etwa in der Mitte des Streifens, in der jetzigen Kräsa-Gasse, fand man im J. 1892 bei Grundbauten einen schieferigen Diabastuff von ähnlicher Beschaffenheit wie hinter dem Kaiser Franz-Josef Bahn- hofe, wie überhaupt diese 2 Fundorte von einander nicht im We- sentlichen abweichen. Hier konnte man das so. Einfallen mit hora obs. 7°/, und den Einfallswinkel etwa 62° messen.
10 XXXV. Philipp Počta:
2. Drabover Quarzite, bande d..
Die harten Quarzite dieser bande haben am meisten von anderen Silurschichten der erodirenden Thätigkeit des Wassers Widerstand geleistet und sind von so typischer Beschaffenheit, dass sie, wie überhaupt im mittelböhmischen Silurbasin, so auch im Weichbilde der Stadt, leicht erkenntlich sind und zur Orientirung im geologischen Bau des Bodens sich ausserordentlich eignen. Allerdings sind sie an manchen Stellen durch Häuser verdeckt, oder unter mächtigen dilu- vialen Ablagerung so verborgen, dass ihr ganzer Verlauf nicht genau bekannt ist.
Die verschiedenen Höhenverhältnisse im Boden der Stadt haben grösstenteils ihren Grund in diesen Quarziten. Sie bauen hohe Rücken auf, welche entweder ausschliesslich aus ihnen, oder auch noch aus den Schiefern der benachbarten Zonen bestehen.
Eine Anhöhe, welche in ihrer Mitte diese harten Quarzite enthält, wird sozusagen konsolidirt und gegen Erosion widerstands- fähiger gemacht. Die Höhen an dem südlichen Abhange des Weissen Berges, die Erhöhung der steil nordwärts verlaufenden Gassen in Košíř, der Schwedischen Gasse in Smíchov, die Steigung der Radlicer Strasse daselbst und insbesondere die Erhöhung der Neustadt Prags und des Žižkaberges sind durch sie verursacht worden.
Der Quarzit ist ein feinkörniger kieseliger Sandstein von hellen Farben, in deutliche, ungleich dicke Bänke geschichtet. Zwischen den Bäuken dieses fes.en Gesteines erscheinen dünnere, sehr glimmer- reiche Thone, welche am Tage sehr bald zu fetten, verschiedenartig gefärbtem Lehm sich verändern. Die transversale Schieferung ist häufig entwickelt und als ihr Produkt erscheint oberhalb der Bänken eine mächtige Lage von zerbrôckeltem und in scharfkantigen Detritus ver- wandeltem Quarzit.
In der Stadt verlaufen 3 Züge dieser Quarziten einander ziemlich parallel und in der Richtung von SW gegen NO. Die doppelte Wieder- holung lässt sich nur durch zweifache Verwerfung erklären, welche vach 2 mächtigen und durch die Stadt in derselben Richtung sich ziehenden Brüchen erfolgt ist.
Diese 3 Züge sind: I. Der nördliche kommt vom Dorfe Dejvic, zieht sich von Di- luvium bedeckt nach dem Baumgarten, überschreitet die Moldau am
Der Boden der Stadt Prag. 11
Holešovicer Quai und ist in den grossen Brüchen am rechten Ufer zwischen Pelc, Tyrolka und Bulovka entblösst.
II. Der mittlere unterhalb des Weissen Berges in Košíř ist durch die mächtige Bruchspalte, welche die Moldau zu ihrem Bette aufsuchte, entzwei gerissen. Der östliche Teil wurde am rechten Ufer vor Jahren bei der Planirung der Anhöhe, auf welcher die Sct. Wenzels-Straf- anstalt sich befaud, in seiner ganzen Mächtigkeit entdeckt und bildet den Žižkaberg zwischen Karolinenthal und Žižkov.
III. Der südliche, am besten bekannte, kommt am linken Moldau- ufer in den Smichover Anlagen Skalka zum Vorschein, überschreitet die Moldau, ist in steilen Wänden hinter der Kirche Skalka in der VySehrader Strasse zugänglich, wurde an vielen Orten der Stadt, so z. B. beim Museum, bei der Fliedermühle und in der Libuša-Gasse in Žižkov, angetroffen und bildet die steile Anhöhe oberhalb Olšan.
Von diesen 3 Zügen waren bisher nur der nördliche und der südliche bekannt, wogegen der östliche Teil des mittleren erst im J. 1893, als das Sct. Wenzels-Gefängnis demolirt und an seiner Stelle neue: Strassen geführt wurden, zu Tage kam. Dieser Umstand erklärt die ungenügenden und unrichtigen Angaben, welche man in den Schriften älteren Datums über die geologische’ Beschaffenheit Prags zu lesen bekommt.
So vereinigt z. B. Kresëi (Lit. I, pag. 405) den mittleren und südlichen Zug miteinander, indem er in der Beschreibung des zweiten damals bekannten (südlichen) Zuges sagt: „er lässt sich durch die obere Neustadt Prags zur Kirche Skalka und Kloster Emaus ver- folgen, taucht aus der Tiefe am Ende Smichovs hinter der Daupf- mühle (— Anlagen Skalka) in der Form eines Sattels und bildet dann eine Reihe von steilen Klippen in Košíř... etc.“ Aus dem, was wir weiters näher anführen werden, wird erhellen, dass das Vorkommen in den Anlagen Skalka dem südlichen, die steilen Wände von Košíř aber dem mittleren Zuge angehören. Auf dieselbe Weise hat Karzer (Lit. V, pag. 880) das Auftreten der Quarzite in den Anlagen Skalka erklärt, indem er sagt: „streicht quer über die Eisenbahn und die Motol-Košířer Strasse, lässt sich daun in mehreren Verwerfungen an der linken Thallehne unterhalb des Weissen Berges bis zur Hřebenka verfolgen und kommt durch eine Biegung auf der Skalka hinter der Smichover Gasanstalt in bedeutender Mächtigkeit zum Vorschein:“
Den Umstand aber, dass im O Prags beide Züge, der mittlere an Žižkaberg und der südliche auf der Anhöhe „U kříže“ oberhalb
12 XXXV. Philipp Počta:
Olšan, deutlich zu Tage treten, haben Kre,ci wie Karzer dadurch er- klärt, dass der zweite (südliche) der damals bekannten Quarzitzügen sich an einem unbekannten Orte in Prag entzwei teilt. Karzer sagt darüber (l. c.): „Irgendwo zwischen dem Museum und der Salmgasse, möglicherweise aber auch schon im Moldaubette beginnt die Ein- faltung und Verwerfung . . ., welche die Quarzite so wie die be- gleitenden Schichtenstufen in 2 Züge trennt.“ Über den Ursprung des mittleren Zuges werden wir weiters näher erwägen, es folge hier nun die kurze Beschreibung der 3 angegebenen Züge.
Der nördliche Zug. Das westlichste Vorkommen dieses Zuges habe ich in einem Garten der westlich gelegenen Häuser des Dorfes Dejvice, welche oberhalb der Bustehrader Eisenbahn gelegen sind, gefunden.
Der Aufschluss ist hier gering, zeigt die Quarzite in ziemlich veränderter Form. Sie sind rostroth oder braunroth gefärbt und tragen dünklere, wie angelaufene Flecken, Veränderungen, welche wahr- scheinlich durch Zufluss bedeutend eisenhältiger Wässer zu stande gekommen sind. Wie bemerkt, ist der Aufschluss, in welchem jetzt das Gestein zugänglich ist, ein ziemlich unbedeutender, doch findet man an diesem Orte überall früher schon gebrochene Quarzitstücke, die auch praktische Verwendung zu Mauern etc. finden. Diese Stelle ist nicht in dem beigelegten Plane enthalten, doch habe ich, um den Ursprung der Quarzite in der nächsten Umgebung Prags anzudeuten, dieselbe etwas östlicher eingezeichnet. Von da verläuft der nördliche Quarzitzug in der angegebenen Richtung gegen Baumgarten, ist jedoch in seiner ganzen Länge durch das mächtige Diluvium bedeckt. Die zweite Stelle, wo ich diesem Quarzitzuge begegnet bin, war der für die neue Kanalleitung angelegte Tunel, welcher die Anhöhe Belvedere und zwar von der Moldau bis in den Baumgarten durchgeschnitten hat. Hier wurden etwa 900 m von der Moldau entfernt dicke Bänke dieser Quarzite durchgestochen. Die Mächtigkeit dieser Quarzite be- trägt etwa nur 25 m, ihr Eiufallen ist wie im ganzen Zuge überhaupt gegen SO (hora 7).
Im Baumgarten selbst war vor Jahren (teste KreEsci) ein grosser Bruch in diesen Quarziten eröffnet, welcher jedoch schon längst ver- Schüttet und seine Stelle durch Anlagen undeutlich geworden ist.
Am besten ist dieser nördliche Zug am rechten Moldauufer
zwischen Tyrolka und Bulovka entblösst, dort, wo der Fluss einen Winkel bildet, um die direkt westliche Richtung einzuschlagen.
Der Boden der Stadt Prag. 13
In den hier angelegten grossen Brüchen sieht man steile, bei- nahe 40 m hohe Wände dieser Quarzite, deren Einfallen ein süd- östliches ist (hora obs. 7) und der Einfallswinkel etwa 60—65“ be- trägt. Zwischen den dicken Bánken sind dünne Lagen eines sehr glimmerreichen weisslichen Thones, welcher am Tage bald zu fettem Lehm wird. Das hier gebrochene Gestein wird zum Strassenschotter benützt.
Der mitilere Zug erscheint in zahlreichen steilen Klippen am südlichen Gehänge des Weissen Berges bei Košíř. Besonders gut ent- blösst ist er bei Kotläfka und baut überhaupt die Anhöhe, welche sich entlang der Motol-Košířer Strasse erhebt. Westlich von der Stadt entfernt sich diese Anhöhe bedeutender vom Weissen Berg, so dass zwischen diesem Hohenzuge und zwischen dem Weissen Berg ein Thal in den weichen Schiefern der bandes d, und d, auszewaschen erscheint. Dieses Thal verengt sich gegen O immer bedeutender zu und hört binter Mlynářka überhaupt auf, indem hier der Quarzitzug direkt in den Weissen Berg eindringt. Der bewaldete Gipfel zwischen Kotlářka und Zámečnice besteht aus dicken Bänken, welche steil auf- gerichtet sind und eine Mächtigkeit von etwa 25 m besitzen.
In dem verlassenen Bruch unweit der grossen Ziegelei Kotlářka sieht man die steil gehobenen Bänke (85°) mit einem Einfallen nach SO (hora 9), welche auf südlicher Seite mit dünnen, dunklen und glimmerreichen Schiefern der bande d, wechsellagern.
Es dürfte hier der Kontakt der beiden bandes d, und d, sein. Von da richtet sich der Zug gegen den Hof Skalka,*) ist da an vieler. Orten entblösst und wird in einem grossen Bruche „Demartinka“ zu Schotter verarbeitet. Dieser Punkt (im Plane nicht inbegriffen) ist sehr interessant (siehe Abb. Fig. 2). Bis hieher verläuft der Zug in südöstlicher Richtung, hier stellt sich jedoch eine Biegung in der Richtung von S gegen N.ein. Der ganze Zug bildet einen vollkommenen Sattel, welcher im Bruche am Gipfel dieser Anhöhe gut zu sehen ist.
Die Bänke bilden eine breite Wölbung, deren linke westliche Seite von ausserordentlich dicken, oben zertrümmerten Lagen zu be- stehen scheint. Östlich Jegen sich die Zahofaner Schiefer d, in
ziemlich gestörter Lage ein. Die Sattelachse verläuft beinahe direkt
RS
*) Die Quarzite der bande d, ragen als steinige Anhöhen aus den be- wachsenen und immer bedeutender erodirten Nachbarschiefern hervor und wurden in der Volkssprache mit dem Namen Skalka (kleiner Felsen) bezeichnet. So be-
nannte Punkte treffen wir weiters noch öfter u immer Mne diese Namen an
die Quarzite gebunden.
14 XXXV. Philipp Počta:
von S zu N (hora obs. 11'/,). Wenn wir annehmen wollten, dass der südliche Quarzitzug durch Verzweigung aus dem mittleren entstanden ist, so dürfte an diesem Punkte die Verwerfung stattgefunden haben, denn hier ist die Lagerung des Quarzitzuges am meisten gestört. Weiters kommt dieser mittlere Quarzitzug wieder in seine ursprüng- liche Richtung gegen NO bis O (hora obs. 8-—6), jedoch nicht ohne noch einige, wenn auch schwächere Wellen zu bilden. Der östlichste Punkt in Smichov, wo die Quarzite bis heute gut zu sehen sind, ist die Anhöhe hinter dem Krankenhaus (Hřebenka) in der Karlsgasse. In zwei gegenüber liegenden verlassenen Brüchen kann man hier die Schichten in Augenschein nehmen. Die Dicke einzelner Quarzitbänke ist verschieden; es wechsellagern dünne, etwa 10—20 cm dicke Sehichten mit Bänken von 0'8—1'2 m Mächtigkeit. Sie fallen beinahe
Fig. 2. Schema des Bruches „Demartinka“.
direkt nach O (hora obs. 6) eiu und der glimmerreiche und letten- artige Thon, welcher hier zwischen ihren Bänken auftritt, ist zuweilen sehr dünnschieferig. Die Schichten sind steil gehoben und zeigen den Anfang eines antiklinalen Sattels, da sie sich in den oberen Partien der Brüche bogenförmig krümmen. Ob. ein vollkommener Sattel wirklich hier zu Stande kommt, konnte nicht konstatirt werden, da die nörd- liche Hälfte des Zuges nicht zugänglich ist. Daraus kann man auf die Gestalt dieses mittleren Quarzitzuges schliessen.
In dem oben erwähnten Bruche bei der Ziegelei Kotlářka ist keine Krümmung der Bänke zu beobachten; in dem Höhenrücken von Demartinka wölbt er sich in einen vollständigen Sattel und hier bei Hřebenka verflächt sich dieser Sattel allmählig. Weiters gegen O, aus den allerdings sehr dürftigen Spuren zu schliessen, übersetzt dieser Zug an der südlichen Spitze des Kinsky’schen Gartens und
Der Boden der Stadt Prag.
nahe an dem Klostergebáude Sacré Coeur die Karlsgasse, um dann unter dem Alluvium von Smíchov gánzlich zu verschwinden.
Am rechten Ufer wurde dieser Zug in bedeutender Máchtigkeit als die Anhöhe, wo früher die Sct. Wenzelsstrafanstalt sich befand, aufbauend angetroffen. Bei Betrachtung der zwei Vorkommnisse der Quarzite, desjenigen von der Hřebenka in der Karlsgasse und dessen von der Sct. Wenzelsstrafanstalt, ersieht man, dass dieser Zug am rechten Ufer etwas nach S und zwar etwa um 200 m verschoben erscheint. Diese Verschiebung lässt sich durch eine Verwerfung er- klären, die hier in der Nähe der bedeutenden, von S nach N ver- laufeuden Bruchspalte entstanden ist. Über die unregelmässige La- gerung der Schichten in Smichov wird noch später eingehender ge- sprochen werden.
Im Jahre 1893 und 1894 wurde die Sct. Wenzels-Strafanstalt aufgehoben und auf ihrem Platze neue Gassen angelegt. Das Gebäude selbst so wie auch der dasselbe umgebende Garten und Höfe waren auf einer Erhöbung angelegt, welche von Quarziten aufgebaut war. Von dieser Beschaffenheit des Bodens hatte man früher keine Ahnung, und erst bei der Planirung dieser Anhöhe kam die von der Karls- gasse in Smichov über die Moldau übersetzende Forsetzung des mitt- leren Quarzitzuges zum Vorschein.
Die Quarzitbänke waren von ziemlicher Mächtigkeit, von etwa 1,—°/, m Dicke, gegen N wechsellagerten sie mit dunklen Schiefern, in welche sie allmählig übergingen. Dieser enge Schieferstreifen, mit den Quarziten vollkommen konkordant geschichtet, dürfte der Oseker d, bande angehören, obzwar allerdings, da die Schiefer am Kontakte stark verändert waren und nebstdem keine Versteinerungen enthielten, die sichere Erkennung nicht möglich ist. Es ist das die kleine Schiefer- partie, von welcher als von einer Fortsetzung des 2. mittleren Schiefer- streifens bereits gesprochen wurde. Auch gegen S wurde der Kontakt der Quarzite mit dunklen unregelmässig gelagerten Schiefern fest- gestellt.
Dieselben sind durch Verwerfung längs einer Bruchspalte. die mit den Grenzen dieses Quarzitenzuges zusammenfällt, an sie angelehnt und zeigen einige wenige Meter vom Kontakte den Typus der Oseker Schiefern. Die Spuren dieses südlichen Kontaktes sind noch heute in der Dittrichsgasse unterhalb der gewesenen Strafanstaltskirche zu sehen.
Die Bänke des Quarzites sind hier von heller, gelblicher Farbe, an den Schichtflächen und dann in den durch transversale Schieferung
16 XXXV. Philipp Počta:
entstandenen Spalten rostroth, augenscheinlich durch Durchfluss eisen- haltiger Wässer gefärbt. Die Schichten sind wenig gehoben (etwa 25°), nach SO einfallend, jedoch etwa in der Mitte des Zuges einen anti- klinalen Sattel bildend. Zwischen den Quarzitbänken erscheinen dünn- geschichtete, 5—10 cm nicht übersteigende Lagen von sehr glimmer- haltigem Thone, welcher bald in fetten, bläulichen, grünlichen oder auch rothen Lehm sich ändert. Das Herrichten dieser Anhöhe für Bauparzellen, so wie die Kanalisationsarbeiten waren sehr schwierig in Folge des ungemein harten Gesteines, welches jedem Eingreifen mittels gewöhnlichen Instrumenten trotzte und durch Dynamit gesprengt werden musste. Das so gewonnene Material wurde teilweise zur Er- höhung des gegenüberliegenden linken Moldauufers benützt, wobei jedoch der mittgenommene, im Wasser leicht lösliche Lehm mancherlei Schwierigkeiten bereitete.
Die weitere, allerdings sehr geringe Spur dieses Quarzitzuges wurde vor Jahren von mir in einer kleinen Anhöhe am nördlichen Ende des Kaiser Franz Josefs-Bahnhofes in der Chodská-Gasse iu Žižkov direkt am Viadukt der böhm. Nordbahn angetroffen, ist aber jetzt teils abgebaut, teils durch Baum und Strauch verdeckt. Vor Jahren war hier das Depot eines Steinhauers und waren einige steil aufgerichtete Ouarzitbánke zu sehen. Karzer führt aus der unmittel- baren Nähe dieses Vorkommens einen Fundort beim gewesenen Neu- thor in der Stadtmauer an.
Es ist demnach der Verlauf des östlichen Teiles dieses mitt- leren Zuges durch die Punkte in der Dittrichsgasse und jenen in der Chodská-Gasse angegeben. Wenn wir aus diesen bekannten Fund- stellen und zugleich mit Rücksicht auf den Verlauf des südlichen Zuges, mit welchem wohl dieser mittlere ziemlich parallel verläuft, die muthmassliche Richtung angeben wollten, so müssten wir den Zug von der Dittrichsgasse schräg über den Karlsplatz zur Ecke der Jáma und Stefansgasse, über den Wenzelsplatz, welcher etwa an den beiden Ecken der Stefansgasse übersetzt wird, durch den Stadtpark zu den Viadukten der böhm. Nordbahn verlängern. Den vollkommen bebauten Boden in der hier angegebenen Richtung zu untersuchen, habe ich bisher wenig Gelegenheit gehabt.
Der Brunnen in den Anlagen des Karlsplatzes, der vor dem Neustädter Rathausturme steht, ist in den Schiefern d, getrieben worden und gibt somit den Beweis, dass dieser Punkt ausserhalb und zwar nördlich von dem Quarzitzuge gelegen ist, Daraus erkennt man, dass die Hauptlinie der Richtung dieses Zuges von der Dittrichagasse
Der Boden der Stadt Prag. 17
gegen die nördliche Ecke Karlsplatz-Gerstengasse gerichtet ist. Aus den historischen Werken über Prag ersehen wir, dass im 18 und noch in der ersten Hälfte des 19. Jahrhunderts in der Mitte des Karls- platzes ein Felsen hervorragte, welcher wegen Härte seines Gesteines ein Hindernis der Komunikation war. Dies war der Quarzit des mitt- leren Zuges. Die Stelle, wo dieser Zug den Wenzelsplatz durchquert, ist mir nicht bekannt. Ich konnte zwar vor Jahren einige vom Wenzels- platze stammende Quarzitstücke untersuchen, jedoch war mir ihr Fundort so mangelhaft angegeben worden, dass dieselben für das Konstatiren der Richtung des Zuges unbrauchbar sind. Sie beweisen nur, dass der Wenzelsplatz in der That von dem mittleren Quarzit- zuge durchgequert wird.
Weiters nach Osten baut dieser Quarzitzug den Rücken des 267 m hohen Žižkaberges auf zwischen der Stadt Žižkov und dem Geleise der priv. österr.-ungar. Bahn.
Diese mächtige Anhöhe wurde in Anlagen verwandelt, es sind jedoch überall die Quarzite sichtbar, obzwar ihre Lagerungsverhältnisse durch künstliche Zurichtung der Wege und der: Böschungen jetzt nicht mehr genau untersucht werden können. Die Quarzitbänke in be- deutender Mächtigkeit von ‚etwa 30—60 cm sind steil gehoben, indem ihr Einfallswinkel etwa 85° beträgt und fallen gegen SO ein. Vor Jahren wurde hier eine riesige kngelige Konkretion von etwa 3 m im Durchmesser gefunden.
Der südliche Quarzitzug beginnt am linken Moldauufer in den Smichover Anlagen „Skalka“, ist hier jedoch jetzt nur wenig zugänglich, da er in der Poděbradova Gasse nur durch einen geringen Ausbiss zum Vorschein komint. Es sind hier auf dem östlichen Abhange dieser Anhöhe einige mächtige Bänke zu sehen, welche nach SO mit einem Winkel von etwa 60° einfallen. Vor Jahren waren hier, wie Karset berichtet, in einem grossen Steinbruche die Schichten bedeutend ent- blösst und in der Form eines grossen antiklinalen Sattels abgelagert.
Es wäre vorerst die Frage über den Ursprung dieses westlichsten Ausläufers des dritten Zuges zu besprechen. Ich habe die westlich von den Anlagen Skalka gelegene Gegend durchgesucht, olıne jedoch auf Spuren von Quarziten zu kommen.
Allerdiogs ist die ganze westliche Umgebung dieser Lokalität wie später näher angeführt werden wird, von mächtigen Diluvial- ablagerungen bedeckt, aber an einigen Stellen, welche teils durch Führung neuer Strassen, teils durch Häuserbau zugänglich gemacht worden sind, wurden nur Schiefer angetroffen. Von den Anlagen Skalka
Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 2
18 XXXV. Philipp Počta:
zieht ein Höhenzug s.-w. über Malvazinka zum Friedhofe gleichen Namens an den Strassen, die auf diese Höhe führen, und zwar zur südlichen Seite der sogen. neuen Friedhofstrasse, dann weiters zu beiden Seiten des Weges von der Březinka, über Sontoska uud Mal- vazinka zum Bassin der Wasserleitung können Ausbisse von Zahofaner Schiefern d, beobachtet werden. Aber auch nordwärts gegen Kosif sind am Wege vom Kositer Bräuhause zum Hofe Blaženka und Mrá- zovka typische Zahofaner Schiefer anstehend, so dass der Anfang dieses südlichen Quarzitzuges von allen Seiten, d. i. von NW, W und SW von den Zahořaner Schiefern eingeschlossen erscheint.
Dadurch ist erwiesen, dass an dieser Stelle eine gewaltige Ver- werfung (vielleicht eine sogen. Blattverwerfung) stattgehabt hat, deren Folgen jetzt darin bestehen, dass am linken Moldauufer der west- lichste Ausläufer des südlichen Quarzitzuges in die Mitte der Zaho- řaner Schiefer versetzt worden ist. Wenn wir jedoch den südlichen Quarzitzug als durch Abzweigung von den mittleren enstanden an- sehen wollten, so würde der Abzweigungspunkt in der bereits beschrie- benen Anhöhe Demartinka in Košíř zu vermuthen sein.
Der weitere Verlauf des südlichen Zuges in Smichov selbst ist nicht verfolgbar, der Quarzit wurde teils durch Wasser abgetragen, teils von Bauten verdeckt. Er übersetzt aber die Moldau und zwar etwa zwischen der Smíchover Schwimmschule und der Arena und tritt am rechten Ufer in der Gasse Pod Slovany unterhalb des städt. Gefängnisses, wo in einer Ecke der Gasse ein Stück des Quarzit- felsens zum Vorschein kommt. Die weitere, lange schon bekannte Fundstelle dieses Quarzites ist die Kirche des hl. Johann auf der Skalka in der Vyšehrader Strasse. Die von hier auf die Neustadt sich hinziehende Anhöhe wird von diesem Quarzitzuge aufgebaut, welcher südlich von dieser Kirche in mächtigen und hohen, steil auf- gerichteten Bänken aufgeschlossen ist. Der Quarzit ist von ganz ähnlicher Beschaffenheit, wie in den beiden übrigen Zügen, ist von gelblicher oder auch bläulicher Farbe und an den Schichtflächen, so wie an den dieselben quer durchsetzeaden Spalten rostgelb gefärbt. Das Einfallen ist nach SO (hora obs 8!/,) und der Einfallswinkel beträgt etwa 85°.
Weiters bildet dieser Zug die Anhöhe, an welcher sich das all- gemeine Krankenhaus und sein Garten befindet und wurde da vor Jahren von Kezsci beobachtet. In neuester Zeit ist dieser Platz jedoch so verbaut und mit Garten bedeckt, dass seine Spuren vollkommen verwischt sind. Er wurde aber vor etwa 15 Jahren beim Teufen des
Der Boden der Stadt Prag. 19
Grundes für einige neue Pavillone hier angetroffen und damals vom Bauführenden in Folge seines ausserordentlich reichen Glimmer- gehaltes für Glimmerschiefer augesehen.
Weitere Spuren wurden in der südlichen Partie der Salmgasse in den Häusern gegenüber der hinteren Front des Militärkranken- hauses konstatiert.
In gerader Richtung nach NO veriaufend, übersetzt er die Gersten- und die Korngasse und wurde beim Grundbaue des Museums des Königr. Böhmen auf bedeutender Fläche aufgeschlossen. Die Be- schaffenheit des Quarzites war an dieser Stelle gleich wie in den übrigen Zügen. Die Bänke fallen hier beinahe direkt gegen S ein (hora 6'/,), bilden jedoch einen antiklinalen Sattel, so dass an der nörd- lichen Flanke des Zuges das entgegengesetzte Einfallen nämlich bei- nahe direkt gegen N zum Stande kommt. Auf der Stelle, wo sich jetzt das Gebäude des Museums befindet, ändert der südliche Zug seine Richtung, denn bisher war sein Verlauf gegen NO, von hier geht er beinahe direkt nach O (richtiger gegen ONO). Das nächste Vorkommen dieser Quarzite ist nämlich in der Neruda Gasse in kgl. Weinbergen am Fusse der Anhöhe, auf welcher sich die städtischen Rieger's Anlagen befinden. Man sieht hier mächtige Bänke von etwa 20 cm bis 1!}, m Dicke, welche mit dünnen Thonlageu wechsellagern. Die Schichten fallen hier gegen SO ein in einem Winkel von etwa 80°, welcher gegen O etwas sich verringert. Die Wölbung der Bänke zeigt einen Sattel an, doch ist die obere Partie desselben abgetragen. Der glimmerreiche Thon, welcher zwischen den Quarzitschichten ein- gelagert ist, hat hellblaue oder rötliche Farbe und wird stellenweise auch dunkelroth. Die Schlämmungen derselben gaben einen Rück- staod von rostrothen, durch Eisenoxyd verunreinigten Quarzkörnern und Glimmerblätterchen, und zeigten keine Spur von Versteinerungen. Der Thon wird am Tage bald zu einem fetten Lehm, in welchem sich an den dem Wasser zugänglichen Stellen zahlreiche Nester von Gyps- krystallen entwickeln. Hinter dieser Fundstelle erscheint ein schwarzer brüchiger Schiefer, von welchem weiter unten berichtet wird.
In einem mächtigen Aufschlusse wurde dieser Quarzitzug im NO weiter hinter dem Kanal'schen Garten entdeckt. Beinahe die ganze Libušina-Gasse in Žižkov ist auf diesem Quarzitzuge aufge- baut und nur das westliche Drittel derselben befindet sich auf den benachbarten Schiefern der Bande d,. Die dicken Bänke des Quarzites waren hier ınässig geneigt (45°), mit dem Einfallen gegen SO (hora obs, 7?/, bis 8'/) und verhältnismässig ruhig abgelagert. Der beim
o%
20 XXXV. Philipp Počta:
Museum gebildete Sattel, welcher noch in der Neruda-Gasse ange- deutet ist, verflächt sich auf dieser Stelle bedeutend. Die Farbe des Quarzites war hellgelb oder hellblau, an vielen Stellen waren Lager eines schwarzen Schiefers zu sehen. Ausser einigen verzweigten Röhrchen, welche unter dem Namen Scolithus angeführt werden, fand ich keine Versteinerungen. Auf den Quarziten liegt ein Detritus von scharfkantigen Quarzitstücken und oberhalb desselben eine Lage von Schotter und Humus. Im Hause No. 706 der Libušina-Gasse wurde ein tiefer Brunnen in diesen Quarzit getrieben und man konnte hier die Quarzitschichten sehr gut beobachten. An dieser Stelle waren sie steil emporgerichtet mit dem Einfallswinkel an 80°. Weiter nordöstlich konnte dieser Zug in allen Grundbauten für Häuser der nördlichen Seite der Libušina Gasse konstatiert werden, ja auch in der benach- barten Riegers Gasse und zwar neben dem Hause No. 40 wurde die nördlichste Partie dieses Zuges aufgeschlossen.
Ein weiterer bedeutender Aufschluss dieser Quarzite war und ist teilweise noch in der Anhöhe oberhalb Bezovka (Fliedermůhle). Die Bänke sind wenig gehoben, etwa 45° und fallen nach SO hora 81/,—8 ein. Unterhalb der Spitze der Anhöhe bilden sie einen anti- klinalen Sattel. Auf vielen Stellen wechsellagern sie mit dünneren Bänken schwarzen Schiefers, welcher auf seinen Schichtflächen Wůlste, die an Fukoiden erinnern, zeigen. In der Lupáčova Gasse und zwar auf der östlichen, der Bezovka zugekehrten Seite ist ein grosser Bruch in diesen Quarziten aufgeschlossen, in welchem dieselben zu Schotter verarbeitet werden. Die Verhältnisse hier sind ähnlich wie oberhalb Bezovka, da dieser Bruch in derselben Anhöhe angelegt ist. Am nördlichen Ende dieser Gasse ist der Kontakt mit dunkelgrauen Schiefern zu beobachten.
Der letzte Punkt dieses Zuges ist die Anhöhe beim Kreuze zwischen Žižkov und Olšan (275 m), wo zwar kein bedeutender Auf- schluss zu sehen ist, die Beschaffenheit des Bodens jedoch schon bei oberflächlicher Betrachtung auf Quarzite schliessen lässt. Eine Fort- setzung dieser Anhöhe „am Judenofen“ beherbergt an seinem süd- lichen Abhang hinter dem Olšaner Friedhofe einen grossen Bruch in diesem Gestein.
Der Boden der Stadt Prag. 21
3. Zahořaner Schiefer, bande d,.
Diese Schiefer bedecken eine ziemlich ausgedehnte Fläche des Weichbildes der Stadt und kommen hauptsächlich in zwei breiten Zunen vor:
I. Der nördliche Streifen erstreckt sich vom nördlichen zum südlichen Quarzitzuge. Am linken Moldauufer ist er gut am Ab- hange der Anhöhe Belvedere zu sehen, am rechten Ufer baut er den Grund der ältesten Ansiedelungen Prags auf und ist hier durch mäch- tige alluviale Ablagerungen und dann auch durch verschiedene, aus den historischen Zeiten stammende Kulturschichten verdeckt und wird nur selten und das meist bei Gelegenbeit von sehr tiefen Ausgrabun- gen erreicht.
II. Der südliche Streifen legt sich an den südlichen Quarzitzug an und baut die ganze Gegend südlich von diesem Zuge auf. Die besten Aufschlůsse in dieser Zone sind der Berg Vyšehrad und dann die Abhänge in Vršovic.
Die Schiefer sind von grauer, graugelber bis brauner Farbe, ziemlich glimmerbaltig und hart und enthalten stellenweise Kiesel- bänke. Das Grundwasser pflegt seinen Weg in den Schichtflächen zu suchen und ist darum das Streichen der Schichten für den Verlauf der Quellen wichtig. So sah man vor Jahren im Grundbau für die Kleinseitner Vorschusskasse Quellen, deren Verlauf zwischen den Schichten parallel zum Streichen war. Auf den Schichtflächen setzen sich sehr oft kleine weisse Gypskrystalle und auch Glaubersalz ab.
Der nördliche Schieferstreifen kommt in W vor dem ehemaligen Strahover Thore am Fusse des Weissen Berges zum Vorschein. Er baut die Pohofelecer und Hradčiner Anhöhe (325 und 300 m) und wird hier beim tieferen Graben allerorts angetroffen. Ebenfalls wırd er in den Gärten dieses Stadtteiles gelegentlich entblósst. Zu Tage treten seine Schichten in der Stadt selbst im alten Schlossweg, wel- cher von der Gasse Pod Bruskou auf den Hradčin hinaufführt. Der sogenannte Hirschgraben wurde in diesen Schiefern vom Brusnice Bache ausgehöhlt. In den Choteksanlagen werden sie an manchen Orten sichtbar. In dem Hohlwege Pod Bruskou, welcher zum Saud- thore führt, ist an der östlichen Seite ein Profil gut zu sehen. Hier, etwa 4 m oberhalb des Weges in der Nähe der damals hier sich be- findenden hölzernen Brücke wurde ein grosser kalkiger Knollen mit Vertretern der obersilurischen Fauna gefunden. Es ist das die be-
22 XXXV. Philipp Počta:
kannte Colonie Zippe, deren aufgesammeltes Material aber leider vernichtet wurde. Der ganze Knollen wurde námlich in einer Kiste im Museum aufbewahrt, im J. 1848 wurde diese Kiste mitsammt anderen Mobilien vom Volke zum Barrikadenbaue verwendet und ist von dieser Zeit an verschollen. Es ist dies die einzige Colonie, welche in Zahořaner Schiefern eingebettet ist, denn alle übrigen kommen in den höheren Königshofer Schichten d, vor. Keesci erklärt diese Erscheinung dadurch, dass die Colonie Zippe nur eine Partie der Königshofer d, Schiefer mit ihren kalkigen Concretionen sei, welche in einer Falte oder Spalte der Zahořaner Schiefer einge- schlossen war und somit ebenfalls in den Bereich der bande d, ge- hört. Weiters sind die Zahořaner Schiefer dieses Streifens auf eine weite Strecke längs der Strasse pod Letnou und Bölskystrasse an der südlichen Lehne der Anhöhe Belvedere sehr gut in einem Profil aufgeschlossen, welche jedoch langsam bewachsen wird. Man kann sich hier von der unregelmässigen Ablagerung derselben überzeugen, welche hauptsächlich durch häufige Verwerfungen verursacht wird. Gleich am Anfange der Strasse pod Letnou sieht man gegenüber der Straka'schen Akademie einige mächtige Platten dieser Schiefer mit dem Einfallen nach SO hora 8 und dem Einfallswinkel von 65°. Der Tunnel, welcher in den J. 1898 und 1899 für den Sielwassersammler der neuen Kanalisation durch die Anhöhe Belvedere getriebeu wurde, durchquert diese Schiefer in der Richtung von S zu N. Der Verlauf des Tunnels wurde bereits bei Besprechung der hier auftretenden Quarziten des nördlichen Zuges näher beschrieben, hier sei nur noch auf die Verhältnisse der Zahořaner Schiefer hingewiesen. Diese er- scheinen iu einer Entfernung von etwa 70 m vom Eingange der Stolle im Baumgarten, und zwar in einer Lagerung, welche nicht vollkom- men konkordant mit den Quarziten war. Nach etwa 5 m hinter der südlichen Grenze der Quarziten sah man einen interessanten Ver- werfungsbiuch. Die Schiefer gegen N, die sich an die Quarzite an- lehnten, hatten einen Einfallswinkel von etwa 45° nnd waren in dicken Bänken abgelagert. Auf diese folgten dünnere Schichten eines schwarzen Schiefers, welche jedoch nicht parallel, sondern schräg, ja bis perpendiculär sich zu ihnen stellten. Nach oben näherten sie sich wieder bedeutender der konkordanten Lage, so dass sie eine fächer- artig ausgebreitete Faltung sehen liessen. In der Nähe dieser Bruch- linie und dann weiter südwärts kommen eigenthümliche Konglomerate von scharfkantigen Schieferbruchstücken zum Vorschein, welche durch kieselige, oft dünne Platten bildende krystallinische Massen zusam
Der Boden der Stadt Prag. 23
mengehalten werden. Sie kommen insbesondere auf jenen Stellen vor, wo die Schiefer durch mächtige Umbiegung zertrümmert wurden, und geben den Beweis ab, dass bereits nach der stattgefundenen Bewegung der Schiefer kieselhaltige Wässer dieselben durchgetränkt hatten. Im weiteren Verlaufe nach S werden die Schichten gebogen und ver- flächen sich wieder, so dass sie eine lange Strecke fast horizontal ver- laufen. Allerdings sind auch in dieser Partie wellenförmige Bie- gungen bemerkbar. Im S des Tunnels nahe an der Lehne des Belve- deres stellen sie sich wieder iu ein ähnliches Eiufallen wie die Quar- zite und die mit ihnen konkordanten Schiefer. In ganzer Ausdehnung insbesondere aber gegen S finden sich in den Schiefern dunkle Quar- zitbänke, welche wenig von den Drabover Quarziten sich unterscheiden.
Auch bei dem Kanalbaue in der Strasse pod Letnou wurden beträchtliche Massen dieser Schiefer gefördert und nebstdem viele Versteinerungen gefunden.
Im VII. Stadtviertel Holešovic-Bubna werden ebenfalls auf allen Orten beim tiefen Baue diese Schiefer angetroffen, allerdings ist aber diese ganze Gegend mit mächtigem alluvialen Schotter bedeckt. Noch am rechten Moldauufer ist dieser Schieferstreifen südlich vom nörd- lichen Quarzitzuge in Altlieben direkt am Flusse und dann auf mehreren Stellen hinter Lieben gegen Hrdlořez nachweisbar. Sie sind hier steil gehoben etwa 75° und fallen gegen SO, hora 7, ein. In der Nähe des Quarzitzuges bei Bulovka sind die Schiefer sehr hart, glimmerreich und enthalten Bänke von Quarziten. Ein interessanter Fundort ist Balabenka hinter dem Liebener Bahnhofe (im Plane nicht inbegriffen).
Wie es scheint war vor Zeiten das Niveau hier bedeutend höber und wurde bei Anlegen neuer Strassen und bei Herrichtung von Bauplätzen stückweise abplanirt. Im Schwarzenberg’schen Holzgarten blieb bis heute ein Stück dieser Anhöhe, bekannt unter dem Namen Balabenka, stehen, welches aus diesen Schiefern aufgebaut ist und viele für die bande d, typische Versteinerungen lieferte. So Dalmania socialis, Calymmene incerta, Trinucleus ornatus, Illaenus Panderi, Bellerophon bilobatus, Leptaena aquila, Orthis notata, discreta, Conu- laria tenella, Hyolithus elegans, Nucula bohemica und and. Der Boden, auf welchem die Altstadt aufgebaut ist, das heisst vom Flusse bis zum mittleren Quarzitzuge, scheint ebenfalls von den Zahořaner Schie- fern gebildet zu sein. Vorkommnise sind allerdings sehr selten und es wird dieser Schiefer nur gelegentlich und meist erst in bedeutenden Tiefen erreicht.
24 . XXXV. Philipp Počta:
In der Gasse Na Zderaze wurde im J. 1891 beim Baue eines Hauses der Schiefer von ziemlich typischem Habitus angetroffen in wiederholten Brůchen und Verwerfungen. Er bildete im máchtigen alluvialen Schotter einen in der Mitte gebrochenen Sattel.
Die nördliche Lehne des Žižkaberges, welche gegen Karolinen- thal steil abfällt, scheint ebenfalls aus Zahořaner Schiefern zu be- stehen (sieh pag. 7).
Der Abhang selbst ist mit Diluvium völlig bedeckt und nur ganz geringe Ausbisse von schwarzen brůchigen und glimmerreichen Schiefern sind an 2 Stellen bemerkbar. Die Feststellung des Alters dieser Schiefer mit voller Sicherheit ist allerdings nicht möglich, jedoch in Hinsicht darauf, dass in der nordöstlichen Fortsetzung in Vysočan überall nur Zahofaner Schiefer anzutreffen sind, wird man wohl dasselbe Alter ihnen zugestehen müssen.
Der südliche Schieferstreifen kann an vielen Orten in Košíř konstatirt werden. Er legt sich südlich an den mittleren Quarzitzug an und ist am Kontakte mit demselben unterhalb Hřebenka im Garten des städt. Krankenhauses entblósst. Seine Schichten sind steil ge- hoben (55—60") und fallen konkordant mit dem Quarzite ein, hora 6", bis 8. Der Schiefer ist brüchig, dunkel gefärbt und glimmerreich. Der Boden der Gemeinde Košíř sowie ihre südlichen Anhöhen werden von diesen Schiefern gebildet, Hinter dem Košířer Bränhause am Wege. welcher unterhalb Popelka und BlaZenka zur Bertramka führt, sind im Wege selbst die Zahořaner Schiefer anstehend.
Südlich von Košíř ist die ganze Gegeud mit mächtigen Dilu- vialablagerungen bedeckt, jedoch kommen auf den Abhängen, iu Hohlwegen und weiters bei Bauten diese Schiefer überall zum Vor- schein. So auf der südlichen Seite der neuen Kirchhofstrasse und ebenfalls am Wege, welcher die Meierhöhe Malvazinka, Sontoöka und Březinka verbindet. Auch der neue Weg, welcher die zwei oben er- wähnten Wege mit einander verbindet, zeigt Profile, in welchen unter- halb der mächtigen Diluvialschichte die Zahofaner Schiefer erscheinen. In der Stadt Smichov sind diese Schichten oberhalb des Westbahn- hofes in der Radlicer Gasse zwischen dem städt. Armenhause und der Radlicer Strasse zu sehen.
Hier sind sie jedoch so verwittert, dass man das Streichen von transversaler Schieferung nicht leicht unterscheiden kann. Am rechten Moldauufer bauen diese Schiefer den Berg Vyšehrad auf und wurden vom neuen Tunel durch diesen Berg durchquert. Der Schiefer ist hier glimmerhaltig, hart, an manchen Stellen mit Quarzitbänken und
Der Boden der Stadt Prag. 25
hie und da von Adern weissen Kalksteines durchgezogen. Gegen unten sind amphibolitische Schiefer häufig, welche auf ihren Schichtflächen mit kleinen Amphibolkrystallen bedeckt sind. Alle Schichten haben abgeschliffene Schichtflächen, oft mit Längsstreifung, welche ziemlich regelmässig parallel mit der Einfallsebene verlaufen. Die Schichten sind etwa 65° geneigt, in leichte Wellen verbogen und diese ziemlich regelmässige Ablagerung wird nur dadurch gestört, dass zuweilen 2 Nachbarschichten kleine Diskordanz zeigen, indem sie verschiedene Einfallswinkel haben und darum zwischen sich leere Spalten lassen, welche oft mit Lehm erfüllt werden. Auf der südlichen Seite des Tunels gegen Podol sieht man in die regelmässig abgelagerte Schichten mehrere andere eingekeilt, wodurch allerdings eine bedeutendere Störung entsteht. Von Versteinerungen wurden nur einige Bruchstücke von Orthoceras, und dann einige Orthisschalen beobachtet. Interessant ist das Vorkommen einer grossen kugeligen Quarzkonkretion von etwa 1:5 m im Durchmesser, welche etwa in der Mitte des Tunels in den Schiefern eingebettet gefunden wurde.
Weiters kommen die Zahofaner Schiefer dieses Streifens überall in Weinbergen, Nusle und Vršovic vor. So sind sie z. B. am rechten Ufer des Botičbaches unterhalb Karlov und es erscheint die Hóhe, auf welcher das stádt. Siechenhaus, das Kinderspital und weiters die Stadt kgl. Weinberge stehen, von diesen Schiefern aufgebaut.
Bei den Grundgrabungen, welche in Weinbergen im gewesenen Eichman'schen Garten durchgeführt wurden, waren überall diese Schiefer entblösst. In oberen Lagen sind sie zerdrückt und zerbröckelt und zeigen transversale Schieferung. Sie verlaufen in mehreren flachen Wellen, welche gegen SO nur unbedeutend erniedrigt sind. In der Nähe der Weinberger Kirche sind sie von dunkler, bis schwarzer Farbe, weiter nach N werden sie gelbbraun. In der Nähe der Jung- mannstrasse sind die Wellen der Schichten mächtiger und bilden Sättel, welche oft im Innern leere oder von Diluviallehm erfüllte Hohlräume hinterlassen. Manchmal ist der Sattel nur mit einer seiner Hälfte erhalten, die dann ins Diluvium hineinragt. Vor Jahren kam man beim Grundbau in der Manesgasse oft auf solche Hohlräuıne.
In der Neruda-Gasse lehnt sich an den südlichen Quarzitzug (neben dem Hause Nr. 1224 zugänglich) ein schwarzer brüchiger Schiefer, welcher sehr dem Oseker der bande d, ähnlich ist. Dies ist auf dieser Stelle um so überraschender, als am westlichen Ende dieser Gasse vor dem Quarzite ein ganz ähnlicher, jedoch wirklich der bande d, angehörender Schiefer zu sehen ist, so dass der
26 XXXV. Philipp Počta:
Quarzitzug von beiden Seiten von ähnlichen Schiefern eingeschlossen erscheint.
Dem östlich hervortretenden Schiefer muss jedoch das Alter der Zahořaner Schichten zugesprochen werden, da er eine geringe Strecke weiter (bei dem Hause Nr. 1260) bereits den bekannten Habitus der Schiefer dieser Schichten annimmt. Es ist das Baraxpes bande d,, welche eben wegen ihrer verschiedenen Beschaffenheit auch von Kresèt anerkannt wurde.
In der Umgebung des Purkyně-Platzes und Palacky-Strasse ist dieser Schieferzug mit einer schwachen Lage von Diluvium be- deckt, so dass er beim Graben bald erreicht wird. Solche Verhbált- nisse sah man bei den Bauten im J. 1891 der Häuserblocke zwischen Palacký-Strasse und Chocholoušek-Gasse und sind bis jetzt an vielen Orten in der Korunnf Gasse zu sehen. Weiters östlich zwischen dem Weinberger Wasserthurm und der Jungmannstrasse wurde im J. 1891 durch Herrichtung von Bauplätzen dieser Schieferzug in grosser Ausdehnung entblösst. Man sah hier nur eine schwache Lage von rostgelbem Schotter und unterhalb dieser den Schiefer in gestörter Lagerung und von verschiedenem Habitus.
Gegen N an den Seiten der Jungmannstrasse waren die Schichten nur wenig geneigt (etwa 8°) und fielen gegen SO ein (hora 8%), beim Wasserthurm waren sie unregelmässiger abgelagert, etwa 30° geneigt, und ihr Einfallen war in Folge zahreicher Biegungen etwa nach hora 10'/,. Oben waren die Schiefer in dicke Platten spaltbar und meist von grauer Farbe, unten kamen Lagen rostgelb gefärbt. Auf der südlichen Lehne der Anlıöhe, auf welcher sich kgl. Wein- berge ausbreiten, treten überall die Schiefer dieses Zuges zum Vorschein und werden auch in Nusle und Vršovic angetroffen. Über das Vorkommen in Vršovic hat Karzer (Lit. IV.) berichtet und wir verweisen auf diese seine Arbeit.
4. Karlshofer Schiefer, bande d,.
Das Vorkommen dieser Schiefer im Weichbilde der Stadt deutete zuerst Kre,sci an in seinen Profilen, welche er zu seiner geologischen Karte der Umgebung vou Prag zugab (Lit. IlI.). Auf diesem sche- matisch dargestellten Schnitt, welcher vom Westbahnhofe in Smichov über Laurenzibere, Hradčín, Belvedere, zur Holešovicer Haide geht, sieht man den Laurenziberg in seinen unteren Partien aus der bande
Der Boden der Stadt Prag. 97
d, bestehend. Im südlichen Teil dieses Berges gibt Knesci Lagen von Kosover Quarziten d,, an.
Ich hatte Gelegenheit im J. 1889 deu geologischen Bau des östlichen Abhanges des Lanrenziberges näher kennen zu lernen. Es handelte sich damals um den Bau eines Gebäudes für das Priester- seminar, das in der Mitte des sogen. Seminargartens stehen sollte und ich wurde mit der Untersuchung des zu dem Behufe erwählten Grundes betraut. Es wurden auf mein Ansuchen etwa an 20 Stellen 2-4 Meter tiefe Gruben gegraben, welche den Schiefer erreichten. Derselbe war weich, bläulich oder gelblich grau, mit sůdostlichem Einfallen hora 8 und etwa 50° geneigt. Es wurden leider keine Versteine- rungen gefunden, aber dem Habitus nach unterscheidet sich dieser Schiefer vom typischen Zahofaner Schiefer sehr. Weiters konnte ich mit Erlaubnis seiner Durchlaucht des Herrn Fürsten von Lobkowicz den nördlichen Abhang des Laurenziberges, d. i. den hinter dem Lobkowicz’schen Palais auf der Kleinseite gelegenen Garten unter- suchen.
Die Stellen, wo die Schiefer zu Tage treten, sind sehr selten und zeigen nebstdem nur geringe Theile von Ausbissen, welche, wie es wohl erklärlich ist, mit Humus bedeckt und stark verwittert sind. Es konnten hier einige Bruchstücke des, wie es scheint hier nicht seltenen Trilobiten Trinucleus Goldfussi gesammelt werden. Neben diesem wurden noch einige, näher nicht bestimmbare Reste von ecar- dinen Brachiopoden angetroffen.
In den beiden hier näher angeführten Fundorten wurde keine für die Karlshofer Schichten bezeichnende Versteinerung gefunden, weiters kenne ich weder aus der Litteratur noch aus eigener Er- fahrung keine Stelle, wo die Kosover Quarzite d,B zu beobachten wären. Darum ist auch das Vorhandensein der bande d, im Laureozi- berg nicht obne alle Zweifel sichergestellt, obzwar wahrscheinlich.
Der Fundort im Seminargarten ist aber dadurch interessant, dass in der Mitte dieses Gartens im Schiefer ein grosser Diabas- block eingebettet ist. In der Umgebung sind die Schiefer ziemlich regelmässig gelagert, eine bedeutendere Störung ist nirgends nachzu- weisen, so dass es sich hier um eine zu Tage tretende Apophyse des Diabas handeln dürfte. Auf der Oberfläche ist dieser Diabas stark verwittert, jedoch zeigt ein Dünnschliff sogleich die bezeichnende Struktur.
28 XXXV. Philipp Počta:
5. Genoman.
In westlichen Partien der Kleinseite oben auf dem Laurenzi- berge ist Cenoman in Form von Sandsteinen in einer Zone ent- wickelt, welche rundherum um diese Auhóhe verláuft und oben von dem turonen Pläner bedeckt wird. An eigenen Stellen kommen unterhalb dieser Sandsteine dünne Lagen vom dunklen thonigen Letten, welche wohl ein Aequivalent der Perutzer Letten sein dürften. Sie sind jedoch nirgends entblösst und werden nur ge- legentlich bei tieferen — auf dieser Anhöhe ziemlich seltenen — Bauten zu Tage gefördert. Im Betreff dieser Letten berichtet Prof. FRič (Studien im Gebiete der böhm. Kreideform. Perutzer Schichten. Archiv d. naturwiss. Landesdurchf. B. XI. No. 2, 1901 pag. 40): „An der Windung unter der Restauration (Nebozizek) stösst man auf dunkle Thonschiefer- der Perutzer Schichten, in denen Eucalyptus Geinitzi nachgewiesen wurde. Dieselben führen ein schwaches Kohlen- flötz, das in den 40. Jahren abgebaut wurde. Die Halde der schwefelkies- reichen Kohle gerieth durch Zersetzung desselben in einer Nacht in Brand, den ich als 10jähr. Knabe gesehen habe.“ Was die Verbreitung der Quarzsandsteine im Weichbilde Prags anbelangt, so erscheinen sie im N von Košíř auf dem Feldwege von Košíf gegen Strahov oberhalb der Höfe Ober-Palata und Fialka, weiters sieht man sie in den oberen Partien der Kinsky’schen Anlagen, am Hasenberge (Nebozizek), in den obersten Partien des Seminargartens, im höchsten Drittel des Lobko- wicz’schen Garten, am Laurenziberg hauptsächlich an der nördlichen Seite des Weges, welcher von der Welschengasse über die Stiegen führt und im Garten des Praemonstratenserklosters am Strahov. Weiters sieht man einen mächtigen Aufschluss vor dem ehemaligen Strahover Thore unterhalb der grossen Plänerbrüche. Auf allen diesen Lokalitäten ist er von ziemlich gleicher Beschaffenheit. Es sind das unten weisse, oben rostgelbe oder auch grüne glaukonitische Sandsteine von ge ringer Härte, so dass insbesondere die weissen unteren Lagen leicht in Sand sich auflösen. An manchen Orten hatte man in denselben künstliche Höhlen gegraben, so 2 im Lobkowicz’schen Garten, 1 am Nebozízek ete. Gewöhnlich werden die weissen unteren Lagen für Süsswasserablagerung, Perutzer Schichten, gehalten, die gelben und grünen Sandsteine aber als marinen Ursprungs, Korytzaner Schichten, angesprochen. Ihre Oberfläche pflegt gewöhnlich durch niedere Vege-
Der Boden der Stadt Prag. 29.
tation eine dunkelgrůne Farbe zu haben und erst am Bruche kommt die eigentliche gelbe oder weisse Farbe zum Vorschein.
Versteinerungen wurden bisher keine gefunden und darum ist auch ihre Einteilung nicht vollkommen sicher. Durch Vergleich mit anderen Fundorten ist aber ausser Zweifel festgestellt, dass der grüne glaukonitische Sandstein den Korytzaner Schichten zuzu- schreiben ist.
Einen praktischen Werth besitzen diese Sandsteine in ihrer Beschaffenheit, das Regenwasser ausgezeichnet filtriren zu können, so das unterhalb ihnen entspringende Quellen darch ausgezeichnete Qualität bekannt sind.
6. Turon.
Die obersten Kreideschichten in Prag sind durch den turonen Plänerkalk, welcher in dicken horizontalen Bänken den Quadersand- steinen aufliegt vertreten. Er bildet den höchsten Gipfel des Laurenzi- berges und ist hie und da in den hier sich befindenden Gärten zu- weilen ersichtlich. Im Lobkowicz’schen Garten ist er nicht vorhanden, da die höchsten Partien dieses Gartens von Quadersandstein aufge- baut werden. Am Nebozízek wurde er beim Baue der oberen Station der Drahtseilbahn gleich unter dem Humus angetroffen und gleich- falls bei Grundlegung des Aussichtsthurmes am Laurenziberg wurde er entblösst.
Hinter der Stadtmauer fangen die bekannten grossen Pläner- brüche, genannt „am Weissen Berge“, an und sind die in der Stadt selbst gelegenen und oben angeführten Vorkommnisse nur östliche Ausläufer der mächtigen auf Versteinerungen so reichen Plänerablage- rungen des Weissen Berges. In Prag selbst wurden einige typischen Versteinerungen gefunden, wie Pleurotomaria secans, Enoploclythia Leachi, Inoceramus labiatus etc.
7. Diluvium.
Das Diluvium ist in den höheren Partien der Stadt sehr mächtig entwickelt und besteht unten aus Schotter, oben aus Ziegellehm oder Löss, welcher mit Erfolg in vielen Ziegelöfen der nächsten Umge- bung der Stadt gewonnen wird. Es ist wahrscheinlich, dass in Dilu-
30 XXXV. Philipp Počta:
vialzeiten die weitere Umgebung von Prag den Sammelpunkt bildete, wo mächtige Flüsse zusammenkamen, um vereint nach N ihre Reise weiterfortzusetzen. Die höchsten Anhöhen um die Stadt sind mit diluvialem Lehm bedeckt, so die 289 und 298 m hohen Gipfel bei Radlic, der 300 m hohe Punkt des Wasserbassins bei der Ci- hlářka hinter Smíchov, die 215—232 m hohen Anhöhen in NW, das Plateau vom Belvedere in der Höhe von 220—225 m und ebenfalls jenes von Kgl. Weinbergen 250—260 m.
Diese Schichten sind meist bis heute nachweisbar, dort aber, wo sie mit Bauten oder Gärten verdeckt sind, werden sie zufälliger Weise entblösst (z. B. im Weinkeller am Belvedere).
Die Bäche, welche in der Umgebung Prags heutzutage in die Moldau münden, hinterliessen sehr markante, breite und tiefe Thäler und haben gewiss bereits im Diluvium existirt neben anderen Wasser- läufen, welche noch nach den erodirten Thälern zu erkennen sind. In einem solchen Thal verläuft z. B. im SW die Radlicer Strasse, zu beiden Seiten von hohen Gipfeln eingesäumt, im S 289 m, im N 278 m. Ein anderes, sehr tiefes und breites Thal ist jenes des Mo- toler Baches, im S wird es von der Lehne hinter dem Bräuhause (268 m), im N vom Weissen Berge (bis 352 m) begrenzt. Ein tiefes, jedoch enges Thal brach sich der kleine Bach Brusnice im N vou Hrad£in. Ihn begrenzen im S das Plateau von Pohořelec und Hradčin, 280—230 m, im N die Anhöhe von Střešovic und Bubenč etwa von derselben Hóhe. Ein tiefes und sehr breites Bett hat der Roketnitzer Bach (Rokytka), welcher von O kommend bei Lieben einmůndet. Er hatte die Zahořaner Schiefer in einer Richtung, welche grösstenteils einen spitzigen Winkel mit ihrem Streichen bildet, hie und da aber mit demselben parallel verläuft, in breiter Zone abgetragen. Andere unbedeutendere Klüften, die gegen den Fluss münden und gewiss ihre Entstehung den Wasserláufen zu verdanken haben, sollen hier nicht näher angeführt werden.
Es wäre noch die. Frage zu beantworten sein, wie sich der ge- wundene Lauf der Moldau durch geologische Beschaffenheit des Bodens erklären lässt. Die süd-nördliche Richtung des Flusges bis in die Mitte der Stadt gegen die Anhöhe vom Belvedere ist in einem Bruche gelegen. Wie bekannt, konnte Krestt im mittelböhmischen silurischen Bassin dreierlei Bruchrichtungen erkennen und in einer von diesen, von S nach N hinzielenden, verläuft die Moldau. Diese Bruchspalte hat den südlichen Quarzitzug gar nicht, den mittleren jedoch ziemlich bedeutend gestört, denn in demselben dürfte die
Der Boden der Stadt Prag. 31
Ursache zu suchen sein, dass die óstliche Partie des mittleren Ouarzit- zuges durch Verwerfung um etwa 200 m sůdlicher zu liegen kam als die westliche. Es ist einleuchtend, dass die harten Quarzite dem Wasser länger Widerstand geleistet haben als die sie umgebenden Schiefer, und insbesondere der weiche Oseker Schiefer der bande d,, welcher zwischen beiden Quarzitzügen sich befindet, hat am wenigsten sich erhalten können. Daraus lässt sich ein Bild der Gegend zwischen Smíchov und Neustadt zur Diluvialzeit skiziren. Die beiden Quarzit- züge bildeten emporragende Schwellen, über welche die mächtigen Wasserfluten in Kaskaden sich weiterbewegten. Zwischen beiden diesen Wasserfällen war ein etwa 1000 m breiter Teich, welcher sich zu beiden Seiten bis in die jetzt von der Stadt eingenommene Partien erweiterte. Da der östliche Teil des mittleren Quarzitzuges etwa im Bette des Flusses endigt und im W am linken Moldauufer be- deutend (etwa 200 m) nach N verworfen ist, so erscheint es wahr- scheinlich, dass das Wasser zur Diluvialzeit, um dieses Hindernis im Bette umzugehen, einen Umweg nach W nahm und über die jetzigen Gassen Presis, Smetanova und Jakubská auf dieser Stelle durch das zwischen den beiden Partien des mittleren Quarzitzuges sich befindende Thor sich durchwand. Weiters in den Mittelpunkt der Stadt angekommen stand das Wasser wiederum einem sehr be- deutenden Hindernisse gegenüber, der Anhöhe von Belvedere, welche aus Zahofaner Schiefern mit harten Quarzitbänken besteht und nebst- dem weiters nach N durch den nördlichen Quarzitzug widerstands- fähiger gemacht wird. Die Richtung des Flusses bildete hier mit dem Streichen dieser Schiefer beinahe einen rechten Winkel, so dass der Ansturm des Wassers sich hier ohnmächtig brach. Eıst als das Wasser in die Schichtspalten der Schiefer eindrang und allmählig nur, Schichte für Schichte, das Hindernis beseitigte, bildete sich ein Bett aus, welches ziemlich parallel zum Streichen der hier allerdings unregelmässig abgelagerten Schiefer läuft. Denn es ist ersichtlich, dass Schiefer dem Wasser, welches sie in der den Schichtflächen pa- rallelen Richtung angreift, am wenigsten Widerstand leisten vermögen. Weiters gleich hinter Bubna kam das Wasser wieder in eine, wenn auch kurze von S nach N verlaufende Bruchspalte, welche ihm er- möglichte, die Zahořaner Schiefer durchzubrechen und sich direkt auf die steilen Wände des nördlichen Quarzitzuges zu werfen. Dieser Quarzit war es wieder, welcher den Fluss in weiterer Fortsetzung der süd-nördlichen Richtung hinderte und ihn westlich ablenkte in eine neue Richtung, welche fast parallel zum Streichen der
32 | XXXV. Philipp Počta:
harten Auarzitbánke und der ebenfalls widerstandsfáhigen Zahořaner Schiefer verláuft. In dieser Richtung angegriffen, haben die Schichten am wenigsten Stand gehalten und so erklärt sich der Durchbruch des festen Ouarzites. Es ist wahrscheinlich, dass auch hier vorerst schräg über den Fluss verlaufende Schwellen gebildet wurden, über welche die Wellen im Wasserfall — den dritten im Weichbilde der Stadt — sich hinüberwälzten.
Das Alter des Moldauflusses lässt sich nicht präcis bestimmen. Sein Entstehen dürfte in die Zeit zwischen Cenoman und Diluvium fallen, da einesteils die Perutzer Quadersandsteine am Belvedere zum diluvialen Schotter verarbeitet wurden und anderenteils die diluvialen Lehme die Anhöhen um Prag herum an ihren Flanken bedecken und so bekunden, dass alle die Thäler bereits vorhanden waren, als das diluviale Wasser seinen Niederschlag absetzte.
Das Diluvium wird am linken Moldauufer fast durchwegs von Lehm gebildet, dem gewöhnlich eine minder mächtige Lage von Schotter untergelegt ist. Die Lehmablagerungen erreichen eine grosse Mächtigkeit bis über 25 m und werden zum Ziegelbrennen verarbeitet. So sind grosse Lehmbrüche im W von Smichov zu beiden Seiten der Strasse „u Nikolajky“, weiters unterhalb Mrázovka u. a. O. Dann findet man Ziegelbrennereien am südlichen Abhange des Weissen Berges im Košířer Thale und von diesen die grösste bei Kotlářka. Auch die Plänerlagen auf dem Gipfel des Weissen Berges im SW von Strahov sind vom Schotter und Sand bedeckt. Sehr mächtige Lehmschichten sind in einer Grube „na Panenské“ unweit von der Stadtmauer im NW. Hier sieht man in dem durch Abbau des Lehmes entstanden Profile einige parallelen dunklen Streifen, welche Humuslagen an- deuten und so von wiederholter Absetzung des diluvialen Materiales Zeugnis ablegen.
Der Ziegellehm ist locker abgesetzt und besitzt an vielen Orten die Gehäuse von Süsswasserschnecken und auch Säugethierknochen. Die Arbeiten von Prof. Fnič, WorLpŘicH etc. beziehen sich zum grösseren Theile auf die Vorkommnisse in der Umgebung von Prag und sind somit zu konsultiren.
Die Frage über den Ursprung des mittelböhmischen Löss, ob er dem Wasser oder dem Winde seinen Ursprung verdankt, ist bis heute endgiltig nicht gelöst. Ich möchte hier nur bemerken, dass ich im Löss oberhalb des Profiles hinter dem Kaiser Franz Josefs Bahnhofe im Schotter einen Dreikantner aufgefunden habe.
Der Boden der Stadt Prag. 33
Der Schotter zugleich mit mächtigen Sandschichten kommt im N, O und SO von Prag vor.
Auf der Anhöhe von Belvedere ist ein meist grobkörniger, rost- gelb gefärbter Schotter abgelagert, welcher hie und da im Wasser abgerollte Pflanzenreste aus dem untersten Horizont der Kreideforma- tion der Perutzer Sandsteine enthält. Es scheint, dass dieses Platteau früher mit Perutzer Sandstein bedeckt war und dass dieser durch diluviale Wässer in Schotter und Sand verwandelt wurde.
Einen ganz ähnlichen Sand und Schotter findet man oberhalb der Zahoraner Schiefer in den Kgl. Weinbergen, insbesondere in der Gegend von der Kirche nach O und SO. Auch im gewesenen Eichman’schen Garten, dann in der Kramerius und im östlichen Teil der Palacký-Gasse kommt der Schotter bei Bauten zum Vorschein Einzelne Gerölle sind von ziemlich bedeutenden Dimensionen, ins- besondere in den tieferen Lagen, haben 15—25 cm im Durchmesser und sind glatt abgerollt. Es sind das grössteuteils Quarzite, dann Lydite, Diabase, Diorite, Porphyre und hie und da auch Granite.
Ja auch in Prag selbst und zwar in der Smečka-Gasse in der Neustadt in unmittelbarer Nähe des südlichen Quarzitzuges habe ich beim Baue eines Hauses mächtige Ablagerungen von feinem, hellem und gleichkörnigem Sand angetroffen.
Der Ursprung des rostgelben Schotters und Sandes in Kgl. Wein- bergen, den ich wegen seiner typischen Merkmale als Weinberger Sand bezeichnete, ist bisher unaufgeklärt. Er kommt nur in höheren Lagen vor und ist horizontal abgelagert, wogegen die Lehnen der Anhöhen entweder mit Lehm oder doch mit Sand und Schotter vom .anderen Charakter bedeckt erscheinen.
In der Manesgasse fand ich unterhalb dieses Schotters eine dünne Schichte bläulichweissen fetten Thones mit Kohlenstreifen. Es scheint dies ein sehr unbedeutender Ueberrest der Perutzer Letten zu sein und würde für die Ansicht sprechen, dass auch der rostgelbe Weinberger Schotter und Sand aus veränderten Perutzer Quader- sandsteinen hervorgegangen ist.
Auch beim Baue der Remise der elektrischen Bahn in Wein- bergen fand ich im J. 1897 unterhalb des Schotters einige Stücke eines schmierigen Thones oder Lehmes, welche aber wegen sehr ge- ringen Quantität zur näheren Untersuchung sich nicht eigneten.
Sitzber. d. kön. böhm Ges. d. Wiss. II. Classe.
S4 KXXW. Philipp Počta:
8. Alluvium.
Die alluvialen Ablagerungen sind in den durch so viele Jahr- hunderte bewohnten Stätten meist so verändert, dass sie sich der geologischen Untersuchung entziehen. Die Moldau ist an beiden ihren Ufern und insbesondere an jenen Punkten, wo die Richtung des Flusses, sich ändert, oder wo eine Insel emporragt, mit alluvialem Schotter breit eingesäumt. Es scheint, dass die Inseln selbst nur solchen Schotterablagerungen ihren Ursprung zu verdanken haben. Der Schotter besteht aus Gesteinstrůmmern von ganz Südböhmen und es ist bekannt, dass auf den Inseln, welche von breiten Schotter- ablagerungen umgeben sind, die wie z. B. Hetzinsel, Holešovicer Insel u. a., eine grosse Sammlung von Mineralien und Gesteinen aus Std- böhmen leicht zusammengestellt werden kann.
Weiters ist das Bett des Flusses aus mächtigen Lagen alluvi- alen Materiales gebildet und demnach Wasser durchlassend, so dass weite Flächen in der Nähe der Moldau in der Tiefe durch Flusswasser durchtränkt werden. Ein sehr mächtiger alluvialer Schotter mit Sand baut den ganzen Grund von Holešovic auf und auch die Holešovicer Insel besteht aus diesem Materiale.
Was den Untergrund der bebauten Partien der Stadt betrifft, se konnte ich nachstehende Absätze, von oben angefangen, unter- scheiden.
1. Schutt- und Ablageschichte aus Geschfitte und Sand ver- schiedenen Kornes, aus Brachstäcken von Baumatorialon (Ziegeln) etc., etwa 15 m.
2. Müllschichte aus Kulturabfällen, Inhalt von Mistgruben etc., wiesie an Orten, welche durch Jahrhunderte bewohnt sind, vorkommen; etwa 1—25 m. Diese Schichten sind dadurch wichtig, dass sie dass Wasser überhaupt nicht oder nur wenig durchlassen.
3. Fetter Letten am Grunde der Ablagerungen unbekannten Ursprunges. lu der Nähe des Flusses ist der Schotter unterhalb dieses Lettens mit Wasser unter Druck getränkt, so dass durch Öffnungen in diesem Letten das Wasser stark emporquillt.
Diese Verhältnisse sind allerdings nicht konstant, und ändern sich insbesondere an jenen Stellen, wo der Boden in historischer Zeit
Der Boden děr Stadt Prag. 35
zu besonderen Zwecken hergerichtet wurde. So wurden z. B. die Strassen Prags u. zwar Graben, Ferdinandstrasse und Elisabethstrasse auf tiefen ehemaligen Stadtgräben, welche mit Schutt und Abfällen ausgefüllt wurden, aufgebaut, so dass an manchen Orten für verlässlichen Grundbau eine Tiefe bis über 12 m aufgesucht werden musste.
LA
PRoF PH. Poëra: Der BODEN DER STADT PRAG.
Autor delineavit.
Sitzher À känim hahm uč
Alluvium
Diluvium
Turon
Cenoman
ds
de
dz
di
Fe Mathemat natrwiss Clasco 1904 NEE. Fi eue
XXXVI.
Působení hydrazinhydrátu v glyceridy mastných kyselin.
Část předběžná. Podává Jos. Hanuš.
Předloženo v sezení dne 11. listopadu 1904.
Hydrazinhydrát, dle pozorování Tu. Currıus’a a jeho žáků,*) účinkuje buď již za obyčejné nebo za vyšší teploty v alkyl- (methyl-, ethyl-) estery mastných neb aromatických kyselin jedno- i vícesytných tím způsobem, že vznikají hydrazidv dotyčných kyselin, látky to pro jednosytné kyseliny všeobecného vzorce R.CO.NH. NH,
Z analogie lze souditi, že bude hydrazinhydrät podobně reago- vati s glyceridy mastných kyselin. I jest v tomto případu zajímavo seznati: 1. za jakých podmínek nastává „štěpení glyceridů hydrazin- hydrátem s případným tvořením se hydrazidů uvolněných mastných kyselin, 2. jaké jsou vlastnosti hydrazidů všech mastných kyselin o vysokých molekulových veličinách a zda-li by se na základě jich mohla prováděti identifikace těchto kyselin, 3. dají-li se tímto způ- sobem též snadno připraviti hydrazidy nenasycených kyselin řad CnHon2 On Cnlon-103 a CnH;,n-g0, a pakli ano, zda-li by dle nich šlo děliti kyseliny nasycené od nenasycených, 4. působení hydrazin- hydrátu přímo na tuky a oleje, a 5. nemenší zajímavosti jest vliv hydrazinhydrátu na vosky, estery to jednosytných alkoholů s kyseli- nami o vysoké molekulové veličině. Z hydrazidů kyselin mastných
*) Journal für prakt. Chemie, svazky 50., 51., 62., 64., 68. Věstník král. čes. spol. náuk. Třída II. 1
2 XXXVI. Jos. Hanuš:
o vysoké molekulové váze byl připraven pouze hydrazid kyseliny pal- mitové cestou níže udanou.
V předběžné této části obírám se pouze zodpověděním bodu prvého. Řešení provedeno s tripalmitinem a tristearinem.
Hydrazinhydrátem štěpí se v alkoholickém prostředí již za tem- peratury vodní lázně v čase poměrně dosti krátkém glyceridy mast- ných kyselin, při čemž ihned z uvolněných kyselin tvoří se přesně charakterisovatelné hydrazidy; reakce, všeobecně vyjádřeno, probíhá u glyceridů kyselin nasycených a pro volný hydrazin v tomto smyslu:
CH,.0.|C0.R[T-H]
CH. 0.|co. R R+ H |NH.NA, + 3R.CO.NH.NH,
N H,.0. co. r RTE] lyeerin hydrazid glycerid u
Reakce děje se v témž smyslu a právě tak hladce jako při pů- sobení hydrazinhydrátu v etylestery, možno ji pak porovnávati se zmýdelňováním tukův a olejů volným alkalím neb s účinkem aminů aromatických v tuky. Průběh reakce jest skoro kvantitativní, užije-li se většího množství hydrazinhydrätu nežli vyžaduje poměr molekulový.
Hydrazinhydrát a tripalmitin.
K pokusům vzat tripalmitin od fy Merck; nacházelo se v něm něco málo volné kyseliny. Poněvadž při prvém pokusu, kde užito obou látek v příslušném molekulovém poměru (na 1 mol. glyceridu 3 mol. hydrazinhydrätu), nalezeno po skončené reakci ještě dosti - glyceridu netknutého, bráno při dalších pokusech pateronásobné množství hydrazinhydrátu, než jak vypočteno. Reakce prováděna takto: V široké zkoumavce cukrovarské, na níž nasazen zpětný chladič, za- hřívány ve vodní lázni 2 g tripalmitinu, rozpuštěné v 10 cm? alkoholu 96procentního se 2 g hydrazinhydrátu po pět hodin. Reakční směs, po vychladnutí ztuhlá, rozpuštěna za tepla v 96proc. alkoholu a. osta- vena krystallisaci; získáno 1:8 g čili 90°/, produktu, tajícího mezi 105 a 108°, tedy nečistého dosud. Látka po několikanásobném přehránění z alkoholu byla barvy bílé, jevící se v drobnohledu co velice jemné jehličky ve štětičkovité drůzy seskupené a tála při 110°.
Působení hydrazinhydrátu v glyceridy mastných kyselin. 3
Hydrazid kyseliny palmitové, který v laboratoři prof. Curtiusa připravil DeLLscHAarr“) vnášením palmitanu etylnatého do vroucího hydrazinhydrátu hrání rovněž v drobnohledných jehlicích o bodu tání 111°. Aby zjištěna byla úplná identita jich, provedeny ještě další fysi- kální a chemické zkoušky: látka z tripalmitinu získaná rozpouští se právě tak velmi snadno jak v chloroformu tak i v acetonu jako hy- drazid DELLSCHAFTEM připravený. Lihovy její roztok redukuje za varu ammoniakální roztok dusičnanu stříbrnatého; rovněž tak z její lího- vého roztoku po přičinění benzaldehydu silným zředěním vodou vy- lučuje se klkatá sedlina, jež z alkoholu překrystallována, taje mezi 77 a 78° (benzalpalmitylhydrazid taje při 78°). Dále stanoveno množství dusíku: 01872 g látky spáleno 8 kysličníkem měďnatým, dalo 167 cm? dusíku při 14° a 752 mm tlaku, čili 10'21°/, dusíku, theorie pro palmitylhydrazid C „H.,CO. NH. NH, vyžaduje 10'38°/, dusíku. Všechny tyto zkoušky dokazují, že látka získaná jest hydrazid kyseliny pal- mitové.
Hydrazinhydrát a tristearin.
I tento glycerid pocházel od fy Merck a byl rovněž slabě ky- selý. Tímtéž způsobem, jak vypsáno při tripalmitinu, totiž pětihodin- ným zahříváním ve vodní lázní alkoholického roztoku tristearinu a bydrazinhydrátu (pateronásobné množství theoretického), získaný produkt vyjmut alkoholem, aby byl překrystallován, produktu jednou hráně- ného naváženo ze 2 g tristearinu 1:75 g, což činí 87°/, theorie. Po několikerém překrystallování z alkoholu taje produkt při 112°, jest bílý, perletové lesklý, jevící se v drobnohledu v pěkných štětičkovitých tvarech, ze samých tenkých a dlouhých jehliček složených. Poněvadž hydrazid kyseliny stearové dosud nebyl připraven, bylo předem třeba dokázati, že látka připravená skutečně obsahuje reaktivní skupinu — NH. NH,, nežli přikročeno k vyšetření dalších její vlastností. Lí- hový roztok produktu redukuje za varu ammoniakální roztok dusič- nanu stříbrnatého; aldehydy smíseny s, líhovým roztokem zkoušené látky, po silném zředění vodou dávají klkaté produkty; 01645 g látky s kysličníkem měďnatým spáleno dalo 13°9 cm? dusíku při 14° a tlaku 147 mm, což odpovídá 0015808 g dusíku.
01105 g látky spáleno s CwO, poskytlo 02925 g CO, a 01303 g H,O čili 0079773 g uhlíku a 0'01448 g vodíku.
——— — —
*) Journal für prakt. Chemie, sv. 64., 419 až 438.
4 XXXVI. Jos. Hanuš: Působení hydrazinhydrätu v glyceridy.
Srovnají-li se výsledky tímto elementárním rozborem nalezené s theoretickým složením hydrazidu kyseliny stearové CH.. CO. NHNH, dostává se:
Theorie Nalezeno
180... .17237 1219 33H... . 1286 13:10 2 Nya DÁ 9:60
Všemi těmito zkouškami dokázáno, že produkt analysovany jest skutečně stearylhydrazid.
Hydrazid kyseliny stearové jest ve vodě nerozpustný, v alko- holu za chladu rozpouští se nesnadno, za to dobře za tepla; lehce rozpouští se již za chladu v éteru, chloroformu a benzolu a zvláště z chloroformového roztoku hravě v pěkných jehlicích krystalluje; ne- snadno se za obyčejné teploty i za vyšší rozpouští v petrolejovém éteru nízko vroucím, odkudž v neúhledné formě hrání. Z chloroformu překrystallován, taje při 114°. Deriváty hydrazidu, jako chlorhydrát, sodíkovou sůl, acetylprodukt atd., popíši, až si zjednám větší množství čisté látky.
Hydrazidy mastných kyselin o vysoké molekulové veličině tají více jak o polovici výše, nežli jejich příslušné glyceridy, tak
tripalmitin taje při 65°, hydrazid kys. palmitové při 111°, tristearin „ „ 72°, : „ Stearové „ 114°,
i dalo by se rovněž těchto látek použiti ke zvýšení bodu tání tuků nízko tajících, aby se mohly bráti k výrobě oněch tovarů, k níž se původně nehodí. Hydrazidy tyto by vykonaly právě takové služby, ne-li lepší, jako anilidy, naftylidy atd. mastných kyselin, jichž při- měšování do chatrnějších tuků a paraffinů nízko tajících ke zvýšení bodu tání dal si Liesreicn patentovati (něm. říš. pat. č. 136.917).
Chemická laboratoř ku zkoušení potravin na c. k. čes. vys. škole technické v Prase.
XXXVII.
Bemerkung zu einer Gauss schen Formel über die Thetafunktionen.
Û
Von K. Petr.
Vorgelegt in der Sitzung den 9. Dezember 1904.
Im Nachlasse von Gauss (Gauss' Werke, dritter Band, Seite 476) werden folgende interessante Beziehungen zwischen den Theta- funktionen angefůhrt
o a dla € 6
(1) 2.0 3: (O8) ur (er
Diese Beziehungen werden mit folgender Bemerkung begleitet: „Allgemein wenn P(x,1), Q(zxz,1) gegeben sind und P(x”, 1), O (x*,1) gesucht werden, wo » ungerade, sind dem P(x",1) coor-
1 Fa 1 dinirt + = P (g", 1) oder + V P(x",1) je nachdem n von
der Form 4k +1 oder 4k —1 ist. Die Gleichung findet sich leicht aus Entwickelung der Summe der geraden Potenzen der n +1 Wurzeln.“
Dabei bedeutet P=8, 0,3) = 1 +2" +2 +... Q = @, 0,3) 1-2" +29 —... R=®, (0,3) 20 4294...
Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1
2 XXXVI. K. Petr: „pe 40; r= 8; f= 9,(07), Q = 8, (0, 5).
R; =, (0, 5).
Diese Relationen (1), wurden, 8o viel ich weiss, nur in einer Abhandlung von Góring*) abgeleitet, aber seine Ableitung ist ziemlich kompliciert und stůtzt sich auf eine grosse Zahl anderer Formeln, woraus deutlich zu ersehen ist, dass oben citierte Bemerkung von Gauss, in welcher man eine Andeutung des Weges, auf welchem Gauss zu jenen Formeln gelangte, suchen und finden konnte, miss- verstanden wurde. Deshalb will ich wenigstens die erste von den Formeln (1) im Sinne der Bemerkung von Gauss ableiten. Die Ab- leitung der zweiten, so wie der Formel
an (ČZ) = +4 (227)
‘ist genau dieselbe; man gelangt auch von der ersten Formel zur zweiten und dritten durch eine lineare Transformation*). Dabei werden sich immer noch zwei andere Gleichungen ergeben, wie es in der Natur der Formeln (1) liegt.
Zuletzt will ich diese Formeln zur Ableitung einiger zahlen- theoretischer Relationen benützen.
Gauss gelangte zu den Relationen (1), wie aus der hinzugefügten Notiz hervorgeht, mittels der Formel für die Transformation der Thetafunktionen dritter Ordnung. Die Transformationsformeln fünfter und siebenter Ordnung werden im Nachlasse von Gauss angeführt (Ges. Werke Bd. 3. Seite 456, 442). Die Transformationstormel dritter
+) W. Göring, Untersuchungen über die Theilwerte der Jacobi’schen Theta- funktionen und die im Gauss'schen Nachlasse mitgetheilten Beziehungen derselben. Math. Annalen, Bd. 7, 1874. Seite 330.
*) Durch eine Transformation zweiter Ordnung gewinnt man aus den Formeln (1), (1°) verschiedene Beziehungen, von denen Göring 1. c. drei ohne diesen Zusammenhang mit (1), (1‘) anzumerken anführt.
So folgt zum B. die Gleichung
Reel)
aus der zweiten Formel (1) durch die Transformation o — 2«‘.
Bemerkung zu einer Gauss’schen Formel über die Thetafunktionen. 3 :
Ordnung folgt leicht aus den Formeln im Gauss’ Nachlasse (Seite 471). Diese Gleichung ist, wenn man 3 P? = A setzt:
A+ — 6 A*p“ + (8 p° — 16 p° qg*) À — 3 p° = 0.
Ihre Wurzeln sind wie bekannt
T 1+2 7, = 383 (0,3r),z, =— 83(0, sha=- e: (0, > ), =- (07 9) Die Summe der Wurzeln ist gleich Null. Wenn man also die Gleichung berechnet, deren Wurzeln © + A tn — As
sind, so werden in dieser Gleichung sechsten Grades nur gerade Po- tenzen der Unbekannten erscheinen. Diese Gleichung ist, wie man leicht findet:
M® — 3 p* M-3p° M?’— 9 — 2p’ gt} = 0 oder anders geschrieben
(M* — pY T 4p' ar =0.
Die Quadrate von den Wurzeln dieser Gleichung sind einer- seits:
var): 4 par). : pari p—a4l 2) p 4 a (22° 3" p - au ( 7) wo a* + « + 1 —0, anderseits
( 810,3.) — 8} (0,5) | F 8: (0,3r) — 6} (0, © + 3)
2 : 2 2:
mw (0, 32) — 63 (0,“ = I) RE BEE |
4 XXXVII. K. Petr:
Vergleicht man die verschiedenen Resultate, welche wir für das Quadrat der einzigen reellen Wurzel erhalten haben, so hat man sofort die Gauss’sche Relation :
8:(0,39— 62 (0, =) _ : 4 RTC) = (eg
Weiter findet man:
3 ' 93 (0,30) — 6: (0, “+ ka (47):
4 2 | 4m — Dar 3
l: 9; (0, 3r) je 9 (0, 3 | p 4a (22) | was man leicht mittels der Reihenentwickelung der Thetafunktionen bestätigt.
Durch die Kombination der drei von einander nicht unab- hängigen Resultate gewinnt man die Beziehung
P Py (Pi — 3 P, P+ 3 P]=pt,
welche zusammen mit der Gauss'schen Formel den obigen Gleichungen völlig äquivalent ist.
Wie ich schon oben bemerkte, haben die Beziehungen (7) und (2) interessante Folgerungen in der Zahlentheorie. Ich will zeigen, dass man mit Hilfe derselben die Anzahl der Lösungen in ganzen Zahlen für folgende Gleichungen bestimmen kann: .
z hy +9 +W)=N, +" +®+9uW"=N, +92 +98 +Qu = N.
Bezeichnet man die Anzahl der Lósungen dieser Gleichungen der Reihe nach mit $ (N), u (N), vw‘ (N) und die bekannte Anzahl der Lösungen von der Gleichung
ÉTÉ ET
mit x (N), so erhält man zuerst aus der Formel von Gauss:
Bemerkung zu einer Gauss'schen Formel úber die Thetafunktionen. 5
1. Wenn N nicht durch 3 theilbar ist:
82 + y PO =g|10 +62” 7 2].
Das Summenzeichen bezieht sich auf alle Lósungen der Glei- chung. 3” ty =4N mit ganzen ungeraden und positiven Zahlen. 2. Wenn N durch eine ungerade Potenz von drei theilbar ist,
p (N) = 0.
3. Wenn N durch eine gerade Potenz von 3 theilbar ist, N p (N) = 2 (5)
Aus der Formel (2) folgt weiter V(N)+3w(N)—39(N)=0, (3) wenn N durch 3 nicht theilbar ist, V(N)+8WW—39(W=1 (5), wenn N durch 3 theilbar ist. Die Gleichung aber +9”? -+92 —+94— N ist lösbar nur dann, wenn N ein quadratischer Rest von 9 ist;
es muss also N mit einer von den vier Zahlen 1, 4, 7, O congruent sein. Aber in diesem Falle ist in der. Gleichung
XL +92 +-9u:— N
wenigstens eine von den beiden Zahlen x, y durch 3 theilbar. Woraus folgt, dass
W (N) = Lg(N), wenn N=1, 4, 7 mod 9 v(N)=y (5). wenn N=0 mod 9 W“ (N)— 0 in anderen Fällen.
6 XXXVIL K. Petr: Bemerkung zu einer Gauss’schen Formel. ' Dadurch ist 4“ (N) völlig bestimmt und in Folge der Relation (3) auch W (N). Es ist nämlich
šaty vW=:(10+162-v" * z),
wenn N ein guadratischer durch 3 nicht theilbarer Nichtrest mod. 9 ist;
3sty =} (100 +162(—1" * z),
wenn N ein quadratischer durch 3 nicht theilbarer Rest mod. 9 ist und
v(N)=y (5),
wenn N durch drei theilbar ist.
BR
XXXVIII.
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro.
Von Jos. Rohlena, Prag.
Vorgelegt in der Sitzung den 9. Dezember 1904.
Im verflossenen Jahre (1903) habe ich eine botanische Durch- forschung Montenegro's fortgesetzt. Ich hatte die Absicht, dieser Forschung das čstliche, an Albanien angrenzende Gebiet zu unter- ziehen.
Da die sommerliche Flora Montenegro’s, namentlich was dessen Ge- birge betrifft, bereits aus den Arbeiten anderer Botaniker (PANTOCSEK, Pan@é, Szyszyzowioz, BaLpaccı und Hor4k) bekannt ist, war mein Bestreben hauptsächlich dahin gerichtet, die Frühlingsflora kennen zu lernen.
Deshalb trat ich meine Reise schon am 9. April über Pest, Sarajevo und Mostar nach Cattaro an, von wo ich mich nach Ulcinj (Duleigno), der südlichst gelegenen montenegrinischen Stadt begab.
In Bar (Antivari) gesellte sich mir Herr Dr. Fr. Bosák, Pro- fessor an der landwirtschaftlichen Akademie in Tábor zu, welcher mykologischer Studien halber schon Anfangs April nach Montenegro gekommen war und die Route über Cetinje und Vir nach Bar einge- schlagen hatte. Von dieser Stadt gelangten wir noch denselben Tag (den 13. April) nach Ulcinj, wo wir uns botanisirend 14 Tage lang aufhielten. Leider war uns hier anhaltendes Regenwetter in unseren Arbeiten recht hinderlich. Am Ostersonntag (den 19. April) fiel sogar Schnee, ein in dieser Gegend seltener Gast. Wie ich später erfuhr, hat dieses verspätete Winterwetter an den Weingärten | bedeu- tenden Schaden angerichtet.
Sitzber. der kön. böhm. Ges. der Wiss. II. Classe. 1
2 XXXVIII. Jos. Rohlena:
Trotz dieser Hindernisse unterzogen wir die Umgegen!l, na- mentlich das theilweise felsige mit undurchdringlichem Gesträuch (Macchien) bewachsene, theilweise — von Ulcinjo südöstlich — sandige Meeresufer, dann die schönen, ausgedehnten Olivenhaine, sowie die Hügel unter der MoZura planina und endlich die grosse „Polje ulcinjsko“ genannte Ebene, welche leider gerade damals an manchen Stellen noch unter Wasser stand, einer eingehenden Untersuchung.
Ich fühle mich nicht dazu berufen, hier phytogeographische Betrachtungen anzustellen und werde mich daher auf die Auf zählung der interessanteren Funde — namentlich der Novitäten — beschränken.
Zuerst wurde meine Aufmerksamkeit vom Alopecurus graecus erregt, welchen ich schon vor 3 Jahren in Montenegro entdeckt habe. Jetzt fand ich, dass er bei Ulcinj ziemlich verbreitet ist, weshalb er mit vollem Rechte als eine dort einheimische Pflanze angesehen werden kann. Ein weiterer interessanter "Fund ist Brassica fruticu- losa, deren geographische Area als das westliche, mittelländische Küstenland (Hispania, Lusitania, Italia meridionalis) betrachtet wurde. Unser Standort ist also ein Verbindungsglied mit dem griechischen.
Auf dem sandigen Meeresufer habe ich Crepis bulbosa, Hyoseris scabra, in feuchten Hainen und Felsenritzen Selaginella denticulata und Ophioglossum vulgatum, in Weingärten Iris florentina und pal- lescens, an einem Bache Ranunculus velufinus, Carex pendula und distans, auf trockenen Hügeln Romulea Bulbocodium, Carex olbiensis, Anemone apennina, auf sumpfigen Wiesen Ranunculus Sardous v. parvulus, Narcissus Tasetta und Leucojum aestivum. Das letztge- nannte erscheint hier massenhaft und bildet schöne Formationen. Eine Zierde der unbebauten Felder ist Muscars neglectum und Hya- cinthus romanus (dieser oft in überraschender Menge).
Ausser diesen interessanten Sachen begegnete ich aber auch einer Unzabl von mitteleuropäischen Ubiguisten, von denen ich nur einige anführe: Euphorbia helioscopia, Mercurialis annua (beide sehr häufig!), Senecio vulgaris, Chamaeplium off., Capsella bursa pastoris, Potentilla reptans, Stellaria media, Poa annua, Alliaria officinalis, Bellis perennis, Lotus corniculatus, Taraxacum off., Lithospermum arvense, Ajuga reptans, Galium Cruciata, Veronica Chamaedrys, serpyllifolia, Sherardia arvensis, Tussilago Farfara, Lythrum Salt- caria, Rumex obtusifolius, Lamium amplericaule, Lampsana communis, Sagina apetala, Scleranthus annuus, Lysimachia nummularia und viele andere.
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 5
Stellenweise — namentlich an feuchten Orten — haben diese Ubiquisten ein so grosses Uebergewicht über die mediterranen Arten, dass es mir manchmal vorkam, als ob ich in der böhmischen Elbe- gegend und nicht in Montenegro botanisiren würde.
Allein dieses Verhältnis ändert sich mit der Zunahme der Wärme, sodass in den Sommermonaten, wo die Xerophyten vorwiegen, die Physiognomie der Vegetation von jener Mitteleuropas ganz absticht.
Wiesen bei Ulcinj. Formation des Leucojum aestivum. (Nach einer Origin.-Aufnahme.)
Von Ulcinj bis Bar wird bereits an einer Strasse gebaut; da dieselbe aber noch nicht fertig war, wählten wir lieber den Seeweg. Auf dem Schiffe nahm ich von H. Prof. Dr. BusAk, welcher schon zurückkehrte, Abschied.
In Bar verliess ich das Schiff, um von dort aus in Gesellschaft meines Führers Krsto Pejovié aus Njeguëi in der Aufgabe, die ich
1*
4 a XX XVIII Jos. Rohlena:
mir vorgenommen hatte, fortzufahren. Die Umgebung von Bar war mir bereits bekannt, da ich mich dort schon im Jahre 1900 länger als 2 Wochen aufgehalten hatte.
Nichtsdestoweniger habe ich manches Interessantes gefunden, wovon ich anführe: Pisum elatius, Valeriana Dioscoridis, Smyrnium Olusatrum, Cotoneaster pyracantha, Ramondia serbica, Linaria micro- calyx, Prastum majus, Orchis Simia uud Polypodium vulgare subsp. serratum.
Von Bar trat ich den Weg über den prachtvollen Sutorman- pass zu den Ufern des Scutarisee’s nach Vir an.
Das letztgenannte Städtchen, welches knapp am Seeufer liegt, war ringsum im Wasser. Deshalb verweilte ich hier nur einige Tage, indem ich mein Augenmerk hauptsächlich auf die interessante Alstne Velenovskyi richtete, die ich vor drei Jahren in dieser Gegend (bei Godinje) entdeckt habe. Ich war so glücklich, sie auch bei Vir in zahlreichen Exemplaren aufzufinden, was mich berechtigt, sie, wenn nicht als selbständige Art (mit Rücksicht auf die Variabilität dieser Gattung), so doch als gute Rasse anzusehen. Ausserdem habe ich hier auch Valerianclla turgida, welche für Montenegro eine Neuheit ist und die mir bereits von Bar und Ulcinj her bekannte Crepis bul- bosa gefunden.
Von Vir übersetzte ich den malerischen Scutarisee auf einem kleinen Postdampfer nach Plavnica; von da ging es weiter nach Pod- Gorica.
Auch diese Gegend war mir nicht unbekannt, da ich in der- selben im Jahre 1900 (Mitte Juni) 10 Tage lang bereits botanisirt hatte. Heuer hielt ich mich hier úber 3 Wochen auf, wáhrend welcher Zeit ich die Ebene bis Plavnica, dann die Hůgel Dajbaba, Srpski, Ljubovié, Gorica, Kakarička gora, Vjetroš, Malo und Velko brdo durchforschte.
In diese Zeit fiel auch ein 3tágiger Ausflug in die Nahija Lje- Sanska, welche voll von Karstlöchern ist. Von da wanderte ich durch das Zetathal bis nach Danilovgrad, von welchem Orte aus: ich auf der neuen Strasse den Zagaraé bestieg.
In der Umgebung von Podgorica hat die Mediterranflora noch einen grossen Einfluss, obzwar einige Typen, welche im Kůstengebiete von Bar und Uleinj vorherrschen, hier schon seltener sind.
So kommen z. B. Spartium junceum und Phlomis fruticosa, welche charakteristisch für die Felsen des Litorals sind, hier nur vereinzelt sor. Von anderen interessanten Funden führe ich an: Ranunculus
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 5
neapolitanus, Vesicaria utriculata, Silene conica, Dictamnus albus var. macedonicus, Rhamnus Sagorskii, Ornithopus compressus, Astragalus sesameus, Victa grandiflora var. serrata, Ervum nigricans, Sedum caespttosum, Artemisia annua, Satureja montana, Euphorbia Dominii, Quercus macedonicus, Ophrys aranifera, Crocus vartegatus und Chei- lanthes fragrans.
Von Podgorica wandte ich meine Schritte dann nach Andrije- vica. Der kürzeste Weg dahin fübrt allerdings über das Komgebirge; nachdem jedoch zu jener Zeit (Anfangs Juni) die Hirten noch nicht auf den Bergen sind, so ist dieser Weg — mit Rücksicht auf die Nähe Albaniens — nicht geheuer. Deshalb wählte ich den längeren, aber sicheren Weg über Bioce und Vjetrnik durch das Tarathal über Matoševo, dann über Treënjevik.
Auf dem Wege von Podgorica nach Bioée (im Moračathale) begegnete ich noch fortwáhrend Elementen der Mediterranflora; von dort bis auf den Vjetrnik úberwiegen noch die wármeliebenden Typen, wie sie auf dem Kalkboden der Katunska nahija (Cetinje, Njeguši) verbreitet sind.
Sobald man jedoch in das Thal der Tara (welche in ihrem Oberlauf Vjeruša heisst) herabgestiegen ist, hórt von diesen Elementen jede Spur auf und erblicken wir überall nur Typen der mitteleuro- paeischen subalpinen Flora.
In Andrijevica bielt ich mich am längsten auf, da in diesem Zipfel Montenegro’s bisher am wenigsten botanisirt worden ist. Mehr als 40 Tage irrte ich in dieser Gegend nach allen Richtungen bin herum bis an die äusserste Grenze Albaniens — ja dreimal drang ich bis in das Reich des Sultans, und zwar zweimal längs des Flusses Lim nach Berane und einmal in das Gebirgsmassiv der Mokra pla- nina. Leider schien meine unschuldige Botanisirbüchse den wach- samen türkischen Behörden viel zu gefährlich und deshalb wurde mir die weitere Erforschung dieses albanesischen Gebietes vom Kaimakan in Berane verboten. Desto sicherer fühlte ich mich auf montenegri- nischem Boden unter den biederen „Vasojeviči“.
Während meines Aufenthalts in Andrijevica bestieg ich sämmt- liche Berggipfel, welche dieses Städtchen umgeben, und zwar: Bal), Sekirica, Mokra, Jerinja glava, Zeletin, Hasanac, Kom Vasojevički und Zoljevica.
Ich kann hier nicht verschweigen, dass ich in gewisser Be- ziehung von meiner botanischen Ausbeute enttäuscht worden bin. Ich erwartete nämlich an wärmeren Lagen bei Andrijevica ein häufiges
6 XXXVIIL Jos. Rohlena:
Vorkommen orientalischer Elemente, welche vom schwarzen Meere und von Kleinasien nach Bulgarien, Südserbien und durch das Thal des Flusses Vardar tief nach Macedonien eindringen.
Zu dieser Vermuthung führte der Umstand, dass Andrijevica vom Vardarthale und von Südserbien etwa nur durch eine gleiche Entfernung wie von der hercegovinischen Grenze getrennt wird, ferner durch den Umstand, dass das Gebiet von Andrijevica von dem übrigen Montenegro durch die mächtige Schanze des Komgebirges, dann des Trešnjevik und der Bjelasica abgeschnitten erscheint. Den- noch fehlen hier die erwarteten orientalischen Elemente fast gänzlich.
Vezenovskt (Flora bulgarica Suppl. I. 318) hat also vollkommen recht, wenn er sagt, dass die pontisch-orientalische Flora auf die östliche Hälfte der Balkanhalbinsel beschränkt ist. Den Grund davon muss man darin suchen, dass sich dem Eindringen dieser oriental. Elemente das Hochgebirge des Kara dagh, der Sar planina und der albanesi- schen Nordalpen in den Weg stellt.
Dagegen hat die Hochgebirgsflora der Umgebung von Andrije- vica sehr viel gemeinsamer Elemente mit den Gebirgen des inneren Balkans, Bulgariens und Griechenlands (siehe Velenovsky 1. c.).
Da alle Berge bei Audrijevica sehr schroff aus den Thälern aufsteigen (von 800 zu 2488 m), ist der Übergang der thermophilen Flora in die alpine ziemlich unvermittelt, obzwar in den abschůssigen Bergschroffen (z. B. Balj, Jerinja glava. Zeletin u. a.) der Fall nicht selten ist, dass eine alpine Art sehr tief herabsteigt und im Gegen- satze dazu wieder eine wärmeliebende Art in ungewöhnlicher Höhe gefunden wird.
In der tiefsten Lage (800—1000 m', wo Felder, Wiesen, be- buschte Lebnen und Wäldchen (Quercus Cerris, Acer monspessulanum, Carpinus Betulus, Rhamnus Frangula, Fraxinus Ornus, excelsior, Lonicera Äylosteum, Syringa vulgaris, Viburnum lantana u. a.) vor- handen sind, überwalten allerdings die thermophilen Elemente, von denen ich anführe: Clematis Vitalba, Ranunculus millefoliatus, psilo- stachys, Helleborus odorus, Arabis muralis, Hesperis matronalis, Ber- teroa incana, Draba muralis, Reseda Phyteuma, Agrostemma coro- naria, Silene livida, ttalica, Stellaria holosteum mit der Var. orientalis, Moenchia mantica, Linum tenuifolium, Hypericum barbatum, Gera- nium sanguineum, An‘hriscus trichosperma, Scandix Pecten Veneris (bis zu 1500 m!), Bupleurum rotundifolium, Smyrnium perfoliatum, Potentilla pedata, recta, Trifolium Pigmantii, montanum, jfiliforme, Dorycnium herbaceum, Lathyrus latifolius, sphaericus (!), Orobus va-
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 7
riegatus, Vicia tenwfolia, Achillea collina, nobilis, Inula Oculus Christi, Crupina vulgaris, Crepis rheadifolia, taraxacifolia, setosa, Picris spinulosa, Leontodon crispus, Campanula lingulata, bononiensis, Ra- punculus, Specularia Speculum, Acanthus longifolius, Mellitis melis- sophyllum, Stachys annua, Glechoma hirsuta, Micromeria parvi- flora, Origanum vulgare, Rumex pu!cher, Euphorbia stricta, amygda- loides, falcata, Tamus communis (bis zu 1400 m!) Lusula Forster: und andere.
Von floristischem Standpunkte hoch interessant sind die Kalk- inseln, welche an einigen Orten (Mali u. Velki Krš, im Peručicathale, unter dem Berge Balj, Jerinja glava) die palaeozoischen Schiefer durch- brechen. Diese Kalkinseln, welche von manchen Geologen als palaeo- zoisch, von Anderen als dem Trias angehörig betrachtet werden, beherbergen eine von der Umgebung verschiedene Vegetation, die der auf den Kalkfelsen der Katunska nahija (Cetinj, Njeguëi, Gra- hovo) am ähnlichsten ist. Ich habe dort folgende Pflanzen beobachtet:
Arabis auriculata, Erysimum Borryanum, Conringia austriaca, Alyssum corymbulosum, murale, Peltarsa alliacea, Oethionema saxatile, Potentilla canescens, arenaria var. Tommasiniana, Herniaria incana, Sedum ochroleucum, Orlaya grandiflora, Caucalis daucotdes, Chaero- phyllum coloratum, Rhus Cotinus, Medicago prostrata, Trifolium dal- maticum, striatum, Coronilla Emerus, Bupleurum junceum, Galium purpureum, aureum, Scabiosa silaifolia, Anthemis Triumphetti, Achillea ageratifolia, Fraasis, Lactuca perennis, quercina, Crepis setosa, An- chusa Barrelieri, Cerinthe minor var. maculata, Brunella laciniata, Euphorbia graeca, myrsinites und andere.
Auf feuchteren und kälteren Lokalitäten überwiegen ausser den Ubiquisten die Arten der mitteleuropäischen Flora.
In der mittleren Zone der Buchen- und Nadelholzwälder kommen namentlich folgende Arten vor: „Anemone nemorosa, ranunculoides (Sekirica), Aepatica, Ranunculus platanifolius, nemorosus, Isopyrum thalictroides, Trollius, Caltha, Actaea spicata, Dentaria enneaphyllos, bulbifera, Viola silvestris, Melandryum nemorale, Stellaria nemorum, Cerastium rectum, Malva moschata, Geranium silvaticum, phaeum, reflerum (dieses häufiger als das vorige), Oralis Acetosella, Evonymus verrucosus, Ilex Aquifol. (Sekular), Rhamnus fallax, Trifoléum pseudo- badıum, aureum, Vicia Gerardi, sativa, Potentilla Tormentilla, Geum rivale, Epilobium trigonum, Astrantia carınthiaca, Sanicula europaea, Lonicera alpigena, Galium rotundifolium, pedemontanum, Asperula odorata, taurina, Valeriana officinalis, montana, Senecio nemorensis,
8 XXXVINI Jos. Rohlena:
Telekia speciosa, Carduus Personata, Crepis paludosa, Pyrola secunda, Monesis grandiflora, Myosotis silvatica, Scrophularia Scopolii, Digi- talis ambigua, Veronica officinalis, latifolia, chamaedrys, Galeobdolon luteum, Stachys silvatica, Daphne mezereum, Asarum europeum, Mer- curialis ovata, perennis, Coeloglossum viride, Neottia nidus avis, Iris graminea, Paris quadrifolia, Convallaria majalis, Polygonatum multi- forum, latifolium, verticillatum, Allium Victorialis, ursınum, Lusula silvatica und andere.
In den höchsten Zonen (Pinus Mughus, Peuce, Juntperus nana) sind folgende Typen charakteristisch: Pulsatilla vernalis (Kom), Ranun- culus Thora, Hornschuchti, Paparer alpinum b) flaviflorum (Kom), Bar- barea bracteosa, Arabis alpina, ovirensis, vochinensis, Thalianum, Kernera sarzaltis, Draba aisoides, athoa, Alyssum Wulfenianum, Iberis sempervirens, Thlaspi alpinum, praecox, Helianthemum alpestre, Viola biflora, Orphantdis, declinuta, Nicolai, lutea, Polygala azurea, alpestris, Silene inflata var. orbelica, acaulis, Sendineri, Drypis spinosa, Dianthus Panéiéi, Cerastium trigynum, moesiacum, lanigerum, Sagina subulata, Linnaei, bosniaca, verna, Gerardi, Linum capitatum, laeve, Trifolium noricum, Hippocrepis comosa, Astragalus Fialae, Potentilla aurea, chrysocraspeda, opaca var. subalpina, montenegrina, Dryas, Geum montanum, bulgaricum (Zeletin), Alchemilla vulgaris var. sub- sericea und glabra, alpina, Sorbus Chamaemespilus, Sedum alpestre var. Horakii, magellense, atratum, Saxifraga Aisoon, Rocheliana, Friderici Augusti, Blavii, Meum athamanticum, Anthriscus Vandasti, Biasolettia tuberosa, Pančičia serbica, Trinia vulgaris, Kitaibelii, Bupleurum gramineum, Eryngium palmatum, alpinum, Galium lucidum, anisophyllum, vernum var. pseudocruciata (Kom), Asperula Dôrfleri, Valeriana Pančiéti, Doronicum Columnae, Achillea abrotanoides, Chry- santhemum larvatum, Erigeron alpinus, acer, Bellidiastrum Michellší, Adenostyles albifrons, Homogyne alpina, Carduus alpestris, Amphort carpus Neumayeri, Centaurea plumosa, montana, azillaris, Tarazacum montanum, Crepis grandiflora var. montenegrina, Columnae, dinarica, Scorsonera glastifolia, rosea, Hypochoeris maculata, Campanula mot- siaca, trichocalycina, Phyteuma orbiculare, Vaccinium Myrtillus, Arcto- staphylos Uva ursi, alpina, Gentiana punclata, acaulis, angulosa, asclepiadea, crispata, Alkana boeotica(!), Myosotis idaea, alpestris b) lstho- spermifolia, olympica, Scrophularia balcanica, heterophylla, bosntaca, Linaria peloponnesiaca, alpina, Wulfenia carinthiaca (Sekirica), Vero- nica multifida var. valida, V. Teucrium subsp. Baldaccii, montana, Tossia alpina (Kom), Pedicularis verticillata, brachyodonta, Haeguettt,
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 9
Galeopsis versicolor, Betonica Alopecuros, Stachys dinarica, Cala- mintha alpina, Pinguicula vulgaris var. alpicola, Primula intricata, Androsace villosa, Globularia cordifolia, Armeria canescens, Plantago argentea, reniformis, montana, Chenopodium Bonus Henricus, Rumex alpinus, scutatus, Polygonum alpinum, Bistorta, viviparum, Thesium alpinum, Euphorbia capitulata, Salix retusa, Nigrstella nigra, Gymna- . denia Friwaldskiana, Iris bosniaca, Crocus vernus, Veratrum album, Asphodelus albus, Juncus alpigenus, Lusula spicata, Carex laevis, Asplenum viride, Aspidium Lonchitis, lobatum, Blechnum Spicant, Botrychium Lunaria, Nardus stricta und andere.
Von Andrijevica begab ich mich auf den Krivi do (ca. 1800 m), wo ich von dem Kapetan Jevrem Bakič sehr gastfreundlich aufge- nommen wurde. Von hier aus habe ich einen Ausflug in das Thal der Jelovica (auf der Karte steht falsch: Jalovica ; jela — die Tanne ; jalovice = eine unfruchtbare Kuh; dieser Fluss heisst Jelovica, weil im Thale schöne Tannenwälder sind).
Die Vegetation war hier ungewöhnlich üppig, so dass ich bis zum
Gürtel im Gras watete. Es war dies für damals nicht sehr angenehm, ;
weil es den ganzen Tag über regnete. Trotzdem war meine Aus- beute prächtig, und zwar: Ranunculus serbicus, Aconitum Pantocsekia- num, Cerastium rectum, Acer macropterum, Myrrhis odorata, Loni- cera nigra, Telekia spectosu, Cirsium appendiculatum, Carduus scar- dicus, Mulgedium alpinum und Pančicii, Euphorbia carniolica, Hesperis dinarica und andere.
Bei meiner Rückkehr nach Krivi do erwartete mich eine Ueber- raschung ; während es nämlich im Thale regnete, fiel auf den Ge- birgshöhen Schnee und so konnte ich am 10. Juli wie mitten zur Winterszeit botanisieren gehen. Der Schnee blieb freilich nicht lange liegen, aber das kalte Wetter und die Regengüsse dauerten einige Tage, und so war ich gezwungen, eine unfreiwillige Pause zu machen. Nachdem sich das Wetter einigermassen gebessert hatte, unternahm ich einen Ausflug in das Gebirge von Bjelasica (2117 m), wo ich einige interessante Entdeckungen machte. Im ganzen erinnert die dortige Flora an die Sekirica planina. Von den wichtigeren Funden erwähne ich: Ranunculus crenatus, Potentilla alpestris, Campanula moesiaca, Gentiana punctata, Veronica Baldaccii, Pedicularis scardica, Androsace hedraeantha, Asplenum septentrionale, Jasione supina, Linum laeve, Willemetia hieracioides, Juncus monanthos und andere.
Von Krivi do wanderte ich über Kolašin auf die Sinjavina pla- nina, wo ich ein Obdach auf dem Ječmeni do (wo auch Baldacci auf
10 XX XVIII. Jos. Rohlena:
seiner Reise logirte) fand. Von hier aus bestieg ich den Jablan vrh (2203 m), das Gradište (2216 m) und M. Starac (ca. 2000 m). Meine dortigen interessanten Funde sind die folgenden: Anemone baldensiss Ranunculus Thora, Vesicaria utriculata, Saponaria bellidifolia, Genista triangularis, Coronila vaginaiis v. aurantiaca, Astragalus Fialae, Va- leriana Pancicii, Micromeria croatica, Thesium Parnassi, Erysimum
Alpen-Wiesen auf der Sinjavina planina; Formation des Veratrum album und Scoszonera rosea. (Nach einer Origin.-Aufnahme.)
lanceolatum b) humile, Arenaria Pančicii, Viola Zoysii, Orpharidis, Verbascum Guicciards und Panéicti.
Von Ječmeni do pilgerte ich über Sinjavina nach Javorje pla- nina, wo ich auf den Velki Zebalac (über 2100 m) stieg.
Es war dies gerade am 100. Tage meiner Wanderungen durch Montenegro. Dieser Jubiläumstag konnte nicht besser enden als da-
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 11
mit, dass ich eine ausgezeichnete neue Species, den Thymus Vele- novskyi *) und ausserdem Allium javorjense, den seltenen Astragalus purpureus und Daphne olioides fand.
Von da begab ich mich auf die Piperska Lukavica, wo ich schon im Jahre 1901 botanisirt hatte. Trotzdem machte ich auch hier abermals einen viertägigen Aufenthalt, weil mich die üppige Vege- tation auf dem Stirni do anlockte. Ueberdies durchforschte ich die Gačkove grede und machte einen Abstecher über Treblješ Juka nach Korita rovačka. Die wichtigeren dortigen Funde waren: Paeonia peregrina, Saponaria bellidifolia, Potentilla speciosa var. elatior, Saxi- fraga Heucherifolia, Pimpinella hercegovina, Prangos ferulacea, Vale- riana tuberosa und Campanula foliosa.
Auf der Piperska Lukavica (ca. 1900 m) stellte sich abermals der Winter ein. In der Nacht (es war am 22. Julil) fror es 80 stark, dass alle Tümpel Morgens mit einer Eiskruste bedeckt waren. Ich lag währenddem auf der blossen Erde in einer elenden Hirten- hütte ohne Fenster, Thüren und Decke, wo der eisige Wind durch alle Ritzen hineinblies. Um meine Situation noch „angenehmer“ zu machen, gesellte sich vollständiger Mangel an Holz zum Anmachen eines Feuers hinzu. Die Holznoth ist in dieser Gegend so gross, dass man stundenweit laufen muss, um ein Stückchen davo:1 zu erlangen. Den nächsten Tag erbarmten sich meiner die gutmüthigen Hirten und brachten mir einen genügenden Vorrath des so ersehnten Heiz- materials. Am wármenden Feuer trocknete ich meine botanische Beute. Zugleich machte ich schon Vorbereitungen zur Rückkehr in die Heimat: Tags darauf war ich in Nikšié, von wo ich über Cettinje _ nach Cattaro und über Sarajevo nach Hause gelangte (am 31. Juli).
Ich bemerke zum Schlusse, dass ich in meine vorliegende Arbeit mein zablreiches Material einiger kritischen Arten, welche ich später zu bearbeiten gedenke, nicht einbezogen habe. Es betrifft dies die Gattungen: Hieracium, Rosa, Rubus, Euphrasia, Orobanche, Edraian- thus, Rinanthus, sowie die ganze Familie der Gramineen.
Ich erfülle noch eine angenehme Pflicht, indem ich der hoch- löblichen böhmischen Kaiser Franz Josefs-Akademie in Prag, sowie dem hochgeehrten Verein „Svatobor“ für die mir geneigtest gewährten
*) Siehe Rouzexa: Dritter Beitrag zur Flora von Montenegro in dés ber. der königl. böhm Gesellsch. der Wissensch. in Prag XVII.
12 XXXVIII. Jos. Rohlena:
Subventionen zur Unternehmung meiner fast 4monatlichen Reise ganz ergebenst meinen gebürenden Dank ausspreche.
Mit anerkennungswerter Benevolenz ist mir der hochlöbliche k. k. Bezirksschulrath und der hochlöbliche Stadtrath der königl. Hauptstadt Prag durch Gewährung des erforderlichen Urlaubs ent- gegengekommen, wofür ich ebenfalls meinen besten Dank ausspreche.
Ferner danke ichhier dem hohe n fürstlichen Ministerium in Cettinje für die Ertheilung von Empfehlungsschreiben.
Nicht minder gedenke ich dankbar meines hochverehrten Göuners Herrn Dr. Jos. VrLENovský, k. k. Professors der Botanik an der böhmischen Universität in Prag, welcher mir bei dieser Arbeit mit seiner gründlichen Kenntnis der Balkanflora behilflich war und mir sowohl sein eigenes reichhaltiges Herbar, als auch jenes des ihm unterstehenden botanischen Instituts, sowie die Bibliothek des letzteren zur Verfügung stellte. Seiner Güte verdanke ich auch, dass es mir möglich war, im botanischen Garten der böhm. Universität manche kritische Arten zu cultiviren.
Schliesslich gedenke ich dankbar der freundlichen Mithilfe der Herren: Dr. K. Domin, Assistent an dem böhm. botan. Institute iu Prag, Dr. Otto Gintl in Königl. Weinbergen und Dr. Th. Wolf in Dresden.
Clematis Viticella L. — In Gebůschen um Danilovgrad, Podgorica und Kokoti.
-E Vitalba L. — In lichten Laubwäldern bei Andrijevica.
C. Flammula L. — Um Vir, Kokoti, Danilovgrad.
Pulsatilla vernalis Mill. — Grasige Abhánge des Kom Vasojevički oberhalb Stavna, ca 2200 m.
Anemone hortensis L. — In Felsritzen bei Bar und Vir nicht selten.
A. apennina L. — An Grasplätzen bei Ulcinj.
A. baldensis L. — Auf nackten Felsen des Berges Gradište pr. Ko- lašin, ca. 2100 m; Vališnica do anf dem Durmitor (1901), ca. 2300 m selten.
A. narcissiflora L. — Auf Alpenmatten des Kom Vasojevički, Bjela- sica planina, Krivi do, Mokra und Sekirica pl., ca. 1600 bis 2200 m.
A. nemorosa L. — Im Hochwalde auf der Sekirica plan., ca. 1400 m.
A. ranunculoides L. — Mit der vorigeo, aber seltener. Für Monte- negro bisher nicht angegeben.
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 13
A. Hepatica L. — In Wäldern um Adrijevica nicht selten; auch in der alpinen Region auf der Sekirica plan. un l am Zeletin-Gipfel nächst Andrijevica, bis über 1700 m.
Adonis micrecarpa DC. — Unter der Saat um Bar und Podgo- rica. Für Montenegro neu!
Unsere Pflanze hat behaarte Kelchblättchen.
Thalictrum aquilegifolium L. — Im ganzen Gebiete verbreitet: um Bar, Ulcinj, Vir, Podgorica, Danilovgrad, Andrijevica; auch in der alpinen Region auf der Sekirica planina, Javorje pl. und Jerinja glava bei Andrijevica, bis über 1600 m.
— — f. atropurpureum Jacq. — Mit der typ. Form bei Podgorica und Vir. Th. flavum L. — An grasigen und buschigen Lehnen bei Andrijevica.
Aus der Vergleichung der montenegrinischen Pflanze mit der böhmischen gelangt man zu dem Resultate, dass sie zwar durch die Blatttheilung, durch den Ausläufer treibenden Wurzel- stock und durch das Vorkommen der Nebenschuppen an den Theilungspunkten der Blätter mit ihr ziemlich gut überein- stimmt, dass jedoch die Blättchen viel kleiner (ca. 1 cm lang oder noch kürzer und fast ebenso breit) sind, als bei den böhmi- schen Pflanzen (f. microphylla‘.
Th. angustifolium (L.) Jacg. — An nassen Stellen verbreitet: um Bar, Ulcinj, Podgorica, Plavnica, Danilovgrad und im Peručica- Thale bei Andrijevica.
— — var. glandulosum Lecoyer. (Bull. soc. bot. Belg. 1885.) — An sumpfigen Wiesen bei Plavnica.
Eine auffallende Form, die sich von der typ. Pflanze durch die dichte, kurze, graue, drüsige Behaarung uuterscheidet. Es ist nicht ohne Interesse, dass in Montenegro auch andere Thalictrum-Arten (minus, fleruosum, simplex) in drüsiger Be- kleidung vorkommen. (Vergl.: Panéié Elench. Plant. Mont. pag. 1, und RoHLENA: Dritter Beitrag z. Fl. v. Monten. pag. 13, 14.) :
Th. elatum Murr. — Um Njeguši (Kr. Pejov!).
Th. simplex L. — Bei Danilovgrad.
Ficaria verna Huds. — Um Andrijevica.
— — subsp. calthaefolia Rchb. f. nudicaulis Kern.
Am Zeletin-Gipfel nächst Andrijevica, ca. 1700 m.
Ranunculus psilostachys Grsb. Spicil. I. 304., Velenovský, Flora bulg. I. 7. |
14 X XXVIII. Jos. Rohlena:
In lichten Laubwáldern im Zlorječica-Thale, ca. 800 m; am Gipfel des Berges Jerinja glava bei Andrijevica, ca. 1500 m.
Fůr Montenegro neu. Ein sehr interessanter Fund, da diese schóne Ranunculusart bisher nur von Serbien, Bulgarien, Mace- donien, Albanien und Griechenland bekannt ist. Mit den serbi- schen (R. Nyssanus Petrov.) und bulgarischen Pflanzen, die ich im Herbarium des H. Prof. Velenovsky gesehen habe, voll- kommen übereinstimmend.
Durch die silberglänzende Behaarung, durch die länglich- keiligen Wurzelknollen (welche jedoch schon zur Fruchtzeit fast undeutlich sind !), durch die langgestielten, dreitbeiligen Grund- blätter, deren Blättchen 1—2 cm lang gestielt (an schwächeren Individuen nur das mittlere!) und tief dreispaltig sind, mit länglich-keiligen, ganzrandigen, spärlich stumpf-gezähnten oder seicht-buchtigen Abschnitten, durch die dreispaltigen Stengel- blätter, durch die zurückgeschlagenen Kelchblätter, durch den länglich-konischen Blüthenboden und die kahlen, lang-geschna- belten Nüsschen leicht erkennbar.
R. flabellatus Dsf. — An grasigen Plätzen um Bar. Für Monte- negro neu; von Istrien, Griechenland, Italien, Frankreich und Spanien bekannt.
Habituell ist er dem R. millefoliatus Vahl., welcher hier háufig vorkommt, nicht unáhnlich, er unterscheidet sich jedoch schon durch die grösseren Blattabschnitte und die hetero- morphischen Blátter.
R. millefoliatus Vahl. — Viel häufiger als der vorige; um Bar, Ulcinj, Vir, Podgorica, Kokoti, Ljeva Rijeka und Andrijevica, bis über 1000 m aufsteigend.
— — var. Spreitzenhoferi Heldr. (Hal. Fl. gr. I. 18.) Um Pod- gorica mit der typischen Form, von der sie sich durch die — oft nur spärlich — steif-behaarten Kelchblätter und wenig ge- krümmten, fast geraden Fruchtschnäbel unterscheidet.
R. Thora L. — Grasige Alpentriften auf dem Kom Vasojevički ober- halb Štavna, auf der Sekirica planina, Bjelastica pl. und am Gipfel des Berges Jablan bei Kolaëin, ca. 1700—2200 m.
Eine für die grasigen Alpentriften sehr bezeichnende Pflanze, die auf dem Standorte zwar massenhaft, jedoch gewöhnlich im sterilen und nichtblühenden Zustande vorkommt.
R. aconitifolsus L. subsp. platanifolius (L.) — An quelligen Stellen und in feuchten Wäldern in der alpinen und subalpinen Region
R.
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 15
verbreitet: unter dem Kom Vasojevički, auf der Sekirica pla- nina, im Jelovica-Thale und auf der Javorje planina.
crenatus W. K. — An Schneefeldern auf den nördlichen Ab- hángen der Bjelasica planina, ca. 2100 m.
KR. serbicus Vis. — An quelligen Stellen im Jelovica-Thale unter
| nA A
R
der Bjelasica plan., ca. 1200 m. Für Montenegro neu; er kommt noch in Bosnien, Hercegovina, Serbien, Bulgarien und Griechen- land vor. Mit den serbischen und bulgarischen Exemplaren, die ich im Herbarium des H. Prof. Velenovský gesehen habe, gut übereinstimmend. (Velen. Flora bulg. I. 10.)
. Villarsis DC. (R. aduncus Gr. G.) — Im Tara-Thale bei Matoševo,
im Peručica-Thale unter der Hasanac planina, ca. 1000 bis 1400 m. — b) Hornschuchii Hoppe. — Auf den Alpenmatten verbreitet: Kom, Zeletin, Sekirica pl., Bjelasica pl., Jablan vrh. Mit der Beschreibung in Pospichal’s Flora des österr. Küstenl. II. p. 90. gut übereinstimmend.
. nemorosus DC. — In Wäldern, an Bachufern um Andrijevica nicht
selten, ca. 800—1100 m.
. repens L. — Um Andrijevica, Ljeva Rijeka und Kolašin. . acris L. — Auf Wiesen bei Andrijevica.
— f. fallax.
Rhizomate elongato (usque 6 cm longu) verticali (nec abbre- viato decussato).
An einer feuchten Stelle bei Andrijevica im Zlorječica-Thale ziemlich häufig.
Durch den verlängerten Wurzelstock weist diese Form auf den Jť. Friseanus Stev. hin, jedoch ist er nicht wagrecht, sondern senkrecht verlängert. Ausserdem stimmt meine Pflanze durch die Blatt- und Fruchtform, durch die Behaarung mit dem R. acris überein. Die typische Form hat einen ganz kurzen, abgebissenen Wurzelstock.
Diese Form scheint mir geographisch nicht abgegrenzt, son- dern bloss eine Form des lockeren Bodens zu sein, da ich im Herbar des böhm. Museum’s Pflanzen, welche Vodák im J. 1889 bei Tynice a./Säz. in Böhmen gesammelt hat, gesehen habe, die ebenfalls einen mehr oder weniger senkrecht verlängerten Wurzelstock haben, wenn auch nicht in solchem Masse wie bei meinen Pflanzen.
velutinus Ten. — An Bachufern bei Bar und Ulcinj.
16 XXXVII. Jos. Rohlena:
R. neapolitanus Ten. — An grasigen Stellen um Podgorica. Ar. geogr.: Bulg. Maced., Herceg., Graec., Regio mediter., Oriens. Für Montenegro neu. Von dem verwandten R. bulbosus L. ist er durch die rübenförmig verdickten Wurzelfasern leicht erkenn- bar. Nach Pospíchal (Flora des österr. Küstenl. II. 91.) soll die Wurzel ohne Faserschopf sein; dagegen habe ich an mon- tenegr. Exempl. einen oft vollständig entwickelten Faserschopf beobachtet.
. bulbosus L. — Auf Feldern und Grasplátzen um Andrijevica.
. Flammula L. — Um Bar, Ulcinj, Danilovgrad. Für Monte- negro bisher nicht angegeben.
R. arvensis L. — Auf Feldern um Podgorica, Kokoti, Danilovgrad
und Andrijevica.
— — F. stagnalis. Caule fistuloso flaccido glabrtusculo, foltis flac- cidis glabriusculis laciniis magis elongafis.
Auf einer feuchten Stelle bei Bar.
R. sardous Cr. (R. Philonotis Ehrh.) var. Pančicit Bald. — Um Bar Ulcinj, Vir, Plavnica, Danilovgrad und Podgorica, oft in un- geheurer Menge auf feuchten Feldern ganze Formation bildend.
— — var. parvulus Lge. (Willk. FI. hisp. III. 940.) — „Humi- lis, subuniflorus“ (Willk. 1. c.), foliis radicaltbus parvis indivisis orbiculatis crenatis vel 3—5—7 lobis (Rohl.).
Auf einer feuchten Wiese bei Ulcinj massenhaft.
Eine auffallende Form, die habituell sehr verschieden ist; der Stengel ist niedrig (ca 1 dm), einfach, 1—2blůthig, die Grundblätter sind ungetheilt, nur gekerbt oder + tief gelappt; es kommen häufige Uebergangsformen vor.
R. muricatus L. — Um Bar, Ulcinj, Vir, Podgorica und Danilovgrad
o
verbreitet. Batrachium paucistamineum Tausch. — Bei Podgorica. Nigella damascena L. — Bei Podgorica, Kokoti, Danilovgrad.
Isopyrum thalictroides L. — Im Hochwalde auf der Sekirica planina, ca. 1400 m. Für Montenegro neu. Von Nachbarländern (Bosn., Serb., Bulg. Transilv., Croat.) schon bekannt.
Helleborus odorus W. K. — In lichten Laubwäldern um Andrijevica gemein.
— — v. purpurascens W. K. — Mit der typischen Form nicht selten.
Trollius europaeus L. — An quelligen Stellen der alpinen Region oft
massenhaft: Štavna unter dem Kom., Zeletin-Berg, Jerinja glava
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 17
(bei Andrijevica), Sekirica plan., Krivi -do, Bjelastica, Jablan vrh. Serbischer Volksnamen ist „Jablan“.
— — f. medius Wender (Reich. Ic. 4713. B!) — Mit der typischen Form auf der Sekirica plan. Eine Form mit mehr getheilten Bláttern, deren Abschnitte am Grunde langkeilig (oft schein- bar gestielt!) verschmälert sind.
Caltha palustris L. — Sekirica planina, Andrijevica, Jelovica-Thal.
Aguilegia vulgaris L. var. glanduloso-pilosa Schur. — Im Tara- Thale bei Matoševo und im Peručica-Thale bei Andrijevica.
Aconitum Pantocsekianum Deg. et Bald. (Bald.: „Contrib. alla conos- cenza d. fl. Monten. — Alb.“ pag. 3.) — Im Jelovica-Thale unter der Bjelasica pl., ca. 1300 m und auf der Javorje plan. und oberhalb Treblješ luka nächst Lukavica pl., ca. 1700 m.
Von dem verwandten A. orientale Mill. unterscheidet es sich hauptsächlich durch die oberseits kahlen Blätter, durch die abstehend und dicht behaarten Blüthenstiele (die Haare sind nicht viel länger, als bei der typ. Form!), durch die etwas grösseren und breiteren Blüthen und endlich dadurch, dass die Blüthen ganz vertical (also parallel mit der Hauptachse des Blüthenstands) gerichtet sind.
Delphinium Consolida L. — Auf Feldern im ganzen Gebiete ver- breitet.
— — var. paniculatum Host. Fl. Austr. IL. 65. — Gornje polje bei Njeguši (Kr. Pejov).
Durch die längeren Blüthenstiele, die sperrige Traube und schmallinealen Blätter der Beschreibung in Pospichal’s Flora d. österr. Küstenl. II. 106. entsprechend; die ganze Pflanze ist jedoch fast kahl.
Paeonia peregrina Mill. — Korita rovačka nächst Lukavica planina ca. 1700 m. Actaea spicata L. — Bei Matešovo im Tara-Thale, bei Andrijevica,
unter dem Kom Vasojevički, auf der Sekirica plan. und im Jelovica-Thale.
Berberis vulgaris L. — Auf der Sinjavina plan., ca. 1700 m, und auf
den Abhňugen des Lovčen oberhalb Njeguši, ca. 1100—1800 m.
Die Vergleichung der Pflanze von dem ersteren Standorte —
also aus der alpinen Region — mit der von dem zweiten, viel
wärmeren Standorte ergibt, sehe ich, dass sie weniger steife
Blätter hat (so wie die böhmische Pflanze); dagegen haben
Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 2
18 XXXVIIE Jos. Rohlena:
die Exemplare von Njeguëi sehr starre, lederige, stärker dornige Blätter, was einer xerophylen Form entspricht.
Ausserdem habe ich auf dem letzteren Standorte eine Form mit mehr als doppelt grösseren Blättern (5—8 cm X 2—3", cm, bei der typ. Form*) 3 X 1:5 cm) beobachtet, die ich als forma macrophylla bezeichne.
Papaver Rhoeas L. — Unter der Saat bei Plavnica und Podgorica.
— — var. montenegrinum m. —
A typo differt foliis coriaceis rigidis glauco-viridibus glabris (solum apice et ad dentes setosis) minus divisis, segmento ter- minali valde elongato lanceolato serrulato-dentato.
Donja Zeta bei Podgorica.
Durch die verlängerten und sägezähnigen Endabschnitte der Blätter weist diese Form auf die var. agrivagum Jord. hin; jedoch ist sie durch die beiderseits kahlen (nur die Zähne en- digen in eine Borste!), bláulich-grůnen und lederartigen Blätter verschieden.
P. dubium L. — Bei Andrijevica, Kolašin, Podgorica. — — var. album Velen. Flora bulg. Suppl. I. p. 12.
Mit der typ. Form bei Andrijevica.
Mit dem Original-Exempl. gut übereinstimmend.
Der Stengel ist einfach oder wenig verzweigt, die Blattabschnitte sind schmäler, die Kronblätter weisslich und am Grunde mit einem grossen schwarzen Flecke versehen. die Frucht ist länglich- keulenförmig und die Läppchen der Narbe decken sich etwas (aber nicht viel!).
Durch das letztere Merkmal weist diese Form auf P. Rhoeas hin, durch die Form der Frucht jedoch und habituell ist sie gut verschieden.
P. apulum Ten. — Donja Zeta bei Podgorica.
P. somniferum L. — Bei Golubovci nächst Podgorica cultiviert.
P. alpinum L. 6) flaviflorum Koch. — Auf nördlichen Abhängen des Kom Vasojevički, ca. 2000 m.
Die Blätter sind 2mal fiedertheilig, die Blattabschnitte nur 1—3 mm breit, kahl, nur in eine Borste endigend.
Fumaria flabellata Gasp. — In Gebüschen und Hecken bei Ul- cinj. Für Montenegro neu.
*) Vergl. Posrionar, Flora des österr. Küstenl. II. 67.
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 19
Von der verwandten F. capreolata, welche hier auch vorkommt, ist sie durch die runzeligen und abgerundeten Früchte und die armblüthige Traube erkennbar.
F. officinalis L. — Um Ulcinj, Bar, Vir, Podgorica und Danilov- grad verbreitet.
F. prehenstlis Kit. (F. rostellata Knaf.) — Bei Andrijevica, ca. 800 m und bei Kokoti auf der Lješanska nahija, ca. 200 m. Für Montenegro neu! Mit den böhmischen und bulgarischen Exemplaren gut übereinstimmend.
F. Thureti Boiss. (F. Reuteri Boiss.) — In Hecken und Dickichten um Kokoti auf der Ljesanska nahija, ca. 200 m.
Raphanus Raphanistrum L. — Auf Feldern bei Podgorica und Plavnica.
Matthiola tristis Br. — Bei Golubovci nächst Plavnica.
Cheiranthus cheiri L. — Felsen am Strande bei Ulcinj.
Barbarea bracteosa Guss. — An quelligen Stellen der alpinen Region verbreitet: Sekirica planina, Berg Balj und Zeletin bei Andri- jevica, Jelovica-Thal, Krivi do, Bjelastica planina und Javorje planina.
Turritis glabra L. — In lichten Laubwäldern um Andrijevica nicht häufig, ca. 1000 m.
Arabis Turrita L. — In Gebüschen und lichten Wäldern verbreitet: Bar, Ulcinj, Vir, Podgorica, Zagarac, Danilovgrad; auch im Tara-Thale nächst Matoševo, ca. 1050 m.
A. hirsuta Scop. — Um Bar, Ulcinj, Vir, Podgorica, Danilovgrad und Andrijevica verbreitet und häufig.
— — subsp. sagittata DC. — Mit der vorigen bei Bar und auf dem Berge Zoljevica nächst Andrijevica, ca. 1200 m.
A. hirsuta Scop. var. interjecta Beck Fl. v. N. Ö. 458. — Sekirica pla- nina bei Andrijevica, ca. 1600 m.
Unsere Pflanze stimmt mit der Beschreibung (Beck 1. c.) hauptsächlich durch die Blattform; sie entspricht auch gut der Abbildung in Rch. Ic. 4338b; die Blätter sind am Grunde abge- rundet oder gestutzt und nur die wenigen oberen haben kleine Oehrchen ; die meisten Blätter sind länger als die Stengelinter- nodien. Beck meint, dass diese Form ein Bastard zwischen A. hirsuta und ciliata sein könnte. Unsere Pflanze erinnert eher an À. muralis, mit der sie hier vorkommt, aber kaum ein Ba- stard ist.
a*
20 - XXVII. Jos. Rohlena:
A. hirsuta Scop f. subglabra DC. Pr. I. 144. — Auf Alpenwiesen der > Sekirica planina bei Andrijevica, 1600 m.
Unsere Pflanze stimmt mit der Beschreibung („folits fere glabris, caulinis auriculato-sagittatis, racemo composito“) ziemlich gut überein, aber der Blüthenstand ist einfach. Der Stengel ist vollkommen kahl, glatt und glänzend, die Blätter sind beiderseits kahl und bloss am Rande bewimpert, ausnahmsweise sind auch einige grundständige Blätter in der Jugend zerstreut behaart.
Bei Vergleichung des im Herbar des böhmisches Museums sehr zahlreich vorhandenen Materials von Arabis sudetica Tausch, zögere ich nicht, mich der Ansicht, welche auch schon © ČELAKOVSKÝ und andere ausgesprochen haben, zu- zuneigen, dass die Arabis sudetica keine selbständige, von dem A. hirsuta specifisch verschiedene Art ist (wie Murbeck und Fritsch meinen), sondern dass sie mit De Candolle’s Varietät subglabra, welche auch die Priorität hat — identisch ist. Aus den im erwäbnten Herbar vorliegenden Exemplaren kann man die Überzeugung gewinnen, dass eine ununterbrochene Reihe von Übergängen in die typische Form stattfindet.
In welchem Verhältnis meine Pflanzen zur A. bosniaca Beck stehen, kann ich nicht entscheiden, weil ich dieselben im fruchten- den Zustande nicht sammelte. So weit ich ‚blühende Exem- plare (Berg Zeletin bei Andrijevica) mit den Originalexemplaren Beck’s (mons Klekovica) vergleichen konnte, ersehe ich, dass sie fast gar nicht zu unterscheiden sind, bis auf den Umstand, dass meine Exemplare etwas kahler sind. Auf meinen vier Reisen in Montenegro konnte ich die Beobachtung machen, dass A. hirsuta in allen Lagen verbreitet ist und zwar in den niedrigeren und wärmeren in der typischen Form mit der Var. sagittata und in der gebirgigen verkahlt sie mehr oder weniger, indem sie eine ununterbrochene Reihe von Übergängen bildet.
A. muralis Bert. — Bei Andrijevica, auf der Sekirica planina und im Jelovica-Thale.
A. auriculata Lam. — Auf den Bergen Jerinja glava und Zolje- vica nächst Andrijevica, ca. 900—1400 m.
Für Montenegro neu! Von Nachbarläudern (Dalmat., Bosnien, Croat., Bulgar. und Griechenland u. s. w.) bekannt.
Die montenegrinischen Exemplare entsprechen ziemlich gut den böhmischen, aber der Stengel ist robuster und die Früchte sind etwas breiter.
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 9
A. verna. Br. — Auf Kalkfelsen um Bar, Ulcinj, Vir, Podgorica und Zagarač oberhalb Danilovgrad verbreitet.
A. alpina L. f. + ad A. albidam Stev. vergens. — In Felsritzen, am Felsschutt der alpinen Region verbreitet: Mali und Velki Krš bei Audrijevica, Kom Vasojevički, Stit nächst Sekirica pla- nina u. 8. W.
Durch die grösseren (bis 15 mm langen) Kronblätter und durch die mehr graufilzigen Blätter nähert sie sich der A. al- bida Stev., bei der die breiteren, elliptischen Kronblätter rasch in den Nagel verschmálert (bei unserer + länglich-spatelig) und die sterilen Blattrosetten zahlreicher sind. Da aber auch Über- gänge vorkommen, kann man die A. albida von der A. alpina nicht als eine selbständige Art trennen. (Vergl. Hal. Fl. Gr. I. 54.)
A. Halleri L. b) ovirensis Freyn. — Felsige Abstürze am Stit zwischen Sekirica und Mokra planina.
Die Blumenblätter sind hellblau und etwas grösser als bei der typ. Form, die Grundblätter ungetheilt, nur mit kleinen Öhrchen am Grunde versehen.
A. vochinensis Spr. (Draba mollis Scp.)
Am Zeletin-Gipfel nächst Andrijevica, ca. 1700 m.
Das Vorkommen dieser Art*) in Montenegro ist sehr interes- sant, sie hat den niedrigen (c. 1 dm) kahlen Stengel, die stumpfen, kahlen, nur am Rande mit gegabelten Haaren besetzten Blätter, von denen die grundständigen länglich-spatelig und in den Blattstiel verschmälert, die Stengelblätter länglich und mit abgerundetem Grunde sitzend sind.
Roripa silvestris Br. — An nassen Stellen um Plavnica, Danilovgrad und Andrijevica.
R. lippisense DC. — Im ganzen Gebiete, besonders in der alpinen Region: Sekirica plan., Krivi do u. s. w.
Cardamine acris Gris. (Pantocs. Adnot. p. 91. Viruša dol, mons Kom.) — An quelligen Stellen der Sekirica pl. nächst Andrijevica,
ca. 1400 m.
C. amara L. — An Sümpfen und Bächern um Bar und Ulcinj häufig.
C. impatiens L. — In feuchten Gebüschen bei Andrijevica nicht selten.
*) Ar. geogr.: Carn. Tyrol. mer. Carinth. Styr. alp.
22 XXXVIII. Jos. Rohlena:
C. silvatica Lk. — An Lim- und Zlorjetica-Ufern bei Andrijevica nicht häufig.
C. hirsuta L. — Um Bar und Ulcinj; auch bei Matoševo im Tara- Thale, ca. 1050 m.
C. glauca Spr. — Úberall verbreitet; auch auf der Sekirica planina und am Kom Vasojevički bis über 2000 m.
C. graeca L. — In Felsritzen um Bar, Vir und Ulcinj.
C. maritima Port. — Mit der vorigen bei Bar.
Dentaria bulbifera L. — Im Tara-Thale nächst Matoševo, ca. 1050 m und auf der Sekirica planina, ca. 1490 m.
D. enneaphyllos L. — Mit der vorigen auf der Sekirica pl.
Hesperis matronalis L. — Auf sonnigen Kalkfelsen am Fusse des Berges Balj náchst Andrijevica.
H. dinarica Beck. (FI. der Bosnu. und Herceg. VII. 174, Borb. Mo- nogr. Hesp. Hung. p. 55.)
In Waldlichtungen im Jelovica-Thale, ca. 1600 m; auch auf © der Sinjavina planina, c. 1800 m.
Bei Vergleichung der montenegrinischen Exemplare mit den bosoischen (Schultz, Herb. norm. Cent. 26. 2509. sub H. ntvea Baumg. prope Vlasié leg. E. Brandis) sieht man, dass unsere Pflanze nur flaumig und spärlich drüsig ist und dass die län- geren Haare seltener sind, als an der bosnischen Pflanze, welche durch lange Haare fast zottig und reichlich drüsig ist. Von der bosnischen Pflanze (Treskavica planina oberhalb Veliko jezero 1893. — VII. leg. Fiala) unterscheiden sich meine Exem- plare durch schmälere und längere Blätter, von denen auch die oberen unter. dem herzförmigen Grunde kurz gestielt sind.
Alliaria officinalis Andrz. — In Gebüschen und lichten Wäldern um Ulcinj, Vir, Bar, Podgorica verbreitet; auch um Andrijevica.
Erysimum Borryanum Boiss. — Felsen um Bar, Vir, Kokoti (Lje- Sanska nahija); um Andrijevica seltener nur auf sonnigen Kalk- felsen.
Durch den ausdauernden, holzigen Wurzelstock leicht er- kennbar. Habituell ist es dem E. moestacum Vel. (Flora bulg. Suppl. I. 21.) nach den Original-Exempl. älınlich, jedoch ausser anderen Merkmalen durch kürzere Blüthenstiele (die höchstens halb so lang sind als die Kelche) verschieden. E. moesiacum hat dieselben su lang (oder fast so lang) als die Kelche, wo- durch es in die Verwandtschaft des E. canescens gehört.
E. lanceolatum Br. b) pumilum Gaud.
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 23
Am Gradište- und Jablan-Gipfel nächt Kolašin, ca. 2000 bis 2200 m. E. odoratum Ehrh. b) carniolicum Doll. (Reich. Ic. 43861) — Auf der Sekirica planina náchst Andrijevica.
E. hteracifolium L. — Im lichten Karstwalde bei Kokoti (Lje- Sanska nahija), ca. 200 m. Eine Form mit sehr dünnen Blättern, scharfkantigem, ge- flügeltem Stengel. Für Montenegro neu!
E. repandum L. — Korita rovacka nächst Lukavica pl., ca. 1700 m. Für Montenegro neu! Ar. geogr.: Croat., Hung., Transs., Serb., Graec., Bulg., Alb. u. s. w.
Conringia austriaca C. A. Mey. (Erysimum austr. Bmg., Bras- sica austr. Jaca.)
Auf sonnigen Kalkfelsen am Fusse des Berges Balj nächst Andrijevica, ca. 900 m. Für Montenegro neu; es kommt in Nieder-Oesterr., Ung., Croat., Transs., Serb. und Bulgarien vor.
Chamaeplium offinale Wallr. (Sisymbr. of. Scop.) — Auf ruderalen Orten um Bar, Ulcinj, Vir, Podgorica und Andrijevica ver- breitet.
Stenophragma Thalianum (Gay.) Čelak. — Um Bar, Ulcinj, Pod- gorica verbreitet; auf Alpenwiesen der Sekirica planina, ca. 1200 m.
Brassica fruticulosa Cyr. — Am sandigen Strande bei Ulcinj.
Der Fund dieser Art, welche in Lusitan., Hispan., Süd. Ital., Sardin. und Griechenland vorkommt, ist sehr interessant. Trotzdem, dass ich die Pflanze nicht im fruchteuden Zustande gesammelt habe, bin ich dennoch überzeugt, dass ich sie richtig bestimmt habe; mit den Exsiccaten, die ich im böhmischen Museum gesehen habe (Huter-Porta-Rigo iter hispan. Nr. 1386. ad Almeria; Sicilia ad Mondello, leg. Jacona, Plantes d’Algerie: ad Oran leg. Debeaux), ist unsere Pflanze ziemlich gut über- einstimmend.
Sinapis arvensis L. — Auf Feldern und Ruderalorten bei Podgorica und Andrijevica.
Sinapis nigra L. (Brassica nigra Koch.) — Bei Njeguši (Kr. Pejov).
Diplotaxis tenuifolia DC. — In der Ebene Donja Zeta nächst Pod- gorica.
D. muralis DC. — Bei Bar und Ulcinj nicht selten.
Lunaria annua L. — Bei Bar.
94 xXXXVIII..Jos. Rohlena:
L. rediviva L. — An quelligen Stellen im Jelovica-Thale unter der Bjelasica pl., ca. 1200 m.
Berteroa incana DC. — Im Lim-Thale bei Andrijevica; auch bei Be- rane (Sandžak Novi Pazar.)
B. mutabilis Vent. — Bei Ulcinj.
Berteroa (Alyssum) Gintlii sp. n.
Planta elata, usgue 80 cm alta, canescens, ramosissima, ramis erectis longis aphyllis abeuntibus in racemos usque 25 cm longos erecto-patulos sub flore congestos sub fructu elongatos, siliculis ovatis vel ovato-ellipticis infatis juvenilibus pube stel- lata canescentibus dein glaberrimis viridibus 3—4 mm latis, 5--6 mm longis, stylo brevissimo (*/„—1 mm longo!), pedunculis fructiferis fere horizontaliter repandis dein saepe arcuato-ascen- dentibus, petalis albis ad medium bifidis obcordato-ovatis, 4—5 mm longis, 3 mm latis, seminibus alatis.
Characteribus ceteris cum B. incana congruit.
In saxis calcareis ad Njeguši, ca. 1000 m.
Berteroa incana (L.) differt statura minori, racemis saepis- sime brevioribus, siliculis semper stellato-pubescentibus, sťylo longiori, pedunculis fructiferis erectis, seminibus anguste margi- natis.
B. mutabilis Vent. praesertim siliculis semper glabris multo majoribus et plano-compressis a planta nostra valde diversa est.
Cochlearia Armoracia L. — Feuchte Wiesen bei Vratlo náchst Kolašin, ca. 100 m.
Kernera saxatilis Rchb. (Cochlearia saxatilis Lam.) — Hasanac pla- nina, ca. 1500 # und Gradište nächst Kolašin, ca. 2100 m.
Draba verna L. — Um Ulcinj, Bar, Andrijevica verbreitet; auch in der alpinen Region auf der Sekirica planina, ca. 1700 m.
Dr. atsoides L. — In der alpinen Region, besonders an Berggipfeln verbreitet: Sekirica pl., Kom Vasojevitki, Zeletin, Jerinja glava, Bjelasica pl., Jablan vrh.
Dr. athoa Boiss. — Am Gipfel des Kom Vasojevički, über 2400 m.
Eine prächtige Gebirgspflanze! Immer dichtrasig, die Blumen- kronen auffallend grösser als bei der vorigen (7—8 mm lang und 3 mm br.), der Stengel niedriger (1—"'/ cm), die Blätter kürzer, breiter und stumpf. Trotzdem kaum von der vorigen specifisch verschieden.
Dr. muralis L. — Uleinj, Vir, Podgorica; auch auf Wiesen der sub- alpinen Region bei Matoševo und Andrijevica, ca. 900— 1100 m.
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 2
Alyssum montanum L. — Bei Andrijevica.
A. Wulfenianum Bernh. — In der Alpenregion (Kom, Zeletin, Seki- rica pl., Jablan vrh und Bjelasica) verbreitet.
Die Blátter sind anfangs stark glánzend behaart, spáter ver- kablend; die Blůthen goldgelb und viel grösser als bei A. mon- tunum.
A. campestre L. — Um Bar, Ulcinj und Podgorica nicht selten.
A. corymbosum (Gris.) Boiss. — In der Umgebung von Andrijevica : Velki und Mali Krš, Perutica-Thal.
A. murale W. K. — Auf sonnigen Kalkfelsen am Fusse des Berges Balj náchst Andrijevica, ca. 900 m.
Habituell dem A. corymbosum Boiss. nicht unáhnlich, jedoch ausser anderen Merkmalen durch die ungetheilten Kronblátter erkennbar. Für Montenegro neu! Es kommt auch in Dalmatien, Transsilv., Serb., Bosn., Herceg., Bulgar., Macedonien u.s. w. vor.
A. calycinum L. — Andrijevica, Podgorica, Bratonožiči u. 8. w.
Vesicarta utriculata Poir. — An felsigen Ufern des Morača- Flusses bei Podgorica (ca. 20 m), auf der Sinjavina planina unter dem Berge Gradište und in Korita rovačka, ca. 1700 bis 1800 m.
Von der V. graeca Boiss., welche in Montenegro bei Ostrog (Pantié, Baldacci) bei Medun und Dulcigno (Bald.) beobachtet wurde, ist sie hauptsächlich durch die sternhaarigen unteren und am Rande kalılen oberen Blätter verschieden (ob spe- cifisch ?).
Peltaria alliacea Jacg. — In Gebüschen bei Ulcinj, Podgorica, Za- garač; auch auf Abhängen des Balj nächst Andrijevica, bis über 1000 m.
Camelina microcas pa Audrz. — Felsen unter dem Berge Bal) nächst Andrijevica, ca. 900 m.
Biscutella laevigata L. var. lucida DC. (B. laev v. glabra Gaud.) — Auf dem Gradište Gipfel nächst Kolašin, ca. 2100 m. Blätter und Stengel ganz kahl, glatt und glánzend.
B. laevigata L. subsp. montenegrina Rohlena. (Dritter Beitr. zur Flora v. Monten. 17.) — Javorje planina, ca. 1700 m.
Iberis sempervirens L. — Kom Vasojevički, Bjelasica planina, Korita rovačka, bis über 2400 m.
Thlaspi arvense L. — Bar, Vir, Podgorica, Andrijevica.
Th. perfoliatum L. — Mit dem vorigen bei Andrijevica und Ulcinj.
26 XXXVIIL Jos. Rohlena:
Th. alpinum Cr. — Um Andrijevica und auf der Sekirica planina,
ca. 900—1600 m.
Th. praecox Wulf. — Sekirica planina nächst Andrijevica.
T'h. goesingense Hal. — Korita rovačka nächst Lukavica planina, ca. 1700 m.
Aethionema saxatile Br. — Auf Kalkfelsen gemein; um Andrijevica viel seltener.
Lepidium campestre Br. — Bei Bar und Andrijevica nicht báufig.
Coronopus procumbens Gil. (Cor. Ruellii All.) — Ulcinj, Plavnica, Vir.
Huschinsia petraea Br. — Ulcinj, Podgorica.
Capsella bursa pastoris Mch. — Um Bar, Ulcinj, Vir, Podgorica, Andrijevica gemein.
Erucago campestris Desv. ( Bunias Erucago L.) — Um Bar, Ulcinj, Vir, Podgorica verbreitet.
Myagrum perfoliatum L. — Auf einem Felde bei Doljani nächst Podgorica. Für Montenegro neu!
Neslia paniculata Dsv. — Im Getreide bei Andrijevica nicht häufig.
Calepina Corvini Dsv. — Auf Feldern um Ulcinj, Vir, Podgorica, Plavnica verbreitet, oft massenhaft.
Reseda Phyteuma L. — Bei Ulcinj, Podgorica, Vir, Danilovgrad und Andrijevica.
R. lutea L. var. stricta J. Můller. — Bei Podgorica.
Helianthemum guttatum Mill var. eriocaulon (Dun.). — Bei Dukla und Danilovgrad im Zeta-Thale.
H. salicifolium P. — Am Strande bei Ulcinj.
IT, vulgare Gaertn. var. hirtum (Pers.) Vis. — Bei Bar.
H. procumbens Dun. — An Ufern der Morača und Cijevna bei Pod- gorica. |
JI. canum Dun. f. acutifoliumVis. Fl. dalm. III. 146. — Am Gra- dište-Gipfel nächst Kolasin, ca. 2000 m.
H. alpestre Pers. — Kom Vasojevički, Jablan-Berg nächst Kola- Sin, ca. 2000--2400 m. Von dem vorigen nicht specifisch ver- schieden.
Viola silvestris Lan. — In feuchten Gebüschen, an Bachufern ver-
breitet: um Bar, ca. 50 m, Ljeva Rijeka im Tara-Thale, ca. 1000 m, Andrijevica, ca. 800 m, im Peručica-Thale unter dem Kom, ca. 1000 m und auf der Sekirica planina, ca. 1200 m.
— — f. Uilacina Čel. — Auf der Sekirica planina mit der typ. Form in einem Nadelwalde häufig.
V.
V:
V,
V.
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 97
canina L. var. leucorum Reich Icon. I. 60. tab 75! — Im Tara-Thale bei Matoševo, ca. 1050 m und am Berge Žoljevica náchst Andrijevica, ca. 1200 m.
bifiora L. — Velki Zebalac nächst Javorje plan. und Lola plan. ca. 1900 m.
Orphanidis Boiss. — Štavna unter dem Kom Vasojevički, Zeletin bei Andrijevica, Sekirica planina, Krivi do, Javorje plan. und Korita rovačka, ca. 1600—2000 m.
Orphanidis Boiss. var. Nikolat Pant. pro sp.*) — Am Berge Bal) náchst Andrijevica.
Wenn ich die typische V. Orphanidis Boiss. (Sintenis, iter thessal. 1896, Nr. 887 und Halácsy, iter graecum sec. 1894, in monte Oxya) und meine Exsice. von Montenegro vergleiche, **) so komme ich zu der Erkenntnis, dass die Pantocsek’sche Pflanze mit vollem Rechte als eine gute Varietät betrachtet werden kann.
Sie unterscheidet sich (meiner Ansicht nach) hauptsächlich durch den kurz- und fein behaarten (manchmal fast kahlen — S. glabriuscula) Stengel, durch die schmäleren Blätter (na- mentlich die oberen) und durch die grösseren Blüthen.
. declinata W. K. — Auf Alpenwiesen in der Umgebung von An-
drijevica verbreitet, Bjelasica, Sinjavina und Javorje plan. — var. lutea Pant. — Auf den Abhängen des Berges Jablan vrch nächst Kolašin,
, tricolor L. — Podgorica, Kokoti, Danilovgrad, Ljeva Rijeka, An-
drijevica.
. Zoysů Wulf. — Auf nackten Felsen des Berges Gradište und
Jablan bei Kolašin, ca. 2000 m.
— f. lilacina Beck. — Mit der vorigen, aber seltener. Die Pflanze ist ziemlich variabel; die Blumenkronen sind gewöhnlich gelb, seltener ganz oder theilweise blau, die Grundblätter fast kreis- rund, am Grunde abgerundet oder spatelig, der Blattstiel manchmal sehr kurz, manchmal auch viel länger als die Blatt- spreite, der Sporn gewöhnlich ziemlich dick und stumpf, manchmal auch scharf zugespitzt.
*) S. Panrocsrr: ,Adnotationea ad floram et faunam Herceg., Monten. et
Dalm.“, Posoni 1874, pag. 98.
**) 3. Baroaccı: „Altre notize intorno alla flora del Montenegro“, Genova
1893, pag. 87.
28 X XXVIII Jos. Roblena:
Viola lutea Huds. — Alpenwiesen -auf dem Berge Balj oberhalb Andrijevica.
Die Kelchblátter sind aus dem breit-eiförmigen Grunde lanzettlich verlängert und am Rande + bezahnt. Dieses Merkmal ist aber nicht konstant; die meisten Exempl., die ich im böhm. Museum gesehen habe, haben zwar viel schmälere, fast lineal- lanzettliche und am Rande fast ganzrandige Kelchblättchen, aber es kommen auch in Böhmen (im Riesengebirge) Formen mit breiteren, verschiedenartig gezähnten (in einem Extrem auch spiessförmigen) Kelchblättchen vor. Jedenfalls kann ich die montenegrinische Pflanze mit den böhmischen identificieren.
Polygalu major Jacg. var. azurea Pant. — Auf Wiesen der Alpen- region, oft unter 10C0 »» herabsteigend (zum Beisp. bei Andri-
. jevica), verbreitet.
> comosa Schk, — Bei Bar, Ulcinj, Podgorica und Andrijevica nicht selten. |
— — f. flaviflora.
Floribus pallide luteis. Mit der typ. Form auf einer nassen Wiese bei Mosori nächst Podgorica.
P. comosa Schk. subsp. nicaeensis (Risso). — Bei Podgorica mit deutlichen Übergangsformen zu der P. comosa Schk. (Vergl. Posp. Flora v. Küstenl. II. 40.)
P. vulgaris (L.) Schk. — Trockene Grasabhánge bei Andrijevica.
P. alpestris Rchb. — Im Peručica-Thale, am Berge Zeletin bei An- drijevica und auf der Sinjavina pl. (Gradište, Jablan vrch) ver-
bruns
breitet. Agrostemma githago L. — Im Getreide verbreitet. A. coronaria L. — An grasigen Stellen und in lichten Laubwäldern verbreitet; um Andrijevica, Kokoti (Lješanska nahija) et cet. Silene inflata Sm. — Im ganzen Gebiete verbreitet. — — var. orbelica Velen. — Alpenwiesen um Andrijevica, auf der
Sekirica plan. und im Jelovica-Thale.
— — var. latifolia Rehb. Ic. 5120. — Bei Ulcinj. — Die Blätter sind bis über 2'/, cm breit.
S. conica L. — Auf dürren, steinigen Stellen bei Podgorica. Für Montenegro neu! Von Nachbarlándern (Dalmat., Serb., Bulgar., Alban.) schon bekannt.
S. saxifraga L. — Auf Felsen oberhalb Treblješ luka nächst Luka- vica pl., ca. 1700 m.
S. acaulis L. — Kom Vasojevički, Štit bei Mokra plan., Zeletin u. s. w.
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 99
ča
cretica L. (S. parviflora Moench., S. rubella Suffren, non L.) — Trockene Grasplátze bei den Ruinen von Dukla náchst Podgo- rica häufig.
Für Montenegro neu! Mit den griechischen Pflanzen, mit denen ich sie verglichen habe, vollkommen übereinstimmend. S. Reichenbachii Vis. (S. picta Reichenb.) — Krstac Njeguski (Kr.
Pejov).
S. Sendtneri Boiss. — Auf Alpenmatten verbreitet: PS Se- kirica planina, Zeletin, Štavna unter dem Kom. a Bjelasica plan., Sinjavina pl., Javorje pl.
S. Otites L. var. Baldaccii m.
( apsulis majoribus (6—8 mm long.), semtnibus pallidis (nec bruneis) duplo majoribus, calyce sub flore fere cylindrico apice minime dilatato (nec campanulato).
Auf den sonnigen Kaïlkfelseu am Fusse des Berges Balj náchst Andrijevica, ca. 1900 m.
Durch die gróssere Kapsel erinnert diese Form an die var. durtuscula Velen. (Flora bulg. Supplem. I. 37), aber diese hat oberseits kahle lederartige Blätter; unsere Pflanze stimmt jedoch in der Behaarung mit der typ. Form überein.
S. nutans L. var. livida (Willd.) Otth. — Um Andrijevica verbreitet.
S. italica (L.) Pers. — Im Gebüsch bei Andrijevica und Bioče (nächst
Podgorica). Lychnis flos cuculi L. — Auf Wiesen bei Plavnica. Viscaria vulgaris Roebl. — Auf Wiesen um Andrijevica verbreitet.
Saponaria officinalis L. — Zagarac oberhalb Danilovgrad, Ulcinj, Podgorica, Plavnica und Andrijevica.
S. bellidifolia Sm. — Korita rovačka nächst Lukavica plan., Sinjavina plan., ca. 1700 m.
Melandryum nemorale (Heuff.) A. Br. — In feuchten Wäldern der alpinen und subalpinen Region: unter dem Kom Vasojevički auf der Sekirica planina und im Jelovica-Thale.
M. pratense Roehl. — Um Ulcinj, Vir, Podgorica, >anllougeal und Andrijevica verbreitet.
Drypis spinosa L. a) Linneana Murb. et Wettst. — Auf den nörd- lichen Abhángen des Kom Vasojevički, ca 2000 m.
Kohlrauschia prolifera Kunth. — Im Lim- und Zlorječica-Thale bei Andrijevica.
K. velutina (Guss.) Reichenb. — Auf důrren Grasplátzen bei Pod- gorica und Zagaraé oberhalb Danilovgrad.
30 -© XXXVI. Jos. Rohlena:
Tunica saxifraga (L.) Scop. — Uın Andrijevica häufig. Vaccaria perfoliata Gilib. var. grandiflora Fisch. — Bukovica bei Njeguši (Kr. Pejov.). Dianthus cruentus Gris. — Trockene Wiesen um Andrijevica. D. tristis Velen. Fl. bulg. I. 80. — Grasige Abhänge des Veliki Zebalac nächst Javorje plan. und auf der Piperska Lukavica, ca. 1900 —2100 m. D. Pančičt Velen. 1. c. pag. 79. — Jerinja glava bei Andrijevica, ca 1500 m. D. deltoides L. — Auf einer Wiese im Perutica-Thale häufig, ca. 1000 m; auch auf dem Berge Zoljevica nächst Andrijevica ca. 1300 m. D. inodorus L. — Auf Alpenwiesen am Stirni do, ca. 1900 m. Unsere Pflanze weist durch den kahlen, niedrigeren (13—22 cm), armblüthigen (1—2) Stengel, durch den kürzeren (ca. 1'/, cm), röthlichen Kelch auf den D. brevicalyx Beck (pro var. D. sn- odors L. in Fl. von Südbosn. und der Herceg. II. 63), jedoch der Stengel ist nicht immer einblüthig, die Hüllblätter sind gewöhnlich 3 X kürzer als der nackte Theil des Kelches und die Kronenblätter 1', X länger als der Kelch. Wahrscheinlich eine Übergangsform. D. dalmaticus*) Gel. — Um Njeguëi verbreitet. (Kr. Pejov.) Polycarpon tetraphyllum L. b) alsinifolium (L.) Arc. — In Dani- lovgrad. Spergularia rubra Presl. — Auf Alpenmatten Štavna unter dem Kom Vasojevički, ca. 1700 m. Fůr Montenegro neu. Malachium aquaticum (L.) Fries. — Im Tara-Thale bei Matoševo, ca. 1000 m. Stellaria nemorum L. — Im Peručica-Thale unter dem Kom, ca. 1000 m, und im Tara-Thale bei Ljeva Rijeka, ca. 1000 m. Ob meine Pflanze zu der Subspec. glochidisperma Murb. (Beitr. Fl. Südbosn. Herc. p. 156) gehört oder nicht, kann ich nicht mit Sicherheit entscheiden, nachdem ich sie nicht im fruchtenden Zustande gesammelt habe. Da aber der Stenge, und die Blätter reichlich behaart sind, die Pflanze lichtgrün ist und mindestens drei obere Blätterpaare sitzend sind, so halte ich sie für die typische Form.
+) Vidi specim. orig.!
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 31
St. media L. — Um Ulcinj, Podgorica, Andrijevica verbreitet.
St. holostea L. — In Jichten Wäldern an Bachufern bei Andrijevica, ca. 800 m; auch auf der Sekirica planina, ca. 1200 m.
— — var. orientalis Velen. Flora bulg. Suppl. I. 52. — In lichten Laubwáldern bei Andrijevica, ca. 800 m.
Eine auffallende Form, die sich durch die breiteren Blátter und Kelchblátter und durch den rauh-flaumigen Stengel, sowie ebensolche Blätter (die besonders unterseits von reichlichem Indument grau gefárbt sind), von der typischen Pflanze unter- scheidet.
St. graminea L. var. macropetala O. Kuntze. — Bei Andrijevica.
Durch grössere Blůthen (bis über 1 cm im Durchm.) und lángere Kelchblátter (5—6 mm) von der typ. Form verschieden.
St. uliginosa Murr. — Im Lim- und Zlorjetica-Thale bei Andri- jevica, ca. 800 m. |
Cerastium trigynum Vill. — Zeletin-Berg bei Andrijevica, Sekirica planina, ca. 1600 m.
C. grandiflorum W. K. — Alpenwiesen der Javorje planina und Korita rovačka, ca. 1700 m.
C. moesiacum Frivald. — In der subalpinen Region bei Andrijevica, ca. 1000 m.
C. lanigerum Clem. — Bei Andrijevica, ca 1000 m! und am Gradište- Gipfel náchst Kolašin, ca. 2000 m.
— — var. C. durmitoreum mihi. (Rohl. Dritt. Beitr. Fl. v. Monten, pag. 21. sub C. lanig. v. decalv. Schl. Vuk.) —
Foliis caulinis virentibus et ut caulis et sepala praeter tomen- tum glandulosis. Auf dem Durmitor, ca. 2200 # (1901). Die Pflanze ist von der Mitte an in allen Theilen trüb grün und reichlich drüsig, dagegen hat die Var. decalvans Schlosser. Vuk (= C.lanigerum typ!) nur die Kelchblätter uud Bracteen drüsig.
Bei unserer Pflanze sind nur die unteren Blätter und jene der Innovation weissfilzig; deswegen ist sie der typ. Form habituell sehr unähnlich.
C. campanulatum Viv. — Bei Ulcinj.
C. rectum Friv. — An quelligen Stellen der Sekirica planina, ca. 1500 m und im Jelovica-Thale unter der Bjelasica plan., ca. 1200 m.
C. glomeratum Thuill. — Bar Vir.
C. glutinosum Fries. — Ljeva Rijeka im Tara-Thale, Jerinja glava
bei Andrijevica, bis über 1400 ml
PEPA
Koná dn hod peak Ve aky dy bel
32 XXX VIII. Jos. Rohlena:
C. brachypetalum Desp. — Um Andrijevica, Podgorica, Bar, Ulcinj nicht selten.
— — b) tauricum (Spreug.) Kern. — Um Andrijevica.
Moenchia mantica (L.) Baïtl. — Auf trockenen Grasplätzen verbreitet; um Ulcinj, Vir, Podgorica, Danilovgrad; auch um Kolašin, Andrijevica, ca. 900 », und bei Berane (Sandžak Novi- Pazar).
Sugina subulata (Sw.) Presl. — Auf Hutweiden der Sekirica planina, ca. 1600 m.
Das Vorkommen dieser Pflanze in Montenegro ist geographisch sehr interessant; sie kommt erst in Käruten, Istrien, Ungarn, Transsilv. und Croat. vor.
S. Linnaei Presl. — Auf dem Berge Zeletin bei Andrijevica, ca. 1600 m. S. apetala Ard. — Podgorica, Danilovgrad, Andrijevica.
Alsine tenusfolia (L.) Crantz b) viscosa Schreb. — Sandige Stellen am Ufer des Skadarsko blato nächst Vir. |
A. tenuifolia (L.) Crantz subsp. A. Velenovskýi Rohl. (Erster Beitr. zur Fl. v. Monten. pag. 11 pro var. Al. tenuifol.)
Mit der vorigen bei Vir.
Annua; tota glandulosa, foliis subulatis, caulibus dichotome paniculato-ramosis, inflorescentia laxiflora, floribus sub fructu longe pedicellatis, pedicellis calyce 5—6 plo longioribus, sepalis ovato-oblongis vel ovato lanceolatis breviter acutatis trinervibus nervis inter se remotis, petalis calyce tertia vel guarta parte brevioribus, capsula (matura!) calycem dimidio vel tertia parte longiori, staminibus 10, seminibus grosse granulatis.
A. bosniaca Beck. — Jerinja glava bei Andrijevica, ca. 1100 m. Javorje planina und Korita rovačka ca. 1700 m.
A. graminifolia Gm. d) glaberrima Vis. Flora dalm. III. 178. — In der Korita rovačka bei Lukavica plan., ca. 1700 m.
A. verna L. — In der Alpenregion (Kom, Zeletin, Sekirica, Bjelasica, Sinjavina etc.) verbreitet.
— — b) Gerardi (Whlnb.) — Kom Vasojevički.
Arenaria serpylifolia L. — Ulcinj, Bar, Podgorica, Andrijevica.
Fl. Monten. 21.) — Jablan vrh und Gradište bei Kolašin, ca. 2100 m.
Moehringia trinervia (L.) Clairv.. — Um Andrijevica verbreitet.
M. muscosa L. — Um Andrijevica.
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 33
Linum capitatum Kit. — Auf Alpenwiesen verbreitet: Mali und Velki Krš, Jerinja glava, Zeletin, Balj und Sekirica plan. bei Andrijevica, Bjelasica plan., Sinjavina und Javorje plan.
L. hologynum Rchb. — Im Peručica-Thale unter dem Kom. Für Montenegro neu! Im Kom-Gebiete zuerst von Szyszylowicz beobachtet. (In silva Trepetlika sub monte Mojan in Albania boreali.) Durch den verwachsenen, am Ende fünftheiligen Griffel ist diese Art leicht erkennbar.
. gallicum L. — Bei Uleinj, Vir, Kokoti, Danilovgrad.
. strictum L. — Bei Kokoti (Lješanska nahija).
. catharticum L. — Auf trockenen Grasplátzen um Andrijevica.
Althaea cannabina L. — Bei Vir im Crmnica-Thale.
Lavatera thuringiaca L. var. protensa Beck. (Fl. v. N. Ö. 536.) — Bei Stubica und Pješivci in der Katunska nahija (Kr. Pejov.)
Malva silvestris L. — Bei Podgorica und Andrijevica.
M. moschata L. — Auf Wiesen oberhalb Andrijevica nicht selten.
Tiha argentea Dsf. — Um Ulcinj, Kokoti, Zagaraé verbreitet; auch auf Lehnea des Berges Balj bei Andrijevica.
Hypericum barbatum Jacg. — Bei Andrijevica.
H. hirsutum L. — Im Lim-Thale bei Andrijevica. Für’ Montenegro bisher nicht angegeben.
H. quadrangulum L. — f. in var. immaculatam Murb. transiens. Pe-
L. angustifolium Huds. — Auf nassen Wiesen bei Ulcinj und in der Ebene Donja Zeta.
L. usitatissimum L. — Bei Uleinj unter der MoZura plan. und bei Dobra Voda nächst Bar angebaut und verwildert.
L. laeve Scop. — Kom Vasojevički, Bjelasica plan, Gradište und Jablan vrh (bei Kolašin), ca. 1800—2300 m.
L. tenuifolium L. — Bei Andrijevica (Jerinja glava, Balj, Zoljevica u. S. W.).
L
L
L
talis immaculatis solum margine parce nigro-punctatis. — Bei Andrijevica.
H. perforatum L. — Bei Vir, Podgorica, Andrijevica u. s. w. ver- breitet, |
H. Richeri Vill. — Auf der Javorje planina.
Acer campestre L. a) leiocarpum Wallr. — Bei Andrijevica, Ljeva
Rijeka u. S. w. — — — f. glabratum Wimm. Grab. — Um Podgorica und Dani- lovgrad. — — — f. suberosum (Dumort) — Bei Danilovgrad. Sitzber. der kön. böhm. Ges. der Wiss. II. Classe. 3
34
A.
X XXVIII. Jos. Roblena:
monspessulanum L. — Im Wäldchen bei Andrijevica häufig.
A. Heldreichii Orph. B) macropterum (Vis.) Pax. — Im Jelovica- Thale unter der Bjelasica plan., ca. 1500 m; Korita rovačka náchst Lukavica plan., ca 1700 m.
A. tataricum L. var torminalis Pax. — Mit der typischen Form bei Danilovgrad.
Geranium macrorhison L. — Bei Božiči oberhalb Andrijevica. ca. 1000 m, in den Korita rovačka nächst Lukavica plan., ca. 1700 m.
_ — var. dalmaticum Beck. (Verhandl.. zool. bot. Gesellsch. Wien 1896., pag. 296.)
Am felsigen Ufern der Morača nächst Bioče, nördlich von Podgorica, noch am Gebiete der Mediterranflora.
G. sanguineum L. — Podgorica, Zagaraé, Danilovgrad, Andrijevica.
G. silvaticum L. — Im Peručica-Thale unter dem Kom.
— — f. parviflorum Knaf. — Sekirica plan. bei Andrijevica.
Die Kronblätter sind nur 9 mm lang und 3—4 mm breit, die Kelchblätter ca. 5 mm lang. i
— — var. alpestre Schur. — Sekirica planina, Kom Vasojevički.
G. reflezum L. — Sekirica plan., Žoljevica bei Andrijevica unter dem Kom Vasojevički, Jelovica-Thal, Javorje pl. und Trebljes luka, ca. 1200— 1800 m.
G. phaeum L. — In feuchten Gebůschen bei Andrijevica, ca. 800 m.
G. columbinum L. — Um Ulcinj, Vir, Podgorica und Andrijevica ver-
. breitet.
G. dissectum L. — Bei Podgorica und Andrijevica.
G. rotundifolium L. — Ulcinj, Podgorica.
G. pusillum L. — Bei Andrijevica.
G. lucidum L. — Andrijevica, Podgorica, Vir, Ulcinj u. 8. w., ver- breitet und gemein.
G. Robertianum L. — Wie das vorige.
G. brutium Gasp. — Bei Ulcinj und Bar.
G. molle L. — Bei Andrijevica.
Erodium malacoides W. — Um Ulcinj nicht selten.
E.
cicutarium l’Her. - Verbreitet. . — f. leucanthum Beck. (Fl. N. O. 563.) — Bei Podgorica.
Impatiens Noli tangere L. — Im Tara-Thale bei Kolašin, im Gradiš-
nica-Thale bei Andrijevica.
Oxalis Acetosella L. — In Wäldern um Andrijevica.
O.
corniculata L. — Um Ulcinj, Vir, Podgorica, Danilovgrad und Njeguši verbreitet.
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 35
Dictamnus albus L. var. macedonicus Borb. (Velen. Fl. bulg. II. 62.1) — Unter Gebüsch nächst monastir Dajbaba bei Podgorica. Mit den bulgar. Pflanzen sowie mit der Beschreibung (Velen. l. c.) vollkommen übereinstimmend. Ruta bracteosa DC. — Felsen am Meeresstrande bei Ulcinj. Durch die gefransten Kronblátter und sehr kurz gestielten Blátter leicht erkennbar. R. divaricata Ten. — Bei Zagaraé oberhalb- Danilovgrad und bei Kokoti (Lješanska nah.). Evonymus vulgarıs Scop. — Um Bar, Vir, Ulcinj und Podgorica ver- breitet. E. verrucosus Scop. — Im Lim-, Peručica und „Zlorječica-Thale bei Andrijevica. [lex Aguifolium L. — An Waldrändern oberhalb Sekular nächst Andri- jevica, ca. 900 m. Der Volksname ist „Zelenika“, wegen der immergrůnen Blátter (grůn — zeleni). Paliurus australis G. — Im wärmeren Theile Montenegro’s überall verbreitet; noch im Morača-Thale oberhalb Bioče.
Rhamnus Sagorsků Bornm. — Auf Hügeln in der Umgebung von Podgorica (Zelenika, Ljubovié, Malo Brdo) ziemlich häufig.
In der Blattform, sowie in der Lánge des Blattstieles sehr veránderlich. Die Blátter sind elliptisch oder elliptisch-spatelig, seltener fast kreisrund ; der Stiel der genau entwickelten Blätter (1) "/„— mal länger als die Breite der Blätter, jedoch oft fast so lang als die Blattspreite. Dagegen hat die verwandte R. inter- media Steud. et Hochst., welche der R. Sagorsků am nächsten steht, immer viel kürzer gestielte Blätter.
R. saxatilis L. — Auf Felsen der Korita rovačka nächst Lukavica
planina, ca. 1700 m.
R. fallax Boiss. — Im Tara-Thale bei Ljeva Rijeka, ca. 1100 m.
R. rupestris Scop. — Am Fusse des Berges Balj náchst Andrijevica ; in Gebüschen um Podgorica.
R. Frangula L. — In Wäldern bei Andrijevica, oft in der Form mit fast kreisrunden an der Spitze abgestutzten Blättern.
Rhus Cotinus L. — Bei Zagara& oberhalb Danilovgrad und auf der Ljesanska nahija nächst Kokoti verbreitet; um Andrijevica seltener und zwar auf sonnigen Kalkfelsen unter dem Berge Balj und bei Konjuhe.
3*
36 X XXVIII. Jos. Rohlena:
Spartium junceum L. — Um Ulcinj häufig. Auf Felsen bei Vezirov most nächst Podgorica und auf der Lješanska nahija seltener.
Genista sericea Wulf. — Felsige Abhánge des Malo brdo und auf felsigen Ufern des Morata-Flusses bei Podgorica.
G. tinctoria L. — Um Bar, Ulcinj, Podgorica und Danilovgrad nicht selten.
— — var. lasiocarpa (Spach.) — Um Andrijevica verbreitet, z. B. auf der Jerinja glava, ca. 800—1500 m.
G. triangularis W. (G. triguetra W. K.) — Auf dem Jablan vrh náchst Kolašin.
G. spathulata Spach. — Auf der Lješanska nahija ziemlich ver- breitet.
Meiner Ansicht nach kaum von der G. triangularis specifisch verschieden, eher kann man sie als eine Rasse der niedriger gelegenen und wärmeren Gegenden betrachten.
G. sugittalis L. — Auf Wiesen um Andrijevica häufig.
Cytisus ramentaceus Sieb. (C. Weldeni Vis.) — lm Gebiete der Medi- terranflora häufig; bei Ulcinj, Vir, Podgorica, Danilovgrad, Za- guraé, Kokoti.
C. hirsutus L. — In Gebůschen und Laubwáldchen bei Ulcinj, Vir, Podgorica; auch im Peručica-Thale bei Andrijevica.
— — var. alpestris (Schur.) — Auf dem Berge Žoljevica und Je- rinja glava náchst Andrijevica und auf der Sekirica planina, ca. 1200—1600 m.
C. austriacus L. var. — Bei Lipovo náchst Kolašin, ca. 950 m.
Die Blättchen sind schmal lánglich, am Grunde keilig, ober- seits fast kahl oder spärlich angedrückt behaart, unterseits ange- drückt behaart; der Stengel und die Blüthenstiele kurz und angedrückt behaart.
Durch diese Merkmale nähert er sich sehr dem C. Heufeli Wierzb., jedoch die Kelche sind lang und mehr minder ab- stehend und nicht kurz und angedrückt behaart, wie bei der C. Heuf. Habituell ist er auch nicht dem C. pallidus Brig. un- äbnlich, die Farbe der Blumenkrone ist aber sattgelb.
— — var. pauciflorus (Ebel). — In Laubwäldern um Vir.
C. Kitaibelii Vis. (Genista procumbens W. K.) — Jerinja glava, Zoljevica und Sekirica plan. nächst Andrijevica, ca. 1200—1600 m.
Lupinus hirsutus L. — Auf Wiesen bei Podgorica selten; in Gärten in Danilovgrad oft cultiviert.
Ononis spinosa L. — Njeguško polje (Kr. Pejov!)
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 37
Anthyllis Vulneraria L. — Auf Wiesen im Jelovica-Thale unter der Bjelasica pl., ca. 1200 m (forma typica).
— — var. polyphylla DC. — Auf sonningen Felsen am Fusse des Berges Balj náchst Andrijevica, ca 1000 m.
— — var. Dillenii Schult. — Jerinja glava bei Andrijevica und Jablan vrh nächst Kolašin, ca. 1500 —2100 m.
A. Jacquini Kern. — Alpenmatten auf dem Berge Gradište und Jablan vrch náchst Kolašin, ca. 1700—2000 m.
A, aurea Vis. — Korita rovačka náchst Lukavica planina, ca. 1700 m. Medicago falcata L. — Auf grasigen Orten um Andrijevica ver- breitet.
M, sativa L. — Bei Kokoti auf der Lješanska nahija cultiviert und und verwildert. M. prostrata Jacq. — Lješanska nahija, Vir, Zagaraé; auch bei Andri- jevica, aber nur auf wármeren Kalkfelsen. — var. declinata Kit. — Bei Dukla náchst Podgorica. . marina L. — Auf sandigem Strande bei Bar.
M
M. orbicularis All. — Grasplätze bei Vir, Kokoti (Lješauska nahija) und Dukla náchst Podgorica.
M. litoralis Rhod. — Am Strande bei Bar.
M. rigidula Desr. — Um Podgorica nicht selten.
M. minima Desr. — Auf trockenen Grasplätzen um Andrijevica ver- breitet.
— — var. longiseta DC. — Bei Podgorica.
— — var. mollissima Roth. — Am Strande bei Ulcinj.
M. lupulina L. var. glandulosa Neibr. — Bei Andrijevica. Trigonella monspehaca L. — Auf důrren Grasplätzen bei Dukla nächst Podgorica. |
T. corniculata L. — Bei Vir und Danilovgrad. Melilotus officinalis Desr. — In Gebüschen, an Ruderal-Orten bei
Andrijevica. M. alba Desr. — Mit der vorigen. Trifolium alpestre L. — Um Andrijevica verbreitet; Stirni do und
Korita rovačka nächst Lukavica plan. T. medium L. subsp. balcanicum Vel. Fl. bula. pag. 135. — In Laub- wáldern um Andrijevica verbreitet. Gewiss eine ausgezeichnete und selbstándige Rasse, die hier in der alpinen und subalpinen Region die typische Form, welche im wármeren Theile Montenegro's vorkommt, vertritt.
38 XXXVII. Jos. Rohlena:
T. Psgmantii Fauch. Ch. — In lichten Laubwäldern um Vir ver- breitet; auch in der subalpinen Region bei Ljeva Rijeka und Andrijevica nicht selten.
— — f. piligerum m. — A typo differt calycis tubo ad nervos longe piloso.
Mit der typischen Form bei Andrijevica, ca. 900 m. Bei der typ. Pflanze sind nur die Kelchzáhne lang gewimpert; bei dieser Form ist auch die Kelchröhre an den Nerven lang
behaart.
T. pratense L. — Um Andrijevica verbreitet.
T. pannonicum Jacg. — Korita rovačka nächst Lukavica plan., ca. 1700 m.
T. noricum Wulf. — Auf steinigen Abhävgen des Berges Gradište und Jablan vrh nächst Kolašin, ca. 2000 m.
T. Cherlers L. — Bei Dukla nächst Podgorica.
T. lappaceum L. — Auf Karstweiden bei Kokoti auf der Lješanska nahija, ca. 200 m.
T. angustifolium L. — Um Vir, Podgorica und Danilovgrad.
T. incarnatum L. b) Molinerii Balb. — Auf Wiesen um Vir, Podgo- rica, Kokoti, Danilovgrad im Gebiete der Mediterran-Flora massenhaft verbreitet; um Andrijevica viel seltener und zwar nur auf sonnigen Grasplätzen, ca. 800 m.
T. stellatum L. f. œanthinotdes.
Corollis pallide luteis, vexillo juvenili roseo, demum lutescenti. Um Bar und Ulcinj.
Meiner Ansicht nach bildet diese Form einen Uebergang zu T. xanthinum Freyn, welches specifisch kaum von T. stellatum verschieden ist. Es unterscheidet sich (Haläcsy Consp. Fl. gr. I. 385.) ,capitulis ovatis vel oblongo-ovatis, calycis laciniis tubo triplo longioribus, corolla quarta parte brevioribus“.
Bei der Vergleichung dieser Exsiccate (Baenitz Herb. Europ. fl. corcyr.: S. Deka 24. V. 1896. leg. Baenitz und Sintenis iter thessal. 1896. nro. 377.) sehe ich, dass das beste Merkmal fůr T. zanthinum gegenüber dem T. stellatum darin liegt, dass die Krone bei dem ersteren verhältnismässig mehr aus dem Kelche hervorragt.
Andere Merkmale variieren. So sind die Köpfchen bei den Baexrrz’schen Exsiccaten verlängert, während die von Stan gesammelten Pflanzen verhältuismässig kurze Köpfchen haben wia das T. stellatum.
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 39
Das am wenigsten bestándige Merkmal ist das Verháltnis der Kelchblattlänge zur Kelchröhre. Durch sorgfältige, an den er- wähnten Exsiccaten vorgenommenen Messungen habe ich ge- funden, dass die Kelchzáhne 2—3mal länger sind als die Kelch- röhre, was jedoch auch an dem typischen T. stellatum, z. B. an Exsiccaten von Corsica (Reverchon Plantes de la Corse, ad Boniffacio 9. jun. 1880), wo die rosigen Kronen kürzer, höchstens so lang als der Kelch sind und demnach sicher zum T. stel- latum gehören, vorkommt. Dasselbe zeigt sich auch an Exsic- caten von Madeira (Tr. stellatum L., Nro. 64 in pascuis ad Cabo Girao leg. G. Mandon), wo die Kelchzähne 3mal länger als die Kelchröhre, aber die Köpfchen kugelig sind, so dass diese Pflanze zu dem T. xzunthinum nicht gehören kann.
Unsere Form kann man also nicht mit dem T. zanthinum identificieren, da die Köpfchen kugelig, die Kelchzähne 2mal länger als der Kelch sind und die Krone nur wenig aus dem Kelche hervorragt. Dennoch kann man dafür halten, dass sie eine Uebergangsform zum T. zanthinum bildet. Diese Form habe ich auf dem angegebenen Standorte zahlreich gefunden .und die typische überhaupt nicht gesehen.
T. arvense L. — Um Podgorica verbreitet.
Formen mit schmäleren Blättchen und dichteren Behaarung der Köpfchen sind habituell dem T. Presslianum ähnlich; sie unterscheiden sich aber durch + abstehende Haare, ausein- anderstehende Kelchzähne und eine kürzere Krone. Hierher gehört auch eine von mir bei Podgorica gesammelte und in meinem „Ersten Beitr. z. Fl. v. Monten.“ pag. 16 angeführte
Pflanze.
T. pallidum W. K. — Auf feuchten Wiesen bei Plavnica.
T. tenuifolium Ten. — Auf Karstweiden bei Kokoti (Lješanska nahija).
T. scabrum L. — Auf důrren Grasplátzen um Podgorica verbreitet.
T. dalmaticum Vis. — Um Podgorica, Kokoti und Danilovgrad ver- breitet; auch bei Andrijevica, aber viel seltener.
T. striatum L. — Auf grasigen Lehnen bei Božici nächst Andrijevica, ca. 900 m.
T. subterraneum L. — Auf feuchten Grasplätzen bei Ulcinj, Vir, Podgorica und Danilovgrad.
'— — var. longipes H. Gay. — In Karstschluchten bei Kokoti auf
der Lješanska nahija.
40 X XXVIII. Jos. Rohlena:
Wahrscheinlich eine Schattenform, die durch den schlaffen, (bis úber 70 cm) verlángerten Stengel und durch die sehr ver- lángerten Blatt- und Köpfchenstiele (bis über 20 cm) ausge- zeichnet ist.
physodes Stev. — Auf feuchten Wiesen bei Ulcinj nicht selten.
. resupinatum L. — An nassen Stellen und auf überschwemmten Feldern bei Ulcinj, Vir und Plavnica, oft in ungeleuerer Menge ganze Formationen bildend. Nicht selten sind die Blätter (oft auch der Stengel) blutroth gefärbt (f. cruentum).
T. strictum L. — Feuchte Wiesen bei Doljani nächst Podgorica.
T. montanum L. — Trockene Wiesen bei Andrijevica.
T. repens L. — Bei Bar, Ulcinj und Andrijevica; auch auf den
T.
T
T.
se
Alpenmatten der Bjelasica planina, ca. 2000 m.
nigrescens Viv. — Auf nassen Wiesen bei Doljani nächst Pod- gorica.
glomeratum L. — Auf Karstweiden der Lješanska nahija.
suffocatum L. — Auf dürren Grasplátzen bei Podgorica und Dani- lovgrad.
T. pseudobadium Velen. — An guelligen Stellen der Sekirica planina náchst Andrijevica, ca. 1400 m.
T. patens Schreb. — Auf Wiesen um Podgorica, Kokoti, Plavnica und Andrijevica verbreitet.
T. campestre Schreb. — Bei Vir.
T. aureum Poll. — Im Peručica-Thal nächst Andrijevica, ca. 1100 m
T. filiforme L. — Auf Wiesen bei Plavnica und Andrijevica.
Doryenium suffruticosum Vill. — Jablan vrh nächst Kolašin, ca. 2000 m.
D. herbaceum Vill. — Auf sonnigen und buschigen Lehnen bei Andri- jevica, ca. 900 m.
Lotus corniculatus L. f. ciliatus Koch. — Um Ulcinj, Vir, Danilov- grad und Andrijevica nicht selten.
L. ornithopoides L. — Am sandigen Meeresstrande bei Ulcinj.
Coronilla Emerus L. — Um Ulcinj, Podgorica, Vir, Bioče und Dani- lovgrad häufig; bei Andrijevica viel seltener; z. B. unter dem Berge Balj und im Peručica-Thale, ca. 800—1000 m.
C. varia L. — Auf trockenen Grasolátzen bei Andrijevica. C, vaginalis Lam. var. aurantiaca var. nova. Floribus aure- luteis.
+ Die Kronen der typ. Pflanze sind gelb und werden beim Trocknen grün. Unsere interessante Form dagegen hat schôn
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 41
goldgelbe, an Anthyllis aurea erinnernde, im trockenen Zu- stande orangegelbe Blůthen. Am Gipfel des Berges Jablan vrh bei Kolašin, ca. 2200 m. Arthrolobium scorpioides DC. — Um Ulcinj, Vir Podgorica und Da- nilovgrad. Ornithopus compressus L. — Auf dürren Grasplátzen zwischen Podgorica und Dajlaba. — Für Montenegro neu! Ar. geogr.: Lusit. Hisp. Gall. occ. mer. Ital. Dalm. Graec. Bonaveria Securidaca Rchb. — Um Ulcinj, Vir und Podgorica.
Hippocrepis comosa L. — Kom Vasojevički, Peručica-Thal, Zeletin, Sekirica pl., Bjelasica pl., Jablan vrh nächst Kolasin und Javorje pl.
H. ciliata W. — Auf důrren Grasplátzen bei Podgorica und Ulcinj selten. — Für Montenegro neu!
Ar. geogr.: Hisp. Gall. mer. Ligur. Ital. mer. Sicil. Sard. Dalm. Graec. Creta. Taur.
Die Exemplare von Podgorica sind deutlich einjährig, dagegen haben die Pflanzen von Ulcinj (vom Meeresstrande) einen derben, fast holzigen Wurzelstock; wahrscheinlich eine peren- nierende Form.
H. unisiliquosa L. — Mit der vorigen bei Ulcinj.
Scorpiurus subvillosus L. — An steinigen Stellen in der Podgo- ricer Ebene.
Colutea arborescens L. — Um Vir, Podgorica, Danilovgrad und Kokoti verbreitet.
Galega officinalis L. — An nassen Stellen, unter Gebüsch bei Ulcinj, Plavnica, Podgorica und Danilovgrad nicht selten.
Psoralea bituminosa L. — Um Ulcinj, Vir, Podgorica und Kokoti.
Astragalus vesicarius L. — Auf Alpenwiesen des Stirni do und Konjsko nächst Lukavica plan., ca. 1900 m. |
Die reifen Früchte sind gewöhnlich lang weisshaarig; jedoch an unserer Pflanze sind dieselben mit langen schwarzen Haaren (die weissen sind viel spärlicher) bekleidet.
A. Fialae Degen (A. Pastellianus Poll. v. bosniacus Fiala.*) — Am Gipfel des Berges Jerinja glava bei Andrijevica, ca. 1500 m und auf der Javorje pl., ca. 1700 m. |
A. illyrıcus Bernh. — Auf dürren Wiesen unter der Kakarička gora nächst Podgorica.
*) S. Baldacci: Contributo alla conosc. d. flora Mont.-Alb. 1900, pag. 19.
42 XXX VIII. Jos. Rohlena:
A. glycyphyllos L. — In Gebůschen um Bar, Ulcinj, Vir und Andri- jevica nicht selten.
A. depressus L. — Im Tara-Thale bei Kolašin.
A. purpureus Lam. — Im Tara-Thale bei Ljeva Rijeka, ca. 1100 m, auf der Javorje pl. unter dem Berge Ljevno, ca. 1700 m und auf der Piperska Lukavica, ca. 1900 m.
A. sesameus L. — Auf důrren, steinigen Stellen in der Podgoricer Ebene und bei Bar. Für Montenegro neu! Von Nachbarländern (Dalm., Boso., Croat.) schon bekannt.
Ozxytropis campestris L. — Am Gipfel des Berges Jablan vrh nächst Kolašin, ca. 2000—2200 m und auf der Javorje planina, ca. 1700 m.
Die Exemplare von beiden Standorten stimmen vollkommen mit jenen, die ich im Jahre 1901 auf dem Durmitor gesammelt und in meinem „Dritten Beitr. zur F1. v. Montenegro“, pag. 26 publicirt habe, überein.
Keineswegs kann man meine Exemplare mit der Subsp. O. dinarica Murb. (Beitrag z. Kenntnis der Flora von Südbosn. und der Herceg., Lund 1891, pag. 143.) identificieren.
Onobrychis sativa L. — Auf Alpenwiesen der Javorje planina, ca. 1700 m.
Eine Form mit unterseits anliegend weisshaarigen Blättchen, jedoch durch die Form der Blättchen und die Farbe der Blumen- krone mit der typischen Pflanze gut übereinstimmend.
Pisum elatius Stev. — Auf grasigen und buschigen Abhängen oberhalb Dobra Voda nächst Bar und an den Ruinen Dukla nächst Podgorica, ca. 10—400 m. — Für Montenegro bisher nicht angeben.
Lathyrus latifolius L. — Auf buschigen und sonnigen Lehnen bei Andrijevica nicht häufig. — — var. lanceolatus Freyn. — Bei Bioče nächst Podgorica.
L. tuberosus L. — Im Getreide bei Andrijevica in Njeguši, ca. 800 bis 1000 4. (In meinem „Ersten Beitr. z. Fl. v. Montenegro“ 1902, pag. 18 irrthümlich sub Orobus tub. angeführt.
L. pratensis L. — Auf Wiesen um Andrijevica.
L. sphuericus Retz. — Um Bar, Ulcinj und Podgorica verbreitet ; selten auch bei Andrijevica.
L. setifoltus L. — Um Podgorica.
L. hirsutus L. — Bei Kokoti auf der Lješanska nahija.
L. annuus L. — Bei Podgorica Kokoti und Dukla.
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 43
L. Cicera L. — Um Ulcinj verbreitet; bei Bioče (im Morača-Thale) auf einem Felde angebaut. L. Aphaca L. — Um Ulcinj, Vir, Podgorica verbreitet.
Orobus vernus L. — In Hochwäldern an nördlichen Abhängen des Kom Vasojevički. O. vartegatus Ten. — In lichten Laubwäldern, im Gebůsche um
Ulcinj, Bar, Vir, Podgorica, Danilovgrad verbreitet; auch bei Andrijevica, aber seltener.
Vicia onobrychioides L. — Grasige Abhänge des Berges Žolje- vica und Jerinja glava bei Andrijevica, ca. 1350—1500 m. — Für Montenegro neu!
V. tenuifolia Rth. — Im Getreide und unter Gebüsch bei Andri-
jevica. . Gerardi Vill. — Um Andrijevica nicht selten. . bithynica L. — Bei Ulcinj und Podgorica. . varia Host. — Bei Bar und Podgorica.
sepium L. — Auf Wiesen oberhalb Andrijevica.
. serratifolia Jacq. — Bei Vir, Kokoti, Danilovgrad, Zagaraé.
lutea L. var. hirta (Balb.) — In der Ebene Donja Zeta zwischen Podgorica und Plavnica.
hybrida L. — Auf Wiesen und buschigen Lehnen bei Ulcinj.
. melanops S. S. — Mit der vorigen.
. grandiflora Scop. — Bei Bar, Ulcinj, Vir und Podgorica ver- breitet.
— var. sordida W. K. — Mit der typ. Form bei Podgorica.
. grandiflora Scop. var. serrata (Pantocsek). (Oesterr. botan.
Zeitschr. XIII. p. 80.)
In einem Weingarten auf dem Hůgel Zelenika bei Podgorica sehr häufig mit der typ. Form und der Var. sordida W. K. — Diese hěchst interessante Varietát (von Pantocsek als Art angefůhrt) wurde von demselben auf dem Berge Gliva náchst Trebinje in der Hercegovina entdeckt.
Meiner Beobachtung zufolge kann man diese Varietát nicht als eine selbstándige Art betrachten, weil die Merkmale, welche Pantocsek hervorhebt, variieren. Pantocsek führt an, dass der Blůthenstiel 4 mm lang — also länger als die Hälfte der Kelch- röhre ist, was sich an meinem sehr reichlichen Material nicht bewährt. Die Mehrzahl der Blüthen hat bloss die Länge von 2—2"/, mm, so auch höchstens '/, (gewöhnlich weniger) der Kelchröhre. Ferner gibt er an, dass die Krone bloss 14 mm
SSNSSSN
N
= |
44 XX XVIII. Jos. Rohlena:
lang ist — was abermals variiert. Ich habe im Gegentheil die Beobachtung gemacht, dass die Mehrzahl der Blüthen die Länge von 20 mm überschreitet, obzwar sich auch Individuen mit kleineren Blüthen und auch mit kleineren Blättchen finden. Ausserdem gibt es auch Uebergangsformen, wo nämlich die unteren Blätter gauz ungetheilt sind!
Es ist interessant, dass die Blätter eine ungewöhnliche Aehn- lichkeit mit jenen von Poťertum Sanguisorba haben.
V. sativa L. — Jerinja glava und im Peručica-Thale nächst Andrijevica.
V. angustifolia Rchd. var. varsifolia Neilr. — Bei Podgorica.
V. Faba L. — Auf einem Felde bei Kokoti (nächst Podgorica) angebaut.
Ervum Lens L. — Bei Berislavici nächst Podgorica und bei Kokoti angebaut.
E. nigricans M. B. — In der Podgoricer Ebene nicht häufig. --
- Für Montenegro neu!
E. Lenticula Schreb. — Auf Grasplätzen bei Ulcinj und Vir.
E. hirsutum L. — Bei Bar und Andrijevica.
— — var. letocarpum Mor. — Bei Vir.
E. tetraspermum L. — Im Getreide bei Andrijevica. Für Monte- negro bisher nicht angegeben.
Prunus Mahaleb U. — In Karstwäldchen auf der Lješanska nahija.
Spiraea oblongifolia W. K. — Jerinja glava und Balj nächst Andrijevica, ca. 800—1500 m. Für Montenegro neu!
Fragaria elatior Ehrh. — Grasige Lehnen des Berges Jerinja glava nächst Andrijevica.
F. vesca L. — An Grasplátzen bei Ulcinj und Vir.
F. collina Erh. — Bei Podgorica und Kokoti.
Potentilla*) recta L. var. obscura Lehm. — Im Jelovica-Thale bei Ko- lašin, ca. 1300 m und bei Andrijevica, ca. 1200 m (f. parce glandulosa Th. Wolf in litt.)
— — var. balcanica Th. Wolf. — Auf buschigen Lehnen bei Danilovgrad.
— — var. balcanica Th. Wolf. f. vlasicensis (Siegfr.) — Am Berge Jerinje glava nächst Andrijevica, ca. 1500 m und am Gipfel des Berges Gradiste nächst Kolašin, ca. 2200 m.
Mit den bulgarischen Pflanzen, die ich im Herbarium des H. Prof. Dr. Velenovsky gesehen hahe und mit den Original- Pflanzen (auf dem Vlasié bei Travnik in Bosnien leg. Brandis,
*) Revidirt vom berühmten Kenner der Gattung Potentilla, Da. Tu. Wozr in Dresden.
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 45
nach gefl. Mittheil. des H. Dr. Th. Wolf) vollkommen über- einstimmend.
P. recta L. v.balcanica Th. Wolf. f. hirsutior Th. Wolf (in litt.). — Im Morača-Thale bei Bioče im Gebiete der Mediterranflora. Eine mehr behaarte Form mit breiteren Bláttchen.
P. hirta L. var. laeta (Rchb.). — Bei Vir, Podgorica und Danilovgrad.
— — var pedata (Nestl.). — Um Vir, Bioče, Podgorica, Danilovgrad oft mit Úbergángen in die vorige Varietát; auch auf Lehnen des Berges Balj nächst Andrijevica, ca. 1000 m. Die Exemplare von Bar und Andrijevica nähern sich durch ziemlich tiefe Zahnung der Blättchen (besonders der unteren) der Varietät pinnatifida Gris.
— — var. pinnatifida Gris. f. hirsuta Th. Wolf (in litt.). — Auf důrren, grasigen Stellen bei Podgorica.
Die Pflanze ist in allen Theilen lang und abstehend weisshaarig.
P. hirta L. (v. pedata) X canescens Bess. (Teste. Th. Wolf). — Zwischen den Eltern bei Andrijevica. Die Pflanze ist spärlich drüsenhaarig, was bei der echten canescens nie vorkommt.
P. canescens Bes. — Im Lim- und Zlorjetica-Thale bei Andrijevica, ca. 800 m. Für Montenegro neu; von Dalmat., Croat., Hung., Transs. Bosn., Serb. u. s. w. schon bekannt.
— — var. inciso-dentata Th. Wolf in M. 5. — Mit der vorigen. Die Blättchen sind viel tiefer gespalten als bei der typ. Pflanze.
— — var. virescens Boiss. — Im Tara-Thale bei Kolašin. Durch den grösseren Wuchs — bis über 50 cm. — (die bulgar. Exemplare sind noch höher!), durch spärliche Behaarung und trübgrüne Blätter erkennbar. Sie ist noch von Aetolien, Mace- donien und Bulgarien bekannt.
P. argentea L. var. tenuiloba (Jord.). — An Grasplätzen bei An- drijevica nicht selten.
— — var. calabra (Ten.). — Unter dem Berge Žoljevica bei An- drijevica, ca. 1000 m.
Unsere Pflanze ist nicht ganz typisch und náhert sich etwas der Var. pseudo-calabra Th. Wolf in M. S.
P. aurea L. — Auf den Gebirgen in der Umgebung von Andrijevica (Kom, Zeletin, Sekirica und Mokra plan.) verbreitet.
— — subsp. chrysocraspeda Lehm. — Am Gipfel des Berges Zeletin bei Andrijevica, ca. 1700 m. mit der vorigen. — Für Montenegro bisher nicht angegeben, sie kommt in Macedon, Serb., Banat. und Bulgarien vor.
46 XX XVIII. Jos. Rohlena:
P. alpestris Hall. f. var. stricticaulis (Gremli). — Auf der Bjela- sica planina, ca. 2000 m.
— — var. subsericea Th. Wolf. in M. S. und in Pot. Stud. IL. p. 59. — Auf dem Berge Gradište bei Kolašin.
Unter dem Berge Žoljevica náchst Andrijevica, ca. 1000 m., habe ich eine Form von P. alpestris gesammelt, die in der Kelchbildung mit der Var. tridentina (Gremli) übereinstimmt, jedoch ist sie etwas höher und stärker behaart (was vom tie- feren Standort herkommen mag.). Da ich aber wenig Material mitgebracht habe, kann man sie nicht mit Sicherheit mit dieser Varietät identificieren.
P. opaca L. var. subalpina Th. Wolf in M. S. (var. nova). — Auf dem Berge Zeletin náchst Andrijevica, ca. 1500—1700 m!
„Erinnert etwas an die P. opaca L. subsp. australis (Kraš. pro sp.), doch ist die weiche, horizontal-abstehende, lange Be- haarung die der opaca; in dieser Hinsicht gleicht sie auch der neuen Potent. Rigoi Th. Wolf vom Monte Pallino in Cala- brien. Selbst an die (freilich schwácher behaarte) P. alpestris v. baldensis Kern. (die Baldacci in Montenegro auf dem Berge Somina bei Kolašin entdeckt hat), erinnert sie etwas. Jedenfalls ist sie eine eigenthümliche Form der P. opaca, welche einen eigenen Varietätsnamen verdient, besonders auch, als die opaca wohl noch niemals in einer solchen Höhe gefunden worden ist.“ (Th. Wolf in litt.)
P. arenaria Borkh. subsp. Tommasiniana F. Schltz. f. quinata Th. Wolf in M. S. — Auf Felsen auf Lehnen des Berges Balj nächst Andrijevica, ca. 1000—1100 m. (zuerst von Bauvaccı hier entdeckt).
Eine interessante Form mit durchwegs 5záhligen Blättern. (S. auch Bauvaccı: Contrib. alla conosc. della Flora del conf. Mont.-Alb., pag. 19.)
Die typische P. Tommas. hat 3zählige (selten sind 4—5zähl. eingemischt), die P. arenaria 5zählige Blätter; jedoch kommt auch bei letzterer eine 3zählige Form vor (f. trisecta Th. W.), welche dadurch noch nicht zur Tommasiniana gehört.
P. reptans L. — Um Ulcinj, Vir, Podgorica, Danilovgrad, Andrijevica u. s. w. verbreitet und gemein.
P. Tormentilla Scp. — Waldwiesen bei Andrijevica.
P. montenegrina Pant. (0. B. Z. 1873. 5.) — An guelligen Stellen der Gebirgsregion: Zeletin, Bal) und Sekirica plan. nächst
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 47
Andrijevica, Bjelasica plan. und Jablan vrh nächst Kolašin, Korita rovačka bei Lukavica pl., ca. 1400—2000 m.
P. speciosa Willd. var. elatior Th. Wolf.
Planta in omnibus partibus multo major, caulibus usgue ad 3 dm. altis, foliolis foliorum radicalium 5 cm. longis et 3 cm. latis; sepalis exterioribus inleriora longe superantibus (in typo subaeguilongis vel sabbrevioribus), petalis dorso subvillosis.
Am Štirni do náchst Lukavica planina, ca. 1900 m. Eine prachtvolle Gebirgspflanze! Das gerade Gegentheil zur Var. minor Lehm. (= P. poetarum Boiss.)! Durch den höheren Wuchs, die längeren äusseren Sepala und die am Rücken be- haarten Kronblätter von der typ. Form. unterschieden.
P. micrantha Ram. — In Karstwäldchen auf der Lješanska nahija und im Morača-Thale bei Bioče.
Dryas octopetala L. — Kom Vasojevički, Zeletin-Berg, Stit nächst Mokra plan. (nächst Andrijevica), Bjelasica pl., Jablan vrh und Gradište (náchst Kolašin).
Geum montanum L. (Sieversia mont. Spr) —
An nassen Stellen der Mokra pl., Sekirica pl. und auf dem Berge Zeletin bei Andrijevica, ca. 1600—1700 m; auch am Gipfel des Berges Jablan vrh náchst Kolašin.
G. bulgaricum Panč. — Mit dem vorigen auf dem Berge Zeletin, aber viel seltener. Gewiss eine herrliche Gebirgspflanze!
G. urbanum L. — Um Ulcinj, Vir, Podgorica, Danilovgrad und Andri- jevica verbreitet.
G. rivale L. — An quelligen Stellen bei Andrijevica; im Peručica- Thale; auf einer nassen Wiese bei Berane (Sandž. Novi-Pazar); Treblješ luka náchst Lukavica planina, ca. 750—1700 m.
Agrimonia Eupatoria L. — Um Podgorica, Kokoti, Danilovgrad, Andrijevica verbreitet.
Alchemilla vulgaris L. — Um Andrijevica verbreitet; auch am Stirni do náchst Lukavica planina.
-— — var. subsericea Gaud. — Zeletin-Berg nächst Andrijevica und Bjelastica planina, ca 1700—2000 m.
— — var. glabra Poir. — Im Peručica-Thale (hier schon von Szy- szylowicz beobachtet), am Gipfel des Berges Zeletin bei Andri- jevica und auf dem Jablan vrh nächst Kolašin, ca. 1300 bis 2000 m.
A. alpina L. — Im Peručica-Thale, Zeletin, Sekirica pl., Bjelasica pl., Jablan vrh und Korita rovačka.
48 XXXVIII. Jos. Rohlena:
A. arvensis Scop. — Auf steinigen und ungebauten Stellen bei Ulcinj, Bar und Vir verbreitet.
Sanguisorba officinalis L. — Alpenmatten auf der Sinjavina plan.
Poterium Sanguisorba L. — Jerinja glava und Zoljevica-Berg nächst Andrijevica, ca. 900—1500 m.
P. polygamum W. K. — Bei Bar, Ulcinj, Podgorica und Andrijevica.
Cydonta vulgaris Pers. — In Bar, Ulcinj, Vir und Podgorica cultiviert.
Pirus communis L. — In Karstwáldchen auf der Lješanska nahija.
P. amygdaliformis Vill. — Auf Hügeln bei Podgorica.
Sorbus aucuparta L. — Veliki Krš bei Andrijevica, ca. 1300 m; Vranjak unter der Bjelasica plan., ca 1800 m.
S. Chamaemespilus Crantz. — Im Walde bei Štavna unter dem Kom Vasojevitki. |
Aria nivea Host. — Jerinja glava und Veliki Krš bei Andrijevica, ca. 1000--1400 m; Korita rovacka nächst Lukavica plan., ca. 1700 m; auf nördlichen Abhängen des Lovčens, ca. 1200 m.
Crataegus monogyna Jacg. — Um Bar, Vir, Ulcinj und Podgorica verbreitet. — — var. hirsutior Boiss. — Im Gebüsche am Kakarička gora
nächst Podgorica. Durch die behaarten Blätter und Ästchen erinnert diese Varietät an C. Asarolus L.; jedoch unterscheidet sie sich, abgesehen von anderen Merkmalen, durch viel kleinere Früchte, durch kraushaarige (nicht filzige) Bekleidung und durch den einzigen Griffel.
Cotoneaster pyracantha Sp. (Crataegus pyracantha P.). — In Macchien bei Bar.
C. vulgaris Lindl. — Jerinja glava bei Andrijevica.
C. tomentosa Lindl. — Um Andrijevica: Jerinja glava, im Peručica- Thale, auf der Sekirica pl.; auch auf der Bogojeva glava bei Njeguši (Kr. Pejov.). |
Amelanchier vulgaris Mnch. — Im Peručica-Thale und auf der Jerinja glava nächst Andrijevica und am Stirni do, ca. 1000-1900 m.
— — var. grandifolia Bald. — Bogojeva glava bei Njeguši (Kr. Pejov.). (Vergl. Rohlena, Dritter Beitr. z. Fl. von Mont. p. 29.)
Amelanchier vulgaris Mch (Aronia rotundifolia P.) var. (vel subspec.?) grossedentata. Foliis latissime ellipticis fere © orbiculatu, profunde cordatis margine grosse crenulato-dentatis vel sub- duplo crenato-dentatis (dentibus nonnullis dentem secundum gerentibus.) :
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 49
Auf den Abhángen des Berges Lovéen oberhalb Njegußi
(Kr. Pejovié!) — Eine ausgezeichnete Varietät.
Punica Granatum L. — Um Ulcinj, Bar, Vir, Podgorica und auf der Lješanska nahija verbreitet.
Myrtus communis L. — In Macchien bei Bar und Ulcinj.
Bryonia dioica Jacg. — Um Bar verbreitet.
Epilobium angustifolium L. — Jerinja glava bei Andrijevica, Sinja- vina pl., Stirni do, ca. 1400—1900 m.
E. rosmarinifolium Hke. — An Ufern des Lim bei Andrijevica. E. hirsutum L. — Im Tara-Thale bei Kolašin. Für Montenegro neu!
E. parviflorum (Schreb.) Retzt. — Bei Andrijevica nicht häufig.
E. roseum (Schreb.) Retz. — Bei Andrijevica. — Für Montenegro neu! Die typische Form ist gewöhnlich sehr ästig und viel- blüthig; dagegen habe ich hier beobachtet, dass die meisten Exemplare niedrig, fast eiufach und armblüthig sind (f. simplex).
E. trigonum Schrk. — An quelligen Stellen der Alpenregion: Mokra und Sekirica plan., Bjelasica pl., Jelovica Rijeka.
E. montanum L. — In Karstschluchten „jami“ oberhalb Njegusi (Kr. Pejov.); auf den Abhängen des Berges Balj bei Andrijevica und auf dem Korita rovačka, ca. 1000—1700 m.
— — var. subcordatum Hausskn. — Im Lim-Thale bei Andrijevica.
E. palustre L. var. clavato-trichon m.— Im Tara-Thale bei Kolašin.
Caule pilis brevibus patentibus clavatis densissime puberulo (forma typica habet; caulem glabriusculum vel crispule puberulum).
Circaea intermedia Ehrh. — In feuchten Gebüschen im Tara- Thale bei Kolašin, ca. 900 m.
Callitriche stagnalis Scop. — Bei Bar.
C. verna Kütz. — Barni do auf der Javorje plan.
C. hamulata Kütz. — Bei Bar.
Lythrum Salicaria L. — An nassen Stellen bei Andrijevica, Ulcinj und Bar (hier eine mehr behaarte Form = f. ranesces Neilr. Tamarix africana Poir. — Am Ufer der Morača bei Vukovci nächst
Plavnica sehr háufig. Montia fontana L b) minor Gm. — Auf einer sumpfigen Wiese auf dem Trešnjevik zwischen Andrijevica und Kolaëin, ca. 1400 m. Scleranthus annuus L. — Um Bar, Ulcinj, Podgorica, Andrijevica verbreitet. Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 4
50 X XXVIII. Jos. Rohlena:
S. perennis L. b) confertiflorus Boiss. (S. marginatus Guss., S. ne- glectus Roch.) Auf Alpenmatten der Sekirica pl. häufig
S. uncinatus Schur. — Im Tara-Thale bei Ljeva-Rijeka.
Paronychia Kapela (Hacq.) Kern. — Bei Farmaki nächst Podgorica.
Herniaria incana Lam. — Bei Andrijevica. —
H. glabra U. typ. — Im Lim- und Zlorjetica-Thale bei Andrijevica.
— — f. scabrescens Roem. — Zagaräé oberhalb Daniluvgrad.
H. hirsuta L. var.*) pauciflora m.
Stipulis majoribus, foliis margine ciliatis ceterum glabris,
glomerulis paucifloris (saepissime 3 floris).
Umbilicus pendulinus DC. — Bei Vir und Podgorica nicht selten.
Sedum maximum Sut. (S. Telephtum L.) — An Mauern bei Plavnica und Andrijevica; auf Felsen unter dem Berge Balj náchst Andrijevica.
S. anopetalum DC b) ochroleucum Chaix. — An sonnigen Kalkfelsen unter dem Berge Balj nächst Andrijevica.
S. acre L. — An Mauern und steinigen Orten bei Andrijevica.
— — var. negletum (Ten.) — Žanjev do und Krivača bei Njeguši (Kr. Pejovié). |
Mit den griechischen Exsicc. (Heldr. Herb. norm. n. 86. und
Sint. iter. thes. n. 701.) gut übereinstimmend. Es ist eine gute selbständige Rasse, die von dem milteleurop. 9. acre durch den stärkeren Wuchs, die längeren (im trockenen Zustande weissen) Blätter und die längeren und breiteren Petala er- kennbar ist.
S, sexangulare L. — Bei Andrijevica und Njegußi.
S. alpestre Vill. (S. repens Schleich.) var.
Sedum Horäkii m.
Sepalts angustioribus (lanceolato-ovatis), petalis apice acutis mucronatis (murcone recurvato) sepala vir superantibus.
An steinigen Orten des Berges Zeletin nächst Andrijevica, ca. 1500 m. Die typische Form (ich habe namentlich die Exsicc. von Riesengebirge verglichen) hat etwas breitere Sepala uad genau stumpfe Petala. In übrigen ist es mit den böhmischen Pflanzen übereinstimmend. Die Trugdolde ist armblüthig, die Blüthen blassgelb, später röthlich überlaufen (S. rubens Hke.)
| 9) Rohlena: Erst. Beitr. z. Fl. v. Mont. in Sitzungsber. der königl. Gessel- schaft der Wissensch. in Prag 1902. XXXII.
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 51
-
S. dasyphyllum L. — Sonnige Kalkfelsen bei Andrijevica.
. magellense Ten. — Kom Vasojevički, Bradavac im Peručica-Thale, ca. 1400—2000 m.
S. atratum L. — Kom Vasojevički, Javorje plan., Stirni do, ca 1700— 2100 m.
S. glaucum W. K. (S. hispanicum L.) — Zanjev do bei Njeguši (Kr. Pejov.); um Podgorica, Kokoti (Ljesanska nahija) und Andrijevica verbreitet.
S. caespitosum DC. — An dürren, steinigen und sandigen Orten
bei Podgorica. Fůr Montenegro bisher nicht angegeben, jedoch
von anderen Balkanländern bekannt. Meine Exemplare stimmen mit den bulgarischen (Velenovsky) und serbischen (Adamovič bei Vranja) durch die dreieckig-eiförmigen Kelchzipfel und kahlen Kronblätter vollkommen überein ; dagegen beschreibt
Haläcsy in seiner Flora graeca II. p. 593. „calycis laciniis
lanceolatis, petalis extus puberulis.“ Ich habe keine griechischen
Exsiccate gesehen.
ČZ
Ribes alpinum L. — Stirni do nächst Lukavica planina, ca. 1900 m. R. Grossularia L. — In Hecken und Gebüschen bei Matoševo im Tara-Thale.
Saxifragu Atzoon Jacq db.) major Koch. — In der Umgebung von Andrijevica (Jerinja glava, Zeletin, Kom. Vasojevički, Sekirica pl. u. s. w.) verbreitet;
— — — £ candida Beck. — Veliki Krš bei Andrijevica mit der typischen Form, ca. 1400 m. Durch die rein weissen unpunk- tierten Blůthen auffallend verschieden.
S. Rocheliana Sternb. — Auf dem Gebirgskamme „Stit* nächst Sekirica plan. und auf dem Berge Zeletin bei Andrijevica
© (hier prächtige, grossblůthige Exemplare!), dann auf den něrd- lichen Abhángen des Kom Vasojevicki, auf dem Jablan vrh (náchst Kolašin) und in den Korita rovačka bei Lukavica plan.
S. porophylla Bert. — Korita rovačka náchst Lukavica plan., ca. 1700 m.
— — 5) S. Friderici Augusté Bias. — Kom. Vasojevički und Stit náchst Sekirica pl.
S. azoides L. — Korita rovačka nächst Lukavica planina, circa 1100 m.
S. exarata Vill. — Bjelasica plan. bei Kolašin, Korita rovačka náchst Lukavica pl.
4*
52 XX XVIII. Jos. Roblena:
S. bulbifera L, — Am Gipfel des Berges Jerinja glava bei Andrije- vica, ca. 1500 m.
S. Blavii Engl. — Veliki Krš oberhalb Andrijevica, Berg Zeletin Jerinja glava, Sekirica und Mokra planina, ca. 1400—1700.
S. tridactylites L. — Um Bar, Ulcinj, Vir, Podgorica, Kokoti, Zaga- rad verbreitet; auch bei Andrijevica und auf der Sekirica pla- nina. —
— — J. exilis Poll. — Mit der typischen Pflanze nicht selten. — Eine Form mit fast oder ganz ungetheilten Blättern.
S. rotundifolia L. — Um Andrijevica und im Jelovica-Thale vet- breitet.
— — var. heucherifolia Gris. — Korita rovacka nächst Lukavica pl. ca. 1700 m.
Laserpitium Siler L. — Unter dem Berge Balj nächst Andrijevica und auf dem Jablan vrh nächst Kolašin, ca. 1100—1800 m.
Orlava grandiflora Hfn. (typica!). — Kalkfelsen bei Konjuhe im Pe- ručica-Thale, ca. 950—1000 m.
Daucus Carota L. — Bei Andrijevica.
Caucalis daucoides L. — Bei Andrijevica.
Torslis nodosa G. — Um Podgorica verbreitet.
Peucedanum longifolium W. K. — Bei Djevojački do nächst Njeguši (Kr. Pejov.).
P. austriacum K. — Auf Kalkfelsen am Fusse des Berges Balj nächst Andrijevica.
P. alsaticum L. — Bei Topolica náchst Bar.
Opopanux Chirontum K. — Bei Ulcinj und Zagaraé.
Malabaila aurea Boiss. — In Gebüschen und Weiugárten um Pod- gorica verbreitet.
Heracleum sibiricum L. — Mali Savnik bei Njeguši (Kr. Pejov.).
Tordylium maximum L. — An Ufera des Tara-Flusses bei Andrijevica.
Meum athamanticum Jacg. — Auf Alpenwiesen der Alpenregion ver- breitet: Zeletin, Sekirica und Mokra pl. bei Audrijevica, Krivi do und Bjelasica, Sinjavina und Javorje planina, ca. 1700 bis 2000 m.
Cnidium apioides Spr. f. umbrosum f. nova. Foliis lenuibus, seg- mentis latioribus et obtusiusculis.
In Karstschluchten bei Njeguši (Kr. Pejovié) Durch die
dünnen Blätter, breiteren und mehr stumpfen Blattabschnitte wenig abweichend. Wahrscheinlich eine Schattenform.
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 53
Athamanta Matthioli Wulf b) Haynaldi Borb. Uichtr. — Sonnige Felsen auf den Abhängen des Berges Jerinja glava náchst Andri- jevica, ca. 900—1000 m.
Seseli globiferum Vis. — Velji Kraj bei Njeguši (Kr. Pejov.).
S. Tommasinii Rchb. f. — Auf Felsen oberhalb Bar (Kr. Pejovié).
Oenanthe incrassans B. Ch. — Auf einer feuchten Wiese bei Mosor nächst Podgorica.
Oe. Phellandrium Lam. — In Sümpfen zwischen Danilovgrad und Spuž. |
Ve. pimpinelloides L. — Auf Hügeln bei Gornje blato nächst Plavnica.
Myrrhis odorata Scp. — Im Jelovica-Thale unter der Bjelasica p an. ca. 1300 m.
Physocaulis nodosus Tsh. — Bei Vir, Kokoti, Podgorica und Zagarat.
Chaerophyllum aromaticum L. var. brevipilum Murb. — Mali Savuik bei Njeguši (Kr. Pejov.), Andrijevica.
Ch. hirsutum L. — In feuchten Gebüschen bei Andrijevica; auch bei Berane (Sandž. Novi-Pazar).
(Ah. coloratum U. — Um Ulcinj, Vir, Podgorica, Kokoti, Zagaraé und Danilovgrad verbreitet; bei Audrijevica viel seltener, auf Kalk- felsen bei Kopjuhe im Peručica-Thale, ca. 1000 m.
Anthriscus Vandasti Velen. (Fl. bulg. I. 219.) — An quelligen Stellen der Sekirica plan., ca. 1600 m. Mit den bulgarischen Original- Exempl. gut übereinstimmend; in Montenegro zuerst von Horák auf der Lukavica pl. entdeckt.
A. fumarioides Spr. — Felsen oberhalb Treblješ luka nächst Luka- vica planina, ca. 1700 m.
A. Cerefolium Hfn. — An Mauern und auf Ruderal-Orten in der Stadt Podgorica; wahrscheinlich verwildert.
— — subsp. trichosperma R. S. — Unter Gebüsch bei Andrijevica.
Scandic Pecten Veneris L. — Bei Ulcinj, Vir, Podgorica, Zagarat verbreitet; auch auf der Jerinja glava bei Andrijevica, ca. 1500 m! eine Form mit feineren Blattzipfeln.
Biusolettia tuberosa Koch. — Jerinja glava und Sekirica plan. bei Andrijevica.
Bunium montanum K. — Auf Felsen bei Vir, Podgorica, Zagarač und Kokoti. |
Die Hirten graben die Knöllchen aus und verspeisen sie, ebenso wie die Kuöllchen des Crocus. Der Volksname ist ,Go- muljica.“
Aegopodium Podagraria L. — Um Andrijevica nicht selten.
54 XXXVIII. Jos. Rohlena:
Pimpinella hercegovina Vandas. — Alpenwiesen am Stirni do náchst Lukavica plan., ca. 1900 m.
Unsere Pflanze stimmt mit den Orig.-Exempl. vollkommen überein.
Pančiéia serbica Vis. — Alpenmatten des Berges Zeletin nud Jerinja glava, auf der Sekirica pl. nächst Andrijevica, auf der Bjelasica pl. und Sinjavina pl.
Die typische Form hat einen genau durchgeführten Hetero- morphismus der Blätter; während die grundständigen uni einige unteren Stengelblätter ungetheilt, an der Basis herz- fórmig und am Rande zähnig gekerbt sind, zeigen die oberen Stengelblätter eine Theilung in haarförmige Abschnitte. Eine interessanten Uebergang beobachtete ich an in den „Korita rovačka“ gesammelten Exemplaren. Das unterste Stengelblatt ist unten wagrecht oder schief abgestutzt, 3—5—Tlappig mit verlängertem mittlerem Lappen; am Rande sind die Lappen unregelmässig grob-gesägt. Die folgenden zwei Blätter sind schon tief-handförmig 5 — 7’getheilt mit lanzettlichen, an der Basis stielartig verschmälerten, vorn gezähnten oder eingeschnittentn Zipfelchen; das oberste (1—2) Blatt, allerdings, hat schon zahlreichere schmale bis fadenfórmige Zipfelchen wie bei de: typischen Form, wodurch ein allmähliger Uebergang von den ungetheilten Blättern zu den mit borstenförmigen Fransen statt- findet. Eine ähnliche Erscheinung, welche mehr vom morpho logischen als vom systematischen Standpunkte Wichtigkeit hat, habe ich ebenfalls — obzwar in geringerem Masse — an von Beck in Bosnien gesammelten Exemplaren (Herbar des böhn Museum’s) beobachtet.
Es dürfte die Bemerkung nicht uninteressant sein, dass diese getheilten unteren Blätter die Blattform einiger Ranuncuus Arten haben (f. ranunculifolia).
Trinia vulgaris DC. — Auf den nördlichen Abhängen Kom Vas jevički und am Stirni do, ca. 1800-2000 m.
T. Kitaibeli M. B. — Alpenwiesen auf dem Zeletin, Sekirica und Bjelasica pl. nächst Andrijevica verbreitet.
Bupleurum rotundifolium L. — Unter Getreide bei Andrijevica. B. protractum H. L. — Bei Ulcinj.
B. junceum L. — Unter Gebüsch am Fusse des Berges Balj bei Andrijevica, ca. 900 m.
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 55
B. aristatum Bartl. — Im wärmeren Theile Montenegro's verbreitet. B. Karglu Vis. — Bei Zagarat oberhalb Danilovgrad. B. gramineum Vill. — Kom Vasojevički, Zoljevica bei Andrijevica,
Sinjavina, Javorje planina und Štirni do, ca. 1300—2200 m. Die Blůthen sind lebhaft orangegelb, die Doldenstrahlen, so wie der obere Theil des Stengels sind oft röthlich gefärbt. Prangos ferulacea Lindl. — Auf felsigen und steinigen Abstůrzen der Korita rovačka und Stirni do, ca. 1700—1900 m. Conium maculatum L. — Im Gebüsch unter dem Berge Balj nächst
Andrijevica. Smyrnium Olusatrum L. — An Mauern der Ruinen der alten Stadt Bar. — Für Montenegro neu! Von Istrien, Dalmatien,
Italien, Griechenland u. s. w. bekannt.
S. perfoliatum L. — Bei Ulcinj, Bar, Vir, Zagaraé und Podgorica nicht selten; auch bei Andrijevica unter dem Berge Jerinja glava, ca. 800 m.
Bifora radians M. B. — Auf Feldern als Unkraut verbreitet.
Eryngium amethystinum L. — Djevojatki do bei Njeguši (Kr. Pejov.)
E. alpinum L. — Im Jelovica-Thale unter der Bjelasica planina: ca. 1400 m.
E. palmatum Boiss. — Am Balj nächst Andrijevica, ca 1200 m.
Astrantia major L. b) carinthiaca Hoppe. (A. involucrata Koch.) — Korita rovačka nächst Lukavica pl. und auf Wiesen oberhalb Andrijevica.
Sanicula europaea L. — In Wäldern bei Andrijevica.
Viburnum Lantana L. — In Hainen um Andrijevica, ca. 800—1000 m.
Sambucus nigra L. — Um Bar, Ulcinj, Vir verbreitet.
S. Ebulus L. — Bei Vir, Podgorica, Andrijevica gemein.
Lontcera Caprifolium L. — Im Gebüsche um Danilovgrad und Pod- gorica.
L. etrusca Sav. — Bei Farmaki náchst Podgorica.
L. Xylosteum L. — In Laubwäldern bei Ulcinj und Bar verbreitet; auch um Andrijevica nicht selten, z. B. am Velki und Mali Krš und im Peručica-Thale, bis úber 1400 m.
L. nigra L. — Im Jelovica-Thale unter der Bjelasica plan., ca. 1400 m. L. alpigena L. — Veliki Krš bei Andrijevica, unter dem Kom
Vasojevički und bei Matoševo im Tara-Thale, 1100—1800 m.
56 XX XVIII. Jos. Rohlena:
L. alpigena L. var. glandulifera Freyn.*) — Felsige Abstůrze der Javorje planina. ca. 1700 m.
Rubia tinctorum L. — In Hecken um Andrijevica seltener; bei Nje- guši (Kr. Pejov.)
Galium rotundifolium L. — In Hochwäldern im Peručica-Thale unter dem Kom.
G. lucidum All. — Jablan vrh, Javorje plan., Stirni do, Andrijevica, Peručica-Thal, Podgorica.
G. anisophyllum Vill. — Sekirica plan, Zeletin, Perutica-Thal, Kom u. S. w.
G. palustre L. — Feuchte Wiesen bei Andrijevica.
G. verum L. — Um Andrijevica.
G. aureum Vis. — Kalkfelsen unter dem Berge Balj nächst Andri- jevica, ca. 900 m.
G. purpureum L. — Felsige Abstürze des Berges Balj bei Andrijevica.
G. Aparine L. — In Hecken und Gebůschen bei Ulcinj, Bar, Vir, Podgorica, Andrijevica u. 8. w. gemein.
G. Cruciata Scop. — Wie das vorige.
G. vernüm Scop. var. pseudo-cruciata m.
Caulibus, cymae ramis et florum pedunculis patule dense hirtis.
Nördliche Abhänge des Kom Vasojevički, ca. 1900 m.
Die typ. Pflanze ist fast kabl, höchstens ist der Stengel + behaart, wie ich an den bulgarischen Exempl. im Herb. des H. Prof. Velenovsky beobachtet habe, aber die Blüthenstiele sind immer kahl. Dagegen hat unsere Pflanze nicht nur den Stengel, sondern auch die Blůthenstiele und die Aeste der Trugdolde abstehend rauh-haarig wie z. B. G. cruciatum und G. pedemontanum All.
G. pedemontanum All. — Auf Wiesen bei Zagaraé oberhalb Danilov- grad, bei Matoševo im Tara-Thale, bei Andrijevica und auf der Sekirica plan., ca. 700—1500 m.
Vaillantia muralis L. — An Mauern bei Vir und Podgorica.
Asperula odorata L. — Im Tara-Thale bei Matoševo.
A. taurina L. — In Gebüschen, an Bachufern bei Andrijevica, Mato- ševo und Ljeva Rijeka.
A. Dôrfleri Wettst. (Beitr. z. FI. Albaniens, Cassel 1892, p. 59.) — Am Gebirgskamme „Štit“ bei Sekirica plan
*) Vidi Exsice. Schultz herb. norm. ser. 28. Nro. 2744, prope Travnik in Bosnia leg. Brandis.
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 57
Unsere Exemplare stimmen mit der Beschreibung gut úberein, dagegen haben die von Horák am Kom gesammelten Pflanzen die Stengelblätter gewöhnlich viel kürzer als die Internodien, wie bei A. ptlosa Beck., obwohl sie in allen anderen Merk- malen mit der Beschreibung übereinstimmen.
A. longifiora W. K. — In der Alpenregion verbreitet: Sekirica plan., Zeletin (bei Andrijev.), Bjelasica plan. u. 8. w.
A. arvensis L. — Im Getreide bei Andrijevica nicht selten.
Sherardia arvensts L. — Um Andrijevica verbreitet.
Valeriana officinalis L. — Um Andrijevica: an Abhängen des Berges Balj bei Andrijev., im Peručica- und Zlorječica-Thale.
— — var. angustifolia Tausch. — Goli hrt und Šavnik bei Njeguši (Pejov.).
V. Dioscoridis S. S. — In feuchten Felsritzen oberhalb Dobra Voda nächst Bar.
Ar. geogr.: Graec., Thrac., Mac. (sec. Velenovský).
Nach Hazácsx (Consp. Fl. graecae I. 746.) sind die Blüthen vosenfarbig, was ich an meiner Pflanze nicht finde; ich habe sie hier nur mit reinweissen Blüthen (in frischem Zustande!) beobachtet.
V. tuberosa L. — Am Stirni do, ca. 1800 m.
Eine seltene Pflanze. In Montenegro bisher nur auf dem Ge- birge Rumija beobachtet. (Bald.)
V. montana L. — Sekirica plan., Zeletin, Mali und Velki Krš bei Andrijevica, Kom Vasojevički, Javorje plan. u. S. w.
Eine sehr veränderliche Pflanze; sie ist gewöhnlich dicht flaumig, jedoch auch fast kahl (wie bei der Var. rhodopea Velen., aber diese ist im Blüthenstande drüsig); die Blätter sind meistens undeutlich gezähnt oder ganzrandig, seltener grob bis eingeschnitien- gezähnt (wie bei d. V. Bretiscea Panč.). Die grundständigen Blätter sind gewöhnlich am Grunde tief her.förmig, seltener abgestutzt oder länglich lanzettlich und zu beiden Enden ver- schmälert.
V. Pančičii Hal. et Bald. (Oestr. Bot. Zeitschr. 1891.) — Am Gipfel des Berges Zeletin bei Andrijevica, am Kom Vasojeviéki, Jablan vrh und Gradište auf der Sinjavina pl., 1600—2300 m.
Valerianella eriocarpa Desv. — Bei Bioče und Podgorica nicht selten.
V. dentata (L.) Poll. (V. Morisonii K.) — Šavnik bei Njeguši (Kr. Pejov.), Podgorica.
V. carinata Lois. — Bei Bar und Andrijevica.
58 X XXVIII. Jos. Roblena:
V. rimosa Bast. — Bei Bioče im Morača Thale.
V. coronata DC. — Um Podgorica nicht selten.
V. olitoria Poll. — Auf Feldern bei Ulcinj.
V. turgida Stev. — Auf ungebauten Ackern bei Vir am Ufer des Scutarisee's.
Scabiosa Columbaria L, — Korita rovačka nächst Lukavica planina.
Sc. silaifolia Velen., Fl. bulg. I. 244. —- Auf sonnigen Kalkfelsen am Fusse des Berges Balj nächst Andrijevica, ca. 800—1000 m.
Cephalaria leucantha Schrad. — Abhänge des Berges Garaé oberhalb Danilovgrad.
Knaut'a collina Gren. — Im Peručica-Thale bei Andrijevica, ca. 1000 m.
K. hybrida Coult. (Trichera hybrida R. S.) — Um Podgorica, Bioče,
| Danilovgrad und Njeguš mit der Var. sntegrifolia Koch. ver-
breitet.
Bidens tripartita L. — An Bachufern bei Bar (Kr. Pejov.); auch bei Andrijevica.
Doronicum Columnae Ten. — In der alpinen Region bei Andrijevica:
Sekirica planina, Zeletin-Berg, V. Krš; auch auf der Javorje planina, ca. 1400-1700 m.
Die Randblüthen sind ohne Pappus, der Fruchthoden ist kurz- haarig, die randständigen Achänen sind kahl, die inneren be- haart; der Stengel ist einfach oder oben mit 2--4 einköpfigen Ästen, unten kahl, oben feindrüsig behaart. Die grundständigen Blätter sind grobgezähnt und lang gestielt, die unteren Stengel- blätter gestielt mit breitem Stiele und die oberen umfassend.
Senecio nemorensis L. — Im Jelovica-Thale unter der Bjelasica
-© planina. |
S. lanatus Scop. — Jablan vrh und Gradište bei Kolašin, Javorje, planina. |
S. nebrodensis L. — Im ganzen Gebiete verbreitet; auch um Andri-
jevica; am Kom Vasojevički noch in der Höhe von 1700 m. Senecio Visianii Pap. — Mali Savnik bei Njeguši iKr. Pejov.). Senecio vulgaris L. — Um Bar, Ulcinj, Vir und Podgorica verbreitet.
Cineraria alpina Whlnb. (Senecio subalpinus Koch.) — Bjelasica planina, ca. 2000 m. | Anthemis montana L. var. cronia Boiss. et Heldr. — Auf der Seki-
rica planina, ca. 1500 m; auch im Lim- und Zlorječica-Thale bei Andrijevica, ca. 800 m.
A. Triumfetti All. (DC.) — Sonnige Kalkfelsen an Fusse des. Berges Balj nächst Andrijevica, ca. 900 m. u
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 59
Achillea ageraťifolia S. S. ( Ptarmica agerat. Nym. Consp. 364.) — Auf sonnigen Kalkfelsen des Berges Balj nächst Andrijevica, ca. 1000 m.
Ein interessanter Fundort; mit den serbischen (Panic, Ada- movič) und bulgarischen (Velenovsky) übereinstimmend; diese schöne Achillea-Art ist schon von Serbien, Bulgarien, Albanien, Macedonien und Griechenland bekannt.
A. Fraasis Schultz in Flora 1842 I. 159. (Achil. nivea Sprun., Plarmica Fraasii Nym.) — Mit der vorigen.
A. Clavennae L. — Bjelasica planina, Korita rovačka.
A. abrotanoides Vis. — Auf dem Berge Jerinja glava bei Audrijevica, ca. 1500 m; auch im Zlorječica-Thale, ca. 880 m, und im Je- lovica-Thale unter der Bjelasica planina, ca. 1200 m.
A. coltina Becker. — Bei Andrijevica.
A. nobilis L. — Um Danilovgrad, Njegusi und Andrijevica.
A. crithmifoliu W. K. Je. t. 66. var. tubiflora. |
Ligulae nullae: flores disci extremi majores radiantes 5 partiti.
Bei Njeguši (leg. Kr. Pejov.). |
Chrysanthemum Leucanthemum L. — Auf Wiesen um Andrijevica verbreitet.
Chr. Leucanthemum L. var: incisum Vis. (Rohl., Dritter Beitr. z. Fl. v. Mont. p. 38.) — Auf einer Sumpfwiese bei Plavnica.
Diese Form ist nicht nur durch die tief-geságten Blátter auf- fallend, sondern auch durch die kleineren Kópfchen und reich verästeten Stengel.
Chrysanthemum corymbosum L. — Auf der Javorje planina, ca. 1650 m und auf dem Berge Balj nächst Andrijevica, ca. 1200 m.
Chr. larvatum Gris. — Kom Vasojevički, Berg Zeletin, Peručica-Thal unter der Hasanac planina, Sekirica planina, Korita rovačka, ca. 1000—2200 m. Eine au:gezeichnete selbständige Art, die mit dem Chr. coronopifolium nicht verbunden werden kann (S. Nym. Consp. 3711).
Chr. cinerariaefolium Vis. — Felsige Ufer des Flusses Morača bei Podgorica und bei Zagaraé oberhalb Danilovgrad bis über 500 m.
Nach Visiani’s Diagnose*) sind die Blätter oberseits kahl (vergl. auch Pospíchal, Flora des österr. Küstenl. II. 871 ); da- gegen hat unsere Pflanze die Blätter oberseits angedrückt behaart (f. incanescens m.).
*) Vis. Flora dalm. II. 88
60 XXXVIIL Jos. Rohlena:
Chr. macrophyllum W. K. — Bei Andrijevica.
Matricaria trichophylla Boiss. — Um Andrijevica und im Jelovica- Thale unter der Bjelasica planina nicht selten; ca. 800—1300 ».
Matricaria Chamomilla L. — Im Lim- und Zlorječica-Thale häufig auch bei Kolašin.
Artemisia Absinthium L. — Bei Andrijevica, ca. 900 m. und auf der Lukavica planina, ca. 1600 m.
A. camphorata Vill. — Auf Lehnen des Berges Garat oberhalb Da- nilovgrad. |
A. vulgaris L. — An Bachufern, in Gebüschen bei Uleinj, Bar, Vir, Plavnica, Podgorica und Andrijevica verbreitet. |
A. annua L. — Lángs der Strasse von Podgorica nach Plavnica nicht selten. Fůr Montenegro neu!
- Gnaphalium dioicum L. — Auf Hutweiden Štavna unter dem Kom Vasojevički, ca. 1700 m. selten.
G. norvegicum Gunn. — Bjelasica planina, ca. 2000 m.
Aster alpinus L. — Auf der Javorje planina und Piperska Lukavica,
ca. 1700—1900 m.
Solidago Virgaurea L. — Bei Njeguši (Kr. Pejov.).
Erigeron alpinum L. — Sekirica planina bei Andrijevica und Javorje planina, ca. 1600 +.
E. acre L. — Auf Wiesen der subalpinen und alpinen Region um Andrijevica, im Perucica-Thale und auf dem Stirni do, ca. 1000—1900 m.
E. canadense L. — An Ufern des Flusses Lim und Zlorječica bei Andrijevica, ca. 800 m; dann bei Podgorica, Gornje Blato und Zagaraé oberhalb Danilovgrad.
Bellidiastrum Michellii Cass. — Auf den Abhängen der Hasanac pla- nina (im Perutica-Thale), auf dem Berge Zeletin bei Andrijevica; Jablan vrh bei Kolaëin, Javorje planina und Korita rovačka; scheint auf den Berggipfeln verbreitet zu sein.
Bellis perennis L. — Auf Wiesen und Hutweiden gemein; um Ulcinj und Bar mit auffallend grösseren Köpfchen.
Telekia speciosa Bing. (Buphthalm. spec. Schreb.) — Im Jelovica- Thale unter der Bjelasica planina und am Stirni do, ca. 1200 bis 1900 m.
Pallenis spinosa Cass. — Bei Podgorica.
Inula Helenium L. — Im Gebüsch bei Kolašin im Tara-Tbale.
I. salicina L. — In lichten Laubwäldern um Andrijevica.
I. squarrosa L. var. scaberrima.
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 61
Folia utringue, praesertim insuper glandulis crebris pellucidis scaberrima. Bei Njeguši. Durch die beiderseits rauh-drüsigen Blätter von der typ. Form, welche die Blätter nur am Rande (vergl. Vis., FI. dalm. II. 62., Pospíchal Fl. des österr. Kůstenl. II. 848.) behaart und drüsig hat, verschieden. 1. Oculus Christi L. — Um Andrijevica nicht selten.
I. viscosa Ait. (Pulicaria viscosa Cass.) — Auf Wiesen, in Oliven- hainen um Ulcinj und Bar sehr häufig; auch am Ufer des Skadarsko blato und bei Danilovgrad.
I. germanica L. — In Karstwäldchen bei Kokoti (Lješanska nahija).
I. Britannica L. — Njeguško polje (Kr. Pejov.).
Pulicaria dysenterica G. — Bei Bar. (Kr. Pejov.).
Eupatorium cannabinum L. — An Bachufern, in Gebüschen häufig: bei Bar, Ulcinj, Vir, Plavnica, Danilovgrad u. s. w.
Adenostyles albida Cass. — An gueiligen Stellen der alpinen Region: Sekirica planina und Balj nächst Andrijevica, Jelovica-Thal unter der Bjelasica planina und Javorje planina, ca. 1200 — 1700 m.
Homogyne alpina Cass. — Auf Hutweiden der alpinen Region ver- breitet, aber nicht häufig; Kom Vasojevički, Zeletin-Berg, Seki- rica und Mokra planina bei Andrijevica, Bjelasica planina und Jablan vrh bei Kolašin, bis über 2200 m.
Tussilago Farfara L. — An nassen Stellen überall verbreitet: bei Ulcinj, Bar, Vir, Podgorica, Danilovgrad, Ljeva Rijeka, Andri- jevica und Štirni do, bis úber 1900 m.
Calendula arvensis L. — Auf Mauern in Ulcinj.
Echinops banaticus Roch. — Bei Ostrog (Kr. Pejov.)
E. Ritro L. — Zwischen Cetinje und Njeguši.
Carlina acanthifolia All. — Zwischen Cetinje und Njeguši; auf dem Berge Zoljevica nächst Andrijevica (ca. 1200 m).
C. acaulis L. — Mit der vorigen auf dem Berge Zoljevica.
— — var. caulescens (Lam.). — Auf Lehnen des Berges V. Zebalac nächst Javorje planina, ca. 2000 m.
Lappa major G. — Zagarat oberhalb Danilovgrad.
Onopordon Acanthium L. — Zagarat bei Danilovgrad.
O. illyricum L. (O. elongatum Lam.) — Bei Berislavici nächst Plav- nica; um Kokoti auf der Lješanska nahija; im Tara-Thale bei Kolašin, unter dem Berge Zoljevica nächst Andrijevica und bei Berane (Sandžak Novi-Pazar).
62 XXXVIII. Jos. Rohlena:
Silybum marianum G. — Ruderalorte in Podgorica; auch bei Klopot zwischen Bioče und Ljeva Rijeka, ca. 450 m.
Chamaepeuce stricta DC. — Auf den Abstürzen des Berges V. Garaé oberhalb Danilovgrad. ©
Cirsium odontolepis Boiss. var. montenegrinum Beck et Szysz. — Bei Nikšié.
C. acaule All. — Mali Savnik bei Njeguši (Kr. Pejov.).
C. candelabrum Gris. — Im Tara-Thale bei Kolašin.
C. rivulare Lk. — Auf den Treblješ luka nächst Lukavica planina, ca. 1600 m.
Č. arvense Sep. — In Weingárten, auf Feldern bei Podgorica ver- breitet; auch bei Andrijevica. |
— — var. incanum (Fisch.) — Zagaraé oberhalb Danilovgrad und bei Andrijevica.
— — var. obtusilobum Beck f. subviride Beck. (Fl. v. N.-Oest. 1239.) — Bei Njegusi (Kr. Pejov.).
C. appendiculatum Griseb. — Im Jelovica-Thale unter Bjelasica pl., ca. 1500 m.
Wenn ich meine Pflanze mit deu bulgarischen (Herb. des H.
P. Velenovsky’s) vergleiche, sehe ich, dass unsere Pflanze weniger dornig ist, wodurch sie habituell sehr an das verwandte €. montanum W. K. erinnert, jedoch stimmt sie in der Form der Köpfchen mit dem typ. C. appendiculatum vollkommen überein. Da: dieselbe Form schon Pantocsek von Montenegro (Viruša dol infra Crna Planina, in valle flum. Tara infra Kom) angibt, meine ich, dass sie als eine selbständige Varietät betrachtet
werden kann (var. Pantocsekit*). Carduus nutans L. — Bei Podgorica, Kokoti und Zagaraé (oberhalb
Dalilovgrad) verbreitet.
C. scardicus Gris. (VyLEvovský: „Nachträge zur Fl. v. Bulgarien“ in Sitzungsber. der königl. böhm. Gesellsch. der Wissensch. in Prag 1903. XXVIIL). — Im Jelovica-Thale unter der Bjelasica planina, ca. 1200 m.
‚C. alpestris W. K. — Im Peručica-Thale, auf der Sekirica planina
bei Andrijevica. C. Personata Jacg. — Im Jelovica-Thale unter der Bjelasica pla- nina und auf dem Berge Balj bei Andrijevica, ca. 1200—1400 m.
*) Pantocsek: Adnotationes ad floram et faunam Hercegov., Crnagorae et Dalmatiae, Posonii 1874. pag. 45.: „Forma a scardica nostra spinis foliorum brevioribus et rarioribus parum recedens, involucro conformis.“
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 63
C. collinus W.K. var. suhensis Beck. — Bei Farmaki nächst Pod- gorica.
C. pycnocephalus (L) Jacg. — Steinige, wüste Stellen bei Podgorica
| und Ulcinj.
Tyrimnus leucographus Cass. (Card. leucogr. L.) — Bei Farmaki und Kokoti in der Lješauska nahija.
Amphoricarpos Neumayeri Vis. — Berg Zeletin nächst Andrijevica, Gradište bei Kolašin und Korita rovačka náchst Lukavica pla- nina, ca. 1600—2000 m.
Serratula radiata M. B. var. Cetinjensis m.
A typo differt caule saeptsstme simplici monocephalo, glabro et nitido, solum parte inferiore folioso, superiore nudo (f. typ. habet caulem saepissime ramosum pluricephalum, ramos fere usque ad capitula foliosos undique puberulo-scabros.)
Durch den glatten, kahlen, einfachen und in oberer '/;—"/; nackten Stengel erinnert diese Varietät an S. heferophylla Dsf., welche sich jedoch durch eine ganz andere Blattform, durch die halbkugeligen und grösseren Köpfchen von unserer Pflanze unterscheidet. Durch die kämmig-fiedertheiligen Blätter stimmt sie mit der typ. Form überein. Bei der S. heterophylla kommen zwar auch Formen mit tiefer fiederspaltigen Blättern vor, jedoch immer mit wenigen Paaren (bei unserer Pflanze bis über 12 Paare der schmal-lanzettlichen Blättchen!) und mit breiter Blattspindel. — Bei Cekliéi nächst Cetinje und auf der Lastva Kčevska (1901).
Centaurea alba L. b) deusta Ten. — Felsige Abstürze des Berges Balj nächst Andrijevica.
C. plumosa (Lam.) Kern. — Auf Hutweiden unter dem Stit bei Andrijevica.
C. montana L. — Auf dem. Berge Jablan bei Kolašin, ca. 2000 m und auf der Jerinja glava bei Andrijevica, ca. 1500 m.
C. axillaris W. — Berg Zeletin bei Andrijevica, ca. 1600 m.
C. Cyanus L. — Unter Getreide bei Njeguši, Andrijevica u. s. w.
Centaurea Scabiosa L. b) Fritschii (Hayek). — Bei Njegusi und Cetinje (Kr. Pejov).
Von der typ. Form wenig durch folgendes abweichend: der schwarze Rand der Hüllschuppen ist + schmäler, die Blätter auf der oberen Seite sind kahl (aber nicht immer!), die Blatt abschnitte (aber es kommen auch Formen mit ungetheilten Blättern vor!) sind schmäler. Alle diese Merkmale sind nicht
64 X XXVIII. Jos. Roblena:
constant, was ich nicht nur an den montenegrinischen, sondern auch an böhmischen Exemplaren beobachtet habe. Nach Hayek’s Monographie ist C. Fritschii auf das südliche Gebiet begrenzt, jedoch habe ich im böhmischen Museum viele Pflanzen gesehen, die mit d. C. Fritschii mehr oder minder übereinstimmen; C. Fritschii soll z. B. schmälere Blattabschnitte haben; dagegen liegt in demselben Herbar ein Exemplar (bei Všetaty leg. Čelak. 1883) mit auffallend schmalen (bis 2 mm‘) Blattabschnitten ; zweitens sollen die Blätter auf der Oberseite kahl sein; ich habe beobachtet, dass zwar die meisten böhmi- schen Exemplare beiderseits rauhharige Blätter haben, jedoch habe ich auch ein Exemplar gesehen (bei Chudönice 1. VII. 1887. leg. Celak. fil.), welches fast kahle Blätter (besonders die oberen) hat; bei den montenegr. Exempl. sind gewöhnlich die oberen Blätter (manchmal alle) kahl, die mittleren und unteren + rauhhaarig. Meiner Ansicht nach kann man die C. Fritscht nur als eine Varietät von der typ. C. Scabiosa treunen, aber niemals als eine selbständige Art ansehen. C. Scabiosa L. f. integrifolia Vukot. — Bei Njeguši und Cetinje (Kr. Pejov.). Alle Blätter sind ungetheilt, die oberen oberseits kahl und gläuzend. C. Kotschyana Heuff. — Im Jelovica-Thale unter der Bjelasica pla- nina, ca. 1300 m. — — var. subspinosa Vis. — Auf dem Berge Jablan nächst Ko- lašin und auf der Javorje planina, ca. 1600—2000 m. Eine bemerkenswerthe Form, deren Endzipfel der Hüll- schuppen dornig sind. C. glaberrima Tausch. — Čulice bei Cetinje (Kr. Pejov.). C. lanceolata Vis. Fl. dalm. II. 36. (C. Nikolai Bald.) — Bogojeva glava bei Njeguši (Kr. Pejov.). C. iberica Trev. — Ruderalorte bei Ulcinj. Für Montenegro neu; von Griechenland, Thrac., Transsilv.. Serb., Herceg. Banat und Bulgar. bekannt. Crupina vulgaris Cass. — Bei Podgorica, ca. 30 m, und auf der Je- rinja glava bei Andrijevica, ca. 1400 m! Mulgedium alpinum Less. — Ouellige Stellen im Jelovica-Thale unter der Bjelasica planina. M. Pančičů Vis. — Mit der vorigen.
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 65
Wenn ich die bosnischen Pflanzen (Schulz Herb. norm. 2759., Vlasie — Crni vrh, leg. Brandis; Prenj planina— Treskavica, Beck exsic. 237.) mit den montenegrischen vergleiche, sehe ich, dass die letzteren eine viel reichblüthigere, reichästigere und ver- längerte Rispe haben, wodurch sie sich mehr dem M. alpinum nähern.
Sonchus uliginosus M. B. — Bei Andrijevica.
S. glaucescens Jord. — Auch bei Danilovgrad und Kokoti (Lješanska nahíja).
S. laevis Vill. — Bei Andrijevica, Danilovgrad und Ulcinj.
Die Pflanze von dem letzteren Standorte hat die randständigen Blüthen auf der äusseren Seite gewöhnlich violett*) gefärbt und die Blätter stark (besonders unterseits) bläulich-grün.
Lactuca perennis L. — Sonnige Kalkfelsen am Fusse des Berges Balj nächst Andrijevica, ca. 900 m.
L. quercina L. — Mit der vorigen, aber seltener.
Für Montenegro neu; in den Nachbarländern (Bosn., Herceg., Serbien, Croat. u. s. w.) kommt sie auch vor.
L. muralis L. — Auch um Andrijevica nicht selten; in Karstschluchten am Fusse des Lovčen sehr starke, robuste (über 1 m hohe!) und reichköpfige Exemplare.
L. Scarsola L. — Im Gebüsch am Lim-Ufer bei Andrijevica.
Chondrilla juncea L. — Bei Njeguši (Kr. Pejov.).
Willemetia hieracioides Monn. (W. apargioides Less.) — Quellige Stellen am Krivi do zwischen Kolašin und Andrijevica, ca. 1800 m.
Taraxacum officinale Web. b) palustre (DC.). — Um Bar, Ulcinj, Vir und Podgorica nicht selten; oft an trockenen und steinigen Stellen, manchmal sich dem 7. tenusfolium Koch náhernd.
— — ©) montanum Koch. — Auf Alpenmatten verbreitet: Kom Va- sojevički, Zeletin (bei Andrijevica), Sekirica, Bjelasica planina u. 8. W.
Die letztere Form kommt mit ungetheilten oder schrotságe- fórmigen Bláttern vor. Crepis viscidula Froel. — Alpenwiesen auf dem Jablan vrh und Ja- vorje planina, ca. 1700— 2100 m. Cr. grandiflora Tausch. var. montenegrina Rohl. (Dritter Beitr. z. Fl. v. Monten. 42.) — Auf Alpenwiesen um Audrijevica.
+) Nach Pospíchal (Flora des čsterr. Kůnstenl. II. 762) „graulich-grůn“. Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. | 6
66 XX XVIII. Jos. Roblena:
Cr. montana Tausch. — Auf der Sekirica planina bei Andrijevica ca. 1600 m.
Cr. puludosa Mch. — Quellige Stellen im Peručica-Thale unter der Hasanac planina; dann auf einer feuchten Wiese bei Berane (Sandžak Novi-Pazar).
Für Montenegro neu, jedoch mit den böhmischen Pflanzen gut übereinstimmend.
Cr. Columnae Froel. — Alpenmatten auf der Sekirica planina, Zeletin und Balj (bei Andrijevica), Bjelasica pl. und Javorje planina, ca. 1200—2000 m.
Die Pflanze ist sehr variabel. Der Stengel ist bald niedrig, bald bis über 30 cm hoch, die Hüllblättchen sind fast kahl oder dicht schwarzbehaart, die Blätter ganzrandig oder schrotsäge- förmig gesägt. (Vergl. Pant. Adnotat. pag. 49. und Rohl., Dritter Beitr. zur Fl. v. Mont. p. 42.)
Cr. chondrilloides Jaca. — Auf Karstwiesen bei Zagaraé oberhalb Danilovgrad.
Or. rigida W. K. var. Crepis adenophylla. —
Foliis utrinque caulibusque (inflorescentia excepta) glandulıs flavis et nigris densissime tectis.
Auf sonnigen Lehnen bei Borkoviéi oberhalb Monastir Piva. (1904). Nach der Mittheilung des H. Prof. Dr. K. Vaxnas kommt diese Pflanze auch in Hercegovina vor.
— — var. Crepis viscosissima. —
Caule, foliis, inflorescentia, involucroque densissime glanduloso-
vISCcosis. Um Viluša an der hercegovinischen Grenze (1904 ) Cr. biennis L. — Wiesen um Andrijevica.
Cr. Nicaeensis Balb. — Karstwiesen bei Kokoti (Lješanska nahija). Crepis Vandasit sp. n.
Sectio Eucrepis Boiss. Fl. or. III. 831.
Perennis, radice fusiformi verticali, colli saquamoso, caulibus subglabris vel parum puberulis tenuibus, gracilibus, ca. 30 cm. altis monocephalis vel in 2—3 ramos tenues monocephalos divisis basi sicut foliorum petiola rubescentibus, foliis subglabris vel ad nervos puberulis, radicalibus rosultatis in petiolum sensim attenuatis primis obovato oblongis margine irregula- riter dentatis, ceteris lanceolato - oblongis runcinatis, sSeg- mentis lanceolatis acutis integris vel acute dentatis, petiolis basi dilatatis, foliis caulinis paucis (2—3), infimo radicalibus
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 67
simili, seguenti angustissime lanceolato indiviso integro (rarius acute dentato), supremo minuto anguste lanceolato, capitulis mediocribus, involucro pilis albis hyalinis eglandulosis et flavis glanduliferis obsito, involucri phyllis auguste lanceolatis exterio- ribus duplo vel triplo interioribus brevioribus, ligulis flavis involucro duplo longioribus, pappo niveo involucrum parum Superanti, acheniis apice attenuatis (nec rostratis) multistriatis pappo sublongioribus.
Proxime affınis Cr. athoae Boiss. (Sint. Bornmüller 1891. Exsicc. Nro. 860.) quae tamen a nostra foliis minus divisis, segmentis brevioribus, involucro eglanduloso, eius phyllis mar- giue Scariosis interioribus obtusis satis differre videtur.
Synon.: Crepis adenantha Pichler in sched. non Visiani (Lovčen 21. Juni 1868). — Auf Felsen am Lovcen oberhalb Njeguši (leg. Kr. Pejovié).
Cr. dinarica Beck.
Alpenmatten auf der Sekirica planina und auf dem Jablan vrh bei Kolašin, ca. 1600—2200 m.
Mit den bosnischen Pflanzen (in alpinis montis Treskavica, 1888. VII. leg. Beck) vollkommen übereinstimmend.
Cr. bulbosa Tausch. — Am Strande bei Ulcinj und Bar; dann am Ufer des Skadarsko blato bei Vir.
Cr. rubra L. — Bei Ulcinj.
Cr. foetida L. — Trockene Grasplátze bei Podgorica.
Cr. rhoeadifolia M. B. — Auf sonnigen, grasigen Abhángen bei Andrijevica nicht háufig.
Cr. taraxacıfolia Th. — Berislavici nächst Plavnica, bei Podgorica
-und Andrijevica nicht häufig.
Cr. setosa Hall. f. — Auch um Vir, Kokoti (Lješanska nahija), Da- nilovgrad verbreitet; um Andrijevica nur in wärmeren Lagen; auch bei Berane (Sandž. Novi-Pazar).
Cr. neglecta L. — Im Gebiete der Mediterranflora verbreitet.
Lagoseris biida K. — In wärmeren Lagen verbreitet; auch um Andrijevica, aber seltener.
Zacyntha verrucosa G. — Bei Podgorica und Kokoti (Lješanska nahija).
Tragopogon porrifolius L. — Um Podgorica und Kokoti (Lješanska pahija).
Tr. pratensis L. — Podgorica, Audrijevica.
68 XX XVIII. Jos. Rohlena:
Scorzonera glastifolia W. — Auf Alpenwiesen verbreitet: Berg Balj. Zeletin und Sekirica planina bei Andrijevica, Jelovica-Thal unter der Bjelasica planina und Javorje planina.
— — f. asphodeloides Wallr. DC. VII. 121. — Am Stirni do nächst Lukavica pl.
Eine durch sehr schmale, grasartige Blätter auffallende Form.
Sc. rosea W. K. — Auf Alpenwiesen der Sekirica plan. nächst An- drijevica verbreitet.
Sc. villosa Sep. (Gelasia villosa Cass., S. hirs. Wulf.) — Felsige Ufer der Morača und Zeta bei Dukla.
Urospermum picroides Dsf. — Steinige uud wüste Stellen bei Pod- Gorica.
Picris spinulosa Bert — Njeguši (Kr. Pejov.) und Andrijevica.
P. laciniata Schk. (P. hispidissima [Bartl] Koch). — Bei Kokoti auf der Lješanska nahija.
Leontodon crispus Vill. (L. saxatilis Rchb.). — Um Podgorica, Vir, Danilovgrad und auf der Lješanska nahija háufig; um Andrije- vica nur in wármeren Lagen. |
— — var. glaber Vis. Fl. dalm. II. 104. — Bei Andrijevica set tener.
Diese Form ist durch die kahleu (oder fast kahlen) Blätter und Stengel habituel dem Leont. hastilis L. sehr ähnlich, ist aber doch durch den senkrechten, verlängerten (nicht abge bissenen) Wurzelstock verschieden und erkennbar; ausserdem sind oft einige Blätter in der Jugend + sternhaaring.
L. autumnalis L. var. trichocephalus Neibr. — Javorje planina, (4. 1700 m.
L. hastilis L. — An nassen grasigen Stellen um Bar, Ulcinj, Vir und Andrijevica.
Hypochoeris glabra L. — Steinige, wüste Stellen bei Podgorica.
Hypochoeris maculata L. — In der Alpenregion verbreitet: Sekirica plan., Jerinja glava bei Andrijevica, Jelovica-Thal u. s. W.
Cichorium Intybus L. —- Bei Andrijevica.
Hedypnois cretica L. var. monspeliensis Willd. — Steinige Orte um
Podgorica. Hyoseris scabra L. — Am sandigen Strande bei Ulcinj (1900). Lapsana communis L. — Njeguši, Andrijevica. Rhagadiolus stellatus W. — Bar, Ulcinj, Vir, Podgorica, Kokoti und Danilovgrad.
Xanthium italicum Mor. — Bei Njeguši und Bar (Kr. Pejov).
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 69
Campanula lingulota W. K. — Um Vir und Zagaraé verbreitet.
— — var. cichoracea S. S. (C. capitata Sims.) — An sonnigen Felsen im Lim und Zlorječica bei Andrijevica.
C. moesiaca Velen. (Flora bulgarica Supplem. I. 184.) — Auf Alpenwiesen unter dem Kom Vasojevički, auf der Bjelasica plan. und im Jelovica-Thale, ca. 1300—1900 m.
C. foliosa Ten. — Štirni do nächst Lukavica pl., ca. 1800 m.
Sie wurde in Montenegro zuerst von Pantocsek im Kom-Ge- biete entdeckt.
C. Trachelium L. var. urticifolia Schmidt. — Dugi do bei Njeguši
(Kr. Pejov).
C. bononiensis L. — Im Lim-Thale unter dem Berge Balj nächst An- drijevica.
C. trichocalycina Ten. — Sekirica pl., Peručica- und Jelovica-Thal,
unter dem Kom Vasojev., Korita rovacka.
-C. pyramidalis L. Abhánge des Lovčen oberhalb Njeguši (Kr. Pejov.).
C. Erinus L. — Podgorica, Bioče.
C. persicifolia L. — Um Andrijevica nicht häufig.
C. Rapunculus L. f. hirta Pet. — Njeguši (Kr. Pejov.), Andrijevica und Zagaraé.
C. patula L. — Auf Wiesen um Andrijevica verbreitet.
C. ramosissima. Sibth. — Bei Ulcinj, Vir, Podgorica.
Specularia Speculum DC. — Um Podgorica und Andrijevica.
S. hybrida DC. — Bei Podgorica selten.
Phyteuma orbiculare L. — Kom Vasojeviéki, Gradište bei Kolašin.
— — var. cordatum Gris. (Ph. pseudorbiculare Pant.) — Im Jelo- vica-Thale unter der Bjelasica pl. und auf der Sekirica pl., ca. 1200—1700 m.
Nach Pantocsek (Adnotationes ad floram et faunam Herceg. Crnaegorae et Dalm. pg. 53.) sind die Kelchzipfel kahl; dieses Merkmal ist aber nicht constant, da ich bemerkt habe, dass sie manchmal ganz kahl, manchmal mit einigen hyalinen Trichomen besetzt sind. Dieselbe Beobachtung machte ich auch an böh- mischen Exempl.
Jasione supina Sieb. — Auf Hutweiden am Krivi do und Bjelasica pl.. ca. 1600—200 i m.
Erica arborea L. — Am Bache bei Topolica náchst Bar.
Vaccinium Myrtillus L. — Auf der Sekirica-, Bjelasica pl. u. 8. w. verbreitet.
70 XXXVIII. Jos. Rohlena.
Arctostaphylos uva ursi Spr. — Sekirica und Mokra plan., Gradišté bei Kolašin.
A. alpina Spr. — Zeletin (bei Andrijev.), Kom Vasojev., Bjelasica pl. Gradiste, Jablan vrh u. s. w.
Pyrola secunda L. — Im Peručica-Thale unter dem Kom.
Monests grandiflora Slsb. — Sekirica plan.
Olea europaea L. — Bei Podgorica und Danilovgrad vereinzelt cultiviert.
Ligustrum vulgare L. — In Gebüschen bei Ulcinj, Bar, Vir, Podgo- rica u. S. W. gemein.
Syringa vulgaris L. — In Laubwáldern bei Andrijevica.
Fraxinus Ornus L. — Um Bar, Ulcinj, Vir, Podgorica und Andrije- vica.
Fr. excelsior L. — Bei Podgorica.
Vincetoricum Huteri Vis. et Aschers. — Podgorica, Njeguši Stirni do. V. hirundinaria Medic. (Vincet. officinale Moench.) var. Vinceto- œicum Danilot mihi.
Caule elato gracıli pruinoso, foliis intermediis oblongis longe acuminatis supremis anguste lanceolatis (sicut in V. Zaxo G. G. Beck. Fi. von. Südbosn. u. Herceg. IX. 28.) basi rofundañs vel in petiolum longiusculum + atfenuatis numquam cordalıs, pertenuibus diaphanis discoloribus, subtus glaucis, facie viri- dibus, floribus candidissimis.
In einem feuchten und schattigen Laubwalde bei Danilovgrad im Zeta-Thale häufig.
Gentiana cruciata L. — Dugi do bei Njeguši (Kr. Pejor.} Andrijevica. G. lutea L. subsp symphyandra Murb. — Korita rovacka nächst
Lukavica pl.
G. punctata L — Auf der Bjelasica planina ca. 2000 m. báufig. . Der Volksname ist „Lincura“. Fůr Montenegro neu!
G acaulis L. (G. excisa Pr.) — Sekirica und Bjelasica plan., Zeletin bei Andrijevica.
Da die Kronzipfel stumpf und die Antheren schmal geflügelt
sind, so gehört unsere Pflanze zu der typ. Form und nicht zu d. G. dinarica Beck.
G. angulosa M. B. — Sekirica plan., Zeletin, Bjelasica.
G. ascleptadea L. — Korita rovačka, Javorje plan.
G. utriculosa L. — Im Tara-Thale bei Matoševo.
G. crispata Vis. — Sekirica pl., Zeletin, Kom, Sinjavina, Bjelasica pl. u. 8. w.
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 71
Erythraea Centaurium P. — „Bogojeva glava“ und „Strane“ bei Njeguši (Kr. Pejov.).
E. tenuiflora Lk. et Hfgg. — Bei Podgorica und Bioče.
Ramondia serbica Panč. — Oberhalb Dobra Voda nächst Bar.
Convolvulus sepium L. — In Gebüschen, an Bachufern um Ulcinj, Vir, Podgorica verbreitet; auch im Lim-Thale bei Andrijevica.
C. arvensis L. — Auf Feldern gemein.
Cuscuta Epithymum L. — Dubovički krši bei Njeguši, auf den Abhängen des Lovčen (Kr. Pejov.).
C. alba Pr. — Um Podgorica verbreitet.
Heliotropium Europaeum L. -— Auf der Lješanska nahija nicht selten.
Symphytum tuberosum L. — Njeguško polje (Kr. Pejov.), Bar, Ulcinj, Vir, Matoševo und Ljeva Rijeka in Tara-Thale.
Anchusa italica Retz. — Unter der Kakarička gora bei Podgorica.
A. Barrelieri DC. — Andrijevica: unter dem Berge Balj, ca. 900 m und auf dem Berge Zoljevica, ca. 1000 m.
Lycopsis variegata L. — Um Bar, Ulcinj, Vir und Podgorica ver- breitet und gemein.
Pulmonarsa officinalis L. — Im Tara-Thale bei Matoševo, unter dem Berge Žoljevica bei Andrijevica und auf der Sekirica plan., ca. 800—1200 m.
Cerinthe glabra Mill. (C. alpina Kit.) — Korita rovačka, ca. 1700 m. C. minor L. var. maculatu Vis. — Kalkfelsen unter dem Berge Balj nächst Andrijevica.
C. lamprocarpa Murb. (Beitr. z. Fl. v. Sůdbosn. u. der Herceg. 85.) — Um Njeguši und Zagaraé verbreitet.
Echium vulgare L. — Njeguško polje (Kr. Pejov.), Andrijevica.
Onosma echioides L. — Bei Bioče und Podgorica.
Alkanna tinctoria Tsch. — Um Podgorica.
A. baeotica DU. f. — Auf der Sekirica plan., ca 1600 m.
Lithospermum officinale L. — Vir, Podgorica; Jerinja glava bei An- drijevica, ca. 1000 m.
L. arvense L. — Auf Feldern um Ulcinj, Bar, Vir, Podgorica und Andrijevica gemein.
L. purpureo-coeruleum L. — Bei Ulcinj, Bar, Podgorica, Vir, Za- garaé, Danilovgrad.
Moltkia petraea Rchb. — Auf Felsen bei Vir.
Myosotis palustris Rth. b) sťrigulosa Rchb. — Im Zeta-Thale bei Danilovgrad.
12 XXXVIIL Jos. Rohlena:
M. idaea B. H. — Auf der Sekirica pl. bei Andrijevica. Fůr Montenegro neu. Mit den bulgarischen Pflanzen, die ich im .Herb. des H Prof. Velenovský gesehen habe, vollkommen übereinstimmend.
M. alpestris Sm. b) lithospermifolia Horn. — Auf der Mokra und Sekirica planina, ca. 1500 m.
M. arvensis Roth. — Um Podgorica, Andrijevica und im Peručica - Thale.
M. siwatica Hoffm. — Bei Vir, Andrijevica und im Peručica-Thale. M. colhna (Ehrh.) Hoffin. — Um Ulcinj, Bar, Podgorica verbreitet;
auch bei Andrijevica anf einer Wiese unter dem Velki Krš, ca. 1350 m.
M. vlympica Boiss.*) — Auf dem Berge Jerinja glava bei Andrije- vica, ca. 1500 m. Das Vorkommen dieser orientalischen Pflanze, welche auch schon von den griechischen Gebirgen bekannt ist, ist sehr inte- ressant.
M. sparsiflora Mik. — Au einer Mauer in Andrijevica. Für Montenegro neu. Von Serb., Bosn., Croat., Bulgar.,
Transsilv. u. s. w. schon bekannt.
Asperugo procumbens L. — An Ruderalorten bei Andrijevica nicht häufig.
Datura Stramonium L. — Njeguši, Bar (Kr. Pejov.), Ulcinj.
Hyosciumus niger L. — Zagara6 oberhalb Danilovgrad, Kokoti (Lje- Sanska nahija), Andrijevica.
H. albus L. — Bei Bar und Podgorica.
Solanum nigrum L. — Bei Ulcinj, Bar, Danilovgrad, Podgorica. S. Dulcamara L. — Goli hrt bei Njeguši (Kr. Pejov.), Andrijevica, Danilovgrad.
Physalis Alkekengi L. var. grandiflora. Corollis multo majortbus, ca. 3 cm amplis. Bei Plavnica am Ufer des Scutarisee’s häufig.
Verbascum Sartorii Boiss. Heldr. — Ponorska gora bei Pod- gorica; Velji Šavnik bei Njeguši.
Verbascum phlomoides L. — Um Šavniki sehr háufig.
V. thapsiforme Schrad. — Auf Lehnen des Berges Vojnik, ca. 1300 m.
*) Conf: Hal. Consp. Fl. gr. II. 864.
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 73
V. longifolium Ten. — Auf Alpenwiesen der Sekirica planina, ca. 1500 m.
V. Guicciardii Boiss. Heldr. — Mit dem vorigen, dann auf dem Berge Balj náchst Andrijevica und Jablan vrh náchst Kolašin, ca. 1400 bis 2000 m; ausserdem habe ich es auf meiner letzten Reise auch auf dem Stulac nächst Zabljak gefunden.
V. Baldaccii Degen. — Auf dem Berge Jablan nächst Kolašin.
— — f. angustatum m. — Folüs caulinis infimis angustioribus apice acutis bass sensim in petiolum atienuatis.
Mit der typischen Form.
V. Blattaria L. — Bei Ostrog (Kr. Pejov.).
V. sinuatum L. — Bei Bar und Ulcinj.
V. pulverulentum Vill. (V. floccosum W. K.) — Bei Njeguši (Kr. Pejov.).
V. Lychnitis L. var. longicarpum Velen. (Sitzungsber. d. kónigl. böhm. Gesellsch. d. Wissensch. Prag 1902. XXVIL) —
Mirkovi dolovi, Ljut dugodojska, Kunji do bei Njeguši (Kr. Pejov.); auch bei Borkoviéi auf der Pivska planina.
V. Bornmůlleri Velen. — Auf Lehnen des Berges Balj náchst Andri- jevica; auf dem Vojnik náchst Šavniki, im Durmitorgebiete ver- breitet.
V. glabratum Friv. — Am Fusse des Berges Možura nächst Ulcinj; auch bei Dubovik bei Cetinje (Kr. Pejov.).
V. Pančičii Rohl. (Zweiter Beitr. z. Fl. v. Monten., Prag 1902.) — Am Fusse des Berges Balj nächst Andrijevica, Rudine nikšičke bei Nikšié, Ostrog (Kr. Pejov.) und Borkoviti auf der Pivska planina.
V. austriacum Schott. — Cekliéi bei Cetinje (Kr. Pejov.); im Piva- Thale.
V. phoeniceum L. — Bei Vir und Podgorica häufig.
Scrophularia alata Gil. — Am Lim-Ufer bei Andrijevica; im Tara- Thale bei Kolašin.
S. nodosa L. — Um Bar, Ulcinj, Vir, Plavnica, Danilovgrad verbreitet: auch im Tara-Thale bei Matoševo und um Andrijevica.
S. Scopolii Hoppe. — Unter dem Berge Balj bei Andrijevica; auf den Korita rovačka nächst Lukavica plan., ca. 900—1100 m.
— — subsp. balcanica Velen. Fl. bulg. I. 421. — Auf der Se- kirica pl. bei Andrijevica, ca. 1600 m.
Gewiss eine gute Rasse, welche sich von dem Typus durch den gewöhnlich stärkeren Wuchs, die stärkere Behaarung, die
14 XXXVIII. Jos. Rohlena:
grósseren und kůrzer gestielten Blůthen und besonders durch die dunkelbraunen (fast schwarzen), am Rande grůngesáumten Kelche unterscheidet. Unsere Pflanze ist mit bulg. Originalexempl. vollkommen übereinstimmen!l. S. heterophylla Willd. — Auf Gebirgen: Jablan vrh bei Kolašin, Stirni do, Kom Vasojeviéki, Sekirica pl.; auch im Lim- und Zlorječica-Thale bei Andrijevica, wahrscheinlich vom Gebirge
heruntergespůlt. S. peregrina L. — In Hecken, an Mauern um Ulcinj verbreitet. S. bosniaca Beck. — Zeletin bei Andrijevica, unter dem Kom Vaso-
jevički, Javorje und Sinjavina plan.
Digitalis ambigua Murr. — In buschigen Lehnen im Lim-Thale bei Andrijevica; auch bei Berane (Sandž. Novi-Pazar); Sekirica plan., Korita rovačka.
Gratiola officinalis L. — Auf einer feuchten Wiese bei Danilovgrad. Antirrhinum Orontium L. — Bei Berane (Sandž. Novi-Pazar). Linarta vulgaris Mill. — Um Andrijevica nicht selten.
L. dalmatica Mill. — Njeguši, Limljani im Crmnica-Thale (Kr. Pejov.); Bar, Vir, Podgorica.
L. peloponnestaca B. H. — Korita rovačka náchst Lukavica plau., Berg Balj oberhalb Andrijevica, ca. 1000—1700 m.
L. Pelisseriana Mill. — Zagarač oberhalb Danilovgrad, Bioče nördlich von Podgorica.
L. alpina Mill. — Nördliche Abhánge des Kom Vasojevički, ca. 2000 m.
L. minor Dsf. — Im Lim- und Peručica-Thale bei Andrijevica.
L. Cymbalaria Mill. — An Mauern und feuchten Felsen bei Vir und Podgorica. L. microcalyx Boiss. — An feuchten Felsen bei Bar. Wulfenia carinthiaca Jaca. Auf einem Gebirgs-Kamme der Sekirica planina in der Ge- sellschaft von Pinus Peuce Gris. Ein geographisch höchst interessanter Fund! Veronica multifida L. — An trockenen Grasplätzen bei Ulcinj, Bar, Vir und Andrijevica verbreitet. — — var. valida Velen, Fl. bulgar. Suppl. I. 214. — Sekirica pl., Zoljevica und Jerinja glava bei Andrijevica, ca 1200—1600 m. Unsere Pflanze stimmt mit den bulgar. Originalexemplaren sowie mit der Beschreibung (Velen. 1. c.) ziemlich gut übereia;
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 75
sie ist in allen Theilen grósser als die typ. Form, der Stengel
. dichter und stärker behaart, der Blüthenstand viel dichter und gedrungen, die Blattabschnitte sind breiter — nur die Blüthen- stiele sind nicht immer kürzer als die Kelche und die Bracteen. Trotz dieser kleinen Abweichung kann ich die montenegrinische Pflanze mit dieser Varietät identificieren.
V. Teucrium L. subsp. Baldaccis Horák (Ö. B. Z. 1900 Nro. 5 u. 6). —
V.
V.
V.
SNN
V. V.
V.
Sekirica und Bjelasica planina, ca. 1600—2200 m. officinalis L. — In Wáldern um Andrijevica nicht selten. latifolia L. (V. urticaefol. Jacq.) — Um Andrijevica, dann auf den Treblješ luka und Korita rovačka náchst Lukavica plan. Chamaedrys L. — Andrijevica. Sekirica plan. (hier eine gross- blůthige Form), Ljeva Rijeka, Bar, Ulcinj, Vir u. s. w. — var. lamiifolia Hayne. -- Mit der typ. Form an feuchten und schattigen Stellen nicht-selten: Ulcinj, Vir, Bar, Andrijevica.
. montana L. — In einem Buchenwalde im Peručica-Thale bei Andri-
jevica, ca. 1200 m.
. aphylla L. — Korita rovacka, ca. 1700 m.
. Beccabunga L. — Bei Andrijevica. |
. Anagallis L. — Andrijevica, Danilovgrad, Ulcinj, Bar, Vir.
. serpyllifolia L. — Überall verbreitet. Eine sehr variable Pflanze.
Es kommen sehr häufig weissblůthige, dann + drůsenhaarige Formen vor; die Pflanze von der Sekirica planina (ca. 1600 m) entspricht wegen «der sehr stumpfen, breiten Blätter und der Blütherstiele, welche immer länger sind als die Stůtzblátter, ziemlich gut der Var. rotundifolia Schrank, die Blätter sind jedoch nur undeutlich gekerbt oder fast ganzrandig wie bei der Var. integerrima Beck; dagegen hat die letztere Varietät die Stützblätter länger als die Blüthenstiele. satureioides Vis. — Auf dem Berge Gradiště nächst Kolašin.
verna L. — Auf Feldern bei Andrijevica.
arvensis L. — An grasigen Stellen um Podgorica und Kokoti ver- breitet. acinifolia L. — Um Podgorica verbreitet.
V. persica Poir. (V. Buxbaumss Ten.). — Andrijevica, Ulcinj. V. hederaefolia L — An Mauern in Andrijevica. Limosella aquatica L. — Javorje plan.
Irsxago latifolia Rchb. — Bei Bar, Ulcinj und Vir. Odontites verna (P.) Rchb. — Bei Andrijevica.
16 X XXVIII. Jos. Roblena:
Tozsa alpina L. — Im Walde am nördlichen Abhange des Kom.
Pedicularis verticillata L. — Auf Gebirgen um Andrijevica: Mokra, Sekirica plan., Balj, Zeletin, Bjelasica pl., Javorje pl. u. s. w.
P. comosa L. — Kom Vasojevički.
— — var. brachyodonta Schloss. Vuk. — Auf der Sekirica pl. bei Ardrijevica; Bjelasica pl.
P. Fridericı Augusts Tommas. var. scardica Beck. Fl. v. Südbosn. und d. Herceg. III. 138. Tab. IV. (Vidi exsice. bosn.: Fiala, Bjelašnica plan. a. 1895.) — Mit der vorigen auf der Bjelasica pl., ca 2100 m, häufig.
P. Hacquetii Graf. — Alpenwiesen auf der Sekirica, Bjelasica und Sinjavina plan. verbreitet.
Melampyrum barbatum W. K. — Zagarat, Lješanska nahija.
M. arvense L. — Auf Felderu bei Andrijevica.
M. nemorosum L. — In Hainen um Andrijevica verbreitet.
Acanthus longifolius Host. — Kokoti (Lješanska nahija), Zagaraé, Nikšié, Andrijevica.
A. spinosus L. — Im wärmeren Theile Montenegro's überall verbreitet.
Vitex agnus castus L. — Bar (Kr. Pejov.), Podgorica.
Verbena officinalis L. — Um Bar, Ulcinj, Vir, Danilovgrad, Podgorica verbreitet; auch bei Slatina náchst Andrijevica.
Prasium majus L. — Auf Felsen oberhalb Bar, selten.
Teucrium Chamaedrys L. — Bei Andrijevica.
Ajuga genevensis L. — An Waldrándern und Grasplätzen bei Andri- jevica.
A. reptans L. — Um Bar, Ulcinj, Vir, Danilovgrad, Andrijevica gemein.
A. Chamaepitys Schreb, — Um Bar, Ulcinj, Vir, Podgorica, Dukla, Zagaraé verbreitet; bei Andrijevica viel seltener.
Salvia officinalis L. — Im wärmeren Theile Montenegro’s gemein.
— — f. flore albo. — Am Hügel oberhalb des Klosters (monastir) bei Podgorica sehr häufig.
S. glutinosa L. — Ljut dugodojski bei Njeguši (Kr. Pejov.).
S. Bertolomi Vis. — Bei Kokoti (Lješanska nahija). |
Nach Fritsch (Excurs. Flora) soll die Oberlippe des Kelches
2zähnig sein; dagegen ist sie an unseren Exemplaren deutlich özähnig; auch Vısıanı (Fl. dalmat. II. 189.) sagt: „labio (calycis) superiore ... brevissime acutissimeque tridentato.“ (Vergl. auch Pospíchal, Flora des österr. Küstenl. 556.)
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 17
S. Verbenaca L. — Um Podgorica.
Rosmarinus officinalis L. — In Macchien bei Ulcinj.
Scutellaria alpina L. — Javorje pl., Pavlova livada.
Sc. altissima L. — Zagaraé oberhalb Danilovgrad, Plavnica; dann im Lim-, Zlorječica- und Peručica-Thale bei Andrijevica.
Prunella vulgaris L. — Danilovgrad, Andrijevica.
P. lacinata L. — Zagaraé oberhalb Danilovgrad, auch bei Andrijevica an wármeren Stellen.
Melittis melissophyllum L. — Mosori bei Podgorica; im Haine am Fusse des Berges Jerinja glava bei Andrijevica.
Lamium maculatum L. — In Gebüschen, an Bachufern um Ulcinj, Vir, Andrijevica und Ljeva Rijeka.
L. bifidum Cyr. — Bei Ulcinj häufig.
L. purpureum L. — Bar, Ulcinj, Vir.
L. umplexicaule L. — Auf Feldern bei Bar häufig.
Galeobdolon luteum Huds. — Im Tara-Thale bei Matoševo; Veliki Krš bei Andrijevica, ca. 1000—1360 m.
Galenpsis versicolor Curt. (G. speciosa Mill.) — Balj, Sekirica plan., Veliki Krš bei Andrijevica oft sehr háufig.
G. Tetrahit L. — Bei Andrijevica nicht selten.
— — var. bifida Boenn. Prodr. Fl. Monast. — Beck Fl. v. N.-Oest. 1015 — Im Jelovica-Thale unter der Bjelasica plan. ca. 1300 m. |
Von der typ. Form hauptsächlich durch den längeren, ausge- randeten Mittelzipfel der Unterlippe verschieden. Die Blumen- kronen sind bei unserer Pflanze nicht kleiner als bei der typ. Form (s. Fritsch. Excurs. Flora 470.), eher etwas grösser.
G. pubescens Bess. f. Walteriana Schlecht. (Fl. Berol. I. 320., G. hispida Tausch.) Caule hispido, pilis mollibus nullis. Auf felsigen Lehnen des Berges Balj nächst Andrijevica. Betonica officinalis L. — Bei Njeguši (Kr. Pejov.). Stachys alpina L. subsp. dinarica Murbeck. — Sekirica pl., Balj, Jerinja gl. bei Andrijevica; Jablan vrh nächst Kolašin, ca. 1300 bis 2100 m. S. silvatica L. — Im Morača-Thale bei Bioče; im Lim- und Zlorječica- Thale bei Andrijevica.
S. palustris L. — Im Tara-Thale bei Kolašin.
18 XXXVIII Jos. Rohlena:
S. annua L. — Njeguši (Kr. Pejov.), Andrijevica und Berane (Sandžak Novi-Pazar).
S. menthaefolia Vis. — Njeguši (Kr. Pejov.).
Leonurus Curdiaca L. — Andrijevica, Berane (Sandžak Novi-Pazar), Zagaraé, oberhalb Danilovgrad.
Phlomis fruticosa L. — Malo brdo bei Podgorica, Kokoti auf der Lješanska nahija.
Ballota foetida Lam. — Bei Andrijevica.
Marrubium vulgare L. - An Ruderalorten bei Podgorica.
M. candidissimum L. — Bei Golubovci nächst Plavnica, Malo brdo bel Podgorica.
Sideritis purpurea Talb. — Um Podgorica und Kokoti (Lješanska nahija) verbreitet.
Nepeta pannonica Jacq. var. grandiflora Velen. — Korita rovačka nächst Lukavica plan., ca. 1700 m.
Glechoma hirsuta W. K. f. longidens.
Calycis dentibus tubo longioribus. Bei Andrijevica.
Hyssopus officinalis L. — Bei Kokoti (Lješanska nahija).
Melissa officinalis L. — Zagaraé oberhalb Danilovgrad, Kokoti (Lje- Sanska nahija).
Clinopodium vulgare L. — Bei Andrijevica.
— — var. parvifiorum Rohl. (Dritter Beitr. z. Fl. v. Monten.) — Peručica-Thal, Korita rovačka.
Calamintha grandiflora Mch. — Bei Kolašin.
C. officinalis Mch. — Unter dem Berge Balj bei Andrijevica.
C. patavina Host. — Felsige Ufer des Flusses Morača bei Podgorica.
C. alpina Lam. — In der Umgebung von Andrijevica verbreitet: Sekirica pl., Balj, Jerinja glava, Žoljevica u. s. w., Bjelasica pl., Sinjavina.
C. Acinos Clairo. — Podgorica, Danilovgrad.
Micromeria parviflora Rchb. — Um Andrijevica nicht selten.
M. croatica Schlosser et Vukot. — Sinjavina planina.
Satureja Kitatbelis Wzb. — Bei Njeguši (Kr. Pejov.); Konjsko plan. und Savniki (Rohl., Dritt. Beitr. z. FI. v. Monten. als Ss.
montana L. S. montana L. — In der Podgoricer Ebene verbreitet. Origanum vulgare L. — Andrijevica.
Mentha silvestris L. var. mollissima Borkh. — Njegusko polje (Kr. Pejov.).
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 19
Lycopus europaeus L. — An nassen Stellen um Bar, Ulcinj, Podgo- rica uud Andrijevica gemein. Unsere Pflanzen sind mehr behaart und haben etwas breitere Blätter, wodurch sie + der Var. mollis A. Kerner (pro specie!) entsprechen. Pinguicula vulgaris L. var. alpicola Rchb. — Nördliche Abhänge des Kom Vasojevički; Javorje planina, ca. 1600 —2400 m. Lysimachia nummularia L. — Bei Andrijevica, Ulcinj, Vir, Podgo- rica u. S. w. gemein.
L. vulgarts L. — In Gebüschen, an Waldrändern bei Andrijevica.
L. punctata L. — Bei Cetinje (leg. Kr. Pejov.).
Asterolinum stellatum Hffgg. Lk. — An dem Morata-Ufer bei Bioče, dann in der Podgoricer Ebene nicht selten. |
Anagallis arvensis L. — Bei Andrijevica und Berane (SandZak Novi Pazar); um Ulcinj, Vir, Danilovgrad verbreitet.
— — b) coerulea (Schreb.) — Ulcinj, Podgorica, Kokoti (Lješanska nahija) u. s. W.
Primula Columnae Ten. — Im Tara-Thale bei Matoševo, auf der Sekirica plan. bei Andrijevica, ca. 1000—1400 m.
P. intricata G. G. — Kom Vasojevički, Berg Zeletin bei Andrijevica, ca. 1700—2400 m. P. acaulis Jaca. — Um Ulcinj, Bar, Vir und Danilovgrad häufig.
Androsace villosa L. — Bjelasica plan., ca. 2100 m.
Androsace obtusifolia AN. subsp. hedraeantha (Griseb.) — Auf felsigen Abstürzen der Bjelasica plan., ca 2100 m.
Meine Pflanzen sind mit den bulgarischen*) (Velenovsky: mons Rilo, Reiser: Kalofer Balkan) und den wacedonischen (Herb. Formänek) ganz identisch.
Nach Vergleichung reichlichen Materials zögere ich nicht, meine Meinung dahin auszusprechen, dass Androsace hedraeantha Gris. specifisch von der Andr. obtusifolia All. nicht verschieden ist. Sie unterscheidet sich von dem Typus in folgender Weise: Der in der Jugend sehr niedrige, fast verschwindende Schaft ist zur Fruchtzeit verlängert und stattlicher. Die Blätter sind derber, breiter, weniger gezähnt bis fast ganzrandig, die Kelche kahl, grösser, breit glockig, deren Zähne breiter und stumpfer. Das Döldchen ist gedrängter, d. h. zur Blüthezeit sind die
*) Vergl. Velenovský Flora bulg. I. 480
80 XX XVIII. Jos. Rohlena:
Blůthenstielchen kürzer als die Involucralbláttchen; zur Reif- zeit aber verlängern sie sich und überragen die Letzteren; sie sind aber immer verhältnismässig kürzer und stärker als bei der typ. A. obtusifolia.
Dem entgegen ist die typische A. odfus. graciler, ihre Blůthen- stielchen sind dünner, viel länger als die Involucralblättchen, die kleineren, flaumhaarigen Kelche nicht so breitglockig, die Kelchzähne enger und schärfer.
Ich bin der Ansicht, dass diese Merkmale nicht hinreichen, um diese Pflanze als eine selbständige Art anzusehen und kann dieselbe nur als eine balkanische Rasse der typischen alpinen Pflanze gehalten werden.
Globularia cordifolia L. — Sekirica plan., Zeletin, Kom, ajelasica plan. u. 8. w. — — var. bellidifolia Ten. — Berg Gradište auf der Sinjavina plan.
Plumbago europaea L. — Bei Njeguši (Kr. Pejov.).
Armeria canescens Host. — In Gebirgen (Zeletin, Mokra plan., Kom,
Sinjavina u. s. w.) verbreitet. Die stärkeren Individuen entsprechen ganz gut der Beschrei-
bung in Beck’s Flora von Süd-Bosnien und der Hercegovina IX. 12.; dagegen sind die schwächeren Exemplare von der A. Majellensis Boiss. (mons Majalla, loco classico 1890, leg. Rigo) nicht zu unterscheiden.
Plantago Coronopus L. — Bei Danilovgrad, Spuž und Podgorica.
P. lanceolata L. — Bei Ulcinj, Vir, Pedgorica usw. verbreitet. P. argentea Chaix. — Sekirica plan., Zeletin, Kom Vasojeviéki, Jablan vrh.
P. Bellardi All. Im Zeta-Thale bei Danilovgrad. P. media L. Bei Ulcinj, Bar, Vir, Andrijevica. P. major L. — Im Zlorječica-Thale bei Andrijevica nicht häufig. P. reniformis Beck (Fl. v. Südbosn. III. 149.) — Auf der Sekirica plan. und im Buchenwalde unter dem Kom nächst Štavna ca. 1400—1800 m. Durch die Form der Blätter sehr auffallend und von F%. media, dem er am nächsten steht, leicht unterscheidbar. Sie unterliegt aber ziemlicher Variabilität: 1. Die Blätter sind nicht immer lang gestielt, wie in der Diagnose (Beck |. c.) angeführt wird, sondern oft haben alle Blätter einen Stiel, welcher kürzer ist, als die Breite des Blattes. 2. Auch die
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 81
Form der Bracteen ist nicht stabil; gewóhnlich sind sie oval- länglich, nur wenig länger als der Kelch; es kommen aber auch Formen vor, welche die Bracteen langpfriemenförmig zu- gespitzt und viel länger als die Kelche haben (namentlich an den unteren Blüthen der Ähre. Aber dies sind im Ganzen wenig standhafte und an einer und derselben Pflanze varierende Kennzeichen. P. montana Lam. — Kom Vasojevicki, Zeletin bei Andrijevica, Bje- lasica pl., Jablan vrh, immer auf den höchsten Bergspitzen an den Rändern der Schneefelder. Amaranthus retroflerus L. — Njegusi (Kr. Pejov).
A. caudatus L. — In Bajce nächst Cetinje bei Häusern als Zier- pflanze cultiviert.
A. deflexus L. — Im Morača-Thale bei Bioče.
Phytolacca decandra L. — Bei Bar (Kr. Pejov.)
Chenopodium Bonus Henricus L. — Njeguška planina (Kr. Pejov). In der Nähe der Sommerhütten auf den Bergen (Sekirica, Ze- letin, Kom, Bjelasica u. s. w.) háufig in grosser Menge. Die Hirten essen diese Pflanze und loben sie als angeblich gutes (?)
Gemüse.
Ch. hybridum L. — An Ruderalorten bei Andrijevica.
Ch. album L. — Um Bar, Ulcinj, Vir und Andrijevica gemein.
Ch. Vulvaria L. — An Ufern der Morača in der Ebene Lješko polje.
Ch. murale L. — Mit dem vorigen.
Ch. Botrys L. — Bei Limljani nächst Vir (Kr. Pejov); im Lim-
Thale bei Andrijevica; auch bei Berane (Sand2. Novi-Pazar). Rumex crispus L. — Andrijevica, Berislavici nächst Plavnica.
R. alpinus L. — Auf Gebirgen verbreitet.
In der Nähe der Sennhütten des Gebirges, besonders in den Einfriedigungen, wo das Vieh sich über die Nacht aufhält, meistentheils in ungeheurer Menge. Diese Pflanze ist auf den Gebirgsweiden ein sehr beschwerliches Unkraut, einestheils deshalb, weil es vom Vieh nicht gefressen wird, anderentheils aus dem Grunde, weil es wegen seiner ungemeinen Vermehrungs- fähigkeit andere, bessere Weidenpflanzen verdrängt. Ich habe jedoch die Beobachtung gemacht und die Hirten bestätigten es mir, dass diese Pflanze von den, von ihr bewachsenen Stellen allmälig wieder verschwindet und anderen, nützlicheren Pflanzen
Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 6
82 XXXVIIL Jos. Rohlena:
Platz macht, wenn einige Jahre hiedurch das Vieh nicht dort- hin getrieben wird, wo sie sich breit gemacht hat.
R. obtusifolius 1. — Um Bar, Ulcinj, Andrijevica u. 8. w. ver- breitet.
R. pulcher L. — Bei Bioče nächst Podgorica, auch bei Andrijevica und Berane (Sandž. Novi Pazar).
R. scutatus L. — An den nördlichen Abhángen des Kom. Vas- jevički.
R. Acetosa L. — Zagarač.
Polygonum Convolvulus L. — Bei Andrijevica.
P. alpinum All. (P. divaricatum All.) — Auf Alpenwiesen der Sekirica plan. bei Andrijevica, ca. 1600 m. Fůr Montenegro bisher unbekant. Auf der Balkanhalbinsel wird es noch vom Hochgebirge Serbien’s, Bulgarien, Macedon. und Thrac. ar- geführt.
P. Bistorta f. griseum Beck. (Fl. v. Südbosn. VI. 315.) — Javorje und Sinjavina planina.
P. viviparum L. — Auf Hutweiden des Gebirges Sekirica, Zeletin, Kom, Bjelasica, Sinjavina u. 8. w. verbreitet.
P. lapathifoltum L. (Ait.) — Bei Podgorica.
— — var. tomentosum Schrk. — Im Lim-Thale bei Andrijevica: auch bei Berane (Sandž. Novi Pazar).
P. aviculare L. — Bar, Andrijevica.
Daphne oleoides Schreb. — Javorje plan.; auch im Morača-Thale unter dem Berge Ljevno; auf Felsen bei der Quellenstätte des Flusses Tušina.
D. Mezereum L. — Auf dem Berge Jerinja glava nächst Andrijevica.
Laurus nobilis L. — In Macchien am Strande bei Bar und Ulein).
Osyris alba L. — Mit dem vorigen bei Ulcinj.
Thesium divaricatum Jan. — Velje brdo bei Podgorica, Zagarač bei Danilovgrad, Lješanska nahija.
Th. alpinum L. — Alpenwiesen auf der Bjelasica plan.; im Peručica- und Jelovica-Thale.
Th. ramosum Hayne. — Auf einer Wiese bei Andrijevica.
Th. Parnasss A. DC. — Gradiště und Jablan vrh bei Kolašin, ca. 2000—2200 m. |
Aristolochia rotunda L. — Bei Ulcinj, Podgorica, Kokoti (Lješanská nah.), Danilovgrad.
A. Clematitis L. — Wie die vorige.
Vierter Beitrag zur Floa von Montenegro. 83
A. pallida Willd. — Lješanska nahija, Zagaraé oberhalb Danilovgrad Jerinja glava bei Andrijevica, Javorje planina, ca. 200 bis
1700 m.
Asarum europaeum L. — In Wäldern bei Matoševo, Kolašin und Andrijevica.
Mercurialis annua L. — Auf Feldern und Ruderalorten bei Ulcinj,
Podgorica, Danilovgrad u. 8. w. gemein.
M. perennis L. — In Wäldern und Gebůschen bei Matoševo (im Tara- Thale) und bei Andrijevica mit Úbergangsformen zu der Var. ovata.
— — b) ovata Sternb. Hpe typ! — Auf dem Berge Žoljevica bei Andrijevica, ca. 1300 m.
Euphorbia spinosa L. — Bei Ulcinj, Podgorica, Zagarač, Kokoti (Lješanska nah.), Bioče u. s. w. verbreitet.
E. epithymoides L. p. p. (E. fragifera Jan) — Bei Vir und Da- nilovgrad.
E. carniolica Jacg. — Im Jelovica-Thale unter der Bjelasica plan., ca. 1300 m.
Eine abweichende Form: die Blátter sind grósser und derber, die Trugdoldestrahlen auch zur Fruchtzeit starr und aufrecht (bei der typ. Pflanze überhängend), wodurch sie habituell an E. oblongata Griseb. (Sintenis u. Bornmüller Iter turcicum 1901. Nro. 1056.) erinnert. Diese ist aber mehr behaart, hat viel kleinere Samen und scharf sägezähnige Blätter (bei unserer sind kahl und ganzrandig) — f. strictior.
E. capstulata Rchb. — Kom. Vasojevicki; Gradiště und Jablan vrh nächst Kolašin.
E. platyphylla L. var. lanuginosa Thuill. — Mit der typ. Form bei Bar.
E. stricta L. — Um Andrijevica.
E. helioscopia L. — Auf Feldern und Rudealorten verbreitet; auch bei Andrijevica.
Euphorbia Dominii spec. nova. Annua; glabra vel superne sparsim pilosa; a basi multicaulis, caulibus simplicibus erectis vel arcuato-ascendentibus pusillis, foliis sparsis estipulatis oblongo-cuneatis apice truncatis vel rotundatis a basi usgue ad medium integris ceterum obtusius. cule dentato-serratis subtus (praesertim in parte superiori) acute carinatis apiculatis, floralibus eis caulinis subsimilibus,
6*
55
>)
>
XXXVII. Jos Rohlena:
umbellae radiis 2— 3 brevibus; involucri glandulis exappendi- culatis transverse ovalibus ecornutis, capsulae globosae coccis
dorso rotundatis, semine oblongo-ovoideo subduplo longiore ac
lato areolatim reticulato-rugoso, caruncula transverse ovali, fere verticali.
Caulis 2—7 cm. altus, folia 4—8 mm. longa 2—4 mm. lata, capsula 2 mm. longa 2'/ mm. lata, semina 1:8 mm. longa 1 mm. lata.
E pterococca Brot., quae semina parva habet ut planta nostra, differt foliorum forma, caruncula deficiente, seminibus latioribus, capsulae coccis dorso bialato-costatis.
E. helioscopioides Lose. et Pardo (vidi spec. origin), quae habitu et foliorum forma valde similis est, differt: caruncula minima, seminibus late ovalibus et cet.
E. Helioscopia L. distinguitur foliis multo majoribus, florali- bus ellipticis vel orbiculatis, umbellae radiis 5, capsulis et seminibus majoribus, semibibus latioribus.
An einer steinigen trockenen Stelle bei Podgorica im Gebiete der Medite'ranflora; auch bei Mostar in Hercegovina (Vandas).
. Wulfenii Hpe. — In Gebüschen und Olivenhainen am Strande bei
Bar und Ulcinj; auch bei Vir.
. amygdaloides L. — Bei Ulcinj, Bar, Vir, Danilovgrad, Bioče, Ma-
toševo (im Tara-Thale) und Andrijevica verbreitet.
salicifolia Host. — Im Lim-Thale bei Andrijevica.
Esula L. — Im Zeta-Thale bei Danilovgrad.
esuloides Velen. Flora bulgar. I. 505. — Nikšičko polje.
Cyparissias L. — Bei Danilovgrad und Andrijevica.
graeca Boiss. — Bei Kokoti (Lješanska nahija), im Zlorječica- Thale bei Andrijevica.
pinnaea L. var. ragusana Rchb. (planta annual) — Am Strande bei Ulcinj.
. falcata L. — Um Podgorica, Danilovgrad und Kokoti, in der
Ebene Donja Zeta u. s. w. verbreitet; bei Andrijevica nur in wärmeren Lagen, z. B. unter dem Berge Balj.
. Peplus L. — Um Bar, Vir, Ulcinj und Podgorica nicht selten. . exigua L. — Bar, Podgorica, Danilovgrad. , myrsinites L. — In der Ungebung von Andrijevica: Jerinja glava,
Žoljevica, Peručica-Thal, ca. 1000—1400 m.
Urtica dioica L. — Andrijevica.
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 85
U. urens L. — Ulcinj, Bar, Podgorica.
Parietaria erecta M. K. — Strane bei Njeguši (Kr. Pejov.).
P. diffusa M. K. — Ulcinj, Podgorica, Danilovgrad u. 8. w., gemein.
Theligonum Cynocrambe L. — An Mauern und Ruderalplátzen bei Ulcinj und Vir.
Humulus Lupulus L. — In Gebüschen und Hecken, an Bachufern u. 8. w. gemein; auch bei Andrijevica und Kolašin.
Celtis australis L. — In Wäldern bei Ulcinj, Bar und Vir.
Ulmus campestris (L.) Sm. ß) suberosa Ehrh. — Podgorica.
U. montana With. — Donja Zeta.
Fagus silvatica L. — Bildet mächtige Wälder in der Umgebung von Andrijevica und Kolaëin.
Quercus pubescens Willd. — In Wäldern bei Danilovgrad.
Qu. Cerris L. — In Hainen bei Andrijevica.
Qu. macedonica A. DC. — Malo brdo bei Podgorica.
Ou. lex L. — In Macchien am Strande bei Bar und Ulcinj.
Qu. coccifera L. — Mit dem vorigen.
Castanea sativa (Mill) Scop. — In Wäldern bei Vir, Ulcinj und Bar; auch im Lim-Thale bei Vinička zwischen Audrijevica und Berane; aber hier vielleicht angepflanzt.
Ostrya carpinifolia Scp. — Bei Zagaraé oberhalb Danilovgrad, um Kokoti (Lješanska nah.).
Corylus Avellana L. — In Wäldern um Andrijevica.
Carpinus Betulus L. — In Karstwáldchen auf der Lješanska nahija und bei Zagarat.
C. duinensis Scp. — Um Bar, Ulcinj, Vir und Podgorica sehr häufig.
Salix alba L. — Um Podgorica, Bar und Ulcinj.
S. purpurea L. — Bei Andrijevica häufig.
S. incana Schrk. — Bar, Ulcinj, Podgorica, Andrijevica.
S. caprea L. — Bei Matoševo im Lim-Thale; Jerinja glava, Mali und Velki Krš bei Andrijevica.
S. cinerea L. — Im Jelovica-Thale unter der Bjelasica plan.; auf der Jerinja glava bei Andrijevica. S. retusa L. — Mokra planina, Kom Vasojevički, Bjelasica pl,, Jablan
vıh und Gacke grede oberhalb Štirni do. Populus tremula L. — Bei Podgorica ziemlich häufig. Alnus glutinosa G. — Bei Vir und Plavnica. Betula alba L. — In Wäldern um Andrijevica nicht selten. Selaginella denticulata Link. — Um Ulcinj verbreitet. —
86 XXXVII. Jos. Rohlena:
Lycopodium Selago L. — Nördliche Abhänge des Kom Vasojevički oberhalb Stavna, ca. 2200 m.
Taxus baccata L. — Auf den Abhängen des Lovéen oberhalb Nje- guši (Kr, Pejov.); auch hie und da in Wäldern bei Andrijevica. Abies alba Mill. (Pinus Picea L., Pinus pectinata Lam.) — In Wäldern in der Vasojevička nahija háufig, besonders auf der Sekirica
planina.
Picea excelsa Lk. (Pinus Abies L., Pinus excelsa Lam.) — Mit der vorigen.
Larix decidua Mill. — In Nadelwáldern auf den nordlichen Abhángen des Kom.
Pinus Peuce Gris. — Auf der Sekirica planina náchst Andrijevica in
ungeheuerer Menge einen ganzen Wald bildend.
Cupressus sempervirens L. var. pyramidalis Nym. — Bei den Häusern in Bar und Ulcinj angepflanzt; auch bei dem Kloster in Podgorica.
Juniperus communss L. — In den Wäldern um Andrijevica verbreitet.
— — var. nana (Willd.) — In der alpinen Region häufig: Berg Zeletin und Jerinja glava bei Andrijevica, Sekirica planina, Bjelasica pl. u. 8. w.
J. Oxycedrus L. — In den Macchien bei Ulcinj, dann um Vir verbreitet.
Ephedra fragilis Desf. subsp. campylopoda Stapf. — Auf Felsen und Mauern um Bar verbreitet.
Sagittaria sagittifolsa L. — In dem Gornje blato.
Butomus umbellatus L. — Mit der vorigen und bei Berislavici nächst Podgorica. Alisma Plantago L. — In Gewässern bei Bar, Ulcinj, Plavnica, Da-
nilovgrad und im Gornje blato.
Typha latifolia L. — Bei Ulcinj.
— — var. Bethulona (Costa) Kronf. (Ascher. Syn I. 272.) — In einem Sumpfe bei Danilovgrad.
Die Pflanze ist niedriger, ca. 1 m hoch, die Kolben berühren sich, Blätter schmal, wenig über 5 mm breit, der männliche Kolben ist 1'/,—2mal kürzer als der weibliche.
Ob meine Pflanze T. Shuttleworthii Koch ist, kann ich nicht entscheiden, da ich sie nicht in fruchtendem Zustande gesam- melt habe. Die weiblichen Kolben sind nur am Grunde etwas grauschimmernd gefärbt.
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 87
Sparganium ramosum Huds. — In Wassergráben bei Plavnica und Vir. Lemna minor L. — In Sümpfen bei Danilovgrad im Zetathale. Potamogeton crispus L. — Bei Vir und im Gornje blato; dann im Flusse Ribnica bei Podgorica. P. perfoliatus L. — In dem Gornje blato. P. lucens L. — In dem Gornje blato. P. natans L. — Semolj jezero auf der Javorje planina, ca. 1680 m. P. fluitans Roth. var. elongatus Kuehn. — In einem Bache bei Bar. Alle Blätter (auch die schwimmenden) lanzettlich, in den Blattstiel verschmälert und lang (bis über 1 dm) gestielt. P. pusillus L. — Bei Plavnica, Ulcinj und im Gornje blato. Zannichellia palustris. (L.) Fr. — In einem Sumpfe bei Bar sehr häufig. Ophrys fusca Lk. — Feuchte Wiesen auf dem Ucinjsko polje. Für Montenegro neu; sie ist jedoch von Dalmatien, Italien, Griechenland usw. bekannt. O. aranifera Huds. — Auf feuchtem Wiesen um Podgorica nicht selten. Von Montenegro bisher nicht angegeben; jedoch kommt sie in den Nachbarländern (Dalmatien, Bosnien, Serbien u. 8. w. vor. — O. Bertolonsst Mor. — Ulcinjsko polje.
O. cornuta Stev. (O. bicornis Sadl.) — Um Podgorica und Zeta-Thale nicht selten. Orchis papilionacea L. — Bei Podgorica nicht häufig.
O. Morto L. — Auf Wiesen um Vir, Podgorica und im Zeta-Thale verbreitet; auch bei Andrijevica mit sehr häufiger weissblüthigen Form.
O. ustulata L. — Auf Wiesen in der Umgebung von Andrijevica bis über 1000 m.
O. tridentata Scop. var. commutata Rch. fil. (m Gebiete der Mediterran Flora bei Bar, Vir und Danilovgrad.
O. Simia Lam. — Auf Bergabhängen oberhalb Bar.
Für Montenegro neu; von Dalmat., Bosnien, Hercegovina u. 8. w. bekannt.
O. globosa L. — Im Jelovica-Thale unter der Bjelasica planina, ca. 1200 m. ©. pauciflora Ten. — Bergabhänge oberhalb Bar und um Vir.
O. guadripunctata Cyr. — Bei Podgorica selten.
88 XXKXVIII. Jos. Rohlena:
O. laxiflora Lam. — Auf einer Sumpfwiese bei Mosor nächst Pod- gorica, ca. 2000 m.
O. maculata L. — Im Lim-Thale bei Andrijevica;
— — var. candidissima Kroker. — Mit der typischen Form bei Beräne (Sandž. Novi Pyzar).
Seraptas pseudocordigera Mor. (S. longipetala Poll.) — Auf Wiesen um Podgorica und im Zeta-Thale bei Danilovgrad.
Himantoglossum hircinum (L., Spr. — In lichten Laubwäldern bei Vir.
Anacamptis pyramidalis (L.) Rich. — Bei Vir, Danilovgrad, Zagarač u. 8. w. verbreitet.
Coeloglossum viride (L.) Hartm. — Grasige Orte der alpinen und subalp. Region; um Andrijevica, Sekirica planina, Bjelasica pl. u. a. a. O.
Nigritella nigra (L.) Rchb. (N. angustifolia Rich.) — In der alpinen Region verbreitet: Abhänge des Kom Vasojevički, Štavna unter dem Kom, Jerinja glava und Zeletin bei Andrijevica, Sekirics planina, Bjelasica, Javorje und Sinjavina.
Gymnademiu conopea R. Br. (Orchis conopsea L.) — Um Andrijevica ca. 1000 m. nicht häufig.
G. Friwaldskyana Hampe. (G. Friwaldskis Gris.) — In der alpinen Region bei Andrijevica verbreitet, jedoch nicht häufig: Stavna unter dem Kom, Zeletin, Sekirica und Bjelasica planina (ca. 1000—1800 m.)
Ein höchst interessanter Fund! Dass diese Pflanze von der Gymn. albida specifisch gut verschieden ist, hat auch Velenovský (Flora bulg. I. 530.) ausgesprochen, der sie neu studiert hat. Unsere Pflanze ist mit den bulgarischen vollkommen identisch. Sie ist von der Gymn. albida (äusser anderen Merkmalen) schon habituell durch die kurze und dichte Ähre, durch die rein weissen und etwas grösseren Blüthen und durch die läng- lichen oder länglich-spateligen und stumpfen unteren Blätter verschieden.
Platanthera bifolia (L.) Rchb. (Pl. solstitialis Bungh.) — In lichten Laubwäldchen bei Vir, Zagarač und Danilovgrad; auch um Andrijevica bis über 1000 m. aufsteigend; auch auf einer feuchtem Wiese bei Berane in Sandž. Novi Pazar.
P. montana (Schm.) Rchh. (Pl. chlorantha Rchb. var. Zancifolia var. nova.
Vieıter Beitrag zur Flora von Montenegro. 89
A typo differt foliis angustioribus (ca. 12—20 mm.) oblongo- lanceolatss.
Mit vorigen bei Andrijevica, ca. 1000 m.
Cephalanthera rubra (L.) Rich. — In Karstschluchten bei Zagaraé oberhalb Danilovgrad, ca. 800 m.
C. pallens Rich. — Mit der vorigen.
Epipactis latifolia (1) All. — In Karstschluchten zwischen Cetinje und Njeguši.
Listera ovata (L.) All. — In schattigen Wäldern bei Andrijevica. :
Neottia Nidus avis (L.) Rich. — Im Hochwalde unter der Hasanac planina bei Andrijevica und im Jelovica-Thale unter der Bje- lasica planina.
Gladiolus palustris Gaud. — Auf Wiesen bei Podgorica und Danilov- grad verbreitet.
Iris bosniaca Beck. (Fl. d. Südbosn. u. d. Herceg. II. 51.) Sinjavina pl.: auf dem Berge Jablan vrh ca. 2000 m. (die typ. gelb- blüthige Form); Zoljevica-Berg bei Andrijevica, ca. 1100 m.; (die blaublüthige Form!)
Beide Pflanzen habe ich im Prager botanischen Garten cul- tívirt und bin der Ansicht, dass beide Pflanzen einer und derselben Art angehören; die blaublüthige Form, welche der J. Reichenbachii Heuf. sehr ähnlich ist, unterscheidetsich doch durch lange, fadenförmige Filamente, die Fast 2mal so lang sind als die Antheren, durch breitere und gekrümmte Blätter und durch bauchig aufgetriebene Blüthenscheiden. Interessant ist, dass auch die J. Reichenbachsi in blau- oder gelbblüthigen Formen vorkommt, was schon Velenovsky (Fl. bulg. I. 534.) ausgesprochen hat.
Iris florentina L. — In einem Weingarten bei Ulcinj.
I. pallida Lam. — Bei Bar und Ucinj.
I. graminea L. — Bei Plavnica am Ufer des Scutarisses; auch auf dem Berge Jerinja glava bei Andrijevica (ca. 1400 m.) I. pseudacorus L. — Auf nassen Wiesen bei Pristan Bar.
Hermodactylus tuberosus (L.) Salisb. — In Gebüschen und Hainen bei Vir, Bar und Ulein).
Crocus vernus Wulf. a) iypicus Beck. (Flora Bosne, Hercegovine i Novop.-Sand2. pag. 81.) — Verbreitet.
C. variegatus Hoppe. — Auf steinigen Ufern der Morata bei Podgorica.
90 XXXVIII Jos. Rohlena:
Romulea Bulbocodium (L.). Seb. et M. — Důrre Grasplázte bei Ulcinj.
Paris quadrifolia L. — Matoševo im Tara-Thale, Stirni do, Andrije- vica und Sekirica pl.
Smilax aspera L. — Um Bar, Ulcinj, Podgorica háufig.
Galanthus nivalis L. — Bei Bar, Ulcinj, Vir, Podgorica u. S. vw. nicht selten.
Leucojum aestivum L. — Auf Wiesen bei Ulcinj in ungeheurer Menge ganze Formation bildend; auch bei Plavnica am Ufer des Scutari-Sees.
Narcissus poeticus L. b) radisflorus Salisb. — Korita rovačka bei Lukavica plan., ca. 1600 m.
N. Tazetta L. — Auf nassen Wiesen bei Ulcinj.
Agave americana L. — Am felsigen Strande bei Ulcinj.
Tamus communis L. — Um Ulcinj, Vir, Podgorica, Bioče verbreitet; auch bei Andrijevica und zwar in Hainen am Ufer des Lim, auf den Bergen Žoljevica und Jerinja glava noch in der Hóhe von 1500 m!
Ornithogalum narbonense L. — Auf Wiesen und in Hainen im Zeta- Thale bei Danilovgrad und bei Podgorica verbreitet.
Muscari neglectum Guss. — Auf Feldern um Bar und Ulcinj, oft in ungeheurer Menge; auch bei Njeguši (Kr. Pejov.).
M. comosum Mill. — Bei Ulcinj, Vir, Podgorica nicht selten.
Hyacinthus romanuš L. (Bellevallia romana Rb.) — Auf Feldern und Ackern um Bar und Ulcinj oft in ungeheuerer Menge.
Asparagus tenuifolius Lam. — Um Podgorica und Danilovgrad ver- breitet.
A. acutifolius I.. — Im Gebiete der Mediterranflora bei Ulcinj, Bar, Vir, Podgorica und Danilovgrad gemein.
Ruscus aculeatus L. — Mit dem vorigen.
Convallaria majalis L. — In Karstschluchten um Njeguši (Kr. Pejov.); um Andrijevica verbreitet.
Polygonatum multiflorum (L.) All. — In Wäldern bei Andrijevica, auf der Sekirica plan. und im Peručica-Thale.
P. latifolium (Jacq.) Dsf. — Auf waldigen Lehnen des Berges Jerinja glava bei Andrijevica; dann in den Korita rovačka, ca. 800— 1700 m.
P. verticillatum (L.) All. — Stirni do nächst Lukavica plan., Jerinja glava bei Andrijevica, Jelovica- und Tara-Thal.
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 91
Allium Victortalis L. — Im Hochwalde unter dem Kom bei Štavna.
A. flavum L. — Um Podgorica, Vir und Bar.
— — var minus Boiss. — In der Lješanska nahija verbreitet.
A. ursinum L. — in Buchenwäldern unter dem Kom (Peručica- Thal) ziemlich háufig.
A. roseum L. — In der Ebene Donja Zeta bei Podgorica.
Allium roseum L. subsp.
Allium Javorjense m.
Bulbus —? Scapo elato usgue ad 60 cm alto teretiusculo solum parte inferiori folioso, foliis planis linearibus apice sensim attenuatis basi saepe dilatatis ca. 5 mm latis margine denticulato-scabris ceterum glabris, umbella pauciflora (ca 10) bulbifera spatha ovata 2—3 fida pedicellis breviore, pedicellis tenuibus subaequilongis flaccidis floribus 2—3 plo longioribus, perigonii phyllis erectis oblongis albo-hyalinis uninerviis ca. 8 bis 10 mm longis 3—-4 mm latis obtusiusculis, staminibus peri- gonio duplo vel quarta parte brevioribus, filamentis simplicibus, antheris oblongis, stylo stamina superanti, ovario pallide viridi.
In graminosis montis Javorje plan. solo calcareo, ca. 2000 m.
Umbella bulbifera, perigonii phyllis angustioribus planta nostra optime congruit cum eis, quas Huter, Porta et Rigo a. 1879 in Hispania (Iter hisp. 1879. regnum Granatense pr. Almeria et pr. Cartagena Nro 28.) sub A. reseo f. bulbifera le- gerunt, sed planta nostra antherarum forma distinguitur.
A. neapolitanum Cyr. differt perigonii magis campanulati phyllis late elliptico-ovalibus et umbella multiflora.
A. nigrum L. differt ovario atro-viridi, scapo elatiori foliis latioribus et umbella pluriflora.
A. Cyrilli Ten. differt praesertim umbella densa, pedicellis longioribus, perigonii phyllis acuminatis, stylo breviore.
Lilium carniolicum Bernh. var. bosntacum Beck. — Sekirica pl., Mokra plan., Zeletin bei Andrijevica, Stavna unter dem Kom, Bjelasica pl. u. s. w.
Lilium Martagon L. f. pubescens Beck. — In Karstschluchten unter
dem Lovčen bei Njeguši (Kr. Pejov.).
Im Jelovica-Thale unter der Bjelasica plan habe ich eine interessante Form gesammelt, welche sehr reichblüthig ist,
02 XX XVIII Jos. Rohlena:
schmälere und längere Bracteen, vielbláttrigen (bis 16!) Wirtel, etwas breitere, fast elliptische und am Grunde rascher stiel- artig verschmälerte Blätter hat (f. polyphylla.)
Erythronium Dens canis L. — Um Ulcinj, Bar, Vir, Podgorica ; auch in Gebirgen (Kom, Zeletin, Sekirica u. s. w.) verbreitet. Seilla bifolia L. var. nivalis Bak. (Boiss. Fl. or. V. 228) — Bei Nje-
guši (Kr. Pejovié.).
S. pratensts W. K. — In Karstwáldchen um Vir nicht selten.
S. autumnalis L. — Zagaraé oberhalb Danilovgrad.
Veratrum album L. — Auf Alpenwiesen verbreitet, oft massenhaft eine Formation bildend: Mokra plan., Sekirica plan., Štavna unter dem Kom, Bjelasica plan., Javorje und Sinjavina planina.
— — var. bosniacum Beck. — Mit der typischen Form auf der Ja- vorje und Sinjavina planina.
Asphodelus albus Mill. — Auf Alpenwiesen im Komgebiete, auf der Mokra, Sekirica, Bjelasica pl. u. s. w. verbreitet; sehr selten in den niedrigeren Lagen: so auf dem Hügel Gorica nächst Podgorica (ca. 100 m) mit dem A. maicrocarpus Viv. Das Vor- kommen dieser Gebirgspflanze in der Ebene ist hier vielleicht nur zufällig. Sie unterscheidet sich von der folgenden ausser dem einfachen Schafte (weil auch ausnahmsweise unverzweigte Individuen von A. microcarpus vorkommen) durch grössere Blüthen, längere Perigonalien, grössere Balgkapseln und spätere Blüthezeit, da, wenn A. microcarpus auf demselben Standorte schon fruchtete, sie erst aufzublühen anfing.
A. microcarpus Viv. — Um Ulcinj, Vir, Podgorica, auf der Lješanska nahija häufig. Der Volksname beider Asphodelus-Arten ist
„čopjan“.
Asphodeline lutea L. — Um Bar und Ulcinj.
Juncus bufontus L. — Um Podgorica, Vir, Andrijevica u. s. w. ver- breitet.
J. trifidus L. b) monanthos (Jacq.). — Auf der Bjelasica planina, ca. 2100 m. |
J. compressus Jacq. — Bei Vir, Danilovgrad und Andrijevica.
J. acutus L. — Am Strande bei Ulcinj. |
J. articulatus L. (J. lamprocarpus Ehrh.) — Um Andrijevica nicht selten.
J. capitatus Weig. — Feuchte und sandige Stellen bei Topolica náchst Bar.
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 93
J. alpigenus C. Koch (J. melanocephalus Boiss et Kotschy., J. me- lanoceph. Friv. Flora).
In der alpinen Region auf der Sekirica planina, Mokra pl. und Bjelasica, ca. 1600—2100 m. Dass diese Pflanze mit J. Rochelianus R. Sch. nicht identisch ist, hat schon Vele- novsky ausgesprochen. Meine Pflanze stimmt mit den bulga- rischen vollkommen überein. Wenn ich sie mit einer in Arme- nien von Sintenis (Iter or. 1894. Nro 7330.) gesammelten ver- gleiche, kann ich sagen, dass zwar die montenegrinische Pflanze einen etwas lockeren (aber nur wenig!) Blüthenstand hat, jedoch niemals in dem Masse, wie bei J. Rocn. (der ganze Blůthen- stand nur etwas über 1 cm breit!); durch die nur undeutlich querfächerigen Blätter stimmt sie aber mit der orient. Pflanze überein.
Luzula Forsteri (Sm.) DC. — Im ganzen Gebiete bis in die subal- pine Region verbreitet; um Ulcinj, Bar, Vir, Podgorica, Dani- lovgrad, Matoševo und Andrijevica.
L. silvatica (Huds.) Gaud. — In den Wäldern im Komgebiete, um Andrijevica, auf der Sekirica planina und im Jelovica-Thale. Im Peručica-Thale unter der Hasanac planina habe ich eine sehr robuste und breitbláttrige Form gesammelt; die unteren Blätter sind bis 25 cm breit!
L. angustifolia (Wulf.) Garcke. (L. albida DC., L. nemorosa E. Mey.). — In Laubwäldern bei Andrijevica, ca. 900 —1000 m.
— — var. fuliginosa Asch. — Auf der Sekirica und Mokra planina bei Andrijevica, ca. 1600 m.
Eine durch die schwarzbraun gefárbten Perigonblátter auf- fallende Form.
L. spicata (L.) DC. — Auf Hutweiden der alpinen Region: Abhänge des Kom oberhalb Vardar, Štavna unter dem Kom Vasojevički, Bjelasica planina, Krivi do, Jablan vrh und Gradište auf der Sinjavina planina, Javorje pl.
Scirpus palustris L. — Bei Podgorica und Andrijevica.
S. Holoschoenus L. — An Sumpfwiesen bei Mosori náchst Podgorica.
Unsere Pflanze entspricht keiner in Asch. u. Gräb. Syn. (II. 2. 322.) angeführten Form. Von der Form (oder Rasse) Linnaei ist sie durch den niedrigeren Stengel (ca. 4—6 dm),
*) Fl. bulgarica I. 570.
94 XXXVIII. Jos. Rohlena:
durch die schwach netzfaserigen Scheiden und durch die ge- ringe (3—5) Zahl der Köpfchen, von der Form australis (mit der sie viel gemeinsam hat) durch den ziemlich dicken (ca. 3—4 mm) straffen (nicht gebogenen) Stengel und durch die straffen, dickeren (über 2 mm), nicht borstenförmigen Blätter und von der Form Romanus durch mehrere und kleinere (ca. 5 mm dicken) Köpfe verschieden.
S. maritimus L. (typ.!) — In Wassergráben bei Danilovgrad.
S. compressus Pers. — Um Andrijevica, auf der Sekirica, Bjelasica plan.; Krivi do, Štavna unter dem Kom Vasojevički. S. stivaticus L. — Um Andrijevica nicht selten.
Eriophorum latifolium Hoppe. — Bei Andrijevica, ca. 850 m, bei Berane (Sandž. Novi-Pazar), ca. 760 m und auf der Sekirica planina, ca. 1400 m.
Schoenus nigricans L. — Bei Ulcinj häufig.
Carex divisa Huds. (C. schoenoides Thuill., C. marginata Gort) — Auf grasigen Hügeln bei Ulcinj.
Für Montenegro neu, jedoch von Dalmacien, Hercegovina und Istrien schon bekannt.
— -- var ammophila Kükenthal in A. u. Gr. Syn. II. 26. — Auf feuchten Wiesen am Meeresstrande bei Bar und Ulcinj.
Durch die höheren (bis über 40 cm’) und schlanken Stengel und das verlängerte unterste Tragblatt (aber nicht immer!) von der typischen Pflanze auffallend verschieden.
Carex muricata L. typ. — In der subalpinen Region bei Andrijevica (ca. 1000 m); auch in dem wärmeren Theile Montenegro’s um Podgorica verbreitet (ca. 30 m).
Carex divulsa Good. (C. virens Lam.) — Auf Weiden bei Bar und Ulcinj.
Carex pantculata L. — An guelligen Orten der Sekirica planina (ca. 1800 m), im Thale der Jelovica rijeka unter der Bjelasica pla- nina (ca. 1500 m) und auf Sumpfwiesen bei Berane (Sandžak Novi-Pazar), ca. 800 m.
Carex leporina L. — Sumpfige Wiesen in der subalpinen Region bei Andrijevica, ca. 1000 m.
Carex stellulata Good. (C. echinata Ehrh., C. echinata in Pantocs. Adnot., C. Leersii Willd). — Auf sumpfigen Wiesen der Sekirica planina, bis über 1600 m.
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 95
Carex remota L. — In Gebůschen lángs des Baches bei Bar, c. 10 m, im Laubwalde bei Danilovgrad, ca. 50 m, und im Lim-Thale bei Andrijevica, ca. 800— 1000 m.
Carex stricta Good. var. nigricans Beck, Fl. N. Oestr. 136. —
. Auf Wiesen „Trebješ luka“ bei Lukavica planina, ca. 1600 m.
Für Montenegro neu; sie kommt jedoch auch (nach Beck) in der Hercegovina vor.
Carex atrata L. — Alpenwiesen auf der Bjelasica planina, c. 2000 m, in der Forin, die sich der Var. aterrima (Hoppe) nähert. Carex atrata L. subsp. nigra Bell. — Hochalpine Hutweiden auf
dem Durmitor (1901).
Durch den niedrigen Stengel, die kleineren und gedrängten Ährchen der Beschreibung in A. u. G. Syn. II. 110, jedoch durch den ziemlich stark rauhen Stengel an die typische Form erinnernd.
Für Montenegro neu, jedoch von Bosnien und aus der Her- cegovina bekannt.
Carex tomentosa 1, — Im Gebiete der Mediterranflora bei Pod- gorica und Ulcinj, nicht häufig.
Von Montenegro bis her nicht bekannt, aber in den Nach- barländerr (Bosn., Herceg., Dalmat., Istrien) vorkommend. Carex caryophyllea Latouretti (C. montana Lightf., C. praecor Jaca.,
C. verna Chaix.) — Grasige Hüzel bei Bar und Ulcinj; auch in der subalpinen Region bei Andrijevica, ca. 800—1000 m.
Carex glauca Murray. (C. flacca Schreb.) — Feuchte Wiesen am Meeresstrande bei Bar. — — var. Zeptostáchys Schur. — Im Laubwáldchen auf dem
Ulcinjsko polje.
Durch die sehr schlanken und langen Ährchen von der ty-
pischen Form habituell auflallend verschieden. — — var. pubicarpa var. nova.
Utriculis puberulo-hirtellis a typo differt.
Bei Podgorica und Bar mit der typischen Form. Durch die + behaarten Schläuche erinnert sie an C. tomentosa, mit der sie hier auch vorkommt; ich habe sie auch anfangs fůr einen Ba- stard gehalten, da aber alle übrigen Merkmale der C. glauca vollkommen entsprechen, so muss ich sie als eine Varietät der C. glauca betrachten.
96 XXXVIU. Jos. Rohlena:
Carex pallescens L. — In der subalp. Region bei Andrijevica, ca. 800—1000 m; auch im Gebiete der Mediterranflora im Zetathale bei Danilovgrad, ca. 60 m.
Carex Halleriana Asso. (C. alpestris All., C. gynobasis Vill., dt- versifolia Host.)
Im wärmeren Theile Montenegro’s bei Ulcinj und Podgorica auf trockenen und felsigen Stellen verbreitet.
Für Montenegro bisher nicht angegeben, jedoch von Bosnien, Hercegovina, Dalmatien, Kroatien und Istrien schon bekannt.
Carex pendula Huds. (C. maxima Scop.) — An Sümpfen bei Bar und Ulciuj.
Fůr Montenegro neu; sie ist schon von Bosnien (aber nicht
von der Hercegovina) und Istrien bekannt.
Carex humilis Leyss. (C. prostrata All., C. scariosa Vill) — Auf felsigen Abstůrzen des Berges Žoljevica bei Andrijevica, ca. 1380 m.
Von Montenegro bisher nicht angegeben; in den Nachbar- lándern (Dalmat., Bosn., Herceg., Bulg., Istr. und Kroat.) kommt sie vor.
Carex digitata L. — In der subalpinen Region bei Andrijevica, ca. 900 m, Veliki Krš (bei Andrijev.), ca. 1300 m; auch auf den Alpenmatten der Sekirica, Mokra.planina und des Kom Vasojevički (bis úber 2200 m) ansteigend.
Carex ornithopus Willd. (C. pedata All.) var. elongata A. u. Gr. Syn. II. 2. (C. orn. var. castanea Murb.) — Im Peručica-Thale unter dem Kom, auf den Abhángen des Berges Jerinja glava bei Andrijevica, Sekirica, Stit und Mokra planina, cu. 900—1600 m-
Auf den erwähnten Standorten ziemlich häufig, aber immer. nur diese Form, wahrscheinlich eine südliche, selbständige Rasse.
Carex silvatica Huds. (C. patula Scop.) — In der subalpinen Region bei Andrijevica, ca. 800—1000 m, aber auch im Gebiete der Mediterranflora bei Bar und Danilovgrad verbreitet.
Carex sempervirens Will. (C. alpina Schrank, C. saxatilis All.), B. C. laevis (Kit.), Asch. u. Gr. Syn. II. 2. 170.
Eine charakteristische Hochgebirgspflanze: Peručica Thal unter dem Kom; Zeletin, Hosanac planina, Sekirica, Štit und Mokra planina, Bjelasica, Gradiště und Jablan vrh, auf der Sinjavina plan., Korita rovačka, 1000 bis úber 2000 m.
Diese Rasse ist habituell vom Typus zwar auffallend ver- schieden, jedoch sind nicht alle Merkmale so konstant, dass
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 97
sie berechtigen wůrden, diese Rasse zu einer selbstándigen Art zu erheben. Das hauptsáchlichste Merkmal sind starre, borstig zusammengefaltete, graugrůne Blátter; jedoch kommen auch Formen vor, welche neben den an F. ovina lebhaft erinneraden, ganz flache oder halbflache (aber schmale!), oft auch + gras- grüne Blätter tragen; die Grundachse treibt läugere oder kürzere Ausläufer, je nach dem, ob die Pflanze dichte oder lockere Rassen bildet. Nach A. u. Gr. I. c. sind: „Weibliche Ährchen meist kürzer gestielt. starr aufrecht, ihre Deckblätter .. . heller rostroth.“ Dagegen kann ich an meinem sehr reichlichen Ma- terial bemerken, dass die weiblichen Ährchen zwar starr aufrecht, jedoch sehr verschieden lang gestielt sind (und zwar: 1—2—5 cm; aber auch 8—9, bis über 10 cm!). Die Deckblátter der meisten Pflanzen siud kastanienbraun, glänzend und am Rande weiss- häutig berandet. |
Meiner Ansicht nach handelt es sich hier trotz der eigenen Tracht und dem abweichenden anatomischen Bau*) der Blätter um dasselbe Verhältnis zu der typischen C. sempervirens, wie bei den Varietäten der Festuca ovina.
Carex depauperata ' Good. (C. ventricosa Curt., C. monilifera Thuill., C. triflora Willd.) —
In der subalp. Region bei Andrijevica, am Fusse des Berges Balj, ca. 900 m.
Für Montenegro bisher nicht angegeben. Ein interessanter Fund, da diese Pflanze mehr im südwestlichen Gebiete (Frank- reich, Spanien, Belgien u. s. w.) verbreitet ist; seltener kommt sie doch auch in Istrien, Hercegovina (hier nur einmal von Pantocs. beobachtet), Banat und Siebenbürgen vor.
Carex Olbiensis**) Jord. (C. Ardointana De Not.) var. angusti- folia v. n. — Foliis angustissimis (I—1'/, mm latis), saepe convolutis.
Im Gebiete der Mediterranflora bei Ulcinj, Bar, Vir und Podgorica mit Übergangsformen.
Das Vorkommen dieser in Südwest-Frankreich, Italien, Cor- sica, Sicilien, Algerien und Tunesien verbreiteten Pflanze in Montenegro ist noch interessanter als das Vorkommen der vorigen; sie wurde schon einmal vor 30 Jahren von Pantocsek in der Hercegovina entdeckt, aber seit dieser Zeit nicht mehr *) Siehe: Beck von Mannag: Flora von Bosnien und der Herceg. II. 40. *) Vidi exsic. in Schulz Herb. Norm. 764, 764b, Corsica, leg. Debeaux.
Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 7
98 XXXVII. Jos. Roblena:
gefunden. Von der vorigen, sehr verwandten Art, unterscheidet sie sich hauptsächlich durch die kurzgeschnäbelten und undeutlich nervigen Schläuche, durch den nackten Halm und die mehr- blüthigen Ährchen.
Carex distans L. — In Gebiete der Mediterranflora bei Bar, Uleinj und Podgorica; auch in der subalp. Region bei Andrije- vica auf feuchten Stellen bis über 1000 m verbreitet; von Montenegro bisher nicht angegeben.
Carex flava L. — Auf feuchten und moosigen Wiesen bei Andrije- vica; auch bei Berane (Sandžak Novi-Pazar), ca. 800—1000 2.
Carex rostrata Stokes. (C. ampullacea Good., C. longifolia Thuill. C. inflata Sut.) — Auf Wiesen „Treblješ luka“ unter den Ko- rita rovačka bis über 1600 m. Carex acutiformis Ehrh. (C. paludosa Good.) — An feuchten Gráben am Meeresstrande bei Ulcinj. In Montenegro bisher nicht beobachtet, sie kommt aber auch in Bosnien vor, jedoch von der Hercegov. bisher nicht bekannt. Mit den mitteleuropaeischen identisch !
Carex hirta L. — Am Ufer des Scutarisee bei Plavnica häufig; auch in der subalp. Region um Andrijevica, ca. 800 —1000 m.
Asplenum Trichomanes L. — Bei Ulcinj, Bar, Vir u. 8. w. verbreitet und häufig; auch um Andrijevica auf wärmeren Felsen.
— — f. microphyllum Milde. — Kommt mit der typ. Form häufig vor; auch um Andrijevica.
— — f. Harovii Milde (Aschers. Syn. I. 56.). — Bei Ulcinj nicht häufig.
A. viride Huds. — Auf felsigen Stellen der alpinen Region häufig: Zeletin, Sekirica plan., Krivi do, Bjelasica pl., Jablan vrh, Gra- dište, Ljevno nächst Javorje planina u. s. w.; bei Andrijevica schon in der Höhe von 900 m!
A. septentrionale Hoffm. — Felsige Abstürze der Bjelasica plan., ca. 2100 m.
A. fissum Kit. — Bjelasica planina, Jablan vrh und Gradište bei Kolašin, ca. 2000—2200 m.
A. Ruta muraria L. — Bei Ulcinj, Bar, Vir, Danilovgrad, Andrije- vica u. 8. w. verbreitet.
A. Adiantum nigrum L. subsp. onopteris Heufl. var. acutum Heufl. — Im Gebiete der Mediterranflora verbreitet; bei Ulcinj, Vir und Danilovgrad.
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 99
Pteris aguilina L. — Überall gemein und massenhaft verbreitet. — — f. pinnatifida Warnst. — Im Gebüsch bei Ulcinj mit der typ. Form zahlreich.
Adiantum capillus Veneris L. — In feuchten Felsritzen im Gebiete der Mediterranflora; bei Ulcinj und Danilovgrad.
Chetlanthes persica Mett. — Bei Vir; auch im Morača-Thale unweit von Bioče.
Ch. fragans Webb. et Berth. b) Polypod fragr. L., Cheil. odora Bw.) — Mit der vorigen an Mauern in der Stadt Bar nicht häufig.
Für Montenegro neu; es kommt aber auch in der Hercego- vina und in Dalmatien vor.
Von der vorigen ist sie durch den unter der Spreite seicht gefurchten (bei Ch. pers ganz stielrund) Stiel und Mittelstreif und den ganzrandigen oder kurz und unregelmässig ausge- schweiften und nur kurz gewimperten schleierartigen Rand der letzten Blattabschnitte leicht erkennbar. (Asch. Syn. I. 89.)
Athyrium Felix feminn Roth. — Feuchte Wälder im Peručica-Thale unter dem Kom, auf der Jerinja glava bei Audrijevica, im Jelo- vica-Thale.
Cystopteris fragilis Milde. — Im ganzen Gebiete verbreitet.
— — angustata Koch. — In Felsritzen auf dem Veliki krš bei Andrijevica ca. 1400 m. Eine habituell sehr auffallende Form, die sich von der typ. Pflanze hauptsächlich durch die lockeren, lanzettlichen und spitzen Fiederchen, durch tiefer fiedertheilige, längliche und spitze Abschnitte unterscheidet. (Aschers. Syn. I. 16.) — — f. anthriscifolia Koch. — Mit der typ. Form nicht selten; z. B. bei Andrijevica und Ulcinj. — — f. cynapüfolia Koch. — Auf dem Berge Zeletin bei Andrije- vica, ca. 1700 m, und Gradište nächst Kolašin, ca. 2000 m. Diese Form bildet oft durch die stumpfen und fast gestutzen Zähne Übergänge in die Subsp. Cyst. regia Presl.
Polypodium vulgare L. — In Wäldern der subalpinen und alpinen Region verbreitet: auf den Abhängen der Jerinja glava bei Andrijevica, ca. 1000 m, auf der Sekirica planina, ca. 1600 m und oberhalb Treblješ luka nächst Lukavica planina, ca 1600 m.
— — subsp. serratum Willd. (Polyp canartense Wilid.) — In feuchten Felsritzen oberhalb Dobra Voda nächst Bar; auch bei Podgorica.
7*
100 X XXVIII. Jos. Rohlena:
Von Montenegro bisher nicht angegeben; es ist jedoch von Dalmatien, Istrien, Sůd-Tirol u. s. w. bekannt.
P. Robertianum Hoffm. — Um Andrijevica, ca. 1000 m, nicht selten. Mit der typ. Pflanze habe ich hier (an einer feuchten und schattigen Stelle) eine etwas abweichende Form gesehen, die sich durch weiche und fast drůsenlose Blätter dem /?. Dryopteris nähert ; die untersten Fiedern jedoch sind kleiner als der Rest der Spreite.
Aspidium Filix mas Sw. — In Wäldern bei Andrijevica ver- breitet. | — — — var. deorsi-lobatum Milde — In Karstschluchten auf
den Abhängen des Lovčen oberhalb Njegusi (Kr. Pejov. !).
Mit der Beschreibung in Asch. Syn. I. 27. gut übereinstim- mend (das Blatt bis über 1 + hoch, die Fiedern am Grunde gefiedert, der Stiel und Mittelstreif ziemlich dicht spreuhaarig, die Abschnitte der Fiederchen kerbig gesägt, die untersten ohrförmig vorgezogen), aber die Sori sind nicht auffallend grösser und gedrängt.
A. rigidum Sw. — In wärmeren Lagen verbreitet; z. B. bei Bar, Ulcinj, Vir, Podgorica u. 8. w.; jedoch auch bis in die alpine Region aufsteigend: Javorje planina, Korita rovačka und Stirni do, ca. 1700-2000 m.
— — f. eglandulosum Rohl. (Zweiter Beitr. z. Fl. v. Mont. 36.) — Lehnen des Garat-Berges oberhalb Danilovgrad, ca. 700 m.
Asp. rig. var. australe Ten. — Bogojeva glava bei Njeguši (Kr. Pejov.). A. spinulosum Sw. — In dem Jelovica-Thale unter der Bjelasica pla-
nina, ca. 1200 m; auf einer feuchten Wiese bei Berane (Sand- žak Novi Pazar).
Asp. Lonchitis Sw. — In der alpinen Region häufig; Balj, Sekirica planina, Zeletin, Mali und Veliki Krš bei Andrijevica, Bjelasica pl. Sinpjavina, Javorje pl. u. 8. w.
A. lobatum Sw. — Veliki Krš, Zeletin, Jerinja glava, Balj bei Andrije- vica.
Blechnum Spicant With. — Im Nadelwalde auf der Sekirica planina bei Andrijevica, ca. 1600 m.
Scolopendrium vulgare Sm. — In Karstschluchten auf den Abhängen des Lovčen, ca. 1200 m, bei Dupilo nächst Vir ca. 200 m (Kr.
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 101
Pejov.); auch im Walde am Fusse der Jerinja glava bei Andrije- vica, ca. 900 m.
Ceterah officinarum Willd. — In der Umgebung von Andrijevica viel seltener als in dem wärmeren Theile Montenegro’s : so auf Felsen bei Konjuhe im Peručica-Thale, auf Lebnen der Jerinja glava und unter dem Berge Balj, ca. 900—1100 m.
Ophiöglossum vulgatum L. — Auf feuchten Wiesen und in Ge- büschen des Ulcinjsko polje und bei Danilovgrad im Zeta- Thale.
Botrychium Lunaria Sw. — Auf Hutweiden der alpinen Region ver- breitet, aber nicht häufig; Sekirica planina, Zeletin, Stavna unter dem Kom Vasojevički, Krivi do, Bjelasica, Sinjavina und Javorje planina.
Equisetum maximum Lam. (E. Telmateia Ehrh.) — An feuchten Stellen, Bachufern bei Ulcinj, Bar, Podgorica ; auch um Andrije- vica (c. 900 m).
T. arvense L. — Am steinigen und sandigen Bachufer bei Ljeva Rijeka, ca. 1000 m. Von Montenegro bisher nicht angegeben; es ist wahrscheinlich übersehen worden.
E. palustre L. — Im Lim- und Zlorječica-Thale bei Andrijevica, ca. 800 m und auf den Treblješ luka náchst Lukavica planina, ca. 1650 m.
E. Heleocharis Ehrh. (E. limosum L., Willd., E. fluviatile L., G. F. W. Meyer.) Mit dem vorigen auf den Trebljeë luka. In Monte- negro zuerst von Szyszylowicz im Komgebiete auf der Mokra planina und bei Rikavac jezero gefunden (Beck und Szysz. Plantae monten. 43., Asch. Syn I. 135).
E. ramosissimum Desf. (E. ramosum DC., E. elongatum Willd.) — Um Bar, Ulcinj, Vir und Danilovgrad verbreitet; auch um Andrijevica, ca. 800 m.
— — var. altissimum A.Br. — Um Bar und Ulcinj mit der typ. Form. Durch den robusten Wuchs, den dicken mehrrippigen und reichlich beästeten Stengel, und durch die unteren in der ganzen Länge, dann die mittleren oberwärts fuchsrothen Scheiden von der typ. Form auffallend verschieden (Aschers. Syn I. 140.)
E. hiemale L. — Am Bachufer nächst Danilovgrad im Zeta-Thale, ca 40 m!!
X XXVII Jos. Rohlena:
Ein geographisch sehr interessanter Fund, da diese Art im ‚Süden nur in höheren Lagen gefunden wurde. (Vergl. Aschers. l. c. 141.) In Montenegro wurde es bloss vom Pančié bei Crno jezero unter dem Durmitor, also in der alpinen Region ge- sammelt; dagegen liegt unser Fundort gánzlich im Gebiete der Mediterranflora und die Pflanze ist mit den böhmischen, mit denen ich sie verglichen habe, vollkommen identisch.
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro.
Alphabetisches Verzeichnis der Gattungen.
Seite Ables 5. 2.2 #28 beaux 86 Acanthus . . . . . . .. 76 A CEP "sn ae Re a 33 Achillea . : > >: 2 2 2 ren 59 Aconitum . . . . <... . . . . . 17 ACER Es sa sr SR A 17 Adenostyles . . . . . . . . . .. 61 Adonis... .. . < 22 2 . . . . . 13 Adianthum . ... . 2 2 2 . .. 49 Aegopodium . . 2 2.2.2200... 53 Aethionema . . . . . 2 . 22.0. 26 ABAVO le ALS. Re À Riu ee 90 Agrimonia . . . . . . . . . . . 47 Agrostemma . ....... .. 28 AJUgR: se dd de ae 76 Alchemilla . . . 2: 2 2 2 . .. 37 Alısma.! a or SE re 86 Alkanna . . . 2.2202. 71 Alliaria . . . . 2 2.2. 22 Allium . . . . . . .…. 91 AINUS SL eus er a 85 ATAN: u. LS in paste E nu 32 Althaea. . . 2: 2 2 2 2 2 . .. 33 Amaranthus. . . . . . 2 2 . .. 81 Amelanchier . . . . . . . . .. 48 Amphoricarpos . . . . . . . .. 63 Anacamptis . . . . . . , . . . . 88 Anagallis . . . . . . . . . . . 79 Anchusa . . . . 2 2 2 2 . nen 71
103
Seite Androsace .. 22 2 2200. 79 Anemone . . :... 2 . 2 2. 12 Anthemis . . > 2: 2 2 2 2 . . .. 58 Anthriscus . . . 2.2 2 2 . .. 53 Anthyll8) © ao 2 4: 37 Antirrhinum . . . . . . . . .. 74 Aguilegia . . . . . . . . . . . . 17 ATADIS 2%. ut, au pus 19 Arctostaphylos . . . . . . . . . 70 Arenaria... . . . . . . . . . 82 AIR: 428 a ame dock A 48 Aristolochia . . . . . 2 2 2 20.0 82 Armeria 2:00. 80 Artemisia . . 2 2 2 2 2 . . . . . 60 Arthrolobium . . . . . . 2 . .. 41 Asarum. . . . . 2 . .. + + … 83 Asparagus . . . . . . . . . . . 90 ASperugo . . . . . < . . . . . . 72 Asperula ur. en Lu de a 56 Asphodeline . .. . . . . . .. 92 Asphodelus . . . . . . . . . . . 92 Aspidium . , . . . . . . . . . . 100 Asplenum. . . . . . . . . . .. 98 ARENA DNA EN se 60 Asterolinum. . . . . . 2 . 20. 79 Astragalus . . . . . . . . . .. 41 Astrantia . . . . 2 . . . . . . . 55 Athamanta . . . . . 2 . . . . . 53 Athyrium 2.2 5 406 5 a wi 99
104
Seite Ballota . ..:.:: 22020. 78 Barbarea . . . . +. + . . . . . 19 Batrachium . . . . 2 . 2 . . . . 16 Bellidiastrum . . . . . . . . . . 60 Bellis: z c 25 EDR sr à 60 Berberis . . . . . . . . . 17 Berteroa . . . . 2 2 . . . +.. 24 Betonica . . . . . . . +. : 77 Betula . . . . . 2 2 2 . . . . . 85 Biasolettia . . . . . . . . . š 53 Bidens:::: 3.2.4 88 seh ax 58 Bifora 5% Z doses stá 8 & & à 55 Biscutella . . . . . . . . 50% 26 Blechoum. . . . . 2 2 . . . . . 100 Bonaveria. . . . 2 2 + < . . . . 41 Botrychium . . . . . . . . . . . 101 Brassica. . . . . 2 2 . . . . . . 23 DEVONS = Nu ee 49 Bunium ............ 53 Bupleurum . . . . . . . . . .. 64 Bulomüs: 2 5 5) ch & l: à 86 Camelina . . . . .. i 25 Calamintha . . .. 2 2 2 2 20. 78 Calendula. . . . . . 2 2 2 22. 61 Galtba: s: 5 28 ob Ap bobo 2er 17 Calepina . . . . . . . . . . .. 26 Callitriche... . . . 2 2 . . . . 49 Campanula . . . . . < . . . . . 69 Capsellä 1" as sn ee 26 Cardamine . . . . 2 2 . . . . 21 Carduus . . 2 2 2 2 Er . 2 re. 62 Garen. A ee en 94 Carine 22,04: %. Sr i 61 Carpinus. 3.0 nase re Be 85 Castanea . . 2 2 2 22 . . . .. 85 Caucalis . . . 2 2 2 2 2 2 . . . 52 Bellis> 2e ENS a er vů 85 Centaurea . 2: 2 2 2 . 2 . .. 63 Gephalanthera. . . . . . . . . . 89 Cephalaria . . . . . . . . . . . 58 Cerastium ©... 2 2 +. . . . . 31 Cerintbe: 2.2: -x i bosds 4 a 71 Cetertahs sz" čti ris SAME 101 Chaerophyllum . . . . . . . .. 53 Chamaepeuce . . . . . . 2 62 Chamaeplium . . . . . . . . .. 23
XXXVIIE. Jos. Rohlena:
Seite Cheilanthes . . . . . . . 2 2... 99 Cheiranthus . . . . . . . 19 Chenopodium . . . . . . . . .. 81 Chondrilla . . . . 2 2 2 2 20. 65 Chrysanthemum . . . . . . . .. 59 Cichorium . . . . . . RS 68 Cineraria . . . . 2 2 . 2 2 . en 68 Circaea © . . 2 . . . . . . . .. 49 Cirsium- 5 44 L SH ně 4 62 Clematis... . 2 2 2 . 2. 12 Clinopodium % Cnidium . . 2: 2 2 2 2 2 2 . .. 52 Cochlearia . . . . 2 2 2 2 2.0. 4 Coeloglossum . . . . . 2.2.2... #3 Colutea. . . . . . . ono ek ao dl COnium.:s ea ee 55 Cohringle à aan hs a 23 Convallaria . . . . . . 90 Convolvulus . . . . . . 2 . . . . 71 Coronilla . . . . 22 2 2 2 . . . 40 Coronopus . . . . . . . 26 Corvlus au ns Sady Šk U 8 B 85 Cotoneaster . . . . 2 2 2 . . . . 45 Crataegus . . . . . . . . 48 Crenis = so irn ea . 65 ČTOCUS 5-4% ei 2 . 89 Crupina . . . . . . . . . . . K Cupressus . . . . - . . . . . . 86 Cuscuta cer rame D Cydonia. . . . . 2 . . . . . .. 48 Cystopteris . . . . . . . . . . . 99 OVUBUS ee 36 Daphne ............ 82 Datura . . . . . 12 Daucug < s 44 20.04 % . 58 Delphinium ..... 17 Dentaria... . . 2 . 2 2 2 . . . 23 Dianthus . . . . . . 2 2.2. . 30 Dictamnus . . . . . . .. . 35 Digitalis . . . . . . . . > Diplotaxis. . . . . . . . . . . . 23 Doronicum . . » 2: 2 2 2... 58 Doryenium . . . . . . . . . . . 40 Draba ke 37688) ae 24 Diyas: rek a S Eee .47 DEYDIS. 4:2. % 225 2 4 lé assis 29
Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 105 Seite Seite Bchineps - ......... 61 Herniaria . . . 2 . . . . . . . . 60 Echium . . . . .. . . . . . .. 71 Hesperis . . . . . . . . . . . . 22 Ephedra . ........... 86 Himantoglossum . . . . . . . +. 88 Epilobiam .......... _. 49 Hippocrepis. . . . . . . . . . . 41 Epipactis . . . . . . . . . . .. 89 Homogyne . . . . . . . . . . . 61 Equisetum . .......... 101 Humulus . . . . . . . . . +... 86 Briea: EL Lama seed 69 Hutchinsia . . . . . . . . . . 28 Erigeron . .... . . . . . .. 60 Hyacinthuss . . . . . . . . . . . 90 Eriophorum.. . . . . . . . . .. 94 Hyoscyamus. . . . . . . . . . : 72 Erodium ............ 84 Hyoseris . . . . . . . . . . .. 68 Erucago . . . . . . . . . . .. 26 Hypericum . .. . . . . . . .. 38 vum: 55 unes 44 Hypochoeris. . . . . . . . . . . 68 Eryogium . . . . . . . . . . .. 56 Hyssopus . . . . . . . . . . + . 78 a del ech m" Erythronium .......... gg Iberis. . . . . . . . . . . . . 2 Eupatorium . . . . . . . . . .. gr ex .............. 36 Euphorbia . .......... 83 ie TA EU p Evonymus . .......... 86 ZP ON ae = aies. a 85 Isopyrum . . . . . . . . . . .. 16 Ficaria . . .. ... .. . . .. 13 Juncus ............ #1 Fragari OR ETS ET 44 J aniperus RE kc 18 86 on a N > Kernera . .. -........ 24 SE RCE Knautia . . . . . . . . . . . . 68 Galanthus ........... 90 Kohlrauschia . . . . . . . . .. 29 Galegá 2: 2.0.05 à 24 sx 41 Galeobdolon Eo o R Šk nn 77 Lactuca SO RARE RE Sr 66 Galeopsis . . . . . . . . . . . . 77 : Lagoseris TR 4 AR - 67 Galium . ............ gg Lamium ,........... a Genista . . . . . . . . . . . . . gg LAPPA -© 61 Gentiana . . . . . . . . . . +. 70 Lapsana a SR Nan ES 68 Geraniam. . . . . 2 2 2 . + +.. 84 Larix ee ee we 2 ON à 86 cam a re ae a7 Lasorpitium. , ......... 52 Gladiolus . . . . . . . . . . .. go,- MATINS = paint 42 Gléchoma du des 78 Lavatera . . . . + < + + + . . . 33 SSK PP MOC M et 80 Laurus. si 3: SR ete #2 82 Gnaphalium . . . .... -+ 60 Lemma ............. 84 Gratiola . . . . . . . . . + +. 74 RER DB ZZ = : e0nuru8 . . >» > 2 2 -+ + + + . 7 Pyma Rs s Lepidium . . . . 2222200. 26 Hedypnois. . ......... 68 Leucojum. . . . . . . . . . . . 90 Helianthemum . . . . . . . +... 26 Ligustrum ........... 70 Heliotropium . . . . . . . + . . 11: Jim s Le 2.82 es mue 91 Helleborus . . . . . . . +... . 16 Limosella. . . . . . . . . . +. 75 Heracleum . . . . . . . . . .. 69; “Janarid sn WR 74
Hermodactylus . . . . . . . .. 89
106
= Seite Libters. = 2.5 2-3 22 ei 89 Lithospermum . . . . . . . . . . 71 Lonicera . . . . + + ++ + . . 55 Lotus -< ei ei 40 Lunaria. . . . . .. EN sé 23 Lupinus . . . . . 222000. 36 p PLAV S 98 Lychnis. . . . . . . . . . . . . 29 Lycopodium . . . . . . . ee 86 Lycopsis . . , . . . . . . . . . 71 Lycopus . . . . . . . . + . . . 79 Lysimachia . . . . . . . . - . . 79 Lythrum . . . . . . . . .. 49 Malachinum. .. ...... 50 Malabaila. . . . . . . . . . . . 62 Mal ss se TS is dě 83 Marrubium . . . 2.2: 2020. 18 Matricaria . . . . . . . . . . . 60 Matthiola . . . . . . 2 2 . . . . - 19 Medicago . . . . . . . . +. 37 Melampyrum . . . . . . . . . . 76 Melandryum . . . . . . . . . .. 29 Melilotus . . . . . . . . . . . 37 Melissa. . . . . . . . . PS BAT MOSS koši las 77 Mentha............. 78 Mercurialis . . . . . . . . . . . 88 Meum 5. Lis ea Baa 52 Micromeria . . . . . . . |: Moehringia . . . . . . . . . .. 32 Moenchia . . . . . . . . . . -. 82 Moltkina. . . . . . . . . . . .. 71 Monesis . . . . . . +. + + +. 70 MODA z) 52 oa nr 49 Mulgedium . . . . . . 22.20. 64 Muscari . . . . . . . . . . . . 90 Myagrum . . 2... ....... 26 Myosotis <: < © 44 4 ee 71 Myrrhis. . . . . .. C- 53 Myrtus . . . . . . . M raies A 49 Nareissus . . . . . .. . 90 NOOLR 532.8 15 m Bu Les x 89 Nepela =... wa. ses: 78 NoBlia. s303 a. u sč 26 NIpella za Eu 800 čbokošc 16 Nigritella: 1 4. 22.2 D NS à 88
XX XVIII. Jos. Rohlena:
? Seite Odontites . -. . 2:2 2 2 2.2. 75 Oenanthe . . . .. . 2 2 2 . .. 53 Ole <% čz 8 Kek k dod debil 70 Onobrychis . . . . . . . . . .. 42 ONONISE 2... 8 ale Le mu E- Onopordon AS n 61 Onosma . . 2 . . or . .. 71 Ophioglossum . . . . . . . . .. 101 Ophrýs 8 ně 8 4 ená jd šedě 87 Opopanax. . . . . -© .+.. 52 Orchis a: 3 en N ee 87 Origanum . . . . . . . .. 78 OTIAYA Green sa das en 52 Ornithogalum . . . . . . .:. .. 90 Ornithopus . . . . . . . . . .. al Orobus . . . 2 2 2 2 2 2 2 . .. 43 DBLIVa Saská an 85 Okyrie: eur Si .82 Oxalis: ESS Dane, gr, 4 Oxytropis ........... 42 Paeonia . :........ + 7 Paliurus . 2220 oo 2 . .. 36 Pallenis . . . 2.2 . 2 . .. : ‘+ 60 Panéiéian . . . . . . . .. |. +. 84 Papaver . . . . . . . . . . . . 18 Pariétaria . . . . . . . . . . ... 86 Paris... . 2 22... LEE © Paronychia . . . 2 . 2 2 2 . .. 50 Pedicularis . . . . 2 2.2.22... 76 Peltaria. 2 2 oo or .. 25 Peucedanum . .. . . . . . .. 52 Phlomis ............ 78 Physalis... 2 2 2 2 2 2 22. 73 Pbysocaulis . . . . . 2 2 . . …. 53 Phyteuma . . . . .. Pre 69 Phytolaca . . . . . 2 2 2 00. 81 BIER. po sa D a 86 Bierie. AN re te 68. Pimpinella . . . . . 2 2 2 . .. 54 Pinguicula . . . . . . . . . .. 79 Pinus sz tá Se 86 PirU8.3..3-.:.4 0 Sen še ds 48 PBU 3 Eee 42 Plantago . . . . 222 2 . . .. 80 Platanthera . . . . . . . . . .. 88 Plumbago . . . .. a ee 00
Polycarpon . . . . . . . . . . . 30
Polygals: ss 4 be use 28 Polygonatum . . . . . . . <.. 90 Polygonum . . . . . . . . . .. 82 Polypodium . . . .. a a Populus .......... .. 86 Potamogeton . . . . . . . . . . 87 Potentilla . . . . . 2220. 44 Poterium . . . . . 2 . . . . : . 48 Prangos . . . . . 2200. .. 56 Prasium . . . . . . . . . . . : 76 Primula: 2.2 ss P še Lave 79 Prunella . . . . . . . . Hotte ru NE Prunus... .. . . . 2 2 2 2 .. i 44 Psoralea . . 2 . 22 2 . . . .. ‘41 Plerls = 2:25 2. ye lh "99 Pulicaria . . . . . 2: 2 2 2 . .. 61 Pulmonaria . . . .. Si diese 71
Pulsatilla . . . . . . . . . .. 92
Punica . . . .......... 49 Pyrola ené ai Ha 4 : 70 Quereus . ........... 85 Ramondin. ......... 71 Ranuneulus . . . . . . 2 . . . . 13 Raphanus. -. .. . . . . . +.. 19 Reseda . . . . : 22 2 . . .. .- 26 Rhagadiolus. . . . . . . . . .. 68 Rbamnus . . . . . 2. 2 2 . . .. 36 RhB, sm 2 a Rides. au 86 Ribes. . . 2 2 22 2 2 2 2 2 0. 51. Romulea . . . . 2 2 2 2 2 20. 90 Boripa. 2:4. 0.0 u a a 21 Rosmarinus . ...... A 77 Bobis- 45348055 2 aha 56 Rumex . . .. 2: 2 2 2 2 220. 81 Ruscus . . : . 2 2 0 . . . . . 90 Ru 0080 Ain ochr 35 Sagina ........... 32 Sagittaria . . . . . . . . . . . 86 SALE 0... LL So AV, ENS 86 Salvia . . . . . . .. s . 76 Sambucus. . . . . 2 2 2 2 20. 55 Sanguisorba . . . . . . . . . +. 48 Sanicula ............ 56
107 vs Seite Sapomaria. . . . . . . ….. .. :. 2 Satureja . . <. . . . . . . un TB Saxifraga . . : . . . . . .. 4. 61 Scabiosa . . . . . . . . 2 68 Scandix. ........ 2.768 Schoenus. . . 2 22220... , + 94 Scila. . . . . .. oc DR Seirpus . < . > . . . . . . . .: ,:93 Seleranthus . . . . . . . . . . ‘49 Scolopendrium . . . . . . ©% 100 Scorpiurus . . . . . . . . . .. 4 Scorzonera - . . . . . . ; : 68 Scrophularia . . ... .. :.73 Séutellaria . . . . . . . . . .. 77 Sedum . ........ ; 50 Belaginella ee 88 Seneeio. . . _. . . . . . .. + 58 Serapias . . . . . . . . . : : 88 Sérratula . . . . . . . . : . .. "68 Seseli . . . . . . . is c'e 08 Sherardia . . . . . . . . . . . . 67 Sideritis. s 4. 2 vu te ..78 SCHE: ec bos: 6% .. 38 Silybum . . . . . . . . . . . .,. 62 Sinapis . . . .. ..... we. Smilax 35 © 4 0 ie à A 90 Smyrnium. . . . . 2 . . . . . . 65 Solanum ............ 72 Solidago . . . ........ 60 Sonchus . . . . . . . . . . .. 66 Sorbus . . . . . . . . . .. . . 48 Sparganium . . . . . . . . . .. 87 Spartinum. . . . . . . . . . .. 86 Specularia . . . . . . . . . .. 69 Spergularia . . . . . . . . . . . 80 jl 7 0... 720.2 a donnee 44 SLACDYS Là E a er 77 Stellaria . . . . . . . . .. . + 30 Symphytum . . . . . . . . . .. 71 Stenophragma . . . . . . . . .. 23 Syringa . . . . . . . . . . . .. 70 Tamarix ...... 49 Tamus si poesie ren 90 Taraxacum . . . . . . . . . .. 66 LAXUB 5 Garages 86 Telekis....: Lu 2000-42 60
108 XXXVII. Jos. Rehlena: Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro.
Seite Teucrium .. ......... 76 Thalictrum . . . . . 2: 2 . . .. 18 Theligonum . . . . . . . . . .. 85 Thesiam . .......... 82 Thlaspi P LU are 35 Ta rd A ar 33 Tordylium. . .. . . . .. . 68 OMS 5 wc el ner 52 (VZAT P 76 Tragopogon . . . . . . 2220. 67 Trifoliam . . . . . .. . 87 Trigonella . . . . . . . .. APE 1 Trinia. Sue ke ŠÍN 54 Trixago. . . . . . . . . . . .. 76 ATOS: 2.05 88 du aus 16 Tania . ... . . . .. . 89 Tarritis. . :. > 2 > 2 2 2 2 ran 19 Tussilago . . . . . . .. . 61 ZDÍ SP um dus des 86 Tyrimnus . . . .. . . . . .. 68 Umbilicus . . . . . . 2222. 50 Urospermum . ......... 68 UEUCS 2:2... 4. 5-0 5 te si 84 Ülmus: 4 L 0.2.0 85
Seite Vacearia. .. ......... 30 Vacciniam . . .. 22 2 2 . .. 69 Vaillantia. . . . . 2 2 2 2 . .. 38 Valeriana . . . . . . 2 2 2 20. st Valerianella . . . . . . 2 2 . .. 61 Veratram . . . . . 2 2 2 2 20. 92 Verbascum . .. . . . 2 2 . . . 13 Verbena . . : . 2 2 2 2 202.2. 76 Veronica . . . . . 2 + 2 . . . 74 Vesicaria . . . . . 2 2 2220. 25 Viburuum. . . .. . 2 2 2 20. 55 VICIR SE Le de Dar , 4$ Vincetexicea . . . . . . . . .. 1 Volá 4) 2: Li ie Las is 26 Viscaria . . >: . . . . . . . . © Vox. 5 32 LL RAR 76 Willem .......... 68 Wulfenia . . . . . . 2 2 2 . . 74 Xanthium . . . .. durs sous 68 Zacyntha ........... 67 Zannichellia. . . - . . 2 2 . .. 87
REJSTŘÍK ODBOROVY. | FACHRECISTER
I. Zoologie.
Bnožek Axr., Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra Desmaresti z jezera skadarského. (Deutsches Resumé.) 71 pp. 1 Taf. 7 Textfig. XI.
Krauss H. A., Beitrag zur Orthopteren-Fauna Montenegros, mit Beschreibung einer neuen Forficula-Art. 6 pp. 4 Textfig. X.
Rousaz Jan, Několik nových zrůd u Coleopter pozorovaných. 6 str., 1 tab. XXX.
Sımaoru H., Ueber die von Herrn Dr. Mrázek in Montenegro gesammelten Nackt- schnecken unter Hinzunahme verwandten Materiales. 25 pp. 1 Taf. XXVI.
Varıs J., Předběžný přehled dosud z Moravy známých Myriopodů. 12 str. XXVIII.
VkJvovský F., O zvláštním případu fagocytosy. 10 str. 6 obr. v textu. VIII.
—, O původu a osudech t. zv. jádra žloutkového (č. jádra Balbianova) a významu centriol při umělé partbenogenesi. 21 str., vyobr. v textn. XII.
—, O významu mesenchymovÿch myoblastů intravasalných. 14 str. XV.
„II Anthropologie.
Eisen G., An Account of the Indians of the Santa Barbara Islands in California. 29 pp. I. |
Mırıroxa H., Ueber die Schädel und Skelette von Santa Rosa (Santa Barbara- Archippel bei Californien). 121 pp., 3 Tabellen und 11 Textfig. II.
—, Tělesné ostatky Jana Kollara, pěvce „Slávy dcery“. 6 str., 1 tab. dvojitá, X VII.
III. Botanika.
Doux K., Neue Beiträge zur Kenntnis der böhm. Potentillaarten. 12 pp., 1 Taf. XIV.
—, Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamen-Flora von Böhmen. 81 pp. 1 Taf.
Mencı E., Další pozorování o struktuře a tvoření spor u symbiotických bakterii. 15 str. 1 tab. IV.
Němec B., Ueber ungeschlechtliche Kernverschmelzungen. IV. Mith. 14 Textfg, 14 pp. XIII
RouLexa J., Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 2. Abb., 108 pp. XXXVIIÍ.
IV. Mineralogie. Geologie.
Banviš H., Ueber die Verbältnisse zwischen dem Lichtbrechungeexponenten und der Dichte bei einigen Mineralien. 32 pp. III.
—, Geologische und bergbaugeschichtliche Notizen über die einst goldfůhrende Umgebung von Neu-Knín und Štěchovic ia Böhmen. 3 Abb. 70 pp. XXV.
—, Ueber die Verbältnisse zwischen dem Atomgewicht und der Dichte bei einigen Elementen. 14 pp., 1 Textfig. XXIX.
—, Weitere Bemerkungen über die Verhältnisse zwischen dem togovicků und der Dichte bei einigen Elementen. 2 Diagr. 20 pp. XXXI.
Počra F., Ueber den Boden der Stadt Prag. 35 pp., 2 Diagr. XXXV. SLavíková M., Gabbrodiorit od Hořeních Břežan. 15 str., 1 tab. XXVII.
V. n
Hanuš J., Příspěvek k seznání BER: druhů skořice. 5 str. XVI. —, O působení hydrazinhydratů v glyceridy mastných kyselin. 4 pp. XXXVÍ.
Lava Č., O určení titru permanganätu draselnatého kysličníkem arsenovým a nové metodě ku stanovení hodnoty burelu (Deutsch. Résumé). 11 pp. XX.
Mizzavsa J., Dvě nové sloučeniny selenu: uranoselenid a selenochromit drasel natý. 3 str. VI.
—, O železe ve svítiplynu. 4 str., vyobr. v textu. XXIII. — a Hac R,, Stanovení jodkyanu vedle jodu. XXIV. | ŠkBoR J., O diffasnf rycblosti vody blanou polopropustnou. 16 str. XXI.
—, O rozpouštěcí rychlosti mědi v kyselině sírové za přítomnosti kysličníku vodi- čitého. 10 str. XXII.
VesezŸ Vir., Příspěvek k seznání dinaftokarbazolů. 7 str. VII.
VoxpRÁčEk R., O působení kovů na roztoky sacharosy. 8 str. XIX.
Voroček E. a VoxnnáčEx R., O dělení a isolování cukrů ze směsí. 10 str. IX. —, O dělení a isolování cukrů ze směsí. 6 pp. XXXIV.
VI. Mathematika.
Prra F., Bemerkung über eine Gauss'sche Formel aus der Teorie der Theta-
funktionen. 6 pp. XXX VII.
SoBorTkA J., Zur Ermittlung der Krümmung eines durch Punkte oder Tangenten gegebenen Kegelschnitts. 18 pp., 7 Textfig. XXXII.
—, Zur konstruktiven Auflösung der Gleichungen 2., 8. und 4. Grades. 29 pp. 1 Taf. und 4 Textfig. XXXIII.
SucuaRDA Anr., Příspěvek k theorii Versiery a Külpovy koncboidy. 13 str.,
1 tab. V.
Digitized by Google
Seznam přednášek, konaných ve schůzkách třídy mathematicko- přírodovědecké r. 1901 . . .
IT.
XXV.
XXIX. XXXI,
XI.
XIV. XVIII. I:
XVI. XXXVI.
X.
XX.
OBSAH. INHALT. Verzeichnis der Vorträge, welche
! in den Sitzungen der mathe- matisch - naturwissenschaftlichen Classe im J. 1904 abgehalten wurden
. str. IV.
Barvik H., Ueber die Verhältnisse zwischen dem Lichthrechungsex- ponenten und der Dichte bei einigen Mineralien. 32 pp.
Barvik J., Geologische und bergbaugeschichtliche Notizen über die einst goldführende Umgebung von Neu-Knin und Štěchovic in Böhmen. 3. Abbild., 70 pp.
Banvik H., Ueber die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht und der Dichte bei einigen Elementen. 14. pp., 1 Textfig.
Barvis H., Weitere Bemerkungen über die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht und der Dichte bei einigen Elementen. 2 Diagr. 20 pp. Bnožek Anr., Variačně-statistická zkoumání na Atyačpbyra desmarestii (Joly) z jezera Skaderského. Mit einem Résumé, 71 pp., 1 Taf., 7 Textfig.
Douix K., Neue Beiträge zur Kenntnis der böhmischen Potentilla- arten 12 pp. 1 Taf.
Douın K., Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamen-Flora von Böhmen. 81 pp-, 1 Taf.
E:sEx Gustav, An Account of the Indians of the Santa Barbara Hands in California. 29 pp.
Hanuë J., příspěvek k seznání různých druhů skořice. 5 str.
Hanus J., O Působení bydrazinhydratů v glyceridy mastných kyselin. 4 pp.
Krauss H. A. Beitrag zur Orthopteren-Fauna Montenegro's mit Be- schreibung einer neueu Forficula-Art. 6 pp., 4 Textfig.
Lana Cesr., O určení titru permanganátu draselnatého kysličníkem arsenovým a nové metody ku stanovení hodnoty burelu. (Deutsches Ré- sumé.) 11 pp.
JI.
XVII. IV.
VI. XXIV. XXIII. XIII. XXXVI.
XXXV. XXXVIII.
XXX.
XXI. XXII.
XXVI.
XXXII
XXXIII.
XXVII. V.
XXVIII.
VIII.
XII.
Martıraka H., Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa (Santa Bar- bara-Archippel bei Californien). 121 pp., 3 Tabellen, 11 Textfiguren. MarisoRa J., Tělesné ostatky Jana Kollära, pěvce „Slávy Dcery“ G str. 1 tab. dvojitá.
Mencı Em., Další pozorování o struktuře a tvoření spor u symbio- tických bakterií 15 str. 1 tab.
MrLBAvER Jan., Dvě nové sloučeniny selenu : uranoselenid a selenochromit draselnatý. 3 str.
MrLBAvuRR J. a Hac R., Stanovení jodkyanu vedle jodu. 6 str. MiLBAvER J., O železe ve svitiplynu. 4 str. a vyobr, v textu.
Němec B., Ueber ungeschlechtliche Kernverschmelzungen. IV. Mitt. Mit 14 Textfig., 14 pp.
Perr F., Bemerkung über eine Gauss’sche Formel aus der Teorie der Thetafanktionen — pp. 6.
Počra F. Ueber den Boden der Stadt Prag. 35 pp., 2 Textfig. 1 Karte. RouLENA J. Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 2 Abbild., 108 pp., 2 Textabbildungen.
Rousaz Jan, Několik nových zrůd u Coleopter pozorovaných. 6 str. 1 tabulka.
Sesor Jan, O diffasní rychlosti vody blanou polopropustnou 15 str. Sesor Jax, O rozpouštěcí rychlosti mědi v kyselině sírové za přítom- nosti kysličníku vodičitého. 10 str.
SruRoru H., Ueber die von Herrn Dr. Mrázek in Montenegro gesam- melten Nachtschnecken unter“ Hinzunabme verwandten Materiales. 25 pp. 1 Taf.
Sororka J., Zur Ermittelung der Krümmung eines durch Punkte oder Taugenten gegebenen Kegelschnittes. 18 pp., 7 Textfiguren.
SoBoTKA J., Zur konstruktiven Auflösung der Allehnvecn 2., 3. und 4. Grades. 29 pp., 1 Taf. und 4 Textfig.
SLaviková M., Gabbrodiorit od Hořeních Břežan. 15 str. 1 tab. SUCHARDA Aa, Příspěvek k theorii versiery a Külpovy konchoidy. 13 str., 1 tab.
Varië J., Předběžný přehled dosud z Moravy známých Myriopodů. 12 str.
VEjpovský F., O zvláštním případu fagocytosy.10 str., 5 obr. v textu. VzJpovský F., O původa a osudech t. zv. jádra žloutkového (č. jádra Balbianova) a významu centriol při umělé parthenogenesi. 21 str., vy-
i obr. v textu.
XV.
VII.
XIX.
IX.
XXXIV.
VEJvovský F., O významu mesenchymovÿch myoblastů intravasálných. (Předhěžná zpráva.) 14 str.
VzseLý Vir, Příspěvek k seznání dinaftokarbazolů. 7 str.
VoxpRáček R., O působení kovů na roztoky sacharosy. 8 str.
Voroček E. a Vonvritex R., O dělení a isolování cukrů ze směsí. +0 str.
Vorošek E. a VoxpRáček R., O dělení a isolování cukrů ze směsí- 6 str.
Nákladem Královské České Spo'ečnosti Náuk. — Tiskem Dra. Ed. Grégra a syna v Praze
Re ——
KNIHTISKÁRNA DR. ED. GRÉGR A SYN V PRAZE.
—- -=
KNIHTISKÁRNA DR. ED. GRÉGR A SYN V PRAZE.
Digitized by Google
KNIHTISKÁRNA DR. ED. GRÉGR A SYN V PRAZE.
Digitized by Google
Digitized by Google